(navigation image)
Home American Libraries | Canadian Libraries | Universal Library | Community Texts | Project Gutenberg | Children's Library | Biodiversity Heritage Library | Additional Collections
Search: Advanced Search
Anonymous User (login or join us)
Upload
See other formats

Full text of "Dějiny kroje v zemích českých"

Google 



This is a digital copy of a book that was prcscrvod for gcncrations on library shclvcs bcforc it was carcfully scannod by Google as part of a projcct 

to make the worlďs books discoverablc onlinc. 

It has survived long enough for the copyright to cxpirc and thc book to cntcr thc public domain. A public domain book is one that was nevěr subjcct 

to copyright oř whose legal copyright term has expircd. Whcthcr a book is in thc public domain may vary country to country. Public domain books 

are our gateways to the past, representing a wealth of history, cultuie and knowledge thaťs often difficult to discovcr. 

Marks, notations and other maiginalia present in the originál volume will appear in this flle - a reminder of this book's long journcy from thc 

publishcr to a library and finally to you. 

Usage guidelines 

Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the 
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we háve taken stcps to 
prevent abuse by commercial parties, including placing lechnical restrictions on automated querying. 
We also ask that you: 

+ Make non-commercial use ofthefiles We designed Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for 
personál, non-commercial purposes. 

+ Refrainfivm automated querying Do not send automated queries of any sort to Google's systém: If you are conducting research on machine 
translation, optical character recognition oř other areas where access to a laige amount of text is helpful, please contact us. We encourage the 
use of public domain materials for these purposes and may be able to help. 

+ Maintain attributionTht GoogXt "watermark" you see on each flle is essential for informingpeopleabout this projcct and helping them lind 
additional materials through Google Book Search. Please do not remove it. 

+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are lesponsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just 
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other 
countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can'l offer guidance on whether any speciflc use of 
any speciflc book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be ušed in any manner 
anywhere in the world. Copyright infringement liabili^ can be quite severe. 

About Google Book Search 

Google's mission is to organize the worlďs information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps rcaders 
discovcr the worlďs books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through thc full icxi of this book on the web 

at |http: //books. google .com/l 



D,„i,„db,Goo<^le 



► 






ib.Google 



D,„i,„db,Goo<^le 



D,„i,„db,Goo<^le 



D,„i,„db,Goo<^le 



D,„i,„db,Goo<^le 



DĚJINY KROJE V ZEMÍCH ČESKÝCH. 

KAFBAU 

DX. ZIKMUND WINTER a dm. ČENĚK ZÍBRT. 

u. 



DEIINY KROJE v zemích ČESKÝCH 

m mííni siOLíTí H. ů n mě mmí biuí. 

SEPSAL 

DR. ZIKMUND WINTER. 

U-LUSTRACE OD VOJTĚCHA KRÁLE Z DOBRÚVODY A J. 

£ 363 OBRÁZKY. 



•^!* 



v PRAZE. 

KNItJTISKABNA ť ^inÁťEK, HAKLADATK1.É. 

1894. 



Oa^n^il. 



Iiw- il. TSp. 

Googre 



SpisoTHtel přítomného dila prosi, aby laskavý čtenář poloiil 
na str. 451. mfsto jména p. arehlTiře Waguera jméno Maxa 
Dvořáka. 



Nákladem knihtiskárny F. Šimáóka v Praze 

vydány byly : 
V ^ V , 



Napsali Dr. ČENĚK ZÍBRT a Dr. ZIKMUND WINTER. 

Díl I.: 

Dějiny kroje v zemích českých 

od dob nejstarších až po války hositské. 

Sepsiil Dr. ČENĚK ZÍBRT. 

Stran 458. Cena 4 zl. 60 kr. Illustrací 236. 

Táž -v« 3 K^rasseíela, : 

Svazek 1.: Doba nejstarší až do polovice století XIU. S 63 illu- 
stracemi. 134 str. Cena 1 zl. 30 kr. 

Svazek 2.: Rytířsko odénf v zemích českých ve století XIII. a 
XIV. — Kroj v zemích českých ve a. polovici XIII. veku až do pří- 
chodu Karla a jeho choti Blanky do Čech. S 90 illustracemi. 140 sir 
Cena 1 zl. 30 kr. 

Svazek 3.: Kroj v zemích českých od příchodu Karla IV. s Blan' 
koii do Čech až po války husitské. — Roucho církevní v zemích če 
ských až do začátku XV. včku. S 82 illustracemi. 1^2 str. Cena 2 zl 



Díl II. : 

Déjiny kroje v zemích českých 

od počátkn 8t. XV. až iio dobu bělohorské bitvy. 

Sepsal Dr. ZIKSIUND WINTER. 

Illustrací 363. Cena 7 zl 20 kr. Stran 672. 

Svazek 1.: Strana 1.-160. Illustrocí 97. Cena 1 zl. 60 kr. 

Svazek 2.: Strana 16i.— 300. Illuatrací 77. Cena 1 zl. CO kr. 

Svazek 3.: Strana 301.— 492. Ulustrací 93. Cena 2 zl. 

Svazek 4.: Strana 493.-672. Ulustrací 96. Cena 2 zLib.GoOQle 



DĚJINY KROJE V ZEMfCH ČESKÝCH. 

KAFBAU 

DH. ZIKMUND WINTBR a db ČENftK ZfBRT. 

II. 



DEIIHV KROJE II zemích ČESKÝCH 

ii Mm siiLETí íi, ů Pi om immi Bnyi. 

SEPSAL 
DR. ZIKMUND WINTER. 

ILLUSTRACE OD VOJTĚCHA KRALB Z DOBRÉVODY A J. 



^ 



V PRAZE. 

SKÍ.KSA v. álMÁCEK, NAKLADATBLt 

1893. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 






V' 



2 



Veíken prá*« «;lirM«Da. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



SVÉ 2ENÉ A POMOCNICI 



MARII 



D,„i,„db,Goo<^le 



D,„i,„db,Goo<^le 



Předmluva. 



^C|^ato kniha, obsahující déjiny kroje t Cechách v století patnáctém 

a Sestoáctém, jest pokrajováním výborné knihy p. dra. Zíbrta 
i není jím. 

Pokud ee týie doby, dobře se knihy obé doplňují, ale nejsouce 
sdélány podle jednotné, stejné osnovy, rozlisují se ol sebe ^Selijak. 
Oba spolčenci Tyhradílj jsme sobe totiž \iAf.áf pro sebe úplnou vol- 
nost vědecké látky i práce a formy její. Psal každý z nás, jak nmél 
a chtěl, a kniha jeho jest kus samostatný a výraz individuátný. 

Z literatury tištěné, starší i mladší, uíil jsem skoro celé té hro- 
mady knih a obrazfi, kteréž uvedl míkj společník dr. Zíbrt v úvode 
své knihy, ovfiem pokud dotCené knihy jsou v praískýcb knihovnách. 
Budiž na tom místě veřejný vdék pověděn si. správám znamenitých 
bibliothek c. k. uměleckoprůmyslné fikoly a uméleckoprflmyslného 
musea v Rudolfinu. Pánově dr. Chytil, Borovský, Mádl ochotné a 
přátelsky snesli nejvzácnější díla cizf, ukázali sta a sta obrazů, upo- 
zornili, pon£ili. Neváhám vděéně vyznati, že za nebytí obou svrchu 
psaných bibliothek nebylo by toto dílo, at je již dobié ntbo slabé, 
nikterak možno. 

K dflkiadnéniu názoru — zvláSť věcí ze století šestnáctého — 
pomohla mi nezapomenutelná jubilejní výstava retrospektivní, vata- 
TjvSi na DČi poklady umělecké a historické ze v^^cb h9Uttt českých, 



zsdbyGoOgle 



Ostatek zkuSenostf k této práci přítomoé nssbír&D po mnohá 
léta z českách archiyfl nejméné dvaceti. 

Kdož mi ton pffčinoa byli pomocní a r&dni, fSem již dekoval 
jsem T jiných svých publikacích. Pomním jich to vděčné zase. Nej- 
DOTéji k nim přibyli vysoce důstojný pan th. dr. Klement Borový, 
archidiakon katbedraloi kapitoly, správce archivu kapitolního a v zem- 
ském archive pan archivář Dvorský, pp. PaŽOBt a dr. Nováček, ad- 
junktové téhož ústavu. 

V archive a v bibliothece musea zemdkého vděkem jsem po- 
vinen zesnulému p. bibliothekáři A. J. Vrfátkovi, jeho nástupci nyn''j- 
šímu p. A. Páterovi a archiváři Schulzovi, ba vgem ochotným úfeil- 
nikAm mosejním. 

Nemohu nepřipomenouti s vdékem, že i pan dr. Zlbrt, docent 
universitnf, téŽ v nově pan archivář Tischer v Hradci Jindřichově 
sílu svých výpisů archívních a literních dali mi k volnému ožití. 

Co do citátů archivních jest aa první mžik oka patru rozdíl 
mezi knihami oboo nás spolčených autorův. Pan dr. Zíbrt cituje 
z pramenů celé kusy, nebof v staráí době, kdy pramenů skrovně, 
každé slovo vzácno a mnoho platí. Toho mné, o pozdější době pra- 
cujícímu, nebylo potřebí. Přestávám obyčejně na stručném udáni 
pramene, jsa vůbec nepřítel delSích citátů. 

Příčinou obrázků vzdávám chválu pánům nakladatelům, kteří 
ochotné svolovalí se, kdykoli jsem za obrázek požádal. Z uměleckých 
ochotoíků přespolních dik budiž pánům prof. Šoltovi v Chrudimi a 
Zeisovi v Hoře, kteří podporovali dflo svými pracemi pékDými. Foto- 
grafiemi posloužil k této práci veledůstojný pan farář Štědrý ve 
Slavétfné, pan J. Husák v Berouně, reprodukcemi si. redakce Květů 
(z Článku dra. Tomana) a si. Spolek přátel sturožitnostl v Praze, 
zvláĚtě člen výboru pan Černý a pan Fr. Ghaura, obchodník. 

Panu Královi šlechtici z Dobrévody děkuji za vSecko jeho sna- 
ženi při hledání a kreslení obrázků. Že čtoucí neshledá v minia- 
turních pramenech našich století XV. valné rozmanitosti, tím vinno 
Btoletf a ne my sběratelé. Známotě, že od r. 1420 až po dubu Vladi- 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



slaTBkoti není po ruce díc, z čeho b? badatel mohl sbírati. Za to 
pestrou hojnost pozná itoucí v XVI. století . V posléze srdeJÍD^ dík 
TzdáTám přátelHai svým prof. Jiráskovi a Ant. Trahl&ři za platné 
rady a účinnou pomoc 

Končím slovy BartoSe písaře, jimiž uvedl svoji kniho před třemi 
sty lety do světa českého: .A protož ty, kdožkoli čísti budei tyto 
knihy, poznáš-li co výše nad toto lepfifho a dAstojnéjSíbo, zanechaje 
mysli nepokojné a řeči utrhavé, naprav pokojné, přátelsky, laskavé 
a dobrotivě, rozpomena se, že jsi též člověkem a ne andělem ; za to 
tebe prosím. Nebof každý pták zpívá podle povahy přirozeDé a 
možnosti Bvé." 

Vinohrady, 7. máje 1893. 

Dr. Zikmund Wiitter. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



D,„i,„db,Goo<^le 



T B t n p. 

ModKj CecboTé ae opičf; íMký kroj; eiropský kroj; gíiI krrjfif a nás; móda loi- 

d»i; drahou iElnýdi tícI; roidJly itaTovské co do iato; nádhera; proti nf 

priDcip národohoBpod&rtký; inémoTiif přikuj. 

Jako Tieeko viady ua svétč takž i kroj natích mil/cb fesk^ch 
předkB podléhal od ákiafeb časfl modS. Kde se vzata tu se vzala, přlila 
a byla ta. Hoda bývala drnhdy Jako dnes STětobéinicI, lehkou, neat&lon. 
Často b;la nevkasni, jeitd častíji hlonpi a leckdf i DealnSni. Jedni ili 
aa ni velnii cbntBJ, druzi londavě, a kdo po ni neiel, byl ostatním za 
smicb, nebof ,co se proti obyčeji děje, tonn se každý amSje." ') Rokn 1432 
přinesla urozená pani Berríková na hrad Skvorec spolu s jinými věcmi 
svými také „kabátec íerný atlasový, a tn téměř vilck&l pacholci v něm 
BÚ chodili, jemu ee sméjic, te jest byl kroje a díla starodávného." *) 

Ti pacholci tedy dobře věděli, co jest móda. Nebylo lze módě na 
dlonie se vyhýbati, protivník jeji i prostým pacholkům byl smfiien. Proto 
radil r. 1616 spisovatel „Zrcadla mamotrBtoých'' řka: „Každého Časo 
křtalt dobře inaj a vedle toho iaty sobě dělat daJI"*) 

Uoda měnívala se od starodávna ěasem, ne národem, a záhy pfi- 
sobila v kroje váech knltnruich evropských národfl, a to tak, že kroj 
Dfljitaril, ryzí a pflvodnl při žádném evropském národě zevmbně neni 
povědom a vedle slov Palackého*) ani při Českém národě uejbedljvéj- 
tímu zkoumáni nepodař! se ho odkrýti. 

V knltnrni době historické kroj národa jednoho napodobován byl 
ode druhých snahou. Již naii středověcí mravobárci rádi zvávali ,opi- 
ienlm*. Jeslif snaha ta ai přilil přirozená- Znal ji už starý evét. Periaaé 
strojili se po Medech, ňekové vyplijčovali si u Períanflv a podali skoro 
viecko ňlmanflm, a od těch vydlužili se ostatní Evropané. Kam vnesen 

') Tak íte se v knize ,TdoTa krestaDská* od Eraima Boterodamského; 
roaHř. od PIuAského Khernera r. 1590. 

') En. mésts. č. 81. SOt. v úřada zemsk. desk. 

^ Buk. mns. 68. L 46. 

'} Palacký v 6. Č. Mns. 1846. 83. 



zsdbyGoogle 



10 

Hmský orel, tam též ujala ae řecko-Hmská tunika — a to bylo od hor 
ikotských ai po Enfrat. Z nf vyTtonl ae kroj středověky, jťji upravil 
Bobd kaidý oárod dle poti^b svých i dle vkuBu svého. 

Tim vznikla dmbá perioda národnlcb krojfl, na Dichí z^jfaté laae 
móda brzy zařala hlodali a je víelljak proměňovati. Nastalo zase při- 
rozené nOpičeni", proti němož Btfedověcf karatelé mravfl marné péra 
strouhali a brunsili a nepřestali bronsiti ani v XYI. veko. 

SoaaedAm naíim německým vyČftajf jejich mravokán:! opfSf zpftiob 
jit v nejstarilch pamětech prAvé tak, Jako naii v nejstarifch pamětech 
vyčitajf otcdm nafiim. Nářky naieho opara Zbraslavského z r. 1329 json 
velmi podtibnj nářkflm souvěkého německébo kronibáře Lubenského; *) 
a daelni přesvěděenf vědeckých badatelů německých. Že Němci národ- 
ního kroje brzy pozbyli, to měl ai Guarinoni r. 1606, kdjž pravil, 
u Němcfl dávno „nemá broj formn svod." ") A snad národové nad Němce 
vzdělaoějii — národuvé románitf — neopiíili se dmh po dmbu? Ba 
také. Di Anbanos: ,Te v£i Lombardii ženy oblibnjf sobě, aby v Španěl- 
ském oděvn spatřovány byly, ale mníové raději ve francouzském chtějí 
choditi ; téměř viickni vlaské země obyvatelé v franconzskóm oděvu se 
spatřovali." ') 

Teda to, kdož bez omluvy a s bněvom vyěetl by dnes naiim ěe- 
ským předkům, že se opičili po cizině; jakož jim to při každiíké iatO 
chodicich proměně ěili při každé nové mode slovy pronikavými a s přf- 
sluinými nadávkami a výstrahami vyěftali staří mravokárci od Dalimila, 
Smila Flaěky*) aj po Komenského? 

Hravokárci při vfii dobré vAIi své byli nespravedliví, aspoň potad, 
ŽQ vlastnost opiGiti se avádfvali na jediný národ nái, nechtéjlce uznati, 
že jinde se dělo rovně tak. Ctěte si na příklad výfiltko Zámrského : *) 
,Žáduý národ seof, aby krojem, jidlem 1 obcováním ěímsi jiným, čimž 
neni, ae dělal jako nái ěeshý národ; jii netoliko mluviti, ale choditi. 
fe obléci, poseděti, ani pojésti a se napiti neumějí po ěeaka, než at 
jest viecko n nich po vlásku a němečku." 

A kterak se uměli posmívati I Ta df jeden : 

«Hoc lam altera vice 
Čechové jako vopice, 
illoram mores mátati 
ponesou po vlásku Baty."*) 

■) Weiai. Wien 1. 640. 5il. A takí nipodobné nái-ky v Nimdcb oiýv^l 
ae po vlečky doby. Vii jrtté r. I6fi4 hroiuru HKIagendes Deutachland", v niž čte 
■r, ie Némci vidy ae idobivali ,Diit frembder aualftodlscher alanodiacber Eleider 
Trachlen". 

') Grcwcl. QuarínoDi, 

'i Anban-Mirotický 1&79. Obyčeje aárodfi. 

*) Smil T NoTé Radé 137 při opici mlavl o téch vícech. 

*) Poatilln 294. 

') Rukop. Strahov, tét v Hittbeil. f. d. Gescb d, Deut. ]86S. 376 nT«r«j- 
nino, ale neapráToě. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



Jiný MM vjklidi, ie mklif s kftidéfao národk mcíe n žean lobrft- 
ZDJB T kr«ji, jam Cecbovi ntbéma ie dal balík Bokoa, aby Bobé A\t 
vrtkavé cbDti avé sim ně}aký iat pořMití dU.') 

Jednost^né a marné jest, to1&-1í i ten lefakoniyBlný ktdeHvek 
Lomniekj výéitkoa, te cech, 

pl4ide-li Hem cizozemec, 
Tlacb, Špaaél nebo Némec, 
nzřl li na nim kroj nový, 
bned ubce míti táž takový!"*) 

A na drobon strana rovní tak marná řeč, df-li Eherner Ptzeftsk;^*) 
r, 1595, ie ,něbtel4 Čecbové co ua ciilm národn spatří, bned se toho 
jako opice cbytajl, ale viak pravf Čecbové i svébo kroje ie se vyvésti 
nedají.* Ba daji te vyvésti, jenže jedni dfiv, drozl pozddjí; vSakbS ne- 
strnjil se ani Zámrský ani jiní kazatelé a karatelé XVI. veka přivé tou 
zpŮBOboD jako obléhal se drnhdy v XV. vékn Rokycana, ani nejskromnéjii 
Český bratr XVI. veka neodival se veskrze toa fonnon jako Hasita nebo 
Tábořila vékn patníctébo, kteři byli roacbem také skromni, viickni se 
dlenfm doby v kroji nékterak promíaili a zjlnačili. SrétStl a svétiétf 
lidé proménili Be Dádbernéji, rychleji a patrnéji, lidé vážni a prostých 
mravů proménili se znenáhla, bez nádhery, ale proménili se přec. 

Tedy nebylo v XV. a v XVI. veka českého kroje? I bylo. Českost 
kroje zachována se základní svoa povahon * iaté lidovém, o némž po- 
loil se dolQJL SoDvécí lidé kromě toho pokládali teo kroj za český, jenž 
se stal za dlonhon doba obvyklým a mél na sobe ráz počestnosti. Kon- 
servativni lidé za dlonhoa dobu nékteréma kasn krojovéma obvykli, 
opravivie si bo po svém českém vknse. V tom roiama pravi Havlík 
z Varvažova r. 1613 o kroji v Čechách: „Aékoll od cizozemcň původ. 
svAj má, viak jii jako za náí vlastni a přirozený babit přijat jesf 
Y tom smysle Veleslavín,*) pohrdaje krojem a iatem ciiinskýro, radí ke 
kroji gStarých, jak obyčejný jest národn a zemi," k čemni dokládá: 
Když se viickni zvUSime, netoliko kroje ale i obyčeje a jazyk cizích 
Dárodá na se přijmeme, kam pak se déje vfra, čest, sprostnost a 
npi^mDOsC česká P* 

Aby stal se néjaký „hábit" Čechům .vlastním a přirozeným*, 
k tomn za viecken čaa nékolik vlastaosti musíval miti. českost odévacfcb 
iatů bývala naiim předkům vfiech stavů nejprve v prostotě a v poctivé 
délce, ilm éat delfil, Mm poctivějif, tim čeitějil. Tady to, kdykoli zsčsla 
ae nová t Čechách mods, ie zdvihán býval křik a starosvétský odpor; 
odpor tím tDŽél, ěim kratÚ a nádbernéjif nová móda. Na přiklad poio- 
mjeme v kronikách^) při roce 1376 českosf roncha v slovech: ,Na 

■) Stránský. Resp. VL 
') Pejcha živola. R. 1616. 
■) V knize ,Tdova ktestanská". 
•) Politia. 661. 

'] DéUnský rabopit T. 3. fol. 173. Uftjek. 841. Text Krabice ■ Waitoiile 
a Hijkův roiMívDý padle sebf srnvnin a Zfbjta v I. dfle Erojů SS3. 

DigitizsdbyGOO^^Ie 



12 

Uo Čaa Čechové tuH di h jiných národt IkodllTý objHj t odin « 
dslebo od«IIÍ od cestj svých pMků, aťb před tím majíce odáv poctivý, 
enkné tž dobře pod kolena neb od kolenfl ti Dapolj k lemi vsdélf, ká> 
z«)i Bobí dílati aakD« krátké.* 

Nápodobní radi králi Jiřfmn amělý Žldek,') ab; roskáia] Čeehflm 
Doatti odiv sŽ do kolenou, tof prý poctivé .roucho domácf*. Chelií- 
ckémn*) Jest .otáhlá saknice* ronchem ctným, českým, jiné je neíacké. 

2e české roDCho niasl býti dlonbé, to jasné vrznivá z Famétí Da- 
čického,*) v nichi a hněvem sDpsáno při roce 1S44: ,Lid Český, viavie 
formtt od lidn vlaiakého, chodili a lo-átkým odévem . . ., pjinl, smilni, 
nesvonif, dIc na to nedbaje, ie ae cíiozemi-i v lami osaznjl." 

Tfmtéi smyslům veršuje o čeakém laté Jiřík Zábfeiský (Strejc 
I 1566:)*) .Nemiluj iatú nádherných, cizích krojfl neobecných; uo tvá 
vlast. tvOj sUv přináil, to tobé nejlépe sluti, odévu pflIiS krátkého: 
krojem, barva potvoroého mívati atnd milujícím neiluil, lei snad opicím." 

Také % Dačickébo Prostopravdy jeité v XYII. století lze dobře 
uhodnouti uékteroo vlastnost tehdejSlho českého roucha: melo býti 
prosté — až Beleky prosté; botj k němu měly bjHi vysoký a niboliv 
novomódní střeviCky; po bokn Čechové mél viseti pádný meč a nikoliv 
ípanSlaký tenoučký rapir, jemnž nadává Dafiický „rožňA" a „famflrA" ; 
na falavé mět míti Čech čepici nebo klobouk, ale bez peři a bez „fráonaů". 
Táže ae totíi v dotčené a neomalené báaoi „mladý Čech" starého: 

nProč tak cbodli po selsku sproit, 
jmaje statku a penéz dost?" 

K čemuž starý v odvet praví : 

„Držim se předktk mých kroje 

a nedbám na cizí stroje; 

s^d se račí za zlé mravy, 

slniit pěkné i to piro 

jako by nic tvého nebylo . . . 

Jinéč té Tlaii přistrojí, 

badei llčenej Prantiiek 

jako karetní svrcbnlček; 

v českém kroji byl by vážen, 

ty pak cbodlE jako blázen — 

famfir ae za tebou vleče, 

užívej českého meče, 

toho roiňa novytáhneá, 

dal bych pěsti, až se stáhneí; 

') Zídek, tjprivovna. Rakop. t uqít. knih. 64. 
') 8I(. 167. 
') Paměti. I. 7S. 

■) V íjummě Katechiamu o Veleslav. vytiiL IGOl). T^t v Mravech Střev- 
cových. Tél C. Č. UuB. 1676. n. 171, 



zsdbyGoogle 



hle, ji mim boty rjrtfřgké, 
tj méi BtřeviCky k . . ."ské, 
okolo blavy frňousy — 
skoro bych Jli na tebe vaed, 
by poznal Čecha starého 
od troupa, hej^ka mUd6ho; 
nepoíal Jli růsti skoro, 
Tarnj od« mne, potvoro I" 

Které roDcbo jost prosté, to klada Lomnicky r. 1615 do úst Tor- 
kovi, jeni poamivá se křesfanAm ; ') jeat to roucho o mkivech Eirohých, 
„ D efal dovány ch a niífm zbyteční nepremovaných;" při ném aby byly 
atřevice , prostranné". 

S tlm, co tn o íeském roaie povedeno, shodajf se za fSecken čas 
poíetué roskasy, aby před zemsky sond lidé vstapovali „t poctivém ronSe 
abdloainém ; *) také aby konSelé strojili se ronchem „poctÍTýro ob- 
dlODŽD/m' t nikoli, jaki Tyífti r. 1664 mincmistr Jan ze dvamberka 
Horským ronchem glslikýDi napoctivym';') a na drohoa strana zajisté 
s tím Boovisi 1 to, ie kat, biřic a jiní „nepoctivi" lidé zadní vždy zobra- 
zují se v ronie nepoctivém, krátkém — a řekneme — novomódním. 

E čeakosti odévaé náleiela od starodávna koíelina. EoleSiuoj iat 
a kožeiinné zdoby a obmby í na letních ronchftch byl ostatně charakter 
slovansky. 

Že Čechové chodi v IÍ£<!ÍDách i medvédícb koiicb, to pfie o nich 
jeSté v poslední dobé XVI. veku Vlach Veccelio.*) 

Česk& země nikda nemohla se evropském módám azavřfti; ba jeji 
zTláStnf poloha orííla ji hnad na úsvite historického života k tomn, aby 
■e dvon stran dvé etnografická moře na ni svými vlnami bila; pravé 
na pfidé na&í svét východní siáíel se se západním. Ton přiěinon bývalo 
n nás poněkud nápodoboo jako v Polsce. Ale kdežto na východní hra- 
nici polské téměř konec byl Evropy, mnsil v Polfitě převládati vliv orien- 
tální,") na západní české hranici fconiilo se Slovanstvo a do čechfl bil 
mrav západních lidi silon takovon, že vítězil nad vlivy východními. Nafie 
domácí dynastie Přemyslovská pečovala vétiim dílem o to, aby německé 
vlivy byly mocoějSÍ iim dál více. Přemyslovci a jich dvořstvo témíř 
tonnii v némíiné a po jich vymřeni příchodem Lncemburkú cizf mody 
západnické valem valily se k nám, ílmi zatlačen středověky česko- 
alovanský rázovitý kroj do ústraní, do venkovských statků zemanských 
A do vsí. 

') Peycha. 196. 

'j V artiknlicb sněmu r. 1617 iteme: «T; pak osoby, kterét by k lemsk. 
■ondn potaieny byly, pro vižnost londa odivu poctivého i obdlonlnlho aby n£i- 
valy a vielijakych nevUoých krojCi ab; se varovaly." Rukop. budiífoský. 448. 

*) Sdéloje prof. Šimek i arch. kutnoborsk. 

*) Vecellio Habiti AntichL 81 7. 

*) E(jass. nUory. 1. 2. Codez pictaratas. Bucfauer XXUI. Costnm. hiator. 
Badnet VI. 449. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



u 

To T£e zevrabněji vyloiteQO v předcboslm díle dra. Zfbrta. Již tedy 
v XUL Btoieti kroj t Čechách v nádherDéjSlch vrstvách národa a při 
novotném tehdáž itaTii méifaQBkém byl celkem UkOTího rázu a zpflsobu, 
jako Tíade jinde t Evropě. 

Kde se setkal kroj domácf s cizfm — a to bylo t méateeh — za 
některý iaa držely se podle sebe svorně; pfipomfnáme krejčovského fádo 
z r. 1318, T nimi mlDvi se rovnoprávně o sakni (warobeisj české a 
Švábské.') Viak dlenim doby oa těch miatecb, kde byla hojná populace 
a ěilý obchod nebo stolice královaká, zápas domácího kroje s clzim byl 
marný. 

Lze oznámiti, ite Čechové, Ictefl ochotně pi^lmali cizí kroj, ne- 
ěinilí tak zhola passivné. Tiaktí byli i v tom svým zpdsobem fiinni. 

Že ke každéma „habitn", jeni dlením doby a obvyknutím stal se 
Čechům dle slov Havlikových „vlastním a přirozeném", Čechové sami 
také lecco po své choti přidělali, přimísili, íe ho jaksi autonomně do- 
mácími okolnostmi, národní povahon a vidélaaostl pozměnili, aby jím byl 
vhod a mil, o tom mámo svědectví i doby \iaké. 

Roka 1329 žaluje FraiitiSek kanovnfk, ie a nás la itastna sebe 
pokládá, kdo co nového v Šatech vymyslí; Štítný') vytýká, íe ,mQozl 
na to svá múdrosf obracejí, aby chytré kroje vymýileli;* a dobon valné 
pozdějSí jeitě se připomíná,*) it ,Děkteřl Čechové každý téměř rok 
dvorné kroje sobe vymejálejl." 

Co tak autonomně Čechové vytvořili, nebo co měli svého vlastního 
z dávqa, nikdaž nez&stalo jen pj4 nich. Sonsedé blízcí i po daleka rádi 
a dosti zhnsta od Čecha si vypůjčovali. Hažská sakné, kteroo nosili 
bavorétl sedláci v XIII. stoleti a kteron zvali .glaTenia*,*) zajisté byla 
pfljěka z Čech. A vstěhovata se obSlrná sokné slovanská i do Itálie 
(schiavina) i do Francie (esclavine).') LimbDrská kronika popisuje při 
r. 138ft bOhaimiscbe Kogeln, kterými zdobily Némkyné hlavy své.*) 
Dcera Karla IV., Anna, strojila se po ěeska a přenesla svoji móda do 
Anglie, kaml se vyvdala.^ Českon (slovenskon) liazakn vypůjčili si Ua- 
daři i moravltí Němci. ^) Plstěný klobouk DLěiroký, b krajem stojatým, 
hedvábím potažený, jakož si ho oblíbili Čechové asi r. 1530, slal ,ěe- 
ským" pak napořád a noSen byl i a dvora a v císařově rodině.*) V téie 
době obecně noslváos čepice červená a třapcem do zadn visatým, a ta 



') Rcgeat. Emier. 171. 

') Rukop. mus. C. U. V ErbeDOvi. 144. 

^ , Vdova krestsnaki" Khenier. Ilí9ft. 

•) Heydea. Trachteu 89. 

•) Gay. Gloaa. 669. 

*) Mittfaeil. Central-Gomm. lur Erf. d. Baudenk. 71. 10. (Falke) a citát 
n Zlbrta. Déj. I. 263. 

>) Planché Cyclop, 1. 27 

') Y listinách třebovských r. 1S10 má némecký kofiínlk eiae hasadten. 
V Stokeravskéin inveniáH jest r. 1566 v miiCskjcb íatech uveden .eln weisser 
QOppeaicti" — kepenek, což se vykládá la n^akj ieaký kabát. Anseiger fOr 
Kand. d. deutscb. Vora. 1881. 102. 

*} KOpl. Jabrb. der Samml. d. allerh. Kaiserh. X G9U. Český klobonk gt41 
zlatý nheraký nebo 3 rýnské. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



íepice tlalk gSeskoa".') I v posdéjSfcli letech arcikDíie Ferdinand, správue 
králoTstvi a maniel Filipky Aag&purgaké, r4d cbodival t takové (epici 
.JieBké". 

A lase r. 1610 GroarinODi zlobi se na NdmkjDí, ie v zimě half 
hlarn v čepce B^Q^ké*.') I r&zoritou tbraň fieskon oblibovala bí cizina. 
Připomínáme na přiklad i r 1365 meč ,čeflkébo dila" (onam spatam 
sea enseiD opeříš Boemiae), jeni Jest zaps&n v jednom inventáři ve Francii. 
T těmi invenláři připomíná se jiná Česká zbraň k lovům (aliam eosem 
opeříš Boemiae aptnm ad venandnm).*) Českého tesákn po jedné straně 
broafieného (dle Veleslavína Silv.) Ňčmci téi zbaata níivali, zovonce ho 
tesack, duiack; jeStě v době Melanchtona reformátora zakazuje se ně- 
meckým DDiversilnim ztndentAm nositi český .tys&ckea".*) 

Že Nímci v Čechách njali český .lesaken", toho víme dfikaz jeété 
r. 1605 T jednom inventáři mčsta Mostu.') Ostatně by se to rozanělo 
samo sebon i bez tobo dokládá. 

I česká paráda drobná bývala do Němec vnáiena a za íeskon nzná- 
vána. Připomináme, že v inventáři Vita z Woikensteina r- 1142 je 
„ein behemiscb silbergulter eampt messer nnd dem rotben Samalot.'*) 

Tim zpOsobem hade lze jeitě některý kns Utn a, zbraně shledati, 
jenž byl a slnl v té neb oné době , Českým" za dAkaz, íe v obecné 
evropské módě cechově také činoi byli s výsledkem. 

V XV. a XVI. století, o némi psáti máme, evropSti národové jeitě 
■pii nei druhdy odívali se formou podstatně podobnon, jejiž jednotlivě 
knsy, byvie kdekoliv autonomně a charakteristicky vyvinuty, přenesly se 
jinam, dál a dále, al staly se módou vieobecuou. 

V týchíe stoletích obou najdeí v cechách viecky charakteristické 
mody evropské. Ani východ nebyl témi dobami n nás bez pfijobeni. 

Politickými adálostmi XV. vékn přes tu cbvili byli tu vyslaní 
z Polska, z Uher. Ba téměř bez přetril byli v Čechách, zvláfité v Praze, 
vojenitf, dvořiti i řťmeslničti členové polského národa. 

Byli tn Poláci za Eorybula, krti Albrecht měl v Praze polské a 
oherské dvořany a stráže. Roku 1160 připomínaji se řemeslnici politi 
v mnohých městech českých, a pro kladené ohně vypovídá ze země král 
Jiři své dvořany polské i řemeslníky polské z měst.^ A což teprve za 
krále Vladislava Polána! I později v letech (1561 — 1690) s mnohými 
Polány setkávái se v knihách pražských, zvláětě trestních, nebot kde 
jakft pranice, Polané nescházeli.*) Tedy i v XV. a XVL stoleti k nám 
prond východnt se převaloval dosti silně: vždy nalezneí v inventářích 



'i Hatlel, Ghron. v. Traoteuiu. 63. Lippert. Trauten. 70. 

') OieveL 635. 

') Qay. Glossaire aché. 649. 

') IfonnineQta german. paedag. VII. 480. 

*) Archiv musejní. B. S6yS4. 

■) Anzeig«r fOr. Knnd. d. dentschen Von. 1681. 137. 

^) Tomek, Praha VII. 9. 

*} Arch. praž. i. 410. Arch lemik. listiny arcibiik 1564. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



16 

DiéifaDBk/ch aSkteré Téci, Jež slojt Iftenké, nalezneí Snpfco pol^é,') 
tonicam tartaricam,*) kaftany raaké a mnoho kroJA nherskych,*) kteří 
pflvodem Bvým ovšem jsou sIoTanské; Uhři knltaře ae aČiU od Slovanů. 

O vlivech tápadafch, némeckím a románském ani nenf potřebf 
Evlftitě se dotýkati, Že byly v dotčených dvon stoletích velmi pronikaví. 

DvAr kr&lů líeskfch — kromě Jagailovskébo — byl jako drnhdy nej- 
mocnějSim roziiřovatelem krojfl a zvykfl Kápadnických, ivlálf firancoai- 
ských B tpanélekých. 

Také naie panstvo, stndentatvo, knpci dojíždéli sohé la viecken 
čas daleko přes pole až k pramenAm eam^ a přináieli na sobe a ob- 
libon kroje ciii na pochlubo i vzor. 

V Praze a v některých íelaéjifcb městech voDkovabých v každý 
čas bývali cizí pfíchozf z daleka, a nejednl lidé cizího národa byli ta 
i trvale asazeni. 

Proto také n^dei i n pražských Hnsitfl kožfSky franaké,*) v inven- 
tářích pražských ahledái as v XV. století se stikněmi vlažskými, s kloky 
íili pláBcí tolikéž vlaiakými; za celé XVI. století hemii se v knihách 
kroji Španělskými a franconzskýmí. Krojči cizinStf nsszovali se tn a 
ochotně pomáhati másti kroje domáci. Na přiklad r. 1574 stává se 
staropražským mělCanem vlaiský krejčí Donath BonoccUi') a po něm 
snadno a brzy na knize měiíanské spočitái řadu vlaiskýeh krejčfřů, 
kteří iili žaty PražanAm.*) 

Panstvo rádo bralo si krejčí cizí za lokaje, zajisté s tím úmyslem, 
aby se mohlo blýskati úborem po cizinaku íitým a upraveným.') A není 
pochyby, že až v letech třicátých XVI. veka s renesancí a jejími ata- 
viteti, kteří po Occbách leckde zasedli v celých koloniích, hojné k aim 
přiilo vlaSského kroje a vlaiskýeh řemeslníka, kteří velmi sitně měnili 
naii módo. ít Jich v knihách nenajdeé mezi méStany hned, toho pří- 
činou náboženství pod obojí, k nemaž příchozí Vlachové se necbtéli, 
JBOace katolíky, hlasití, a bez přijímáni pod oboji nebylo n nás na onn 
doba měétanstvl. 

A byli-li vlaitf krejčí n nás osazeni mezi měifany, natož pak oé- 
mečtí krejčiři I Těch pořade býval v Praze některý počet, a přleháieli ze 
vSech nimeckých kontu I 

T pražských knihách měitanských v XV. a XVI. veka Json zapsáni 
němečtí krejčiři ze Slezska, z Rakous, ze Bas, Sedmihrad, Komtan, le 



') Na prikUd S«JDOch Aiiguslu biiknps obldkl v , lupiči poUkoa'. 

'} Arch. prai. 998 16. 

'I Uherétl obchodnici k uám dojjžděli za celé 16. itoletf ht^ai. Boko 1&84 
bj'1 v Praze uherský kroj jsko doma. Čtemefikn. a. 1120 arch. praž., že r. 1&84 
připravili se tovarjli konvárití po uherskn a divné aobé po ulicích vedli. 

*) U koieialka Jeranynia (f 1457) Lib. aatiq. 1. 26. 

') Arch. praiB. ko. i. 667. 

*) Roku 1C90 přijati T mfitiDStvj pratská tH bratří krejčlK najedaon. Byli 
r. HťdioUna a sluli firambilis. Roliu 1618 přijat za méiUna Testorellus jinak 
Masca atd. Roku 1587 soudi se krejU Hendrycb de Boninque s Krístínon Šprmn- 
gerOTOo. Špraogeř známý komořiij malíř císařský. Ko. i. 1168. 64. 

') Abbild. der HaoptstAnde. Weigel. Vydáni r. 1698. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



17 

Švýcar, ') z Híině, Moichova, Ang&pnrka ba i z „DeDemarkn". Jednoa 
to přijímá právo měStanské i jakýs krejii Bori z Kynciiika, ,j6DÍ oa- 
rodil le DB vojné v Sicílii v noci na moři.*") 

A cbarskteristické jeat, že r. 1587 starif ceclia hrejfiřů matottran- 
ských byli „GaBDer, Leoffart, Meyer, Behm" — jeden Tlacb, tři Němcí-V 

Co ti Tiickni Bcm DaneBli vielijahého cizího kroje I A kdož vl, 
kolik bylo nad to jeStS ciiiaskýcli krej£I v knibách nezapsaných, totiž 
takových, ktei^ tu na čbb popracovavSe ilí zase. Nékterýn tahovým, kteři 
zdejilho měitanstvl nedoíli, ale za íeské penfze po ci inaka kroje Síti 
chtéli, ochranná privíle^a proti dom&clm krejíim dávala vláda. Tak na 
příklad píle Ferdinand r. 1 560 Maloatranakým, aby nspf ekáielí krejčímn 
JifikoTÍ Qreyteroví, jenž vyniit bc i^niesla n dvorského krejČiře a na 
Hale Stranč pracovati cbce.*} 

y blavnlro městé království Čeakého z příčin téch vlech pravé vy- 
lomených vždycky vypadal celkový obrai krojfi nápodobné jako na Baby- 
lonské víii zmatek jazykflv. Vypadalo to v hlavních ulicích, v Týně, 
v trzích, na kořenné váze n radnice, na zámko pravé tak, jako Celtes 
vypravíme o Norimberce. Jedni prý ta cbodi po zpAsobé Sarmatfl v Sirém 
ronie, kožeíinon lemovaném, jini mají Dherekon Bnkoi a přes oi vlaský 
pláitlk, jící mají kabátce s výložky po francoozshu a tak podobně 
Tielijak. Anebo jako Geiler (t 1510)*) vypravuje, že v Strasbarce jsi 
mohl fídéti kroje viecb uárodfl podle sebe najednon; lidé tam prý 
chodili v tatech nherskýcb, českých, franconzských , italských, sa- 
ských, hižpanských. Týž obraz krojfl pomíchaných byl také v Polité. 
Typravajet r. 1566 Gornicki, že tolik jest atrojfi v Polité, že jich vy- 
Iféíti nelze; ta po vlasko, tn po hiSpanskn, po bmnivickn, po kozačko, 
po tatankn. NěkteH se stroji tak, že to nenmí ani pověděti. Konečně 
volá: „W Polszce n nás ta rozlicznosč strojAw wie to Bug, jésii co do- 
brego przyniesie' .*) 

Ano rovné tak v Pražských městech vždy bývala mfchanice cizích 
krojil, vidy tn bývalo popndil hojně, jimiž móda se cbtic nechtlc pro- 
méiovala; z hlavního pak mésta žly proměny a vzory do měst Českých 
ostatních, čímž se stával kroj, který si Čechové obvykli, zosobili, npravili, 
oa dlouze nemožným; měnil se zase. Starší kroj domácí, poctivý, prostý, 
obdlonžný ndržoval se pofád jen na osamělých tvrzích ěeských rytii^ a ze- 
maufl venkovských.^) Proto také, jakž svrcha jsme ze staré Ilteratary 



') Prvního Švýcara, jenl na praiakém pravé kíaftoval a při mésiě obj- 
vaulea byl i s rodinou nalétl jsem r. 156&. Slul Hanhbantnar. Desky kn. £. 92. 
fot CCI, 

') Ko. 4. 636. 806. 

') C. tíS. 102. 

■) Arch. mlstodri, Hissiv. £. 62. 3S6. 

*J Geiler. Welttpiegel. 14. 

*) Gómicki^o Dworjania Polaki. 92, 98. Z výpisů dra. ZíbrU. 

') Že rnviié tak v PoUtě domácí poctivý kroj naleal ůtnlkn pH ■emanerh, 
o tom poafil Ubiory Matějkovy (tabnie 1607 — 1518), a6 jím védecké ceny valné 
ve víem viudy pHmatí oelie. Divadlo a amélci mívají v koatyninlch věcech 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



citovati, bádá se o kroji „starofeskéin' b mUd^m fiotidlem starý arytíř*. 
O měsUkém a paDském kroji platilo slovo Bllejovekébo (1532), Že ^oe- 
rozeznái oděvem, domáci-Ii člověk jest či cizozemec'.*) Jedna věc vSak 
kodoa paměti. 

Proměn; modnf oedály se v minulých dobách tak zhnsta, jako se 
dějf za naiicfa dnf. Rychlé a rjcblej£l zméay dneiDfcb mod Tznikaji 
úmyslné a naschvál rychle, a to tím, že uměla se vzbadl a vynntf apo- 
třeba továrnich látek, obrovsky vyrobených a shromáiděných. Žijeme 
Y době Btrojfi a páry: oboji iádajf velikébo a rycblůbo koosamn. Tomu 
v starých dobácb nebylo nic obdobnébo. Hoda leckterá trvala věk! 
Onzké nohavice kolik věkQI 

Šaty bývaly přflii podstatný, bytedlny, víecko podEity a drahý. 
Does bylo by za smich, kdyby babiíka, omfr^jfc, odkázala svým drobným 
vnníikám své sukně s rozkazem, aby jim byly dochovány do let do- 
spělých ; dues by děvče' necbodilo — nemohlo choditi — ani v Šatech 
po mateři, neřku-li po báhě. Ale v atarýcb dobách bylo jinače. Stáři 
mladým tak, jakož svrchn praveno, odkazovali I Jedny Gaty nosilo dvoji 
pokolení. Na příklad r. IÍ58 nmfraje, fádá pivovarník Zikmund Zikl 
z rynka Nového města, aby pornčníci „snkni a kunami', v níž chodíval, 
zachovali synovi jeho, až doroste.*) 

Roka 1477 odkazuje NeřUd pelHfex, měěfan Staropražský, synu 
svému qSakni nové barvy k jmění, držení ak déd línému vladařství!" *) 
Kabáty z naiich moderních látek by žádný otec nesměl odkázati ^k dě- 
dičnémn vladařství". Pražský Havel liuntýř poroučí r. 1620 klaftem 
aby dceři Lndmile „blány byly dány nebožky báby a sokně, kteráž jest 
v zástavě."*) Nějaké malé Znzance v Plzni, dítěti, odkazuje íkolnl mistr 
BÍamlatkn a aksamitem", aby ji b}la dochována, aŽ k letům a nk místu 
manželskému dojde".') T Kouřimi poroučí r. 1544 Magdalena Lyadiíkova. 
aby dcera její „sukničku tafatovou vnučkovi Adamovi do let zachovala, 
pakli by dMve let umřel, tehdy jméla li by dcera kterou dceru, aby 
snknička dala jí." *) Dcera bohatého mistra Ondřeje z Palatýnu nosila 
víecky íaty po své mateři.') O nebožtiku Janovi Liturgusovi z Turska 
vypravují r. 1588, že pojal si kdys za ženu nrozenou Alenu z Varns- 
dorfu jen k vfili iatltm své první zesnulé ženy. ^Vzal proto sobě tak 
velikou ženu, aby se ty ěaty ua ni trefiti mohly." A v těch iatecb cho- 
dila nebožka za mnoho letí") 

A když iat dosloužil v dědičném vladařství kdo ví na kolikátém 
potomku, to mohl jeěté k nové službě obrácen býti I *) Lecdy se na- 



') Bílejovský Kron. drkev. 124. Výpisek dr». Zibrta. 

') Lib. antiqoisa. 26. 

■) Miscell. t. 26. 

*) Desky. Mise. 93. 

•) Arcb. plzeň. 223. 227, 

*) Arch. konřim. Lib. testament, i r. IfiOS. 

') Kn. arch. pr. í. 321. 468. 

■) Arcb. prát. lOliO/a 139. 

*) U pUiti ,obrici;ném*' £tu v pamét. kaiie Král. Dv 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



19 

skyLne v pramenech, le lat dali „přefurmovatí", ba že ho dali i ^do 
jiné barty".') 

Šatné věci bývaly drah;. Na svém miste pozn&me mnobý kns po 
mnoha kopách. Tn jen připomináme pro pojem, že prosté iaty letní, jež 
pořizovali LonnSti obecnímu slohoví, stály až 2 kopy (r. 1511 1 kopn 
20 groĚQ);') Sat obroiuíka na Hradci JindíHchové r. 1564 pořízen z p61 
třeli kop?;*) na Brandojse tonž doboo dávány tomu cbnctaBovi, jenž 
hlídal psy, na íaty tři kopy.*) Vybrali jsme naschvál cenf fiatné lidi nej- 
niiiích, aby ítoncí přiro?naje postihl, oí tehda nejchudíí šat byt dražil 
dneiniho. Šaty jen poněknd ouačejfii stály ni hromado víc. Nebyly na 
příklad iaty, Šimonu Lomnickémn r. 1564 v Jindřichové Hradci daro- 
vané, zajisté z nejlepilch, a přes to stálo sakno na ué 5 kop, nŠiti p&I 
drahé kopy I '^) 

I protož ani uedivno, najdeSli dost a dosti přfkladfi v knihách, že 
Bondi se sama Mecbta mezi seboa o leckterý koasek iata ! Dnes by bez- 
pochyby slníaý Šlechtic stydél se hnáti na sond služebníka proto, že ma 
ukradl ^kabát a poctivice". Roku 1591 Jan mladil z Valditejaa se jeStě 
nestydčl.*) Natož pak drobná Slccbtal Rokn 155S na přiklad tuze soudí 
se Harta Kalenicuva z Hořeiovic s Janem Kalenící o hazuku tykytovon t ') 

S drahotou a vzácnosti iatft souTiaf, Že v sterSl době jsou mé- 
iťanské inventární garderoby velice skrovňoučky. Na příklad litomyilský 
pekař Ulehal, jenž nmřel r. 1498, měl vSeho vfiudy pět knsfi áatatva: 
4 sokně a kožich.^ Nohavice bezpochyby neatály za popis. Uarts, sestra 
pnrkrabové v Litomyili, zanechala po sobS r. 1499 čtyři rubáte, 9 rouEek, 
2 Bukné, kožich.*) Jeitě r. 1515 pokládají se paterý iaty za velikou 
marnotratnost ^°) — a právem; na$e nejnádhernéjíí iaty dnes nevyrov 
naji se cenou nádherným úborflm starodávným.") 

Teprve v druhé půlce XTI. století, když bylo v zemi víc peaéz a 
hojnosti a když látky hojnějším dovozem olacinfily, mívali naSi předkové 
garderoby hojné a čim dál bojnějSf.") Na příklad paní Nejepinská, mé- 
iCanka z pražského přikopu, měla při své smrti r. 1601 41 fértochfi, 
29 roocb na hlavu, 35 kloboofcii a íepcfl, 7 mautiíkfi, 15 sukní atd.") 



') Arch. prals. i. 1284. 300, Rok 1591 

>) Arch. louni. i. 1. K 12. 

'i Oattj panská T arch. taméjš. 

■) Arch. c. k. mistodrt. miss. 69. 341. 

') Oatty panské v Hradci, 

^ C. 1122. 196. arch. praž. 

Ó Kn. kom. sond. 12. J. R. 19. 

■) Arch. litonjil. kn. i. 118. 41. 

*) TuDf. 41. 

") Zrcadl. marnotratn. Mus. 68. I. 46. 

"I Rohrbach-Kretscbmer. Tracbteu. 

") Totéi pomal Brandl v deskách morBvskfch. Na sklonku XV, veku malý 
luzns; T XVI tiojnosí všeho. Brandl. C- Mat. Morav. 1869. US. V Polátě u 
Zikmunda HI. méli aékteři rozmaHtf ilecbticové pu 60 kusech Utstva, ba prý 
tolik roimanitýoh kusA, co dní do roka. Lumír 1661. 960. 

") Kn. arch. pral. £. 1210. 160. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



30 

Pražský méifan Jan Eropál< (f 1613) měl habitfl a jiného iata tolik, 
že až plesnivěl a o plnýrb trnhlách molovatil.') Tíak o těch věcech ze- 
vrubně položí se na miBtech vbodnějilcb doleji. 

Prve neili zevrabně Jmeme se vypisovati taty oděvacl v XV. a 
XVI. věkn v Čechách, jest nám upozorniti ětoncího jeitě na jedno věc 
v oněch dobách obecnon. 

V kaidý ěag a ve víech zemích chtívali oařsdové svétStí i da- 
cbovní torna, aby „stavové" mezi sebou liSili se oděvem, ovíem nikoli 
krojem jeho, nébri látkon a zdoboo. Tedy &at zemanský měl býti 
chadií panského, roiítanský chadSí zemanského nebo rytířského- O sodiský 
Ud ilo málokdy, teo nebyl , stavem" ; byl zboží prodajné a jen počítané 
a zapisované, a vrchnost jií se sama postarala o to, aby sedlák přilifi 
nezbajnél. 

Obyřejně postfehuei, ie střih, forma „stavovských" íatfi t téíe 
době jest zbraba táž. Zapjal-Ii páa svon aksamitovon sokaici zlaton 
h«lží, sponou, nebo stříbrným knofilkem, zaváhal sobě koženon nebo plá- 
těnoQ snknici chudý ělovék profázkém, nebo zapjal kostěným knoflíkem, 
ale střih obon snknic beze snadn velmi ěasto poznáS za stejný.') Máli 
r. 1470 pražská mřítanka Nikolavova Inba ěerným snknem podŽiton, roá 
tonže dobou nroiená pani Doolnshá iubn zlatohlavovoo podiiton atlasem,*) 
ale inby vypadaly střihem stejně. 

Jen látka a zdoba měly býti k statovským rozdílům. Ani právo 
v hnsitské době vzniklé (Soběslavské řečené) nebylo tak demokratické, 
aby DStoopilo od zvyků tehda vfinde platných: nařizovaloté, „aby žádný 
řemeslník nechodil v Šatech s kunami ani s popelicemi, nežli měitané 
a zemaníné, kteříž mají svá iboíí na platech." *) Za panováni krále Jiřiljo 
doktor Židek mini,") ie by knížata měla choditi v zlatohlavích, ale ne 
tak skvělých jako král; páni žádnou měron aby v zlatohlavích nechodili, 
než T čistých sukních a Čnbácb a podiitfm sobolovým, s kunami, cbramo- 
Btejli; rytíři aby mívali fiarlat a jiné snkno, na hlavě čepička sobolovou, 
knni, béliznovou; panoSi aby chodili t čnbě kterékoli barvy krom iar- 
latn, v íepici liSfl; měětané měli míti roucho poctivé, dloube s kunami. 
Králi samému radí týž dotěrný doktor, aby se ve svém zlatohlavovém 
ronie proměňoval íasto, aby jiui nemohli po něm pro veliký náklad 
tak činiti. 

V století následujícím dosti často potkávái se v pramenech s nsta- 
noveulmí. Že panstvo nemá obláčeti se střfbrohlavy ani zlatohlavy než 
aksamity a karmazíny bez zlatčho premovánl; rytířům kázalo se nositi 
iaty lacinějších látek damaíkových, měStanům určováno snkno. 

Ale kdo by z těch příkazů soudil, ie jednotliví stavové opravdu se 
tak poslnině strojili, ten by se klamal tnze. Větiina lidi překračovala 



') Č. 1174. 429. 

*) v dile Hefnerové jsou o tom německé doklady z 15. stol. obr. 989. 

'I Miscell. i. 26. fol. E 38. £. 6. 

') Práva Star. Měsi. v nnív knih. i. 17. C. 22. 112. 

*) Správovna. Rkp. v univ. knih. Ě. 17. D. 2. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



21 

iaiem s Jednoho bUtu n itar druhý přes riecij zikasy, takfe srroha- 
pBsaé rozdíly v iatecb při stejném kroji jeitě DeJsTétlflji poiorujei jen 
n lidí společenskoa platnosti daleko od sebo stojicich. Kdož byli, De-Ii 
aUvem, aspoň jméolm aobé bliiil, ridi a se zdarem amazávall roidllj 
y Eatecb na velihý haěv T&ech mravokárcft. Již Štítný naříká na vtidyky 
a rytíře, íe „drah dnilis chce přetr&viti nebo ruchem přepýchati. " ') Ba 
v XTI. století proroctví Sibyllino i aedl&k)' tepe, že stroji se po pinech! 
,Jak chodí pán neb panoie, taktéž cface eedl&k choditi jako jinoíe, a 
jestliže pán ponese klobúk ípidatý, sedlák chce mltl takový, a bode-li 
nu pánu knkla bez cipa, mnsK býti na sedláku taková." *) T HRozmlon- 
viní Člověka rytířského s pánem", roka 1554 vytlafieném, přiznává se 
ryttř, íe stavové „co jen na J. Uiloili královské i na hnliatech ablé- 
da)i — i ty aksamitové střevíce — v&ecko ie míti mnaeji." 

A pravé télioi roko 1554 pfée Fridrich z Talditejna Joachymovi 
z Hradce o iaté dvořanů císařských : .Co se íatft dotýče, jak nám bylo 
vyměřeno, co mohl pán neb zeman nositi, to jest zménino, nos kdo cface, 
Jak chce. Než coikoli jeden di délati, nemá od Jednoho fiatu dáti krej- 
iímu víc nežli 3 zlaté, pak to jíž krejéi mnsf věděti, co za tři zlaté 
mQÍ odělati; íitefty zapo věděny. "') 

ToQŽe dobon vyznává sněm angSporský v Němcích s výčitkou, že 
,mezi knížetem, hrabětein, stavem panským, méltanským žádného rozdila 
nemůže býti poznáno" a hned se n^náfií a rozkazoje, kterak te kdo 
fiatiti má. Nápodobně v Čechách sněmovní výěitky vyskytuji se ob éaa 
s výčitkami kazatelů a mravokárcft. Český snem r. 1586 zvolil tvláitni 
kommissary, „kteřížto, jak by se jedenkaidý z stavit v témž ráda chovati 
měl, v spis Dvéstl a J. MCaké a nejvyfifiim onředaikům a Boadcftm zem- 
ským ukázati mají." *) 

Z mravokárcft také Rvaěovský zase ponětí se do sedlákQ: 

gCo sedlák ahlldá na pána, 

by měl prodati pAl lána, 

chce takové fiaty míti, 

byt jej mél čert do pekla vžiti."*) 

Adam z Vinoře toaie dobon naopak vyčítá pánům: „Vidí-li kdo co 
na jiném neb slyěi-li o jaké prve nevídané novotince, za Slastného se 
pokládá, když to na sobě ukázati mftíe, již pak trp statek aneb poddaní 
dosazujte I* *) A výborný Veleslavín tepe toa příčinou viecky stavy i nčeué 
pány. Pravit: .Zbytečná pejcha, nádhernost v fiatech tak se rozmohla, 
že nevim, aby kdy od počátku světa tak vysoko vystonpiti mohla jakc 
nyní jest. J^té za paměti lidské tan spůsob zachovával se v odéva, ie 



) átitný. Kn. iett 163. 

) T zápise kněze Boay. Henfiik. 3$. 

) Arch. zemský. Opiiy ■ Hradce. 

) Snémy. 1086. 

J Masopust 71. 

) O potapmf Bvétsk. maruostf. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



lidé jedni od drahých roieznáni býti mohli, anobrí i mezi nJSflnýnii 
spatřoval se rozdíl, kdo z nich jakého titule ailval, váak jií to riecko 
proti nařízené reformací i v akademiích pomljl fle, takie BkAro í&dný 
po iatecfa věděti uemAže, kdo jest doktor, kdo řemeslník, kdo senátor, 
kdo zeman; nejednon ee přiházi, Že mífiténin neb řemeslník vive naložiti 
smi na iaty neit pán, z čehoŽ Častokráte záitf mezi nimi a rftznice 
povstávají." ') 

Nápodobné napsal Krnpěhorský r. 1612, ie človék ton dobou podle 
oděvn již .nepozná, kdo jest řemeslník, žák, voják, zeman, též která jest 
služebná dívka, méstská dcera, nebo zemanka; nebo co sedlák na mé- 
Žtana vidi, to chce miti; méíían chce také zemann roven býti.**) 

Takovými a podobnými hlasy naplnila by ae knižeiika obtloustlá; 
patrno, íe člm dále h novějéf dobé tlm věttf nastávalo zméténf Satfl mezi 
jednotlivými stavy. 

Z blasA nejpozdéjiicb víimnemo sobe jenom jeité liihy Havlíka 
z Tarvažova; osvétlojet véc velmi drasticky. „Jak mezi mnži tak mezi 
ženami nenalézá se již žádného rozdílu, kterého kdo jest stavo, tak a 
na ten spúsob, ie ledajakýs hokynář, jenž s raplrem a po zemansku 
v šatech chodí, nebude rozeznán kdo Jest, až jej uhlídáte v kráme jeho 
sedéti a prodávati přízi. Ale toho neřádu a té smíienice nyní v řrank- 
reichu nenaleznete, kdež od starodávna nařízeni jsou jisti krojové a spfisob 
odévo jedné každé osobS podle stavn."') 

A íe tito veřejní hlasové nelhali, toho máme dosti dokladů z archivních 
a jiných zpráv. Na přiklad v sondé lounském vypravoje kdosi o synech 
Koudelkových, že r. 1605 „nesli se, jakoby byli stav panskej, než byli 
z rodu Kondelkovského a svýmo pánu brubS kradli.* *) A Gnarinoni vy- 
kládá touže dobon, že sedM v Praze při hostiné proti jakéinns doktorovi 
lékařskému, ,ale pokládal jsem ho za .lokaje,' poněvadž mél dlouhý 
raplr, dýkn a krátký pláStik."^ 

Rotu 1602 vysvětluje v sondé pražském*) Jan Alt, bradýř — tedy 
ilovék skoro nízký v těch dobách — že ho , mnozí lidé i iidé mají la 
Jeho Milosf císařského pana rychtáře Jana Platejsa z Plattenitejaa! 
Císařský rychtář po hejtmanovi první osoba v méstél 

A když r. 1615 povolali staroměstŽtí páni UarJanQ, manželku Jana 
Hehdrycfaa z Frankenitejoa, na raduí dÚm, aby se zpravila, ,pro£ íaty 
nádherné nosí, jakoby stavu panského nebo rytířského osoba byla, ona 
odpovédéla, když jíni podobných Šatů nositi nebudou, také takových 
užívati nechce I" ^) 

Rozkazy, aby stav od stavu ItSil se iatem, dély se, zvlálté v starii 
dohč, z přiéin socialných ; dnes až skoro neuvéřitelno, kterak v minulých 

'I Politia Velesl. IV. 667. 

A Kait. o soa dnem' dni, 

^ O ctném obcoviof, Pfekl. r 1618. 

*) Arch, loonsk. kn. i. 1. C. 34. 8tr.íl082. 

*) OnirinODi; Grevel. 79. 

') Arch. praí. ů. 1063. 121. 

') Arch. pralský, méstský. ř 1293. 134 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



33 

dobách Jedeo ttav o druhém pohrdavé smýilel! Tynlkal-li Jeden nade 
drahý privilegii, chtíval vjQÍkati tudj také íateo, a hnév b;l, oblékl-ti 
se člověk DÍiifho atava ronchem tak drahým jako človék vyiílho l^o. 

K ifmi rozkazům a káránim o rozdftech tatových a pi^pycha při- 
dáván zbaBta úmysl moralný. Karatolé a zákonodárci, a to nikoli jeaoai 
naši,*) vyčítali to za nemravnost, pýcha, roikoSnictvi, ohlékal-li se kdo 
nádberuéji, nelli ma alníelo, a snažili se položiti hráz, ai po kterou smí 
ten onen stav dojiti. Štítný tonži na zápooy, pratsoy 4 jioý přepjiih ; Hus 
neni spokojen s nádhernými ronchy BtFihanými, vie to klada za hřích. 
Rokycana v Postille o nádherných lidech mluví téméf uráitivé. Hama- 
niBta Lobkovic r. 1489 v Žalobé k bv. Václava naříká, Že láska k vlaati 
mizi; dosf prý máji Čechové na tom, když chodí v zlktohlavech.*) 

Knéz Bavorovský r. 1550 na svých kázáních, jda podle písma 
řkoncibo, ie pýcba matkoa viech hříchů, tvrdil, nejen že manželky pro 
pékný £at okrádají Bvé manžely, než i bryndání piva a vína, a vSecky 
podvody íalho mnžské i ženské déji se jen pro nabyti penéz na hříínon 
porádn. , Kteříž zlými obchody," tak di kndz dotíeoý, „odívati se chtějí, 
dvojnásobně hřeif. Ujímá mnohá manželka avémn vlastníma manžela 
i dftkám svým tejné, toliko aby mohla pěkně choditi a jiným v ozdobé 
rovn« býti. Nechci tnto mnoho připomínati, kterak při iencích pro tu- 
kovoa ozdoba pyfinon lid obecný se lonpi : uebo tn mnsejí býti pénky 
pro blánky, připisováni pro premovánl, alévky pro rnkávky, nedolévky 
pro fěrtoniky.* •) 

Teprve od prostředka století XVI při zákazech rozličné parády 
vjBkytqji ae podle mravních důvodů i důvody národohospodářské a ob- 
chodní, vyčítající jedoak, že zlato jde ze zemé ven za věci ničemné, a 
jednak chtéjfci staviti Inzns, jejž zovon národní hospodáři, protože lidi 
ochnznje, , nezdravým". 

T sousedních Němcích — poknd víme — nejprve v artiknlích říi- 
ského sněmn augSpnrgskéhu r. 1548*) dotčeny json světle momenty ná- 
rodohospodářské a obchodní. Ta Čteme, že „nádhernost a skvostnoat 
odévn se rozmohla, tak že netoliko některé obzvláStni osoby, ale také 
celé krajiny k snižení a k stenéenl statků přiily ; nebof za zlato, aksamit, 
damaiek, cizozemská drahá snkna, skvostné garety, perly, předené zlato 
nesčíslná sila peněz od národa némeckého ae vyvozuje.* 

U náa z týchie příčin ataroČeský rytíř r. Iíi54 žebrá na českoa 
nádhernost volaje, ^jakon my snmmu zlatých a neJlepSÍ mince za to do 
Němec « do Tlach z země české vydáváme, oni nale zlato a střibro 
miti bndoa, a ty naEe plnndry se v nic obrátí a za nic nestanou. A tak 
Čechové, než se nadějí, ve psi, jak řlki^ji, co v kvitl lůstanon." *) 

') T Polité r. 1495 ÍU proti přepycha Čti ve Codpx pictnr. jara muntctp. 
28. V colleet. a Piekostnskihn. 1G3. ve FraDcii likaiy nádhernýcb é«tA v Regle- 
mento Karla Y. 13(i7. Giiy. Qlontur. 447. Doklady snadno ronnnožiti lze. 

*| Lobkovic- Vinařícký. Spisj. 13J. 

■) Bavorovský. Poatilla. 212. 

^ Histor B<Miem. TIIL Rukopis mowjni. 

^ Bosml. ílOT. rytfřa. s pán. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



24 

Po staroíeakém rjtíH troDBl se hlaifl D&rodohospodářBkjeli £fm dil 
tím vlče. Roku 1585 také Teleslavlo') miol, kdjbj králové éeStí po tpfl- 
sobé králA cDglických lapoTČděli vydávati peolie i Čech tcd, Ss bychom 
měli T zemi Tfco chleba, méní drahoty a blada, více stffbra, zlata a 
peněz k ochrané a svelebenl krilovstvi, kn vzdéláoí pevnosti a hl^dA po- 
meEBfcb a méně pejchy, ItadrA. .NeBtane-li se iassé přítri," tak df 
VeleslaviD, .obávati se, ie v malých letech penéz v Čechách mfti nebn- 
déme, snad nás potom nonze k sproatnoati staré přivede, a clil národové, 
pozniyice, ie nejsme při penězích, nepotáhnon se sem a sv^i titérkami 
a daremnicemi, kteréito ačkoli JBOU na oko pěkné, vlak niitku iádněho 
neneson a naposledy mezi hadry v ametecli se octnon." 

Také voják — Ghotek z Ghockova — r. 1&93 n^odobné hovoH, 
su svého stanovlité klada d&raz na své přesvědčeni. Že Cechové pro pa- 
rádn poklesli vojeuskon mysU. Df(: „Naii předkové bez mnohé pýchy 
dosti peněz jsou v zemi mívali, a také jiní národové ve větif poctivosti 
a vážnosti Čechy mivali, proto ie json nepříteli kaidémn odolati mohli." *) 

1 onen roikoinický cizopas — Šimon Lomnický, básník a dmhdy 
majitel hospody — dáví se naposled také mezi národní hospoda atrut 
české parády, r. 1615 řka posměSně,*) ale rýmovaně: 

„Již to veilo v přísloví, 
když se Cechové zvlailli, 
penfze se jim splalily, 
tak ie jich dost málo máme, 
za daremky je vydáváme, 
za karmazín, aksamity, 
fflochejry a tnpltykyty, 
střfbroblavy, zlatohlavy, 
z nichž bývá roucho blýskavý, 
jiné materie draby, 
které se vezon do Prahy, 
ty nás naiich penéz zbavi, 
s fieeli se roztronsi vindy, 
ie nevíme z dlnbĎ kndy, 
nebo někdy, třebaa v roce 
jen z toho bode vonnce." 



.Mnohý v drahých iatech pn« ( 
viocken svflj statek nese." — 



<) Předml. k Sylviove kronice. 10. 
') Dvorský. C. Č. Has. 1884. 800. 
•) Feycba iivota. Lomoirký. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



.ŠsTci, kt^ii, kuiiittfci 
aneb jiní řemeslnici, 
co pracDfi Tfdél^l, 
viecko náloži na fiaty." 

Naposled i sněmy zemské uznaly za bvou povinnost ataTiti Telikou 
nádhorn x pi^^in národohospodářských. Nejprve se snesli stavové r. 1586,') 
aby xe střfbrohlavfl a zlatohlavA, z tkanic zlatýcb i siřibrných, z knoflíkÓ 
zlatýcb, E neniiteiittýcb sklennýcb imelcfi i sobolft a rysA platila se daň 
desUA kopa, aríili na to kommissi, ale později na snémě r, 1595 
zminiM asnesenl v úplný zákaz prodeje. UstaDovilif: „Jakož veliká zby~ 
teČDOst v iatstvD v kriÚovstvi tomto, zvláít od zlatoblavD, stříbrohlavĎ, 
aksamitů, karmaziofi, kramplováni hedbávím a Smelcem nastala, za kte- 
réžto vSci nemalá, ale inamenitá samma se vydává a ven ■ království 
se vynáil, na tom jsme ee vJickni tři stavové snesli : aby f.iánf kopec, 
Šot ani lid žádných zlatohlavů, střfbrohlavfl, zlatých tkanic, pasomanAv, 
aksamitů barevných, karmazinflv, krnmplovánf hoed po sv. Jiří nejprve 
pl^fitim v králoTfltvi tomto zjevně ani tajně neprodával."') 

Tyto a nápodobné zákazy vlelijak opakovány i v náetednjicich 
potom několika sněmech (r. 1601, 1602 atd.), ale oaěinek těch sně- 
movních národohospodářských starostí byl oahrnkem přece jenom ten, 
o němž pííe Veleslavín : gčlro vice vrchnost zapovídá lidem takovou 
nádhernoD skvostnost, tím oni více na ni vynakládají a íádoBtivčji po 
ni dychti." I sám sněm generální r. ]615 za přítomnosti Mati&éovy hně- 
vivě odsondil to, že „bez roidfln osob jeden každý po takové nádher- 
nosti a zbyteční pýie dychtíc, na tn pýchu nakládají s velikon ikodoa, 
a tndy že peníze od cizozemců se ven z země vyvožojC, a proto nařídil 
týi sněm spoln s císařem jistoo kommissi k niinéni nějakého ráda, „jak 
by se jeden kaidý chovati měl."*) 

Politické dějiny české zamotaly se br^y potom tak smutně, že 
kommisse o iatstvu nařízená nemela ani kdy dbáti svého ůkoln, Také by 
íí byl nikdo neposlechl. Čechové byli v XV. a XVI. vékn bohatl, z míry 
bohatí a proto byli nádherní, řJkej si kárce, vláda, sněm co říkej. Nád- 
hera popadala i ty uaie lidičky, kteři neměli □& ni, tak tnze. Že ně- 
který, leda by se stkvěl, raději nejedl. „Znala jsem paní Annn", tak vy- 
pravaje měitanka pražská r. 1592 o jiné méStance, „chodívala pěkně 
v aksamitové karknli a v pěkných fiatech — a jídala s mnžem chléb a 
sýr, přes celý týden jsem neviděla, aby co jinýho jedli než cbléb a sýr." *) 

Jiný zas aby ae stkvěl, nemaje, vzdlažoval se do set. Takž pro 
přiklad vzdělal urozený Jaknb i Vřesovic (f 1577) za iaty do 614 kop 
dlahu!*) 

') 8n6my VII. 2. 

') Z tlitčn. snimn. 

*) TičtAný sněm. 

•) En. areh. pr. ň. lOU. 270. 

^ Areh. mns. listiny maloatransk. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



v Čecbácb přemnozí drfoli te pfísloTÍ, Se Uty délajf ďovíka, 
kterontto mfiléakn latinský básnfk XVI. vékn roiIlHt o to, Se nejbloo- 
pdjíi dlovék (idiota) t pékných Satecb Jjpůdk mondře.') 

Že byla D&dbera Čecbft Teliká, požni fitoacl doleji ■ iaventářA zt- 
vrubné a do omrzeni: ale bndif nŽ tady oznámeno na konec, ie ne' 
známe ani jednn iprávn o tom, aby ieeký přepych t íatBtvě vySinoral 
se byl kdy na amňinon, nechutnon b^jnoBt, jako na příklad do ni npadli 
kdysi bodři Švýcaři po Tojné bargandaké, kteří xbobat&e a xpýchavie, 
rozřezáTali li ozdobné botky při kouči obovi, aby znáti bylo, ie mají 
zlaté prsteny taká — na palcícb n noh BTýchl 

Bitra bělohorská Čechy i nádhery evlékia na drahný čaa a oblékla 
za ně vielijaké cizozemce. — — 

') Yerie aeptiny jiou t arch. pni. t knite t 12B4 fol. U.: ,Vir beoe 
vealitna in Testíbaí esge perítui creditur a mille, quaetvis idiota sít ille." 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



Kroj a šaty chodící v XV. věku. 

1. 

Čásť přehledná. 

1. Ráz přechodili doby. 

Bujné laod;; kabát, iiX krátký, otáblý; rolniiky} noluttice drojl )mttj; toMkj, 
knklik, tIm, a brmd»; iat ieiakf, ileíln, Aěea, obáůkj, páteře. 

PatDáctý *ék b;l doba box perné povahy. Středovéká romantika, 
která 0Tládtl« století pfedcbozl, pobledl* i povadla tak tuze, že do 
XV. Btoletf jen sbytečky jejf veSly; nové mTÍléiiky, ivěstnjici doba 
noTon a konec Btředověkn, ob £ai prodraly bo na povrch a přeletěly 
ErropD, onde jsouce násilad tlnmeDy, onde vfele vitány; ve viem viudy 
byla nestálost, a iivot knltaml opanovaly podivné protivy : ibožnost a 
zhýraloaf. Do XT. veku vbéhlo a obéma sdruienými protivami tehdej- 
áfho života — b přepjaton zbofnoati a b převelikou bajnostf -- věecko 
viady modni bláznovstvo 1 elegantní iviháctio, kteréž jevilo ae T kroji 
a stroji vékn předchozího a s nim apoln móda kláSterským íatftm po- 
dobná. Dle bIov átitného chodili jedni pV hrdých avétských rúiich", jiní 
bT fiei^ch kuklách zákonních i vylkách jeptiiskýcb".') 

V oněch hrdých ronifcb kvetly i v oaSí vlasti tytéž bájné i roz- 
pnstilé výrflttky kOBtymní jako ve vil tebdejii Evropě. 

Mialme totiž ona přepjaton snahu iat sužovati a skracovatí na 
veliký hněv a ihorienf lidi codných, minlme ona vfieobecnoa a křiklavou 
náklonnost k barvám rozmanitým na témž íatě, a to tak, že na příklad 
každá nohavice týchže poctivic byla barvy jinačí (miparti); naposled mí- 
níme onu přehnanou snaha prodlužovati hlavu, nohy i ruce měrou ne- 
přirozenou, a to u ženských čepcem chomoutovým o Špici čili rohu nebo 



■) ftetí besední, fiokop. bndlUn. 198. 

DigitizsdbyGOO^^Ie 



o dTOa rozfcb, n mužských knbloa dloahoa, clpovitoa a při obojím po- 
hlaví clp; od rokávft fili pncby a kromě toho íkoraěmj se Špicemi íi 
zobiky. 

Podle těchto vybnjaělých forem oviem mělo XV. gtoletl také avl^ 
Tiiný .poctivý" kroj, a lid aelaký mél pořád aváj sUrodAvný prostý iat, 
ale dotěené boJDoati jsoii pl^c jen výinaíným r&zem století patoáctého. 

Tiimnéone si jicb zevrubněji! 

Úzkost « krátkoBÍ Sáto charakteristická jevila se nejnápadněji při 
mnždkém kabáte. O tom tedy nejprve. 

Jeníe jest nezbytno pověděti, co byl kabát a jak vznikl. 

Vznikl Bhrácenfm mniské sakně, a to tak valným skrácenim, íe 
kryl kabátec jenom hraď. Kdefto starodávná maíská sukně ') dosaho- 
vala obyěejDě po kolena, kabátec byl Sat ponze „popásnl", a k»bát 
stěíf kryl boky. Jeité v statntech arcibiskupa Volframa zove se v pra- 
menech naiich gbrevia tnnica",') coi svědčí o jeho původě- 

Vedle kabátu ovSem zflstala mníská sakně, třebatě také skrácena, 
ale rozitřftena (kytle, blusa) na dále a přetrvavii věky , aŽ po tn 
chvíli žije. 

Kabát vznikl na počátkn XIV. století ve Francii. Dle Qnichera- 
tovýcb studií*) v jižní Francii (Marseille) znali kabát dávno prve; odtud 
se rozili41. K nám do Čecb bezpochyby donesen za krále Jana Locem- 
borského. Vif o něm Petr Žitavský (II. 22). Že mohli leckde jinde mimo 
Francii připadnonti na formn kabátkovou, o tom dobře svřdčl naSe bibli 
Velislavova ze stoleti třináctého. V ni zobrazena panenka v přkněm ka- 
bátci.*) Ostatně již Římané znali kabát pod jménem „pulla gallica".*) 
T íeských pramenech vyakytnje se kabát jmenovitě teprve od polon 
XIV. věkn pod jménem joppa, kabátec joppnla ěili, jakož avrcfaa praveno, 
„brevis tanica*. Rovněž tak překládají pejatarSI uaie slovníky. Kabát 
jest jim iapice, práni pant, popáani oděv. Ve vlasti své pflvodni přezván 
byl kabát Jacke, rochet, roqnette, anglicky alnl rocket; Němci apravili 
si francouzské jméno v jacke, schecke, rock.*) 

Byla vfiak žoplce vždy volnéjSi nežli kabát. Kabát masil dobře 
k těln přilehati. Tat byla jeho podstatná vlastnosf mimo krátkost. Vis 
příkladem obrázek ěia. ]., vyňatý ze Zrcadla spasení. (Rakop. Č. Uasea.) 

Jakkoli tedy bezpochyby již za krále Jana dvorStf a panStí Bviháci 
odívali se n nás po franconzskn přilehlým kabátem, to přece obecn^Sibo 
rozSlření doSel kabát teprve za panování Karla IV. v letech Šedesátých. 
Před rokem Šedesátým není malířům ani divadla radno oblékati své vý- 
tvory híEtorícké v kabát. U sonsedA Némcft objevuji se prvni kabátce 

') Viz o ni stati v I. díle Zlbrtovfi. 
>] Emler. Věstník Spol. náak 1889. 299. 
*) Quicberat; HisL d. Costnme 227. 

•) Beprodnkci dotčeného ohrizka vii v I. díle Zfbrtové str. 260. 
*) VetiíBký, Život RekA a Řfm. 

■) VioUet-le Ddc IV. 810. Weiat. Kostumkde. III. 211. Rohrbach-Erettchmar 
Traehteii 167. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



29 

r. 1350;') kronika uoliučaká oařiká teprve při roce 1367 na kritkoaC 
kabátů (tanicas breviasimas), ie nekryji nic db předka ani v zad.*) 
A r. 1370 má již opoUký Boleslav na pohřebné tabnti krátký kabátec 
o mnohých knoflfcicb.*) Tedy do r. 1370 dostal se kabátei; aí. přes 
Čechy dál na východ. RozSiřil se zajisté u nás valně v letech Šedesátých. 
Svedši tomn domácí prameny. 

První zřejmá zmínka o kabátě u nás jeal v krejčovském řádě města 
Litomjile r. 1365. Mistrflm zakaznje se, aby niiádný faleiných kabátů 
neprodávali.*) Téhož rokn první joppa zapsána v praíakém archive.*) 
Dvě léta potom nařiká kronikář Benei z Teitmile 
i kazatel Milic do krátkých kabáift. Onen dl mrzatč, 
že zaveden u nás cizinsfcý nový Sat; krátký, hanebný, 
jenž zadkn nekryje.*) Hitič tonž přfčinon hněvá se 
na kněze, že v témž iaté ai oblibnjl.'') Ostatně kněžim 
zapověděl kabáty rok před tím (1366) arcibiskup Jan. 
Podobá ae nám, že touže dobon nejen v Čecbácb, 
nébrž vfnde po Evropě vzkvetla rázem móda kabátů 
Vždyf pravé v letech Šedesátých papež ěini odpaatkj 
odvislými na tom, bnde-li míti žadatel iat aspoň ke 
kolenům dlonhý.^j Kabáty krátké v malých Časech 
potom zalíbily se v Čechách ton měron, že i selský 
lid si je pořizoval. ZIobK se Štitný, že „i oráče táhne 
zlý docb v neřád, íe budu na to těžce robotovati, aby 
svá uemúdrú vedli pnmost v krčmách, na posvíceních 
— v kabátich." •) 

Uodni kabátec nezahynul t století tom, v němž 
se zrodil, alebrž vítězně veiel do vékn XV. a pa- í^'»- I- Zrcadlo spa- 
noval i potom jefitě dlonho, až stal se otcem nail «nl ; n.knpw fol. 219. 
„vesty*. V&imneme al jen zhruba, kterak vypadal.'") 

Kabátce krátké a kratlí bývaly na prsech a k ramenům vycpá- 
vány, v bocích naproti tomn až prlliS ntahovány a svazovány zvlálté od 
těch mladých hejaků, kteři chtěli modon vynikati nad jiné. Beneě Krabice 
r. 1367 a po něm Hájek pravi ") o novomodnim onom kabáte, a nfmŽ 



O Rohrbach-Kretscbmer. Trachteo. 218. 

') Schulu. Deutsch. Leben II. 297. 

') Schlesiache Ffkrstenbilder od Lucbsa tab. 26, (Bibl. v Sudomné). 

*) Arcb. litomyíl. t. lib. 18. Sd«l. Štěpánek, 

') T fcc. č. 987. 

*) Turpes vestes, ut poateriora víderentur. Emler. Foates. IT. G86. 

*) Menílk. Véstnik Spol. nauk IB90. 344. „Quidam incedunt nodulati, 
strícti, aDga»tati in tantnm, qnod tanica sit xtrictior qusm cutis eive yeoter 
eonim brevea tunicts detereutei." Možná, íe již v nařízeních arcib. ArDoita mini 
se slovem atrictae tunicae kabáty. (Iňlib.) Men«lk 1882. U. Jiné jeáté lákasy 
Qiádl Zibrt I. 317. 

■) Dr. NoTáíek Č. Č Mas. 1SS9. 19. 

*) SUtný. Kn. éester. kap- 73. 
'•} ObiirBěji čti v 1. díle Zlbrtové 809—317. 
■ ■) Fontea rer. IT. 536. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



so 

uádlteraá « bajná mládež veila do XV. veka, že se t ném nemohl žádný 
poctivé ohnoDti, že v nim sotva dýchali; « Hájek dokládá, Že nékt«ri 
méli ty „otáblé sukničky z zadn svázané stuhami hnsté, z předu zapnuté 
hnstými knoflíky, též i rakávy velmi otáhlé a npnnté knoflíky hnsté. 
Nékteřf mivali n& prsech pnnty bavlnon vyspávané a ti prsy i břicha 
velmi tésni stahovali jako psi lovci." Jiný kronikáf pí4dává jeité to, že 
cpali se nVokolo ledvi velmi tlnstl, aby jako ženské prsy jméli.* ') 

Také Hus se hnévá na maže, ie přidávají kabátQm vlny, chtéjfce 
vypadati .prsatí", směli, silni.*) Vzory utáhlých kabátcA s pnntem, po 
předa i po zadá zobrazené viz v této knize na obraze 6. 3. 

Už při kabátci patrná byla tebdejíl snaha po rozmanitosti barevné 
na témž žaté. Dit kronikář. Že zvláif rytfři kázali sobB Itrycby soakenné 
a jiné barvy přiíivati na bedra. TéŽ Has psal proti etrakatosti iatflv.*) 
Krkn při kabátci nechávali mnozf nahého zhola, jinf obkládali ho stříbr- 
nými plechy s literami a nápisy. ChndSf lidé opičíce se po bohatých 
obkládali hrdla cínovými plíiky popsanými „a tak měli (dle slov letopis- 
cových) hrdla obklléená okovy, jako pastejřovi psi, aby jich vlci ne- 
zdávjll." ToDŽ móda vytýk^f kronikáři roka 1380 VídeůanAm skoro 
týmiže slovy.*) 

Jenom v Itálii oblibovali íviháci nositi kabáty řaanaté,*) jinde riude 
pilné dbávali toho, aby se kabát ani trochn nekrčil. Upínali ho tedy 
B bfiry dolA knoflíky. Ale vedli si stran knofllkA vSnde přemiiténé ; *) 
brali je i za ozdoba a přiSivali je též na obraby iatů a vAbec, kam do 
hodilo nebo nehodilo. 

Paráda knoflíková veila do XV. stoleti a panovala v ném. Z archiv- 
ních doklade připomináme jen zápisu o zahájeném soude plzeňském r. 1411, 
jimž zastávaje kdos a židovky „maltos nodnlos alias knoflíky argenteos, 
deauratos", tedy množství stříbrných a pozlatitých knofllkA.^) 

Kabáty se také ínérovaly, a jsou doklady, že zpQeob, zaplnatí šat, 
jako jest na éamarách naiich, znali ve VlaSich Již r. 1300.*) 

Kdežto n nás za nékterý čas obvéiovali kabát plíšby kovovými, 
zalíbilo se Mémcům obvéSovati se zvonci a roloiíkftiui, jež nejobyéej- 
néji přiBivali ua pasy,') ale i zhnata na prsa. Ačkoli zvonce na iatě 

') Rnkop. deeioský T. 2. 17S. 

') Has-Erben I. 68. 

■) Hist. et. mouum. Job. Hus. kap. iň. 

') Zevrubný citát o tom v díle Falkové i Heydenove. SUhuje se vlutné 
% kuiby do knihy. 

■) Til T díle Bonuardové (Coatumes de« XIU*— XV* Btécles) ubr. 69 gindici 
del tomeo (e stol. XV. 

•) Roku 1360 ozval se i koncil v Eollné Rýu^ém proti konflíkáDi. Sdíultae 
Deutech. Leben I. 294. 

^) Prof. Stroada opis arcbiiuf, půjčený. Toui dobou (1410) touíf kronika 
hloaterneuburgski na mnohoat knoflíků na kabátech přiáitých. Schultce D. Lebra. 
1. 309. 

*) Viz obr. 146. v Bounarda Costumea. 

*) Hefiier-Alteneck. Obr. 224. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



81 

mél Jji v dobé biblické kněz židovský, odkudž dostaly se na obřadiif 
roDcho ki^BÍaDské t na Bvětské parádní roucho byzantské : přes to Némci 
vykládají modu rolniíek zToncúm přibazDýeh za TjniUes stOJ.*) 

Jisto jeat, že t Némclch byly rolničky na Šatech Mjsic. oblíbeny, 
jinde je brávali na sebe jen pfemršténci modni.') V Némcfcb ozdoben 
jimi i plavial kornnovaČni v Cáchách!*) Pl^s to, že znala rolniííky již 
doba rytířská, doba miDnegeBanga,*) adríela se móda rotoiJSková za celé 
XIV. Btotetf a veila do věkQ patnáctého. Na Jednom z kobercA, cho- 
vaných T Norímberce v mnsea, jbod vSecky fignry ozdobeny rolničkami. 
Koberec sondé po kroji z XT. včkn pochází.*) 
Tedy v Némclch zahájeno patnácté století rol 
nickami; t tom vékn kvetly Dejvice;*) ovSem 
měli je pouze Šviháci nrozeni. Na snémé v Kost- 
nici objevilo se ta móda a velikém množství. 
Na obrazech německých v cod. o Trojské vojně 
(v germ. mna. Norímh.) z r. 1441 má i panna 
rolničky na obojku i na pase hnsté.') T dmbé 
pfilce XV. veka rolničky se patrní ztrácej!.^ 

Móda nDěmeckých" zvoncfi byla následo- 
vána v Polité i a nás v Čechách. V kapli Ja- 
gailovské v Krakove json obvéíeni rolničkami 
svati tři králové, pocházející z XV. století ; •) 
sochy na hrobích knížat slezských '"} dokaznjl, 
že i tD oblibovány rolničky. Na jednom reliéfu 
patmo, Že věSeny zvonce na íirokém pase při- 
pevněné i přes pravé rameno. Také Bolek II.") 
obvřfien vSecek rolničkami, ač vykladatel tvrdí. 
Že to jsou perly. 

Že se leckteréma Čechovi nebo Čofice 
v XIV, věku zalíbila móda rolnic, o tom čti 

v předchozím díle mého spojence; že přeběhla gj^ 2 z mkop. Zrcadla 
móda ta i do XV. věku n nás, toho svédectvim spaseni fol 201. 

přiložený obrázek č. 2., vyňatý z mkopiso mu- 
sejního, přezvaného .Zrcadlo spaseni" fol. 201. 

Je ta zobrazen ani ne tak švihák jako nádherný, vzneiený pán v zelené 
dlouhé sukni, dvěma zlatými pruhy lemované. Z dutých dlouhých pytlových 

■) Faike, CoBlamgesch. 207. 

A Rohrbach-Kretachmer 203. 

't Bock Oescb. der liturg. Gew&nd. L 218. 

■) Henne am Khyc II. 2dS. 

I) Aqi- fttr Knde d d, Vorzeit 1B67. 324. 

*) Scheible Die gute alte ZHt 109. 

A Ani. fdr KuDd. d deutach. Vorz. 18S0. 71. 

■) O rotnitkách čti T I. díle Zlbrtově 34S. Oliífroéji od Uíboí v Nár. Liat. 
1891 14. arpns. Surii literaturu o nich viz v Scheible Die gute alte Zeit, 6tf. 67. 

•) Praeidziecki. Weory aztuki sredniowieczoy. I. 24, 
'*) Lucha. Scbleaische FOrateubilder. 
") Obr. 29 Umie. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



32 

rukávů té obHrné ankoé Tfstrfeuy json roce, které halei.7 jsod rnkáv*- 
modrého spodoibo kabátce. Na Ifmci té svrchní ankné nif Da tlDitém 
fetíze roloifkf po prsech a snad i po zádech. Pán má boty JSerrené. 
peH na hlavě bílé. 

Že n nás také ivonce oblibovány, o tom dDkazem iDvecitiř Kláry 
Helmové, kteráž mela r. 1425 po mnii „pás střibrný poilatitý se zvonci.") 
Do konce XV. století zahynula móda rolniček rínde. BotniSky a zvonce 
zůstaly od té doby jen bláznům, psům*) a sokolům hoaebným a koním 
T turnaji. Viak za šminka 
Btojf, te v Némctch leckde 
ujali rolnióky ledláci a 
drieli ta modu jeété v XTI. 
víkn. HoSi seliti na pod- 
vazcich je mivali, jakoi 
o tom obrázky z r. 1520.») 
Úzkost a divuá barvi- 
tost latu jakožto rái XV. 
století jeví se mimo kabáty 
zvláitč při muíských uo- 
havicich. Nohavice jevily 
BuahD jif ode dávna zúio- 
vati se;*) patnáctý věk je 
doba nejuiíich nohavic. No- 
havice kryta nohu od pasu 
aí na ipiei nohy rovné tak 
jako T století předchozím. 
Obrázek nohavic třebas po 
- zdéjlf, ale velmi náiomf 

Cis. 8. 2.TotOTé mneednlkŮT; li.b f r. 14tí6 podíváme pod íisl. 3. le 
Života moředniků (54. B. 
16 fol. A. 19 v nniv. knih. 
z r. 1495). U^lidi nádherných a při ivihácich bylo předni povinaostí 
každé Dohavíce, aby dobře padla. Proto býval střih jeji dosti nesnadnou 
práci krejJífřskou. Bezpochyby přivě od té práce obdrželi ti, kdo Sáty 
áilí, jméno krejéiřA nápodobně jako a FraoconzA, Poláků (kravrei) a Němců. 
Přilehlá nohavice paDDje přes hranu XT. století. 
Nesnadno se HObooTBla". 

Bývala Bita z rozličných látek, zvláSté ze sukna; lidé parádní ne- 
spokojovali se při nohavicích s barvou jedinou, alebri k&ialt si je Utí 
z růzucbarvých pruhů po délce se táhnoncích nebo šachovali ěili merho- 



■) Kn. arch. praí. 992. Gi. 

') V poxflstaloati psnny Magdaleny z Hradce r. 1680 íte sp: „Ubojtek na 
psl«ka se sronefky stříbrnými." Rafcopisn. kopial Tiecherův. Str. 180. 
') Obr. 10. 11. T Scheible Die gnte alte 2eit. 
') Žaloba u Petra Žitavakého. Fontes. IV. 801. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



39 



váli je, roimuijtýcli barev inkoa nand přiifTtjlce na ipftsob čtverefků.') 
Také BtarodáTDý z*yh mfti Icaidon nohavici jÍDá£e Ebarvenoa — miptrtl, 
biparti') — adržel se v Evropé vSnde xa celé XV. etoletf, ba vyakytnje 
se jeité n veka následnjiclm — na přiklad i t polském poDtitíkále Gíol- 
kově*) — ale jest dž od počitku XT. Htoletf člm dále tim řidffm, zvláSté 
n nás v Cechách. Kdežto jetté t miaiatiiréch krásné kniby dtftnébo 
tná miparti — jednu nobavici modroo, drahou Červeooa — nejen belm- 
brechtnib, tedy bejsek lebky, alebri má nohavice na dvl merhované 
i Yéinf ienich rytfřaký při antbé,') coi Bvřdfil o vioobecné oblibé této 
barevné bnJBOsti, pozorujeme v XT. století miparti nejčastěji až jen 
D biřiců a lidí málo „poctivých*. JiŽ v masejnlm .Zrcadle lidského spa- 
seni", jež klade se do lačátko XT. vébu, ebledáváž 
nejspii jen d bifice, že má jedna nohn zelenou, dro- 
hoa iervenon. Pi^lotený obrázek i. 4. avédii o ta- 
kovém teleném a íerveném miparti, ale to nenáleit 
biřici. Človík to lobraiený ná také sakni zelenon 
jako jedna nobavici. 

Nově vikvetla tato móda dvojích barev a ai» 
po válkách husitských. Tehdáž Chelíiekémn v Poatille 
bylo zase zlobiti se na to, že rozkoini maži jedna 
nobavici máji zelenoo, drahoo Červenou.*) Budiž 
zvláíf podo^nnto, že dvojahost barvy netýkala se 
jea nohavic samých; i kabát, čepice, boty, střevíce, 
b* i kolčl belm, jakž o tom avfidčt kas ve sbírce 
ambráské, viecko to bývalo dvojako zbarveno, každá 
pAle ba i každá čtvrf JináČ, každý střevic jlnáé. Kdož 
apoJDJl miparti s barvami heraldickými, vykládají, 
jedna polovice značila barva erbovní mužovn, dmhá 
půlka manželčina nebo jiné dámy zbolúované.*) 

Pro krátkost kabátce vymysliti sobí Francoaii na krytf lůna k no- 
haviefm přidávati zvláitnl poklopy podoby vejčité, jehož také rytíři aží- 
váli při plná zbroji. Tomu poklopci naiim očím neslninémn řikali braqnetty, 
a jakkoli vymyilen v XIT, véko,^) nicméně panuje teprve v století ná- 
sledajicim. Naii také njali ten podivný a nevkusný způsob, zvonce ho 
„krytím"; ale cudnéjiim nažim otcům brzy ■ častéji vJdélo se při noha- 
vicích dotčené kryti z formy vejčité a přilil zřetelné vybaviti a proméniti 
v podoba plocbon a iiril, s nohavicemi spojenou a nezřetelnou. Na obr. 
éia. 3. je kryti dosti hrubé a nesluiné V této knize shledá $e čtoucí 
8 krytim jeité několikrát. 

'] Ze meiboTinl totéž jest jako áachovinl, o tom důkaz v arch. praž, 
č. 1131. 119. 

') Prmí stopy toho j už v XT. veka. Rohrbach-Kretschmer. Trachten. 1!^ 
O pruhovaném roochu obifroí v I. dile ZibrlOTí. 2<I6. 

*) Przezdiiecki. Taory sztoki. 11. 'il. 

') ObriMk v 1 dfle str. SlO. 

') Chelčicbý. Postili. 216. 

*) Scheible Die gnte alte Zeit. 13il. 

"•) Violet-le-Duc. 111. 80. 

Dr. Zikannd Wlntirt DU1>J kraj*. !{ 




Čit. i. Zrc. spaat^nf. 



.yGoogle 



u 

Byla-li při onzkých kab&tech a přilehlých nohavicích sUladnim 
úfietem dobři mylléniis, aby formy těla pi^ílj v jer, to věro aeTfine, 
kter& bláhovoif a nsč vymyslila za móda ooy netvonié, nepodobné, oSklivé 
zobáky, zobaté střeTÍO*, jimiž nohy obon pohlari le hyidilj jcíté 
dlouho T XV. TékD. 

Je pravda, obuv aí d&vno před XIT. věkem Jevi na sobě patrnoa 
Boiiha po délce a Epičatosti ') iim dál tím ostrojil, zpronevěřujíc se při- 
rozené i přiměrné a sličné podobě, jakon příroda lidské noze dala; ne- 
překvap! tedy badatele pranic, když naposled spatři na nohách elegantních 
lidí, hejskŮ i kardinálft, mě&tanQ i cfsařft, méjtanek i princezen obav 
akoro na loket dlonhon a tak Spiíaton, že v ni nelze ani choditi. To 
badatel beze snadu čeká. Ate že tak neetvflroá móda, která dospěla ke 
krajnosU, v Evropě mohla kvéatí dvě stě let, tobo nelze dobře pochopiti 
ani vysvětlili. 

Edy a kterak vznikla obuv s nosy nebo se zobáky, o tom jsou 
rozmanité výklady, z nichž žádný není bezpečný. Dr. Zíbrt snesl je 
v I. díle, a protož odkaznjeme tam.*) 

Nám se zdá, že vfiecky vykladače napadlo nedorozumění, které by 
zmizelo, kdyby nenazývali kde jaký dlonhý střevíc , zobákem*. V kaidém 
století byly dlouhé střevíce. Snaha střevíce prodlníovaU a ipičatěti je 
pradávná. Vždyl pozorovali jsme na své oči v mnsei vfdeúském atřerice 
s dlonhými zobáky již na etmských vásách starověkých I 

Od r 1097, kdy se divili Byzantinci křfiák&m, že mají dlouhoQ 
obov,*) ob čas v kaídém následujícím století vyškytá se v módě dloahá 
ipičatá obav-') 

n nás jevi ae ipiěatá obuv již v biblí Telislavově v XIII. věku ; 
sám Karel IV., za něhož netvorné zobáky n nás zavedeny, jsa jich pro- 
tivnikem, nosíval delší a žpičatějSI střevíc, nežli forma nohy ukládala, 
jakož dobře viděti na Karlově T^ně. 

Móda střevíci) se zobáky, tedy oné nesličné obuvi, která, jsouc 
opravdu karikatoron obuví, byla tak dlouhá, že muslla býti vycpáváni 
a tvrdě podkládána, beze vSí pochybnosti vznikla na počátku XIV. věku; 
ale af již zrodila se ve Fraucou/fch (ponlaines zobáky čí uosy lodní), 
kde prý král Filip IV, po délce zobáků rozliěoval boďuosC svých dvo- 
řani!,^) nebo v PolŠtě, z jehožto jména prý pocbázi franconzský název 
zobákík — polaina, poniaíne — a z jehož předciho města Krakovská 
odvozuje se anglické jméno ;cobákA „crackowes*. Jisto jest, že obecnéj- 
iiho rozilřeoi doěla obuv ta vfiade v Evropě teprve v drnhé pílíce XIV. 



Dne. IV. 

') Zíbrt. Déjiny kroje. S30 Kus sUrii literatury a výklada viz jeůií 
v Scheible Die alte gtite Zeít 67. 

>] Bohrbach-KretBchnier 181. 

•) V XI. stol. dle MttouBberga Wáfen iind Wicgewaete. 26. Ve XII. atol. 
dl(- Heydena Tracbten B9. Roku 1212 byty na koncilu v Pařiti tapovfdtoy. Kohr- 
bach 181. 

'] Falke. Eosiamgesch 238. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



Btoletf, tedj zároveň s krátkém kabátem.') Aspoň lu obrazech fraocoaz- 
ekých Daakjtnjf se opravdové modnf lobákr teprve v letech Šedesátých 
hastčji,') zákaty jich objevuji se ve Fraacii v „Reglementu" Karla T. 
r. 1367,') tedy touž doboo. T Nérocioh bovoři o Eobáclcb (scbnabel) 
nejprve kronika limburská při roce 1350.*) 

Ba v Polska aaměm dle Ubiorů Eljaazových (11. 8) rozpoviecbněly 
ndlogie nosy u botów" teprve koncem ŠV. vékn. 

K nám zaneseny zobáky po naiem mfnéul též asi nedlcnho před 
rokem 1360. Arcibiskap AmoŠt byl první, jeni to modu káral pod 
pravým jménem zobákfl, po ném r. 1366 arcibiskup Očko a r. 1367 
tepe ji ze svétských lidí Benei z Veitmlle.^J Sic jii v první pAtue XIT. 
vékn Petr Žitavský a po něm kaaovnfk Fraatiiek (1329) hovoří o úzké 
obavi, ale téená obuv jeíté nejsou zobáky.*) Arnoét Očko a BeneS svrchu 
peaný prvni n nás zovon nemotornou obnv novou „calceos roatratos' 
a oznamuji o .longis nasis", o dloohých nosech čili o stfevfdch nosatých. 
StAj to, že z Francie k nám přenesena móda ta pfimo rodinon nafiich 
Lacemburkfl. Vidyf táž rodina donesla zobáky i do Anglie. Známoté, íe 
dcera Karla IV., vdávajíc se do Anglie, přinesla r. 1381 s sebou střevíce 
se zobáky, v nichž — podivno — i střízlivý Angličan ihned nalezl 
zalíbeni.'') 

Střevíce o dlouhých Špicích bývaly podivným zpOsobem noieny; 
poněvadž při jich délce (i 70 cra.) ^ nebyla cbflze ani nejdovednějšímu 
a nejéipernéjilmn Švihákovi dobře možná, nezbývala nei tato dvojí pomoc, 
bud vyzdvihl chodec Spíce dlouhých zobákA do výíky na provazci nebo 
na SňQře,") oebo obul pod mékký a dlouhý střevíc tvrdé a jeSté delSl 
trepky čili patnochy,") nebo pozdčjiim jménem pantafle (pantofle). Trep- 
kami klapal jako dřeváhy. Trepka sluje dle slovnikfl XVI. stol. vůbec 
dřevák nebo dřevěný střevíc. 

Jftboi řečeno, prvnf zapovídal střevíce s nosy. Špici « zobáky arci- 
biskup pražský ArnoSt.") Prý také Karel IT. zakazoval.") Že mravo- 
kárcAm se zobáky nelíbily, to chápeme tentokráte dobře. Štítnému jsou 
„přiekazou* a hříchem; rytlřAm vyčítá, Že pro dlouhé .čepky" řemeny 

■) Tiollet le-Dac III. 166 uvidf rok zobecnění té mody 1364. 

*) PBnqoet(oTé bra^} Modes et costumes historíques. Obr. 4. 

*) Gay. Qloisair. 447. 

<) ScholUe. Dent. Leb 292. Scheible Die fule alte Zeit 1 c. 

^) Enler. Fontea. IV. G36. 

*) „SotDltribus pedes stringentibna" ; „in calceia strictia" — v těch slovech 
nťvitliiue jeité tobákA. Srovnej FoDtes IV. 301. 404; anebo čti oba texty otištěné 
obSírné u dra. Zibria Déjinv krojA 272. 

') Planché: Cyclopaedia of Coatnin. I. 142. Fairholt. CoBtum. 110. 

■) Sebranka. Lexikon 3. Fuszbekleidungeti. Scbnabel schahe. 

•) Obrai toho ve Viollet Ic-Duc. 16^. 111. Obraz treptk t«n)ic IG7. Jiné 
oliraty v Matějkových Ubiorech U. ; v Plancbě Cyclop. of uoBtnme. I. 66. V dile 
Sfaawa: Dresaea and Decorationa II. vypadá noha nngl krále Juia o ápičatéiu 
střevíci a podloženě irepcie t profilu m-jináč než jako by leíela nn dlouhé bnisli, 

") Latině „calopodium" viz Zíbrt. Dějiny kroje. 33i(. 

") Tadra. Cancell. Arnesti 349. 

") Rokyc, Fostilla. Univ. knih. 17. G. 33. fol. 96. 

S* 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



86 

ovázaDé nemohou „bSti hotovi postihnuti neb atéci, an«b leti-li, vstáti 
Bpéiné." Štítný i do íaTcd ae ponítl, řka, že oni zamýileji ty ,Skodné 
dvornosti".') 

I hrom mosíl sioníiti froti nezbedným dlouliým stfevfcámt S choti 
TfpraTovali kronikáři od Weitmile aí po Hájka a jeho ^Secky dědice, 
že r. 1372 parkrabovi Albrechtovi a jeho ženě na hrade Eo£táte hrom 
nrazil ty \t&pi nosy' n Bti'eTfc-*) Oviem nebyla tato dAtklivá výstraha 
mnoho platná, poněvadž brom srazil jen Bplce, hi^loým parádníkům nic 
neublíživ. 

Zobáky dostaly se i do českých venkovských kostel&, jakž o tom 
svěděl Herodem na fresce v chrámě Slavětinském z r. i;i85. 

Talž zahájilo panstvo a Ivibáci obojího pohlaví a vSech stavA 
gdlonhými, íaplmi nosy" na Škorních nové století, věk patnáctý. Ta se 
do nich postil Hus a vyslovil leckteré ostré slovo proti „křivým nosům".') 
Než mamo v&ecko. V XY. věku kvetly zobáky bojně dál a staly ae nej- 
deliimi, nejobyzdoějfifmi. Ka snémé kostnickém, kdež ubohý náS kazatel 
betlémský byl opálen v Škorních krátkých a Širokých, chodili měltuné, 
rytíři, kardinálové i císař Zikmund v střevldcti módních do^ti dlouhých, 
ODzkých se zobáky.*) I na poěetlcb má Zikmund císař zobáky.') Též 
svati a světice boží na oltářích chrámových bylí od umělcQ malířských 
a řezbářských obonváni do ikornl nosatých dle mody I Náš znamenitý 
Bv. Jifi na Hradě má je. V j&gailské kaplici krukovské máji 6ápi ěkorné 
i svati tři králové, kteří přibrali se k jesUm betlémským po daleku a 
přes pouStťl*) Na tkaných obratech (gobelínech) burgundských i B&li, 
Kristus a Matka Boži znesvářeni j^oa obnvl tou nemotornou.') Zobáky 
udržely se po vSf Evropě za celý XV. věk. Na miniatuře bibliotbeky de 
1'Arsenkl v Paříží, z XV. věkn pocházející, i knchař posluhuje pánům 
k stolu v zobácích.^) 

Že podle zobáků bývala také služná obuv nedlouhá, tot roznml se 
samo. Věak o tom na svém místě. 

Přiložený obrázek C 5. ukazuje zobákoviton obuv mladého muíe, 
držícího šavli tureckou z poCátku XV. veko. Ale zobák je tu velmi 
střídmý. 3*1 bez trepek. Zobrazená figurka má svrchní snkni s límcem 
světle modrou, spodní kabátec, rukávy, nohavice a obuv červenou. 

Jiné zobce i s trepkami viz doleji v částí zevrubné. 

Se zobáky doslala se do XV. století starodávná mužská kukla nebo 
kápě také vSelijak změněná i znetvořená. 

Kuklu (cncnllus), kápi (cnpia, capscíum) znali jtiž Římané.*') v Gallii 
zůstala i potom, když ftlm vzal za svě. V nejstarší době středověké 

'} Štftný-Erbea. ]6S. 170. 
') £inler. Foiitea. IV 546 Hájek, 346. 

»| Hu8-Erben. III. 179. Též kap, 47 v Job. Hus. Histor. el. mnnum. 
') Víz obraiy Gebharta Lidachira f. 118. 
) Vil jedou z r. 1420 v arcb. místa Prahy. 
*) Vzory Sztukí. Przezdziuclii. 1. 24. 
'') Falke. Costumgesch. 237. 

') Histoire du luminaire. Henry lUné ďAlkmagnp atr. 200, 
>) V>1iaský. 2ívot ňeká a Řím. 173. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



staU se Sateni mnichův; ') balili j( hlava a ramena. Podle mnichQ obli- 
boval kápi Dejvic lid obecný a myslivci, jimž v zlosti a nepoliodé íasovč 
<lobJ'e sloužila.*) Jsouc odstřlíena od snkně tirbo od pláSté, stala se 
kukla kusem samostatným, byl to Ifmec s kapuci. V XIV. vSku stala se 
kukla módou vSecb stavů. 1 králové ji brali na blavn. V letech Šedesátých 
kvetla móda kukel po Evropé nejbnjnéji.^) 

Kterak vypadala „poctivá kakla" koncem věku XIV., to zřiti aa 
miiiiatarácb Štítného bned v první iniciále.*) Čeled v téíe vz&cné knize 
jest malována v obSírných kaklácb řasoatýcb. Sukué modrá, kukle zelená. 
Také na piáStfcb mají mniíi nékteřf kukly přiSité. Rytiřský ženich má 
pfi svatbě na zeleném kabátě zelenou kokln.^) Z toho patrno, že v době 
Štítného byla kukla nošena ode vSech stavů. Od 
té doby stala se hnkla příslovím.*) Z obrázků 
viděti, že byla kukla v té době spti obifmá než 
malá a že koněila se cípem mirnýra. 

Ale podle kukly poctivé, panující po vši 
Evropé od Španél až do Polsky,') oblíbena liyia 
U ěviháků kokle modněJSi. Starodávná kukla totií 
změněna jest skoro organicky, a to dvojim způ- 
sobem. Jedni totiž nbrali ji malebné rssnatosti a 
obdařili ji clpen až loket dlouhým, na jehož 
konci honpal se třapec. Ba na freskách v Slavě- 
tíně (r. 1385) mají maži, kteří vraždi nemluvňata, 
na kuklách i po dvou cipech ! 

Druzi naopak sestříhali jí tak, že nebyla 
nepodobna čepiřce nebo čepci. Di kronikář při 
r. 1367: .Málo před tím bývala knkla poctivá 
z Ěesfi neb sedmi loket sukna, ale na ten čas '^'^- \ Stí" 
kukličliy maliěké mlvuji, takže z jednoho lokte 
mohl čtyři udělati, někteH pak mívali od lalokn 

přes ústa a přes nos až k samým oěím ty knkličky zapnnté knoflíky 
nebo spínadly stříbrnými a tak ustavičně chodili, neodpinajice se, leč 
když měli jisti neb piti. Potom ty kukličky na vrchu hlavy třapci vzhůru 
obracnjice nosili." *) 

Že charakteristická v oné době strakatost dotkla se i kukly, o tom 
dobrý doklad z r. 1412 v archive plzeňském.*) Zastavuje se židovce 



') Viollet-leDuc lil. 66. T pravidlech rádu benedikt. o ní řeč a rozkaz. 

') Lacroix. I. Venerie. 

*) Rohrbacb. TrHcbteo 197. Falke v Mittbeil. d. Central- Commiss. letlO. 222. 

'i Rnkop. unir. knih. (. 17. A. 6. Reprodukce v dra. Zíbrta Dějin, kroje. 

') V Xéutí. rukop. 124. 127. 

*] „Tu kuklo nasirtlie na své ntprátely, kterúit by rádi byli na vás na- 
atríili." Arch. Čes. XII. Bí. 

') Le costume historique. Racinet. VL 451. 

•) Hájek dle Beneše z Veitmile 3H. První mluví o dlouhých kuklicích 
kroDikář Frantilek Praíeký r. 1329. Viz o tom zevrubnéjí v Zlbrtové díle 
str. 273. 294. 

*) Z výpisů prof. Strnada z knihy Judiciiim generále. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



dobré nCapucioni DÍgnim cnm bipartito lerepipio vjdelicet ex nigro et 
viridi' — tedy kukla h cípem ferným a zeleným dvojbarvíra. 

S takoi jmi kaklainl tedy veili naSi moHti předkové Seitf do stoleti XV. 

Ale kukla ani poctivá etará, řaanatá, ani ona modnf prodloaiilá 

a cípem dvajbarvjm nebo zkrácená jako čepec nemély v XV. věkn tak 

tuhý život jako zobáky. Najdei kukla aic jeStě v počátcích Btoletf XVI. 

(na pHkiad z Bratři českých r. 1510 do Praby vyslaných jeden přiíel 

v bnkle), ale obliby knkle nbývi vlastné ní od poiátku XV. vékn. Stáv& 

ae řidSi a Hdíi. V miniaturách ^Zrcadla spasení" apočltali jamu v 41 

mníškem obraze jen dvé kakly! ') Eakla přestala býti urozeným lidem 

modon. Kdežto jeité roka 1410 mél Otík 

z Chrásta modrákovoD (flavens) knkli tak 

cennon, ie ji mobl zastaviti v dlaha ii- 

dOTském v Plzni,*) Židek za krále Jiřího 

jii vytýká to přímo za nestoSnost, kdyby 

nrozenec chodil v kokle a ne v klobonce.') 

Přeila tedy kakla od pánfl zase k lidem 

nižífm a nás rovně tak jako v Polska*) a 

na západe. Jenom ta, kde náleiela knkla 

k stejnokroji, na příklad při kutnohorských 

havířích — zfistávala pořád n veliké cti. 

Na přiloženém obrázka č. 6. má jeden 
t méstských lidi v bibli katnohorské kakln 
obíírnoa. 

Tím dokreslili jsme hmbými rysy ony 
Čls, 6. Bible hutnohorská. charakteristické zbujnélé mody, s nimlž mladf 
mniové vstoopili v XV. věk, a jet napotom 
celéma století dávají znak. 
K těm bujnostem krojovým, na nichž jistá měkkost, zženilost a 
koketerie zcela gvétle patrná, hodil se zpQsob, jtmž opravovali mnŽi svoji 
hlavD. Po vSi západní Evropě i v Němcích bylo od Xlll. vékn pra- 
vidlem, že se ronžové po příkladě rytiřfl, dámám sloužících, holili na 
bradč. Jen starci, mniii a poutuici byli bradati pořád. To by) ráz zienilý 
je^tě patrnéjSi. Ale tonž doboa na východě mívali maži rádi brada plnou. 
Od nicli na poĚátku XIV. století přijali Čechové mrav plnovousu, způ- 
sobn to „barbarského" a „uherského";*) některým zalíbil se miato plné 
brady knír pod nosem íili friiousy, coí vykládá se tolikéž za mrav vý- 
chodoi.*) AvSak ke konci XIV. století patrně zase mizí plná brada v Oe- 
cb&ch, a Čechové zaénon opét holiti se po modč západnické, a zAstáv^f 



•] Do Btr. 51. 

') Výpisy Strnadovy z kniby soudu zahájeného. 

') Riikop. Správ ovDj. 47. 

•| Viz tabuli 1333—1434 v Matějkových IJbiorech. 

°) Doklady u Zibrta. Déjiay 229. 

•) Prý „najprve dlouhé brady nositi poíali, Ježto jp před tím všickai holiti 
dali. Nékteřf pat frůousy jako psi neb kočky mívali, obyčej v tom pohanský za- 
chovívBJťcp." Ilíjek. 299. přidává ke iprávě krooiky zbraslavské. Fontet III. 18. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



39 

tak » celé XV. století, třeba ne tou výlaÍDOD mSron jaUo jinde bylo 
obvyklo; Debot a nás vždy najdeS podle vétBíny kolobradých také počet 
lidí B bradoD, obyíejně krátkou a s frňaasy. 

Tik XV. neaáridf mužské brady; ifláitě a p&nfi a na dvorech 
evropsk/cb panorníkOv aí do let osmdeBátýcli Denalezoei snadno ptoo- 
TODBD. TJ nás jii na počátkn v^kn jsoa odkazy zboíné, aby i chodýiD 
lidem ve ípitále brada byla holena,') jen tn a tam nékterý měifan obli- 
boval Bobě v pjkné bradě jeltS za néhterý čas. Vtmeť, ie T&boi4 r. 1420 
pohorfiovali se nid sličnými vousy pražských mtiifi. 

Na obrazlch Bnímu kostnického,*) kde mniů víelijakých zobrazena 
sda neobyčejná, jest vona vzácen ; nái Jeroným je bradatý. Také cisaf 
Zikmund má brado ; bezpochyby tradicí ro- 
dioDOD, meltě ji otec jeho Karel IV. též. 

Ubíi jsoa malováni s knírem pod no- 
sem,*) také na jiných sonvěkýcb obrazech má 
ten onen mnž i prAvodn Zikmundova knír,*) 
kteráito zkoienoBt vedla cizí historiky k tomo 
soudn, zajisté iirokémn, ie v oněch dobách 
vfiickni XJhfí a Slované kde kteff i b Cechy 
takový mívali vonfl pod nosem,'} a od nich že 
přepraven jest k Němcfim.*) 

OvBem leckterý naginec liboval si v knfm. 
Na příklad mlstosndí království českého Se- 
zema 2 HořeEovic, jenž zemřel r. 1419, tedy 
rok před bitvou na Žižkově, mél hnfr veliký.') 

Porítznn vyskytne se knír pod nosem i při , . ^ , -, , ,„ 

rjUHch ÍMk^eh , pl.é ibroji (obr. 5. V,);-) «» '• "'foefl,"" *' '"^ 
naposled oajdeS o nás i tn vzácnost, it socha 
Václava IV. na mostní věŽi pražské má i sliínon 

hozf bradka již v XV. století, kterýž modni vynález datnje se obyčejné 
teprve z časO o sto let pozdějíícb. Viz obr. č. 8. 

Tedy a nás všecko. Ale přes to nejobvykleji! modoo bylo v XV. 
víka bradu holUi. Ba ani naii Táboři nečinili výjimky ze zvyku, kterýž 
i po Táborech na dále panoval skoro za celé století vSeobecnč. Na obraze 



') Jelínek. Hist. Litomyšl. I. 260. rok 1413. 

'I lUehenthal. Rnkop. nniverB. dle origin. z r. 1417 malovaný. 

■) Obrat na liBté 133. 

') Na pHklad onen pán v skupině baBiliky sv. Petra, před stavuji ci korano- 
vánl Zikmunda na rimshé cfsarilvf. Há boty iemé po strana inérované, kab&t 
nad kolena se íirokým lemem koteSinným a knír pod nosem. Ronnard costami 
dei Xni. secoli 11. 23. omylem zore ho nobile Tedesco. Ten neol Tedesco. ToC 
naiinec. 

') Heyden. Trachten der KuriarvOlker 124. 

') Robrbacb-KreUcbmer. Trachten 228. 

■•) Vil obraz jeho v Hradech Sedláčkových II. 217; v Zibrtových Déjinácb. 
I. 306. 

■) Obrázek z konce XIT. stol. v kapitul, rokop. i. A. 10. Reprodukce 
v ZlbrtovĚ Děj. I. 187. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



Cis. 8. Socha VácUia IV. i 



iteniského sondu v Hradci Jindřichové objeveném ') a z pQlky vétcn XV. 
pocházejfcfm, jjod viickni pánové bez brady- Také Jiff kril býval holiéem 
jedDOU v témdDi bolfván.^) Zdá ae nim, íe na hraně XY. věkn t&í moda 
holé brad; popadla i naSc polské pobratimy. Aspoň avidnické vojsko 
jeité r. 1368 zobrazeno jest s plnou bradou vesmés,') a v XV. veka 
postihneS na obrazech polských poskrovnu brad, při mčšfiiDech a sedlAcIch 
takméř jich nenf zhola. 

Slovo o vlasech. Dejme tomn. ie o hradě a nebradé tehdejší lidé 
smýšleli jináfe nežli my a že bolobradstvi aoi nepokl&dali za zženilost: 



') Freshai objev. Jiíínský. Popia v SedJáek. Ilradecb. IV. i 

') Židek, SprivovDB. 62. 

'j Obr«z v Schiea. FQratenbild, Luchs. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



41 

Tisk o tom, le ift celé stoletf XJT. a XT. el^tuitnf nnii oblibovali sobě 
dlonbý, kadeřavý tUb, sondivalo se až tehda, fe to zpdaob „íeuBký", 

Dlouhé vlasy pi^ mufich oblibovány vlode oa lápadé i d oás rytii*- 
ským DiraTen).*) V tČch dobách romantickébo rytfřitvf také jinf mulové 
nerytifiti oblíbili li delBl vlas. krátké vlasy zanechávajíce slahám. Tak 
to zůstávalo do počátka XIV. století. Tu najednoa zaíali muži nádher- 
néjií a fiotiví v dloabosti svých vlasA pfepfaati, kadelHli je a strojili 
nmíle. Hoda dloabýcb kadefí přihnaU se od západu ') fc nám i do 
Polské,*) a nali parádnici ujati ji přes výčitky Bváilivých staro svétakých 
rOdákfl. U nás tonžl do té mody kronikáři na poíáthn XIT. století 
zovDore ji ,ÍeDským ipOsobem".*) Není potřebí pochybovati, ie ten 
ženský způsob kuŠeravých dloohých vlasů přinesl k ném dvůr krále 
Jana z Francie. 

Od té doby hojné kaíery při maiich mladých oblibovány napořád. 
U Štítného mají skoro vSickni ranZové kadeřavé, bojoé vlasy, a pravé ten 
způsob přechází pak i do vékn XT. 

Po krvavé porážce moravských a českýih pánů na Vyiehradč r. 1420 
naříkal letopisfc: , Který Čech male bojovné, tak múdré, kadeřavé, 
krásné vidřti mohl bez lkáni srdce svého?"'} 

I lidé nižSIch stavů n nás ton dobon rádi nechávali sobě vlasy 
růsti dlouze, byt jich sobě nepřipravovali do kníerava jako páni, kteři na 
takové véci mívají víc prázdné. Nékteřl seliti mnžové, bezpochyby po 
starodávna a soad jen mlHtem strojili a pletli sobě vlasy v copy, jakož 
to popisDJe ovSem teprve ke konci XT. století Lobkovic.') 

Po vojnách husitských kačeravý vlas do prsténců svfjený až k ra- 
meoBm oblíben b)l od panstva českého i za krále Ladislava a Jiřího. 
Ladislav sám měl „dlouhé rusé vlasy, až na ramena spaStěoé" — což vy- 
kládá SylvlDS la obyčej nherského národa.') Ať nž to byl obyčej oherský 
čili nic, pravda to, že lůstaly kadeře, až na ramena spniténé, obyčejem 
českého národa v téŽe dobé, kdy jiní národové, zvláif TlaSi a Francoazi, 
dlouhých vlasů až oekadeřili,') aneb podle vzorn borgandskébo, jtnž po 
r. 1460 leckde stal se nodoa, vlas na krátko přistřihovali.*) 

Shledáváme dloahý vlss a holon brada při bývalém náčelníkovi 
táborském Jindřichovi ze Stráže (f 1466), vidíme dlouhé vlasy na 

1 Čti v dfle 71brU Déjioy. 227. 

'1 Vlollet-le-Duc. III. 192. Rohrbacb. Trachten. 179 

') Srovnej tabulí 1383—1434 v Mstejkových Uliiorech. 

'I Cti obalme ciUly z Petra ŽiUvakého a Frantiáha Pražského v díle /A- 
brtové I. 27?. 

*} Letop. Star. 41. 

*) Bohuslav Lobkovic Htsiítejaský-Vinancký. LT. 

T Kron. Sjlv. 496. 

■) Viz obraz Sforxy r ái\e Shaw-IlliiniiDated ornaments. obr. 63. 

'i Vypravuje doktor Csmerarius u Cnrchesia v „Stsvé méstském", že bur- 
guods)^ Filip Dobrý r. 143(1 pro tíikou Demoi: dlouhý vise sobe nusil dáti se- 
stHbati, z kteréž pl^fiay prý poradil, iby válckni dvořané „v týž den a v touž 
bodÍQQ* týmž způsobem sobe hlavy 0811*10811 dali. Srovnej Úohrbaeh-KrelEchmer 
Tracbffn. 194. «tr. 245. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



obráscfch t Cbelčického Síti víry. Sami kaiíf mají tu kadeřaié dloabé 

vlasy, byt ne tak dloube jako píni. jimi Gbelčický Tyfiftá, ie ,tUsj 

dlúhé až na ramena odívají a klobúick chlupatý na to jako homoli, 

i vyhledají 7. nřho jako z krbn, je£to jti nevedl, jakých potvor e sebe 

nadélati." ') Stran týchže pánQ íeskýcb ptá se Cbelčický v replice proti 

mistra Rohycanovi: „Táli se tebe, které to ryttře míníte, jimito b£h 

bojovný přislnSf? Ty-li kasalické (přezdívka od kás&ui se, iinténl). jiíto 

na hradích a na tvrzích vlasy ramena odívají — ' ■) A jinde lase vytýká 

CbetCický v&em viady beeovným lidem, že vlasy stroji, aby kadeřavé byly 

a spletené vrkofe aby ai do pat visely. 1 svatý 

Václav T kancionále Lobkovickém z téže doby 

má velmi dloahé vlaiy. 

Když koncem století začala přicháseti k ob- 
libě zase mažská brada, zfletával jeétj pořád 
při ni dlonhý vlas médon, jakož o tom svédčl 
miál Harrachovský z r. 1480. 

Dle zpráv alierských král Hatyáí divil se 
Čechům, kterak dbají krásných, dlonhýcb vlasá;*) 
a když Lev z Roimitála cestoval po západní 
Evropě (U65— 1467) dle zprávy Šaika z Mezi- 
bořl, podivovali se vinde dlonhým vlas&m če- 
Čís. 9. Bible knlnoborski. shýp, říkajíce, íe nikdy nevídáno lidi, kt«ři 
by nad Čechy dloohostl vUeA předfiili; při tom 
mnozí nechtélí véřití, Že to vlaay přirozené jsou, 
tvrdíce, že si je Čechové nalepili (dicebant eos bitnmine adgintinatos 
easo). JeStě v prvních letech XVl. veka, v kteréž době jinde dlouhých 
vlssfi téméř již zanechali, Čechové ohlíhovali „vlasy dělané obyčejem 
ženským", přidržajlce se „toho zpúsobn itenského" ; v překrásných minia- 
turách v Živote sv. FrantiSka r. 1500 malovaném má 1 zedník při prici 
dloahý, velmi dlouhý vlas.*) Pdta Švibovský, sadí královský, nosíval dloube 
vlasy a bezvoason brada ai do r. 1504, což lze spatřiti na jeho náhrobku 
v klášteře horaíďovickém. 

Vzorek dloaliých vlasQ niažských podáváme na 9. obrázku, vyĎatém 
z bible katnohorské 

Kdo by se divil, kde Čechově tolik vlasA nabrali na podiv světa, 
tomu nelze nesvěřili, že n nás bezpochyby rovni tak jako jinde, kdo 
neměl svých vlasA, připAjčil sobě cizích s dostatek,'') 

') Si( viry. Ctaalč. \hl. 

') Palacký. IV. 1. 419. 

'I Bonfinii Rer. ungar. dťc. IV. I. II. 576. Fateor Boemos martiales esae, 
formosÍBStmum genus horninám, cuItuTAe corporis studiosissimum et quam maximě 
crinium". Výpis dra Zfbrta. Bslbin. Misceil. I. lit. lil. 234 vypranye o tom, 
klada Matiáši králi do ůst slova Scnecova, že (Čechové) „malleat rempublicam 
tiirbari quam comam". 

'] Rukopis £. rf. 9. v biblioth. Černínské na Petrjpurce. Jiný doklad 
z r. 1505 v traktáte Pán rady. V mus. f. 58. I. 4G. 

') Hefner-Alteneck vykládá, kterak v Néradch v drubé pĎli XV. vékn nosí- 
vali kuCtiravl mnobovláskoré — paruky. Českého xjevn^fao (loic'adu nevíme- 

DigitizsdbyGOO^^Ie 



43 

Ženské pohlaví vstoupilo do X7. století co do broje ťelbem 
&tHzli*íji Doili raalStf. 

Oviem byly také dcerami avé doby, > poněvadž ta doba — roz- 
hřána Btoleti XJV. a XV. charakterísnje ee přepjaton zbofnoati a pfc- 
pjaton rozpoitiloHti, pozornjeme tyto dva kootraaty také na kroji íeiiském 
po vif zapadal a střední Evropě: jedny šatí se krojem ne nepodobným 
kroji synéjílcb jeptiiek, zahalovaly sobě zbyteční i vlasy, nejkrásnějii 
a nejpfirozeDÍjii zdobn ženského téla, drnbé na odpor tomn plastika 
téla rády na odiv atavčty, některé v tom i nesmfmym ntahovánim pře- 
mriínjíce, ') jiné nesluSnýni vyBti4íen(m na prsou ai i poctivý mrav ariíe- 
jlce. Na obraze i. 10. pfedkUd&me vzor poíestnébo ženského ifttti z po- 
čátka XT. století. Podotýkáme pft tom, ie 
íat panin je vleček ríUový, placbetka bflá. 
Šat mažflv zelený. 

Jako viode, tak i z Seských žen nejprv 
oviem jen bohatíf a rozmařitejii držely se roz- 
pustilé mody. Na strujbn prsQ ženskýcb vy- 
niyfilena koncem XIT. věkn ve Francii jakási 
ínérovaíka,*) kteron njaly naíe pani též 
ocbotně. dtitný i Hos vyiítajl s nelibostí, ie 
„paní oebo panny ivé prsy stroji nka- 
znjíc,* Že mají prsy otevřené, ilje od- 
kryté,*) ale na obrázcích v samé knize 
Štltnébo m^i panny — o belmbrechtné éili a, 
lehké nemlavlc — snkně na prson dosti 
znamenité vykrojené, z řebož jde, že ne- 
slnSoé, necodné vykrojeni bývalo na hranici 

k XT. Btoleti mnohem znamenitějSi; s ton modon veily nádherné pani 
do vékn patnáctého. V oém dekultováni doilo stého vrcboln i raffinovanosti 
DcjvétSi, nebot prsa valné vykrojená zafialy paní přikrývati jemnými 
prAhlcdnými látkami.*) 

Co do podoby ženské sukně lze onbroem řici. Že i v století XT. 
bývala namnoze iita od farka až k patě vgecka v jednom knse, Snkné 
otvírala se Šněrováním bnď na fiadrech boď na zádech. ŽivotkA od sakní 
oddělených neznaly paní vyliícb stavA aŽ do konce XT. století,*) Ton 
příčinoa jsoo tedy obrázky ien vzneienéjifch z doby Štítného zcela stejný 
8 obrázky, které známe z prvé pQlby XT. věkn. 

Zívotky íili „prsy" od snkné oddělené vymyileny teprve konrem 
XT. vékn. Na obraze t. 11. podáváme vzor sokné ženské. Jest v&ecka 

') Uiahuvánf sukní jevf se uí v niMch nejstarSfch obrázcích. Y>z v Zibrtové 
díle r. 26«, 

*) Bobrbach-Kretschmer. Tracbten. 193. 

') Stitný-Erben. Knihy šestery. \m. Hus-Erbeo. 111. 168. Hus Histor. et 
moDura. op. 48. 

*| Viz obrai č. 163 v BoDnanl. Coaliimi dei XIIÍ.— XV. aecoli. II. 

''] V gradualu SmlSka z Vrchoviií v ambrdská sbírce {Vídeň) r. 1490 p rád 
jeíté život a sukní j<'den kus. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



44 

oiodrň. Ji oděna jest divba nerdaná, jejli znamendn jsoa rozpuštěné vlasj 
a vfDck na hlavé. Pfi tom odkaznjeme na obr. 13., kde néholikero saknl 
Šněrovaných s odánfm barvy. 

Sukně opásávaly paof i dfvky pásem právě tah, jako v stoletích 
pfcdeSlých 1 n&Bledajicfcb zvykem bylo. Jenom nebralo mfsto vidy totfí, 
na něí pás kladen. 

Snadno pozorovati, že v XV. věku ženským pás od kyčll čím dále 
tfm vý&c se sune, takže „Život" (taille) 5fm dále tfm kratSím se jevi. 
Naposled dosábl pás ai po samé prsy, což móda velmi nepodobná, ne- 
pěkná, poněfadi nepřirozená. Uoda krát 
kýcb taillii ndržela se n nás, v Némcich. 
v PolStě a ve Francii la ceiý XV. věk. 
Dámy vlaské, anglické a ipanělaké ne- 
aamilovaly toho nevknso ton raěron, aby 
se ho držely pořade.') 

E nerozumným bi^nostem ženského 
iatn náležela vleíkA. Vymyslily ji dámy 
dvom francoDzského *) kdys poěátkem 
XIV. věku, a z I. diin Zfbrlova vi čtonci, 
ie r. 1310 dala se achvátili toa modoo 
i naSe výborná poslední Přemyslovna jsonc 
tenkráte nevěsto o. 

Vlečky ěili .dtonbé podolky" měly 
tak tnhý a dlouhý život jako střevícové 
zobáky. Nářky na ně a boj proti nim 
začínají se v západní Evropě záhy v sto- 
letí XIV. ;^) ale vlečka přetrvá celé sto 
leti následajícl, ba nemizi ani potom. 
Také ten zjev na ni patrn, že byla ffm 
dále delSf. V XV. věku mívaly vzneSené 
dámy vlečky i pět metrik délky.*) Marný 
byl boj mravokárcA proti vlečkám, marno vBecko posmíváni a nadávky. 
Ani salcburský koncil r. 1418 nedovedl v Němcích nic proti nim,') ba 
ani bulla Eugena IV., již vyiádali r. 1435 Františkáni, nikdež neměla 
následka žádoucích. I kněze posedla! Vímet že r. 1426 koncil pařižaký 
byl nucen zakazovati kněžstvu, aby na klerikách neměli vlečky.*) 

Ale divná věc ! Svrchu psaný doklad o naíí Elifice Přemyslovně, že 
vzala na se nevěstinský Sat o dloahé vlečce, jest n nás v Čechách ojedi 
nělý. Za celé XIV. století nenajdeS při českých paních sukně ton měrou 

'I Viz obrsiy v Bonnardových Costumi dei secol. XIII. — XV. a srovn. Rohr- 
bach-Kretschmer Tracbt 193 

') „LoDgissimo galiico indumentn". Fontea rer. IV, 160. 

', Ptše se proti nim v knize „Fiores virtutum", jež psána ve Vlailch roku 
1320 a po nÉmec. vydána 1486. 

') Ileyden. Tracht. 108. 

•) Anzeig. fQr Kund, d. d. Vorzeit. 1864. 175. 

•) fiopk. GcBch. d. liturg. Gtwftnd. 11. 326. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



45 

Acasaté, jako v semich lápaánfcb dimy nosily. Naíe pani v tom oeza- 
blondilyl Do XV. století vcházejí o saknfch jdcncfch do země, ale ne 
■nnobo vleklých. Teprve v dnihé Sásti XV. století, jakoi na BTém místí 
povíme, tachvitila je sevkaBná móda dlouhýcfa, předlouhých vleček, kterii 
tehda rozSIřila se z Borgnnda po vil Evrop£. 

PK sukDÍ mívaly aaSe pani rukávy v XIV. vékn úzké a b těmi 
vatoDpily do vékn patnáctébo- Podriely i v tom víku jeitě za některý 
čas ony parokávy iúi pachy, o Dícfaž psáno v 1. díle (Zíbrt 364). Jsou 
to ty cípy na loktech (coroua in cobitis), jež vytýkal Hdb naíim ien- 
Bkým. Bjly modoD po Evropě obecDon. Vlaské dány podriely ty pachy 
(raanica cadente) nejdéle & uměly se jimi strojiti DeJsliéDéji.') Také 
nmiHf parádnici ve Vlaifch, zdá se, hnatěji strojili se v XV. vékn 
v pachy neíli nati.') 

Pres snkni oblékaly paiií i na prabn XV. věkn .Baknice" čili i a- 
bátky, Laznky, žnpice, jež jim na obrázcích Štítného sabajf přes 
Ifino, na jiných obrazech aí. do kolenoo. I pi4 ženských kabátech mívala 
i^ada knoflikú týi úkol atahovací jako pfi kabátech mníských V XV. věkn 
bývají fiak kabátce ženské — úhrnem sonzeno — kratíf neíli v století 
předcházejícím. 

Na zimn oblékaly naie dámy rovně jako mnii kožichy a ko- 
ífiky atřihn hoď kabátkověho a Inpicového nebo Žapanového, o nichi 
doleji v íáati zovrobné obiirněji položíme. 

Naproti tomn veliká vétJina paní halily se skoro za celé XV. sto- 
letí v zimě v létě pláiti řásnými a dtoDhými tak, že po předu musila 
býti jich křidla do výše zdvihána pj'i chůzi. Od poMtka XV. sloIeU 
potom již napořád řikalo se zimním pláíCBm, koíeSinoa podlitým, blAiiy. 

Fři tom ^lově postaneme málo. 

Tníím, ie podařilo se uám za pomoci plzeňského professora Strnada 
najiti toD pfiěiuon néco nového. Jméno blána vyskytuje ae již koncem 
XIV. století a značí kožeíino — pellis blána 'J S tím významem zĎstává 
slovo blána dobře za dvě století pořade. Vidy prodává kožiSnik vielike- 
raké koželiny čili blány. Ale od konce století XIV. značí slovo blána 
téi kožešinový íat, jeníe jediný doklad o tom n Štítného jest dosti ne- 
Bvétlý; o masopuste prý oblékají se staré ieny „na roby v bláoy". 

Teprve při roce 1411 čteme ve výpiscích, které nám půjčil prof. 
Strnad z plzeújkěfao archtva*) zcela zřejmě, Že byly blány iat kožeii- 
nový, a spolu dovídáme se bezpečně — a to je novina — jaký lat 
byly blány. 

Čteme, íe Ursnla filia Uudrochonis zastavila u židovky Dobré 
„unam pellinam alias blány", a nedaleko pod tim zHBtavaje kožiSnik 
plzeňský Jorgiinua a žida Lva .nigram pellinam alias karsen*. Tedy 

') Bonoard. Costuni dei secoli XlIL— XV. Obr. SI. doDzella italiana 
') Tamté jsou obrazy té mody jcítě roku 1483. Vis obr. Tt). milaniiký 
„gtoTanne". 

') Zlbrt, Díjinj kroje. 1. 32G. 

') Z knihy, v nti tapis jus generalp. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



úaiy Ulány latiuS pelUna,') německ; Itarsea — ÍMÍy krzno. A poaévadi 
se dobře vykládá krzno za pláSt,*') tedy blány XT. století byly plást a 
nikoli, jak Be dosnd b nejistoton tvrdfv&lo, pláSt i koiicb. Ostabií 
k timnž přeavédéenl doili jsme z jedné pozsámky v pamětech univer- 
sitních, kdei překládá ae blána Blovem palliam pellifitnm, tedy pliil 
kožichový.') 

Na obrize č. 12. předkládáme ftoacfm nádherné blány, kteréí mi 

jodna z žen přes ramena pověiené. Blány ty Jdoa patrně podíity koíe- 

iinou hrano stáj OTOU, povrch Jejich je J^rvený. Blány ty jsoa ai do zemé, 

zdá se, íe ae drohet vlekoa i po zemi. 

Snkni má pani Červeněn, rnkávy modré. 

Drahá dáma na obraze £. 1 2 má snknl 

zelenou s oterřenými velikými mkávy. 

Z nich vyhledají rukávce modré užSi. 

Za zvláítnosC minulých dob bndíi 

při iatech koíeiinových oznámeno, ie 

i letni kroj obkládán byl v XV. veka 

koieEinným lemem, a to nejen q nás 

u Slovanů, alehrž leckde jinde. 

Barva íenského iain oblibována 
byla i v tom Btoletf, v němž naáme 
psáti, světlá, sytá. 

Co do úfesn ženské blftvy a její 
zdoby i pokryti pozornjeme na praba 
XV. vékn rozmanitost touž víecko, 
jako bývala n nás i jinde Jií od půlky 
století předchozího ; při tom hned oina- 
mnjeme, že Btoleti patnácté, vymýálejíc 
Cis. la. Rukopis mas. Zrcadlo ton přlěinoo k starým formám nové, 
spaseni fol. 264. j^g^jj^ „^ ^^^^^ ^ anarchii. 

Děvčata veSla do XV. věku roz- 
prostovlaaena, jakož obr. 11. 
svědíi. Hojné kadeře v prsténcieb pannám splývaly až na ramena i dále, 
kam dosáhly. Aby pohled byl vděčný a vlasů ae zdálo býti vlc, směle 
si je device kroužily v I i 1 i k y. Jiní divky zase naopak splétaly vlasy 
v copy proplétajíce je vrkoči malovanými- 

Choditi prostovlasa a bez kryti, to směla a mela od XV. století 
jenom panna. V předchozích stoletích sic to bývalo také zvykem po víí 
Evropě, ale neredlo si t tom ženské pohlaví důsledně ani přísně.*} 
Aspoň vzrieiené dámy chtívaly míti i po té atraně volnoat. Známe 
z obrázků vlaských ježte z hrany atoleti XIV. ivarné donzelly, které 
mají vlaa jen po předn nekrytý, za to zadní íásf hlavy halí se v hustý 



') ZajIiDBTO, te slovo pellÍDa dídí v žádném alovolkn. Prof. Strnad rafnl, 
) tvar lokální, od písaře domácího stvorený- 
'] Zibrt, Děj, kroje, I. 67. 
') Monumenta univers. III, 93. 
•) Mittheil. d CeDtral-Commias. f. Erhait. der Bandenkm. VI. J. ťalke. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



a 

závoj,') a Time o aaiich íeakých královnách maoielkách Kflría IV. a 
Václava Bfoa lebo, Že víecka hojnost vlasfi volně sponítély až k ňadrára. 
Rovně tak r. 1458 í maníelka Jiffho z Podébrad, Jobaona, pří svém 
korunováni na královna vezena jest Prahon „v slavném odévn B vlasy 
krásnými rozíesanými".') 

Ale to jaoo výmiokj. Od XV. veka a zvláitě v století XVI. voU- 
váno ta děvCetem smařenym, aby ,radíji roaikn vzala".*) 

Na vlaiy vpravovsly sobe panny i v gtoletf patnáctém „vénce a 
vínky", jož v naSích pramenech, dokavad jaoD latine psány, vyškytají 
se í v XV. veka rovné tak jako 
dmhdy jménem iCrinale", také 
gCrinale sen sertnm'.*) 

Vínky, jsouce zhnata poobon 
stníkoa nebo páskem kolem éela 
a hlavy, byly modoa prastaron, 
aniž třeba jich pflvod vykládati 
X diademfi a z éelenek antických, 
nebof je to zdoba přilii přiro- 
zená a při fivé prostotě sliíná. 
Na obraze í. 13 json dvě 
panny rozprostovlasené , drnhé 
dvě máji gVlnky", a to bllé. 
Jinače sakní jejich jsoa barvy 
zelené a fialové. Na tom obraze 
zají mavo, kterak hluboko po pfedn 
se panny iněrovaly. 

Ale na prostém vínka ne- ^^' ^^- ^"kop- Zře. .pasení fol. 92. 

přestaly vSecky panny naie. 
V XV. věkn prostý pásek s čela 

mizl, a panny vstavovaly na hlavu mohntnějSl věnce. BohaUf obkládaly 
věnce perlami. Takové vínky slqjl potom v pramenech českých napďád 
perlovce. O těch ohSirněJi vyloif ee v části zevrubné. 

Vdané ženy měly sobě hlavu haliti. V XV. věku přísněji nežli před 
tím dbáno pravidla, jel Čteme v století následujícím u Rosacia,*) íe při- 
krytí hlavy ženské znamená poddanost k maži. ^Neroá býti žena bez 
studn zavita jako nějaký blázen střeSténý z Famfrlfna; — panny máji 
svoboda 8 odkryton hlavon a prostovlasé mezi lidmi choditi." 

To byl tedy princip. 

Ale což byla rozmanitost v tom, kterak hlavn přikrývati a co 
s vlasy pOsoblti. Naie paní pNnesly si do XV. veko viecky zpflsohy 
svého zavití nebo j^pení z věkn předchozího. Čepily se zavtím, je?. 

') Bonnard. Costumi 1. SI. 

') Tomek. Praha. VI. 809. 

') Arch. prais. č. 1069. 170. 

*) Arch, plzeÚBký. Výpisy Strnadovy r 1412. 

*) Kniha n Svoraosti mauielsk^. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



48 

zvaly rouikoti, závojem, Slojlřem, íeflilcem {t peplnm dle Jung- 
manaa), podvikon, Čechllkem („eectaUk" jeat obyčejně koSile, ale 
někdy se vykládá i za „sadarinm", a téí Hosovi, jenž zná Sechtik jako 
koSili, jodnoa sloje i „proatérddlem"); ') rozdlt činíce v tdch knsecb co 
do dólky a jemnosti : první tři kusy bývaly obyiejoí jemnéjéf a delif ; 
íecbllky, podvfky byly odo zuviti, jemaí řfkajf na Slovensko dosavade 
iatka. NejjumoéjSf ílojlře zváoy pančnlky (pavačioa, jemnéjBl bedbávf). 

Jinače nebylo by správné donmlvati se, íe svrchu psaná zavití bý- 
vala — mimo paii6nfky — z látek nSkterak zvláStě jemných, Vídyt 
bývaly ronSky i iechllky škrobeny 1 Tiecka zavití bývala s látek hu- 
stých — z plátna, z hedbáví, a to jii od st:irodávna. Závojem naSich 
pani nebyli by vrahové dovedli zardoositi sv. Lidmila, jakot poznamenáno 
v dfle Zlbrtové. 

Aby šátky nebo roušky s hlavy prostě visely do íela a na šíji, 
jako vidíme toho vzory nejspiše na obrazech Uatefe boíi, vQbec pově- 
domých a obvyklých, to stalo se viácnjm již od první pQli XIV. století; 
odrnd a za celé XV. století zavíjely se paní 1 prostá ieny nméleji; mnohá 
Dtvofila si z ronšky zaviti čepcové, coií poznáme v části zevrubné doleji. 

Na ronSkn stavěla mnohá čepici i nvláítní samostatný čepec. 

Vznešené paní dvorské a šlechtícké vešly do XV. století s JSepcem 
rohatým, jenj jest rázovitý pro rozhraní dotčeného století. Byla to 
móda cizinská, západnická, bláznivá. Nebyl to čepec o jednom dloohém 
rohn — ten vznikl teprve později v XV. vékn — byl to čepec o dvon 
rozich způsobený na drátěném podstavci a obtoiený látkou vielijakoii, 
nejspiš hedbávnon.') Hns se hnévá na ty rohy (cornna).') Ale nepunovaly 
tehda v západní a jižni Evropě jenom rohy. Vzácné dámy braly na 
sebe tou dobou Čepce daleko nepodobnější, ohyzdnšjšf nežli byl čepec 
dvonrobý. Ten, Debyl-li veliký, dámě naposled i velmi pěkné slušel. 

Však franconzjké a vlaské paní vstavovaly si tenkráte na hlavu 
Čepce, jichž proSl podobá se koňskému sedlu, Čepce valné, pod nirait 
tvářička mizi. Ty ohyzdy čepcovité potloakají eo v Itálii ui v době 
Petrarkově,*} a do Francie zavedla ja r. 13B5 Isubelta Bavorská,^) man- 
želka Karla VI. Není pocliyby, že některé české urozence taky se za- 
líbilo v takovém čepci jií v prvui pQlcc XV. věku, pfes to, že obrázkové 
dflkary o tum máme teprve z drnbé pAlky téhož století jmenovaného, 
kdy vyrojila se síla čepcA baňatých, cipatých, hranatých, rohatých. 

K čepcSm i k prostým „pentlfkům" přibude v XV. století peří. 

'1 Erben. II. 240. 

') Viz obrazy českých královen v Ufle ZlbrtOTé L 35S. 

') Uistor. et. monum. Hub. c 47. 

') Bunnard. Costumi dei secoli XIJI.— XV. I. obr. 85., na némš viděti 
i starou mitronu ze Sieny t takovém brOínén £epci. 

') Gaj. Glosaaire. 196. Čepec tu tove se bourrelet — une sortě de eoa- 
ronne faite de bourre. Téi Violet le-Dur. Dictinnn. da inobilier 111. 230. Kdyt 
přilk svrrbii psaná IsabeUa do Francie, byla prý veliký neotesánck. Jakmile ji 
tu vzdělali, stala se .královnou mody". Mitiheit. der Central- Co ui mis. VI. 41. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



M 

Co do vUsn vdaoýcb íea bylo v XT. století pravidla, že aemá 
býti vlasn ndAtJ,') zhnata tak ůzkoatlivě posloacháno, ie i tn, kde ieoj 
Tjkrojily enkni, aby nabotcn se pocblabily, Tyadvibován vlas ae iije 
nahoru Tíetijak sTinat, atočeo, a kdfi ne pod íepec TBooiit, tedy aspoň 
do DeprflhledDých sftefc vpraren, jen abj bo nebylo vidíti. 

Z drobDÓ parády ženeké v této přehiedoé kapitole bnď jen při- 
pomenoto, ie do XV. století veity aaje paoí, které ae mohly n&kUdnoa 
připraros cblnbiti, se íaty tkauicomi, krumplováním, vyit- 
yintm a třepením ozdobenými. Na prstech oblibovaly prsteny, 
nádheru cblnbnoo jevily T pásech skládaných z drahých kovů i kamenfl; 
dle HoBových výtek opásala mnohá zlatem bedra svá, ČfmŽ mini výborný 
kazatel řetézy, křliky, apony.') 

Koncem století XIT. zaíaly naie paní véieti si na pás parádní 
růžence £ili páteříiky.') Páteře jakožto prostředek k modleni 
začal doporaiovati nejprve povědomý pQ vodce krizových válek Petr 
z Amiensn (r. 1090) a po nSm sv. Dominik,*) jenž zajisti se toho ne- 
nadal, že 8 rAíencem, na němž prvotně modlili se a zpívali ti prcati lidé, 
kteH nenméli čisti, bode v XV. století tropiti se paráda až vém ne- 
zi^zená po víí západní Evropě.') 

I a nás jedna pani nad drahou snažila se míti zrnka s čistých 
koralo ; mezi zrnky koralovými chtívaly míti ienské promiiená zrnka 
Btřibruá i zlatá; uavSiely k páterům groíe zlaté a střibrné a jiné víeli- 
jaké cenné .trofity*. 

Už v XIY. věkn byly některé nádherné rflžence velmi dlonhy. AspoS 
té délky, která je při srostlém člověbii od krká ke kolenflm.*) 

Že by je k pásíkro věSely ženské na odiv teprve koncem XIV. století, 
jakož se tvrdívá,^) je omyl; ženy na obrazech anémn kostnického mají 
předlonbé páteře za pasy — to tedy počátek XV. věkn — a uáž zbožný 
vlaatenec Štitný nž v XIV. věkn žehrá na ženské, že stojf ,po rozkoSných 
páteNČkácfa".") 

Veliké .akitejnové" (Jantsrové) páteře jioa jti v nejstarílcb naiich 
inventářích — hned na počátkn XV. vékn. 

K pásflm, jeí bývaly velmi drahocenný, přivěiovaly ieny kmmplo- 
vané t a i v i c e, v nichž mívaly n o ž n i c e, nAžky, klifky, náprstky a 
jiné drobotiny. Do rakoa brávaly pani v XT. století oháňky (vějíře), 
nejčastiji chvosty i pávích okatých per. Vzorek k oháúkám vzaly aobé 
zajisté z kněžského flabellum, které od starodávna mívalo podobo krulio- 
vitOQ,*) ale časem vymyslily si paní také formy obáuěk jiné. 



■) Bohrbacb-KreUcbmer. Trachten. 180. Hef aer- Alte neuk II. 32. 161. a i. 

') UuB-Erben III. 166. 

•| Srov. Zfbrt. D^iny, I. 378. 

*) Kobter. Leb. im Mitelalt. 70. 

') Quicber&t. Hist. du costume. 18! Violet-Ie-Duc Dictlonn. IV. 170. 

*) Obrázek ve Stltnébo rnkop. t univ. koibovné fol. 37. 

'') Na pr. Weiii, Kosinmkiinde. 



') ŠUtnťio rukopis I. C. 11. kap. 17. Mas. Zlbrt, néjiny. 374. 
') Sommerard arts *a raoyen age. Atlss. Cbap, XJT. pí. IV. 

4 

DigitizsdbyGOO^^Ie 






2. Doba hnsltoki. 

Hasittf proti nidfapřa. Reakce proti rocpuatilým i připjatým modiin. Holská sokoé, 

iuba. Kukla, vlaa. Tábofí. Pláítč ieueké, ronikj, perlovce, pisy. ŘMé bar*} — 

CDak doby. 

Neamfme lépe charakteriaoTati oaa zména t íatecb, kterou zpúio- 
bila TÍÍÍI1& doba hoslUká, nežli poaledal vftli Jana Smiřického na Jestřábi, 
jenž na sblonkn íivota avého r. 14&3 Dejprve poronči ') svlU zlatoblavový 
piftM kiiííi oltářnfkovi v kláitere růdnickéni, aby z něho byl sdělán 
ornát k slníbě bozi pod obojf zpAsobon ; pak prosf knéze Hartioa, avébo 
posledního zpovědníka, ^aby na Búdnici ka pani jel, aby jf radil, a Téffni, 
že podle jebo rady sama se i děti spraTovati bode, a zvlášté véfim, že 
pani viecky pflpravy, krumpováni, lápony na svých 
i na mých přípravách zrafif a déti r ty Žádné přípravy 
připravovati nebnde, než aby to prodáno nebo cbováno b;1o na 
jiné dobré téch déti." 

V tomto posledním pořízeni je rát a laaba hnsitshé doby : nebudii 
nižádné přjpravy éili parády, žádných zápon £i nádhery zUté, žádného 
krumpováni — vie bnd prosto, střízlivé, poctivé- „Poctivý* 
iat bud éatem HasitA, prostý iat buď íatem pHanýcb TáborA. 

Nastala tedy reakce nejprve proti mužským iatům krátkým, úzkým, 
neslaSným, Zdá se, že k předeilé poctivostí přiSla starodávná česká 
snkně mužská, kteron prameny pořád zovoo .tunica*. Nezmi^ťla 
sic ani v dobé rozpastilé v XIT. století, ale na hraně k XV. atoletf 
při bohatých a honosnějšícli lidech nenstoupila-li modnlmn kabátci, vzala 
na sebe modnéjSi formy: byla skracována i atabována do té míry, íe 
na obrazech vypadá již skoro jako kabátek,") a kromě toho krejčiři vy- 
střihovali ji a vyřezávali do ní laloky a laloéky na obrubách dole I při 
rukávech, nač se mimo jioé také Has tuze hněval. 

Nad to vymyslili sobě v západní Evropě v prvních letech XV. století 
přiiívati k prostým dmbdy sukniin ohromné pytlovité rakávy, skrze něž 
malým otvorem ruka prostrkována.') Srovnej obraz ě. 2. Snad rnk&vy 
tohoto obifrnČbo a dlouhého rám mínf se v pražské synodálně zápovédi 
kněijm r. 1406.*) Takové nepodobné rnkávy zmizf z éeských sukni po- 
čestných T dobé hnsitské. 

Asi také pominnlo ono přfliEné vystřihováni a vykrajováni na mai- 
skýcb suknich, nebol taková jalová bujnost modni nebyla by se soesla 

'I Kiafi v kaiie arcb. pražs. f. 9»2. 247. 

') Srov. obrazy t díle Zlbrtoté str. 30Z. 

*) Heyden. Tracht. IIG. Uohrbacb-KrrUchmer. Trachten 190. Planché 
Cyclopaedia- I. 406. Datum Démeckýrh historika, íc pytel rukivoTý vznikl 
r. 1420, nebude aprávno. Níi >»iký IJesema z Horeiovic mi pytte jit r. 1413. 
Obra« jeho reprodukofati dal Zlbrt v I. díle, str. 806. 

') Hoefler. Concil. 65. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



M 

I innTnl ttDdenef hnaitikon. SnknS bývala od Btarodiraa ob;£ejD6 pře- 
pásána. Oblikali a avlékali ji přea hlava otvorem, jetaoi konce spínáD^ 
nebo lavuovány vielijak. Délkj byla v XV. Btoleti — přivé tak jako 
před tím — rozmanité- Nejdelif aakné a£ ke kotnlk&m sahajfci, dcera 
to byxantinské toulky, sflstávala napořád iatem kndií a ačenýcb. Oby- 
íejná Bokně nesáhala pod koleno. Spfi bývala krátil. Z látek byla víell- 
jakých, pán a mčitan měli aksamitové a jiné drahé, proatf élovék plátěné, 
kteréi vjskytaji ae dosti Ebnsta jménem kytU. 

Obrázek poctivé ankně přikládáme ěfslem li. Sukni modron dril 
tn mladík, sám jsa odin delil anknl zelenoa. Střevíce má Černé. 

Jeité v prvních letech XV. stoletf kryli 
íeití mniové v íasové nepohodě avrclin paa- 
nos sakni pláétěm. V naíich pramenech aí 
do hositských dob éftáě jen o snknich a 
pláitích. Na přiklad v plzeňské sbírce ko- 
stymnl, prof. Stroadem sebrané, json od 
r. 1407 — 1412 jen a jen tonica, tnnica 
virllis « pallÍDin i palliolnm paerile, pláéték 
dětský; jiných iatů letnfch nenajdei.') Rovně 
tak ěfsti lze v pramenech pražských.^ Snhně 
i pláif byly na zimo koŽeSinon podSfvány, 
o iemí světle h věděl prameny, jmenovitě 
nvádéjlce kde kteroa hoíefiinn na podiivkn 
ožitou. 

Od poěátko XV. století vede dle na- 
iebo přesvěděent pláí( tobý boj s íatem 
Bvrcfantm, praktietSjIlm a v Čechách zá- 
novním. By] to Sat, jejž lze nejlépe při- í'e !*■ Z rukop. Zrcadla 
rovnati k naíemn avrchnfkn. Byla to opravdu "P"*"^ ^"'^ ^^■ 

Bvrchnf snkně mnžská i ženská, kteráž te- 
prve v íeských pozdějgich pramenech jevi 

se pod jménem snkně ehodicl. Byla řasnaiá o Širokých rukávech 
nebo i bei nich, měla výložky ohnuté, ůiké nebo iíroké, i kuieiinon po- 
loiené. Byla to snkně po předn otevřená, proto praktická, oebot snadná 
k oblékáni a svlékáni; slovem, byla to halena, jejíž starodávný střih 
xigis^ patra do té chvíle v haleně slovácké. 

Vymyslili takový svrchnlk lehký bezpochyby již v XIV. století. 
Čtemef v sUtotech Arnoata arcibiabopa (1355 — 1377)*) o snkni 
otevřené, a kdyby to slovo nestačilo za dfikaz (jakož dosti pochybně 
vypadá), přesvědčuji nás obrazy a obrásky z konce XIV. vikn neomylně. 
Na obraze ,Návítěvy Panny Marie a bv. Alžběty" *) z doby právě řečené 

') Výpisy z knihy Bondo zabi^nného. 

ý Arch. pral. v knize č. 987. Výpisy z ni averejo. jii * I. díle Díjtn 
svých Zibrt. Btr. 307. 

*) Heneik. Statuta, ,111a tunica, quae imoii-diate circa corpus pnrtatar 

'***' ') Na JabileJPl výsuvi ífs. 189. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



6á 

jest Tymalofán donátor jeden ze ŠvamberkO v ot«TÍen4, obifrná iitknl 
chodící B limcem koieSinDým a o Širokých mk&Tech ; rovné tak v raissale 
kaDOTSÍka Václava z Badíe (1379—1417) zfíme figura pána oděuého 
lehkon řasnaton sukni o fiirokých rukávech a límci velikém koiichoTém. 
Obraz maiské i ieaské sukně chodící, ale bez límce, jest podán v JE. 15. 
Představují se to osobj vzácní, nádherné. Mni má chodlcf čilí svrchní 
sukni zelenou, pani modrou, lemovanou bílou kožeiinon. I otevřené ra- 



Ofs. 16. Zrcadlo spueal 23S. čie. 16. Rukopis L XVII. Iu^a A. 3. 



kávf té ienaké sokné jsou bile vronbeny. Spodní iat uiá mui rfliov^. 
Žfl je nádherný, tot již patrno z íepice, kt«rá je viecka obklíčena ze- 
leným peřím. 

Takovou nějakon — ovíem prostSí — sukni chodící oblékali naSi 
lidé v dobé hnsltaké bustéjií mérou nežli před tím. Husitských obrázkfi 
zcela vémých nelze podati, ponévadJi jich nenf na snadé. 

Za to přikládáme z rnkopiaD mladííbo obrázek č. 16-, na némž vi- 
détt mužskou sukni chodící mnohem svétleji a zároveň odméřiti , jak 
nepatrnou proměnn do konce XV. století na se vzala. Sukně ta mato- 
vána na miniatnře barvon žlutou. Na témž obrátka zříti kromě maže 
i ženu a dítě. Tíecky Sgurky mají tak poctivý feaký Kat na sobě, že 
bez velikého úsilí a n&sill výtvarný a divadelní umělec z tohoto obrasce 
snadno sestflieuje si iat prosté rodiny z doby husitské. 

Střih k sukni svrchní nebo chodící, kteráž bývala na léto, pořídil 
si krejčí bezpochyby z vzácaéjif její sestry, totiž ze zimní sukofi 
chodiel vSecko kožeiinoa pod&íté — ze inby čili duby. Skrývá-li 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



58 

H lehká ivkai chodicf v ioTentářich i doby hnaitaké pořád pode jménem 
atanlca* nebo prostí a Česky řečeno iBnknj", vyBtnpqje čaba t inven- 
t&řich hnaitskycli a tfmto ivým diviiým jménem zcele iFejmi a pfiné. 
Čtond sni o inbé některé zprávy již z dil« mého předchůdce.') Tam( 
uvedeno, ie podle stndif polských koltarnich historlkA (dra. Karlowicie 
t j.) jest 2nba BTrchní oděv rázovitě alovanský jii ze atarodávna. Jméno 
její riak neni alovanské, pocházft (dle dra. Dvořákh) z arabského Jazyka 
(džnhba); patrně tedy přibrala a a jménem i ínba sama i oriento 
k SIoTanflm, tD zdomácnila a bezpochyby podniknavíi ěaaem a lidmi 
některun změno i&stala oblíbeným krojem alovanakým. 

Že pochází Čuba z východa, to již vědíl na konci XV. století náS 
latinský básník Bohuslav Lobkovic Hasifitejnský; vykládat ne bez trpkosti, 
ie kroj starých Pratanů docela z obyčeje vySel; „jediná ěnba, oděv 
z Perian pocházející, svftj starodávný zpQsob zachovala." ') 

Nepříme toho nikterak, proč by i naii stáři Čechové podle staro- 
dávného kotlcha neméll míti nádhernějil koieiinnoa ínbn jíl v dobách 
prastarých. Tldyf jsou Slované jako jini. 

Ale dflkazn světlého na to není. Nevíme, kterak starodávná Čoba 
vypadala, kterak se liělla od kožiclin ; ale ovtem my ani nevíme, kterak 
v Btarflch dobách sám kožich, obyčejný iat, vypadal, přes to, ie prastaré 
České jméno koinch svěděl, že stáři nafii otcové v kožnchy se halili.*) 

T starých pramenech naíich slovo čoba oenf doloženo, ale snad 
pode jménem HP^Hicinm" mohla tak dobře skrýti se ěnba jako kožich. 
Tedy nepopíráme nic. Viak výslovně pod svým vlastním jménem připo- 
míná ae n nás čnba (něm. schaobe) teprve r. 1380*) — a dvacet let 
potom vidíme ji na italských obrazech ') a zase dvacet let potom Čteme 
o ni v hasitských inventářích*) měron poměrně hastoo, a od té doby 
jii nezmizl čnba, Čnbka z českých pramenfl, vyskytojíc se Čím dál tim 
hojněji. 

Z těch dat, jak jsme je ta položili, plyne několik dftsledků. Nej- 
prve ten, ie staroslovanská Enba brala se teprve koncem XIT. veko od 
východn na západ. Podobá ae mínění naiebo profesaora Koaly "*) skoro 
za jisté, že slovanská lialeoa — a iaba není nei halena kotiSná — od 
SlovanA podána jest n&rodAm západním.') 

A drnbé to, ie čnba n nás v Cechách, rozhojnivii ae teprv od 
konce XIV. století, v bnsítských dobách atala se krojem oblíbeným. 



') Zlbrt. Dějiny kroje. I. 23. 69. 

') Lobkovic-Vinsrieký. 66. 

^ Srovnej aiati o kožicha a čabé v d(le Zibrta. D^lny kroje. 

') Zibrt DĚjinj. I. 328. 

*) Bonnard. CoBtuni dej XlIL— XV. secoli. I. 27. Je ta podeiU odén iubou 
ai k zemi dloohoa, otevtenon, tlatohlavovon o bílé podiívce a obrubou hrano- 
stajovoo. V Italíf slula tét ginbba. 

•I Kn. arch. pral. č. 999. 

j Soda. íltiký Lid. IV. 880. 

*) Do konce XIV. stAletl Eljzsz (Dbiory IL S) na cjzich obrazech čuby 
nenaiel — a Poláci ji méll dávqo. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



z tfich dob teprve BvStle víme, kterab vypadal*. Bjla to mniaká 
nebo ženská saknd chodicl dloahá, po předa roiitřitená, bes límce nebo 
B límcem obnnt^m, podiitá koíeiinon a poiitá látkoa vzácDÍ}ii, bonoB- 
néjil, koŽeSinný lem zdobit obrabn a poidíji tét Ifmec. Aspoň ^nba tobolo 
rám rozífřila se y XV, vékn po vil zapadni Evropé. ') Na obrázku 15. 
mobla b7 býti ona BTrchu psaná fenská sakni cbodicf Kcela dobfe ínbon. 
JaBnéjíf její vzor x rakopisn posdéjilbD budil ohledán v Č. 17. V zlaté 
barvé a v třikém babito límce i obrnby domníváme se vidéti líičf kože- 
iton. Šnba ta má knoflíky 
pravé tak Jako na pfede- 
ÍUm obrázkn aakné cbo- 
dicf lehká. 

Šaba neboli Čnbku 
vinde noiili epíi jako iat 
nádbemřjií, povznelfnějii. 
Bjla to ggravis veHtig", 
jakž zove te ve francouz- 
ských práme aech dloobá 
parádní snkné SaracenA.^) 
Na konec lze naJim 
nmělc6m výtvarným a di- 
vadlu doporaéiti, aby své 
osoby zbásnřné nebo živé 
před koncem XIV. věku 
neoblékali v řasnoa, ote- 
. vj^non ioba. Bez ůraza lze 

CiB. 17. XVIJ. 97. A. I. (^^ jj„iy jgpp,g , f^f^_ 

néra XV. veka, a to íím 
dál tlm hojnéji. 

Že nemoMi llosité zalíbení míti v netvorných zobácicb a nosatých 
střevírfcb, to samo rozumí se při váínosti doby, v kteréž Slo o byt ná- 
roda; také rczumi se to při váleíných bézlch- 

Vttbec obonvin slainý „Btřevíc",*) a ilo-ti se do dfla válečného 
nebo jiného, obouvány atarofeské poctivé ikomé nebo novotné cizinské 
boty. Vtastné již nebyly ani novotné. 

Itoty k nám avedeny ze západní ciziny. Svédfl o tom název bot 
ve viech jazycích románských i v angliéině stejný B nailm českým po- 
jmenovánim. Stejné jméno, stejná vic. Jenom Némd vypajéiti sobě stiefel 
od Htivale, aestivale,*) obovi to vy^^oké, ale lehké, která do Němec i do 
Čech od zápndu pi^byla sic ve XIV. veku, ale bezpochyby dřív nejili 
boty.*) Jakož dolcji položíme, nehovl německé slovo stiefel Btivale vý- 

') Rohrbích-Krelschmer. Trscbien. 21t). 
*) Giy. Gloesaire. 659. 

') Uvedl Zlbn v Dějinách. II. 329 BotU, botte, boot. K tomu slaíno do- 
dati podobný i španélský Qtuev. 

*) Scnranki. Lfzicon der Fusabekleid. 

*] SroTD. Quicberat, Histoire dn costume 198. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



iDamo hotj, Lm bottei Tyskytnji le ve frueonzakýoh pramenech, pokud 
je Dveřejfiiue Gaf,') ponejprv r. 1322, a v témž století n nás jiií uilo- 
micnčlj. Rokn 1413 jsoa t /ádé Seicd kr&Iovébradeckých a litomyil- 
ských jakoito obov ndloobá" ee ikorof íeskon docela roTnopriroá. 
T řáde káie ee, aby na trh ívec nasadil „ieetQácte diůhřbo: osmerý 
Uorné a osmerý boty, pakli ktfiré prodá, vynos jiné, pakli by nemel 
dlúbého, nasaď třevlc a détinskýho, co cface."*) 

Boty byly tudy obov dlonfaál Byly obnv oejdelíf, aspoĎ podle 
obráikft francoOEikýck. oa nieht jdon boty oékteré ai nad kolena. Boty 
byly po naiSem mlndal, Jei hned vynasnaílme se opříti důvody, aspoň 
pAvodně, než se smíSoTati tačaly se fikorními, obov dlonbá — na zimn. 
Snad není nábodoD, že se noi^ziue t jedná listina Emterorých Regest,*) 
aby se potřebným kterýms pořídily kožicby a boty (pellicia et botti) ; 
tát Hns dl o knéžich, že zima jich nepřeschne, poDévadí mají boty*) — 
a jeité pozdéji — při r. 1461 — čteme ve smloavé Jana Pípy, staro- 
máslského měifana od prstenftv. kteron fiol s Havlíkem Sudoměřickým 
a jeho ienon o poclivé k smrti dochování: „AÍ nynějSí roQcha sejdu, 
aby zjednali nová, jmenovité odév letni a zimní, jakož naíi slnil, a zvláité 
DobaTÍce neb baoty s ptsti v zimě zjednajte, aby před zimu bezpeíně 
mohl tepl trvati." ^) 

Z té přlíiny mívaly boty vysoké přilehlé holené, kdežto škorně 
mohly býti inérované i shrnovací.*) Dlením doby ovSem směíováno jméno 
ftkorui 6 jménem bot, až naposled škorně pobynaly. 

Při nobBTÍcíeb nezměnilo se v hnsltské době nic, lei snad to, le 
ffiladi nrozeni a měifanStl přtvrienci Hasovy reformy přestali nohavice 
tak tuze a nesloSné utahovati, jakož jim to Has vyMtal, řka, le zpQsobqjí 
svými tčsnýmí nohavicemi pohoršení. 

Také nenajdeš v inventářích doby husitské zmínky, ani po dalekn 
na to akaiojicf, ie by některý našinec ohni se byl v oné vážné době 
Dohavicemi dvojbarevnými, strakatými, merhotanými. 

Z těže vážné a slavné doby husitské víme, že přísnější její zástup- 
cové, co viděli na kroji dlouhého a po jich zbožném vkose rozpustilého, 
oatřibovali, zamítali. 

Takž neustřlhli jen zobáky na noze, než ustřihli i dloabý clp na 
kukle. Dit Židek, že „kukly za Táborli nasUly bez cípfi." ') 

Při tom jest nám oznámiti, že u Hasitli doily kukly zase veliké 
obliby, bezpochyby stalo se tak jednak pro níiteČnosf tohu žatu v slotě 
a nepohodě vojenského života, jednak pro jebo váiné vzezření. 

■) Glossaire. 179. 

') Arch. litorayj. kn. rápieft i 
v XIV. víku Čti v díle Zlbrta. Dřjioy 

*) Emler. RegesU IH. 453. 

*) HuB-Erben. I. 426. 

'I Kn. míBtaha t 67. 37ď při Zemských deskách. 

*) T Bakovnlce r. 1408 pravil kdosi: „Vzal dvoje ákoné a třetí holenky." 
Ta tedy bota ■■ménéna slovem holenky. Kn. arcb. rak. i r. 1887. 

"J Zidek. Sprivovna. Í7. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



Aspoň v inventářich m^ifaDft pražských t době hnsitaki napoéltái 
buket zřetelní mnoho. Šimon od Ira, Husita i biBtoríckr uuMDenitý, 
amlraje r. 1431} zanechal tvfm dédicfim po sobe kakel několik.') Taki 
oápodobué jiui. A nekryl-li Hnsita hlavy sré knklon, krfl ji éepiei. Je 
dosti podivno, ie t inventářích pražských i doby tansitské najdefi tcIibí 
zhastt iepice — ale o klobouce zmínka vzácná velmi, kromí o kloboucích 
ielezných neb ocelových, a tj náležejí ke zbroji- Svreha psaný bohatý 
a přední méitan pražský Šimon od lva odkaaoje r. 1133 Benedovi, Mar- 
tinovi, Dnhkové zeti, LauríDOvi pfsaři svémn ,víechiio rúcfao svá chodicf, 
EDkně, kabátce, kožichy, knkly a — iepice, aby oni to mezi aie roz- 
délili." *) Chodíval tedy pan Šimon, osoba v husitská době dáleiitá, 
jenom v íepici íeské. 

Na (epicich mívali Cechové XV. vákn toho zpftsobn obniby iili 
„itorsy" vysoká, po předn nebo po strané vykrojená, koieiinné, nejčastéji 
berani, jako již od starodávna. 

Při tom nepřeme, Že naii lidé vjiifho stavn a snad i nižlfho také 
klobonkem kryli hlava; vždyC při sprostných býval od starodávna ierý 
plstěný klolonk docela rovnoprávným, obvyklým krojem podle Sepiee, a 
nái méífan i pán zajisté knpovati sobě klobouky, nebof klobonJ^oické 
řemeslo kvetlo n nás již v XIV. veka tak valné, že jen v Praze bylo 
25 klobouéníkft,') a o hobrové klobouky bádaji se klobonínfci mezi 
seboQ hned po nkončenl vojen hnsltských.*) 

Tlnsy oblibovali mnii i v této drahé períodé XV. století napořád 
dlouhé, ale zdá se nám, že mužové stavn méstského, selského a zeman- 
skébo nemívali vlasfl nikoli po ramena, ani kaíeravých, poněvadž vážní 
lidé nemfvaji chuti párati se a připravon knčer, a hcjsková v době vážné 
anad se ostýchali. Demokratická domobrana, lid, nabyl v basitaké dobé 
převahy a s nim střízlivost i v přípravách krojových i vlasových. Bylo 
nejvíc účesů mužských nápudobných těm, jako vídáme na mnifch slovan- 
ských: vlasy ne právě krátké sěfannty json na obé strany k niim; uprostřed 
cestička. Na některém obrázku dobi husitské velmi bliikém, postřehneá 
i blavD B pačesem do Čela rovně přistřiženým ; na jiné hlavě spatřiá 
rnlik uprostřed ěela, jakož toho vzorek přikládáme na č. 18. Na obrizka 
zřiti kováře s polní kovadlinou. Je oděn rUžovou soknl a nohavice má 
hnědé. Rulíkový účes ronžaký byl oblíben jií v století před tím. Aspoň 
sv. Václav Parléř&v z kamene tesaný (z chrámu svatovítského) má při 
dlouhých nekuíeravých vlasech uprostřed ěela ruIlk, jenž mn patrné z pod 
koruny vyniká. 

Jakož svrchu praveno, přiuesla si móda ze XIV. vékn do století 
patnáctého nelásku k bradé mužské. 

'1 Archiv praž. 992. lU. 

') „Kromé plUtí a kunami a pláště jednoduchého, to chci, aby prodáno 
bylo a k tomu 10 kop priíiuěoo, aby postavóv (sukna) chudým iikom, hnMiai 
i jiným chudým kupeno ^lo a to hned." L. c. 

') Tomek. Praha. U. 880. 

') Manuál novoměstský i. 86 634. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



97 

Sivoá Téc, ie ani aaiim TiborAm, kteH json pl^ce Tior hrdinfké 
mninoiti, oobrnem Bonzeno nelíbil se vona ani pod nosem ani na bradé. 
Brada lauecbávali svfm kněifm, tvrdíce ve svých řádecb, ie knéz, jeni 
B pleii bez brady bIouíí, jest nevěstka okriitená.') Oviem kniil Žíikovi 
jako jlnl hniltítí mfrněiSf strany mobli býti beK brady, jabož o tom 
svědit obriiek Žižkova voje v miniatnře rokoi^sa gottingenskébo, doteji 
pfiloieoý. 

Tiboři byli tedy nopřátelé brad. Praianflm r. 1420 stříhali plnon 
brado potnpné, a ivláítě borlivě měli namířeny nožíky na knír pod nosem, 
kteréiDDŽ b onsméikem přezděll „podsebití". Podsebiti je dřevěná pavlač 
oahoře na věifch, na branách pi4 
wmé střeie, ven povydaná, z nlŽ 
se otvorem na nepřátele tilo nebo 
házelo. Tedy přirovnáni dosti pří- 
padné!*) Bezpochyby na památkn 
nebo na potapn dotóenébo podse- 
biti mají povědomé kongoly t rad- 
ním domě táborském z konce XT. 
věku pochiiejld veliký knír pod 
nosem. (Obr. 19.) 

Žiika aám v miniatnrách oboo 
rnkopiBĎ, v Jen£ a Gottinkácb cho- 
vaných, podobá se býti bezvonsým ; 
v kancionáln táborském (z XT. 
věkn) má Žiika dloahý vlas, krát- ^ 
kon bradu, ale obrázek je oesvětlý, 

smazaný (viz i, 20.); dle rytiny --------^ 1. . . - - .^ -^■-. ••Mgň iSB! 

Hafnaglovy (jest ze XTI. vlka), 

kteréí podle vážného sonda dr». ČÍb, 18. Rukopis musejní: Zrcadlo 

Tomana, v Květech*) vyloženého, spaseni ftl. 6S 

pořízena byla asi na základě starSí 

podobizny Žiikovy, má týí národni 

hrdina prý vohb plný nedlouhý na bradě rozdělený a vrcbni pysk pod 

nosem vyholený, ale my nevidíme na obraze ě. 21. nic toho. Tooí bradu 

a knír vyholený shledává dr. Toman na soice dřevěné v masen chované 

(obr. náé ě. 22. a ě. 23.), coi podobá se tak, nelze riak neTzpomenoati, 

že soSka je kodá, pocbroumaná, Ukte co tu vypadá jako vyholeni, snadno 

může býti od raz a odítlpnntl. 

Dr. Toman má za to. Že vrchnf knír vyholovali sobě Táboří k vůli 
přijímáni krve Kristovy, aby nebyla vonsiskem znectěna.*) Nám podobá 

') Arch. Č«Bk. HI. 222. 

') Kron. TavHnce ■ Břeiové: „Multis viris barhas precidrtant et presertím 



barbas luperiores, ipiaB podsebitie vociunles." Téí Č- Č. Mua. 1844. 210. Srov. 
Bflejovsky Eron cirk. 122: nFonsy, kdo s nimi chodili, srpy nebo řezáky zlými 

DigitizsdbyGOO^^Ie 



řezati 

*) Kvity 1893. 674. 
•)'KT«ý 1892. 480. 



68 

se býti poněkod pfirouDJJifm, když Táboři svrchDÍmu kDlrn posmíiní 
říkali podsebitf a jiným je j^iali, ie je Bobč oboljli také a nevykrojili 
ponze. Také se nám tdá, že íloTék, který by si vyholil z knlm pro 
středek, vypadal by felmi netvorné, Depodobné. Noamlme Táborům přec 
pHii vieho krasocitn! Hosty, celý a veliký knír, a kterým Žižku tak 
řasto zobrazovali a dosavad mafoji, jest na viechen zpflsob výmysl 
XVI. století.') Vzor toho pojímáni podáváme na obrázku £. 2i. Ma létu 
olovené medaili jest Žižka [zobrazen již v cbarakt( rístickřm ipif-atém 



Cis. 19 KuDBOlky v bývalé zasedací sfoi táborsko. 

Siiáku železuém a nikoli v íepici, která jest nám podobnéjšt pravdí. 
My se vilbec houževnatí drifme obrůzkn gottitigenského, jenž je z doby 
husitské, a na němž je Žižka bezvonsý a v Čepici. Obrázek ten podávAme 
dále v íáati levrubné v stati o zbrani a vojité. 

Zůstane asi otázka o vousech Žiikovýcb nerozluSténa po to chrili. 
až najde se svétlejSi obrázek anebo hodnověrný starý popis. 

O některých víldcfch táborských vime bezpečně, ie byli bezvoaaí. 
Ka přiklad Jindřich ze Stráíe, bývalý náčelník Táburů, zůstal holým al 
do své smrti r. 1466. 

') Dle Tbeubalda r. )t>09 dokázal dr. Toman v Kvétech 1. c. 

DigitizsdbyGOO^^Ie 



D,„i,„db,Goo<^le 



D,„i,„db,Goo<^le 



Téi podobDo pravda, že Prokop Holý nebo Telibý, jenž husitskon 
vojna převedl z obnay v slavný útok, nemival br&dj. Odtnd bylo jebo 
jméno iRasnB* a nikoli od hlavy, kterou nemel bolon, vSdyt ma vyCItáno, 
že nemá toneniy! Ovíem odchylnje se Uto bezbradá podoba velikého 
váleÍDfka od tradiclonUalbo typn, jakéton jame od dojemného obraza 
Čermikova nvylili.') 

Jaký taký výklad nechati Tiborítfi k bradám mobl by býti ten, ie 
o nicb Bondili pravé opačné, neíli my dnes soadivime. NAm je ploá 
brada makem mninoBti; Tábořila ,vidél v bradatém mnži ilovéka boje 
oe mnobo schopnébo nebo vtibec ne bojovného. Starci a knézi sluM brada; 
bojovnikovi překáži. 



') O pohrebilti a podobé Prokopa Velikébo. Šafránek. 19. 

DigitizsdbyGOO^^Ie 



N«iii(*ali bojovnici v XV. BtoleK před vystoapenlm Táborů brady 
voDBaté,') a dlouho po nich rovné tak. D&vno po Táborech, jeitě vy- 
kládal CarcheBÍns ve své knize,') že „při vftteČných pfibězfch dtoubé brady 
voíákům v mnohých pflJiinách ka překážce jaon, proto jakby který od 
nepřítele za bradu popaden byl, netoliko íe toho pojednou sproatiti ne- 
mOíe, nýbrí do konce jiti se dáti mnsi." Proto prý ni „onen Alexander 
Magnoa" vodil svAj lid válečný proti nepfiteli s bradami naiřížeaými. 

') Obrázek v nejstarii rukopisné bililf kutnohorskf' v univ. knih Ř. 17. 
A. 34. Reprodukoval již Zfbrt v Děj. I. 3S4. 
') Stav méstský. 344. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



OíR. 2i. lile oloTěnd tnedule le XVI. sloleti, majeiek p. Chaiiry. 



Ale snad Deichjbfrae, diine-li, le stran brady Táboři přípouStíli 
také výminky; o tom svědff obrátek gtháborBkého bratra" v bibli tá- 
borské; OTiem nevypadá dotfeoý bratr přllii po váleíiiickn ; jet mi néjak 
karikovin. Tiz otí obr. £. 25. 

Že v ostatol Tétii čisti hasitukč domobrany mirao Tábory úplná 
volaoflf brad aebrad byla, to bode véc nepochybná. 

Jest dotázka, kterakou proméno vzal na sebe Ženský kroj v dob6 
bosítské. 

Tel ikon ne. 

Čtoael pomní svrchupsaného nateho přeavédčenf, že do X7. věku 
ieuy TBtDpnjf t krojem mnohem střízlivějším nežli miiíi. Proto také 
ustřihojl Táboři ženám a dírkám pražským jen vrkoře a álojlře ') — jiná 
rozmařitost a paráda přísným TáborCm asi v oii aebíjela, sic by ji ue- 
dvorné byli niiili také, a my bychom o tom měli nějakon zprávu. 



') KroD. Tavr. i Břez. Č. Č. Mos. 1844. 210. 

DigitizsdbyGOO^^Ie 



u 

Zvláitj lze za to mtti, že ton vážnou dobon ienabá mkni i Ttne- 
iecých pani byla bei vlečky ii]\ „ocaBn", .podolka vleklého", jakýi 
tenkráte t lemich sápadafch zoeSTařoval íensk^ kroj. 

T inventářích méstských té doby neof íenské lakoě, aby k of ne- 
byly blány nebo pláfité; dfibai, žedámy Tycbázejine hallvaly ae buď 
pláitěm prostým nebo koieiinDým (blanoa). Baliti m t řásnitý pl&it, 
pokládáme za počestnost v oné době. Přítomný obrázek 1. 26. podiví 
dle noiebo míněni pojem o prosté zené doby husitské. Sakné jejf jeat 
modrá Táecka; énérovaná jest předně, aékoli Bflejovský (Kron. cirk. 121) 
minvě o técb dobách di, „íe paní a sluiebnice pofiestného odívo nifvaly 



bez odhalováni, ana jedoa drahon na zad inérovala." Paní Tineienoa 
v obiirném pláSti klademe na obrázku č. 27. Snkni má mcdron, pláiC 
černý : plachetkn blloa jako předeSlá. 

Hlava České íeny doby husitské počestně zavíjely do plachetek 
bezpochyby víc než dmbdy. Obrázek í. 28. okaznje vzory pěti panf, ' 
jak se v XV. stoletf zahalovaly co nejtofeji. 

Ale že by dlojiřú aneb rou&ek a věnců perlových a čepců bed- 
bávnýcb a Jiných abylo v inventářích doby hnaitské, toho řfci nelze. 

Při mnohé méitance najdei éepec „ paldekynový" ') neb atlasový, 
také i čepce s perlami; paní Skonka z Wartenberka r. 1426 velmi 
pilně prosí v peaní „ctnou žena panf Hargaretbo", aby jí poslala „rytý 

') Desky lem. kn. mést č. 31. 60 r. 1425. 

DigitizsdbyGOO^^Ie 



tifi 

aksamit a čepeček kterékoli bartf." ') Praiaki Klára Selmonissa (Helmová) 
má r. 1426 vénec perlový a na ném iestmedtma pratenA.*) 

A t&ki bychom jeitě cbvili mohli rj^pisoTati, kde která haaitski 
dáica měla příprava skvostnoa na blavn za dflkai, íe dosti bjflo tich, 
které bí fezbo Táborů, v Praze ua paních a pannách provedenoa, málo 
k srdci připooitělj. 

Také aai maroě pokosila se mravokárná tendence doby hnsitské 
o to, aby obmezila a žen pfepycb nákladný, jeji mivaly v pásech. T prá- 
vech městských, v dobé hnsitské psaných,') čteme, že nemá méítéofii 
míti draíífbo pásu stl^brného než ode dvoo hřiven, a teoa jeho o jedné 



tis. 26. Zrcadlo spaMiií 47. Čli. 37. ZrcRdlo spaiení 236. 



hřivné; ale v iuventářlch má každá stl^íbroý pás, uékterá i se zvonci a 
těžil i draŽSf, nežli chce záhoa. V tom pfepychn jsou svorné katolické 
pani plzeňské jako ty, které ctily Hasa a Jeronýma za svaté mučedníky. 
Na přiklad v Plzni Dstavaje r. 1435 rychtářka Regina před svon smrtf, 
aby ,z pásu jejího střibraého na tkanici Jierné od dvon břiven byl nděláa 
kalich;"*) a v pražských inventářích oalézái r. 1430 pásy po sedmi 
i deseri kopách groifl českých zastavené a po 20 kopácb kupované, 
i kramářka Haoda r. 1432 má dvě opásáni střibrná a třetf malé. 

Patrno už, že této parády Ženské doba husitská staviti nedovedla. 
Ale jeden kos bývalé parády ženské — pátere totií drahé — stal le 
v dotčené době skutečné řídkým. Jest opravdu vzácno, najde3-H v praž- 
ských inventářích do r. 1440 nějaký páteř. 

') Desky zem. kn. mést č. SI. 3S6. 

'i Kn. arch. praž. 992. 62. 

') ílečených SobéiUvských. Eiempl NeuberbAv. 

') Kiafty plseásfaé v lemsk. mmea fol. C. 17. 

Dr. Zlknnnd Wlnlari Dtjlmj kro]*. 5 



zsdbyGOOgle 



66 

Ale aejznameDJtéjSi Téc, která doboD hnaltskon bjla způsobena, 
JBBt raakcfl proti Tesel/m barváin na iateeb obojího pobUtl. Nedfme, 
fe Jasné barvy bjlj by toa dobon zhoU zaaiftány; při dévCatech a roz- 
koiných paních vždy naJdeS svétlé barvy na íatech, ale to te zknienosti 



Git. 28. Kopie TotJTDtho obraiu le zámku ivibovBkého, iijnl 
v kostele cbadénickén. 



své tvrdíme, ie nikdy tolik ieré a Černé barvy na iateeb jame ne- 
poatibli T knibách, jako v dobé bnsitské až do panováni krále Jifibo. 

Nfkterf doklad stA) tn. 

T k£aft£ Dncbka, aladovafka, jeni sladoval na Koňakem trhu až 
do r. 1437, mlaví se o jedné sakni modré a dvoa tmavých. Šeré a Černé.') 
Petr, sonkenik z PořiCe, jenž zemi'el 1439, zanechal po Bobé iaty jen 



') PH deskách mést. kn. t. 26- h I 

DigitizsdbyGOO^^Ie 



barev tmavých : 2 .Doky žiii pláiU erná", klok ierý. piftit ierý. Hikolái 
Bradatý, sonkenik ooToměstaký, odkazuje mateři své ,snkai írnú Tiednt, 
plitoem podíitA." ') Herež, .někdy slaTné paměti krále V&clava pekaf, 
chodíval až do r. 1442 také jen v ankalch íerých, z nichž jedna ko- 
žichem beránfifm byla podSita.'} Begioa panna, která arafela v Nové 
Praie r. 1442, chodívala v kloce íerém z žateckého sukna a v plááti 
íeméin.*} Brnif iíaíií (f 1433) má proti jedné modré sakni dve íeré.*} 
Taňka Hařikota chodila ai do tvé smrti r. 1456 v soknich íerých, 
v klohn li pláiti ierém. Jen jedna aokni mela evětlou plátnem podMton. 
T jejim dědictví nalezeny též mniaké sakné íeré.*) Novoméstaký hokynář 
Dncheo Tyrei chodíval v sakni íeré, podMtá zaječím koíicliem, a mél 
při své smrti r. 1455 doma jeitě postav snkna ierébo za 2 kopy.*) 
Slgmnnd Jircouis de Pořií, dnihdy Bosita bojovný, oblékal se prnst- 
plecbem a modroa knklon, pláitém bninatným a soknicf ieroa otálilou. 
Umřel r. 1455.'') Novoměstský méifan Obeilo odkasoje toníe doboa 
synn svéma „snkni íernů, dva pláStě frná". Barbora krejSfho (f 1456) 
mela jea pláiC íerý a blány lisi; Ondřej literát i Cblnmce odívat se 
„sDbni éeroú bez kožicha"; Staroméatehý méitan Ocet r. 1458 nechal 
po sobě pláit íerný, jiný terý. Blaíka kováře žena mívala do r. 1459 
pláS( černý, BDkni ieroa, snkni ierou podiiton lajefiira kalichem, pláif 
fierý.^ Václav z Hrobky, bohatý Novoněitan sonvéký, mil tři sukně, 
jednu iernou, drnhon ieron, třetí modron.") 
Hasíme astat i n vyíítání. 

Nelze těch ístA ierých a černých viech nvéBti, které se v dobj 
Imsitské vyrojily nad obyčej předeilý, jenž liboval sobě jenom v světlých 
haiTách, ieř zanechávaje lidem nižším, cbndým nebo trncbllcím. Čteme-li 
na knihách jen poněknd okem pozorlivým, vyskytuje se té Serosti a čer- 
nosti tolik, že nechtlc jest nápadná, a tndyž oobrnkem neváháme říci, 
ie too doboQ měítanský stav — o urozených nám dOkaz nestaíi — ob- 
liboval sobě Šeré a íemé barvy nad světlé. 

' Někteří lidé v té truchle Seři i za krále Jiřibo pokračovali. Ofka 
de Sekyřin měla r. 1462 při své smrti trablicl ilojířA — tedy parády 
dost — ale sakni jen eernoa,'") Pražský sládek Benei Sixt (t 1461) 
má Jediný pláíték ^modrý", ostatní viecko iatstvo jeho jest íeré a černé 
— klok ierý, nohavice ieré troje, čepice a Čaba černá.") Mlynářka 
z Sítkových mlýnA v Praze, Petmíe, oblékala se do r. 1466 ndobrú 
flDkuí íernú*. Že Kateřina ze Lhoty mívala až do r. 1466 na sobě 

■) PH deskách mésL bn. t. 28. D. 8. 
') Tamž. fol. Q. 3. 
*) Tamt. fo). O. 10. 
<| Arch pral. 992. 148. 
*} Lih. antiqnisB. 26. 
*) Tnmt. 

^ Tani»e fol. A. 4. 

*) ra dfiskácb zemsk. mést. kn. 26. C. G. 
•) Tamté. C. 2. 
■*1 Hisc. 26. d. 10, 
") Daky. Miíc. 17. o. 15. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



C8 

nkni Žemoii, tXojif bílý, ptáií Šerý, ani se oediTÍme, bylaté vdova. Ale 
Anežka i Nedvědkova, a ni aoDdob&, nebjla vdovoa a přec vSecek jřjf 
iat b>I Šerý; mela rp1&í( nový Eťrý, plaitiek Í«rf, sakai ierú". Sám 
Taněk, gfienk arozenébo pana Jiříka i Ennitátn" r. 1451 odkainje 
plifilék aemý, pláiték ierý.') 

Než pravé v dobé krále Jiřího po vojnách hasitsk^ch naopak tase 
velmi zřoteloé ve všech posmrtných popiaech a kiaftovnýcb odkazech 
Bvétlé barvy jmoa ae převládati nad Šeré, tak íe i v tomto knae patrná 
nová doba, doba veselejfir 

Od té doby naideS hojnou Serosf jen v knibách oaéch mést, kde 
bývalo bojně Bratři Českých, křiklavé .přípravy" nemilojfcích. Takž nej- 
Btarfif kniba litomyÉlská v samém konci století doítl fasto ovozoje íeré 
a Čeroé iaty při Ženském pohlaví. Na příklad Lncka, aonaeda litomjSlská, 
jei nmřela r. 1492, nechala po sobe sakni Seron zánovní, pláitik £erý;') 
i Hrazákova dcera r. 1492 má novoa sokni leron*) a, slovem, Serosti 
»e to v knize bcmíí. Toa smatnon barvon ohlaSají ae Ceití Bratří, dé- 
dici tradic táborskýcb- 



3. Reakce do konce XT. století. 

Po vojně bujnoBl. Tior; cizí. Eabit gítukovaný". Zobáky obflly. Déravé Čepce, 
kipé, miparti. Šat poctivý. Vleíky. Pátere. Rohy a chomouty. 

Připndila-li doba hnaitaká mnohé lidi k střízlivéma mravn, jenž 
i krojem ae jevil, jest icela přirozeno, £e po té době lidé viech atavů 
snažili ae vEelijak nahrazovati předifilá atrádáui. 

Jakmile vojny ae skonaly, již již zase tlaiiily ae do Cech viecky 
ony titěrné mody, jimiž alkvéla se oatatni západní Evropa. Zvtáíté drtr 
frarcoQZíký a po něm od pfilky XV. veka dvůr burgundský b}ly plnými 
zdroji vSetíjakých mod, a naSi lidé, chodíce zase do Nizozemska, bar- 
gondským vojvodům náležitého, pro kmenty, zlatohlavy, ankna, koberce 
a jiné vzáiné zboží a přijímajíce kupecké lidi odtamtnd, nedovedli na 
dlouse cizím vlivQm odolati. 

Taki naakytnoQ se dosti brzy v inventářích ankné cizínské, gme- 
cbclské", „francké" a jiné; přepych, přepjatosf, atrskatina krojová 
roatoa vůéihledě; r. 1447 mnsf býti aŽ i atadajíclm žákfim pražským za- 
kazován přepych. 

Pnrk mistrové obojího mésta přikázali totiž vSechněm rektor Am 
ikolnim i farářům, aby žáci nechodili v Šatech nádherných ani v p&sích 
pozlacených anebo stříbrných ae záponami, a véncich perlových, ale 
prosté ve avých Šatech nebo méSténinskýcb sokoech nedrahých a ovíem 

') Dek. lem. miac. Ii3. ú. 10. 
>) Arch. litomysl. t. 118. 4. 
•j Fol. 49. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



60 

na konfcb aby nf jezdili. ') Prý teokráte poslechli iáci praiiH, ale 
hraditi, totiž stndenti pfi škole zámecké na Hrade Pražském, neposlechli- 

Zase zAfaii Čechové panšti i mésUti na miste eukni bojníji oblé- 
kati kr&iké kabátky, a jest charakteristické, že pravé po husitských Toj- 
iiácb r. 1441 ostavilo se řemeslo ttabátnlkfi v pevný cech řády uvázaný 
a prívilpgií nadaný.*) Koka 1483 shledáno a kabátníka novopražskáho 
Távry BoaÍ7 na hotové sto a deset kabátS, oceoéných padesáti kopami 
mléoAskými.') Z tohoto jediného zápisu velmi svétle patrno, že byl kabát 
oblíben. 

Česká snkné poctivá byla meváíena. Odstrfil ji méStan i orozeoec 
k lido selskému a délnému. 

, Co jest té psjchy vymyEleno v tato létal" volá s trpkon horli- 
vosti Rokycena, a že tehdéž no^l krojové vymyiteni a v lemi roEtiřovini 
jsou, to vfme ze zprávy Rooblka z Hlavatec, jeni 
r. 1476 pfie na Ernmlor o néjakém krejčifi, že 
„HO\ým krojem iatĎ nenmt dČlati".*) Byl to moiský 
kroj ncjkratiirh ') kahátkO vycpaných, řezaných, íatQ 
„itbkovaných" ze samých barevných kouskA, což bylo 
na víecken způsob dražil nežli stfidmý iat z látky 
jediné; také íiti takového francouzského a vlaského 
kroje dle zprávy sonvéké bývalo dražíi nežli viecko 
drnhé sukno dohromady.*) 

Naíim íeským dvofanilm posmívá se Židek, Že 
.roucho nesou ítnkovaué, co na kejkliře slníi, na 
biřice, na kata, hndce, trnbaée a piStce, pAl zadka 
vné." '') (Obras č. 29 z biblí kotnohorské.) 

Že při tom kroji krátkém zase nohavice tésné 
přilehá i s krytim nápadným a nesInSným znova do 
mody uvedena, tomn též posmívá se Židek řka, že ^s- ^S- 

to .ohyzdné chodéni lůna" je pro poctivé pani a ^'"* kutnohorská. 
psaný. Kdyby prý ,vzbI k zadka zrcadlo s ocasem 
liičtoi, bylo by éerta dosti". 

Burgundskými vzory rozkvetlo střiháni roucha aŽ za krajní mfra 
po tíí Evropě.") 1 Vlachové, kteři n vécech kroje a mody vždy oivédéili 
vkns, co do střiháni a třepeni éi vykrajování roucha přepínali. Také 
n nás na rnkávy všelikterakých iatfl maiských i ženských zase véíeny 
knsy vyřezávané, střihané, , krájené', nač ChelČický se velice fanéval, 
v>-kládaje, že ten, kdo nosí roncho ,beeovné a dvomostmi rozliénými 
krájené a zstřihané, ten avon pobčhlosf vnitřní ukaziOe." *) Obyíejné 

') SiaH Letap. IGO. 

') Při deskách kn. mést. t. 15. P. II. 

') Kn. mést. miacelUnea pfi deskách C. 17. Tét Tomek. Praha TIII. S7&. 

'1 Arch. Č. IX. 161, Též ve výpisech dra. Zibrta z arch. ireboůského. 

*) Rohrbach- Kretschmer Tracbteo 167. 

•) Geiler. Weltapiegel 15. 

'I Sprivorna. Rukopis tiniv. knih. 43. 

■) Viz obrasy vlaské a tiné v díle Hefner-AlleneckuTé. 224- 377. 256. 

•f PostUla Chelíick. 168. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



kabát«(: zakončoval se obniboD Tysoce střihanon, jakoí toho iajfma*7 
obr&zek v rožmitálském nikopiBe ') z r. 1460. Dotčený obrátek kreslil 
i položil barvami rožmitálský piaař méitaký; nedoporučili jame repro- 
dnkci jeho do této kniby, protoie je obrázek neumělý, ale za výpis 
stoji, po nevadí je to takřka momentni obrázek tebdejiiho rjtlfskébo 
ivifaáka, jaký ae pfsaíi méBtskémn na rožmitálakém zámka namátl. Pa- 
náček je bezbradý, db blavě má klobouk zelený divné formy takové, ie 
z předn neni okr^jka žádného, pozadu viak okraj klobonku nvialý a 
schlípený je po celé hlavé aí ke krkn. Na klobooce vztyíená json 
tfi péra stojící podle sebe jako ti4 tyéky. Kabátek mladého pána je 
OQzký, krátký, ale kryje lůno přec. Je zelený, a rukávy jeho jsou bni- 
oátné. Zapjatý je z předu ííiůrkami, jako bý«ajf na čamarách naéich, 
ale áňůrky stoji Bikmo. Moíná, ie je to šněrováni. Kabátek konéi se 
dole kol do kola střihaným okrajkem. Na pase honpá se meS. Nohavice 
jsoB . brunátné přiléhavé • na zelených střevících — zobáky. 

Ano, zase vyskytly se d nás po vojnách hu^itakých ony nepodobaÉ 
dlonhé zobaté střevíce Ěvihácké ; **) právě ony nejvíc ukazuji, íe doba se 
zmčuila. Vyskytly se o pánA a zvláíté při dvoře Jiřího krále. Soavéký 
doktor Židek míní, íe by synové královi — a jeden z nich byl ivibák 
i milovník sličných paní vůbec povědomý — neměli míti ipicí u střevíc, 
neboi prý to na blázny stnií.*) 

Rokycana nejednou na kázání pustil se do té mody. I peklem 
hrozil ! „Co lidé budou trpěti na onom světě, kterak je bndoa ďáblové 
bóstí divně těmi epici tam v pekle."*) 

A rovné tak jako druhdy Štítný i Rokycana hrozí pokatami na 
onom světě i řemeslníkOm, ievcAm, kteři tak dlonhé zobáky robí „ku 
pajíe". nZvíte, vy řemeslnici. kdyíC přijde hodina poslední, cot vás 
potká! A prý, koěia, musíme dělati tak, abychom mohli odbyti a živiti 
se z dítkami. Dobře zvíte, masíte-li za to trpěti I* 

Nevíme, jakými vlivy stalo se, ie r. 1464 vydal král Jiří PraianQm 
véech tři měst zápověď ípiěatých střevlcA a škorni, jei atoji v téchto 
prostých slovech: „Poctiví věrni naii milíl Přikazujeme Vám, abyite 
vSem íev<;uora přikázali, aby ípicnov n třevlc i n Skoreíi nedělali, a t^č 
íádnémn svému nedopůfitějte a špici choditi, V tom naSi váli naplníte. 
Dán o sv. Prokopa na Sázavě." *) 

Uožná, le mnichové sázavští ten rozkaz praiským méHanftm vy 
prosili při králi. 

Ale Špice nosily se chotě dále v Čechách rovně tak jako mimo 
Čechy, auii jim hrubé nblltila bulla papeíova r. 1480 proti zobatým 
střevfcám do víeho ki^stanstva vydaná. U nás i sedláky posedla móda 



■) Rožmitálská kniba iirávof. fol. 50 

') Zdá se, že po nřktpre přestávce i v Némcich vsDÍkla móda aobákO 
v nové. Aspoň uriité uvádí ae jidi nový vmik ve átrasbufce r. 1452. Sclialu. 
Deutsch. Loben. I. 820 

•J SprávovDo. 46. 

I Postilla, rukopis v uDivera. knihovně. Sign. 17. C. 83. fol. II. 96. a jinde. 



■J Anb. C. V. 2 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



71 

tak tuze, ze obouvali zobáky beronce Da sebe mimo to vS«cek tehdeJU 
„DuTý" kroj. Praví o tom neomaleně Židek: nCblap, jeíto jeité plobem 
snrdi, adňl^je aobé kroj, ie ma ladek v ni a střevíce b íplct tikĎro la 
2 lokty, Čepec ieoský dírav^ nebo tafatový, sukně itakovaná a jii fouká 
sobe na pano&e starého." ') Z Dvedené zprávj Židkovy zdá se vyavíttti, 
že se ta mínf sedláci, kteři Btalt se mdiCiny nebo zemany a opostili 
kroj lidový. Zobáky ndrielj se n nás jako jinde ai do poJiálkn XVI. víka. 

Zahynuti jejicb nelze nikterak omeziti nrfiitým rokem. Jako to Jiní 
ciif historikové kultarni.*) Obyčejné se tvrdívá, že zaily zobáky kolem 
rohn 1490. U náa vSak latinský básnik Bobaslav Lobkovický Uče Pra- 
žany r. 1502 volá s výčitkou: „Nositi zobaté střevíce a hlara si věncem 
ov(jeti, ej, to nesmírné n nicti aepravosti!* *) 

Zobatě Btíevlce, viavie na se konečně podobu Btředinějil, fentií 
a tnpéjíl, zaíly spola s krojem oním krátkým, • kterým druhdy nt svit 
přiily. „Za svého pacholetstvl," tak vypravuje Sabellins q Aabaoa,*) 
„franckého národu dvořané víickni odiv nosili sotva polovici zadka při- 
krývající, v mnoho okrouhlých koleček od spodku nabíraaý až do vrchu 
a při ramenách vydutý. Střevtce po předoi atrané v spůsob tenkého 
rohu vytažené, púluoíni délky, jakovéf se syni vid^i — při pohanských 
dvořfch." 

Nosaté střevíce zahynuly, poněvadž se přežily, a poněvadž nová 
doba přišla, do niž se Již nehodily. T nafil biblí kutnohorské vydané 
r, 1469, jest zobákA jeíté velmi mnoho, vétSina valná. Má je Kaiu, 
Ezaa, Jakub, bratři Josefovi, m«ji je vojáci, Šlechtici, zednici, déti, slu- 
hové, kde kdo. Ve Weisknningu na Burgmayerových illuBtracfch z hrany 
XT. a XTI. století zobáků již neviděti. 

Nosily zobáky těž pani, ale jako v dobé Husové, takž rovně i na 
konci stoleti XT. vedly ai v tom mirnéji nežli muiítl ivibáci. Táž mír- 
nost vypravuje se o ženách za hranici naieho království, než známe 
obrázek Israele von Heckenen, kde má paniiika zobáky až přflii dlouhé 
a cfaflze neschopné, T&ak to ji na obraze nepřekáži práti neitastnébo 
zbabělého manžela.') 

Éekneme-li jefiti na konec, že za krále Jiřibo parádníci jali se 
hlavu krýti jináfe, nežli bylo v době hasitské, a že ve vSem vSudy obli- 
bovány byly zase rozliěné barvy na témž šatě, takže jedna nohavice 
měla tato barvu, jiná Jinou, jsme a hrubým výpisem mužských mod, jak 
v nové oné době se rozilřily, hotovi 

Stran onoho kryti hlavy viiml sobě ětoucf dž svrchu Židkovy zprávy. 
že pokrývali mnozi hlavo svou „děravými čepci". , Chasa obecni", 
tak na jiném mfstě UČi Židek, „již chytili se ženských čepcA děravých na 

') Sprivotna ŽidkoTiL rukopis uaÍT. knili. fol. IS. 

*) Na pr. RohrbM:li-&eiacbmer urCití udává, že přesUly v letech 148& ai 
1490. Trachten. 2U1. Srov. Pkuché Cjclopacdia I. 460. Tioltet-l«-Da<^ Dietionnaire 
111. 166. Scheible (Die gute alte Zeit) 68 dl, že přesuly bud r. 1480 nebo 1490. 

*) Spisy Lobkovicovy ptel. Vinařický. Str. 66. 

*) Obyč^e národA. Vyd. 1679. 

*) Reprodukce dotčeného obrátku Mřcke::euova v Scbnltzové DenL Erfb. 1, 277. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



li 

hlava; to ohyida před Bohem, mili 
I by také Tifti k torno ílojfř a penUlk, 

I neb to záleil osten Sepec." Patraé 

' to zaiali oékteřf nositi malé čepiíky 

I aftkovaoé 6i pletené. Nosili je i zá- 

padní národové.') 

Jiní naiiaci dle téže iprávy liá- 
fcovy kápé Bohé Tzdélali na hlavo, 
ale aikoliv tak poctivé, jako dnibdy 
kaklf bývaly, alebrí ,kápé na po- 
hanénf moiíství." Jinf povésili sobe 
oa hlava ,cfpy bes kukel", ale to 
prý lze trpétl. E toma viemo zase 
zaSali mladi pánové vlaa nměle ska- 
deřený spouitéti doleji; dl Židek 
asi 8 horlivosti zlostnou, íe maJl 
„kadeře dlábé do pásfi". NeŽ jit 
jii vSnde ozývaly se váÍDéjii hla- 
sové proti kaČerám, nežli byl ŽidkĎv. 
Na přiklad překládaje z Petrarkj 
n nás kára ten „obyjiej lenský* 
Éehoř Brabý z Jeleni, ") oviem 
CiB. 80. Z fresek chrámu sv. Birborj marně; V Némclcb s větíim úapé- 

T Hoře naktealil prof. 2eÍ8. chem Ěinil tak Oeller, jení spoln 

oznamoval plnoa brado motskon za 
nej lepil modu.') 
Přiloiený obrázek £. 30. budiž za vzor, jak dlouhé vlaiy mél ke 
konci XV. století v Hoře plaař. Sakní i plái( mi pisař barvy bílé, klobouk 
huédý. Bode to pieař borol nebo hornický, již po té bilé barvě, stejné 
s barvou svátečních kytlí havéřských. 

Strao rozliénosti barevna témž &até, kteréž barvy se cviájtě na 
DOhavicich dvojily (miparti), vypravuje kronikář,*) že mladý lid rytířský 
i méstský rozliioých barev aobé odévy délali, ježto málo před tím páni 
avým bUznflra takové oděvy kázali strojiti. 

Je to tedy patrné ,drabé vydáni" onoho barevného ro>:pQ3tilatva, 
které již na počátku XY. století chyatalo ae k zahynnti. Dle nářků a 
výíitek Chelíiťkého') zdá ae, že Eviháci nejradíji volfvali míti jedna no- 
bavici zelenou, druhou červeněn. Stoji za zmínka, ie se .miparti" — 
dvojbarvB odvážila i na roucho cirkevnfl Aapoň v Bmnivika majf 
z XV. veko k slnžbě oltářnf dalmatikn, kteréž každá pále jinač jest 
zbarvena.*) 

') Geiler. WelUpiegel. 14. 

') PeU-archa, Kn. o lékařství proti ttésti a nešté^ti. 

>) Weltapipgel. 13. 

') Hájek 469. Při r. UaS. 

') Cbelfický. Postilla 216. 

') Bock, Qeachichte der lit«rg. Gewand. II. 277, 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



7S 

Dfikns, kterak tato divoká móda byla oblíbena! A b dfirasem jest 
opít a opět ozDamOTatí, ie nevkns dvojaké barr; jest výhradný výmysl 
maiský; mdlejif poblavl ho na Bcbé neobUbilo nikda. 

Tim bf byly vyprány mody fieakých parádulkův, jakž přiily k Dám 
od západa od doby JiHho po konec století. Ale do konce téhoi veka 
řečeného již zaélnaly se qjfmati a nás přijetím krále Vladislava Jagella 
též mody polské a aherské. V tom, jakoí přirozeno, byla ílechta naie, 
vidic dvořdtvo nového krále v kaftanech a ŽupaDech,') dnfirami a 
petlicemi přepjatých, pHkUdem měifanúm. Z méfiCanstva prvni brali vý- 
ch(tdnÍ*kroj Praíané. Roka 1502 vyčítá Lobkovic HasiStqnský, že „kroj 



ČlB. 81. ŽivoloTé maiedlDikA ČIb. 32. Z UUi katno- 

DDiv. knih. M B. IG. boraké. 



starých Praiaoft doceU z obyčuje vylel — nyni odpoly Démecký, odpoly 
nherský jest, ostataé vSak jako celá jejích povaha stálý neni a téméř 
každého rokn se ménlvá.") 

Kterak se odívali moioTé střídmí, prostíl toai doboo, to vii na 
obrázcích pi41oieoýcb. Obrázek č. 31. představuje može v slníoé snkni. 
Poctivice jeho json přilehlé a dlouhé. Na Dohon jsoo nezbytné tobáky, 
ale délky dosti skrovné. Tlasy má hojné, dlouhé; krk nahý. 

Na obrázku í. 32. pozorovati može v kroji méJtanském docela 
poctivém a slainém, jakž k pobřba, tedy k ůkonn smntnémn a váinémo 
se by] nstrojil. Na hlavé má knkla bez cfpa, na ramenoa ktok fiili plálC, 



') JmÍDO odvúii^í Jako ínba od arabg. iubba. Doklady * ZibrtoTých Déj. 
I. 22. Tél Hatienaner. Ciil iilova. Obraz poUkého tnpsnu, petlicemi aaplDaclho 
via v Bfatejkových Ubiorech na Ubuii U47— 1492. 

*j Spisy Lobkoiicovy, přel. Vinarický 66. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



74 

obé jsou maloT&Df t tom exempláři bibli katnoborské, jeji náaio před 
rnkaiDK, stejnoa barvou, e čehož jde asi, že kakla je na pláiti přiitU; 
ankol oděn jest řasnoa a dlonboa jeiU pod koleoa, tahže i poctivic 
bledl jen malý konšele. Střevíce JBon jeitd dosti ipifiatj. Mezi oběma 
kroji, vážným a Iviháckým, na pfll cestě byl by Sat, jako (iředstavaje 
obrázek v norimberské bibli, v oniv. knihovnS snadno přistnpné. (i. 26. 
B. 2). Zřime na těle mladého muže sukni, která dělkon i forman spli 
podobna je kab&tci. Po straně na kyíli je kabátec ten bitJDé vystřiten. 
Opásáni k tesákn také směle visi Šikmo; úzké nohavice tkvi v botách 
vysokých shrnatých o ipici nedlouhé. Dotčený obrázek mohl by spoln 
poalontiti na přirovnanou kroje v Němcích a krojem v Čechách ; obrázky 
bibli kutnohorské json totiž nad viecku pochyba ěeské. ') 

Dofili jsme ka krOJi íeDSkému, jak se jevil do konce XT. století. 
První a nejzřetelnějži změna jeet, že pani z míry oblibity vlcéky na 
sukních. Šat pani splýval tak hojně na zem, íe nechápeme, kterak chodily. 

Co se Rokycana, první kněz oněch dob v království, co se namlavil 
proti tém ženským ohon&ml Dit o tom v postille své: ,Křiě, volaj, oca- 
sové aby se po nich neplížili !" „Unohé ženy pyíné, hrdé, kdo je napravf, 
aby ony své pejcfay nechaly?" tak dl Bokycana ve svém kázáni na 
jiném místě, „proč na to uedbaji, aby ocasové se za nimi netáhlí?*) 
Blány se za nimi vlekon a sokně dlouhé s ocasy ua loket neb na dva, 
a na těch ocasich se ďáblové vozí."*) 

A poněvadž jest těch míst v Rokycanových kázáních přiliS hojně, 
lze snadno souditi, že ten nepohodlný iat až přflii byl obecným. Těak 
Rokycana to výslovně i připomíná, ie tak stroji se pySné měitanky 
i selky.') Naposled volal Rokycana už peklo na ty ohooy. ^Ďábli se voii 
na vocasech ženských, čekajíce skíiroU doie z hrdla vystonpf, aby se 
se s ni vezli a árotovali do horoucího pekla-' ^) 

Takě Chetčický touží, že „navěšeji ieny na sebe toho sukna, ie 
se již ledva vlekon."*) T jednom spise Chelěického, o němž podává 
zprávu v Časopise českého Musea (r. 1882. 271) Annenkov s Paterou, 
stoji připsán souvěkou rukon o lidech vleklé ěaty milujicích tento argu- 
ment ad hominem: „Když by se jim dietě a vocasem kraviem narodilo, 
mám za to, že by se lekli," a hned přeje smělý kritik Ženskémii pohlaví, 
by takové ppani a panny někdo svázal sa ocasy a převěsil je přes 
bidlo." 

Eoranda ve svém manualnikn, mlnvě o .vocasech nepotřebných' 
a nákladných (jsou ,k ěkodé při statku") vzpomíná oné doby nedávné, 
kdy takových marnivých věcí u nás nebývalo: nPBiii&tiiJenii kterak před 

') DAliac napsán na stáné Holoferaové. Sic jtuiC mnohý obrázek v obou 
bibifch je lýž; p.itrní kutnohorský tiskař p^til Dorimberahémn. 
') PoBtilJa 7. 3. 
■i Tunž. 95. 
') Taml. 78. 
<) Tami. 300. 
•) 81Í viry. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



75 

letjr T české zemi byli ctnostoijíl; odfiv mažak^, lenaký byl poctivý, 
obecnlbo dobrého b;1i pllni, . . jeito ciioiemci toho pochvalovali. * ') 

ToQ dobon vleika panovala víade v Evropé; mravokárci viech 
zemi a aArodfl horlili výtkou i posméikj. Franconziké paoi a&tipovAnjr 
přirovDánim óaato ae opakajlcim, ie mají roagnas caadas ot pavo a ie 
vypadají jako koné angtiStf ; ') že čerta voii pani na ocase, poinifvé 
se Nérokynim Heinrich von Laagenstein, a jako Koranda ve svém manoal- 
nfkn vyfiftá paiifm, že témi ocasy sbirijí nečistotu, takí rovná némeckýni 
ženám posmfvá se Qeiler, že zdvihají prach a 8bfr«jl blechy.*) Dlonhé 
vleCky známe i obrázkfl frsncoQishých, vlaskýrb, ipanélských, poUkýcb 
ba i niBkých! 

Také ářadové dali se na boj proti vlečkám, ariajice jim délko.*) 
Méífkám polským r. Ii68 pi4k&záno, aby aoksl a pliStft nevláčily po 
zemi vfc jak ziířl dvon prstiL*) Nejdelif vlečky v Evropé mely dámy 
bargandské, ivláitč při dvorských slavnostech ; od nich ačinéna vlečka 
dvorským mravem. 

Móda vleček byla do konce XV. veka tak oblíbena, že ji podlehlo 
i ufrkeTnl roacho, ze viech roach nejvíc konservativné. Vimet, ie ten- 
kráte i plnvialy kostelní byly o tak dloahé vlečce leckde, Že ji nosili 
„candatarii" zvláétě k tomn naNzenl.*) 

Naíe pani, poknd neoblíbily sobe vlečka, nicméně too doboa vfiecky 
jevlvaly náklonnost k iatiim vleklým, dlonhým. I blány těžké, pláité 
lehké, i kožichy mnaily po nich aspoň poněkud se plonžiti, a když pani 
stan ni a, mél dlonhý lat splývati na zem bromádkon, kteréž okoloosti 
nati výtvarní nmělci — sochaři a malíři — velmi ochotné nžlvali k lad- 
némo a atyliaovaněma skládání dolejif části roucha avýcb obrazil žen- 
ských. A nmivali to gotičtí nmilci v XV. století ladněji a vknsněji neíli 
omélci století následnjlcíbo-^) 

Viz kráanoD reprudakci prof. Zeiaa z fresek kntnoborského chrámu 
8V. Barbory na obrázkv č. 33. Jsou ta namalovány tři pani. Omdlévajícf 
panna Haria má roacho aznrovč modré, iátka na btavě bílou. Vie splývá 
pěknými liniemi po zemi. Žena za ní stojfcf oděna jest pláitém hnčdýro, 
sakni má Mlon temně vzorkovanou; apodoí iat zelený. V naif přlčiné 
nejz^fmavějží jest Žena klečlci. Sakoi má slatollnton, temné vzorkovanou, 
pláSt, jeni v sličné záhyby jest při zemí rozložen, barvy jest bledé 
Červené. A poaévadž pro praktické potfeby podáváme vždy popis obrázkn 
celého, nesmime neviimnooti si Žoldnéře pŇ paních stojícího. Uá lebko 
ilatoa Černě pnihovanoo, kožený kabát žintý zbrojný, rnkávy a nohavice 
temné rndé, boty žluté. Pás, na němž visi český tesák, jest bílý. 

>) Jot. Truhlář, Hanualnlk VácL Korsudy. S2. 

*) Gsy. GloBsure archéoloe- 173. 

*) Geiler v Esíaertbrg. Weltspiegel 16. 

') Falke t. GoBiQmgesch. uvidí, že v HnichoTŮ konšelé necbtélí deUf vlečky 
prupustiti nežli na prst. Jinde v Mámefeh (r Ulmí) bylo dovoleno na čtvrf lokte. 

*) Jura munieip. lírskovíký Codex plctur. 18 

') Bock. Gescbichte der lito^. Qewtoder. n. 320. 

'j Srovn^ nale obraij se stylisovan. roachy flandenkými t La colleetion 
Spitzer I., a to vie přirovnej k nímeckým obraiAm i pnrui Části XVI. attiletl. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



Nei TrAfme se k fleJSk^m žeoským! 

Pro oblibo vleček jest velmi domlavDO k XDameoitu, íe naie pinf 
naposled pHjaty ono posraéiné slovo „ohon, ocas", jimi jejicb vlefka bjla 
od mravokárcú pojmenovina, za terminas technicas; etemeC v koihich 
Bondu komorniho r. 1503, že vinf Barbora s Vrchlabí slabo svého ,ie 
aokoě ierveoň vlaského sokna s vucasem.";*) 



Snkné až do konce XV. veka jeStě pořade lita v jedootě se životkem 
o tailli pffliS krátké a nepékoé ; Selte pásek pflčoý oiezi sokol « životem 
tak vysoko, že již vý£e oemohl býti posonut 

Ale json, kteří trrdí, že při samém konci XV. veko stalo se oddé- 
leof životkn od snkné.') Na obrazech vlaských z konce století pravé 
psaného opravdo vidjme v tom nékterý důkaz živý. Na příklad povédomá 



') RegiBtrA soudu komorn. 24. A. 6. fol. 26. 

'j Rohrbacb-KretBchmer. Trachten. 227. S nlia vétiina ciikb spisovatelA, 
jichi knihy byly v tomio díle íbbio připomínány. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



n 

benátská králorafl cyperská — reglna di Cipro — tou dobou již má 
sukni ivláíl, iÍTot z?lá£I, TŠecko zlaté a perlami vyiíté.') 

Tato nová móda v kroji ženském stane se a nás a vSade jinde 
obvyklou teprve v století následojldin. 

Stran sukni ženských do konce XV. věkn poináváme na obrazech 
jefité dvé zmény u nás i po vil Evropi 8 oblibou přijaté, kteréž pře- 
cbázejf do stoletf XTJ. Jednak je to ooen zvyk, ie pani dlonhon sakni 
svrchní po předa V} zdvihoraly do Tý6ky, leckdy i znamenité, a to proto, 
aby bylo viděti anknici spodní nádfaernějM. 1 to amivali na obrazech 
malíři a sochaři v Btiiné vrapy a záhyby Htylisovati, jakož nejpékníjSl 
vzory zřime na obrazech katoohorských v královské kapli VlaBkého dvora.') 
Přiložené reprodakce starých malbb ze Zvikova (obraz 6. 31.) dobře po- 
nfajf o té manýře modoi vyzdvihovati svrchni sakni. 

Druhým kusem nové mody byly ony Široké rnkávy při saknich 
mažských i ženských, kteréž panovaly až jedenkráte před tím. Byly oblí- 
beny koncem -XIV. věkn a začátkem XV., pak zaSly ■) {viz obr. 2.). Teď 
s módami burgondskými znova do nádherného svéta nvedeny. Ve Francii 
jim říkali B posméchem „bombardae", něhot podobaly se ústi néjakébo 
velikého děla střelného- Nosily prý pani „magnas manicaa sicnt os bom- 
bardae", tak plíe francouzský mravokárce ve svých sermonech.') 

n nás nejobílrnějif a nejbojnéjSf ienské rukávy postihli jsme 
v miniaturách mladoboledlavského antifonáře z konce XV. etoletj. 

Také se zase rozbalovaly a vykrajovaly dámy na životech až 
příliS, proti kteréžto bujnosti neataéili naSi i cizi kazatelé stovy dfitklivými 
bojovati.'') Ale pozontjeme nejprve při panlcb italských, že koncem stoleti 
vkládají do otevřených íivotA jinoharevné prsuiky (naze selky dosud 
lomn fikají panty) a ostatni rykrojeuinn na prson ai k fiiji velmi vknsné 
kryjí lehčl látkou pěkné v rapova no n. *) Po nich dostala se móda pantů 
i k nám do konce XV. veka a ten zp&sob obvykne vSade v XVI. stoleti. 
(Obrázek ě. 34. a některé Jiné dále při zevrnbné iSásti). 

Na obrazích sic neviděti, ale v inventářích z konce XV. století 
zcela Bvétle pozorujeme, ie do ženské přípravy íili parády oněch dob 
zase měrou velikou připojily se k nádherným pásQm — páteře. České 
dámy za panováni Jiřího tak zhnsta je nosívaly, že vzbndily i Rokyca- 
novn nerailoat; prý se v koralovýcb páteřích přebírají, na boha nemy- 
slice. gRozjimati lépe jest," tak dl v jedné řeČi, „nežli técb páteiů 
lomcováni neaehrané. ') 

•) Bonnard-CoBtumi dei XIII— XV. secoli. Ití9- 

>) Reproduk. Zach v Methodu lim. 3. 

■) Ubrtzek i oné doby viz v Zlbrtových Díjinách I. 307. Dle Qay a Gloa- 
saire 1T8 byly lakové rukávy již v XII. věku. 

*) Gay. Glossaire. 173- 

') Kokycaoa v FoBtille 309. Eoranda v Maunalaika (Job. Truhlář vyd.) 82: 
Udhalené £Qe, oteTřfué laiy. 

*) Obras dachessy t Bonuardovych Costumi. L 163. 

') PoatiUa Rokycanova. 30. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 





čís. M. Staré malb; [ 



Rokjcana bfl k paním i nezdvořilý, hlásaje s kazatelnice : „Ženské 
do kostela což mohou nejpyinéji se připraví, která hy koraloTébo páteře 
na roce nemilá, vSak by ji ďábel roce zlámal." ') 

Nejvétii a zároTfň ncjrozmanitéjíf parádo ienakon t pohositské 
době ai do konce víka najdei u nás na hlavé ženské. Jen dlvči b)a*a 

') Peslilla RokycanoTa. 228. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



79 

jeítS pafid byla prostovlisa a — - ouhrDem soazmo — ozdobena prosté. 
Na kntuoborských obrazech ve vUgké kapli, pocháiejfdch z konce 
XV. Tékn (před r. 1496),') zřfme i královské paoenskě svétice o prostém 
vlaae Difilmž cezdobenéin ; komnkn jich nepoČiUme za idobti vlasfi, aiebríí 
z* tnak rodo kr&lovského; kdyb; ji sloiilf s hlavy, nezbylo by na vlase 
ani etužky zdobné, kterou jináCe panny i v léto době riďy nosily. 

Kékterá obepjala prostovlasé knCery své tehéfm filojfřeni. jeni ji 
TÍsel TÍelijak zdobné dolft. Na pfekr&sné monstranci v Bohdaoíi, kterÚ 
byla honosným kasem nafif éeské jnbilejnf výstavy 
r. 1891, zřime, an střibmý Šlojfř svaté VLUi*) obe- 
pjav hlavn smělým nzlem visi jedním koncem volně 
dolá. Zlaté vlasy svaté panny, Široce jsouce po z&decb 
rozestřeny, visí blnboko dolil. (Obřízek 6. 35.) 

Za to velikon rozmanitost v krytí hlavy pozo- 
rujeme ke konci XT. století pří panicb. 

I ty, které hlava halily po starodávno a po- 
čestné do ronipk a 6atek nebo plachetek, íiníly 
to s jakýms přepychem. Pravda, najdeS zavili prost- 
□éjSf téi. Za píiklad bndiž ono z kancionálu mlado- 
boleslavského (víz obr&zek Č- 50 doleji), na němí, 
ok^zaje prof. Koula, íe podobnou iatkoa rovně tfmf. 
zpĎsobera halily a někde dosavad liaH ícny i děvy 
slovenské a moravské hlavy své.*) 

Ale obféeJDéjSi zavití oněch starýrh dob ne 
bývalo prosté přehozeni a převázání vyfiívané Šatky 
neboli ronSky, alebri bjlo umělé skládáni do mno- 
hých zíbybfl a forem na drátech. Eonika brala na 
sebe úkol íepce. Viz obraz 36. reprodukovaný z pře- 
krásné knihy Život sv. Františka, chované na Petri- 
pnrce. Tn kleěl tři paní, první hali se v pláif ze- 
lený, drahá má Snbu ztatnSedon, a třetí je v pláSti ČI*. 35. Z bohda- 
modrém. První má na hlavé rouikn obiírnon, ale ne cké moast rance, 
proatoa, druhá je v zlatém čepci, třetí má na hlavé <^^- ""•'«"■) 

ono umělé skládání na drátech, s nimi dámy vstn- 
pnjf do XVI. století. 

Přední ráz toho zpfisoba zaviti byla obiímost. Sličné to zavití vy- 
padalo málo kdy. Nechl pohlédne člověk ua ono ohromné vrstevnaté 
zaviti, jaké mají pani v miniatnrách Života sv. Frantiika, necht pohlédne 
na paní Harracbovoa, kterái r. 1480 na obrázku v miále má blavu ně- 
kolikráte ovinntOQ nahoře, dole pod bradou a jeSté valný kas ilojíře 
voloě ji visí,*) vždy patrná jest snaha po zavíjeni obSlrněm, bojném, 

'} Beprodnhce Záchovy * Hethodn XU. S4. 

') Nevěda, za kterou svélici mám figurku dotčenou vykládali, obrátil jsem 
se iiB vfs. dÚBtoJDÉhú pana faráře Schlógla v Búhdan£i o zprávu. Po nádobce, 
kterou m& svítíce v ruce, Boudi pan farář, že to sv. Magdalena. 

■) Čettf Lid. L 184. 

*) T)z fotografie v bibl. umélec. průmysl, musea v Rudolfinu. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



velikém. Toq doboD Tznikljr i nmi- 
lého zívijeni bílých iatek ony Čepce 
a podvíjky, které pospola nerj- 
padajf DÍc jiniie nežli veliké hel- 
mice, kiyjfcf leh si do fiela, Icr;- 
jfcf podbradek, hrdlo i d« temeni 
vypínajíc! se jako na přflbideh 
hřehen.') Jsod to oaj podivné a 
oepékné iepce, které ndríelj ae 
D n&s za několik desátků let v sto- 
leli šestnáctém. 

Co do zavřeni vyvinnlii ^^ 
o nás tedjr veliki libovůle a roz- 
manitogf, při kteréž nÉkterá dámi 
zaila až do jiodivinství, hezpocbjby 
i vrstevníkům eměSnéhe. Za ta- 
Čle. 36. Život ST. FraDtiíka. kové podiviostvo klademe obrázek 

pani v mladoboleslavikém antifonáři 
z konce XV. století. Pani níeaala 
si podložkami totlí vUgy tak, že tvoří dva nevysoké rohy, podobné ty- 
kadlům hlemýžďovým ; ty rohy, aby pěkné vypadala, obalila néělm zlatým. 
Okolo těch rohů ovinnla íatkn fialovoa, kteráž i brada jako podrijka 
přikryla. Nelze říci, Že by t tom zavíjeni přebugném byly ponze naie 
pani mistrynémi. Umély to a dělaly to ženy po víí Evropě. Podivné 
skládáDÍ rooiek známe z obrazů francouzských a německých *) i polských. 
Polské paní čepily se zavíjením jako naie, ale na některém obrázku pa- 
trná anaha Škrobené zavijeni zavaiovati v čepce niaté nebo protahovati 
ěcpce bodně na zad.') 

Však bfla-lt rozmanitost v tom, kterak se pani íepily Škrobenými 
ronikami, kdož vypiSe onu pestron rozmanitost a libovůli, klerá se Jeví 
v tehdejších samostatných čepcích a kloboucJch na vlasy i na ron&ky 
vstavovaných ! Tuilm, Že nejzkaSenéjSI modistka nedovede čepce / konce 
XV. století sestafiti T klondný řád a oajlti ji h princip a dmhy. Byly 
veliké, malé, oejmenM. Při malých čepcích Kase naopak vlas byl přiveden 
k dotěrně platnosti: naatrkáo na podložky, objat dífkon a obložeDjr jím 
dSí, takže po obon stranách tváře visely vlasy v síti jakoby dva mo- 
Imtné pytlíky. Nevkasný pobledl Ženská hlava en face nabyla iiřky dvé- 
násobněl Dle obrazů u Uefnera-Altenecka (II. 19) bylo by klásti za- 
čátek tě mody do let Šedesátých XV. století. Ale móda sama nebyla 
E brnsn nová. Znalité ji až v XIU. veka ve Francii ') a z veko téhož 
zřime ji n nás v biblí Velislavově : ') 

') Přiklad v Or&doalu německobrodském, její vymaloval Pavel Hílnický 
Tokn 1506. 

') Hefner-Alteneck II. 163. Lacroix IH. XVI. 

>Í Uaiejko. Ubiory v Polsce 1333—1434. 1447— 1492. 

'I IiOuandre Ch. Les artes somptuBÍres. I. France Ad du XltL s. 

*) Beprodukce v Zlbrtoiých Déj. kroje. I. 268. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



o néco TkuBnějíf b>lo podiv&ní, vpravila-li pani nebo dlfka ple- 
tence tIibA v obaly obdloniné, jimi i^kal! fnlfasy (Hatienaner, fOllfaBi).') 
Obrátek ieaífch falfasA pNkládime t £. 37. 

Tolikých fiepcft nebo klobouků Ubdejfif formy velmi nesnadno 
jest Typaati. Uětf podobo Spiíatýrb íepic, hrnců koíelOTýcb i baňatých 
(obrai 86.), iurbanů mohame dánských (obraz 33.), měly podoba nadí- 
vaných bachorů, byly jako o&itky třikr&te iirSl neili tvář ienská,*) 
slovem, byla v nich fantasie bnjná, neskroceaů. ZrláJté pozornhodny json 
ony ženské íepce jako melonny, kteréž oblíbeny byly od z&padnícb konóin 
evropekých ai do dalekého východn. Nosily je panf ve Francii,*) v Ném 
clcb,') mely je na hlavách Polky,') měly j« naie ěeskě pani.*) 



Podobá se, jakoby v koncich XT. století vinikaly vSelikeraké po- 
divné ty formy íepcovité na různých místech o stejné způsobe, nebo 
vinikie na jednom konci proběhly rychle celoa Evropou. Tak na přiklad 
kalelovitý éepcc vysoký, vlněný, byl koncem XV. věkn vinde a nvfzl na- 
posled D tyrolských ien, které ho nosf dosavad, a o ČfrkezA na hranici 
asijské I '') 



') D'Eie HÍBtoire de la cDiSiire. 47. 

■) Obrat ve Tíollet-le-Duc. DictioDD. da mobil. III. 230. & v Qiíy. GIosb. 1%. 
Čepec toho ipAiobu ilol bonrrelet a U-' i ve Francii asi do r. 1480. 
*) HÍBtoire de la coiffare od comteis. Tillermo?!. 267. 
•) Hefner-Alteneck. EL 177. a j. 

*) Ubiory Matejkovj 1447—1192. TH Ci>dex pictaratus. 
^ Miaiatary v 2iT0té *v. Františka. Rnkop. v knih. Černioské v Peiripurce. 
'j Cli T Katalog, des k. k. Osterr. Mns. fOr Kaast 1691. 



zsdbyGOOgle 



Těm cizÍD'-k}'m íepcfiin, podle nichž u hLí pofáde té&ily se oblíbí 
domicl obromDé peHovie, posmívali se mravokárci, tovoDce kolatna i 
veliknn jicb formu kotefkein (trnkařem). jiuč formy kokrhelem, 
drdolem. Špičaté formy chomoo tom.') Z té pfičiny zove Rokj- 
CkDa paol „cbomoalDiccmi". ^olft: „Proč na to o^dhaj', ab; oa ié'h 
blavávb técb drdolft nenosi'y, oebot jaon ď&blova hnízda?!'*) Jindy 
zass praví: „ó, vy jeny, vy cbomoatoice moobé, flOovnél" a vyčtiá. te 
majf fataíii ,jako poplažnl kulefko nebo čápi bnizdo".*) 

V drub4 půlce XV. Etoletf koneíné dostal se k n£m do Ďerb i odcd 
vSech fiepcA nejpodiTnřjil čepec, kterýž jest rSzOTitou známkou celého 
století. Zaneibali Jsme ti ho pro zvláUnost jeLo na konec. Francouzi 
mu říkali licuuiii, Čechové ruh.*) Byl to véru penduut k ^obůkflm na 
BlfeTJcfcb. Jako zobdky nevkusné prodlužovaly noby, takž rob do délky 
natáhl hla\n Uyl to ka/elovitý kus, ostrýoi hrotem zakončen/, zhotovený 
z lepenky nebo z jiné lebké podluíky a potaíený bedliáifm nebo jinou 
draž&f látkou. Dle toho, kterak í ojf^ na ném bjl upraven, rozdtlige se 
rok ve dva droby. S jednohu visi Slujfř dolA pfímo po ct-lé jeho délce, 
a drahého Mojiř nevísi ihoU, nébrí obuluje ho a býti opraven v ma- 
lebnou draperii.^) Fuikc uvidí třetí dr^b, z obou rohA komplikovaný.*) 
Obrazy č. 38- a 3'J- puBk^tuji dostatečný názor. Jsou oba z bibli kntoo- 
horabé. 

Kroj ten byl t dobČ Jiřího, když k nám přibyl, už vlastně dosti 
starý. Uí prý Uathilda Toskánská, přftelkyné p^ipeíe Rtboře vil. iXI. sto- 
tetl) Biéla na hlavé čepec rohatý 1') Ale obecnéjl se vypravuje, íe Jsa- 
bella, krtile fraocoozskébo Karla IV. chot první, prlíla r. 1385 do Pa- 
říže B beuninem na blavé; prý vzbudil amich ten rohatý čepec dioutiý — 
ale po ámíchn hned stala se z tobo na sto let móda.") Francoatské pani 
méí&insbé mívaly koučem ZIV. atoletl roh 5vJ i 60 ceuUmetrA dloobý, 
dámy stavft vyíéich mívaly delSl.') 

Takž vstoupily románské dámy a robem do veka patnáctého. Roh 
na ženské blavé byl, jakž jsme úvodem ui svrcho pravili. Jedním z bláz- 
nivých znamení bnJLé doby. 

Hned počátkem XV. víka Siřila se tato móda ze zemi románských 
dále na východ a sever Do polovice veku znaly bennin pani uí 
i v Uhrách. '") 1 staré ženy ve FranL:ii strojily bb robem. Známe obrázek. 



') Cnelíickv. Poatilla 218. 

') 1'oBtilla Sokycanova. Hukop. univers, kníhov. 3. 

') Rokycaiio>a ť<>BtíU>> HIM 

') Veliký rub Čivprohrtnáť, rnkop. univ. knih. Dt. 

*] Franc< uiiké olira/.y v Lacniii. III a v LouHndre II (France • Flandm). 

') \ýkliid} a obra/y v Mítthťil. uer CoDtral-Commis. zuř Erfonvh. der 
BaudeiiK. VI. 42. 

O Iliatoire de la oiffure. VillermoDt. 127. 

*) MuilM-le-Dur. III. ťlanchť. Cydoiaed. I 278. Gny. Glosaaire I. 196. 
Racine). Le foatume IV. 208. Weiai. K os tQiukuode kladu zaíatek rohu nar. 142S. 

5 VíoIM-1k Uuc. III. 227. 
■*) Ilefuor-Alieueck. 278. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



83 

DA aéml roaloT&oa oSklifá babka a ohramDým červeným rohem na hlaré ; 
při nim má ierooa plachetku na blavé, a na něm tíbI bily ilojiř nebo 
ronSka. ') 

Že mraTokircIlim nemohly ae rohy ieoské Esllbiti, to na bíle dni. 
Kázali proti oim horlivá. V Pařili prý r. U28 kázánim pohnuly se pa- 
ničky tak, že spálily hromady rohů Evých — ale potom brzy pořídily si 
nové a jeitě deUÍ.*) 

Že by na6e české paní ař t pirni pflii XV. TÍkn vstavovaly sobe 
roh na hlavD, o tom nevíme. Pochybajeme. Co jmeonje Bas robem, to 
nezdá se nám býti jeSté franconsský heanin. Hqbotí byl kde který rip 
rohem (cornn). 



U naiicb kazatelů zaČÍDá se hoj proti robflm teprve od drnbé 
půlky věku dotčeného, tedy teprve po dobč hositské. 

Nejvíc tonžl do nich Rokycana*) a Gbelčícký. Rokycaoa při drdolech 
vidy také dorážel iia „rohy veliké", ale Dpffmně pověděl jedenkráte, 
kterak se chápe takové káiánl ODČcb rozko^oickýcb, nádherných žen. 
Prý se pro taková kázání .hněvají, bonří a řeknon, nevérný pop". 

CbelMcký ve své Síti víry také tonii na tu žen^koa bujnost, že 
mají — zvláSt Šlechtičny — ni"'""? Široké a nahoru vysoké s robem". *) 
NaSe pani nádherné oviem nemnsily choditi daleko pro vzory tě divné 
parády. 



') Itoiiandre. L«i Arts Somptoa 
■) Weiss. EoaiQmkiinde. 101. 
<) Rnbycano. Poslilla. 78. 
*) xít Tlry. 167. 



zBdbyGoOgle 



64 



Bylati právě v dobé poliuíitské vintle v nejvétiim roikTitn. Při 
dvoře fraocotizBkítn byl& to od r. 1150 — 1500 dokonce dvorská noda; 
při dvoře bnrgBDdjkém téí oáležel roh k obřadnímu kroji,') a z téch 
dvoD ohnisk pořade bralo ienské pohlaví vSech zemi sonsednlch positek 
a vxor, třebaté nebyl roh v Némcfch *) ini n nás tak oblíben jako 
T onéch původních jeho vlastech, kdež 1 glažeboé dívky s nim se mali(if- 

Z naií bibli kotooboraké je patrno, lo rob nosivalj n aía toa 
dobou nejaplíe dámy vjiilch stavfl, jakož to kromě jiného dosvfdJfnje pří- 
tomný obráiek i. 40., představující královakoa dcerkn s dvorními damami. 
Na tom obrázkn rač itoocí spoln ohledati rozmanitost tebdejSfch JSepcA. 
čtyři ženy a kaldi jiný kroj ! Jedna i dvorských dam má rob, jiná 
klobonk se itfty, třeÚ mi cudně zavití. Princezna má na blavě ohromný 
Éepec perlový. 




Cl(. iO. Bibli katoohonká. 



Zdá ae nám býti velmi význemno, fe na obráakn soudu Šalamoa- 
nova v biblí kntnobortiké ieský nmélec narýsoval poctivon, pravon matef 
sporného děcka v ěcpcl slniněm niikém — a onu dmboa faleinon na- 
kreslil s robem po světácko. 

T jevení sv. Jana ona nevěstka sedicí na sani také má na blavě^ 
rob. Jsme přesvědčeni, Že cudná méitdnka ěeski roh na hlavo neviala. 
Mélytě naie pani, jak doleji v ěástí levrabné se položi, dosti jiné bo- 
haté perlové, zlatě a hedbávné parády na hlavu. 



') St&tne vévodkjA t 
chomoaty na hlavé. 

') Tvrdlvi se, te heoi 
ten, ian. 



■msterodamsk. mtisea miut vétiiaon vjsakd rohy a 
íd t Némcích nebjl hojný. Hefner-Alteneck, Tnch- 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



Roh přeitil T Evropé tak jsko zobáky Bonvíké : přestal, kdyi se 
bjl přeiil s přebnjnil. 

Z obrázkĎ fnncoazskýcb t bnrgaadskýcta Jest pitroo, khink ne- 
Tkasné anaiilj se dámy sestárlý roh oilvitf. NČkteré bo rozitipSj Jt 
dva rohy, tak 2e takor^ mohutný íepec Debyl trarem svýn nepodoben 
Čepici velikého knéie iidovskího. Anebo k Telikémn rohu na ud hlavy 
přistavily roh menif, takfe mely na blavé bndora o droi rotfch. T kro- 
nice SehedetoTé i r. 1493 má Girce bennin a dvéma rohy I ') 

Také pozonijeme, ie některé pani chtély rohn lacboTati živobyt! 
tím, ie ho r-krátily hodné, jakoá vidéti na obratech Israela van Mencken 
(Happe T.) Ale ani to oeneRlo platnosti. Tot le vieho pi^ pstmo, ie 
rohaté Čepce doslooiilj. Převrhly se na hrané XTL vékn v módo 
opaČDon — T placaté birety. 

' Jest sajfmavo dovédétl ne, ie roh ai po ta chvíli ziíitává ná- 
rodním krojem v některých částech raské řfíe,*) sAstal krojem nor- 
manikých ien, nosí ho dosnd selky ve franeoniském departementn Fini- 
stére a téi prý tidovky * Alllra.*) 

tJI a této poviechné části nadbyt patmo, ie kroj a připrav; teh- 
dejSfeh pani českých byly velmi bohatý. Dít Bokycaoa, ite ebodl ieny 
panské jako modly, a ptá le: .Kdo ty roipastilosti neae? — Sedtácl ro- 
botnl, lid, kdo jiný? Pán, vydra na sedlácích, i nakoopl ienč, aby krásné 
chodila jako modla." 

Bbmeme-Ii vie, co doind vyloieno, v celkový přehled, sříme, ie 
na prahu XTL věkn svétáci obojiho pobtavf po vSi Evropě i v Čechách 
do kroje vklidsli velikon přepjatosC a sbnjnělosf mody; rásovitosC do- 
konávajfcibo stoletf jevf se v nejkrattlch a vycpaných kabátcích, při* 
lehlých nohavicích, v holobradstvl, v dloobých vlasech mnlsbýcb, nměle 
strojených, v nahotě lánských ňader, ve vlečce, v rohatých čepdch, 

v rolničkách, v lobádcb. S těmi podivnostmi dokonávalo poslední 

středovéké století, ono století, proti jehoi nemírné roipnitilosti mlnvil 
český knéz, nadiený Jan Dus tak dlouho, až lanlkl hlas jebo žalmem 
oa bránici pokutně, dokonávalo ono století, které nmélo vesele a lebce 
ilti, a kteréi bylo bnd Jii přesyceno nebo dětinsky naivní, ie nntilo 
divky, aby o slavnostních prftvodech královských ily podle knélstva a 
váiných magistr&tA zhola bet kroje — nahé.*) Obras Č. 41., před«ta- 
vqjlcl svatbu sa Zvlkově poslni k násom ovzneiené společností nnžské 
i Ženské na konci XV. století. 



') Lataov. Ottek. d. Kapfrrstíches. 

*] RadbeL Le eoilnm. histor. TI. iS8. tab. j^pevaocTK poccaftocaro ro^- 
^lapcraa, Comafitaurb, 17. 29. 

*) Weiss. KmtBmkande. 101. 

') Na pHklad při vjezdi LadvlkaXI. do PařUe r. USl, Rohrbsch-Erettch- 
mer. Traefaten. 39&. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



4. Kroj lidn. 

Lid koiiBervati*iil ; krfj t\oiem)tý pATi>dDÍ; nfojjlí lidové krcye ■loteniiui i ros- 

HCiifch dob; iepice, Moboakjr sehM, brada, tU*, lat teUký celkem; Dobanee, 

kabát a aokné; kytle, rubái, opléiko; rnkivM; kaianice, ioree; rooškj; látky; 

tepM; koilch;; ikrpály, krabatíoj; vlčky a itnkatiDa. 

Cizí pitkltdy « pAsobenstvi krojová i modof nedotýkala ■« lidn 
nikdy ton méroa mocnon jako méitanOv a pánA, kteři ciil mody nejen 
rádi k Bobě pfijlmalf, alebrž mnozí i samí pro ně do ciiícb koniin 
ebodívali. 

Lid, i když voikl do jeho ůatranl cizí kroj, zbasta nemél ani na 
botově peněz, aby knpoval si rozmařiloati krojové a ibytefiný přepycb; 
obyčejně také nemíval ani doati dobré vůle, aby přijal jen tak ledabylo 
na Bebe kns cizinaké parády, v niž vykraěofal sobě pán i méitan; lid 
také nejsa pokládán *e svéin poddanství a v porobe ani za stav, ba ani 
sa élověka, alebrž jeD co do btav nebo dnii jako jiné iboil pozemské 
počítán * do knib robotnicb (orbáiHl) lapisorán, ani nesmlval strojiti se 
po pánecb. 

Obléklo-Ii se ženské pohlaví vesnické přec do néěeho parádního 
nebo panského, tošlme, ie ni r starých dobách sami sousedé na vň 
BtaH i mladí vykládali takovos osoba za zpronevéřiloa svému rodo, své 
obci, za Demravoov, z» světačkn lehkoa. Byly tedy asi téi popudy mo- 
rálně, kteréž vedly lid k tomn, aby se driel kroje zdédéníbo a prostého. 

Na konec působila téí kriOiaa, podnebí, potřeba, práce t Apran 
kroje lidového, z kterýchž pak příčin zůstával kroj ten na léta, na věky 
stejný a vzpíral se módám, kteréž, jakž povídomo, nikterak nehledí k po- 
třebě, k podnebí, k pohodli, k práci, k iivobyta. Uody json bes aásad, 
bez povahy — json internacionální. 

Byl tedy kroj lidový konservatlvnl i tn, kde lid mohl posoatl cixl 
móda. Natož ve vsích, v horách, v ústrani, kde lid byl vzdálen lěcb 
mfst, do nichž bily vlny cizího vzdělánll Tn teprve dríel se kroj lidový 
svého starého rám a udríel ho s podstatnou č&bÍ ai k dobám novým. 
Proto, i kdyby nebylo jiných příspěvků k důkazům, mobon Dadik, Koala 
t po nich i my oba sdmženf spolupracovnici tohoto dila s plným pře- 
svědčením oznamovati, je-li kde rjzl, původol kns nejstarělho česko- 
slovanského kroje lidového zachován, že to zajisté na Slovenska A v ně- 
kterých kontech moravských, od světových vlivů i nákazy dvými horami 
Setřených. 

Ale kroj lidu přes viecku konservatlvaost vyvinoval se přec. I tam 
na Slovensku po tn dobu usi jen základní tvary zůstaly, ostatek vieeko 
se pozměnilo a , pokročilo" íasem a zménčným vknsem. 

Že aynéj&i naie kroje .národní" jsou směs vgelijakých kusfl, histo- 
rickým vývojem po sobě vzniklých, to pnzaává snatel na jediný mlik 
oka. Dobře poznává, který kns odnesl sobě lid ze století XV., poznává. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



ie iĎArové zdob^ na nobAvicfch íili tak feřené cifroTUnf i zdobná a 
slitná pletenina prýmkAv a perel na ženských Hvotdch pocb6zejf le 
ZVI. století, neboC ? tom v^ka nejvíc oblibováDj' tobo zpAsoba točenice 
íili pr^my a tkatijne, poznávi XVI. stoleti na renesančních výSivkách, 
poin&Tá TCBtn ze XVII. století, íosaté kabáiy z věkn XVIU. 

Znatel jasně vidi, že nyn^jSf lidový kroj je snúíka a složenina 
krojů TÍech dob českých a oceňuje na té snúSce vkas técb prostiíkých 
předkA nafich, kterým se ten onen kns ziljbil, Že si ho otvojili.') 

Nadbft tedy patrno, že lid také podléhal módám, oviem pomaleji 
neili atavové vyí^i, a driel se uchvácené mody na léta, kdyí ji byli ďt 
TyUf stavové d&voo pohodili a Eoad i zapomnéli. 

Viak to Hdn vjčitali mravokárci. Že selky jti skoro stydí s« za 
rnbáic, v kterých chodívaly od staieti, to vytýkal Has ; ') prý každá chce 
eboditt v drahém a pékném rooSe — tedy podle mody, 

Ffed Husem Štftný tfžce toníil, že aedláct chytají se kabátft v bláz- 
novské spuruosti. Patrno, Že sedlici zavrhovali starodávnon sakui poclivoD, 
berouce na se krátkou modn kabítovoo. 

Takž tedy sehkéma tida vyčítána saaba po novotách módních již 
na samé hrané XIV. a XV. století, a že níkdaž potom nepi^stali pA- 
Todiii svi^ prostičký kroj — byt daleko za mudon kolh^ice — pozmé- 
ňovati a do ného Časem a místem leccos přijímati, ha svým zpAiobem 
dále vyvijeti,*) o tom avědóí rflzaodobý nynéjSi selský kroj, jakoj gvrchn 
praveno. 

V XT. století byl možaký Sat lidový celkem pořád jeitS velmi 
prostý, Jiston rozmanitost postihnei nejspfS Jea na maíské hlavé. To 
kryli čepicemi víeMjakých podob (obmz 42.) a barev. Lobkovic mlaví 
i o zeleuýcb íepiclcb. T čepicích s kože£iaon, nejoby^iejaíji a beránčf, 
provozovali i furiantský pfepych '') Jon&ci sd&tl vstavovall si na blava — 
ale řídfeji — téŽ vielikeraké klobouky a kloboučky týchže podob 
jako jiní stavové a nemobooce na né kooplti peřf drahého jako páni, 
ozdobovali si je peřím kohontlm, které bylo po nice. 

Klobonky selské byly ovžem jen z plstky, a do letnjho díla bráviUí 
klobouky glnméilé, prostifce pletené již od starodávna.*) Na obrázcích 
z poíálka XV. stoleti zříti, že i čepice robil si lid zo slámy. Viz na 
přiklad vinaře při kopačce na vinici v kalendářním mkopiso nntversitni 
knihovny;*) ten má čepicí slaměnou, ke které připleteno jest v zadu 
veliké krytf, žetřici od slunce viecek krk déloikAv; vypadá divná čepice 

') Tyríová. tnký Lid. L 2. U7. Ocenéni krnje plieůského, jakožto liech 
DBJmladtfbo a málo f iremného, a pochvala kroje ChodA iumavBkýcb, jatioito kroje 
rÍiovÍl(íhn a ne hex Dolilps^y. 

>) HasEbcn. í-ebr. tpiST II 2ia 

*) i'flo if! Uk TíiiJe. O ívíbakých sedláclrh. ie přijali mudu tkaniček, 
když n jiutch stavů tmízcla, a íe v ni pak svým ipůsobi-m přepínali, via avé- 
dectvl u W*'igeU HauphJi&Dd" z r. 16 8. str. 645. 

*) D'EWert. 0«scb. t. Jgliin. 126, 

*) Zlbn. Drjiny kroje 1. 67, 

<) llepiodubováD obrázek již v Zlbrtových DCy I. 68. 



zsdbyGoOgle 



D,„i,„db,Goo<^le 



%. 



D,„i,„db,Goo<^le 



90 



U j&fco Blamfiná kokla.*) Jináře na ceatn a do dfU obliboval lid aa celé 
XT. Btoletf knkli přiiíton buď na kolini (límci) nebo na plaiti, oa bnkni. 

Co do úpravj vlasů a brady neDalezli jsme pfi selském lida 
v XT. atoleti pravidla bez výjimky. BolobradosC idi se oám býti n nicb 
pravidlem, ale na téch nemnohých obroxecb, které se zachovaly, aoadoo 
shledáš vonsy viecb tvarfl. 

Že uaíi někteří mazové selEtl dlonbý av&j vlas splétali v ropy, 
o tom svrchu praveno.*) 




Cis. 42. Z biblf kutnohorské. 



I Z bibli kutnohorské. 



Kromé kiytl hlavy ostatní vSecek lidový iat mniský v XT. století 
akládal se z týchíe prvkd prostiibých jako v stoletích předchozích, 
ňekneme-li, že moíi brali oa sebe sukoi, lliihiivice, pAa a. ňkoruČ, 
vyřeili jsme víecky kosy kroje lida nejen íeského a slovanského, nei 
i lidn cizurodého; víude tyléi prosté pnky středovékéno kroje — ikorné, 
pozdéji boty. nohavice, snkué, pís. (Obraz č. 43.) 

Aohnvice b}lj zhruba sefivány ze ankna nebo plétna sprostného 
i z kilíe; Jich tvařme podobá vlče nebo méně noze, kterou mely haliti; 
enkné. jsouc z týchíe látek, byla krátká neb obdloužnl; pás, na némi 
visela tobolka, spinal ji. 

Na mislé eakiié odévacl vyškytají se v pramenech na samém po- 
JSátku XT. století kabátce a kytle*) (obraz £. 41.), tedy první dfi- 

') BeprodnVován ohríiek již w Zn-Ho-jrh Dfj I. 58. 

") L'.bkf>vio-Viiiancký. Spisy. Výpia splakélio t-nce. LT, 

*) ťopriTíi kn. rotmbergha. Marii 32. JedTinbo mate t lidn r. 1423 vj- 

pisnje te Mt tfmito kusy: kaliáicc, kukla, kluk (pltít) opáiáuf a — kord; jiného: 

kabátec, podkolenky. Pn jiném kyile. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



laiitějif odcbjrlky od atarodánié 
sQbn& Y poBmHné písni na aedláb; 
di se, le chodí t „tlaBt^ch" kabá- 
tech; to badoa kabáty bnd fcoiené 
buď 2 brnbé Úlky ; ') a dle Chel- 
žickébo Chodi sedláci r „kytKcb".*) 
Tedj T obojfm. Na zimo míli ko- 
žichy Tíelijaké délky. PonévadŽ 
TÍecky tyto kosy kromě selských 
koiichfl a kolíikA, které m^l bez 
odporu tf pický slovanský ráz, ihraba 
jsoa si na obraxech TEecb flvrop- 
sbých národů jak t starilcta do- 
bách takž jeité T XV. století velmi 
podobny, mohlo by .se snad na- 
mftati, že lidový kroj český ne- 
byl tehdaí nikterak srí^ rázný. Ta 
námitku odb>l již mftj vábený spo- 
lečník v prvém dfle svých D^in 
kroje;*) přtpon&téje obdoby krojQ 
po viech národech, shledával své- . 

ráznost ,ve výzdobách, v charakte- ,^ Í^Pů^í^ Č "^"J,*^ 

-.,._< 1 i , j., i j 1. (Z husitského kancionáln.) 

nstickem lemováni a podífváuí ko- ' ' 

žefinami" a v jednotlivostech.*) 

A opravdo v jiném nebude lze ani jeítě v XV. stoleti nalézti své- 
ráznost národní. Necht pohlédne zkoamatel na kterýkoli vlaský, fran- 
couzský, polský obrázek lidový s XV. století a přirovná ho k vyobra- 
zením nažich lidi, sliledá rinde tytéž formy krojové : Azké Dobavice, 
kytli nebo sukni pfepáeanon, vyiil nebo nižil íkorně;') na první mžik 
▼íecko podobno, nerci-li stejno. 

Této obecné podobnosti nejpřihodnČjií výklad vidí ee nám býti 
T prostotě, B jakon se lid vfiode odíval. Bylo-li odíti nohy iatem, což 
prostéjilho, přirozpnějSiho, nežli ie ílovék nrobil ai n<'hsvice dle formy 
noh; nohavice této elementáruí formy jsou zajisté jií pmebiatorickč. 

Snknice mužská s rakávy je nejprostéjSi tvar mniského roncha; 
jest základním střihem avým £at přímo naivni, 

Kdo by se tuze podivoval, íe tyto prosté kusy oděvo v starSlcb 
dobách nalézá po víi Evropě sobe podobné, ten nám pfipadá, jako by 
Bs divil, že jsou prsten, řepice základe! formou svou okrouhlý. Pj^tomué 



■) Ft-if»lik. Altíechische Leiche, Lieder Ůn XIV. a. XV. Jahr. Sitrangs- 
berichte. Akad. Wien. Bd. 39. 

') AuneokoT a Patera. Nové ualez. rukopis. Č. Č. Mni. 1882. 288. 

^ Str. 60. Zibrt Dřj, kroje. 

^ Tímie. &1. 

^ Bouuard. Coitumi. n. 46. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



dva obráiky (L 46. « i, 46.) 
JBon schváloě podle sebe p(ďo- 
leny, aby JStonci ohledkl, je-li 
néjaký podstatný rozdil v lido- 
vém kroji, jenž byl na poS&tka 
XV. století {i. 45.) a ke konci 
téhož vékn (č. 46.)- Ta£lme, ie 
nlnf neof. Onen mnž ze starii 
doby má delif snkni iedon. Z obou 
sedUkú pozdéjSicbjedenm&BDkDí 
kratfií, drahý kytlici. Boty máji 
Tíickni tři. Že onen má klobouk, 
tito (epice, to není za rozdil. 
Žeoský kroj lidový sklá- 
tía. 45. Z nikop. Zreadlo spaienl. 217. dal ae v XŤ. Btoleti nejprve po- 
řád jflité z mbáde Jako v sto- 



čit. 46. SťlBký kroj z r. U90. Podle starého nikopiia ve dvoraké knih. vldeůskí. 



letí minnléni. Rnbái di mbáč noBÍly dle HoBa selky, dlo ŠUtnébo*) sin- 
iebné. Tedy na viecken zpfiaob Ženy z llda. Nelze nic namítati Iproti 

■) Vyd. VrtttkoTO. 137. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



výkladu,*) fe rnbái starých vypadal jako fiat téhož jména, její nosi ioDy 
do té ch*lle na SloTeDska. Obrázek lázeňské slnfky na ktenbé staro- 
méstské Téže mostní z XY. století (obraz č. 46. a) hoví tomn výkladu 
znamenité. Rabáfi byl ze dvoa patrných Části, hofejil kas kryl tělo od 
boků k paíi jakožto íivfltek jakýs kratiéký, jenž visel na ilech čili 
kšandách, dolejii část robáfie balila ostatní tělo jakožto saknice. Onen 
hořejSl kas zovon na Moravě opléčkem.*) 

Rabái byl svou základní farmou iůt velmi primitivný, tak že se 
ani nepodivajeme, nacbázfme~Ii roucho jemn podobné také n jiných len 
nežli slovanských.*) 

Rabáá braly ieny asi jen do 
práce domácí ; jinač byl to iat 
spodní, úlohon svou koiili ge podo- 
bající. Tiak ae přimo koiili zove,*) 
anebo mn Hkáno též ěecbel, kteréž 
slovo obyčejné znamenalo koSlli.*) 
Přisahat r. 1432 zamilovaný ženich 
o své nevěstě: „By žádné snkné ne- 
měla, ani která výprava po ni dána 
byla než toliko jediný rnbái, chci 
ji za Bfon manželka rád vzíti ť*) 
Tni patrno, že rnbái roncho nej- 
prostší a snad spodnějii nežli snkně. 

Proto starodávných žen rabái 
ani s jiných obrázkA neznáme nežli 
s téch, na nichž lazebnice při práci 
láaeňské json vylíčeny. 

Když se žena chtéla astrojiti 
na cesta z domn, mnsila nejprve 
pokrýti mbáě na jeho části hoi^jií. 
Hnsila si kiýti prsa. To dělo se 
i v XV. století napořád mkávci 

nebo oplačlra, kteréž ae to objevuje jakoíto samostatný kns iatn. Jméno 
opleči, oplecko, opleéek jest u nás v pramenech i v slovnících za 
celé XVI. století i potom živo. Vykládají je jménem prsní k a rovnal 
je rakávcfim Ženským.^) 

Jest zajlmavo, že oplečl a rukávce nebyly jen krojem lidovým, 
alebri i méstakýni a panským, vyskytuji se i n pražských měiték 
v XIV. veku za Milice,") jemnž se nelíbily, a ndržnjl se v městském 



') Zibrt. Déj. I. 93. Koula. Ceaký Lid 1. 21. 
■) Bartoí. Lid a oárod. L 33. 

■) Vil obriiek mbúše z ambrasských miniatur x r. 1887 (^ 
Oranse) u Bchaltze Deutsch Leh. L 304. 

*) NomeDclat quadrilin. Veleslavínův. Rubái, koiile Inlemla. 

*) Vodňauský. LacCifer. Camisia, £echel, koiile. 

*t Hiícell. pr) seouk. deskách. 81. 326. 

n Reiel. Diction. Veleslavili. Nomencl. qnadrilingnia. 

•J C. C. Mus. 1880. 536. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



94 

kroji za dvé sté tet pořád, ba ai do XVIL itoletf, i to n měitěk bo- 
hatJFch, o JichS statku poplsorin iaTentiř.') V íisti lenmbné dori le 
itODcl, ie méítuj li rnk&Tce TjiÍTánfm a tkanicemi pékn6 Kdobily. Z tobo 
sond, ie Hjiité roToé tak Žínily lelky. 

JinUe krjlj se žen; také loktu^kami,^ o Jfcbi podobé nelie nic 
nréltébo povědét). Hobla b; Tiniknonti domníoka, 2e hyXj loktoie ni- 
podoboy dneiDlm úvodnicím, jejicbi překrásné narj byly parádon Seaké 
cbalopr DB jobilejnf výstave. Úvodnice Jion, jakož povedeno, dva knsy 
plátna píkného spuln se&ité po délce, a éev jest bobaté vyiít a vjlper- 
kován. Snad loktaíe také tak nékterak sdobily íeaké setkj starodávné, 
ponévadl se na .roikoiné" loktnie Štítný hnéval.') 

Zdali ieny z lidn na dotejii iiai rvbáie kladly kasanky a Sorfe, 
kasankn Jakotto lástéro na sad, iorc jakožto sAstérn na před, coi do 
té chvile činívají ženy leckde na Slovensku,*) tobo nelze s jistoton do- 
ká'ati. Jména kasanlc, kapánek a iorcfl vyskytuji se v naiich pramenech 
sic dosti hojné, ale nejeví mnoho svétlého, a slovníky téi nechávají ba- 
datele na dohadech. Slovnikáři VodĎanskémo ') jest kasanka „pallinm 
virginale u^qne ad talos et sine maLiciB* — tedy pláit ienský bez ni- 
kávA po kotníky a aiorc" klade la .vokasnici", čili za záatěrn od pasa 
až k nob&m, a v knhe archivn pratakého t. 1060a. 169. je doklad, 
ie áoreiíek byla celá sukné. Ctemeí: ,Šorci2ek, při némí ani áívotkn 
nebylo než vopleCka strhaná*. A v jfné knize téhoí srí^bivn é. 1064. 
vn. je dflkaz, že iore Je kožicbl 

Tedy pletenice jmen I 

Z tCch definici se badatel jistoty nedobere.*) Ze své arcblvní zkn- 
ienostl jen tolik sm'me řiťi s jistoion, že nej^a^téji objeraje se kasanka 
pod Jmíuem fértocha — tedy zá^céry po pfedn véíené. 

Nékdy starodávné Jm^no zajisté sbodaje se s véd dotnd nikde 
nživanon, nékdy a nékde Jiion viak od sebe daleko různo. Na přiklad 
slovo rubůi zna£l dalmatským íenám 6atku na hluvol^) A oplecko Jest 
nékterým Slovankám |>Ut#ný kabátek,") jiným krátká koSilka.') Možná, 
ie a náa v XV. století bývaly jenom úplné soknice a nikoliv jenom Jich 
pfllky, skládané z ka-anek a íorcfl. Ternu, íe ae íeny t lidn oblékaly 
v XV. Bloleti saknlcemi kol do kola seSítými, svédii obrázky i prameny 
arcliivni. Za nejiprojtfii sakné ieniké vyskytuji se kytle, tedy rovné týml 
jménem jako plátéuá snkoé možaká. Vyétta jedna druhé: ,Snsd chceS, 

') Vi/ v arch. praís ioient. £. 1173. 2S., 25., & 1174. BO. a na jiných 
jeité liitenh. 

*) Hatienauer. Cizí slovo Lakentach. 

•) Zíbrl. DhJ. 1. 879. 

•) KoiiU. ČMký Li.l. L 184. 

*) Sloviř VodĎariBkíbo. Lacl<fer. 

•) Srov Zllirt UiM. L 378 

^ Danilo v díle Oilerrcich -UDg. ín Wort n. Blld. Heft 18. 178. 

*) l>i>bSiaBký. ProitODárodme obyčije. 10. 

*) JangniHnu&r slom. Uplecek. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



abychom tě pro ta sploadla ctily, a aékdo bode v kjtle, a bode lepil 
nežli ty t té sokui b tťmi spiaadly.') 

Na obrázkn t. 47. vidéti íenn z lida proBtii^koa v sukni lelcné, 
T Ěatce bilé. Tol as! typ ieny prosté z pořitka XV. tíko. Vypttféí 
pravé lak ieria z jiného mkopisn a t, téíe doby (obr. 48.), jen Že nad 
to má, Jfioac na cesté daleké, přea bedra pFevéiený tÍíoyJ plafit. Sakně 
její jest zelené, rovné tak jako na pfedeSlém obréikn. HnŽ jeji ni4 sla- 
méoý zlotý klobODk a fervenon dloubou snkni. 

Dolejší éáíf lamébo rnbéie upravoraly pozdéjí t Bakciřkn, nabi- 
rajfce bo r Elníené vrapy a proSivajice pro zdobn tkanicťmj. Pra*f( 
selka z Krcblcb na poífttbti XVI. stoleti: .Když sme méll na ta avatba 



Čla. 47. Z nikop. Zrcadlo apasenl 
fol. 77. 



jeti, tzali smě z almary rnbái v snknifkD udélanej ; prala sem ten nibái 
bflej B tkan'£kami'.') Tn by mohl posloužiti k pDaíenl obrázek 6. 40. 
2 rakopísn Hodinky klá&t. bt. Jífi.') Zde je rnb^ti adélán t spodní 
Bnkni Salovoa a svrcbnl Bnknice vykázané jest rndé. 

Na blavn brávaly ženy z lidu platěuá Jtenshá zavitf, jimi halily 
drnbdy i bradn. Braly roiiáky a iiatky. Šatku, jakouž do té cbrKe 
dobí tn a lam Ženy nioravské a Blovenské, ptizoal Konla beze tÍI po- 
chybnosti na anglickýih a nizozemských obrazecli HolbeinoTých ze sto- 
letí XVI. a T naEem kancionále mladoboleslaiském z XV. století. (Obraz 
i. 50.) Vypisuje ji jakožto plátno 30 až 60 cm. éiroké i 3 metry dlonbé, 

■) Knlba rycbtii^ki t arch. pni. č. 106. Začátek XVI. veka. 
*) lín knmom. soalu é. Q. 6. 
■) Sign. 13. O. S. Uuiv. knib. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



TySÍTiDé, krajkovaná.'} Téi T;rioT& Tidf v roníce Ittoroyitiilcé, př«s Čep«c 
v&zaoé, DejBtarobylejif úprava českou, lidovou , pfípomfnajfcl spAsoby 
sloveniké.*) 

Bezpocbyb; tiiif Šatka aékterá dnla íeehel. Time, ie tak řikali 
obyčejné koifli, ale vyskytuje >e íecfael jii v XVI. vékn b jfmunem 
■ndarinm,*) a Hnaovi jesl, jakoi ivrcha dotčeco, proBtéradlem. Jestliie 
Hilič vyčítal pražským paním přepfch v čeobifcfch, lajisté tfm oenijslil 
■podof iat rabáfiový. 

2enf E lido VHtavovaljT na hlava také Čepce a čepice; čepice 
aai příkladem avýcli mniA, čepce bezpochyby příkladem cixlm, příkladem 
mčiték a paní. Otevřei 11 nejstarSí kiaftovní knihn nichodakon,*) dosti 
často na praha XTL atoletí pti starých fenách i pFi veinické ryehtiřce 
■hledii na hlavn roniky a čepici. T leckterém čepd, jak ho jíAti uyni 



ČIb. 49. Z nikop. 
Hodinky kliitera ev. JiH. 



DOsf na Slovenska, vidí znatcl téch véci prof. Konia ony rosmanité 
formy, které byly lipi'avoa a stroj bon hlavy po celé střední Evropé 
n věkn patnActém. Json to tytéi formy, o nichi svrcho jsme vyložili, íe 
se jicb vyrojilo tehda sila. O téch čepcích na hlavách Slováček vyslo- 
voje Koala pevné přeavčdčení, ie do kroje lidového přiily le svéU 
cizího, panského a méatského.') T přiloženém obráxka č. 51. vidíme 
storon ženu v čepci, který je pořfien a svinnt z rooiky bité. Žena má 
modron snkoi, bílon Eástíra Či ,iorc". Je ze začátkn XV. století. 

Charakteristickým kasem kroje lidového při obon pohlavích byl 
pás; byl v&elijaké Siře a vlelijak ozdoben. Do té chvíle jest ráiovil^ 
kysem n Slovanfl východních a jitnlch- Ha páse byla při nožích Čaito 



>) KouU. Český Lid. I. 180., 183., 1S4. 

') Tyriová. Český Lid. 1. lia. 

') Cilily v Zlbrtových Děj. I. 378. 

') Archiv t Náchodě. Kn. t Tin. Kniha z 

>] Koula. Český Lid. I. 183. 



zsdbyGoOgle 



97 



tobolka i kord. Že aehký lid nosil kordy, vfme z posměSoé plsné jedné 
z XV. stoleti. , Kmotr na kmotra laje, za kord se potrhaje." *) 

Na zimn obě pohlaví oblékala koŽíchy a kožiíky. Krfttkčho 
koíiiku moiakébo podobu t XV. Btoletf viz v Zibrtové díle na atran$ 
326., ai-li to nejsou snknice pásem přepásané a kožeSiiioo pouze lemo- 
vané. Jiný kožílek lidový lze ohledati v této knize doleji pfi kroji ha- 
véřském (Č. 129.). 

Kožichy obon pohlavi byly asi stejný co do formy. Odkaznjif dosti 
zhusta možové své kožichy ien&m a rovné tak naopak.*) Prosté koífiky 
bjly i jen pUtnem poíivány.*) 

Nejvíc kožichfl chodících bylo beranfch, a o některém stává v ar- 
chive zpráva, že v něm chodila žena každý den.*) 

Do konce věkn XV. jsou Enby též na vsich.') 

Blány a vielijaké pláitě json v inventářích ves- 
nického lida jeítě v XVI. stoleti pořád. 

Nepřeme toho, že aobé látky na iaty leckde český 
lid robil jeité v XV. stoletf sám; možná to véc; ale 
a valnějSf zajisté íásf již knpovali sobě obyvatelé nej- 
zazilch vesnic českých látky k svým oblekflm af soa- 
kenným af plátěným na městských jarmarcích od řeme- 
slníků. Pořád sic mívali pobělé a šeré látky, šerky, 
sprosté vljky, ale tyto honiioTité kosy chnndelaté ne- 
nosívali na sobč proto, že by si je byli sami prostým 
svým způsobem z vlny ověi narobili, alebrž proto, že 
jim je tak za lacinějfil peuiz narobil řemeslník. T nej- 
star&ich méstukých zprávách o snknářském díle již HtiA 
o ieřině vlěaté, o aukné míchaném, laciném (pannnm 
grisenm),*) kteréž zajiaté kupoval lid. 

Že by lid v XV. atoletl mČI néjakon zvIáStnl zá- 
liba v Šeré barvě, toho řici nelze. Véak, neSlo-li o snkno, 
alebri o nějakou látka lehČl, lacinéjSi, zajisté vybral si 
nejstrakatější kns. Jef tou přiíinou domluvná zpráva 
básnika Lobkovice z konce XV. stoleti, ie venkovská 
chasa tanči v strakatých kazajkách.'') 

Na nohy oboavala obě poblavl prostého lida v XV. století za lepBl 
obav had střevice, které sahaly aa kotníky, nebo Skorné, které byly 
vyišf. Ale místo atřevtcll úpravoějSich nosíval lid i dřeviiky čili trepky 

') Fejfalik. AlUecfaische Leiche, Lieder. Sitiungsberícbte. Akad. Wien. 
Bd. 39. 

r. U96. Příklad u Prokopa i Upoméilc 

■) V též kniie A. 16. Takový kožíšek mé. stáři Poletka r. 1C80. 

') Tamté B. 15. 

■) Arcbiv lltomyll. 6. 118. 36. 

f ROailer. Altprag. Stadirecht 7. 

'] Vinatický-Lobkovic Spiay. LT. 

Dr. «<v— j mstaii IMJIb; krq]*. 



Čls. SI. Rakopii 

Zrcadla spaseni 

fot 163. 



zsdbyGoOgle 



pravé tfm starodávným irykem, jako je noíili mntii, kapncfni a franti- 
škáni jeit« v XVII. Btoletí.') 

Také prasprOBtá obov t XT. víku ]>y\j Skarpály, Skrb&ly, po- 
zdčjílm jménem ^karpetle, jejichž podoba Ifčl Telealavfn v XTI. století 
jakoíto selskoQ jednopodeievnl obnr, kna kflie pod nohy, krabatiny.*) 

Slovo Skarpétf stalo bb přislovlm, jako bys řekl harampátl, smet.') 
T Náchode alnl také jeden poctivý miiUn .Škrpál" (f 1524).*) 



■) Welgel. HaiiptBtaode. M7. 

') Silva qoadriliDg. Slovo ikarpál. b&aerDBchiib vyškytá se i v posdíjifch 
BlovDfcfcb. O ikarpálecb, fo v staré dobé České beipocbyby bývaly, 6ti v Zforto- 
vých něj, I. 74. 

') Roku 167S střfuje bí pražský soused Orynar do své ieny, fe mu místo 
vĚna „vatíhovalft jakýchsi íbarpilft, tu vidliS ty armary, stoly a dřevénoy věci, 
ježto ja mám toho vSeho prvý oa ibyt". Arch. praž. č. 1067. 183. 

*) Káaft. kn. nácbod. arch. C. VlII. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



n. 

Čásť zevrubná. 

1. Ženská hlava. 

Lfeidla; nepravé mbj; tIuj. Náfielolk;, perioTce, korankf, oii. Tlaaté rouchy, 
loobky, rfhnbi, ílqjfre, samokratnfky, paninfk;, blobooli^, čepce, trc&dla. 

Tr&ř STOU ioaké pani » panny llčíraly. Je vtom hodný kna ne- 
npřfmnofiti ženské, apojené ae snahoo zalíbiti se. O leně HolfSené" mlavi 
již rakopia hradecký v XIII. vékn, také •n&fi ieaký mastičkář nabfii maeti 
„na Iffika a brady". Štítný mluví ,o mazadlech*. *) 

Než nebyly jenom naie dámy tím provinilé, tvář svod Iféily také 
přemnohé paní jiných národů, poknd jdon zprávy al v XIII. atoletf 
T dobé romantického rytířství. Némkynd již v Nibelnnkách šidily maza- 
nými tvářemi (vemiz = fírnis) mnie. *) Nejdovednéjiimi amělkynémi 
v této malbě byty prý z Vlaíek Fiorentanky. Mazaly se smlSeninon ka- 
mence, floris crystalli, boracis praeparatfl, destillovaného octa a vody 
z kraviho lejaa. 

Pokud víme, v XV. věku tepal naSe „nlfěené", malované pani nej- 
prve Hdb,*} po něro daleko prndČeji knéz Rokycana: „Ti víicknt pej- 
chaji na tele," tak mlnvil v kázáni, ,ježto nad to, co jim B&h dul, 
krásy polepiajl a opravují ; ženy , ježto se lf5f, ježto tváři natahují. 
Bude drcbta Btará, ana vytáhaje čelo, vrásky, aby nebyly na tvářil"') 

Z čeho skládaly iiaSe paní raazadla k barveni tváře, toho recepty 
aevrnbné známe ze stoleti aásledojfciho, kle to víme dobře, kterak sna- 



') Patera. Rak. hradec. 286. Listy Biologické 1660, 103. Qebauer. Erben- 
ŠUtný. 99. 

*) Anieíg. f. Bund. der mittelalt. Voraeit. TIIL 61S. Nibelnngen, vorá 6639. 
T knize „Liber de omatu mulierum' národ k robeni bílého a CerToného lííidla. 
Schulti. H&f. Leben. I. 248. 

■) Hns-£rben. UL 168. 

^ PoBtílla. Jiný exempl. v nniv. knih. nepagln. 

7* 



DigitizsdbyGOQí^le 



100 

iily se zab&niti nečiatotn, ohřÍTOst, tradOYÍtOBl z tvtíe, plhy a ,fleky'. 
Skoro vBecka mazadls proti těmto poskvrnám Bliíné tv&ře byla t mastnot; 
bod ze sádla Tepřového, húserovébo, kaSerového, nebo i mléka i btíA- 
ekého, nebo z olejů. K těm mastnotám přičiniti bylo siro, nékdy ne- 
Tinné rostlinky — kopřivu, libíiek, kopr, cibnli. Některý recept radil 
jBkoito dobře zkniený ke krvi b/£f, jiný ke krvi hadi. Toato krrf tvlifitě 
prý rty očervenaji jako rabín.') 

O nepravých zubech ze slonové kosti padělaných a v dáseĎ nměle 
vsazených íeakých zpráv z XV. věkn neznáme. Némkynlm to vyíitá Geiler 
z Kaisersberga na konci XV. věku. Tyčltil jim tu za falei jako malbn 
Da tváři, aS ov£em bo stanoviSti mravního jBoa to věci daleko rflzné od 
sebe: nepravý zob má úlohu zdravotnoo. Jináíie známo, ža jif &manky 
mivaly zuby nepravé,') a ve Francii íe byli zhotovitelé nm£lých zubS 
hojní již v Xm. století.*) 

YlasA svých také mnohá parádnice nenechala tak, jak pfirodon 
ji propAjČeny. Zprávy o umělém barveni vlssA ženských jsou velmi starý. 
JniE ňimanky tak éinivaly, a nezdá se, že t>y toto uméni s nimi a s an- 
tickým světem bylo zhyaDlu, nebot pani francké, dědiéky Ěfmasek, umí- 
valy vlasy na rnso barviti.*) 

U nás Jbou zprávy o barveni vlasfl jii v snářich z dob Karla IT., 
a je spravedlivo, ie v takovém soáfí barvený vlas soamená lei, falei, 
nenpřimnoBÍ.') 

Kdo chtěl míti vlasy krásné barvy, potíral je vielijakými louhy. 
Receptů, jak to délati, bylo za věecken ías dosti. Jeden z mnohých : 
„Vezmi kořen zlatohlav a zkrájej dobře a na večer vlož v lúh a ráno 
tiem mej hlavu, a bndeU mítt krásné vlasy. Nebo vezmi leskové listíe, 
pupence, nei se otevru, setři mezi rukama, epi (nasyp) v pytlík a vlož 
na noc v lúh a ráno mej tiem lilavn." — VSelijaké mazy a oleje byly 
na (o zbaniti červené vlaBy v ěerné.*) 

Aby vlasy „neprěely", kromě jinou pomoc dobře bylo mazati hlavo 
pijavicí na popel spálenou a b octem zetřenon ; též radily knihy a lidové 
lékařství potírati hlavu vlaítovičlm lejnem, beraní Žlníí. 

Nedostávalo- li se přirozeních vlasfl, a nespomohl-li k jich vzrAatu 
lék pořízený z roztlněeného ořechu vlaského a smtieného se starým 
sádlem nebo jiný') lék ze zelených SiSelť,') a móda chtSla-Ii jich míti, 
nosívaly dámy vlas cizi, i mrtvým nstfížený. Štítný vyčítá, íe pyBné ženy 
cizí vlasy na se cpou a falEujl je dlouhým vacínem; i Hus věděl o tom, 
že sobě ženy clzi vlasy stroji. 

') Hojnost receptft v rnkop. unIv. knih. i. 17. H. 23. 17. B. 18, 17- H. 22. 

a v nékolika jiných blízkých signat. 
') Veliáský. Život Rekfl. 190, 
'í Gay. Olosaair. 6i6. 
*) RobTbacb-Kretsťhmer. Trachten. 134. 
'j Srov. anSr u Dafiiekého r. 1681 vydaný, fol. B. 5. 
') Univ. knih. rukop. č. H. 22 Vjpis dra. Ztbrta. 
'I Univ, knih rokop. t 11. C. 2. 
■) Kn. alchymická v mus. č. 2. H. 1. 



DigitizsdbyGOQí^le 



101 

TlaBf £eián7 k kliieny byl; hřebeny, jichž starodávní podoby JBoa 
tytéi, jako vidime dDes při dvojitém hfebena. Zoby jejich po jedné straně 
řidii, po drohé hnstějif, s pojitko mezi oběma bývalo ní za stará pěkně 
vyfeiáváno, srdlěky, figorkami, květy ozdobováno.*) 

Že panny bývaly prostovlaay, což bylo jich právem a po- 
chlaboQ, toho pomní Čtoucí i předpílýcb kapitol. Vlasy dloafaé, aby se 
v prstence svíjely, panny potíraly vejci, sfron a jinými věcmi, jicbf ze- 
TTDbnSjif recepty tnáme teprve ze století náaledojfclho, nebo pálily je 
železem horkým eili jehliei, roubíkem, jako dosavad činívají a jako 
dělávaly Řlmanky zajisté po vzorech východních paní.*) 

T mkopisQ Ětltného má panna vlasy prostě dolA spaStěně, a za 
ozdobn hlavy pozorujeme prostý pásek náčeloý barvy černě. T XV. sto- 
letí adržel se ten zpflsob panenský napořád, ale to leckdy postřehujeme, 
iň vlasy po předn po oboo stranách něí spuStěně někdy bývají kratčeji 
přistřiženy a načechrány, za to vrkoče a copy visí na zad svon při- 
rozenoa ďčlkon. (Poněkod patrno na obr. č. 13.) Týmž způsobem vlasy 
opravené má kamenná panna z XV. věkn pocházející, kterál do ne- 
dávná atála na jednom dome pražském bUŽ sv. Jakcba. Teď je v měst- 
ském mošen. Týí účet má panna v pokladě avatovitském na jednom 
relikviáři.*) Že by úěes načechraných vlasfl visutých po oboa stranách 
uéf byl na oko pěkný, toho říci nelze. Výtvarní umělci ani divadlo ho 
nepřijme. 

Že vlasy panenské bývaly těí splétány v copy, a copy proplétány 
stnhami, to svrchu již praveno. Některá těmi stuhami tak byla nemírná, 
že hedbávem nebo sametem pokryla cop vSecek, jenž pak tkvěl jako 
v ponxdře.') Jak jest na panenský cop propletený sametem pěkně podíváni, 
tak nepěkný jest pohled na vycpané pouzdro, byt barvou strakaté a bo- 
haté látkoD. 

Náéelnikf mívaly české dívčiny všelijaké. Chudičká ozdobila si 
čelo a vlas páskou lacinou, stužkou holoa, jen když měl pěknou barva; 
děvčata bohatéjél mívala pásky perlové a tkanice zlaté, jež pletávaly — 
zvláSt v století následujícím — pražské íidovky paličkami.*) 

Ale v XV. století nepřestávaly panny na této pěkné, prosté ozdobě 
Čela avébo. Jaty se vstavovati věnce na hlava a to nikoli drobně, malé, 

') Citáty D Zfbrta, Děje. 1, SGl. lUcinet. Cuetnin. III. 225. Bestaril pěknou 
kollekcf hřebenQ od století XII.— XTI. Tolikéi zajímavá sbírka liturgických i svét- 
ských hřebeufi reprodukována v Ls collectioa Spttzer. I. Z historických nejatsrilch 
povědomých Českých fatebenfl bude asi hřeben připisovaný bt. Vojtéchu; obraz 
jeho dostal se do díla Vzory sztaki od Przeziizieckiho. III. i. Je malinký, 
■ puípanD a má na sobe obrázek beránka božího a dTon andélQ. Podobny břeben 
v mik. díle DposopOBb. HaTepiajiu. I. Jsou to patrné hřebeny, kterými! biskup 
čeaal brado. ^ ^ * 

*) Ceridlo, calamistrum slnlo Ut triezo. Yeliiský. Život Seká a Klm. 181. 
Jméno roablk pro ealamistrom má Zibrt se slovulka Voddanského ve svých Dě- 
jinách. I. 228. 

?Tak se strojily panny i jinde. Hefoer. 282. 
Tak vyobrazuji na vlauýeh obrazech Beatrici d'£ate. Bonnard. Co- 
113. 

•) Arch. praí. i. 1131. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



103 

sličné, klebri vénce mohatiié, fiiroké 
a plné parády, Davinnté a naiit4 na 
mosamém lonbkn. 

Na pfftomnéni obr&zkn č. 52. 
zříti dvě panny. Které dvofi mládenec 
T červené sakoi, ta má na vlasech 
bllon páskn. Snkné jejf je selená. Pachy 
při rukávech json modré. Drahá psnna 
z okna vyzlrajfcí má na loobka věne- 
ček. Obráiek ten je e počátku XV. vékn. 
Fáeek obívláStnl krizové formy, 
pásek zlatý viz doleji na obr. 93. 

Pražská služka kapvje sobč 
ovSem jVěnce" z titér ') — ale ka- 
paje si věncfl pl^c několik najednoa 
na Htfídánl parády. Některá divka ku- 
povala si na hlavu věnce z květin ii- 
vích. Věnčiti se bývalo vůbec staro- 
dávným zvykem mladých lidi oboa po- 
hlaví. ZvláStě o slavnostech jakých- 
koli věnce vetavovány na hlavu, a to 
Cfs. 52. Rukop. Zrcadla spasení nejen na vlaay bezprostředně, ale i na 
236. karknlky, čepice, klobonky. Aby svatba 

bez věncA bylal I kočí, věi(±ni hosté, 
ovSem Ženich , nevěsta mivali věnce. 
Vlak na eIovo Bvěnec" bndií v pramenech dobrý pozor I Nebývá 
tím rozuměn jeu lonbek vinntý květinami nebo titěrami, zhusta mltil se 
věncem kterákoli okrouhlá zdoba hlavy;*) ony turbany íenskě a ob- 
dlonžné fnlfaHy, kterých pomni čtouci z mnohých předeSlých obrázků, 
sluly věnce, K věncům jmenovitě přislnS! ony zdoby, jež děvčata městská 
a panská mivala na hlavě za celé století, totiž ony drabé věnce per- 
lové,*) jimž vůbec říkáno perlovce, (obr. 53.) věnec , stavěči", i „ko- 
rnnky", takie z věnečného loabkn do větU výše vystoupilo několik ipiiek 
ozdobných, což podobalo se koroné. Odtad potom řikali věnci perlovémn, 
na němž ležela korunka, „spodniček".*) Za korunku rovným právem ob- 
jevuje se zhnsta slovo peiltlík,') kteréž zná nž Štítný.') Některá koruna 
měla „uši" čili náudky. To bylo zlaté nebo perlové pletivo, které krylo nii. 



') Arch. praí. i. 1047. 

') Srovo. Y Némclch. Scheible Die gute alte Zeit. flg. 7. str. 449. 

>) Perlových vinců poBtřehl Braodl v dsBk. morav. od r. 1412 hojně. Cti 
v C. Mat, Mor. 1869. 113. U nia vyskytuji se konec XIV. víku v nejsurálch 
knihách archivních. Arch. praž, & 987. 988. 

*) Ctemeí v knize komom. eoaiia č. 3. G. fol, d. 23: „VjAsla najprv ■ kra- 
bice Dialý vénec perlový, ipodnlfiek, který bývá pod kornnt^ polom vjiHala tu 
korunu." 

') Že korunka tolik jako pentllk, o tom důkaz v knize arch, prai, 6. 1265. 
103. Tu Cteě: .Korunka nebo pentlfk ■ iteft; a perlami." 

*) Btltný-Vríátko. 190. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



108 

Pikný obr&iek koruny, spodniSka a o&aíek i freiiek kntnohorských 
viz doleji T kapitole o hhIÍdí. 

Tfinec perlový hýl slavnostnější aeilí pásek perlový. Panna na- 
posled ho brávala k svatbě. Čtemeí v kiaftč TomáSe, koieinlka praž- 
ského r. 14i2, ie odkazuje dceři Hartióce „věnec perlový, Machné pá- 
seček stříbrný, když by ae Uacbna vdávala, aby jí věnce prve povede- 
ného pfijEeno bylo." ') Perel se veilo do věnce tolik, kolik Btaíil pana 
otce měSec. Kateřina z Brnsa měla do r. 1500 na věnci perlovém 
12 lotfl dobrých perel.') 

Na vČnce perlové věělvaly pražské dámy i prsteny, jakož svrchn 
praviti jsme, ie Klára Helmová (f 1425) měla na věnci fiestmecítma jích.') 

ObyiSejněji nei prsteny nalezli jsme na perlovcich íápony a 
„íenkle"; někdy bylo oboji pospolu. Na přiklad v Plzni měla rychtáře 
Ondřeje manielka Regina .věnec perlový, na nímž jest 5 zápon zlatých 
a 6 Btflbmých pozlaténých a prstend 13." *) Tot oviem perlovec nádhgmý. 

Častěji ětei T měšťanských popisech o věncích 
„B dvěma íenklema". První „věnec s koronú" nalezli 
JBme v knihách jindřichohradeckých r. 1496; majitelka 
měla podle něho i prostý perlovec a thaniÓku zelenou 
s nákončtm střibmým, coi patrně náčelník.*) 

Některý pentlik zdoben drahým! kameny ; péra 
vstavována na pentllky za ozdoba.") Čtemel r. 1409 
v plzeňských dluzích židovských, ie zastaveno „crinale 'z'«dio^.^'Slí.' 
aen sertnm de perlis, nigris pennis cum nonnullis anreis foi. ns. 

anulis", tedy vlnek perlový s peřim černým a několika 
prateny.') 

Héla-li míělanská dcerka po jednom, dvoa kasech takových draho- 
cenných perlovcfl a pantlikd, arozené Šlechtičny mívaly vétSl zásobu. Na 
přiklad urozená Ofba z Petrovic zastavila r. 1499 praŽBkéma íidovi Čtyři 
věnce stavěči a íest pentllků perlových; k torna jeSlě uzlík perel jako 
dobrá žemle a jiné skvosty, o které pak Židovským gitrychem" SCastně 
pHSlí.«J 

Perlovce bývaly vfielijak drahý, nemelte každý stejně perel, stejné 
idoby. Boka 1407 zastávaje Petr de Vycžka n židovky plzeňské crinale 
de perlis v 8ft groiicfa Českých ; Tilem de Latic r. 1408 zastavuje perlovec 
ve 2 kopách, jiné crinale de perlis et de argento ve 2 kopách a 

') Desky lems. kn. měst &3. Q. 8. 
'} Beg. Boadn komor. Cern. aks. 127. 

•) Arch. praá. 992. 63. Též kn kiaM pUe&s. v mua. C. XI. 
') TcEUm. plzeflB. v mus. praia. 3. d. 26. C. 17. Též Strnad ve sv^m Li- 
■tári Č "■' 



') Regis. piukm. v arch. hradec. e r. 1487. fol. 380. 
•} Ti " '■ " " ■ 



) Tdi uk jinde laíalo se. Falke. Mittbeíl. der Central- Commlss. Erforach. 
Bandeuk. TI. 163. 

') Z výpisA Strnadových, mní ptjiených, 
*) Aiéi. prai. 1138. 83. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



104 

9 grollcfa; jeden perlovec zastaven ai i t 8 kopich;*) koncem století 
zastavován]' v Plzni per) ovce po třech kopácli.') 

Roka 1447 byl perlový .vŽneťek'' 
v Praze za „vérdnňk" ; proti torno r. 1454 
praví se v pražské knize o jednom ,či- 
atětn" věnci perlovém, Že Btojf 20 kop groM 
íeských,') tedy tolik, zai bj v těch letech 
byl itonpil dva pěkné koně. 

V Hradci Jindřichově cenili r. 1496 
tkaničku n&čelnoa za 1 kopu groiú; a tři 
věnce perlové v dědictvf PeganoBtové byly Ša- 
covány r. 1500 v deseti mfienských kopách.*) 
ProBtSi vénce v pražském tarmarce byly 
r. 1510 také po kopě.') Slovem: kladli 
vEnde perlovce za klenot, který posledaim 
pořízením odkazoval otec dětem, maž ieně.*) 
Jiný kuB ženské parády, který obyíejné 
na hlavě nescházel, bývala rouŠka. Vdovy, 
váíné matrony obyčejné mívaly na hlavě 
Cf«, 54. BnkopiB A. 10. ""^"íy Vf^'' „tlusté", neprůhledné, vSeli- 
z arch. kapitulotho. J^" skládané, caato i na tonbek cili mosazný 

drát pokládané. ,Loabek* zůstal v kroji li- 
dovém ve východních Čechách dotod.') 
Na obraze ě. 54. viděti nejprostfil ženské zavit!, které hali též krk. 
Na obrázkn t. 55. zHti zaviti umělé na drátě položené. 

Některá žena i bradu kryla rouchou, 
jíž řikáno „záhubi". (Obrázek f. 56.) 
Byl to zvyk prastarý.*) Sprostným ženám 
sloužilo někdy zábabi za kapsu; Čteme! 
T jedné knize soudné : » VySla žena z domu 
a nesla cos v zahubí."^) 

Sličné prosté zaviti rouSky položili 
jsme svrchu na obrázkn 6. 50. z kan- ^'^^ ^• 

cionalo mladoboleslavského, jiné jema po- 
dobné známe z bibli litoměřické z r. 1411. 
BonSka visí poněkud do čela, a jeden konec jejf mírné vykrajovaný pře- 
hozen směle po brdle na zad. Jináěe bývalo, jakož v obecné části ozná- 

') Z archiv, výpteů Strnadových. 

') Arch, plzefi. 223. 19. 

*) Desky země. mise. 53. H. 6, 

') Reg. purkm. v arcb. bradeck. e r. 1478. 

>) Kn, rycbtářsk. 106. 

") Arch. píseň. 223. 27. Jan Kabeláf Jsa medl na těle", odkazqje dcerám 
vĚnec perlový. V knize musej. C. XI. 

') Sřmbera. Vys. Uýto. U. 

■) Yiollet-le-Duc. UI. 195. má teny o bradé podváiané ui ze XIL věku; 
u nás jsou v bibli Telislavové e XIII. veku. Yii obraz v Zlbrtových D^. I. 269. 

') Kn. arch. prai. 106. 




DigitizsdbyGOO^^Ie 



lOS 

měno, zavití Tflbec obiínié a nikoli prosté. I Sepec perlový obalovaly 
pani obiírnýnii ilojffi, jakoí toho dfikaz na sratÉ Lidmile ve vlaském 
dvoře kotnoborském.') 

Že InSné a kmentové ronSky maaily býti válen; a ikrobeny, tot 
jen mimochodem. O „sprostných rúSk&cb neválených, neikrohenýeb", ho- 
vořf Štítný e nelibkoii.*) 

Hládei nevdaná i mladé paDÍ viech stavA ublibovaly sobě ode 
dávna a pak za celé XT. stoletf roaik; jemné, průhledné, lehonnké, 
které nezakrývaly docela, nebo skládaly jemné vystřihované Slojlře s iat- 
kami tvrdšími, jakož viděti na obr. č. 57. 

Obrazem i. 58. pfedstavajerae ítoncimu bohaté Btylisovaná zaviti 
ženské hlavy o sto let mladíi nežli jest xavltf na obrázkn předellém. 
Originál Je kamenná konaola v táborském radním domě. HUva nese na 
sobě zaviti na zpAsob éepce do Stfto zdviženého, a 
íatka oviji se malebně po obon stranách ěepce i tia 
vrchn i na hrdle. 

Lehké roaiky byly parádon. Kale děvčata se- 
dajíce za Btávkem roblvala už v XV. stoleti tak 
krásné a jemně ronSky, ie o ně i v cizině stáli a 
je draze kopovali. Také jsme nalezli již v XV. věkn 
zvtáStnl „tkadlice SIojIřA" v Praze, ty tkávaly ronfiky 
na brdé ; '} v témž věku slynnly 1 tkadliČky klatovské, 
jejichž roniky voieny byly za drahné časy do Vidně ; *) 
a byly takové řemeslnice zajisté leckde jinde, po- 
něvadž spotřeba ilojlřfi jest v XV. veka nad váecko Cis- S7. Zrcadlo 
pomyšlení veliká! Mívali tehdáž ilojiř a pleny nebo »pMmi 4D. 

fiaty na hlavě ten úkol, který dnes konaji slnnečniky 
a defitnlky. 

V inventářích i panských domA velmi často nalézái , koale, jako 
ronchy eoSi",*) a počet ronšek vielijakých i při iněfitankách bývá velmi 
zhusta víc než desaterý. 

Na přiklad zanechal r. 1477 Martin kotlář po nebožce ženě Hvé 
truhlici a devatenácti Slojířil") Rokn 1496 v dědictví jednom BÍrotílm 
v Hradci Jindřichově spočítali jsme 14 ilojlřA, a to jen lepiích, hed- 
bávných-^) I ona Marta, vdova po BUikovi servasovi pánů novoměst- 
ských, co sedala s berynky na stolici v trhn, zanechala po sobe r. 1487 
dva ilojlře.") Téže doby měla žena podskalského plavce Oldřicha k své 



■} Obrátek ZachAv v Methoilu XII. 33. Podávané ho dnleji v kapitole 
o rottie knéiskám, poněvadí i pHčin technických nebylo lze obraz ten odděliti. 

>) ,Be6i bezedDl*. Štítného rnkoDis budiílnský. fol. 198. 

*) V století Dialednjiclm prodávMi brdo po půldnihé bopé gr. Arch. praž. 
č. 1060. a. 180. 

*) Wdsz. Wien. I. US. 

■i Nálezy xema. sondu v univ. knih. fol. 6 

•| Desky zem. 26 

*] PorkiD. kn. v arch. jíudr.-hrad. 

^ Uise. 06. pH deik. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



108 

oxdoM ilojfř • derSt roniek. SUrá puu HritkoTá t LitonriU mili 
r. 1492 při své mrti roiiek pét; * sUrA íoitorá (rjchtáfkk) Tiiorski 
r. U97 m«U ilojiře tři a hedbivoik.') 

Co do látk7 nalezli jsme t pruneDOch rooiky Inéaé, ronfiky ,i ba- 
vlDf zděluiV*) Ale nf^tastéji čteme o iloJilHch i nití a i hedbáTl 
tkaných. 

Šiojíj^m ■ nití i4kall „gamokrntnifey",*) nebo samokroatky *) 
hedbárné irali hedbárník^,*) a bj^l-li hedbimlk velmi jemný, síni pauénib. 



Čl>. 5a KoDSolkj T bý*aM Eaaedací sini táborské. 



Co do barvy neJTic roniek a ilojlřfl bylo bílýcb. Ale r. 1442 
nalezli jsme t Praze také zápis o iloJÍHch ilotých, tloiených spoln ■ bf- 



') Aich: litomf jl. £. 118. fol. 49. SC. 

') ArchiT litomjil. kn. i. 118. O baTlDěnjcb Slojířick HuB-Erben 11. 340, 
•) ČUme v kAiie mé«Uká pH desk. t. 26. r. 1481, le Anna jakás ui 
gilojlf samoknitiilk dot^, kterýl jest jeíM na nití*. 
•) Samokroutky v Litomjili říkali. 
*) UiM. 86. íól. 8. 4. r. 1478. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



107 

lýinl,<) a r. 1470 diIdtI h o filojířfeh „bUesých".*) Bjíj téi ronikf 
8 „kr^ji slfttýiiii".') 

Délky hýYtůj roniky r ilojiře asi velmi rosmanité. Kteri dimi 
obvésila čepec rohatý itojlfem, tat 0TÍem viala k torna paoinfk kolik 
loket dlouhý. Dévíe pod perlovec vzalo lajiaté Bamokratafk nebo pa- 
nčnlk kratáf. Nejdelil ilojiře naleili JBme r. U62 při paní Katefíoi 
StrakoDÍcké, vdoví, kuchařce ,dflBtojného miatra Vavřince, v ninénl lé- 
kařském bakaláře, jemni oade vie smrtelné lidi doufala". Jeden z tjcb 
filojiřfi, nový, byl v patnácti loktech, a druhý, její love Kateřina v kiaftě 
svém sama .velkým", byl tak dlouhý, íe ge jím po smrti vdoviné měla 
poděliti Abrabámka a MarnSka, dvě její přítelkyně.*) 

3ii patrno, te od dob Konráda Waldhansera, jenS v KIV. vékn 
proti dloabým iloJiřAm kiial, paní nepolepšily bc nic') 

Zač české dámy ilojfře v XV. století knpovaly, to sie dobře víme, 
ale nevíme, jak se má cena koapeného Ilojiře k jeho jakoiti. Ha přiklad 
r. 1461 byl nějaký ílojlř koupen v Praie la kopn, ale nepraví ge jaký. 
Kopa tebdejii měla v sobě stříbra asi ks natích 8 ilatých. Tuké v Lito- 
myšli hned na pofi&tkn věhn náaleditjfcího byly ilojfře po kopě. Švadlí 
jakáa měla to tak drahý ílojíř r. 1507.*) V Hradci Jindřichově byl 
hedbávný ilojíř r. U9b za tři kopyl*) Ale v téie době knpovány 
v Praze ronSky také jen po 12 grofiích, tedy la pětina kopy, hedbávnlk 
Btál 34 groie.^ 

O rouikách a ilojfřích vy iívaných čteme teprve v století náale- 
dujicim, ale nepříme toho, le roníky byly vyífvány asi odedávna, po- 
něvadž to pHlifi přirozené, aby jemná honoBnéjii roníka byla aspoA 
v rozích některak zdobně ukončena. 

Na élojfře a rouíby i .rAilíky" a zhnsta i bez nich vstavila na 
hlavD mnohá pani česká klobouk nebo Čepec. ZvláStnl čepec český, 
jejž jsme nalezli koncem XIV. věku na freskách slavítinských na deseti 
ženských hlavách z 21, jejž jsme postřehli též v rukopise dtitaého 
(obraz 6. 197. v díle Zlbrtově) i v krásném kancionále kláitera ročov- 
sběho, kdeí tím Čepcem beránkem lemovaným halí sobě hlava i iiji 
pani Kolovratová, ten rázovitý čepec zmizel v XV. století docela. Na 
místě jeho naSli jsme čepce daleko bnjnějii. NejprostéjSlho čepce vzor 
klademe na obrázku č. 59. Žena klečící má sakni lelenoa, obojek i malý 
pláitik tolikéž zelený, čepec bílý. 

O formách kloboačich víelijakých praveno svrcbo. Některý vy- 
padal jako naditý bachor kolem hlavy od aeha k achn poloieoý (obr 

'] Mise. &. 28. fol. J. 7. Také t kolorovaných biblfch kotnokorzkých naléuU 
na hénnÍDn bílé a íluté rouchy. 
') Při deskách kn. 87. 106. 
^ Arch. rakovnické ía. i r. 1497. 
•] Mise. pn desk. 36. fol. D. 21. 

*) Schlesinger, v Mittheil. f. die Geech. der DenL 37. W. 
•1 Arch. litomvíl. t. 118. 84. 
n Regist purkm. v Hradci a r, 1487. 
^ Arch. pial. kn. rycht č. 106. 

DigitizsdbyGOO^^Ie 



loe 

6. 60.); jiof tbUtod n« hlanr Jako tnrban tu- 
recký , konečný jiný zdvibl se do výfie jako 
dlouhý rob. (Obr. £. 38. a 39.) 

Na kasali vyBokomýtské (obr. 1. 87.), kterft 
pocbáii s braný XV. Btoletl, dole plaitickj vylita 
Jest d&rkyné, kteráž má Čerrený Čepeíek zlatem vy- 
Sívaný — a na iepci ítojf dotiSený povědomý folfas 
nebo turbao lelenobílé barvy. Je to tedy po- 
krývka hlavy kombinovaná. JedniS nebylo doBti. 

Na prahn XVI. věkn plHpomfniOf se čepce <^'b. 69. Z rnkop. 

„se 5titem«.'} Zrcadlo »í«ei.l 

Zdá Be, že takovými Sepci a kloboahy odí- 
valy se Jen pani vyilicb stavA. 

V jsTeDtáflch mfistakých dlonbý íaB neni feči o klobonce, vidy 
horor Jen o Čepcích. 

Ale íepue XV. vikn nesnadno rozeznati od klobonkŮT. Viecko má 
prapodivné formjr. Na vSeeb patrná snaha do nevknané Blřky, a kdyi 
oblíbila Bobd pani čepeček malý, vy- 
cpala Bobé (a náhrada po Btarodávnám 
aepékaém xvykn zaae vlasy po obou 
stranách uil do ílře divné nebo shrnnla 
vlas do dvon slték, povéSených pfi obon 
nlích, Jakož svrchn pověděno. 

Některé dámy zastrkávaly do těch 
čepcA, hnstýcb síti a klobouků vlasy 
své s takovoD úzkostlivostl, aby Jích 
nebylo viděti, že i Čela i spánky sobě 
bi4tvoa holily, aby nikde vl&aka ne- 
ostalo.*) 

Co do liiky vyBkytojl se od po- 
čátku XV. věkn Čepce atlasové a čepce 
„paldekynové", totiž z hedbáví orient- 
ského — baldekinn — jež k nám vo- 
zilo se oi za dvě sté lat před tím ; ') 
v době hnaitské čtei o čepďch perlami 
Cib. 60. Bibli kutnohorská. idobených; několikráte naskytne ae ti 

v inventářích pražských .čepec telený, 
hedbávný a perlovým srdcem",*) 
Prvni zmínku o čepci aksamitovém oaleili Jsme n vdovy Dlážkové 
v Praze; nosila ho do r. 1461.') Tonž dobou připomínají se čepce 
zlatohlavové, nejprv při paních orosených, později do mnoha i při mě- 



■) Arch. český XU. 63. 

*) Móda to evropská. Falke. Eostom. 929. 

*) Emler. Begesta. U. lOlK. 

•) Na př. Jeit« r. 1466 v lib. antíqaiss. 26. fol. A. 4. 

') Mlse. M. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



109 

itaokftch. Boku 1464 odkazoje takaiý čep«c Eliks % Knwnitcjna,- sto- 
TDtaého paooie Jana i Horek manfelka.') Odkasoje ho watte své do 
kláSt«rt v LitoTli. Tami pannám kláiterskýn poronff panf Elika i čepec 
perlový, .by Pinaboha i» ni prosily na regiua caeli". 

Koncem itoletí — r. 1499 — vyskytige se v praiských pramenech 
prvni čepec .kytajkový",') U> jeat iepec ,b kjtami* nebo idroboéle 
,B kytkami*. 

Tou dobon T Némcfch satirikOTé posmlvaji se BklobcnkAm pávím' *) 
a nbiiýtflm',*) což obé d nás zřetediDé a t inamenitéjilm mnoiatvi vy- 



ČIb. 61. Bnkop. odít. knih. sig. 17. A. 2. fol. I 



skytnje se teprfe v atoletf následqjldm. Obrai blrýta renského s pei^m 
z hrany století XT. a XVI. podáváme v í. 61. Na oaln sedí dáma t ier- 
▼ená BDfcni, vlasy Bkruvty m& v sffce, a z velikého bii^tn trčí péro do 
předa daleko. 



') Uisc. 63. N. 9. 
>) Arch. pral, č. 1126. 

*) KloboQky s pavín peHm bjlyjii v dobé ijtinkéba minnesanin]. Mittheil. 
Central-Commisi. Bandcnkrn. TI. 36. Falke. 

•) BerthoM vyd. od PfeiSéra n. 119. Geiler Weltaplegel. 14. 



zsdbyGoOgle 



110 

Na STOH podivanoD míly pani zreadla ai do ZIT. tSka koTori; 
odtnd pofiiována ircadla Bhleniii. U věku patnáctém nfallžely se panf 
1 ircadltich obyčejné vydutých (konkávních), kterU vyakftqjf se t oaiich 
inTeotářich a vékn nisleditjfcfm b jméDem zrcadel ,obnÍTýeh' a 
nTlekl/ch".') Oo do formy připomfnajf se t XV. století zrcadla ndvé- 
náiob médi okováni*.") 



2. Z kterýeh látek porizovto v XT- eto!«tí fiat 

Uzn&Tám la véc mondron, neílí zevrabně o latech se poloíl, po- 
dali BonpJB 1 výklad téch látek, které se nejhastéji naskyttji. 

Činim tak proto, aby Ilíenf nebylo trháno vysvétlivkami íasto ae 
vtírajícími. Seřadénl jest abecední, aby snáze pohledal, kdo by se z UstA 
náBledojicIch sem chtěl vrátiti zass pro pončenon. PiH jednotlivých 
látkách T tomto dJle již nenf potřebné přidávati domácí pramen, v néml 
ae v XT. vékn vyskytQJl. Bylo by téch citátů pro jich mnoiatvl za c«lon 
obiimoo knlikn. 

Látky byly sonkenné, hedbávné, lněné a ml.hané. 

Nejprve bylo subno domácí ieské. Kvetlo v přemnohých méatech 
českých, v nichž řemeslo sookennlckě bylo v cech ovázáno pro lepil 
kvalita zboil i snadnějil živobyt! nistrfiv. Z měst, kde suknářatvi kvetlo 
SEoamenitéjíI méron, připomínají se v XV. atoleti Hradec Králové, Jaro- 
měř, Chmdim, Kostelec, Uýto, Náchod, Tmtnov, Praha, Rychnov, Sol- 
nice, Tábor, Plzeň, Žlntice.') Dobré zaéátky íeskébo snknářstvl byly ai 
tehdy zajisté v Bělé, v fiokycanech, v Pardubicích a jinde. 

Po husitských vojnách vzkvetlo saknářstvl jihlavské, a to, zdá se, 
ie závodilo co do jakosti b cizinskýmí sokny německými ze všech suken 
íeskýcli nejspIBe.*) Zvelebili Je Flandři, řemeslnici příchozí s klassické 
zemé Boknářaké. 

Ale ani BooketiDici jihlaviti ani žádni jinf nafii nikteraki nemohli 
závoditi B těmi cizimi, kteří k své práci brali vlnn anglickoa. 

Od XHL stotetl k nám přivozována byla sukna cizí, drahá. Byla to 
od starodávna sukna flanderská; buď ve Flandrech robená nebo t Anglie 
tam vožená.') Odtud rozváželi je do Francie i do PoiBka. Vozili Je ob- 
chodnici naBi i cizí z Gentn, z BrOgge, Tpemn, BmBselo, Lovan, Mecliel 
a odjiond z Nizozemí. Vozili je také z dmhé rnky z Norímberka. Byl 

*) Miroir srdent. Uavard. Dictionn. de 1'ameablement. I. 127. 

j Rukop. univ. knih. 17. C. 28, 466. 

*j Knltumí obraz čeB. měst. Winter. I. B69. 

'] Weigel. AbbilduDg. der Hauptat&ode. 594. jnenige JiblavBk& sukna z fie- 
shýflh jediná. 

*) Herold Urspnmg der Stadte r. 1667 tvrdí, ie vitiína nfzozeniBitých suken 
robi Be v Anglii Pouze do Antoifu voleno z Londýna roůní 300.000 itok. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



111 

obchod H sokny flanderskýml jii ^h; áředoi npnTen aspoň t Mlnf 
přliloé, a db&no toho, aby nedfly se podvody padfilinými Bukny;') do- 
nic bo snksa hvalita BDaifl ae úřad bčídíU zřejmou peíetmi a cejchy 
bnď po pl^dn buď to hřbetu, bod větilm bod menifm po£tem Bavélo- 
vftDÍml") 

Podle BDken flandenkýeb naskytne se také snkno ■ Itálie. S Be- 
nátkant mfili naii knpct spcgenl pořide. Franconiská enkna doUla se 
evropského exportu teprve po pfllce XT. století, po vojnách anglicko- 
francoDzskjch. T XTI. století leckdy »e s nimi v Praxe potkivime. Před 
tim nevine, aby je sem voitli. Takí voiili k nim sakna njmecki, slesská, 
nlifliská. Vychválili se n^jvfc sukno vratiRlavaké, drážďanské, tornňské, 
litavské, zboíeUcké, bvdiiinské. VokUi Je k sám sa kolik vékft ~ od 
atoletl XHL po XVm.*) 

Nejlepil cixf sokns mívala n nás v XV. a v XVL století jméno 
lindyíA; ale Je sajlmavo, 2e podle cixinských drahých Ilndyift byly 
n nás také ,lindyie fieaké". Lindyíe měly bytelnoai koii. 

Zdá »e, ie naii sonkenníei nenméll v staril dobfi svýcb saken tak 
barviti, jako ibarvena byla snkna cid. AapoJl to Jisto, kdo cbtíl sokno 
barevné, obyíejné rnnsil je koupiti n ^anken krojen', jeui obchod mél 
v saknech ciiich.*) 

V XIV. století byl loket polského snkna po S a 4 íeských groiích; *) 
r. 1362 nloieno sonkenoikům prodávati nejlacinéjil inkno (Jemoi oby- 
iejné říkali kmejn) po 3 mli. groilch. Konec století XV. byl JSeský 
lindyl po 5 neb 6 groilcfa Eeských (bllýcb) ; *) obyčejné sukno v Hradci 
Král. F. 1496 bylo po 4 gr., v LitomySli prodávali .kmayn" tobo £asn 
po 6 gnllch.^ 

Počátkem XVL veku prodávali loket sukna obyčejoéfao po 10 ai 
16 groilch mlíeňakýcb, tedy po 5—8 gr. bll^h.") Na sedm loket sukna, 
do Bílovce prodaného, dostal r. 1910 snknař néchodský pét sábA dřeva.*) 

HedbAVDé látky voieny k nám dloabo Jefté v XV. veku t lUlie. 
Tq ve VlaSich byly od kíliových vojen až přes polon XV. století Jediné 
továrny hedbávnické. Nejprvnějíl byly na Sicílii. NeJlepSí a n«jtěiil kusy 
Toieny do Benátek a do Jiných republik obchodních oviem pořád s Řecka 
a s Itálie. 

■) B&ssler. Sladtrechte v. BrQnn. 388 a ua j. m. Tfi Altpng. Stadtr. 88. 

*) Usnual novoníit t. 68. 221. Aich. pni. t. 992. 219. 

*) Pokládáme ^poliniiclie loeche" a „polaoitch gewant* v lUuleroTÍ Alt. 
prag. Stidtreclit (89) a v Stadlr. v. Brflnn u sukna sletski. A o voibé sieiských 
I mlíefiikýcb tnken .im nnsen rBmÍBcbMi Reich" dává (právu Jeitě r. 1696 
Weigel T díle Abbildnng. der Binputlnde. B9C. 

*) Eoltumf obrai míst. Wlnter. I. 670. 

•) Emler. Reg. m. 259. 

^ Areb. pra*. & 1047. 

^ Arch. Ittomyil. i. 118. 77. 

*) Kd. náebodsk. arch. Ktaft. £. vm. 

*) Tamta fial. A. 4. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



113 

Arabové D» Sicilii víak jali bq padělati orientální látky t XIV. a 
XT. století, čími ponéknd olaotaél; brokáty, damaiky a jiné vzácné 
knay. •) 

Jeíté vétil zlaciněnl a tndy rozifJ'eDÍ hedbávných látek v Evropč 
nastalo, kdyi v XT. století vstébovato se mnobo Tlacbá řemeslných do 
PrancoDz, do Švýcar & do Nizozemí. Obyčejně se vypravuje, ie prvni 
honsenky hedbávnlkovy v Dauphine pěstovány jsou r. 1440; bedbávnictvi 
viak samo ie měron onaěejif vzkvetlo teprve po r. 1480, kdyi Ludvik XI. 
král piHvolal dílnlky z Řecka a ze Vlach.") Novon zpráva ze XVII. století 
čdtli jsme tatoť^ ie teprve r, 1494 Karel Vili., franconzský král. táhna 
k Neapoli, popadl úmysl dáti v své zemi chovati hedbávnlky a dbáti 
o hedbániický prUmysl. Totii doboo teprve zasazen; prml momie 
T Provenci; r. 1601 prvnicb tisíc stromů morniových bylo v Paříil a 
a r. 1603 je prvnf továrna. 

Proto také nevíme, aby francoaiské bedbávi pi^d koncem XV. vékn 
k nám bylo voieno. Poilád se piSe o vlaském a ke konci at letí o nizo- 
zemském, odkadi Kviáití aatiny dodávány. 

V jménech, kterýmiž látky rozmanité byty jmenovány, jest v XV. 
století jeité vétif zmatek a nejistota neíli v století předcházejícím. 

Jména json podle mést, kde kvetla fabrikace měron DejzDamenitéjSI, 
kromě toho jmenovány látky podle spAsobn tkaní, podle vzorkn a barvy, 
a koneéně podle toho, ntkány-li z hedbáví předního nebo z nejbrabifch 
éástek přediva boaseaěfho. Takové oejhorii hedbáví slnlo floret dle 
zprávy znalce téch vécí Weigela. TenC stndoval výrobn rozmanitých to- 
varů sic koncem XVn. století, ale ponévadí Jména, jei nvádí, json po- 
vědomá a obecná již a věkn XV. ba 1 XIV., ne^^e jeho zpráv tuto 
aspofi poněknd niiti na poníenon. 

Nejprve di, ie je prazvláBtnl rotmanitost v sortách látkových. Tn 
jest „damafiek", tak piie Vfeigel, „jeni má jméno po blavnfm městě 
v Sýrii DsmaSkn, dril v sobě vielikterakoa sortn, je hladký i a vodon 
{gewassert) *) — inpinatý, květovaný, a kvĚty velikými i malými ; brokftt 
(zlatohlav a střlbrohlav) Je nejrozmanitéjUch drubfl, json v něm zlaté a 
Btfíbroé květy vetkány. Tabin čili hedbávný tafet nebo tamelot je zase 
hladký nebo a vodon, prostý nebo dvojnásobný; ormeBÍD má jméno po 
perském ostrově Ormnsn; atlaa nebo rasat, iako ho zvou Vlachové, 
předči nade vSecky bedbávné látky svou hladkosti nad míra krásnou ; 



liturg. ť . __._._ 

*) WeisB. KoalQmkuDde. III. 1. K6. 

■} Weigel. AbbilduDgsn der Hauptstftode. 664. 

') Terminus ,B vodou", „bez vodv" naskytne se čtoacfmu Často. Byli jsme 
v roipacfcb, co s ofm, li teprve prof. Koula rozluítíl — jak se podobá dobře — 
slovce „B vodou* slovein a pojmem moird, cof víci tajisté bovf a j{ vjavétluje. 
Je to bedbávi, po némi jakoby tekly praménky, potBikv a roxIdTilj se íarami 
vlnitými. Tecboicliy se docilf toho ^eva ua hedbivi a jiných látkách vUci tvláíté 
upravenými. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



118 

jest přerosmaDité drubQ tafata, tafaty na podífvka, dvoJDásoboé tafaty, 
prosté a s Todon, Json také hedbávná flury, zcndely^.*) 

Samety íili aksamity délily a jmenovaly se dte osDovy, na 
kteréž tkáno, dle střJha, řez&ni a délky vlasů a dte toho, jaký jiný vlas 
k hedbáTnémn byl přimlfien, jaké vzorky reň vtlačeny. 

Co se tkne vzorků a ornamentace hedbávnýcb látek, zvliitě 
brokátových a damaíkových, ty byly do konce XIT. století r&zn a vkaao 
moslemlnfi e pffmési románských motivů. Byly na látkách zobrazovány 
arabesky, Tielijaké tvary geometrické, řfdíeji rostlinské a nejíastéji 
báječné zvířectvo, lvi, noh a jinf netvorové vielijacf. 

Tkali takové vzory moslemové na výckodS i ti, ktei^ je napodobili 
na západě. ") 

Počátkem XIV. veka proniknon motivy slohn gotického. Pominou 
nohové, lvi a jiná dmŽ báječných zvifat křfdlatých.') Jen v inventářích 
chrámových o nich čtel pořád jeítě za mnoho, mnoho let — patrn6, íe 
zbyly Ba Btarých kásuifch a kápích jakožto starodávné deaseiny. Nové 
byly gotické. 

Poznáí gotické vzory na látkách snadno po granátovém jablku, 
které stane Be motivem až přilii obecným, panujícím aŽ po XVI. vék. 
Granátové jablko vSelijak se razvinuje, obmČfiDJe, stytisnje. Dobrý vzor 
jeat na tabnlovém obraze sv. Kateřiny na Vlaském dvoře v Kntnó Hoře. 
Ohledej ten vzorek na obrázkn i. 62., položeném v kapitole o Ženské 
snkni. *) 

Kolem jablka a jeho ponpat i mimo ně proplétána byla látka hed- 
bávná zhusta gotickým listovim, rozvilinami a ratolestmi. Také růže ně- 
kolibalistá posluhovala častokrát za vzorek v XV. atoletl. 

Od konce století právě psanébo zaínoa v Itálii vetkávati do bro- 
kátů motivy antické, vyskytnje ae listovi bodláku akantového, obťcnéji 
povědomé z korinthických hlavic alonpovýcb, dobývají sobě místa zvolnd 
motivy renaissančni.') 

V XV. stoktf zafala se nynějii dosavadui technika zlatých niti 
k vzorkům oživaných.*} Dřiv omělj hedbávné a jiné niti zvláStnlm způ- 
sobem pozlacovati; v XV. věkn jali se nit zlatým nebo stříbrným drátkem 
velejemným obtáěeti, a stará technika zmizela. Kron^ě vzorhQ v látku ve- 
tkaných bývalo na látkách vySlváni iiámětné (spplikované); na konci XV. 
století začala se hedbávná vylívánl vycpáním povydaná (b aut reliéf), 
dělnik tedy nezávodil jen a malířem v kresbě a v bdrvě jako dosavad, 
alebrž on v zápas veáel i a plastikem. 

Co do cen nebylo rovnosti ani stálostí. Celkem lze Hci, že hed- 
bávné látky laciný nebyly. Aksamity v době Jiřího krále počítány loket 

') Weigel. Abbildungen. 581. 

>) Bock Geach. der liturg. OeT&Dd. (. 87. 

') Petraszewici v publikaci Wystawa archeologicina ve LvovĚ 1886. 

^ Vior granátový pékné reproduk. v Koutových Památkilch umSl. prQmjBln. 

•) Obiíméji o tom Téem íti v Bočkovi. Geach. der Jiturg. Gi^wand. I. 97. 

*} FétTutzeirici v publikaci Wyslawa archeologiczna ve Lwowie 1885. 

Si. zikmnd Vbitn: Stli-r krqji. g 



zsdbyGoOgle 



124 

po 2 zlatých rýnských, později 1 po pftl třetí kope mlíe&aké. Hedbáví 
T nilích, tfásué, paBomatif (perly), iňflrk;, frencle prodávány od knpcA 
na libry a £karty. Deaet ěkaret vážilo 15 liber. Libra byla v době Jiřího 
krále po pěti zlatých rýnských, r. 1512 stojí v Litomyili lot hedbáv 
3 grole bilé. 

Třetí dUležitý drnh látek, jimil se naSi lidé oblékali, byto plátno. 
V XV. století zajisté leckde n oáB tkáno jeitě po domácká k lidovénin 
kroji, ale v témi století již byly n nás cechy tkalcovské, nejprve í^pojené 
se sonkenickýnai, pak samostatné.') U nás tedy dávno přestali se smáti 
tkalcAm, ie jich dílo náleil íenským, jako! takové posméSky, o meníi 
vzdělanosti svédčfci, ozývaly se v Uhrách jeětě na pořátkn naieho věku I*) 

A jak znamonitoD technika osvojili si nsii tkalci dlením XT. století I 

Tyakytojíť se nám hned v první půli XVI. veku „paprsky v 18 pá- 
smech" I ^) Pohltejme I Pásmo má p^t chodů, chod čtyřicet niti — tedy 
nniěli tkáti naSi tkalci najedoon 3G0O niti! 

V XV. vSkn tkávali plátno vSelijabé. Jemné, hrabe, hladké, Šacho- 
vané i s rostlinným ornamentem, tedy íinovaté (damaat), prahoveté; ro- 
bivali plátno lenné, konopné, kondelné i kment čili gementh.*) T«ké 
zhusta se připomíná plátno pačesné, to jest z paČesn lněného; plátno 
žemněné, to jest ze Inn, strhnutého jednou na řídké vochli,*) 

Co do úpravy bývalo plátno Škrobené, reiné, mandlované, neman- 
dlované, mlynářské. 

Ale domácí plátno lidem honosným, zvláStě paním na ronSky ni 
mkávce nestaíilo. Chtívaly míti plátna velejemná, kmenty. A ty vo- 
Seoy ode dávna z Nizozemí, z Bavor, ze Švýcar pod jménem plátna po- 
hanského (St. Gallen). Máme za to, ie thela Gallica vel bavarícalis") 
jest právě ono svatobuvelské pohanské plátno. 

S dfirazem na konec připomínáme, ie iat plátěoný byl v XV. veka 
daleko obyěejnějíí neíli dnes. Za naSicb ^asfl zříS lidi plátnem odéné 
skoro jen v tkalcovských krsjinácli pohorských; naproti tom n v XV. věku 
Inéný fiat byl i v městech vfiode obecný. Praví básník Lobkovic popisitjc 
r. 1502 mésts praíská, íe ,iat lněný nejvíc se nyní noeí".') 

Podle těch vfiech svrchnpsaných látek ěi stých bývala n nás za 
v£ecken čas alla látek smffiených robena nebo sem z ciziny vožena. 
Nejobyčejnější pfísadOD k mlcbanici byla bavlna i velbloudí srsf. Po 
obojí přitkáváno k osnově lněné, vlněné i hedbávné, a tak vznikaly 

') Na pr. v Hradci Král., v Lítomyíli, kdež obdrieli sonkennlci rád r. 1S7S, 
a tkalci byli pH nicb. Arch. lilomydl i. 115. 15. 

') Roacber. NationalfikoDom. III. 466. 

'j Arch. praž. d. 100. 150 

') Tak ůleme v liatiních í Moravakě Třeboví v raus. r. 160*. 

') Knapp. Jaromír. 78. 

') Riiaslcr. Altprag. Stadtr. 7. SrovDej Roimlauvial Čecha a Němceoi vy- 
dané v XTl. atokti Dékolikntt 

') Lobkovic- V inařický. Spisy. 65. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



115 

látky o přerotUioýcfa Jménech, jiclii úplnA rjATtítleiif, taUm, bode ui 
navždy oemoiné. Tsnikily látky poloahedbáfné, brokatelly, tkumity 
pUné a Tíelijaký kns, pro j«hoi jnéuo není dnes apolehlivého výkladu. 

Z nBJobyčejnSjMch látek míchaných byl ode dáma bsrehan, par* 
ehan. Bylo bo Jii T XIV. Btoleti tolik nifTáno, ie Tinikto a nia 
i sTláitnf řemeslo barchanlkft.') Barcbenlk tkal do Inéné oanovy bť 
Tlníoé Biti. Tolik jen Ti se o barchann jistě ; ale co vie a kterak mohlo 
Be bavlnoa na lněné osnové tkáti I A coi jestlile tkadlec jeité přidal 
k evým vzorkům niti hedbávné 1 Dit Waigel konec XTIL věkn : ,Bar- 
chent jest rozmanitý, je tlnslý, fidký, hrnbý, jemný, iiroký, úzký, dle 
toho, naiS se potřebuje. Barcbentoici tkajf také pomezlny a látky kro- 
penaté a promfinjl rovné jako tkalci osnovu vlnoD 1 bedbávlm." *) 

Barchany byly baď prosté, bnď „tnplbarchauy". Byly vlaské, 
ale pozdéji vyskytuji se i kladské, bavorské a jiné. Barvy byly vSelijaké 
i strakaté. Loket barchann na počátku XVI. veku byl v Litomyili po 
3 groifcb bilých.') 

Látky vyBkytnjfcf se u nás v XV. veku pořadem abecedním json tyto : 
aksamit, samet. Sericnm, chlupatý aksamit, sericnm villosnm. O něm 

v I. dite Zfbrtově etr. 231. Tu se nám vidi poznamenati, ie e^- 

mologicbý výklad jména líestinitný" {t^dfutos) se právem popírá. 

Dn Cange Glosa. Bock. Oesch. der llturg. Gew. I. 98. 
atlas. Z nejdražších hedbávných látek. Ráz lesklý jako doand. 
bftldaeb, patdekyn, vlaa. baldachyno, frz. bandeqnin — ve viech 

řefiech evrop. Látka téíká bedbávná. Prý po jméně Bagdadu. Uatze- 

nauer. Cizí slova. Zfbrt. L 221. Bock. IL 313. 
barakao, barracan — nne etoífe barré an rayée a deox oa ploslenrs 

tona. Oay. Gloss. 122. 
barcban, látka bavlnéná na Inéaé osnově. Lat. parchan, parchant, par- 

channm, parcbaans. Emier. Beg. ID. Rejstřík. 
bomesin, látka smliená z hedbáví a bavlny (bombax). Anseig. far Knnd. 

d. deotscb. Vori. 1879. 354. 
brykyfi, sukno nizozemské. Jméno snad od Brflgge. Některým je brykyfi 

také látka hedbávná. 
bonra polohedbávná ; zadní hedbáví, zadní vlna. Matzenaner. 47. 
bogran z Tatarská hedbáv ; jméno i Bochary. Histoire de la coifTnre. 

Gomtess. Villermont. 229. 
eamelot, fiamlat, látka ze Sýrie, le srsti velbloudí, ale snad téi z ji- 
ného tkaníva, látka květovaná; obrázek Její v Gay. Gloss. L 262. 

Edo pokládají etymologií slova cbamelot za nejistou (Ptanché Gycl.) 

mýlí se. Weigel jeité koncem XVH. věku viděl dělati přízi ze srsti 

velbloudí. Weigel. Abbild. der Hanptstfinde. 581. Grimmovi Wbcb. 

V. 96. Je eamelot Halbwolle. 

■I Tomek. Praba. II. 381. 
n Weigel. Abbildongen. 608. 
*i Arch. litomyil. & 11& 109. 

8» 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



116 

cendal, I&tka od IX. stol. do XVII. atol. alfvani. Látka polohedbáToi. 
Nékdy se klade za sprostný tafat. Továmr na ni v oriente i t Itálii, 
Spanli i Francií. Gay. Gloaaaire, 1. 295. Zendely IiedbiToé, tjU;, 
foalardf. Srov. Weigel. Abbild. der Hanptat. 681. Jméno odvozuji 
od řeck. aliiSwv. 

ceDdelin. Dle Matzenaaera 130. tykfta lehká. Netiade jménem ani látkon 
aai daleko od pfedeSlého cendala. Byl lehký a tSíký. Tyakjtqje se 
často v pramenech. V pfani o Arnoítovi z konce XIV. TČkii hoToři 
ae o náaečoTém a cendelinovém proatéradle. Jagič. Arch. XII. 322. 

CTiliok, hrnbif tkanina z reiných nití; objevige se spli t XTI. veko. 

éinovatína, plátno vzorkované. 

damadek, látka bedb&vná s desseiay, floralcDttiB pannu; po jméné 
města Damaikn. 

fánderátat, hedbávná látka. 

feřtat, forstat v lat. pramenech ; látka míchaná i vlny a faedbávn. 

flokové nebo výčeskové snkno, sukno e popelné vlny — zakázaná snkna 
pro Bvon Špatnost. Řád litomyfil. r. 1378 chce torna, aby taková 
snkna i iaty z nich byly páleny. Arcb. titomyál. í. 115, 16. 

haraš, tkanina vlněná i hedbávná. Jméno po frc. Arrasa. Byty drai$l 
barchana. 

kamcha je vAbcc hedbávná látka. Slovnfk Lindego. Y íeských pra- 
menech kamcba leckdy se naskýtaje. 

karyzie, polsky karazya, fr. cariset, cares; drah brabébo sakna. Uabe- 
naaer. 40. Panaus crasaaa. Pfiváieoy z Anglie a z Nizozemí. Oay. 
Glossaire. I. 280. Citáty nž ze XIV. stol. 

kment, gementh, přespolní plátno tenké. PAvod jména se bádá. Uatze- 
naner ^06. nechce je odvoditi od Genta měata. 

konmar, sukno íelezné barvy, lacinějíf, ale nikoli ncijhorSf. Nachoditi 
soakeenlci prodávali počátkem XVI. věku loket vlčku -~ nejhorifbo 
sukna — po 8 groších, loket sakna červeného po 10 gr., loket 
konmaru po 16 groSícb. (En. klafi arcb. nácbod z r. 1496.) 

liudyá, lejdii, nejlepSÍ sukna, cizi, přespolní. Jméno prý od Lsttichu. 
mésfa. Byly vSak i domácí lindyie. 

paj — něm. ŠoQ, z pffze bavlněné, látka podlejíl, laciná, domáci i přea- 
polni. Bránu na podSIvky. 

pokoSio, látka berasn podobná. Stavi se k DČmn leckdy po bok. Wierz- 
bicki v Ornament, der Hansiudaatr. vykládá pokoiin, pokoczin la 
dílo mskébo lidu v Pokutl, jenž tkal koberce z pokoiinn. 

dam lat viz camelot. 

ďeř, šerka, áeřiaa, sukno šeré, laciné. Srov. I. dil. 226. 

Šilhéř, hedbávná látka lepSíbo rázn. 

tafat, hedbávná lehčí látka. 

tiketa, tikyta, lebči hedbávná látka. 

vlček, íeré nejtacinéjší sukno. 

zendal, zendat viz cendal. 

zlatohlav a stříbrohlav, brokáty zlatem a stříbrem tkané. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



3. Ženská snkné a kabát. 

Podoba tenské sukDé; spodnitka, ipinadln, kolik látky na aokiii, premoTáDl; 

jaké HnkDi do polou féku; jicb ceu; Bakné od poloa atoletf. NoTé litkj. Kjtle, 

robiie. Bakáiy, nikátce, nipruilk, kabitec. 

Střifa Debo kroj sTrcbnf sukní XT. století představiti sobě lie 
tok ngjsk, jako se njaf íije ženský iopánek. Sokní a pna, vte bylo 
jeden kos. 

Nádberué pani oblibovaly BotiS, jakoi svrchn vyloženo (srov. obr. 34.), 
svrchni aokni po předa malebné vyzdvihovati, aby pod d1 zřetelná byla 
soknice spodní, na ten konec hojněji zdobená. Také bývala spodní snkné 
barvy jasnéjil než svrchní; zajisté pro pěkný kootrast. Pro ponCenon 
nádherných sukni ženských přikládáme Záchovy obrázky z Vlaského dvora 
kaln o horského, kteréž tomnto dila přeochotně propiljíil vid. p. monsign. 
a fiirář Lehner, redaktor Hethoda. (Obr. 62.) Že ae na obrázku při- 
pletli také dva svétcl v zajfmavém ůboro, to ětoacf nevyéte, dovéda se, 
že celek zobrazen na jediném společném Spallíku tiskařském. Snkně se 
had! na prsoa nebo na zádech iněrovala, ale mnohem ěastěji la celé 
století shledáváme, že se zapínala iženklemi" ěi spinadly, řidčeji knoflíky. 
Spinadla éi haklice a knoflíky bývaly i na méífanských sukních stNbraé, 
poilatité, ba i zlatě. I Kateřina podrahyně, „r. 1465 jedúc z Prahy do 
Hory na jarmark", měla na sukni spinadla stříbrná.') 

Spinadla počítala se na páry, a koncem století bývalo na jedině 
Bokni i 12 párfi spinadel.*) Že mívaly ílecbliíny spinadel násobně vio, 
to lze si dobře pomysliti. 

Sakné měitanek a Šlechtičen ca celé století byly oblibovány velmi 
řasoaté, dlouhé. Ale i na sukně prostých žen bráno látky hojně. Čtemet 
r. 1451 v staroměstských kíaftecb, že odkazuje kdos! na dvanácte loket 
sukna po 8 groiich, aby se z toho uiiU enkně nKláře".*) Vídyí byla 
ta Klára děvče služebné, které přece nevleklo snad za sebou ohon. 

Zajímavo, že o 30 let později knpoje novoměstský sonsed fiartoi 
achovanlci své, ^kteri sloníila u lidí", sukni modré barry s velikými 
rukávy z jedenácti loktA po 6 groSich. Na obé sukni bylo tedy látky 
skoro stejné.*) Uváiime-li, že sukně tehdejil bývaly „hladký", ie tedy 
neožito látky konpené k nižádným ozdobám, jako nynéjlí paní mívají 
(toniky atd.), tož nelze upříti, že z dvanácti loktů sokna pořídila svrchu 
oznámená Klárka sokni dosti hojnou a oblirnon. 

Pani vyiíích stavů ke svým sukním s obony potřebovaly ovSem 
látky dvojnásob víc. 

■) Desky lem. mÍK. 18. E. 14. 

') Arch. prai. 1128. r. 1499. T náchodské knize Uaftovnl i. Vm. a r. 14M 
odkiiide se fol. A. 2 „haklic stHbmýdi 12 k aáduU". 
*) Bliae. e. &S. D. S. 
•) Mk. 38. O. 17. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



Snknf ieDBkých oidobon b/ralo premovAni. Ale yoiorajeme na 
obrázclcb sottTékých, že t tom lemoTánt le jeité ani db konci atoleti 
nikterak nepřeplni. 




T biblí kntDobOFBké z r. 1489 jeit na Bnknfeh ienskýeb premo- 
vini málo^kde, a naskytne-li se př«c, jest ponie Jediný Široký prém 
kolem kol. Při tom ovíem nepřeme toho, že nSkteri parádnice, avUšté 



zsdbyGoOgle 



119 

nrozená, TfskoSíIa z pravidla. Tafa na přiklad má r. 1464 pani Elika 
2 Krawnitejtia .lelenon sukni b prémy" ') — ts tedy nepřestala na 
prémn jediném. 

K premoTání uilTaly pani a dívky nejradSji aksamitu, bylo-ll lze 
i tkanice zlaté nebo atřibrné. Device chadó opremovaly sukni tkanici 
lacinou. 

Hnohem huBtéji natezneS na ženských aukních t XV. atoletf koíe- 
iinu neili tksuííkové a stuhové prémy. Lemovňui kolefiinné chtíla miti 
kdo která v liiné, v létí. Těch koleiinných lemů na auknicb a jiných 
fiatech jest v zápiiích taková bííb, ie ozdobu kožeítnnon pokládáme za 
rás celého století. 

Chudil sukně ovBem měla lem ouzký, bohatil chlubila se lemem 
B mfry širokým, jako to vidíme již na ženě helmbrechtné v rukopise 
Štítného. Chudil pani a děva spokojily se lemem beránJEIm anebo krá- 
Uělm, bohaté pani lemovaly aukně své kuninami a jiným dražším ko- 
žichem. 

Pohleďme do pramenů XV. věku, 

T Plzni mfOl psul r. 1407~1410 sukně rudé, podiité .chřbety*, 
sukně Eeroé s koíeiinou vlfl. Taková sukně viěl byla r. 1410 zastavena 
u iidovky T kopě groSú. Jedna Plzeňanka zastavila tehda také sukni 
aksamitovou s běliznanii v 3 kopách.^ Roku 1414 jest majetkem jedné 
pražské pani „tnnica (sukně) víridis, subdncta vario alias popelicemi";') 
při tom dovídáme se, že tato sukně zelená, popelicemi podiitá, byla za 
8. kop groiů českých. 

Táž pani měla druhou sukni modrou, „subductam pellicio de blan- 
colis alias bíliiuami", za 2 kopy; a konečně sukni zelenou, podiitou mo- 
drým plátnem za 60 groifl. 

T době husitské čteme zhusta o sukních „a hřbety", soknich 
a knaim kožichem (r. 1426), o snknlcb krátkých , aksamitu Črného", 
jednou o sukni „íervené diúhé s hřbety",*) o sukni „Črné" s běliznami 
za 7 kop (r. 1432), jindy o sukních „frných" s beránky nebo „s be< 
rinčlm kožichem".') Pani Dorota, staroméstská souseda, měla r. 1426 
také kromé kuní sukně , jinou íerau, modrým plátnem podiitou* a jinou 
modrou, podiitou „ py zrn ej zlem".*) 

V letech čtyřicátých nsskytlo se nám v pramenech několik sukni 
po 2 kopách; ale sukně , sirotkova" stála před tim r. 1426 také jen 
15 gfoifl, tat ovieui byla bez kožicha, a nikoliv ze sukna, oeí z plátna. 

Do polou století vyskytuji se kromě sukní ieré a černé barvy nej- 
ČMtéji jeité íervené, modré a zelené. Jednou jsme shlédli také sukni 
„kropenou* a kromě toho začínají se trousiti sukně , barvy nové", kte- 



') Desky sem. mise. 5S. N. 9. 

^ Týi^ Strnadovy ■ arch. plseřL 

1 Desky zem. mise. 6. II. D. 11. 

') Arch prát. & 992. 64 

j Roku 1431 v dědictví sirotků tes^ Strýce. Tamie. 126. 

') Desky. HIbc. 81. 60. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



120 

rout vykládáme z* .blankytnou", jeí byla asi bledU neili obySejnA 
barva „modráková'.') 

I kropené Bakng objevajf se potom iBStéji.') 

Ke kcíeSioám,' jímii aakaé ec pollraji B podílvajf, znamenítějSf 
měrou přibývá do polou století i lial nebo lifičt koíeSinii^ lem. Na při- 
klad i Marta, dcera podskalakébo plavce, měla r. 1453 ěernou sakni — 
atanicam uigram volpino pellicio Bubdnctam" ; drubá jeji sakoě byla 
zelená.') 

Od polon století poznáváme v pramenech zcela zřetelně, ie k bý- 
valém Buknlm soakenným bojněji přistnpojf těi u mši(anek snkně kara- 
sové a tafatové barev Jako prve pořád veselých. Při tom zdá se, že paaf 
premovlly bedbávné ony sukně splS prémy a tkanicemi, kdežto son- 
kenným sukním zfl stávala za prým kožeíina. 

Čtonci již vi, že v tom věku jeStě nebýval přepych co do počtn 
takových sukni I Dorota, bohatá řeznice staroměstská, která r. 1451 od- 
kázala mnži Bvémo sedm masných krámil, měla taková pěkné aakoě, 
které stály za odkaz, jeuom tři! Míla sukni nové barvy, sukni hara 
sovoo a sukni ,frnú kožichem požitá".^) Pražská kožeiníce HaroSka 
vdala kdys před r. 1432 dceru svoji o dvou sukních 1') 

Bylyt ankně velmi draby. Bohatý sládek Matěj Drdák koupil 
kdye před r. 1454 dceři své do „výpravy* 6ili výbavy sukni Červenon 
za 7 kop, modron za 6 kop, zelenou za 3 kopy a ěernoa také za 
3 kopy.') Snkné za sedm kop je penii veliký. VŽdyt byla ton dobou 
kráva za 2 kopy, vůl za tři I 

Venkovské méitanky odívaly ae také drahými sukněmi. V Pisku 
na přiklad stála snkně r. 1456 nad 2 kopy a některá i ětyři, spinadla 
stříbrná k tomu nepočítajíc.') 

Ohledejme snkně od polovice XV, věku. 

T letech íedesátých často vyskytne se ti jakožto ozdoba a lem na 
Buknicb kromě kožichů dosavad jmenovaných zBjeěina. Zvláště Bokně Eeré 
bývBJi poMvány, ale ěastěji podSivány kožichem zaječím.*) 

ToQÍe dobou nalezli jsme v pražských knihách i několik soknl 
Černých veveřicemi pořlitých. Šlechtičny ažlvaji pořade kunin a někdy 
i ndckoře" při látkách atlasových a zlatohlavech. 

Co do cen poznáváme v těch letech jaké také sníženi. Nejvice 
Bukni bývá po 2 kopách, Ofka de Sekfříc má r. 1462 také sukni „črná' 
jen za sto groift. 



') Poné?Hdí před tfm o blankfUié barvé není zmioky, a potom, kd;i pře- 
Blane cpitheton „nová", zůsUvá blankytná. 

') ZvIáBÍ v letech sedindewltjch XV. veku. Mise. 28. G. 7. 

■) Manuál novom. č. 89. 

') Káaft v ko. i. 992. 244. Arch. praž. 

') Mi3c. Desky. 31. B2fi. 

'I Tatnie. 239. 

') Z knihy arch. pisec, nejstaríi. 

') Boku 14G9 ,8ukni íerů poiitů koticbem ziyeífm'' má pražská kovářka. 
Miac. 86. C. 6. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



131 

Tyklidáme si to tím, ie tou dobon aŽ v obchod pfíilo efropské, 
frsncoozské hedbáyl a spolo zároveň íe k netnienéma rozvoji dospělo 
BakDářst?! nfsozeniahé. L&tky tedy olacinél; aspoň pooěkad. 

V týchíe letech Šedesátých ponejprv oafili jame t iuTentáflch sakné 
bílé (r. 1462 n Kateřiny, kachařky mistra Tavřioce lékaře),') které pak 
od té chvíle trousí se napořád. Do r, 1470 chodívala na příklad Anna 
Nikolaodová, sládkova pražská z rohu na Dláženém, v sokni bllé.') Ty 
bílé saknS bývaly obyí^ně z drahého sukna vlaského.') 

Rokn 1461 Četli jame ponejprv o knnách, jimit zdobena také snkné 
méífanaká. HatiáS Hýdlo, bohatý koiiialk ataropraiský, veliký příznivec 
kostela Týnského, na jehož stavbo platí, odkszuje jakés MargaretS panně 
sukni harasovon a kunami.*) 

Ke konci století jest poněkud nápadno při kožeiině králiJSf, na 
sukních přiíité, výslovné připomeDnll, že králík byl bílý. Na přiklad 
r. 1485 nvádi se „snknd bntD&lná a kožichem krilikfl bllýcb".*) 

Kromě toho postihli jsme též koneem století několik snknf lasicí 
premovHných. Jedou takovou „ěerveoon, Issici opremovanon" naili jsme 
v knihách Jindřiche- hradeckých r. 1496. Stála dvě kopy.") Několik málo 
let potom (1503) ukradl slniebník arozeué paof Barboře 2 Vrchlabí také 
nsnkni atlaaovou zelenou, kožichem podíiton a lasifikami opremovanon.^) 

Z týcbže knih hradeckých patmo, že tamějžf pani a panny také 
rády promovaly sukně zlatými tkanicemi 

K látkám na sukních obvyklým od r. 1462 v nové přibývá „íllběř",'*) 
jehoí loket byl po 6 groiích českýcli, byl tedy o málo dražSí neili oby- 
e^jné hedbávi, jehož loket stál 6, 6 groSÚ. Šilhéř sobě do konce století 
oblíbily paní tak, íe sokni z něho vAbec zvaly „Silhéřkon" ; *) r. 1496 
ponejprv v Hradci Jindřichově íteme o snkni „Bamlatové",'") kteréž 
později zOatává jméno ,^amlatba". 

Co do barev nstariěné až do konce KV. věkv jsou sukně světly: 
modré, červené, blankytné, zeleně, jeden druh zelené barvy zove se v pra- 
menech barva adiká' — (Jangm. dikavá eisengrUa); kromě toho vysky- 
tuji se sukně brunátné, ieré a íerné i bílé; r. 1492 v Hradci Jindři- 
chově shledali Jame také jednu sukni „bílou na červeno barvenou". 

Co do eeu koncem atoleti v témž Hradci uzřeli jsme enknici modrou 
staroo za 40 groifi, černou se spinadly za čtyři kopy a sukní černou 
se „zlatými tkaničky' za pět kop.") Pří těchto cenách oviem nevíme, 
kolik připadá na zlato spinadel a gtkaničkfl". 

') MiBc 26. D. 21. 

3 Hiíc. 36. E. 6. 

■) To iřejmé ete se r. 1465 při ankni KateKay Preikové. Hiaceli. 26. 

•) Arch. praž. 992. 257. 

•j Miac. č. 36. 

*) Arch. v Hradci. Ku. purkm. z r. 1487. 

*) Beg. soudu komor, černi. fol. 26. 

5 Desltj lem. miac 36. D. 6. 

*) Arch. v Lltomyíli č. lia 109. ■ r. 1492. 
■*) Arch. hradecký. B^ pnrkm. s r. 1487. 
") Arch. bradeck. Beg. pnrkm. ■ r. 1478. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



133 

Také T LitomyíU bjla r. 1497 nijtki modři snkné za 50 groifi, 
haruoTá sa kopa.') 

Hned f prvních letech století následujícího jsou enknč íenské nej- 
obyčejněji po 2 a 3 kopách míšeňských ; *) ale r. 1503 tídí staroméstaká 
Dorota StHbrDá Ambrože Chodaura z Lokte ze sakng červené aksami- 
toTé, kteron bí cenila na 50 kop mlfieňakých.') 

Rakávy pfl saknlcb ženských byly la celé XT. století dosti 
oazky; teprve za krále Jiřího, kdy k nám zaneseny nové cizinské mody 
Širokých TDkivft, íteme v pramenech o rukávech „veHkých" na sukni. 
Kterak takový veliký mkáv vypadal, když byl hodně bnjný, toho 
přiklad jií svrcbn jsme oznámili s kancionaln mladoboleslavského. Ta 
má pani červenou sukni a při ni iivfltek 
červený stejně ; k iivotka json přiíity nej- 
prve kratičké mkávy asi za pěst — ale 
z nich najednon vyvalí se veliká hromada 
řasnaté látky fialové, hromada zvoncovitá, 
v ufi panina rnčka zhola miii. To( onen 
veliký rukáv I 

Daleko vkusnějSl jsou ony rukávy, 

jei oblibovaly sobě Vlaíky, a které d nás 

porflzno též se objevovaly. Json to m- 

kávy, jicht hoFejif díl od ramena ai 

k lokti tvoři mírný pytel — ale od lokte, 

kdež pytel náhle se souží v malebných 

záhybech, zflstává mkáv až do konce 

. , uzounký. Na obrazech vlaských z XY. veka 

Cis. 63. Z blbli Itutnohomké. j j^^ura Petrarkova takové rukávky má.*) 

Tytěi rukávky objevily se v mode 

nynéjíl po čtyřech stech letech zaae. 

' Ale že podle rukávA velikých nebo pytlových pořád Jelté «í do 

konce věku byly obecněji oblibovány oozké rukávy, tof patrno ze vlech 

předchozích obrázkQ z bibli kutnohorské a z jiných sonvěkých. Na jednu 

věc při rukávech zvláěf upozorňujeme. Na obr. č. 63. vyskytqje se na 

rnkávě první výřez provlsčovaný spodní látkon jinou, kterážto ozdoba 

z míry vybujněla teprve n věku následujícím. Čtoncl rač věimnouti sobě 

jeité obrázku č. 41. — svatba zvíkovská, tu jest tato sličná ozdoba těí. 

Z téže doby, z niž pocházejí nafie české obrázky, zpozorovali jsme pro- 

trhované a vyvlaěované rukávy na řezbách Stwosiovýcb (1477 — 1489) 

v PolStě*) a na obrazech anglických i francouzských.*) 

Šlechtické dámy v XV. věku rukávy svých sukni zdobívaly rády 
také perlami, jednak sestavovaly perly v ornament při aamě pěsti, nebo 



') Arch. litom. i. 118. 85. 

*) V kniiie rychtářské í. 106. arch. praž. 

>) Arch. český. XII. 63 

'i Bonnard. CoBtnmi dei socoli Xin.— XV. I. 99. 

*) Fotografie véci Stvossovvcb v uměleckoprOmyil. íkole. 

*) Lonandre. Artee eompt IL 

DigitizsdbyGOO^^Ie 



138 

při runeni, nebo koneční naSivaly perly řádkoo po celé délce rak&vnl. 
T pramenech čte Be prosti jen o „perlovém rak&vg".') Nékdj obvěsit; 
bohaté pani nejen mkivce, ale i vieckn ankni drabým kamenfm.^J 

Svrchn při lidovém kroji praveno, že méltanky i Šlechtičny brávaly 
na eebe rukávcfl čili opleči. Na ten konec byla enkné bez iivota, a 
místo životkn bylo oplečl. To oáin takřka vnnciije myfiléDkn, že doko- 
nalé oddétenl anknice od životka, coi vykonatu se, jak povédomo, koncem 
XV. veka, málo la vzor lidový kroj snknic a opleček čili rakávcA. 

Bnkivce bývaly po celé atoletl bnf trláitnfm kusem Satn, bnď 
sonviBely ae apodnlm Šatem, a koilli (a rnbáiem). A pončvadí tčch „rn- 
kávcfl" od samého počátku století napořád přih&zí se počet patrný a 
ueocbabqjlcl, sondine, že rak&vce jaon charakteristikou českého žen- 
ského iatn onécb dob. 

PAtomuý obráiek č. 64., reprodukce fresek horských, jest násobné 
pODČný. Tidfme na ném akoro víe, co jsme dosavad o ženském kroji vy- 
pravovali. Jsou tu dvč dámy. Jedna je vzneienéjSf. Že jde bosá, na tom 
nic neschází, patrně tak musí jiti dle nějaké legendy. Oděna jest sukní 
slatohlavovou, bllon koželinon lemovanou. Desain je modravě ěerný. Na 
hlavě má guBi*, „spodniček" i .korunkn". Btl& její koBile jest lemována 
vzorkem žlutým a modrým. Dáma dmhá, vlečka nesoucí, je v iatě černo- 
modrém, jehoi lem zelený; iia živote má oplečl, rnkávce, a zcela zře- 
telné je viděti i gpunť. Čepec její jest bílý a bordurou žlutou a 
modrou. 

Rukávce bývaly vždy obilmy. Na nich dávala aobě děvčata i pani 
velmi zaletěti; na rukávech bývala ahromážděna ozdobnost a přepych 
největíf. Aapoň látkou mosíly býti rukávce lepSi nežli ankně. 

Ovíem děvčata a ženy prosté mívají rukávce plátěné, ale někdy 
i kmentové, tedy z nejjemněJSiho belgického plátna, jehož ituka hýla tehda 
po 2 neb i po 3 kopách. Oldřicha, plavce z Podskalí žena, měla až do 
r. 1483 jako bezpochyby mnohé jiné ženy rukávce takové obojí*) — 
plátěné na obyčejnon sluibn, kmentové na sváteční den. 

Uěfitanky jen poněkud onačejší nepřestávaly ani na kmentových 
mkávcích. Je významno, že i v té době, kde nejdražSI snkně měitanek 
byly ze sukna, rukávce mnsily býti už z hedbávu. Na přiklad v samé 
době husitské, v oíi jevila se snaha po střídmosti v kroji, íteS napořád 
o rukávcích „tiketových' (z tykyty), „cendelínovýcli" (Štuka po 6 kopách), 
gfandrí tatových", tafatových i atlasových. 

Snad také i to přirozeno, nemohla-li měitanka pro drahotu poříditi 
sobí jeité víecku sukni hedbávnou neb atlasovou, že snažila se, aby 
aspoň rukávce se stkvěly. 



') Arch. praí. 1128, 82. Roku 1Í99. 

'j Jagié. Archiv. XII. 825. „Sukně tkanicemi obélvoui, viecka od drahého 

*) Desky sem. HIic 26. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



OvSem TalDých ifttob tíSch hedbávDýeh rob&TcA p«DÍ2ky t XT. století 
Ds komoře v truhlách jefité neniaji. Přebohatá Dorota „institoris' (kap- 
eoTá), staromfiataká gonseda, má r. 1125 jenom ítvery. Jedoy e atlaso, 
Jiné E FandrétatD, třetí t ccndelfnn lehkého a čtvrté z tétkébo.') 

Šlechtické dámy mívaly rnkávce aksamitové a zlatohlavové, «lfl 
dohad tyto látky h^aly přllii drahý, přestávaly nrocené paof také jen 
Da několika málo rakávcích.") 

Určitých ce:i, laí ntkávce v XV. vSka stály, nalesli jeme jen pra- 
maloníko. Roka 1464 konpil sládek Drdák své dceři do výbavy tafatové 



rnkávce la pftl druhé kopy groSft českých.*) T Hradci Jindřichovi byly 
r. 1496 ceněny „rukávy zelené tykytové" za kopu, nmkávy brnnátné čer- 
veným plátnem podlité" za 20 groíQ a naposled rnkávce ,bninátné atla- 
sové s frayzy plavými" za pét kopl*) 



') Desk} tom. Mise. Bl. 60. 

') Deil^. 63. N. 8. 

*) Arch. prai. 992. 2S&. 

^ Areh. v Hradci, fieg. purka. a r. 1487. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



135 



„Fnyzj" JBoa ta poTédoiné (ze Zlbrtových Déjin. I. 370.) ,fr;žk j" 
lit. &-lHÍam; JBon to vyíl?ané obojky, okrnlf, oiidlf nebo TyJtvaDČ lemo- 
Tánf, ') které bylo na ondch rukávcích při krku a při Dipístich. 

Že Bokně při krkn býraly vykrojeny aa zborienf mravokárcA, o tom 
STTchn T obecné f&sti dotíono. Vykrojek býval vfielijaké podoby, ale po 
Daiem vkuse Dejpékněji sloSel výkrojek BkrovDy 

s dvéma pravými úhly ~! |~, jak ho má panna 

Haria pfi své modré sukni v míále Václava z Ra- 
dě^, kanoTDÍka praiského. 

Skrovné dekoletovánl na prsou nekladeno za 
nic nealainébo. Svédflf tomu pravé vzpomenutá 
panna Haria i dévíátka v gradaale némecko- 
brodském, dcerky to donátora Triky z Lípy, vy- 
malované zajisté v rooSe nejpoctivčjjtm. 

T tom otevírání ňader pfi sukni ienské 
zafine nová móda koncem vgku patnáctého; za- 
tíná se ienská ankné na prsou schválné otevírati 
tak široce a hluboce, aby pod ni vidéti bylo vy- 
iivaoon koiili, nebo pani jaly Be v otvor na prsecb 
povstalý podkládati náprsufky, jimi říkala men- 
iina českých paní „prsoik", včtfiiua, a to ní 
od XT. veku ai du naieho století napořád po 
uémeckn „pnnt",") a byl-li náprsnik malý, ří- 
kaly mu „puntik". Polkám slul prsník „zá- 
lohou". FormoD byly ponty čtyřhranné i troj- 
branné. (Tiz obraz i. 64.). 

Punt okrofilovaly subé dámy, jak umély. Urozené paní mívaly 
panty „perlové" a jiné o zlatých tkanicích, anii přestávaly na jednom 
punté. Čtvero, patero pantů nalezli jame v popisícb pohromadě. A ně- 
který z míry drabý I Na přiklad r. 1500 soadí se Johanka ze Slavic 
8 Kateřinou z Brusu o pant a perlový čepec za 100 kop míi. I') 

Jako v předchozím věku. takž i v XV. století oblékaly urozené 
pani a panny přes snkni Župiee nebo kabátky (lat. joppnla). T mě- 
Manských inveatářfcb málo najdeS kabátků v tom veko. V praísk^ch 
knihách ětli jeme, tnSíme, jen o jediném „kabátci ze ssmetistu" r. 1464, 
a ten kabátec náležel ílechtičné — paní ElSce z Krawnítejna.') Na 
obrázcích pozornjeme, íe žapice se ěasem zkracuji. V miniaturách Štít- 
ného kabátky jsoa přiléhavý, otábty a téže barvy jako snkaé. Tiak pro- 
během XV. veka zkrátily se kabátky berouce si přiklad z maiskýcb ka- 
bátkA, tolik, že koncem věku sotva kryji záda. Viz obr. 65. 

■) HaUeoaaer. Cizi slova. 161. 

') Že bjl jopont" samoBUtný kus na prsou, dokiaal na Mélnice r. 1577 
Hmtka Cyprian; „vjtrhl jaroíová punt z pné, povrhl jej před ni na zem.'' Arch. 
mél. č. 27. 191. NomeDriator prekiidá punt na Démecko „bruattuch". 

') Hegii. Bonda komoro, akaím fol. 127. 

•) Mise. &3. N. 9. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



136 

Na témž obrátku patrno, le na rokávy takového krátkéhu kabátce 
vřieny byly pachy £i parnhávy, jaké byly obIfbeDy při jiných knsech 
možskébo 1 lenakého iata. GhelCický i Rokycana se hnévíOf. ie viaí 
moobým rokávy do země.') 



4. Mužská hlava. 

Kiizenl tlasA, k]o))ouh, kloboučiiid; fepice, knhlj; sbleniiij oči. 

Svrchu vykládůno, že za celý vék patnáctý mnii oblibovali vlasy 
nositi dlonbé, což dřdictví vékA pFedcbozlcb. Kdož byii Evétáci, BDaŽívali 
ae dlonhým svým vlasftm dáti podoba pratencfl a bníer. Proto kStici 
BTOU jalio ienaké lecčlm roazávall a železem (calamistrnro) pálili. 

Že moíové vlasy blikem z vejce pokiiznjl a opravuji, to jim vy- 
čítá T dobé krále Jifilio Rokycaaa v postille avojf.*) 

SoQvěkovci v Nímecku, zvIáStS synkové mfiatití, oatin^ice vlasy 
bílkem a pryskefíci činili o to vlc, íe sobě také tváře mazávali-*) 

I flproat£l lidé oaii, kteJH nemívali chuti ani pokdy kliditi ani 
airojiti vlasy, přece jich nechávali rúati do délky, pročež asi nehodí se 
na náš lid to pravidlo, jinde platné,') že sprostní lidé mosili choditi 
o krátkých vlasech. 

Dlonbé vlasy naSi předkové v£ech stavů, poknd nebyli svétáci bnď 
česati prosté na zad, nebo rozdělovali je cestičkou na dví nebo koneěné 
opravovali je t rolik a selStf mazové v cop. 

Zdá se podle obrázké, ío mnozí, zvláStě atava vyiSfho, oblibovali 
sčfsati vlasy do čela a přes čelo, kdež je pak do rovnosti přistřihovali. 
Je to zřejmo na kolika hlavách zemských soodcfl na malbě v červené 
věži jindřichohradeckého zámkn; je ten zp&soh vlasA patm na pero- 
kresbě mlstúsodiho Sezemy z Hořelovic (f 1419) 

Na přiloženém obraze í. 66. lze ohledati dvanácterý úČes moiaké 
blavy. Mimochodem dotýkáme, že první mnž s pokryvkon na oělcb vy- 
kládá se za Žiikn. Keprodnkce je pfljíena z ochoty ze b1. redakce Kvétit. 

Že i faleEné vlasy kučeravé na sebe mladí i starSi fiviháci aixeli, 
tot bez zvláštních dúkazO pochopitelno. Nevyhynuly paruky od dob per- 
ských. Bfih je marně zapovídal íidSm, brdinský Hannibal, mstitel nad 
ftimany nosil paruka, bidný císař Calígnla a bfdnějSi Nero také chtí- 
vali býti v parukách pčknéjéími, křesfanSti theologové — od nehoře 
Nazianského a Tertuliana počínajíc — hněvají ae na cizí vlasy, jimiž se 
iviháčtí lidé strojívali na pochlobn avou. 



') Goll. Poatilla. 203. C. C. Mub. 1879. ChelÉ. Postilla. 216. „Rukáiy do 
zemé"; gpoTleče ee pout sukné, rukávy." Schultte. Modenarrbeltea GO, Si (výpis 
dra. Zibrta) ovádl, ie ty visuté rukávy jsou polský mrav — ale dCkSK i&atal 
dlužen. 

") Goll. Rokyc. Cbb. C. Mub 1S;9. 206. ,do kostela páni panoíe, měittd, 
any vlasy a vajci délané", 

*) ,Uit Affenactmalz" am^e ee Sebaat. Brandt v Narrenscbifiu. 

') Kohrbach-Eretschmer. Trachten. 196. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



Čfs. 66. Z mkopisn t l«a6. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



tae 

Kontioiiita pank od dob lUrOTékteh «l po XTII. itoleti, v nSmi 
panika lUU le rftizDou raodoa, lze snadno etopovati a dokiiati. 

Jestliže tedf t XV. rSkn, kdf modoo bjlo míti dloohé vtasy, lec- 
kdo krjl le faleln^iDi, nesmime lamlíeti, le jame t mSile harrachov- 
sktm z r, 1180 pfec nalii poctiré rjtlře, kteH podle svých knčeratých 
drnhft neitydili se — za plcie. Aspoň malíř je b nimi xobraiil. 

Stran ronifl svrchu dostatečně TjloieDO, ie t XT. wikv brada 
obecné nemilována. Přes to oviem soadoc na obrázcích sonvékých najdefi 
vjjlmkf. Najdeí viecky ipflsob; vousů, plné brady, frĎoasy (obr. 67 ; 
v rukopise obrázek vzácný I), ba na véfi mostní v Praze i kozi bradiíka 
shledti, jahot svrebu dololeno. 

Zdá se nám, ie leckteří časem asi kolísali mezi obecným holo- 
bradstTÍiD a plným Toosem; k tém čítáme i českého krále Vladislava. 
T počtech berounských ') je faolobrad a na jiných nékterých obrazech a 
sochách má brada plnoo. 

Hlavo kryli Čechové v XV. století nejprve klobookem. 
Klobonk se ti v popisech íesk^cb, jakož svrcbn pfipotnenuto, na- 
•bytne řídko kdy, ale na obrazech klobouky jsoa, a řemeslo kloboučnické 
kvetlo již dávno. Boku 1446 dostávají novoméatití klo- 
boučnici potvrzeni cechu svého.*) Z řádu jejich vyéltáme, 
že délali klobouky „bobrové" a .plstěné*. 

Roku 1451 kloboučník jakýs pražský soudí ae o dě- 
láni .bobrových klobookfl" ;') tedy klobouky takové n nás 
nosili zajisté, b>( v popisech archivních o tom málo stop. 
Cis. 67. Ke konci veka zaMoají kloboučnici naSi dělati klobouky 
zaječ! ,s obů stranu vlasaté" a „kadeřavé*. Podle klo- 
bouků bobřích, zaječích, plstěných byly od starodávna 
oblíbeny na léto klobonky slaměné. Ty ae t XVI. věku výslovně za letni 
pokládají.*) Slaměné klobonky, zdá se, že nejprve si robil lid. Jaou 
známy jlí i X veka.') Byly prý malovány na zeleno a víelíjak jináie.*) 
Podoby braly klobouky na sebe nejrozmanílějíl, byly nízké, vy- 
soké, Špičaté, kulovaté ae střechou rovnon, vztyčenou, schlípenou, maloa, 
velikon — slovem nenajdei v XV. věku v té rozmanitosti principu, 
pravidla- 

V miniaturách Zrcadla spaseni (obraz 68.), tedy při počátku XV. 
věku spatříš klobonky té formy Špičaté, kterou prý začali Francouzi la 
vlády Karla VB. v době panny Orleanské; také Chelčický hněvá se na 
lidi naie, kteří noal klobouky jako homole. Zdá se. Se Špičatá forma 
při kloboncícb bývala nejobyčejnější. 

') Kulturní obraz méat. Winter. JI. 587. 

■] Desky. Hiac. IB. P. 7. V ErakovS klobončnlci obdrieli řád r. 1877. 
{lodei ňictur. Buchner. 43. 

^1 MiDcal DOTom. 89. 694. 

*) Rciel. Díctionar. petasua letni alam. klob, 

M EljaBi. Dbiory. 4. Zlbrt Déje. I. 68. 

*) Falke. Hillfaeil. der Central- Commiaa. Baudrnkm. 1660. 267. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



129 

Elobovhy ■ kaliíkou zd^jl se býti fídonké, al« OBtatof fsrms Jejich 
kromé ipice je objč«jná a od křesfanA DOientL 

V prámché knizs jihlaveké z r. 1430 nalesli jsme také kioboak 
té modemi formy, jakon does vidfme oa slaměnýcli kloboucích o rovoé 
Btřefie. Z fresek kotnohonkých doleji reprodukovali jsme (v kapitole 
o mnžaké sakni) klobook d& hlavé dělníkově právě moderoi o střeSe 
poněkud ohnotá. (Obr. 83) 

Byly klobouky 1 hedbivlm neb i aksamitem poiité. T pražskýcb 
{□Tentáfich postJ^hDfiS takový klobouk nejspíi a některého knpce, t ci- 
siny při<^02iho a ta nsedlébo. Ka pfiklad r. 1478 čteme v iuventáiH 
kupce Kance, ie měl „klobonóek malý, po&itý tafatem zlatým a « něho 
■tHbro, Jako do očho peff vatrkiui',') . 




Ch. 68, 
Z blbU katnohonké. Z rnkop. Zrcadla epaBeof. 



Taktéi asi Seaké panstvo chlnbivalo se vielljakými klobvoky, jichž 
v tom století bývalo v jiných zemfch tolik rozmanitých forem, ie Jich 
nelze ani vjech vypsati. 

Za zdobo brávány aa ktobonky pasomany či tkanice barevně a 
zlaté a zbnsta i péra (obr. 6. 2.); velicí páni borgondskon modon, kte- 
roni zavedeno i smekáni, sázeli na klobouky téi drahé kameni.*) T lá- 
padnicb zemích — zvláSté a nejvíce v Itálii — obtáčeli za celé XT. sto- 
letí lecktei^ klobouk 1 čepice obilrnými fábory nebo stuhami, které vě- 
trem vláty.*) U nás json visuté cípy a stahy zp&aobn poočkad podobného 
povědomý Jií ze XIII. století. Json v bibli Telislavově.*) Větiinon viak 
nevisí fábor a čepice, alebri je nějak tak obtočen (srov. obr. 29.) a za- 

') DuBky. HJBC. 26. Q. 16. 

*) PoTísiný je klobouk Filipa SmĚlťho drahými kaTořny víecek posetý. 2e 
eljketiil Bmekácf Je z mody burgundské, arádl Rohrbach-Kretachmer. Trachten. I9B. 

*] Némci tém siabám říkali sendeibiade po hedbávné látce cendalu, t oéhoí 
byly dělány. Zlbrt niiel v akladbí o podkonl a Uliu slovo „tofienka", které se 
snad dobte hodí. I. 232. Vlaské obraty viz v Bonnardovi Cosiumi. L 41. 

') Reprodnk. v Zlbrtov^ch D^ia. I. 382. 

Dr. Zlkwmd Wbtar: IU)lv knd*- 9 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



TÍSen, ie vEal pftlovtté dolA. Tim zpftsobem Edobené pokrývky najde! 
n nás jeSté t poíitclch XV. stoletf. JakoJ o tom svédái obrasy rnkopian 
ttniv. knihoTny (č. 17. A. 34), t nicbí jeden vjtiitěn jlí v I. dile Zlbrtové 
str, 296. Obrázek visatého fábora podáv&rae doleji. (Obr. 86.) 

Stav méstský a venkované vérné drieli se la celé století éepic a 
kabel, že ten onen také honpil si ívihácký kloboafek, toC se vf. Ale 
obrázek jiblavské kniby světle oznamuje početní pomír těch pokrývek 
k sobe. Z II figur D* těmi obrázku osm kryji sobě hlavu ěeplci, jedna 
osoba má kuklici a dvě jsoo v kloboncích. Osm čepic tedy proti dvěma 
kloboukfim I 

D'ElTert vypravuje ') dte starých pramenO, 2e zvláitě selský lid 
8Ton chloubo mival v drabýcb. pékoýcb ěepicich. Prý t XV. věkn atěii 
bylo zi'iti sedláka na poli, aby neměl čepici mnohem draiii neili byl 
viecek jeho oblek ostatni. 

Čepice bývaly ze vSecta látek a forem i n<'jpodÍTně)ífch, od homole 
frygického rázu až po široký rendlík; g&toro* jich býval beranem nebo 
jinou koieiinon obložen. Některá čepice je plstěna viecka, a &torc její 
do výíe zdvihnutý jest uprostřed ktlnovUd vystřííen, kterýi klínový 
výstřilek v koíeEinném ítorci klade Zlbrt v I. dile za cbarakteriatický 
znak Český, Heyden (Tracht. 2S3.) za německý, ač zdá se, ie neprávem. 
Jiná čepice je mnohem Eirif, ale niíii se fitorcem kožeiinným. Jiná zase 
je do ípice, ale Itorc jeji jsa odchlípen do iifky, jest vystfiíen kol do 
kola nékulikrůte. Jsou čepice také jako vysoké zvonce. Některá čepice 
má fitorc, jenž ůíi se na zad do ipice, jiná zase má itorc do předu se- 
ípiíatělý nebo naopak do předu iiroce otevřený. 

Čepice všelikterakých forem sestavili jsme v obraze č. 69. a č. 70. 
PrvoějSi jsou E počátku století, dmhé jsou z konce jeho. Vjak se 
mnoho nelifil. 

V době krále Jiřjho laíali u nás, jakol svrchu připomenuto, nositi 
čepice ženským čepi:flm podobné; Židek zove je děrarými. Json to 
čepice sitkově, pletené; jednu takovou z lepfilcb zříti na hlavě pana Trčky 
v graduale německobrodskěm (z r. 1606). T stoleti XVI. ujali děravý 
čepec, její zvali Francouzi calottc, němečtí lancknechti. 

Koncem století téí vyskytuje se o nás a v Polsku čepice podobná 
tnrbann. Nosívali ji zvlálté řemeslnici,*) o nás nebyla hojna, ale po- 
střehli jsme ji několikráte přec, a to je&té r. 1523 na obraze, Jlmf zdo- 
beny výsady nožlřfl pražských.*) 

Přiložený obraz č. 71., vyňatý z rnkopisn „Život sv. FraDtiSka", 
představuje českélio tesaře z hrany stoleti XV. a XVI. v takové divná 
čepici. Je ilaté malovaná. Ostatně má tesař červenou íupici, fialové no- 
havice a biiou zástěm. Též na náhrobní tabuli Magdaleny z Hradce 
(r. 1492) má jeden z mužů, kteří drží erb, ěepici toho zpftsobn div- 
ného. (Obrázek č. 72.) Nčkterá z onačejfícb čepic — bezpochyby hed- 

'\ Qesch. Iglau. D'ElTert. 126. 

'i Buchner. Codex pictur. 

*) Y mĚBtakém museu na Potfčl. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



b&vná nebo |sametoTá — sloje t pramenech XT. století ibiretus, bi- 
r«tam. v I. díle atr. 293 okázáno, íe bíret t XIT. stol. byla pobrýrka 




íii 69. Z rukop. Zrcadla apMeni. 



blavy učených; ale nalezli jsme doos biretos také v PIedí z r. 1407 
n zlatníka Hanoíe. Že to bylj onaCejĚI čepice, to patrno z toho, že je 
HannS zastavil, a Žid na né pAjčil-*) 



ČlB 70. Z biblf kuttiohorBké. 



CtB. 71. RakopÍB ŽiTOt er. Frantiika. 



O knklách a kápích (obrázek č. 73.) jsme pravili, ie v době 
husitské přiíly k poctiTosti starodávDé ; ale v pozdějifch letech na 



') Z vjpisá Strnadotých ■ knih. Jodic. generále. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



obrňzcfcfa Bonvěkých kokel najdeí ífm dále tím méni. Kdeito t prrnl 
pflli XV. Btoletf v prameDech fitei jeité o kuklách zdobeD^ch okrsky bez- 
pochyby zlatými nebo stříbrnými,') kdež jeití Hus vf o kakliclcb koieSiDOD 
podkládaných: ke koDci téhož století t bibli katooboraké mají kuklici 
iDDÍi při pohřba, pak oékterý z bratři Josefových na cesté do Egypta, 
a v jÍDýcb tiscicb BODvěkýcb mají kokta obyčejné již jen pastýřové. 



Z toho by důvod byl k sondn, že k&pě a kakla do konce atoleti 
nejspii brávali méifauití maíové na cesta nebo k smutečným ůkooAm a 
venkované, myslivci, havíři a jiní délnf lidé do díla, ačkoli na obr&zka 
i. 62 z Kntné Hory zříti bohatý elegantní maiský úbor z konce XV. 
lékn, a při ném kápi I 



') Arch. pral. t. 817. 2. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



4 



133 

Nahlédneme-li do nácných inrentiffi XV. století, ftbychom poznali 
seTrabníji, kolik a jaké kukly a íeplce tebdejíl m^toDÍ méll, nalé- 
záme nejprre a inanienftého míitana praiského Šimona od lva, íe měl 
do r. 1433 Čepic a kukel poiet rétil, ponéradi je ítyřem mužům od- 
fcaiaje viecky, anii Je vyčítá.') 

Pfí některých měitaaecb pražských tont doboa neibledii jiné po- 
krývky Ok blavo nežli po jedné kakle a čepici. 

Co do barvy do let čtyřicátýcb nejčastiji zapíBnji le r koiháeh*) 
knklice nelené a modré. Si^smund Jircúnis de PořI6 r. 1456 lanechal po 
aobi laké kokln modron, kteron míval do vojny.') 

y letech n&Blednjielch naikytne se někdy knkla také Jiné barvy, 
BVl&itě ieré, a r. 1462 postřebli jsme d fieneie Sizta, méiUaa a sla- 
dovnika noroměitskébo, kuklo Seru „inoroTaDÚ" ;*) při ol mél 
týž mni čepici ičrnú" a dva ,klobáčky ocelivá", kteréito „ka- 
paliny* ieleiné patrně míval na hlaví, když atonžil obci nebo 
králi zbrojné. 

T letech sedmdesátých naskytne ae ti meii kuklicemi 
ta neb ona červená; takovou mě! na pNklad kupec Kunc již Cli- 78. 
prve pověděný. T daliich letech čteí o kuklách už Jen apíi 
pH lidech nižžich; na pHklad některý Erotéř anebo plavčík 
podskalský Ji má. A když koncem století lačnou se ti otevírati Inven- 
táře venkovské, ihned poatihneí, že tu kuklice jeité poněkud kvete, 
kdežto T Praie mlíf. Některý člověk, zvláíté starii, ani neměl jiné po- 
krývky, která by stála sa odkac, nežli sonkennoo knkli. Na plHklad 
T Litomyili r. 1494 itarý Knbka z předměstí Německého.') 

Ale aby nikdo nemněl, te v městech venkovských bylo víe samá 
knkllco, oznamujeme, že v téie Litomyili BODkennik EHái Votava po- 
roučí otci svému kromě jiných pěkných věci i „čepici kunf'.*) 

T této kapitole naakytnje se sama sebou otázka, měli-li naii staří 
na oči skla Či brejle. Sklenné oči — to uvidime — vyskytuji se dosti 
záhy T století následtgicfm ; i za parádu nosívali Je ,v zlatých rámclcb 
nfasované*. Ale v tomto XV. století v inventáři ani na obrázku nena- 
lezli Jsme jicb. A brylle na světě byly dávno! JuŽ cfsař Nero, aby lépe 
viděl, dival se gladiátorským zápas&m skrze skla koakávně broníeoá. Až 
po r. 1290 užíváno Jen skla jednotlivého, jimi člověk na zrače mdlý 
jezdil po papiře, jako teď činívá se s Inpon zvětiovaci. Roku pravé psa- 
ného prý vymyslil si brylle Florenfan Salvtno degli Armati.') 

■) Arch. praí. 992. 1S4. 

■) HiBc. i. 38. 

') Líh. antiqDÍs. 36. A. 4. 

•j Mise. 26 D. 6. 

*) Arch. litom. £ 116. 11. 

•} Tamie 16. 

'i Zprivy o tom všem snesené v kniíce J. Rodenstocka „dfe Brille*. Jméao 
odvoiigi bud od berrllu (dnih smaragdu), jení vsazoviB místo skla, bud od .pa- 
riliom" — pir k aobé nileiitý. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



T XIV. věkn vysbytDJf se brylle v poatednfch pořisanlch vlaikýcli 
pánfi jakožto t£c ceoni; s*. Antonín Padovský prý nejen iaty ale i biylle 
své dal chadým. 

Na francouzských obrázcích vidéli jame první sklenný skřipec na 
nose r. 1380,') Přes to teprve r. 1482 připomfnajf se první bryllaři 
v Norímberce. Tonž dobon asi přiSly „sklenné oili'* k nám, ale ovfiem 
jen na pomoc lidem zraku mdlého, aby pozdéji v století následojiclm se 
ipanělskon módou staly se knsem Ghlnbným. 



5. Mužská snkné a kabát. 

Sokné odévaci, sukně chodící; hainky, kaftany, látky, koíeáins, barvy, eeny. 
Kabát itokovatiý, šachovaný, Evlřed, ■ nápnnlkera, provlafiovaný. 

Hnishá snkni, jakol avrcha poloieno, byla dvojí. Jedna mSIa 
střih nebo kroj starodávný, kolili podobný, jakoí ukazuji obrázky (£. 14., 
4fi. a j.); drohá stala se halenon, svrchnikeni, jeni bral na sebe vieli- 
jaké podoby. 

Sakni prvního ipABobu zvávali nSkdy „oddvacl"; sukni dmhébo 
řádu slula gCbodict". I Němcům slula „su^enico' t ") 

Snknč Odévaei byl ve vSech stavech 
jeité za celé XT. století oblíbený iat, pr&ré 
tak jako u věku minulém. Byla výstrojem svým 
i látkou i délkou rozmanitá. 

Bukávy měla jedna sukně úzké , drahá 
Slril, třetí byla bee nich anebo měla jen krátké 
pahýly, ramena kryjlci. 

Jedna sukně byla úzká li otáhlá — oták- 
liee — jiná řasnatíi. Jedna byla celek, druhou 
rozřizli na straně nebo v sadu. Na obrate 
ě. 74. podáváme vzorek prosté snkné řasnatá 
a po straně rosBtřiíené. V rukopise je malo- 

vána zeleně, spodek je růžový. Nohavice má 

^- j^jj divoký mládenec fialové. 

\tto. 74. Zrcadlo spasení Pastýř mél sukni z plátna a z cvilinkn, 

it. sedlák z kflže a z vlíku, totiž z laciného sukna, 

méífan ze snkna drai&íbo ano i z hedbáví, 

z barchanu, z harasu. pán z atlasu, zlatohlavu 

a aksamitu. HěSfan a pán obkládali sukni koíeíinoa, lemnjíce jeji obruba 

kolem kol, lemujíce i rukávy i otvor na prsech i otvor při krku. 

') Tiz bdricle, béň\ et hésicle v Qa; Glossair. 148. 

*) Tsk totiž £tu jm^Qo „Buggenige" d nfirneckých kuUar. historiků, pon$TaJi 
Buggtnige není nic, a snknice je sukně chodící, kterou oddali Slované aousedttin 
západclm. 8rov. Heydsn. Tracht. 80. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



136 

Ponévadí mniská ankné celkem formn má relmi prostiEkoa, ba 
naiml, na nli nebylo lze nic organicky pozméňovati, uchytila se móda 
aspoíi rnkávfl, aby na nich dovedla aroji baJQOiC. 

BozíiřeD rukáv počestné sukné muřské a ustřjien v Špici visotoD, 
jaki nkazaie obrázek 6. 75. Je to rflžová sokné nijakého velikého páoa, 
dejme tomn, ie krále. Barvy jeat aokné na povrchn rfižové, ve spod 
modré. Bak&vy nějaké apodni fnpice ven flhajfci jaoo íedé rovné tak 
jako nohavice, které zdají ae hfti kožené. 

Obr&zek i. 76. nkazoje moiskon sukni, jejii rokávy jsoa velmi 
Široké, ale ne ípifiaté, neí okronhlé. Snkné jest barvy médéné; spodni 
jat i nohavice má pán zelené. . ZajlmaTf {jeat pl4 té Bnknij 1 Um elc Jiili 
kotár taranoatajový. 



čia. TK. Zrcadlo sptienl 98. 6ls.'76. Zrcadlo apaienl 42. 



Na obraze Č. 77. podáváme vzor aúkni dole ati^hané, zelené, jejfi 
mkávy vzaly na sebe nepéknon formn obromných pytlQ. Spodni iat mla- 
dého pána i nohavice jaon rndé. Kterak se taková pytlovitá snkné svlé- 
kala, toho poučeni na obrázka é. 78. Je In malována snkné velmi nád- 
herná. Uá zlatý lem dole i na ramenoD. Jioáč jest viecka rflžová a 
třasné na rameni jaon zelené. 

Mnohem pékněji vypadá mni na obrázkn i. 79. Jeho ankné jest 
seSíta z dvoJl látky. Spodní kna je motlrf a bez ozdob, za to avrchni 
je zelený a vystřihovaný. Lemováni těch vystříženin jest zlaté. Při tom 
má mni též vystřihovaný zelený limec ěíli koIár rovné se zlatoa obrobnu. 

Konečné předkládáme obrázek i. 80., na némi zelená sukné pěkně 
zdobena jest dlonhými pachy vystřihovanými. Podiivka má iedon. Noha- 
vice při tom koatymn jaon fialové. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



IX f Čls 77. Zrcadlo spuenl SS7. ČÍS. 7& Zrcftdlo ipAMoi 6 



ČIb. 79. Zrudlo apuenf 42. Cis. 60. Zrctdlo tpasenf 46. 



ZTlUtni formo neopásané sakné rač 6toiicl shlédnoati doleji 
na obr. 104. 

Snkné odévaci zapínaly se n krká haklfkem 0^^- sloro unciDiila), 
gponkOD nebo knoflikem. Prostý eioTČk zavázal si sukni při krku 
tkaniihoa a jeíté prostejíf dovék necbsl tak, 



zsdbyGoOgle 



137 

Snkné oděvtol — til odřikíba itiaaá — býrala roiinaDUfcb dél«k. 
Nékteri aáhaU do kolenoa, jiná pHt né, jiai jicb nedosáhla. Ale pti- 
bliiila-li se níkterá Bokoě muíiká krátkosti ivon ke kabátu, t popisech 
zvlášté se připomfná, le BnkDS ta je .krátká". Nejdelif ankni mívati 
uitui páni a kněíf. Oběma slola revereoda. Ale i sladovnik pralaký 
Rameí cbodil r. 1478 v ^reverende nové barvy'.') 

Dloubá bývala i sukně králfl, Jakoi toma ívédíl obrázek krále 
Saula i rokopieu Zrcadla spasenf. (Obr. S. 81.) Sokně toho krále je modrá, 
se ílutými vjiloiky ; je po atraDé roiííznata. Nohavice má král telené. 

Kratílm sakaím říkali Jbamky*',') kteréž byl; také otevřené (obr. 
£. 82.); při lidech proBtéich iluly sakné oděvtcl bytleml, k;tlicemi, 



ČÍB. 81. Knkopl* Zrcadla apaaenl Óís. 82. Z rakop. arch. 

43. kapituhifho lig. A. 10. 



leckde po Tenkové i „mDŽsk^mi rubáSi"; obrazec kytlice délaické 
podáváme pod S. 83. Je to halena Šerá, režná. 

Také vyskytne se nikdy jméno „kaftan" (v slovnících XYI. věkn 
alnje collobinm), Jei svédfí o východním pflvodé. Nosili Je Rusové, Poláci, 
od nich Tjpfljčil! BÍ ho i Maďaři. Kaftau k nám přinesli asi Poláci po 
smrti Jiřího krále. Byla to sukné vSelijaké délky, zapínaná i zdobená 
bnct petlicemi a tkanicemi přes prsa vřenými hoď knoflíky.') Že ne- 
mnsila býti z téfké látky ani kožeíinon zdobená, to patrno z popiaft 



') Desky tem. Hisc 26. 

') .Hacuba dinga iiata po boBtki' definuje se v HateHal. HistnryciD. I. &e 
^ Obraiy polských kafůnA v Matějkových Ubiorech na tabali mezi rokem 
1447—1493. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



188 

T LitomyilJ, kdež brzy na pofáttn XVI. viktt vyskjtnjl B« i pUtínné kaf- 
Uny. Slovníky XV]. veka Tyliíajl kaftitn jahoíto kabit „bez řas, bez faldA". 
Sakné rhodicf u& poí^Atka XV. vékc jsoac huBem Satn záaoviiiin 
rnuBÍla podDiknantí boj b pláStěm, jenž ji od nepaměti nahrazoTal. Pfe- 
mohl-li pláSt pfedchAdce Bnkng cbodicf, vielijaké bttcIiiií tspperty, car- 
kotf t korSity,') (corset) sakaí chodící nepřemohl. Tappert zmizel, knrfiít 
otekl se ke králům, n nichž jsa podoben reverende knéiské z&Btal roa- 
cbem Blavnostním.*) (Obr. í. 84.) Byly oba krojem nepraktickým proti 
suboi chodicl po pfeda rozstřileDé. Reverenda krále na přítomném 
obrázka je do žlnta bnédá; žena na obrázku malována zelené. 



Čil 83. Z fresek kntoohorských. 



Snknd chodicf rafaávy mfvata bod bodoé iiroké nebo neměla iádných. 

Do Širokých rnkávA kladli muoxi penize jako do kapay. ČtemeC 
r. 1466 v jedoé knize Bondof:') „Pornfil jsem, aby kladl peofie do 
truhly, a OD ktadl do rokáva sokně své.* Jinde iterae: gVyúal peoise 
s měcbýřem, dosti pěkný nzlfk, a vložil je do rukáva." A tak zHstalo 
zvykem napořád. I urozeni vstrkávali penize do rokávfl avýcb Bokni. 

■) Vil o nich v I. d(le Zfbrtcvé. 154. 346. 

*j Ga;, GloBsair. 435. 

*) Arch. rakof nicky ueJBt&rfil kniha. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



Čtemef nit přiklad r. 1534 v komorních soDdnfch knihách, ie pan Flo- 
rian z Pácbova padesát kop vyňal z rukávu a (VzaT je, chtél je zase 
strkati do rnkávo i a pytlíkem".') 

SnkDě chodici na poíátka XV. etoleti hj\j bez Umce, na konci veko 
mSlf Hrnce a Týloikjr, které bjly namnoze pokládány ozdobnoa látkou, 
zh&Bta koieiÍDOn. Která sukně byla všecka nebo s části po spodu podlita 
koíefiinon, taf slula, jakoí sTrchn Tj-praTováno, SubOD. Střih chodici 
ankně n íaby byl iji. Jináfe byly chodici sukné podílvány plátnem nebo 
lehkým pájem. Na obrázku i. 85. ukazujeme krátkou sukni chodici ílo- 
věka proBtiíkébo. Zelená jeho sukoé jest bei rnkávft, velikými otvory 
jejími prostrJieiiy jsoo nice, tkvicl v rokávecb spodni snkné odívacf 
modré. Mni je obnt {ernými botami. 



" Cis. 84. Zrcadlo^spaseDf 79. Cis SS.jZrcadlo spaseni 2W. 

Zajlmavéjíl je drahý obraz 6. 86. Je asi o 70 let mladii přede- 
šlého a proto velmi poučný. Je na ném patrno, jaký rozvoj a podobu 
na sebe vzala snkné chodici do té doby. Obraz sám je reprodukce fresek 
z kutnohorského chrámu sv. Barbory. Vyobrazení tu tři mužové na oko 
mladí. Bnd jsou to literáti, buď dospěli iáci od sv. Barbory chystající se 
ku zpěvn me£nimu, nebo představuje se tu nějaká scéna z JSinnosti horních 
úřednikA — nenmtme udati. Ale to rozhodné přeme, že by prostředni 
figura byl znamenitý Smiiek z Vrchovilt. Je nám zjev muže pod Evoncem 
málo nádherný na Smiíka. Známe bohatce toho z graduáln Lobkovického 
a víme, že vypadá jako rytířský ivíbák, 

■) En. kom. sondn. 13. 240. 

DigitizsdbyGOO^^Ie 



140 



Než nám ta b6il vlastnč o chodici sakod. Jsod dvé f límcem, 
jedna bei v^loitek. Na figorách patrný a s^Jimavy ipodnl iatf, sakné, 
kabáty, koSile sbírané a idobené. Osoba svlčkn roisvécDJlcf má halenu 
temné fialovoo, ko&lli bllon. Mni proatfedni má snkni cbodici íedon, 
kabát bflý a koSili éerrenon. Mladík n pnlta jest t haleně seienomodré, 
spodní snkai nebo koiili má bilon. 

Snkně chodluf bylj vidy obSirué, nejobSlrn^ií na roifaranl XT. 
a XVI. století. Dobrý vxor panské sokné chodid vidéti v títolnlm listé 
gradnaln mincmistra Smi&ka e TrchoviM t t. 1490.') Znamení^ ten 




Čís. 86. Z fresek kutnohonkýclk 



bobáC hotnohorský, po nimi tolik podivobodných památek nmélpckých 
T Hoře do té chvíle z&stává, kleíf na obrázku odén jsa velikon, dloohon 
řasnatoa snkni chodící. 

Tyto Bokné, svod obilrností tímiř pláSfflm podobné, byly tehda 
velmi rozílfeny po svété. Byly asi modon obecnon. NidezU jsme je 
v Polilě*) i v Itálii.') 

') Te sbírce ambraraké ve Tldoi. 

■) Cndez piciantuB krakoisk^. Bacfaer. 4S. Tn je sukně veliká bQá s no- 
drými výlolky. O brd cek „procarzÚ". 

*) Bnnnard. Coatumi 163. Obrsc mercante Teoeto. Enpec tai ta sukni 
lebkou i obšírnou, jsko polští procarzt, kterouf text vypisqje slovy .mantello di 
panno giallo". 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



141 




Pod {falem 86. a) podivíme e tretek zii- 
koTsfc^cb figura velmi sliíně kreBlenoo. Je to 
mlad^ piti t nt^vmeieDéjil společnosti panské 
odéný dlouhou řasnaton sak ni chodici, jejiž 
koieiioný lem mohl by nia svéati, íe bychom 
tato nidhernOQ sukni již počítali la fiabn. Pří- 
tomný tibriiek apola poučuje, kterak dovedné 
uměli mlidencl kfldlo svoji dloobé snkné sdvi- 
hati, ab; padalo t maieboých zibybech. 

Na obraze t. 87. podávime pflklad obilme 
snkné paoské > hrany XIV. století. Sakně 
ta, jii oděna prostředni fignra t (epici, Jest 
bei rakávll. Límce nemi; tent tn samostatný. 
T knibich popisných neílolvi se meii mai- 
sbými inknémi odevaclmi a chodícími rozdílu. 
Na potoanoa látky, barvy a kožeSiny 
těch T&elijakýcb inkni, «f jii jsou chodící neb 
oblekaci, visme prameny. 

Na počitkn XV. veko se naskýtají aoa- 
kenni sokně s koíicbem beránéim a líáČím. 
N« přiklad r. 1425 odkaiaje Tomi&ek b Hlo- 
taovic bratra svémo aSnkni s beránčim koži- 
chem'; a , sak ni par vi řka b liScím kožichem"; 
ale týž ToDiEek měl také jedna .sukai inodrA 
nepodSitú'.') 

T plzeiiskýeb seznamech cástaraich je od r. 1407 často sapsina 
.tanica cam pellicio valpino". Orotení v týcbže siinamech mívají akui- 
mitori ankně ,eum peilibas madrínis' (kaný) a „cam bčlizny". 

Va dvaceti chodicleb sakntch pUeňských, posnamenaných od roka 
1407—1412 bylo co do barvy ieitt čeniýeb, 4 zelené, 4 iedé, 3 modri- 
kové, po jedné bflé, Červené a jedna ,lacidi flavei coloris' — jasně 
plavé barvy — řekněme tedy lvovi. 

Byll-li snkné barvy temné, poditvka pláténi byla světli; na příklad 
sapsina ,tanica virilis nigra, snbdacta flaveo lineo" — tedy snkně černi, 
podiltí plavě. 

Těže doby noaivali měítané praíStl sakně ze ,iilbéře*, sakně 
„mechlské", totiito ze sokna mechetského. Obyčejně jest barva těch 
aokni černi nebo modři. Haaitský brniř prataký Hařlk měl do r. 1433, 
v kterémž roce zesnal, kromě pliité snknS trojí v zisobě: sakni ieroa 
a modroa, obě s lisím kožichem, drohoa íeron b beránčlm kožichem.*) 
O berinčlch kožifiích ta a tam Btojl tvliít dotčeno, že byl ,črDý*. 
Dachek, pražský sladovoík, jení zemřel r. 1437, měl kromě jiného 3 sakně, 
jednn „ierú a beránčfm kožichem írným" ; jinoa s liikami, jinoa a plibiem. 



Cis. 86. a). 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



142 

T inventifí téhož sladoTnlka Čteme ponejprv o „barchaDci", coi bude 
asi lehká sukně 7. barchann.') 

I v následojiclch letech vždy zase namanOD se ti sukně gS plátoem", 
BDkně 8 kožicfaem krftHkOTýin, sakně b berany a liikami, aokné brjkyl- 
kové, lindyiové a z barchaDO. Roku 1455 ponejprv se připonfci .sok- 
Dice íerá, otáblá" ; tedy nová nžif forma;*) téfe doby čteme několikrát 
o snkQich E koiichem zajeStm a též o saknfch zhola ,bez koíicha". 



Čís 87, Stéoomaltia e Kriiové Uvora. Beprodakce Katinora. 



Roka 1461 ponejprv dAid vyskytnje se mezi Bokněmi Šerými, modrými a 
íernými snkně „nové barvy' a kromě ní mniská sukně harasová,*) za- 
jisté tak lehká Jako prve barchanová. 

V době přepycba za krále Jiřího náhle se namanou v pramenech 
i n méStanfi sakné s kanami a jídoq drahoa koíeiinon, kteroD do té 
chvile zřiS jen na pánech arozenýcb. 

■) Mise. 2B. B. I. při deskách. 

*í MÍBcellanea, 26. A. 4. Při deskách. 

^ Tamie. C. 3. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



148 

Barva modři bývá inknim mnÍBkjm t letei^h sedmdesátých nej- 
č&Btéji; no?S Tyakytaje se r. 1470 eukni branátná. 

Z popisu ,adidlnlka* Macáka, zemřelého r. 1478, kdež stojí, i« 
dél sukni íenion „b kožichem" a sakof „TSednf" ') (bez koiicha), do- 
Tolojeme si sond, že snkné poSlvané při méifanech býraly vftbec na ne- 
áé\Aý a iviteíni den. Vsedni snkné t popisech nejspíi poznái po jméné 
snknf vlčatech iiti z „vlíka' sprostého arobených. Saknf vlčatých na- 
lezli jsme několik r nejstariich inventářích mdsta LitomySle a Rakovníka. 

V LitomySli na příklad r. 1494 stár/ Hnhka neměl ani jinaiich 
sukní než vlčatých. OtJhaznjef Martinovi, ayna svámn, „snknici s knoflíky 
vlčatú" a Janovi ^poronči saknici vlčatá horfil".') 

Ale aby nikdo nemyslil, Že v Litonyili byli viicknl lidé vlčkem 
ierfm a cbvdjm odivanf, jeat oznámiti na konec, ie v témž mésté soosed 
Tnček r. I49& mél sukni tykytovou a Etiai Votava, soakennik až svrchn 
kdee dotčený, oblékal se snknf gzlaté barvy", kteráž nade vfii pochyba 
byla z nejlepíího sukna, poněvadž ji odkazuje Janovi ^knapovi" čili 
tovaryíi svémn na památku.*} 

Co do cen lze nám opět nvésti jen počty relativné. Bokn 1407 
zastavena v Plzni sakné chodící s jakons koieiinoo ve 2 kopách ; s koie- 
Sinon liíčí ve 3 kopách, sakně aksamitová s bilon kožeiinon téi ve 
3 kopách.O 

R. 1439 má Petr, sonkenník na Poflčf v Praze ,dvé snkné za dré 
kopě'.*) Koučem stoleti je v Králové Dvoře snkně vlčatá za kopn.*) 

T LitomySli json počáikcm XTI. vékn sukně mužské i jau po 
28 groiich bílých ; panské snkně atlasové pak počítají se do mnoha kop. 

V Hradci Jindřichově i nevehká hazuka r. 1496 cení se třemi 
kopami.'') 

Poněkud dobrým vodítkem k počitánj poslni zpráva, že r. 1448 
kupováno snkno domácí v Praze loket po 4 groiich,") r. 1455 loket 
Šerého a nejlacinéjifho sakna stál n gnknafe Poláčka bliž sv. Klimeuta 
po 3 groáích; draííiho ankna loket po péti groSlch.') Y Hradci a ve 
Dvoře Králové r. 1496 nejlacinějíl aukno bylo po 4 grofiích, v Litomyili 
„kmejn" — tedy snkno hrabe po 6 groíIch. Sukna cizí bývala několi- 
kráte dražit. 

Loket plátna na podSivkn stál v polou století v Praze 3 grote, 
v Litomyili koncem století 4 groie.*") 

') Miacellanea. 26. v deskách. 

') Arch. litom. 6. 118. 11. 

*) Arch. litom. IIS. 15. 

') Výpisy Strnadoíy e plieů. arch. ■ kn. jo. generále. 

') Arch. deik. Mise 28. C. 10. 

*) Rakop, dvora. mna. 

') Regis. parkni. v arch. hradec. 

■) Arch. prai. 992. 

*) Miac. S6. 

■*} Arch. litom. 118. 33. r. 1496. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



Co do drahot; koieíín víme, ie r. 1444 tísfc králfkA ,br«v«nt- 
akfcb' cenéDO za 10 kop, ^rýnakých' za 38 kop;*) IH vydry r. 1463 
Btály pAl drohé kopy. Kno; byly o něco draíJl. 



Šat velmi krátký, takřka pop&gný, jenž balil v XV. století hroď 
a láda, BotTa kryje boky (v Utin. slovnících thorax), slal kabát. Na 
obraze i. 87. a) má biřic iat knoflíky spjatý, kterýž jest na přechode 
mezi sukní a kabátem. Na obraze č. 88. má stojící íigarka též iat, 
který nenf nž snkné a není jeéti kabát. Je to inpice r bocích otáhlá. 



Čil. 87. a) 
Z bibli kDtnohoraká. 



čerreni, bílým beránkem lemovaná. Za to sedící pán má iedl*ý kabátec, 
jak se slnšl. Jeden má modrý klobook, drahý modron Čepici, nohavice 
téi modré. 

Kabát býval, jakož svrchn vyloženo, k ramenflm a aa prsech vy- 
cpAván, v bocích naproti tomn toze ntahován, sponami, apinadly, kroniky ') 
nebo knoflíky zapínán. 

Býval drahdy z jedné látky, obyíejně jen světlé — vldyf kabátec 
byl za celé století iatem parádnickým ; v době Jiřiho zaiali krejělři naSi 
po vzorech románských kabátce „itnkovati" a „merhovati" ii „šacho- 
vati", z barevných, pestrých knsA je skládajíce, kteroní módo vídáme 
i na obrazech polských.') 

') Desk. Hiac. 28. K. 2. 

*) V inventáři kupce Knnie r. I4T8 jsoa , kroniky od kabátcA a spinadla 
potlačená". Deiky. Hisc 26 Q. 16. 

') Buchner. Godex pictur. 38. ST. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



Kabaly muiftké bávaly ze viech látek robenj'; v bonřich hositskýcU 
a po Qicb i X ornátfl doliny kabáty, jaki Rokycana Bvédčf.') 

Stejné zajlinafO, ia ten onen už nejstarSl kabát byl e kůŽe, proto 
mu fikali t XVI. vdkn kabát „zviřeel". 

RnkávA býval kabát obyfejoé oaih^cb, ale nemneily býti i téže 
látky ani táže barvy, jako byl kabát sám. Spli bývaly rakávy z látky 
lepfif, a my poTÍne, proč. Kabát totiž nebyl v XV. veku tak samoatatným 
kusem íatným, aby bei poborienl směl alníný Človék v ném choditi po 
ulicích (pi^rovnej kabátec atarýck vídy k naií vestč); na kabát niél býti 
kladen plái{ a pláítlk, anebo chodicf Bokné měla býti přes nřj převlékána. 
A ponévadí i ze sokně i z pláítě rakávy kabátce vfce nebo méně po- 
krytého ven óihivaly, proto bývaly z látky ekvostnějSi. V nůBledujicim 
vékn pozoánie i iviřeci nebo koSené kabáty b rakávy damaíkovými I 

S tím dobře BeDvi>f, že nékdy v popitích najdeí i rnkávy bet ka- 
bátu 1 Na přiklad Martin, kotlář z flaSnéřské ulice v Nové Praze, roka 
1477 zaoecbává r statkn svém „dva rukávy aksamitové od kabáta'.*) 

Kteraké kabáty dělalo řemeslo kabátnické n uůb v polou XV. veka, 
o tom máme vzácné liodDovémé zprúvy z artikulů cechn kabátaického, 
pocbázejiclcb z r. 1448.') Tn čte se, „aby byly délány barchanové ka- 
báty v prostředku plůtnem novým, a bavlna aby byla v pr^y, a rezpod 
aby bylo plátno nové nebo cviliiik bez přimfaenl vetcliého; v kožené ka- 
báty aby bylo vetché plátno v prostředek a vezpod nové, vetché plátno 
aby nebylo déláno pod barchanové kabáty, ani pod rnkávy aby vetchého 
mBDdlovauébo plátna na trh nebylo děláno"; „v harasové kabáty aby 
bylo déláno dvnoje plátno v prsy svrchní a v pokoíinové též". 

Spolu Bstanoveno v artikaifcb, aby přísežní staríí kabátníci i městský 
oařad doblédali na to; který kabátnfk by se proliřeéil plátnem vetchým, 
to jest plátnem již jedenkráte užitým, aby propadl kabát a na rok zbaven 
byl řemesla. 

Že i chndíi lid městský oblékal se kabátci, to plyne neomylně 
z té iprávy. Že podle kabátnlkA, kteří Šili a vycpávali kabáty barcha- 
nové, faarBBOvé, pokoíinové a kožené, vzniklo v městech pražských ře- 
meslo kabátnichých .vetešníků", kterým Jest po hádkách s kabátníky 
.novými* neb novinlky porovnáním úředním r. 1441 propuštěno ííti ka- 
baly z Dového cviliabn a kromě toho z ostatních víech látek, ale jen 
ze starých čili , vetchých".*) 

Z téch laciných kabátů cvilinkovýcb a jiných i plátěných vyvinuly 
se dleuim XV. vékn tíelijaké krátké bluay, které nopotom vyskytuji se 
zvtáS{ při řemeslnících pod v&elíjakými jmény jakožto „saknice otáhlá", 
gSoknics úzká", „kytle" a „perkytLo". 

Jako ženaké ozdobovaly prsy svýcb sukní vielijakými ,prsníky* 
éili punty, právě tak vedli sobě mužové. Mnohý kabátec měl na pro- 

') Golt. C>B. Čes. Husea 1879. 207. 

') Desky. Uisc. 26. 

*} Desky. Hisc IG. P. 11. 

*) Detky. Mtsc. le. D. 14. 



lyGoogle 



146 



střeibD pnou trojhraniij punt se ipicl dolfl obráceaoa, z látkj jun^it, 
Dftdherniji pofízeD^, Tielíjak^mi tkanicemi, portami iili paíomany oido- 
beoý. T Konřimi nalezli jsme oa samém poííitka XVI. veko ^waltíti 
pDDt períový s pfazká od páan a sůkoDÍfm pozlatitým".') Kdo mél kabát 
po předa hluboce *yatřlieDý a pantem nezakrytý, dopoaitél se i napotom 
vždy Tefejné neeluinosti, jakoí dobře TysTÍti z dedíkace Vodňanskébo 
T dile „Theatnim mundi*, kdež se praví r. 1605 ip&sobem moderni- 
snjicfm, že „CarthagineniU HtnibaloTÍ k hanbé přičítali, že s rozpatými 
ňadry cbodival a prafl svých pantem nezakrejval" ') — a v miDnalníku 
KorandoTČ, tedy d&vno dřív, Čteme, že maii » odhalenými Ifjemi ■ 
a otevřenými íaty ehodl Jako kanci.*) 

Kab&tce nádherných lidi mívaly při kooci 
XV. stoleti také tu aliiSnoD ozdobo, la bývaly 
leckde, zvláíC na rokávech, ale i na pnech 
proBtřihovány a lehíf hedbávnon látkoa pod- 
kládány a provlafovány. Na obrázka t. 89. je 
kabá^' proBtřiŽen na rameni, 

U náa mlaví se o ronSe prořesaaéra ak 
t. 1460 v Pravé vySehradském.*) O Ukových 
kabátech zmiňoje se také Zrcadlo marnotrat- 
ných, jež ktadon znalci v konec XV. veka. 
Dotčená báseň satirická dl totiž o rytířakém 
bejskovi, že se ma „kabát zřezaný rfindy v dír- 
kách krčí, ř«těz zlatý okolo hrdla bréí'.'^) 

V plzeňských i v pražských knihách ka- 
bátce (joppnla, jacca) vyškytají se hned na 
prahu XV. věku, jsouce, jakoí svrchn vyloženo, 
dédictvlm věkn předchozího. Ale trousí se pa- 
trně poHdka jen. V husitské dobé nileiU jsme 
kabátce při r 1433 v poz&statosti Simona od 
lva, již Díkolikráte svrchn psaného;*) ale ka- 
bátce ony nikterak se nepopisují. 
Roku 1435 mél také éenkéř Blažek kabátec a k néma sakni s be- 
ránéím kožichem. Potom už vyškytají se kabátce častéji, a bývají také 
zevrubněji ariováuy; vyskytaji se nejčastfiji kabáty pokofiinové a barcha 
nové. Takový barchanec na přiklad Ai do r. 1451 nosit také Vanéh, 
Benk napotomniho krále Jiřího.^) 

NejSastéji éltáá, Že co do barvy byly kabáty červené. Červeň 
udržuje se za modoi barvo po nékolik desitek roků.*) 

') Arch. Kouřim. Lib. testam. 1608. 
V Theat. m. i Ul. od Nath. Vudúans. fol. 92. 
>) Job. Truhlir. Manuiloík. 32. 
•) Arch, Pam. XI. 670. 

') Zrcadlo man Sukop. v dus. ■ léi Č. 0. Hus. 1H73. 285. 
*) Arch praí. 992. 161. 
') Desky. Mise. 53. G. 9. 

■) HJBC. 26. Viz tam kabát Červený u platoére Legata r. U64 a u soa- 
keonlka Škody r. 14eS a rovué tak pří jiných méitaiwch. 




DigitizsdbyGOO^^Ie 



147 

Nékolikráte se vyshytne proti objieji na kabátci také £erá barva. 
Na přiklad r. 1447 v Praze nosil kdoai modří nohavice b .kabátcem 
Šerým pokoiinovým''.') Kromě kabátci) plátěných") touž doboa nacházfS, 
ie i méálaii podle panstva odfval se kabátem atlaBovým. První měiUnský 
kabátec atlasový shludali jsme v knihách r, 1450, čímž nikdy se ne- 
může roinméti, Že by jiní méStanů ho neinČIi kolik tet dHv. 



6. PláSté a kožiehy obojiho pohlaví. 

Boj meii pliitém a sukni; Míd;, kloky, spioadla; pláítč pauf, panen, .maadlfk*, 

ceny pidífA, Jich barva, látka. Koiich a Čuba. Koteiíny. Kožichy v ieských inven- 

táHch. Jich habitus, ceny. Kožich loiaičf. 

1 v XV. věku svrcbng odívala bo obě pohlaví pláfitém. Pořád žil 
ten lat prastarý, jsa n vSech národd symbolem ochrany.*) Ale kdežto 
D maíů jest boj mezí starodávným pláíiém a snknl chodicf i 9aboti kože- 
íinon do let sedmdesátých dobojován na prospěch snknf a ěab nebo 
jiných kožiiků, které potlačily pláif mníský namnoze: pláSt žeuaký kvete 
napof&d jrítě v století následnjicim, nedada se nikterak ani potom do- 
cela vypuditi íenskými kožíSky ani hazukami svrchními. 

Pláitě bývaly bnď jednodnrhé knsy všelikterakých látek řasnatě na 
Kmec aneb .obojek'' nabíraných anebo bývaly podEivány koieiinou. Těm 
koíešinným pláštAm říkávaly, jakž svrchu doloženo, české dámy od staro- 
dávna „bláoy". 

Pláéffim poněkud lehčím, třebatě i nékterak kožichem pro ozdobo 
i zimo obloženým, bylo jméno „kloků". 

Slovo kluk pochází z francoazského „cloqae",') a zdomácnělo n nás 
zajisté z dob lucemburských; ale jelté v XV. a v XVI. století dosti 
zbnsta připojuje se k romáoskéma názvn naie feské slovo pláBÍ na vy- 
světlenou. Kb přiklad v piseckých knihách r. 1471 stojí psáno, že kdos 
má „blány a klok nebo pláM barevný" ; ^) a v plzeííských knihách čte 
se r. 1&32 o ,plááti Černém nebo klokn".') 

Po Němcích bnsitshon vojnou od nás vj puzených zbylo tn na 
vBecken čas pro pláSt jméno mantel, luandel, mantlfk, pro kteréž 
jméno již Hus se hněval zvláště oa Pražany, kteří by zasloužili mrskáni, 
ie mlaví od polou česky, polon německy.^) 

■) Desky. Uisc 28. M. 5. 

■) Tsmže. J. 1. Boku 1442 má Pražan Beran ,kabitec erný plátěný a 
k němu kuklici modru". 

•) Grimm. Rechtaalterth. 160. 

') Angl. cloke; stredovék. lat. cloca. Viz Matzenauer. Cizf slova. 206. 
V gtaintech nnivera. v Anjou (1410) j)'St „vestimentum honorabilís atque decens 
cloqua*. Oay. Olossair. 397. 

*) Nfyst. knih. arch. pisec. 

•) Arch. plseá. 223. 182. 

*) Hns-Erben I. 134. 

10* 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



148 

DélkoD býval; pláStS Deatejn;; i protoi čteí v pramenech o pláitleb 
a pláltfclcb, o klocích a klofidcb, o blan&ch a blánkách. Slovo „maatUk" 
nebndii Tiak ktadeao la zdrobnělé a drobnou věc znadlci. Byltí mantlfk 
ptáSf aí do zemé. Čtemef, že r. 1675 jakýs naplavsf roztrhl ieaé 
„mantllk od Trcbn aí do zemé".') 

Plá&té spinaly Ee knoflíkem (obraz i. 90.), z&ponanj, apinadty 0*'- 
monite) nebo hakliby , petlicemi ua knoflíky. Zápony bohatil lidé rádi po- 
řizovali sobe ze zlata nebo z pozlatitého střibra, víecko umélecky zpA- 
Bobené. T Plzni na přiklad jsme ótli 
koncem století o .záponce bolůbkem 
délané, bílým imelcem poloiené*.*) 
Záhy také períuml je zdobívaly 
dámy. Rokn 1427 sondf se v Praze 
Lidmila od stHbrné hvézdy s ja- 
kýms Jaškem o zipooa nPCi^<>*^' 
ktertito v ty časy nebezpeSné ta 
svého stavu panenského k véroé 
roce jema schovati dala, jlíto vrá- 
titi nechce'.*) A pi^ed tfm r. 1410 
zastávaje kdos n plzeňské íidovky 
Hale iest zápon stříbrných pozlati- 
tých .noDnnllis perlis iDtermistis".*) 
O zápoD&cb zlatých pertsrni ob- 
ložených i potom ítsti zhnsta.^) Byly 
A, „ „ pléité také s tofenicl, to jest se 

Spinadlo bylo prostřed hrdla. 
8tarodávněj£i zapínáni na ramenoo 
v XT. veka již neobvyklo. Vzácnějit přiklad jeho jest na miniatni^ 
Bv T&clava v kotnohorském kanclonste lobkovickém. 

Pláit mél dvé postranice čili křídla, v nlcfaí dmbdy byly vlity 
kapsy. Pravi kdosi: .Vložil mi peníze ve dvou pytlících do ptáité, do 
křidla, před sebou nesl jsem je i byly mi téžky v tóra plášti".') Při 
pláitich byly leckdy přiiity knklice nebo kápě téže barvy. 

Ženské halily se za celé XV. století splí dlouhým pláátém nežli 
krátkým. ZvláSf na vážných paních hýval pláét dlonbý. řasnatý a po 
zemi se vlekooci. Takový pláif dlouhý modrý, sponoa spjatý, jako má 
panna na obrázka knihy Štítného, rovně takový pořád aoafvaly panny 

') Arch. pral. i. lO&B. 186 

') Arcb. plzeň. 228. 41. 

•) Arch. prai. 992. 

'I Vypily Strnadovy ■ arcb. plzeů 

') Desky. Uiac 26. D. 27. 

') Pláit s tofenlcl v liTíti Jana Miličovce r. MSB v Plui. Strnad. Listir. 
čil. 34a 

*) Arch. praž. i. 1068. 306. To sic tpriva potdtjil (i r. 1601), ale bodl le 
na staré! doby zsj<Bté téř. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



149 

ietké v XV. Yétn. Na obraie 6. 91. jest vzor dlouhého modrého pláité 
ienského, i zpOsob je tn naxnařen, kterak ho paní noBJly na pofiátka 
XV. TSkti. Sukni mi panf rAloTon. Kterak vypadal pláíf raatronin na 
konci téhož ?éka, to akai^je obr. i. 92. Jiné formy a cpAsoby pláífA 
podali jsme na obrazech í. 27., 48. Niidherný pláSf iensk^ tak dlouhý, 
ie mnBíl hfti nesen od slnhy, tíz na obr. í. 40. 

Ten ůmjsl patrn na obrazech, fe panny jdoace v pláSti, goailvaly 
se býti po předa nezahaleny, otiSem proto, aby bylo ?iděti sukni, rakávce, 
pisek a jinoa parádo. Také rády nadzdvihovaly kfidla pláité, aby zříti 



Cil. 91. Zrcadlo spaseni 79. Ois. 92. Z bibli hnlDoliorskri. 



bylo podfilvkn pěkoou, čehoí dobré vzory v miniatnrách gradoaln Smiika 
X VrchoviSf, evrchn jii praveného. Tdaná žena proti tomn bývala pláltém 
váecka zahalena. 

Na obraze £. 93. zřfti dva zamilované lidiíky, mládence a pannn 
E puéátkn XV. rěkn, oba v dlouhých pláitfch, bilon kuíefiinou lemo- 
vaných. Její pláif je zelený. Jeho modrý. Snkné dívčina íervená. PláSté 
oba ro^í při krku koíeiianý obojek. 

NemysliŽ nikdo, že na soavékýcb obrázcích pláíf panin néjakou 
smotnoB barvoD se liií od panenského. Nékterý pláíC na miniatnrách má 
trojí barvo. Límec jinoa, křidla jinoo, podfifvka Jinoo. 

Veselé barvy jsou ženským pláSf&m po vlecken XV. věk. Někdy 
připlete se ti v popisech také ženský ptáSt vlečko ěemý, ale ten jisté 
náležel matroné starožitné. 2e v dobé husitské vyrojilo se pláiU íerých 
hejno, o tom svrcho byla řeč. 

FohledeJmeŽ některé pláité a blány v popisních knihách starodáv- 
ných >a doklad a pro zevrnbnéjSÍ poznanou. V prvé pflii XV. vékn na- 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



skytají se zhusta méifanaké bloky letené, dosti namane se ti ban 
^hřbetových* i „poilbříSkových", a to krátiMch. rajeíích, jehn62lch. Ke 
klokn zelenémn oblečena snkné modral') Zelený pláíf míla také ryclt- 
t&řka plzeňská r. 1436.*) R. 14'J5 má rytlMá vdova Kateřina Hla£ovi 
„pláfif aksamitový diúhý s kunami"*) — v tom patrn rozdfl mezi mě- 
Stankon a rytirkou. Tato v aksamite, měitaoky byly t pláitich sonkeo- 
ných a nejvýi barchanových a feřtatových. 

Prvni krati6ký pláfií M „pláfitik" ienský zapsán r. 1431 v dé- 
dictví tesaře pražského Strýce. PliStfk ten byl černý.*) 

V první plili veko XV. často vyskytnji se blány Hsf a adrinjf se 

pořád. R. 1456 měla na sobě lisí blány íena pražského krejčíře.') Blány 

z lacinéjSlbo kožicha tou dobon stály kopo, dvě, tři. Petr sookeDÍb 

z Poříče mél kloky po 80 groilch 

a po kopě; na Čerty pláif půjčil 

r. 1439 3 kopy 16 grofifi.*) Haléj 

Drdák, sládek pražský, koopil dceří 

své do nevěstínské výpravy blány 

za dvě kopy, ale nedi se za jaké, 

za České-li či mlfieňskě, o polovici 

menSf. Naproti totun prodával rokn 

1458 prsíský kožifinfk koní blány 

po 15 kopách českých!'} Pláát 

černý, který nosila Anna, po mé- 

štanu Dtnžkovi vdova, stál ton dohoa 

pQI třetí kopy; r. 1432 počítá ko- 

jeSnice Marnika pláít modrý, jeji 

dala dceři do výbavy, za 5 kop,") 

coí svědčí, že některé výborné te- 

hdejSf sukuo melo tutéž cena jako 

lacinějíi koíeiina. 

Cis. 9a. Zrcstilo BpasoDi fol. 248.; Na pláSÍ brávaly pani při skrov- 

nosti nejmeníí 1 1 českých loket 

snkna nebo jiné látky týmž roz- 

niérem.') Protož mohl se některý drahý plái( v dědictví odkázati jakoito 

dar znamenitý. Na přiklad r. 1444 odkazuje pražská beČvářka Dorota, 

vdova, svftj „černý pláSt Jakobovi, synn líkařovu, jestli že bude trvati 

v íkole, svémD dobrémn uče sie, pakliby nesetrval, aby ten pláit prodali 

na kostel sv. Michala, a co přes kopu ostane, aby dali žákOm na drva"."i 

■l Desky. Mise. 31. 60. 

') En. kíaft. plzeň. v miis. C. 17. 

') Arch. praí. i. 992 R4. 

'1 Arck pra±. 992. 125. 

*) Desky, Mise 26. 

•) Desky. Mise. 28. C. 10. 

'I Desky. Lib. antiqu 26. 

■) Mlse Dťsky. 31. 325. 

•l Tamt. a. 17. 

1*1 Dpsky. Mise. 38. L. 9. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



151 

K biirTAm lelená, modré, které jsou pořád d> klocích « pláUfeh, 
připojíme ae t letech padesátých viíňoTá. K ráelijakým koŽeílDim toui 
dobou néhdy, ale fidko kdy, přistapaje tchořOTina (hlány dohořoTé).*) 
Tehdy majf dž hojnéjSf méron pražské méítanky „kloky i knnami" 
i nikoliT jen aroseDky.*) Naproti této drahé kožeíiné ítei také nékdy 
o .blánách i braku". 

Klohy b^aly. Jakož avrcbo praveno, pudSlvAny pro parádo látkami 
hoDOBDJmi. Taki jsme nalezli leckdy kloky „cendeHaem podlité". Tiak 
i podstatný a bytelný zp&Bob tehdejifho iatstva toho žádal, aby podiifáoy 
byly pláité, Jako Jiný šat, látkoa třeba lacinon. Dosti ihnata ?!ts se 
o pláitfch plátnem bnď doceU nebo jen do polovice podlitých. 

Že pravé takové kloky a blány, jako jsme je tn přivedli z praž- 
ských knih, tiké po venkoví se nosily; tobo dňkaiem téch nékotik nác- 
cých knih z XT, vékn po méstských archivech choTaných, Na přiklad 
oterřei-li knihu IJtomySlskon r. 1492, při každé k&aftojicl pani shledal 
pláfité i pláitlky a blány a i koieiin nejobyčeJDéji i^eíich a beránCicb. 
Stará foitová (rycbtářka) Tisovaká r. 1497 Kanechala po sobě .blány 
nové, blány staré" ; blány staré prodány za 50 groifi, blány dmhé sa 
2 kopy.*) Clm byly podiity, nedi le. 

T knihách mSsta Hradce Jindřichova z r. 1487 iiaskyti(JÍ se gkloky 
J^erné". blány králiíi i knnl. R. 1496 cenén .klok éroý lánovni, zeleným 
cendelinera podlitý" čtyřmi kopami. 

V staré kiaftoTnf knize plzeňské*) hued na po6átka řeč o pláiticb 
íOBských modrých a blánách liliích. Barbora Adamová odkazuje r. 1494 
po sobě .blánky své a ,plálček' krátký". 

A jiná paní sonvíká má r. 1501 .klok černý mechlský*, ale že 
ho myli nahryzly, má si z něho dědička sukni ndélati.*) V nejstarll knize 
královédvorské*) také na prvnlcb listech jaon v ženských dědictvích blány 
králíci a kloky vielijaké, kráthé, dlouhé a barev Jasných. 

Pláíté nebo hlok; mažské v pražských knihách popisních — 
přes to, že jich nemá každý mnž — přece nachází! hojnéjif mérou ai 
do let sedmdesátých. Pak, Jak by ntal, stanon se řídkými. 

Za to potom hojnějít json Inhy a kozlíky mnžské, ačkoli pláíté 
o o vy hynuly dočista dÍ potom. 

8Uřf i mladí moiové mívali v první pftli XT. vékn plá&té spli 
dlonhé, T dobé potom nalézáme pláltě krátké. (Obraz č. 94.) Od poton 
XT. století téměř bez výjimky čtal v pražských knihách jen o gpláltí- 
cich". Tat dvoji móda XT. vikn, aíkoli již n Stitného má helmbrechtný 
zemánek krátký pláítik, podobný bezrafcávné komži naiich alnmnO semi- 
nárnfch, z Čehož patrno, ie na Ivihácfcb pláitlky TStonpily do XT, sto* 

') T kniie mise. 26. 

*) Desky. 87. 200. 

>) Kn. e. US. as. 

•) Č. S2S. Archiv tunéjU. 

*) Arch. pliefl. 238. 41. 

*) Mas. rnkop. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



153 



letf pod zpAsobami ai i podivnými a skoro oevkosnymi. Na takové né- 
Jaké nepodobné a krátké bločky maiaké hnévá se jeitě sto let putom 
Cbel£ick^ 

T pranenecb vyskytuji se mužské pláité kromé ngkterýcb ferDýcfa 
a Šerých větíinoa týcbže barev avětlých jako íenské. K tém barvám přistu- 
puje také žlutá, jináíe vflbec nonávidéni. R. 14M má totii kdosi v Praze 
„pallium DÍgrom" a „palliam flavam".') Při oboa těcfato pláátich dovídáme 
se, že byly podSity; jeden ,tela paganica", plátnem „pohanakým" (aeiakým), 
drnbý néélm zeleným. Tohle podMti lze zase vzíti t& vieobecnon vlaitnosC 
tehdejlich podstatných Satft — i nejlehíf pláitik mohl býti tíire podlit. 
A rovnd apotu dovídáme se, te ierný 
onen pláSf cenén byl r. 1414 dvéma ko- 
pama čeakých groiů, drahý, ilatý ceDén 
70 grofii. Co do barvy též dosti zhusta 
namanou se (touclmo na atarých knihách 
pliitlky brunátné, tedy té éerveaé barvy, 
kteráž hrála do hnéda. 

Co do látky bývají mnfaké pláité 
nejobyCejnéjí pti m^Stanech aonkenné, pft 
pánech aksamitové. Ale pražský méŽfan 
Beran má r. 1442 také „kloček modrý 
plátěnný do polon poíitý' ;*) nSkdy na 
skytá se také méíCanský „pláfiČek" ,feřta- 
tový' nebo „brykyškový". 

Že mužský pláží býval kožefiinon 

zdoben bnď na Hrnci, bnd na obrubách, 

to vime z obrázku í. 93. V tom nás po- 

tvrzDJi téí archivní zprávy. Ctemeí na 

příklad roku 1433, íe zanechal po aobé 

povědomý Husita Šimon od lva pláité 

dva; jeden „poatavcový, jednoduchý" — 

to jest soukenný a druhý „s kunami".*) 

A tiHcet let potom vidíme v pozůstalosti Jánka Stffbrného i Rataj, 

„jemuž královská velebnost byl dložen 160 kop, tj'i pláfitě, a to „pláitik 

jednoduchý, klok feřtatový a klok s cbřbety." *) 

V prvtii půli XV. věku, kdy maži pláité nosívidi hnjníji nežli potom, 
také se namanou pláité „vSedni" a pláSté .svátečné". Na přiklad 
i v plzeňské nejstaril knize tak. Kdosi tu má r. 1426 .vžední pláSt 
a svátečni irný." *) 

KoŽíSky a kožichy bývaly ve všech stavech a při obon pohla- 
vích svrchní íat obyčejný. Také čub Čím dále vfc přibývalo, až zobecnély. 




Čís. 91. Z biblí kutnoborBká. 



') Desky. Mise 11. D. 11. 

*) Desky. Mise. 28. J. 1. 

') Arch praž. 992. lU. 

•) Ueskj. Miic. 26. C. 19. Mel iňm 

') Kn. kiaftov. ó. 3. D. 25. v mus. 



se sladovnou na Dovooiésttkém rynka. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



Bei fAéiié nqjdel doiti lidí v poplmicb knihách, bei kožichti sotva koho. 
A která paní íetká nemélB na Eima blány, měla tahu. 

Eoiichy byly baď T&ecko faoiená, blána totit na svrcbn, koieiiaa 
vnitf,') nebo — a to je nejobyčejněji! způsob — kožich byl néjakon 
tátbon poTlečaD. Bfly krátké a dlonhé. Ole tobo pak byl Jich BtHh — 
bnd obífrné válcovité poDzdrn na télo, nebo krátký koleitnný pranlk. 
Nejkratíi kolicb, „prsní koŽlch" slul „plech" i „pliSek"; le£ plfikQ 
T}'skytDJe te vice teprve n vékn náslcdnjlcfm. 

Šnba bývala svrchní Ut koiichový,*) ale lehíi i parádnéjít kožicha; 
kdelto kožich, jia vSecek kožeiinoo podlil, byl jen na limu a niíl vždy 
rukávy, péknoa Snbn s málo koáeáinon i bez rokávfi oblákati pini také 
v lét£ na misti plá&U nebo chodicfch sokof, a dámy na miste kloků. 

Proto také kožich Bé pilně ispinal proti limí, <Snba zBstávala 
o kfídlecb otevřených. O mladistvém králi Ladislavovi zaámo, že oblékl, 
tda do sondo, krátce před tmrtí iobo, ab; ji pokryl, jsa churav, spodni 
roQcba plíténná, tedy nedbalky. Soba, jsouc dle slovnika Vodňanskébo 
poílvána a podSfvána kožemi vzácnéjSfmi (ex pellibus nobilibns), stala se 
fiatem íestným, lidé si v ni pyinéji vedli nežli v jinam iatě. Pravit Lom- 
nický pyiným lidem výčitkoo : .Šdyž ae v inbě býti vidli, že se za přá- 
telj stydlí." •) 

Naproti tonn nesmíme nikterak zapírati, že na odpor míněni Tod- 
iSanského též naili jsme ínby podiité koženi sprostnými, ne vzácnými. 
R. 1483 měl kožižnlk Rnprecht v Praze na krámě sedm čab ztečích, 
spratkových lest, jeben£ícb devět a Serlinkových sedmnácte.*) To( zajisté 
nebyly ony ěnby nic toze honosného. 

Na obraze S. 95. podáváme obraz obilrní možské iuby s kožežinným 
velikým límcem ; obrázek ě. 96. nkazoje vzor — ne-11 iuby ženské — 
tedy aspoíi Jejího střihu, její formy z hrany XT. věkn. Kterak vypadá 
ženská ÍGba od ladn, o tom ponékad na pooíenon poslonžl obr. i. 97. 

Z nalích nejstarifch pamětí, poknd json psány v latině, ze slovce 
.pellicÍDm' nic nepoznáS, fayl-li kožich nebo ínba; ale Jakmile busitskon 
dubou zaénoD hovořiti naie prameny po Óeskn, ihned tu miž podle ko- 
žicha i íabn. 

Suby — fiili jak v Plzni psávali džllby — a koŽich} bývaly 
ua povrchn ze viech látek — i z plátna! 

Po apodn je podiivali koíešlnami také kde jakými. Čteli badatel 
v knibicb slovo „podifvati", af se nemyli. Tím neminl se vždy, Že by 
koteiina byla po spoda. Pravit kdosi r. 1586: „Nevím, flm ten kožich 
byl svrebu podfiltý!"') 

Stran kožeiin zase býval ten rozdíl namnoze, že nrosení lidé mí- 
vali fcoieiiny drahé, zvláStě knniny, bělizny, soboly, branostaje a popelice. 

'1 Tobo ráia kotichy poioáé v inventářích pod jménem koticbt .Depolilých". 
') T kolce RoEDil. Cecba s Němcem vykládá ne inba odévacf za íai, „so 
man Ober die ander Kleider anieyrht". 
*) iDitmkcI hospodáři. 5S. 
*) Knllurn. obr. mtt,t. Winter, I. G71. 
') Kn. uxh. pr4l. & lOM. 8C. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



184 

LaBi21 koficfaj poslali jednoa Vladislsvití JlHmo krili darem. Jfndr jame 
o nich neietli. Bobroviny la podliti koiichú t XT. atoletf jsme také ne- 
D«lezU. Sotd to poahá náhoda-M 

Svrchek boiichů poilvalt boháfii aksamity, atlas; a Elatoblavj. 

Has T Postilu vykládá, kterak t cizích lemfcb „pnrpara" alnil na 
krále, ale v Čechách porpory aevidfiti, tn ilatohUr na bohatých vidáme 
la nejlepii roucho. Tiakté prý n nás „lobolový, knof, hranaBtyloTý, bé- 
liznový koiich jeílé bez §nhna jest draiif oežli purpura tam." *) 



Čls. 9&. Z rukopisu aniv knih Sig. 17. A. S. 



Že raéstské právo x doby basitské sakazovalo měétaD&m choditi 
T 6atech s kananii a » popelicemi, to na jiném místě BTrcha praveno.*) 
Ale nedbáno toho hrubě. 

Ndí ohledejme některé zápisy t knihách. 

Nejobyčejnější, nejlacinčjii koiichy, o kterých se čte v knihách 
pražských, jsou beráníí a jeheněf. Jeden beráačl r. 1414 cenf se 49 gr. 

') Na kloboucích bobroTínA byla, toho pomni ítoud. Ostatně ni t X. ■tO' 
letí k nim do Prahy jezdili kopci pro bobrofiQD. Vii I. dli. Zlbrt. Dějin 86. 
') Has. Poit. Výklad. U. 
■) Rokp. nnlT. 17. C. 22. 112. 



■ DigitizsdbyGOO^^Ie 



165 

Keitál tedj za mnobo.') Téi ttk t knlhich plzefish^ch. Edua odkazuje 
r. 1426 „kolich beráDÍf kaézi. Téhoi roka roá t Praze bohatá kup- 
covi Dorota při jinéin h jném fiate jedioý kožich beranil ; *) Tomáiek 
7 Blobovic, orozený lemnn, lapisoje v knihu praiskou r. 1425, íe má 



CAs. %. Ndbrobek mauželkj Řehoře t 



.kožich liSři bfbetový b úzkými rukávy", a urozená Kateřina Hlasová má 
téhož léta „fiabu poBtavcovú (t. j. soukennou) s soboly, králkou" a druhou 
Suba „dluhů pohanakébo postavce s kunami blankytná" a tfeti rovuéí 



•) Desky. Mise. 11. D 11. 
'') Desky. Misc- 31. 60. 



lyGoogle 



156 

„B kunami poitaTcovú." ') Praí«ký testř Strýc b;l T oné haBitské době 
Déjaký obzvláStnf pHtel koíichAv; nechávat r. 1431 po lobé tH kolicbů 
„íerliokových" a třf .mal/ch.' •) 

Šerlink byla bezpochyby lep&i jebnětína.') 

Potom za kolik let troasf se v knibácb koíichy a íaby méifauské 

i panské, ale lacinéjífcb liíMch, zaje6ich a berinJSlch Jest vire než jiných. 

R. U60 odkazuje také jeden lepil tisl kožich Baíek KroSÍDa, koUř 

staro méstaký, fariři havelskému.*) Hokynář oovoměstaký Dncliek mk 

r. 1455 dva kožichy — jeden zajeíl, drob/ beráníf.*) Ondřej Literát 

z Chlnmce téže doby chodíval .v kožlíktt malém lisim* ; r. 1465 odfca- 

zitje ŠteB kovář bomiiBi lisi .kožich starý, jako v nim dělal", a přidávaje 

některoQ zbraň k tomQ, prosí, aby dědic jeho la ten koiicb, sakni 

a zbraĎ ,do Cele lei dvakrát neb jednu" *) A takž bychom až do konce 

veka pořád jeitě dlúDhoo řádkou mohli liiěl a 

zajGÍl kožichy vy či tatí. Cena takových zajeďch 

kožichů byla v polou století nad dvě kopy.*) 

Od poIoD století připomínají se počtem větáfm 
než drohdy také kožichy a tahy králifl. Roku 
1483 ceol se kožich králiěl ta pfll třetí kopy. 
Obyčejně mívají měEIanky svoa kožetinnon garde- 
robu pořfzenn tak, že ínba a blány politi d^ji 
králíkem, kožich zajícem. Zatím orození uebo 
erbovní lidé halí se aobolem a knninami. Na při- 
klad r. 1461 odkazuje Janek Stříbrný z Rataj, 
svrcha již psaný věřitel královské velebnosti, dě- 
dicem svým íDbti ,hnni* ; ale v té době ni se 
také kuniny a tchořově tronsl větilm poetem 
v měSfanské pr^žskí garderoby. Na příklad rokn 
1477 měl Jan Uadra, iladovnik a domáci pán v Dloabé třidé praiskě, 
Soba tchořovou za 60 kop I *) 

Těhoi íasQ vyskytl se nám v pramenech pražských také mniský 
kožich vlil. Měl ho kopec Kddg r. 1478; ale kromě této vliiny, v knihách 
vzácnější nežli byla v tehdejěl přírodě, měl kupec ten jeitě něnbka ba- 
rasovon ěervenoo, Čobko Seron kolichem podSitou a čnbba lisí.* 

Co do barev nalezli jsme nejvíc Sob a kožichii modrých a černých. 
po nich největii počet byl červenjch a hřeblčkových (teprve od r. 1462) 



>) Arch. praí. 992. 126. 

') Arch, praí. * 992. 61. 64. 

') Roku 1186 inuBili býti iirehári a kožiinlci praišU suirnTáDi a uhIoutídí 
o to, aby si nepFeknpofali píed braoimi SerlinkÚ a raostic. PH desk. miscpll 
e. 21. D. 25. 

') Arch. prat. 993. 262. 

'') Ueaky. Hisc. 26. 

■) Kšaft na jakdmB útržku usáný. Majit prof. dr. J. Celakovský. 

') Desky. Mise. 26. Zajefif kožich panf Anoy DlnlkoTri ceněn r. 1460 n 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



IfiT 

« naposled jsou v řade čuby anové* borvf, íeré & selené. .Zelenou 
molakon íabkn s koltchem* mél na pHkUd pmíaký měSeČDlk Haifk 
roka 1478.') 

Atlasové tnbj vyskytuji se t pražských knih&ch XV. věku nejipii 
T panských dinzích. Taki na přiklad Typflj£ili sobě p&ni Donfníti n Jana 
z domu PraToré kdys před r. liTá 23 kopy groíA a , nechali na to 
Čnby atlasové podSité.' fiovné tak jest stran řnb zlatohlavových. U téhoi 
Jana lastavena Jest néjaká panská ínba „zlatohlavová" v '.^8 kopách.*) 
Kůň byl tehdái po 8 a 9 kopách Českých 1 

Kterého rázn kožichy byly r. 1483 nejvíc knpovány, o tom snad 
pooči^e nás sklad kožiinika pražského Roprechta. Králíkových koíichfl 
měl II, šerlinkových fnb i koiicbA 17. Témi zásoben byl nejvice. Je- 
henéfcb Snb a kožichft nél 9, spratkových 7, blan a ính zaječích hřbe- 
tových 5, podbřfikové dvě.*) 

V inventářích měst venkovských stran fnb a koiicbfl totéž jako 
v Pnie shledáváme. Na přiklad v Litonyíti nají sonsedé a sonsedky 
rovně tak jako v hlavním městě „kožichy beránči', „beraní a jeheni", 
akožlchy zajeíf'.*) Kateřina Hrazáková odívá se do r. 1492 „kožichem 
cajoSItn, modrým snknem poiitým' ; jiné dámy litomyiliké msji téhoí 
Času aiobky zaječí a berdjičl'' : ^) i stará rychtářka Tisovská měla do 
r. 1497 kromé blan „Snbkn beranil, modrým saknem poíiton, kožich 
králíkový starý a kožliek ziueČI, poSltý plátnem černým'.*) 

Soused Tníek do r. U96 iatil se „kožichem králíkovým, iilbéřem 
poiitým a dmhým kožichem beraním*;') jiný sonsed, řemesla svého soo- 
kenlk, strojil se — jak by ne — „inhon liičf politou stikoem slaté 
barvy".*) 

Jakoito vzácnost Čte se v knihách litomyilakých r. 1478 o énbě 
.křečkově', suknem nové barvy poJitč*) Naryiavělé kožeHay samotář- 
Bkébo křečka nenalezli jsme v knihách potom nž nikdy vlc. 

A rovně tak jako v Litomyili vypadi^l iaty koieíiniié v Jindří- 
ebové Hradci. Ta cení kdos r. 1496 „inba čeraon fiamlatovou, koním 
koHebem podiitoa, staron' za 6 kop; jinon fiubku titaron iilhéřovoa za 
pAl kopy; jinoa haraaovoa se spinadly za 3 kopy. 

Při plzeňských paních jest v posledních letech XV. veka nápadná 
rětiina Čub nad kožichy. Coby a kožichy viak co do látky a kožešiny 
tytéž se v knize vyskyti^i jako jinde. Tn odkaznje pani jedna r. 1494 
komas „červenu díabka", jiná modron. Jedna džuba je zaječí, jiná je- 
henčf. Slovem jako jinde. 



■) Desky. Hi»c 30. A. 11. 

') Deiky. Mise 36. 

*) Hlsc De^y. 26. 

•) Arch. Ulom. Ua i. 4. 

*) Tami. 6. 

*) Tami. SB. 

ň Tami. 14. 

•) Tím*. 16. 

*) SUpiuek í4£lige i lib. inscrlpt. lie. 195. < 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



A býralo Tínde stejoo. Z pozftiUIostl labit^ho porfeniatni kolfo- 
■kého Sateroy r. 1199 víme, že se oilival fiaboa a pranlkem (plffikťm!) 
zajfcein poíitým ; ') v knihách z Dvora bned na počátka XVI. vébn hemií 
se fnbami králíkovými a iňheailna;^) t Píská má téie doby Subn káni 
za 25 kop českých už koaváí;*) * Kutné Hofe v dédictví Jirka v Lorci 
r. 1603 postřehujeme popeliíi fiabQ braaátaým iamlatem poiitoa, kuní 
£abu a dumaíkem hřeblčkové btrvy, kaní fiaba černým atlasem poSitoo. 
inba soboloTon brnaátným damafikem poiiton, ínbn popelici uovogradku. 
iabn hřbetovou nepoiiton, íabn knuí nepoáiton, iobo hřbetovou bra- 
Dátným sakuem poittoa a kožich hřbetový poiitý, braaátDý.*) Tém osmi 
čubi^, poCtn tu dopoparad neohyčejnémn, čtoacf nerač podivovati se: 
mě£(aiié horSti méli groíů do mnohosti a v boliaté Kutné Hoře tehdejší 
aebjl Jirka jediný bohatec. 

Jeho žena nebožka také odívala se čubami a koiichj, ale tícb 
k inventáři nezbylo mnoho; než na pozDanon, Že zpftsoh byl vlnde tjž, 
postačují. Je tu giuba brnaátná, kožich paní králíkový". 

A méiCanskon lubu atlasovon nalezli jsme na Horách Katných jii 
r. 1486. Hél ji ^otékář a spolu zlatník Jan Cliarvát. Byla poíiU so- 
bolem! Drahou atlasovou dal si poiiti popelicemi.*) 

V ilasicové" ínbé chodíval si do r. 1503 knéz v ChvaUiuách.'' 

Na konec stojí za zmínku, ie nebyly víecky víudy čuby ani kožichy 
k vycházce. 

Poněvadž nati dobři předkové i-hodivali ze svých světnic apat do 
netopených komor, a mnohý rád si pospal bez koiile, tak jak ho mátě 
urodila, nezbývalo, než hráti na sebe dlouhý, teplý fiat na cestu te svét- 
nice do komory. 

Brávali lecco. T Litomyíli jsme nalezli v knize s f. 1492 dosti 
světlou zmínku o sukni zelené „loÍDÍini";^) spiS nežli sokní, kierá 
přece vždy byla lehká, brAvali spáíi na sebe blány,") ale nejobyčejnéji 
odivali ae naii předkové k spaní kožichem. 

I vesničané tak finívali, jakož o tom vy;:ravqje r. 1506 Kvéton le 
vsi NebuBic na soudá komorním, líče ačjaký noční loupežný přepad: 
„Přiběhl ke mně BeneS nahý, nemel ani koSile modré, a já pak také lineJ 
přiběhl sem s tesákem a také sem byl bos a r kožichu".*) 

O zvlá&tnicb „álofpoleteb" a „horzkopeeh" na spáni zmiňuji 
se prameny sic teprve ve století následujícím, ale soudíme, ie k té slníliě 
kožich nž dávno dřív býval na hotově. Brávali bezpochyby některý starý, 
zvetielý, aniž ho proto zvali nepěkné po němečku ; některý poctivý Čech 



■) Vivra. Kolín. I. 77. 

*) Bukop. mas. fol. 8. 

•) Reg. kom. soudu. U. A. 6, 40. 

•| Řehák. Hora. II. SI. S2. 

>) Arch. horský č. 236 červené. KiafL 

•) Arch. Ces. XII. 567. 

') Ko. č. 118 109. 

■) Sdélil z ksaňá ronovskjch Kl. Čermák. 

^ Bcg. soudu kom. 1. Q. C. 4. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



v Lounech neamél bo jeiti aai r. 1&71 jmenovati jinače, iieili ,koíii;li 
spratkovej dloaliej. cTilinlcein poiitej, v Icterjm se Bpat chodivalo".') 

Čtoacf aiiftd viimt Bobé t kožiifch a Sobách liopce KoDce rolcu 
1478 kúiichn „vlČibo". T Btoletf c&sleditjfcfm radí vSecky knihy zdra- 
rotnf, aby Doiaf kožichy byty vlky pod&l?áQy, .nebo takový koiich kromé 
to, ie iiialek nečistých a SkodlÍTýcb, jako blech, lii v sebe nepřijímá, 
také i labHvá*. Nebyl onen Kanc&v vlČi koSich prvoi toho zpÚEObn 
.fitofpfllc" ? 

PH této pHlefitoBti bodii t mine no. Že na cbytinf onéch .neči- 
stých iiialek* — ZTláité blecfa — mivaly ui y XV. století vlaské dámy 
kaa hoteiiny pékné podiité, kteroaí sobe véSely za pasy, přes rameno 
a leckam. Uiii konec té koieíiny býval zdobné itřibrem i ilatem kován, 
protoi býv^l reprodukce koieiiny bleií i v dflech o nméleckých Técecb.') 
V ZTI. vékn donesena ta podivné móda do Némec. Zda oblíbily ne- 
chutnost tn íeské pani, nevíme. 



7. Nohavice a obav. 

Nohavice v celkU) kryti; nohavice puDčochem, obuvi, Barva oohavic; lidé bei 

oich. Škorně pHipiíatélé; lobiky; jich délka, barva. Široká obuv Střevíce a boia. 

Cena obuti 

O mnžskýcb DOhavicieh bylo svrchu povedeno, Že za celé XT. 
stoletf byla to gatata přiléhavá. Latine slula pořade caligae. Kryla celou 
nohu až do kotnlka. Teprve kdyí v XTI. věku vznikly nohavice jdouc! 
po kolena, objevil se spolu název nový kalhotfi z francouzských cnlotte.*) 

V XY. veku tedy si do konce panuji nohavice, a kalhot je ne- 
známý Jeité kus *) 

Čím vétii pán, člm vétái parádník, tim vét£l potit mival krejčí se 
střihem nohavic, nebot trikot pletené jefitě nebylo zuámo, také by se na 
limn bylo nehodilo, a tudy krejčí mnsil sukno bystře a čiperné rozkrá- 
jeti, aby seíité nohavice pékné přilehly. 

Na nohavice bjlo — vedle správy z r. 1429 — potřebí rozkrájeti 
6 loket sukna.') 

Dmlidy bývala na každou nobn nohavice nvlá&tní; obé pak se na- 
bere kdea na boko spolu svazovaly, fiíkalo se, ie nohavice „vzoitvaji**. 

Poklopec čili „kryti" na l&ně pH bořenim svém konci přivazovalo 
ae k nohsTiclni, dole jsooc přiiíto. 

<) Arch. louna. £ 1. C, 16. 37. 

*) Heůier-Alteneck. Dentaohe Ooldschmiedewerke tabule 'M. 

*) Qaj. Olossalre. J. 026. Matsenaner. Ciil slova. 190. 

*) Pry v ,Hortn8 deliciarum" aai ■ r. I17& vyskytuje se na obrizku iii 
krátký iiroký kalhot, pak prý zaáel a v XVI. itol. vyllhl se po drubé. AnitlB. 
f. Knud. d. d. Von. 1868, 3ia Nám ae to zdá býti podeiřelé. 

*) Siplomatář mns«JDl; pratské po4ty. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



ICO 

Zdá 8fl nám, ie nobafice XV. rékn byl; bez kapes. Z> kapsu tehda 
alontily toboly, taivlco na páse, rukávy obifrné při anknieh, kfídU při 
pláitícb a konečně i boty. 

Svrcbo pravili jame, ie při lidech zvlái( btyných byla kaidá do- 
liavíce jiné barry, ivUitd oblibováaa je&t^ za Chelčického jedna nohavice 
zelená, druhá JServená,') což ni pak oblibill fiaSkové, a potom ie ciiin- 
skými vzory jali se i n^Í ávibáci nositi nohavice ■ rozlifných knsA aáta- 
*kovaná'' a merhovanč; to badií jen mimochodem v nově připomenuto. 

Jeité v prvni pOlce atoletf patnáctého přiháielo ee starodáVD^m 
zvykem, ie rytiřáti a jiní šviháci chodili v nohavicích tak npravenýcb, 
ie alouíily zároveň za střevíce. Jejích nohavice totii kryly nejen 
stehna a lýtka jednim kosem, alebrí beronce při svém konci na se po- 
dobu punčoch, odívaly 1 nohu, ílapadlo, ai do ipice. Tedy nohavice 
a punčocha byly jeden kus,") (Srovnej obr, 6. 4,, 5., 74., 76., 77., 80.). 

Rotami se, ie taková nohavice po apodn byla pod&ita koif, sic by 
ivihák byl, nohavice tedrav, brzy bos. 

Kdyi ai človék připomene, ie rytíři za starodávna, ba i jeíté 
v XV. Teku málo byli zásobeni nohavicemi, a ie se také jim přea vieckn 
romantiku nohy potlvaly. toi nelze při takových nohavicicb, která bjly 
apoln sláljmi pnnčochami, nepomysliti na to, ie ne kaídý iribák vonél, 
romantika a skutečnost bjly poněkud od sebe vzdáleny. 

Zajlmavo jest, ie v nej^taríiicb inventářích dosti dlouho muafl mezi 
mniským oděvem ahánétí ae, nežli najde! kteréa nohavice. 

Výklad na snadé. 

Hnii mívali v akrovnýcb tehdejílcb garderobách nohavic milo, a co 
méli, to tak strhali, ie v kíaftě nebo v inventáři neatálo ta řeč, ani za 
odkaz ani za popis. Vidyf ani bohatý Šimon od lva, r. 1433 odkszsje 
viecko roncho své chodici — „sokné, kabátce, kožichy, knkly a Čepice* 
— nemluvi o nohavicích. 

Potom — od let třicátých — trouai se nohavice, ale dlouho jen 
(10 jednom exempláři v každé garderobé. 

Od polon století je nohavic více. Roka 1459 odkazuje Václav 
z Hrobky, měSfan novoměstský, avoje „nohavice váe<'ky', ale bohniel ne- 
praví jaké.') 

Co do cen známe, ie byly nohavice od několika groEA po několik 
kop. Roku 1449 zůstal ve Blezété Výa zeman dluien faráři za nohavice 
29 groSA — o proto ae soudili.*) 

Co do barvy shledali jame v pražských knihách nejvíc nohavic 
modrých. Některý člověk kromě toho zvlái( liboval si v Šerých. Bene! 
dictns Sist, méStan a sládek v Novém městě praiakém, měl do r. 1462 
troje nohavice, a vjecky byly Šeré. Jiný sladovnik Kikolanda zaneidia' 

■) CheIKcký. Postilla. 216. 

'I Tak bylo ui v 11. atoleU. Eljaas. Dbiory. 12. 

■) Mise 26. C. 2. 

<) Opavská kniha půhonní. List. 12 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



161 

po sobd r. 1470 gDohavice aukna brDoitného" ; ') & té barvy branátné 
Dobavice ui potom z popisu Demizejf. Roka 1478 <Steme o oohavicich 
qVlaskj^ch — Červených". 

ČGn'eiiě nohavice při slavnostním rouie byly oblíbeny tou doboa 
v Hoře, jakoi dosvědSaje kancionál Lobkovický. 

Spolu s fervenýmí nohaTicemi ke konci veko hojnéji vyskytuji se 
nohavice Ěerné a noliavice — bilé".*) 

Podotknonti Jest, že néktefl naSi íemeslnfci, zvláStě pekaři, mly- 
náři oblibovali aohé choditi pod zástgroa zhola bez uohavic. Bývalo 
tak též jindo. Na polských obrázcích koncem století jsou nejen pekaři 
při práci po nohách nazf, ale i kejdíř světem tonlavý jest zhola bez 
nohavic.^) Jednoho, jenž nemiloval oohavic, rnnsime ítoncímo představiti 
zvláSté. Byl v Kadani ině^tan Andreas Gtener — asi Němec — jení po 
TŠccken BVŮj život od r. 1464 — 1564 na se nevzal nohavic! Prý chodil 
v dlouhé zástěře „mít einem tesaken' ze stříbra. Tak kronika.'*) 

Na konci jest nám přiznati se, iB nenalezli jsme v ioventářích 
zápisn, aby také íeské dámy v XV. stoleti byly nosívaly pod sukní pan- 
íochy nebo nohavice. Na soSkách a obruzech ovicra dobře pozornjeme, 
ie panf nemívají obuv na boso. Snad .ponoiky" z Letopisů Trojanských 
jsou starodávné ěeské „pnněoiky' ncho jsou v&bec nějaký kus seSitébo 
prádla na nohy íili ounce. 

Že ipanělské pani ua počilkn dotčeného věku nohavice mívaly, 
a že ty spodky jejich bývaly červeny, to prozradil německý milostný 
básník Osvald WolkenSteitiský (f 1445), jenž na svých mnohých dobro- 
družných toulkách také ěemookým Španélkám se kořil. ^) O jiných panicli 
nevíme. 

Stran obuvi vyložili jsme svrchu, že za celé XV. století oblibo- 
vány byly od obojího pohlaví formy přilpičatělé. 

V té snaze že mnozí a mnohé zaSli až k nemotorným zobákůill 
čili nosňili trepkami podkládaným, o tom také svrchu oblirně položeno. 
Tu běží o zevrubnější výpis oněch dlouhých střevíců, 

Dlouhý bývaly nestejně. Stáři Letopisové uvádějí špice na půl lokte 
dlouhé, Židkovi json škorně nad loket. Ale byty zobáky také střfdmé, 
skrovné, nedlouhé. i:Iln takových zobákd vymaloval Kicbeotat v rukopise 
o BDěmě kostnickém jednajícím. NáS obrázek č. 98. ukazuje čtvero zpfl- 
sobft nosatých střevlcft b trepkami podloženými a rozmanitě připevněnými 
k noze. 

Zobáky bývaly také z kflže mékkě, aby při cbflzi Švihák ohnouti 
je mohl nahoru a přivázati k noze. 

Eflži dávána vielijaká barva, ale nejobyčejněji! barva zobáků bý- 
vala červená. 

') Misccll 26. E. 6. 
') Tamí. G. 16. 

') Codex piciurat. Buchuer. 28 30. 
•) Kukop. Gesch Kaadcn. Urban. inus. 92. 
') Píjtt o nich: ,Die weiBseu baiulnin, wolgevar, 
verdackt mit roten boseii gai'." 

Sr. Ziknimd Vtototi ViSiaj kiúja. 1 1 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



163 

Že bjly TÍelijaki líné barry, to patnio jii x mÍDistnr Štitního- 
HelmbrechlDfk má kaídý zobik jioé barvy — jeden modrý, dnibý Čer- 
vený. V Ricbentalovýcb malbácb o snémn kostnickém json zobáky čeř- 
reně i ílnté malovány; na obrazech vlaskýcb doati jest zob4kfl íeraýcb, *) 
a nápodobně abledává se i t cisfob i v nalich starodávních obrazech 
všelikteraký zobák podle červeného. Ale z krouikáfBkýcb zpráv vitne, ie 



W fe ^^ 



první tobáky a nás^byly r. 1867 pořizovány z fiervené kůže, a mravo- 
kárce nái Rokycana 1 napotom vyčítaje zobáky, vidy mlavi o .atřcvlcicb 
(třevfclch) Éervenýcb se Spící". 

Viickni lidé v XV. století ovfiem nenoBÍli zobákfi. Yáindjíi lidé ani 
nejvyifiich stavfi do nicb se neoboavali. 

Lidé netoníícl po parádé vždy obonvali se v střev i ee krátké 
(calcens) nebo vysoké (socci), v nicbž forma noby byla zřetelná, a na 
cestn, na lov nebo do práce obtiinéjil brávali naii před- 
kové íkomé (ocrea) a boty naiim docela podobné, 
Jbnď o holení rovné, deStkami nabíjené (obr. 99. bot}' 
barvy rudé z poiátka XV. věkn) nebo o holeni sbrno- 
vacf, jakož vidfmu na ílaté boté v rnkopise Hodinky 
kláfitera sv. Jiří nebo v biblí kutnohorské (obrazy v této 
knize č. 6., 94. ; jiné boty viz v obraze č. 33., 88-, 95.). 
ČiB. í*S. Z rukop. Ty a podobné boty a ikomS naposled vytlačily 

Zrcadh spasení, zobáky docela. Evropská reakce proti zobákům zaélná 
se právě v ten f&s, kdy v Angliété doíly délky neJdelSf. 
Při dvoře bnrgundskébo Karla Smělého staly se Široké 
střevíce na £as rovnoprávnými se zobáky,') a tof jim dalo rána; bylté 
dvflr bnrgQndský vzorem. 

Toož doboo při dvoře franconzském za Karla Vlil. obrátili střevíce, 
doilé až k nejdelší Spicl, po malém přechode, jimi byly zobáky kratli 
a tup^if podoby zobce kachního (Entenschnabel),*) v pravý opak. Jali 

O Bonnnrd. Costumi. I. 69. Gindici del tomeo. 

*1 Heydeo. (Tracht 1 19.) popisuje koberec burgund, krále i r. 1477, di 
némf oboji strerice podle sebe. 

') Sebeible. Die gnte alte Zeit. 77. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



168 

se nositi etřevíce krátké a široké.') A skutečně oa fraDConzsk^^ch obrazech 
ke koQci atolett kde jaký střevic, víecho je o iiřce při prstech lak značné,^) 
že jii neměli Némci k avéma vytiůieza „kravích hub" — Kuhm&aler — 
daleko. Němci pokládají totiž široký onen střevic, který pH prstech po 
obon stranách nevkusné je vyběhlý, proti nekalému zobáku za avflj vážný 
výmysl. V Norímberce Yjskytnjí se první kraví huby prý r. 1493.') Na 
pomnfciih v kathedrále krakovské json oblé střevíce z r. 1505.*) 

Co do potřeby Sašové byla obyíejaá, nehonosnů obuv dvojí, a to 
letní nebo zimní. Kožená zimní obuv byla vycpáváng teplou látkou 
z vlny a ze arsti zvfřat — plsti,') nebof ten střevíc, jemuž dnes ří- 
káme bačkora,*) slnl vfibec „plstka".') Plstku vidíme na tahnlovém 
obraze kUStera křižovnického z konce XV. veka, .Te íerná, do ipice 
a zapíná se přezkou. (Obr. 100.) 

Nehiedíme-ii k obuvi lidové, k dřevákům, Škarpalúni (po- 
zdSj&lra íkramprlům)"). kteréž hodou asi stejné a nynějšími morav- 
akýini a alováclo'ini krpci a opánky, 
byla néstská a vanská obuv obyčejná co 
do formy dvojí, byla nlzhá a dlouhá. 

Nízké říkáno po všem 31ovanstvě 
od pradávna střevie, třeTÍC, střevf.") 
(NaBe obrázky č. 1., střevíce honosného 
člověka č. 3., i. 89.). Byly zvláítni stře- 
více „panenské", jiné „dětinské". Stře- 
více dětské objevnjf se v řádech Sevcov- 

■kých bron.«d»ím jménem .dětin.kébo". ^ mimMio °brun SI.. 203. 
Stojít v řádě litomySlském r. 1413, že ^ retrosp. výstavy. 

smí ivec nasaditi „třevlc a détinskýho, 
eo chce'."*) (Obrázek náS Č. 92). 

E dlouhé obuvi drohdy sluSela Česká Škomé. (Obr. náé č. 32., č. 75.). 

Ale k ní v XIV. věku přibyla, jakož svrchu vyloženo, cizinská 
bota.") Projevili jsme domněnku, některými dAvody opřenou, íe bota byla 
prvotné k zimě. Bývaly boty „kožichem podSivány". Takové boty ko- 
žichem podSité na příklad odváděli „od starodávna lidé z proboStstvi 
Bibrbdiskěho nafiim českým ChodQm".") 



') Yiolletle-Dnc IV. 333. 

*) Modes et costumes historiques; H. a P. Ponquet. 

') Robrbach. Trachten. 231. 

*) Fotografie v uraéi. průmysl, mus. v Rudolfiné. 

') Desky. Miscell. 6. 87. S75. 

*) Po maďarská prý botzkor. Schránka, LexicOD der Fuasbekl. 

^ Flstka = platéný střevíc. Nomencl. Dasypodis. 

') Sebranka. Leiicon. 

») Slovce „atřevi" jest ve viech knihách XV. a XVI. sloktí. V d.^sk. mÍBceli. 
26. D. 21. r. U61 jednon téi „strzowie", patrné omyl píaarský. 

'*) Kn. zápis. arch. litomysl. č. 115. PCijčil Stépinek. 

") Srov. Gay. Glossair. 179. Bolte. Srovn. Jireček. Svřtozor 1877. 16. 

") Zpráva z r. 1512 V opisech práva chodovakého u prof dra. Jarom. Čelo- 
kovského, ochotně lapújčených. 

11* 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



164 

Ale jsouce y ievcovských řádech — a ted^ také asi mimo řády 
— na roven staveny se sUrBImi Skoraěmi,') boty dlenfm nevalné doby 
vytlaJSily jejich jméuo dočista. Potom již dtonhá obav at 8 hoteaf při- 
lebloa, ať se shrnovací, a( nad kolena, at po kolena, viecko bylo bota, 
takie vyskytne-li se v XVI. veka jméno íkorné, obyčejné znamení již 
jen obuv sprostných lidí ze skopovin. A i té obnri v ústech lida leckdy 
bylo jméno boty, jakoby věci jednostejné.**) 

Bfla-li Skorné drahdy o néco kratif nežli bota,*) od drahé pfllky 
XT. vékn jíí liil se jen co do délky boty a botky, čili, jakž na Moravé 
psávali, podky.*) 

Ke konci XV. vékn vyskytnje se d n&s nová obor poloviéni — 
pantafle. 

Vyskyiiyi ae asi od let sedmdesátých, kronika aDgipnrski nvidi 
jich začátek rokn 1496.*) Jméno a pflvod pantaflf je z Vlach. Vlachfim 
sluly paatofola.*) V starých si o vnicích Je pl^kládajt slovem crepida, 
sandálům. 

Šviháci obojího pohlaví, jdouce nlicemi, nosili pantofle Davlečené 
přes obnv.^) Nátorný obrázek ženských paotafll z fresk kutnohorských 
položen pod č. 64. 

U nás vidéti pantafle sic již v chráme sv. Barbory na freskách, 
ale hojtiějái méron v archivních záznamech Jeví se pantafle teprve v sto- 
letí následujícím.^) Slnjl obyČejnějáim jménem trepek; čtoncl však mnaf 
tyto trepky dohře lišiti od oněch podložek trepkovitýcb, kteréž kladeny 
pod zobáky. 

Obuv pořizována nejčastéji z kožl teteclcb a skopových, obyčejným 
jircbářským způsobem připravených, Ke konci XV. atoletf začali nád- 
hernější střevíce iíti z kordovanu; slojí potom napořád kordovankami. 
Boku 1510 pravi Qeiler von Kaisersberg, že před malým časem nikdež 
kordovauD neužívali, až teprve za Jeho nedávné paméti. 

KordOTAD hyta kQže jmenovaná po městě Kordové, Kordnbé, kdež 
kvetla její fabrikace z orientu Araby sem donesená. Fabrikace kordovann 
byla dlonbo t4'ena a záležela ve zvláitní přípravě za pomoci Spaoélakých 
rostlin isommagre' zvaných.^) 

') Til řád áevcov. t Hradci Král. a v Litomyšli z r. 1418. TypB. Štépán^k 
E ka. i. 115. arch. litomyil. 

') Pravit vesQiían jeden r. 1G80, te byl kdos) lapen „la prlCiaon Ikorefi, 
fe jeit ty boty utradl". Archiv praí. č II34. 316. 

*) PolanQm byla škorně „obuvie na goleů". 

') Arch. muaejnl; listin, z Mor. Třebové. 1504, 

') Scheible. Die gute alte Zeit 740. 

') Sebranka. Lexic m. 

') Touž dobnn v Némdch. Geiler. Weltspiegel. 1&. 

*) Též Uk v Polšté. Čti PaviňBkiego Hlode lata Zygmnuta Starego. 269. 
Na niEOiemských obratech rovné tak. Víz Lukas van Leyden Ausstellung Chriatí, 
Mappe 1, v dile Heproduct. von Kupfersticb. vydán od Direction der Reichsdruk- 
kerei, Berlin. 

*) Ziýlmavé ličeoi o kordovann podal r. 1696 Weigel ve své knise Ab- 
bilduDg der llauptetánde, str. 024. Odtud vyvážili jsme hořejší iprávy, zajísti 
i pro XT. Btoletl platné. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



16& 

Kdjř pkk t^emstrf se t XTI. Hto1«tf proklobalo, jali se kordovan 
robiti nejprve y městech při Balté, bami snadno dováženi výborni ko- 
zlové I Livonska, jichž k&Je na kordovan hodila se nejlépe. Kůže zba- 
vena srst! ipSBDbem jirchái^Bkým obyóeJDJm a pak fikráb&na a strojena 
dle ůmyala, jaký kordovan, hrobý-li Si lesklý, měl býti pfípraven; po 
straně srstnaté délán jemný hladký kordovan, po slranS masité robili 
kordovan hrubý. Jeitě v době Weiglově dělali kordovan jen černý; ale 
v zemích východních — tak tvrdl Weigel — ninívali kordovany dělati 
v Tokátě modré, v Diarbekiru a v Bagdadě éervené, v Homolu žlnté; 
povaha tamějiicb vod prý přidávala kordovana nejkrianějSl le^k. 

Z toho již patrno, že byly kordovanky, at již z kordovanu 
jakéhokoli pořízené, obuv drahá, kteréž sobě v XV. století mohli dopříti 
jen bohatí lidé. 

Kordovanské střevíce nebýval; mazány niěim. Uvádějí se vidy Jaksi 
Dft odpor střevlcQ mazaných.') 

Jiné boty a střevíce vSak byly ,kvuBQicemi lejtrovány a Smelcovány", 
aby leskly se řemé.') 

Možské střevíce a škorně, byly-li po předu nebo po straně otevřeny, 
zapínaly se spinadly, přezkami, knotliky; prostí lidé zavazovali je řemeny 
a řemen ky.*) 

Ženské škorně a střevíce dle zprávy Židkovy se „inorovaly". 

V nejstarších artikulích Ševcovského řemesla z poíátkn XV. atoletf 
j^teme o „knoflíkových třevíeích", o střevících „s oáševky", 
tedy povrchu našívaných; z díla dlontaěho uvozuji se „Škorné přlčaé" 
a boty bez zevrubnějšího určeni.*] 

Z artikolA ševcovských z konce XV. století dovídáme se o „ŠkoT- 
oich 8 faldy", o „příčných botách s malým faldíkem", o botách telecích, 
hladkých „o dvú podešvích".') 

TI ievce vetešníka bylo lze koupiti dle ráda z r. 1441 nártě a po- 
dešvy nové k ochozelým holením přišité nebo „škorně dobře ochozené", 
jenom nesměl švec vetešník přišívati k vetché obovi „červených ani 
bílých šárA". To slnšelo jen Sevci novinlkovi nebo nov&kovi.') 

Z těch posledních slov o červených a bílých Šárech lze ponékad 
souditi o tom, kterak pěkná botka v polovicí XV. veka vypadala. 

Jest velmi podivno, kterak v XV. veka řidkokráte čteš v městských 
knihách pcpísných o nějaké obuvi. Ba lze říci, íe do polovice XV. věku 
se v knihách o ní hrnbě ani nemluví. 

Příčina bade zase asi ta, kterouž jsme uvedli pří nohavicích: nikdo 
neměl hojné obuvi, a co měl, to buď strhal ton měron, že pak v kiaftě 

') Arch. praí. u. 10B2, 381. 

') Nynéjitho ipflsobu leítidlo prý vymyslil si ívec budgjovicliý Urban na 
počátka tohoto století. Sebranka. Lexicon. 137. 

■) Snář Daeickábo. 

') Arch. litomyšl. t. 115. 

') Tohoto zpflBohu obuv bylo délati kb mistrovský kas v Turnově jeétě 
r, 1538. Arch. mna. list. tnmov. 

') Bliscell. při deskách lemsk. ě. IS. C. 16. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



106 

o tom nemlnňl, n«bo bez kSafto připadla takoví ?ěc £eledt, a ÍDventář 
80 o oi uedoTédíl. 

V drahá pAlce vékn zaftná ae ta a tam t popisicb obuv jentí, ale 
zhnata nikdy a nikde. 

Rokn 1478 v pozfiststlostí pražskébo kopce Knnce, avrchn již pra- 
veného, zapisaje se , několiko párfl střevíců spotuičimi podelvy" a trepky 
kožené,') což jaoa bezpochyby pantafle; r. 1483 m6 Škoda, pannifei 
v Praxe, prvDÍ „botky".') A jako v praiakých knihách rovné tak v pa- 
mětech jiných máat zřídka udá so ti íisti o obavi. By nebylo dvou Sevcfi, 
jimž sonaedé roka 1496 a 1500 ziÍBtali až do jich smrti za obnv dlažni, 
nebylo by v nejstarĚl kuize litomyilské*) o nijaké obuvi řeči. 

Ale ta náhoda nám se dobře hodi. Kejprve postřehajeme v knize 
jen botky a „atřevl"*) — tedy nevidíme škorni, z čehož také patrno, že 
ikorné a botky jedno byly; pak vidfnie, že jakýa Neřád dlužen za „boty* 
ievci TomáSi 10 groSfi bilíeh — to jest 20 groĚft mfS., a rychtář Radi- 
mický že povinen Dýmoví čavcí za 9 pár& „třevic* po deaeti bilých pe- 
nězích ; kromě toho Moravec za podSitf měl dáti 4 grofie. 

ToaŽ dobou stály vyaoké boty v Stříbře kopa groSfi, a koařímaký 
ívec o málo let později prodává střevíce po 8 groiích mfieňakýcb, 
škorně po 24 groSlch a boty za tolikéž nebo i o 4 groSe dráže.*) 

V prvních letech atotetl následujtciho jsoa v Náchodě hoty po 
14 groílcb bílých a „počitífko" (podSití) za 5 groěů mlSeňakých.*) 

Do obuvi vkládali onnce (vonuce), kteréž objevují se na poěátka 
XVI, atol. ve alovniku Vodúanského. B^ly tedy zajisté již v XV. věkn. 
O proatém lidn víme ze atoletí náaledtijfcfho, Že klade do bot sláma 
i mech. Nehleděl tedy na útloa podoba evě obovi. 



8. Tinutí a drobný áat. 

Eoíile. Lidé bex liofiil, rubáí, Čechel. Obojek; fértocb, kaaaiikit, pásoive, ftitek 
na nos; prádlo práti nebo tepati. 

Psává ae dosti zhusta, Že v XV. století manželka francouiského 
krále Karla VII. byla jediná pani v éiroké Francii, která byla tak po- 
kroěili, že měla již dvě koiile ve svých záaobách.^) 

Tolik je pravda, že v XV. věku již koSíli jakožto íat ěáateěuě 
spodní mívali lidé víech atavO, ale že nemívali jich mnoho. Viak doltyi 
uvidíme. 



') Deakj. Hiec. 26. G. 6. 
5 Tamže. 

^ Arcb. lilom. Iia 32. 49. 108. 

*) Erejíi Suchanec r. 1GI2 lanecbává po sobĚ atřevi nové a potky. ]0g. 
*) Lib. teatameot. Kouř. arch. 
•í Arch. nácbods^. Kith. ku. z r. 1196 & VUI. 

') Baorner. Hiát. Taicheub. 1891. 290. Odtud jde zpráva s knihy do knihy 
bez ůvaby a znaloati. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



167 

Kodile (lat. camiaia) jest atarodárný iat. Isidor Serithký jií v Vil. 
Btoletf piie: „Camisi&s vocamuB, qaod in his dorminiad Ib camis*.') Tedy 
již pfed 12 věky znali koSile a spali t nich. 

Eljasz doknzaje ezistenci koJil od XI. stoleti;^) Zibrt z pramenA 
dODiácich nkáza), le poaledDi PřemysloTec zabit byl r. 1306 v kolili a 
že r. 1309 řeiueslDÍci i eedláci ,in cnmisjis" — v koiiifch ch&pali ae 
zbrané;') rytliH že mívali hedbávaé koSile s tkaaicemi, Has že vyCítal 
knéžlm skvostné kolile. Rytířské dámy mivaly hedbivDé koSile zlatem 
prollvané, tkanicemj obkládané dle jiných zpr&v z konce XIV. Těko.') 
Také T pražských mé£faiiských inTectářích ze století 
XIV. vyskytne se zápis o košili. ''} JeílSek chovaný 
od mateře své na obrazech mívá koBilt ; na obraze 
Hftdonny Zbraslavské má dokonce koSilku po straně 
rozstřiženou a třemi knoflíky spjatou. A na obrázku 
i. 101. podáváme vzorek koSile z rakopisn Zrcadla 
spasení, pocházejícího z prvních let XT. vékn. 

Tedy dfikazů dost, Že naSi mívali a znali do 
konce XIV. století koiile ve víech stavech od krále 
po sedláka a řemeslníka. 

Do XV. století přinesli si urozeni páni koSlle 
jakožto spodní £at, a dovídáme se. Že kofiile ony byly 
modré. Čtemeí v Letopisecli, že v bitvé na Vyšehradě 
„čeítl a moravStf páni byli zbili a véeho odění a 
rúcba až do modré koiile obnaženi*.*) V modré ko- 
Síti vidíme rytíře spáti v miaiatnrách Života sv. 
Prantiěka,') malovaných konec XV. století (r. 1500). (.,, [qj 2 mkop. 

Bílá paní, paní Perchta, pomnic zvyká román- Zrcadla apaseuí 
tickýcb dob rytířských, r. 1450 posílá Jindřichovi fol. 84. 

Roimberskémn, bratru svémn koMti, aby ji „po ní 
nosil*, „a£t jsem kolivěk stará bába." ^ 

V témž věkn XV. stala se kolile i při měfiíanech již příslovím. 
Pravíf jeden Kntuohořan o stříbrných horách: „Kdyby to věc má byla, 
chtél bych do koSile naložiti, když bych s to mohl býti."') 

Také ve vzácných zápisech domovitého statka lidového najdeS v XV. 
století koiile lněně, konopné, koudelné-"*) 

Tedy zase ve všech stavech oblékány koSile. 

') Gay. aiOBBBÍr. pod heslem Chemise. 369. Citáty frane. o koíilich při- 
vozuje Gay od r. 1080. 

') Eljasz. DbioiT. I. 12. 

■) FoDlea. rer. IV. 106. 166. ZlbrL O^in. I. 288. 847. 

*) Jagié. Archiv. XII. 826. 

') Arch. nraí. i. 9B8. 60. r. 1876. 

3 Staří Letop. 41. 

*) Rnkop. v bibl. CernínQ na Petrípurce. 

•) Aich. iesk. XI. 248. SedlUkovy listiny. 

^ KntDOh. memoriál, fol. A. 23. 

"} Takové má na hrané století mlynář nedaleko Morav. Třebová. Arch. 
vaa. list. > Třebové. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



168 

Ale hrabě b; iblondil, kdo by innSl, ie tich koSil býval; t domi 
zásoby. Nemá jicb každý, a při kom jsoa, má jich málo. 

Zajisté tebda ani n panstva jeStě nebylo zTjkem zásobovati se 
hojně vinntfm čili prádleni. Že snadno i chndi lidé niiSlch stavů mohli 
(kdyby byli chtěli) obvyknoati zásobám kofiil, to pochopí, kdo nahlédne 
do inventářA a shledá ooy zásoby plátna, jaké kde která česku hospo- 
dyně v trablách mivals. Ale OvSem plátno bylo na clcby, rnkávce, pla- 
chetky, roaiky a k jiné sluíbé domovité. — Nebylo tenkráte jeitě zvykem 
míti zásobn koSil. 

V Němdch ještě r, 1525 chodili nejednl bez koSile.*) T oněch 
starých dobách nikdeí nepokládána košile za tak podřízený spodní 
šat, aby vfiecek byl pokrýván a v noci v nřm lidé spávali. Koiile byla 
tomn, kdo ji měl, šat jiným povrchním knafim rovnoprávný; mn- 
sila býti ne-11 všecka, aspoň s část, po rukávech, a krkn, na prsoa 
jakoíto pnut, pod vykrajovanými kabáty a sukněmi, zřetelně patrná. 

Zvláště lida selskémn, dévěatfim slažebným sloDŽila košile čili mbአ
za šat ne právě skrývaný; jináČ nebylo by lze vysvětliti povědomoa Ho- 
sovn výtka, že se selky skoro stydi za svoje rabále. Proto shledáváme 
podle košil prostých také košile s tkanicemi, se zlatem, s perlami, ko- 
šile vyšívané, kteréž vyšíváni poi^J/ovali a nás lidé domácí i cizi: vy 
skytnjet se v Tomkových Základpch „vyšfvaé hedbáví JiH z Uber a vy- 
Sívač pražský Kvítek' (I. 134. II. 162.). 

Ale hodně vody přeběhlo Vltavou, neřli sobě v Čechách všickni 
obvykli v prosté košili spávati. Jinde nebylo jináČe. V německých illn- 
Stracích o Melnzině z r. 146S (reprodnkovanýcb v listě Aazeiger fflr 
Eande der deat. Vorzeit 1883 str. 216.) sp! oba manželé v loži beze 
všeho šatu; v Havardově sbirce obrazů (Diction de ramenblement) a 
illusiracl z XV. věkn nejednoho francouzského spáíe nalezli jsme na- 
hého; na obraze jednom (I 559.) ani nemocný vznešený pán neuznal 
za vhodno obléci se a krýti své chatrné tělo; přikryl se jen po prsa, 
ostatek zanechav obnažený.*) Stejně tak bývalo v Anglicku.^) 

TI nás naljého spáče nkázali jsme čtoacímu z počátku XV. století 
na obr&nku ě. 54. Zajimavo, ie v konec toho století řečeného v bibli 
kutnohorské na přiloženém obrázku é. 102. vznešený pán leží v lofi již 
Šatem všecek odéný. Ale Že by to hýla košile, kterou se halí, za to 
bychom nestáli. Mohla to býti noční sukně lebka, do niž se lidé na 
noc oblékali čssto, a o níž mluví Guarinoni ještě na počátku XVII veka, 
řka, že mnozi nestydati měStáci i nrozenf zvykli si příkladem svých ro- 
dičů spáti o nahém těle, aniž to pokládají za věc nestoSnon. Edyby prý 
z noQze vzali aspoň nějakou žnpici uebo „nacbtpelE".*) 

Ne jednou v českých pramenech XVI. věku postihneš, že lidé spá- 
vali bez košil. Na příklad když r. 1590 měli sedláci t Roztok (n samé 

') Heyden. Tracht. 162. 

*) Jiné francouzské doklady viz v Gay. Glossaír. 8G9. 
') Augl, obras nahých spáfft rcprodokov. ze ,Scenes of tbe middle ages' 
viz T Schultzovi D. Leben. I. 62. 

*) Giiarinonl, Orewel, Sir. 1281. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



Prahy) liijiti svébo p&oa lakomébo 
Boryai, lonpeiné s noÍDé pfepade- 
nčbo, vyběhli „a bylí téměř vSickni 
nazf. ŽidAm BOiěje se KarchesiD8 
jeitě na pofátku XVII. veku, ie 
„ráno, když vstávajf. laasi košile Ie- 
ífce v láži oblékati".') 

KoSíle Tyakytnjf se t pramenech 
pod vielijikýroi jinými jmény. Nej- 
obyčejněji slojf „řeclile" a „ro- 

Staré slovníky kladou vSecka 
ta slova svorné a sonznaíně podle 
sebe.') Že čecbel a íechlik jest ko- 

iile, toť vťSbec povědomo; znáraot, Cis. 102. Z bibli kutnohorské. 

Že lidé, těžce obvinění, „v íechlfclcb" 
přisahali^) na očiBta svon, 

Ale kt(!rak zevrnbně líSíti košili rnbáf, fechel, tof věc nesnadná. 
Vie zůstane usi na ilubadecfa. Že někde a někteff <^inili v těch koíilich 
pj^ce nějaký rozdíl, tomu avědči archívni nahodile zmínk)'. Na pílklad 
r. 1461 smluvil Havel Sudoměřický a praíským Pipou, že ho bude za 
55 zlatýeb uherských do smrti chovati, a v té smlouvě praví se, kdyby 
chtěl Havlík do lázně jíti, že „mu Pípn ěechel neb rubal k tomu sluSný 
dá" a hned o něco dále orínje se, aby mu „prali koSilky".*) 

Tu nějaký rozdil patrn, ale jaký, toho nesnadno pověděti. 

Že byl rubáš jakous hooosnějéí košilí, toho důkazem kromě 
jiné zprávy inventář Kateřiny, obyvatelkyně Nového města, zesnulé roku 
1483. Ta odkazitje „tři mbáSe sváteínl a tři kogile vářdní".") To ho- 
voří dosti světle. 

Takě zdá se nám, že rubái byl spíše koSilí ženskou nežli mni- 
škou. Radit mistr Choceňský v lékařské knize své, aby v morn nebyly 
gíenské rnbáie nečisté" Hpoln prány a košilemi mužskými.') 

Čechle a mbáSe na léto bývaly z plátna, z kmentu, na zimu z vlny 
nebo jiné teplé látky.') Měšfan táborský Vavřinec r. 1467 nechal po 
sobe vfiak téi čecbel vySitý bedbávný.^) 

První čechel, jenž se nám v pražských pramenech XV. století na- 
manul, náležel staroměstské paní Dorotě, kupcové, r. 1425, a byl „se stří- 
brným knoflíkem" ; kromé toho měla paní 5 „ženských kofiilek malých", 

') Bie iidovský. Karcbesius. 22. 

*) VeleBlavlnAv Nomencl. qundril. „nibái, koSile, interuta". 

*) Arch. prai. C. 11G8. 806. 

<) Při deskách. Miscell. i. 87. 376. 

•) Desky. Miac. 2B. 

•1 ChocenskJ. O moru 1642. 18. 

'] Guarinoni. Greirel. 62Ii. 

*] Výpisy kíaftft laslaně mi prof. Thirem. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



170 

z čehoi bych sondii, ie čecb«l byla koiile dlonbá. « po nnií xfisUlo 
paaf Dorotě pět koiilek ronžsk^cb.') 

To poráží onu zpri*n Často iifeiioii, Že fraacoataká krAloraa tehda 
méU jen 2 koíile — mát jich pražská paní Dorota sama íest. Ale 
ovíen rari, aby někdo niyslil, cblabé ae ívfiai předky, že bndon pralaké 
JDTeotáře koíitemi ploy! Pět koiil bohaté méšfanky Doroty na mnoho 
množsttf tet jest v pražských pamětech jediná nejbojnějSi zásoba vinoti ! 

Viak JBOn před rukama zápisy o STrScfch Šatných bohatých mé- 
ííaiid a měitěk, a t nich o čechlích nic zbola se neprad, nebo ae koáile 
troQBf po jedné, po dvon. 

Éekne se, snad měli drnbdy koáil dosti, ale nestály jim la popis, 
za odkaz. Nebádáme se, že někdy se tak státi mohlo : ale zapííe-li se 
při bohatém měStanon, že měl koSile drě, zapssl by býval pfsař i koEil 
tacet, kdyby před mkama byly bývaly. Což byt boháč staroměstský mě- 
š(an Hatiái ttfýdlo — a kíaftem odkazoje Btřihmice (kalichy), koberce 
a penize na kostely, postavy snkna chadým, má „bohaté krámy* v Kotcích, 
íatfl věelijakých chodících i loinfch síla — a v témž kiafté mlari jen 
o jediné koíili, kteroa porooči Anné, slnlebné divče.*} 

Největší počet koiil, v inventáři pražském v XV. věkn zapsaných, 
spatřili jsme r. 1478 a írotéře Vfta. Měl jich devět;') na odpor k němu 
měl soQvěký bohatý pekař Hathi&s z Pořlče, m^itel tři mlýnA — jeden 
Čechet plátěnný — ale ovíem „pavézu měl stříbrem položenon" a jiného 
svrfikn hromady.*) 

Marta Pancbatka, soaseda novoměstská, po niž konec stoleti zA- 
stalo klénotfi drahně, v aichž 13 prstenA, meta jenom jedinon koSili a 
2 rnbáfie') 

V kfiaftech města LitomySle postřebiiJeS koncem století při Ženách 
rnbáie téměř při každé; oékterá také přestává na jednom, jiná nž má 
zásoba větSi. Rubáiám to řikaji „rubáč". Jsou s vét£i část luéné.*) 

Rychtářka Tisovská má r. 1497 v knize dva robáče lačné ;^ proti 
torna Marta, sestra pnrkrabově, odkaznje r. 1499 „Mandě písařce dva 
rabáče. Jeden žemniový (žemněaý) a drahý Inčný", a firajdě sestře dva 
ruhače rovně takové. Ta měla tedy 4 rabáče, největší počet v kníže 
nalezený. 

Tonže doboD mužové litomyilStf neposledof jsoa jako mnozí ctní 
Pražané bez koSil. Starý Tuček má r. 1495 lán role, čtvero koní, 
4 krávy, tré jalového, sedm prasec, 21 peřiu a jiných vécf dost a dost — 
ale koiile nemá. Aspoi^ v kiaftí o nf Demlavi. A. tak nápodobně jini 
soniedé osedli a podstatní. 



■) Desky. Mise. SI. 60. 

>J Arch prát. 992. 257. 

■) Desky. Mise. 26. O. la 

•) Tamž. Q. 7. 

') Desky MUc. 22. 307. 

•} Arch. litomyél. t. IIR 3. 109. 

^ Tomie. 8S. 



. DigitizsdbyGOO^^Ie 



171 

Těm na odpor mi r. 1496 Btřelcovský tovarri Hichal Žák „dvS 
kolile bpientové a tNIoíné*;') poíet to, který bj i r Praze ton doboa 
byl snamenitý. V jednom didictvf litomySlBkém z r. 1510 jsoa pospolo 
„fcoáile ti4 a rubáč dlOQ'!]^",') coi anad také poníkad uka/uje oa 
roidU meii koiili a robáiem. 

V Králové Bvoře méla méBIanka Marta TrČková do r. 150<> v bo- 
spodáHtifčkD svém 77 loktů plátoa. dva ilojlře — ale fecbel jeden;') 
a Tinafka, jli ve Droře n&leŽeU chalupa, df tébot roku, že má .jednu 
kotili nad tn, kter& k amrtl připravena".*) 

7 statkn Havla Slonce, souseda v téini Dvoře Králové íflatala je- 
diná „koiSile ieneká, veliká". 

O témi málu koSil zajisté avědii vSeck; vindy kniby, pokud jsou za- 
chovány. Souditi z toho o n^aké meníf vzdČlanoBti, byla by véc bláhová, 
bláhová ni z té příčiny, že rovoé tak, jako n nás, bývalo viade jinde. 

Obrázky ozdobných, sbíraných, premovaDých koiil rai ítoncl ohledati 
T této knize pod č. 3., 65., 66. 

Velmi nádherná mužská kolile o iirokém préma a pékně sbíraná 
naznaíena jest na obrázku č. 86. a). 

O jiném bílém prádle při tatech patnáctého století nevime. Zajisté 
byly vielijaké fryžky (frisinm) eili okrnžf,') ožidlf a obojeíky a mhy, 
při krku, ale těch drobotin nezapisovati. Podle Inénýcb, pracích fryíkú 
bývaly obojky též z látek jiných, nepracfch i vzácnéjiích. Jednou nalézti 
jeme „obojek otřesotý", a to r. 1164 v dědictví po arozeué pani ESce 
z KrawnStejna; obojek panin byl „zelený", tedy snad hedbávoý.*) 

Také nemnoho nacbázit v pramenech, že by některá pani po sobe 
zanechala kasanby, ^értoehn" čili „pásmiee" nebo zástéry. 

Ale mely je. 

Již HoB se zlobí na hedbávné kasanky. A že jich nepřestaly noHiti, to 
Time 2 dědictví Idarty Ponchalky, novomístské aonsedky, kteráí r. 1 499 
nechala po sobe 6 kasanek,'') a z dědictví plzeňské Homolové, která r. 1495 
také ostavila nějaké pékné kasanky.^) Na obrazech vlaských iřfme ke 
konci XV. veku kasanky do kochynč prostné, ^) a sběratel dr. Figdor ve 
Vídni chová vlaskoQ kasanka bedbávnon vyíivanon z téhož XV. století.") 

Od konce XV. stoteti začne jméno f£rtiieh býti obyčejnějiím 
nežli kasanka.") Také se tu a tam na počátku XVI. věku vyskytne 
„váertueh"") a „gertuch**.") že fěrtoch a kaaanka jednostejná věc, 

') Archiv litomyil. t. lia 
|Í Tamie. 91. 

*) Ku. pam. dvonki v mas. rukop. fol. 8. 
*j Tamže. 19. 

*) Hatienaaer. Cizí slova. 161. 
■l Desky. Miíc. 63. D. 10. 
*) Při deskách lem. HÍKell. 32. 807. 
•) Arch. plieň. i. SS3. 36. 
^ Bonnard. Gottomi. I. 128. 

") OataloK dei k. k. Hus. f. EuuBt. r. 1891. Wien. 
") Arch. Tltomyíl. C. 118. 97. 

") Arch. musei, lístínv ■ Morav. Třebové r r. I&lfi. 
'i Arch. náchod. ku. Uaflft ■ r. 1496. B. 7. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



172 

to praví stará kniha praiEská r. 1497, ozaamojic, ie nSjaká „shrnola pe- 
Dlze do fěrtucbn nebo do kasankf".*) 

V XVI. etoletf vyskytuji se fgrtodiy velmi bojné ; stalyt 8e ienakoa 
ozdobon, o íemž na svém místě ae poloii. 

Šátky na utírání potu a nosu nékteři lidé v XT. veku zajisté míli. 
mívalif je už Římané od dob AnreliaoQvýcb (HI. stoletf).") Moíni, že 
leckterý Český líechllk" jií od starodávna byl tikovým Eátkem na 
pot, nebot slul v latině Budarinm.*) V Bobovém Sayfridovi panna se 
potí a rytíř „vzav rouchu" ntfrá ji,*) 

Šátek toho řádu pro parádu nebyl, sic by fao byli zapsali věmd 
v inventáře, jak to činili v následnjidm století s „faeaííty", které byly 
vyiívaaé, okrajkoTaué a víielijak zdobené. 

Na italských obrazech nalézti jsme dámu, která má v ruce jakoby 
na chloubu veliký bílý Šátek na nos (fazzotetto bianco) jií v XV. véko,^) 
n nás vyskytuji se facilety hned na prahu XVI. věku.*) 

Na konec otázka, kterak vieliké vioutí ČiStěno.^) Dle Štítného bý- 
valo práno ve vodé a popelem nebo mýdlem a plstem tepáno; pak va- 
řeno. Var Spinu vyleptal. Prvni práce déla se v neckách, o nichž máme 
zprávy teprve ze stol. XVI., var prádla pořizován v kotlecb pracích, které 
se také teprve v století prve řečeném objevují v pramenech měron valnou. 

Prádlo snSeno leckde a lecjak. Suieao na pavlaffcb, na firácich. 
Qgniené prádlo váleno v XV. veku asi ton prustiČkou zpBsobou, jak do 
té chvíle dělají selské hospodyně v zastrčených koutech české naSÍ vlastí. 
Stačil válek a prkénko, na něž silon se opírala hospodyně. 

Toprve v století XVI, nacházíme v knihách městských „mandly* 
B válci a koliky, ba v Praze dokonce i „mandl strojný s řetězem a 
zděři ieleznon". HouSky snieny na konlfch sklennýcb, což snad vydalo 
za žehličko. O íehličkách před XVI. věkem nevíme. 



9. Drobnit strůj a klenoty. 

Pásy, pasiri, přepych v pásech; spAiob pásfi; taívice mnfské a nožnice, po boku 

^braň, kord, kortulač, tesák, tylec, meč; pdteře a nožuice teuské; jabHélia vonná, 

obruhle, tobolky a méšce; prsteny, náramky, pektorály ■ jiná ozduba na hrdlo, 

náušnice, modlitby, rukavice, oliifikr, hQ], slunečník. 

K drobné „přípravě" slniejí nejprve pAsy. 

Pásy nosila obč pohlaví jií od dob antických. Kromě potřeby i aesthe- 
tický cit vedl druhdy lidi k tomn, aby pásem dali svému zevnějftku při- 

■) An-h. praž. kn. Ó. 1046. 
^) Veliáský. 2ivot Beků a Rlm. 190. 

') Sudaríum íechel. Glossy Mater Verborum. C. Č. Mns. 1877. 378. a v Bo- 
hemiři 43. 

') Pmslk ve Véstniku SpoIeC. Nánk. 1891. 80. 

*] Bonnord. Costumi. I. 156. 

*) Arch. Česk. XI. 308. r. 1517. 

*] O tom objirnéji čti v Kalendifí paní a dírek r. 1893 Článek dra. Zibrta. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



178 



roienřjfif podobu. V dobách rjtffakých nabyl pásec mravného význtutiu. 
Stal se Hymbolem rytířství a mraiu rytířského. 

Od té doby byl podle sprostného pasa i nádherný páa. Oboji musil 
ta příkrasa posluhovati. Leccos nosil. MdÍoví nosil kabelu, peníze, zbraň, 
iené taivici, noioice, a r&ženec. 

S témi úlohami aspoň přiiel pás do XT. století. 

ZvIáltDÍ řemeslo paelřské jií Šetřilo tobo, aby i nejIactnéjSf pás 
byl sličný a oka vdéíoý. O nádhernějil pásy dbávali zlatnici, délajfce 
pisy řetízové i z kovových deitifiek skladité. 

Aby nebyly pásy z míry nádherné, to zase na starostí mívaly 
oařady. MéSfanítm na přiklad městské právo doby husitské poronCÍ, aby 
mnži neměli střlbrnýcb pásů 
draiiích nad hřivny dvě, 
íeny nad hřivnu. T Krakově 
r. 1468 vydány zákazy, aby 
nebyly pásy téžii nad 3 
hřivny atříbra.*) 

Ale ovSem káof. dbát 
takových rozkazA I Kdo měl 
střibra hojné, navésti je 
na pás pod zpftBobou zvo- 
nečků, poklic, jablek, rA- 
žiCek, přezek, cetek a vl 
bdb éebo viebo. Na obraze 
í. 103. nvádime jakožto 
zvláitnost i pás zdélaný 
z grofiů Českých 

Nejprve položíme o 
mužiikých pásech. 

Nékterý pás byl malé 
jméní: na přiklad r. 145S 
zapsáno v novoměstské kni- 
ze, ie páni vydali sedláři 

Jakubovi pás stříbrný „na pomoc, aby se v řemesle zaloiit a pílen byl 
díla". Stačil tedy jediný pás na to, aby si pořídil řemeslník existenci- 

Základem pásu byl pruh kožený nebo tkanice či vstnha aksami- 
tová a hedbávná. Na né přiilvány kovové zdoby. Dobrý vzor nádherného 
takového pásQ viz na obraze č. 43. 

Na obraze č. 104. ukazujeme mníský pás složený % kovových de- 
stiček v plastickou vyponkllnu. Má ho tu vzneiený pán oděný r&žovon 
sukni a zelenými nohavicemi. Drahý muž je bez pásu. Sukně jeho visí 
tedy volné; jest zelená, nohavice mdé. Pani jest vfiecka modrá. Vénec 
dívčin v okné jest zelený. 

■) Colkcta. Piekosimskl. 469. 




fíB. 103. (Majetek p, Chaiiry.) 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



1T4 

PáBj toho zpflsobn, jako zfime na obr&ska £. 104., json v rnko- 
pise Zrcadla spaseDf vObec oblíbeny. PoTSimnnti zasltibiOe, jak nizko je 
nosili. Na ten konec raí čtoucí srovnati obr. i. 1., 7., 79. 

K neJproatějHm p&sQm v XV. století ailváno činu, mosBii a mřdi. 
Čteme v kiafté paslře (cingulator) Mikuody v polon století, íe má 
T dilně své jen ty dva kovy posléz jmenované, líbrn mosazi ie cení 
5 groii, librn médi rovné tolik a pásy laciné že prodává po 16 pc- 
nézich, draŽSí po pfll třetím groii.') V Moravské Třebové prodávají na 
kODci XV. vékn pásy po groši a po dvou.**) 



ClB. 104. Rnkup. Zrcadla spaseni fol. 67. 



Mosazné pásy byty cbud^m lidičkám. Proti tomn méitané a nro- 
leni muíové mívali opásáni do mnoha kop drahá. Tomáfi z Hlohovic 
r. 1426 odkaznje svým dédicflin „pás s tobolku, stflhrem okovaný;*) 
v daliich rocích doby basitskó vyskytuji se pásy se stříbrnými paklami; 
taková opásání mužská ceněna v šesti, sedmi kopách.*) Roka 1448 mél 
Janek Václavův od Vlčího hrdla v Praze stříbrný pás pozlacený, ,za který 
před chvíli 23 kopy dáváno.*^) Stříbrné opásáni s kordem prodává kdos 
roka 1453 za 7 kop.*) 

■) Hisc. fi. 26. 

') Archiv musej. list. ( Třebové. 

>) Arch. prai. 992. 61. 

') Arch. prai. 992. 1«0. 

^ Tamže. 222. 

■) Deiky. Hisc. 87. 16. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



17S 

I trabač pražský Jan, řečený Uraák, měl r. 1471 nBtfibmý mnÍBký 
pás';'} Uartin, pasfř, někdy na Velfii, umíraje odk&zal r. 1454 po sobě 
,P&8 BtNbrný g deku a s tobolka* ; Martin kotlář (f 1477) chodíval 
také v pásci stHbraém; r. 1477 i Šimon kramář měl pás stříbrný za 
10 kop. Apatykář Prokop r. 1460 odkaznje po sobě „pásec pozlatitý 
□a ěervené tkanici chlupaté ae zlatem*. Táiil pásec břivnn a 5 lotO.') 
Zvonař praiský novoměatský, Jíra jménem, Eanechal r. 1499 svým dětem 
gpás stříbrný na strakaté tkanici brunátné; vážil 5 hřiven, 4 loty".') 

V Plzní vyakytoji se na poíátkn XV. století {1407—1412) stříbrné 
pásy mužské (virile), pásy s tkanici (cam praetexta) n židfl zastavené 
po iesti a 7 kopách.*) 

V Hradci Jindřichově nalezeny v dědictví Peganostově r. 15O0 dva 
velké pásy a dva malé, které vážily dohromady ítyři libry stříbra cenou 
47 kop míieňakýcfa,') z íeho vfiebo již patmo, že také měitané venkov- 
ských mést oblibovali sobě neraalon parádn střibruých pásfi. Aniž pře* 
stávali na jednom, dvoa pásech 1 

V dědictvf bohatého Kntnohořana Jirka v Lorci r. 1S03 popsány 
.pásek pozlatitý na tkanici ěerné", vážící 3 hřivny a pftl ítvrta lotn, 
dnihý pás s pozlatitými želízky na íerné tkanici vážil 2 libry pfll Bedma 
lota, kromě nich byly tn Jeítě 2 pásy střibmé na íerných tkanJcích; 
vážily 5 hřiven 2 loty. V nějaké truhlici potom nalezla kommisse po- 
pisnjfcl jeité dva pásy pozlatité.') 

Na pásech zavéiovali maží snad již od nepaméti lidské při pravé 
ruce (obraz t. 77.) brafiuy, tadvicť, ale veleli je i na levon strana 
(obraz ě. 60.). 

Prostí lidé, přes svět pracnjicí, mívali talky prosté, veliké; drnhdy 
tak veliké, že kryly vfiecko tělo po předa. Na obrazech v této knize 
(6. 1., L 2.) vidíme, že i páni ba i Šviháci mívali dmbdy laivlce tak 
veliké, že jim pokrývaly břich. 

Některý obiiroý opas, jsa vydat, poslnboval za mélec.^) 

Některý si připjal k taéce i nožnici (pochvu) s nožem, jakož obr. 
í. 2., 15.. 77. ukazuji. 

Prosté taiky robili zdejSÍ taikáři a méSečulci- Ale ozdobné měSce 
nmívali pořizovati též. U Kateřiny méíeínice nalezli jsme r. 1478 kopu 
bílých kožek, červených několik, listy pozlátka, atřibra a méSec veliký 
pozlacený za 20 kop groSfl.') 

■j Deiky. Mise. 26. £ 9. 

') Desky. Hise. 87. STO. 

O Desfc; Hisc. 22. 138. 

^ Y^pisy Strnadovy i kn. jus genernle. 

•) Arch. bradec. kn parkm. 283. 

') Řehák, Kutn. pHspéT. S2. S9. 

*) Aspod Vodůanaký klade méjec a opas<-k z» jedno, obojí jest mu crumeua. 

•) Hisc. Desky. 30. A. 11. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



178 

Nádherné taSvice vozili do cech ímejdfři a fimtiliýři na veliký hniv 
taikářfl.*) Šmukýi^ké tobolky nebo měice a méchýfky byly sliíoí ple- 
tené nebo z látek drahých seilvané a stfibrem pokládané. Na pfiklad 
r. i43a měl brniř Mai4k na pase .tobolka se stříbrnými puklicemi".') 

Byly také taSvice na pásech podvojné. Aspoň na počátku XVI. sto- 
letí praví kdoa v Praze : „Byl mlíček, a v tom méici maliíký přiiitý, 
jakol bejvá při měScIcb".') 

Na P&3 anebo k zvláStnimu opásůiii čili ke „vstoze" od méíečnikfi 
pasIřA i koiiínfkft pořizované,') přivéSovali mnii pobočnou zbraĎ, 
3 klerou vAbec chodirali, ne-ti dřiv, tedy zajisté od XIII. stoletf, pfes 
vSecky zákazy, jit v nejstarifch městských řádech vydávané.') 

V XV. věkn po vojnách haaitských zase staly se nékteré zákazy 
toho, ale — jako prve vidy — marné. Taků Židek chtěl na krili Jiřím, 
aby zakázal choditi se zbrani v městě — ,b palcáty, noži chlebnými, 
dýkami' — poněvadž , pohříchu nyni b ěavlemi, kordy, po méaté jako 
kati chodí".') 

Než věecko marno. Také lid selský, iel-li přes pole, vílckn. řeme- 
slnici, tovsryiové i mistři, měStané, o vyěšich stavech nemluvě, vlickDÍ 
mfvali při boce zbraů. 1 Hu3, klidný kuěz, míval na pase nfiŽ lavéiený 
při měíci.'') 

Za poboěnoQ zbraň vyskytuji se v pramenech XV. věkn Qieře, 
kordy, koréáky, korduláčo a tesáky, o jichž podobách zovrabnčji 
poloH se dole v kapitole o zbrani. Kord Je dlonhý, korduláě nebo korčák 
kratší, tesák nejkratSi. Ovfiem byly výminky, a lidé jména Bmě£o*«li. 
R 1578 vypravQJe žena v soude pražském: „Nemohla jaem jiti, a pan 
Tobiůl pOjiil mi svého tesáku, abych se naň podpírala." *) Tu byl tedy 
tesák bodně dlouhý. 

Kordy při méfitanecb vyskytují se od počátku století napořád.*) 
Jeden kord nalezli jsme r. 1425 také „Btřibrný, okovaný, pozlatitý, a 
k němu bylo i „tovaryístvo" (pochva) stříbrné a pozlatité.'") 

K. 1433 čteme v inventáři brniře Marika ponejprv o tesáku. Byl 
se stříbrnými poklicemi a visel při tobolce mistrově. Zikmund JirkQv, 
měEtan E 1'oříčo, míval do r. 1455 „opásáni a toulem, meč i kord ^ve- 
liký".") Kdyl si tak vySel nebo vyjel, maje , ostrohy" na ikoniícb v sok- 

') Zajftnatý je obiáeek » Cod. píctur. vjd. Buchnerem. Tu naioalován mé* 
icčnlk, mak svíbo cri^hu diikí, o tváři Telmi smulné; podle iiibo v odévu blátua 
iimejdlr uablzi ntdbiírue míšce. Obrázek straní ta^kArQm. 

') Arcb praž. 092. 14B. 

') Arch. praž, i. 1046. 110. 

') Uidka o robeui vstuh r. 1458 Manuál, novoni. 8U 

^} Kniler. Keg. lil. 633. Rossler. Altprag. litadtr, 12. 

*J Zídek. Správovna, 64. 

'') Obrázek T Richcntalově snémě kostnic. 

*) Arch praí. t. 1131. 

*) Bebeim Waffnkunde 281. df, ie do Némec uvedeny kordy ze Španie 
tepme poíátkem XVI. víku. 

"I Arch. praž. 992 64. 

") Desky. MUc. 26, A. 4. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



177 

nici, v pláíti bmn&tném ■ kuklou modrou na lilaTé a s „prastplecheni* 
na hrodi, a b lokem nebo samostřilem aa rameai, vypadal laji^té JlaU«, 
neili jflme i*;klf představovati sobě klidného méíCaDa. 

Kordy a moie mivajf v prameuech zltuita nádberaé poobvy. Ma 
přiklad o Jankovi Stftbrném z Eattj r. 1461 atoif psáno. Že mél ,c«rd 
3 poivů itJHbrnů".') 8owékf tnbae Vnik mi také .koríák střibrem 
obložený". I nole, které mívali moli při taivicfch, zbosta objevoji se 
o .střeno střibrném*.') Martin Sele, loused pražský, mé) na přiklad 
„dvě pHnoze s řezákem, stříbrem obloiené".*) 

R. 1461 objevíce se v prsísk^cb pramenech uejprve meč ,burd jř", 
me2 z neJTétSIcb. Uél bo Beneí Sixt, méiían a sládek Novábo Hésta, 
starý mni, dobrý pamětnik a snad úíastnlk bitev a vltéistvi kasitských, 
nebót jeho inventář Je samá zbraň. Odkazuje bratru .samostříl lepii 
s VDopásánfm nejlepllm" ; jinéma poroaíf .aamoitHI a toulem a tyleem', 
jinéma zase „opásáni s kordem a bnrdýř nejlepíi* ; jinému „kloboaky 
ocelivé, pavézy litevské" a jiné jiné véci zbrojné.*) Tylec byl téi kord. 
Vysvitá to z rádo krejči přibyslavakých z r. lí>04, kdeá se přimo tio< 
Toři o „tylci nebo kordo".') 

l^lce bývaly také drahé knsy řemeslné práce české. Vimof dobro, 
že r. 1472 zastavil .Tojtich, nékdy liachař slavné paméti krále JiHho", 
D koláře Pavla tylec v pHI třeti kope groifi i^eských ; to stál jisté jednon 
tolik.*) Nékdy se vyškytá opásáni moiské s tyleem, jeboi .třen' střl- 
bmý. Roka 1173 Čteme o páse, při némt .tylec s pfll třeném stH- 
bmým',') 

Od let sedmdesátých') naskytojl se v nalich iuventářích taká bn- 
stéji „tavle^ 

Při venkovských méUanecb nalésái v opásáni spií meč nei jjnoa 
boDOSo^ii sečnou tbraů. Na přiklad Tnček v Litomyili mét po r. I49S 
k své potřebé pavézu, lebku, plech, sudlici a — meč.') Eliál Votava, 
téi sonsed lltonytlský, míval po boku meč; a jaký meč! Hélté dva na 
vybranon. Jeden byl .meč s terčem sečitý", ten byl k boku, a drnbý 
byl „končiř dlflhý".'") Tesáky také najde* v popisech litomyilských. ") 

Uéli'li mulové v nádherných pásech svoje zsiibeni, kdol by podi- 
voval se, 2e české dámy vyvolily sobě obivláité pás za předmét své nej- 
včtei parády. V XV. vČku vééely naA ZVODCe střibrné, jabUíks a jinfi 
„okmhle" s véemi vonnými, véiely naň ta&vice sličného krnmplováof, 
drahocenné noinice a jeité dralíl páteře. 

') HIk. 26. C. I«. 

*) .SdvD" sdlbmý 1 ko. 26. U. 21. Desky. Nikdy tUi taká „střin-. 

>) Míse. 26. D. a. r. 1462. 

*) Desky. Mise. 36. D. 6. íit desky č. 17. N. 15. 

') Reanlček. Arch. Pan. XV. 836. 

') Desky. Miseell. 26. B. 92. 

'j Desky. Hiso. 68. Q. 9. 

■) Desky. Mise. 36. Vit grotér mi r. 1478 iavli. 

') Iďtom. arek. 118. 14. 

'*) Fol. 15; taml& 

>■) Fol. 41. Měl bo pekař Hiehal. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



Dobrý vzor ienakfch okrnLlf TjSitýcb podati jsme z fresek balno- 
Lursk^uh na obráiku ú. 65. 

Stříbrné pásy žeaské „poziktité se zvonci" objevuji se ne iřidka 
v pramenecli hnedle při poíátku století a trvsjf pořád v dobé baaitíké. 
Z jednolio kíafta plzeítského r. 1435 dovfd&me se, le byly na Ženském 
páse dvé hřivny atřfbra, z nicbž potom pořízen kalich ke kaplanstvf. ') 

TonŽB doboa zaBtavQje kdosi v Praze ienský pás v deseti kopách 
groSfl.") 

Takové zprávy json zřetelným Bvědectvfm, ie pásy náleiely ke kle- 
notům. Haohf z ienských pásli váSil ryziho střibra tíi, řtyři i pét hřiven ! 

Divčičky, zdá se, mívaly p&sce lehíi, ale, pokod stavil míiec otcftv, 
mely je také ze stříbra. Roku 1451 kupnje sládek Drdák jedné dceři 
své „pás střibniý pozlacený, v némí II lotft stříbra"; drnbé dceři pás 
knpnje o 15 lotech.*) A neni onačejSÍ měífanky za celé století, ab; byla 
bez pásn stříbrného. 

Nékterá ani nepřestává na jednom. Praiská kramářka Uanda mela, 
jakoi svrchu dotčeno, do r. 1432 ti^i pásy střibmé! A v pozdéjfiich letech 
mivaji dám; pražské jeité vlče pásfl, než druhdy bývalo. Johanka Prho- 
iová, plátenice a méStka v Starém městé, odkaznje r. 1473 dcerám 
bratrovým do Hradce kromé jiných klénotft „pás bily stfibrný" a jiným 
dédicdm jeité étyři pásy, viocky stříbrné a pozlacené.*) 

Po Mařte Panchalce, měiCance novoměstské, r. 1499 zůstalo pásA 
koliks. Jeden ,na zelené tkanici hedbávué stříbrný", vážil 3 hřivay; 
drnbý na zelené tkaniíce, viiil hřivnu; třeti na aksamitové tkanici ze- 
lené, stříbrný, váŽII p&l třetí hřivny; Čtvrtý stříbrný pás byl aa červené 
tkanici zlatohlavové; pátý byl s „nožnicemi stříbrnými na tkanici s bar- 
vami, dfla zdejitbo" ; ten vážil nad '2 hřivny; poslední a šestý pásec 
vážil břivnn *) 

O prvním jabliékii stříbrném, na páse visutém a vAnl naplnéném, 
jest zminka v pražských popisech teprve r. 1486, aí nelze na pochybách 
býti, že bývalé rolničky a zvonečky na pásech ni v prvni plili XV. věku 
so vystřídaly s jablky vonnými. Roku svrchn řečeného Mikniiě Kelhnf 
odkazuje dcerám svým „piímo v stříbrné okrnhle a jablko stříbrné veliké 
k pižmu a dvě mengi".^) Od té doby potkáváš se s jablíčky vonnými ua 
ženských pásech do omrzení zhusta. 

Pražské pani mívaly k viednimu šata „všední" pás; ale i ten 
íasem býval takové ceny, ie stál za odkaz posmrtný. Například r. 1473 
odkaznje pražská pani jedna npásek, v kterémž na každý den chodila, 
se stříbrným ženklem, na tkanici nékolik želéiek*.') 

') Lib. tesiam. v inns. praž. 3. D. 26. C. 17. Též Strnadův Listář plieňský 
e 345. 

') Arch. praí. 992. 

•) Arch. praž. 992. 289. 

•) Arch, pniž. 992. 260. 

•) Deskj. Mise. 22. 307. 

■) Desky. Mise 21. C. 80. 

'> Detky. Mise. 53. R. 10. a nápodobné v kn. arch. pral. 993. 26a 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



179 

Jako r pražských roToě tak i t ÍDTeatáflch venkovekých jeTl se 
paráda žens^ch pásfi. 1 tn Mtati jeiit zbaata o „pásecb střfbniých 
8 tkanitkami", s .paklanil'' a s ,pnkličkaitii poalacen^mi".') V Písni 
měla koDcem Btoleti A.Daa Sefrinková pás o péti hřivnAch stfibra, tedy 
tak téíký, Že r. 1501 mobla poni£iti, aby z uého udělal slatnik mon- 
Btranci ! Patnácte dukátfl přidala na jeji potlačeni. 

A to nabyl pani Anny páa jediný. UíU jich jeítě sedm, mesi 
nimií za ivláBtnl povíimnotl stoji , pásek na itatohlavoTě tkaniěce fer- 
veuě", jiný , pozlacený pásek oa dva prsty, cblopatý, jest na něm néco 
málo želězek a nákončl b přeskú".") 

Že nrozené pani anaftvaly se drahotan pásfl svých pi^vyíovati mé- 
áfaoky, to( sajlstě. Uěla-li měitanka na páse žeukle, iellska a jioé čety 
ze střibra, mívaly ilerbti^ny na pásech ozdoby perloví, zlatě a z drahých 
kameni českých i cizfcb- 

Za pásem nosívaly takě mělce.*) Rozumí se, ie taSviee panská 
byly drahocennějíl netli ony, hterě prodával tajkáf nebo toboláf a mé- 
áeínlk v tarmarce praiskěm. Ta stála koncem veka hodně veliká „taáT 
vice Žeoská" 6 groéA ; menii byly lacinějil. 

Bohatil pani nosívaly raéice aksamitově i perlově. Koncem stoleti 
chodívala jedna PlzeAka s měicem perlovým tak obilmým, áe mohli po 
jeji smrti (r. 1!>03) z něho poříditi ke kostela „kápičkn" na , kápi* Hli 
na plnvisle.*) 

Na stuhách při páse ienikěm visiva>y naéim panim „DOŽniee" 
se (ženskými noži". „Dva nože stříbrná ženská", nalezli jsme r. 1439 
při páska „střfbměm s tkanicl zelenou, s přeshou a 8 íelézky střl- 
brDJmi**.') Jindy čte se o „ienskěm noži se stříbrným sti'enkem''.*) 

Páteře 6ili růicnre, jichž v prnmenecb teprve po husitské době 
nalězáfi zase bojnfi, byly samostatný parádní kus, b( již visely na páse 
ženskěm, nebo jimi pani obtáčela rnku. 

Páteře klenotem bývaly zhu>ta nepochybným. Nejobyčejněji sesta- 
veny byly z koralových zrn, ale také z jiných drahých materií; v pra- 
menech mlnvl se dosti íasto o páteHcb jantarových (akitej nových) a 
chalcedonových. Mezi zrnky jednotlivými tkvéla zrnka atřfbrná, a na konec 
páteře, kde visivat zlatý nebo stříbrný křížek, kde jaká pani íeski spolu 
přivěiovala prsteny a mince čili groie a jiné drobné památky. 

Páteřifky starSlho zpflsohu, vymySiené Petrem Amienským, držely 
T sobě 65 kuliček; mezi deseti meniimi vpravena byla jedna větil; na 
téch malých řikáno Ave Haria, na velkých Otčenál. Páteříífay, jichi pfi- 
vodce byl Dominik, zakladatel řádu kazatelského, držely v sobě dle poětn 
Davidovýi^h žalmA 150 Ave. 



') Arch. Jindř. Brad. Reg. purkm. t r. 1487. 
') Arch plieA. Lib. tettaoi. 92S. 41. 
'i Beg, íem. ahs. soodn komor. 326. (Sign. 24. A. 6.) 
*) Ar«h. plzeft. Lib. testam. 223. 41. Jiné perlové měšce v 
pH dekách é. 87. Na př. r. 1478. 260. 
*) Dskv. Hisc 2B. E. 7. 
*) Hiscell. S7. 870. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



180 

fiouoiDé pát«fi£ky byly tedy při onom maotiM irnek kasy draho- 
cenné. Neol lajiaté nejdraliim pát«ř, o Dimi r. 1451 íteí, i« atál 
6 kop grolA feHkých;') aniž byl nejfi41ni páteř onen .koralový le itH- 
brnými zrnlt^ky". o néml ae pravf r. U99, íe TáŽll 8 lotfl.*) V k«aft« 
pražského koliře Pavla ;e r- 1473 , páteř koralov/, na němž dra prateny 
ilatá, Tátfcf 4 ilaté nberaké" (dnkity); teo byl al téHf.') Jan Vnik 
T Praxe měl r. 1471 ,d*a páteře koralová, na jednom ótyři ilaté nberaké 
ae atřfbrem a drahým kamením*.*) Plátenice Johana PrholoTi mSIs roks 
1473 dva páteře, i nichž na jednom , byl a dva nová a tři ilaté nberaká*. 

Praiakíbo sonseda Hfknláie Kelhnfa dcery r. 1486 podědily po 
otci ityři páteře kaleedonové, Čtyři korálové páteřfěky, z Sehož patmo, 
ie 1 v tom knae parádním bývaly v měifanských domech aásoby; natož 
T domech panských 1 

yiaatně nrozené dámy bývaly mětUDkám pHkladem v tom, kterak 
lze modlitebnoD věc 6ioÍti avéukon paridon. Ony mívaly dřiv než méUky 
.páteře korálové a piimem';*) o jednom páteři r. 151! pravf ae v prs- 
meneeh, le „byl velmi bobfttý, dakátA, ooblA a pratenA na něm mnoiatvi 
bylo-.-) 

Páteře po venkove týž rái měly Jako prataké. T Hradci Jindři- 
chově na přiklad má kdosi r. 1496 „páteř koralový a větiimi irny a 
prateo při tom aa 4 kopy grolft* ; ') v Jedné domácnoatl tě£e doby méli 
pátařá koralových ae atřlbrnými irny patero. Vážily dvě libry a cenSoy 
json v 18 kopách miieňakýcfa.^) 

Také v kiaftech pUeíiakých, z korice XT. věkn zachovaných, éte se 
zhnata o „páteřích horalových se dvěma nebo vfce prateny*.*) 

Páteře korálové ,a klenoty" jboq také v Pamětech kutnohorských. 
V atatkn pana Jirka v Lorci r. 1503 ětyři páteře ae chovaly, z nich 
jeden kalcedonový s jabliřkem atříbrným; kromě toho byla na hotoYé 
jeitě hromada „zrn velikých" a celý kus korain,'*} 

V knihách města Bělé uejatarSich také objevuji ae „páteři kora- 
lovl s prstýDky* a jini vielijad. 

Slovem paráda páteřfl byla v Čechách viode stejná a hojna, a£koli 
přece neváháme na konec oohrnkem pověděti, le vybtunéla teprve v itQ- 
lett následiýldm méroo nebýval on a podivnou. 

Páaem a tobolkou aebe pěknějii, ani ráiencem a „něbly" nebo 
jinými dnkáty neodbyly České pani vieho kleno tu ého atrojeni svého. 

') Arch. praž. manuál. 69. 

') Dsky. Hite. 22. IS3. 

'} Dsky. Híbc. 26. E. 33. 

<) Tamí. E. 19. 

') tíňg. soudu komor. í. 24. A. 6. 226. 

•) Kn. kom. sondu. 3. Q. 3. 1. 

n Reg. pnrkm. ■ r. M87. fol. 260. 

*) Tami. fbl. 288. 

*) Arch. plieů. 228. 9. 

'*) Řehák. Přisp. kotu. U. SI. 

DigitizsdbyGOO^^Ie 



181 

Hílyté k pKrádnf slolb^ Jeitfi pnteny db prsty, nATAmky k rukám, 
tkanlee t řetésy ■ penéii, «rdí£ky, kflikf k jinoa drobotinoo na hrdlo. 
O téeh Těce«b na konee také slovfóko. 

Stran prateafl nejpire připomenouti jest, že nebyly viecky na ja- 
lovou pocblnbn; některý byl na lasbavon paméf a za znamení věrnosti, 
jiný byl na praté s povéry. Naíi předkové pevné věřili, že některý 
kiinen v prstenech váianý chránf JiárQ íkodnýcb. 

Bylo v středověku vftbec přesví^děenlm, fiemn radily v XTI. veko 
roxli£né , Regimenty zdrávi" dle Aristotela a Alberta Magna : ,Na prstu, 
kterýž jest vedle malíku ruky levé, noste prsteny zlaté, do nichž vsazeni 
drasl kamenové, nebo v drahých kameních jako v bylinách jest veliká 
síla 8 moc, ste nám ne zcela známá. T ústech někdy drtte jacyntb, 
křlSttl nebo granát neb kus zlata i7xfho aneb stříbra íistého — aneb 
CDkr nejbélejll. Smaragd lavéiený na hrdle překáil padoncf nemoci 
a bolci." ') 

T popisech prsfských v XV. věku nejČastěji nacháifá prsteny ponie 
ilaté a stříbrné. ČteS jen stmčné poinámky, áe na přiklad Handa kra- 
mářka r. 1432 měla, nmfrajfc, „tři zlaté prBteny";*) nebo ie Katherfaa 
Tidna, jejll bratr byl Petr ze Lhoty, majetnice praíikébo domu na Po- 
řf«f, měla ,čtyH zlaté prstenJ^■) 

Takové prsteny bet kameni i oapotom vždy byly oblibovány. 

Bývaly i střlbmy, ale poslatity. Sklenář praiský, Hanni, měl na 
přiklad r- 1461 jeden prsten ilatý a 6 BtHbmýcb pozlacených.*) 

T tftonydskýcb knihách najdeS také prsténky nepoilaceoé, jen 
stfibmé.') Podle holýcb prstenA zhusta vyskytuji se prsteny s rozličným 
kamenin, zvláitě a „palašem",') .zafírem", s diamantem a rubínem. 

Diamant byl ěeský i orientský. První diamant zapsán v pražském 
archive r. 1S66.') 

Také naie svítivé krásné fieské ,kranátky' bývaly na prstenech 
v XV. víkn. 

O ametistech v prstenech vsazených hovoři plieiiBká kniha ntkii 
1490.") T době krále Jiřího často vyskytuji ae prsteoy „a perloo" a 
B perlami. Prstenů s velikým kamenem idubletem", jako se jich hojně 
připomíná v XVL století, n věku XT. n nás jsme nenalezli, aě jich 
•ziatence nikterak nepřeme. Bylytě oblíbeny již v XIV. věkn.*) 

') Vypsáno a -Bepmentn zdraví* Hu bérova- Rancovia a r. 16R7. lAv. Na 
východe doňid H TW, ia pohledéni nu kámen turkui chrání uhranuti. Hitler 
Brdkunde TUL 837. 

•) Arch. pral. 908. ISS. 

') Desky. Mise. 36. 

') D)ky. HiK. 3S. D. 31. 

j Kn. 118. 79. 

■) .Palaš* T pntené zapsán ponqprv r. 1461 r knise míse. S. 3. D. 7. 

n Areh. prai. & 987. 879. 

■) Arch. plz. aSS. 4. 

*) Fianeousi mají o .donbletn' eitáty jíl le XIV. ttolett Gay. Q)o«ahr. I>«4. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



182 

Že býyaXy kameny v ilaU vBuené i nepravé, ds oklamáni TÍeli)ak 
broniené, ba i kasy akleněné, to rime i ráda zlatniekébo, noToméatakého. 
r. 1476 BlTTEeného. Ta Btojl , podle starého práva*, aby Žádný itkla oe- 
zaaazoval mfsto kameni ani kamene aiž&doébo bvdto taRra nebo citronu 
nebo kterébožkolivék, kterjí by byl obyčejem diamantovým řezán a 
v sobě lám diamant nebyl." ') 

T koibáeh posornJeS, It parády prstennl v popisech přibývá, ilm 
vice biail le k XVI. století. Pražský postftbač Žalnd (f 1476) mél 
22 prsteny,*) r. 1467 zanechal po sobi majitel domn ,d dveřf Hatíty 
božt Snéfné", BartoS, prstenA dvacet *) Rokn 1486 čte se v jednom 
praiskám měítanském popise o 62 prstenech s kameny;*) v jiném o 12 
prstenech.') T PlzoJ měl Ondřej BemáJek r. 149Š Hroácte prstenU 
zlatých, „a v níkterých dva zaffiry, jeden veliký, drahý malý a jeden 
diamant".*) 

šlechta že i v tom převy&ovala měítany, kdoi by pochyboval. Byla 
na přiklad pani Elika z Horek manželka jen zemanova a v stateíka 
■vém spoíitala do osmdesáti ítyř prstenův I ^) 

Co do cen víme, že koncem XV. vSkn byl v Praxe néjaký „prsten 
B zapbirem velikay* za 16 kop grošft českých; jioý se safirem la 13 kop; 
Dorota a Veletic mela r. 1602 prsten zlatý se aafirem la 50 al. nher- 
ských;!^ voly nejtučnéjfil tehdáž prodávali po 3 a 4 kopách. Hél tody 
onen veliký prsten cena ítyř i pěti volfl.*) 

Prsteny v XT. věku byly oikterě i velmi veliké, nemotorné. 

Příkladem ohromného prstenu byl by onen, jeji připisovali v XVL 
vékn Aeneovi Sylviovj, ale ten nent x doby tohoto papeže historika;") 
o hrabosti některých prstenů oné doby nás přesvidíiul v arcbivol aprávé 
2 prsteny z r. 1447,") „která vážila pAl iesta zlatého aherBkého'. 
Uherský ziaták byl dosti brnbý dnkát. 

Byly viak prsteny dila jemného, améleckého. Dosti zfansta fiitái 
v oněch dobách o prstenech „dílem záponovým** nděUných. Témsi 
dfln záponovémo říkali v století následnjlcím dli o „armpantOTé" a 
někdy také „bméué**.") Byla to po naiem přesvédfienl jemná práce 
ůligiáaská; nebof slnje totéž dílo armpantové i dílem „drobným".") 

') Dsky. Miíc. 16. O. 10. 

A HiK. 36. G. la. 

') Tamie. J. 9. 

') Dsky. Mise 81. C. 80. 

') Diky. Hisc. 32. 307. 

•) ArcL pk. 323. 27. 

') D»kj. Miic 68. N. ». 

') Beg, Čern. akt. v mus. r. 1603. 

") Dsky. MÍm. 28 F. 4. Uvádí ae cena koné r. 14M i jen 66 groH! 
'•) Alterth. ín BOh. Blenenberg. II. tab. lY. 
"I HiK. Diky. 28. 
•^ Arch. pral. í. 1178. 239. 

'^ T kopialu arch. rakovnick. ■ r. 1616 čteme: .Retink armpantoTýai dílen 
dHaný, dmhý menší, týml dflein drobným. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



183 

O idobS emailové ns prstenech neof « archivolcb panítecli 
f XT. století u náa atopy. FraDConii m^f prvDf citáty o emailtt (eamail, 
esmalthBB) z r. 1160. Také jame nenalezli v tom veka oné formy mi- 
lostLébo prateno, kterýí v století náBlednjiclra Hinje „pr§ten ruka 
T ruka". To byl prsten dvojitý; dva obroafky byly spjaty dvěma ra- 
baraa a a ZDamenl smlonfy laskavé. Podobu takovébo prstenu nalezli 
jsme vyryta v XT. století na jedné lampě v Gluni ; *) tedy zi^mo, íe 
tobo rázu prstenO jíi tehdy užívali. U n&s bojnou mérou teprve v století 
následujícím (XTI.) se vyskytuji. 

Že mely prsteny XT. věku umělecký ráz gotický, tof se 
rozoml. 

Naii zlatnici svoje nménl spli nei na prstenech mohli osvědčiti 
iia zdobácb náhrdelnicli, napraných. Pani snad viděla cena těch 
skvostA v perlách, v kameni, jimiž posázeny. Zoatel vSak obdivnje se 
piH těch klenotech, poknd se z XT. věku kde zachovaly, aměleckéma 
koňsko. PodivDje se, kterak vknsoě a takměř rytmicky jest rozdělen 
drahý kov, t něbož klenot uroben, kterak bystře dělí se o misto drahý 
kámen s kovem, vidi esthettckon asymmetrii na těch droblecb drahých, 
asymmetrií, která oko téSí a svědči o vknse, znatel podivuje se onomu 
smyslu pro jemný kolorit, s kterým sestaveny jaou rozmanité kaménky 
a perly v ladný obrai. Než zanechsjlce c barák leri štiky tích klénotA, 
kteréž ve výstavách a v Šlechtických pokladech vídáme, přihlédněmež 
k arcbivnlm o těch i dobách zprávám. 

Náramků íi aarnmpantů (skrác. a divně zčeitěno ormpantA) 
v měífanských knihách XV. věku méně se vyskytuje nežli ostatních 
klénotfl parádních; a poněvadž naproti tomu křfíků, pfktorálkA, 
srdííek, řetízků s penězi dost a dosti se nalézá, sondime, Že v XT. 
veku dámy navéíely viecko své zlato spije na krk a na prsa, nežli aby 
také dílec oddaly rnkám. Někdy oviem naleznei tkanici „kolen ruky", 
jindy ětei, že páteř zavíjely pani též kol mky a někdy koraly na Iňúrce 
navitými zdobily mka. Ale zpráv o tom, jakož praveno, pořldku. 

Jakého způsobu klenoty na hrdlo byly, povídají inventáře tu a tam 
světle. Klára Helmová, miifanka pražská, mívala do r. 1425 na krk 
„kameaičko atřibmé, křížek stříbrný pozlacený, pektorálek s kři- 
átálam*.*) Křížky (zvali je těž „pacem"*) a pektorálky stříbrné a 
poslatlté vyskytuji ae touž dobou také v Plzni a tedy zajisté vínde jinde.') 
KHiky býv^i zhusta s kaménky; Mikolái Kelhnf oddává svým dcerám 
r. 1186 kromě 11 kflikĎ prostých pozlatitých a jednoho srdéěka rovně 
pozlaceného 2 křížky s perlami, tři křliky „s kranátky" a patnácte srdéěek 
z kalcedonn ve stříbře; k tomu byly jeitě nějaké klenoty, jež sluly 

') Obras ve Tiollet-le-Dac. Díetion. U. 136. 
^ Arcb. prát. 902. 61. 

^ aPaeem. kterékolil na hrdle nám, dávám do Haleiic* ald. v kiaftí 
pUefisk. Ub. test 328. 11. 160B. 
*f Rukop. musej. 3. D. 26. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



184 

^Dgelns perlový n tUti, jazyk hadoTý t« střfWe, kffMál ve atfftře 
K JMpíB ve itřibře".*) 

O .juyky huloré* ukradené soudil le r. 1446 ilnžobnlk pana 
Jifiho E KnDitata s lapiíl — aaposlsd nedortit jich ulnha nei pan Jlřf 
Poděbradský, nspotoinni král.*] Roka 1460 připomínají ae t Jn*enUfi 
apatfkáíe prafského Prokopa kromě pektorálfl i ,dra pt&íky poilacená' 
a „hrufitiéka, t díÍ sv. Kriltofor a av. JIH, vie poilacenj".*) 

T dédictf! Marty Panehalky, měitkr Nového méata, r. 1499 na- 
lezly se mesi jinými kléno^ i „Tobrázek ilatý", pAl osma lotn viilef, 
„dva paeem* ■ „záponka s labatl'.*} 

V Hradci Jindřiekově mívaly panf na krkn atbaniéky a nikon&n" 
ilaiým nebo atřlbmým; ,agnog del (ili křflky a kaménky", a nfchl jeden 
r. 1496 pwloien byl * ie«ti kopách groiA.') 

V Prase Jsme nalesli zpráva r. 1460 a v Plini r. 1495, že v pekto- 
rál« byly ^vatostl" ; *) byly tedy beipochyby vločky pektorály nlija- 
kého ipOsobn oatatky po svatých. Také v Katné Hoře — nejen t kato- 
lické Písni — mé)i pektorály se svatostmi. 

Hesi penézl, které aobé pani a panny české na hrdla véHval^, 
neJSastéji Dii|deí tlaté grole ,aheraké*, „''Ábly" a rýnské zlaté. Boka 
ISOl byla hřivna stříbra za 9 nbertkých ilaUkft.^ 

y Prase se nám vyskytl r, 1473 také jednon zlatý nl^lbníin** 
nebo groá Libafiln.") v XVI. věhn potkali jsme se s groii Liboiinýini 
hvat^i. Kterak vypadaly, nemohl jsem se nikde dopátrati ani na nihom 
vyptati. 

Tiecky dotčené a jiné groie bývaly biď na oníkn zavéieoy nebo 
oa iňflře ohnuty. 

O nAuíaieicb v starifch pramenech XIY. stoleti jsme nofietli, anii 
jsme je kde na obrázkn postihli, aí jsoB n nás — nehledé k hrohflH — 
konstatovány Jii za Kosmy. (Tit Zibrt. D«j. 98) ; za to ke konci veka 
unfnky o nich se přlházejf. Roka IfiOS viol Barbora z Vrchlabí alnlab- 
nika svého z „nánlnic střibrnýcb pozlacených*.') 

K drobné klenotné parádé na konec přičísti jest modlitební 
hnliky, kteréž mnohá íeská dáma mívala aksamitem povlečené a sttf- 
brnýnl nebo zlatými puklicemi, linofliky obité,'*) řetízkem iličným a spo- 
nami spjaté. Nékdy byla na bodbávné nebo jiné látce taková kiúlia aa- 



•) Dskr. B7. Sm 
•) Dsky. Hlso. 22. 807. 
*) Bea. purkiB. ■ r. 14S7 i arch. hradeek. 
•) ArďL pral. 328. 37. 
n Arch. pral. 6. 1128. 
•) Dik). Use 63. Q. 9. 
•1 Arch. Česk. XO. 646. 
") FlMfi. arch. 938. 41. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



18B 

rAtana při páse tenském; podobn kafiky, jejU dwkj prodlODiflDj jion 
měkkou l&tkoo, takie celek rjpidá jako pytllfek, přidil v XT. víkn 
umAIec i sTiténn Tojtéchovl t kapli Vlaikého dvora db Katných Horách.') 
(Til obriaek dol^i i. 119.) 

Rnkavle — pokud dcJsod krojem ibrojným — najdel t íesb/ch 
inventáffch XT. atol. hrobe málo. Nali lidé obojího pohlsTl mdli Je, ale 
neiapIaoTali do knih, pooévadi nebyly mkatlce tj oikterak jeitě modofmi 
a hoDoanými kasy; byly to proti limfi lonkesné a plsténd obaly na raku, 
na kteréi ae při kŠaftovnim anebo poimrtnAm popisn nekladla váha; 
proto j« takA nejtpil Jeiti najdei v poaflBtaloitl aprostníjllch lidi, kte- 
rjmi t aprofltná mkaTlce stála za obivláttnl lapsÉil.') 

T chladných krajináeh aererakých náležely mkafice k obyčejnémn 
kroji podle zřejmých iprár * Til. atoletl;') n nás Jeat o bmbých mka- 
Ticích (pro ipitálnlky) aminka v^alovná t XIL atoletl. (I. dli DAjin Zibr- 
tových 47.) T době rytfřské staly le rukavice i při tentkých, kterét pr^ 
jich prve nemívaly, modon obecněn.*) 

V XT. století vld&me rnkavice parádnf na obraiech ciiich, román- 
ských dosti ahasta. Podesta vlaský v dlte Bonnardové jii při r. 1400 
má b(lé rukavice, jedna na mce, dmhon v hrsti ; *) na jiném obrázka 
atoletl XT. má dáma rnkavice formy mnohem pyin^ii neili iřiti v ny- 
néjiich letech : jsou to rnkavice tak dlonhé, Že kryji nejen pist ale jeíU 
veliký kos mky, a nad to jeitA visf kas do iplce vystřílený o zlaté 
obmbd dolů a konAl se střapeíkem.*) Při tom s^imavo, ie prsteny má 
dáma navlečeny přes rakavici. 

D nás skvostné rnkavice oaleali jsme teprve a vékn násled^Jfeim 
měron inamenlton pfí vlech stavech. 

Rovné tak svedlo se nám s ohAňkami eili véjlři ienskými. 
V XTL v£kn naleili jsme tich sila, v XT. vékn nic — aČkoH véjlře ny- 
néjif podoby (éventail, ventilabrnm) snalt ve francoazské lemi jii v XIDL 
Btoletí.') Také ve sbírkách Ite oaléati véjlře z XT. vékn;*) ale, Jakož 
řeéeno, v pramenech o nich oenl zmínky. 

Tlast a rodlité ohánék na víecken způsob byl orient tropický, 
Čina, Indie. Pumový list po ta chvllf Jest nejpfirozenéjil model k véjlři. 

>) ObriMk v Metkodu XII. SB. Křesl. Zach. 

ň Tti v listin, z Morav. Třebové. Td se jakémus sirotku z mlýna odkamjl 
rvkavioe. B. 1S16. 



■) Bonnard-Ooaunnf. I. 37. 
•) Tamle. II. IH. 

') Qay. Qlossali. Émonchoir, éveuuil. L 636. t8i. Citáty o prvém jsen tu 
■ r. H8 a o drahám ■ r. 1296. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



186 

Z orientu rzali obáňka ftekové a Ělmané; od nich clrke*. V XT. vikn 
oblíbil; ho pani Italské a ipanělské tou mSron. ie se jim stal kosom ná- 
rodním. V^lf, prve nežli zdrobn^l, dostal as do rakon ienakých Jakoito 
paráda na ulici, za delil dobu poilafaoTal, Jm rozmérfl ralných, i Tine- 
ieným lidem avétským k zevnfijil nádheře. Vlmef z Paviúskiego, ie 
r. 1500 konpena pro polikébo krále gOganka nova de pennia paTorum 
pro mensa domini príacipia" — tedy oháfika z pavlcb peří pro stál 
knlieci.') 

Na konec bnď propoitěno vrátiti se zaie fc drobným strojbára mni- 
Bkýeb kiojftT a odpovědéti k otáice, chodlvali-li naíi molové v XT. atol. 
o holi nijaké beneBné. Že na cestn brávali sproBtné hole, o tom oenl 
pochfbj. Hlaví se o boli podpůrné jlf za Kosmy v X. veko.*) Zbožný 
text k iivotn Bvatébo Frantiika pokládal i takovon hát ceatovnoa za 
přepych; pravit, Že vysláni byli apoitolové, „aby nevládli, zlatem ani 
v opasku penéi ani tobolky na ceité ani dvá sukni nemívali, ani s fanoli 
chodívati".") 

Tedj o sprostné lioli, kterou se podpíral stařec a pocestný, ne* 
bnde sporu. Ostatně via nái obrátek 6. 48. Jde o hůl njijakon honosnon- 
Takové bole noieny ve Francii jii od XIU. veko. Gay má několik zobra- 
zeni técb holi. Jsoa s hlavami psími, lidskými, )soa s hlavicemi, jako 
na slonpecb vídáme, slovem jsou při mce řezbon i litloon idolMny a 
pékny na podiv.*) 

Také Ba vlaských obrazech zřime v XT. atoleti 1 vojáky, jak vj- 
kraéajl i>l s bdlkon.*) 

T oaiich pramenech jsou zmínky o holích skrovné. Roku 1448 
vyill pražiti konielé proti legátovl Karvayalovi „se stříbrnými bulkami 
dle obyčeje".^ Ale nž Židek radí konielflm, aby chodili v dlouhé sukni 
poctivé 8 kunami, a „aby byl nejmladil, má s holí choditi'.^) Z toho 
zdá le plynonti sond, že o holi úřední a honosné naii konSelé choditi 
necbtfvali « od starého obyčeje do Židkovy doby opostili- 

Na počátkn stoleti následujícího (r. 1631) praví jakýs mladý pa- 
náček pražský o svém protivníku*! : ^Já mu sved) zbraň hůlkou, s kteroa 
chodím." *) Tato nahodilá zmínka bnde miti bezpochyby význam také 
retrospektivný. 

Za zmínka koDeínon snad stojt, te v XT. století byl ni na svité 
Tzor k posdéjifn BlnneillikAin a deítaikAm. Hél ho papež, tedy 
tái hlava církve řimské, od niž pochází vzor k oháňkám pávovým. 



') Život sv. Frant. Rnkopts v Cťmíoské knihov. ■ 

<) Gay. Glossair. 198. Heslo baton. 

*) Bonnard-Costomi. I, 49. 

*) Tomek. Praha. VI. 163. 

*) Zidek. Bprivovna. 85. 

'í Arch. praž. t. lOiT. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



18T 

Kdyi Tjlidél totiž papel Jin XXm. do Kostúlce na mém, Deaen 
byl nad olm ohromný slnnei^Dfk nebo deStafk. Oviem praotec eloDefiiilkA 
vypftdal trocbn jináCe neíli jeho nfníjjl potomci, ale joho princip jost 
stejný. Bjla totiž na tyči, kteroo avrcba pi'i ipici sdobll ilstý andét 
B kJ^ŽcEB T mce, zavelena lloti a iervená látka hedbávná napjatá na 
obmčfch. Tedy stejnč jako dnea ae déje. Ale podoba té látky nebyl 
malý segment porrchn konlOT^ho, nýbri byl to dokonalý avon po atraoáeh 
Tji^snatý, aby z ttdho papež mohl vytírati.') 

Z^isté od papeiú pJHJal benátský doze svAj povědomý slanefnik, 
■ nimž bývá v XTI. století ahasta zobruov&n. 

') PapelBký Blnneínfk je malovin v Richratlulové dfle o KoBtnickém kon- 
cihi. Kojde T odít. knihovní. Beprodukcí toho ilnneénfku viz v Scbeible Die gn(e 
■Ite Zeit. S34. obru H. V inoBea matk. mají nukon kopii koatniekébo uémn 
Riehmthalova. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



Kroje rozmanttých stavů. 

Šat královský. 



(T;pjckri figur;, krilovskj ikt obf-adDl « obyčejný, Tl«dÍaUT, LadiilAT Pobrobek, 
Jiři, koninoTaÍJií klénotjr a roucho.) 

Krátké kapitole o králOTském Šatě na čelo vstanli j»me dra obráikj 
(i. 104. a), 1. 104. b), na niefai (toocl mOia sblédnontl tjpna krile ■ 



Čf>. 104. a) Cíl. 104. () 

Z archivu kapitul. A. 10. Z rvkop. Zrcadla apasenl. 



královny, Jak bí je malíř na počátku XV. vikn před§taTOTal — a raoini 
TÍe, ie některou oaobn královskou té podoby 1 vidél. 

Král je tn odén dlonhýro pláfitěm modrým o podilTca rflioTé. Po 
knoflících poznáváme, ie má král na aobé kabátec — tedy ie chodi rád 
po mode xánOTni. 



zsdbyGoOgle 



Í89 

1 králová JmÍ odéni pláéUin, ala ne Uk dlonlijm, Jako tigara pře- 
deátá. Plái( ten Uké modrý. Spjat je velikoa spoDOD o dvon pakliíkich. 
Sokui má panf hnédon, barvy zailootlé (SieDoa), pásem opáianon i vy- 
brnoton uad boky tak, jako jsme před tlm málo kde na obrátku nalétli. 
Zavití má pani králová bOé. 

Býval vAbec dvojf lat králAm. 

Jeden bIooÍíI sa ornát obřadní alavnoetal, v dnibém chodívali 
obyieJnJÍ. Onoho blavnlm knsen vždy byl pláif. Pod pláítéo mival král 



Čta. 106. Z míjeiUtn Tladlilnva 11. v prai. mé*t. arehlvu XV. itoleti. 



bsď modnl i«t nebo váinon lutánn il revereodn. Viecko s látek nej- 
TtáenéJHcb, nejobyčejněji le ilatohlara. 

Obrázek 6. 106. představuje íeského krále Vladislava v plném krá- 
lovském ornáti, jakž namalován jest v majeitáti archivu pražského. 
PUK královský má při hrdle touž forma, Jako jsme vidéll svrcho na 
obrázkn krále Václava IV. i pražské mostní véže. Je to pláít o sto- 
jatém Ifmci, jako býval oblibován v XIV. vékn. PláiC královský držel 
tedy formu starodávnot. Ale král Jan a Přemysl IL takového llmeo joité 



zsdbyGoOgle 



1»0 

iiuk^í. Jtijich pláU •UvnoitBÍ j« O Uma nalén přelolMéa. Zpod pláftté 
TjUéik DJ* přílDŽeaém obrizkv krále TladislKTB sakné £i tanika ^- 
piuná itóloa. 

T BOBkromém iivoté bobjIí m Mtí králové podle Bv^eb TUstf, 
z DÍehi pocháieli uiebo dle OBobot náklonnosti. Zikmond cbodlTKl po 
Dberskn. Vladislav Polák po polsko i po ■henku. HababarkovA strojiti 
se módami oémeckými. Král Ladislav Postbunns po bngandskn. AspoA 
jest na snfmkn modlitební knikj x r. 14fi3, v semském mošen cho- 
vaném, odčo modoa borgandskoo. Je obleien huňatým kabátem bflým ; 
řasj a vrapy jdou jíi od krkn a jest těch varhánkA tolik, fe vlee jich 
neixe si ani pomysliti. Rokivy konči se v mohntné ipiČaté pytle. Pfes 
kabát — a to je divná véc — má král navleéenn svrcbni snkni, která 
M Die nelití střihem avfm od kostelní dalmatlkj. Oviem je kratál. 
BarvD má hnédon, sepiovon, coi se pfi bftém kabáte spodním velmi 
pékni nose.') 

Když aeděl Ladislav pfed svou smrtí naposled na Bondé, nebyl 
odén ronchem oblMným, nýbri byl v roackách plátěných a v inbé. 
o iemž jinde imlnéDO.*) 

Naiebo nejznamenitéjilho krátě Jiřího i Poděbrad nnsi sobe čtond 
představiti i mimo obřadně vystopování jakoito pána velmi nádbeniébo. 
Ctemet v správách bratrských (r. 1502), ie král Jiří na sobě obliboval 
veliký přepych, ,an Zikmund ani císař Karel iádný t nich nevedl tak 
slavného dvom'.*) 

Z^isté 2toncf vxpominá zprávy svrchn jíi povedené, le lékař Židek 
Jiřího naváděl, aby se v nádheře své čsstéjl přeměňoval. Prý proto, aby 
páni bohatí nemohli tak ělniti po oém. Poslechl-11 král dotěrného Židka 
a dal-li se s pány v lávod co do přepychu, nevíme; hořcjii správa fiesko- 
bratreká by tomu poněkud svědéila. 

Není pochyby, že králové feití i v XV. věku ob Čas oblékali se 
v Abor rytířský, o jehož knsech zevmbně bnde poloieno doleji. 

Z koranoTaíaíeh klénotA královských na předním mfsté jest 
svatováclavská koruna, r. 1366 Karlem pořízená. Bývá pro avon 
symbolickon i hiBtorickon ddleiitoit Často sobrazována, takže ji klademe 
vdbec za známa.*) Je o Čtyřech listech liliových, vlečka posázena veli- 
kými kameny i perlami.*) 

Jiné známé toaky královy mocností json íezlo (žezlo české je 
stříbrné pozlacené), jablko B křížem, zlatf prsten a meé svato- 
václavský v pochvě červeně, perlami a kamením posázené. 

Na obrazech drilv^í králové meč leckdy na místě žeila. 

') Zajfmsvý aafmek ten vis v cimelilek detk. mitBea vyletěný. 

' Tomek. Prsha. VI. 2U. 

■) Arch. lenuk. Liit TAmy PMouCakébo. 

■) Ostatně til obr. v dílu Zlbrtové itr. S8S. 

*) Popil v PeiinOTé Pbos. Septfc 4TB. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



191 

Z komnovajníell totů královských uv&di porédomý ř&d Karla IV. 
pláU i« lápODoo, nbiii ((Ulmatlkn), rnksTice, střevíce a aáramkj.*) Krá- 
lovi při korunovánf bývala prost«vlasa; dle rádo Karlora mela mftl 
sukni ■ fcoiilf Dapřed 1 * tada otevřenou do pasu,*) aby mohla býti 
od biikopa potnaiána na pleci i na prsoa. Na sobi mela pfi korunováni 
p)á£<. Taká míla ieilo miti, praten a koronn. 

V tlavooatnfch prflvodech král i králová bývali pod nebea;, nad blavoo 
jim nesenými. Kájl král Zikmnnd II. listopadu 1437 i Prahy m ode- 
bíral pr;fi, aby se ni nikdy nevrátil, neaen byl v křesle .pod véncem 
seleným.') 



Šat kněžský. 
1. Sftt knéžský mimo chrám. 

Plei; brada; Hus; inkoá; íkomí; knéfské ÍQireiitáře; knéil likonni; 
kat chrámový. 

Který laik oblékl ae za koéio, mohl býti na treit upálen, jakoi se 
přihodilo v Praze r. liifi.') Z tobo ptjne, ie knéz nél Bvým aernéjibem 
býti sř«telnd r o sličný od laika. 

Rozdil saClo^ se od hlavy. 

Pléde (corona) mívali knéil od éestého vékn počínajíc; v ZIT. 
Btoldti, Jakž patrno na miniaturách v kniie Štítného a v méále kanovníka 
Václava z Rádie, míti plete velmi veliké, tak fe viecko témi bylo holo. 

Ale víme sajieté, fe sobě mooil nechávali pleie larQstati, cfatéjlce 
vypadati po svétskn. Viickni arcibiskupové až na pr&h XV. století byli 
nnceni svétáckým knéilm pleie nafisovaU.^) Jeitě r. 1406 synoda pražská 
tak poroDél.*) 

A před dosazením arcibíBkapd bývalo rovné tok, iitámef výtka 
Petra Žitavského r. 1329 o malých tonsurách. 

2e i při pleii nmivali knéíf bovéti módí dlouhých vlasft, to sřlti 
jefité na obráika táborského gradualu kapilolnfho 

Také kněii hnsititl (pod oboji), ba i knéti při vojlté Žiíkové mí- 
vali pleie; aspoii onen knéx, jenž vedl voj Žilkův na miniatuře Gotio- 
genského rukopisn, má ptei. Proti tomu knéil tábořiti plei zřejmě la- 
vrhovali. Knéz B pleil byl jim nevéstka okráilená.'') 

') Emler. Spiso*. Karla IT, 107. Q téch Téeech Tiech vli Adámka. Z pa- 
métí korun. kril. tesk. 

') Kmler. Spis. Karla IV. 100. 

^ Tomek. Praha. VI. 48. 

■) Star. Letop. 140. 

•> Vis obMnié dtátv t I. dfl«. 4S6. 

^ Hoeflier. Conc. Prag. 66. 

^) Arch. Čeak. m. 332. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



193 

Bradu iutiSfin upovědél Řehoř VII. r. 1074. VraloTil při tom 
své přeivédčeiii, ie dachoTof i&pftdnl drkn od pofiátku křesCanstn 
brada bolfvali. Do Éshořov; doby bjv&lo kaížlm ui volao míti bnida 
vonsatoa aabo boloa. Od jebo doby mél b^ti kněz bez brady. 

I kaJii kliMernl létáinon holívati si bradu, aby odliiili m od bra- 
dat^ch konvrSft nebo bratři laikův. Střiháni brady délo se y kli&taHck 
fl jiaton alaniosti a ceremoDÍl, ale jenom nékolikráte do roba dle ře- 
bolnlch zikonQT ; z toho plyne, ie knjSl řeholní, neobolil-li se kteiý iáo 
o tvé Qjné a {ekal-li na obřadní rasám ledmkrát, devětkrát za rok od 
opata nebo biakapa konanon, zajisté cbodílj o bradé aspoň ponikad 
strniitim vonsatýra obroitlA. Jenom nékterý přiiný 
řid nechával svým tlen&m i potom vidy rAsti vlasy 
a brada. 

Pravidlo tedy bylo, te kniif světiti i řeholní 
mají býti na br«d« boH. Tiakte ietkf arcibiskap 
v XIV. Tékn mival svAho stálého bradce.*) 

Ale výjimky byly. 

V témi řáde moUBkém ni^ji jedni koéii brada, 
drnsl ne; zajímavý tento případ byl v polovici XV. 
století v cisterciáckém řáde. Simoltí kaěil £111 Rý- 
íiáGi (ponévadi byli od Býna) zvon se v jednom listi, 
od éeských mnicbfi Janovi z Roieniberka před r. 1469 
poslaném, ab''*d^''> ' čehož zdá se plynoati, ie 
íeStl mniii téhoi řádn byli bes brady.*) 

V naiicb rakopisech Štítného , v Passionala 
Knahatiné, na obrazech karlitejaských oiudel obojf 
knéze, bradaté i bez brady- Z počátku XT. stol. při- 
kládáme jedan takovoa výjimka na obrázko £. 10&. a), 
vyňatém i rakopisn Zrcadla spaseni. Představitje kaéze 

v modré klerice — tedy asi kanovníka, kteří se odívali fialoví — s 
v rflfovém plovialn nebo v kápi. Na hlavé má pleá a při nf dlonhé 
vlasy, v race dril svécenon voda asperges- 

V rakopise pravé řečeném jii tak snadno nenajdeS knése s voosy, 
ani svétikébo ani řeholního; čtouci se o tom ponéknd přesvidél z péti 
obrázkfl doleji položených a vesmés z dotéeného rakopisn vyůa^cfa. 

Pravidlo, aby kaélí byli bez brady, platí za celý XV. věk. Na konci 
toho veko ještě tak bylo, jakoi svéddi miniatory s nikopisa ŽÍ¥ota sv. 
Frantlika, z nichi jedna tél následuje na svém mlate dol^. 

Z obrazQ cizích víme, íe rovně tak bývalo 1 jinde. Též papei 
Sixtae IV. r. I4Ú0 zobrazený byl bes brady,*) a teprve hraanističtl pa- 
peiové v XVI. Tékn strojili se v brady. 

') Tadra. Soudní aku koDiist, 1871. 1(I6. Spis akuiainie daské. 
') Paiinrí. Urknndenboob Goldenkron 494. Uposoraii mne laskavě psa 
arcbiiir KOpT. 

*) Bonnard.Gostumi. I. 1. 




Čís. 105 «). 
Z rukop. Zrudla 
Bpaspni fol. &7. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



198 

Ňftií Tiboři, kteří se strfali církve ffmské doeela, a po nich Bratři 
čeStf, rovné tak docela odtrienf, infvBli své kuéze bradaté, ab; ae liiiti 
od řfmakjch a hnsitgk^cb nebo kaliSnických knéíf, kteřf od eirkve ae 
odtrhuonti nemínili. 

Po tom, co ta vyloženo, zdálo by se, že otázka o HnsoTé bradé 
jeat zbytečná. Neni zbytečná, je naopak o věci té spor. 

Nebndiž čeikým historikfim za smřSnosf kladeno, hádají -li ae 
o bradn HdsovdI Brada je velmi charakteriatický kaa lidské tváře, a při 
dotázce, jak vypadal Hds, jenž jest takřka Eoaobníoé atrpent i sláva 
českého národa nebynoacl a svStová, připadá sama sebon myíléaka, mél-li 
kazatel betlémský vons na bradě éi neměl. 

K té otázce velmi zevrubné anesl vědecký materiál F. Menfíit, po- 
jednal o ni bystře a na základě dobré zknieností, ') ale zcela svétle 
neodpovédél. Nicméně vysvitá z té zajímavé práce, že podle míněni spiso- 
vatelova HoB brada mSI. 

Přiznáváme ae, íe nám Has s mnlnoa bradou jest daleko milejii, 
známějil a pftrozeněj&i. Proto také mistr Brožik dal na avéra grandiosním 
obraze Husovi brada. Uéiaf tak bezpochyby i sochař, mající i kamene 
stesati monamentálnou podoba íeabébo reformátora, aniž mn to bndemc 
vyčítati. 

Ale neváháme vyznati, ie v Husovu historicfaoa bradu nevěříme. 
Myslime, že j( neměl, oanejvýi měl to, která mn zrostla v nelidském 
žaláři. Ale a ton na poprava neicl, stc by prameny o tom tuk hovořily, 
jako o bradě mistra Jeronýma. 

Držíme se nejprve tolio přesvédíeol, že Has ani po této malicherné 
stránce od jiných kněŽI církevních se líBiti nechtěl a neliSil. Hns se 
Túbec T ničem nechlěl děliti od církve, „Doafám, íe jsem zůploa kře- 
afanem od viry ae neacbylnjlcim, " tak psal proti svému nehodnému pro- 
tivnikn ěeskémn Páléovi.') 

V příčině zevnějika jeho kněžského stoji za zmínku, že i pleá 
měl knělskonl Po odsudku mu tonsarn vyhladiti.') 

Hns byl zbožný nad mirn, mravA byl pHsnějSích a ČistSIch nežli 
nejpříanéjíi mnich, i^e že by zp&sobem nékteré přiané řehole nosil bradu 
a podobal se v tom mnichfim, tomu nevěříme. Nevldél na mniiicb, kteři 
3 nim v Praze žili, nic pěkného, co by stálo za následování. 

V prAineDecll historických není o Husově bradě nejmenSi zmínky. 
Vytiětěn byl sic kdysi v XVI. století spis Pogiliv o proceasa a upálení 
mistra Haai,*) v tum spise připomínat se voasy Husovy několikrát, na- 
posled se vypravuje i to, íe před opálením mistrovým byly olejem smo- 
čeny, aby lépe hořely — ale liat jeat od počátku do konce podvržený 



') Hárodnl Listy. Únor a bresen 1S93. gO Husových podobiinách". 
') Adversua scnpta Páleí. I. 260. 
») Helfert. Hus. 211. 

'] Český překlad bez blifšich udinf, anonymně, vydán byl nákladem a tiskein 
dra. Edv, Grégra. 

Di. ZlkMBiid Wlnlai; S4]lm krcja. |3 



zsdbyGOOgle 



194 

falBlfikát XVI Btoletf, Neae na sobi zcela sfitle rii jMoDého století a 
vypravuje víci i klamavé^i nemoiaé, tak ie nehe s nim vflbec vUaé le 
obírati. 

Také Hilferding *e sTém ipiso o Eniovi *) tvrdl, íe Hai mél brado, 
nebof pr^ «e s ni malnje. Nepovédél viak, kde a kdy se s brados ma- 
loval. A na tom xáiežf. 

Odpovime la HilferdÍDga. Odpovíme na základi vlastního studia 
i sa vydatné pomoci svrcha psané studie Henčfkovy. Poloilme véc, jak 
je, ■ důvody, čtouc! na konci a( rozhodne ve sporu s&m. 

Tvrdíme — a tot naíe blavni opora, že la celé XV. století — 
tedy onen včk, v kterém Bas podnikl smrt mučedlníka — za celé sto- 
letí, v němí Hub žil a umřel, nebyl betlémský kaiatel od nikoho 
nikde vyobrazen s bradou. Jeroným, jeho soudruh v u£enl a 
bolestech, byl vyobrazován a bradou a byla mu na sněme ryiť 
tána, o £emi doleji zmíníme se zvláJf. 

Stran historických podobizen Hnsových nejpfednéjil jsou 
mkopisy, Jednajfcl o koncilu kostnickém. Je tu veledítleiitá kronika, 
kterou pseí Oldřich z Riclienthalu, druhdy piaař kostnický. Psal ji brzy 
po smrti Husové a dal k ni malovati obrázky, nemaloval-Ii je sám. 

Lte právem ta to míti, ie obrázky byly v hlavních rysech a kasech 
vémé dle skutečnoBtí, ponévadi je pořizoval oiít;ý svédek. Že osoby v té 
knize nebyly vémé podobízn;, nýbrt holá schémata, tof pochopitelno. 
Je nemoíno divákovi, byí borlivómu, zachytiti a reprodukovati s vérnoo 
pravdou to, co malíř s povolání po dlouhém studiu a pokusech schválně 
na ten konec konaných stěží a ne vždy zdárně dovede. 

Ale poněvadž v sobě měla kniha Bicbenthalova hojnost vielijakých 
kostymnícb a historických drobnosti, smíme pfece pevně vířiti v skn- 
teěnost, jestliže některému schématu svému Richenthal přidělá vouay a 
jinému ne. 

Oviem ozuámiti dlužno, že originál Bichentbalfiv ae nezachoval. 
Zachovaly ae kopie, a to celkem souhlasné kopie, tedy ddkai, Že se 
držely originálu pokud možno věrně. Z técb kopii uvádí Menéík jakožto 
nejstaril rukopii aulendorfský, pak kostnický, pražský (v univ. knihovně), 
vldeůský, petrohradský a wolfenbúttehký. 

V rokopise prvém, nejstarěím, jest Hus na Styřecb obraaecb 
bez brady. Na předním obrázku má plei velikou; dva biskupově svlé- 
kají ho z ornátu; při té trestné funkci stoji Čtyři knězi, dva s kříži, 
dva se svícemi. Rovné takový obraz jest v petrohradském rokopise, po- 
dobný i ve vídeňském. 

Na dmhém obrázku rukopisu anlendorfského jest betbradý Hus 
v ěeroé sukni kněžské. Vedoo bo na smrt. 

Na třetím obraze bezvonsého Hnsa drží jeden biřic pod pažf, jiní 
jdou ta nim, vedouce ho k smrti. Hus má ruce po předn křižem přelo- 
žené. Týž obrázek je v rukopisech, pokud víme, ve třech. Z praiského 
podáváme snímek pod č. 106. 



>) HUfsiding. Hul. 16. 

DigitizsdbyGOO^^Ie 



Cfa. 106. Snímek rukopisu Richeothalova z udít. knlhoTu; z XV. století. 



Z téhoí praíského rnkopisa hned podáváme druhý snímek pod 
ř. 107., na němí vyobrazen mistr Jeroným, k smrti vedený. Na těch 
obon obrazech uzná ětoncf, že malli' i pfi bezvýrazných tvářfcb, nznal-li 
za dobré, aměl vons naznaěiti a mél-)i přfčinn, nenamaloval ho. 

Jeroným na obraze bradn má. A to se shodoje s prameny. V iiikvi- 
siěních ělánctcb vybitá se Jeronýmovi, že měl bradn, aby se lalibil pravo- 
alavným „nevěřfcim", b nimiž jednal proti Ěimu. Přeď tfm v Krakove 

13* 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



Čf8, 107. Jeroným. Snfniek k nniv. rukopisu lUcheuthaloTy kronlkf x XV. itot. 



vystupoval jakožto dvořan kr&Idv bez vousA t červené ankni a v kukli, 
iedým kožfikem obSité.') Ale potom „ad ritům eorundem infidelium 
tongam barbam detulit atque defert, ac coruam, babitům et touBuram 
abicieDdo'.*) Negativní poznání, že Husovi nic podobného aevyiteao, 
snad také něco platf. Neí vraíme se k rnkopi^Am ! 



zsdbyGoOgle 



197 

Na ít?rtém obraze aalendorfsk^m Hus hoři. Tvář jeho sotva vidéti. 
Na podobDém obraze rakopisa petrohradskébo hlam Hasova lépe zfítí, 
a to patroo, že Hus tousA nemi. 

Kronika Oldřicha Richenthala ryila tiakem s dřevoryty r. 1483. 
Na obrazech i tu Has hezhradý. 

Pravfine tedy ůhrneni : nékoUk maitřd malovalo Hasa podle stejné 
předlohy sic, ale malajfce leccos přidávali, leccos ojlmali — ale brady 
Unsovi nikde nepři malovali. 

Ze vzácných rokcpisa b haaitgkými památkemi jest dále gOttin- 
genský a jenaký. Oba se Bhodujt. Tento je z doby r. 1463 — 1480,') 
onen bnde něco Btarií. Uezi jinýini obrazy, jimiž rukopisy zdubeny, json 
tu namalováni dva mníi s kacířskými íepicemi, ale hez výkladn, bez 
nadpian. Obrázky jsou Sablonovité. Uniové — bezpochyby asi Hos a 
Jeraným — m^ji dlouhé vlasy aŽ na ramena, jeden má bradn baštou, 
drnhý má dle zprávy Henfikovy , kolem brady až ke kontkQm Astolm 
krátké Toasky; pod nosem není vonsA nijakých". 

Tq by byla tedy z XV. vĚkn prvni a jediná zpráva, že mél Has — 
aí-li obraz ho představuje — kratičké vonslsko na bradě. 

Ala s tim voDsiskem přihodilo se, že jini, kteři měli rakopis v ruce, 
bo neviděli. Výklad je snadný. Obrázek neni docela Jasný, a ta lze 
anadno atln nějak nedbale le $tétce puštěný za nki''^tké vonsky" vy- 
světliti. 

Rakopis jenský měli jsme před lety r Praze, ohledával ho výborný 
Knalflc, architekt Baum, a do té chvíle nríitě mi znějf slova toho muže, 
jenž měl tiskftv a rukopia&v obrázkových v ruce tolik, jako nikdo, an 
pravil, že nikde a nikde t XV. věku nu Husovi vousft neviděl. 

Z tiskfl lze pohodlně ohledati pěkný exemplář sněmu kostnického 
od Lory z t. 1483. Jest vyložen v městském museam, a Hus to bez 
brady, holý. 

Podobně holý Hus jeat v ěeském zemském museu, vyňatý z kodexu 
chovaného v BrUhlu a Kostnice. 

TiStěné obrázky bezvonsého Haaa v XTI. století poslední bodou 
asi v knize, kterou nvádí Menělk pod jménem Processus consistoríalis 
z r. 1525, a jež v nniv. knihovně pražské složena jest pod sign. 51. 
£. 74. Tu jo Hna třikrát zobrazun, viady bez brady. Vfibec ani jeden 
kněz v té knize nemá brady. 

V mkopisnýcb malbách poslední bezbradý Hns bode ten, jeJŽ při- 
kládáme na obr. č. 108- Pochází z kancionálu litoměřického. Hus tn vy- 
kládá svoje něeni otcAm na koncilu kostnickém. Je oděn pozpodn su- 
tanou bledé fialovou, po vrcha obSírnou doktorskou sukoi tmavočervenou. 
Tlaay má dlonhé, voos nižádný, leda by cbtél někdo onu neobratnou 
ěárkn, která jde od noau k bradě, vykládati za knir dolů visicl. 

') Dle Tomana v KvÉtech 16^. 492. a dle Meoěika v Národ. Llat v březnu 
1698. Osttttně aejsou ty rukopisy v Cechách zhola nepovédomy. Psal o nich kromě 
DobroTského Mikovec v Ctsop. C. Mqb. 1S54. 366. Jinou o nich IHeraturu uvidí 
Ueoeik 1. c 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



T XTL století oajednoa TyBkytoje »e Hns a Toniem 
Čfm dftle delifm, a ibyteíno bylo b; dokazovati,') že tak stalo se 
od Týtvarolkfl německých, protestantských, od nichí brzy aový typ 
Hnsflv dostal se do Cech — a tu byl ochotně přijfnián i dile roimoo- 
íoTán a přeměňován. 

Tehda vyrojilo se hojoě medaili oémeckých i Českýcli, na nichž 
Has aSIechtile modelOT&n a skoro vždy s vousem. Dobře ukázal Mentik, 
Že ládaá medaile Husova ne- 
pochází z XV. století, viecky 
jsoQ z XTI. ; reíonnace v Né- 
meckn to byla, která raženi 
minci na pamět Husovu pod- 
porovala 

Jedna s nejpěknějších má 
pan Chaura v Praie. Je olo- 
věná, krytá patinou, a tvář Hu- 
sova na ni tak výrazná, mniná 
a přece boleiitná, Že se ani ne- 
divíme zprávě, že mistr Broiik 
dobře si ji zapamatoval pro 
svQj obraz. Nese nápis 1420, 
ale legenda na té medaili ně- 
mecká : „0«tt Schnz nnd mer 
der Brnder Her" svědci, že 
mince pocházi o ato let po- 
zději. 

V přiloženém obrázkn č. 
109. podáváme typ Hnsltv, jak 
se byl v XVI. století nstálil. 
Hub je obrostlý zslpiíatě- 
lými dlouhými vousy a vy- 
padá QÍlechtile. Tak si ho 
národ v XVI. věku předsU- 
voval; tenC éeský reformátor, 
jak ho malovali naii předkové 
na oltáře a do kancíonálA, 
etice ho za svatého mníedl- 
nika — a modemi Český umělec tuším dostatečně jest oprávněn této 
podoby stoletou tradicí posvěcené, se držeti, třebatě historický Hus 
byl holý. 

Je charakteristické pro naBi otázku, že v XVI. věku kreslívali') 
také ttokycann a jiné kněze soudobé o pleSi valné i bradě hmbé. Proti 

') Srovnej jea článek dra. Oolh v Časop. Č. Mus. 1880. 60. „Jik soudil 
Lnlher o Uusuvi". Fred Lutherem co Oecb to kacíř. Jeho příkladem Némci 
s Tétái nei před tlm láskou s Hosem se Bezaamovitli. 

') Vie krásný ezempl. Rokjc. postili, v uuiv kn., psaný Dav. Pretoríem, 
praecFptDFtm v Tdbore r. 1586. 




DigitizsdbyGOO^^Ie 



109 

toniD EDOTa trrdfme, ie ani Bokycanovi ani aoavfikým iinfm knfiifm 
(kromě t&bonkých a bratrských) brada nebyla obyčejná. 

DoSU jsme k datc kaŠÍBkémn. 

Knéžj oblékali se evrchaé „snknf kněžskoa" (vestis HUbtana, 
sutana, talár). 

Nebyla ankoé knřiaká leckdy té délky jako klerika nynějifch kněif, 
nesahalat ani ke kotafkům, ale byla přece tak obiíma, ie mohl r. 1473 
odkázati farář av.-Mikaláíaký ve Starém méaté avé aokiié černé ženským 
(uedi ae kolika), aby s nich pořídily sakné sobe.') 



čla. 109. Z^kaacÍODtUu(maloatTanBkého. 



Krátké snkaé sapoTidény na praba XV. atoletf atatsty arciblsknpa 
Wolframa r. 1398.«) 

V atarých řádech krejčovských ukládá se tovaryii la mistrovský 
kua nSiti „sakni knéiakon s dTéma faldy". 

Forma měla tedy obifrnon, aepoň o droa řasách, i rokávy byly 
BtHdmé Biroky. Po předu byla seíita, takie jen oa provlečeni hlavy zbyl 
otvor, jeni pak a krkn sponkou nebo knoflíkem ae spjal. 

Has má na obrazech Richenthalových na ankni límec vysoký, sto- 
jatý, bilon tkaniíkoD lemovaDý. NyoíjSl samoatatný kolář černobílý po- 
chází teprve z konce XTI. vékn. Drahdy, Jako! ?idéti oa obraie Httsové, 
kryl krk knézAv límec antany. 



') Hfsc 68. Q. 7. 

') TéstD. kr, apolM. naok; 1689. . 



lyGoogle 



200 

Také pří konci rak&vft zHti o Hnaa bílé lemov&ni, a toliké! obrnbe 
jeho <Serné kteriky jest biU. 

Dle starodávných statot cfrkeTnlch byla sutana ohjiejafeb kněif 
íeroá, bJBkap&v a kanovníků fialová, kardioálů červeoá. Koncil ptiiitkf 
r. 1426 mnail koěžím zakazovati klerik; zelení, červené ajináí vSelijak 
barvené, veliké rokávy, vystřižené límce. 

Z těch zákazů (a Bočka Gescb- der Ijtarg. Gewaud.) patrno, že 
jedni koěif cbtěli míti kleriky nad kolena, druzí Že je za sebou vlekli 
vléíkami. Je zajisté, ie vždy bývalo dost bojnosti i pří prosté sakni 
kněžské. 

Ony parakávy, Jei sméji nyní nositi knězi jakožto vyznamenání, 

vykládá Bock {II. 324) za zbytek velikých bývalých rakávfl kněžské 

snkné' Nám viak pravdě podobněji zdá se, ie json 

to pachy, vzaté od knéíf z mody světské, kteroaž 

Jime Evrcba pří kabátech svétských vylfíiti. 

Českým kDěžfm přikazuje synodální atatat rokn 
1406 (u UOflera Conc. Prag.), aby měli vestes cleri- 
cales non uimis looga?, nec nimía amplas — tedy 
ani liroké ani úzké — non partitas, non bipartitas, 
non tripartitas — tedy ne o podvojné barvé — 
rukávy aby měli ne Široké, ne dlonhé. 

ý přítomném obrázku č. 110- vidi čtoucí ve- 
lebného pána šviháka. Tak mohl vypadati jeden 
z těch, proti kterým Hus kázal. Plei má tento kněz 
docela zákonitou. Ale satana jeho je púl červená, 
pfll modrá — tedy ivihická, miparti — a má při 
rnkávech visatě, dlouhé, Špičaté parukávy. 

Nalezli jsme zpráva z r. 1480, že tunika sta- 
číš. 110. rého knéze byla robena ze sedmi loket eukna. 
Rnkopia z kapitul. Čini totiž rokn řečeného farář v Telči se svým ná- 
archiTu fi. A. 10 městltem smlouvu, aby mu denně dával 2 pinty piva 
a na dva roky sukni ze sedmi loket sokna po 
8 groilch loket.') 
Jsouce synové své doby, která víkbec mčla zálibo v pásech, ne- 
mohli knéžf býti bez páBU. Že chlubí se knéži s pásy Btfíhrnými a zla- 
tými a hedbávnými, to jim vyčetl již Hilič.') 

Ale nesvétáčtf kněží měli zajisté pásy prosté. Pás, s kterým Hns 
malován na hranici, je bílý; za pásem má nílž v nožnici a kožený 
pytlík.") 

Ostatním Šatem neliiili se kněží od TaikA. Kněz mél nohavice 
téhož způsobu jako jiní muži, barev střídmých i křiklavých; některý 



') Arch. zemský, opisy arch, jindtichobradeck. 

■) Menčik. Téstnfk Spol. nauk. 1890. SI4. 

'j Hél „Zwea achwan rock und ein gOrtel und ein meeser ín ainer schaid 
und ein lidrin seckl", Qebh. Dacber a Ulrich Ricbenthal. Rnkop. nniv. knih. 
fol. 42. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



201 

oviem nznával za pohodlnou véc, nemíti pod antsnon Dohavic i&dných. 
Nadává jim Rokycana ,žeDkýlQ" a volá na uě: „Ba mivajte nohavice, 
Btf ďte ee ! " •) 

Kněz oboava! se dkornémi, botami a střevíci, které ovfiem 
neměly miti podobo takovou, proti nfž sami knéžl a kazateloic borlivé 
kázali. V;£ií dochoTcnstvo, zvláíté v cizích zsmlch, sIjddIo v XV. veku 
takov/m pfepjcheni rozniařiiým, 1b tze sobě zcela dobře pomysliti kardi- 
nála r fikornirh b dlonbými nosy Či zobáky. 

Aspoň Richentbal maluje kardinály v sném6 kostnickém b zobáky, 
a že knéíl v Čecháih obonvali střevíce nosaté, aby ee Itbily ženám, to 
jim kromě jiného vyčetl r, 1367 Hillě.*) 

Již patrno, že po té stránce haaitské bnntf n nás přistrojilo »&• 
právo. Knélf kterékoli vfry asi dbali sebe, aby nepoborlilí a neposmáli 
ee protivnici. 

Skorné českýcb knřži doby husitské budou asi oné formy, kterouí 
6toucl viděl při Husové obrázku. Jaoa nevysoký, nenlzky, uefipiČaty. 

V době krále Jiřlbo po vojnáib tlafil se k nám zase přepycli. Tehda 
horlil RokycBua na svých kázánlcli proti nějakým krátkým střevíčkům, 
jež začali knčžl sobě oblibovati. „Hříchem" byl Rokycanovi kněz .v slře- 
vičkách krátkých, an ukáže holon nobn." ') V jiném exempláři Roky- 
canovy Postilly*) čteme hoěvitá slova: „PAjde kněz v střevičkáeb krát- 
kých, a málo chce bláto přeskočiti, okáže nobn dolá.' V Němcicb 
o málo později než Rokycana vyčítá Qeiler v Postille *) kněžlm, ie 
jim viděti botky. 

Přes sukni oblékali knězi plááté Čili kloky, Snby a, kožichy 
rovněž takové, jako mivali světiti lidé; také na hlavu vstavovali sobě 
čepice stejného zpAsobn; v době vojny hnsitské věak kuěz míval na 
hlavé nejspfi kuklu. Máme zajímavou zprávu o tom, kterak vypravili 
Pražané r. 1430 svého faráře od sv. Štěpána ve zdi, Václava, do hn- 
sitské vojny do Miěně: koupili mn 13 loket sokna pro tnnica et ca- 
pntia za 54 groSův.*) Ostatně víme, že Jeroným byv odsoozen vzal prý 
knklo svou a hodil ji mezí preláty^) 

Kdo necbtél chrániti pleie své čepicí, pokryl hlavu též hnČŽskon 
matoD karknlí. 

široké klobouky kněžské se IňArami zná Buck (Gesch. II. 361) 
již T XV. veku. Pod takovým kloboukem mčl kaěz karkali nebo kukli. 
Aby n nás byly noveny, nevíme. Ve vlaské kapli kutnohorské má ten 
klobouk sv. Jeroným; rač ho čtoucí ohledati doleji na obr. 119, Po- 

') Goll. aokvc. Postili, v Č. Č. Mua. 1879. 205. 

') Meníik. Véstofk ÍJpol. nauk. 1890. 3U- ^Calceos rostratos defemnt, ut 
mulieríbus placeant". 

>) Postilla Rokyc. 210. 

•) Goll. Postilla Rokyc. v Č. Č. Mds. 18T9. 205, 

<■} Post. Geil. VOD Kaisersberg. II. 78. 

*) Diplomatár nins^af r. 1429. Počty méstské. 

^ Goll. Vypsání o mistru Jeronýma. 18. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



30S 

idéjil axamplář takového kloboukn, jeni byl na ififiráeh a tndy mohl 
Tíietí na sádech, vis v Dnivers. exempláři Chelíickéfao Síti viry. 

Že i nejskroninSJfil kněz raději se odél Ssty se ankna lepilbo, 
B lindiíe nebo sukna mechelského, nefll i vlěka laciného, tohot lze do- 
mysliti se, i kdyby ta a tam inventář o tom neBvědčil. T Plini r. 1482 
oblékal Be knSs kterýs v „Bokni Sernú ■ liiífm kotichem' a v pláit 
černý; jiný mél r. 1126 kožich beránčf na Bobé, kterýž mn dobrodinec 
poručil poslední vAli.*) 

Praiský kněz Jeroným nechal po Bobi r. 1492 „énba popeliCí*, 
sttkné á.ié ierní, jedna z nich mechelskon, a íepici konf.*) 

Téže doby berotuBkémn knlsi Tavřinci ,inbn Uíél* ilodéjové 
okradli.*) 

Soavgký knéz Jaknb Petřlkilv, farář v Zábřehu (f 1502), nechal 
po sobě několik kožicha — ale při nich též hever, kufii, meě a fiaTlil*) 

Dnhdy chodívali knězi ozbrojeni až taie. V XIV. věkn Hilié 
jim vytýká, že odívtyl fle po TOJensKD a chodf b ofltrohaml. Ard- 
biskopové jim zakazovali mefe, lei by na cesto se vydali, to mohli na 
Bvon obranu se opásati. Ale přes lo chodívali koěif mnozí pořád b meči, 
a některý naložil na ae i Infiijtě.^) 

Že nebývali kněžf ani v XT. veka beie zbrani, o tom svědil prve 
psaný farář v Zábřeha. 

Na konec bndiž zmíněno, že na samém poěátkn hnaitských válek 
chtélf někteří kněží hasitSti nositi se tak jako laikové. To jim synoda 
r. 1421 zapověděla nařizi^Ic vSemn kněžstvo Žat i obnv odliSnon od 
světokých lidí.*) 

TSak táborský knéi mJlže dobře pomyfilen býti bez tal^u. Bývali 
neJBpiB oděni obyčejným iatem íedivým.^ 

Ostatně i kněžl hoBitští vfibec bývali celkem ieil. T traktáte 
Vaňka Talečovského (1452—1458) popisajl se kněžf tak, že cJiodf 
T Šerých knklicfch sprostných, a cípy krátkými, klobouky íerajml 
velikými, jtni že msjl cipy dloobó a Biroké.^ I v ,Ganclo de anctor. 
bobemicl scismati" dí se o knězích pod oboji vAbec a imahem, že json 
,^něžf íeři".") 

Kněžl zákoDDi čili klášterští a jeptiSky oblékali se dle staro- 
dávných svých BtatQt. 

Yllboc měli sukní B opaskem a kukli; některé řády kromě 
toho měly fikapulíř (scapufare, odév na plece, scapnli) anebo 
jeitě pláĚl. 



■) MuB, nikop. 3. D. 26. C. 19. C. XL 

*} Deky. Mise. 26. 

') Nejstarif kn. rakovo, s r. 1380. 

') En. pamít. Král. Dvoř. fol. 3. 

*) Tadrk. Cancell. Arnesti. 350. 

*) Tomek. Praba. IT. 187. 

*) Tomek. Praba. IT. 9a 

■) Bnkopis v Hermhaté. Opis v aemsk. 

*) Boefier. L Ďsa 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



308 

Roidfly Kata mniiikého hylj ve fonné a t barrS. Na pfiklad 
Benediktini (laloí. t VL veka) b^Ii ieraf. Střih jejich roach& je 
prastarý, ňehololcj e Houte Casiaa t XV. stol. maluji se o Široké inkni 
se Širokými nk&Yj a s kipi na hlavé velmi oblirnoa, tak obSIroon, že 
veliké laloky i d1 jeiSté visi pod bradu aí k prsAm.') Na obr. £. 111. 
představitjeme Čtoucímu nuiicba beDedtktinského. líi kápi b hlavy epa- 
ítěnon, ale obiirnogt její přes to velmi patrná. 

PraemoQBtrátdÚ (zaloi. r. 1120) byli viecko bili, mívali Bpodnl 
Eukni, svrchní sukni a na ni otevřenou kápi jako Kannelitáni.*) 

€lstereiaci a Knrtnfliani, obojf největSf protivnici a pronásle' 
dovatelé Hasovi, méli bílou sukni a ostatní knsy Éerné. Cieterciici bý- 
vali pftvodn6 TÍecko černi, ale nařízením iv. Ber- 
uarda zmínili svitj lat tak, že přijali sukni bílon 
a íernon kápi; r. 1702 dl o nich zpráva, že pfi 
Blnibách boilch kápi berou bílou.*) Konvriftm 
(fratres laici) nařizovala řehole, aby íatem jich 
byla ,cappa, tnnica, callgae, pedules, SQbtatares, 
caputiom, Bcapniae et pectus". Tedy apodni iat, 
HDhni, kápi s kapuci, ikorné, kalhoty, ikapullř. 
Snkní méli míti do zásoby čtvero. Koiile sméli 
míti na sobě pouze tesaři, kteH bylí mezi kon- 
vrSi. OvSem I ta koSile jejich měla býti čeraá a 
„rotunda" — kulatá, obifrná.*) Vysvětliti dluiao, 
že řád CisterctakQ byl pftvodoé na hmotnon práci 
nríen. Eolonisovali zemé- Žeuské teholnice řidn 
eieterciackého odívaly se bíle, zavití — Cilf Jak 
v Cechách říkali .vejl' *) — a ikapuliř mitaly 
íerný. Vejl jejich byla cocula (kuklice) a , rotunda" 
— okrouhlá iatka obSIrná. Kterým jeptiškám přl- 
sinielo nosili pláiSt, tém kázalo se, aby ho mívaly Čis. 111. Rukopis 

sine cauda, bez ocasu. — Tedy jeptiiky chodily Zrcadla ipssenl 

také po parádí.*) Kartnsianl bývali bez koSil. '<>•■ '"■ 

Hrubé roucho melo býti na tele nahém. Frnati- 
ákánl měli sukni i kuklu jasně fiedivon — myfií 

barva — tedy jinsči uežli teď vídáme. Podoba sukně i barva její krásné 
malována v rukopise Černínském, slově život av. Frautitka. 9akné opi- 
sánA uzlovitým provazem. (Obrázek náS pod ě. 112.) V témž rukopise 
mají jeptidky řádu sv. Františka ferué plachetky s bilým vroubením 
a černé pláStě téhož střihu, jako vidáme dosud na milosrdných sestrách, 
po domech prosících. 

') Obras v BoDnard-Costami. U. 87. 

*) Knrtie uud grOudliche Historí von d. Ursprung geistl. Orden. AugH- 
purg. 1702. 

') Tamie. 31. 

') Fr. Winter. Die Cistercienser. III. 196. 

*) JeptíÉky .T »Yt} vejl a v hodiny dou&^l". QolL PostlUa Rokycanova. 
Č. Č. Mns. 1879. 206. Yejl snad t lat velnm? 

') Fr. Winter. Ciaterc. IIL 117. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



204 

Vři té pflleíitosti ozDamajeme, že při řádech iebravých, zvláště 
Františkánech regulo (řehole) i oděv fasein muohokrát se proměůoTal 
a reformoval ; to féda, malíř i divadelní ředitel bude moci dáti svjm 
mntchOm na obraze nebo v divadle zcela sméle barvy nejsvétlejM. Ve- 
lebné pány ani policii to nearazf — a véc bade historicky správná, 
nebo aspoň možna. 

Klnrisky odívaly se též jasné ledoa sokní a íkapalířem téže 
barvy; vejl mdlý iervý. Sáhni vázaly nzlovitým provazem jako Fran- 
tiškáni. 

BomiDÍkáDÍ (založ F. 1215) měli bilon snkni, Skapnlíř a ierný 
pláit B kuklici velikou (obraz Č. 113.); religiosa domenicana na vlaském 



Či8. 112. Rukopis Život bt. Františka. tía, 113. Rukopis Zrcadla spaseni. 



obraze z r. 1400 liSí se od jiných vážných paní starélch poaze berným 
škapnlfřem. Hlavn má upravenu zcela po mode.') 

Blnigí řádu BV. Augustina maluji se v XIV. století vEecko 
ferni S řemenem kol těla a s rfiíencem.') Kanovnici toho MdU mí- 
vali Sat lep&l, eremitae a bosáci hrnbil; při tom mívali poustevnichý 
pláif.^) Na hlavé mívali klobouk i kuklu. Roku 1597 konpil si převor 
od BT. Tomáie £ňůru na klonbouk za 6 krejcare, na hukli veilo se tehda 
7 loket sakna Černého po 48 krejcarech ; cingulam bylo za 9 kr.*) 

') BonnarďCostumi. I. 141. 

") Tamíe. I. 97. 

') Kurtze u. grOndl. mstod. 42. 

') Archiv IV. Tomiie. Počty kláiterul. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



306 



Aagostmiatifi řeholné sestry, které v Praxe mívaly klášter n st. 
Kateřiny i na Zderaze, aloly BtrAžkyilé božtho hrobu; odfvaty se 
Čeraon snkni, černým pláStém, na jeboí levém křidle byl křil íervený 
iestirobý. Téi takový byl oa pláténé Bvrchni Bokni. Na pravé atrané pláStí 
viael jim dvojitý provaz. Yejl mely £erný a pod nim bily čepeček.') 

Rlinorité chodili v iedém hsbitS, jejž otahovali tenkým provázcem 
na pěti mistecb zaDeleným. Na hlavě mívali klohoak te iňoron.*) 

Někteří řádové (íebravf) měli býti na inameof pokory a chndoby 
bosi. Proto sIdIí discalceati a náa bo§áci. Jakkoli na obr. č. 113. a) 




Cfs. 113. a) Z rukopisu nDiverBÍlnf knihovny sign. ZI. A. 14. 



je bosák držicl av&tost dočieta boa, přece zdá ae, že n nás pro drsně 
podnebi boaáci necbodili bo9Í, nýbrí obonvali se jako v Němcích zbnsta 
v dřeváby nebo v nějaké ikarpály a krpce lýkem svazované.') Na obraze 
krnmloTské Panny Uaríe z XV. veka vidime. ie mají boí&cj podefiev 
přes prostředek nohy páskon Sirokoo připjatý.*) 

Bekyné, zbožné sestry nevázané rcboli, ženy, které oddávaly se 
dobrým skntkQiD, nčily děvčata, obslnhovaly nemocné (založ. r. 1184), 

') Knrtie Historí. 
■) Tamle. 

^ Weigel. Hauptstáade. 647. 

') Viz fotograf, reprodukci v knihovně umělecko-prAmysl. sbírek v Ru- 
(InlAcn. V Tyrolště chodi boaicl do tě chvjle o podeávii s dvéma páskami. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



soe 

odÍTBlj se skóru Jako řeholnice, ale lat řaaa^ a plált Jejich i placbU na 
hlBTÍ bjlf barer objteJDé Jasn^ifch, byl]' bekynS iedé, hnédé a modré. 

T mkopise sTrchn doMeném Čeroloském jsou bekjně o Sáté fialovém 
■ hlavou zavltoA íerné. U oás JBon zbytky bekjĎ jeité v XVI. stoletf, 
přee to, že iivot, drahdy pevný, podlomila jim hDaitski vojna. 

Že by iat bratři řeholaich díc neméail od stará af po ta dobu, 
toho nelse řici. Byl oviem viecb krojfl oejstálejjl, ale měnil se v ne- 
podBtatoých kusech přece. Připomínáme jen příkladem, že na pofiátkn 
XTI. stol. vznikly mezi FrantíSkány o kapaci, b^vala-li vidy ipičata čili 
tnpa, tak tnhé hádky, ie ae odloupli r. 1526 kapaelni od oieh v nový 
řád B Jinou kapuci, červený křiž křižovnikQ nafiich ieikých s hvéidon 
Demlval vždy touž rohatou podobo, a jejich bily nákríolk s dvěma dpky 
vzat E veselé mody z doby Ludvika XIY. I 

Novicové řádovi strojili se Jako mnichové. Jenom místo ikapaliře 
dávána jim pouhá kukla nékde bez cipn,') jinde a cípem. Na příklad 
křižovnlci n praŽakého mostu obdrželi r. 1381 právo, aby jich uesvécenci 
sméli miti „eaputia cum cornetis.') 

I^ipomináme v nové s dflrasem, že předním znamením mnicha zá- 
konnlka bývala kakliee.') Bokycaua jim nadává „kuklikA". Prý chodí 
v odévu drsnatém, aby byli od lidí vidlni a chváleni. ^JeStěf budou 
sami vypravovati: Mjt nikda žádné košile nemáme, v íem chodime 
i v tom líháme; chodí k nemocným, nabízej! nemocné, aby jim poručiti, 
to nám odkai, a my tě položíme v kostele nebo v kláiteře, a toC bude 
tvá památka'/) 

Na iebravého mnicha bylo aai po naiem vkuse divné pohledění, 
když bral ae méatskoa ulicí v jere kuklici, t ikarpálech a a pytlem na 
zádech. Koranda pfSe proti nim r. 1490: „Boaákn, tuláku, oékdes taran- 
toval 8 pytlem po ulicích, po domích, po tvrzech".') Tfima Přelonísbý, 
ieeký bratr, r. 1502 posmívá ae, že muiii FrantiSkové, Boaáci, Bomini- 
kove na plecích nosí, na oslech, na kárách, na vozích, co vyžebří.*) 

Rokycana Jeat apravedlivéjil a viní lakomé kněze viecky věudy, 
řka: ,I>oaáhna kněz pleSe a mnich kápě, bledli, an se honí, an lovi, 
ode věeho mu zaplatí"^ 

Stran kuklice, kteráž jeat tu patrní znakem mnichovým, doložiti 
Jest, že v době kajícné i avěták mnohý ji na sebe víal k „rouchu sprost- 
nému, amutnéjiimn". O Teliký pátek v tom i bosi chodívali. Ale dle 



') „Vestímenta noTÍtioniin sint aicut monachonin exeepto, qnod pro scapn- 
lari portent caputiam mignom sine caada qaod vocamus barbutam*. Oay. Qlos- 
sair. I. 119. 

*) Codex aureui t krlfov. archive. G80. 

*) WeiBWuninR. Obraiy mnichů se spnit^nýni kaklami v Jahrb. kniiit 
Samml. der allerh. Kuserh TI. 169. 170. 

•) Rokyc Post. 321. 

') Jol. Truhlář v Č. Č. Mos. 1884. 630, 

*) Te ipráví bntii Kaovaldských. Arch. isemak. 

^ Bokyc. f DStilla. B6. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



Bokycaiif ní o ten pátek Sriháci ,m]r8ll, aby na Telikon noe milí loty 
nové, pékné a střevice ípičaté".*) 

Na obraie i. 114. předstaT^jeine ítoucfma starobylon figarkn pon- 
Btevnlko, t &eré ínknici a t kokle. N&laii do kapitoly o mnifilch, třeba 
ie nebyl řeholný. 



2. ObřMbii roucho knéžské. 

TáboH; roQcho meini; huineral; alba; ciDgulmn; ítola; maaipnlm; kaaale; biret; 
kalich; komie; saperpeUiciDin; plnfial čili kápě; dtlmatika; litargické barry. 

T XV. Btoietf k oltáři nejprostéji přistupoval knéi táborský.*) 
Zan-hovalití Táboři rObec jakýkoli íat liturgický, necbtěli koatela, ne- 
cbtěii oltáře, ba prTOtné ani kalicha necbtéli. Jim stačila la kostel boif 
přiroda i HOnkromá světnice, za oltář stAl 
nbnuem krytý, za kaliek jakákoli nádoba, za 
hostii kas chleba. 

E bohoslaibé, kteráž měla býti ve víem 
viody s miry prostá, přistupovali, jtkoi svrchn 
dotčeno, nejradéji v obyfejném rouíe éedivém, 
brsdati a bez plefie. 

Euéii mírnejfijch TáborQ Žiikovýcb|bý- 
váli T komži.*) Nebude na tom miste asi zby- 
tečno pozDamenati, že tábořiti kněíi chodí- 
vali v čele polního vojska táborského nosiče 
velebnou svátost na tyčkách nebo hůlkách 
vztyčených du výfie.') Lze zobraziti táborakon 
velebnon svátost těla boifho jakožto okrouhlý 
lívanec, placka. Táboři pomníce jako nynějíf 
Kalvíni, že Brístns při poslodni večeři lámal 

chléb, lámali n přyímáni chléb také, a to Cfs. 114. Rukopis 

chléb obyčejný, jaký pravé méli. Ponévadž ne- "•'''""' "P'taliiiho A. 10. 
máme obrázku o tom, musí býti necháno fan- 
taaii výtvarného umélce nebo divadelního reži- 
séra, cbtěji-li představiti přísného knéie táborského, an nese na tyči 
avátosí, aby to provedli, jak umějí, oviem v dnchn doby — tedy prosté, 
apfá hmbé, při tom s důrazem oznamujeme, že Táboři nevěřili v pro- 
měnu chleba v tílo Kristovo. Jim zůstal chléb chlebem hmotným, jemuž 
se Člověk nesmi klaněti. 

Kterak vypadal táborský knSz mírnéjŽí strany, strany Žižkovy, 
jda v čele vojska, o tom pončí dva obrazy v této knize poloíené. 

Jeden podáváme pod Č. 115. Je to povědomý snímek z rokoplau 
gotingského. Koěz kráčející před Žižkoa má na blavé plel tak důkladnon, 

■| Bokjc. Poatilla. 70. 

*) KfODtka o Žitkovi. Ooll, 61. 

') ToBOk. Praha. IV. 90. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



Cíb. 115. Z rukopiEii gotJogBkdbo. 



jako mniSi niivati. Na obrássko druhém, její klademe toprve při kapitole 
o vojfitá (viz tam), má kněz ple6 mnobem menlI a za to vlasy velmi 
dloube, ba kaCeravé. Již tato nepatrná zkuSeoosf dokazaje dostateíiié, 
íe přítomný obrázek {6. 115.) jest Btar£f a tady věrnéj&f neili obr&zek 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



209 

z rnkopisD Jenského doleji (S. 147.) položený, patrné mlftdii, a moini 
že z prvnéjilho okreslený a apolepfieaý".*) 

Na obOD obranech jest kněz ŽtikŮv bez bradj, cui ae nám vidf 
býti velmi cbarakteristickým. OdĚn Jest ta i tam fasnaton sukot koěžskou 
(zelenou), přes nii pfevlefiena jest obifroá dloubá bomže bílá bez rn- 
kávQ. Na mfHté rukávň jBoa velfké otvory, z nichS vyniká rakáv Bpodnf 
kleriky. 

Oběma rakama drži kněz ŽižkŮv tyčka, jejií konec hoi^ejM roE- 
bihi ze T munstranei, cbovajicf bot( tělo okrouhlé na zpAsob bestie. 
TyC jest — přiméřujeme-li ji k lidskému tělu — asi 140 centimetrů 
dloabá; forma Tnosstraiíce jsou vlnovité hmotné (asi dřevené) paprsky 
střfdajicl se s paprsky roTtiými, tenkými, Špičatými. 

Podobnou monstranci shledal čtonel oa obr&zku é. 113. a). Dril ji 
mnieb bos&k. Na obrázku mladším, jeuském, těch úzkých rovných paprskft 
na monstranci neui, tu jsou jen ony Široké točené, tak že monstrance 
vypadá jako ohromná slnnefnice. 

Umělce výtvarný a divadelní tedy před sebou vzory muji, podle 
nich at komponuji. Husitské vojsko, složené z Táborů prudkých čili 
„srSatých" a mfrnějálcb, uechf na divadle mivá na čele nikoliv jen kněze 
s velikými kalichy, alebrž kněze dvoji: jedni aC json v kráiké klerice, 
v komíi, majíce dřevěné monstrance na bolech ; druzi knězi af jsou 
v <iby<'ejných Šerých snkoicb cbodiclch, s bradoa a vlasy hustými bez 
pleie; v mkou ai moji bud tedy nějaký kalich anebo na hnli néjakoD 
sebráno, která se nepodobá monstranci, hrubou, v utž okrouhlý kousek 
chleba. 

Kaěžl ostatních Husitů kromě Táborů cbodivali též se svátosti 
v čele vojska, ale tn mivali v ozdobných archách, jejichž podobu také 
nevíme řici. 

Tíž knéií věřili v traussubstancioci chleba v tělo bozi, a podobojí 
konali toSi jako katoliěti v ronSlch starodávně v oirkvi obvyklých a 
schválených. 

Kněží pod obojí mívali o ta roncha, Jichž předním zástupcem byl 
ornát, s táborskými kněžimi prudké a nekonečné bádky.') Onen člověk, 
který r. 141y po vybití kláStera kartouzského běhal na pražském mostě 
v ornáte, jest živým výrazem miuéní táborského stran ronch církevních. 

Oblékaje se na mii, brával kněz kališnik i katolík na sebe nejprve 
hnmeral, Šátek, kterým kryl hrdlo í ramena. Dnes je humera! prostý 
plátěný kas zavazovaný dvěma tkaniccmt. Humeral XV. století byl jako 
v století před tím nejen lněný, alebri zvláště při bohatých chrámech 
i I hedbáví, z uksamitn. 

') br. Toman df, že byly oba silělány podle těže starší předlohy. Toman. 
U podob. Žiíicy. Otisk t Květů. 

I) Tomek. Praba. TV. 126. Začátek r. 1420. I onen kněz podobujt, její 
král Ladislav vyhnal od oltáře r. 1464, cbtél eloufiti míi sacerdotali vestě omatiu. 
Tímže. 256. 



■miimd WisUr- D^jlnj kraj*. J4 



zsdbyGoogle 



310 

A ponfvad! t Htar^ch dobách za nebytí jÍDafif pokrývky kladl kD^i 
hnmeral na hlaru na způsob kápě, kCeron mobl nahoni i dolfl lanoad, 
jali se již ode dávna odu Část bameraln, která ona kápi tvofila, TÍetijsk 
nádherně zdobiti. T XV. století oviem jii nebjlo potřebí k&pé atrořeaé 
2 hnmeralD, poněvadž mél kněz biret, ale bnmeral npravený v kápifkn 
vÍBlvai na zádech a krká přece a stkvěl se svon ozdobou; na obráicich 
naiich vyBtupoJe bnmeral na způsob vysokého stojatSbo límce, což ovSem 
jiná forma místo kápi6ky. 

Ozdoba oa bamerale slala parnra, plaga, bývala vylita, kmm- 
plována, perlami položena. VySity byly vSeliJaké viorce, híězdy, rftiice 
i písmeny a slova. 

Ton zp&sobon hameraly udržely se v kostellch až do XVII. veka,') 
potom zmizela z nich parnra jsoac vůbec tvrdá, nehybná, nepohodlná. 

Z nápisů TTskytoje se od XIV. po XVL století — pokad víme — 
nejěastěji „Uaria".^) 

Na hnmeral oblékl kněz alba. V XVI. věkn nalezli jsme pro ni 
deské jméno „kažile".*) Byla to dlouhá ffza, komte, snkné s rokávy. 
Obyíejně nSita byla z kmenta, z plátna. Obrabn dolejíí a kas rokávů 
mívala alba velmi ?.dobiiý. 

Z inventářů svatovítských 7.e XIV. století jdo, ie alba bývala zdo- 
bena hedbávím, aksamitem, perlami, třásněmi. Táž roacha měli na hradě 
Pražském i v XV. vékn. 

Jinde v tom století rovně takové alby mfvoli. V inventáři olomon- 
ckém z r. 1435 jsoa zsps&ny alby kmentové a vyšitými zelenými květy, 
jiné zdobené fiedým hedbávím a zlatem proSitá, s třásněmi zlatými, po- 
áité aksamitovými knsy, na nichž vykramplovány fignry, kvéty.*) 

Albn B perlovými mhávy známe také z inventáře týnského upsa- 
ného v DejBtarSl knize zádaSni. Alba olemovanon zlatou tkanicí viděli 
jsme v mSále kanovníka Václava z Rádie. 

Konec XV. veka zaěinajl se na albách při dolejil obmbě prolamo- 
vané, prCbledné, pletené vyflvaniny, krajky, kterýžto zpflsob připravil ny- 
nějfif prflhlednon alba, kteron kněžf nezamitaji, ani kdjž vSecka je po- 
řízena z krajkového pavaěíDovélio díla. Alba XV. stol. nebyla tak jemná. 
Byla pevný, podstatný plátěný lat s ozdobami přilitými a vylitými. 

Před praním bylo přilité zdoby odpárati. JeSté r. 1591 platí žá- 
dali Panny Marie na Loníi v Praze od vyprání alb a přiliti k nim aase^ 
co2 náleží, po 4 grožícb miieůskýcb.^) 

■) Bock. Oescbicbte der litnrg. Qew&nder. II. 19. 

>) Viz invent. břevDOvský. Emier. Téstoík Spol. nink. 1889. 299. Abu 
konsiat Enrový. II. 243. 

'1 V piičla láduidm Panny Marie na Louži 1G91 ,0d vypriof itjf kalili 
aneb alb". Arcbiv prai. 

*j Jedoa z alb vypsána takto : ,Alia alba subtilig cum plícis de hexamito 
mbeo, 10 qnibns duae manna et anquila et pnlcbri flores aurei iosutí Eonf. Bock. 
QeBchichte H. 46. 

*) ArcL praž. Zádoiní kniha. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



Cingnlnm brávali koéll, ahj přepásali a Trkasall alba. 

T J.Y. TÍka nebylo cinKalam té podoby jako dneg. Kdo se drobet 
po litnrgickém iaté poohlédl, vl, Je dDeinf cÍDgalom Je provai víelijak 
zbarvený, bavlnéný i hedbávný, oa koncích b třapci. 

S takovým cingnlem bj nesměl maliř Tymalovatl kněze do konce 

XV. atuletil 

Do té doby bylo clngaln miirii aebo níif opasek hedbávný, lněný 
nebo tál z Jiné látky poHzeoý, leckdy vySlvánim idobený. 

Ha albn kolem krku poloiil kněi Stolit. Tiaela mn po předu na 
praon mnohem blonblji nežli dnei. DneBni ítola dosáhaje málo přes 
iivoi Štola XV. století Jde téměř do zumě. Aspoň tak jest vymalována 
na kněti basitakém v arfie bydžovské brzy oa poiátkn XVI. století. Na 
téie aríe i ua obrázka postilly Eokycanovy jsme apozorovali, ie do 

XVI. Těkn dostaly se Stoly uíií dDeinlch. 

Bock popírá, íe itola byla v XV. vékn samostatný kas liturgi- 
ckého iatn, že vidy byla Jen při ornáte.*) Toho přeme. U nás v XV. 
století koěil podobojí a řiraěti kázali, zpovídali a podávali evátosC ne- 
majíce na sobě nic než komži a itola- 

Naii kněil kladli itoln přes prsa bnd tak, že visely rovDobážoé 
oba konce, nebo byly přeloženy křižem. 

Upozorňujeme Jeitě na to, že nemívaly v XV. století viecby Stoly 
na svém okrajka pasomany nebo porty. Jako Je vídáme dnes. Na koncích 
měla itola třásně; drnhdy i zvonečky, roloiíky.") 

Hajice Již na sobě víecka roncba svrcbo psaná, brávali blsknp, 
kněz i diákon manipulus na levou raku. 

Phsnon nebo manfpnlns byl původně lněný tátek na utíráni tváře. 
Ale Jii dávno před XV. věkem stal se phanon vážným ronchem obřadními 
z téie skvostnějfil látky pořizovaným jako itola, b níž mět vždy také 
stejnon barvn. 

Kněz Solničky zove manipnlos po Česko SDOpfek, Jenž znamená 
žalost tohoto světa, aby kněz pomněl toho a ^bolestný snopíek* rád 
nosil pro odměna záhrobní. 

V itaríi době býval manipnlns znamenitě dlonhý, poněvadž by ho 
pod řasnatým svrchním rouchem kněíským nebylo bývalo viděti; v XV. 
veka víak skracoje se svrchní roucho a manipulus a nim. 

Ono Bvrcbni roucho kněžské ke měl byla kasnle čili, Jakoi od 
XV. veka až po ta dobo obvykli říkati, ornát (Orarínm, alll ap- 
pellant ornamenta).') 

HejstarSf kasnle mela podobn zvonovitoa. Byl to vlastně veliký 
okrouhlý kna látky, majlci aprostřed otvor pro hlavu kněsovn. Taková 



') Boek. Geschícbte der litnrg. Gewinder. 0. 78. 

*) Eljaii Dbiory. I. 8. 

*) Bukopis haúuký v aniv. knih. sij. 17. A. 16. fol. 3S. 

14* 



zBdbyGoogle 



213 

fcasnle přehozena jbodc pak v před i t zad visela o mnoh^cb záhybech 
dolfl a pokrývala i ramena a roce až k zápéstl. 

Prostředkem kasnle na oboa Etranácli od h&rf dolů byla naditá 
praetexta, ZDamenajIcl kříž; byl to ozdobný prnh jinaíi barvy m^jlcf 
podoba Y; někdy tato vidlicovjtíi praetexta připodobúoje se jií skoro 
křlŽI, jindy vypadá jako T. 

T XV. století začala býti tato poslední forma v románských semlch 
obUbenéjif; podle nf Jali se t drahé pAlce téhoi feí^eDého atoletl v Nizo- 
zemích přiílTati na zadní atrans kasnle zcela zřejmý latinský křft a po 
předa našívati kolnmno rovnon 
bez vidli, bez ramen křiio- 
lýcb.') Od konce XIV. veku 
přestal býti ornát přiliS řas- 
iiatým. skráitíl se ponékad, 
zaokrouhlil se na zádech i po 
předu a kromě toho vykrojen 
jest přední kus po obou stra- 
nách k vQli rukám. Bock tvrdi, 
žo nabyl ornát jlí v pfllce 
XV. věku nynéí^l formy bro- 
Skovíté nebo basové. 

Proti tomn jiní praví, že 
k formé basové dospél oraát 
teprve při pofátko XYIl. 
atoletl.") 

Podáváme dva obrazy ka- 
sali knéískýcb. Schválné jsme 
vybrali z českých rokopisfi 
ČlB- lit! dva vzory skoro sto let od 

Z nikop. Zrcadla spaseni fol. 219. ^^^^ vzdálené, aby čtoncl po- 

tnal, k jaké formé oruát pa- 
trné spěl. 
Na obraze f. 116. z počátku XV. věkn jest ornát starobylý, zvo- 
nový, řasnatý. KřlŽe neviděti. Hamersl vyčnhnje skoro jako kápé. Alba 
stoji za vSimiioti. Je krátká, uĚJakými kusy Jiné modré látky poiité. 
Ornát sám je barvy zlaté a žluté (siena). A majica obrázek na odích 
nesmíme nevSimnonti si aspoň té íeny při mfii přítomné. Je patrné žena 
z lidu. Zavití její jest obyčejné, poctivé. Ale podivnou má svrchní enkni 
chodící rfižovon s pachy Širokými a tkví v Škorních vysokých, ne-li 
v botách. 

Na drnhém obrazci é. 117, Jest ornát z konce XV. veka. Pozoru- 
jeme, že Je dlouhý stejné jako předeSIý. jest řasnatý asi téí tolik — 
vždyť je zvonový, ale k formě hrnSkové drobet ae přibliinje přece, a to 



■) Bock. Gesch. der liturg. Gewftnd. 1. 126. 

') PetniBzewicz. Wystawa archaeologicina ve Lvové 1886. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



213 

TÍtifm lyfiznntlm při rakon. Celkem viak jest to zvon nepatrně se 
liJUcl od předeiléfao ztoqq. Římaký kfíí na zádech a ramenon Jest avétle 
patrn. Ornát je na obrázkn íemaý, podíiti zelené. Alba je proti pře- 
deilé tak dlonhá, ie se vlefie po lemi. 

Pi^ mSi jest pfjtomen sám st. Prantiiek v kroji poloiTÍháckéin, 
v čerreném kabátě, t zelené ankni cbodicf. Zbožnosti jest tak pohnut, 
ie odbazaje parádní pás a taSvici a bére provaz ; ba zot se ze Jkorol 
a chce choditi bos. Dá ae v řeholi. 

Oba ornáty svrcha vylíčené podobají ae starodávným kaanifm z věkn 
XIV., jakoí íiddne a kanovníka Václava z Radíe.^Ta jest kasnle^ABnati, 
formy zvonové se zlatým křižem po předa. j . 



Čls. 117. Z rukupitu Života iv.i-FrtDtíSka. 



Na odpor vSera těm ornátům kaanie pražské akademie křesťanské, 
vyšívaná a zdobená granátovým vzorem, pak kasute ve sbírce knižete 
Schwarzenberga, obě pocházející z konce XIV. veku, pak ona žintá ka- 
snle s figurami, kathedraloimn kostelu v Hradci Králové náleiitá, a na 
jubilejní výstave veřejnosti okázaná, pocházející z XV. století, rovně tak 
íervená kasule vyaokomýtaká, kterou klademe na konec XV. věkn, i éer- 
vená aksamitová kasnie katnohorská (ve sbírkách Vocela), na níi iest 
obrazfl vySito: Viecky tyto jmenované kasnie podobají ae atřibem svým 
nyněJSfm ornátům docela. To by potvrzovalo mínění Bočkovo, že kaanie 
nyngjíi hmíkovité formy byla vznikla jii v XV. atol., ne-li o něco dříve. 
Zaráii nás jenom to přesvědéeni, archivními zprávami doložené, že staré 
kasule formy obifrné « tvonové bývaly i t pozdější době na novou 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



214 

podobo formoTáDf. Yliyt pUtf se jcíté r. 1566 pFt kostele PKOOjr 
Harie na Louži t Prase breJCfm gOd ojimáal ornátA*.') 

UziiáT&-1i ted; znalec látka nikteróho oraátn za věc z X7. rikn 
pocháeejicí, farma téboi omátn dobře by mobla b^ti o mooho mladif. 

Než bud jak boď, umílec bude amid, ma1qje-1i knize T kasali 
XY. Btoletf, fcela Bvoboďné voliti ai ornát sti'iho obojího, bnď starý řas- 
natý a zvonový nebo nový kratíf, rovnjjíl a po předa hmSkový, dejme 
tonia, 2e obojí kasale byly v tom veka podle sebe. Nám osobní jeat 
ovřem zvonový ornát pro XT. století jiatéjfii ■ milejif. VidyC jeitj 
v XTI. atol. T knize Htdánl Pravdy jest oakrealea takový zvonový omál^ 

Pfí tom bndiž zmlnino, že om&t feckého obřadu zAstal vidy zro- 
novitý, i nisliý felon zachoval touž formo podle ného. 

BenaiiBOnce dočista zatiskla starodávné ornáty do koatafeh jarnar 
T kosteloim depositoria, kdež zaoikaly neviiaě — ovSein pokad jich 
krejčí nepřeformovali. 

Ornáty české byly z rozmanitých l&tek, z drahých, laciných, 
z-aksamito, hedbáva, z kflže, ba i jenom z plátna barevného. Z vlny 
zvířat roDcho meSnl pořizovati bylo prý dovoleno jenom Františkánům,*} 
ale v knize města Gélé jeat asi z r. 1418 zápis, že EojetiČtí dali Čel*' 
kovakým schovati „dva ornáty postavcovfc" — to jsoo ornáty ze sokna.*) 
Nehodě tedy svrcha psané povolení FrantiikánAm výločaé plátno. 

Znamenitá ozdoba gotických omátfi bylo figaralné vyjlvánl. Y tom 
Tyžlvánf pravé byl ráz gotických kaBolí-*) 

Ukřižování Páné bývalo nejobllbenSjif předmět vyifvánl na ladni 
straně meínlho roacha. Kromě kfiíe dostala ae na ornát dosti zhosta 
Panna Hana. Při tom vyifváni, pokud lze aonditi podle zachovaných 
kasA, B úspécbem závodit nmilec vyíívatet a malířem v kresbé a v barv6. 

Ke konci XY. století postili se vygivatelé kasolí t závod s pla- 
stiky: obrazy na kasoli přestaly býti v rovné ploie a měkce nazírané, 
sačaly plasticky vystopovati z ornátA. Tím ornát atlžen a připravea o Bvé 
záhyby sličné. Kněz mél na zádech tvrdý téíký obraz, dobře a toie 
podložený, obíitý, kromplovaný. 

Od konce XY. atoletí najdou ae plastické těžké ornáty po vil 
Evropě katolické. Z nejznamenitějších známe z fotografické reprodokce 
polaký ornát, náležitý chráma na Yaveln. Pochází z r. 1500 a jest na 
alm v křfži vyiíto osmero obrazA představojícícb pohřeb sv. Stanislava 
a Jiné aceny viecko plastické. 

Plasticky byv vystrojen vstoapil gotický ornát do XYI. atoletí, 
očekávaje, až v druhé čtvrtce téhoi řečeného století renaiasance, za- 
mitnooc obrazy, začne ho zdobiti dekorací pooze ornamentalnoo. 

Ma konec zvlá£( podotýkáme , že někteří podobojí chtívali miti 
ornát zhola bez kříže- Kdy a jak na ta myžlénka připadli, neamíme 

') Arch. pral. Kniha tádninl, 

^ Bock. Geach I. 801. 

^ En. arcb. hilak. nejstarší, fol. 34. 

*) Lebner v Hethodu 1692. XVII. 65. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



215 

řfcl. Že orn&t podobojtch mí b^ti bez kříže, to *lnie t robodnntf Sad- 
skýcb, kteH r. 1614 Tzkaznjl do Prahy, le křiž náleží knéifin pod jednoa, 
dosUuioa li oni na kasali křiž, že bo spiřl.') 

Na zevrnbD^fii poinanoti uvedeme některé nádherné ornáty z po- 
piB&T archivních. V inTeotii'! oveneckébo koatelika r. 1433 je ornát 
gpaldehynoTý, dov^ s labnfmi"; druhý paldekynový „ee slovy" — tedy 
B nápisem. Ony labnté vyavétliž sobe ítonci desseinem látky; byl to asi 
brokát, v kterémž byly mezi liatovim vetkány podoby labati. 

Bokn 1449 odkaznje knéz Havel z Chlumce k bv. Michain ,BvtU 
ornát 3 ptáíky zlatými".*) 

U av. Mikaláie v Praze méli r. 1495 ^oroát zlatobUTOvý a Tomi- 
ralem (hnmeral) perlovým ; ornát zelený aksamitový, okolo s perlami, 
B omiralem perlovým a kvéty, atlasový ornát a hvézdami, ornát nacho- 
vaný a ornát ier^ aksamitový ae tlatem ancovým". 

T Hradci Jindřichově měli r. 1499 ornát damažkový a křižem 
zlatým a obrazem bt. Jakoba; jiný a obrazem 8T. Stepána. 

Easnle kostela v Hradci Králové má na sobě figury sv. Petra, 
Pavla a Václava; kromé nich je tn nmoJSenl Páně. 

Kasnie ve Tyeokém Hýtě je éervená, aksamitová, ■ desseinem 
zlatým ; figury na ní jBon plastické, představnji nkíižováni. Donatorka 
je dole na konci křfíe a je tak realiaticky podána, že má i vlasy 
T prsténcích vlajicl. (Nái obrázek 6. 37.) 

Na konec podotýkáme, že nádherný ornát cenil se i tisicem 
kopami.') 

Hlavn kryl kněz v XV. století při Blaibě boží biretem. Omhdy 
ho knéz nemíval ; kryl sobě hlavu, jakož dotfieuo, bumeralem sloíeným 
na způsob kápě a po první modlitbě a oltáře sňal kápi, jako tak do- 
■avad ěinlvaji mnichové němečtí (benroniti) v Blovaaakých Emansích. 

Že kromě kápě z humeraln tvořené některý kuéz brat na ple9 
knlaton ěepifkn, biretem zvanon, o tom jest povědomost jii ze XUI. věku.*) 

Za Karla IT. byly birety zámeckým kněžim nařízeny pro dobn letní. 
Také etatnty metropolitní z polovice XIV. století chtěly torna, aby ka- 
bovdIcí neměli kapuci než birety, a na samém konci XIV. věku nařizuje 
se i obyčejným kuéilm oltářníkilm, aby na se brali birety malé Eedé.^) 

Do XV. století tedy kněŽi veSli s birety, sč jest nám oznámiti, že 
jsme v inventáři sv, UikntáSe v Praze jeltě r. 1497 nalezli zvláítni 
„kápi pod ornáť*!*) Patrně kápí, kteron kněz přes hlava, kdy po- 
třeba, přehazoval ; byla to bezpochyby jiná forma humeralu. 

Podobn poněkud rohaton začal bráti biret na sebe teprve od 
půlky dotčeného XV. věku, a to tím,, že pro snadnější jeho snímání ívy 

') Arch. arcibisk Recepta. Opisy v arch. lemsk. 

^ Vi£ KuJtur. obrnE. Winter. I. 4G9. 

*) Rpgistra komoru aouda í. 24. A. 6. 276. A. 1601. 

*) Bock. Qeschíchte. 11. 346. 

•) CiUty T ]. dile Zibrtové. 422. 

*) Nfjstaríf kniha sádujiil t arch. prai. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



316 

oa ném povygtoopl^ ; povydány jsou nejprve mUo, pak vfce, až vmfkl 
do konce XV. století birytek kněžský zlijme rohatý, etyřhranný 
(bíreta guadrata), jemní teď fikajf kvadrátek. Kaii koéži pod- 
obojí, zdá se, oblibovali pořád biret tttarif formy Bpl£ íepicovité oblé 
nežli rohaté- Aspoú birot knězflv na krásné arSe bydiovské Je nítká 
Čepice formy docela okroablé a placaté. 

Kalich ke mii roél také svflj fiat (tegnnienta calicis). O ném 
jen málo. Byl z péti knaO. Nejprve bylo na vytfráof jeho pariflca- 
torinm Inéné. Na tom iDéném podlouhlém Eátefika kladena palIa, 
kieron od XV. století podkládali lepenkou a zdobili hedbávím, aksamitem 
a jinými barevDými látkami. Tfetl kas byl Inéný korporal (corpo- 
rale), na němž byla hostie. Korporal kladli do bursy corporalinm, 
kteréž naíi éeití kněží dali jméno korporalnice, a naposled zabalen kalich 
všecek barevným, zdobným Šátkem, jemaž jméno Telam calicíS. 

K jiným úkonflm chrámovým mimo mSi odívali se knéží fansitStí a 
katoličtí lněnou, bílou komŽi. Komže slula latině superpellicínm, 
rochetnm. Latinské jméno superpelliciam vykládají i pojmu ves tis 
anper pellea — tedy z pojmn roucha povrchního. České slovo komže 
vzniklo z lat. camisia, kofiile. 

Patrně i alby vzDJkla komže. Proto byla jeitě ai do konce XV. 
století velmi dlouhá. Viz náS obrázek i- 118. Teprve potom začali komži 
akracovati. 

Jako na albě takž rovně na komži nebylo v oněch dobách ni- 
žádných ozdob krokových, titěrDých. Komže byla podstatná kněžská 
koSile, jejfž nejpěkoéjSí zdobou byla vlastní malebnost: majic t«tiž oby- 
čejně vet mi fiiroké rukávy a sama jsouc velmi řasnatá, splývala pfi 
kterémkoli pohybu knězové v malebných vrapech dolfl , takže kněi 
v každé posíci, jsa oděn komži, vždy na obrázku pěkně vypadá. Byly 
komže též bez rukávů ; majíce fonon zvonovitoD, mnsily rnkama býti vy- 
zdvihovány, což také tvofilo pěkné malebné záhyby. (Obrázek Č. 119.) 

I takové komže oblibovali knéží bnsitšti. Upozorňujeme ponze na 
kněze husitského, namalovaného na arfie bydžovské. Jeho komže nemá 
rukávfl , jest střihem svým obSlrný plátěný zvon , jebož vrchem kněz 
hlavn prostrčil, a hle, jak malebný pohled, když kněz z toho svoon 
vyndal rnce a pozdvihl je k prs&m. 

Na téže České komži zastihli jsme přece néjakou zdobu. Je to kříž 
neveliký na prsou vyěitý. Lze tedy snad vzíti za pravidlo, že komže těch 
kněží, kteří hleděli si nádhery, bývaly zdobeny vy&lváním a pokládány 
perlami jako alby. 

Kanovníci i oltáfnfci v komži (superpellicínm) dle starých statnt mčli 
zpívati hodinky, choditi k pohřbfim.') Katoličtí knéží vesměs v komžích 



') Emler. Begest. UI. &34. Borový, librí crcct. 11 186. 

DigitizsdbyGOO^^Ie 



spOTldalJ. PosmlTif se Rokycana, qkdybj dofiek t komíj oblékli, jemtif 
by ee tento lid zpoTidal".') 

E tými obřadflm nefipornfin, k proceBafiD, k BTatbám, ke křtům, 
k pohřb&m brávali knéil na sebe kápi čili pluvial (cappa, casala 
cncnllata, processoria, cboraliB). Drnhdy bjl plovial sprostný 
pl&it, na némž naSita kuklíce, vie pro nepohoda povétřl. Mívali takovou 
kápi slníebnfcí chrámoví, pčvci, kostelnicí. 

Od XII. století povýšena kápě za roacho kněžské obřadnf.*) 
Plavial XV. věku liSil se od nynějilbo tfm, že byl až přilil obSimý 
a miiký, takže, kdykoli ho zříme na obrazech starých, vidy vidíme siln 
malebných záhybů. Vizte jen onoho biskopa z kaple Vlaského Dvora 



Cis. IIB. Z rukopisu Cis. 119. Z rukopiso 

Zrcadla spaseni, fol. 179. arcUivn kapitulnibo í. A 1 



kntnohorského na obrázkn naiem pod iislem 119- a). OtoncI dobře vidf, 
kdyby biskup křidla svého pluvialn nebyl vyzdvihl rokoo do výie, íe by 
plavial zajiBté vlekl se po zemi. 

Á v tom právě jest rozdíl téí mezi plnvisly z konce XV. věku a 
kápěmi před tím obvyklými: kápg koncem XV století, jdouce za světakon 
modoQ, přibraly na sebe — vleíku. Ta vlečka z oné doby po ta chvili 
má jen plavial římského papeíe.') Jináča mél plavial XV. veka podobu 
starodávnoa. 

Plnvial z poíátku XV. století zříti na obrázko ě. 120.; je patrno, 
íe není nikterak krátký. Barvj jest zelené, vespod rfiiové. 

•) Postilla 86. 

> Bock. Geach. I. 212. 

>} Bock. Oesehichte der lit. Qewánder 320. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



z kapnce, kteroa drabdy shrnovali přes blam, iBstat jakoito 
zbytek Da plavialn trojhranoý pohyblirý fitftek, Develikj (cli- 





pens) a přivřieoý u samého krká a nikoli, jako teď vfd&me, npev- 
íiinf pod iirokoa obniboa plavialni, tedy hluboko na zádech knézov^cb. 
Obrub; Široké (praetexta) v XV. století jeítč bod zhola nebylo, 
jakož BTědči sTrcbopsaný tabulový obrais kotuoborský, nebo byla jeité 
velice úzká. 



zsdbyGoOgle 



319 

If« ítftkn Tyskytiije se třnpee nebo i jablko. Drubdj vislvalj na 
plnTíale dole pH lema ZTonee, rolniíky.') Tobo v XV. věkn již nonl. 
Tfddme plaTJBtf olemoTané tkanicemi zlatými nebo proatéjifmi, a na 
pInviKlech nádherných iřlme hojaé třasné. 

Z archivních zpráv známe kápě „damalbové se zlatým jablkem, 
Tzadn visntým" ; r. 1503 odkazuje jedna z měifanek plzeňských „Černoa 
iamlatkn (sukni) svod, aby z ni b;1a kApé adélána do kúro, a z méSce 
perlového aby na ni přiiita bjla kápiíka (tot onen itftek), a via aby 
ozdobeno bylo zlatými tkaničkami a podíito íerveným plátnem." ') 

V inventářfcb bobalých cbrámA — pokad je vojna nezničila --~ 
i v XV. stol. rozliSojf se plnvialy rovně tak, jako bylo v atoletf před tlm,*) 
dle deeiseiaů. Vyškytají se plavialy h ptá- 
ky, pávy, labutěmi a jiný mi zviřaty, 
a květy, hvězdami, rĎíemi. 

Kápě spínána sponou nebo řetfzky. 
Na sponě bývala umělecká práce zlatnická, 
zhnsta téi perlami zdobenu. 

E plavialn bral kněz litola, ale nikdy 
manipulns! Upozorňnjeme na to naSe 
nmélce s důrazem, poněvadž jsme viděli ten 
hřích proti litnrgice na moderním obraze; 
odpoaitfme ta rino jen oněm svatým Mikn- 
láikam, které chudí Praiané robi o Vá- 
nocích na dětský trh. Ani jeden Ulknlái 
není při plnvialn bez manipnla. Malíři a 
divadelnimn mistrovi bychom neodpastili. 

Jáhnové a podjáhnové, sloožíce g,^ j^^ 

oltáři, odívali se alboa a dalmatikou. % rukopisu Zrcadla spasení. 
Dalmatika podjábnova bývala lehčí, prostě! 
a proto slula druhdy subtlle. V XV. v6kn, 

soudíce dle archivních záznamA, v nichž o anbtile není řeči, tvrdime, 
ie toho rozdíln jii ast neěiněno. Oba oblékali se dalmatikou. 

Dalmatika byla dlouhá sukné s rnkávy,*) jejiž vzor prý přijat 
v n. stol. z Dalmácie. Jaonc druhdy opravdu tunikou kol do kola se- 
iitoQ a dlouhou velmi, byla v XIV. věku poněknd skrácena a po obon 
bocích rozBtiHžena. Koncem XV. století rozříznuty i rukávy po spodu a 
dalmatika vzala na sebe podoba téměř tn, kterou má nyní: jjon to dva 



*) Neamlme tSak latnlčeti, že rolnifka na pluviale nalezli Jsme jeitĚ r. 1500, 
ale ne v Cechách. Na jedné kasali krakovského Vavelu jest vyšit pH pohřbu 
IT. StaníilBTa biskup s perlovoa kápí, na nlŽ roluifka. 

>) Arch. piieú. e. 223. 41. 

•) Viz invent «v. Tomiie * arch. Hist. Spolku. Citáty i něho v 1. dfle 
Zfbrtově. 4ia. 

') „Longe tunique a larges maaches', Oay. Glossaire 634. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



230 

stejné kcsy přeložené, mající forma T. Uprostřed otvor pro hlatn jáh- 
noTo; obě rsiDena, když vložily bb do nich roce, po spodu stuojI se 
tkanicemi. 

Dalmatiky byly t^chže látek a barev jako kasale a plaviftly. 
Ozdobon na nicli v XV. veko byly jeSté pořád ony dvS pásky, tksniee 
TyíÍTanĚ nebo zlaté, jimi fikáno aareae listae. 

V dobé renaissaníni obTěsili je střapci a fiň&rami, jako máji do- 
savad. 

y inventáři cbráma av. MikoIiSe v Prase spoSftali jsme r. 1497 
skoro tolik dalmatik, kolik oroátA. Z tobu jde, ie dalmatika ani ve 
farním kostele nebývala při oltáři iat řfdký. 

K dalnatice bral diákon maniputns a itola. štoln věiel si přei 
rameno a na strané ji spinal. 

Na kasalfch, plavialech a dalmatikácb se vifm dobr^ Jejieb při- 
slnlenstvcm mely býti nařízené litlirgické bnrvy. Dmhdy pro drahoto 
látek nehledéno přísně k barvám.*) Věříme a víme, íe ivláStfi při cbndiiis 
kostele bral knéz na sebe, co bylo na hotoví, a( jiř hovélo batron 
litnrgii nebo nebovélo, ale aby bohatý kostel ^pro drahoto látek' ne- 
mohl hověti barvám liturgickým, torno nesnadno věřiti. SplSe bo nám idá, 
ite se o liturgické barvy knéíf v starif době mnoho nestarali. Známet 
zápis z r. 1377,*) jimž oznamnje se ornát zlatý (anreiis) býti ornátem 
„apostoloram", to jest ornátem na dni apoitol&v, at byli tedy mníedlolci 
(červená barva) nebo nebyli; ornát .flavei colorie" — tedy modrý ornát 
byl dle téhož záptso vždy .ferialis", nedéUký, at sloožeDo na pam£( 
panny nebo niuíedlnice ; rovně tak ornát černý jest v zápise nríen jménem 
.qDadrsgesimalis", ted; byl k postníma Časn, v némž nyní nŽiv^jí barvy 
modré. 

Tn přecD jasno, že v starilcb dobách v církvi neměli po tá stránce 
jefité nic pevného, botového 1 

Za nestárli barvo litorgickoa klade se bila, sloniila k úctě panen 
svatých a nevinnosti. 

Rovné tak dávna prý byla barva červená, no&ená t den mo- 
ieuQÍkiv. 

Ostatní barvy byly mladitho původa a výklado. V XIV. i v XV. 
století na íeských kasnlich velmi oblíbena byla barva zelená. 

Zloté ani jasně modré barvy nechce nyuéjii litorgíka připnstiti, a£ 
v téch dobách, o nichž piSeme, byla roucha cbrámová i žiotá i blan- 
kytná. V£akté na obrázku (č. 116.) oaiem jest kněz odén sienskon ilnti! 

Také chtéji nynf torno, aby praetexty, náplně na ornátech, dalma- 
tikácb, plavialecli nesly «e v tonn téže barvy, která platí při těch Šatech 
za barvo zábladnon : tedy do červeného ornáta aby nebyl dán prostředek 
bily a naopak. Že staří tohoto pravidla nedbali, o tom svědči leckterý 
kuj dosavad zachovaný. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



Ka konec znova to připomínáme, le i barevné výatředaoatj sonvéké 
mody doBtalf se na ctihodná roucha chrámová. Jest z XV. vékn tacho- 
vána dalmatika, ') jejií každá pOlka Jinon má barva! Ted; mipartil 



3. Roucho vySSfho kněžstva. 

Almutium; roucho biskupské; dalmatika; iofule; berla; rakarice; prsten; 
pallium; rationale; Baadaly. 

O roniich vjiSiho knéiatva v XV. vékn pololfme dodatkem jen 
Yéci podstatné, nejpilnějfii.') 

Kaaovuici chodili do kflm majfce na sobě zvláštní kápi ii 
pládtik, ivanoa od sUrodávna almutium. B)l to vlastní obíirný 
límec, který kryl ílji, ramena a dosti drahný kus prsos i zad. Na ném 
přiiita byla knklice cipatá. Vie bylo kožtiinon podiíto i poiito. Některé 
almncinm bylo složeno z koíe&inných vrstev, jakožto zdoba visely z ného 
čípky koieiinné. (Srovnej prvol figorn na obraze najem i. 109.) 

Almatinm kanovníků na bradě praíském bylo z drahých popelic. 
Sondlme tak ze slov stsrébo Letopisce, jeni posmívá ae r 1467, ie 
vikáři a oltářnlci u sv. Vita jsoa v kožeSínách beranicb a kanovníci v po- 
pelicích.*) O tom, te mají kaiiovnlci „na podollio avých pláSCQ ocásky" 
zvláSté dává zpráva jedea český bratr v rukopise vrarmbr on šitém.*) 

Jiná almutia byla hedbávná. Na příklad vyiebraditi kanovnlci strojili 
se kápémi hedbávnými zlatem vyíivanými, kterýchž cena ndává se v XIV. 
atoleti za šest kop. Roku 1340 prý natanoveno, který kanovník nepo- 
řídí sobe kápi, že nesmi do kapitoly.*) 

Na miniaturách zříme, že mlvajl kanovnlci pod olmutÍQm řasný 
lehký dlouhý pUit; takž na obraze v mSále kanovníka Václava z Radóe 
a též tak v gradnale táborském, kdež plá£( kanovníkův namalován íervené. 

Jiná£e snad mohli' také jioi kněíl než kanovnlci míti almntiom 
o neipoře a na proceasl, pokad jim ten iat propoStén b>l za přednost. 
Asjíoň r. 1416 připomíná se o této přednosti při založeni kaplanstvl ve 
Vodňancch,*) a svrchn j«me pravili, že vikáři a oltářnici n sv. Vita byli 
v beranicb kožešinách. 



■) V Braníviku. Bock. Geechicbte II. 277. 

*) Kromé nčbteré lUsml zknůenoati ferpali jsme k léto stati jako k před- 
chozí nejvíce ■ Bočka Gescbicbte der liiurgiacheu Oew&oder. Na Erotnaunu 
obráikA viali jsme k nice Shaw, Dreasea an>i decoratioua of the middle ages; 
a Plancbé Cyclopaedia. II. Téch pramenA vlak pn jednotlitých kusech již ue- 
uTidfme. 

■) SUř. Letop ISl. 

*) Opis arch. lemsk. 

») Roffer. Vyíehrad. 136. 

*) SchOii. Qesch. WodŮaa. Rukopis mosťjnf. S8. 



zsdbyGoOgle 



229 

Biskup, arcibiskup — pokad v XV. století t Čecbich bjli — 
míli některé kasy obřadního roncba Btejné jako prostý kněz. Jiné lase 
b}l; jim obzvli&tnl pro jich vysoboa bodnoBt církevní. 

Společnými kmj byl humeral, alba, clngulum, manipnlns, 
ornát, pliivial. Rozotnl se, že tyto Btejné kusy byly d biskupa % litek 
vždy Bkvostných- 

Na atbn oblékal bisknp ne hued ornát, alebrž dříve dalmatikn 
čili tuniku, která byla tébož atřllin jako jáhnova. Cbtáliti tfm biskn- 
pové zaamenf dáti, Že ve své osobě shrnuji vfiecky etnpné knéiské d&- 

StOJDOGti. 

Bisknpská dalmatika byls jeitS v XV. víkn vySnořena a látkou 
těika, tedy podstatoa jinačí nežli dneJínf, kteráž jest lehoniki, hedbávná. 
Leboanké začali délati teprve od konce XVI. veku pro tiba renaissanč- 
nlbo ornátn. 

Prvni zvláítni kas roucha biskopakébo, koa nejzřejméjíi na prvni 
mžik, byla infule čili mitra. 

Od VI. veka, kdy se infale nejdříve vyskyti^l 
v drkvi,') nežli doSla mitra XV. století, dožila se 
některých změn. Přirovnáme-li mitra sv. Vojtécbn 
připisovanou *) s mitrami století XIV. a XT., zříme, 
že infale staly se vyiSí, nžií. Z bývalého závoje, 
kterýž patrn jeitě na mitře, s kteronž vyobrazen 
na portále blavniho chrámn v Hnězdné sv. Vojtech 
CíB. 121. Z rukop. ' ^U- etoletl,'} a jehož podobu zříti v českých 
Zrcadla sptsenl miniaturách jeitě začátkem XV. veka (obraz oáS 
č. 1^1.), vyvinnly se dva široké pásky dolft na zá- 
dech visuté a na svém konci třásněmi zdobeoé. 
Základní zdobon na infuli byla obrnba při dolcjlím iiríim konci 
(anrlfrlsla in circnitu) a od toho lemu vedena byla Široká porta 
středem čepice až do její epice. Ka tabniovém obraze Vlaského dvora 
kutnohorského (náS obr. č. 119. a) pozorujeme' porty a obroby také po 
krajích mitry až do vrcholu. 

Obě pole mezi prostřední portou bývala jiŽ v XIT. století vielijak 
nádherné zdobena a skoro přepIĎováoa krnmptováním, kameny, orna- 
menty perlovými, bvézdiceroi, písmeny. 

I figaralní zdoby dostávaly se od konce XIV. vékn na mitry, 

V pokladě sv.-Vftském měli v XV. Btoletl infale viecb dotčených 

zpftsobfl. Jedna černon pontiíikalní infati popisuje inventář, před samými 

vojnami husitskými sepsaný, že má na sobě do Čtyřiceti diamantQ kromě 

jinébo draběbo kamení. Čtyřicátý prvý diamant se ztratil na té infali.*) 

') Viollet-le-Duc. IV. 138. 

*| Je y pokládá sv.-VltskÉm. 

') Eppr<'dLih(i lze vidéti v díle Henne am Rhyn. U. 168. 

<) Phoaphorus. Peáiua. 4S0. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



328 

Povědomý kaliinik&T bjskap AngnBtia StnctnarieuBia měl r. 1494 
dvé infale pozlatité,') idobeoi perlami » stffbrem. 

PodotkDoati dinino, ie privilejem papeiikým mohlo w doatsti iofale 
téi jÍDým yybiím koěžim kroraé biskapfi. KanoTofci hradn praíakého ob- 
drželi práTO infalf r. 1389.') Bfli tél opatovi lufulovaDÍ. 

Berla byla drnbý patrný kns, jimi Be liiil biakap, arcibiskap od 
jiného kDÍze. Latine slnU virga pastoralÍB, pastorále, pednm, 
baCDlns. 

Také infnloTaný opat kUlteraký a abatyíe Týobrazojf ge a berlon. 
I kaooTnfci brado Praiskébo měly berly stflbnié, b nimiž chodili na 
procesBl.') 

Kdežto T eirkvi vjchodal berla končf se obyíieJDd křižem, berla 
T církvi latinské držela od starod&vna podobn pastýřské holi na ho- 
řejBlm konci zBkJ4veQé. 

Berly byly pořizovány z kovů, obyčejné z médi, ze stříbra. O berle 
„hasitskébo" bisknpa Angnstina Sanktnarienakého íte se t archiTé kotno- 
borském, že byla ,de quiDqne morcis de argento".*) 

Oboji koT byl zlacen. 

Na křivém konci svém, jenž v XT. století mél formu kraba zcela 
iitavi4tého a gotickým listovím vyplněného, byla berla nejnédheměji zdo- 
bena. Sem a&zeny perly a drahé kameny. 

Na berle bv. Prokopa opata, jak je malována v kntnohorBkém Vla- 
ském dvoře (náí obraz é. 119. a) vidíme, ie i oodna (ofeclOi z něhož 
křiv ale vychází, jest velmi pékné gotické cimbaří. K některé berle 
zavěsili při Doda Šátek, pásDÍci {paniBelIns, sadarinm), jehož 
latinské jméno sadariam — iátek na pot — zuaéf pfivoduf Jeho úloha 
svétle. Páanice ta viak na berle byla již ve XIV. víku spiSe pro paráda 
nežli na ochrana holi před skvrnami potllvými. U av. Vita měli páanice 
a perlami, s obrazy. 

Jak vypadaly berly a pásnicf, to vidíme na obraze sv. Prokopa ve 
Tlaském dvofe, svrcbn připomenutém (i. 110. a). 

K obzvláštním roocbflm bisknpAv i opatfl náležely rukavice 
(chirothecae). 

Prve nežli v XVI. století vymyalili pletení, bývaly rnkavice seií- 
vány. Byly aefilvány z pevných lepilcb látek. Nek1amoa-li malby, viděli 
jsme rnkavice biakopské téi z bílé měkké kůíe. 

Raka?ice těch vysokých kněií byly aspoá nprogtřed na povrchn 
zdobeny vielijakými ornamenty, zlatými plífiky, křížky. 

Aby dobře padly na formn mky, toho jeSitného úmyaln ovíem knéz 
Debyl, a protož jsou rnkavice ty, poknd se v skutečnosti zachovaly, ba 
i ty, které json malovány na starých obrazech, patrně velmi veliké. 

') .DoBB ídAiIu omatai mftrgaiitis et argento deanratas." Arch. horský 
t. 271. 

•) Frind. KircbmKeschich. lU. 116. 
■) Phospborua. Peíiaa. 479. 
•) Arcli. bonký i. 271. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



S34 

9 ' (Prsten, Jeni tél pnaloSel jen bÍBkapOm, navlékán na prst pFu 
oDy dotčené veliké rakavice, a proto by) vidy tolikéí obSfraý. 

Drabé kameDf t bisknpakých prstenech bývalo takové téi jako 
T jinýcb. V iDventářlch katbedrály ív.-Vltské v XV. věkn Jeoa upsány 
prsteny se safíry, s granátem, topasem, chalcedonem. Byly tv také prsteay 
B nápisy. 

Obzvláitolm znakem arcibiaknpoťým bylo palliam , jebof 
původ iest sporný.') Palliam Jsou pruliy (fascie) asi té íifky Jako ítola 
a seiité tak, aby na prsou a ramenon arcibiskupových tvořilo plsmě T 
nebo Y. 

Bývalo pallinm viecko vylito samými malými křflky. Arcibiskop 
véiel je přes kasali. V XT. století mě) palliam poslední arcibiskap 
Konrád, zemřelý r. 1431. 

Na mfsto pallia, k nímot neměli práva, brali biskupové na prsa 
a ramena ratíonale. Podobalo se střihem arcibiskopskémn pallin bod 
docela, nebo visely z páso přes ramena připínaného dolft dvě fascie. 
V nail době ho nenost biskupové ui. Rationate nemělo křiikftv oněch 
charakteristických, jel byly vylity na palliam, za to obloíeno bývalo 
ornamentem světským, zlatými a slřibrnými hvězdicemi, kmhy, perlami. 
Obrázek jebo z XV. století neznáme. Starif obrázek bisknpského rati- 
onale raě ětoucf hledati v díle Zibrtově str. 424. 

Že by biskup, opat, arcibiskup již v XT. stoleti, jakuí jcjicb právo 
nyní jest, veleli na prsa křiíek nádherný, toho nevíme i obrázkúv ani 
z archivních zpráv. Náprsní křížky (pectorale) z pokladn sv.-Vft- 
skébo by ovSem tomu nasvédíovaly, ia již v té době — ne-H dříve — 
zdobily prsa zámeckého vylliho kněžstva. 

Nápodobné nelze s jistoton řici, že by jefitě v XT. století bisknp, 
opat, arcibiskup obouvali se v starodávné bisknpské sandály při litur- 
gickém úkone (brámovéni. Biskupské sandály XIII. a XIV. atoleti jsou 
obuv oběiruá, nádherná, na att vyšity ligulae na zpĎsob křlíe. Když 
zmizely sandály z chrámového úboru biskupského, a bisknpové jali se 
na Dohn bráti obuv moderní, onen křiž svrchupsaný zbyl a pfiilván 
na obnv novou. Bock mysli, že se ta proměna stala v XV]. veka re- 
naissancf, která tak leccoa jeStě jiného v úborech cirkevních pozměnila, 
ale my skromně tvrdíme, íe již v XV. století biskupové nemotorných, 
obfiirnýcb sandalO nechali a obouvali se po módě. Vždyť múfe každý 
patřiti, íe ve sněme kostnickém mají bisknpové při rouie církevním — 
i zobaté střevíce. 

Na konec podotýkáme zvIáBI, že volený husitský arcibiskup Roky- 
nana, kteréhož v Římě z nminénosti nechtěli aznati, aspoů na tabuli ni- 
brobni v kostele týnském obdržel r. 1471 oděv bisknpský « berla. 



') Výklad hfstor. a Bočka. Qeschichte. T. 167. T slovníku áa Cange pod 
. pallium. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



33& 



4. Slohové ehrámoTf- 

Sat chrámoT^cli slaiebnlkfi nebyl díc stálého. 

Drabdf oblékali se y kápč a v pláBté; bdyž pak kipfi stala se 
plnvialem koéžským, oblékali ae mtDiatranti v jakés prostné dalmatiky 
jako podj&hnové. Z polovice XIV. věku 
je poTÍdomo, že íáci zpěváci v chráme 
ST.-Tftíkém mívali k&pé ieré, komie a 
boty (cappas griaeas , soperpellicea et 
bottOB. ') 

T konec XIT. víka Dařldil arci- 
biskup Wolfram o ivoDlfifcb ev.Yitskébo 
cbrámn, aby pro roidll od laikft oblékali 
„togaa albas de lino snpra taDicas".") 

Zdá ae, Že potom také t Jiných 
cbrámecb brával na sebe ivonik a mini- 
strant komži bíloD plátĚDon. T Jindři- 
chova Hradci nalezli jsme v kostelním 
inventáři r. U97 několik Ukových komil 
plátěných „obyčejem starodávným bez 
fsldflV 

Naproti tomn boatelni slažebnik oa 
fresce cbrámn av. Barbory v Kntné Hoi^ 
nemá na sobí jen poctivou nedlonhea gjg 132. 

sakni aoakennon fernou bez komže, a z fresek kutnohonkých. 

ministrant jeat v 6ervené sukni , přea 
kterou oblekl bilon komži „bez faldA". 

Viz náS obrázek č- 122. Zvoníka borakémn podobá se svonlk na obrázkn 
č. 1 1 7., kterýž obrázek bnde mladSi. 

Soodfme, ie nebylo v těch vécech jednoty. 



Šat akademický. 

(Rektor ODÍTeraitof, professor, mistr, bakalU-, iioi.) 

Zvláštním fiatem méti se od taikú odliiovati profeasoH a Jini čle- 
nové pražské nniversf, kteří zkoníkamí doili gradn akademického, buď 
bakalářského, bnď mistrovského. Frofesaoři a řídicí iSlenové pražských 



'1 Regnl. 

*} Emler. Véstslk Spol. náiik. 1689. 302. 

Dr. ZIkmnmi WI«M*t HAi; kx^i. j jj 

D,n,hzPdb,GOOgle 



226 

koleji^nniveraitnlch (kollegi&té) mivali obilný talár, tapart, a na ném 
kápi „B bilizaami" nebo branostsjový kolář. Talár má rozstřiieDé m- 
kávy, jež tíbí na zpfisob pachů dolft, což Hus lOve „sakní b křidlami*. 
Na blavě mé) profeasor fopici íili biret, koifikem lemovaný. Obrázek 
univerBitnfho professora, jak vypadal v době nedlouhé po zaloienf bdí- 
verBÍty, podáváme pod fi. 123. 

Statata prímaria z r. 1368') káil rektorovi, aby veřejné nenosil 
aOnllam pellem ia čapíte, qaam de vario in hleme, vel aerico iii aeat&te". 
Tedy mčl rektor v lété biret hedbávný, tebkýl Nemobl-li si ho poHditJ 
ze svého opasko, koupila nnivergi. 



ČIb. 123. Z rukopisu archivu kspitalnfho i. A. 10. 



Co do barvy byl talár profeasor&v červený. V inventáři aniver- 
sitnfm — ovSem teprve ze SVI. vřkn — nalezli jame „dnao veatM 
robeae*' — tedy červené dvé ankné ,et dnae epomides", toC json dva 
límce přea ramena. Ale jestliže čtoucí shledat na predeSlěm obrázku 
Hrnec čili kolář professor&v z kožešiny hranoBtajové, json tyto dvé epo- 
mides aDÍversítní nž z látek lehčích ; dlí ae o jedné, íe je červená, 
dmhá černá.") 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



Jak Jsme vypsali, tak vypadal iat aniversitDfho rektora nebo pro- 
fesBora 2« celé XT. stoletf. Potom se toga jeho v dobé renaissanJinl 
rozfiířila vel mi. 

ProfesBorové a rektorové jioých oniTeraf podstatou měli rovně též 
taláry jako oáí, ale na obrázctcb vypadají nějak skvoatněji. Na přiklad 
rektor ODÍveral padovské má pří hedbivné kapuci togu zlatem premo- 
va&on, oa ramenoD koifiek moobem dellf, vSe Široké iervené; doktor 
.di legge* téže aDÍverBi odia v togu zlatohlavovoa se vzorkem gra- 
Dátovým ! ') 

DAgtoJDý akademický fiat mistrů (i dubtorA byl vlastně v bť 
rete nebo v klobouce , Jehoi barva liéila se dle fakulty , pak jako 
při professorech v reverende čili v tabarda nebo v talira, sukni to 
dlouhé B filrilm nebo nlUm vykládáním i b kožlikem o mkávecb obfiimýcb 
anebo tak vykrojenýck , ie rukávy spodněJSi 
sukně bylo viděti. Toho zpAsobn sukni zříme 
na BT. Jeronýmovi na tabulovém obraze Tla- 
ského dvora katnohorského (náS obr. £. 119.). 

Jiné sutany mistrovské zřiti v bibli kutno- 
horské (viz obr. i. 12i.). Jak obifrnon po- 
dobu na sebe vzaly mistrovaké autány na prahu 
XVI. století, o tom dobře poučí obrázek náí 
i. 108. Tu Be jeví Červený talár Husftv po 
předu rozstfižený jako fiuba nebo sukoč chodici 
o velmi iirokých rukávech. Na témž obrátku 
viděti mistrovskou karknli. 

Barvy té dOstojně sutany doktorské ne- 
byly viady atejné, Úebaté kroj tě snkné Či Čls. 121. 
reverendy byl vSude sobe podoben ; opisoralttě Z biblí kutnohorské, 
jedna akademie své řády od druhé a brala 
si viory.*) 

Sutany byly z bedbávi nebo z lepšiuh suken. Z krejčovských starých 
řádfi vime, že měla býti sukně mistrovská ,s obojkem" a ze sukna vla- 
ského nebo „Siptuchu* — tedy z látky jemnéjSf, jakož se slnif na hodnost 
doktora nřeného,') 

Bakaláři jeíté v XTI. století nrčoval řád, aby nosil .kuklu ba- 
kalářákou"/) — odtud chápeme, proč se mnohý parádník bakalái^ své 
kuklici vyhýbal, SatČ se rád po světsku proti víem pMkazQm a řádQm. 
Že chodi bez kápě pod hirytem a vede si po svétskn, to již r 1380 
vyčítáno jedooma učiteli, knézí, bakaláři.') 

') Veceilio. Habíti. 121. 

■) Przezdiiecki. Tiory situki iredDÍowiecinej. Obr. 28. pfedsUvuje mistry 
T sutanách barev rozličných a podob takových, jako naéi mívali. 

') Snbné a biret iruieny r. 1784. Univ. knih. č. 46. A. U. 8. 
') Listiny I Jablonuého v arch. musejním. 
°) ZonbRk. Časopis mas. 1880. 461. 

15* 



fťÁ 



D,„i,„db,Goo<^le 



Staré řády nréovalf bak&lářflm sskni bez 
kožfíka, prostou, bez podilvky hedbivné. Ve- 
fejné disputaci DDÍTersítiif masili bakaláři v té 
Bokni (toga) vykonávati.') Kt«rak vypadala 
bakalářská dukně s kaklon, tobo vsorek staro* 
žitný ua obr. i. 125. 

V alcbymické knise rnkupíané v biblio- 
thece lobkovické sbledali jame bakaláře fikol- 
niko, an na ksthedfe sodl oděn jsa modrým 
řasnat^m talárem a na hUvé lelenoo Jiepici 
kalatoa maje. 

Byla-li bakalářQm přikazována kaklice, 
smili licenciatá, kteři byli vyfifil grád nad ba- 
kaláře, nositi biret. 

Tyto akademické kroje v XY. veka pla- 
tily o slavnostech v akademii, a kromS toho 
zdá ge, že se jen k přednáikám Školským do 
. nich strojili mistři a bakaláři, jináf ie se 

Zruk<,p.«r'i,.kapitiildho. Jim vyhýbal, kdo mohl 

8ig. A. 10. Zajlmavo, že na pocátkn válek hnsitakjch 

aesméli pražští mistři pro necbnt Táborít, kteři 

viecko strojeni zamítali, v tabardecb aoi ua 

nlici.') 

Vlastné již Hub dat podnět k té nechuti proti nniformě mistrovské- 

Pravlí B výěitkoo O doktorech, žo miluji prvni stolice ve zboiich (t. j. 

Ie chtějí býti vSndy první) a rozSiřaji své podolky v saknicb, v pláitfcb 

a v tapartich i kápich. „Pohříchn," volá, „také jsem měl ty taparty, 

sukně B křidlami i kápě s běliznami, neb tak aú sahradili to mistrstvt, 

ie nelie k uimu přijití, nebnde-li těch přístrojóv míti." ') Zaěali tedy 

choditi bez obílroých tapartfi s křidly u veřejnosti viednf asi od těch 

hnsitBkých dob napořád. T službě ěkolské a o slavnosti vSak nOBméU 

bez nich graduovaní pánové nikdy bývati. 

Žáci při klášterských a kapitnlaicli Školách, pak stadenti v ko- 
lejích bydlící mívali na sobě též zvláítní fiat, po nSmž byli znatelní. Šat 
ten byl klerikáloý, dlonbá Bokně s límcem, bez limce, s mkávy, bez ni- 
kávO. Při DÍ byla přiSíta kaklice. 

V svrcha psané alcbymické kniíce lobkovické m^f na sobě i ma- 
Učti žáěkové, sedící pří afienf na nízkých Btoliěkácb, sakné sah^jfcl od 
krku aí ke kotnlkflm. 

Na obrázka i. 126. lze poznati studenta České vysoké ikoly ze 
zaíátku XV. veko. Je to stndent, jenž mnsil bydliti v koleji. Sukni ěer- 
venon dlouhou má přepásanoo, hlavu kryje ěerveným bíratem, pod nfraž 
patrná nějaká knkla. 

■) Lib. decan. univers. II, 876. r. 1562 comparaii paunum jtn togis, qnibus 
Dlimtur baccal. in public! s dispiitatiODÍbuB. 
') Tomek. Praha. IV. 97. 
*j O svatokupectvi. 1. 454. Douumenta Uub. 714. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



229 

Tři žáky v podobných sukních předst&vige obr. í. 127. Jbod to 
bezpochyby žáci ikoly kapituly praiské. Jeden jeat t sukni fialové, druhý 
v červené. KaooTDlk scholasticns je bezpochyby zkoaíl. Je t červeném 
pl&viale v mitře bílé se zlatými portami, 

Obr&zek ó. 128. posluž k názoru, jak vypadal malý expendent, 
iáček do 6fcoly daný na výchoni. Je také v dlouhé sukni. Sukně na 
ohr&zkn je zelená. 

PotDloého iáka ^ikolskon postavo* 11S1 satira, {že na ném „aokné 
Šerá amiená, a k toma kakla eelená." ') 



Č/B. 126. Čís. 127. 

Z ntkop. Zrcadla spaseni. Z rukop. archivo kapitnlnlho. Sig.A. 10. 



V právni knize roímitálaké přjpomfná se i zvláitnl „kštice iá- 
kovská' ; při tom hrozí se, bnde-li íák choditi „v lajkovských Šatech" 
a bode popaden v krčmě, íe ho rychtář pak bnde sonditi a ne íkolni 
mistrové.') 

Že iáci často honili se za parádou pásQ nádherných a za jinoo 
módou, toho pomni Čtoucí z hořejších statí. Dokládáme jeStě, ie Roky- 
cana i Jim vyčítal honosné střevíčky a nahotu. „Žáci nedbají noh krýti 
též laici, než Jako oni Ženkylové chodí nezakrývajíce noh".') 

Kroj studentský měl mezi středoevropskými stodenty. Čím více Sířil 
se homanism,') tlm vfce protivnfkil, takíe naposled Jimi při leckteré 
uuiveraf seSel; na vídeňské nniversitě npostili od něho r. 1513.^) T To- 

') J. Jireéek. Sklidiní o podkoof a f&ku. 

') Kn. rožmitilské. 110. 

•j Qoll. Rokvcan. Poslilla v Č. Č. Mus. 1879. 206. 

') Panlsen. UDÍven. 134. 

'■) Týí. U2, 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



230 

binkácb zakaitůf mhtři aniversitnf stodeatAm 

r. 1625, aby nenosili klobonkA nýbri bíretf. 

jak na BÍD den ty náležf; kloboolij prý bIdíí jen 

hrabatfim. Zakazoval mamé.') nniversitní pe- 

delIoB, jeni T akademii mival í«Btnéj&i úkol 

nežli ted (na pflklad íltal stDdent&m i roz- 

kazn rektora .legea" a leccos jiného), miral 

SDkoi podobnoD tapartn rektorBkémii nebo mi- 

sterskémn, ale OTSem z látky prosUjif a na 

■^ '^' TŠeckeu zpflsob bez popelic a faranostaje. Hobl 

Z mkop. Zrcadla Bpasenf. ^^ ^^^^. ^^ „,„gji(ci, pedellflv, ale nikdo nás 

DepřeBvédiif, ie pedell XY. atoleti mÍTt! oa 

Bobfi ten kroj, který m& nynéjM yrcbni pedel! 

nntversitnf. Ten( mívá epomidem z branostaje! Tak rypadal drahdj rektor, 

ne pedell. Pohříchu o pedellovi Eeakýcb obrázků neminie na dflkai, 

z cizicli vSak vime, že byl pedell Šatem sic hodné barevný, ale prostéjSI 

neíli miBtři. Pa/iŽBká onÍTerai oblékala pedelly dokonce v miparti.*) 



Řat cechovní. 

Zfláitnl iat mirali řemeslai cechové pi4 BtaTnostech. Hirali 
kylliee Tfielíjakých barev. Že mívali kytlice k Blavnostem, to vlnit; 
I inventáře Jana Cbalnpy, méSCana pražského, jeoi r. 1460 aanecfaal po 
Bobé „6 kytlic, jako v nich proti králi chodí*. K tém kytlicim bylo 
tolikéi Seat holi.') 

Zdá ae, že mivali Femealníci na avých slavnostních hytlich i snak 
Bvéko femeala nebo cechn ČtemeC v majestůtS Vladislava krále, konfim- 
Bkým řeznikOm r. 1482 vydaném, aby „na praporci, korúbvi, p^r- 
kytlieh nosili lva v éerveném poli s dvéma ocasy pod 
zlatoa kornaon", jako řezníci staroméstStf.*) 

Bovaé tak 2te se v tUi řeznlkfi lounských r. 1478 a klatovských 
r. 1488.») 

Vzor cechovtiicti kytlic může vžiti, kdo potřebuje, z obrázku kytlic 
havelských (Č. 129., 130.). 

KQtnohorltf bavéři bývali v bflých perky tllch, jichž malebnou 
podoba přikládáme z fresek chrámn sv. Barbory v Kutné Hoře pod 
í. 129. Jeden, jenž veze rudu, jest v starodávném éeakém kožiíka zvlášt- 
ního ráza. 

') Scheible. Dle gate alte Zeit. 133. 

') Týi. 131. 

'I Dsky. Miscdl 17. K. 22. 

*) Arch. musejní. Listiny kouHmské. 

'; Arch. mus. liiit klát. Majeit&t looaský laskavé pújCil p. orebivat Hen. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



S81 

Stejná obrátkj jsoa v kancionále kutnoliorakém, nynf lobkovickém, 
a Bkoro Bt^ná podoba perkytlf kutnohorských jest t řeckém musenm 
„T právech hornich", odtnd jest reprodakoT&oa v dile Štcrnbergové 
o horDictvi českém oa listé titalnlm. 

Viade je podatatDým kosem havéřské perkytle ooa obliraá veliká 
kukla bílá, která na kytli je přiSita. 

Ta hakla má pfi nékterých haréffch katnohorských obrubll 
zdobnon. Je to pasoman čili tkanice dosti iiroká, vfifvaná ornamentem 
přimoisrným barvoo ílatoa a modron. Po oboD stranách pasomanu vy- 
šity jsou slzičky barvoo, která nyDf na fresce v cbrámn bv. Btrbory jest 
fíaiová. Byla snad drahdy jiná veselejíi. 



Čls. 129. Z fresek chrámu sv. Barborj t Hoře. 

Tfi pasoman čtvercem jsa nalitý tvoH obrubo onobo náprsního 
étitkn, její máji oba baépUři katnohorSli na obr. 6. 130. vykresleni a 
znak i Vladislavovo W s kornnon držící. V tom itltko malém též je 
znak, dvé kladiva a W — krále Vladislava jméno. 

T kancionále lobkovickém majf havéiH na prsoa své perkytle piH- 
Šity taáTJee. 

K perkytli brali havéH vysoké boty, kteréž json v kancionále právě 
psaném pl^hrnovaéky. 

Tento havéřský fiat bílý, malebný, byl Sat slavnostní pj'es to, že 
i na fresce i v kancionále jsou vyobraseni bavéři, jakoby v něm praco- 
vali. V Šatě z bllébo sukna do sbal jisté nelezli. 

E diln oblékal se lid dělný na Horách asi véelijalc. Již v ruko- 
pise masejnim Hornich práv viděli jsme délniky v ponhé koiili a ko- 
jených kalhotecb. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



S82 



SlATDOBtDf Úbor havéřský, jak jsme bo vyUčill, idá at bfii t bUraich 
kuiflch nesinArodnfin. Neliii se od nalicb havéHl moolio ODen havíř, jeož 
dril ve Freiberce taakém v kostele kaiatelnici — má kytli, knhlo, oa 
břiie UStící, boty přebroaté. Na sedénl visi ms ona kfti« oblá veliká, 
» kteroD BO malqji faavéřl kntDohoritl v XTI. století.') Havéři nynejli 
soTon tB kAii .flek*. 




Čií. ISO. Z freiek chrámu tr. Barborj t Hoře. 



Podstatou tytéi kos7 úborn havéřského ahledáváme v obrazech 
jinoch nežlilnémecliých.*) 

Gharakteriatické £epice bavéfské, které po pl^n nemají ítltkn, za 
to vlak T zadu jsou až ke krká prodloaženy, postřehli jsme též v idb- 
sejnich Právech horolch. 



') Reprodukci freiberekého havlfe vis v Bode, Geschichte der denuch. 
*] Giorglo Agricola de 1'arte de metallf t r 106S. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



Zbroj a zbraň. 

Úvod. 



středovékn vzoiklé ideje rytlř- 
8tTs křflstanskího, ideje, kte- 
réi druhdy pronikaly viecken 
liTOt TeřeJDÍ, bjly již tb XIV. 
•tiku velmi pobledlé a v XV. 
století Tfiode pohasly dofista. 
Horlivá dnihdy snaha po 
čiaech bohatýrských af t přf- 
bodich schválné hledaných af 
v kolbácb a tarnajfcb iSecka 
zacháiela , mizela. Tamaje 
staly ae slavonstoimi farami, 
parádon bez laithif podstaty. 
Z« viebo rytlfitvf roman- 
tického a nádherného zbyl té- 
mřf jií jen nádherný rytířský 
úbor. Docb byl ten tam 
Z naiich králfl, kteří srdeíné přáli rytířské západnické romantice, 
dávajíce se od toniavých a ciiopaaných némechýcb veríotepcfl opévati 
nebo sami honíce le po dobrodrnžstvech, poslední byl král Jan. On 
byl opravdn poslední rytíř. Syn jeho Karel již byl praktický mní, který 
svým bystrým zrakem postihl novoo dobn. Vlastné on ji sám ponékad 
přivodil svými reformačními idejemi. 

A r znamení téch Ideji překroutili nail otcové práh XT. století. 
V tom století íeský iivot veikerý vzal na se Jiný ráz. Způsoben 
byl ten ría velikými vécmi. Byla to vzpoura proti stArod&vni církvi « 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



234 

jeji hlavě, drohdy viemohoncl, bjU to idea niboieaské toIdosU, a do- 
jemoi BDaba zachovati jazjk pŤiToxeaf. Za tyto mjiléniij vuéel Cechfin 
boj krutý, oliromnj a pro oě slavný. Tabá 6áat véba XV. lajata husit- 
skými vojnami. Po smrti krUe Václava vojna, la Jiřfbo vojna — a poMd 
táž vojna hnaitská. 

V tom boji znova ožila a mocně vikvetla přední tásada ataro- 
bylébo rytiřstvi — brdinnosf — a naii hrdinové hUvd městskíbo a sel- 
ského 8 plným sebevědomím a právem, stojíce o jméno rjtířské, aami se 
po slavných vítězstvích pasoTávali na rytíře. Taki byl po bitvě u Brodn 
r. 1422 Žiiba pasován na rytífe, r. 1430 pasovali prostého prkoáfe 
čerta,') souseda novoměstského, na rytíře, jindy pasována hromada jiných 
bojovnihft fanaitských. 

Vážná doba ta jevila se v obyčijnén životě po vfiech jeho atranácb. 

Svrehn leckde postihl étoocf stopy její při roimanitém kroji. Tim 
spíSe nvjdíme, Že táž doba svoje vlivy mela i při ibroji. 



Zbroj ochranná. 

1. Pokrývka hlavy.*) 

Lebka, přílbice, helm, klobonk želesný, kapalin, bacinet, íalíř, íliák, čťpicť. 

V XV. století byl vojenský Abor na blavn rovně tak jako v století 
přcdeélém lebka, pfllbiee, hclm a klobonk ocelivý. Leb fiili lebka (galea 
cerebella) byla nevalná pokrývka hlavy podoby kalaté nebo malé iiiaté. 
Kryla jen lebku a nechránila tvdře nic. Jméno jejf pocházelo z té doby, 
kdy měla vigenská leb formn takovou, že toze přiléhala k lidské Ibi. 
T XV. veko nebývá hnsU. 

Ze Ibi vyvínala se přilbice, jejii jméno vyskybtje se v n^atarfiim 
slovníku Bohemáři v XIH. veko; vyvinula se tím, ie ocelivá pokrývka 
stavEi se na vSech atranáuh obSfmějií, od hlavy poodstála, takže rány 
seéaé nedopadly tak třeskote na vojínovo blavo, jnkož bývalo při Ibi 

') Tomek. Praba. IV. 467. 

') Z pramenA eiilch, jichí odbudeme pH kaidé stati ivltét opakovati, ofj- 
taaifji k mce brán Boebeíin, nandbui^h der WaffeDkunde, Plaodié Cyclopaedia, 
Louandre Uístoíre du coBlnm'', Viollct-le>Duc, Armea T., koueřué velmi poilou- 
lilo dilo nejnovřji vyšlé Wáfen und Wiegewaete od Haamberga. Demminnta 
startibo díla o zbrani (Kriegswntren) uiito téi, ale opatrné. Přeatédíjl mě p. dr. 
Tiiman, jenž o haajtakém vileAnictvl zdárně pracqje, te Demmiu aenf «e svých 
údajích apoleblÍT, Celou etat o zbraních přefetl výteíný snalec a odtrámlk paa 
Břetislav Jelínek, kustoe městského mnaea, doplnil i opravil. Jsem povinen tuio 
jemn dik pověděti. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



335 

)iřileb1é. Krone toko pHbniIa n« se přilbice pozdéjt ochranti na tvář — 
h)edi (visiére). 

llelm, aloTo německé, ji2 t XIV, veko znaíilo n nás pHlbici lepSf, 
nádhernějil, rytli^kon.') 

Klobouk oeeliTý čili kapalin (caesis) podobal se ob>£ejnémD 
klobonkn se střechon dolft sebnutou. Odtad jméno. Byl li malý, řikali 
ma kloboniek. Latine slol rapellas i capellin (z lat. capellisa); odtud 
pfijali ČecboTé temní klobonkn ocfllivémn jméno kapaliD a kiipnlev. 

Na miniatorách 'nikterak nepoznůS, byla- li která vojenská leb nebo 
přilbice ocelivá ii po etarodávnn kožená (hemelfn koiený, cndo Beckel 
hanb n VeleBlaTlna). Net podobá se, íe 
přilbice z hftie rostoncl technikou bel- 
méřA miself, až zanikly. 

tiíkf Tálečný helm (ném. Topfbelm 
galea) z dob vojen křiíáckýcb ndržel ee 
o vSelijak^ch formácb aí do konce XIV. 
veko. Odtnd pak vAstal jen zbroji do tur- 
naje koléí helm (něm. Stecbtopfbelm). 
Jsa podvázán, abj se neklátil, sedM pevně 
na krku. 

Kdefto v krajinách východních staro- 
bylý Sišák gDánoskem éili nosnikem, 
jako jebo přiklad v kapli sv. Táclavské 
na Hrade, přetrval v rozmanitých for- 
mách (viz nái obr. 131.) jeStě celé XVL 
stoleti, objevuji se n náa jako po vil zá- Čls. lai. 

padni Evropě již v XIV. věkQ lebky ku- Šiiáb. Majitel K. JavCrek, 
laté i iiěatéa obroučkem kolem kol malfr v Praze, 

spevněné bnď s hledfm (viaíĚre) pohybli- 
vým buď bez bledl, ale s výkrojkem pro 

oči téměř čtyřhrauným, takže rytíř z íilaté přilbice té, kteronŽ zvůli 
Francouzi „bacinet", hleděl jako z kakly.') Yýkrojek pro oři slnje 
n náa „Inkaa" nebo dle Rozkochanébo „Hdlo". 

Z forem kulatých nejobyCejnějif jest n nás lebka Šalfř (salade, 
Schallern), kteráž iná celkem podobu veliké lidské Ibi k temeni vysedlé 
a týl pooěknd kryjící. Tiz obr. 132. Obnažené části hlavy a krkn i brady 
při kapalinu i při bolem éilákn kryly se brnénou nebo-li dráténon kukli 
a obojkem, jakož toho obrázky v bibli litoméfícké z r. 1411. Ta má 
rytiř leb bez hledí, ale n£i, bradu, krk, vSe zabaleno brněnou knktl. 
Tiz obr. č. 138. Také dnihý rytíř stojf za zvUétnl povéimnutl — ten( 
má k zbrojnému latu poubon čepici. 

Při Ealíři kryta brada zvláEtnlm kusem želeiným, podbradným. SInjc 
podbradi (culus) i hraboSka. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



2B6 

Od polovice XV. století objerpjl se přilbice niavřité doceU; 
na tčcb patrný tři kusy: leb tepáni 2 jednoho kasa, m^fcl podobu lidské 
Ibi ; po stranách hlavy a po předu pi^a ústa jsou dva nebo tři pevně laf- 
tovaoé pláty podoby téměř váleOTité a na oílcb Jest pohyblivé bledl. 



Cis. 132. Lebka áalir ze sklonu XT. Btoleti, náleii Společenstvu 
řeinlků novoměstských t Praie. 



Cfs. 133. Z bibli zvané liloméHcké (z biskupské knihovDy). 



Lebku B hledfm zřetelně jmenovanou našli jsme nejprve r. 1482 
a sládka HysUka.') Rozumí se, že to je zpráva bodné opozdéni. 

Žoldnéři nebo prosti dráhové mívali v XV. století, jako druhdy 
před tlm,*) oeelivé klobouky, knpalce, kapalluy. V rukopisné bibli 

>) Hisc. Dsky. 26. 

') Vojsko Boleslavovo v kapalcicb sobraseno z rukopisu lobkorickóbo 
v A Cyclop, of Costume. Planché 11. 76. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



S37 

katnohoreké s XV. atoletf, t oniverBitnf knihovní ehované,') leckde iHti 
vojáky do boje táhnoucí v kipaldch (viz faftialv k této kapitole). 

V mfiSíanakých a panských Inventářích aBCbázime v tom itoletl 
lebky i klobouk; oeelivé svorné podle aebe; dAkaz, ie nebyla přilbice 
výlaČuym znakem rytiřakým ani kapalec znamením námezdného drába. 
Na přiklad novoměataký bobáč Benei „dictns Sixť (f 1463) nechal 
po Bobě labkn a klobouk oceltvý. Chodíval tedy do boje v obojím.*) 

Kdeíto jeítě v rukopise ooatickém v kniie Kuneioví z r. 1369 
má žoldnéř pod kapalínem dráténoa kukli, pozorovali jsme v jobilejni 
výstavě retrospektivní kapalin z XV. století, an mél na střeie dolft se- 
hnuté vykrojeno bledl.*) Přiloiený obrázek 6. 134. nkainje ten klobook 
oceiivý a bledlm. Na obraze 6. 136. podáváme akapino tři moíA 



Cli. -134. Kapalin s bledlm; XV. století. Z musea je íjlanťn. 



í^prostnych vojenských, z nichž jeden má lebku s podivným bledlm i pod- 
brudkem a ostatní dva majf kapaliny, jeden formy proatliké, dmbý ro- 
haté. Jsou to klobouky z konce XV. veko. 

Za dekor na leb a přilbici přitloukla se lecfcteráa platnéřská 
ozdoba; obroutek byl zdoben, bledl bylo poaázeno bvézdicemi, kaoflfby 
a jináiSe vyinořeno. 

Nejvétil přepych byl na helmici ; rytíř zlatem a drahým kamením 
káial helmici ozdobiti. 

U nás připomínají ae helmy perlami a aafiry zdobené r. 1497.*) 

Od poloB XV. století dovedli helméři helmice rýsovati a zlatem 
pokládati; ke konci věku vymyileno v Itálii leptáni, které připravilo 
helmici novou uméleckou ozdobn.*) 

') Sign. 17. A. 84. 
') Daky. Miac. 26. D. 6. 

') Vil katalog retrosp. TÍat. t 164. ' 

') Tomek- Praht. Vlil. h64. 

■) LQUow. QeBchichte des Kupferstícb. 221. ?]fkl&di, te idohy Ipplané do 
Němec doslaly ae teprve počátkem XVI. slnlpil. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



z obrázkA domácleh sondiine, ie zvláití t prvaf pAlce XV. století 
obtáčeli páni a rytifi svoje přilbice pozlsceoými oebo statěmi koronwii. 
Prý ta fflodn zaítal v dobé křfiovýcb vojen Rfcbard Srdce Lvi. anglický 
dobrodrožný král,') odtnd ndriela se ai do XV. TÍkn. Známe ji na při- 
klad z bibli litomii^fcké z r 1411 (viz obrázek Č. 133.)- 

Viak na tom mfatě jeat nám připustiti také mínění, kteréi se oíni 
mocDě lamloQvá, ie korunky na belmici nebjly noíeny. Je prý to jen 
malířovo znamení, že osoba pi'edHtavená je král.') Vidfme-H, že králové 
a královny na obrázcích mají koraný na blavě, i když v posteli leii, 
snadno bychom mobil přisvědčiti míněni svrchn pravenému. 



Čls. 136. Z bibli kntoohorské. 



Dle západoické mody rytířské rstavovali naši páni a rytlH při 
slavnostech JeStě v XV. století ebocboly ííli v)áieui a klenoty 
(Zimier stř. lat. crista) na vrchol svých helmO jakožto svého roda loaky 
heraldické.*) 

Byly to ozdoby neforemné, nevkusné, zbytečné veliké; byly oro- 
beny z k&že, ze dřeva, z plechá; byly to pomalované i zlatíte rohy, 
tronby, rAŽe, ptáci, panáci íili maů&skové, rozliíná zvířata, jicb hlavy, 
pfll těla, slovem rozličné výtvory a netvory panské fantasie, o Jejli hoj- 
nosti mfiže se kde kdo přesvědčiti v kaídém svazko Sedláčkovýcb Hradil, 
a chce li se potéilti barvami, necht nahlédne do nádherného Wappenbachn 
Grllnenbergova, v knihovné uměl. průmysl, mnaea v Kndolfiné chovaného. 

Nái obrázek č. 136. již dostatečné ponČf o té nevknsné bláhovostí. 
Rytíř tn má kolčt belm a na ném asi > plechn koraná s ohromnými 
křidly, rovné do výSe triicfmt. 

') Rohrbach-Kretschmer. Trachten. 163. 
*) AnzeiR. f Kund. d. deutsch. Torzeit. 1680. 107. 

*) O rozvoji klénotO 6ti nejnoTéji v kniie ManosbArgově Wálen u. Wifge- 
waete. 40. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



Obrazy XV. století nás přeiTŽdJSnji, 
že paastvo těch aemotorných oidob do 
boje B seboD nebralo. Zdobili se jimi jen 
k slavnostem, ke kolbám, k tarnajAm. Také 
nevine, abj v XIV. a v XV. vékn obva- 
zovali rjtfři helmice své, jdonce do boje, 
néjakými ifttky o dlouhých vlajicich kří- 
dlech řilí fekníme po heraldickn fafrnoehy 
Či traky,') neboli, jak Yelealavin di, ida 
kryli helmy „příkrUTem". 

Fafrnocb; vinikly v dobáeli křfiovjch 
vojen, kdj rjtij^ chráDiti chtdjlce leh svon 
od úpala slnneíného v oriente, obtifieli pftl- 
biči plátnem nebo jiničf látkou, která se 
pi^ vtdDchem třepala, až se roistřepila 
v heraldický fafrnoch, v ráiovitoo to okraso 
kolem rytířského a panikého erba. 

Ví také X tich okolnosU, ie totíl 
fafrnoch je přikrasoa rytířského maka a 
íe ho brali páni jen k tnrnaji, nemély by 
se na helmice husitského vojska, 
a( Jii na obraxe modernim nebo na divadle 
představovaného, zavéSovati rudé fá- 
bory nebo fafrnoehy; husitské vojsko 
byla vétiim dilem lidová domobrana a ha- 
sitská vojna byla néco víc neí turnaj- Hu- 
sité na takové literky neméll kdy. 

Na konec dotýkáme s dfirazem, že 
nekryl kde který náí rytiř při ibroji hlavu 
svon Dcelivým krytím přílbičným. Mfvalité 
na blavé též velmi ihnsU éepice. Z biblí 
lítoméřické z I. Ull (obr. 133.) vidime, 
jaké čepice. Byly to ony čepice české s ko- 
ŽeíinnoQ obmbon klinovitě vykrojenou. Po- 
dobnoa čepici lelenon nebo íernoo měl x,. .-^ 

2ižha dle miniatnry gOtingenského mko- p^n ^^ Strakonic s knihy 

piaa a jenského. irlibergského brUntva. 

Sprostný vojín za celé XV, století 
kryl hlavn, čim mohl. Tyikjtnjí se na 

obrázcích soavékých staré Ihi, novějfií přilbice, klobouky ČiU kapuce, 
kroužkované čili dráténé kukly a čepice. Rovné tak Husité a Tiboři 
mélí na hlavé, co popadli. Vétíina selské a jiné čepice a knkly soukenné. 



') Traky (tols, cola) Rozkochaný a Nompnclatnr. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



24o 



2. Oděni. 

ObojČek, braé, pancH*, krunér, plech, kfr;i, pancířový kabát, zadol plech, nrkot, 

iorc, poklopec, rokáTy, rakarlee, kákoleoky, plný krrji, HuriM, *«jiha drábfi 

nimeidoýcb, rjUnkf pil, oMroh;. 

Drnbý kos ochraDoé zbroje bfl obojek, obojěek (}»t. eoIl»re, 
gollara). Drobdy byl obojek braéaý n«bo driténý koB pokrývajfci brdlo 
jakoito pokračovinl braéné kokl;.^) Také hjly obojeiky z kAie. 

Do konce XV. století bj\ obojek již ielezný pl&t, krk obopiasjlci, 
I několika kuaú sloíi^ a zbitý, jebuí pFíhodnoa ke krkn fonna plat- 
néři dlouho nedoTedli poříditi. 

T prftÍBbjcb knlbách z doby basitaké ridy shledifU při panciři 
obojjek. M«l ho při sTém oddnl brnlf Hafik r. 1133; r. 1444 má 
i pisař Dnchek .pancíř b oboječkem",*) a t týcble leteeh také jiní 
praiiti měítané msjf obojky kožené nebo železetn pobité při krnnýfi. Rokn 
1460 odkazuje Krníina, kolář staromeHtský, komnat .pancíř lepíf « obo- 
jeíkem',*) a tlm zpAsobom lze alln obojeCkA v XV. vékn doložiti. 

Nejdůležitěji koB ochranného oděni byla braí fili pancíř Debo 
krunýř, plech, kyryH. Již z prvního dfln dra. Ztbrta Dfijin (ztr. II 1.) 
povědomé, ie byla bmé oděoi nejprve kožené, poiité viecko viady 
pliíky, kroDžky, kotoněi. Dodáváme, že mohly býti tyto drobné pliíky 
kovové i též z kosti.*) Latině Blaly ony pliiky macnla Bqaams; bmé 
íeská Blnla též, jsonc lupinami poiita, Inbenice') (Inpenice?), latini 
,lorica corticosa, Bqaamata". 

Ty tvrdé Sapiny a Inpiny byly proto naiíty na kftži n«bo jiné 
pevné látce, aby bojovník byl od bodenýcb a sečných ran beapečen a 
při tom aby ae mohl přece volné pohybovati. 

Boznmi ze zkoro samo, že sprostný bojovník zhotovil si bmi sprost- 
uějfil: vzal tvrdoa látkn, kůži nebo plátno a vycpal, jak nměl a proSil. 
Tof byly ony profiivanice (thorax) i smolon napaitéué, o nlchi xprára 
dává Hájek, a kteréž se ndržely snad až do jeho doby. 

Prostého ělovéka vojenského, jenž má prsa a ramena i roce do 
polovice kryté nějakou brnbon proil vánici zelenon, viděti na obráskn 
6. 137. Hlava kryje ěemým, plstěným klobonkem. Z pod proSivanice 
visi mn snkniěka bila, nohavice json obyčejné, íervené nebméné. 

Je zajimavo dověděti se, že svrchnpsané rytli^ké ěopinaté brně — 
Dviem již jako přežitek historický — dělali bmiři norimberStf jeitě 

') Na Raai ifistaia kuklíce brnéná do XTI. veka. QpoxopoBi. MaTepitiau. 
II. XI. Ub. 

•) Dsky. Hiec. ga L. 6. 

■) Areh. praž. i. 992. 253. 

') Hannsfaerg-, Wáfen nnd Wiegewaete. 21. 

*) Na jméno to svláit Dposornil mé pan knatos BretiiUv Jelínek. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



241 

T XVII. století 1 '^Vejgel ') llJSf, že robeny jsott i mnoha ttgfc konskft na 
prst Širokých a dva palce dlouhých. Oviem na fcftži již dávno přiiÍTÓn; 
nebyly fiopiny železně, alehrž Sapina byla připevněna jedna k drubé. 

V rytířském odinf nastal konec Xin. stol. pokrok. 

Vznikla nová brné.'] Vznikla koiíle nebo sukně i pletiva řetlzko- 
vého, složená dfirnyslDě z mnoha tisíc kroniku drát^oých a tak haste 
sloíených, že nejjemnSjif bodená zbraň snadno nevnikla vojínovi do těla. 
Košile z takového pletiva slnla hrnénon, ale to jméno zhusta DStapo 
válo povědomějSImn názva paDCiř, anebo spojováno obé v název bměný 
pfineiř. 

Latině slnla brněná kolile i pancíř lorics, pancerinm, pan- 
céře a,') annolns circolas ferrens, tunica ahena, lorica 
annalis contexta. 

Hub chtčl, aby pancíři spií fikali 
krunéř,*) ponévadž mn bylo pancíř slovo 
cizí. Ale kmnéř rovné tak cizí. 

Starý název „brné" nezmizel do- 
čista, ale nezna6il již celý fiat jako druhdy, 
nébrŽ jmenovali tak drátěné pletivo vfibec. 
Čtemet v PopravČi knize rožmberské roka 
1389, Že kdosi uCinil sobe „z bnii 
panciř'.*) 

Takové byly ony brněnice fii pan- 
cíře z pletiva kronikového, kteréž statná 
císařovna Alžběta, chof Karla IV. „ry- Jí- 
tfrským lidem od vrcbo až dolá roz- ■- 
trhovala*, aby osvědčila slin.') 

Takovým pancířem halil se náfi ge«i- ^^^^ .^ Zrc.[dla'spasenl f,>l. 38, 
alni Zižka. Po jeho smrti visel panciř 
jema připisovaný dloahá létn v radnim 
domě v Čáslavi. YSak ona brněnice, která 

vitiela v jubilejní výstavě a bývala stále shlukem divákA npřimné nadSených 
obstupována, jest price nějakého Němce Hans Francka, ovSem z XV. věku. 
ŽiŽkovi sotva náležela. 

Na obraze S. 138. podáváme kns brněniue, nalezené v zemi n Sudo- 
měře, kdež byl Žižka vítězem v bitvé. Hobl by to býti kos husitské brně. 

PanclřA „ocelivých" v době husitské koltks nacb&zfi v pražských 
knihách, aniž přestanou napotom hned. 



') Weigel. Abbildung. der HauputUnde. 56. 

*] Demmin. KriegswalTen (66) d<, že je brpé dotCená staršf nežli ki-í- 



*) Pflv 



PDvod latinského jména sporný. OdvozojI ten náxev od pantrx, břich. 
'i Hus-Erben. 1. 134. 
*) Harei. Popraifi kniha. 3. 

*) Déófnský rukopis kroDÍky Pulkav. pokrafov. 178, 
Di. Zlkunad Wint«r: I>«tlB7 knh- 16 



zsdbyGoOgle 



34á 

P&QcfřA pletených vlast a původ jest v oriente, fam je miTali nej- 
dřJve a nejdéle. Tam Je také amfili nelépe robiti. 

U nás nméli pandfe a brně kovati ii plésti brníi^i ■ pandřnlci 
zajisté o néco drive, neili Be v archive vyskytnjl jejicb jména.*) 

Na poíitkD XV. století (1407) hjly pancíře u iidt plsefiskýcb la- 
Btavoviny po 23, 30 groílch ') Toa£ doboa nvádf se jeden pancíř na 
Moravě v deseti hřivnách stříbra.') 

Prsiský brnlř HaHk měl v bnsitaké době (do r. 1133) Jeden 
pancíř ocetlvý za 6 kop 20 groSů, drahý ocelivý la 6 kop, třetí .pabciř 
a obojeíkem" poslal do Jindřichova Hradce prodat ta pfll Eesté kopy.') 

Drnbon polovici věkn patnáctého pozorujeme, ie json pancíře dražil 
a dražif. Byly z^isté iim dále nměleji) pěkněji pořizovány. Vyškytají 
se pancíře i po 13 kopách, tedy dvénásob dražil neili byly v době 
hosltské.*) 



Brně fuicéioji, majetnik p. Chaara. 



Stoji za imlnka, íe brní čili pancéřovými kasy byly v XV. atoletf 
proěíváoy a podilv&ny také kabáty. Ve Francii říkali jim brigantine. 

V pramenech naíich leckdy ětei o kabátě ^ pAneířOT^mi 
Strychy". 

Na poěátkn XVI. věkn dostaly se takové kabáty až do moravského 
sněma. Roka l&lU chtěli navrhovatelé tomn, aby cestující, jakmile do- 
jdou hospody, složili se sebe „pancířové kabáty". Ale nepřijato.*) 

Podobá se nám, íe věhlasný vfldce TáborA Prokop Holý mlTal na 
sobě takový nějaký kabát. Z historických správ oviem víme jen, že 
jakožto kněs nebojoval v oděni váleiném, alebrž jen stavěl se do po- 

■) Emler. RegesL III. 97. B. 1814. 

') Výpisy Strnadovy i arch. plzeili. i judic generále. 

*) Brandl. Lib. cilat. I. 868. 

') Arch. pni. č. 992. 148. 

*) Miacell. pH deskách t. 26. 

*) Kamenfeek. Arch. Čes. XI. 313. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



24a 

předl „T tiustém kftbáU*'.') T koncilinm basilejakém tvrdil, že řfdíl 
sic Tojaka, ale nikdy krve ceprolil. 

Neméli })j tedy naSi výtTsml smélcí ani ředitel divadelní scény jf- 
bornébo Prokopa strojiti tak po rytiřsku, jak to délávi^l od slamého 
Čermáka poČfnsgic. 

Pod pandř oblékal rytiř iat nějaký m&tfi. Staré jméno z cisioy 
přijaté bylo tomu roQCfao spalniř.*) (Staré slovniky: loreceminm.) No- 
Téjftl jméno — lYléité v XVI. vékn obyčejné ~ bylo „moderace". 
Tlnénon moderacf podloiil si leckterý rytíř svoje železné odéni, aby 
netisklo. 

Na panciř éíli brnčnon koiili připínali rytiři od starodávna ná- 
prsník — thorax drnhdy z kOie pevné seiitý, buď bladký, bod 
B omanenty tltéenými, zlacenými, nebo sestrojený z malých železných 
konskA. 

Náprsník kryl prsa při dolejif části vždy, při krká nékdy. Kde oe- 
zasábl, chránil paocfř. Tborax slnl po česku od XIV. veku plát, pláty, 
odkudž sluli ti, co je robili, plataéři, thorificei. 

Platoéři T Praze m&ji řád r. 1328.') 

PlátQm z kousků eestaveným řikali též plechy nebo patrice k ce- 
lému kosu řfkávali ptevll i prusplceb (bmstbleck).*) Od XV. věkn ob- 
vykla byla frase: .připravil se zbrojné v brnfch a v pleífch". 

Panciř, plech a lebka pokládány v témí vékn za počestný 
vojenský iat; které vojsko vět&fm dilem tak bylo odéoo, slulo „dobře 
připravené'.*) 

Začátkem XV. stoleti — nékteři chtéjf tomu, ie sUlo se nž 
v koocícb stoleti XIV.*) — vymyslili Bobé plataéři nový zpáaob plátA 
nebo plechA. 

Fl&tj v náprsniku, které, bledfme-li na obrázky, nezdili se nám 
býti nikdy tak malinké jako Wels7.ovi,^ vzaly na se podobu tří, čtyř 
větáfeb kovanýcb kosA, ty kusy přeloženy a naloženy konci svými na 
sebe, Sronbky a jinou pomoci učiněny jsou poněkud pohyblivý, a tím 
vznikl jeden kus pevný, ale skladitý; vznikl samostatný kyrys; daléí 
pokrok by], že ptatnéři naučili se kouti a vytepávatí kyrys a velikou 
část z jediného knsn. 

Slovo kyrys odvozuji z italského corazza, z lat coriam, Uie. 

V Itálii prý vymyslili sobě kyrys svrchu vyloženého zpAsobn; ale 
ani tam ve vlasti své nezachoval se krunýř skladitý nebo z kusu tepaný, 
jenž by starii byl nežli z r. 1430. 



■) Palacký, m. 2. 261. Palacký. Urkundl. Beitr&ge. 11. S66. Tomek. Praba. 
IT. 878. Šafránek. O pobřebiéti a podobé Prok. Velik. 14. 
») Zibrt Dřj. kroje. I. dlL 147. 
") Jireček. Codex. 11. 3. 307. 

•) Slovo plech již T I.etop Trojansk., zaCátek XV. věku. 
') Arch. horul. Memoriál, fol. A. 9. R. 1471. 
*) Demmin. Kriegswaffen. 72. 
T Gesch. d. Tracht. Weisz. 424. 

16» 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



344 

Vídeňská Bbfrka clsařeká chová ^) neJBUrii ptevný koTáoj kmnéř 
z v. 1450. Jest prací vlaského niistra Hissaglia. 

Y praiském archive nalezli jame sápia kovaného krnnéře r. 1433- 

Takové zápJBjp v iDventárnfch a kiaftovnicb knihách json ovSem 
nahodilé. Odkazaje-11 roka pravé řečeného Šíidoq od lva komosi odéal 
kované,') kdoi vi, kolik let před Um, nei ulehl na smrtelné loie, jii 
byl poJ4dil sobe tepaný kovaný krnnéř ten? A coí, kdjž kovaný kruDýř 
nového rázD má tn jií méifan, neměli-li rytii^ & páni ieitl takové km- 
néře dávno dříve? AspoĎ o panských a královských protivnfcich Žil- 
kových se ví sBjisté, že méli „téiká odénf ielesná*, pro kUrái jim H- 
káno „ielesní páni". 

Onun rok 1433 v archive psaný mámená tedy jen tolik, ie naii 
otcové jii v hnsitské době kmnéfe ze íeleia kované měli. 

Lze vzíti za pravda, že tehda také viecky náprsníky, které se za- 
pisDjf V knihách naSich s jmény plecb, prnsplech, přední plech 
i zadaf kos, byly Již kovaná práce, kované pláty; byly jediný nebo 
několik knsA plechu dobře znýtovaných, řemeny připjatých k hrudi « 
n« záda. 

Jakoi Bvrcha dotčeno, jest sporná věc, kdy vznikly kované kyiyay. 
Obecně se Boodl, že doba Jich vznikn je začátek XV. veka.*) Jaoa né- 
kteřf, kteří kladoa vznik v samý konec XIV. století*) A json opét jiní, 
kteří zaěátky jeho bladon dál před konec XIV. vékn. Hannsberg*) dí 
přímo a jakoby neomylné, že sice železný kna náprsní zřiti v histori- 
ckých památkách teprve na konci XIV. vékn, ale že prý přes to byly 
železné náprsníky kované dávno dříve. 

Dlíkaz vlak zOatal dlnžen. 

Nám se zdá, íe by ony obrázky dotěené, na nichž zříti kovaaý 
kmnéř teprve koncem XIV. veka a ne dříve, přece mely néco 
platiti! Ale opatrnosti jest potřebí velmi pronikavé! Na obrazech a 
sochách totiž nepoznáí nikterak, je-li krnnýř ze železa kovaný, nebo 
je-li zhotoven z kftže. Na obrázkn kfiie jako železo. 

Nechat se jen někdo podívá na obraz Václava, vojvody slezakého, 
léta 1364 zesnnlébo, v kolorované reprodakci Lachsové!*) Jestli ho ne- 
zarazf ta pochybnost, Že platnéř tehdeJSl snad jolté nedovedl krnnéř 
z pěti žestí pl&tů tak sličně složiti a ukovati v Jeden celek, toi a^isté 
uzři lesklý kovový náprsnlk, o něji je spoří A přes to dotčený kyrys 
byl z kflže postříbřené a nikoli z kovn. 

Takž rovné mohlo by se zvésti badateli, kdyby neopatrně ohle- 
dával kolorovanon reprodnkci naSeho sv. Jiří z hradu pražského, nád- 



') V Bále XXV. 
■) Arch. praž. i. 992. 163. 

*) Gay. dioBBsir. a s nim většina franc. koitym. děl. KAhler (Trachten. 
ni. 58.) vl dokonce rok — 1420. 

*) Podle Demmina i Henne am lUiyn. II. 296. 

') MannBberg, Wáfen, 23. 

*; Luchs. Sciiledecbe FQrBtenbilder. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



245 

hernd provedenon v dfle Planché-ové.') Sv. 
Jiřf jest tu 7Íecek od hlavy do paty poetřj- 
břený; nápranik jeho leaklý a stNbroý vy- 
padá, jakoby bjl z jedinébo kasa tepaný! 
Zatim náí akuteSný svatý I7tf^ ulitý rokn 
1373, jest temné broDCOvý, a nic nepozoU, 
byl -li jeho n&prsnih mloén t kftíe nebo 
ze íeleza. 

Také na příloieném obrázku č 139. 
mobl b;s náprsnlk rjtfř&v pokládati za íe- 
lezný kyrjB — a on po naíem přesvědčeni 
je viecek z kAie na zeleno obarvené. 
K němn má rytiř iorc íili snknicl též ze- 
lenou a nohavice modré. Pochází z počátkn 
XV. atoleU. 

,VAbec jsou ty pohledy a ohledy velmi 
klamavé, a protoí tvrdíme, že s jjatotoa 
badatel nemůže ton pfiEinon řfci nic, ne- 
má-li po ruce jiných opor nežli oko. Cis. 1S». Rukopis 

Smělý sond a přece nejistota s nim Zrcadla spaseni fol. 89. 

spolčená nemile ae náa dotýká, když se na 
přiklad v ílánkn aíeném (a ostatně pěkném) 

jedním dechem tvrdl,*) fe stopa plátového kovaného krunéře jeví se 
léta 1386 na pečeti (1) Ladislava Op ohkéh o, a jeStě bezpečněji že viděti 
kovaný krnnéf na obraze Jana Opavského z r. 1408, a nejbezpečněji, 
anobrŽ zcela jistě ie ho zříti na obraze Ludvika II. Břežského r. 1421. 
Stopa, bezpečněji a nejbezpečněji I Co tn nejistoty ! 

Z toho vleho nčinf aobě čtonci tento konec. Kované kyrysy z plátA, 
ve sbírkách skntečné zachované nejaon atarSi nežli z r, 1430; v paříž- 
ském mnsenm vojenském je prvni kyrys z doby Karla YL, tedy z počátku 
XV. vřkn.') V pražském archive jest bezpečná zpráva o takovém ko- 
vaném oděni z r. 1433, na obrazech a jiatoton poznati lze kované proa- 
plechy teprve od let dvacátých téhoí XV. atoletl: bode tedy zajisté, ie 
vanlklo kované oděni prsní kdys v první čtvrti XV. věku, 
a, protož asi uhyhil by amélec výtvarný a divadelní, kdyby k svým histo- 
rickým výtvorftm rytířským bral podobu kovaného krnnéře dřivé nežli 
v XY. atoletl. 

Hěl-li náš znamenitý husitský měitan pražský Šimon od lva do 
r. 1433 takové odění kované, plyne z toho, že smi moderui amélec vý- 
tvarný též HnaitQm přibáaniti takové kované knay, ale jen atřídmě! Jen 
některými A jen málo! Byltě kovaný krnnéř zánovni vojenská móda, a 



■) Cyclopaed. of Costum. Plancbé. 1. pl. 22 

') Zeitsdirift des Verein. f. Qesch. u. Alterth. v. Schlesien 1892. RoehL 

*) Mnsée ď srtilteríe. Costumes de querre. Obraz U. Jinače ee XIV. stol. 

jsou ta rytlH, mající železa na sobe dost, ale jea na nohou a rukou — tborai 

jejich je a kousků I 



zsdbyGoOgle 



246 

tedy drahá a cizi lidové domobrantS, kteráž cestOD ablrata ledliky la 
bojovníky. Žiikovi se náprsolk tělesný přlsttst^e. ') 

Nejspií je£té Jezdci bnsititf mobOD býti představeni ponSkod 
v ieleze. Aspoň vime jistě, ie r. 1420 Žižka, pobrav nepřátelfiin trfm. 
pJelezným pánflEn", Jelezná odínf, oděl jimi svě jezdce Dorě vy- 
cvifiené.') 

Ma obraze fi. 140. jsou dle jména hasititl jezdci, ani vitézné bo- 
jnjl B křižáky, jichi lidožrontskon Dkrntnost po pravdí naiDaíil nmSlec 
napíchanými dětmi. 

Ale komponován jest obrázek nejméně 50 let po bositskě vojoé,*) 
oviem tedy pochází vidy jeStě i XV. etoleti. Bitva jest Tiata z rokopisa 
jenského, jehoi pfivod se klade do poslední čtvrtky XT, století. Co tu 
je na obraze vylfíeno, nikterak se nehodí k dobé hnaitské, alebri jen 
k pozdéjii době Jiřího krále a Vladislava. Tak mohli vypadati ielezni 
jezdci JiHbo slavné paměti — ale jezdci z prvnf vojny husitské nikoliv. 
Prosíme tedy zoova, aby omělci nám neobtékali Hasíty do tolik ieleza, 
kolik ho vidí na tomto obraze, který jest také vlastně nhositský". Jezdcům 
Žiíkovým a Prokopovým leb a kyrys postaéi. 

Kované plechy naprané -objevitji se v XV. století buď hlazené a 
o přirozené barvé nebo obarvené uměle. 

V prvni piHčioí známe výrok o takové sbroji, ie gbyla éista, jakoby 
na led pohleděl". Takových kmnéřfl bylo nejvíce. 

Proti nim měl r. 1482 pražský rnéStan Václav Myslik , plech ěemý" 
a „prastplech bílý"; v Litomyfili měli také „plechy ilnté";*) tyt oviem 
nemasily býti na Žlnto zbarvené, mohly býti le ilntého plccho. 

Delior na k}ryse byl také — jako na jiné zbrani — rytý ■ ke 
konci století leptaný.*) 

Stejnon dohoň jako pi^edni plech — tedy zaiátkem XV. vňkn — 
dostal EQ vojínovi na kryti zad plech ZAdnt, který byl také skladit 
nejprve z několika menlich knjfl dobře znýtovanýeb a kovaných. 

Zadní kos a předním spjat byl řeménky a přezkami po obon stra- 
nách tělft, a bylo-1! potřeba, i přes ramena. 

Domníváme se, že véecky mocnéjli obrany tehdejif zbroje vynntil 
střelný prach, jehož se právě v té době aaéalo ožívati hojDěfl. 

Přes oděni své převlékali naži rytíři a podle nich i jinf oděnci 
sukni, která alnla v němčině waffenruck. Tento německý název njal 
le v českém jazyce též, ale kromě něho byl téže snkni název Tarkoí*) 
(lat. palia, paiium, palla.) 

') Toman. Evéty. 18R2. 569. 
' Tomek. Praha. IV. 83. 

Toman. Podoba Žilky. Otisk a Evětfl. 13. 

Arrh. litomyai. i. 118. 14. 

Demmin. &ieggirafFen. S4S. klade leptaDoa ibroj ■ XV. stol. za vsácaosL 

O varkoti obžfme eti v Zfbrtových Ď^. knje. 1M. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



Cti. 140. Z čeikého rukopisu t Jené. 



Tarkoó byta ďloohft soknE mtiÍ8k&, podle obráikfl velmi lebka, 
B nik&Tjr i bei nicb. Na pnon b;ly vylity i vymalováDy erby a zaaky 
rodinné. Po dtranách i po prostřed byla sukafi rozj^znuta, aby oděnec 
mohl B ni na k&Ď. 

V XV. itoletí na počátkn aiiAeH na obratech poslední zbytky staro* 
d&voého varkoče. 



zsdbyGoOgle 



248 

Jeíté v alcbymické kniie lobko- 
vické z XV. vSku m^I rjtlfi přes brni 
dloahé „baad;' modré a jiné barvy. 

Přikládáme na pončenou dva 
obrázky. Jeden (č. 141.) pfedatamje 
rytíře, jehož varkoS na pravé atmoě 
zdoben lvem. Na levé Blrané jest 
varkoč rozBtřižea. Sahá po kolena. 




Cil. Ul Freiku ■ Krilovd Dvora; 
reprod Kuti nova ZaCátek XT víku. 



Drahý varkoč (č. 142.) jest tlm velmi 
zajímavý, ie jeat barvou dvojaký, mi- 
parti. Při ném má rytíř knklici. 

Nei pravé Q veka XV, zafiali 
rytíři a oděnci na sebe bráti jiné 
svrchní roucho: brali bod obyJSejné 
cbodicí sakaé a iaby modnl, víe po 
předa otevřené, nebo oblibovali krátké 
kabáty, pod nimií méli kyrys nebo 




m 




D,„i,„db,Goo<^le 



249 



brni. Kterak vypadal r^tif v br&tkém varboSi, o tom ponfoje obrázek 
č. U3., vjrjiatý z bibli kotnohorské, tedj i konce XV. století. 

Staré fonn; Tsrkoře zmizejl, a gloTnfbáři naíi v XVI. století, Reíel 
a VeleslavÍD, jii neonéjl waffenrok ani jinač pfeklídati nežli DesvéUým 
anebo prázdným tloTem — zbrojné roacho, ') oděv na sbroj. 

Zpod pBnciJ'e a zadoiho plechá čfbftvala bnď pancéřová koiile 
nebo samostatný „áore", jení pokrýval jako Bokolce dolenf iiat téla, 
nebo zpŮBoben byl íorc od platnéřfi téí z plátfi na sebe připojených a 
pohybliTýeb. 

Němci mu říkali p&voduj „krebs*, ale jii t XV. století ozoaío- 
Tali tfm jménem i kjrya,^) coi se pokládá za pojmenováni chybné a 
spletené.*) Maii Husité téí- 
kýi-h Železných iorcA nemí- 
vali. Šorce vyškytají se v in- 
ventářích teprve v drnhé 
p&lce XV. víkn. 

Od dob krále Jiřího 
míval leckterý lelezný iorc 
podobo tn, ie £lm doleji, 
tím více od téla odutával 
(vÍ2 obrázek i. 144.); ale 
ke konci veko íorce oby 
čejné přiléhají k tělu, jakoi 
pékný toho vieho vzor na 
hospodském Stlté pražských 
platnéřfi, v mnaei pražském 
chovaném. 

Želeíný iore býval 
koncem věkn také velmi 

pěkné zdoben vypouklými ftverci, Čehož vzorek zříti na obruzci pAvodnl 
mostecké sochy BroncvikOTy, kterýž chovají v pražském musei méstském. 

Šorc visival na řemene a jim se též zapínal Na KsĎkn plati roko 
1507 onřad za „řemen k iorci pfll třetího groBe".*) fiyl-li iorc po předn 
jako sedlo vykrojen, užívali rytifí na kryti lAna zvláStního poklopce 
(braqnette) íeiezného, vypouklého, ale nikoliv jeStě tak zřetelné ro/.- 
pustilého, jako v století následajlclm stalo se hanebnou módou. (Viz 
obraz fi. 144.) 

Zaéátek té mody při vojenském úbora klade se v dobu francooz- 
ského krále Karla VIII., tedy konec XV. věku,*) a nezdá se, že by du- 




143. Bibli kulDoborski. 



') Diction. Reíel. bappmrok ibrojoé roncho. VeleBlavíD Nomencl Wgffen- 
rock odiv na (brnj, 

■| Anzeleer f. Kande der deut. Voneit. 1889. I. Eaienwíin. 

*} Demmia. Krlegavraffen. 817. Jemu ostatní ^kreba" jsou pláty na stehna — 
fraoc. Ursettea. 

*) Kniha kaůkovská. PAjíil dr. Nováček v arch. semsk. 

*) Gaý. Glossair. 209. Ta je také obrázek. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



)b,GooQle 

Čla. 144. Náhrobek JindKcha se Strále (f 1466). 



251 

Ueoý poklopec pN rjtlF^kém Aboře byli aouTékovci kladli za nioda po- 
hbríUivoD: Yliyt Tyakjtnje ae na taballch Dábroboích ! ') 

Jiný kus brněného íata byly rytířské rnkávy. Ty vznikly y XV. 
stoleti. 

Dnibdy kryto bývalo poaze rameno zvI&Stnim náramkein — 
bnnierate, brachiale — a někdy kryt byl i loket Tyto náramce 
bývaly neveliké plity železné, oble vjtepané a vidijak složené. Ostatek 
mky kryl se koil nebo pancéfovon pleteninoD. 

T XT. víku začali rytíři zápidnlcb národQ krýti železnými pl&ty 
několika kosy femeny spjatými celon rukn. Ty knsy slaly „nábedr- 
niky", „podpážniky", „rnkávnlee" ; na loket kladeny ted pravi- 
delné „myáky" (cnbltiére) a celek zvftu rukAvcm. 

Na obrácko £. 144. ro2d£Iime-li mkn ve čtyři é&gti, bode slonti 
prvá nejhořejii nibedrnikem, náramkem; drabá podpážnihem, třeti oblá 
jsoa mjEky, 6tvrtá poslední je ruIídvDice. 

Naši Husité přilií nezamilovali bdí těchto hnsfi železných. V in- 
ventéřfch vyškytají aa .rnkávy železné" a vSelijaké na roce „plecbo- 
viSby" teprve v dobé Jiřího krále, a odtnd zmloky o nich houstnou. 
Potom I pi4 venkovských měitanech se vyskytuji železué rukávy, zvláSté 
ke konci věku.*) 

Ke konci XV. století přibyl k rukávu zbrojnémn dOV^ pAtý kas. 
Byly to okroahlé Štítky, puklice, kteréž si připjal rytif pod paži 
k samémn rameni. 

Te FriDcil je mélf již od polovice XV. stoleti. Zvali je rondelle de 
plaatron. Tyto Okrouhlice podpaíni mívaly touž ůluha ochrennoa 
jako v XIII. století Stdky náramennl (ailettes), kteréž bývaly modon 
evropskou.') 

Jak Čechové dotéeným okronblicim podpažaim fikali, nenalezli 
jsmej ale že je mívali, toho dAkasem přiložený obrázek č. 145. Je to 
rytíř odlitý z kachllka, jení druhdy zdobil Seská kamna. Kadlob náleží 
Společnosti přátel starožitnosti. 

Okronhlioe na obraze máji podobn rfiže iestilístě. ťoméren) asi tři- 
kráte větSI — až nevkusně veliké — okrouhlíce má sv. Jiři na oltáři, 
vy staveném v méstakém mnaenm. 

Samostatným kouskem zbrojného lata byly od XIU. století ruka- 
vice éili plechovíce. Do té doby kryl oděnec prsty své uzavřitým 
koncem svého brněného rnk&vu. 

Drabdy bývaly rukavice rytířské — jako leckterý jiuý kos rytíř- 
ského oděni — z kAie. Jen palec mél samostatný obal, ostatní prsty 
tkvily v obale spoleěnóm. V drahé plili XIV. století *) pokryty ruce 
dvéma pláty železnými, z nichž jeden kr;l po vrchu pěst, dmbý £tyři 
praty. Palec kiyl se iapinami o sobě. Tak vznikl Jeden druh želťZDých 
nibavic a tou podobou trval za celé XV. stoleti. 

') I u kuliat panovniků. Viz Luchs. Schles. FQrKteDbilder. 
^ Na př. v Litomjiii £. 116. 14. Arch. Um^jil. 
^ Vil obr&zkv T Žíbrtových Dějinách atr. 180. 
*) Boeheim. Wsffenkande 79. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



ČiB. 146. 
'í kachle, nilelitého il.|^Spole£DOB[i přátel sta rotit nintf. 



Jiný dnih staril bjly rukavice brnČaé, při uicbí každý prst 
Diél BvQj koíený obal, a víecks rukavice nebo aspoň její prsty po£ity 
byly pKSky kovovými. NaSi řemeslnici nměli robiti oboje.') 

Bračn/cb rakavic najdei t naSich inventáj^ch v době hasitské po- 
hdkn. Trousí se teprve draboa pfilkoa XV. vSkn a boJDýml se stávají 
teprve oa praha stoleti iestnáctébo — patrný důkaz, ie se i naii lidé 
vojenitl kryli ifm dále více. 

Nápodobné jako vznikalo krytf mky, vyvíjela se ochrana nohf 
rytířovy. Tam jsoQ nejstarSlm kosem oůramky a myiky, ta „nákolenky". 
Ui T Xni. vékn kryly kolena. Ostatní noba kryla bud obyéejii& noba- 
vice, bnif nohavice bméná, pletené. 

Holeoky nebo náholeaky z plét&v objevuji se na obrasecb dosti 
zbDsta jií B poíátkn XIV, vékn; též tak plecby na stehnech (násteheaky). 

') Tomek. Praba. II. 877. 

DigitizsdbyGOO^^Ie 



Í66 

kUolenkj či holeoS a téí plecbj na stehnech kryly oohn buď jen 
po předn něho na ipOsob poaidra ze dvoD kasfl skloditého, řemeny a 
přeskami sploaného pokrývaly nolm po předu i v ladn. 

Nejprve hýly holené i náBtehně z kAže, r XV. veka napořád ze 
ielezných plitQ. 

Kdeito proBty vojín raél td do XV. atolctí obnv koženoa, na- 
nejvýSe plity pokryton, obonvali mnozí rytlH již sto let před Um obnv 
ieleznon, jskon zFlti na kamenné aoie 8v. T&clava, kterou vytesal Parléř 
do chrámn bv. Tita. 

Podivno, žfl nepékná móda ikorul s dlouhými nosy ieleznon obav 
rytířskou popadla. VÚk na soSe naíeho sv. Jiři na hrade praiském zře- 
telný JBon zobáky. Z BeneSe Krabice ') vfme, íe toni dobon (1372) byli 
£eití páni kteHsi v Safité při íarvátce zmbáni, pooé>adt nenmřti se 
mrStoé v onéch nosatých Ikornich ohánéti. 

Čeiti pánové za dob válečných, v nichi Ílo o byt národa, neměli 
zobáků ; ale v dobé Jiřibo jii mají Železné nosaté střevíce naii rytíři 
zase, jakž o tom svédíf nái obrázek £. 140., jení pochází zajisté i doby 
Jiřímu blízké. Spatřiti lze železné nožce je&té na soie platnéřfl v mnsenm 
pražském, kteréž sochy původ klásti jest na práh XVI. století. 

Zobák rytířský býval v těch dobách leckdy jen pouzdro ze dřeva 
nebo z kůže nrobeué a železem obložené, které ae rytíři, když vsedl na 
kůň, na obuv narazilo, a když mél s koné sjiti, zase odáalo. 

Bozumi se, ie rytíř při oděni svém vojenském obnl obnv také 
jinou, ne ponze železnon. V bibli litoméřické z r. 1411 mají rytíři boty 
dlouhé i krátké, vSe kožené- 

V rukopisné bibli kutnohorské, chované v universitní knihovně,*) 
shledái oboji podle sebe. Nékterý bojovník patrné odén kožl od lůna až 
do ípice nohy, jiný hned n něho stojící má Železné pláty na nohou a 
k nim železné zobáky. 

V modlitební knize lobkovické (liiber precum) z r. 1494 má rytíř 
při svém oděni éervené dlouhé botky, ale ne již se zobáky. 



Shrne-li étoucl viecky kusy zbrojného odénl, jakž jsme je dopo- 
savad vypsali, postihne, že v XV. století vzal na sebe rytíř novou, ne- 
bývalou podobu. 

Čtoucí pomoi. Že vznikl v nově krauýř s Železných plátů, pomní, 
íe na nohy a na ruce přibývá jeden ocbranný plát po druhém, že po- 
kiýr^jl se kovaným železem i zadni ěásti mkoo, nohou a ostatního těla, 
iásti, které druhdy bývaly chráněny jen ledabylo. Už postihuje ětoncl, 
Že mce, nohy, hrud odívají se do hotových — rour a pouzder. A my 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



3&4 

konífce dodáTime: do polovice XT. Btoleti vyvinulo m ot^anickýii spo- 
jeDfm věecb svrcha psaných části úplné ielexné brnéni. Rytíř byl vSeeek 
v železe. 

Který vzal na seba vleckn zbroj vypsanoa, tedy fcriinéi' i s krytím 
nobon, tea mdl dle obyč^ného úa)oyi „kyrys plný" (obr. 144.); 
jiniíe bez ieleza na nobon bývalo „zbroje půl". Tvrdl nékteři, že 
kyrya plný viecek 2 pl&til hotov byl do r. 1440;') Jiní kladon zaŮtek 
jeho na léta uéco pozdějSi, tak do drabé pĎlky dotčeného století.*) 

Kyrys plný zapudil bmi pletenou, dr&tČnon, ale nikoli doiista 
JeSti v XVI. století připomínají se a nás nkoíile pancířové pěkné, tenkých 
kroažkfi" a jiné tlustii, b obojeiky.') 

Pancíře z pletiva zOstaly na mnoho ča'-fi potom v téch končinách 
oblíbeny, odkadi vlastně před dvěma stoletími byly k nám doneseny — 
totií v orientě — ale oneot přlčinon pletených pancéře začínal se jii 
v Uhrách, n TatarB, Turké. Že v PolSté halila se do drátěných pancéřů 
královská strál, o tom zprávn koncem XVII. vékn dává Weigel.') 

Edyi odei Bo rytiř XV. století v plný kyrys, tedy od hlavy k páté 
v telezo, lze podle ubrázkúv i podle zbroje zachované dobře usouditi, ie 
přes nemotornost železného materiálu vypadal rytiř celkem daleko alié- 
něji, nežli kdykoli potom v století následajlclm. Plný kyrys byl z knsfi 
jednotlivých, a ty byly umele kovány a skládány tak, aby na télo dobře 
připadly. Šla tn rytířská móda věroě podle civilní, která chtěla míti 
formn těla zfetelnn. At se jen někdo podívá onomu sv. Václavu 2 konce 
XV. století, vymalovanému na Vlaském dvoře kutnohorském; jak péhný, 
elegantní a oku vděíný jest vojenský úbor jeho! I úzké modnf noha- 
vice') dovedl platnéř íelezem napodobiti! (Obrázek podali jsme svrcho 
č. 6'i.) Což to ao&thetícká souměruosf, fiviinost jednotlivých části, zvláěté 
přirovná'lí se tento úbor k ooěni těžkým nemotorným železným fotrálfim 
století aásledojlclho, do nichž vlézali rytíři strachem před prachem I 

Stejně pěkný elegantní vzor celého kyrysn podáváme na obraze 
i. 146. Obraz předítavujo nkřlíov&nf Páně z chrámu skalického. 

Kroj ženské polovice figor i^toncimn dobře povědom. Jsoo to váeli- 
jaké formy plážfů a vSelijaká zajímavá hlavy zavití, některá i s pod- 
bnbim. Též iat mitlinké figurky donátorovy, v koutku klečici, jest Čtou- 
címu povědom. Jq to ínbovitá sukně chodici bez rnkávfl. Šllgle (kladiva) 
v znaku křííem přeložené, z nichž jedno bývalo „želízko", dmhé „per- 
lice", svědči o nějakém Horníkovi, jenž na hory nakládal a z nich těžil. 

V dmhé pAlce obrazu je hromada lidi vojenských řásu prostého, 
v čepicích i v kapalínech, v kuklách i v kloboucích plstěných. Jen je- 



■) Mumsberg. Wáfen. 24. 

*) Gay. Gloasair. r. 1460. 68. 

») Arch. prai. i. 1172, R. 1668. 

<| Abbild. der Haaptst&nde. G6. 

'■) Úzké gotické leleiné náholenky svedly Demmloa (Kríegswaifen. 71.) 
k Ivrzeiil, o néž ítaudbo připraviti npcheeme a Jei nad tán pololiti si n^ron- 
fdme. Prý neljyli rytlH surjch dob oikterak siln^éích tél neili hrdinové njn^. 
Prý to dokazuje ona útkí zbroj XV. vékn, do které pH zkouieni v anenálech 
lýtíio XIX. Btoleti pohodlné vléiti nedovede. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



Cit. U6. Ukrižovioi Páně t chrámu slfalick^m. 



diná OBob* v pfedn Btojfcf jest odéna vSecka ielezem. A tot figura, 
o kterou nám teď béíf. Celý kyrys jejf vfc než z polovice jest kryt krá- 
lovským pláštěin, hermelf novým kolářem a suknicl, která visi od pasa až 
ke kolea&m. Pod touto aokojcf byl by zajisté železný iorc. Na rytíři 
patrn pfedal pUt, mkáv železný, holoDě a železný střevíc formy střídmé 
nosové, tedy zobáku kachuiho. Celek činí harmonický dojem ele- 
gantního rytířského úboru gotického z konce XV. století. 



zsdbyGoOgle 



$56 

Že plaéfao kyrysa v haaitské liobí n dÍs DenfttetaeS, toí jsme 
jií oEa&milí několikrát. Jsme pfesvédíení o tom, že z naiich slavných 
bositikýcli T&leínlfcfl sotra předn^ií lidé bojovali v zbroji poloviínf, a 
bojovnici prosti vétiina, jakoi BTrcho jii dotčeno, Že byli odéoi velmi 
lehce. Mnohý, pfemnohý zajisté neměl ani plechá na aobfi a kr^l prsa 
Btarodávnon proíivanicl, snad i amolnid, náprsnikem vycpaným a řemeny 
jako mřeži dobi'e proSitým a smoton napaStéaým. V listé bratra Tfimj 
Pi^loafakélio r. 1502 eteme, že Husité byli „lid oeodéný, chatrný 
— a přec vítězný".'; 

Pfemnozí byli jen po aelaku, a kronikář plieílský, Iza-li ran po- 
někud jen věřiti, viděl r. 1433 z pofitn TáborA, k Plzni ae hmoncfch, 
„bojovné pacholky v krátkém odéva a téměř od pSl nahé", lidi íerné 
od alnnce a větrem osmahlé, vlast) neiesanýcb, postavy vysoké, těla chln- 
patého.') O chatrném oděni vítězných HusitĎ, bojovníkfl božích, zacho- 
vala ae tradice na léta. I protož dobře podle nf r 1556, když přijel 
Ferdinand do Prahy, představODi mn byli divadelním způsobem Hnsité — 
nikoli v železe — alebrž v koklftch černých, jiní v kytlldi plátěných!') 

Že uebývali naii boží bojovnici o plné zbroji, to vime ostatně ze 
zpráv jich protivníků, kteři avflj těžký pád sváděli ns těžkon zbroj proti 
lehěi zbroji husitských kacířův. 

Tábořiti niěSfané ncodkaiioji ani jeitě v dobách Jiřího krále ze 
zbroje nic jiného v kiaftech svých nežli „pancíře, voboječky, lebky, knSe 
a pavézy," •) Toť byla jich víecka výzbroj váleěná. 

Předatavíme-li eobě tedy statné mnže s železným plechem na brodi, 
odéné ěnboD lebkou nebo kožeiinnon, soukenon nebo i snkní třeba jen 
pUtěnoD, obaté íkoměmi koženými, na hlavě mající bnď lebka boď i jen 
ěeskon beranici velikon nebo knkin, na boce pořádný meě a palcát nebo 
kladivo, na zádech kuSi, v mce cep: toí máme před sebon kteréhokoli 
onaěejiiho Člena ěeské domobrany hn§itaké. 

V)hěřeí li sobe pak z těch mníB íeských ,rotn" nej statě Snějilch, 
DC^úhlednějŠich, tož pochopfS straSlivé podiveni lidí basilejských, když 
k nim na sněm přijeli. PíSe o tom Sylvins, íe ^\iů a mnozi ze sněmn 
houfem se z měata valili, očekávajíce před hranami příjezdu přcsilného 
a udatného národu; jiní u velikém počtn sběhli se na nlice, Ženy, détl, 
děvečky z oken a krovů se dívaly, jedni na tohoto, jiní na onoho sobě 
ukazovali, cizimn odSvo, nevídanému před tfui kroji se divili, na strailivě 
a broiné obličeje těch lidí — na divoké očt — patřili, pravíce, ie není 
nepodobné, coíkoli o nich pověst rozhlásila." 

Bylí tedy oděni naii bojovníci jinače nežli zapadni národové ae 
ton dobon od i val i. 

') Arch. zemský. Věcí braUské. 
') Paměti ptz. Placbý-Stmad. 17. 
') Vil plaeů o tom v uoiv. knibov. 

•) Káaay Martina Horky z r. 1471 a kásfi Vavřince i Getkovie x r. 1467 
poslal mi v opisech pan prof. Tbir. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



267 

Obrůzek z rakupisii gottingského, Jeji jame položili číslem 115., — 
zcela dobře odpovfdi naSeoio pojran o Husitech. Sami kakla, tepice, 
kabát, Bokné — a íelezného na tgla nic. 

VétSfni dflem držf se ataré předlofaj i obrázek z rukopisa jenBkého, 
jej{ přikládáme tnto 6. 147. Jest o kolik let mladit předeSlého obrár.kn. 
Žižka je na obou téměř stejný. Za Žižkoo prrnl Husita je v kuklici a 



ČfB. 147. ZáBtnp Táborfi a Žiikoa. 
Podle Bolmku, její Qoetbe poslal ČeBkéma museu s rukopisu v JenS. 



T sukni, tedy stejně tak, jako jiní Hnsitó na obrázka gottingakfim. Ále 
ostatní jsou již pozménéni smysleni a zknSeoostf pozdčjii doby. Je tu 
bíc jeité jednn čepici viděti i jedon klobouk — ale železo je ta téi: 
jeden mni má Satlř, drubý lebku ozdobnou. A týi mni b lebkou oděn 
jest celým Železným kyrysem. Je to mai tlačící se k samému okraji na 
obraze. Touto figuruu zpronevéřil so amělcc „neoděnému a chatrnéran" 
vojska trnsitakému nejvfce. 

Di. ZlkBiud WlMlni IHlIiif kro]*. 1 ^ 



zsdbyGoOgle 



258 

Z nafiicb předkft teprve ke konci XV. století doili méSfaoé po 
vzorech rytířských k torno, že brftvali n Técech vojenských na aebe oůini 
těiká, nplné kyrysy". Na přiklad r. 1495 má i litomyílBký BoakeoDfk 
plný kyrys v inTeotáří, při fiemí vykládá, co Je plný kyrjs. Prý je to 
„předni kas, zadut kna, nákolenky, myíky, pleehovice, iorc, rakávy, 
kapalin".') 

N^odobné koncem věkn json zapsány plné kyrysy i v ktaftovnlch 
knihick jiných mést, Praiských i veDkovskýck.*) 

Vojsko nájemné co do odin{ liSilo se od hasitské domobrany za* 
jisté, ale klamal by se, kdo by mněl, ie námezdai dráb onéch dob mival 
na sobě mnoho kasá svrchn psaného rytířského odČnl, a ie viickni drá- 
boTé jedné tlupy vypadali stejně. Na přiklad z té zbroje, kteron dal 
r. 1363 Karel IV. Ptzňanům,') lze posonditi, kterak zřizeno bylo vojsko 
žoldnéřské. Náprsniků bylo v dotčeném darovinf 388, tedy — dejme 
tomn — kaidý maž měl na prson pláty — kokel*) bylo jenom S30, 
náramkfi jeítě méně — 310, na plece bylo 20 kasA a obojeíkú tolikéi 20; 
tedy jen deset mužA z 388 mělo kryti pleci a obojky na sobě- 

Proti tomato výkladu lze poněkud namltoonti, fe mohli sobě PliAsné 
ostatni kosy do plného poětn dokonpiti, jakoi něco toho níinili přivě 
tahdáí Hradeětf.^) 

Prostý dráb váleěný jeitě v první puti XV. věkn nemíval na sobe 
mnoho železa. Šorce, mél-li k nich kdo jaký, byly spii koiené nežli 
z drahého pletiva brněného. Také nohavice mívají dráhové na cizích 
i naSicb obrazech skoro napořád malované barvami fíelijakými na zna- 
mení, že byly le sikna, z kflže. Při tom nejspii jeStě koleno nebo ra- 
meno přikryl dráb železným plátem. OvSem .plech přední' chtíval mfti 
dráb kde kteiý. 

V jiných zemích nebylo jináěe. V Boouardově ebirce jsou italátl 
vojáci takoví, že bys je, kdyby nebylo podpian .costam mititare* za 
vojáky ani nepoznal. Jeden Je ta z kaple sixtinské reprodakovaný, bei- 
vonsý, o dloohém vlase, v krátkém kabátci, a kuklicí, prsa má kryta 
bllon kožl, a roce ma halí obiiroý rukáv koiilový; nohavice má flzké, 
rudé, klobcak s peřím, atřevlSky jako taneénice. Jen meě ponékad svěděl, 
že malovaný titěrný panáěek je voják.") 

V drahé pdli XV. věkn již hustěji naJdeS, že voj námezdní hall se 
železem po rytířsku. Zvláitě jezdci bývaji leckdy v plném kyryse. 

Celkem přilil mnoho jich o plním kyiyse nemohlo býti, protože 
úplné oděni železné byla drahá véc, kterou chudý vojeniký dráb aám 
sotva si mohl poříditi, a nájemce, jenž. drába najal na nriité taženi vo- 

') Arch. Utomyíl. lia Ifi. 
*) Viz lib. teBianteot. v EooHmi. 
^ Strnad. Listiř pltefiský e. 86. 

<) V originále latinakém stojt b&rbatas. Barbuta Je raagnum cf^ntium sine 
canda. Tik inf citát v Gay. Qlossair. I. 119. 

') Pelxel. Kais. K&rl 11. Listiny str. 389. 
•) Bonnard. Coatumi. I. 21. Jiný na str, 49. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



269 

jeašké, píkné drahé ibroje nm Esjisté Dedal; bylité vojáci tehdejU chasa 
potalná, povStrná, oestálá, bjli by s kyrysem ntekli lajisté. 

Jak oděno bylo r. 1471 cizí vojsko námexdoé, kdyf obdrželo českon 
Bonrěkoa pochviln, to víme ee upr&vy archivu kntaohorakého, svrchu po* 
Děknd dotSené. gV ti miře přijel jest kníže mHeúaké vojensky k obrané 
koruny fieské", tak znf ipráva, .položil u v Praze, maje osm kop vozfi, 
1600 jízdného poSestné oděného a pěBfch 5000 dobře připravených, takíe 
nebylo sto, Dy kaidý neměl pancíře, plechn a lebky; chtél býti králem, 
«te jinak ee věc měla'.^) 

Přítomné dva obrátky (é. 148. a é. 149-). vyňaté z biblí kutno- 
horské, níi&tei pojem o námezdních drábecb t konce XV, století. 



Cfs. 148. Z bibli kutnohorské. 



Že by vojsko XV. století mohlo býti unífoTmni, na to nelze ani 
pomysliti. Zaéátky jaké také onifonnity objevajl se teprve v století ná- 
sledujícím, a to ovSem jií dosti záhy. Známe list sice nearSenébo datam 
a mláta,") ale že se v něm připomíná povědomý xastáaco stava most- 
ského, knize Bartoloměj, bude list ten jefitg ze samého praba atol. XVI. 
A v něm stoji: „Jízdných budeme mfti 20 pod jednu barvu, kteréž vám 
teď kas v lista posíláme, a z vaieho města abyste jednoho jizdného 
dobře a poctivě vypraveného jměli v sukni té barty a v červené kuklici 
a v šerém klobouce. " Uniformy drábovské vyvinuly se asi ze slavnost- 
niho vystopování. Pánové i města chtívali mfti své zbrojence o stejné 
barvě, aby byli snatetni. PiioE na přiklad r. 1522 Petr Rožmberk Jiudfi- 

') Arch. homl. Memoriál, fol. A. 9. 

*) Zitřadéoý * musej. arch. v tigtcch budějovických. 

D,g,hzPdb,GOOgle 



chOTÍ, ab; proti krůli k slavnosti vystrojit asi 24 koné trefoé, a oins- 
miye, že pojede v černém, „jakož se tak strojiro", a ie bnde slniné, 
aby složebnici jeli pod paSy (to jest cbocboly).') 

To jsou jisté zaiátky aniforniit}'. 

Na konec o plném kyrysc budiž propaStlna poinámka o Sifiténf 
takové zbroje íelezné. Zbroj cist li popelem, ipikem a plátnem. Víme 
E knihy kaňkoiské, že na poéátkn XVI. veka kdys koopila obec havéřA 
na Kaňku ,2 pytle platnéřské zbroj Sistiti" za 2 groBe a k tomu ípik 
na ibroj; jindy konpila obec „tři lokty plátna k čiftěnl panclřA* a dala 
za íitf toho plátna 2 groie.') 




Čís. 149. Z bibli katnohorské. 



Z pramenfi cizích víme, íe ao železo pnlérovalo od platnéiNl vSeli- 
jskými prachy, zvláité krevelem na práfiek ntfeným, popelem cfoov^m a 
Jinými JeSté, od mistrfi v tajnosti chovanýnil.') 

Zbýv& položiti néco málo jelté o třech drobných knsecb, 
k odSni rytířskému náležitých. 

Nejprve mfnime pás rytířský. Býval, jakož v&bec známo, íestDýin 
znakem a symbolem rytířské dAstojDOSti. Býval tak domluvným symbolem, 
že stačilo leckterému rytíři, když podobu pasu viita měl v Sorci nebo 
v jiném iatS — tedy stačil za znak rytířstvi pás i neskutečný, pouze viitý.') 

S poklesnutím idei rytířských ztrácel pás STftj význam. Jenom JeSté 
v dobách husitských na rytířství něco dali. Pravit slavný Táboríta Roháč 



■) Arch. česk. Xn 63. 

A Kn. k&ňkovská. Poity. 

') Welgel. Abbiliiangen der HaupUtOnde. 

•) HaoDBberg. W&fen. IS. 



zsdbyGoOgle 



261 

z Dobé r. 1121 doatt vyčlUvč Oldřicha z RoJmberka, ie „každý kfe- 
stanghý rytíř ns to jest pás vial a mečem se opásal, aby pravdo boŽl 
ilřil".') 

y poidějilcb letech XV. století Devime, aby byl kterému pánovi a 
rytíři víc neiti vyinořená ozdoba kolem téla, kteroni ae chlubili 1 mč- 
ifanStf a jiní lidé. 

Ostatné oblibeoim plného kyryaa pis rytiřskj skoro docela lapozen, 
a slnieboon ůloba jeho vykoa&valy potom řemeny, „stouhy", v nichí 
tkvěla pochva medová pohodlné. 

Páay rytířské, poknd na obrázcích se vyskytuji, visívaji vojenským 
lidem v XY. století obyéejně nízce, hlnboko pod kyélemi, kteráž divná 
móda přiila i věkn předchozího. Ale v témž století zase pásec a lec- 
kterého rytíře posnnnt na boky, tedy na to místo, odkud se byl před 
lety do1& spnstíl. 

Jako drnhdy i v tomto XV. atotetl byl tnakem rytířským řetéz 
na prsou noíený. Bylo tsk též v soaaedni fíit némecké. I v Polité už 
za Boleslava Velikého byl Uncnch znamením rytířským.*) 

Na hooec alovo o rytířských ostrohách. V XV. věkn mélí ostrohy 
i pacholci vojenitf, dříve alniely jen rytířAm. 

Ostroha (frc. espér on, vlasky sperone, aogl. spor) skládá se 
2 dvon éásti ; jedna, kterou se kfiň pobízí — to jest bodec ■ ostnem — a 
dnihá éáat jest onen lonbek aneb oblouk, kterým se. ostroha na noze drM. 

Obě části měnívaly vielijak svoji podobo od nejatarSfch dob. Osten, 
t. j. kolečko nebo hvězdici v bodct ostrožně zapevněnon mívali jezdci 
ne-li dříve, to ziuisté jií v IX. století. Doknd nebalil jezdec nohy holen- 
kami železnými, mohla býti ostroha o bodci krátkém, nebot maje nohn 
Toinon, jezdec bez námahy dotýkal le koně. 

Také závisela podoba ostrohy na tom, kom jezdec ji připjal. Bý- 
valy ostruhy přikládány a řemeny vSelijak přivatovány nad pato vy- 
soko. (Obr. í. 150.) Aby mohl jezdec pohodlné koně pobádaU, bylo 
potřebí při takovém připjeti bodec míti dostí dlouhý a dolfl ohnntý. 
(Obrázek č. 151.) Zvláit dlouhé ostruhy brávány do boje. V poklidu a 
pro slavnost mívali jezdci kratBí bodce.') 

Od poCátku XV. století ae bodec zdvihá, dostává se ai do polohy 
vodorovné, ba osten s bodcem od pfltky XV. věku zdvihnou se tak, 
ie jsou B patou viikměm úblo, čehož vzorek mohl by spatřlo bytí 
na výkrese prof- Konly, přiloženém pod é. 152. Též srovnej obrázek 
nái £. 144. 

A příčina, ie bodec dostal se v poloha proti dřívějSkn opačnon, 
vodorovnou i Eikmoa a vzhflm trčicf, byla ta, ie připínány ostrahy již 
ne nad patu, alebrž zasadily se na opatek a podpatek.*) Tím pilně 
bylo zaměniti směr ostnn. (Srovn. obr. 140. i obr. 152.) 

') Ttiplomatář v mosejn. arch. 

*) E^aaz. Ubiory. 13. 

*] Zsehílle a. Forrer. Der Sporn in sein. Formě nentwickeL 18. 

•) Konla. Arch. Pam. XY. 659. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



Ostrnby XV. století JaoD vQbec nad mira dloaby. Nejdelii při 
celém b^ryse. Jezdec ieletem obalený jit neopiral ae, Jako druhdy, 
o sedlo, Débri jetdec bojojtci t třmeni stál, dflvéřnje tfze svébo odéni. 




Čfi. 160. Prof. Koulf náiorný výlcna z Arcbuol. Paa. XV. 



gesj?.; 



Čil. 161. Koalova oatruha t fieského innBeum. 



ie ne tak anadoo ze sedU bode T;hoiea. Tím se bodec prodlODiil tok 
nemirné. (Obráiek i. 153-) Za to hvécdoTitý osten mohl býti menSi. 
Také mívá méné paprakAv. 



zsdbyGoOgle 



že celý ttjrya gotický dm dále tím více se Eperiioval, nemohla 
ostroha než tiiii, hmotnéjSf se státi.') Dříve ostraha připínali řemeny: 
teď, kdy brněni z plátfl, byríi dosavad jen tebýnce spojováno, ítm dále 
tim tnleji kns ke knsn bylo nýtováno a misto řemenů írooby a háky 
T celek Tázáno, teď i s ostrohy sňaty řemeny a ona TgrooboTána k že- 
lezné boti. 

Ke konci XV. století ztráci gotické brnéni své formy při Spi Ča- 
tčlé, bére na sebe pomalá formy okronhlejil. I pata rytířská pro- 
měúnje se se ipiiaté t okronhlejif — a tím řádem méni se i ostroha, 
afi OTÍem řici jest, ie ostrohy o nás i dále k severa dloabo do XVI. 
stoleti zůstávaly podohon svoji gotické. 

Ostrahy byly se ieleia a z mosazi. O ryze zlatých nebo stříbrných 
badatelé nevédi.*) 



Cfs. 162. Prof. Koaly n&iorDý výkres v Arch. Pam XV. 



Jako viecka jiná zhřáli i ostruhy bývaly sličně zdobeny- Na ostro* 
h&ch honosných bývalo bohaté plátování a vykládání stříbrem i zlatem. 
Nékteré ostrohy byly viecko postříbřeny nebo poslaceny. Bývaly i omé- 
lecky pékně (lenény, na oko mile prolamovány, rýsovány i slovy popiso- 
vány. Zachovala se z doby Vladislavské *) r amělecko-pr&mysl. musei 
vídeňském ostroha, na jejími bodci narýsováno: „Pomni na mé, mámila, 
vérni pani." (Pomny na mye ma myla vyeraa pany.) Viz obraz é. 1&4. 

Vyobrazována bývá tato znamenitá oatrnha, kterou méli dlonho la 
nnikát, v cizích dílech leckde.*) Ale zamysli se éeský Elovék nad tím, 

') Zaehille n. Forrer. Der Sponi. 

'J Zscbille (Der Spom. 18.) mjBll, le jich vAbec netklo nikdy. 
^ Tok dávodné roíhodl prof. Konla v Arch. Pam. XV. 669. proti Bo«hei- 
moTJ, jnni ji kladl do pBlky XT. veku. 

•) Na př. v Boeheimové WalTenkonde. 227. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



111 



// \\ 



/ 



D,„i,„db,Goo<^le 



když ite při jedné takové illnBtraci 
ryze feaké ostrahj nEencŮT výklkd, 
že (Poiniii na mé" — jest ,no- 
garÍBch".') 

Téi samysli Be, kdy t Boehei- 
movi io-ikj nápis na této ostraze 
nikterak není znameDlm feaké pro- 
Tenience. Jak má, probfib, vjpadatj 
ieská práce nmélecká, ab; ji Němci 
Dinali? T pfíloŽenjcb obrazech, yj' 
úatýcb ocbotD^m a laskavým do< 
Tolenim pánft profeasorĎ Koaly a 
dra. Pffe z Archaeol. Památek,') tze 
ohledati fonnj ostrnb svrchn vy- 
psanýcb. Na obrázku č. 1Ď5. podá- 
váme podoba íeské ostrohy, n gái 
oalezeué, na přirovoanon oné krásné 
ostmhy vídeňské s éeským nápisem, 
kteroa přes český aápis nám ačenci 
nřme6U beroa. Kdo chce vldétí jelté 
jinoD oatrahn ryze feskoo, n nás 
aalezenon, vei^mi k rnce Konlovn 
práci v Arch. Psm. XT. 622. 

Jiné pékné kosy vidéli jsme 
v nmélecko • prftmysinýcb sbirkácb 
v Rodolfianm. 

SloTftoské východní po- 
doby ostrah z XT. veka na při- 
rovDADOn viz na tabali X. díla 
Zschillova, pod čaron íasto uvozo- 
vaného. Dotčené ostrohy slovanské 
i uherské liil se nejvíce loobkem, 
jimi se ostroha na páté dril. Bý- 
vat na některé ostraze jako botová 
skořápka nebo nádobka obšírná, 
která se píiložf k páté. Ostny bý- 
vají podivné, bizzarol. 

Na konec badii oznámeno, le 
sprostých ostmh pár byl v době 
krále Tladislava v Čechách po osmi 
nebo deseti groálch. 



•) Zschille u. Forrer. Der Sporo. 14. 
*) KoČDlk XT. 669. Vídávám diky. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



3. Š t i t. 

Pukléř, tarfe, pláš( brutný, p&véia Teliká, pavéia litevská, kotrkál. 

PoBledai obraoD/ kus ibrojný b;l ítlt. Byl též symbolem rytffstrf. 
Z té pfífiDy kiz8li ho rytíři již v XIV. vékn zavéjovati po smrti nad 
brob T kostele ') 

Do XV. atoletl vDeali rytíři a Jini oděoci jeden itit kulatý vy- 
pouklý, dfeTfiný a kovaný nebo obitý železem a b pupkem nproatřed ; 
toho ráda itit vQbec naiýván po západnickn pukléř (od slova bncnla, 
frc. bonclier),*) a dnihý meníi táí bod oválný nebo ■ trojáhelníkorf, 
jemaž také po západnickn říkali tarče, z franconzskéba názvn tai^e, 
jakkoli zdá se tu-Če býti pflvodn východního. *) 

Na obrátko i. 156. viděti tarči ndoD » 
v«tii nežli obyčejně bývala. Tojin to předsta- 
vený má leb , brníný obojek, modrý kabát 
spodní, modré nohavice, fialovon snkni svrcbnf, 
přes niž tíbI kolem lAna a pásn Sorc akladitý 
z kožených Sapin. 

Než oděnci péilmn nevalné Stity tMito 
zpfiaobA nestačily. Protož bezpochyby od po- 
éátkn XV. století stal Be oblíbeným Stft ve- 
liký, čtyřhranný plá6t braimý neb 
obdélníkový, dole naiSpiÓatélý, vypouklý a upro- 
střed 8 rýhou povystoaploa, povydaoon. 

Štity tohoto druhého řádn slnly pavézy, 
kterýž název zdomácněl dle Hatzenanra ve vSech 
ČlB. 156. Z nikopiau jazycích slovanských i románských. Pavoda jest 
Zrcadla spaseni fol. 68. j^hadného.*) Možná, že se dokáže pftvod slo- 
vanský. Němci jmenovali pavézn paffesnm, paf- 
fassen, pozdéji starmscbild a setzscbild, Fran- 
conzi pavois, AagliJSané pávice, Vlaíi pavese. U nás slajc také pavlza, 
8 to v kronice o Rohovém Sayfrydovi.*) 

Jakkoli JBme nalezli obrázky velikého ítftn již v XII. stol.,*) a ohromná 
pavéza v]malovins jest v modlitební knize Jana bisknpa Litomyílského 

■) Clypeos post mortem íd ecclesia snspendendus. Roskai ZdislaTa ■ Po- 
Černic r. 1S23. Emler. Reges. III. 965. 

') Gay. Gloasaire. 183. 

'} Srov. Maizenaner. Cizí slova. 83. MaaDBberK, Wáfen mlof, ie rohatá 
forma je germánská, oválná cid. 48. 

') Hstcenauer, Cízl slova. 64. Boeheim. WaffeakuDde. 180. vykládajf nise* 
z normanikých a keltických slovářA, jini jdoucii pfiliá daleko po své fsntuit 
tvrdf, te prý pav^iy dostaly iméno po méste Pavii, kdež dobrá robili. 
) Pruslk. Věatnlk Spoleí. ntnk. 1891. 80. 

•) Via reprodnkci v Heime am Rbyn. 11 193. Jiný v Costames de qaerre. 
Mosée ďartillerie. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



267 

(1353—1364), nicméné 6tH ten, za oimi bojornfk kryl se jako la zdf, 
obvykl teprve v století XV. A naii Hoiité to byli, kteřf pláít branný 
i pavizD pfivedli ke cti a k povésti, a to tak táze, že pavéta stala se 
jidi národnim vojenskýiii r^em. Haaité utvořili svláitnl drob vojska 
„pavezníky". GEsař Haxmitian sám dl, ie veliké pavéxy json ,bebei- 
mische sitť. ') 

Jeité r. 15&8, kdyi strojili Praiané přícbozlmn cfssři slavnost 
vltaci, byla pamit na hositské pavézy tak iivá, íe cepnici hosititi .pa- 
vyzanii se obtáhli*.*) Ba, když r. 1619 vitáo simDl král neítastný, stál 
n Strahovské bráay lid na zpflaob hnsitakébo se zbranémi, jicbi ,včka 
tobo již neožlvali", a inéli veliké pavézy malované.*) 



Čfi. 168. 
Z bibli kutnoborské. 



Pavézy i pláíté byly s prken mocné okovaných (obrátek í. IfiT.) 
i koži potalených. Dote mSIa pavéza hrot, jejž vojíni, stavíce pavéza, do 
zemé zaráželi. (Obrázek £. 158.) Na tom obrázka, jenž bojovníka téméf 
celého zastirá, pochopDJeme, íe mohli Čechové nejvétii pavézy zváti také 
pláátí. Vzácný vzor branného pláitě z husitské doby zHti v zemákem 
tnaseum. V knize kaňkovské nalezli jsme r. 1507 zápis, íe za JO groáfi 
koapena myáka k paréze.*) Tot nový terminns, dosavad nepovédomý 
při pavéze. Co znamená, nevime. Soudíce dle myiky na lokti, dle jejiho 
nmísténí aprostřed rukávu nebo dle její podoby okronhlé i ípi6até, mohli 
bychom myBkn na pavéze hledati bud jakoito hrot dolejíf, had jakoíto 

') ZengbOch. 1619. .Kach beheimischer Sitt trugt man nni gros pa- 
vesen mit* 

*) Pfteft o l«m. Exempl. v noiv. knihovné. 
•) Skála. Historie, m. 959. 
•) Oety kaflkoTské. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



p&aek jdoncl středem pavézy. Zatím ovSem nevíme nic jistého, a dotéený 
termians „myikn k pavéze* nevidélo ae nám zamlíetl. Každého názriska 
zapomenutého fikoda. 

Povrcbn byly pavézy malovány a znaky vielikjmt znamenány. Páni 
a rytffi zdobili je erby, méata kázala malířům malovati znaky méstské.') 

Novopraiítl malíři bývali povinni pro osvobození své od méstakýcb 
platů roíně k méitn vydávat! tŇ ility nebo pláitě branné stojaté veliké 
mimo jeitě nékteroD jinou povinnosf. Byly tedy i stárli větií sestry 
pavéz matované. 

Roku 1456 praví se v privilegii malfřitkém, JeSto jií toho se po- 
třebí nezdá, a misto pláSfóv técb velikých Již k&ÍŮý rok dél^jf k méstn 
pavézy", protož zbavojl bo povionoati slavéti devét odénců k bránám, 
ale ,mÍBto platóv aby ročné o bv. Havle oam pavéz malovaných a dobře 
íilovanýcb s obů.Btran koíovaoých i připravených na rsthúz přinesli*.*) 

Z tohoto privilegia dovídáme ae, že měly býti pavézy tedy nejen 
malovány nei i dobře íilovány a kozo vány. 

T Plzni r. 1410 zastaven a žida ítít uéjaký {ervený, na némi na- 
malována Jakás panna a litera a pod koranon, vSe na blIém*.') 

Pavézy bohatých lidi bývaly stříbrem pokládány. Takovou pavézu 
se stNbrem měl na přiklad i pražský pekař Matiái z Pořlíe (t 1478>) 
Nepřeme ani netvrdíme, ie by Huaité byli k své obraaé vále£ué vy- 
myalili Bobé také itity koUté, Železné, z kusu vytepané a kované. Tvrdfvá 
se to. Nepřeme jim toho nménl, něhot dohře vlrae, že naii předkové 
dávno před tím — jií v X. století — slynuli jakoito sbotovitelé StitA.*) 
Netvrdíme, poněvadž neni bezpečných dŮkazŮ.*) 

Na vSecken způsob byla by to výminka, novinka v dosavadní tech- 
nice Stitařské; vždyf takové fitlty tepané a kované objevnjl se v Itálii, 
která a věcech zbroje a zbraně za kolik stoletf byla nSitelkoa ostatním 
zemím, teprve ke konci XV. veku. Ty ítíty staly se v době renaissanění 
pravými skvosty umělecké práce. 

Kolik stála veliká pavéza k alnibě městské, to vime teprve z po- 
íátkn XVI. století. Kaůbovítl konpilí Šest pavéz velikých k obci od 
Matbuíe, malére z Hradce, za bV< kopy, a on „sliboje pánAm za dobré 
a pevné*. K toma konpeno k pavézám řemeni za meníí peniz.^ 



') Tomek. Praha. VllL 376. 

*) Lib. vetuBtisB. 325. Diplomat, musea. 

') gClipeom nibeum, in qno quidam vii^ et hec litera a sob corona erat 
depicta íd aloa forma". Týptsy Strnadovy i kn. jua. generále v arch. plzeňt. 

') Desky. Miscell. 26. G. 7. 

*) V cestopisné iprávÉ Ibmhima Ibn Jakuba. Jireček. C. C. Mua. 187a 61G. 

•) Mannaberg ve svém díle Wáfen u. Wiegewacte — jinače výborném — 
nemožně a nevédecky posmívá se .té „fieské fantaBíi" huailské, a nemoha nic do- 
káiati ani vyvrátiti, nadává jim za to Rftoberliorde. 48. 

*) Kn. ouM kaňkovských v arch. kutnob. Moé ji pQjtil dr. Nováček v arch. 
■emakém. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



Podle velikých pavéz mlTat) bojovníci naii na roku pavéiy malé. 
U náa dosti hojné ni z dob basitských obtibov&ny pavézy litevské.') 
Dostaly le k nim asi z éasfl Zikmanda Korybnta.') 

TakovoQ pavézn litevskon má na přiklad i pozdéji (r. 1462) Benefi 
Sixt, méSCan oovopražsky. MÉM vlastnč ,dvě pavéze, jednn litovskú a 
drnbú veliků";*) také kopec Knnc (f 1478) mél při zbroji své „p.l- 
TézkD litevsků".*) 

Ke konci vékn staly se jezdcům po vél Evropé oblíbeny pavézy 
rázD uherského a polskélio, jako mivalí vojáci Mati&ie Gorvina. Byla to 
prkna nevalná, ítyřhraoná, vypouklá, na jichi bořejSt obrabS vyřfznnt 
byl otvor pro oitép. Jezdec mil takový itít na prsou. ŠtJty jezdecké 
objevnji se T inventářích koncem vékn jménem nkotrkálů*'.*) 



K hasitské zbrani obranné náležej! T&leí^né vozy. T déjinácb 
kroje neni místa k vylíčeni té ibrané. Předpokládajice, že domácí rprávy 
o husitských vozech, jimiž hetman Žiíka za váléenf svého sotva pétiletého 
dobyl si nesmrtelného jména i zásloh o zachráněni feskébo národa, json 
vflbec povédomy — nedávno podal dr. Toman o vozech hnsítskýcfa studii — 
přestaneme jen na nékterém npo- 
zornénl umélcflm a divadln. Vozy 
hnaitské ani jiné válečné neaméjí 
míti ona plná téíká brnbá kola, 
jako je vymyslil na svém pře- 
krásném obraze Čermák. Kola 
mnsi býti taková, jak je má při- 
loiený obrázek z rnkoplsa mu- 
sejního Zrcadla spasení. Kterak ■ 
vypadal skntečné vflz liositský, 
toho z domácích obrázkfi do té 

chvíle nepodařilo se vypátrati. Berthelot při Čiánkn o středovéké artilerii 
v publikaci Annals de chim. et pbys. (6) 24. 433 podává na atr. 45S 
obrázek bnsitskéLo vozn ze starého rnkopisn némeckého. Obrázek bnde 
sODvéký a nade vii pochjba vérné zamýilený. Ale provedeni jebo jest 
Telmi nejasné a zmatené. To na první pohled bije v oíi, ie prkna bnsit- 
ského votn nejsou jako na pfflomném obrázkn vodorovné poloiena, njhrt 
atojl — a víecka koníí ae ípícl, hrotem. Bude mití tedy hnsitaký vQz 
sithnetn i^YYY^ . Víre nelze s bezpečnoati vyiřiti. Na Článek i obrázek 
npozornili mé prof. dr. B. Raýman a prof. AI. Jirásek. 



') Obr. v Codez pictur Krakov. 1427. X. 

*) Dslty. Miac. 26. E. 70. 

') Dský. Mise. 26. D. 6. 

') Tamž. G. 16. 

') jQDgmuin: Ze dřeva fíkového mocné pavéiy a kotrkálj dřlsjl. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



STO 

T EasenweinOTfi kaiie ,ÍfltteUIterIicheB kanibáeh* naSet JBem na 
tabuli SI a 53 my váleíoí i celon uzaTřiton tozotoh bradba, velmi 
zajlmavon a poučnou. Jenže pochizí ni z konce XT, atoletf, kdy tato 
sbraň jii b;la zajisté pokroSil^íi. Ualifi biBtoríckénn nebade nei pro- 
Btodovati obojf obrázky a podle nich flestaviti hnsitský vAi, jak mohl 
Tjpadati. Ona lehká kola, ona ípičatá prkoa iflstaňtei ma charakteristi- 
ckými. K povědomým správám iaAfm o voiecb bnsitskýub přidána bndii 
zpráva z rnkopiBii norimberskébo, kteronž řfati lze v Anieiger fnr Kande 
der dentocb. Vorzeit 1672. 842. 343. 

Také b}'ch radil omělcAm, ab; atndovali popisy t£ch věci v Jirá- 
skových románech. Tn jbod zprávy laloieny na velikém studiu a podá- 
vili se hotově. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



Zbraň útočná. 
1. Meč a jebo pHbnzenstro. 

Teaik feaký; mtí poieíitý; med dTOJrutf, íuíoud, rntlaib, bardýr, ÍRkan, me£ 
kHiofý, kord, kordniič, t^lec, tniicb, iaTle. 



patnáctým věkem pospola veili 
do Čech looi a krátký tesák, 
nfli to po jedné straně ostrý. 
To( onen tesAk, jeni stal ee 
a zQstal aí jeitě do Yelealavi- 
Dových dob £e»kon specialitou, 
českým tesákem,') jemní české- 
ho pQToda a rázo ani v Němcích 
nepřeli, zvonce ho v XT. věkn 
dnsack i teaackeii, jakoi hned 
na počátku této kníhj zmíněno. 
Že by tesák český míval 
podobu, jak Demmin vykládá 
a kreslí,") totií že by byl bez 
držadla £i rukověti, íe by byl 
prostý kus ostrého železa, na 
jehoí Siriím konci otvorem bylo 
niažno ho držeti, tomu nevé- 
řime. Český tesák lze ohledati 

,•.( ,rn w,. 1 r,, „ w , i-, o.,,. , j "• naSem obrázku Č. 7. a jeStě 

CU. 169. Kterak Zdenek Malovec tbil Táborské ;.„_xíí ~ .u x -la n. it. 

a knpecké zboíl jim odúal. ja^^^J' "" »''"«« ^- ^^- ^esák 

na obraze právě řečeném je 

dole zahnut na zpQsob iavle. 

Onen prvý je rovný a od dýky se mnoho nelifif. Haly tesáček jest též 

na obr. i- 16., kdež podobá se noži; též na obr. 2. je tesák, jenž má 

') Veleslavín. Silva qadrilinq. 
*) Demmin. Eriegswaffen. 636. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



273 

podobo IneČe. Jsme přeavidčeni, ie tesák mil kolik forem s býval roz- 
lifné délky a iíře i podoby. KteroQ si Němci od ČochQ oblíbili, oe- 
nmlme řici, ale tu, co Bemmin maluje, nikoliv. Na památkách Českých 
neDÍ ji a jest přilil barbarská. 

V slovDfcfch XVL století slqje tesák defesdicalam. 

Starý praehistorický meč pose£Ítý TyriDol se do XV. Teku tim 
způsobem, io Da ném viecko viady — blateá, jilec, nikoTit — pro- 
dloDíily se. 

Z obrázkĎ patrno, íe pj^ nSklerém meči prodloaiila se již t Xm. 
století rakovft toa méroa, íe mohla popadena býti oběma rakama. Stalo 
so tak, aby b včtii silou mohl bojovník tití. Při tom v£ak hlaveň -mečová 
oestala ae valnĚ delii; bodli jen ohledáo obrázek 6. 99. v díle dra. 
Zfbrta. 

Veliké dvojrači meče, to jest ty, jejichí mkovět i hlaveň jeat velmi 
drahná, vyškytají se teprve od konce XI7. věk« nejprve ve Švýcarech 
a pak jinde po Němcích.*) 

Z českých inventářů známe je z polovice XT. století. Slojí oby- 
ěejiiě fiarfiouDy, jméno to nedocela vysvětlené.') Snad I ratlnik, jehož 
jméno vyskytuje se n nás v počátcích XT, veka,') značí néjaký takový 
dlouhý meč. 

Někdy 1 slovo burdýř vyložiti lze za dloahý meč, ale nalezáe 
archivní zpráva, že burdýř se zaměňnje slovem čekan,*) musime 6Í 
vésti opatrné. Tždyf jiným je burdýř f sádlíce !') Na obr. č. 160. podá- 
váme dva meče dvojmd na poznanou. Jsou ze století XTI. Stariích jsme 
se nemohli dopíditi. 

Veliké meče dvojrnčl bývaly noSeny v rnkon; k bokn nemohly 
býti připinůny. Bezpochyby jejich příkladem stalo se, že malíři dosti 
zhusta malují rytířské lidi, ani se opírají o meče v pochvách, o meče 
dlouhé a nikoli dvojrnčnf. OpfraJÍ se o ni jako o néjakon hKl, Jél 
herci divadelní, zvláité ti, kteří nevědí kam s rnkama, utíkají se li této 
pomoci, íe aspoít jednu rnkn — ne-lj obč — zaměstnají takovým msčem 
odpáeaným a podp&mým. 

Nepřeme, Že někdy některý rytíř rovně tak učinil. Jindřicha Lva 
(XII. století) maluji, an s mečem v pochvě salDtoje.') V Bonnardovi 
(I. 133.) najdeí obrázek toho již z r. 1375. Také r^ 1612 Gaston de 
Foix') tím zpfisobem namalován; tu a tam na některé náhrobní tabuli 
má rytíř meč položený v popřed mezi nohy (na přiklad na pomníko 

') Espadon — Qay. Glossaire. 662. 

^ Hatiensuer (Cixf slova) 829. df, ie jmáno iariouu ttkanýe k původu 
románskému 

') Jungmaon. Slovulk. Citát e r. 1414. MsticDaner tuSI ve jméně původ 
němecliý. 

') Farář zdický r. 1G99 zabil oéjakého Némce, proBtrčiv ho čekanem nebo 
bnrdýrem. Arch. arcib. Regesta. 

*) Matiensner. 

'i Kunaldenkmale des geroian. HuBeiim. Essenwein. Tabnie 18. 

'j BoDpard. CoBtami. I. 182. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



fiotn 8«lomona t Krakově 1516 *); i konečně na oroitě cbrdma kapUnl- 
niho T Krakove jest pfi pobřba sv. Stanislava vyiit rjtíř, který se o me2 
y pochvi Diavřitý opfr& jako o hůl — ale téch případů, které jsme 




Čfi. 160. 

a) Rotlnlk dvojraíf plamenný, nálpíf panu Ooitavu Hergesellovi. 

bi Drubý iaríoun jest hrab. Buquoje. (Jubilejní výstavy retrosp. 

t. 21S a i. SiU.) 



scfavátně a BiiBŽlivĚ hledali, je tak poskrovna, íe za pravidlo jich míti 
nel^c, a protoi prosime nmílcA výtvarných a divadelních, aby na to 
aebřeiili. 



') Vit fotografie v umSL průmysl, musen v Praze v RudolBnum. 

r. ZIkiBBBd VlBlar; Dlitlaf kn)*. \Q 



zsdbyGoOgle 



274 



Do XV. veko přestal byli meí zbranf ponze rjtlřovoo, jako bíval 
druhdy ; teď ni& meč i dráb a pacholek válečný. 

AČ se ndriel Htarodůvíiý meč o kflžové formě i na dále (viz 
obrazy č. 7., 29., 75., 113), DÍcméné v XV. včka vznikly podl« ného 
a vzlivefly nové drnhy mečové. 

SúicDlm tnefiové hlavné, bronienlm po jedni stranč, zoEtřenfm 
Epice pro runy bodené vznikajf dotčené nové formy, a k nim pfidávaji 
ae nová jména. 

V témž včkn spolu s novými formami přibyl k těm sečným a bo- 

deným zbraním lepil kryt a ochrana roky. Vymyšleny na rnkojet plílky, 

a tim brzy nékteré začátky ke koSi, v XVI. etoletl 

potom tak bájně rozvinutému. 

^7 Z ticb nových rozmanitých forem vyskytajf se 

I a nás od samého počátku XV. etol. kordy i kordn- 

I \i(e. Jméno této sečné i bodavé zbrané není pfi- 

■ vodu jasného.') Prý je z perského kard, z lalin- 

f^^n4Li^ skébo cborda. Vlacb zval slovem cortelai, cartilaso 

I veliký uůž.°) Latině bIqI spatba. Kordn bývá v naSich 

pramenech leckdy rovnoprávné jméno tylec;') a 

r. 167ď nalezli jsme raUlo kordikn i jméno fiar- 

Sonnl gZsekal ho £aiíoonem nebo kordikem.'*) Je 

patrno, Že jména nebyla tuze stálá. 

Krátká bodavá zbrai^, kteronž lze pojmenovati 
dýkoD (obr. f. 161.), rozšířila se z Itálie po vil 
Evropě jli v XIll. včka; dobro zříti takový tolicb 
na boce ev. Václava Parléřova, ale téie zbrané po- 
jmenováni tnUe I z lat. doleqninns zobecnělo 
teprve v XVI. veko. 

Ke viem svrcbn psaným poaečitým i bodavým 
zbraním bývaly pochvy dřevěné i plechové , hoíf 
i aksamity povlečené, stříbrem i zlatem poloicné a 
kované. 

Jedné posečité zbraně nechali jsme si na koaec 
pro její zvláštnost. Je to meč křivolaký, a jedné 
strany ostrf — $flvle (rua. Eablja, polsky szabla, angl. sable, frc. sabre, 
v lat. ílovcicich XVI. vékn sluje ensis falcatus). 
Divná jest historie její. 

NĚmeftf starožitní básníci z dob romantického rytířstva (Biterolf> 
Neidhardt, llelbling) znají a Ifři toho zpúaobo meft posečitý Široký, jej* 
zovou flelsche či vlntscho nebo plasche — a tato ,plaache* jest 
jim ryze Českou zvIáMnostil Prý nibojnji Čechová o£tépy, ale ,wol mit 



Cía. 161. 
Dýka z XV stol. ; 
m^etiiik p. Cbaura. 



') Výklad DvorákŮT v I, díle. 187. 

*) Boebeim, Wfiffenkuade. 274. 

>) Důkaz v ráité krejíí pribjsl. r. 1601. ŘeiiilCek. Arcb. Pam. XV, : 

') Arch. piaž. č. 1240. 46. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



2?5 

fletschen scbneidanden", a nepřátel)' jimi tle potirojl: .daraa ist ir g^n 
gewant, der sítě ist in Bcheimlaii<lť'.*) 

Jméno plaschs t oémeckých verifch se TyBfcytnJfcl sigisté Je slo- 
vanaká nějahá Ekomoleniaa. 

V mu. století znali týž název i t Anglii, jenfe si bo přetvořili 
ve falchion.') 

A ten falchion, pliiscbe bfla křÍTokk& slovanská Šavle, byla pA- 
Todo berpocbybj východního,") Persové ji miSII i Dákové,*) a apoJeiíDi 
b]la vlem Siovanflin. Nestor o tahové zbrani bovořf při obléháni Kjjeva 
roka 929. 

Tn zbraň, Ictcroa Čechové slavně nvedli i do nčmeckých verSd 
XIII. století, v témž vékn průvě psaném zatlskla n nás západnicbá knl- 
tara rytířská. NaSi pobratimci na východě jí nílvali várně dále. Také 
Tnrci vystonpili r- 1353 na pfida evroiiskon se Šavlemi. 2e a nás doěista 
nevybynoly Bavle, toho neomylným d&bazem obrázek 6. 6. Tn v rako- 
pise Zrcadla spasení z poěátkn XT. vékn namalována slovanská &avle. 

Uobl by tedy umělec výtvarný i divadelní bez úrozn a bez roz- 
pakA některémn basitshéma bojovníkovi pMvésiti iavli toho zpúíobn. Bylo 
by to rázovité podívání. O husitských iavlicb majf zprávy i v Němcích. 
Že by však byly ? chrámě norimberském sv. Vavřince hnsitské Šavle za- 
chovány nebo vyobr.tzcay, o tom jest nám bobuíel ozriůmití, íe badatelé 
ěeSti jich tam nenalézají. ') 

') Die deutsctie Iltldensagc Gritnm. Básník Biterolf; veri 65S4. Ve verU 
10186 tteme ,da v»ril arbaden vil gťnoroen von flitsrhcn. die vil sere schnícen". 
Veríe, poCiu^tc 6443, podáváme zevrubnéji pro jkh dAlrtitoat: 

Da Bpracb Wiizlan án dcgeo: 
,icb iril der meinen SPndea 
den gruben zu den codea 
hiindprt bcldi; meen>; 
in sni nicht wespn gchwaere 
ob By nicht spere eo fiercn, 
sy BuUrns mil U^ischrn rueren 
den bciden aiif iieo rendeu, 
ia šicht man Ti'n ir heiiden 
dtirh zaiíme ueitea g<-schlagen 
aufhalien u. d nartaj gen 
des kuimfn sj das inyuaist; 
By halien annders dhaioen list 
wHiin. das nn gúten knechtpo 
ymmer niuegen eifcchtcn 
daran ist ir syn gcwjint, 
der Bite Í3t iu Btíieitnkndt". 

K témtn citítflm npatril mi knll. Jirovec ještĚ nakolik dokladň o irské gvlatsrbc", 
vybraných z' Btarýcb uiianesingrú, zučež dik. Uredejie je pouze čísly, Meidbart 
•23r,. íi. Helbllng 13. 153. Uiniicsinger 3., 198., ISIJ., 263, 1:01. 

') Planch- Cyciop I. I8*. 

'I Manuuberg. Wáfi'n. 12. 

') Drmmin. Krícgiwjtfen. 

') VyobraB. v Deoiminových Krlfganal)', Sdélil nii p dr. 'l'(>man. 

18* 



D,„i,„db,Goo<^le 



276 

y konfessl bratrské stoji, íe Tilémovitf bratři n ,6\tiH ■ bblemi 
velikými klekali." 'j To json tedy stopy r zprávy, že iavle fieski iin 
byla pořade. Nicméně zdá se nám, ie vítií měrou — takřka t aové — 
JI zavedli do Čech Polúci za krále Vladislava, 

V praískích ÍDvetitířích poprvé ěteS zřetelní o íavli r. 1478, tedy 
v době vladislavské ; po té prvoi lavli zapsané troasl se brzy jloé a jiné. 
Na obrazech vlaakýcb vojákfi zastihli Jsme prvni S&iII r. 1&UI.*J 



2. TojonskA dřeva, btjáky, střelba. 

Eopi, ritěp, ludliťe, sádlíce ípiěstá, partísanB, íudlice a níima, oboseínice, kopl 

s bákem, balipartna ti sekyHce, kosiny, koefře, podávky, cep, palcát, míst, kladivo, 

samostifl a kníe, pfštaly, hákovniee. 

K vojenským dřevfim, kteréi slovo jest název technický,*) přfslnif 
kopi a sndlice. Kopí neb oStép bylo, Jako drehdy dfevce a krátkým 
Širokým bodákem. Byla dřevce prostá a slifiné lézaná i malovaná. 
O dfevech vyřezávaných mlnvl Štftoý v jednom aestbetickém faovorti*} 
takto; „Dřevce misterné vyřezané bade divno a vzácno pro toho múdrost, 
ježto Je tak nmfl vyřezati, a kd)by tak nebylo vtipně vyřezáno, nebylo 
by draho." 

Kopl viz na obrázku nafiem č. 146. To Json zobrazena po straně 
Ženských tři prostá kopl obyčejné podoby. Na obr. Č. 147. první Husita 
má na kopl praporec, dmbý nese prosté kopi nedtoohé. 

Podle kopt sIdIk ěela vojenských drábfi kopinlci, a pouhý název 
flkopi" již znamenávsl takovébo drába. Na přiklad r. 1410 Jindřich 
Laccnbok zavazaje se králi ,ke slníbě s třemi kopfmi*.^) Kratfii kopl, 
zvláSté ono, jímž se házelo, byl oštčp (obr. í. 156,). 

Uajlce vypisovati a Ifřiti dřeva vojenská ostalni, upadáme v ne- 
malé rozpuky. Formy dřev vojenských tak Jemné činí přechody mezi 
sebou, ie ani znalci dflkladnému není vidy lze při uríeni a poJmcDOváni 
ubodili Da pravou hranici. A názvy staré jen pletou. TždyC staří stejnou 
věc na rozličných místech rozliěné jmenovali, a naopak rftíDým od sebe 
věcem dávali stejiiý název. ^) 

Mejvětif potli jest se SUdlJcemi. Čechilm bylo každé dřevo, na 
némi vztyfen ati, scdlict. llyl-li nái dělil £i krátil, brooiený po jedné 
nebo po obou stranách, vyrústal-li i ného na jedna strana nobo na obě 



') Dr. Goll. Č. 6. Mus. 1884. GO. 
■) Unnniird. Coitumi I. Ilfl. 
*) Míscťll. při desk. tis. 9^. 

<) Šiltiiý fiei'i besední Rukopis bodiilnský fol. 71. 
') A'Ch. maarj. dipltunatih. 

') Uznává EsaenvKÍn v Anzeiger ÍQr Kunde d. deut. Toneit. 1880. : 
291. B21. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



277 

ítrany bik, bodec, rameno, vyrllatala-li z dožb sekera : tSo bIqIo Čecb&m 
záktadnýni jménem sadlice. Cbtéjfce oazTtti Jednotlivé rozmanité podoby 
dřev BudliÍDýcb, pomáhali Botiě dosti nožné vielijakým slovD^m přívlastkem 
aDebo Djali konefoé i jméno cizí. 

Vyčteme nékteré formy. 

Sndlice Jedna nejprostíf, JÍŽ E?a1i NČmci aahpieas (qatria), vysky- 
tuje BO v fesk^ch itivciit&řfch a jménem SUÚIlce ápiénté. Na tyíi fitU 
rati&ti Tstavcn úzký dloabj mečík, po obou gtranácb broniený, někdy 
velmi tenký, o ípici velmi ostré. Mezi ratiStěm a iplci jest zbnsta vidéti 
plech, misku, kteiá obé oddéliije. 

Tato tibl& dlonh& íodllce Ipf^^atá vidy bjla jen bodnň zbraů. Na 
obrazech TyekjlDJl se hojněji teprve poJI&tkem XVI. století, v inventářích 
liak jméno ,Spiíaté Bndlice" objevoje ae jjf od poloa XV, v£ka. 

Jiný drob andlic zván býval v rominEkých zemích pnrtisaua 
(£p. partesana, frc. perluisan, lat. tpetnm pilom, spjcalom *). Ju to sadlfce, 
jejti dlouhý otl má při dolejším konci dva háky, dvé ramena, buď na- 
kom vztyčená, bnd dolil Ekloořná, bnď vodorovné ííhajícl. Ta ramena 
slojí po Česko uii. Tedy EUdlico S Ii6ima jest jméno této zbraně; 
nfmecky sinje bdbmischer obrtOffel. Zoatel těch věcí, pan kastos musejní 
Jelínek, zovc partisany oboseřnícemf. 

Nejsoa prý před XV. věkem.') 

Uii po stranách bývaly leckdy ostrý, ipiíaty, ale pfes to asi ne- 
byla jich úluha rauiti nepřítele, alebrž byly nSi asi na odráženi ran,*) 
čepel při nich ostrá ov£em byla na bodáni. 

Jiný drah sndlice byl ten, z jejíí Široké, fipiíaté éepele vybíhal 
jod^n llAk, jedno ucho, někdy i dva báky, ale takové podoby zatanaté 
dolfl, že patroý ůíel té tbrané jest strhovati jezdce s koné, a ipicl vni- 
kati v brnění rytířovo. 

Tato zbraĎ útočná, kterouž Franconzi ivali qulearme, Němci 
gtáfe, slnla a nás kopi s hákem. Husité takovými báky složili lec- 
kterého Jezdce a koné na lem. Na obr. č. 1S9., kde Malovec bije Tá- 
borské, drží dva z lidí takové kopí s bákem, 

Čtvrlý drah sudlice je složenina nože ae sekerou. Jest to vfibec 
povědomá hnlapnrtna (hallebarde). Tento název zčeitělý zobecněl teprve 
v následujícím století šestnáctém. Před tím, ba i v dotčeném století 
samém dosti zUasta sluje i ona prosté sudlice. Jelínek rozhodl se pro 
jménu aekyřico.*) 

Podivná věc, že i jméno cizinské bellebarde jest daleko mladiiho 
původu než ti věc, kterou mílo znamenati. Sekyřlce json patrný na 

') Cu Cange VI. 

'i Demtnin. Eri^gawaffen. 618. 

*) Anietger f. Kund. d. deutsoh. Tore. 1881. 824. 

*) KataluK retroap. výsUvy, 



DigitizsdbyGoagle 



obrazech jii v XlII. století;^) jméno balapartny vEak obvykne, jakoi 
praveno, teprve v XVI. sioletf. Na řeskéro obraze (č. 146.) v chráme 
skalickém raE jtouci ohledati přknon formu Eckeftce z konce XV. stol.; 
v rokoiiise jcnském (i. 147.) má jeden Husita sekeřici Jiné podivné po- 
doby. Na obrázkn Žiíky z rukopisu gOtingského zítme v rokoo jednoho 
z božích boJnvntkA lialapartnu, ba prolumovaDti aekefice jest již r. 1383 
na freskich clir&ma slavétinského. a to v ruce ouuho pochopa, jeni hlldA 
boil hrob.' To prolamoTánf jií je vlastng ozdoba. 

Sekcřice jest spojení sečné zbrané a bodavou. Roka 1426 pfctlnali 
Němci v Ougll aí i řetězy husitbké .sekyrami dlouhých oitipů*. 

Z posledních slov spolu patrno, íe kronikAf nenmél balapartnn 
jmenovati. Jak laková sekyra dlouhých oitfpfi, jimiž bylo lze řetéz pře- 
titi, vypadale, to patrno na zajímavém obrázku C. 159., na nimž boj 
Malovcfiv s Tábory. 

Na konec dutýkáme jcSté ivláSté, le v inventářích XV. stolelf nej- 
větším poElem objevuje se holé jméno sudlice bez urícnf zevrubuějlibo. 
V husitské době si je odkazuji měSfané jakožto věc cennou a poručení 
hodnou ne řidkokrát.'') 

Na ratišté vstavovůny i kosy, nože ohnuté, ělmž vznikaly kosiny, 
koíiire. Jest jich podoba jií v bibli Velislavové. Tof zbraň po výtce 
seěná. Na francouzských obrazech jeví se patrnéji teprve koncem XV- 
stolelf.*) 

Při bodácích nesmíme na konec nevzpomenonti selských pudávek 
Či vidli, jii-hí Husité ožívali za zbraň s úspěchem. 

Ze zbraní ml&ticich přední místo v XV. věkn zajimá eUvný 
český cep husitský. 

Husitská domobrana lidová sebrala cepy ze stodol, pobíjela je že- 
leznými pláty a hřeby, a takovou pádnou zbraní buSil ěeský bojovník do 
hlav nepřátel svého jazyka a víry. Udeřil Uuaita v minutě i třicetkráte. 

CepDÍci byli u vu]Ětě obzvláStoi Btota". Jejich zbraň nejvíce roz- 
nesla do světa postrachu. Dohře se dl ve zprávě českých bratří kan- 
valdbkjcb, íe nej^ětSI důrod husitských kompaktát byly „cepy Žiikovy".*) 
Bez těch cepů nebyl by koncil basilejský nikdy se odhodlal k smlou- 
váni 8 kaciři protivnými a uenávidénými. 

Cep takřka srostl s pojmem husitského bojovníka. Protož r. 1558, 
když Ferdinand I. přijel do Praliy, a Pražané ho chtěli pobaviti divadlem 
zajimavým, postavili mu na oko husitské „ccpníky". 

Téi tak, kdji r. 1619 vjel do Čech pro korunu Fridrich Falcký, 
vítali ho v Louncib „starořestí cepaři" husitští, *) a v Praze u Strahovské 
brány hlučiti jiuí cepaří husitské vojsko představující. 

<) AnzHser fQr Kund. d. deut. Vort. IBSt. 31G. Tél Manniberg. Wáfen. Ifi. 

') Miscell. v dakách. 28. E. 7. Roku U39. 

•) Gíy Gloas. I. 692 V lextu vaak pr^vf, íe l)yly dávno prve. 

') Arch. zems. list. bratrak. aute r. 1498. 

») Ski)*. HÍBU,r. m. 857. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



279 

HoJni víc, íe připadli také jini nežli Čechové na to, potiiíiti cepa 
za zliraři.') Na polakýth obráicich cep; viděli jsme jakoito zbraň útoínou 
r. 1427. Esaeirein di, le před bnsitskýini Tojnami i po Dich byl cep 
zbraň selská.') 

Ale to jisto, že selský cep promován rnkami HasitO za zbraíi vo- 
jenskou, s jinými zbraněmi útoínými rovnoprávnoo a Hositfim jakoby 
vlastQl. Kadanno mn Nfmci neříkali „bDhmiscber korabammer".') Qc- 
sité ho pfivedli ke cti. Sám cfsař Maimilian cviílval se v boji s touto 
zbraoi, drohdy povríenoa. Ba ve Frcydatn uvádf se cep mezi ibraafmi 
ke kolbám, tedy mezi zbronřmi rytfřskýmil*) 

K zbranira mUticfm slafii vEelijaké bijáky, palcáty, sochory, 
srhyrky, mlaty i\ kladiva. Jsod to zbraně jíí praehisiorické. V středo- 
věku Be jimi oháněli spfi Slované neíti jiní národové. V XV. stoictf 
kladiva a palcáty obzvláité jezdci oblibovali. Ale i pěidci chodili s mlaty 
ěili kladivy a rozbíjeli jimi rytifQiD pláty na prson. V století před tfm 
r. 1381 vzbonřenl měltané pařiiStl Btali se pověstnými svými kladivy, na 
topořiítlch dlonhých nabitými. 

Co se dotýěe palcáto, tvrdíme, ie nikde neměl tolik forem, jako 
n nás vymydleno od Hnsitfi. Palice a sochor pobitý hřeby (viz obr. 
i. 1C4.), sochor, na jebož konci koule bnd bolá buď špicemi posetá, 
sochor, na jeboŽ konci zahákován ětyřhranný brabý kns železa, nebo 
kas ieleza, v němí jsoo žebra pěkně vryta, ciselováoa, naposled i holé 
trdlo:') všecko je palcát, je biják. Na jabilejnf výstavě pan farář 
Procházka z Dobřenic nkázal palici železnou s osmi hroty mocnými. 
Byla to palice jezdcA Žiíkovýcb; obraz její podáváme pod i. 162. Žižka 
sám také míval palcát při sobě ve váleěných bězích nenstále. Vlmet, že 
po smrti své malován v Hradci na korouhev, ao aedi na koni v zbroji 
rytířské s palcátem, „jak za íiva byl'.') Jemu byl palcát patrně za 
znak vfldcovství. K bijákěm také náleží ona oblíbená a HasitQ fnrma, 
které říkají „bvřzda" (morgenstern, angl. morning stár) i „ZiŽkŮT 
kropái". Na tyři kované visf řetěz, a na řetěze houpá se koule jefatá, 
hřeby pobitá, jejíž podobu viz na obr. ě. 164. Takový biják mlaiiĚlho 
rázu podáváme pod fi. 163. Originál náleží p. Javůrkovi, historickému 
malíři. Botě je kován olovem. Na jubilejní výstavě mél ěfsto 153. Na 
obraze ě- 164. podáváme husitské zbraně úlimeiD, jakž byly před Časem 



') Ga;. Oloas. fl^au ďarmes. 720. 

^ Anifig. f. Kund. ň. deut. Vor^. 1882 168. 

') Anieiger. Týž. 

') O husitské zbrani Ctěme v eatirické písni sonvíkě: 

,Coí npdovfdů Hci řeií, 
tof rhlie |>ř emoci b«čI, 



Nebeský v Cas. C. Mus. 1851. 117, 
•) Tomek. Praha, IV. 311 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



260 

sestaveny t přehledD}' ob'ázek ze sbírek Českého masea. Ooea kolfif kelm 
(Jako broer) t knuté ninsf býti i obrázku vyloofen. 

Ze Htťeliiýcli zbrani ndriujf se starodávné samostMIy a knde 
(balieta) (obraz č. 165.) ve vojnách viade po Evropé ai přes polovici 
XV. veko. 

Ba 1 když napotom ponékud zobyíejnily atřeloé poSky prachové, 
n nás za celé Btoletf napofůd podle praioé střelby nezdolné panuje knée 
a samostříl starodávný.*) Kdyí přepadnouti chtěl r. 1440 Kolda Praho, 



Palcit z XT. stol. Hajetoik Bij&k * braar 

dQst. p. J. Procházka, forái-. století XT. a XTI. 



připomínají se kopf a samoetřfly, téhoí roka vfiak táhnou Pražané na 
Inpife — jsouce pnSkami ozbrojeni, a r. 1447 jdou čeStf žoldnéři do 
mJSeňské vojny s puikami a pavézami.') 

y táboFiik^ch kfiaftech z doby krále Jiřiho nápadný jsou kaie. 
Martin Horko (f 1471) nemel ani jiné střelby nei kn£i, Vavřinec z Cel- 
kovic (t 1467) néi kaSe ivé.') 

') Od XII. atol. povédom , lat. arcubaliata; ital. bileatra, ném. armruat mfsto 
chybného prý araibrust. 

") Tomel. Praha. TI. 8.1. 147. 

■) Výpia kšaftů zaslaný mi koll. Thirem. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



)b,Google 

Čls. 164. Hneitské ibrané v eeském museum. 



282 



PraiStf měfitané kde ktefi pořád odkazojf ,Baniostřlly s toalem", 
„toDly se ífpy", .kliky*, „bevery", jimii se tětiva BamoBtffIn natahovala. 
Václav Mjslik (f U82) odkazuje kromé bákovnice na prach pořízené 
i kn£i, jakolto zbraň cennou. 

Léta 1485 cení se mal& knSe b heverem pftl dmhon kopou groift 
mfSeňBk^cb, a dva „Bamostřily nové" byly za 4 kopy-*) 

OvSem byly knsy tiké levnější, proBtnéjíI. Pražský koiiEnlk Nefád 
mi. T. 1477 aoinostřil za 60 grolŠ. 

Socha pékného BamoBtřlln nebo koSe bývala zdobeoa líelíjak, 
obyčejné kosti Blooovoti. 

Socha je podstatná íást aamostřila; drohá podstat jeho jest lak. 
Té ti v a napínala se, a na ořech (lat. nnqaB) přikládal se ífp. Odtud 




ČfB. ]CS. SamoBtrfl; mfgetek p. Ctaaurf. 



lze vysvétliti pfislovf v starých dobách velmi obyéejoé: gNaléhá mu jii 
na ořech"; totií rána, neitéstf jií již naň se hrne. 

Zbraně prachem Btřfleci pocli&zejf z orienta. Uěli je prý Již Ta- 
taři (1241), roěli je Uaurovó. Odtud pochytili véc sousedé, a pnSky 
střelné objevuji se r. 1346 v bitvě a Cref^y. Roku 1360 jii v Němdch 
lili déla.<) 

Ensit&m se nikterak ncapirá,') íe vymyslili sobě střelby lebJU, 
praktiJStějif doBavaduich. V pražských knihách nacházíme „piSCaljT" a 

') Dsky. Míbc. 26. 

*) Scheiblť. Die gute alte í^eiL 3i6. O zaUtcfch pracbu iprivy ineseny 
T DemmÍDOiých KriogiwiS. 94. 96. 
*) fioebeim. Waffenkande. 11. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



289 

raiaf „hákovniee" Jíl t dobé husitské.') (Obr. i. 164.) Vilt&lj a há- 
koTDÍce tronsl se v popisech 2lm dále vic, a ke konci vikn má leckterý 
měltan venkovský pospolu nékolik piSfal za zbraň. LitomySlský Tu6ek 
mohl se r. \4'J5 chlubiti, že má ,dré píSíale*. 

T jubilejní výstavS vldčlt jsme plzeňské pfífalf a hákornice voznl 
s hradební, pocházející i XT. veka. Tot byla těíká střelná ibraĎ, ka 
kteréž v této iaiie přihlíieti nelze. 

PrÍDCÍp técbto vSech střelných zbraní byl v XV. veku velmi prostý. 
V hlavni bjla dírka, v iiii prach zapalován knotem. 

Brzy po r. 1420 vjnijEileD zámek Iontový, v némž knot byl upevněn. 
SpooStél se tlakem. Čím delší hlaveň, tím vétfifho domnívali Ge výstedka 
střelné rány. Proto nepředstavuj sobě atarodávnon plSCalo nebo hákoTiiíci 
raínf nikoliv maličkon. Bývaly to kusy dosti téiké. 

Hákovnice, pramáti nynéjSí střelné paSky, musila za střelby na 
dolejilm konci lahákováoa býti, aby nebylo nebezpefného odrazu.') 

Podle zachovaných kusft jest kclík druhů hákoToic jii v XT. 
století") 

Prach mívali střelci v XT. stoleti v prostiěkých pytlfcfcb; aspoň 
nádherné , patronův tafky" vyskytují se v inventářích teprve u veku ná- 
sledajfcím Pevnou néjakoD nádoba na prach z českého mnaea vpravil 
kreslíř do obrázkn na&ebo é. 164. 



3. PrAporee, koronheT. 

Praporce formy, církevní korouhev, prapor válečný, husitský, kritácký, 
barvy oa praporci. 

Praporec (frc. drapeaa, banniere, stři. drapellnm) vznikl tfn, že 
zavésjlí si na kopí kas barevné látky ne vždy stejně sestřižené; také 
zavřiiní bylo rozmanitého způsobn. 

Od X. stoktl věéell praporce formy obdélníkové na tyé po íířce, a 
látka obdélníkem sestřižená vláta volné. Některý praporec netvořil uza- 
vřitý obdélník, alebri byl a svém konci do několika ípicí vykrojen*) 

Církevní korouhve držely se podoby íímski^ho labaruai, pocházejí- 
cího z doby Konstantinovy: na tyči totiž pfivSfiena vodorovně jiná tyč 
a k té přiSit praporec, jenž tedy nevlál voluě, nýbrž byl stále napjat. 
Poněknd podobné praporce brávali rjtíri k zbroji, jenže a nich praporec 
proměnil se v tvrdun tabnii, na nfŽ erb znamenán. Je to dobře znáti 
na pečeti krále Jana, reprodakované v I. díle str. 189.*) 

') Roku 1433 plífala. Arch. praí. & 992. U8. 
■) Oliíímí fioeheím. 447. 
'í Demmin. KríeRBir. 108. 109. 
^ Ubraiy v Gay. Olossiír. pod titul, banniere, 

*) Srovnrj cizi praporce toho zpúiobu i Codex Balduini (XIT stťl) v Qe- 
schicbte d. deut. Halerei. Junitachek. 172. 



zsdbyGoOgle 



284 

Byl leckde zvyk, ie koronhevnf páni mívali praporec Styřhranný, 
rytíři, DiíSi ílecbta o dron Ipiufcb. 

Do XV. století praporce váleÍDé i koBtelni koronbve valně při- 
braly látky. 

Chrúmové knay, jsouce brnbé veliký, přiíivány byly novým spll- 
sobem na přifrioa tyč, opioatřed na žerdi zavěíetioD, a dole byly vy- 
krojorány (fimbriae, flamniulae '). Je to taž podoba, kteron vidáme dnes 
jakoHo jedinou obyí^ejitou. Jest naSe mlnéai, že cbrámová koroahev tn 
formo na sebe přijala z korouhve vojenské. Vidřlif jeme pravd takovon 
koroahev, jako Ud mívají v katolických koateifch, na v&leíném obraie 
cizim jií r. 1334 1") 

Víakté váleCný „standartas* (vezillDm, c&rrocclo), na voze před 
vojsky vezený, míval též podoba cbrámové korouhve, jenie nebyl, pokad 
zn&me obrázky, dole vystřižen.') 

Plucba vlajfcfbo i>raporu vyllviofm íignralDým byla zdobtmo. 

Praporce cbrámové byly ní v XT. věku tak triky, žo praporeSoik 
niDsil býti podporován, a to tak, íe sondrazi tyfkani podpírali praporce 
se atran. OvSem tim vfce té divné podpory hylo zapotřebí potom, když 
vkusem rcnaissanínlm na prapor navé&eno Iňflr a třapcA. 

Váleíný praporec v XV. atoletl bral na sebe nejrozmanitčjif 
podoby. Byl do Ětyř robů, do tři, do dvon. Oliyfiejné ia£fnal se Étvercem 
neb obdélníkem a náhle dvéma pravými úhly proměnil se v předloobý 
cfp, kterýž na obrazech bývá stiliaován a velmi malebné dopadá,*) (Obr. 
C. 20., e. 140, í. 149.) 

Jiný praporec aŽ oA své základny Bméřaje v předlonhon fipici a 
neláme ec nikde. Viz obr. 147. 

Někdy kázáno mládenci, k prapom postavenému, aby jeho cíp pře- 
dlouhý pořade držel, takže při té připadnosti nadouval vítr praporec 
n veliký oblouk jako plachtu. 

Praporec naiich bojovníkfi husitských (i. 20., 140., 147.) 
je etřldmé veliký; podobon je do £pice. Na ném zobrazen kalich 
B hostií nebo i bez hostie. 

Známo, že Husité začali kalich červený nebo bílý na odění, na 
korouhve malovati a vSivati po pHkladé křižáků a vojska Zikmundova, 
kteréž znřivě přihnalo se r. 1420, majic na kopích korouhvičky a křiiem 
červeným. 

Poselstvo husitské, tábnouc do Basileje r. I4S2, melo na koronhvi 
kromě kalicba s hostii též nápis: „Pravda vie přemáhá". Tim ae Němci 
cestou tuze horfiili.'') 

Dle .bludných artiknlB" táborských připouitěli i bratři Tiboři na 
korouhve malovati obraz iva, osla, beránka, husy nebo podoben- 
Btvi koruny neb kalicha. 

') Bock. Oescb. der liturg. Geiránder III 20S. 
*) Jonitscbek. Geschichie der deot. Malerei. 163. 
') Obraz. Demmin. Kriigswaffen. 517. 
') LouAiidie. Artea sompt. II. 
») Tomek. Praha. IV. 67. 76. 516. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



Na obraie 6. 140. Dpozorňojeme nft prTotnijíl formo praporce. 
Ten tn n&leil kfižákAm. Je mnobem Siřil aeíll hagjtský, Eonce jebo 
viděti nenf, ale zdá se podle stoíeniD, íb tobo drobn pmporec byl 
dlonhý obdélnlhoTý kos Utkj, na ratiSti přibity, jenž nekoníil se íplcl, 
nei rohy. Na témí obrázku nia)i křiiáci jeíté jeden praporec, busitskémn 
(t i. 147.) doceU podobný. Praporce Žilkových bojovnfkQ jaoa malovány 
Scrveoé. Nynéjifch barev íaských fervené a bílé v XV. vťkn na pra- 
porech jiaté nezfiti. AI ae nám tedy na divadle v hasitskáin tábofe neoosd 
Na £A&rách při privilegiích vSak objevuji se f eakó barvy, oe-li di^ve, tedy 
jistí I dob krále JiNho. Vzeily barvy ty asi ze znakn zemského, z bilého 
lva T řerveném poli. Tento znak objevuje ae při Přemyslovci Jindřicha 
Vladislavovi nejprve. Lacembnrkové naii bonoslvali ae Bpí£e barvoo řfiakoa 
černožlotoa, a Čechové na Milán tábti s praporci barvy r&ženél 

Na konec bnď připomenuto, íe jii v XIV. století přantalo vojsko 
veliké prapory na zvláštním voze voziti (carroccio). 



4. ŮboF ke kolbám a k turnaji; nádobi koAské. 

Zápas T koiilfcli; braň latarasoTaná, kolíf heim, kolCI sedlo, kroplř, plity um. 
koně, kvlDtána ; sedlo a jcbo Části, náhlavky, udidla. 

Nelze o rytířských !!decb akonati bez některé zmínky o zbroji a 
zbrani, které oíivali při kolbách, kláni a v zápase turnajovém. 

Podivno je, Se lápas mohl se dili v lehkém Sátí, ba v košili 
jen. Vypravuje Sylvins o soadnfm zápase dvou rytfřfl ,o nrozenost a 
starožitnost roda", v kterémí zápase q přítomnosti králové oditi bjli 
oba jen „kolili a svrchn Cnbon" ; ') také Židek radí králi Jiřlmn, aby 
nedoponitél kolby, při nií jsou zápasnici „v koSilkách za teníl papf* 
rovýth' ; toť jrý je zonfalatvi, vraída. NecbC král kolby dopooítl v Satč 
a v odéoi gZatarasovaném".*) 

Tento zápas v košilích pokládáme za zbytek boifcb sondfi. Svádí nás 
k tomn zkDÍenosf i v XVI. veka praobyfejná, ie oíistné přlsaby, při nichi 
Šlo o život človéka obviněnébo. dély ae též v košilích nebo v éccbifch. 

Pobud Slo o zábavné rytířské kláni a nikoli o nějaký aond nebo 
spor, jejž bylo zbrani rozbodnonti, bývali rytíři zajisté v zápase, v kláni, 
v turnaji dobře odénlm zataraseni, ba téílf a bezpečočjši mivalt 
zbroj, neili bdyi do vojny se brali. 

Kdyl „vyvolán dvdr", a zápasnici se ohlásili, šlo o to, aby silou 
a améloD obratnosti jeden drabéma zlomil dřevce o Stlt protivníkův, za- 
věšený na levém rameni (obrázek i- 166.), jindy běželo o to, aby dmh 
drahn srazil klenot a přilbice (obrázek i. 167.), jindy zase, aby drah 
vymrštil droha ze aedla.') Vímef, íe za smatného panováni krále Zik- 

<) EroD. Sylv. 603. 

') BulHip. Správoiny Zídkový v oniv. knih. í. 17. D. 3. str. 37. 

■) Violtet-le-Duc. IL S67. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



manda r. 1436 při kláDÍ na pruiském roosté kooanáin jedíDý český zeman 
Jan LorvB , metal Uhřatf jako mkaTÍci" — shazoval jedaoho po drahém 
s koDě.') 

Z hořejil Kpr&vy o Zídkově rádi, kr&li Jiřlma DÍiněDé, že tutii 
kolby, jak se proT02ii)f, Json vraida, pak 2 pfibody povédomé, ie la 
pobyta krále Ladislava t Prnza při kláni vitěz Němec daroval pl^emože- 
némn Čechovi livot, plyne b dostatek jasoé, ie Slo při západech i o iivot, 
ale v XV. Btoleti klademe ty pHpady za výminky. 

Pravidlem tehda byty kláni a tarnaj ponfaé hry na podfranoa a na 
zábava, jahoi jii v XIV. věku o tom přiklady.*J Zdrávi nemélo při tom 
nikterak se abtižiti; proto bývali po starém zvyku při obon zápasnicích 
pomocnici, kteřf Šetřili jich bezpečnosti, zastavili koaé, bylo-Ii třeba. 




. 166. Z biblf kutnohorské. 



popadli a udrželi vymritěného rytíře a víelijsk ěinili se vbod, aby ne- 
stalo se neítésti. Viz obrázek takovčbo kláni z násténaé malby brada 
piseckého t. 168. 

Ochranná zbroj byla, JakoS svrcbn řečeno, d&kladoějil. Přflbn vidy 
brávali ke kláni tak velikou, aby se hlavy nikde nedotýkala přimo; nad 
to vycpali ji, aby čepec pod ni zdasil rány. 

Formy lioířího helmu viz na obr. 107., 168. 

Druhdy býval kolčf beim podoby brncovité, válcovité, bez hledí; 
v přllbé bylo vodorovné okénce oClm; nevalným nadzdviženfm byly 
oči p^fld ranou bezpečny. U vékn patnáctém brávali helmic! knlatoa 
B mFeil. Oboji helmice stávala na ramenech rytířových a byla k ra- 
meni, k oboječkn řemeny připínána (obr. č. 167.). Že obestirati rytíři 

') Tomek. Praha. VI. 10. 

*) Hájeh pH r 1392. Tu za 8 dni proTomvány „kolby, honby, ijpasv ka- 
menem neb dřevem házením, íermem, skokem, tét i KejklirGttlm bez úrazu * 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



pfi fcolbě kolíl beim i t XV. stoletl^fafr- 
DOchy, to patrno kromé přiloieného obrázku 
i na rytíři pUsltcky vyrobeném v bacblikn, 
jeni Dáhži Spoleínosti pf&tel Etarožitnostl 
T Praze.') 

I ostatQi brnéné kasy vSecky byly 
Ic zipaBn apevnéoy, ov£em spíSe jen po 
předn a nikoliv po zadu. DřeTCe mívala 
hroty tnpé,') jakoí dobře zříti na troj- 
zabém dfevci téhož kachlikn avrcbit řeíe- 
nébo. Při klání bý<^ala dferce téiíl neili 
při honénf. 

Byl-Ii zápaa péifcb, bojováno všelikými 
zbracěmi, při tom ovíem malá paiéza milá 
falavnf ocbraonon útoha. 

Zápaseno-li na koni, i sedlo musilo 
nikterak ochraňovati, totiž tak, že bývalo 
vySSl, pevněji! a tvrdé, a v zadá a povjEe- 
aým Inkem (arcns posterior), aby rytíř 
mél oporo, když protivník do n£ho vrazil. 
Přední Ink aa fele (arcns anterior) byl oby- 
Cejný. Sedlo tak připravené bylu sedlo 
koKi.*) 

Koně na pHchrana také brnili ze předu 
pláty ieleznými , na hlavě i po praecb. 
Ostatek zdobili koně obEfrnou a nádbernou 
pokrývkou , kteráž slula drubdy k ropiř, 
v XV. víku dek; oboji bIovo je cizinské; 
prvé románské (groppiera, cronpiere, capa- 
racon*), toto némecké. Všaktě podle rytiř- 
skýeb pravidel kdo ndeřil v koné místo ve 
svébo soka, poklesl v zápase a pozbyl vSeho, 
oč filo. 

Cis. 167. 

Nádherný kroplř a koné opancéřování BřeoĚk z Kyzemberka. 

viz na obrázku % fresek keple Ivibovské 
pod i. 169. 

Kterak „honění" v XV. stol. za pouhou hrařkn pokleslo, tobo světlým 
díikiizem „kviiitana", po v£f západní Evropě rytířská hra oblíbená. 

Rytíř na koni rozběhlý měl vraziti do Ititu, její driel na sobe — 
panák. Trefil-li rytíř, zlomilo se dřevce jako v kláni rytířském; netre6l-li. 



') Reprodukce jeho t 
') Olirazy £. 571. u Hefuer-AIrenecka. 
') O turDSjBkých sedletb tak ířlipnjcb, že oběma „Btranicemi" kryla i nohy 
lápaiDikony, řti EiBťDweina v Ameig. ínr Kuod, d. deut. Vorz. 1881. 139. 
') Demmin. Kriegiwaffon. 4!)3. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



Čf8. 163. Násténuá malba v smi hradu píseckého. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



Ddeřil bo panák, na t;2i pohyblivý, pytlem, piskem naplněníni. Odtud 
Bnad pochází úsloví o^hloupém flověka, ie je „pytlem praitěný". 

V pfíítím atoIettIpoznáme,^že rytíři již]8 hrami tnrnajskými 'spo- 
jovali „mamrajské", íe vycpávali „galioty tnraajaké vlasy ,koĎ9hými'', 
sedla ípolepovali „mechem".') Z^t^ch^^zpráviJ^ek jii docela patrno, že 
v XTl. století tnrnaje_byly hračky.*) 




Freska v kapli ívibovBké. 



Na konec stůjte ta o nádobí koňském některé zevrnhnéjSi zprávy. 

Sedla dilali sedláN XV. století „8 kostmi", „vgecko pošitá" 

a třeti „pvvleíeDli z sucha". Aspoň tato trojí sedla jaon v sedláf- 

') Tischer. Oufty z arch. hradeck. str. 16. Roku 1G73. 

') Klement ve Kvétech 1893. 119. vykládá, íe rytířové, jdouce k turnaji, 
byli tak oaditl, ie bylo na &é tnze Spatné podíváni. VéHme. V lémi ílánku KvětU 
vil obráak; cizích toroajAv. 

Dt, ZlkmuDct Wlmar: DUInr ktqj*. 19 



zsdbyGOOgle 



290 

skéin praishém řidé, i pobositslcé doby (r. 1451) pocfa&sejfcfni, nlolen* 
za mistroTsk^ kos.') V témi řáde připomfnaji se jeitS gStarod&T&ího" 
zpŮBobD sedla, délHu& „t jednu koži". Tot byla bezpocbybj malá 
proktá sedla, při nicbi sedli i stranice byly tak malé, že mohly jednoii 
koii b^ti povlečeny. Do XV. stoleti viak i-ozvinulo se jií aedlo o Btra- 
Díci malou, % nfi po oboa Btran&cb visely stranice veliké s vycpaný 
komorami. 

Bneiol sedla Esčínají se hlavici nebo čelem, konii ae z&dl a liici- 
Oba ty kasy Jsod vodorovný. Na starých sedlech byly v oblouk idviieDy 
a Blaly, Jakož svrchn Jií dotčeno, Inky, přední luk, zadní luk. 

A vSecky na sedle kasy bývaly v XV. veku velmi bohaté zdobeny. 
Odtnd technické jméno , sedlo e kostmi", to jest kostmi prokládané. 

Jaký taký pojem o českých sedlech doby husitské a pohasitské 
lze sobě učinili jeSté z některých kasů avrcba psaného sedlái^kého řftdn. 
Žádoý prý nemá sedlo kostmi vAkol obkládati „kromé jeleních rohft*; 
také gkterýíhy luk povlekl svinská koil, aby naíi nebil kosti kromé okolo 
hlavy" (tedy napřed jen — kde sedlo se začiná); ovělmi koiemí povlft- 
Četi sedla bjlo zakázáno, měla se povlékati koii benátskou , kromě po- 
jitých sedel*. Tu pozornjume, kteraké mohlo býti „it^Kn poiité vfiecko* : 
mohlo býti vSecko obvlečeno beranem. Přísně zakazoval řád povlafovati 
sedlo svrchn i vezpod plátnem. 

Na délául lukfl při sedle bývali svláitni inkaři. Tedy bylo v se- 
dlářském řemesle dělení práce. Stran InkařA stanovil řád, ie nemají 
dráž prodávati Inků neíli bylo za starodávna, totii veliký Ink za 2 groáe, 
Ink „TOznj*' za 1 groS, malých Šest za 10 gr. 

Od sedla visely dolů Tísáky (taSky), holstra, do nicbi vkládána 
střelná zbraň, a stremeníŘtě s železnými třoieny. Střemeniáté nvoznji 
se v ttzdařském řáde pražském r. 1445') ,pobijaná*, „formanská", 
.sedlská". 

Nádobí koňské na hlavu záleželo, jako po tu chvílí, z uáblftTkn, 
jenž obepjat ná£elníkeni ; od náhlavko po obou stranách koiiovy ttce 
visely popruhy, jimž teď Hkajf licnice; na jich konci drfelo se ndidlo. 
Od adidla vycházely do ruky jezdcovy otéie, povodec. 

Ei^Ď táhnoucí měl jefité náprsník, cliomoat, poehvy a po- 
pruhy nebo dle. Kromě udidla vie bylo z řemenQ pořízeno; adidla 
byla zpílsobn páky; byla z kovu a ča^to pocínována. 



■l Miscell. pH dakách i. 16. fol. P. 13. 
^ Miscell. pH dskách Č. 15. P. t>. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



šat vdoví a smutkový. 



(šat na rdoTiké stolici íerý, íerný, uchÍTof přiklad;, vdovy veielé, smutek při 
pohřbu. NoHiit ímatek po pohřbu — gciif křtalt". 

SUrod&roým a přiroieným zTykem oblékaly se vdovy tak, aby na 
nich bylo znáti toto dvojí: íe tnichlf a 2e poctivě „sedl na vdovsU 
stolici '. 

Trnchlivost bylo znáti po iatě Šerém a černém ; poctivosf vdovskoD 
bylo znáti po tohém zavíjeni hlavy, které nemasilo býti černé. Jii z kro- 
niky Horaeckovy známo, že (v XIII, vékn) královna vdova na dOkaz 
amotkn zahalila bí hlavn ilojlfem krátkým, bflým. 

Některá vdova na znamení srantkn bí í vlasy ostřihala 1 Jinač oviem 
mela mtjeti vSecka okázalon nádhera v Satecb. česká pígeň staroíitná 
dí, £e gčmá barva smutek plodí" a že se „vdovskémn stavu hodí'.*) 

I protoi lze sobe představiti vdovu XV. 1 XVI. století zevnéjikom 
docela podobna nynějíím Šerým nebo černým sestrám milosrdným. Dve- 
deme doklady arcblvni. 

Na příklad Kateřina ze Llioty, vdova, oblékala se až do své smrti 
r. 1465 snkní iernon a ierým pláitČm; hlavu zavinovala filojlřem bilým, 
nenosíc žádných čepcA, ani perlových komu, ani náuSek sítěných.') 
Pražská vdova Alžběta Šycbová, která zemřela téhož roku právě psa- 
ného, mivala na sobě .SDltni íerú, pláit čraý; v zimé kožich jehančl 
nebo kožich lísý, blány králíkové. 

Oviem byl takový gmntný íat vécl sluSnosti a citu, nikdo nemohl 
k němá vdov nutiti, a proto strojívaly se vdovy vdavek chtiví veseleji. 
Dí až Štítný o vdovách. Že oděly se nejprve v ěat .barvy vdovi" 
i .vlasy sobě po možl nřezavSe", ale potom brzy volaly o vlasech: 
„Draitie se nám; lezů nám v oči I AŽ pak růcho, ač barvy vdovie, ale 
krojem lepým činily sobě*. Potom prý i tancovaly.^) 

Smntkové roaeho černé nosívali příbnzní a přátelé — kromě 
vdovy — v tomto včkn jenom při pohřbu. Na ten konec kupován 
při onaěejilch pohřbech vždy některý postav Černého sukna. Sukno ná- 
leSelo k útratám pohřebným. 

Při pobřbn krále Ladislava r. 1457 bylí rytíři Černě oděni rouchem 
podobným mnifiskému, tedy pohřebný smutek roziiřen tn na přednějSi 
obecenstvo.*) Po smutném úkonu zůstával smutek pouze v srdci, a jen 
vdova, jakož svrchu vyloženo, strojila se tak, aby iatem bylo znáti vdova. 

Teprve v století následujícím dle hodnověrných zpráv Dačického a 
Veleslavínových začali naSi, a to ne vííckui, alebrž jen MpředněJSÍ* po 

<) Henůík. Č. C. Hus. 1681. 109. Z Feifalikovýck Altl. Liedvr. 693. 

■) Dsky. Hisc. 26. 

•) Stftný-Eiben. Knih. íest. 84. 

♦J Tomek. Praha. VI. 387. 

19* 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



TEorecb zahraniíDJch „bráti na tnamení lírmutkii křtalt dal'; to jest 
oáili se v icné dloobé ieAy na sedm, devět dní, • někteH i na detH Sas. 
TelesIavÍD, jenž zpraven b;l o té věci od Sixta t OttersdorA, oíi- 
tého BTÍdka, klade zaíátek této cizí mody na r. 1547; t Dačického Pa- 
méteck zapaáno o tom cfzfm „křtatté", ie vznikl r. 1558. Zmínili jame 
ge na tomto nepřlhodném mlsté o té vdci proto, le bodaOTÍrnost onícb 
Btar^cb BTídkfl byla popírána, a bylo dokazováno, ie ta móda u náa 
dávno před tlm panovala. Yždyt v samých Némcfch, odbudí k nám při- 
nesena, začala se obecnSji teprve po r, 14931 ') Ten cizí „křlalť, jimi 
nofien amiitek za krátký nebo dlonbý čaa po pobřbn, bjl v tom, ie trn- 
chllcf odél ee předloahým pláStěm, jen! se vlekl po zemi a na hlava 
vstavil knklici obSlrnou, kterooi se balil tak tnte, ie tváře neviděti. 
Teprve když smntek polevil, vzal truchlící na místi knblice kloboslt-') 
Popisy německé známe z let 1519—1639.") 



Šat chudých, dětí, patuchy a maškaři. 

K zvláitním iatttm počisti slnSno i íat lidi Spitálných. Objíiejnl 
mívali cbndí ve Špitálech, aby HSili ae od jiných žebrákll, pláSté stejně 
obarvené. Na příklad chudina Spitáln křiiovníkfl b hvězdon Červenou 
nosívala — muž i ilena — pláSt Šarlatové barvy. Někde, jako na příklad 
v Polné, natili Spitálniky do jakéhos „mip&rti" ; sakně nebo kabát jich 
měl totiž rnkávy nestejné barvy, jeden Červený, drahý modrý. Jinače te 
zboiných odkazů městských víme, Že na Sat chndým nejčastéji knpovány 
gpostavy" sukna Šerého. 

Jest otázka, měly-Ii drobné děti v XT. vfko nějaký zvláštní kroj? 
Úhmem lze říci, ie neměly. Ha divkácb vídáme sukničky s páskem a 
bez pásu, vEecko téíe podoby jako mají matinky (srovn. obrázek £. 16.), 
a chlapci odívají se dlouhými oděvaclmi sakněmi a nohavičkami jako 
otcové (obr. í. 92.). Oviem json-li přllii maličcí, jako na přítomném 
obrázku č. 170. JeilSek, ta nezbývalo mateři, nei vpraviti pacholíka 
v sukničku jako rnbáSek otáhlon, a nechati bo bez nohaviček. VSak do- 
savad tak oblékáme své malé déti, jako to činili předkové v XV. století. 

Y inventářích řídko kdy je označen některý kns iatn jakožto dětský, 
asi nestály jim zs popis. Roku 1412 v Plzni naili jsme palliolnm pnerile 
cum 4 nodalÍB argenteis, deaoratis, pláStlk chlapecký s knoflíky po- 
alutltýmí.*) 

To zdá Be nám býti za rozdíl t SatČ starých a mladých. Že ddtem 
na Sat nedávána boŽeSina, aspoň ne ton měrou jako rodiče oblibovali na 



') Kriegk. Bargerth. I. SSl. 

*) Anzeíger f Knnde d. deat. Von. 1882. 226. Grímm. Wbcb. TI. 677. 
Leidkappeo. 

'1 Srhl 



^) Scbeible Die gote alte Zeit. 836. 
') Z výplsA Strnadových, Jus generále. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



398 

arfcb íatecb.') T&ké Be nám zdft, Že v XV. vSkn byly k Sáta dStskémn 
vybfriDf formy DejprostějSl. V století následujícím mnobý syoeíflk neliii 
se od otce nic knia. Ani rapír nescbází takověma pidimoží. 

O dětech T kolébce lime, fe byly v pefíDkácli povíjeny, a nébdy 
i kolébka byla vSecka obtoíena povijanem, aby dlté Devypadio. Že pe- 
řinka královskáho ditčte Ludvíka byla vyfilváDa zlatem, o tom dovídáme 
se od latjaBkého básníka Lobkovice r. 1509.^) 

K Eatúm KvIáStnim bylo by poloiiti Šllty lázeňské. Štafl nail 
velice rádi a velice mnoho ae koapávali Čili „mývali" v lázni, zvláSté 
v teplé, kterouž rozehřívali bork^mi obliz- 
fcy. Nebylo města ani městečka Českého 
bez lázné, bez lazebníka. 

Hosté v zovadelně svlékli své Sáty 
a oblékali na se rubáme čili „patuchy", 
kteréž nacbáziS tn a tam v inventářích 
XV. vĚkn.') Že jich není v inventifích 
tolik, kolik jicli badatel do omrzeni shle- 
dává T století následujícím, toho bude asi 
pffčina ta, že choval lazebník „patnchy" 
potřebné sám, kteréž se jeitě nestaly ku 
sem honosným, jako XVL věku. 

Maékaření v středověku doloženo 
již z V. století.*) Byly za dlouhý čas 
maSkafi spojováni se slavnostmi církev- 
ními. Zvláité o Vánocích a o Nový rok 
Buad po v£í Evropě ki^esCanské vybírali 
žáci ze sebe biskupa mláďátek, 
nepiscopns innocentinm", jehož 
průvod byl vSecko maskován. V Čechách Čfs. 170. 

se připomínají Indibria — hry — žákfl Z rukopisu c. k. nniv. knihovny, 
r. 1255. Při tom je nářek, áe žáci (cle- '•so- XI. A. ]4. (XV. gtoletf]. 
rici) velmi bouřlivě si vedli v klidném 
kláíteřc břevno vskérn.^) 

Maikarni rozpustilosti nepobynuly jeStě ani dva věky potom. Po- 
Tédomaf Jest Husova zpráva, ie se biskopského prfivodn súčastnil. Po- 
tvorný Žák učiněn biskupem, posazen na oslici tváří k ocasu, a iíáci 
obrátivSe kokly kožiŽné naopak tančili v chrámě. Has vzpomíná toho 
B opravdovou lítostí. 

Zajisté v tom nastala reakce v době hasitské, ale v XVI. století 
zase kvete maěkarstvf, když ne v kostele, tedy po hospodách a ulicích 
v dobé masopustní. 



■) Til miniatary v graduale nímeckobrod. i r. 1606 
*) Lobkovic- V i aařický. Spisy. 97. 
>) Na pr. r. 1483 .dva patuchy" n Oldřicha plav 
Hiscell. 26. 

') Ceshý Lid. II. 966. Zfbrt snesl doklady. 
*) Emler. Beg. H. 64. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



394 

Namknfl-li se otázka, kterak vypadali v XT. vdkn maSkaři, toi 
zs odpověď vyBTft& 16 akonpýcb zpráv • obráibfl, že nebrávali ns sebe 
lidé, jako dnes se déje, kroj starých zailjch dob anebo kroj rfilch ná- 
rod&v, alebrž přeřadí strojili se za zvlfala, ca opice, medvědy, ptáky a 
vielijaké potvory. A když neolepili se po viero tSle chlupy, peHm, slamoo. 
hoblovačkami, alespoň larvoa snažili se b:fti maikarem zvii^Im. 

První zmínka o íkraboSce a nás jest zapsána t Starých Letopisech 
při roce 1403. Zajisté že nebyla to íkraboikH opravda prmi. Kterak 
larvy vypadaly, to zoáme jen z cizlrh d£l. Maíkaři za doby francons- 
Bkého krále Karla TI. mají larvy zelené, červené, vie s dlonbými nosy. 
Jináíe mají chlupy po těle, jakoby v hdíi tkvěli, ne nepodobni jsouce 
Eitymim. Při tom jBon bosi a k dámám chovají se podle naíich pojmů 
necndně a drze, podle tehdejfifch pojmft bezpochyby vtipné.') 

Sáhl-li maíkar ke kostyma lidskémn, to nejspifi proměnil při něm 
jenom střih : tedy místo úzkých nohavic XT. rékn vzal na sebe noha- 
vice velmi iiroké,') nebo, což bylo Jeité prostějil, obrátil obyčejný šat 
narnby a Íel na nlici na karneval. Viak již Štítný o tom hovoŇ, ie 
v masopuste se i báby přestrojiyf obracejíce blány* na roby, a tim též 
souhlasí Bvrcba psaná zpráva Hnaova. To zflstalu i aapotom v XVI. stol. 
zvykem, ie maikařl obraceli koiichy na rab. Jestliže v témž přivé 
psaném Btoletí r. 1522 v Jiblavé pani něitky oděly se v mniaké kalhoty 
a obvěsily zrcadly,*) lze snad za to míti, že tak dělo se i v XV. stol : 
ma£kafi Istem proměňovali pohlaví. T XVI. etoleti strojili se do žen- 
ských iatfl i žáčkové latinských ěkol, když chodili cassatam.*) Na tom 
miste bnd propnfitěna zminka o ženě, která naopak chodívala v iatech 
mažských, ale ne Jako maikar , nýbrž chodívala tak po dvac«t let 
schválné. Byla to Anka z Prasetína, dcera Předhojova, o nlŽ vypravuje 
se v aktech konsistoře. Že Ji mniský Sat často zapovídali, zpovědnici ji 
zakazovali, ale nic neplatilo, Anka stále chodila po možskn, opásána 
meíem, ten meč taslvala na muže, a prý po mnišku Jezdila a Jméoo ai 
proměňovala, kdykoli do Praby íla. Roka 1378 konsistof i ni vjnntils 
slib, že nechá mniských iitů pod pokutoo deseti kop.*) 

Blázni čilí ga&hové v službách královských, panských i pfí ve- 
řejných slavnostech a kratocbvillcta odívali se podle svého vtipa. Ale 
rolničky nebo zvonečky na čepici a leckde na fiate zvoniti mnsily. ŠaSek 
T antifonáři mladoboleslavském z konce XV. věku má rolničky na čepici 
řadou, kabát má řasný červený, a je bez nohavic. 

Také kuklíce bývá Jíž v XT. věkn znakem bláznO, j^oí viděti na 
broncové sofice, jejíž obrázek tu podáváme (obr. č. 171.). Na ásté 



') Shaws. Dresses and Decoratioos. II. 

') Na poDCenoo vii obrázek mnmeraje ve Welskunlgn. Jabrb. d. 
des allerh. Kaii. II, 82. 

■) Kulturní obraz mísL Winter. II. 220. 

') Acta rectoratns. 173. 

i) Soudoi akU konsist. Tadra. 262. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



tohoto SaSka, na áudj hrajtcfbo, zajímavý jsou dloobé Špičaté pirnkávy. 
Jema je podoben turnajový blAzen z kachlíku, nileíitého Spolko přátel 
Blaroiitnostl v Praze. Jcnie tu má blázen oa kuklici ávé osli uSi, 
Šaiky téže podoby vidéli JEiac na cizích obrizecb.'} SaSkové drílvajl 
T roce bftl jako palcát; někdy ta b&l mčla na svÉm konci larvu a po- 
dobu Salka.*) 



Šat lidí povržených. 

(žid, kat, biřic, pTÍíáaé ífnkT) 

Oděv židň a lidi zadních, povržených, jako kntú, biřiců a ne- 
věstek T XV. vékn nebyl vSecek zvláStnl; dotčeni povržení lidé odí- 
vali se rovné tak jako jiní nepovrženl a ctní, 
jenom ío masili mivati na svém šatě některaké 
znamení bvč banby, STébo povržení, a( zaslooíe- 
ného, a( nevinného. Židé stííeni byli z pflčin 
náboženských i pro svon neElušoon lichva naříze- 
ními několika církevních sněmA, konaných v pře* 
deílýcb stoletích, ton hanbou, aby nosili ílatý 
klobook a íinté soukenné kolečko nebo žlutou 
obrnbn na pláfiti a na Bnkni. Dle iprávy Vele- 
slavínovy prý král Vratislav jim kázal na pláSté 
připínati haníivé kolečko,') ale v XIV. ani v XV. 
veku není o tom stopy, že by žid u nás nosil 
kolečko. Teprve v XVI věku tak rozkázáno. Na- 
proti tomu „židovský klobouk' musil mltí, a ži- 
dovka zvláštní Šlojii', aby na první hled byli znáni. 
Židovský klobonček, jehož zvláStní podobu 
neanadno vypsati jest, byl klobouk bez okrajku, 
X jehož vrchu trčel hrot, a nančm někdy opevnéna 
kulička. Nižádný kus židovského Satn nebyl tak 
honEervativni jako tento Židovský divný klobouček. 
Už v nejstariím středověká měl touž podobu jako Č(s. 

a věku patnáctém.*) Vidy a vSude véicl jeho ráz 
v tom, Že mnail míti patrnou Špicí ') V XV. věku 
bére aa sebe židovský kloboaček měkkou formu 
čepice, ale ovSem vídy se špicí velmi zřetelnou 

>) Histoire du lumínaire od Henry René ďAUemagaes. 188. 307. 

*) Louandre. Artes sompi. 11. 

>) Htstor. kalend, r. 1&90. I. leden. 

<) Hefner-Alteneck. Obr. 266. Oradl. Qesch. d. Egerland. 183. Srovn. obráiky 
v I. dfle. 253 Uenne am Rhyn. II 192. 

*) V Nfmrfch se lak pHpomlná ve XII. stol. Aoieig. fOr Kund i. deuC, 
Voríoit. II. 37. 



Broniiová fisurka 
šftilia na dudy hrigf- 
dbo z XV. stol ; ze 
sbírek Neuborkovýcb. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



(obraz i. 172.)- V lobkovické modlitební kaizc (liber preeam) z r. 1494 
naSti jsme židovaké zlaté čepice, jicbí broty jitrnicím jsoa podobny a 
ne málo dloahé. 

Na čepicicb polských íidQ t téie dobé shledali jsme kromé Epice 

obmba klInoTÍté vfřiziintoii,') kterou asi Tzali židé z Čepíc slovansk^cb. 

Podle klobonkitT a íepíc s klobouky se ahodojíclch, mlrali cisf i naSi 

židé (OŽtdlf. Hěstské práro dob; basitské*) nařiinje, ie iid „nemá 

T rúSe choditi s obojkem nei s OŽidlím". Oiidll bylo podobno knklici, 

a aknteíně nacházíme, íe nali íidé cbodlvaji jeíté v prvni pfilce XVI. 

století .v iidoTSkýrh kuklách". Dilé oíidli při ílatém dlonhém plá£ti, 

jehoí obruba je hebrejsky popsána, má na sobě lid italský v knize Bon- 

nardové.') Na poznanon a na pohana mely 

mfti české židovky v XV. yéka £lojíře se ílo- 

tími, Širokými okrajky.*) 



Katovi a katovc«, lidem zadním a po- 
vrieným tak, Že v chrámfi masili sedati a kle- 
kati nu obzvláštních místech a pn smrti ležeti 
stranou hřbitova mimo lidí „poctivé", přikazo- 
valo městské právo z hnsitské doby pocháze- 
jící, Aby choditi v červeném roaSe.*) Čer- 
vená barva mřla býtf pří hrozné práci ka- 
tovým znamením .nepoctivosti". 

Jinače o kroji nikdy nekázali onřadové 
katQm nic. A protoi shledáváme na v^fa 
obrázcích nejen z XV. století, ie katové a jich 
pacholci jiou cu do mody největSt Šviháci- To 
ruacho, které zvávali kteříkoli karatelé Depo- 
ctivým, krátkým a oplzlým, rozpnstilým, mfvsli 
na sobe průvč kati a biřicové — aniž drželi 
se barvy červené, jakož jim řády kázaly. Biřicové v Hodinkách kláfitera 
sv. Jiří mají kabáty modré a Sltorné bod červené nebo žluté. 

čtoucí rač pohleděti obrázkn (č. 106.), na němž malováno v díle 
Ricbenthalové upáleni mistra Jana z Bnsi. Nenf-li biřic, stojící při pra- 
vici českého mučennlka, pravý švihák? Na hlavě má malý birýtek s dlon- 
hými fafrnochy; tělo tkvi r kabátci krátkém, dole vystřihovaném nebo 
řezaném. Nohy jebo oboty jsou střevíci se zobáky; slovem ivihákl 

') Matějko Ubiory. 

') Právo SobéalavBké řečené. 

') Bonnard-Goatumi. I 77. 

') NaKieul v Plzni. Arch. Pam. VII. 593. 

•) Právo Sobésl. Rukop. univ. knib. 17. G. 22. 112. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



Také po ifibáckn vypadali Seití kati a bIFicové, Dfkolif jen kost- 
ničtí. Přítomný obráiek í. 173. z r. 1495 předataíuje kata pH práci. 
Jiný človíček toho rizo katovBkého t téže kolze m4 ai na Bobé lec- 
který knB parédy, která teprra t nidedajldin století lakretla plné: mf- 
Dftne ODOD Teliký birýt s ohromným pérem pétrosim a onen kritký ka- 
bátec, jelioi rukávy jsou nadmnty a .provlačovány". 



Čta. 178. 
ŽÍTOtové mnfedlalkav z r. 1496. 



Na obráskn č. 174. pi^dstavajeme J!lověka méné povržeaého nežli 
byl kat, ale přece Jelté náležitého „k zadní abéři'. Je to český néjaký 
1)iřic. Má kabát b pontem, po bokn iavli. NejveBsleji vypadá jeho čepice. 



Také „prázdným Ženkám" od pradávna kázáno méatskými a 
jinými onřady, aby byly nékterak znatelný po Bvém ronie. Ale co do 
znamení toho nebylo v Btejný tas ani ve viech zemích Jednoatejno. 
T ňfmé konec XIV. století byly znatelný po hilem pláténém krátkém 
élojiři, jejž nOHily na blavé (in těsta nn raezzovelo bianco di Gambrai.') 

■) Gsy. OtoHaire. 260. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



Néhde jim roiház«li, «by Duily plUt« kntlčki pHtii, jinds — 
D» přiklad v BerlÍDé r. 1486 — Jim porniili, ibj nenosily klokt na 
hrdle, než aby svými plášti pokrývaly blnTy; barni obyCejné jim vrío- 
vali oafadové zelenou" ') nebo ílnton Jako iid&m,') I t naiem práva 
řečeném soběslavském nkládá ae larynim čili ženkim , aby , chodily 
v ilojfřlch s kraji ílntými, aby potom mámy byly." Jinač oviem chodí- 
valy prázdné íenky v iatech podle moinoati velmi modDÍcb, rozpastilýcli. 



Šat do hrobu. 

o tom iaté není v XT, století hrobi zpráv. Tn a tam vyskytne 
se zpráiiíka o rubáni nebo čechli do brobn. ale z té zprávy moobo 
se nepochyti. O králi Václavovi, kdyl r. 1419 nmřel, £teme, áe z Vyie- 
hrado na hrad Pražský vezen byl r prosté rakvi dl^viné, obleicn jsa 
ponze v mbái-*) 

JiDáee, kdyby Čas byl klidný býval, hýli by oblékli nebožce Tá 
clava jsko Jiného krále v skvostné roncbo královské, ozdobené alatem 
i kamenim ryzim nebo foleíným. Krále Ladislava r- 1457 odéli k pohřbi 
v zlatohlav. 

Hajice před rukama některé doklady ze XVI. století sondime snad 
právem, že kněíl bývali kladeni v hrob oděni jsonce zuaky svého knSi- 
stvi, nejob) ěejněji ornátem. 

Urození a méiťangti lidé oblékáni do hrobu v ten £at, v kteréml 
chodili. 

Zdá se, íe tedy jen chndíf člověk odén byl do lirobn v poahý 
ěechel nebo mbái. 

V XVI. století také aaiivali mrtvoly do pláten a snken. 

Na konci zmíněno bnd, te nejedni lidé světití, oviem ponze kuto 
liětl, pečovali o to, aby po smrti byli pochováni v snkni a kuklici 
mniiské. VyěltáC mnicbftm Tfima Přeloníský r. 1502, že pány pocho- 
vávigi „v avýcb kápích a v svých aparátích mniSskýcli'', oviem, aby za 
to měli odměnu.') Nejlépe bosáci a dominikáni uměli vrozeným a bo- 
hatým nabízeti své Sáty do brobo. Známo, íe i Petrarka tak po- 
chován (1S74). 

') Scheible. [>ie gni« alte Zeit. 4«e. 
*) Berthold. Vydinl Pfeifferovo. I. 116. 
*} Tomek. Praha. IV. 7. 
*) Arch. leniB. Bratři. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



PrameDy mnichAm protivné vesnés Tyklid^jl, ie nabfz^foe hábit 
a kuklo, slibovali tln skrácenl očistcoiých muk.*) Český rektor oni- 
Tersitol hoČTiTé si zapsal r. 1605 do kniby, ie kroT Kristova zbarl 
nás fai^cbfir a ne .paDoas, non vcatis hnjtis aat iUiaa monachi".*) 

Katoličtí spravodiOové vykl&dajl jlnáíe. Prý přijetím kaklice ia> 
slibaje se téíce nemocný řeholi. Kdyby oEdravíl, byl by slibem vázán; 
a£-li by ho snad néjaká výplata oeroxTázsla zaae. 



') Sdíeible. Die gule alte Zeit 860. 
■) Oekonumlca v arch. Eems. t. U. 443. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



D,„i,„db,Goo<^le 



Kroj 8 iaty chodlci v XVI. věku. 

I. 

Čásf přehledná. 

1. Konec krojů středovékých. 

Š»t atředovíký přetilý, vrchol bojnoiti krojové; reakce t Čechách; t diině •■ 
bnbati obuv, niparti. 

Obyčejné se psávi, kteraké pronikavé změny i co do zeTDéJiiho 
habitD víech vrstev evropské spoleJnosti způsobila německá reformace. 

Tof chlubné nadsazoráni. 

Pravá přlCina, proě vSecka vzdělaná Evropa hnedle na pofiátku 
XVI. Btoletf vzala na sebe kroj v níkterých kasech prostéjíf, zavrbnjlc 
vyboJDČlost středověkou, jest poDze ta, ie kostj^m středověký v&bec bj) 
doSeí ai k těm koncflra, od nichi oemohl živou moci dále rozvinován 
býti. Charakteristické jeho kaj; dolly pomalo ad absordam, staly se ne 
chnlnými, Bměinýnií. Mohly-lií zobáky n střevIcQ ženské noby býti jeití 
delfii ? Hobly-Iii kabátec býti kratŠi, o ramenon vycpanějEl, n bokd 
ntaženějSi? líohly-Iiž dámy pás svfij jeitS výfie snoonti nežli sanaly? 
Mohly-lii jedny vykrajovati prss vice, a drnhé naopak haliti se taieji? 
A barvy, merhováni řili Šachováni Gvibákii moblo-li JeSté pestfejil býti? 

Zajisté nikoli. 

Nemobl aei vyniknonti kroj nový, opak pfedchozfho. 

A nezvrátilo-li se víecho vSndy v opak, musilo se sspoú uhoditi 
v střednf cestu slřfslivoD; ziEenilý babitns mužfl XV. věku musil státi se 
mnŽDějiím, a středověký Beiněrovaný íičit nemohl než státi se pohodlnéjiim. 
A tato reforma latA chodících adála se bez německé reformace nábo- 
ženské; ba lecco napraveno a takřka organicky změněno ul koncem 
XV. věku, tedy hromádka let před německými reformátory. 

Na samém praha XVI. věku n nás bnjnosC krojová doíla své vrchole, 
proti niž energicky a b výsledkem pracováno. O té vrcholi bujné pravf 

Dr. Zikniuid TIdMt ntJlnT krOj*. 21 

DigitizsdbyGOO^^Ie 



Dái Ceaký letopiuc při roku 1605: „Tficbto let pfedeil^ch nSkoliko a 
při tom lété Dejvice roimohli se dÍTol krojové iatů na páiileli, Tladfkách 
obého pohlaví: sukně jedna z mDoh^ch barev jiného a jiného sÚváni, 
téi nofaafiee; ie od kab&tflv a od nohavic mnsil nékolik xtatých dáti, a 
Btfevlce dlouhé pod kolena co korbele a leny kratičké na dva prsty, a 
B tobolkami chodily.') 

Universitní paméti připominajf ty bqjné mody při r. 1501.") 

Při tom, tak vypravqje letopisec, abylo rofianstva a cizoloistva 
1 nešlechetného knéiatva" tolik, že lidé po domlch — nevěříce knéMm 
dosayadnlm — aami sobě volili knéze, a tak se apjkartili". 

V tom ni patrná reakce, třeba pokontol a nedovolená, kterái ana- 
Ula ae a oápraron spolefinosti napraviti taká kroje. 

Ale byla r toui chvili reakce i veřejná, onředni. Boka 1503 la- 
peán v méatskon kniha pražskoD .artiknl o neřádfcb*, jeni inél: ,Co 
se roncha a kroje oplzlého dotýče a merbovaného na lidech městských, 
o to oboji páni (ataroméstiti konSelé i novoméstSti) s panem admini- 
Btratoram a kněžfmi aby ae >eéli a na něco pomyslili, ěim, kndy a 
kterak by tomn mohlo překaieno býti.") 

A akoteCné seily se napotom vSecky tři obce praiské nejprve v ko- 
leji, kdež byl vétif sál neili maihanz v radnici staroměstské, tehda jefité 
malinké, a tato ESjfmavá valná hromada méifanfl praiakých oložila kon- 
íelAm, aby stavili ony bujnosti a rozpnstilosti v krojích s důvodem, ,co 
■e městakýcb lidí dotýěe, le jest proti milémn Bohu a k lehkosti i ke 
íkodě méatftm pražským příliiné premovánf, vykrojovánf, také i oplatě 
ohoieni ženského i mn2«kého pohlavi.* *) 

Tehda tedy ntrpély bojnosti dosavadního kroje středoTěkého ránu 
velikon. Méifané hlavního města se jich zříkali. Na vyiii stavy ovien 
se avými odpory odvaiovati ae nesměli , ale na ty mívali posmich 
sa tbraň. 

Zdá se, ie jinde co do bujnosti krojově bylo diyo^oji než a nás. 
Odtnd to. Že se ňraiané smáli a zhorŽovali nad íaty blsknpa Sidonského, 
jenž z nonze přijel poslnhovat podobojlm. Přiieltě v iatě .a barvami* 
a letopisec nevrle poznamenal: ,HokQ 1504 přijel po Prahy dflstojoý 
hrabě knix bisknp Philip Sidosský z vlasti vlaské s lákem krajělm, a 
ten naň odélal iaty s barvami jako na blázna," ') 

Poněvadl jediný zákaz bujných krojů a nás jako jinde jaktiv málo 
platil, vydati Pražané v prvnlcb letech XVI. věkn zákazů za sebon ně- 
kolik. V nejprudiich zápuvědech s oblibou jmenována tehdejíi modi 
aOplslýni chodem".') Roka 1518 hrozi se přímo trwtem těm, kdož 
neodloží , roucha mrzkého, oplzlého b vycpávaným krytím (poktopeem — 

') SteH Letop. 376. 

*i Hounment. noiTersit, II. 196. 

>l Arch. pral. Č. 203. 29. Tét Deik;:. Mise. 76. 32. kos m. 

*) Arch. f- ' ■ """ 

■) Stah I 

*) Arch. pral. 994. I 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



braqiielt«) chodíce co kanci « býkové; kdoikoU bude Ukový buďto 
misUký nebo cizi a Tandrovní, bode treBtáDl' ') 

Dle zpráv TÍo))et-le- Docových byla y t^chie letech jako n nás 
i ve Francii tuh& opposice proti atředovShým krojftm, a že i t Nímcfch 
dámo před refonnacl Bnaiili se o Btiixlfvějfii kroj, tobo dAkaxem bd6iii 
Hagipurgáký r. 1500 konaný, v némž tytéi záaadf se oblaiajl, o kteiých 
mluvi r. 1503 Praiané v koleji císaře Karla IT. 

Jakoi řeéeDo, některé začétky k novémn kroji staly se jif koncom 
XV. TČka. Te Fraacii nosili nž dávno fikornč fitroké, xabodivia aosy 
či zobáky.') l v Nfimcfch — v Norimberce, kamž nejspli dochásely 
vlivy romáDské ceaton kopeckon — r. U93, tedy dávno pi^d reformaci, 
vyskytuje se obav topě zakonCená nebo i v polokrnhové výbéiky kolem 
prttfl se roziiřnjicl. *) Poslední zápověď stfevfcH noaatýcb — calcel 
Innatí — stala se v Sensa r. 1526/) 

Renesance vlaská mladá, silná, také neiflstala beze stop v kroji- 
Vleíka na ienskýcb iatecb zkrátila se, po roka 1520 smlzl vínde 
na čas, kabáty se prodloníily, nemfrnébo vycpávánl zanecháno; 
chodíci sDkné luaiská oblékána oboji: krátká i velmi obitrná a dlouhá; 
„cbomonty" na hlavách íenskýcb vzaly za své. Tn proménn nazaaill 
Bvédek těch vécl slovy:'} „Za mé paméti nosívaly se jeBté ipiéaté střo- 
vice, snkné krátké a oazkó, vocaaaté knkly. Ale ta Btaroiituá sprostnost 
nebo mtrnosl na ženy pfiíla. Ty opnstivie rozličné ilojiře nebo roachy, 
oil kterých prve veliké hlavy sobě dělávaly, toliko jednu se oyiif zavíjejí 
a sprostněji cliodl. Z>ato, stfibro a perly i podolky rozličných zvířat, 
drahými koíemi a hedbávím premovai)é, téméř docela jsou zavrhly. A co 
dfm o dloohých vocaslcb, kteréžto leč při zemankách s těikosti se kde 
vlče Již spatřuji. Dosti poctivý uyni jost oděv ženský a dosti Blnáný neb 
kftaltovný, a nebylo by při něm co Blainé ítraffovati, kdyby se od ně- 
kterých po vrchu tak přilil nevykrajoval." 

Na obraze č. 175. podáváváme přiklad , počestného" iatu nrozených 
lidi, jaký byl na praha XVI. stoleti. Kleěl tn Trčka z Lípy se svými 
dvéma sjny, proti ndmu chot jebo, rozená i Lichtenbnrka, ■ dvéma 
iJévčiCkami. Dívítny mají saknice vykrojené, na hlavé maJI karknlky. 
Matka má na hlavé zaviti r podbnbkem, dosti nmété a na drátech. Sy- 
nové i otec json v chodicich soknicb velmi obilmých; hoii bez kožicha, 
otec s koieSioným límcem. Na hlavě má Trčka čepec sítkový. Barvy 
json v&ecko velmi světlé, bledé- Při Trčkovi npozorňujeme zvU£t na 
iĎnrovánl, jebož stopa jeví se ua rnkávě. 

Na obr&zkn ě. 176. vídf ítoncf pannn o svrchní sukni zdvižené při 
cbfizi; před ni jdou dva mládenci v krátkých snkních chodictcti, viecko 
poctivých ; nohavice miýi je&té po starodávnn, střevíce vtak jU pěkné 
ilroké, ala ne hnbaté. 

') liOtop. StaH 424. 

'i Obrazy a dékaiy v Hefner-Alteneckovi. 865. 491. 

=) Rohrimch. Kostum. 231. 

') Scheible. Die mlte mite Zeit. 77. 

■) Z néhot énrpal Anbanns-Hirotický. .Ohyeaje náradfl". 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



D,„i,„db,Goo<^le 



Oba obiisky poslnitai » Tiorek poisitného kroJ« ě«Bktto, Jaký 
byl ui do let dvtci^ch a veko íeBtnácUm. 

Leckterý biijuý kss kroje i předeilého století poiflstal aadile ui Jen 
dTorBkým a panakým blátnftm; ti oa pHbUd mfTali v XTI. stol. 
iat podvojný barvený (mjpartt) anebo i merbovaDý íill šachoTaoý, 
kabátec přilil krátký, obouvali le ikornčni červenými o dloohých fipiciďi. 
TBtATOTali na hlani kápi a ocasem vlel^ak dloobým a obTHoňll m 
sTonkf nebo rolniJSkami. Také kati a po nich nfimetti lanokneoktl 



Čfi. 176. Život sv. otcO. RnkoptB musejaf t r 



oblíbili Bobé i na dále na iatě podvojnou barvn, ale nepřestali ponie 
na tom, ža ksidá pflie jednotlivých iatovýob kusA bfla barvf Jinaíl, oni 
pokročili nad to dále, íe kázali aobé ifti kaidon p61i svího Satn JfaaClm 
Btřibem.') Miparti, podvojná barva i střih dvojný na témf íatd adriel 
se leckde je£td i v ^Vn. vékn a lokajfl; v našem víko oblékáni tonto 
starobylou bajnon modoo pod^^ojnoa ve Tirtemberlté, v Dánsku a Jinde 
iloíinci odBOQzenf k trestům mnoholetým. Taki aapoň správa z r. 1617.') 



■} Výklady a obrazy t Scbeiblově Die «lt» gnte Zeit. 66. 67. 
*) Schdble. Die fuie alte Zeit. 116. 



DigitizsďbyGOO^^Ie 



806 

Žft \tj se proména kroje n aia na počátkn XTl. atoletf sdila bjrla 
ráčeni nebo oéjak r jehle, toho tvrditi iielie. Poklopec XV. Btoleti 
neelaŠný a Efetelnj a krátké kabjtce bndl n n&s pohorienl pffanýcb lidf 
jeitě r. IfilS. Pfiet líatěj ponstevnfk roko Feíenébo Prat&nflm: ,Od<T 
na obojln poblavi téch lidf pohaosbý a ůoáomeíj se ridi a ztláité na 
naiském pohlaví; i lécb kabátcích a nohaTíclch priTÍ lodomikj chodf, 
odhalujíce se i BTlainjíce až do kabátn před poblaTlm ženským jako ho- 
vada, a ifláitě to kryti n nohavic, to peské a sodomské neson, abf roz- 
paloval) oheň Bmilné íádosti." ') 

Drielí se naii íviháci ted; bodné dlonho úzké gotické mody 
vékn předchoiiho. TJ oás vůbec gotika v nméní déle kvetla netli Jinde, ba 
pravé v prvních letech XVI. veku vjbnjueia v nejmalebnéjif formj. A ie 
elob amélecký vidy v sonvislosti byl s krojem, to poznáno a napsáno jit 
kolikrát.*) 

Go do nových mod XTI. Btoleti, kteréž osmétnjeme se naivati 
renesačnlml, plati staré shniené pravidlo:'] nejprv Jeví se d dvof- 
Btva a pi^ íeských pánech; po nicb zaínon se upifitl iviháci mésUti; 
proti nim venkovská Stecbta lemanská na fasy i&stává netkaaton; tél 
tak lid. 

2. Notí muda do polon XTI. veku. 

Tnik balhota; liv&tku; birýt; koiftina; creiDoránf; iat femsý, vyvlatOTanj; 
obnr tiroki; p^epych; BratH éat poimonroý; tod«t, vlity. 

Na počátku XVI. věkn vsníkljr puetivice éili kalhot (kslibot. 
galloty, frc. calottc) dlonhé Jen až po kolena. Starodávné nohavice 
(trikot), které pokrývaly celon nohn ai do ipice a paty, roipadly se tím 
ve dvě pfllky; dolejfif pQlka, lýtka pokrývající, jest „puníorh", a ten 
stal se od těch dob druiboti krátkého kalhotn. Že by némeítl lanckneobti 
provedli rozdélení bývalé nohavice ve dva knsy, Jakoí se tvrdívá, nevé- 
flme.*) TI jeaua pfíjali a svým bmbým nevkasem potom ikaiili véc ni 
hotovou. 

V pražských inventáj^cb postřehli jsme stopu oné cLarakterístické, 
organické proměny starobylých nohavic ponejprv r. 1506. PHtomný 
obrázek ě. 177., aěkoli originál jeho jest 2 doby o néco pozděJiH, pro svou 
prostičkoQ podobu múie posloažiti za pouěeni o kalfaotS a punčochu 
formy uejprostéjií a nejpřirozeněji!. 

O néco před tím nápodobně promřny doěkala se ženská snkné. 
I ona, byvéi po věky jedině indivldnom od blary až do paty. rozstřílena 
jest na dvi: vznikl samostatný „životek" z kasa hořejfiíbo, a dolejii 
větil zvonovité iUati zdstalo Jméno „sukni" napořád. 



vnej T P(.IStě Ubnle UUorů Matějkových le XTI stol. 
;h. Koatan. 348. 

DigitizsdbyGOO^^Ie 



107 

Na obrti« i. 178. dví pani mají zcela iřejmi Hvotek od nknj od- 
dělen j; Jedna m& pfi aěm t rakávce ifláitnl. Na oitatnlcb panfcb ne- 
TJdéti dobře, majl-li jeité snkně po Btaré roodé s tÍTotem t eelkn il ne- 
mají. PitqI lÍTotky T naiicb inventiřlcb ibledávái tepire po r. 1620, 
Umí oviem řečeno, že přiily iivotkj na avét oi před ttm rokem pn- 
Teným. Rokn 1531 ifiataly dTg „firotk;" y dédlctvl po neboica nroiené 
paní Jobaoně Berkové z Dnbé.') 

Uožno, ie jiné Staatnřjíl oko najde iiTfltek t pramenecb jeíté 
o něco dřeTndjif nelit míla pani Beríinka, ale neehfai, o mnobo Htarifm 
nebude. Vid;( t krásných miniatarácb „ŽivotA BVa^eh' r Dniveraitnl 
knihovné chovaných a z r. 1M6 poi-b&zejfcfch, 
iivotka od «ukní ienski odděleného Jeltě níkdei 
nepoatřehnei. 

Rozumí se, ie znkně Btarodávného zpAsoba 
iiva byla jeité po několik desítek rodních. 

Pll8 na ankni bjl t Němcích*) i n nás 
jeětě r. 1610 bodně vysoko, po tom Jit ílne m 
dol^i, aí tlvot tenský nabývá aeathetické vdéíné 
formy. 

Také nemohly ae víecky dim; i!«aké tak 
snadno odhodlati k hrdinakéma knan, aby ankni 
na dlouhý ías ikrátily. V letech třicátých století 
iestnáctébo *) Jií zase nosily svrchní aakni tak 
dlonhoQ, ie JI bud vlekly la aeboa .ocasem" 
nebo Ji při cb&zl zdvihaly. 

Proti gvocasa^" aaknim káif knéil stejně 
tak, jako činívali jich předchftdcovA XV. v6kn. 
Bavorovský r. 1650 míní, ie .vocasatý* sbyteěný ^ j^^ 

oděv vymyslila ^bláznivá mamoat".*) Z biblí SeTerynovy 

Životek i anbně n krkn slnině zapínány '* ^^'^- 

byly po celoa první pftl XYI. veka. K úplnějilmtt 
pokryti jal ae poslnhovati nový kna Sáta před 

tím neobyíejný, „kolář" totii, jeoi stal ae pak rizovltým znamením 
celého XTI. věku. Kolár jest límec pokrývající krk i ramena, ěaaem 
beroncl na ae i podobu kabátce otevřeného. 

I maiové Jali ae ho nositi. K pfllce veka zsísly se a náa 1 Jinde 
ivibácké pani zaae ailné na praon odkrývati; oviem pani nejlehčího 
zrna takového vykroj ování vlaatně nikdy zcela se nezfekly a nikdai ho 
nezanechaly. Kterak vypadaly takové paní veselé, rázn lehCíbo, tot aka- 
znje obr. i. 179. T poloa století volá hněvivě kněz Bavorovský: ,Kdo 
z rozumnějších na potvomost a amilnost latstva bez lítosti miUte nyní 

>) Arch. proi. «. 6U. 48. 

*) Bohrbach. Eoitom. 

^ Ctibor Tovaiovdiý ■ Cimborka, Uádiof pravdy a Ui. lUS. 73, 

■) FostUla. aia. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



Cis. 178. Z knihy „Hádíof Pnífiy • Lii" Ctibora z Cimburk» a ■ To«to»a. 



řfs. 179. Kniba .Hádáni Pravd;' r. 1639 p. Tovafiovského i Címburka. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



patHti? Noel nSkteřf odiv kasj, opltlf, kterými iie« i*é huiby obnažuji 
nei zakr/r^i. A ten Tyiti;sliU smilaoat." <) 

V tn dobu énby a kožichy zkr&tily se a oboji vzaly na le iirli 
Týloikf a rosmanitíjtl formy, pokud oviem základný atřih proménn 
doTolovat. 

Na hlavii moŽakOQ i ienikoa pfiiel t XTI. Btoletí blret, blrýt 
(frc barette),') jeni tlm zp&aobem takj atal ae r&zovltým znakem 
dot^eDého vékn. 

Jaa pAvodné na prostředku mezi kloboukem a čepici (Anbanns- 
Hirotický zove birýty „tkanými klobooky"), biret byl nejprve obilrný, 
ale dlením doby zmenloTal ae, ai 
astanal na malá íepiíce Tielijak 
xdobené. 

Blret XVI. Btoleti byla po- 
krývka hlavy z tvrdého plátna ank- 
nem, akaamitera, hedbávini potaie- 
nebo. Byl o Širokém dně a fitor- 
cem íl okrajkem ichHpeným nebo 
zdviženým. Prvotně byl mnžflm, ale 
dámy njaly ho také brzy, nebot 
pani rozhodly ae v prvni pfllce 
XVI. věku nepokrývati sobe vlaaĎ 
tou měrou, jako bývalo n věku pře 
defilém — a na to hodil ae biret 
výborné. (8rovn. obr. e. 179.) Cfs 180. Dle obrazn z r.l616: 

Lidu v Němcích překáženo Migetek knli. Frant Auerapergn. 

biret sobě na blavn sázeti.') Náí 
lid, trváme, o birýt nestát. Bile- 

joTský bnévá se na ženské pohlavi, že „napořád téměř ronžiikého roucha 
požívá v odévn v birýtlcb" — jen prý chudil nosí klobouky.*) — 

Pod birýtem nosívala obě pohlavi ěasto karknie alíkové. (Srov. 
obr. í. 175.) 

Hoda prvních biretft pflSla k nám z Němec. Bovně takový bfret, 
v jakémž na obrázku utiem představen jeat pod i. 180. některý z rodiny 
Tréhfl, vyskytuje ae ěasto na dřevorytecli Albrechta Dtlrera.^) 

Rázovitým znakem krojovým brzy na poěátkn XTI. atoleti jbou 
nabírané varhánhovité fiaty. Zvláít mužské ankně bývaly ve vrapy 
a varhánky sbírány, buď po celé délce avé, hoď jen od pasa dolfl, buď 
na ramenon. Y prdmenech objevují se ty kusy a jménom „snkiiě Da- 
Itirnné", „kožiáky otáhlé Hané".') Varhánky zhusta vyskytuji se 



■) Posílila Bttvorovského. 212. 
') Qay. Glosa 120. 
>) Robrbach. Kostnm. 2M. 
') Bilfjovský. Kronik, cirk. 124. 

^ Na př. r. 1622 při podobitné Ulrícba Tarnbalera. Reprod. r}tín vydau. 
od berlinsk. Relcbadnickerei. II. mappa. 

*] Archiv zemský. Opisy listin bratrsk. t Ochranova. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 

á 



SlO 

■ nái T blbifch s prvDf pAle XTI. Tfikn, mpřMtáT^l p«k ani t irAé 
pĎlce téhof Btoleti, íemat na avídectrl obrfiek Pavla Choebola t třebe- 
Dlekém gradnale t r. 1678. Z& imÍDko stoji, ia Tarhink; doitalf u 
i sa úbor rytířský, o J!emi péksé ponínje rytíř, klefiid r lOMtakén 
kancloDále e r. 1580- 

Za ozdoba na Katech zftstala u nái po BtarodáToím spAsobd kote- 
iina; t(m xvyltem naii předkové pořád oBTédčovall avoji sloraoikoa po- 
vaha.') Obliboiall kofeiiiin aí do v£ka náiledajlofho. Rok po bitié bélo- 
horskA, kdyií ni Praha bodně poklesla, napoíftáí * staronésUkém atátím 
trhá nad sto kcžeÍDických kot«fl a sklepfl, nepoíiltajlc ony sklepy, jel 
mčU kolejnici při domech svýcb t roiliínýeh nliclcbl*) To přeea' pro- 
nikavé svédét o a&libé v koieiinných vdeech. 

Ale T XTL veka na mnoze délila se koieiisa sa anknieh ien- 
skjch 8 premoTánim jiným, tvláíté a aksamitovým. Neimizela doíista, 
ale astonplla. V onom premovánl, kteréi přeilo na viecky vindy kuy 
ienakého i maiského iatn, přemrfitováao tak, ie stalo se také ráiem a 
znakem celého XVI. století. 

Ale nade vlečko nejrázovitéjiím iDamenlm doby té nové i nového 
kroje stalo se řezáni a TyvIaéoTáni oděn kde jakého, fiirýt, kabát, 
snkně, livotek. poctivice, inba i boty — slovem viecko, vieeiJko se vy- 
řeiávalo , roisekávalo a jinoo svétlejii i bohstéjil l&tkon se pravU- 
éovrio.") 

Ylastné má tato nová móda laéátky své ni v koncfch veko před- 
chozího. Matějko ve svých Dbiorech mfl k té mode řezací a vyvlaéovaci 
obrásky dokonce jfi z r. 14471*) Ale to Je omyt. T pAke XT. veka 
nikomo nepfiilo na mysl vyvlafiovati řezaný lat. Na řezb&ch polských Vita 
Stwosza (1477 — 1489) objevQJi se iaty vyvlařované asi vflbec po prve,*) 
a doba Stwoszova jest jich začátek v Hémcich, v Čechách i v Polité. 

Na konci XV. veku jeitě nživali té ozdoby řeaané a povlaCované 
velmi střídmě a jen po rttna ; na počátku byly řezy svislé, nevalné ; vy- 
krajovány formy peckovité, vejSité, plaménkovité ponze na érech, na ra- 
meni kabátcA, na rnkávě některé sbkniČky. 

Teď v XVI. veka jali se prostřihovatí a provlaéovati viecky 
plochy na odévé jakémkoli a prostfihovali je na viecky strany, Šikmo, 
křiž na křiž, sestavovali z nich hvězdy a vieliké fignry. Při skrovností 
jest řezba a provlaČovánf ozdoba sličná; tím zpAsobem ji njall národové 
západní, jimi po mnohé stránce elegance přímo vronna.") 

Ale nafii sonaedé Němci v tom nemírné přemrStovali.*) Aby hodně 
mnoho plochy íatoé mohli prořeiatí, Jali se kabáty a snkné mniski a 

') Tecellio Uabiti uticLi. 817. 
') Arch. praí. t. 994. 300—201 

*) O nřmeckýcli formách čti v HohrbaehovÉ Kostnmk. S48. 
■) Ublory. Matějko. Tabule 1447-1493. 
*| Til obrásky fotograf, v umel. prflniyBl. masen v Prau. 
') Srovnej poaie proitébo kramlře francconkého t Havard Dirtionn m. 51. 
z r. lU, Hit aékolik lUfdmýcb klinkfi vyilaCovsoých na prsou a Ba nikáTecb. 
*) Bohrbach. Kostom. S48, 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



ČfB. 181. Z kDitiy p. Konáfe s Hodiitkora. 



jioé přfbodné kasy oděvná achválné nabirsti a varháDky, Jel prořeiáTtli, 
vyřezi*al] i váda; rakávy atioé nadoDvalí a nababfené jali se nékollba 
přfínými pisky rozděloTatí t uékolib oddllA podkaaaných, vSecko tnie 
prořezovanýcta ; takí rovaé i kalhoty ve tfi, Čtyři částky pffíně rozdélu- 
vali a vyaekáTali; birétSin dali rorinu placky veliká, kterou haď obTěslli 
muobjíD peřím, hnd prořezali a provlíktí táze. Přidáme-ti k tomuto llčeuí 
nimcckébo přemrStSnébo Šatstva i ten charakteristický doplněk jebo, le 
totfi nespokojili se Němci s DOTOvěkon Širokou obuTÍ, alebri ie ji n ipice 
nevkosně rozSlřili v „obnv hubatoii" (Kabmaal), tož teprve zcela dobře 
porozDmfme obrázba přiloieiiěmn pod Ji. Itíl., předat a vojlcimn vcíelé a bo- 
haté pijáky a jich ieoskon společaoaf, jak vypadali r. 1637 a jaki do- 
stali ae i do (eské koiby, Jednajfcf „O ukrutném břlcbo opilitvl". 

Hoda tobo fiatu přemritdnébo přeSla k nám z Némec ; styky Čecbú 
s Nřmci pd vystoupeni I^nteruva byl^ velmi přitelshé. Nimecký nevkns 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



j iitMh přiDeaeD k nám a německy lnt«ntv«n. Tin« to i pfinS pS' 
stoJ^Sné, planě Pražtofl proti čeakým Interakým a PlksrtAm ui r. 1536 
Bloien4,V Jel di: 

„Pohleďte Loterlui, 
kterak ste velmi idil&oi, 
dali Bte víro la kroje, 
pi^Táleti Táe beis zbroje 
NSmci spletenci: 
tn birýtj co okřlof, 
a BokDé jako Tsrhanf, 
k tomn karkole čerrené 
■ Dobavice aekané 
vám frejmarfili.* 

To jiati Těc, íe se řezané a prOTlafioTané Sttj mravokárcflm Ubiti 
nemohly. 

NémeCtf kazatelé horlili vSickui zpftaobem tfmi, jako jeíté r. I&78 
volal HatheaiDa, brář t Jácbjmové, ie prý 8at roiřeianý jest „anrfetitc, 
inrachnittene, inrbaotzte . . . bttbiscbe KleidnDK* ! ') A „klnkovaký Sat", 
tof nádivka a mfry prndkál 

Naii karatelé nebyli celkem zdvol4l^if. Žalanaky vymysliv iřeza- 
DČmn iata Jméno anatomie, dl trpkoo výfitkon: „A vflbec tak se 
soudi, ie proměnné, divné iřezané, zkarbované, ifládrované a zmotrcbané 
roncho jest znameni divné, proméoné, vrtkavé a zmotrcbané myslil* 
A poptav ae dále, jaká vlastně potřeba taty sekati a řezati, Žalansky 
opaknje svrchD psaooo myilénkn o sbodé dafie se fiatem slovy Štiplavými : 
nZdaliž ton neforemoon anatomii viechněm neukazujeme, jací jsme doma 
nvnitř, sami a aebe, v srdci, to jest zřezaní, strháni, lebci, a aecelt?" '; 

ProvlaCovánf doSIo nejvétií rozmařilosti na maiskýcb Dohavicích, 
jimi říkáno v Němcích plndrhosen, v Čechách plUDdry. Kdežto v ro- 
mánakých zemích obyčejné přestávali na sliíném kalhotě, třeba dvakrát 
přepásaném a nadutém, *) vznikly v Němcích nebo v NisozemSté') asi 
v polovině XYI věkn *) nemotorné plnndry, jejicbí nejierednéjd fomon 
honosili se němeétf žoldnéři, v&bec povědomí jménem lancknechtfl. Kromé 
jich nejspíš jefitě oblékl se v ně řemeslný tovaryi. 

Střihem jich netrvdil ai krejflk hlavn přllii: obyčejná forma pod- 
kolennlbo kalhotn rozstřihána jest totli na tenké řemeny směrem s htr}' 
doltt a mezi ty řemeny neboli popmhy vtěsnána, viita leběl, barevnějSí 
látka méron přehojnou, nemírně boJDOn.'') Nebyly jeitě nejobíiméjál 

') Job. Tnihlíř. C. C. Mna. 1884. 646. 

') Z -BergpoBtilt;* str. 49. Výpisek dra. Zíbrta. 

') Žalanský. Kolika o ctnosti aujelaké. Tyd. 1724. 300. Týpis dn. ZibrU. 

*) Louaodre. Artes Sompt. II. 

') Scheible. Die gate alte Zeit 66. 

*) Anzeiger fdr knnd. d. d. Tomit 1868. 318. 

^ Rohrbaeh. Koatnm. 371. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



818 

p1«drti08D7. pH niebi ktlhotoré pnhj hjlj t -pití loket nkni a ryrls- 
SoTánf \>j\o i dTM«tÍ loktít hedbáví. Že hj}j v«lné o1)SíriiíJÍf, o tom 
T Ciiti levnibiié. 

Proti plondrAm k&sali knéif, Bvétská vrchnost trestala nebo aapoA 
■ahanbOTala Jich ctitele a noBitele. Na příklad t Dánikn prf řezati maiil 
biřic plndrhoBnj cblapikovi na t£Ie; jeden z knrfiřtfi braniborských prý 
bnd Eavlral provinilce v sroubek jako bl&xna nebo kázal přestfihnontl 
kiandn, aby pindrhoany na sem opadl;. 

U nás bájným lidem nékterým nevkas nímeckých plunder ae tak 
xalibil, ie r. 1E56 na sníme Tyontil lápoTěď. Tflifiojf ee v artikuli sně- 
movním ty kalhoty Jakolto „kroj poaméiný, poctivice zřeiané, i kterýchí 
podvlaSováni ni přes lejtky i doleji viaf, kterýmž Némci plndrbnan H- 
kfui". Prý Je to iat ohavný. Škodlivý. Edo prý z vyíifch stavfl se jim 
oděje, at BOoien na sondě zemském, odíje-li se jim kdo ■ niíilcfa, budiž 
■avfen iaUavon.') 

Obřízky plunder vis v ěisti levmbDé. 

Nei idá se, ie jicb ibola nepřeBtali idejil parádnici nositi. Vtdyt 
jeitě r. 1&C8 s hněvem pile v minnci své Tadeái Hájek, te le některý 
,tími nepoctivicemi spi ondro vánými jako Jiná potvora ipotvořnje" .*) 
A r. 1565 platí ae v úitech jindřichobradeckých za 12 loket barchano 
po 8 groilch českých na plodrhosn pro J. milost pána.*) 

Ohavné plndrhosny, v nichí člověk vypadal jako v snkni, pfestaly 
v Němcích kolem r. 1590; přestaly s loncknechty. Hírnějfif jich forma 
podriell žoldnéři Švýcaři i v století následíglclm. Co viak a nás vysky- 
tuje ae pod jménem plnndrft, to oejaon vždy nemotorné kalhoty lanc- 
knecbtaké, alebri Jen obilroý kalhot podkolennl, a třeba i nic oeroz- 
řezaný. 

Kazatel Bavorovský marné nadává iat&m řezaným. Btázoovatvl prý 
vymyslilo, tak mini ctihodný kněz, ten iat „potvorný, zřezaný, navlačo- 
váný, ve kterémž lidé vícii za potvory než za lidi se ukazuji".*) 

Ten iat zřezaný panoval jeSté v době Šimona Lomnického a zdá 
se, ie do té doby n mnohých nad obyčejnou míro vybojnil. Di( Lomnický 
r 16IS: „Tomn místo dáli mohou, kteřf před 40 neb 60 lety živi byli, 
te json naSi Čechové stafí v takovém odévn zřezaném, premovaném, vy- 
cpávaném nechodili, ba ani nevídali, jako se nyní vidfl*') 

Nařihal-li mravokárce předeílého století tuze na to, že v tohdejiim 
krojí pýchalo se zlatem a drahými látkami, toi zvedlo ae po té stránce 
již od první Části XTI. století Jeété divočeji. Po příkladě ŠpanélB, Jimi 
nalezena , zlatá' Amerika, navéieno a na^to na tehdejii kroje clata a 
stříbra měrou před tím nikdy nebývalou. 

Také vétiím a pronikavčjiím obchodem olacinély vielljaké látky, 
drabdy velmi drshé a vzácné, a stávaly se tndy přlstopnějži. Tle nef 

') Sněmy- II. 707. 

j Minucl Háková. 

•) Ůfity. OpUy TÍKherevr. 

') Poatílla. 166. 

'} Fejeba. Lomnický. M. 

DigitizsdbyGOO^^Ie 



dTBhdy i při stATeoh aiiUcb přicházelo do maiy *i«Ukter^é hsdbáTl a 
Mmet, taki« riade v EfropŠ onfadové i iiidmciré nemohli neí mftrno- 
tntof přepych stavovati Tíelijakými zákai; a příkazy. 

Snem angípargský r. 1648,') aby předeíel ocbaxenf oaob i krajin, 
roikázai rytířům, aby u strojili anknémi nanejT/i z damaiku a Dikoli 
z akaamita nebo z karmazínu. Zlaté prsteny a řetízek aby .Devynáieli*' 
nad 200 zlatých rýnských. 

Fanieky rytiřské mely se spokojiti se čtyřmi hedbivnými anknémi, 
,totil jedné t aksamita a tři z damaíka uebo podobného hedbáví, a to 
bez perel, zlata aneb ztHbra, chtély-li by je pak opraviti dáti, te to rnobon 
aílniti B perlami a stříbrem, viak toliko porrcfanS přes púl 6tvrtl lokte zifři'. 

Která rytlřka prý má vlc iatft nelli čtvero, necbat je uchová dětem. 
Birýtky a zlaté čepce sméji rytiřky nositi, ale i&Arky nebo „imnky' na 
nich aby .přes 40 zl. rýnských nevynáiely". 

Urczenijiim ,pánflm* dovoloval sněm řečený nositi zlato na sobě, 
ale ne vfc nei za fiOO zlatých rýoakýcb; panf mohly klenoty míti do 
600 zl., íat jejich neměl býti ze zlatoblavn ani stříbrohlavn, nei s aksa 
mltn a karmazinn nebo jiného hedbávu, „ale bez premovinl le zlatem". 
.Futra" ČLli koíeBíny sobolové pro drahota neměli ani páni na sebe 
bráti; měli ae odívati jen ve fatra lacinéjif. 

U nás v Čechách také snem r. 1545 uznal za povinnost svou za- 
kazovati pytné íaty, ale pustil ae domluvně jen do sedláka, kteří ten- 
kráte chodívali v iíiftr&ch zlatých a v koSiIfch kmentových zlatem vyií- 
váných.') 2e se nroteol páni Čeiti toui dobou tnze hněvali na měitány 
a měifanky naie, které chodily v níkladném ronie, v čubách, sukních 
aksamitových, dama&kových a Jiných hedbávných, a že trudili si rozum 
otázkou, ,kde ti chlapi na to beroD," to víme ze satirického ,rozmlon' 
vání" souvčkého.') 

Dle aMravQ* Strejcových cbtlvat se tenkráte kaidý stkvíti ,co 
maĎas ?e zlatč". Viděti, ie naii předkové od sedláka ai do uroience 
mivali peněz dosti, zlata dosti i přes uezdravý přepych, pokud kdo ne- 
roíomný ma byt nakloněn. 

Vyjlmkn z té nádhery a z obecného přepycbn činili jako t století 
predellám Bratři íeítí, jichi náboženství v prvni pftlce XVI. století da- 
leko iiroko po vlastech DHéích bylo veřejné i tajně roz&ífeno. 

Z jednoho listu, jeji psal staril Jednoty bratrské kdysi před 
r. 1528 sice vysvítá, ie i bratři a sestry bohaté nakazily se přepychem. 
TyČltá se jim, ie se Sperkuji, ienskě mladé nebo v letech íe koiffiky 
otáhlé, řásné Bobé pásobí, íe le odívaji v koiile nebo mkávce nebo fěr- 
tochy zbytečné vyrvané, ie kupojí blány, harasky, hedbávníky a pa- 
nčniky a vůbec roucha drahá; mníové ie oblibují sukně nabírané, koiile 
B obojky vylivanými, obnv přilil hnbaton,*) 

'} Artikule jeho po ůeilm vyloienÓ v rukop. Hlst. Bohem. tom. VIII. 
160. v mns. 

*) Sněmy. I, 611. 

') „Boiňloavinl tiověka rfU s pinem'. B. ICM. 

*) Arch. aemský. Listiny bratrsko; opisy ■ Ochranova. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



816 

Bokn 1688 ■ndm lintrak^ lapovMil Brým tycaavkéBín .laty oplsló, 
řezané, krátké, imnky ilaté, pořl trn klobonkj; ien&m snkné Tykrojené, 
iiroce prem ováné, iněrOTtné, Btřevlce DÍzké, fepce a tkanice ilaté, 
obojky peřeaté.*) Slovem, lapovMél jim aněiti Dovon modu t«bdejlf. 

Úbrnkom viak jest rifiti, ie BratH, ivláité aUva méstikého, dotti 
oebotni poslouchali, ba i ilechtici bmtritl ie aikrovňovali m t fiatacb 
nidberaýcli. Ale aby docela le vymanili s mody, toho tvrditi Demflžeme. 
Te ipiae Kaleneové r. 1542 vždy tase mlnvi se o bratřfch a aestrich 
iperkovnjch, prý cbodi t knnách a liififch tnbicb, v potvoroé obovi 
i T feianém ronie a v aksamitovém premotáol. Posméiné doklAdi Ka- 
lenac: „A kteři by le prmi sproatnoiti drželi, ty níitelé mnost * pu- 
směchD máji a poimámé býti praví*.') 

Knéi Bavorovaký se i nenáviiti k bratJHm iatflm tfim cndným po* 
amlvá; ale neam^e se kroji, nei barvé amotoé, lova pro ni odév ten 
poimoarným, stejné tak, jak svrcbn pravil Kal«neo. Prý „nlívaji 
nékteři odévo iproBtnébo, poimoumého, a jakl oni vykládají, n&boinébo, 
a ten vymyslilo poltrytatTi".*) 

Na posledka zminiti ae jeit, i« k inameDlm nové mody XTI. stol. 
nileil mniaká brada. Ale zápasila mnlaká brada a ,frňonsy* a bolo- 
bradoQ XV. veka dlonbo. Unín^ii té mode nechtél obvyknonti éeský 
letopisec, ant r. 1518 pile: ,Ty brady a fr&onsy nemotorná a mriké 
eo nijaci Turci aby neDOSilI*. Prý Je m& onFad kázati arpem řezati.*) 

Co 'do stroje vlasfl oblibovali mužové v XVL století na rozdíl od 
maohovlaaých kadeMvkft stoleti předeílébo vlas raltl dle západnich vzorft 
bnď krátký zhola nebo obyčeJDéji a paiesy do Čela i při nitch při- 
střiienými. Ten zpflsob paóesový zanikl n vyíiich stavft po r. 1540 
modoa ipanélakon. Uéitané ho podrželi na iaay dlouhé. 

Mvíata za celé století, jako drnhdy od vékt bývalo, ráda chodí- 
vala prostovlaaa, Jakoi vidtne r. 1616 při neviste v miniatnrách ,Ži*otft 
svatých'. Ta( má dlonhí vlasy na záda plyooncl a cestiékon aproatřed 
temene rozdílené. Bflejovaký sice vyčítá, te v téch dobách dcerkám 
vlasy byly střihán; jako pachollkflm, ,coá prý pnre bývalo zlé znamení, 
kdyi které vrkoč ni^etali" ') — ale nám se podobá tato móda krátkých 
dívčích vlasA býti ponbon výminkou. 

Tdané pani vlas pokrývaly vtelUakými klobouky, čepci nového 
rázn renesančního a kromé toho i starodávnými plachetkami, o niehi viz 
v čáati zevmboé. Která si vatavila na hlavo po ívlhácka birýtek, ne- 
mohla oviem Tlufl pokrýti (obr. 176.). 

Nojobyíejnčjíl zavití ieoaké hlavy v první pflli XTL vékn podává 
obrátek i díla Hádáni pravdy a lil, r. 1639 robený a pod i. 178. poloteoý. 

O SDěmy brat. v. Týb. Liter. U. IttS. 

A Arch. temiký. Listiny bratiaké. 

*i PoatilU. 312. 

') StaM Letop. 4M. 

^ Bfl^vabý. Krou. ofrfcv. 194. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



3. Hody románské t Čecbáeh. 

Nadirand Ut;; putikát; -ňetícM, primr, fértochj; Icritké kroje; paH; putotie; 

ohnili ; Čecboré m tciE^ji ; smatek modal konMm TÍkn , móda &*ncoauká, 

ivédiki; óeaký tat ctný. 

Od polovice XTL rékn ') — po nékteré stránce Tlutai JU od 
r. 1580 — zaJiali le tjIÍí atavoTÍ dbÍÍ pravé tak jako oiineétl a politf 
f trojití novými módami ipanélikjmi, které vymyililo otrocká panstvo 
absolntnfbo dvora madrídikého, a kteréž byl; od doby Filipa n. £lm 
dále Um Btahlejif, prkennéjif a netkniDéj^f, aí ae atal; dokonce ne- 
přiroienj a ohavný. Bepraesentace t£ch ípanélskýcL mod, kondell, ba- 
vlnoD a koňak^mi vlaay vycpaných, kteréf i na íilé a elegantní Tlachy 
i Francouze mocné mely pAiobeni, aí ae jim VEpirali drahné, jest kabát 
vycpaný £i nadívaný, nadívaná rsmena a náramky při obojím 
pohlaví, nadivané, krátké, bubnovité kalhoty a krátký plastik. 

E té módí kondelné a tudy lživé aehodfl se poctivý a jadrný roeC ; 
k ni bodil ae tenký raplr pro parádn a strojenOBť. 

Španělský krátký pláSUk jest vAbec povédomý. Byl jako delii Ifmec, 
sotva že kryl záda. Nebyl tedy ani na kryti ani na ohřev — byl jen 
[ffo parádo. Nllfil lidé ve Španii noafvali vždy i potom pláS^ dlonhé 
s kapuci. Také lase obnoveny ke krátkým kalbotAm nohavice spodní 
(trikot), kteréž od stebeo &i do střevíců pokrývaly noho vieckn a jsouce 
nové vynalezeným způsobem pleteny, přilébaly vířné, Pletené trikot na 
miaté starodávného aeéivanébo prý mél nejdříve franconzaký král Jin- 
dřich II. a anglický nemrava Jindřich VIII. Prý obdrželi pletené nohavice 
hedbávné ze Španie, kdež vzaly svftj zaíátek.*) Pnníocba se vflbec ne- 
hodila k ípaoélské mode, maiily dlouhé přiléhavé spodky znovu vzkfl- 
Seny býti. 

Ěpanélskon móda na éeském pánovi představuje přiloiený obrázek 
í. 182. Není doslovné taková, jako Jme ji svrchu vypsati. Je tn imlrnína, 
řekneme: po íeako zménína ve formu ne tak prkennou. Šňůry na ka- 
báte má pán RonSperský též néjok firíi a hojnéj&i než ípanílal^ kos^m 
snese. I plált pánflv delii a misto rapim drží pán pořádný meé. 

Ohyzdnéjií nežli mužská móda byl ženský kroj épanělský. Ženské 
nadívaly po ípanélaku své Žlvotky tak, že forem prsA nebylo vidétí: 
od krkn do pasa byl život rovné vycpané prkno. Tenkráte vymjSlena 
inírovaéka, kterou ae ženské atahi^i po tu chvíli. 

Čilým vlaakým a francouzským paním jpanélaké prkenné mody na 
dlouho se uesallbily; néco z nich ujaly, jinému se bránily; taki po při- 
klade nehodné královny franconzské Kateřiny z Ifedici zaíaly se panf 
inérovati nmélýml Sněrovaíksmi tak , ie formy avého těla zřeteio^i 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



■■•^v' 






Čla 182. Náhrobek v kostele roDiperBkém. 



d -mM^m: DUlar boj*. 



D,g,t,zsdb,GOOgle 



816 

okMEOTalf. Uarkéta i Yaloji, povidomi DerěaU docI Bratobartolomijské. 
pokro2il& * t^ch virech tak daleko, ie Jala se prsy SníroTfcoIiD advižené 
dočista odhalovati, kterái móda pak atěbovala ae ■ obliboa dvftr ode 
dvora po vil Evropé. Že i oaie ofikteré pani a panoy DÍeo toho obli- 
bovaly, o tom plSe laacivD^m verlem r. 1616 Lomnic)^.*) 

K ženakým ípaDÍlakým modim Jakožto n^rixovit^H kni náležel 
partyk&l nabo kortnkál, iili řekněme novijilm slovem — krinoUna. 

Kortokil 1 partykál vielijak se vykládají ; nejoby6ejnéjÍ s franconz- 
akóho n&gvn gVertngade", .vertagale" — vertagardien nStrii ctnosti".*) 
Našim starodávným sloniikům Jest kortakal „crocotula, snkné co zvon*. 
VeleslaviD zove snkni zvonovon kortnkal i nportakal". 

Kortokál byl dlonbo skntečně podoby zvonové, aí naposled koncem 
XTI. Teka aúiiv ae piH noh&ch rozifJHI se nahoře pfl bocích v obilme 
kolo, tak že podobat se sndn. Kortokál vAbec vinikl kdysi ve Spanii 
v první p&lce XVI věkn ; k nehybnémn íkrobenámn kroji dvorskémo se 
T;fborné hodil; vycifnjeme tn ipanStskoa grandezin z kosmogrefie Zikm. 
z Púcbova, kdei dí se r. 1564, Že dámy ipanSUké .obkládají ae dře- 
veným obmíem okolo paso a iaty na něm lavěinjí, aby se nádheméji 
kráíeti zdály". Do Francie prý přiíel o nékterý drobet {aaa později a 
panoval q vzDeíených až do ŠOleté vojny od Tialy a Němann at po 
Gibraltar; noaily ho Polky na východě rovně Jako paní sicilské a paní 
v Liaaaboně. 

Na poaěenon, kterak vypadala aukně a kortnkálem, klademe aem 
zajímavý obrázek bílé paní ze sámka hradeckého (i. ISS.). Bflá paní 
nemá na obrázka kortskál nejhorii. Horii Je ten, kt«rý Je nabofe i dole 
atejné iiroké kolo. 

Které dámě neataěíl kortokál z obrnil dřevěných, železných H drá- 
těných, vycpala boky kolem kol politářiky nzeným barhorAm podobnými. 
Json to ona „vlaská břicha", na nfii hněvá se Marek Bydíoveký 
z Florentjna: jeon mn to nekřeatánStí, tnreětí krojové. Zvláitě ae Ubilo 
tak AngMíaiikám za panováni Uarie Tndoraké a královny panny Eliiky. 
Cbtěl-Ii by tedy reglasenr divadla na přiklad ono nekrálovakoa acenn 
Schillerovy Marie Stuartky, kde obé královny se apoln sejdon, aby ae 



') Pejcha Živ, Lomnický. 

*| Riciaet W. 264. Planché I. 186. Fairholt. CosL In EdkI. 445. (Jniclient. 
867. Lacroiz. 694 Cfaatlainet. Hi-totre de U mode. 68. Tevíech vindj dílech ko- 
Btymnich kortnkálu vénuje ae staf. Nám nepřipadi citovali jich pro výsli doon marnost 
tich výkladů D kortokilu. Jak fllosofickv nméjf Nímci apojovati takové blibovd 
výjevy modnl a historii obeeoon, to nuUal dr. Kud. Schaltze v hnise Hode- 
Darrfaeitea. Tti pojednává ae o vcrtogadé a krÍDolioé ve třech kapitolách TKkrite 
kietla móda briaolinj: v XVI, tébu ipanélaká, o nii nad íaroo jednáioej po 
dmhé francoDiiká od r. 1700 ai do dob gulllotia}; druhá ta epocha konef ae 
hroznou Bceoou ■ popravialí. Duban-ové, káft ji kat Samson attl, atrhli pachold 
krjnnlina a téla a nkaiovali ji jásavemn lidn pařtlskémol Tretj dobu pKvedla 
claarová Engenie před 40 lety. Prý po každé dobé náaledovaly r hiatorii kata- 
atrofy; po pné viijna třicetiletá, po druhé revoluce a vqjny, po třetí caaa vojny 
s HiMcem a Sedanem. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



ČlB. 18S. Bili p&Df ze simka jiDdfJcbobrMleckého. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



S30 

toie otklivd poh&daly, historicky tÍihÍ Tjitrojiti, miuil by díU '-obléci 
obé královny do obromnýcb krinolio, Jejicbi nestvftniosf 8iiiUttOD|£taad 
D^IApe pochopi, kdyi přediUTf Bobě, ie nehybný procp&oý žirot ienský 
TystDpnjft E ohromné mlsy neb oiatky ui tek veliké, jako pfedni kolo 
obyCemého koJiáni. S toho kola spade sokné rovné dolfl. Byl to oiinéný 
veÚI^ STon. I 12 atop objemn driel partykáll 

Dle francoDzakých antorB pifikisal r. 1&61 Evel IX., aby lenaké 
na bocich nevycpávaly se ífře, neili do dvon loket objemu. Tot ae 
roinmf, ie ho neposlechly, tJSkoIi pravdé alaino dáti sTédectW, ie frao- 
GOQzaké a vlaské partykály nikdy nevypadaly tak nevkusné, jako anglické 
a ipanélské. Tiz jen v lobkovické boihovné ono pamétnf knižka, do níi 
mladí páni na svých cestách dávali sobe malovati erbíky, dámy » lecco 
Jiného na památko. Ctentil donna neapolitana v této knilu éeakého 
ilechtice namalovaná má r. 161)9 partykál tak skromný, ie ji dokonce 
pěkné Blnifl 

Španétaký par^kál — třebaté nemnoho nadntý — i»lfbil se i če- 
ikim. Která paní nevlesla v snkni obméovoo, navlékla aspoň kolem 
bokŮT oneo oblý polétáflk, s néhoi sokné tiké jako s partykiln padaly 
dolfl jako forma zvona. České pani tvaly ony politái^ky, Jakoi arrcbn 
piHpomenato, „vlasbá břiclia*' nebo i „klobágy".'} 

Z tSch pravé dob Epanélskébo partykála pocbásl 1 naiich éeských 
selek dosavadní tvyk, ie sobe boky obkládal obdloninými polttáři, 
oviem daleko mfrnéji • tudy vkasnéji, nežli to délala královna Eliiki 
anglická, nebo ie heron na aebe snbui, kolik m^ji a kolik boky sdoboil 
Zlobí ae na né ni Telealavín, ie sakní na sebe a .Jiného blásaontvi* 
tolik navéif, ,fe toho časem onésti nemohon".*} 

Proti ptrfykálflm kázali vfiickni kazatelé vlody. Protestantské panf 
v Cnrychn pHsným rozkazem r. 167& nesměly na aebe obraSA briti.*) 
A jako v Némcfch hněval se pro partykál magister Westphal (Hoffarti- 
tenfel), tak na přiklad i nái dtelcar Želetavský s hnévem pIMniid 
svým poslnchaCkám : ,lfajl partykál ve zpflsob formy od zvonn, na némf 
snkiié leži divné premovaná, drahým kameoim a jinými vécmf kroraplo- 
vaná. Mnohé pak pantiy a pani fiosem na sebe naberou hedbávných anknl 
a mantlikfl, te se sotva v tom obrátiti mohoo.*') Td( se vf, ie pro 
takový kroj ďábel, jeni to viecko vymyslil, ty panf a panny do pekla 
■tibne. 

Nejplastičtěji a s pj^sloinon dávkon nadávek popisoval ty Ipanélské 
partykály naiicb a německých pani doktor Onarinoni ; prý vypadá ženské 
po předs jako pivni vértel a po zadu jako ohromné kolo pam- 
ského iýra.*) 

') Jméno to naili jsaie v archive pni. v kniie t. 1070. 176. B. 16ia 

^ Polltia. VelesUv. IV. 667. 

f Scheibte. Die gnte alte Zeit. 700. 

•) Hantti. C. Č. Uns. 1864. 267. Šlelcar. £nUi. dnckov. > r. Ui88. 

■) Qrewel. Ourinoni. 770. 



zsdbyGoOgle 



821 

Partjkit saiel i nái tejm v pmi pflU století Dáslednjfdho, 
BedmDáctého. Napoiled bo noiily ni jeD ataril pani — a Jeptiiky. 

Pfi partykila pfcBtaty dkvnj skládati sukné 8vé do mékkýcfa m*- 
lebnýnh ř&sA a láfajhA. Méitanské panf — svláiti Btaril matrony — 
Těrnf zfiBtávalf OTiem i nad&le staré mode akládajlce Bokní, jakoi tvéáli 
obri^ek 6. 184. od prof. Šoltj, kresleDý dle nábrobnl tabole cbradim- 
Bfcého koBteta Sv. křfie.') Hatrona má na blavé čepici Be zavIjealiB, jai 
pokrýrá i hrdlo. Hlava leíí oa velikém polJtAři. 

nvedenlni partykiln Bokně ae kolem kol natáhla, utočila. Za to 
ji obloiily TÍelijakým kramploTáoIm i kamením drah^, .Imelcem" a 
pr^y vždy Hrifmi a bojněišfnl. Tyčltát VeleBUvln : .Jame Bamá pýcha a 
nádbernost y odévn; nebo neni-li to víc míBtftm záhabni, ie za aamé 
to sklo, jemni vfibec imelc Hkajf, e měat PraiBkých na dobré střfbraé 
a sUté milici uk Teliká stimma penéi do Benátek Tycháif, la kteronf 
by ae Dékterý tiiic Tojákft proti Tnrkn T/cborati mohlo." *) 

Stran prýmA dl TeleslaTín: , Někdy snlnié jejich tak mnobo 
krásných prýmů m^, ie na n6 větší náklad jde a více stoji nef aama 
snkDé, a tak na jedenkaidý iat dvojnásobní náklad jiti muai; nékteri 
pani 1 alatem ankné své premovat: dávají, nepovažujíce toho, ie taková 
pýcba a akvostnoBt, ponévadi nejson i rod& nroiených a slavných, na 
jejich řád nenáleif ani jich necti. Již pak k tomn pílilo, že ílm vice 
TTchnosI zapovídá lidem takovon aádbemoB skvoatnoď, tlm oni vice na 
ni vynakládal. Ano, íemnž se mnohem více podiviti alnil, i^dko nyni 
tak chadon a chatrnou Bclskoo dévkn nhlédái, kterái by na Katech Bvýcb 
néeo od aksamitn a hedbáv! neměla. Co ae peněi do Tlach a jtných 
otiich E«mf Tyveiel") ,Mnobdykráte na saniý prým okolo jedné snkně 
celé véno BeBtaělt* tak vypravvje Havlík z Tarvaiova, maje na mysli 
Vlalky i Čeiky.«} 

Ostatně toa doboD a modoo i mnii přepínali „v Šňůrkách ■ 
tkanieicll** 1 n viellkém premováni, jakoi to víme ze aatiry Bozmlonvini 
8v. Petra s Pánem.*) 

Na přítomném obráikn ě. 18S. podáváme čeikn vzneienéjHho atava, 
jakoi ji vykrOBlil ve svém dile Vlach Tecellio r. IIÍ98. Stavíme ji na oěi 
pro prýmy na saknl. Ačkoli Tlach Vecellio mohl některoa českon dámo 
tohoto ipftsobn v Benátkách viděti, aicméně Jsme přesvědčeni, ie Bvé 
ěeské obrazy kreslil podle obrazů německých, zvláitě Ammanovýcb. Ne- 
přeme, ie tak mohla některá česká pani vypadati. Vecellio vydávuje 
Ceikám svědectví, ie json vetmi počestné a cadné, liči kroj přitomný 
takto: „Birét hedbávný se ilrokým okrajem nosí, pod nimi vlasy ve 
Blaté Bitce spevněné se spatřuji. Konec opleěl jest sebrán v okraii, 

') Nápis je: Letha p. 6 . . itnedo prxed nratym MartÍDem umnela ie(st} 
■lowntna Eateraina Brachaskowa a tnto pochowana geň ociekavagee prsiistie 
Syna Boayho. 

>) Politía. 489. 

<\ PoUtia. 657. 

A Slech, obcov. 1618. 

■ ,0 obye<aich a povahách nyněJtOio Uda*. HekL s r. 1G8B. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



Cfs. 18i. Z cbrima Sr. kHfe t Chnidirai. Kreilil prof. Šolta, 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



82S 

ramena krjta bedbáTo^m kol&rem; iiTŮtek elegantod k prsům pHIÓbaJe 
pr^r, tkaolcemi hedbávDými nebo aksamitoTými zdoben ; téí tak rukávy, 
jel jako oplečko n zápéstl sbíraným obojkem raka objímá; saknfi okroablá 
bez lákfbd obUiíflna jest prýmj Tlneaými něho bedbáva^mi, kteréž hf- 
j»ii nejdoleji s třásněmi." ') Tleíka iiii ocas ženské saknd aroTnával 
se dobfe s modoa SpanéUkoD. I protoi také aaJe pani op6t — po ne- 
dloafaé přestávce — jal; se nositi sukně ocasaté, li]i. Jak Jiřík Závěta 
ze Závétfe pojmenovaJ, .sakné s obdélným 
Tlakem." *) Do toho .vlakn pustil se horli- 
vými slovj Tavřinec Bvatoviký ve svém 
Masopasté. Z Jebo slov dovídáme se, ie 
éeskýcfa dám vlakjr dlonhjr hy]j na loket 
nebo dva. 

Po ném i íeský Polák Bartol. Pa- 
procký ne bei úitlpka vypravuje, le dcerky 
pobliSejf za sebe jako liiky, vleče li se ocas 
ta nimi ,křtattovoé*. 

Také poeta Lomnický nepoetn/m pé- 
rem svým pnitil se do tenskýcb vleéek. 
První verte sdsjl se míti základ nebo 
úmysl hygienický, jakoi ho jit mél při 
stejné pŇleiitOBti svatý Bernardinos ze 8i> 
enjr dvě stoleti před Lomnickým. Pravi(: 

,Sakné neson vocasaté, 

a Bvláité pani bohaté, 

eo néjaký ocas pavl, 

ai oélm nebývá k zdraví, 

kdyi se tak za nimi vtekou, 

že prach mezi oíi metou, 

jiná Ji éinl tou veton, Cla 185. Nobile di Boemia 

též Ji práíi mezi oéi, dle Teeellla. Tenetia 1G98. 

ntiJTlc, když se v tanci točí.* 

A na jiném mlsté zase mu to nedá, aby se neposmál vleékám, ie „Jsou 
to drahá chvoitilté, vocasy, jimiž pani blechy sbírají*. I Lomnický má 
strach, jako starodávní předchfldcové jeho mravokárni, aby „na těch 
ocasech se ďábel nevozil*.') A na Jiném mlsté přivozuje Lomnický 
historii prastarou a vždy znova ohřívanou, kterak nějaký světec optal 
ae ďábla, proí se sméje. I odpovéděl prý ďábel, le shlédl tovaryie svého, 
ao se vezl na ocasaté sukni ženské a spadl do bláta, když byla pani 
sabon trhla.'), 



) Tecellio. Hsbiti. SIB. 

) Z výpisA dra. Zfbrta. 

) P^jďia Života. Lonui. 1616. 

) Tanie. 69. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



834 

Tato historie týki ae vlaBtně bt. Ambrole. Prý m proehiul 
B klerikem it. ZeDonem. A tento zamlklý ilovik pojadnon dal M r nnich, 
až 96 popadal. Na dotázku Ambroiovo pak vykládal, ie čertík nannl na 
vleíce jedné ženy pyfiDé — a kdji (per latnm transienB candam iw 
inficiat, exaltat) vyzdvihla ocaa, aby ho blátem nepokálela, spadl 2ert do 
loníe Jako kot^.') 

PřipomlDáme to povídačko, abjr čtoncf svéddl, Jak starý jeit boj 
proti iónským obonOm I Kterak do čaaO Lomnického historie le skroatila, 
to ji2 méná zajfmavo. 

Na konec stoji ta iroíoko, íe se ieniké vlečkj dostaly i do žertOTo/cb 
hádanek íili „pohádek". Ptá se jeden: „Hádej, které chvoitiilé jest nqj- 
draiíí a nejménč užitečné?" Odpovídá drahý: nOcasy dlouhých anked 
ženských." ') 

Na BQkalch míval; dámy pásy jako drnbdy nádherné a parádof. 
y prvoi pAli stoled následajfciho poatfehoje ae, že pásfi, jichi n&dbera 
byla dostoopila nanejvýSe, ubývá. Přestávají býti modon ') 

K pásAm v drabě půli XVI. veku přibývali čfm dále tfm hnstéji 
zvléíté u paoi mě^taoských, fértoeby nádherné vy&lvané nbarrami'. 
Úzké zástěrky staly se krojtm honosným a stálým, v némi chodily pani 
i na olici, ba nesvlékaly jich ženské ani když braly na se koŽichoTOo 
íobn Bvrchnl. 

Na obraze opočenském (č. 186.) rač ohledati čtond kromé ípft- 
nřlské mody, dosavad vylíčené, zvláiié fértoch nádherný, který má na 
sobe nrozená kmotra pfi krtinách. Velmi pončný obraz ten. Jejž kUdene 
asi do r. 1576- 1560, představnje rozličné úkony a alniby cirkevni. Je 
tn křest, svatba, zpověď. kázáDl, pfijfmáal avátosti. 

Od let sedmdesátých zavedly na&e pani zp&sohem francoozskýn a 
Španělským také a nás Dejkratši duby a kratičké „mautlíky". 
Jichž vzorek též n» obraze opočeuském, a to na dáme, která ae spovldi, 
a na drnbé, která je kmotroo. 

E íobám, jež sahaly sotva na boky, a k svrchním sofeolm přidaly 
dámy tehdůž mkávy .zbodeně a ziabané" a tak otevřené a dloahé, že 
Jim to Bln£eIo dle slov Stelcarových jako netopýrOm. Pravit ctihodný 
knčz dosti negalantně: „Ďábel vymyslil mantlíčky a čnbky krátké. Že 
BOtva ramena kryjt, jeSto předkové takového odévn nemčli, ale poctivý 
8 mkávy, že by z jednoho tukového dva mantllčky byly; milojlce stod, 
nedali jich tak premovati, jako nyni dávají Širokými prýmy okolo hrdla 
s předa a z zadá. s přiSívanými imelci neb zlatými itefty s perlami 
1 8 drabým kamením skmmplovati, při sakni živ&tek a mkávy sbodeaé 
a divné tžahané po ipanělska nebo po franconzskn s otevřenými mkávy 
jako netopejři, při nich majíce stuhy s velikými ienklemi zlatými neb 
střiomými, ie se to zvoní jako zvonci na knkle bláznové." 

■I Landsn. Schleppengeicfaichten Preaae. 1899. Jnli. 

■) ZibrtAv Č^Bký Lid. III. 36. — ŠielcHr I. c. 

*) V naíich méětanskýcb inventářích dlouho jeité toho nenacUzíí ; v rakoa- 
■kých pramenech poatrehl to med r. 1601—1623 PrtllL Progr. Wien. Ojian. 
1888. m. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



I 

I 

i 

é 



D,„i,„db,Goo<^le 



836 

Na klobonrfeh a Mrefecll mnZik^ch f lenikých pH romiB- 
■k^cb modáeb ceSetřilo ta nikterak pefím, £fm t1c« tfm rétif paridi. 
Boku 1&97 taie le ni to roíhofival Lomnický-') ?rý i řemeslalcí, třeba 
v odraoftm kabité byli, «maat peřf míti* ; .kdji jen mi (muk m pero 
takj jako psi vocaa nííjaký'', 

Zrláité na plaafe -ryjel ai Lonoický pro ta eliinikon pernatoa str^j: 

aPo TlaBkn nena iat7, 
každý jako pán bohatý, 
irtáité pliaN níktefl, 
nepofine pisai'em býti, 
af má baed pei^ pítroBorá 
a Jeité mnohéma aln&I 
lép sa nchem pero basi.' 

Jeitll se Tf rojilo drnboo polovici ZTI. atoletj nniskýeh rMljakých 

klobonkfl tak rosmanitých sfia, fe nesnadno je *jpÍH0Tatí, toi Jeité vétif 
roimanitoBf bjla co do hrytl tenské hlavy. Yolá Štelear knéi:') .Go 
pak na blavi. Jako čepce panny njnl miyf, baďto xlatá aneb a dinými 
barvami rátané; jiné po Spanélaka aneb po fraocoasakD vlasy zapletené 
na Btraoácb nosi, vrkoie • divnými třapci. Ženy po ipanélskn oa hlavách 
Hviti noif, vyhlídajíc t toho co z kokly. Nékteré mají na hlavách klo- 
bonéky ae táponami pod peHm; jiné Širokými tkanicemi obtaieoé 
g divnými ímelci a itefty tlatýml; ČepiCky, karknlc a perlami, divné 
Ipeodliky.* 

Cizinské vsory popadly nádheroa avon i obuT nailch vmetených 
pani a panen. Dávalyti sobe etřevice 1 kramplovati zlatem a perluni. 
Ma tak drahé střevlíky navlékaly „pantafle". O pantoflích, drahým 
kamením vysázených, mlavi Lomnický e rýčitkoa,') 

K tém vjem svrchu dotčeným cizinským krojam přiilo naporied 
1 „okmŽÍ" jakoito kns rázovitý, ohromný to obojek sbíraný, tkrobený 
a na drátech či podpiaadlecb lefícl. 

Obojky a oboječky bilé, nevalaé postřebiOeme na obratech naSick 
a cizích ni v první půli XVI. stoleti. Oboječky, jsoaee p&Todoi jen 
ozdobnéjll konec kolile, rostly. Rokn 1542 vyčítá Kalenec ienskýn 
členům „Českého Bratrstva' rozliéná vyilváni a .vokrnllm* .*) Také ai 
r. 16S6 plBe Uandelina t Hradce Anoé t BoŽmitála, ie JI nenůie tak 
brzy vyliti .okrail'.') 

Ale to viecko byly jen podřízené koňsky, doplAky tehdejllho kroje. 

Napioti torna Tzniklo větii a jeité vétil okmil jakoito aa mo- 
st atný kns kroje nékdy v letech sedmdestUýcb ve Francii. Prý si je 
vymyslil král Jindřich III., čemni dobře věříme; byloté v tom človékn 



') -Instrakd hoapodtii* Lomnického. Str. 18S. 183. 
'■ V knlie duchovni r, 1688. 

Pejcha Života. Lomnický. B. 1616. B6, 

Arch. zemský. Listiny bratrsko. 

Tiícber. So^al. pls. pamét. U. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



S3T 

Tfee blihoTOSti nei rotann. Nclie loM tčih nic nepohodlDSjiiho přsd- 
itaviti nad ono naikrobené veliké kolo, t němi hlara lidski j^o 
T ohromné mfie sedf. 

StNdnié zaeitky k tém Bbfruiým lamoBtatným okrnifm potonjeme 
n n&s v kanciunile TiborBkéfao <) r. 1561. Ta kleii méítao t ipanél- 
Bkém iaté t kratinké iabě, t krátkém kabátci a kalbotech ipanélshých 
B trikotem — a plH krkn malý abiraný obojpíek mé. Nápodobně t U^be- 
nickém gradnale > r. 1&76. Viecki okrnží, která ts Json malováDa, bn^l 
ni patrné úloho samoBtatnos, ale JBoa doBod skrovná. Patrno, ie malij' 
Omfs kolem sebe vétilch nevidél. 

Též T bratrských .Pianlch dncbovnlcb* ■ r. 1676 na obráikn la- 
Btibli Jame Šlechtice s malým- sbfraným obojkem. Na minei Zdeňka se 
Šternberka z r. 1573 jii Boavéké okroii vétif, stojaté;*) — ale v malém 
iase potom jii kiil naéi dnchovnf nravokárci b kaiatelen proti velikým 
„éaplm hniiddm*, kterái bjla sloiena ae dvoa, jte ti4 obojki) na 
sobe poloienývb, mříioraDýcb, krajkovaných, cipatých a horkým teleiem 
xvlnénýeb. 

Na přiklad Štelcar pravi:') ,Co pak dlm o vokmilch, Jaké njnf 
neson mnfi, leay, pann; a mládenci z panfinlkn, i tykyty, i vlaikého 
plátna a I kmenta, a to at jest le dvon aneb i pfll třeUho lokte, dvoj- 
násobní, Bo ípicl vytaženými a naíkrobené, jiné okronhlé, leŽle na ra- 
meoon, jsonce nápodobné k éapimo huizda, aŽ na to objídoo bledétl; 
prve E toho mfvali fěrtontky k lakrytf hanby, a Jií to dali la krk, aby 
vtem Eoámé bylo, ie se za hanbn nestydi.* 

T Gnrjcba r. 1575 reforniovani fcnéil roikaB^jt, aby trojnáaobué 
obroil znénilo ho v prostý Itmec.*) Ta tedy nastává reakuo. T týž 6as 
mí v letech od rokn 1575 — 1585 rozílřilo se n nás okrnží, z Francio 
přinesené, a odtnd bralo se dále na východ do Folsha a do Ra>. Na 
tobolích CblorO Matějkových m^ji v letech 1576—1686 střidmá okratí 
jen ieny. Za to od r. 1568 — 1632 JBon nabíraná oknii n vSech atavA 
obojího pohlaví. T Baskn se k té nemotoře panstvo chovalo chladnéjl- 
Tidéli Jsme okraSi na obrazech, ale jen řidko. 

T Praze Již r. 1678 vypravoje sondni kniha,") že kdos popadl 
tovaryie zámeínika ,za vobojek, až mn vokrnil od kolile ntrhl*. Tedy 
nechytili se té mody jen nrozenci, do61até Jii k obecným. Mravokárci 
nikdy nepřestali tepati nemotornon tn modn. Vypravovali vielljaké anek- 
doty, jak éert s okmžlm mél co ÍSinitl, posmívali se lidem, kteři veliké 
okmil kol brdla míti rnnsi, ale při tom nem^I koiile.*) 

Na posledku Oaarlooní, doktor při dvoře Bndolfové, r. 1610 svádi 
vinn téch ohromnýcb .krejzlA" na samotné pohlaví Seuské. Kdo prý je 

') T nntv. knth. i. 17. A. 10. 

•i T nniv. knih. t. H. A. 89. 

^ V knize duchovní. 

•) Schelble. Die gnte alte Zeit. 700. 

*) Arch. prai. i. ID6I. 187. 

^ Knipélionký r. 1618. Z výpisft dra. Zíbrta. 

DigitizsdbyGOO^^Ie 



S38 

krsjílnje a ikmbf, kdo )t Hje, kdo tká s pfěAe k nim kr«]k]r « portr, 
kdo Tflbec první sb£>1 Je noBJti? Tiecko žeaské.*) 

K torna přidává nái Lomnický u málo poidfiji (s. 1616) příiinn, 
pnt noal leny aamy taková okmjf: ,N«8e milé mladé paniSkj Utj 
divné, vokrožf ikrobené, idirkované. zbfrané nosí. Jen aby u mládenctm 
a jiným frejiřAm líbily, a jii ae tak roimoblo to, ie fádný to ienskéma 
poblavl neioíklivf, ab7 třeba dncbovnl iprávcové ústa aobé po uii roi- 
trbli a roiedřeli. Já také vfm, ie naoí^enim tímto neranobo EpilMblm, 
spiie ae tomn bndon imáti.* *) 

A není div to, smáMI se kdo mravokárci Lomolckéran. TádTt 
k téie knize, v niž „poeta Čei'liicus'' na okružl a JlDon paráda tolik 
dotirá, přidán Jest obrátek jcbo podoby z r. 1&94, Jf^ji podáváme doleji 
v Ústi zevrnbné, a ■ obrázkn patrno, že Lomnický viem těm kaeeřo- 
vaoým módám hovfil aám plnoa měron — oviem Jen pokad ataiil Jebo 
měíec přeíasto dčrnvý. 

Než I pravdou vyznati Jest, ie Lomnický k atárn přece lanechav 
okrnži a „kedrlf vEelijakýcb, chopil se limce nenablraného, ale pFei to 
hodné velikého a pořádné oikrobenébo. Dada le v tom novém ipfiaohé 
r. 1614 vypodobniti, napsal k obrázkn: 

„Nechci tSch kedrlf, 

neatojll o né nmrll, 

ani já o to rokružl, 

nechf ae kdo ebco Jak e nim tnži, 

na mne atarca Blnii ctnosí ta, 

abych Já se nesl sprostá.**} 

Nelze říci. Že by v té dobé, kdy panovalo okinif. Jen tribád a 
ívibaéky byli je aobé oblibovali. Zlobit se Gnaňnoni, ie 1 atařl nteni pá- 
nové dávají se rýsovati a kontrfektovati při knihách, globech b velikým 
okraltm, což pr^ Je mysl a slepota Ženská.*) Na přítomném obrázkn 
i. 187. podáváme vzor okmžl střídmého. Petr Tok z Rožmberka a man- 
želka jeho ani nemohli, Jsonce přísné viry bratrské, nositi se modon 
nejbnjnéjii. 

Bratři ieitl a jiné sekty mravA přísných vyhýbali se velikým 
okrnilm pravé tak, Juko drnhdy obojkOm .peřestém". Dle svédectvf 
Slavatova chodili na příklad MikaláHenci ^i sprostých iatech s obo- 
je2ky proítými, překládajícím i, bez Stydl, lakie mezi Jinými snadné ae 
poznati mohli". 

Byli oviem také kromé bratrA Jiní lidé, kteři se bláhové mode 
stavéli oa odpor, ale na konec podlehli, stavíe se svým vedorem 1 smééni. 
O takovém Jednom zatvraelci vypravuje s patrným posmlikem re své 



') Gaaríiioni. Qrewel. 66. 
) Pqcha ŽÍToU. Lomn. 66. 
•i Pejcha Zirota. 
) Qnarínoui. GreweL 66. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



D,„i,„db,Goo<^le 



830 

kroniee lODDský HIUotÍi! pH r. 1599.*) Yrcftíli jíme ůsnifiiflk kroni- 
fcářflv hned E piTDlch sIot: ,Na den alavoj VelikonoCni TEkřlienf Pioa 
Krista I mrtvých Jan PetrA Nepomncký, snkcflntor ikolnl, mlidenee pro- 
tedivél/, plesDivý, hterý id« r ikole od morn (r. 1582) bjl, nikdy a 
■nad od naroseni Bvybo, poněvadž ae tomn relice na odpor BtavO, 
T nabfrsnčm a připlnatém vobojkn nocbodil, al teprra na stará, jak 
řlkajf, kolena, na BTrcbnpsaný den potal choditi a prvotné ae lařfkal, 
ie bo, doknd iiv bode, žádnej v ném choditi nenbiidi.* 

Tolikými obojky, „itycli" dr&ténými íill „podpinadly" podporo- 
vaným), brada mniiká, ponfikod jaoac pJHnncena, viala na bo jinou, 
dlonbo nebývaloa podoba. Tsnikla totiž saee tak řečená brada kozí. 

S okmžlm a vlelijakými velikými ikrejily" rocvinnla >e sároToA 
okmil pli mce Síti „tacle". 

Tyto víecky tvrebn doUené vlelljaké mody románské ujaly ae hor- 
livé v Cechách; nejprve n pánA a podle nich i n mfítanA, ivláité Pra- 
lanA, kteří při stolici Rudolfa cfaaře méli la mnoho let vždy iivon pH> 
leiitoBÍ vidati eizínské mody a přijímali je tak řiki^ic i prvé mky. 
Protož nedivuo, že od let iedeaátých ai po bélohorakon doba nataviíné 
ilýcbati hylo nářky a tnžby dnchovnlch i svitských karatelft do tobo, že 
Čechové samým Bobě ae odcizí Btanooce ae vlečko fipanély, Vlachy R 
Franconzy. 

Témi nářky JBon spisy onéch dob plničky. Mezi nejprvnéjlfml, kteřf 
tak naříkali, badiž nveden Tadeái H^ek, jenž ve své minaci, k r. 1568 
složené, a povzdechem Iléi vielijaké modot promény v Čechách. Prf 
,tento po vlasko, jiný po ípanélBkn, po oberskn aneb po tnreckn, jednak 
pláité 8 kápiíkon, jednak i onikem, jednak b cipy a ocasy"; prý .žádný 
v svém jednostejném zpéaobn nestojí, než jak v mravfch tak v odéva a 
v rozliéných křtaltich ae ménl', 

Z následujících hlssfl potom Bvačovský r. 1580 dosti nezdvořile 
vySftá svým Boavékovcflm cizí ony .křtalty" Čili mody.') Prý .smilné 
tbytky v íatstva předni ptao drží, kteréž se již také téchto EasA novým 
hoetlofkým křtaltem mezi náB avoinjl, tak že ietřlc toho lidí pobožní, 
nemobon jináč o tomto svétn mysliti, aež že se již k svéma skonání 
vztekl, a lidé na ném jako oblodp omámené chodí*. 

Deset let pozdSjI volá Zámrshý v Postille, že není pod nebem ná- 
roda, aby BO v odévu častéji méoil a potvořil jako Čechové. Ubři, Po- 
láci, Terci prý mají svAJ starodávný kroj, jenom ne Čechové. Ti ae po 
vlaakn. franeonzskn a ipanělskn „merboji a ladrqjí', takže cizí národové 
na nich ,vopičí blázDOvství apatfojí*. Zvláíti na ženské mél zbožný ka- 
zatel svrcha. Prý se v tom avém zavití, v obojcích a v premovánl- podo- 
biji k ochechulim mořským.'; 



') Kronika Hikéoviteva. Opts z originala dachcovBkAo ptjtíl mi laskavé 
pan arcDivár Hen- 

*) V HaBopast«. 79. 
*) Postilla. 871. 



zsdbyGoOgle 



Ml 

bpřimtij « Tliateneck; inéjl VeleBl&TlnoTy nářky o tom clxftctm 
T kroji ieBkém. Výborný oál arcitiskař le strachem do bndoocna spojaja 
ĎecbB snaba po eiifch krojleb b nebeEpeíenitTim Českébo jasyka i bytu 
fieskébo národa. Srdečné radf Bvým kraJanfiiD, „aby Tíeteiné nepáchali, 
jakž pofAvad s vlaskými, ipanélskými a franconzskýmí kruji čídíU — 
obávati se v pravdfi, aby po malých Sasfcb pravý a přirozený Čecb ne- 
byl tak riácDý a divný na moste praiském, jako jelen se ilatými rohy 
vedle Btarébo předků naiich proroctví. Kdo rozam má a i přítomných 
vécf o bndoDCfch sonditi mfiie, ten výborně vidi, k íemn ae hrabe".*) 
Na (ttbla Bvádf Veleslavín to, ie ivláitd .zemani a lid městský po fran- 
conzskn, po ípanělskn, po némeckn tak potvomě Sáty sobě apreroovati 
a iřezati rozkáfl*.') Prý aám íert tak nechodí! A týmJÍ tónem také na- 
říká ae do ciiinských krojfl ve apise zvsném ^Lamentaci země moravské* 
r. leOS;*) kniika Žalanského (O pokoji etc) vydaná r. ]6U hledi na 
proměnn krojovon v Čechách ae atanovi&té mravného, Dit: ,My Čechové 
právě jtme z ciiieb národA vopíce, jak jsme zavrhli pledkfi naSicb kroje, 
tak jsme zavrhli i jejich Šlechetné mravy, a kdji jame přijali cizí kroje, 
přijdi Jsme i elzlch narodil zlé obyěeje'.*) 

S últipky o témž kroji cislm rýmnje Lomnický, přea to, te sám 
se v něj fidivá; cizí kroje na ěeskýcb lidech tepe aatirou Daiiieký, a to 
v dialogu mezi starým a mladým Čechem,') a podle těch mnžfl vyífttyl 
BTým BODvékovcfim jeítě mnozí jini dnchovnl 1 avěttU lidé kroj Španělský, 
franconzaký a Jiný cisinský vtelijaký, o £emi by obtlonitnl kniho bylo 
lze pBátí. 

I slepý mládenec mnBil avým domnělým proroctvím proti módám 
cisim bojovati slovy oBtrými. Prorokovaltě, íe Čechově bodon v ten ěas 
nestydati; ienské poblavi že bnde .clzoloiiti b Devypravltelnými ná* 
rody, zvláité vlaský, ipanSIský, nidrlantaký a firanconzský národ ae Jim 
Ubiti bnde, Jich kroje nevídané, d&blem vymyStené íe ponesou; tehdáf 
panny potratí atnd, poneeon na obmělch sokně, vlasy koňskými vycpá- 
váné, ipiiaté střevíce b voěima míti bndon jak mnil, panny prsy avé 
bndon nadejmati, Jiné obnaiené ponesou ; protol se Pánbůh na lid a zemi 
fieakoa rozhněvati ráěl*.*) Bozumi ae, Se nějaký satirik sonvéký vložil 
toto proroctví slepámv mládenci v Asta pro větii váha. Tedy víemi zpA- 
Boby dél se boj proti módám. 

Zdá se, ie jeden už pak Jen nářky o cizinském kroji opisoval 
z drahého, a to a takovou stálosti, ío najdel v satirických pfsnich z doby 

■) Politia. 661. 

■) Tamté. 667. 

•) Bakop. naiv. knih. 

') Z výpiBÚ dra. Zibrta. 

■) Bukop. ttniv. knih. C. E. 88. 

*j Archiv v Hradlátl nad Jiserou. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



dkleko mlftdU, T ntt po ipAnélském kroji o nia ni tni potaehj atbýlo, 
jeité tahé do ndbo náfkj.') 

Blvíno Hei, ie n nái v dobé cliař« Badolfa nspanoTály rotnánaké 
mod7 aamojedlD; : leckterý kni Týchodniho lata Blovanakého nj«l h 
n díb třebaU n nékteron prom^ooD. Tiki nosili dbíí irlátté Jíl t pmi 
pfllce XVI. Btoletl „kaftaDy",*) .kabáty bei řas a faldQ", kteréž t dnhé 
půli téboi TÍkn robecoi docela ve vieeh natvách nateho nánnla. V ce- 
cbovnlm fiáě m^ata Pracbatíc r. \!)6& brosi a« trestem oním ienakým, 
které bj iilf mimo cecb — kaftan;!*) 

Tak Jli lobecnéla véc, tak zdomienél l^i nasev I 

Biskup Ceabých bratři Augusta a sondnih Jobo fiílek byli na KISto- 
kláté n T«zeoÍ odlTini t ,kaftADk7^*) V dobich dnbé půlky vékn keit- 
náctébo velmi bojoé vjakytnjl se a nia doloman; (dalimony, dolimany, 
dalnmanf, dslam&nky, dolaman, nber. dolmány, ehorr. d olam a, 
dollmao.*) Dle Jnogmaona byly to molské dlouhé sakné nherské- Ale 
Dberské nebyly svým pflvodem. Byly to dlouhé sukně slovanaké, po 
Tsoneh orientnich polezené.*) Agové v Serajevé dosud chodi v dolamecb 
(dolama), a Veleslavín dobře je sově istem charvatakým (erabatia ch.). 
Na polakýeb obrasech v drahé půlce XVI. vékn jest véecko samý dolo- 
man od krále poflnajic;^ kdyi pak král polský od r. 1688 oblibl kroj 
tpan£lský, drif ilecbta dolomany Jeltfi na léta pořád; dolomany o Šesti 
knoflících na prsou a kolfiky polité. 

Fovédomý Palaeologns chodíval po Praze v dolonané nepoKtém 
« knoflfky velikými zinovnlmi. ai bo naposled r. 16.0 nijaký ikolsf 
Hukcentor o tn dloohoa sukni orientskoa přfsirojii.') Toni dobon jii 
mely dolomany d nás néjakon formu po éeikn zménénoa; íitámeC v inven- 
tářlcb méstských o dalamanecb muiských a íenskýcb ^nt spúsob Uof> 
pelce* *) a Jiných, o nichi se v části Eevmbné poloil. 

>} Nikdo by nevířil, ie ten niřek o ípanélikýrh a vlaských krojích h- 
inivá jeité v n«tl dobA I EoDpil Jsem o práidninich r. 1890 v odlehlé veaci£ce 
íeské od potulného pévce ,D^DOvéjíi* pfsniíkn, D^depauiou ^PiícA pro njo^tf 
iTét*, tfltínou u ,'laiiů r Prase* a t té se pije, ,fe nutaly nyní podivná kroje 
se VlHch a ze Siianél ; nastaly divné kabáty, s desiií neb s dvanícti faldy, a dlou- 
hými kapsami. Naii přťdkoTé to Demilovall. jenora v sprostém kroji jsou obodl- 
vali, Pánbůh je miloval, viebo dost měli. Zenaké pohlaví jeat jeité divaé)if nad 
ranlské, mosi mít iat; péknéjif, na hlavu okmtl jak kolejko plnlnl aobé po- 
sadí" Btd. 

*) Jsou Jii v konrinshé kniae testament, s r. 1608. 

*) Arch. zemský. Opiaj a Prachatíc 

*) Arch. sem. bratra, list. ops. a Warmbmnnu a Blahoslav. Život Angnsta 
1679. W. 

•) Llnde. Slovník. 

*} Veeellio pHpomlná Je r. Ifi90 jakoito lat tnrecH. Qay. Gloss. 667. df, 
ie json ,un aorte de tunique militaire'', na prson a knoflihy a dlouhé po kolaia, 
s vlnícími tosy, o břitkých rukivFcb. 

') Ubiorr Matejkory. Tab. 1676- 1686. 

•) Dvorský. Paméti o ikol. 60. 

* Arch. pral. 6. 1174. && 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



d88 

Nfli rjse Bhenké itAy k nám donijenj také. HiUui staromdiUký 
Ertmui vykládá r. 1603 * loadfi, ie přijel ■ Uher t iatech uherských 
• ie nm nékdo Bonkenný .mentek Jináí kepeaiek* okradl.*} 

Eromé kafUnů a dolomanfl noiilf n náa ieitl mnloTé i ien; 
T XVL rdka Uké ,^rmat8ké klobooky" li hnsárky, kteréž pražská 
■ynoda r. 1605 i knéžlm lakaznje, ponévadž se jim také zalíbily. 

T době Rudolfové byla o nás mezi zimožnými lidmi vAbec mlcbuioa 
mod: ípaoélská panovala a podle ni vbéhly aera motivy vlaské a fran- 
eonaské ; ani německá móda nebyla potlačena dočista, vfmeC, že asi od 
r. 1560 dosti hojné následována móda bmnSvická, ,nový křtalt v ie- 
divé snkniíce neb kytliéce",') braaivické klobonky pHIií iřezaoé s naiieh 
inventářů neimijtí ani Ježte v dobách bélo horských i k tomu véemii, jakož 
praveno, přibyly k nim v obecnéjíl obliba kasy žata Blovanskébo a ře- 
ckého. Šlechta v téch dobách si dávala žíti, aby byla po mode, a dvor- 
ských krejčifů v Praze,*) kteří bývali vesmés dilncl, nebo mivala ivyk, 
ie vandrovnf tovarjie krejčovské brávala ei ta komorníky a lok^e, jen 
aby co nejrychleji nejnovéjži madon byla obslonžena.*) V lámkn lec- 
kterého čeakého žlechtice byl v oněch dobách hotový imatek národů. 
Na pMkUd aa Štéknl n Jana Zde&ka ŘiČanského r. 1609 byli maríta- 
liři koaád (Jan Chognacki), životní pachole (lokaj) Švéd Nylsen, bradýř 
Němec šnlc a český kachař Slavik.*) Co tn na Štěkni krojův 1 

Natož pak r Fraie, kamž se v době Badolfové sbibali lidé cizích 
krojů ze viech světa konců 1 A byli to lidé přeroimanitých stavů a vedli 
ai jako doma. VipomÍDáme Jen onoho Aoastasia Kalopalnsa Oraeka, Jenž 
chodě po Praze ■ Jozafatem Arcbiapasem a Jiným mniem z Hory Sinaiské 
a nějajíým Polákem žebrotou, tak to idomácněli, žs jednoho večera 
r. 1610 ipůsobili na Halém rynečkn s ženskými alniný taneček a po 
nim nesloSnon pranici.*) 

Není hmbé ani možno, aby cizinské kroje za těmi a Jinými vieli- 
kými popndy zůstaly a nás bez následováni ! Ha počátkn věkn sedm- 
náctého v Čechách — zvláště v Praie — tolik krojů panovalo podle 
sebe, ie neuf lze viech postibnonti. Na přeavédčenon i pončenon přiklá- 
dáme obr. č. 194. na >itr. 340-341. Čtoncf vidi to ve Tladislavskěm sále 
hromada obecenstva čekajtcíhu, procházejícího le a kapajícího n dvor- 
ikých kupcův a kramářů, jichž krámy rosloíeny mezi okny a v oknech, 
Eteři lidé sem se seSli, jsou buď Čeitl stavové k sněmu shromážděni, 
boď jsoa to strauy očekávající, až na aé od komorního nebo zemského 
sondo bade voláno. Uprostřed sálu pozorujeme též nějakou tarechoa 
Iflgaci, která chce býti předpoStěna k audienci. V naši příčině jest obraz 

■) Arch. prai. 6. 1063. 862. 

2 Bajek. Hinud na r. 166B. 

^ Trsciilav x Fernhýna napomíná Zachariáie s Hradce, aby zaplatil krej- 
ělmo dvorskému la laty, které objednal sjbd svému. Arch. temsl^. Opis i knih. 
roodnické. 

■) WdgeL Abbildnugen d. HaapUt&nde. 679. 

•) Arch. pral. 1. 1067. 119. 

1 Arch. prai. Č. 1067. 3W. 



D,g,t,zsdb,GOOgle 



jjioce lajlmavý. Co ta koBtjniA vfielijskýchl Snadno najde Stooet dlouhé 
dolomu7, oiňftrovtný kaftan, dlonhé Španělské kápě i krátkě pláitfky 
ipanělské. Pozonijfl viak, íe nfikýeh ipaoíUkých birytů velmi ta po- 
skrovnu, za to že převládají iplSaté klobonkj; také bije v oči, že nifsto 
kratlěkých ipauělskýeh ksásfi čili vycpan^cb kalhot akoro vínde objevqji 
■e plnndiy obilrné, což avědél, te Španělská móda již napolo odstavena. 
Na obrate vidíme též dvě dámy. Jedna je v klobouce, jenž se od maž- 
skjch klobookA neliil nic, drnbá je v íepici; obě mi^' nfi sobě kolář, 
který délkoD svoa jíž podobá se pláitfkn. Zajimavo, že plnila jedna 
s técb pani do sáln v zástěrce. Patrně to pani nrotená, nějaký pán ji 
dvoH activě. 

Proti strnnlé módě Španělské, která měla nade vfiemi vrchní vládo, 
zadala se vinde — a n nás též — pronikavá reakce. Uoda vracela se 
od forem prkenných, stahlých k formám přirozenějtfni, okn vdčinéjSlm: 
saěala se móda francouzská. T Hradci Jindřichově platf se r. 1607 
14 kop 30 groSfl na „francouzský kabát" pro roilostpána a pět kop 
34 groSe la 13 tnctA knofllkd tkaných stříbrných knpqje se od židovky 
na gíemé soukenné franconzské iaty".') Tnf máme tedj před mkama 
zaěátek mody francoazské v Čechách, archivem pověřený. 

Francie od položeni sporfl náboženských nastonpenim výborného 
Jindřicha IV. vatoapils po seSlé Spanii v popředí evropských státfl a 
brzy začala míti mocné pflsobeni v knltarni rozvoj evropský. Ji se řfdil 
wnélecký vkas, ona jala se diktovati móda, kteráž opanovala vSeckn 
Evropn ovSem povlovně teprve po třicetileté válce. 

Zatím již od počátkn XTII. stoleti zabasovalo panstvo a po něm 
méStaně nadité krátké vyvlaíovaně kalhoty Španělské i trikotem a za- 
4!ali odívati se poetivicemi pytlovitými, dlonhýrol ke kolenům, jako vidime 
na obraze Vladislavského sála, nebo vrátili se docela k oné prostičké 
formě, kteroa se na poěátka XVI. věkn začal kalhot vAbec. Podáváme 
vzor na obr. ě. 188. Nechat čtoací jen přirovná tento obraz k obraia 
i. 177., avldi, kterak oděv nohoa na oboa obrazech, sto let od sebe 
vzdálených, je stejný; maži se vrátili k formě pfivod&í. 

Tehda zase punčocha pi'iSla obecněji ke cti. Pi'ecbod od kalhotn 
k paočoSe pěkní okrajkováo, okraži zavrženo a limec obliben hladký, 
ležatý, krajkový (obr. í. 169.); konce mkávA těí vroabeny stičnými 
okrajky peřestými. 

Ale imahem a rázem ae tak nedělo. Proměna krojA ve franconz- 
skoa modu děla se zvolna. čeSU mlstodržlcl Slavata a Martinic byli 
r. 1618 vyhozeni s oken „ve Španělském iatě";') Slavata dokonce ve 
Škrobeném Španělském okroŽf, jež dosavad chovají v Jindřichově Hradci. 
Než obsáhla fraocoazská rooda svrchovaooa nadvládu, což stalo se teprve 
po třicetileté vojně,") na čas pronikla i n nás móda Švédských při- 
lehlých kabátcAv o krátkém, velmi krátkém životě, krátkých Sosech od 



lyGoogle 



Č(i. 188. 
Náhrobní kimen ijnli Jilika >Uri(ho Dobrentkébo ■ Dobřeoíc. 



•ebe odděleních. RnkáT; ivédskébo kabáta, jehož ^ev jeit docela nový, 
originální, oehyl^ již Tjvlafiovány, jako ohlibovala odstrčená modn ipa- 
nilská a roTnd tak i nové vzcházejlef móda fraocoazíká, alebrž bjly po 
předa na celám ívu roEsti4žeii7, mékči látkon vyloženy a knoflíčky 
i SúArkami k aptnáni opraveny. Na rameni podržel ivádaký kabit vy- 
cpaný stejný nádor, jak ho rofval Spanélský. K tonn koityma již ne- 
hodily se Btřevice, alebrž brány veliká boty shrnovací. Široký jich otvor 
nedbale vialval v malebných záhybech. 

I Švédská móda pi^držela se jako A'aDconzaká limce roTného« 
přilehlého a zamítala okrnží. Ve dpaoii a v Hollandé vémS drželi se 
okfDŽí jeStg pftl věkn. U nás boj meii ležatým Hrncem a stojatým okrnžlm 
rozhodl se v prvnf Čtvrti XVQ. včka na zahynutí íkrobenáho okmžf. Na 

as* 



zsdbyGoogle 



CiH JBO Jaroslav Bořiu t Miirtinic. 

obrázko Piprockého o aondé má čti'n&':t aoodcO zemsk^cb okraíf, derít 
límec. To počátek XVII. veka. T dobé bitvy bělohorské jii poéet obrácen. 
Ale jeSté Valdítýn nosfval oboji móda BtNdavi.') 

Za Trchtiiho panováni vjifíených mod ipanílakých a mikJSfch fran- 
coQzskfch — jakoí přirozeDO — přidríovali se Čechové v lemanakéni, 
měitanském i lidovém jádfe svém vždj starBIch slnEn^ch kroji, 
valných tah, dlonhjch saknl, dlouhých plái(A, českých beraníc, českých 
čepcA — kteréž na pl^íklad dle zprávy z r. 1585 nějaký , chody krigimaa" 

'} Ubraij v méBlekém musea. 

DigitizsdbyGOO^^Ie 



887 

TOifral z Kutné Hory ti do Svidolee obchod t Dicb veda.') — A juitli Se 
naíi lidá atřednleh stavfi co ujali z cixfcb mod. zajisté si věc opravili bt^ 
vkusem, Bvým tpfisobem Stehennf poctivice na přiklad zalíbily ba v Čechách 
tak, íe zaliskl; nohavifo Btarodávné docela — ale měStBa nikd; jich tak 
iieskr&til uni neoadil koadelf, Jako to činili páni. 

ČeStí seroané a měifané proti fipanélakým nadivaným a strnulým 
krojAni splíe oblékali se v Sat řasnatý, a to nékdy tak táze t&anf, ai 
ee Lomnicky na to hněval, řka,") ie mnozí hj mohli dohře nahotu cho- 
débo odíti jen Mm, ,co do faldovaných kalihot a nabíraných rokivft 
se vejde*. 



čís. IBO. Črski rodina r. 1618. Eoiba nniv. kn. & 54. F. S7. 



Na obrMci £. 190. předatavqjeiDe ieskon zemanakoo rodina. Otec, 
jeboí kahit víecek i po mk&Tech MArkamt sdobeo, vyklidá i bihlf; 
podle ného sedl manželka majíc na hlavé cndoé zavití. ŽívAtek mí ni 
ke krká apjatý; z nčho vynikají hilé rnkávco. Po strané matfíoě Btojf 
urostlá dcerka, jejíž okraži npomlná na ipanělskon modn; jináí má 
elniné opledf a rukávce a cástérkn. Po straně otcově stoji praeceptor 
maje v rnce hůl, prostředek paedagogický. Pět drobných děti; oděných 
jako atařl, modli se před stolem. 

') Enib. memor. kotnoh. P. 10. 
■) Lomnický. Pýpha ÍÍfo(a. H. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



Cl>. 191. Literáti pr&chatieu. 



Povědomý obraz literátA pracbatickýcb z r, 1604, jeji podáTáme 
i. 191., STétle DkazQJe, kterak srým zpAsobem nočI se též miStan éeský 
odivati. Základný ráz tčch oblekfl maiakých jest zajisté ipanélský, ale 
kolik ta směněno českým vkusem praktickým i přirozeným. Poctivice 
stehenní json tn měkká oezbubřelé, kabáty volné nenadité, pláSf mnobem 
delfif neilj onen fipanělaký, jeni sotva ramen přikrýval. 

Také alaino na poctivost naíicb měBtanských paní doložiti, že 
z clzicb mod qjfmaly jenom to, co se jim hodilo a vkasn jejicb Ubilo. 
B;ta-Ii móda neslnánů, neajaly Ji. Ujaly ji nejspij jen pani lehké ; váíná 
měitanka, vážná zemanka přestávala splSe aa krojové míchanici sluěného 
rázu: něco měla po starodávno, uSco po módě, ale jen po módě ctné. 
Vlmef dobře, kdyi! manželka zimniho krále Bedřicha povolala k sobě 
pražské pani, kterak se pohorfiily, vídonce, ana králová oděna jest sukní 
velice vystřiženou na prsech I Sliěná a pyiná paní ta měla na sobfi právě 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



889 

modu dvonkon, obyífljnon t Anglti a ie Francii ; ') modu, která se meil 
neJTfíifini dámami rozSiřovala nikoli tnodofmi liaty — tdch JeSté ne- 
bylo — ale zasitánim panenek, figurek obleíených.") Že pražské md* 
fiCaaky i t sy&tečnich latecli liiice ee od cizinských mod oblékaly se Bvým 
způsobem a rázem, to nám dosTědčaje táž královna arrcha psaná. Prý 
řekla, že odény jsoa měBtanaké pani sméiné a chudičce.*) 

O té smé6nosti pražského kroje ženského zbytečná byla by hádka, 
českým panfm byla zase naopak pani králová sméína. Ale slovo samo 
a kritika jim povedená dosvédčqje, čeho jame dokázati chtěli, že ee 
totiž naie pani odiTaly zpflsobem svým, rázovitým a slainým. 



ČÍH. 192. ClB. 193. 

Kupcová a králová s mapy Sadelerovy r. 1620. Majetek p. řed. P. Kheila- 



ČtoQci nechC popatři na obrazy 6. 192. a 193. První představiye 
měifankn, praískoa pani knpcovoa, jak vypadala r. 1C20, Na druhém 
obraze jeat královna z tébol rokn, tedy zajiaté královna Alžbéta, o niž 



'] Ani franconzakým méítankám nelíbila ae nahota uroienek. Znimotě 
z mnob^ch apisA koatjmnfch, te zvaly míífankj pro tu modu ílechtickd dimj 
-damet a gorge nue", zatei sv ademBtily ilechtiíny méifankám, zovonce je po 
šedivých botkách grisettami. 

*) Zvláitě se lak délo za angl. král. Allbéty. Catalog des Aiterr. Mm. i. 
Knost. 1891. 

') Skála. Histor. Gindely. Povstání, n. 191. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



ČlB. 194. ObeceQBtiro a bupd dvorStJ ve YlMUsUnkéi | 



ře6. MSitaDka má hoíetinnoa (epici, obíimon tak, Že jí skoro neBloii. 
Okrail mí Develiké, a to jí sIdíí. Přes ramena visí ji kolář jako pláítih, 
koieSinoD podfiltý a premovaný aksamitem. Živfltek pi41ehlý a knoflíky 
spjatý dosáhaje aŽ ke krká. Sakn£ její jest o velikých záhybech, formn 
má oku TdiČnOQ a bez pertikala. Pani kupcová chinbf se obdloniní lá- 
Btérkon; v ruce drží rakaTiik;. Celkový dojem obr&zka, jak ho Sadeler 
na své české mapé ') nakreslil, jest aesthetick]' z^jiité pěkaěiJÍ Dežli 
dojem královny, vedle stojicL Královna má na lilavd íepec s koiuakon. 
Živfltek její jest vykrojen tak, íe prsa iřlti. SaknČ leíí na velikém parti- 
kalu formy sndn ne nepodobné — a sesthetická chyba jest na tom miaté, 
kde má sod přejiti v živfltek. Tn je pani zlomená. KrtUovský pláiC jejf, 
hermelinem podiitý a veliký krokový Ifmec cizí mody jí bIdÍÍ dobře. 

') Originál té viácné mapy chová ve své snamenité sbírce pan ředitel 
P. Kheil. Diky iidivim, že doiolil reprodukovati viecky obrázky, na okraji 
dotčené mapy Sadelerem vyrýsovmé. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



841 



VU. Těko. Sadeler&T origioál p. hrab. Harrufaft. 



Druhé kriloTníDo bIoto kritické Brrcha aredené, le b^ totii.naie 
pani odfvalf se cbodiSce, jest nepravdivo a j«a asi oa pohanu vyřčeno, 
protože České míBtanky nechtély býti brálovní po rtli stran peněz iá- 
daných. Vlakté o nás bylo la celé XVI. Btoletí vlade nádhery a bohat- 
ství dost. Něco milo let, neili královna ono slovo povědéla, vjíta knfika 
Žalanskébo (r. 1614),*) v níž táze naříká se do nádhery českých iatd. 
.Taf se H politováním napomenonti mOie*, tak atoj( v knížce, .o pejie 
a nádhernosti v latstvn naEich ČechA . . . Ach nastojtel vidíme to, ie 
ta nádhernosť mezi křcstany nyní žádného dna nemá a meii tfm Krislns 
v srdcích hladem a zimoa hyne, chřadne, zmirá*. 

Už jen z oněch víelljakýcb jmen, jimiž n nás oinaiovány rozmani- 
tosti Boken, hedbáví a jiných látek, svétte patmo, že v XVI. věku žili 



■) Žalanský. O Eliáíovi. H. 8. Z výplBfi dra. Zibrt*. 

DigitizsdbyGOO^^Ie 



843 

Čechové v přepychu. Sakné eoglického a flandenkého sakna nalezli jsme 
ni r. 1&21 i při mlyniřském podruhovi ! *) 

Nádheru a boliatství Českých krojfl tehdejSich pozná itoncl d&- 
kladoéji v části zevrnbné. Zde na konec jeD jeSté oznamujeme proti pře- 
dešlým Tékfim. že v XTI. věkn bylo drahné lidi, kteH poohinhn a aláva 
hledali v zásobách Šatových. O velikých pánech ani nemluvíme. Při nich 
roiomf se samo sebon, íe Baty pýchali. Na přiklad Petr Tok mél jicb 
tolik, ie k jicb opatrováni ustanovil iNidrlaota" s iDVentářem!') 

Zásoby iatiié b>ly i n niěfifaDBtva. Nařikáf Lomnický, ie .nékteři 
máji tolik párů iatfl, kolik dni do téhodne nebo Tlee".') 

Také Teleslavin se hněvá na tehdeJBf přepych v Šatech- Prý kra- 
máři a kupci bohatnoD, poněvadi Jim lidé „tak fitSdře své penise dávají 
za aksamit a jiné hedbávQé váci, juito nejson neill holý hadr a velmi 
brzy ge otroa a strhají'.*) 

Rádi Veleslavín, kdy! ni lidé přepychu chtějí, aby radřji navěsili 
na sebe ozdoby od zlata a stříbra a nikoliv badry, .jakoí vídáno, ie za 
předku naíich dobíIí atřibrné neb zlaté pentHky oa blavé, hakifky a 
knoflíky na sukních". . T conzi pak prý toho alata aiiti lze. .Nyclrlan- 
tové" prý uméji aksamity délatl, ale sami jich málo užívají, raději je 
prodávají, „vědonce, k éemn se bodl peníze". 

Než co vyíitá svým EODvřkovcflm Tdeslavln, není docela tak 
s pravdou 1 Ti dobři lidé tehdejii navěsili totiž na sebe i drahých 
látek ii\i dle Veleslavína hadrů a k nim také hodné zlata i střibra při- 
véáovali. Představíme ítoncímn pro dfikaz jen jedinoa dívCiEku — dcerku 
méiťana pražského Talavaěky. Roku 1583 vystrojila ji pani matka k né 
jaké svalbé, a .dala na její hrdlo zlatejch uherských vohybasých, přlékon 
řadem vázaných, co jicb mohlo býti dobře přes pr^y".*) 

A takž nápodobné i jiné panny a pani čeiké v onéch dobách rády 
vynáiely se svými klenoty. A proto jest prapodivný omyl, když r. 1586 
nakreslil do svého dila o krojích Jost Ammán Praiankn v takovém áaté, 
jakým asi jakživa žádná se neodívala, a připsal k obrázku verjem, fe 
sic Pražanky jsou pékny a něiny, ale v krojích ie majf nádhery máto.*) 
To ae měl přijíti Ammán do Prahy podívat. Vyslovil nevida týž sond, 
jako povědéla o ualich paních anglického krále' dcerka pyíná z nelibky, 
z hněvu. 



>) nesky. Hisc 93. 

') Břežan. Pelr Vok. Ifi73. 61. 

') Pejcha. Lomnický. 56. 

•] Politia. 666. 

^) Arch. pral. č. 1121. 209. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



848 

Oatatně t mid^ Saaeeh potom — po bitvfi bělohorské — pře- 
BTédiili se rozličnf kommiasaři koufiskaCni, rozliční nlzci i t;boc[ hU- 
doTJtl Tojáci, Se troblice Qaíicb selek, českých méStscek a feakýcb ílech- 
Učen bojné naplnéo; bjly ne maloo ale velini velikou klénotnon í jídoo 
nádheroa. Ai do konce třicetileté války pořád bylo dosti co bráti a loDpiti. 



4. Kroj lidoT^. 

Zaéátky krqe lidoTého t X7I. liía; historický podklad k nim; rnbáí, rnliiíce, 
opleíi, iatky, šnéroTafka, fivotek. Elohian pod fflkné. Sukní letnfčkj. Okrotf; 
fértock; íepce cUté ■ Čepice; Trkoie; hszaka, blánj, pliJté, koiiclif; íAOrovánf. 
Mniské nohaTÍcB, kalboty s pnoĎochem; kytle; kibity, kožichy, bruclek, kaftan. 
čepice, klobouk, beranice, imuk, knkla, pif rakarice, koíile. Horáci; ibraní, 
selský cep mak český; jiné zbraní. 

Jest 8 dostatek povědomo, že lidové kroje, pokod se do naiicb dob 
zachovaly, Jsoa výsledoý kroj kolika století. Z každého si lid osvojil 
něco, Dejvice oviem ze dvon století posledních.*) . 

Z konce XVII. veko a z počátku XTIII. mátne Již nríité zprávy 
o lidovém kroji ; také z tčcb dob zachovaly se rozmanité knsy krojové, 
Bvláitě ony kosy, které zdobilo vySlvání. Než o kroji lidovém, jaký byl 
v XTI. věkn, psáti jest věc nesnadná, ačkoli již prameny archivní co do 
jmen nejson tak akoapy, jako u věkn předešlém; nesnáze jest v tom, 
že hoté jméno íatoého kasn málo vysvětlnje. OvSem ani holé jméno není 
k zahození. 

K té otázce, co nynějif lidový kroj odnesl sobě přirozeným histo* 
rickým vývojem zdoby, o níž jednáno (IfiOO — 1620), bnde lze také jen 
vieobecně a o málo vfce než holými jmény odpověděti; dokonce nejistě 
by odpovídal badatel historický, kdyby byl optán, zdali a kterak již 
v XVI. století položeny byly základy k svéráinosti lidového kroje po 
jednotlÍTých krajinách naiich. 

Jest přece jen rázovitý rozdíl mezi skupinami lidových krojfl plzeň- 
ských, domažlických, jihočeských, Iltomyilskýcb, tornovských, valaiských, 
hanáckých, slováckých a jiných i podřízenějších sknpin krojových. Poknd 
T XVI. věkn k té rásovitosti jednotlivých skupin přičinilo které město, 
klerá vrchnost, praktická potřeba, okolní móda, vlastni lokální vkns, 
o tom zůstáváme na dohadech. Jsme rádi, když poznáme, že ten onen 
ornament, ta neb ona rozvitina v lidovém vyilvání majíc ráz renesanční 
vAbec pochází z věkn Šestnáctého. Kde sebrď lidový amělec motivy, tím 
se zatím netmdime. 

Ale donfáme. Že zevrabnějlím stndiem příétlm lecco se vysvětlí ; 
přibýváte k nmělflckémn pojímáni zachovaných zbytkA lidové knltnry 

') Bovné Uk v Nímclch a jinde, Rohrbacfa, Eoatnm. 243. Národní kr<ye 
alpské vzaty i krojflv obecných v XVH. Století. Catslog des Oaterr. Hus. f. Eunit, 
1891. 2Q. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



i hÍBtor[ck< poroinmínf, vykladaM hledajf hfttorický podklad, a idá se, 
2a g« zdarem. Na přiklad charakteristickou ozdoba JihořeHkých v/SÍTek, 
totiž rAŽice, sloíené z několika kraliĎ aonstředných Troobkovan^ďi, vy- 
kladli neJDOTéji z erbo páiijl Vftho?ícfl, le slavné roimberské rflíe péti- 
liHté, a 2e to vjifvánf obyíipjne se nese v barré řerrené a llaté, to oka- 
zoje na řerrenoa r&ži roímberikoa a zlatou pánfl hradeckýi-h. ') 

Zfl starých dob do XVI. atoletl velel při ienskíin kroji lidoTém 
riibái, rukávce, opleči a rozmanité fiatky. 

S jméDy témi potkávU se t pamétecb a v loTentiřich doby té, 
o niž plieme, zhusta. Oviem řfci dlužDo, že jsou tii jména paána 
i T knihAcb mSítanských, ne pouze v zápisech selských. Jako t XV, vékn 
tak rovné i t XVI. měifankj odívaly ne rukávci a opleSim. Ale soadno 
lze postihnouti, že v mřitanských knihách na rozhraní XVII. veka řidoon 
jméoa opleček a rukávcO ; to jest : mě&l^nky odložily žat ten, ženy t lidu 
se ho přidržely i na dále. 

Rubáí v XVI. veku objevíce se co do významu a ůloby Jakoíto 
koiile.') V táborské íerné knize při odéva Bprostnjjiich lidi témiř vidy 
zapsán rabáB na miste ko&ile,*) 

Také rytfř v ,Uftjovém sou" chce radéji aQ^^Jakd v hrubém ptá 
těném rubali", nějakou selskou dévici v kolili, noili ctoosf.*} OpleČJ, 
oplecka, obléčka (na Doniažl. dosnd vobleíka) kryla prsa (mamillare; 
Relel, uoterhemd Veleslavín v Nomencl.), jako drahdy sahajíc pod psíe. 
Krejff přiilvat venkovankám „vopleěku" i k soknfm*) stejné tak, jako 
dosavad leckde na Uoravě přilivajl oplecko k rabáěi, jakožto k apod- 
nějíf Části košile.') 

Rukávce (scapulare) s lirokými rnkávy oblékány přes oplecko; 
v některém lenském didictvi nenalezli jame nic jiného než k sukni 
rukávce.'') 

áatky na hlavu, hrnbé i jemnějll, prosté i vyilvané zAstiraly 
v lidovém kroji ženském pořade. Spiíe je mivalyjvdané ženy neili děv- 
čata. Ženy je měly i při čepci a přes čepec vázané.") Obyčejnéjll jnáno 
látkám bývá ronlky nebo rouchy, ke kterými jménAm doví přibal 
ctarbol i chrbolka. Byly vždy z plátna. Roku 1570 Jira, poddaný 
pana Dubského, kdes n vsi Hlasná strhl své ieně „rouchn s hlav)', 
votoěil ji vokolo hrdla a zardousil ji'.*) Hodila se tedy ženská roulka 
i v XVI. století k téže surové úloze jako la dob svaté Lidmily. 

Jemnějíf rouchy byly vyllvény.'") 

') Sfp T Roripravách Společ. fHtÚ ■taroáitn. III. 93- 
'I Silvn quadrilinq. Veleslavín. 

*) Arch. táborský Smolná ke. fol. A. 16., 16., B. 24. 
') C. G. Muaea 1846. 121. 
] Arch. Dáchodskj. Mannal i r. ISú8. 
'} Bsrtoi. Lid a národ. 33. 

'} Náchod, kšaft. knfh. Vili. B. 16. Veleslavín love rukávce iivfltkem, liii 
teum hnmeroi pnellares operieDs et tectum pt.'etonle. 

'} Jako v kroji litomyUakém. T^áovi. Český Ud. I. 149. 

*) Smolná kn. táborsk. arch. 

") En. ípitálu >T Pavla r. 1683 v Budehoatlcteb „rondia vyiivaná." 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



846 

Nové T XVI. veko přibyla k lidovémn kroji žeDskéma áaěrovaéka 
ii ŽivAtek. ŽiTŮtky to jsou, co aapazujl v knihách optecka. Ony ieiiRké 
iněrovBČky a žirotkj jako kranýře vfiecko pdkně opr^nikované i perlami 
sdohené, kteréž jaon dnea podstatnou & skoro nejpíknějéi čáatkon lido- 
vého kroje, mělj beze vil pocbybaOBti prvni avé viory v stoleti Seat- 
náctém. 

Jii tenkráte zajiaté vintktj také ony vietiké formy íivQtkŮ, jimi 
teď říkiOi kordulky, laibUky, t>tanky.') N& obrazci é. 195. zHti 
děfíe a ženo z lidn. Dévée je odéoo honosněji. Há na sobe iivAtek 
ozdobný a rnkávce obSfrné. Snkni nese nějak Tjbrnntn. Žena má zaviti 
ton dobOB obféejné, kordslkn, rn- 
bávce aprostné, ale snknl tdoboé 
skládanou. 

Plátéoý iivot zore Vele- 
slavín kytlí, k;tlem,<) a rytíř Je- 
nfiek I Ojozda plati r. 1550 za 
niiti ,6emého kytle" pro děvečka 
3 groie inlieň9ké.>) „Zelený ti- 
votek taminový", který je popsán 
r. 159S v dědictví mlynářky v Zá- 
kolanech,*) poslai za doklad, ie 
již tehda ženy venkovské na ži- 
votky brávaly pěkné látky hed- 
bávné. Životky ozdobily selky 
pásomany a tkauicemi. V živAtka 
ozdobovati zvláité pIlDt nanČily 
so aai od méiťanek. Čfa- i96. 

, , ^ . , , , Z biblí SeverTnoTy e r. 1637. 

Leckterý svrchapsany kos ' ' 

ženského roucha byl vyílván. 
A v těch vyiívkácb, poknd json 

sebrány nebo reprodukovány, poznáváme motivy XTI. veka leckdy a 
vfiecko véudy jest doklad o svérázné samostatné kaltaře naíebo lida.') 
Na sukně nejradíji přiSívaly sobě selky tkaniue a široké aksamitové nebo 
hfldbávné pásomany. 2a sakně nesměly ooaiti tak dloabé jako stavovské 
paol, tot se ví a rozoml při nízkém postavení selského lida, kterýi od 
pánii pokládán i poěítáa jakožto prodejný kas a nad něhož se i mě- 
fiCané nadatě a nelidsky vypínali.') Ženské pohlaví co do parády neni 
a nikdy nebylo liheralné : byl bnév n ienaké vrchnosti, když selka vzala 

■) Konla. Česky Lid. L 184. 

*) NomeDcIator. 

*) Rnkop. masej. Pamdti Jenitkovy. Str. 416. 

<) MajUMl osady av. Mikuláše. Arch. prát. 217. 

*} Til Hořava, omam. Waoklovy. 

*) Plti Novoméstitl kdys koncem XTI. věku do appelhce, ie nějaký sooKd 
jejich „alfbll prokasovati jaboito méitan vie, coi méiténfna praiskébo od sedláka, 
ctnost od psoty roiešiává.'' Arch. pral. Č. 403. 106. 



zsdbyGoOgle 



S4e 

na Bsbe aksunitOTý prým — pře> ta chvíli to lakasoráno ') — natoi 
abjr Tlflbla za seboo ankni jako vrcbnost. 

A bledala li honOBnějil selka náhrady r tom, ie botky, kt«réž pfl 
krátká enknici dobi^ bjlo vidéti, chtěla miti vjSité a zdobené, zakázala 
vrchnost zase, a návodem pánA zřejmě zakázal to i cfsai' Rndolf nej- 
prve r. 1578 ve Bvém politickém řádě. 

Že by selkám zalíbila se míSCanek a urozených pani nerosnmná 
móda partikála, toho nelze a jistoton tvrditi, ale že klobAsa ny- 
ndjilch selek, kteroní si podkládají snkně na bocích, pochází le XVI. 
století, to ví čtoDcl z předefilých kapitol. Zdá se tedy, ie selky klobásn 
ujaly již v témž řeíeném víkn nebo ji píjaly, když ji stavovské pant 
odložily, tedy b věkn sedmnáctém. 

V lidových zápisech nejvíce ženských sukni se naakytnje vlčatých, 
tedy sprostných soukenných, ale podle nich skoro stejným poJUem bý- 
vi^f zapisovány „faarii*4ky" a „barchaDkj", tedy saknS z barchann 
a barasn. Na Táborsko připomínají se v historických pramenech také 
„snkně ty letDÍČky plátĚné".*) 

dorce a kasaoíce, jel json někdy zástíry, jindy snkné (bylyté 
iorce také s živĎlky,*) a Veleslavín zove iorcem spodní snkni, jfž se 
nohy zakrývají*), připomínají se v XVL vékn dosti zhnata v lidovém 
krojí. A nejsou látkami z DejhorSfcb. Naíli jsme , iorce mnchejrové' *} 
i hedbávDé a vySívané. 

Hoda setokýcb fértoehů kteréž jsou jen zástěry, pocháaí se 
XVI. století. 

Že i nemotorné okrnžj ipanéUké mody popadlo naSe selky jii 
v XVI. vékn, to ověří, kdo zná hanácké typy ženské, zvláité z Kojetína 
a z Křenovic. Panímámy odtud mají uemalý sbíraný límec rovné takový, 
jako nosily £Iechttény a méSfky v XVI věkn.*) 

Ostatně zdá ae, že mjl lid svá okmíi zvláStní, snad bnibíf. Hlavlt 
Bydžovský r. 1594 o ^sedlských ikrobenýcb okmžlch b mřižemi a 
tkáni cemi".^ 

Z téhož vékn přijaly selky zlaté a Btřlbmé éepee, jaki je 
vídaly na měífaakách, přijaly asi také leckterý klobouk i íepiei po- 
divnon, kterou honosily se stavovské paní. Děvče v Zlatnfkách dostává 
r. 1Q67 od kohos darem iorcpelz a Č«pičku.^) V inventářích lidových 
připomínal se zlaté čepce") i ěepice íenskě, obzvlíitě ěepice popelici, 
ba r. 1582 i modof ^basárky bedbávné" . '*) Také Sadeler na avé mapé 



■) Veleslavín. Folitia. et)7. 

n Smoloá kniha arcb. tábor. 

■) Barvfr. ChoceA. S8. 

') Nomenclator. BOl. 

') Arch. pral. kn. ládui. Mikuláš; též v knize ipitilii st. Pavla r. 1683. 

^ Obrázkj viz v t. Lidu. II. 546. 

^} BjdioTský. Rudolf. Univ. knih. sign. 17. Q. 22. Vypit dra. Zfbrta. 



') Archív arcibigk. recepta 1567. Opis v arch. samsk. 
- ■ ■ • • ■ "fla a '■ ■ 



•) Arch. pní. ku. ipitála av. favla r. 1082. 
'*) Tamté. 



zsdbyGoOgle 



347 

Čecb t r. 1620 Tyryl obrásek íeské selky, j6Í na hlavě má čepici ko- 
latoQ. Jinak mi na sobi Brn^^*^^" ^'^ kf^dn (něrovacf b pDDtem a 6iroký 
fértoch. (Obraz č. 196.) 

Selaki déviSata propletávata aobě vlasy „vrkoéi" bedbávnými a 
jinými baievD/mi, Btejaě jako méstské paany. ') Také přivazovaly sobě 
venkovské device peotllky a hedbávné tkaaice na hlavo. Kdyí v po- 
zdějifcb letech tnto pékuon modu mSSCky zavrhly, zitstal vrkoč a penUfk 
nebo vlnek selským krojem vlastním.*) 

Jakožto Bvrchni iat lidový Espisovina bývá v pramenech obyčejné 
hazuka, pláíté, blány a kožichy. 

Hazuky Btřihem ivým neliíily se od 
panských íab a svrchních snkní. Bylo to 
roucho b mkávy nadutými. Byl; to baleny, 
jaké do té chvíle pannji ta a tam v kroji 
lidovém.*) Hazuky nebyly stejné dloahy, ale 
vAbec byly spIJe delíl neíli krátil.*) Jest 
r. 1573 poznůmka v jedné knize pražského 
archivD,') ie chodila venkovanka z Hostivař 
v haznce poctivé do zemé a jinon le ji 
nfiil krejči „do kolenoo". Byly tedy ha- 
znkj krátké i dlouhé. 

O lidových pláátich a blánách ko- 
žichem podfiitých, ponévadž neliSily se od 
pléStA pani Btavov^ých, položí se v Sásti 
zevmbné. Jen to za poznamenanon stoji, 
le podle dlonfaých pláiíAv a selek vyškytají 
se také krátké modni „msodliky" éili 
plágfky; ba r. 1609 ve vsi Zdírech') a 
před tím r. 1593 n mlynářky v Zákolanech a^^ .^ 

nalezli jsme i tamlnový kolárek s mkávy 2 mapy Sadeierový r. IftW. 
fialové barvy') — tedy nejmodnéjjí Sat, 
jeni jal se zapuzovati pláitiky. 

K té příležitosti přikládáme obrázek 1. 197. na poaienon, jak si 
Vlach představoval na konci XYI. století íeskon ieiia z lidn. Přiznáváme 
se, že obrázkn jen tak zhola nevěříme. Vlach antor naSich íen lidových 
nevidél; kreslil jea dle zpráv. VI ten klobouk I Umělec slySel, že české 
Ženy nosí na hlavě nějaký takový plstěný hrneček nebo zvoneček (srovu^ 

') Bourové Trkofe* v iavent, mlynáře v Zikolanecfa. Kn. mikuliáská. 217. 

') VytitiC r. 1781 Noiá abeceda na zlé důveeky, jakmile selské dfvky pťi- 
jdoa do Prahy, ie ihned odhaiigf selský kroj: .vlasy propletené a vfnek", 

'1 Č Lid. I. 483. 

*) Veleslavín. Nomencl. Hazuka dlouhé sukní. 

') Arch. prai. t. 1067. 133. 

*) Pnrkrechtnf kniha města Hronova. 

') Arch prai kn. sv. Hiknliáe. Mantifky i kolárky ve vsi Baděhosticfch 
viz v kn. ipitilu sv. Pavla. Arch. praš. 



zsdbyGoOgle 



848 

obr. SadelerflT č. 196.), ate fanUaie ma nedala, aby nepHdéUl k hinečkn 
malebný veliký kaoflik na mfité ipiee. Také jeit nám relmi píemiiténo, 
přisnsDJe-li se íeaké iené z lidn nositi pliiC na hasnce. Zajisté jí sta- 
čilo bráti buď jedno nebo dnibé. Téi norimberský WeJgel ve avém fio- 
Tědemém díle etejné tak vy- 
kreslil 2eakon íenu i lidu. Ba 
i v drahém vydání r. 1639' vy- 
padá ieská iena beze imSny tak, 
jak ji tn na obr&xkn vidíme. 
Kdji se nváží, le oba kreslíři. 
Tlach I Némec, do svého ko- 
stymnfbo díla vykreslili šat f tváře 
tnreckýcb císařoven a tarkyá 
v lázni (I) a vielikých jiných 
divných pronárodfl v iatech ne- 
moiných : to nelie jtnáč nei 
velmi opatrní a jen po kooska 
jich Českým kostýmům vířiti. 
Vecellio Mi Bat české ieny 
I lidn (boema plebea) asi takto : 
,§atf se sookennými áaty hro- 
bými (vlčky) nékterým hedbáv- 
ným prfmem zdobenými; nosí 
vlnéný klobonk sprostný, zpod 
nebo vzniká bílé zavití, jimi 
tvář dokola kryta. Na svrcbo 
odívají se plAítěm a iatem krát- 
kým kožeilnným (baznkou). Snkně 
spodní jest vlnéná a hnatě sklá- 
daná. Taki jBonce odény rychlým 
krokem jako Némkyně v dře- 
váuich nebo ikornlcb bez pan- 
toflA městem kráčejí prodávajíce 
neb kupujíce*.') 

Ženské blány v první píilce 
. XTI. století převládal nad ko- 

čiš. 197. MdjCT^piebwa .n Bohemia. jjehy^ ^ j^hé půli pak pomér 
se obrací. Nejčastéji vyskytují 
se „koiicby chodící berani' ; 
ženské koíicby veliké , polité 
i nepoSité. Ony nepoiité, při nlchf povrch byl koiený a koieiina byla 
vnitř, vykládá Konla za staré lidové; kožichy poiité saknem nebo plátnem 
jBon, jakož doleji shledáme, tytéž jako v městském kroji.*) 



■) Vecellio. Habiti. 820. 
•) Konla. C. Lid. I. 476. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



b4d 

Nikdy pHpomfDaff Be lidoTé kožichy, ,které le po strané zavíngi** 
a jiné „MTřlté".*) 

Ženské drsiii koiichy Udoré naleili jame DejBpíie polity bitrchanein 
nebo haruem.') 

Že ozdoba na koiiSfch byla jii tehda vSecko samá BĎfirka, květy, 
páaky, řeménky, ozlfky a jiné povědomé formy, to Boodime ze záznamA 
archiTnfch oné doby. Kde t městé Tenkorakém jaký kramiř, knpec, 
šmojdlř: viecek krám jeho Bamá tkaniíka a éiiflra- Na přiklad y Ná* 
chodě byla do r. 1560 Váčková Kateřina, kteráž Í5flrami a tkanicemi 
zásobovala okolí vesnické daleko Široko. Hfvata loket tkanic po 5 de- 
nárech, ícrven/ch tkanic po 6 denárech. U ol zapsáni json s dlnhem 
sedláci a selky ze Starkoěe, z Radechové, Bílovce a od lecknd jinnd. 
Dlnhujf Ea barchan, aksamit a tkaDiue.*j 

l^ňŮTOváDÍ bylo v XTI. Teka na vSech Batech oblibeno. — 

Řekneme-lt jeSté, ie lidové ieny v XTI. století vázaly sobě Bitky 
ři loktuáky *) přes lokty, ramena, záda a prsa, Jakož toho vzorek 
v mladoboleslavském kancionále při chodákyni, jei světem chodí s chodcem, 
dokreslili jsme brnbými rysy lidový £at ženský až do dob bělohorských. 

Na přítomném satirickém obrázku č. 198. vidí čtoucí tři Ženské 
klevetající, jedna jo cbodákyné žebravá a ta má na btavě loktuSi; vedle 
ní žena z lidn v živátkn zdobeném, v sokni o třech prýmech a zástěrce 
přfmočámým ornamentem vySivaoé. K nim ae tlačí dívka bad měifaDská 
nebo panaká na znamení, 2e vlecb stavA ženské nmějl klevetati. Symbol 
klevet jest na obraze netvoraá ženBtina s řehtačkou. Na témž obrázku 
klevetají také mažitl — nějaký níený bakalář, rytíř a měituo. 

Na konec dodáváme jefitě, že selské Ženy dávaly si na roce páteře 
z drahých materií a že ee rády ozdobovaly zlatými spinadly, začež jim 
Nathanae) Vodňaoský nadul lacheo selských.') 

Tak, jak jame tn vypsali, strojivaly se české venkovanky ve svátek. 
Do práce byl oviem íat jako v XV. stuletf proatičk}^. Sukně nebo rabái 
a kytle; bylo-li horko, odhozena i kytle — postačila sakně a koSile 
atejně tak, jako vídáme dosavad. 



Muži hrávali až do konce XYI. vékn do vSedai průco týž primi- 
tivný iat jako před věky: nohavice až dolfl po kotníky sahající a ho- 
řejii télo přikryli možslioa enknl kytlovituo; noha obnii v Škorni nebo 
v střevíc obyčejně skopový. Co ta díme, zřejmě viděti na obrázcích 
ě. 199. a č. 200., pochodicích z prvních let XVI. století. Je tn sedlák 
T kytli a ve vysokýL^k íkornfcb shrnutých. Drahý je dudák neboli kejdař 

') En. smolná pardab. 207. R. 1690. 
') Kn. Spitáln av. PaTla. Arch. pral. fol. 105. 
>) Arch. Dáchod. kn. VIII. D. 19. 

<) ,6 lobtaíl a srpem chodf se na trám*. To byla asi jiná loktaSe neiíli 
na hlavu. Arch. zemák, opiay arcibiak. liatin z Kramloia r. 1603. 
•) Theatmm mundi. i7. 

Dr. Zlkmand IVlBtn: DÍJIdt knji. 24 



D,g,hzPdb,GOOgle 



S50 

T iaté proBtém, ale malebném. O kalhota jetté nevi. Nohavice mi ai 
po kotníky; kytlici přepásal si tak, íe v řasy se skládá. Ha rameni má 
shrnutý pláSf nějaký a kaklicf. Hlavn kryje ironový klobonk. Jak málo 
se změnil rolník primitivným íatem svým do konce XVI. vČka, toho pH- 
klady dva json na obrázcích í. 201. a 202. Představiví rolníky, ani vy- 
bírajíce zrnu z fěrtocbfl sejf. Jeétě pořád miyf tytéž dlonbd nobarice 
& kytlovité snkně jako drabdy. Jen o koiený kolárek má jeden vfc a 
drnhémn bledl zpod kjtlice nějaký spodní kabát. 



Čís. 198. „Klevetnfk", acena i Masopusto RvaCovskáho. 



Na svitek vSak sedlák v Cechách asi brzy obvykl oblékati na mlate 
nohavic dlouhých starodávných stehenní poclivice ěi kalhoty s pun- 
ěochem. Byla to, jakoi víme, nová mods XTI. století, a nenf pochyby. 
ie poctivice nynéjílch kroJŮ lidových sahají pfivodem svým do XYI. vékn. 

Kam Btehenni kalhot mezi Blovanshý lid nevnikl, ta drželi se a do- 
snvad píidržqji předhistorických nohavic, dle tvara nohy ze sukna le- 
ii^ch. Jenom zdá se, íe v XVI. století za ozdoba na ně hojnoa měron 
přiilvali kaloanky, ifiAry Čili cifrováni.') 



■) Koula. Č. lid. 1 692. 380. 

DigitizsdbyGOO^^Ie 



iti 

Kalhoty selské bjly poHiováDy lí aokna a shaeta i t koif ko- 
zlových na eeruo natřených íili fimeleoraaých, tedy steJDé takoré, Jako 
poznáma doleji při méUaDech. 



Čla. 1S9. Čís. 200. 

Codei uDÍvenitaf kniboniy. Sfgn. 17. A. 2. 



t. ČiB 

Z PoBtilly dttek. Roku 1(>89. 



Kalhot DpoTŮOTáii filemi, ale i opasky zdobnými. Na opaaecfa visela 
tobolka leckterémo proBtémn maíi. 

Na bořejll iist těla br&vali nmii selítf a jini proatějM lidé, jakož 
dotčeno, kytu, kytlici, ktori byla lehká, řaioá a té asi podoby, jako 

24* 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



Zh2 

formanská. Vysvitáte to ze sÍot jakéhos soodnfho 
STČdkK, jeDi r. 1607 df, le ten Glovék „přišel 
potvoroé po selská £1 formaaskii pfíBtrojen". ') 

Ale k péknéjifnm ábora br&vatl sedlácí ka- 
bátce a kabáty modnfijEf , jeí TyakytDJi se 
v prameDech s Dearčitým jménem kabátO velikých 
a malých neboli žnpic,*) kabátA prostých i dvoj- 
násobných. Patrně mnoho kabátů mntských bývá 
oznámeno o rndé barvé.') Ta zdá se býti d lidn 
v XTI. veka nejoblfbenijii. Knba, rychtář z Nové 
Vsi, má v brodském gradnalu r. 1559 téí noha- 
vice rndé. 

Pavla Vrátilovi z Hodeiovic ukradl r. 1590 
zloděj kabát sonkenný, rndý dvojnásobní, kalihoty 
též dvojnásobní.*) 

Móda přemnohých knoflíků, řádkon přiSitých 
na kabátech a Jiných Šatech přijal lid od tněfifaad 
a pánQ, kteří v oí, jak doleji doloženo, velmi 
přemritovali. 
Čls. 203. V zimé oblékali maži kožichy a kožífiky. 

Z Foatilly dítek. J ty bývaly £asto indé barvy. Rokn 1683 mři 

Roku 1689. n^ příklad plynař pod Cimburkem n Nymbarka 

„kožich jehenči, poSitý soknem rndýni*'.'} Z ko- 
žichů meniích byt „prsečnlk" praotcem bracleků 
nynéjBíbo kroje lidového. Byl to zajisté onen, jemaž v XVI. vékn říkali 
plecb, prnstplech, bmstpelc. I nějaký nSmecký koieínfk ií) brostpelce 
na panství tfebovském v Moravě do r. 1519.*) 

Povrchné odíval se lid možskébo pohlaví nejrad^i v lehké iohy, 
jako vidíme na šafáři v Poatille dítek r. 1589 (obr. 6. 203.), a v kaf- 
taDy. Ksftany se připomínají ve vsi Neplachově jii r. 1540,') toni 
dobon mají vesniiaué kolem Náchoda „kaftany vlíaté", a pak nŽ najdeS 
kaftany viade, kde se paměti chovají. V drahotném řádě císaře Rudolfa 
r. 1678 jmenují se již zvláitní „selské kaftany dvojnásobní", které měl 
krejěí Biti za 10 gr. Českých.^) 

Na hlavu vatavovali sobě muži lidoví nejraději depice vSelijafcých 
forem a nízké klobouky. Z íeptc leckdy zapsána jest beranice ámelco- 
vaná. Na obrázcích vyškytají se čepice a dlonhými stinidly. Na klohook 
dávali Bí mladi ,áiniiky". Nalezli jsme r. 1590 na Pardubicka a se- 

'1 Arch. praž. Ě. 1066. 197. 

*) Arch. tábor. Kniba smolná. B. 7. B. 8. a j. 

') Arch. xemskj. Oecononi. univers, i. 16. 68. 

<) Regist. smolná Pardabic. 207. 

^) FaméC. kn. nymburská 

•) Lisly z Třebové. Mns. 

') Kn. táboří, smol. B, 8. 

•] Arch. prai. č. 848, 121). 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



dták« téi .kloboDk nidej b pérem jefábov^m".*) 

Také kukly bjvajf zapisovány při lidovém kroji 

XVI. věku, tj Tfisk byly na cesto a do nepo- 
hody l»soH. Na obr&iko 6. 204. shrnol si moi 

kuklici na žida, v roce drif čepici. Je to past/ř. 

Na ta Blnibn ochrsDDoa i psf rokavice na rnce 

obonvali. 

Zpr&v o koiilich T selském stavu do konce 

XVI. Btotetf ifejmé piHb;fv&. V t&borské smolné 

knize již v první pflli řeíenébo vSkn dosti lidi 

zapsáno, kteM kradli po vsich koSile. — Rokn 
1568 venkovan Petr Luda prohrál v Brodě Sáty 
ai do koSile vSecky, béhal pak po silnici v ko- 
jili, si ho ve VoBtřeianech chytili-*) V knize 
hronovské i konce XYI. stoleti bývá pi^ sel- 
ském výménku zapisováno plátno , každého rokn Cíb. 204. 
na jednn koiili tenkého, na jedna paSesnébo".*) Z bibli Severyoovy r. 1 587. 

Že v koiilich nespávali, aspoň ne viickni, 
to ukázali jsme již svrchn na Jiném mistč.') 

Zs zvláitni úhrnnon připomínku stoji, ie v oněch dobách také 
mníi oblibovali v lété plátěné chodicl iaty.') Hatouí Štěniika v BndS- 
bosUcIch měl r. 1582 dva kabáty soakenné, dva pliténé, jeden bareha- 
nový.") Jenom boráei — totiž lidé v hornatéjSIch krajích íeských by 
tnjicl — odívali se vidy tvrdéji; odfvali se saknem ne pHlii drahým, 
ne krásným. Vykládá to tak Žalanský řka: ,Horáci zajisté jakož útrp- 
nějSi žirot vedou, tak i oděvo chatrníjMho nžlvajl nežli ti, kteři v kraji 
bydlejl; a obecně se to vždycky nalézá v světě, že kdež kraj nejlepil, 
tn lidó poraženější, nebo dobré bydlo rohy má".'') 

Na konec zvIáStě jest vytknouti, že lid nosil zbraně. A cbarakterí- 
sticfcOD zbrani českého sedláka v XVI. stoleti byl cep. Roku 1600 vy- 
praTnje rejthar Filip Kempf i Ernsdorfn, že přiběhlo na rejthary množství 
HedlákQ ,B kordy a cepy, jak jich zde v zemi užívají".") Ztylmavé svě- 
dectví! Proto také zcela po pravdě r. 1620 vykreslil Sadeler na svou 
českou mapa mezi jinými figarami sedláka b cepem (nái obr. i. 305.). 
Sedlák s cepem je ěeský sedlAk. Na témž obrázku Sadelerově znáti, ie 
ěeský sedlák do léta 1620 již obvykl i při vSednlm zaměstnáni nositi 
kalhoty místo dlouhých nohavic staroslovanských. 

Stran zbrani nelze neoznámiti, že jsme v selských zápisech nalezli 
také oStipee a odt£py, davle i ruíniee. Leckterás zbraň a zbroj 

'] Smolná kniha pardub. 207. 

*1 Smolná kniha pardub. 09. 

>) Parkrechtnf kn. v mésté Hronové. 

*) Arch. prai. č. 1264. 22S. 

>) Viz invent. ze vsi Drahelčic r. 1607. Dekou. univ. 14. 

*) Arch. prai. kn. ípitálii sr. Pavla. 

') Žalaoský v knize o Eliáii. Z výpisil dra. Zlbrta. 

•) Arch. prd. «. 1062. SB9. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



854 

bývala apoln b chatnpou prodávADa, oátetela tody k ^statku domovitémn'. 
Tak na pNklid t kniie hronoTské při Btaftn domoritím jedQoa xapsána 
Jen íavle (r. 1619). jlody (r. 1606) lapsán .Toitip, přední plech, to- 
boji«k a raSnice kritká".') 

Mei Be rotlouífme s lidem v této kapitole, semAieme oenkizati 
Stoncfma, kterak bÍ předitavoval Tlack Vecellio českého mnie z Hda. 
Podal o ném obra), jebož kopii tnto pod i. 206. podáváme. A jako při 
české fené i lido svrchn zobrazené jame Vecellia podezírali, io jaktěživ 



CfB a06. Cto. 206. 

Ceshý sedlák i mapj SkdeieroT; Boemo plebeo. C. Vecellio 

r. 1620. Venetía 169a 



iádsé očima svýma nevidél, taki Btejně i ta dere se nim pochybnoat 
I péra. Hoino, ie ai antor sdělal čeahébo človéba z lidu podle popitu, 
který mn některý přítel a Prahj poslal. Popis sám aenf nepravdivý. Zni : 
, Obyvatelé té země vysoký, chlnpatý kloboak nosí vétiinon, iat jejich 
koieiinný zhotoven jest ze snkna červeného nebo modrého, svrchni ankoě 
(pallinm) a mkávy jest ; spodní iat též jest koieiinný a pásem, na némi 
přivésen meč, opásaný. Nohavice nosi jako plBíaly (tibialibns ntnator — 
mini totii, Že nenosí podholennlch pytlatých kalhot); na plece kladou si 
koiicbový kolář na přichrann od zlosti timy, vétrů a deitfi.* *) 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



5. Rarry a látky k íatům. 

Bftrrj plné, Byte. BarrK temni — featni. Hirmonie bare*. Flátoo; neKuláo; kAie; 
látk; r)niai, bkrinín^, míchané; látky bedbátné; Bokno. 

Co do bnrev bývala v XYI. « na poč&tko XYII. století strakatioft 
rovně tak bujná jako o vSkn XT. Pravit Jan Bechynka: „Chodíme jioi 
T iefi, jiní r rlčkn, Jini v koamaru, jini t Černém, jinf v bílém, jinf 
v éerreném, jini v brnnáta, jinf v zeleném, v kropeném, t viiúoTén, 
jini v ietetnéiD, t BtlKbrDém, zlatém, jini v hřebičkovém, v modrém, 
blankytném ~ " ') 

Syté plné barvy panqjf jako dmhdy; barvy , tenké a řídké'*) vy- 
škytají Bo na obrazech řidko kdy. Nejsvétlejif barvy oblibovalo panstvo 
a lid; o méifanech jest oznámiti, íe v XTI. století apfie klonili le 
k barvám temnějifni. Staril mniové n)é£taniti i panStí zvláité k honos- 
néma latn brávali rádi barva íernou — neboí barva Serná v tom věkn 
vínde po Evropě znamenala nejen smatek, ale i Čest, poCeetnost') 

K éervené barvě hlásili se níenf, taC byla jicb právem.*) 

řemeslnici pfí díle rádi se strojili , barvami' ; dokladem toho 
brodský gradnal z r. 1559. Ta na přiklad porážel tři řesnfci vola; 
odéni json jeden kajdon Htžovon, drahý papooikovou ifíi zelenou, třetí 
břeblikovoa; rnkávy a kalhoty majf modré nebo rAžové. 

V tom věkn j'ž také vzniká móda stejné barvy Dfl celém fiate. 
Yimef, že Pražané proti Vladislavovi r. 1509 ili viecko zeleni;') svrchn 
Dvedeno, ie Petr z Rožmberka a Jindřicliem r. 1532 jeli protí králi 
sami i se slohami vBecko v černém.*) Tyt správy Již z poČátkn XTI. sto). 

Rokn 1601 přijde již obyčejný ělověk („krlgBmon") k praiskémn 
židovi a řekne: „Žide, já mám íaty vocelové barvy, já bych rád také 
takové panfiDcbyl" '') 

O tom, kterak by se barvy při témž úbom k sobě hodily, aby 
jich spřežení nekřiěelo, mívali nali předkové XTI. věkn své míněni a 
svOJ vbns. Jest na přiklad věc obyčejná i n měítanek, ie majf na zeleném 
iivotě Červené premovánf. Venkovanky vedly si jeStě strakatěji. Mlynářka 
T Davli, Eva Dolanská, r. 1568 chodila v Žlntém obojka a v zelené 
sakni aksamitem premované.") 

Ale barev k sobě pěkně se bodfcfch nalezli jsme také hojnost. 
Ha přiklad íetll jame v pražských knihách několikráte o bilé snkni 
8 iivotkero seleným aksamitovým. 



') Jan Beehyaka. Z rnkop. Neuberk. 184S. Č. : 

^ Nomencl. qaodríl. VeleslavlDAv. 

*) Weigel. Abbildung. der Haaptstlnde. 600. 

*) fiohrbach. Kostntn. 360. 

•) Tomek. Praha. VHI. 499. 

•) Arch. i. XU. 88. 

') Arcb. pral. Č. 1068. 296. 

■) Anb. pral. t. 1M9, 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



866 

Z bareT TjBkjtnjl !6 v XYI. veko kromé jmen obyčejných barva 
,Itot&'' čiti „zlatá",*) byla-li temníjif, aloU ^břebíčková*. barva kooma- 
rová ii íedi, též ihnsta najde ae barva rySafi, „niniSBk& rndá", rozinová, 
coi znaíl rflíovoa, papouiková čili Jasně zeleni; nékd; .mofaká* a .hnal' 
(t prsiakém inventáři nejprve r. 1520), holubi*) i maková, která pak aft- 
stává oblíbena na dlonhé Časy, Jeité r. 178fi četli jame o ní v listinách 
ze vsi Rnzjně; fialová (fiolová) barva vyskytuje se nejprve r. 1520. Došli 
čaato čteí také o barvé „tikové", „tikovaté"') nebo i „diké" a ke kouči 
vékn vyskytuje se husté barva „pomorsočl". K modrým barvám přibyla 
.hořáková" nebo boráčová dle rostliny téhož jména. V XVII. vékn po- 
střehujeme v inventářích jakožto nová jména barev barvn „plamera- 
novon",*) barvu „myíf ", „vohúovou", raSovon , ') olivovoa , vlasovoa, 
citronovon, perlovou, fedrfarb a Btffbrnon. Na třicetiletou vojnn npomlná 
„barva Švédská", kterou jeme poznali na kabátech v Litomyili.") 

Barva žlutá, které v XY. století mnoho nemilováno, dočkala se 
o viku Šestnáctém vétSI milosti. Boku 1520 má kdosi v Praze „hazuka 
atlasovou žlutou".'') 

Yelmi oblibeoy byly v tom století látky kropenaté, květované a 
proměnné. Atlas „mědci' nalétli jsme v Lounech už r. 1513;^) barvo 
modrou „měnitelnou' v Praze r, 1564.*) 

Oobrnkem lze říci, že přes některé výminky i XYI. století bylo 
barev milovno, a to tak, že sám Lomnický, ivibák druhdy na slovo 
braný, uznal za bodno poučiti ty,'") „ktefl rozličných barev roucha niti 
chtějí", „ie nebrnbě jsou chvály bodni, poněvadž od pi^rozenl vlna na 
rovcích taková neroste, kdyby byl Pán B&b to chtěl, byl by rovně na 
ovcích Ji zbarvil'. 

Co do rozmanitosti brány u nás v XVI. věku k latflm tolikeré 
Tíelikteraké látky, že mfiie badatel jeStě s inen&í jistotou nežli o XY. 
věku říci, byt měl seznam sebe hojněj&i, že tSech všudy látek tehdejiích 
jest dobře povědom. Příčina vždy zase tkví v tom, íe látky zvány bý- 
valy po městech, odkud je kopci přiváželi, a těch mčst prflmyslných, 
odkudž nový přívoz se stal, znamenitě přibylo. Ze fipanělského Nizozemí 
pro útisk náboženský a politický mnoho prftmystulkúv odeSlo do Němec 
a přinesli s sebou prBmysl a vétSi vzdělání. I Norimberk Jimi získal.") 
Což veliký by to byl seznam měst francouzských, vlaských, belgických, 
slovanských i německých t 



'} Že já z!>U = hoŤé, dOicBE v kn. starom. 1046. 74. 
<) r tornoFBkých kSsftech. I61S. Půjčil p. Simák. 
*) Arch. Dichod. 

') Arch. maseJDÍ. KíOft Anny Fcrbe^kerová r. 1681. 
') Účty jindřichohrad. r, 1630. Tischer sděluja 
*) Listovna v Litom. lib. divíB. Sdělil Stěpioek. 
*) Arch. praž. č. 112». 

■) En. arch. Iouds. 1. C- 8. v inventáři Anny Ifíkiové. 
») Areh. prai. fi. 1173. 6, 
'5 V Pejle života. 66. 

■■) Weigel. AbbiJdnnR. der HanptstAnde 683. Yystehovalci s Nfiosení uvedli 
do Norimberka fsbríkaci látek vielikýcb. Zavedli lepší stroje a pHpravy. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



357 

Briii7 l^itfc; pláténé, kožené, vlnSoé i bsTlniné, Bonkenné, hedbávnó 
a lielljak mlcbané. 

Nejprve o platní. E torna, co o ném paáno t XV. vékn, jea málo 
jest dodati. FlátČné iaty noslrán; k létn, a to nejen od lídl dčluýcb, 
selských, prostiíkjcb. I méBtané v létí DOsili plátěné kabáty. Yimet 
o císařském rjcbtAři njmbnrakém Bnreiovi, íe si dal r. 1565 „suknička 
plátéDÚ barvy popelaty k Iftn ndélati", a jakýs „Holý, aby TŽdy stou 
králka provedl a ne?&inost okázal, dal sobě téi takovú saknici ndélati a 
naitrkaTÍi sobJi za kluboak peH dlonhého bnefbo kKíem Jako neváíný 
křičel na rynka, aby k némn na koráb Tsedali, že jii on sedí".*) 

Pláten mívati na sobfi naii předkové v XVI. století víelljaké droby, 
kterěi se inamenaly zvláitnfmi znaky. Čteme iia př. o ,paUka plátna 
a rakem", o kmente ,s podkovoo". 

Nejob) Čejnéji vyškytají se v pramenech plátna podle dflkladnéjif 
nebo lebéi techniky a podle lepifbo nebo boriibo materiálu ,teni£ká a 
tlnstá", tlustá Biviřecl",") iemnéná,') paíesná, konopná, křečná na pod* 
iivka,*) režná, domád, pytlíková nebo mlynářská i mlýnská, trohličná, 
mítlinky, Jinovatá a pratovaná, Černá, bílá, bledá, mandlovaná, neroan- 
dlovaná. Po zemi a méatn, odkudž je voiili, byla plátna nidrlantská, 
levská (lovanská, která již Hns znal*) vlaská, německá, holabářská, „pa- 
risská", kamenská, kladská, freiberská, svidnická, mejtské tlonítky, tor* 
norská, lohoviká, pohanská a ,kentnáře', coi zvali Němci ,kemptner 
leinnand*. Pohanské plátno vykládají za Švýcarské svatohaveUké a kem- 
penské.*) NejdraiSi plátno byl pořade „kmenť. Boka 1510 nalezli jame 
v Plzni plátno gkolíové".^) 

Stran činovatiny, kteráž ziiaíf na plátně vytkané vzorky, připomí- 
náme, že nméli tkalci naii v XVI. století robiti „plátna na damaiek 
dělauá'.^) Od konce XVL věkn zhusta se objevuje mezi plátny meiolán, 
mezulán i mozelán {z vlask. mezzalana), látka to hrabá, neohebná, pevné 
tkaná. Robili ji n nia mozolánlci s cechem tkalců spojení.') V praiském 
archive jest nejtlce kalhot a kabátB mezulánových zapsáno v letech 1605, 
1606,"*) T třeboňském archive naJli jsme mezoláa nejprve r. 1613.") 

T téch dobách nalezli jsme na knpeckých krámech plátna téi „ba* 
vlnéná", „pmtovaná se stříbrem".") 

') Arch. mus^nf. Nymb. liitiny, 

*) Arch. bradeciiý. Oníty panské z r. 16M. Téí ve výpisech Tiárových. 
,Zemnéná', „lemnioTá" plátoa připomínají se v arcb. nymbursk. r knize 

- r. 1683. 

Arch. hradecký. Oíty. 1664. 

Sbor. hJBt. 1^. SS8. 

Rosmlouvánl Cechs a Némcem „Galler und Keiapner Zwlllich". 

Arch. plzeň. & 223. 186. 

Arch. prai. i. 106*. 22. Bok 1666. 
•j Práiek. TarnoT. 64. 
í Arch. praž. t. 1174. 
') Hrady Sedliíkovy. U. 167. Wsgner. 
>} Arch. prai. £. 1174. 163. 



...li: 



D,„i,„db,Goo<^le 



868 

Co do cen bávalo vielijak. Lie Nci, It y poloD XVI. století loket 
plátna péhDiho obyíejnd byl po dvou nebo tfech groBfch bfifch ; v Bo- 
noTé r. 1552 po ti^ch groifch;') t Náchodů r. 1659 černé pUtno po 
2 grofifcb.') Nékteré bnibií prodávino po nškolika den&rach, cizí plátno 
mnohem dráž. Stoka kmentu v Praze prodána r. 1552 za 3 kopj a 
10 groifl;') loket kmentu bjl tebdái po 9 groifch, vlaské plátno i po 
12groSfcb; lytiř Jenl£ek zÚjezda*) koupil r. 15&6 26 loket miUJakii za 
2 kopy 10 groSA čeakých nebo 24 miieňgkých. Boka 1&60 koopili 
T Jindřichově Hradci Stnka plátna pačeaného za 21 krejcarů. Byla tn 
£toka v 30 loktech. Štako tenkého koopili tIHkráte dráž. Štnka plátna 
křečného na podilvku pod Sáty vojenské stála tebdái 2 kopy 34 kr.') 
V tetecb sedmdeBátýcb byl loket plátna po 5 groiich lepii, po 3 groifch 
bmbé, některého plátna loket cenén i jen za 3 krejcary.') 

Koncem vékn hjvaX kment po orta, to jest po 15 groSfcfa;*) ,pa- 
risské" plátno 82 loket za 3 kopy 5t groifl; „rlaské plátno' na kabáty 
loket po 40 krejcarech, , bledé" po 15 kr. ; apratované se atfibrem' s 
„plátno bavlnioé* po 20 krejcarech. Činovatiny bjt loket is 4 groie.^ 

Yydělanon kftži brávali naii pfedkoTé nejradéji k poctivicfm a 
ke kahátftm. Kabáty koiené připomfnaji ae i n Šlechty jeité za celé 
XVII. století. Poctivice koiené čili koienky, jež zachovaly se po ta chviti 
v selských krojích, adríely se u viech stavQ velmi dloDho v mode. V Olo- 
mouci v nich chodili jeité v XTIII, století professorové,") anií byli aai 
jediní, kteH odívali ae starodávným pevným iatetn s k&íc. 

Na iatyvielikeraké brávána vydélaná kflie — pokud jsme v pra- 
menech nalétli — bAvoH (r. 1595,"*) hovřzf, jelenice, kozletias, 
kfiie laui, losová, psinu, skopovice, teletina. 

Naii kofelahové a jircháří na kflii kravské, telecf a koall okazo- 
vali mistrovství své. Koielah robfl kÚii tvrdoo, která se hodila k obuvi 
a k řemenflm; jircbář robil kflže mékké na Sáty. Nejlepfil kflie z votfl 
neoméli koielahové ani v Némcich až do bélohorské doby vydělávati.") 
Takové téiké knsy bývaly do Némec i k nám z Anglie a i Nizozemí 
pl4váíeny. Také z vzchodu k nám poi'ád voíeny kQíe cizí pod Jménem 
pruských, jejichž příprava a náa bnď byla uepovédoma nebo nemoina. 

Naproti tomu jiné cizinské přfpravy, drnhdy neznámé nebo tajené, 
osvojili Bi \ XYI. Btol. koželuzi naši i jiní středoevropBtí. Uměli jii robiti 
kůže zpíkaobem aherským; kflie voUká pověiena na atrora, oikrábáno 

■) Kn. káaftfl. ronov. Vypsal Kl. Čermák. 

>) Kn. náchod. VtlI. 

^ Arch. praž. 1. 100. 218. 

') Paměti jeho; mkop. musejnf. 

'] Tischeravy Úfty hradecké; rukopis. 

*) Arch. prai. 100. 70, 

') Arch. pral. 1. 1066. 68. 

<) Zprávy o lom v arch. prai. v kn. 1178. 808. 1174 I5i. a i. 

*) Vis InTentár VodliikAT v Hsttii. olomonck. v arch. mus. ieú. 

'•) Arch. prai t 1178. 2W. 

") Weigef. AbUldungen der HaapUl&nde. 1698. 623. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



869 

maso, oholena kolalaiskoo «kosoa* irsC, kůle naloiena do kamence a 
aoli na dva dni, pak osniena, po M mora ZTlhfona, lojem natřena a 
opít sníena nad ihav^m nhlfm.') 

Jiný bjl spftsob, jakým strojili fcosloTon kBli na kordOTiin. 
Pravý kordoTan oviem pořiď přiráželi z ciziny. Ale ílperný koielnb a 
tél jireháf dorcdl také domácí koilovina — ba i ikopoTinn *) a tele- 
tlon — Dpraviti na kordovan, a to 6ÍBtoo, bcdliroa prací a rozmanitými 
přisadami do třfsla a lonhn, do nichž kůže nakládána. Kordoran cizinský 
byl rozličných barev. Zdejll býval obyíejně jen íerný. Jeden jeho droh 
byla bmbií, rydélal-li totiž jirchář kŮži po té strané, kde rostla Brat; 
epracoTal-li strano maaiton, byl kordovan hebíf. Onen byl dobrý na etře- 
rfce, tento na rnkarice a koláry i iaty jiné. T poslední čtrrtt XVI. yéku 
T Praze ivláitni řemealo „kcrdovanské' kretlo nejrlcc.') 

Se zdarem dokonalým hotovili jircháři kůže na zámiA, jehož vlast- 
nost byla hebkoet a ona zvláitnl srstnatast, kteroa doiad rfdáme na Jele- 
nicích. Vypranou inrorinn*) bylo nejprve hodit! do vápna, potom když 
byla na ni koson ntl^na srít nebo vlna, po drnhé dána do rápna, pak 
zase ikrábána a vložena do lonbn ; tn poleževii znova kartáčována, vo 
Tod8 prána a máíena ve zvláStním loDhn; potom ji dali do valchy a 
zde natírána jaonc rybím tnkem byla HtlnCcna" a saiena i barvena; na- 
posled ji prali znova v lonhn, povésilí a dokonce nsaSili a nprarili. 

Poznáme na íatech a zvláěté na obojcícb bflun jirchn. Ta poři- 
zována týmž předlonhým zpABobom právě oaznaíeným. Jenom nedávána 
jircba do valďiy, anii ji potírali rybím tokem, než třeli Ji monkon, ka- 
mencem a vinltýřcm. 

Z látek Tlnénýťh, bavlniných, vielijak tkaných I hedbávim 
promíiovanýcb r XTL rfikn nejobyí^néji nvoznjo se barchan, iamlat, 
feritat • haraš. Json to tytéž látky, které! známe aŽ ze atoletí před- 
chozího. 

Barelwny otkané a předira dvojakého, zvláíté 2 bavlny, tovou 
se .prostými* a .tnplharcbany".*) Json vlaské, zvláité raediolánaké, ale 
i kladské, bavorské, aagipartké a landiporské. Json .hladké' a ,bed- 
bámé". JaoB harcbany stříbrné,*) ale Jaoii též Jen s modrými ítrychy, 
což BvIáBtfi bráváno na cejchy.^ 

Štnka barcbann na poíátkn XVI. veka chodila po dvon i třech 
kopách, držela 60 i nékolik nad to loket. V Litomyili kupovali r. 1S12 



<) Obifrný výklad té price % r. 1698 podává Weigel Abbild der Haapl- 
sl&ode e"~ 



>) Arch praž. t. 1174. 460. 
'1 Arch. pral. č. 407. 28. 



1. pral. 
) I kuli teled a volikou dělili na zámii, r. 1677 byly dia kasy la 30 gr. 
miá. Arch. pni. i. 1173. 170. Nynéjíl jircUH lovou limií „semii", od nén. 
stmisch Ifomencl. TelfBlavfnáv mádí lít něm. jmťno „linsaniiBch''. 

*) Délali je barehentnlci (lichiier oder barehentniacher), Svidnifti barchent. 
Dici mul privileg. již s r. 1393. Arch. praf. 6. 70. 7. 
^ fiiafty r- --- 



*} Kíafty tornovské. 1618. 
■) Arch. praá. č. 1063. 88. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



SfiO 

loket barchaDn za tři bílé groEe. T Náchode r. 1559 po 3 gra&ích 
2 denárech. T JindřichoTé Hradci r. 1564 b}l loket po 5 grojícb, plátno 
po ti'ech. 

Ferfitaty byly látky spfS vlnéné. PanoTaly dloaho. Jeité r. I6C0 
kopoji v Jindř. I Hradci Stakn forslatu za 5 zl.') 

Samlftty, jichf t XVI. vékn Tolmi hoja£ níÍTáao, b]rly tkaniny 
fSelijaké, spii Čistě vloSné nežli míchané, ciií Eanlaty byly i i chlopA 
Telblondfch, Připominaji se SsmUty s vodoa a bei vody.*) 

Harag, tkaniio francoaiské nebo belgické, bývtS draíit barchans. 
Rokn 1530 byla ho itnka i po 6 kopách; loket kupován r. 1520 po 
deseti i dvanácti groilch.*) 

BavlDénon pi^ii skládali u nás „na hřehinky"/) a centnéř ba- 
vlny byl r. 1620 v Praze akoro za 18 zlatých rýnských.') Ke konci sto- 
letí prodáván býval cyprianské havlny cent po 39 kopách, libra ,ne- 
mrskané" bavlny po 21 krejcarech. Kámen vlny (20 liber) byl r. 1562 
v Praze za 8 kopy mfi.,*) téí tak drah byl r. 1568 v Rychnově nad 
Knéioou.'') 

K tkanivAm vlnéným a bavlněným barcbanflm podobným íastěji nei 
druhdy pojí se v XVI. věkn pomezin a cTiliok, jeni bývá tasto 
„jibaný", loket stál r. 1520 ve Stfibře po 5 groBích miJeftských ; ") Uké 
v nově přibyla micbaná látka konopná kaDevaz anebo kaoevaé, 
o nil v ieských inventářích ěte se teprve ke konci věkn. V Bélé na 
příklad r. 1597;*) v Praze mfval pláiC kanavaěový slovutný alchymista 
Ludvik Korálek a Těilna, jenž zesnnl r. ISgg.*") Živitek „kanafasový" 
v Litomyílí na£li jsme teprve r. 1633. Loket kanavaěe prodávali v Praze 
r. 1691 po 36 i 40 groífch bílých I ") 

HřdbáTné látky íisté 1 polonhedbávné nvozoji se v naiich pra- 
menech XVI. věkn co do původa knpeckého u^obyŠejnéji torecké (ta- 
řecký pankhart), janovské, neapolítanské, benátské, florentské, £pa- 
nélské, norimberské, frankfnrtské, drážďanské, ipiclské. Nejborfil zváno 
bonra, ale vozili k nám i bonm ze Spanie. Jistý drah lehJSl byl tafat, 
lafat racky (1537, "■) ,Ufat tniecký" (1521), morhejr nebo mnchýr 
(mohére), lamin,") firet, floret, lepBi byla tykyta, tupltykyta a 

"l Tíscher. Oufty. Rnkopis. 161. 

*) ..Qeweasert, QngeweBsert" v liBtioé 70. 1. arch. prai. 
■) Desky. Miscell. 92. Ye Stííbrc r. 1620 haraš po 12 gr. Arcb. plzeň. 
i. 182. 124. 

') iCtTH břeblnkj bavlnčny" r. 1630 * nejstarif knice konHmsk. testam. 
=) Desky. Míbc 93. V kisftě Jana Tojtéchova. 



•) Umlanf. Rukop. 213. 

■') Arch. prai. č. llTi. 106 a násl. 

"j Tamie. 1056. 68, 

") Boka 1637 vioi Fremek z Žeratfna na Šainberce iidy, ie ho oiídili. 
Jeden maje mn prodati atjkytu dobru tafat raaciký jemu jest la tykyta prodal*. 
Arch. praž. č. 1180. 216. 

■') Pod JDk^Dřm „damin* itii jsme o té l&tco jeité r. 1786 v arch. noi. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



361 

samit (aatin), těííi druby byly atlasy, tnplatlasf, damafiky, cea- 
deliny, karmazíny a brokáty a střibrohlavy i zlatohlavy. 

Polobrokáty neamějfce jmeDOvati jediným jménem, vfielijak jináfie aaioa- 
tovali. Ale poznáS to. vidy. Na pfíklad v Náchodě r. 1567 avoznjo se 
itola ,Eelená s rftžemi jakoby ilatoblaTOTými".') 

Po r. 1570 zhusta čtei o tubmu, ormezinu,') r. 1575 má slavný 
doktor Šimon Proxanaa kabát z ^e6ndrdotU" ; ') koDcem XVI. vékn 
TfskjtDJe Be na kabátech filozel, a za 12 rýnských prodává se v Praze 
jakés , Španělské soukenné hedbáví'.') 

Látky hedbávaé jakosti liieny jaon od kapcA ve „fin", ,,snper- 
fin", „comania". VCbec byly vSecky dosti drahý přea to, že v XVI. 
vékn hedbáví ni hojně tkávall v Evropě. I v Čechách robili hedbáví. 
Rokn 1568 propooitl arcibiskup Brus Tlachá Fridricha Trollovi pastotn 
na Vyfiehrad^, aby nasadil tn bource. T povolení svém dí arcibiskup, že 
podnik TroilQv celé kornně íeské ka prospéchn a slávě sloažf.^) 

V polon století prodávány itnky hedbáví, držfcf 70 i 77 loket, po 
10, 11, 12 zlatých rýnských; ale i jediný loket karmazinn „florent- 
ského" a „toledskébo " byl také i po miileĎské kopě, loket tsmínn za 
polovic kopy; loket „planého* zl&tohlavo byl v Praze r. 151)3 málem 
za 2 kopy, pravý zlatohlav cenili i za 24 zlatých loket, atřlhrohlav za 
18 zlatých, loket karmazínu po 50 grofiích íeskýcb, loket damaiku nad 
kopn (r. 1600 nad 3 kopy), polouatlasu loket v Praze po 23 gro£fch 
(1566), loket tykyty po 20 krejcořlch i po 18 groiích miSei^Bkých 
(r. 1568), laké i méně i vícej tupltykyta byla i trojnásob dražil. Sa- 
mita čili satinn byl r. 1520 ve stříbře loket po 6 groSfi'h, tnplfeřlato 
po 24 groifch, kdežto cvilínk prodfivalí, jak svrchn dotčeno, po 5 gi'. 

Polonhedbávný mochejr cenili r. 1591 loket po 15 gr. míi., loket 
ceodellDO také Jen po 2 groilch bílých,") ormezin byt po 7 Šilincích. 
Pankart hedbávný cenili r. 1566 po 35 Šilincích loket Libra 6retQ byla 
za pílltřetíbo zlatého. 

Aksamity vozili k nám odtndi, sknd hedbáví. Co do sprucování a 
rizn svého jmenuje se o nás aksamit „tlaiený" (v Praze prodávali , Že- 
lízka na vytlačování aksamita",') .chlnpatý", „o pAl dmbém vlaaa", „o dvou 
vlasech", .plyS* jame naSli teprve v drnhé pfilce XVII. vékn;") co do 
jakosti Dvádl se aksamit polonbedhávný a planý ^} Čili „trjp',*") co do 

') Hraíe. Method. XVIIL 82. 

') „Ormeiin" u kupce pražského Tuchmana r, 1668 loket po 7 Šilincích. 
Arch. praž. t. 1172. 26— SO. 

•) Desky. Miac. 64. 165. 

') Arch. praž. i. 1 174. 254. 

^ Borový. Brus. 80. 

■) Arcb. praž. t. 1066. 68. 

*) Arch. prai. i. 1174. 4. Bok 1591 

*> Byáice. Invent. v arch. mua. 

■) RoimJoaváni Čeuha 8 Némcem překládá planý aka = bubeosamint 
1 slově „bariet". 

") Ze je atryp* planý aksamit, a to hamburský, toho dOkaz i kn. arch. 
praž. 6. 1174. 400. . 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



iéi 

barvy i iroaioroŤaný", strakatý.') Loket akaamttn v poloTiei století mohl 
státi p61 třetí kopr i tfi kopy míSeiské. Konpil-tis r. 1550 t Prue vola 
za 5 kop čili za dvn lokte iďísamita, patrno, coi drali;^ to přepadl byl 
choditi v aksamite. Roka 1600 prodávali t Praie inotoroTaoý aksamit 
po pfll drahém zlatém loket. I to dosti drabo. 

Snkaa, z oichi iat pořizováa aejobyčqjnjiji, býrala poToosti Téra 
koieaé nebo prkenné. Ale pfes to, že a nás od vSkfl byli výborní aon- 
kennlei, a íe naie i moravská sukna voiena byla daleko do Polska,*) 
přece nenměli co do jemnosti a barvy takových aaken pofizovatí Jako 
byla robena v Nlzozemich, v Anglii, Francii, Spanii a v Itálii. Naii ne- 
méli té vlny jemné, jaká byla v oněch zemfob. I protoi od pradávna 
i pak ještě ta celé XYl. století voiena k nám ankna ciii. 

Černé a Šeré snkno Či .vleky", gler' a Héemou ieř* dělali v Če- 
chách v přemnohých městech, oviem i v Pražských. Ze zprávy, kteroa 
Praiané podávají o sonkenické práci ěeské císaři Maxmiliánovi r. 1675*) 
víme, le v Chrudimi roblvali soakenalct nejvíce sakna černá, šedých málo. 
Postav nabízeli za 9 — 16 kop miialiBkých. Též nejvíce ěerná sakaa dě- 
lána ve Vysokém Mýtě, Rychnově, Solnici, Kostelci a v Táboře, jehoi 
snkna epráva zvláit chválí jakožto dobrá.*) V Broumově prý dělili 
lebka snkaa červená a zelená. Na doplněnon té správy dověděli jsme se 
z jiného pramene,') že náchodský sonkenník Šimek měl r. 1534 aa 
skladě sukno blankytné, ryBavé, ilnté a týkovaté — a viecko bron- 
movské. Drněli tedy i v Broamově barviti sakna vfielijak jinače aeili 
oněma dvěma barvama. I vlčky barvili na rado. V JindNchové Hradci 
koupen r, 1565 loket takového vlčku rudého sa 11 groěfl Českých.*) 

V Žlutících prý dělali kromě černých snken i sukna ocelivé barvy. 
Jinde nměli barviti aukno barvou Irovou Čili ilaton.^) 

Naii sonkennfci uměli robiti snkna několikeré Jakosti, což 
na schváleni stariích cechmistrft označováno na postavě sookenném dvěma, 
třemi ai pěti pečetmi. Které snkno bylo utkáno z pěkné bílé vlny, to 
dovolili barviti jasnou barvou; byla-Ii na suknu poskvrna, pruh nebo 
proutek temnéji setkaný, propnstili cechmietři takové aakno zbarviti jen 
na černo. Je patí-no, že se naii snažili o pěknou práci; dovedně uměli 
napodobiti i cizí sakna. Vyskytuji se jakožto lepil ankna .míiená' ; ^ 



kobylky se moseruji*. Holler. Zrcadlo 

*) Materiály historycz. I. Že sukoa brouuiovská voiena do Krakova, o t<Mn 
správa E r. 1669 v arch. cemsk. t opisech arcibitk. 

'1 V arch. mlatodrí. T. 4ň. H&liwich. Reicheaberg. 83- 

') Koko 166G konpiU vrehnoRt Hradce Jindh t Táboře 8 postavy sukna 
fernébo na laty čeládce sa 26 kop. Úeiy hradecké. Výpis Tiscberfiv. 

>) Kd. arch. nácbod. VIII. B. 3 S. 

*) ^^^y jindHehohrad. r. 1D66. Výpisy Ttscherovy. 

') Arch. pral. 6. 1016. 74 

*) Boka 1621 ve vsi Lipém , sukní ■ mlieného sukna trochu poselenalá*. 
Arch. náchod. manuál z r. 160S. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



8l}3 

barerni lahoa ^stoupená".*) ZvláiU pikné b^TsIo sakno nTejmetné" a 
„panbarty* v R^cbnoid, jiehi postav r. 1565 byl i s» 10 kop mf- 
SeĎflkfcb*) 

Ale kdo chtěl inkno jfinní a ivláitnl barvy, mnail konpiti sakno 
ciii čili .hostinské". Za nejdraíBI sukna pokládány itamety, lindySe, 
Icjdyto, mechllíe a aukoo Bstrodomské i vůbec flanderttké, an- 
glieké. Starodávný Mlbéř mlži z iaventáJU po r. 1620 

NojlaclDÍjil byla — kronid brobých vlíkťl, p^e a hundskoty — 
sokoa .konmaroTé (iedé) a makové barvy, nebot ta se vlnou barvi a 
moníf pracf délajl*.') 

Koncem XV. vSku byl loket lacinébo sakoa za i groíe; v Lito- 
myili gkmejn* prodávali po 6 groiich, loket vičko po 10 groiích; 
v první pAli XT. vékn loket vlčka byl po IQ i po 20 groiich.*) V Plzni 
r. 1537 má sookennik ankna od 7 groífl po 30 groifl loket.*) 

Od polovice století rozmanitost i drabota suken n nás se rot- 
mobla. P^e cizl, iSteptuchy, iiptneliy a iSíftliehy, z nicbž pro 
jich tvrdost dělány leckdy i pláitd „pro diit",') prodávány r. 1584 loket 
ekoro za kopa; anglická, paffžská, vlaská sukna, zvlAitě kropená, byla 
po kopě i po dvoa; do konce stoleti vyskytuji se nejhustší snkna 
„broumky** z Bronmova, sukna cápovská, uherské kyřinky, karyzle, 
rychnovská, žlntlcká, mecbelská, reichenpalská, iitavská, zhořelieká, frid- 
landská, rokycká; loket anglickábo .feynu" Htál i za tři hopyl Loket 
České páje v Bělé r. 1567 počítali po 24 kr., loket sukna tlutickébo 
v Rychnově nad KnéÍDoa r. 1688 byl za 17 groiů bílých; loket lindyie 
v Jindřichově Hradci r. 1586 byl za 34 groie ěeskě, tedy draiif neiU 
mnohé bedbávi. 



Abecední soupis látek, kozí a kožešin do r. 1620 
u nás užívaných. 

Aksamit (samet) tlačený, chtapatý, o dvou vlasech; aksamit planý = 
bnbeusammt, bar&et, polouhedbávný. 

atlas, tnplatlas, rasat, oojbladii látka bedbávnii; polonatlaa. 

bambásek, jméno látky, kteréi slovníky íeské ani jiné slovanské ne- 
znají. T naíicb pramenech se vyskytuji afutra' bambásková a ,fii- 



NoTáiek. Jeoiiek koopil i 
I 18 groSft. IStr. 164.) 
') Kd. kbft. BycbDov n. Knéi. v mua. arch. 
'f Tak ae íte v RoediI. Čecha s Němcem. 
*) T Plinj r 1521 la 15 gr. Arcb, plzeň. lil), seoten. 
*) Tis lUU Kultnnii obraz měst. I. 571. 
*) Roku lfi64. Arch. prát. & 1018. 37. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



864 

třem" se rottunWá obyčejné koíeilnft. Také jsme n koieSnfka ona 
futra bamh. DalezlI. Proti tomo nám podal o bambiaku pan magistr. 
rada Fax tento vyklad: „ DomniTám se, ie slovo to je i vlaského 
bambtgia, bambagio = bavlna, frc. bombasin, ipan. bombaai, angl. 
bombaflin, a téhož pflvodn ang1. bombast, bombastry, ním. bom- 
basin, ale také upraveno na banmbast; drob jumné Útky jako vata 
za podblad látkám svrchním; je to asi vatovaná podiWka." K torna 
jeité přidáváme, že da Cange nvidl slovo bambasiom odvoz, od 
bombax, a mini tim také látku a ne koíeSinn. Srovn. doleji pomezín. 

barchan viz XV. století (str. 115). 

béllzna, kožeíiaa bitá, vtácnéjU. 

berani kožeSion. 

bobrorína = kflže z bobra. O bobřích viz Príncilv Článek v progr. 
třeboň. gfmo. 1887. 

bomezln viz pomezio. 

buura, zadni hedbáví, plitbseidea. 

brokát viz střibroblav a zlatohlav. 

broumek, sukno z Broamova. 

br)k}d, pmkyd, sukno nizozemské. Viz XT. století (str. 115). 

burfiet, vurÉet = planý aksamit. 

buvoli kftže z kamence vydělaná v Praze r. 1595. Archiv praísk}- 
i. 1178. 296. 

býkovice = kfiie z býka. 

ccudelin = tykyta. Viz XV. věk (str. 116). 

coadrdot, látka bedbávná nebo polohedbávná. Rokn 1504 má z ného 
pachole v Hradci Jindř. iaty. (Tiseher. Účty.) Potom jii objevnje ae 
éastěji. 

CTilink. tkanivo z pHse lněné a bavlněné. 

íiDOTatina, plátno vzorkované. 

damafiek = téžká látka se vzorky; byl hladký, s Sapinami; a vodon; 
a květy. 

felba =: z vlask. felpa, nedokonalý aksamit; osnova hedbávná; ontek 
přfze. Jangmann. 

ferčtat, forštat, firátat= poloahedbávl. Lat forstat i ň-iscalnm, frít- 
salnm (Weinhold. Francn. Výpis dra. Zfbrta.) 

filozel = látka poíitaná k hedbávn; sonvisi jméao Jeji snad a vlask. 
filzata, což vykládá da Cange (III. 500) za panni apecíe^ es trans- 
missls filis contexta. 

fildrdot, v kSaft. oáchod. r. 1624; látka jako přede&lá. 

firet = hedbávf. 

flok, ankno flokové, zlé, zapovéděné. 

floret ^ hedbáv! nživané nejvíce od tkaniěkářů. Je floret v prameiiech 
íerný, barevný, télný (L j. réžový), iiroký. 

growg;rÍll, grobgrtin =: látka vlněná. V tfebofiském arch. nalezl ji 
ViTagner nejprve r. 1609. V norimberském řáde tkalcovském náležela 
k mistrovským kusům od r. 1629. (Weigel. Abbildungen der Hanpt- 
st&nde 582.) 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



3(í5 

haraš, téí haraš, litka x tIdj i s bedbávf. Harreaej. Viz XV. vék 

(str. 116). 
hermelin, branost^, ehranosteyi, koíeiina z Polska k oim Tožená. 

Arch. prai. & 133—55 v listinách. 
hovřziaa, .hoTéii paníoch" t pmls. kn. inventárnícb. 
tařibétina ^ kflie zapovědScá Jakoito nezralá. 
handskot, sprosté sakno. 
genetoTá kožešina. V náchodských kšaftech r. 1602. Genetka — 

kana cizí. 
jelenice, kfiže z jelena. 
kanavaj, kanevaz, ^aaavaz, kanebaez, kanabáč, kanafas, frc. 

canevas, pflf. látka konopná dle b1. canabaciam, canabis; jináJSe téi 

mfcbaoá látka z bavlny a lna i z bedhávl. Kanavaz itlafeo^". 

Nomeacl. Veleslavín.: gKanabaíový Sat = konopný, kaaiffasen kteid, 

canabina veatis". 
hannaziu, srabg. kyrmyz, kermes; pAvodaS Červená barva, pak bed- 

bávná látka barvy jakékoli. V Praze prodávali i bily karniaiin. 

Arch. prai. č. 1173. 287. Eannaziit voien sem z Itálie a ze Špaoie. 
karyzie, hrnbé enkao. Viz XV. století (st. 116). 
kment, g;enieQt, nejjemnějil plátno. Viz XV. utoletí (str. 116). 
kocour divoký, kofeiina z nebo. 
konina, zapovMéoá koželohflm kflže. 
kordovan, kozlovins nebo jiná kflže zvláitnlm způsobem upravená ; tH 

knrdyban. 
kordalat, látka v úetech jindřichohrad. r. 1638 uvedená; mnichflm se 

knpaje Stoka kordolatn za 24 kop. 
kotunar ^ iedé sakno barvy Železné; komárové aakno, téí komárová 

barva (= konmarová). 
knzlctíaa na kabáty a na kozlovicc. 
králík, polský, bravantský (brabant). 
fcuoina. 

kyřinka = uherské ankno, 
lani kůže (aa kalihoty). 

lasice. U kožein. praiského r. 1520. Miacell. dsky. 92. 
Iťjdiš, leydisctl, sakno asi z Leydenn. 
Iconská kůže. 
lind}'š, nalepil sukno. LQndisch. Jsou též výklady, jakoby to sukno 

jméno mŠIo po Londýně, odkudž prý do Uamburka voieno. Zeitscb. 

far A. d. Kultargescb. II. str. 737. 
lišéina, lisí kožich. 
losová kůže. 

meehlid =: sukno z Hechelu. 

mezolán, mezulán, mozelán, ital. mezzalana, pevné drsné plátno. 
mitlính, brubé plátno; plátno na pytle. Štuka mitlinkn = 30 loket 
anSických. Arch. praž. 1. 1173. 239. „Štonček mitlinku" drtící 
26 loket na ěperloch r. 1558. Paměti JenlSka z Újetda. 

Dr. ZlkiniiBd Wlater: Stlluj knfa. 20 



zsdbyGOOgle 



mochejr, muchýr (mohére), mucher = látka vloéná, polohedbivoá. 

neHtlkorD, krajky nsEtlkorDoré. Předivo z kopřiv. 

nnsyta, koieiina nesytová. TielfraBz. 

nore, koieSina i norka, latax, Ndfe, raastela latreols. jQDgmanD. 

noTohradky, novograty = božeiina máméjM jménem popelic. 

ormeBill ormezio, hedbávná l&tka z Fenie; po jméoé Ormaz. 

pRJ ^ 2 příze bavloSné, lehké sukno na podSivky. Víz atr. 116. 

paiichart hedbávný (kn nácbod. č. TUI. 1560). 

paačnlk, oejjemnějíf hedbávná látka na roDÍky, jež po nim bIovoo pa- 

nénfky. 
perpetuan, v třeboň. arch. r. 1611 ponejprv- Wagner. Modrý perpetnan 

v kSaft. Dáchod. 1631. 
plátDO tenké, tlneté, tlonStky, zvlřecf, iemnfiné, paéesoé, konopné, kře6oé, 
režné, domácí, pmtovaué, činovaté, trohličné, pytlíkové, mlynářské, 
černé, bílé, bledé, mandlované, nemandlované, vlaaké, némecké, nidr- 
lantské, levaké, holabářské, kamenaké, kladské, svidnické, mejtaké, 
tarnovské, kolčové, frejberaké, paríské, pohanské, ,pa11k keotnářťlv 
kemptner leiowand" v knize Rozmlovvánl čecha s Němcem. 
plnf. plfitén& sabné r. l&OO v Praze, plstěný pnněocii; plst je výrobek 

z chlDpA nebo z vlny, nválený a stlaěený. 
pomezin, pama§ÍQ, bomeHin, látka bavlnon smiSená, kteron tkali 
barchennici ; Nomencl. Veleslavínftv má bombasio; těla bombacina, 
lineom inter lanam et linnm. Dn Gange I. 695, Srovnej bambásek. 
popelice, kožeiins z myil cizích. Mns pontica, mna marmota. 
pruská kůže, ivláttnlm zpflaobem dělaná. 
psina, kAže psf na mkavice i na Sáty. 
rysová kožeSiaa. 
samlt = satin. 
soboli kožedina. Sobol. Olav. Magons v dile Histor. de gentlbaa septen* 

trionalibns vykládá (r. 1555), ie pelles zebellomm nejson trvaly. 
Spratek, kúie nedoilýcb zvířat, zvláSt jehnětin. Spratky bilé, nidr- 

lantské. 
střibrohtav =: brokát, hedbávná látka těžká s vetkanýmí vzorky ze 

stříbrných a ilatých niti. 
(takno, české, hostinské, vejmetné, stoapené, panbart, ief, vlíky, kon- 

mary, itamety, lindyie, aatrodomskě, l^diSe, flanderské, anglické. 
damlat viz XV. vék (str. 116); Eamlat „mit Wasaer'. Zeitsch. f. Knltar' 

geschicbte. II. 738. 
Seiliok ^ jméno nikde nevysvětlené. Doleji akáíeme, že se tím míní 

kflie ověl, bezpochyby z mladé ovce po střiži první. 
gilhéř. Viz století XV. 
íiptneh, áifluell, áteptnt-b, fiťbtiteh = snkno tvrdSího ráin, ale 

ne zlé. 
átamet, ankno drahé. 
dtepsejd n tkaniékářfl hedbáví. 

tablu = bedbárn látka — seidentamelot — prostý, dvojitý, hladký, 
8 vodon. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



tafat, hedbiraá látks, raeký, turecký, prostý, dvojitý s vodon. 
tamln, damio, t náchodském archive nejprve r, 1580; v třeboňském 
r. 1607. 

tcbořoTlDa. 

teletina, telecl pnoJSoch. 

trrp := planý aksamit. 

tykyta, tiketa, tupltykyta. Tii XT. věk. str. 116. 

Tlíek, ieró, laciné snkno. 7 XTI. veko natetli Jsme i „rudé" vlčhy. 

Tlti kožešina. 

▼Oloviee = kůfe E vola. 

vydra. 

zBJeiina. 

zámiS, kftie vielijaká, opravena asi tok. Jako njnl jelenice; něm. sá- 

miach, liniftmJsch. 
zlatohlav = brokát. 



25* 

DigitizsdbyGOO^^Ie 



11. 

část zevrubná. 
1. HUva ženská. 

LfCidla, koametická prostředky, tIuA barrenf; Um panny a puif, vrkoíe; tba- 

nice, nifelDikj; vínce; perloree; birytj; utíU lea; ronlkj; ckrbolj; íepce; 

karkule; čepice; huftirkj; klobouky; n&níky; fařeb«D; srcadlo; brylle, skleno j 

skřipec lehkých len. 

Ani T XTI. Tékn nesaaechaly pani Ifíídel čili „fetmeil" » mPIs* 
TcJvA**.') Haloraly aobé tv&ře femeil, -v díí byla cinobře i kafr, med, 
r&žová Toda,') oboíi „pleJTejsem" Datlrsly a iélo mazaly mýdlem, satir 
se sritilo', a kdo2 viecko ví, kterak se jeStj .pj^potToFovaly'. 

Že ae Ifdf pani a paony fermeil, aoy by mil; se Učiti ctaostmi 
to vyčitá jim dOUcliré r. 1568 „kazatel kostela praÍ!-kélio Jiří Netolický*.^) 
ŽeteUTíkémn jest líčidlo „llecbt" ďáblAv/) Roka J605 Voditanský ^) 
svádí tcD nenpřfmtiý svyk na matky tvrdě, Že gV pravdé mnoho se oy- 
nějSícb časft matek nach&zl, kteréž Herodiady ? tom následi^f, ačice 
dcery své tt&l^ líčidlem a k těm podobD^rai fermežemi barviti, Blechtíti, 
oči plerejsem natírati." 

I od avétských mnít) mimo kazateloici malované dámy dosti za- 
Živaly pDsmčcbo. Havlík z Varvažova') velmi dOtklivě dí: aMélyf by 
jistě takové B těmi tvářemi zmazanými, allčenými se styděti, ie se jim 
lidé smějí, výborně rozomějice té Jicli allčené kráse."') Podle mondréfao 



') 2e Uiidlo a plev^s jedno, viz Nomencl- Telesla^fnáT. 274 
') Dle Thad. U^jka Herbáře. 1662. 
*) Káláni o bidé Člověka. 41. 
*) Kn. duchovni r. 1688. 
') V Theatnim nmndi. 47. 
'} V knize O ctném obcování. 3. 

') O ctném obcoiáuf. HavKk a Varvažova. 1613. Z ítalak. překl. s do- 
pl&ky vlaitnlmi. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



3G9 

mfiiéoi UavlikoTa ta fermei na tvář ženskoa oalepená „nemfiie t He- 
íabj adélati HeleDu", kromé toho prý nejsou lidé tak neTtipnl, aby 
barvy pi4rozené od barvy Btrojené nerozeznali. „Znal jgem jednu," tak 
čteme T jeho knize, kdež ukazoje se, jak tnzo dámy ae fermeinjf, „kteriž 
horlila na jiné Seny nllóeně a sama bláznice zapomenula na to, 2e byla 
též lííidlem zmazáni, až sobí od toho záponn, kteroaí n« brdle méla, 
skálela." 

Havlík přeje viem nlíčeným Ženským tich rozpaků nemilých, kteréž 
dle jeho knihy zažily jich drožky ilaské. Prý hrály pfi nějakém ,pan- 
keté* na krile. Co rozk&že a eám d« Bobé nčlnf kr&l, to po nSm učini 
ostatnf pi^Bedicf. Králem stala se rozíafiiá matrona, kteráž ehuté a hbité 
se umyla t teplá vodé, schválné přinesené, a namazané krasotinky mu- 
sely chtíc neclitíc mýti se také. Prý ,b hanbou to jejich krásné mazadlo 
po tváři dolA teklo". 

Dle Havlíka měli mužové o povaze malovaných Žen totéž mfněnf, 
jako máme dnes ; malba na tváři ukazuje povaha neapHmnoa. Dit Havlík 
pravdivě: ,JU ne mnoho co dobrého o takových ženách držím, anobrž 
pravím, 2e jak po tváři zliěené barvy nosí, taková mají v svých srdcích 
mrská myílenl, aniž mflže co dobrého a upřímného při nich nalezeno 
býti. Prostá pravá láska nemiluje takorého fermežovánf . " 

A což teprve Šimon Lomnický tepal ženy nalfíenél Když byl 
oznámil, Že „JBon neničky lidé, kteH, majfce tváře bledé, chtéjí sobě 
udělati bilé a ěervenč", a proto se „fermežují", a když jim za to vy- 
nadal, že jsou npřepotvořenf, přivedl na nfi nejprve bv. Ambrože, vyčí- 
tajícího takovým líčeným, že obraz boží snaží se přemalovati, pak při- 
vedl na ně prQpovgď starých Čechíl, „že tvář třikráte llCená tváři bolí 
níkda neuhlídá", a naposledkn pohrozil hrozbou samého Pána Boha, le 
„viicknt obličejové obrátí se v hrnce a že nikdy žádný kotel nebyl tak 
Černý, jako badoa tváře těch, kteří se llií'.') 

E spoustě slov proti ženské fermeži připletia se Lomnickému po- 
známka hygienická dosud platná a dobře zknSená, že totiž ženské, jež 
B« maligi, ^v starosti mrzuté, ieredné, žlnté a Bkaredé bývaji*. 

T XVI. veka líčily se i selské dívky, které věm nemíval barev 
zapotřebí. V Sedlákem masopastč, divadelní hře z oné doby, čteme řeč 
k selské mladici: „Eýi sobě zbarvila lice; což nemᎠdoma plevejsu? 
Aniž'B neemastila vlasQv , kýž mejdlem čelo zličila , aby se tím lip 
Bvitila".') 

Při tom (ermežoviní oněch dob stoji za zmínku. Že opakem mnohá 
snažila se molbon dovésti toho, aby tvář měla nnyle bledou a nikoliv 
červenou. Ne bez posmfěkn vypravitje Havlík o mladici, „kteráž mívá 
tvář zbílenou, vydyncbovanoa — a hrdlo jako mazanou bota, a když se 
nefietřf a blavon na stranu pohne, tu (prý) viděti to černé hrdlo od 



'} Lomnický. Pejcka života. 61. 82. 



■) Jireček. Div. "hry. Sedl. nuMpOBt IL jedn. 

DigitizsdbyGOO^^Ie 



370 

tTář« roidilaé, Uk íe by mohl jedsn flcl, U hlftTB brla odňata Nidr- 
laodcQ a přistrčena k hrdla Monřenlnky.") 

QnariDoní') neomaleofi vtipk^Jfci mi za to, ie by maii a otcové 
mohli jiniče, lacfDěJi, Bvé ieoy a dcerj bledými nCíaiti. 

Jod imy čeBkých bratři nellSívaly Bobí tváři. „U n&s toho neni,' 
df BlahoBlgv r. 1560 b pýchon.>) 

V XVI. fltoleti T nově TjrojUo se Depoietné množetvi vielíjakých 
kosmetiekýell receptů a proitředkfi proti pihAm, .Serveným a bra- 
aitafm ubrOňi'', IliejAiD, bradavicim a jin^m neozdobnoBtem t tv&ři. Tich 
uiuBlme y tomto díle minouti. Jen to mimochodem přípomfnime, že nhry 
KAháníly óeské dámy nejobyčeJDéJi kafrem, Blron, kadidlem a rosliihi^mi 
vodami; llíi^u vielijakými oleji, iTliSté TiaítlřoT^m, bradavice shánély 
mořskou cibnli. Byl ovBem také recept, aby paoi RToje bradavice mrakaty 
ráno a reíer rozpálenoa metliíkoa, že zajisté vyachnoo, ale Devlme, 
miskaly-li. Doktor Hájek radí BvraHkalon trář nroTnati olejem, jenl po- 
fídi Be I bflko tvrdých vigec a i myrrhy. Ale mazadlo to masi státi na 
{ai ve vlhkém sklepe.*) 

Proti pihám byla kromě jinjch lékfl kejcbavka s eleborem hllfn a 
medem. Také avidf se tykev leani zetřená s vodoa.*) 

Nejdarehnéjilho kosmetického prostředkn na zachováni krásy své 
nžila Droiená Kateřina Bechyňová z Laían — am^ala se v krvi la- 
bitých Bloieboic svých. Boka 1634 íalář Hihalka překazit pauiice pM- 
včtívoa éianost, pro kteroal lidé vůbec .věřili, ie jest v n( ěert 
másel bíti"-*) 

O nepravých zabecb nacházíme málo zpráv. Ale mívali J« lidé 
obého pohlaví, anii to vyJiitáme. Staří oviem hleděli na faleíný lab fako 
na kteroaholi jinou nevěm. S patrným rozboříenim napsal £rasma8 na 
poěátko XVI. věkn, ie lidé aiivfOf zabft „od některé svině anad vy- 
pAjCených".') 

V XTI. století stále také udržela se při moolých feoíkých enaha 
miti vtasy nejen hojné, nei i kudrnaté; kromě toho nebývaly dámy 
s barvOD svých vlasů spokojeny. 

V první přifiině I nepravé vlasy na hlava sobe dávaly, coS praví 
Lomnic^ nezdvořile řka: , Vlasy cizi kradou, berou, ozdobnjl se toož 
mírou'.") 

V drahých přlSinách di týž nepovolaný kárce, ie přepotvořajf se 
a to tah, ,které msji vlasy ěerné, chtějí míti rose, které mají rovné, 
dčlaji BObě knferavé*. 

■) HaTUk. O ctném obcováni. 8. 

■) Grewell 164. Prý v Sakoosku (tle také jinde) bledou barva ienské 
camilovalv. 

>) Ve bdím o iraku. 

•) H^ek. Herbiř. 186. 

•] C. Mat. Mor. 1886. Befák. Tél výpis Zfbrtfiv. 

*) Erben. Lumír 18I>6. I. 16. Zabila prý H osob. 

n £nBmns. Chvála blim. 83. 

^ Pejcha iiv. Lomn. Nápodobní Paprocký. Nové kiatockv. 



zsdbvGoOgle 



Na viecky úSety, na hojné kadmaté a barvené vlasy vyBkytnje se 
v spisech XVI. Teku al poáiné, sila prostředků, v nichž ní tehda pro 
zrůst Tlaaft nepoalednf misto drii cibnle. Podle nf k vlasAm také Týbomé 
poináb& myrrha, dabový list, vIdo, soccds tiliae, vai^aé jedlové SiSky 
zelené.*) 

Kučeravé vlasy sípAsobiije kromě jiDých prostředkft vařené „Jmejli, 
na nový méalc natrhané", jimi musela sobe parádnice hlavn mýti.*) Jeitě 
jistějil prostředek mivaly na£e dámy na kučeravěni vlasfl ten, ie ntbi- 
raly sobě vlasy na dřívka*) nebo je pálily jehloa.*) 

Ttasy sobě barvily dámy i přes to, že ilo tn o zdraví. „NemAžef 
vod, olejfl ani Sastrfl se vymysliti, by ony nimi z vlasA nitek zlatých 
délati se nepokusily; z nlcbito mnohé o hrdlo i sdravl se připravily. 
Nicméně tak jsou v tom opovážlivé, že, byt dnes cftily pro to barveni 
vlasA bolest hlavy, toho nepřestanou." Tak vypravuje Havlík z Tar- 
va^ova.*) 

Kromě Tody, olejft a flastrů také slánce bezděky slonžívalo najím 
paolm k toma, aby vlasy oztatély nebo staly se rnsé, cal bývalo barvou 
ne j oblib enéjBI. Benátíankům na takové bělidlo sluneéné dobře vhod bý- 
valy italské rovné střechy domovité, kamž paniíky hbitě lezávaly;*) kde 
bělily sobě vlasy nespokojené čeiky za nebytí plochých střech, toho ne- 
víme. Bezpochyby leily do vikýřů, 

tJiea ienské hlavy v XVI. věku fídíl se tlm, čím ženské pohlaví 
chtělo hlavn sobě pokryti. 

Principem zůstávalo i v tom věku, jako bývalo ta stará, že děvče 
má hlavu odkryton, žena zavitou. 

Křesfanské ženě tak nložil už hned v prvních dnech křesťanských 
svatý Pavel, aby hlavu zavíjela a kryla — „pro anděly". Vida kolem 
sebe, že ne vSecky paniíky tak čial, kněz Žalanský r. 1613 obraci slovo 
geniálního apoitola křesfanského řka, že pani nekryji se pro ďábla. 
I v svatých shromážděních prý odkrytou hlavou a přlliiuým ustrojením 
„zlou Žádost drubémn pohlaví v mysl vstřelqjí'.^) 

Míti hlavu odkrytou bylo panen právo, chlouba; bylo to znamení 
jich nevinnosti. Proto řekl r. 1512 jakýs jtíplavý Polívka, soused pražský, 
panně Dorotě, beJ^vářové dceři, kteráž na své cti panenské se zmařila: 
„Panno Dorno, cot ti to pěkně slnSll NeSkodilo by, by ronlku měla a 
vrkoč přikryla," *) 

Ústroj vlasů panenských býval tedy obyčejně takový, jako vidíme 
T brodském graduale z r. 1569 při dcerce Koitála měětana. Panenka je 



') Recept v alchym, kulze udít. knih. ě. 2. H. I. 
*) Becept v kn. noiv. koib. t. 64. T. 13S. 

*) Vdova křesCansiiá, ptekl. od m. Jana Ehemera PlzeĎakého r. 1695. 
*i .Jehla, na kteroož se kadeře délaji", v Nomencl. VeleilavfDově. 
') O ílecheto. obcov. R, i618. 

*) Obrázek o tom z Césara Vecellia (r. 1630) dostal se do premnobýoh 
knib. Jest téi v kostynm. díle Hefnerové č. 608, 
1) Knížka o služebnosti. Žalanský. 1S3. 
*) Arch, praž. i. 1016. 68. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



372 

prootoTlasá, nic na čele, nic na hlavě, 
nic v ODÍb&ch. Prosté rozvlnfiné vlas; 
jeji zdoba. Přiví tak o prostých dloa- 
hých Tlasech objčejné býval/ děti. 

Vlasy visely bu3 vfiecky na zad, 
baď dví kitice odhrnula panenka do 
předa, jako zfiti na tabuli nihroboí 
při kostele sv. Micbala v Chradimi 
z r. 1597,*) jejii obrázek podáváme 
eialem 207. Dlvba má okrnil, haznko 
B naditými rakávk; dlonbon do země 
a snkoi s prýmem jakoby krnmplova- 
ofm. Na vlase cb má vfnek, pentlik. 

Také mivaly paany vlasy T copech 
Qvité a jehlicemi spevuéné. Toliká 
okrnži koncem stoletf XVI. vSak za- 
pózovala namnoze copy i prosté roz- 
vlpéné vlasy. Ve vlasy zaplétaly device 
vSelijaké ozdobné kasy jakoito bon- 
rové a jiné vrkoče fiii copy a tkanice 
zavéSovaly; perly na Celo fisoté, věace 
perlové Ěili perlovce, korony a na- 
posled i „panenské birjty" na hlava 
v stavo valy. 

V ii mněme si pČkným pořádkem 
Jednoho knsn po drahém. 

Tedy Dtyprve o Trkoíieb. „Vy- 
béhla za nim proitovlaaa a vrkoée 
dríela v hrsti" ; tak vypravuje se 
r. 1599 o oéjaké pannl.') Ta tedy 
jeStě neměla kdy, vplěsti vrkoífl sebo 
pletencA do vlasA svýcb. Čtoucí, zoaje 
běh nynéjSf, mněl by, íe snad ona 
panna měla vpléati do svých vlasů 

C(B.207. Tabule na kostele sv. Micbala "•'^^^^ ''''4M'''''l;; *'f .^* ^^^^ 

t Chrudimi. R. 1597. ťj chyba. Vrkoíe XVI. století json 

Kreslil profesaor Šolta. nikoli z vlasQ, než ze všelijakých Útek 

hedbávných, zvláítě z bonry a z ta- 

fatu i z aksamitu. 

Tafat byl k vrkoéflm asi obzvláštní sorty a barev nejjasnějších, nebof 

íteme v inventářich kupeckých pří tahtech dosti častou poznámka, ie 

jsou ,na vrkoěe".") Aksamitové vrkoěe shledali jsme i pozlacené.*) 

'] Fékný obrázek té tabnie z přátelsko ochotv nakreslil & poslal nám prot 
A. SolU v Chrudimi. 

^ Arch. praf. i. 1061. 3B. 

■) Na př. r. 1666 v inv. kupce pralsk. Tuchmana. i, 1172. 

'5 Kn. arch, praž. i. 1172. 117- 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



a7a 

Na krámech „ímejdiřsbých" a bramářBkých po vSech českých mě- 
Btech Da prodej býval; vrkofe „dvojné, trojné, čtverné, pateraé 
i SesterDé", nejhastěji červené, poBČvadž íervená barva zdobi vlas 
Tieliký. Ale Jaoo i vrkoče i boary zelená. 

Vi^oíe s bonr; nejhrnbii prodtivánr po m&la denárech na prai- 
ských trzích; zvláité pod kotcemi a nimi sedal}' leay. Prodávány „na 
páry". 

Ze i venkovská dívky províjely vlas barevnými vrkoči, to víme 
z mlýna v Zákolanech. Mlynářka r. 1698 zanechává svým dgtem kromě 
jiné parády i „vrkoče boarové".*) 

Také vrkočo, af spletené z vlasů nebo z barevných látek, bývaly 
předností a právem panen. Dit r. 1593 Sybilta krčmářka v Hrdlořezlcb 
jakési Znzanč zmrhané, popadnnvil ji la vrkoče: .Kdes déla lonSka, 
nejsi faodna choditi ve vrhočlch, choď v rouíkách, ořeži ti vrkoče!"') 
T Kutné Hoře žalovala jedna r. 1585, íe ji „vandrovnf ženiny vpletly 
do vlaafl násilím siaméné vrkoče, prý nemá práva nositi čistých vrkočúv.*) 

Krofflé vrkoČfl vpravovaly české panny do vlasů také „tk&DÍee 
zlaté", „tkanlce bilé vySlvané", .pentllky nitěné", „tkanice děravá", 
akadeřavé", „toéeníce perlové", „stříbrné a zlaté kadeře"*) (bezpo- 
chyby třásně), rozličné „cetky" lĚsklé na tkaniclcb; ke konci století 
nalézáme na krámech i „kytičky panenské", což byly kytičky z peří, 
z tracooDŮ, ze imelce. 

dmukýř EliáS Bebm mél r. 1595 na svém krámě 18 takových pa- 
nenských kytiček za 5 kop; při tom měl nj^dan kytu peří obzvláStni* 
za kopa.') Libra cetek stříbrných a pozlacených prodávali r. 1560 za 
16 rýnských zlatých. Perly a čety na pentlícfch a tkanicfch přilité véil- 
valy panny také na čelo. Proto zove se leckterý pentlik „uáíelkeiu"') 
i „čelníkeiti", také „aáčclnikem" (náČelnik haarbaud slovn. Dasypod.), 
ač „náčelnici" nebo „náčelníkem" míní se leckdy ronSka přes čelo visutá- 
Mnohá nrozená i mělCanská panna měla po čtyřech i vlče drahých „pen- 
tlfcicb perlových" a „tkaniclch perlových". I stará panna Mandelina 
z Hradce, kteráž se nezdobila táze rozkoíné, měla do vlasfl 13 tkanic 
zlatých a pentlík perlový.') 

Pentlik nalezli jsme tak v dědictví po náchodském faráři Mibolá£i 
Skalickém. Měla ho paní farářova.") Pentliky, byly-ll bmotngjlí formy, 
činí přechod k věncQm a korunkám. Ale nalezli jsme r. 1591 název pře- 
chodný „pentlik kornDkov^f".") 



■) Mannal Miknlái. osady. 217. 

') NoTom. kniba svédom. 6. V22. prooess 246. 

*) En. memorabil, arcb. kntnoh. P. 32. 

'} O kadeře sttfbniá poitlacené soodi se KateHna i Chráalu s Jsroslavem 
z Onjeida r. 1683. Reg. loudu komár. 4. J E. 7. 

') Arcb. praí. f. 1178. 808. 

•) „Náíelek s cetkamí' viz n Bereinky c Dobé * arch. praf. č. 5B4. 43. 
rokn 1821. 

<) Tischer. Kopial. 160. 

•) Kn. nichod. C TIH. 

*) Arch. prai. č. 61. 246. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



374 

Vínee vbUtovkIj panny ds hlavn bnčf jako prosté loobky či 
obrončky ') nebo i sliíně apletoDé vlnky dvojité i trojné, nebo konečné 
jako hmotné obifrné torbany. ŠoltAv obraz č. 208. z chr&mii bv. MicbslK 
v Cfarodimi nkazaje sloíně vltiek pcdTOjaý.") Že panenka má vlasy Široce 
rozTlnéoé, to padíL na vrnb naivního nmélce kameníka. Tabule náhrobsl, 
z nfi obrázek vzat, jest přeiaiena, nemá roku ani nápigii kromé slov 
„marye snna' nad hlavou. 

Tence byly ze vSelikterakých látek ; byly tafatové, aksamitové, zlaté, 
atříbrné; nejobyčejnější i v tomto veka n bohat^fch panen mčetských a 
ilcchtických byly věnce perlové Cill „perloTCe". 



. Hichsla T Cbnidimi. 



T dčdictvl po nrozené Johance Berkové naleíeo r. 1521 .tafa- 
tový vlnek a perlovým křfikem";*) r. 1511 jest na komorním soadě pře 
o „vénen pozlacený s třeStltkami a a íenklemi stříbrnými", pak o vénec 
perlový.*) V knihách pražských Čteme r. 1544 o véncfch „perlových, 
stránkovým zlatem otočených",") o víncích „vySIvaných na Btříbře", 
o věncích nbílých stříbrných'', o věncích „zlatých", o věncích zlatých 
,3 růžemi", které v Praze r 1583 ceněny v půl kopě.') 

Drahé věnce nkládaly panny do íkatnlf a do skřínek svl&itnlch 
i cypřliových. 



't Franc, capiel, chapel pAvod. obroufek. Scheible. Die gate alte Zeit. 462. 

*) Zaslal nám professor SoUa z Cbradiml. 

•) L. c. í. 63*. 48. Arch. praž. 

•) Soudí se Jan ByUiý e Střibska. Ed. kom. sgndn. S. 6. J. I. 

») Lib. oblig. C. 100. 70. 

•) Arch. prai. t. 1172. 238. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



876 

Perlové vénce I v tomto vékn zhust& TjBkrtnjf se dvojité : z p o d n f 
a svrchní. Zpodnlmn Nkali také „zpoduiéek". Při takovém zpod- 
nlCkn bývaly téi „zloté b8í".') 

Svrchof perlovec brával na w drobd; i podoba korunky, a proto 
tfmí Jménem byl zván. Ty kornoky byly oblibeny za celé XVI. století 
a navěteno na né kde co. V didictvi po Korilkovi praiakém zAstaly 
mezi klenoty i dví korunky se zlatými itefty a perlami a dva prosté vénce 
H 12 zlatými Stefty a perlami.*) Podle oaSi aesthetiky perlovce noBlniely. 
Bývaly jako veliký rendlik k blavě nepomérny. 

Kterým véncAm říkáno „zimní",') toho nelze z prsmenfi se do- 
bádsti. ČteS prosté jen, le ta ona míla ,všnec zimní perlový". 

„Letnlčky", o nichž dosti £asto zmiňml se inventuře městské, 
bndoa tajisté vénce panenské na léto. Bezpochyby ietničky zvláité 
cbndflch dívek byly ony něžné laciné vénefky, o nichž mlaví Marti - 
novský v pobožné knížce své,*) r. 1581 vydané. Prý panny na hlava 
dávají Bobé vénce z malovaných, litých, řezaných, papírových nebo vo- 
skových kvétů. 

Ale nade vSecko něžnéjii věnečky bývaly ony, které nvijely sobě 
dlfíiny z kvétá čerstvých a nikoli strojených. Týž Hartinovský vydává 
svědectví totiž. Že npanny ui* blavn co den si věnec dáv^ji, a když 
zvadne, od sebe jej zamítají nebo z lonbkn odvfji*. Lonbkn, na nějž 
byliny vázány, říkáno téi obtonček. 

Také vlnky byly znamením pauny. V Slaném trestali r. 1615 Katrli 
ivadlenkn, Že si z věnce panenského smicb tropila. Jef o ni psáno, Že 
,Bobé do píli vincfi nastrkala na hlavu, záda i na břichoi jest napo- 
mennta, aby svého stndu panenského, aě kdo vl, je-li panna, lotřila".') 

Naposled vzala panna věnec o svatbě. Kopec pražský Nctter se 
Bvoa nevěstoo měli pří oddavclch i drabý jeitě den při jfdle vénce na 
hlavě se zlatými itefty vÚkol.*) 

Švihácké panny vstavovaly sobě uŽ brzy od poéátka XVJ. veka na 
hlava biréty a birytky, zprvn nízké to kloboaky o íirokém svrikn a 
neiiroké střeSe, které později braly na sebe po Španělska formo vy- 
Eokon.'') T poloa století (r. 1563) i ctná a vážná panna Handelina 
z Hradce žádá svého bratra, aby ji v Praze konpil černý aksamitový 
birýtek a k némn itoček hedbávniéků.') 

T Praze r. 1575 oceněny v kráme ímokýřBkém') aksamitové ,bi' 
rýtky panenské* po 12 groSIcb českých. 



, J. 1174. Arch. praž. 106-117. 

*) .Dva rénce panenská rimiil'' přlpomln&jf se v inreot. po Jíndř. Hrobíi- 
ckém ■ Hrobčice v arch. proi. č. 1171. 76. R. 1600. 

') .Krettanských panen víneíek poctivosti*. 

') Arch. zemský. List se Slaného opsaný. 

*} Arch. prai. č. 824. 854. 

^ Gay. Gloseaire 120. ,Barette — un sortě de camail fourré muni ď un 
capDchoD ou meme simplement a un bonnet". 

•) Tischer. Eopial. 81. 

•) Petra Loderekrs. Arch. prai. «. 1173. 1S7. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



Čfa. 209. MtndaleDA % Hradce. 



Také J^epce a karknlky brávaly panny oa lilayo, ale při nich thnEta 
b^val věneEek jakoíto panenský znak. Když r. 1658 konat král F«rdi- 
uand Tjezd do Praby, vftalo ho dva tisíce panen, majlcfcb na blaví čepce 
zlaté nebo bedbávné b okem Klatým a fěace, 

Kterak arozenó slečně karkalka sluSela, to vizte na obriEkn č. 209. 
Dfme-ti na konec, íe panny vSeckn blavn níkdy také paučnilteiii čili 
pr&hledným ilojfřero (velamtn ininna, dle Nomenclatora Teleslavinova) po- 
krývaly, lze nám pak již zanechati blavy panenské a IfČiti „ptipravn" če- 
skách pauí. 

Tedle mlnénf knéze Matouie Konečného') r. 1612 neměly české 
manželky „vtaaQ strojiti aobé ani nekřtaltovati zlatem nebo perlami nebo 



) Knlba o povinnoBti kreilanaké. Str. 883. 

DigitizsdbyGOO^^Ie 



377 

š potToroými pentliky, stohimi neb třapci vJsntými, neb zavljeDlm ro- 
hatým, koB^m a neniležit^, což jest jii na vrch v srité smohlo se". 
České panf mely se zarfjeti , poctivě". 

Zavíjeni a fiepeaf bylo privo i ponnooBÍ vdaných pani. I padli 
dévčata mdlá se zavíjeti. Kdyi zmařila se v Žatci r. 1553 slaiebni 
Anka, slibovala a prosila, „fe nechce za děveSko (t. j. panna) choditi, 
nei ie le chce zavíjeti I" *) 

Zavíjení hlavy bylo v XYI. veko rozmanité. Pani zavíjely se rou- 
chami a rooSkami, ftlojiří, loktoSemi nebo lochtudemi, za> 
TJjeii a zaTiječkatni,*] plenami ') či plachetkami, chrbolkami, 
faeounky, fačánky ii Šátky,*) Dáčeluiky, hedbávniky; které 
ee nechtěly zavíjeti, pokrývaly hlavn éepei a Čepicemi i karbulemi, 
nebo vstavovaly na hlavn kloboaky a birety. A pfemaobé naproti 
tomn daly si na hlava čepce nebo čepice s roníkami zároveií. 

Hnobý z těchto kasů právě řečených nebýt Jen k pochlnbě, nežli 
k nnzné potřebě, nebol chrániti měl fcDskoa hlava za nebytí slunečnlkA 
a deitnlkfl vieliké nebody. Při roaík&cb roznml se ta úloha sama seboa. 
Ale byly i „klobonky se Širokou BtřfSkoa proti glanci" a aklobonky 
okrouhlé pro diit"- 

O těchto ienskýcb strojfch tedy zsse položime poi^adem. 

Rouchy, zaT^eiky, ehrbolky čili gátky bývaly co do látky 
obyčejně z plátna nebo kmeuta ; hedbávni £ky byly z tykyty nebo 
i jiného hedbivi; ílojiře a paučniky byly jemné; mnohý i z pro- 
hlédaclbo hedbáví. 

Na ronSky a ehrbolky (i chrbulky) mívali oaii tkalci zvláitnf brda.*) 
Nejprostějil byly asi ehrbolky. Nosívaly je děvečky slaiebné. Čteme 
r. 1583 v kšafte Matěje mlynáře na Stební, Že zjednal si Jastina za 
dívko, kteréž má dáti slažby pAl draho kopy a 5 bílých, 20 loket plátna, 
trojf obav, pás — a „třnoketnl chrbalka k čepcAm".*) Nosívaly Je také 
prosté íeny. O mělnické azdařce, od domicibo pána zbité, vypravoje 
r. 1565 sonsedka: „Nebyla zavita, já ji pQjčila chrbolkn, a Káča ji za- 
vila, neb sama se, jsonc stlnčena, zaviti nemohla." '') A. byla-li cbrbolka 
na Hčlolce, v Ternově, v Rychnove,^) a méla-li soaseda ve Dvoře Krá- 
lové roku 1507 ilojíř a tři ehrbolky,") tož paťrno, íe cbrboly měly 
prosté ženy po viem království Jii od počátkn XVI. století. V Praze 

') Arch. musejol. liiBt. iatec. 

') Jméno v litonijál inTt^t. r. 1606. i. 118. 97. 

*) NejobyC. v moravských inventáhcb čtei o plenách, T byšick^m jeitú 
r. 1663 zapsáno 37 plen vyélvaných. Arcb. mus. český. 

*) O kmentoT^m facounka ilf se v pratské kniie £. 1049. 156. z?(>jn)9, ie 
byl na IiIbtu. 

*) Arch. prát. C. 1060/a 160. Brdo na roušky prodáno za pál druhé kopy. 
Brda na chrboly uvádí Barvfl-j Choceň. 112. 

') Arch. turnoTsM. Ei^y. 

^) Arch. mělnický. Kn. svídom. 27. 18. 

*) Ku. kiaftA rychnoT. mas. 

■) Rukop. král-dvor. v mus. 252. 61. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



3t8 

dal Ž&£ek r. 1517 v ŠÍFoké ulici podskalské podruhyni jedné pohlavek, 
„ai jf chrbol spsdl".*) Byly tedy chrboly i v Praze. 

V Bělé nalezly jsme chrboly také idomácf;*) nosívaly tedy Žeuy 
í&tky na hlaví tét po domáckn. 

Kdežto ilojife ?ÍDuly se kol hlavy nebo také jen prostě dolfi 
vieely, sklád&ny ronchy drobdy i nméle na drátěné formy (.obílky" 
v kroji lidovém dosad), j.ikož zajisté měla dáma vyobrazení v tiitěném 
traktáte „Pán rady" ') v prvni půli XVI. vékn. Pani kryly roncbami hlavo, 
Selo a zhDsta i brado, jakoí okazuje obrázek pani koníelové a brod- 
ského gradoaln r. 1559. 



Čís. 310. Tovačovakého Hádáni. R. 1689. 



Které zaviti ienské pokládáno r. 1539 za ctné, to necht ohledá 
(tOQCÍ na obr. 210., vyĎatém z díla TovaCovského Hádáoí pravdy a lži. 
Jsou to zavití ětverá. Jedno, z něhoi viseliny vřtreni vlajf, jest i oko 
vděčné. Ostatnf zaviti nedocházejí nail záliby. Že json víecka na obálkách 
neboli formách, tof zřejmé patrno. 

Jiné zaviti viz avrchu na obraze £. 175. I to je velmi ,poctivé*, 
vídyt je vymalováno v zbožné knize, ale paní neslo&í. 

Že taková zavití v onécb dobách bývala brána i k rospostilémn 
úhoni ženskéma, toho dfikaz na obr. £. 181. Tn lze pfesvědéiti se, že 



') Arch prai. t. 1M6. 143. 

>) Kiafty bélské. 

>) Husenm. & 68. L 46. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



87d 

saviti vrlfiené jest roTn<'práTné b klobonkein velmi bojož opettofm. PH 
tom rač čtoaci laskavé přetrbDOOtl podpis pod obrázkem, jenž nenf 
z knih; Konáčovy, oýbrž z bniby v ddít. knih. pod 2. 54. E. 19. 

V drobe půli století brávalo zaviti oafiicb paní oa aebe formy cizí, 
nebývalé. Tyíltátě §telc«r r. U88, ie nosí fen; zaviU po ipančlskn, 
vyhildajfce z toho co z kukly; vjíltáf i Zámrský r. 1590 tenám eizinaké 
zavíti zova je proto ochechnle. Na pomoc nmélého strojeal byla ^ebln 
k éepeuí**. 

Prosté ieny mívaly zavití vždy prosté, jaki akazaje obrat v Rva- 
čovskébo Masopuste, a mnohá i urozená paní i na konci století vila a 
balila se jako jeptiíka, což viděti oa obráiko paní Doroty z Kvdtaice 
rokn 1589. 

Klamal by se velmi, bdoi by idealné mněl, ře vindy viecky ronchy 
na blavS bývaly tak čisté bílé, jak le nialajl na obrázcích. Raditě Lom- 
nický íeDím, aby se trochu zdobily možÁm svým, „tato necbt se nó- 
které cocbty nevymlonvaji, že ua sebe mbáie ani rukáveiSok vopratl ne- 
chtf a roachon černou co nřjakon vonucl hlava sobě zakukli — mnohá 
Chodi rovně jako můra, mrzká, npllskaná dAra." ') 

Ale na odpor tomn vétiina českých 2en v pěkném ěistém vinuti 
mívala oblíbn ; právaly, válely a ikroblly naie ifoj na sebe pilněji neíU 
Némkjnč. PÍJeí kněz Martinios, drohdy farář Hafitalský po bitvě bélo- 
boreké vypnzený, když byl poznal kus Němec r. 1622: „Praní lolnícb 
i chodicích Šatů manielka má s dévečkou vykonává, kdež i jiné aieti'ení 
T čistotě proti neěístotě německé býci mflie."') 

Na ěiiténí a úprava roušek mívaly naie pramatefe npresy' — pres 
k roufikám leckdy se v pramenech vyskytuje,') nalezli Jsme r. 1564 téi 
„hrnec, jako rouchy na něm snil k hlavám";') v Tnmově r. 1625 měl 
kdosi „podniku, jak rouchy natahuji" ;') také „koale sklenué*, na aichi 
se roušky buď natahovaly, neb se jimi hladily, žehlily, připomfnaji se 
zhnsta.') 

Jest véra na podiv, kolik těch vielikterakých ílojíl^ a rooiek 
T knihách popisných, panských i měítonských ni v počátcích XVI. veka 
nalézái. 1 bába Aneta v Litomjíti n Tocáska r. Ifiu6 měla ilojéřek, tH 
ron&ky, hedbávník, zaviječky tři — a k tomu jeitč bedbávný čepec.*) 
Tedy parády dost i a staré prostičké babky. Oviem nrozenů pani Jo- 
hanna Berěioka z Subé r. 1521 měla více; jen ronSek měla třicstero a 
nad to jeStě 10 rouch „hlavních'.^} Ale tonž dobou i nenroiená mě- 
fifanka lounská Anna Mikíová (f 1513) měla 10 hedbávnlkfl, 22 SlojiřA 
a 20 rouch.") 



') Lomnický. F^eha íiv. 68. 

') C. C. Mas. iSTft. I. 86. 

') Arch. pral. t. 1176. 289. 

*] Arcb prai. £. 1172. 6. 

*) Arch. tnmov. Ed. kiaftft a r. 1616. POjčil pan Simák, kand. profesa. 

•) Arch. pral. ů. 1174. 46. 

*) Arch. litomyil. Č. IIB. 79. 

') Arch. prai. i. 684. 43. 

*) Arek. Iixmaký. i. 1. C. 8. B. ». 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



Co do TÍelijakýcIi zpAnobfi a ozdob ntádájf se při panich roncfay 
na Čelo a roncliy ,pod hubu";') roncby „letničf*, proti nimž byly 
^rDaiky tlusté* na zimu,') „roníky s hedb&rfro*, tedy roniky vySÍTané, 
íechly kmentové, hedbávniky a cetícamf, náčelnice „se zlatými krsji",*) 
náčelníky „b tl^antlro"/) „eeloihy zlatem proifvané*, ničelnfky gSbiniié' 
B podbradky i bez nich; v Podébradech r. IB3S čte se o „ronSkách 
bavlnéných",^) jinde o bavlněných i Inén^ch, t Plzni r. 1636 a Slojlřich 
ghedbiTnýeh se zlatem*,') při čemí dovídáme se, že nákladné roaSky 
po kope dčlajy plzeúské paní aamy. Jinače oviem kapovaty dámy bed- 
bávničky a Jiné ílojiře i „jía Štočky* nebo „Stuky* z dalekých inéat 
přivozované. Od polon století vyskytnjf se roaiky „malované* a pleny 
Červené vyBivané ; '') při urozených paních touŽ dobon pozorujeme roniky 
barevným hedbávim, zvláBté „červeným karmazinem* iité, také rouSky 
„vyBtřihovůnfm Bité", „ronchy tupltykytové ae aitkami a se zlatem',^) 
„roDchy brnnátné hedbávím a zlatem vyBlvaná*, .ronchy zelené, červeným 
hedbávím vyBité a zlatem vyplněné".*) Rolia 1570 zflstal pan Jan 
z Tartemberka za nějaké dvě takové nádherné rooBky hedbávím proSf- 
váné a vystřihované 3 kopy míBe&aké dlnien."') Taková vyBfvánf ne- 
zřídka vyskytnjl se i v pražských knihách. Na pi^klad sladovnice Sel- 
čanská měla r. ISIÍO rouchy kmentové vyBlvané bilým hedbávím a Jiné 
červeným.") Jiné paní sousedy prai^ké mají roniky vyBivané černým 
hedbávím. 

Na roQchy vyilván vlelíjaký ornament modni, ptáci, rostliny i figury. 

Kromě vyBivaných rouch mívaly pani také loktoBky či Bátky aksa- 
mitové se Btřibmými nebo zlatými baklíky. 

Ke konci století vyskytují se „rouchy a náCeiafky slezské s krajky", 
ronchy „iíhané" vSelijakýcb barev, nejhustěji červené nebo modré, ronchy 
„B tkanici mřííovou v prostředku*; rooBky „problídaci*, což bude asi 
toléi jako mř«íované, uebo „ronchy na síťce stříbrem nebo barvami vy- 
Bivané*. Pani Zuzana Korálková, pani domu Hřebenovského v Praze, 
mela r. 1&99 desatero ronch s červeným a černým vyElv&nlm, a bar- 
vami, se stříbrem, 22 rouchy s bílými tkaničkami, 3 rouchy prosté, 
8 SátkA — kromě čepců a kloboiiků.^'0 

') Lfb. divifl. v Litomyili. Sdělíme Štěpánek r. 1614. 607. 
') Kn. kouř. přivil. 214. 1600. 
^ V Praie r. 1523. C. 1047. 

<) Třesatf budou asi cetky. Takový náčelník pHpominá se jeité r. 1582. 
Arch. praí. t. 1172. 125— im 

«) Arch. poděbr. regia. tlutá. 38. 

*) Arch. plz€ú. lib. eip. £. 10. 259. 

') Arch. beiDUDský. Inveut. r. 1667. 

') En. komor, sondu. Červ. r. 1619. 

•) Arch, prai. fi. 1173. 133. 

"*) Regist komor, sondu. i. 16. J. 676. 

"1 Arcb. prai. *. 1172. 126- 

") Arch. praž. C 1174. 10&-117. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



Ózu&mití Jest, íe koncem XVI.' století v; skytaje se «im o sobe 
na krámech imuk rooSkový, a téže doby lze doilati se v pramenoch 
o rouchách na hlavu „smuteckých" ; r. 1601 Da přlkleul zanechala 
pfi smrti Bxt pani N^epinská, oa Přfkopé pralském mSitanka, kromi 
23 ronch s barvami a se zlatem a 24 (echlUcA ienskýcfa dokonce i ,6-rncta 
smnteckých".^) 

Boaikf prodávali kramáři, imnkýři, ronÍDÍca a filojlřaice i tkáni- 
ikífí. Co do cen shledali jsme v prvnt pfllce století nejedná rouika po 
kopě; hedbávDÍk byl i ca dvé a za tři kopy, tedy rovní za tji peníz 
jako v století předeilém; prostéJSl ronSky byly i po několiko bilýcb 
grotích; v Moravské Třebové stála roníka r. 1504 8 bílých grolfl;*) 
ronSnice Sadovská na tannarce praiském do r. I58S prodávala bílé 
Toníky loket po třecb bílých groifch, jiných .tlnstých' loket i po groii.*) 
V Rychnově rokn 1555 json rouíky po 23 groiich bílých; v témt Rych- 
nove bečvářova dcera méla ronikn za IG gro&A bílých.') Sramiř Kwe 
v Praze U tH Isbntl mél na kráme r, I5S0 „roniky problldacl" 44 lokte 
za 3 rýnské zlaté;') proti tomn pani Valditýnka, cho( Jana mladílho 
Valditýna, obdriela darem r. 1591 nronchn černým hedbávím vyllvanon 
iiroce, která stála do IG tolarA'.') 

Že byly roníky co do barvy vétiinon bfly, tot víme t tehdejilho 
úsloví, jež zni: |,zbledl co ronfika".'') 

Drahá kategorie pokrývek ženských byly Čepce- čepce ubyčejné 
kryly skoro viecky vlasy. V prvni pSIi století XVI. přes tn chvíli v kni- 
hách vyskytuji se čepce atlasové ; jedeu takový černý ěepec cenén v Hoře 
r. 1512 za 1 kopn;^) za celé století čte se o Čepcích .perlových", 
které se nvozojí mezi klenoty,') o něž sonditt se f arozeným stálo la 
to."*) Při r. 1535 nalezli jsme v Praze o pani Markéty Hrdinové také 
, čepec perlový, starodávný votřolý s kadeři zadn pozlacenými'.") Na 
obraze č. 211. Jest velmi poučná a pěkná reprodnkce malované tabnle 
náhrobní z kostela sv. Mlcliala v Chrndinii. Představuje dvé manželky 
Václava Lípy, císařského rychtáře. Jedna z Llav nese letopoíet 10S9. 
Obě pani máji řepce, Jichi základná bsrvs Je namodralá, vyílváoi bllé; 
jakž se domníváme, jeden z čepců jest perlami českými vyiit. Jame vděfni 
sa ty obrazy, nebot tak názorných dokladflv o českém vyilvánl XVI. věku 
není mnoho. Čtoncf mimochodem vSimne si jeStě panioy černé haznky a 
Azké zástěrky honosné. Hazuka má ramena naditá podoby mnilové. 



■) Arch. prU. 6. 1310 160. 
') Ko. zápianf s Mor. Třebové, 
■i Arch. prai. & 1173. '^sa 
*} Rn. kiafL rychnOT. v £ mns. 
*\ Arcb praž, t. 117S. 189. 
*) Arch. prai. t. 1122., procea 196. 
') Arch. prsi. 6. 1050. 87. R. 1S70. 
•) ReiPk-Diíický. L 867. 

■) Arch. praí. 6. 1129. 1530. Čepce perlové v Ronové. Kd. kbftft. 1052. 
") Reg. komor, sonda. i. 4. J. B. 17. Ift29. 2ibHd ■ Mostka s bratr; 
I J lvovi ce. 

") PH dshicb. Mitcel. «. 91. 

Dr. Ukasad VIbIbi D^lay knl*. 2g 



zsdbyGoOgle 



Cíl. 211. Z chrámu bt. HícbalA t Cbradimi. KrealH prol Šolu. 



Kromě perlových fepcQ nosíval}' uaSe pani jiné čepce drahé, Tíeli- 
Jakým dlIem, nejen perlami, zdobené. TyskytDjIf se t popisech ílechti- 
ekých i méítanekých iepce „kovániSkové a celkové*,') v Ronovi r. I&52 
čepec ,B hdéidoQ zlatou", ") v Praze „Čepce bedbivné černé s perlový 
okem*,*) se „zlatými rfilemi" ;') se .elalými rAíemi na černé pftdě*, čepce 

') Rokn 1M3 loud o Ukové Čepce mezi KateHnou i ChrAstu a Jaroílavein 
I ÚjeidÁ. Kn. komor. Boudu. č. 4. J. E. 7. 
•) Z knih; kíaftů T^pul Kl. Cerinák. 
•) Arch. ptai. i. 1172. 
') Arcli. prai. i. lOM. 48. R. ICSS. 



zsdbyGoOgle 



Ít88 

perloví ,DB Óerném ■ Torly", ,perio*£ b kraD&ty*, ^hedb&vaé ■ perlovoD 
tkaničkoa", ,8 beDátským okem" (r. 1583), b okem „Eeleným", jej pro- 
dáváno 1 Mmo o sobě r. 1563 sa 15 groSA.*) 

Ale z drahých 2epcfi nad Jiné nejhaat^i obJeToji ee la celé století 
čepce Ela té. 

OTÍem i ty Jsou vielljak sdoben;. Ta čtei o 2epci ilatém b abilým 
vjílTaným paličkoiýa dflem*,*) ta zas o „čepci ilatém b cetkaml", 
o Jiném ,se sWbnijmi nzlj',') jeden ilatý čepec jeat sároveĎ ,BtniD- 
koTý", iinf zlatý a atřibrný ,na sltce", jiný Jest .zlatý vjilvaný", a taie 
jiný popisoje se .čepec ilatý na hedbávné pAdě a pentlibem perlovým* ; 
aa Hélnice dostala do výbavy Dorota, když se vdávala kdys před r. 1577 
do „Chřeblfie" za Waloucha, „čepec se zlatým okem'.') Nejčastéji pfe- 
stávi skoupý inventář jen na tom, ie nvede Čepec „ilatý" bei zevrnb- 
nějlíbo nrčeni ; ') někdy, ale málokdy, cbtéje Hel, te na íepd není sbola 
nijaké Jinačí zdoby, oznámí, le je čepec „samozlatý*. Tak na přiklad 
naíly se a pražského Martina Masopnata r. 1594 „čepce Bamoslaté", 
podle .čepce s červeným hedbávím" a jinébo „černého s vokem per- 
lovým"/) 

Zlaté čepce byly tak oblíbeným krojem, le i dětem Je na hlavu 
dávali, a to nejen matinky urozené. Roka 1571 1 Jan Lampoch, lazebník 
praiský x Točenickě lázně, rioil Annn knchařkn ze ztráty takového dět- 
ského čepce zlatého. Prý .vytádala na něm dcerka jeho, aby s Jinými 
dětmi hrála, I měla na sobe tái dcerka čepec ilatý — a ten se 
rtratil".*) 

Co do váliy líaatně chytili jíme zprávo, ie zlatý čepec pani kap- 
cové Hebnitrejtové váífl 13 a pU lotn.*) 

Ceny zlatých fepcQ visely na cenách drahého kovn onoho, x Jehoi 
niti a dritkA byly vyjity. Bohn 1543 praiský bečvář HatoaS viní zlatníka 
Pirolta a čepce zlatého s perlami, jehoi cena sám odává v 50 kopách ! *) 
Ale oviem byl to nějaký ohromný čepec. Prý v něm chodivala Mariana 
dcera svobodná, a mater Její chtěla, ai se Mariana vdá, čepec ten dáti 
„na vornát* do kostela. Roka 1677 cenf le jeden zlatý čepec 6 ko- 
pami,"} jiný deseti. 

Zlaté čepce dostaly se do konce atoleti naSim čeakým selbám a 
venkovankám, kteréž si Je ndriely napotom v kroji národním, čepec 
ňMtf, jejž měla do r. 1598 mlynářka Hrabalova v Zákolanech, ceněn 



■) Arch. prai. t. 1172. 338. 
■) Tamfe č. 1210. 
■) Tamie i. 1 L72. 
*) Regja. sved. r arch. mélniokém. 
*) Arch. beronnský. Invent. ■ r. 1667. 
•) Areh. prai. í. 1210. 97. 
■>) Arch. prai. i. 11S2. 119. 
•) Tamie t. 1174. fol. 47. 
*) Tamie kn. i. 1154. B. & 
<*) Arch. pral. Č. lOSl. 88. 

26* 



DigitizsdbýGOO^^Ie 



984 

xA oun kop. V kntie popisiije ae ^hfíf íepee slatý".*) Hljrnářka cho- 
vala si ho — jako méétanky (inlvaly — v krabici. 

Že zlaté £epce forem cizinských v Čecbftcb se oíghustíji rotmofaljr 
T posledních dvou deaůtcfcb XVI. veko, to vfme z nářkA Štelcarovýcb. 
Donesen k nám čepec oné Bličné formy, která dosavad slově sinartovskA,*) 
čepec totii dvojího obloačkn x prostřed čela vyrostlého- Lze ohledati 
jeho podoba na obraze „Pannj" z Paprocfcébo (viz dolejl) a ponéknd po- 
dobný čepec Eřiti též na obraze Bílé pani v Hradci (č. 183.). 

Z laciných íepcA českých známé ony, jei protfávalj kramáfky a 
Smejdiřky. Mívaly je v hr&nié i „na svazky* a ,na desítky". V poloo 
století jsoo to čepce ,z černých niti",*) čepce „b(l6 vyílvaué", bedbivné 
.kostkované* a „překládané* i „hnsté*, jei prodával například imejdlř 
Kohěek (t 1577) čtyři za kopn mlEeňskon — tedy po 15 groilch; jsoo 
to Čepce gStávkové*, čepce „s barvami*, kmentové prosté a kmeotoTé 
zlatem vyíívané, plátčoá. 

Pani Zuzana Korátfcovi, méitanka sUropraiská, mela koncem sto- 
letí při ostatní v&elijaké parádé kromé devíti drahých čepcA zlatých a 
perlových i 10 .řídkých" čepcfl a 5 .bílých prostých*.*) Rooinice Lade 
Sadovská, íena maiiřora, míla do r. 158b v tarmarce pražském na avém 
krámci bflé čepce po 10 krejcarech, kromg nich prodávala 1 néjaké .čepce 
zatmčlé".') 

Který niténý nebo jiný prostý čepec mél na sobě zdobn .po- 
Blátkon* nebo zlatem, zdobo „a tncoanem*, ^s peřfm* uebo .s okem*, 
alnl jii .drahým*. ČtemeC, ie r. 1575 vezl forman praíský na jarmark 
v Nymbnrce .drahé čepce a uky zlatými, tkanicenri hedbávnými'.*) 

Na konec o čepcích dotkoonti jest, ie r. 1606 četli jsme ponejprv 
o čepcích na noc. Byly prosty i .s krajky*.^} Nékterémn říkali také .lebka 
noční ".•) 

I na čepce brávaly pani ronikn. Čtemef r. 160^', íe jeden jedna 
pral, .ai jí čepec a ronikami npadl*.*) 

Na posledku bud oznámeno, že naíe pani nepřestávaly na jednom 
Čepci. To byla chadérko, která mela v inventáři dva, tři. Vorííla Neje- 
pin^ká, kdyi r. 1601 na Přikope pralském zemřela, zanechala po sobě 
třicet jeden čepec!*") Zvláítni dmh ČepcA tnze uzavřitých byly éepiéky. 
Jimi říkáno karkule (středolat. caracalla, z fec. m^éiaiXor. HatteDaner). 

■l En OBidy Hikulii. 217. 

■) Tiakté nemela aettaatná Miría Stuirtofski první Cepee onoho ipaiobu. 
Královna Kateřina z Medici, vrahyní v noci bartoloméjské, první se sobrasa)e 
i dotCenfm stuartovikým íepcem. Viz obnu v Diclionn. de 1' amenblement. m. 69. 
Tél v Histoire de la coiffure. Villermont 864. 

'1 Arch. prai. t 1172. la 

■) Arch pra*, č. 1174. 106—117. 

•) Tamle t. 1172. 2.Í8. 

•i Arch. prai. t. 114S. 37. V Toulfni ma je ukradli, nowl pUtiti. 

O Tamie 6. 1174. 

5 Tamie t. 1174. 207. 

n Arch. pral. í. 1067, UI. 

•*i Arch. pral. i. 1210. 160. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



885 

Hely sice podoba fiepifek naifch Demlovllat, ale aéhjlj tak pro- 
Btičkf. Nosívaly je pani viecb starA, a protol bjly karknle i ceoDý kus 
lenekého Sa>ti. Kterak fypadalf, viz na obrizkn i. 187. Prvni karknllta, 
jež ae nám hDed na poíátka XVI. veko ua^kytla v knihách popisn^eh, 
byla ferrená a JeBtě prostičká.') 

Od poloD XTI. století připoinlnajf se t popisojch knihách karknle 
.akijamitová"; ímnk^ř Braan v Praze (f Í&68) m«l na krami nikolik 
„karknll aksamitOTých poiitých laloksmi* iill koleSinoa, kaidoa po 
50 groíicb bílých.*) 

Oviem byly aksamitoTé karknle také moobem drallf. Bokn 1567 
vstavil žid Israhel manželce Ondřeje Flanderby „karknli aksamitovou na 
hlavn", a když se Jf zalíbila, prodal paoiJ^ce karknli la pBl třeti kopy — 
na zástava střibmého páan, Jenž stál 40 kop mfieňských. „Tise o tom,* 
tak di Boudnl kniha, nže ten žid mnohejm manželkám to íinívá a oa nich 
rozličné iaty bez vědomi manželů vymlonvá." Nad to viecko byla kar- 
knle okradena pani z KraooTa (Granova), manželce Kažpara sekretáře.*) 

Ke konci vékn prodávali Smnbýři praŽStl , karknle perlovaoé*, kar- 
knle „se imelcem' i po iestí kopách,*) se iraelcem Jíerným po 4 to- 
larech,") karknle .zlaté a hedbávím kramplované" í po čtyřech kopách; 
karknle ,b perlami", ,b granáty", ,slatem tažeD:řm províjené*, karknle 
,B« ítefty". 

Karknle objevnji se také se zvláitnlmi ^orci" a „předky", to 
)eBt B ohrnutým okrqjkem, jenž býval nejozdobnéjif. Ctemet o karknlfch 
ae itorci perlovými, se sobolovými prýmy,*) o karknlfch aksamitových 
ee ímelcem a s předky sobolovými.'') Na jedné straně iternberBké mince 
I r. 1573 Jest dáma v ipiíaté karkoli se Btorcem (obr. 212.). 

Karknle Be itorci hožežinnýml, do nichi pokrývaly nale pani v timé 
lilavn, byly asi tak přihodny a slniny, Že i německé Boasedky na po- 
čáckn XŤII, věku tn modn oblibity. Li£e přepych v kožešinách v době 
zimní, Gnarínoni ptá se žen, proě „pýchajf v zimé íeekými íepci?"') 

Pod karhnll nosívaly pani malí čepečky. O tom do- 
věděli Jsme ee z obzvláitol pHhody. Chot mistoksncléře rytíře Jindřicha 
z Písnice, pani Anna, ila si r. 1607 do staroměstské rychty oa trh plá- 
léný. Urozeni pani veíla do té dranice a tn zavadivil o plátenici 6ebl- 
řOTon, která ditě kojila, dostala od uražené matky takový poliček, až 
omdlévsla. Při tom dovídáme se, což nás ovíem nejvíce zajímá, že pani 
íta nejprve v karkntl, ale tu sňala a dala ji slažebnlku držeti, ie JI bylo 
liorko; veíla do rychty „bez roniek, jen v malém čepečku". Mimochodem 



') Arch. prát. t. 1047. 
)) Arch. praž. Ě. 1173. Bl. 
1 Arch. prai. t 1181. 186. 
*} Tamže & 1173. SOS. lét t kn. £. 1066. 864. 
■j Řmtxkjt Lodereker (f 1675) č 1172 157. Jiné t l I1T4. 260. 
*) Arck. praf. t. 1064. 414. R. 1604. 
') Tamie č. 1174. 68. B. 1599. 

*) aWas prangen dle Weib«r m WintervHit in ihren Bahmlschen Haob«n7* 
Grewell. 636. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



886 

řcíeno, pani nepřejeme té anrová ráDj ; itojff t kDiSH, le kanclífka bfla 
.Bkfiro vEech cbadých lidí rnktka".*) 

Kuklu nalezli jsme na íeoské hlavé naposled r. 1612 v Praie. 
Ta pravi kdos, ie vjítrojil žeaikou ,t Buknl, v kukle, t klobúce".*) 

Jiného ráda pokrývkou ženské hlavj bfljr čepice, plstky a bi- 
ryty. VSecko Jeden rod, tři §ortf. í^epiee a plstky podobou nellfiity 
le mnoho od kulatých čepic, které nyal se nosí (obr. 184.), jeu ie koie- 
iinným itorcem některá čepice byla nadatéjSi, obilméjSi neili nynf ienské 
oblibuji. 

Také ítorc byl vSelijak zdobné sprareu; bjl v předa, t »d, po 
atraně vyřezáa, byl vyiSf nebo niiíl neill vrch (epice, nebo byl a vrcbem 
sárofeí. 



Čil. 213. Mince iteroberaki i r. l&TS 



Na mapfi Sadelerov^ r. 1620 jest vineleiiá pani éeská aobrauDa 
v Čepici bez Itorce a homolovité, léna bnpcova má íeplci placatou se 
itorcem. Aby čepice držely formu, dáván do nich oblouk. O tom jsme 
se také dověděli 2 neurvalé příhody. Roka 1602, když ae pan Minkric 
* boflpodé pral s řeinikem, přiskoéiU pani Kristina Pibavá, ale Hinkviu 
picbl Ji, „spadla s ni čepice i vobloak i ty čepice vypadl*.') 

Čepice ženské byly ze víecb látek, a kožiinici obllvali Étorce jejich 
viemi kožeSinami od králika, jehnéte, krta, bobra až po sobola a kóno 
1 branosteje. 

') Arch. praž. 6. IO66. 178. 
') Arch. pni. & 1046. 66. 
■) Arch. pr«i. i. 1063. 356. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



Sobolí íepfcfl ceaf se r. 1512 v Hoře dvéma kopami; v Konřimi 
msjf měfitankr r. 1608 íepice .z ocaiO kaolch", íepifik/ ^Pt^P'''^'' i ') 
v Rrchuové in& r. 1573 Bladovnice řepicí norcoTon;') do r. 1548 i la- 
křiSfanka koDřimská chodlrala v čepici popeliti — ale byla at „molo- 
Tata" ; ') v kiaftecfa domažlických pani také Jsoa popelici fepice ') — 
tedy ]e mívaly české dám; od jednoho koDta óech al do druhého. 

Pražský koijiník Jan Doktor (f 1568'} mél na kr6mé čepice po- 
pelicí po 40 groSích míí., norcové Čepice po plLI drahé kope, (epice 
černé BpratkoTé po 20 groSich. 

O cizfm, polském nebo snad aberském pAvodé STědíi od poloa 
století Čepice ženské, jimi řfkali hnsárky (noTéjil Jméno madérky*), 
jei byl; Špičatý, vysoký, ,8e fitorci' a z látek víelikých, z hedbáví, z ko- 
leěin. z aksamitn i z phti. Čtemet o bo^árcích „z chinpatého hedbávi", 
o aSobolicb*.^) Roku 1568 cenén hnsárek v Praze 14 groii bílými.*) 
Podle nich nosfraty dámy čepice „chocholaté', čepiee se imelcem, i itefty 
i s péry. 

Plstky byly z čepic oejmenSÍ. Nebyly jen ze zaječiny, byly i z krá- 
llkft,*) z bobrů a jiných koieilo; byly také ze vfiech ozdobných látek 
hedbávsých a obyčejné se .iniakem". Koncem XVl. veku nalezli jsme 
T Praze , plstky* barevné bobrové po 2 kopách, vlaské phtky ienské 
bez imakn po kopí, hedbávné plstky vlaské e taplovanými Imnky po 
třech kopách.*") Byly také plstky azelené a peříčkami détem".*') 

Biryty paní českých nelilily se od birytfl panenských. Pokrývaly 
temeno z počátkn okronblfkem velikým, placatým, o střeie vielíjak stři- 
hané, vyvlačované a peřím zdobené. Veliký placatý biret má královna 
Anna na reliefn při zapadni etrané Belvederu praiského. Od poloo století 
zmenSojt se biryty vic a více, ai ustrnou v Čepičky a stojaté nepékné 
ípanélaké hrnlíky ee střechou pramalinkon. Takový jpanéiský biret jako 
nevysoký hrniček s pérem mívala panna Filipina Welserova, cbof Ferdi- 
nanda arciknižete.") Haría Stnartka maluje se v bireté, jenS jest viecek 
knlovatý a s maloa střechou. ") 

První čas čihalo peří % biretn do předn, poidéji klátilo se na zad. 

U nás biryty začaly nositi nroiené panf, po nich míiCanky. Boku 
1521 popsán v inventáři paní Johanny Berkovny**) kromé lešti zlatých 

') Líb. tesUm kouHm. a r. lOOS. 

*) Kn. kisM. Sycfanov nad Kn. 

*) Kn. rudá v konř. arch. 

'} En. domall, Arch. rnnsejní. 139. R. 1G70. 

*) Arcb. pru. t 1172. 23. 52. 

*l Veleslavla v Nomencl. lOTe bniárek = spirsbaobf, polniícber hn(. IBS. 

*) Hosárek ,w>boli" r. 1601 — arch. prai. i. 1210. 160. 

■) Arch. prai. i. 1J72. 81. 

•) Tamie i. I17S. 308. 
'^ Tamie é. 1173. 1D7. 
"j Arch. pnJ. i. 1064. 414. R. 1804. 

''} Obráx«k T Bistoire do la coiffure od contesay TlllerniODL str. 446- 
'*i Tamie 861. 
>■) Arcb. praž. t. G34. 48. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



fiepcA abirét taný tkumitowf s perlami* a hir«t ^eerTeiiý ■ peHm" ; 
potom v malých letech při mnohých méEtaakácfa čtei o birytech.') Boka 
1&70 poClíA iaventái * didíctif po Alibítě PitikornooTé iest absami- 
tOTýeh birytfl, po drco brnn&tných, jerTeuých a Černých.') 

Drahé biryty aksamitové často objeTojf se „zlatem krampoTdné* ; *) 
obyčejné viak byly zdobeny jen Sfifiruu íernon nebo jinoo hedbivDOD, 
někdy i zlatoo.*) Peříéko bylo na oicb asi vidy. 

Co do pfiToda vyEkytojf se v Praze v letech Sřdesitých biryty 
.nidrlantské" sonhenné nebo z jiné látky, a téíe doby .birýty vlaské 
tkané", jichi mél kupec TncbioaD v Prazo r. 1566 tři tncty za I6 zlatých 
rínskýcb.*) 

Biryto příbuzný byl klobouk. Liíil se tlm, ie byl tvrdfil, pod- 
Btatnéjli a o střefie valníjSí. Z té příčiny také se veilo nafi ,imnka* 
pře rozmanitého více neíli na biret. Klobonk se pod bradon zavazoval 
iňSron. Oboji podle sebe, biret i klobouky, viz oa obr. č. 179. a č. 186. 
Co do l&tky bjly klobouky obyčejné hedbávné — z cendelino, harasn, 
tykyty — byly také aksamitové a koieíinné. V Náchode zapsán r. 1602 
Uké .klobonk bonroyý a ímulcem starodávní ženský*.*) 

T pramenech nejbnstéji nacbázf se od poíAlkn až do konce stoletf 
klobonk „pávový*. A nacbázf se ve vSech méstecbl Čteme o klobonce 
pávovém v Litomyili,') míly bo pani pražské,') plzeňské;') mčly ho 
sonsedky i pani nrozené. Byl to klobonk vielijaké podoby pavim peřim 
idobený. 

Krorafi zlatoohých per pávích byla na kloboncicb ozdobon vločka 
rozmanitá péra, zvIáBté byla-li chocholata. Zdobeny klobouky péry pítro- 
s(mi, jeřábovými, lafitovičfmi, paponikovými, čápátkovými.") 

Krone toho zdobeny bývaly klobonky ženské vEelijakými ornamenty 
I drátfi lesklých, svíjených, z draeonnfl, z .benátského" nebo „medalán- 
shébo* zlata a stříbra; prostičká parádnice spokojila se i s mosazným 
svitkem nebo laciným „trocannem" ; thnsta I „obviuatkoa" či „pa^o 
manem" (portou) z látky nejlehčí. 

' Praza chodila v birjté. Desky. 



ň Arcb. praž. i. 1172. 6D. 

*) Sond o takové biryty a Melicharem ■ Eopist r 



. 1540. Ku. komor, soodn 
í. 9. J.G. 18. 

•) Arch. praL Č. 1173. 18. 

•) Arcb. pral. fi. 1173. 

■) Kn. kisflA. Náchod, arch. 

'i Arch. litom. fi. 11& 71. 

n Hiscell. pH díkách, t. 80 122. r. 1620. Arch. prai. i. 1040. 187. r. 1»T. 
R. IHtí v inventáři málo stran akém, v arch. mnsejntm. 

*) Arcb. plseA. kn. 6. 8B. Též v arch. leA. mnsea v listinách plieAských. 

'*) Boku 1690 cenéno v Praxe SCO pitroifch per la 40 kop ntfieABkých, 
1000 eemých peří pstrosicb » SO kop, .fédrpuie' byly po 3 kopách, pen je- 
řábového 100 kosO aa 8 kopy, 300 liíMvičfcb za 2 kot7> 183 papooíkovich u 
2 hopy, s «ipa nebo ■ éipátka 100 kusá aa 2 kopy Arch. prai. č. 1178. tOB. 

DigitizsdbyGOO^^Ie 



889 

émnk^ prftiiH prodávali „Smnky i Btlaao a tkaDk", fimnkjr 
karmazinoTé — r. 1600 6 ta 2 kopy — .Smok/ barevná tykytové, 
▼loon vycpávaDé", ímaky tykytové a Jiné jeitf. 

Klobonky bývaly také nniělým kvltfm nebo kytkami pokládány, a 
to hojné, Jakoi obrázky v kolte Hádáni pravdy a lii dosvédčnjl. Kytky 
byly i ,t bonry" na drátech stáíené. 

Koncem století zbnata čteS, io na klobonce byly zlaté a gtřibmé 
„fitefty" a „medye** (fll ohronhlé tkanice zlaté a stfibrné, nebo ro- 
haté plfiky, na nichž to ono vyryto nebo plasticky povydáao. Z téch 
.medy!" obyEejné íihalo péro. Někdy také zdobon byla iňúra, ale oviem 
nějaká píkná; jednon také vyskytl se nám ,kloboak se iňflroti a b ivtofm 
pfrkeni a ítyřmi laitovičimi".') 

Co do formy nczl^dka praví se o ženíkém klobonce, íe jest .Ši- 
roký^ ; eoi byl asi klobouk o stj^ie obromné, jako vidíme v Paprockébo 
Oboře v kap. 122. O takovém klobonce vykreslil Hollar Praiankn,'} 

V smolné knize nymburské*) r. 16)1 detli jsme také o „klobonce 
ienském krájeném"; dávno pi^d tím r. 1568 v Praze mél kdosi klo- 
bouk aksamitový ,a tříiený".*} 

Pro úplnost oznamujeme, fe od r. 1580 leckdy se v knihách vy- 
skytuji klobouk; do lázné. 

Co do cen známe s r. 1568 faedbávné klobouky ženské po kope 
a po dvoD kopácb;') fimnkýř Bebm (t 1611) prodával .prostý klobouk 
ienský podlitý se Šmuky' po 2 kopácb; nádherné vystrojené byly ovSem 
nad to daleko dražil. 

Ale byly klobouky 1 za málo groítků, a protož I nízké Ženy od- 
kládaly loktnSe a vstavovaly na blavu klobooky. Na pflklad iteme r. 1537 
o pražské tolaářce, íe .trbla bluvou a hned jf klobouk a hlavy spadl*.*) 
Tedy i Bolnářka zamítá starodávné plachetkyt 

Poněvadž klobouky, birety, čepice vlasA nepokrývaly docela, mo- 
aime sobě na tomto miste zvláStě ^limnouti úécSD, Jenž k tém po- 
krývkám býval. 

Dámy íeské, byly-li Jen poněkud z možnějifch a nádherDéjilch, tu 
(ásC vlasů, která zůstávala nepokryta, zdobívaly nejradfji bnď zlatými, 
stříbrnými a barevnými tkanfcenii, kteréž do copů vplétaly, nebo ple- 
tfluce vpravovaly do 8ltek tolikéž střibrnýcb nebo zlatých, neb aspoň 
t kovu faleinébo. Na brané XVI. a XVII. století prodávána v Praze 
libra gftek nebo tkanic z nepravébo zlata za 3 rýnské zlaté, libra unco- 
vébo dobrého zlata cenila se 17 zlatými rýnskými; libra zlatých sítek 
ft tkanic 32 zlatými.^ 

>) Arch. prai. t. 1174. 

*) Eistoire de la coiSore; Vitlermnot. MT. 

■) Smolná kn. nymb. fol. 86. 

•) Arch. praf. f. 1172. 18, 19. 

•) Arch. prs*. í. 1173. 81. 

^ Arch. prai. 6. 1180. 338. 

*) Arch. prai. & I17á. 3U-~3B». 



zsdbyGoOgle 



890 

Té litce, která vejeitoa neTkaanon fonnoa obJlniBlft Tlasy při lifeta 
po obon BtraDách tvAře, Nkalo se „zániky** i „nanSky" « taká „nii- 
nSnice" a „nán&nik;". Bývaly zániky i jrfi perlovdch. V Prue 
naili jsme při Jedoé měitance „uáaiky t cetkami" r. 1520;*) v KonHmí 
(teme o i\»,tfeb zánikách r. 1530-") Sto let posdéji vjakytajl se také 
^oanínfky e krajky" *) a r. 1612 £teme t praiaké kalze o „20 perlách, 
ty jaon na drátcích tak připraveny, aby le k achn přivSriU daly*.') 

Od let íedeaátých roimnoilly ae v čecíiách ústroje rlasA po d- 
EÍnskn ,na etrnnách". Jiří Netolický, kazatel koatela praískáho, 
r. 1S68 pravi, že nyni sobě óeiky vlasy „divně stroji a toil".') 

Havlík z Varvafova') líčí jedno takové cizlnské, vlaské ostrojeDf, 
jež stoji za čteni: gJedoa měla na hlavě vrkoíe tak spravené, Jakoby 
dvě srdička v hromadn spojená byla, z nich dvé latolistky z hedbáví 
télné barvy jako dva prapore6ky ven vynikaly. A okolo těch srdiěek 
mezi vrkočeaii vycházely nzHěky z hedbáví i z vlasQ spletené aa zna- 
mení bolestné milosti, a málo vejfiejí o vrcha hlavy pnul se ven z fedr- 
pate malý fioéek i praporeěkem, kterýi se po kaiděm nejmeniim hnntl 
obracel. Na čele podle vlasA kadeřavých měla pentlik zlatem, perlami t 
drahým kamením plný, kdei v prostředka stkvěla se jedna rHiiČka z roz- 
ličných nzUČká a barev spletená, a po stranách okolo židovin byly vlásky 
co prstýnky točené, z nich vycházelo muoistvi přirozeného i stroje- 
ného kviti." 

Že při vgi takové a podobné parádě dávaly ienské i do něi pro- 
vrtaných zlaté titěry jakoito Dáufinice, o tom jsoo hnstéiii správy 
teprve z druhé půlky XVI. veka. Kopec Altriperger v Prate (f U08) 
měl na skladě dva páry nánioiěek zlatých se Smelcem za 3 zlaté rýnské 
a 46 krejcarA. 

Na odpor nádherných iteaů ae Bitkami a náoikami mnohé pani 
pokryly vlasy rouikon docela, a to i při čepici, biretě nebo klohonce. 
Vstavily totli na rouíkn, literonž se obhalily. uékterý z jmenovaných 
kusAv. Že tomn tak, to éteme r. 1572 v knize sondtii, kdyí byl Jan 
Marie Tlach dal Dorotě, české měitance, pohlavek, ,až rouSka s ni 
i čepice spadla". *) 

Pěkný vzorek toho zpAsobu, ie pani na kmentovon ronékn vstavila 
čepici koieíinnoa, vidíme na votivnim obraze beronnském z r. 1608 
(nái obr. i. 213.). Na těmi obraze, jehol kopii z chatrného originála 
poslal nim pan fotograf Hnsák, jest kromě pani v černé koieiinné čepici 
je&tě čtvero loňských hlav, tři déti a babička jejich. Děti neson perlové 
pentllky, a bába má zaviti, z něhož hledi ,co z knkly". 



Desky. Hiscell. č. 80. 107. 

Arch. pmi. £. 93. 

Tamie & 1174. 43&-4Sft 

Arch. praí. £. 1174 400. 

T hnité O hldé eiOTéka. 84. 

O ilechetném obcoviof. Překlad ■ 

Arch prU. & lOSO. 31S. 



zsdbyGoOgle 



891 

Na íeiánl tIibQ mhtiy naíe iimy v XYL století hřebeny i T«lmi 
nádherné. Hřebeny 1 pN méíCankách bývají stfibrem obité, a pani nosf 
je „T kainfatrecta" tj^kytovýcb, aksamitových i zlatem kramplovaných. 
Kamfotr Klatchlavový byl koncem Btoleti po 2 rýnských zlatých; prostý 
hřeben dfevéDý za 4 krejcary. 

Na flhlllflnou avé hlavj a parády mfvala obě pohlavi až do prvních 
časA XTI. stoletf zrradla kovová.') Zrcadlo „vocelové" v kSafté pro- 
boSta Tiecb Svatých Havla Qelasta') r. 1577 jest již kansek Btarodávoý, 



. 1606. Fotogrifoval p. Unsik. 



skoro biatorický pFelitek. Podle kovových zrcadel vyakytoji ae brzy 
v XVI. v£kD aklenná, kterii prvotné byla dovnitř vypoaklá a alala 
„ohnivá"*) nebo „vleklá".'] Hoii dfvkám, mull ieniin darem kupo- 
vali taková ohnivá zrcadla.*) Na obrázkn Amanové, představ^jfcim krám 



•) Tiollet-le-Dac. Dictionn. IL 129. 

M Arch. zemský. Opisy z arciblik. 

■) Ve Francii „miroir ardente". Havard. Dictionn. de rameobl. L 127. 
, Ohnivé' proto, te jskoito konkáinf nástroj íjTaikalol lapalOTalo. 

') „Vleklá (concavam) ukazuje obraz jiný, faleď do rovného*, napomfná 
r. lt>89 Adam z Tinore v knite O potupě svéuké ir»""-*' 

') Arch. prst. L 1047. 164. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



893 

ireadelnfkův, ani Jfoýoh zrcadel nepoatřehaei. *) V letech sedmdesá^ch 
prodivina v Praze ircadla „Telibi" „točen* za 10, 15 groStt; menif 
také jen po 4 a 3 groších „tacen".') iZrcadlku* mal& Eavřit& byla po 
m&lD denárech; křiífálové malé poCítali r. 1590 za 20 krejcaríl. Roka 
1576 Btálo „velké zrcadlo kfiirálové" tři kop; mlSeňské.*) 

V pozdějiich letech pJÍTÍielI do Čech kapel „zrcadla hen&tská 
velki" po zlatém rýnském i nad to draiil.*) .Veliké" zrcadlo tehdetíf 
doby hylo podle našich poJmA pramalé; velké tahnle začali délati pfí 
pokroCilé technice teprve koncem XVII. vékn. T XVI. vékn nejvétif 
zrcadla json na 20 centimetrQ délky a ilřky.') 

Zrcadla podkládána byla druhdy dskon kovovou; ke konci století 
teprve ožito mlchaniny amalgamové. 

Rámce zrcadel bývaly ozdobné kartníe a Jiné řezby ze dřeva, 
z koBti, z ková Byla zrcadla i „a perlovou matkou koíl podvleiená, a 
zrcadla .ve zp&iobé knfžek". 

Románské dámy nosívaly malá zrcadélka s seboo; pi^ivééovaly si je 
k páSD. Známe obrázky té mody již i r. t&60.*) Pfi íeských parádnicích 
jsme se toho zvykn na obrázcích nedobrali. 

V XTI. vřko mravokárci varovali od přiliinébo zhlédáni se v arcadte; 
hrozili, ie ae v ním jeSitné dáme nkáíe éert.^) 

Na konec bod zmínka, Že sklenéné oéi nebo brylle noally teoy na 
zrakn mdlé, matrony staré. Sklenný skřipec v Némcfeh nosily lehké ieny 
z přcpycha a t bláhové bnjnosti. LnkáS Granacb vymaloval svoji po- 
v^Btoon cizoložnic) ae skřipcem na nose. Zdali ai naie lehči pani ta 
modn osvojily, nevíme. 



2. ŽeiiHká snkné a svrclini dat. 

Živolek; buknlce ■ vlečkoo; puoij; půlpíml; putnička; barr; k idoby sahal; 
ceny tuknl do polon vékn; móda slmuli; inírovaika; pasomany, prýmy; kolik 
lálky na sukni; kabátek; bolár lenaký; takné odévad; hainkí; pliit, mudltk. 

Koncem XV. vékn rozstfiíena bývalá aokné ženská ve dva samo- 
statné knsy — v saknici a iivotek. Sokoici potom říkali abosU 

i fiorc;') živfttkn pny. 

■) Havard. Dictionn. I. 692. 

•) Arch. prai. t 1172. 171—177. 

') Tamle 6. 117S. 189. 

•) Arch. pra*. 4. 1174. 198. 

*) Obrázek ircadla v Les collections Liefre. II pl 63. 

•) Histoire dn U coiffnre Villermont. 876. 

') Gebhart OBterr. Sigenbuch. Ber Tenfel im SpieKel. Překlad ■ r. 1510. 
Z výpisů dra. Zlbrta. 

*] Že Veleslavín definuje íorc jakožto sukni, jít se nohy pokiýtajl, o tou 
bylo svrchu. Sit*. quadrilin. ítoku 1E64 dává si jedna íiti ,iore k kaádýmti dui 
chození^. Č. 1048. 86. Jiná téie doby má ,íqtc s adasovým livStkem*. C. 1173. 
jindy saae mlovl te o íorcl, pH nimi není iivotku nel opleika. Arch. ptal. 
& 1060. a. 169. R. 1688. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



řiTDl iivot«k aaleili jsme. Ji- 
ko2 sTrcho řefieno, v Praze r. 1521 ; 
oTÍem to není nikterak rok jeho na- 
rozeni. Ale T mlDiatnrách z r. 1616 ') 
aenl o iÍTotka jeíté aoi vidu. De- 
vice a pani vždy jeSté zobrBinjf se 
se snkol, která íita v jednom kase 
(nái obr. 6. 176.); pAakem vysoce 
vytaieným oddéluje se poprsí od téla 
ostatního, dle Veleslavína „spodního*. 
Snkné všecka od hflry dolA pořád 
jest jedné barvy, jako dmhd; bývalo. 
Rukávy téch sokol bývají oozky £ma- 
hem, jenom pH skvostná sukni bý- 
vají ramena aadnta, nadívána a pm- 
fa ovála. 

Ale jii v bibli Severynové, 
r. 1527 v Starém mésté ponejprv 
Uiténé, mejl ženy, staré, mladé, chndé 

i nádheroé, při sukních obzvláítnf Éts. 2U. 2 bibli SeveryBovy. 

iivot. Obrálzek prosté ženy předoucí 
a dité kolébající z tůíe biblí bnď 

na Bvédectvi jeden (náfi obrázek £. 214.) a obrázek bobatéjíl paní se 
iivotkem velmi vykrojeným svědčií drnbý. 

Rovné takž i v knize Ctibora Tovaíovskéiio — Hůdéni pravdy a 
lil — r. 1539 tiiténé, itny nejinái! neí v životech se jeví (na&e obrazy 
é. 176. a 179.). Prvotní životkj byly velmi krátký, ale rostly časem. 
Také se nám zdá, ie v první pAli XVT. stol. splie býval žjvfttek při krbu 
hodné vykrojen, nežli aby hryl. StarSi íeny, etné matrony, oviem se 
kryly. Některá i tak tnie, že na iivotek přiSila vysoký stojatj límec, 
jeni sahal až k bradé. Zvláště leny českých Bratři měly se vyhýbati 
fluknlm vykrojeným a „Šněrovaným".') 

Ženy lebiiho ráza obnažovaly se velmi, nebo vykrojený život vy- 
plňovaly prOhledným piinteni, jakož svědči obrázek v HilJčovýcb Zá- 
nnntcfeb církve. 

Z Hisrlova Raiszbachn*) známe osobičkn, kliČaici zámeckon, která 
má iivQtek i na zádecb na způsob trojce vyřiznatý velmi hloboko. Z vý- 
řezkn vyhledá kolile bila, nabíraná. 

K delSímn žívotkn proti starým módám příiivány dmhdy rolfiTy 
velice oblirné, mkávy „nabírané" (r. 1564), pamkávy visuté, ipiéatá, 
okrouhlé, rohaté. 

*) Život; svatých na panšti 

*) Sněm bratrský. Výb. Ut. U. 148B. r. 168S. 

•) IhAo^ ouu. e. S. F. 7. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



Ale byly živOtk; také sboU bez rukAvA — měly formo tníro- 
niek. Plátenice AlíbéUt mela do r. 1564 db krimé rfce ii^fitkA bei 
inkávfi neíli b rakávy.^) 

2iTůtky í&sto Dvozujl Ee v pramenech koieiJnon pódií té; b/r^l 
podiity kr&Ifky, lifikami '^) a jídoq téi lepif fcožeiÍDOD. Od polon sto- 
letí XTI. hojné zdobí se JÍTŮtky tkanicemi, 
zhasta s dobrými zlatýmf' nebo stfibrDými 
Roku 1572 odélal méstské dcerce pnii!<ké 
Eliíce Zléka(c« kfejčf k've9elí „iivůtek s do- 
brými stříbrnými tkáni ce mi vopremoTuiý a 
zo spod okolo B proBtými stříbrnými tfcaoi- 
cemi".*) ŠpanélskoD modon doatala se na ii- 
TÍttek hromada kaoflíkft se Šňůrkami. 

Nejvétfii paráda bývala na pUDfé iili 
Dápr^nlku, jení býval ido)<en perlami, stra- 
nami zlatými a nitmi, „kováříčkem" a ^cet- 
kami zavěBenými". Paní Berková s Dobé 
(t 1521) mSIa pnut , perlový", jiný .s tka- 
nicl zlatu stránková s cetkaml".*) Byly ponty 
také „kanf, Blabntl". Panty labuťové nalezli 
jsme v Hoře r. 1503 a v Praze r. 1605.*) 
Byly tedy za celé století oblíbeny. kEramifi 
koncem vékn prodávali xpanty Šarlatové'. 
Který níprsnfk kryl jen za polovic ňader, 
torno řikali pAlpunt. Táí paní Beri^iska 
měla „pantfk atlasový" ; jedna Žeqptinka 
r. 1537 měla „živAtek s pAlpautem." *) 

S důrazem připomínáme, íe velmi zbasU 
slovo puut zastapovalo živutek. Brána tn 
ikst za celek, ba vznikla v XVI. veka podivnou 
/ skronceninon z pnntn zdrobnělina putuiéki, 

coS byl také nějaký iivotkový kabátec. 
Vineiené d&my i v tomto veka a při fivotkn za dlonhý Čas po- 
dílely dvojí snknici na odiv, svrchní kasajíce a spodní nádbernéji kmm- 
plovinim i porlami zdobíce Bt^ně tak, jako íinily v století předeSlém, 
z něhož přiložený opožděný obrázek [i. 216.) bodií tn na poněenon a 
zároveň na pi4rovnanoa k obrázku hned následujícíma. V drahé p&li 
vékn XTI. oblíbily paní svrchní snk ni po předu rozstřikovati, aby nádbemý 
prým spodní sukně hyl patrn i bez vykásáni. Tidime ten způsob na panné. 



. ') Arch. praž. t. 1172. 6. 

») Arch. praž. e. 1172. 66. 6. R. 1664. 1170. 

•) Arch. praž. t, 1057. 44 ZntUy damaíkové se (lat tkanic ' 
klaftft náchod. s r. 1601 a j. 

•) ii:ch. prai. č. &34. 4S. Téi ph deskách. Mlscell. 92. 
') Arch. prat..č. 1174. 240. 
*) iráh. prai. č. lisa 916. 



' DigitizsdbyGOO^^Ie 



!t9& 

kterou Vecellio aáijk býti le Slezska (obr 2160' "^^t-^ n °^' bylo stejnd 
tak. Sukniee méiCaoek, drahdy se vlekoacf, skricena, Jakoi svrchu 
oznámeno, v prTof íáati XVI. rékn ai k střeTfcĎm. Pří ipanélské mode 
vfiak lačal ae ^vlab" ftli „ocas" tiiietí zase. A vláíely aakné látkoa 
nejdraiilt Jii t poloo atoleU do toho urozený aatiiik toníf, řka: ,NaSe 



Čfi. 316. 
Citella in 8ile*ia. C. yecellio. Tenetia 1696. 



ieny T jakém aikladcém, drahém, ibyteíném odéTo ebodf, po blitecb 
aksamity, damaikj vláči a tak mrzce kilejf; toba bedbiTÚébo roucha 
kterak my za několik set kop grotft k«i#Sl>o rokti zkaziroe ť *) Kterak 
takový Tlafc dloabý vypadal, toho obrázek v &. 217. 



') RoimloaTáDt ólovéka rjt, i páowi. 1BH> 

DigitizsdbyGOÓí^lC 



8M 

Roka 1572 vyskytoje ae t panských ončtecb Hradce Jindřichova 
téi néj&ký drah níinecké Hokné, která le love dloahoa. Stojf paAoor 
Bakně 6ern&, dloohá némecká ze lokoa, jedna premoTaná pasonaDy. 
druhá frenclf.') Při té pHIeíitosti bodií dovoleno poznamenati, ie v ra- 
kovnických knihách") našli jsme r. 1586 zapsány .tři ziizanky, jednn 
strhanoa". Ze sonvislosti zapaaných svrchkfl soudíme, že cnzanka byla 
také néjaká snkně, ale nevime jaká. Uvádíme jeji jméno jen proto, aby 
se neztratilo. 

Saknim dloahým, otáhlým říkali Otahlice.') 
Na iivotkn, na saknici ndriela ae jeétfi dlouho starodávná Spi- 
nadln i ienkle, jiroii iněrováno, spínáno. Spinadla vyskyti^f se 
ozdobná, obyčejné a granátky, s per- 
lami. Jobanna Jeiková (| 1529), 
roéStanba plzeňská, měla na saknicfa 
po íesti a oimi párech špinavěl *} 
panna Markéta z Otradovic mela 
„saknl damaikovú óernú s spinadly 
velikými, stříbrnými, pozlacenými*.*) 
Ohle<láme-li sokné a iivoty 
v inventářích fieských, jak se ob- 
jevovaly do poloa atoletl co do 
láthy, nalézáme snkné atlaaové, 
damaíkové, barchanové, jimi řlkajl 
barchanky, iamlatové fiiii ša- 
mlatky, harfiHky, feřtathy, 
snkné mochýrové (mohére — polo- 
Cis. 217. Z Paprockél.0 Obory. ^jj^j bedbávl) čili mochejrky, 

satynky; postřehojeme sokné ze 
vielikého aakna od pravého českého 
ai po nejdraííi „flandry" a „lindiie". Saknim z fianderských suken říkáno 
flandcrky.^f Také naSli Jsme snkni „ifnínon", kteroa mela v Sadské 
do r 1530 Hironnkovů,^) patrně misto kortnkálu nebo krinoliny. 

Urozené pani mely zlatohlavové neb aksamitové sukně, prostičké 

ieny zvláíté na vsecb odfvaly se sukufinii „vlčatými" a kytlemi plátěnými. 

Z látek, jeí panovaly v XV. století, přestal a zaíel paldekyn, iilbéf 

i brikyS. Poslední zelenou sukni bríkySovoa nale/li jsme r. 1503; iilhé- 

řoTOD r. 1615. 

Co do bar«v shledáváme v inventářích znamenitoa rozmanitost. 



') Z TýpisA dra. Zibrta. 

■) V kalze rychtáňkd. R. 1C86. 

*) Arch. plzeň. kn. sirolil. 36. 

•) Arch. plieú. 223. 103. Jiné pani po 8 párech. Tamté. I 

*) Reg. komor, sondo. t. 4. 3. F. 18. 

*) BycIinoT. kn. kiaftú. I&&5. 

') Reg. ilati. AKb. poděb. 17. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



897 

Byly oblíbeny snfcné abropeDá",*) a to Uk, ie n* pHkUd son- 
kemilk Erbart v Plzni odkazaje třem lenakým dédiekám samé kropené 
Bnkiio na sukně.') Ve vfiecb méstecb i po riech {teme o anknicti bou- 
kenn^ch blankytných, koamarových, viiňových, ') o saknich ,bDBl barvy* 
i bfl4; T Konřimi vyskytjje » tž do roku ÍM8 barva , tiková" na 
■Dknicb/) 

T Praze jii v prvních letťcb XTI. vékn nápadné hnete vyskytnit 
so Bukně „8 barTami", coi jsoQ prýmy rozlifnými barvami vjriité nebo 
krnmptované. Podle snknf kropenýcli objeviyf se v knihách ihaata „BnknS 
ilotč", snkné lvové barvy a hl^blíkové,^) bninátné a květy, femě i vla- 
ského Bnkna, rozinové, soukenné fialové, makové, atlasové, zlaté, bar- 
chanky bílé, aokiié barvy .měnné", tvláitě .zelené ménné". 

Co do xdoby byly enkné a „kedrlemi" a frencly, s tkanieemi a 
prýmy, konečně ankně a koieiínon. 

Vyakytnji se aokné sonkenné, a prýmem ilato hlavovým, aksamitovým, 
ankně hedbávné s prýmem perlovým, sukně a tkanjcl ziaton, ,b prýmem 
koráulčkovým", a popelicemi, b králíky, a mkávem perlovým, jadun ankni 
r. 1525 n^eili jsme .aelenon a damafikovýn^i klioy"; r. 1540 pohnala 
nrozouá Dorota z Zakfiova Helicljara Stolínského před J. H. královakou, 
ie jf zpronevěřil HBukni tykytovou J^ervenoo, černým akaamitem premo- 
vanon, drahou bilou atlasovou ilatohlavem premovanon, ti^ti iamlatovou 
ketnjia aksamitem premovanon, étvrton ankniókn kmentovou, bilon, tkani- 
fkami premo vanou.*) 

V prjlmech ae do polou stoteti jeité nepřepfná. I nrozená pani 
Žerotiuaká ua Snmberce mčlg na hřeblíkové ankni damaikové Jen tři 
prýmy akaamitové, z nichž Jeden íiroký a dva ůzkě.^) Ten příklad nvádi 
asi nejvftii tehda počet prýmAv. 

2e mohla móda prýmů míti i užiteínoa úloho, to víme ae zprávy, 
ie rytíř Jenfíek z ÚJezda platil rokn 1547 ,od uaatavení snkné 
prýmem".*) 

Jen pM urozených paních býval iivot ae aukni nékdy o stejné 
barvě a atcjné látce. Jiuéče íivotek ae snkof barvou a jeíté více látkou 
se dělfvaly. Johauka z Újezda soudí se r. 1&48 s Voldřichem Dejmkem 
z Tleptíua o nsakni fenakým dílem zeleného llndiěe (tedy ze aukna), 
a iivotkem tykyty zelené ; iiv&tek při tom i rukávy byly červeným aksa- 



') Lib. testam. 6. 238. 41. arch. plseft. 

*) Tamté. &6. 

') Lib. te«taM. a r. 1608. Arcb. kouřím, ko. kiaňú v Ronovi. Podébrd. 
reg- Hutá. Kii. klafiA louusk. Kateřina Potmíiiika r. 1648 Ddkaiqje .aukni avitlou, 
aukui v i Id OTOU a sukni íervenou". 

') Kn. rudá arch. kouHm. 

*) Kd. arcb. prai. 6. 1017. Barva temné lvová bjla břebiikotá; čtemet 
r. 1G2U, te u^aký koíieh poíit byl haraacm .iTové temué £íli břebitkové barry". 

*) Rtg- soudu komor. 9. J. fol. G. 16. 

') Tamle é. IISO. 316. 

*) Paméti Jenlikovy. Hukop. musejní. 3S1. 

Sr. glIkmBnJ ITIatt: DUl^ kn4*. g^ 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



mitem prenonn^".') Tenf s přiklaaů VEácDftjif, ie cspoů barva na obou 
stejná. A jak málo ae barvy po naiem vkuse doplAovalfl Na př. be- 
roanská mlynáfka Havlovi (f 1563) mela „baraskn zelenou a ierveným 
ilvotkem' ; ale v Praie v poloa Btoletí naiti Jame kromí jiných i péknoa 
drní gbilé SDkné • iivotem aksamitovýoi zeleDým". 

Sokai lenské bývaly tělky; vlmeí, že i soukenné sakné — a 
tich bývalo nejvíce — byly plátnem podilváoyt 

Co do cen bývají snkné lenské do polon století, jaoa-li jen po- 
oéknd c lepiího snkna, po kope.") V Sonřimi cenéna r. 1626 SDkné 
.ienská blankytná ■ ongllckého sokna aksamitem premovaná a a kvéty 
la 4Vi kopy mií.; jiná „fiolové" barvy promovaná zeleným polonatlaaem 
la 4 kopy.*) 

T Praie pflJMI rokn 1525 iid na sukni damaikovon s perlovým 
prýmem 12 kop míi.l*) Roku 1544 cení se sakné flsnderka s akuunito- 
vými prýmy ve 3 kopách českých nebo v 6 mfieňských; iaralatka éerai 
nová, aksamitem premovaná v 7 kopách českých čili 14 mfieAskývh.*) 

Na těch cenách zAstává napořád i v drahé pUce vékn; vfdy vy- 
■kytitjl se hedbávné sokné po 12 a 13 kopách,*) a oviem téí lacinéjSf. 
Roka 1561 lastavoje nroiená Elena ■ Klence snkni tykytovou slaté 
barvy s životem aksamitovým a dote při podolkn s prýmem planého 
aksamitn za 4 kopy ; '') krejčí prafský Jan StNbrský raél feřtatky po 
4 kopách, sonkenné ankné po kopč a 20 groilch, barchauky téi tak.*) 
Na Mélnlce oceúítje kdos r. 1577 snkni koumarovoa 3 kopami, řka, Ie 
je na nf snkno ^dobré itotické".*) V Rychnove r. 1655 stojí flaaderka 
5Vi kopy; baraska 5 kop mlí,; iamlatka r. 1614 tolikéž. 

V dmhé polovlnS XVI. veka aůinji se mkávy pií-suknfch a iivotecb 
jeité vlče, nad rameny vystoopí „nádivka" '*) profilem oblým a nékdy 
ostrým, a kolem krkn zdvihne se límec ze iivotkn;'*) sakné pfi tom 
bývá bnď docela hladká nebo dostává hojné rovnoběíné zibyby (vii obr. 
t. 184), tak íe celý kostým ženský bére na sebe podoba stmolon, oe- 
iivon. je to ráz doby až do konce století. 

T tom jen prosté ženy, ivláité venkovanky, liiíly se, majíce ank- 
nice odedávna krátil a o záhybech nestrojených, vlnivých a nejsoace 
v iivotka nikoliv tak npjsty a otáleny jako méitky nebo dokonce oro- 
tenký. Fosmiványt json v divadelní hře, v Sedlákem masopasté, ie h»k- 



■) Ko. komor, soudu 1. 12. J. O. 10. 
*) Rokop. král.-dvor. v mna. fol. lU. R. 1S30. 
>) Arch. pral. C 93. 
•) Arch pral. í. 10Í7. 
') Lib. obligát. 6. 100. 61. 70. Arch. pni. 
•) Ku. arch. praž. t. 1061. 88. a & 1310. 27. 
>) Reg. komor. Boudo. i. IG. J. SS3. 
'i Kn. arch. pral. i. 1172. 63 
*) Arch. méln «. 27 110 

") ,2ivAtek ■ rukávy nsdlranými" často v kuiaa arcb. pni. t. 1173. od 
roku 166&- 

") Obrések v kauc. udit. knih. t. 17. A. S. Obrisek krikiTny. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



3M 

likfl riecb nesapliwjf a prstt néco otrin^i.') K tomu tíi obrátek i. 218. 
představil jicf Blnieboon divba, asa slonil při Bvatbé TlDem. 

Na brané k století XVIL vyskytqji se jakožto posledof ovoce ipa- 
nělskjch mod t iaTentiřlch naUcb iivfltkr gS ioflj"') a Sirotky , vysoké". 
Ale podle vyBok^cb lifotkft Jiné již Bkracqjf ae až k paží a iBÍri^l se.*) 
Briy Daitospila tabá ioěroTačka, píknými l&tkami obiitá, na mÍHto 
žtTOtkfl*) (obr. č. 216.). ŽivAtkové inéroTafky zůstaly pak v lidovAm 
kroji ai po ta chvíli. K té nehybooati kroje ieoskébo t dmhé pUee 
XVL vékn pfístoopil napoaled i při méitaokich kortokál, o nimi ivrcha 
poIoioDo. 

V téie dobé ozdob na snknlch přibflo méron druhdy nerldauon, 
knoflíky, iňárami, stuhami, frencly, Kanicemi, pasomany (v Tamové 
paiymany k premofinl*) 6i kalonny se bemii t knih&cb popisních. 

Koofliby k saknlin mají imn- 
kýři a tkaniSk&ři praiiti rozmaDÍté. 
Mají .knoflíky polskA s benitikébo 
hedbivf, knoflíky „hrubé bvéidoTé 
hedbAvné všelijaké barvy*, Bklenéné, 
křiitálové, Btřfbrné i zlaté. 

Tbanice staly se tak oblibenon 
modon, že do r. 1592 vyvlonl se 
v Praze i zvliitol hojný cecb tkáni- 
.£k&řft ,a zlata a z hedbévi".*) Tka- 
nice a pasomany méli hedbA*né, libm 
po 4 i vfce kopách, ,bedbávné b for- 
mami", tkanice gkolíaské', , aksami- 
tové laciné", „aksamitové Bamohed- 
bávDé", stohy a tkaničky „nldrlant- 
sfcé*, .bflé nitěné", niténé íerné', 

Btohy „pražské* (roka 1570 za Wý Cit. 218. Dí»k« sloieboá. 

peníz prodáván „list" takových Btnh'), ^ Helaiitnchovy bibli r. 1519. 

tkanice .kadeřavé s dirkami vieliké 
barvy*, harasové lipské, baraaové se 

zlatem, „Bamitové", tkanice , německé strakaté", frankfurtské v pa- 
píru, .atlasové tkanice zdejSIho díla" (r. 1607 cenéna libra jich po 
9 renských), .galony" francouzské na deStkách vinnté (libra r. 1607 la 
11 zt. rýnských), neapoliUnské tkaničky ouiké, barevné (lib, po 11 rýn- 
ských), Dherské tkanice 0>b- po 9 rýnských), nfalefiné zlaté a Btřfbrné" 
(lib. za 8 rýnské), tkanice .se imelcem". 

') Jireiek. Sedliký masopust. Stará div. hra. 11. jedoinf. 

«) Arch. pral. 6. 1188. 188 

*) Tamže e 1174. 

') dnéroTBíky „damaškové' v LítomjlU r. 1648. Lib. diviaioo. a r. 1637 
vek UstovDě litomjti. fol. 67S. Sděluje Štéplnek. 

*) Arch. tum. ku. kiaftil. 

•) Arch. pral. i, 994. iS4. 

^j Kd. arch- prai. 6. 1172 171. a oásl. TkanlCkář Britenbeqer (f 1607> 
prodával ,Btoh; hedbivné na tucuy*, tucen po IS gr. ntli. En. i. 1174. 248. 

27* 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



406 

Pasomanf byl^ AzbA i veliké tak, ie jeden staSil na oidoba sakně. 
Urozená pani Juditb Kolo7ratov& t Šternberka mfila r. I6I9 pomoran- 
ČOTon Bukni hB pasomanem velikým stffbrným". 

Za kolik peněz zlata veSlo se na sakni arozených dam, toho přiklad 
Tfme ze sonda r. 1572 v Praze. Obvi&oje totiž nrozená Brixida Zajícova 
z Rfsmbnrka pražskoa židovku Dorll z podvodu. Prf jí dala na zlato a 
Btřfbro 30 kop, .aby ji z nSho tkanice nebo pasomany na Sáty ndélala. 
a ona dílo nehodné a zlato zméniné vr&tila'. Nechat prý židovka sobp 
teď iatft necb& a paní zaplatf. Dorle sv&déla vinu na krejíibo, ,ie 
na ni pospiclial", tak že b pěkným ditem nemohla býti hotova a pak 
na kupce, 2e lepíiho zlata nemél. Odsoadili ji, aby se s aroieokoo 
amlnvila.*) 

Frenele, jež naSe ataré alovofky zovon „stMhanýilli tkani- 
eemi", délali tkaniíkáři na hřebenech z hedbávi se zlatem a stříbrem; 
také robiti vSetijaké kusy pasameutyraké, jimi řikali „éapraty". Hfvili 
na krémech .iSapraty db zpfl;ob hvězdy*, čapraty viech barev „a třapci", 
„maliiké s knoflífikami", uherské hedbávné a polonhedbávné a jiné tŠcU- 
jaké, Jež prodávali na tibry, libro r. 1607 i za 17 zl. rýnských. Kterak 
vypadala aukaě s čapraty a pasomany a kterak pořizoval krejíi ornament 
z Dich, tobo přiklad na kamenné taboli náhrobní při kostele sv. Hicbala 
v Chnidimi, jejfi obrázek dali jsme člalem 207. a č. 216. 

Také aksamitových a bedbérných prýmd Širokých kolem kol na 
■aknlch přibylo. Vyskytoje se sice jeSté pořád sukné b třeoii prýmy aksa- 
mitovými, i sloSná mSilaDka kouřimská má „feřtatka* s dvíma jen 
prýmy,') ba na mapě Sadelerově r. 1619^) zobrazena jest vzneieoá nebo 
nrozená Čoika (nobilis uzor bohemia) v sukni poaze s prýmy třemi, ale 
r. I!i86 maníelka cfsařského strážníka (drabanta) má ,aakai áamlatovon 
8 pěti prýmy"*) a pražská sládkova Fíilová r. 15b6 méla sukní ,tami- 
novoo novou se sedmi prýmy dobrého aksamitu" a kromě toho sukDici 
íili éérc mocbejrový s pěti prýmy.") 

Kterak představiti sobě sukni se čtyřmi prýmy, to viděti na obr. 
Č. 219. Vykreslena tn s^arSi žena v obyčejném iivotkn o rukávech na 
ditých. Zaviti má na hlava obyčejného rázu. Snkui má v malé, jemné 
vrapy skládanou a úzkou zásCérkuu ozdobenou Na levém boce visí ji 
taévice a noinice. 

Kěkdy byl na snkni jenom jeden prým, ale ten stál la to. Býval 
to prým vyšívaný, .Stepovaný"- čteme, že r. 1591 jeden takový Itfipo- 
vaný prým aksamitový cenén byl na dvě kopy.*) 

Jindy zase vzala paní na sukni věecko: prýmy i pasomany. Pani 
MamSe Nosalovská z Tisky méla do r. 1616 sukni biloa damaikovon 

■) Arch. prai. C 1133. 96. 

'I Kd. Bvédom. kouřimská r. 1601. 

■) Originál ve sbirkich p. ted. P. Kbeila. Reprodnkci vis doleji fi. 221. 

') Arď. prai. 6. IISS. 146. 

*) Tamže t. 1064 46. 

^ Tamie i. 61. 236. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



401 

s ifrTenýnii ikiamitovými třemi prýmy « „na ?rcb tich pr^mOv dobré 
zlaté pasomany'.*) 

Spinadla i zapinadla na snknlch a ži?otku zastávají pofáde Jeití 
na službu i Da ozdobo. K ilat/m a stHbrDýin spInadlAn přigtapnjf teď 
jeítí zápony „íistcové' a vlelijaké bskllky prosté i drabé. 



tis. 219. Mulier acUtú profectae in Bohemia. 
V;ňalo i Weigelii ,HBbitus_praectpuoruin papalorom*. 



I od drnbé pAte XVI. víku napořád byly sakné ženské jíoou 
látkou podilvány a tady téžky. Sukni tapltykytovoo podSil krejčí pražský 



>) Arch. prO. č. ]U68. 818. 

DigitizsdbyGOO^^Ie 



402 

r. 1581 tnkoeml Vtal na to 6 loket •nkMl') Sukni trk^toTi lUtá 
byla r. 1583 podiita saknem iintým.') 

Kolik litky a přípravy na inkui a životak dáTtly yanl krejifni, 
o tom přiklad víme se Boadnl knihy staroméstské.') Pant Slepifikorá dala 
r. 1590 krejiima Plymlon ,12 loket damaSka a k torna jetté aa kai 
na iosy 9 groiA £oských, na podilvka 10 loket sukna fiemého ; na dmhý 
iivAtek karmaiian 2 lokty, na premovánf sakni a 2 lirAtkA dala fier- 
n^bo aksamitn 5 loket a 7 lotB hedb&TÍ*. 

MladoboleBlaTBký ouřad dal r. 1619 Uaadé snúsfce 5 loket sukna 
radibo na Bnkni. Krom6 toho kasal ji ntiti kytli ze lednii loket čemébo 
plátna. Za to liti placeno 8 groiA.*) 

fiád Rndolf&T r. 1678 nsaioTal knytím la ienskoD snkni i a ii- 
Totem 12 groit; což r. 16U6 na 16 groU povýSeno.*) Tiata-li iradlinka 
do domn k Sitl, dávali JI r. 1S79 k stravé na týden — tři grofie mi- 
ieĎski.*) 

Na konec bndiž vipomennto, le v tom století i v poita ankai 
mívaly Ceíky přepych. V Loooecb na přiklad r. 1913 nechala po sobě 
Anna Mikiová bdIcbI jedenáctero.'') Voriila Nejepiaská (| 1601) mela 
tykytových, damaikových i akRamitovýck anknl patnicte, jedna holnhl 
barvy, jedou gtlaJSenon fiernon le imelceni'', jlnoo ,pomeranJ!ovou kvéto- 
vanoa*. Se každá měla iivfttek a osm iivAtkfl nad to; jeden .tla£eoý 
se zlaton thanict".') 

Pani Alžběta i Kroivic, Pražanka, která nmřela málo let před 
Nejepinskon, též pochtonbala se patnácterými Bokněmi. Jedno meta ,bilon 
inpinkovalého damajka, ilatými paiomany premov^non*, aedm 6ernýcb. 
jedna ,s velikými kvéty*. jinoa .blloa h prýmem ilatým', rovné téi 
jedDQ barvy holabi se ilatými tkaničkami, jinon zelenou ae ilatoblavo- 
vými prýmy, jednn Btaminovoo hfebI6kovoa' a poaléze jednu ,iarlatovoa 
íervenon a aksamitovými prýmy červenými*. Ke každé měla áivotek a 
nad to jeité pět životkA.') 

Ovfiem naproti těmto parádnjeim Eva, když se vdávala v Čáalavě 
ta pernikáře Štěpána, přinesla si, jsono ae slnině rodiny měltanaké. Jen 
ětvero sakni, tykytovou, mnchejrovou, roiinovon, koumarovon.**) 

Na přechode od životkn k latflm svrchním byl Ženský kabátefe. 
Kabátek od živAtkn tiiil ae pantem. Dlonhy byly kabáty ženské Jako 
žlvfltky, a v druhé polovici XTL století posonijeme. Že leckdy kabátek 



■) Arch. prU. 6. 2060. 66. 

•) Tamie i. 1178. 2S9. 

*> C. 1138. 1S8. Dostala se 
msikn. PHsetnf krejSiH, jimt hotovi sukně poďina k vyméF«nf, naledi na of 
jen 10'/, lokte damiilkn. Nevéroý krc^f musil se smlaviti o tkodn. 

•) Kn. boleslav. Ut. D. 

■) ChaoB v arch. prai. 

•) Arch. prU. i. 10G9. Bl. 

*) Arch. lounský i. 1. C. 8. R 9. 

ň Arch pral. ^ ISIO. ]«0. 

•) Kn. arch. praž. t. 1174. 106-107. 

") Arch. aemt. kn. fi. 6. 286. 1561 se o tu výbavu soudi. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



408 

saitvpnj^ ilTOt T rádi cisaře Rndolh, r. 1578 o laibách řenealných 
Tydaném, stojí podle sebe Ankoě s tivotkem, Bokní i kabUiem.*) Tato 
vlak byla o 4 grote výle agaiena; bylo t«dy na kabáte ienském 
vlče pr&ce. 

Z látek byly kabátky týcble jako iivotky. Na přiklad Handalenc 
> Hradce r. 1&56 chce, aby fl pan Joachlm přiveil afieraého atlaaa 
s kabátek aneb tobo damaíkn s těmi drobničkými kvétr'.') Méitanka 
Nejepioaká (f 1601) t Fraie mela iestero kabátcil, jedeo e blýskaTébo 
pUtna, jiný ■ bílého plátna b pruhami slatymi. Jiný akumitoTý.') 

Proflté ieny brávaly místo asaTFitého ksbátko žoplci TOlnfijif. 
Žopicc prostá byly tak oblíbený iat, že vEDÍklo zvláitoí řemeslo žnpl- 
káfft.') Oinámiti jest, le Inpiíky bIotoq v inventářích leckdy také ,ko- 
lilkami', coi s formoo volné topice dobře Bonblasl. Koiile tehda nebý- 
vala jen Bpodi'1 iat I 

V prvnicb daieeh války třicetileté přibyly ke kabátkftm lenským 
bamizoly.*) 

První nejmenií Sat gvrcbni byly obojky a jim přthnsné koláry. 
Ty panovaly za celá století. Prvotné to byly jen límce le vielijakých 
látek před ramena přehozené. V prvnicb letech XVI. století zhuBta íítáme 
o éemém nebo jiném obojkn aksamitovém. 

Krátké obojky tobo zp&sobn održely se dlonho jeité potom. Roka 
1566 sondí se kdoa v Praie o „obojjíek s laloky linnimi a írendemi 
íernými premovaný".') 

Ale ni v prvni pltlce XVI Btoletf vyskytuje se čím dále tím hojnSJi 
obéiruSjií koIár (z franc. coltiere, lat. amicnlum, scapnlare^, jemní, 
by]-ii malý, «kaii koUrek 1 korálek.*) 

Ten přikrýval ramena i svrchní tflo vSecko, aniž býval vidy téie 
podoby. Pékný vzorek podiitého kolářů lze ohledati na obráikn natem 
t 220. Je tn zobrazena vzneiecá paní česká, Jaki ji Sadeler r. 1620 
nakreslil na svou čeakoo mapn. Kékterý kolář přilehl k téln tak, le ho 
emél Blovář Veleslavínův nazvati „iivotkein (mammillare) bez ru- 
kávů",*) jiný naopak vzal k sobe mkávy a Jsa volníjSl totva ae 
líiil od „mantllka s mkávy", o němi čisti doleji. Na Hélnice čteme 
r. 1677 o .kolárkn iamlatovém bes mkivft','*) v Praze r. 1664 o ^ky- 

■) Chaot v arch. prai. TolA vysvitá s inveDtiřA. Via v arch. pniiakém 
e. 1174. lOft. 

■t Kopial TiseberAv. 92. 

•) Arcb. prai. £. 12ia 16a 

*) Arch zems. listiny se Slaného, šmejdířfim r. 1618 ukásiao překiletí 
inpikáři. 

*) Roku 1638 Cte »t o nich t inient. v listovDé lltomyil. Lib. dWiBloDmn. 
Sdélqje Siépánek. 

*\ Arcb. prai. & 11B7. 187. 

*) SlDTDlk Daiypod., Refiel. 

■j Arch. beiooniký. En. popis, z r. Iti67. 

^ V inTentářích Bpojnje ae takový kolář čaato ae aoknid. Mtjnáťka t Zákn* 
laueh (t 1093) mela .barchaakn a kolářem taminoTým*. Hannal miknláiiký. 317. 

") Beg. sved. í. 37. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



tOTÍn kolárn ^s dloobýini ntkáTy" ') a téie doby zase o tykytovém ko- 
lářů ,be» rnkiífi".*) 

Co do zemf přftdoby Tygkyttiji le t knibácta koláry řeiané, kotáry 
s knoflíky, prýmy. 

Co do látky naSli jsme nejvíce koldrA sonkeoaých, taminových, ty- 
ky to v^cb,T^dBin alko výcb, aksBinitovýcb ; ale pfeíasto čitái na knihách léi 
o koUrech kožoDýcfa. Svrchu psaná Bviňařka Manda v Boleslave Mladé 
darem obdržela r. 1619 kotený kolárek bílý za 52 groíA".') 

Oatatné nemřly jen paatacby koláry koiené. Zimiiovýcb, hordo- 
baaskycb, kozlových holárA dosti v městských knihácb najdeš. 



Čís. 320. Z eeské mapy 
Sadeterovy r. 1620. 



Koláry a obojky zbnsta byly promovány i viecko podJlváoy koie- 
iinon; nalezli jsme koláry bČlizoové/) kanf, králíky podSité. JednoB se 
také praví jen o „kolárko bfeblčkovém kožicbovém". 

Na mistj kolám poslabovai prostgjSfm ženám Šátek přes ramena 
přehozený, záda i prsa kryjící. Kterak pékně slaiel, to vidSti na obráikn 
naiem £. 221. Obzvláitnfho povSimnntí na téí kresbé laglobaje úzká 
roníka zdobící ioniny vlasy a splývající slifnon podoboa po sádech dolů- 

') Arcb. prai. t. 1016. 86. 
*) Kn. č. 1173. II. 
^ Kn. mladoboleal. lit. D. 

O Tét v Turnově. Koláiek český mnchejruvý futrem bélÍEnovým podáitÝ. 
Arcb. tam. kn. kšaftá 1616. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



106 

Jiaf svrchní iat byla itarodávDl odéTftčka nebo mknČ cilO- 
dici. Aby nepletu se v inTentáfi sukně se snknl, přičiňuje v XVI. tóIiu 
pisař k této poslední cbodid „sakni" íasto pomámkn, že jest „s rakáv)". 

Na přiklad iena Sixta Theodora z Ottersdorfn Kateřina (f 159 ) 
má T inventAři „sukni ienskon damaikovon modroD s rakávy íerojmi, 
zlatými pasoman; premoTanoD" a nsakni karmazinoTos écrnoa & bílými 
mkáTj'.') fiádem Rudolfa II. r. 1578 káie se krejčím, aby lili „ženskon 
sukni 8 rnkávy" za 10 grolA, „sakni harasoTon s dTOJnáíobnými rakáv;" 
la dv^násob.') 

Ze Bukol chodících itala se velmi obllbenoa hazuka- Haanka byla 
odévaci, chodicf, svrchní snkně.') Že oblékána jakoito svrehní fiat přes 
snknici, to vlmo le Závéty, sn di, ie o koranováni svém r. 1616 
míla královna Anna gtokni ilatohlavovoa a přes ni hazuku".*) Jak vy- 
padala jiné královny Anny haznka, tu na reliefo zápjdni strany leto- 
hrádku Ferdinanda I. (Belvederu). 

Jináíe nelze viech haiuk na stejnon formn shrnontl. Byly podob 
rozmanitých. Na obráikn 6. 222. jest hrnbou a neumélon rukon nijakého 
venkovského kameníka nuznačena hiznka nrozené divky, panny EliSky 
ze Slavktva. Hsinka je bez mkávfl, bez limce a jest velmi oblímá; 
sabá od krká do zemé, ba leM jeStě kusem na zeroi- 

Dlvčí hazuky doby pozdéjil ukazoje obrázek í. 233. Hazuky ty 
mají forma nebo střib týž, jako jsme svrchu poznali na tabuli kostela 
Bv.-Hicbatského v Chrudimi (obr. 207.). Hazuky ty jsou také do zemé 
dlonby, sle nejsoa jii od hftry dolík stejné obSfrny. Krejíf se snaží, aby 
hořejíf óáa( t61a přiála aspoň ponéknd k platnosti, a proto přiléhají ha- 
zuky ty k tělo, některá více, jiná méiié. Na obrázku fi, 223. mají divéicky 
při hasokách rukávy na ramenech rozSířené a nadívané, ale nikoli oiklivé; 
pékné se to nese. 

Na obraze é. 224. zříti hazuku urozené pani Kapounové. Hazuka 
je v hořejíi práni částce své utii noili ua dile dolejjlra. Nesahá do 
zemé, nefaot je pod ní dobře patrná spodní ankné do mnohých řasO sklá- 
daná- Hazuka panina jest bez rukáve; otvory rnkávními prostrčeny jsou 
mkávy sukně spodnějil. 

Obrázek ě. ^25. představoje hazuku téie formy jako byla předeSlá. 
Klademe ji sem pro zvláfitnl stŇhanon ozdobu, která je na ni po prsech 
a po životě nnSita. Tato ozdoba jest střidma proti oné, kteroa jsme 
viděli na jedné tabuli nálirobnf v Bydíově. Tu je r. 1595 vytesán:) 
v kámen Magdalena Kapounova, mající na hazuce kolem ramen a po 
prsecli aí dolů íiroký pruh s essovitýrai zdobami, a to tak podivné po- 
doby, ie prnb vypadá jako biskupské pallinm. Měla zajisté níkterá dáma 
Btrsn ozdob podivné choutky. 

Délek byly hazuky rozltíných, jakoí svrchu proti omylným vý- 
kladflm v slovnicfch jii povedeno. 

■) Ku. arch. prát. i. 1174. 69. 

*] ChaoB v arcb. prai. 

') Že to sukně, ďBkac v řádí hrejfov. i r. 1M4. Ilsky. Mise. 16. 

') Kornnov. Maljáiov. V nniv. knih. í. 64. B. 181. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



tu 333. Náhrobek Eliiky le SlavkoTa i 
T kostele neuatnpOTském. 



Látkon a zdobou byly hiznkj dle moínosti osob vielljak/. Uro- 
zený RodoU z Donloa soadt se r. 1586 a pani Mandalenoa ValditejakoD 
z Tartmberka o hamka avé ieny, kterái hazaka byta z černého karma- 
zinD o dvaceti třech zlatých ,itefCech ae imelcem' ; ') tái pani Tald- 
itQJnka vyplatila si od žida EDOcha zastaveDoo ,haiDbn akiamitOTOii 
řetézy nahoře i dole premoTanon". |To byly tedy bazaky drahocenné. 



') Cbaoi v arch. ptal. 

DigitizsdbyGOO^^Ie 



ta*. 933. z epiufia kátwrak^bo <r koiule IboUkém. 

DigitizsdbyGOO^^Ie 



408 

Při nádbera^ch hazukách to hylo 
ZA obyíej , Že rokávj poHsenj b}ly 
z jiné látky, nebo byU bazaka bez m- 
bávA, a dáiDB proBtrCila otvory jejími 
nádberný nkir apodnéjiffao Satn, če- 
hož vzor právi na reliéf d královny 
Anny na Belvedera. Že bývaly při ba- 
Eoce rnkávy z jioé látky, to nám pravil 
r. 1672 krejíf pražský, jenž iil mě- 
Efanské dévici k svatbě ienskon ba- 
zDku čerooD aksamitovou s aksamite - 
výini tbanicí, prámy a zlatými Itefty. 
„K bazace udělal sem pár rakávA, ale 
nevim z feho'.') 

Prostějíl bazaky ženské byly ony, 
jež krejčí ill po 24 groSlch boď z ty- 
kyty nebo I fei^to;') slečna Hande- 
lioa z Hradce (f 1680) měla kromé 
jiných i dví hazDky sonkoDné a dvě 
haraaové bez ozdob zvláitnich.*) 
ČiB 224. Nibrobek Doroty, Haznky bjly i plátéoé ; proti těm 

manželky AlbrechU^Kapoun. ^^^^ t,y,y jj^^ kožeSioou zdobené: ty 

činily přecbod k inbám a kožichům. 
YSaktě jsme i naíli r. 1664 v Praze 
„liazaku tykytovoQ na koŽich".*) 
Barev byly hazoky viSech — i žlnté. Jedenkráte r, 1623 připomíná 
se i „hazaba květovaná brunátná s květy".') Tož byla asi bodoč květo- 
vaná, kdyí dvakráte se to pravf] 

Panně šlechtičně z Hradce koupeno r. 1646 na haznky k svalbé 
po jedenácti loktech aksamitn. Látka ua jedna hazakn stála 66 tolarA, 
DB drnbon, poněvadž nebyl aksamit květovaný, nýbrž hladký, stála 
44 tolarll.*) 

Jako za starodávna i v tomto XVI. i v XVII. století bIoqžÍI za 
svrchní iat dámám plášt Či klok. Ale panny se mn vyhýbaly. Z panen 
jen jeptiiky podle řebole své odívaly se pokosným pláátěm.') 

Vdané pani vSak a zvláité stárli matrony pláště nezamítaly. Proti 
starým dobám plást některý změnil se v tom, ie přibral na sebe límec 
tn dělil tu kratiíi, někdy i Hrnce dva, nebo také že po předa od hftry 
dolA se efroce ohnal a ochlipl, ČemaŽ Hkáno, ie to plá&t „s předky", 

') Areb. praí i. 1067. 44. 
*) Tamle v rádĚ Rudnifové. 
*) Kopial TiscberAv. Rukopis. 157. 
') Arch. pral. i. 1172. 6. 
*) Arch. })r«í. É. 1047. B, 6, 
'^j Dvorský. Staré památky žen. 75. 

^ Mistrovský kus novoméstskýi h krtjíf r. 1644 byl kromĚ jiného ušiti 
„pláií pokosni jeptiikám". Desky. Misv. 16. G. 11. 



zsdbyGoOgle 



4Ó» 

„8 kHdly", „8 lAehy". Pachy 
vykládají si v XVI. stoleti nice 
stejné tak jako v stoleti XV., 
totii íe jsoa to „vJaeliny pfi 
roaSe, oeb ee větrem smltaji a 
fochrtui". Ale obyčejné — zvlálté 
pří smotkoTém pláStj, platila £ás( 
zft celek. „Paní cbodl t dlouliýcb 
fAchách", zaačf, íe chodí v smot- 
korém pláSti dlonbém.') 

PlíAt německébo zpAsobu 
vidéti oa obrátku JoSta Amniana 
r. 1586, Jent představuje čeakon 
bábu. Pfi tom di Annian, íe prý 
jsoD viecky (eaků stařeny takové 
podoby- 

Na obrázku é. 226. před- 
stavnjenie čtoociniD opravdivou 
ataroD paol íeskoa, Doroto Ko- 
fiCálovon, jakož se dala r. 1559 
Dsmalovati v gradnál (Seskobrod- 
ský. Na obrázku jeat podán 
plAit Btar&i formy bez límce- 
V ioventařich vyskytnjf se pláát6 
,B předky zelenými, zlatými, la- 
lokovými, popeiiffmi" a jinými, 
s křidly damaikovýmí (i v Rych- . 

nové roku 158B.'> Patrno, íe .,,, . . J^!^- P^' _ ,. . 

.,.. , , -. i Náhrobek Uajdtleny t Dobreoic. 

oblibovaly pani jinon barva na 
pláiti , jinon ng výloikách £i 
předcicb ; rovní patrno, íe předky 

obkládány kožeíinou. Obkládány a zdobeny také Síiorainf. Roku 1513 
naleEli jsntc v Praze „klok, a nělioí iÚHra vlnéná tří barev, podáitý 
£erným plátnem anebo kmentem".*) 

Jináíe df se o pláitlch zhusta, le byly .dobře fttdováoy' ; od 
takového pláité dobře faldovanébo smél krejíf bráti platu celou kopu 
sazbo o daaře Rodolfa. 

Na obyfejný pláií Ženský 16 loktá látky bráváno. Pláfilé vzne- 
Senjch dam mely i dlouhé vleéky, jakoi s\éůií obrázek z Paprockélio 
Obory kap 122. 

Pláité se tapinaly knoflíky nebo „hAk;'S ku kterýmž náležely 
„hakllee". Bývaly íaato stříbrná. 



■) Čti vypsání pohřbu Václ. Smiřického. 1614. Výpisy dra. ZibrU. 
*) Kn. kíaftá rycbnov. ■ r. 1666. 92. 
■) Kn arcb. pral. i 1046. 128. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



410 

PlUtS byly pořizovány i látek vieeh poTědomýeh. V Rtkomfee 
mdl* kterás 1 plátěný pláít. Protoi Jioa plUti cen roilifinych. Koka 
1520 knpnje kdos r Praze po deseti groilch 16 loket karuo oa pt&SC, 
coi aJSinilo pfil třetf kopy. DáDa-11 kopa za liti, kopa la podlití a pří- 
idobn, mohl plái( harasový státi ta p&l páté kopy. 

Krejíi Stříbrský (f 1970) prodával ienská pláitd z černébo sakna 
po 3 a 4 kopách, , prosté" pláět^ po půl druhé kopí 1 po kope. T Ro- 



Čís 226. 
Ko9tilaT& Dorou a graduálu feskobrodikébo i 



nové ceaéo r. 1552 karasovy klok osmi tolary.') V Rychnove nad Koíinon 
porončf kdosi r. 1573, aby za pláiC ženský soukenný pU druboo kopon 
miieÚBkon cenéný pořízen byl pohřeb ! *) 

Hlade dámy spIS odivaly ee plastikem, jemní říkávaly v dmhé 
pQIce XVI. Těkn nejradéji mandllk a mantlik. Jednou (roku 1558 
v Plini) na odpor sdrobnílého názvu „pláfitikn' nalezli jsme také divné 



iftů Tvps 
& rydíDO 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



411 

rSflnl, U to bjrl .vellfcý plUdlc*.') Jin4y — r. 161!> v Tnrnovi ion 
se jeden .mAntllk* dlouhým.') PTea to *itk lze véřitJ, ie mandtlkr byly 
plUtfky kr&lká, modnL 

Co do Mvnl podoby byly pliétiky s obojkem i bfz něho, 
B kMdly*) a B předky nebo předaíeemi. Se ivlAitnlm dOrazem 
ozDamqjeme, že jame íetii pH r. 1573 téi o mantllMch „s liabf ra- 
nami rukávy, jako nynteko chodi".*) 

Hutllk ■ mkávy! Ta bb mantllk seíel a kolářem. Oba asi 
jedno jaon. 

ProBté leny mandllkn Demlvaly. Byl to éat niSjako parádnéjil. 
Pravff kdoa o kněitovS kochařoe r. 1581: ,Nikdjž nic nemela, ai teprva 
kdji n kaěiB Kofloka byla, tn ae dohrabala zrna a hned na aebe a na 
dceru iatů n^ednala — mantlik tnpltykytový Bobd i dceři feřtatov/ a 
pntničkn feřtatovoo (koiltek Dápraai) koupila." ') Zikmund Freylieb 
(t 1683) poalal avoji nevésté darem a ctf .mantlik hřebífikový topí- 
tykytový popelicemi podíitý b předky kaními".*) Byl tajisté mantlik íat 
honosný ; v mantllclch hedbáTných soboly nebo kanami poiitých ély 
praiaké panny r. 1658 Tttat krále Ferdinanda.^) 

T inventáiicb Čte ae nJkdy o mantliclch Bl^^nfch"! Jindy o zimoich. 
Na příklad prrnl léna povddomého boháče praiakébo Lndvika Kořalka 
> Tééína měla dle inventáře a r. 1699') kromé osmi jiných mantllkA tál 
„2 letni černé mochejrové". Ooécb oam bylo i rozličného hedbáví a 
viecko podtito aoboly. popelicemi, berany, králíky, apratky, kan&rai a 
bfUiDami. 

V TarnoTé má do r. 1615 Sobotková mantlik letni plátnem po- 
litý.*) Dosti zhoaU čte se v balhách o mandlicích „a laloky" **) Vy- 
pravuje krejčí Králík r. 1561 : „Dílal aem z karmazínu floren týnského 
maudllk ae třimi prýmy akeaniitovými, dvčma oazkými, jedním íirokým, 
b}l podliván laloky tvrdými, krčil se. Já ká<at laloky odpárati, potom 
se nekrčil.* ") Jedoon popisuje se zevmbnčji: .mandlíb feftatový černý, 
bělíznami podíitý, knna na robojkn, na přednicech laloky". Paní Vele- 
slavínova Anna (t 1606) míla „mantlik topUykytový popelicemi podlitý" 
a jiný lamlstový bčliznami podlitý.'*) Byly mantllky také jen plátnem 

■) Eo. rirotfii v anb. pliefi. Po Bláhovi imk^H ilaul „veliký pláltjk b«u- 
Ifeimý první maotelky jeho". 

*i Arch. turn. kn. kiaftA. 

') .Vzala kHdlo od mantlíko, hlavy v hromada vloill^ a přikryly je" (kK- 
dlem). Arch. pral. i. 1U6B. 277. R. 1677. 

•) Arch pral. £. 10&7. 63. 

*] Ansb. pral. i. II31. 161. 

•| Ko. arch. pral. £. 1172. XÍ9-ÍM. 

*) Univ. knib. t. U. K 64. 

•} Ku. arch. prii i. U74. 106—117. 

*) Arcb. larn. kn. kiaítá. 

'ň Kd. arch. prU. č 1049. loa 

") Tamie i. 1060. 65. O podobném pláltiliu tet v kn. t. lUl. 1B9. 

") Tamie t. 1174. 220. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



iI9 

podlÍTány. ■) V prvnf pOli XVII. víkn ahodt btdatel leckdy s« muiUiky 
„felboa" podlité.") 

Zvláiti obojeJky při maatifba bývaly toíeŠÍDué.*) Křfdift též f pfed- 
nice poilr&oy látkou jfutčl neili byl pláíHk V Náchodě, v TurnoTfi a 
jinde prípomiDBif bb oantllky kanavBÓoTé tetaf s akBaniitoviýiai kNdly, 
jiné íerné b předky vydrovými, jiné s přednicemi genetov^i.*) Nékdy 
2te3, ie byl maotlik .dvojnáHobný" — mál asi dra limce nad Bebon — 
jindy fe byl s knoflíky. Roka 16TU má kterás pani praiská .mandlík 
tykytový popeliíl s kuoflliky xtffbrDými b vobojkem koafni''. 

Co do barvy i éarIato?é mantliky jame naili. Jednoo popisajo se 
také manUfk „napfed strakatý*.') 

n mnohé paniíky bije v oči, kterak hojný poíM pláitíkA chovalm 
ve tvé jarmaH. Svrcho JBme uvedli pani Korátkovon a deseti nantlfky. 
Dejme torna, íe ta pgnf jšonc erbovná mohla pýchati; ale na odpor tomn 
i prostá mfiitanka , pekařka novoméataká Mariana Chotonnská, bydlfcf 
na rohn Nekazanky (f 159'4.), m£la mantlikův osm; jeden i drabébo 
BDkna. jiný laminový b výložky sobolovými, třetí tykytový a laloky, Stvrtý 
z hedbávnébo macbejrn, jiný rovné takový b vejloiky norcoTými, jioý 
iamlatový a předky nidrlant^kými, jiný s fernýml spratky, v poBléz jeden 
Uminový éerným plátnem podSitý.') 

Že Šlechtické dámy nad to více maatIfkA mivaly, rotami se. PaQi 
Johaiina z Blatná, bytiijlci a£ do r. 1697 v Bílé, podédila jimi nfikolib 
méítanek a phtetkyň, ke kaidéma mantllka přidadouc i kopn plátna. 'J 

Go do cea „Šacovány" počátkem atoletl manttfky po 8 kopách 
ml$eĎských, po 10, a byl-li který se sobolem, stál i 12 kop. 

U veka XVI. jsou manttfky o roálo lacinějéi. Roku 1568 prodAn 
sice mantifk spratkový za 00 gto&A, ale jiný h laloky za 9 kop, s knofm 
obojkem za 8 kop.") 

Roka 1577 mlavf se v soudní knize o mantliku hfebf£kovém tyky- 
tovém popelicemi podíitém a s kunami napřed, a ten stál sa 24 kop 
groíA míšeňských; k néma byl „Sorc" (t. j. sakaé) mnchejrový, aksa- 
mi'em preinovaný za 5 kop*) — stály tedy dva kusy zevniho iatn cbodi- 
cíbo 29 kop miSeňských, tedy pravé tolik, zač bylo Ue r. 1560 koupiti 
tři tučné voly nebo 29 BtrychA pionice. 

KoíeSiuami podiité pláité a pláStfky přivedly nás ke kožichftm a 
inbám; ale tČm budiž duleji kapitola zvlážtnf. 

■) Kouřim, kn. iréd. t r. 1601. 
'*j Kn. komom. soudu. Červen. Hub. 
■) Arch. pnuL C. 1172- G. R. 1564. 

•) líu. kiaftů v Náchode t r. 1603. Arch. turnuv. ku, kúfiA. 
*) Aich. pra. 6. 1210. 160. 
•) Tttmíe 9i. 

') Kukop. UmlaDf. Béli. 212. 
') Arch. pr*i. i. 1172 
•) Areb. praí. É. 1061. 88. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



413 



t IMnžská hlava. 

Vlasj; brada; koza; fepice; huBárkj; karknle; biret, jebo zdoba, ceoft; klobonk; 

idejif práce; kloboakj cizí, vlasko, brunfirické, jich podoba, látkft, zdoba, cena. 

Kukla. Skleané oči potřebou i pocblut)oa. 



oleti XVI. lapndilo b^ralou 
oblibo arozenjch a Švihá- 
ckýcli mnžft nositi dloube 
kuícraTČ vlnsy po rameni 
rozloiité. Ale rádi mívali 
mazové vlech stavfl až přea 
polovina XVI. vébn přece 
jen hodně vlasfl, třebatš 
tedy kratiicb. I venkované 
tak. Knba rychtář z Nové 
Vsi v brodském graduale 
z r. 1659 má po obou 
atranácb nSi kitice krátko 
ale mohutné. 

KěStané oblibfli sobí 
brzy zvláStni forma riaso- 
vébo účesa, pnJicsy totii, 
ustřižené přes íelo rovně 
a v zadu arovnané od ucha 
k nebo. líĚraci tomu řikali 
Hkolbe", a jakkoli ten úí&s 
nenf právfi slifný, poklá- 
dají bo Némci pfece za 
vynález Bvůj. 
Ale po pravdě oznámiti jest, že ní v Btoleti XV. leckterý maž 
jiného národa nužli německého střihal si vlas do paCesQ, ovSem o qčco 
deliích a Bličnéj£fcb, coi postfebli jsme na mnohých pcnízlch vlaských.') 
Krátký paíes, jenž panoval v Němcicli do let třicátých, i a nás líbil se 
některým měšfanfim a adržel sa jefitě v té ilobě, když v Němcích již byl 
dávno pobynol. Na přiklad v brodském gradnale z r. 1559 má soused 
Matěj Brodský z Vietzina německý krátký pares; v rodioě Košťálově, 
jakž zobrazena v téže zbožné knize, muiStl víickni stroji se paěesy rovné 
tak, jen staréma KoStátovi nelfbl se to a přestává na svých přirozených 
kudrnách. Nápodobně v témž gradnale Jan Chotoaňshý se svým synem 



') V c. k. dvorské sbírce penliú. 

Ol. Zlkannd Tlstar: Dyiij kro)*. 



zsdbyGoogle 



414 

EobrazDJe se o vlase krátkém, přirozeně rostlém bez paíeBo. Ale jcSté 
r. 1699 shledali jsme pačes, a to na tabali náhrobní v Chradinií. Je ta 
Tftesán mfiténfa Ml&dek se sv^m synem. Uproitfcd obon vzn&Sl se 
bnclatý andělíček klada ruce na obě hlavy. Kterou Llava nám poslal 
přeochotný pan prof. Šolta a kterouž předkládáme (obr. é. 227.), taf má 
patrný paSee, vinkem amrlífm zdobený. 

Podle pravd; řici jest, že pačes a nás nebyl obecný. Z titaláře 
Brihclho z r. 1534 ') hned na titulním listč zříti, jak málo ee ojal 
a nás „německý pačes*, a kteraká rozmanitost co do účesa mníské 
blavy panovala. Je tn nakresleno několik hlav mužských; vlasy do čela 
řlbajfd mají sice vSecky hlavy, ale varí! německý pačes to není; po- 
dobný dojem ěint obraz souda zemského v zřízeni zemském, Bribcim 




Cis 227. Nibrubai tabule v Cbrudimi. KreElil iirof. Šolta. 



psaném.') Německý^pačes má ta král Ferdinand,') a z 25 ostatních osob 
jeitě dvé. Lidé panití i jiní na tom obmxci mnjt sice vlasA hojně, ale 
úprava Jicli je tak rozmanitá a volna jako za naíich čas&. 

V době převládajících mod Španělských při velikém okmil pozorn- 
jrme, ie se vlasy mužské častěji než drnhd; bývalo přistřihujl při aamé 
kQŽi po celé hlavě, ale celkem panuje napořád co do vlasfl mnžskýcb 
úplná volnost a nepravídehosf. Jedni nosí dělil vla>iy, drozl velmi krátké. 

JeStě na po(!átka XVI. století styděli ae mnžové za pleáe; i protož 
zbasta vstavovali si na hlava nepravé „pačesy", aby lysina zakryli. 
Erasrnns takové mnže tepe; podle nich posmívaje se těm starc&m, kteří 
si £ediny barvf, dl: .Lidé stáři tak velmi mladě blázni, že s nicb né- 

') MuaeuDi. 

'V Sign. 04. B. 113. tímže. 

') Ferdinand vždy ee Eobniiiiije tak. Viz reiiff na Belvederu. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



416 

který barri aobé íedíDy, jiný vlasy ciifmi kryje své IjraiDy."') Později 
přeeUvá stád, a tu a tam spii najdci oa obrázku maíe a lyBinon. Ple- 
šatí asi mohli těiiti se slovy Synesia Cyrenejského na česko přeloíenými 
(r. 1634) a často opakovanými, le pří nerozamných živoíiifcb jest vlasft 
nejvíce, nejvShlaanejSi mnžové íe jsou lysl, a hlava lyeá ie „chrám bozi 
jest", a lysina „dozrálé ovoce roznma".*) 

I co do brady maíské jeat oznámiti, ie v XVI. věkn zavládla 
a nás nejSíril volooaf a TiejvětSi rozmanitosť. Dlonho necbtdli bradě ob- 
vyknonti! V titnláři Brikcfho r. 1534 jeden člověk má Monay pod 
nosem, drnbý má bradu plaon — ostatní viickni bez brady. V zHzeni 
zemském tébož spisovatelo z dvaceti péti osob tři máji dlonbon bradn, 
čtyři máji brada krátkon, jeden má kníry — a ostatní nic. 

Ale od let čtyřicátých heslem se stalo nezbavovati »e voaaú I Aspoň 
DO docelal Odtod až po dobu velikého okrafi velmi oblfbeaoa stala se 
brada ploá, kniatá, ale kratičká, asi taková, Jako má Jan Obotonňský 
v brodském graduale. Byla to ona brada, která n sousedil platila za 
českoa, ačkoli ni v předeilém století nařídil podobnou bradn Filip dobrý 
r. 1460 svémn dvořstvn.') 

Než podle české brady také „podsebití* pod nosem dloobo ndrielo 
svoje panování. Vávra meŠiř v brodském gradnale má roku 1659 tak 
ohromné pod nosem kníry, že vypadá jako karikatura! 

Někteří v polon věkD jali se plnoD brada na licích poněkud holiti 
a obmezovati ji jen na dolenl Sásf, kterous část rovnou čarou aeslřlhli, 
takže kolem úst povstal vousatý trojec o dosti Široké základnici s vrcholem 
o uosd; tedy asi podoby této LS. 

Dobrý vzorek té formy viděti jeSlé r. 1612 v ti'ebenické viuiěné 
knize na obraze hejtmana Jakoba Horčického. Dva vzorky viz na naiem 
obraze beroiiDském 6. 213. 

Od této formy ke „kozi bradě" byl až jen krůček, k němuž při- 
notilo muže veliké okralf. S ohrnžlm dovedla se shodnonti opravdu jen 
Špiěatá brada „kozí', kteroa v XVI, věkn někdy také zvali „frÚOUSj".*) 
Ke konci XVI. věkn zase víclijak brado po francouzáku a po Spanělaka 
pozmčiíovalí. Španělský vous koncem XVI. století mnozí našinci nosívali 
dosti Široký.^) Víz obrázek z Bydžova přiložený č. 228. Lidé městfití, 
kterým nezatlblto se okřáli, podrželi napořád plnou bradu, a některý 
tak dlonbOD, že ai na podiv byla. Cfsař Rudolf r, 1594 jednomu Plzúaoa 
oběma rnkama takovou valnon brada ohmatával a hladil.") Také rožm- 
berský dvořan Šwaynach, jemuž přezdřlí .fořt vrabčí", poněvadž střílel 
vrabce, aby si za jednoho krejcar vydělal, byl voasáč znamenitý. Nosil 



■) ErasmuB. Chvála bliznov. 82. 

'] Kiiít Mathebsens nipsal Ant. Trahlář v Č. Č. Mas. 18S6. 76. 

*) CarcheaiuB. Stav městský. 3i6. .Boi-gundaká bradk", kteří ji majf, sjina- 
iejil vfíaoiti jsoa nežli ten, ježto docela riecek oholený jest". 246. 

'} Je psino v arcb. rakovD., že má kdosi „frĎouay nebo kneblbart*. Wioter. 
Kulturo, obr. II. 178. 

*) Guarinoni. Grewel, 1309. 

*} Ilruika-Plzeú. 107. 

DigitizsdbyGOO^^Ie 



D,„i,„db,Goo<^le 



417 

TODsj T klobko pftd bradOQ zaviníte. Káyl pan Petr Vok mél faosty, 
íasto fořt rrabíf iddííI brada spustiti aa rozkaz páně, a rozíeaané vousy 
dos&blr bradáčovi ai do koleDon.') 

Že si malové Toosy mazali vielijakýmí BÍá\y, to již vysvPá z toho, 
ie tlnl v Hoře jeden méitan ŠpikfOQB.*) 

Hlava pokrývali miiiSti v tom Btoleti čepicemi, biryty, klo- 

boaky. 

Jakkoli biret stal se rázovitým znakem XVI. věkn i a náa v Ce- 
ckách, & Jakkoli vSelijah^ klobouky za viecken tM a oás byly oblíbeny, 
nicménfi stirodávná íepíCR se Storccm beraním (beranice) nebo jiným 
koieiinným nikdyí nepozbyla ani n pánfl — neřkn-li a sedlákQ — upřímné 
přízně. Soadcové zem£ti — tedy veKI páni — vyobrazení v Papvocbřm 
z doby císaře Rudolfa, mají na hlavách valnoo vétfiinon fcské íepico 
nízké, vyEil, vysoké, koíicbem obložcué, a jen dva jsou v klobonclchl 
V Táborského kancionálech měEfané, donátorové nebo dárci, kteří pro 
véčnoa pamét zobraziti se dali v sváteínlm iaté, namnoze mívají i ke 
ipanélskémo úborn cblapatou éepicl — ovSem péknoo, sametovon a ko 
iichem ob$iton.*} 

Tiecfcy éepice tebdejéi nebyly nízké ani okrouhlé I VynikáC zvláStnlm 
dloabým Epiéatým příjtřeíkem čepice selského rychtáře v brodském 
gradnale. A ípičaté čepice jako homole nebo podoby fr>gické mají také 
méifané třebeníčtí ve své chrámové knize. 

Ty čepice slnly „TyBoké'. 

Vysoké čen^ené čepice s třapci zvány — aspoň v Trntnové — če- 
ským i.*) 

Na přiloženém obrazci č. 229. zřítí dvé čepice sprostých lidi a 
Čepici rychtáře vy Set rojícího. (Srovn. obr. č. 201. a i. 202.) V inven- 
tářích naskýtají se čepice ikuni", (r. 1&06 po dvoa kopách ceay,*) 
, popelicí',') čepice „ze sobolových ocasfi" ; ') takovoa míval kněí Jan 
z Betléma až do smrti Bvé r. 1537, a koncem století Enba Lhota ze 
Šebinn, erbovní méíían v Libochovicích (f 1594) měl čepici ,afcsami- 
tovoa s sobolovým prýmem nebo Gtorcem";") jiní mčli „čepice se strojem 
bobrovým", někdy se di v inventáři prostč, ie byla Čepice „vocasová" ; ■) 
vyskjtají se vGnde zbasta čepice beránčf,'") vydřf (r. 1575 byla jedna za 



') Arch. Qiasejní. Opisy třeboňské. 

<) ftehák. Protok. konsist kntnoh. 56. 

*) Vis na pr. kancionál sign- 17. A. 40. v univ. knib. 

') Haitel. Chronik v. TraDtenau. 63. 

*í Aich. praí. č. 1128. 

'I V Kutné Hoře 1603. Katn. PHsp. Aebák. II. 93. Koarim. tib. lesUm. 
z I. 1608. 

>) Sirolčí kniha jindřiiská v desk. i. 61. S. r, I5S6; téí Hisc. 92. 66. 
v dskácb. 

•) Arch. lounský č. 1. C. 18. 70. 

*J Takovou mél slovulDý Jakub od Vraného, pražský méitao r. 1621. 
Hisc. 92. desky. 

'•) Arch, Utomyil. 1607. É. lia 82. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



418 

tolar), noTcové; v Turnove mél kdos r. I6I6 akasmitOTon Brtmami*' po- 
iiton ; *) praíSti Smok^ři v polon Btoletf prodávali „iepice maSské tyky- 
toví, ítTDými nebo bflými spratky podiité" po 12 groilcb bfifcb, čepice 
„koiené prosté" po pěti bílých.') 

Bohatý sládek praiskjí MatoaS aoliáS; bydlící si do r. 1577 proti 
Sladkým, měl ,'iepici aksamitovon vysokou, podiiton laloky koBÍmi s vcj- 



Z tríktátn ,Pin rady" r. 1615 v 



lotky BoboloTými";^) r. 1611 čteme v Praze o „felhové čepici vysoké 
modraci tykytovou podiité* ; a takž nápodobné JIdí mífifané nosívali 
Čapky vysoké.*) 

Z neJDddbernějSfcb pražských čepic byla asi páné Korálková. Paa 
Ludvik (I 1599) totiž měl „čepici z branátného aksamita tlatými paso- . 
many premovanoo, se zlatou Sňňroa a soboly podiitoa".^) 

Co do zvláltnl zdoby čítáme v pramoaecb, íe na íepici nosívali 
parádaíci také břebenyl Roka 1579 strbli jednoma rváěi v Novém mésté 
Pražském „čepici aksamitovou se Storceii kaním i s slonovým hře- 
benem".') 

') Kd. kSaftú v Tůmové. 

') Arch. praž. 1. ri72 

') Arch. prař. i. 1172. 179. 

'1 Tamže U. 

') Tunže 1171. 106. 

*) Tamie i. 1136. 166. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



Aai koUm polovice XVI. veka zaíali n nás v Praze i db venkove 
nositi „hBsárk;" (aormatici pllei), kteréí .prameny jednou zovon klobonky,*) 
po druhé řepicemi. Toflmc, že to byly asi černé vysoké čepice,') které 
v Uhrách se nosily dávno. Hasárky dostaly se do rádn liloboačnfkft ni- 
meckobrodských Jii r. 1544. Zuvoa se to .klobouky husareké' ; tovaryfii 
se okládá, aby čtyJ4 „jakékolivěk barvy ndělal za den*.') Na obr. i. 230. 
má poslední Roiraberk Petr Yok na hlavé podle nafieho minénf hneárek. 



Čís. 280. 
Pelr Tok b Rožmberka z Paprock^ho Diadochu. 



ŠmDkýi^i praíítl prodávali mužské hnsárky „s aksamitovými Štorci' 
i po nékoliko groSlcb; „basárek s pintoo" r. 1590 byl za mfS. kopn.') 
Eočl panEtl t Hradce Jindřichova, jedonce r. 1586 s p^nem do Prahy, 
dostali nové hnsárky po II krejcarech koupené,*) 



■} Žid lirafael Šalamůnový žaluje r. 1570, že se mu do svétnice dobyli ilo- 
d^i skrze kamoa a vzali mu kromě jioého „klobouk, jako nyniíko nesou, íemý 
spratkovy husárek". Arch. praž. č. 1060. 23. 

'j Že jsou to čepice, dflkai v kn. arch. praí. C. 1061. 78. 

'i Arch. musejní. Listiny z Brodu. 

* Arch. prai. i. 1173. 189. 

») Úcty hradeckí. Vypsal arch. Tischer. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



420 

FěkDějil bnaárky byly také jako jiné čepice kožeSlDoa, nejfastéji 
.spratky" podSité; novoměstský primas KaHEuk (f 1577) měl brome 
aksamitové čepice knnl také jeden „íeTuf hnsirek podSitý liSkami a 
napřed spratky".*) I kataohorský mlynář eedícl pod Cyrnbnrkem (f 1583) 
měl ghasárek černý kožichem podiitý'.*) 

StejnoQ dobou s hasárky zaíuli nositi saSi předkové „velibé 
lerné íepi«e nidrlantské"; koncem století ta a Um přitron&f se 
v inventáři také „aksamitová malá čepiěka turecká", které snad d ve- 
řejnosti nenoScno. Bezpochyby sloniila la ěepiíka dcmácí jako aksami- 
tové bnrknle^) a jiné, jež toai doboa vyahytnji se jakožto čepice a 
„lebky" k noci. Roka 1590 prodával liramáf pražský ,U třf labuti' řepice 
k noci po 6 krejcarech tehdejilcb.*) Šmakýř Krok r. 1614 měl nočni 
karkole tykytové po pfll rýnském.') 

Některou karkuli čili čepec brávati maži i pod ktobonk. T Trut- 
nově mfvali maži zelené karknle, kteréhoi svyku sedlici kol Tratnovm 
drži ae dosavaď') 

Malé čepice s pérem, jimž fikali plstky, i v tomto věkn neustále 
se naskytnji. V letech sedmdesátých zhnsta čteB o „plstkách vl&sbých 
H pérem" ;^) později to nosili „moravské plstky mažské*. 

Jakož svrcha praveno, rázovitá hlavy pokrývka v XVI. věku byl 
biret. Byl pořízen z tvrdého plátna a potažen některou látkou. 

Biret německébo rázn prý vymyslili Te Švábfch, a Weilor, jeni 
psal koncem XVII. stoleti, vl určitě, kdy ho vymyslili. Prý IČta Páně 
1618.*) 

Pod biryt brávali karkuli na lepSi ochrana Ibi své, nebot birjt 
nepokrýval zadního knsn hlavy; aeděltě spíi po předkn. Naili jsme pod 
birytem také .mnžskon karknli te zlata se imelcem*. Byly téi karknle 
se sítě hedbávné. 

Učeným lidem měl býti biryt o střeBe prosté bez ozdoby dolfl 
visDté; jiní lidé však nevzali na sebe biretn bez ozdob. 2e nosí na něm 
Šviháci „divné Smoky", to vyčítá jim satirik hned na počátkn té mody-*) 
Ale Bvihák neSvihák, kdo vzal biryt, at chadý a( bohatý, každý ho ně- 
kterak okráBlil; bud peřím, íAoron, perlami, buď jinače prostéjil cetkou. 
Pod „pírem" choditi bylo páníl, rytířflv a měSfanú."*) Sedlák měl spo- 
kojiti se se „Emnkem" jiným. 

') Arch. praž. í. 1172 171. 

') Nymburská kn. smluv i. II. 

*) Arch. berouQshý. V iovent. n-cbUre cU. Atbioa. 86. 1607. 

') Arch. prai. fi. 1173. 189. 

') Tamže č. 1174. 469. 

•) Lippert, Traulenan. 70. 

•) Arch. praž. kn. fi. 1172. 

■) Weiler. Abbildang der Baoptflt&nde. 603. 

*) Zrcsdlo marnotr. Rkp. mas. 

") Roku 1566 dl jedua íena v svédectvf soodníra: „Nevfm, co jsou byli, ae- 
mánkové-Ii Či synové méstiU, jeden mél píro — bělelo M mu." Arcb. prai. 
t 1049. 79. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



421 

Do prml půlky *ěkn shasta no- 
sívali Šviháci péra do předa sklonéni ; 
potom Je vzpřímili a oapoaled obrátili 
na zad. 

Kteraká péra nosívali, o tom pó- 
lo ži fle při kloboncich. 

Co do pflvoda převládaly v prmi 
pftii XTI. věkn n nás btretj placaté, 
nápodobné německým (viz obr. é. 231. 
a srovn. obr. i. 180., i. 181. a téí 
iniciála této atati); v drahé pĎH vy- 
■kytoe se řidko kdy nějaký okrouhlý 
nebo „rohatý biryt německý*,') na- 
proti tomn plaifby knihy ní od let 
třicátých biryty ipanělsk^nii, vyiifmi, 

z nichi některý nebyl nepodoben obra- , _ „ ^ __ 

COTému br«a.. První .biret m.lí «l' »'• '■ f"'"" *•» ' "89. 
hyEpanský' nailí Jsme r. 1537 o Pavla 
apatykáře praiskébo.*) 

Španělské biryty nstrnalé nepěkné formy tak potom n náa pevné 
zdomái'nély, ie eo r. 1629 dostaly až do mistrovského knsn panSochářft 
v Míené. Ten kns zhaiebný ukládá, aby zhotovil kandidát „Španělský 
hily biryt z vlny".') 

Čítáme v inventářích naiich nejěastěji o birytecb sookenných i aksa- 
mitových;*) slavný doktor Šimon Proxen (f 1CÍ75) chodíval vrtákovém 
biretě aksamitovém,'} Jenž toni dobon prodával se na krámech imnkýř- 
ských r Praze po třech kopách.*) 

Také kožeilQon btrety byly obkládány a .oSívány*-^) Čtemef r. 1521 
v kSafté měítana pražského Jakoba od Vraného, že oddává Jindřicha 
Hczkovi kromě rozličných kronik, Tkadleěka, Hasovy knihy také „biret 
popelici pro paměf svon, kterak jej miloval nade viecky lidi v světě" ."^ 
Patmo, kterak sobě cenil biryt I TélioS éasa čteme o „biretě poSitém 
knnoa", „v němž Ondřej měSeCnik každý den chodil*.*) 

Co do zdoby vyskytly se nám hirety ,Ee táponon*, birety krum- 
plované, perlové. Aksamitový biret .Ge záponon pozlaceDOo" nalezli jsme 
také v Lonnech při meCířl Martinovi r. 1C»76.'^ Biryt aksamitový krnm- 



■) En. arch. pral. e. 1172. 167. 

*) Hisc. 92. pH deskách. 

') Arch. mas. liitinj ze Híeaa. 

>) Arch. praž i. 1172. 6. 

j Diky. Míse. C4. 165. 

•) Arch. praž. t 1172. 157. 

*) Frase * knihy krilovédvorské t 

■) Dsfcy. Mise. 93. 

•j Tamie. 

'^ Arch. loon. č. I. C. 47. 



zsdbyGoOgle 



422 

plovaný zanechal po sobě slofntný Jan Řebáíek 2 Kvétiiice v dome 
,U bfebena" v Praze r. 1566. Mít kromS toho jeSti také birj-t .sobolen 
pofiití".') 

DiVD^ hiret odkázat r. 1534 Adam Pikart, praiský iDÍEtan, tTémn 
BynoTi. Byl H^^ksamitový a na něm věnec peilový, který atál 10 kop 
groSĎV") 

Co do barvy shledali jsme nejvíce birettt ěerných. Ale nrozeni 
p&ni ni zábj T XTI. veka vstavovali sí na hlavtí biretf radé « Jioé 
BVětlé.3) Nejfitrakatějif biret; kladli na hlam vojáci, kteH ae opiJHU po 
německých lancknccbtecli. Takového bireta byl každý kousek jinaíL 

Klobouky přeSly z XV. stolett do věkn n&slodDJfclho. Ale žáby 
jest patrn z&pas mezi klobonkem a íepicí, již atatečaě pom&hi birrt. 
y inventářích z první ěáati XVI. vékn klobonkS pořfdkn. J90D potla- 
ěeny. Teprve v drahě polovici Btoletl zvitěd klobouk toa méron, ie drží 
odtnd rovnOQ váhu s birfty; v poslední dvacítce XTI. atoletf utlačí 
kloboak aspoň n panstva biret; akoro dočista. 

Klobonlc veselejSílio rázu bfl jako bíret pokládán za kroj lidi 
mladíicb, SvibáětějBfcb. Dřltě r. 1534 starý rytff k HibnláSi Karlfhovi 
E Nečetic podávaje mu klobonk aksamitový s perlami : *) „MAj mUý Miko, 
teď já tobé chci dáti klobúk, aby mne měl památku a mé jízdy, neb 
sem já k nému. stár." 

Knézi RvaěoTskémn jest i biret i klobouk mámením hejska pyš- 
ného. Praví :^) ^Takoví někteří hejskcvé jsou, Jakž so na ně mali£ko 
fortuna z ěíhož pak koli okna zasměje, uzfíS hned, ani Soběhrda za 
birytek aneb klobonk zastrčí a z toho hned hrdif, pyfinějil, rohatějil 
v řeči, v chodn, v Šatstva než páa jejich býti chtějí." 

Při zápase mezi biiytem a klobonkem prodral se ni od let tři- 
cátých k jakét platnosti lěeský" klobonk — ,wie man die Jetit in 
Behaim tregt", tak df ae r. 1532.') Byl to klobonk vSecek bouron po- 
íitý. „Českého" klobouka jméno troasf se až k době bělohorské. Jefitě 
r. 1614 má na krámě imnkýř pražský Krok ,podiité černé české klo- 
buttky mnžské" po rýnském zlatém, „barevně ěeaké mažské klobouky" 
za pAl zlatého, „bílé české mnžskě klobouky".') 

Přes vSeckn Seskosf klobonkfl nepostřefanei až do let iedeaátých 
v inventáři těch pokrýrek mnoho. V pražské popisní knize s r. 1565^) 
najdeě první klobouk mužský teprve na patnáctém listě! Je to kloboak 
tykytový ěerný, a má ho Némec Šváb. 

') Arci. prȒ e. 1172. 9. 
') Dsky. Mise. 92. 
') Tamté při r. 1621. 
') Kd. komor, soudu lit. G. fol. M. 6. 
') Maaopnst. 81. 

') Jabrb. d. SammI. des allerh. Eaiserh. Kítpl. X. 6944. Byl ,mit řled- 
seiden Uber und dber eingezogaa". 
*) Arcli. praž. t. 1174. 469. 
'J C. 1172. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



428 

Ale v t£cb praví letech již rozsype se a náa klobookU víeli- 
kterakýcb sila. Nejlinstéji jmeDujl se klobouky vlaské a brunšvické. 
Z vlaských nejíastíji nvozojl se pmejlandské". Rokn 1560 dovoluje te 
ímnkyřftm Btaroméstským, .aby klobouky vlaské, kterých zde klobODiofci 
nedélaji) směli sem voziti".') 

Branívické klobouky Šeré a valně zřezané ve% v Evropě do 
mody rovněi asi v tom roko 1560. Táze zle tonií Mnicnlas (a Reíla) 
r. 1562 na to azřez&ai a zsekání, jakoi nynlSko Franniwaigeřl toho 
zpásobn Jsou'.') 

Že branivické ktobonky nebyly první zřeiané klobouky v Čecbicb, 
to vfme jisté. Řezané klobouky doneseny do čecb spolu ■ řezaným Batom 
brzy v XVI. víku. , Řezaný klobouk pod íerným pírem* uveden v praž- 
ském inventáři Již r. 1518.^) 

Kejprvqéjif brunfivické klobouky prodivAny jsou v Praze po 15 gr- 
bílých.') Tu a tam také D&dherDéjil exemplář poatibnei. Na přiklad po 
Jindřichovi Hrobčickém z Hrobčic (f 1600) zftstal „klobouk hedbávný 
brunfivický s piskem aksamitovým, stříbrem obvitým'.") 

Stojí inad za oznámenou, ie mohli Pražané bmnívickou móda 
viděti z prvního n^spoIehlivéjSIbo pramene. Léta 1587 sám brunivický 
knfže Henrikua za delfil čas se svým dvořitvem v Praze pobýval a tak 
si tn po domácku vedl, ie zastavil v Židech asi 100 loket damaSka za 
SOO tolarft. Pak se mnsil s Hojíiiem rabblm o to souditi.') 

Kromě vlaských a brunivickýcb klobouků co do ciziuakého pBvodu 
uvádějí ae n náa také klobouky .nidrlantské", uherské a na Mo< 
ravě r. 1567 „6v&bky" a malou střechou a .na dlouhý vlas".*) 

„Nidrlantské podSité" klobouky prodávány počátkem XVII. věku 
v Praze po pfiltřetlm zlatém rýnském. Uherské klobouky byly té pově- 
domě podoby. Jako měl hrdina alovanaký Hikutái Zriny, ochránce krá- 
lovatvi uherského, při své smrti. Měl klobouk ěemý hedbávaý ae za- 
pěnou -zlaton a pérem íápátkovým. 

Hezi uherskými klobouky uvozuje se v Turnove také Člkofi, ale 
teprve r. 1625.^ TadeáS Hájek vldol na hlavách naiicb lidi také klobouky 
tatorské.*) 

Zvláítnoetl českou byly na rozhraní XVI. a XYII. věku klobouky 
imoravaké", hllé, jei v Praze prodávány po 10 groSlch miéeňských, 

') Arch. praL ku. i. 1166. 60. 

*) U hromem láni. Reíel. K. 4. Roku 1668 v HíddcI touží také Tad. Hájek, 
že ae mnohý ,po braonivejckn s novým kttaltem v iedívé sukniCce ukoptény 
formuje". 

*) Arch. praž. č. 1046. 

') Ku. arch. prsf. C. 1173. 81. 

*| Ed. i. 1174. 76. 

•) Kn. C. 1054. 289. 

') Paměti ValaíB. MeziHCl. 217. Roku 1667 * artiknllcb kloboučnických. 
Výpis dra. Zíbrta. 

*) Arch. turnOT. ku. bíafíá. 

*) Y Mioncl na r. IG68 df o lom. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



a klobonb; „polické",') o nichi neTÍme nic zevrnbDSjiihD, lei to, fe 
bylf dosti draby. Boku 1629 stál t Turnově poličky klobouk kopa a 
28 groSa. 

Json-li T prvnf pftlee XVI věkn klobonkj řidké, na odpor tomn 
T drnbé Msti praveného století jioa již zvláStnf klobonby k zvlíStnim 
slnibám t ČltAmet ibasta o kloboucích n'cttilcb'',*) o kloboacich 
„k smntka".') 

Co do formy nalezli jBine klobonky veliké, klobonky malé. Tyto 
malé pokrývky na lilavo, poknd byty z hedbáví, v prvních dobácb XVI. 
věkn asi mnoho oedélily se od biretft, nebot majfco malon střecbn bý- 
valy „zfezány a navlafováDy* stejně tak jako biryty. 

Z klobookft velikých největif vidčli jsme na obrázko mladého 
(24 roky) pana Jana BezdraMckého s Kolovrat r. 15il.') Jelio klobonk 
jest obromn& oEatka s nevysokým. přiipičatSIým 
dnem, do Jejihoí průměra, kdyí jsme ho na 
obrázku měfilí, veílo se pét pHiměrA pánovy hlavy. 
Tonž dobun, co nosil mladý Šlechtický fivihák 
prapodivný onen klobonk , mívali jini na blavfi 
klobonky střídmé, a to té podoby, jako rendlíky 
nevysoká s rovnou nevalnou střectioo — tedy 
takové formy, Jako se dosavad nosí. V takovém 
klobouce přijel král Ferdinand I. r. 1558 do Prahy. 
V drahé pfilt XVI. věkn objevuji ae nej- 
hustěji klobouky vyaoké o iiroké střeSe, jakoi 
obrázek v Rvaiovského Masopustě (obr. ě. 198.); 
jsou to klobouky, Jež vypadají jak nseknatý kniel. 
E nim připlétajf se také formy kulaté niífii, ale 
Cín. 282. Lasebuík se střechou daleko z obliě^e Čihajfci, jakož také 
K Paprockébo Obory v MasopnstS zobrazeno. 

' '• '^*- Ke konci věku vSecko na klobouce zvřtSilo 

a zvýSilo se. Lazebník v Paprockébo Oboře rokn 
160^ má při kulaté Ibi tak iirokoo při klobouce 
střechu, ie Jfž ani SirSf býti nemflíe — člhátS na Jedoé straně přes ra- 
mena, na druhé je schlípena. (Viz obr. ě. 232.) Také do výfky vzrostl 
tou dobou klobouk jeité vice než druhdy bývalo. Lomnický, jent sám 
dosti iiroký a vysoký klobouk nosíval, posmívá se mužským, ie prý 
nosi „vysoké klobouky, chtíce postave své přidati loket jeden".') 

Vysoké klobonky o iiroké atřeSe vsh&m stoEené, jsouce rázoviton 
módou první Čtvrti XVII. věku, nepanpjl ovfiem samojedlny; kdož ry- 
pifie, kolik rozmanitých forem jiuačich bývalo tebdáž na hlavách aro- 
zenýcb i neurozených mttžflv! Necfaf pohlédne Jen, kobo laJImá, na iy~ 



■) Arch. prai. i. 1174. 469. 

■) Kn- irch. prst. t. 1210. 16U. r. 1699. 

■) Rotfu l&TO. Tamže i. UT2. 

*) V pamélnl tnize arcbiva kláitera rofovsk^ho. 

'j Pejcha. Lomnický. 57. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



42& 

ttan 8ad«lerora, předeUvujicí VladlilaTaký b&I, vyplněný dTorskými knpi-i, 
Jich krámy a obecenatTem I (Obr. i. 194.) Snadno shledá bloboob vieob 
moiných forem. 

Vidjt T XTI. století ni vymyslili 8ob« také .cylindrový' klobook I 
Nalftili jsme bo — a to velmi vysoký — na rytině Jana Swarta van 
Oroalngen,') a první český cylindr tnfime i grsdnaln literitfl Nového 
Města nad Hetnj(.<) 

Oo do látk; byly klobouky nejprve Blaméné. Ty naskýtají sfl 
od počátkn XVI. věkn. Byly téi o Široké střeie ,pro slánce'. Šmejdlíka 
Anna Faltýaka (t 1C6G) mdla jich na krámě 22. Bývaly i „s peřfm". 

Nepoměrně vfce je zapsánď v knihách klobookQ boarovýcb, tyky- 
tových a jiných hedbávnýcb. Také ihnsta i aksamitu bývaly. Primas 
novoměstský EnllSek (f 1577) nostval .klobonk aksnmitový, při némž 
pás s pnklami pozlaceDými". 

Dále hostě nacháili v pamětech ta celé století klobonky bobrové 
(bibrhorové) a polobobrové i isjcčl. V řádech klobončnických i v tomto 
veka stále se ta mistrovský kna nkládá orobitl „bobrový klobonk, drahý 
Esjeěf hřbetový s obú strsnú vlasatý a k tomn klobúk kadeřavý'.^) 
Rokn 1562 vyskytaje se v privileginm pražských kiobonSafkQ místo 
onoho kadeřavého .klobouk klopo váný*/) což znafi asi klobouk sbíraný. 

y posléz byly klobonky také z vlny. fiád klobonínfkA v Brodě N. 
■ r. 1541 káíe tovaryEi, aby denně ndělal tři méstské klobonky klopo- 
vané nebo ítyři hasarské ; za ta práci týdne mél míti záplaty ětyři groSe 
bílé, co nad tři nebo čtyři klobonky více ndČlal, za to mčl obdržeti po 
pěti penízlch od knsn; bjl-li kloboak z přední vlny, mil mfti mzda 
ieati peněz.') 

Pražští ímnkýři mívali koncem XVI. století .klobonky z polo- 
bobrových vlasti přistrojené" po dvon zlatých rýnských. Pravé bobrové 
byly dražil o mnoho. 

Rokn 1569 vyskočil nám v pražské knize na oči také CVíIÍD- 
kový klobouk, Jenž stál za 12 groŽA hilých. 

Co do barvy naSIi jsme klobonky rozmanité, nejěastéji černé, modré, 
bílé a Červené. Uodré a červené klobonky Jsou v Praze i na počátkn 
i na konci století.*) Tedy oblibovány stále. Červené klobonky svon 
byátrou barvon hodily se zvIáStě k slavnostem. Na přiklad když Ferdi> 
nand I. r. 1558 do Prahy přijel, vyslali Lonnílí na nvitanon sbor nla- 
dikft ,T červených klobonclcb". Zelené klobonky byly v tom století my- 

'} Reprod. v Kupferstich. vyd. od Directíon der Reichsdruckerel. Berlin. 
III. Happe. 

*) Univ. knib. sign. 17. A. 43. 

■l Dsky. Hiícetl. 16. O. 4. 

<j Arch. praž. listiny fi. 70/1. 

') Arch. musejof. List s Brodu. 

') Kn. arch. pral. «. 1046. 173. a i. 117S. 18S. 



zsdbyGoOgle 



42Ó 

BliTcflm. TjBkytajf ae s tlm jménem „zeleDých mysliveckých* a praS- 
Bkýcb EmnkýřQ dosti zhasts.') Hodily se k zeleným Bat&m mysliveckým.*) 

Co do zdoby a úpravy dotknouti jest, iEe t prvních dobicb 
XVI, věku potkáváš se b klobouky řezanými a TyvlačoTanými, 
T drnhé pfili téhož Těká se ^i^ tepovaným i". KromS femesla klobooSsi- 
ckébo klobouky navlaíované a jiné z beďbávf a haraao délati bylo privo 
též £makýi'fiv, „a ti aby toliko nitmi na vrch na plstkn přillvati bto- 
boda měli".^) Za onoho čaau i prosti lidé chodili v řezaných klobondr-b ; 
čtemeC r. 1525, že Bel „pacholek Široký v klobouce řezaném s lavlf a 
sekeru k Badotlao od Zbraslavi".*) Koncem věkn byly klobonky Stepo- 
vaná po 1 i 2 kopách miSeňských. 

Nebylo klohonkn bez Smukli- Na kloboofcy se Imoky, zvltítě 
BtrojiMi se jimi který pleEatý (lověk, hněvá se Dadcký r Prostoprardé 
těmito neidvořilýmí veHSi: 

gKdo klobouk krásné pře moje 
a bohatě ozdobuje, 
oeopalflc praSifé hlavy, 
tent jíBté blázen pravý, 
že vie íetfi krásy 
než zdraví." 

Patrné přát poeta spiie důkladné ieaté ěepici neUI néjakémn Ieh> 
kémn klobouka. 

Na kloboncich mívali nejprve zápony a přesky. ObzvIáBt£ ,bniD- 
íviekě imnky" byly s přeskami posti4břenými. Roka 1690 stál jeden 
imok B přeskami I rýnský.') 

Jináfe poslobovaly za imuk na klobouky také áňAry a stuhy. 
Na místě stnh jmemnjf se i pftsomany, pinty a pásy ; '} pásy oby- 
Cejaě aksamitOTá, pinty obyčejně tykytové i , tupily ky to vě" hedb&vné. 
Fiaty a pásy zdobné vázány nebo na knoflíky „veliké" zapínány. Loket 
černé pinty lepSiho zrna v Praze prodáván r. 1600 po 15 krejcarech. 
Pásky stříbrné ^^Itolo klobouku" byly r. 1675 dva za tolar. Hejlandahý 
klobouk s tuplpintoa stál r. 1611 za pBl čtvrté kopy mfieňské. 

Urození páni mívali fiňfiry na kloboucích kamením a perlami zdo- 
bené. Při veselí psna Ilertvlka Vratislava r. 161 1 ukraden a v Židech 
prodán jCBt kloboak TobiáSe tirzana, a ten kloboak ghibrkorový měl 
iňům zlatou drahým kamením a perlami vysazovanou a pří ni pelH £ž- 
pátkové'.*) 



') Arch. praž. í. 1172. 157. 

'j FoHknechtOm aa Fodébradťch roikaziuo se r. 1621, abj si „Deprodleoé' 
pořídili ttlené iaty. Arch. musejní. Lisliny podébr. 
') Arcb. praž. Listina 70—1. 
') V arch. prai. č. 1178. 189. 
f) Arch prát. t. 1046. li, 19. 
•) Rjchnov. kn. kšafca. 1555. 
'í Arch praž. C. 1068. 164. 



zsdbyGoOgle 



42? 

Ifa některém klobouce bjly ilatá nebo pozlaceno koofllby samo- 
Btatnoa zdoboa. Bokn 1607 prodává pražský zlatoik ,tDceiit knofifkft 
na klobook* po půl zlatém renském.') 

T letech sedmdesAtých oblíbili sobd oékteřl dárad na ktoboakr 
látky fili „fncalitj". Čtemef na přiklad, že r. 1672 ? méetečka Pla- 
ňanech Václav Vlíek Jindřicha Nečanakého rPO zadá za vrch popadl, ai 
mn klokodk i a facalttkem r hlavj strhl". ") A téhož roka 1572 nsDol 
T Katné Hoře u Šuldfi opilý Matéj MaSek, kožiSoik, a pří tom ztratil se 
mu „kloboak aksamitový za tři toraly, za ním bylo piro a žaloudky stří- 
brné a v Dém facalit pékný, vyíívaný".^) 

Jakožto zvláBtaosf prapodivnoa nemůžeme ztajiti, ie koncem XTI. 
vékn (1599) nalezli jsme v Praze také „tarecké hlavy zavití na klo- 
bonk" I *) Komu obromná forma tehdejifch tnrbanfi toreckých v Praze 
mohla se zalíbiti ! ? 

Mezi .ímuky" uvozují se dále vénce. Elobonky .8 věnci' shle- 
dali jsme T Praze r. 1523. Rokn 1569 cení se „vénec na klobouk se 
zlatem" za 6 groSS bílých.^) Tébož íasn má Imukýř pražský Braam 
(r. 1568) vénce se zlatem na krároč, ale již zovoa ho starými.') Ton 
dobon již móda mnžBkých věocíl zanikala, aS joítě r. 1602 čteme, že 
biřic „dríel kloboak v brati a věnec mgl v něm bllej, ríliovej*.^) 

Od polOD etoletf objevuji se zhnsts na klobonclch „tracouD}'*; 
od let osmdesátých panoje šmelc Šmnkýři pražSti prodávají „Smoky 
Imelcové* po 35 krejcarech,^ maji „Blažky se imelcem na kloboaky" 
i po rýnském zlatém. 

Koncem století vyškytají se na kloboDcfch ímnky „a Želfzky čer- 
nými", „se éteft}'", jichž bylo na imakn i 13 knsfl.') 

V týž éas vEak na krámech ímnkýřských již veliká michanina a 
rozmanitost Jmakfl. Jsou ta „roaSkové Smoky hedbávné", „toiené 
krumploVADé Smoky" (po 40—42 krejcarech), „aetočené* (za polO' 
vici), Smaky „z leonskébo zUta a §třibra", nékteré „s uzlíky'' 
s ,leonskými pasomany", „pletené bedbáVDé Smnky" (i za '2 rýnské), 
„tuplované Smnky z bavtoiDých ronSck", „z kadeřavých roniek hed- 
bávnfch", „Černé točené hedbávné" Smaky, „tykytové" (i po 10 kr.) 

Tyto vSelijaké podivné (muky byly spií u méSíanAv a selských lidi 
páni orozenf oblibovali na klobonclch ncjradčji „Stefty" svrcha vzpome- 
nuté. Četli jsme leckdy o klobouce „bibrhorovém s 12 zlatými itefty" 
Adam Otta z Loaa koopil si r. 1580 od žida „dvoje lirnbé SteR.y, jedny 
se Smelcem za okolo 30 kop groift českých" (I) ***) 



') Arch. prai. í. 1066. S55. 

') Un. kom. soudo č. 16. J. fol. 108. 

') Z kiitnobonk. arch. sdělaje Simek. 

'] V kn, arch. prai. i. 1174. 47. 

') Tamie C. 1172. 36, 

'i Tamío i. 1172. 19. 

') TamžB č 1063. 186. 

') Arch. praí. í. 1173. 189. 

') U Jeron. Aejgra, advokila. Arch. praž. ' 

") Arch, prfž. č. 1053. 81. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



4ad 

Byty také intafcy „a růžlélcami" — jedooD jimo i osm itrojenýcli 
r&iiiek sbledali db kloboace ') — Jindy Eove se takový nčjaký kréú' 
nový ímok ^kjthon", ba — ja-li větil — i „bytou". 

K imnk&m přidávány ihaata „medaje", Jako Jame shledali při 
Žeosk^cb kloboQcfch. Medaje byly obyfejně z kovu; níkolikr&te w vy- 
skytne i ,medf^e tlatá na klobonk s Josefem";') byly taká ,medaje 
maličké víBttté koíUné a pozlacené",^) ba i ponze medi^Je „aklenné".*) 

Ate vSecb oidob neJobySejnéJSi sa viecky časy pořád bylo peři- 
Na počátku ídobili Jfm klobon^ méně bnjné, ke konci vékn přepínali. 

Peři dávána ea ozdoba víelijaki, kteráit Jsme nvedll při ienskýcfa 
kloboncicb. V prvních letech XVI. vékn obyíejné nvoznje se prosté 
,peři čerDé' nebo ,bílé* na kloboace, Potdčji se hovoří o peří Jeřábím, 
paponíčím, pítrosfm bod prostém nebo strakatém nebo ,kMdelDÍm', (i- 
pátkovém i laíťovlífm. 

§mnb^řl mívali jeřábi a jiné peří gUa svátky*, a bylo-li v kosech, 
mívali ho — aspoú v Praze — na sta. 

NSkterěmn pánovi nestavilo Jedno péro na klobouce. Vpravil do 
zápouy celý snopcček, Její vAbec zvali „fcdrpnSem**. Roka 1648 se 
o takové néjaké fedrpnie Bondí urozeni páni. Viní totil Jan mladil 
B Vald&tejna dva BibrSteJny „ze dvou fedrpnSftv, dobrých, celých, a to 
téch, kterých jest pQjíil někdy pan Petr z Roimberka (neboicf) Joachi- 
movi z Bibrítejna" . A Valdítýa vyhrál. Hasili mn fedrpaie vrátiti .beze 
íkodyV) 

Připomínáme, Se r. 1602 četli jsme v pramenech téf o ^klen- 
afth penčcich", která prodával kramář po krejcam.') 

Na konec obzvláSté bodií zminéno, že Jest psáno r. 1607 o čer- 
veném aksamitovém klobonce, gjak v ném páni hřebeny mlvajl",^) a pak 
bnď vytíen onen podivný zvyk, ie dávali ivibáci koncem vékn k ímnkflm 
i „paradla", ovíem paradta stříbrná nebo pozlacená na řetiikn se bon- 
pajlcl. Připomíná ne r. 1668 nřettzek střibrný s paradlem, vážící okolo 
deviti totfl*.') 

Kaivni doba! Bláhový ivlhék, jeni dá la klobonk facalit, JlmS se 
ntirá nos, a paradlo, jfmŽ se čistí znby I 

Nasltytů se otázka, co že stalo se v XTI. století se starodávnon 
kuklou, kuklicí. Pokryl-li sobe hlavo někdo Uké kuklon? 

I ovlem že pokryl, ale řidko kdo. 

Knkla, majlcl 1 v XVI. století podoba clpatoa, jako vidíme na 
obr. č. 283., shledal v pražských i venkovských Inventářích ta a tam ai 

') U téhol sdrokáta Rejgra STrchn doteeoého & 1174. 96. 

'i Arch. prsl. i. 1174, 

•} Tninže e. 1179. 1S9 1590. 

♦) Tamže č. 1172 19. 

') Kd. komora. Boodu. 12, J. ful. lí. 

•) Arch. prai. i. 1174. 153. 

^ Tainie č. 1066. 109. 

*) Tamle t. 26, fol. 89. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



43» 

aai do let tficátých.*) Ačkoli v bibli SeveryDOvě r. 1537 má nákterý 
z íevců na bWré knklicí pH alavnostnl scbftzi, a t soaTékém Eřlzenl 
zemském Brikcibo **) tři ílenoYi aooda Eemskébo taká jeSté v kakle sedl, 
nicméné sdá se, ie ton doboa Jii brioa bývala kakU jako t zemích ro- 
máDskýcb a nčmeckých*) jen na cestu nebo do práce hifdaíiské, mysli- 
vecké, pastýřské, selské a vojenské. 

V první pfíčlné jest nám dokladem pražský kožiinfk Hikalái, íeni 
r. 1606 na cestn se vydal do Kadané, kdež mn žid „strhl knklicí 
a hnby"; „byl bj naň žid rád pohledél, ale nedal mn ae vidéti".*) Také 
z Českých bratří, r. 1510 do Praby vyslaných, byl jeden v knkli.*) 

T drnbých příčinách aíl nás sonvéké obrazy. Y Živote svatých na 
poniti mají kokty jen ponstevníci a pastýři. Eakly jejich jsoo ke ka- 
bátům přibity a tele barvy jako kabát. 
I zelenon knklici pastýřskoo jsme naili. 

Že rejtbaři balili hlava ai do poloa 
XVI. veka v koklice, to víme z krejčov- 
ského cechn novoméatského , jemož od 
počátka století ai po r. 1544 sa mi- 
strovský kas nkládáno aSiti kaklící 
rejtharskon a kokia, jeí slově „ra- 
dllce".«) 

Podle střihá zdá se nám, že radlice 
jest ona kukla, ktervn táborský krejCí 
Šebestián Hasaný r. 1717 vyrýsoval do 
své příruční knížky krejčifské. Zove ji 
tn , čepičkou panskou, kteron berou kn- 

rýři od starodávna". Slqe prý také ,olo- tit. 238. Z biblí norimberské, 
moacká". Podle obrázkn je to kaklice 
Ipiťatá na vrcha hlavy, má otvor pro 

oči, ústa, nos; pod bradou se zapíná petllčkgmí a kaofllky asi Čtyřmi^ 
nebo péti a končí se na ramenon jako malý limec. Měla býti pořízena 
z lokte látky. 

V řádech o máto pozdějifch než svrchu psaný jii o rejtharských 
kuklicích se nemlovl; připomínají se jen napořád kápé nebo knkly 
mniSské^ a nejapífi jeitS kukly selské. T řáde města Jablonného 
r. 1592 ukládá se za mistrovský kus uliti .kuklu sedlskon ve dvou ná- 
blavcích ze sukna Českého'.^) 



') V Iďtomyili jeité r. 1680 odkanue druh druha kukla. Ku. arch. litom. 
í. 118. 197. 

>) Has. ě. 64. B. 113. 

i Lacroix. I. Tenerie. Ilefiier. li. 99. 

1 Kn. komom. soudu t. I. O. D- 12. 

1 Gindely. BrOder. I. 143. 

') Hisceli. 16. O. 11. desky a strahovský rukopie. 68. 
*i Ka př. rád lirej[<i i r. 1650. Tyíehrad. Buffer. 244. 
^ Arch. mas. Listiny i Jablooného. 



D,g,hzPdb,GOOgle 



4S0 

Také ndrielr se kukly pfi některých krajích ntáitnfcb. Histfi a 
bakaláři je mlTali na U^lch a bavlři o slarnoateeh v nieh bfjM\i jako 
za Atarodávna. I v fidi krejSfřském měsU Jablonného r. 1592 nalezli 
jsme za mÍBtroTBký kos .kakln miBtrorskon, kteroai bakaláři noal'.*) 

Y panských inventái^ch připomfo^jf se kápě s knkluni jeáté 
T letecb sedmdesátých XVI. století — ale výslovné m dl, ie byly ataré. 
Nových nenajdei. že je druhdy panstvo (snad na cestě) nosívalo, tof 
patrno z Jich ráio. Na pNklad v Hradů Jindřichově zapsána r. 1572 
, stará kápě soukenná, jedním itrychem aksamitovým premovaná a Stepo- 
vaná". *) 

Nejdéla udržely se kukly a k^ při smatkn. Byly takřka po Týtee 
ronchem smntkovým. Ale o tom doleji na svém místě. 

JiDáiSe přikazovány kakly bláznflm jakoito kroj jim vlastaf. Tím 
smyslem 1 do nadávek dostala se kukla. Boku 1602 dl jedna Praianka 
o druhé: a Bláznice, at má ěervenon kakltěkn a zvonce na nf.* *) 

Na konec kapitoly stAj to, ie brylle nebo sklenné oči, kteri pro 
otdobn některý íeský Šlechtic v první pfllce století za pás sobe pOTěsi^ 
v drnhé pfllce veko dostaly se za týmí honosným ů2elem na nos. Stalo 
sa to asi příkladem francoDzským. T době Hi^onA Šviháci cfalobili se 
zlatými bryllemi na zpflsob lorgaonfl a skřipcft.*) 

Měifaná této mody hojně a nás neprovozovali, nebol a pražských 
kramářfl nacházii na prodej obyěejné jen ,oíi sklenné s koií k obvásánf, 
jiebi ^rámcové byly z roba nÍMOTané". Nejdražších pár byl sa 1 nebo 
2 rýnské zlaté.*) Brylle, které se k oifm zavazovaly, nebyly zajisté na 
pochlnbn. Na přepych byly jen oěi ve zlatě a stříbře, které ivihák 
driel, a takové o£i melo v XVI. veka spii naie panstvo nežli kdo jíný, 
e,t iat«jiti nesmíme, ie jsme i n praiského sonseda Pavla Žipanskéhe 
r. 1676 naill „stNbrné voěi", která nosival na hrdle.*) Po arciknlieti 
Ferdinandovi, jeni a nás v Cechách za mnoho let pobýval, v ambra- 
sfcém inventáři zflstalo kolika takových brylli neb oči ve ilaté. 



4. HníBký kabát 

Kabát nesamostatný ist; ksbit půlní, inpice; kabáty vycpané, moderace; kabáti 

■e tiech Útek; plátěné i irlřecí; řeuné vyvlafiované; ■ pantem; naduty ■ iAsky. 

knoflíky; spínadla; ráz tamaroTý; kabáty pancihtvé. 

Kabát i V tom veka zflstal ftatem „popásným", krátkým. Kryl prsy 
A nanejvýfi íe ho prodlonííli máto přes boky. Proto bylo s hanboa 
choditi jen v kabátě, zvláSf v době ípanélských kabátkfl, které byly 

') Arch. mos. Listíny ■ Jablonného. 

*) Arch. hradecký, uéty panské. 

') Arch. prai. 6. 1068. 201. 

*J Na obraze Pfetra BreugheU f 1^70 v Albertině ďovék se skřipcem. 

4 Areh. prai. e. 1174. 163. r. 1609. 

') Tamie t. Wtě. M. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



4S1 

z krátkých kabátců nejkratif. Žalojet r. 1561 malíř Moller pofltřihRí« 
Bartla, , kterak na koňském trhá nemalý poHmích jema nČinil, kdji 
pláit s ného Htrhl, tak že ■ posrnČchem na podiv lidem t kftbátě.a^po- 
ctlTíctch domft jíti mnael".*) 

EabitcAn, které milj délka naii RTeaty" a hýly rthee nejkratii, 
řikino .popásnf, někde bIdI „pAtnf") a někdy i ^Dpice"') nebo 
„pOtniíka" (mii£sli&). Pntniík; maíaké bývaly oby&eijné s koželinon. 

Pokod mety kabátce formo k télu přiléhaToa — « to bylo za celé 
XYI. století — vycpávali Je jako t předeilém vékn, jen že Jich na boka 
tolik neatahovali. Vycpávali je nejčaatéji bavlooa ; t drahé pflli řečeného 
fěkn podkládali je samostatnoa podložkoa, již říkati „moderace", 
„matrace". RyUF Jenlíek z Újezda r. 1551 dal žíti le dvon loket a 
E (tvrtky ^nkniíku pod kabit".*) 

Kabáty „TySívané bavlnon* naskytnjf se la vSecken čas. Rokn 1500 
BOndi se Turek, méifan pražský, s urozeným Janem Bohemickým o takový 
kabát.*} Kabát barchanový, „bavlnou vycpávaný", Jest v inventářích z roku 
1560.") — Pavel SedlČanský, pražský sladovnik, mél do r. 1ď83 i .plá- 
těný kabát bitý, bavlDon podilvaný".^) A ponévadž i Lomnický hovoří 
o kabátech bavlnon vycpávaných, doloženo, ie takové kabáty modoa byly 
nstaviinon. 

Že gmodrace" samostatným knaem Šatným se stala, o tom 6te se 
v inventáři slovntného pražského měžténína a alchymisty Ladvíka Ko- 
řalka z Téífsa (t 1599). Tn stoji o dvoa ,modraclch z j^rného barchano 
pod kabáty*.^ 

Ba modrace osamostatněla ton mgron, Že přiiity na ni rakávy, 
jakoby sama kabát byla. GoŽ stalo se patrné na ten konec, aby dotčené 
rnkávy, Jsooce látkon 1 barvon jinačí, mohly vyhlížeti ze svrchního ka- 
bátce, jenž byl achválaé bez rukávů pořízen a přea matraci převlečen. 

Pro přiklad .uvádíme, že Jindřich Hrobiický z HrobČíc (f 1600) 
mél dvé ,,modracl s karmazínovými rakávy",') a ivec Jan Postní [f 1614) 
mél jednu ,modracI mochejrovon" a drahon ,s damaikovými rakávy".**) 

Kabát obyčejné býval o nepatrném Hmcí. Ale v letech sedmdesátých 
XVl. věku oblíbili si mnozí n nás límec vysoký stojatý, se zvláétnlm 
aménlm níitý tak, že z kabátu vystoapil, formn krká nednse, až k nSím. 
Tcor viz na obr. £. 234., kterýž pfedstaviije výborného zvonaře Brikcího. 



'i Arab pral. i. IISB. 280. Strhl mu bo pro dluh — a odsouien pro ta 
„avymyílnost*. 

*\ To mino ete se v náchodských knibich, v outrpn^ kuiie r. 1686, 
v kiaftovnl i. TIU. r. 1680. 

^2uplce že je nikdy kabátec, dAkaz v kn. arch. prai. t. 1061. 78. Jindy 
oiilka t^ ilove. Arob. praž. i. 1174. 
') Pamétf jeho v mkop. mas. itr. 428. 
>) Beg. Mnidn komor. 34. A. 6. 136. 
•) U Frejlicha v Praie í. 1173. 329. (t r. 1683). 
n Tii kn. É. 1173. 136—239. 
■) Kn. e. 1174. 106-117. 
n Kn. aivh. prai. 6. 1174. 76. 
■^ Taná* 46a 

29* 

DigitizsdbyGOO^^Ie 



492 

KabAt7 malské byly i v XVI. století i týchie [Útek 'poNioTány 
jiko ieatké ankné a životky. Hákdy itei o kabátech lonkennýcli, jindj 

tfkytoT/cb,') barchaDových, mocfaejrových (r. 1583 c«nÍD na 1 kops 
15 groift*), tamiaoTých, atlasoTých (i ivec Straka t Plini mil do r. 1511 

kabát m\6aý atlasový*). tapUtlaao- 
ifch, kaTBatinovýek i aksamitovýck 
a damaikových. 

V damalkoTém kataátS cbodJval 
oa pNklad plzeňaký sonkenufk Er- 
hart, jeni zesnal r. I50T,^ a me- 
dfcQB KraoB T Praze, zegnnI]F r- 1591, 
mival kabát damaikoTý ,BSspÍDaini', 

1 její cenili 1 s kalhotem ta 1á kopl *) 
StpjDí takoTý .tapinkoTatý' mini 
do rokn 1599 Korálek BTrchn jii 
praroný. 

EoncfliD století shledái také 
kabáty kanevaioTé a filoselové.*) 
Poidéji též perpetnanOTé. 

Dosti často DOBivali nidi před- 
ková Tiech sUtů kabát? ptátóné. 
g^ 2S4 '^^^ )"* ' iSoniého plátna nejen 

Poprsí Brikcibo, ETDaare i Cinperku. aloiebnlk obecni v Mladé Bolealavi 
r. 1619,^) mél bo i nrozanf HlkaUi 
z LobkoTÍc (t 1586), unectialt po 
sobě kromě taminOT^ch a karmazi- 
noTýcb kabátft takě .kabáty i bilého plátna tři, oTÍem dnpltykfton a tj- 
kytoa podlité'.") Nalétli jsme r Taraové a t Náchodě") kroně kabátů 
I plátna proat^ho i kabáty bilé kmentové, tedy i plátna nejlapiiho. 
Boka 1568 děje se v Praza šminka o kabátě „s plátna maloranébo*. 
Plátěné kabáty Ivly i v atolett náaledigfdm hojná, a to n nás 
i na Moravě.") 



*) Arck pni. t 1910. Sfi. 

>] Arcb. plMíi. i. 223. 177. 

•) Tamie 233. K. Jiný damaikový kabát y tatecb P««alorikvch t Pkai 
kn. i. 9. 38. lUl. Kabáty dsrnsíkoTé v Prase t kn. fi. 93 pH deskách. 

•) kruh. prsi. i. 61. M&. 

*] Takové kabáty jion t garderobé Slmeona Humbtirka, kancléře staro ' 
mMskího, t r. 1612. Arch. pnUL & 1174. 406. 

D Kn. mlsdobolesl. lit. D. 

^ Kn. sKh. pni. ě. 1178. 138. 

•) EUfty tomorthé r. IGW. Ka. kiíM nádiod. s r. 1603. 

'^ Na př. v inventáři Hiknl. EocoDiuvskAio v EvsntldA r. 1624 je plá- 
těný kabát. Llatlnj s fvančic v niu. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



Nei ktenký kontrMt «o do lAtok pwioral r XTI. ■tolvtll Podl« 
kabitO £ látek hedbifnýoh a Jinoch jemaých a vadle nfnějiich pojal 
Tdni jflD ienským n&ležitých naléiái lila kabátft koi^ýeh ÍIU ivi- 

A lidé vleeh sUrt mají kabftty iviíecil 

Koleny kabát měli nejprre lidé slaiebai prostnf. Prafif r. 1682 
kdosi o KaiparoTl HateniOTi, chodem kupeckém mládenci, i oéhoi stal 
se posdéji bobatý pan Ze^dlhaber, mélfaD praiský: ,Hél kabfttf dva, 
jeden bfl^ plátěný a drahý koleny, Jaki na slniebnfka náleif.' ') 

SSkáy nvádl ae také formanBký kabát koíený. 

Zvfřeel kabát méU i Táellkteraci méUané. Ha příklad oblékali m 
tahovými kabáty Koařimiti od pmích let XVL veka shaita,^ oblékaU 
■e v oi la celý vék také méitúié beroanitl,*) lonnití, rakomieti, ryeh- 
noviti, nachoditi,*) Jtroméřlti, tornoviti a leckteří jini; Bonsedé r Jaro- 
měři mívali koilové kabáty le itřlbniými knoflíky;*) v Náchodě koslové 
kabáty bílé se sla^mi tkanícemi, hedbávnými nebo střlbniými knoflíky.*) 

Zviředmi kabá^ oblékali se také měitané praiíti napořád; starý 
valný v T^fně, pán tři domft, chodil do smrti avé r. 1635 jen t ks- 
íených kabátech,') noToméstský primas EuUíek (f 1677) miral kabát 
fcoiený bílým plátnem podlij, v takovém kabátě chodívali také boha^ 
Albrecht s Lebentálo ") a Korálek i Těěina (t 1699), ba i vyiehradaký 
proboit Jiřik s JeUe.^ 1 w ileektlckýeh popisech atronif se leokdy tvl- 
fttd kabát 

Zviřed kabát byl příhodný nejen do prací viedniho livota sel 
i do tehdejiídi hnitých rvaéek. Ctemel na doklad, ie r. 1680 iriřed 
kabát saehráail Tlmothea Červenka na pražském rynka od rány, Jii na 
ného aěinil rapfram lějaký oatoěnik. '*) 

U krejělho Střfbrikébo (f 1670) ceněny koiané kabáty po 00 gr. 
mlieňskýcb, t«dy rovné Uk j^o kabáty .otáhlé soaksnné'. 

Někteří oblibovali kabáty iviřeel také toa ipAsobon, le b«d nkify 
k nim kásaU Hti ■ jiné látky nebo aase naopak ^Wi na jakýkoli kabM 
zvířeel rakivy. 

Na pfftlad ihRsU jest čisti o ,koteném kabátě i damaikorými 
rukávy".") Koslově kabáty tvlřed s aksamitovými rakávy nalesli Jsme 



I) Arch. pni. kn. & 10C3. 370 Ptal Kubánka si slnbu vsaU u notě a 
hned (koDpila ma taty temé taplbarchuioirf". 

*) Lib. testsm. srch. koohm. kn, ■ r. 1D06. 

■) Kn. InTeoL x r. 1567. 

•) Dle inTent. tamo. Ttké ns Horští. Vii t rnns. Uit. % Gvsnčio. Tn pH- 
pOBlaá le r. 1634 ^abát koiený bflý'. 

*) Euspp. Jaroméh 78. 

A Kn. kisftA a r. 180S. Anh. náchodský. 

•) Desky. Mise. 99. 



Aieh. prát. 6. 1310. 80.: a tamfte C 1174. lOL 
'' ' itlay Tjionr. 
IIM. 8. 



"i Arďi. mas. Llitla' 
•) Arch. - - "' 
'i Areh. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



4S4 

v BjchnoTé D«d Knížaon jetté r. 1626,') a rokávr itmlktoTými t Tdi^ 
nové r. 1611.') Eab&t kožený ,§ slatými pranovsDými rnkávy" mSl 
Adam gtastný P«tipesský t Bfiiei.*) 

Za drnbý přiklad, íe totiž ke kabáta z Jiné látk; pi^fifT&n; inkávy 
kciené, poalonil praískébo mSifana Frejlicbs (f 1682) „mnchejro^ 
kabát a rnkivy koženými".*) 

Z kterébo zvířete k&íe brána ke kabátflm, obyčejné neprarf se. 
Jea řidko kdj čtei, že byl kablt kozlový nebo akopový a že byl i kUe 
na sámií vydělané. 

Skopové kabáty měli nejhastéji aedlád naíi. 

Kabáty byly viech barev; také bílé, jakož itoncl Již Hvr«fai leckde 
poatřebl. Slavný ná9 miatr Telealavín leckdy chodíval v bílém kabité 
popásném.') Zajtmavo, ž« v Nymbnrce mlynář Linbart (1597) obliboval 
BÍ kabát rady.") Vůbec byty rodě kabáty neioblíbenejil. V třebenickém 
gradaale z r. 1576 namalováno v sond^ dvanáct osob, a poknd pod pliiti 
a žabami lze dohlédnoati, vfiecky kabáty jicb json 6ervené. 

Vyakytnjí ae kabáty ,s vodon", „bea vody".*) Jií při XV. rfku 
anaiili jame ae vyložiti ten název pří hedbávaýeh látkách pojmem moire ; 
při aonkenných se aat „vodoa" mínf, že byl kabát ze aakna bod leak- 
lého, jakoby politého, bnd mdlého, bei leakn. Nedávno vyakytlo ae 
,0 vodé" toto miněDÍ:") ^Bode to látka, která má vihled vlni^, fre. 
onde, vlna vodnf Tonde de la molre do camelot, vlna na moiro nebo 
iamlaté. Sondfm tedy, že ietíé „a vodon" Jeat pojmenování látky, při 
£emž vlastní Jméno moire nebo siunlato jest prosté vypniténo. , Kabát 
8 vodon" mobí by míti amysl „kabát z látky lamlatové a vodon". Doknd 
ae nedopátráme Jistoty, badiž i toto vyavétleni aem vdéíní položeno- 

Co do zdoby pozornjeme nejprve, že kabáty byly .řezané" a 
ono řezání že bylo .vyvlačované". I kožené kabáty bývaly řezané.*) 

fiezaných kabátA v první pftli vélni Jest více než potom. Ale oe- 
vymroD dočista. 7 Praze objevojl ae JeŽté koncem ZTL veka ne řídko- 
krát.'") Na renkově též tak.") 

Spola a řezboa dlonbo adržojl ae na kabátech atarodávnéjfil „pnuty" 
čili náprsnlky, jichž podoba zříti na krajním hrááSl v traktátu Pán 
rady z r. 1615. (Obr. i. 235.) Na témž obr&zka zajímavý kabát dole 
vykrájený má piitec. Z celého obrázkn hledí na nás Jeité XV. vék. 

') Kn. kiafcft z r. 16&6; ko. podDU rychaorak t mas. od r. 1505. 
') Eiaftj turnovské. 
>) Arch. mas. Liatiay i Byíic. R 1S63. 
•) Aroh. praž. č. 11T2. 239-334. 
*) Arch prai. t 1171. 320. 
') Ed. smluv. 11. Arch. nymb. 
' Na pt. pan Uiknlii z Lobkovic (f 153S) mil „6«raf kabát lamlatový 

". Arch. ptaí t U73. 133. 

Soukromý doiňs pana magistr, rady A. Fnxa. 

Areh. mns. Listiny vviehr. 

,T kniae t. 1174. 

Arch. rakovn. kn. t r. 1660. 



.»i 



D,„i,„db,Goo<^le 



4S6 

Et«i^ kabát byl bes náprsnlkn, bIoI .zavřeD^'.^ T dnihé pAlCfl 
viko přeBtávají panty pro modu ipanSlskou. Jeden pnnt oalezli jsme 
v Praze — u cizince. TJbenký Václav Batory, jeni ta iil a nmřel 
T dome nrozené Malovcové r Andělsko lahradS r. 1694, mdl ^llvot ko- 
tený B pontem".*) ŽiTOtem mini ae kabitec zajÍBté. 

Pfí řezaných a pnotovanýck kabátech malebnon ozdobon bývaly 
jednak rnkávy při ramenon naduté, řezané a vyvlaCoTané, Jednak 



ČfH. 23K. 
Krčma a traktáte ,Pán rady* ■ r. 1516 t Cetkém ii 



býraly sdobon vSeliJaké „fiAsky" vystNfaOTané a kolem bokft viantó. 
Viecky drnhy téeh kabátů viz na obrazci i. 161. To kabát, jehoi dva 
iŮBky JBOn zřetedlné, dva zakryté; jiný kabát je tn b rnkávy násobné 
zřeianými, nadutými nékolikrát a vyvlaíovanými, a ílovék, Jeni rnkon 
pozdvjh(de> má pnnt na kabátě tak obtfrný, že i a koBilf, knoflíky flpjaton, 
popral Jeho vypadá Jako ienská ínírovačka b rukávci. 



5 V pamfit Jenfika c ÚJeida. Bakop. mu. 
Afch. ptal. fi. U06. 76. 



zsdbyGoOgle 



488 

Bokávy a ifisby zméDJly ee tvrdil kftbity Ipanílakýnii. BobáT 
BoažiT ae při rameni obložen jast úzkým n&dorein, a fiflsky bnd odloieay 
nebo nadaly se a vycpaly t nehybDoa nepěknou forma, jako! obráiek 
1 Rvačovskébo UaBOpastn Bvédif. 

Španéliké .matrace" a kabáty bývaly na osdobn TÍeliJak nméle 
profilT&ny; ovSem nékterá profilTanice sloužila 1 k ochraně. Jsoo tnámy 
gkabáty proiÍTané k ierma". Zdobon byly kab&tfim knoflíky, hnaton 
ř&dkon od krkn ai po p&s pHiiM. SpoSftali jsme jich na kabátech od 
18 po 36.') T BeroQDé nailj jsme na kabátech barchanových 24 atřf- 
braé knoflíky;*) t Praze r. 1688 sapaána pře o ztracený kabát b 18 
knoflíky Btříbrnými ; poikozený chce 40 kop mii. náhrady.*) V knoflících 
byla nejen móda, nei i pochluba. A ta móda byla od polon XVI. atoletf 
£lm dále tfm přepjatéjfil. Když naposled pronikla n náš móda francoac- 
sbých íatfi, doŠla knoflíková zdoba evého vrchola. Svrchu praveno, 2e rofcn 
1607 v Jindřichovi Hradci koupeno na pánovy iaty francoaiské .třináct 
tncnfl tkaných knoflíků* — bylo tedy na Katech pánových I&6 knoflíkfl, 
z kteréhož počtu zajisté kabát pobrď sobě největíí podíl. 

Nelze pochybovati, ie módo knoflíkovou přijal a do té chvíle po- 
driel nái kroj lidový. 

Knoflíky byly bnď stříbrné, pozlatité, zlaté nebo i křlfitálové.*) Na 
přiklad lounský primas MaHái Kolínský (1676) chodíval v kabáte tsmi- 
novém 8 křlítálovými knoflíky.*) Stříbrné knoflíky přiilvsU i na kabáty 
pláténél*) 

Kupec Sax (f 1602) v Prán na kráme raival knoflíky ieleiné 
(tucent la iedeaátnik) a jiné „Smelcované", tucent za český groí.*) Kromé 
knoflíků kovových a kříilálovýcb přifiívány na kah&ty zhusta knoflíky 
hedbávu é. Sonstruinik vyřezal ze dřeva bukového, dubového nebo 
hmikového knoflíkový corpne bud podlouhlý bud oblý, a imukýř ho po- 
táhl vSeiikými kasy nebo i nitmi hedbávnými, nitmi stříbrnými nebo zla- 
tými, gnaie se, aby vzorek na knoflíku byl oku vdéóný.*) Boka 1568 
cenén tucet knoflíkfl hedbivných po kope mlB.') Že také ilnémi povlá- 
čeli knofliky, o tom důkazy z Litomylle.'*) 

Ke knoflikfim náležely kliíky či poutka ze iňflrek spletená, a 
jako knoflíky od vrchn dolů řadem přlíitá. Zajímavá véc, že iĎůrkovi 
apinadla, ke knoflíkům náleiitá, dodávala oném kabátům ráz naSich iamar. 



>) ArcL prai. t. Č. 1174. 
>} Areh. beroon. kn. kiafté. 1696. 
*) T knize appell. i. 1008. 16. 
i Areh. praí. t. 12ia Sfi. R. 15B8. 
') T Lounech r. 1C76. Kn. č. 1. G. 47. 
) Bychnov. kn. klaM. 1565. 
) Arcb. prai. i. 1174. 163. 

') WeweL Dle Abbild. der Hauptstlnde itr. 680. r. 1098 dí, ie tich vzorků 
knoflíkových Jii nelse apoHtati. 
) Arch. prmi. 6. 1178. 
í „.„, r ..... ... .- . ..,^ j C.Í. lietov. litaayil. vypsal a 



,'3í 



D,„i,„db,Goo<^le 



Powtnf Tsorak toho spfaobn pfik1lUám« podobtanou Šimona Lomniokibo 
z Bndíe pod 6. 236., vyňstoD i knihy jeho, alove Fitosofský livot. 

PrTDÍ čamaroTé kabáty postfahli Jame t pražském kaneionAle Tá- 
borského 1 r. 1561 ; *) také ten onen Český bratr t Pfsnich dnchovnlob, 
r. 1676 tiíténjcb, má íat toho rám; podobní jako Šimon Lomnický, 
lU pon^kod hojněji oíĎOrkován jest i Petr Tok Roimberaký v Paproekého 
Dladocbii (obr. £. 230.), > poTédomý Slarata má kabátec inérovánl fama- 
rového.*) 

Na vlecken ipAsob knofllkf a iňflrky jejlcb zavedeny n nás nejvice 
krojem ipsnélským. I Tilly, rodák z Brabaotn, cbodiral po ípanělskn 
T kabátě, na němi dosad lze spoílteti 23 iňftr; jako na 2amaře.*) 

Než nezdá se, že by vBecko i&oro- 
váni o nás vyplynalo bylo jen ze ipaněl- 
akého kroje. Spinadla po jedné straně 
pfiilti, maličká, která se pokládají sa 
charskteriatickoQ pNalainosf ipanělského 
kroje, naili jsme 1 na kabátech rnskýcb I *) 
Šňůry přes obě kHdla kabátn přepjaté 
byly beze fif pochybnosti z kroje slo- 
vanskébo.') 

Json toho zpQeobn stopy a náa ni 
na počátko Těká před vznikem Španělských 
mod. Na př. v miniatnrách Životů sTa^ch 
na poniti Jeden kmet má na inbé takové 
petlice nebo epinadla íňorová. Král TU- 
dlslav, pérem naěrtaný v počtech beronn- 
akých ze samého počátka XVI. věkn, má 
tonž modn ěamarových spinadel. A ten Cis. 336. 

způsob ndržel se n nás i divno potom, áimon Lomnický i Badee 
kdji pominid kroj ip«»«-tf »l«ll j«" z ^,. |„£.'S^-„. b. m. 
na volných dloahych snknich, jakož toho 
£tyi4 velmi zi^fmavé vzory namalovány 
Json v gradnale svatobavelakém z r. 16&0. 

Jeon ta £tyi4 pražiti méSíané ve volných ifamaráoh", jichž spinadla 
JBOo vodorovně zapjata přes obé křidla sukní způsobem slovanským velmi 
úhledně a zdobně. 

Jinon obyíejnou zdobon mniských kabátů byly pasomany a Jiné 
vieiijaké kalouny a porty, toveonny i frencle.*) Těmi viemi věcmi 

') Udív. knib. 6. 17. A. 40. 

*) y Zrcadle msrkr. morav. od Paproekého. Udív. kn. (. 61. B. 34. 104. 

?T Dirod. moB. t Mnichové. 
DreTnosti nu. gosudar. IV. nro. 14. 
•) Srovn. Matějko. Ubiorj. Tabulka 1648—1672. 

*) Kabát dnolbarchanoTý iňArami a frencly premovuiý v knize 6. 1172. 
171-177. .Kabát bily kamasÍDoTý s zlatými Uůrkami' v arch. tfeboisk. 1611. 
Famil. Rttan. Týids dra. Zlbrta- 



zsdbyGoOgle 



488 

poifTina prsa i nik&Ty lisiemi pffmoiirD^, Todorovnými i iikmýnii a 
iMto také JSarimi barokní okrontilými. 

Sem n&leži zmínka o rakireeh pfitifitrrtnf eb a kabáteeb e le- 
D^řem, kterétto kosy byly v Gbradimi naíizoTány ta mlstroTakoQ 
skoníkn krejSovskon dle fádn z r. 1594.') Rnkáv pétiJStvrtní jeit lajiaté 
z modj Spanélské, Je to kna z píti čtvrti r Jedno píknč íceleaý. Ale 
co je kabát B lenýřem, to iftítane na dobadecb. Pnrdé podobný výklad 
podáváme *) tento : Lenýř aai aonvisl a fraDConzským slovem U^enr, 
laine vlna. Laioer teBi vlna a dává JI eblnp některým amdrem. Hobl 
by tedy býti kabát b lenýřem ten, do oěboá vlit Jeden nebo více prntfl 
ii klinfl třebatd i proti erstí česanýcb, jak to v dob£ nnaÍBsan£nÍ no- 
sívati Moiná véc, že kabát b lanýřem jezt vůbec kabát a vyiftým vlniným 
ornamentem, který krejfil sám vyiije tak, <e podle nákresv d61á oka hnsté 
vedle zebe a pak Je rozztřlbá. Neohá-U vlněné niti o Btcjné výii, rjpadá 
výiivka jako tnt, d&-1i vbé výii nestejoon, bnde ornament plaatický — 
a taková práce dobl^ mohla bytí kas mistrovBký. 

Jako v předchozím atoletí I teď za vtecken fias bývaly kabáty 
jinými látkami podítvány. To nesla b seboa jii podstatnost tehdejiího 
latstva. Bokn 1651 nalezli jsme v Praxe kabát aksamitový červený 
i , zlatohlavem podiitý*. Hela ho pani Marta z Kyniperka po svém ne- 
botci.') Obyčejná podiiti oviem bývala plátěná. 

Látky brávali na kabát kolem čtyř loktfl.') 

Dle drahotnlbo fádn clsařakého z r. 1578') měl krejčf prostý kabát 
barcbanový, k uémni ai zákazník látka dal, nilti za 10 groift českých. 

O cenách kabátO hotových nepoložíme svláit, ponívadá z kaidtoly 
naši o látkách a jich cenách vysvitají ceny kabátů samy. Jen to celkem 
dime, ie nebyly kabáty nic laciného. Tovaryi Gypřii v Rychnově chtěl 
r. 1555, aby mv za dva kabáty, Jeden karmazínový a drahý barehanový, 
k čemož byla jeítě znkně a klobonk, vystrojen byl poctivý pohfsb.*) 
A poctivý pohřeb byl ní tehdy tsk drahý jako daez. 

NeJvětJl počet kabátů — jedenácte totií — v mčSfanaké garderobč 
nalezli jsme n kancléře BtaroměBiského Hnmbnrka (t 1612'). 

Na konec nelze neoznámiti, íe býval leckterý kabát stejně jako 
v předeílém veka poSíTáo a podilván „paneiřoTými Snyty*' a 
„Strychy". Kabát pancířový měl r. 16S5 starý vUný Jan v T^n*. 
Téhoi roka měl kapec Hybner ,od pétl konin' .Itrychy pancířové* na 
barchaoovém kabáte přilité.*) 



) Poslal mi opis řida prof. dolta z Chradimi. 

) Výklad? ma^str. radj Ant. Foza. 

'I Arch, praž. iDvent. 6, 100. A. I. 

1 PotvrzQje i Barrlř. Choceň. 62. B. Ifi74. 

') ChkOB T arch. nrai. 

) Eb. Uafta rychnovských, 

) Ktt. arch. praí. i. 1171. 400. 

) Dsky. Mise. S3. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



S. Mužské gDkné a plAíté. 

Oděvačky, BokniCk;, kjtle, Tufainky, Bokni kap«cká, koíOTiki 6i norberčice, 

chodůd ankiié, borckop — inkiilCkA; iapAii; referenda; kafUn, dolmtn; (doba 

Buknf; kolir, pliU; pliU a Detopýrem; ■ kHdty; pUl( poceitný, knpecký, ,pro 

díit*, na Bmntek; pliitlkj; kápA Tlaaké a ihyRpaniolBk^*. 

SUrodánAnOdéTaéky^ DiaTřiU, jimi pof&d NkánoJméDO ^nkné", 
hy]j i T tomto věbn .dloahé' nebo ^kr&tké". Krátké Eoron prameny 
zhnitB ^nknlíkami", „sakničkamí popásn^i". 

Ze ankiilíek popásafch nebo kr&tkfch nejkratii bflf kytle. Že 
kytlo pflslnieir k feledi sokaf, to vime le sIot Závfitoffch: ,ňikATal 
drořenfn, kdyi ee mi enkné dráti počínala, mftá kytla, neder sel" ') 

K;tle byla formy blonaorlté. Hivali ji na lobí řemeilnfct při práci, 
jakoi viděti Vzniky t kytlích t brodském gradnale r. 1659; odívali ae 
ji kupci, haréiH, formané, lovel a jiní toho řádn lidé. Sedlák&m b^ala 
prismována jakoSto jich nejvlastnéjíi iat. Df Lomnický: 

,Ado 1 ten sedlák v kytli, 
v Unetých iatecb jako v pytli, 
bnde o mnoho pTinéjli 
neili pán n^viD«iflnéjií.* *) 

Nékterý proitý filovék kabátn na aebe neviia], ebodfral vidy Jen 
v ankni jako za atarodávna. Po holotovi Jii'fm Sperkovi v Poděbradech 
r. 1535 nezbylo nie jiného neili koiich nedobrý, bo^ — a anbié ,flan> 
derová vodřoná".*) 

Viecky aokné mniiké v XVI. vtkn jevi snaha po láhybeeh bnd 
mnobých, bud málo, ale za to veUkých; chtěji býti abfrané, skládané, 
řaanaté. Tenf Jich rozdU od lokni věkn pÍ'edeiIěbo. 

Tarhánkové aokné mnlakě m«ji n náa v letech třicá^eh staří, 
mladi i díti; jenom Čelti bratří mívali roncho gnebarveně bez faldfl 
a bez křtaltn".') Ha varhánkovoa sttkn! snadno veilo se devět,*) dva- 
náct*) a snad jeBté více loket látky. Příklady takových snknl z r. 1fi34 
jsoo v titnláři Brikcíbo; jednn přikládáme pod i. 287. ■ biblí Melan- 
tryciwvj. 2e adrlely u té podoby varhánkové ankné i na časy dálil, 
viděti na starci Pavlu Obocholovi v tř«benichěm gradnale r. 1S75 a na 

■) Závéta. Škola dvoraká. 
*) Lomweký. P^jfclia. 1616. 
1 Arob. podibr. Segist iluti. ». 



Bavwyňaký. Kniha o pravém náboianstrl. 
) Kn. BtHbrafcá A. 164. 838. B. 1587. 
} Arek. fnM. kn. L 11». 219. K 1684. 



zsdbyGoogle 



chodci, Jent t kaDCfonáls mlsdoboleBlaTském krá£l r. 1672 s ženoB btod 
do kostela o posrlceDi (obráiek i. 236.*) 

Ohjiejné sDkoé mnžaké loroo ae t pismeneck od pAlky XTL vékn 
ahnata ,dTojDÍBobiiými* a téiníi' vid; ,b faldy*. Dle císařského 
řUo E r. 1578 měl Sítí krejčí snknf droJnbobDoa b faldy la 10 groH 
íeských; sn tolikéí měl poNditf 1 ,BnknlSlni maiskoo tykytoTOD d*oj- 
DáBobnoa." *) nKnpecki Bokoé" mela inltl dle noToméstekého f&do krej- 
ioFBkébo, Jeni byl r. 1614 obnoveo, „dn faldy*.') 

ÍUBDatějil býval}' ^nkaé kOÍOVské". TeleBlavlo dl, ie ee for- 
manské kytle gV cliodD faldnif.*) filkáno Jim téi „formánky"'} aebo 
i „norberéiee", ponévadi foraaaé ihaBta 
jezdívali ta iboifm na Norimberk, Jakoito 
prAvozDOH Btanici meii Itálii a seTerem 
i v/chodem. 

PozdAJíi norberéice byla kjtle bei 
opaska.*) Koilk Tarhánkfl měla fonnanská 
norberčice, tot zřcgmo ■ odkazu Petra, 
formana v Hradci Jíndřicbové r. 1561. 
Odkáialté Bokni avoa dceři Handé b roz- 
kazem, aby dala sobe z ni sdělati Bokni 
.Senikoa" a co by zAstalo, aby s tobo 
dala bratrovi na kabát 1*) 

Aby sukně od těla odstávaly, eol 
bylo v XVI, věku oblíbeno, rifial du 
nich krejčí „CTikle". Že formanská 
kytle mívala v sobS .celý evikl*, to víme 
t řidn krejěovakébo z Onatí nad Orlid, 
psaného r. 1549.^ 
ČlB.237. Z biblí Melanlrichovy. * * w ■ * , í l , _,l, . 

' Ze také jiné Bnkné byly o cviklecb, 

o tom pOQČnjí obrázky. Pi^tomný obrázek 
(é. 239.) z biblí Severynovy nkaáiije sukni 
odstávajicf a při tom spoln tarhánkovoa. Aby přilehla k livotn, Jest 
pásem spjata. Některá sukně obdriela atřlb takový, aby přilehl* i bei 
opasku. Toho zpftsobn aokně má prostý lid t miniatnrácb Svotfl svatých 
na pDQÍtí z r, 1616. 

Ha obrázku i bibli Severynoty zříme téi drahý zpftBob maiské 
snkoě pflvodo starého. Míníme sokni oterřenoo, choděef čili hacnkn. 



') Za dovoleni reprodukce tohoto obriikn po tnnchých jiných stranách m- 
jfmaTÉfao a poaAného děkiui redaktora Arch. Pam. pann proí. Pttovi. 
*) Arch. pni. t. 848. 120. 
■) Daky. Miscell. & 16. G. II. 
*) Nomenclator anadiil. 

>) Arch. rabovn. kopíal e r. 1691. Vfldce lupičA ebedil .v radda íoiaánka*. 
*) AapoA Uk zobraiena ve Wsiglovýoh Abhild. der F ' * 

'J Orth. Hradec 66. 
^ Zelner. Onstl. 79. 



lyGoogle 



441 



kteriS byla n nái svrchnlk. AS na prostém jejím střihn nebylo lze 
DiDoho méniti, pfM« poEOnijsme t XVI. vékn nOT< formy. 

Tyakytne se a pannje oa sto let nejkratii fíech ehodicfeb snknl 
borckop (n£iB. hsrtzkhapen *). Byl borckop lebky letof, jejž zotod pra- 



meny Tldy MkniCkon. Ale byl i borckop koiicho?ý. Oaen lebky borckop 
tili flakniekn mél ilti dle ráda dsařOTa t r. 1578 krejčí sa 5 groifi.') 



O T Uient. mésa Mottu r. 1681. Arch. noa. 

*) Cluoe v aich. prai. TéS r arch. piai. v ha. i\ia. 190. 



zsdbyGoOgle 



443 

Obyč^Dé *bsl korckop ze ankoa. 
NU Velflsliivlii chodíval v mo- 
chejrovém horckopé.') Y Bych- 
DOTé připomfnajl se r. 1565 horc- 
kopj dnpltykjtové a rakávy atla- 
sovými i horckopy pláténé.*) 

Na obr&zkD č. 2i0., jenl 
vyňat z třebeDJckého gradnaln 
(r. 1575), má advokát po předa 
Btojicl horckop na sobe. Snk- 
Di£ka ta jest koíeiinoa zdobená, 
a to na límci a pak na předních 
křídlech pospodn. Bokávy její 
JBon o podivné formí, kteráž — 
i-' zdá ae, nebyla v letech 1550 ai 

1580 přflii rzácna; nalezlit jame 
ji též v kancionále boleslavakém. 
Rakáv totiž jest v polovici pře- 
' ^ střiíea skoro docela; vypadá tak, 

■"''"'" jakoby půlka avisla na nitce. 

ČU. 2S9. Hni, jejž advokát zastává, má 

Héatané i biblí Severyoovy r. 1537. velikoa Bakni ohodicl bez rnkávA. 

Přiložený obránek č- 241- 
akaznje pékný horckop ozdobený 
po sádech dlouhým čtyřhranným límcem. Bakávy této anktučky jbod krátké 
a velmi nadité; z té nádivky dolů visi pamkáv. Límec, parnkáv a horc- 
kop při své obnibé dolcjil json promovány pasomany neSirokými a tedy 
oka velmi lahodnými. 

Tzat-Ii knéz nebo nčitel na sebe horckop, velmi zhusta se zamě- 
ňuje jméno jeho s reverendou, nebo dl se nrEitěji, že ten iat jest 
borekop kndžflký. V tom případě zajisté horckop kněÍBký nebyl ntý- 
kratil suknička, jakou nfvali světití lidé. Aspoň r. I&79 v Hradci Krá- 
lové koupeno na kněžský horckop devět loket snkna.') 

O stejné délce jako horckopy bývaly v XYL století iapany a 
žnp&nky. Od horckopfl liiily se prostoton, ale byly téŽ kožešinami 
podiivány a k zimě noieny, jakož ua svém mlsté znova se připomene. 
V PolStě slula ínpanem obSiniá sukně chodící,*) n nás nalezli jsme na 
odpor tomn i inpany popásni, tedy velmi kratičké.') 

Nějaký krátký žnpánek po vlaské módě mívá jméno sakniCk; 
Tlaské".*) 

■) Arch. pral. i. 1174. 330. 
*) Kn. kíaflA rydíoovsk. mas. arch. i r. 1U5. 
■) Solař. Hradec. 389. 
') Materíftl. historycs. I. 108. 
') Arch. mns. Listiny z Evanfic. B. 1634. 

*} .Dobyl DB ného pan Oriespek pod vlukon snknlíkoa tolichn." Kniha 
komor, sondu. 189. 4S. R. 1666. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



ObyíeJDÍ býYÍ řeirer«nds XVl. století . nejobílrn^ií, nejváinéjii 
moiská Bokoé oterřená. ^1* o rellkém limcl a velmi itrokých rokávech. 
Délkj byla neateJDé, ale krátká nebyla nikdy; to by ae bylo nesroTiialo 
8 jméneiu jejím. Na obraxe i. 242. iHti Jasný vzor reverendy ; rnkávy 
její m^i viak podobn téže mody divné, o kteréi svrcba praveno při 
gradnale třebenickém. Rnkáv totiž jsa ai k lokti ohromné &iroký na- 
jednoD se sAM a přetrhne vSecek, takže zbytek jeho visi dolů jako dnté 



ČlB. 340. Čia 241. 

Z gntdnala třebenického Z bdncioDálu malostranakého 

r. 1576. r 1672. 



pachy. Při reverende, dlonhé v&iné sakni, v tomto vékn není potřebí 
pokaidé mysliti hned na knéze nebo mistra aíeného. Hěltd až do r. 1676 
■i aladovnfk pražský a mfiítan MatonS Goli&i .aalini sonkennon hj^bf- 
ikOTon aksamitem vfikol premovanoa, slove reverenda'.') 

Obiímé byly reverendy civilnich lidi zvláSté ony, jimž říkalo se 
reverendy neboli sukně gVlaBké*.') 



■) Dsln. Hisc. ňL CC. 7. Jan starií ámerhovský mival takovou inkni do 
. 1665. Byla «enii. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



Na obriikit č. 243. m^f víickni konielé mésta Třebenic ai Da 
jednoho svrchDÍ ankoé chodící. A6 oríginat t gradaale třebeoiekte jest 
amélecky málo cenný a po atr&nce kreshřské velmi vidný, podávené 
jeho reprodukci pfece, a to pro ony snkoě české, jichi rozmanitou formu 
lze tn dobře ohledati. Jest jich tn devatero. Primátor b vysokon fiepici 
na hlavd má čemon ankni o Širokém výloikn ; snkné ta není lapfakct, 
nýbrí křidla její kladon se přes sebe. Je to letni ínba. Koniel vedle 
sedlci má ankni též o širokém výloikn, ale ta ae patrné tapfná. Hni 



Čfs. 942. 
J. Cbotouůsbý s Cbotonné r. 1567. Z brodského gradoaln. 



v biretn bakalářském sedl v reverendě. Čtyři snkoé jsoa ta o koiicbo- 
vém Umci ázkém nebo Širokém. Co do barvy json £tyft snkné červené, 
čtyři černé, dvč iedé, jedna modrá. Kabátce, poknd čihajl ven, jsoa mdč. 
Jeden drob snkné cbodicl o úikém límci a křidlách po předa pře- 
kládadch nebo knoflíky a petlicemi spínaných, snkně be> a&]d&* bIdI 
od počátkn XTI. veka kaftan. Přinesen k nám z východa.') Vokaba- 
liře zovon kaftan též po némecka „wappnrok",') patrné ze alova vaffn- 

*) Obnucy roimanitých kafiaoú v Drevnoatecb ras. gosadar. IV. 2. 11. Tét 
v Bacinet. Le coatnm. VL 

>) Na př. Dawpod. Beiel r. lUO. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



ui 

rock, a protož zof to skoro podivné, kdji r. 1561 kopaje tytli Jenliek 
z Újezd* svému oráJii Toadrovi ^ankiii votáhlou Topmrak".') PoQěvadt 
býval obyfejnd koiichem podlitý, atétí bychom ho nvéati teprve při ko- 
žiších. Ale bjlf i lehké, letní kaftany o máln kožeSioé. Byly i s tykyty, 
Jakož víme z Rozmlonv&Df Petra b p&Dem. V Litomyili Doieoy jaoD 



ČiB. 243. Héatakijrada Irebeoická r. 1&76. 



r. 1521 kaftany i z plátna.*) V Praze téhoi rokn pfipomÍDajl se kaftany 
barcbaocvé zhola bez koiicha.^) V Plzni méli kaftany karmazínové,*) 
tykytové a nékterý také „bez rakávA*.') 

Kaftany máji praíStf a jiní méSfané téí t drahé půlce XVI. veko, 
Sladovnlk Plafek (f 1566) mfil tN, jeden g^tarý strhaný",') v Lonnech 
čte se r. 1576 o kaftanech aonkenných ; ^) výtečný doktor Šimon Pro- 

') Rukop. mus. Punetí JenfikoTy. 

') Kn. arch. litom. č. U8. 217. 167. 

^ Daky. Miae, 92, 

') En. e. 3. ítS. Arch. plzeň. 

»J Kn. plítů. arch. Ě. 223. 

*) Arch. praž. i. 1172, 9. 

*) Kn. arch. lonnak. e. 1. C. 47. 

Di. ZlkBBBd WiDtu : Dyinj troj*. 30 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



44d 

xenas ze Sodetn, obojích práv doktor, rzal oedlonbo přeď svon smrtí 
(r. 1575) na cesta do Budějovic „koftánek íerný BonkcDný",') 
^' V^'dr3hatDÍm řádí císaře Rudolfa r. 1578 a r. 1605 Qvádi se 
T ceDŮch krťjCovřkjcb jen .selský' kafcan dvojnáHobnl prostý,*) jaki 
jame svrcliu jií nredli. Na obrázku 6. 244. jest mai!, mající íavlt, odén 
kaftaDem. Na hlavě mi hasárek. Pět lidi tu vfkresleaýcb jest vfňilo 



Cis. 244. Ze Elrabovskťba kodexu (z Uobránských) r. 1556. 



z kodexu strabovskěho (z Dubřenských ") ; vySli v noci dívat se na 
bvězdo B ocasem; jeden z nicb kreslí si nebeský obraz. Také pani zvě- 
davá mezi nimi. 

Podle íiipanfi a kaftenĎ mějí mezi saknémi chodícími r Čechách 
Gvoje místo také „dalaniao", neJdeUÍ sukoé knoflíky a lúfirami spi- 
naii&. Než poněvadž „dalimon" ěastéji vyskytuje se a nás mezí kofícby, 
račíž Čtoccí poseřkati ni do kapitoly o koíiSe. 

Co do xduby mlvnly na sobě mužské sukně, suknifky a viecka 
jejich družina v první půlce XVI. století zřezané klíny na prsou, na 
rnkávecb, na výloíkách, kteréžto zřczáni bylo vUbec cbarakter duby. 

Zřezané klíny byly vjvlačovůny Idtkou jinou barvy bnď stejnť, ale 
jasnějSiho tónu, nebo barvy docela jiné. Také byly rukávy příínými pá- 

') Dskj. Mise. 54. 165. 
') Cfaaug v arch. praí. 

*] Za viechu pomoc y bibtiothece kanonie strahovské dékaji na tomto mitté 
Teled&Bt. p. p. biblioth, P. Wagneruvi. 



zsdbyGoogle 



447 

akami v n{kolÍk dflcfl odďílovánj, což činilo, sTláif b^lo-H i^eibon nebo 
k1fD7 přeploino, oprarda barokof dojem. V brodském gradnale jest Vilim 
ze Šoaova důkazem, ie n&ÍÍ umělci b;Il t tom střidmf. Ten mi klfnr a 
vyrUCovánf na rnkávecb íerné do Serna a jen zlaté drobné hvéiáiiíj 
oiivnjf íerný £at. 

Prosti lidé mlTali rnkávj volné, jichS ažlvali xbosta za kapsy.') 
Bjly také sakoé boi rnkávQ. 

Méla-li která aokDé Týložky íili předuice, i k těm leckdy ažlto 
jiné jasnSjif i dražil látky, právě tak Jako dmhdy v předchozfm itoleti 
bývalo. Přednice choděci hazuky, na nichí znáti dessoin látky sametové, 
lEÚie Etoaci spatřiti na obraze ě 245., jejž pan prof- Šolta pro toto 
dilo nakreslil. Představnje obraz, jehož malovaný originál jest v chráme 
8T. Michala v Chrudimi, císařova rychtáře Václava Lípo, r. 1587 lesNU- 
lého. Krojově jest to věc zajimavá ta, le rychtář nespokojil se choděci 
haznkoo s tak nádbernýnii přednicemi, alo že na to oblekl jeStě pláiC 
Na přednice chodiiich sukni pukláda'i i kožeiiaa, fimž doslala sukně 
podoba ínby, jakož vidíme na obraze třebenického sondu (ě. 243.). 

Oídobon sukní bývaly petlice, spinadlfl, knoflíky, premo* 
váni ') právě tak jako při kabátech. Premováno také stříbrnými iňflr- 
karai (r. 1534'J. Obzvlážtě na kaftanech byly přespřlS petlice, které 
plocha na prson činily malebnějit. 

Kromě premovaných snkuí vyskytnii se v době románských mod 
také mníaké snhné ,i tepované". Ka přiklad pražský pekař Jelínek 
r. 1570 měl „snkni englítského koumarn ítepovanoa a aksamitem pre- 
movanou".*) 

Sakně oděvaíky a choděci byty ěity za víecb látek. U prostých 
lidí nejspISe n^dei sukni vlčaton. V pánfi byly sukně hedbávné, n mě- 
č(auĎ bujni Dacbá'fS snkni ze snken vlaských a nizozemských; ale měli 
též damaékovél ?o pražském advokátovi Matonií z Técboiiic r. 1575 
zůstala damaiková suknč v pěti kopách v Židech zastavená.^) 

Jednou r. 1500 íetti jsme tči o snkni „plstěné".*) 

6}lu-li suknfi mužská z plátna, řikali ji — aspoĎ v Nachodíte — 
„pláteuiee",^) b)la-li ze iamUtn, říkali ji, jako při Ženských aaknich 
dotíeno, „Sam látka".") Kovář v Rychnově Jiřik (f 15^5) měl sukni 
flauderkn.*) 



') „Kakas se vloudil do komory, a což naiul, kladl do rnkAva'. 1636. En. 
č. 1130. 184. arch. praž. 

') Zvlášt aksamitové. V Plzni r. IG61. , Sukně moiski taminová aksamitem 
prcmovani". Ka t. 3. S3. 

*) Pražský Adam Pikart r. 1531 odkazuje sakui premovanou íňArami stH- 
bniými a druhou aksamitem premovanou. Deky. £. 93. 

•) Arch. praž. i. 1172. 64. 

*) Tamtéž i. 1172. 130. 

<J neg komůf. Boudit. 24. A. 6. 12S. Byla to hazuka. 

ň En. náchod. i. VJU. Po fanézi Skalickém (Ostala .pliUnice einovatá 
vtedni". • 

•) Arch. praí. Č. 1172. 9, 

») Kfiaňy rychnov. v mua. fol. 8. 

■30' ^ I 

DigitizsdbyLlOO^^Ie 



ČfB. 245. Cisarský rfchtář LlpA t Chindimi (t|168T).; 
Z Dábrobnf tabule kreslil pn)f SolM. 



Co do barvy n^jdeS ierných Boknl mniBkých ne valné. Spfíe json 
gkoamaroTé", to jest do modra Eedivé,') jsoa také ihnata barry bflí, 
do zelena, makové, blankytné, viEúové,') brnoátné- 

Rokn 1512 shledali jsme také jednoho pacholka t Prase r enkni 
gbllé Šachované".') „Šachované" enkné vjrskjtqjl se v Prase jeité 

') Od počitkQ Btoletf pořád. Roku 1603 t Hoře. ňehák. Přisp. II. SI. Kon- 
marofé inkné jesté v kfiafteeh píseckých r. 1673. « 

') En. kíafta ronoT. Vypsal Čermák. 1&63. 
*) Kn. arch. praž. 1. lOM. 68. 



zsdbyGoOgle 



potom T letech n&iledqjfefch ne řfdko.') Roka 1536 pifie Ferdinand I. 
do Čech a do Moravy, aby kde kdo chytat lonpežného pacholka, jenž 
oloupil kaplana Borie. Pacholek prf bez brady, maje sokni .fervenoa 
8 barvami".') Tyakytnjf ae také sakné .bei vody". Bokn 1598 m6 
takoTOB fiamlatOTon rererendo bez vody, dvéma kopami oceněnoa, doktor 
Baxin t Praze .*) 

Jako Tiecky vindy iaty tehdejSf též i gnkni bývaly velmi pod- 
■tatné podilvány. Týž psaný doktor mět na piHklad ,Bnkni akaamitovon 
saknem podSiton*. Cenéna ve 4 kopách. Jinon měl podiiton plátnem. 

Přechodem k pláitam byl i pi4 mnžlch kolář. Haly kolář přikrýval 
ramena a stnl také obojek. V letech sedmdesátých dosti zhastá v Praze 
mili aObojky po vlasko".*) 

Ale kolář nepfestal na přikrytí rameaon. Jako při paních 1 d maifi 
vial na se podoba jakési saknice b rnkávy. Na přiklad čtei r. 1570 
o nkolám aksamitovém Cemém e rukávy Červené tykyty modrým plátnem 
podlité*. 

To až byl zajisté podstatný kas Sáta a nikoliv jen límec; Je v naSi 
přiMné ne bez význama, ie v KadaĎakn do té chvíle zovoa ten kus fiata, 
jemaž řikáme vesta, kolářem. (Koller.^) 

Na kolárech byly knoflíky nékdy i z drahých kovů a z křfitálo; 
zdobeny byly koláry premovánlm ; okraj byl leckdy řezaný *) a jeden- 
kráte — r. 1682 — nažli jame v Praze také „kolář barchanový s ru- 
kávy Tiicek naskrze kroažt^ proSívaný".^) 

Koláry bývaly z látek téžiích než jiný iat. Bývaly aksamitové ; na 
příklad Yoldřich Prefát z Tlbanova (f 1565) chodíval v aksamitovém 
kolám;") ale nejčastéjíf byly koláry kožené (kordovanské, kozlové, lo- 
Bové a jiné). 

čtODcf nechat oemni při koženém koláni, že to byl nějaký sprostý 
bas SatQ chodících. OvSem formana rakovnického „kožený kolář" r. 1560 
nebýt nic nádherný, nebyl to iat nedélaký, nýbrž iat na cesto, aniž byly 
Ttáčny ony koláry kožené, jež mél krejii Střihrský v Praze r. 1570 po 
30 groilch míieňských,") a které se zhusta vyskytují v inventářích ven- 
kovských,'") ale známe z garderob panských a méžfanských kožené ko- 
láry přímo honosné. Na přiklad .pékaý byl asi pana Mikaláfie Lobkovice 
kolář „kožený pasomany premovaný a dnpltykytou podlitý s knofiíky 
Btříbrnými' ; ") i kramU pražský Lorenz r. 1576 mél nějaké pékná ko- 

■l Kn. arch. praž. r. 162*. 

*) Arch. c k mlstodrt. HIse. i. 18. 2S6. 

■) Kn. arch. prai. e. 1171. 24. 

•) Kn. arch. pni. &. 1172. 

■) Stockl&w. Buch der Heimat. 90. 

■) AkumitoTý reianý r. 1566. Arch. prai. i. 1173. 9. 

*) ArcL pni. & 1172. 229-234. 

■) Hlsc 64. 19. desky. Jiné doklady v arch. praí. i. 1178. 286. 

•i Arch. praž. č. 1173. 63. 

■•) Arch. nicbod. kn. kéaftO r, 1602. fol. Bi. je i Bydžova „kolář bílý ko- 
leny starý". 

>■) Arch. pni. «. 188, 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



i50 

lárj; jeden popieaje kotba, ie je „z leoDskA kflíe s knoflíky eco*«- 
afmi', drahý, ie je .kordovaDský, tený chlupatý, téi a knofllík;'.') 
Nalezli Jsme r. 1599 též kolář kordyvaaský „prenovaný tkaDÍcemi a při 
něm rakávy iamlatové bez vody".') Y dédictvj Korálkové (r. 1599) byly 
koliry mnŠské losové, hedbávim podSIvané a Btřfbraými paBomany iďo- 
bené.') Takový kolárek nějaký b>l r. 1568 zastaven v deseti kopácbl') 
Dolli Jsme k plášti moiskémn. Kdo nemel sakné cbodici nebo 
íaby, mosll na bo všiti pláit po starodávno- Pravit praíská kniba o né- 
jakém karbaníka r. 1581, íe zastavil t Židech pláit za kopa a nemobl 
bet Deko na nlici — pro hanbo. ^) 

Hulské pláitě bývaly drojl. Erátké a 
dlouhé. Dloahé se mnoho neliSily od plišífi 
ženských, bIc by r. 1579 nemobl byl choditi 
Adam Vrfiovecký v Praze v pláiti ieoském po 
návitěvAcb.*) 

český pláSt byl jako dmhdy veliký kas 
harasD nebo sakna pH obojkn nabíraného, koze- 
iinon,^) plátnem, pájí neb i plstkon") podii- 
tého, barvy jakékoli — třeba pomerančové •) — 
bod holého bod pasomany i .frencly* "*) pre- 
movaného, a krku sponou a proniky sploa- 
ného.") 

Obrázek takového kolového prostého leh- 
kého pláfité viz I bibli Melantrichovf v £. 216. 
Stoiitčjif Btaly se ooy pláSté, k nimi 
„ ,.„^li ,2*^-, , v dnibé pftlce XVI. veko přiSívány obojky ko- 

Z biblí MeUDtrichoTj. mrovité. Prodloažen-li obojek tak tuze, i6 mohl 
seboa sám platiti za pláštík, i^kali takoréma 
pláiti .dvojnáBobnl". 
Erejíi rozkazem cfsařským r. 1578 méli bráti od iitl prostého 
pláitě 16 groiB, od dTénásobnébo 20groiů; od pláité ienského, „dobře 
faldovanébo*, 30 groíft.") Dnes vfdáme dvécásobnl pláétě starého ráia 

■) Arch. prai. č. 1172. 16B. 

>} Tsmle i. 1210. 141. 

*) Tamíe *. 1174. 106. 

') Tarole č. 26. 8B. 

») Tamto Ě. 1120. 110- 

■) Tamfe t 1120. 43. 

'] .Pláit harasniý kráifkj podiitý" ceDén r. 1644 sa 6 kop. mti. Lib. 
oblig. arch. prai. 6. lOa 70. aAmatrdamsk;" temý aa 6 kop. 

■) gPlHít plstkami podiitý a planém aksamitem pr^moTaný a pobaoského 
plilna" r. 1678 v kn. arcb. pral i. 1172. 166. 

*) T Hradci Jindt. Manuál, r. 1610. 63. 

") Ceroý pláit ,frenclemi premoian^* n kuuce TuchmaDa. 1666. Arch. prai. 
Č. 1172. 25-30. 

") V Loanech r. 1676 měl metlr Martio apliit IfptnchoTý s dvíma zápo- 
Dami atHhrDými a třemi kroolkT*. Arch. loan. i. 1. C. 47, 
■■) Arch. pral. ř. US. 20. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



na knězích, json-Ii t chladné době při darhovDl 
správě (oa př. ve zpovědaici). Také ponocného 
oblékajf maliři a reíiserové divadelní do pl^£tě 
.dvénásobného*. Na venkově leckde do té 
cbvile nevymřelj obífrné a téiké od; pláSté, 
jichi doba narozeni jest asi pQlka XVI. víka. 

B;Mi na pláSti Ilmec doIŮ svislý, ne 
pHIiS dloobý a stfibem uékterak rohatý, fikali 
má „plá$f s netopýrem".') i 

Kaídí pitóť měl „předky" fili „kří- /j 
d)a", to jest ony přednice. které sa rády od- ^' 
chlipovaly akazojlce mb. Kfldla nebo předky 
bývaly zhusta z Jiné patrořjlt látky pořízeny. 
Nejvíce křidel bylo akaDroitových. Na přiklad 
měl doktor Baňo, eekretář komory české 
(f 1596), něerný pláSt sonkenný vlaskébo 
Gukna 8 aksamitovými křiuly";') Albrecht 
z Lebntála v Praze měl r. 158.S „plálf všcdcf 
g aksamitovými křidly" ; ') i cizinec Bátory, 
v Praze do r. 1594 pobývající, mél „plájf Čís 247, 

žerný s křidly aksamitovými".*) Ze Sadelerovy mapy Cech 

DloDhé a obSirné pláStč bývaly naSim 
předkům v XVI. věku k některým obzvléStnira 

slnžbám. Takž nafili Jsme v inventůřich „pláŠté pocestoé" (palliam 
viatorinm.*) Šprincl v Náchodě měl r 1602 pláSí pocestný — rudý.') 

8 cestováním zajisté sonvisl, zobraznjí-li se kupci XVI. století pře- 
íasto v pláStlch. Na rytině Sadelerové, představajíci pražský palác s dvor- 
skými krámy, jaou všickiií hupci v dloubých do země pláStíctj. V pláSti 
jest i mercator na české mapě Sadelerově z r. 1620,') ačkoli to není 
plá£( dlouhý na cestn, slcbrí p1á£f krátký na procbázkn. (Viz č. 247.). 
Z plilStQ, které mSli obzvláštní ůlohn, dále přípominaji se „pláátě pro 
díŠf- Na přiklad pan probo£t kostela hradu Pražskébo měl r. 1565 
„pláít dloahý z iiftuchn pro dišf.^) Toui doboa již také tento a onen 
praiský méHan má v garderobě své pláitě do deSté.") 

') Zeiner. Oaatl. 79. Terminus „s netopýrem' je v artikollch cechovních 
při mistrovském kuse. 

*) Arch. praž. £. 1178. 339. 

') Tamie 6. 1210. 89. 

*] TamŽe i. 120B. 76. 

') Roku 1597 v zápisech dra. Borbouia, které chystá p. archivář Wagner 

■) Arch. ndchod. kn. kiaflA. 
*) Ve sbírce p. red. P. Khcila. 
■) Arch. praž. & 104% 37. 
') Kn. arch. proi. é. U73 1- 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



463 

BovnS B pláiti deitov^i nukytajf se ptáfitg „smnteiné" *) «m 
„pláště k zármutku*'. 

Také literáti t koatetfch zplvajicl mívali obivltUtof své pUH£, 
které ee vlak atřihem oeliBilj od jiných světských; mely jen t každém 
Bpolko Btejnoa formn a barvu.') Podoba jich tíz na obr. Ě. 191. Ko- 
nečně máme za to, Že písaři při Bondech mívali zvyk sedati t pláiti: 
máí písař méstskýcb desíti soadcQ pražských, Pretlík (f 1583), v« BTé 
garderobě ,plá£f soukecDý kaídode&Dí"") a v gradnule třebenickém 
písař stranou sedící na kathedře také odén jest pláitěm. Tot by byl pláif 
písaříky. 

Podle dlouhých rážných pláSM oblibovány byly pláátfky krátké 
a kratií, kloky vielijak i šň&rkami zdobené a velmi řaanaté. Obrázek 
řasnatého pláité, ne právě -'oejkratSfbo, z Titntáře Bríkcího r. 1534 Tii 
pod č. 248. 



Cis. 248. Z Tituláře Brikclho r. 1634. 



Heně řasnaté pláBtlky vyškytají ee v naiich knihách pod Jménem 
vlaských kápi nebo kápifek. Takový nějaký klok vlaský jest na při- 
klad r. 1512 v kntnohorakém dědictví Bartoie z Prachíian.*) 

Ty vlaské kloky, které byly vlastně dědictví z předeSIého XV. věku, 
doCista astoapily již před drahou polovicí XVI. století pláSfilm a plá- 
itikílm Španělským, rázovitým to kuatlm ípanělskébo kroje. Jeden 
drnh ipanělských kápí vykládají slovníky') jakoíto obifrný pláSf toho 
zpŮBOhn, který nosi plavci; má prý na sobě kaklici. Kteří v něm chodí, 
přehazajf prý jedno křidlo přes rameno. 

') En. i. 1210. 27- S4. 

>) Inventář kostela Týnského r. 1663: .líterátské pláitS vetché, staré". 

•} Arch. praž. č. 1173. 239. 

<} Reink-Dačický. Paměti. I. 359. 

*) Momencl. quadríling. Veleslavin. .Rejici Bolet a gestantibuB" (178). 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



458 

Hodobdí kapička nebo plAit ipanShký proti tomu byl malý kousek 
fiato BoUa záda fcr;jlcf. Viz náfi obrázek C. 219., představující i?ibáka 
z doby Rudolfa II., krále feskébo. Je zjevno, ie takoré pláStiky nebyly 
nikoli pro ohřev nebo kryti té)a. Spanélské kápé dobyly sobe n nás do- 
moTského práva ton měrou valnoa, ie ocitly se i t řádecb pražských a 
jiných krejflřA jakoíto kas mieterský. Artikalová noTomSstského cecha 
z r. 1544 akládajf totiž Dovotnémn mistrovi kromg jloých kns&, aby niil 
„bySpsnélskoD kápi".') 

Na obraze {. 244. Tyíiatém z kodexn strahoTského jsou dva pláité 
Španělská, ale nikoli Dejkratil. Upozorňujeme na to, kterak malebným 
zpAaobem přehodil si prvni mnž svitj pláfit přes rameno, aby mohl irtati 
na tabnlkn. 

Španělské kápě, pláité a ptáStiky delfil, kratSf, o stojatém Ilmcí 
i bez ného nacházej! se hnstéjí n pánfl nežli a měitanů. Pan Hikoláí 
Lobkovický (f 1588) chodíval rád v kápi Španělské 
„dobrého sakna aksamitem premovaně s předky aksa- 
mitovými". UěStaná k ipanělskémn úbom raději brá- 
Táli snkné chodicl než ony ivibácké pláStiky ípa* 
nělské, jež kryly sotva záda. OvSem i některý měStan 
oblákal se po pánech v kápi ipanělskon. Již r. 1551 
nalezli jsme v dědictví Marty z KynSperka dvě kápě 
„byspaniolsky", aksamitem premované. Byly po Jejím 
neboitfku mnžcvi.') 

Naskytne-li se kápě Španělská nebo vlaská 
T inventáři mnie, jeni byl doiel v uDiversité gradn 
akademického, to bndiž dobrý pozor ! T tom pHpadě 
sinje „kápi" téi doktorská nebo bakalářská dloabá ^'s- 249. 

reverenda. 5™ H^ Im' 

Na konec kapitoly o svrchním Šatě oděvacím ^' 
nelze nezmíniti ae, že český snem generální r. 1615 
za přítomnosti krále MatiáSe, obnovuje snesení pře- 
deilého sněmu bndějovickébo, prohlásil pláit za Sat oficielní, bez něhož 
nechat nižádný — zvláStě ne oafednlci zemStl — na hrad Pražský ne- 
chodí. Prý chodí mnozí „v latech nepoěestnýi^h, mnozf bez kabátů nebo 
rozepnuli a nenvázant. Edo by tak nesIaSné bez pláitě na brad přišel, 
tobo majf tyrhyterové ěi komornlci nebo střelci v branách hradu Praž- 
ského před menSI onřednlky pohnati z pokuty deseti kop groSů ěeských." 

Ceny pláfiťfl v XVI. stoleti jsoa velmi relativné. Byly pláStě, pokud 
jsme si data sebrali a shrnuli, od tři kop groSA po dvanáct. Advokát 
pražský MatonS z Třebenic (f 1575) zastavil sonkennon kápi s Šesti 
itefty zlatými ve 12 kopách, pláSt soukenný ve ftyřech kopách.*) 



') Dsky. Mise. 16. G. 11. Bsrdocacnllns v slovnících staroíeských. 
*) Arch. pral i. 100. A. 1. 
>) Arch. praž. 6. 1172. 131. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



6. Kožichy obojfho pohlavf. 

BUn;, íuba, Icoifcfa, baba, kožich íubový, srdeSnfk, pneénfk, kol'chový koIár, 

iorc, Sorcpelc, horckop, revereoda, putnička, lupán, kafian, dalamui; látky n> 

kožicb;; barvj, kožeĚina; krejíf a koíiSnfci. 

VSeckj iruhj odívafck nebo Bokni chodících dosad Tylfíené, mužské 
i ženské, bývaly pokládány koíeSíDoa na Ifmdch, na předcích, na )fci 
i na rnbn. Tím Etala ae oděrafka koficbem a podSit£ i poSité pI&IU 
staly se blanami nebo , futry". Blány sluly „třfřadnl", „Ctyřřadnf podle 
toho, kolika i'adami kožefina byla na£ita nebo podSita. Na přitomném 
obrázkn t. 250. jest vzor obyčejné blány nebo podSitého pláStd tako- 
vého, jak bo nosívaly staré pani. Obrátek vjiSali jsme z VTeigelii Ha- 
bitus praecipnorom populorum. Antor jfm ^bce nazDaíití bábo slezskou; 
ale české vypadaly stejně. Jo£t Ammán r. 1586 ve svém dlle vykreslil 
Českou stafenu nejinak, jen ie bez dftéte, jebož podoba až na vysoký 
perlovec: známe též z obrázkft Českých. Blány visely ženám na rameni 
tak, jak zříme na obraze priloíeném, anebo se zapfnaly. Y Praze nalezli 
jsme r. 1520 blány bobrem obložené a s knoflíkem pozlaceným.') 

Za příklad blány několikařadové přikládáme z téže knihy Weige- 
lovy obrázek slezské nevěsty (f. 251). 

KožeSnlk EAlka v Praze měl r. 1530 na krámě díla botového dvoje 
blány étyřřadé králíkové fařbetcvé a desatery třtřadové, zajeíl čtyři dvo{- 
j^adové.') Tot finl ůbrnem IG blan; měl-ll proti tomn jiných koiícbfi žen- 
íkých 26, z lobo lze snad nsonditi, že jiného způsobn koiicby byly ní 
v první čtvrti XVI vĚku obUbenéjĚÍ nežli pláĚíové blány. Kožichové 
blány dlením XVI. století mizejí z inventáfů patrně. Z&stávajl na konec 
jen cechům kožiSnickým zakns mistrovský.') 

Mezi kožichy na přednim místě v XVI. veku jest Snba nebo ínha, 
ona otevřená „poctivá" koželinná sukně, jejíž obrátek klademe v í. 252. 
Vecellio (r. 1589) i Weígel skoro stejně oblékli do takové £uby Českého 
starce (bobemus senes) vzneseného (Boemo nobile). Že by tato forma, 
jako zfiti na obrázku, byla nějak zvláltě českou, toho flci nelze. DelEl 
nebo krátil Snba byl Eat £Íroko daleko rozllřený. Roka 1520 jest za- 
psána v pramenech*) 1 „česká" Soba kunj, ale Km jménem bezpochyby 
mfol ee čuba ze sukna českého — jako čteí o ttakni flanderské — a 
nikoli zvláštní forma ryze česká. Vzor oádlierné brokátové inhy, jak ti 
nosil nrozený Čech, viz na obrázku Č. 253., vzatém s Hasovy Postilly, 
r. 1564 vytištěné. 

') Desky, Miscell. 30. 109. 

■) Desky. Miscell. 92. 

•) Na pr. v Bělé, Ml. Boleslavi a j. 

<) Arvb. prsS. i. 1139. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



465 

Šaba a vSko XYI. sestárla; k jeho konci zflstaU oprardo jen lidem 
úfednlm & starcflm. 

Ořednfcb lidí liíní iaba nebývala Jen íerné barrj. Známe osmnáct 
priinasfl chebských od r. 1496,') finbo mají vSicktií, ale čeroých málo. 



Čls. 250. 
E Weigelii HabitD* praedpnonim populomm. 



Boka 1533 jeden oděn šaboD barvy lvová, droby za nim má Soba modron; 
několik primasB oděno v Snby květované bedbávné, a jeden z r. 1545 
dokonce vypadá nejinač neili jako do£e z Benátek, 



*) Kgriíche Chronik Engelhart. Sakopis univ, knih. 

DigitizsdbyGOO^^Ie 



456 

Délky byla iaba neBteJné. V iHzenf lemíkém Bríkdho json lobn- 
zeni BODdcové zemiti t inbách nedloabých, a pravé tak odén král Fenli- 
nSDd.') V MiliSových Zármotclch cfriíve, r. 1&42 tUMnýcb. mi Pillt 
Sobu dlonhoD. 



ČÍB. 261. Neiésta ileuki t Weigelii Habitni. 



PrvDÍ inbo T bibli HelantrichOTé r. 1S49, a to b Širokými rúkbj 
má král, nikdo jiný; tim dostatečné nkáxáno, íe Enba i v XTI. Tíki 
byl bonosný iat. Nadarmo nepravi Žalanský toto podobenství: ,Télo 

PodobDý obrátek Ferdinanda I. r íubC laAAŮ bes nikáTQ, b límcem n^ 
'i v Album ptátel Btaroi. Bed. Hatéjka. 1890. 3. Z nkopfsD Pnlkii. 
RrakoTÍ choTkného. 



JI 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



Í6t 

nafie v dobrém bydle pejchá a jest podobné Bobolové ípbé, která t trable 

po spoda pod jtQými fiaty b pokojem leíeti nechce, ale nahom se dere." ') 

Podle iob za celé fltoletf panovaly pH oboo pohlavích starodávDé 

kožleby, obyčejně neotevfené, zaplnecf. V inventářích ihasta b^ajf 



C(B. 262. Bobemns aenex s Weigelii Habitus. 



koilcby DrěoTáDj' jméoy „oblékacl", „ch o d é ci", .krátké", 
gdlonhé",. gkožich; do zemé*, „Totáhlé".*) Pro přiklad pekařka 



■) Knflka o ituoití. 1610. Yýpii dra. ZíbrU. 

') V Nymburce r. 1681 „koiich kr&tký Tlčkové barvy*. Ed smln*. t Prate. 
1620. Kožichy krátké t ka. miacell. 92. t detk. .Ghodéci* t nádtodiké kn. & XV. 
999. lOblekad* v berouuk. lovent. 1699. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



praiská Hariaoa Chotonnski mela meii aeiimi svými koiiclir jeden 
nVoblekacI" a drabý ,bez rukávA do země dlůhý".') 

Také nacházejí se kožicbj „viedDC. V Náchodě kněs Skalický 
(f 1580) míval „kožich Tiedoí rady berani".') 

Že 1 obyčejné keiicby vzaly na sebe v XVI. věku forma moder- 
DějSf, toC patrná z artikulů kožeSDikfl táborských a hradeckých r. 1681. 
1a se praví, ie za mistrovský kos od starodávna bývalo mludémn mi- 
Btrovi iiti „koiicb, kterýž baba slove" — ale teď, pooěvadi ten koiich 
&Ž lidem neobecný, nechat ho tije komu libo „pro pořádek starej".*) 

Na obr. í. 254. jest pravý feský ko!ich, v němf chodíval nrozeoý 
pan Badecký z Radíe. 

Některý kojich byl formoo svojí tak na přechode mezí inbon a 
koíicbero, že lidé byli s názvem na pochybě. Na přiklad vypravuje 
o apatykáfí Stanislavovi r. 1564 
jeden svídek v sondě , ie byt 
v dlouhém koiiíe, a druhý, že iel 
pod dlonhon čnbon.*) 

Da v Tnrnově dostal r. 1615 
takový přechodný tvar 1 zvláltnl 
jméno. Nazvali ho „kožícbem 
šubovým".*) 

KterakoQ mohl koiich Snbový 
míti podobn , to domníváme se 
zřiti v pfjloíeném obrůzka na ne- 
věstě. (Obr. ^ 255.) Mát panna 
kožich „oblekací* dloubý do zemé, 
kožešinon na předcích vyložený, 
bez rukávA. Svon otevřeností po- 
gjg 2G3 hodinou upomíná kožich ten na 

Z Husovy pógíillj r. 15C4. Subu. Ženich, na pohled starý pán, 

oděn jest pláitěm řasnatým. Knéz 
je v dlonbé reverendě o Širokém 
límci a bez komíc. 
K fnbám a koŽichOm přibylo v XVI. vékn několik odr&d; jiné 
přeSly ze stoletf předeSlého. Svrchu řečený název „kožicha Sobového' 
bud omluven, nczdaři-li se badateli zcela přesně a světle naznaílti roz- 
díly tehdejSích vSelijakýcb odrfid kožichových TuSime, £e předkové sami 
ncnmfvali vždy dobře liSiti v těch vfcech sole tak blízkých, onií bylo 
v cizině jinače. Pravit mě£(an kolínský (nad Rýnem) Weinsberg, Žijící 



*) Itnkopia z ari:li. táborsk. Kožich „blbu" méli aii kde kteH koflinici 
druhdy la niatruvskoii zkoušku. Čteme o tom i pH Icofjialcfeb v Coatelci nad 
Orlicí. Arch. pam. VII 98. 

*} Arch. Ecmek. iisiin. arcib. 

*j Kotich barcbanový tubový králíkem podaitý. Arcb. toruov. kíaíty. 



zsdbyGoOgle 



iSé 



CfB. 264. Náhrobek aroz. Jiříka starilho Hádeckého ■ Radce 
T MileilDé r. 1685. 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



460 

v drahé pflii XVI. vékQ, že co rok se mění 
figura fiatO a s ni ihned proměĎnje se jméao 
— fiabf teď zovon dlouhými Bakoěmi (laage 
rócke *}. 

SoŽlSkti matéintt, jení byt jako ka- 
bátek, říkali „plíšek" nebo „plech'% jako 
drabdy. To( jii starý synek inb; a koiticha. 
Kryl prsa, a proto ma daly slovníky staro- 
ieaké jméno „prsní koiich*. T pramenech 
se vyskytuje dobrý jemn n&sev íeský 
aprsefnik" i „srdeEnfk". (V Pamétech Jení- 
ikových.) SrdeSnik byl obyíejné bez mkáTfi. 
Jira CibnlkQv byl r. 1577 obě£en v Solnici 
pro krádei £atĎ, mezi ni mi i byl gkoHcK 
bez rak&vfl, slově pliSek", v Rychnove komasi 
vzatý.') Podotýkáme, že leckde — na pří- 
ClB. 255- klad v poíátclch století v Plzni') — tomn 

koŽíika nedávali ani zvláitnibo jména, iika- 
jlce obSlrnČ, ie mají „koíiSek bez rakávft". 
Jindy zase zbyteíně rozšiřovali slovo „plech' v „brUBtpIcch", 
z teboi vzniklo nynSjií netvorné slovo lidové bruclek. 

Proti hořejilmn popisn netze zamlčeti, že byly pllíky a plechy 
Uké 8 rnkávy.*) 

Na obr. £. 256. má oráč zajisté „plech" na sobě, pod n!mi vy- 
zlrá kytlice. Objíejné věak vyskytuje se v Inventářích plISek jakožto Eat 
spodní. Byly pllšky pfi dolejiim kraji bnd rovce neb i „cejpovaté"-*) 

Pllikn přlbuzen byl kožichový kolář, jejž tedy také slnino při- 
čísti k rodině kožichO. Ten byl krátké roacho i honosné. Nalezli jame 
na přiklad v Plzni r. 1551 kolář kaní íerveným karmazínem poéitý.*) 
Proti tomu ovícm měl kožiSnlk pražský Fukman r. 1603 na svém 
krámě pět „kolárkA jebeníich" pouze pu 52 groSich mlieňských.') 

Jiný potomek Soby a kožicha byl kožichový „fiore" čiti „Sorc- 
pele". Od pQlky XVI. věkn čítárno velmi zhasta o „fiorcech ženských 
kožichových; °) na přiklad pražská měífanka paní Alžběta z KroSvic mřla 
r. 1599 dva „fiorcpeicy lelené tykytové s popelicím prýmem a podbřiSky 



') ZeilBchr. ř. d. Knlturgesch, I. 554. 
') Smolná kn. soln. Č. 6. Mus. 1847. 612. 
') Arch. mus. listiny plieň. r. I£>29. 

*) Arch. praž. i. 1172. 86. v Hradci tÍz hromadn plechA e. plffiků i 
Orth. Hradec. 76. 

•) Arcb. pral. C. 1174. 164. 
*) Arch. ptzeň. č. 8. 88. 
») Arch. pra. t. U74. 168. 
•} Arch. praf. kn. 6. 1173, 



DigitizsdbyGOO^^Ie 



461 



MSIté*.') Také r. 1593 míla mlynářka ve tbí Zákolanech „Sorcpelc 
spratkový nový* podle .ženského koiicha" a „feřtatového mandlfkn krá- 
líky podSItého".') 

Že iorc byl koiicb, to se v archivních zprávách iřejmě praví;') 
le to byl kožich dlonbý a některý i velmi honosný, to sondíme z krámných 
cen koíiSnických : otáhlé kožichy má Fakmaa v Praze (f 1603) jenom 
jehenfií, a cena jich po dvon kopách ; Sorce má nejlacinější po třech 
kopách, a které byly kan