Skip to main content

Full text of "Dějiny kroje v zemích českých"

See other formats 


Google 


This  is  a  digital  copy  of  a  book  that  was  prcscrvod  for  gcncrations  on  library  shclvcs  bcforc  it  was  carcfully  scannod  by  Google  as  part  of  a  projcct 

to  make  the  worlďs  books  discoverablc  onlinc. 

It  has  survived  long  enough  for  the  copyright  to  cxpirc  and  thc  book  to  cntcr  thc  public  domain.  A  public  domain  book  is  one  that  was  nevěr  subjcct 

to  copyright  oř  whose  legal  copyright  term  has  expircd.  Whcthcr  a  book  is  in  thc  public  domain  may  vary  country  to  country.  Public  domain  books 

are  our  gateways  to  the  past,  representing  a  wealth  of  history,  cultuie  and  knowledge  thaťs  often  difficult  to  discovcr. 

Marks,  notations  and  other  maiginalia  present  in  the  originál  volume  will  appear  in  this  flle  -  a  reminder  of  this  book's  long  journcy  from  thc 

publishcr  to  a  library  and  finally  to  you. 

Usage  guidelines 

Google  is  proud  to  partner  with  libraries  to  digitize  public  domain  materials  and  make  them  widely  accessible.  Public  domain  books  belong  to  the 
public  and  we  are  merely  their  custodians.  Nevertheless,  this  work  is  expensive,  so  in  order  to  keep  providing  this  resource,  we  háve  taken  stcps  to 
prevent  abuse  by  commercial  parties,  including  placing  lechnical  restrictions  on  automated  querying. 
We  also  ask  that  you: 

+  Make  non-commercial  use  ofthefiles  We  designed  Google  Book  Search  for  use  by  individuals,  and  we  request  that  you  use  these  files  for 
personál,  non-commercial  purposes. 

+  Refrainfivm  automated  querying  Do  not  send  automated  queries  of  any  sort  to  Google's  systém:  If  you  are  conducting  research  on  machine 
translation,  optical  character  recognition  oř  other  areas  where  access  to  a  laige  amount  of  text  is  helpful,  please  contact  us.  We  encourage  the 
use  of  public  domain  materials  for  these  purposes  and  may  be  able  to  help. 

+  Maintain  attributionTht  GoogXt  "watermark"  you  see  on  each  flle  is essential  for  informingpeopleabout  this  projcct  and  helping  them  lind 
additional  materials  through  Google  Book  Search.  Please  do  not  remove  it. 

+  Keep  it  legal  Whatever  your  use,  remember  that  you  are  lesponsible  for  ensuring  that  what  you  are  doing  is  legal.  Do  not  assume  that  just 
because  we  believe  a  book  is  in  the  public  domain  for  users  in  the  United  States,  that  the  work  is  also  in  the  public  domain  for  users  in  other 
countries.  Whether  a  book  is  still  in  copyright  varies  from  country  to  country,  and  we  can'l  offer  guidance  on  whether  any  speciflc  use  of 
any  speciflc  book  is  allowed.  Please  do  not  assume  that  a  book's  appearance  in  Google  Book  Search  means  it  can  be  ušed  in  any  manner 
anywhere  in  the  world.  Copyright  infringement  liabili^  can  be  quite  severe. 

About  Google  Book  Search 

Google's  mission  is  to  organize  the  worlďs  information  and  to  make  it  universally  accessible  and  useful.   Google  Book  Search  helps  rcaders 
discovcr  the  worlďs  books  while  helping  authors  and  publishers  reach  new  audiences.  You  can  search  through  thc  full  icxi  of  this  book  on  the  web 

at|http: //books.  google  .com/l 


D,„i,„db,Goo<^le 


► 


ib.Google 


D,„i,„db,Goo<^le 


D,„i,„db,Goo<^le 


D,„i,„db,Goo<^le 


D,„i,„db,Goo<^le 


DĚJINY  KROJE  V  ZEMÍCH  ČESKÝCH. 

KAFBAU 

DX.  ZIKMUND  WINTER  a  dm.  ČENĚK  ZÍBRT. 

u. 


DEIINY  KROJE  v  zemích  ČESKÝCH 

m  mííni  siOLíTí  H.  ů  n  mě  mmí  biuí. 

SEPSAL 

DR.   ZIKMUND   WINTER. 

U-LUSTRACE  OD  VOJTĚCHA  KRÁLE  Z  DOBRÚVODY  A  J. 

£  363  OBRÁZKY. 


•^!* 


v  PRAZE. 

KNItJTISKABNA    ť     ^inÁťEK,    HAKLADATK1.É. 

1894. 


Oa^n^il. 


Iiw-  il.  TSp. 

Googre 


SpisoTHtel  přítomného  dila  prosi,  aby  laskavý  čtenář  poloiil 
na  str.  451.  mfsto  jména  p.  arehlTiře  Waguera  jméno  Maxa 
Dvořáka. 


Nákladem  knihtiskárny  F.  Šimáóka  v  Praze 

vydány  byly : 
V  ^  V  , 


Napsali  Dr.  ČENĚK  ZÍBRT  a  Dr.  ZIKMUND  WINTER. 

Díl  I.: 

Dějiny  kroje  v  zemích  českých 

od  dob  nejstarších  až  po  války   hositské. 

Sepsiil  Dr.  ČENĚK  ZÍBRT. 

Stran  458.  Cena  4  zl.  60  kr.  Illustrací  236. 

Táž  -v«  3  K^rasseíela, : 

Svazek  1.:  Doba  nejstarší  až  do  polovice  století  XIU.  S  63  illu- 
stracemi.  134  str.  Cena  1  zl.  30  kr. 

Svazek  2.:  Rytířsko  odénf  v  zemích  českých  ve  století  XIII.  a 
XIV.  —  Kroj  v  zemích  českých  ve  a.  polovici  XIII.  veku  až  do  pří- 
chodu Karla  a  jeho  choti  Blanky  do  Čech.  S  90  illustracemi.  140  sir 
Cena  1  zl.  30  kr. 

Svazek  3.:  Kroj  v  zemích  českých  od  příchodu  Karla  IV.  s  Blan' 
koii  do  Čech  až  po  války  husitské.  —  Roucho  církevní  v  zemích  če 
ských  až  do  začátku  XV.  včku.   S  82  illustracemi.    1^2  str.    Cena  2  zl 


Díl  II. : 

Déjiny  kroje  v  zemích  českých 

od  počátkn  8t.  XV.  až  iio  dobu  bělohorské  bitvy. 

Sepsal  Dr.  ZIKSIUND  WINTER. 

Illustrací  363.  Cena  7  zl  20  kr.  Stran  672. 

Svazek  1.:  Strana  1.-160.  Illustrocí  97.  Cena  1  zl.  60  kr. 

Svazek  2.:  Strana  16i.— 300.  Illuatrací  77.  Cena  1  zl.  CO  kr. 

Svazek  3.:  Strana  301.— 492.  Ulustrací  93.  Cena  2  zl. 

Svazek  4.:  Strana  493.-672.  Ulustrací  96.  Cena  2  zLib.GoOQle 


DĚJINY  KROJE  V  ZEMfCH  ČESKÝCH. 

KAFBAU 

DH.  ZIKMUND  WINTBR  a  db    ČENftK  ZfBRT. 

II. 


DEIIHV  KROJE  II  zemích  ČESKÝCH 

ii  Mm  siiLETí  íi,  ů  Pi  om  immi  Bnyi. 

SEPSAL 
DR.   ZIKMUND   WINTER. 

ILLUSTRACE  OD  VOJTĚCHA  KRALB  Z  DOBRÉVODY  A  J. 


^ 


V  PRAZE. 

SKÍ.KSA    v.  álMÁCEK,    NAKLADATBLt 

1893. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


V' 


2 


Veíken  prá*«  «;lirM«Da. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


SVÉ   2ENÉ    A    POMOCNICI 


MARII 


D,„i,„db,Goo<^le 


D,„i,„db,Goo<^le 


Předmluva. 


^C|^ato  kniha,  obsahující  déjiny  kroje  t  Cechách  v  století  patnáctém 

a  Sestoáctém,  jest  pokrajováním  výborné  knihy  p.  dra.  Zíbrta 
i  není  jím. 

Pokud  ee  týie  doby,  dobře  se  knihy  obé  doplňují,  ale  nejsouce 
sdélány  podle  jednotné,  stejné  osnovy,  rozlisují  se  ol  sebe  ^Selijak. 
Oba  spolčenci  Tyhradílj  jsme  sobe  totiž  \iAf.áf  pro  sebe  úplnou  vol- 
nost vědecké  látky  i  práce  a  formy  její.  Psal  každý  z  nás,  jak  nmél 
a  chtěl,  a  kniha  jeho  jest  kus  samostatný  a  výraz  individuátný. 

Z  literatury  tištěné,  starší  i  mladší,  uíil  jsem  skoro  celé  té  hro- 
mady knih  a  obrazfi,  kteréž  uvedl  míkj  společník  dr.  Zíbrt  v  úvode 
své  knihy,  ovfiem  pokud  dotCené  knihy  jsou  v  praískýcb  knihovnách. 
Budiž  na  tom  místě  veřejný  vdék  pověděn  si.  správám  znamenitých 
bibliothek  c.  k.  uměleckoprůmyslné  fikoly  a  uméleckoprflmyslného 
musea  v  Rudolfinu.  Pánově  dr.  Chytil,  Borovský,  Mádl  ochotné  a 
přátelsky  snesli  nejvzácnější  díla  cizf,  ukázali  sta  a  sta  obrazů,  upo- 
zornili, pon£ili.  Neváhám  vděéně  vyznati,  že  za  nebytí  obou  svrchu 
psaných  bibliothek  nebylo  by  toto  dílo,  at  je  již  dobié  ntbo  slabé, 
nikterak  možno. 

K  dflkiadnéniu  názoru  —  zvláSť  věcí  ze  století  šestnáctého  — 
pomohla  mi  nezapomenutelná  jubilejní  výstava  retrospektivní,  vata- 
TjvSi  na  DČi  poklady  umělecké  a  historické    ze  v^^cb  h9Uttt  českých, 


zsdbyGoOgle 


Ostatek  zkuSenostf  k  této  práci  přítomoé  nssbír&D  po  mnohá 
léta  z  českách  archiyfl  nejméné  dvaceti. 

Kdož  mi  ton  pffčinoa  byli  pomocní  a  r&dni,  fSem  již  dekoval 
jsem  T  jiných  svých  publikacích.  Pomním  jich  to  vděčné  zase.  Nej- 
DOTéji  k  nim  přibyli  vysoce  důstojný  pan  th.  dr.  Klement  Borový, 
archidiakon  katbedraloi  kapitoly,  správce  archivu  kapitolního  a  v  zem- 
ském archive  pan  archivář  Dvorský,  pp.  PaŽOBt  a  dr.  Nováček,  ad- 
junktové téhož  ústavu. 

V  archive  a  v  bibliothece  musea  zemdkého  vděkem  jsem  po- 
vinen zesnulému  p.  bibliothekáři  A.  J.  Vrfátkovi,  jeho  nástupci  nyn''j- 
šímu  p.  A.  Páterovi  a  archiváři  Schulzovi,  ba  vgem  ochotným  úfeil- 
nikAm  mosejním. 

Nemohu  nepřipomenouti  s  vdékem,  že  i  pan  dr.  Zlbrt,  docent 
universitnf,  téŽ  v  nově  pan  archivář  Tischer  v  Hradci  Jindřichově 
sílu  svých  výpisů  archívních  a  literních  dali  mi  k  volnému  ožití. 

Co  do  citátů  archivních  jest  aa  první  mžik  oka  patru  rozdíl 
mezi  knihami  oboo  nás  spolčených  autorův.  Pan  dr.  Zíbrt  cituje 
z  pramenů  celé  kusy,  nebof  v  staráí  době,  kdy  pramenů  skrovně, 
každé  slovo  vzácno  a  mnoho  platí.  Toho  mné,  o  pozdější  době  pra- 
cujícímu, nebylo  potřebí.  Přestávám  obyčejně  na  stručném  udáni 
pramene,  jsa  vůbec  nepřítel  delSích  citátů. 

Příčinou  obrázků  vzdávám  chválu  pánům  nakladatelům,  kteří 
ochotné  svolovalí  se,  kdykoli  jsem  za  obrázek  požádal.  Z  uměleckých 
ochotoíků  přespolních  dik  budiž  pánům  prof.  Šoltovi  v  Chrudimi  a 
Zeisovi  v  Hoře,  kteří  podporovali  dflo  svými  pracemi  pékDými.  Foto- 
grafiemi posloužil  k  této  práci  veledůstojný  pan  farář  Štědrý  ve 
Slavétfné,  pan  J.  Husák  v  Berouně,  reprodukcemi  si.  redakce  Květů 
(z  Článku  dra.  Tomana)  a  si.  Spolek  přátel  sturožitnostl  v  Praze, 
zvláĚtě  člen  výboru  pan  Černý  a  pan  Fr.  Ghaura,  obchodník. 

Panu  Královi  šlechtici  z  Dobrévody  děkuji  za  vSecko  jeho  sna- 
ženi při  hledání  a  kreslení  obrázků.  Že  čtoucí  neshledá  v  minia- 
turních pramenech  našich  století  XV.  valné  rozmanitosti,  tím  vinno 
Btoletf  a  ne  my  sběratelé.  Známotě,  že  od  r.  1420  až  po  dubu  Vladi- 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


slaTBkoti  není  po  ruce  díc,  z  čeho  b?  badatel  mohl  sbírati.  Za  to 
pestrou  hojnost  pozná  itoucí  v  XVI.  století .  V  posléze  srdeJÍD^  dík 
TzdáTám  přátelHai  svým  prof.  Jiráskovi  a  Ant.  Trahl&ři  za  platné 
rady  a  účinnou  pomoc 

Končím  slovy  BartoSe  písaře,  jimiž  uvedl  svoji  kniho  před  třemi 
sty  lety  do  světa  českého:  .A  protož  ty,  kdožkoli  čísti  budei  tyto 
knihy,  poznáš-li  co  výše  nad  toto  lepfifho  a  dAstojnéjSíbo,  zanechaje 
mysli  nepokojné  a  řeči  utrhavé,  naprav  pokojné,  přátelsky,  laskavé 
a  dobrotivě,  rozpomena  se,  že  jsi  též  člověkem  a  ne  andělem ;  za  to 
tebe  prosím.  Nebof  každý  pták  zpívá  podle  povahy  přirozeDé  a 
možnosti  Bvé." 

Vinohrady,  7.  máje  1893. 

Dr.  Zikmund  Wiitter. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


D,„i,„db,Goo<^le 


T  B  t  n  p. 

ModKj  CecboTé  ae  opičf;  íMký  kroj;  eiropský  kroj;  gíiI  krrjfif  a  nás;  móda  loi- 

d»i;    drahou  iElnýdi  tícI;   roidJly  itaTovské   co  do  iato;   nádhera;   proti   nf 

priDcip  národohoBpod&rtký;  inémoTiif  přikuj. 

Jako  Tieeko  viady  ua  svétč  takž  i  kroj  natích  mil/cb  fesk^ch 
předkB  podléhal  od  ákiafeb  časfl  modS.  Kde  se  vzata  tu  se  vzala,  přlila 
a  byla  ta.  Hoda  bývala  drnhdy  Jako  dnes  STětobéinicI,  lehkou,  neat&lon. 
Často  b;la  nevkasni,  jeitd  častíji  hlonpi  a  leckdf  i  DealnSni.  Jedni  ili 
aa  ni  velnii  cbntBJ,  druzi  londavě,  a  kdo  po  ni  neiel,  byl  ostatním  za 
smicb,  nebof  ,co  se  proti  obyčeji  děje,  tonn  se  každý  amSje."  ')  Rokn  1432 
přinesla  urozená  pani  Berríková  na  hrad  Skvorec  spolu  s  jinými  věcmi 
svými  také  „kabátec  íerný  atlasový,  a  tn  téměř  vilck&l  pacholci  v  něm 
BÚ  chodili,   jemu  ee   sméjic,    te  jest   byl   kroje    a   díla  starodávného."  *) 

Ti  pacholci  tedy  dobře  věděli,  co  jest  móda.  Nebylo  lze  módě  na 
dlonie  se  vyhýbati,  protivník  jeji  i  prostým  pacholkům  byl  smfiien.  Proto 
radil  r.  1616  spisovatel  „Zrcadla  mamotrBtoých''  řka:  „Každého  Časo 
křtalt  dobře  inaj  a  vedle  toho  iaty  sobě  dělat  daJI"*) 

Uoda  měnívala  se  od  starodávna  ěasem,  ne  národem,  a  záhy  pfi- 
sobila  v  kroje  váech  knltnruich  evropských  národfl,  a  to  tak,  že  kroj 
Dfljitaril,  ryzí  a  pflvodnl  při  žádném  evropském  národě  zevmbně  neni 
povědom  a  vedle  slov  Palackého*)  ani  při  Českém  národě  uejbedljvéj- 
tímu  zkoumáni  nepodař!  se  ho  odkrýti. 

V  knltnrni  době  historické  kroj  národa  jednoho  napodobován  byl 
ode  druhých  snahou.  Již  naii  středověcí  mravobárci  rádi  zvávali  ,opi- 
ienlm*.  Jeslif  snaha  ta  ai  přilil  přirozená-  Znal  ji  už  starý  evét.  Periaaé 
strojili  se  po  Medech,  ňekové  vyplijčovali  si  u  Períanflv  a  podali  skoro 
viecko  ňlmanflm,  a  od  těch   vydlužili  se   ostatní  Evropané.    Kam  vnesen 

')  Tak  íte  se  v  knize  ,TdoTa  krestaDská*  od  Eraima  Boterodamského; 
roaHř.  od  PIuAského  Khernera  r.  1590. 

')  En.  mésts.  č.  81.  SOt.  v  úřada  zemsk.  desk. 

^  Buk.  mns.  68.  L  46. 

'}  Palacký  v  6.  Č.  Mns.  1846.  83. 


zsdbyGoogle 


10 

Hmský  orel,  tam  též  ujala  ae  řecko-Hmská  tunika  —  a  to  bylo  od  hor 
ikotských  ai  po  Enfrat.  Z  nf  vyTtonl  ae  kroj  středověky,  jťji  upravil 
Bobd  kaidý  oárod  dle  poti^b  svých  i  dle  vkuBu  svého. 

Tim  vznikla  dmbá  perioda  národnlcb  krojfl,  na  Dichí  z^jfaté  laae 
móda  brzy  zařala  hlodali  a  je  víelljak  proměňovati.  Nastalo  zase  při- 
rozené nOpičeni",  proti  němož  Btfedověcf  karatelé  mravfl  marné  péra 
strouhali  a  brunsili  a  nepřestali  bronsiti   ani  v  XYI.  veko. 

SoaaedAm  naíim  německým  vyČftajf  jejich  mravokán:!  opfSf  zpftiob 
jit  v  nejstarilch  pamětech  prAvé  tak,  Jako  naii  v  nejstarifch  pamětech 
vyčitajf  otcdm  nafiim.  Nářky  naieho  opara  Zbraslavského  z  r.  1329  json 
velmi  podtibnj  nářkflm  souvěkého  německébo  kronibáře  Lubenského;  *) 
a  daelni  přesvěděenf  vědeckých  badatelů  německých.  Že  Němci  národ- 
ního kroje  brzy  pozbyli,  to  měl  ai  Guarinoni  r.  1606,  kdjž  pravil, 
u  Němcfl  dávno  „nemá  broj  formn  svod."  ")  A  snad  národové  nad  Němce 
vzdělaoějii  —  národuvé  románitf  —  neopiíili  se  dmh  po  dmbu?  Ba 
také.  Di  Anbanos:  ,Te  v£i  Lombardii  ženy  oblibnjf  sobě,  aby  v  Španěl- 
ském oděvn  spatřovány  byly,  ale  mníové  raději  ve  francouzském  chtějí 
choditi ;  téměř  viickni  vlaské  země  obyvatelé  v  franconzskóm  oděvu  se 
spatřovali."  ') 

Teda  to,  kdož  bez  omluvy  a  s  bněvom  vyěetl  by  dnes  naiim  ěe- 
ským  předkům,  že  se  opičili  po  cizině;  jakož  jim  to  při  každiíké  iatO 
chodicich  proměně  ěili  při  každé  nové  mode  slovy  pronikavými  a  s  přf- 
sluinými  nadávkami  a  výstrahami  vyěftali  staří  mravokárci  od  Dalimila, 
Smila  Flaěky*)  aj  po  Komenského? 

Hravokárci  při  vfii  dobré  vAIi  své  byli  nespravedliví,  aspoň  potad, 
ŽQ  vlastnost  opiGiti  se  avádfvali  na  jediný  národ  nái,  nechtéjlce  uznati, 
že  jinde  se  dělo  rovně  tak.  Ctěte  si  na  příklad  výfiltko  Zámrského :  *) 
,Žáduý  národ  seof,  aby  krojem,  jidlem  1  obcováním  ěímsi  jiným,  čimž 
neni,  ae  dělal  jako  nái  ěeshý  národ;  jii  netoliko  mluviti,  ale  choditi. 
fe  obléci,  poseděti,  ani  pojésti  a  se  napiti  neumějí  po  ěeaka,  než  at 
jest  viecko  n  nich  po  vlásku  a  němečku." 

A  kterak  se  uměli  posmívati  I  Ta  df  jeden : 

«Hoc  lam  altera  vice 
Čechové  jako  vopice, 
illoram  mores  mátati 
ponesou  po  vlásku  Baty."*) 

■)  Weiai.  Wien  1.  640.  5il.  A  takí  nipodobné  nái-ky  v  Nimdcb  oiýv^l 
ae  po  vlečky  doby.  Vii  jrtté  r.  I6fi4  hroiuru  HKIagendes  Deutachland",  v  niž  čte 
■r,  ie  Némci  vidy  ae  idobivali  ,Diit  frembder  aualftodlscher  alanodiacber  Eleider 
Trachlen". 

')  Grcwcl.  QuarínoDi, 

'i  Anban-Mirotický  1&79.    Obyčeje  aárodfi. 

*)  Smil  T  NoTé  Radé  137  při  opici  mlavl  o  téch  vícech. 

*)  Poatilln  294. 

')  Rukop.  Strahov,  tét  v  Hittbeil.  f.  d.  Gescb  d,  Deut.  ]86S.  376  nT«r«j- 
nino,  ale  neapráToě. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


Jiný  MM  vjklidi,  ie  mklif  s  kftidéfao  národk  mcíe  n  žean  lobrft- 
ZDJB  T  kr«ji,  jam  Cecbovi  ntbéma  ie  dal  balík  Bokoa,  aby  Bobé  A\t 
vrtkavé  cbDti  avé  sim  ně}aký  iat  pořMití  dU.') 

Jednost^né  a  marné  jest,  to1&-1í  i  ten  lefakoniyBlný  ktdeHvek 
Lomniekj  výéitkoa,  te  cech, 

pl4ide-li  Hem  cizozemec, 
Tlacb,  Špaaél  nebo  Némec, 
nzřl  li  na  nim  kroj  nový, 
bned  ubce  míti  táž  takový!"*) 

A  na  drobon  strana  rovní  tak  marná  řeč,  df-li  Eherner  Ptzeftsk;^*) 
r,  1595,  ie  ,něbtel4  Čecbové  co  ua  ciilm  národn  spatří,  bned  se  toho 
jako  opice  cbytajl,  ale  viak  pravf  Čecbové  i  svébo  kroje  ie  se  vyvésti 
nedají.*  Ba  daji  te  vyvésti,  jenže  jedni  dfiv,  drozl  pozddjí;  vSakbS  ne- 
strnjil  se  ani  Zámrský  ani  jiní  kazatelé  a  karatelé  XVI.  veka  přivé  tou 
zpŮBOboD  jako  obléhal  se  drnhdy  v  XV.  vékn  Rokycana,  ani  nejskromnéjii 
Český  bratr  XVI.  veka  neodival  se  veskrze  toa  fonnon  jako  Hasita  nebo 
Tábořila  vékn  patníctébo,  kteři  byli  roacbem  také  skromni,  viickni  se 
dlenfm  doby  v  kroji  nékterak  promíaili  a  zjlnačili.  SrétStl  a  svétiétf 
lidé  proménili  Be  Dádbernéji,  rychleji  a  patrnéji,  lidé  vážni  a  prostých 
mravů  proménili  se  znenáhla,  bez  nádhery,  ale  proménili  se  přec. 

Tedy  nebylo  v  XV.  a  v  XVI.  veka  českého  kroje?  I  bylo.  Českost 
kroje  zachována  se  základní  svoa  povahon  *  iaté  lidovém,  o  némž  po- 
loil  se  dolQJL  SoDvécí  lidé  kromě  toho  pokládali  teo  kroj  za  český,  jenž 
se  stal  za  dlonhon  doba  obvyklým  a  mél  na  sobe  ráz  počestnosti.  Kon- 
servativni  lidé  za  dlonhoa  dobu  nékteréma  kasn  krojovéma  obvykli, 
opravivie  si  bo  po  svém  českém  vknse.  V  tom  roiama  pravi  Havlík 
z  Varvažova  r.  1613  o  kroji  v  Čechách:  „Aékoll  od  cizozemcň  původ. 
svAj  má,  viak  jii  jako  za  náí  vlastni  a  přirozený  babit  přijat  jesf 
Y  tom  smysle  Veleslavín,*)  pohrdaje  krojem  a  iatem  ciiinskýro,  radí  ke 
kroji  gStarých,  jak  obyčejný  jest  národn  a  zemi,"  k  čemni  dokládá: 
Když  se  viickni  zvUSime,  netoliko  kroje  ale  i  obyčeje  a  jazyk  cizích 
Dárodá  na  se  přijmeme,  kam  pak  se  déje  vfra,  čest,  sprostnost  a 
npi^mDOsC  česká  P* 

Aby  stal  se  néjaký  „hábit"  Čechům  .vlastním  a  přirozeným*, 
k  tomn  za  viecken  čaa  nékolik  vlastaosti  musíval  miti.  českost  odévacfcb 
iatů  bývala  naiim  předkům  vfiech  stavů  nejprve  v  prostotě  a  v  poctivé 
délce,  ilm  éat  delfil,  Mm  poctivějif,  tim  čeitějil.  Tady  to,  kdykoli  zsčsla 
ae  nová  t  Čechách  mods,  ie  zdvihán  býval  křik  a  starosvétský  odpor; 
odpor  tím  tDŽél,  ěim  kratÚ  a  nádbernéjif  nová  móda.  Na  přiklad  poio- 
mjeme   v  kronikách^)    při   roce    1376    českosf   roncha  v  slovech:     ,Na 

■)  Stránský.  Resp.  VL 
')  Pejcha  živola.  R.  1616. 
■)  V  knize  ,Tdova  ktestanská". 
•)  Politia.  661. 

']  DéUnský  rabopit  T.  3.  fol.  173.  Uftjek.  841.  Text  Krabice  ■  Waitoiile 
a  Hijkův  roiMívDý  padle  sebf  srnvnin  a  Zfbjta  v  I.  dfle  Erojů  SS3. 

DigitizsdbyGOO^^Ie 


12 

Uo  Čaa  Čechové  tuH  di  h  jiných  národt  IkodllTý  objHj  t  odin  « 
dslebo  od«IIÍ  od  cestj  svých  pMků,  aťb  před  tím  majíce  odáv  poctivý, 
enkné  tž  dobře  pod  kolena  neb  od  kolenfl  ti  Dapolj  k  lemi  vsdélf,  ká> 
z«)i  Bobí  dílati  aakD«  krátké.* 

Nápodobní  radi  králi  Jiřfmn  amělý  Žldek,')  ab;  roskáia]  Čeehflm 
Doatti  odiv  sŽ  do  kolenou,  tof  prý  poctivé  .roucho  domácf*.  Chelií- 
ckémn*)  Jest  .otáhlá  saknice*  ronchem  ctným,  českým,  jiné  je  neíacké. 

2e  české  roDCho  niasl  býti  dlonbé,  to  jasné  vrznivá  z  Famétí  Da- 
čického,*)  v  nichi  a  hněvem  sDpsáno  při  roce  1S44:  ,Lid  Český,  viavie 
formtt  od  lidn  vlaiakého,  chodili  a  lo-átkým  odévem  .  .  .,  pjinl,  smilni, 
nesvonif,  dIc  na  to  nedbaje,  ie  ae  cíiozemi-i  v  lami  osaznjl." 

Tfmtéi  smyslům  veršuje  o  čeakém  laté  Jiřík  Zábfeiský  (Strejc 
I  1566:)*)  .Nemiluj  iatú  nádherných,  cizích  krojfl  neobecných;  uo  tvá 
vlast.  tvOj  sUv  přináil,  to  tobé  nejlépe  sluti,  odévu  pflIiS  krátkého: 
krojem,  barva  potvoroého  mívati  atnd  milujícím  neiluil,  lei  snad  opicím." 

Také  %  Dačickébo  Prostopravdy  jeité  v  XYII.  století  lze  dobře 
uhodnouti  uékteroo  vlastnost  tehdejSlho  českého  roucha:  melo  býti 
prosté  —  až  Beleky  prosté;  botj  k  němu  měly  bjHi  vysoký  a  niboliv 
novomódní  střeviCky;  po  bokn  Čechové  mél  viseti  pádný  meč  a  nikoliv 
ípanSlaký  tenoučký  rapir,  jemnž  nadává  Dafiický  „rožňA"  a  „famflrA" ; 
na  falavé  mět  míti  Čech  čepici  nebo  klobouk,  ale  bez  peři  a  bez  „fráonaů". 
Táže  ae  totíi  v  dotčené  a  neomalené  báaoi  „mladý  Čech"  starého: 

nProč  tak  cbodli  po  selsku  sproit, 
jmaje  statku  a  penéz  dost?" 

K  čemuž  starý  v  odvet  praví : 

„Držim  se  předktk  mých  kroje 

a  nedbám  na  cizí  stroje; 

s^d  se  račí  za  zlé  mravy, 

slniit  pěkné  i  to  piro 

jako  by  nic  tvého  nebylo  .  .  . 

Jinéč  té  Tlaii  přistrojí, 

badei  llčenej  Prantiiek 

jako  karetní  svrcbnlček; 

v  českém  kroji  byl  by  vážen, 

ty  pak  cbodlE  jako  blázen  — 

famfir  ae  za  tebou  vleče, 

užívej  českého  meče, 

toho  roiňa  novytáhneá, 

dal  bych  pěsti,  až  se  stáhneí; 

')  Zídek,  tjprivovna.  Rakop.  t  uqít.  knih.  64. 
')  8I(.   167. 
')  Paměti.  I.  7S. 

■)  V  íjummě  Katechiamu  o  Veleslav.  vytiiL  IGOl).  T^t  v  Mravech  Střev- 
cových.  Tél  C.  Č.  UuB.  1676.  n.  171, 


zsdbyGoogle 


hle,  ji  mim  boty  rjrtfřgké, 
tj  méi  BtřeviCky  k  .  .  ."ské, 
okolo  blavy  frňousy  — 
skoro  bych  Jli  na  tebe  vaed, 
by  poznal  Čecha  starého 
od  troupa,  hej^ka  mUd6ho; 
nepoíal  Jli  růsti  skoro, 
Tarnj  od«  mne,  potvoro  I" 

Které  roDcbo  jost  prosté,  to  klada  Lomnicky  r.  1615  do  úst  Tor- 
kovi,  jeni  poamivá  se  křesfanAm ; ')  jeat  to  roucho  o  mkivech  Eirohých, 
„ D efal dovány ch  a  niífm  zbyteční  nepremovaných;"  při  ném  aby  byly 
atřevice  , prostranné". 

S  tlm,  co  tn  o  íeském  roaie  povedeno,  shodajf  se  za  fSecken  čas 
poíetué  roskasy,  aby  před  zemsky  sond  lidé  vstapovali  „t  poctivém  ronSe 
abdloainém ;  *)  také  aby  konSelé  strojili  se  ronchem  „poctÍTýro  ob- 
dlODŽD/m'  t  nikoli,  jaki  Tyífti  r.  1664  mincmistr  Jan  ze  dvamberka 
Horským  ronchem  glslikýDi  napoctivym';')  a  na  drohoa  strana  zajisté 
s  tím  Boovisi  1  to,  ie  kat,  biřic  a  jiní  „nepoctivi"  lidé  zadní  vždy  zobra- 
zují se  v  ronie  nepoctivém,  krátkém  —  a  řekneme  —  novomódním. 

E  čeakosti  odévaé  náleiela  od  starodávna  koíelina.  EoleSiuoj  iat 
a  kožeiinné  zdoby  a  obmby  í  na  letních  ronchftch  byl  ostatně  charakter 
slovansky. 

Že  Čechové  chodi  v  IÍ£<!ÍDách  i  medvédícb  koiicb,  to  pfie  o  nich 
jeSté  v  poslední  dobé  XVI.  veku  Vlach  Veccelio.*) 

Česk&  země  nikda  nemohla  se  evropském  módám  azavřfti;  ba  jeji 
zTláStnf  poloha  orííla  ji  hnad  na  úsvite  historického  života  k  tomn,  aby 
■e  dvon  stran  dvé  etnografická  moře  na  ni  svými  vlnami  bila;  pravé 
na  pfidé  na&í  svét  východní  siáíel  se  se  západním.  Ton  přiěinon  bývalo 
n  nás  poněkud  nápodoboo  jako  v  Polsce.  Ale  kdežto  na  východní  hra- 
nici polské  téměř  konec  byl  Evropy,  mnsil  v  Polfitě  převládati  vliv  orien- 
tální,") na  západní  české  hranici  fconiilo  se  Slovanstvo  a  do  čechfl  bil 
mrav  západních  lidi  silon  takovon,  že  vítězil  nad  vlivy  východními.  Nafie 
domácí  dynastie  Přemyslovská  pečovala  vétiim  dílem  o  to,  aby  německé 
vlivy  byly  mocoějSÍ  iim  dál  více.  Přemyslovci  a  jich  dvořstvo  témíř 
tonnii  v  némíiné  a  po  jich  vymřeni  příchodem  Lncemburkú  cizf  mody 
západnické  valem  valily  se  k  nám,  ílmi  zatlačen  středověky  česko- 
alovanský  rázovitý  kroj  do  ústraní,  do  venkovských  statků  zemanských 
A  do  vsí. 

')  Peycha.  196. 

'j  V  artiknlicb  sněmu  r.  1617  iteme:  «T;  pak  osoby,  kterét  by  k  lemsk. 
■ondn  potaieny  byly,  pro  vižnost  londa  odivu  poctivého  i  obdlonlnlho  aby  n£i- 
valy  a  vielijakych  nevUoých  krojCi  ab;  se  varovaly."  Rukop.  budiífoský.  448. 

*)  Sdéloje  prof.  Šimek  i  arch.  kutnoborsk. 

*)  Vecellio  Habiti  AntichL  81 7. 

*)  E(jass.  nUory.  1.  2.  Codez  pictaratas.  Bucfauer  XXUI.  Costnm.  hiator. 
Badnet  VI.  449. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


u 

To  T£e  zevrabněji  vyloiteQO  v  předcboslm  díle  dra.  Zfbrta.  Již  tedy 
v  XUL  Btoieti  kroj  t  Čechách  v  nádherDéjSlch  vrstvách  národa  a  při 
novotném  tehdáž  itaTii  méifaQBkém  byl  celkem  UkOTího  rázu  a  zpflsobu, 
jako  Tíade  jinde  t  Evropě. 

Kde  se  setkal  kroj  domácf  s  cizfm  —  a  to  bylo  t  méateeh  —  za 
některý  iaa  držely  se  podle  sebe  svorně;  pfipomfnáme  krejčovského  fádo 
z  r.  1318,  T  nimi  mlDvi  se  rovnoprávně  o  sakni  (warobeisj  české  a 
Švábské.')  Viak  dlenim  doby  oa  těch  miatecb,  kde  byla  hojná  populace 
a  ěilý  obchod  nebo  stolice  královaká,  zápas  domácího  kroje  s  clzim  byl 
marný. 

Lze  oznámiti,  ite  Čechové,  Ictefl  ochotně  pi^lmali  cizí  kroj,  ne- 
ěinilí   tak  zhola   passivné.    Tiaktí   byli   i   v  tom   svým    zpdsobem  fiinni. 

Že  ke  každéma  „habitn",  jeni  dlením  doby  a  obvyknutím  stal  se 
Čechům  dle  slov  Havlikových  „vlastním  a  přirozeném",  Čechové  sami 
také  lecco  po  své  choti  přidělali,  přimísili,  íe  ho  jaksi  autonomně  do- 
mácími okolnostmi,  národní  povahon  a  vidélaaostl  pozměnili,  aby  jím  byl 
vhod  a  mil,  o  tom  mámo  svědectví  i  doby  \iaké. 

Roka  1329  žaluje  FraiitiSek  kanovnfk,  ie  a  nás  la  itastna  sebe 
pokládá,  kdo  co  nového  v  Šatech  vymyslí;  Štítný')  vytýká,  íe  ,mQozl 
na  to  svá  múdrosf  obracejí,  aby  chytré  kroje  vymýileli;*  a  dobon  valné 
pozdějSí  jeitě  se  připomíná,*)  it  ,Děkteřl  Čechové  každý  téměř  rok 
dvorné  kroje  sobe  vymejálejl." 

Co  tak  autonomně  Čechové  vytvořili,  nebo  co  měli  svého  vlastního 
z  dávqa,  nikdaž  nez&stalo  jen  pj4  nich.  Sonsedé  blízcí  i  po  daleka  rádi 
a  dosti  zhnsta  od  Čecha  si  vypůjčovali.  Hažská  sakné,  kteroo  nosili 
bavorétl  sedláci  v  XIII.  stoleti  a  kteron  zvali  .glaTenia*,*)  zajisté  byla 
pfljěka  z  Čech.  A  vstěhovata  se  obSlrná  sokné  slovanská  i  do  Itálie 
(schiavina)  i  do  Francie  (esclavine).')  LimbDrská  kronika  popisuje  při 
r.  138ft  bOhaimiscbe  Kogeln,  kterými  zdobily  Némkyné  hlavy  své.*) 
Dcera  Karla  IV.,  Anna,  strojila  se  po  ěeska  a  přenesla  svoji  móda  do 
Anglie,  kaml  se  vyvdala.^  Českon  (slovenskon)  liazakn  vypůjčili  si  Ua- 
daři  i  moravltí  Němci. ^)  Plstěný  klobouk  DLěiroký,  b  krajem  stojatým, 
hedvábím  potažený,  jakož  si  ho  oblíbili  Čechové  asi  r.  1530,  slal  ,ěe- 
ským"  pak  napořád  a  noSen  byl  i  a  dvora  a  v  císařově  rodině.*)  V  téie 
době  obecně   noslváos  čepice   červená  a  třapcem  do  zadn  visatým,    a   ta 


')  Rcgeat.  Emier.  171. 

')  Rukop.  mus.  C.  U.  V  ErbeDOvi.  144. 

^  , Vdova  krestsnaki"  Khenier.  Ilí9ft. 

•)  Heydea.  Trachteu   89. 

•)  Gay.  Gloaa.  669. 

*)  Mittfaeil.  Central-Gomm.  lur  Erf.  d.  Baudenk.  71.  10.  (Falke)  a  citát 
n  Zlbrta.  Déj.  I.  263. 

>)  Planché  Cyclop,  1.  27 

')  Y  listinách  třebovských  r.  1S10  má  némecký  kofiínlk  eiae  hasadten. 
V  Stokeravskéin  inveniáH  jest  r.  1566  v  miiCskjcb  íatech  uveden  .eln  weisser 
QOppeaicti"  —  kepenek,  což  se  vykládá  la  n^akj  ieaký  kabát.  Anseiger  fOr 
Kand.  d.  deutscb.  Vora.  1881.  102. 

*}  KOpl.  Jabrb.  der  Samml.  d.  allerh.  Kaiserh.  X  G9U.  Český  klobonk  gt41 
zlatý  nheraký  nebo  3  rýnské. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


íepice  tlalk  gSeskoa".')  I  v  posdéjSfcli  letech  arcikDíie  Ferdinand,  správue 
králoTstvi  a  maniel  Filipky  Aag&purgaké,  r4d  cbodival  t  takové  (epici 
.JieBké". 

A  lase  r.  1610  GroarinODi  zlobi  se  na  NdmkjDí,  ie  v  zimě  half 
hlarn  v  čepce  B^Q^ké*.')  I  r&zoritou  tbraň  fieskon  oblibovala  bí  cizina. 
Připomínáme  na  přiklad  i  r  1365  meč  ,čeflkébo  dila"  (onam  spatam 
sea  enseiD  opeříš  Boemiae),  jeni  Jest  zaps&n  v  jednom  inventáři  ve  Francii. 
T  těmi  invenláři  připomíná  se  jiná  Česká  zbraň  k  lovům  (aliam  eosem 
opeříš  Boemiae  aptnm  ad  venandnm).*)  Českého  tesákn  po  jedné  straně 
broafieného  (dle  Veleslavína  Silv.)  Ňčmci  téi  zbaata  níivali,  zovonce  ho 
tesack,  duiack;  jeStě  v  době  Melanchtona  reformátora  zakazuje  se  ně- 
meckým DDiversilnim  ztndentAm  nositi  český  .tys&ckea".*) 

Že  Nímci  v  Čechách  njali  český  .lesaken",  toho  víme  dfikaz  jeété 
r.  1605  T  jednom  inventáři  mčsta  Mostu.')  Ostatně  by  se  to  rozanělo 
samo  sebon  i  bez  tobo  dokládá. 

I  česká  paráda  drobná  bývala  do  Němec  vnáiena  a  za  íeskon  nzná- 
vána.  Připomináme,  že  v  inventáři  Vita  z  Woikensteina  r-  1142  je 
„ein  behemiscb   silbergulter   eampt  messer   nnd   dem  rotben  Samalot.'*) 

Tim  zpOsobem  hade  lze  jeitě  některý  kns  Utn  a,  zbraně  shledati, 
jenž  byl  a  slnl  v  té  neb  oné  době  , Českým"  za  dAkaz,  íe  v  obecné 
evropské  módě  cechově  také  činoi  byli  s  výsledkem. 

V  XV.  a  XVI.  století,  o  némi  psáti  máme,  evropSti  národové  jeitě 
■pii  nei  druhdy  odívali  se  formou  podstatně  podobnon,  jejiž  jednotlivě 
knsy,  byvie  kdekoliv  autonomně  a  charakteristicky  vyvinuty,  přenesly  se 
jinam,  dál  a  dále,  al  staly  se  módou  vieobecuou. 

V  týchíe  stoletích  obou  najdeí  v  cechách  viecky  charakteristické 
mody  evropské.  Ani  východ  nebyl  témi  dobami  n  nás  bez  pfijobeni. 

Politickými  adálostmi  XV.  vékn  přes  tu  cbvili  byli  tu  vyslaní 
z  Polska,  z  Uher.  Ba  téměř  bez  přetril  byli  v  Čechách,  zvláfité  v  Praze, 
vojenitf,  dvořiti  i  řťmeslničti  členové  polského  národa. 

Byli  tn  Poláci  za  Eorybula,  krti  Albrecht  měl  v  Praze  polské  a 
oherské  dvořany  a  stráže.  Roku  1160  připomínaji  se  řemeslnici  politi 
v  mnohých  městech  českých,  a  pro  kladené  ohně  vypovídá  ze  země  král 
Jiři  své  dvořany  polské  i  řemeslníky  polské  z  měst.^  A  což  teprve  za 
krále  Vladislava  Polána!  I  později  v  letech  (1561 — 1690)  s  mnohými 
Polány  setkávái  se  v  knihách  pražských,  zvláětě  trestních,  nebot  kde 
jakft  pranice,  Polané  nescházeli.*)  Tedy  i  v  XV.  a  XVL  stoleti  k  nám 
prond   východnt   se   převaloval   dosti    silně:   vždy  nalezneí   v  inventářích 


'i  Hatlel,  Ghron.  v.  Traoteuiu.  63.  Lippert.  Trauten.  70. 

')  OieveL  635. 

')  Qay.  Glossaire  aché.  649. 

')  IfonnineQta  german.  paedag.  VII.  480. 

*)  Archiv  musejní.  B.  S6yS4. 

■)  Anzeig«r  fOr.  Knnd.  d.  dentschen  Von.  1681.  137. 

^)  Tomek,  Praha  VII.  9. 

*}  Arch.  praž.  i.  410.  Arch    lemik.  listiny  arcibiik   1564. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


16 

DiéifaDBk/ch  aSkteré  Téci,  Jež  slojt  Iftenké,  nalezneí  Snpfco  pol^é,') 
tonicam  tartaricam,*)  kaftany  raaké  a  mnoho  kroJA  nherskych,*)  kteří 
pflvodem  Bvým  ovšem  jsou  sIoTanské;   Uhři  knltaře  ae  aČiU  od  Slovanů. 

O  vlivech  tápadafch,  némeckím  a  románském  ani  nenf  potřebf 
Evlftitě  se  dotýkati,   Že  byly  v  dotčených  dvon  stoletích  velmi  pronikaví. 

DvAr  kr&lů  líeskfch  —  kromě  Jagailovskébo  —  byl  jako  drnhdy  nej- 
mocnějSim  roziiřovatelem  krojfl  a  zvykfl  Kápadnických,  ivlálf  firancoai- 
ských  B  tpanélekých. 

Také  naie  panstvo,  stndentatvo,  knpci  dojíždéli  sohé  la  viecken 
čas  daleko  přes  pole  až  k  pramenAm  eam^  a  přináieli  na  sobe  a  ob- 
libon  kroje  ciii  na  pochlubo  i  vzor. 

V  Praze  a  v  některých  íelaéjifcb  městech  voDkovabých  v  každý 
čas  bývali  cizí  pfíchozf  z  daleka,  a  nejednl  lidé  cizího  národa  byli  ta 
i  trvale  asazeni. 

Proto  také  n^dei  i  n  pražských  Hnsitfl  kožfSky  franaké,*)  v  inven- 
tářích pražských  ahledái  as  v  XV.  století  se  stikněmi  vlažskými,  s  kloky 
íili  pláBcí  tolikéž  vlaiakými;  za  celé  XVI.  století  hemii  se  v  knihách 
kroji  Španělskými  a  franconzskýmí.  Krojči  cizinStf  nsszovali  se  tn  a 
ochotně  pomáhati  másti  kroje  domáci.  Na  přiklad  r.  1574  stává  se 
staropražským  mělCanem  vlaiský  krejčí  Donath  BonoccUi')  a  po  něm 
snadno  a  brzy  na  knize  měiíanské  spočitái  řadu  vlaiskýeh  krejčfřů, 
kteří  iili  žaty  PražanAm.*) 

Panstvo  rádo  bralo  si  krejčí  cizí  za  lokaje,  zajisté  s  tím  úmyslem, 
aby  se  mohlo  blýskati  úborem  po  cizinaku  íitým  a  upraveným.')  A  není 
pochyby,  že  až  v  letech  třicátých  XVI.  veka  s  renesancí  a  jejími  ata- 
viteti,  kteří  po  Occbách  leckde  zasedli  v  celých  koloniích,  hojné  k  aim 
přiilo  vlaSského  kroje  a  vlaiskýeh  řemeslníka,  kteří  velmi  sitně  měnili 
naii  módo.  ít  Jich  v  knihách  nenajdeé  mezi  méStany  hned,  toho  pří- 
činou náboženství  pod  obojí,  k  nemaž  příchozí  Vlachové  se  necbtéli, 
JBOace  katolíky,  hlasití,  a  bez  přijímáni  pod  oboji  nebylo  n  nás  na  onn 
doba  měétanstvl. 

A  byli-li  vlaitf  krejčí  n  nás  osazeni  mezi  měifany,  natož  pak  oé- 
mečtí  krejčiři  I  Těch  pořade  býval  v  Praze  některý  počet,  a  přleháieli  ze 
vSech  nimeckých  kontu  I 

T  pražských  knihách  měitanských  v  XV.  a  XVI.  veka  Json  zapsáni 
němečtí  krejčiři  ze  Slezska,    z  Rakous,   ze  Bas,   Sedmihrad,    Komtan,   le 


')  Na  prikUd  S«JDOch  Aiiguslu  biiknps  obldkl  v  , lupiči  poUkoa'. 

'}  Arch.  prai.  998    16. 

'I  Uherétl  obchodnici  k  uám  dojjžděli  za  celé  16.  itoletf  ht^ai.  Boko  1&84 
bj'1  v  Praze  uherský  kroj  jsko  doma.  Čtemefikn.  a.  1120  arch.  praž.,  že  r.  1&84 
připravili  se  tovarjli  konvárití  po  uherskn  a  divné  aobé  po  ulicích  vedli. 

*)  U  koieialka  Jeranynia  (f  1457)  Lib.  aatiq.  1.  26. 

')  Arch.  praiB.  ko.  i.  667. 

*)  Roku  1C90  přijati  T  mfitiDStvj  pratská  tH  bratří  krejčlK  najedaon.  Byli 
r.  HťdioUna  a  sluli  firambilis.  Roliu  1618  přijat  za  méiUna  Testorellus  jinak 
Masca  atd.  Roku  1587  soudi  se  krejU  Hendrycb  de  Boninque  s  Krístínon  Šprmn- 
gerOTOo.    Špraogeř  známý  komořiij  malíř  císařský.  Ko.  i.  1168.  64. 

')  Abbild.  der  HaoptstAnde.  Weigel.  Vydáni  r.  1698. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


17 

Švýcar, ')  z  Híině,  Moichova,  Ang&pnrka  ba  i  z  „DeDemarkn".  Jednoa 
to  přijímá  právo  měStanské  i  jakýs  krejii  Bori  z  Kynciiika,  ,j6DÍ  oa- 
rodil  le  DB  vojné  v  Sicílii  v  noci  na  moři.*") 

A  cbarskteristické  jeat,  že  r.  1587  starif  ceclia  hrejfiřů  matottran- 
ských  byli  „GaBDer,  Leoffart,  Meyer,  Behm"  —  jeden  Tlacb,  tři  Němcí-V 

Co  ti  Tiickni  Bcm  DaneBli  vielijahého  cizího  kroje  I  A  kdož  vl, 
kolik  bylo  nad  to  jeStS  ciiiaskýcli  krej£I  v  knibách  nezapsaných,  totiž 
takových,  ktei^  tu  na  čbb  popracovavSe  ilí  zase.  Nékterýn  tahovým,  kteři 
zdejilho  měitanstvl  nedoíli,  ale  za  íeské  penfze  po  ci  inaka  kroje  Síti 
chtéli,  ochranná  privíle^a  proti  dom&clm  krejíim  dávala  vláda.  Tak  na 
příklad  píle  Ferdinand  r.  1 560  Maloatranakým,  aby  nspf ekáielí  krejčímn 
JifikoTÍ  Qreyteroví,  jenž  vyniit  bc  i^niesla  n  dvorského  krejČiře  a  na 
Hale  Stranč  pracovati  cbce.*} 

y  blavnlro  městé  království  Čeakého  z  příčin  téch  vlech  pravé  vy- 
lomených vždycky  vypadal  celkový  obrai  krojfi  nápodobné  jako  na  Baby- 
lonské víii  zmatek  jazykflv.  Vypadalo  to  v  hlavních  ulicích,  v  Týně, 
v  trzích,  na  kořenné  váze  n  radnice,  na  zámko  pravé  tak,  jako  Celtes 
vypravíme  o  Norimberce.  Jedni  prý  ta  cbodi  po  zpAsobé  Sarmatfl  v  Sirém 
ronie,  kožeíinon  lemovaném,  jini  mají  Dherekon  Bnkoi  a  přes  oi  vlaský 
pláitlk,  jící  mají  kabátce  s  výložky  po  francoozshu  a  tak  podobně 
Tielijak.  Anebo  jako  Geiler  (t  1510)*)  vypravuje,  že  v  Strasbarce  jsi 
mohl  fídéti  kroje  viecb  uárodfl  podle  sebe  najednon;  lidé  tam  prý 
chodili  v  tatech  nherskýcb,  českých,  franconzských ,  italských,  sa- 
ských,  hižpanských.  Týž  obraz  krojfl  pomíchaných  byl  také  v  Polité. 
Typravajet  r.  1566  Gornicki,  že  tolik  jest  atrojfi  v  Polité,  že  jich  vy- 
Iféíti  nelze;  ta  po  vlasko,  tn  po  hiSpanskn,  po  bmnivickn,  po  kozačko, 
po  tatankn.  NěkteH  se  stroji  tak,  že  to  nenmí  ani  pověděti.  Konečně 
volá:  „W  Polszce  n  nás  ta  rozlicznosč  strojAw  wie  to  Bug,  jésii  co  do- 
brego  przyniesie' .*) 

Ano  rovné  tak  v  Pražských  městech  vždy  bývala  mfchanice  cizích 
krojil,  vidy  tn  bývalo  popndil  hojně,  jimiž  móda  se  cbtic  nechtlc  pro- 
méiovala;  z  hlavního  pak  mésta  žly  proměny  a  vzory  do  měst  Českých 
ostatních,  čímž  se  stával  kroj,  který  si  Čechové  obvykli,  zosobili,  npravili, 
oa  dlouze  nemožným;  měnil  se  zase.  Starší  kroj  domácí,  poctivý,  prostý, 
obdlonžný  ndržoval  se  pofád  jen  na  osamělých  tvrzích  ěeských  rytii^  a  ze- 
maufl  venkovských.^)    Proto  také,  jakž  svrcha  jsme   ze  staré   Ilteratary 


')  Prvního  Švýcara,  jenl  na  praiakém  pravé  kíaftoval  a  při  mésiě  obj- 
vaulea  byl  i  s  rodinou  nalétl  jsem  r.  156&.  Slul  Hanhbantnar.  Desky  kn.  £.  92. 
fot  CCI, 

')  Ko.  4.  636.  806. 

')  C.  tíS.  102. 

■)  Arch.  mlstodri,  Hissiv.  £.  62.  3S6. 

*J  Geiler.  Welttpiegel.  14. 

*)  Gómicki^o  Dworjania  Polaki.  92,  98.  Z  výpisů  dra.  ZíbrU. 

')  Že  rnviié  tak  v  PoUtě  domácí  poctivý  kroj  naleal  ůtnlkn  pH  ■emanerh, 
o  tom  poafil  Ubiory  Matějkovy  (tabnie  1607 — 1518),  a6  jím  védecké  ceny  valné 
ve  víem    viudy   pHmatí   oelie.    Divadlo   a   amélci  mívají   v  koatyninlch    věcech 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


citovati,  bádá  se  o  kroji  „starofeskéin'  b  mUd^m  fiotidlem  starý  arytíř*. 
O  měsUkém  a  paDském  kroji  platilo  slovo  Bllejovekébo  (1532),  Že  ^oe- 
rozeznái  oděvem,  domáci-Ii  člověk  jest  či  cizozemec'.*)  Jedna  věc  vSak 
kodoa  paměti. 

Proměn;  modnf  oedály  se  v  minulých  dobách  tak  zhnsta,  jako  se 
dějf  za  naiicfa  dnf.  Rychlé  a  rjcblej£l  zméay  dneiDfcb  mod  Tznikaji 
úmyslné  a  naschvál  rychle,  a  to  tím,  že  uměla  se  vzbadl  a  vynntf  apo- 
třeba  továrnich  látek,  obrovsky  vyrobených  a  shromáiděných.  Žijeme 
Y  době  Btrojfi  a  páry:  oboji  iádajf  velikébo  a  rycblůbo  koosamn.  Tomu 
v  starých  dobácb  nebylo  nic  obdobnébo.  Hoda  leckterá  trvala  věk! 
Onzké  nohavice  kolik  věkQI 

Šaty  bývaly  přflii  podstatný,  bytedlny,  víecko  podEity  a  drahý. 
Does  bylo  by  za  smich,  kdyby  babiíka,  omfr^jfc,  odkázala  svým  drobným 
vnníikám  své  sukně  s  rozkazem,  aby  jim  byly  dochovány  do  let  do- 
spělých ;  dues  by  děvče'  necbodilo  —  nemohlo  choditi  —  ani  v  Šatech 
po  mateři,  neřku-li  po  báhě.  Ale  v  atarýcb  dobách  bylo  jinače.  Stáři 
mladým  tak,  jakož  svrchn  praveno,  odkazovali  I  Jedny  Gaty  nosilo  dvoji 
pokolení.  Na  příklad  r.  IÍ58  nmfraje,  fádá  pivovarník  Zikmund  Zikl 
z  rynka  Nového  města,  aby  pornčníci  „snkni  a  kunami',  v  níž  chodíval, 
zachovali  synovi  jeho,  až  doroste.*) 

Roka  1477  odkazuje  NeřUd  pelHfex,  měěfan  Staropražský,  synu 
svému  qSakni  nové  barvy  k  jmění,  držení  ak  déd línému  vladařství!"  *) 
Kabáty  z  naiich  moderních  látek  by  žádný  otec  nesměl  odkázati  ^k  dě- 
dičnémn  vladařství".  Pražský  Havel  liuntýř  poroučí  r.  1620  klaftem 
aby  dceři  Lndmile  „blány  byly  dány  nebožky  báby  a  sokně,  kteráž  jest 
v  zástavě."*)  Nějaké  malé  Znzance  v  Plzni,  dítěti,  odkazuje  íkolnl  mistr 
BÍamlatkn  a  aksamitem",  aby  ji  b}la  dochována,  aŽ  k  letům  a  nk  místu 
manželskému  dojde".')  T  Kouřimi  poroučí  r.  1544  Magdalena  Lyadiíkova. 
aby  dcera  její  „sukničku  tafatovou  vnučkovi  Adamovi  do  let  zachovala, 
pakli  by  dMve  let  umřel,  tehdy  jméla  li  by  dcera  kterou  dceru,  aby 
snknička  dala  jí."  *)  Dcera  bohatého  mistra  Ondřeje  z  Palatýnu  nosila 
víecky  íaty  po  své  mateři.')  O  nebožtiku  Janovi  Liturgusovi  z  Turska 
vypravují  r.  1588,  že  pojal  si  kdys  za  ženu  nrozenou  Alenu  z  Varns- 
dorfu jen  k  vfili  iatltm  své  první  zesnulé  ženy.  ^Vzal  proto  sobě  tak 
velikou  ženu,  aby  se  ty  ěaty  ua  ni  trefiti  mohly."  A  v  těch  iatecb  cho- 
dila nebožka  za  mnoho  letí") 

A  když  iat  dosloužil  v  dědičném  vladařství  kdo  ví  na  kolikátém 
potomku,  to  mohl   jeěté   k  nové    službě    obrácen   býti  I  *)    Lecdy  se   na- 


')  Bílejovský  Kron.  drkev.  124.  Výpisek  dr».  Zibrta. 

')  Lib.  antiqoisa.  26. 

■)  Miscell.  t.  26. 

*)  Desky.  Mise.  93. 

•)  Arcb.  plzeň.  223.  227, 

*)  Arch.  konřim.  Lib.  testament,  i  r.   IfiOS. 

')  Kn.  arch.  pr.  í.  321.  468. 

■)  Arcb.  prát.  lOliO/a  139. 

*)  U  pUiti  ,obrici;ném*'  £tu    v  pamét.  kaiie  Král.  Dv 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


19 

skyLne  v  pramenech,  le  lat  dali  „přefurmovatí",  ba  že  ho  dali  i  ^do 
jiné  barty".') 

Šatné  věci  bývaly  drah;.  Na  svém  miste  pozn&me  mnobý  kns  po 
mnoha  kopách.  Tn  jen  připomináme  pro  pojem,  že  prosté  iaty  letní,  jež 
pořizovali  LonnSti  obecnímu  slohoví,  stály  až  2  kopy  (r.  1511  1  kopn 
20  groĚQ);')  Sat  obroiuíka  na  Hradci  JindíHchové  r.  1564  pořízen  z  p61 
třeli  kop?;*)  na  Brandojse  tonž  doboo  dávány  tomu  cbnctaBovi,  jenž 
hlídal  psy,  na  íaty  tři  kopy.*)  Vybrali  jsme  naschvál  cenf  fiatné  lidi  nej- 
niiiích,  aby  ítoncí  přiro?naje  postihl,  oí  tehda  nejchudíí  šat  byt  dražil 
dneiniho.  Šaty  jen  poněknd  ouačejfii  stály  ni  hromado  víc.  Nebyly  na 
příklad  iaty,  Šimonu  Lomnickémn  r.  1564  v  Jindřichové  Hradci  daro- 
vané, zajisté  z  nejlepilch,  a  přes  to  stálo  sakno  na  ué  5  kop,  nŠiti  p&I 
drahé  kopy  I  '^) 

I  protož  ani  uedivno,  najdeSli  dost  a  dosti  přfkladfi  v  knihách,  že 
Bondi  se  sama  Mecbta  mezi  seboa  o  leckterý  koasek  iata !  Dnes  by  bez- 
pochyby slníaý  Šlechtic  stydél  se  hnáti  na  sond  služebníka  proto,  že  ma 
ukradl  ^kabát  a  poctivice".  Roku  1591  Jan  mladil  z  Valditejaa  se  jeStě 
nestydčl.*)  Natož  pak  drobná  Slccbtal  Rokn  155S  na  přiklad  tuze  soudí 
se  Harta  Kalenicuva  z  Hořeiovic  s  Janem  Kalenící  o  hazuku  tykytovon  t ') 

S  drahotou  a  vzácnosti  iatft  souTiaf,  Že  v  sterSl  době  jsou  mé- 
iťanské  inventární  garderoby  velice  skrovňoučky.  Na  příklad  litomyilský 
pekař  Ulehal,  jenž  nmřel  r.  1498,  měl  vSeho  vfiudy  pět  knsfi  áatatva: 
4  sokně  a  kožich.^  Nohavice  bezpochyby  neatály  za  popis.  Uarts,  sestra 
pnrkrabové  v  Litomyili,  zanechala  po  sobS  r.  1499  čtyři  rubáte,  9  rouEek, 
2  Bukné,  kožich.*)  Jeitě  r.  1515  pokládají  se  paterý  iaty  za  velikou 
marnotratnost ^°)  —  a  právem;  na$e  nejnádhernéjíí  iaty  dnes  nevyrov 
naji  se  cenou  nádherným  úborflm  starodávným.") 

Teprve  v  druhé  půlce  XTI.  století,  když  bylo  v  zemi  víc  peaéz  a 
hojnosti  a  když  látky  hojnějším  dovozem  olacinfily,  mívali  naSi  předkové 
garderoby  hojné  a  čim  dál  bojnějSf.")  Na  příklad  paní  Nejepinská,  mé- 
iCanka  z  pražského  přikopu,  měla  při  své  smrti  r.  1601  41  fértochfi, 
29  roocb  na  hlavu,   35  kloboofcii  a  íepcfl,   7  mautiíkfi,    15  sukní  atd.") 


')  Arch.  prals.  i.  1284.  300,  Rok  1591 

>)  Arch.  louni.  i.  1.  K  12. 

'i  Oattj  panská  T  arch.  taméjš. 

■)  Arch.  c.  k.  mistodrt.  miss.  69.  341. 

')  Oatty  panské  v  Hradci, 

^  C.  1122.  196.  arch.  praž. 

Ó  Kn.  kom.  sond.  12.  J.  R.  19. 

■)  Arch.  litonjil.  kn.  i.  118.  41. 

*)  TuDf.  41. 

")  Zrcadl.  marnotratn.  Mus.  68.  I.  46. 

"I  Rohrbach-Kretscbmer.  Tracbteu. 

")  Totéi  pomal  Brandl  v  deskách  morBvskfch.  Na  sklonku  XV,  veku  malý 
luzns;  T  XVI  tiojnosí  všeho.  Brandl.  C-  Mat.  Morav.  1869.  US.  V  Polátě  u 
Zikmunda  HI.  méli  aékteři  rozmaHtf  ilecbticové  pu  60  kusech  Utstva,  ba  prý 
tolik  roimanitýoh  kusA,  co  dní  do  roka.    Lumír  1661.  960. 

")  Kn.  arch.  pral.  £.  1210.  160. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


30 

Pražský  méifan  Jan  Eropál<  (f  1613)  měl  habitfl  a  jiného  iata  tolik, 
že  až  plesnivěl  a  o  plnýrb  trnhlách  molovatil.')  Tíak  o  těch  věcech  ze- 
vrubně položí  se  na  miBtech  vbodnějilcb  doleji. 

Prve  neili  zevrabně  Jmeme  se  vypisovati  taty  oděvacl  v  XV.  a 
XVI.  věkn  v  Čechách,  jest  nám  upozorniti  ětoncího  jeitě  na  jedno  věc 
v  oněch  dobách  obecnon. 

V  kaidý  ěag  a  ve  víech  zemích  chtívali  oařsdové  svétStí  i  da- 
cbovní  torna,  aby  „stavové"  mezi  sebou  liSili  se  oděvem,  ovíem  nikoli 
krojem  jeho,  nébri  látkon  a  zdoboo.  Tedy  &at  zemanský  měl  býti 
chadií  panského,  roiítanský  chadSí  zemanského  nebo  rytířského-  O  sodiský 
Ud  ilo  málokdy,  teo  nebyl  , stavem" ;  byl  zboží  prodajné  a  jen  počítané 
a  zapisované,  a  vrchnost  jií  se  sama  postarala  o  to,  aby  sedlák  přilifi 
nezbajnél. 

Obyřejně  postfehuei,  ie  střih,  forma  „stavovských"  íatfi  t  téíe 
době  jest  zbraba  táž.  Zapjal-Ii  páa  svon  aksamitovon  sokaici  zlaton 
h«lží,  sponou,  nebo  stříbrným  knofilkem,  zaváhal  sobě  koženon  nebo  plá- 
těnoQ  snknici  chudý  ělovék  profázkém,  nebo  zapjal  kostěným  knoflíkem, 
ale  střih  obon  snknic  beze  snadn  velmi  ěasto  poznáS  za  stejný.')  Máli 
r.  1470  pražská  mřítanka  Nikolavova  Inba  ěerným  snknem  podŽiton,  roá 
tonže  dobou  nroiená  pani  Doolnshá  iubn  zlatohlavovoo  podiiton  atlasem,*) 
ale  inby  vypadaly  střihem  stejně. 

Jen  látka  a  zdoba  měly  býti  k  statovským  rozdílům.  Ani  právo 
v  hnsitské  době  vzniklé  (Soběslavské  řečené)  nebylo  tak  demokratické, 
aby  DStoopilo  od  zvyků  tehda  vfinde  platných:  nařizovaloté,  „aby  žádný 
řemeslník  nechodil  v  Šatech  s  kunami  ani  s  popelicemi,  nežli  měitané 
a  zemaníné,  kteříž  mají  svá  iboíí  na  platech."  *)  Za  panováni  krále  Jiřiljo 
doktor  Židek  mini,")  ie  by  knížata  měla  choditi  v  zlatohlavích,  ale  ne 
tak  skvělých  jako  král;  páni  žádnou  měron  aby  v  zlatohlavích  nechodili, 
než  T  čistých  sukních  a  Čnbácb  a  podiitfm  sobolovým,  s  kunami,  cbramo- 
Btejli;  rytíři  aby  mívali  fiarlat  a  jiné  snkno,  na  hlavě  čepička  sobolovou, 
knni,  béliznovou;  panoSi  aby  chodili  t  čnbě  kterékoli  barvy  krom  iar- 
latn,  v  íepici  liSfl;  měětané  měli  míti  roucho  poctivé,  dloube  s  kunami. 
Králi  samému  radí  týž  dotěrný  doktor,  aby  se  ve  svém  zlatohlavovém 
ronie  proměňoval  íasto,  aby  jiui  nemohli  po  něm  pro  veliký  náklad 
tak  činiti. 

V  století  následujícím  dosti  často  potkávái  se  v  pramenech  s  nsta- 
noveulmí.  Že  panstvo  nemá  obláčeti  se  střfbrohlavy  ani  zlatohlavy  než 
aksamity  a  karmazíny  bez  zlatčho  premovánl;  rytířům  kázalo  se  nositi 
iaty  lacinějších  látek  damaíkových,  měStanům  určováno  snkno. 

Ale  kdo  by  z  těch  příkazů  soudil,  ie  jednotliví  stavové  opravdu  se 
tak  poslnině  strojili,   ten  by  se  klamal  tnze.     Větiina   lidi   překračovala 


')  Č.  1174.  429. 

*)  v  dile  Hefnerové  jsou  o  tom  německé  doklady  z  15.  stol.  obr.  989. 

'I  Miscell.  i.  26.  fol.  E   38.  £.  6. 

')  Práva  Star.  Měsi.  v  nnív  knih.  i.  17.  C.  22.  112. 

*)  Správovna.  Rkp.  v  univ.  knih.  Ě.  17.  D.  2. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


21 

iaiem  s  Jednoho  bUtu  n  itar  druhý  přes  riecij  zikasy,  takfe  srroha- 
pBsaé  rozdíly  v  iatecb  při  stejném  kroji  jeitě  DeJsTétlflji  poiorujei  jen 
n  lidí  společenskoa  platnosti  daleko  od  sebo  stojicich.  Kdož  byli,  De-Ii 
aUvem,  aspoň  jméolm  aobé  bliiil,  ridi  a  se  zdarem  amazávall  roidllj 
y  Eatecb  na  velihý  haěv  T&ech  mravokárcft.  Již  Štítný  naříká  na  vtidyky 
a  rytíře,  íe  „drah  dnilis  chce  přetr&viti  nebo  ruchem  přepýchati. "  ')  Ba 
v  XTI.  století  proroctví  Sibyllino  i  aedl&k)'  tepe,  že  stroji  se  po  pinech! 
,Jak  chodí  pán  neb  panoie,  taktéž  cface  eedl&k  choditi  jako  jinoíe,  a 
jestliže  pán  ponese  klobúk  ípidatý,  sedlák  chce  mltl  takový,  a  bode-li 
nu  pánu  knkla  bez  cipa,  mnsK  býti  na  sedláku  taková."  *)  T  HRozmlon- 
viní  Člověka  rytířského  s  pánem",  roka  1554  vytlafieném,  přiznává  se 
ryttř,  íe  stavové  „co  jen  na  J.  Uiloili  královské  i  na  hnliatech  ablé- 
da)i  —  i  ty  aksamitové  střevíce  —  v&ecko  ie  míti  mnaeji." 

A  pravé  télioi  roko  1554  pfée  Fridrich  z  Talditejna  Joachymovi 
z  Hradce  o  iaté  dvořanů  císařských :  .Co  se  íatft  dotýče,  jak  nám  bylo 
vyměřeno,  co  mohl  pán  neb  zeman  nositi,  to  jest  zménino,  nos  kdo  cface, 
Jak  chce.  Než  coikoli  jeden  di  délati,  nemá  od  Jednoho  fiatu  dáti  krej- 
iímu  víc  nežli  3  zlaté,  pak  to  jíž  krejéi  mnsf  věděti,  co  za  tři  zlaté 
mQÍ  odělati;  íitefty  zapo věděny. "') 

ToQŽe  dobon  vyznává  sněm  angSporský  v  Němcích  s  výčitkou,  že 
,mezi  knížetem,  hrabětein,  stavem  panským,  méltanským  žádného  rozdila 
nemůže  býti  poznáno"  a  hned  se  n^náfií  a  rozkazoje,  kterak  te  kdo 
fiatiti  má.  Nápodobně  v  Čechách  sněmovní  výěitky  vyskytuji  se  ob  éaa 
s  výčitkami  kazatelů  a  mravokárcft.  Český  snem  r.  1586  zvolil  tvláitni 
kommissary,  „kteřížto,  jak  by  se  jedenkaidý  z  stavit  v  témž  ráda  chovati 
měl,  v  spis  Dvéstl  a  J.  MCaké  a  nejvyfifiim  onředaikům  a  Boadcftm  zem- 
ským ukázati  mají."  *) 

Z  mravokárcft  také  Rvaěovský  zase  ponětí  se  do  sedlákQ: 

gCo  sedlák  ahlldá  na  pána, 

by  měl  prodati  pAl  lána, 

chce  takové  fiaty  míti, 

byt  jej  mél  čert  do  pekla  vžiti."*) 

Adam  z  Vinoře  toaie  dobon  naopak  vyčítá  pánům:  „Vidí-li  kdo  co 
na  jiném  neb  slyěi-li  o  jaké  prve  nevídané  novotince,  za  Slastného  se 
pokládá,  když  to  na  sobě  ukázati  mftíe,  již  pak  trp  statek  aneb  poddaní 
dosazujte  I*  *)  A  výborný  Veleslavín  tepe  toa  příčinou  viecky  stavy  i  nčeué 
pány.  Pravit:  .Zbytečná  pejcha,  nádhernost  v  fiatech  tak  se  rozmohla, 
že  nevim,  aby  kdy  od  počátku  světa  tak  vysoko  vystonpiti  mohla  jakc 
nyní  jest.    J^té  za  paměti  lidské  tan  spůsob  zachovával  se  v  odéva,  ie 


)  átitný.  Kn.  iett  163. 

)  T  zápise  kněze  Boay.  Henfiik.  3$. 

)  Arch.  zemský.  Opiiy  ■  Hradce. 

)  Snémy.  1086. 

J  Masopust  71. 

)  O  potapmf  Bvétsk.  maruostf. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


lidé  jedni  od  drahých  roieznáni  býti  mohli,  anobrí  i  mezi  nJSflnýnii 
spatřoval  se  rozdíl,  kdo  z  nich  jakého  titule  ailval,  váak  jií  to  riecko 
proti  nařízené  reformací  i  v  akademiích  pomljl  fle,  takie  BkAro  í&dný 
po  iatecfa  věděti  uemAže,  kdo  jest  doktor,  kdo  řemeslník,  kdo  senátor, 
kdo  zeman;  nejednon  ee  přiházi,  Že  mífiténin  neb  řemeslník  vive  naložiti 
smi  na  iaty  neit  pán,  z  čehoŽ  Častokráte  záitf  mezi  nimi  a  rftznice 
povstávají."  ') 

Nápodobné  napsal  Krnpěhorský  r.  1612,  ie  človék  ton  dobou  podle 
oděvn  již  .nepozná,  kdo  jest  řemeslník,  žák,  voják,  zeman,  též  která  jest 
služebná  dívka,  méstská  dcera,  nebo  zemanka;  nebo  co  sedlák  na  mé- 
Žtana  vidi,  to  chce  miti;   méíían  chce  také  zemann  roven  býti.**) 

Takovými  a  podobnými  hlasy  naplnila  by  ae  knižeiika  obtloustlá; 
patrno,  íe  člm  dále  h  novějéf  dobé  tlm  věttf  nastávalo  zméténf  Satfl  mezi 
jednotlivými  stavy. 

Z  blasA  nejpozdéjiicb  víimnemo  sobe  jenom  jeité  liihy  Havlíka 
z  Tarvažova;  osvétlojet  véc  velmi  drasticky.  „Jak  mezi  mnži  tak  mezi 
ženami  nenalézá  se  již  žádného  rozdílu,  kterého  kdo  jest  stavo,  tak  a 
na  ten  spúsob,  ie  ledajakýs  hokynář,  jenž  s  raplrem  a  po  zemansku 
v  šatech  chodí,  nebude  rozeznán  kdo  Jest,  až  jej  uhlídáte  v  kráme  jeho 
sedéti  a  prodávati  přízi.  Ale  toho  neřádu  a  té  smíienice  nyní  v  řrank- 
reichu  nenaleznete,  kdež  od  starodávna  nařízeni  jsou  jisti  krojové  a  spfisob 
odévo  jedné  každé  osobS  podle  stavn."') 

A  íe  tito  veřejní  hlasové  nelhali,  toho  máme  dosti  dokladů  z  archivních 
a  jiných  zpráv.  Na  přiklad  v  sondé  lounském  vypravoje  kdosi  o  synech 
Koudelkových,  že  r.  1605  „nesli  se,  jakoby  byli  stav  panskej,  než  byli 
z  rodu  Kondelkovského  a  svýmo  pánu  brubS  kradli.*  *)  A  Gnarinoni  vy- 
kládá touže  dobon,  že  sedM  v  Praze  při  hostiné  proti  jakéinns  doktorovi 
lékařskému,  ,ale  pokládal  jsem  ho  za  .lokaje,'  poněvadž  mél  dlouhý 
raplr,  dýkn  a  krátký   pláStik."^ 

Rotu  1602  vysvětluje  v  sondé  pražském*)  Jan  Alt,  bradýř  —  tedy 
ilovék  skoro  nízký  v  těch  dobách  —  že  ho  , mnozí  lidé  i  iidé  mají  la 
Jeho  Milosf  císařského  pana  rychtáře  Jana  Platejsa  z  Plattenitejaa! 
Císařský  rychtář  po  hejtmanovi  první  osoba  v  méstél 

A  když  r.  1615  povolali  staroměstŽtí  páni  UarJanQ,  manželku  Jana 
Hehdrycfaa  z  Frankenitejoa,  na  raduí  dÚm,  aby  se  zpravila,  ,pro£  íaty 
nádherné  nosí,  jakoby  stavu  panského  nebo  rytířského  osoba  byla,  ona 
odpovédéla,  když  jíni  podobných  Šatů  nositi  nebudou,  také  takových 
užívati  nechce  I"  ^) 

Rozkazy,  aby  stav  od  stavu  ItSil  se  iatem,  dély  se,  zvlálté  v  starii 
dohč,  z  přiéin  socialných ;  dnes  až  skoro  neuvéřitelno,  kterak  v  minulých 

'I  Politia  Velesl.  IV.  667. 

A  Kait.  o  soa dnem' dni, 

^  O  ctném  obcoviof,  Pfekl.  r    1618. 

*)  Arch,  loonsk.  kn.  i.  1.  C.  34.  8tr.íl082. 

*)  OnirinODi;  Grevel.  79. 

')  Arch.  praí.  ů.  1063.  121. 

')  Arch.  pralský,  méstský.  ř   1293.  134 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


33 

dobách  Jedeo  ttav  o  druhém  pohrdavé  smýilel!  Tynlkal-li  Jeden  nade 
drahý  privilegii,  chtíval  vjQÍkati  tudj  také  íateo,  a  hnév  b;l,  oblékl-ti 
se  člověk  DÍiifho  atava  ronchem   tak  drahým  jako  človék   vyiílho  l^o. 

K  ifmi  rozkazům  a  káránim  o  rozdftech  tatových  a  pi^pycha  při- 
dáván zbaBta  úmysl  moralný.  Karatolé  a  zákonodárci,  a  to  nikoli  jeaoai 
naši,*)  vyčítali  to  za  nemravnost,  pýcha,  roikoSnictvi,  ohlékal-li  se  kdo 
nádberuéji,  nelli  ma  alníelo,  a  snažili  se  položiti  hráz,  ai  po  kterou  smí 
ten  onen  stav  dojiti.  Štítný  tonži  na  zápooy,  pratsoy  4  jioý  přepjiih ;  Hus 
neni  spokojen  s  nádhernými  ronchy  BtFihanými,  vie  to  klada  za  hřích. 
Rokycana  v  Postille  o  nádherných  lidech  mluví  téméf  uráitivé.  Hama- 
niBta  Lobkovic  r.  1489  v  Žalobé  k  bv.  Václava  naříká,  Že  láska  k  vlaati 
mizi;  dosf  prý  máji  Čechové  na  tom,  když  chodí  v  zlktohlavech.*) 

Knéz  Bavorovský  r.  1550  na  svých  kázáních,  jda  podle  písma 
řkoncibo,  ie  pýcba  matkoa  viech  hříchů,  tvrdil,  nejen  že  manželky  pro 
pékný  £at  okrádají  Bvé  manžely,  než  i  bryndání  piva  a  vína,  a  vSecky 
podvody  íalho  mnžské  i  ženské  déji  se  jen  pro  nabyti  penéz  na  hříínon 
porádn.  , Kteříž  zlými  obchody,"  tak  di  kndz  dotíeoý,  „odívati  se  chtějí, 
dvojnásobně  hřeif.  Ujímá  mnohá  manželka  avémn  vlastníma  manžela 
i  dftkám  svým  tejné,  toliko  aby  mohla  pěkně  choditi  a  jiným  v  ozdobé 
rovn«  býti.  Nechci  tnto  mnoho  připomínati,  kterak  při  iencích  pro  tu- 
kovoa  ozdoba  pyfinon  lid  obecný  se  lonpi :  uebo  tn  mnsejí  býti  pénky 
pro  blánky,  připisováni  pro  premovánl,  alévky  pro  rnkávky,  nedolévky 
pro  fěrtoniky.*  •) 

Teprve  od  prostředka  století  XVI  při  zákazech  rozličné  parády 
vjBkytqji  ae  podle  mravních  důvodů  i  důvody  národohospodářské  a  ob- 
chodní, vyčítající  jedoak,  že  zlato  jde  ze  zemé  ven  za  věci  ničemné,  a 
jednak  chtéjfci  staviti  Inzns,  jejž  zovon  národní  hospodáři,  protože  lidi 
ochnznje,  , nezdravým". 

T  sousedních  Němcích  —  poknd  víme  —  nejprve  v  artiknlích  říi- 
ského  sněmn  augSpnrgskéhu  r.  1548*)  dotčeny  json  světle  momenty  ná- 
rodohospodářské a  obchodní.  Ta  Čteme,  že  „nádhernost  a  skvostnoat 
odévn  se  rozmohla,  tak  že  netoliko  některé  obzvláStni  osoby,  ale  také 
celé  krajiny  k  snižení  a  k  stenéenl  statků  přiily ;  nebof  za  zlato,  aksamit, 
damaiek,  cizozemská  drahá  snkna,  skvostné  garety,  perly,  předené  zlato 
nesčíslná  sila  peněz  od  národa  némeckého  ae  vyvozuje.* 

U  náa  z  týchie  příčin  ataroČeský  rytíř  r.  Iíi54  žebrá  na  českoa 
nádhernost  volaje,  ^jakon  my  snmmu  zlatých  a  neJlepSÍ  mince  za  to  do 
Němec  «  do  Tlach  z  země  české  vydáváme,  oni  nale  zlato  a  střibro 
miti  bndoa,  a  ty  naEe  plnndry  se  v  nic  obrátí  a  za  nic  nestanou.  A  tak 
Čechové,  než  se  nadějí,  ve  psi,  jak  řlki^ji,  co  v  kvitl  lůstanon."  *) 

')  T  Polité  r.  1495  ÍU  proti  přepycha  Čti  ve  Codpx  pictnr.  jara  muntctp. 
28.  V  colleet.  a  Piekostnskihn.  1G3.  ve  FraDcii  likaiy  nádhernýcb  é«tA  v  Regle- 
mento  Karla  Y.  13(i7.  Giiy.  Qlontur.  447.    Doklady  snadno  ronnnožiti  lze. 

*|  Lobkovic- Vinařícký.  Spisj.  13J. 

■)  Bavorovský.  Poatilla.  212. 

^  Histor  B<Miem.  TIIL  Rukopis  mowjni. 

^  Bosml.  ílOT.  rytfřa.  s  pán. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


24 

Po  staroíeakém  rjtíH  troDBl  se  hlaifl  D&rodohospodářBkjeli  £fm  dil 
tím  vlče.  Roku  1585  také  Teleslavlo')  miol,  kdjbj  králové  éeStí  po  tpfl- 
sobé  králA  cDglických  lapoTČděli  vydávati  peolie  i  Čech  tcd,  Ss  bychom 
měli  T  zemi  Tfco  chleba,  méní  drahoty  a  blada,  více  stffbra,  zlata  a 
peněz  k  ochrané  a  svelebenl  krilovstvi,  kn  vzdéláoí  pevnosti  a  hl^dA  po- 
meEBfcb  a  méně  pejchy,  ItadrA.  .NeBtane-li  se  iassé  přítri,"  tak  df 
VeleslaviD,  .obávati  se,  ie  v  malých  letech  penéz  v  Čechách  mfti  nebn- 
déme,  snad  nás  potom  nonze  k  sproatnoati  staré  přivede,  a  clil  národové, 
pozniyice,  ie  nejsme  při  penězích,  nepotáhnon  se  sem  a  sv^i  titérkami 
a  daremnicemi,  kteréito  ačkoli  JBOU  na  oko  pěkné,  vlak  niitku  iádněho 
neneson  a  naposledy  mezi  hadry  v  ametecli  se  octnon." 

Také  voják  —  Ghotek  z  Ghockova  —  r.  1&93  n^odobné  hovoH, 
su  svého  stanovlité  klada  d&raz  na  své  přesvědčeni.  Že  Cechové  pro  pa- 
rádn  poklesli  vojeuskon  mysU.  Df(:  „Naii  předkové  bez  mnohé  pýchy 
dosti  peněz  jsou  v  zemi  mívali,  a  také  jiní  národové  ve  větif  poctivosti 
a  vážnosti  Čechy  mivali,  proto  ie  json  nepříteli  kaidémn  odolati  mohli."  *) 

1  onen  roikoinický  cizopas  —  Šimon  Lomnický,  básník  a  dmhdy 
majitel  hospody  —  dáví  se  naposled  také  mezi  národní  hospoda  atrut 
české  parády,  r.  1615  řka  posměSně,*)  ale  rýmovaně: 

„Již  to  veilo  v  přísloví, 
když  se  Cechové  zvlailli, 
penfze  se  jim  splalily, 
tak  ie  jich  dost  málo  máme, 
za  daremky  je  vydáváme, 
za  karmazín,  aksamity, 
fflochejry  a  tnpltykyty, 
střfbroblavy,  zlatohlavy, 
z  nichž  bývá  roucho  blýskavý, 
jiné  materie  draby, 
které  se  vezon  do  Prahy, 
ty  nás  naiich  penéz  zbavi, 
s  fieeli  se  roztronsi  vindy, 
ie  nevíme  z  dlnbĎ  kndy, 
nebo  někdy,  třebaa  v  roce 
jen  z  toho  bode  vonnce." 


.Mnohý  v  drahých  iatech  pn«  ( 
viocken  svflj  statek  nese."  — 


<)  Předml.  k  Sylviove  kronice.  10. 
')  Dvorský.  C.  Č.  Has.  1884.  800. 
•)  Feycba  iivota.  Lomoirký. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


.ŠsTci,  kt^ii,  kuiiittfci 
aneb  jiní  řemeslnici, 
co  pracDfi  Tfdél^l, 
viecko  náloži  na  fiaty." 

Naposled  i  sněmy  zemské  uznaly  za  bvou  povinnost  ataTiti  Telikou 
nádhorn  x  pi^^in  národohospodářských.  Nejprve  se  snesli  stavové  r.  1586,') 
aby  xe  střfbrohlavfl  a  zlatohlavA,  z  tkanic  zlatýcb  i  siřibrných,  z  knoflíkÓ 
zlatýcb,  E  neniiteiittýcb  sklennýcb  imelcfi  i  sobolft  a  rysA  platila  se  daň 
desUA  kopa,  aríili  na  to  kommissi,  ale  později  na  snémě  r,  1595 
zminiM  asnesenl  v  úplný  zákaz  prodeje.  UstaDovilif:  „Jakož  veliká  zby~ 
teČDOst  v  iatstvD  v  kriÚovstvi  tomto,  zvláít  od  zlatoblavD,  stříbrohlavĎ, 
aksamitů,  karmaziofi,  kramplováni  hedbávím  a  Smelcem  nastala,  za  kte- 
réžto vSci  nemalá,  ale  inamenitá  samma  se  vydává  a  ven  ■  království 
se  vynáil,  na  tom  jsme  ee  vJickni  tři  stavové  snesli :  aby  f.iánf  kopec, 
Šot  ani  lid  žádných  zlatohlavů,  střfbrohlavfl,  zlatých  tkanic,  pasomanAv, 
aksamitů  barevných,  karmazinflv,  krnmplovánf  hoed  po  sv.  Jiří  nejprve 
pl^fitim  v  králoTfltvi  tomto  zjevně  ani  tajně  neprodával."') 

Tyto  a  nápodobné  zákazy  vlelijak  opakovány  i  v  náetednjicich 
potom  několika  sněmech  (r.  1601,  1602  atd.),  ale  oaěinek  těch  sně- 
movních národohospodářských  starostí  byl  oahrnkem  přece  jenom  ten, 
o  němž  pííe  Veleslavín :  gčlro  vice  vrchnost  zapovídá  lidem  takovou 
nádhernoD  skvostnost,  tím  oni  více  na  ni  vynakládají  a  íádoBtivčji  po 
ni  dychti."  I  sám  sněm  generální  r.  ]615  za  přítomnosti  Mati&éovy  hně- 
vivě odsondil  to,  že  „bez  roidfln  osob  jeden  každý  po  takové  nádher- 
nosti a  zbyteční  pýie  dychtíc,  na  tn  pýchu  nakládají  s  velikon  ikodoa, 
a  tndy  že  peníze  od  cizozemců  se  ven  z  země  vyvožojC,  a  proto  nařídil 
týi  sněm  spoln  s  císařem  jistoo  kommissi  k  niinéni  nějakého  ráda,  „jak 
by  se  jeden  kaidý  chovati  měl."*) 

Politické  dějiny  české  zamotaly  se  br^y  potom  tak  smutně,  že 
kommisse  o  iatstvu  nařízená  nemela  ani  kdy  dbáti  svého  ůkoln,  Také  by 
íí  byl  nikdo  neposlechl.  Čechové  byli  v  XV.  a  XVI.  vékn  bohatl,  z  míry 
bohatí  a  proto  byli  nádherní,  řJkej  si  kárce,  vláda,  sněm  co  říkej.  Nád- 
hera popadala  i  ty  uaie  lidičky,  kteři  neměli  □&  ni,  tak  tnze.  Že  ně- 
který, leda  by  se  stkvěl,  raději  nejedl.  „Znala  jsem  paní  Annn",  tak  vy- 
pravaje  měitanka  pražská  r.  1592  o  jiné  méStance,  „chodívala  pěkně 
v  aksamitové  karknli  a  v  pěkných  fiatech  —  a  jídala  s  mnžem  chléb  a 
sýr,  přes  celý  týden  jsem  neviděla,  aby  co  jinýho  jedli  než  cbléb  a  sýr."  *) 

Jiný  zas  aby  ae  stkvěl,  nemaje,  vzdlažoval  se  do  set.  Takž  pro 
přiklad  vzdělal  urozený  Jaknb  i  Vřesovic  (f  1577)  za  iaty  do  614  kop 
dlahu!*) 

')  8n6my  VII.  2. 

')  Z  tlitčn.  snimn. 

*)  TičtAný  sněm. 

•)  En.  areh.  pr.  ň.  lOU.  270. 

^  Areh.  mns.  listiny  maloatransk. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


v  Čecbácb  přemnozí  drfoli  te  pfísloTÍ,  Se  Uty  délajf  ďovíka, 
kterontto  mfiléakn  latinský  básnfk  XVI.  vékn  roiIlHt  o  to,  Se  nejbloo- 
pdjíi  dlovék  (idiota)  t  pékných  Satecb  Jjpůdk  mondře.') 

Že  byla  D&dbera  Čecbft  Teliká,  požni  fitoacl  doleji  ■  iaventářA  zt- 
vrubné  a  do  omrzeni:  ale  bndif  nŽ  tady  oznámeno  na  konec,  ie  ne' 
známe  ani  jednn  iprávn  o  tom,  aby  ieeký  přepych  t  íatBtvě  vySinoral 
se  byl  kdy  na  amňinon,  nechutnon  b^jnoBt,  jako  na  příklad  do  ni  npadli 
kdysi  bodři  Švýcaři  po  Tojné  bargandaké,  kteří  xbobat&e  a  xpýchavie, 
rozřezáTali  li  ozdobné  botky  při  kouči  obovi,  aby  znáti  bylo,  ie  mají 
zlaté  prsteny  taká  —  na  palcícb  n  noh  BTýchl 

Bitra  bělohorská  Čechy  i  nádhery  evlékia  na  drahný  čaa  a  oblékla 
za  ně  vielijaké  cizozemce.  —  — 

')  Yerie  aeptiny  jiou  t  arch.  pni.  t  knite  t  12B4  fol.  U.:  ,Vir  beoe 
vealitna  in  Testíbaí  esge  perítui  creditur  a  mille,  quaetvis  idiota  sít  ille." 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


Kroj  a  šaty  chodící  v  XV.  věku. 

1. 

Čásť  přehledná. 

1.   Ráz  přechodili  doby. 

Bujné  laod;;  kabát,  iiX  krátký,  otáblý;  rolniiky}  noluttice  drojl  )mttj;  toMkj, 
knklik,  tIm,  a  brmd»;  iat  ieiakf,  ileíln,  Aěea,  obáůkj,  páteře. 

PatDáctý  *ék  b;l  doba  box  perné  povahy.  Středovéká  romantika, 
která  0Tládtl«  století  pfedcbozl,  pobledl*  i  povadla  tak  tuze,  že  do 
XV.  Btoletf  jen  sbytečky  jejf  veSly;  nové  mTÍléiiky,  ivěstnjici  doba 
noTon  a  konec  Btředověkn,  ob  £ai  prodraly  bo  na  povrch  a  přeletěly 
ErropD,  onde  jsouce  násilad  tlnmeDy,  onde  vfele  vitány;  ve  viem  viudy 
byla  nestálost,  a  iivot  knltaml  opanovaly  podivné  protivy :  ibožnost  a 
zhýraloaf.  Do  XT.  veku  vbéhlo  a  obéma  sdruienými  protivami  tehdej- 
áfho  života  —  b  přepjaton  zbofnoati  a  b  převelikou  bajnostf  --  věecko 
viady  modni  bláznovstvo  1  elegantní  iviháctio,  kteréž  jevilo  ae  T  kroji 
a  stroji  vékn  předchozího  a  s  nim  apoln  móda  kláSterským  íatftm  po- 
dobná. Dle  bIov  átitného  chodili  jedni  pV  hrdých  avétských  rúiich",  jiní 
bT  fiei^ch  kuklách  zákonních  i  vylkách  jeptiiskýcb".') 

V  oněch  hrdých  ronifcb  kvetly  i  v  oaSí  vlasti  tytéž  bájné  i  roz- 
pnstilé  výrflttky  kOBtymní  jako  ve  vil  tebdejii  Evropě. 

Mialme  totiž  ona  přepjaton  snahu  iat  sužovati  a  skracovatí  na 
veliký  hněv  a  ihorienf  lidi  codných,  minlme  ona  vfieobecnoa  a  křiklavou 
náklonnost  k  barvám  rozmanitým  na  témž  íatě,  a  to  tak,  že  na  příklad 
každá  nohavice  týchže  poctivic  byla  barvy  jinačí  (miparti);  naposled  mí- 
níme onu  přehnanou  snaha  prodlužovati  hlavu,  nohy  i  ruce  měrou  ne- 
přirozenou, a  to  u  ženských  čepcem  chomoutovým  o  Špici  čili  rohu  nebo 


■)  ftetí  besední,  fiokop.  bndlUn.  198. 

DigitizsdbyGOO^^Ie 


o  dTOa  rozfcb,  n  mužských  knbloa  dloahoa,  clpovitoa  a  při  obojím  po- 
hlaví clp;  od  rokávft  fili  pncby  a  kromě  toho  íkoraěmj  se  Špicemi  íi 
zobiky. 

Podle  těchto  vybnjaělých  forem  oviem  mělo  XV.  gtoletl  také  avl^ 
Tiiný  .poctivý"  kroj,  a  lid  aelaký  mél  pořád  aváj  sUrodAvný  prostý  iat, 
ale  dotěené  boJDoati  jsoii  pl^c  jen  výinaíným  r&zem   století  patoáctého. 

Tiimnéone  si  jicb  zevrubněji! 

Úzkost  «  krátkoBÍ  Sáto  charakteristická  jevila  se  nejnápadněji  při 
mnždkém  kabáte.    O  tom  tedy  nejprve. 

Jeníe  jest  nezbytno  pověděti,  co  byl  kabát  a  jak  vznikl. 

Vznikl  Bhrácenfm  mniské  sakně,  a  to  tak  valným  skrácenim,  íe 
kryl  kabátec  jenom  hraď.  Kdefto  starodávná  maíská  sukně ')  dosaho- 
vala obyěejDě  po  kolena,  kabátec  byl  Sat  ponze  „popásnl",  a  k»bát 
stěíf  kryl  boky.  Jeité  v  statntech  arcibiskupa  Volframa  zove  se  v  pra- 
menech naiich  gbrevia  tnnica",')  coi  svědčí  o  jeho  původě- 

Vedle  kabátu  ovSem  zflstala  mníská  sakně,  třebatě  také  skrácena, 
ale  rozitřftena  (kytle,  blusa)  na  dále  a  přetrvavii  věky ,  aŽ  po  tn 
chvíli  žije. 

Kabát  vznikl  na  počátkn  XIV.  století  ve  Francii.  Dle  Qnichera- 
tovýcb  studií*)  v  jižní  Francii  (Marseille)  znali  kabát  dávno  prve;  odtud 
se  rozili41.  K  nám  do  Čecb  bezpochyby  donesen  za  krále  Jana  Locem- 
borského.  Vif  o  něm  Petr  Žitavský  (II.  22).  Že  mohli  leckde  jinde  mimo 
Francii  připadnonti  na  formn  kabátkovou,  o  tom  dobře  svřdčl  naSe  bibli 
Velislavova  ze  stoleti  třináctého.  V  ni  zobrazena  panenka  v  přkněm  ka- 
bátci.*) Ostatně  již  Římané  znali  kabát  pod  jménem  „pulla  gallica".*) 
T  íeských  pramenech  vyakytnje  se  kabát  jmenovitě  teprve  od  polon 
XIV.  věkn  pod  jménem  joppa,  kabátec  joppnla  ěili,  jakož  avrcfaa  praveno, 
„brevis  tanica*.  Rovněž  tak  překládají  pejatarSI  uaie  slovníky.  Kabát 
jest  jim  iapice,  práni  pant,  popáani  oděv.  Ve  vlasti  své  pflvodni  přezván 
byl  kabát  Jacke,  rochet,  roqnette,  anglicky  alnl  rocket;  Němci  apravili 
si  francouzské  jméno  v  jacke,  schecke,  rock.*) 

Byla  vfiak  žoplce  vždy  volnéjSi  nežli  kabát.  Kabát  masil  dobře 
k  těln  přilehati.  Tat  byla  jeho  podstatná  vlastnosf  mimo  krátkost.  Vis 
příkladem  obrázek  ěia.  ].,  vyňatý  ze  Zrcadla  spasení.  (Rakop.  Č.  Uasea.) 

Jakkoli  tedy  bezpochyby  již  za  krále  Jana  dvorStf  a  panStí  Bviháci 
odívali  se  n  nás  po  franconzskn  přilehlým  kabátem,  to  přece  obecn^Sibo 
rozSlření  doSel  kabát  teprve  za  panování  Karla  IV.  v  letech  Šedesátých. 
Před  rokem  Šedesátým  není  malířům  ani  divadla  radno  oblékati  své  vý- 
tvory híEtorícké  v  kabát.     U  sonsedA  Némcft  objevuji   se   prvni  kabátce 

')  Viz  o  ni  stati  v  I.  díle  Zlbrtovfi. 
>]  Emler.  Věstník  Spol.  náak  1889.  299. 
*)  Quicberat;  HisL  d.  Costnme  227. 

•)  Beprodnkci  dotčeného  ohrizka  vii  v  I.  díle  Zfbrtové  str.  260. 
*)  VetiíBký,  Život  RekA  a  Řfm. 

■)  VioUet-le  Ddc  IV.  810.  Weiat.  Kostumkde.  III.  211.  Rohrbach-Erettchmar 
Traehteii  167. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


29 

r.  1350;')  kronika  uoliučaká  oařiká  teprve  při  roce  1367  na  kritkoaC 
kabátů  (tanicas  breviasimas),  ie  nekryji  nic  db  předka  ani  v  zad.*) 
A  r.  1370  má  již  opoUký  Boleslav  na  pohřebné  tabnti  krátký  kabátec 
o  mnohých  knoflfcicb.*)  Tedy  do  r.  1370  dostal  se  kabátei;  aí.  přes 
Čechy  dál  na  východ.  RozSiřil  se  zajisté  u  nás  valně  v  letech  Šedesátých. 
Svedši  tomn  domácí  prameny. 

První  zřejmá  zmínka  o  kabátě  u  nás  jeal  v  krejčovském  řádě  města 
Litomjile  r.  1365.  Mistrflm  zakaznje  se,  aby  niiádný  faleiných  kabátů 
neprodávali.*)  Téhož  rokn  první  joppa  zapsána  v  praíakém  archive.*) 
Dvě  léta  potom  nařiká  kronikář  Benei  z  Teitmile 
i  kazatel  Milic  do  krátkých  kabáift.  Onen  dl  mrzatč, 
že  zaveden  u  nás  cizinsfcý  nový  Sat;  krátký,  hanebný, 
jenž  zadkn  nekryje.*)  Hitič  tonž  přfčinon  hněvá  se 
na  kněze,  že  v  témž  iaté  ai  oblibnjl.'')  Ostatně  kněžim 
zapověděl  kabáty  rok  před  tím  (1366)  arcibiskup  Jan. 
Podobá  ae  nám,  že  touže  dobon  nejen  v  Čecbácb, 
nébrž  vfnde  po  Evropě  vzkvetla  rázem  móda  kabátů 
Vždyf  pravé  v  letech  Šedesátých  papež  ěini  odpaatkj 
odvislými  na  tom,  bnde-li  míti  žadatel  iat  aspoň  ke 
kolenům  dlonhý.^j  Kabáty  krátké  v  malých  Časech 
potom  zalíbily  se  v  Čechách  ton  měron,  že  i  selský 
lid  si  je  pořizoval.  ZIobK  se  Štitný,  že  „i  oráče  táhne 
zlý  docb  v  neřád,  íe  budu  na  to  těžce  robotovati,  aby 
svá  uemúdrú  vedli  pnmost  v  krčmách,  na  posvíceních 
—  v  kabátich."  •) 

Uodni  kabátec  nezahynul  t  století  tom,  v  němž 
se  zrodil,    alebrž   vítězně   veiel   do  vékn  XV.    a  pa-   í^'»-  I-  Zrcadlo  spa- 
noval  i  potom  jefitě  dlonho,    až   stal    se    otcem  nail  «nl ;  n.knpw  fol.  219. 
„vesty*.  V&imneme  al  jen  zhruba,  kterak  vypadal.'") 

Kabátce  krátké  a  kratlí  bývaly  na  prsech  a  k  ramenům  vycpá- 
vány,  v  bocích  naproti  tomn  až  prlliS  ntahovány  a  svazovány  zvlálté  od 
těch  mladých  hejaků,  kteři  chtěli  modon  vynikati  nad  jiné.  Beneě  Krabice 
r.   1367  a  po   něm  Hájek  pravi  ")  o  novomodnim  onom   kabáte,    a  nfmŽ 


O  Rohrbach-Kretscbmer.  Trachteo.  218. 

')  Schulu.  Deutsch.  Leben    II.  297. 

')  Schlesiache  Ffkrstenbilder  od  Lucbsa  tab.  26,  (Bibl.  v  Sudomné). 

*)  Arcb.  litomyíl.  t.  lib.  18.  Sd«l.  Štěpánek, 

')  T  fcc.  č.  987. 

*)  Turpes  vestes,  ut  poateriora  víderentur.  Emler.  Foates.  IT.  G86. 

*)  Menílk.  Véstnik  Spol.  nauk  IB90.  344.  „Quidam  incedunt  nodulati, 
strícti,  aDga»tati  in  tantnm,  qnod  tanica  sit  xtrictior  qusm  cutis  eive  yeoter 
eonim  brevea  tunicts  detereutei."  Možná,  íe  již  v  nařízeních  arcib.  ArDoita  mini 
se  slovem  atrictae  tunicae  kabáty.  (Iňlib.)  Men«lk  1882.  U.  Jiné  jeáté  lákasy 
Qiádl  Zibrt  I.  317. 

■)  Dr.  NoTáíek  Č.  Č   Mas.  1SS9.  19. 

*)  SUtný.  Kn.  éester.  kap-  73. 
'•}  ObiirBěji  čti  v  1.  díle  Zlbrtové  809—317. 
■  ■)  Fontea  rer.  IT.  536. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


so 

uádlteraá  «  bajná  mládež  veila  do  XV.  veka,  že  se  t  ném  nemohl  žádný 
poctivé  ohnoDti,  že  v  nim  sotva  dýchali;  «  Hájek  dokládá,  Že  nékt«ri 
méli  ty  „otáblé  sukničky  z  zadn  svázané  stuhami  hnsté,  z  předu  zapnuté 
hnstými  knoflíky,  též  i  rakávy  velmi  otáhlé  a  npnnté  knoflíky  hnsté. 
Nékteřf  mivali  n&  prsech  pnnty  bavlnon  vyspávané  a  ti  prsy  i  břicha 
velmi  tésni  stahovali  jako  psi  lovci."  Jiný  kronikáf  pí4dává  jeité  to,  že 
cpali  se  nVokolo  ledvi  velmi  tlnstl,  aby  jako  ženské  prsy  jméli.*  ') 

Také  Hus  se  hnévá  na  maže,  ie  přidávají  kabátQm  vlny,  chtéjfce 
vypadati  .prsatí",  směli,  silni.*)  Vzory  utáhlých  kabátcA  s  pnntem,  po 
předa  i  po  zadá  zobrazené  viz  v  této  knize   na  obraze  6.  3. 

Už  při  kabátci  patrná  byla  tebdejíl  snaha  po  rozmanitosti  barevné 
na  témž  žaté.  Dit  kronikář.  Že  zvláif  rytfři  kázali  sobB  Itrycby  soakenné 
a  jiné  barvy  přiíivati  na  bedra.  TéŽ  Has  psal  proti  etrakatosti  iatflv.*) 
Krkn  při  kabátci  nechávali  mnozf  nahého  zhola,  jinf  obkládali  ho  stříbr- 
nými plechy  s  literami  a  nápisy.  ChndSf  lidé  opičíce  se  po  bohatých 
obkládali  hrdla  cínovými  plíiky  popsanými  „a  tak  měli  (dle  slov  letopis- 
cových)  hrdla  obklléená  okovy,  jako  pastejřovi  psi,  aby  jich  vlci  ne- 
zdávjll."  ToDŽ  móda  vytýk^f  kronikáři  roka  1380  VídeůanAm  skoro 
týmiže  slovy.*) 

Jenom  v  Itálii  oblibovali  íviháci  nositi  kabáty  řaanaté,*)  jinde  riude 
pilné  dbávali  toho,  aby  se  kabát  ani  trochn  nekrčil.  Upínali  ho  tedy 
B  bfiry  dolA  knoflíky.  Ale  vedli  si  stran  knofllkA  vSnde  přemiiténé ;  *) 
brali  je  i  za  ozdoba  a  přiSivali  je  též  na  obraby  iatů  a  vAbec,  kam  do 
hodilo  nebo  nehodilo. 

Paráda  knoflíková  veila  do  XV.  stoleti  a  panovala  v  ném.  Z  archiv- 
ních doklade  připomináme  jen  zápisu  o  zahájeném  soude  plzeňském  r.  1411, 
jimž  zastávaje  kdos  a  židovky  „maltos  nodnlos  alias  knoflíky  argenteos, 
deauratos",  tedy  množství  stříbrných  a  pozlatitých  knofllkA.^) 

Kabáty  se  také  ínérovaly,  a  jsou  doklady,  že  zpQeob,  zaplnatí  šat, 
jako  jest  na  éamarách  naiich,  znali  ve  VlaSich  Již  r.   1300.*) 

Kdežto  n  nás  za  nékterý  čas  obvéiovali  kabát  plíšby  kovovými, 
zalíbilo  se  Mémcům  obvéSovati  se  zvonci  a  roloiíkftiui,  jež  nejobyéej- 
néji  přiBivali   ua  pasy,')   ale   i  zhnata   na  prsa.     Ačkoli    zvonce   na  iatě 

')  Rnkop.  deeioský  T.  2.  17S. 

')  Has-Erben  I.  68. 

■)  Hist.  et.  mouum.  Job.  Hus.  kap.  iň. 

')  Zevrubný  citát  o  tom  v  díle  Falkové  i  Heydenove.  SUhuje  se  vlutné 
%  kuiby  do  knihy. 

■)  Til  T  díle  Bonuardové  (Coatumes  de«  XIU*— XV*  Btécles)  ubr.  69  gindici 
del  tomeo  (e  stol.  XV. 

•)  Roku  1360  ozval  se  i  koncil  v  Eollné  Rýu^ém  proti  konflíkáDi.  Sdíultae 
Deutech.  Leben  I.  294. 

^)  Prof.  Stroada  opis  arcbiiuf,  půjčený.  Toui  dobou  (1410)  touíf  kronika 
hloaterneuburgski  na  mnohoat  knoflíků  na  kabátech  přiáitých.  Schultce  D.  Lebra. 
1.  309. 

*)  Viz  obr.  146.  v  Bounarda  Costumea. 

*)  Hefiier-Alteneck.  Obr.  224. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


81 

mél  Jji  v  dobé  biblické  kněz  židovský,  odkudž  dostaly  se  na  obřadiif 
roDcho  ki^BÍaDské  t  na  Bvětské  parádní  roucho  byzantské :  přes  to  Némci 
vykládají  modu  rolniíek  zToncúm  přibazDýeh  za  TjniUes  stOJ.*) 

Jisto  jeat,  že  t  Némclch   byly  rolničky   na  Šatech    Mjsic.  oblíbeny, 
jinde  je  brávali   na  sebe  jen   pfemršténci  modni.')    V  Némcfcb  ozdoben 
jimi  i  plavial  kornnovaČni  v  Cáchách!*)    Pl^s  to,    že  znala  rolniííky  již 
doba  rytířská,  doba  miDnegeBanga,*)  adríela  se  móda  rotoiJSková  za  celé 
XIV.   Btotetf  a  veila   do  věkQ   patnáctého.     Na  Jednom  z  kobercA,   cho- 
vaných  T  Norímberce  v  mnsea,    jbod  vSecky  fignry  ozdobeny  rolničkami. 
Koberec  sondé  po  kroji  z  XT.  včkn  pochází.*) 
Tedy  v  Némclch  zahájeno  patnácté  století  rol 
nickami;   t  tom  vékn  kvetly   Dejvice;*)   ovSem 
měli  je  pouze  Šviháci  nrozeni.  Na  snémé  v  Kost- 
nici objevilo  se   ta  móda   a   velikém   množství. 
Na  obrazech  německých  v  cod.  o  Trojské  vojně 
(v  germ.  mna.  Norímh.)  z  r.  1441  má  i  panna 
rolničky  na  obojku  i  na  pase  hnsté.')  T  dmbé 
pfilce   XV.  veka    rolničky  se   patrní  ztrácej!.^ 

Móda  nDěmeckých"  zvoncfi  byla  následo- 
vána v  Polité  i  a  nás  v  Čechách.  V  kapli  Ja- 
gailovské  v  Krakove  json  obvéíeni  rolničkami 
svati  tři  králové,  pocházející  z  XV.  století ;  •) 
sochy  na  hrobích  knížat  slezských  '"}  dokaznjl, 
že  i  tD  oblibovány  rolničky.  Na  jednom  reliéfu 
patmo,  Že  věSeny  zvonce  na  íirokém  pase  při- 
pevněné i  přes  pravé  rameno.  Také  Bolek  II.") 
obvřfien  vSecek  rolničkami,  ač  vykladatel  tvrdí. 
Že     to  jsou  perly. 

Že  se  leckteréma  Čechovi  nebo  Čofice 
v   XIV,  věku   zalíbila   móda   rolnic,    o  tom    čti 

v  předchozím  díle  mého  spojence;  že  přeběhla  gj^  2  z  mkop.  Zrcadla 
móda  ta  i  do  XV.  věku  n  nás,  toho  svédectvim  spaseni  fol   201. 

přiložený  obrázek  č.  2.,  vyňatý  z  mkopiso  mu- 
sejního, přezvaného  .Zrcadlo  spaseni"  fol.  201. 

Je  ta  zobrazen  ani  ne  tak  švihák  jako  nádherný,  vzneiený  pán  v  zelené 
dlouhé  sukni,  dvěma  zlatými  pruhy  lemované.  Z  dutých  dlouhých  pytlových 

■)  Faike,  CoBlamgesch.  207. 

A  Rohrbach-Kretachmer  203. 

't  Bock  Oescb.  der  liturg.  Gew&nd.  L  218. 

■)  Henne  am  Khyc  II.  2dS. 

I)  Aqi-  fttr  Knde  d    d,  Vorzeit  1B67.  324. 

*)  Scheible  Die  gute  alte  ZHt  109. 

A  Ani.  fdr  KuDd.  d    deutach.  Vorz.  18S0.  71. 

■)  O  rotnitkách  čti  T  I.  díle  Zlbrtově  34S.    Oliífroéji  od  Uíboí  v  Nár.  Liat. 
1891  14.  arpns.  Surii  literaturu  o  nich  viz  v  Scheible  Die  gute  alte  Zeit,  6tf.  67. 

•)  Praeidziecki.  Weory  aztuki  sredniowieczoy.  I.  24, 
'*)  Lucha.  Scbleaische  FOrateubilder. 
")  Obr.  29   Umie. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


32 

rukávů  té  obHrné  ankoé  Tfstrfeuy  json  roce,  které  halei.7  jsod  rnkáv*- 
modrého  spodoibo  kabátce.  Na  Ifmci  té  svrchní  ankné  nif  Da  tlDitém 
fetíze  roloifkf  po  prsech  a  snad  i  po  zádech.  Pán  má  boty  JSerrené. 
peH  na  hlavě  bílé. 

Že  n  nás  také  ivonce   oblibovány,   o  tom  dDkazem  iDvecitiř  Kláry 
Helmové,  kteráž  mela  r.  1425  po  mnii  „pás  střibrný  poilatitý  se  zvonci.") 
Do  konce  XV.  století  zahynula  móda  rolniček  rínde.   BotniSky  a  zvonce 
zůstaly   od  té  doby  jen   bláznům,   psům*)  a  sokolům  hoaebným  a  koním 
T  turnaji.  Viak  za  šminka 
Btojf,  te  v  Némctch  leckde 
ujali     rolnióky     ledláci    a 
drieli  ta  modu  jeété  v  XTI. 
víkn.    HoSi  seliti  na  pod- 
vazcich    je    mivali,    jakoi 
o  tom  obrázky  z  r.  1520.») 
Úzkost  a  divuá  barvi- 
tost latu  jakožto  rái   XV. 
století  jeví  se  mimo  kabáty 
zvláitč    při  muíských  uo- 
havicich.  Nohavice  jevily 
BuahD  jif  ode  dávna  zúio- 
vati  se;*)  patnáctý  věk  je 
doba  nejuiíich  nohavic.  No- 
havice kryta  nohu  od  pasu 
aí  na  ipiei  nohy  rovné   tak 
jako  T  století  předchozím. 
Obrázek  nohavic  třebas  po 
-  zdéjlf,   ale    velmi   náiomf 

Cis.  8.  2.TotOTé  mneednlkŮT;  li.b  f  r.  14tí6        podíváme  pod    íisl.  3.     le 
Života   moředniků  (54.    B. 
16  fol.  A.  19  v  nniv.  knih. 
z  r.   1495).     U^lidi   nádherných  a  při  ivihácich    bylo    předni   povinaostí 
každé  Dohavíce,  aby  dobře  padla.   Proto  býval  střih  jeji  dosti  nesnadnou 
práci  krejJífřskou.     Bezpochyby  přivě   od  té  práce  obdrželi  ti,    kdo  Sáty 
áilí,  jméno  krejéiřA  nápodobně  jako  a  FraoconzA,  Poláků  (kravrei)  a  Němců. 
Přilehlá  nohavice  paDDje  přes  hranu  XT.  století. 
Nesnadno  se  HObooTBla". 

Bývala  Bita  z  rozličných  látek,  zvláSté  ze  sukna;  lidé  parádní  ne- 
spokojovali se  při  nohavicích  s  barvou  jedinou,  alebri  k&ialt  si  je  Utí 
z  růzucbarvých  pruhů  po  délce  se  táhnoncích  nebo  šachovali  ěili  merho- 


■)  Kn.  arch.  praí.  992.  Gi. 

')  V  poxflstaloati  psnny  Magdaleny  z  Hradce  r.  1680  íte  sp:    „Ubojtek  na 
psl«ka  se  sronefky  stříbrnými."  Rafcopisn.  kopial  Tiecherův.  Str.  180. 
')  Obr.  10.  11.  T  Scheible  Die  gnte  alte  2eit. 
')  Žaloba  u  Petra  Žitavakého.  Fontes.  IV.  801. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


39 


váli  je,  roimuijtýcli  barev  inkoa  nand  přiifTtjlce  na  ipftsob  čtverefků.') 
Také  BtarodáTDý  z*yh  mfti  Icaidon  nohavici  jÍDá£e  Ebarvenoa  —  miptrtl, 
biparti')  —  adržel  se  v  Evropé  vSnde  xa  celé  XV.  etoletf,  ba  vyakytnje 
se  jeité  n  veka  následnjiclm  —  na  přiklad  i  t  polském  poDtitíkále  Gíol- 
kově*)  —  ale  jest  dž  od  počitku  XT.  Htoletf  člm  dále  tim  řidffm,  zvláSté 
n  nás  v  Cechách.  Kdežto  jetté  t  miaiatiiréch  krásné  kniby  dtftnébo 
tná  miparti  —  jednu  nobavici  modroo,  drahou  Červeooa  —  nejen  belm- 
brechtnib,  tedy  bejsek  lebky,  alebri  má  nohavice  na  dvl  merhované 
i  Yéinf  ienich  rytfřaký  při  antbé,')  coi  Bvřdfil  o  vioobecné  oblibé  této 
barevné  bnJBOsti,  pozorujeme  v  XT.  století  miparti  nejčastěji  až  jen 
D  biřiců  a  lidí  málo  „poctivých*.  JiŽ  v  masejnlm  .Zrcadle  lidského  spa- 
seni", jež  klade  se  do  lačátko  XT.  vébu,  ebledáváž 
nejspii  jen  d  bifice,  že  má  jedna  nohn  zelenou,  dro- 
hoa  iervenon.  Pi^lotený  obrázek  i.  4.  avédii  o  ta- 
kovém teleném  a  íerveném  miparti,  ale  to  nenáleit 
biřici.  Človík  to  lobraiený  ná  také  sakni  zelenon 
jako  jedna  nobavici. 

Nově  vikvetla  tato  móda  dvojích  barev  a  ai» 
po  válkách  husitských.  Tehdáž  Chelíiekémn  v  Poatille 
bylo  zase  zlobiti  se  na  to,  že  rozkoini  maži  jedna 
nobavici  máji  zelenoo,  drahoo  Červenou.*)  Budiž 
zvláíf  podo^nnto,  že  dvojahost  barvy  netýkala  se 
jea  nohavic  samých;  i  kabát,  čepice,  boty,  střevíce, 
b*  i  kolčl  belm,  jakž  o  tom  avfidčt  kas  ve  sbírce 
ambráské,  viecko  to  bývalo  dvojako  zbarveno,  každá 
pAle  ba  i  každá  čtvrf  JináČ,  každý  střevic  jlnáé.  Kdož 
apoJDJl  miparti  s  barvami  heraldickými,  vykládají, 
jedna  polovice  značila  barva  erbovní  mužovn,  dmhá 
půlka  manželčina  nebo  jiné  dámy  zbolúované.*) 

Pro  krátkost  kabátce  vymysliti  sobí  Francoaii  na  krytf  lůna  k  no- 
haviefm  přidávati  zvláitnl  poklopy  podoby  vejčité,  jehož  také  rytíři  aží- 
váli  při  plná  zbroji.  Tomu  poklopci  naiim  očím  neslninémn  řikali  braqnetty, 
a  jakkoli  vymyilen  v  XIT,  véko,^)  nicméně  panuje  teprve  v  století  ná- 
sledajicim.  Naii  také  njali  ten  podivný  a  nevkusný  způsob,  zvonce  ho 
„krytím";  ale  cudnéjiim  nažim  otcům  brzy  ■  častéji  vJdélo  se  při  noha- 
vicích dotčené  kryti  z  formy  vejčité  a  přilil  zřetelné  vybaviti  a  proméniti 
v  podoba  plocbon  a  iiril,  s  nohavicemi  spojenou  a  nezřetelnou.  Na  obr. 
éia.  3.  je  kryti  dosti  hrubé  a  nesluiné  V  této  knize  shledá  $e  čtoucí 
8  krytim  jeité  několikrát. 

']  Ze  meiboTinl  totéž  jest  jako  áachovinl,  o  tom  důkaz  v  arch.  praž, 
č.  1131.  119. 

')  Prmí  stopy  toho  j už  v  XT.  veka.  Rohrbach-Kretschmer.  Trachten.  1!^ 
O  pruhovaném  roochu  obifroí  v  I.  dile  ZibrlOTí.  2<I6. 

*)  Przezdiiecki.  Taory  sztoki.  11.  'il. 

')  ObriMk  v  1  dfle  str.  SlO. 

')  Chelčicbý.  Postili.  216. 

*)  Scheible  Die  gnte  alte  Zeit.  13il. 

"•)  Violet-le-Duc.  111.  80. 

Dr.  Zikannd  Wlntirt   DU1>J  kraj*.  !{ 


Čit.  i.  Zrc.  spaat^nf. 


.yGoogle 


u 

Byla-li  při  onzkých  kab&tech  a  přilehlých  nohavicích  sUladnim 
úfietem  dobři  mylléniis,  aby  formy  těla  pi^ílj  v  jer,  to  věro  aeTfine, 
kter&  bláhovoif  a  nsč  vymyslila  za  móda  ooy  netvonié,  nepodobné,  oSklivé 
zobáky,  zobaté  střeTÍO*,  jimiž  nohy  obon  pohlari  le  hyidilj  jcíté 
dlouho  T  XV.  TékD. 

Je  pravda,  obuv  aí  d&vno  před  XIT.  věkem  Jevi  na  sobě  patrnoa 
Boiiha  po  délce  a  Epičatosti ')  iim  dál  tím  ostrojil,  zpronevěřujíc  se  při- 
rozené i  přiměrné  a  sličné  podobě,  jakon  příroda  lidské  noze  dala;  ne- 
překvap! tedy  badatele  pranic,  když  naposled  spatři  na  nohách  elegantních 
lidí,  hejskŮ  i  kardinálft,  mě&tanQ  i  cfsařft,  méjtanek  i  princezen  obav 
akoro  na  loket  dlonhon  a  tak  Spiíaton,  že  v  ni  nelze  ani  choditi.  To 
badatel  beze  snadu  čeká.  Ate  že  tak  neetvflroá  móda,  která  dospěla  ke 
krajnosU,  v  Evropě  mohla  kvéatí  dvě  stě  let,  tobo  nelze  dobře  pochopiti 
ani  vysvětlili. 

Edy  a  kterak  vznikla  obuv  s  nosy  nebo  se  zobáky,  o  tom  jsou 
rozmanité  výklady,  z  nichž  žádný  není  bezpečný.  Dr.  Zíbrt  snesl  je 
v  I.  díle,  a  protož  odkaznjeme  tam.*) 

Nám  se  zdá,  že  vfiecky  vykladače  napadlo  nedorozumění,  které  by 
zmizelo,  kdyby  nenazývali  kde  jaký  dlonhý  střevíc  , zobákem*.  V  kaidém 
století  byly  dlouhé  střevíce.  Snaha  střevíce  prodlníovaU  a  ipičatěti  je 
pradávná.  Vždyl  pozorovali  jsme  na  své  oči  v  mnsei  vfdeúském  atřerice 
s  dlonhými  zobáky  již  na  etmských  vásách  starověkých  I 

Od  r  1097,  kdy  se  divili  Byzantinci  křfiák&m,  že  mají  dlouhoQ 
obov,*)  ob  čas  v  kaídém  následujícím  století  vyškytá  se  v  módě  dloahá 
ipičatá  obav-') 

n  nás  jevi  ae  ipiěatá  obuv  již  v  biblí  Telislavově  v  XIII.  věku ; 
sám  Karel  IV.,  za  něhož  netvorné  zobáky  n  nás  zavedeny,  jsa  jich  pro- 
tivnikem,  nosíval  delší  a  žpičatějSI  střevíc,  nežli  forma  nohy  ukládala, 
jakož  dobře  viděti  na  Karlově  T^ně. 

Móda  střevíci)  se  zobáky,  tedy  oné  nesličné  obuvi,  která,  jsouc 
opravdu  karikatoron  obuví,  byla  tak  dlouhá,  že  muslla  býti  vycpáváni 
a  tvrdě  podkládána,  beze  vSí  pochybnosti  vznikla  na  počátku  XIV.  věku; 
ale  af  již  zrodila  se  ve  Fraucou/fch  (ponlaines  zobáky  čí  uosy  lodní), 
kde  prý  král  Filip  IV,  po  délce  zobáků  rozliěoval  boďuosC  svých  dvo- 
řani!,^) nebo  v  PolŠtě,  z  jehožto  jména  prý  pocbázi  franconzský  název 
zobákík  —  polaina,  poniaíne  —  a  z  jehož  předciho  města  Krakovská 
odvozuje  se  anglické  jméno  ;cobákA  „crackowes*.  Jisto  jest,  že  obecnéj- 
iiho  rozilřeoi  doěla  obuv  ta  vfiade  v  Evropě  teprve  v  drnhé  pílíce  XIV. 


Dne.  IV. 

')  Zíbrt.  Déjiny  kroje.  S30  Kus  sUrii  literatury  a  výklada  viz  jeůií 
v  Scheible  Die  alte  gtite  Zeít  67. 

>]  Bohrbach-KretBchnier  181. 

•)  V  XI.  stol.  dle  MttouBberga  Wáfen  iind  Wicgewaete.  26.  Ve  XII.  atol. 
dl(-  Heydena  Tracbten  B9.  Roku  1212  byty  na  koncilu  v  Pařiti  tapovfdtoy.  Kohr- 
bach  181. 

']  Falke.  Eosiamgesch    238. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


Btoletf,  tedj  zároveň  s  krátkém  kabátem.')  Aspoň  lu  obrazech  fraocoaz- 
ekých  Daakjtnjf  se  opravdové  modnf  lobákr  teprve  v  letech  Šedesátých 
hastčji,')  zákaty  jich  objevuji  se  ve  Fraacii  v  „Reglementu"  Karla  T. 
r.  1367,')  tedy  touž  doboo.  T  Nérocioh  bovoři  o  Eobáclcb  (scbnabel) 
nejprve  kronika  limburská  při  roce  1350.*) 

Ba  v  Polska  aaměm  dle  Ubiorů  Eljaazových  (11.  8)  rozpoviecbněly 
ndlogie  nosy  u  botów"  teprve  koncem  ŠV.  vékn. 

K  nám  zaneseny  zobáky  po  naiem  mfnéul  též  asi  nedlcnho  před 
rokem  1360.  Arcibiskap  AmoŠt  byl  první,  jeni  to  modu  káral  pod 
pravým  jménem  zobákfl,  po  ném  r.  1366  arcibiskup  Očko  a  r.  1367 
tepe  ji  ze  svétských  lidí  Benei  z  Veitmlle.^J  Sic  jii  v  první  pAtue  XIT. 
vékn  Petr  Žitavský  a  po  něm  kaaovnfk  Fraatiiek  (1329)  hovoří  o  úzké 
obavi,  ale  téená  obuv  jeíté  nejsou  zobáky.*)  Arnoét  Očko  a  BeneS  svrchu 
peaný  prvni  n  nás  zovon  nemotornou  obnv  novou  „calceos  roatratos' 
a  oznamuji  o  .longis  nasis",  o  dloohých  nosech  čili  o  stfevfdch  nosatých. 
StAj  to,  že  z  Francie  k  nám  přenesena  móda  ta  pfimo  rodinon  nafiich 
Lacemburkfl.  Vidyf  táž  rodina  donesla  zobáky  i  do  Anglie.  Známoté,  íe 
dcera  Karla  IV.,  vdávajíc  se  do  Anglie,  přinesla  r.  1381  s  sebou  střevíce 
se  zobáky,  v  nichž  —  podivno  —  i  střízlivý  Angličan  ihned  nalezl 
zalíbeni.'') 

Střevíce  o  dlouhých  Špicích  bývaly  podivným  zpOsobem  noieny; 
poněvadž  při  jich  délce  (i  70  cra.)  ^  nebyla  cbflze  ani  nejdovednějšímu 
a  nejéipernéjilmn  Švihákovi  dobře  možná,  nezbývala  nei  tato  dvojí  pomoc, 
bud  vyzdvihl  chodec  Spíce  dlouhých  zobákA  do  výíky  na  provazci  nebo 
na  SňQře,")  oebo  obul  pod  mékký  a  dlouhý  střevíc  tvrdé  a  jeSté  delSl 
trepky  čili  patnochy,")  nebo  pozdčjiim  jménem  pantafle  (pantofle).  Trep- 
kami klapal  jako  dřeváhy.  Trepka  sluje  dle  slovnikfl  XVI.  stol.  vůbec 
dřevák  nebo  dřevěný  střevíc. 

Jftboi  řečeno,  prvnf  zapovídal  střevíce  s  nosy.  Špici  «  zobáky  arci- 
biskup pražský  ArnoSt.")  Prý  také  Karel  IT.  zakazoval.")  Že  mravo- 
kárcAm  se  zobáky  nelíbily,  to  chápeme  tentokráte  dobře.  Štítnému  jsou 
„přiekazou*  a  hříchem;   rytlřAm  vyčítá,   Že  pro   dlouhé  .čepky"  řemeny 

■)  Tiollet  le-Dac  III.  166  uvidf  rok  zobecnění  té  mody  1364. 

*)  PBnqoet(oTé  bra^}  Modes  et  costumes  historíques.  Obr.  4. 

*)  Gay.  Qloisair.  447. 

<)  ScholUe.  Dent.  Leb  292.  Scheible  Die  fule  alte  Zeit  1   c. 

^)  Enler.  Fontea.  IV.  G36. 

*)  „SotDltribus  pedes  stringentibna" ;  „in  calceia  strictia"  —  v  těch  slovech 
nťvitliiue  jeité  tobákA.  Srovnej  FoDtes  IV.  301.  404;  anebo  čti  oba  texty  otištěné 
obSírné  u  dra.  Zibria  Déjinv  krojA  272. 

')  Planché:  Cyclopaedia  of  Coatnin.  I.  142.  Fairholt.  CoBtum.  110. 

■)  Sebranka.  Lexikon  3.  Fuszbekleidungeti.  Scbnabel schahe. 

•)  Obrai  toho  ve  Viollet  Ic-Duc.  16^.  111.  Obraz  treptk  t«n)ic  IG7.  Jiné 
oliraty  v  Matějkových  Ubiorech  U. ;  v  Plancbě  Cyclop.  of  uoBtnme.  I.  66.  V  dile 
Sfaawa:  Dresaea  and  Decorationa  II.  vypadá  noha  nngl  krále  Juia  o  ápičatéiu 
střevíci  a  podloženě  irepcie  t  profilu  m-jináč  než  jako  by  leíela  nn  dlouhé  bnisli, 

")  Latině  „calopodium"  viz  Zíbrt.  Dějiny  kroje.  33i(. 

")  Tadra.  Cancell.  Arnesti  349. 

")  Rokyc,  Fostilla.  Univ.  knih.  17.  G.  33.  fol.  96. 

S* 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


86 

ovázaDé  nemohou  „bSti  hotovi  postihnuti  neb  atéci,  an«b  leti-li,  vstáti 
Bpéiné."  Štítný  i  do  íaTcd  ae  ponítl,  řka,  že  oni  zamýileji  ty  ,Skodné 
dvornosti".') 

I  hrom  mosíl  sioníiti  froti  nezbedným  dlouliým  stfevfcámt  S  choti 
TfpraTovali  kronikáři  od  Weitmile  aí  po  Hájka  a  jeho  ^Secky  dědice, 
že  r.  1372  parkrabovi  Albrechtovi  a  jeho  ženě  na  hrade  Eo£táte  hrom 
nrazil  ty  \t&pi  nosy'  n  Bti'eTfc-*)  Oviem  nebyla  tato  dAtklivá  výstraha 
mnoho  platná,  poněvadž  brom  srazil  jen  Bplce,  hi^loým  parádníkům  nic 
neublíživ. 

Zobáky  dostaly  se  i  do  českých  venkovských  kostel&,  jakž  o  tom 
svěděl  Herodem  na  fresce  v  chrámě  Slavětinském  z  r.   i;i85. 

Talž  zahájilo  panstvo  a  Ivibáci  obojího  pohlaví  a  vSech  stavA 
gdlonhými,  íaplmi  nosy"  na  Škorních  nové  století,  věk  patnáctý.  Ta  se 
do  nich  postil  Hus  a  vyslovil  leckteré  ostré  slovo  proti  „křivým  nosům".') 
Než  mamo  v&ecko.  V  XY.  věku  kvetly  zobáky  bojně  dál  a  staly  ae  nej- 
deliimi,  nejobyzdoějfifmi.  Ka  snémé  kostnickém,  kdež  ubohý  náS  kazatel 
betlémský  byl  opálen  v  Škorních  krátkých  a  Širokých,  chodili  měltuné, 
rytíři,  kardinálové  i  císař  Zikmund  v  střevldcti  módních  do^ti  dlouhých, 
ODzkých  se  zobáky.*)  I  na  poěetlcb  má  Zikmund  císař  zobáky.')  Též 
svati  a  světice  boží  na  oltářích  chrámových  bylí  od  umělcQ  malířských 
a  řezbářských  obonváni  do  ikornl  nosatých  dle  mody  I  Náš  znamenitý 
Bv.  Jifi  na  Hradě  má  je.  V  j&gailské  kaplici  krukovské  máji  6ápi  ěkorné 
i  svati  tři  králové,  kteří  přibrali  se  k  jesUm  betlémským  po  daleku  a 
přes  pouStťl*)  Na  tkaných  obratech  (gobelínech)  burgundských  i  B&li, 
Kristus  a  Matka  Boži  znesvářeni  j^oa  obnvl  tou  nemotornou.')  Zobáky 
udržely  se  po  vSf  Evropě  za  celý  XV.  věk.  Na  miniatuře  bibliotbeky  de 
1'Arsenkl  v  Paříží,  z  XV.  věkn  pocházející,  i  knchař  posluhuje  pánům 
k  stolu  v  zobácích.^) 

Že  podle  zobáků  bývala  také  služná  obuv  nedlouhá,  tot  roznml  se 
samo.  Věak  o  tom  na  svém  místě. 

Přiložený  obrázek  C  5.  ukazuje  zobákoviton  obuv  mladého  muíe, 
držícího  šavli  tureckou  z  poCátku  XV.  veko.  Ale  zobák  je  tu  velmi 
střídmý.  3*1  bez  trepek.  Zobrazená  figurka  má  svrchní  snkni  s  límcem 
světle  modrou,  spodní  kabátec,  rukávy,  nohavice  a  obuv  červenou. 

Jiné  zobce  i  s  trepkami  viz  doleji  v  částí  zevrubné. 

Se  zobáky  doslala  se  do  XV.  století  starodávná  mužská  kukla  nebo 
kápě  také  vSelijak  změněná  i  znetvořená. 

Kuklu  (cncnllus),  kápi  (cnpia,  capscíum)  znali  jtiž  Římané.*')  v  Gallii 
zůstala  i   potom,   když   ftlm   vzal   za   svě.     V  nejstarší  době   středověké 

'}  Štftný-Erbea.  ]6S.  170. 
')  £inler.  Foiitea.  IV    546      Hájek,  346. 

»|  Hu8-Erben.  III.  179.   Též  kap,  47  v  Job.  Hus.  Histor.  el.  mnnum. 
')  Víz  obraiy  Gebharta  Lidachira  f.  118. 
)  Vil  jedou  z  r.  1420  v  arcb.  místa  Prahy. 
*)  Vzory  Sztukí.  Przezdziuclii.  1.  24. 
'')  Falke.  Costumgesch.  237. 

')  Histoire  du  luminaire.  Henry  lUné  ďAlkmagnp  atr.  200, 
>)  V>1iaský.  2ívot  ňeká  a  Řím.  173. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


staU  se  Sateni  mnichův; ')  balili  j(  hlava  a  ramena.  Podle  mnichQ  obli- 
boval kápi  Dejvic  lid  obecný  a  myslivci,  jimž  v  zlosti  a  nepoliodé  íasovč 
<lobJ'e  sloužila.*)  Jsouc  odstřlíena  od  snkně  tirbo  od  pláSté,  stala  se 
kukla  kusem  samostatným,  byl  to  Ifmec  s  kapuci.  V  XIV.  vSku  stala  se 
kukla  módou  vSecb  stavů.  1  králové  ji  brali  na  blavn.  V  letech  Šedesátých 
kvetla  móda  kukel  po  Evropé  nejbnjnéji.^) 

Kterak    vypadala    „poctivá  kakla"    koncem    věku  XIV.,    to  zřiti  aa 
miiiiatarácb  Štítného  bned  v  první  iniciále.*)    Čeled  v  téíe  vz&cné  knize 
jest  malována  v  obSírných  kaklácb  řasoatýcb.  Sukué  modrá,  kukle  zelená. 
Také  na  piáStfcb    mají  mniíi   nékteřf   kukly  přiSité.     Rytiřský  ženich  má 
pfi  svatbě  na  zeleném  kabátě  zelenou  kokln.^)  Z  toho  patrno,  že  v  době 
Štítného  byla  kukla  nošena   ode  vSech  stavů.   Od 
té    doby   stala   se   hnkla   příslovím.*)     Z  obrázků 
viděti,  že  byla  kukla   v  té  době  spti  obifmá  než 
malá  a  že  koněila  se  cípem  mirnýra. 

Ale  podle  kukly  poctivé,  panující  po  vši 
Evropé  od  Španél  až  do  Polsky,')  oblíbena  liyia 
U  ěviháků  kokle  modněJSi.  Starodávná  kukla  totií 
změněna  jest  skoro  organicky,  a  to  dvojim  způ- 
sobem. Jedni  totiž  nbrali  ji  malebné  rssnatosti  a 
obdařili  ji  clpen  až  loket  dlouhým,  na  jehož 
konci  honpal  se  třapec.  Ba  na  freskách  v  Slavě- 
tíně  (r.  1385)  mají  maži,  kteří  vraždi  nemluvňata, 
na  kuklách  i  po  dvou  cipech ! 

Druzi  naopak  sestříhali  jí  tak,  že  nebyla 
nepodobna  čepiřce  nebo  čepci.  Di  kronikář  při 
r.  1367:  .Málo  před  tím  bývala  knkla  poctivá 
z  Ěesfi  neb  sedmi  loket  sukna,  ale  na  ten  čas  '^'^-  \  Stí" 
kukličliy  maliěké  mlvuji,  takže  z  jednoho  lokte 
mohl  čtyři  udělati,    někteH    pak    mívali   od  lalokn 

přes  ústa  a  přes  nos  až  k  samým  oěím  ty  knkličky  zapnnté  knoflíky 
nebo  spínadly  stříbrnými  a  tak  ustavičně  chodili,  neodpinajice  se,  leč 
když  měli  jisti  neb  piti.  Potom  ty  kukličky  na  vrchu  hlavy  třapci  vzhůru 
obracnjice  nosili."  *) 

Že  charakteristická  v  oné  době  strakatost  dotkla  se  i  kukly,  o  tom 
dobrý   doklad    z   r.   1412   v  archive   plzeňském.*)     Zastavuje   se   židovce 


')  Viollet-leDuc   lil.  66.    T  pravidlech  rádu  benedikt.  o  ní  řeč  a  rozkaz. 

')  Lacroix.  I.  Venerie. 

*)  Rohrbacb.  TrHcbteo  197.  Falke  v  Mittbeil.  d.  Central- Commiss.  letlO.  222. 

'i  Rnkop.  unir.  knih.  (.  17.  A.  6.    Reprodukce  v  dra.  Zíbrta  Dějin,  kroje. 

')  V  Xéutí.  rukop.  124.  127. 

*]  „Tu  kuklo  nasirtlie  na  své  ntprátely,  kterúit  by  rádi  byli  na  vás  na- 
atríili."  Arch.  Čes.  XII.  Bí. 

')  Le  costume  historique.  Racinet.  VL  451. 

•)  Hájek  dle  Beneše  z  Veitmile  3H.  První  mluví  o  dlouhých  kuklicích 
kroDikář  Frantilek  Praíeký  r.  1329.  Viz  o  tom  zevrubnéjí  v  Zlbrtové  díle 
str.  273.  294. 

*)  Z  výpisů  prof.  Strnada  z  knihy  Judiciiim  generále. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


dobré    nCapucioni   DÍgnim   cnm   bipartito   lerepipio   vjdelicet   ex  nigro  et 
viridi'  —  tedy  kukla  h  cípem  ferným  a  zeleným  dvojbarvíra. 

S  takoi jmi  kaklainl  tedy  veili  naSi  moHti  předkové  Seitf  do  stoleti  XV. 

Ale  kukla   ani  poctivá   etará,   řaanatá,    ani   ona  modnf   prodloaiilá 

a  cípem  dvajbarvjm   nebo  zkrácená  jako   čepec   nemély  v  XV.  věkn  tak 

tuhý  život  jako  zobáky.    Najdei  kukla  aic  jeStě  v  počátcích  Btoletf  XVI. 

(na  pHkiad   z  Bratři  českých   r.  1510   do  Praby  vyslaných  jeden  přiíel 

v  bnkle),  ale  obliby  knkle  nbývi  vlastné  ní  od  poiátku  XV.  vékn.  Stáv& 

ae  řidSi  a  Hdíi.     V  miniaturách    ^Zrcadla   spasení"    apočltali  jamu  v  41 

mníškem  obraze  jen  dvé  kakly! ')     Eakla   přestala   býti  urozeným  lidem 

modon.    Kdežto  jeité  roka  1410   mél  Otík 

z    Chrásta    modrákovoD   (flavens)  knkli   tak 

cennon,    ie  ji   mobl   zastaviti    v   dlaha   ii- 

dOTském   v  Plzni,*)    Židek    za   krále  Jiřího 

jii   vytýká   to   přímo   za   nestoSnost,   kdyby 

nrozenec  chodil  v  kokle  a  ne  v  klobonce.') 

Přeila   tedy   kakla   od   pánfl   zase   k  lidem 

nižífm  a  nás  rovně   tak  jako   v  Polska*)  a 

na  západe.     Jenom  ta,    kde  náleiela   knkla 

k  stejnokroji,  na  příklad  při  kutnohorských 

havířích  —  zfistávala  pořád  n  veliké  cti. 

Na  přiloženém  obrázka  č.  6.  má  jeden 
t  méstských  lidi  v  bibli  katnohorské  kakln 
obíírnoa. 

Tím  dokreslili  jsme   hmbými  rysy   ony 
Čls,  6.  Bible  hutnohorská.       charakteristické  zbujnélé  mody,  s  nimlž  mladf 
mniové  vstoopili  v  XV.  věk,  a  jet  napotom 
celéma  století  dávají  znak. 
K  těm   bujnostem   krojovým,   na   nichž   jistá   měkkost,   zženilost  a 
koketerie  zcela  gvétle  patrná,  hodil  se  zpQsob,  jtmž  opravovali  mnŽi  svoji 
hlavD.     Po  vSi   západní  Evropě  i  v  Němcích    bylo   od  Xlll.  vékn   pra- 
vidlem,  že   se    ronžové   po  příkladě   rytiřfl,   dámám   sloužících,    holili  na 
bradč.  Jen  starci,  mniii  a  poutuici  byli  bradati  pořád.  To  by)  ráz  zienilý 
je^tě  patrnéjSi.  Ale  tonž  doboa  na  východě  mívali  maži  rádi  brada  plnou. 
Od  nicli    na  poĚátku  XIV.  století    přijali  Čechové    mrav    plnovousu,    způ- 
sobn  to  „barbarského"  a  „uherského";*)  některým  zalíbil  se  miato  plné 
brady  knír  pod   nosem  íili  friiousy,   coí  vykládá  se  tolikéž  za  mrav  vý- 
chodoi.*)  AvSak  ke  konci  XIV.  století  patrně  zase  mizí  plná  brada  v  Oe- 
cb&ch,  a  Čechové  zaénon  opét  holiti  se  po  modč  západnické,  a  zAstáv^f 


•]  Do  Btr.  51. 

')  Výpisy  Strnadovy  z  kniby  soudu  zahájeného. 

')  Riikop.  Správ  ovDj.  47. 

•|  Viz  tabuli  1333—1434  v  Matějkových  IJbiorech. 

°)  Doklady  u  Zibrta.  Déjiay  229. 

•)  Prý  „najprve  dlouhé  brady  nositi  poíali,  Ježto  jp  před  tím  všickai  holiti 
dali.  Nékteřf  pat  frůousy  jako  psi  neb  kočky  mívali,  obyčej  v  tom  pohanský  za- 
chovívBJťcp."    Ilíjek.  299.  přidává  ke  iprávě  krooiky  zbraslavské.  Fontet  III.  18. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


39 

tak  »  celé  XV.  století,  třeba  ne  tou  výlaÍDOD  mSron  jaUo  jinde  bylo 
obvyklo;  Debot  a  nás  vždy  najdeS  podle  vétBíny  kolobradých  také  počet 
lidí  B  bradoD,  obyíejně  krátkou  a  s  frňaasy. 

Tik  XV.  neaáridf  mužské  brady;  ifláitě  a  p&nfi  a  na  dvorech 
evropsk/cb  panorníkOv  aí  do  let  osmdeBátýcli  Denalezoei  snadno  ptoo- 
TODBD.  TJ  nás  jii  na  počátkn  v^kn  jsoa  odkazy  zboíné,  aby  i  chodýiD 
lidem  ve  ípitále  brada  byla  holena,')  jen  tn  a  tam  nékterý  měifan  obli- 
boval Bobě  v  pjkné  bradě  jeltS  za  néhterý  čas.  Vtmeť,  ie  T&boi4  r.  1420 
pohorfiovali  se  nid  sličnými  vousy  pražských  mtiifi. 

Na  obrazlch  Bnímu  kostnického,*)  kde  mniů  víelijakých  zobrazena 
sda  neobyčejná,   jest  vona  vzácen ;    nái  Jeroným  je  bradatý.    Také  cisaf 
Zikmund    má   brado ;    bezpochyby    tradicí    ro- 
dioDOD,  meltě  ji  otec  jeho  Karel  IV.  též. 

Ubíi  jsoa  malováni  s  knírem  pod  no- 
sem,*) také  na  jiných  sonvěkýcb  obrazech  má 
ten  onen  mnž  i  prAvodn  Zikmundova  knír,*) 
kteráito  zkoienoBt  vedla  cizí  historiky  k  tomo 
soudn,  zajisté  iirokémn,  ie  v  oněch  dobách 
vfiickni  XJhfí  a  Slované  kde  kteff  i  b  Cechy 
takový  mívali  vonfl  pod  nosem,'}  a  od  nich  že 
přepraven  jest  k  Němcfim.*) 

OvBem  leckterý  naginec  liboval  si  v  knfm. 
Na  příklad  mlstosndí  království  českého  Se- 
zema  2  HořeEovic,  jenž  zemřel  r.  1419,  tedy 
rok  před  bitvou  na  Žižkově,  mél  hnfr  veliký.') 

Porítznn   vyskytne    se    knír   pod    nosem   i    při     ,  .    ^    ,     -,    ,    ,„ 

rjUHch    ÍMk^eh   ,  pl.é  ibroji   (obr.  5.  V,);-)     «»   '•  "'foefl,""   *'  '"^ 
naposled  oajdeS  o  nás  i  tn  vzácnost,   it  socha 
Václava  IV.  na  mostní  věŽi  pražské  má  i  sliínon 

hozf  bradka  již  v  XV.  století,  kterýž  modni  vynález  datnje  se  obyčejné 
teprve  z  časO  o  sto  let  pozdějíícb.  Viz  obr.  č.  8. 

Tedy  a  nás  všecko.  Ale  přes  to  nejobvykleji!  modoo  bylo  v  XV. 
víka  bradu  holUi.  Ba  ani  naii  Táboři  nečinili  výjimky  ze  zvyku,  kterýž 
i  po  Táborech  na  dále  panoval  skoro  za  celé  století  vSeobecnč.  Na  obraze 


')  Jelínek.  Hist.  Litomyšl.  I.  260.  rok  1413. 

'I  lUehenthal.  Rnkop.  nniverB.  dle  origin.  z  r.  1417  malovaný. 

■)  Obrat  na  liBté  133. 

')  Na  pHklad  onen  pán  v  skupině  baBiliky  sv.  Petra,  před  stavuji  ci  korano- 
vánl  Zikmunda  na  rimshé  cfsarilvf.  Há  boty  iemé  po  strana  inérované,  kab&t 
nad  kolena  se  íirokým  lemem  koteSinným  a  knír  pod  nosem.  Ronnard  costami 
dei  Xni.  secoli  11.  23.  omylem  zore  ho  nobile  Tedesco.  Ten  neol  Tedesco.  ToC 
naiinec. 

')  Heyden.  Trachten  der  KuriarvOlker  124. 

')  Robrbacb-KreUcbmer.  Trachten  228. 

■•)  Vil  obraz  jeho  v  Hradech  Sedláčkových  II.  217;  v  Zibrtových  Déjinácb. 
I.  306. 

■)  Obrázek  z  konce  XIT.  stol.  v  kapitul,  rokop.  i.  A.  10.  Reprodukce 
v  ZlbrtovĚ  Děj.  I.  187. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


Cis.  8.    Socha  VácUia  IV.  i 


iteniského  sondu  v  Hradci  Jindřichové  objeveném  ')  a  z  pQlky  vétcn  XV. 
pocházejfcfm,  jjod  viickni  pánové  bez  brady-  Také  Jiff  kril  býval  holiéem 
jedDOU  v  témdDi  bolfván.^)  Zdá  ae  nim,  íe  na  hraně  XY.  věkn  t&í  moda 
holé  brad;  popadla  i  naSc  polské  pobratimy.  Aspoň  avidnické  vojsko 
jeité  r.  1368  zobrazeno  jest  s  plnou  bradou  vesmés,')  a  v  XV.  veka 
postihneS  na  obrazech  polských  poskrovnu  brad,  při  mčšfiiDech  a  sedlAcIch 
takméř  jich  nenf  zhola. 

Slovo  o  vlasech.  Dejme  tomn.  ie  o  hradě  a  nebradé  tehdejší  lidé 
smýšleli  jináfe  nežli  my  a  že  bolobradstvi    aoi  nepokl&dali    za  zženilost: 


')  Freshai  objev.  Jiíínský.     Popia  v  SedJáek.  Ilradecb.  IV.  i 

')  Židek,  SprivovDB.  62. 

'j  Obr«z  v  Schiea.  FQratenbild,  Luchs. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


41 

Tisk  o  tom,  le  ift  celé  stoletf  XJT.  a  XT.  el^tuitnf  nnii  oblibovali  sobě 
dlonbý,  kadeřavý  tUb,  sondivalo  se  až  tehda,  fe  to  zpdaob  „íeuBký", 

Dlouhé  vlasy  pi^  mufich  oblibovány  vlode  oa  lápadé  i  d  oás  rytii*- 
ským  DiraTen).*)  V  tČch  dobách  romantickébo  rytfřitvf  také  jinf  mulové 
nerytifiti  oblíbili  li  delBl  vlas.  krátké  vlasy  zanechávajíce  slahám.  Tak 
to  zůstávalo  do  počátka  XIV.  století.  Tu  najednoa  zaíali  muži  nádher- 
néjií  a  fiotiví  v  dloabosti  svých  vlasA  pfepfaati,  kadelHli  je  a  strojili 
nmíle.  Hoda  dloabýcb  kadefí  přihnaU  se  od  západu ')  fc  nám  i  do 
Polské,*)  a  nali  parádnici  ujati  ji  přes  výčitky  Bváilivých  staro svétakých 
rOdákfl.  U  nás  tonžl  do  té  mody  kronikáři  na  poíáthn  XIT.  století 
zovDore  ji  ,ÍeDským  ipOsobem".*)  Není  potřebí  pochybovati,  ie  ten 
ženský  způsob  kuŠeravých  dloohých  vlasů  přinesl  k  ném  dvůr  krále 
Jana  z  Francie. 

Od  té  doby  hojné  kaíery  při  maiich  mladých  oblibovány  napořád. 
U  Štítného  mají  skoro  vSickni  ranZové  kadeřavé,  bojoé  vlasy,  a  pravé  ten 
způsob  přechází  pak  i  do  vékn  XT. 

Po  krvavé  porážce  moravských  a  českýih  pánů  na  Vyiehradč  r.  1420 
naříkal  letopisfc:  , Který  Čech  male  bojovné,  tak  múdré,  kadeřavé, 
krásné  vidřti  mohl  bez  lkáni  srdce  svého?"'} 

I  lidé  nižSIch  stavů  n  nás  ton  dobon  rádi  nechávali  sobě  vlasy 
růsti  dlouze,  byt  jich  sobě  nepřipravovali  do  kníerava  jako  páni,  kteři  na 
takové  véci  mívají  víc  prázdné.  Nékteřl  seliti  mnžové,  bezpochyby  po 
starodávna  a  soad  jen  mlHtem  strojili  a  pletli  sobě  vlasy  v  copy,  jakož 
to  popisDJe  ovSem  teprve  ke  konci  XT.  století  Lobkovic.') 

Po  vojnách  husitských  kačeravý  vlas  do  prsténců  svfjený  až  k  ra- 
meoBm  oblíben  b)l  od  panstva  českého  i  za  krále  Ladislava  a  Jiřího. 
Ladislav  sám  měl  „dlouhé  rusé  vlasy,  až  na  ramena  spaStěoé"  —  což  vy- 
kládá SylvlDS  la  obyčej  nherského  národa.')  Ať  nž  to  byl  obyčej  oherský 
čili  nic,  pravda  to,  že  lůstaly  kadeře,  až  na  ramena  spniténé,  obyčejem 
českého  národa  v  téŽe  dobé,  kdy  jiní  národové,  zvláif  TlaSi  a  Francoazi, 
dlouhých  vlasů  až  oekadeřili,')  aneb  podle  vzorn  borgandskébo,  jtnž  po 
r.   1460  leckde  stal  se  nodoa,  vlas  na  krátko  přistřihovali.*) 

Shledáváme  dloahý  vlss  a  holon  brada  při  bývalém  náčelníkovi 
táborském    Jindřichovi    ze    Stráže    (f   1466),    vidíme    dlouhé    vlasy    na 

1  Čti  v  dfle  71brU  Déjioy.  227. 

'1  Vlollet-le-Duc.  III.  192.  Rohrbacb.  Trachten.  179 

')  Srovnej  tabulí  1383—1434  v  Mstejkových  Uliiorech. 

'I  Cti  obalme  ciUly  z  Petra  ŽiUvakého  a  Frantiáha  Pražského  v  díle  /A- 
brtové  I.  27?. 

*}  Letop.  Star.  41. 

*)  Bohuslav  Lobkovic  Htsiítejaský-Vinancký.  LT. 

T  Kron.  Sjlv.  496. 

■)  Viz  obraz  Sforxy  r  ái\e  Shaw-IlliiniiDated  ornaments.  obr.  63. 

'i  Vypravuje  doktor  Csmerarius  u  Cnrchesia  v  „Stsvé  méstském",  že  bur- 
guods)^  Filip  Dobrý  r.  143(1  pro  tíikou  Demoi:  dlouhý  vise  sobe  nusil  dáti  se- 
stHbati,  z  kteréž  pl^fiay  prý  poradil,  iby  válckni  dvořané  „v  týž  den  a  v  touž 
bodÍQQ*  týmž  způsobem  sobe  hlavy  0811*10811  dali.  Srovnej  Úohrbaeh-KrelEchmer 
Tracbffn.  194.  «tr.  245. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


obráscfch  t  Cbelčického  Síti  víry.    Sami   kaiíf   mají  tu  kadeřaié  dloabé 

vlasy,   byt   ne    tak   dloube  jako  píni.   jimi   Gbelčický   Tyfiftá,    ie    ,tUsj 

dlúhé  až   na   ramena   odívají   a   klobúick   chlupatý   na   to  jako   homoli, 

i  vyhledají  7.  nřho    jako  z  krbn,   je£to  jti  nevedl,    jakých   potvor  e  sebe 

nadélati."  ')  Stran  týchže  pánQ   íeskýcb  ptá  se  Cbelčický  v  replice  proti 

mistra  Rohycanovi:    „Táli  se  tebe,   které   to   ryttře   míníte,   jimito   b£h 

bojovný  přislnSf?    Ty-li  kasalické  (přezdívka  od  kás&ui  se,  iinténl).  jiíto 

na  hradích  a  na  tvrzích  vlasy  ramena  odívají  — '  ■)  A  jinde  lase  vytýká 

CbetCický  v&em  viady  beeovným  lidem,  že  vlasy  stroji,  aby  kadeřavé  byly 

a  spletené  vrkofe  aby  ai  do  pat  visely.  1  svatý 

Václav   T  kancionále  Lobkovickém  z  téže  doby 

má  velmi  dloahé  vlaiy. 

Když  koncem  století  začala  přicháseti  k  ob- 
libě zase  mažská  brada,  zfletával  jeétj  pořád 
při  ni  dlonhý  vlas  médon,  jakož  o  tom  svédčl 
miál  Harrachovský  z  r.  1480. 

Dle  zpráv  alierských  král  Hatyáí  divil   se 
Čechům,  kterak  dbají  krásných,  dlonhýcb  vlasá;*) 
a  když   Lev   z  Roimitála  cestoval   po   západní 
Evropě  (U65— 1467)  dle  zprávy  Šaika  z  Mezi- 
bořl,   podivovali    se   vinde  dlonhým  vlas&m  če- 
Čís.  9.  Bible  knlnoborski.     shýp,  říkajíce,   íe    nikdy   nevídáno   lidi,    kt«ři 
by  nad  Čechy  dloohostl  vUeA  předfiili;  při  tom 
mnozí  nechtélí  véřití,  Že  to  vlaay  přirozené  jsou, 
tvrdíce,    že    si  je  Čechové    nalepili    (dicebant   eos   bitnmine   adgintinatos 
easo).     JeStě   v  prvních   letech  XVl.  veka,    v  kteréž  době  jinde  dlouhých 
vlssfi    téméř  již    zanechali,    Čechové   ohlíhovali    „vlasy   dělané    obyčejem 
ženským",  přidržajlce  se  „toho  zpúsobn  itenského" ;  v  překrásných  minia- 
turách v  Živote  sv.  FrantiSka   r.  1500  malovaném  má  1  zedník  při  prici 
dloahý,  velmi  dlouhý  vlas.*)  Pdta  Švibovský,  sadí  královský,  nosíval  dloube 
vlasy  a  bezvoason  brada  ai  do  r.  1504,  což  lze  spatřiti  na  jeho  náhrobku 
v  klášteře  horaíďovickém. 

Vzorek  dloaliých  vlasQ  niažských  podáváme  na  9.  obrázku,  vyĎatém 
z  bible  katnohorské 

Kdo  by  se  divil,  kde  Čechově  tolik  vlasA  nabrali  na  podiv  světa, 
tomu  nelze  nesvěřili,  že  n  nás  bezpochyby  rovni  tak  jako  jinde,  kdo 
neměl  svých  vlasA,  připAjčil  sobě  cizích  s  dostatek,'') 

')  Si(  viry.  Ctaalč.  \hl. 

')  Palacký.  IV.  1.  419. 

'I  Bonfinii  Rer.  ungar.  dťc.  IV.  I.  II.  576.  Fateor  Boemos  martiales  esae, 
formosÍBStmum  genus  horninám,  cuItuTAe  corporis  studiosissimum  et  quam  maximě 
crinium".  Výpis  dra  Zfbrta.  Bslbin.  Misceil.  I.  lit.  lil.  234  vypranye  o  tom, 
klada  Matiáši  králi  do  ůst  slova  Scnecova,  že  (Čechové)  „malleat  rempublicam 
tiirbari  quam  comam". 

']  Rukopis  £.  rf.  9.  v  biblioth.  Černínské  na  Petrjpurce.  Jiný  doklad 
z  r.  1505  v  traktáte  Pán  rady.    V  mus.  f.  58.  I.  4G. 

')  Hefner-Alteneck  vykládá,  kterak  v  Néradch  v  drubé  pĎli  XV.  vékn  nosí- 
vali kuCtiravl  mnobovláskoré  —  paruky.    Českého  xjevn^fao  (loic'adu  nevíme- 

DigitizsdbyGOO^^Ie 


43 

Ženské  pohlaví  vstoupilo  do  X7.  století  co  do  broje  ťelbem 
&tHzli*íji  Doili  raalStf. 

Oviem  byly  také  dcerami  avé  doby,  >  poněvadž  ta  doba  —  roz- 
hřána Btoleti  XJV.  a  XV.  charakterísnje  ee  přepjaton  zbofnoati  a  pfc- 
pjaton  rozpoitiloHti,  pozornjeme  tyto  dva  kootraaty  také  na  kroji  íeiiském 
po  vif  zapadal  a  střední  Evropě:  jedny  šatí  se  krojem  ne  nepodobným 
kroji  synéjílcb  jeptiiek,  zahalovaly  sobě  zbyteční  i  vlasy,  nejkrásnějii 
a  nejpfirozeDÍjii  zdobn  ženského  téla,  drnbé  na  odpor  tomn  plastika 
téla  rády  na  odiv  atavčty,  některé  v  tom  i  nesmfmym  ntahovánim  pře- 
mriínjíce, ')  jiné  nesluSnýni  vyBti4íen(m  na  prsou  ai  i  poctivý  mrav  ariíe- 
jlce.  Na  obraze  i.  10.  pfedkUd&me  vzor  poíestnébo  ženského  ifttti  z  po- 
čátka  XT.  století.  Podotýkáme  pft  tom,  ie 
íat  panin  je  vleček  ríUový,  placbetka  bflá. 
Šat  mažflv  zelený. 

Jako  viode,  tak  i  z  Seských  žen  nejprv 
oviem  jen  bohatíf  a  rozmařitejii  držely  se  roz- 
pustilé mody.  Na  strujbn  prsQ  ženskýcb  vy- 
niyfilena  koncem  XIT.  věkn  ve  Francii  jakási 
ínérovaíka,*)  kteron  njaly  naíe  pani  též 
ocbotně.  dtitný  i  Hos  vyiítajl  s  nelibostí,  ie 
„paní  oebo  panny  ivé  prsy  stroji  nka- 
znjíc,*  Že  mají  prsy  otevřené,  ilje  od- 
kryté,*) ale  na  obrázcích  v  samé  knize 
Štltnébo  m^i  panny  —  o  belmbrechtné  éili  a, 
lehké  nemlavlc  —  snkně  na  prson  dosti 
znamenité  vykrojené,  z  řebož  jde,  že  ne- 
slnSoé,  necodné  vykrojeni  bývalo  na  hranici 

k  XT.  Btoleti  mnohem  znamenitějSi;  s  ton  modon  veily  nádherné  pani 
do  vékn  patnáctého.  V  oém  dekultováni  doilo  stého  vrcboln  i  raffinovanosti 
DcjvétSi,  nebot  prsa  valné  vykrojená  zafialy  paní  přikrývati  jemnými 
prAhlcdnými  látkami.*) 

Co  do  podoby  ženské  sukně  lze  onbroem  řici.  Že  i  v  století  XT. 
bývala  namnoze  iita  od  farka  až  k  patě  vgecka  v  jednom  knse,  Snkné 
otvírala  se  Šněrováním  bnď  na  fiadrech  boď  na  zádech.  ŽivotkA  od  sakní 
oddělených  neznaly  paní  vyliícb  stavA  aŽ  do  konce  XT.  století,*)  Ton 
příčinoa  jsoo  tedy  obrázky  ien  vzneienéjifch  z  doby  Štítného  zcela  stejný 
8  obrázky,  které  známe  z  prvé  pQlby  XT.  věkn. 

Zívotky  íili  „prsy"  od  snkné  oddělené  vymyileny  teprve  konrem 
XT.  vékn.    Na  obraze  t.  11.  podáváme  vzor  sokné  ženské.    Jest  v&ecka 

')  Uiahuvánf  sukní  jevf  se  uí  v  niMch  nejstarSfch  obrázcích.  Y>z  v  Zibrtové 
díle  r.  26«, 

*)  Bobrbach-Kretschmer.  Tracbten.  193. 

')  Stitný-Erben.  Knihy  šestery.  \m.  Hus-Erbeo.  111.  168.  Hus  Histor.  et 
moDura.  op.  48. 

*|  Viz  obrai  č.  163  v  BoDnanl.  Coaliimi  dei  XIIÍ.— XV.  aecoli.  II. 

'']  V  gradualu  SmlSka  z  Vrchoviií  v  ambrdská  sbírce  {Vídeň)  r.  1490  p  rád 
jeíté  život  a  sukní  j<'den  kus. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


44 

oiodrň.  Ji  oděna  jest  divba  nerdaná,  jejli  znamendn  jsoa  rozpuštěné  vlasj 
a  vfDck  na  hlavé.  Pfi  tom  odkaznjeme  na  obr.  13.,  kde  néholikero  saknl 
Šněrovaných  s  odánfm  barvy. 

Sukně  opásávaly  paof  i  dfvky  pásem  právě  tah,  jako  v  stoletích 
pfcdeSlých  1  n&Bledajicfcb  zvykem  bylo.  Jenom  nebralo  mfsto  vidy  totfí, 
na  něí  pás  kladen. 

Snadno  pozorovati,  že  v  XV.  věku  ženským  pás  od  kyčll  čím  dále 
tfm  vý&c  se  sune,  takže  „Život"  (taille)  5fm  dále  tfm  kratSím  se  jevi. 
Naposled  dosábl  pás  ai  po  samé  prsy,  což  móda  velmi  nepodobná,  ne- 
pěkná, poněfadi  nepřirozená.  Uoda  krát 
kýcb  taillii  ndržela  se  n  nás,  v  Némcich. 
v  PolStě  a  ve  Francii  la  ceiý  XV.  věk. 
Dámy  vlaské,  anglické  a  ipanělaké  ne- 
aamilovaly  toho  nevknso  ton  raěron,  aby 
se  ho  držely  pořade.') 

E  nerozumným  bi^nostem  ženského 
iatn  náležela  vleíkA.  Vymyslily  ji  dámy 
dvom  francoDzského  *)  kdys  poěátkem 
XIV.  věku,  a  z  I.  diin  Zfbrlova  vi  čtonci, 
ie  r.  1310  dala  se  achvátili  toa  modoo 
i  naSe  výborná  poslední  Přemyslovna  jsonc 
tenkráte  nevěsto  o. 

Vlečky   ěili    .dtonbé  podolky"    měly 
tak  tnhý   a   dlouhý  život  jako  střevícové 
zobáky.     Nářky    na  ně    a    boj    proti  nim 
začínají  se  v  západní  Evropě  záhy  v  sto- 
letí XIV.  ;^)  ale  vlečka  přetrvá  celé  sto 
leti    následajícl,    ba    nemizi    ani    potom. 
Také  ten  zjev   na  ni  patrn,    že  byla  ffm 
dále  delSf.    V  XV.  věku  mívaly  vzneSené 
dámy  vlečky  i  pět  metrik  délky.*)  Marný 
byl  boj  mravokárcA    proti  vlečkám,    marno  vBecko    posmíváni  a  nadávky. 
Ani  salcburský  koncil   r.  1418  nedovedl   v  Němcích  nic  proti  nim,')   ba 
ani  bulla  Eugena  IV.,   již  vyiádali   r.   1435  Františkáni,    nikdež    neměla 
následka  žádoucích.  I  kněze  posedla!  Vímet  že  r.  1426  koncil  pařižaký 
byl  nucen  zakazovati  kněžstvu,  aby  na  klerikách  neměli  vlečky.*) 

Ale  divná  věc !  Svrchu  psaný  doklad  o  naíí  Elifice  Přemyslovně,  že 
vzala  na  se  nevěstinský  Sat  o  dloahé  vlečce,  jest  n  nás  v  Čechách  ojedi 
nělý.  Za  celé  XIV.  století  nenajdeS  při  českých  paních  sukně  ton  měrou 

'I  Viz  obrsiy  v  Bonnardových  Costumi  dei  secol.  XIII. — XV.  a  srovn.  Rohr- 
bach-Kretschmer  Tracbt    193 

')  „LoDgissimo  galiico  indumentn".  Fontea  rer.  IV,  160. 

',  Ptše  se  proti  nim  v  knize  „Fiores  virtutum",  jež  psána  ve  Vlailch  roku 
1320  a  po  nÉmec.  vydána  1486. 

')  Ileyden.  Tracht.  108. 

•)  Anzeig.  fQr  Kund,  d.  d.  Vorzeit.  1864.  175. 

•)  fiopk.  GcBch.  d.  liturg.  Gtwftnd.  11.  326. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


45 

Acasaté,  jako  v  semich  lápaánfcb  dimy  nosily.  Naíe  pani  v  tom  oeza- 
blondilyl  Do  XV.  století  vcházejí  o  saknfch  jdcncfch  do  země,  ale  ne 
■nnobo  vleklých.  Teprve  v  dnihé  Sásti  XV.  století,  jakoi  na  BTém  místí 
povíme,  tachvitila  je  sevkaBná  móda  dlouhýcfa,  předlouhých  vleček,  kterii 
tehda  rozSIřila  se  z  Borgnnda  po  vil  Evrop£. 

PK  sukDÍ  mívaly  aaSe  pani  rukávy  v  XIV.  vékn  úzké  a  b  těmi 
vatoDpily  do  vékn  patnáctébo-  Podriely  i  v  tom  víku  jeitě  za  některý 
čas  ony  parokávy  iúi  pachy,  o  Dícfaž  psáno  v  1.  díle  (Zíbrt  364).  Jsou 
to  ty  cípy  na  loktech  (coroua  in  cobitis),  jež  vytýkal  Hdb  naíim  ien- 
Bkým.  Bjly  modoD  po  Evropě  obecDon.  Vlaské  dány  podriely  ty  pachy 
(raanica  cadente)  nejdéle  &  uměly  se  jimi  strojiti  DeJsliéDéji.')  Také 
nmiHf  parádnici  ve  Vlaifch,  zdá  se,  hnatěji  strojili  se  v  XV.  vékn 
v  pachy  neíli  nati.') 

Pres  snkni  oblékaly  paiií  i  na  prabn  XV.  věkn  .Baknice"  čili  i  a- 
bátky,  Laznky,  žnpice,  jež  jim  na  obrázcích  Štítného  sabajf  přes 
Ifino,  na  jiných  obrazech  aí.  do  kolenoo.  I  pi4  ženských  kabátech  mívala 
i^ada  knoflikú  týi  úkol  atahovací  jako  pfi  kabátech  mníských  V  XV.  věkn 
bývají  fiak  kabátce  ženské  —  úhrnem  sonzeno  —  kratíf  neíli  v  století 
předcházejícím. 

Na  zimn  oblékaly  naie  dámy  rovně  jako  mnii  kožichy  a  ko- 
ífiky  atřihn  hoď  kabátkověho  a  Inpicového  nebo  Žapanového,  o  nichi 
doleji  v  íáati  zovrobné  obiirněji  položíme. 

Naproti  tomn  veliká  vétJina  paní  halily  se  skoro  za  celé  XV.  sto- 
letí v  zimě  v  létě  pláiti  řásnými  a  dtoDhými  tak,  že  po  předu  musila 
býti  jich  křidla  do  výše  zdvihána  pj'i  chůzi.  Od  poMtka  XV.  sloIeU 
potom  již  napořád  řikalo  se  zimním  pláíCBm,  koíeSinoa  podlitým,  blAiiy. 

Fři  tom  ^lově  postaneme  málo. 

Tníím,  ie  podařilo  se  uám  za  pomoci  plzeňského  professora  Strnada 
najiti  toD  pfiěiuon  néco  nového.  Jméno  blána  vyskytuje  ae  již  koncem 
XIV.  století  a  značí  kožeíino  —  pellis  blána 'J  S  tím  významem  zĎstává 
slovo  blána  dobře  za  dvě  století  pořade.  Vidy  prodává  kožiSnik  vielike- 
raké  koželiny  čili  blány.  Ale  od  konce  století  XIV.  značí  slovo  blána 
téi  kožešinový  íat,  jeníe  jediný  doklad  o  tom  n  Štítného  jest  dosti  ne- 
Bvétlý;  o  masopuste  prý  oblékají  se  staré  ieny   „na  roby  v  bláoy". 

Teprve  při  roce  1411  čteme  ve  výpiscích,  které  nám  půjčil  prof. 
Strnad  z  plzeújkěfao  archtva*)  zcela  zřejmě,  Že  byly  blány  iat  kožeii- 
nový,  a  spolu  dovídáme  se  bezpečně  —  a  to  je  novina  —  jaký  lat 
byly  blány. 

Čteme,  íe  Ursnla  filia  Uudrochonis  zastavila  u  židovky  Dobré 
„unam  pellinam  alias  blány",  a  nedaleko  pod  tim  zHBtavaje  kožiSnik 
plzeňský   Jorgiinua   a   žida  Lva    .nigram  pellinam   alias  karsen*.    Tedy 

')  Bonoard.  Costuni  dei  secoli  XlIL— XV.  Obr.  SI.  doDzella  italiana 
')  Tamté  jsou    obrazy   té   mody  jcítě   roku  1483.    Vis  obr.  Tt).    milaniiký 
„gtoTanne". 

')  Zlbrt,  Díjinj  kroje.  1.  32G. 

')  Z  knihy,  v  nti  tapis  jus  generalp. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


úaiy  Ulány  latiuS  pelUna,')  německ;  Itarsea  —  ÍMÍy  krzno.  A  poaévadi 
se  dobře  vykládá  krzno  za  pláSt,*')  tedy  blány  XT.  století  byly  plást  a 
nikoli,  jak  Be  dosnd  b  nejistoton  tvrdfv&lo,  pláSt  i  koiicb.  Ostabií 
k  timnž  přeavédéenl  doili  jsme  z  jedné  pozsámky  v  pamětech  univer- 
sitních, kdei  překládá  ae  blána  Blovem  palliam  pellifitnm,  tedy  pliil 
kožichový.') 

Na  obrize  č.  12.  předkládáme  ftoacfm  nádherné  blány,  kteréí  mi 

jodna  z  žen  přes  ramena  pověiené.    Blány  ty  Jdoa  patrně  podíity  koíe- 

iinou  hrano  stáj  OTOU,  povrch  Jejich  je  J^rvený.  Blány  ty  jsoa  ai  do  zemé, 

zdá  se,  íe  ae  drohet  vlekoa  i  po  zemi. 

Snkni  má  pani  Červeněn,  rnkávy  modré. 

Drahá  dáma  na  obraze  £.  1 2  má  snknl 

zelenou  s  oterřenými  velikými  mkávy. 

Z  nich  vyhledají    rukávce  modré  užSi. 

Za  zvláítnosC  minulých  dob  bndíi 

při  iatech  koíeiinových  oznámeno,  ie 

i  letni  kroj  obkládán  byl  v  XV.  veka 

koieEinným  lemem,   a   to  nejen  q  nás 

u  Slovanů,  alehrž  leckde  jinde. 

Barva  íenského  iain  oblibována 
byla  i  v  tom  Btoletf,  v  němž  naáme 
psáti,  světlá,  sytá. 

Co  do  úfesn  ženské  blftvy  a  její 
zdoby  i  pokryti  pozornjeme  na  praba 
XV.  vékn  rozmanitost  touž  víecko, 
jako  bývala  n  nás  i  jinde  Jií  od  půlky 
století  předchozího ;  při  tom  hned  oina- 
mnjeme,  že  Btoleti  patnácté,  vymýálejíc 
Cis.  la.  Rukopis  mas.  Zrcadlo  ton  přlěinoo  k  starým  formám  nové, 
spaseni  fol.  264.  j^g^jj^  „^  ^^^^^   ^  anarchii. 

Děvčata  veSla  do  XV.  věku  roz- 
prostovlaaena,  jakož  obr.  11. 
svědíi.  Hojné  kadeře  v  prsténcieb  pannám  splývaly  až  na  ramena  i  dále, 
kam  dosáhly.  Aby  pohled  byl  vděčný  a  vlasů  ae  zdálo  býti  vlc,  směle 
si  je  device  kroužily  v  I  i  1  i  k  y.  Jiní  divky  zase  naopak  splétaly  vlasy 
v  copy  proplétajíce  je  vrkoči  malovanými- 

Choditi  prostovlasa  a  bez  kryti,  to  směla  a  mela  od  XV.  století 
jenom  panna.  V  předchozích  stoletích  sic  to  bývalo  také  zvykem  po  víí 
Evropě,  ale  neredlo  si  t  tom  ženské  pohlaví  důsledně  ani  přísně.*} 
Aspoň  vzrieiené  dámy  chtívaly  míti  i  po  té  atraně  volnoat.  Známe 
z  obrázků  vlaských  ježte  z  hrany  atoleti  XIV.  ivarné  donzelly,  které 
mají  vlaa  jen  po  předn  nekrytý,    za  to  zadní  íásf  hlavy  halí  se  v  hustý 


')  ZajIiDBTO,  te  slovo  pellÍDa  dídí  v  žádném  alovolkn.    Prof.  Strnad    rafnl, 
)  tvar  lokální,  od  písaře  domácího  stvorený- 
']  Zibrt,  Děj,  kroje,  I.  67. 
')  Monumenta  univers.  III,  93. 
•)  Mittheil.  d   CeDtral-Commias.  f.  Erhait.  der  Bandenkm.  VI.  J.  ťalke. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


a 

závoj,')  a  Time  o  aaiich  íeakých  královnách  maoielkách  Kflría  IV.  a 
Václava  Bfoa  lebo,  Že  víecka  hojnost  vlasfi  volně  sponítély  až  k  ňadrára. 
Rovně  tak  r.  1458  í  maníelka  Jiffho  z  Podébrad,  Jobaona,  pří  svém 
korunováni  na  královna  vezena  jest  Prahon  „v  slavném  odévn  B  vlasy 
krásnými  rozíesanými".') 

Ale  to  jaoo  výmiokj.  Od  XV.  veka  a  zvláitě  v  století  XVI.  voU- 
váno  ta  děvCetem  smařenym,  aby  ,radíji  roaikn  vzala".*) 

Na  vlaiy  vpravovsly   sobe  panny  i  v  gtoletf   patnáctém    „vénce  a 
vínky",  jož  v  naSích  pramenech,   dokavad  jaoD  latine  psány,   vyškytají 
se  í  v  XV.  veka  rovné  tak  jako 
dmhdy  jménem  iCrinale",  také 
gCrinale  sen  sertnm'.*) 

Vínky,  jsouce  zhnata  poobon 
stníkoa  nebo  páskem  kolem  éela 
a  hlavy,  byly  modoa  prastaron, 
aniž  třeba  jich  pflvod  vykládati 
X  diademfi  a  z  éelenek  antických, 
nebof  je  to  zdoba  přilii  přiro- 
zená a  při  fivé  prostotě  sliíná. 
Na  obraze  í.  13  json  dvě 
panny  rozprostovlasené ,  drnhé 
dvě  máji  gVlnky",  a  to  bllé. 
Jinače  sakní  jejich  jsoa  barvy 
zelené  a  fialové.  Na  tom  obraze 
zají mavo,  kterak  hluboko  po  pfedn 
se  panny  iněrovaly. 

Ale   na  prostém   vínka   ne-  ^^'   ^^-  ^"kop-  Zře.  .pasení  fol.  92. 

přestaly     vSecky     panny     naie. 
V  XV.  věkn  prostý  pásek  s  čela 

mizl,  a  panny  vstavovaly  na  hlavu  mohntnějSl  věnce.  BohaUf  obkládaly 
věnce  perlami.  Takové  vínky  slqjl  potom  v  pramenech  českých  napďád 
perlovce.  O  těch  ohSirněJi  vyloif  ee  v  části  zevrubné. 

Vdané  ženy  měly  sobě  hlavu  haliti.  V  XV.  věku  přísněji  nežli  před 
tím  dbáno  pravidla,  jel  Čteme  v  století  následujícím  u  Rosacia,*)  íe  při- 
krytí hlavy  ženské  znamená  poddanost  k  maži.  ^Neroá  býti  žena  bez 
studn  zavita  jako  nějaký  blázen  střeSténý  z  Famfrlfna;  —  panny  máji 
svoboda  8  odkryton  hlavon  a  prostovlasé  mezi  lidmi  choditi." 

To  byl  tedy  princip. 

Ale  což  byla  rozmanitost  v  tom,  kterak  hlavn  přikrývati  a  co 
s  vlasy  pOsoblti.  Naie  paní  pNnesly  si  do  XV.  veko  viecky  zpflsohy 
svého  zavití  nebo  j^pení   z  věkn  předchozího.    Čepily  se  zavtím,   je?. 

')  Bonnard.  Costumi   1.  SI. 

')  Tomek.  Praha.  VI.  809. 

')  Arch.  prais.  č.  1069.  170. 

*)  Arch,  plzeÚBký.  Výpisy  Strnadovy  r  1412. 

*)  Kniha  n  Svoraosti  mauielsk^. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


48 

zvaly  rouikoti,  závojem,  Slojlřem,  íeflilcem  {t  peplnm  dle  Jung- 
manaa),  podvikon,  Čechllkem  („eectaUk"  jeat  obyčejně  koSile,  ale 
někdy  se  vykládá  i  za  „sadarinm",  a  téí  Hosovi,  jenž  zná  Sechtik  jako 
koSili,  jodnoa  sloje  i  „proatérddlem"); ')  rozdlt  činíce  v  tdch  knsecb  co 
do  dólky  a  jemnosti :  první  tři  kusy  bývaly  obyiejoí  jemnéjéf  a  delif ; 
íecbllky,  podvfky  byly  odo  zuviti,  jemaí  řfkajf  na  Slovensko  dosavade 
iatka.  NejjumoéjSf  ílojlře  zváoy  pančnlky  (pavačioa,  jemnéjBl  bedbávf). 

Jinače  nebylo  by  správné  donmlvati  se,  íe  svrchu  psaná  zavití  bý- 
vala —  mimo  paii6nfky  —  z  látek  nSkterak  zvláStě  jemných,  Vídyt 
bývaly  ronSky  i  iechllky  škrobeny  1  Tiecka  zavití  bývala  s  látek  hu- 
stých —  z  plátna,  z  hedbáví,  a  to  jii  od  st:irodávna.  Závojem  naSich 
pani  nebyli  by  vrahové  dovedli  zardoositi  sv.  Lidmila,  jakot  poznamenáno 
v  dfle  Zlbrtové. 

Aby  šátky  nebo  roušky  s  hlavy  prostě  visely  do  íela  a  na  šíji, 
jako  vidíme  toho  vzory  nejspiše  na  obrazech  Uatefe  boíi,  vQbec  pově- 
domých a  obvyklých,  to  stalo  se  viácnjm  již  od  první  pQli  XIV.  století; 
odrnd  a  za  celé  XV.  století  zavíjely  se  paní  1  prostá  ieny  nméleji;  mnohá 
Dtvofila  si  z  ronšky  zaviti  čepcové,  coií  poznáme  v  části  zevrubné  doleji. 

Na  ronSkn  stavěla  mnohá  čepici  i  nvláítní  samostatný  čepec. 

Vznešené  paní  dvorské  a  šlechtícké  vešly  do  XV.  století  s  JSepcem 
rohatým,  jenj  jest  rázovitý  pro  rozhraní  dotčeného  století.  Byla  to 
móda  cizinská,  západnická,  bláznivá.  Nebyl  to  čepec  o  jednom  dloohém 
rohn  —  ten  vznikl  teprve  později  v  XV.  vékn  —  byl  to  čepec  o  dvon 
rozich  způsobený  na  drátěném  podstavci  a  obtoiený  látkou  vielijakoii, 
nejspiš  hedbávnon.')  Hns  se  hnévá  na  ty  rohy  (cornna).')  Ale  nepunovaly 
tehda  v  západní  a  jižni  Evropě  jenom  rohy.  Vzácné  dámy  braly  na 
sebe  tou  dobou  Čepce  daleko  nepodobnější,  ohyzdnšjšf  nežli  byl  čepec 
dvonrobý.  Ten,  Debyl-li  veliký,  dámě  naposled  i  velmi  pěkné  slušel. 

Však  franconzjké  a  vlaské  paní  vstavovaly  si  tenkráte  na  hlavu 
Čepce,  jichž  proSl  podobá  se  koňskému  sedlu,  Čepce  valné,  pod  nirait 
tvářička  mizi.  Ty  ohyzdy  čepcovité  potloakají  eo  v  Itálii  ui  v  době 
Petrarkově,*}  a  do  Francie  zavedla  ja  r.  13B5  Isubelta  Bavorská,^)  man- 
želka Karla  VI.  Není  pocliyby,  že  některé  české  urozence  taky  se  za- 
líbilo v  takovém  čepci  jií  v  prvui  pQlcc  XV.  věku,  pfes  to,  že  obrázkové 
dflkary  o  tum  máme  teprve  z  drnbé  pAlky  téhož  století  jmenovaného, 
kdy  vyrojila  se  síla  čepcA  baňatých,  cipatých,  hranatých,  rohatých. 

K  čepcSm  i  k  prostým    „pentlfkům"    přibude  v  XV.  století   peří. 

'1  Erben.  II.  240. 

')  Viz  obrazy  českých  královen  v  Ufle  ZlbrtOTé  L  35S. 

')  Uistor.  et.  monum.  Hub.  c  47. 

')  Bunnard.  Costumi  dei  secoli  XIJI.— XV.  I.  obr.  85.,  na  némš  viděti 
i  starou  mitronu  ze  Sieny  t  takovém  brOínén  £epci. 

')  Gaj.  Glosaaire.  196.  Čepec  tu  tove  se  bourrelet  —  une  sortě  de  eoa- 
ronne  faite  de  bourre.  Téi  Violet  le-Dur.  Dictinnn.  da  inobilier  111.  230.  Kdyt 
přilk  svrrbii  psaná  IsabeUa  do  Francie,  byla  prý  veliký  neotesánck.  Jakmile  ji 
tu  vzdělali,  stala  se  .královnou  mody".   Mitiheit.  der  Central- Co ui mis.  VI.  41. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


M 

Co  do  vUsn  vdaoýcb  íea  bylo  v  XT.  století  pravidla,  že  aemá 
býti  vlasn  ndAtJ,')  zhnata  tak  ůzkoatlivě  posloacháno,  ie  i  tn,  kde  ieoj 
Tjkrojily  enkni,  aby  nabotcn  se  pocblabily,  Tyadvibován  vlas  ae  iije 
nahoru  Tíetijak  sTinat,  atočeo,  a  kdfi  ne  pod  íepec  TBooiit,  tedy  aspoň 
do  DeprflhledDých  sftefc  vpraren,  jen  abj  bo  nebylo  vidíti. 

Z  drobDÓ  parády  ženeké  v  této  přehiedoé  kapitole  bnď  jen  při- 
pomenoto,  ie  do  XV.  století  veity  aaje  paoí,  které  ae  mohly  n&kUdnoa 
připraros  cblnbiti,  se  íaty  tkauicomi,  krumplováním,  vyit- 
yintm  a  třepením  ozdobenými.  Na  prstech  oblibovaly  prsteny, 
nádheru  cblnbnoo  jevily  T  pásech  skládaných  z  drahých  kovů  i  kamenfl; 
dle  HoBových  výtek  opásala  mnohá  zlatem  bedra  svá,  ČfmŽ  mini  výborný 
kazatel  řetézy,  křliky,  apony.') 

Koncem  století  XIT.  zaíaly  naie  paní  véieti  si  na  pás  parádní 
růžence  £ili  páteříiky.')  Páteře  jakožto  prostředek  k  modleni 
začal  doporaiovati  nejprve  povědomý  pQ vodce  krizových  válek  Petr 
z  Amiensn  (r.  1090)  a  po  nSm  sv.  Dominik,*)  jenž  zajisti  se  toho  ne- 
nadal, že  8  rAíencem,  na  němž  prvotně  modlili  se  a  zpívali  ti  prcati  lidé, 
kteH  nenméli  čisti,  bode  v  XV.  století  tropiti  se  paráda  až  vém  ne- 
zi^zená  po  víí  západní  Evropě.') 

I  a  nás  jedna  pani  nad  drahou  snažila  se  míti  zrnka  s  čistých 
koralo ;  mezi  zrnky  koralovými  chtívaly  míti  ienské  promiiená  zrnka 
Btřibruá  i  zlatá;  uavSiely  k  páterům  groíe  zlaté  a  střibrné  a  jiné  víeli- 
jaké  cenné  .trofity*. 

Už  v  XIY.  věkn  byly  některé  nádherné  rflžence  velmi  dlonhy.  AspoS 
té  délky,  která  je  při  srostlém  člověbii  od  krká  ke  kolenflm.*) 

Že  by  je  k  pásíkro  věSely  ženské  na  odiv  teprve  koncem  XIV.  století, 
jakož  se  tvrdívá,^)  je  omyl;  ženy  na  obrazech  anémn  kostnického  mají 
předlonbé  páteře  za  pasy  —  to  tedy  počátek  XV.  věkn  —  a  uáž  zbožný 
vlaatenec  Štitný  nž  v  XIV.  věkn  žehrá  na  ženské,  že  stojf  ,po  rozkoSných 
páteNČkácfa".") 

Veliké  .akitejnové"  (Jantsrové)  páteře  jioa  jti  v  nejstarílcb  naiich 
inventářích  —  hned  na  počátkn  XV.  vékn. 

K  pásflm,  jeí  bývaly  velmi  drahocenný,  přivěiovaly  ieny  kmmplo- 
vané  t  a  i  v  i  c  e,  v  nichž  mívaly  n  o  ž  n  i  c  e,  nAžky,  klifky,  náprstky  a 
jiné  drobotiny.  Do  rakoa  brávaly  pani  v  XT.  století  oháňky  (vějíře), 
nejčastiji  chvosty  i  pávích  okatých  per.  Vzorek  k  oháúkám  vzaly  aobé 
zajisté  z  kněžského  flabellum,  které  od  starodávna  mívalo  podobo  krulio- 
vitOQ,*)  ale  časem  vymyslily  si  paní  také  formy  obáuěk  jiné. 


■)  Bohrbacb-KreUcbmer.   Trachten.  180.   Hef aer- Alte neuk  II.   32.    161.  a  i. 

')  UuB-Erben  III.  166. 

•|  Srov.  Zfbrt.  D^iny,  I.  378. 

*)  Kobter.  Leb.  im  Mitelalt.  70. 

')  Quicber&t.  Hist.  du  costume.  18!    Violet-Ie-Duc  Dictlonn.  IV.  170. 

*)  Obrázek  ve  Stltnébo  rnkop.  t  univ.  koibovné  fol.  37. 

'')  Na  pr.  Weiii,  Kosinmkiinde. 


')  ŠUtnťio  rukopis  I.  C.  11.  kap.  17.  Mas.  Zlbrt,  néjiny.  374. 
')  Sommerard  arts  *a  raoyen  age.  Atlss.  Cbap,  XJT.  pí.  IV. 

4 

DigitizsdbyGOO^^Ie 


2.  Doba  hnsltoki. 

Hasittf  proti  nidfapřa.  Reakce  proti  rocpuatilým  i  připjatým  modiin.  Holská  sokoé, 

iuba.    Kukla,  vlaa.    Tábofí.  Pláítč  ieueké,  ronikj,  perlovce,  pisy.    ŘMé  bar*}  — 

CDak  doby. 

Neamfme  lépe  charakteriaoTati  oaa  zména  t  íatecb,  kterou  zpúio- 
bila  TÍÍÍI1&  doba  hoslUká,  nežli  poaledal  vftli  Jana  Smiřického  na  Jestřábi, 
jenž  na  sblonkn  íivota  avého  r.  14&3  Dejprve  poronči ')  svlU  zlatoblavový 
piftM  kiiííi  oltářnfkovi  v  kláitere  růdnickéni,  aby  z  něho  byl  sdělán 
ornát  k  slníbě  bozi  pod  obojf  zpAsobon ;  pak  prosf  knéze  Hartioa,  avébo 
posledního  zpovědníka,  ^aby  na  Búdnici  ka  pani  jel,  aby  jf  radil,  a  Téffni, 
že  podle  jebo  rady  sama  se  i  děti  spraTovati  bode,  a  zvlášté  véfim,  že 
pani  viecky  pflpravy,  krumpováni,  lápony  na  svých 
i  na  mých  přípravách  zrafif  a  déti  r  ty  Žádné  přípravy 
připravovati  nebnde,  než  aby  to  prodáno  nebo  cbováno  b;1o  na 
jiné  dobré  téch  déti." 

V  tomto  posledním  pořízeni  je  rát  a  laaba  hnsitshé  doby :  nebudii 
nižádné  přjpravy  éili  parády,  žádných  zápon  £i  nádhery  zUté,  žádného 
krumpováni  —  vie  bnd  prosto,  střízlivé,  poctivé-  „Poctivý* 
iat  bud  éatem  HasitA,  prostý  iat  buď  íatem  pHanýcb  TáborA. 

Nastala  tedy  reakce  nejprve  proti  mužským  iatům  krátkým,  úzkým, 
neslaSným,  Zdá  se,  že  k  předeilé  poctivostí  přiSla  starodávná  česká 
snkně  mužská,  kteron  prameny  pořád  zovoo  .tunica*.  Nezmi^ťla 
sic  ani  v  dobé  rozpastilé  v  XIT.  století,  ale  na  hraně  k  XV.  atoletf 
při  bohatých  a  honosnějšícli  lidech  nenstoupila-li  modnlmn  kabátci,  vzala 
na  sebe  modnéjSi  formy:  byla  skracována  i  atabována  do  té  míry,  íe 
na  obrazech  vypadá  již  skoro  jako  kabátek,")  a  kromě  toho  krejčiři  vy- 
střihovali ji  a  vyřezávali  do  ní  laloky  a  laloéky  na  obrubách  dole  I  při 
rukávech,  nač  se  mimo  jioé  také  Has  tuze  hněval. 

Nad  to  vymyslili  sobě  v  západní  Evropě  v  prvních  letech  XV.  století 
přiiívati  k  prostým  dmbdy  sukniin  ohromné  pytlovité  rakávy,  skrze  něž 
malým  otvorem  ruka  prostrkována.')  Srovnej  obraz  ě.  2.  Snad  rnk&vy 
tohoto  obifrnČbo  a  dlouhého  rám  mínf  se  v  pražské  synodálně  zápovédi 
kněijm  r.  1406.*)  Takové  nepodobné  rnkávy  zmizf  z  éeských  sukni  po- 
čestných T  dobé  hnsitské. 

Asi  také  pominnlo  ono  přfliEné  vystřihováni  a  vykrajováni  na  mai- 
skýcb  suknich,   nebol  taková  jalová   bujnost   modni   nebyla  by  se  soesla 

'I  Kiafi  v  kaiie  arcb.  pražs.  f.  9»2.  247. 

')  Srov.  obrazy  t  díle  Zlbrtoté  str.  30Z. 

*)  Heyden.  Tracht.  IIG.  Uohrbacb-KrrUchmer.  Trachten  190.  Planché 
Cyclopaedia-  I.  406.  Datum  Démeckýrh  historika,  íc  pytel  rukivoTý  vznikl 
r.  1420,  nebude  aprávno.  Níi  >»iký  IJesema  z  Horeiovic  mi  pytte  jit  r.  1413. 
Obra«  jeho  reprodukofati  dal  Zlbrt  v  I.  díle,  str.  806. 

')  Hoefler.  Concil.  65. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


M 

I  innTnl  ttDdenef  hnaitikon.  SnknS  bývala  od  Btarodiraa  ob;£ejD6  pře- 
pásána. Oblikali  a  avlékali  ji  přea  hlava  otvorem,  jetaoi  konce  spínáD^ 
nebo  lavuovány  vielijak.  Délkj  byla  v  XV.  Btoleti  —  přivé  tak  jako 
před  tím  —  rozmanité-  Nejdelif  aakné  a£  ke  kotnlk&m  sahajfci,  dcera 
to  byxantinské  toulky,  sflstávala  napořád  iatem  kndií  a  ačenýcb.  Oby- 
íejná  Bokně  nesáhala  pod  koleno.  Spfi  bývala  krátil.  Z  látek  byla  víell- 
jakých,  pán  a  mčitan  měli  aksamitové  a  jiné  drahé,  proatf  élovék  plátěné, 
kteréi  vjskytaji  ae  dosti  Ebnsta  jménem  kytU. 

Obrázek  poctivé  ankně  přikládáme  ěfslem  li.  Sukni  modron  dril 
tn  mladík,  sám  jsa  odin  delil  anknl  zelenoa.  Střevíce  má  Černé. 

Jeité  v  prvních  letech  XV.  stoletf  kryli 
íeití  mniové  v  íasové  nepohodě  avrclin  paa- 
nos  sakni  pláétěm.  V  naíich  pramenech  aí 
do  hositských  dob  éftáě  jen  o  snknich  a 
pláitích.  Na  přiklad  v  plzeňské  sbírce  ko- 
stymnl,  prof.  Stroadem  sebrané,  json  od 
r.  1407 — 1412  jen  a  jen  tonica,  tnnica 
virllis  «  pallÍDin  i  palliolnm  paerile,  pláéték 
dětský;  jiných  iatů  letnfch  nenajdei.')  Rovně 
tak  ěfsti  lze  v  pramenech  pražských.^  Snhně 
i  pláif  byly  na  zimo  koŽeSinon  podSfvány, 
o  iemí  světle  h věděl  prameny,  jmenovitě 
nvádéjlce  kde  kteroa  hoíefiinn  na  podiivkn 
ožitou. 

Od  poěátko  XV.  století  vede   dle  na- 
iebo    přesvěděent   pláí(    tobý    boj    s   íatem 
Bvrcfantm,    praktietSjIlm    a    v   Čechách    zá- 
novním.   By]    to   Sat,   jejž   lze   nejlépe   při-         í'e   !*■  Z  rukop.  Zrcadla 
rovnati  k  naíemn  avrchnfkn.  Byla  to  opravdu  "P"*"^  ^"'^  ^^■ 

Bvrchnf  snkně   mnžská  i  ženská,   kteráž   te- 
prve  v  íeských    pozdějgich   pramenech   jevi 

se  pod  jménem  snkně  ehodicl.  Byla  řasnaiá  o  Širokých  rukávech 
nebo  i  bei  nich,  měla  výložky  ohnuté,  ůiké  nebo  iíroké,  i  kuieiinon  po- 
loiené.  Byla  to  snkně  po  předn  otevřená,  proto  praktická,  oebot  snadná 
k  oblékáni  a  svlékáni;  slovem,  byla  to  halena,  jejíž  starodávný  střih 
xigis^  patra  do  té  chvíle  v  haleně  slovácké. 

Vymyslili  takový  svrchnlk  lehký  bezpochyby  již  v  XIV.  století. 
Čtemef  v  sUtotech  Arnoata  arcibiabopa  (1355  — 1377)*)  o  snkni 
otevřené,  a  kdyby  to  slovo  nestačilo  za  dfikaz  (jakož  dosti  pochybně 
vypadá),  přesvědčuji  nás  obrazy  a  obrásky  z  konce  XIV.  vikn  neomylně. 
Na  obraze  ,Návítěvy  Panny  Marie  a  bv.  Alžběty"  *)  z  doby  právě  řečené 

')  Výpisy  z  knihy  Bondo  zabi^nného. 

ý  Arch.  pral.  v  knize  č.  987.  Výpisy  z  ni  averejo.  jii  *  I.  díle  Díjtn 
svých  Zibrt.  Btr.  307. 

*)  Heneik.    Statuta,    ,111a   tunica,   quae   imoii-diate  circa   corpus    pnrtatar 

'***'     ')  Na  JabileJPl  výsuvi  ífs.  189. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


6á 

jest  Tymalofán  donátor  jeden  ze  ŠvamberkO  v  ot«TÍen4,  obifrná  iitknl 
chodící  B  limcem  koieSinDým  a  o  Širokých  mk&Tech ;  rovné  tak  v  raissale 
kaDOTSÍka  Václava  z  Badíe  (1379—1417)  zfíme  figura  pána  oděuého 
lehkon  řasnaton  sukni  o  fiirokých  rukávech  a  límci  velikém  koiichoTém. 
Obraz  maiské  i  ieaské  sukně  chodící,  ale  bez  límce,  jest  podán  v  JE.  15. 
Představují  se  to  osobj  vzácní,  nádherné.  Mni  má  chodlcf  čilí  svrchní 
sukni  zelenou,  pani  modrou,   lemovanou  bílou  kožeiinon.    I  otevřené  ra- 


Ofs.  16.    Zrcadlo  spueal  23S.  čie.  16.  Rukopis  L  XVII.  Iu^a  A.  3. 


kávf  té  ienaké  sokné  jsou  bile  vronbeny.  Spodní  iat  uiá  mui  rfliov^. 
Žfl  je  nádherný,  tot  již  patrno  z  íepice,  kt«rá  je  viecka  obklíčena  ze- 
leným peřím. 

Takovou  nějakon  —  ovíem  prostSí  —  sukni  chodící  oblékali  naSi 
lidé  v  dobé  hnsltaké  bustéjií  mérou  nežli  před  tím.  Husitských  obrázkfi 
zcela  vémých  nelze  podati,  ponévadJi  jich  nenf  na  snadé. 

Za  to  přikládáme  z  rnkopiaD  mladííbo  obrázek  č.  16-,  na  némž  vi- 
détt  mužskou  sukni  chodící  mnohem  svétleji  a  zároveň  odméřiti ,  jak 
nepatrnou  proměnn  do  konce  XV.  století  na  se  vzala.  Sukně  ta  mato- 
vána na  miniatnře  barvon  žlutou.  Na  témž  obrátka  zříti  kromě  maže 
i  ženu  a  dítě.  Tíecky  Sgurky  mají  tak  poctivý  feaký  Kat  na  sobě,  že 
bez  velikého  úsilí  a  n&sill  výtvarný  a  divadelní  umělec  z  tohoto  obrasce 
snadno  sestflieuje  si  iat  prosté  rodiny  z  doby  husitské. 

Střih  k  sukni  svrchní  nebo  chodící,  kteráž  bývala  na  léto,  pořídil 
si  krejčí  bezpochyby  z  vzácaéjif  její  sestry,  totiž  ze  zimní  sukofi 
chodiel   vSecko   kožeiinoa   pod&íté  —  ze  inby  čili  duby.    Skrývá-li 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


58 

H  lehká  ivkai  chodicf  v  ioTentářich  i  doby  hnaitaké  pořád  pode  jménem 
atanlca*  nebo  prostí  a  Česky  řečeno  iBnknj",  vyBtnpqje  čaba  t  inven- 
t&řich  hnaitskycli  a  tfmto  ivým  diviiým  jménem  zcele  iFejmi  a  pfiné. 
Čtond  sni  o  inbé  některé  zprávy  již  z  dil«  mého  předchůdce.')  Tam( 
uvedeno,  ie  podle  stndif  polských  koltarnich  historlkA  (dra.  Karlowicie 
t  j.)  jest  2nba  BTrchní  oděv  rázovitě  alovanský  jii  ze  atarodávna.  Jméno 
její  riak  neni  alovanské,  pocházft  (dle  dra.  Dvořákh)  z  arabského  Jazyka 
(džnhba);  patrně  tedy  přibrala  a  a  jménem  i  ínba  sama  i  oriento 
k  SIoTanflm,  tD  zdomácnila  a  bezpochyby  podniknavíi  ěaaem  a  lidmi 
některun  změno  i&stala  oblíbeným  krojem  alovanakým. 

Že  pochází  Čuba  z  východa,  to  již  vědíl  na  konci  XV.  století  náS 
latinský  básník  Bohuslav  Lobkovic  Hasifitejnský;  vykládat  ne  bez  trpkosti, 
ie  kroj  starých  Pratanů  docela  z  obyčeje  vySel;  „jediná  ěnba,  oděv 
z  Perian  pocházející,  svftj  starodávný  zpQsob  zachovala." ') 

Nepříme  toho  nikterak,  proč  by  i  naii  stáři  Čechové  podle  staro- 
dávného kotlcha  neméll  míti  nádhernějil  koieiinnoa  ínbn  jíl  v  dobách 
prastarých.  Tldyf  jsou  Slované  jako  jini. 

Ale  dflkazn  světlého  na  to  není.  Nevíme,  kterak  starodávná  Čoba 
vypadala,  kterak  se  liělla  od  kožiclin ;  ale  ovtem  my  ani  nevíme,  kterak 
v  Btarflch  dobách  sám  kožich,  obyčejný  iat,  vypadal,  přes  to,  ie  prastaré 
České  jméno   koinch   svěděl,   že  stáři  nafii   otcové  v  kožnchy  se  halili.*) 

T  starých  pramenech  naíich  slovo  čoba  oenf  doloženo,  ale  snad 
pode  jménem  HP^Hicinm"  mohla  tak  dobře  skrýti  se  ěnba  jako  kožich. 
Tedy  nepopíráme  nic.  Viak  výslovně  pod  svým  vlastním  jménem  připo- 
míná ae  n  nás  čnba  (něm.  schaobe)  teprve  r.  1380*)  —  a  dvacet  let 
potom  vidíme  ji  na  italských  obrazech  ')  a  zase  dvacet  let  potom  Čteme 
o  ni  v  hasitských  inventářích*)  měron  poměrně  hastoo,  a  od  té  doby 
jii  nezmizl  čnba,  Čnbka  z  českých  pramenfl,  vyskytojíc  se  Čím  dál  tim 
hojněji. 

Z  těch  dat,  jak  jsme  je  ta  položili,  plyne  několik  dftsledků.  Nej- 
prve ten,  ie  staroslovanská  Enba  brala  se  teprve  koncem  XIT.  veko  od 
východn  na  západ.  Podobá  ae  mínění  naiebo  profesaora  Koaly  "*)  skoro 
za  jisté,  že  slovanská  lialeoa  —  a  iaba  není  nei  halena  kotiSná  —  od 
SlovanA  podána  jest  n&rodAm  západním.') 

A  drnbé  to,  ie  čnba  n  nás  v  Cechách,  rozhojnivii  ae  teprv  od 
konce  XIV.  století,  v  bnsítských  dobách  atala  se  krojem  oblíbeným. 


')  Zlbrt.  Dějiny  kroje.  I.  23.  69. 

')  Lobkovic-Vinsrieký.  66. 

^  Srovnej  aiati  o  kožicha  a  čabé  v  d(le  Zibrta.  D^lny  kroje. 

')  Zibrt  DĚjinj.  I.  328. 

*)  Bonnard.  CoBtuni  dej  XlIL— XV.  secoli.  I.  27.  Je  ta  podeiU  odén  iubou 
ai  k  zemi  dloohoa,  otevtenon,  tlatohlavovon  o  bílé  podiívce  a  obrubou  hrano- 
stajovoo.    V  Italíf  slula  tét  ginbba. 

•I  Kn.  arch.  pral.  č.  999. 

j  Soda.  íltiký  Lid.  IV.  880. 

*)  Do  konce  XIV.  stAletl  Eljzsz  (Dbiory  IL  S)  na  cjzich  obrazech  čuby 
nenaiel  —  a  Poláci  ji  méll  dávqo. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


z  tfich  dob  teprve  BvStle  víme,    kterab  vypadal*.     Bjla  to  mniaká 
nebo  ženská  saknd  chodicl  dloahá,  po  předa  roiitřitená,  bes  límce  nebo 
B  límcem  obnnt^m,    podiitá   koíeiinon  a  poiitá   látkoa  vzácDÍ}ii,   bonoB- 
néjil,  koŽeSinný  lem  zdobit  obrabn  a  poidíji  tét  Ifmec.  Aspoň  ^nba  tobolo 
rám  rozífřila  se  y  XV,  vékn  po  vil  zapadni  Evropé. ')   Na  obrázku  15. 
mobla  b7  býti  ona  BTrchu  psaná  fenská  sakni  cbodicf  Kcela  dobfe  ínbon. 
JaBnéjíf  její  vzor  x  rakopisn  posdéjilbD  budil  ohledán  v  Č.  17.   V  zlaté 
barvé  a  v  třikém  babito  límce  i  obrnby  domníváme  se  vidéti  líičf  kože- 
iton.  Šnba  ta  má  knoflíky 
pravé  tak  Jako  na  pfede- 
ÍUm   obrázkn    aakné   cbo- 
dicf lehká. 

Šaba  neboli  Čnbku 
vinde  noiili  epíi  jako  iat 
nádbemřjií,  povznelfnějii. 
Bjla  to  ggravis  veHtig", 
jakž  zove  te  ve  francouz- 
ských práme  aech  dloobá 
parádní  snkné  SaracenA.^) 
Na  konec  lze  naJim 
nmělc6m  výtvarným  a  di- 
vadlu doporaéiti,  aby  své 
osoby  zbásnřné  nebo  živé 
před  koncem  XIV.  věku 
neoblékali  v  řasnoa,  ote- 
.  vj^non  ioba.  Bez  ůraza  lze 

CiB.  17.   XVIJ.  97.  A.  I.  (^^    jj„iy    jgpp,g    ,    f^f^_ 

néra  XV.  veka,  a  to  íím 
dál  tlm  hojnéji. 

Že  nemoMi  llosité  zalíbení  míti  v  netvorných  zobácicb  a  nosatých 
střevírfcb,  to  samo  rozumí  se  při  váínosti  doby,  v  kteréž  Slo  o  byt  ná- 
roda; také  rczumi  se  to  při  váleíných  bézlch- 

Vttbec  obonvin  slainý  „Btřevíc",*)  a  ilo-ti  se  do  dfla  válečného 
nebo  jiného,  obouvány  atarofeské  poctivé  ikomé  nebo  novotné  cizinské 
boty.  Vtastné  již  nebyly  ani  novotné. 

Itoty  k  nám  avedeny  ze  západní  ciziny.  Svédfl  o  tom  název  bot 
ve  viech  jazycích  románských  i  v  angliéině  stejný  B  nailm  českým  po- 
jmenovánim.  Stejné  jméno,  stejná  vic.  Jenom  Némd  vypajéiti  sobě  stiefel 
od  Htivale,  aestivale,*)  obovi  to  vy^^oké,  ale  lehké,  která  do  Němec  i  do 
Čech  od  zápndu  pi^byla  sic  ve  XIV.  veku,  ale  bezpochyby  dřív  nejili 
boty.*)  Jakož   dolcji  položíme,   nehovl   německé    slovo    stiefel  Btivale  vý- 

')  Rohrbích-Krelschmer.  Trscbien.  21t). 
*)  Giy.  Gloesaire.  659. 

')  Uvedl  Zlbn  v  Dějinách.  II.  329  BotU,  botte,  boot.  K  tomu  slaíno  do- 
dati podobný  i  španélský  Qtuev. 

*)  Scnranki.  Lfzicon  der  Fusabekleid. 

*]  SroTD.  Quicberat,  Histoire  dn  costume  198. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


iDamo  hotj,  Lm  bottei  Tyskytnji  le  ve  frueonzakýoh  pramenech,  pokud 
je  Dveřejfiiue  Gaf,')  ponejprv  r.  1322,  a  v  témž  století  n  nás  jiií  uilo- 
micnčlj.  Rokn  1413  jsoa  t  /ádé  Seicd  kr&Iovébradeckých  a  litomyil- 
ských  jakoito  obov  ndloobá"  ee  ikorof  íeskon  docela  roTnopriroá. 
T  řáde  káie  ee,  aby  na  trh  ívec  nasadil  „ieetQácte  diůhřbo:  osmerý 
Uorné  a  osmerý  boty,  pakli  ktfiré  prodá,  vynos  jiné,  pakli  by  nemel 
dlúbého,  nasaď  třevlc  a  détinskýho,  co  cface."*) 

Boty  byly  tudy  obov  dlonfaál  Byly  obnv  oejdelíf,  aspoĎ  podle 
obráikft  francoOEikýck.  oa  nieht  jdon  boty  oékteré  ai  nad  kolena.  Boty 
byly  po  naiSem  mlndal,  Jei  hned  vynasnaílme  se  opříti  důvody,  aspoň 
pAvodně,  než  se  smíSoTati  tačaly  se  fikorními,  obov  dlonbá  —  na  zimn. 
Snad  není  nábodoD,  že  se  noi^ziue  t  jedná  listina  Emterorých  Regest,*) 
aby  se  potřebným  kterýms  pořídily  kožicby  a  boty  (pellicia  et  botti) ; 
tát  Hns  dl  o  knéžich,  že  zima  jich  nepřeschne,  poDévadí  mají  boty*)  — 
a  jeité  pozdéji  —  při  r.  1461  —  čteme  ve  smloavé  Jana  Pípy,  staro- 
máslského  měifana  od  prstenftv.  kteron  fiol  s  Havlíkem  Sudoměřickým 
a  jeho  ienon  o  poclivé  k  smrti  dochování:  „AÍ  nynějSí  roQcha  sejdu, 
aby  zjednali  nová,  jmenovité  odév  letni  a  zimní,  jakož  naíi  slnil,  a  zvláité 
DobaTÍce  neb  baoty  s  ptsti  v  zimě  zjednajte,  aby  před  zimu  bezpeíně 
mohl  tepl  trvati."  ^) 

Z  té  přlíiny  mívaly  boty  vysoké  přilehlé  holené,  kdežto  škorně 
mohly  býti  inérované  i  shrnovací.*)  Dlením  doby  ovSem  směíováno  jméno 
ftkorui  6  jménem  bot,  až  naposled  škorně  pobynaly. 

Při  nobBTÍcíeb  nezměnilo  se  v  hnsltské  době  nic,  lei  snad  to,  le 
ffiladi  nrozeni  a  měifanStl  přtvrienci  Hasovy  reformy  přestali  nohavice 
tak  tuze  a  nesloSné  utahovati,  jakož  jim  to  Has  vyMtal,  řka,  le  zpQsobqjí 
svými  tčsnýmí  nohavicemi  pohoršení. 

Také  nenajdeš  v  inventářích  doby  husitské  zmínky,  ani  po  dalekn 
na  to  akaiojicf,  ie  by  některý  našinec  ohni  se  byl  v  oné  vážné  době 
Dohavicemi  dvojbarevnými,   strakatými,  merhotanými. 

Z  těže  vážné  a  slavné  doby  husitské  víme,  že  přísnější  její  zástup- 
cové, co  viděli  na  kroji  dlouhého  a  po  jich  zbožném  vkose  rozpustilého, 
oatřibovali,  zamítali. 

Takž  neustřlhli  jen  zobáky  na  noze,  než  ustřihli  i  dloabý  clp  na 
kukle.   Dit  Židek,  že  „kukly  za  Táborli  nasUly  bez  cípfi."  ') 

Při  tom  jest  nám  oznámiti,  že  u  Hasitli  doily  kukly  zase  veliké 
obliby,  bezpochyby  stalo  se  tak  jednak  pro  níiteČnosf  tohu  žatu  v  slotě 
a  nepohodě  vojenského  života,  jednak  pro  jebo  váiné  vzezření. 

■)  Glossaire.  179. 

')  Arch.    litorayj.    kn.   rápieft    i 
v  XIV.  víku  Čti  v  díle  Zlbrta.  Dřjioy 

*)  Emler.  RegesU  IH.  453. 

*)  HuB-Erben.  I.  426. 

'I  Kn.  míBtaha  t   67.  37ď  při  Zemských  deskách. 

*)  T  Bakovnlce  r.  1408  pravil  kdosi:  „Vzal  dvoje  ákoné  a  třetí  holenky." 
Ta  tedy  bota  ■■ménéna  slovem  holenky.  Kn.  arcb.  rak.  i  r.  1887. 

"J  Zidek.  Sprivovna.  Í7. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


Aspoň  v  inventářich  m^ifaDft  pražských  t  době  hnsitaki  napoéltái 
buket  zřetelní  mnoho.  Šimon  od  Ira,  Husita  i  biBtoríckr  uuMDenitý, 
amlraje  r.  1431}  zanechal  tvfm  dédicfim  po  sobe  kakel  několik.')  Taki 
oápodobué  jiui.  A  nekryl-li  Hnsita  hlavy  sré  knklon,  krfl  ji  éepiei.  Je 
dosti  podivno,  ie  t  inventářích  pražských  i  doby  tansitské  najdefi  tcIibí 
zhastt  iepice  —  ale  o  klobouce  zmínka  vzácná  velmi,  kromí  o  kloboucích 
ielezných  neb  ocelových,  a  tj  náležejí  ke  zbroji-  Svreha  psaný  bohatý 
a  přední  méitan  pražský  Šimon  od  lva  odkaaoje  r.  1133  Benedovi,  Mar- 
tinovi, Dnhkové  zeti,  LauríDOvi  pfsaři  svémn  ,víechiio  rúcfao  svá  chodicf, 
EDkně,  kabátce,  kožichy,  knkly  a  —  iepice,  aby  oni  to  mezi  aie  roz- 
délili."  *)  Chodíval  tedy  pan  Šimon,  osoba  v  husitská  době  dáleiitá, 
jenom  v  íepici  íeské. 

Na  (epicich  mívali  Cechové  XV.  vákn  toho  zpftsobn  obniby  iili 
„itorsy"  vysoká,  po  předn  nebo  po  strané  vykrojená,  koieiinné,  nejčastéji 
berani,  jako  již  od  starodávna. 

Při  tom  nepřeme,  Že  naii  lidé  vjiifho  stavn  a  snad  i  nižlfho  také 
klobonkem  kryli  hlava;  vždyC  při  sprostných  býval  od  starodávna  ierý 
plstěný  klolonk  docela  rovnoprávným,  obvyklým  krojem  podle  Sepiee,  a 
nái  méífan  i  pán  zajisté  knpovati  sobě  klobouky,  nebof  klobonJ^oické 
řemeslo  kvetlo  n  nás  již  v  XIV.  veka  tak  valné,  že  jen  v  Praze  bylo 
25  klobouéníkft,')  a  o  hobrové  klobouky  bádaji  se  klobonínfci  mezi 
seboQ  hned  po  nkončenl  vojen  hnsltských.*) 

Tlnsy  oblibovali  mnii  i  v  této  drahé  períodé  XV.  století  napořád 
dlouhé,  ale  zdá  se  nám,  že  mužové  stavn  méstského,  selského  a  zeman- 
skébo  nemívali  vlasfl  nikoli  po  ramena,  ani  kaíeravých,  poněvadž  vážní 
lidé  nemfvaji  chuti  párati  se  a  připravon  knčer,  a  hcjsková  v  době  vážné 
anad  se  ostýchali.  Demokratická  domobrana,  lid,  nabyl  v  basitaké  dobé 
převahy  a  s  nim  střízlivost  i  v  přípravách  krojových  i  vlasových.  Bylo 
nejvíc  účesů  mužských  nápudobných  těm,  jako  vídáme  na  mnifch  slovan- 
ských: vlasy  ne  právě  krátké  sěfannty  json  na  obé  strany  k  niim;  uprostřed 
cestička.  Na  některém  obrázku  dobi  husitské  velmi  bliikém,  postřehneá 
i  blavD  B  pačesem  do  Čela  rovně  přistřiženým ;  na  jiné  hlavě  spatřiá 
rnlik  uprostřed  ěela,  jakož  toho  vzorek  přikládáme  na  č.  18.  Na  obrizka 
zřiti  kováře  s  polní  kovadlinou.  Je  oděn  rUžovou  soknl  a  nohavice  má 
hnědé.  Rulíkový  účes  ronžaký  byl  oblíben  jií  v  století  před  tím.  Aspoň 
sv.  Václav  Parléř&v  z  kamene  tesaný  (z  chrámu  svatovítského)  má  při 
dlouhých  nekuíeravých  vlasech  uprostřed  ěela  ruIlk,  jenž  mn  patrné  z  pod 
koruny  vyniká. 

Jakož  svrchu  praveno,  přiuesla  si  móda  ze  XIV.  vékn  do  století 
patnáctého  nelásku  k  bradé  mužské. 

'1  Archiv  praž.  992.  lU. 

')  „Kromé  plUtí  a  kunami  a  pláště  jednoduchého,  to  chci,  aby  prodáno 
bylo  a  k  tomu  10  kop  priíiuěoo,  aby  postavóv  (sukna)  chudým  iikom,  hnMiai 
i  jiným  chudým  kupeno  ^lo  a  to  hned."  L.  c. 

')  Tomek.  Praha.  U.  880. 

')  Manuál  novoměstský  i.  86  634. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


97 

Sivoá  Téc,  ie  ani  aaiim  TiborAm,  kteH  json  pl^ce  Tior  hrdinfké 
mninoiti,  oobrnem  Bonzeno  nelíbil  se  vona  ani  pod  nosem  ani  na  bradé. 
Brada  lauecbávali  svfm  kněifm,  tvrdíce  ve  svých  řádecb,  ie  knéz,  jeni 
B  pleii  bez  brady  bIouíí,  jest  nevěstka  okriitená.')  Oviem  kniil  Žíikovi 
jako  jlnl  hniltítí  mfrněiSf  strany  mobli  býti  beK  brady,  jabož  o  tom 
svědit  obriiek  Žižkova  voje  v  miniatnře  rokoi^sa  gottingenskébo,  doteji 
pfiloieoý. 

Tiboři  byli  tedy  nopřátelé  brad.    Praianflm  r.  1420  stříhali  plnon 
brado  potnpné,  a  ivláítě  borlivě  měli  namířeny  nožíky  na  knír  pod  nosem, 
kteréiDDŽ  b  onsméikem  přezděll  „podsebití".  Podsebiti  je  dřevěná  pavlač 
oahoře   na  věifch,   na  branách   pi4 
wmé   střeie,   ven    povydaná,    z  nlŽ 
se  otvorem   na  nepřátele   tilo  nebo 
házelo.    Tedy  přirovnáni  dosti  pří- 
padné!*)   Bezpochyby  na  památkn 
nebo   na  potapn   dotóenébo   podse- 
biti mají  povědomé  kongoly  t  rad- 
ním domě  táborském    z  konce  XT. 
věku    pochiiejld    veliký   knír   pod 
nosem.  (Obr.  19.) 

Žiika  aám  v  miniatnrách  oboo 
rnkopiBĎ,  v  Jen£  a  Gottinkácb  cho- 
vaných, podobá  se  býti  bezvonsým ; 
v  kancionáln  táborském  (z  XT. 
věkn)  má  Žiika  dloahý  vlas,  krát-  ^ 
kon  bradu,  ale  obrázek  je  oesvětlý, 

smazaný    (viz   i,    20.);    dle   rytiny      --------^ 1. . .  -  -  .^  -^■-.••MgňiSB! 

Hafnaglovy     (jest     ze   XTI.  vlka), 

kteréí    podle    vážného    sonda    dr».  ČÍb,  18.  Rukopis  musejní:   Zrcadlo 

Tomana,   v   Květech*)   vyloženého,  spaseni  ftl.  6S 

pořízena  byla  asi  na  základě  starSí 

podobizny  Žiikovy,  má  týí  národni 

hrdina  prý  vohb   plný  nedlouhý   na  bradě   rozdělený  a  vrcbni   pysk   pod 

nosem  vyholený,  ale  my  nevidíme  na  obraze  ě.  21.  nic  toho.  Tooí  bradu 

a  knír  vyholený  shledává  dr.  Toman   na  soice  dřevěné  v  masen  chované 

(obr.  náé  ě.  22.  a  ě.  23.),  coi  podobá  se  tak,  nelze  riak  neTzpomenoati, 

že  soSka  je  kodá,  pocbroumaná,  Ukte  co  tu  vypadá  jako  vyholeni,  snadno 

může  býti  od  raz  a  odítlpnntl. 

Dr.  Toman  má  za  to.  Že  vrchnf  knír  vyholovali  sobě  Táboří  k  vůli 
přijímáni  krve  Kristovy,  aby  nebyla  vonsiskem  znectěna.*)    Nám  podobá 

')  Arch.  Č«Bk.  HI.  222. 

')  Kron.  TavHnce  ■  Břeiové:  „Multis  viris  barhas  precidrtant  et  presertím 


barbas  luperiores,  ipiaB  podsebitie  vociunles."    Téí  Č-  Č.  Mua.  1844.  210.    Srov. 
Bflejovsky  Eron  cirk.  122:    nFonsy,  kdo  s  nimi  chodili,  srpy  nebo  řezáky  zlými 

DigitizsdbyGOO^^Ie 


řezati 

*)  Kvity  1893.  674. 
•)'KT«ý  1892.  480. 


68 

se  býti  poněkod  pfirouDJJifm,  když  Táboři  svrchDÍmu  kDlrn  posmíiní 
říkali  podsebitf  a  jiným  je  j^iali,  ie  je  Bobč  oboljli  také  a  nevykrojili 
ponze.  Také  se  nám  tdá,  že  íloTék,  který  by  si  vyholil  z  knlm  pro 
středek,  vypadal  by  felmi  netvorné,  Depodobné.  Noamlme  Táborům  přec 
pHii  vieho  krasocitn!  Hosty,  celý  a  veliký  knír,  a  kterým  Žižku  tak 
řasto  zobrazovali  a  dosavad  mafoji,  jest  na  viechen  zpflsob  výmysl 
XVI.  století.')  Vzor  toho  pojímáni  podáváme  na  obrázku  £.  2i.  Ma  létu 
olovené   medaili   jest  Žižka  [zobrazen    již   v   cbarakt(  rístickřm   ipif-atém 


Cis.  19     KuDBOlky  v  bývalé  zasedací  sfoi  táborsko. 

Siiáku  železuém  a  nikoli  v  íepici,  která  jest  nám  podobnéjšt  pravdí. 
My  se  vilbec  houževnatí  drifme  obrůzkn  gottitigenského,  jenž  je  z  doby 
husitské,  a  na  němž  je  Žižka  bezvonsý  a  v  Čepici.  Obrázek  ten  podávAme 
dále  v  íáati  levrubné  v  stati  o  zbrani  a  vojité. 

Zůstane  asi  otázka  o  vousech  Žiikovýcb  nerozluSténa  po  to  chrili. 
až  najde  se  svétlejSi  obrázek  anebo  hodnověrný  starý  popis. 

O  některých  víldcfch  táborských  vime  bezpečně,  ie  byli  bezvoaaí. 
Ka  přiklad  Jindřich  ze  Stráíe,  bývalý  náčelník  Táburů,  zůstal  holým  al 
do  své  smrti  r.  1466. 

')  Dle  Tbeubalda  r.  )t>09  dokázal  dr.  Toman  v  Kvétech  1.  c. 

DigitizsdbyGOO^^Ie 


D,„i,„db,Goo<^le 


D,„i,„db,Goo<^le 


Téi  podobDo  pravda,  že  Prokop  Holý  nebo  Telibý,  jenž  husitskon 
vojna  převedl  z  obnay  v  slavný  útok,  nemival  br&dj.  Odtnd  bylo  jebo 
jméno  iRasnB*  a  nikoli  od  hlavy,  kterou  nemel  bolon,  vSdyt  ma  vyCItáno, 
že  nemá  toneniy!  Ovíem  odchylnje  se  Uto  bezbradá  podoba  velikého 
váleÍDfka  od  tradiclonUalbo  typn,  jakéton  jame  od  dojemného  obraza 
Čermikova  nvylili.') 

Jaký  taký  výklad  nechati  Tiborítfi  k  bradám  mobl  by  býti  ten,  ie 
o  nicb  Bondili  pravé  opačné,  neíli  my  dnes  soadivime.  NAm  je  ploá 
brada  makem  mninoBti;  Tábořila  ,vidél  v  bradatém  mnži  ilovéka  boje 
oe  mnobo  schopnébo  nebo  vtibec  ne  bojovného.  Starci  a  knézi  sluM  brada; 
bojovnikovi  překáži. 


')  O  pohrebilti  a  podobé  Prokopa  Velikébo.  Šafránek.  19. 

DigitizsdbyGOO^^Ie 


N«iii(*ali  bojovnici  v  XV.  BtoleK  před  vystoapenlm  Táborů  brady 
voDBaté,')  a  dlouho  po  nich  rovné  tak.  D&vno  po  Táborech,  jeitě  vy- 
kládal CarcheBÍns  ve  své  knize,')  že  „při  vftteČných  pfibězfch  dtoubé  brady 
voíákům  v  mnohých  pflJiinách  ka  překážce  jaon,  proto  jakby  který  od 
nepřítele  za  bradu  popaden  byl,  netoliko  íe  toho  pojednou  sproatiti  ne- 
mOíe,  nýbrí  do  konce  jiti  se  dáti  mnsi."  Proto  prý  ni  „onen  Alexander 
Magnoa"  vodil  svAj  lid  válečný  proti  nepfiteli  s  bradami  naiřížeaými. 

')  Obrázek    v  nejstarii   rukopisné   bililf   kutnohorskf'   v  univ.    knih     Ř.   17. 
A.  34.    Reprodukoval  již  Zfbrt  v  Děj.  I.  3S4. 
')  Stav  méstský.  344. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


OíR.  2i.    lile  oloTěnd  tnedule  le  XVI.  sloleti,  majeiek  p.  Chaiiry. 


Ale  snad  Deichjbfrae,  diine-li,  le  stran  brady  Táboři  přípouStíli 
také  výminky;  o  tom  svědff  obrátek  gtháborBkého  bratra"  v  bibli  tá- 
borské; OTiem  nevypadá  dotfeoý  bratr  přllii  po  váleíiiickn ;  jet  mi  néjak 
karikovin.  Tiz  otí  obr.  £.  25. 

Že  v  ostatol  Tétii  čisti  hasitukč  domobrany  mirao  Tábory  úplná 
volaoflf  brad  aebrad  byla,  to  bode  véc  nepochybná. 

Jest  dotázka,  kterakou  proméno  vzal  na  sebe  Ženský  kroj  v  dob6 
bosítské. 

Tel  ikon  ne. 

Čtoael  pomní  svrchupsaného  nateho  přeavédčenf,  že  do  X7.  věku 
ieuy  TBtDpnjf  t  krojem  mnohem  střízlivějším  nežli  miiíi.  Proto  také 
ustřihojl  Táboři  ženám  a  dírkám  pražským  jen  vrkoře  a  álojlře  ')  —  jiná 
rozmařitost  a  paráda  přísným  TáborCm  asi  v  oii  aebíjela,  sic  by  ji  ue- 
dvorné  byli  niiili  také,  a  my  bychom  o  tom  měli  nějakon  zprávu. 


')  KroD.  Tavr.  i  Břez.  Č.  Č.  Mos.  1844.  210. 

DigitizsdbyGOO^^Ie 


u 

Zvláitj  lze  za  to  mtti,  že  ton  vážnou  dobon  ienabá  mkni  i  Ttne- 
iecých  pani  byla  bei  vlečky  ii]\  „ocaBn",  .podolka  vleklého",  jakýi 
tenkráte  t  lemich  sápadafch  zoeSTařoval  íensk^  kroj. 

T  inventářích  méstských  té  doby  neof  íenské  lakoě,  aby  k  of  ne- 
byly blány  nebo  pláfité;  dfibai,  žedámy  Tycbázejine  hallvaly  ae  buď 
pláitěm  prostým  nebo  koieiinDým  (blanoa).  Baliti  m  t  řásnitý  pl&it, 
pokládáme  za  počestnost  v  oné  době.  Přítomný  obrázek  1.  26.  podiví 
dle  noiebo  míněni  pojem  o  prosté  zené  doby  husitské.  Sakné  jejf  jeat 
modrá  Táecka;  énérovaná  jest  předně,  aékoli  Bflejovský  (Kron.  cirk.  121) 
minvě  o  técb  dobách  di,  „íe  paní  a  sluiebnice  pofiestného  odívo  nifvaly 


bez  odhalováni,  ana  jedoa  drahon  na  zad  inérovala."  Paní  Tineienoa 
v  obiirném  pláSti  klademe  na  obrázku  č.  27.  Snkni  má  mcdron,  pláiC 
černý :  plachetkn  blloa  jako  předeSlá. 

Hlava  České  íeny  doby  husitské  počestně  zavíjely  do  plachetek 
bezpochyby  víc  než  dmbdy.  Obrázek  í.  28.  okaznje  vzory  pěti  panf, ' 
jak  se  v  XV.  stoletf  zahalovaly  co  nejtofeji. 

Ale  že  by  dlojiřú  aneb  rou&ek  a  věnců  perlových  a  čepců  bed- 
bávnýcb  a  Jiných  abylo  v  inventářích  doby  hnaitské,   toho  řfci  nelze. 

Při  mnohé  méitance  najdei  éepec  „  paldekynový"  ')  neb  atlasový, 
také  i  čepce  s  perlami;  paní  Skonka  z  Wartenberka  r.  1426  velmi 
pilně  prosí  v  peaní   „ctnou  žena  panf  Hargaretbo",   aby  jí  poslala  „rytý 

')  Desky  lem.  kn.  mést  č.  31.  60  r.  1425. 

DigitizsdbyGOO^^Ie 


tifi 

aksamit  a  čepeček  kterékoli  bartf."  ')  Praiaki  Klára  Selmonissa  (Helmová) 
má  r.  1426  vénec  perlový  a  na  ném  iestmedtma  pratenA.*) 

A  t&ki  bychom  jeitě  cbvili  mohli  rj^pisoTati,  kde  která  haaitski 
dáica  měla  příprava  skvostnoa  na  blavn  za  dflkai,  íe  dosti  bjflo  tich, 
které  bí  fezbo  Táborů,  v  Praze  ua  paních  a  pannách  provedenoa,  málo 
k  srdci  připooitělj. 

Také  aai  maroě  pokosila  se  mravokárná  tendence  doby  hnsitské 
o  to,  aby  obmezila  a  žen  pfepycb  nákladný,  jeji  mivaly  v  pásech.  T  prá- 
vech městských,  v  dobé  hnsitské  psaných,')  čteme,  že  nemá  méítéofii 
míti  draíífbo  pásu  stl^brného  než  ode  dvoo  hřiven,  a  teoa  jeho  o  jedné 


tis.  26.  Zrcadlo  spaMiií  47.  Čli.  37.  ZrcRdlo  spaiení  236. 


hřivné;  ale  v  iuventářlch  má  každá  stl^íbroý  pás,  uékterá  i  se  zvonci  a 
těžil  i  draŽSf,  nežli  chce  záhoa.  V  tom  pfepychn  jsou  svorné  katolické 
pani  plzeňské  jako  ty,  které  ctily  Hasa  a  Jeronýma  za  svaté  mučedníky. 
Na  přiklad  v  Plzni  Dstavaje  r.  1435  rychtářka  Regina  před  svon  smrtf, 
aby  ,z  pásu  jejího  střibraého  na  tkanici  Jierné  od  dvon  břiven  byl  nděláa 
kalich;"*)  a  v  pražských  inventářích  oalézái  r.  1430  pásy  po  sedmi 
i  deseri  kopách  groifl  českých  zastavené  a  po  20  kopácb  kupované, 
i  kramářka  Haoda  r.   1432  má  dvě  opásáni  střibrná  a  třetf  malé. 

Patrno  už,  že  této  parády  Ženské  doba  husitská  staviti  nedovedla. 
Ale  jeden  kos  bývalé  parády  ženské  —  pátere  totií  drahé  —  stal  le 
v  dotčené  době  skutečné  řídkým.  Jest  opravdu  vzácno,  najde3-H  v  praž- 
ských inventářích  do  r.  1440  nějaký  páteř. 

')  Desky  zem.  kn.  mést  č.  SI.  3S6. 

'i  Kn.  arch.  praž.  992.  62. 

')  ílečených  SobéiUvských.  Eiempl   NeuberbAv. 

')  Kiafty  plseásfaé  v  lemsk.  mmea  fol.  C.  17. 

Dr.  Zlknnnd  Wlnlari    Dtjlmj  kro]*.  5 


zsdbyGOOgle 


66 

Ale  aejznameDJtéjSi  Téc,  která  doboD  hnaltskon  bjla  způsobena, 
JBBt  raakcfl  proti  Tesel/m  barváin  na  iateeb  obojího  pobUtl.  Nedfme, 
fe  Jasné  barvy  bjlj  by  toa  dobon  zhoU  zaaiftány;  při  dévCatech  a  roz- 
koiných  paních  vždy  naJdeS  svétlé  barvy  na  íatech,  ale  to  te  zknienosti 


Git.  28.    Kopie  TotJTDtho  obraiu  le  zámku  ivibovBkého,  iijnl 
v  kostele  cbadénickén. 


své  tvrdíme,  ie  nikdy  tolik  ieré  a  Černé  barvy  na  iateeb  jame  ne- 
poatibli  T  knibách,  jako  v  dobé  bnsitské  až  do  panováni  krále  Jifibo. 

Nfkterf  doklad  stA)  tn. 

T  k£aft£  Dncbka,  aladovafka,  jeni  sladoval  na  Koňakem  trhu  až 
do  r.  1437,  mlaví  se  o  jedné  sakni  modré  a  dvoa  tmavých.  Šeré  a  Černé.') 
Petr,   sonkenik  z  PořiCe,  jenž   zemi'el  1439,    zanechal   po  Bobé  iaty  jen 


')  PH  deskách  mést.  kn.  t.  26-  h    I 

DigitizsdbyGOO^^Ie 


barev  tmavých :  2  .Doky  žiii  pláiU  erná",  klok  ierý.  piftit  ierý.  Hikolái 
Bradatý,  sonkenik  ooToměstaký,  odkazuje  mateři  své  ,snkai  írnú  Tiednt, 
plitoem  podíitA."  ')  Herež,  .někdy  slaTné  paměti  krále  V&clava  pekaf, 
chodíval  až  do  r.  1442  také  jen  v  ankalch  íerých,  z  nichž  jedna  ko- 
žichem beránfifm  byla  podSita.'}  Begioa  panna,  která  arafela  v  Nové 
Praie  r.  1442,  chodívala  v  kloce  íerém  z  žateckého  sukna  a  v  plááti 
íeméin.*}  Brnif  iíaíií  (f  1433)  má  proti  jedné  modré  sakni  dve  íeré.*} 
Taňka  Hařikota  chodila  ai  do  tvé  smrti  r.  1456  v  soknich  íerých, 
v  klohn  li  pláiti  ierém.  Jen  jedna  aokni  mela  evětlou  plátnem  podMton. 
T  jejim  dědictví  nalezeny  též  mniaké  sakné  íeré.*)  Novoméstaký  hokynář 
Dncheo  Tyrei  chodíval  v  sakni  íeré,  podMtá  zaječím  koíicliem,  a  mél 
při  své  smrti  r.  1455  doma  jeitě  postav  snkna  ierébo  za  2  kopy.*) 
Slgmnnd  Jircouis  de  Pořií,  dnihdy  Bosita  bojovný,  oblékal  se  prnst- 
plecbem  a  modroa  knklon,  pláitém  bninatným  a  soknicf  ieroa  otálilou. 
Umřel  r.  1455.'')  Novoměstský  méifan  Obeilo  odkasoje  toníe  doboa 
synn  svéma  „snkni  íernů,  dva  pláStě  frná".  Barbora  krejSfho  (f  1456) 
mela  jea  pláiC  íerý  a  blány  lisi;  Ondřej  literát  i  Cblnmce  odívat  se 
„sDbni  éeroú  bez  kožicha";  Staroméatehý  méitan  Ocet  r.  1458  nechal 
po  sobě  pláit  íerný,  jiný  terý.  Blaíka  kováře  žena  mívala  do  r.  1459 
pláS(  černý,  BDkni  ieroa,  snkni  ierou  podiiton  lajefiira  kalichem,  pláif 
fierý.^  Václav  z  Hrobky,  bohatý  Novoněitan  sonvéký,  mil  tři  sukně, 
jednu  iernou,  drnhon  ieron,  třetí  modron.") 
Hasíme  astat  i  n  vyíítání. 

Nelze  těch  ístA  ierých  a  černých  viech  nvéBti,  které  se  v  dobj 
Imsitské  vyrojily  nad  obyčej  předeilý,  jenž  liboval  sobě  jenom  v  světlých 
haiTách,  ieř  zanechávaje  lidem  nižším,  cbndým  nebo  trncbllcím.  Čteme-li 
na  knihách  jen  poněknd  okem  pozorlivým,  vyskytuje  se  té  Serosti  a  čer- 
nosti tolik,  že  nechtlc  jest  nápadná,  a  tndyž  oobrnkem  neváháme  říci, 
ie  too  doboQ  měítanský  stav  —  o  urozených  nám  dOkaz  nestaíi  —  ob- 
liboval sobě  Šeré  a  íemé  barvy  nad  světlé. 

'  Někteří  lidé  v  té  truchle  Seři  i  za  krále  Jiřibo  pokračovali.  Ofka 
de  Sekyřin  měla  r.  1462  při  své  smrti  trablicl  ilojířA  —  tedy  parády 
dost  —  ale  sakni  jen  eernoa,'")  Pražský  sládek  Benei  Sixt  (t  1461) 
má  Jediný  pláíték  ^modrý",  ostatní  viecko  iatstvo  jeho  jest  íeré  a  černé 
—  klok  ierý,  nohavice  ieré  troje,  čepice  a  Čaba  černá.")  Mlynářka 
z  Sítkových  mlýnA  v  Praze,  Petmíe,  oblékala  se  do  r.  1466  ndobrú 
flDkuí   íernú*.    Že  Kateřina   ze  Lhoty   mívala   až   do   r.  1466   na   sobě 

■)  PH  deskách  mésL  bn.  t.  28.  D.  8. 
')  Tamž.  fol.  Q.  3. 
*)  Tamt.  fo).  O.  10. 
<|  Arch   pral.  992.  148. 
*}  Lih.  antiqnisB.  26. 
*)  Tnmt. 

^  Tani»e  fol.  A.  4. 

*)  ra  dfiskácb  zemsk.  mést.  kn.  26.  C.  G. 
•)  Tamté.  C.  2. 
■*1  Hisc.  26.  d.  10, 
")  Daky.  Miíc.  17.  o.  15. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


C8 

nkni  Žemoii,  tXojif  bílý,  ptáií  Šerý,  ani  se  oediTÍme,  bylaté  vdova.  Ale 
Anežka  i  Nedvědkova,  a  ni  aoDdob&,  nebjla  vdovoa  a  přec  vSecek  jřjf 
iat  b>I  Šerý;  mela  rp1&í(  nový  Eťrý,  plaitiek  Í«rf,  sakai  ierú".  Sám 
Taněk,  gfienk  arozenébo  pana  Jiříka  i  Ennitátn"  r.  1451  odkainje 
plifilék  aemý,  pláiték  ierý.') 

Než  pravé  v  dobé  krále  Jiřího  po  vojnách  hasitsk^ch  naopak  tase 
velmi  zřoteloé  ve  všech  posmrtných  popiaech  a  kiaftovnýcb  odkazech 
Bvétlé  barvy  jmoa  ae  převládati  nad  Šeré,  tak  íe  i  v  tomto  knae  patrná 
nová  doba,  doba  veselejfir 

Od  té  doby  naideS  hojnou  Serosf  jen  v  knibách  oaéch  mést,  kde 
bývalo  bojně  Bratři  Českých,  křiklavé  .přípravy"  nemilojfcích.  Takž  nej- 
Btarfif  kniba  litomyÉlská  v  samém  konci  století  doítl  fasto  ovozoje  íeré 
a  Čeroé  iaty  při  Ženském  pohlaví.  Na  příklad  Lncka,  aonaeda  litomjSlská, 
jei  nmřela  r.  1492,  nechala  po  sobe  sakni  Seron  zánovní,  pláitik  £erý;') 
i  Hrazákova  dcera  r.  1492  má  novoa  sokni  leron*)  a,  slovem,  Serosti 
»e  to  v  knize  bcmíí.  Toa  smatnon  barvon  ohlaSají  ae  Ceití  Bratří,  dé- 
dici  tradic  táborskýcb- 


3.  Reakce  do  konce  XT.  století. 

Po  vojně  bujnoBl.  Tior;  cizí.   Eabit  gítukovaný".   Zobáky  obflly.  Déravé   Čepce, 
kipé,  miparti.  Šat  poctivý.  Vleíky.  Pátere.  Rohy  a  chomouty. 

Připndila-li  doba  hnaitaká  mnohé  lidi  k  střízlivéma  mravn,  jenž 
i  krojem  ae  jevil,  jest  icela  přirozeno,  £e  po  té  době  lidé  viech  atavů 
snažili  ae  vEelijak  nahrazovati  předifilá  atrádáui. 

Jakmile  vojny  ae  skonaly,  již  již  zase  tlaiiily  ae  do  Cech  viecky 
ony  titěrné  mody,  jimiž  alkvéla  se  oatatni  západní  Evropa.  Zvtáíté  drtr 
frarcoQZíký  a  po  něm  od  pfilky  XV.  veka  dvůr  burgundský  b}ly  plnými 
zdroji  vSetíjakých  mod,  a  naSi  lidé,  chodíce  zase  do  Nizozemska,  bar- 
gondským  vojvodům  náležitého,  pro  kmenty,  zlatohlavy,  ankna,  koberce 
a  jiné  vzáiné  zboží  a  přijímajíce  kupecké  lidi  odtamtnd,  nedovedli  na 
dlouse  cizím  vlivQm  odolati. 

Taki  naakytnoQ  se  dosti  brzy  v  inventářích  ankné  cizínské,  gme- 
cbclské",  „francké"  a  jiné;  přepych,  přepjatosf,  atrskatina  krojová 
roatoa  vůéihledě;  r.  1447  mnsf  býti  aŽ  i  atadajíclm  žákfim  pražským  za- 
kazován přepych. 

Pnrk mistrové  obojího  mésta  přikázali  totiž  vSechněm  rektor Am 
ikolnim  i  farářům,  aby  žáci  nechodili  v  Šatech  nádherných  ani  v  p&sích 
pozlacených  anebo  stříbrných  ae  záponami,  a  véncich  perlových,  ale 
prosté   ve  avých  Šatech  nebo  méSténinskýcb  sokoech  nedrahých  a  ovíem 

')  Dek.  lem.  miac.  Ii3.  ú.  10. 
>)  Arch.  litomysl.  t.  118.  4. 
•j  Fol.  49. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


60 

na    konfcb    aby   nf jezdili. ')     Prý   teokráte    poslechli    iáci   praiiH,    ale 
hraditi,  totiž  stndenti  pfi  škole  zámecké  na  Hrade  Pražském,  neposlechli- 

Zase  zAfaii  Čechové  panšti  i  mésUti  na  miste  eukni  bojníji  oblé- 
kati kr&iké  kabátky,  a  jest  charakteristické,  že  pravé  po  husitských  Toj- 
iiácb  r.  1441  ostavilo  se  řemeslo  ttabátnlkfi  v  pevný  cech  řády  uvázaný 
a  prívilpgií  nadaný.*)  Koka  1483  shledáno  a  kabátníka  novopražskáho 
Távry  BoaÍ7  na  hotové  sto  a  deset  kabátS,  oceoéných  padesáti  kopami 
mléoAskými.')  Z  tohoto  jediného  zápisu  velmi  svétle  patrno,  že  byl  kabát 
oblíben. 

Česká  snkné  poctivá  byla  meváíena.  Odstrfil  ji  méStan  i  orozeoec 
k  lido  selskému  a  délnému. 

, Co  jest  té  psjchy  vymyEleno  v  tato  létal"  volá  s  trpkon  horli- 
vosti Rokycena,  a  že  tehdéž  no^l  krojové  vymyiteni  a  v  lemi  roEtiřovini 
jsou,  to  vfme  ze  zprávy  Rooblka  z  Hlavatec,  jeni 
r.  1476  pfie  na  Ernmlor  o  néjakém  krejčifi,  že 
„HO\ým  krojem  iatĎ  nenmt  dČlati".*)  Byl  to  moiský 
kroj  ncjkratiirh ')  kahátkO  vycpaných,  řezaných,  íatQ 
„itbkovaných"  ze  samých  barevných  kouskA,  což  bylo 
na  víecken  způsob  dražil  nežli  stfidmý  iat  z  látky 
jediné;  také  íiti  takového  francouzského  a  vlaského 
kroje  dle  zprávy  sonvéké  bývalo  dražíi  nežli  viecko 
drnhé  sukno  dohromady.*) 

Naíim  íeským  dvofanilm  posmívá  se  Židek,  Že 
.roucho  nesou  ítnkovaué,  co  na  kejkliře  slníi,  na 
biřice,  na  kata,  hndce,  trnbaée  a  piStce,  pAl  zadka 
vné." '')   (Obras  č.  29  z  biblí  kotnohorské.) 

Že  při  tom  kroji  krátkém  zase  nohavice  tésné 
přilehá  i  s  krytim  nápadným  a  nesInSným  znova  do 
mody  uvedena,   tomn  též  posmívá  se  Židek   řka,   že  ^s-  ^S- 

to   .ohyzdné   chodéni   lůna"   je  pro   poctivé   pani  a    ^'"*  kutnohorská. 
psaný.    Kdyby  prý  ,vzbI  k  zadka  zrcadlo   s  ocasem 
liičtoi,  bylo  by  éerta  dosti". 

Burgundskými  vzory  rozkvetlo  střiháni  roucha  aŽ  za  krajní  mfra 
po  tíí  Evropě.")  1  Vlachové,  kteři  n  vécech  kroje  a  mody  vždy  oivédéili 
vkns,  co  do  střiháni  a  třepeni  éi  vykrajování  roucha  přepínali.  Také 
n  nás  na  rnkávy  všelikterakých  iatfl  maiských  i  ženských  zase  véíeny 
knsy  vyřezávané,  střihané,  , krájené',  nač  ChelČický  se  velice  fanéval, 
v>-kládaje,  že  ten,  kdo  nosí  roncho  ,beeovné  a  dvomostmi  rozliénými 
krájené   a   zstřihané,   ten   avon   pobčhlosf  vnitřní  ukaziOe."  *)    Obyíejné 

')  SiaH  Letap.  IGO. 

')  Při  deskách  kn.  mést.  t.  15.  P.  II. 

')  Kn.  mést.  miacelUnea  pfi  deskách  C.  17.    Tét  Tomek.  Praha  TIII.  S7&. 

'1  Arch.  Č.  IX.  161,    Též  ve  výpisech  dra.  Zibrta  z  arch.  ireboůského. 

*)  Rohrbach- Kretschmer    Tracbteo  167. 

•)  Geiler.  Weltapiegel  15. 

'I  Sprivorna.  Rukopis  tiniv.  knih.  43. 

■)  Viz  obrasy  vlaské  a  tiné  v  díle  Hefner-AlleneckuTé.  224-  377.  256. 

•f  PostUla  Chelíick.  168. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


kabát«(:  zakončoval  se  obniboD  Tysoce  střihanon,  jakoí  toho  iajfma*7 
obr&zek  v  rožmitálském  nikopiBe ')  z  r.  1460.  Dotčený  obrátek  kreslil 
i  položil  barvami  rožmitálský  piaař  méitaký;  nedoporučili  jame  repro- 
dnkci  jeho  do  této  kniby,  protoie  je  obrázek  neumělý,  ale  za  výpis 
stoji,  po  nevadí  je  to  takřka  momentni  obrázek  tebdejiiho  rjtlfskébo 
ivifaáka,  jaký  ae  pfsaíi  méBtskémn  na  rožmitálakém  zámka  namátl.  Pa- 
náček je  bezbradý,  db  blavě  má  klobouk  zelený  divné  formy  takové,  ie 
z  předn  neni  okr^jka  žádného,  pozadu  viak  okraj  klobonku  nvialý  a 
schlípený  je  po  celé  hlavé  aí  ke  krkn.  Na  klobooce  vztyíená  json 
tfi  péra  stojící  podle  sebe  jako  ti4  tyéky.  Kabátek  mladého  pána  je 
OQzký,  krátký,  ale  kryje  lůno  přec.  Je  zelený,  a  rukávy  jeho  jsou  bni- 
oátné.  Zapjatý  je  z  předu  ííiůrkami,  jako  bý«ajf  na  čamarách  naéich, 
ale  áňůrky  stoji  Bikmo.  Moíná,  ie  je  to  šněrováni.  Kabátek  konéi  se 
dole  kol  do  kola  střihaným  okrajkem.  Na  pase  honpá  se  meS.  Nohavice 
jsoB .  brunátné  přiléhavé  •  na  zelených  střevících  —  zobáky. 

Ano,  zase  vyskytly  se  d  nás  po  vojnách  hu^itakých  ony  nepodobaÉ 
dlonhé  zobaté  střevíce  Ěvihácké ;  **)  právě  ony  nejvíc  ukazuji,  íe  doba  se 
zmčuila.  Vyskytly  se  o  pánA  a  zvláíté  při  dvoře  Jiřího  krále.  Soavéký 
doktor  Židek  míní,  íe  by  synové  královi  —  a  jeden  z  nich  byl  ivibák 
i  milovník  sličných  paní  vůbec  povědomý  —  neměli  míti  ipicí  u  střevíc, 
neboi  prý  to  na  blázny  stnií.*) 

Rokycana  nejednou  na  kázání  pustil  se  do  té  mody.  I  peklem 
hrozil !  „Co  lidé  budou  trpěti  na  onom  světě,  kterak  je  bndoa  ďáblové 
bóstí  divně  těmi  epici  tam  v  pekle."*) 

A  rovné  tak  jako  druhdy  Štítný  i  Rokycana  hrozí  pokatami  na 
onom  světě  i  řemeslníkOm,  ievcAm,  kteři  tak  dlonhé  zobáky  robí  „ku 
pajíe".  nZvíte,  vy  řemeslnici.  kdyíC  přijde  hodina  poslední,  cot  vás 
potká!  A  prý,  koěia,  musíme  dělati  tak,  abychom  mohli  odbyti  a  živiti 
se  z  dítkami.    Dobře  zvíte,  masíte-li  za  to  trpěti  I* 

Nevíme,  jakými  vlivy  stalo  se,  ie  r.  1464  vydal  král  Jiří  PraianQm 
véech  tři  měst  zápověď  ípiěatých  střevlcA  a  škorni,  jei  atoji  v  téchto 
prostých  slovech:  „Poctiví  věrni  naii  milíl  Přikazujeme  Vám,  abyite 
vSem  íev<;uora  přikázali,  aby  ípicnov  n  třevlc  i  n  Skoreíi  nedělali,  a  t^č 
íádnémn  svému  nedopůfitějte  a  špici  choditi,  V  tom  naSi  váli  naplníte. 
Dán  o  sv.  Prokopa  na  Sázavě."  *) 

Uožná,  le  mnichové  sázavští  ten  rozkaz  praiským  méHanftm  vy 
prosili  při  králi. 

Ale  Špice  nosily  se  chotě  dále  v  Čechách  rovně  tak  jako  mimo 
Čechy,  auii  jim  hrubé  nblltila  bulla  papeíova  r.  1480  proti  zobatým 
střevfcám   do  víeho  ki^stanstva  vydaná.     U  nás  i  sedláky  posedla  móda 


■)  Rožmitálská  kniba  iirávof.  fol.  50 

')  Zdá  se,  že  po  nřktpre  přestávce  i  v  Némcich  vsDÍkla  móda  aobákO 
v  nové.  Aspoň  uriité  uvádí  ae  jidi  nový  vmik  ve  átrasbufce  r.  1452.  Sclialu. 
Deutsch.  Loben.  I.  820 

•J  SprávovDo.  46. 

I  Postilla,  rukopis  v  uDivera.  knihovně.  Sign.  17.  C.  83.  fol.  II.  96.  a  jinde. 


■J  Anb.  C.  V.  2 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


71 

tak  tuze,  ze  obouvali  zobáky  beronce  Da  sebe  mimo  to  vS«cek  tehdeJU 
„DuTý"  kroj.  Praví  o  tom  neomaleně  Židek:  nCblap,  jeíto  jeité  plobem 
snrdi,  adňl^je  aobé  kroj,  ie  ma  ladek  v  ni  a  střevíce  b  íplct  tikĎro  la 
2  lokty,  Čepec  ieoský  dírav^  nebo  tafatový,  sukně  itakovaná  a  jii  fouká 
sobe  na  pano&e  starého."  ')  Z  Dvedené  zprávj  Židkovy  zdá  se  vyavíttti, 
že  se  ta  mínf  sedláci,  kteři  Btalt  se  mdiCiny  nebo  zemany  a  opostili 
kroj  lidový.  Zobáky  ndrielj  se  n  nás  jako  jinde  ai  do  poJiálkn  XVI.  víka. 

Zahynuti  jejicb  nelze  nikterak  omeziti  nrfiitým  rokem.  Jako  to  Jiní 
ciif  historikové  kultarni.*)  Obyčejné  se  tvrdívá,  že  zaily  zobáky  kolem 
rohn  1490.  U  náa  vSak  latinský  básnik  Bobaslav  Lobkovický  Uče  Pra- 
žany r.  1502  volá  s  výčitkou:  „Nositi  zobaté  střevíce  a  hlara  si  věncem 
ov(jeti,  ej,  to  nesmírné  n  nicti  aepravosti!*  *) 

Zobatě  Btíevlce,  viavie  na  se  konečně  podobu  Btředinějil,  fentií 
a  tnpéjíl,  zaíly  spola  s  krojem  oním  krátkým,  •  kterým  druhdy  nt  svit 
přiily.  „Za  svého  pacholetstvl,"  tak  vypravuje  Sabellins  q  Aabaoa,*) 
„franckého  národu  dvořané  víickni  odiv  nosili  sotva  polovici  zadka  při- 
krývající, v  mnoho  okrouhlých  koleček  od  spodku  nabíraaý  až  do  vrchu 
a  při  ramenách  vydutý.  Střevtce  po  předoi  atrané  v  spůsob  tenkého 
rohu  vytažené,  púluoíni  délky,  jakovéf  se  syni  vid^i  —  při  pohanských 
dvořfch." 

Nosaté  střevíce  zahynuly,  poněvadž  se  přežily,  a  poněvadž  nová 
doba  přišla,  do  niž  se  Již  nehodily.  T  nafil  biblí  kutnohorské  vydané 
r,  1469,  jest  zobákA  jeíté  velmi  mnoho,  vétSina  valná.  Má  je  Kaiu, 
Ezaa,  Jakub,  bratři  Josefovi,  m«ji  je  vojáci,  Šlechtici,  zednici,  déti,  slu- 
hové, kde  kdo.  Ve  Weisknningu  na  Burgmayerových  illuBtracfch  z  hrany 
XT.  a  XTI.  století  zobáků  již  neviděti. 

Nosily  zobáky  těž  pani,  ale  jako  v  dobé  Husové,  takž  rovně  i  na 
konci  stoleti  XT.  vedly  ai  v  tom  mirnéji  nežli  muiítl  ivibáci.  Táž  mír- 
nost vypravuje  se  o  ženách  za  hranici  naieho  království,  než  známe 
obrázek  Israele  von  Heckenen,  kde  má  paniiika  zobáky  až  přflii  dlouhé 
a  cfaflze  neschopné,  T&ak  to  ji  na  obraze  nepřekáži  práti  neitastnébo 
zbabělého  manžela.') 

Éekneme-li  jefiti  na  konec,  že  za  krále  Jiřibo  parádníci  jali  se 
hlavu  krýti  jináfe,  nežli  bylo  v  době  hasitské,  a  že  ve  vSem  vSudy  obli- 
bovány byly  zase  rozliěné  barvy  na  témž  šatě,  takže  jedna  nohavice 
měla  tato  barvu,  jiná  Jinou,  jsme  a  hrubým  výpisem  mužských  mod,  jak 
v  nové  oné  době  se  rozilřily,  hotovi 

Stran  onoho  kryti  hlavy  viiml  sobě  ětoucf  dž  svrchu  Židkovy  zprávy. 
že  pokrývali  mnozi  hlavo  svou  „děravými  čepci".  , Chasa  obecni", 
tak  na  jiném  mfstě  UČi  Židek,  „již  chytili  se  ženských  čepcA  děravých  na 

')  Sprivotna  ŽidkoTiL  rukopis  uaÍT.  knili.  fol.   IS. 

*)  Na  pr.  RohrbM:li-&eiacbmer  urCití  udává,  že  přesUly  v  letech  148&  ai 
1490.  Trachten.  2U1.  Srov.  Pkuché  Cjclopacdia  I.  460.  Tioltet-l«-Da<^  Dietionnaire 
111.  166.  Scheible  (Die  gute  alte  Zeit)  68  dl,  že  přesuly  bud  r.  1480  nebo  1490. 

*)  Spisy  Lobkovicovy  ptel.  Vinařický.  Str.  66. 

*)  Obyč^e  národA.  Vyd.  1679. 

*)  Reprodukce  dotčeného  obrátku  Mřcke::euova  v  Scbnltzové  DenL  Erfb.  1, 277. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


li 

hlava;  to  ohyida  před  Bohem,  mili 
I  by  také  Tifti  k  torno  ílojfř  a  penUlk, 

I  neb  to  záleil  osten  Sepec."  Patraé 

'  to  zaiali  oékteřf  nositi  malé  čepiíky 

I  aftkovaoé  6i  pletené.  Nosili  je  i  zá- 

padní národové.') 

Jiní  naiiaci  dle  téže  iprávy  liá- 
fcovy  kápé  Bohé  Tzdélali  na  hlavo, 
ale  aikoliv  tak  poctivé,  jako  dnibdy 
kaklf  bývaly,  alebrí  ,kápé  na  po- 
hanénf  moiíství."  Jinf  povésili  sobe 
oa  hlava  ,cfpy  bes  kukel",  ale  to 
prý  lze  trpétl.  E  toma  viemo  zase 
zaSali  mladi  pánové  vlaa  nměle  ska- 
deřený  spouitéti  doleji;  dl  Židek 
asi  8  horlivosti  zlostnou,  íe  maJl 
„kadeře  dlábé  do  pásfi".  NeŽ  jit 
jii  vSnde  ozývaly  se  váÍDéjii  hla- 
sové proti  kaČerám,  nežli  byl  ŽidkĎv. 
Na  přiklad  překládaje  z  Petrarkj 
n  nás  kára  ten  „obyjiej  lenský* 
Éehoř  Brabý  z  Jeleni, ")  oviem 
CiB.  80.  Z  fresek  chrámu  sv.  Birborj  marně;  V  Némclcb    s   větíim    úapé- 

T  Hoře  naktealil  prof.  2eÍ8.  chem   Ěinil   tak  Oeller,  jení   spoln 

oznamoval  plnoa  brado  motskon  za 
nej lepil  modu.') 
Přiloiený  obrázek  £.  30.  budiž    za  vzor,   jak   dlouhé  vlaiy  mél  ke 
konci  XV.  století  v  Hoře  plaař.  Sakní  i  plái(  mi  pisař  barvy  bílé,  klobouk 
huédý.    Bode  to  pieař  borol  nebo  hornický,  již    po  té  bilé  barvě,  stejné 
s  barvou  svátečních  kytlí  havéřských. 

Strao  rozliénosti  barevna  témž  &até,  kteréž  barvy  se  cviájtě  na 
DOhavicich  dvojily  (miparti),  vypravuje  kronikář,*)  že  mladý  lid  rytířský 
i  méstský  rozliioých  barev  aobé  odévy  délali,  ježto  málo  před  tím  páni 
avým  bUznflra  takové  oděvy  kázali  strojiti. 

Je  to  tedy  patrné  ,drabé  vydáni"  onoho  barevného  ro>:pQ3tilatva, 
které  již  na  počátku  XY.  století  chyatalo  ae  k  zahynnti.  Dle  nářků  a 
výíitek  Chelíiťkého')  zdá  ae,  že  Eviháci  nejradíji  volfvali  míti  jedna  no- 
bavici  zelenou,  druhou  červeněn.  Stoji  za  zmínka,  ie  se  .miparti"  — 
dvojbarvB  odvážila  i  na  roucho  cirkevnfl  Aapoň  v  Bmnivika  majf 
z  XV.  veko  k  slnžbě  oltářnf  dalmatikn,  kteréž  každá  pále  jinač  jest 
zbarvena.*) 

')  Geiler.  WelUpiegel.  14. 

')  PeU-archa,  Kn.  o  lékařství  proti  ttésti  a  nešté^ti. 

>)  Weltapipgel.  13. 

')  Hájek  469.  Při  r.  UaS. 

')  Cbelfický.  Postilla  216. 

')  Bock,  Qeachichte  der  lit«rg.  Gewand.  II.  277, 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


7S 

Dfikns,  kterak  tato  divoká  móda  byla  oblíbena!  A  b  dfirasem  jest 
opít  a  opět  ozDamOTatí,  ie  nevkns  dvojaké  barr;  jest  výhradný  výmysl 
maiský;  mdlejif  poblavl  ho  na  Bcbé  neobUbilo  nikda. 

Tim  bf  byly  vyprány  mody  fieakých  parádulkův,  jakž  přiily  k  Dám 
od  západa  od  doby  JiHho  po  konec  století.  Ale  do  konce  téhoi  veka 
řečeného  již  zaélnaly  se  qjfmati  a  nás  přijetím  krále  Vladislava  Jagella 
též  mody  polské  a  aherské.  V  tom,  jakoí  přirozeno,  byla  ílechta  naie, 
vidic  dvořdtvo  nového  krále  v  kaftanech  a  ŽupaDech,')  dnfirami  a 
petlicemi  přepjatých,  pHkUdem  měifanúm.  Z  méfiCanstva  prvni  brali  vý- 
ch(tdnÍ*kroj  Praíané.   Roka  1502  vyčítá  Lobkovic  HasiStqnský,  že   „kroj 


ČlB.  81.  ŽivoloTé  maiedlDikA  ČIb.  32.  Z  UUi  katno- 

DDiv.  knih.  M  B.  IG.  boraké. 


starých  Praiaoft  doceU  z  obyčuje  vylel  —  nyni  odpoly  Démecký,  odpoly 
nherský  jest,  ostataé  vSak  jako  celá  jejích  povaha  stálý  neni  a  téméř 
každého  rokn  se  ménlvá.") 

Kterak  se  odívali  moioTé  střídmí,  prostíl  toai  doboo,  to  vii  na 
obrázcích  pi41oieoýcb.  Obrázek  č.  31.  představuje  može  v  slníoé  snkni. 
Poctivice  jeho  json  přilehlé  a  dlouhé.  Na  Dohon  jsoo  nezbytné  tobáky, 
ale  délky  dosti  skrovné.  Tlasy  má  hojné,  dlouhé;  krk  nahý. 

Na  obrázku  í.  32.  pozorovati  može  v  kroji  méJtanském  docela 
poctivém  a  slainém,  jakž  k  pobřba,  tedy  k  ůkonn  smntnémn  a  váinémo 
se  by]  nstrojil.  Na  hlavé  má  knkla  bez  cfpa,  na  ramenoa  ktok  fiili  plálC, 


')  JmÍDO  odvúii^í  Jako  ínba  od  arabg.  iubba.  Doklady  *  ZibrtoTých  Déj. 
I.  22.  Tél  Hatienaner.  Ciil  iilova.  Obraz  poUkého  tnpsnu,  petlicemi  aaplDaclho 
via  v  Bfatejkových  Ubiorech  na  Ubuii  U47— 1492. 

*j  Spisy  Lobkoiicovy,  přel.  Vinarický  66. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


74 

obé  jsou  maloT&Df  t  tom  exempláři  bibli  katnoborské,  jeji  náaio  před 
rnkaiDK,  stejnoa  barvou,  e  čehož  jde  asi,  že  kakla  je  na  pláiti  přiitU; 
ankol  oděn  jest  řasnoa  a  dlonboa  jeiU  pod  koleoa,  tahže  i  poctivic 
bledl  jen  malý  konšele.  Střevíce  JBon  jeitd  dosti  ipifiatj.  Mezi  oběma 
kroji,  vážným  a  Iviháckým,  na  pfll  cestě  byl  by  Sat,  jako  (iředstavaje 
obrázek  v  norimberské  bibli,  v  oniv.  knihovnS  snadno  přistnpné.  (i.  26. 
B.  2).  Zřime  na  těle  mladého  muže  sukni,  která  dělkon  i  forman  spli 
podobna  je  kab&tci.  Po  straně  na  kyíli  je  kabátec  ten  bitJDé  vystřiten. 
Opásáni  k  tesákn  také  směle  visi  Šikmo;  úzké  nohavice  tkvi  v  botách 
vysokých  shrnatých  o  ipici  nedlouhé.  Dotčený  obrázek  mohl  by  spoln 
poalontiti  na  přirovnanou  kroje  v  Němcích  a  krojem  v  Čechách ;  obrázky 
bibli  kutnohorské  json  totiž  nad  viecku  pochyba  ěeské. ') 

Dofili  jsme  ka  krOJi  íeDSkému,  jak  se  jevil  do  konce  XT.  století. 
První  a  nejzřetelnějži  změna  jeet,  že  pani  z  míry  oblibity  vlcéky  na 
sukních.  Šat  pani  splýval  tak  hojně  na  zem,  íe  nechápeme,  kterak  chodily. 

Co  se  Rokycana,  první  kněz  oněch  dob  v  království,  co  se  namlavil 
proti  tém  ženským  ohon&ml  Dit  o  tom  v  postille  své:  ,Křiě,  volaj,  oca- 
sové aby  se  po  nich  neplížili !"  „Unohé  ženy  pyíné,  hrdé,  kdo  je  napravf, 
aby  ony  své  pejcfay  nechaly?"  tak  dl  Bokycana  ve  svém  kázáni  na 
jiném  místě,  „proč  na  to  uedbaji,  aby  ocasové  se  za  nimi  netáhlí?*) 
Blány  se  za  nimi  vlekon  a  sokně  dlouhé  s  ocasy  ua  loket  neb  na  dva, 
a  na  těch  ocasich  se  ďáblové  vozí."*) 

A  poněvadž  jest  těch  míst  v  Rokycanových  kázáních  přiliS  hojně, 
lze  snadno  souditi,  že  ten  nepohodlný  iat  až  přflii  byl  obecným.  Těak 
Rokycana  to  výslovně  i  připomíná,  ie  tak  stroji  se  pySné  měitanky 
i  selky.')  Naposled  volal  Rokycana  už  peklo  na  ty  ohooy.  ^Ďábli  se  voii 
na  vocasech  ženských,  čekajíce  skíiroU  doie  z  hrdla  vystonpf,  aby  se 
se  s  ni  vezli  a  árotovali  do  horoucího  pekla-' ^) 

Takě  Chetčický  touží,  že  „navěšeji  ieny  na  sebe  toho  sukna,  ie 
se  již  ledva  vlekon."*)  T  jednom  spise  Chelěického,  o  němž  podává 
zprávu  v  Časopise  českého  Musea  (r.  1882.  271)  Annenkov  s  Paterou, 
stoji  připsán  souvěkou  rukon  o  lidech  vleklé  ěaty  milujicích  tento  argu- 
ment ad  hominem:  „Když  by  se  jim  dietě  a  vocasem  kraviem  narodilo, 
mám  za  to,  že  by  se  lekli,"  a  hned  přeje  smělý  kritik  Ženskémii  pohlaví, 
by  takové  ppani  a  panny  někdo  svázal  sa  ocasy  a  převěsil  je  přes 
bidlo." 

Eoranda  ve  svém  manualnikn,  mlnvě  o  .vocasech  nepotřebných' 
a  nákladných  (jsou  ,k  ěkodé  při  statku")  vzpomíná  oné  doby  nedávné, 
kdy  takových  marnivých  věcí  u  nás  nebývalo:   nPBiii&tiiJenii   kterak  před 

')  DAliac  napsán   na  stáné  Holoferaové.     Sic  jtuiC    mnohý  obrázek  v  obou 
bibifch  je  lýž;  p.itrní  kutnohorský  tiskař  p^til  Dorimberahémn. 
')  PoBtilJa  7.  3. 
■i  Tunž.  95. 
')  Taml.  78. 
<)  Tami.  300. 
•)  81Í  viry. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


75 

letjr  T  české  zemi  byli  ctnostoijíl;  odfiv  mažak^,  lenaký  byl  poctivý, 
obecnlbo   dobrého    b;1i   pllni, .  .   jeito    ciioiemci    toho   pochvalovali.  *  ') 

ToQ  dobon  vleika  panovala  víade  v  Evropé;  mravokárci  viech 
zemi  a  aArodfl  horlili  výtkou  i  posméikj.  Franconziké  paoi  a&tipovAnjr 
přirovDánim  óaato  ae  opakajlcim,  ie  mají  roagnas  caadas  ot  pavo  a  ie 
vypadají  jako  koné  angtiStf ; ')  že  čerta  voii  pani  na  ocase,  poinifvé 
se  Nérokynim  Heinrich  von  Laagenstein,  a  jako  Koranda  ve  svém  manoal- 
nfkn  vyfiftá  paiifm,  že  témi  ocasy  sbirijí  nečistotu,  takí  rovná  némeckýni 
ženám  posmfvá  se  Qeiler,  že  zdvihají  prach  a  8bfr«jl  blechy.*)  Dlonhé 
vleCky  známe  i  obrázkfl  frsncoQishých,  vlaskýrb,  ipanélských,  poUkýcb 
ba  i  niBkých! 

Také  ářadové  dali  se  na  boj  proti  vlečkám,  ariajice  jim  délko.*) 
Méífkám  polským  r.  Ii68  pi4k&záno,  aby  aoksl  a  pliStft  nevláčily  po 
zemi  vfc  jak  ziířl  dvon  prstiL*)  Nejdelif  vlečky  v  Evropé  mely  dámy 
bargandské,  ivláitč  při  dvorských  slavnostech ;  od  nich  ačinéna  vlečka 
dvorským  mravem. 

Móda  vleček  byla  do  konce  XV.  veka  tak  oblíbena,  že  ji  podlehlo 
i  ufrkeTnl  roacho,  ze  viech  roach  nejvíc  konservativné.  Vimet,  ie  ten- 
kráte i  plnvialy  kostelní  byly  o  tak  dloahé  vlečce  leckde,  Že  ji  nosili 
„candatarii"  zvláétě  k  tomn  naNzenl.*) 

Naíe  pani,  poknd  neoblíbily  sobe  vlečka,  nicméně  too  doboa  vfiecky 
jevlvaly  náklonnost  k  iatiim  vleklým,  dlonhým.  I  blány  těžké,  pláité 
lehké,  i  kožichy  mnaily  po  nich  aspoň  poněkud  se  plonžiti,  a  když  pani 
stan  ni  a,  mél  dlonhý  lat  splývati  na  zem  bromádkon,  kteréž  okoloosti 
nati  výtvarní  nmělci  —  sochaři  a  malíři  —  velmi  ochotné  nžlvali  k  lad- 
némo  a  atyliaovaněma  skládání  dolejif  části  roucha  avýcb  obrazil  žen- 
ských. A  nmivali  to  gotičtí  nmilci  v  XV.  století  ladněji  a  vknsněji  neíli 
omélci  století  následnjlcíbo-^) 

Viz  kráanoD  reprudakci  prof.  Zeiaa  z  fresek  kntnoborského  chrámu 
8V.  Barbory  na  obrázkv  č.  33.  Jsou  ta  namalovány  tři  pani.  Omdlévajícf 
panna  Haria  má  roacho  aznrovč  modré,  iátka  na  btavě  bílou.  Vie  splývá 
pěknými  liniemi  po  zemi.  Žena  za  ní  stojfcf  oděna  jest  pláitém  hnčdýro, 
sakni  má  Mlon  temně  vzorkovanou;  apodoí  iat  zelený.  V  naif  přlčiné 
nejz^fmavějží  jest  Žena  klečlci.  Sakoi  má  slatollnton,  temné  vzorkovanou, 
pláSt,  jeni  v  sličné  záhyby  jest  při  zemí  rozložen,  barvy  jest  bledé 
Červené.  A  poaévadž  pro  praktické  potfeby  podáváme  vždy  popis  obrázkn 
celého,  nesmime  neviimnooti  si  Žoldnéře  pŇ  paních  stojícího.  Uá  lebko 
ilatoa  Černě  pnihovanoo,  kožený  kabát  žintý  zbrojný,  rnkávy  a  nohavice 
temné  rndé,  boty  žluté.   Pás,  na  němž  visi  český  tesák,  jest  bílý. 

>)  Jot.  Truhlář,  Hanualnlk  VácL  Korsudy.  S2. 

*)  Gsy.  GloBsure  archéoloe-  173. 

*)  Geiler  v  Esíaertbrg.  Weltspiegel  16. 

')  Falke  t.  GoBiQmgesch.  uvidí,  že  v  HnichoTŮ  konšelé  necbtélí  deUf  vlečky 
prupustiti  nežli  na  prst.    Jinde  v  Mámefeh  (r  Ulmí)  bylo  dovoleno  na  čtvrf  lokte. 

*)  Jura  munieip.  lírskovíký  Codex  plctur.  18 

')  Bock.  Gescbichte  der  lito^.  Qewtoder.  n.  320. 

'j  Srovn^  nale  obraij  se  stylisovan.  roachy  flandenkými  t  La  colleetion 
Spitzer  I.,  a  to  vie  přirovnej  k  nímeckým  obraiAm  i  pnrui  Části  XVI.  attiletl. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


Nei  TrAfme  se  k  fleJSk^m  žeoským! 

Pro  oblibo  vleček  jest  velmi  domlavDO  k  XDameoitu,  íe  naie  pinf 
naposled  pHjaty  ono  posraéiné  slovo  „ohon,  ocas",  jimi  jejicb  vlefka  bjla 
od  mravokárcú  pojmenovina,  za  terminas  technicas;  etemeC  v  koihich 
Bondu  komorniho  r.  1503,  že  vinf  Barbora  s  Vrchlabí  slabo  svého  ,ie 
aokoě  ierveoň  vlaského  sokna  s  vucasem.";*) 


Snkné  až  do  konce  XV.  veka  jeStě  pořade  lita  v  jedootě  se  životkem 
o  tailli  pffliS  krátké  a  nepékoé ;  Selte  pásek  pflčoý  oiezi  sokol  «  životem 
tak  vysoko,  že  již  vý£e  oemohl  býti  posonut 

Ale  json,  kteří  trrdí,  že  při  samém  konci  XV.  veko  stalo  se  oddé- 
leof  životkn  od  snkné.')  Na  obrazech  vlaských  z  konce  století  pravé 
psaného  opravdo  vidjme  v  tom  nékterý  důkaz  živý.  Na  příklad  povédomá 


')  RegiBtrA  soudu  komorn.  24.  A.  6.  fol.  26. 

'j  Rohrbacb-KretBchmer.    Trachten.  227.    S  nlia  vétiina  ciikb  spisovatelA, 
jichi  knihy  byly  v  tomio  díle  íbbio  připomínány. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


n 

benátská  králorafl  cyperská  —  reglna  di  Cipro  —  tou  dobou  již  má 
sukni  ivláíl,  iÍTot  z?lá£I,  TŠecko  zlaté  a  perlami  vyiíté.') 

Tato  nová  móda  v  kroji  ženském  stane  se  a  nás  a  vSade  jinde 
obvyklou  teprve  v  století  následojldin. 

Stran  sukni  ženských  do  konce  XV.  věkn  poináváme  na  obrazech 
jefité  dvé  zmény  u  nás  i  po  vil  Evropi  8  oblibou  přijaté,  kteréž  pře- 
cbázejf  do  stoletf  XTJ.  Jednak  je  to  ooen  zvyk,  ie  pani  dlonhon  sakni 
svrchní  po  předa  V} zdvihoraly  do  Tý6ky,  leckdy  i  znamenité,  a  to  proto, 
aby  bylo  viděti  anknici  spodní  nádfaernějM.  1  to  amivali  na  obrazech 
malíři  a  sochaři  v  Btiiné  vrapy  a  záhyby  Htylisovati,  jakož  nejpékníjSl 
vzory  zřime  na  obrazech  katoohorských  v  královské  kapli  VlaBkého  dvora.') 
Přiložené  reprodakce  starých  malbb  ze  Zvikova  (obraz  6.  31.)  dobře  po- 
nfajf  o  té  manýře  modoi  vyzdvihovati  svrchni  sakni. 

Druhým  kusem  nové  mody  byly  ony  Široké  rnkávy  při  saknich 
mažských  i  ženských,  kteréž  panovaly  až  jedenkráte  před  tím.  Byly  oblí- 
beny koncem  -XIV.  věkn  a  začátkem  XV.,  pak  zaSly  ■)  {viz  obr.  2.).  Teď 
s  módami  burgondskými  znova  do  nádherného  svéta  nvedeny.  Ve  Francii 
jim  říkali  B  posméchem  „bombardae",  něhot  podobaly  se  ústi  néjakébo 
velikého  děla  střelného-  Nosily  prý  pani  „magnas  manicaa  sicnt  os  bom- 
bardae",  tak  plíe  francouzský  mravokárce  ve  svých  sermonech.') 

n  nás  nejobílrnějif  a  nejbojnéjSf  ienské  rukávy  postihli  jsme 
v  miniaturách  mladoboledlavského  antifonáře  z  konce  XV.  etoletj. 

Také  se  zase  rozbalovaly  a  vykrajovaly  dámy  na  životech  až 
příliS,  proti  kteréžto  bujnosti  neataéili  naSi  i  cizi  kazatelé  stovy  dfitklivými 
bojovati.'')  Ale  pozontjeme  nejprve  při  panlcb  italských,  že  koncem  stoleti 
vkládají  do  otevřených  íivotA  jinoharevné  prsuiky  (naze  selky  dosud 
lomn  fikají  panty)  a  ostatni  rykrojeuinn  na  prson  ai  k  fiiji  velmi  vknsné 
kryjí  lehčl  látkou  pěkné  v  rapova  no  n.  *)  Po  nich  dostala  se  móda  pantů 
i  k  nám  do  konce  XV.  veka  a  ten  zp&sob  obvykne  vSade  v  XVI.  stoleti. 
(Obrázek  ě.  34.  a  některé  Jiné  dále  při  zevrnbné  iSásti). 

Na  obrazích  sic  neviděti,  ale  v  inventářích  z  konce  XV.  století 
zcela  Bvétle  pozorujeme,  ie  do  ženské  přípravy  íili  parády  oněch  dob 
zase  měrou  velikou  připojily  se  k  nádherným  pásQm  —  páteře.  České 
dámy  za  panováni  Jiřího  tak  zhnsta  je  nosívaly,  že  vzbndily  i  Rokyca- 
novn  nerailoat;  prý  se  v  koralovýcb  páteřích  přebírají,  na  boha  nemy- 
slice.  gRozjimati  lépe  jest,"  tak  dl  v  jedné  řeČi,  „nežli  técb  páteiů 
lomcováni  neaehrané. ') 

•)  Bonnard-CoBtumi  dei  XIII— XV.  secoli.  Ití9- 

>)  Reproduk.  Zach  v  Methodu  lim.  3. 

■)  Ubrtzek  i  oné  doby  viz  v  Zlbrtových  Díjinách  I.  307.  Dle  Qay  a  Gloa- 
saire  1T8  byly  lakové  rukávy  již  v  XII.  věku. 

*)  Gay.  Glossaire.  173- 

')  Kokycaoa  v  FoBtille  309.  Eoranda  v  Maunalaika  (Job.  Truhlář  vyd.)  82: 
Udhalené  £Qe,  oteTřfué  laiy. 

*)  Obras  dachessy  t  Bonuardovych  Costumi.  L  163. 

')  PoatiUa  Rokycanova.  30. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


čís.  M.   Staré  malb;  [ 


Rokjcana  bfl  k  paním  i  nezdvořilý,  hlásaje  s  kazatelnice :  „Ženské 
do  kostela  což  mohou  nejpyinéji  se  připraví,  která  hy  koraloTébo  páteře 
na  roce  nemilá,  vSak  by  ji  ďábel  roce  zlámal."  ') 

Nejvétii  a  zároTfň  ncjrozmanitéjíf  parádo  ienakon  t  pohositské 
době  ai  do  konce  víka  najdei  u  nás  na  hlavé  ženské.  Jen  dlvči  b)a*a 

')  Peslilla  RokycanoTa.  228. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


79 

jeítS  pafid  byla  prostovlisa  a  — -  ouhrDem  soazmo  —  ozdobena  prosté. 
Na  kntuoborských  obrazech  ve  vUgké  kapli,  pocháiejfdch  z  konce 
XV.  Tékn  (před  r.  1496),')  zřfme  i  královské  paoenskě  svétice  o  prostém 
vlaae  Difilmž  cezdobenéin ;  komnkn  jich  nepoČiUme  za  idobti  vlasfi,  aiebríí 
z*  tnak  rodo  kr&lovského;  kdyb;  ji  sloiilf  s  hlavy,  nezbylo  by  na  vlase 
ani  etužky  zdobné,  kterou  jináCe  panny  i  v  léto  době  riďy  nosily. 

Kékterá  obepjala  prostovlasé  knCery  své  tehéfm  filojfřeni.  jeni  ji 
TÍsel  TÍelijak  zdobné  dolft.  Na  pfekr&sné  monstranci  v  Bohdaoíi,  kterÚ 
byla  honosným  kasem  nafif  éeské  jnbilejnf  výstavy 
r.  1891,  zřime,  an  střibmý  Šlojfř  svaté  VLUi*)  obe- 
pjav  hlavn  smělým  nzlem  visi  jedním  koncem  volně 
dolá.  Zlaté  vlasy  svaté  panny,  Široce  jsouce  po  z&decb 
rozestřeny,  visí  blnboko  dolil.  (Obřízek  6.  35.) 

Za  to  velikon  rozmanitost  v  krytí  hlavy  pozo- 
rujeme ke  konci  XT.  století  pří  panicb. 

I  ty,  které  hlava  halily  po  starodávno  a  po- 
čestné do  ronipk  a  6atek  nebo  plachetek,  íiníly 
to  s  jakýms  přepychem.  Pravda,  najdeS  zavili  prost- 
□éjSf  téi.  Za  píiklad  bndiž  ono  z  kancionálu  mlado- 
boleslavského (víz  obr&zek  Č-  50  doleji),  na  němí, 
ok^zaje  prof.  Koula,  íe  podobnou  iatkoa  rovně  tfmf. 
zpĎsobera  halily  a  někde  dosavad  liaH  ícny  i  děvy 
slovenské  a  moravské  hlavy  své.*) 

Ale  obféeJDéjSi  zavití  oněch  starýrh  dob  ne 
bývalo  prosté  přehozeni  a  převázání  vyfiívané  Šatky 
neboli  ronSky,  alebri  bjlo  umělé  skládáni  do  mno- 
hých zíbybfl  a  forem  na  drátech.  Eonika  brala  na 
sebe  úkol  íepce.  Viz  obraz  36.  reprodukovaný  z  pře- 
krásné knihy  Život  sv.  Františka,  chované  na  Petri- 
pnrce.  Tn  kleěl  tři  paní,  první  hali  se  v  pláif  ze- 
lený, drahá  má  Snbu  ztatnSedon,  a  třetí  je  v  pláSti  ČI*.  35.  Z  bohda- 
modrém.  První  má  na  hlavé  rouikn  obiírnon,  ale  ne cké  moast rance, 
proatoa,  druhá  je  v  zlatém  čepci,  třetí  má  na  hlavé  <^^-  ""•'«"■) 

ono  umělé  skládání    na  drátech,    s  nimi  dámy  vstn- 
pnjf  do  XVI.  století. 

Přední  ráz  toho  zpfisoba  zaviti  byla  obiímost.  Sličné  to  zavití  vy- 
padalo málo  kdy.  Nechl  pohlédne  člověk  ua  ono  ohromné  vrstevnaté 
zaviti,  jaké  mají  pani  v  miniatnrách  Života  sv.  Frantiika,  necht  pohlédne 
na  paní  Harracbovoa,  kterái  r.  1480  na  obrázku  v  miále  má  blavu  ně- 
kolikráte ovinntOQ  nahoře,  dole  pod  bradou  a  jeSté  valný  kas  ilojíře 
voloě  ji  visí,*)    vždy   patrná  jest  snaha    po  zavíjeni   obSlrněm,    bojném, 

'}  Beprodnhce  Záchovy  *  Hethodn  XU.  S4. 

')  Nevěda,  za  kterou  svélici  mám  figurku  dotčenou  vykládali,  obrátil  jsem 
se  iiB  vfs.  dÚBtoJDÉhú  pana  faráře  Schlógla  v  Búhdan£i  o  zprávu.  Po  nádobce, 
kterou  m&  svítíce  v  ruce,  Boudi  pan  farář,  že  to  sv.  Magdalena. 

■)  Čettf  Lid.  L  184. 

*)  T)z  fotografie  v  bibl.  umélec.  průmysl,  musea  v  Rudolfinu. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


velikém.  Toq  doboD  Tznikljr  i  nmi- 
lého  zívijeni  bílých  iatek  ony  Čepce 
a  podvíjky,  které  pospola  nerj- 
padajf  DÍc  jiniie  nežli  veliké  hel- 
mice, kiyjfcf  leh  si  do  fiela,  Icr;- 
jfcf  podbradek,  hrdlo  i  d«  temeni 
vypínajíc!  se  jako  na  přflbideh 
hřehen.')  Jsod  to  oaj  podivné  a 
oepékné  iepce,  které  ndríelj  ae 
D  n&s  za  několik  desátků  let  v  sto- 
leli  šestnáctém. 

Co  do  zavřeni  vyvinnlii  ^^ 
o  nás  tedjr  veliki  libovůle  a  roz- 
manitogf,  při  kteréž  nÉkterá  dámi 
zaila  až  do  jiodivinství,  hezpocbjby 
i  vrstevníkům  eměSnéhe.  Za  ta- 
Čle.  36.  Život  ST.  FraDtiíka.  kové  podiviostvo   klademe    obrázek 

pani  v  mladoboleslavikém  antifonáři 
z  konce  XV.  století.  Pani  níeaala 
si  podložkami  totlí  vUgy  tak,  že  tvoří  dva  nevysoké  rohy,  podobné  ty- 
kadlům hlemýžďovým ;  ty  rohy,  aby  pěkné  vypadala,  obalila  néělm  zlatým. 
Okolo  těch  rohů  ovinnla  íatkn  fialovoa,  kteráž  i  brada  jako  podrijka 
přikryla.  Nelze  říci,  Že  by  t  tom  zavíjeni  přebugném  byly  ponze  naie 
pani  mistrynémi.  Umély  to  a  dělaly  to  ženy  po  víí  Evropě.  Podivné 
skládáDÍ  rooiek  známe  z  obrazů  francouzských  a  německých  *)  i  polských. 
Polské  paní  čepily  se  zavíjením  jako  naie,  ale  na  některém  obrázku  pa- 
trná anaha  Škrobené  zavijeni  zavaiovati  v  čepce  niaté  nebo  protahovati 
ěcpce  bodně  na  zad.') 

Však  bfla-lt  rozmanitost  v  tom,  kterak  se  pani  íepily  Škrobenými 
ronikami,  kdož  vypiSe  onu  pestron  rozmanitost  a  libovůli,  klerá  se  Jeví 
v  tehdejších  samostatných  čepcích  a  kloboucJch  na  vlasy  i  na  ron&ky 
vstavovaných !  Tuilm,  Že  nejzkaSenéjSI  modistka  nedovede  čepce  /  konce 
XV.  století  sestafiti  T  klondný  řád  a  oajlti  ji  h  princip  a  dmhy.  Byly 
veliké,  malé,  oejmenM.  Při  malých  čepcích  Kase  naopak  vlas  byl  přiveden 
k  dotěrně  platnosti:  naatrkáo  na  podložky,  objat  dífkon  a  obložeDjr  jím 
dSí,  takže  po  obon  stranách  tváře  visely  vlasy  v  síti  jakoby  dva  mo- 
Imtné  pytlíky.  Nevkasný  pobledl  Ženská  hlava  en  face  nabyla  iiřky  dvé- 
násobněl  Dle  obrazů  u  Uefnera-Altenecka  (II.  19)  bylo  by  klásti  za- 
čátek tě  mody  do  let  Šedesátých  XV.  století.  Ale  móda  sama  nebyla 
E  brnsn  nová.  Znalité  ji  až  v  XIU.  veka  ve  Francii ')  a  z  veko  téhož 
zřime  ji  n  nás  v  biblí  Velislavově : ') 

')  Přiklad  v  Or&doalu  německobrodském,  její  vymaloval  Pavel  Hílnický 
Tokn  1506. 

')  Hefner-Alteneck  II.  163.  Lacroix  IH.  XVI. 

>Í  Uaiejko.  Ubiory  v  Polsce  1333—1434.  1447— 1492. 

'I  IiOuandre  Ch.  Les  artes  somptuBÍres.  I.  France  Ad  du  XltL  s. 

*)  Beprodukce  v  Zlbrtoiých  Déj.  kroje.  I.  268. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


o  néco  TkuBnějíf  b>lo  podiv&ní,  vpravila-li  pani  nebo  dlfka  ple- 
tence  tIibA  v  obaly  obdloniné,  jimi  i^kal!  fnlfasy  (Hatienaner,  fOllfaBi).') 
Obrátek  ieaífch  falfasA  pNkládime  t  £.  37. 

Tolikých  fiepcft  nebo  klobouků  Ubdejfif  formy  velmi  nesnadno 
jest  Typaati.  Uětf  podobo  Spiíatýrb  íepic,  hrnců  koíelOTýcb  i  baňatých 
(obrai  86.),  iurbanů  mohame dánských  (obraz  33.),  měly  podoba  nadí- 
vaných bachorů,  byly  jako  o&itky  třikr&te  iirSl  neili  tvář  ienská,*) 
slovem,  byla  v  nich  fantasie  bnjná,  neskroceaů.  ZrláJté  pozornhodny  json 
ony  ženské  íepce  jako  melonny,  kteréž  oblíbeny  byly  od  z&padnícb  konóin 
evropekých  ai  do  dalekého  východn.  Nosily  je  panf  ve  Francii,*)  v  Ném 
clcb,')  mely  je  na  hlavách  Polky,')  měly  j«  naie  ěeskě  pani.*) 


Podobá  se,  jakoby  v  koncich  XT.  století  vinikaly  vSelikeraké  po- 
divné ty  formy  íepcovité  na  různých  místech  o  stejné  způsobe,  nebo 
vinikie  na  jednom  konci  proběhly  rychle  celoa  Evropou.  Tak  na  přiklad 
kalelovitý  éepcc  vysoký,  vlněný,  byl  koncem  XV.  věkn  vinde  a  nvfzl  na- 
posled D  tyrolských  ien,  které  ho  nosf  dosavad,  a  o  ČfrkezA  na  hranici 
asijské  I '') 


')  D'Eie  HÍBtoire  de  la  cDiSiire.  47. 

■)  Obrat  ve  Tíollet-le-Duc.  DictioDD.  da  mobil.  III.  230.  &  v  Qiíy.  GIosb.  1%. 
Čepec  toho  ipAiobu  ilol  bonrrelet  a  U-'    i  ve  Francii  asi  do  r.  1480. 
*)  HÍBtoire  de  la  coiffare  od  comteis.  Tillermo?!.  267. 
•)  Hefner-Alteneck.  EL  177.  a  j. 

*)  Ubiory  Matejkovj  1447—1192.    TH  Ci>dex  pictaratus. 
^  Miaiatary  v  2iT0té  *v.  Františka.  Rnkop.  v  knih.  Černioské  v  Peiripurce. 
'j  Cli  T  Katalog,  des  k.  k.  Osterr.  Mns.  fOr  Kaast  1691. 


zsdbyGOOgle 


Těm  cizÍD'-k}'m  íepcfiin,  podle  nichž  u  hLí  pofáde  té&ily  se  oblíbí 
domicl  obromDé  peHovie,  posmívali  se  mravokárci,  tovoDce  kolatna  i 
veliknn  jicb  formu  kotefkein  (trnkařem).  jiuč  formy  kokrhelem, 
drdolem.  Špičaté  formy  chomoo tom.')  Z  té  pfičiny  zove  Rokj- 
CkDa  paol  „cbomoalDiccmi".  ^olft:  „Proč  na  to  o^dhaj',  ab;  oa  ié'h 
blavávb  técb  drdolft  nenosi'y,  oebot  jaon  ď&blova  hnízda?!'*)  Jindy 
zass  praví:  „ó,  vy  jeny,  vy  cbomoatoice  moobé,  flOovnél"  a  vyčtiá.  te 
majf  fataíii  ,jako  poplažnl  kulefko  nebo  čápi  bnizdo".*) 

V  drub4  půlce  XV.  Etoletf  koneíné  dostal  se  k  n£m  do  Ďerb  i  odcd 
vSech  fiepcA  nejpodiTnřjil  čepec,  kterýž  jest  rSzOTitou  známkou  celého 
století.  Zaneibali  Jsme  ti  ho  pro  zvláUnost  jeLo  na  konec.  Francouzi 
mu  říkali  licuuiii,  Čechové  ruh.*)  Byl  to  véru  penduut  k  ^obůkflm  na 
BlfeTJcfcb.  Jako  zobdky  nevkusné  prodlužovaly  noby,  takž  rob  do  délky 
natáhl  hla\n  Uyl  to  ka/elovitý  kus,  ostrýoi  hrotem  zakončen/,  zhotovený 
z  lepenky  nebo  z  jiné  lebké  podluíky  a  potaíený  bedliáifm  nebo  jinou 
draž&f  látkou.  Dle  toho,  kterak  í  ojf^  na  ném  bjl  upraven,  rozdtlige  se 
rok  ve  dva  droby.  S  jednohu  visi  Slujfř  dolA  pfímo  po  ct-lé  jeho  délce, 
a  drahého  Mojiř  nevísi  ihoU,  nébrí  obuluje  ho  a  býti  opraven  v  ma- 
lebnou draperii.^)  Fuikc  uvidí  třetí  dr^b,  z  obou  rohA  komplikovaný.*) 
Obrazy  č.  38-  a  3'J-  puBk^tuji  dostatečný  názor.  Jsou  oba  z  bibli  kntoo- 
horabé. 

Kroj  ten  byl  t  dobČ  Jiřího,  když  k  nám  přibyl,  už  vlastně  dosti 
starý.  Uí  prý  Uathilda  Toskánská,  přftelkyné  p^ipeíe  Rtboře  vil.  iXI.  sto- 
tetl)  Biéla  na  hlavé  čepec  rohatý  1')  Ale  obecnéjl  se  vypravuje,  íe  Jsa- 
bella,  krtile  fraocoozskébo  Karla  IV.  chot  první,  prlíla  r.  1385  do  Pa- 
říže B  beuninem  na  blavé;  prý  vzbudil  amich  ten  rohatý  čepec  dioutiý  — 
ale  po  ámíchn  hned  stala  se  z  tobo  na  sto  let  móda.")  Francoatské  pani 
méí&insbé  mívaly  koučem  ZIV.  atoletl  roh  5vJ  i  60  ceuUmetrA  dloobý, 
dámy  stavft  vyíéich  mívaly  delSl.') 

Takž  vstoupily  románské  dámy  a  robem  do  veka  patnáctého.  Roh 
na  ženské  blavé  byl,  jakž  jsme  úvodem  ui  svrcho  pravili.  Jedním  z  bláz- 
nivých znamení  bnJLé  doby. 

Hned  počátkem  XV.  víka  Siřila  se  tato  móda  ze  zemi  románských 
dále  na  východ  a  sever  Do  polovice  veku  znaly  bennin  pani  uí 
i  v  Uhrách. '")  1  staré  ženy  ve  FranL:ii  strojily  bb  robem.  Známe  obrázek. 


')  Cnelíickv.  Poatilla   218. 

')  1'oBtilla  Sokycanova.  Hukop.  univers,  kníhov.  3. 

')  Rokycaiio>a  ť<>BtíU>>    HIM 

')  Veliký  rub    Čivprohrtnáť,  rnkop.  univ.  knih.  Dt. 

*]  Franc<  uiiké  olira/.y  v  Lacniii.  III  a  v  LouHndre  II   (France  •  Flandm). 

')  \ýkliid}   a  obra/y    v  Mítthťil.   uer  CoDtral-Commis.    zuř  Erfonvh.   der 
BaudeiiK.  VI.  42. 

O  Iliatoire  de  la  oiffure.  VillermoDt.  127. 

*)  MuilM-le-Dur.  III.    ťlanchť.  Cydoiaed.   I   278.   Gny.  Glosaaire  I.   196. 
Racine).  Le  foatume    IV.  208.  Weiai.  K os tQiukuode  kladu  zaíatek  rohu  nar.  142S. 

5  VíoIM-1k  Uuc.  III.  227. 
■*)  Ilefuor-Alieueck.  278. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


83 

DA  aéml  roaloT&oa  oSklifá  babka  a  ohramDým  červeným  rohem  na  hlaré ; 
při  nim  má  ierooa  plachetku  na  blavé,  a  na  něm  tíbI  bily  ilojiř  nebo 
ronSka. ') 

Že  mraTokircIlim  nemohly  ae  rohy  ieoské  Esllbiti,  to  na  bíle  dni. 
Kázali  proti  oim  horlivá.  V  Pařili  prý  r.  U28  kázánim  pohnuly  se  pa- 
ničky tak,  že  spálily  hromady  rohů  Evých  —  ale  potom  brzy  pořídily  si 
nové  a  jeitě  deUÍ.*) 

Že  by  na6e  české  paní  ař  t  pirni  pflii  XV.  TÍkn  vstavovaly  sobe 
roh  na  hlavD,  o  tom  nevíme.  Pochybajeme.  Co  jmeonje  Bas  robem,  to 
nezdá  se  nám  býti  jeSté  franconsský  heanin.  Hqbotí  byl  kde  který  rip 
rohem  (cornn). 


U  naiicb  kazatelů  zaČÍDá  se  hoj  proti  robflm  teprve  od  drnbé 
půlky  věku  dotčeného,  tedy  teprve  po  dobč  hositské. 

Nejvíc  tonžl  do  nich  Rokycana*)  a  Gbelčícký.  Rokycaoa  při  drdolech 
vidy  také  dorážel  iia  „rohy  veliké",  ale  Dpffmně  pověděl  jedenkráte, 
kterak  se  chápe  takové  káiánl  ODČcb  rozko^oickýcb,  nádherných  žen. 
Prý  se  pro  taková  kázání  .hněvají,  bonří  a  řeknon,  nevérný  pop". 

CbelMcký  ve  své  Síti  víry  také  tonii  na  tu  žen^koa  bujnost,  že 
mají  —  zvláSt  Šlechtičny  —  ni"'""?  Široké  a  nahoru  vysoké  s  robem". *) 
NaSe  pani  nádherné  oviem  nemnsily  choditi  daleko  pro  vzory  tě  divné 
parády. 


')  Itoiiandre.  L«i  Arts  Somptoa 
■)  Weiss.  EoaiQmkiinde.  101. 
<)  Rnbycano.  Poslilla.  78. 
*)  xít  Tlry.  167. 


zBdbyGoOgle 


64 


Bylati  právě  v  dobé  poliuíitské  vintle  v  nejvétiim  roikTitn.  Při 
dvoře  fraocotizBkítn  byl&  to  od  r.  1150 — 1500  dokonce  dvorská  noda; 
při  dvoře  bnrgBDdjkém  téí  oáležel  roh  k  obřadnímu  kroji,')  a  z  téch 
dvoD  ohnisk  pořade  bralo  ienské  pohlaví  vSech  zemi  sonsednlch  positek 
a  vxor,  třebaté  nebyl  roh  v  Némcfch  *)  ini  n  nás  tak  oblíben  jako 
T  onéch  původních  jeho  vlastech,  kdež  1  glažeboé  dívky  s  nim  se  mali(if- 

Z  naií  bibli  kotooboraké  je  patrno,  lo  rob  nosivalj  n  aía  toa 
dobou  nejaplíe  dámy  vjiilch  stavfl,  jakož  to  kromě  jiného  dosvfdJfnje  pří- 
tomný obráiek  i.  40.,  představující  královakoa  dcerkn  s  dvorními  damami. 
Na  tom  obrázkn  rač  itoocí  spoln  ohledati  rozmanitost  tebdejSfch  JSepcA. 
čtyři  ženy  a  kaldi  jiný  kroj !  Jedna  i  dvorských  dam  má  rob,  jiná 
klobonk  se  itfty,  třeÚ  mi  cudně  zavití.  Princezna  má  na  blavě  ohromný 
Éepec  perlový. 


Cl(.  iO.  Bibli  katoohonká. 


Zdá  ae  nám  býti  velmi  význemno,  fe  na  obráakn  soudu  Šalamoa- 
nova  v  biblí  kntnobortiké  ieský  nmélec  narýsoval  poctivon,  pravon  matef 
sporného  děcka  v  ěcpcl  slniněm  niikém  —  a  onu  dmboa  faleinon  na- 
kreslil s  robem  po  světácko. 

T  jevení  sv.  Jana  ona  nevěstka  sedicí  na  sani  také  má  na  blavě^ 
rob.  Jsme  přesvědčeni,  Že  cudná  méitdnka  ěeski  roh  na  hlavo  neviala. 
Mélytě  naie  pani,  jak  doleji  v  ěástí  levrabné  se  položi,  dosti  jiné  bo- 
haté perlové,  zlatě  a  hedbávné  parády  na  hlavu. 


')  St&tne  vévodkjA  t 
chomoaty  na  hlavé. 

')  Tvrdlvi  se,  te  heoi 
ten,  ian. 


■msterodamsk.  mtisea   miut  vétiiaon  vjsakd  rohy  a 
íd  t  Némcích  nebjl  hojný.    Hefner-Alteneck,  Tnch- 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


Roh  přeitil  T  Evropé  tak  jsko  zobáky  Bonvíké :  přestal,  kdyi  se 
bjl  přeiil  s  přebnjnil. 

Z  obrázkĎ  fnncoazskýcb  t  bnrgaadskýcta  Jest  pitroo,  khink  ne- 
Tkasné  anaiilj  se  dámy  sestárlý  roh  oilvitf.  NČkteré  bo  rozitipSj  Jt 
dva  rohy,  tak  2e  takor^  mohutný  íepec  Debyl  trarem  svýn  nepodoben 
Čepici  velikého  knéie  iidovskího.  Anebo  k  Telikémn  rohu  na  ud  hlavy 
přistavily  roh  menif,  takfe  mely  na  blavé  bndora  o  droi  rotfch.  T  kro- 
nice SehedetoTé  i  r.  1493  má  Girce  bennin  a  dvéma  rohy  I ') 

Také  pozonijeme,  ie  některé  pani  chtély  rohn  lacboTati  živobyt! 
tím,  ie  ho  r-krátily  hodné,  jakoá  vidéti  na  obratech  Israela  van  Mencken 
(Happe  T.)  Ale  ani  to  oeneRlo  platnosti.  Tot  le  vieho  pi^  pstmo,  ie 
rohaté  Čepce  doslooiilj.  Převrhly  se  na  hrané  XTL  vékn  v  módo 
opaČDon  —  T  placaté  birety. 

'  Jest  sajfmavo  dovédétl  ne,  ie  roh  ai  po  ta  chvíli  ziíitává  ná- 
rodním krojem  v  některých  částech  raské  řfíe,*)  sAstal  krojem  nor- 
manikých  ien,  nosí  ho  dosnd  selky  ve  franeoniském  departementn  Fini- 
stére  a  téi  prý  tidovky  *  Alllra.*) 

tJI  a  této  poviechné  části  nadbyt  patmo,  ie  kroj  a  připrav;  teh- 
dejSfeh  pani  českých  byly  velmi  bohatý.  Dít  Bokycaoa,  ite  ebodl  ieny 
panské  jako  modly,  a  ptá  le:  .Kdo  ty  roipastilosti  neae?  —  Sedtácl  ro- 
botnl,  lid,  kdo  jiný?  Pán,  vydra  na  sedlácích,  i  nakoopl  ienč,  aby  krásné 
chodila  jako  modla." 

Bbmeme-Ii  vie,  co  doind  vyloieno,  v  celkový  přehled,  sříme,  ie 
na  prahu  XTL  věkn  svétáci  obojiho  pobtavf  po  vSi  Evropě  i  v  Čechách 
do  kroje  vklidsli  velikon  přepjatosC  a  sbnjnělosf  mody;  rásovitosC  do- 
konávajfcibo  stoletf  jevf  se  v  nejkrattlch  a  vycpaných  kabátcích,  při* 
lehlých  nohavicích,  v  holobradstvl,  v  dloobých  vlasech  mnlsbýcb,  nměle 
strojených,    v  nahotě    lánských    ňader,    ve    vlečce,    v   rohatých    čepdch, 

v  rolničkách,  v  lobádcb. S  těmi  podivnostmi  dokonávalo  poslední 

středovéké  století,  ono  století,  proti  jehoi  nemírné  roipnitilosti  mlnvil 
český  knéz,  nadiený  Jan  Dus  tak  dlouho,  až  lanlkl  hlas  jebo  žalmem 
oa  bránici  pokutně,  dokonávalo  ono  století,  které  nmélo  vesele  a  lebce 
ilti,  a  kteréi  bylo  bnd  Jii  přesyceno  nebo  dětinsky  naivní,  ie  nntilo 
divky,  aby  o  slavnostních  prftvodech  královských  ily  podle  knélstva  a 
váiných  magistr&tA  zhola  bet  kroje  —  nahé.*)  Obras  Č.  41.,  před«ta- 
vqjlcl  svatbu  sa  Zvlkově  poslni  k  násom  ovzneiené  společností  nnžské 
i  Ženské  na  konci  XV.  století. 


')  Lataov.  Ottek.  d.  Kapfrrstíches. 

*]  RadbeL  Le  eoilnm.  histor.  TI.  iS8.  tab.  j^pevaocTK  poccaftocaro  ro^- 
^lapcraa,  Comafitaurb,  17.  29. 

*)  Weiss.  KmtBmkande.  101. 

')  Na  pHklad  při  vjezdi  LadvlkaXI.  do  PařUe  r.  USl,  Rohrbsch-Erettch- 
mer.  Traefaten.  39&. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


4.   Kroj   lidn. 

Lid  koiiBervati*iil ;    krfj  t\oiem)tý  pATi>dDÍ;  nfojjlí  lidové  krcye  ■loteniiui  i  ros- 

HCiifch  dob;  iepice,  Moboakjr  sehM,  brada,  tU*,  lat  teUký  celkem;  Dobanee, 

kabát  a  aokné;   kytle,  rubái,  opléiko;  rnkivM;  kaianice,  ioree;  rooškj;  látky; 

tepM;  koilch;;  ikrpály,  krabatíoj;  vlčky  a  itnkatiDa. 

Cizí  pitkltdy  «  pAsobenstvi  krojová  i  modof  nedotýkala  ■«  lidn 
nikdy  ton  méroa  mocnon  jako  méitanOv  a  pánA,  kteři  ciil  mody  nejen 
rádi  k  Bobě  pfijlmalf,  alebrž  mnozí  i  samí  pro  ně  do  ciiícb  koniin 
ebodívali. 

Lid,  i  když  voikl  do  jeho  ůatranl  cizí  kroj,  zbasta  nemél  ani  na 
botově  peněz,  aby  knpoval  si  rozmařiloati  krojové  a  ibytefiný  přepycb; 
obyčejně  také  nemíval  ani  doati  dobré  vůle,  aby  přijal  jen  tak  ledabylo 
na  Bebe  kns  cizinaké  parády,  v  niž  vykraěofal  sobě  pán  i  méitan;  lid 
také  nejsa  pokládán  *e  svéin  poddanství  a  v  porobe  ani  za  stav,  ba  ani 
sa  élověka,  alebrž  jeD  co  do  btav  nebo  dnii  jako  jiné  iboil  pozemské 
počítán  *  do  knib  robotnicb  (orbáiHl)  lapisorán,  ani  nesmlval  strojiti  se 
po  pánecb. 

Obléklo-Ii  se  ženské  pohlaví  vesnické  přec  do  néěeho  parádního 
nebo  panského,  tošlme,  ie  ni  r  starých  dobách  sami  sousedé  na  vň 
BtaH  i  mladí  vykládali  takovos  osoba  za  zpronevéřiloa  svému  rodo,  své 
obci,  za  Demravoov,  z»  světačkn  lehkoa.  Byly  tedy  asi  téi  popudy  mo- 
rálně, kteréž  vedly  lid  k  tomn,  aby  se  driel  kroje  zdédéníbo  a  prostého. 

Na  konec  působila  téí  kriOiaa,  podnebí,  potřeba,  práce  t  Apran 
kroje  lidového,  z  kterýchž  pak  příčin  zůstával  kroj  ten  na  léta,  na  věky 
stejný  a  vzpíral  se  módám,  kteréž,  jakž  povídomo,  nikterak  nehledí  k  po- 
třebě, k  podnebí,  k  pohodli,  k  práci,  k  iivobyta.  Uody  json  bes  aásad, 
bez  povahy  —  json  internacionální. 

Byl  tedy  kroj  lidový  konservatlvnl  i  tn,  kde  lid  mohl  posoatl  cixl 
móda.  Natož  ve  vsích,  v  horách,  v  ústrani,  kde  lid  byl  vzdálen  lěcb 
mfst,  do  nichž  bily  vlny  cizího  vzdělánll  Tn  teprve  dríel  se  kroj  lidový 
svého  starého  rám  a  udríel  ho  s  podstatnou  č&bÍ  ai  k  dobám  novým. 
Proto,  i  kdyby  nebylo  jiných  příspěvků  k  důkazům,  mobon  Dadik,  Koala 
t  po  nich  i  my  oba  sdmženf  spolupracovnici  tohoto  dila  s  plným  pře- 
svědčením oznamovati,  je-li  kde  rjzl,  původol  kns  nejstarělho  česko- 
slovanského  kroje  lidového  zachován,  že  to  zajisté  na  Slovenska  A  v  ně- 
kterých kontech  moravských,  od  světových  vlivů  i  nákazy  dvými  horami 
Setřených. 

Ale  kroj  lidu  přes  viecku  konservatlvaost  vyvinoval  se  přec.  I  tam 
na  Slovensku  po  tn  dobu  usi  jen  základní  tvary  zůstaly,  ostatek  vieeko 
se  pozměnilo  a  , pokročilo"  íasem  a  zménčným  vknsem. 

Že  aynéj&i  naie  kroje  .národní"  jsou  směs  vgelijakých  kusfl,  histo- 
rickým vývojem  po  sobě  vzniklých,  to  pnzaává  snatel  na  jediný  mlik 
oka.  Dobře  poznává,  který  kns  odnesl  sobě  lid  ze  století  XV.,  poznává. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


ie  iĎArové  zdob^  na  nobAvicfch  íili  tak  feřené  cifroTUnf  i  zdobná  a 
slitná  pletenina  prýmkAv  a  perel  na  ženských  Hvotdch  pocb6zejf  le 
ZVI.  století,  neboC  ?  tom  v^ka  nejvíc  oblibováDj'  tobo  zpAsoba  točenice 
íili  pr^my  a  tkatijne,  poznávi  XVI.  stoleti  na  renesančních  výSivkách, 
poin&Tá  TCBtn  ze  XVII.  století,  íosaté  kabáiy  z  věkn  XVIU. 

Znatel  jasně  vidi,  že  nyn^jSf  lidový  kroj  je  snúíka  a  složenina 
krojů  TÍech  dob  českých  a  oceňuje  na  té  snúSce  vkas  técb  prostiíkých 
předkA  nafich,  kterým  se  ten  onen  kns  ziljbil,  Že  si  ho  otvojili.') 

Nadbft  tedy  patrno,  že  lid  také  podléhal  módám,  oviem  pomaleji 
neili  atavové  vyí^i,  a  driel  se  uchvácené  mody  na  léta,  kdyí  ji  byli  ďt 
TyUf  stavové  d&voo  pohodili  a  Eoad  i  zapomnéli. 

Viak  to  Hdn  vjčitali  mravokárci.  Že  selky  jti  skoro  stydí  s«  za 
rnbáic,  v  kterých  chodívaly  od  staieti,  to  vytýkal  Has ; ')  prý  každá  chce 
eboditt  v  drahém  a  pékném  rooSe  —  tedy  podle  mody, 

Ffed  Husem  Štftný  tfžce  toníil,  že  aedláct  chytají  se  kabátft  v  bláz- 
novské spuruosti.  Patrno,  Že  sedlici  zavrhovali  starodávnon  sakui  poclivoD, 
berouce  na  se  krátkou  modn  kabítovoo. 

Takž  tedy  sehkéma  tida  vyčítána  saaba  po  novotách  módních  již 
na  samé  hrané  XIV.  a  XV.  století,  a  že  níkdaž  potom  nepi^stali  pA- 
Todiii  svi^  prostičký  kroj  —  byt  daleko  za  mudon  kolh^ice  —  pozmé- 
ňovati  a  do  ného  Časem  a  místem  leccos  přijímati,  ha  svým  zpAiobem 
dále  vyvijeti,*)  o  tom  avědóí  rflzaodobý  nynéjSi  selský  kroj,  jakoj  gvrchn 
praveno. 

V  XT.  století  byl  možaký  Sat  lidový  celkem  pořád  jeitS  velmi 
prostý,  Jiston  rozmanitost  postihnei  nejspfS  Jea  na  maíské  hlavé.  To 
kryli  čepicemi  víeMjakých  podob  (obmz  42.)  a  barev.  Lobkovic  mlaví 
i  o  zeleuýcb  íepiclcb.  T  čepicích  s  kože£iaon,  nejoby^iejaíji  a  beránčf, 
provozovali  i  furiantský  pfepych  '')  Jon&ci  sd&tl  vstavovall  si  na  blava  — 
ale  řídfeji  —  téŽ  vielikeraké  klobouky  a  kloboučky  týchže  podob 
jako  jiní  stavové  a  nemobooce  na  né  kooplti  peřf  drahého  jako  páni, 
ozdobovali  si  je  peřím  kohontlm,  které  bylo  po  nice. 

Klobonky  selské  byly  ovžem  jen  z  plstky,  a  do  letnjho  díla  bráviUí 
klobouky  glnméilé,  prostifce  pletené  již  od  starodávna.*)  Na  obrázcích 
z  poíálka  XV.  stoleti  zříti,  že  i  čepice  robil  si  lid  zo  slámy.  Viz  na 
přiklad  vinaře  při  kopačce  na  vinici  v  kalendářním  mkopiso  nntversitni 
knihovny;*)  ten  má  čepicí  slaměnou,  ke  které  připleteno  jest  v  zadu 
veliké  krytf,  žetřici  od  slunce  viecek  krk  déloikAv;  vypadá  divná  čepice 

')  Tyríová.  tnký  Lid.  L  2.  U7.  Ocenéni  krnje  plieůského,  jakožto  liech 
DBJmladtfbo  a  málo  f  iremného,  a  pochvala  kroje  ChodA  iumavBkýcb,  jatioito  kroje 
rÍiovÍl(íhn  a  ne  hex  Dolilps^y. 

>)  HasEbcn.  í-ebr.  tpiST    II    2ia 

*)  i'flo  if!  Uk  TíiiJe.  O  ívíbakých  sedláclrh.  ie  přijali  mudu  tkaniček, 
když  n  jiutch  stavů  tmízcla,  a  íe  v  ni  pak  svým  ipůsobi-m  přepínali,  via  avé- 
dectvl  u  W*'igeU   HauphJi&Dd"  z  r.  16  8.  str.  645. 

*)  D'EWert.  0«scb.  t.  Jgliin.  126, 

*)  Zlbn.  Drjiny  kroje  1.  67, 

<)  llepiodubováD  obrázek  již  v  Zlbrtových  DCy  I.  68. 


zsdbyGoOgle 


D,„i,„db,Goo<^le 


%. 


D,„i,„db,Goo<^le 


90 


U  j&fco  Blamfiná  kokla.*)  Jináře  na  ceatn  a  do  dfU  obliboval  lid  aa  celé 
XT.  Btoletf  knkli  přiiíton  buď  na  kolini  (límci)  nebo  na  plaiti,  oa  bnkni. 

Co  do  úpravj  vlasů  a  brady  neDalezli  jsme  pfi  selském  lida 
v  XT.  atoleti  pravidla  bez  výjimky.  BolobradosC  idi  se  oám  býti  n  nicb 
pravidlem,  ale  na  téch  nemnohých  obroxecb,  které  se  zachovaly,  aoadoo 
shledáš  vonsy  viecb  tvarfl. 

Že  uaíi  někteří  mazové  selEtl  dlonbý  av&j  vlas  splétali  v  ropy, 
o  tom  svrchu  praveno.*) 


Cis.  42.  Z  biblf  kutnohorské. 


I   Z  bibli  kutnohorské. 


Kromé  kiytl  hlavy  ostatní  vSecek  lidový  iat  mniský  v  XT.  století 
akládal  se  z  týchíe  prvkd  prostiibých  jako  v  stoletích  předchozích, 
ňekneme-li,  že  moíi  brali  oa  sebe  sukoi,  lliihiivice,  pAa  a.  ňkoruČ, 
vyřeili  jsme  víecky  kosy  kroje  lida  nejen  íeského  a  slovanského,  nei 
i  lidn  cizurodého;  víude  tyléi  prosté  pnky  středovékéno  kroje  —  ikorné, 
pozdéji  boty.  nohavice,  snkué,  pís.  (Obraz  č.  43.) 

Aohnvice  b}lj  zhruba  sefivány  ze  ankna  nebo  plétna  sprostného 
i  z  kilíe;  Jich  tvařme  podobá  vlče  nebo  méně  noze,  kterou  mely  haliti; 
enkné.  jsouc  z  týchíe  látek,  byla  krátká  neb  obdloužnl;  pás,  na  némi 
visela  tobolka,  spinal  ji. 

Na  mislé  eakiié  odévacl  vyškytají  se  v  pramenech  na  samém  po- 
JSátku  XT.  století  kabátce   a   kytle*)    (obraz  £.  41.),   tedy   první  dfi- 

')  BeprodnVován  ohríiek  již  w  Zn-Ho-jrh  Dfj    I.  58. 

")  L'.bkf>vio-Viiiancký.  Spisy.  Výpia  splakélio  t-nce.  LT, 

*)  ťopriTíi   kn.   rotmbergha.    Marii  32.     JedTinbo  mate  t  lidn  r.  1423  vj- 

pisnje  te  Mt  tfmito  kusy:  kaliáicc,  kukla,  kluk  (pltít)  opáiáuf  a  —  kord;  jiného: 

kabátec,  podkolenky.  Pn  jiném  kyile. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


laiitějif  odcbjrlky  od  atarodánié 
sQbn&  Y  poBmHné  písni  na  aedláb; 
di  se,  le  chodí  t  „tlaBt^ch"  kabá- 
tech; to  badoa  kabáty  bnd  fcoiené 
buď  2  brnbé  Úlky ; ')  a  dle  Chel- 
žickébo  Chodi  sedláci  r  „kytKcb".*) 
Tedj  T  obojfm.  Na  zimo  míli  ko- 
žichy Tíelijaké  délky.  PonévadŽ 
TÍecky  tyto  kosy  kromě  selských 
koiichfl  a  kolíikA,  které  m^l  bez 
odporu  tf  pický  slovanský  ráz,  ihraba 
jsoa  si  na  obraxech  TEecb  flvrop- 
sbých  národů  jak  t  starilcta  do- 
bách takž  jeité  T  XV.  století  velmi 
podobny,  mohlo  by  .se  snad  na- 
mftati,  že  lidový  kroj  český  ne- 
byl tehdaí  nikterak  srí^ rázný.  Ta 
námitku  odb>l  již  mftj  vábený  spo- 
lečník v  prvém  dfle  svých  D^in 
kroje;*)  přtpon&téje  obdoby  krojQ 
po  viech  národech,    shledával    své-  . 

ráznost  ,ve  výzdobách,  v  charakte-  ,^  Í^Pů^í^  Č  "^"J,*^ 

-.,._<      1  i   ,  j.,  i  j  1.  (Z  husitského  kancionáln.) 

nstickem  lemováni  a  podífváuí  ko-  '  ' 

žefinami"  a  v  jednotlivostech.*) 

A  opravdo  v  jiném  nebude  lze  ani  jeítě  v  XV.  stoleti  nalézti  své- 
ráznost  národní.  Necht  pohlédne  zkoamatel  na  kterýkoli  vlaský,  fran- 
couzský, polský  obrázek  lidový  s  XV.  století  a  přirovná  ho  k  vyobra- 
zením nažich  lidi,  sliledá  rinde  tytéž  formy  krojové :  Azké  Dobavice, 
kytli  nebo  sukni  pfepáeanon,  vyiil  nebo  nižil  íkorně;')  na  první  mžik 
▼íecko  podobno,  nerci-li  stejno. 

Této  obecné  podobnosti  nejpřihodnČjií  výklad  vidí  ee  nám  býti 
T  prostotě,  B  jakon  se  lid  vfiode  odíval.  Bylo-li  odíti  nohy  iatem,  což 
prostéjilho,  přirozpnějSiho,  nežli  ie  ílovék  nrobil  ai  n<'hsvice  dle  formy 
noh;  nohavice  této  elementáruí  formy  jsou  zajisté  jií  pmebiatorickč. 

Snknice  mužská  s  rakávy  je  nejprostéjSi  tvar  mniského  roncha; 
jest  základním  střihem  avým  £at  přímo  naivni, 

Kdo  by  se  tuze  podivoval,  íe  tyto  prosté  kusy  oděvo  v  starSlcb 
dobách  nalézá  po  víi  Evropě  sobe  podobné,  ten  nám  pfipadá,  jako  by 
Bs   divil,  že  jsou  prsten,  řepice  základe!  formou  svou  okrouhlý.  Pj^tomué 


■)  Ft-if»lik.   Altíechische  Leiche,  Lieder  Ůn  XIV.  a.  XV.  Jahr.  Sitrangs- 
berichte.  Akad.  Wien.  Bd.  39. 

')  AuneokoT  a  Patera.    Nové  ualez.  rukopis.  Č.  Č.  Mni.  1882.  288. 

^  Str.  60.  Zibrt  Dřj,  kroje. 

^  Tímie.  &1. 

^  Bouuard.  Coitumi.  n.  46. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


dva  obráiky  (L  46.  «  i,  46.) 
JBon  schváloě  podle  sebe  p(ďo- 
leny,  aby  JStonci  ohledkl,  je-li 
néjaký  podstatný  rozdil  v  lido- 
vém kroji,  jenž  byl  na  poS&tka 
XV.  století  {i.  45.)  a  ke  konci 
téhož  vékn  (č.  46.)-  Ta£lme,  ie 
nlnf  neof.  Onen  mnž  ze  starii 
doby  má  delif  snkni  iedon.  Z  obou 
sedUkú  pozdéjSicbjedenm&BDkDí 
kratfií,  drahý  kytlici.  Boty  máji 
Tíickni  tři.  Že  onen  má  klobouk, 
tito  (epice,  to  není  za  rozdil. 
Žeoský  kroj  lidový  sklá- 
tía.  45.  Z  nikop.  Zreadlo  spaienl.  217.  dal  ae  v  XŤ.  Btoleti  nejprve  po- 
řád jflité  z  mbáde  Jako  v  sto- 


čit. 46.  SťlBký  kroj  z  r.  U90.  Podle  starého  nikopiia  ve  dvoraké  knih.  vldeůskí. 


letí  minnléni.   Rnbái  di  mbáč  noBÍly  dle  HoBa  selky,  dlo  ŠUtnébo*)  sin- 
iebné.    Tedy  na  viecken  zpfiaob  Ženy   z  llda.    Nelze   nic  namítati  Iproti 

■)  Vyd.  VrtttkoTO.  137. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


výkladu,*)  fe  rnbái  starých  vypadal  jako  fiat  téhož  jména,  její  nosi  ioDy 
do  té  ch*lle  na  SloTeDska.  Obrázek  lázeňské  slnfky  na  ktenbé  staro- 
méstské  Téže  mostní  z  XY.  století  (obraz  č.  46.  a)  hoví  tomn  výkladu 
znamenité.  Rabáfi  byl  ze  dvoa  patrných  Části,  hofejil  kas  kryl  tělo  od 
boků  k  paíi  jakožto  íivfltek  jakýs  kratiéký,  jenž  visel  na  ilech  čili 
kšandách,  dolejii  část  robáfie  balila  ostatní  tělo  jakožto  saknice.  Onen 
hořejSl  kas  zovon  na  Moravě  opléčkem.*) 

Rabái  byl  svou  základní  farmou  iůt  velmi  primitivný,  tak  že  se 
ani  nepodivajeme,  nacbázfme~Ii  roucho  jemn  podobné  také  n  jiných  len 
nežli  slovanských.*) 

Rabáá  braly  ieny  asi  jen  do 
práce  domácí ;  jinač  byl  to  iat 
spodní,  úlohon  svou  koiili  ge  podo- 
bající. Tiak  ae  přimo  koiili  zove,*) 
anebo  mn  Hkáno  též  ěecbel,  kteréž 
slovo  obyčejné  znamenalo  koSlli.*) 
Přisahat  r.  1432  zamilovaný  ženich 
o  své  nevěstě:  „By  žádné  snkné  ne- 
měla, ani  která  výprava  po  ni  dána 
byla  než  toliko  jediný  rnbái,  chci 
ji  za  Bfon  manželka  rád  vzíti  ť*) 
Tni  patrno,  že  rnbái  roncho  nej- 
prostší a  snad  spodnějii  nežli  snkně. 

Proto  starodávných  žen  rabái 
ani  s  jiných  obrázkA  neznáme  nežli 
s  téch,  na  nichž  lazebnice  při  práci 
láaeňské  json  vylíčeny. 

Když  se  žena  chtéla  astrojiti 
na  cesta  z  domn,  mnsila  nejprve 
pokrýti  mbáě  na  jeho  části  hoi^jií. 
Hnsila  si  kiýti  prsa.  To  dělo  se 
i    v   XV.    století    napořád    mkávci 

nebo  oplačlra,  kteréž  ae  to  objevuje  jakoíto  samostatný  kns  iatn.  Jméno 
opleči,  oplecko,  opleéek  jest  u  nás  v  pramenech  i  v  slovnících  za 
celé  XVI.  století  i  potom  živo.  Vykládají  je  jménem  prsní  k  a  rovnal 
je  rakávcfim  Ženským.^) 

Jest  zajlmavo,  že  oplečl  a  rukávce  nebyly  jen  krojem  lidovým, 
alebri  i  méstakýni  a  panským,  vyskytuji  se  i  n  pražských  měiték 
v  XIV.  veku   za  Milice,")   jemnž   se   nelíbily,   a   ndržnjl  se   v  městském 


')  Zibrt.  Déj.  I.  93.  Koula.  Ceaký  Lid   1.  21. 
■)  Bartoí.  Lid  a  oárod.  L  33. 

■)  Vil   obriiek   mbúše   z  ambrasských   miniatur   x  r.  1887    (^ 
Oranse)  u  Bchaltze  Deutsch   Leh.  L  304. 

*)  NomeDclat  quadrilin.  Veleslavínův.  Rubái,  koiile  Inlemla. 

*)  Vodňauský.  LacCifer.  Camisia,  £echel,  koiile. 

*t  Hiícell.  pr)  seouk.  deskách.  81.  326. 

n  Reiel.  Diction.  Veleslavili.  Nomencl.  qnadrilingnia. 

•J  C.  C.  Mus.  1880.  536. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


94 

kroji  za  dvé  sté  tet  pořád,  ba  ai  do  XVIL  itoletf,  i  to  n  měitěk  bo- 
hatJFch,  o  JichS  statku  poplsorin  iaTentiř.')  V  íisti  lenmbné  dori  le 
itODcl,  ie  méítuj  li  rnk&Tce  TjiÍTánfm  a  tkanicemi  pékn6  Kdobily.  Z  tobo 
sond,  ie  Hjiité  roToé  tak  Žínily  lelky. 

JinUe  krjlj  se  žen;  také  loktu^kami,^  o  Jfcbi  podobé  nelie  nic 
nréltébo  povědét).  Hobla  b;  Tiniknonti  domníoka,  2e  hyXj  loktoie  ni- 
podoboy  dneiDlm  úvodnicím,  jejicbi  překrásné  narj  byly  parádon  Seaké 
cbalopr  DB  jobilejnf  výstave.  Úvodnice  Jion,  jakož  povedeno,  dva  knsy 
plátna  píkného  spuln  se&ité  po  délce,  a  éev  jest  bobaté  vyiít  a  vjlper- 
kován.  Snad  loktaíe  také  tak  nékterak  sdobily  íeaké  setkj  starodávné, 
ponévadl  se  na  .roikoiné"  loktnie  Štítný  hnéval.') 

Zdali  ieny  z  lidn  na  dotejii  iiai  rvbáie  kladly  kasanky  a  Sorfe, 
kasankn  Jakotto  lástéro  na  sad,  iorc  jakožto  sAstérn  na  před,  coi  do 
té  chvile  činívají  ženy  leckde  na  Slovensku,*)  tobo  nelze  s  jistoton  do- 
ká'ati.  Jména  kasanlc,  kapánek  a  iorcfl  vyskytuji  se  v  naiich  pramenech 
sic  dosti  hojné,  ale  nejeví  mnoho  svétlého,  a  slovníky  téi  nechávají  ba- 
datele na  dohadech.  Slovnikáři  VodĎanskémo ')  jest  kasanka  „pallinm 
virginale  u^qne  ad  talos  et  sine  maLiciB*  —  tedy  pláit  ienský  bez  ni- 
kávA  po  kotníky  a  aiorc"  klade  la  .vokasnici",  čili  za  záatěrn  od  pasa 
až  k  nob&m,  a  v  knhe  archivn  pratakého  t.  1060a.  169.  je  doklad, 
ie  áoreiíek  byla  celá  sukné.  Ctemeí:  ,Šorci2ek,  při  némí  ani  áívotkn 
nebylo  než  vopleCka  strhaná*.  A  v  jfné  knize  téhoí  srí^bivn  é.  1064. 
vn.  je  dflkaz,  že  iore  Je  kožicbl 

Tedy  pletenice  jmen  I 

Z  tCch  definici  se  badatel  jistoty  nedobere.*)  Ze  své  arcblvní  zkn- 
ienostl  jen  tolik  sm'me  řiťi  s  jistoion,  že  nej^a^téji  objeraje  se  kasanka 
pod  Jmíuem  fértocha  —  tedy  zá^céry  po  pfedn  véíené. 

Nékdy  starodávné  Jm^no  zajisté  sbodaje  se  s  véd  dotnd  nikde 
nživanon,  nékdy  a  nékde  Jiion  viak  od  sebe  daleko  různo.  Na  přiklad 
slovo  rubůi  zna£l  dalmatským  íenám  6atku  na  hluvol^)  A  oplecko  Jest 
nékterým  Slovankám  |>Ut#ný  kabátek,")  jiným  krátká  koSilka.')  Možná, 
ie  a  náa  v  XV.  století  bývaly  jenom  úplné  soknice  a  nikoliv  jenom  Jich 
pfllky,  skládané  z  ka-anek  a  íorcfl.  Ternu,  íe  ae  íeny  t  lidn  oblékaly 
v  XV.  Bloleti  saknlcemi  kol  do  kola  seSítými,  svédii  obrázky  i  prameny 
arcliivni.  Za  nejiprojtfii  sakné  ieniké  vyskytuji  se  kytle,  tedy  rovné  týml 
jménem  jako  plátéuá  snkoé   možaká.    Vyétta  jedna  druhé:    ,Snsd  chceS, 

')  Vi/  v  arch.  praís  ioient.  £.  1173.  2S.,  25.,  &  1174.  BO.  a  na  jiných 
jeité  liitenh. 

*)  Hatienauer.  Cizí  slovo  Lakentach. 

•)  Zíbrl.  DhJ.  1.  879. 

•)  KoiiU.  ČMký  Li.l.  L  184. 

*)  Sloviř  VodĎariBkíbo.  Lacl<fer. 

•)  Srov  Zllirt  UiM.  L  378 

^  Danilo  v  díle  Oilerrcich  -UDg.  ín  Wort  n.  Blld.  Heft  18.  178. 

*)  l>i>bSiaBký.  ProitODárodme  obyčije.  10. 

*)  JangniHnu&r  slom.  Uplecek. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


abychom  tě  pro  ta  sploadla  ctily,  a  aékdo  bode  v  kjtle,  a  bode  lepil 
nežli  ty  t  té  sokui  b  tťmi  spiaadly.') 

Na  obrázkn  t.  47.  vidéti  íenn  z  lida  proBtii^koa  v  sukni  lelcné, 
T  Ěatce  bilé.  Tol  as!  typ  ieny  prosté  z  pořitka  XV.  tíko.  Vypttféí 
pravé  lak  ieria  z  jiného  mkopisn  a  t,  téíe  doby  (obr.  48.),  jen  Že  nad 
to  má,  Jfioac  na  cesté  daleké,  přea  bedra  pFevéiený  tÍíoyJ  plafit.  Sakně 
její  jest  zelené,  rovné  tak  jako  na  pfedeSlém  obréikn.  HnŽ  jeji  ni4  sla- 
méoý  zlotý  klobODk  a  fervenon  dloubou  snkni. 

Dolejší  éáíf  lamébo  rnbéie  upravoraly  pozdéjí  t  Bakciřkn,  nabi- 
rajfce  bo  r  Elníené  vrapy  a  proSivajice  pro  zdobn  tkanicťmj.  Pra*f( 
selka  z  Krcblcb  na  poífttbti  XVI.  stoleti:  .Když  sme  méll  na  ta  avatba 


Čla.  47.  Z  nikop.  Zrcadlo  apasenl 
fol.  77. 


jeti,  tzali  smě  z  almary  rnbái  v  snknifkD  udélanej ;  prala  sem  ten  nibái 
bflej  B  tkan'£kami'.')  Tn  by  mohl  posloužiti  k  pDaíenl  obrázek  6.  40. 
2  rakopísn  Hodinky  klá&t.  bt.  Jífi.')  Zde  je  rnb^ti  adélán  t  spodní 
Bnkni  Salovoa  a  svrcbnl  Bnknice  vykázané  jest  rndé. 

Na  blavn  brávaly  ženy  z  lidu  platěuá  Jtenshá  zavitf,  jimi  halily 
drnbdy  i  bradn.  Braly  roiiáky  a  iiatky.  Šatku,  jakouž  do  té  cbrKe 
dobí  tn  a  lam  Ženy  nioravské  a  Blovenské,  ptizoal  Konla  beze  tÍI  po- 
chybnosti na  anglickýih  a  nizozemských  obrazecli  HolbeinoTých  ze  sto- 
letí XVI.  a  T  naEem  kancionále  mladoboleslaiském  z  XV.  století.  (Obraz 
i.  50.)  Vypisuje  ji  jakožto  plátno  30  až  60  cm.  éiroké  i  3  metry  dlonbé, 

■)  Knlba  rycbtii^ki  t  arch.  pni.  č.  106.    Začátek  XVI.  veka. 
*)  lín   knmom.  soalu  é.  Q.  6. 
■)  Sign.  13.  O.  S.  Uuiv.  knib. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


TySÍTiDé,  krajkovaná.'}  Téi  T;rioT&  Tidf  v  roníce  Ittoroyitiilcé,  př«s  Čep«c 
v&zaoé,  DejBtarobylejif  úprava  českou,  lidovou ,  pfípomfnajfcl  spAsoby 
sloveniké.*) 

Bezpocbyb;  tiiif  Šatka  aékterá  dnla  íeehel.  Time,  ie  tak  řikali 
obyčejné  koifli,  ale  vyskytuje  >e  íecfael  jii  v  XVI.  vékn  b  jfmunem 
■ndarinm,*)  a  Hnaovi  jesl,  jakoi  ivrcha  dotčeco,  proBtéradlem.  Jestliie 
Hilič  vyčítal  pražským  paním  přepfch  v  čeobifcfch,  lajisté  tfm  oenijslil 
■podof  iat  rabáfiový. 

2enf  E  lido  VHtavovaljT  na  hlava  také  Čepce  a  čepice;  čepice 
aai  příkladem  avýcli  mniA,  čepce  bezpochyby  příkladem  cixlm,  příkladem 
mčiték  a  paní.  Otevřei  11  nejstarSí  kiaftovní  knihn  nichodakon,*)  dosti 
často  na  praha  XTL  atoletí  pti  starých  fenách  i  pFi  veinické  ryehtiřce 
■hledii  na  hlavn  roniky  a  čepici.    T  leckterém  čepd,  jak  ho  jíAti  uyni 


ČIb.  49.  Z  nikop. 
Hodinky  kliitera  ev.  JiH. 


DOsf  na  Slovenska,  vidí  znatcl  téch  véci  prof.  Konia  ony  rosmanité 
formy,  které  byly  lipi'avoa  a  stroj  bon  hlavy  po  celé  střední  Evropé 
n  věkn  patnActém.  Json  to  tytéi  formy,  o  nichi  svrcho  jsme  vyložili,  íe 
se  jicb  vyrojilo  tehda  sila.  O  téch  čepcích  na  hlavách  Slováček  vyslo- 
voje  Koala  pevné  přeavčdčení,  ie  do  kroje  lidového  přiily  le  svéU 
cizího,  panského  a  méatského.')  T  přiloženém  obráxka  č.  51.  vidíme 
storon  ženu  v  čepci,  který  je  pořfien  a  svinnt  z  rooiky  bité.  Žena  má 
modron  snkoi,  bílon  Eástíra  Či  ,iorc".    Je  ze  začátkn  XV.  století. 

Charakteristickým  kasem  kroje  lidového  při  obon  pohlavích  byl 
pás;  byl  v&elijaké  Siře  a  vlelijak  ozdoben.  Do  té  chvíle  jest  ráiovil^ 
kysem  n  Slovanfl  východních   a  jitnlch-    Ha  páse  byla  při  nožích  Čaito 


>)  KouU.  Český  Lid.  I.  180.,  183.,  1S4. 

')  Tyriová.  Český  Lid.  1.  lia. 

')  Cilily  v  Zlbrtových  Děj.  I.  378. 

')  Archiv  t  Náchodě.  Kn.  t  Tin.  Kniha  z 

>]  Koula.  Český  Lid.  I.  183. 


zsdbyGoOgle 


97 


tobolka  i  kord.  Že  aehký  lid  nosil  kordy,  vfme  z  posměSoé  plsné  jedné 
z  XV.  stoleti.    , Kmotr  na  kmotra  laje,  za  kord  se  potrhaje."  *) 

Na  zimn  obě  pohlaví  oblékala  koŽíchy  a  kožiíky.  Krfttkčho 
koíiiku  moiakébo  podobu  t  XV.  Btoletf  viz  v  Zibrtové  díle  na  atran$ 
326.,  ai-li  to  nejsou  snknice  pásem  přepásané  a  kožeSiiioo  pouze  lemo- 
vané. Jiný  kožílek  lidový  lze  ohledati  v  této  knize  doleji  pfi  kroji  ha- 
véřském  (Č.  129.). 

Kožichy  obon  pohlavi  byly  asi  stejný  co  do  formy.  Odkaznjif  dosti 
zhusta  možové  své  kožichy  ien&m  a  rovné  tak  naopak.*)  Prosté  koífiky 
bjly  i  jen  pUtnem  poíivány.*) 

Nejvíc  kožichfl  chodících  bylo  beranfch,  a  o  některém  stává  v  ar- 
chive zpráva,  že  v  něm  chodila  žena  každý  den.*) 

Do  konce  věkn  XV.  jsou  Enby  též  na  vsich.') 

Blány  a  vielijaké  pláitě  json  v  inventářích  ves- 
nického lida  jeítě  v  XVI.  stoleti  pořád. 

Nepřeme  toho,  že  aobé  látky  na  iaty  leckde  český 
lid  robil  jeité  v  XV.  stoletf  sám;  možná  to  véc;  ale 
a  valnějSf  zajisté  íásf  již  knpovali  sobě  obyvatelé  nej- 
zazilch  vesnic  českých  látky  k  svým  oblekflm  af  soa- 
kenným  af  plátěným  na  městských  jarmarcích  od  řeme- 
slníků. Pořád  sic  mívali  pobělé  a  šeré  látky,  šerky, 
sprosté  vljky,  ale  tyto  honiioTité  kosy  chnndelaté  ne- 
nosívali  na  sobč  proto,  že  by  si  je  byli  sami  prostým 
svým  způsobem  z  vlny  ověi  narobili,  alebrž  proto,  že 
jim  je  tak  za  lacinějfil  peuiz  narobil  řemeslník.  T  nej- 
star&ich  méstukých  zprávách  o  snknářském  díle  již  HtiA 
o  ieřině  vlěaté,  o  aukné  míchaném,  laciném  (pannnm 
grisenm),*)  kteréž  zajiaté  kupoval  lid. 

Že  by  lid  v  XV.  atoletl  mČI  néjakon  zvIáStnl  zá- 
liba v  Šeré  barvě,  toho  řici  nelze.  Véak,  neSlo-li  o  snkno, 
alebri  o  nějakou  látka  lehČl,  lacinéjSi,  zajisté  vybral  si 
nejstrakatější  kns.  Jef  tou  přiíinou  domluvná  zpráva 
básnika  Lobkovice  z  konce  XV.  stoleti,  ie  venkovská 
chasa  tanči  v  strakatých  kazajkách.'') 

Na  nohy  oboavala  obě  poblavl  prostého  lida  v  XV.  století  za  lepBl 
obav  had  střevice,  které  sahaly  aa  kotníky,  nebo  Skorné,  které  byly 
vyišf.  Ale  místo  atřevtcll  úpravoějSich  nosíval  lid  i  dřeviiky  čili  trepky 

')  Fejfalik.  AlUecfaische  Leiche,  Lieder.  Sitiungsberícbte.  Akad.  Wien. 
Bd.  39. 

r.  U96.    Příklad  u  Prokopa  i  Upoméilc 

■)  V  též  kniie  A.  16.    Takový  kožíšek  mé.  stáři  Poletka  r.  1C80. 

')  Tamté  B.  15. 

■)  Arcbiv  lltomyll.  6.  118.  36. 

f  ROailer.  Altprag.  Stadirecht  7. 

']  Vinatický-Lobkovic  Spiay.  LT. 

Dr.  «<v— j  mstaii  IMJIb;  krq]*. 


Čls.  SI.  Rakopii 

Zrcadla  spaseni 

fot    163. 


zsdbyGoOgle 


pravé  tfm  starodávným  irykem,  jako  je  noíili  mntii,  kapncfni  a  franti- 
škáni jeit«  v  XVII.  Btoletí.') 

Také  prasprOBtá  obov  t  XT.  víku  ]>y\j  Skarpály,  Skrb&ly,  po- 
zdčjílm  jménem  ^karpetle,  jejichž  podoba  Ifčl  Telealavfn  v  XTI.  století 
jakoíto  selskoQ  jednopodeievnl  obnr,  kna  kflie  pod  nohy,  krabatiny.*) 

Slovo  Skarpétf  stalo  bb  přislovlm,  jako  bys  řekl  harampátl,  smet.') 
T  Náchode  alnl  také  jeden  poctivý  miiUn  .Škrpál"  (f  1524).*) 


■)  Welgel.  HaiiptBtaode.  M7. 

')  Silva  qoadriliDg.  Slovo  ikarpál.  b&aerDBchiib  vyškytá  se  i  v  posdíjifch 
BlovDfcfcb.  O  ikarpálecb,  fo  v  staré  dobé  České  beipocbyby  bývaly,  6ti  v  Zforto- 
vých  něj,  I.  74. 

')  Roku  167S  střfuje  bí  pražský  soused  Orynar  do  své  ieny,  fe  mu  místo 
vĚna  „vatíhovalft  jakýchsi  íbarpilft,  tu  vidliS  ty  armary,  stoly  a  dřevénoy  věci, 
ježto  ja  mám  toho  vSeho  prvý  oa  ibyt".    Arch.  praž.  č.  1067.  183. 

*)  Káaft.  kn.  nácbod.  arch.  C.  VlII. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


n. 

Čásť   zevrubná. 

1.  Ženská  hlava. 

Lfeidla;  nepravé  mbj;  tIuj.    Náfielolk;,  perioTce,  korankf,  oii.  Tlaaté  rouchy, 
loobky,  rfhnbi,  ílqjfre,  samokratnfky,  paninfk;,  blobooli^,  čepce,  trc&dla. 

Tr&ř  STOU  ioaké  pani  »  panny  llčíraly.  Je  vtom  hodný  kna  ne- 
npřfmnofiti  ženské,  apojené  ae  snahoo  zalíbiti  se.  O  leně  HolfSené"  mlavi 
již  rakopia  hradecký  v  XIII.  vékn,  také  •n&fi  ieaký  mastičkář  nabfii  maeti 
„na  Iffika  a  brady".  Štítný  mluví  ,o  mazadlech*.  *) 

Než  nebyly  jenom  naie  dámy  tím  provinilé,  tvář  svod  Iféily  také 
přemnohé  paní  jiných  národů,  poknd  jdon  zprávy  al  v  XIII.  atoletf 
T  dobé  romantického  rytířství.  Némkynd  již  v  Nibelnnkách  šidily  maza- 
nými tvářemi  (vemiz  =  fírnis)  mnie.  *)  Nejdovednéjiimi  amělkynémi 
v  této  malbě  byty  prý  z  Vlaíek  Fiorentanky.  Mazaly  se  smlSeninon  ka- 
mence, floris  crystalli,  boracis  praeparatfl,  destillovaného  octa  a  vody 
z  kraviho  lejaa. 

Pokud  víme,  v  XV.  věku  tepal  naSe  „nlfěené",  malované  pani  nej- 
prve Hdb,*}  po  něro  daleko  prndČeji  knéz  Rokycana:  „Ti  víicknt  pej- 
chaji  na  tele,"  tak  mlnvil  v  kázáni,  ,ježto  nad  to,  co  jim  B&h  dul, 
krásy  polepiajl  a  opravují ;  ženy ,  ježto  se  lf5f,  ježto  tváři  natahují. 
Bude   drcbta  Btará,   ana  vytáhaje  čelo,   vrásky,    aby  nebyly   na  tvářil"') 

Z  čeho  skládaly  iiaSe  paní  raazadla  k  barveni  tváře,  toho  recepty 
aevrnbné  známe  ze  stoleti  aásledojfciho,   kle  to  víme  dobře,  kterak  sna- 


')  Patera.  Rak.  hradec.  286.  Listy  Biologické  1660,  103.  Qebauer.  Erben- 
ŠUtný.  99. 

*)  Anieíg.  f.  Bund.  der  mittelalt.  Voraeit.  TIIL  61S.  Nibelnngen,  vorá  6639. 
T  knize  „Liber  de  omatu  mulierum'  národ  k  robeni  bílého  a  CerToného  lííidla. 
Schulti.  H&f.  Leben.  I.  248. 

■)  Hns-£rben.  UL  168. 

^  PoBtílla.  Jiný  exempl.  v  nniv.  knih.  nepagln. 

7* 


DigitizsdbyGOQí^le 


100 

iily  se  zab&niti  nečiatotn,  ohřÍTOst,  tradOYÍtOBl  z  tvtíe,  plhy  a  ,fleky'. 
Skoro  vBecka  mazadls  proti  těmto  poskvrnám  Bliíné  tv&ře  byla  t  mastnot; 
bod  ze  sádla  Tepřového,  húserovébo,  kaSerového,  nebo  i  mléka  i  btíA- 
ekého,  nebo  z  olejů.  K  těm  mastnotám  přičiniti  bylo  siro,  nékdy  ne- 
Tinné  rostlinky  —  kopřivu,  libíiek,  kopr,  cibnli.  Některý  recept  radil 
jBkoito  dobře  zkniený  ke  krvi  b/£f,  jiný  ke  krvi  hadi.  Toato  krrf  tvlifitě 
prý  rty  očervenaji  jako  rabín.') 

O  nepravých  zubech  ze  slonové  kosti  padělaných  a  v  dáseĎ  nměle 
vsazených  íeakých  zpráv  z  XV.  věkn  neznáme.  Némkynlm  to  vyíitá  Geiler 
z  Kaisersberga  na  konci  XV.  věku.  Tyčltil  jim  tu  za  falei  jako  malbn 
Da  tváři,  aS  ov£em  bo  stanoviSti  mravního  jBoa  to  věci  daleko  rflzné  od 
sebe:  nepravý  zob  má  úlohu  zdravotnoo.  Jináíie  známo,  ža  jif  &manky 
mivaly  zuby  nepravé,')  a  ve  Francii  íe  byli  zhotovitelé  nm£lých  zubS 
hojní  již  v  Xm.  století.*) 

YlasA  svých  také  mnohá  parádnice  nenechala  tak,  jak  pfirodon 
ji  propAjČeny.  Zprávy  o  umělém  barveni  vlssA  ženských  jsou  velmi  starý. 
JniE  ňimanky  tak  éinivaly,  a  nezdá  se,  že  t>y  toto  uméni  s  nimi  a  s  an- 
tickým světem  bylo  zhyaDlu,  nebot  pani  francké,  dědiéky  Ěfmasek,  umí- 
valy  vlasy  na  rnso  barviti.*) 

U  nás  Jbou  zprávy  o  barveni  vlasfl  jii  v  snářich  z  dob  Karla  IT., 
a  je  spravedlivo,  ie  v  takovém  soáfí  barvený  vlas  soamená  lei,  falei, 
nenpřimnoBÍ.') 

Kdo  chtěl  míti  vlasy  krásné  barvy,  potíral  je  vielijakými  louhy. 
Receptů,  jak  to  délati,  bylo  za  věecken  ías  dosti.  Jeden  z  mnohých : 
„Vezmi  kořen  zlatohlav  a  zkrájej  dobře  a  na  večer  vlož  v  lúh  a  ráno 
tiem  mej  hlavu,  a  bndeU  mítt  krásné  vlasy.  Nebo  vezmi  leskové  listíe, 
pupence,  nei  se  otevru,  setři  mezi  rukama,  epi  (nasyp)  v  pytlík  a  vlož 
na  noc  v  lúh  a  ráno  mej  tiem  lilavn."  —  VSelijaké  mazy  a  oleje  byly 
na  (o  zbaniti  červené  vlaBy  v  ěerné.*) 

Aby  vlasy  „neprěely",  kromě  jinou  pomoc  dobře  bylo  mazati  hlavo 
pijavicí  na  popel  spálenou  a  b  octem  zetřenon ;  též  radily  knihy  a  lidové 
lékařství  potírati  hlavu  vlaítovičlm  lejnem,  beraní  Žlníí. 

Nedostávalo- li  se  přirozeních  vlasfl,  a  nespomohl-li  k  jich  vzrAatu 
lék  pořízený  z  roztlněeného  ořechu  vlaského  a  smtieného  se  starým 
sádlem  nebo  jiný')  lék  ze  zelených  SiSelť,')  a  móda  chtSla-Ii  jich  míti, 
nosívaly  dámy  vlas  cizi,  i  mrtvým  nstfížený.  Štítný  vyčítá,  íe  pyBné  ženy 
cizí  vlasy  na  se  cpou  a  falEujl  je  dlouhým  vacínem;  i  Hus  věděl  o  tom, 
že  sobě  ženy  clzi  vlasy  stroji. 

')  Hojnost  receptft  v  rnkop.  unIv.  knih.  i.  17.  H.  23.  17.  B.  18,  17-  H.  22. 

a  v  nékolika  jiných  blízkých  signat. 
')  Veliáský.  Život  Rekfl.  190, 
'í  Gay.  Olosaair.  6i6. 
*)  RobTbacb-Kretsťhmer.  Trachten.  134. 
'j  Srov.  anSr  u  Dafiiekého  r.  1681  vydaný,  fol.  B.  5. 
')  Univ.  knih.  rukop.  č.  H.  22    Vjpis  dra.  Ztbrta. 
'I  Univ,  knih    rokop.  t    11.  C.  2. 
■)  Kn.  alchymická  v  mus.  č.  2.  H.  1. 


DigitizsdbyGOQí^le 


101 

TlaBf  £eián7  k  kliieny  byl;  hřebeny,  jichž  starodávní  podoby  JBoa 
tytéi,  jako  vidime  dDes  při  dvojitém  hfebena.  Zoby  jejich  po  jedné  straně 
řidii,  po  drohé  hnstějif,  s  pojitko  mezi  oběma  bývalo  ní  za  stará  pěkně 
vyfeiáváno,  srdlěky,  figorkami,  květy  ozdobováno.*) 

Že  panny  bývaly  prostovlaay,  což  bylo  jich  právem  a  po- 
chlaboQ,  toho  pomní  Čtoucí  i  předpílýcb  kapitol.  Vlasy  dloafaé,  aby  se 
v  prstence  svíjely,  panny  potíraly  vejci,  sfron  a  jinými  věcmi,  jicbf  ze- 
TTDbnSjif  recepty  tnáme  teprve  ze  století  náaledojfclho,  nebo  pálily  je 
železem  horkým  eili  jehliei,  roubíkem,  jako  dosavad  činívají  a  jako 
dělávaly  Řlmanky  zajisté  po  vzorech  východních  paní.*) 

T  mkopisQ  Ětltného  má  panna  vlasy  prostě  dolA  spaStěně,  a  za 
ozdobn  hlavy  pozorujeme  prostý  pásek  náčeloý  barvy  černě.  T  XV.  sto- 
letí adržel  se  ten  zpflsob  panenský  napořád,  ale  to  leckdy  postřehujeme, 
iň  vlasy  po  předn  po  oboo  stranách  něí  spuStěně  někdy  bývají  kratčeji 
přistřiženy  a  načechrány,  za  to  vrkoče  a  copy  visí  na  zad  svon  při- 
rozenoa  ďčlkon.  (Poněkod  patrno  na  obr.  č.  13.)  Týmž  způsobem  vlasy 
opravené  má  kamenná  panna  z  XV.  věkn  pocházející,  kterál  do  ne- 
dávná atála  na  jednom  dome  pražském  bUŽ  sv.  Jakcba.  Teď  je  v  měst- 
ském mošen.  Týí  účet  má  panna  v  pokladě  avatovitském  na  jednom 
relikviáři.*)  Že  by  úěes  načechraných  vlasfl  visutých  po  oboa  stranách 
uéf  byl  na  oko  pěkný,  toho  říci  nelze.  Výtvarní  umělci  ani  divadlo  ho 
nepřijme. 

Že  vlasy  panenské  bývaly  těí  splétány  v  copy,  a  copy  proplétány 
stnhami,  to  svrchu  již  praveno.  Některá  těmi  stuhami  tak  byla  nemírná, 
že  hedbávem  nebo  sametem  pokryla  cop  vSecek,  jenž  pak  tkvěl  jako 
v  ponxdře.')  Jak  jest  na  panenský  cop  propletený  sametem  pěkně  podíváni, 
tak  nepěkný  jest  pohled  na  vycpané  pouzdro,  byt  barvou  strakaté  a  bo- 
haté látkoD. 

Náéelnikf  mívaly  české  dívčiny  všelijaké.  Chudičká  ozdobila  si 
čelo  a  vlas  páskou  lacinou,  stužkou  holoa,  jen  když  měl  pěknou  barva; 
děvčata  bohatéjél  mívala  pásky  perlové  a  tkanice  zlaté,  jež  pletávaly  — 
zvláSt  v  století  následujícím  —  pražské  íidovky  paličkami.*) 

Ale  v  XV.  století  nepřestávaly  panny  na  této  pěkné,  prosté  ozdobě 
Čela  avébo.   Jaty  se  vstavovati  věnce  na  hlava  a  to  nikoli  drobně,  malé, 

')  Citáty  D  Zfbrta,  Děje.  1,  SGl.  lUcinet.  Cuetnin.  III.  225.  Bestaril  pěknou 
kollekcf  hřebenQ  od  století  XII.— XTI.  Tolikéi  zajímavá  sbírka  liturgických  i  svét- 
ských  hřebeufi  reprodukována  v  Ls  collectioa  Spttzer.  I.  Z  historických  nejatsrilch 
povědomých  Českých  fatebenfl  bude  asi  hřeben  připisovaný  bt.  Vojtéchu;  obraz 
jeho  dostal  se  do  díla  Vzory  sztaki  od  Przeziizieckiho.  III.  i.  Je  malinký, 
■  puípanD  a  má  na  sobe  obrázek  beránka  božího  a  dTon  andélQ.  Podobny  břeben 
v  mik.  díle  DposopOBb.  HaTepiajiu.  I.  Jsou  to  patrné  hřebeny,  kterými!  biskup 
čeaal  brado.  ^        ^  * 

*)  Ceridlo,  calamistrum  slnlo  Ut  triezo.  Yeliiský.  Život  Seká  a  Klm.  181. 
Jméno  roablk  pro  ealamistrom  má  Zibrt  se  slovulka  Voddanského  ve  svých  Dě- 
jinách. I.  228. 

?Tak  se  strojily  panny  i  jinde.  Hefoer.  282. 
Tak    vyobrazuji  na  vlauýeh  obrazech   Beatrici   d'£ate.    Bonnard.    Co- 
113. 

•)  Arch.  praí.  i.  1131. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


103 

sličné,  klebri  vénce  mohatiié,  fiiroké 
a  plné  parády,  Davinnté  a  naiit4  na 
mosamém  lonbkn. 

Na  pfftomnéni  obr&zkn  č.  52. 
zříti  dvě  panny.  Které  dvofi  mládenec 
T  červené  sakoi,  ta  má  na  vlasech 
bllon  páskn.  Snkné  jejf  je  selená.  Pachy 
při  rukávech  json  modré.  Drahá  psnna 
z  okna  vyzlrajfcí  má  na  loobka  věne- 
ček. Obráiek  ten  je  e  počátku  XV.  vékn. 
Fáeek  obívláStnl  krizové  formy, 
pásek  zlatý  viz  doleji  na  obr.  93. 

Pražská  služka  kapvje  sobč 
ovSem  jVěnce"  z  titér ')  —  ale  ka- 
paje si  věncfl  pl^c  několik  najednoa 
na  Htfídánl  parády.  Některá  divka  ku- 
povala si  na  hlavu  věnce  z  květin  ii- 
vích.  Věnčiti  se  bývalo  vůbec  staro- 
dávným zvykem  mladých  lidi  oboa  po- 
hlaví. ZvláStě  o  slavnostech  jakých- 
koli věnce  vetavovány  na  hlavu,  a  to 
Cfs.  52.  Rukop.  Zrcadla  spasení  nejen  na  vlaay  bezprostředně,  ale  i  na 
236.  karknlky,  čepice,  klobonky.  Aby  svatba 

bez  věncA  bylal  I  kočí,  věi(±ni  hosté, 
ovSem  Ženich ,  nevěsta  mivali  věnce. 
Vlak  na  eIovo  Bvěnec"  bndií  v  pramenech  dobrý  pozor  I  Nebývá 
tím  rozuměn  jeu  lonbek  vinntý  květinami  nebo  titěrami,  zhusta  mltil  se 
věncem  kterákoli  okrouhlá  zdoba  hlavy;*)  ony  turbany  íenskě  a  ob- 
dlonžné  fnlfaHy,  kterých  pomni  čtouci  z  mnohých  předeSlých  obrázků, 
sluly  věnce,  K  věncům  jmenovitě  přislnS!  ony  zdoby,  jež  děvčata  městská 
a  panská  mivala  na  hlavě  za  celé  století,  totiž  ony  drabé  věnce  per- 
lové,*) jimž  vůbec  říkáno  perlovce,  (obr.  53.)  věnec  , stavěči",  i  „ko- 
rnnky",  takie  z  věnečného  loabkn  do  větU  výše  vystoupilo  několik  ipiiek 
ozdobných,  což  podobalo  se  koroné.  Odtad  potom  řikali  věnci  perlovémn, 
na  němž  ležela  korunka,  „spodniček".*)  Za  korunku  rovným  právem  ob- 
jevuje se  zhnsta  slovo  peiltlík,')  kteréž  zná  nž  Štítný.')  Některá  koruna 
měla  „uši"  čili  náudky.  To  bylo  zlaté  nebo  perlové  pletivo,  které  krylo  nii. 


')  Arch.  praí.  i.  1047. 

')  Srovo.  Y  Némclch.  Scheible  Die  gute  alte  Zeit.  flg.  7.  str.  449. 

>)  Perlových  vinců  poBtřehl  Braodl  v  dsBk.  morav.  od  r.  1412  hojně.  Cti 
v  C.  Mat,  Mor.  1869.  113.  U  nia  vyskytuji  se  konec  XIV.  víku  v  nejsurálch 
knihách  archivních.  Arch.  praž,  &  987.  988. 

*)  Ctemeí  v  knize  komom.  eoaiia  č.  3.  G.  fol,  d.  23:  „VjAsla  najprv  ■  kra- 
bice Dialý  vénec  perlový,  ipodnlfiek,  který  bývá  pod  kornnt^  polom  vjiHala  tu 
korunu." 

')  Že  korunka  tolik  jako  pentllk,  o  tom  důkaz  v  knize  arch,  prai,  6.  1265. 
103.    Tu  Cteě:  .Korunka  nebo  pentlfk  ■  iteft;  a  perlami." 

*)  Btltný-Vríátko.  190. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


108 

Pikný  obr&iek  koruny,  spodniSka  a  o&aíek  i  freiiek  kntnohorských 
viz  doleji  T  kapitole  o  hhIÍdí. 

Tfinec  perlový  hýl  slavnostnější  aeilí  pásek  perlový.  Panna  na- 
posled ho  brávala  k  svatbě.  Čtemeí  v  kiaftč  TomáSe,  koieinlka  praž- 
ského r.  14i2,  ie  odkazuje  dceři  Hartióce  „věnec  perlový,  Machné  pá- 
seček  stříbrný,  když  by  ae  Uacbna  vdávala,  aby  jí  věnce  prve  povede- 
ného pfijEeno  bylo."  ')  Perel  se  veilo  do  věnce  tolik,  kolik  Btaíil  pana 
otce  měSec.  Kateřina  z  Brnsa  měla  do  r.  1500  na  věnci  perlovém 
12  lotfl  dobrých  perel.') 

Na  vČnce  perlové  věělvaly  pražské  dámy  i  prsteny,  jakož  svrchn 
praviti  jsme,  ie  Klára  Helmová  (f  1425)  měla  na  věnci  fiestmecítma  jích.') 

ObyiSejněji  nei  prsteny  nalezli  jsme  na  perlovcich  íápony  a 
„íenkle";  někdy  bylo  oboji  pospolu.  Na  přiklad  v  Plzni  měla  rychtáře 
Ondřeje  manielka  Regina  .věnec  perlový,  na  nímž  jest  5  zápon  zlatých 
a  6  Btflbmých  pozlaténých  a  prstend  13."  *)  Tot  oviem  perlovec  nádhgmý. 

Častěji  ětei  T  měšťanských  popisech  o  věncích 
„B  dvěma  íenklema".  První  „věnec  s  koronú"  nalezli 
JBme  v  knihách  jindřichohradeckých  r.  1496;  majitelka 
měla  podle  něho  i  prostý  perlovec  a  thaniÓku  zelenou 
s  nákončtm  střibmým,  coi  patrně  náčelník.*) 

Některý   pentlik    zdoben    drahým!    kameny ;    péra 
vstavována    na   pentllky   za  ozdoba.")    Čtemel   r.  1409 
v  plzeňských  dluzích  židovských,   ie  zastaveno  „crinale       'z'«dio^.^'Slí.' 
aen  sertnm  de  perlis,  nigris  pennis  cum  nonnullis  anreis  foi.  ns. 

anulis",   tedy  vlnek  perlový  s  peřim  černým  a  několika 
prateny.') 

Héla-li  míělanská  dcerka  po  jednom,  dvoa  kasech  takových  draho- 
cenných perlovcfl  a  pantlikd,  arozené  Šlechtičny  mívaly  vétSl  zásobu.  Na 
přiklad  urozená  Ofba  z  Petrovic  zastavila  r.  1499  praŽBkéma  íidovi  Čtyři 
věnce  stavěči  a  íest  pentllků  perlových;  k  torna  jeSlě  uzlík  perel  jako 
dobrá  žemle  a  jiné  skvosty,  o  které  pak  Židovským  gitrychem"  SCastně 
pHSlí.«J 

Perlovce  bývaly  vfielijak  drahý,  nemelte  každý  stejně  perel,  stejné 
idoby.  Boka  1407  zastávaje  Petr  de  Vycžka  n  židovky  plzeňské  crinale 
de  perlis  v  8ft  groiicfa  Českých ;  Tilem  de  Latic  r.  1408  zastavuje  perlovec 
ve    2   kopách,   jiné    crinale    de  perlis    et   de    argento    ve   2   kopách   a 

')  Desky  lems.  kn.  měst  &3.  Q.  8. 
'}  Beg.  Boadn  komor.  Cern.  aks.  127. 

•)  Arch.  praá.  992.  63.  Též  kn   kiaM  pUe&s.  v  mua.  C.  XI. 
')  TcEUm.  plzeflB.  v  mus.  praia.  3.  d.  26.  C.  17.    Též  Strnad  ve  sv^m  Li- 
■tári  Č    "■' 


')  Regis.  piukm.  v  arch.  hradec.  e  r.  1487.  fol.  380. 
•}  Ti "  '■       " "     ■ 


)  Tdi  uk  jinde  laíalo  se.  Falke.  Mittbeíl.  der  Central- Commlss.  Erforach. 
Bandeuk.  TI.  163. 

')  Z  výpisA  Strnadových,  mní  ptjiených, 
*)  Aiéi.  prai.  1138.  83. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


104 

9  grollcfa;  jeden    perlovec  zastaven  ai  i  t  8  kopich;*)   koncem   století 
zastavován]'  v  Plzni  per) ovce  po  třech  kopácli.') 

Roka  1447  byl  perlový  .vŽneťek'' 
v  Praze  za  „vérdnňk" ;  proti  torno  r.  1454 
praví  se  v  pražské  knize  o  jednom  ,či- 
atětn"  věnci  perlovém,  Že  Btojf  20  kop  groM 
íeských,')  tedy  tolik,  zai  bj  v  těch  letech 
byl  itonpil  dva  pěkné  koně. 

V   Hradci   Jindřichově    cenili    r.   1496 
tkaničku  n&čelnoa   za  1   kopu  groiú;    a   tři 
věnce  perlové  v  dědictvf  PeganoBtové  byly  Ša- 
covány r.  1500  v  deseti  mfienských  kopách.*) 
ProBtSi  vénce  v  pražském  tarmarce  byly 
r.    1510    také    po   kopě.')    Slovem:    kladli 
vEnde  perlovce   za  klenot,   který   posledaim 
pořízením  odkazoval  otec  dětem,  maž  ieně.*) 
Jiný  kuB  ženské  parády,  který  obyíejné 
na  hlavě  nescházel,  bývala  rouŠka.  Vdovy, 
váíné    matrony    obyčejné    mívaly    na   hlavě 
Cf«,  54.  BnkopiB  A.  10.         ""^"íy  Vf^''  „tlusté",  neprůhledné,  vSeli- 
z  arch.  kapitulotho.  J^"  skládané,  caato  i  na  tonbek  cili  mosazný 

drát  pokládané.  ,Loabek*  zůstal  v  kroji  li- 
dovém ve  východních  Čechách  dotod.') 
Na  obraze  ě.  54.  viděti  nejprostfil  ženské  zavit!,  které  hali  též  krk. 
Na  obrázkn  t.  55.  zHti  zaviti  umělé  na    drátě  položené. 

Některá  žena  i  bradu  kryla  rouchou, 
jíž  řikáno  „záhubi".  (Obrázek  f.  56.) 
Byl  to  zvyk  prastarý.*)  Sprostným  ženám 
sloužilo  někdy  zábabi  za  kapsu;  Čteme! 
T  jedné  knize  soudné :  » VySla  žena  z  domu 
a  nesla  cos  v  zahubí."^) 

Sličné  prosté  zaviti  rouSky  položili 
jsme   svrchu   na   obrázkn   6.  50.    z  kan-  ^'^^  ^• 

cionalo  mladoboleslavského,  jiné  jema  po- 
dobné známe  z  bibli  litoměřické  z  r.  1411. 
BonSka  visí  poněkud  do  čela,  a  jeden  konec  jejf  mírné  vykrajovaný  pře- 
hozen směle  po  brdle  na  zad.  Jináěe  bývalo,  jakož  v  obecné  části  ozná- 

')  Z  archiv,  výpteů  Strnadových. 

')  Arch,  plzefi.  223.  19. 

*)  Desky  země.  mise.  53.  H.  6, 

')  Reg.  purkm.  v  arcb.  bradeck.  e  r.  1478. 

>)  Kn,  rycbtářsk.  106. 

")  Arch.  píseň.  223.  27.  Jan  Kabeláf  Jsa  medl  na  těle",  odkazqje  dcerám 
vĚnec  perlový.    V  knize  musej.  C.  XI. 

')  Sřmbera.  Vys.  Uýto.  U. 

■)  Yiollet-le-Duc.  UI.  195.  má  teny  o  bradé  podváiané  ui  ze  XIL  věku; 
u  nás  jsou   v  bibli  Telislavové  e  XIII.  veku.  Yii  obraz  v  Zlbrtových  D^.  I.  269. 

')  Kn.  arch.  prai.  106. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


lOS 

měno,  zavití  Tflbec  obiínié  a  nikoli  prosté.  I  Sepec  perlový  obalovaly 
pani  obiírnýnii  ilojffi,  jakoí  toho  dfikaz  na  sratÉ  Lidmile  ve  vlaském 
dvoře  kotnoborském.') 

Že  InSné  a  kmentové  ronSky  maaily  býti  válen;  a  ikrobeny,  tot 
jen  mimochodem.  O  „sprostných  rúSk&cb  neválených,  neikrohenýeb",  ho- 
vořf  Štítný  e  nelibkoii.*) 

Hládei  nevdaná  i  mladé  paDÍ  viech  stavA  ublibovaly  sobě  ode 
dávna  a  pak  za  celé  XT.  stoletf  roaik;  jemné,  průhledné,  lehonnké, 
které  nezakrývaly  docela,  nebo  skládaly  jemné  vystřihované  Slojlře  s  iat- 
kami  tvrdšími,  jakož  viděti  na  obr.  č.  57. 

Obrazem   i.  58.  pfedstavajerae   ítoncimu   bohaté   Btylisovaná  zaviti 
ženské  hlavy   o  sto  let   mladíi   nežli  jest   xavltf   na  obrázkn   předellém. 
Originál  Je  kamenná  konaola  v  táborském  radním  domě.    HUva  nese  na 
sobě  zaviti   na  zpAsob  éepce  do  Stfto   zdviženého,  a 
íatka  oviji  se  malebně  po  obon  stranách  ěepce  i  tia 
vrchn  i  na  hrdle. 

Lehké  roaiky  byly  parádon.  Kale  děvčata  se- 
dajíce za  Btávkem  roblvala  už  v  XV.  stoleti  tak 
krásné  a  jemně  ronSky,  ie  o  ně  i  v  cizině  stáli  a 
je  draze  kopovali.  Také  jsme  nalezli  již  v  XV.  věkn 
zvtáStnl  „tkadlice  SIojIřA"  v  Praze,  ty  tkávaly  ronfiky 
na  brdé ; '}  v  témž  věku  slynnly  1  tkadliČky  klatovské, 
jejichž  roniky  voieny  byly  za  drahné  časy  do  Vidně ;  *) 
a  byly  takové  řemeslnice  zajisté  leckde  jinde,  po- 
něvadž spotřeba  ilojlřfi  jest  v  XV.  veka  nad  váecko  Cis-  S7.  Zrcadlo 
pomyšlení  veliká!  Mívali  tehdáž  ilojiř  a  pleny  nebo  »pMmi  4D. 

fiaty  na  hlavě  ten  úkol,  který  dnes  konaji  slnnečniky 
a  defitnlky. 

V  inventářích  i  panských  domA  velmi  často  nalézái  , koale,  jako 
ronchy  eoSi",*)  a  počet  ronšek  vielijakých  i  při  iněfitankách  bývá  velmi 
zhusta  víc  než  desaterý. 

Na  přiklad  zanechal  r.  1477  Martin  kotlář  po  nebožce  ženě  Hvé 
truhlici  a  devatenácti  Slojířil")  Rokn  1496  v  dědictví  jednom  BÍrotílm 
v  Hradci  Jindřichově  spočítali  jsme  14  ilojlřA,  a  to  jen  lepiích,  hed- 
bávných-^)  I  ona  Marta,  vdova  po  BUikovi  servasovi  pánů  novoměst- 
ských, co  sedala  s  berynky  na  stolici  v  trhn,  zanechala  po  sobe  r.  1487 
dva  ilojlře.")    Téže  doby  měla  žena  podskalského  plavce  Oldřicha  k  své 


■}  Obrátek  ZachAv  v  Methoilu  XII.  33.  Podávané  ho  dnleji  v  kapitole 
o  rottie  knéiskám,  poněvadí  i  pHčin  technických  nebylo  lze   obraz  ten  odděliti. 

>)  ,Be6i  bezedDl*.  Štítného  rnkoDis  budiílnský.  fol.  198. 

*)  V  století  Dialednjiclm  prodávMi  brdo  po  půldnihé  bopé  gr.  Arch.  praž. 
č.  1060.  a.  180. 

*)  Wdsz.  Wien.  I.  US. 

■i  Nálezy  xema.  sondu  v  univ.  knih.  fol.  6 

•|  Desky  zem.  26 

*]  PorkiD.  kn.  v  arch.  jíudr.-hrad. 

^  Uise.  06.  pH  deik. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


108 

oxdoM  ilojfř  •  derSt  roniek.  SUrá  puu  HritkoTá  t  LitonriU  mili 
r.  1492  při  své  mrti  roiiek  pét;  *  sUrA  íoitorá  (rjchtáfkk)  Tiiorski 
r.  U97  m«U  ilojiře  tři  a  hedbivoik.') 

Co  do  látk7  nalezli  jsme  t  pruneDOch  rooiky  Inéaé,  ronfiky  ,i  ba- 
vlDf  zděluiV*)  Ale  nf^tastéji  čteme  o  iloJilHch  i  nití  a  i  hedbáTl 
tkaných. 

Šiojíj^m  ■  nití  i4kall  „gamokrntnifey",*)  nebo  samokroatky  *) 
hedbárné  irali  hedbárník^,*)  a  bj^l-li  hedbimlk  velmi  jemný,  síni  pauénib. 


Čl>.  5a  KoDSolkj  T  bý*aM  Eaaedací  sini  táborské. 


Co  do  barvy    neJTic   roniek  a  ilojlřfl    bylo  bílýcb.    Ale    r.  1442 
nalezli  jsme  t  Praze  také  zápis  o  iloJÍHch  ilotých,  tloiených  spoln  ■  bf- 


')  Aich:  litomf  jl.  £.  118.  fol.  49.  SC. 

')  ArchiT  litomjil.   kn.  i.  118.    O  baTlDěnjcb  Slojířick  HuB-Erben  11.  340, 
•)  ČUme   v  kAiie   mé«Uká   pH  desk.   t.  26.   r.  1481,   le   Anna  jakás   ui 
gilojlf  samoknitiilk  dot^,  kterýl  jest  jeíM  na  nití*. 
•)  Samokroutky  v  Litomjili  říkali. 
*)  UiM.  86.  íól.  8.  4.  r.  1478. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


107 

lýinl,<)  a  r.  1470  diIdtI  h  o  filojířfeh  „bUesých".*)  Bjíj  téi  ronikf 
8  „kr^ji  slfttýiiii".') 

Délky  hýYtůj  roniky  r  ilojiře  asi  velmi  rosmanité.  Kteri  dimi 
obvésila  čepec  rohatý  itojlfem,  tat  0TÍem  viala  k  torna  paoinfk  kolik 
loket  dlouhý.  Dévíe  pod  perlovec  vzalo  lajiaté  Bamokratafk  nebo  pa- 
nčnlk  kratáf.  Nejdelil  ilojiře  naleili  JBme  r.  U62  při  paní  Katefíoi 
StrakoDÍcké,  vdoví,  kuchařce  ,dflBtojného  miatra  Vavřince,  v  ninénl  lé- 
kařském bakaláře,  jemni  oade  vie  smrtelné  lidi  doufala".  Jeden  z  tjcb 
filojiřfi,  nový,  byl  v  patnácti  loktech,  a  druhý,  její  love  Kateřina  v  kiaftě 
svém  sama  .velkým",  byl  tak  dlouhý,  íe  ge  jím  po  smrti  vdoviné  měla 
poděliti  Abrabámka  a  MarnSka,  dvě  její  přítelkyně.*) 

3ii  patrno,  te  od  dob  Konráda  Waldhansera,  jenS  v  KIV.  vékn 
proti  dloabým  iloJiřAm  kiial,  paní  nepolepšily  bc  nic') 

Zač  české  dámy  ilojfře  v  XV.  století  knpovaly,  to  sie  dobře  víme, 
ale  nevíme,  jak  se  má  cena  koapeného  Ilojiře  k  jeho  jakoiti.  Ha  přiklad 
r.  1461  byl  nějaký  ílojlř  koupen  v  Praie  la  kopn,  ale  nepraví  ge  jaký. 
Kopa  tebdejii  měla  v  sobě  stříbra  asi  ks  natích  8  ilatých.  Tuké  v  Lito- 
myšli hned  na  pofi&tkn  věhn  náaleditjfcího  byly  ilojfře  po  kopě.  Švadlí 
jakáa  měla  to  tak  drahý  ílojíř  r.  1507.*)  V  Hradci  Jindřichově  byl 
hedbávný  ilojíř  r.  U9b  za  tři  kopyl*)  Ale  v  téie  době  knpovány 
v  Praze  ronSky  také  jen  po  12  grofiích,  tedy  la  pětina  kopy,  hedbávnlk 
Btál  34  groie.^ 

O  rouikách  a  ilojfřích  vy  iívaných  čteme  teprve  v  století  náale- 
dujicim,  ale  nepříme  toho,  le  roníky  byly  vyífvány  asi  odedávna,  po- 
něvadž to  pHlifi  přirozené,  aby  jemná  honoBnéjii  roníka  byla  aspoA 
v  rozích  některak  zdobně  ukončena. 

Na  élojfře  a  rouíby  i  .rAilíky"  a  zhnsta  i  bez  nich  vstavila  na 
hlavD  mnohá  pani  česká  klobouk  nebo  Čepec.  ZvláStnl  čepec  český, 
jejž  jsme  nalezli  koncem  XIV.  věku  na  freskách  slavítinských  na  deseti 
ženských  hlavách  z  21,  jejž  jsme  postřehli  též  v  rukopise  dtitaého 
(obraz  6.  197.  v  díle  Zlbrtově)  i  v  krásném  kancionále  kláitera  ročov- 
sběho,  kdeí  tím  Čepcem  beránkem  lemovaným  halí  sobě  hlava  i  iiji 
pani  Kolovratová,  ten  rázovitý  čepec  zmizel  v  XV.  století  docela.  Na 
místě  jeho  naSli  jsme  čepce  daleko  bnjnějii.  NejprostéjSlho  čepce  vzor 
klademe  na  obrázku  č.  59.  Žena  klečící  má  sakni  lelenoa,  obojek  i  malý 
pláitik  tolikéž  zelený,  čepec  bílý. 

O  formách  kloboačich  víelijakých  praveno  svrcbo.  Některý  vy- 
padal  jako  naditý   bachor  kolem  hlavy   od  aeha   k  achn   poloieoý  (obr 

']  Mise.  &.  28.  fol.  J.  7.  Také  t  kolorovaných  biblfch  kotnokorzkých  naléuU 
na  hénnÍDn  bílé  a  íluté  rouchy. 
')  Při  deskách  kn.  87.  106. 
^  Arch.  rakovnické  ía.  i  r.  1497. 
•]  Mise.  pn  desk.  36.  fol.  D.  21. 

*)  Schlesinger,  v  Mittheil.  f.  die  Geech.  der  DenL  37.  W. 
•1  Arch.  litomvíl.  t.  118.  84. 
n  Regist  purkm.  v  Hradci  a  r,  1487. 
^  Arch.  pial.  kn.  rycht  č.  106. 

DigitizsdbyGOO^^Ie 


loe 

6.  60.);  jiof  tbUtod  n«  hlanr  Jako  tnrban  tu- 
recký ,  konečný  jiný  zdvibl  se  do  výfie  jako 
dlouhý  rob.  (Obr.  £.  38.  a  39.) 

Na  kasali  vyBokomýtské  (obr.  1.  87.),  kterft 
pocbáii  s  braný  XV.  Btoletl,  dole  plaitickj  vylita 
Jest  d&rkyné,  kteráž  má  Čerrený  Čepeíek  zlatem  vy- 
Sívaný  —  a  na  iepci  ítojf  dotiSený  povědomý  folfas 
nebo  turbao  lelenobílé  barvy.  Je  to  tedy  po- 
krývka  hlavy   kombinovaná.    JedniS   nebylo  doBti. 

Na  prahn   XVI.  věkn   plHpomfniOf  se   čepce  <^'b.  69.  Z  rnkop. 

„se  5titem«.'}  Zrcadlo  »í«ei.l 

Zdá  Be,  že  takovými  Sepci  a  kloboahy  odí- 
valy se  Jen  pani  vyilicb  stavA. 

V  jsTeDtáflch  mfistakých  dlonbý   íaB    neni   feči   o   klobonce,    vidy 
horor  Jen  o  Čepcích. 

Ale  íepue  XV.  vikn  nesnadno  rozeznati  od  klobonkŮT.  Viecko  má 
prapodivné  formjr.  Na  vSeeb  patrná  snaha  do  nevknané  Blřky,  a  kdyi 
oblíbila  Bobd  pani  čepeček  malý,  vy- 
cpala Bobé  (a  náhrada  po  Btarodávnám 
aepékaém  xvykn  zaae  vlasy  po  obou 
stranách  uil  do  ílře  divné  nebo  shrnnla 
vlas  do  dvon  slték,  povéSených  pfi  obon 
nlích,  Jakož  svrchn  pověděno. 

Některé  dámy  zastrkávaly  do  těch 
čepcA,  hnstýcb  síti  a  klobouků  vlasy 
své  s  takovoD  úzkostlivostl,  aby  Jích 
nebylo  viděti,  že  i  Čela  i  spánky  sobě 
bi4tvoa  holily,  aby  nikde  vl&aka  ne- 
ostalo.*) 

Co  do  liiky  vyBkytojl  se  od  po- 
čátku XV.  věkn  Čepce  atlasové  a  čepce 
„paldekynové",  totiž  z  hedbáví  orient- 
ského  —  baldekinn  —  jež  k  nám  vo- 
zilo se  oi  za  dvě  sté  lat  před  tím ; ') 
v  době  hnaitské  čtei  o  čepďch  perlami 
Cib.  60.  Bibli  kutnohorská.  idobených;   několikráte   naskytne  ae   ti 

v  inventářích  pražských    .čepec   telený, 
hedbávný  a  perlovým  srdcem",*) 
Prvni  zmínku  o  čepci  aksamitovém    oaleili  Jsme  n  vdovy  Dlážkové 
v  Praze;    nosila   ho   do   r.   1461.')     Tonž   dobou    připomínají   se   čepce 
zlatohlavové,    nejprv  při  paních  orosených,    později   do  mnoha  i  při  mě- 


■)  Arch.  český  XU.  63. 

*)  Móda  to  evropská.  Falke.  Eostom.  929. 

*)  Emler.  Begesta.  U.  lOlK. 

•)  Na  př.  Jeit«  r.  1466  v  lib.  antíqaiss.  26.  fol.  A.  4. 

')  Mlse.  M. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


109 

itaokftch.  Boku  1464  odkazoje  takaiý  čep«c  Eliks  %  Knwnitcjna,-  sto- 
TDtaého  paooie  Jana  i  Horek  manfelka.')  Odkasoje  ho  watte  své  do 
kláSt«rt  v  LitoTli.  Tami  pannám  kláiterskýn  poronff  panf  Elika  i  čepec 
perlový,  .by  Pinaboha  i»  ni  prosily  na  regiua  caeli". 

Koncem  itoletí  —  r.  1499  —  vyskytige  se  v  praiských  pramenech 
prvni  čepec  .kytajkový",')  U>  jeat  iepec  ,b  kjtami*  nebo  idroboéle 
,B   kytkami*. 

Tou  dobon  T  Némcfch  satirikOTé  posmlvaji  se  BklobcnkAm  pávím'  *) 
a   nbiiýtflm',*)   což  obé  d  nás  zřetediDé  a  t  inamenitéjilm  mnoiatvi  vy- 


ČIb.  61.  Bnkop.  odít.  knih.  sig.  17.  A.  2.  fol.  I 


skytnje  se  teprfe  v  atoletf  následqjldm.  Obrai  blrýta  renského  s  pei^m 
z  hrany  století  XT.  a  XVI.  podáváme  v  í.  61.  Na  oaln  sedí  dáma  t  ier- 
▼ená  BDfcni,  vlasy  Bkruvty  m&  v  sffce,  a  z  velikého  bii^tn  trčí  péro  do 
předa  daleko. 


')  Uisc.  63.  N.  9. 
>)  Arch.  pral,  č.  1126. 

*)  KloboQky  s  pavín  peHm  bjlyjii  v  dobé  ijtinkéba  minnesanin].  Mittheil. 
Central-Commisi.  Bandcnkrn.  TI.  36.  Falke. 

•)  BerthoM  vyd.  od  PfeiSéra  n.  119.  Geiler  Weltaplegel.  14. 


zsdbyGoOgle 


110 

Na  STOH  podivanoD  míly  pani  zreadla  ai  do  ZIT.  tSka  koTori; 
odtnd  pofiiována  ircadla  Bhleniii.  U  věku  patnáctém  nfallžely  se  panf 
1  ircadltich  obyčejné  vydutých  (konkávních),  kterU  vyakftqjf  se  t  oaiich 
inTeotářich  a  vékn  nisleditjfcfm  b  jméDem  zrcadel  ,obnÍTýeh'  a 
nTlekl/ch".')  Oo  do  formy  připomfnajf  se  t  XV.  století  zrcadla  ndvé- 
náiob  médi  okováni*.") 


2.  Z  kterýeh  látek  porizovto  v  XT-  eto!«tí  fiat 

Uzn&Tám  la  véc  mondron,  neílí  zevrabně  o  latech  se  poloíl,  po- 
dali BonpJB  1  výklad  téch  látek,  které  se  nejhastéji  naskyttji. 

Činim  tak  proto,  aby  Ilíenf  nebylo  trháno  vysvétlivkami  íasto  ae 
vtírajícími.  Seřadénl  jest  abecední,  aby  snáze  pohledal,  kdo  by  se  z  UstA 
náBledojicIch  sem  chtěl  vrátiti  zass  pro  pončenon.  PiH  jednotlivých 
látkách  T  tomto  dJle  již  nenf  potřebné  přidávati  domácí  pramen,  v  néml 
ae  v  XT.  vékn  vyskytQJl.  Bylo  by  téch  citátů  pro  jich  mnoiatvl  za  c«lon 
obiimoo  knlikn. 

Látky  byly  sonkenné,  hedbávné,  lněné  a  ml.hané. 

Nejprve  bylo  subno  domácí  ieské.  Kvetlo  v  přemnohých  méatech 
českých,  v  nichž  řemeslo  sookennlckě  bylo  v  cech  ovázáno  pro  lepil 
kvalita  zboil  i  snadnějil  živobyt!  nistrfiv.  Z  měst,  kde  suknářatvi  kvetlo 
SEoamenitéjíI  méron,  připomínají  se  v  XV.  atoleti  Hradec  Králové,  Jaro- 
měř, Chmdim,  Kostelec,  Uýto,  Náchod,  Tmtnov,  Praha,  Rychnov,  Sol- 
nice, Tábor,  Plzeň,  Žlntice.')  Dobré  zaéátky  íeskébo  snknářstvl  byly  ai 
tehdy  zajisté  v  Bělé,  v  fiokycanech,  v  Pardubicích  a  jinde. 

Po  husitských  vojnách  vzkvetlo  saknářstvl  jihlavské,  a  to,  zdá  se, 
ie  závodilo  co  do  jakosti  b  cizinskýmí  sokny  německými  ze  všech  suken 
íeskýcli  nejspIBe.*)  Zvelebili  Je  Flandři,  řemeslnici  příchozí  s  klassické 
zemé  Boknářaké. 

Ale  ani  BooketiDici  jihlaviti  ani  žádni  jinf  nafii  nikteraki  nemohli 
závoditi  B  těmi  cizimi,  kteří  k  své  práci  brali  vlnn  anglickoa. 

Od  XHL  stotetl  k  nám  přivozována  byla  sukna  cizí,  drahá.  Byla  to 
od  starodávna  sukna  flanderská;  buď  ve  Flandrech  robená  nebo  t  Anglie 
tam  vožená.')  Odtud  rozváželi  je  do  Francie  i  do  PoiBka.  Vozili  Je  ob- 
chodnici naBi  i  cizí  z  Gentn,  z  BrOgge,  Tpemn,  BmBselo,  Lovan,  Mecliel 
a  odjiond  z  Nizozemí.    Vozili  je  také   z  dmhé  rnky  z  Norímberka.    Byl 

*)  Miroir  srdent.  Uavard.  Dictionn.  de  1'ameablement.  I.  127. 

j  Rukop.  univ.  knih.  17.  C.  28,  466. 

*j  Knltumí  obraz  čeB.  měst.  Winter.  I.  B69. 

']  Weigel.  AbbilduDg.  der  Hauptat&ode.  594.  jnenige  JiblavBk&  sukna  z  fie- 
shýflh  jediná. 

*)  Herold  Urspnmg  der  Stadte  r.  1667  tvrdí,  ie  vitiína  nfzozeniBitých  suken 
robi  Be  v  Anglii    Pouze  do  Antoifu  voleno  z  Londýna  roůní  300.000  itok. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


111 

obchod  H  sokny  flanderskýml  jii  ^h;  áředoi  npnTen  aspoň  t  Mlnf 
přliloé,  a  db&no  toho,  aby  nedfly  se  podvody  padfilinými  Bukny;')  do- 
nic  bo  snksa  hvalita  BDaifl  ae  úřad  bčídíU  zřejmou  peíetmi  a  cejchy 
bnď  po  pl^dn  buď  to  hřbetu,  bod  větilm  bod  menifm  po£tem  Bavélo- 
vftDÍml") 

Podle  BDken  flandenkýeb  naskytne  se  také  snkno  ■  Itálie.  S  Be- 
nátkant  mfili  naii  knpct  spcgenl  pořide.  Franconiská  enkna  doUla  se 
evropského  exportu  teprve  po  pfllce  XT.  století,  po  vojnách  anglicko- 
francoDzskjch.  T  XTI.  století  leckdy  »e  s  nimi  v  Praxe  potkivime.  Před 
tim  nevine,  aby  je  sem  voitli.  Takí  voiili  k  nim  sakna  njmecki,  slesská, 
nlifliská.  Vychválili  se  n^jvfc  sukno  vratiRlavaké,  drážďanské,  tornňské, 
litavské,  zboíeUcké,  bvdiiinské.  VokUi  Je  k  sám  sa  kolik  vékft  ~  od 
atoletl  XHL  po  XVm.*) 

Nejlepil  cixf  sokns  mívala  n  nás  v  XV.  a  v  XVL  století  jméno 
lindyíA;  ale  Je  sajlmavo,  2e  podle  cixinských  drahých  Ilndyift  byly 
n  nás  také  ,lindyie  fieaké".  Lindyíe  měly  bytelnoai  koii. 

Zdá  »e,  ie  naii  sonkenníei  nenméll  v  staril  dobfi  svýcb  saken  tak 
barviti,  jako  ibarvena  byla  snkna  cid.  AapoJl  to  Jisto,  kdo  cbtíl  sokno 
barevné,  obyíejné  rnnsil  je  koupiti  n  ^anken  krojen',  jeui  obchod  mél 
v  saknech  ciiich.*) 

V  XIV.  století  byl  loket  polského  snkna  po  S  a  4  íeských  groiích;  *) 
r.  1362  nloieno  sonkenoikům  prodávati  nejlacinéjil  inkno  (Jemoi  oby- 
iejné  říkali  kmejn)  po  3  mli.  groilch.  Konec  století  XV.  byl  JSeský 
lindyl  po  5  neb  6  groilcfa  Eeských  (bllýcb) ;  *)  obyčejné  sukno  v  Hradci 
Král.  F.  1496  bylo  po  4  gr.,  v  LitomySli  prodávali  .kmayn"  tobo  £asn 
po  6  gnllch.^ 

Počátkem  XVL  veku  prodávali  loket  sukna  obyčejoéfao  po  10  ai 
16  groilch  mlíeňakýcb,  tedy  po  5—8  gr.  bll^h.")  Na  sedm  loket  sukna, 
do  Bílovce  prodaného,  dostal  r.  1910  snknař  néchodský  pét  sábA  dřeva.*) 

HedbAVDé  látky  voieny  k  nám  dloabo  Jefté  v  XV.  veku  t  lUlie. 
Tq  ve  VlaSich  byly  od  kíliových  vojen  až  přes  polon  XV.  století  Jediné 
továrny  hedbávnické.  Nejprvnějíl  byly  na  Sicílii.  NeJlepSí  a  n«jtěiil  kusy 
Toieny  do  Benátek  a  do  Jiných  republik  obchodních  oviem  pořád  s  Řecka 
a  s  Itálie. 

■)  B&ssler.  Sladtrechte  v.  BrQnn.  388  a  ua  j.  m.    Tfi  Altpng.   Stadtr.  88. 

*)  Usnual  novoníit  t.  68.  221.  Aich.  pni.  t.  992.  219. 

*)  Pokládáme  ^poliniiclie  loeche"  a  „polaoitch  gewant*  v  lUuleroTÍ  Alt. 
prag.  Stidtreclit  (89)  a  v  Stadlr.  v.  Brflnn  u  sukna  sletski.  A  o  voibé  sieiských 
I  mlíefiikýcb  tnken  .im  nnsen  rBmÍBcbMi  Reich"  dává  (právu  Jeitě  r.  1696 
Weigel  T  díle  Abbildnng.  der  Binputlnde.  B9C. 

*)  Eoltumf  obrai  míst.  Wlnter.  I.  670. 

•)  Emler.  Reg.  m.  259. 

^  Areb.  pra*.  &  1047. 

^  Arch.  Ittomyil.  i.  118.  77. 

*)  Kd.  náebodsk.  arch.  Ktaft.  £.  vm. 

*)  Tamta  fial.  A.  4. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


113 

Arabové  D»  Sicilii  víak  jali  bq  padělati  orientální  látky  t  XIV.  a 
XT.  století,  čími  ponéknd  olaotaél;  brokáty,  damaiky  a  jiné  vzácné 
knay.  •) 

Jeíté  vétil  zlaciněnl  a  tndy  rozifJ'eDÍ  hedbávných  látek  v  Evropč 
nastalo,  kdyi  v  XT.  století  vstébovato  se  mnobo  Tlacbá  řemeslných  do 
PrancoDz,  do  Švýcar  &  do  Nizozemí.  Obyčejně  se  vypravuje,  ie  prvni 
honsenky  hedbávnlkovy  v  Dauphine  pěstovány  jsou  r.  1440;  bedbávnictvi 
viak  samo  ie  měron  onaěejif  vzkvetlo  teprve  po  r.  1480,  kdyi  Ludvik  XI. 
král  piHvolal  dílnlky  z  Řecka  a  ze  Vlach.")  Novon  zpráva  ze  XVII.  století 
čdtli  jsme  tatoť^  ie  teprve  r,  1494  Karel  Vili.,  franconzský  král.  táhna 
k  Neapoli,  popadl  úmysl  dáti  v  své  zemi  chovati  hedbávnlky  a  dbáti 
o  hedbániický  prUmysl.  Totii  doboo  teprve  zasazen;  prml  momie 
T  Provenci;  r.  1601  prvnicb  tisíc  stromů  morniových  bylo  v  Paříil  a 
a  r.  1603  je  prvnf  továrna. 

Proto  také  nevíme,  aby  francoaiské  bedbávi  pi^d  koncem  XV.  vékn 
k  nám  bylo  voieno.  Poilád  se  piSe  o  vlaském  a  ke  konci  at  letí  o  nizo- 
zemském, odkadi  Kviáití  aatiny  dodávány. 

V  jménech,  kterýmiž  látky  rozmanité  byty  jmenovány,  jest  v  XV. 
století  jeité  vétif  zmatek  a  nejistota  neíli  v  století  předcházejícím. 

Jména  json  podle  mést,  kde  kvetla  fabrikace  měron  DejzDamenitéjSI, 
kromě  toho  jmenovány  látky  podle  spAsobn  tkaní,  podle  vzorkn  a  barvy, 
a  koneéně  podle  toho,  ntkány-li  z  hedbáví  předního  nebo  z  nejbrabifch 
éástek  přediva  boaseaěfho.  Takové  oejhorii  hedbáví  slnlo  floret  dle 
zprávy  znalce  téch  vécí  Weigela.  TenC  stndoval  výrobn  rozmanitých  to- 
varů sic  koncem  XVn.  století,  ale  ponévadí  Jména,  jei  nvádí,  json  po- 
vědomá a  obecná  již  a  věkn  XV.  ba  1  XIV.,  ne^^e  jeho  zpráv  tuto 
aspofi  poněknd  niiti  na  poníenon. 

Nejprve  di,  ie  je  prazvláBtnl  rotmanitost  v  sortách  látkových.  Tn 
jest  „damafiek",  tak  piie  Vfeigel,  „jeni  má  jméno  po  blavnfm  městě 
v  Sýrii  DsmaSkn,  dril  v  sobě  vielikterakoa  sortn,  je  hladký  i  a  vodon 
{gewassert)  *)  —  inpinatý,  květovaný,  a  kvĚty  velikými  i  malými ;  brokftt 
(zlatohlav  a  střlbrohlav)  Je  nejrozmanitéjUch  drubfl,  json  v  něm  zlaté  a 
Btfíbroé  květy  vetkány.  Tabin  čili  hedbávný  tafet  nebo  tamelot  je  zase 
hladký  nebo  a  vodon,  prostý  nebo  dvojnásobný;  ormeBÍD  má  jméno  po 
perském  ostrově  Ormnsn;  atlaa  nebo  rasat,  iako  ho  zvou  Vlachové, 
předči   nade  vSecky   bedbávné   látky   svou   hladkosti    nad  míra   krásnou ; 


liturg.  ť .     __._._ 

*)  WeisB.  KoalQmkuDde.  III.  1.  K6. 

■}  Weigel.  AbbilduDgsn  der  Hauptstftode.  664. 

')  Terminus  ,B  vodou",  „bez  vodv"  naskytne  se  čtoacfmu  Často.  Byli  jsme 
v  roipacfcb,  co  s  ofm,  li  teprve  prof.  Koula  rozluítíl  —  jak  se  podobá  dobře  — 
slovce  „B  vodou*  slovein  a  pojmem  moird,  cof  víci  tajisté  bovf  a  j{  vjavétluje. 
Je  to  bedbávi,  po  némi  jakoby  tekly  praménky,  potBikv  a  roxIdTilj  se  íarami 
vlnitými.  Tecboicliy  se  docilf  toho  ^eva  ua  hedbivi  a  jiných  látkách  vUci  tvláíté 
upravenými. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


118 

jest  přerosmaDité  drubQ   tafata,   tafaty   na  podífvka,   dvoJDásoboé  tafaty, 
prosté  a  s  Todon,  Json  také  hedbávná  flury,  zcndely^.*) 

Samety  íili  aksamity  délily  a  jmenovaly  se  dte  osDovy,  na 
kteréž  tkáno,  dle  střJha,  řez&ni  a  délky  vlasů  a  dte  toho,  jaký  jiný  vlas 
k  hedbáTnémn  byl  přimlfien,  jaké  vzorky  reň  vtlačeny. 

Co  se  tkne  vzorků  a  ornamentace  hedbávnýcb  látek,  zvliitě 
brokátových  a  damaíkových,  ty  byly  do  konce  XIT.  století  r&zn  a  vkaao 
moslemlnfi  e  pffmési  románských  motivů.  Byly  na  látkách  zobrazovány 
arabesky,  Tielijaké  tvary  geometrické,  řfdíeji  rostlinské  a  nejíastéji 
báječné  zvířectvo,  lvi,  noh  a  jinf  netvorové  vielijacf. 

Tkali  takové  vzory  moslemové  na  výckodS  i  ti,  ktei^  je  napodobili 
na  západě. ") 

Počátkem  XIV.  veka  proniknon  motivy  slohn  gotického.  Pominou 
nohové,  lvi  a  jiná  dmŽ  báječných  zvifat  křfdlatých.')  Jen  v  inventářích 
chrámových  o  nich  čtel  pořád  jeítě  za  mnoho,  mnoho  let  —  patrn6,  íe 
zbyly  Ba  Btarých  kásuifch  a  kápích  jakožto  starodávné  deaseiny.  Nové 
byly  gotické. 

Poznáí  gotické  vzory  na  látkách  snadno  po  granátovém  jablku, 
které  stane  Be  motivem  až  přilii  obecným,  panujícím  aŽ  po  XVI.  vék. 
Granátové  jablko  vSelijak  se  razvinuje,  obmČfiDJe,  stytisnje.  Dobrý  vzor 
jeat  na  tabnlovém  obraze  sv.  Kateřiny  na  Vlaském  dvoře  v  Kntnó  Hoře. 
Ohledej  ten  vzorek  na  obrázkn  i.  62.,  položeném  v  kapitole  o  Ženské 
snkni.  *) 

Kolem  jablka  a  jeho  ponpat  i  mimo  ně  proplétána  byla  látka  hed- 
bávná  zhusta  gotickým  listovim,  rozvilinami  a  ratolestmi.  Také  růže  ně- 
kolibalistá  posluhovala  častokrát  za  vzorek  v  XV.  atoletl. 

Od  konce  století  právě  psanébo  zaínoa  v  Itálii  vetkávati  do  bro- 
kátů motivy  antické,  vyskytnje  ae  listovi  bodláku  akantového,  obťcnéji 
povědomé  z  korinthických  hlavic  alonpovýcb,  dobývají  sobě  místa  zvolnd 
motivy  renaissančni.') 

V  XV.  stoktf  zafala  se  nynějii  dosavadui  technika  zlatých  niti 
k  vzorkům  oživaných.*}  Dřiv  omělj  hedbávné  a  jiné  niti  zvláStnlm  způ- 
sobem pozlacovati;  v  XV.  věkn  jali  se  nit  zlatým  nebo  stříbrným  drátkem 
velejemným  obtáěeti,  a  stará  technika  zmizela.  Kron^ě  vzorhQ  v  látku  ve- 
tkaných  bývalo  na  látkách  vySlváni  iiámětné  (spplikované);  na  konci  XV. 
století  začala  se  hedbávná  vylívánl  vycpáním  povydaná  (b  aut  reliéf), 
dělnik  tedy  nezávodil  jen  a  malířem  v  kresbě  a  v  bdrvě  jako  dosavad, 
alebrž  on  v  zápas  veáel  i  a  plastikem. 

Co  do  cen  nebylo  rovnosti  ani  stálostí.  Celkem  lze  Hci,  že  hed- 
bávné látky  laciný  nebyly.    Aksamity  v  době  Jiřího  krále  počítány  loket 

')  Weigel.  Abbildungen.  581. 

>)  Bock  Geach.  der  liturg.  OeT&Dd.  (.  87. 

')  Petraszewici  v  publikaci  Wystawa  archeologicina  ve  LvovĚ  1886. 

^  Vior  granátový  pékné  reproduk.  v  Koutových  Památkilch  umSl.  prQmjBln. 

•)  Obiíméji  o  tom  Téem  íti  v  Bočkovi.  Geach.  der  Jiturg.  Gi^wand.  I.  97. 

*}  FétTutzeirici  v  publikaci  Wyslawa  archeologiczna  ve  Lwowie  1885. 

Si.  zikmnd  Vbitn:   Stli-r  krqji.  g 


zsdbyGoOgle 


124 

po  2  zlatých  rýnských,  později  1  po  pftl  třetí  kope  mlíe&aké.  Hedbáví 
T  nilích,  tfásué,  paBomatif  (perly),  iňflrk;,  frencle  prodávány  od  knpcA 
na  libry  a  £karty.  Deaet  ěkaret  vážilo  15  liber.  Libra  byla  v  době  Jiřího 
krále  po  pěti  zlatých  rýnských,  r.  1512  stojí  v  Litomyili  lot  hedbáv 
3  grole  bilé. 

Třetí  dUležitý  drnh  látek,  jimil  se  naSi  lidé  oblékali,  byto  plátno. 
V  XV.  století  zajisté  leckde  n  oáB  tkáno  jeitě  po  domácká  k  lidovénin 
kroji,  ale  v  témi  století  již  byly  n  nás  cechy  tkalcovské,  nejprve  í^pojené 
se  sonkenickýnai,  pak  samostatné.')  U  nás  tedy  dávno  přestali  se  smáti 
tkalcAm,  ie  jich  dílo  náleil  íenským,  jako!  takové  posméSky,  o  meníi 
vzdělanosti  svédčfci,  ozývaly  se  v  Uhrách  jeětě  na  pořátkn  naieho  věku  I*) 

A  jak  znamonitoD  technika  osvojili  si  nsii  tkalci  dlením  XT.  století  I 

Tyakytojíť  se  nám  hned  v  první  půli  XVI.  veku  „paprsky  v  18  pá- 
smech" I  ^)  Pohltejme  I  Pásmo  má  p^t  chodů,  chod  čtyřicet  niti  —  tedy 
nniěli  tkáti  naSi  tkalci  najedoon  3G0O  niti! 

V  XV.  vSkn  tkávali  plátno  vSelijabé.  Jemné,  hrabe,  hladké,  Šacho- 
vané i  s  rostlinným  ornamentem,  tedy  íinovaté  (damaat),  prahoveté;  ro- 
bivali  plátno  lenné,  konopné,  kondelné  i  kment  čili  gementh.*)  T«ké 
zhusta  se  připomíná  plátno  pačesné,  to  jest  z  paČesn  lněného;  plátno 
žemněné,  to  jest  ze  Inn,  strhnutého  jednou  na  řídké  vochli,*) 

Co  do  úpravy  bývalo  plátno  Škrobené,  reiné,  mandlované,  neman- 
dlované,  mlynářské. 

Ale  domácí  plátno  lidem  honosným,  zvláStě  paním  na  ronSky  ni 
mkávce  nestaíilo.  Chtívaly  míti  plátna  velejemná,  kmenty.  A  ty  vo- 
Seoy  ode  dávna  z  Nizozemí,  z  Bavor,  ze  Švýcar  pod  jménem  plátna  po- 
hanského (St.  Gallen).  Máme  za  to,  ie  thela  Gallica  vel  bavarícalis") 
jest  právě  ono  svatobuvelské  pohanské  plátno. 

S  dfirazem  na  konec  připomínáme,  ie  iat  plátěoný  byl  v  XV.  veka 
daleko  obyěejnějíí  neíli  dnes.  Za  naSicb  ^asfl  zříS  lidi  plátnem  odéné 
skoro  jen  v  tkalcovských  krsjinácli  pohorských;  naproti  tom n  v  XV.  věku 
Inéný  fiat  byl  i  v  městech  vfiode  obecný.  Praví  básník  Lobkovic  popisitjc 
r.  1502  mésts  praíská,  íe  ,iat  lněný  nejvíc  se  nyní  noeí".') 

Podle  těch  vfiech  svrchnpsaných  látek  ěi  stých  bývala  n  nás  za 
v£ecken  čas  alla  látek  smffiených  robena  nebo  sem  z  ciziny  vožena. 
Nejobyčejnější  pfísadOD  k  mlcbanici  byla  bavlna  i  velbloudí  srsf.  Po 
obojí    přitkáváno    k  osnově   lněné,    vlněné   i    hedbávné,    a   tak   vznikaly 

')  Na  pr.  v  Hradci  Král.,  v  Lítomyíli,  kdež  obdrieli  sonkennlci  rád  r.  1S7S, 
a  tkalci  byli  pH  nicb.  Arch.  lilomydl   i.  115.  15. 

')  Roacber.  NationalfikoDom.  III.  466. 

'j  Arch.  praž.  d.  100.  150 

')  Tak  ůleme  v  liatiních  í  Moravakě  Třeboví  v  raus.  r.  160*. 

')  Knapp.  Jaromír.  78. 

')  Riiaslcr.  Altprag.  Stadtr.  7.  SrovDej  Roimlauvial  Čecha  a  Němceoi  vy- 
dané v  XTl.  atokti  Dékolikntt 

')  Lobkovic- V  inařický.  Spisy.  65. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


115 

látky  o  přerotUioýcfa  Jménech,  jiclii  úplnA  rjATtítleiif,  taUm,  bode  ui 
navždy  oemoiné.  Tsnikily  látky  poloahedbáfné,  brokatelly,  tkumity 
pUné  a  Tíelijaký  kns,    pro  j«hoi  jnéuo  není  dnes  apolehlivého  výkladu. 

Z  nBJobyčejnSjMch  látek  míchaných  byl  ode  dáma  bsrehan,  par* 
ehan.  Bylo  bo  Jii  T  XIV.  Btoleti  tolik  nifTáno,  ie  Tinikto  a  nia 
i  sTláitnf  řemeslo  barchanlkft.')  Barcbenlk  tkal  do  Inéné  oanovy  bť 
Tlníoé  Biti.  Tolik  jen  Ti  se  o  barchann  jistě ;  ale  co  vie  a  kterak  mohlo 
Be  bavlnoa  na  lněné  osnové  tkáti  I  A  coi  jestlile  tkadlec  jeité  přidal 
k  evým  vzorkům  niti  hedbávné  1  Dit  Waigel  konec  XTIL  věkn :  ,Bar- 
chent  jest  rozmanitý,  je  tlnslý,  fidký,  hrnbý,  jemný,  iiroký,  úzký,  dle 
toho,  naiS  se  potřebuje.  Barcbentoici  tkajf  také  pomezlny  a  látky  kro- 
penaté  a  promfinjl  rovné  jako  tkalci  osnovu  vlnoD  1  bedbávlm."  *) 

Barchany  byly  baď  prosté,  bnď  „tnplbarchauy".  Byly  vlaské, 
ale  pozdéji  vyskytuji  se  i  kladské,  bavorské  a  jiné.  Barvy  byly  vSelijaké 
i  strakaté.  Loket  barchann  na  počátku  XVI.  veku  byl  v  Litomyili  po 
3  groifcb  bilých.') 

Látky  vyBkytnjfcf  se  u  nás  v  XV.  veku  pořadem  abecedním  json  tyto : 
aksamit,  samet.    Sericnm,   chlupatý  aksamit,  sericnm  villosnm.    O  něm 

v  I.  dite  Zfbrtově   etr.  231.    Tu  se  nám   vidi  poznamenati,   ie  e^- 

mologicbý   výklad  jména    líestinitný"   {t^dfutos)   se  právem  popírá. 

Dn  Cange  Glosa.  Bock.  Oesch.  der  llturg.  Gew.  I.  98. 
atlas.  Z  nejdražších  hedbávných  látek.  Ráz  lesklý  jako  doand. 
bftldaeb,    patdekyn,    vlaa.    baldachyno,    frz.    bandeqnin  —    ve   viech 

řefiech  evrop.  Látka  téíká  bedbávná.  Prý  po  jméně  Bagdadu.  Uatze- 

nauer.  Cizí  slova.  Zfbrt.  L  221.  Bock.  IL  313. 
barakao,   barracan  —  nne  etoífe  barré   an  rayée  a  deox  oa  ploslenrs 

tona.  Oay.  Gloss.  122. 
barcban,  látka  bavlnéná  na  Inéaé  osnově.  Lat.  parchan,  parchant,  par- 

channm,  parcbaans.  Emier.  Beg.  ID.  Rejstřík. 
bomesin,  látka  smliená  z  hedbáví  a  bavlny  (bombax).  Anseig.  far  Knnd. 

d.  deotscb.  Vori.  1879.  354. 
brykyfi,  sukno  nizozemské.  Jméno  snad  od  Brflgge.  Některým  je  brykyfi 

také  látka  hedbávná. 
bonra  polohedbávná ;  zadní  hedbáví,  zadní  vlna.  Matzenaner.  47. 
bogran  z  Tatarská  hedbáv ;  jméno  i  Bochary.    Histoire  de  la  coifTnre. 

Gomtess.  Villermont.  229. 
eamelot,   fiamlat,   látka  ze  Sýrie,   le  srsti  velbloudí,  ale  snad  téi  z  ji- 
ného tkaníva,   látka  květovaná;   obrázek  Její   v  Gay.  Gloss.  L  262. 

Edo  pokládají  etymologií  slova  cbamelot  za  nejistou  (Ptanché  Gycl.) 

mýlí  se.  Weigel  jeité  koncem  XVH.  věku  viděl  dělati  přízi  ze  srsti 

velbloudí.   Weigel.   Abbild.  der  Hanptstfinde.  581.   Grimmovi  Wbcb. 

V.  96.  Je  eamelot  Halbwolle. 

■I  Tomek.  Praba.  II.  381. 
n  Weigel.  Abbildongen.  608. 
*i  Arch.  litomyil.  &  11&  109. 

8» 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


116 

cendal,  I&tka  od  IX.  stol.  do  XVII.  atol.  alfvani.  Látka  polohedbáToi. 
Nékdy  se  klade  za  sprostný  tafat.  Továmr  na  ni  v  oriente  i  t  Itálii, 
Spanli  i  Francií.  Gay.  Gloaaaire,  1.  295.  Zendely  IiedbiToé,  tjU;, 
foalardf.  Srov.  Weigel.  Abbild.  der  Hanptat.  681.  Jméno  odvozuji 
od  řeck.  aliiSwv. 

ceDdelin.  Dle  Matzenaaera  130.  tykfta  lehká.  Netiade  jménem  ani  látkon 
aai  daleko  od  pfedeSlého  cendala.  Byl  lehký  a  tSíký.  Tyakjtqje  se 
často  v  pramenech.  V  pfani  o  Arnoítovi  z  konce  XIV.  TČkii  hoToři 
ae  o  náaečoTém  a  cendelinovém  proatéradle.  Jagič.  Arch.  XII.  322. 

CTiliok,   hrnbif  tkanina  z  reiných  nití;   objevige  se  spli  t  XTI.  veko. 

éinovatína,  plátno  vzorkované. 

damadek,  látka  bedb&vná  s  desseiay,  floralcDttiB  pannu;  po  jméné 
města  Damaikn. 

fánderátat,  hedbávná  látka. 

feřtat,  forstat  v  lat.  pramenech ;  látka  míchaná  i  vlny  a  faedbávn. 

flokové  nebo  výčeskové  snkno,  sukno  e  popelné  vlny  —  zakázaná  snkna 
pro  Bvon  Špatnost.  Řád  litomyfil.  r.  1378  chce  torna,  aby  taková 
snkna  i  iaty  z  nich  byly  páleny.  Arcb.  titomyál.  í.  115,  16. 

haraš,  tkanina  vlněná  i  hedbávná.  Jméno  po  frc.  Arrasa.  Byty  drai$l 
barchana. 

kamcha  je  vAbcc  hedbávná  látka.  Slovnfk  Lindego.  Y  íeských  pra- 
menech kamcba  leckdy  se  naskýtaje. 

karyzie,  polsky  karazya,  fr.  cariset,  cares;  drah  brabébo  sakna.  Uabe- 
naaer.  40.  Panaus  crasaaa.  Pfiváieoy  z  Anglie  a  z  Nizozemí.  Oay. 
Glossaire.  I.  280.  Citáty  nž  ze  XIV.  stol. 

kment,  gementh,  přespolní  plátno  tenké.  PAvod  jména  se  bádá.  Uatze- 
naner  ^06.  nechce  je  odvoditi  od  Genta  měata. 

konmar,  sukno  íelezné  barvy,  lacinějíf,  ale  nikoli  ncijhorSf.  Nachoditi 
soakeenlci  prodávali  počátkem  XVI.  věku  loket  vlčku  -~  nejhorifbo 
sukna  —  po  8  groších,  loket  sakna  červeného  po  10  gr.,  loket 
konmaru  po  16  groSícb.  (En.  klafi  arcb.  nácbod  z  r.  1496.) 

liudyá,  lejdii,  nejlepSÍ  sukna,  cizi,  přespolní.  Jméno  prý  od  Lsttichu. 
mésfa.  Byly  vSak  i  domácí  lindyie. 

paj  —  něm.  ŠoQ,  z  pffze  bavlněné,  látka  podlejíl,  laciná,  domáci  i  přea- 
polni.  Bránu  na  podSIvky. 

pokoSio,  látka  berasn  podobná.  Stavi  se  k  DČmn  leckdy  po  bok.  Wierz- 
bicki  v  Ornament,  der  Hansiudaatr.  vykládá  pokoiin,  pokoczin  la 
dílo  mskébo  lidu  v  Pokutl,  jenž  tkal  koberce  z  pokoiinn. 

dam  lat  viz  camelot. 

ďeř,  šerka,  áeřiaa,  sukno  šeré,  laciné.    Srov.  I.  dil.  226. 

Šilhéř,  hedbávná  látka  lepSíbo  rázn. 

tafat,  hedbávná  lehčí  látka. 

tiketa,  tikyta,  lebči  hedbávná  látka. 

vlček,  íeré  nejtacinéjší  sukno. 

zendal,  zendat  viz  cendal. 

zlatohlav  a  stříbrohlav,  brokáty  zlatem  a  stříbrem  tkané. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


3.   Ženská  snkné  a  kabát. 

Podoba  tenské  sukDé;  spodnitka,    ipinadln,   kolik  látky  na  aokiii,   premoTáDl; 

jaké  HnkDi  do  polou  féku;  jicb  ceu;  Bakné  od  poloa  atoletf.   NoTé  litkj.  Kjtle, 

robiie.    Bakáiy,  nikátce,  nipruilk,  kabitec. 

Střifa  Debo  kroj  sTrcbnf  sukní  XT.  století  představiti  sobě  lie 
tok  ngjsk,  jako  se  njaf  íije  ženský  iopánek.  Sokní  a  pna,  vte  bylo 
jeden  kos. 

Nádberué  pani  oblibovaly  BotiS,  jakoi  svrchn  vyloženo  (srov.  obr.  34.), 
svrchni  aokni  po  předa  malebné  vyzdvihovati,  aby  pod  d1  zřetelná  byla 
soknice  spodní,  na  ten  konec  hojněji  zdobená.  Také  bývala  spodní  snkné 
barvy  jasnéjil  než  svrchní;  zajisté  pro  pěkný  kootrast.  Pro  ponCenon 
nádherných  sukni  ženských  přikládáme  Záchovy  obrázky  z  Vlaského  dvora 
kaln  o  horského,  kteréž  tomnto  dila  přeochotně  propiljíil  vid.  p.  monsign. 
a  fiirář  Lehner,  redaktor  Hethoda.  (Obr.  62.)  Že  ae  na  obrázku  při- 
pletli také  dva  svétcl  v  zajfmavém  ůboro,  to  ětoacf  nevyéte,  dovéda  se, 
že  celek  zobrazen  na  jediném  společném  Spallíku  tiskařském.  Snkně  se 
had!  na  prsoa  nebo  na  zádech  iněrovala,  ale  mnohem  ěastěji  la  celé 
století  shledáváme,  že  se  zapínala  iženklemi"  ěi  spinadly,  řidčeji  knoflíky. 
Spinadla  éi  haklice  a  knoflíky  bývaly  i  na  méífanských  sukních  stNbraé, 
poilatité,  ba  i  zlatě.  I  Kateřina  podrahyně,  „r.  1465  jedúc  z  Prahy  do 
Hory  na  jarmark",  měla  na  sukni  spinadla  stříbrná.') 

Spinadla  počítala  se  na  páry,  a  koncem  století  bývalo  na  jedině 
Bokni  i  12  párfi  spinadel.*)  Že  mívaly  ílecbliíny  spinadel  násobně  vio, 
to  lze  si  dobře  pomysliti. 

Sakné  měitanek  a  Šlechtičen  ca  celé  století  byly  oblibovány  velmi 
řasoaté,  dlouhé.  Ale  i  na  sukně  prostých  žen  bráno  látky  hojně.  Čtemet 
r.  1451  v  staroměstských  kíaftecb,  že  odkazuje  kdos!  na  dvanácte  loket 
sukna  po  8  groiich,  aby  se  z  toho  uiiU  enkně  nKláře".*)  Vídyí  byla 
ta  Klára  děvče  služebné,  které  přece  nevleklo  snad  za  sebou  ohon. 

Zajímavo,  že  o  30  let  později  knpoje  novoměstský  sonsed  fiartoi 
achovanlci  své,  ^kteri  sloníila  u  lidí",  sukni  modré  barry  s  velikými 
rukávy  z  jedenácti  loktA  po  6  groSich.  Na  obé  sukni  bylo  tedy  látky 
skoro  stejné.*)  Uváiime-li,  že  sukně  tehdejil  bývaly  „hladký",  ie  tedy 
neožito  látky  konpené  k  nižádným  ozdobám,  jako  nynéjlí  paní  mívají 
(toniky  atd.),  tož  nelze  upříti,  že  z  dvanácti  loktů  sokna  pořídila  svrchu 
oznámená  Klárka  sokni  dosti  hojnou  a  oblirnon. 

Pani  vyiíích  stavů  ke  svým  sukním  s  obony  potřebovaly  ovSem 
látky  dvojnásob  víc. 

■)  Desky  lem.  mÍK.  18.  E.  14. 

')  Arch.  prai.  1128.  r.  1499.  T  náchodské  knize  Uaftovnl  i.  Vm.  a  r.  14M 
odkiiide  se  fol.  A.  2  „haklic  stHbmýdi  12  k  aáduU". 
*)  Bliae.  e.  &S.  D.  S. 
•)  Mk.  38.  O.  17. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


Snknf  ieDBkých  oidobon  b/ralo  premovAni.  Ale  yoiorajeme  na 
obrázclcb  sottTékých,  že  t  tom  lemoTánt  le  jeité  ani  db  konci  atoleti 
nikterak  nepřeplni. 


T  biblí  kntDobOFBké  z  r.  1489  jeit  na  Bnknfeh  ienskýeb  premo- 
vini  málo^kde,  a  naskytne-li  se  př«c,  jest  ponie  Jediný  Široký  prém 
kolem  kol.    Při  tom  ovíem  nepřeme  toho,    že  nSkteri  parádnice,  avUšté 


zsdbyGoOgle 


119 

nrozená,  TfskoSíIa  z  pravidla.  Tafa  na  přiklad  má  r.  1464  pani  Elika 
2  Krawnitejtia  .lelenon  sukni  b  prémy"  ')  —  ts  tedy  nepřestala  na 
prémn  jediném. 

K  premoTání  uilTaly  pani  a  dívky  nejradSji  aksamitu,  bylo-ll  lze 
i  tkanice  zlaté  nebo  atřibrné.  Device  chadó  opremovaly  sukni  tkanici 
lacinou. 

Hnohem  huBtéji  natezneS  na  ženských  aukních  t  XV.  atoletf  koíe- 
iinu  neili  tksuííkové  a  stuhové  prémy.  Lemovňui  kolefiinné  chtíla  miti 
kdo  která  v  liiné,  v  létí.  Těch  koleiinných  lemů  na  auknicb  a  jiných 
fiatech  jest  v  zápiiích  taková  bííb,  ie  ozdobu  kožeítnnon  pokládáme  za 
rás  celého  století. 

Chudil  sukně  ovBem  měla  lem  ouzký,  bohatil  chlubila  se  lemem 
B  mfry  širokým,  jako  to  vidíme  již  na  ženě  helmbrechtné  v  rukopise 
Štítného.  Chudil  pani  a  děva  spokojily  se  lemem  beránJEIm  anebo  krá- 
Uělm,  bohaté  pani  lemovaly  aukně  své  kuninami  a  jiným  dražším  ko- 
žichem. 

Pohleďme  do  pramenů  XV.  věku, 

T  Plzni  mfOl  psul  r.  1407~1410  sukně  rudé,  podiité  .chřbety*, 
sukně  Eeroé  s  koíeiinou  vlfl.  Taková  sukně  viěl  byla  r.  1410  zastavena 
u  iidovky  T  kopě  groSú.  Jedna  Plzeňanka  zastavila  tehda  také  sukni 
aksamitovou  s  běliznanii  v  3  kopách.^  Roku  1414  jest  majetkem  jedné 
pražské  pani  „tnnica  (sukně)  víridis,  subdncta  vario  alias  popelicemi";') 
při  tom  dovídáme  se,  že  tato  sukně  zelená,  popelicemi  podiitá,  byla  za 
8.  kop  groiů  českých. 

Táž  pani  měla  druhou  sukni  modrou,  „subductam  pellicio  de  blan- 
colis  alias  bíliiuami",  za  2  kopy;  a  konečně  sukni  zelenou,  podiitou  mo- 
drým plátnem  za  60  groifl. 

T  době  husitské  čteme  zhusta  o  sukních  „a  hřbety",  soknich 
a  knaim  kožichem  (r.  1426),  o  snknlcb  krátkých  , aksamitu  Črného", 
jednou  o  sukni  „íervené  diúhé  s  hřbety",*)  o  sukni  „Črné"  s  běliznami 
za  7  kop  (r.  1432),  jindy  o  sukních  „frných"  s  beránky  nebo  „s  be< 
rinčlm  kožichem".')  Pani  Dorota,  staroméstská  souseda,  měla  r.  1426 
také  kromé  kuní  sukně  , jinou  íerau,  modrým  plátnem  podiitou*  a  jinou 
modrou,  podiitou  „ py zrn ej zlem".*) 

V  letech  čtyřicátých  nsskytlo  se  nám  v  pramenech  několik  sukni 
po  2  kopách;  ale  sukně  , sirotkova"  stála  před  tim  r.  1426  také  jen 
15  gfoifl,  tat  ovieui  byla  bez  kožicha,  a  nikoliv  ze  sukna,  oeí  z  plátna. 

Do  polou  století  vyskytuji  se  kromě  sukní  ieré  a  černé  barvy  nej- 
ČMtéji  jeité  íervené,  modré  a  zelené.  Jednou  jsme  shlédli  také  sukni 
„kropenou*  a  kromě  toho  začínají  se  trousiti  sukně   , barvy  nové",   kte- 


')  Desky  sem.  mise.  5S.  N.  9. 

^  Týi^  Strnadovy  ■  arch.  plseřL 

1  Desky  zem.  mise.  6.  II.  D.  11. 

')  Arch  prát.  &  992.  64 

j  Roku  1431  v  dědictví  sirotků  tes^  Strýce.  Tamie.  126. 

')  Desky.  HIbc.  81.  60. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


120 

rout  vykládáme  z*  .blankytnou",  jeí  byla  asi  bledU  neili  obySejnA 
barva  „modráková'.') 

I  kropené  Bakng  objevajf  se  potom  iBStéji.') 

Ke  kcíeSioám,'  jímii  aakaé  ec  pollraji  B  podílvajf,  znamenítějSf 
měrou  přibývá  do  polou  století  i  lial  nebo  lifičt  koíeSinii^  lem.  Na  při- 
klad i  Marta,  dcera  podskalakébo  plavce,  měla  r.  1453  ěernou  sakni  — 
atanicam  uigram  volpino  pellicio  Bubdnctam" ;  drubá  jeji  sakoě  byla 
zelená.') 

Od  polon  století  poznáváme  v  pramenech  zcela  zřetelně,  ie  k  bý- 
valém Buknlm  soakenným  bojněji  přistnpojf  těi  u  mši(anek  snkně  kara- 
sové a  tafatové  barev  Jako  prve  pořád  veselých.  Při  tom  zdá  se,  že  paaf 
premovlly  bedbávné  ony  sukně  splS  prémy  a  tkanicemi,  kdežto  son- 
kenným  sukním  zfl stávala  za  prým  kožeíina. 

Čtonci  již  vi,  že  v  tom  věku  jeStě  nebýval  přepych  co  do  počtn 
takových  sukni  I  Dorota,  bohatá  řeznice  staroměstská,  která  r.  1451  od- 
kázala mnži  Bvémo  sedm  masných  krámil,  měla  taková  pěkné  aakoě, 
které  stály  za  odkaz,  jeuom  tři!  Míla  sukni  nové  barvy,  sukni  hara 
sovoo  a  sukni  ,frnú  kožichem  požitá".^)  Pražská  kožeiníce  HaroSka 
vdala  kdys  před  r.   1432  dceru  svoji  o  dvou  sukních  1') 

Bylyt  ankně  velmi  draby.  Bohatý  sládek  Matěj  Drdák  koupil 
kdye  před  r.  1454  dceři  své  do  „výpravy*  6ili  výbavy  sukni  Červenon 
za  7  kop,  modron  za  6  kop,  zelenou  za  3  kopy  a  ěernoa  také  za 
3  kopy.')  Snkné  za  sedm  kop  je  penii  veliký.  VŽdyt  byla  ton  dobou 
kráva  za  2  kopy,  vůl  za  tři  I 

Venkovské  méitanky  odívaly  ae  také  drahými  sukněmi.  V  Pisku 
na  přiklad  stála  snkně  r.  1456  nad  2  kopy  a  některá  i  ětyři,  spinadla 
stříbrná  k  tomu  nepočítajíc.') 

Ohledejme  snkně  od  polovice  XV,  věku. 

T  letech  íedesátých  často  vyskytne  se  ti  jakožto  ozdoba  a  lem  na 
Buknicb  kromě  kožichů  dosavad  jmenovaných  zBjeěina.  Zvláště  Bokně  Eeré 
bývBJi  poMvány,  ale  ěastěji  podSivány  kožichem  zaječím.*) 

ToQÍe  dobou  nalezli  jsme  v  pražských  knihách  i  několik  soknl 
Černých  veveřicemi  pořlitých.  Šlechtičny  ažlvaji  pořade  kunin  a  někdy 
i  ndckoře"   při  látkách  atlasových  a  zlatohlavech. 

Co  do  cen  poznáváme  v  těch  letech  jaké  také  sníženi.  Nejvice 
Bukni  bývá  po  2  kopách,  Ofka  de  Sekfříc  má  r.  1462  také  sukni  „črná' 
jen  za  sto  groift. 


')  Poné?Hdí  před  tfm  o  blankfUié  barvé  není  zmioky,  a  potom,  kd;i  pře- 
Blane  cpitheton  „nová",  zůsUvá  blankytná. 

')  ZvIáBÍ  v  letech  sedindewltjch  XV.  veku.  Mise.  28.  G.  7. 

■)  Manuál  novom.  č.  89. 

')  Káaft  v  ko.  i.  992.  244.  Arch.  praž. 

')  Mi3c.  Desky.  31.  B2fi. 

'I  Tatnie.  239. 

')  Z  knihy  arch.  pisec,  nejstaríi. 

')  Boku  14G9  ,8ukni  íerů  poiitů  koticbem  ziyeífm''  má  pražská  kovářka. 
Miac.  86.  C.  6. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


131 

Tyklidáme  si  to  tím,  ie  tou  dobon  aŽ  v  obchod  pfíilo  efropské, 
frsncoozské  hedbáyl  a  spolo  zároveň  íe  k  netnienéma  rozvoji  dospělo 
BakDářst?!  nfsozeniahé.    L&tky  tedy  olacinél;  aspoň  pooěkad. 

V  týchíe  letech  Šedesátých  ponejprv  oafili  jame  t  iuTentáflch  sakné 
bílé  (r.  1462  n  Kateřiny,  kachařky  mistra  Tavřioce  lékaře),')  které  pak 
od  té  chvíle  trousí  se  napořád.  Do  r,  1470  chodívala  na  příklad  Anna 
Nikolaodová,  sládkova  pražská  z  rohu  na  Dláženém,  v  sokni  bllé.')  Ty 
bílé  saknS  bývaly  obyí^ně  z  drahého  sukna  vlaského.') 

Rokn  1461  Četli  jame  ponejprv  o  knnách,  jimit  zdobena  také  snkné 
méífanaká.  HatiáS  Hýdlo,  bohatý  koiiialk  ataropraiský,  veliký  příznivec 
kostela  Týnského,  na  jehož  stavbo  platí,  odkszuje  jakés  MargaretS  panně 
sukni  harasovon  a  kunami.*) 

Ke  konci  století  jest  poněkud  nápadno  při  kožeiině  králiJSf,  na 
sukních  přiíité,  výslovné  připomeDnll,  že  králík  byl  bílý.  Na  přiklad 
r.   1485  nvádi  se  „snknd  bntD&lná  a  kožichem  krilikfl  bllýcb".*) 

Kromě  toho  postihli  jsme  též  koneem  století  několik  snknf  lasicí 
premovHných.  Jedou  takovou  „ěerveoon,  Issici  opremovanon"  naili  jsme 
v  knihách  Jindřiche- hradeckých  r.  1496.  Stála  dvě  kopy.")  Několik  málo 
let  potom  (1503)  ukradl  slniebník  arozeué  paof  Barboře  2  Vrchlabí  také 
nsnkni  atlaaovou  zelenou,  kožichem  podíiton  a  lasifikami  opremovanon.^) 

Z  týcbže  knih  hradeckých  patmo,  že  tamějžf  pani  a  panny  také 
rády  promovaly  sukně  zlatými  tkanicemi 

K  látkám  na  sukních  obvyklým  od  r.  1462  v  nové  přibývá  „íllběř",'*) 
jehoí  loket  byl  po  6  groiích  českýcli,  byl  tedy  o  málo  dražSí  neili  oby- 
e^jné  hedbávi,  jehož  loket  stál  6,  6  groSÚ.  Šilhéř  sobě  do  konce  století 
oblíbily  paní  tak,  íe  sokni  z  něho  vAbec  zvaly  „Silhéřkon" ;  *)  r.  1496 
ponejprv  v  Hradci  Jindřichově  íteme  o  snkni  „Bamlatové",'")  kteréž 
později  zOatává  jméno  ,^amlatba". 

Co  do  barev  nstariěné  až  do  konce  KV.  věkv  jsou  sukně  světly: 
modré,  červené,  blankytné,  zeleně,  jeden  druh  zelené  barvy  zove  se  v  pra- 
menech barva  adiká'  —  (Jangm.  dikavá  eisengrUa);  kromě  toho  vysky- 
tuji se  sukně  brunátné,  ieré  a  íerné  i  bílé;  r.  1492  v  Hradci  Jindři- 
chově shledali  Jame  také  jednu  sukni  „bílou  na  červeno  barvenou". 

Co  do  eeu  koncem  atoleti  v  témž  Hradci  uzřeli  jsme  enknici  modrou 
staroo  za  40  groifi,  černou  se  spinadly  za  čtyři  kopy  a  sukní  černou 
se  „zlatými  tkaničky'  za  pět  kop.")  Pří  těchto  cenách  oviem  nevíme, 
kolik  připadá  na  zlato  spinadel  a  gtkaničkfl". 

')  MiBc  26.  D.  21. 

3  Hiíc.  36.  E.  6. 

■)  To  iřejmé  ete  se  r.  1465  při  ankni  KateKay  Preikové.  Hiaceli.  26. 

•)  Arch.  praž.  992.  257. 

•j  Miac.  č.  36. 

*)  Arch.  v  Hradci.  Ku.  purkm.  z  r.  1487. 

*)  Beg.  soudu  komor,  černi.  fol.  26. 

5  Desltj  lem.  miac  36.  D.  6. 

*)  Arch.  v  Lltomyíli  č.  lia  109.  ■  r.  1492. 
■*)  Arch.  hradecký.  B^  pnrkm.  s  r.  1487. 
")  Arch.  bradeck.  Beg.  pnrkm.  ■  r.  1478. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


133 

Také  T  LitomyíU  bjla  r.  1497  nijtki  modři  snkné  za  50  groifi, 
haruoTá  sa  kopa.') 

Hned  f  prvních  letech  století  následujícího  jsou  enknč  íenské  nej- 
obyčejněji po  2  a  3  kopách  míšeňských ;  *)  ale  r.  1503  tídí  staroméstaká 
Dorota  StHbrDá  Ambrože  Chodaura  z  Lokte  ze  sakng  červené  aksami- 
toTé,  kteron  bí  cenila  na  50  kop  mlfieňakých.') 

Rakávy    pfl   saknlcb   ženských    byly    la   celé   XT.    století    dosti 
oazky;  teprve  za  krále  Jiřího,  kdy  k  nám  zaneseny  nové  cizinské  mody 
Širokých   TDkivft,   íteme   v  pramenech   o  rukávech    „veHkých"    na  sukni. 
Kterak  takový   veliký  mkáv  vypadal,   když  byl   hodně  bnjný,    toho 
přiklad   jií  svrcbn  jsme  oznámili   s  kancionaln   mladoboleslavského.    Ta 
má  pani  červenou  sukni  a  při  ni   iivfltek 
červený  stejně ;  k  iivotka  json  přiíity  nej- 
prve kratičké  mkávy  asi    za  pěst  —  ale 
z  nich  najednon  vyvalí  se  veliká  hromada 
řasnaté  látky  fialové,  hromada  zvoncovitá, 
v  ufi  panina  rnčka  zhola  miii.  To(  onen 
veliký  rukáv  I 

Daleko   vkusnějSl  jsou   ony    rukávy, 

jei  oblibovaly  sobě  Vlaíky,  a  které  d  nás 

porflzno   též   se    objevovaly.    Json  to  m- 

kávy,  jicht    hoFejif  díl   od   ramena   ai 

k  lokti  tvoři  mírný  pytel  —  ale  od  lokte, 

kdež  pytel  náhle    se   souží    v   malebných 

záhybech,    zflstává    mkáv   až    do    konce 

.  ,  uzounký.  Na  obrazech  vlaských  z  XY.  veka 

Cis.  63.  Z  blbli  Itutnohomké.        j  j^^ura  Petrarkova  takové  rukávky  má.*) 

Tytěi    rukávky   objevily    se   v  mode 

nynéjíl  po  čtyřech  stech  letech  zaae. 

'    Ale   že   podle  rukávA  velikých    nebo    pytlových   pořád  Jelté  «í  do 

konce  věku  byly   obecněji  oblibovány  oozké  rukávy,   tof  patrno  ze  vlech 

předchozích  obrázkQ  z  bibli  kutnohorské  a  z  jiných  sonvěkých.  Na  jednu 

věc  při  rukávech    zvláěf  upozorňujeme.    Na  obr.  č.  63.    vyskytqje  se   na 

rnkávě   první  výřez   provlsčovaný   spodní   látkon  jinou,    kterážto  ozdoba 

z  míry  vybujněla  teprve  n  věku  následujícím.   Čtoncl  rač  věimnouti  sobě 

jeité  obrázku  č.  41.  —  svatba  zvíkovská,  tu  jest  tato  sličná  ozdoba  těí. 

Z  téže  doby,  z  niž  pocházejí  nafie  české  obrázky,  zpozorovali  jsme  pro- 

trhované   a   vyvlaěované   rukávy   na  řezbách  Stwosiovýcb   (1477 — 1489) 

v  PolStě*)  a  na  obrazech  anglických  i  francouzských.*) 

Šlechtické  dámy  v  XV.  věku  rukávy  svých  sukni  zdobívaly  rády 
také  perlami,  jednak  sestavovaly  perly  v  ornament  při  aamě  pěsti,    nebo 


')  Arch.  litom.  i.  118.  85. 

*)  V  kniiie  rychtářské  í.  106.  arch.  praž. 

>)  Arch.  český.  XII.  63 

'i  Bonnard.  CoBtnmi  dei  socoli  Xin.— XV.  I.  99. 

*)  Fotografie  véci  Stvossovvcb  v  uměleckoprOmyil.  íkole. 

*)  Lonandre.  Artee  eompt  IL 

DigitizsdbyGOO^^Ie 


138 

při  runeni,  nebo  koneční  naSivaly  perly  řádkoo  po  celé  délce  rak&vnl. 
T  pramenech  čte  Be  prosti  jen  o  „perlovém  rak&vg".')  Nékdj  obvěsit; 
bohaté  pani  nejen  mkivce,  ale  i  vieckn  ankni  drabým  kamenfm.^J 

Svrchn  při  lidovém  kroji  praveno,  že  méltanky  i  Šlechtičny  brávaly 
na  eebe  rukávcfl  čili  opleči.  Na  ten  konec  byla  enkné  bez  iivota,  a 
místo  životkn  bylo  oplečl.  To  oáin  takřka  vnnciije  myfiléDkn,  že  doko- 
nalé oddétenl  anknice  od  životka,  coi  vykonatu  se,  jak  povédomo,  koncem 
XV.  veka,  málo  la  vzor  lidový  kroj  snknic  a  opleček  čili  rakávcA. 

Bnkivce  bývaly  po  celé  atoletl  bnf  trláitnfm  kusem  Satn,  bnď 
sonviBely  ae  apodnlm  Šatem,  a  koilli  (a  rnbáiem).  A  pončvadí  tčch  „rn- 
kávcfl"  od  samého  počátku  století  napořád  přih&zí  se  počet  patrný  a 
ueocbabqjlcl,  sondine,  že  rak&vce  jaon  charakteristikou  českého  žen- 
ského iatn  onécb  dob. 

PAtomuý  obráiek  č.  64.,  reprodukce  fresek  horských,  jest  násobné 
pODČný.  Tidfme  na  ném  akoro  víe,  co  jsme  dosavad  o  ženském  kroji  vy- 
pravovali. Jsou  tu  dvč  dámy.  Jedna  je  vzneienéjSf.  Že  jde  bosá,  na  tom 
nic  neschází,  patrně  tak  musí  jiti  dle  nějaké  legendy.  Oděna  jest  sukní 
slatohlavovou,  bllon  koželinon  lemovanou.  Desain  je  modravě  ěerný.  Na 
hlavě  má  guBi*,  „spodniček"  i  .korunkn".  Btl&  její  koBile  jest  lemována 
vzorkem  žlutým  a  modrým.  Dáma  dmhá,  vlečka  nesoucí,  je  v  iatě  černo- 
modrém,  jehoi  lem  zelený;  iia  živote  má  oplečl,  rnkávce,  a  zcela  zře- 
telné je  viděti  i  gpunť.  Čepec  její  jest  bílý  a  bordurou  žlutou  a 
modrou. 

Rukávce  bývaly  vždy  obilmy.  Na  nich  dávala  aobě  děvčata  i  pani 
velmi  zaletěti;  na  rukávech  bývala  ahromážděna  ozdobnost  a  přepych 
největíf.  Aapoň  látkou  mosíly  býti  rukávce  lepSi  nežli  ankně. 

Ovíem  děvčata  a  ženy  prosté  mívají  rukávce  plátěné,  ale  někdy 
i  kmentové,  tedy  z  nejjemněJSiho  belgického  plátna,  jehož  ituka  hýla  tehda 
po  2  neb  i  po  3  kopách.  Oldřicha,  plavce  z  Podskalí  žena,  měla  až  do 
r.  1483  jako  bezpochyby  mnohé  jiné  ženy  rukávce  takové  obojí*)  — 
plátěné  na  obyčejnon  sluibn,  kmentové  na  sváteční  den. 

Uěfitanky  jen  poněkud  onačejší  nepřestávaly  ani  na  kmentových 
mkávcích.  Je  významno,  že  i  v  té  době,  kde  nejdražSI  snkně  měitanek 
byly  ze  sukna,  rukávce  mnsily  býti  už  z  hedbávu.  Na  přiklad  v  samé 
době  husitské,  v  oíi  jevila  se  snaha  po  střídmosti  v  kroji,  íteS  napořád 
o  rukávcích  „tiketových'  (z  tykyty),  „cendelínovýcli"  (Štuka  po  6  kopách), 
gfandrí tatových",  tafatových  i  atlasových. 

Snad  také  i  to  přirozeno,  nemohla-li  měitanka  pro  drahotu  poříditi 
sobí  jeité  víecku  sukni  hedbávnou  neb  atlasovou,  že  snažila  se,  aby 
aspoň  rukávce  se  stkvěly. 


')  Arch.  praí.  1128,  82.  Roku  1Í99. 

'j  Jagié.  Archiv.  XII.  825.    „Sukně  tkanicemi  obélvoui,  viecka  od  drahého 

*)  Desky  sem.  HIic  26. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


OvSem  TalDých  ifttob  tíSch  hedbávDýeh  rob&TcA  p«DÍ2ky  t  XT.  století 
Ds  komoře  v  truhlách  jefité  neniaji.  Přebohatá  Dorota  „institoris'  (kap- 
eoTá),  staromfiataká  gonseda,  má  r.  1125  jenom  ítvery.  Jedoy  e  atlaso, 
Jiné  E  FandrétatD,  třetí  t  ccndelfnn  lehkého  a  čtvrté  z  tétkébo.') 

Šlechtické  dámy  mívaly  rnkávce  aksamitové  a  zlatohlavové,  «lfl 
dohad  tyto  látky  h^aly  přllii  drahý,  přestávaly  nrocené  paof  také  jen 
Da  několika  málo  rakávcích.") 

Určitých  ce:i,  laí  ntkávce  v  XV.  vSka  stály,  nalesli  jeme  jen  pra- 
maloníko.  Roka  1464  konpil  sládek  Drdák  své  dceři  do  výbavy  tafatové 


rnkávce  la  pftl  druhé  kopy  groSft  českých.*)  T  Hradci  Jindřichovi  byly 
r.  1496  ceněny  „rukávy  zelené  tykytové"  za  kopu,  nmkávy  brnnátné  čer- 
veným plátnem  podlité"  za  20  groíQ  a  naposled  rnkávce  ,bninátné  atla- 
sové s  frayzy  plavými"  za  pét  kopl*) 


')  Desk}  tom.  Mise.  Bl.  60. 

')  Deil^.  63.  N.  8. 

*)  Arch.  prai.  992.  2S&. 

^  Areh.  v  Hradci,  fieg.  purka.  a  r.  1487. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


135 


„Fnyzj"  JBoa  ta  poTédoiné  (ze  Zlbrtových  Déjin.  I.  370.)  ,fr;žk  j" 
lit.  &-lHÍam;  JBon  to  vyíl?ané  obojky,  okrnlf,  oiidlf  nebo  TyJtvaDČ  lemo- 
Tánf, ')  které  bylo  na  ondch  rukávcích  při  krku  a  při  Dipístich. 

Že  Bokně  při  krkn  býraly  vykrojeny  aa  zborienf  mravokárcA,  o  tom 
STTchn  T  obecné  f&sti  dotíono.  Vykrojek  býval  vfielijaké  podoby,  ale  po 
Daiem   vkuse  Dejpékněji   sloSel    výkrojek   BkrovDy 

s  dvéma  pravými  úhly  ~! |~,  jak  ho  má  panna 

Haria  pfi  své  modré  sukni  v  míále  Václava  z  Ra- 
dě^, kanoTDÍka  praiského. 

Skrovné  dekoletovánl  na  prsou  nekladeno  za 
nic  nealainébo.  Svédflf  tomu  pravé  vzpomenutá 
panna  Haria  i  dévíátka  v  gradaale  némecko- 
brodském,  dcerky  to  donátora  Triky  z  Lípy,  vy- 
malované zajisté  v  rooSe  nejpoctivčjjtm. 

T  tom  otevírání  ňader  pfi  sukni  ienské 
zafine  nová  móda  koncem  vgku  patnáctého;  za- 
tíná se  ienská  ankné  na  prsou  schválné  otevírati 
tak  široce  a  hluboce,  aby  pod  ni  vidéti  bylo  vy- 
iivaoon  koiili,  nebo  pani  jaly  Be  v  otvor  na  prsecb 
povstalý  podkládati  náprsufky,  jimi  říkala  men- 
iina  českých  paní  „prsoik",  včtfiiua,  a  to  ní 
od  XT.  veku  ai  du  naieho  století  napořád  po 
uémeckn  „pnnt",")  a  byl-li  náprsnik  malý,  ří- 
kaly mu  „puntik".  Polkám  slul  prsník  „zá- 
lohou". FormoD  byly  ponty  čtyřhranné  i  troj- 
branné.    (Tiz  obraz  i.  64.). 

Punt  okrofilovaly  subé  dámy,  jak  umély.  Urozené  paní  mívaly 
panty  „perlové"  a  jiné  o  zlatých  tkanicích,  anii  přestávaly  na  jednom 
punté.  Čtvero,  patero  pantů  nalezli  jame  v  popisícb  pohromadě.  A  ně- 
který z  míry  drabý  I  Na  přiklad  r.  1500  soadí  se  Johanka  ze  Slavic 
8  Kateřinou  z  Brusu  o  pant  a  perlový  čepec  za  100  kop  míi. I') 

Jako  v  předchozím  věku.  takž  i  v  XV.  století  oblékaly  urozené 
pani  a  panny  přes  snkni  Župiee  nebo  kabátky  (lat.  joppnla).  T  mě- 
Manských  inveatářfcb  málo  najdeS  kabátků  v  tom  veko.  V  praísk^ch 
knihách  ětli  jeme,  tnSíme,  jen  o  jediném  „kabátci  ze  ssmetistu"  r.  1464, 
a  ten  kabátec  náležel  ílechtičné  —  paní  ElSce  z  Krawnítejna.')  Na 
obrázcích  pozornjeme,  íe  žapice  se  ěasem  zkracuji.  V  miniaturách  Štít- 
ného kabátky  jsoa  přiléhavý,  otábty  a  téže  barvy  jako  snkaé.  Tiak  pro- 
během XV.  veka  zkrátily  se  kabátky  berouce  si  přiklad  z  maiskýcb  ka- 
bátkA,  tolik,  že  koncem  věku  sotva  kryji  záda.   Viz  obr.  65. 

■)  HaUeoaaer.  Cizi  slova.  161. 

')  Že  bjl  jopont"  samoBUtný  kus  na  prsou,  dokiaal  na  Mélnice  r.  1577 
Hmtka  Cyprian;  „vjtrhl  jaroíová  punt  z  pné,  povrhl  jej  před  ni  na  zem.''  Arch. 
mél.  č.  27.  191.  NomeDriator  prekiidá  punt  na  Démecko  „bruattuch". 

')  Hegii.  Bonda  komoro,  akaím   fol.  127. 

•)  Mise.  &3.  N.  9. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


136 

Na  témž  obrátku  patrno,  le  na  rokávy  takového  krátkéhu  kabátce 
vřieny  byly  pachy  £i  parnhávy,  jaké  byly  obIfbeDy  při  jiných  knsech 
možskébo  1  lenakého  iata.  GhelCický  i  Rokycana  se  hnévíOf.  ie  viaí 
moobým  rokávy  do  země.') 


4.  Mužská  hlava. 

Kiizenl  tlasA,  k]o))ouh,  kloboučiiid;  fepice,  knhlj;  sbleniiij  oči. 

Svrchu  vykládůno,  že  za  celý  vék  patnáctý  mnii  oblibovali  vlasy 
nositi  dlonbé,  což  dřdictví  vékA  pFedcbozlcb.  Kdož  byii  Evétáci,  BDaŽívali 
ae  dlonhým  svým  vlasftm  dáti  podoba  pratencfl  a  bníer.  Proto  kStici 
BTOU  jalio  ienaké  lecčlm  roazávall  a  železem  (calamistrnro)  pálili. 

Že  moíové  vlasy  blikem  z  vejce  pokiiznjl  a  opravuji,  to  jim  vy- 
čítá T  dobé  krále  Jifilio  Rokycaaa  v  postille  avojf.*) 

SoQvěkovci  v  Nímecku,  zvIáStS  synkové  mfiatití,  oatin^ice  vlasy 
bílkem  a  pryskefíci  činili  o  to  vlc,  íe  sobě  také  tváře  mazávali-*) 

I  flproat£l  lidé  oaii,  kteJH  nemívali  chuti  ani  pokdy  kliditi  ani 
airojiti  vlasy,  přece  jich  nechávali  rúati  do  délky,  pročež  asi  nehodí  se 
na  náš  lid  to  pravidlo,  jinde  platné,')  že  sprostní  lidé  mosili  choditi 
o  krátkých  vlasech. 

Dlonbé  vlasy  naSi  předkové  v£ech  stavů,  poknd  nebyli  svétáci  bnď 
česati  prosté  na  zad,  nebo  rozdělovali  je  cestičkou  na  dví  nebo  koneěné 
opravovali  je  t  rolik  a  selStf  mazové  v  cop. 

Zdá  se  podle  obrázké,  ío  mnozí,  zvláStě  atava  vyiSfho,  oblibovali 
sčfsati  vlasy  do  čela  a  přes  čelo,  kdež  je  pak  do  rovnosti  přistřihovali. 
Je  to  zřejmo  na  kolika  hlavách  zemských  soodcfl  na  malbě  v  červené 
věži  jindřichohradeckého  zámkn;  je  ten  zp&soh  vlasA  patm  na  pero- 
kresbě mlstúsodiho  Sezemy  z  Hořelovic  (f  1419) 

Na  přiloženém  obraze  í.  66.  lze  ohledati  dvanácterý  úČes  moiaké 
blavy.  Mimochodem  dotýkáme,  že  první  mnž  s  pokryvkon  na  oělcb  vy- 
kládá se  za  Žiikn.  Keprodnkce  je  pfljíena  z  ochoty  ze  b1.  redakce  Kvétit. 

Že  i  faleEné  vlasy  kučeravé  na  sebe  mladí  i  starSi  fiviháci  aixeli, 
tot  bez  zvláštních  dúkazO  pochopitelno.  Nevyhynuly  paruky  od  dob  per- 
ských. Bfih  je  marně  zapovídal  íidSm,  brdinský  Hannibal,  mstitel  nad 
ftimany  nosil  paruka,  bidný  císař  Calígnla  a  bfdnějSi  Nero  také  chtí- 
vali býti  v  parukách  pčknéjéími,  křesfanSti  theologové  —  od  nehoře 
Nazianského  a  Tertuliana  počínajíc  —  hněvají  ae  na  cizí  vlasy,  jimiž  se 
iviháčtí  lidé  strojívali  na  pochlobn  avou. 


')  Goll.  Poatilla.  203.  C.  C.  Mub.  1879.  ChelÉ.  Postilla.  216.  „Rukáiy  do 
zemé";  gpoTleče  ee  pout  sukné,  rukávy."  Schultte.  Modenarrbeltea  GO,  Si  (výpis 
dra.  Zibrta)  ovádl,  ie  ty  visuté  rukávy  jsou  polský  mrav  —  ale  dCkSK  i&atal 
dlužen. 

")  Goll.  Rokyc.  Cbb.  C.  Mub  1S;9.  206.  ,do  kostela  páni  panoíe,  měittd, 
any  vlasy  a  vajci  délané", 

*)  ,Uit  Affenactmalz"  am^e  ee  Sebaat.  Brandt  v  Narrenscbifiu. 

')  Kohrbach-Eretschmer.  Trachten.  196. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


Čfs.  66.   Z  mkopisn  t  l«a6. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


tae 

Kontioiiita  pank  od  dob  lUrOTékteh  «l  po  XTII.  itoleti,  v  nSmi 
panika  lUU  le  rftizDou  raodoa,  lze  snadno  etopovati  a  dokiiati. 

Jestliže  tedf  t  XV.  rSkn,  kdf  modoo  bjlo  míti  dloohé  vtasy,  lec- 
kdo krjl  le  faleln^iDi,  nesmime  lamlíeti,  le  jame  t  mSile  harrachov- 
sktm  z  r,  1180  pfec  nalii  poctiré  rjtlře,  kteH  podle  svých  knčeratých 
drnhft  neitydili  se  —  za  plcie.  Aspoň  malíř  je  b  nimi  xobraiil. 

Stran  ronifl  svrchu  dostatečně  TjloieDO,  ie  t  XT.  wikv  brada 
obecné  nemilována.  Přes  to  oviem  soadoc  na  obrázcích  sonvékých  najdefi 
vjjlmkf.  Najdeí  viecky  ipflsob;  vousů,  plné  brady,  frĎoasy  (obr.  67 ; 
v  rukopise  obrázek  vzácný  I),  ba  na  véfi  mostní  v  Praze  i  kozi  bradiíka 
shledti,  jahot  svrebu  dololeno. 

Zdá  se  nám,  ie  leckteří  časem  asi  kolísali  mezi  obecným  holo- 
bradstTÍiD  a  plným  Toosem;  k  tém  čítáme  i  českého  krále  Vladislava. 
T  počtech  berounských ')  je  faolobrad  a  na  jiných  nékterých  obrazech  a 
sochách  má  brada  plnoo. 

Hlavo  kryli  Čechové  v  XV.  století  nejprve  klobookem. 
Klobonk  se  ti  v  popisech  íesk^cb,   jakož   svrcbn  pfipotnenuto,    na- 
•bytne  řídko  kdy,  ale  na  obrazech  klobouky  jsoa,  a  řemeslo  kloboučnické 
kvetlo  již  dávno.    Boku  1446   dostávají   novoméatití   klo- 
boučnici potvrzeni  cechu  svého.*)   Z  řádu  jejich  vyéltáme, 
že  délali  klobouky  „bobrové"  a  .plstěné*. 

Roku  1451   kloboučník  jakýs  pražský  soudí  ae  o  dě- 
láni .bobrových  klobookfl" ;')  tedy  klobouky  takové  n  nás 
nosili  zajisté,  b>(  v  popisech  archivních  o  tom  málo  stop. 
Cis.  67.       Ke  konci   veka   zaMoají  kloboučnici   naSi   dělati   klobouky 
zaječ!    ,s  obů  stranu  vlasaté"  a  „kadeřavé*.     Podle   klo- 
bouků  bobřích,    zaječích,    plstěných   byly    od    starodávna 
oblíbeny  na  léto  klobonky  slaměné.  Ty  ae  t  XVI.  věku  výslovně  za  letni 
pokládají.*)   Slaměné    klobonky,    zdá   se,   že   nejprve   si   robil   lid.    Jaou 
známy  jlí  i  X  veka.')  Byly  prý  malovány  na  zeleno  a  víelíjak  jináie.*) 
Podoby   braly   klobouky   na  sebe    nejrozmanílějíl,   byly   nízké,    vy- 
soké, Špičaté,  kulovaté  ae  střechou  rovnon,  vztyčenou,  schlípenou,  maloa, 
velikon  —   slovem   nenajdei   v  XV.    věku    v  té   rozmanitosti   principu, 
pravidla- 

V  miniaturách  Zrcadla  spaseni  (obraz  68.),  tedy  při  počátku  XV. 
věku  spatříš  klobonky  té  formy  Špičaté,  kterou  prý  začali  Francouzi  la 
vlády  Karla  VB.  v  době  panny  Orleanské;  také  Chelčický  hněvá  se  na 
lidi  naie,  kteří  noal  klobouky  jako  homole.  Zdá  se.  Se  Špičatá  forma 
při  kloboncícb  bývala  nejobyčejnější. 

')  Kulturní  obraz  méat.  Winter.  JI.  587. 

■]  Desky.  Hiac.  IB.  P.  7.  V  ErakovS  klobončnlci  obdrieli  řád  r.  1877. 
{lodei  ňictur.  Buchner.  43. 

^1  MiDcal  DOTom.  89.  694. 

*)  Rciel.  Díctionar.  petasua  letni  alam.  klob, 

M  EljaBi.  Dbiory.  4.  Zlbrt  Déje.  I.  68. 

*)  Falke.  Hillfaeil.  der  Central- Commiaa.  Baudrnkm.  1660.  267. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


129 

Elobovhy  ■  kaliíkou  zd^jl  se  býti  fídonké,  al«  OBtatof  fsrms  Jejich 
kromé  ipice  je  objč«jná  a  od  křesfanA  DOientL 

V  prámché  knizs  jihlaveké  z  r.  1430  nalesli  jsme  také  kioboak 
té  modemi  formy,  jakon  does  vidfme  oa  slaměnýcli  kloboucích  o  rovoé 
Btřefie.  Z  fresek  kotnohonkých  doleji  reprodukovali  jsme  (v  kapitole 
o  mnžaké  sakni)  klobook  d&  hlavé  dělníkově  právě  moderoi  o  střeSe 
poněkud  ohnotá.  (Obr.  83) 

Byly  klobouky  1  hedbivlm  neb  i  aksamitem  poiité.  T  pražskýcb 
{□Tentáfich  postJ^hDfiS  takový  klobouk  nejspíi  a  některého  knpce,  t  ci- 
siny  při<^02iho  a  ta  nsedlébo.  Ka  pfiklad  r.  1478  čteme  v  iuventáiH 
kupce  Kance,  ie  měl  „klobonóek  malý,  po&itý  tafatem  zlatým  a  «  něho 
■tHbro,  Jako  do  očho  peff  vatrkiui',')    . 


Ch.  68, 
Z  blbU  katnohonké.  Z  rnkop.  Zrcadla  epaBeof. 


Taktéi  asi  Seaké  panstvo  chlnbivalo  se  vielljakými  klobvoky,  jichž 
v  tom  století  bývalo  v  jiných  zemfch  tolik  rozmanitých  forem,  ie  Jich 
nelze  ani  vjech  vypsati. 

Za  zdobo  brávány  aa  ktobonky  pasomany  či  tkanice  barevně  a 
zlaté  a  zbnsta  i  péra  (obr.  6.  2.);  velicí  páni  borgondskon  modon,  kte- 
roni  zavedeno  i  smekáni,  sázeli  na  klobouky  téi  drahé  kameni.*)  T  lá- 
padnicb  zemích  —  zvláSté  a  nejvíce  v  Itálii  —  obtáčeli  za  celé  XT.  sto- 
letí lecktei^  klobouk  1  čepice  obilrnými  fábory  nebo  stuhami,  které  vě- 
trem vláty.*)  U  nás  json  visuté  cípy  a  stahy  zp&aobn  poočkad  podobného 
povědomý  Jií  ze  XIII.  století.  Json  v  bibli  Telislavově.*)  Větiinon  viak 
nevisí  fábor  a  čepice,  alebri  je  nějak  tak  obtočen  (srov.  obr.  29.)  a  za- 

')  DuBky.  HJBC.  26.  Q.  16. 

*)  PoTísiný  je  klobouk  Filipa  SmĚlťho  drahými  kaTořny  víecek  posetý.  2e 
eljketiil  Bmekácf  Je  z  mody  burgundské,  arádl  Rohrbach-Kretachmer.  Trachten.  I9B. 

*]  Némci  tém  siabám  říkali  sendeibiade  po  hedbávné  látce  cendalu,  t  oéhoí 
byly  dělány.  Zlbrt  niiel  v  akladbí  o  podkonl  a  Uliu  slovo  „tofienka",  které  se 
snad  dobte  hodí.  I.  232.  Vlaské  obraty  viz  v  Bonnardovi  Cosiumi.  L  41. 

')  Reprodnk.  v  Zlbrtov^ch  D^ia.  I.  382. 

Dr.  Zlkwmd  Wbtar:  IU)lv  knd*-  9 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


TÍSen,  ie  vEal  pftlovtté  dolA.  Tim  zpftsobem  Edobené  pokrývky  najde! 
n  nás  jeSté  t  poíitclch  XV.  stoletf.  JakoJ  o  tom  svédái  obrasy  rnkopian 
ttniv.  knihoTny  (č.  17.  A.  34),  t  nicbí  jeden  vjtiitěn  jlí  v  I.  dile  Zlbrtové 
str,  296.    Obrázek  visatého  fábora  podáv&rae  doleji.  (Obr.  86.) 

Stav  méstský  a  venkované  vérné  drieli  se  la  celé  století  éepic  a 
kabel,  že  ten  onen  také  honpil  si  ívihácký  kloboafek,  toC  se  vf.  Ale 
obrázek  jiblavské  kniby  světle  oznamuje  početní  pomír  těch  pokrývek 
k  sobe.  Z  II  figur  D*  těmi  obrázku  osm  kryji  sobě  hlavu  ěeplci,  jedna 
osoba  má  kuklici  a  dvě  jsoo  v  kloboncích.  Osm  čepic  tedy  proti  dvěma 
kloboukfim  I 

D'ElTert  vypravuje ')  dte  starých  pramenO,  2e  zvláitě  selský  lid 
8Ton  chloubo  mival  v  drabýcb.  pékoýcb  ěepicich.  Prý  t  XV.  věkn  atěii 
bylo  zi'iti  sedláka  na  poli,  aby  neměl  čepici  mnohem  draiii  neili  byl 
viecek  jeho  oblek  ostatni. 

Čepice  bývaly  ze  vSecta  látek  a  forem  i  n<'jpodÍTně)ífch,  od  homole 
frygického  rázu  až  po  široký  rendlík;  g&toro*  jich  býval  beranem  nebo 
jinou  koieiinon  obložen.  Některá  čepice  je  plstěna  viecka,  a  &torc  její 
do  výíe  zdvihnutý  jest  uprostřed  ktlnovUd  vystřííen,  kterýi  klínový 
výstřilek  v  koíeEinném  ítorci  klade  Zlbrt  v  I.  dile  za  cbarakteriatický 
znak  Český,  Heyden  (Tracht.  2S3.)  za  německý,  ač  zdá  se,  ie  neprávem. 
Jiná  čepice  je  mnohem  Eirif,  ale  niíii  se  fitorcem  kožeiinným.  Jiná  zase 
je  do  ípice,  ale  Itorc  jeji  jsa  odchlípen  do  iifky,  jest  vystfiíen  kol  do 
kola  nékulikrůte.  Jsou  čepice  také  jako  vysoké  zvonce.  Některá  čepice 
má  fitorc,  jenž  ůíi  se  na  zad  do  ipice,  jiná  zase  má  itorc  do  předu  se- 
ípiíatělý  nebo  naopak  do  předu  iiroce  otevřený. 

Čepice  všelikterakých  forem  sestavili  jsme  v  obraze  č.  69.  a  č.  70. 
PrvoějSi  jsou  E  počátku  století,  dmhé  jsou  z  konce  jeho.  Vjak  se 
mnoho  nelifil. 

V  době  krále  Jiřjho  laíali  u  nás,  jakol  svrchu  připomenuto,  nositi 
čepice  ženským  čepi:flm  podobné;  Židek  zove  je  děrarými.  Json  to 
čepice  sitkově,  pletené;  jednu  takovou  z  lepfilcb  zříti  na  hlavě  pana  Trčky 
v  graduale  německobrodskěm  (z  r.  1606).  T  stoleti  XVI.  ujali  děravý 
čepec,  její  zvali  Francouzi  calottc,  němečtí  lancknechti. 

Koncem  století  téí  vyskytuje  se  o  nás  a  v  Polsku  čepice  podobná 
tnrbann.  Nosívali  ji  zvlálté  řemeslnici,*)  o  nás  nebyla  hojna,  ale  po- 
střehli jsme  ji  několikráte  přec,  a  to  je&té  r.  1523  na  obraze,  Jlmf  zdo- 
beny výsady  nožlřfl  pražských.*) 

Přiložený  obraz  č.  71.,  vyňatý  z  rnkopisn  „Život  sv.  FraDtiSka", 
představuje  českélio  tesaře  z  hrany  stoleti  XV.  a  XVI.  v  takové  divná 
čepici.  Je  ilaté  malovaná.  Ostatně  má  tesař  červenou  íupici,  fialové  no- 
havice a  biiou  zástěm.  Též  na  náhrobní  tabuli  Magdaleny  z  Hradce 
(r.  1492)  má  jeden  z  mužů,  kteří  drží  erb,  ěepici  toho  zpftsobn  div- 
ného. (Obrázek  č.  72.)    Nčkterá  z  onačejfícb  čepic  —  bezpochyby  hed- 

'\  Qesch.  Iglau.  D'ElTert.  126. 

'i  Buchner.  Codex  pictur. 

*)  Y  mĚBtakém  museu  na  Potfčl. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


b&vná   nebo  |sametoTá  —  sloje   t  pramenech   XT.  století  ibiretus,    bi- 
r«tam.  v  I.  díle  atr.  293  okázáno,  íe  bíret  t  XIT.  stol.  byla  pobrýrka 


íii   69.   Z  rukop.  Zrcadla  apMeni. 


blavy  učených;  ale  nalezli  jsme  doos  biretos  také  v  PIedí  z  r.  1407 
n  zlatníka  Hanoíe.  Že  to  bylj  onaCejĚI  čepice,  to  patrno  z  toho,  že  je 
HannS  zastavil,  a  Žid  na  né  pAjčil-*) 


ČlB   70.  Z  biblf  kuttiohorBké. 


CtB.  71.  RakopÍB  ŽiTOt  er.  Frantiika. 


O  knklách   a   kápích  (obrázek   č.  73.)  jsme   pravili,    ie    v  době 
husitské    přiíly    k   poctiTosti    starodávDé ;    ale    v   pozdějifch    letech    na 


')  Z  vjpisá  Strnadotých  ■  knih.  Jodic.  generále. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


obrňzcfcfa  Bonvěkých  kokel  najdeí  ífm  dále  tím  méni.  Kdeito  t  prrnl 
pflli  XV.  Btoletf  v  prameDech  fitei  jeité  o  kuklách  zdobeD^ch  okrsky  bez- 
pochyby zlatými  nebo  stříbrnými,')  kdež  jeití  Hus  vf  o  kakliclcb  koieSiDOD 
podkládaných:  ke  koDci  téhož  století  t  bibli  katooboraké  mají  kuklici 
iDDÍi  při  pohřba,  pak  oékterý  z  bratři  Josefových  na  cesté  do  Egypta, 
a  v  jÍDýcb  tiscicb  BODvěkýcb  mají  kokta  obyčejné  již  jen  pastýřové. 


Z  toho  by  důvod  byl  k  sondn,  že  k&pě  a  kakla  do  konce  atoleti 
nejspii  brávali  méifauití  maíové  na  cesta  nebo  k  smutečným  ůkooAm  a 
venkované,  myslivci,  havíři  a  jiní  délnf  lidé  do  díla,  ačkoli  na  obr&zka 
i.  62  z  Kntné  Hory  zříti  bohatý  elegantní  maiský  úbor  z  konce  XV. 
lékn,  a  při  ném  kápi  I 


')  Arch.  pral.  t.  817.  2. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


4 


133 

Nahlédneme-li  do  nácných  inrentiffi  XV.  století,  ftbychom  poznali 
seTrabníji,  kolik  a  jaké  kukly  a  íeplce  tebdejíl  m^toDÍ  méll,  nalé- 
záme nejprre  a  inanienftého  míitana  praiského  Šimona  od  lva,  íe  měl 
do  r.  1433  Čepic  a  kukel  poiet  rétil,  ponéradi  je  ítyřem  mužům  od- 
fcaiaje  viecky,  anii  Je  vyčítá.') 

Pfí  některých  měitaaecb  pražských  tont  doboa  neibledii  jiné  po- 
krývky Ok  blavo  nežli  po  jedné  kakle  a  čepici. 

Co  do  barvy  do  let  čtyřicátýcb  nejčastiji  zapíBnji  le  r  koiháeh*) 
knklice  nelené  a  modré.  Si^smund  Jircúnis  de  PořI6  r.  1456  lanechal  po 
aobi  laké  kokln  modron,  kteron  míval  do  vojny.') 

y  letech  n&Blednjielch  naikytne  se  někdy  knkla  také  Jiné  barvy, 
BVl&itě  ieré,  a  r.  1462  postřebli  jsme  d  fieneie  Sizta,  méiUaa  a  sla- 
dovnika  noroměitskébo,  kuklo  Seru  „inoroTaDÚ"  ;*)  při  ol  mél 
týž  mni  čepici  ičrnú"  a  dva  ,klobáčky  ocelivá",  kteréito  „ka- 
paliny* ieleiné  patrně  míval  na  hlaví,  když  atonžil  obci  nebo 
králi  zbrojné. 

T  letech  sedmdesátých  naskytne  ae  ti  meii  kuklicemi 
ta  neb  ona  červená;  takovou  mě!  na  pNklad  kupec  Kunc  již  Cli-  78. 
prve  pověděný.  T  daliich  letech  čteí  o  kuklách  už  Jen  apíi 
pH  lidech  nižžich;  na  pHklad  některý  Erotéř  anebo  plavčík 
podskalský  Ji  má.  A  když  koncem  století  lačnou  se  ti  otevírati  Inven- 
táře venkovské,  ihned  poatihneí,  že  tu  kuklice  jeité  poněkud  kvete, 
kdežto  T  Praie  mlíf.  Některý  člověk,  zvláíté  starii,  ani  neměl  jiné  po- 
krývky, která  by  stála  sa  odkac,  nežli  sonkennoo  knkli.  Na  plHklad 
T  Litomyili  r.  1494  itarý  Knbka  z  předměstí  Německého.') 

Ale  aby  nikdo  nemněl,  te  v  městech  venkovských  bylo  víe  samá 
knkllco,  oznamujeme,  že  v  téie  Litomyili  BODkennik  EHái  Votava  po- 
roučí otci  svému  kromě  jiných  pěkných  věci  i  „čepici  kunf'.*) 

T  této  kapitole  naakytnje  se  sama  sebou  otázka,  měli-li  naii  staří 
na  oči  skla  Či  brejle.  Sklenné  oči  —  to  uvidime  —  vyskytuji  se  dosti 
záhy  T  století  následtgicfm ;  i  za  parádu  nosívali  Je  ,v  zlatých  rámclcb 
nfasované*.  Ale  v  tomto  XV.  století  v  inventáři  ani  na  obrázku  nena- 
lezli Jsme  jicb.  A  brylle  na  světě  byly  dávno!  JuŽ  cfsař  Nero,  aby  lépe 
viděl,  dival  se  gladiátorským  zápas&m  skrze  skla  koakávně  broníeoá.  Až 
po  r.  1290  užíváno  Jen  skla  jednotlivého,  jimi  člověk  na  zrače  mdlý 
jezdil  po  papiře,  jako  teď  činívá  se  s  Inpon  zvětiovaci.  Roku  pravé  psa- 
ného prý  vymyslil  si  brylle  Florenfan  Salvtno  degli  Armati.') 

■)  Arch.  praí.  992.  1S4. 

■)  HiBc.  i.  38. 

')  Líh.  antiqDÍs.  36.  A.  4. 

•j  Mise.  26   D.  6. 

*)  Arch.  litom.  £   116.  11. 

•}  Tamie  16. 

'i  Zprivy  o  tom  všem  snesené  v  kniíce  J.  Rodenstocka  „dfe  Brille*.  Jméao 
odvoiigi  bud  od  berrllu  (dnih  smaragdu),  jení  vsazoviB  místo  skla,  bud  od  .pa- 
riliom"  —  pir  k  aobé  nileiitý. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


T  XIV.  věkn  vysbytDJf  se  brylle  v  poatednfch  pořisanlch  vlaikýcli 
pánfi  jakožto  t£c  ceoni;  s*.  Antonín  Padovský  prý  nejen  iaty  ale  i  biylle 
své  dal  chadým. 

Na  francouzských  obrázcích  vidéli  jame  první  sklenný  skřipec  na 
nose  r.  1380,')  Přes  to  teprve  r.  1482  připomfnajf  se  první  bryllaři 
v  Norímberce.  Tonž  dobon  asi  přiSly  „sklenné  oili'*  k  nám,  ale  ovfiem 
jen  na  pomoc  lidem  zraku  mdlého,  aby  pozdéji  v  století  následojiclm  se 
ipanělskon  módou  staly  se  knsem  Ghlnbným. 


5.  Mužská  snkné  a  kabát. 

Sokné  odévaci,   sukně  chodící;   hainky,   kaftany,   látky,   koíeáins,    barvy,   eeny. 
Kabát  itokovatiý,  šachovaný,  Evlřed,  ■  nápnnlkera,  provlafiovaný. 

Hnishá  snkni,  jakol  avrcha  poloieno,  byla  dvojí.  Jedna  mSIa 
střih  nebo  kroj  starodávný,  kolili  podobný,  jakoí  ukazuji  obrázky  (£.  14., 
4fi.  a  j.);  drohá  stala  se  halenon,  svrchnikeni,  jeni  bral  na  sebe  vieli- 
jaké  podoby. 

Sakni  prvního  ipABobu  zvávali  nSkdy  „oddvacl";  sukni  dmhébo 
řádu  slula  gCbodict".    I  Němcům  slula  „su^enico' t ") 

Snknč  Odévaei  byl  ve  vSech  stavech 
jeité  za  celé  XT.  století  oblíbený  iat,  pr&ré 
tak  jako  u  věku  minulém.  Byla  výstrojem  svým 
i  látkou  i  délkou  rozmanitá. 

Bukávy  měla  jedna  sukně  úzké ,  drahá 
Slril,  třetí  byla  bee  nich  anebo  měla  jen  krátké 
pahýly,  ramena  kryjlci. 

Jedna  sukně  byla  úzká  li  otáhlá  —  oták- 
liee  —  jiná  řasnatíi.  Jedna  byla  celek,  druhou 
rozřizli  na  straně  nebo  v  sadu.  Na  obrate 
ě.  74.  podáváme  vzorek  prosté  snkné  řasnatá 
a  po  straně  rosBtřiíené.    V  rukopise  je  malo- 

vána  zeleně,   spodek  je  růžový.    Nohavice   má 

^-   j^jj  divoký  mládenec  fialové. 

\tto.  74.  Zrcadlo  spasení  Pastýř   mél   sukni    z  plátna  a   z  cvilinkn, 

it.  sedlák  z  kflže  a  z  vlíku,  totiž  z  laciného  sukna, 

méífan    ze   snkna    drai&íbo    ano   i   z  hedbáví, 

z  barchanu,  z  harasu.  pán  z  atlasu,  zlatohlavu 

a  aksamitu.  HěSfan  a  pán  obkládali  sukni  koíeíinoa,  lemnjíce  jeji  obruba 

kolem  kol,  lemujíce  i  rukávy  i  otvor  na  prsech  i  otvor  při  krku. 

')  Tiz  bdricle,  béň\  et  hésicle  v  Qa;   Glossair.  148. 

*)  Tsk  totiž  £tu  jm^Qo  „Buggenige"  d  nfirneckých  kuUar.  historiků,  pon$TaJi 
Buggtnige  není  nic,  a  snknice  je  sukně  chodící,  kterou  oddali  Slované  aousedttin 
západclm.  8rov.  Heydsn.  Tracht.  80. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


136 

Ponévadí  mniská  ankné  celkem  formn  má  relmi  prostiEkoa,  ba 
naiml,  na  nli  nebylo  lze  nic  organicky  pozméňovati,  uchytila  se  móda 
aspoíi  rnkávfl,  aby  na  nich  dovedla  aroji  baJQOiC. 

BozíiřeD  rukáv  počestné  sukné  muřské  a  ustřjien  v  Špici  visotoD, 
jaki  nkazaie  obrázek  6.  75.  Je  to  rflžová  sokné  nijakého  velikého  páoa, 
dejme  tomn,  ie  krále.  Barvy  jeat  aokné  na  povrchn  rfižové,  ve  spod 
modré.  Bak&vy  nějaké  apodni  fnpice  ven  flhajfci  jaoo  íedé  rovné  tak 
jako  nohavice,  které  zdají  ae  hfti  kožené. 

Obr&zek  i.  76.  nkazoje  moiskon  sukni,  jejii  rokávy  jsoa  velmi 
Široké,  ale  ne  ípifiaté,  neí  okronhlé.  Snkné  jest  barvy  médéné;  spodni 
jat  i  nohavice  má  pán  zelené.  .  ZajlmaTf  {jeat  pl4  té  Bnknij  1  Um  elc  Jiili 
kotár  taranoatajový. 


čia.  TK.  Zrcadlo  sptienl  98.  6ls.'76.  Zrcadlo  apaienl  42. 


Na  obraze  Č.  77.  podáváme  vzor  aúkni  dole  ati^hané,  zelené,  jejfi 
mkávy  vzaly  na  sebe  nepéknon  formn  obromných  pytlQ.  Spodni  iat  mla- 
dého pána  i  nohavice  jaon  rndé.  Kterak  se  taková  pytlovitá  snkné  svlé- 
kala, toho  poučeni  na  obrázka  é.  78.  Je  In  malována  snkné  velmi  nád- 
herná. Uá  zlatý  lem  dole  i  na  ramenoD.  Jioáč  jest  viecka  rflžová  a 
třasné  na  rameni  jaon  zelené. 

Mnohem  pékněji  vypadá  mni  na  obrázkn  i.  79.  Jeho  ankné  jest 
seSíta  z  dvoJl  látky.  Spodní  kna  je  motlrf  a  bez  ozdob,  za  to  avrchni 
je  zelený  a  vystřihovaný.  Lemováni  těch  vystříženin  jest  zlaté.  Při  tom 
má  mni  též  vystřihovaný  zelený  limec  ěíli  koIár  rovné  se  zlatoa  obrobnu. 

Konečné  předkládáme  obrázek  i.  80.,  na  némi  zelená  sukné  pěkně 
zdobena  jest  dlonhými  pachy  vystřihovanými.  Podiivka  má  iedon.  Noha- 
vice při  tom  koatymn  jaon  fialové. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


IX     f    Čls   77.  Zrcadlo  spuenl  SS7.  ČÍS.  7&  Zrcftdlo  ipAMoi  6 


ČIb.  79.  Zrudlo  apuenf  42.  Cis.  60.  Zrctdlo  tpasenf  46. 


ZTlUtni  formo  neopásané  sakné  rač  6toiicl  shlédnoati  doleji 
na  obr.  104. 

Snkné  odévaci  zapínaly  se  n  krká  haklfkem  0^^-  sloro  unciDiila), 
gponkOD  nebo  knoflikem.  Prostý  eioTČk  zavázal  si  sukni  při  krku 
tkaniihoa  a  jeíté  prostejíf  dovék  necbsl  tak, 


zsdbyGoOgle 


137 

Snkné  oděvtol  —  til  odřikíba  itiaaá  —  býrala  roiinaDUfcb  dél«k. 
Nékteri  aáhaU  do  kolenoa,  jiná  pHt  né,  jiai  jicb  nedosáhla.  Ale  pti- 
bliiila-li  se  níkterá  Bokoě  muíiká  krátkosti  ivon  ke  kabátu,  t  popisech 
zvlášté  se  připomfná,  le  BnkDS  ta  je  .krátká".  Nejdelif  ankni  mívati 
uitui  páni  a  kněíf.  Oběma  slola  revereoda.  Ale  i  sladovnik  pralaký 
Rameí  cbodil  r.  1478  v  ^reverende  nové  barvy'.') 

Dloubá  bývala  i  sukně  králfl,  Jakoi  toma  ívédíl  obrázek  krále 
Saula  i  rokopieu  Zrcadla  spasenf.  (Obr.  S.  81.)  Sokně  toho  krále  je  modrá, 
se  ílutými  vjiloiky ;  je  po  atraDé  roiííznata.    Nohavice   má  král   telené. 

Kratílm  sakaím  říkali  Jbamky*',')  kteréž  byl;  také  otevřené  (obr. 
£.  82.);  při  lidech  proBtéich  iluly  sakné  oděvtcl  bytleml,  k;tlicemi, 


ČÍB.  81.  Knkopl*  Zrcadla  apaaenl  Óís.  82.  Z  rakop.  arch. 

43.  kapituhifho  lig.  A.  10. 


leckde   po  Tenkové  i  „mDŽsk^mi  rubáSi";    obrazec   kytlice   délaické 
podáváme  pod  S.  83.    Je  to  halena  Šerá,  režná. 

Také  vyskytne  se  nikdy  jméno  „kaftan"  (v  slovnících  XYI.  věkn 
alnje  collobinm),  Jei  svédfí  o  východním  pflvodé.  Nosili  Je  Rusové,  Poláci, 
od  nich  Tjpfljčil!  BÍ  ho  i  Maďaři.  Kaftau  k  nám  přinesli  asi  Poláci  po 
smrti  Jiřího  krále.  Byla  to  sukné  vSelijaké  délky,  zapínaná  i  zdobená 
bnct  petlicemi  a  tkanicemi  přes  prsa  vřenými  hoď  knoflíky.')  Že  ne- 
mnsila  býti    z  téfké   látky    ani   kožeíinon    zdobená,    to  patrno  z  popiaft 


')  Desky  tem.  Hisc  26. 

')  .Hacuba  dinga  iiata  po  boBtki'  definuje  se  v  HateHal.  HistnryciD.  I.  &e 
^  Obraiy  polských  kafůnA  v  Matějkových  Ubiorech  na  tabali  mezi  rokem 
1447—1493. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


188 

T  LitomyilJ,  kdež  brzy  na  pofáttn  XVI.  viktt  vyskjtnjl  B«  i  pUtínné  kaf- 
Uny.  Slovníky  XV].  veka  Tyliíajl  kaftitn  jahoíto  kabit  „bez  řas,  bez  faldA". 
Sakné  rhodicf  u&  poí^Atka  XV.  vékc  jsoac  huBem  Satn  záaoviiiin 
rnuBÍla  podDiknantí  boj  b  pláStěm,  jenž  ji  od  nepaměti  nahrazoTal.  Pfe- 
mohl-li  pláSt  pfedchAdce  Bnkng  cbodicf,  vielijaké  bttcIiiií  tspperty,  car- 
kotf  t  korSity,')  (corset)  sakaí  chodící  nepřemohl.  Tappert  zmizel,  knrfiít 
otekl  se  ke  králům,  n  nichž  jsa  podoben  reverende  knéiské  z&Btal  roa- 
cbem  Blavnostním.*)  (Obr.  í.  84.)  Byly  oba  krojem  nepraktickým  proti 
suboi  chodicl  po  pfeda  rozstřileDé.  Reverenda  krále  na  přítomném 
obrázka  je  do  žlnta  bnédá;  žena  na  obrázku  malována  zelené. 


Čil  83.   Z  fresek  kntoohorských. 


Snknd  chodicf  rafaávy  mfvata  bod  bodoé  iiroké  nebo  neměla  iádných. 

Do  Širokých  rnkávA  kladli  muoxi  penize  jako  do  kapay.  ČtemeC 
r.  1466  v  jedoé  knize  Bondof:')  „Pornfil  jsem,  aby  kladl  peofie  do 
truhly,  a  OD  ktadl  do  rokáva  sokně  své.*  Jinde  iterae:  gVyúal  peoise 
s  měcbýřem,  dosti  pěkný  nzlfk,  a  vložil  je  do  rukáva."  A  tak  zHstalo 
zvykem    napořád.     I  urozeni   vstrkávali   penize   do   rokávfl   avýcb    Bokni. 

■)  Vil  o  nich  v  I.  d(le  Zfbrtcvé.  154.  346. 

*j  Ga;,  GloBsair.  435. 

*)  Arch.  rakof nicky  ueJBt&rfil  kniha. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


Čtemef  nit  přiklad  r.  1534  v  komorních  soDdnfch  knihách,  ie  pan  Flo- 
rian z  Pácbova  padesát  kop  vyňal  z  rukávu  a  (VzaT  je,  chtél  je  zase 
strkati  do  rnkávo  i  a  pytlíkem".') 

SnkDě  chodici  na  poíátka  XV.  etoleti  hj\j  bez  Umce,  na  konci  veko 
mSlf  Hrnce  a  Týloikjr,  které  bjly  namnoze  pokládány  ozdobnoa  látkou, 
zh&Bta  koieiÍDOn.  Která  sukně  byla  všecka  nebo  s  části  po  spodu  podlita 
koíefiinon,  taf  slula,  jakoí  sTrchn  Tj-praTováno,  SubOD.  Střih  chodici 
ankně  n  íaby  byl  iji.  Jináfe  byly  chodici  sukné  podílvány  plátnem  nebo 
lehkým  pájem.  Na  obrázku  i.  85.  ukazujeme  krátkou  sukni  chodici  ílo- 
věka  proBtiíkébo.  Zelená  jeho  sukoé  jest  bei  rnkávft,  velikými  otvory 
jejími  prostrJieiiy  jsoo  nice,  tkvicl  v  rokávecb  spodni  snkné  odívacf 
modré.  Mni  je  obnt  {ernými  botami. 


"  Cis.  84.  Zrcadlo^spaseDf  79.  Cis  SS.jZrcadlo  spaseni  2W. 

Zajlmavéjíl  je  drahý  obraz  6.  86.  Je  asi  o  70  let  mladii  přede- 
šlého a  proto  velmi  poučný.  Je  na  ném  patrno,  jaký  rozvoj  a  podobu 
na  sebe  vzala  snkné  chodici  do  té  doby.  Obraz  sám  je  reprodukce  fresek 
z  kutnohorského  chrámu  sv.  Barbory.  Vyobrazení  tu  tři  mužové  na  oko 
mladí.  Bnd  jsou  to  literáti,  buď  dospěli  iáci  od  sv.  Barbory  chystající  se 
ku  zpěvn  me£nimu,  nebo  představuje  se  tu  nějaká  scéna  z  JSinnosti  horních 
úřednikA  —  nenmtme  udati.  Ale  to  rozhodné  přeme,  že  by  prostředni 
figura  byl  znamenitý  Smiiek  z  Vrchovilt.  Je  nám  zjev  muže  pod  Evoncem 
málo  nádherný  na  Smiíka.  Známe  bohatce  toho  z  graduáln  Lobkovického 
a  víme,  že  vypadá  jako  rytířský  ivíbák, 

■)  En.  kom.  sondn.  13.  240. 

DigitizsdbyGOO^^Ie 


140 


Než  nám  ta  b6il  vlastnč  o  chodici  sakod.  Jsod  dvé  f  límcem, 
jedna  bei  v^loitek.  Na  figorách  patrný  a  s^Jimavy  ipodnl  iatf,  sakné, 
kabáty,  koSile  sbírané  a  idobené.  Osoba  svlčkn  roisvécDJlcf  má  halenu 
temné  fialovoo,  ko&lli  bllon.  Mni  proatfedni  má  snkni  cbodici  íedon, 
kabát  bflý  a  koSili  éerrenon.  Mladík  n  pnlta  jest  t  haleně  seienomodré, 
spodní  snkai  nebo  koiili  má  bilon. 

Snkně  chodluf  bylj  vidy  obSirué,  nejobSlrn^ií  na  roifaranl  XT. 
a  XVI.  století.  Dobrý  vxor  panské  sokné  chodid  vidéti  v  títolnlm  listé 
gradnaln    mincmistra   Smi&ka    e  TrchoviM    t   t.  1490.')    Znamení^    ten 


Čís.  86.   Z  fresek  kutnohonkýclk 


bobáC  hotnohorský,  po  nimi  tolik  podivobodných  památek  nmélpckých 
T  Hoře  do  té  chvíle  z&stává,  kleíf  na  obrázku  odén  jsa  velikon,  dloohon 
řasnatoa  snkni  chodící. 

Tyto  Bokné,  svod  obilrností  tímiř  pláSfflm  podobné,  byly  tehda 
velmi  rozílfeny  po  svété.  Byly  asi  modon  obecnon.  NidezU  jsme  je 
v  Polilě*)  i  v  Itálii.') 

')  Te  sbírce  ambraraké  ve  Tldoi. 

■)  Cndez  piciantuB  krakoisk^.  Bacfaer.  4S.  Tn  je  sukně  veliká  bQá  s  no- 
drými  výlolky.  O  brd  cek  „procarzÚ". 

*)  Bnnnard.  Coatumi  163.  Obrsc  mercante  Teoeto.  Enpec  tai  ta  sukni 
lebkou  i  obšírnou,  jsko  polští  procarzt,  kterouf  text  vypisqje  slovy  .mantello  di 
panno  giallo". 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


141 


Pod  {falem  86.  a)  podivíme  e  tretek  zii- 
koTsfc^cb  figura  velmi  sliíně  kreBlenoo.  Je  to 
mlad^  piti  t  nt^vmeieDéjil  společnosti  panské 
odéný  dlouhou  řasnaton  sak  ni  chodici,  jejiž 
koieiioný  lem  mohl  by  nia  svéati,  íe  bychom 
tato  nidhernOQ  sukni  již  počítali  la  fiabn.  Pří- 
tomný tibriiek  apola  poučuje,  kterak  dovedné 
uměli  mlidencl  kfldlo  svoji  dloobé  snkné  sdvi- 
hati,  ab;  padalo  t  maieboých  zibybech. 

Na  obraze  t.  87.  podávime  pflklad  obilme 
snkné  paoské  >  hrany  XIV.  století.  Sakně 
ta,  jii  oděna  prostředni  fignra  t  (epici,  Jest 
bei  rakávll.  Límce  nemi;  tent  tn  samostatný. 
T  knibich  popisných  neílolvi  se  meii  mai- 
sbými  inknémi  odevaclmi  a  chodícími  rozdílu. 
Na  potoanoa  látky,  barvy  a  kožeSiny 
těch  T&elijakýcb  inkni,  «f  jii  jsou  chodící  neb 
oblekaci,  visme  prameny. 

Na  počitkn  XV.  veko  se  naskýtají  aoa- 
kenni  sokně  s  koíicbem  beránéim  a  líáČím. 
N«  přiklad  r.  1425  odkaiaje  Tomi&ek  b  Hlo- 
taovic  bratra  svémo  aSnkni  s  beránčim  koži- 
chem'; a  ,  sak  ni  par  vi  řka  b  liScím  kožichem"; 
ale  týž  ToDiEek  měl  také  jedna  .sukai  inodrA 
nepodSitú'.') 

T  plzeiiskýeb  seznamech  cástaraich  je  od  r.  1407  často  sapsina 
.tanica  cam  pellicio  valpino".  Orotení  v  týcbže  siinamech  mívají  akui- 
mitori  ankně  ,eum  peilibas  madrínis'  (kaný)  a  „cam  bčlizny". 

Va  dvaceti  chodicleb  sakntch  pUeňských,  posnamenaných  od  roka 
1407—1412  bylo  co  do  barvy  ieitt  čeniýeb,  4  zelené,  4  iedé,  3  modri- 
kové,  po  jedné  bflé,  Červené  a  jedna  ,lacidi  flavei  coloris'  —  jasně 
plavé  barvy  —  řekněme  tedy  lvovi. 

Byll-li  snkné  barvy  temné,  poditvka  pláténi  byla  světli;  na  příklad 
sapsina  ,tanica  virilis  nigra,  snbdacta  flaveo  lineo"  —  tedy  snkně  černi, 
podiltí  plavě. 

Těže  doby  noaivali  měítané  praíStl  sakně  ze  ,iilbéře*,  sakně 
„mechlské",  totiito  ze  sokna  mechetského.  Obyčejně  jest  barva  těch 
aokni  černi  nebo  modři.  Haaitský  brniř  prataký  Hařlk  měl  do  r.  1433, 
v  kterémž  roce  zesnal,  kromě  pliité  snknS  trojí  v  zisobě:  sakni  ieroa 
a  modroa,  obě  s  lisím  kožichem,  drohoa  íeron  b  beránčlm  kožichem.*) 
O  berinčlch  kožifiích  ta  a  tam  Btojl  tvliít  dotčeno,  že  byl  ,črDý*. 
Dachek,  pražský  sladovoík,  jení  zemřel  r.  1437,  měl  kromě  jiného  3  sakně, 
jednn  „ierú  a  beránčfm  kožichem  írným" ;  jinoa  s  liikami,  jinoa  a  plibiem. 


Cis.  86.  a). 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


142 

T  inventifí  téhož  sladoTnlka  Čteme  ponejprv  o  „barchaDci",  coi  bude 
asi  lehká  sukně  7.  barchann.') 

I  v  následojiclch  letech  vždy  zase  namanOD  se  ti  sukně  gS  plátoem", 
BDkně  8  kožicfaem  krftHkOTýin,  sakně  b  berany  a  liikami,  aokné  brjkyl- 
kové,  lindyiové  a  z  barchaDO.  Roku  1455  ponejprv  se  připonfci  .sok- 
Dice  íerá,  otáblá" ;  tedy  nová  nžif  forma;*)  téfe  doby  čteme  několikrát 
o  snkQich    E  koiichem   zajeStm   a   též    o   saknfch   zhola    ,bez    koíicha". 


Čís   87,    Stéoomaltia  e  Kriiové  Uvora.    Beprodakce  Katinora. 


Roka  1461  ponejprv  dAid  vyskytnje  se  mezi  Bokněmi  Šerými,  modrými  a 
íernými  snkně  „nové  barvy'  a  kromě  ní  mniská  sukně  harasová,*)  za- 
jisté tak  lehká  Jako  prve  barchanová. 

V  době  přepycba  za  krále  Jiřího  náhle  se  namanou  v  pramenech 
i  n  méStanfi  sakné  s  kanami  a  jídoq  drahoa  koíeiinon,  kteroD  do  té 
chvile  zřiS  jen  na  pánech  arozenýcb. 

■)  Mise.  2B.  B.  I.  při  deskách. 

*í  MÍBcellanea,  26.  A.  4.  Při  deskách. 

^  Tamie.  C.  3. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


148 

Barva  modři  bývá  inknim  mnÍBkjm  t  letei^h  sedmdesátých  nej- 
č&Btéji;  no?S  Tyakytaje  se  r.  1470  eukni  branátná. 

Z  popisu  ,adidlnlka*  Macáka,  zemřelého  r.  1478,  kdež  stojí,  i« 
dél  sukni  íenion  „b  kožichem"  a  sakof  „TSednf"  ')  (bez  koiicha),  do- 
Tolojeme  si  sond,  že  snkné  poSlvané  při  méifanech  býraly  vftbec  na  ne- 
áé\Aý  a  iviteíni  den.  Vsedni  snkné  t  popisech  nejspíi  poznái  po  jméné 
snknf  vlčatech  iiti  z  „vlíka'  sprostého  arobených.  Saknf  vlčatých  na- 
lezli jsme  několik  r  nejstariich  inventářích  mdsta  LitomySle  a  Rakovníka. 

V  LitomySli  na  příklad  r.  1494  stár/  Hnhka  neměl  ani  jinaiich 
sukní  než  vlčatých.  OtJhaznjef  Martinovi,  ayna  svámn,  „snknici  s  knoflíky 
vlčatú"  a  Janovi  ^poronči  saknici  vlčatá  horfil".') 

Ale  aby  nikdo  nemyslil,  Že  v  Litonyili  byli  viicknl  lidé  vlčkem 
ierfm  a  cbvdjm  odivanf,  jeat  oznámiti  na  konec,  ie  v  témž  mésté  soosed 
Tnček  r.  I49&  mél  sukni  tykytovou  a  Etiai  Votava,  soakennik  až  svrchn 
kdee  dotčený,  oblékal  se  snknf  gzlaté  barvy",  kteráž  nade  vfii  pochyba 
byla  z  nejlepíího  sukna,  poněvadž  ji  odkazuje  Janovi  ^knapovi"  čili 
tovaryíi  svémn  na  památku.*} 

Co  do  cen  lze  nám  opět  nvésti  jen  počty  relativné.  Bokn  1407 
zastavena  v  Plzni  sakné  chodící  s  jakons  koieiinoo  ve  2  kopách ;  s  koie- 
Sinon  liíčí  ve  3  kopách,  sakně  aksamitová  s  bilon  kožeiinon  téi  ve 
3  kopách.O 

R.  1439  má  Petr,  sonkenník  na  Poflčf  v  Praze  ,dvé  snkné  za  dré 
kopě'.*)  Koučem  stoleti  je  v  Králové  Dvoře  snkně  vlčatá  za  kopn.*) 

T  LitomySli  json  počáikcm  XTI.  vékn  sukně  mužské  i  jau  po 
28  groiich  bílých ;  panské  snkně  atlasové  pak  počítají  se  do  mnoha  kop. 

V  Hradci  Jindřichově  i  nevehká  hazuka  r.  1496  cení  se  třemi 
kopami.'') 

Poněkud  dobrým  vodítkem  k  počitánj  poslni  zpráva,  že  r.  1448 
kupováno  snkno  domácí  v  Praze  loket  po  4  groiich,")  r.  1455  loket 
Šerého  a  nejlacinéjifho  sakna  stál  n  gnknafe  Poláčka  bliž  sv.  Klimeuta 
po  3  groáích;  draííiho  ankna  loket  po  péti  groSlch.')  Y  Hradci  a  ve 
Dvoře  Králové  r.  1496  nejlacinějíl  aukno  bylo  po  4  grofiích,  v  Litomyili 
„kmejn"  —  tedy  snkno  hrabe  po  6  groíIch.  Sukna  cizí  bývala  několi- 
kráte dražit. 

Loket  plátna  na  podSivkn  stál  v  polou  století  v  Praze  3  grote, 
v  Litomyili  koncem  století  4  groie.*") 

')  Miacellanea.  26.  v  deskách. 

')  Arch.  litom.  6.  118.   11. 

*)  Arch.  litom.  IIS.  15. 

')  Výpisy  Strnadoíy  e  plieů.  arch.  ■  kn.  jo.  generále. 

')  Arch.  deik.  Mise  28.  C.  10. 

*)  Rakop,  dvora.  mna. 

')  Regis.  parkni.  v  arch.  hradec. 

■)  Arch.  prai.  992. 

*)  Miac.  S6. 

■*}  Arch.  litom.  118.  33.  r.  1496. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


Co  do  drahot;  koieíín  víme,  ie  r.  1444  tísfc  králfkA  ,br«v«nt- 
akfcb'  cenéDO  za  10  kop,  ^rýnakých'  za  38  kop;*)  IH  vydry  r.  1463 
Btály  pAl  drohé  kopy.    Kno;  byly  o  něco  draíJl. 


Šat  velmi  krátký,  takřka  pop&gný,  jenž  balil  v  XV.  století  hroď 
a  láda,  BotTa  kryje  boky  (v  Utin.  slovnících  thorax),  slal  kabát.  Na 
obraze  i.  87.  a)  má  biřic  iat  knoflíky  spjatý,  kterýž  jest  na  přechode 
mezi  sukní  a  kabátem.  Na  obraze  č.  88.  má  stojící  íigarka  též  iat, 
který  nenf  nž  snkné  a  není  jeéti  kabát.    Je  to  inpice   r  bocích   otáhlá. 


Čil.  87.  a) 
Z  bibli  kDtnohoraká. 


čerreni,  bílým  beránkem  lemovaná.  Za  to  sedící  pán  má  iedl*ý  kabátec, 
jak  se  slnšl.  Jeden  má  modrý  klobook,  drahý  modron  Čepici,  nohavice 
téi  modré. 

Kabát  býval,  jakož  svrchn  vyloženo,  k  ramenflm  a  aa  prsech  vy- 
cpAván,  v  bocích  naproti  tomn  toze  ntahován,  sponami,  apinadly,  kroniky ') 
nebo  knoflíky  zapínán. 

Býval  drahdy  z  jedné  látky,  obyíejně  jen  světlé  —  vldyf  kabátec 
byl  za  celé  století  iatem  parádnickým ;  v  době  Jiřiho  zaiali  krejělři  naSi 
po  vzorech  románských  kabátce  „itnkovati"  a  „merhovati"  ii  „šacho- 
vati", z  barevných,  pestrých  knsA  je  skládajíce,  kteroní  módo  vídáme 
i  na  obrazech  polských.') 

')  Desk.  Hiac.  28.  K.  2. 

*)  V  inventáři  kupce  Knnie  r.  I4T8  jsoa  , kroniky  od  kabátcA  a  spinadla 
potlačená".  Deiky.  Hisc  26    Q.  16. 

')  Buchner.  Godex  pictur.  38.  ST. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


Kabaly  muiftké  bávaly  ze  viech  látek  robenj';  v  bonřich  hositskýcU 
a  po  Qicb  i  X  ornátfl  doliny  kabáty,  jaki  Rokycana  Bvédčf.') 

Stejné  zajlinafO,  ia  ten  onen  už  nejstarSl  kabát  byl  e  kůŽe,  proto 
mu  fikali  t  XVI.  vdkn  kabát  „zviřeel". 

RnkávA  býval  kabát  obyfejoé  oaih^cb,  ale  nemneily  býti  i  téže 
látky  ani  táže  barvy,  jako  byl  kabát  sám.  Spli  bývaly  rakávy  z  látky 
lepfif,  a  my  poTÍne,  proč.  Kabát  totiž  nebyl  v  XV.  veku  tak  samoatatným 
kusem  íatným,  aby  bei  poborienl  směl  alníný  Človék  v  ném  choditi  po 
ulicích  (pi^rovnej  kabátec  atarýck  vídy  k  naií  vestč);  na  kabát  niél  býti 
kladen  plái{  a  pláítlk,  anebo  chodicf  Bokné  měla  býti  přes  nřj  převlékána. 
A  ponévadí  i  ze  sokně  i  z  pláítě  rakávy  kabátce  vfce  nebo  méně  po- 
krytého ven  óihivaly,  proto  bývaly  z  látky  ekvostnějSi.  V  nůBledujicim 
vékn  pozoánie  i  iviřeci  nebo  koSené  kabáty  b  rakávy  damaíkovými  I 

S  tím  dobře  BeDvi>f,  že  nékdy  v  popitích  najdeí  i  rnkávy  bet  ka- 
bátu 1  Na  přiklad  Martin,  kotlář  z  flaSnéřské  ulice  v  Nové  Praze,  roka 
1477    zaoecbává   r  statkn   svém    „dva  rukávy   aksamitové   od  kabáta'.*) 

Kteraké  kabáty  dělalo  řemeslo  kabátnické  n  uůb  v  polou  XV.  veka, 
o  tom  máme  vzácné  liodDovémé  zprúvy  z  artikulů  cechn  kabátaického, 
pocbázejiclcb  z  r.  1448.')  Tn  čte  se,  „aby  byly  délány  barchanové  ka- 
báty v  prostředku  plůtnem  novým,  a  bavlna  aby  byla  v  pr^y,  a  rezpod 
aby  bylo  plátno  nové  nebo  cviliiik  bez  přimfaenl  vetcliého;  v  kožené  ka- 
báty aby  bylo  vetché  plátno  v  prostředek  a  vezpod  nové,  vetché  plátno 
aby  nebylo  déláno  pod  barchanové  kabáty,  ani  pod  rnkávy  aby  vetchého 
mBDdlovauébo  plátna  na  trh  nebylo  děláno";  „v  harasové  kabáty  aby 
bylo  déláno  dvnoje  plátno  v  prsy  svrchní  a  v  pokoíinové  též". 

Spolu  Bstanoveno  v  artikaifcb,  aby  přísežní  staríí  kabátníci  i  městský 
oařad  doblédali  na  to;  který  kabátnfk  by  se  proliřeéil  plátnem  vetchým, 
to  jest  plátnem  již  jedenkráte  užitým,  aby  propadl  kabát  a  na  rok  zbaven 
byl  řemesla. 

Že  i  chndíi  lid  městský  oblékal  se  kabátci,  to  plyne  neomylně 
z  té  iprávy.  Že  podle  kabátnlkA,  kteří  Šili  a  vycpávali  kabáty  barcha- 
nové, faarBBOvé,  pokoíinové  a  kožené,  vzniklo  v  městech  pražských  ře- 
meslo kabátnichých  .vetešníků",  kterým  Jest  po  hádkách  s  kabátníky 
.novými*  neb  novinlky  porovnáním  úředním  r.  1441  propuštěno  ííti  ka- 
baly z  Dového  cviliabn  a  kromě  toho  z  ostatních  víech  látek,  ale  jen 
ze  starých  čili   , vetchých".*) 

Z  téch  laciných  kabátů  cvilinkovýcb  a  jiných  i  plátěných  vyvinuly 
se  dleuim  XV.  vékn  tíelijaké  krátké  bluay,  které  nopotom  vyskytuji  se 
zvtáS{  při  řemeslnících  pod  v&elíjakými  jmény  jakožto  „saknice  otáhlá", 
gSoknics  úzká",  „kytle"  a  „perkytLo". 

Jako  ženaké  ozdobovaly  prsy  svýcb  sukní  vielijakými  ,prsníky* 
éili  punty,   právě  tak  vedli    sobě  mužové.    Mnohý   kabátec   měl    na  pro- 

')  Golt.  C>B.  Čes.  Husea  1879.  207. 

')  Desky.  Uisc.  26. 

*}  Desky.  Hisc  IG.  P.  11. 

*)  Detky.  Mtsc.  le.  D.  14. 


lyGoogle 


146 


střeibD  pnou  trojhraniij  punt  se  ipicl  dolfl  obráceaoa,  z  látkj  jun^it, 
Dftdherniji  pofízeD^,  Tielíjak^mi  tkanicemi,  portami  iili  paíomany  oido- 
beoý.  T  Konřimi  nalezli  jsme  oa  samém  poííitka  XVI.  veko  ^waltíti 
pDDt  períový  s  pfazká  od  páan  a  sůkoDÍfm  pozlatitým".')  Kdo  mél  kabát 
po  předa  hluboce  *yatřlieDý  a  pantem  nezakrytý,  dopoaitél  se  i  napotom 
vždy  Tefejné  neeluinosti,  jakoí  dobře  TysTÍti  z  dedíkace  Vodňanskébo 
T  dile  „Theatnim  mundi*,  kdež  se  praví  r.  1605  ip&sobem  moderni- 
snjicfm,  že  „CarthagineniU  HtnibaloTÍ  k  hanbé  přičítali,  že  s  rozpatými 
ňadry  cbodival  a  prafl  svých  pantem  nezakrejval"  ')  —  a  v  miDnalníku 
KorandoTČ,  tedy  d&vno  dřív,  Čteme,  že  maii  »  odhalenými  Ifjemi  ■ 
a  otevřenými  íaty  ehodl  Jako  kanci.*) 

Kab&tce  nádherných  lidi  mívaly  při  kooci 
XV.  stoleti  také  tu  aliiSnoD  ozdobo,  la  bývaly 
leckde,  zvláíC  na  rokávech,  ale  i  na  pnech 
proBtřihovány  a  lehíf  hedbávnon  látkoa  pod- 
kládány a  provlafovány.  Na  obrázka  t.  89.  je 
kabá^'  proBtřiŽen  na  rameni, 

U  náa  mlaví  se  o  ronSe  prořesaaéra  ak 
t.  1460  v  Pravé  vySehradském.*)  O  Ukových 
kabátech  zmiňoje  se  také  Zrcadlo  marnotrat- 
ných, jež  ktadon  znalci  v  konec  XV.  veka. 
Dotčená  báseň  satirická  dl  totiž  o  rytířakém 
bejskovi,  že  se  ma  „kabát  zřezaný  rfindy  v  dír- 
kách krčí,  ř«těz  zlatý  okolo  hrdla  bréí'.'^) 

V  plzeňských   i   v  pražských  knihách  ka- 
bátce   (joppnla,    jacca)    vyškytají   se    hned   na 
prahu  XV.  věku,  jsouce,  jakoí  svrchn  vyloženo, 
dédictvlm  věkn  předchozího.  Ale  trousí  se  pa- 
trně poHdka  jen.  V  husitské  dobé  nileiU  jsme 
kabátce  při  r  1433   v  poz&statosti  Simona  od 
lva,  již  Díkolikráte  svrchn  psaného;*)  ale  ka- 
bátce ony  nikterak  se  nepopisují. 
Roku  1435  mél  také  éenkéř  Blažek  kabátec  a  k  néma  sakni  s  be- 
ránéím  kožichem.    Potom    už  vyškytají  se  kabátce  častéji,   a  bývají  také 
zevrubněji  ariováuy;  vyskytaji  se  nejčastfiji  kabáty  pokofiinové  a  barcha 
nové.    Takový  barchanec   na  přiklad   Ai   do   r.  1451    nosit   také  Vanéh, 
Benk  napotomniho  krále  Jiřího.^) 

NejSastéji   éltáá,    Že    co    do   barvy    byly   kabáty    červené.     Červeň 
udržuje  se  za  modoi  barvo  po  nékolik  desitek  roků.*) 

')  Arch.  Kouřim.  Lib.  testam.  1608. 
V  Theat.  m.  i  Ul.  od  Nath.  Vudúans.  fol.  92. 
>)  Job.  Truhlir.  Manuiloík.  32. 
•)  Arch,  Pam.  XI.  670. 

')  Zrcadlo  man   Sukop.  v  dus.  ■  léi  Č.  0.  Hus.  1H73.  285. 
*)  Arch  praí.  992.  161. 
')  Desky.  Mise.  53.  G.  9. 

■)  HJBC.  26.    Viz  tam  kabát  Červený  u  platoére  Legata   r.  U64  a  u  soa- 
keonlka  Škody  r.  14eS  a  rovué  tak  pří  jiných  méitaiwch. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


147 

Nékolikráte  se  vyshytne  proti  objieji  na  kabátci  také  £erá  barva. 
Na  přiklad  r.  1447  v  Praze  nosil  kdoai  modří  nohavice  b  .kabátcem 
Šerým  pokoiinovým''.')  Kromě  kabátci)  plátěných")  touž  doboa  nacházfS, 
ie  i  méálaii  podle  panstva  odfval  se  kabátem  atlaBovým.  První  měiUnský 
kabátec  atlasový  shludali  jsme  v  knihách  r,  1450,  čímž  nikdy  se  ne- 
může roinméti,  Že  by  jiní  méStanů  ho  neinČIi  kolik  tet  dHv. 


6.  PláSté  a  kožiehy  obojiho  pohlaví. 

Boj  meii  pliitém  a  sukni;  Míd;,  kloky,  spioadla;  pláítč  pauf,  panen,  .maadlfk*, 

ceny  pidífA,  Jich  barva,  látka.  Koiich  a  Čuba.  Koteiíny.  Kožichy  v  ieských  inven- 

táHch.  Jich  habitus,  ceny.  Kožich  loiaičf. 

1  v  XV.  věku  svrcbng  odívala  bo  obě  pohlaví  pláfitém.  Pořád  žil 
ten  lat  prastarý,  jsa  n  vSech  národd  symbolem  ochrany.*)  Ale  kdežto 
D  maíů  jest  boj  mezí  starodávným  pláíiém  a  snknl  chodicf  i  9aboti  kože- 
íinon  do  let  sedmdesátých  dobojován  na  prospěch  snknf  a  ěab  nebo 
jiných  kožiiků,  které  potlačily  pláif  mníský  namnoze:  pláSt  žeuaký  kvete 
napof&d  jrítě  v  století  následnjicim,  nedada  se  nikterak  ani  potom  do- 
cela vypuditi  íenskými  kožíSky  ani  hazukami  svrchními. 

Pláitě  bývaly  bnď  jednodnrhé  knsy  všelikterakých  látek  řasnatě  na 
Kmec  aneb  .obojek''  nabíraných  anebo  bývaly  podEivány  koieiinou.  Těm 
koíešinným  pláštAm  říkávaly,  jakž  svrchu  doloženo,  české  dámy  od  staro- 
dávna „bláoy". 

Pláéffim  poněkud  lehčím,  třebatě  i  nékterak  kožichem  pro  ozdobo 
i  zimo  obloženým,  bylo  jméno  „kloků". 

Slovo  kluk  pochází  z  francoazského  „cloqae",')  a  zdomácnělo  n  nás 
zajisté  z  dob  lucemburských;  ale  jelté  v  XV.  a  v  XVI.  století  dosti 
zbnsta  připojuje  se  k  romáoskéma  názvn  naie  feské  slovo  pláBÍ  na  vy- 
světlenou. Kb  přiklad  v  piseckých  knihách  r.  1471  stojí  psáno,  že  kdos 
má  „blány  a  klok  nebo  pláM  barevný" ;  ^)  a  v  plzeííských  knihách  čte 
se  r.  1&32  o  ,plááti  Černém  nebo  klokn".') 

Po  Němcích  bnsitshon  vojnou  od  nás  vj  puzených  zbylo  tn  na 
vBecken  čas  pro  pláSt  jméno  mantel,  luandel,  mantlfk,  pro  kteréž 
jméno  již  Hus  se  hněval  zvláště  oa  Pražany,  kteří  by  zasloužili  mrskáni, 
ie  mlaví  od  polou  česky,  polon  německy.^) 

■)  Desky.  Uisc  28.  M.  5. 

■)  Tsmže.  J.  1.  Boku  1442  má  Pražan  Beran  ,kabitec  erný  plátěný  a 
k  němu  kuklici  modru". 

•)  Grimm.  Rechtaalterth.   160. 

')  Angl.  cloke;  stredovék.  lat.  cloca.  Viz  Matzenauer.  Cizf  slova.  206. 
V  gtaintech  nnivera.  v  Anjou  (1410)  j)'St  „vestimentum  honorabilís  atque  decens 
cloqua*.  Oay.  Olossair.  397. 

*)  Nfyst.  knih.  arch.  pisec. 

•)  Arch.  plseá.  223.  182. 

*)  Hns-Erben  I.  134. 

10* 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


148 

DélkoD  býval;  pláStS  Deatejn;;  i  protoi  čteí  v  pramenech  o  pláitleb 
a  pláltfclcb,  o  klocích  a  klofidcb,  o  blan&ch  a  blánkách.  Slovo  „maatUk" 
nebndii  Tiak  ktadeao  la  zdrobnělé  a  drobnou  věc  znadlci.  Byltí  mantlfk 
ptáSf  aí  do  zemé.  Čtemef,  že  r.  1675  jakýs  naplavsf  roztrhl  ieaé 
„mantllk  od  Trcbn  aí  do  zemé".') 

Plá&té  spinaly  Ee  knoflíkem  (obraz  i.  90.),  z&ponanj,  apinadty  0*'- 
monite)  nebo  hakliby ,  petlicemi  ua  knoflíky.  Zápony  bohatil  lidé  rádi  po- 
řizovali sobe   ze  zlata  nebo  z  pozlatitého  střibra,    víecko  umélecky  zpA- 
Bobené.  T  Plzni  na  přiklad  jsme  ótli 
koncem  století  o  .záponce  bolůbkem 
délané,  bílým  imelcem  poloiené*.*) 
Záhy  také  períuml  je  zdobívaly 
dámy.  Rokn  1427  sondf  se  v  Praze 
Lidmila  od   stHbrné   hvézdy   s   ja- 
kýms  Jaškem   o   zipooa    nPCi^<>*^' 
ktertito   v  ty  časy   nebezpeSné    ta 
svého    stavu    panenského    k    véroé 
roce  jema  schovati  dala,   jlíto  vrá- 
titi nechce'.*)  A  pi^ed  tfm  r.  1410 
zastávaje   kdos  n  plzeňské   íidovky 
Hale  iest  zápon  stříbrných  pozlati- 
tých .noDnnllis  perlis  iDtermistis".*) 
O  zápoD&cb  zlatých  pertsrni  ob- 
ložených i  potom  ítsti  zhnsta.^)  Byly 
A,     „     „  pléité   také   s  tofenicl,   to   jest   se 

Spinadlo  bylo  prostřed  hrdla. 
8tarodávněj£i  zapínáni  na  ramenoo 
v  XT.  veka  již  neobvyklo.  Vzácnějit  přiklad  jeho  jest  na  miniatni^ 
Bv    T&clava  v  kotnohorském  kanclonste  lobkovickém. 

Pláit  mél  dvé  postranice  čili  křídla,  v  nlcfaí  dmbdy  byly  vlity 
kapsy.  Pravi  kdosi:  .Vložil  mi  peníze  ve  dvou  pytlících  do  ptáité,  do 
křidla,  před  sebou  nesl  jsem  je  i  byly  mi  téžky  v  tóra  plášti".')  Při 
pláitich  byly  leckdy  přiiity  knklice  nebo  kápě  téže  barvy. 

Ženské  halily  se  za  celé  XV.  století  splí  dlouhým  pláátém  nežli 
krátkým.  ZvláSf  na  vážných  paních  hýval  pláét  dlonbý.  řasnatý  a  po 
zemi  se  vlekooci.  Takový  pláif  dlouhý  modrý,  sponoa  spjatý,  jako  má 
panna   na  obrázka  knihy  Štítného,    rovně   takový   pořád    aoafvaly   panny 

')  Arch.  pral.  i.  lO&B.  186 

')  Arcb.  plzeň.  228.  41. 

•)  Arch.  prai.  992. 

'I  Vypily  Strnadovy  ■  arcb.  plzeů 

')  Desky.  Uiac  26.  D.  27. 

')  Pláit  s  tofenlcl  v  liTíti  Jana  Miličovce  r.  MSB  v  Plui.  Strnad.  Listir. 
čil.  34a 

*)  Arch.  praž.  i.  1068.  306.  To  sic  tpriva  potdtjil  (i  r.  1601),  ale  bodl  le 
na  staré!  doby  zsj<Bté  téř. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


149 

ietké  v  XV.  Yétn.  Na  obraie  6.  91.  jest  vzor  dlouhého  modrého  pláité 
ienského,  i  zpOsob  je  tn  naxnařen,  kterak  ho  paní  noBJly  na  pofiátka 
XV.  TSkti.  Sukni  mi  panf  rAloTon.  Kterak  vypadal  pláíf  raatronin  na 
konci  téhož  ?éka,  to  akai^je  obr.  i.  92.  Jiné  formy  a  cpAsoby  pláífA 
podali  jsme  na  obrazech  í.  27.,  48.  Niidherný  pláSf  iensk^  tak  dlouhý, 
ie  mnBíl  hfti  nesen  od  slnhy,  tíz  na  obr.  í.  40. 

Ten  ůmjsl  patrn  na  obrazech,  fe  panny  jdoace  v  pláSti,  goailvaly 
se  býti  po  předa  nezahaleny,  otiSem  proto,  aby  bylo  ?iděti  sukni,  rakávce, 
pisek  a  jinoa  parádo.    Také    rády  nadzdvihovaly  kfidla  pláité,  aby  zříti 


Cil.  91.  Zrcadlo  spaseni  79.  Ois.  92.  Z  bibli  hnlDoliorskri. 


bylo  podfilvkn  pěkoou,  čehoí  dobré  vzory  v  miniatnrách  gradoaln  Smiika 
X  VrchoviSf,  evrchn  jii  praveného.  Tdaná  žena  proti  tomn  bývala  pláltém 
váecka  zahalena. 

Na  obraze  £.  93.  zřfti  dva  zamilované  lidiíky,  mládence  a  pannn 
E  puéátkn  XV.  rěkn,  oba  v  dlouhých  pláitfch,  bilon  kuíefiinou  lemo- 
vaných. Její  pláif  je  zelený.  Jeho  modrý.  Snkné  dívčina  íervená.  PláSté 
oba  ro^í  při  krku  koíeiianý  obojek. 

NemysliŽ  nikdo,  že  na  soavékýcb  obrázcích  pláíf  panin  néjakou 
smotnoB  barvoD  se  liií  od  panenského.  Nékterý  pláíC  na  miniatnrách  má 
trojí  barvo.  Límec  jinoa,  křidla  jinoo,  podfifvka  Jinoo. 

Veselé  barvy  jsou  ženským  pláSf&m  po  vlecken  XV.  věk.  Někdy 
připlete  se  ti  v  popisech  také  ženský  ptáSt  vlečko  ěemý,  ale  ten  jisté 
náležel  matroné  starožitné.  2e  v  dobé  husitské  vyrojilo  se  pláiU  íerých 
hejno,  o  tom  svrcho  byla  řeč. 

FohledeJmeŽ  některé  pláité  a  blány  v  popisních  knihách  starodáv- 
ných >a  doklad  a  pro    zevrnbnéjSÍ  poznanou.    V  prvé  pflii  XV.  vékn  na- 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


skytají  se  zhusta  méifanaké  bloky  letené,  dosti  namane  se  ti  ban 
^hřbetových*  i  „poilbříSkových",  a  to  krátiMch.  rajeíích,  jehn62lch.  Ke 
klokn  zelenémn  oblečena  snkné  modral')  Zelený  pláíf  míla  také  ryclt- 
t&řka  plzeňská  r.  1436.*)  R.  14'J5  má  rytlMá  vdova  Kateřina  Hla£ovi 
„pláfif  aksamitový  diúhý  s  kunami"*)  —  v  tom  patrn  rozdfl  mezi  mě- 
Stankon  a  rytirkou.  Tato  v  aksamite,  měitaoky  byly  t  pláitich  sonkeo- 
ných  a  nejvýi  barchanových  a  feřtatových. 

Prvni  krati6ký  pláfií   M   „pláfitik"   ienský   zapsán   r.    1431  v  dé- 
dictví  tesaře  pražského  Strýce.   PliStfk  ten  byl  černý.*) 

V  první    plili  veko  XV.  často    vyskytnji   se  blány    Hsf  a  adrinjf  se 

pořád.  R.  1456  měla  na  sobě  lisí  blány  íena  pražského  krejčíře.')  Blány 

z   lacinéjSlbo   kožicha   tou    dobon   stály   kopo,    dvě,    tři.     Petr   sookeDÍb 

z  Poříče  mél    kloky  po   80  groilch 

a    po  kopě;    na    Čerty    pláif    půjčil 

r.   1439  3  kopy   16  grofifi.*)    Haléj 

Drdák,  sládek  pražský,  koopil  dceří 

své    do    nevěstínské    výpravy    blány 

za  dvě  kopy,    ale  nedi   se    za  jaké, 

za  České-li  či  mlfieňskě,    o  polovici 

menSf.  Naproti  totun  prodával  rokn 

1458  prsíský    kožifinfk   koní  blány 

po     15    kopách     českých!'}     Pláát 

černý,   který   nosila  Anna,   po    mé- 

štanu  Dtnžkovi  vdova,  stál  ton  dohoa 

pQI  třetí  kopy;  r.  1432  počítá  ko- 

jeSnice    Marnika   pláít  modrý,    jeji 

dala   dceři  do  výbavy,    za  5  kop,") 

coí  svědčí,  že  některé  výborné  te- 

hdejSf  sukuo  melo   tutéž  cena  jako 

lacinějíi  koíeiina. 

Cis.  9a.  Zrcstilo  BpasoDi  fol.  248.;  Na  pláSÍ  brávaly  pani  při  skrov- 

nosti    nejmeníí     1 1    českých    loket 

snkna    nebo   jiné   látky   týmž    roz- 

niérem.')  Protož  mohl  se  některý  drahý  plái(  v  dědictví  odkázati  jakoito 

dar  znamenitý.    Na  přiklad   r.   1444  odkazuje   pražská  beČvářka  Dorota, 

vdova,    svftj    „černý    pláSt  Jakobovi,    synn  líkařovu,    jestli    že  bude  trvati 

v  íkole,  svémD  dobrémn  uče  sie,  pakliby  nesetrval,  aby  ten  pláit  prodali 

na  kostel  sv.  Michala,  a  co  přes  kopu  ostane,  aby  dali  žákOm  na  drva"."i 

■l  Desky.  Mise.  31.  60. 

')  En.  kíaft.  plzeň.  v  miis.  C.  17. 

')  Arch.  praí.  i.  992    R4. 

'1  Arck    pra±.  992.   125. 

*)  Desky,  Mise    26. 

•)  Desky.  Mise.  28.  C.   10. 

'I  Desky.  Lib.  antiqu    26. 

■)  Mlse   Dťsky.  31.  325. 

•l  Tamt.  a.  17. 

1*1  Dpsky.  Mise.  38.  L.  9. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


151 

K  biirTAm  lelená,  modré,  které  jsou  pořád  d>  klocích  «  pláUfeh, 
připojíme  ae  t  letech  padesátých  viíňoTá.  K  ráelijakým  koŽeílDim  toui 
dobou  néhdy,  ale  fidko  kdy,  přistapaje  tchořOTina  (hlány  dohořoTé).*) 
Tehdy  majf  dž  hojnéjSf  méron  pražské  méítanky  „kloky  i  knnami" 
i  nikoliT  jen  aroseDky.*)  Naproti  této  drahé  kožeíiné  ítei  také  nékdy 
o  .blánách  i  braku". 

Klohy  b^aly.  Jakož  avrcbo  praveno,  pudSlvAny  pro  parádo  látkami 
hoDOBDJmi.  Taki  jsme  nalezli  leckdy  kloky  „cendeHaem  podlité".  Tiak 
i  podstatný  a  bytelný  zp&Bob  tehdejifho  iatstva  toho  žádal,  aby  podiifáoy 
byly  pláité,  Jako  Jiný  šat,  látkoa  třeba  lacinon.  Dosti  ihnata  ?!ts  se 
o  pláitfch  plátnem  bnď  doceU  nebo  jen  do  polovice  podlitých. 

Že  pravé  takové  kloky  a  blány,  jako  jsme  je  tn  přivedli  z  praž- 
ských knih,  tiké  po  venkoví  se  nosily;  tobo  dňkaiem  téch  nékotik  nác- 
cých  knih  z  XT,  vékn  po  méstských  archivech  choTaných,  Na  přiklad 
oterřei-li  knihu  IJtomySlskon  r.  1492,  při  každé  k&aftojicl  pani  shledal 
pláfité  i  pláitlky  a  blány  a  i  koieiin  nejobyčeJDéji  i^eíich  a  beránCicb. 
Stará  foitová  (rycbtářka)  Tisovaká  r.  1497  Kanechala  po  sobě  .blány 
nové,  blány  staré" ;  blány  staré  prodány  za  50  groifi,  blány  dmhé  sa 
2  kopy.*)  Clm  byly  podiity,  nedi  le. 

T  knihách  mSsta  Hradce  Jindřichova  z  r.  1487  iiaskyti(JÍ  se  gkloky 
J^erné".  blány  králiíi  i  knnl.  R.  1496  cenén  .klok  éroý  lánovni,  zeleným 
cendelinera  podlitý"  čtyřmi  kopami. 

V  staré  kiaftoTnf  knize  plzeňské*)  hued  na  po6átka  řeč  o  pláiticb 
íOBských  modrých  a  blánách  liliích.  Barbora  Adamová  odkazuje  r.  1494 
po  sobě  .blánky  své  a  ,plálček'  krátký". 

A  jiná  paní  sonvíká  má  r.  1501  .klok  černý  mechlský*,  ale  že 
ho  myli  nahryzly,  má  si  z  něho  dědička  sukni  ndélati.*)  V  nejstarll  knize 
královédvorské*)  také  na  prvnlcb  listech  jaon  v  ženských  dědictvích  blány 
králíci  a  kloky  vielijaké,  kráthé,  dlouhé  a  barev  Jasných. 

Pláíté  nebo  hlok;  mažské  v  pražských  knihách  popisních  — 
přes  to,  že  jich  nemá  každý  mnž  —  přece  nachází!  hojnéjif  mérou  ai 
do  let  sedmdesátých.  Pak,  Jak  by  ntal,  stanon  se  řídkými. 

Za  to  potom  hojnějít  json  Inhy  a  kozlíky  mnžské,  ačkoli  pláíté 
o  o  vy  hynuly  dočista  dÍ  potom. 

8Uřf  i  mladí  moiové  mívali  v  první  pftli  XT.  vékn  plá&té  spli 
dlonhé,  T  dobé  potom  nalézáme  pláltě  krátké.  (Obraz  č.  94.)  Od  poton 
XT.  století  téměř  bez  výjimky  čtal  v  pražských  knihách  jen  o  gpláltí- 
cich".  Tat  dvoji  móda  XT.  vikn,  aíkoli  již  n  Stitného  má  helmbrechtný 
zemánek  krátký  pláítik,  podobný  bezrafcávné  komži  naiich  alnmnO  semi- 
nárnfch,  z  Čehož  patrno,    ie  na  Ivihácfcb  pláitlky  TStonpily  do  XT,  sto* 

')  T  kniie  mise.  26. 

*)  Desky.  87.  200. 

>)  Kn.  e.  US.  as. 

•)  Č.  S2S.  Archiv  tunéjU. 

*)  Arch.  pliefl.  238.  41. 

*)  Mas.  rnkop. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


153 


letf  pod  zpAsobami  ai  i  podivnými  a  skoro  oevkosnymi.  Na  takové  né- 
Jaké  nepodobné  a  krátké  bločky  maiaké  hnévá  se  jeitě  sto  let  putom 
Cbel£ick^ 

T  pranenecb  vyskytuji  se  mužské  pláité  kromé  ngkterýcb  ferDýcfa 
a  Šerých  větíinoa  týcbže  barev  avětlých  jako  íenské.  K  tém  barvám  přistu- 
puje také  žlutá,  jináíe  vflbec  nonávidéni.  R.  14M  má  totii  kdosi  v  Praze 
„pallium  DÍgrom"  a  „palliam  flavam".')  Při  oboa  těcfato  pláátich  dovídáme 
se,  že  byly  podSity;  jeden  ,tela  paganica",  plátnem  „pohanakým"  (aeiakým), 
drnbý  néélm  zeleným.  Tohle  podMti  lze  zase  vzíti  t&  vieobecnon  vlaitnosC 
tehdejlich  podstatných  Satft  —  i  nejlehíf  pláitik  mohl  býti  tíire  podlit. 
A  rovnd  apotu  dovídáme  se,  te  ierný 
onen  pláSf  cenén  byl  r.  1414  dvéma  ko- 
pama  čeakých  groiů,  drahý,  ilatý  ceDén 
70  grofii.  Co  do  barvy  též  dosti  zhusta 
namanou  se  (touclmo  na  atarých  knihách 
pliitlky  brunátné,  tedy  té  éerveaé  barvy, 
kteráž  hrála  do  hnéda. 

Co  do  látky  bývají  mnfaké  pláité 
nejobyCejnéjí  pti  m^Stanech  aonkenné,  pft 
pánech  aksamitové.  Ale  pražský  méŽfan 
Beran  má  r.  1442  také  „kloček  modrý 
plátěnný  do  polon  poíitý'  ;*)  nSkdy  na 
skytá  se  také  méíCanský  „pláfiČek"  ,feřta- 
tový'  nebo  „brykyškový". 

Že    mužský    pláží    býval    kožefiinon 

zdoben   bnď   na  Hrnci,  bnd   na  obrubách, 

to  vime  z  obrázku  í.  93.  V  tom  nás  po- 

tvrzDJi   téí    archivní   zprávy.    Ctemeí    na 

příklad  roku  1433,    íe  zanechal  po  aobé 

povědomý    Husita    Šimon    od    lva    pláité 

dva;  jeden    „poatavcový,   jednoduchý"    — 

to  jest  soukenný  a  druhý    „s  kunami".*) 

A  tiHcet  let  potom  vidíme  v  pozůstalosti  Jánka  Stffbrného  i  Rataj, 

„jemuž  královská  velebnost  byl  dložen  160  kop,  tj'i  pláfitě,  a  to   „pláitik 

jednoduchý,  klok  feřtatový  a  klok  s  cbřbety."  *) 

V  prvtii  půli  XV.  věku,  kdy  maži  pláité  nosívidi  hnjníji  nežli  potom, 
také  se  namanou  pláité  „vSedni"  a  pláSté  .svátečné".  Na  přiklad 
i  v  plzeňské  nejstaril  knize  tak.  Kdosi  tu  má  r.  1426  .vžední  pláSt 
a  svátečni  irný."  *) 

KoŽíSky  a  kožichy  bývaly  ve  všech  stavech  a  při  obon  pohla- 
vích svrchní  íat  obyčejný.  Také  čub  Čím  dále  vfc  přibývalo,  až  zobecnély. 


Čís.  91.  Z  biblí  kutnoborBká. 


')  Desky.  Mise  11.  D.  11. 

*)  Desky.  Mise.  28.  J.  1. 

')  Arch   praž.  992.  lU. 

•)  Ueskj.  Miic.  26.  C.  19.  Mel  iňm 

')  Kn.  kiaftov.  ó.  3.  D.  25.  v  mus. 


se  sladovnou  na  Dovooiésttkém  rynka. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


Bei  fAéiié  nqjdel  doiti  lidí  v  poplmicb  knihách,  bei  kožichti  sotva  koho. 
A  která  paní  íetká  nemélB  na  Eima  blány,  měla  tahu. 

Eoiichy  byly  baď  T&ecko  faoiená,  blána  totit  na  svrcbn,  koieiiaa 
vnitf,')  nebo  —  a  to  je  nejobyčejněji!  způsob  —  kožich  byl  néjakon 
tátbon  poTlečaD.  Bfly  krátké  a  dlonhé.  Ole  tobo  pak  byl  Jich  BtHh  — 
bnd  obífrné  válcovité  poDzdrn  na  télo,  nebo  krátký  koleitnný  pranlk. 
Nejkratíi  kolicb,  „prsní  koŽlch"  slul  „plech"  i  „pliSek";  le£  plfikQ 
T}'skytDJe  te  vice  teprve  n  vékn  náslcdnjlcfm. 

Šnba  bývala  svrchní  Ut  koiichový,*)  ale  lehíi  i  parádnéjít  kožicha; 
kdelto  kožich,  jia  vSecek  kožeiinoo  podlil,  byl  jen  na  limu  a  niíl  vždy 
rukávy,  péknoa  Snbn  s  málo  koáeáinon  i  bez  rokávfi  oblákati  pini  také 
v  lét£   na   misti  plá&U  nebo  chodicfch   sokof,   a  dámy   na   miste  kloků. 

Proto  také  kožich  Bé  pilně  ispinal  proti  limí,  <Snba  zBstávala 
o  kfídlecb  otevřených.  O  mladistvém  králi  Ladislavovi  zaámo,  že  oblékl, 
tda  do  sondo,  krátce  před  tmrtí  iobo,  ab;  ji  pokryl,  jsa  churav,  spodni 
roQcba  plíténná,  tedy  nedbalky.  Soba,  jsouc  dle  slovnika  Vodňanskébo 
poílvána  a  podSfvána  kožemi  vzácnéjSfmi  (ex  pellibus  nobilibns),  stala  se 
fiatem  íestným,  lidé  si  v  ni  pyinéji  vedli  nežli  v  jinam  iatě.  Pravit  Lom- 
nický pyiným  lidem  výčitkoo :  .Šdyž  ae  v  inbě  býti  vidli,  že  se  za  přá- 
telj  stydlí."  •) 

Naproti  tonn  nesmíme  nikterak  zapírati,  že  na  odpor  míněni  Tod- 
iSanského  též  naili  jsme  ínby  podiité  koženi  sprostnými,  ne  vzácnými. 
R.  1483  měl  kožižnlk  Rnprecht  v  Praze  na  krámě  sedm  čab  ztečích, 
spratkových  lest,  jeben£ícb  devět  a  Serlinkových  sedmnácte.*)  To(  zajisté 
nebyly  ony  ěnby  nic  toze  honosného. 

Na  obraze  S.  95.  podáváme  obraz  obilrní  možské  iuby  s  kožežinným 
velikým  límcem ;  obrázek  ě.  96.  nkazoje  vzor  —  ne-11  iuby  ženské  — 
tedy  aspoíi  Jejího  střihu,  její  formy  z  hrany  XT.  věkn.  Kterak  vypadá 
ženská  ÍGba  od  ladn,   o  tom  ponékad  na  pooíenon   poslonžl  obr.  i.  97. 

Z  nalích  nejstarifch  pamětí,  poknd  json  psány  v  latině,  ze  slovce 
.pellicÍDm'  nic  nepoznáS,  fayl-li  kožich  nebo  ínba;  ale  Jakmile  busitskon 
dubou  zaénoD  hovořiti  naie  prameny  po  Óeskn,  ihned  tu  miž  podle  ko- 
žicha i  íabn. 

Suby  —  fiili  jak  v  Plzni  psávali  džllby  —  a  koŽich}  bývaly 
ua  povrchn  ze  viech  látek  —  i  z  plátna! 

Po  apodn  je  podiivali  koíešlnami  také  kde  jakými.  Čteli  badatel 
v  knibicb  slovo  „podifvati",  af  se  nemyli.  Tím  neminl  se  vždy,  Že  by 
koteiina  byla  po  spoda.  Pravit  kdosi  r.  1586:  „Nevím,  flm  ten  kožich 
byl  svrebu  podfiltý!"') 

Stran  kožeiin  zase  býval  ten  rozdíl  namnoze,  že  nrosení  lidé  mí- 
vali fcoieiiny  drahé,  zvláStě  knniny,  bělizny,  soboly,  branostaje  a  popelice. 

'1  Tobo  ráia  kotichy  poioáé  v  inventářích  pod  jménem  koticbt  .Depolilých". 
')  T  kolce   RoEDil.  Cecba  s  Němcem  vykládá  ne  inba  odévacf  za  íai,   „so 
man  Ober  die  ander  Kleider  anieyrht". 
*)  iDitmkcI  hospodáři.  5S. 
*)  Knllurn.  obr.  mtt,t.  Winter,  I.  G71. 
')  Kn.  uxh.  pr4l.  &  lOM.  8C. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


184 

LaBi21  koficfaj  poslali  jednoa  Vladislsvití  JlHmo  krili  darem.  Jfndr  jame 
o  nich  neietli.  Bobroviny  la  podliti  koiichú  t  XT.  atoletf  jsme  také  ne- 
D«lezU.  Sotd  to  poahá  náhoda-M 

Svrchek  boiichů  poilvalt  boháfii  aksamity,  atlas;  a  Elatoblavj. 

Has  T  Postilu  vykládá,  kterak  t  cizích  lemfcb  „pnrpara"  alnil  na 
krále,  ale  v  Čechách  porpory  aevidfiti,  tn  ilatohUr  na  bohatých  vidáme 
la  nejlepii  roucho.  Tiakté  prý  n  nás  „lobolový,  knof,  hranaBtyloTý,  bé- 
liznový  koiich  jeílé  bez  §nhna  jest  draiif  oežli  purpura  tam."  *) 


Čls.  9&.   Z  rukopisu  aniv    knih    Sig.  17.  A.  S. 


Že  raéstské  právo  x  doby  basitské  sakazovalo  měétaD&m  choditi 
T  6atech  s  kananii  a  »  popelicemi,  to  na  jiném  místě  BTrcha  praveno.*) 
Ale  nedbáno  toho  hrubě. 

Ndí  ohledejme  některé  zápisy  t  knihách. 

Nejobyčejnější,  nejlacinčjii  koiichy,  o  kterých  se  čte  v  knihách 
pražských,  jsou  beráníí  a  jeheněf.  Jeden  beráačl  r.   1414  cenf  se  49  gr. 

')  Na  kloboucích  bobroTínA  byla,  toho  pomni  ítoud.    Ostatně  ni  t  X.  ■tO' 
letí  k  nim  do  Prahy  jezdili  kopci  pro  bobrofiQD.  Vii  I.  dli.  Zlbrt.  Dějin  86. 
')  Has.  Poit.  Výklad.  U. 
■)  Rokp.  nnlT.  17.  C.  22.  112. 


■    DigitizsdbyGOO^^Ie 


165 

Keitál  tedj  za  mnobo.')  Téi  ttk  t  knlhich  plzefish^ch.  Edua  odkazuje 
r.  1426  „kolich  beráDÍf  kaézi.  Téhoi  roka  roá  t  Praze  bohatá  kup- 
covi Dorota  při  jinéin  h  jném  fiate  jedioý  kožich  beranil ;  *)  Tomáiek 
7   Blobovic,    orozený  lemnn,   lapisoje  v  knihu  praiskou  r.  1425,    íe  má 


CAs.  %.    Ndbrobek  mauželkj  Řehoře  t 


.kožich  liSři  bfbetový  b  úzkými  rukávy",  a  urozená  Kateřina  Hlasová  má 
téhož  léta  „fiabu  poBtavcovú  (t.  j.  soukennou)  s  soboly,  králkou"  a  druhou 
Suba    „dluhů   pohanakébo   postavce   s  kunami   blankytná"   a  tfeti  rovuéí 


•)  Desky.  Mise.  11.  D   11. 
'')  Desky.  Misc-  31.  60. 


lyGoogle 


156 

„B  kunami  poitaTcovú."  ')  Praí«ký  testř  Strýc  b;l  T  oné  haBitské  době 
Déjaký  obzvláStnf  pHtel  koíichAv;  nechávat  r.  1431  po  lobé  tH  kolicbů 
„íerliokových"  a  třf  .mal/ch.'  •) 

Šerlink  byla  bezpochyby  lep&i  jebnětína.') 

Potom  za  kolik  let  troasf  se  v  knibácb   koíichy  a  íaby  méifauské 

i  panské,  ale  lacinéjífcb  liíMch,  zaje6ich  a  berinJSlch  Jest  vire  než  jiných. 

R.   U60   odkazuje   také  jeden   lepil   tisl    kožich   Baíek   KroSÍDa,    koUř 

staro méstaký,    fariři    havelskému.*)     Hokynář    oovoměstaký    Dncliek    mk 

r.    1455   dva   kožichy  —  jeden   zajeíl,   drob/  beráníf.*)    Ondřej  Literát 

z  Chlnmce  téže  doby  chodíval  .v  kožlíktt  malém  lisim* ;  r.  1465  odfca- 

zitje  ŠteB  kovář  bomiiBi  lisi  .kožich  starý,  jako  v  nim  dělal",  a  přidávaje 

některoQ   zbraň   k   tomQ,    prosí,    aby    dědic  jeho   la   ten   koiicb,    sakni 

a  zbraĎ   ,do  Cele  lei  dvakrát  neb  jednu"  *)  A  takž  bychom  až  do  konce 

veka    pořád  jeitě   dlúDhoo   řádkou   mohli   liiěl    a 

zajGÍl   kožichy   vy  či  tatí.    Cena   takových    zajeďch 

kožichů  byla  v  polou  století  nad  dvě  kopy.*) 

Od  poIoD  století  připomínají  se  počtem  větáfm 
než  drohdy  také  kožichy  a  tahy  králifl.  Roku 
1483  ceol  se  kožich  králiěl  ta  pfll  třetí  kopy. 
Obyčejně  mívají  měEIanky  svoa  kožetinnon  garde- 
robu  pořfzenn  tak,  že  ínba  a  blány  politi  d^ji 
králíkem,  kožich  zajícem.  Zatím  orození  uebo 
erbovní  lidé  halí  se  aobolem  a  knninami.  Na  při- 
klad r.  1461  odkazuje  Janek  Stříbrný  z  Rataj, 
svrcha  již  psaný  věřitel  královské  velebnosti,  dě- 
dicem svým  íDbti  ,hnni* ;  ale  v  té  době  ni  se 
také  kuniny  a  tchořově  tronsl  větilm  poetem 
v  měSfanské  pr^žskí  garderoby.  Na  příklad  rokn 
1477  měl  Jan  Uadra,  iladovnik  a  domáci  pán  v  Dloabé  třidé  praiskě, 
Soba  tchořovou  za  60  kop  I  *) 

Těhoi  íasQ  vyskytl  se  nám  v  pramenech  pražských  také  mniský 
kožich  vlil.  Měl  ho  kopec  Kddg  r.  1478;  ale  kromě  této  vliiny,  v  knihách 
vzácnější  nežli  byla  v  tehdejěl  přírodě,  měl  kupec  ten  jeitě  něnbka  ba- 
rasovon  ěervenoo,  Čobko  Seron  kolichem  podSitou  a  čnbba  lisí.* 

Co  do  barev  nalezli  jsme  nejvíc  Sob  a  kožichii  modrých  a  černých. 
po  nich  největii  počet  byl  červenjch  a  hřeblčkových  (teprve  od  r.  1462) 


>)  Arch.  praí.  992.  126. 

')  Arch,  praí.  *  992.  61.  64. 

')  Roku  1186  inuBili  býti  iirehári  a  kožiinlci  praišU  suirnTáDi  a  uhIoutídí 
o  to,  aby  si  nepFeknpofali  píed  braoimi  SerlinkÚ  a  raostic.  PH  desk.  miscpll 
e.  21.  D.  25. 

')  Arch.  prat.  993.  262. 

'')  Ueaky.  Hisc.  26. 

■)  Kšaft  na  jakdmB    útržku  usáný.  Majit  prof.  dr.  J.  Celakovský. 

')  Desky.  Mise.  26.   Zajefif  kožich    panf  Anoy  DlnlkoTri  ceněn    r.  1460   n 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


IfiT 

«  naposled  jsou  v  řade  čuby  anové*  borvf,  íeré  &  selené.  .Zelenou 
molakon  íabkn  s  koltchem*  mél  na  pHkUd  pmíaký  měSeČDlk  Haifk 
roka  1478.') 

Atlasové  tnbj  vyskytuji  se  t  pražských  knih&ch  XV.  věku  nejipii 
T  panských  dinzích.  Taki  na  přiklad  Typflj£ili  sobě  p&ni  Donfníti  n  Jana 
z  domu  PraToré  kdys  před  r.  liTá  23  kopy  groíA  a  , nechali  na  to 
Čnby  atlasové  podSité.'  fiovné  tak  jest  stran  řnb  zlatohlavových.  U  téhoi 
Jana  lastavena  Jest  néjaká  panská  ínba  „zlatohlavová"  v  '.^8  kopách.*) 
Kůň  byl  tehdái  po  8  a  9  kopách  Českých  1 

Kterého  rázn  kožichy  byly  r.  1483  nejvíc  knpovány,  o  tom  snad 
pooči^e  nás  sklad  kožiinika  pražského  Roprechta.  Králíkových  koíichfl 
měl  II,  šerlinkových  fnb  i  koiicbA  17.  Témi  zásoben  byl  nejvice.  Je- 
henéfcb  Snb  a  kožichft  nél  9,  spratkových  7,  blan  a  ính  zaječích  hřbe- 
tových 5,  podbřfikové  dvě.*) 

V  inventářích  měst  venkovských  stran  fnb  a  koiicbfl  totéž  jako 
v  Pnie  shledáváme.  Na  přiklad  v  Litonyíti  nají  sonsedé  a  sonsedky 
rovně  tak  jako  v  hlavním  městě  „kožichy  beránči',  „beraní  a  jeheni", 
akožlchy  zajeíf'.*)  Kateřina  Hrazáková  odívá  se  do  r.  1492  „kožichem 
cajoSItn,  modrým  snknem  poiitým' ;  jiné  dámy  litomyiliké  msji  téhoí 
Času  aiobky  zaječí  a  berdjičl'' :  ^)  i  stará  rychtářka  Tisovská  měla  do 
r.  1497  kromé  blan  „Snbkn  beranil,  modrým  saknem  poíiton,  kožich 
králíkový  starý  a  kožliek  ziueČI,  poSltý  plátnem  černým'.*) 

Soused  Tníek  do  r.  U96  iatil  se  „kožichem  králíkovým,  iilbéřem 
poiitým  a  dmhým  kožichem  beraním*;')  jiný  sonsed,  řemesla  svého  soo- 
kenlk,  strojil  se  —  jak  by  ne  —  „inhon  liičf  politou  stikoem  slaté 
barvy".*) 

Jakoito  vzácnost  Čte  se  v  knihách  litomyilakých  r.  1478  o  énbě 
.křečkově',  suknem  nové  barvy  poJitč*)  Naryiavělé  kožeHay  samotář- 
Bkébo  křečka  nenalezli  jsme  v  knihách  potom  nž  nikdy  vlc. 

A  rovně  tak  jako  v  Litomyili  vypadi^l  iaty  koieíiniié  v  Jindří- 
ebové  Hradci.  Ta  cení  kdos  r.  1496  „inba  čeraon  fiamlatovou,  koním 
koHebem  podiitoa,  staron'  za  6  kop;  jinon  fiubku  titaron  iilhéřovoa  za 
pAl  kopy;  jinoa  haraaovoa  se  spinadly  za  3  kopy. 

Při  plzeňských  paních  jest  v  posledních  letech  XV.  veka  nápadná 
rětiina  Čub  nad  kožichy.  Coby  a  kožichy  viak  co  do  látky  a  kožešiny 
tytéž  se  v  knize  vyskyti^i  jako  jinde.  Tn  odkaznje  pani  jedna  r.  1494 
komas  „červenu  díabka",  jiná  modron.  Jedna  džuba  je  zaječí,  jiná  je- 
henčf.  Slovem  jako  jinde. 


■)  Desky.  Hi»c  30.  A.  11. 

')  Deiky.  Mise  36. 

*)  Hlsc  De^y.  26. 

•)  Arch.  Ulom.  Ua  i.  4. 

*)  Tami.  6. 

*)  Tami.  SB. 

ň  Tami.  14. 

•)  Tím*.  16. 

*)  SUpiuek  í4£lige  i  lib.  inscrlpt.  lie.  195.  < 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


A  býralo  Tínde  stejoo.  Z  pozftiUIostl  labit^ho  porfeniatni  kolfo- 
■kého  Sateroy  r.  1199  víme,  že  se  oilival  fiaboa  a  pranlkem  (plffikťm!) 
zajfcein  poíitým ; ')  v  knihách  z  Dvora  bned  na  počátka  XVI.  vébn  hemií 
se  fnbami  králíkovými  a  iňheailna;^)  t  Píská  má  téie  doby  Subn  káni 
za  25  kop  českých  už  koaváí;*)  *  Kutné  Hofe  v  dédictví  Jirka  v  Lorci 
r.  1603  postřehujeme  popeliíi  fiabQ  braaátaým  iamlatem  poiitoa,  kuní 
£abu  a  dumaíkem  hřeblčkové  btrvy,  kaní  fiaba  černým  atlasem  poSitoo. 
inba  soboloTon  brnaátným  damafikem  poiiton,  ínbn  popelici  uovogradku. 
iabn  hřbetovou  nepoiiton,  íabn  knuí  nepoáiton,  iobo  hřbetovou  bra- 
Dátným  sakuem  poittoa  a  kožich  hřbetový  poiitý,  braaátDý.*)  Tém  osmi 
čubi^,  poCtn  tu  dopoparad  neohyčejnémn,  čtoacf  nerač  podivovati  se: 
mě£(aiié  horSti  méli  groíů  do  mnohosti  a  v  boliaté  Kutné  Hoře  tehdejší 
aebjl  Jirka  jediný  bohatec. 

Jeho  žena  nebožka  také  odívala  se  čubami  a  koiichj,  ale  tícb 
k  inventáři  nezbylo  mnoho;  než  na  pozDanon,  Že  zpftsoh  byl  vlnde  tjž, 
postačují.  Je  tu  giuba  brnaátná,  kožich  paní  králíkový". 

A  méiCanskon  lubu  atlasovon  nalezli  jsme  na  Horách  Katných  jii 
r.  1486.  Hél  ji  ^otékář  a  spolu  zlatník  Jan  Cliarvát.  Byla  poíiU  so- 
bolem! Drahou  atlasovou  dal  si  poiiti  popelicemi.*) 

V   ilasicové"    ínbé   chodíval   si   do  r.  1503  knéz    v  ChvaUiuách.'' 

Na  konec  stojí  za  zmínku,  ie  nebyly  víecky  víudy  čuby  ani  kožichy 
k  vycházce. 

Poněvadž  nati  dobři  předkové  i-hodivali  ze  svých  světnic  apat  do 
netopených  komor,  a  mnohý  rád  si  pospal  bez  koiile,  tak  jak  ho  mátě 
urodila,  nezbývalo,  než  hráti  na  sebe  dlouhý,  teplý  fiat  na  cestu  te  svét- 
nice  do  komory. 

Brávali  lecco.  T  Litomyíli  jsme  nalezli  v  knize  s  f.  1492  dosti 
světlou  zmínku  o  sukni  zelené  „loÍDÍini";^)  spiS  nežli  sokní,  kierá 
přece  vždy  byla  lehká,  brAvali  spáíi  na  sebe  blány,")  ale  nejobyčejnéji 
odivali  ae  naii  předkové  k  spaní  kožichem. 

I  vesničané  tak  finívali,  jakož  o  tom  vy;:ravqje  r.  1506  Kvéton  le 
vsi  NebuBic  na  soudá  komorním,  líče  ačjaký  noční  loupežný  přepad: 
„Přiběhl  ke  mně  BeneS  nahý,  nemel  ani  koSile  modré,  a  já  pak  také  lineJ 
přiběhl  sem  s  tesákem  a  také  sem  byl  bos  a  r  kožichu".*) 

O  zvlá&tnicb  „álofpoleteb"  a  „horzkopeeh"  na  spáni  zmiňuji 
se  prameny  sic  teprve  ve  století  následujícím,  ale  soudíme,  ie  k  té  slníliě 
kožich  nž  dávno  dřív  býval  na  hotově.  Brávali  bezpochyby  některý  starý, 
zvetielý,  aniž  ho  proto  zvali  nepěkné  po  němečku ;  některý  poctivý  Čech 


■)  Vivra.  Kolín.  I.  77. 

*)  Bukop.  mas.  fol.  8. 

•)  Reg.  kom.  soudu.  U.  A.  6,  40. 

•|  Řehák.  Hora.  II.  SI.  S2. 

>)  Arch.  horský  č.  236  červené.  KiafL 

•)  Arch.  Ces.  XII.  567. 

')  Ko.  č.  118    109. 

■)  Sdélil  z  ksaňá  ronovskjch  Kl.  Čermák. 

^  Bcg.  soudu  kom.  1.  Q.  C.  4. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


v  Lounech  neamél  bo  jeiti  aai  r.  1&71  jmenovati  jinače,  iieili  ,koíii;li 
spratkovej  dloaliej.  cTilinlcein  poiitej,  v  Icterjm  se  Bpat  chodivalo".') 

Čtoacf  aiiftd  viimt  Bobé  t  kožiifch  a  Sobách  liopce  KoDce  rolcu 
1478  kúiichn  „vlČibo".  T  Btoletf  c&sleditjfcfm  radí  vSecky  knihy  zdra- 
rotnf,  aby  Doiaf  kožichy  byty  vlky  pod&l?áQy,  .nebo  takový  koiich  kromé 
to,  ie  iiialek  nečistých  a  SkodlÍTýcb,  jako  blech,  lii  v  sebe  nepřijímá, 
také  i  labHvá*.  Nebyl  onen  Kanc&v  vlČi  koSich  prvoi  toho  zpÚEObn 
.fitofpfllc" ? 

PH  této  pHlefitoBti  bodii  t  mine  no.  Že  na  cbytinf  onéch  .neči- 
stých iiialek*  —  ZTláité  blecfa  —  mivaly  ui  y  XV.  století  vlaské  dámy 
kaa  hoteiiny  pékné  podiité,  kteroaí  sobe  véSely  za  pasy,  přes  rameno 
a  leckam.  Uiii  konec  té  koieíiny  býval  zdobné  itřibrem  i  ilatem  kován, 
protoi  býv^l  reprodukce  koieiiny  bleií  i  v  dflech  o  nméleckých  Técecb.') 
V  ZTI.  vékn  donesena  ta  podivné  móda  do  Némec.  Zda  oblíbily  ne- 
chutnost tn  íeské  pani,  nevíme. 


7.  Nohavice  a  obav. 

Nohavice  v  celkU)  kryti;  nohavice  puDčochem,  obuvi,     Barva  oohavic;   lidé   bei 

oich.  Škorně  pHipiíatélé;  lobiky;  jich  délka,  barva.  Široká  obuv    Střevíce  a  boia. 

Cena  obuti 

O  mnžskýcb  DOhavicieh  bylo  svrchu  povedeno,  Že  za  celé  XT. 
stoletf  byla  to  gatata  přiléhavá.  Latine  slula  pořade  caligae.  Kryla  celou 
nohu  až  do  kotnlka.  Teprve  kdyí  v  XTI.  věku  vznikly  nohavice  jdouc! 
po  kolena,  objevil  se  spolu  název  nový  kalhotfi  z  francouzských  cnlotte.*) 

V  XY.  veku  tedy  si  do  konce  panuji  nohavice,  a  kalhot  je  ne- 
známý Jeité  kus  *) 

Čím  vétii  pán,  člm  vétái  parádník,  tim  vét£l  potit  mival  krejčí  se 
střihem  nohavic,  nebot  trikot  pletené  jefitě  nebylo  zuámo,  také  by  se  na 
limn  bylo  nehodilo,  a  tudy  krejčí  mnsil  sukno  bystře  a  čiperné  rozkrá- 
jeti, aby  seíité  nohavice  pékné  přilehly. 

Na  nohavice  bjlo  —  vedle  správy  z  r.  1429  —  potřebí  rozkrájeti 
6  loket  sukna.') 

Dmlidy  bývala  na  každou  nobn  nohavice  nvlá&tní;  obé  pak  se  na- 
bere kdea  na  boko  spolu  svazovaly,  fiíkalo  se,  ie  nohavice  „vzoitvaji**. 

Poklopec  čili  „kryti"  na  l&ně  pH  bořenim  svém  konci  přivazovalo 
ae  k  nohsTiclni,  dole  jsooc  přiiíto. 

<)  Arch.  louna.  £   1.  C,  16.  37. 

*)  Heůier-Alteneck.  Dentaohe  Ooldschmiedewerke  tabule  'M. 

*)  Qaj.  Olossalre.  J.  026.  Matsenaner.  Ciil  slova.  190. 

*)  Pry  v  ,Hortn8  deliciarum"  aai  ■  r.  I17&  vyskytuje  se  na  obrizku  iii 
krátký  iiroký  kalhot,  pak  prý  zaáel  a  v  XVI.  itol.  vyllhl  se  po  drubé.  AnitlB. 
f.  Knud.  d.  d.  Von.  1868,  3ia  Nám  ae  to  zdá  býti  podeiřelé. 

*)  Siplomatář  mns«JDl;  pratské  po4ty. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


ICO 

Zdá  8fl  nám,  ie  nobafice  XV.  rékn  byl;  bez  kapes.  Z>  kapsu  tehda 
alontily  toboly,  taivlco  na  páse,  rukávy  obifrné  při  anknieh,  kfídU  při 
pláitícb  a  konečně  i  boty. 

Svrcbo  pravili  jame,  ie  při  lidech  zvlái(  btyných  byla  kaidá  do- 
liavíce  jiné  barry,  ivUitd  oblibováaa  je&t^  za  Chelčického  jedna  nohavice 
zelená,  druhá  JServená,')  což  ni  pak  oblibill  fiaSkové,  a  potom  ie  ciiin- 
skými  vzory  jali  se  i  n^Í  ávibáci  nositi  nohavice  ■  rozlifných  knsA  aáta- 
*kovaná''    a  merhovanč;   to  badií  jen  mimochodem   v  nově   připomenuto. 

Jeité  v  prvni  pOlce  atoletf  patnáctého  přiháielo  ee  starodáVD^m 
zvykem,  ie  rytiřáti  a  jiní  šviháci  chodili  v  nohavicích  tak  npravenýcb, 
ie  alouíily  zároveň  za  střevíce.  Jejích  nohavice  totii  kryly  nejen 
stehna  a  lýtka  jednim  kosem,  alebrí  beronce  při  svém  konci  na  se  po- 
dobu punčoch,  odívaly  1  nohu,  ílapadlo,  ai  do  ipice.  Tedy  nohavice 
a  punčocha  byly  jeden  kus,")  (Srovnej  obr,  6.  4,,  5.,  74.,  76.,  77.,  80.). 

Rotami  se,  ie  taková  nohavice  po  apodn  byla  pod&ita  koif,  sic  by 
ivihák  byl,  nohavice  tedrav,  brzy  bos. 

Kdyi  ai  človék  připomene,  ie  rytíři  za  starodávna,  ba  i  jeíté 
v  XV.  Teku  málo  byli  zásobeni  nohavicemi,  a  ie  se  také  jim  přea  vieckn 
romantiku  nohy  potlvaly.  toi  nelze  při  takových  nohavicicb,  která  bjly 
apoln  sláljmi  pnnčochami,  nepomysliti  na  to,  ie  ne  kaídý  iribák  vonél, 
romantika  a  skutečnost  bjly  poněkud  od  sebe  vzdáleny. 

Zajlmavo  jest,  ie  v  nej^taríiicb  inventářích  dosti  dlouho  muafl  mezi 
mniským  oděvem  ahánétí  ae,  nežli  najde!  kteréa  nohavice. 

Výklad  na  snadé. 

Hnii  mívali  v  akrovnýcb  tehdejílcb  garderobách  nohavic  milo,  a  co 
méli,  to  tak  strhali,  ie  v  kíaftě  nebo  v  inventáři  neatálo  ta  řeč,  ani  za 
odkaz  ani  za  popis.  Vidyf  ani  bohatý  Šimon  od  lva,  r.  1433  odkszsje 
viecko  roncho  své  chodici  —  „sokné,  kabátce,  kožichy,  knkly  a  Čepice* 
—  nemluvi  o  nohavicích. 

Potom  —  od  let  třicátých  —  trouai  se  nohavice,  ale  dlouho  jen 
(10  jednom  exempláři  v  každé  garderobé. 

Od  polon  století  je  nohavic  více.  Roka  1459  odkazuje  Václav 
z  Hrobky,  měSfan  novoměstský,  avoje  „nohavice  váe<'ky',  ale  bohniel  ne- 
praví jaké.') 

Co  do  cen  známe,  ie  byly  nohavice  od  několika  groEA  po  několik 
kop.  Roku  1449  zůstal  ve  Blezété  Výa  zeman  dluien  faráři  za  nohavice 
29  groSA  —  o  proto  ae  soudili.*) 

Co  do  barvy  shledali  jame  v  pražských  knihách  nejvíc  nohavic 
modrých.  Některý  člověk  kromě  toho  zvlái(  liboval  si  v  Šerých.  Bene! 
dictns  Sist,  méStan  a  sládek  v  Novém  městě  praiakém,  měl  do  r.  1462 
troje   nohavice,    a  vjecky   byly  Šeré.    Jiný  sladovnik   Kikolanda  zaneidia' 

■)  CheIKcký.  Postilla.  216. 

'I  Tak  bylo  ui  v  11.  atoleU.  Eljaas.  Dbiory.  12. 

■)  Mise   26.  C.  2. 

<)  Opavská  kniha  půhonní.  List.  12 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


161 

po  sobd  r.  1470  gDohavice  aukna  brDoitného" ; ')  &  té  barvy  branátné 
Dobavice  ui  potom  z  popisu  Demizejf.  Roka  1478  <Steme  o  oohavicich 
qVlaskj^ch  —  Červených". 

ČGn'eiiě  nohavice  při  slavnostním  rouie  byly  oblíbeny  tou  doboa 
v  Hoře,  jakoi  dosvědSaje  kancionál  Lobkovický. 

Spolu  s  fervenýmí  nohaTicemi  ke  konci  veko  hojnéji  vyskytuji  se 
nohavice  Ěerné  a  noliavice  —  bilé".*) 

Podotknonti  Jest,  že  néktefl  naSi  íemeslnfci,  zvláStě  pekaři,  mly- 
náři oblibovali  aohé  choditi  pod  zástgroa  zhola  bez  uohavic.  Bývalo 
tak  též  jindo.  Na  polských  obrázcích  koncem  století  jsou  nejen  pekaři 
při  práci  po  nohách  nazf,  ale  i  kejdíř  světem  tonlavý  jest  zhola  bez 
nohavic.^)  Jednoho,  jenž  nemiloval  oohavic,  rnnsime  ítoncímo  představiti 
zvláSté.  Byl  v  Kadani  ině^tan  Andreas  Gtener  —  asi  Němec  —  jení  po 
TŠccken  BVŮj  život  od  r.  1464 — 1564  na  se  nevzal  nohavic!  Prý  chodil 
v  dlouhé  zástěře  „mít  einem  tesaken'    ze  stříbra.  Tak  kronika.'*) 

Na  konci  jest  nám  přiznati  se,  iB  nenalezli  jsme  v  ioventářích 
zápisn,  aby  také  íeské  dámy  v  XV.  stoleti  byly  nosívaly  pod  sukní  pan- 
íochy  nebo  nohavice.  Na  soSkách  a  obruzech  ovicra  dobře  pozornjeme, 
ie  panf  nemívají  obuv  na  boso.  Snad  .ponoiky"  z  Letopisů  Trojanských 
jsou  starodávné  ěeské  „pnněoiky'  ncho  jsou  v&bec  nějaký  kus  seSitébo 
prádla  na  nohy  íili  ounce. 

Že  ipanělské  pani  ua  počilkn  dotčeného  věku  nohavice  mívaly, 
a  že  ty  spodky  jejich  bývaly  červeny,  to  prozradil  německý  milostný 
básník  Osvald  WolkenSteitiský  (f  1445),  jenž  na  svých  mnohých  dobro- 
družných toulkách  také  ěemookým  Španélkám  se  kořil. ^)  O  jiných  panicli 
nevíme. 

Stran  obuvi  vyložili  jsme  svrchu,  že  za  celé  XV.  století  oblibo- 
vány byly  od  obojího  pohlaví  formy  přilpičatělé. 

V  té  snaze  že  mnozí  a  mnohé  zaSli  až  k  nemotorným  zobákůill 
čili  nosňili  trepkami  podkládaným,  o  tom  také  svrchu  oblirně  položeno. 
Tu  běží  o  zevrubnější  výpis  oněch  dlouhých  střevíců, 

Dlouhý  bývaly  nestejně.  Stáři  Letopisové  uvádějí  špice  na  půl  lokte 
dlouhé,  Židkovi  json  škorně  nad  loket.  Ale  byty  zobáky  také  střfdmé, 
skrovné,  nedlouhé.  i:Iln  takových  zobákd  vymaloval  Kicbeotat  v  rukopise 
o  BDěmě  kostnickém  jednajícím.  NáS  obrázek  č.  98.  ukazuje  čtvero  zpfl- 
sobft  nosatých  střevlcft  b  trepkami  podloženými  a  rozmanitě  připevněnými 
k  noze. 

Zobáky  bývaly  také  z  kflže  mékkě,  aby  při  cbflzi  Švihák  ohnouti 
je  mohl  nahoru  a  přivázati  k  noze. 

Eflži  dávána  vielijaká  barva,  ale  nejobyčejněji!  barva  zobáků  bý- 
vala červená. 

')  Misccll   26.  E.  6. 
')  Tamí.  G.  16. 

')  Codex  piciurat.  Buchuer.  28   30. 
•)  Kukop.  Gesch   Kaadcn.  Urban.  inus.  92. 
')  Píjtt  o  nich:    ,Die  weiBseu  baiulnin,  wolgevar, 
verdackt  mit  roten  boseii  gai'." 

Sr.  Ziknimd  Vtototi   ViSiaj  kiúja.  1 1 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


163 

Že  bjly  TÍelijaki  líné  barry,  to  patnio  jii  x  mÍDistnr  Štitního- 
HelmbrechlDfk  má  kaídý  zobik  jioé  barvy  —  jeden  modrý,  dnibý  Čer- 
vený. V  Ricbentalovýcb  malbácb  o  snémn  kostnickém  json  zobáky  čeř- 
reně  i  ílnté  malovány;  na  obrazech  vlaskýcb  doati  jest  zob4kfl  íeraýcb,  *) 
a  nápodobně  abledává  se  i  t  cisfob  i  v  nalich  starodávních  obrazech 
všelikteraký  zobák  podle  červeného.  Ale  z  krouikáfBkýcb  zpráv  vitne,  ie 


W  fe  ^^ 


první  tobáky  a  nás^byly  r.  1867  pořizovány  z  fiervené  kůže,  a  mravo- 
kárce  nái  Rokycana  1  napotom  vyčítaje  zobáky,  vidy  mlavi  o  .atřcvlcicb 
(třevfclch)  Éervenýcb  se  Spící". 

Viickni  lidé  v  XV.  století  ovfiem  nenoBÍli  zobákfi.  Yáindjíi  lidé  ani 
nejvyifiich  stavfi  do  nicb  se  neoboavali. 

Lidé  netoníícl  po  parádé  vždy  obonvali  se  v  střev  i  ee  krátké 
(calcens)  nebo  vysoké  (socci),  v  nicbž  forma  noby  byla  zřetelná,  a  na 
cestn,  na  lov  nebo  do  práce  obtiinéjil  brávali  naii  před- 
kové íkomé  (ocrea)  a  boty  naiim  docela  podobné, 
Jbnď  o  holení  rovné,  deStkami  nabíjené  (obr.  99.  bot}' 
barvy  rudé  z  poiátka  XV.  věkn)  nebo  o  holeni  sbrno- 
vacf,  jakož  vidfmu  na  ílaté  boté  v  rnkopise  Hodinky 
kláfitera  sv.  Jiří  nebo  v  biblí  kutnohorské  (obrazy  v  této 
knize  č.  6.,  94. ;  jiné  boty  viz  v  obraze  č.  33.,  88-,  95.). 
ČiB.  í*S.  Z  rukop.  Ty    a    podobné    boty    a    ikomS    naposled    vytlačily 

Zrcadh  spasení,    zobáky  docela.    Evropská  reakce  proti  zobákům  zaélná 
se  právě  v  ten  f&s,  kdy  v  Angliété  doíly  délky  neJdelSf. 
Při  dvoře  bnrgundskébo  Karla  Smělého   staly  se  Široké 
střevíce   na  £as  rovnoprávnými  se  zobáky,')   a   tof  jim  dalo  rána;    bylté 
dvflr  bnrgQndský  vzorem. 

Toož  doboo  při  dvoře  franconzském  za  Karla  Vlil.  obrátili  střevíce, 
doilé  až  k  nejdelší  Spicl,  po  malém  přechode,  jimi  byly  zobáky  kratli 
a  tup^if   podoby   zobce  kachního   (Entenschnabel),*)  v  pravý  opak.    Jali 

O  Bonnnrd.  Costumi.  I.  69.  Gindici  del  tomeo. 

*1  Heydeo.  (Tracht  1 19.)  popisuje  koberec  burgund,  krále  i  r.  1477,  di 
némf  oboji  strerice  podle  sebe. 

')  Sebeible.  Die  gnte  alte  Zeit.  77. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


168 

se  nositi  etřevíce  krátké  a  široké.')  A  skutečně  oa  fraDConzsk^^ch  obrazech 
ke  koQci  atolett  kde  jaký  střevic,  víecho  je  o  iiřce  při  prstech  lak  značné,^) 
že  jii  neměli  Némci  k  avéma  vytiůieza  „kravích  hub"  —  Kuhm&aler  — 
daleko.  Němci  pokládají  totiž  široký  onen  střevic,  který  pH  prstech  po 
obon  stranách  nevkusné  je  vyběhlý,  proti  nekalému  zobáku  za  avflj  vážný 
výmysl.  V  Norímberce  Yjskytnjí  se  první  kraví  huby  prý  r.  1493.')  Na 
pomnfciih  v  kathedrále  krakovské  json  oblé  střevíce  z  r.  1505.*) 

Co  do  potřeby  Sašové  byla  obyíejaá,  nehonosnů  obuv  dvojí,  a  to 
letní  nebo  zimní.  Kožená  zimní  obuv  byla  vycpáváng  teplou  látkou 
z  vlny  a  ze  arsti  zvfřat  —  plsti,')  nebof  ten  střevíc,  jemuž  dnes  ří- 
káme bačkora,*)  slnl  vfibec  „plstka".')  Plstku  vidíme  na  tahnlovém 
obraze  kUStera  křižovnického  z  konce  XV.  veka,  .Te  íerná,  do  ipice 
a  zapíná  se  přezkou.  (Obr.  100.) 

Nehiedíme-ii  k  obuvi  lidové,  k  dřevákům,    Škarpalúni  (po- 
zdSj&lra  íkramprlům)").   kteréž   hodou  asi  stejné   a  nynějšími  morav- 
akýini    a   alováclo'ini   krpci  a  opánky, 
byla  néstská  a  vanská  obuv  obyčejná  co 
do  formy  dvojí,   byla  nlzhá  a  dlouhá. 

Nízké  říkáno  po  všem  31ovanstvě 
od  pradávna  střevie,  třeTÍC,  střevf.") 
(NaBe  obrázky  č.  1.,  střevíce  honosného 
člověka  č.  3.,  i.  89.).  Byly  zvláítni  stře- 
více „panenské",  jiné  „dětinské".  Stře- 
více dětské  objevnjf  se  v  řádech  Sevcov- 

■kých  bron.«d»ím  jménem  .dětin.kébo".  ^  mimMio  °brun  SI..  203. 
Stojít    v  řádě    litomySlském    r.    1413,    že  ^  retrosp.  výstavy. 

smí    ivec   nasaditi    „třevlc   a   détinskýho, 
eo  chce'."*)   (Obrázek  náS  Č.  92). 

E  dlouhé  obuvi  drohdy  sluSela  Česká  Škomé.  (Obr.  náé  č.  32.,  č.  75.). 

Ale  k  ní  v  XIV.  věku  přibyla,  jakož  svrchu  vyloženo,  cizinská 
bota.")  Projevili  jsme  domněnku,  některými  dAvody  opřenou,  íe  bota  byla 
prvotné  k  zimě.  Bývaly  boty  „kožichem  podSivány".  Takové  boty  ko- 
žichem podSité  na  příklad  odváděli  „od  starodávna  lidé  z  proboStstvi 
Bibrbdiskěho   nafiim  českým  ChodQm".") 


')  Yiolletle-Dnc   IV.  333. 

*)  Modes  et  costumes  historiques;  H.  a  P.  Ponquet. 

')  Robrbach.  Trachten.  231. 

*)  Fotografie  v  uraéi.  průmysl,  mus.  v  Rudolfiné. 

')  Desky.  Miscell.  6.  87.  S75. 

*)  Po  maďarská  prý  botzkor.  Schránka,  LexicOD  der  Fuasbekl. 

^  Flstka  =  platéný  střevíc.  Nomencl.  Dasypodis. 

')  Sebranka.  Leiicon. 

»)  Slovce  „atřevi"  jest  ve  viech  knihách  XV.  a  XVI.  sloktí.  V  d.^sk.  mÍBceli. 
26.  D.  21.  r.  U61  jednon  téi  „strzowie",  patrné  omyl  píaarský. 

'*)  Kn.  zápis.  arch.  litomysl.  č.  115.  PCijčil  Stépinek. 

")  Srov.  Gay.  Glossair.  179.  Bolte.  Srovn.  Jireček.  Svřtozor  1877.  16. 

")  Zpráva  z  r.  1512  V  opisech  práva  chodovakého  u  prof   dra.  Jarom.  Čelo- 
kovského,  ochotně  lapújčených. 

11* 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


164 

Ale  jsouce  y  ievcovských  řádech  —  a  ted^  také  asi  mimo  řády 
—  na  roven  staveny  se  sUrBImi  Skoraěmi,')  boty  dlenfm  nevalné  doby 
vytlaJSily  jejich  jméuo  dočista.  Potom  již  dtonhá  obav  at  8  hoteaf  při- 
lebloa,  ať  se  shrnovací,  a(  nad  kolena,  at  po  kolena,  viecko  bylo  bota, 
takie  vyskytne-li  se  v  XVI.  veka  jméno  íkorné,  obyčejné  znamení  již 
jen  obuv  sprostných  lidí  ze  skopovin.  A  i  té  obnri  v  ústech  lida  leckdy 
bylo  jméno  boty,  jakoby  věci  jednostejné.**) 

Bfla-li  Skorné  drahdy  o  néco  kratif  nežli  bota,*)  od  drahé  pfllky 
XT.  vékn  jíí  liil  se  jen  co  do  délky  boty  a  botky,  čili,  jakž  na  Moravé 
psávali,  podky.*) 

Ke  konci  XV.  vékn  vyskytnje  se  d  n&s  nová  obor  poloviéni  — 
pantafle. 

Vyskyiiyi  ae  asi  od  let  sedmdesátých,  kronika  aDgipnrski  nvidi 
jich  začátek  rokn  1496.*)  Jméno  a  pflvod  pantaflf  je  z  Vlach.  Vlachfim 
sluly  paatofola.*)  V  starých  si  o  vnicích  Je  pl^kládajt  slovem  crepida, 
sandálům. 

Šviháci  obojího  pohlaví,  jdouce  nlicemi,  nosili  pantofle  Davlečené 
přes  obnv.^)  Nátorný  obrázek  ženských  paotafll  z  fresk  kutnohorských 
položen  pod  č.  64. 

U  nás  vidéti  pantafle  sic  již  v  chráme  sv.  Barbory  na  freskách, 
ale  hojtiějái  méron  v  archivních  záznamech  Jeví  se  pantafle  teprve  v  sto- 
letí následujícím.^)  Slnjl  obyČejnějáim  jménem  trepek;  čtoncl  však  mnaf 
tyto  trepky  dohře  lišiti  od  oněch  podložek  trepkovitýcb,  kteréž  kladeny 
pod  zobáky. 

Obuv  pořizována  nejčastéji  z  kožl  teteclcb  a  skopových,  obyčejným 
jircbářským  způsobem  připravených,  Ke  konci  XV.  atoletf  začali  nád- 
hernější střevíce  iíti  z  kordovanu;  slojí  potom  napořád  kordovankami. 
Boku  1510  pravi  Qeiler  von  Kaisersberg,  že  před  malým  časem  nikdež 
kordovauD  neužívali,  až  teprve  za  Jeho  nedávné  paméti. 

KordOTAD  hyta  kQže  jmenovaná  po  městě  Kordové,  Kordnbé,  kdež 
kvetla  její  fabrikace  z  orientu  Araby  sem  donesená.  Fabrikace  kordovann 
byla  dlonbo  t4'ena  a  záležela  ve  zvláitní  přípravě  za  pomoci  Spaoélakých 
rostlin  isommagre'  zvaných.^) 

')  Til  řád  áevcov.  t  Hradci  Král.  a  v  Litomyšli  z  r.  1418.  TypB.  Štépán^k 
E  ka.  i.  115.  arch.  litomyil. 

')  Pravit  vesQiían  jeden  r.  1G80,  te  byl  kdos)  lapen  „la  prlCiaon  Ikorefi, 
fe  jeit  ty  boty  utradl".  Archiv  praí.  č    II34.  316. 

*)  PolanQm  byla  škorně  „obuvie  na  goleů". 

')  Arch.  muaejnl;  listin,  z  Mor.  Třebové.  1504, 

')  Scheible.  Die  gute  alte  Zeit  740. 

')  Sebranka.  Lexic  m. 

')  Touž  dobnn  v   Némdch.  Geiler.  Weltspiegel.  1&. 

*)  Též  Uk  v  Polšté.  Čti  PaviňBkiego  Hlode  lata  Zygmnuta  Starego.  269. 
Na  niEOiemských  obratech  rovné  tak.  Víz  Lukas  van  Leyden  Ausstellung  Chriatí, 
Mappe  1,  v  dile  Heproduct.  von  Kupfersticb.  vydán  od  Direction  der  Reichsdruk- 
kerei,  Berlin. 

*)  Ziýlmavé  ličeoi  o  kordovann  podal  r.  1696  Weigel  ve  své  knise  Ab- 
bilduDg  der  llauptetánde,  str.  024.  Odtud  vyvážili  jsme  hořejší  iprávy,  zajísti 
i  pro  XT.  Btoletl  platné. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


16& 

Kdjř  pkk  t^emstrf  se  t  XTI.  Hto1«tf  proklobalo,  jali  se  kordovan 
robiti  nejprve  y  městech  při  Balté,  bami  snadno  dováženi  výborni  ko- 
zlové I  Livonska,  jichž  k&Je  na  kordovan  hodila  se  nejlépe.  Kůže  zba- 
vena srst!  ipSBDbem  jirchái^Bkým  obyóeJDJm  a  pak  fikráb&na  a  strojena 
dle  ůmyala,  jaký  kordovan,  hrobý-li  Si  lesklý,  měl  býti  pfípraven;  po 
straně  srstnaté  délán  jemný  hladký  kordovan,  po  slranS  masité  robili 
kordovan  hrubý.  Jeitě  v  době  Weiglově  dělali  kordovan  jen  černý;  ale 
v  zemích  východních  —  tak  tvrdl  Weigel  —  ninívali  kordovany  dělati 
v  Tokátě  modré,  v  Diarbekiru  a  v  Bagdadě  éervené,  v  Homolu  žlnté; 
povaha  tamějiicb  vod  prý  přidávala  kordovana  nejkrianějSl  le^k. 

Z  toho  již  patrno,  že  byly  kordovanky,  at  již  z  kordovanu 
jakéhokoli  pořízené,  obuv  drahá,  kteréž  sobě  v  XV.  století  mohli  dopříti 
jen  bohatí  lidé. 

Kordovanské  střevíce  nebýval;  mazány  niěim.  Uvádějí  se  vidy  Jaksi 
Dft  odpor  střevlcQ  mazaných.') 

Jiné  boty  a  střevíce  vSak  byly  ,kvuBQicemi  lejtrovány  a  Smelcovány", 
aby  leskly  se  řemé.') 

Možské  střevíce  a  škorně,  byly-li  po  předu  nebo  po  straně  otevřeny, 
zapínaly  se  spinadly,  přezkami,  knotliky;  prostí  lidé  zavazovali  je  řemeny 
a  řemen ky.*) 

Ženské  škorně  a  střevíce  dle  zprávy  Židkovy  se    „inorovaly". 

V  nejstarších  artikulích  Ševcovského  řemesla  z  poíátkn  XV.  atoletf 
j^teme  o  „knoflíkových  třevíeích",  o  střevících  „s  oáševky", 
tedy  povrchu  našívaných;  z  díla  dlontaěho  uvozuji  se  „Škorné  přlčaé" 
a  boty  bez  zevrubnějšího  určeni.*] 

Z  artikolA  ševcovských  z  konce  XV.  století  dovídáme  se  o  „ŠkoT- 
oich  8  faldy",  o  „příčných  botách  s  malým  faldíkem",  o  botách  telecích, 
hladkých  „o  dvú  podešvích".') 

TI  ievce  vetešníka  bylo  lze  koupiti  dle  ráda  z  r.  1441  nártě  a  po- 
dešvy  nové  k  ochozelým  holením  přišité  nebo  „škorně  dobře  ochozené", 
jenom  nesměl  švec  vetešník  přišívati  k  vetché  obovi  „červených  ani 
bílých  šárA".  To  slnšelo  jen  Sevci  novinlkovi  nebo  nov&kovi.') 

Z  těch  posledních  slov  o  červených  a  bílých  Šárech  lze  ponékad 
souditi  o  tom,  kterak  pěkná  botka  v  polovicí  XV.  veka  vypadala. 

Jest  velmi  podivno,  kterak  v  XV.  veka  řidkokráte  čteš  v  městských 
knihách  pcpísných  o  nějaké  obuvi.  Ba  lze  říci,  íe  do  polovice  XV.  věku 
se  v  knihách  o  ní  hrnbě  ani  nemluví. 

Příčina  bade  zase  asi  ta,  kterouž  jsme  uvedli  pří  nohavicích:  nikdo 
neměl  hojné  obuvi,  a  co  měl,  to  buď  strhal  ton  měron,   že  pak  v  kiaftě 

')  Arch.  praí.  u.  10B2,  381. 

')  Nynéjitho  ipflsobu  leítidlo  prý  vymyslil  si  ívec  budgjovicliý  Urban  na 
počátka  tohoto  století.  Sebranka.  Lexicon.  137. 

■)  Snář  Daeickábo. 

')  Arch.  litomyšl.  t.  115. 

')  Tohoto  zpflBohu  obuv  bylo  délati  kb  mistrovský  kas  v  Turnově  jeétě 
r,  1538.  Arch.  mna.  list.  tnmov. 

')  Bliscell.  při  deskách  lemsk.  ě.  IS.  C.  16. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


106 

o  tom  nemlnňl,   n«bo  bez  kSafto  připadla  takoví  ?ěc  £eledt,   a  ÍDventář 
80  o  oi  uedoTédíl. 

V  drahá  pAlce  vékn  zaftná  ae  ta  a  tam  t  popisicb  obuv  jentí,  ale 
zhnata  nikdy  a  nikde. 

Rokn  1478  v  pozfiststlostí  pražskébo  kopce  Knnce,  avrchn  již  pra- 
veného, zapisaje  se  , několiko  párfl  střevíců  spotuičimi  podelvy"  a  trepky 
kožené,')  což  jaoa  bezpochyby  pantafle;  r.  1483  m6  Škoda,  pannifei 
v  Praxe,  prvDÍ  „botky".')  A  jako  v  praiakých  knihách  rovné  tak  v  pa- 
mětech jiných  máat  zřídka  udá  so  ti  íisti  o  obavi.  By  nebylo  dvou  Sevcfi, 
jimž  sonaedé  roka  1496  a  1500  ziÍBtali  až  do  jich  smrti  za  obnv  dlažni, 
nebylo  by  v  nejstarĚl  kuize  litomyilské*)  o  nijaké  obuvi  řeči. 

Ale  ta  náhoda  nám  se  dobře  hodi.  Kejprve  postřehajeme  v  knize 
jen  botky  a  „atřevl"*)  —  tedy  nevidíme  škorni,  z  čehož  také  patrno,  že 
ikorné  a  botky  jedno  byly;  pak  vidfnie,  že  jakýa  Neřád  dlužen  za  „boty* 
ievci  TomáSi  10  groSfi  bilíeh  —  to  jest  20  groĚft  mfS.,  a  rychtář  Radi- 
mický  že  povinen  Dýmoví  čavcí  za  9  pár&  „třevic*  po  deaeti  bilých  pe- 
nězích ;  kromě  toho  Moravec  za  podSitf  měl  dáti  4  grofie. 

ToaŽ  dobou  stály  vyaoké  boty  v  Stříbře  kopa  groSfi,  a  koařímaký 
ívec  o  málo  let  později  prodává  střevíce  po  8  groiích  mfieňakýcb, 
škorně  po  24  groSlch  a  boty  za  tolikéž  nebo  i  o  4  groSe  dráže.*) 

V  prvních  letech  atotetl  následujtciho  jsoa  v  Náchodě  hoty  po 
14  groílcb  bílých  a  „počitífko"  (podSití)  za  5  groěů  mlSeňakých.*) 

Do  obuvi  vkládali  onnce  (vonuce),  kteréž  objevují  se  na  poěátka 
XVI,  atol.  ve  alovniku  Vodúanského.  B^ly  tedy  zajisté  již  v  XV.  věkn. 
O  proatém  lidn  víme  ze  atoletí  náaledtijfcfho,  Že  klade  do  bot  sláma 
i  mech.  Nehleděl  tedy  na  útloa  podoba  evě  obovi. 


8.  Tinutí  a  drobný  áat. 

Eoíile.    Lidé  bex  liofiil,  rubáí,  Čechel.    Obojek;  fértocb,  kaaaiikit,   pásoive,  ftitek 
na  nos;   prádlo  práti    nebo   tepati. 

Psává  ae  dosti  zhusta,  Že  v  XV.  století  manželka  francouiského 
krále  Karla  VII.  byla  jediná  pani  v  éiroké  Francii,  která  byla  tak  po- 
kroěili,  že  měla  již  dvě  koiile  ve  svých  záaobách.^) 

Tolik  je  pravda,  že  v  XV.  věku  již  koSíli  jakožto  íat  ěáateěuě 
spodní  mívali  lidé  víech  atavO,  ale  že  nemívali  jich  mnoho.  Viak  doltyi 
uvidíme. 


')  Deakj.  Hiec.  26.  G.  6. 
5  Tamže. 

^  Arcb.  lilom.  Iia  32.  49.  108. 

*)  Erejíi  Suchanec  r.  1GI2  lanecbává  po  sobĚ  atřevi  nové  a  potky.  ]0g. 
*)  Lib.  teatameot.  Kouř.  arch. 
•í  Arch.  nácbods^.  Kith.  ku.  z  r.  1196  &  VUI. 

')  Baorner.  Hiát.  Taicheub.  1891.  290.  Odtud  jde  zpráva  s  knihy  do  knihy 
bez  ůvaby  a  znaloati. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


167 

Kodile  (lat.  camiaia)  jest  atarodárný  iat.  Isidor  Serithký  jií  v  Vil. 
Btoletf  piie:  „Camisi&s  vocamuB,  qaod  in  his  dorminiad  Ib  camis*.')  Tedy 
již  pfed  12  věky  znali  koSile  a  spali  t  nich. 

Eljasz  doknzaje  ezistenci  koJil   od  XI.  stoleti;^)   Zibrt  z  pramenA 
dODiácich  nkáza),    le  poaledDi  PřemysloTec   zabit  byl  r.  1306   v  kolili  a 
že  r.   1309   řeiueslDÍci  i  eedláci    ,in    cnmisjis"   —  v  koiiifch   ch&pali    ae 
zbrané;')    rytliH   že  mívali   hedbávaé  koSile  s  tkaaicemi,  Has  že  vyCítal 
knéžlm  skvostné  kolile.    Rytířské  dámy   mivaly   hedbivDé   koSile   zlatem 
prollvané,    tkanicemj  obkládané   dle  jiných   zpr&v   z  konce  XIV.  Těko.') 
Také  T  pražských  mé£faiiských  inTectářích  ze  století 
XIV.  vyskytne   se  zápis  o  košili. ''}    JeílSek  chovaný 
od  mateře  své   na  obrazech   mívá  koBilt ;   na  obraze 
Hftdonny  Zbraslavské  má  dokonce  koSilku  po  straně 
rozstřiženou  a  třemi  knoflíky  spjatou.  A  na  obrázku 
i.   101.  podáváme  vzorek  koSile   z  rakopisn  Zrcadla 
spasení,  pocházejícího  z  prvních  let  XT.  vékn. 

Tedy  dfikazů  dost,  Že  naSi  mívali  a  znali  do 
konce  XIV.  století  koiile  ve  víech  stavech  od  krále 
po  sedláka  a  řemeslníka. 

Do  XV.  století  přinesli  si  urozeni  páni  koSlle 
jakožto  spodní  £at,  a  dovídáme  se.  Že  kofiile  ony  byly 
modré.  Čtemeí  v  Letopisecli,  že  v  bitvé  na  Vyšehradě 
„čeítl  a  moravStf  páni  byli  zbili  a  véeho  odění  a 
rúcba  až  do  modré  koiile  obnaženi*.*)  V  modré  ko- 
Síti  vidíme  rytíře  spáti  v  miaiatnrách  Života  sv. 
Prantiěka,')  malovaných  konec  XV.  století  (r.  1500).      (.,,   [qj   2  mkop. 

Bílá  paní,  paní  Perchta,  pomnic  zvyká  román-        Zrcadla  apaseuí 
tickýcb   dob   rytířských,    r.   1450   posílá   Jindřichovi  fol.  84. 

Roimberskémn,    bratru  svémn  koMti,   aby   ji    „po  ní 
nosil*,  „a£t  jsem  kolivěk  stará  bába."  ^ 

V  témž  věkn  XV.  stala  se  kolile  i  při  měfiíanech  již  příslovím. 
Pravíf  jeden  Kntuohořan  o  stříbrných  horách:  „Kdyby  to  věc  má  byla, 
chtél  bych  do  koSile  naložiti,  když  bych  s  to  mohl  býti."') 

Také  ve  vzácných  zápisech  domovitého  statka  lidového  najdeS  v  XV. 
století  koiile  lněně,  konopné,  koudelné-"*) 

Tedy  zase  ve  všech  stavech  oblékány  koSile. 

')  Gay.  aiOBBBÍr.  pod  heslem  Chemise.  369.  Citáty  frane.  o  koíilich  při- 
vozuje Gay  od  r.  1080. 

')  Eljasz.  DbioiT.  I.  12. 

■)  FoDlea.  rer.  IV.  106.  166.  ZlbrL  O^in.  I.  288.  847. 

*)  Jagié.  Archiv.  XII.  826. 

')  Arch.  nraí.  i.  9B8.  60.  r.  1876. 

3  Staří  Letop.  41. 

*)  Rnkop.  v  bibl.  CernínQ  na  Petrípurce. 

•)  Aich.  iesk.  XI.  248.  SedlUkovy  listiny. 

^  KntDOh.  memoriál,  fol.  A.  23. 

"}  Takové  má  na  hrané  století  mlynář  nedaleko  Morav.  Třebová.  Arch. 
vaa.  list.  >  Třebové. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


168 

Ale  hrabě  b;  iblondil,  kdo  by  innSl,  ie  tich  koSil  býval;  t  domi 
zásoby.  Nemá  jicb  každý,  a  při  kom  jsoa,  má  jich  málo. 

Zajisté  tebda  ani  n  panstva  jeStě  nebylo  zTjkem  zásobovati  se 
hojně  vinntfm  čili  prádleni.  Že  snadno  i  chndi  lidé  niiSlch  stavů  mohli 
(kdyby  byli  chtěli)  obvyknoati  zásobám  kofiil,  to  pochopí,  kdo  nahlédne 
do  inventářA  a  shledá  ooy  zásoby  plátna,  jaké  kde  která  česku  hospo- 
dyně v  trablách  mivals.  Ale  OvSem  plátno  bylo  na  clcby,  rnkávce,  pla- 
chetky,  roaiky  a  k  jiné  sluíbé  domovité.  —  Nebylo  tenkráte  jeitě  zvykem 
míti  zásobn  koSil. 

V  Němdch  ještě  r,  1525  chodili  nejednl  bez  koSile.*)  T  oněch 
starých  dobách  nikdeí  nepokládána  košile  za  tak  podřízený  spodní 
šat,  aby  vfiecek  byl  pokrýván  a  v  noci  v  nřm  lidé  spávali.  Koiile  byla 
tomn,  kdo  ji  měl,  šat  jiným  povrchním  knafim  rovnoprávný;  mn- 
sila  býti  ne-11  všecka,  aspoň  s  část,  po  rukávech,  a  krkn,  na  prsoa 
jakoíto  pnut,  pod  vykrajovanými  kabáty  a  sukněmi,  zřetelně  patrná. 

Zvláště  lida  selskémn,  dévěatfim  slažebným  sloDŽila  košile  čili  mbአ
za  šat  ne  právě  skrývaný;  jináČ  nebylo  by  lze  vysvětliti  povědomoa  Ho- 
sovn  výtka,  že  se  selky  skoro  stydi  za  svoje  rabále.  Proto  shledáváme 
podle  košil  prostých  také  košile  s  tkanicemi,  se  zlatem,  s  perlami,  ko- 
šile vyšívané,  kteréž  vyšíváni  poi^J/ovali  a  nás  lidé  domácí  i  cizi:  vy 
skytnjet  se  v  Tomkových  Základpch  „vyšfvaé  hedbáví  JiH  z  Uber  a  vy- 
Sívač  pražský  Kvítek'   (I.   134.  II.  162.). 

Ale  hodně  vody  přeběhlo  Vltavou,  neřli  sobě  v  Čechách  všickni 
obvykli  v  prosté  košili  spávati.  Jinde  nebylo  jináČe.  V  německých  illn- 
Stracích  o  Melnzině  z  r.  146S  (reprodnkovanýcb  v  listě  Aazeiger  fflr 
Eande  der  deat.  Vorzeit  1883  str.  216.)  sp!  oba  manželé  v  loži  beze 
všeho  šatu;  v  Havardově  sbirce  obrazů  (Diction  de  ramenblement)  a 
illusiracl  z  XV.  věkn  nejednoho  francouzského  spáíe  nalezli  jsme  na- 
hého; na  obraze  jednom  (I  559.)  ani  nemocný  vznešený  pán  neuznal 
za  vhodno  obléci  se  a  krýti  své  chatrné  tělo;  přikryl  se  jen  po  prsa, 
ostatek  zanechav  obnažený.*)     Stejně  tak  bývalo  v  Anglicku.^) 

TI  nás  naljého  spáče  nkázali  jsme  čtoacímu  z  počátku  XV.  století 
na  obr&nku  ě.  54.  Zajimavo,  ie  v  konec  toho  století  řečeného  v  bibli 
kutnohorské  na  přiloženém  obrázku  é.  102.  vznešený  pán  leží  v  lofi  již 
Šatem  všecek  odéný.  Ale  Že  by  to  hýla  košile,  kterou  se  halí,  za  to 
bychom  nestáli.  Mohla  to  býti  noční  sukně  lebka,  do  niž  se  lidé  na 
noc  oblékali  čssto,  a  o  níž  mluví  Guarinoni  ještě  na  počátku  XVII  veka, 
řka,  že  mnozi  nestydati  měStáci  i  nrozenf  zvykli  si  příkladem  svých  ro- 
dičů spáti  o  nahém  těle,  aniž  to  pokládají  za  věc  nestoSnon.  Edyby  prý 
z  noQze  vzali  aspoň  nějakou  žnpici  uebo  „nacbtpelE".*) 

Ne  jednou  v  českých  pramenech  XVI.  věku  postihneš,  že  lidé  spá- 
vali bez  košil.  Na  příklad  když  r.  1590  měli  sedláci  t  Roztok  (n  samé 

')  Heyden.  Tracht.  162. 

*)  Jiné  francouzské  doklady  viz  v  Gay.  Glossaír.  8G9. 
')  Augl,   obras  nahých  spáfft  rcprodokov.  ze  ,Scenes  of  tbe  middle  ages' 
viz  T  Schultzovi  D.  Leben.  I.  62. 

*)  Giiarinonl,  Orewel,  Sir.  1281. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


Prahy)  liijiti  svébo  p&oa  lakomébo 
Boryai,  lonpeiné  s  noÍDé  pfepade- 
nčbo,  vyběhli  „a  bylí  téměř  vSickni 
nazf.  ŽidAm  BOiěje  se  KarchesiD8 
jeitě  na  pofátku  XVII.  veku,  ie 
„ráno,  když  vstávajf.  laasi  košile  Ie- 
ífce  v  láži  oblékati".') 

KoSíle  Tyakytnjf  se  t  pramenech 
pod  vielijikýroi  jinými  jmény.  Nej- 
obyčejněji   slojf    „řeclile"    a    „ro- 

Staré  slovníky  kladou  vSecka 
ta  slova  svorné  a  sonznaíně  podle 
sebe.')   Že  čecbel  a  íechlik  jest  ko- 

iile,    toť    vťSbec   povědomo;    znáraot,  Cis.  102.  Z  bibli  kutnohorské. 

Že  lidé,  těžce  obvinění,  „v  íechlfclcb" 
přisahali^)  na  očiBta  svon, 

Ale  kt(!rak  zevrnbně  líSíti  košili  rnbáf,  fechel,  tof  věc  nesnadná. 
Vie  zůstane  usi  na  ilubadecfa.  Že  někde  a  někteff  <^inili  v  těch  koíilich 
pj^ce  nějaký  rozdíl,  tomu  avědči  archívni  nahodile  zmínk)'.  Na  pílklad 
r.  1461  smluvil  Havel  Sudoměřický  a  praíským  Pipou,  že  ho  bude  za 
55  zlatýeb  uherských  do  smrti  chovati,  a  v  té  smlouvě  praví  se,  kdyby 
chtěl  Havlík  do  lázně  jíti,  že  „mu  Pípn  ěechel  neb  rubal  k  tomu  sluSný 
dá"  a  hned  o  něco  dále  orínje  se,  aby  mu  „prali  koSilky".*) 

Tu  nějaký  rozdil  patrn,  ale  jaký,  toho  nesnadno  pověděti. 

Že  byl  rubáš  jakous  hooosnějéí  košilí,  toho  důkazem  kromě 
jiné  zprávy  inventář  Kateřiny,  obyvatelkyně  Nového  města,  zesnulé  roku 
1483.  Ta  odkazitje  „tři  mbáSe  sváteínl  a  tři  kogile  vářdní".")  To  ho- 
voří dosti  světle. 

Takě  zdá  se  nám,  že  rubái  byl  spíše  koSilí  ženskou  nežli  mni- 
škou. Radit  mistr  Choceňský  v  lékařské  knize  své,  aby  v  morn  nebyly 
gíenské  rnbáie  nečisté"   Hpoln  prány  a  košilemi  mužskými.') 

Čechle  a  mbáSe  na  léto  bývaly  z  plátna,  z  kmentu,  na  zimu  z  vlny 
nebo  jiné  teplé  látky.')  Měšfan  táborský  Vavřinec  r.  1467  nechal  po 
sobe  vfiak  téi  čecbel  vySitý  bedbávný.^) 

První  čechel,  jenž  se  nám  v  pražských  pramenech  XV.  století  na- 
manul, náležel  staroměstské  paní  Dorotě,  kupcové,  r.  1425,  a  byl  „se  stří- 
brným knoflíkem" ;  kromé  toho  měla  paní  5   „ženských  kofiilek  malých", 

')  Bie  iidovský.  Karcbesius.  22. 

*)  VeleBlavlnAv  Nomencl.  qundril.  „nibái,  koSile,  interuta". 

*)  Arch.  prai.  C.  11G8.  806. 

<)  Při  deskách.  Miscell.  i.  87.  376. 

•)  Desky.  Miac.  2B. 

•1  ChocenskJ.   O  moru  1642.   18. 

']  Guarinoni.  Greirel.  62Ii. 

*]  Výpisy  kíaftft  laslaně  mi  prof.  Thirem. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


170 

z  čehoi  bych  sondii,  ie  čecb«l  byla  koiile  dlonbá.  «  po  nnií  xfisUlo 
paaf  Dorotě  pět  koiilek  ronžsk^cb.') 

To  poráží  onu  zpri*n  Často  iifeiioii,  Že  fraacoataká  krAloraa  tehda 
méU  jen  2  koíile  —  mát  jich  pražská  paní  Dorota  sama  íest.  Ale 
ovíen  rari,  aby  někdo  niyslil,  cblabé  ae  ívfiai  předky,  že  bndon  pralaké 
JDTeotáře  koíitemi  ploy!  Pět  koiil  bohaté  méšfanky  Doroty  na  mnoho 
množsttf  tet  jest  v  pražských  pamětech  jediná  nejbojnějSi  zásoba  vinoti ! 

Viak  JBOn  před  rukama  zápisy  o  STrScfch  Šatných  bohatých  mé- 
ííaiid  a  měitěk,  a  t  nich  o  čechlích  nic  zbola  se  neprad,  nebo  ae  koáile 
troQBf   po  jedné,  po  dvon. 

Éekne  se,  snad  měli  drnbdy  koáil  dosti,  ale  nestály  jim  la  popis, 
za  odkaz.  Nebádáme  se,  že  někdy  se  tak  státi  mohlo :  ale  zapííe-li  se 
při  bohatém  měStanon,  že  měl  koSile  drě,  zapssl  by  býval  pfsař  i  koEil 
tacet,  kdyby  před  mkama  byly  bývaly.  Což  byt  boháč  staroměstský  mě- 
š(an  Hatiái  ttfýdlo  —  a  kíaftem  odkazoje  Btřihmice  (kalichy),  koberce 
a  penize  na  kostely,  postavy  snkna  chadým,  má  „bohaté  krámy*  v  Kotcích, 
íatfl  věelijakých  chodících  i  loinfch  síla  —  a  v  témž  kiafté  mlari  jen 
o  jediné  koíili,  kteroa  porooči  Anné,  slnlebné  divče.*} 

Největší  počet  koiil,  v  inventáři  pražském  v  XV.  věkn  zapsaných, 
spatřili  jsme  r.  1478  a  írotéře  Vfta.  Měl  jich  devět;')  na  odpor  k  němu 
měl  soQvěký  bohatý  pekař  Hathi&s  z  Pořlče,  m^itel  tři  mlýnA  —  jeden 
Čechet  plátěnný  —  ale  ovíem  „pavézu  měl  stříbrem  položenon"  a  jiného 
svrfikn  hromady.*) 

Marta  Pancbatka,  soaseda  novoměstská,  po  niž  konec  stoleti  zA- 
stalo  klénotfi  drahně,  v  aichž  13  prstenA,  meta  jenom  jedinon  koSili  a 
2  rnbáfie') 

V  kfiaftech  města  LitomySle  postřebiiJeS  koncem  století  při  Ženách 
rnbáie  téměř  při  každé;  oékterá  také  přestává  na  jednom,  jiná  nž  má 
zásoba  větSi.    Rubáiám  to  řikaji  „rubáč".    Jsou  s  vét£i  část  luéné.*) 

Rychtářka  Tisovská  má  r.  1497  v  knize  dva  robáče  lačné  ;^  proti 
torna  Marta,  sestra  pnrkrabově,  odkaznje  r.  1499  „Mandě  písařce  dva 
rabáče.  Jeden  žemniový  (žemněaý)  a  drahý  Inčný",  a  firajdě  sestře  dva 
ruhače  rovně  takové.  Ta  měla  tedy  4  rabáče,  největší  počet  v  kníže 
nalezený. 

Tonže  doboD  mužové  litomyilStf  neposledof  jsoa  jako  mnozí  ctní 
Pražané  bez  koSil.  Starý  Tuček  má  r.  1495  lán  role,  čtvero  koní, 
4  krávy,  tré  jalového,  sedm  prasec,  21  peřiu  a  jiných  vécf  dost  a  dost  — 
ale  koiile  nemá.  Aspoi^  v  kiaftí  o  nf  Demlavi.  A.  tak  nápodobně  jini 
soniedé  osedli  a  podstatní. 


■)  Desky.  Mise.  SI.  60. 

>J  Arch  prát.  992.  257. 

■)  Desky.  Mise.  26.  O.  la 

•)  Tamž.  Q.  7. 

')  Desky  MUc.  22.  307. 

•}  Arch.  litomyél.  t.  IIR  3.  109. 

^  Tomie.  8S. 


.        DigitizsdbyGOO^^Ie 


171 

Těm  na  odpor  mi  r.  1496  Btřelcovský  tovarri  Hichal  Žák  „dvS 
kolile  bpientové  a  tNIoíné*;')  poíet  to,  který  bj  i  r  Praze  ton  doboa 
byl  snamenitý.  V  jednom  didictvf  litomySlBkém  z  r.  1510  jsoa  pospolo 
„fcoáile  ti4  a  rubáč  dlOQ'!]^",')  coi  anad  také  poníkad  uka/uje  oa 
roidU  meii  koiili  a  robáiem. 

V  Králové  Bvoře  méla  méBIanka  Marta  TrČková  do  r.  150<>  v  bo- 
spodáHtifčkD  svém  77  loktů  plátoa.  dva  ilojlře  —  ale  fecbel  jeden;') 
a  Tinafka,  jli  ve  Droře  n&leŽeU  chalupa,  df  tébot  roku,  že  má  .jednu 
kotili  nad  tn,  kter&  k  amrtl  připravena".*) 

7  statkn  Havla  Slonce,  souseda  v  téini  Dvoře  Králové  íflatala  je- 
diná „koiSile  ieneká,  veliká". 

O  témi  málu  koSil  zajisté  avědii  vSeck;  vindy  kniby,  pokud  jsou  za- 
chovány. Souditi  z  toho  o  n^aké  meníf  vzdČlanoBti,  byla  by  véc  bláhová, 
bláhová  ni  z  té  příčiny,   že  rovoé  tak,   jako  n  nás,    bývalo  viade  jinde. 

Obrázky  ozdobných,  sbíraných,  premovaDých  koiil  rai  ítoncl  ohledati 
T  této  knize  pod  č.  3.,  65.,  66. 

Velmi  nádherná  mužská  kolile  o  iirokém  préma  a  pékně  sbíraná 
naznaíena  jest  na  obrázku  č.  86.  a). 

O  jiném  bílém  prádle  při  tatech  patnáctého  století  nevime.  Zajisté 
byly  vielijaké  fryžky  (frisinm)  eili  okrnžf,')  ožidlf  a  obojeíky  a  mhy, 
při  krku,  ale  těch  drobotin  nezapisovati.  Podle  Inénýcb,  pracích  fryíkú 
bývaly  obojky  též  z  látek  jiných,  nepracfch  i  vzácnéjiích.  Jednou  nalézti 
jeme  „obojek  otřesotý",  a  to  r.  1164  v  dědictví  po  arozeué  pani  ESce 
z  KrawnStejna;  obojek  panin  byl  „zelený",  tedy  snad  hedbávoý.*) 

Také  nemnoho  nacbázit  v  pramenech,  že  by  některá  pani  po  sobe 
zanechala  kasanby,  ^értoehn"  čili  „pásmiee"  nebo  zástéry. 

Ale  mely  je. 

Již  HoB  se  zlobí  na  hedbávné  kasanky.  A  že  jich  nepřestaly  noHiti,  to 
Time  2  dědictví  Idarty  Ponchalky,  novomístské  aonsedky,  kteráí  r.  1 499 
nechala  po  sobe  6  kasanek,'')  a  z  dědictví  plzeňské  Homolové,  která  r.  1495 
také  ostavila  nějaké  pékné  kasanky.^)  Na  obrazech  vlaských  iřfme  ke 
konci  XV.  veku  kasanky  do  kochynč  prostné,  ^)  a  sběratel  dr.  Figdor  ve 
Vídni  chová  vlaskoQ  kasanka  bedbávnon  vyíivanon  z  téhož  XV.  století.") 

Od  konce  XV.  stoteti  začne  jméno  f£rtiieh  býti  obyčejnějiím 
nežli  kasanka.")  Také  se  tu  a  tam  na  počátku  XVI.  věku  vyskytne 
„váertueh"")  a  „gertuch**.")  že  fěrtoch  a  kaaanka  jednostejná  věc, 

')  Archiv  litomyil.  t.  lia 
|Í  Tamie.  91. 

*)  Ku.  pam.  dvonki  v  mas.  rukop.  fol.  8. 
*j  Tamže.  19. 

*)  Hatienaaer.  Cizí  slova.  161. 
■l  Desky.  Miíc.  63.  D.  10. 
*)  Při  deskách  lem.  HÍKell.  32.  807. 
•)  Arch.  plieň.  i.  SS3.  36. 
^  Bonnard.  Gottomi.  I.  128. 

")  OataloK  dei  k.  k.  Hus.  f.  EuuBt.  r.  1891.  Wien. 
")  Arch.  Tltomyíl.  C.  118.  97. 

")  Arch.  musei,  lístínv  ■  Morav.  Třebové  r  r.  I&lfi. 
'i  Arch.  náchod.  ku.  Uaflft  ■  r.  1496.  B.  7. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


172 

to  praví  stará  kniha  praiEská  r.  1497,  ozaamojic,  ie  nSjaká  „shrnola  pe- 
Dlze  do  fěrtucbn  nebo  do  kasankf".*) 

V  XVI.  etoletf  vyskytuji  se  fgrtodiy  velmi  bojné ;  stalyt  8e  ienakoa 
ozdobon,  o  íemž  na  svém  místě  ae  poloii. 

Šátky  na  utírání  potu  a  nosu  nékteři  lidé  v  XT.  veku  zajisté  míli. 
mívalif  je  už  Římané  od  dob  AnreliaoQvýcb  (HI.  stoletf).")  Moíni,  že 
leckterý  Český  líechllk"  jií  od  starodávna  byl  tikovým  Eátkem  na 
pot,  nebot  slul  v  latině  Budarinm.*)  V  Bobovém  Sayfridovi  panna  se 
potí  a  rytíř  „vzav  rouchu"   ntfrá  ji,*) 

Šátek  toho  řádu  pro  parádu  nebyl,  sic  by  fao  byli  zapsali  věmd 
v  inventáře,  jak  to  činili  v  následnjidm  století  s  „faeaííty",  které  byly 
vyiívaaé,  okrajkoTaué  a  víielijak  zdobené. 

Na  italských  obrazech  nalézti  jsme  dámu,  která  má  v  ruce  jakoby 
na  chloubu  veliký  bílý  Šátek  na  nos  (fazzotetto  bianco)  jií  v  XV.  véko,^) 
n  nás  vyskytuji  se  facilety  hned  na  prahu  XVI.  věku.*) 

Na  konec  otázka,  kterak  vieliké  vioutí  ČiStěno.^)  Dle  Štítného  bý- 
valo práno  ve  vodé  a  popelem  nebo  mýdlem  a  plstem  tepáno;  pak  va- 
řeno. Var  Spinu  vyleptal.  Prvni  práce  déla  se  v  neckách,  o  nichž  máme 
zprávy  teprve  ze  stol.  XVI.,  var  prádla  pořizován  v  kotlecb  pracích,  které 
se  také  teprve  v  století  prve  řečeném  objevují  v  pramenech  měron  valnou. 

Prádlo  snSeno  leckde  a  lecjak.  Suieao  na  pavlaffcb,  na  firácich. 
Qgniené  prádlo  váleno  v  XV.  veku  asi  ton  prustiČkou  zpBsobou,  jak  do 
té  chvíle  dělají  selské  hospodyně  v  zastrčených  koutech  české  naSÍ  vlastí. 
Stačil  válek  a  prkénko,  na  něž  silon  se  opírala  hospodyně. 

Toprve  v  století  XVI,  nacházíme  v  knihách  městských  „mandly* 
B  válci  a  koliky,  ba  v  Praze  dokonce  i  „mandl  strojný  s  řetězem  a 
zděři  ieleznon".  HouSky  snieny  na  konlfch  sklennýcb,  což  snad  vydalo 
za  žehličko.  O  íehličkách  před  XVI.  věkem  nevíme. 


9.  Drobnit  strůj  a  klenoty. 

Pásy,  pasiri,  přepych  v  pásech;  spAiob  pásfi;  taívice  mnfské  a  nožnice,  po  boku 

^braň,  kord,  kortulač,  tesák,  tylec,  meč;  pdteře  a  nožuice  teuské;  jabHélia  vonná, 

obruhle,  tobolky  a  méšce;  prsteny,  náramky,  pektorály  ■  jiná  ozduba  na  hrdlo, 

náušnice,  modlitby,  rukavice,  oliifikr,  hQ],  slunečník. 

K  drobné  „přípravě"  slniejí  nejprve  pAsy. 

Pásy  nosila  obč  pohlaví  jií  od  dob  antických.  Kromě  potřeby  i  aesthe- 
tický  cit  vedl  druhdy  lidi  k  tomn,  aby  pásem  dali  svému  zevnějftku  při- 

■)  An-h.  praž.  kn.  Ó.  1046. 
^)  Veliáský.  2ivot  Beků  a  Rlm.  190. 

')  Sudaríum  íechel.  Glossy  Mater  Verborum.  C.  Č.  Mns.  1877.  378.  a  v  Bo- 
hemiři  43. 

')  Pmslk  ve  Véstniku  SpoIeC.  Nánk.  1891.  80. 

*]  Bonnord.  Costumi.  I.  156. 

*)  Arch.  Česk.  XI.  308.  r.  1517. 

*]  O  tom  objirnéji  čti  v  Kalendifí  paní  a  dírek  r.  1893  Článek  dra.  Zibrta. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


178 


roienřjfif  podobu.    V  dobách  rjtffakých  nabyl  pásec   mravného  význtutiu. 
Stal  se  Hymbolem  rytířství  a  mraiu  rytířského. 

Od  té  doby  byl  podle  sprostného  pasa  i  nádherný  páa.  Oboji  musil 
ta  příkrasa  posluhovati.  Leccos  nosil.  MdÍoví  nosil  kabelu,  peníze,  zbraň, 
iené  taivici,  noioice,  a  r&ženec. 

S  témi  úlohami  aspoň  přiiel  pás  do  XT.  století. 

ZvIáltDÍ  řemeslo  paelřské  jií  Šetřilo  tobo,  aby  i  nejIactnéjSf  pás 
byl  sličný  a  oka  vdéíoý.  O  nádhernějil  pásy  dbávali  zlatnici,  délajfce 
pisy  řetízové  i  z  kovových  deitifiek  skladité. 

Aby  nebyly  pásy  z  míry  nádherné,  to  zase  na  starostí  mívaly 
oařady.  MéSfanítm  na  přiklad  městské  právo  doby  husitské  poronCÍ,  aby 
mnži  neměli  střlbrnýcb  pásů 
draiiích  nad  hřivny  dvě, 
íeny  nad  hřivnu.  T  Krakově 
r.  1468  vydány  zákazy,  aby 
nebyly  pásy  téžii  nad  3 
hřivny  atříbra.*) 

Ale  ovSem  káof.  dbát 
takových  rozkazA  I  Kdo  měl 
střibra  hojné,  navésti  je 
na  pás  pod  zpftBobou  zvo- 
nečků, poklic,  jablek,  rA- 
žiCek,  přezek,  cetek  a  vl 
bdb  éebo  viebo.  Na  obraze 
í.  103.  nvádime  jakožto 
zvláitnost  i  pás  zdélaný 
z  grofiů  Českých 

Nejprve  položíme  o 
mužiikých  pásech. 

Nékterý  pás  byl  malé 
jméní:  na  přiklad  r.  145S 
zapsáno  v  novoměstské  kni- 
ze,  ie  páni   vydali  sedláři 

Jakubovi  pás  stříbrný  „na  pomoc,    aby  se   v  řemesle  zaloiit  a  pílen  byl 
díla".    Stačil  tedy  jediný  pás  na  to,   aby  si  pořídil   řemeslník   existenci- 

Základem  pásu  byl  pruh  kožený  nebo  tkanice  či  vstnha  aksami- 
tová a  hedbávná.  Na  né  přiilvány  kovové  zdoby.  Dobrý  vzor  nádherného 
takového  pásQ  viz  na  obraze  č.  43. 

Na  obraze  č.  104.  ukazujeme  mníský  pás  složený  %  kovových  de- 
stiček v  plastickou  vyponkllnu.  Má  ho  tu  vzneiený  pán  oděný  r&žovon 
sukni  a  zelenými  nohavicemi.  Drahý  muž  je  bez  pásu.  Sukně  jeho  visí 
tedy  volné;  jest  zelená,  nohavice  mdé.  Pani  jest  vfiecka  modrá.  Vénec 
dívčin  v  okné  jest  zelený. 

■)  Colkcta.  Piekosimskl.  469. 


fíB.  103.   (Majetek  p,  Chaiiry.) 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


1T4 

PáBj  toho  zpflsobn,  jako  zfime  na  obr&ska  £.  104.,  json  v  rnko- 
pise  Zrcadla  spaseDf  vObec  oblíbeny.  PoTSimnnti  zasltibiOe,  jak  nizko  je 
nosili.  Na  ten  konec  raí  čtoucí  srovnati  obr.  i.  1.,  7.,  79. 

K  neJproatějHm  p&sQm  v  XV.  století  ailváno  činu,  mosBii  a  mřdi. 
Čteme  v  kiafté  paslře  (cingulator)  Mikuody  v  polon  století,  íe  má 
T  dilně  své  jen  ty  dva  kovy  posléz  jmenované,  líbrn  mosazi  ie  cení 
5  groii,  librn  médi  rovné  tolik  a  pásy  laciné  že  prodává  po  16  pc- 
nézich,  draŽSí  po  pfll  třetím  groii.')  V  Moravské  Třebové  prodávají  na 
kODci  XV.  vékn  pásy  po  groši  a  po  dvou.**) 


ClB.  104.   Rnkup.  Zrcadla  spaseni  fol.  67. 


Mosazné  pásy  byty  cbud^m  lidičkám.  Proti  tomn  méitané  a  nro- 
leni  muíové  mívali  opásáni  do  mnoha  kop  drahá.  Tomáfi  z  Hlohovic 
r.  1426  odkaznje  svým  dédicflin  „pás  s  tobolku,  stflhrem  okovaný;*) 
v  daliich  rocích  doby  basitskó  vyskytuji  se  pásy  se  stříbrnými  paklami; 
taková  opásání  mužská  ceněna  v  šesti,  sedmi  kopách.*)  Roka  1448  mél 
Janek  Václavův  od  Vlčího  hrdla  v  Praze  stříbrný  pás  pozlacený,  ,za  který 
před  chvíli  23  kopy  dáváno.*^)  Stříbrné  opásáni  s  kordem  prodává  kdos 
roka  1453  za  7  kop.*) 

■)  Hisc.  fi.  26. 

')  Archiv  musej.  list.  (  Třebové. 

>)  Arch.  prai.  992.  61. 

')  Arch.  prai.  992.  1«0. 

^  Tamže.  222. 

■)  Deiky.  Hisc.  87.  16. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


17S 

I  trabač  pražský  Jan,  řečený  Uraák,  měl  r.  1471  nBtfibmý  mnÍBký 
pás';'}  Uartin,  pasfř,  někdy  na  Velfii,  umíraje  odk&zal  r.  1454  po  sobě 
,P&8  BtNbrný  g  deku  a  s  tobolka* ;  Martin  kotlář  (f  1477)  chodíval 
také  v  pásci  stHbraém;  r.  1477  i  Šimon  kramář  měl  pás  stříbrný  za 
10  kop.  Apatykář  Prokop  r.  1460  odkaznje  po  sobě  „pásec  pozlatitý 
□a  ěervené  tkanici  chlupaté  ae  zlatem*.  Táiil  pásec  břivnn  a  5  lotO.') 
Zvonař  praiský  novoměatský,  Jíra  jménem,  Eanechal  r.  1499  svým  dětem 
gpás  stříbrný   na  strakaté   tkanici  brunátné;    vážil   5  hřiven,   4  loty".') 

V  Plzní  vyakytoji  se  na  poíátkn  XV.  století  {1407—1412)  stříbrné 
pásy  mužské  (virile),  pásy  s  tkanici  (cam  praetexta)  n  židfl  zastavené 
po  iesti  a  7  kopách.*) 

V  Hradci  Jindřichově  nalezeny  v  dědictví  Peganostově  r.  15O0  dva 
velké  pásy  a  dva  malé,  které  vážily  dohromady  ítyři  libry  stříbra  cenou 
47  kop  míieňakýcfa,')  z  íeho  vfiebo  již  patmo,  že  také  měitané  venkov- 
ských mést  oblibovali  sobě  neraalon  parádn  střibruých  pásfi.  Aniž  pře* 
stávali  na  jednom,  dvoa  pásech  1 

V  dědictvf  bohatého  Kntnohořana  Jirka  v  Lorci  r.  1S03  popsány 
.pásek  pozlatitý  na  tkanici  ěerné",  vážící  3  hřivny  a  pftl  ítvrta  lotn, 
dnihý  pás  s  pozlatitými  želízky  na  íerné  tkanici  vážil  2  libry  pfll  Bedma 
lota,  kromě  nich  byly  tn  Jeítě  2  pásy  střibmé  na  íerných  tkanJcích; 
vážily  5  hřiven  2  loty.  V  nějaké  truhlici  potom  nalezla  kommisse  po- 
pisnjfcl  jeité  dva  pásy  pozlatité.') 

Na  pásech  zavéiovali  maží  snad  již  od  nepaméti  lidské  při  pravé 
ruce  (obraz  t.  77.)  brafiuy,  tadvicť,  ale  veleli  je  i  na  levon  strana 
(obraz  ě.  60.). 

Prostí  lidé,  přes  svět  pracnjicí,  mívali  talky  prosté,  veliké;  drnhdy 
tak  veliké,  že  kryly  vfiecko  tělo  po  předa.  Na  obrazech  v  této  knize 
(6.  1.,  L  2.)  vidíme,  že  i  páni  ba  i  Šviháci  mívali  dmbdy  laivlce  tak 
veliké,  že  jim  pokrývaly  břich. 

Některý  obiiroý  opas,  jsa  vydat,  poslnboval  za  mélec.^) 

Některý  si  připjal  k  taéce  i  nožnici  (pochvu)  s  nožem,  jakož  obr. 
í.  2.,  15..  77.  ukazuji. 

Prosté  taiky  robili  zdejSÍ  taikáři  a  méSečulci-  Ale  ozdobné  měSce 
nmívali  pořizovati  též.  U  Kateřiny  méíeínice  nalezli  jsme  r.  1478  kopu 
bílých  kožek,  červených  několik,  listy  pozlátka,  atřibra  a  méSec  veliký 
pozlacený  za  20  kop  groSfl.') 

■j  Deiky.  Mise.  26.  £   9. 

')  Desky.  Hise.  87.  STO. 

O  Desfc;  Hisc.  22.  138. 

^  Y^pisy  Strnadovy  i  kn.  jus  genernle. 

•)  Arch.  bradec.  kn  parkm.  283. 

')  Řehák,  Kutn.  pHspéT.  S2.  S9. 

*)  Aspod  Vodůanaký  klade  méjec  a  opas<-k  z»  jedno,  obojí  jest  mu  crumeua. 

•)  Hisc.  Desky.  30.  A.  11. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


178 

Nádherné  taSvice  vozili  do  cech  ímejdfři  a  fimtiliýři  na  veliký  hniv 
taikářfl.*)  Šmukýi^ké  tobolky  nebo  měice  a  méchýfky  byly  sliíoí  ple- 
tené nebo  z  látek  drahých  seilvané  a  stfibrem  pokládané.  Na  pfiklad 
r.  i43a  měl  brniř  Mai4k   na  pase    .tobolka   se  stříbrnými   puklicemi".') 

Byly  také  taSvice  na  pásech  podvojné.  Aspoň  na  počátku  XVI.  sto- 
letí praví  kdoa  v  Praze :  „Byl  mlíček,  a  v  tom  méici  maliíký  přiiitý, 
jakol  bejvá  při   měScIcb".') 

Na  P&3  anebo  k  zvláStnimu  opásůiii  čili  ke  „vstoze"  od  méíečnikfi 
pasIřA  i  koiiínfkft  pořizované,')  přivéSovali  mnii  pobočnou  zbraĎ, 
3  klerou  vAbec  chodirali,  ne-ti  dřiv,  tedy  zajisté  od  XIII.  stoletf,  pfes 
vSecky  zákazy,  jit  v  nejstarifch  městských  řádech  vydávané.') 

V  XV.  věkn  po  vojnách  haaitských  zase  staly  se  nékteré  zákazy 
toho,  ale  —  jako  prve  vidy  —  marné.  Taků  Židek  chtěl  na  krili  Jiřím, 
aby  zakázal  choditi  se  zbrani  v  městě  —  ,b  palcáty,  noži  chlebnými, 
dýkami'  —  poněvadž  , pohříchu  nyni  b  ěavlemi,  kordy,  po  méaté  jako 
kati  chodí".') 

Než  věecko  marno.  Také  lid  selský,  iel-li  přes  pole,  vílckn.  řeme- 
slnici, tovsryiové  i  mistři,  měStané,  o  vyěšich  stavech  nemluvě,  vlickDÍ 
mfvali  při  boce  zbraů.  1  Hu3,  klidný  kuěz,  míval  na  pase  nfiŽ  lavéiený 
při  měíci.'') 

Za  poboěnoQ  zbraň  vyskytuji  se  v  pramenech  XV.  věkn  Qieře, 
kordy,  koréáky,  korduláčo  a  tesáky,  o  jichž  podobách  zovrabnčji 
poloH  se  dole  v  kapitole  o  zbrani.  Kord  Je  dlonhý,  korduláě  nebo  korčák 
kratší,  tesák  nejkratSi.  Ovfiem  byly  výminky,  a  lidé  jména  Bmě£o*«li. 
R  1578  vypravQJe  žena  v  soude  pražském:  „Nemohla  jaem  jiti,  a  pan 
Tobiůl  pOjiil  mi  svého  tesáku,  abych  se  naň  podpírala."  *)  Tu  byl  tedy 
tesák  bodně  dlouhý. 

Kordy  při  méfitanecb  vyskytují  se  od  počátku  století  napořád.*) 
Jeden  kord  nalezli  jsme  r.  1425  také  „Btřibrný,  okovaný,  pozlatitý,  a 
k  němu  bylo  i  „tovaryístvo"  (pochva)  stříbrné  a  pozlatité.'") 

K.  1433  čteme  v  inventáři  brniře  Marika  ponejprv  o  tesáku.  Byl 
se  stříbrnými  poklicemi  a  visel  při  tobolce  mistrově.  Zikmund  JirkQv, 
měEtan  E  1'oříčo,  míval  do  r.  1455  „opásáni  a  toulem,  meč  i  kord  ^ve- 
liký".")  Kdyl  si  tak  vySel  nebo  vyjel,  maje  , ostrohy"  na  ikoniícb  v  sok- 

')  Zajftnatý  je  obiáeek  »  Cod.  píctur.  vjd.  Buchnerem.  Tu  naioalován  mé* 
icčnlk,  mak  svíbo  cri^hu  diikí,  o  tváři  Telmi  smulné;  podle  iiibo  v  odévu  blátua 
iimejdlr  uablzi  ntdbiírue  míšce.   Obrázek  straní  ta^kArQm. 

')  Arcb    praž.  092.  14B. 

')  Arch.  praž,  i.  1046.  110. 

')  Uidka  o  robeui  vstuh  r.  1458   Manuál,  novoni.  8U 

^}  Kniler.  Keg.  lil.  633.  Rossler.  Altprag.  litadtr,  12. 

*J  Zídek.  Správovna,  64. 

'')  Obrázek  T  Richcntalově  snémě  kostnic. 

*)  Arch   praí.  t.  1131. 

*)  Bebeim  Waffnkunde  281.  df,  ie  do  Némec  uvedeny  kordy  ze  Španie 
tepme  poíátkem  XVI.  víku. 

"I  Arch.  praž.  992  64. 

")  Desky.  MUc.  26,  A.  4. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


177 

nici,  v  pláíti  bmn&tném  ■  kuklou  modrou  na  lilaTé  a  s  „prastplecheni* 
na  hrodi,  a  b  lokem  nebo  samostřilem  aa  rameai,  vypadal  laji^té  JlaU«, 
neili  jflme  i*;klf  představovati  sobě  klidného  méíCaDa. 

Kordy  a  moie  mivajf  v  prameuech  zltuita  nádberaé  poobvy.  Ma 
přiklad  o  Jankovi  Stftbrném  z  Eattj  r.  1461  atoif  psáno.  Že  mél  ,c«rd 
3  poivů  itJHbrnů".')  8owékf  tnbae  Vnik  mi  také  .koríák  střibrem 
obložený".  I  nole,  které  mívali  moli  při  taivicfch,  zbosta  objevoji  se 
o  .střeno  střibrném*.')  Martin  Sele,  loused  pražský,  mé)  na  přiklad 
„dvě  pHnoze  s  řezákem,  stříbrem  obloiené".*) 

R.  1461  objevíce  se  v  prsísk^cb  pramenech  uejprve  meč  ,burd  jř", 
me2  z  neJTétSIcb.  Uél  bo  Beneí  Sixt,  méiían  a  sládek  Novábo  Hésta, 
starý  mni,  dobrý  pamětnik  a  snad  úíastnlk  bitev  a  vltéistvi  kasitských, 
nebót  jeho  inventář  Je  samá  zbraň.  Odkazuje  bratru  .samostříl  lepii 
s  VDopásánfm  nejlepllm" ;  jinéma  poroaíf  .aamoitHI  a  toulem  a  tyleem', 
jinéma  zase  „opásáni  s  kordem  a  bnrdýř  nejlepíi* ;  jinému  „kloboaky 
ocelivé,  pavézy  litevské"  a  jiné  jiné  véci  zbrojné.*)  Tylec  byl  téi  kord. 
Vysvitá  to  z  rádo  krejči  přibyslavakých  z  r.  lí>04,  kdeá  se  přimo  tio< 
Toři  o  „tylci  nebo  kordo".') 

l^lce  bývaly  také  drahé  knsy  řemeslné  práce  české.  Vimof  dobro, 
že  r.  1472  zastavil  .Tojtich,  nékdy  liachař  slavné  paméti  krále  JiHho", 
D  koláře  Pavla  tylec  v  pHI  třeti  kope  groifi  i^eských ;  to  stál  jisté  jednon 
tolik.*)  Nékdy  se  vyškytá  opásáni  moiské  s  tyleem,  jeboi  .třen'  střl- 
bmý.  Roka  1173  Čteme  o  páse,  při  némt  .tylec  s  pfll  třeném  stH- 
bmým',') 

Od  let  sedmdesátých')  naskytojl  se  v  nalich  iuventářích  taká  bn- 
stéji  „tavle^ 

Při  venkovských  méUanecb  nalésái  v  opásáni  spií  meč  nei  jjnoa 
boDOSo^ii  sečnou  tbraů.  Na  přiklad  Tnček  v  Litomyili  mét  po  r.  I49S 
k  své  potřebé  pavézu,  lebku,  plech,  sudlici  a  —  meč.')  Eliál  Votava, 
téi  sonsed  lltonytlský,  míval  po  boku  meč;  a  jaký  meč!  Hélté  dva  na 
vybranon.  Jeden  byl  .meč  s  terčem  sečitý",  ten  byl  k  boku,  a  drnbý 
byl  „končiř  dlflhý".'")    Tesáky  také  najde*   v  popisech   litomyilských. ") 

Uéli'li  mulové  v  nádherných  pásech  svoje  zsiibeni,  kdol  by  podi- 
voval se,  2e  české  dámy  vyvolily  sobě  obivláité  pás  za  předmét  své  nej- 
včtei  parády.  V  XV.  vČku  vééely  naA  ZVODCe  střibrné,  jabUíks  a  jinfi 
„okmhle"  s  véemi  vonnými,  véiely  naň  ta&vice  sličného  krnmplováof, 
drahocenné  noinice  a  jeité  dralíl  páteře. 

')  HIk.  26.  C.  I«. 

*)  .SdvD"  sdlbmý  1  ko.  26.  U.  21.  Desky.    Nikdy  tUi  taká  „střin-. 

>)  Míse.  26.  D.  a.  r.  1462. 

*)  Desky.  Mise.  36.  D.  6.  íit  desky  č.  17.  N.  15. 

')  Reanlček.  Arch.  Pan.  XV.  836. 

')  Desky.  Miseell.  26.  B.  92. 

'j  Desky.  Hiso.  68.  Q.  9. 

■)  Desky.  Mise.  36.  Vit  grotér  mi  r.   1478  iavli. 

')  Iďtom.  arek.  118.  14. 

'*)  Fol.  15;  taml& 

>■)  Fol.  41.  Měl  bo  pekař  Hiehal. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


Dobrý  vzor  ienakfch  okrnLlf  TjSitýcb  podati  jsme  z  fresek  balno- 
Lursk^uh  na  obráiku  ú.  65. 

Stříbrné  pásy  žeaské  „poziktité  se  zvonci"  objevuji  se  ne  iřidka 
v  pramenecli  hnedle  při  poíátku  století  a  trvsjf  pořád  v  dobé  baaitíké. 
Z  jednolio  kíafta  plzeítského  r.  1435  dovfd&me  se,  le  byly  na  Ženském 
páse   dvé  hřivny  atřfbra,    z  nicbž  potom  pořízen   kalich   ke  kaplanstvf. ') 

TonŽB  doboa  zaBtavQje  kdosi  v  Praze  ienský  pás  v  deseti  kopách 
groSfl.") 

Takové  zprávy  json  zřetelným  Bvědectvfm,  ie  pásy  náleiely  ke  kle- 
notům. Haohf  z  ienských  pásli  váSil  ryziho  střibra  tíi,  řtyři  i  pét  hřiven ! 

Divčičky,  zdá  se,  mívaly  p&sce  lehíi,  ale,  pokod  stavil  míiec  otcftv, 
mely  je  také  ze  stříbra.  Roku  1451  kupnje  sládek  Drdák  jedné  dceři 
své  „pás  střibniý  pozlacený,  v  némí  II  lotft  stříbra";  drnbé  dceři  pás 
knpnje  o  15  lotech.*)  A  neni  onačejSÍ  měífanky  za  celé  století,  ab;  byla 
bez  pásn  stříbrného. 

Nékterá  ani  nepřestává  na  jednom.  Praiská  kramářka  Uanda  mela, 
jakoi  svrchu  dotčeno,  do  r.  1432  ti^i  pásy  střibmé!  A  v  pozdéjfiich  letech 
mivaji  dám;  pražské  jeité  vlče  pásfl,  než  druhdy  bývalo.  Johanka  Prho- 
iová,  plátenice  a  méStka  v  Starém  městé,  odkaznje  r.  1473  dcerám 
bratrovým  do  Hradce  kromé  jiných  klénotft  „pás  bily  stfibrný"  a  jiným 
dédicdm  jeité  étyři  pásy,  viocky  stříbrné  a  pozlacené.*) 

Po  Mařte  Panchalce,  měiCance  novoměstské,  r.  1499  zůstalo  pásA 
koliks.  Jeden  ,na  zelené  tkanici  hedbávué  stříbrný",  vážil  3  hřivay; 
drnbý  na  zelené  tkaniíce,  viiil  hřivnu;  třeti  na  aksamitové  tkanici  ze- 
lené, stříbrný,  váŽII  p&l  třetí  hřivny;  Čtvrtý  stříbrný  pás  byl  aa  červené 
tkanici  zlatohlavové;  pátý  byl  s  „nožnicemi  stříbrnými  na  tkanici  s  bar- 
vami, dfla  zdejitbo" ;  ten  vážil  nad  '2  hřivny;  poslední  a  šestý  pásec 
vážil  břivnn  *) 

O  prvním  jabliékii  stříbrném,  na  páse  visutém  a  vAnl  naplnéném, 
jest  zminka  v  pražských  popisech  teprve  r.  1486,  aí  nelze  na  pochybách 
býti,  že  bývalé  rolničky  a  zvonečky  na  pásech  ni  v  prvni  plili  XV.  věku 
so  vystřídaly  s  jablky  vonnými.  Roku  svrchn  řečeného  Mikniiě  Kelhnf 
odkazuje  dcerám  svým  „piímo  v  stříbrné  okrnhle  a  jablko  stříbrné  veliké 
k  pižmu  a  dvě  mengi".^)  Od  té  doby  potkáváš  se  s  jablíčky  vonnými  ua 
ženských  pásech  do  omrzení  zhusta. 

Pražské  pani  mívaly  k  viednimu  šata  „všední"  pás;  ale  i  ten 
íasem  býval  takové  ceny,  ie  stál  za  odkaz  posmrtný.  Například  r.  1473 
odkaznje  pražská  pani  jedna  npásek,  v  kterémž  na  každý  den  chodila, 
se  stříbrným  ženklem,   na  tkanici  nékolik  želéiek*.') 

')  Lib.  tesiam.  v  inns.  praž.  3.  D.  26.  C.  17.  Též  Strnadův  Listář  plieňský 
e   345. 

')  Arch.  praí.  992. 

•)  Arch.  praž.  992.  289. 

•)  Arch,  pniž.  992.  260. 

•)  Deskj.  Mise.  22.  307. 

■)   Desky.  Mise  21.  C.  80. 

'>  Detky.  Mise.  53.  R.  10.  a  nápodobné  v  kn.  arch.  pral.  993.  26a 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


179 

Jako  r  pražských  roToě  tak  i  t  ÍDTeatáflch  venkovekých  jeTl  se 
paráda  žens^ch  pásfi.  1  tn  Mtati  jeiit  zbaata  o  „pásecb  střfbniých 
8  tkanitkami",  s  .paklanil''  a  s  ,pnkličkaitii  poalacen^mi".')  V  Písni 
měla  koDcem  Btoleti  A.Daa  Sefrinková  pás  o  péti  hřivnAch  stfibra,  tedy 
tak  téíký,  Že  r.  1501  mobla  poni£iti,  aby  z  uého  udělal  slatnik  mon- 
Btranci !  Patnácte  dukátfl  přidala  na  jeji  potlačeni. 

A  to  nabyl  pani  Anny  páa  jediný.  UíU  jich  jeítě  sedm,  mesi 
nimií  za  ivláBtnl  povíimnotl  stoji  , pásek  na  itatohlavoTě  tkaniěce  fer- 
veuě",  jiný  , pozlacený  pásek  oa  dva  prsty,  cblopatý,  jest  na  něm  néco 
málo  želězek  a  nákončl  b  přeskú".") 

Že  nrozené  pani  anaftvaly  se  drahotan  pásfl  svých  pi^vyíovati  mé- 
áfaoky,  to(  sajlstě.  Uěla-li  měitanka  na  páse  žeukle,  iellska  a  jioé  čety 
ze  střibra,  mívaly  ilerbti^ny  na  pásech  ozdoby  perloví,  zlatě  a  z  drahých 
kameni  českých  i  cizfcb- 

Za  pásem  nosívaly  takě  mělce.*)  Rozumí  se,  ie  taSviee  panská 
byly  drahocennějíl  netli  ony,  hterě  prodával  tajkáf  nebo  toboláf  a  mé- 
áeínlk  v  tarmarce  praiskěm.  Ta  stála  koncem  veka  hodně  veliká  „taáT 
vice  Žeoská"   6  groéA ;  menii  byly  lacinějil. 

Bohatil  pani  nosívaly  raéice  aksamitově  i  perlově.  Koncem  stoleti 
chodívala  jedna  PlzeAka  s  měicem  perlovým  tak  obilmým,  áe  mohli  po 
jeji  smrti  (r.  1!>03)  z  něho  poříditi  ke  kostela  „kápičkn"  na  , kápi*  Hli 
na  plnvisle.*) 

Na  stuhách  při  páse  ienikěm  visiva>y  naéim  panim  „DOŽniee" 
se  (ženskými  noži".  „Dva  nože  stříbrná  ženská",  nalezli  jsme  r.  1439 
při  páska  „střfbměm  s  tkanicl  zelenou,  s  přeshou  a  8  íelézky  střl- 
brDJmi**.')  Jindy  čte  se  o   „ienskěm  noži  se  stříbrným  sti'enkem''.*) 

Páteře  6ili  růicnre,  jichž  v  prnmenecb  teprve  po  husitské  době 
nalězáfi  zase  bojnfi,  byly  samostatný  parádní  kus,  b(  již  visely  na  páse 
ženskěm,  nebo  jimi  pani  obtáčela  rnku. 

Páteře  klenotem  bývaly  zhu>ta  nepochybným.  Nejobyčejněji  sesta- 
veny byly  z  koralových  zrn,  ale  také  z  jiných  drahých  materií;  v  pra- 
menech mlnvl  se  dosti  íasto  o  páteHcb  jantarových  (akitej nových)  a 
chalcedonových.  Mezi  zrnky  jednotlivými  tkvéla  zrnka  atřfbrná,  a  na  konec 
páteře,  kde  visivat  zlatý  nebo  stříbrný  křížek,  kde  jaká  pani  íeski  spolu 
přivěiovala  prsteny  a  mince  čili  groie  a  jiné  drobné  památky. 

Páteřifky  starSlho  zpflsohu,  vymySiené  Petrem  Amienským,  držely 
T  sobě  65  kuliček;  mezi  deseti  meniimi  vpravena  byla  jedna  větil;  na 
téch  malých  řikáno  Ave  Haria,  na  velkých  Otčenál.  Páteříífay,  jichi  pfi- 
vodce  byl  Dominik,  zakladatel  řádu  kazatelského,  držely  v  sobě  dle  poětn 
Davidovýi^h  žalmA  150  Ave. 


')  Arch.  Jindř.  Brad.  Reg.  purkm.  t  r.  1487. 
')  Arch    plieA.  Lib.  tettaoi.  92S.  41. 
'i  Beg,  íem.  ahs.  soodn  komor.  326.  (Sign.  24.  A.  6.) 
*)  Ar«h.  plzeft.  Lib.  testam.  223.  41.    Jiné  perlové  měšce  v 
pH  dekách  é.  87.  Na  př.  r.  1478.  260. 
*)  Dskv.  Hisc  2B.  E.  7. 
*)  Hiscell.  S7.  870. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


180 

fiouoiDé  pát«fi£ky  byly  tedy  při  onom  maotiM  irnek  kasy  draho- 
cenné. Neol  lajiaté  nejdraliim  pát«ř,  o  Dimi  r.  1451  íteí,  i«  atál 
6  kop  grolA  feHkých;')  aniž  byl  nejfi41ni  páteř  onen  .koralový  le  itH- 
brnými  zrnlt^ky".  o  néml  ae  pravf  r.  U99,  íe  TáŽll  8  lotfl.*)  V  k«aft« 
pražského  koliře  Pavla  ;e  r-  1473  , páteř  koralov/,  na  němž  dra  prateny 
ilatá,  Tátfcf  4  ilaté  nberaké"  (dnkity);  teo  byl  al  téHf.')  Jan  Vnik 
T  Praxe  měl  r.  1471  ,d*a  páteře  koralová,  na  jednom  ótyři  ilaté  nberaké 
ae  atřfbrem  a  drahým  kamením*.*)  Plátenice  Johana  PrholoTi  mSIs  roks 
1473  dva  páteře,  i  nichž  na  jednom  ,  byl  a  dva  nová  a  tři  ilaté  nberaká*. 

Praiakíbo  sonseda  Hfknláie  Kelhnfa  dcery  r.  1486  podědily  po 
otci  ityři  páteře  kaleedonové,  Čtyři  korálové  páteřfěky,  z  Sehož  patmo, 
ie  1  v  tom  knae  parádním  bývaly  v  měifanských  domech  aásoby;  natož 
T  domech  panských  1 

yiaatně  nrozené  dámy  bývaly  mětUDkám  pHkladem  v  tom,  kterak 
lze  modlitebnoD  věc  6ioÍti  avéukon  paridon.  Ony  mívaly  dřiv  než  méUky 
.páteře  korálové  a  piimem';*)  o  jednom  páteři  r.  151!  pravf  ae  v  prs- 
meneeh,  le  „byl  velmi  bobfttý,  dakátA,  ooblA  a  pratenA  na  něm  mnoiatvi 
bylo-.-) 

Páteře  po  venkove  týž  rái  měly  Jako  prataké.  T  Hradci  Jindři- 
chově na  přiklad  má  kdosi  r.  1496  „páteř  koralový  a  větiimi  irny  a 
prateo  při  tom  aa  4  kopy  grolft* ; ')  v  Jedné  domácnoatl  tě£e  doby  méli 
pátařá  koralových  ae  atřlbrnými  irny  patero.  Vážily  dvě  libry  a  cenSoy 
json  v  18  kopách  miieňakýcfa.^) 

Také  v  kiaftech  pUeíiakých,  z  korice  XT.  věkn  zachovaných,  éte  se 
zhnata  o   „páteřích  horalových  se  dvěma  nebo  vfce  prateny*.*) 

Páteře  korálové  ,a  klenoty"  jboq  také  v  Pamětech  kutnohorských. 
V  atatkn  pana  Jirka  v  Lorci  r.  1503  ětyři  páteře  ae  chovaly,  z  nich 
jeden  kalcedonový  s  jabliřkem  atříbrným;  kromě  toho  byla  na  hotoYé 
jeitě  hromada  „zrn  velikých"  a  celý  kus  korain,'*} 

V  knihách  města  Bělé  uejatarSich  také  objevuji  ae  „páteři  kora- 
lovl  s  prstýDky*  a  jini  vielijad. 

Slovem  paráda  páteřfl  byla  v  Čechách  viode  stejná  a  hojna,  a£koli 
přece  neváháme  na  konec  oohrnkem  pověděti,  le  vybtunéla  teprve  v  itQ- 
lett  následiýldm  méroo  nebýval  on  a  podivnou. 

Páaem  a  tobolkou  aebe  pěknějii,  ani  ráiencem  a  „něbly"  nebo 
jinými    dnkáty    neodbyly    České    pani    vieho    kleno  tu  ého    atrojeni    svého. 

')  Arch.  praž.  manuál.  69. 

')  Dsky.  Hite.  22.  IS3. 

'}  Dsky.  Híbc.  26.  E.  33. 

<)  Tamí.  E.  19. 

')  tíňg.  soudu  komor.  í.  24.  A.  6.  226. 

•)  Kn.  kom.  sondu.  3.  Q.  3.  1. 

n  Reg.  pnrkm.  ■  r.  M87.  fol.  260. 

*)  Tami.  fbl.  288. 

*)  Arch.  plieů.  228.  9. 

'*)  Řehák.  Přisp.  kotu.  U.  SI. 

DigitizsdbyGOO^^Ie 


181 

Hílyté  k  pKrádnf  slolb^  Jeitfi  pnteny  db  prsty,  nATAmky  k  rukám, 
tkanlee  t  řetésy  ■  penéii,  «rdí£ky,  kflikf  k  jinoa  drobotinoo  na  hrdlo. 
O  téeh  Těce«b  na  konee  také  slovfóko. 

Stran  prateafl  nejpire  připomenouti  jest,  že  nebyly  viecky  na  ja- 
lovou pocblnbn;  některý  byl  na  lasbavon  paméf  a  za  znamení  věrnosti, 
jiný  byl  na  praté  s  povéry.  Naíi  předkové  pevné  věřili,  že  některý 
kiinen  v  prstenech  váianý  chránf  JiárQ  íkodnýcb. 

Bylo  v  středověku  vftbec  přesví^děenlm,  fiemn  radily  v  XTI.  veko 
roxli£né  , Regimenty  zdrávi"  dle  Aristotela  a  Alberta  Magna :  ,Na  prstu, 
kterýž  jest  vedle  malíku  ruky  levé,  noste  prsteny  zlaté,  do  nichž  vsazeni 
drasl  kamenové,  nebo  v  drahých  kameních  jako  v  bylinách  jest  veliká 
síla  8  moc,  ste  nám  ne  zcela  známá.  T  ústech  někdy  drtte  jacyntb, 
křlSttl  nebo  granát  neb  kus  zlata  i7xfho  aneb  stříbra  íistého  —  aneb 
CDkr  nejbélejll.  Smaragd  lavéiený  na  hrdle  překáil  padoncf  nemoci 
a  bolci."  ') 

T  popisech  prsfských  v  XV.  věku  nejČastěji  nacháifá  prsteny  ponie 
ilaté  a  stříbrné.  ČteS  jen  stmčné  poinámky,  áe  na  přiklad  Handa  kra- 
mářka r.  1432  měla,  nmfrajfc,  „tři  zlaté  prBteny";*)  nebo  ie  Katherfaa 
Tidna,  jejll  bratr  byl  Petr  ze  Lhoty,  majetnice  praíikébo  domu  na  Po- 
řf«f,  měla  ,čtyH  zlaté  prstenJ^■) 

Takové  prsteny  bet  kameni  i  oapotom  vždy  byly  oblibovány. 

Bývaly  i  střlbmy,  ale  poslatity.  Sklenář  praiský,  Hanni,  měl  na 
přiklad  r-   1461  jeden  prsten  ilatý  a  6  BtHbmýcb  pozlacených.*) 

T  tftonydskýcb  knihách  najdeS  také  prsténky  nepoilaceoé,  jen 
stfibmé.')  Podle  holýcb  prstenA  zhusta  vyskytuji  se  prsteny  s  rozličným 
kamenin,  zvláitě  a  „palašem",')  .zafírem",  s  diamantem  a  rubínem. 

Diamant  byl  ěeský  i  orientský.  První  diamant  zapsán  v  pražském 
archive  r.  1S66.') 

Také  naie  svítivé  krásné  fieské  ,kranátky'  bývaly  na  prstenech 
v  XV.  víkn. 

O  ametistech  v  prstenech  vsazených  hovoři  plieiiBká  kniha  ntkii 
1490.")  T  době  krále  Jiřího  často  vyskytuji  ae  prsteoy  „a  perloo"  a 
B  perlami.  Prstenů  s  velikým  kamenem  idubletem",  jako  se  jich  hojně 
připomíná  v  XVL  století,  n  věku  XT.  n  nás  jsme  nenalezli,  aě  jich 
•ziatence  nikterak  nepřeme.  Bylytě  oblíbeny  již  v  XIV.  věkn.*) 

')  Vypsáno  a  -Bepmentn  zdraví*  Hu bérova- Rancovia  a  r.  16R7.  lAv.  Na 
východe  doňid  H  TW,  ia  pohledéni  nu  kámen  turkui  chrání  uhranuti.  Hitler 
Brdkunde  TUL  837. 

•)  Arch.  pral.  908.  ISS. 

')  Desky.  Mise.  36. 

')  D)ky.  HiK.  3S.  D.  31. 

j  Kn.  118.  79. 

■)  .Palaš*  T  pntené  zapsán  ponqprv  r.  1461  r  knise  míse.  S.  3.  D.  7. 

n  Areh.  prai.  &  987.  879. 

■)  Arch.  plz.  aSS.  4. 

*)  Fianeousi  mají  o  .donbletn'  eitáty  jíl  le  XIV.  ttolett  Gay.  Q)o«ahr.  I>«4. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


182 

Že  býyaXy  kameny  v  ilaU  vBuené  i  nepravé,  ds  oklamáni  TÍeli)ak 
broniené,  ba  i  kasy  akleněné,  to  rime  i  ráda  zlatniekébo,  noToméatakého. 
r.  1476  BlTTEeného.  Ta  Btojl  , podle  starého  práva*,  aby  Žádný  itkla  oe- 
zaaazoval  mfsto  kameni  ani  kamene  aiž&doébo  bvdto  taRra  nebo  citronu 
nebo  kterébožkolivék,  kterjí  by  byl  obyčejem  diamantovým  řezán  a 
v  sobě  lám  diamant  nebyl."  ') 

T  koibáeh  posornJeS,  It  parády  prstennl  v  popisech  přibývá,  ilm 
vice  biail  le  k  XVI.  století.  Pražský  postftbač  Žalnd  (f  1476)  mél 
22  prsteny,*)  r.  1467  zanechal  po  sobi  majitel  domn  ,d  dveřf  Hatíty 
božt  Snéfné",  BartoS,  prstenA  dvacet  *)  Rokn  1486  čte  se  v  jednom 
praiskám  měítanském  popise  o  62  prstenech  s  kameny;*)  v  jiném  o  12 
prstenech.')  T  PlzoJ  měl  Ondřej  BemáJek  r.  149Š  Hroácte  prstenU 
zlatých,  „a  v  níkterých  dva  zaffiry,  jeden  veliký,  drahý  malý  a  jeden 
diamant".*) 

šlechta  že  i  v  tom  převy&ovala  měítany,  kdoi  by  pochyboval.  Byla 
na  přiklad  pani  Elika  z  Horek  manželka  jen  zemanova  a  v  stateíka 
■vém  spoíitala  do  osmdesáti  ítyř  prstenův  I  ^) 

Co  do  cen  víme,  že  koncem  XV.  vSkn  byl  v  Praxe  néjaký  „prsten 
B  zapbirem  velikay*  za  16  kop  grošft  českých;  jioý  se  safirem  la  13  kop; 
Dorota  a  Veletic  mela  r.  1602  prsten  zlatý  se  aafirem  la  50  al.  nher- 
ských;!^  voly  nejtučnéjfil  tehdáž  prodávali  po  3  a  4  kopách.  Hél  tody 
onen  veliký  prsten  cena  ítyř  i  pěti  volfl.*) 

Prsteny  v  XT.  věku  byly  oikterě  i  velmi  veliké,  nemotorné. 

Příkladem  ohromného  prstenu  byl  by  onen,  jeji  připisovali  v  XVL 
vékn  Aeneovi  Sylviovj,  ale  ten  nent  x  doby  tohoto  papeže  historika;") 
o  hrabosti  některých  prstenů  oné  doby  nás  přesvidíiul  v  arcbivol  aprávé 
2  prsteny  z  r.  1447,")  „která  vážila  pAl  iesta  zlatého  aherBkého'. 
Uherský  ziaták  byl  dosti  brnbý  dnkát. 

Byly  viak  prsteny  dila  jemného,  améleckého.  Dosti  zfansta  fiitái 
v  oněch  dobách  o  prstenech  „dílem  záponovým**  nděUných.  Témsi 
dfln  záponovémo  říkali  v  století  následnjlcím  dli  o  „armpantOTé"  a 
někdy  také  „bméué**.")  Byla  to  po  naiem  přesvédfienl  jemná  práce 
ůligiáaská;    nebof   slnje   totéž   dílo  armpantové  i  dílem  „drobným".") 

')  Dsky.  Miíc.  16.  O.  10. 

A  HiK.  36.  G.  la. 

')  Tamie.  J.  9. 

')  Dsky.  Mise  81.  C.  80. 

')  Diky.  Hisc.  32.  307. 

•)  ArcL  pk.  323.  27. 

')  D»kj.  Miic   68.  N.  ». 

')  Beg,  Čern.  akt.  v  mus.  r.  1603. 

")  Dsky.  MÍm.  28   F.  4.    Uvádí  ae  cena  koné  r.  14M  i  jen  66  groH! 
'•)  Alterth.  ín  BOh.  Blenenberg.  II.  tab.  lY. 
"I  HiK.  Diky.  28. 
•^  Arch.  pral.  í.  1178.  239. 

'^  T  kopialu  arch.  rakovnick.  ■  r.  1616  čteme:  .Retink  armpantoTýai  dílen 
dHaný,  dmhý  menší,  týml  dflein  drobným. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


183 

O  idobS  emailové  ns  prstenech  neof  «  archivolcb  panítecli 
f  XT.  století  u  náa  atopy.  FraDConii  m^f  prvDf  citáty  o  emailtt  (eamail, 
esmalthBB)  z  r.  1160.  Také  jame  nenalezli  v  tom  veka  oné  formy  mi- 
lostLébo  prateno,  kterýí  v  století  náBlednjiclra  Hinje  „pr§ten  ruka 
T  ruka".  To  byl  prsten  dvojitý;  dva  obroafky  byly  spjaty  dvěma  ra- 
baraa  a  a  ZDamenl  smlonfy  laskavé.  Podobu  takovébo  prstenu  nalezli 
jsme  vyryta  v  XT.  století  na  jedné  lampě  v  Gluni ;  *)  tedy  zi^mo,  íe 
tobo  rázu  prstenO  jíi  tehdy  užívali.  U  n&s  bojnou  mérou  teprve  v  století 
následujícím  (XTI.)  se  vyskytuji. 

Že  mely  prsteny  XT.  věku  umělecký  ráz  gotický,  tof  se 
rozoml. 

Naii  zlatnici  svoje  nménl  spli  nei  na  prstenech  mohli  osvědčiti 
iia  zdobácb  náhrdelnicli,  napraných.  Pani  snad  viděla  cena  těch 
skvostA  v  perlách,  v  kameni,  jimiž  posázeny.  Zoatel  vSak  obdivnje  se 
piH  těch  klenotech,  poknd  se  z  XT.  věku  kde  zachovaly,  aměleckéma 
koňsko.  PodivDje  se,  kterak  vknsoě  a  takměř  rytmicky  jest  rozdělen 
drahý  kov,  t  něbož  klenot  uroben,  kterak  bystře  dělí  se  o  misto  drahý 
kámen  s  kovem,  vidi  esthettckon  asymmetrii  na  těch  droblecb  drahých, 
asymmetrií,  která  oko  téSí  a  svědči  o  vknse,  znatel  podivuje  se  onomu 
smyslu  pro  jemný  kolorit,  s  kterým  sestaveny  jaou  rozmanité  kaménky 
a  perly  v  ladný  obrai.  Než  zanechsjlce  c barák leri štiky  tích  klénotA, 
kteréž  ve  výstavách  a  v  Šlechtických  pokladech  vídáme,  přihlédněmež 
k  arcbivnlm  o  těch  i dobách  zprávám. 

Náramků  íi  aarnmpantů  (skrác.  a  divně  zčeitěno  ormpantA) 
v  měífanských  knihách  XV.  věku  méně  se  vyskytuje  nežli  ostatních 
klénotfl  parádních;  a  poněvadž  naproti  tomu  křfíků,  pfktorálkA, 
srdííek,  řetízků  s  penězi  dost  a  dosti  se  nalézá,  sondime,  Že  v  XT. 
veku  dámy  navéíely  viecko  své  zlato  spije  na  krk  a  na  prsa,  nežli  aby 
také  dílec  oddaly  rnkám.  Někdy  oviem  naleznei  tkanici  „kolen  ruky", 
jindy  ětei,  že  páteř  zavíjely  pani  též  kol  mky  a  někdy  koraly  na  Iňúrce 
navitými  zdobily  mka.    Ale  zpráv  o  tom,  jakož  praveno,  pořldku. 

Jakého  způsobu  klenoty  na  hrdlo  byly,  povídají  inventáře  tu  a  tam 
světle.  Klára  Helmová,  miifanka  pražská,  mívala  do  r.  1425  na  krk 
„kameaičko  atřibmé,  křížek  stříbrný  pozlacený,  pektorálek  s  kři- 
átálam*.*)  Křížky  (zvali  je  těž  „pacem"*)  a  pektorálky  stříbrné  a 
poslatlté  vyskytuji  ae  touž  dobou  také  v  Plzni  a  tedy  zajisté  vínde  jinde.') 
KHiky  býv^i  zhusta  s  kaménky;  Mikolái  Kelhnf  oddává  svým  dcerám 
r.  1186  kromě  11  kflikĎ  prostých  pozlatitých  a  jednoho  srdéěka  rovně 
pozlaceného  2  křížky  s  perlami,  tři  křliky  „s  kranátky"  a  patnácte  srdéěek 
z  kalcedonn    ve  stříbře;    k  tomu    byly   jeitě    nějaké   klenoty,    jež    sluly 

')  Obras  ve  Tiollet-le-Dac.  Díetion.  U.  136. 
^  Arcb.  prát.  902.  61. 

^  aPaeem.   kterékolil   na  hrdle  nám,    dávám   do  Haleiic*    ald.   v  kiaftí 
pUefisk.  Ub.  test  328.  11.  160B. 
*f  Rukop.  musej.  3.  D.  26. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


184 

^Dgelns  perlový  n  tUti,  jazyk  hadoTý  t«  střfWe,  kffMál  ve  atfftře 
K  JMpíB  ve  itřibře".*) 

O  .juyky  huloré*  ukradené  soudil  le  r.  1446  ilnžobnlk  pana 
Jifiho  E  KnDitata  s  lapiíl  —  aaposlsd  nedortit  jich  ulnha  nei  pan  Jlřf 
Poděbradský,  nspotoinni  král.*]  Roka  1460  připomínají  ae  t  Jn*enUfi 
apatfkáíe  prafského  Prokopa  kromě  pektorálfl  i  ,dra  pt&íky  poilacená' 
a  „hrufitiéka,  t  díÍ  sv.  Kriltofor  a  av.  JIH,  vie  poilacenj".*) 

T  dédictf!  Marty  Panehalky,  měitkr  Nového  méata,  r.  1499  na- 
lezly se  mesi  jinými  kléno^  i  „Tobrázek  ilatý",  pAl  osma  lotn  viilef, 
„dva  paeem*  ■  „záponka  s  labatl'.*} 

V  Hradci  Jindřiekově  mívaly  panf  na  krkn  atbaniéky  a  nikon&n" 
ilaiým  nebo  atřlbmým;  ,agnog  del  (ili  křflky  a  kaménky",  a  nfchl  jeden 
r.  1496  pwloien  byl  *  ie«ti  kopách  groiA.') 

V  Prase  Jsme  nalesli  zpráva  r.  1460  a  v  Plini  r.  1495,  že  v  pekto- 
rál«  byly  ^vatostl" ;  *)  byly  tedy  beipochyby  vločky  pektorály  nlija- 
kého  ipOsobn  oatatky  po  svatých.  Také  v  Katné  Hoře  —  nejen  t  kato- 
lické Písni  —  mé)i  pektorály  se  svatostmi. 

Hesi  penézl,  které  aobé  pani  a  panny  české  na  hrdla  véHval^, 
neJSastéji  Dii|deí  tlaté  grole  ,aheraké*,  „''Ábly"  a  rýnské  zlaté.  Boka 
ISOl  byla  hřivna  stříbra  za  9  nbertkých  ilaUkft.^ 

y  Prase  se  nám  vyskytl  r,  1473  také  jednon  zlatý  nl^lbníin** 
nebo  groá  Libafiln.")  v  XVI.  věhn  potkali  jsme  se  s  groii  Liboiinýini 
hvat^i.  Kterak  vypadaly,  nemohl  jsem  se  nikde  dopátrati  ani  na  nihom 
vyptati. 

Tiecky  dotčené  a  jiné  groie  bývaly  biď  na  oníkn  zavéieoy  nebo 
oa  iňflře  ohnuty. 

O  nAuíaieicb  v  starifch  pramenech  XIY.  stoleti  jsme  nofietli,  anii 
jsme  je  kde  na  obrázkn  postihli,  aí  jsoB  n  nás  —  nehledé  k  hrohflH  — 
konstatovány  Jii  za  Kosmy.  (Tit  Zibrt.  D«j.  98) ;  za  to  ke  konci  veka 
unfnky  o  nich  se  přlházejf.  Roka  IfiOS  viol  Barbora  z  Vrchlabí  alnlab- 
nika  svého  z  „nánlnic  střibrnýcb  pozlacených*.') 

K  drobné  klenotné  parádé  na  konec  přičísti  jest  modlitební 
hnliky,  kteréž  mnohá  íeská  dáma  mívala  aksamitem  povlečené  a  sttf- 
brnýnl  nebo  zlatými  puklicemi,  linofliky  obité,'*)  řetízkem  iličným  a  spo- 
nami spjaté.    Nékdy  byla  na  bodbávné  nebo  jiné  látce  taková  kiúlia  aa- 


•)  Dskr.  B7.  Sm 
•)  Dsky.  Hlso.  22.  807. 
*)  Bea.  purkiB.  ■  r.  14S7  i  arch.  hradeek. 
•)  ArďL  pral.  328.  37. 
n  Arch.  pral.  6.  1128. 
•)  Dik).  Use  63.  Q.  9. 
•1  Arch.  Česk.  XO.  646. 
")  FlMfi.  arch.  938.  41. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


18B 

rAtana  při  páse  tenském;  podobn  kafiky,  jejU  dwkj  prodlODiflDj  jion 
měkkou  l&tkoo,  takie  celek  rjpidá  jako  pytllfek,  přidil  v  XT.  víkn 
umAIec  i  sTiténn  Tojtéchovl  t  kapli  Vlaikého  dvora  db  Katných  Horách.') 
(Til  obriaek  dol^i  i.  119.) 

Rnkavle  —  pokud  dcJsod  krojem  ibrojným  —  najdel  t  íesb/ch 
inventáffch  XT.  atol.  hrobe  málo.  Nali  lidé  obojího  pohlsTl  mdli  Je,  ale 
neiapIaoTali  do  knih,  pooévadi  nebyly  mkatlce  tj  oikterak  jeitě  modofmi 
a  hoDoanými  kasy;  byly  to  proti  limfi  lonkesné  a  plsténd  obaly  na  raku, 
na  kteréi  ae  při  kŠaftovnim  anebo  poimrtnAm  popisn  nekladla  váha; 
proto  j«  takA  nejtpil  Jeiti  najdei  v  poaflBtaloitl  aprostníjllch  lidi,  kte- 
rjmi  t  aprofltná  mkaTlce  stála  za  obivláttnl  lapsÉil.') 

T  chladných  krajináeh  aererakých  náležely  mkafice  k  obyčejnémn 
kroji  podle  zřejmých  iprár  *  Til.  atoletl;')  n  nás  Jeat  o  bmbých  mka- 
Ticích  (pro  ipitálnlky)  aminka  v^alovná  t  XIL  atoletl.  (I.  dli  DAjin  Zibr- 
tových  47.)  T  době  rytfřské  staly  le  rukavice  i  při  tentkých,  kterét  pr^ 
jich  prve  nemívaly,  modon  obecněn.*) 

V  XT.  století  vld&me  rnkavice  parádnf  na  obraiech  ciiich,  román- 
ských dosti  ahasta.  Podesta  vlaský  v  dlte  Bonnardové  jii  při  r.  1400 
má  b(lé  rukavice,  jedna  na  mce,  dmhon  v  hrsti ;  *)  na  jiném  obrázka 
atoletl  XT.  má  dáma  rnkavice  formy  mnohem  pyin^ii  neili  iřiti  v  ny- 
néjiich  letech :  jsou  to  rnkavice  tak  dlonhé,  Že  kryji  nejen  pist  ale  jeíU 
veliký  kos  mky,  a  nad  to  jeitA  visf  kas  do  iplce  vystřílený  o  zlaté 
obmbd  dolů  a  konAl  se  střapeíkem.*)  Při  tom  s^imavo,  ie  prsteny  má 
dáma  navlečeny  přes  rakavici. 

D  nás  skvostné  rnkavice  oaleali  jsme  teprve  a  vékn  násled^Jfeim 
měron  inamenlton  pfí  vlech  stavech. 

Rovné  tak  svedlo  se  nám  s  ohAňkami  eili  véjlři  ienskými. 
V  XTL  v£kn  naleili  jsme  tich  sila,  v  XT.  vékn  nic  —  aČkoH  véjlře  ny- 
néjif  podoby  (éventail,  ventilabrnm)  snalt  ve  francoazské  lemi  jii  v  XIDL 
Btoletí.')  Také  ve  sbírkách  Ite  oaléati  véjlře  z  XT.  vékn;*)  ale,  Jakož 
řeéeno,  v  pramenech  o  nich  oenl  zmínky. 

Tlast  a  rodlité  ohánék  na  víecken  způsob  byl  orient  tropický, 
Čina,  Indie.  Pumový  list  po  ta  chvllf  Jest  nejpfirozenéjil  model  k  véjlři. 

>)  ObriMk  v  Metkodu  XII.  SB.  Křesl.  Zach. 

ň  Tti  v  listin,  z  Morav.  Třebové.  Td  se  jakémus  sirotku  z  mlýna  odkamjl 
rvkavioe.  B.  1S16. 


■)  Bonnard-Ooaunnf.  I.  37. 
•)  Tamle.  II.  IH. 

')  Qay.  Qlossali.  Émonchoir,  éveuuil.  L  636.  t8i.    Citáty  o  prvém  jsen  tu 
■  r.  H8  a  o  drahám  ■  r.  1296. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


186 

Z  orientu  rzali  obáňka  ftekové  a  Ělmané;  od  nich  clrke*.  V  XT.  vikn 
oblíbil;  ho  pani  Italské  a  ipanělské  tou  mSron.  ie  se  jim  stal  kosom  ná- 
rodním. V^lf,  prve  nežli  zdrobn^l,  dostal  as  do  rakon  ienakých  Jakoito 
paráda  na  ulici,  za  delil  dobu  poilafaoTal,  Jm  rozmérfl  ralných,  i  Tine- 
ieným  lidem  avétským  k  zevnfijil  nádheře.  Vlmef  z  Paviúskiego,  ie 
r.  1500  konpena  pro  polikébo  krále  gOganka  nova  de  pennia  paTorum 
pro  mensa  domini  príacipia"  —  tedy  oháfika  z  pavlcb  peří  pro  stál 
knlieci.') 

Na  konec  bnď  propoitěno  vrátiti  se  zaie  fc  drobným  strojbára  mni- 
Bkýeb  kiojftT  a  odpovědéti  k  otáice,  chodlvali-li  naíi  molové  v  XT.  atol. 
o  holi  nijaké  beneBné.  Že  na  cestn  brávali  sproBtné  hole,  o  tom  oenl 
pochfbj.  Hlaví  se  o  boli  podpůrné  jlf  za  Kosmy  v  X.  veko.*)  Zbožný 
text  k  iivotn  Bvatébo  Frantiika  pokládal  i  takovon  hát  ceatovnoa  za 
přepych;  pravit,  Že  vysláni  byli  apoitolové,  „aby  nevládli,  zlatem  ani 
v  opasku  penéi  ani  tobolky  na  ceité  ani  dvá  sukni  nemívali,  ani  s  fanoli 
chodívati".") 

Tedj  o  sprostné  lioli,  kterou  se  podpíral  stařec  a  pocestný,  ne* 
bnde  sporu.  Ostatně  via  nái  obrátek  6.  48.  Jde  o  hůl  njijakon  honosnon- 
Takové  bole  noieny  ve  Francii  jii  od  XIU.  veko.  Gay  má  několik  zobra- 
zeni técb  holi.  Jsoa  s  hlavami  psími,  lidskými,  )soa  s  hlavicemi,  jako 
na  slonpecb  vídáme,  slovem  jsou  při  mce  řezbon  i  litloon  idolMny  a 
pékny  na  podiv.*) 

Také  Ba  vlaských  obrazech  zřime  v  XT.  atoleti  1  vojáky,  jak  vj- 
kraéajl  i>l  s  bdlkon.*) 

T  oaiich  pramenech  jsou  zmínky  o  holích  skrovné.  Roku  1448 
vyill  pražiti  konielé  proti  legátovl  Karvayalovi  „se  stříbrnými  bulkami 
dle  obyčeje".^  Ale  nž  Židek  radí  konielflm,  aby  chodili  v  dlouhé  sukni 
poctivé  8  kunami,  a  „aby  byl  nejmladil,  má  s  holí  choditi'.^)  Z  toho 
zdá  le  plynonti  sond,  že  o  holi  úřední  a  honosné  naii  konSelé  choditi 
necbtfvali  «  od  starého  obyčeje  do  Židkovy  doby  opostili- 

Na  počátkn  stoleti  následujícího  (r.  1631)  praví  jakýs  mladý  pa- 
náček pražský  o  svém  protivníku*! :  ^Já  mu  sved)  zbraň  hůlkou,  s  kteroa 
chodím."  *)  Tato  nahodilá  zmínka  bnde  miti  bezpochyby  význam  také 
retrospektivný. 

Za  zmínka  koDeínon  snad  stojt,  te  v  XT.  století  byl  ni  na  svité 
Tzor  k  posdéjifn  BlnneillikAin  a  deítaikAm.  Hél  ho  papež,  tedy 
tái  hlava  církve  řimské,  od  niž  pochází  vzor  k  oháňkám  pávovým. 


')  Život  sv.  Frant.  Rnkopts  v  Cťmíoské  knihov.  ■ 

<)  Gay.  Glossair.  198.  Heslo  baton. 

*)  Bonnard-Costomi.  I,  49. 

*)  Tomek.  Praha.  VI.  163. 

*)  Zidek.  Bprivovna.  85. 

'í  Arch.  praž.  t.  lOiT. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


18T 

Kdyi  Tjlidél  totiž  papel  Jin  XXm.  do  Kostúlce  na  mém,  Deaen 
byl  nad  olm  ohromný  slnnei^Dfk  nebo  deStafk.  Oviem  praotec  eloDefiiilkA 
vypftdal  trocbn  jináCe  neíli  jeho  nfníjjl  potomci,  ale  joho  princip  jost 
stejný.  Bjla  totiž  na  tyči,  kteroo  avrcba  pi'i  ipici  sdobll  ilstý  andét 
B  kJ^ŽcEB  T  mce,  zavelena  lloti  a  iervená  látka  hedbávná  napjatá  na 
obmčfch.  Tedy  stejnč  jako  dnea  ae  déje.  Ale  podoba  té  látky  nebyl 
malý  segment  porrchn  konlOT^ho,  nýbri  byl  to  dokonalý  avon  po  atraoáeh 
Tji^snatý,  aby  z  ttdho  papež  mohl  vytírati.') 

Z^isté  od  papeiú  pJHJal  benátský  doze  svAj  povědomý  slanefnik, 
■  nimž  bývá  v  XTI.  století  ahasta  zobruov&n. 

')  PapelBký  Blnneínfk  je  malovin  v  Richratlulové  dfle  o  KoBtnickém  kon- 
cihi.  Kojde  T  odít.  knihovní.  Beprodukcí  toho  ilnneénfku  viz  v  Scbeible  Die  gn(e 
■Ite  Zeit.  S34.  obru  H.  V  inoBea  matk.  mají  nukon  kopii  koatniekébo  uémn 
Riehmthalova. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


Kroje  rozmanttých  stavů. 

Šat  královský. 


(T;pjckri  figur;,  krilovskj  ikt  obf-adDl  «  obyčejný,  Tl«dÍaUT,  LadiilAT  Pobrobek, 
Jiři,  koninoTaÍJií  klénotjr  a  roucho.) 

Krátké  kapitole  o  králOTském  Šatě  na  čelo  vstanli  j»me  dra  obráikj 
(i.  104.  a),   1.  104.  b),   na  niefai    (toocl  mOia  sblédnontl  tjpna  krile  ■ 


Čf>.  104.  a)  Cíl.  104.  () 

Z  archivu  kapitul.  A.  10.  Z  rvkop.  Zrcadla  apasenl. 


královny,  Jak  bí  je  malíř  na  počátku  XV.  vikn  před§taTOTal  —  a  raoini 
TÍe,  ie  některou  oaobn  královskou  té  podoby  1  vidél. 

Král  je  tn  odén  dlonhýro  pláfitěm  modrým  o  podilTca  rflioTé.  Po 
knoflících  poznáváme,  ie  má  král  na  aobé  kabátec  —  tedy  ie  chodi  rád 
po  mode  xánOTni. 


zsdbyGoOgle 


Í89 

1  králová  JmÍ  odéni  pláéUin,  ala  ne  Uk  dlonlijm,  Jako  tigara  pře- 
deátá.  Plái(  ten  Uké  modrý.  Spjat  je  velikoa  spoDOD  o  dvon  pakliíkich. 
Sokui  má  panf  hnédon,  barvy  zailootlé  (SieDoa),  pásem  opáianon  i  vy- 
brnoton  uad  boky  tak,  jako  jsme  před  tlm  málo  kde  na  obrátku  nalétli. 
Zavití  má  pani  králová  bOé. 

Býval  vAbec  dvojf  lat  králAm. 

Jeden  bIooÍíI  sa  ornát  obřadní  alavnoetal,  v  dnibém  chodívali 
obyieJnJÍ.  Onoho  blavnlm  knsen  vždy  byl  pláif.  Pod  pláítéo  mival  král 


Čta.  106.  Z  míjeiUtn  Tladlilnva  11.  v  prai.  mé*t.  arehlvu  XV.  itoleti. 


bsď  modnl  i«t   nebo    váinon  lutánn    il  revereodn.    Viecko    s  látek  nej- 
TtáenéJHcb,  nejobyčejněji  le  ilatohlara. 

Obrázek  6.  106.  představuje  íeského  krále  Vladislava  v  plném  krá- 
lovském ornáti,  jakž  namalován  jest  v  majeitáti  archivu  pražského. 
PUK  královský  má  při  hrdle  touž  forma,  Jako  jsme  vidéll  svrcho  na 
obrázkn  krále  Václava  IV.  i  pražské  mostní  véže.  Je  to  pláít  o  sto- 
jatém Ifmci,  jako  býval  oblibován  v  XIV.  vékn.  PláiC  královský  držel 
tedy  formu  starodávnot.  Ale  král  Jan  a  Přemysl  IL  takového  llmeo  joité 


zsdbyGoOgle 


1»0 

iiuk^í.  Jtijich  pláU  •UvnoitBÍ  j«  O  Uma  nalén  přelolMéa.  Zpod  pláftté 
TjUéik  DJ*  přílDŽeaém  obrizkv  krále  TladislKTB  sakné  £i  tanika  ^- 
piuná  itóloa. 

T  BOBkromém  iivoté  bobjIí  m  Mtí  králové  podle  Bv^eb  TUstf, 
z  DÍehi  pocháieli  uiebo  dle  OBobot  náklonnosti.  Zikmond  cbodlTKl  po 
Dberskn.  Vladislav  Polák  po  polsko  i  po  ■henku.  HababarkovA  strojiti 
se  módami  oémeckými.  Král  Ladislav  Postbunns  po  bngandskn.  AspoA 
jest  na  snfmkn  modlitební  knikj  x  r.  14fi3,  v  semském  mošen  cho- 
vaném, odčo  modoa  borgandskoo.  Je  obleien  huňatým  kabátem  bflým ; 
řasj  a  vrapy  jdou  jíi  od  krkn  a  jest  těch  varhánkA  tolik,  fe  vlee  jich 
neixe  si  ani  pomysliti.  Rokivy  konči  se  v  mohntné  ipiČaté  pytle.  Pfes 
kabát  —  a  to  je  divná  véc  —  má  král  navleéenn  svrcbni  snkni,  která 
M  Die  nelití  střihem  avfm  od  kostelní  dalmatlkj.  Oviem  je  kratál. 
BarvD  má  hnédon,  sepiovon,  coi  se  pfi  bftém  kabáte  spodním  velmi 
pékni  nose.') 

Když  aeděl  Ladislav  pfed  svou  smrtí  naposled  na  Bondé,  nebyl 
odén  ronchem  oblMným,  nýbri  byl  v  roackách  plátěných  a  v  inbé. 
o  iemž  jinde  imlnéDO.*) 

Naiebo  nejznamenitéjilho  krátě  Jiřího  i  Poděbrad  nnsi  sobe  čtond 
představiti  i  mimo  obřadně  vystopování  jakoito  pána  velmi  nádbeniébo. 
Ctemet  v  správách  bratrských  (r.  1502),  ie  král  Jiří  na  sobě  obliboval 
veliký  přepych,  ,an  Zikmund  ani  císař  Karel  iádný  t  nich  nevedl  tak 
slavného  dvom'.*) 

Z^isté  2toncf  vxpominá  zprávy  svrchn  jíi  povedené,  le  lékař  Židek 
Jiřího  naváděl,  aby  se  v  nádheře  své  čsstéjl  přeměňoval.  Prý  proto,  aby 
páni  bohatí  nemohli  tak  ělniti  po  oém.  Poslechl-11  král  dotěrného  Židka 
a  dal-li  se  s  pány  v  lávod  co  do  přepychu,  nevíme;  hořcjii  správa  fiesko- 
bratreká  by  tomu  poněkud  svědéila. 

Není  pochyby,  že  králové  feití  i  v  XV.  věku  ob  Čas  oblékali  se 
v  Abor  rytířský,  o  jehož  knsech  zevmbně  bnde  poloieno  doleji. 

Z  koranoTaíaíeh  klénotA  královských  na  předním  mfsté  jest 
svatováclavská  koruna,  r.  1366  Karlem  pořízená.  Bývá  pro  avon 
symbolickon  i  hiBtorickon  ddleiitoit  Často  sobrazována,  takže  ji  klademe 
vdbec  za  známa.*)  Je  o  Čtyřech  listech  liliových,  vlečka  posázena  veli- 
kými kameny  i  perlami.*) 

Jiné  známé  toaky  královy  mocností  json  íezlo  (žezlo  české  je 
stříbrné  pozlacené),  jablko  B  křížem,  zlatf  prsten  a  meé  svato- 
václavský v  pochvě  červeně,  perlami  a  kamením  posázené. 

Na  obrazech  drilv^í  králové  meč  leckdy  na  místě  žeila. 

')  Zajfmsvý  aafmek  ten  vis  v  cimelilek  detk.  mitBea  vyletěný. 

'   Tomek.  Prsha.  VI.  2U. 

■)  Arch.  lenuk.  Liit  TAmy  PMouCakébo. 

■)  Ostatně  til  obr.  v  dílu  Zlbrtové  itr.  S8S. 

*)  Popil  v  PeiinOTé  Pbos.  Septfc  4TB. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


191 

Z  komnovajníell  totů  královských  uv&di  porédomý  ř&d  Karla  IV. 
pláU  i«  lápODoo,  nbiii  ((Ulmatlkn),  rnksTice,  střevíce  a  aáramkj.*)  Krá- 
lovi při  korunovánf  bývala  prost«vlasa;  dle  rádo  Karlora  mela  mftl 
sukni  ■  fcoiilf  Dapřed  1  *  tada  otevřenou  do  pasu,*)  aby  mohla  býti 
od  biikopa  potnaiána  na  pleci  i  na  prsoa.  Na  sobi  mela  pfi  korunováni 
p)á£<.  Taká  míla  ieilo  miti,  praten  a  koronn. 

V  tlavooatnfch  prflvodech  král  i  králová  bývali  pod  nebea;,  nad  blavoo 
jim  nesenými.  Kájl  král  Zikmnnd  II.  listopadu  1437  i  Prahy  m  ode- 
bíral pr;fi,  aby  se  ni  nikdy  nevrátil,  neaen  byl  v  křesle  .pod  véncem 
seleným.') 


Šat  kněžský. 
1.  Sftt  knéžský  mimo  chrám. 

Plei;  brada;  Hus;  inkoá;  íkomí;  knéfské  ÍQireiitáře;  knéil  likonni; 
kat  chrámový. 

Který  laik  oblékl  ae  za  koéio,  mohl  býti  na  treit  upálen,  jakoi  se 
přihodilo  v  Praze  r.  liifi.')  Z  tobo  ptjne,  ie  knéz  nél  Bvým  aernéjibem 
býti  sř«telnd  r  o  sličný  od  laika. 

Rozdil  saClo^  se  od  hlavy. 

Pléde  (corona)  mívali  knéil  od  éestého  vékn  počínajíc;  v  ZIT. 
Btoldti,  Jakž  patrno  na  miniaturách  v  kniie  Štítného  a  v  méále  kanovníka 
Václava  z  Rádie,  míti  plete  velmi  veliké,  tak  fe  viecko  témi  bylo  holo. 

Ale  víme  sajieté,  fe  sobě  mooil  nechávali  pleie  larQstati,  cfatéjlce 
vypadati  po  svétskn.  Viickni  arcibiskupové  až  na  pr&h  XV.  století  byli 
nnceni  svétáckým  knéilm  pleie  nafisovaU.^)  Jeitě  r.  1406  synoda  pražská 
tak  poroDél.*) 

A  před  dosazením  arcibíBkapd  bývalo  rovné  tok,  iitámef  výtka 
Petra  Žitavského  r.  1329  o  malých  tonsurách. 

2e  i  při  pleii  nmivali  knéíf  bovéti  módí  dlouhých  vlasft,  to  sřlti 
jefité  na  obráika  táborského  gradualu  kapilolnfho 

Také  kněii  hnsititl  (pod  oboji),  ba  i  knéti  při  vojlté  Žiíkové  mí- 
vali pleie;  aspoii  onen  knéx,  jenž  vedl  voj  Žilkův  na  miniatuře  Gotio- 
genského  rukopisn,  má  ptei.  Proti  tomu  knéil  tábořiti  plei  zřejmě  la- 
vrhovali.  Knéz  B  pleil  byl  jim  nevéstka  okráilená.'') 

')  Emler.  Spiso*.  Karla  IT,  107.  Q  téch  Téeech  Tiech  vli  Adámka.  Z  pa- 
métí  korun.  kril.  tesk. 

')  Kmler.  Spis.  Karla  IV.   100. 

^  Tomek.  Praha.  VI.  48. 

■)  Star.  Letop.  140. 

•>  Vis  obMnié  dtátv  t  I.  dfl«.  4S6. 

^  Hoeflier.  Conc.  Prag.  66. 

^)  Arch.  Čeak.  m.  332. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


193 

Bradu  iutiSfin  upovědél  Řehoř  VII.  r.  1074.  VraloTil  při  tom 
své  přeivédčeiii,  ie  dachoTof  i&pftdnl  drkn  od  pofiátku  křesCanstn 
brada  bolfvali.  Do  Éshořov;  doby  bjv&lo  kaížlm  ui  volao  míti  bnida 
vonsatoa  aabo  boloa.  Od  jebo  doby  mél  b^ti  kněz  bez  brady. 

I  kaJii  kliMernl  létáinon  holívati  si  bradu,  aby  odliiili  m  od  bra- 
dat^ch  konvrSft  nebo  bratři  laikův.  Střiháni  brady  délo  se  y  kli&taHck 
fl  jiaton  alaniosti  a  ceremoDÍl,  ale  jenom  nékolikráte  do  roba  dle  ře- 
bolnlch  zikonQT ;  z  toho  plyne,  ie  knjSl  řeholní,  neobolil-li  se  kteiý  iáo 
o  tvé  Qjné  a  {ekal-li  na  obřadní  rasám  ledmkrát,  devětkrát  za  rok  od 
opata  nebo  biakapa  konanon,  zajisté  cbodílj  o  bradé  aspoň  ponikad 
strniitim  vonsatýra  obroitlA.  Jenom  nékterý  přiiný 
řid  nechával  svým  tlen&m  i  potom  vidy  rAsti  vlasy 
a  brada. 

Pravidlo  tedy  bylo,  te  kniif  světiti  i  řeholní 
mají  býti  na  br«d«  boH.  Tiakte  ietkf  arcibiskap 
v  XIV.  Tékn  mival  svAho  stálého  bradce.*) 

Ale  výjimky  byly. 

V  témi  řáde  moUBkém  ni^ji  jedni  koéii  brada, 
drnsl  ne;  zajímavý  tento  případ  byl  v  polovici  XV. 
století  v  cisterciáckém  řáde.  Simoltí  kaěil  £111  Rý- 
íiáGi  (ponévadi  byli  od  Býna)  zvon  se  v  jednom  listi, 
od  éeských  mnicbfi  Janovi  z  Roieniberka  před  r.  1469 
poslaném,  ab''*d^''>  '  čehož  zdá  se  plynoati,  ie 
íeStl  mniii  téhoi  řádn  byli  bes  brady.*) 

V  naiicb  rakopisech  Štítného ,  v  Passionala 
Knahatiné,  na  obrazech  karlitejaských  oiudel  obojf 
knéze,  bradaté  i  bez  brady-  Z  počátku  XT.  stol.  při- 
kládáme jedan  takovoa  výjimka  na  obrázko  £.  10&.  a), 
vyňatém  i  rakopisn  Zrcadla  spaseni.  Představitje  kaéze 

v  modré  klerice  —  tedy  asi  kanovníka,  kteří  se  odívali  fialoví  —  s 
v  rflfovém  plovialn  nebo  v  kápi.  Na  hlavé  má  pleá  a  při  nf  dlonhé 
vlasy,  v  race  dril  svécenon  voda  asperges- 

V  rakopise  pravé  řečeném  jii  tak  snadno  nenajdeS  knése  s  voosy, 
ani  svétikébo  ani  řeholního;  čtouci  se  o  tom  ponéknd  přesvidél  z  péti 
obrázkfl  doleji  položených  a  vesmés  z  dotéeného  rakopisn  vyůa^cfa. 

Pravidlo,  aby  kaélí  byli  bez  brady,  platí  za  celý  XV.  věk.  Na  konci 
toho  veko  ještě  tak  bylo,  jakoi  svéddi  miniatory  s  nikopisa  ŽÍ¥ota  sv. 
Frantlika,  z  nichi  jedna  tél  následuje  na  svém  mlate  dol^. 

Z  obrazQ  cizích  víme,  íe  rovně  tak  bývalo  1  jinde.  Též  papei 
Sixtae  IV.  r.  I4Ú0  zobrazený  byl  bes  brady,*)  a  teprve  hraanističtl  pa- 
peiové  v  XVI.  Tékn  strojili  se  v  brady. 

')  Tadra.  Soudní  aku  koDiist,   1871.  1(I6.   Spis  akuiainie  daské. 
')  Paiinrí.   Urknndenboob  Goldenkron   494.     Uposoraii   mne   laskavě    psa 
arcbiiir  KOpT. 

*)  Bonnard.Gostumi.  I.  1. 


Čís.   105   «). 
Z  rukop.  Zrudla 
Bpaspni  fol.   &7. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


198 

Ňftií  Tiboři,  kteří  se  strfali  církve  ffmské  doeela,  a  po  nich  Bratři 
čeStf,  rovné  tak  docela  odtrienf,  infvBli  své  kuéze  bradaté,  ab;  ae  liiiti 
od  řfmakjch  a  hnsitgk^cb  nebo  kaliSnických  knéíf,  kteřf  od  eirkve  ae 
odtrhuonti  nemínili. 

Po  tom,  co  ta  vyloženo,  zdálo  by  se,  že  otázka  o  HnsoTé  bradé 
jeat  zbytečná.  Neni  zbytečná,  je  naopak  o  věci  té  spor. 

Nebndiž  čeikým  historikfim  za  smřSnosf  kladeno,  hádají -li  ae 
o  bradn  HdsovdI  Brada  je  velmi  charakteriatický  kaa  lidské  tváře,  a  při 
dotázce,  jak  vypadal  Hds,  jenž  jest  takřka  Eoaobníoé  atrpent  i  sláva 
českého  národa  nebynoacl  a  svStová,  připadá  sama  sebon  myíléaka,  mél-li 
kazatel  betlémský  vons  na  bradě  éi  neměl. 

K  té  otázce  velmi  zevrubné  anesl  vědecký  materiál  F.  Menfíit,  po- 
jednal o  ni  bystře  a  na  základě  dobré  zknieností, ')  ale  zcela  svétle 
neodpovédél.  Nicméně  vysvitá  z  té  zajímavé  práce,  že  podle  míněni  spiso- 
vatelova HoB  brada  mSI. 

Přiznáváme  ae,  íe  nám  Has  s  mnlnoa  bradou  jest  daleko  milejii, 
známějil  a  pftrozeněj&i.  Proto  také  mistr  Brožik  dal  na  avéra  grandiosním 
obraze  Husovi  brada.  Uéiaf  tak  bezpochyby  i  sochař,  mající  i  kamene 
stesati  monamentálnou  podoba  íeabébo  reformátora,  aniž  mn  to  bndemc 
vyčítati. 

Ale  neváháme  vyznati,  ie  v  Husovu  historicfaoa  bradu  nevěříme. 
Myslime,  že  j(  neměl,  oanejvýi  měl  to,  která  mn  zrostla  v  nelidském 
žaláři.  Ale  a  ton  na  poprava  neicl,  stc  by  prameny  o  tom  tuk  hovořily, 
jako  o  bradě  mistra  Jeronýma. 

Držíme  se  nejprve  tolio  přesvédíeol,  že  Has  ani  po  této  malicherné 
stránce  od  jiných  kněŽI  církevních  se  líBiti  nechtěl  a  neliSil.  Hns  se 
Túbec  T  ničem  nechlěl  děliti  od  církve,  „Doafám,  íe  jsem  zůploa  kře- 
afanem  od  viry  ae  neacbylnjlcim, "  tak  psal  proti  svému  nehodnému  pro- 
tivnikn  ěeskémn  Páléovi.') 

V  příčině  zevnějika  jeho  kněžského  stoji  za  zmínku,  že  i  pleá 
měl  knělskonl  Po  odsudku  mu  tonsarn  vyhladiti.') 

Hns  byl  zbožný  nad  mirn,  mravA  byl  pHsnějSích  a  ČistSIch  nežli 
nejpříanéjíi  mnich,  i^e  že  by  zp&sobem  nékteré  přiané  řehole  nosil  bradu 
a  podobal  se  v  tom  mnichfim,  tomu  nevěříme.  Nevldél  na  mniiicb,  kteři 
3  nim  v  Praze  žili,  nic  pěkného,  co  by  stálo  za  následování. 

V  prAineDecll  historických  není  o  Husově  bradě  nejmenSi  zmínky. 
Vytiětěn  byl  sic  kdysi  v  XVI.  století  spis  Pogiliv  o  proceasa  a  upálení 
mistra  Haai,*)  v  tum  spise  připomínat  se  voasy  Husovy  několikrát,  na- 
posled se  vypravuje  i  to,  íe  před  opálením  mistrovým  byly  olejem  smo- 
čeny,   aby  lépe  hořely  —  ale  liat  jeat   od  počátku   do  konce   podvržený 


')  Hárodnl  Listy.  Únor  a  bresen  1S93.  gO  Husových  podobiinách". 
')  Adversua  scnpta  Páleí.  I.  260. 
»)  Helfert.  Hus.  211. 

']  Český  překlad  bez  blifšich  udinf,  anonymně,  vydán  byl  nákladem  a  tiskein 
dra.  Edv,  Grégra. 

Di.  ZlkMBiid  Wlnlai;  S4]lm  krcja.  |3 


zsdbyGOOgle 


194 

falBlfikát  XVI  Btoletf,  Neae  na  sobi  zcela  sfitle  rii  jMoDého  století  a 
vypravuje  víci  i  klamavé^i  nemoiaé,  tak  ie  nehe  s  nim  vflbec  vUaé  le 
obírati. 

Také  Hilferding  *e  sTém  ipiso  o  Eniovi  *)  tvrdl,  íe  Hai  mél  brado, 
nebof  pr^  «e  s  ni  malnje.  Nepovédél  viak,  kde  a  kdy  se  s  brados  ma- 
loval. A  na  tom  xáiežf. 

Odpovime  la  HilferdÍDga.  Odpovíme  na  základi  vlastního  studia 
i  sa  vydatné  pomoci  svrcha  psané  studie  Henčfkovy.  Poloilme  véc,  jak 
je,  ■  důvody,  čtouc!  na  konci  a(  rozhodne  ve  sporu  s&m. 

Tvrdíme  —  a  tot  naíe  blavni  opora,  že  la  celé  XV.  století  — 
tedy  onen  včk,  v  kterém  Bas  podnikl  smrt  mučedlníka  —  za  celé  sto- 
letí, v  němí  Hub  žil  a  umřel,  nebyl  betlémský  kaiatel  od  nikoho 
nikde  vyobrazen  s  bradou.  Jeroným,  jeho  soudruh  v  u£enl  a 
bolestech,  byl  vyobrazován  a  bradou  a  byla  mu  na  sněme  ryiť 
tána,  o  £emi  doleji  zmíníme  se  zvláJf. 

Stran  historických  podobizen  Hnsových  nejpfednéjil  jsou 
mkopisy,  Jednajfcl  o  koncilu  kostnickém.  Je  tu  veledítleiitá  kronika, 
kterou  pseí  Oldřich  z  Riclienthalu,  druhdy  piaař  kostnický.  Psal  ji  brzy 
po  smrti  Husové  a  dal  k  ni  malovati  obrázky,  nemaloval-Ii  je  sám. 

Lte  právem  ta  to  míti,  ie  obrázky  byly  v  hlavních  rysech  a  kasech 
vémé  dle  skutečnoBtí,  ponévadi  je  pořizoval  oiít;ý  svédek.  Že  osoby  v  té 
knize  nebyly  vémé  podobízn;,  nýbrt  holá  schémata,  tof  pochopitelno. 
Je  nemoíno  divákovi,  byí  borlivómu,  zachytiti  a  reprodukovati  s  vérnoo 
pravdou  to,  co  malíř  s  povolání  po  dlouhém  studiu  a  pokusech  schválně 
na  ten  konec  konaných  stěží  a  ne  vždy  zdárně  dovede. 

Ale  poněvadž  v  sobě  měla  kniha  Bicbenthalova  hojnost  vielijakých 
kostymnícb  a  historických  drobnosti,  smíme  pfece  pevně  vířiti  v  skn- 
teěnost,  jestliže  některému  schématu  svému  Richenthal  přidělá  vouay  a 
jinému  ne. 

Oviem  ozuámiti  dlužno,  že  originál  Bichentbalfiv  ae  nezachoval. 
Zachovaly  ae  kopie,  a  to  celkem  souhlasné  kopie,  tedy  ddkai,  Že  se 
držely  originálu  pokud  možno  věrně.  Z  técb  kopii  uvádí  Menéík  jakožto 
nejstaril  rukopii  aulendorfský,  pak  kostnický,  pražský  (v  univ.  knihovně), 
vldeůský,  petrohradský  a  wolfenbúttehký. 

V  rokopise  prvém,  nejstarěím,  jest  Hus  na  Styřecb  obraaecb 
bez  brady.  Na  předním  obrázku  má  plei  velikou;  dva  biskupově  svlé- 
kají ho  z  ornátu;  při  té  trestné  funkci  stoji  Čtyři  knězi,  dva  s  kříži, 
dva  se  svícemi.  Rovné  takový  obraz  jest  v  petrohradském  rokopise,  po- 
dobný i  ve  vídeňském. 

Na  dmhém  obrázku  rukopisu  anlendorfského  jest  betbradý  Hus 
v  ěeroé  sukni  kněžské.  Vedoo  bo  na  smrt. 

Na  třetím  obraze  bezvonsého  Hnsa  drží  jeden  biřic  pod  pažf,  jiní 
jdou  ta  nim,  vedouce  ho  k  smrti.  Hus  má  ruce  po  předn  křižem  přelo- 
žené. Týž  obrázek  je  v  rukopisech,  pokud  víme,  ve  třech.  Z  praiského 
podáváme  snímek  pod  č.  106. 


>)  HUfsiding.  Hul.  16. 

DigitizsdbyGOO^^Ie 


Cfa.  106.    Snímek  rukopisu  Richeothalova  z  udít.  knlhoTu;  z  XV.  století. 


Z  téhoí  praíského  rnkopisa  hned  podáváme  druhý  snímek  pod 
ř.  107.,  na  němí  vyobrazen  mistr  Jeroným,  k  smrti  vedený.  Na  těch 
obon  obrazech  uzná  ětoncf,  že  malli'  i  pfi  bezvýrazných  tvářfcb,  nznal-li 
za  dobré,  aměl  vons  naznaěiti  a  mél-)i  přfčinn,  nenamaloval  ho. 

Jeroným  na  obraze  bradn  má.  A  to  se  shodoje  s  prameny.  V  iiikvi- 
siěních  ělánctcb  vybitá  se  Jeronýmovi,  že  měl  bradn,  aby  se  lalibil  pravo- 
alavným  „nevěřfcim",   b  nimiž   jednal   proti  Ěimu.    Přeď   tfm    v  Krakove 

13* 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


Čf8,  107.  Jeroným.  Snfniek  k  nniv.  rukopisu  lUcheuthaloTy  kronlkf  x  XV.  itot. 


vystupoval  jakožto  dvořan  kr&Idv  bez  vousA  t  červené  ankni  a  v  kukli, 
iedým  kožfikem  obSité.')  Ale  potom  „ad  ritům  eorundem  infidelium 
tongam  barbam  detulit  atque  defert,  ac  coruam,  babitům  et  touBuram 
abicieDdo'.*)  Negativní  poznání,  že  Husovi  nic  podobného  aevyiteao, 
snad  také  něco  platf.  Neí  vraíme  se  k  rnkopi^Am  ! 


zsdbyGoOgle 


197 

Na  ít?rtém  obraze  aalendorfsk^m  Hus  hoři.  Tvář  jeho  sotva  vidéti. 
Na  podobDém  obraze  rakopisa  petrohradskébo  hlam  Hasova  lépe  zfítí, 
a  to  patroo,  že  Hus  tousA  nemi. 

Kronika  Oldřicha  Richenthala  ryila  tiakem  s  dřevoryty  r.  1483. 
Na  obrazech  i  tu  Has  hezhradý. 

Pravfine  tedy  ůhrneni :  nékoUk  maitřd  malovalo  Hasa  podle  stejné 
předlohy  sic,  ale  malajfce  leccos  přidávali,  leccos  ojlmali  —  ale  brady 
Unsovi  nikde  nepři  malovali. 

Ze  vzácných  rokcpisa  b  haaitgkými  památkemi  jest  dále  gOttin- 
genský  a  jenaký.  Oba  se  Bhodujt.  Tento  je  z  doby  r.  1463 — 1480,') 
onen  bnde  něco  Btarií.  Uezi  jinýini  obrazy,  jimiž  rukopisy  zdubeny,  json 
tu  namalováni  dva  mníi  s  kacířskými  íepicemi,  ale  hez  výkladn,  bez 
nadpian.  Obrázky  jsou  Sablonovité.  Uniové  —  bezpochyby  asi  Hos  a 
Jeraným  —  m^ji  dlouhé  vlasy  aŽ  na  ramena,  jeden  má  bradn  baštou, 
drnhý  má  dle  zprávy  Henfikovy  , kolem  brady  až  ke  kontkQm  Astolm 
krátké  Toasky;  pod  nosem  není  vonsA  nijakých". 

Tq  by  byla  tedy  z  XV.  vĚkn  prvni  a  jediná  zpráva,  že  mél  Has  — 
aí-li  obraz  ho  představuje  —  kratičké  vonslsko  na  bradě. 

Ala  s  tim  voDsiskem  přihodilo  se,  že  jini,  kteři  měli  rakopis  v  ruce, 
bo  neviděli.  Výklad  je  snadný.  Obrázek  neni  docela  Jasný,  a  ta  lze 
anadno  atln  nějak  nedbale  le  $tétce  puštěný  za  nki''^tké  vonsky"  vy- 
světliti. 

Rakopis  jenský  měli  jsme  před  lety  r  Praze,  ohledával  ho  výborný 
Knalflc,  architekt  Baum,  a  do  té  chvíle  nríitě  mi  znějf  slova  toho  muže, 
jenž  měl  tiskftv  a  rukopia&v  obrázkových  v  ruce  tolik,  jako  nikdo,  an 
pravil,  že  nikde  a  nikde  t  XV.  věku  nu  Husovi  vousft  neviděl. 

Z  tiskfl  lze  pohodlně  ohledati  pěkný  exemplář  sněmu  kostnického 
od  Lory  z  t.  1483.  Jest  vyložen  v  městském  museam,  a  Hus  to  bez 
brady,  holý. 

Podobně  holý  Hus  jeat  v  ěeském  zemském  museu,  vyňatý  z  kodexu 
chovaného  v  BrUhlu  a  Kostnice. 

TiStěné  obrázky  bezvonsého  Haaa  v  XTI.  století  poslední  bodou 
asi  v  knize,  kterou  nvádí  Menělk  pod  jménem  Processus  consistoríalis 
z  r.  1525,  a  jež  v  nniv.  knihovně  pražské  složena  jest  pod  sign.  51. 
£.  74.  Tu  jo  Hna  třikrát  zobrazun,  viady  bez  brady.  Vfibec  ani  jeden 
kněz  v  té  knize  nemá  brady. 

V  mkopisnýcb  malbách  poslední  bezbradý  Hns  bode  ten,  jeJŽ  při- 
kládáme na  obr.  č.  108-  Pochází  z  kancionálu  litoměřického.  Hus  tn  vy- 
kládá svoje  něeni  otcAm  na  koncilu  kostnickém.  Je  oděn  pozpodn  su- 
tanou bledé  fialovou,  po  vrcha  obSírnou  doktorskou  sukoi  tmavočervenou. 
Tlaay  má  dlonhé,  voos  nižádný,  leda  by  cbtél  někdo  onu  neobratnou 
ěárkn,  která  jde  od  noau  k  bradě,  vykládati  za  knir  dolů  visicl. 

')  Dle  Tomana  v  KvÉtech  16^.  492.  a  dle  Meoěika  v  Národ.  Llat  v  březnu 
1698.  Osttttně  aejsou  ty  rukopisy  v  Cechách  zhola  nepovédomy.  Psal  o  nich  kromě 
DobroTského  Mikovec  v  Ctsop.  C.  Mqb.  1S54.  366.  Jinou  o  nich  IHeraturu  uvidí 
Ueoeik  1.  c 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


T  XTL  století  oajednoa  TyBkytoje  »e  Hns  a  Toniem 
Čfm  dftle  delifm,  a  ibyteíno  bylo  b;  dokazovati,')  že  tak  stalo  se 
od  Týtvarolkfl  německých,  protestantských,  od  nichí  brzy  aový  typ 
Hnsflv  dostal  se  do  Cech  —  a  tu  byl  ochotně  přijfnián  i  dile  roimoo- 
íoTán  a  přeměňován. 

Tehda  vyrojilo  se  hojoě  medaili  oémeckých  i  Českýcli,  na  nichž 
Has  aSIechtile  modelOT&n  a  skoro  vždy  s  vousem.  Dobře  ukázal  Mentik, 
Že  ládaá  medaile  Husova  ne- 
pochází z  XV.  století,  viecky 
jsoQ  z  XTI. ;  reíonnace  v  Né- 
meckn  to  byla,  která  raženi 
minci  na  pamět  Husovu  pod- 
porovala 

Jedna  s  nejpěknějších  má 
pan  Chaura  v  Praie.  Je  olo- 
věná, krytá  patinou,  a  tvář  Hu- 
sova na  ni  tak  výrazná,  mniná 
a  přece  boleiitná,  Že  se  ani  ne- 
divíme zprávě,  že  mistr  Broiik 
dobře  si  ji  zapamatoval  pro 
svQj  obraz.  Nese  nápis  1420, 
ale  legenda  na  té  medaili  ně- 
mecká :  „0«tt  Schnz  nnd  mer 
der  Brnder  Her"  svědci,  že 
mince  pocházi  o  ato  let  po- 
zději. 

V  přiloženém  obrázkn  č. 
109.  podáváme  typ  Hnsltv,  jak 
se  byl  v  XVI.  století    nstálil. 
Hub    je     obrostlý    zslpiíatě- 
lými    dlouhými    vousy    a    vy- 
padá QÍlechtile.    Tak   si   ho 
národ   v  XVI.   věku  předsU- 
voval;  tenC  éeský  reformátor, 
jak  ho  malovali  naii  předkové 
na    oltáře    a    do    kancíonálA, 
etice  ho   za   svatého  mníedl- 
nika  —  a  modemi    Český  umělec    tuším    dostatečně   jest   oprávněn   této 
podoby    stoletou    tradicí    posvěcené,    se    držeti,    třebatě    historický    Hus 
byl  holý. 

Je  charakteristické  pro  naBi  otázku,  že  v  XVI.  věku  kreslívali') 
také  ttokycann  a  jiné  kněze  soudobé  o  pleSi  valné  i  bradě  hmbé.    Proti 

')  Srovnej  jea  článek  dra.  Oolh  v  Časop.  Č.  Mus.  1880.  60.  „Jik  soudil 
Lnlher  o  Uusuvi".  Fred  Lutherem  co  Oecb  to  kacíř.  Jeho  příkladem  Némci 
s  Tétái  nei  před  tlm  láskou  s  Hosem  se  Bezaamovitli. 

')  Vie  krásný  ezempl.  Rokjc.  postili,  v  uuiv  kn.,  psaný  Dav.  Pretoríem, 
praecFptDFtm  v  Tdbore  r.  1586. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


109 

toniD  EDOTa  trrdfme,  ie  ani  Bokycanovi  ani  aoavfikým  iinfm  knfiifm 
(kromě  t&bonkých  a  bratrských)  brada  nebyla  obyčejná. 

DoSU  jsme  k  datc  kaŠÍBkémn. 

Knéžj  oblékali  se  evrchaé  „snknf  kněžskoa"  (vestis  HUbtana, 
sutana,  talár). 

Nebyla  ankoé  knřiaká  leckdy  té  délky  jako  klerika  nynějifch  kněif, 
nesahalat  ani  ke  kotafkům,  ale  byla  přece  tak  obiíma,  ie  mohl  r.  1473 
odkázati  farář  av.-Mikaláíaký  ve  Starém  méaté  avé  aokiié  černé  ženským 
(uedi  ae  kolika),  aby  s  nich  pořídily  sakné  sobe.') 


čla.  109.  Z^kaacÍODtUu(maloatTanBkého. 


Krátké  snkaé  sapoTidény  na  praba  XV.  atoletf  atatsty  arciblsknpa 
Wolframa  r.  1398.«) 

V  atarých  řádech  krejčovských  ukládá  se  tovaryii  la  mistrovský 
kua  nSiti  „sakni  knéiakon  s  dTéma  faldy". 

Forma  měla  tedy  obifrnon,  aepoň  o  droa  řasách,  i  rokávy  byly 
BtHdmé  Biroky.  Po  předu  byla  seíita,  takie  jen  oa  provlečeni  hlavy  zbyl 
otvor,  jeni  pak  a  krkn  sponkou  nebo  knoflíkem  ae  spjal. 

Has  má  na  obrazech  Richenthalových  na  ankni  límec  vysoký,  sto- 
jatý, bilon  tkaniíkoD  lemovaDý.  NyoíjSl  samoatatný  kolář  černobílý  po- 
chází teprve  z  konce  XTI.  vékn.  Drahdy,  Jako!  ?idéti  oa  obraie  Httsové, 
kryl  krk  knézAv  límec  antany. 


')  Hfsc  68.  Q.  7. 

')  TéstD.  kr,  apolM.  naok;  1689.  . 


lyGoogle 


200 

Také  pří  konci  rak&vft  zHti  o  Hnaa  bílé  lemov&ni,  a  toliké!  obrnbe 
jeho  <Serné  kteriky  jest  biU. 

Dle  starodávných  statot  cfrkeTnlch  byla  sutana  ohjiejafeb  kněif 
íeroá,  bJBkap&v  a  kanovníků  fialová,  kardioálů  červeoá.  Koncil  ptiiitkf 
r.  1426  mnail  koěžím  zakazovati  klerik;  zelení,  červené  ajináí  vSelijak 
barvené,  veliké  rokávy,  vystřižené  límce. 

Z  těch  zákazů  (a  Bočka  Gescb-  der  Ijtarg.  Gewaud.)  patrno,  že 
jedni  koěif  cbtěli  míti  kleriky  nad  kolena,  druzí  Že  je  za  sebou  vlekli 
vléíkami.  Je  zajisté,  ie  vždy  bývalo  dost  bojnosti  i  pří  prosté  sakni 
kněžské. 

Ony   parakávy,  Jei  sméji   nyní   nositi    knězi   jakožto   vyznamenání, 

vykládá    Bock   {II.  324)    za   zbytek    velikých   bývalých   rakávfl    kněžské 

snkné'  Nám  viak  pravdě  podobněji  zdá  se,  ie  json 

to  pachy,   vzaté  od  knéíf  z  mody  světské,   kteroaž 

Jime  Evrcba  pří  kabátech  svétských  vylfíiti. 

Českým  kDěžfm  přikazuje  synodální  atatat  rokn 
1406  (u  UOflera  Conc.  Prag.),  aby  měli  vestes  cleri- 
cales  non  uimis  looga?,  nec  nimía  amplas  —  tedy 
ani  liroké  ani  úzké  —  non  partitas,  non  bipartitas, 
non  tripartitas  —  tedy  ne  o  podvojné  barvé  — 
rukávy  aby  měli  ne  Široké,  ne  dlonhé. 

ý  přítomném  obrázku  č.  110-  vidi  čtoucí  ve- 
lebného pána  šviháka.  Tak  mohl  vypadati  jeden 
z  těch,  proti  kterým  Hus  kázal.  Plei  má  tento  kněz 
docela  zákonitou.  Ale  satana  jeho  je  púl  červená, 
pfll  modrá  —  tedy  ivihická,  miparti  —  a  má  při 
rnkávech  visatě,  dlouhé,  Špičaté  parukávy. 

Nalezli  jsme  zpráva  z  r.  1480,  že  tunika  sta- 
číš. 110.  rého  knéze  byla   robena    ze   sedmi   loket   eukna. 
Rnkopia  z  kapitul.        Čini  totiž  rokn  řečeného  farář  v  Telči  se  svým  ná- 
archiTu  fi.  A.  10         městltem  smlouvu,  aby  mu  denně  dával  2  pinty  piva 
a   na   dva   roky    sukni    ze   sedmi    loket   sokna   po 
8  groilch  loket.') 
Jsouce   synové   své  doby,    která    víkbec   mčla   zálibo  v  pásech,   ne- 
mohli knéžf  býti  bez  páBU.  Že  chlubí  se  knéži  s  pásy  Btfíhrnými  a  zla- 
tými a  hedbávnými,  to  jim  vyčetl  již  Hilič.') 

Ale  nesvétáčtf  kněží  měli  zajisté  pásy  prosté.  Pás,  s  kterým  Hns 
malován  na  hranici,  je  bílý;  za  pásem  má  nílž  v  nožnici  a  kožený 
pytlík.") 

Ostatním  Šatem  neliiili  se  kněží  od  TaikA.  Kněz  mél  nohavice 
téhož    způsobu  jako  jiní   muži,    barev   střídmých   i  křiklavých;    některý 


')  Arch.  zemský,  opisy  arch,  jindtichobradeck. 

■)  Menčik.  Téstnfk  Spol.  nauk.  1890.  SI4. 

'j  Hél  „Zwea  achwan  rock  und  ein  gOrtel  und  ein  meeser  ín  ainer  schaid 
und  ein  lidrin  seckl",  Qebh.  Dacber  a  Ulrich  Ricbenthal.  Rnkop.  nniv.  knih. 
fol.  42. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


201 

oviem  nznával  za  pohodlnou  véc,  nemíti  pod  antsnon  Dohavic  i&dných. 
Nadává  jim  Rokycana  ,žeDkýlQ"  a  volá  na  uě:  „Ba  mivajte  nohavice, 
Btf  ďte  ee ! "  •) 

Kněz  oboava!  se  dkornémi,  botami  a  střevíci,  které  ovfiem 
neměly  miti  podobo  takovou,  proti  nfž  sami  knéžl  a  kazateloic  borlivé 
kázali.  V;£ií  dochoTcnstvo,  zvláíté  v  cizích  zsmlch,  sIjddIo  v  XV.  veku 
takov/m  pfepjcheni  rozniařiiým,  1b  tze  sobě  zcela  dobře  pomysliti  kardi- 
nála r  fikornirh  b  dlonbými  nosy  Či  zobáky. 

Aspoň  Richentbal  maluje  kardinály  v  sném6  kostnickém  b  zobáky, 
a  že  knéíl  v  Čecháih  obonvali  střevíce  nosaté,  aby  ee  Itbily  ženám,  to 
jim  kromě  jiného  vyčetl  r,  1367  Hillě.*) 

Již  patrno,  že  po  té  stránce  haaitské  bnntf  n  nás  přistrojilo  »&• 
právo.  Knélf  kterékoli  vfry  asi  dbali  sebe,  aby  nepoborlilí  a  neposmáli 
ee  protivnici. 

Skorné  českýcb  knřži  doby  husitské  budou  asi  oné  formy,  kterouí 
6toucl  viděl  při  Husové  obrázku.  Jaoa  nevysoký,  nenlzky,  uefipiČaty. 

V  době  krále  Jiřlbo  po  vojnáib  tlafil  se  k  nám  zase  přepycli.  Tehda 
horlil  RokycBua  na  svých  kázánlcli  proti  nějakým  krátkým  střevíčkům, 
jež  začali  knčžl  sobě  oblibovati.  „Hříchem"  byl  Rokycanovi  kněz  .v  slře- 
vičkách  krátkých,  an  ukáže  holon  nobn."  ')  V  jiném  exempláři  Roky- 
canovy  Postilly*)  čteme  hoěvitá  slova:  „PAjde  kněz  v  střevičkáeb  krát- 
kých, a  málo  chce  bláto  přeskočiti,  okáže  nobn  dolá.'  V  Němcicb 
o  málo  později  než  Rokycana  vyčítá  Qeiler  v  Postille  *)  kněžlm,  ie 
jim  viděti  botky. 

Přes  sukni  oblékali  knězi  plááté  Čili  kloky,  Snby  a,  kožichy 
rovněž  takové,  jako  mivali  světiti  lidé;  také  na  hlavu  vstavovali  sobě 
čepice  stejného  zpAsobn;  v  době  vojny  hnsitské  věak  kuěz  míval  na 
hlavé  nejspfi  kuklu.  Máme  zajímavou  zprávu  o  tom,  kterak  vypravili 
Pražané  r.  1430  svého  faráře  od  sv.  Štěpána  ve  zdi,  Václava,  do  hn- 
sitské vojny  do  Miěně:  koupili  mn  13  loket  sokna  pro  tnnica  et  ca- 
pntia  za  54  groSův.*)  Ostatně  víme,  že  Jeroným  byv  odsoozen  vzal  prý 
knklo  svou  a  hodil  ji  mezí  preláty^) 

Kdo  necbtél  chrániti  pleie  své  čepicí,  pokryl  hlavu  též  hnČŽskon 
matoD  karknlí. 

široké  klobouky  kněžské  se  IňArami  zná  Buck  (Gesch.  II.  361) 
již  T  XV.  veku.  Pod  takovým  kloboukem  mčl  kaěz  karkali  nebo  kukli. 
Aby  n  nás  byly  noveny,  nevíme.  Ve  vlaské  kapli  kutnohorské  má  ten 
klobouk  sv.  Jeroným;   rač   ho  čtoucí   ohledati  doleji   na  obr.   119,     Po- 

')  Goll.  aokvc.  Postili,  v  Č.  Č.  Mua.  1879.  205. 

')  Meníik.  Véstofk  ÍJpol.  nauk.  1890.  3U-  ^Calceos  rostratos  defemnt,  ut 
mulieríbus  placeant". 

>)  Postilla  Rokyc.  210. 

•)  Goll.  Postilla  Rokyc.  v  Č.  Č.  Mds.  18T9.  205, 

<■}  Post.  Geil.  VOD  Kaisersberg.  II.  78. 

*)  Diplomatár  nins^af  r.  1429.  Počty  méstské. 

^  Goll.  Vypsání  o  mistru  Jeronýma.  18. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


30S 

idéjil  axamplář  takového  kloboukn,  jeni  byl  na  ififiráeh  a  tndy  mohl 
Tíietí  na  sádech,  vis  v  Dnivers.  exempláři  Chelíickéfao  Síti  viry. 

Že  i  nejskroninSJfil  kněz  raději  se  odél  Ssty  se  ankna  lepilbo, 
B  lindiíe  nebo  sukna  mechelského,  nefll  i  vlěka  laciného,  tohot  lze  do- 
mysliti se,  i  kdyby  ta  a  tam  inventář  o  tom  neBvědčil.  T  Plini  r.  1482 
oblékal  Be  knSs  kterýs  v  „Bokni  Sernú  ■  liiífm  kotichem'  a  v  pláit 
černý;  jiný  mél  r.  1126  kožich  beránčf  na  Bobé,  kterýž  mn  dobrodinec 
poručil  poslední  vAli.*) 

Praiský  kněz  Jeroným  nechal  po  Bobi  r.  1492  „énba  popeliCí*, 
sttkné  á.ié  ierní,  jedna  z  nich  mechelskon,  a  íepici  konf.*) 

Téže  doby  berotuBkémn  knlsi  Tavřinci  ,inbn  Uíél*  ilodéjové 
okradli.*) 

Soavgký  knéz  Jaknb  Petřlkilv,  farář  v  Zábřehu  (f  1502),  nechal 
po  sobě  několik  kožicha  —  ale  při  nich  též  hever,  kufii,  meě  a  fiaTlil*) 

Dnhdy  chodívali  knězi  ozbrojeni  až  taie.  V  XIV.  věkn  Hilié 
jim  vytýká,  že  odívtyl  fle  po  TOJensKD  a  chodf  b  ofltrohaml.  Ard- 
biskopové  jim  zakazovali  mefe,  lei  by  na  cesto  se  vydali,  to  mohli  na 
Bvon  obranu  se  opásati.  Ale  přes  lo  chodívali  koěif  mnozí  pořád  b  meči, 
a  některý  naložil  na  ae  i  Infiijtě.^) 

Že  nebývali  kněžf  ani  v  XT.  veka  beie  zbrani,  o  tom  svědil  prve 
psaný  farář  v  Zábřeha. 

Na  konec  bndiž  zmíněno,  že  na  samém  poěátkn  hnaitských  válek 
chtélf  někteří  kněží  hasitSti  nositi  se  tak  jako  laikové.  To  jim  synoda 
r.  1421  zapověděla  nařizi^Ic  vSemn  kněžstvo  Žat  i  obnv  odliSnon  od 
světokých  lidí.*) 

TSak  táborský  knéi  mJlže  dobře  pomyfilen  býti  bez  tal^u.  Bývali 
neJBpiB  oděni  obyčejným  iatem  íedivým.^ 

Ostatně  i  kněžl  hoBitští  vfibec  bývali  celkem  ieil.  T  traktáte 
Vaňka  Talečovského  (1452—1458)  popisajl  se  kněžf  tak,  že  cJiodf 
T  Šerých  knklicfch  sprostných,  a  cípy  krátkými,  klobouky  íerajml 
velikými,  jtni  že  msjl  cipy  dloobó  a  Biroké.^  I  v  ,Ganclo  de  anctor. 
bobemicl  scismati"  dí  se  o  knězích  pod  oboji  vAbec  a  imahem,  že  json 
,^něžf  íeři".") 

Kněžl  zákoDDi  čili  klášterští  a  jeptiSky  oblékali  se  dle  staro- 
dávných svých  BtatQt. 

Yllboc  měli  sukní  B  opaskem  a  kukli;  některé  řády  kromě 
toho  měly  fikapulíř  (scapufare,  odév  na  plece,  scapnli)  anebo 
jeitě  pláĚl. 


■)  MuB,  nikop.  3.  D.  26.  C.  19.  C.  XL 

*}  Deky.  Mise.  26. 

')  Nejstarif  kn.  rakovo,  s  r.  1380. 

')  En.  pamít.  Král.  Dvoř.  fol.  3. 

*)  Tadrk.  Cancell.  Arnesti.  350. 

*)  Tomek.  Praba.  IT.  187. 

*)  Tomek.  Praba.  IT.  9a 

■)  Bnkopis  v  Hermhaté.  Opis  v  aemsk. 

*)  Boefier.  L  Ďsa 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


308 

Roidfly  Kata  mniiikého  hylj  ve  fonné  a  t  barrS.  Na  pfiklad 
Benediktini  (laloí.  t  VL  veka)  b^Ii  ieraf.  Střih  jejich  roach&  je 
prastarý,  ňehololcj  e  Houte  Casiaa  t  XV.  stol.  maluji  se  o  Široké  inkni 
se  Širokými  nk&Yj  a  s  kipi  na  hlavé  velmi  oblirnoa,  tak  obSIroon,  že 
veliké  laloky  i  d1  jeiSté  visi  pod  bradu  aí  k  prsAm.')  Na  obr.  £.  111. 
představitjeme  Čtoucímu  nuiicba  beDedtktinského.  líi  kápi  b  hlavy  epa- 
ítěnon,  ale  obiirnogt  její  přes  to  velmi  patrná. 

PraemoQBtrátdÚ  (zaloi.  r.  1120)  byli  viecko  bili,  mívali  Bpodnl 
Eukni,  svrchní  sukni  a  na  ni  otevřenou  kápi  jako  Kannelitáni.*) 

€lstereiaci  a  Knrtnfliani,  obojf  největSf  protivnici  a  pronásle' 
dovatelé  Hasovi,  méli  bílou  sukni  a  ostatní  knsy  Éerné.  Cieterciici  bý- 
vali pftvodn6  TÍecko  černi,  ale  nařízením  iv.  Ber- 
uarda  zmínili  svitj  lat  tak,  že  přijali  sukni  bílon 
a  íernon  kápi;  r.  1702  dl  o  nich  zpráva,  že  pfi 
Blnibách  boilch  kápi  berou  bílou.*)  Konvriftm 
(fratres  laici)  nařizovala  řehole,  aby  íatem  jich 
byla  ,cappa,  tnnica,  callgae,  pedules,  SQbtatares, 
caputiom,  Bcapniae  et  pectus".  Tedy  apodni  iat, 
HDhni,  kápi  s  kapuci,  ikorné,  kalhoty,  ikapullř. 
Snkní  méli  míti  do  zásoby  čtvero.  Koiile  sméli 
míti  na  sobě  pouze  tesaři,  kteH  bylí  mezi  kon- 
vrSi.  OvSem  I  ta  koSile  jejich  měla  býti  čeraá  a 
„rotunda"  —  kulatá,  obifrná.*)  Vysvětliti  dluiao, 
že  řád  CisterctakQ  byl  pftvodoé  na  hmotnon  práci 
nríen.  Eolonisovali  zemé-  Žeuské  teholnice  řidn 
eieterciackého  odívaly  se  bíle,  zavití  —  Cilf  Jak 
v  Cechách  říkali  .vejl' *)  —  a  ikapuliř  mitaly 
íerný.  Vejl  jejich  byla  cocula  (kuklice)  a  , rotunda" 
—  okrouhlá  iatka  obSIrná.  Kterým  jeptiškám  přl- 
sinielo  nosili  pláiSt,  tém  kázalo  se,  aby  ho  mívaly  Čis.  111.  Rukopis 

sine  cauda,   bez  ocasu.  —  Tedy   jeptiiky    chodily  Zrcadla  ipssenl 

také    po   parádí.*)     Kartnsianl    bývali    bez    koSil.  '<>•■  '"■ 

Hrubé  roucho  melo  býti  na  tele  nahém.    Frnati- 
ákánl  měli  sukni  i  kuklu  jasně  fiedivon  —  myfií 

barva  —  tedy  jinsči  uežli  teď  vídáme.  Podoba  sukně  i  barva  její  krásné 
malována  v  rukopise  Černínském,  slově  život  av.  Frautitka.  9akné  opi- 
sánA  uzlovitým  provazem.  (Obrázek  náS  pod  ě.  112.)  V  témž  rukopise 
mají  jeptidky  řádu  sv.  Františka  ferué  plachetky  s  bilým  vroubením 
a  černé  pláStě  téhož  střihu,  jako  vidáme  dosud  na  milosrdných  sestrách, 
po  domech  prosících. 

')  Obras  v  BoDnard-Costami.  U.  87. 

*)  Knrtie  uud  grOudliche  Historí  von  d.  Ursprung  geistl.  Orden.  AugH- 
purg.  1702. 

')  Tamie.  31. 

')  Fr.  Winter.  Die  Cistercienser.  III.  196. 

*)  JeptíÉky  .T  »Yt}  vejl  a  v  hodiny  dou&^l".  QolL  PostlUa  Rokycanova. 
Č.  Č.  Mns.  1879.  206.  Yejl  snad  t  lat  velnm? 

')  Fr.  Winter.  Ciaterc.  IIL  117. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


204 

Vři  té  pflleíitosti  ozDamajeme,  že  při  řádech  iebravých,  zvláště 
Františkánech  regulo  (řehole)  i  oděv  fasein  muohokrát  se  proměůoTal 
a  reformoval ;  to  féda,  malíř  i  divadelní  ředitel  bude  moci  dáti  svjm 
mntchOm  na  obraze  nebo  v  divadle  zcela  sméle  barvy  nejsvétlejM.  Ve- 
lebné pány  ani  policii  to  nearazf  —  a  véc  bade  historicky  správná, 
nebo  aspoň  možna. 

Klnrisky  odívaly  se  též  jasné  ledoa  sokní  a  íkapalířem  téže 
barvy;  vejl  mdlý  iervý.  Sáhni  vázaly  nzlovitým  provazem  jako  Fran- 
tiškáni. 

BomiDÍkáDÍ  (založ  F.  1215)  měli  bilon  snkni,  Skapnlíř  a  ierný 
pláit  B  kuklici  velikou  (obraz  Č.  113.);  religiosa  domenicana  na  vlaském 


Či8.  112.  Rukopis  Život  bt.  Františka.  tía,  113.  Rukopis  Zrcadla  spaseni. 


obraze  z  r.  1400   liSí  se  od  jiných  vážných  paní  starélch   poaze  berným 
škapnlfřem.  Hlavn  má  upravenu  zcela  po  mode.') 

Blnigí  řádu  BV.  Augustina  maluji  se  v  XIV.  století  vEecko 
ferni  S  řemenem  kol  těla  a  s  rfiíencem.')  Kanovnici  toho  MdU  mí- 
vali Sat  lep&l,  eremitae  a  bosáci  hrnbil;  při  tom  mívali  poustevnichý 
pláif.^)  Na  hlavé  mívali  klobouk  i  kuklu.  Roku  1597  konpil  si  převor 
od  BT.  Tomáie  £ňůru  na  klonbouk  za  6  krejcare,  na  hukli  veilo  se  tehda 
7  loket  sakna  Černého  po  48  krejcarech ;  cingulam  bylo  za  9  kr.*) 

')  BonnarďCostumi.  I.  141. 

")  Tamíe.  I.  97. 

')  Kurtze  u.  grOndl.  mstod.  42. 

')  Archiv  IV.  Tomiie.  Počty  kláiterul. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


306 


Aagostmiatifi  řeholné  sestry,  které  v  Praxe  mívaly  klášter  n  st. 
Kateřiny  i  na  Zderaze,  aloly  BtrAžkyilé  božtho  hrobu;  odfvaty  se 
Čeraon  snkni,  černým  pláStém,  na  jeboí  levém  křidle  byl  křil  íervený 
iestirobý.  Téi  takový  byl  oa  pláténé  Bvrchni  Bokni.  Na  pravé  atrané  pláStí 
viael  jim  dvojitý  provaz.  Yejl  mely  £erný  a  pod  nim  bily  čepeček.') 

Rlinorité  chodili  v  iedém  hsbitS,  jejž  otahovali  tenkým  provázcem 
na  pěti  mistecb  zaDeleným.  Na  hlavě  mívali  klohoak  te  iňoron.*) 

Někteří  řádové  (íebravf)  měli  býti  na  inameof  pokory  a  chndoby 
bosi.  Proto  sIdIí  discalceati  a  náa  bo§áci.  Jakkoli  na  obr.  č.  113.  a) 


Cfs.  113.  a)    Z  rukopisu  nDiverBÍlnf  knihovny  sign.  ZI.  A.  14. 


je  bosák  držicl  av&tost  dočieta  boa,  přece  zdá  ae,  že  n  nás  pro  drsně 
podnebi  boaáci  necbodili  bo9Í,  nýbrí  obonvali  se  jako  v  Němcích  zbnsta 
v  dřeváby  nebo  v  nějaké  ikarpály  a  krpce  lýkem  svazované.')  Na  obraze 
krnmloTské  Panny  Uaríe  z  XV.  veka  vidime.  ie  mají  boí&cj  podefiev 
přes  prostředek  nohy  páskon  Sirokoo  připjatý.*) 

Bekyné,   zbožné  sestry  nevázané  rcboli,   ženy,    které  oddávaly  se 
dobrým  skntkQiD,    nčily  děvčata,    obslnhovaly   nemocné   (založ.   r.  1184), 

')  Knrtie  Historí. 
■)  Tamle. 

^  Weigel.  Hauptstáade.  647. 

')  Viz   fotograf,  reprodukci    v  knihovně   umělecko-prAmysl.    sbírek    v    Ru- 
(InlAcn.   V  Tyrolště  chodi  boaicl  do  tě  chvjle  o  podeávii  s  dvéma  páskami. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


soe 

odÍTBlj  se  skóru  Jako  řeholnice,  ale  lat  řaaa^  a  plált  Jejich  i  placbU  na 
hlBTÍ  bjlf  barer  objteJDé  Jasn^ifch,  byl]'  bekynS  iedé,  hnédé  a  modré. 

T  mkopise  sTrchn  doMeném  Čeroloském  jsou  bekjně  o  Sáté  fialovém 
■  hlavou  zavltoA  íerné.  U  oás  JBon  zbytky  bekjĎ  jeité  v  XVI.  stoletf, 
přee  to,  že  iivot,  drahdy  pevný,  podlomila  jim  hDaitski  vojna. 

Že  by  iat  bratři  řeholaich  díc  neméail  od  stará  af  po  ta  dobu, 
toho  nelse  řici.  Byl  oviem  viecb  krojfl  oejstálejjl,  ale  měnil  se  v  ne- 
podBtatoých  kusech  přece.  Připomínáme  jen  příkladem,  že  na  pofiátkn 
XTI.  stol.  vznikly  mezi  FrantíSkány  o  kapaci,  b^vala-li  vidy  ipičata  čili 
tnpa,  tak  tnhé  hádky,  ie  ae  odloupli  r.  1526  kapaelni  od  oieh  v  nový 
řád  B  Jinou  kapuci,  červený  křiž  křižovnikQ  nafiich  ieikých  s  hvéidon 
Demlval  vždy  touž  rohatou  podobo,  a  jejich  bily  nákríolk  s  dvěma  dpky 
vzat  E  veselé  mody  z  doby   Ludvika  XIY.  I 

Novicové  řádovi  strojili  se  Jako  mnichové.  Jenom  místo  ikapaliře 
dávána  jim  pouhá  kukla  nékde  bez  cipn,')  jinde  a  cípem.  Na  příklad 
křižovnlci  n  praŽakého  mostu  obdrželi  r.  1381  právo,  aby  jich  uesvécenci 
sméli  miti  „eaputia  cum  cornetis.') 

I^ipomináme  v  nové  s  dflrasem,  že  předním  znamením  mnicha  zá- 
konnlka  bývala  kakliee.')  Bokycaua  jim  nadává  „kuklikA".  Prý  chodí 
v  odévu  drsnatém,  aby  byli  od  lidí  vidlni  a  chváleni.  ^JeStěf  budou 
sami  vypravovati:  Mjt  nikda  žádné  košile  nemáme,  v  íem  chodime 
i  v  tom  líháme;  chodí  k  nemocným,  nabízej!  nemocné,  aby  jim  poručiti, 
to  nám  odkai,  a  my  tě  položíme  v  kostele  nebo  v  kláiteře,  a  toC  bude 
tvá  památka'/) 

Na  iebravého  mnicha  bylo  aai  po  naiem  vkuse  divné  pohledění, 
když  bral  ae  méatskoa  ulicí  v  jere  kuklici,  t  ikarpálech  a  a  pytlem  na 
zádech.  Koranda  pfSe  proti  nim  r.  1490:  „Boaákn,  tuláku,  oékdes  taran- 
toval  8  pytlem  po  ulicích,  po  domích,  po  tvrzech".')  Tfima  Přelonísbý, 
ieeký  bratr,  r.  1502  posmívá  ae,  že  muiii  FrantiSkové,  Boaáci,  Bomini- 
kove  na  plecích  nosí,  na  oslech,  na  kárách,  na  vozích,   co  vyžebří.*) 

Rokycana  Jeat  apravedlivéjil  a  viní  lakomé  kněze  viecky  věudy, 
řka:  ,I>oaáhna  kněz  pleSe  a  mnich  kápě,  bledli,  an  se  honí,  an  lovi, 
ode  věeho  mu  zaplatí"^ 

Stran  kuklice,  kteráž  jeat  tu  patrní  znakem  mnichovým,  doložiti 
Jest,  že  v  době  kajícné  i  avěták  mnohý  ji  na  sebe  víal  k  „rouchu  sprost- 
nému, amutnéjiimn".    O  Teliký  pátek   v  tom   i   bosi   chodívali.    Ale  dle 


')  „Vestímenta  noTÍtioniin  sint  aicut  monachonin  exeepto,  qnod  pro  scapn- 
lari  portent  caputiam  mignom  sine  caada  qaod  vocamus  barbutam*.  Oay.  Qlos- 
sair.  I.  119. 

*)  Codex  aureui  t  krlfov.  archive.  G80. 

*)  WeiBWuninR.  Obraiy  mnichů  se  spnit^nýni  kaklami  v  Jahrb.  kniiit 
Samml.  der  allerh.  Kuserh  TI.  169.  170. 

•)  Rokyc  Post.  321. 

')  Jol.  Truhlář  v  Č.  Č.  Mos.  1884.  630, 

*)  Te  ipráví  bntii  Kaovaldských.  Arch.  isemak. 

^  Bokyc.  f  DStilla.  B6. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


Bokycaiif  ní  o  ten  pátek  Sriháci  ,m]r8ll,   aby  na  Telikon  noe  milí  loty 
nové,  pékné  a  střevice  ípičaté".*) 

Na  obraie  i.  114.  předstaT^jeine  ítoucfma  starobylon  figarkn  pon- 
Btevnlko,  t  &eré  ínknici  a  t  kokle.  N&laii  do  kapitoly  o  mnifilch,  třeba 
ie  nebyl  řeholný. 


2.  ObřMbii  roucho  knéžské. 

TáboH;  roQcho  meini;  huineral;  alba;  ciDgulmn;  ítola;  maaipnlm;  kaaale;  biret; 
kalich;  komie;  saperpeUiciDin;  plnfial  čili  kápě;  dtlmatika;  litargické  barry. 

T  XV.  Btoietf   k  oltáři   nejprostéji   přistupoval   knéi  táborský.*) 
Zan-hovalití  Táboři   rObec  jakýkoli  íat  liturgický,   necbtěli  koatela,    ne- 
cbtěii   oltáře,  ba  prTOtné  ani  kalicha  necbtéli.  Jim  stačila  la  kostel  boif 
přiroda   i   HOnkromá   světnice,    za    oltář    stAl 
nbnuem  krytý,  za  kaliek  jakákoli  nádoba,  za 
hostii  kas  chleba. 

E  bohoslaibé,  kteráž  měla  býti  ve  víem 
viody  s  miry  prostá,  přistupovali,  jtkoi  svrchn 
dotčeno,  nejradéji  v  obyfejném  rouíe  éedivém, 
brsdati  a  bez  plefie. 

Euéii  mírnejfijch  TáborQ  Žiikovýcb|bý- 
váli  T  komži.*)  Nebude  na  tom  miste  asi  zby- 
tečno  pozDamenati,  že  tábořiti  kněíi  chodí- 
vali v  čele  polního  vojska  táborského  nosiče 
velebnou  svátost  na  tyčkách  nebo  hůlkách 
vztyčených  du  výfie.')  Lze  zobraziti  táborakon 
velebnon  svátost  těla  boifho  jakožto  okrouhlý 
lívanec,  placka.  Táboři  pomníce  jako  nynějíf 
Kalvíni,   že  Brístns  při  poslodni  večeři  lámal 

chléb,    lámali   n   přyímáni    chléb   také,    a   to  Cfs.  114.  Rukopis 

chléb  obyčejný,  jaký  pravé  méli.  Ponévadž  ne-  "•'''""'  "P'taliiiho  A.  10. 
máme  obrázku  o  tom,  musí  býti  necháno  fan- 
taaii  výtvarného  umélce  nebo  divadelního  reži- 
séra, cbtěji-li  představiti  přísného  knéie  táborského,  an  nese  na  tyči 
avátosí,  aby  to  provedli,  jak  umějí,  oviem  v  dnchn  doby  —  tedy  prosté, 
apfá  hmbé,  při  tom  s  důrazem  oznamujeme,  že  Táboři  nevěřili  v  pro- 
měnu chleba  v  tílo  Kristovo.  Jim  zůstal  chléb  chlebem  hmotným,  jemuž 
se  Člověk  nesmi  klaněti. 

Kterak  vypadal    táborský  knSz   mírnéjŽí  strany,    strany  Žižkovy, 
jda  v  čele  vojska,  o  tom  pončí  dva  obrazy  v  této  knize  poloíené. 

Jeden  podáváme  pod  Č.  115.    Je  to   povědomý  snímek   z  rokoplau 
gotingského.  Koěz  kráčející  před  Žižkoa  má  na  blavé  plel  tak  důkladnon, 

■|  Bokjc.  Poatilla.  70. 

*)  KfODtka  o  Žitkovi.  Ooll,  61. 

')  ToBOk.  Praha.  IV.  90. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


Cíb.  115.    Z  rukopiEii  gotJogBkdbo. 


jako  mniSi  niivati.  Na  obrássko  druhém,  její  klademe  toprve  při  kapitole 
o  vojfitá  (viz  tam),  má  kněz  ple6  mnobem  menlI  a  za  to  vlasy  velmi 
dloube,  ba  kaCeravé.  Již  tato  nepatrná  zkuSeoosf  dokazaje  dostateíiié, 
íe  přítomný  obrázek   {6.  115.)  jest  Btar£f  a  tady  věrnéj&f   neili  obr&zek 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


209 

z  rnkopisD  Jenského  doleji  (S.  147.)  položený,  patrné  mlftdii,  a  moini 
že  z  prvnéjilho  okreslený  a  apolepfieaý".*) 

Na  obOD  obranech  jest  kněz  ŽtikŮv  bez  bradj,  cui  ae  nám  vidf 
býti  velmi  cbarakteristickým.  OdĚn  Jest  ta  i  tam  fasnaton  sukot  koěžskou 
(zelenou),  přes  nii  pfevlefiena  jest  obifroá  dloubá  bomže  bílá  bez  rn- 
kávQ.  Na  mfHté  rukávň  jBoa  velfké  otvory,  z  nichS  vyniká  rakáv  Bpodnf 
kleriky. 

Oběma  rakama  drži  kněz  ŽižkŮv  tyčka,  jejií  konec  hoi^ejM  roE- 
bihi  ze  T  munstranei,  cbovajicf  bot(  tělo  okrouhlé  na  zpAsob  bestie. 
TyC  jest  —  přiméřujeme-li  ji  k  lidskému  tělu  —  asi  140  centimetrů 
dloabá;  forma  Tnosstraiíce  jsou  vlnovité  hmotné  (asi  dřevené)  paprsky 
střfdajicl  se  s  paprsky  roTtiými,  tenkými,  Špičatými. 

Podobnou  monstranci  shledal  čtonel  oa  obr&zku  é.  113.  a).  Dril  ji 
mnieb  bos&k.  Na  obrázku  mladším,  jeuském,  těch  úzkých  rovných  paprskft 
na  monstranci  neui,  tu  jsou  jen  ony  Široké  točené,  tak  že  monstrance 
vypadá  jako  ohromná  slnnefnice. 

Umělce  výtvarný  a  divadelní  tedy  před  sebou  vzory  muji,  podle 
nich  at  komponuji.  Husitské  vojsko,  složené  z  Táborů  prudkých  čili 
„srSatých"  a  mfrnějálcb,  uechf  na  divadle  mivá  na  čele  nikoliv  jen  kněze 
s  velikými  kalichy,  alebrž  kněze  dvoji:  jedni  aC  json  v  kráiké  klerice, 
v  komíi,  majíce  dřevěné  monstrance  na  bolech ;  druzi  knězi  af  jsou 
v  <iby<'ejných  Šerých  snkoicb  cbodiclch,  s  bradoa  a  vlasy  hustými  bez 
pleie;  v  mkou  ai  moji  bud  tedy  nějaký  kalich  anebo  na  hnli  néjakoD 
sebráno,  která  se  nepodobá  monstranci,  hrubou,  v  utž  okrouhlý  kousek 
chleba. 

Kaěžl  ostatních  Husitů  kromě  Táborů  cbodivali  též  se  svátosti 
v  čele  vojska,  ale  tn  mivali  v  ozdobných  archách,  jejichž  podobu  také 
nevíme  řici. 

Tíž  knéií  věřili  v  traussubstancioci  chleba  v  tělo  bozi,  a  podobojí 
konali  toSi  jako  katoliěti  v  ronSlch  starodávně  v  oirkvi  obvyklých  a 
schválených. 

Kněží  pod  obojí  mívali  o  ta  roncha,  Jichž  předním  zástupcem  byl 
ornát,  s  táborskými  kněžimi  prudké  a  nekonečné  bádky.')  Onen  člověk, 
který  r.  141y  po  vybití  kláStera  kartouzského  běhal  na  pražském  mostě 
v  ornáte,  jest  živým  výrazem  miuéní  táborského    stran  ronch   církevních. 

Oblékaje  se  na  mii,  brával  kněz  kališnik  i  katolík  na  sebe  nejprve 
hnmeral,  Šátek,  kterým  kryl  hrdlo  í  ramena.  Dnes  je  humera!  prostý 
plátěný  kas  zavazovaný  dvěma  tkaniccmt.  Humeral  XV.  století  byl  jako 
v  století  před  tím  nejen  lněný,  alebri  zvláště  při  bohatých  chrámech 
i  I  hedbáví,  z  uksamitn. 

')  br.  Toman  df,  že  byly  oba  silělány  podle  těže  starší  předlohy.  Toman. 
U  podob.  Žiíicy.  Otisk  t  Květů. 

I)  Tomek.  Praba.  TV.  126.  Začátek  r.  1420.  I  onen  kněz  podobujt,  její 
král  Ladislav  vyhnal  od  oltáře  r.  1464,  cbtél  eloufiti  míi  sacerdotali  vestě  omatiu. 
Tímže.  256. 


■miimd  WisUr-    D^jlnj  kraj*.  J4 


zsdbyGoogle 


310 

A  ponfvad!  t  Htar^ch  dobách  za  nebytí  jÍDafif  pokrývky  kladl  kD^i 
hnmeral  na  hlaru  na  způsob  kápě,  kCeron  mobl  nahoni  i  dolfl  lanoad, 
jali  se  již  ode  dávna  odu  Část  bameraln,  která  ona  kápi  tvofila,  TÍetijsk 
nádherně  zdobiti.  T  XV.  století  oviem  jii  nebjlo  potřebí  k&pé  atrořeaé 
2  hnmeralD,  poněvadž  mél  kněz  biret,  ale  bnmeral  npravený  v  kápifkn 
vÍBlvai  na  zádech  a  krká  přece  a  stkvěl  se  svon  ozdobou;  na  obráicich 
naiich  vyBtupoJe  bnmeral  na  způsob  vysokého  stojatSbo  límce,  což  ovSem 
jiná  forma  místo  kápi6ky. 

Ozdoba  oa  bamerale  slala  parnra,  plaga,  bývala  vylita,  kmm- 
plována,  perlami  položena.  VySity  byly  vSeliJaké  viorce,  híězdy,  rftiice 
i  písmeny  a  slova. 

Ton  zp&sobon  hameraly  udržely  se  v  kostellch  až  do  XVII.  veka,') 
potom  zmizela   z  nich   parnra  jsoac   vůbec  tvrdá,   nehybná,   nepohodlná. 

Z  nápisů  TTskytoje  se  od  XIV.  po  XVL  století  —  pokad  víme  — 
nejěastěji  „Uaria".^) 

Na  hnmeral  oblékl  kněz  alba.  V  XVI.  věkn  nalezli  jsme  pro  ni 
deské  jméno  „kažile".*)  Byla  to  dlouhá  ffza,  komte,  snkné  s  rokávy. 
Obyíejně  nSita  byla  z  kmenta,  z  plátna.  Obrabn  dolejíí  a  kas  rokávů 
mívala  alba  velmi  ?.dobiiý. 

Z  inventářů  svatovítských  7.e  XIV.  století  jdo,  ie  alba  bývala  zdo- 
bena hedbávím,  aksamitem,  perlami,  třásněmi.  Táž  roacha  měli  na  hradě 
Pražském  i  v  XV.  vékn. 

Jinde  v  tom  století  rovně  takové  alby  mfvoli.  V  inventáři  olomon- 
ckém  z  r.  1435  jsoa  zsps&ny  alby  kmentové  a  vyšitými  zelenými  květy, 
jiné  zdobené  fiedým  hedbávím  a  zlatem  proSitá,  s  třásněmi  zlatými,  po- 
áité  aksamitovými  knsy,  na  nichž  vykramplovány  fignry,  kvéty.*) 

Albn  B  perlovými  mhávy  známe  také  z  inventáře  týnského  upsa- 
ného v  DejBtarSl  knize  zádaSni.  Alba  olemovanon  zlatou  tkanicí  viděli 
jsme  v  mSále  kanovníka  Václava  z  Rádie. 

Konec  XV.  veka  zaěinajl  se  na  albách  při  dolejil  obmbě  prolamo- 
vané, prCbledné,  pletené  vyflvaniny,  krajky,  kterýžto  zpflsob  připravil  ny- 
nějfif  prflhlednon  alba,  kteron  kněžf  nezamitaji,  ani  kdjž  vSecka  je  po- 
řízena z  krajkového  pavaěíDovélio  díla.  Alba  XV.  stol.  nebyla  tak  jemná. 
Byla  pevný,  podstatný  plátěný  lat  s  ozdobami  přilitými  a  vylitými. 

Před  praním  bylo  přilité  zdoby  odpárati.  JeSté  r.  1591  platí  žá- 
dali Panny  Marie  na  Loníi  v  Praze  od  vyprání  alb  a  přiliti  k  nim  aase^ 
co2  náleží,  po  4  grožícb  miieůskýcb.^) 

■)  Bock.  Oescbicbte  der  litnrg.  Qew&nder.  II.  19. 

>)  Viz  invent.  břevDOvský.  Emier.  Téstoík  Spol.  nink.  1889.  299.  Abu 
konsiat  Enrový.  II.  243. 

'1  V  piičla  láduidm  Panny  Marie  na  Louži  1G91  ,0d  vypriof  itjf  kalili 
aneb  alb".  Arcbiv  prai. 

*j  Jedoa  z  alb  vypsána  takto :  ,Alia  alba  subtilig  cum  plícis  de  hexamito 
mbeo,  10  qnibns  duae  manna  et  anquila  et  pnlcbri  flores  aurei  iosutí  Eonf.  Bock. 
QeBchichte  H.  46. 

*)  ArcL  praž.  Zádoiní  kniha. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


Cingnlnm  brávali  koéll,  ahj  přepásali  a  Trkasall  alba. 

T  J.Y.  TÍka  nebylo  cinKalam  té  podoby  jako  dneg.  Kdo  se  drobet 
po  litnrgickém  iaté  poohlédl,  vl,  Je  dDeinf  cÍDgalom  Je  provai  víelijak 
zbarvený,  bavlnéný  i  hedbávný,  oa  koncích  b  třapci. 

S  takovým   cingnlem  bj  nesměl   maliř  Tymalovatl  kněze   do  konce 

XV.  atuletil 

Do  té  doby  bylo  clngaln  miirii  aebo  níif  opasek  hedbávný,  lněný 
nebo  tál  z  Jiné  látky  poHzeoý,  leckdy  vySlvánim  idobený. 

Ha  albn  kolem  krku  poloiil  kněi  Stolit.  Tiaela  mn  po  předu  na 
praon  mnohem  blonblji  nežli  dnei.  DneBni  ítola  dosáhaje  málo  přes 
iivoi  Štola  XV.  století  Jde  téměř  do  zumě.  Aspoň  tak  jest  vymalována 
na  kněti  basitakém  v  arfie  bydžovské  brzy  oa  poiátkn  XVI.  století.  Na 
téie   aríe   i   ua   obrázka   postilly   Eokycanovy   jsme   apozorovali,    ie   do 

XVI.  Těkn  dostaly  se  Stoly  uíií  dDeinlch. 

Bock  popírá,  íe  itola  byla  v  XV.  vékn  samostatný  kas  liturgi- 
ckého iatn,  že  vidy  byla  Jen  při  ornáte.*)  Toho  přeme.  U  nás  v  XV. 
století  koěil  podobojí  a  řiraěti  kázali,  zpovídali  a  podávali  evátosC  ne- 
majíce na  sobě  nic  než  komži  a  itola- 

Naii  kněil  kladli  itoln  přes  prsa  bnd  tak,  že  visely  rovDobážoé 
oba  konce,  nebo  byly  přeloženy  křižem. 

Upozorňujeme  Jeitě  na  to,  že  nemívaly  v  XV.  století  viecby  Stoly 
na  svém  okrajka  pasomany  nebo  porty.  Jako  Je  vídáme  dnes.  Na  koncích 
měla  itola  třásně;  drnhdy  i  zvonečky,  roloiíky.") 

Hajice  Již  na  sobě  víecka  roncba  svrcbo  psaná,  brávali  blsknp, 
kněz  i  diákon  manipulus  na  levou  raku. 

Phsnon  nebo  manfpnlns  byl  původně  lněný  tátek  na  utíráni  tváře. 
Ale  Jii  dávno  před  XV.  věkem  stal  se  phanon  vážným  ronchem  obřadními 
z  téie  skvostnějfil  látky  pořizovaným  jako  itola,  b  níž  mět  vždy  také 
stejnon  barvn. 

Kněz  Solničky  zove  manipnlos  po  Česko  SDOpfek,  Jenž  znamená 
žalost  tohoto  světa,  aby  kněz  pomněl  toho  a  ^bolestný  snopíek*  rád 
nosil  pro  odměna  záhrobní. 

V  itaríi  době  býval  manipnlns  znamenitě  dlonhý,  poněvadž  by  ho 
pod  řasnatým  svrchním  rouchem  kněíským  nebylo  bývalo  viděti;  v  XV. 
veka  víak  skracoje  se  svrchní  roucho  a  manipulus  a  nim. 

Ono  Bvrcbni  roucho  kněžské  ke  měl  byla  kasnle  čili,  Jakoi  od 
XV.  veka  až  po  ta  dobo  obvykli  říkati,  ornát  (Orarínm,  alll  ap- 
pellant  ornamenta).') 

HejstarSf  kasnle  mela  podobn  zvonovitoa.  Byl  to  vlastně  veliký 
okrouhlý  kna  látky,    majlci  aprostřed  otvor   pro  hlavu  kněsovn.    Taková 


')  Boek.  Geschícbte  der  litnrg.  Gewinder.  0.  78. 

*)  Eljaii   Dbiory.  I.  8. 

*)  Bukopis  haúuký  v  aniv.  knih.  sij.  17.  A.  16.  fol.  3S. 

14* 


zBdbyGoogle 


213 

fcasnle  přehozena  jbodc  pak   v  před  i  t  zad  visela  o  mnoh^cb    záhybech 
dolfl  a  pokrývala  i  ramena  a  roce  až  k  zápéstl. 

Prostředkem  kasnle  na  oboa  Etranácli  od  h&rf  dolů  byla  naditá 
praetexta,  ZDamenajIcl  kříž;  byl  to  ozdobný  prnh  jinaíi  barvy  m^jlcf 
podoba  Y;  někdy  tato  vidlicovjtíi  praetexta  připodobúoje  se  jií  skoro 
křlŽI,  jindy  vypadá  jako  T. 

T  XV.  století  začala  býti  tato  poslední  forma  v  románských  semlch 
obUbenéjif;  podle  nf  Jali  se  t  drahé  pAlce  téhoi  feí^eDého  atoletl  v  Nizo- 
zemích přiílTati  na  zadní  atrans  kasnle  zcela  zřejmý  latinský  křft  a  po 
předa  našívati  kolnmno  rovnon 
bez  vidli,  bez  ramen  křiio- 
lýcb.')  Od  konce  XIV.  veku 
přestal  býti  ornát  přiliS  řas- 
iiatým.  skráitíl  se  ponékad, 
zaokrouhlil  se  na  zádech  i  po 
předu  a  kromě  toho  vykrojen 
jest  přední  kus  po  obou  stra- 
nách k  vQli  rukám.  Bock  tvrdi, 
žo  nabyl  ornát  jlí  v  pfllce 
XV.  věku  nynéí^l  formy  bro- 
Skovíté  nebo  basové. 

Proti  tomn  jiní  praví,  že 
k  formé  basové  dospél  oraát 
teprve  při  pofátko  XYIl. 
atoletl.") 

Podáváme  dva  obrazy  ka- 
sali knéískýcb.  Schválné  jsme 
vybrali    z    českých    rokopisfi 
ČlB-  lit!  dva   vzory    skoro   sto    let   od 

Z  nikop.  Zrcadla  spaseni  fol.  219.  ^^^^  vzdálené,   aby  čtoncl  po- 

tnal,  k  jaké  formé  oruát  pa- 
trné spěl. 
Na  obraze  f.  116.  z  počátku  XV.  věkn  jest  ornát  starobylý,  zvo- 
nový, řasnatý.  KřlŽe  neviděti.  Hamersl  vyčnhnje  skoro  jako  kápé.  Alba 
stoji  za  vSimiioti.  Je  krátká,  uĚJakými  kusy  Jiné  modré  látky  poiité. 
Ornát  sám  je  barvy  zlaté  a  žluté  (siena).  A  majica  obrázek  na  odích 
nesmíme  nevSimnonti  si  aspoň  té  íeny  při  mfii  přítomné.  Je  patrné  žena 
z  lidu.  Zavití  její  jest  obyčejné,  poctivé.  Ale  podivnou  má  svrchní  enkni 
chodící  rfižovon  s  pachy  Širokými  a  tkví  v  Škorních  vysokých,  ne-li 
v  botách. 

Na  drnhém  obrazci  é.  117,  Jest  ornát  z  konce  XV.  veka.  Pozoru- 
jeme, že  Je  dlouhý  stejné  jako  předeSIý.  jest  řasnatý  asi  téí  tolik  — 
vždyť  je  zvonový,  ale  k  formě  hrnSkové  drobet  ae  přibliinje  přece,  a  to 


■)  Bock.  Gesch.  der  liturg.  Gewftnd.  1.  126. 

')  PetniBzewicz.  Wystawa  archaeologicina  ve  Lvové  1886. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


213 

TÍtifm  lyfiznntlm  při  rakon.  Celkem  viak  jest  to  zvon  nepatrně  se 
liJUcl  od  předeiléfao  ztoqq.  Římaký  kfíí  na  zádech  a  ramenon  Jest  avétle 
patrn.  Ornát  je  na  obrázkn  íemaý,  podíiti  zelené.  Alba  je  proti  pře- 
deilé  tak  dlonhá,  ie  se  vlefie  po  lemi. 

Pi^  mSi  jest  pfjtomen  sám  st.  Prantiiek  v  kroji  poloiTÍháckéin, 
v  čerreném  kabátě,  t  zelené  ankni  cbodicf.  Zbožnosti  jest  tak  pohnut, 
ie  odbazaje  parádní  pás  a  taSvici  a  bére  provaz ;  ba  zot  se  ze  Jkorol 
a  chce  choditi  bos.    Dá  ae  v  řeholi. 

Oba  ornáty  svrcha  vylíčené  podobají  ae  starodávným  kaanifm  z  věkn 
XIV.,  jakoí  íiddne  a  kanovníka  Václava  z  Radíe.^Ta  jest  kasnle^ABnati, 
formy  zvonové  se  zlatým  křižem  po  předa.  j  . 


Čls.  117.   Z  rukupitu  Života  iv.i-FrtDtíSka. 


Na  odpor  vSera  těm  ornátům  kaanie  pražské  akademie  křesťanské, 
vyšívaná  a  zdobená  granátovým  vzorem,  pak  kasute  ve  sbírce  knižete 
Schwarzenberga,  obě  pocházející  z  konce  XIV.  veku,  pak  ona  žintá  ka- 
snle  s  figurami,  kathedraloimn  kostelu  v  Hradci  Králové  náleiitá,  a  na 
jubilejní  výstave  veřejnosti  okázaná,  pocházející  z  XV.  století,  rovně  tak 
íervená  kasule  vyaokomýtaká,  kterou  klademe  na  konec  XV.  věkn,  i  éer- 
vená  aksamitová  kasnie  katnohorská  (ve  sbírkách  Vocela),  na  níi  iest 
obrazfl  vySito:  Viecky  tyto  jmenované  kasnie  podobají  ae  atřibem  svým 
nyněJSfm  ornátům  docela.  To  by  potvrzovalo  mínění  Bočkovo,  že  kaanie 
nyngjíi  hmíkovité  formy  byla  vznikla  jii  v  XV.  atol.,  ne-li  o  něco  dříve. 
Zaráii  nás  jenom  to  přesvědéeni,  archivními  zprávami  doložené,  že  staré 
kasule  formy   obifrné   «   tvonové   bývaly  i  t  pozdější   době   na   novou 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


214 

podobo  formoTáDf.  Yliyt  pUtf  se  jcíté  r.  1566  pFt  kostele  PKOOjr 
Harie  na  Louži  t  Prase  breJCfm  gOd  ojimáal  ornátA*.') 

UziiáT&-1i  ted;  znalec  látka  nikteróho  oraátn  za  věc  z  X7.  rikn 
pocháeejicí,   farma  téboi  omátn  dobře  by  mobla  b^ti  o  mooho  mladif. 

Než  bud  jak  boď,  umílec  bude  amid,  ma1qje-1i  knize  T  kasali 
XY.  Btoletf,  fcela  Bvoboďné  voliti  ai  ornát  sti'iho  obojího,  bnď  starý  řas- 
natý  a  zvonový  nebo  nový  kratíf,  rovnjjíl  a  po  předa  hmSkový,  dejme 
tonia,  2e  obojí  kasale  byly  v  tom  veka  podle  sebe.  Nám  osobní  jeat 
ovřem  zvonový  ornát  pro  XT.  století  jiatéjfii  ■  milejif.  VidyC  jeitj 
v  XTI.  atol.  T  knize  Htdánl  Pravdy  jest  oakrealea  takový  zvonový  omál^ 

Pfí  tom  bndiž  zmlnino,  že  om&t  feckého  obřadu  zAstal  vidy  zro- 
novitý,  i  nisliý  felon  zachoval  touž  formo  podle  ného. 

BenaiiBOnce  dočista  zatiskla  starodávné  ornáty  do  koatafeh  jarnar 
T  kosteloim  depositoria,  kdež  zaoikaly  neviiaě  —  ovSein  pokad  jich 
krejčí  nepřeformovali. 

Ornáty  české  byly  z  rozmanitých  l&tek,  z  drahých,  laciných, 
z-aksamito,  hedbáva,  z  kflže,  ba  i  jenom  z  plátna  barevného.  Z  vlny 
zvířat  roDcho  meSnl  pořizovati  bylo  prý  dovoleno  jenom  Františkánům,*} 
ale  v  knize  města  Gélé  jeat  asi  z  r.  1418  zápis,  že  EojetiČtí  dali  Čel*' 
kovakým  schovati  „dva  ornáty  postavcovfc"  —  to  jsoo  ornáty  ze  sokna.*) 
Nehodě  tedy  svrcha  psané  povolení  FrantiikánAm  výločaé  plátno. 

Znamenitá  ozdoba  gotických  omátfi  bylo  figaralné  vyjlvánl.  Y  tom 
Tyžlvánf  pravé  byl  ráz  gotických  kaBolí-*) 

Ukřižování  Páné  bývalo  nejobllbenSjif  předmět  vyifvánl  na  ladni 
straně  meínlho  roacha.  Kromě  kfiíe  dostala  ae  na  ornát  dosti  zhosta 
Panna  Hana.  Při  tom  vyifváni,  pokud  lze  aonditi  podle  zachovaných 
kasA,  B  úspécbem  závodit  nmilec  vyíívatet  a  malířem  v  kresbé  a  v  barv6. 

Ke  konci  XY.  století  postili  se  vygivatelé  kasolí  t  závod  s  pla- 
stiky: obrazy  na  kasoli  přestaly  býti  v  rovné  ploie  a  měkce  nazírané, 
sačaly  plasticky  vystopovati  z  ornátA.  Tím  ornát  atlžen  a  připravea  o  Bvé 
záhyby  sličné.  Kněz  mél  na  zádech  tvrdý  téíký  obraz,  dobře  a  toie 
podložený,  obíitý,  kromplovaný. 

Od  konce  XY.  atoletí  najdou  ae  plastické  těžké  ornáty  po  vil 
Evropě  katolické.  Z  nejznamenitějších  známe  z  fotografické  reprodokce 
polaký  ornát,  náležitý  chráma  na  Yaveln.  Pochází  z  r.  1500  a  jest  na 
alm  v  křfži  vyiíto  osmero  obrazA  představojícícb  pohřeb  sv.  Stanislava 
a  Jiné  aceny  viecko  plastické. 

Plasticky  byv  vystrojen  vstoapil  gotický  ornát  do  XYI.  atoletí, 
očekávaje,  až  v  druhé  čtvrtce  téhoi  řečeného  století  renaiasance,  za- 
mitnooc  obrazy,  začne  ho  zdobiti  dekorací  pooze  ornamentalnoo. 

Ma  konec  zvlá£(  podotýkáme ,  že  někteří  podobojí  chtívali  miti 
ornát  zhola  bez  kříže-    Kdy  a  jak  na  ta  myžlénka  připadli,   neamíme 

')  Arch.  pral.  Kniha  tádninl, 

^  Bock.  Geach   I.  801. 

^  En.  arcb.  hilak.  nejstarší,  fol.  34. 

*)  Lebner  v  Hethodu  1692.  XVII.  65. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


215 

řfcl.  Že  orn&t  podobojtch  mí  b^ti  bez  kříže,  to  *lnie  t  robodnntf  Sad- 
skýcb,  kteH  r.  1614  Tzkaznjl  do  Prahy,  le  křiž  náleží  knéifin  pod  jednoa, 
dosUuioa  li  oni  na  kasali  křiž,  že  bo  spiřl.') 

Na  zevrnbD^fii  poinanoti  uvedeme  některé  nádherné  ornáty  z  po- 
piB&T  archivních.  V  inTeotii'!  oveneckébo  koatelika  r.  1433  je  ornát 
gpaldehynoTý,  dov^  s  labnfmi";  druhý  paldekynový  „ee  slovy"  —  tedy 
B  nápisem.  Ony  labnté  vyavétliž  sobe  ítonci  desseinem  látky;  byl  to  asi 
brokát,  v  kterémž  byly  mezi  liatovim  vetkány  podoby  labati. 

Bokn  1449  odkaznje  knéz  Havel  z  Chlumce  k  bv.  Michain  ,BvtU 
ornát  3  ptáíky  zlatými".*) 

U  av.  Mikaláie  v  Praze  méli  r.  1495  ^oroát  zlatobUTOvý  a  Tomi- 
ralem  (hnmeral)  perlovým ;  ornát  zelený  aksamitový,  okolo  s  perlami, 
B  omiralem  perlovým  a  kvéty,  atlasový  ornát  a  hvézdami,  ornát  nacho- 
vaný a  ornát  ier^  aksamitový  ae  tlatem  ancovým". 

T  Hradci  Jindřichově  měli  r.  1499  ornát  damažkový  a  křižem 
zlatým  a  obrazem  bt.  Jakoba;  jiný  a  obrazem  8T.  Stepána. 

Easnle  kostela  v  Hradci  Králové  má  na  sobě  figury  sv.  Petra, 
Pavla  a  Václava;  kromé  nich  je  tn  nmoJSenl  Páně. 

Kasnie  ve  Tyeokém  Hýtě  je  éervená,  aksamitová,  ■  desseinem 
zlatým ;  figury  na  ní  jBon  plastické,  představnji  nkíižováni.  Donatorka 
je  dole  na  konci  křfíe  a  je  tak  realiaticky  podána,  že  má  i  vlasy 
T  prsténcích  vlajicl.  (Nái  obrázek  6.  37.) 

Na  konec  podotýkáme,  že  nádherný  ornát  cenil  se  i  tisicem 
kopami.') 

Hlavn  kryl  kněz  v  XV.  století  při  Blaibě  boží  biretem.  Omhdy 
ho  knéz  nemíval ;  kryl  sobě  hlavu,  jakož  dotfieuo,  bumeralem  sloíeným 
na  způsob  kápě  a  po  první  modlitbě  a  oltáře  sňal  kápi,  jako  tak  do- 
■avad  ěinlvaji  mnichové  němečtí  (benroniti)  v  Blovaaakých  Emansích. 

Že  kromě  kápě  z  humeraln  tvořené  některý  kuéz  brat  na  ple9 
knlaton  ěepifkn,  biretem  zvanon,  o  tom  jest  povědomost  jii  ze  XUI.  věku.*) 

Za  Karla  IT.  byly  birety  zámeckým  kněžim  nařízeny  pro  dobn  letní. 
Také  etatnty  metropolitní  z  polovice  XIV.  století  chtěly  torna,  aby  ka- 
bovdIcí  neměli  kapuci  než  birety,  a  na  samém  konci  XIV.  věku  nařizuje 
se  i  obyčejným  kuéilm  oltářníkilm,   aby  na  se  brali  birety   malé  Eedé.^) 

Do  XV.  století  tedy  kněŽi  veSli  s  birety,  sč  jest  nám  oznámiti,  že 
jsme  v  inventáři  sv,  UikntáSe  v  Praze  jeltě  r.  1497  nalezli  zvláítni 
„kápi  pod  ornáť*!*)  Patrně  kápí,  kteron  kněz  přes  hlava,  kdy  po- 
třeba, přehazoval ;  byla  to  bezpochyby  jiná  forma  humeralu. 

Podobn  poněkud  rohaton  začal  bráti  biret  na  sebe  teprve  od 
půlky  dotčeného  XV.  věku,  a  to  tím,,  že  pro  snadnější  jeho  snímání  ívy 

')  Arch.  arcibisk    Recepta.  Opisy  v  arch.  lemsk. 

^  Vi£  KuJtur.  obrnE.  Winter.  I.  4G9. 

*)  Rpgistra  komoru    aouda  í.  24.  A.  6.  276.  A.  1601. 

*)  Bock.  Qeschíchte.  11.  346. 

•)  CiUty  T  ].  dile  Zibrtové.  422. 

*)  Nfjstaríf  kniha  sádujiil  t  arch.  prai. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


316 

oa  ném  povygtoopl^ ;  povydány  jsou  nejprve  mUo,  pak  vfce,  až  vmfkl 
do  konce  XV.  století  birytek  kněžský  zlijme  rohatý,  etyřhranný 
(bíreta  guadrata),  jemní  teď  fikajf  kvadrátek.  Kaii  koéži  pod- 
obojí, zdá  se,  oblibovali  pořád  biret  tttarif  formy  Bpl£  íepicovité  oblé 
nežli  rohaté-  Aspoú  birot  knězflv  na  krásné  arSe  bydiovské  Je  nítká 
Čepice  formy  docela  okroablé  a  placaté. 

Kalich  ke  mii  roél  také  svflj  fiat  (tegnnienta  calicis).  O  ném 
jen  málo.  Byl  z  péti  knaO.  Nejprve  bylo  na  vytfráof  jeho  pariflca- 
torinm  Inéné.  Na  tom  iDéném  podlouhlém  Eátefika  kladena  palIa, 
kieron  od  XV.  století  podkládali  lepenkou  a  zdobili  hedbávím,  aksamitem 
a  jinými  barevDými  látkami.  Tfetl  kas  byl  Inéný  korporal  (corpo- 
rale),  na  němž  byla  hostie.  Korporal  kladli  do  bursy  corporalinm, 
kteréž  naíi  éeití  kněží  dali  jméno  korporalnice,  a  naposled  zabalen  kalich 
všecek  barevným,  zdobným  Šátkem,  jemaž  jméno  Telam  calicíS. 

K  jiným  úkonflm  chrámovým  mimo  mSi  odívali  se  knéží  fansitStí  a 
katoličtí  lněnou,  bílou  komŽi.  Komže  slula  latině  superpellicínm, 
rochetnm.  Latinské  jméno  superpelliciam  vykládají  i  pojmu  ves  tis 
anper  pellea  —  tedy  z  pojmn  roucha  povrchního.  České  slovo  komže 
vzniklo  z  lat.  camisia,  kofiile. 

Patrně  i  alby  vzDJkla  komže.  Proto  byla  jeitě  ai  do  konce  XV. 
století  velmi  dlouhá.  Viz  náS  obrázek  i-  118.  Teprve  potom  začali  komži 
akracovati. 

Jako  na  albě  takž  rovně  na  komži  nebylo  v  oněch  dobách  ni- 
žádných ozdob  krokových,  titěrDých.  Komže  byla  podstatná  kněžská 
koSile,  jejfž  nejpěkoéjSí  zdobou  byla  vlastní  malebnost:  majic  t«tiž  oby- 
čejně vet  mi  fiiroké  rukávy  a  sama  jsouc  velmi  řasnatá,  splývala  pfi 
kterémkoli  pohybu  knězové  v  malebných  vrapech  dolfl ,  takže  kněi 
v  každé  posíci,  jsa  oděn  komži,  vždy  na  obrázku  pěkně  vypadá.  Byly 
komže  též  bez  rukávů ;  majíce  fonon  zvonovitoD,  mnsily  rnkama  býti  vy- 
zdvihovány,  což  také  tvofilo   pěkné  malebné  záhyby.    (Obrázek  Č.  119.) 

I  takové  komže  oblibovali  knéží  bnsitšti.  Upozorňujeme  ponze  na 
kněze  husitského,  namalovaného  na  arfie  bydžovské.  Jeho  komže  nemá 
rukávfl ,  jest  střihem  svým  obSlrný  plátěný  zvon ,  jebož  vrchem  kněz 
hlavn  prostrčil,  a  hle,  jak  malebný  pohled,  když  kněz  z  toho  svoon 
vyndal  rnce  a  pozdvihl  je  k  prs&m. 

Na  téže  České  komži  zastihli  jsme  přece  néjakou  zdobu.  Je  to  kříž 
neveliký  na  prsou  vyěitý.  Lze  tedy  snad  vzíti  za  pravidlo,  že  komže  těch 
kněží,  kteří  hleděli  si  nádhery,  bývaly  zdobeny  vy&lváním  a  pokládány 
perlami  jako  alby. 

Kanovníci  i  oltáfnfci  v  komži  (superpellicínm)  dle  starých  statnt  mčli 
zpívati  hodinky,  choditi  k  pohřbfim.')    Katoličtí  knéží  vesměs  v  komžích 


')  Emler.  Begest.  UI.  &34.  Borový,  librí  crcct.  11    186. 

DigitizsdbyGOO^^Ie 


spOTldalJ.    PosmlTif  se  Rokycana,    qkdybj  dofiek  t  komíj  oblékli,  jemtif 
by  ee  tento  lid  zpoTidal".') 

E  tými  obřadflm  nefipornfin,  k  proceBafiD,  k  BTatbám,  ke  křtům, 
k  pohřb&m  brávali  knéil  na  sebe  kápi  čili  pluvial  (cappa,  casala 
cncnllata,  processoria,  cboraliB).  Drnhdy  bjl  plovial  sprostný 
pl&it,  na  némž  naSita  kuklíce,  vie  pro  nepohoda  povétřl.  Mívali  takovou 
kápi  slníebnfcí  chrámoví,  pčvci,  kostelnicí. 

Od  XII.  století  povýšena  kápě  za  roacho  kněžské  obřadnf.*) 
Plavial  XV.  věku  liSil  se  od  nynějilbo  tfm,  že  byl  až  přilil  obSimý 
a  miiký,  takže,  kdykoli  ho  zříme  na  obrazech  starých,  vidy  vidíme  siln 
malebných   záhybů.    Vizte    jen    onoho   biskopa   z  kaple   Vlaského  Dvora 


Cis.  IIB.    Z  rukopisu  Cis.  119.   Z  rukopiso 

Zrcadla  spaseni,  fol.  179.  arcUivn  kapitulnibo  í.  A    1 


kntnohorského  na  obrázkn  naiem  pod  iislem  119- a).  OtoncI  dobře  vidf, 
kdyby  biskup  křidla  svého  pluvialn  nebyl  vyzdvihl  rokoo  do  výie,  íe  by 
plavial  zajiBté  vlekl  se  po  zemi. 

Á  v  tom  právě  jest  rozdíl  téí  mezi  plnvisly  z  konce  XV.  věku  a 
kápěmi  před  tím  obvyklými:  kápg  koncem  XV  století,  jdouce  za  světakon 
modoQ,  přibraly  na  sebe  —  vleíku.  Ta  vlečka  z  oné  doby  po  ta  chvili 
má  jen  plavial  římského  papeíe.')  Jináča  mél  plavial  XV.  veka  podobu 
starodávnoa. 

Plnvial  z  poíátku  XV.  století  zříti  na  obrázko  ě.  120.;  je  patrno, 
íe  není  nikterak  krátký.    Barvj  jest  zelené,  vespod  rfiiové. 

•)  Postilla   86. 

>    Bock.  Geach.  I.  212. 

>}  Bock.  Oesehichte  der  lit.  Qewánder  320. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


z   kapnce,    kteroa   drabdy   shrnovali   přes   blam,    iBstat  jakoito 
zbytek  Da  plavialn  trojhranoý   pohyblirý   fitftek,   Develikj  (cli- 


pens)  a  přivřieoý  u  samého  krká  a  nikoli,  jako  teď  vfd&me,  npev- 
íiinf  pod  iirokoa  obniboa  plavialni,  tedy  hluboko  na  zádech  knézov^cb. 
Obrub;  Široké  (praetexta)  v  XV.  století  jeítč  bod  zhola  nebylo, 
jakož  BTědči  sTrcbopsaný  tabulový  obrais  kotuoborský,  nebo  byla  jeité 
velice  úzká. 


zsdbyGoOgle 


319 

If«  ítftkn  Tyskytiije  se  třnpee  nebo  i  jablko.  Drubdj  vislvalj  na 
plnTíale  dole  pH  lema  ZTonee,  rolniíky.')  Tobo  v  XV.  věkn  již  nonl. 
Tfddme  plaTJBtf  olemoTané  tkanicemi  zlatými  nebo  proatéjifmi,  a  na 
pInviKlech  nádherných  iřlme  hojaé  třasné. 

Z  archivních  zpráv  známe  kápě  „damalbové  se  zlatým  jablkem, 
Tzadn  visntým"  ;  r.  1503  odkazuje  jedna  z  měifanek  plzeňských  „Černoa 
iamlatkn  (sukni)  svod,  aby  z  ni  b;1a  kApé  adélána  do  kúro,  a  z  méSce 
perlového  aby  na  ni  přiiita  bjla  kápiíka  (tot  onen  itftek),  a  via  aby 
ozdobeno  bylo  zlatými  tkaničkami  a  podíito  íerveným  plátnem."  ') 

V   inventářfcb   bobalých   cbrámA  —   pokad   je   vojna   nezničila  --~ 
i  v  XV.  stol.  rozliSojf  se  plnvialy  rovně  tak,  jako  bylo  v  atoletf  před  tlm,*) 
dle  deeiseiaů.  Vyškytají  se  plavialy  h  ptá- 
ky, pávy,  labutěmi  a  jiný  mi  zviřaty, 
a  květy,  hvězdami,  rĎíemi. 

Kápě  spínána  sponou  nebo  řetfzky. 
Na  sponě  bývala  umělecká  práce  zlatnická, 
zhnsta  téi  perlami  zdobenu. 

E  plavialn  bral  kněz  litola,  ale  nikdy 
manipulns!  Upozorňnjeme  na  to  naSe 
nmélce  s  důrazem,  poněvadž  jsme  viděli  ten 
hřích  proti  litnrgice  na  moderním  obraze; 
odpoaitfme  ta  rino  jen  oněm  svatým  Mikn- 
láikam,  které  chudí  Praiané  robi  o  Vá- 
nocích na  dětský  trh.  Ani  jeden  Ulknlái 
není  při  plnvialn  bez  manipnla.  Malíři  a 
divadelnimn  mistrovi  bychom  neodpastili. 

Jáhnové   a  podjáhnové,  sloožíce  g,^   j^^ 

oltáři,     odívali    se    alboa    a    dalmatikou.        %  rukopisu  Zrcadla  spasení. 
Dalmatika  podjábnova   bývala  lehčí,   prostě! 
a  proto  slula  druhdy  subtlle.  V  XV.  v6kn, 

soudíce    dle   archivních    záznamA,   v   nichž  o  anbtile   není  řeči,   tvrdime, 
ie  toho  rozdíln  jii  ast  neěiněno.    Oba  oblékali  se  dalmatikou. 

Dalmatika  byla  dlouhá  sukné  s  rnkávy,*)  jejiž  vzor  prý  přijat 
v  n.  stol.  z  Dalmácie.  Jaonc  druhdy  opravdu  tunikou  kol  do  kola  se- 
iitoQ  a  dlouhou  velmi,  byla  v  XIV.  věku  poněknd  skrácena  a  po  obon 
bocích  rozBtiHžena.  Koncem  XV.  století  rozříznuty  i  rukávy  po  spodu  a 
dalmatika  vzala  na  sebe  podoba  téměř  tn,  kterou  má  nyní:  jjon  to  dva 


*)  Neamlme  tSak  latnlčeti,  že  rolnifka  na  pluviale  nalezli  Jsme  jeitĚ  r.  1500, 
ale  ne  v  Cechách.  Na  jedné  kasali  krakovského  Vavelu  jest  vyšit  pH  pohřbu 
IT.  StaníilBTa  biskup  s  perlovoa  kápí,  na  nlŽ  roluifka. 

>)  Arch.  piieú.  e.  223.  41. 

•)  Viz  invent  «v.  Tomiie  *  arch.  Hist.  Spolku.  Citáty  i  něho  v  1.  dfle 
Zfbrtově.  4ia. 

')  „Longe  tunique  a  larges  maaches',  Oay.  Glossaire  634. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


230 

stejné  kcsy  přeložené,  mající  forma  T.  Uprostřed  otvor  pro  hlatn  jáh- 
noTo;  obě  rsiDena,  když  vložily  bb  do  nich  roce,  po  spodu  stuojI  se 
tkanicemi. 

Dalmatiky  byly  t^chže  látek  a  barev  jako  kasale  a  plaviftly. 
Ozdobon  na  nicli  v  XV.  veko  byly  jeSté  pořád  ony  dvS  pásky,  tksniee 
TyíÍTanĚ  nebo  zlaté,  jimi  fikáno  aareae  listae. 

V  dobé  renaissaníni  obTěsili  je  střapci  a  fiň&rami,  jako  máji  do- 
savad. 

y  inventáři  cbráma  av.  MikoIiSe  v  Prase  spoSftali  jsme  r.  1497 
skoro  tolik  dalmatik,  kolik  oroátA.  Z  tobu  jde,  ie  dalmatika  ani  ve 
farním  kostele  nebývala  při  oltáři  iat  řfdký. 

K  dalnatice  bral  diákon  maniputns  a  itola.  štoln  věiel  si  přei 
rameno  a  na  strané  ji  spinal. 

Na  kasalfch,  plavialech  a  dalmatikácb  se  vifm  dobr^  Jejieb  při- 
slnlenstvcm  mely  býti  nařízené  litlirgické  bnrvy.  Dmhdy  pro  drahoto 
látek  nehledéno  přísně  k  barvám.*)  Věříme  a  víme,  íe  ivláStfi  při  cbndiiis 
kostele  bral  knéz  na  sebe,  co  bylo  na  hotoví,  a(  jiř  hovélo  batron 
litnrgii  nebo  nebovélo,  ale  aby  bohatý  kostel  ^pro  drahoto  látek'  ne- 
mohl hověti  barvám  liturgickým,  torno  nesnadno  věřiti.  SplSe  bo  nám  idá, 
ite  se  o  liturgické  barvy  knéíf  v  starif  době  mnoho  nestarali.  Známet 
zápis  z  r.  1377,*)  jimž  oznamnje  se  ornát  zlatý  (anreiis)  býti  ornátem 
„apostoloram",  to  jest  ornátem  na  dni  apoitol&v,  at  byli  tedy  mníedlolci 
(červená  barva)  nebo  nebyli;  ornát  .flavei  colorie"  —  tedy  modrý  ornát 
byl  dle  téhož  záptso  vždy  .ferialis",  nedéUký,  at  sloožeDo  na  pam£( 
panny  nebo  niuíedlnice ;  rovně  tak  ornát  černý  jest  v  zápise  nríen  jménem 
.qDadrsgesimalis",  ted;  byl  k  postníma  Časn,  v  némž  nyní  nŽiv^jí  barvy 
modré. 

Tn  přecD  jasno,  že  v  starilcb  dobách  v  církvi  neměli  po  tá  stránce 
jefité  nic  pevného,  botového  1 

Za  nestárli  barvo  litorgickoa  klade  se  bila,  sloniila  k  úctě  panen 
svatých  a  nevinnosti. 

Rovné  tak  dávna  prý  byla  barva  červená,  no&ená  t  den  mo- 
ieuQÍkiv. 

Ostatní  barvy  byly  mladitho  původa  a  výklado.  V  XIV.  i  v  XV. 
století  na  íeských  kasnlich  velmi  oblíbena  byla  barva  zelená. 

Zloté  ani  jasně  modré  barvy  nechce  nyuéjii  litorgíka  připnstiti,  a£ 
v  téch  dobách,  o  nichž  piSeme,  byla  roucha  cbrámová  i  žiotá  i  blan- 
kytná. V£akté  na  obrázku  (č.  116.)  oaiem  jest  kněz  odén  sienskon  ilnti! 

Také  chtéji  nynf  torno,  aby  praetexty,  náplně  na  ornátech,  dalma- 
tikácb, plavialecli  nesly  «e  v  tonn  téže  barvy,  která  platí  při  těch  Šatech 
za  barvo  zábladnon :  tedy  do  červeného  ornáta  aby  nebyl  dán  prostředek 
bily  a  naopak.  Že  staří  tohoto  pravidla  nedbali,  o  tom  svědči  leckterý 
kuj  dosavad  zachovaný. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


Ka  konec  znova  to  připomínáme,  le  i  barevné  výatředaoatj  sonvéké 
mody  doBtalf  se  na  ctihodná  roucha  chrámová.  Jest  z  XV.  vékn  tacho- 
vána  dalmatika, ')  jejií  každá  pOlka  Jinon  má  barva!  Ted;  mipartil 


3.  Roucho  vySSfho  kněžstva. 

Almutium;  roucho  biskupské;  dalmatika;  iofule;  berla;  rakarice;  prsten; 
pallium;  rationale;  Baadaly. 

O  roniich  vjiSiho  knéiatva  v  XV.  vékn  pololfme  dodatkem  jen 
Yéci  podstatné,  nejpilnějfii.') 

Kaaovuici  chodili  do  kflm  majfce  na  sobě  zvláštní  kápi  ii 
pládtik,  ivanoa  od  sUrodávna  almutium.  B)l  to  vlastní  obíirný 
límec,  který  kryl  ílji,  ramena  a  dosti  drahný  kus  prsos  i  zad.  Na  ném 
přiiita  byla  knklice  cipatá.  Vie  bylo  kožtiinon  podiíto  i  poiito.  Některé 
almncinm  bylo  složeno  z  koíe&inných  vrstev,  jakožto  zdoba  visely  z  ného 
čípky  koieiinné.   (Srovnej  prvol  figorn  na  obraze  najem  i.  109.) 

Almatinm  kanovníků  na  bradě  praíském  bylo  z  drahých  popelic. 
Sondlme  tak  ze  slov  stsrébo  Letopisce,  jeni  posmívá  ae  r  1467,  ie 
vikáři  a  oltářnlci  u  sv.  Vita  jsoa  v  kožeSínách  beranicb  a  kanovníci  v  po- 
pelicích.*) O  tom,  te  mají  kaiiovnlci  „na  podollio  avých  pláSCQ  ocásky" 
zvláSté  dává  zpráva  jedea  český  bratr  v  rukopise  vrarmbr  on  šitém.*) 

Jiná  almutia  byla  hedbávná.  Na  příklad  vyiebraditi  kanovnlci  strojili 
se  kápémi  hedbávnými  zlatem  vyíivanými,  kterýchž  cena  ndává  se  v  XIV. 
atoleti  za  šest  kop.  Roku  1340  prý  natanoveno,  který  kanovník  nepo- 
řídí sobe  kápi,  že  nesmi  do  kapitoly.*) 

Na  miniaturách  zříme,  že  mlvajl  kanovnlci  pod  olmutÍQm  řasný 
lehký  dlouhý  pUit;  takž  na  obraze  v  mSále  kanovníka  Václava  z  Radóe 
a  též  tak  v  gradnale  táborském,  kdež  plá£(  kanovníkův  namalován  íervené. 

Jiná£e  snad  mohli'  také  jioi  kněíl  než  kanovnlci  míti  almntiom 
o  neipoře  a  na  proceasl,  pokad  jim  ten  iat  propoStén  b>l  za  přednost. 
Asjíoň  r.  1416  připomíná  se  o  této  přednosti  při  založeni  kaplanstvl  ve 
Vodňancch,*)  a  svrchn  j«me  pravili,  že  vikáři  a  oltářnici  n  sv.  Vita  byli 
v  beranicb  kožešinách. 


■)  V  Braníviku.  Bock.  Geechicbte  II.  277. 

*)  Kromé  nčbteré  lUsml  zknůenoati  ferpali  jsme  k  léto  stati  jako  k  před- 
chozí nejvíce  ■  Bočka  Gescbicbte  der  liiurgiacheu  Oew&oder.  Na  Erotnaunu 
obráikA  viali  jsme  k  nice  Shaw,  Dreasea  an>i  decoratioua  of  the  middle  ages; 
a  Plancbé  Cyclopaedia.  II.  Téch  pramenA  vlak  pn  jednotlitých  kusech  již  ue- 
uTidfme. 

■)  SUř.  Letop    ISl. 

*)  Opis  arch.  lemsk. 

»)  Roffer.  Vyíehrad.  136. 

*)  SchOii.  Qesch.  WodŮaa.  Rukopis  mosťjnf.  S8. 


zsdbyGoOgle 


229 

Biskup,  arcibiskup  —  pokad  v  XV.  století  t  Čecbich  bjli  — 
míli  některé  kasy  obřadního  roncba  Btejné  jako  prostý  kněz.  Jiné  lase 
b}l;  jim  obzvli&tnl  pro  jich  vysoboa  bodnoBt  církevní. 

Společnými  kmj  byl  humeral,  alba,  clngulum,  manipnlns, 
ornát,  pliivial.  Rozotnl  se,  že  tyto  Btejné  kusy  byly  d  biskupa  %  litek 
vždy  Bkvostných- 

Na  atbn  oblékal  bisknp  ne  hued  ornát,  alebrž  dříve  dalmatikn 
čili  tuniku,  která  byla  tébož  atřllin  jako  jáhnova.  Cbtáliti  tfm  biskn- 
pové  zaamenf  dáti,   Že  ve  své  osobě   shrnuji  vfiecky  etnpné   knéiské  d&- 

StOJDOGti. 

Bisknpská  dalmatika  byls  jeitS  v  XV.  víkn  vySnořena  a  látkou 
těika,  tedy  podstatoa  jinačí  nežli  dneJínf,  kteráž  jest  lehoniki,  hedbávná. 
Leboanké  začali  délati  teprve  od  konce  XVI.  veku  pro  tiba  renaissanč- 
nlbo  ornátn. 

Prvni  zvláítni  kas  roucha  biskopakébo,  koa  nejzřejméjíi  na  prvni 
mžik,  byla  infule  čili  mitra. 

Od  VI.  veka,   kdy  se   infale   nejdříve   vyskyti^l 
v  drkvi,')  nežli  doSla  mitra  XV.  století,  dožila  se 
některých    změn.    Přirovnáme-li    mitra   sv.   Vojtécbn 
připisovanou  *)  s  mitrami  století  XIV.  a  XT.,  zříme, 
že    infale   staly   se   vyiSí,   nžií.    Z  bývalého    závoje, 
kterýž   patrn  jeitě    na   mitře,    s   kteronž   vyobrazen 
na  portále    blavniho  chrámn   v  Hnězdné  sv.  Vojtech 
CíB.  121.  Z  rukop.    '   ^U-    etoletl,'}    a    jehož    podobu    zříti    v   českých 
Zrcadla  sptsenl       miniaturách    jeitě    začátkem    XV.    veka    (obraz    oáS 
č.  1^1.),    vyvinnly   se  dva  široké  pásky  dolft  na  zá- 
dech visuté  a  na  svém  konci  třásněmi  zdobeoé. 
Základní  zdobon  na  infuli  byla  obrnba   při  dolcjlím  iiríim  konci 
(anrlfrlsla  in  circnitu)  a  od  toho  lemu   vedena  byla   Široká   porta 
středem  čepice    až   do  její    epice.    Ka  tabniovém  obraze  Vlaského  dvora 
kutnohorského  (náS  obr.  č.  119.  a)   pozorujeme'  porty  a  obroby  také  po 
krajích  mitry  až  do  vrcholu. 

Obě  pole  mezi  prostřední  portou  bývala  jiŽ  v  XIT.  století  vielijak 
nádherné  zdobena  a  skoro  přepIĎováoa  krnmptováním,  kameny,  orna- 
menty perlovými,  bvézdiceroi,  písmeny. 

I  figaralní  zdoby  dostávaly  se  od  konce  XIV.  vékn  na  mitry, 

V  pokladě  sv.-Vftském   měli   v  XV.  Btoletl   infale   viecb  dotčených 

zpftsobfl.  Jedna  černon  pontiíikalní  infati  popisuje  inventář,  před  samými 

vojnami  husitskými  sepsaný,  že  má  na  sobě  do  Čtyřiceti  diamantQ  kromě 

jinébo  draběbo  kamení.  Čtyřicátý   prvý  diamant  se  ztratil   na  té  infali.*) 

')  Viollet-le-Duc.  IV.  138. 

*|  Je  y  pokládá  sv.-VltskÉm. 

')  Eppr<'dLih(i  lze  vidéti  v  díle  Henne  am  Rhyn.  U.  168. 

<)  Phoaphorus.  Peáiua.  4S0. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


328 

Povědomý  kaliinik&T  bjskap  AngnBtia  StnctnarieuBia  měl  r.  1494 
dvé  infale  pozlatité,')  idobeoi  perlami  »  stffbrem. 

PodotkDoati  dinino,  ie  privilejem  papeiikým  mohlo  w  doatsti  iofale 
téi  jÍDým  yybiím  koěžim  kroraé  biskapfi.  KanoTofci  hradn  praíakého  ob- 
drželi práTO  infalf  r.  1389.')  Bfli  tél  opatovi  lufulovaDÍ. 

Berla  byla  drnbý  patrný  kns,  jimi  Be  liiil  biakap,  arcibiskap  od 
jiného  kDÍze.  Latine  slnU  virga  pastoralÍB,  pastorále,  pednm, 
baCDlns. 

Také  infnloTaný  opat  kUlteraký  a  abatyíe  Týobrazojf  ge  a  berlon. 
I  kaooTnfci  brado  Praiskébo  měly  berly  stflbnié,  b  nimiž  chodili  na 
procesBl.') 

Kdežto  T  eirkvi  vjchodal  berla  končf  se  obyíieJDd  křižem,  berla 
T  církvi  latinské  držela  od  starod&vna  podobn  pastýřské  holi  na  ho- 
řejBlm  konci   zBkJ4veQé. 

Berly  byly  pořizovány  z  kovů,  obyčejné  z  médi,  ze  stříbra.  O  berle 
„hasitskébo"  bisknpa  Angnstina  Sanktnarienakého  íte  se  t  archiTé  kotno- 
borském,  že  byla  ,de  quiDqne  morcis  de  argento".*) 

Oboji  koT  byl  zlacen. 

Na  křivém  konci  svém,  jenž  v  XT.  století  mél  formu  kraba  zcela 
iitavi4tého  a  gotickým  listovím  vyplněného,  byla  berla  nejnédheměji  zdo- 
bena. Sem  a&zeny  perly  a  drahé  kameny. 

Na  berle  bv.  Prokopa  opata,  jak  je  malována  v  kntnohorBkém  Vla- 
ském dvoře  (náí  obraz  é.  119.  a)  vidíme,  ie  i  oodna  (ofeclOi  z  něhož 
křiv  ale  vychází,  jest  velmi  pékné  gotické  cimbaří.  K  některé  berle 
zavěsili  při  Doda  Šátek,  pásDÍci  {paniBelIns,  sadarinm),  jehož 
latinské  jméno  sadariam  —  iátek  na  pot  —  zuaéf  pfivoduf  Jeho  úloha 
svétle.  Páanice  ta  viak  na  berle  byla  již  ve  XIV.  víku  spiSe  pro  paráda 
nežli  na  ochrana  holi  před  skvrnami  potllvými.  U  av.  Vita  měli  páanice 
a  perlami,  s  obrazy. 

Jak  vypadaly  berly  a  pásnicf,  to  vidíme  na  obraze  sv.  Prokopa  ve 
Tlaském  dvofe,  svrcbn  připomenutém  (i.  110.  a). 

K  obzvláštním  roocbflm  bisknpAv  i  opatfl  náležely  rukavice 
(chirothecae). 

Prve  nežli  v  XVI.  století  vymyalili  pletení,  bývaly  rnkavice  seií- 
vány.  Byly  aefilvány  z  pevných  lepilcb  látek.  Nek1amoa-li  malby,  viděli 
jsme  rnkavice  biakopské  téi  z  bílé  měkké  kůíe. 

Raka?ice  těch  vysokých  kněií  byly  aspoá  nprogtřed  na  povrchn 
zdobeny  vielijakými  ornamenty,  zlatými  plífiky,  křížky. 

Aby  dobře  padly  na  formn  mky,  toho  jeSitného  úmyaln  ovíem  knéz 
Debyl,  a  protož  jsou  rnkavice  ty,  poknd  se  v  skutečnosti  zachovaly,  ba 
i  ty,  které  json  malovány  na  starých  obrazech,  patrně  velmi  veliké. 

')  .DoBB  ídAiIu  omatai  mftrgaiitis  et  argento  deanratas."  Arch.  horský 
t.  271. 

•)  Frind.  KircbmKeschich.  lU.  116. 
■)  Phospborua.  Peíiaa.  479. 
•)  Arcli.  bonký  i.  271. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


S34 

9  '  (Prsten,  Jeni  tél  pnaloSel  jen  bÍBkapOm,  navlékán  na  prst  pFu 
oDy  dotčené  veliké  rakavice,  a  proto  by)  vidy  tolikéí  obSfraý. 

Drabé  kameDf  t  bisknpakých  prstenech  bývalo  takové  téi  jako 
T  jinýcb.  V  iDventářlch  katbedrály  ív.-Vltské  v  XV.  věkn  Jeoa  upsány 
prsteny  se  safíry,  s  granátem,  topasem,  chalcedonem.  Byly  tv  také  prsteay 
B  nápisy. 

Obzvláitolm  znakem  arcibiaknpoťým  bylo  palliam ,  jebof 
původ  iest  sporný.')  Palliam  Jsou  pruliy  (fascie)  asi  té  íifky  Jako  ítola 
a  seiité  tak,  aby  na  prsou  a  ramenon  arcibiskupových  tvořilo  plsmě  T 
nebo  Y. 

Bývalo  pallinm  viecko  vylito  samými  malými  křflky.  Arcibiskop 
véiel  je  přes  kasali.  V  XT.  století  mě)  palliam  poslední  arcibiskap 
Konrád,  zemřelý  r.   1431. 

Na  mfsto  pallia,  k  nímot  neměli  práva,  brali  biskupové  na  prsa 
a  ramena  ratíonale.  Podobalo  se  střihem  arcibiskopskémn  pallin  bod 
docela,  nebo  visely  z  páso  přes  ramena  připínaného  dolft  dvě  fascie. 
V  nail  době  ho  nenost  biskupové  ui.  Rationate  nemělo  křiikftv  oněch 
charakteristických,  jel  byly  vylity  na  palliam,  za  to  obloíeno  bývalo 
ornamentem  světským,  zlatými  a  slřibrnými  hvězdicemi,  kmhy,  perlami. 
Obrázek  jebo  z  XV.  století  neznáme.  Starif  obrázek  bisknpského  rati- 
onale  raě  ětoucf  hledati  v  díle  Zibrtově  str.  424. 

Že  by  biskup,  opat,  arcibiskup  již  v  XT.  stoleti,  jakuí  jcjicb  právo 
nyní  jest,  veleli  na  prsa  křiíek  nádherný,  toho  nevíme  i  obrázkúv  ani 
z  archivních  zpráv.  Náprsní  křížky  (pectorale)  z  pokladn  sv.-Vft- 
skébo  by  ovSem  tomu  nasvédíovaly,  ia  již  v  té  době  —  ne-H  dříve  — 
zdobily  prsa  zámeckého  vylliho  kněžstva. 

Nápodobné  nelze  s  jistoton  řici,  že  by  jefitě  v  XT.  století  bisknp, 
opat,  arcibiskup  obouvali  se  v  starodávné  bisknpské  sandály  při  litur- 
gickém úkone  (brámovéni.  Biskupské  sandály  XIII.  a  XIV.  atoleti  jsou 
obuv  oběiruá,  nádherná,  na  att  vyšity  ligulae  na  zpĎsob  křlíe.  Když 
zmizely  sandály  z  chrámového  úboru  biskupského,  a  bisknpové  jali  se 
na  Dohn  bráti  obuv  moderní,  onen  křiž  svrchupsaný  zbyl  a  pfiilván 
na  obnv  novou.  Bock  mysli,  že  se  ta  proměna  stala  v  XV].  veka  re- 
naissancf,  která  tak  leccoa  jeStě  jiného  v  úborech  cirkevních  pozměnila, 
ale  my  skromně  tvrdíme,  íe  již  v  XV.  století  biskupové  nemotorných, 
obfiirnýcb  sandalO  nechali  a  obouvali  se  po  módě.  Vždyť  múfe  každý 
patřiti,  íe  ve  sněme  kostnickém  mají  bisknpové  při  rouie  církevním  — 
i  zobaté  střevíce. 

Na  konec  podotýkáme  zvIáBI,  že  volený  husitský  arcibiskup  Roky- 
nana,  kteréhož  v  Římě  z  nminénosti  nechtěli  aznati,  aspoů  na  tabuli  ni- 
brobni  v  kostele  týnském  obdržel  r.  1471  oděv  bisknpský  «  berla. 


')  Výklad  hfstor.  a  Bočka.  Qeschichte.  T.  167.    T  slovníku   áa  Cange    pod 
.  pallium. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


33& 


4.  Slohové  ehrámoTf- 

Sat  chrámoT^cli  slaiebnlkfi  nebyl  díc  stálého. 

Drabdf  oblékali  se  y  kápč  a  v  pláBté;  bdyž  pak  kipfi  stala  se 
plnvialem  koéžským,  oblékali  ae  mtDiatranti  v  jakés  prostné  dalmatiky 
jako  podj&hnové.  Z  polovice  XIV.  věku 
je  poTÍdomo,  že  íáci  zpěváci  v  chráme 
ST.-Tftíkém  mívali  k&pé  ieré,  komie  a 
boty  (cappas  griaeas ,  soperpellicea  et 
bottOB. ') 

T  konec  XIT.  víka  Dařldil  arci- 
biskup  Wolfram  o  ivoDlfifcb  ev.Yitskébo 
cbrámn,  aby  pro  roidll  od  laikft  oblékali 
„togaa  albas  de  lino  snpra  taDicas".") 

Zdá  ae,  Že  potom  také  t  Jiných 
cbrámecb  brával  na  sebe  ivonik  a  mini- 
strant komži  bíloD  plátĚDon.  T  Jindři- 
chova Hradci  nalezli  jsme  v  kostelním 
inventáři  r.  U97  několik  Ukových  komil 
plátěných  „obyčejem  starodávným  bez 
fsldflV 

Naproti  tomn  boatelni  slažebnik  oa 
fresce  cbrámn  av.  Barbory  v  Kntné  Hoi^ 
nemá    na   sobí    jen    poctivou    nedlonhea  gjg  132. 

sakni    aoakennon    fernou    bez   komže,   a  z  fresek  kutnohonkých. 

ministrant  jeat    v    6ervené    sukni ,    přea 
kterou    oblekl   bilon    komži    „bez  faldA". 

Viz  náS  obrázek  č-  122.  Zvoníka  borakémn  podobá  se  svonlk  na  obrázkn 
č.  1 1 7.,  kterýž  obrázek  bnde  mladSi. 

Soodfme,   ie  nebylo   v  těch  vécech  jednoty. 


Šat  akademický. 

(Rektor  ODÍTeraitof,  professor,  mistr,  bakalU-,  iioi.) 

Zvláštním  fiatem  méti  se  od  taikú  odliiovati  profeasoH  a  Jini  čle- 
nové pražské  nniversf,  kteří  zkoníkamí  doili  gradn  akademického,  buď 
bakalářského,   bnď  mistrovského.    Frofesaoři   a  řídicí  iSlenové   pražských 


'1  Regnl. 

*}  Emler.  Véstslk  Spol.  náiik.  1689.  302. 

Dr.  ZIkmnmi  WI«M*t  HAi;  kx^i.  j  jj 

D,n,hzPdb,GOOgle 


226 

koleji^nniveraitnlch  (kollegi&té)  mivali  obilný  talár,  tapart,  a  na  ném 
kápi  „B  bilizaami"  nebo  branostsjový  kolář.  Talár  má  rozstřiieDé  m- 
kávy,  jež  tíbí  na  zpfisob  pachů  dolft,  což  Hus  lOve  „sakní  b  křidlami*. 
Na  blavě  mé)  profeasor  fopici  íili  biret,  koifikem  lemovaný.  Obrázek 
univerBitnfho  professora,  jak  vypadal  v  době  nedlouhé  po  zaloienf  bdí- 
verBÍty,  podáváme  pod  fi.  123. 

Statata  prímaria  z  r.  1368')  káil  rektorovi,  aby  veřejné  nenosil 
aOnllam  pellem  ia  čapíte,  qaam  de  vario  in  hleme,  vel  aerico  iii  aeat&te". 
Tedy  mčl  rektor  v  lété  biret  hedbávný,  tebkýl  Nemobl-li  si  ho  poHditJ 
ze  svého  opasko,  koupila  nnivergi. 


ČIb.  123.   Z  rukopisu  archivu  kspitalnfho  i.  A.  10. 


Co  do  barvy  byl  talár  profeasor&v  červený.  V  inventáři  aniver- 
sitnfm  —  ovSem  teprve  ze  SVI.  vřkn  —  nalezli  jame  „dnao  veatM 
robeae*'  —  tedy  červené  dvé  ankné  ,et  dnae  epomides",  toC  json  dva 
límce  přea  ramena.  Ale  jestliže  čtoucí  shledat  na  predeSlěm  obrázku 
Hrnec  čili  kolář  professor&v  z  kožešiny  hranoBtajové,  json  tyto  dvé  epo- 
mides aDÍversítní  nž  z  látek  lehčích ;  dlí  ae  o  jedné,  íe  je  červená, 
dmhá  černá.") 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


Jak  Jsme  vypsali,  tak  vypadal  iat  aniversitDfho  rektora  nebo  pro- 
fesBora  2«  celé  XT.  stoletf.  Potom  se  toga  jeho  v  dobé  renaissanJinl 
rozfiířila  vel  mi. 

ProfesBorové  a  rektorové  jioých  oniTeraf  podstatou  měli  rovně  též 
taláry  jako  oáí,  ale  na  obrázctcb  vypadají  nějak  skvoatněji.  Na  přiklad 
rektor  ODÍveral  padovské  má  pří  hedbivné  kapuci  togu  zlatem  premo- 
va&on,  oa  ramenoD  koifiek  moobem  dellf,  vSe  Široké  iervené;  doktor 
.di  legge*  téže  aDÍverBi  odia  v  togu  zlatohlavovoa  se  vzorkem  gra- 
Dátovým ! ') 

DAgtoJDý  akademický  fiat  mistrů  (i  dubtorA  byl  vlastně  v  bť 
rete  nebo  v  klobouce ,  Jehoi  barva  liéila  se  dle  fakulty ,  pak  jako 
při  professorech  v  reverende  čili  v  tabarda  nebo  v  talira,  sukni  to 
dlouhé  B  filrilm  nebo  nlUm  vykládáním  i  b  kožlikem  o  mkávecb  obfiimýcb 
anebo  tak  vykrojenýck ,  ie  rukávy  spodněJSi 
sukně  bylo  viděti.  Toho  zpAsobn  sukni  zříme 
na  BT.  Jeronýmovi  na  tabulovém  obraze  Tla- 
ského  dvora  katnohorského  (náS  obr.  £.   119.). 

Jiné  sutany  mistrovské  zřiti  v  bibli  kutno- 
horské (viz  obr.  i.  12i.).  Jak  obifrnon  po- 
dobu na  sebe  vzaly  mistrovaké  autány  na  prahu 
XVI.  století,  o  tom  dobře  poučí  obrázek  náí 
i.  108.  Tu  Be  jeví  Červený  talár  Husftv  po 
předu  rozstfižený  jako  fiuba  nebo  sukoč  chodici 
o  velmi  iirokých  rukávech.  Na  témž  obrátku 
viděti  mistrovskou  karknli. 

Barvy  té  dOstojně  sutany   doktorské    ne- 
byly   viady  atejné,    Úebaté    kroj   tě    snkné   Či  Čls.  121. 
reverendy  byl  vSude  sobe  podoben ;  opisoralttě          Z  biblí  kutnohorské, 
jedna   akademie    své   řády    od   druhé   a   brala 
si  viory.*) 

Sutany  byly  z  bedbávi  nebo  z  lepšiuh  suken.  Z  krejčovských  starých 
řádfi  vime,  že  měla  býti  sukně  mistrovská  ,s  obojkem"  a  ze  sukna  vla- 
ského nebo  „Siptuchu*  —  tedy  z  látky  jemnéjSf,  jakož  se  slnif  na  hodnost 
doktora  nřeného,') 

Bakaláři  jeíté  v  XTI.  století  nrčoval  řád,  aby  nosil  .kuklu  ba- 
kalářákou"/)  —  odtud  chápeme,  proč  se  mnohý  parádník  bakalái^  své 
kuklici  vyhýbal,  SatČ  se  rád  po  světsku  proti  víem  pMkazQm  a  řádQm. 
Že  chodi  bez  kápě  pod  hirytem  a  vede  si  po  svétskn,  to  již  r  1380 
vyčítáno  jedooma  učiteli,  knézí,  bakaláři.') 

')  Veceilio.  Habíti.  121. 

■)  Przezdiiecki.  Tiory  situki  iredDÍowiecinej.  Obr.  28.  pfedsUvuje  mistry 
T  sutanách  barev  rozličných  a  podob  takových,  jako  naéi  mívali. 

')  Snbné  a  biret  iruieny  r.  1784.  Univ.  knih.  č.  46.  A.  U.  8. 
')  Listiny  I  Jablonuého  v  arch.  musejním. 
°)  ZonbRk.  Časopis  mas.  1880.  461. 

15* 


fťÁ 


D,„i,„db,Goo<^le 


Staré  řády  nréovalf  bak&lářflm  sskni  bez 
kožfíka,  prostou,  bez  podilvky  hedbivné.  Ve- 
fejné  disputaci  DDÍTersítiif  masili  bakaláři  v  té 
Bokni  (toga)  vykonávati.')  Kt«rak  vypadala 
bakalářská  dukně  s  kaklon,  tobo  vsorek  staro* 
žitný  ua  obr.  i.  125. 

V  alcbymické  knise  rnkupíané  v  biblio- 
thece  lobkovické  sbledali  jame  bakaláře  fikol- 
niko,  an  na  ksthedfe  sodl  oděn  jsa  modrým 
řasnat^m  talárem  a  na  hUvé  lelenoo  Jiepici 
kalatoa  maje. 

Byla-li  bakalářQm  přikazována  kaklice, 
smili  licenciatá,  kteři  byli  vyfifil  grád  nad  ba- 
kaláře, nositi  biret. 

Tyto  akademické  kroje  v  XY.  veka  pla- 
tily o  slavnostech  v  akademii,   a   kromS  toho 
zdá  ge,  že  se  jen  k  přednáikám  Školským  do 
.  nich   strojili    mistři   a   bakaláři,   jináf    ie    se 

Zruk<,p.«r'i,.kapitiildho.     Jim  vyhýbal,  kdo  mohl 

8ig.  A.  10.  Zajlmavo,  že  na  pocátkn  válek  hnsitakjch 

aesméli  pražští  mistři  pro  necbnt  Táborít,  kteři 

viecko   strojeni  zamítali,    v  tabardecb  aoi    ua 

nlici.') 

Vlastné  již  Hub  dat  podnět  k  té  nechuti  proti  nniformě  mistrovské- 

Pravlí  B  výěitkoo  O  doktorech,    žo  miluji    prvni  stolice    ve  zboiich  (t.  j. 

Ie  chtějí  býti  vSndy  první)  a  rozSiřaji  své  podolky  v  saknicb,  v  pláitfcb 

a  v  tapartich  i  kápich.     „Pohříchn,"    volá,    „také   jsem   měl   ty  taparty, 

sukně  B  křidlami  i  kápě   s  běliznami,    neb  tak  aú  sahradili  to  mistrstvt, 

ie  nelie   k  uimu  přijití,   nebnde-li   těch  přístrojóv  míti."  ')    Zaěali  tedy 

choditi   bez  obílroých   tapartfi   s  křidly  u  veřejnosti   viednf   asi   od  těch 

hnsitBkých   dob   napořád.    T  službě   ěkolské  a  o  slavnosti   vSak   nOBméU 

bez  nich  graduovaní  pánové  nikdy  bývati. 

Žáci  při  klášterských  a  kapitnlaicli  Školách,  pak  stadenti  v  ko- 
lejích bydlící  mívali  na  sobě  též  zvláítní  fiat,  po  nSmž  byli  znatelní.  Šat 
ten  byl  klerikáloý,  dlonbá  Bokně  s  límcem,  bez  limce,  s  mkávy,  bez  ni- 
kávO.     Při  DÍ  byla  přiSíta  kaklice. 

V  svrcha  psané  alcbymické  kniíce  lobkovické  m^f  na  sobě  i  ma- 
Učti  žáěkové,  sedící  pří  afienf  na  nízkých  Btoliěkácb,  sakné  sah^jfcl  od 
krku  aí  ke  kotnlkflm. 

Na  obrázka  i.  126.  lze  poznati  studenta  České  vysoké  ikoly  ze 
zaíátku  XV.  veko.  Je  to  stndent,  jenž  mnsil  bydliti  v  koleji.  Sukni  ěer- 
venon  dlouhou  má  přepásanoo,  hlavu  kryje  ěerveným  bíratem,  pod  nfraž 
patrná  nějaká  knkla. 

■)  Lib.  decan.  univers.  II,  876.  r.  1562  comparaii  paunum  jtn  togis,  qnibus 
Dlimtur  baccal.  in  public!  s  dispiitatiODÍbuB. 
')  Tomek.  Praha.  IV.  97. 
*j  O  svatokupectvi.  1.  454.  Douumenta  Uub.  714. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


229 

Tři  žáky  v  podobných  sukních  předst&vige  obr.  í.  127.  Jbod  to 
bezpochyby  žáci  ikoly  kapituly  praiské.  Jeden  jeat  t  sukni  fialové,  druhý 
v  červené.  KaooTDlk  scholasticns  je  bezpochyby  zkoaíl.  Je  t  červeném 
pl&viale  v  mitře  bílé  se  zlatými  portami, 

Obr&zek  ó.  128.  posluž  k  názoru,  jak  vypadal  malý  expendent, 
iáček  do  6fcoly  daný  na  výchoni.  Je  také  v  dlouhé  sukni.  Sukně  na 
ohr&zkn  je  zelená. 

PotDloého  iáka  ^ikolskon  postavo*  11S1  satira,  {že  na  ném  „aokné 
Šerá  amiená,  a  k  toma  kakla  eelená." ') 


Č/B.  126.  Čís.  127. 

Z  ntkop.  Zrcadla  spaseni.  Z  rukop.  archivo  kapitnlnlho.  Sig.A.  10. 


V  právni  knize  roímitálaké  přjpomfná  se  i  zvláitnl  „kštice  iá- 
kovská' ;  při  tom  hrozí  se,  bnde-li  íák  choditi  „v  lajkovských  Šatech" 
a  bode  popaden  v  krčmě,  íe  ho  rychtář  pak  bnde  sonditi  a  ne  íkolni 
mistrové.') 

Že  iáci  často  honili  se  za  parádou  pásQ  nádherných  a  za  jinoo 
módou,  toho  pomni  Čtoucí  z  hořejších  statí.  Dokládáme  jeStě,  ie  Roky- 
cana  i  Jim  vyčítal  honosné  střevíčky  a  nahotu.  „Žáci  nedbají  noh  krýti 
též  laici,  než  Jako  oni  Ženkylové  chodí  nezakrývajíce  noh".') 

Kroj  studentský  měl  mezi  středoevropskými  stodenty.  Čím  více  Sířil 
se  homanism,')  tlm  vfce  protivnfkil,  takíe  naposled  Jimi  při  leckteré 
uuiveraf  seSel;  na  vídeňské  nniversitě  npostili  od  něho  r.  1513.^)  T  To- 

')  J.  Jireéek.  Sklidiní  o  podkoof  a  f&ku. 

')  Kn.  rožmitilské.  110. 

•j  Qoll.  Rokvcan.  Poslilla  v  Č.  Č.  Mus.  1879.  206. 

')  Panlsen.  UDÍven.  134. 

'■)  Týí.  U2, 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


230 

binkácb   zakaitůf   mhtři   aniversitnf   stodeatAm 

r.  1625,   aby   nenosili  klobonkA   nýbri    bíretf. 

jak  na  BÍD  den  ty  náležf;  kloboolij  prý  bIdíí  jen 

hrabatfim.    Zakazoval  mamé.')    nniversitní  pe- 

delIoB,   jeni    T  akademii    mival    í«Btnéj&i   úkol 

nežli   ted   (na  pflklad   íltal   stDdent&m    i  roz- 

kazn   rektora    .legea"   a  leccos  jiného),    miral 

SDkoi  podobnoD  tapartn  rektorBkémii  nebo  mi- 

sterskémn,    ale  OTSem    z  látky   prosUjif    a    na 

■^  '^'  TŠeckeu  zpflsob  bez  popelic  a  faranostaje.  Hobl 

Z  mkop.  Zrcadla  Bpasenf.      ^^  ^^^^.  ^^    „,„gji(ci,    pedellflv,    ale  nikdo    nás 

DepřeBvédiif,    ie    pedell   XY.   atoleti    mÍTt!    oa 

Bobfi  ten  kroj,   který  m&  nynéjM  yrcbni  pedel! 

nntversitnf.  Ten(  mívá  epomidem  z  branostaje!    Tak  rypadal  drahdj  rektor, 

ne   pedell.     Pohříchu   o   pedellovi   Eeakýcb    obrázků    neminie   na   dflkai, 

z  cizicli  vSak  vime,  že  byl  pedell  Šatem  sic  hodné  barevný,  ale  prostéjSI 

neíli  miBtři.  Pa/iŽBká  onÍTerai  oblékala  pedelly  dokonce  v  miparti.*) 


Řat   cechovní. 

Zfláitnl  iat  mirali  řemeslai  cechové  pi4  BtaTnostech.  Hirali 
kylliee  Tfielíjakých  barev.  Že  mívali  kytlice  k  Blavnostem,  to  vlnit; 
I  inventáře  Jana  Cbalnpy,  méSCana  pražského,  jeoi  r.  1460  aanecfaal  po 
Bobé  „6  kytlic,  jako  v  nich  proti  králi  chodí*.  K  tém  kytlicim  bylo 
tolikéi  Seat  holi.') 

Zdá  ae,  že  mivali  Femealníci  na  avých  slavnostních  hytlich  i  snak 
Bvéko  femeala  nebo  cechn  ČtemeC  v  majestůtS  Vladislava  krále,  konfim- 
Bkým  řeznikOm  r.  1482  vydaném,  aby  „na  praporci,  korúbvi,  p^r- 
kytlieh  nosili  lva  v  éerveném  poli  s  dvéma  ocasy  pod 
zlatoa  kornaon",  jako  řezníci  staroméstStf.*) 

Bovaé  tak  2te  se  v  tUi  řeznlkfi  lounských  r.  1478  a  klatovských 
r.  1488.») 

Vzor  cechovtiicti  kytlic  může  vžiti,  kdo  potřebuje,  z  obrázku  kytlic 
havelských  (Č.  129.,  130.). 

KQtnohorltf  bavéři  bývali  v  bflých  perky tllch,  jichž  malebnou 
podoba  přikládáme  z  fresek  chrámn  sv.  Barbory  v  Kutné  Hoře  pod 
í.  129.  Jeden,  jenž  veze  rudu,  jest  v  starodávném  éeakém  kožiíka  zvlášt- 
ního ráza. 

')  Scheible.  Dle  gate  alte  Zeit.  133. 

')  Týi.  131. 

'I  Dsky.  Miscdl    17.  K.  22. 

*)  Arch.  musejní.  Listiny  kouHmské. 

';  Arch.  mus.  liiit  klát.  Majeit&t  looaský  laskavé  pújCil  p.  orebivat  Hen. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


S81 

Stejná  obrátkj  jsoa  v  kancionále  kutnoliorakém,  nynf  lobkovickém, 
a  Bkoro  Bt^ná  podoba  perkytlf  kutnohorských  jest  t  řeckém  musenm 
„T  právech  hornich",  odtnd  jest  reprodakoT&oa  v  dile  Štcrnbergové 
o   horDictvi  českém  oa  listé  titalnlm. 

Viade  je  podatatDým  kosem  havéřské  perkytle  ooa  obliraá  veliká 
kukla  bílá,  která  na  kytli  je  přiSita. 

Ta  hakla  má  pfi  nékterých  haréffch  katnohorských  obrubll 
zdobnon.  Je  to  pasoman  čili  tkanice  dosti  iiroká,  vfifvaná  ornamentem 
přimoisrným  barvoo  ílatoa  a  modron.  Po  oboD  stranách  pasomanu  vy- 
šity jsou  slzičky  barvoo,  která  nyDf  na  fresce  v  cbrámn  bv.  Btrbory  jest 
fíaiová.  Byla  snad  drahdy  jiná    veselejíi. 


Čls.  129.   Z  fresek  chrámu  sv.  Barborj  t  Hoře. 

Tfi  pasoman  čtvercem  jsa  nalitý  tvoH  obrubo  onobo  náprsního 
étitkn,  její  máji  oba  baépUři  katnohorSli  na  obr.  6.  130.  vykresleni  a 
znak  i  Vladislavovo  W  s  kornnon  držící.  V  tom  itltko  malém  též  je 
znak,  dvé  kladiva  a  W  —  krále  Vladislava  jméno. 

T  kancionále  lobkovickém  majf  havéiH  na  prsoa  své  perkytle  piH- 
Šity  taáTJee. 

K  perkytli  brali  havéH  vysoké  boty,  kteréž  json  v  kancionále  právě 
psaném  pl^hrnovaéky. 

Tento  havéřský  fiat  bílý,  malebný,  byl  Sat  slavnostní  pj'es  to,  že 
i  na  fresce  i  v  kancionále  jsou  vyobraseni  bavéři,  jakoby  v  něm  praco- 
vali. V  Šatě  z  bllébo  sukna  do  sbal  jisté  nelezli. 

E  diln  oblékal  se  lid  dělný  na  Horách  asi  véelijalc.  Již  v  ruko- 
pise masejnim  Hornich  práv  viděli  jsme  délniky  v  ponhé  koiili  a  ko- 
jených kalhotecb. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


S82 


SlATDOBtDf  Úbor  havéřský,  jak  jsme  bo  vyUčill,  idá  at  bfii  t  bUraich 
kuiflch  nesinArodnfin.  Neliii  se  od  nalicb  havéHl  moolio  ODen  havíř,  jeož 
dril  ve  Freiberce  taakém  v  kostele  kaiatelnici  —  má  kytli,  knhlo,  oa 
břiie  UStící,  boty  přebroaté.  Na  sedénl  visi  ms  ona  kfti«  oblá  veliká, 
»  kteroD  BO  malqji  faavéřl  kntDohoritl  v  XTI.  století.')  Havéři  nynejli 
soTon  tB  kAii  .flek*. 


Čií.  ISO.  Z  freiek  chrámu  tr.  Barborj  t  Hoře. 


Podstatou  tytéi  kos7  úborn  havéřského  ahledáváme  v  obrazech 
jinoch  nežlilnémecliých.*) 

Gharakteriatické  £epice  bavéfské,  které  po  pl^n  nemají  ítltkn,  za 
to  vlak  T  zadu  jsou  až  ke  krká  prodloaženy,  postřehli  jsme  též  v  idb- 
sejnich  Právech  horolch. 


')  Reprodukci    freiberekého  havlfe  vis    v  Bode,  Geschichte   der  denuch. 
*]  Giorglo  Agricola  de  1'arte  de  metallf  t  r   106S. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


Zbroj  a  zbraň. 

Úvod. 


středovékn  vzoiklé  ideje  rytlř- 
8tTs  křflstanskího,  ideje,  kte- 
réi  druhdy  pronikaly  viecken 
liTOt  TeřeJDÍ,  bjly  již  tb  XIV. 
•tiku   velmi  pobledlé  a  v  XV. 
století  Tfiode  pohasly  dofista. 
Horlivá  dnihdy  snaha  po 
čiaech  bohatýrských  af  t  přf- 
bodich  schválné  hledaných  af 
v  kolbácb  a  tarnajfcb   iSecka 
zacháiela ,     mizela.     Tamaje 
staly   ae   slavonstoimi    farami, 
parádon  bez  laithif  podstaty. 
Z«  viebo  rytlfitvf  roman- 
tického a  nádherného  zbyl  té- 
mřf  jií  jen  nádherný  rytířský 
úbor.    Docb  byl  ten  tam 
Z  naiich  králfl,  kteří  srdeíné  přáli   rytířské  západnické  romantice, 
dávajíce    se   od  toniavých   a   ciiopaaných   némechýcb   veríotepcfl  opévati 
nebo    sami   honíce    le   po   dobrodrnžstvech,   poslední    byl   král  Jan.    On 
byl  opravdn  poslední  rytíř.  Syn  jeho  Karel  již  byl  praktický  mní,  který 
svým  bystrým    zrakem    postihl   novoo  dobn.    Vlastné  on  ji  sám  ponékad 
přivodil  svými  reformačními  idejemi. 

A  r  znamení  téch  Ideji  překroutili  nail  otcové  práh  XT.  století. 
V  tom  století   íeský  iivot  veikerý  vzal   na  se  Jiný  ráz.    Způsoben 
byl  ten  ría  velikými  vécmi.    Byla  to   vzpoura   proti   stArod&vni  církvi  « 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


234 

jeji  hlavě,  drohdy  viemohoncl,  bjU  to  idea  niboieaské  toIdosU,  a  do- 
jemoi  BDaba  zachovati  jazjk  pŤiToxeaf.  Za  tyto  mjiléniij  vuéel  Cechfin 
boj  krutý,  oliromnj  a  pro  oě  slavný.  Tabá  6áat  véba  XV.  lajata  husit- 
skými vojnami.  Po  smrti  krUe  Václava  vojna,  la  Jiřfbo  vojna  —  a  poMd 
táž  vojna  hnaitská. 

V  tom  boji  znova  ožila  a  mocně  vikvetla  přední  tásada  ataro- 
bylébo  rytiřstvi  —  brdinnosf  —  a  naii  hrdinové  hUvd  městskíbo  a  sel- 
ského 8  plným  sebevědomím  a  právem,  stojíce  o  jméno  rjtířské,  aami  se 
po  slavných  vítězstvích  pasoTávali  na  rytíře.  Taki  byl  po  bitvě  u  Brodn 
r.  1422  Žiiba  pasován  na  rytífe,  r.  1430  pasovali  prostého  prkoáfe 
čerta,')  souseda  novoměstského,  na  rytíře,  jindy  pasována  hromada  jiných 
bojovnihft  fanaitských. 

Vážná  doba  ta  jevila  se  v  obyčijnén  životě  po  vfiech  jeho  atranácb. 

Svrehn  leckde  postihl  étoocf  stopy  její  při  roimanitém  kroji.  Tim 
spíSe  nvjdíme,  Že  táž  doba  svoje  vlivy  mela  i  při  ibroji. 


Zbroj  ochranná. 

1.    Pokrývka    hlavy.*) 

Lebka,  přílbice,  helm,  klobonk  želesný,  kapalin,  bacinet,  íalíř,  íliák,  čťpicť. 

V  XV.  století  byl  vojenský  Abor  na  blavn  rovně  tak  jako  v  století 
přcdeélém  lebka,  pfllbiee,  hclm  a  klobonk  ocelivý.  Leb  fiili  lebka  (galea 
cerebella)  byla  nevalná  pokrývka  hlavy  podoby  kalaté  nebo  malé  iiiaté. 
Kryla  jen  lebku  a  nechránila  tvdře  nic.  Jméno  jejf  pocházelo  z  té  doby, 
kdy  měla  vigenská  leb  formn  takovou,  že  toze  přiléhala  k  lidské  Ibi. 
T  XV.  veko  nebývá  hnsU. 

Ze  Ibi  vyvínala  se  přilbice,  jejii  jméno  vyskybtje  se  v  n^atarfiim 
slovníku  Bohemáři  v  XIH.  veko;  vyvinula  se  tím,  ie  ocelivá  pokrývka 
stavEi  se  na  vSech  atranáuh  obSfmějií,  od  hlavy  poodstála,  takže  rány 
seéaé   nedopadly   tak  třeskote   na  vojínovo   blavo,   jnkož   bývalo   při  Ibi 

')  Tomek.  Praba.  IV.  467. 

')  Z  pramenA  eiilch,  jichí  odbudeme  pH  kaidé  stati  ivltét  opakovati,  ofj- 
taaifji  k  mce  brán  Boebeíin,  nandbui^h  der  WaffeDkunde,  Plaodié  Cyclopaedia, 
Louandre  Uístoíre  du  coBlnm'',  Viollct-le>Duc,  Armea  T.,  koueřué  velmi  poilou- 
lilo  dilo  nejnovřji  vyšlé  Wáfen  und  Wiegewaete  od  Haamberga.  Demminnta 
startibo  díla  o  zbrani  (Kriegswntren)  uiito  téi,  ale  opatrné.  Přeatédíjl  mě  p.  dr. 
Tiiman,  jenž  o  haajtakém  vileAnictvl  zdárně  pracqje,  te  Demmiu  aenf  «e  svých 
údajích  apoleblÍT,  Celou  etat  o  zbraních  přefetl  výteíný  snalec  a  odtrámlk  paa 
Břetislav  Jelínek,  kustoe  městského  mnaea,  doplnil  i  opravil.  Jsem  povinen  tuio 
jemn  dik  pověděti. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


335 

)iřileb1é.  Krone  toko  pHbniIa  n«  se  přilbice  pozdéjt  ochranti  na  tvář  — 
h)edi  (visiére). 

llelm,  aloTo  německé,  ji2  t  XIV,  veko  znaíilo  n  nás  pHlbici  lepSf, 
nádhernějil,  rytli^kon.') 

Klobouk  oeeliTý  čili  kapalin  (caesis)  podobal  se  ob>£ejnémD 
klobonkn  se  střechon  dolft  sebnutou.  Odtad  jméno.  Byl  li  malý,  řikali 
ma  kloboniek.  Latine  slol  rapellas  i  capellin  (z  lat.  capellisa);  odtud 
pfijali  ČecboTé   temní  klobonkn   ocfllivémn  jméno  kapaliD  a  kiipnlev. 

Na  miniatorách  'nikterak  nepoznůS,  byla-  li  která  vojenská  leb  nebo 
přilbice  ocelivá  ii  po  etarodávnn  kožená  (hemelfn  koiený,   cndo  Beckel 
hanb  n  VeleBlaTlna).    Net  podobá  se,  íe 
přilbice    z  hftie   rostoncl  technikou   bel- 
méřA  miself,  až  zanikly. 

tiíkf  Tálečný  helm  (ném.  Topfbelm 
galea)  z  dob  vojen  křiíáckýcb  ndržel  ee 
o  vSelijak^ch  formácb  aí  do  konce  XIV. 
veko.  Odtnd  pak  vAstal  jen  zbroji  do  tur- 
naje koléí  helm  (něm.  Stecbtopfbelm). 
Jsa  podvázán,  abj  se  neklátil,  sedM  pevně 
na  krku. 

Kdefto  v  krajinách  východních  staro- 
bylý Sišák  gDánoskem  éili  nosnikem, 
jako  jebo  přiklad  v  kapli  sv.  Táclavské 
na  Hrade,  přetrval  v  rozmanitých  for- 
mách (viz  nái  obr.  131.)  jeStě  celé  XVL 
stoleti,  objevuji  se  n  náa  jako  po  vil  zá-  Čls.  lai. 

padni  Evropě  již  v  XIV.  věkQ  lebky  ku-         Šiiáb.  Majitel  K.  JavCrek, 
laté   i   iiěatéa  obroučkem  kolem  kol  malfr  v  Praze, 

spevněné  bnď  s  hledfm  (viaíĚre)  pohybli- 
vým buď  bez  bledl,  ale  s  výkrojkem  pro 

oči  téměř  čtyřhrauným,  takže  rytíř  z  íilaté  přilbice  té,  kteronŽ  zvůli 
Francouzi  „bacinet",  hleděl  jako  z  kakly.')  Yýkrojek  pro  oři  slnje 
n  náa  „Inkaa"  nebo  dle  Rozkochanébo  „Hdlo". 

Z  forem  kulatých  nejobyCejnějif  jest  n  nás  lebka  Šalfř  (salade, 
Schallern),  kteráž  iná  celkem  podobu  veliké  lidské  Ibi  k  temeni  vysedlé 
a  týl  pooěknd  kryjící.  Tiz  obr.  132.  Obnažené  části  hlavy  a  krkn  i  brady 
při  kapalinu  i  při  bolem  éilákn  kryly  se  brnénou  nebo-li  dráténon  kukli 
a  obojkem,  jakož  toho  obrázky  v  bibli  litoméfícké  z  r.  1411.  Ta  má 
rytiř  leb  bez  hledí,  ale  n£i,  bradu,  krk,  vSe  zabaleno  brněnou  knktl. 
Tiz  obr.  č.  138.  Také  dnihý  rytíř  stojf  za  zvUétnl  povéimnutl  —  ten( 
má  k  zbrojnému  latu  poubon  čepici. 

Při  Ealíři  kryta  brada  zvláEtnlm  kusem  želeiným,  podbradným.  SInjc 
podbradi  (culus)  i  hraboSka. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


2B6 

Od  polovice  XV.  století  objerpjl  se  přilbice  niavřité  doceU; 
na  tčcb  patrný  tři  kusy:  leb  tepáni  2  jednoho  kasa,  m^fcl  podobu  lidské 
Ibi ;  po  stranách  hlavy  a  po  předu  pi^a  ústa  jsou  dva  nebo  tři  pevně  laf- 
tovaoé  pláty  podoby  téměř  váleOTité  a  na  oílcb  Jest  pohyblivé  bledl. 


Cis.  132.    Lebka  áalir  ze  sklonu  XT.  Btoleti,  náleii  Společenstvu 
řeinlků  novoměstských  t  Praie. 


Cfs.  133.  Z  bibli  zvané  liloméHcké  (z  biskupské  knihovDy). 


Lebku  B  hledfm  zřetelně  jmenovanou  našli  jsme  nejprve  r.  1482 
a  sládka  HysUka.')    Rozumí  se,  že  to  je  zpráva  bodné  opozdéni. 

Žoldnéři  nebo  prosti  dráhové  mívali  v  XV.  století,  jako  druhdy 
před  tlm,*)  oeelivé  klobouky,  knpalce,  kapalluy.  V  rukopisné  bibli 

>)  Hisc.  Dsky.  26. 

')  Vojsko  Boleslavovo  v  kapalcicb  sobraseno  z  rukopisu  lobkorickóbo 
v  A  Cyclop,  of  Costume.  Planché  11.  76. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


S37 

katnohoreké  s  XV.  atoletf,  t  oniverBitnf  knihovní  ehované,')  leckde  iHti 
vojáky  do  boje  táhnoucí  v  kipaldch   (viz  faftialv  k  této  kapitole). 

V  mfiSíanakých  a  panských  Inventářích  aBCbázime  v  tom  itoletl 
lebky  i  klobouk;  oeelivé  svorné  podle  aebe;  dAkaz,  ie  nebyla  přilbice 
výlaČuym  znakem  rytiřakým  ani  kapalec  znamením  námezdného  drába. 
Na  přiklad  novoměataký  bobáč  Benei  „dictns  Sixť  (f  1463)  nechal 
po  Bobě  labkn  a  klobouk  oceltvý.    Chodíval  tedy  do  boje  v  obojím.*) 

Kdeíto  jeítě  v  rukopise  ooatickém  v  kniie  Kuneioví  z  r.  1369 
má  žoldnéř  pod  kapalínem  dráténoa  kukli,  pozorovali  jsme  v  jobilejni 
výstavě  retrospektivní  kapalin  z  XV.  století,  an  mél  na  střeie  dolft  se- 
hnuté vykrojeno  bledl.*)  Přiloiený  obrázek  6.  134.  nkainje  ten  klobook 
oceiivý    a   bledlm.      Na    obraze    6.    136.     podáváme    akapino    tři    moíA 


Cli.  -134.    Kapalin  s  bledlm;  XV.  století.  Z  musea  je  íjlanťn. 


í^prostnych  vojenských,  z  nichž  jeden  má  lebku  s  podivným  bledlm  i  pod- 
brudkem  a  ostatní  dva  majf  kapaliny,  jeden  formy  proatliké,  dmbý  ro- 
haté.  Jsou  to  klobouky  z  konce  XV.  veko. 

Za  dekor  na  leb  a  přilbici  přitloukla  se  lecfcteráa  platnéřská 
ozdoba;  obroutek  byl  zdoben,  bledl  bylo  poaázeno  bvézdicemi,  kaoflfby 
a  jináiSe  vyinořeno. 

Nejvétil  přepych  byl  na  helmici ;  rytíř  zlatem  a  drahým  kamením 
káial  helmici  ozdobiti. 

U  nás    připomínají    ae   helmy  perlami    a   aafiry  zdobené  r.  1497.*) 

Od  poloB  XV.  století  dovedli  helméři  helmice  rýsovati  a  zlatem 
pokládati;  ke  konci  věku  vymyileno  v  Itálii  leptáni,  které  připravilo 
helmici  novou  uméleckou  ozdobn.*) 

')  Sign.  17.  A.  84. 
')  Daky.  Miac.  26.  D.  6. 

')  Vil  katalog  retrosp.  TÍat.  t  164.  ' 

')  Tomek-  Praht.  Vlil.  h64. 

■)  LQUow.  QeBchichte  des  Kupferstícb.  221.  ?]fkl&di,  te  idohy  Ipplané  do 
Němec  doslaly  ae  teprve  počátkem  XVI.  slnlpil. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


z  obrázkA  domácleh  sondiine,  ie  zvláití  t  prvaf  pAlce  XV.  století 
obtáčeli  páni  a  rytifi  svoje  přilbice  pozlsceoými  oebo  statěmi  koronwii. 
Prý  ta  fflodn  zaítal  v  dobé  křfiovýcb  vojen  Rfcbard  Srdce  Lvi.  anglický 
dobrodrožný  král,')  odtnd  ndriela  se  ai  do  XV.  TÍkn.  Známe  ji  na  při- 
klad z  bibli  litomii^fcké  z  r  1411  (viz  obrázek  Č.  133.)- 

Viak  na  tom  mfatě  jeat  nám  připustiti  také  mínění,  kteréi  se  oíni 
mocDě  lamloQvá,  ie  korunky  na  belmici  nebjly  noíeny.  Je  prý  to  jen 
malířovo  znamení,  že  osoba  pi'edHtavená  je  král.')  Vidfme-H,  že  králové 
a  královny  na  obrázcích  mají  koraný  na  blavě,  i  když  v  posteli  leii, 
snadno  bychom  mobil  přisvědčiti  míněni  svrchn  pravenému. 


Čls.  136.  Z  bibli  kntoohorské. 


Dle  západoické  mody  rytířské  rstavovali  naši  páni  a  rytlH  při 
slavnostech  JeStě  v  XV.  století  ebocboly  ííli  v)áieui  a  klenoty 
(Zimier  stř.  lat.  crista)  na  vrchol  svých  helmO  jakožto  svého  roda  loaky 
heraldické.*) 

Byly  to  ozdoby  neforemné,  nevkusné,  zbytečné  veliké;  byly  oro- 
beny  z  k&že,  ze  dřeva,  z  plechá;  byly  to  pomalované  i  zlatíte  rohy, 
tronby,  rAŽe,  ptáci,  panáci  íili  maů&skové,  rozliíná  zvířata,  jicb  hlavy, 
pfll  těla,  slovem  rozličné  výtvory  a  netvory  panské  fantasie,  o  Jejli  hoj- 
nosti mfiže  se  kde  kdo  přesvědčiti  v  kaídém  svazko  Sedláčkovýcb  Hradil, 
a  chce  li  se  potéilti  barvami,  necht  nahlédne  do  nádherného  Wappenbachn 
Grllnenbergova,  v  knihovné  uměl.  průmysl,  mnaea  v  Kndolfiné  chovaného. 

Nái  obrázek  č.  136.  již  dostatečné  ponČf  o  té  nevknsné  bláhovostí. 
Rytíř  tn  má  kolčt  belm  a  na  ném  asi  >  plechn  koraná  s  ohromnými 
křidly,  rovné  do  výSe  triicfmt. 

')  Rohrbach-Kretschmer.  Trachten.  163. 
*)  AnzeiR.  f  Kund.  d.  deutsch.  Torzeit.  1680.  107. 

*)  O  rozvoji  klénotO  6ti  nejnoTéji  v  kniie  ManosbArgově  Wálen  u.  Wifge- 
waete.  40. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


Obrazy  XV.  století  nás  přeiTŽdJSnji, 
že  paastvo  těch  aemotorných  oidob  do 
boje  B  seboD  nebralo.  Zdobili  se  jimi  jen 
k  slavnostem,  ke  kolbám,  k  tarnajAm.  Také 
nevine,  abj  v  XIV.  a  v  XV.  vékn  obva- 
zovali rjtfři  helmice  své,  jdonce  do  boje, 
néjakými  ifttky  o  dlouhých  vlajicich  kří- 
dlech řilí  fekníme  po  heraldickn  fafrnoehy 
Či  traky,')  neboli,  jak  Yelealavin  di,  ida 
kryli  helmy  „příkrUTem". 

Fafrnocb;  vinikly  v  dobáeli  křfiovjch 
vojen,  kdj  rjtij^  chráDiti  chtdjlce  leh  svon 
od  úpala  slnneíného  v  oriente,  obtifieli  pftl- 
biči  plátnem  nebo  jiničf  látkou,  která  se 
pi^  vtdDchem  třepala,  až  se  roistřepila 
v  heraldický  fafrnoch,  v  ráiovitoo  to  okraso 
kolem  rytířského  a  panikého  erba. 

Ví  také  X  tich  okolnosU,  ie  totíl 
fafrnoch  je  přikrasoa  rytířského  maka  a 
íe  ho  brali  páni  jen  k  tnrnaji,  nemély  by 
se  na  helmice  husitského  vojska, 
a(  Jii  na  obraxe  modernim  nebo  na  divadle 
představovaného,  zavéSovati  rudé  fá- 
bory  nebo  fafrnoehy;  husitské  vojsko 
byla  vétiim  dilem  lidová  domobrana  a  ha- 
sitská  vojna  byla  néco  víc  neí  turnaj-  Hu- 
sité na  takové  literky  neméll  kdy. 

Na  konec  dotýkáme  s  dfirazem,  že 
nekryl  kde  který  náí  rytiř  při  ibroji  hlavu 
svon  Dcelivým  krytím  přílbičným.  Mfvalité 
na  blavé  též  velmi  ihnsU  éepice.  Z  biblí 
lítoméřické  z  I.  Ull  (obr.  133.)  vidime, 
jaké  čepice.  Byly  to  ony  čepice  české  s  ko- 
ŽeíinnoQ  obmbon  klinovitě  vykrojenou.  Po- 
dobnoa    čepici    lelenon    nebo    íernoo   měl  x,.    .-^ 

2ižha   dle    miniatnry    gOtingenského    mko-  p^n  ^^  Strakonic  s  knihy 

piaa  a  jenského.  irlibergského  brUntva. 

Sprostný  vojín  za  celé  XV,  století 
kryl    hlavn,    čim    mohl.     Tyikjtnjí   se   na 

obrázcích  soavékých  staré  Ihi,  novějfií  přilbice,  klobouky  ČiU  kapuce, 
kroužkované  čili  dráténé  kukly  a  čepice.  Rovné  tak  Husité  a  Tiboři 
mélí  na  hlavé,  co  popadli.  Vétíina  selské  a  jiné  čepice  a  knkly  soukenné. 


')  Traky  (tols,  cola)  Rozkochaný  a  Nompnclatnr. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


24o 


2.    Oděni. 

ObojČek,  braé,  pancH*,  krunér,  plech,  kfr;i,  pancířový  kabát,  zadol  plech,  nrkot, 

iorc,  poklopec,    rokáTy,  rakarlee,  kákoleoky,   plný  krrji,  HuriM,  *«jiha  drábfi 

nimeidoýcb,  rjUnkf  pil,  oMroh;. 

Drnbý  kos  ochraDoé  zbroje  bfl  obojek,  obojěek  (}»t.  eoIl»re, 
gollara).  Drobdy  byl  obojek  braéaý  n«bo  driténý  koB  pokrývajfci  brdlo 
jakoito  pokračovinl  braéné  kokl;.^)    Také  hjly  obojeiky  z  kAie. 

Do  konce  XV.  století  bj\  obojek  již  ielezný  pl&t,  krk  obopiasjlci, 
I  několika  kuaú  sloíi^  a  zbitý,  jebuí  pFíhodnoa  ke  krkn  fonna  plat- 
néři  dlouho  nedoTedli  poříditi. 

T  prftÍBbjcb  knlbách  z  doby  basitaké  ridy  shledifU  při  panciři 
obojjek.  M«l  ho  při  sTém  oddnl  brnlf  Hafik  r.  1133;  r.  1444  má 
i  pisař  Dnchek  .pancíř  b  oboječkem",*)  a  t  týcble  leteeh  také  jiní 
praiiti  měítané  msjf  obojky  kožené  nebo  železetn  pobité  při  krnnýfi.  Rokn 
1460  odkazuje  Krníina,  kolář  staromeHtský,  komnat  .pancíř  lepíf  «  obo- 
jeíkem',*)  a  tlm  zpAsobom  lze  alln  obojeCkA  v  XV.  vékn  doložiti. 

Nejdůležitěji  koB  ochranného  oděni  byla  braí  fili  pancíř  Debo 
krunýř,  plech,  kyryH.  Již  z  prvního  dfln  dra.  Ztbrta  Dfijin  (ztr.  II 1.) 
povědomé,  ie  byla  bmé  oděoi  nejprve  kožené,  poiité  viecko  viady 
pliíky,  kroDžky,  kotoněi.  Dodáváme,  že  mohly  býti  tyto  drobné  pliíky 
kovové  i  též  z  kosti.*)  Latině  Blaly  ony  pliiky  macnla  Bqaams;  bmé 
íeská  Blnla  též,  jsonc  lupinami  poiita,  Inbenice')  (Inpenice?),  latini 
,lorica  corticosa,  Bqaamata". 

Ty  tvrdé  Sapiny  a  Inpiny  byly  proto  naiíty  na  kftži  n«bo  jiné 
pevné  látce,  aby  bojovník  byl  od  bodenýcb  a  sečných  ran  beapečen  a 
při  tom  aby  ae  mohl  přece  volné  pohybovati. 

Boznmi  ze  zkoro  samo,  že  sprostný  bojovník  zhotovil  si  bmi  sprost- 
uějfil:  vzal  tvrdoa  látkn,  kůži  nebo  plátno  a  vycpal,  jak  nměl  a  proSil. 
Tof  byly  ony  profiivanice  (thorax)  i  smolon  napaitéué,  o  nlchi  xprára 
dává  Hájek,  a  kteréž  se  ndržely  snad  až  do  jeho  doby. 

Prostého  ělovéka  vojenského,  jenž  má  prsa  a  ramena  i  roce  do 
polovice  kryté  nějakou  brnbon  proil vánici  zelenon,  viděti  na  obráskn 
6.  137.  Hlava  kryje  ěemým,  plstěným  klobonkem.  Z  pod  proSivanice 
visi  mn  snkniěka  bila,  nohavice  json  obyčejné,  íervené  nebméné. 

Je  zajimavo  dověděti  se,  že  svrchnpsané  rytli^ké  ěopinaté  brně  — 
Dviem   již   jako    přežitek    historický  —  dělali    bmiři    norimberStf    jeitě 

')  Na  Raai  ifistaia  kuklíce  brnéná  do  XTI.  veka.  QpoxopoBi.  MaTepitiau. 
II.  XI.  Ub. 

•)  Dsky.  Hiec.  ga  L.  6. 

■)  Areh.  praž.  i.  992.  253. 

')  Hannsfaerg-,  Wáfen  nnd  Wiegewaete.  21. 

*)  Na  jméno  to  svláit  Dposornil  mé  pan  knatos  BretiiUv  Jelínek. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


241 

T  XVII.  století  1  '^Vejgel ')  llJSf,  že  robeny  jsott  i  mnoha  ttgfc  konskft  na 
prst  Širokých  a  dva  palce  dlouhých.  Oviem  na  fcftži  již  dávno  přiiÍTÓn; 
nebyly  fiopiny  železně,  alehrž  Sapina  byla  připevněna  jedna  k  drubé. 

V  rytířském  odinf  nastal  konec  Xin.  stol.  pokrok. 

Vznikla  nová  brné.']  Vznikla  koiíle  nebo  sukně  i  pletiva  řetlzko- 
vého,  složená  dfirnyslDě  z  mnoha  tisíc  kroniku  drát^oých  a  tak  haste 
sloíených,  že  nejjemnSjif  bodená  zbraň  snadno  nevnikla  vojínovi  do  těla. 
Košile  z  takového  pletiva  slnla  hrnénon,  ale  to  jméno  zhusta  DStapo 
válo  povědomějSImn  názva  paDCiř,  anebo  spojováno  obé  v  název  bměný 
pfineiř. 

Latině  slnla  brněná  kolile  i  pancíř  lorics,  pancerinm,  pan- 
céře a,')  annolns  circolas  ferrens,  tunica  ahena,  lorica 
annalis  contexta. 

Hub  chtčl,  aby  pancíři  spií  fikali 
krunéř,*)  ponévadž  mn  bylo  pancíř  slovo 
cizí.    Ale  kmnéř  rovné  tak  cizí. 

Starý  název  „brné"  nezmizel  do- 
čista, ale  nezna6il  již  celý  fiat  jako  druhdy, 
nébrŽ  jmenovali  tak  drátěné  pletivo  vfibec. 
Čtemet  v  PopravČi  knize  rožmberské  roka 
1389,  Že  kdosi  uCinil  sobe  „z  bnii 
panciř'.*) 

Takové  byly   ony  brněnice   fii  pan- 
cíře z  pletiva  kronikového,  kteréž  statná 
císařovna   Alžběta,    chof   Karla  IV.    „ry-     Jí- 
tfrským    lidem    od    vrcbo    až    dolá    roz-      ■- 
trhovala*,  aby  osvědčila  slin.') 

Takovým  pancířem  halil  se  náfi  ge«i-      ^^^^    .^  Zrc.[dla'spasenl  f,>l.  38, 
alni   Zižka.    Po  jeho   smrti   visel   panciř 
jema   připisovaný   dloahá   létn    v  radnim 
domě  v  Čáslavi.  YSak  ona  brněnice,  která 

vitiela  v  jubilejní  výstavě  a  bývala  stále  shlukem  divákA  npřimné  nadSených 
obstupována,  jest  price  nějakého  Němce  Hans  Francka,  ovSem  z  XV.  věku. 
ŽiŽkovi  sotva  náležela. 

Na  obraze  S.  138.  podáváme  kns  brněniue,  nalezené  v  zemi  n  Sudo- 
měře,  kdež  byl  Žižka  vítězem  v  bitvé.  Hobl  by  to  býti  kos  husitské  brně. 

PanclřA  „ocelivých"  v  době  husitské  koltks  nacb&zfi  v  pražských 
knihách,  aniž  přestanou  napotom  hned. 


')  Weigel.  Abbildung.  der  HauputUnde.  56. 

*]  Demmin.   KriegswalTen    (66)   d<,    že  je   brpé   dotCená    staršf   nežli    ki-í- 


*)  Pflv 


PDvod  latinského  jména  sporný.  OdvozojI  ten  náxev  od  pantrx,  břich. 
'i  Hus-Erben.  1.  134. 
*)  Harei.  Popraifi  kniha.  3. 

*)  Déófnský  rukopis  kroDÍky  Pulkav.  pokrafov.   178, 
Di.  Zlkunad  Wint«r:    I>«tlB7  knh-  16 


zsdbyGoOgle 


34á 

P&QcfřA  pletených  vlast  a  původ  jest  v  oriente,  fam  je  miTali  nej- 
dřJve  a  nejdéle.  Tam  Je  také  amfili  nelépe  robiti. 

U  nás  nméli  pandfe  a  brně  kovati  ii  plésti  brníi^i  ■  pandřnlci 
zajisté  o  néco  drive,  neili  Be  v  archive  vyskytnjl  jejicb  jména.*) 

Na  poíitkD  XV.  století  (1407)  hjly  pancíře  u  iidt  plsefiskýcb  la- 
Btavoviny  po  23,  30  groílch  ')  Toa£  doboa  nvádf  se  jeden  pancíř  na 
Moravě  v  deseti  hřivnách  stříbra.') 

Prsiský  brnlř  HaHk  měl  v  bnsitaké  době  (do  r.  1133)  Jeden 
pancíř  ocetlvý  za  6  kop  20  groSů,  drahý  ocelivý  la  6  kop,  třetí  .pabciř 
a  obojeíkem"  poslal  do  Jindřichova  Hradce   prodat  ta  pfll  Eesté  kopy.') 

Drnbon  polovici  věkn  patnáctého  pozorujeme,  ie  json  pancíře  dražil 
a  dražif.  Byly  z^isté  iim  dále  nměleji)  pěkněji  pořizovány.  Vyškytají 
se  pancíře  i  po  13  kopách,  tedy  dvénásob  dražil  neili  byly  v  době 
hosltské.*) 


Brně  fuicéioji,  majetnik  p.  Chaara. 


Stoji  za  imlnka,  íe  brní  čili  pancéřovými  kasy  byly  v  XV.  atoletf 
proěíváoy  a  podilv&ny  také  kabáty.  Ve  Francii  říkali  jim  brigantine. 

V  pramenech  naíich  leckdy  ětei  o  kabátě  ^  pAneířOT^mi 
Strychy". 

Na  poěátkn  XVI.  věkn  dostaly  se  takové  kabáty  až  do  moravského 
sněma.  Roka  l&lU  chtěli  navrhovatelé  tomn,  aby  cestující,  jakmile  do- 
jdou hospody,  složili  se  sebe  „pancířové  kabáty".    Ale  nepřijato.*) 

Podobá  se  nám,  íe  věhlasný  vfldce  TáborA  Prokop  Holý  mlTal  na 
sobě  takový  nějaký  kabát.  Z  historických  správ  oviem  víme  jen,  že 
jakožto   kněs   nebojoval   v  oděni  váleiném,   alebrž   jen  stavěl  se  do  po- 

■)  Emler.  RegesL  III.  97.  B.  1814. 

')  Výpisy  Strnadovy  i  arch.  plzeili.  i  judic  generále. 

*)  Brandl.  Lib.  cilat.  I.  868. 

')  Arch.  pni.  č.  992.  148. 

*)  Miacell.  pH  deskách  t.  26. 

*)  Kamenfeek.  Arch.  Čes.  XI.  313. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


24a 

předl  „T  tiustém  kftbáU*'.')  T  koncilinm  basilejakém  tvrdil,  že  řfdíl 
sic  Tojaka,  ale  nikdy  krve  ceprolil. 

Neméli  })j  tedy  naSi  výtTsml  smélcí  ani  ředitel  divadelní  scény  jf- 
bornébo  Prokopa  strojiti  tak  po  rytiřsku,  jak  to  délávi^l  od  slamého 
Čermáka  poČfnsgic. 

Pod  pandř  oblékal  rytiř  iat  nějaký  m&tfi.  Staré  jméno  z  cisioy 
přijaté  bylo  tomu  roQCfao  spalniř.*)  (Staré  slovniky:  loreceminm.)  No- 
Téjftl  jméno  —  lYléité  v  XVI.  vékn  obyčejné  ~  bylo  „moderace". 
Tlnénon  moderacf  podloiil  si  leckterý  rytíř  svoje  železné  odéni,  aby 
netisklo. 

Na  panciř  éíli  brnčnon  koiili  připínali  rytiři  od  starodávna  ná- 
prsník  —  thorax  drnhdy  z  kOie  pevné  seiitý,  buď  bladký,  bod 
B  omanenty  tltéenými,  zlacenými,  nebo  sestrojený  z  malých  železných 
konskA. 

Náprsník  kryl  prsa  při  dolejif  části  vždy,  při  krká  nékdy.  Kde  oe- 
zasábl,  chránil  paocfř.  Tborax  slnl  po  česku  od  XIV.  veku  plát,  pláty, 
odkudž  sluli  ti,  co  je  robili,  plataéři,  thorificei. 

Platoéři  T  Praze  m&ji  řád  r.   1328.') 

PlátQm  z  kousků  eestaveným  řikali  též  plechy  nebo  patrice  k  ce- 
lému kosu  řfkávali  ptevll  i  prusplceb  (bmstbleck).*)  Od  XV.  věkn  ob- 
vykla byla  frase:  .připravil  se  zbrojné  v  brnfch  a  v  pleífch". 

Panciř,  plech  a  lebka  pokládány  v  témí  vékn  za  počestný 
vojenský  iat;  které  vojsko  vět&fm  dilem  tak  bylo  odéoo,  slulo  „dobře 
připravené'.*) 

Začátkem  XV.  stoleti  —  nékteři  chtéjf  tomu,  ie  sUlo  se  nž 
v  koocícb  stoleti  XIV.*)  —  vymyslili  Bobé  plataéři  nový  zpáaob  plátA 
nebo  plechA. 

Fl&tj  v  náprsniku,  které,  bledfme-li  na  obrázky,  nezdili  se  nám 
býti  nikdy  tak  malinké  jako  Wels7.ovi,^  vzaly  na  se  podobu  tří,  čtyř 
větáfeb  kovanýcb  kosA,  ty  kusy  přeloženy  a  naloženy  konci  svými  na 
sebe,  Sronbky  a  jinou  pomoci  učiněny  jsou  poněkud  pohyblivý,  a  tím 
vznikl  jeden  kus  pevný,  ale  skladitý;  vznikl  samostatný  kyrys;  daléí 
pokrok  by],  že  ptatnéři  naučili  se  kouti  a  vytepávatí  kyrys  a  velikou 
část  z  jediného  knsn. 

Slovo  kyrys  odvozuji  z  italského  corazza,  z  lat  coriam,  Uie. 

V  Itálii  prý  vymyslili  sobě  kyrys  svrchu  vyloženého  zpAsobn;  ale 
ani  tam  ve  vlasti  své  nezachoval  se  krunýř  skladitý  nebo  z  kusu  tepaný, 
jenž  by  starii  byl  nežli  z  r.  1430. 


■)  Palacký,  m.  2.  261.  Palacký.  Urkundl.  Beitr&ge.  11.  S66.  Tomek.  Praba. 
IT.  878.  Šafránek.  O  pobřebiéti  a  podobé  Prok.  Velik.  14. 
»)  Zibrt  Dřj.  kroje.  I.  dlL  147. 
")  Jireček.  Codex.  11.  3.  307. 

•)  Slovo  plech  již  T  I.etop   Trojansk.,  zaCátek  XV.  věku. 
')  Arch.  horul.  Memoriál,  fol.  A.  9.  R.  1471. 
*)  Demmin.  Kriegswaffen.  72. 
T  Gesch.  d.  Tracht.  Weisz.  424. 

16» 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


344 

Vídeňská  Bbfrka  clsařeká  chová  ^)  neJBUrii  ptevný  koTáoj  kmnéř 
z  v.  1450.  Jest  prací  vlaského  niistra  Hissaglia. 

Y  praiském  archive  nalezli  jame  sápia   kovaného  krnnéře  r.   1433- 

Takové  zápJBjp  v  iDventárnfch  a  kiaftovnicb  knihách  json  ovSem 
nahodilé.  Odkazaje-11  roka  pravé  řečeného  Šíidoq  od  lva  komosi  odéal 
kované,')  kdoi  vi,  kolik  let  před  Um,  nei  ulehl  na  smrtelné  loie,  jii 
byl  poJ4dil  sobe  tepaný  kovaný  krnnéř  ten?  A  coí,  kdjž  kovaný  kruDýř 
nového  rázD  má  tn  jií  méifan,  neměli-li  rytii^  &  páni  ieitl  takové  km- 
néře  dávno  dříve?  AspoĎ  o  panských  a  královských  protivnfcich  Žil- 
kových se  ví  sBjisté,  že  méli  „téiká  odénf  ielesná*,  pro  kUrái  jim  H- 
káno  „ielesní  páni". 

Onun  rok  1433  v  archive  psaný  mámená  tedy  jen  tolik,  ie  naii 
otcové  jii  v  hnsitské  době  kmnéfe  ze  íeleia  kované  měli. 

Lze  vzíti  za  pravda,  že  tehda  také  viecky  náprsníky,  které  se  za- 
pisDjf  V  knihách  naSich  s  jmény  plecb,  prnsplech,  přední  plech 
i  zadaf  kos,  byly  Již  kovaná  práce,  kované  pláty;  byly  jediný  nebo 
několik  knsA  plechu  dobře  znýtovaných,  řemeny  připjatých  k  hrudi  « 
n«  záda. 

Jakoi  Bvrcha  dotčeno,  jest  sporná  věc,  kdy  vznikly  kované  kyiyay. 
Obecně  se  Boodl,  že  doba  Jich  vznikn  je  začátek  XV.  veka.*)  Jaoa  né- 
kteřf,  kteří  kladoa  vznik  v  samý  konec  XIV.  století*)  A  json  opét  jiní, 
kteří  zaěátky  jeho  bladon  dál  před  konec  XIV.  vékn.  Hannsberg*)  dí 
přímo  a  jakoby  neomylné,  že  sice  železný  kna  náprsní  zřiti  v  histori- 
ckých památkách  teprve  na  konci  XIV.  vékn,  ale  že  prý  přes  to  byly 
železné  náprsníky  kované  dávno  dříve. 

Dlíkaz  vlak  zOatal  dlnžen. 

Nám  se  zdá,  íe  by  ony  obrázky  dotěené,  na  nichž  zříti  kovaaý 
kmnéř  teprve  koncem  XIV.  veka  a  ne  dříve,  přece  mely  néco 
platiti!  Ale  opatrnosti  jest  potřebí  velmi  pronikavé!  Na  obrazech  a 
sochách  totiž  nepoznáí  nikterak,  je-li  krnnýř  ze  železa  kovaný,  nebo 
je-li  zhotoven  z  kftže.  Na  obrázkn  kfiie  jako  železo. 

Nechat  se  jen  někdo  podívá  na  obraz  Václava,  vojvody  slezakého, 
léta  1364  zesnnlébo,  v  kolorované  reprodakci  Lachsové!*)  Jestli  ho  ne- 
zarazf  ta  pochybnost,  Že  platnéř  tehdeJSl  snad  jolté  nedovedl  krnnéř 
z  pěti  žestí  pl&tů  tak  sličně  složiti  a  ukovati  v  Jeden  celek,  toi  a^isté 
uzři  lesklý  kovový  náprsnlk,  o  něji  je  spoří  A  přes  to  dotčený  kyrys 
byl  z  kflže  postříbřené  a  nikoli  z  kovn. 

Takž  rovné  mohlo  by  se  zvésti  badateli,  kdyby  neopatrně  ohle- 
dával  kolorovanon   reprodnkci   naSeho  sv.  Jiří    z  hradu   pražského,   nád- 


')  V  Bále  XXV. 
■)  Arch.  praž.  i.  992.  163. 

*)  Gay.  dioBBsir.   a  s  nim    většina  franc.  koitym.   děl.    KAhler  (Trachten. 
ni.  58.)  vl  dokonce  rok  —  1420. 

*)  Podle  Demmina  i  Henne  am  lUiyn.  II.  296. 

')  MannBberg,  Wáfen,  23. 

*;  Luchs.  Sciiledecbe  FQrBtenbilder. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


245 

hernd  provedenon  v  dfle  Planché-ové.')  Sv. 
Jiřf  jest  tu  7Íecek  od  hlavy  do  paty  poetřj- 
břený;  nápranik  jeho  leaklý  a  stNbroý  vy- 
padá, jakoby  bjl  z  jedinébo  kasa  tepaný! 
Zatim  náí  akuteSný  svatý  I7tf^  ulitý  rokn 
1373,  jest  temné  broDCOvý,  a  nic  nepozoU, 
byl -li  jeho  n&prsnih  mloén  t  kftíe  nebo 
ze  íeleza. 

Také  na  příloieném  obrázku  č  139. 
mobl  b;s  náprsnlk  rjtfř&v  pokládati  za  íe- 
lezný  kyrjB  —  a  on  po  naíem  přesvědčeni 
je  viecek  z  kAie  na  zeleno  obarvené. 
K  němn  má  rytiř  iorc  íili  snknicl  též  ze- 
lenou a  nohavice  modré.  Pochází  z  počátkn 
XV.  atoleU. 

,VAbec  jsou  ty  pohledy  a  ohledy  velmi 
klamavé,  a  protoí  tvrdíme,  že  s  jjatotoa 
badatel  nemůže  ton  pfiEinon  řfci  nic,  ne- 
má-li  po  ruce  jiných  opor  nežli  oko.  Cis.  1S».  Rukopis 

Smělý   sond   a   přece   nejistota   s  nim  Zrcadla  spaseni  fol.  89. 

spolčená  nemile  ae  náa  dotýká,  když  se  na 
přiklad  v  ílánkn  aíeném  (a  ostatně  pěkném) 

jedním  dechem  tvrdl,*)  fe  stopa  plátového  kovaného  krunéře  jeví  se 
léta  1386  na  pečeti  (1)  Ladislava  Op ohkéh o,  a  jeStě  bezpečněji  že  viděti 
kovaný  krnnéf  na  obraze  Jana  Opavského  z  r.  1408,  a  nejbezpečněji, 
anobrŽ  zcela  jistě  ie  ho  zříti  na  obraze  Ludvika  II.  Břežského  r.  1421. 
Stopa,  bezpečněji  a  nejbezpečněji  I  Co  tn  nejistoty ! 

Z  toho  vleho  nčinf  aobě  čtonci  tento  konec.  Kované  kyrysy  z  plátA, 
ve  sbírkách  skntečné  zachované  nejaon  atarSi  nežli  z  r,  1430;  v  paříž- 
ském mnsenm  vojenském  je  prvni  kyrys  z  doby  Karla  YL,  tedy  z  počátku 
XV.  vřkn.')  V  pražském  archive  jest  bezpečná  zpráva  o  takovém  ko- 
vaném oděni  z  r.  1433,  na  obrazech  a  jiatoton  poznati  lze  kované  proa- 
plechy  teprve  od  let  dvacátých  téhoí  XV.  atoletl:  bode  tedy  zajisté,  ie 
vanlklo  kované  oděni  prsní  kdys  v  první  čtvrti  XV.  věku, 
a,  protož  asi  uhyhil  by  amélec  výtvarný  a  divadelní,  kdyby  k  svým  histo- 
rickým výtvorftm  rytířským  bral  podobu  kovaného  krnnéře  dřivé  nežli 
v  XY.  atoletl. 

Hěl-li  náš  znamenitý  husitský  měitan  pražský  Šimon  od  lva  do 
r.  1433  takové  odění  kované,  plyne  z  toho,  že  smi  moderui  amélec  vý- 
tvarný též  HnaitQm  přibáaniti  takové  kované  knay,  ale  jen  atřídmě!  Jen 
některými    A  jen  málo!    Byltě  kovaný  krnnéř  zánovni  vojenská  móda,  a 


■)  Cyclopaed.  of  Costum.  Plancbé.  1.  pl.  22 

')  Zeitsdirift  des  Verein.  f.  Qesch.  u.  Alterth.  v.  Schlesien  1892.  RoehL 

*)  Mnsée  ď  srtilteríe.  Costumes  de  querre.  Obraz  U.  Jinače  ee  XIV.  stol. 

jsou  ta  rytlH,  mající  železa  na  sobe  dost,  ale  jea  na  nohou  a  rukou  —  tborai 

jejich  je  a  kousků  I 


zsdbyGoOgle 


246 

tedy  drahá  a  cizi  lidové  domobrantS,  kteráž  cestOD  ablrata  ledliky  la 
bojovníky.    Žiikovi  se  náprsolk  tělesný  přlsttst^e. ') 

Nejspií  je£té  Jezdci  bnsititf  mobOD  býti  představeni  ponSkod 
v  ieleze.  Aspoň  vime  jistě,  ie  r.  1420  Žižka,  pobrav  nepřátelfiin  trfm. 
pJelezným  pánflEn",  Jelezná  odínf,  oděl  jimi  svě  jezdce  Dorě  vy- 
cvifiené.') 

Ma  obraze  fi.  140.  jsou  dle  jména  hasititl  jezdci,  ani  vitézné  bo- 
jnjl  B  křižáky,  jichi  lidožrontskon  Dkrntnost  po  pravdí  naiDaíil  nmSlec 
napíchanými  dětmi. 

Ale  komponován  jest  obrázek  nejméně  50  let  po  bositskě  vojoé,*) 
oviem  tedy  pochází  vidy  jeStě  i  XV.  etoleti.  Bitva  jest  Tiata  z  rokopisa 
jenského,  jehoi  pfivod  se  klade  do  poslední  čtvrtky  XT,  století.  Co  tu 
je  na  obraze  vylfíeno,  nikterak  se  nehodí  k  dobé  hnaitské,  alebri  jen 
k  pozdéjii  době  Jiřího  krále  a  Vladislava.  Tak  mohli  vypadati  ielezni 
jezdci  JiHbo  slavné  paměti  —  ale  jezdci  z  prvnf  vojny  husitské  nikoliv. 
Prosíme  tedy  zoova,  aby  omělci  nám  neobtékali  Hasíty  do  tolik  ieleza, 
kolik  ho  vidí  na  tomto  obraze,  který  jest  také  vlastně  nhositský".  Jezdcům 
Žiíkovým  a  Prokopovým  leb  a  kyrys  postaéi. 

Kované  plechy  naprané  -objevitji  se  v  XV.  století  buď  hlazené  a 
o  přirozené  barvé  nebo  obarvené  uměle. 

V  prvni  piHčioí  známe  výrok  o  takové  sbroji,  ie  gbyla  éista,  jakoby 
na  led  pohleděl".    Takových  kmnéřfl  bylo  nejvíce. 

Proti  nim  měl  r.  1482  pražský  rnéStan  Václav  Myslik  , plech  ěemý" 
a  „prastplech  bílý";  v  Litomyfili  měli  také  „plechy  ilnté";*)  tyt  oviem 
nemasily  býti  na  Žlnto  zbarvené,  mohly  býti  le  ilntého  plccho. 

Delior  na  k}ryse  byl  také  —  jako  na  jiné  zbrani  —  rytý  ■  ke 
konci  století  leptaný.*) 

Stejnon  dohoň  jako  pi^edni  plech  —  tedy  zaiátkem  XV.  vňkn  — 
dostal  EQ  vojínovi  na  kryti  zad  plech  ZAdnt,  který  byl  také  skladit 
nejprve  z  několika  menlich  knjfl  dobře  znýtovanýeb  a  kovaných. 

Zadní  kos  a  předním  spjat  byl  řeménky  a  přezkami  po  obon  stra- 
nách tělft,  a  bylo-1!  potřeba,  i  přes  ramena. 

Domníváme  se,  že  véecky  mocnéjli  obrany  tehdejif  zbroje  vynntil 
střelný  prach,  jehož  se  právě  v  té  době  aaéalo  ožívati  hojDěfl. 

Přes  oděni  své  převlékali  naži  rytíři  a  podle  nich  i  jinf  oděnci 
sukni,  která  alnla  v  němčině  waffenruck.  Tento  německý  název  njal 
le  v  českém  jazyce  též,  ale  kromě  něho  byl  téže  snkni  název  Tarkoí*) 
(lat.  palia,  paiium,  palla.) 

')  Toman.  Evéty.  18R2.  569. 
'  Tomek.  Praha.  IV.  83. 

Toman.  Podoba  Žilky.  Otisk  a  Evětfl.  13. 

Arrh.  litomyai.  i.  118.  14. 

Demmin.  &ieggirafFen.  S4S.  klade  leptaDoa  ibroj  ■  XV.  stol.  za  vsácaosL 

O  varkoti  obžfme  eti  v  Zfbrtových  Ď^.  knje.  1M. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


Cti.  140.  Z  čeikého  rukopisu  t  Jené. 


Tarkoó  byta  ďloohft  soknE  mtiÍ8k&,  podle  obráikfl  velmi  lebka, 
B  nik&Tjr  i  bei  nicb.  Na  pnon  b;ly  vylity  i  vymalováDy  erby  a  zaaky 
rodinné.  Po  dtranách  i  po  prostřed  byla  sukafi  rozj^znuta,  aby  oděnec 
mohl  B  ni  na  k&Ď. 

V  XV.  itoletí  na  počátkn  aiiAeH  na  obratech  poslední  zbytky  staro* 
d&voého  varkoče. 


zsdbyGoOgle 


248 

Jeíté  v  alcbymické  kniie  lobko- 
vické z  XV.  vSku  m^I  rjtlfi  přes  brni 
dloahé  „baad;'  modré  a  jiné  barvy. 

Přikládáme  na  pončenou  dva 
obrázky.  Jeden  (č.  141.)  pfedatamje 
rytíře,  jehož  varkoS  na  pravé  atmoě 
zdoben  lvem.  Na  levé  Blrané  jest 
varkoč    rozBtřižea.     Sahá    po   kolena. 


Cil.  Ul    Freiku  ■  Krilovd  Dvora; 
reprod   Kuti  nova   ZaCátek  XT   víku. 


Drahý  varkoč  (č.  142.)  jest  tlm  velmi 
zajímavý,  ie  jeat  barvou  dvojaký,  mi- 
parti.  Při  ném  má  rytíř  knklici. 

Nei  pravé  Q  veka  XV,  zafiali 
rytíři  a  oděnci  na  sebe  bráti  jiné 
svrchní  roucho:  brali  bod  obyJSejné 
cbodicí  sakaé  a  iaby  modnl,  víe  po 
předa  otevřené,  nebo  oblibovali  krátké 
kabáty,    pod    nimií   méli   kyrys    nebo 


m 


D,„i,„db,Goo<^le 


249 


brni.    Kterak   vypadal   r^tif   v  br&tkém  varboSi,   o  tom  ponfoje  obrázek 
č.  U3.,  vjrjiatý  z  bibli  kotnohorské,  tedj  i  konce  XV.  století. 

Staré  fonn;  Tsrkoře  zmizejl,  a  gloTnfbáři  naíi  v  XVI.  století,  Reíel 
a  VeleslavÍD,  jii  neonéjl  waffenrok  ani  jinač  pfeklídati  nežli  DesvéUým 
anebo  prázdným  tloTem  —  zbrojné  roacho, ')  oděv  na  sbroj. 

Zpod  pBnciJ'e  a  zadoiho  plechá  čfbftvala  bnď  pancéřová  koiile 
nebo  samostatný  „áore",  jení  pokrýval  jako  Bokolce  dolenf  iiat  téla, 
nebo  zpŮBoben  byl  íorc  od  platnéřfi  téí  z  plátfi  na  sebe  připojených  a 
pohybliTýeb. 

Němci  mu  říkali  p&voduj  „krebs*,  ale  jii  t  XV.  století  ozoaío- 
Tali  tfm  jménem  i  kjrya,^)  coi  se  pokládá  za  pojmenováni  chybné  a 
spletené.*)  Maii  Husité  téí- 
kýi-h  Železných  iorcA  nemí- 
vali. Šorce  vyškytají  se  v  in- 
ventářích teprve  v  drnhé 
p&lce  XV.  víkn. 

Od  dob  krále  Jiřího 
míval  leckterý  lelezný  iorc 
podobo  tn,  ie  £lm  doleji, 
tím  více  od  téla  odutával 
(vÍ2  obrázek  i.  144.);  ale 
ke  konci  veko  íorce  oby 
čejné  přiléhají  k  tělu,  jakoi 
pékný  toho  vieho  vzor  na 
hospodském  Stlté  pražských 
platnéřfi,  v  mnaei  pražském 
chovaném. 

Želeíný  iore  býval 
koncem    věkn    také    velmi 

pěkné  zdoben  vypouklými  ftverci,  Čehož  vzorek  zříti    na  obruzci  pAvodnl 
mostecké  sochy  BroncvikOTy,  kterýž  chovají  v  pražském  musei  méstském. 

Šorc  visival  na  řemene  a  jim  se  též  zapínal  Na  KsĎkn  plati  roko 
1507  onřad  za  „řemen  k  iorci  pfll  třetího  groBe".*)  fiyl-li  iorc  po  předn 
jako  sedlo  vykrojen,  užívali  rytifí  na  kryti  lAna  zvláStního  poklopce 
(braqnette)  íeiezného,  vypouklého,  ale  nikoliv  jeStě  tak  zřetelné  ro/.- 
pustilého,  jako  v  století  následajlclm  stalo  se  hanebnou  módou.  (Viz 
obraz  fi.  144.) 

Zaéátek  té  mody  při  vojenském  úbora  klade  se  v  dobu  francooz- 
ského  krále  Karla  VIII.,  tedy  konec  XV.  věku,*)  a  nezdá  se,  že  by  du- 


143.   Bibli  kulDoborski. 


')  Diction.  Reíel.  bappmrok  ibrojoé  roncho.  VeleBlavíD  Nomencl  Wgffen- 
rock  odiv  na  (brnj, 

■|  Anzeleer  f.  Kande  der  deut.  Voneit.  1889.  I.  Eaienwíin. 

*}  Demmia.  Krlegavraffen.  817.  Jemu  ostatní  ^kreba"  jsou  pláty  na  stehna  — 
fraoc.  Ursettea. 

*)  Kniha  kaůkovská.  PAjíil  dr.  Nováček  v  arch.  semsk. 

*)  Gaý.  Glossair.  209.    Ta  je  také  obrázek. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


)b,GooQle 

Čla.  144.   Náhrobek  JindKcha  se  Strále  (f  1466). 


251 

Ueoý  poklopec  pN  rjtlF^kém  Aboře  byli  aouTékovci  kladli  za  nioda  po- 
hbríUivoD:  Yliyt  Tyakjtnje  ae  na  taballch  Dábroboích ! ') 

Jiný  kus  brněného  íata  byly  rytířské  rnkávy.  Ty  vznikly  y  XV. 
stoleti. 

Dnibdy  kryto  bývalo  poaze  rameno  zvI&Stnim  náramkein  — 
bnnierate,  brachiale  —  a  někdy  kryt  byl  i  loket  Tyto  náramce 
bývaly  neveliké  plity  železné,  oble  vjtepané  a  vidijak  složené.  Ostatek 
mky  kryl  se  koil  nebo  pancéfovon  pleteninoD. 

T  XT.  víku  začali  rytíři  zápidnlcb  národQ  krýti  železnými  pl&ty 
několika  kosy  femeny  spjatými  celon  rukn.  Ty  knsy  slaly  „nábedr- 
niky",  „podpážniky",  „rnkávnlee" ;  na  loket  kladeny  ted  pravi- 
delné „myáky"  (cnbltiére)  a  celek  zvftu  rukAvcm. 

Na  obrácko  £.  144.  ro2d£Iime-li  mkn  ve  čtyři  é&gti,  bode  slonti 
prvá  nejhořejii  nibedrnikem,  náramkem;  drabá  podpážnihem,  třeti  oblá 
jsoa  mjEky,  6tvrtá  poslední  je  ruIídvDice. 

Naši  Husité  přilií  nezamilovali  bdí  těchto  hnsfi  železných.  V  in- 
ventéřfch  vyškytají  aa  .rnkávy  železné"  a  vSelijaké  na  roce  „plecbo- 
viSby"  teprve  v  dobé  Jiřího  krále,  a  odtnd  zmloky  o  nich  houstnou. 
Potom  I  pi4  venkovských  měitanech  se  vyskytuji  železué  rukávy,  zvláSté 
ke  konci  věku.*) 

Ke  konci  XV.  století  přibyl  k  rukávu  zbrojnémn  dOV^  pAtý  kas. 
Byly  to  okroahlé  Štítky,  puklice,  kteréž  si  připjal  rytif  pod  paži 
k  samémn  rameni. 

Te  FriDcil  je  mélf  již  od  polovice  XV.  stoleti.  Zvali  je  rondelle  de 
plaatron.  Tyto  Okrouhlice  podpaíni  mívaly  touž  ůluha  ochrennoa 
jako  v  XIII.  století  Stdky  náramennl  (ailettes),  kteréž  bývaly  modon 
evropskou.') 

Jak  Čechové  dotéeným  okronblicim  podpažaim  fikali,  nenalezli 
jsmej  ale  že  je  mívali,  toho  dAkasem  přiložený  obrázek  č.  145.  Je  to 
rytíř  odlitý  z  kachllka,  jení  druhdy  zdobil  Seská  kamna.  Kadlob  náleží 
Společnosti  přátel  starožitnosti. 

Okronhlioe  na  obraze  máji  podobn  rfiže  iestilístě.  ťoméren)  asi  tři- 
kráte větSI  —  až  nevkusně  veliké  —  okrouhlíce  má  sv.  Jiři  na  oltáři, 
vy  staveném  v  méstakém  mnaenm. 

Samostatným  kouskem  zbrojného  lata  byly  od  XIU.  století  ruka- 
vice éili  plechovíce.  Do  té  doby  kryl  oděnec  prsty  své  uzavřitým 
koncem  svého  brněného  rnk&vu. 

Drabdy  bývaly  rukavice  rytířské  —  jako  leckterý  jiuý  kos  rytíř- 
ského oděni  —  z  kAie.  Jen  palec  mél  samostatný  obal,  ostatní  prsty 
tkvily  v  obale  spoleěnóm.  V  drahé  plili  XIV.  století  *)  pokryty  ruce 
dvéma  pláty  železnými,  z  nichž  jeden  kr;l  po  vrchu  pěst,  dmbý  £tyři 
praty.  Palec  kiyl  se  iapinami  o  sobě.  Tak  vznikl  Jeden  druh  želťZDých 
nibavic  a  tou  podobou  trval  za  celé  XV.  stoleti. 

')  I  u  kuliat  panovniků.  Viz  Luchs.  Schles.  FQrKteDbilder. 
^  Na  př.  v  Litomjiii  £.  116.  14.  Arch.  Um^jil. 
^  Vil  obr&zkv  T  Žíbrtových  Dějinách  atr.  180. 
*)  Boeheim.  Wsffenkande  79. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


ČiB.  146. 
'í  kachle,  nilelitého  il.|^Spole£DOB[i  přátel  sta  rotit  nintf. 


Jiný  dnih  staril  bjly  rukavice  brnČaé,  při  uicbí  každý  prst 
Diél  BvQj  koíený  obal,  a  víecks  rukavice  nebo  aspoň  její  prsty  po£ity 
byly  pKSky  kovovými.    NaSi  řemeslnici  nměli  robiti  oboje.') 

Bračn/cb  rakavic  najdei  t  naSich  inventáj^ch  v  době  hasitské  po- 
hdkn.  Trousí  se  teprve  draboa  pfilkoa  XV.  vSkn  a  boJDýml  se  stávají 
teprve  oa  praha  stoleti  iestnáctébo  —  patrný  důkaz,  ie  se  i  naii  lidé 
vojenitl  kryli  ifm  dále  více. 

Nápodobné  jako  vznikalo  krytf  mky,  vyvíjela  se  ochrana  nohf 
rytířovy.  Tam  jsoQ  nejstarSlm  kosem  oůramky  a  myiky,  ta  „nákolenky". 
Ui  T  Xni.  vékn  kryly  kolena.  Ostatní  noba  kryla  bud  obyéejii&  noba- 
vice,  bnif  nohavice  bméná,  pletené. 

Holeoky  nebo  náholeaky  z  plét&v  objevuji  se  na  obrasecb  dosti 
zbDsta  jií  B  poíátkn  XIV,  vékn;  též  tak  plecby  na  stehnech  (násteheaky). 

')  Tomek.  Praba.  II.  877. 

DigitizsdbyGOO^^Ie 


Í66 

kUolenkj  či  holeoS  a  téí  plecbj  na  stehnech  kryly  oohn  buď  jen 
po  předn  něho  na  ipOsob  poaidra  ze  dvoD  kasfl  skloditého,  řemeny  a 
přeskami  sploaného  pokrývaly  nolm  po  předu  i  v  ladn. 

Nejprve  hýly  holené  i  náBtehně  z  kAže,  r  XV.  veka  napořád  ze 
ielezných  plitQ. 

Kdeito  proBty  vojín  raél  td  do  XV.  atolctí  obnv  koženoa,  na- 
nejvýSe  plity  pokryton,  obonvali  mnozí  rytlH  již  sto  let  před  Um  obnv 
ieleznon,  jskon  zFlti  na  kamenné  aoie  8v.  T&clava,  kterou  vytesal  Parléř 
do  chrámn  bv.  Tita. 

Podivno,  žfl  nepékná  móda  ikorul  s  dlouhými  nosy  ieleznon  obav 
rytířskou  popadla.  VÚk  na  soSe  naíeho  sv.  Jiři  na  hrade  praiském  zře- 
telný JBon  zobáky.  Z  BeneSe  Krabice  ')  vfme,  íe  toni  dobon  (1372)  byli 
£eití  páni  kteHsi  v  Safité  při  íarvátce  zmbáni,  pooé>adt  nenmřti  se 
mrStoé  v  onéch  nosatých  Ikornich  ohánéti. 

Čeiti  pánové  za  dob  válečných,  v  nichi  Ílo  o  byt  národa,  neměli 
zobáků ;  ale  v  dobé  Jiřibo  jii  mají  Železné  nosaté  střevíce  naii  rytíři 
zase,  jakž  o  tom  svédíf  nái  obrázek  £.  140.,  jení  pochází  zajisté  i  doby 
Jiřímu  blízké.  Spatřiti  lze  železné  nožce  je&té  na  soie  platnéřfl  v  mnsenm 
pražském,  kteréž  sochy  původ  klásti  jest  na  práh  XVI.  století. 

Zobák  rytířský  býval  v  těch  dobách  leckdy  jen  pouzdro  ze  dřeva 
nebo  z  kůže  nrobeué  a  železem  obložené,  které  ae  rytíři,  když  vsedl  na 
kůň,  na  obuv  narazilo,  a  když  mél  s  koné  sjiti,  zase  odáalo. 

Bozumi  se,  ie  rytíř  při  oděni  svém  vojenském  obnl  obnv  také 
jinou,  ne  ponze  železnon.  V  bibli  litoméřické  z  r.  1411  mají  rytíři  boty 
dlouhé  i  krátké,  vSe  kožené- 

V  rukopisné  bibli  kutnohorské,  chované  v  universitní  knihovně,*) 
shledái  oboji  podle  sebe.  Nékterý  bojovník  patrné  odén  kožl  od  lůna  až 
do  ípice  nohy,  jiný  hned  n  něho  stojící  má  Železné  pláty  na  nohou  a 
k  nim  železné  zobáky. 

V  modlitební  knize  lobkovické  (liiber  precum)  z  r.  1494  má  rytíř 
při  svém  oděni  éervené  dlouhé  botky,  ale  ne  již  se  zobáky. 


Shrne-li  étoucl  viecky  kusy  zbrojného  odénl,  jakž  jsme  je  dopo- 
savad vypsali,  postihne,  že  v  XV.  století  vzal  na  sebe  rytíř  novou,  ne- 
bývalou podobu. 

Čtoucí  pomoi.  Že  vznikl  v  nově  krauýř  s  Železných  plátů,  pomní, 
íe  na  nohy  a  na  ruce  přibývá  jeden  ocbranný  plát  po  druhém,  že  po- 
kiýr^jl  se  kovaným  železem  i  zadni  ěásti  mkoo,  nohou  a  ostatního  těla, 
iásti,  které  druhdy  bývaly  chráněny  jen  ledabylo.  Už  postihuje  ětoncl, 
Že  mce,   nohy,   hrud  odívají  se   do  hotových  —  rour  a  pouzder.    A  my 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


3&4 

konífce  dodáTime:  do  polovice  XT.  Btoleti  vyvinulo  m  ot^anickýii  spo- 
jeDfm  věecb  svrcha  psaných  části  úplné  ielexné  brnéni.  Rytíř  byl  vSeeek 
v  železe. 

Který  vzal  na  seba  vleckn  zbroj  vypsanoa,  tedy  fcriinéi'  i  s  krytím 
nobon,  tea  mdl  dle  obyč^ného  úa)oyi  „kyrys  plný"  (obr.  144.); 
jiniíe  bez  ieleza  na  nobon  bývalo  „zbroje  půl".  Tvrdl  nékteři,  že 
kyrya  plný  viecek  2  pl&til  hotov  byl  do  r.  1440;')  Jiní  kladon  zaŮtek 
jeho  na  léta  uéco  pozdějSi,  tak  do  drabé  pĎlky  dotčeného  století.*) 

Kyrys  plný  zapudil  bmi  pletenou,  dr&tČnon,  ale  nikoli  doiista 
JeSti  v  XVI.  století  připomínají  se  a  nás  nkoíile  pancířové  pěkné,  tenkých 
kroažkfi"  a  jiné  tlustii,  b  obojeiky.') 

Pancíře  z  pletiva  zOstaly  na  mnoho  ča'-fi  potom  v  téch  končinách 
oblíbeny,  odkadi  vlastně  před  dvěma  stoletími  byly  k  nám  doneseny  — 
totií  v  orientě  —  ale  oneot  přlčinon  pletených  pancéře  začínal  se  jii 
v  Uhrách,  n  TatarB,  Turké.  Že  v  PolSté  halila  se  do  drátěných  pancéřů 
královská  strál,  o  tom  zprávn  koncem  XVII.  vékn  dává  Weigel.') 

Edyi  odei  Bo  rytiř  XV.  století  v  plný  kyrys,  tedy  od  hlavy  k  páté 
v  telezo,  lze  podle  ubrázkúv  i  podle  zbroje  zachované  dobře  usouditi,  ie 
přes  nemotornost  železného  materiálu  vypadal  rytiř  celkem  daleko  alié- 
něji,  nežli  kdykoli  potom  v  století  následajlclm.  Plný  kyrys  byl  z  knsfi 
jednotlivých,  a  ty  byly  umele  kovány  a  skládány  tak,  aby  na  télo  dobře 
připadly.  Šla  tn  rytířská  móda  věroě  podle  civilní,  která  chtěla  míti 
formn  těla  zfetelnn.  At  se  jen  někdo  podívá  onomu  sv.  Václavu  2  konce 
XV.  století,  vymalovanému  na  Vlaském  dvoře  kutnohorském;  jak  péhný, 
elegantní  a  oku  vděíný  jest  vojenský  úbor  jeho!  I  úzké  modnf  noha- 
vice') dovedl  platnéř  íelezem  napodobiti!  (Obrázek  podali  jsme  svrcho 
č.  6'i.)  Což  to  ao&thetícká  souměruosf,  fiviinost  jednotlivých  části,  zvláěté 
přirovná'lí  se  tento  úbor  k  ooěni  těžkým  nemotorným  železným  fotrálfim 
století  aásledojlclho,  do  nichž  vlézali  rytíři  strachem  před  prachem  I 

Stejně  pěkný  elegantní  vzor  celého  kyrysn  podáváme  na  obraze 
i.  146.    Obraz  předítavujo  nkřlíov&nf  Páně  z  chrámu  skalického. 

Kroj  ženské  polovice  figor  i^toncimn  dobře  povědom.  Jsoo  to  váeli- 
jaké  formy  plážfů  a  vSelijaká  zajímavá  hlavy  zavití,  některá  i  s  pod- 
bnbim.  Též  iat  mitlinké  figurky  donátorovy,  v  koutku  klečici,  jest  Čtou- 
címu povědom.  Jq  to  ínbovitá  sukně  chodici  bez  rnkávfl.  Šllgle  (kladiva) 
v  znaku  křííem  přeložené,  z  nichž  jedno  bývalo  „želízko",  dmhé  „per- 
lice", svědči  o  nějakém  Horníkovi,  jenž  na  hory  nakládal  a  z  nich  těžil. 

V  dmhé  pAlce  obrazu  je  hromada  lidi  vojenských  řásu  prostého, 
v  čepicích  i  v  kapalínech,   v  kuklách  i  v  kloboucích   plstěných.    Jen  je- 


■)  Mumsberg.  Wáfen.  24. 

*)  Gay.  Gloasair.  r.  1460.  68. 

»)  Arch.  prai.  i.  1172,  R.  1668. 

<|  Abbild.  der  Haaptst&nde.  G6. 

'■)  Úzké  gotické  leleiné  náholenky  svedly  Demmloa  (Kríegswaifen.  71.) 
k  Ivrzeiil,  o  néž  ítaudbo  připraviti  npcheeme  a  Jei  nad  tán  pololiti  si  n^ron- 
fdme.  Prý  neljyli  rytlH  surjch  dob  oikterak  siln^éích  tél  neili  hrdinové  njn^. 
Prý  to  dokazuje  ona  útkí  zbroj  XV.  vékn,  do  které  pH  zkouieni  v  anenálech 
lýtíio  XIX.  Btoleti  pohodlné  vléiti  nedovede. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


Cit.  U6.    Ukrižovioi  Páně  t  chrámu  slfalick^m. 


diná  OBob*  v  pfedn  Btojfcf  jest  odéna  vSecka  ielezem.  A  tot  figura, 
o  kterou  nám  teď  béíf.  Celý  kyrys  jejf  vfc  než  z  polovice  jest  kryt  krá- 
lovským pláštěin,  hermelf novým  kolářem  a  suknicl,  která  visi  od  pasa  až 
ke  kolea&m.  Pod  touto  aokojcf  byl  by  zajisté  železný  iorc.  Na  rytíři 
patrn  pfedal  pUt,  mkáv  železný,  holoDě  a  železný  střevíc  formy  střídmé 
nosové,  tedy  zobáku  kachuiho.  Celek  činí  harmonický  dojem  ele- 
gantního rytířského  úboru  gotického  z  konce  XV.  století. 


zsdbyGoOgle 


$56 

Že  plaéfao  kyrysa  v  haaitské  liobí  n  dÍs  DenfttetaeS,  toí  jsme 
jií  oEa&milí  několikrát.  Jsme  pfesvédíení  o  tom,  že  z  naiich  slavných 
bositikýcli  T&leínlfcfl  sotra  předn^ií  lidé  bojovali  v  zbroji  poloviínf,  a 
bojovnici  prosti  vétiina,  jakoi  BTrcho  jii  dotčeno,  Že  byli  odéoi  velmi 
lehce.  Mnohý,  pfemnohý  zajisté  neměl  ani  plechá  na  aobfi  a  kr^l  prsa 
Btarodávnon  proíivanicl,  snad  i  amolnid,  náprsnikem  vycpaným  a  řemeny 
jako  mřeži  dobi'e  proSitým  a  smoton  napaStéaým.  V  listé  bratra  Tfimj 
Pi^loafakélio  r.  1502  eteme,  že  Husité  byli  „lid  oeodéný,  chatrný 
—  a  přec  vítězný".'; 

Pfemnozí  byli  jen  po  aelaku,  a  kronikář  plieílský,  Iza-li  ran  po- 
někud jen  věřiti,  viděl  r.  1433  z  pofitn  TáborA,  k  Plzni  ae  hmoncfch, 
„bojovné  pacholky  v  krátkém  odéva  a  téměř  od  pSl  nahé",  lidi  íerné 
od  alnnce  a  větrem  osmahlé,  vlast)  neiesanýcb,  postavy  vysoké,  těla  chln- 
patého.')  O  chatrném  oděni  vítězných  HusitĎ,  bojovníkfl  božích,  zacho- 
vala ae  tradice  na  léta.  I  protož  dobře  podle  nf  r  1556,  když  přijel 
Ferdinand  do  Prahy,  představODi  mn  byli  divadelním  způsobem  Hnsité  — 
nikoli  v  železe  —  alebrž  v  koklftch  černých,  jiní  v  kytlldi  plátěných!') 

Že  uebývali  naii  boží  bojovnici  o  plné  zbroji,  to  vime  ostatně  ze 
zpráv  jich  protivníků,  kteři  avflj  těžký  pád  sváděli  ns  těžkon  zbroj  proti 
lehěi  zbroji  husitských  kacířův. 

Tábořiti  niěSfané  ncodkaiioji  ani  jeitě  v  dobách  Jiřího  krále  ze 
zbroje  nic  jiného  v  kiaftech  svých  nežli  „pancíře,  voboječky,  lebky,  knSe 
a  pavézy,"  •)  Toť  byla  jich  víecka  výzbroj  váleěná. 

Předatavíme-li  eobě  tedy  statné  mnže  s  železným  plechem  na  brodi, 
odéné  ěnboD  lebkou  nebo  kožeiinnon,  soukenon  nebo  i  snkní  třeba  jen 
pUtěnoD,  obaté  íkoměmi  koženými,  na  hlavě  mající  bnď  lebka  boď  i  jen 
ěeskon  beranici  velikon  nebo  knkin,  na  boce  pořádný  meě  a  palcát  nebo 
kladivo,  na  zádech  kuSi,  v  mce  cep:  toí  máme  před  sebon  kteréhokoli 
onaěejiiho  Člena  ěeské  domobrany  hn§itaké. 

V)hěřeí  li  sobe  pak  z  těch  mníB  íeských  ,rotn"  nej statě Snějilch, 
DC^úhlednějŠich,  tož  pochopfS  straSlivé  podiveni  lidí  basilejských,  když 
k  nim  na  sněm  přijeli.  PíSe  o  tom  Sylvins,  íe  ^\iů  a  mnozi  ze  sněmn 
houfem  se  z  měata  valili,  očekávajíce  před  hranami  příjezdu  přcsilného 
a  udatného  národu;  jiní  u  velikém  počtn  sběhli  se  na  nlice,  Ženy,  détl, 
děvečky  z  oken  a  krovů  se  dívaly,  jedni  na  tohoto,  jiní  na  onoho  sobě 
ukazovali,  cizimn  odSvo,  nevídanému  před  tfui  kroji  se  divili,  na  strailivě 
a  broiné  obličeje  těch  lidí  —  na  divoké  očt  —  patřili,  pravíce,  ie  není 
nepodobné,  coíkoli  o  nich  pověst  rozhlásila." 

Bylí  tedy  oděni  naii  bojovníci  jinače  nežli  zapadni  národové  ae 
ton  dobon  od  i  val  i. 

')  Arch.  zemský.  Věcí  braUské. 
')  Paměti  ptz.  Placbý-Stmad.  17. 
')  Vil  plaeů  o  tom  v  uoiv.  knibov. 

•)  Káaay  Martina  Horky  z  r.  1471  a  kásfi  Vavřince  i  Getkovie  x  r.  1467 
poslal  mi  v  opisech  pan  prof.  Tbir. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


267 

Obrůzek  z  rakupisii  gottingského,  Jeji  jame  položili  číslem  115.,  — 
zcela  dobře  odpovfdi  naSeoio  pojran  o  Husitech.  Sami  kakla,  tepice, 
kabát,  Bokné  —  a  íelezného  na  tgla  nic. 

VétSfni  dflem  držf  se  ataré  předlofaj  i  obrázek  z  rukopisa  jenBkého, 
jej{  přikládáme  tnto  6.  147.  Jest  o  kolik  let  mladit  předeSlého  obrár.kn. 
Žižka  je  na  obou  téměř  stejný.    Za  Žižkoo   prrnl  Husita  je   v  kuklici  a 


ČfB.  147.   ZáBtnp  Táborfi  a  Žiikoa. 
Podle  Bolmku,  její  Qoetbe  poslal  ČeBkéma  museu  s  rukopisu  v  JenS. 


T  sukni,  tedy  stejně  tak,  jako  jiní  Hnsitó  na  obrázka  gottingakfim.  Ále 
ostatní  jsou  již  pozménéni  smysleni  a  zknSeoostf  pozdčjii  doby.  Je  tu 
bíc  jeité  jednn  čepici  viděti  i  jedon  klobouk  —  ale  železo  je  ta  téi: 
jeden  mni  má  Satlř,  drubý  lebku  ozdobnou.  A  týi  mni  b  lebkou  oděn 
jest  celým  Železným  kyrysem.  Je  to  mai  tlačící  se  k  samému  okraji  na 
obraze.  Touto  figuruu  zpronevéřil  so  amělcc  „neoděnému  a  chatrnéran" 
vojska  trnsitakému  nejvfce. 

Di.  ZlkBiud  WlMlni  IHlIiif  kro]*.  1  ^ 


zsdbyGoOgle 


258 

Z  nafiicb  předkft  teprve  ke  konci  XV.  století  doili  méSfaoé  po 
vzorech  rytířských  k  torno,  že  brftvali  n  Técech  vojenských  na  aebe  oůini 
těiká,  nplné  kyrysy".  Na  přiklad  r.  1495  má  i  litomyílBký  BoakeoDfk 
plný  kyrys  v  inTeotáří,  při  fiemí  vykládá,  co  Je  plný  kyrjs.  Prý  je  to 
„předni  kas,  zadut  kna,  nákolenky,  myíky,  pleehovice,  iorc,  rakávy, 
kapalin".') 

N^odobné  koncem  věkn  json  zapsány  plné  kyrysy  i  v  ktaftovnlch 
knihick  jiných  mést,  Praiských  i  veDkovskýck.*) 

Vojsko  nájemné  co  do  odin{  liSilo  se  od  hasitské  domobrany  za* 
jisté,  ale  klamal  by  se,  kdo  by  mněl,  ie  námezdai  dráb  onéch  dob  mival 
na  sobě  mnoho  kasá  svrchn  psaného  rytířského  odČnl,  a  ie  viickni  drá- 
boTé  jedné  tlupy  vypadali  stejně.  Na  přiklad  z  té  zbroje,  kteron  dal 
r.  1363  Karel  IV.  Ptzňanům,')  lze  posonditi,  kterak  zřizeno  bylo  vojsko 
žoldnéřské.  Náprsniků  bylo  v  dotčeném  darovinf  388,  tedy  —  dejme 
tomn  —  kaidý  maž  měl  na  prson  pláty  —  kokel*)  bylo  jenom  S30, 
náramkfi  jeítě  méně  —  310,  na  plece  bylo  20  kasA  a  obojeíkú  tolikéi  20; 
tedy  jen  deset  mužA  z  388  mělo  kryti  pleci  a  obojky  na  sobě- 

Proti  tomato  výkladu  lze  poněkud  namltoonti,  fe  mohli  sobě  PliAsné 
ostatni  kosy  do  plného  poětn  dokonpiti,  jakoi  něco  toho  níinili  přivě 
tahdáí  Hradeětf.^) 

Prostý  dráb  váleěný  jeitě  v  první  puti  XV.  věkn  nemíval  na  sobe 
mnoho  železa.  Šorce,  mél-li  k  nich  kdo  jaký,  byly  spii  koiené  nežli 
z  drahého  pletiva  brněného.  Také  nohavice  mívají  dráhové  na  cizích 
i  naSicb  obrazech  skoro  napořád  malované  barvami  fíelijakými  na  zna- 
mení, že  byly  le  sikna,  z  kflže.  Při  tom  nejspii  jeStě  koleno  nebo  ra- 
meno přikryl  dráb  železným  plátem.  OvSem  .plech  přední'  chtíval  mfti 
dráb  kde  kteiý. 

V  jiných  zemích  nebylo  jináěe.  V  Boouardově  ebirce  jsou  italátl 
vojáci  takoví,  že  bys  je,  kdyby  nebylo  podpian  .costam  mititare*  za 
vojáky  ani  nepoznal.  Jeden  Je  ta  z  kaple  sixtinské  reprodakovaný,  bei- 
vonsý,  o  dloohém  vlase,  v  krátkém  kabátci,  a  kuklicí,  prsa  má  kryta 
bllon  kožl,  a  roce  ma  halí  obiiroý  rukáv  koiilový;  nohavice  má  flzké, 
rudé,  klobcak  s  peřím,  atřevlSky  jako  taneénice.  Jen  meě  ponékad  svěděl, 
že  malovaný  titěrný  panáěek  je  voják.") 

V  drahé  pdli  XV.  věkn  již  hustěji  naJdeS,  že  voj  námezdní  hall  se 
železem  po  rytířsku.    Zvláitě  jezdci  bývaji  leckdy  v  plném  kyryse. 

Celkem  přilil  mnoho  jich  o  plním  kyiyse  nemohlo  býti,  protože 
úplné  oděni  železné  byla  drahá  véc,  kterou  chudý  vojeniký  dráb  aám 
sotva  si  mohl  poříditi,  a  nájemce,  jenž.  drába  najal  na  nriité  taženi  vo- 

')  Arch.  Utomyíl.  lia  Ifi. 
*)  Viz  lib.  teBianteot.  v  EooHmi. 
^  Strnad.  Listiř  pltefiský  e.  86. 

<)  V  originále  latinakém  stojt  b&rbatas.  Barbuta  Je  raagnum  cf^ntium  sine 
canda.  Tik  inf  citát  v  Gay.  Qlossair.  I.  119. 

')  Pelxel.  Kais.  K&rl  11.  Listiny  str.  389. 
•)  Bonnard.  Coatumi.  I.  21.  Jiný  na  str,  49. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


269 

jeašké,  píkné  drahé  ibroje  nm  Esjisté  Dedal;  bylité  vojáci  tehdejU  chasa 
potalná,  povStrná,  oestálá,  bjli  by  s  kyrysem  ntekli  lajisté. 

Jak  oděno  bylo  r.  1471  cizí  vojsko  námexdoé,  kdyf  obdrželo  českon 
Bonrěkoa  pochviln,  to  víme  ee  upr&vy  archivu  kntaohorakého,  svrchu  po* 
Děknd  dotSené.  gV  ti  miře  přijel  jest  kníže  mHeúaké  vojensky  k  obrané 
koruny  fieské",  tak  znf  ipráva,  .položil  u  v  Praze,  maje  osm  kop  vozfi, 
1600  jízdného  poSestné  oděného  a  pěBfch  5000  dobře  připravených,  takíe 
nebylo  sto,  Dy  kaidý  neměl  pancíře,  plechn  a  lebky;  chtél  býti  králem, 
«te  jinak  ee  věc  měla'.^) 

Přítomné  dva  obrátky  (é.  148.  a  é.  149-).  vyňaté  z  biblí  kutno- 
horské, níi&tei  pojem  o  námezdních  drábecb  t  konce  XV,  století. 


Cfs.  148.  Z  bibli  kutnohorské. 


Že  by  vojsko  XV.  století  mohlo  býti  unífoTmni,  na  to  nelze  ani 
pomysliti.  Zaéátky  jaké  také  onifonnity  objevajl  se  teprve  v  století  ná- 
sledujícím, a  to  ovSem  jií  dosti  záhy.  Známe  list  sice  nearSenébo  datam 
a  mláta,")  ale  že  se  v  něm  připomíná  povědomý  xastáaco  stava  most- 
ského, knize  Bartoloměj,  bude  list  ten  jefitg  ze  samého  praba  atol.  XVI. 
A  v  něm  stoji:  „Jízdných  budeme  mfti  20  pod  jednu  barvu,  kteréž  vám 
teď  kas  v  lista  posíláme,  a  z  vaieho  města  abyste  jednoho  jizdného 
dobře  a  poctivě  vypraveného  jměli  v  sukni  té  barty  a  v  červené  kuklici 
a  v  šerém  klobouce. "  Uniformy  drábovské  vyvinuly  se  asi  ze  slavnost- 
niho  vystopování.  Pánové  i  města  chtívali  mfti  své  zbrojence  o  stejné 
barvě,  aby  byli  snatetni.  PiioE  na  přiklad  r.  1522  Petr  Rožmberk  Jiudfi- 

')  Arch.  homl.  Memoriál,  fol.  A.  9. 

*)  Zitřadéoý  *  musej.  arch.  v  tigtcch  budějovických. 

D,g,hzPdb,GOOgle 


chOTÍ,  ab;  proti  krůli  k  slavnosti  vystrojit  asi  24  koné  trefoé,  a  oins- 
miye,  že  pojede  v  černém,  „jakož  se  tak  strojiro",  a  ie  bnde  slniné, 
aby  složebnici  jeli  pod  paSy  (to  jest  cbocboly).') 

To  jsou  jisté  zaiátky  aniforniit}'. 

Na  konec  o  plném  kyrysc  budiž  propaStlna  poinámka  o  Sifiténf 
takové  zbroje  íelezné.  Zbroj  cist  li  popelem,  ipikem  a  plátnem.  Víme 
E  knihy  kaňkoiské,  že  na  poéátkn  XVI.  veka  kdys  koopila  obec  havéřA 
na  Kaňku  ,2  pytle  platnéřské  zbroj  Sistiti"  za  2  groBe  a  k  tomu  ípik 
na  ibroj;  jindy  konpila  obec  „tři  lokty  plátna  k  čiftěnl  panclřA*  a  dala 
za  íitf  toho  plátna  2  groie.') 


Čís.  149.  Z  bibli  katnohorské. 


Z  pramenfi  cizích  víme,  íe  ao  železo  pnlérovalo  od  platnéiNl  vSeli- 
jskými  prachy,  zvláité  krevelem  na  práfiek  ntfeným,  popelem  cfoov^m  a 
Jinými  JeSté,   od  mistrfi  v  tajnosti  chovanýnil.') 

Zbýv&  položiti  néco  málo  jelté  o  třech  drobných  knsecb, 
k  odSni  rytířskému  náležitých. 

Nejprve  mfnime  pás  rytířský.  Býval,  jakož  v&bec  známo,  íestDýin 
znakem  a  symbolem  rytířské  dAstojDOSti.  Býval  tak  domluvným  symbolem, 
že  stačilo  leckterému  rytíři,  když  podobu  pasu  viita  měl  v  Sorci  nebo 
v  jiném  iatS  —  tedy  stačil  za  znak  rytířstvi  pás  i  neskutečný,  pouze  viitý.') 

S  poklesnutím  idei  rytířských  ztrácel  pás  STftj  význam.  Jenom  JeSté 
v  dobách  husitských  na  rytířství  něco  dali.  Pravit  slavný  Táboríta  Roháč 


■)  Arch.  česk.  Xn    63. 

A  Kn.  k&ňkovská.  Poity. 

')  Welgel.  Abbiliiangen  der  HaupUtOnde. 

•)  HaoDBberg.  W&fen.  IS. 


zsdbyGoOgle 


261 

z  Dobé  r.  1121  doatt  vyčlUvč  Oldřicha  z  RoJmberka,  ie  „každý  kfe- 
stanghý  rytíř  ns  to  jest  pás  vial  a  mečem  se  opásal,  aby  pravdo  boŽl 
ilřil".') 

y  poidějilcb  letech  XV.  století  Devime,  aby  byl  kterému  pánovi  a 
rytíři  víc  neiti  vyinořená  ozdoba  kolem  téla,  kteroni  ae  chlubili  1  mč- 
ifanStf  a  jiní  lidé. 

Ostatné  oblibeoim  plného  kyryaa  pis  rytiřskj  skoro  docela  lapozen, 
a  slnieboon  ůloba  jeho  vykoa&valy  potom  řemeny,  „stouhy",  v  nichí 
tkvěla  pochva  medová  pohodlné. 

Páay  rytířské,  poknd  na  obrázcích  se  vyskytuji,  visívaji  vojenským 
lidem  v  XY.  století  obyéejně  nízce,  hlnboko  pod  kyélemi,  kteráž  divná 
móda  přiila  i  věkn  předchozího.  Ale  v  témž  století  zase  pásec  a  lec- 
kterého rytíře  posnnnt  na  boky,  tedy  na  to  místo,  odkud  se  byl  před 
lety  do1&  spnstíl. 

Jako  drnhdy  i  v  tomto  XV.  atotetl  byl  tnakem  rytířským  řetéz 
na  prsou  noíený.  Bylo  tsk  též  v  soaaedni  fíit  némecké.  I  v  Polité  už 
za  Boleslava  Velikého  byl  Uncnch  znamením  rytířským.*) 

Na  hooec  alovo  o  rytířských  ostrohách.  V  XV.  věkn  mélí  ostrohy 
i  pacholci  vojenitf,  dříve  alniely  jen  rytířAm. 

Ostroha  (frc.  espér on,  vlasky  sperone,  aogl.  spor)  skládá  se 
2  dvon  éásti ;  jedna,  kterou  se  kfiň  pobízí  —  to  jest  bodec  ■  ostnem  —  a 
dnihá  éáat  jest  onen  lonbek  aneb  oblouk,  kterým  se.  ostroha  na  noze  drM. 

Obě  části  měnívaly  vielijak  svoji  podobo  od  nejatarSfch  dob.  Osten, 
t.  j.  kolečko  nebo  hvězdici  v  bodct  ostrožně  zapevněnon  mívali  jezdci 
ne-li  dříve,  to  ziuisté  jií  v  IX.  století.  Doknd  nebalil  jezdec  nohy  holen- 
kami železnými,  mohla  býti  ostroha  o  bodci  krátkém,  nebot  maje  nohn 
Toinon,  jezdec  bez  námahy  dotýkal  le  koně. 

Také  závisela  podoba  ostrohy  na  tom,  kom  jezdec  ji  připjal.  Bý- 
valy  ostruhy  přikládány  a  řemeny  vSelijak  přivatovány  nad  pato  vy- 
soko. (Obr.  í.  150.)  Aby  mohl  jezdec  pohodlné  koně  pobádaU,  bylo 
potřebí  při  takovém  připjeti  bodec  míti  dostí  dlouhý  a  dolfl  ohnntý. 
(Obrázek  č.  151.)  Zvláit  dlouhé  ostruhy  brávány  do  boje.  V  poklidu  a 
pro  slavnost  mívali  jezdci  kratBí  bodce.') 

Od  poCátku  XV.  století  ae  bodec  zdvihá,  dostává  se  ai  do  polohy 
vodorovné,  ba  osten  s  bodcem  od  pfltky  XV.  věku  zdvihnou  se  tak, 
ie  jsou  B  patou  viikměm  úblo,  čehož  vzorek  mohl  by  spatřlo  bytí 
na  výkrese  prof-  Konly,  přiloženém  pod  é.  152.  Též  srovnej  obrázek 
nái  £.  144. 

A  příčina,  ie  bodec  dostal  se  v  poloha  proti  dřívějSkn  opačnon, 
vodorovnou  i  Eikmoa  a  vzhflm  trčicf,  byla  ta,  ie  připínány  ostrahy  již 
ne  nad  patu,  alebrž  zasadily  se  na  opatek  a  podpatek.*)  Tím  pilně 
bylo  zaměniti  směr  ostnn.   (Srovn.  obr.  140.  i  obr.  152.) 

')  Ttiplomatář  v  mosejn.  arch. 

*)  E^aaz.  Ubiory.  13. 

*]  Zsehílle  a.  Forrer.  Der  Sporn  in  sein.  Formě nentwickeL  18. 

•)  Konla.  Arch.  Pam.  XY.  659. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


Ostrnby  XV.  století  JaoD  vQbec  nad  mira  dloaby.  Nejdelii  při 
celém  b^ryse.  Jezdec  ieletem  obalený  jit  neopiral  ae,  Jako  druhdy, 
o  sedlo,  Débri  jetdec  bojojtci  t  třmeni  stál,    dflvéřnje  tfze   svébo  odéni. 


Čfi.  160.   Prof.  Koulf  náiorný  výlcna  z  Arcbuol.  Paa.  XV. 


gesj?.; 


Čil.  161.   Koalova  oatruha  t  fieského  innBeum. 


ie  ne  tak  anadoo  ze  sedU  bode  T;hoiea.  Tím  se  bodec  prodlODiil  tok 
nemirné.  (Obráiek  i.  153-)  Za  to  hvécdoTitý  osten  mohl  býti  menSi. 
Také  mívá  méné  paprakAv. 


zsdbyGoOgle 


že  celý  ttjrya  gotický  dm  dále  tím  více  se  Eperiioval,  nemohla 
ostroha  než  tiiii,  hmotnéjSf  se  státi.')  Dříve  ostraha  připínali  řemeny: 
teď,  kdy  brněni  z  plátfl,  byríi  dosavad  jen  tebýnce  spojováno,  ítm  dále 
tim  tnleji  kns  ke  knsn  bylo  nýtováno  a  misto  řemenů  írooby  a  háky 
T  celek  Tázáno,  teď  i  s  ostrohy  sňaty  řemeny  a  ona  TgrooboTána  k  že- 
lezné boti. 

Ke  konci  XV.  století  ztráci  gotické  brnéni  své  formy  při  Spi Ča- 
tčlé,  bére  na  sebe  pomalá  formy  okronhlejil.  I  pata  rytířská  pro- 
měúnje  se  se  ipiiaté  t  okronhlejif  —  a  tím  řádem  méni  se  i  ostroha, 
afi  OTÍem  řici  jest,  ie  ostrohy  o  nás  i  dále  k  severa  dloabo  do  XVI. 
stoleti  zůstávaly  podohon  svoji  gotické. 

Ostrahy  byly  se  ieleia  a  z  mosazi.  O  ryze  zlatých  nebo  stříbrných 
badatelé  nevédi.*) 


Cfs.  162.  Prof.  Koaly  n&iorDý  výkres  v  Arch.  Pam   XV. 


Jako  viecka  jiná  zhřáli  i  ostruhy  bývaly  sličně  zdobeny-  Na  ostro* 
h&ch  honosných  bývalo  bohaté  plátování  a  vykládání  stříbrem  i  zlatem. 
Nékteré  ostrohy  byly  viecko  postříbřeny  nebo  poslaceny.  Bývaly  i  omé- 
lecky  pékně  (lenény,  na  oko  mile  prolamovány,  rýsovány  i  slovy  popiso- 
vány. Zachovala  se  z  doby  Vladislavské  *)  r  amělecko-pr&mysl.  musei 
vídeňském  ostroha,  na  jejími  bodci  narýsováno:  „Pomni  na  mé,  mámila, 
vérni  pani."    (Pomny  na  mye  ma  myla  vyeraa  pany.)  Viz  obraz  é.  1&4. 

Vyobrazována  bývá  tato  znamenitá  oatrnha,  kterou  méli  dlonho  la 
nnikát,   v  cizích  dílech  leckde.*)    Ale  zamysli  se  éeský   Elovék   nad  tím, 

')  Zaehille  n.  Forrer.  Der  Sponi. 

'J  Zscbille  (Der  Spom.  18.)  mjBll,  le  jich  vAbec  netklo  nikdy. 
^  Tok  dávodné  roíhodl  prof.  Konla  v  Arch.  Pam.  XV.  669.  proti  Bo«hei- 
moTJ,  jnni  ji  kladl  do  pBlky  XT.  veku. 

•)  Na  př.  v  Boeheimové  WalTenkonde.  227. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


111 


//  \\ 


/ 


D,„i,„db,Goo<^le 


když  ite  při  jedné  takové  illnBtraci 
ryze  feaké  ostrahj  nEencŮT  výklkd, 
že  (Poiniii  na  mé"  —  jest  ,no- 
garÍBch".') 

Téi  samysli  Be,  kdy t  Boehei- 
movi  io-ikj  nápis  na  této  ostraze 
nikterak  není  znameDlm  feaké  pro- 
Tenience.  Jak  má,  probfib,  vjpadatj 
ieská  práce  nmélecká,  ab;  ji  Němci 
Dinali?  T  pfíloŽenjcb  obrazech,  yj' 
úatýcb  ocbotD^m  a  laskavým  do< 
Tolenim  pánft  profeasorĎ  Koaly  a 
dra.  Pffe  z  Archaeol.  Památek,')  tze 
ohledati  fonnj  ostrnb  svrchn  vy- 
psanýcb.  Na  obrázku  č.  1Ď5.  podá- 
váme podoba  íeské  ostrohy,  n  gái 
oalezeué,  na  přirovoanon  oné  krásné 
ostmhy  vídeňské  s  éeským  nápisem, 
kteroa  přes  český  aápis  nám  ačenci 
nřme6U  beroa.  Kdo  chce  vldétí  jelté 
jinoD  oatrahn  ryze  feskoo,  n  nás 
aalezenon,  vei^mi  k  rnce  Konlovn 
práci  v  Arch.  Psm.  XT.  622. 

Jiné  pékné  kosy  vidéli  jsme 
v  nmélecko  •  prftmysinýcb  sbirkácb 
v  Rodolfianm. 

SloTftoské  východní  po- 
doby ostrah  z  XT.  veka  na  při- 
rovDADOn  viz  na  tabali  X.  díla 
Zschillova,  pod  čaron  íasto  uvozo- 
vaného. Dotčené  ostrohy  slovanské 
i  uherské  liil  se  nejvíce  loobkem, 
jimi  se  ostroha  na  páté  dril.  Bý- 
vat na  některé  ostraze  jako  botová 
skořápka  nebo  nádobka  obšírná, 
která  se  píiložf  k  páté.  Ostny  bý- 
vají podivné,  bizzarol. 

Na  konec  badii  oznámeno,  le 
sprostých  ostmh  pár  byl  v  době 
krále  Tladislava  v  Čechách  po  osmi 
nebo  deseti  groálch. 


•)  Zschille  u.  Forrer.  Der  Sporo.  14. 
*)  KoČDlk  XT.  669.  Vídávám  diky. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


3.     Š  t  i  t. 

Pukléř,  tarfe,  pláš(  brutný,  p&véia  Teliká,  pavéia  litevská,  kotrkál. 

PoBledai  obraoD/  kus  ibrojný  b;l  ítlt.  Byl  též  symbolem  rytffstrf. 
Z  té  pfífiDy  kiz8li  ho  rytíři  již  v  XIV.  vékn  zavéjovati  po  smrti  nad 
brob  T  kostele ') 

Do  XV.  atoletl  vDeali  rytíři  a  Jini  oděoci  jeden  itit  kulatý  vy- 
pouklý, dfeTfiný  a  kovaný  nebo  obitý  železem  a  b  pupkem  nproatřed ; 
toho  ráda  itit  vQbec  naiýván  po  západnickn  pukléř  (od  slova  bncnla, 
frc.  bonclier),*)  a  dnihý  meníi  táí  bod  oválný  nebo  ■  trojáhelníkorf, 
jemaž  také  po  západnickn  říkali  tarče,  z  franconzskéba  názvn  tai^e, 
jakkoli  zdá  se  tu-Če  býti  pflvodn  východního. *) 

Na  obrátko  i.  156.  viděti  tarči  ndoD  » 
v«tii  nežli  obyčejně  bývala.  Tojin  to  předsta- 
vený má  leb ,  brníný  obojek,  modrý  kabát 
spodní,  modré  nohavice,  fialovon  snkni  svrcbnf, 
přes  niž  tíbI  kolem  lAna  a  pásn  Sorc  akladitý 
z  kožených  Sapin. 

Než  oděnci  péilmn  nevalné  Stity  tMito 
zpfiaobA  nestačily.  Protož  bezpochyby  od  po- 
éátkn  XV.  století  stal  Be  oblíbeným  Stft  ve- 
liký, čtyřhranný  plá6t  braimý  neb 
obdélníkový,  dole  naiSpiÓatélý,  vypouklý  a  upro- 
střed 8  rýhou  povystoaploa,  povydaoon. 

Štity  tohoto  druhého  řádn   slnly  pavézy, 
kterýž  název  zdomácněl  dle  Hatzenanra  ve  vSech 
ČlB.  156.  Z  nikopiau       jazycích  slovanských  i  románských.  Pavoda  jest 
Zrcadla  spaseni  fol.  68.     j^hadného.*)    Možná,  že  se  dokáže  pftvod  slo- 
vanský. Němci  jmenovali  pavézn  paffesnm,  paf- 
fassen,   pozdéji  starmscbild  a  setzscbild,   Fran- 
conzi  pavois,   AagliJSané  pávice,    Vlaíi  pavese.    U  nás   slajc   také  pavlza, 
8  to  v  kronice  o  Rohovém  Sayfrydovi.*) 

Jakkoli  JBme  nalezli  obrázky  velikého  ítftn  již  v  XII.  stol.,*)  a  ohromná 
pavéza   v]malovins  jest  v  modlitební  knize  Jana  bisknpa  Litomyílského 

■)  Clypeos  post  mortem  íd  ecclesia  snspendendus.  Roskai  ZdislaTa  ■  Po- 
Černic  r.  1S23.  Emler.  Reges.  III.  965. 

')  Gay.  Gloasaire.  183. 

'}  Srov.  Maizenaner.  Cizí  slova.  83.  MaaDBberK,  Wáfen  mlof,  ie  rohatá 
forma  je  germánská,  oválná  cid.  48. 

')  Hstcenauer,  Cízl  slova.  64.  Boeheim.  WaffeakuDde.  180.  vykládajf  nise* 
z  normanikých  a  keltických  slovářA,  jini  jdoucii   pfiliá  daleko   po  své  fsntuit 
tvrdf,  te  prý  pav^iy  dostaly  iméno  po  méste  Pavii,  kdež  dobrá  robili. 
)  Pruslk.  Věatnlk  Spoleí.  ntnk.  1891.  80. 

•)  Via  reprodnkci  v  Heime  am  Rbyn.  11  193.  Jiný  v  Costames  de  qaerre. 
Mosée  ďartillerie. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


267 

(1353—1364),  nicméné  6tH  ten,  za  oimi  bojornfk  kryl  se  jako  la  zdf, 
obvykl  teprve  v  století  XV.  A  naii  Hoiité  to  byli,  kteřf  pláít  branný 
i  pavizD  pfivedli  ke  cti  a  k  povésti,  a  to  tak  táze,  že  pavéta  stala  se 
jidi  národnim  vojenskýiii  r^em.  Haaité  utvořili  svláitnl  drob  vojska 
„pavezníky".  GEsař  Haxmitian  sám  dl,  ie  veliké  pavéxy  json  ,bebei- 
mische  sitť. ') 

Jeité  r.  15&8,  kdyi  strojili  Praiané  přícbozlmn  cfssři  slavnost 
vltaci,  byla  pamit  na  hositské  pavézy  tak  iivá,  íe  cepnici  hosititi  .pa- 
vyzanii  se  obtáhli*.*)  Ba,  když  r.  1619  vitáo  simDl  král  neítastný,  stál 
n  Strahovské  bráay  lid  na  zpflaob  hnsitakébo  se  zbranémi,  jicbi  ,včka 
tobo  již  neožlvali",  a  inéli  veliké  pavézy  malované.*) 


Čfi.  168. 
Z  bibli  kutnoborské. 


Pavézy  i  pláíté  byly  s  prken  mocné  okovaných  (obrátek  í.  IfiT.) 
i  koži  potalených.  Dote  mSIa  pavéza  hrot,  jejž  vojíni,  stavíce  pavéza,  do 
zemé  zaráželi.  (Obrázek  £.  158.)  Na  tom  obrázka,  jenž  bojovníka  téméf 
celého  zastirá,  pochopDJeme,  íe  mohli  Čechové  nejvétii  pavézy  zváti  také 
pláátí.  Vzácný  vzor  branného  pláitě  z  husitské  doby  zHti  v  zemákem 
tnaseum.  V  knize  kaňkovské  nalezli  jsme  r.  1507  zápis,  íe  za  JO  groáfi 
koapena  myáka  k  paréze.*)  Tot  nový  terminns,  dosavad  nepovédomý 
při  pavéze.  Co  znamená,  nevime.  Soudíce  dle  myiky  na  lokti,  dle  jejiho 
nmísténí  aprostřed  rukávu  nebo  dle  její  podoby  okronhlé  i  ípi6até,  mohli 
bychom  myBkn   na  pavéze  hledati   bud  jakoito  hrot  dolejíf,   had  jakoíto 

')  ZengbOch.  1619.  .Kach  beheimischer  Sitt  trugt  man  nni  gros  pa- 
vesen  mit* 

*)  Pfteft  o  l«m.  Exempl.  v  noiv.  knihovné. 
•)  Skála.  Historie,  m.  959. 
•)  Oety  kaflkoTské. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


p&aek  jdoncl  středem  pavézy.  Zatím  ovSem  nevíme  nic  jistého,  a  dotéený 
termians  „myikn  k  pavéze*  nevidélo  ae  nám  zamlíetl.  Každého  názriska 
zapomenutého  fikoda. 

Povrcbn  byly  pavézy  malovány  a  znaky  vielikjmt  znamenány.  Páni 
a  rytffi  zdobili  je  erby,  méata  kázala  malířům  malovati  znaky  méstské.') 

Novopraiítl  malíři  bývali  povinni  pro  osvobození  své  od  méstakýcb 
platů  roíně  k  méitn  vydávat!  tŇ  ility  nebo  pláitě  branné  stojaté  veliké 
mimo  jeitě  nékteroD  jinou  povinnosf.  Byly  tedy  i  stárli  větií  sestry 
pavéz  matované. 

Roku  1456  praví  se  v  privilegii  malfřitkém,  JeSto  jií  toho  se  po- 
třebí nezdá,  a  misto  pláSfóv  técb  velikých  Již  k&ÍŮý  rok  dél^jf  k  méstn 
pavézy",  protož  zbavojl  bo  povionoati  slavéti  devét  odénců  k  bránám, 
ale  ,mÍBto  platóv  aby  ročné  o  bv.  Havle  oam  pavéz  malovaných  a  dobře 
íilovanýcb  s  obů.Btran  koíovaoých  i  připravených   na  rsthúz  přinesli*.*) 

Z  tohoto  privilegia  dovídáme  ae,  že  měly  býti  pavézy  tedy  nejen 
malovány  nei  i  dobře  íilovány  a  kozo  vány. 

T  Plzni  r.  1410  zastaven  a  žida  ítít  uéjaký  {ervený,  na  némi  na- 
malována Jakás  panna  a  litera  a  pod  koranon,  vSe  na  blIém*.') 

Pavézy  bohatých  lidi  bývaly  stříbrem  pokládány.  Takovou  pavézu 
se  stNbrem  měl  na  přiklad  i  pražský  pekař  Matiái  z  Pořlíe  (t  1478>) 
Nepřeme  ani  netvrdíme,  ie  by  Huaité  byli  k  své  obraaé  vále£ué  vy- 
myalili  Bobé  také  itity  koUté,  Železné,  z  kusu  vytepané  a  kované.  Tvrdfvá 
se  to.  Nepřeme  jim  toho  nménl,  něhot  dohře  vlrae,  že  naii  předkové 
dávno  před  tím  —  jií  v  X.  století  —  slynuli  jakoito  sbotovitelé  StitA.*) 
Netvrdíme,  poněvadž  neni  bezpečných  dŮkazŮ.*) 

Na  vSecken  způsob  byla  by  to  výminka,  novinka  v  dosavadní  tech- 
nice Stitařské;  vždyf  takové  fitlty  tepané  a  kované  objevnjl  se  v  Itálii, 
která  a  věcech  zbroje  a  zbraně  za  kolik  stoletf  byla  nSitelkoa  ostatním 
zemím,  teprve  ke  konci  XV.  veku.  Ty  ítíty  staly  se  v  době  renaissanění 
pravými  skvosty  umělecké  práce. 

Kolik  stála  veliká  pavéza  k  alnibě  městské,  to  vime  teprve  z  po- 
íátkn  XVI.  století.  Kaůbovítl  konpilí  Šest  pavéz  velikých  k  obci  od 
Matbuíe,  malére  z  Hradce,  za  bV<  kopy,  a  on  „sliboje  pánAm  za  dobré 
a  pevné*.  K  toma  konpeno  k  pavézám  řemeni  za  meníí  peniz.^ 


')  Tomek.  Praha.  VllL  376. 

*)  Lib.  vetuBtisB.  325.  Diplomat,  musea. 

')  gClipeom  nibeum,  in  qno  quidam  vii^  et  hec  litera  a  sob  corona  erat 
depicta  íd  aloa  forma".  Týptsy  Strnadovy  i  kn.  jua.  generále  v  arch.  plzeňt. 

')  Desky.  Miscell.  26.  G.  7. 

*)  V  cestopisné  iprávÉ  Ibmhima  Ibn  Jakuba.  Jireček.  C.  C.  Mua.  187a  61G. 

•)  Mannaberg  ve  svém  díle  Wáfen  u.  Wiegewacte  —  jinače  výborném  — 
nemožně  a  nevédecky  posmívá  se  .té  „fieské  fantaBíi"  huailské,  a  nemoha  nic  do- 
káiati  ani  vyvrátiti,  nadává  jim  za  to  Rftoberliorde.  48. 

*)  Kn.  ouM  kaňkovských  v  arch.  kutnob.  Moé  ji  pQjtil  dr.  Nováček  v  arch. 
■emakém. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


Podle  velikých  pavéz  mlTat)  bojovníci  naii  na  roku  pavéiy  malé. 
U  náa  dosti  hojné  ni  z  dob  basitských  obtibov&ny  pavézy  litevské.') 
Dostaly  le  k  nim  asi  z  éasfl  Zikmanda  Korybnta.') 

TakovoQ  pavézn  litevskon  má  na  přiklad  i  pozdéji  (r.  1462)  Benefi 
Sixt,  méSCan  oovopražsky.  MÉM  vlastnč  ,dvě  pavéze,  jednn  litovskú  a 
drnbú  veliků";*)  také  kopec  Knnc  (f  1478)  mél  při  zbroji  své  „p.l- 
TézkD  litevsků".*) 

Ke  konci  vékn  staly  se  jezdcům  po  vél  Evropé  oblíbeny  pavézy 
rázD  uherského  a  polskélio,  jako  mivalí  vojáci  Mati&ie  Gorvina.  Byla  to 
prkna  nevalná,  ítyřhraoná,  vypouklá,  na  jichi  bořejSt  obrabS  vyřfznnt 
byl  otvor  pro  oitép.  Jezdec  mil  takový  itít  na  prsou.  ŠtJty  jezdecké 
objevnji  se  T  inventářích  koncem  vékn  jménem  nkotrkálů*'.*) 


K  hasitské    zbrani    obranné    náležej!    T&leí^né  vozy.    T  déjinácb 
kroje  neni  místa  k  vylíčeni  té  ibrané.  Předpokládajice,  že  domácí  rprávy 
o  husitských  vozech,  jimiž  hetman  Žiíka  za  váléenf  svého  sotva  pétiletého 
dobyl  si  nesmrtelného  jména  i  zásloh  o  zachráněni  feskébo  národa,  json 
vflbec  povédomy  —  nedávno  podal  dr.  Toman  o  vozech  hnsítskýcfa  studii  — 
přestaneme  jen  na  nékterém  npo- 
zornénl  umélcflm  a  divadln.  Vozy 
hnaitské  ani  jiné  válečné  neaméjí 
míti  ona  plná  téíká   brnbá  kola, 
jako   je   vymyslil    na  svém    pře- 
krásném   obraze    Čermák.     Kola 
mnsi  býti  taková,  jak  je  má  při- 
loiený   obrázek   z  rnkoplsa   mu- 
sejního  Zrcadla  spasení.    Kterak  ■ 
vypadal    skntečné    vflz    liositský, 
toho   z  domácích   obrázkfi   do  té 

chvíle  nepodařilo  se  vypátrati.  Berthelot  při  Čiánkn  o  středovéké  artilerii 
v  publikaci  Annals  de  chim.  et  pbys.  (6)  24.  433  podává  na  atr.  45S 
obrázek  bnsitskéLo  vozn  ze  starého  rnkopisn  némeckého.  Obrázek  bnde 
sODvéký  a  nade  vii  pochjba  vérné  zamýilený.  Ale  provedeni  jebo  jest 
Telmi  nejasné  a  zmatené.  To  na  první  pohled  bije  v  oíi,  ie  prkna  bnsit- 
ského  votn  nejsou  jako  na  pfflomném  obrázkn  vodorovné  poloiena,  njhrt 
atojl  —  a  víecka  koníí  ae  ípícl,  hrotem.  Bude  mití  tedy  hnsitaký  vQz 
sithnetn  i^YYY^  .  Víre  nelze  s  bezpečnoati  vyiřiti.  Na  Článek  i  obrázek 
npozornili  mé  prof.  dr.  B.  Raýman  a  prof.  AI.  Jirásek. 


')  Obr.  v  Codez  pictur   Krakov.  1427.  X. 

*)  Dslty.  Miac.  26.  E.  70. 

')  Dský.  Mise.  26.  D.  6. 

')  Tamž.  G.  16. 

')  jQDgmuin:  Ze  dřeva  fíkového  mocné  pavéiy  a  kotrkálj  dřlsjl. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


STO 

T  EasenweinOTfi  kaiie  ,ÍfltteUIterIicheB  kanibáeh*  naSet  JBem  na 
tabuli  SI  a  53  my  váleíoí  i  celon  uzaTřiton  tozotoh  bradba,  velmi 
zajlmavon  a  poučnou.  Jenže  pochizí  ni  z  konce  XT,  atoletf,  kdy  tato 
sbraň  jii  b;la  zajisté  pokroSil^íi.  Ualifi  biBtoríckénn  nebade  nei  pro- 
Btodovati  obojf  obrázky  a  podle  nich  flestaviti  hnsitský  vAi,  jak  mohl 
Tjpadati.  Ona  lehká  kola,  ona  ípičatá  prkoa  iflstaňtei  ma  charakteristi- 
ckými. K  povědomým  správám  iaAfm  o  voiecb  bnsitskýub  přidána  bndii 
zpráva  z  rnkopiBii  norimberskébo,  kteronž  řfati  lze  v  Anieiger  fnr  Kande 
der  dentocb.  Vorzeit  1672.  842.  343. 

Také  b}'ch  radil  omělcAm,  ab;  atndovali  popisy  t£ch  věci  v  Jirá- 
skových románech.  Tn  jbod  zprávy  laloieny  na  velikém  studiu  a  podá- 
vili se  hotově. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


Zbraň  útočná. 
1.  Meč  a  jebo  pHbnzenstro. 

Teaik  feaký;  mtí  poieíitý;  med  dTOJrutf,  íuíoud,  rntlaib,  bardýr,  ÍRkan,  me£ 
kHiofý,  kord,  kordniič,  t^lec,  tniicb,  iaTle. 


patnáctým  věkem  pospola  veili 
do  Čech  looi  a  krátký  tesák, 
nfli  to  po  jedné  straně  ostrý. 
To(  onen  tesAk,  jeni  stal  ee 
a  zQstal  aí  jeitě  do  Yelealavi- 
Dových  dob  £e»kon  specialitou, 
českým  tesákem,')  jemní  české- 
ho pQToda  a  rázo  ani  v  Němcích 
nepřeli,  zvonce  ho  v  XT.  věkn 
dnsack  i  teaackeii,  jakoi  hned 
na  počátku  této  kníhj  zmíněno. 
Že  by  tesák  český  míval 
podobu,  jak  Demmin  vykládá 
a  kreslí,")  totií  že  by  byl  bez 
držadla  £i  rukověti,  íe  by  byl 
prostý  kus  ostrého  železa,  na 
jehoí  Siriím  konci  otvorem  bylo 
niažno  ho  držeti,  tomu  nevé- 
řime.  Český  tesák  lze  ohledati 

,•.(    ,rn   w,.     1  r,,    „  w  ,  i-,  o.,,.     ,  j        "•  naSem  obrázku  Č.  7.  a  jeStě 

CU.  169.  Kterak  Zdenek  Malovec  tbil  Táborské        ;.„_xíí     ~  .u  x    -la    n.    it. 

a  knpecké  zboíl  jim  odúal.  ja^^^J'  ""  »''"««  ^-  ^^-  ^esák 

na    obraze    právě    řečeném   je 

dole    zahnut    na   zpQsob   iavle. 

Onen  prvý  je  rovný  a  od  dýky  se  mnoho  nelifif.    Haly  tesáček  jest  též 

na  obr.  i-  16.,  kdež  podobá  se  noži;   též  na  obr.  2.  je  tesák,  jenž  má 

')  Veleslavín.  Silva  qadrilinq. 
*)  Demmin.  Eriegswaffen.  636. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


273 

podobo  IneČe.  Jsme  přeavidčeni,  ie  tesák  mil  kolik  forem  s  býval  roz- 
lifné  délky  a  iíře  i  podoby.  KteroQ  si  Němci  od  ČochQ  oblíbili,  oe- 
nmlme  řici,  ale  tu,  co  Bemmin  maluje,  nikoliv.  Na  památkách  Českých 
neDÍ  ji  a  jest  přilil  barbarská. 

V  slovDfcfch  XVL  století  slqje  tesák  defesdicalam. 

Starý  praehistorický  meč  pose£Ítý  TyriDol  se  do  XV.  Teku  tim 
způsobem,  io  Da  ném  viecko  viady  —  blateá,  jilec,  nikoTit  —  pro- 
dloDíily  se. 

Z  obrázkĎ  patrno,  íe  pj^  nSklerém  meči  prodloaiila  se  již  t  Xm. 
století  rakovft  toa  méroa,  íe  mohla  popadena  býti  oběma  rakama.  Stalo 
so  tak,  aby  b  včtii  silou  mohl  bojovník  tití.  Při  tom  v£ak  hlaveň  -mečová 
oestala  ae  valnĚ  delii;  bodli  jen  ohledáo  obrázek  6.  99.  v  díle  dra. 
Zfbrta. 

Veliké  dvojrači  meče,  to  jest  ty,  jejichí  mkovět  i  hlaveň  jeat  velmi 
drahná,  vyškytají  se  teprve  od  konce  XI7.  věk«  nejprve  ve  Švýcarech 
a  pak  jinde  po  Němcích.*) 

Z  českých  inventářů  známe  je  z  polovice  XT.  století.  Slojí  oby- 
ěejiiě  fiarfiouDy,  jméno  to  nedocela  vysvětlené.')  Snad  I  ratlnik,  jehož 
jméno  vyskytuje  se  n  nás  v  počátcích  XT,  veka,')  značí  néjaký  takový 
dlouhý  meč. 

Někdy  1  slovo  burdýř  vyložiti  lze  za  dloahý  meč,  ale  nalezáe 
archivní  zpráva,  že  burdýř  se  zaměňnje  slovem  čekan,*)  musime  6Í 
vésti  opatrné.  Tždyf  jiným  je  burdýř  f  sádlíce !')  Na  obr.  č.  160.  podá- 
váme dva  meče  dvojmd  na  poznanou.  Jsou  ze  století  XTI.  Stariích  jsme 
se  nemohli  dopíditi. 

Veliké  meče  dvojrnčl  bývaly  noSeny  v  rnkon;  k  bokn  nemohly 
býti  připinůny.  Bezpochyby  jejich  příkladem  stalo  se,  že  malíři  dosti 
zhusta  malují  rytířské  lidi,  ani  se  opírají  o  meče  v  pochvách,  o  meče 
dlouhé  a  nikoli  dvojrnčnf.  OpfraJÍ  se  o  ni  jako  o  néjakon  hKl,  Jél 
herci  divadelní,  zvláité  ti,  kteří  nevědí  kam  s  rnkama,  utíkají  se  li  této 
pomoci,  íe  aspoít  jednu  rnkn  —  ne-lj  obč  —  zaměstnají  takovým  msčem 
odpáeaným  a  podp&mým. 

Nepřeme,  Že  někdy  některý  rytíř  rovně  tak  učinil.  Jindřicha  Lva 
(XII.  století)  maluji,  an  s  mečem  v  pochvě  salDtoje.')  V  Bonnardovi 
(I.  133.)  najdeí  obrázek  toho  již  z  r.  1375.  Také  r^  1612  Gaston  de 
Foix')  tím  zpfisobem  namalován;  tu  a  tam  na  některé  náhrobní  tabuli 
má   rytíř  meč   položený    v  popřed   mezi   nohy    (na  přiklad    na  pomníko 

')  Espadon  —  Qay.  Glossaire.  662. 

^  Hatiensuer  (Cixf  slova)  829.  df,  ie  jmáno  iariouu  ttkanýe  k  původu 
románskému 

')  Jungmaon.  Slovulk.  Citát  e  r.  1414.  MsticDaner  tuSI  ve  jméně  původ 
němecliý. 

')  Farář  zdický  r.  1G99  zabil  oéjakého  Némce,  proBtrčiv  ho  čekanem  nebo 
bnrdýrem.  Arch.  arcib.  Regesta. 

*)  Matiensner. 

'i  Kunaldenkmale  des  geroian.  HuBeiim.  Essenwein.  Tabnie  18. 

'j  BoDpard.  CoBtami.  I.  182. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


fiotn  8«lomona  t  Krakově  1516  *);  i  konečně  na  oroitě  cbrdma  kapUnl- 
niho  T  Krakove  jest  pfi  pobřba  sv.  Stanislava  vyiit  rjtíř,  který  se  o  me2 
y  pochvi   Diavřitý    opfr&   jako   o  hůl  —  ale    téch   případů,    které  jsme 


Čfi.  160. 

a)  Rotlnlk  dvojraíf  plamenný,  nálpíf  panu  Ooitavu  Hergesellovi. 

bi  Drubý  iaríoun  jest  hrab.  Buquoje.  (Jubilejní  výstavy  retrosp. 

t.  21S  a  i.  SiU.) 


scfavátně  a  BiiBŽlivĚ  hledali,  je  tak  poskrovna,  íe  za  pravidlo  jich  míti 
nel^c,  a  protoi  prosime  nmílcA  výtvarných  a  divadelních,  aby  na  to 
aebřeiili. 


')  Vit  fotografie  v  umSL  průmysl,  musen  v  Praze  v  RudolBnum. 

r.  ZIkiBBBd  VlBlar;  Dlitlaf  kn)*.  \Q 


zsdbyGoOgle 


274 


Do  XV.  veko  přestal  byli  meí  zbranf  ponze  rjtlřovoo,  jako  bíval 
druhdy ;  teď  ni&  meč  i  dráb  a  pacholek  válečný. 

AČ  se  ndriel  Htarodůvíiý  meč  o  kflžové  formě  i  na  dále  (viz 
obrazy  č.  7.,  29.,  75.,  113),  DÍcméné  v  XV.  včka  vznikly  podl«  ného 
a  vzlivefly  nové  drnhy  mečové. 

SúicDlm  tnefiové  hlavné,  bronienlm  po  jedni  stranč,  zoEtřenfm 
Epice  pro  runy  bodené  vznikajf  dotčené  nové  formy,  a  k  nim  pfidávaji 
ae  nová  jména. 

V  témž  včkn  spolu   s  novými   formami  přibyl  k  těm  sečným  a  bo- 

deným  zbraním  lepil  kryt  a  ochrana  roky.  Vymyšleny  na  rnkojet  plílky, 

a  tim  brzy  nékteré  začátky  ke  koSi,  v  XVI.  etoletl 

potom  tak  bájně  rozvinutému. 

^7  Z  ticb   nových  rozmanitých  forem   vyskytajf  se 

I  a  nás  od  samého  počátku  XV.  etol.  kordy  i  kordn- 

I  \i(e.    Jméno  této   sečné  i  bodavé  zbrané   není    pfi- 

■  vodu  jasného.')    Prý   je   z  perského   kard,    z  lalin- 

f^^n4Li^         skébo  cborda.    Vlacb  zval  slovem  cortelai,  cartilaso 

I  veliký  uůž.°)  Latině  bIqI  spatba.  Kordn  bývá  v  naSich 

pramenech    leckdy    rovnoprávné   jméno    tylec;')   a 

r.   167ď    nalezli    jsme    raUlo    kordikn    i   jméno    fiar- 

Sonnl     gZsekal  ho  £aiíoonem  nebo  kordikem.'*)    Je 

patrno,  Že  jména  nebyla  tuze  stálá. 

Krátká  bodavá  zbrai^,  kteronž  lze  pojmenovati 
dýkoD  (obr.  f.  161.),  rozšířila  se  z  Itálie  po  vil 
Evropě  jli  v  XIll.  včka;  dobro  zříti  takový  tolicb 
na  boce  ev.  Václava  Parléřova,  ale  téie  zbrané  po- 
jmenováni tnUe  I  z  lat.  doleqninns  zobecnělo 
teprve  v  XVI.  veko. 

Ke  viem  svrcbn  psaným  poaečitým  i  bodavým 
zbraním  bývaly  pochvy  dřevěné  i  plechové ,  hoíf 
i  aksamity  povlečené,  stříbrem  i  zlatem  poloicné  a 
kované. 

Jedné  posečité  zbraně  nechali  jsme  si  na  koaec 
pro  její   zvláštnost.    Je   to    meč   křivolaký,    a  jedné 
strany  ostrf  —  $flvle  (rua.  Eablja,  polsky  szabla,  angl.  sable,  frc.  sabre, 
v  lat.   ílovcicich  XVI.  vékn  sluje  ensis  falcatus). 
Divná  jest  historie  její. 

NĚmeftf  starožitní  básníci  z  dob  romantického  rytířstva  (Biterolf> 
Neidhardt,  llelbling)  znají  a  Ifři  toho  zpúaobo  meft  posečitý  Široký,  jej* 
zovou  flelsche  či  vlntscho  nebo  plasche  —  a  tato  ,plaache*  jest 
jim  ryze  Českou  zvIáMnostil    Prý  nibojnji  Čechová  o£tépy,  ale  ,wol  mit 


Cía.  161. 
Dýka  z  XV  stol. ; 
m^etiiik  p.  Cbaura. 


')  Výklad  DvorákŮT  v  I,   díle.  187. 

*)  Boebeim,  Wfiffenkuade.  274. 

>)  Důkaz  v  ráité  krejíí  pribjsl.  r.  1601.  ŘeiiilCek.  Arcb.  Pam.  XV,  : 

')  Arch.  piaž.  č.  1240.  46. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


2?5 

fletschen  scbneidanden",  a  nepřátel)'  jimi  tle  potirojl:  .daraa  ist  ir  g^n 
gewant,  der  sítě  ist  in  Bcheimlaii<lť'.*) 

Jméno  plaschs  t  oémeckých  verifch  se  TyBfcytnJfcl  sigisté  Je  slo- 
vanaká  nějahá  Ekomoleniaa. 

V  mu.  století  znali  týž  název  i  t  Anglii,  jenfe  si  bo  přetvořili 
ve  falchion.') 

A  ten  falchion,  pliiscbe  bfla  křÍTokk&  slovanská  Šavle,  byla  pA- 
Todo  berpocbybj  východního,")  Persové  ji  miSII  i  Dákové,*)  a  apoJeiíDi 
b]la  vlem  Siovanflin.  Nestor  o  tahové  zbrani  bovořf  při  obléháni  Kjjeva 
roka  929. 

Tn  zbraň,  Ictcroa  Čechové  slavně  nvedli  i  do  nčmeckých  verSd 
XIII.  století,  v  témž  vékn  průvě  psaném  zatlskla  n  nás  západnicbá  knl- 
tara  rytířská.  NaSi  pobratimci  na  východě  jí  nílvali  várně  dále.  Také 
Tnrci  vystonpili  r-  1353  na  pfida  evroiiskon  se  Šavlemi.  2e  a  nás  doěista 
nevybynoly  Bavle,  toho  neomylným  d&bazem  obrázek  6.  6.  Tn  v  rako- 
pise  Zrcadla  spasení   z  poěátkn   XT.  vékn    namalována   slovanská   &avle. 

Uobl  by  tedy  umělec  výtvarný  i  divadelní  bez  úrozn  a  bez  roz- 
pakA  některémn  basitshéma  bojovníkovi  pMvésiti  iavli  toho  zpúíobn.  Bylo 
by  to  rázovité  podívání.  O  husitských  iavlicb  majf  zprávy  i  v  Němcích. 
Že  by  však  byly  ?  chrámě  norimberském  sv.  Vavřince  hnsitské  Šavle  za- 
chovány nebo  vyobr.tzcay,  o  tom  jest  nám  bobuíel  ozriůmití,  íe  badatelé 
ěeSti  jich  tam  nenalézají. ') 

')  Die  deutsctie  Iltldensagc  Gritnm.  Básník  Biterolf;  veri  65S4.  Ve  verU 
10186  tteme  ,da  v»ril  arbaden  vil  gťnoroen  von  flitsrhcn.  die  vil  sere  schnícen". 
Veríe,  poCiu^tc  6443,  podáváme  zevrubnéji  pro  jkh  dAlrtitoat: 

Da  Bpracb  Wiizlan  án  dcgeo: 
,icb  iril  der  meinen  SPndea 
den  gruben  zu  den  codea 
hiindprt  bcldi;  meen>; 
in  sni  nicht  wespn  gchwaere 
ob  By  nicht  spere  eo  fiercn, 
sy  BuUrns  mil  U^ischrn  rueren 
den  bciden  aiif  iieo  rendeu, 
ia  šicht  man  Ti'n  ir  heiiden 
dtirh  zaiíme  ueitea  g<-schlagen 
aufhalien  u.  d  nartaj  gen 
des  kuimfn  sj  das  inyuaist; 
By  halien  annders  dhaioen  list 
wHiin.  das  nn  gúten   knechtpo 
ymmer  niuegen  eifcchtcn 
daran  ist  ir  syn  gcwjint, 
der  Bite  Í3t  iu  Btíieitnkndt". 

K  témtn  citítflm  npatril  mi  knll.  Jirovec  ještĚ  nakolik  dokladň  o  irské  gvlatsrbc", 
vybraných  z'  Btarýcb  uiianesingrú,  zučež  dik.  Uredejie  je  pouze  čísly,  Meidbart 
•23r,.  íi.  Helbllng  13.   153.  Uiniicsinger  3.,  198.,  ISIJ.,  263,  1:01. 

')  Planch-  Cyciop    I.  I8*. 

'I  Manuuberg.  Wáfi'n.  12. 

')  Drmmin.  Krícgiwjtfen. 

')  VyobraB.  v  Deoiminových  Krlfganal)',  Sdélil  nii  p   dr.  'l'(>man. 

18* 


D,„i,„db,Goo<^le 


276 

y  konfessl  bratrské  stoji,  íe  Tilémovitf  bratři  n  ,6\tiH  ■  bblemi 
velikými  klekali."  'j  To  json  tedy  stopy  r  zprávy,  že  iavle  fieski  iin 
byla  pořade.  Nicméně  zdá  se  nám,  ie  vítií  měrou  —  takřka  t  aové  — 
JI  zavedli  do  Čech  Polúci  za  krále  Vladislava, 

V  praískích  ÍDvetitířích  poprvé  ěteS  zřetelní  o  íavli  r.  1478,  tedy 
v  době  vladislavské ;  po  té  prvoi  lavli  zapsané  troasl  se  brzy  jloé  a  jiné. 
Na  obrazech  vlaakýcb  vojákfi  zastihli  Jsme  prvni  S&iII  r.  1&UI.*J 


2.  TojonskA  dřeva,  btjáky,  střelba. 

Eopi,  ritěp,  ludliťe,  sádlíce  ípiěstá,  partísanB,  íudlice  a  níima,  oboseínice,  kopl 

s  bákem,  balipartna  ti  sekyHce,  kosiny,  koefře,  podávky,  cep,  palcát,  míst,  kladivo, 

samostifl  a  kníe,  pfštaly,  hákovniee. 

K  vojenským  dřevfim,  kteréi  slovo  jest  název  technický,*)  přfslnif 
kopi  a  sndlice.  Kopí  neb  oStép  bylo,  Jako  drehdy  dfevce  a  krátkým 
Širokým  bodákem.  Byla  dřevce  prostá  a  slifiné  lézaná  i  malovaná. 
O  dfevech  vyřezávaných  mlnvl  Štftoý  v  jednom  aestbetickém  faovorti*} 
takto;  „Dřevce  misterné  vyřezané  bade  divno  a  vzácno  pro  toho  múdrost, 
ježto  Je  tak  nmfl  vyřezati,  a  kd)by  tak  nebylo  vtipně  vyřezáno,  nebylo 
by  draho." 

Kopl  viz  na  obrázku  nafiem  č.  146.  To  Json  zobrazena  po  straně 
Ženských  tři  prostá  kopl  obyčejné  podoby.  Na  obr.  Č.  147.  první  Husita 
má  na  kopl  praporec,  dmbý  nese  prosté  kopi  nedtoohé. 

Podle  kopt  sIdIk  ěela  vojenských  drábfi  kopinlci,  a  pouhý  název 
flkopi"  již  znamenávsl  takovébo  drába.  Na  přiklad  r.  1410  Jindřich 
Laccnbok  zavazaje  se  králi  ,ke  slníbě  s  třemi  kopfmi*.^)  Kratfii  kopl, 
zvláSté  ono,  jímž  se  házelo,  byl  oštčp  (obr.  í.   156,). 

Uajlce  vypisovati  a  Ifřiti  dřeva  vojenská  ostalni,  upadáme  v  ne- 
malé rozpuky.  Formy  dřev  vojenských  tak  Jemné  činí  přechody  mezi 
sebou,  ie  ani  znalci  dflkladnému  není  vidy  lze  při  uríeni  a  poJmcDOváni 
ubodili  Da  pravou  hranici.  A  názvy  staré  jen  pletou.  TždyC  staří  stejnou 
věc  na  rozličných  místech  rozliěné  jmenovali,  a  naopak  rftíDým  od  sebe 
věcem  dávali  stejiiý  název. ^) 

Mejvětif  potli  jest  se  SUdlJcemi.  Čechilm  bylo  každé  dřevo,  na 
némi  vztyfen  ati,  scdlict.  llyl-li  nái  dělil  £i  krátil,  brooiený  po  jedné 
nebo  po  obou  stranách,  vyrústal-li  i  ného  na  jedna  strana  nobo  na  obě 


')  Dr.  Goll.  Č.  6.  Mus.  1884.  GO. 
■)  Unnniird.  Coitumi  I.  Ilfl. 
*)  Míscťll.  při  desk.  tis.  9^. 

<)  Šiltiiý  fiei'i  besední   Rukopis  bodiilnský  fol.  71. 
')  A'Ch.  maarj.  dipltunatih. 

')  Uznává  EsaenvKÍn  v  Anzeiger  ÍQr  Kunde  d.  deut.  Toneit.  1880.  : 
291.  B21. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


277 

ítrany  bik,  bodec,  rameno,  vyrllatala-li  z  dožb  sekera :  tSo  bIqIo  Čecb&m 
záktadnýni  jménem  sadlice.  Cbtéjfce  oazTtti  Jednotlivé  rozmanité  podoby 
dřev  BudliÍDýcb,  pomáhali  Botiě  dosti  nožné  vielijakým  slovD^m  přívlastkem 
aDebo  Djali  konefoé  i  jméno  cizí. 

Vyčteme  nékteré  formy. 

Sndlice  Jedna  nejprostíf,  JÍŽ  E?a1i  NČmci  aahpieas  (qatria),  vysky- 
tuje BO  v  fesk^ch  itivciit&řfch  a  jménem  SUÚIlce  ápiénté.  Na  tyíi  fitU 
rati&ti  Tstavcn  úzký  dloabj  mečík,  po  obou  gtranácb  broniený,  někdy 
velmi  tenký,  o  ípici  velmi  ostré.  Mezi  ratiStěm  a  iplci  jest  zbnsta  vidéti 
plech,  misku,  kteiá  obé  oddéliije. 

Tato  tibl&  dlonh&  íodllce  Ipf^^atá  vidy  bjla  jen  bodnň  zbraů.  Na 
obrazech  TyekjlDJl  se  hojněji  teprve  poJI&tkem  XVI.  století,  v  inventářích 
liak  jméno  ,Spiíaté  Bndlice"  objevoje  ae  jjf  od  poloa  XV,  v£ka. 

Jiný  drob  andlic  zván  býval  v  rominEkých  zemích  pnrtisaua 
(£p.  partesana,  frc.  perluisan,  lat.  tpetnm  pilom,  spjcalom  *).  Ju  to  sadlfce, 
jejti  dlouhý  otl  má  při  dolejším  konci  dva  háky,  dvé  ramena,  buď  na- 
kom  vztyčená,  bnd  dolil  Ekloořná,  bnď  vodorovné  ííhajícl.  Ta  ramena 
slojí  po  Česko  uii.  Tedy  EUdlico  S  Ii6ima  jest  jméno  této  zbraně; 
nfmecky  sinje  bdbmischer  obrtOffel.  Zoatel  těch  věcí,  pan  kastos  musejní 
Jelínek,  zovc  partisany  oboseřnícemf. 

Nejsoa  prý  před  XV.  věkem.') 

Uii  po  stranách  bývaly  leckdy  ostrý,  ipiíaty,  ale  pfes  to  asi  ne- 
byla jich  úluha  rauiti  nepřítele,  alebrž  byly  nSi  asi  na  odráženi  ran,*) 
čepel  při  nich  ostrá  ov£em  byla  na  bodáni. 

Jiný  drah  sndlice  byl  ten,  z  jejíí  Široké,  fipiíaté  éepele  vybíhal 
jod^n  llAk,  jedno  ucho,  někdy  i  dva  báky,  ale  takové  podoby  zatanaté 
dolfl,  že  patroý  ůíel  té  tbrané  jest  strhovati  jezdce  s  koné,  a  ipicl  vni- 
kati v  brnění  rytířovo. 

Tato  zbraĎ  útočná,  kterouž  Franconzi  ivali  qulearme,  Němci 
gtáfe,  slnla  a  nás  kopi  s  hákem.  Husité  takovými  báky  složili  lec- 
kterého Jezdce  a  koné  na  lem.  Na  obr.  č.  1S9.,  kde  Malovec  bije  Tá- 
borské, drží  dva  z  lidí  takové  kopí  s  bákem, 

Čtvrlý  drah  sudlice  je  složenina  nože  ae  sekerou.  Jest  to  vfibec 
povědomá  hnlapnrtna  (hallebarde).  Tento  název  zčeitělý  zobecněl  teprve 
v  následujícím  století  šestnáctém.  Před  tím,  ba  i  v  dotčeném  století 
samém  dosti  zUasta  sluje  i  ona  prosté  sudlice.  Jelínek  rozhodl  se  pro 
jménu  aekyřico.*) 

Podivná  věc,  že  i  jméno  cizinské  bellebarde  jest  daleko  mladiiho 
původu    než  ti    věc,    kterou    mílo    znamenati.     Sekyřlce   json    patrný    na 

')  Cu  Cange  VI. 

'i  Demtnin.  Eri^gawaffen.  618. 

*)  Anietger  f.  Kund.  d.  deutsoh.  Tore.  1881.  824. 

*)  KataluK  retroap.  výsUvy, 


DigitizsdbyGoagle 


obrazech  jii  v  XlII.  století;^)  jméno  balapartny  vEak  obvykne,  jakoi 
praveno,  teprve  v  XVI.  sioletf.  Na  řeskéro  obraze  (č.  146.)  v  chráme 
skalickém  raE  jtouci  ohledati  přknon  formu  Eckeftce  z  konce  XV.  stol.; 
v  rokoiiise  jcnském  (i.  147.)  má  jeden  Husita  sekeřici  Jiné  podivné  po- 
doby. Na  obrázkn  Žiíky  z  rukopisu  gOtingského  zítme  v  rokoo  jednoho 
z  božích  boJnvntkA  lialapartnu,  ba  prolumovaDti  aekefice  jest  již  r.  1383 
na  freskich  clir&ma  slavétinského.  a  to  v  ruce  ouuho  pochopa,  jeni  hlldA 
boil  hrob.'  To  prolamoTánf  jií  je  vlastng  ozdoba. 

Sekcřice  jest  spojení  sečné  zbrané  a  bodavou.  Roka  1426  pfctlnali 
Němci  v  Ougll  aí  i  řetězy  husitbké  .sekyrami  dlouhých  oitipů*. 

Z  posledních  slov  spolu  patrno,  íe  kronikAf  nenmél  balapartnn 
jmenovati.  Jak  laková  sekyra  dlouhých  oitfpfi,  jimiž  bylo  lze  řetéz  pře- 
titi,  vypadale,  to  patrno  na  zajímavém  obrázku  C.  159.,  na  nimž  boj 
Malovcfiv  s  Tábory. 

Na  konec  dutýkáme  jcSté  ivláSté,  le  v  inventářích  XV.  stolelf  nej- 
větším poElem  objevuje  se  holé  jméno  sudlice  bez  urícnf  zevrubuějlibo. 
V  husitské  době  si  je  odkazuji  měSfané  jakožto  věc  cennou  a  poručení 
hodnou  ne  řidkokrát.'') 

Na  ratišté  vstavovůny  i  kosy,  nože  ohnuté,  ělmž  vznikaly  kosiny, 
koíiire.  Jest  jich  podoba  jií  v  bibli  Velislavové.  Tof  zbraň  po  výtce 
seěná.  Na  francouzských  obrazech  jeví  se  patrnéji  teprve  koncem  XV- 
stolelf.*) 

Při  bodácích  nesmíme  na  konec  nevzpomenonti  selských  pudávek 
Či  vidli,  jii-hí  Husité  ožívali  za  zbraň  s  úspěchem. 

Ze  zbraní  ml&ticich  přední  místo  v  XV.  věkn  zajimá  eUvný 
český  cep  husitský. 

Husitská  domobrana  lidová  sebrala  cepy  ze  stodol,  pobíjela  je  že- 
leznými pláty  a  hřeby,  a  takovou  pádnou  zbraní  buSil  ěeský  bojovník  do 
hlav  nepřátel  svého  jazyka  a  víry.    Udeřil  Uuaita  v  minutě  i  třicetkráte. 

CepDÍci  byli  u  vu]Ětě  obzvláStoi  Btota".  Jejich  zbraň  nejvíce  roz- 
nesla do  světa  postrachu.  Dohře  se  dl  ve  zprávě  českých  bratří  kan- 
valdbkjcb,  íe  nej^ětSI  důrod  husitských  kompaktát  byly  „cepy  Žiikovy".*) 
Bez  těch  cepů  nebyl  by  koncil  basilejský  nikdy  se  odhodlal  k  smlou- 
váni 8  kaciři  protivnými  a  uenávidénými. 

Cep  takřka  srostl  s  pojmem  husitského  bojovníka.  Protož  r.  1558, 
když  Ferdinand  I.  přijel  do  Praliy,  a  Pražané  ho  chtěli  pobaviti  divadlem 
zajimavým,  postavili  mu  na  oko  husitské   „ccpníky". 

Téi  tak,  kdji  r.  1619  vjel  do  Čech  pro  korunu  Fridrich  Falcký, 
vítali  ho  v  Louncib  „starořestí  cepaři"  husitští, *)  a  v  Praze  u  Strahovské 
brány  hlučiti  jiuí  cepaří  husitské  vojsko  představující. 

<)  AnzHser  fQr  Kund.  d.  deut.  Vort.  IBSt.  31G.  Tél  Manniberg.  Wáfen.  Ifi. 

')  Miscell.  v  dakách.  28.  E.  7.  Roku  U39. 

•)  Gíy   Gloas.  I.  692    V  lextu  vaak  pr^vf,  íe  l)yly  dávno  prve. 

')  Arch.  zems.  list.  bratrak.  aute  r.  1498. 

»)  Ski)*.  HÍBU,r.  m.  857. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


279 

HoJni  víc,  íe  připadli  také  jini  nežli  Čechové  na  to,  potiiíiti  cepa 
za  zliraři.')  Na  polakýth  obráicich  cep;  viděli  jsme  jakoito  zbraň  útoínou 
r.  1427.  Esaeirein  di,  le  před  bnsitskýini  Tojnami  i  po  Dich  byl  cep 
zbraň  selská.') 

Ale  to  jisto,  že  selský  cep  promován  rnkami  HasitO  za  zbraíi  vo- 
jenskou, s  jinými  zbraněmi  útoínými  rovnoprávnoo  a  Hositfim  jakoby 
vlastQl.  Kadanno  mn  Nfmci  neříkali  „bDhmiscber  korabammer".')  Qc- 
sité  ho  pfivedli  ke  cti.  Sám  cfsař  Maimilian  cviílval  se  v  boji  s  touto 
zbraoi,  drohdy  povríenoa.  Ba  ve  Frcydatn  uvádf  se  cep  mezi  ibraafmi 
ke  kolbám,  tedy  mezi  zbronřmi  rytfřskýmil*) 

K  zbranira  mUticfm  slafii  vEelijaké  bijáky,  palcáty,  sochory, 
srhyrky,  mlaty  i\  kladiva.  Jsod  to  zbraně  jíí  praehisiorické.  V  středo- 
věku Be  jimi  oháněli  spfi  Slované  neíti  jiní  národové.  V  XV.  stoictf 
kladiva  a  palcáty  obzvláité  jezdci  oblibovali.  Ale  i  pěidci  chodili  s  mlaty 
ěili  kladivy  a  rozbíjeli  jimi  rytifQiD  pláty  na  prson.  V  století  před  tfm 
r.  1381  vzbonřenl  měltané  pařiiStl  Btali  se  pověstnými  svými  kladivy,  na 
topořiítlch  dlonhých  nabitými. 

Co  se  dotýěe  palcáto,  tvrdíme,  ie  nikde  neměl  tolik  forem,  jako 
n  nás  vymydleno  od  Hnsitfi.  Palice  a  sochor  pobitý  hřeby  (viz  obr. 
i.  1C4.),  sochor,  na  jebož  konci  koule  bnd  bolá  buď  špicemi  posetá, 
sochor,  na  jeboŽ  konci  zahákován  ětyřhranný  brabý  kns  železa,  nebo 
kas  ieleza,  v  němí  jsoo  žebra  pěkně  vryta,  ciselováoa,  naposled  i  holé 
trdlo:')  všecko  je  palcát,  je  biják.  Na  jabilejnf  výstavě  pan  farář 
Procházka  z  Dobřenic  nkázal  palici  železnou  s  osmi  hroty  mocnými. 
Byla  to  palice  jezdcA  Žiíkovýcb;  obraz  její  podáváme  pod  i.  162.  Žižka 
sám  také  míval  palcát  při  sobě  ve  váleěných  bězích  nenstále.  Vlmet,  že 
po  smrti  své  malován  v  Hradci  na  korouhev,  ao  aedi  na  koni  v  zbroji 
rytířské  s  palcátem,  „jak  za  íiva  byl'.')  Jemu  byl  palcát  patrně  za 
znak  vfldcovství.  K  bijákěm  také  náleží  ona  oblíbená  a  HasitQ  fnrma, 
které  říkají  „bvřzda"  (morgenstern,  angl.  morning  stár)  i  „ZiŽkŮT 
kropái".  Na  tyři  kované  visf  řetěz,  a  na  řetěze  houpá  se  koule  jefatá, 
hřeby  pobitá,  jejíž  podobu  viz  na  obr.  ě.  164.  Takový  biják  mlaiiĚlho 
rázu  podáváme  pod  fi.  163.  Originál  náleží  p.  Javůrkovi,  historickému 
malíři.  Botě  je  kován  olovem.  Na  jubilejní  výstavě  mél  ěfsto  153.  Na 
obraze  ě-  164.  podáváme  husitské  zbraně  úlimeiD,  jakž  byly  před  Časem 


')  Ga;.  Oloas.  fl^au  ďarmes.  720. 

^  Anifig.  f.  Kund.  ň.  deut.  Vor^.  1882    168. 

')  Anieiger.  Týž. 

')  O  husitské  zbrani  Ctěme  v  eatirické  písni  sonvíkě: 

,Coí  npdovfdů  Hci  řeií, 
tof  rhlie  |>ř emoci  b«čI, 


Nebeský  v  Cas.  C.  Mus.  1851.  117, 
•)  Tomek.  Praha,  IV.  311 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


260 

sestaveny  t  přehledD}'  ob'ázek  ze  sbírek  Českého  masea.  Ooea  kolfif  kelm 
(Jako  broer)  t  knuté  ninsf  býti  i  obrázku  vyloofen. 

Ze  Htťeliiýcli  zbrani  ndriujf  se  starodávné  samostMIy  a  knde 
(balieta)  (obraz  č.  165.)  ve  vojnách  viade  po  Evropé  ai  přes  polovici 
XV.  veko. 

Ba  1  když  napotom  ponékud  zobyíejnily  atřeloé  poSky  prachové, 
n  nás  za  celé  Btoletf  napofůd  podle  praioé  střelby  nezdolné  panuje  knée 
a  samostříl  starodávný.*)    Kdyí  přepadnouti  chtěl  r.  1440  Kolda  Praho, 


Palcit  z  XT.  stol.  Hajetoik  Bij&k  *  braar 

dQst.  p.  J.  Procházka,  forái-.  století  XT.  a  XTI. 


připomínají  se  kopf  a  samoetřfly,  téhoí  roka  vfiak  táhnou  Pražané  na 
Inpife  —  jsouce  pnSkami  ozbrojeni,  a  r.  1447  jdou  čeStf  žoldnéři  do 
mJSeňské  vojny  s  puikami  a  pavézami.') 

y  táboFiik^ch  kfiaftech  z  doby  krále  Jiřiho  nápadný  jsou  kaie. 
Martin  Horko  (f  1471)  nemel  ani  jiné  střelby  nei  kn£i,  Vavřinec  z  Cel- 
kovic  (t  1467)  néi  kaSe  ivé.') 

')  Od  XII.  atol.  povédom ,  lat.  arcubaliata;  ital.  bileatra,  ném.  armruat  mfsto 
chybného  prý  araibrust. 

")  Tomel.  Praha.  TI.  8.1.  147. 

■)  Výpia  kšaftů  zaslaný  mi  koll.  Thirem. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


)b,Google 

Čls.  164.  Hneitské  ibrané  v  eeském  museum. 


282 


PraiStf  měfitané  kde  ktefi  pořád  odkazojf  ,Baniostřlly  s  toalem", 
„toDly  se  ífpy",  .kliky*,  „bevery",  jimii  se  tětiva  BamoBtffIn  natahovala. 
Václav  Mjslik  (f  U82)  odkazuje  kromé  bákovnice  na  prach  pořízené 
i  kn£i,  jakolto  zbraň  cennou. 

Léta  1485  cení  se  mal&  knSe  b  heverem  pftl  dmhon  kopou  groift 
mfSeňBk^cb,  a  dva  „Bamostřily  nové"  byly  za  4  kopy-*) 

OvSem  byly  knsy  tiké  levnější,  proBtnéjíI.  Pražský  koiiEnlk  Nefád 
mi.  T.  1477  aoinostřil  za  60  grolŠ. 

Socha  pékného  BamoBtřlln  nebo  koSe  bývala  zdobeoa  líelíjak, 
obyčejné  kosti  Blooovoti. 

Socha  je  podstatná  íást  aamostřila;  drohá  podstat  jeho  jest  lak. 
Té  ti  v  a  napínala  se,  a  na  ořech  (lat.  nnqaB)  přikládal  se  ífp.    Odtud 


ČfB.  ]CS.   SamoBtrfl;  mfgetek  p.  Ctaaurf. 


lze  vysvétliti  pfislovf  v  starých  dobách  velmi  obyéejoé:  gNaléhá  mu  jii 
na  ořech";  totií  rána,  neitéstf  jií  již  naň  se  hrne. 

Zbraně  prachem  Btřfleci  pocli&zejf  z  orienta.  Uěli  je  prý  Již  Ta- 
taři (1241),  roěli  je  Uaurovó.  Odtud  pochytili  véc  sousedé,  a  pnSky 
střelné  objevuji  se  r.  1346  v  bitvě  a  Cref^y.  Roku  1360  jii  v  Němdch 
lili  déla.<) 

Ensit&m  se  nikterak  ncapirá,')  íe  vymyslili  sobě  střelby  lebJU, 
praktiJStějif  doBavaduich.    V  pražských    knihách   nacházíme   „piSCaljT"  a 

')  Dsky.  Míbc.  26. 

*)  Scheiblť.    Die  gute  alte  í^eiL  3i6.    O  zaUtcfch  pracbu   iprivy  ineseny 
T  DemmÍDOiých  KriogiwiS.  94.  96. 
*)  fioebeim.  Waffenkande.  11. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


289 

raiaf  „hákovniee"  Jíl  t  dobé  husitské.')  (Obr.  i.  164.)  Vilt&lj  a  há- 
koTDÍce  tronsl  se  v  popisech  2lm  dále  vic,  a  ke  konci  vikn  má  leckterý 
měltan  venkovský  pospolu  nékolik  piSfal  za  zbraň.  LitomySlský  Tu6ek 
mohl  se  r.  \4'J5  chlubiti,  že  má  ,dré  píSíale*. 

T  jubilejní  výstavS  vldčlt  jsme  plzeňské  pfífalf  a  hákornice  voznl 
s  hradební,  pocházející  i  XT.  veka.  Tot  byla  těíká  střelná  ibraĎ,  ka 
kteréž  v  této  iaiie  přihlíieti  nelze. 

PrÍDCÍp  técbto  vSech  střelných  zbraní  byl  v  XV.  veku  velmi  prostý. 
V  hlavni  bjla  dírka,  v  iiii  prach  zapalován  knotem. 

Brzy  po  r.  1420  vjnijEileD  zámek  Iontový,  v  némž  knot  byl  upevněn. 
SpooStél  se  tlakem.  Čím  delší  hlaveň,  tím  vétfifho  domnívali  Ge  výstedka 
střelné  rány.  Proto  nepředstavuj  sobě  atarodávnon  plSCalo  nebo  hákoTiiíci 
raínf  nikoliv  maličkon.    Bývaly  to  kusy  dosti  téiké. 

Hákovnice,  pramáti  nynéjSí  střelné  paSky,  musila  za  střelby  na 
dolejilm  konci  lahákováoa  býti,  aby  nebylo  nebezpefného  odrazu.') 

Podle  zachovaných  kusft  jest  kclík  druhů  hákoToic  jii  v  XT. 
století") 

Prach  mívali  střelci  v  XT.  stoleti  v  prostiěkých  pytlfcfcb;  aspoň 
nádherné  , patronův  tafky"  vyskytují  se  v  inventářích  teprve  u  veku  ná- 
sledajfcím  Pevnou  néjakoD  nádoba  na  prach  z  českého  mnaea  vpravil 
kreslíř  do  obrázkn  na&ebo  é.   164. 


3.  PrAporee,  koronheT. 

Praporce  formy,  církevní  korouhev,  prapor  válečný,  husitský,  kritácký, 
barvy  oa  praporci. 

Praporec  (frc.  drapeaa,  banniere,  stři.  drapellnm)  vznikl  tfn,  že 
zavésjlí  si  na  kopí  kas  barevné  látky  ne  vždy  stejně  sestřižené;  také 
zavřiiní  bylo  rozmanitého  způsobn. 

Od  X.  stoktl  věéell  praporce  formy  obdélníkové  na  tyé  po  íířce,  a 
látka  obdélníkem  sestřižená  vláta  volné.  Některý  praporec  netvořil  uza- 
vřitý obdélník,  alebri  byl  a  svém  konci  do  několika  ípicí  vykrojen*) 

Církevní  korouhve  držely  se  podoby  íímski^ho  labaruai,  pocházejí- 
cího z  doby  Konstantinovy:  na  tyči  totiž  pfivSfiena  vodorovně  jiná  tyč 
a  k  té  přiSit  praporec,  jenž  tedy  nevlál  voluě,  nýbrž  byl  stále  napjat. 
Poněknd  podobné  praporce  brávali  rjtíri  k  zbroji,  jenže  a  nich  praporec 
proměnil  se  v  tvrdun  tabnii,  na  nfŽ  erb  znamenán.  Je  to  dobře  znáti 
na  pečeti  krále  Jana,  reprodakované  v  I.  díle  str.  189.*) 

')  Roku  1433  plífala.  Arch.  praí.  &  992.  U8. 
■)  Oliíímí  fioeheím.  447. 
'í  Demmin.  KríeRBir.  108.  109. 
^  Ubraiy  v  Gay.  Olossiír.  pod  titul,  banniere, 

*)  Srovnrj  cizi  praporce  toho  zpúiobu  i  Codex  Balduini  (XIT  stťl)  v  Qe- 
schicbte  d.  deut.  Halerei.  Junitachek.  172. 


zsdbyGoOgle 


284 

Byl  leckde  zvyk,  ie  koronhevnf  páni  mívali  praporec  Styřhranný, 
rytíři,  DiíSi  ílecbta  o  dron  Ipiufcb. 

Do  XV.  století  praporce  váleÍDé  i  koBtelni  koronbve  valně  při- 
braly látky. 

Chrúmové  knay,  jsouce  brnbé  veliký,  přiíivány  byly  novým  spll- 
sobem  na  přifrioa  tyč,  opioatřed  na  žerdi  zavěíetioD,  a  dole  byly  vy- 
krojorány  (fimbriae,  flamniulae ').  Je  to  taž  podoba,  kteron  vidáme  dnes 
jakoHo  jedinou  obyí^ejitou.  Jest  naSe  mlnéai,  že  cbrámová  koroahev  tn 
formo  na  sebe  přijala  z  korouhve  vojenské.  Vidřlif  jeme  pravd  takovon 
koroahev,  jako  Ud  mívají  v  katolických  koateifch,  na  v&leíném  obraie 
cizim  jií  r.  1334 1") 

Víakté  váleCný  „standartas*  (vezillDm,  c&rrocclo),  na  voze  před 
vojsky  vezený,  míval  též  podoba  cbrámové  korouhve,  jenie  nebyl,  pokad 
zn&me  obrázky,  dole  vystřižen.') 

Plucba  vlajfcfbo  i>raporu  vyllviofm  íignralDým  byla  zdobtmo. 

Praporce  cbrámové  byly  ní  v  XT.  věku  tak  triky,  žo  praporeSoik 
niDsil  býti  podporován,  a  to  tak,  íe  sondrazi  tyfkani  podpírali  praporce 
se  atran.  OvSem  tim  vfce  té  divné  podpory  hylo  zapotřebí  potom,  když 
vkusem  rcnaissanínlm  na  prapor  navé&eno  Iňflr  a  třapcA. 

Váleíný  praporec  v  XV.  atoletl  bral  na  sebe  nejrozmanitčjif 
podoby.  Byl  do  Ětyř  robů,  do  tři,  do  dvon.  Oliyfiejné  ia£fnal  se  Étvercem 
neb  obdélníkem  a  náhle  dvéma  pravými  úhly  proměnil  se  v  předloobý 
cfp,  kterýž  na  obrazech  bývá  stiliaován  a  velmi  malebné  dopadá,*)  (Obr. 
C.  20.,  e.  140,  í.  149.) 

Jiný  praporec  aŽ  oA  své  základny  Bméřaje  v  předlonhon  fipici  a 
neláme  ec  nikde.  Viz  obr.  147. 

Někdy  kázáno  mládenci,  k  prapom  postavenému,  aby  jeho  cíp  pře- 
dlouhý pořade  držel,  takže  při  té  připadnosti  nadouval  vítr  praporec 
n  veliký  oblouk  jako  plachtu. 

Praporec  naiich  bojovníkfi  husitských  (i.  20.,  140.,  147.) 
je  etřldmé  veliký;  podobon  je  do  £pice.  Na  ném  zobrazen  kalich 
B  hostií  nebo  i  bez  hostie. 

Známo,  že  Husité  začali  kalich  červený  nebo  bílý  na  odění,  na 
korouhve  malovati  a  vSivati  po  pHkladé  křižáků  a  vojska  Zikmundova, 
kteréž  znřivě  přihnalo  se  r.  1420,  majic  na  kopích  korouhvičky  a  křiiem 
červeným. 

Poselstvo  husitské,  tábnouc  do  Basileje  r.  I4S2,  melo  na  koronhvi 
kromě  kalicba  s  hostii  též  nápis:  „Pravda  vie  přemáhá".  Tim  ae  Němci 
cestou  tuze  horfiili.'') 

Dle  .bludných  artiknlB"  táborských  připouitěli  i  bratři  Tiboři  na 
korouhve  malovati  obraz  iva,  osla,  beránka,  husy  nebo  podoben- 
Btvi  koruny  neb  kalicha. 

')  Bock.  Oescb.  der  liturg.  Geiránder  III  20S. 
*)  Jonitscbek.  Geschichie  der  deot.  Malerei.  163. 
')  Obraz.  Demmin.  Kriigswaffen.  517. 
')  LouAiidie.  Artea  sompt.  II. 
»)  Tomek.  Praha.  IV.  67.  76.  516. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


Na  obraie  6.  140.  Dpozorňojeme  nft  prTotnijíl  formo  praporce. 
Ten  tn  n&leil  kfižákAm.  Je  mnobem  Siřil  aeíll  hagjtský,  Eonce  jebo 
viděti  nenf,  ale  zdá  se  podle  stoíeniD,  íb  tobo  drobn  pmporec  byl 
dlonhý  obdélnlhoTý  kos  Utkj,  na  ratiSti  přibity,  jenž  nekoníil  se  íplcl, 
nei  rohy.  Na  témí  obrázku  nia)i  křiiáci  jeíté  jeden  praporec,  busitskémn 
(t  i.  147.)  doceU  podobný.  Praporce  Žilkových  bojovnfkQ  jaoa  malovány 
Scrveoé.  Nynéjifch  barev  íaských  fervené  a  bílé  v  XV.  vťkn  na  pra- 
porech jiaté  nezfiti.  AI  ae  nám  tedy  na  divadle  v  hasitskáin  tábofe  neoosd 
Na  £A&rách  při  privilegiích  vSak  objevuji  se  f  eakó  barvy,  oe-li  di^ve,  tedy 
jistí  I  dob  krále  JiNho.  Vzeily  barvy  ty  asi  ze  znakn  zemského,  z  bilého 
lva  T  řerveném  poli.  Tento  znak  objevuje  ae  při  Přemyslovci  Jindřicha 
Vladislavovi  nejprve.  Lacembnrkové  naii  bonoslvali  ae  Bpí£e  barvoo  řfiakoa 
černožlotoa,  a  Čechové  na  Milán  tábti  s  praporci  barvy   r&ženél 

Na  konec  bnď  připomenuto,  íe  jii  v  XIV.  století  přantalo  vojsko 
veliké  prapory  na  zvláštním  voze  voziti  (carroccio). 


4.  ŮboF  ke  kolbám  a  k  turnaji;  nádobi  koAské. 

Zápas  T  koiilfcli;   braň  latarasoTaná,  kolíf  heim,   kolCI  sedlo,   kroplř,   plity  um. 
koně,  kvlDtána ;  sedlo  a  jcbo  Části,  náhlavky,  udidla. 

Nelze  o  rytířských  !!decb  akonati  bez  některé  zmínky  o  zbroji  a 
zbrani,  které  oíivali  při  kolbách,  kláni  a  v  zápase  turnajovém. 

Podivno  je,  Se  lápas  mohl  se  dili  v  lehkém  Sátí,  ba  v  košili 
jen.  Vypravuje  Sylvins  o  soadnfm  zápase  dvou  rytfřfl  ,o  nrozenost  a 
starožitnost  roda",  v  kterémí  zápase  q  přítomnosti  králové  oditi  bjli 
oba  jen  „kolili  a  svrchn  Cnbon" ; ')  také  Židek  radí  králi  Jiřlmn,  aby 
nedoponitél  kolby,  při  nií  jsou  zápasnici  „v  koSilkách  za  teníl  papf* 
rovýth' ;  toť  jrý  je  zonfalatvi,  vraída.  NecbC  král  kolby  dopooítl  v  Satč 
a  v  odéoi  gZatarasovaném".*) 

Tento  zápas  v  košilích  pokládáme  za  zbytek  boifcb  sondfi.  Svádí  nás 
k  tomn  zkDÍenosf  i  v  XVI.  veka  praobyfejná,  ie  oíistné  přlsaby,  při  nichi 
Šlo  o  život  človéka  obviněnébo.   dély  ae  též    v  košilích  nebo   v  éccbifch. 

Pobud  Slo  o  zábavné  rytířské  kláni  a  nikoli  o  nějaký  aond  nebo 
spor,  jejž  bylo  zbrani  rozbodnonti,  bývali  rytíři  zajisté  v  zápase,  v  kláni, 
v  turnaji  dobře  odénlm  zataraseni,  ba  téílf  a  bezpečočjši  mivalt 
zbroj,  neili  bdyi  do  vojny  se  brali. 

Kdyl  „vyvolán  dvdr",  a  zápasnici  se  ohlásili,  šlo  o  to,  aby  silou 
a  améloD  obratnosti  jeden  drabéma  zlomil  dřevce  o  Stlt  protivníkův,  za- 
věšený na  levém  rameni  (obrázek  i-  166.),  jindy  běželo  o  to,  aby  dmh 
drahn  srazil  klenot  a  přilbice  (obrázek  i.  167.),  jindy  zase,  aby  drah 
vymrštil  droha   ze  aedla.')    Vímef,   íe  za  smatného  panováni   krále  Zik- 

<)  EroD.  Sylv.  603. 

')  BulHip.  Správoiny  Zídkový  v  oniv.  knih.  í.  17.  D.  3.  str.  37. 

■)  Violtet-le-Duc.  IL  S67. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


manda  r.  1436  při  kláDÍ  na  pruiském  roosté  kooanáin  jedíDý  český  zeman 
Jan  LorvB  , metal  Uhřatf  jako  mkaTÍci"  —  shazoval  jedaoho  po  drahém 
s  koDě.') 

Z  hořejil  Kpr&vy  o  Zídkově  rádi,  kr&li  Jiřlma  DÍiněDé,  že  tutii 
kolby,  jak  se  proT02ii)f,  Json  vraida,  pak  2  pfibody  povédomé,  ie  la 
pobyta  krále  Ladislava  t  Prnza  při  kláni  vitěz  Němec  daroval  pl^emože- 
némn  Čechovi  livot,  plyne  b  dostatek  jasoé,  ie  Slo  při  západech  i  o  iivot, 
ale  v  XV.  Btoleti  klademe  ty  pHpady  za  výminky. 

Pravidlem  tehda  byty  kláni  a  tarnaj  ponfaé  hry  na  podfranoa  a  na 
zábava,  jahoi  jii  v  XIV.  věku  o  tom  přiklady.*J  Zdrávi  nemélo  při  tom 
nikterak  se  abtižiti;  proto  bývali  po  starém  zvyku  při  obon  zápasnicích 
pomocnici,    kteřf   Šetřili   jich   bezpečnosti,    zastavili  koaé,    bylo-Ii   třeba. 


.  166.    Z  biblf  kutnohorské. 


popadli  a  udrželi  vymritěného  rytíře  a  víelijsk  ěinili  se  vbod,  aby  ne- 
stalo se  neítésti.  Viz  obrázek  takovčbo  kláni  z  násténaé  malby  brada 
piseckého  t.  168. 

Ochranná  zbroj  byla,  JakoS  svrcbn  řečeno,  d&kladoějil.  Přflbn  vidy 
brávali  ke  kláni  tak  velikou,  aby  se  hlavy  nikde  nedotýkala  přimo;  nad 
to  vycpali  ji,   aby  čepec  pod  ni  zdasil  rány. 

Formy  lioířího  helmu  viz  na  obr.  107.,  168. 

Druhdy  býval  kolčf  beim  podoby  brncovité,  válcovité,  bez  hledí; 
v  přllbé  bylo  vodorovné  okénce  oClm;  nevalným  nadzdviženfm  byly 
oči  p^fld  ranou  bezpečny.  U  vékn  patnáctém  brávali  helmic!  knlatoa 
B  mFeil.  Oboji  helmice  stávala  na  ramenech  rytířových  a  byla  k  ra- 
meni,  k  oboječkn  řemeny  připínána  (obr.  č.  167.).    Že  obestirati  rytíři 

')  Tomek.  Praha.  VI.  10. 

*)  Hájeh  pH  r  1392.  Tu  za  8  dni  proTomvány  „kolby,  honby,  ijpasv  ka- 
menem neb  dřevem  házením,  íermem,  skokem,  tét  i  KejklirGttlm  bez  úrazu  * 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


pfi  fcolbě  kolíl  beim  i  t  XV.  stoletl^fafr- 
DOchy,  to  patrno  kromé  přiloieného  obrázku 
i  na  rytíři  pUsltcky  vyrobeném  v  bacblikn, 
jeni  Dáhži  Spoleínosti  pf&tel  Etarožitnostl 
T  Praze.') 

I  ostatQi  brnéné  kasy  vSecky  byly 
Ic  zipaBn  apevnéoy,  ov£em  spíSe  jen  po 
předn  a  nikoliv  po  zadu.  DřeTCe  mívala 
hroty  tnpé,')  jakoí  dobře  zříti  na  troj- 
zabém  dfevci  téhož  kachlikn  avrcbit  řeíe- 
nébo.  Při  klání  bý<^ala  dferce  téiíl  neili 
při  honénf. 

Byl-Ii  zápaa  péifcb,  bojováno  všelikými 
zbracěmi,  při  tom  ovíem  malá  paiéza  milá 
falavnf  ocbraonon  útoha. 

Zápaseno-li  na  koni,  i  sedlo  musilo 
nikterak  ochraňovati,  totiž  tak,  že  bývalo 
vySSl,  pevněji!  a  tvrdé,  a  v  zadá  a  povjEe- 
aým  Inkem  (arcns  posterior),  aby  rytíř 
mél  oporo,  když  protivník  do  n£ho  vrazil. 
Přední  Ink  aa  fele  (arcns  anterior)  byl  oby- 
Cejný.  Sedlo  tak  připravené  bylu  sedlo 
koKi.*) 

Koně  na  pHchrana  také  brnili  ze  předu 
pláty  ieleznými ,  na  hlavě  i  po  praecb. 
Ostatek  zdobili  koně  obEfrnou  a  nádbernou 
pokrývkou ,  kteráž  slula  drubdy  k  ropiř, 
v  XV.  víku  dek;  oboji  bIovo  je  cizinské; 
prvé  románské  (groppiera,  cronpiere,  capa- 
racon*),  toto  némecké.  Všaktě  podle  rytiř- 
skýeb  pravidel  kdo  ndeřil  v  koné  místo  ve 
svébo  soka,  poklesl  v  zápase  a  pozbyl  vSeho, 
oč  filo. 

Cis.  167. 

Nádherný  kroplř  a  koné  opancéřování  BřeoĚk  z  Kyzemberka. 

viz  na  obrázku  %  fresek  keple  Ivibovské 
pod  i.   169. 

Kterak  „honění"  v  XV.  stol.  za  pouhou  hrařkn  pokleslo,  tobo  světlým 
díikiizem  „kviiitana",  po  v£f  západní  Evropě  rytířská  hra  oblíbená. 

Rytíř  na  koni  rozběhlý  měl  vraziti  do  Ititu,  její  driel  na  sobe  — 
panák.  Trefil-li  rytíř,  zlomilo  se  dřevce  jako  v  kláni  rytířském;  netre6l-li. 


')  Reprodukce  jeho  t 
')  Olirazy  £.  571.  u  Hefuer-AIrenecka. 
')  O  turDSjBkých  sedletb  tak  ířlipnjcb,  že  oběma  „Btranicemi"  kryla  i  nohy 
lápaiDikony,  řti  EiBťDweina  v  Ameig.  ínr  Kuod,  d.  deut.  Vorz.  1881.  139. 
')  Demmin.  Kriegiwaffon.  4!)3. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


Čf8.  163.   Násténuá  malba  v  smi  hradu  píseckého. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


Ddeřil  bo  panák,   na  t;2i   pohyblivý,    pytlem,   piskem   naplněníni.    Odtud 
Bnad  pochází  úsloví  o^hloupém  flověka,  ie  je  „pytlem  praitěný". 

V  pfíítím  atoIettIpoznáme,^že  rytíři  již]8  hrami  tnrnajskými 'spo- 
jovali „mamrajské",  íe  vycpávali  „galioty  tnraajaké  vlasy  ,koĎ9hými'', 
sedla  ípolepovali  „mechem".')  Z^t^ch^^zpráviJ^ek  jii  docela  patrno,  že 
v  XTl.  století  tnrnaje_byly  hračky.*) 


Freska  v  kapli  ívibovBké. 


Na  konec  stůjte  ta  o  nádobí  koňském  některé  zevrnhnéjSi  zprávy. 

Sedla   dilali  sedláN   XV.  století   „8  kostmi",   „vgecko  pošitá" 

a  třeti  „pvvleíeDli  z  sucha".    Aspoň   tato  trojí  sedla   jaon   v  sedláf- 

')  Tischer.  Oufty  z  arch.  hradeck.  str.  16.  Roku  1G73. 

')  Klement  ve  Kvétech  1893.  119.  vykládá,  íe  rytířové,  jdouce  k  turnaji, 
byli  tak  oaditl,  ie  bylo  na  &é  tnze  Spatné  podíváni.  VéHme.  V  lémi  ílánku  KvětU 
vil  obráak;  cizích  toroajAv. 

Dt,  ZlkmuDct  Wlmar:   DUInr  ktqj*.  19 


zsdbyGOOgle 


290 

skéin  praishém  řidé,  i  pobositslcé  doby  (r.  1451)  pocfa&sejfcfni,  nlolen* 
za  mistroTsk^  kos.')  V  témi  řáde  připomfnaji  se  jeitS  gStarod&T&ího" 
zpŮBobD  sedla,  délHu&  „t  jednu  koži".  Tot  byla  bezpocbybj  malá 
proktá  sedla,  při  nicbi  sedli  i  stranice  byly  tak  malé,  že  mohly  jednoii 
koii  b^ti  povlečeny.  Do  XV.  stoleti  viak  i-ozvinulo  se  jií  aedlo  o  Btra- 
Díci  malou,  %  nfi  po  oboa  Btran&cb  visely  stranice  veliké  s  vycpaný 
komorami. 

Bneiol  sedla  Esčínají  se  hlavici  nebo  čelem,  konii  ae  z&dl  a  liici- 
Oba  ty  kasy  Jsod  vodorovný.  Na  starých  sedlech  byly  v  oblouk  idviieDy 
a  Blaly,  Jakož  svrchn  Jií  dotčeno,  Inky,   přední  luk,  zadní  luk. 

A  vSecky  na  sedle  kasy  bývaly  v  XV.  veku  velmi  bohaté  zdobeny. 
Odtnd  technické  jméno  , sedlo  e  kostmi",  to  jest  kostmi  prokládané. 

Jaký  taký  pojem  o  českých  sedlech  doby  husitské  a  pohasitské 
lze  sobě  učinili  jeSté  z  některých  kasů  avrcba  psaného  sedlái^kého  řftdn. 
Žádoý  prý  nemá  sedlo  kostmi  vAkol  obkládati  „kromé  jeleních  rohft*; 
také  gkterýíhy  luk  povlekl  svinská  koil,  aby  naíi  nebil  kosti  kromé  okolo 
hlavy"  (tedy  napřed  jen  —  kde  sedlo  se  začiná);  ovělmi  koiemí  povlft- 
Četi  sedla  bjlo  zakázáno,  měla  se  povlékati  koii  benátskou  , kromě  po- 
jitých sedel*.  Tu  pozornjume,  kteraké  mohlo  býti  „it^Kn  poiité  vfiecko* : 
mohlo  býti  vSecko  obvlečeno  beranem.  Přísně  zakazoval  řád  povlafovati 
sedlo  svrchn  i  vezpod  plátnem. 

Na  délául  lukfl  při  sedle  bývali  svláitni  inkaři.  Tedy  bylo  v  se- 
dlářském řemesle  dělení  práce.  Stran  InkařA  stanovil  řád,  ie  nemají 
dráž  prodávati  Inků  neíli  bylo  za  starodávna,  totii  veliký  Ink  za  2  groáe, 
Ink  „TOznj*'  za  1  groS,  malých  Šest  za  10  gr. 

Od  sedla  visely  dolů  Tísáky  (taSky),  holstra,  do  nicbi  vkládána 
střelná  zbraň,  a  stremeníŘtě  s  železnými  třoieny.  Střemeniáté  nvoznji 
se  v  ttzdařském  řáde  pražském  r.  1445')  ,pobijaná*,  „formanská", 
.sedlská". 

Nádobí  koňské  na  hlavu  záleželo,  jako  po  tu  chvílí,  z  uáblftTkn, 
jenž  obepjat  ná£elníkeni ;  od  náhlavko  po  obou  stranách  koiiovy  ttce 
visely  popruhy,  jimž  teď  Hkajf  licnice;  na  jich  konci  drfelo  se  ndidlo. 
Od  adidla  vycházely  do  ruky  jezdcovy  otéie,  povodec. 

Ei^Ď  táhnoucí  měl  jefité  náprsník,  cliomoat,  poehvy  a  po- 
pruhy nebo  dle.  Kromě  udidla  vie  bylo  z  řemenQ  pořízeno;  adidla 
byla  zpílsobn  páky;  byla  z  kovu  a  ča^to  pocínována. 


■l  Miscell.  pH  dakách  i.  16.  fol.  P.  13. 
^  Miscell.  pH  dskách  Č.  15.  P.  t>. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


šat  vdoví  a  smutkový. 


(šat  na  rdoTiké  stolici  íerý,  íerný,  uchÍTof  přiklad;,  vdovy  veielé,  smutek  při 
pohřbu.   NoHiit  ímatek  po  pohřbu  —  gciif  křtalt". 

SUrod&roým  a  přiroieným  zTykem  oblékaly  se  vdovy  tak,  aby  na 
nich  bylo  znáti  toto  dvojí:  íe  tnichlf  a  2e  poctivě  „sedl  na  vdovsU 
stolici '. 

Trnchlivost  bylo  znáti  po  iatě  Šerém  a  černém ;  poctivosf  vdovskoD 
bylo  znáti  po  tohém  zavíjeni  hlavy,  které  nemasilo  býti  černé.  Jii  z  kro- 
niky Horaeckovy  známo,  že  (v  XIII,  vékn)  královna  vdova  na  dOkaz 
amotkn  zahalila  bí  hlavn  ilojlfem  krátkým,  bflým. 

Některá  vdova  na  znamení  srantkn  bí  í  vlasy  ostřihala  1  Jinač  oviem 
mela  mtjeti  vSecka  okázalon  nádhera  v  Satecb.  česká  pígeň  staroíitná 
dí,  £e  gčmá  barva  smutek  plodí"  a  že  se  „vdovskémn  stavu  hodí'.*) 

I  protoi  lze  sobe  představiti  vdovu  XV.  1  XVI.  století  zevnéjikom 
docela  podobna  nynějíím  Šerým  nebo  černým  sestrám  milosrdným.  Dve- 
deme  doklady  arcblvni. 

Na  příklad  Kateřina  ze  Llioty,  vdova,  oblékala  se  až  do  své  smrti 
r.  1465  snkní  iernon  a  ierým  pláitČm;  hlavu  zavinovala  filojlřem  bilým, 
nenosíc  žádných  čepcA,  ani  perlových  komu,  ani  náuSek  sítěných.') 
Pražská  vdova  Alžběta  Šycbová,  která  zemřela  téhož  roku  právě  psa- 
ného, mivala  na  sobě  .SDltni  íerú,  pláit  čraý;  v  zimé  kožich  jehančl 
nebo  kožich  lísý,  blány  králíkové. 

Oviem  byl  takový  gmntný  íat  vécl  sluSnosti  a  citu,  nikdo  nemohl 
k  němá  vdov  nutiti,  a  proto  strojívaly  se  vdovy  vdavek  chtiví  veseleji. 
Dí  až  Štítný  o  vdovách.  Že  oděly  se  nejprve  v  ěat  .barvy  vdovi" 
i  .vlasy  sobě  po  možl  nřezavSe",  ale  potom  brzy  volaly  o  vlasech: 
„Draitie  se  nám;  lezů  nám  v  oči  I  AŽ  pak  růcho,  ač  barvy  vdovie,  ale 
krojem  lepým  činily  sobě*.  Potom  prý  i  tancovaly.^) 

Smntkové  roaeho  černé  nosívali  příbnzní  a  přátelé  —  kromě 
vdovy  —  v  tomto  včkn  jenom  při  pohřbu.  Na  ten  konec  kupován 
při  onaěejilch  pohřbech  vždy  některý  postav  Černého  sukna.  Sukno  ná- 
leSelo  k  útratám  pohřebným. 

Při  pobřbn  krále  Ladislava  r.  1457  bylí  rytíři  Černě  oděni  rouchem 
podobným  mnifiskému,  tedy  pohřebný  smutek  roziiřen  tn  na  přednějSi 
obecenstvo.*)  Po  smutném  úkonu  zůstával  smutek  pouze  v  srdci,  a  jen 
vdova,  jakož  svrchu  vyloženo,  strojila  se  tak,  aby  iatem  bylo  znáti  vdova. 

Teprve  v  století  následujícím  dle  hodnověrných  zpráv  Dačického  a 
Veleslavínových   začali  naSi,  a  to  ne  vííckui,   alebrž  jen  MpředněJSÍ*  po 

<)  Henůík.  Č.  C.  Hus.  1681.  109.  Z  Feifalikovýck  Altl.  Liedvr.  693. 

■)  Dsky.  Hisc.  26. 

•)  Stftný-Eiben.  Knih.  íest.  84. 

♦J  Tomek.  Praha.  VI.  387. 

19* 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


TEorecb  zahraniíDJch  „bráti  na  tnamení  lírmutkii  křtalt  dal';  to  jest 
oáili  se  v  icné  dloobé  ieAy  na  sedm,  devět  dní,  •  někteH  i  na  detH  Sas. 
TelesIavÍD,  jenž  zpraven  b;l  o  té  věci  od  Sixta  t  OttersdorA,  oíi- 
tého  BTÍdka,  klade  zaíátek  této  cizí  mody  na  r.  1547;  t  Dačického  Pa- 
méteck  zapaáno  o  tom  cfzfm  „křtatté",  ie  vznikl  r.  1558.  Zmínili  jame 
ge  na  tomto  nepřlhodném  mlsté  o  té  vdci  proto,  le  bodaOTÍrnost  onícb 
Btar^cb  BTídkfl  byla  popírána,  a  bylo  dokazováno,  ie  ta  móda  u  náa 
dávno  před  tlm  panovala.  Yždyt  v  samých  Némcfch,  odbudí  k  nám  při- 
nesena, začala  se  obecnSji  teprve  po  r,  14931 ')  Ten  cizí  „křlalť,  jimi 
nofien  amiitek  za  krátký  nebo  dlonbý  čaa  po  pobřbn,  bjl  v  tom,  ie  trn- 
chllcf  odél  ee  předloahým  pláStěm,  jen!  se  vlekl  po  zemi  a  na  hlava 
vstavil  knklici  obSlrnou,  kterooi  se  balil  tak  tnte,  ie  tváře  neviděti. 
Teprve  když  smntek  polevil,  vzal  truchlící  na  místi  knblice  kloboslt-') 
Popisy  německé  známe  z  let  1519—1639.") 


Šat  chudých,  dětí,  patuchy  a  maškaři. 

K  zvláitním  iatttm  počisti  slnSno  i  íat  lidi  Spitálných.  Objíiejnl 
mívali  cbndí  ve  Špitálech,  aby  HSili  ae  od  jiných  žebrákll,  pláSté  stejně 
obarvené.  Na  příklad  chudina  Spitáln  křiiovníkfl  b  hvězdon  Červenou 
nosívala  —  muž  i  ilena  —  pláSt  Šarlatové  barvy.  Někde,  jako  na  příklad 
v  Polné,  natili  Spitálniky  do  jakéhos  „mip&rti" ;  sakně  nebo  kabát  jich 
měl  totiž  rnkávy  nestejné  barvy,  jeden  Červený,  drahý  modrý.  Jinače  te 
zboiných  odkazů  městských  víme,  Že  na  Sat  chndým  nejčastéji  knpovány 
gpostavy"  sukna  Šerého. 

Jest  otázka,  měly-Ii  drobné  děti  v  XT.  vfko  nějaký  zvláštní  kroj? 
Úhmem  lze  říci,  ie  neměly.  Ha  divkácb  vídáme  sukničky  s  páskem  a 
bez  pásu,  vEecko  téíe  podoby  jako  mají  matinky  (srovn.  obrázek  £.  16.), 
a  chlapci  odívají  se  dlouhými  oděvaclmi  sakněmi  a  nohavičkami  jako 
otcové  (obr.  í.  92.).  Oviem  json-li  přllii  maličcí,  jako  na  přítomném 
obrázku  č.  170.  JeilSek,  ta  nezbývalo  mateři,  nei  vpraviti  pacholíka 
v  sukničku  jako  rnbáSek  otáhlon,  a  nechati  bo  bez  nohaviček.  VSak  do- 
savad  tak  oblékáme  své  malé  déti,  jako  to  činili  předkové  v  XV.  století. 

Y  inventářích  řídko  kdy  je  označen  některý  kns  iatn  jakožto  dětský, 
asi  nestály  jim  zs  popis.  Roku  1412  v  Plzni  naili  jsme  palliolnm  pnerile 
cum  4  nodalÍB  argenteis,  deaoratis,  pláStlk  chlapecký  s  knoflíky  po- 
alutltýmí.*) 

To  zdá  Be  nám  býti  za  rozdíl  t  SatČ  starých  a  mladých.  Že  ddtem 
na  Sat  nedávána  boŽeSina,  aspoň  ne  ton  měrou  jako  rodiče  oblibovali  na 


')  Kriegk.  Bargerth.  I.  SSl. 

*)  Anzeíger  f    Knnde  d.  deat.  Von.  1882.   226.  Grímm.   Wbcb.  TI.  677. 
Leidkappeo. 

'1  Srhl 


^)  Scbeible  Die  gote  alte  Zeit.  836. 
')  Z  výplsA  Strnadových,  Jus  generále. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


398 

arfcb  íatecb.')  T&ké  Be  nám  zdft,  Že  v  XV.  vSkn  byly  k  Sáta  dStskémn 
vybfriDf  formy  DejprostějSl.  V  století  následujícím  mnobý  syoeíflk  neliii 
se  od  otce  nic  knia.    Ani  rapír  nescbází  takověma  pidimoží. 

O  dětech  T  kolébce  lime,  fe  byly  v  pefíDkácli  povíjeny,  a  nébdy 
i  kolébka  byla  vSecka  obtoíena  povijanem,  aby  dlté  Devypadio.  Že  pe- 
řinka královskáho  ditčte  Ludvíka  byla  vyfilváDa  zlatem,  o  tom  dovídáme 
se  od  latjaBkého  básníka  Lobkovice  r.  1509.^) 

K  Eatúm   KvIáStnim    bylo   by   poloiiti    Šllty  lázeňské.    Štafl  nail 
velice  rádi  a  velice   mnoho   ae   koapávali  Čili    „mývali"    v  lázni,    zvláSté 
v  teplé,  kterouž  rozehřívali  bork^mi  obliz- 
fcy.    Nebylo  města  ani  městečka  Českého 
bez  lázné,  bez  lazebníka. 

Hosté  v  zovadelně  svlékli  své  Sáty 
a  oblékali  na  se  rubáme  čili  „patuchy", 
kteréž  nacbáziS  tn  a  tam  v  inventářích 
XV.  vĚkn.')  Že  jich  není  v  inventifích 
tolik,  kolik  jicli  badatel  do  omrzeni  shle- 
dává T  století  následujícím,  toho  bude  asi 
pffčina  ta,  že  choval  lazebník  „patnchy" 
potřebné  sám,  kteréž  se  jeitě  nestaly  ku 
sem  honosným,  jako  XVL  věku. 

Maékaření  v  středověku  doloženo 
již  z  V.  století.*)  Byly  za  dlouhý  čas 
maSkafi  spojováni  se  slavnostmi  církev- 
ními. Zvláité  o  Vánocích  a  o  Nový  rok 
Buad  po  v£í  Evropě  ki^esCanské  vybírali 
žáci  ze  sebe  biskupa  mláďátek, 
nepiscopns  innocentinm",  jehož 
průvod  byl  vSecko  maskován.  V  Čechách  Čfs.  170. 

se    připomínají   Indibria  —  hry  —  žákfl       Z  rukopisu  c.  k.  nniv.  knihovny, 
r.  1255.  Při  tom  je  nářek,  áe  žáci  (cle-         '•so-  XI.  A.  ]4.  (XV.  gtoletf]. 
rici)   velmi    bouřlivě    si   vedli    v  klidném 
kláíteřc  břevno vskérn.^) 

Maikarni  rozpustilosti  nepobynuly  jeStě  ani  dva  věky  potom.  Po- 
Tédomaf  Jest  Husova  zpráva,  ie  se  biskopského  prfivodn  súčastnil.  Po- 
tvorný  Žák  učiněn  biskupem,  posazen  na  oslici  tváří  k  ocasu,  a  iíáci 
obrátivSe  kokly  kožiŽné  naopak  tančili  v  chrámě.  Has  vzpomíná  toho 
B  opravdovou  lítostí. 

Zajisté  v  tom  nastala  reakce  v  době  hasitské,  ale  v  XVI.  století 
zase  kvete  maěkarstvf,  když  ne  v  kostele,  tedy  po  hospodách  a  ulicích 
v  dobé  masopustní. 


■)  Til  miniatary  v  graduale  nímeckobrod.  i  r.  1606 
*)  Lobkovic- V  i  aařický.  Spisy.  97. 
>)  Na  pr.    r.  1483    .dva  patuchy"   n   Oldřicha    plav 
Hiscell.  26. 

')  Ceshý  Lid.  II.  966.  Zfbrt  snesl  doklady. 
*)  Emler.  Beg.  H.  64. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


394 

Namknfl-li  se  otázka,  kterak  vypadali  v  XT.  vdkn  maSkaři,  toi 
zs  odpověď  vyBTft&  16  akonpýcb  zpráv  •  obráibfl,  že  nebrávali  ns  sebe 
lidé,  jako  dnes  se  déje,  kroj  starých  zailjch  dob  anebo  kroj  rfilch  ná- 
rod&v,  alebrž  přeřadí  strojili  se  za  zvlfala,  ca  opice,  medvědy,  ptáky  a 
vielijaké  potvory.  A  když  neolepili  se  po  viero  tSle  chlupy,  peHm,  slamoo. 
hoblovačkami,  alespoň  larvoa  snažili  se  b:fti  maikarem  zvii^Im. 

První  zmínka  o  íkraboSce  a  nás  jest  zapsána  t  Starých  Letopisech 
při  roce  1403.  Zajisté  že  nebyla  to  íkraboikH  opravda  prmi.  Kterak 
larvy  vypadaly,  to  zoáme  jen  z  cizlrh  d£l.  Maíkaři  za  doby  francons- 
Bkého  krále  Karla  TI.  mají  larvy  zelené,  červené,  vie  s  dlonbými  nosy. 
Jináíe  mají  chlupy  po  těle,  jakoby  v  hdíi  tkvěli,  ne  nepodobni  jsouce 
Eitymim.  Při  tom  jBon  bosi  a  k  dámám  chovají  se  podle  naíich  pojmů 
necndně  a  drze,  podle  tehdejfifch  pojmft  bezpochyby  vtipné.') 

Sáhl-li  maíkar  ke  kostyma  lidskémn,  to  nejspifi  proměnil  při  něm 
jenom  střih :  tedy  místo  úzkých  nohavic  XT.  rékn  vzal  na  sebe  noha- 
vice velmi  iiroké,')  nebo,  což  bylo  Jeité  prostějil,  obrátil  obyčejný  šat 
narnby  a  Íel  na  nlici  na  karneval.  Viak  již  Štítný  o  tom  hovoŇ,  ie 
v  masopuste  se  i  báby  přestrojiyf  obracejíce  blány*  na  roby,  a  tim  též 
souhlasí  Bvrcba  psaná  zpráva  Hnaova.  To  zflstalu  i  aapotom  v  XVI.  stol. 
zvykem,  ie  maikařl  obraceli  koiichy  na  rab.  Jestliže  v  témž  přivé 
psaném  Btoletí  r.  1522  v  Jiblavé  pani  něitky  oděly  se  v  mniaké  kalhoty 
a  obvěsily  zrcadly,*)  lze  snad  za  to  míti,  že  tak  dělo  se  i  v  XV.  stol  : 
ma£kafi  Istem  proměňovali  pohlaví.  T  XVI.  etoleti  strojili  se  do  žen- 
ských iatfl  i  žáčkové  latinských  ěkol,  když  chodili  cassatam.*)  Na  tom 
miste  bnd  propnfitěna  zminka  o  ženě,  která  naopak  chodívala  v  iatech 
mažských,  ale  ne  Jako  maikar ,  nýbrž  chodívala  tak  po  dvac«t  let 
schválné.  Byla  to  Anka  z  Prasetína,  dcera  Předhojova,  o  nlŽ  vypravuje 
se  v  aktech  konsistoře.  Že  Ji  mniský  Sat  často  zapovídali,  zpovědnici  ji 
zakazovali,  ale  nic  neplatilo,  Anka  stále  chodila  po  možskn,  opásána 
meíem,  ten  meč  taslvala  na  muže,  a  prý  po  mnišku  Jezdila  a  Jméoo  ai 
proměňovala,  kdykoli  do  Praby  íla.  Roka  1378  konsistof  i  ni  vjnntils 
slib,  že  nechá  mniských  iitů  pod  pokutoo  deseti  kop.*) 

Blázni  čilí  ga&hové  v  službách  královských,  panských  i  pfí  ve- 
řejných slavnostech  a  kratocbvillcta  odívali  se  podle  svého  vtipa.  Ale 
rolničky  nebo  zvonečky  na  čepici  a  leckde  na  fiate  zvoniti  mnsily.  ŠaSek 
T  antifonáři  mladoboleslavském  z  konce  XV.  věku  má  rolničky  na  čepici 
řadou,  kabát  má  řasný  červený,  a  je  bez  nohavic. 

Také  kuklíce  bývá  Jíž  v  XT.  věkn  znakem  bláznO,  j^oí  viděti  na 
broncové   sofice,   jejíž   obrázek    tu    podáváme    (obr.    č.    171.).     Na    ásté 


')  Shaws.  Dresses  and  Decoratioos.  II. 

')  Na  poDCenoo  vii  obrázek  mnmeraje  ve  Welskunlgn.  Jabrb.  d. 
des  allerh.  Kaii.  II,  82. 

■)  Kulturní  obraz  mísL  Winter.  II.  220. 

')  Acta  rectoratns.  173. 

i)  Soudoi  akU  konsist.  Tadra.  262. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


tohoto  SaSka,  na  áudj  hrajtcfbo,  zajímavý  jsou  dloobé  Špičaté  pirnkávy. 
Jema  je  podoben  turnajový  blAzen  z  kachlíku,  nileíitého  Spolko  přátel 
Blaroiitnostl  v  Praze.  Jcnie  tu  má  blázen  oa  kuklici  ávé  osli  uSi, 
Šaiky  téže  podoby  vidéli  JEiac  na  cizích  obrizecb.'}  SaSkové  drílvajl 
T  roce  bftl  jako  palcát;  někdy  ta  b&l  mčla  na  svÉm  konci  larvu  a  po- 
dobu Salka.*) 


Šat   lidí   povržených. 

(žid,  kat,  biřic,  pTÍíáaé  ífnkT) 

Oděv  židň  a  lidi  zadních,  povržených,  jako  kntú,  biřiců  a  ne- 
věstek T  XV.  vékn  nebyl  vSecek  zvláStnl;  dotčeni  povržení  lidé  odí- 
vali se  rovné  tak  jako  jiní  nepovrženl  a  ctní, 
jenom  ío  masili  mivati  na  svém  šatě  některaké 
znamení  bvč  banby,  STébo  povržení,  a(  zaslooíe- 
ného,  a(  nevinného.  Židé  stííeni  byli  z  pflčin 
náboženských  i  pro  svon  neElušoon  lichva  naříze- 
ními několika  církevních  sněmA,  konaných  v  pře* 
deílýcb  stoletích,  ton  hanbou,  aby  nosili  ílatý 
klobook  a  íinté  soukenné  kolečko  nebo  žlutou 
obrnbn  na  pláfiti  a  na  Bnkni.  Dle  iprávy  Vele- 
slavínovy prý  král  Vratislav  jim  kázal  na  pláSté 
připínati  haníivé  kolečko,')  ale  v  XIV.  ani  v  XV. 
veku  není  o  tom  stopy,  že  by  žid  u  nás  nosil 
kolečko.  Teprve  v  XVI  věku  tak  rozkázáno.  Na- 
proti tomu  „židovský  klobouk'  musil  mltí,  a  ži- 
dovka zvláštní  Šlojii',  aby  na  první  hled  byli  znáni. 
Židovský  klobonček,  jehož  zvláStní  podobu 
neanadno  vypsati  jest,  byl  klobouk  bez  okrajku, 
X  jehož  vrchu  trčel  hrot,  a  nančm  někdy  opevnéna 
kulička.  Nižádný  kus  židovského  Satn  nebyl  tak 
honEervativni  jako  tento  Židovský  divný  klobouček. 
Už  v  nejstariím  středověká  měl  touž  podobu  jako  Č(s. 

a  věku  patnáctém.*)  Vidy  a  vSude  véicl  jeho  ráz 
v  tom,  Že  mnail  míti  patrnou  Špicí ')  V  XV.  věku 
bére  aa  sebe  židovský  kloboaček  měkkou  formu 
čepice,   ale  ovSem   vídy    se  špicí   velmi  zřetelnou 

>)  Histoire  du  lumínaire  od  Henry  René  ďAUemagaes.  188.  307. 

*)  Louandre.  Artes  sompi.  11. 

>)  Htstor.  kalend,  r.  1&90.  I.  leden. 

<)  Hefner-Alteneck.  Obr.  266.  Oradl.  Qesch.  d.  Egerland.  183.  Srovn.  obráiky 
v  I.  dfle.  253   Uenne  am  Rhyn.  II    192. 

*)  V  Nfmrfch  se  lak  pHpomlná  ve  XII.  stol.  Aoieig.  fOr  Kund  i.  deuC, 
Voríoit.  II.  37. 


Broniiová  fisurka 
šftilia  na  dudy  hrigf- 
dbo   z  XV.  stol  ;   ze 
sbírek  Neuborkovýcb. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


(obraz  i.  172.)-  V  lobkovické  modlitební  kaizc  (liber  preeam)  z  r.  1494 
naSti  jsme  židovaké  zlaté  čepice,  jicbí  broty  jitrnicím  jsoa  podobny  a 
ne  málo  dloahé. 

Na  čepicicb  polských  íidQ    t  téie  dobé   shledali  jsme  kromé  Epice 

obmba  klInoTÍté  vfřiziintoii,')  kterou  asi  Tzali  židé  z  Čepíc  slovansk^cb. 

Podle  klobonkitT  a  íepíc  s  klobouky  se  ahodojíclch,  mlrali  cisf  i  naSi 

židé  (OŽtdlf.    Hěstské   práro   dob;   basitské*)   nařiinje,    ie   iid  „nemá 

T  rúSe  choditi  s  obojkem  nei  s  OŽidlím".  Oiidll  bylo  podobno  knklici, 

a  aknteíně  nacházíme,   íe  nali    íidé   cbodlvaji  jeíté   v  prvni  pfilce  XVI. 

století    .v  iidoTSkýrh   kuklách".    Dilé  oíidli    při  ílatém   dlonhém  plá£ti, 

jehoí  obruba  je  hebrejsky  popsána,  má  na  sobě  lid  italský  v  knize  Bon- 

nardové.')     Na   poznanon    a    na   pohana   mely 

mfti  české  židovky   v  XV.  yéka  £lojíře  se  ílo- 

tími,  Širokými  okrajky.*) 


Katovi  a  katovc«,  lidem  zadním  a  po- 
vrieným  tak,  Že  v  chrámfi  masili  sedati  a  kle- 
kati nu  obzvláštních  místech  a  pn  smrti  ležeti 
stranou  hřbitova  mimo  lidí  „poctivé",  přikazo- 
valo městské  právo  z  hnsitské  doby  pocháze- 
jící, Aby  choditi  v  červeném  roaSe.*)  Čer- 
vená barva  mřla  býtf  pří  hrozné  práci  ka- 
tovým znamením   .nepoctivosti". 

Jinače  o  kroji  nikdy  nekázali  onřadové 
katQm  nic.  A  protoi  shledáváme  na  v^fa 
obrázcích  nejen  z  XV.  století,  ie  katové  a  jich 
pacholci  jiou  cu  do  mody  největSt  Šviháci-  To 
ruacho,  které  zvávali  kteříkoli  karatelé  Depo- 
ctivým,  krátkým  a  oplzlým,  rozpnstilým,  mfvsli 
na  sobe  průvč  kati  a  biřicové  —  aniž  drželi 
se  barvy  červené,  jakož  jim  řády  kázaly.  Biřicové  v  Hodinkách  kláfitera 
sv.  Jiří  mají  kabáty  modré  a  Sltorné  bod  červené  nebo  žluté. 

čtoucí  rač  pohleděti  obrázkn  (č.  106.),  na  němž  malováno  v  díle 
Ricbenthalové  upáleni  mistra  Jana  z  Bnsi.  Nenf-li  biřic,  stojící  při  pra- 
vici českého  mučennlka,  pravý  švihák?  Na  hlavě  má  malý  birýtek  s  dlon- 
hými  fafrnochy;  tělo  tkvi  r  kabátci  krátkém,  dole  vystřihovaném  nebo 
řezaném.  Nohy  jebo  oboty  jsou  střevíci  se  zobáky;  slovem  ivihákl 

')  Matějko  Ubiory. 

')  Právo  SobéalavBké  řečené. 

')  Bonnard-Goatumi.  I  77. 

')  NaKieul  v  Plzni.  Arch.  Pam.  VII.  593. 

•)  Právo  Sobésl.  Rukop.  univ.  knib.  17.  G.  22.  112. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


Také  po  ifibáckn  vypadali  Seití  kati  a  bIFicové,  Dfkolif  jen  kost- 
ničtí. Přítomný  obráiek  í.  173.  z  r.  1495  předataíuje  kata  pH  práci. 
Jiný  človíček  toho  rizo  katovBkého  t  téže  kolze  m4  ai  na  Bobé  lec- 
který knB  parédy,  která  teprra  t  nidedajldin  století  lakretla  plné:  mf- 
Dftne  ODOD  Teliký  birýt  s  ohromným  pérem  pétrosim  a  onen  kritký  ka- 
bátec, jelioi  rukávy  jsou  nadmnty  a  .provlačovány". 


Čta.  178. 
ŽÍTOtové  mnfedlalkav  z  r.  1496. 


Na  obráskn  č.  174.  pi^dstavajeme  J!lověka  méné  povržeaého  nežli 
byl  kat,  ale  přece  Jelté  náležitého  „k  zadní  abéři'.  Je  to  český  néjaký 
1)iřic.  Má  kabát  b  pontem,  po  bokn  iavli.  NejveBsleji  vypadá  jeho  čepice. 


Také  „prázdným  Ženkám"  od  pradávna  kázáno  méatskými  a 
jinými  onřady,  aby  byly  nékterak  znatelný  po  Bvém  ronie.  Ale  co  do 
znamení  toho  nebylo  v  Btejný  tas  ani  ve  viech  zemích  Jednoatejno. 
T  ňfmé  konec  XIV.  století  byly  znatelný  po  hilem  pláténém  krátkém 
élojiři,   jejž  nOHily  na  blavé  (in  těsta  nn  raezzovelo  bianco  di  Gambrai.') 

■)  Gsy.  OtoHaire.  260. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


Néhde  jim  roiház«li,  «by  Duily  plUt«  kntlčki  pHtii,  jinds  — 
D»  přiklad  v  BerlÍDé  r.  1486  —  Jim  porniili,  ibj  nenosily  klokt  na 
hrdle,  než  aby  svými  plášti  pokrývaly  blnTy;  barni  obyCejné  jim  vrío- 
vali  oafadové  zelenou"  ')  nebo  ílnton  Jako  iid&m,')  I  t  naiem  práva 
řečeném  soběslavském  nkládá  ae  larynim  čili  ženkim ,  aby  , chodily 
v  ilojfřlch  s  kraji  ílntými,  aby  potom  mámy  byly."  Jinač  oviem  chodí- 
valy prázdné  íenky  v  iatech  podle  moinoati  velmi  modDÍcb,  rozpastilýcli. 


Šat  do  hrobu. 

o  tom  iaté  není  v  XT,  století  hrobi  zpráv.  Tn  a  tam  vyskytne 
se  zpráiiíka  o  rubáni  nebo  čechli  do  brobn.  ale  z  té  zprávy  moobo 
se  nepochyti.  O  králi  Václavovi,  kdyl  r.  1419  nmřel,  £teme,  áe  z  Vyie- 
hrado  na  hrad  Pražský  vezen  byl  r  prosté  rakvi  dl^viné,  obleicn  jsa 
ponze  v  mbái-*) 

JiDáee,  kdyby  Čas  byl  klidný  býval,  hýli  by  oblékli  nebožce  Tá 
clava  jsko  Jiného  krále  v  skvostné  roncbo  královské,  ozdobené  alatem 
i  kamenim  ryzim  nebo  foleíným.  Krále  Ladislava  r-  1457  odéli  k  pohřbi 
v  zlatohlav. 

Hajice  před  rukama  některé  doklady  ze  XVI.  století  sondime  snad 
právem,  že  kněíl  bývali  kladeni  v  hrob  oděni  jsonce  zuaky  svého  knSi- 
stvi,  nejob)  ěejněji  ornátem. 

Urození  a  méiťangti  lidé  oblékáni  do  hrobu  v  ten  £at,  v  kteréml 
chodili. 

Zdá  se,  íe  tedy  jen  chndíf  člověk  odén  byl  do  lirobn  v  poahý 
ěechel  nebo  mbái. 

V  XVI.  století  také  aaiivali  mrtvoly  do  pláten  a  snken. 

Na  konci  zmíněno  bnd,  te  nejedni  lidé  světití,  oviem  ponze  kuto 
liětl,  pečovali  o  to,  aby  po  smrti  byli  pochováni  v  snkni  a  kuklici 
mniiské.  VyěltáC  mnicbftm  Tfima  Přeloníský  r.  1502,  že  pány  pocho- 
vávigi  „v  avýcb  kápích  a  v  svých  aparátích  mniSskýcli'',  oviem,  aby  za 
to  měli  odměnu.')  Nejlépe  bosáci  a  dominikáni  uměli  vrozeným  a  bo- 
hatým nabízeti  své  Sáty  do  brobo.  Známo,  íe  i  Petrarka  tak  po- 
chován (1S74). 

')  Scheible.  [>ie  gni«  alte  Zeit.  4«e. 
*)  Berthold.  Vydinl  Pfeifferovo.  I.  116. 
*}  Tomek.  Praha.  IV.  7. 
*)  Arch.  leniB.  Bratři. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


PrameDy  mnichAm  protivné  vesnés  Tyklid^jl,  ie  nabfz^foe  hábit 
a  kuklo,  slibovali  tln  skrácenl  očistcoiých  muk.*)  Český  rektor  oni- 
Tersitol  hoČTiTé  si  zapsal  r.  1605  do  kniby,  ie  kroT  Kristova  zbarl 
nás  fai^cbfir  a  ne  .paDoas,  non  vcatis  hnjtis  aat  iUiaa  monachi".*) 

Katoličtí  spravodiOové  vykl&dajl  jlnáíe.  Prý  přijetím  kaklice  ia> 
slibaje  se  téíce  nemocný  řeholi.  Kdyby  oEdravíl,  byl  by  slibem  vázán; 
a£-li  by  ho  snad  néjaká  výplata  oeroxTázsla  zaae. 


')  Sdíeible.  Die  gule  alte  Zeit  860. 
■)  Oekonumlca  v  arch.  Eems.  t.  U.  443. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


D,„i,„db,Goo<^le 


Kroj  8  iaty  chodlci  v  XVI.  věku. 

I. 

Čásf  přehledná. 

1.  Konec  krojů  středovékých. 

Š»t  atředovíký  přetilý,  vrchol  bojnoiti  krojové;  reakce  t  Čechách;  t  diině  •■ 
bnbati  obuv,  niparti. 

Obyčejné  se  psávi,  kteraké  pronikavé  změny  i  co  do  zeTDéJiiho 
habitD   víech  vrstev   evropské  spoleJnosti   způsobila   německá   reformace. 

Tof  chlubné  nadsazoráni. 

Pravá  přlCina,  proě  vSecka  vzdělaná  Evropa  hnedle  na  pofiátku 
XVI.  Btoletf  vzala  na  sebe  kroj  v  níkterých  kasech  prostéjíf,  zavrbnjlc 
vyboJDČlost  středověkou,  jest  poDze  ta,  ie  kostj^m  středověký  v&bec  bj) 
doSeí  ai  k  těm  koncflra,  od  nichi  oemohl  živou  moci  dále  rozvinován 
býti.  Charakteristické  jeho  kaj;  dolly  pomalo  ad  absordam,  staly  se  ne 
chnlnými,  Bměinýnií.  Mohly-lií  zobáky  n  střevIcQ  ženské  noby  býti  jeití 
delfii  ?  Hobly-Iii  kabátec  býti  kratŠi,  o  ramenon  vycpanějEl,  n  bokd 
ntaženějSi?  líohly-Iiž  dámy  pás  svfij  jeitS  výfie  snoonti  nežli  sanaly? 
Mohly-lii  jedny  vykrajovati  prss  vice,  a  drnhé  naopak  haliti  se  taieji? 
A  barvy,    merhováni  řili  Šachováni    Gvibákii  moblo-li  JeSté  pestfejil  býti? 

Zajisté  nikoli. 

Nemobl  aei  vyniknonti  kroj  nový,  opak  pfedchozfho. 

A  nezvrátilo-li  se  víecho  vSndy  v  opak,  musilo  se  sspoú  uhoditi 
v  střednf  cestu  slřfslivoD;  ziEenilý  babitns  mužfl  XV.  věku  musil  státi  se 
mnŽDějiím,  a  středověký  Beiněrovaný  íičit  nemohl  než  státi  se  pohodlnéjiim. 
A  tato  reforma  latA  chodících  adála  se  bez  německé  reformace  nábo- 
ženské; ba  lecco  napraveno  a  takřka  organicky  změněno  ul  koncem 
XV.  věku,  tedy  hromádka  let  před  německými  reformátory. 

Na  samém  praha  XVI.  věku  n  nás  bnjnosC  krojová  doíla  své  vrchole, 
proti  niž  energicky  a  b  výsledkem  pracováno.    O  té  vrcholi  bujné   pravf 

Dr.  Zikniuid  TIdMt      ntJlnT  krOj*.  21 

DigitizsdbyGOO^^Ie 


Dái  Ceaký  letopiuc  při  roku  1605:  „Tficbto  let  pfedeil^ch  nSkoliko  a 
při  tom  lété  Dejvice  roimohli  se  dÍTol  krojové  iatů  na  páiileli,  Tladfkách 
obého  pohlaví:  sukně  jedna  z  mDoh^ch  barev  jiného  a  jiného  sÚváni, 
téi  nofaafiee;  ie  od  kab&tflv  a  od  nohavic  mnsil  nékolik  xtatých  dáti,  a 
Btfevlce  dlouhé  pod  kolena  co  korbele  a  leny  kratičké  na  dva  prsty,  a 
B  tobolkami  chodily.') 

Universitní  paméti  připominajf  ty  bqjné  mody  při  r.  1501.") 

Při  tom,  tak  vypravqje  letopisec,  abylo  rofianstva  a  cizoloistva 
1  nešlechetného  knéiatva"  tolik,  že  lidé  po  domlch  —  nevěříce  knéMm 
dosayadnlm  —  aami  sobě  volili  knéze,  a  tak  se  apjkartili". 

V  tom  ni  patrná  reakce,  třeba  pokontol  a  nedovolená,  kterái  ana- 
Ula  ae  a  oápraron  spolefinosti  napraviti  taká  kroje. 

Ale  byla  r  toui  chvili  reakce  i  veřejná,  onředni.  Boka  1503  la- 
peán  v  méatskon  kniha  pražskoD  .artiknl  o  neřádfcb*,  jeni  inél:  ,Co 
se  roncha  a  kroje  oplzlého  dotýče  a  merbovaného  na  lidech  městských, 
o  to  oboji  páni  (ataroméstiti  konSelé  i  novoméstSti)  s  panem  admini- 
Btratoram  a  kněžfmi  aby  ae  >eéli  a  na  něco  pomyslili,  ěim,  kndy  a 
kterak  by  tomn  mohlo  překaieno  býti.") 

A  akoteCné  seily  se  napotom  vSecky  tři  obce  praiské  nejprve  v  ko- 
leji, kdež  byl  vétif  sál  neili  maihanz  v  radnici  staroměstské,  tehda  jefité 
malinké,  a  tato  ESjfmavá  valná  hromada  méifanfl  praiakých  oložila  kon- 
íelAm,  aby  stavili  ony  bujnosti  a  rozpnstilosti  v  krojích  s  důvodem,  ,co 
■e  městakýcb  lidí  dotýěe,  le  jest  proti  milémn  Bohu  a  k  lehkosti  i  ke 
íkodě  méatftm  pražským  příliiné  premovánf,  vykrojovánf,  také  i  oplatě 
ohoieni  ženského  i  mn2«kého  pohlavi.*  *) 

Tehda  tedy  ntrpély  bojnosti  dosavadního  kroje  středoTěkého  ránu 
velikon.  Méifané  hlavního  města  se  jich  zříkali.  Na  vyiii  stavy  ovien 
se  avými  odpory  odvaiovati  ae  nesměli ,  ale  na  ty  mívali  posmich 
sa  tbraň. 

Zdá  se,  ie  jinde  co  do  bujnosti  krojově  bylo  diyo^oji  než  a  nás. 
Odtnd  to.  Že  se  ňraiané  smáli  a  zhorŽovali  nad  íaty  blsknpa  Sidonského, 
jenž  z  nonze  přijel  poslnhovat  podobojlm.  Přiieltě  v  iatě  .a  barvami* 
a  letopisec  nevrle  poznamenal:  ,HokQ  1504  přijel  po  Prahy  dflstojoý 
hrabě  knix  bisknp  Philip  Sidosský  z  vlasti  vlaské  s  lákem  krajělm,  a 
ten  naň  odélal  iaty  s  barvami  jako  na  blázna,"  ') 

Poněvadl  jediný  zákaz  bujných  krojů  a  nás  jako  jinde  jaktiv  málo 
platil,  vydati  Pražané  v  prvnlcb  letech  XVI.  věkn  zákazů  za  sebon  ně- 
kolik. V  nejprudiich  zápuvědech  s  oblibou  jmenována  tehdejíi  modi 
aOplslýni  chodem".')  Roka  1518  hrozi  se  přímo  trwtem  těm,  kdož 
neodloží  , roucha  mrzkého,  oplzlého  b  vycpávaným  krytím  (poktopeem  — 

')  SteH  Letop.  376. 

*i  Hounment.  noiTersit,  II.  196. 

>l  Arch.  pral.  Č.  203.  29.    Tét  Deik;:.  Mise.  76.  32.  kos  m. 

*)  Arch.  f-  '    ■   """ 

■)  Stah  I 

*)  Arch.  pral.  994.  I 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


braqiielt«)   chodíce   co  kanci   «   býkové;   kdoikoU   bude   Ukový   buďto 
misUký  nebo  cizi  a  Tandrovní,  bode  treBtáDl'  ') 

Dle  zpráv  TÍo))et-le- Docových  byla  y  t^chie  letech  jako  n  nás 
i  ve  Francii  tuh&  opposice  proti  atředovShým  krojftm,  a  že  i  t  Nímcfch 
dámo  před  refonnacl  Bnaiili  se  o  Btiixlfvějfii  kroj,  tobo  dAkaxem  bd6iii 
Hagipurgáký  r.  1500  konaný,  v  némž  tytéi  záaadf  se  oblaiajl,  o  kteiých 
mluvi  r.  1503  Praiané  v  koleji  císaře  Karla  IT. 

Jakoi  řeéeDo,  některé  začétky  k  novémn  kroji  staly  se  jif  koncom 
XV.  TČka.  Te  Fraacii  nosili  nž  dávno  fikornč  fitroké,  xabodivia  aosy 
či  zobáky.')  l  v  Nfimcfch  —  v  Norimberce,  kamž  nejspli  dochásely 
vlivy  romáDské  ceaton  kopeckon  —  r.  U93,  tedy  dávno  pi^d  reformaci, 
vyskytuje  se  obav  topě  zakonCená  nebo  i  v  polokrnhové  výbéiky  kolem 
prttfl  se  roziiřnjicl.  *)  Poslední  zápověď  stfevfcH  noaatýcb  —  calcel 
Innatí  —  stala  se  v  Sensa  r.  1526/) 

Renesance  vlaská  mladá,  silná,  také  neiflstala  beze  stop  v  kroji- 
Vleíka  na  ienskýcb  iatecb  zkrátila  se,  po  roka  1520  smlzl  vínde 
na  čas,  kabáty  se  prodloníily,  nemfrnébo  vycpávánl  zanecháno; 
chodíci  sDkné  luaiská  oblékána  oboji:  krátká  i  velmi  obitrná  a  dlouhá; 
„cbomonty"  na  hlavách  íenskýcb  vzaly  za  své.  Tn  proménn  nazaaill 
Bvédek  těch  vécl  slovy:'}  „Za  mé  paméti  nosívaly  se  jeBté  ipiéaté  střo- 
vice,  snkné  krátké  a  oazkó,  vocaaaté  knkly.  Ale  ta  Btaroiituá  sprostnost 
nebo  mtrnosl  na  ženy  pfiíla.  Ty  opnstivie  rozličné  ilojiře  nebo  roachy, 
oil  kterých  prve  veliké  hlavy  sobě  dělávaly,  toliko  jednu  se  oyiif  zavíjejí 
a  sprostněji  cliodl.  Z>ato,  stfibro  a  perly  i  podolky  rozličných  zvířat, 
drahými  koíemi  a  hedbávím  premovai)é,  téméř  docela  jsou  zavrhly.  A  co 
dfm  o  dloohých  vocaslcb,  kteréžto  leč  při  zemankách  s  těikosti  se  kde 
vlče  Již  spatřuji.  Dosti  poctivý  uyni  jost  oděv  ženský  a  dosti  Blnáný  neb 
kftaltovný,  a  nebylo  by  při  něm  co  Blainé  ítraffovati,  kdyby  se  od  ně- 
kterých po  vrchu  tak  přilil  nevykrajoval." 

Na  obraze  č.  175.  podáváváme  přiklad  , počestného"  iatu  nrozených 
lidi,  jaký  byl  na  praha  XVI.  stoleti.  Kleěl  tn  Trčka  z  Lípy  se  svými 
dvéma  sjny,  proti  ndmu  chot  jebo,  rozená  i  Lichtenbnrka,  ■  dvéma 
iJévčiCkami.  Dívítny  mají  saknice  vykrojené,  na  hlavé  maJI  karknlky. 
Matka  má  na  hlavé  zaviti  r  podbnbkem,  dosti  nmété  a  na  drátech.  Sy- 
nové i  otec  json  v  chodicich  soknicb  velmi  obilmých;  hoii  bez  kožicha, 
otec  s  koieSioným  límcem.  Na  hlavě  má  Trčka  čepec  sítkový.  Barvy 
json  v&ecko  velmi  světlé,  bledé-  Při  Trčkovi  npozorňujeme  zvU£t  na 
iĎnrovánl,  jebož  stopa  jeví  se  ua  rnkávě. 

Na  obr&zkn  ě.  176.  vídf  ítoncf  pannn  o  svrchní  sukni  zdvižené  při 
cbfizi;  před  ni  jdou  dva  mládenci  v  krátkých  snkních  chodictcti,  viecko 
poctivých ;  nohavice  miýi  je&té  po  starodávnn,  střevíce  vtak  jU  pěkné 
ilroké,  ala  ne  hnbaté. 

')  liOtop.  StaH   424. 

'i  Obrazy  a  dékaiy  v  Hefner-Alteneckovi.  865.  491. 

=)  Rohrimch.  Kostum.  231. 

')  Scheible.  Die  mlte  mite  Zeit.  77. 

■)  Z  néhot  énrpal  Anbanns-Hirotický.    .Ohyeaje  náradfl". 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


D,„i,„db,Goo<^le 


Oba  obiisky  poslnitai  »  Tiorek  poisitného  kroJ«  ě«Bktto,  Jaký 
byl  ui   do  let  dvtci^ch  a  veko  íeBtnácUm. 

Leckterý  biijuý  kss  kroje  i  předeilého  století  poiflstal  aadile  ui  Jen 
dTorBkým  a  panakým  blátnftm;  ti  oa  pHbUd  mfTali  v  XTI.  stol. 
iat  podvojný  barvený  (mjpartt)  anebo  i  merbovaDý  íill  šachoTaoý, 
kabátec  přilil  krátký,  obouvali  le  ikornčni  červenými  o  dloohých  fipiciďi. 
TBtATOTali  na  hlani  kápi  a  ocasem  vlel^ak  dloobým  a  obTHoňll  m 
sTonkf  nebo  rolniJSkami.    Také  kati   a   po  nich   nfimetti   lanokneoktl 


Čfi.  176.  Život  sv.  otcO.    RnkoptB  musejaf  t  r 


oblíbili  Bobé  i  na  dále  na  iatě  podvojnou  barvn,  ale  nepřestali  ponie 
na  tom,  ža  ksidá  pflie  jednotlivých  iatovýob  kusA  bfla  barvf  Jinaíl,  oni 
pokročili  nad  to  dále,  íe  kázali  aobé  ifti  kaidon  p61i  svího  Satn  JfaaClm 
Btřibem.')  Miparti,  podvojná  barva  i  střih  dvojný  na  témf  íatd  adriel 
se  leckde  je£td  i  v  ^Vn.  vékn  a  lokajfl;  v  našem  víko  oblékáni  tonto 
starobylou  bajnon  modoo  pod^^ojnoa  ve  Tirtemberlté,  v  Dánsku  a  Jinde 
iloíinci  odBOQzenf  k  trestům  mnoholetým.  Taki  aapoň  správa  z  r.  1617.') 


■}  Výklady  a  obrazy  t  Scbeiblově  Die  «lt»  gnte  Zeit.  66.  67. 
*)  Schdble.  Die  fuie  alte  Zeit.  116. 


DigitizsďbyGOO^^Ie 


806 

Žft  \tj  se  proména  kroje  n  aia  na  počátkn  XTl.  atoletf  sdila  bjrla 
ráčeni  nebo  oéjak  r jehle,  toho  tvrditi  iielie.  Poklopec  XV.  Btoleti 
neelaŠný  a  Efetelnj  a  krátké  kabjtce  bndl  n  n&s  pohorienl  pffanýcb  lidf 
jeitě  r.  IfilS.  Pfiet  líatěj  ponstevnfk  roko  Feíenébo  Prat&nflm:  ,Od<T 
na  obojln  poblavi  téch  lidf  pohaosbý  a  ůoáomeíj  se  ridi  a  ztláité  na 
naiském  pohlaví;  i  lécb  kabátcích  a  nohaTíclch  priTÍ  lodomikj  chodf, 
odhalujíce  se  i  BTlainjíce  až  do  kabátn  před  poblaTlm  ženským  jako  ho- 
vada, a  ifláitě  to  kryti  n  nohavic,  to  peské  a  sodomské  neson,  abf  roz- 
paloval) oheň  Bmilné  íádosti."  ') 

Drielí  se  naii  íviháci  ted;  bodné  dlonho  úzké  gotické  mody 
vékn  předchoiiho.  TJ  oás  vůbec  gotika  v  nméní  déle  kvetla  netli  Jinde,  ba 
pravé  v  prvních  letech  XVI.  veku  vjbnjueia  v  nejmalebnéjif  formj.  A  ie 
elob  amélecký  vidy  v  sonvislosti  byl  s  krojem,  to  poznáno  a  napsáno  jit 
kolikrát.*) 

Go  do  nových  mod  XTI.  Btoleti,  kteréž  osmétnjeme  se  naivati 
renesačnlml,  plati  staré  shniené  pravidlo:']  nejprv  Jeví  se  d  dvof- 
Btva  a  pi^  íeských  pánech;  po  nicb  zaínon  se  upifitl  iviháci  mésUti; 
proti  nim  venkovská  Stecbta  lemanská  na  fasy  i&stává  netkaaton;  tél 
tak  lid. 

2.  Notí  muda  do  polon  XTI.  veku. 

Tnik  balhota;   liv&tku;   birýt;   koiftina;    creiDoránf;   iat  femsý,   vyvlatOTanj; 
obnr  tiroki;  p^epych;  BratH  éat  poimonroý;  tod«t,  vlity. 

Na  počátku  XVI.  věkn  vsníkljr  puetivice  éili  kalhot  (kslibot. 
galloty,  frc.  calottc)  dlonhé  Jen  až  po  kolena.  Starodávné  nohavice 
(trikot),  které  pokrývaly  celon  nohn  ai  do  ipice  a  paty,  roipadly  se  tím 
ve  dvě  pfllky;  dolejfif  pQlka,  lýtka  pokrývající,  jest  „puníorh",  a  ten 
stal  se  od  těch  dob  druiboti  krátkého  kalhotn.  Že  by  némeítl  lanckneobti 
provedli  rozdélení  bývalé  nohavice  ve  dva  knsy,  Jakoí  se  tvrdívá,  nevé- 
flme.*)  TI  jeaua  pfíjali  a  svým  bmbým  nevkasem  potom  ikaiili  véc  ni 
hotovou. 

V  pražských  inventáj^cb  postřehli  jsme  stopu  oné  cLarakterístické, 
organické  proměny  starobylých  nohavic  ponejprv  r.  1506.  PHtomný 
obrázek  ě.  177.,  aěkoli  originál  jeho  jest  2  doby  o  néco  pozděJiH,  pro  svou 
prostičkoQ  podobu  múie  posloažiti  za  pouěeni  o  kalfaotS  a  punčochu 
formy  uejprostéjií  a  nejpřirozeněji!. 

O  néco  před  tím  nápodobně  promřny  doěkala  se  ženská  snkné. 
I  ona,  byvéi  po  věky  jedině  indivldnom  od  blary  až  do  paty.  rozstřílena 
jest  na  dvi:  vznikl  samostatný  „životek"  z  kasa  hořejfiíbo,  a  dolejii 
větil  zvonovité  iUati  zdstalo  Jméno  „sukni"  napořád. 


vnej  T  P(.IStě  Ubnle  UUorů  Matějkových  le  XTI   stol. 
;h.  Koatan.  348. 

DigitizsdbyGOO^^Ie 


107 

Na  obrti«  i.  178.  dví  pani  mají  zcela  iřejmi  Hvotek  od  nknj  od- 
dělen j;  Jedna  m&  pfi  aěm  t  rakávce  ifláitnl.  Na  oitatnlcb  panfcb  ne- 
TJdéti  dobře,  majl-li  jeité  snkně  po  Btaré  roodé  s  tÍTotem  t  eelkn  il  ne- 
mají. PitqI  lÍTotky  T  naiicb  inventiřlcb  ibledávái  tepire  po  r.  1620, 
Umí  oviem  řečeno,  že  přiily  iivotkj  na  avét  oi  před  ttm  rokem  pn- 
Teným.  Rokn  1531  ifiataly  dTg  „firotk;"  y  dédlctvl  po  neboica  nroiené 
paní  Jobaoně  Berkové  z  Dnbé.') 

Uožno,    ie   jiné    Staatnřjíl  oko    najde   iiTfltek    t  pramenecb   jeíté 
o  něco  dřeTndjif  nelit  míla  pani  Beríinka,  ale  neehfai,  o  mnobo  Htarifm 
nebude.    Vid;(   t   krásných   miniatarácb    „ŽivotA    BVa^eh'    r  Dniveraitnl 
knihovné    chovaných   a   z  r.  1M6    poi-b&zejfcfch, 
iivotka  od  «ukní  ienski  odděleného  Jeltě  níkdei 
nepoatřehnei. 

Rozumí  se,  ie  znkně  Btarodávného  zpAsoba 
iiva  byla  jeité  po  několik  desítek  rodních. 

Pll8  na  ankni  bjl  t  Němcích*)  i  n  nás 
jeětě  r.  1610  bodně  vysoko,  po  tom  Jit  ílne  m 
dol^i,  aí  tlvot  tenský  nabývá  aeathetické  vdéíné 
formy. 

Také  nemohly  ae  víecky  dim;  i!«aké  tak 
snadno  odhodlati  k  hrdinakéma  knan,  aby  ankni 
na  dlouhý  ías  ikrátily.  V  letech  třicátých  století 
iestnáctébo  *)  Jií  zase  nosily  svrchní  aakni  tak 
dlonhoQ,  ie  JI  bud  vlekly  la  aeboa  .ocasem" 
nebo  Ji  při  cb&zl  zdvihaly. 

Proti  gvocasa^"  aaknim  káif  knéil  stejně 
tak,  jako  činívali  jich  předchftdcovA  XV.  v6kn. 
Bavorovský  r.  1650  míní,  ie  .vocasatý*  sbyteěný  ^  j^^ 

oděv  vymyslila  ^bláznivá  mamoat".*)  Z  biblí  SeTerynovy 

Životek    i    anbně    n    krkn    slnině    zapínány  '*  ^^'^- 

byly  po  celoa  první  pftl  XYI.  veka.  K  úplnějilmtt 
pokryti    jal    ae   poslnhovati   nový   kna   Sáta   před 

tím  neobyíejný,  „kolář"  totii,  jeoi  stal  ae  pak  rizovltým  znamením 
celého  XTI.  věku.  Kolár  jest  límec  pokrývající  krk  i  ramena,  ěaaem 
beroncl  na  ae  i  podobu  kabátce  otevřeného. 

I  maiové  Jali  ae  ho  nositi.  K  pfllce  veka  zsísly  se  a  náa  1  Jinde 
ivibácké  pani  zaae  ailné  na  praon  odkrývati;  oviem  pani  nejlehčího 
zrna  takového  vykroj  ování  vlaatně  nikdy  zcela  se  nezfekly  a  nikdai  ho 
nezanechaly.  Kterak  vypadaly  takové  paní  veselé,  rázn  lehCíbo,  tot  aka- 
znje  obr.  i.  179.  T  poloa  století  volá  hněvivě  kněz  Bavorovský:  ,Kdo 
z  rozumnějších   na  potvomost  a   amilnost   latstva   bez  lítosti  miUte  nyní 

>)  Arch.  proi.  «.  6U.  48. 

*)  Bohrbach.  Eoitom. 

^  Ctibor  Tovaiovdiý  ■  Cimborka,  Uádiof  pravdy  a  Ui.  lUS.  73, 

■)  FostUla.  aia. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


Cis.  178.  Z  knihy  „Hádíof  Pnífiy  •  Lii"  Ctibora  z  Cimburk»  a  ■  To«to»a. 


řfs.  179.    Kniba  .Hádáni  Pravd;'  r.  1639  p.  Tovafiovského  i  Címburka. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


patHti?  Noel  nSkteřf  odiv  kasj,  opltlf,  kterými  iie«  i*é  huiby  obnažuji 
nei  zakr/r^i.  A  ten  Tyiti;sliU  smilaoat."  <) 

V  tn  dobu  énby  a  kožichy  zkr&tily  se  a  oboji  vzaly  na  le  iirli 
Týloikf  a  rosmanitíjtl  formy,  pokud  oviem  základný  atřih  proménn 
doTolovat. 

Na  hlavii  moŽakOQ  i  ienikoa  pfiiel  t  XTI.  Btoletí  blret,  blrýt 
(frc  barette),')  jeni  tlm  zp&aobem  takj  atal  ae  r&zovltým  znakem 
dot^eDého  vékn. 

Jaa   pAvodné    na  prostředku    mezi   kloboukem   a   čepici   (Anbanns- 
Hirotický   zove  birýty    „tkanými  klobooky"),   biret   byl   nejprve  obilrný, 
ale  dlením   doby   zmenloTal  ae,    ai 
astanal    na   malá    íepiíce    Tielijak 
xdobené. 

Blret  XVI.  Btoleti  byla  po- 
krývka hlavy  z  tvrdého  plátna  ank- 
nem,  akaamitera,  hedbávini  potaie- 
nebo.  Byl  o  Širokém  dně  a  fitor- 
cem  íl  okrajkem  ichHpeným  nebo 
zdviženým.  Prvotně  byl  mnžflm,  ale 
dámy  njaly  ho  také  brzy,  nebot 
pani  rozhodly  ae  v  prvni  pfllce 
XVI.  věku  nepokrývati  sobe  vlaaĎ 
tou  měrou,  jako  bývalo  n  věku  pře 
defilém  —  a  na  to  hodil  ae  biret 
výborné.  (8rovn.  obr.  e.  179.)  Cfs   180.  Dle  obrazn  z  r.l616: 

Lidu     v    Němcích    překáženo  Migetek  knli.  Frant  Auerapergn. 

biret  sobě   na  blavn   sázeti.')    Náí 
lid,   trváme,    o  birýt   nestát.    Bile- 

joTský  bnévá  se  na  ženské  pohlavi,  že  „napořád  téměř  ronžiikého  roucha 
požívá  v  odévn  v  birýtlcb"  —  jen  prý  chudil  nosí  klobouky.*)  — 

Pod  birýtem  nosívala  obě  pohlavi  ěasto  karknie  alíkové.  (Srov. 
obr.  í.  175.) 

Hoda  prvních  biretft  pflSla  k  nám  z  Němec.  Bovně  takový  bfret, 
v  jakémž  na  obrázku  utiem  představen  jeat  pod  i.  180.  některý  z  rodiny 
Tréhfl,  vyskytuje  ae  ěasto  na  dřevorytecli  Albrechta  Dtlrera.^) 

Rázovitým  znakem  krojovým  brzy  na  poěátkn  XTI.  atoleti  jbou 
nabírané  varhánhovité  fiaty.  Zvláít  mužské  ankně  bývaly  ve  vrapy 
a  varhánky  sbírány,  buď  po  celé  délce  avé,  hoď  jen  od  pasa  dolfl,  buď 
na  ramenon.  Y  prdmenech  objevují  se  ty  kusy  a  jménom  „snkiiě  Da- 
Itirnné",  „kožiáky  otáhlé  Hané".')    Varhánky  zhusta  vyskytuji  se 


■)  Posílila  Bttvorovského.  212. 
')  Qay.  Glosa    120. 
>)  Robrbach.  Kostnm.  2M. 
')  Bilfjovský.  Kronik,  cirk.  124. 

^  Na  př.  r.  1622  při  podobitné  Ulrícba  Tarnbalera.    Reprod.  r}tín  vydau. 
od  berlinsk.  Relcbadnickerei.  II.  mappa. 

*]  Archiv  zemský.  Opisy  listin  bratrsk.  t  Ochranova. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 

á 


SlO 

■  nái  T  blbifch  s  prvDf  pAle  XTI.  Tfikn,  mpřMtáT^l  p«k  ani  t  irAé 
pĎlce  téhof  Btoleti,  íemat  na  avídectrl  obrfiek  Pavla  Choebola  t  třebe- 
Dlekém  gradnale  t  r.  1678.  Z&  imÍDko  stoji,  ia  Tarhink;  doitalf  u 
i  sa  úbor  rytířský,  o  J!emi  péksé  ponínje  rytíř,  klefiid  r  lOMtakén 
kancloDále  e  r.  1580- 

Za  ozdoba  na  Katech  zftstala  u  nái  po  BtarodáToím  spAsobd  kote- 
iina;  t(m  xvyltem  naii  předkové  pořád  oBTédčovall  avoji  sloraoikoa  po- 
vaha.') Obliboiall  kofeiiiin  aí  do  v£ka  náiledajlofho.  Rok  po  bitié  bélo- 
horskA,  kdyií  ni  Praha  bodně  poklesla,  napoíftáí  *  staronésUkém  atátím 
trhá  nad  sto  kcžeÍDických  kot«fl  a  sklepfl,  nepoíiltajlc  ony  sklepy,  jel 
mčU  kolejnici  při  domech  svýcb  t  roiliínýeh  nliclcbl*)  To  přeea' pro- 
nikavé svédét  o  a&libé  v  koieiinných  vdeech. 

Ale  T  XTL  veka  na  mnoze  délila  se  koieiisa  sa  anknieh  ien- 
skjch  8  premoTánim  jiným,  tvláíté  a  aksamitovým.  Neimizela  doíista, 
ale  astonplla.  V  onom  premovánl,  kteréi  přeilo  na  viecky  vindy  kuy 
ienakého  i  maiského  iatn,  přemrfitováao  tak,  ie  stalo  se  také  ráiem  a 
znakem  celého  XVI.  století. 

Ale  nade  vlečko  nejrázovitéjiím  iDamenlm  doby  té  nové  i  nového 
kroje  stalo  se  řezáni  a  TyvIaéoTáni  oděn  kde  jakého,  fiirýt,  kabát, 
snkně,  livotek.  poctivice,  inba  i  boty  —  slovem  viecko,  vieeiJko  se  vy- 
řeiávalo ,  roisekávalo  a  jinoo  svétlejii  i  bohstéjil  l&tkon  se  pravU- 
éovrio.") 

Ylastné  má  tato  nová  móda  laéátky  své  ni  v  koncfch  veko  před- 
chozího. Matějko  ve  svých  Dbiorech  mfl  k  té  mode  řezací  a  vyvlaéovaci 
obrásky  dokonce  jfi  z  r.  14471*)  Ale  to  Je  omyt.  T  pAke  XT.  veka 
nikomo  nepfiilo  na  mysl  vyvlafiovati  řezaný  lat.  Na  řezb&ch  polských  Vita 
Stwosza  (1477 — 1489)  objevQJi  se  iaty  vyvlařované  asi  vflbec  po  prve,*) 
a  doba  Stwoszova  jest  jich    začátek   v  Hémcich,    v  Čechách   i   v  Polité. 

Na  konci  XV.  veku  jeitě  nživali  té  ozdoby  řeaané  a  povlaCované 
velmi  střídmě  a  jen  po  rttna ;  na  počátku  byly  řezy  svislé,  nevalné ;  vy- 
krajovány formy  peckovité,  vejSité,  plaménkovité  ponze  na  érech,  na  ra- 
meni kabátcA,  na  rnkávě  některé  sbkniČky. 

Teď  v  XVI.  veka  jali  se  prostřihovatí  a  provlaéovati  viecky 
plochy  na  odévé  jakémkoli  a  prostfihovali  je  na  viecky  strany,  Šikmo, 
křiž  na  křiž,  sestavovali  z  nich  hvězdy  a  vieliké  fignry.  Při  skrovností 
jest  řezba  a  provlaČovánf  ozdoba  sličná;  tím  zpAsobem  ji  njall  národové 
západní,  jimi  po  mnohé  stránce  elegance  přímo  vronna.") 

Ale  nafii  sonaedé  Němci  v  tom  nemírné  přemrStovali.*)  Aby  hodně 
mnoho   plochy  íatoé   mohli  prořeiatí,  Jali  se   kabáty  a  snkné   mniski  a 

')  Tecellio   Uabiti  uticLi.  817. 
')  Arch.  praí.  t.  994.  300—201 

*)  O  nřmeckýcli  formách  čti  v  HohrbaehovÉ  Kostnmk.  S48. 
■)  Ublory.  Matějko.  Tabule  1447-1493. 
*|  Til  obrásky  fotograf,  v  umel.  prflniyBl.  masen  v  Prau. 
')  Srovnej  poaie  proitébo  kramlře  francconkého  t  Havard  Dirtionn  m.  51. 
z  r.  lU,    Hit  aékolik  lUfdmýcb  klinkfi  vyilaCovsoých  na  prsou  a  Ba  nikáTecb. 
*)  Bohrbach.  Kostom.  S48, 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


ČfB.  181.   Z  kDitiy  p.  Konáfe  s  Hodiitkora. 


jioé  přfbodné  kasy  oděvná  achválné  nabirsti  a  varháDky,  Jel  prořeiáTtli, 
vyřezi*al]  i  váda;  rakávy  atioé  nadoDvalí  a  nababfené  jali  se  nékollba 
přfínými  pisky  rozděloTatí  t  uékolib  oddllA  podkaaaných,  vSecko  tnie 
prořezovanýcta ;  takí  rovaé  i  kalhoty  ve  tfi,  Čtyři  částky  pffíně  rozdélu- 
vali  a  vyaekáTali;  birétSin  dali  rorinu  placky  veliká,  kterou  haď  obTěslli 
muobjíD  peřím,  hnd  prořezali  a  provlíktí  táze.  Přidáme-ti  k  tomuto  llčeuí 
nimcckébo  přemrStSnébo  Šatstva  i  ten  charakteristický  doplněk  jebo,  le 
totfi  nespokojili  se  Němci  s  DOTOvěkon  Širokou  obuTÍ,  alebri  ie  ji  n  ipice 
nevkosně  rozSlřili  v  „obnv  hubatoii"  (Kabmaal),  tož  teprve  zcela  dobře 
porozDmfme  obrázba  přiloieiiěmn  pod  Ji.  Itíl.,  předat  a  vojlcimn  vcíelé  a  bo- 
haté pijáky  a  jich  ieoskon  společaoaf,  jak  vypadali  r.  1637  a  jaki  do- 
stali ae  i  do  (eské  koiby,  Jednajfcf  „O  ukrutném  břlcbo  opilitvl". 

Hoda  tobo  fiatu  přemritdnébo  přeSla  k  nám  z  Némec ;  styky  Čecbú 
s  Nřmci  pd  vystoupeni  I^nteruva  byl^  velmi  přitelshé.    Nimecký  nevkns 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


j  iitMh  přiDeaeD  k  nám  a  německy  lnt«ntv«n.  Tin«  to  i  pfinS  pS' 
stoJ^Sné,  planě  Pražtofl  proti  čeakým  Interakým  a  PlksrtAm  ui  r.  1536 
Bloien4,V  Jel  di: 

„Pohleďte  Loterlui, 
kterak  ste  velmi  idil&oi, 
dali  Bte  víro  la  kroje, 
pi^Táleti  Táe  beis  zbroje 
NSmci  spletenci: 
tn  birýtj  co  okřlof, 
a  BokDé  jako  Tsrhanf, 
k  tomn  karkole  čerrené 
■  Dobavice  aekané 
vám  frejmarfili.* 

To  jiati  Těc,  íe  se  řezané  a  prOTlafioTané  Sttj  mravokárcflm  Ubiti 
nemohly. 

NémeCtf  kazatelé  horlili  vSickui  zpftaobem  tfmi,  jako  jeíté  r.  I&78 
volal  HatheaiDa,  brář  t  Jácbjmové,  ie  prý  8at  roiřeianý  jest  „anrfetitc, 
inrachnittene,  inrbaotzte  .  .  .  bttbiscbe  KleidnDK* ! ')  A  „klnkovaký  Sat", 
tof  nádivka  a  mfry  prndkál 

Naii  karatelé  nebyli  celkem  zdvol4l^if.  Žalanaky  vymysliv  iřeza- 
DČmn  iata  Jméno  anatomie,  dl  trpkoo  výfitkon:  „A  vflbec  tak  se 
soudi,  ie  proměnné,  divné  iřezané,  zkarbované,  ifládrované  a  zmotrcbané 
roncho  jest  znameni  divné,  proméoné,  vrtkavé  a  zmotrcbané  myslil* 
A  poptav  ae  dále,  jaká  vlastně  potřeba  taty  sekati  a  řezati,  Žalansky 
opaknje  svrchD  psaooo  myilénkn  o  sbodé  dafie  se  fiatem  slovy  Štiplavými : 
nZdaliž  ton  neforemoon  anatomii  viechněm  neukazujeme,  jací  jsme  doma 
nvnitř,  sami  a  aebe,  v  srdci,  to  jest  zřezaní,  strháni,  lebci,  a  aecelt?"  '; 

ProvlaCovánf  doSIo  nejvétií  rozmařilosti  na  maiskýcb  Dohavicích, 
jimi  říkáno  v  Němcích  plndrhosen,  v  Čechách  plUDdry.  Kdežto  v  ro- 
mánakých  zemích  obyčejné  přestávali  na  sliíném  kalhotě,  třeba  dvakrát 
přepásaném  a  nadutém, *)  vznikly  v  Němcích  nebo  v  NisozemSté')  asi 
v  polovině  XYI  věkn  *)  nemotorné  plnndry,  jejicbí  nejierednéjd  fomon 
honosili  se  němeétf  žoldnéři,  v&bec  povědomí  jménem  lancknechtfl.  Kromé 
jich  nejspíš  jefitě  oblékl  se  v  ně  řemeslný  tovaryi. 

Střihem  jich  netrvdil  ai  krejflk  hlavn  přllii:  obyčejná  forma  pod- 
kolennlbo  kalhotn  rozstřihána  jest  totli  na  tenké  řemeny  směrem  s  htr}' 
doltt  a  mezi  ty  řemeny  neboli  popmhy  vtěsnána,  viita  leběl,  barevnějSí 
látka   méron   přehojnou,    nemírně    boJDOn.'')     Nebyly   jeitě    nejobíiméjál 

')  Job.  Tnihlíř.  C.  C.  Mna.  1884.  646. 

')  Z  -BergpoBtilt;*  str.  49.  Výpisek  dra.  Zíbrta. 

')  Žalanský.  Kolika  o  ctnosti  aujelaké.  Tyd.  1724.  300.   Týpis  dn.  ZibrU. 

*)  Louaodre.  Artes  Sompt.  II. 

')  Scheible.  Die  gate  alte  Zeit  66. 

*)  Anzeiger  fdr  knnd.  d.  d.  Tomit  1868.  318. 

^  Rohrbaeh.  Koatnm.  371. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


818 

p1«drti08D7.  pH  niebi  ktlhotoré  pnhj  hjlj  t  -pití  loket  nkni  a  ryrls- 
SoTánf  \>j\o  i  dTM«tÍ  loktít  hedbáví.  Že  hj}j  v«lné  o1)SíriiíJÍf,  o  tom 
T  Ciiti  levnibiié. 

Proti  plondrAm  k&sali  knéif,  Bvétská  vrchnost  trestala  nebo  aapoA 
■ahanbOTala  Jich  ctitele  a  noBitele.  Na  příklad  t  Dánikn  prf  řezati  maiil 
biřic  plndrhoBnj  cblapikovi  na  t£Ie;  jeden  z  knrfiřtfi  braniborských  prý 
bnd  Eavlral  provinilce  v  sroubek  jako  bl&xna  nebo  kázal  přestfihnontl 
kiandn,  aby  pindrhoany  na  sem  opadl;. 

U  nás  bájným  lidem  nékterým  nevkas  nímeckých  plunder  ae  tak 
xalibil,  ie  r.  1E56  na  sníme  Tyontil  lápoTěď.  Tflifiojf  ee  v  artikuli  sně- 
movním ty  kalhoty  Jakolto  „kroj  poaméiný,  poctivice  zřeiané,  i  kterýchí 
podvlaSováni  ni  přes  lejtky  i  doleji  viaf,  kterýmž  Némci  plndrbnan  H- 
kfui".  Prý  Je  to  iat  ohavný.  Škodlivý.  Edo  prý  z  vyíifch  stavfl  se  jim 
oděje,  at  BOoien  na  sondě  zemském,  odíje-li  se  jim  kdo  ■  niíilcfa,  budiž 
■avfen  iaUavon.') 

Obřízky  plunder  vis  v  ěisti  levmbDé. 

Nei  idá  se,  ie  jicb  ibola  nepřeBtali  idejil  parádnici  nositi.  Vtdyt 
jeitě  r.  1&C8  s  hněvem  pile  v  minnci  své  Tadeái  Hájek,  te  le  některý 
,tími  nepoctivicemi  spi  ondro vánými  jako  Jiná  potvora  ipotvořnje"  .*) 
A  r.  1565  platí  ae  v  úitech  jindřichobradeckých  za  12  loket  barchano 
po  8  groilch  českých  na  plodrhosn  pro  J.  milost  pána.*) 

Ohavné  plndrhosny,  v  nichí  člověk  vypadal  jako  v  snkni,  pfestaly 
v  Němcích  kolem  r.  1590;  přestaly  s  loncknechty.  Hírnějfif  jich  forma 
podriell  žoldnéři  Švýcaři  i  v  století  následíglclm.  Co  viak  a  nás  vysky- 
tuje ae  pod  jménem  plnndrft,  to  oejaon  vždy  nemotorné  kalhoty  lanc- 
knecbtaké,  alebri  Jen  obilroý  kalhot  podkolennl,  a  třeba  i  nic  oeroz- 
řezaný. 

Kazatel  Bavorovský  marné  nadává  iat&m  řezaným.  Btázoovatvl  prý 
vymyslilo,  tak  mini  ctihodný  kněz,  ten  iat  „potvorný,  zřezaný,  navlačo- 
váný,  ve  kterémž  lidé  vícii  za  potvory  než  za  lidi  se  ukazuji".*) 

Ten  iat  zřezaný  panoval  jeSté  v  době  Šimona  Lomnického  a  zdá 
se,  ie  do  té  doby  n  mnohých  nad  obyčejnou  míro  vybojnil.  Di(  Lomnický 
r  16IS:  „Tomn  místo  dáli  mohou,  kteřf  před  40  neb  60  lety  živi  byli, 
te  json  naSi  Čechové  stafí  v  takovém  odévn  zřezaném,  premovaném,  vy- 
cpávaném  nechodili,  ba  ani  nevídali,  jako  se  nyní  vidfl*') 

Nařihal-li  mravokárce  předeílého  století  tuze  na  to,  že  v  tohdejiim 
krojí  pýchalo  se  zlatem  a  drahými  látkami,  toi  zvedlo  ae  po  té  stránce 
již  od  první  Části  XTI.  století  Jeété  divočeji.  Po  příkladě  ŠpanélB,  Jimi 
nalezena  , zlatá'  Amerika,  navéieno  a  na^to  na  tehdejii  kroje  clata  a 
stříbra  měrou  před  tím  nikdy  nebývalou. 

Také  vétiím  a  pronikavčjiím  obchodem  olacinély  vielljaké  látky, 
drabdy  velmi  drshé   a   vzácné,   a   stávaly  se   tndy  přlstopnějži.    Tle  nef 

')  Sněmy-  II.  707. 

j  Minucl  Háková. 

•)  Ůfity.  OpUy  TÍKherevr. 

')  Poatílla.  166. 

'}  Fejeba.  Lomnický.  M. 

DigitizsdbyGOO^^Ie 


dTBhdy  i  při  stATeoh  aiiUcb  přicházelo  do  maiy  *i«Ukter^é  hsdbáTl  a 
Mmet,  taki«  riade  v  EfropŠ  onfadové  i  iiidmciré  nemohli  neí  mftrno- 
tntof  přepych  stavovati  Tíelijakými  zákai;  a  příkazy. 

Snem  angípargský  r.  1648,')  aby  předeíel  ocbaxenf  oaob  i  krajin, 
roikázai  rytířům,  aby  u  strojili  anknémi  nanejT/i  z  damaiku  a  Dikoli 
z  akaamita  nebo  z  karmazínu.  Zlaté  prsteny  a  řetízek  aby  .Devynáieli*' 
nad  200  zlatých  rýnských. 

Fanieky  rytiřské  mely  se  spokojiti  se  čtyřmi  hedbivnými  anknémi, 
,totil  jedné  t  aksamita  a  tři  z  damaíka  uebo  podobného  hedbáví,  a  to 
bez  perel,  zlata  aneb  ztHbra,  chtély-li  by  je  pak  opraviti  dáti,  te  to  rnobon 
aílniti  B  perlami  a  stříbrem,  viak  toliko  porrcfanS  přes  púl  6tvrtl  lokte  zifři'. 

Která  rytlřka  prý  má  vlc  iatft  nelli  čtvero,  necbat  je  uchová  dětem. 
Birýtky  a  zlaté  čepce  sméji  rytiřky  nositi,  ale  i&Arky  nebo  „imnky'  na 
nich  aby  .přes  40  zl.  rýnských  nevynáiely". 

Urczenijiim  ,pánflm*  dovoloval  sněm  řečený  nositi  zlato  na  sobě, 
ale  ne  vfc  nei  za  fiOO  zlatých  rýoakýcb;  panf  mohly  klenoty  míti  do 
600  zl.,  íat  jejich  neměl  býti  ze  zlatoblavn  ani  stříbrohlavn,  nei  s  aksa 
mltn  a  karmazinn  nebo  jiného  hedbávu,  „ale  bez  premovinl  le  zlatem". 
.Futra"  ČLli  koíeBíny  sobolové  pro  drahota  neměli  ani  páni  na  sebe 
bráti;  měli  ae  odívati  jen  ve  fatra  lacinéjif. 

U  nás  v  Čechách  také  snem  r.  1545  uznal  za  povinnost  svou  za- 
kazovati pytné  íaty,  ale  pustil  ae  domluvně  jen  do  sedláka,  kteří  ten- 
kráte chodívali  v  iíiftr&ch  zlatých  a  v  koSiIfch  kmentových  zlatem  vyií- 
váných.')  2e  se  nroteol  páni  Čeiti  toui  dobou  tnze  hněvali  na  měitány 
a  měifanky  naie,  které  chodily  v  níkladném  ronie,  v  čubách,  sukních 
aksamitových,  dama&kových  a  Jiných  hedbávných,  a  že  trudili  si  rozum 
otázkou,  ,kde  ti  chlapi  na  to  beroD,"  to  víme  ze  satirického  ,rozmlon' 
vání"   souvčkého.') 

Dle  aMravQ*  Strejcových  cbtlvat  se  tenkráte  kaidý  stkvíti  ,co 
maĎas  ?e  zlatč".  Viděti,  ie  naii  předkové  od  sedláka  ai  do  uroience 
mivali  peněz  dosti,  zlata  dosti  i  přes  uezdravý  přepych,  pokud  kdo  ne- 
roíomný  ma  byt  nakloněn. 

Vyjlmkn  z  té  nádhery  a  z  obecného  přepycbn  činili  jako  t  století 
predellám  Bratři  íeítí,  jichi  náboženství  v  prvni  pftlce  XVI.  století  da- 
leko iiroko  po  vlastech  DHéích  bylo  veřejné  i  tajně  roz&ífeno. 

Z  jednoho  listu,  jeji  psal  staril  Jednoty  bratrské  kdysi  před 
r.  1528  sice  vysvítá,  ie  i  bratři  a  sestry  bohaté  nakazily  se  přepychem. 
TyČltá  se  jim,  ie  se  Sperkuji,  ienskě  mladé  nebo  v  letech  íe  koiffiky 
otáhlé,  řásné  Bobé  pásobí,  íe  le  odívaji  v  koiile  nebo  mkávce  nebo  fěr- 
tochy zbytečné  vyrvané,  ie  kupojí  blány,  harasky,  hedbávníky  a  pa- 
nčniky  a  vůbec  roucha  drahá;  mníové  ie  oblibují  sukně  nabírané,  koiile 
B  obojky  vylivanými,  obnv  přilil  hnbaton,*) 

'}  Artikule  jeho  po  ůeilm  vyloienÓ  v  rukop.  Hlst.  Bohem.  tom.  VIII. 
160.  v  mns. 

*)  Sněmy.  I,  611. 

')  „Boiňloavinl  tiověka  rfU  s  pinem'.  B.  ICM. 

*)  Arch.  aemský.  Listiny  bratrsko;  opisy  ■  Ochranova. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


816 

Bokn  1688  ■ndm  lintrak^  lapovMil  Brým  tycaavkéBín  .laty  oplsló, 
řezané,  krátké,  imnky  ilaté,  pořl  trn  klobonkj;  ien&m  snkné  Tykrojené, 
iiroce  prem ováné,  iněrOTtné,  Btřevlce  DÍzké,  fepce  a  tkanice  ilaté, 
obojky  peřeaté.*)  Slovem,  lapovMél  jim  aněiti  Dovon  modu  t«bdejlf. 

Úbrnkom  viak  jest  rifiti,  ie  BratH,  ivláité  aUva  méstikého,  dotti 
oebotni  poslouchali,  ba  i  ilechtici  bmtritl  ie  aikrovňovali  m  t  fiatacb 
nidberaýcli.  Ale  aby  docela  le  vymanili  s  mody,  toho  tvrditi  Demflžeme. 
Te  ipiae  Kaleneové  r.  1542  vždy  tase  mlnvi  se  o  bratřfch  a  aestrich 
iperkovnjch,  prý  cbodi  t  knnách  a  liififch  tnbicb,  v  potvoroé  obovi 
i  T  feianém  ronie  a  v  aksamitovém  premotáol.  Posméiné  doklAdi  Ka- 
lenac:  „A  kteři  by  le  prmi  sproatnoiti  drželi,  ty  níitelé  mnost  *  pu- 
směchD  máji  a  poimámé  býti  praví*.') 

Knéi  Bavorovaký  se  i  nenáviiti  k  bratJHm  iatflm  tfim  cndným  po* 
amlvá;  ale  neam^e  se  kroji,  nei  barvé  amotoé,  lova  pro  ni  odév  ten 
poimoarným,  stejné  tak,  jak  svrcbn  pravil  Kal«neo.  Prý  „nlívaji 
nékteři  odévo  iproBtnébo,  poimoumého,  a  jakl  oni  vykládají,  n&boinébo, 
a  ten  vymyslilo  poltrytatTi".*) 

Na  posledka  zminiti  ae  jeit,  i«  k  inameDlm  nové  mody  XTI.  stol. 
nileil  mniaká  brada.  Ale  zápasila  mnlaká  brada  a  ,frňonsy*  a  bolo- 
bradoQ  XV.  veka  dlonbo.  Unín^ii  té  mode  nechtél  obvyknonti  éeský 
letopisec,  ant  r.  1518  pile:  ,Ty  brady  a  fr&onsy  nemotorná  a  mriké 
eo  nijaci  Turci  aby    neDOSilI*.    Prý  Je   m&  onFad    kázati  arpem  řezati.*) 

Co 'do  stroje  vlasfl  oblibovali  mužové  v  XVL  století  na  rozdíl  od 
maohovlaaých  kadeMvkft  stoleti  předeílébo  vlas  raltl  dle  západnich  vzorft 
bnď  krátký  zhola  nebo  obyčeJDéji  a  paiesy  do  Čela  i  při  nitch  při- 
střiienými.  Ten  zpflsob  paóesový  zanikl  n  vyíiich  stavft  po  r.  1540 
modoa  ipanélakon.    Uéitané  ho  podrželi  na  iaay  dlouhé. 

Mvíata  za  celé  století,  jako  drnhdy  od  vékt  bývalo,  ráda  chodí- 
vala prostovlaaa,  Jakoi  vidtne  r.  1616  při  neviste  v  miniatnrách  ,Ži*otft 
svatých'.  Ta(  má  dlonhí  vlasy  na  záda  plyooncl  a  cestiékon  aproatřed 
temene  rozdílené.  Bflejovaký  sice  vyčítá,  te  v  téch  dobách  dcerkám 
vlasy  byly  střihán;  jako  pachollkflm,  ,coá  prý  pnre  bývalo  zlé  znamení, 
kdyi  které  vrkoč  ni^etali"  ')  —  ale  nám  se  podobá  tato  móda  krátkých 
dívčích  vlasA  býti  ponbon  výminkou. 

Tdané  pani  vlas  pokrývaly  vtelUakými  klobouky,  čepci  nového 
rázn  renesančního  a  kromé  toho  i  starodávnými  plachetkami,  o  niehi  viz 
v  čáati  zevmboé.  Která  si  vatavila  na  hlavo  po  ívlhácka  birýtek,  ne- 
mohla oviem  Tlufl  pokrýti  (obr.  176.). 

Nojobyíejnčjíl  zavití  ieoaké  hlavy  v  první  pflli  XTL  vékn  podává 
obrátek  i  díla  Hádáni  pravdy  a  lil,  r.  1639  robený  a  pod  i.  178.  poloteoý. 

O  SDěmy  brat.  v.  Týb.  Liter.  U.  IttS. 

A  Arch.  temiký.  Listiny  bratiaké. 

*i  PoatilU.  312. 

')  StaM  Letop.  4M. 

^  Bfl^vabý.  Krou.  ofrfcv.  194. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


3.  Hody  románské  t  Čecbáeh. 

Nadirand  Ut;;  putikát;  -ňetícM,  primr,  fértochj;  Icritké  kroje;  paH;  putotie; 

ohnili ;    Čecboré  m   tciE^ji ;    smatek   modal   konMm    TÍkn ,   móda  &*ncoauká, 

ivédiki;  óeaký  tat  ctný. 

Od  polovice  XTL  rékn ')  —  po  nékteré  stránce  Tlutai  JU  od 
r.  1580  —  zaJiali  le  tjIÍí  atavoTÍ  dbÍÍ  pravé  tak  jako  oiineétl  a  politf 
f trojití  novými  módami  ipanélikjmi,  které  vymyililo  otrocká  panstvo 
absolntnfbo  dvora  madrídikého,  a  kteréž  byl;  od  doby  Filipa  n.  £lm 
dále  Um  Btahlejif,  prkennéjif  a  netkniDéj^f,  aí  ae  atal;  dokonce  ne- 
přiroienj  a  ohavný.  Bepraesentace  t£ch  ípanélskýcL  mod,  kondell,  ba- 
vlnoD  a  koňak^mi  vlaay  vycpaných,  kteréf  i  na  íilé  a  elegantní  Tlachy 
i  Francouze  mocné  mely  pAiobeni,  aí  ae  jim  VEpirali  drahné,  jest  kabát 
vycpaný  £i  nadívaný,  nadívaná  rsmena  a  náramky  při  obojím 
pohlaví,  nadivané,  krátké,  bubnovité  kalhoty  a  krátký  plastik. 

E  té  módí  kondelné  a  tudy  lživé  aehodfl  se  poctivý  a  jadrný  roeC ; 
k  ni  bodil  ae  tenký  raplr  pro  parádn  a  strojenOBť. 

Španělský  krátký  pláSUk  jest  vAbec  povédomý.  Byl  jako  delii  Ifmec, 
sotva  že  kryl  záda.  Nebyl  tedy  ani  na  kryti  ani  na  ohřev  —  byl  jen 
[ffo  parádo.  Nllfil  lidé  ve  Španii  noafvali  vždy  i  potom  pláS^  dlonhé 
s  kapuci.  Také  lase  obnoveny  ke  krátkým  kalbotAm  nohavice  spodní 
(trikot),  kteréž  od  stebeo  &i  do  střevíců  pokrývaly  noho  vieckn  a  jsouce 
nové  vynalezeným  způsobem  pleteny,  přilébaly  vířné,  Pletené  trikot  na 
miaté  starodávného  aeéivanébo  prý  mél  nejdříve  franconzaký  král  Jin- 
dřich II.  a  anglický  nemrava  Jindřich  VIII.  Prý  obdrželi  pletené  nohavice 
hedbávné  ze  Španie,  kdež  vzaly  svftj  zaíátek.*)  Pnníocba  se  vflbec  ne- 
hodila k  ípaoélské  mode,  maiily  dlouhé  přiléhavé  spodky  znovu  vzkfl- 
Seny   býti. 

Ěpanélskon  móda  na  éeském  pánovi  představuje  přiloiený  obrázek 
í.  182.  Není  doslovné  taková,  jako  Jme  ji  svrchu  vypsati.  Je  tn  imlrnína, 
řekneme:  po  íeako  zménína  ve  formu  ne  tak  prkennou.  Šňůry  na  ka- 
báte má  pán  RonSperský  též  néjok  firíi  a  hojnéj&i  než  ípanílal^  kos^m 
snese.  I  plált  pánflv  delii  a  misto  rapim  drží  pán  pořádný  meé. 

Ohyzdnéjií  nežli  mužská  móda  byl  ženský  kroj  épanělský.  Ženské 
nadívaly  po  ípanélaku  své  Žlvotky  tak,  že  forem  prsA  nebylo  vidétí: 
od  krkn  do  pasa  byl  život  rovné  vycpané  prkno.  Tenkráte  vymjSlena 
inírovaéka,  kterou  ae  ženské  atahi^i  po  tu  chvíli. 

Čilým  vlaakým  a  francouzským  paním  jpanélaké  prkenné  mody  na 
dlouho  se  uesallbily;  néco  z  nich  ujaly,  jinému  se  bránily;  taki  po  při- 
klade nehodné  královny  franconzské  Kateřiny  z  Ifedici  zaíaly  se  panf 
inérovati    nmélýml    Sněrovaíksmi    tak ,    ie    formy   avého    těla    zřeteio^i 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


■■•^v' 


Čla    182.  Náhrobek  v  kostele  roDiperBkém. 


d  -mM^m:  DUlar  boj*. 


D,g,t,zsdb,GOOgle 


816 

okMEOTalf.  Uarkéta  i  Yaloji,  povidomi  DerěaU  docI  Bratobartolomijské. 
pokro2il&  *  t^ch  virech  tak  daleko,  ie  Jala  se  prsy  SníroTfcoIiD  advižené 
dočista  odhalovati,  kterái  móda  pak  atěbovala  ae  ■  obliboa  dvftr  ode 
dvora  po  vil  Evropé.  Že  i  oaie  ofikteré  pani  a  panoy  DÍeo  toho  obli- 
bovaly, o  tom  plSe  laacivD^m  verlem  r.  1616  Lomnic)^.*) 

K  ženakým  ípaDÍlakým  modim  Jakožto  n^rixovit^H  kni  náležel 
partyk&l  nabo  kortnkál,  iili  řekněme  novijilm  slovem  —  krinoUna. 

Kortokil  1  partykál  vielijak  se  vykládají ;  nejoby6ejnéjÍ  s  franconz- 
akóho  n&gvn  gVertngade",  .vertagale"  —  vertagardien  nStrii  ctnosti".*) 
Našim  starodávným  sloniikům  Jest  kortakal  „crocotula,  snkné  co  zvon*. 
VeleslaviD  zove  snkni  zvonovon  kortnkal  i  nportakal". 

Kortokál  byl  dlonbo  skntečně  podoby  zvonové,  aí  naposled  koncem 
XTI.  Teka  aúiiv  ae  piH  noh&ch  rozifJHI  se  nahoře  pfl  bocích  v  obilme 
kolo,  tak  že  podobat  se  sndn.  Kortokál  vAbec  vinikl  kdysi  ve  Spanii 
v  první  p&lce  XVI  věkn ;  k  nehybnémn  íkrobenámn  kroji  dvorskémo  se 
T;fborné  hodil;  vycifnjeme  tn  ipanStskoa  grandezin  z  kosmogrefie  Zikm. 
z  Púcbova,  kdei  dí  se  r.  1564,  Že  dámy  ipanSUké  .obkládají  ae  dře- 
veným obmíem  okolo  paso  a  iaty  na  něm  lavěinjí,  aby  se  nádheméji 
kráíeti  zdály".  Do  Francie  prý  přiíel  o  nékterý  drobet  {aaa  později  a 
panoval  q  vzDeíených  až  do  ŠOleté  vojny  od  Tialy  a  Němann  at  po 
Gibraltar;  noaily  ho  Polky  na  východě  rovně  Jako  paní  sicilské  a  paní 
v  Liaaaboně. 

Na  poaěenon,  kterak  vypadala  aukně  a  kortnkálem,  klademe  aem 
zajímavý  obrázek  bílé  paní  ze  sámka  hradeckého  (i.  ISS.).  Bflá  paní 
nemá  na  obrázka  kortskál  nejhorii.  Horii  Je  ten,  kt«rý  Je  nabofe  i  dole 
atejné  iiroké  kolo. 

Které  dámě  neataěíl  kortokál  z  obrnil  dřevěných,  železných  H  drá- 
těných, vycpala  boky  kolem  kol  politářiky  nzeným  barhorAm  podobnými. 
Json  to  ona  „vlaská  břicha",  na  nfii  hněvá  se  Marek  Bydíoveký 
z  Florentjna:  jeon  mn  to  nekřeatánStí,  tnreětí  krojové.  Zvláitě  ae  Ubilo 
tak  AngMíaiikám  za  panováni  Uarie  Tndoraké  a  královny  panny  Eliiky. 
Cbtěl-Ii  by  tedy  reglasenr  divadla  na  přiklad  ono  nekrálovakoa  acenn 
Schillerovy   Marie  Stuartky,   kde   obé  královny  se   apoln  sejdon,    aby  ae 


')  Pejcha  Živ,  Lomnický. 

*|  Riciaet  W.  264.  Planché  I.  186.  Fairholt.  CosL  In  EdkI.  445.  (Jniclient. 
867.  Lacroiz.  694  Cfaatlainet.  Hi-totre  de  U  mode.  68.  Tevíech  vindj  dílech  ko- 
Btymnich  kortnkálu  vénuje  ae  staf.  Nám  nepřipadi  citovali  jich  pro  výsli  doon  marnost 
tich  výkladů  D  kortokilu.  Jak  fllosofickv  nméjf  Nímci  apojovati  takové  blibovd 
výjevy  modnl  a  historii  obeeoon,  to  nuUal  dr.  Kud.  Schaltze  v  hnise  Hode- 
Darrfaeitea.  Tti  pojednává  ae  o  vcrtogadé  a  krÍDolioé  ve  třech  kapitolách  TKkrite 
kietla  móda  briaolinj:  v  XVI,  tébu  ipanélaká,  o  nii  nad  íaroo  jednáioej  po 
dmhé  francoDiiká  od  r.  1700  ai  do  dob  gulllotia};  druhá  ta  epocha  konef  ae 
hroznou  Bceoou  ■  popravialí.  Duban-ové,  káft  ji  kat  Samson  attl,  atrhli  pachold 
krjnnlina  a  téla  a  nkaiovali  ji  jásavemn  lidn  pařtlskémol  Tretj  dobu  pKvedla 
claarová  Engenie  před  40  lety.  Prý  po  každé  dobé  náaledovaly  r  hiatorii  kata- 
atrofy;  po  pné  viijna  třicetiletá,  po  druhé  revoluce  a  vqjny,  po  třetí  caaa  vojny 
s  HiMcem  a  Sedanem. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


ČlB.  18S.    Bili  p&Df  ze  simka  jiDdfJcbobrMleckého. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


S30 

toie  otklivd  poh&daly,  historicky  tÍihÍ  Tjitrojiti,  miuil  by  díU '-obléci 
obé  královny  do  obromnýcb  krinolio,  Jejicbi  nestvftniosf  8iiiUttOD|£taad 
D^IApe  pochopi,  kdyi  přediUTf  Bobě,  ie  nehybný  procp&oý  žirot  ienský 
TystDpnjft  E  ohromné  mlsy  neb  oiatky  ui  tek  veliké,  jako  pfedni  kolo 
obyCemého  koJiáni.  S  toho  kola  spade  sokné  rovné  dolfl.  Byl  to  oiinéný 
veÚI^  STon.    I  12  atop  objemn  driel  partykáll 

Dle  francoDzakých  antorB  pifikisal  r.  1&61  Evel  IX.,  aby  lenaké 
na  bocich  nevycpávaly  se  ífře,  neili  do  dvon  loket  objemu.  Tot  ae 
roinmf,  ie  ho  neposlechly,  tJSkoIi  pravdé  alaino  dáti  sTédectW,  ie  frao- 
GOQzaké  a  vlaské  partykály  nikdy  nevypadaly  tak  nevkusné,  jako  anglické 
a  ipanélské.  Tiz  jen  v  lobkovické  boihovné  ono  pamétnf  knižka,  do  níi 
mladí  páni  na  svých  cestách  dávali  sobe  malovati  erbíky,  dámy  »  lecco 
Jiného  na  památko.  Ctentil  donna  neapolitana  v  této  knilu  éeakého 
ilechtice  namalovaná  má  r.  161)9  partykál  tak  skromný,  ie  ji  dokonce 
pěkné  Blnifl 

Španétaký  par^kál  —  třebaté  nemnoho  nadntý  —  i»lfbil  se  i  če- 
ikim.  Která  paní  nevlesla  v  snkni  obméovoo,  navlékla  aspoň  kolem 
bokŮT  oneo  oblý  polétáflk,  s  néhoi  sokné  tiké  jako  s  partykiln  padaly 
dolfl  jako  forma  zvona.  České  pani  tvaly  ony  politái^ky,  Jakoi  arrcbn 
piHpomenato,  „vlasbá  břiclia*'  nebo  i  „klobágy".'} 

Z  tSch  pravé  dob  Epanélskébo  partykála  pocbásl  1  naiich  éeských 
selek  dosavadní  tvyk,  ie  sobe  boky  obkládal  obdloninými  polttáři, 
oviem  daleko  mfrnéji  •  tudy  vkasnéji,  nežli  to  délala  královna  Eliiki 
anglická,  nebo  ie  heron  na  aebe  snbui,  kolik  m^ji  a  kolik  boky  sdoboil 
Zlobí  ae  na  né  ni  Telealavín,  ie  sakní  na  sebe  a  .Jiného  blásaontvi* 
tolik  navéif,  ,fe  toho  časem  onésti  nemohon".*} 

Proti  ptrfykálflm  kázali  vfiickni  kazatelé  vlody.  Protestantské  panf 
v  Cnrychn  pHsným  rozkazem  r.  167&  nesměly  na  aebe  obraSA  briti.*) 
A  jako  v  Némcfch  hněval  se  pro  partykál  magister  Westphal  (Hoffarti- 
tenfel),  tak  na  přiklad  i  nái  dtelcar  Želetavský  s  hnévem  pIMniid 
svým  poslnchaCkám :  ,lfajl  partykál  ve  zpflsob  formy  od  zvonn,  na  némf 
snkiié  leži  divné  premovaná,  drahým  kameoim  a  jinými  vécmf  kroraplo- 
vaná.  Mnohé  pak  pantiy  a  pani  fiosem  na  sebe  naberou  hedbávných  anknl 
a  mantlikfl,  te  se  sotva  v  tom  obrátiti  mohoo.*')  Td(  se  vf,  ie  pro 
takový  kroj  ďábel,  jeni  to  viecko  vymyslil,  ty  panf  a  panny  do  pekla 
■tibne. 

Nejplastičtěji  a  s  pj^sloinon  dávkon  nadávek  popisoval  ty  Ipanélské 
partykály  naiicb  a  německých  pani  doktor  Onarinoni ;  prý  vypadá  ženské 
po  předs  jako  pivni  vértel  a  po  zadu  jako  ohromné  kolo  pam- 
ského  iýra.*) 

')  Jméno  to  naili  jsaie  v  archive  pni.  v  kniie  t.  1070.  176.  B.  16ia 

^  Polltia.  VelesUv.  IV.  667. 

f  Scheibte.  Die  gnte  alte  Zeit.  700. 

•)  Hantti.  C.  Č.  Uns.  1864.  267.  Šlelcar.  £nUi.  dnckov.  >  r.  Ui88. 

■)  Qrewel.  Ourinoni.  770. 


zsdbyGoOgle 


821 

Partjkit  saiel  i  nái  tejm  v  pmi  pflU  století  Dáslednjfdho, 
BedmDáctého.  Napoiled  bo  noiily  ni  jeD  ataril  pani  —  a  Jeptiiky. 

Pfi  partykila  pfcBtaty  dkvnj  skládati  sukné  8vé  do  mékkýcfa  m*- 
lebnýnh  ř&sA  a  láfajhA.  Méitanské  panf  —  svláiti  Btaril  matrony  — 
Těrnf  zfiBtávalf  OTiem  i  nad&le  staré  mode  akládajlce  Bokní,  jakoi  tvéáli 
obri^ek  6.  184.  od  prof.  Šoltj,  kresleDý  dle  nábrobnl  tabole  cbradim- 
Bfcého  koBteta  Sv.  křfie.')  Hatrona  má  na  blavé  čepici  Be  zavIjealiB,  jai 
pokrýrá  i  hrdlo.  Hlava  leíí  oa  velikém  polJtAři. 

nvedenlni  partykiln  Bokně  ae  kolem  kol  natáhla,  utočila.  Za  to 
ji  obloiily  TÍelijakým  kramploTáoIm  i  kamením  drah^,  .Imelcem"  a 
pr^y  vždy  Hrifmi  a  bojněišfnl.  Tyčltát  VeleBUvln :  .Jame  Bamá  pýcha  a 
nádbernost  y  odévn;  nebo  neni-li  to  víc  míBtftm  záhabni,  ie  za  aamé 
to  sklo,  jemni  vfibec  imelc  Hkajf,  e  měat  PraiBkých  na  dobré  střfbraé 
a  sUté  milici  uk  Teliká  stimma  penéi  do  Benátek  Tycháif,  la  kteronf 
by  ae  Dékterý  tiiic  Tojákft  proti  Tnrkn  T/cborati  mohlo."  *) 

Stran  prýmA  dl  TeleslaTín:  , Někdy  snlnié  jejich  tak  mnobo 
krásných  prýmů  m^,  ie  na  n6  větší  náklad  jde  a  více  stoji  nef  aama 
snkDé,  a  tak  na  jedenkaidý  iat  dvojnásobní  náklad  jiti  muai;  nékteri 
pani  1  alatem  ankné  své  premovat:  dávají,  nepovažujíce  toho,  ie  taková 
pýcba  a  akvostnoBt,  ponévadi  nejson  i  rod&  nroiených  a  slavných,  na 
jejich  řád  nenáleif  ani  jich  necti.  Již  pak  k  tomn  pílilo,  že  ílm  vice 
TTchnosI  zapovídá  lidem  takovon  aádbemoB  skvoatnoď,  tlm  oni  vice  na 
ni  vynakládal.  Ano,  íemnž  se  mnohem  více  podiviti  alnil,  i^dko  nyni 
tak  chadon  a  chatrnou  Bclskoo  dévkn  nhlédái,  kterái  by  na  Katech  Bvýcb 
néeo  od  aksamitn  a  hedbáv!  neměla.  Co  ae  peněi  do  Tlach  a  jtných 
otiich  E«mf  Tyveiel")  ,Mnobdykráte  na  saniý  prým  okolo  jedné  snkně 
celé  véno  BeBtaělt*  tak  vypravvje  Havlík  z  Tarvaiova,  maje  na  mysli 
Vlalky  i  Čeiky.«} 

Ostatně  toa  doboD  a  modoo  i  mnii  přepínali  „v  Šňůrkách  ■ 
tkanieicll**  1  n  viellkém  premováni,  jakoi  to  víme  ze  aatiry  Bozmlonvini 
8v.  Petra  s  Pánem.*) 

Na  přítomném  obráikn  ě.  18S.  podáváme  čeikn  vzneienéjHho  atava, 
jakoi  ji  vykrOBlil  ve  svém  dile  Vlach  Tecellio  r.  IIÍ98.  Stavíme  ji  na  oěi 
pro  prýmy  na  saknl.  Ačkoli  Tlach  Vecellio  mohl  některoa  českon  dámo 
tohoto  ipftsobn  v  Benátkách  viděti,  aicméně  Jsme  přesvědčeni,  ie  Bvé 
ěeské  obrazy  kreslil  podle  obrazů  německých,  zvláitě  Ammanovýcb.  Ne- 
přeme, ie  tak  mohla  některá  česká  pani  vypadati.  Vecellio  vydávuje 
Ceikám  svědectví,  ie  json  vetmi  počestné  a  cadné,  liči  kroj  přitomný 
takto:  „Birét  hedbávný  se  ilrokým  okrajem  nosí,  pod  nimi  vlasy  ve 
Blaté   Bitce    spevněné    se  spatřuji.     Konec   opleěl   jest  sebrán    v  okraii, 

')  Nápis  je:  Letha  p.  6  .  .  itnedo  prxed  nratym  MartÍDem  umnela  ie(st} 
■lowntna  Eateraina  Brachaskowa  a  tnto  pochowana  geň  ociekavagee  prsiistie 
Syna  Boayho. 

>)  Politía.  489. 

<\  PoUtia.  657. 

A  Slech,  obcov.  1618. 

■    ,0  obye<aich  a  povahách  nyněJtOio  Uda*.    HekL  s  r.  1G8B. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


Cfs.  18i.   Z  cbrima  Sr.  kHfe  t  Chnidirai.  Kreilil  prof.  Šolta, 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


82S 

ramena  krjta  bedbáTo^m  kol&rem;   iiTŮtek  elegantod  k  prsům  pHIÓbaJe 
pr^r,  tkaolcemi  hedbávDými  nebo  aksamitoTými  zdoben ;  téí  tak  rukávy, 
jel  jako  oplečko  n  zápéstl  sbíraným  obojkem  raka  objímá;  saknfi  okroablá 
bez  lákfbd  obUiíflna  jest  prýmj  Tlneaými  něho  bedbáva^mi,    kteréž  hf- 
j»ii  nejdoleji  s  třásněmi."  ')    Tleíka  iiii  ocas  ženské  saknd  aroTnával 
se  dobfe  s  modoa  SpanéUkoD.    I  protoi  také   aaJe  pani  op6t  —  po  ne- 
dloafaé  přestávce  —  jal;  se  nositi   sukně  ocasaté,    li]i.  Jak  Jiřík  Závěta 
ze  Závétfe  pojmenovaJ,  .sakné  s  obdélným 
Tlakem."  *)  Do  toho  .vlakn  pustil  se  horli- 
vými   slovj   Tavřinec   Bvatoviký    ve    svém 
Masopasté.    Z  Jebo    slov    dovídáme  se,    ie 
éeskýcfa  dám  vlakjr  dlonhjr  hy]j  na  loket 
nebo  dva. 

Po  ném  i  íeský  Polák  Bartol.  Pa- 
procký  ne  bei  úitlpka  vypravuje,  le  dcerky 
pobliSejf  za  sebe  jako  liiky,  vleče  li  se  ocas 
ta  nimi  ,křtattovoé*. 

Také  poeta  Lomnický  nepoetn/m  pé- 
rem svým  pnitil  se  do  tenskýcb  vleéek. 
První  verte  sdsjl  se  míti  základ  nebo 
úmysl  hygienický,  jakoi  ho  jit  mél  při 
stejné  pŇleiitOBti  svatý  Bernardinos  ze  8i> 
enjr   dvě  stoleti  před  Lomnickým.    Pravi(: 

,Sakné  neson  vocasaté, 

a  Bvláité  pani  bohaté, 

eo  néjaký  ocas  pavl, 

ai  oélm  nebývá  k  zdraví, 

kdyi  se  tak  za  nimi  vtekou, 

že  prach  mezi  oíi  metou, 

jiná  Ji  éinl  tou  veton,  Cla    185.  Nobile  di  Boemia 

též  Ji  práíi  mezi  oéi,  dle  Teeellla.   Tenetia  1G98. 

ntiJTlc,  když  se  v  tanci  točí.* 

A  na  jiném  mlsté  zase  mu  to  nedá,  aby  se  neposmál  vleékám,  ie  „Jsou 
to  drahá  chvoitilté,  vocasy,  jimiž  pani  blechy  sbírají*.  I  Lomnický  má 
strach,  jako  starodávní  předchfldcové  jeho  mravokárni,  aby  „na  těch 
ocasech  se  ďábel  nevozil*.')  A  na  Jiném  mlsté  přivozuje  Lomnický 
historii  prastarou  a  vždy  znova  ohřívanou,  kterak  nějaký  světec  optal 
ae  ďábla,  proí  se  sméje.  I  odpovéděl  prý  ďábel,  le  shlédl  tovaryie  svého, 
ao  se  vezl  na  ocasaté  sukni  ženské  a  spadl  do  bláta,  když  byla  pani 
sabon  trhla.'), 


)  Tecellio.  Hsbiti.  SIB. 

)  Z  výpisA  dra.  Zfbrta. 

)  P^jďia  Života.  Lonui.  1616. 

)  Tanie.  69. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


834 

Tato  historie  týki  ae  vlaBtně  bt.  Ambrole.  Prý  m  proehiul 
B  klerikem  it.  ZeDonem.  A  tento  zamlklý  ilovik  pojadnon  dal  M  r  nnich, 
až  96  popadal.  Na  dotázku  Ambroiovo  pak  vykládal,  ie  čertík  nannl  na 
vleíce  jedné  ženy  pyfiDé  —  a  kdji  (per  latnm  transienB  candam  iw 
inficiat,  exaltat)  vyzdvihla  ocaa,  aby  ho  blátem  nepokálela,  spadl  2ert  do 
loníe  Jako  kot^.') 

PřipomlDáme  to  povídačko,  abjr  čtoncf  svéddl,  Jak  starý  jeit  boj 
proti  iónským  obonOm  I  Kterak  do  čaaO  Lomnického  historie  le  skroatila, 
to  ji2  méná  zajfmavo. 

Na  konec  stoji  ta  iroíoko,  íe  se  ieniké  vlečkj  dostaly  i  do  žertOTo/cb 
hádanek  íili  „pohádek".  Ptá  se  jeden:  „Hádej,  které  chvoitiilé  jest  nqj- 
draiíí  a  nejménč  užitečné?"  Odpovídá  drahý:  nOcasy  dlouhých  anked 
ženských." ') 

Na  BQkalch  míval;  dámy  pásy  jako  drnbdy  nádherné  a  parádof. 
y  prvoi  pAli  stoled  následajfciho  poatfehoje  ae,  že  pásfi,  jichi  n&dbera 
byla  dostoopila  nanejvýSe,  ubývá.  Přestávají  býti  modon ') 

K  pásAm  v  drabě  půli  XVI.  veku  přibývali  čfm  dále  tfm  hnstéji 
zvléíté  u  paoi  mě^taoských,  fértoeby  nádherné  vy&lvané  nbarrami'. 
Úzké  zástěrky  staly  se  krojtm  honosným  a  stálým,  v  némi  chodily  pani 
i  na  olici,  ba  nesvlékaly  jich  ženské  ani  když  braly  na  se  koŽichoTOo 
íobn  Bvrchnl. 

Na  obraze  opočenském  (č.  186.)  rač  ohledati  čtond  kromé  ípft- 
nřlské  mody,  dosavad  vylíčené,  zvláiié  fértoch  nádherný,  který  má  na 
sobe  nrozená  kmotra  pfi  krtinách.  Velmi  pončný  obraz  ten.  Jejž  kUdene 
asi  do  r.  1576-  1560,  představnje  rozličné  úkony  a  alniby  cirkevni.  Je 
tn  křest,  svatba,  zpověď.  kázáDl,  pfijfmáal  avátosti. 

Od  let  sedmdesátých  zavedly  na&e  pani  zp&sohem  francoozskýn  a 
Španělským  také  a  nás  Dejkratši  duby  a  kratičké  „mautlíky". 
Jichž  vzorek  též  n»  obraze  opočeuském,  a  to  na  dáme,  která  ae  spovldi, 
a  na  drnbé,  která  je  kmotroo. 

E  íobám,  jež  sahaly  sotva  na  boky,  a  k  svrchním  sofeolm  přidaly 
dámy  tehdůž  mkávy  .zbodeně  a  ziabané"  a  tak  otevřené  a  dloahé,  že 
Jim  to  Bln£eIo  dle  slov  Stelcarových  jako  netopýrOm.  Pravit  ctihodný 
knčz  dosti  negalantně:  „Ďábel  vymyslil  mantlíčky  a  čnbky  krátké.  Že 
BOtva  ramena  kryjt,  jeSto  předkové  takového  odévn  nemčli,  ale  poctivý 
8  mkávy,  že  by  z  jednoho  tukového  dva  mantllčky  byly;  milojlce  stod, 
nedali  jich  tak  premovati,  jako  nyni  dávají  Širokými  prýmy  okolo  hrdla 
s  předa  a  z  zadá.  s  přiSívanými  imelci  neb  zlatými  itefty  s  perlami 
1  8  drabým  kamením  skmmplovati,  při  sakni  živ&tek  a  mkávy  sbodeaé 
a  divné  tžahané  po  ipanělska  nebo  po  franconzskn  s  otevřenými  mkávy 
jako  netopejři,  při  nich  majíce  stuhy  s  velikými  ienklemi  zlatými  neb 
střiomými,  ie  se  to  zvoní  jako  zvonci  na  knkle  bláznové." 

■I  Landsn.  Schleppengeicfaichten  Preaae.  1899.  Jnli. 

■)  ZibrtAv  Č^Bký  Lid.  III.  36.  —  ŠielcHr  I.  c. 

*)  V  naíich  méětanskýcb  inventářích  dlouho  jeité  toho  nenacUzíí ;  v  rakoa- 
■kých  pramenech  poatrehl  to  med  r.  1601—1623  PrtllL  Progr.  Wien.  Ojian. 
1888.  m. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


I 

I 

i 

é 


D,„i,„db,Goo<^le 


836 

Na  klobonrfeh  a  Mrefecll  mnZik^ch  f  lenikých  pH  romiB- 
■k^cb  modáeb  ceSetřilo  ta  nikterak  pefím,  £fm  t1c«  tfm  rétif  paridi. 
Boku  1&97  taie  le  ni  to  roíhofival  Lomnický-')  ?rý  i  řemeslalcí,  třeba 
v  odraoftm  kabité  byli,  «maat  peřf  míti* ;  .kdji  jen  mi  (muk  m  pero 
takj  jako  psi  vocaa  nííjaký'', 

Zrláité  na  plaafe  -ryjel  ai  Lonoický  pro  ta  eliinikon  pernatoa  str^j: 

aPo  TlaBkn  nena  iat7, 
každý  jako  pán  bohatý, 
irtáité  pliaN  níktefl, 
nepofine  pisai'em  býti, 
af  má  baed  pei^  pítroBorá 
a  Jeité  mnohéma  aln&I 
lép  sa  nchem  pero  basi.' 

Jeitll  se  Tf  rojilo  drnboo  polovici  ZTI.  atoletj  nniskýeh  rMljakých 

klobonkfl  tak  rosmanitých  sfia,  fe  nesnadno  je  *jpÍH0Tatí,  toi  Jeité  vétif 
roimanitoBf  bjla  co  do  hrytl  tenské  hlavy.  Yolá  Štelear  knéi:')  .Go 
pak  na  blavi.  Jako  čepce  panny  njnl  miyf,  baďto  xlatá  aneb  a  dinými 
barvami  rátané;  jiné  po  Spanélaka  aneb  po  fraocoasakD  vlasy  zapletené 
na  Btraoácb  nosi,  vrkoie  •  divnými  třapci.  Ženy  po  ipanélskn  oa  hlavách 
Hviti  noif,  vyhlídajíc  t  toho  co  z  kokly.  Nékteré  mají  na  hlavách  klo- 
bonéky  ae  táponami  pod  peHm;  jiné  Širokými  tkanicemi  obtaieoé 
g  divnými  ímelci  a  itefty  tlatýml;  ČepiCky,  karknlc  a  perlami,  divné 
Ipeodliky.* 

Cizinské  vsory  popadly  nádheroa  avon  i  obuT  nailch  vmetených 
pani  a  panen.  Dávalyti  sobe  etřevice  1  kramplovati  zlatem  a  perluni. 
Ma  tak  drahé  střevlíky  navlékaly  „pantafle".  O  pantoflích,  drahým 
kamením  vysázených,  mlavi  Lomnický  e  rýčitkoa,') 

K  tém  vjem  svrchu  dotčeným  cizinským  krojam  přiilo  naporied 
1  „okmŽÍ"  jakoito  kns  rázovitý,  ohromný  to  obojek  sbíraný,  tkrobený 
a  na  drátech  či  podpiaadlecb  lefícl. 

Obojky  a  oboječky  bilé,  nevalaé  postřebiOeme  na  obratech  naSick 
a  cizích  ni  v  první  půli  XVI.  stoleti.  Oboječky,  jsoaee  p&Todoi  jen 
ozdobnéjll  konec  kolile,  rostly.  Rokn  1542  vyčítá  Kalenec  ienskýn 
členům  „Českého  Bratrstva'  rozliéná  vyilváni  a  .vokrnllm* .*)  Také  ai 
r.  16S6  plBe  Uandelina  t  Hradce  Anoé  t  BoŽmitála,  ie  JI  nenůie  tak 
brzy  vyliti   .okrail'.') 

Ale  to  viecko  byly  jen  podřízené  koňsky,  doplAky  tehdejllho  kroje. 

Napioti  torna  Tzniklo  větii  a  jeité  vétil  okmil  jakoito  aa mo- 
st atný  kns  kroje  nékdy  v  letech  sedmdestUýcb  ve  Francii.  Prý  si  je 
vymyslil   král  Jindřich  III.,   čemni    dobře  věříme;   byloté   v  tom  človékn 


')  -Instrakd  hoapodtii*  Lomnického.  Str.  18S.  183. 
'■  V  knlie  duchovni  r,  1688. 

Pejcha  Života.  Lomnický.  B.  1616.  B6, 

Arch.  zemský.  Listiny  bratrsko. 

Tiícber.  So^al.  pls.  pamét.  U. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


S3T 

Tfee  blihoTOSti  nei  rotann.  Nclie  loM  tčih  nic  nepohodlDSjiiho  přsd- 
itaviti  nad  ono  naikrobené  veliké  kolo,  t  němi  hlara  lidski  j^o 
T  ohromné  mfie  sedf. 

StNdnié  zaeitky  k  tém  Bbfruiým  lamoBtatným  okrnifm  potonjeme 
n  n&s  v  kanciunile  TiborBkéfao  <)  r.  1561.  Ta  kleii  méítao  t  ipanél- 
Bkém  iaté  t  kratinké  iabě,  t  krátkém  kabátci  a  kalbotech  ipanélshých 
B  trikotem  —  a  plH  krkn  malý  abiraný  obojpíek  mé.  Nápodobně  t  U^be- 
nickém  gradnale  >  r.  1&76.  Viecki  okrnží,  která  ts  Json  malováDa,  bn^l 
ni  patrné  úloho  samoBtatnos,  ale  JBoa  doBod  skrovná.  Patrno,  ie  malij' 
Omfs  kolem  sebe  vétilch  nevidél. 

Též  T  bratrských  .Pianlch  dncbovnlcb*  ■  r.  1676  na  obráikn  la- 
Btibli  Jame  Šlechtice  s  malým-  sbfraným  obojkem.  Na  minei  Zdeňka  se 
Šternberka  z  r.  1573  jii  Boavéké  okroii  vétif,  stojaté;*)  —  ale  v  malém 
iase  potom  jii  kiil  naéi  dnchovnf  nravokárci  b  kaiatelen  proti  velikým 
„éaplm  hniiddm*,  kterái  bjla  sloiena  ae  dvoa,  jte  ti4  obojki)  na 
sobe  poloienývb,  mříioraDýcb,  krajkovaných,  cipatých  a  horkým  teleiem 
xvlnénýeb. 

Na  přiklad  Štelcar  pravi:')  ,Co  pak  dlm  o  vokmilch,  Jaké  njnf 
neson  mnfi,  leay,  pann;  a  mládenci  z  panfinlkn,  i  tykyty,  i  vlaikého 
plátna  a  I  kmenta,  a  to  at  jest  le  dvon  aneb  i  pfll  třeUho  lokte,  dvoj- 
násobní, Bo  ípicl  vytaženými  a  naíkrobené,  jiné  okronhlé,  leŽle  na  ra- 
meoon,  jsonce  nápodobné  k  éapimo  huizda,  aŽ  na  to  objídoo  bledétl; 
prve  E  toho  mfvali  fěrtontky  k  lakrytf  hanby,  a  Jií  to  dali  la  krk,  aby 
vtem  Eoámé  bylo,  ie  se  za  hanbn  nestydi.* 

T  Gnrjcba  r.  1575  reforniovani  fcnéil  roikaB^jt,  aby  trojnáaobué 
obroil  znénilo  ho  v  prostý  Itmec.*)  Ta  tedy  nastává  reakuo.  T  týž  6as 
mí  v  letech  od  rokn  1575 — 1585  rozílřilo  se  n  nás  okrnží,  z  Francio 
přinesené,  a  odtnd  bralo  se  dále  na  východ  do  Folsha  a  do  Ra>.  Na 
tobolích  CblorO  Matějkových  m^ji  v  letech  1576—1686  střidmá  okratí 
jen  ieny.  Za  to  od  r.  1568  —  1632  JBon  nabíraná  oknii  n  vSech  atavA 
obojího  pohlaví.  T  Baskn  se  k  té  nemotoře  panstvo  chovalo  chladnéjl- 
Tidéli  Jsme  okraSi  na  obrazech,  ale  jen  řidko. 

T  Praze  Již  r.  1678  vypravoje  sondni  kniha,")  že  kdos  popadl 
tovaryie  zámeínika  ,za  vobojek,  až  mn  vokrnil  od  kolile  ntrhl*.  Tedy 
nechytili  se  té  mody  jen  nrozenci,  do61até  Jii  k  obecným.  Mravokárci 
nikdy  nepřestali  tepati  nemotornon  tn  modn.  Vypravovali  vielljaké  anek- 
doty, jak  éert  s  okmžlm  mél  co  ÍSinitl,  posmívali  se  lidem,  kteři  veliké 
okmil  kol  brdla  míti  rnnsi,  ale  při  tom  nem^I  koiile.*) 

Na  posledku  Oaarlooní,  doktor  při  dvoře  Bndolfové,  r.  1610  svádi 
vinn  téch  ohromnýcb  .krejzlA"   na  samotné  pohlaví  Seuské.    Kdo  prý  je 

')  T  nntv.  knth.  i.  17.  A.  10. 

•i  T  nniv.  knih.  t.  H.  A.  89. 

^  V  knize  duchovní. 

•)  Schelble.  Die  gnte  alte  Zeit.  700. 

*)  Arch.  prai.  i.  ID6I.  187. 

^  Knipélionký  r.  1618.  Z  výpisft  dra.  Zíbrta. 

DigitizsdbyGOO^^Ie 


S38 

krsjílnje  a  ikmbf,  kdo  )t  Hje,  kdo  tká  s  pfěAe  k  nim  kr«]k]r  «  portr, 
kdo  Tflbec  první  sb£>1  Je  noBJti?  Tiecko  žeaské.*) 

K  torna  přidává  nái  Lomnický  u  málo  poidfiji  (s.  1616)  příiinn, 
pnt  noal  leny  aamy  taková  okmjf:  ,N«8e  milé  mladé  paniSkj  Utj 
divné,  vokrožf  ikrobené,  idirkované.  zbfrané  nosí.  Jen  aby  u  mládenctm 
a  jiným  frejiřAm  líbily,  a  jii  ae  tak  roimoblo  to,  ie  fádný  to  ienskéma 
poblavl  neioíklivf,  ab7  třeba  dncbovnl  iprávcové  ústa  aobé  po  uii  roi- 
trbli  a  roiedřeli.  Já  také  vfm,  ie  naoí^enim  tímto  neranobo  EpilMblm, 
spiie  ae  tomn  bndon  imáti.*  *) 

A  není  div  to,  smáMI  se  kdo  mravokárci  Lomolckéran.  TádTt 
k  téie  knize,  v  niž  „poeta  Čei'liicus''  na  okružl  a  JlDon  paráda  tolik 
dotirá,  přidán  Jest  obrátek  jcbo  podoby  z  r.  1&94,  Jf^ji  podáváme  doleji 
v  Ústi  zevrnbné,  a  ■  obrázkn  patrno,  že  Lomnický  viem  těm  kaeeřo- 
vaoým  módám  hovfil  aám  plnoa  měron  —  oviem  Jen  pokad  ataiil  Jebo 
měíec  přeíasto  dčrnvý. 

Než  I  pravdou  vyznati  Jest,  ie  Lomnický  k  atárn  přece  lanechav 
okrnži  a  „kedrlf  vEelijakýcb,  chopil  se  limce  nenablraného,  ale  pFei  to 
hodné  velikého  a  pořádné  oikrobenébo.  Dada  le  v  tom  novém  ipfiaohé 
r.  1614  vypodobniti,  napsal  k  obrázkn: 

„Nechci  tSch  kedrlf, 

neatojll  o  né  nmrll, 

ani  já  o  to  rokružl, 

nechf  ae  kdo  ebco  Jak  e  nim  tnži, 

na  mne  atarca  Blnii  ctnosí  ta, 

abych  Já  se  nesl  sprostá.**} 

Nelze  říci.  Že  by  v  té  dobé,  kdy  panovalo  okinif.  Jen  tribád  a 
ívibaéky  byli  je  aobé  oblibovali.  Zlobit  se  Gnaňnoni,  ie  1  atařl  nteni  pá- 
nové dávají  se  rýsovati  a  kontrfektovati  při  knihách,  globech  b  velikým 
okraltm,  což  pr^  Je  mysl  a  slepota  Ženská.*)  Na  přítomném  obrázkn 
i.  187.  podáváme  vzor  okmžl  střídmého.  Petr  Tok  z  Rožmberka  a  man- 
želka jeho  ani  nemohli,  Jsonce  přísné  viry  bratrské,  nositi  se  modon 
nejbnjnéjii. 

Bratři  ieitl  a  jiné  sekty  mravA  přísných  vyhýbali  se  velikým 
okrnilm  pravé  tak,  Juko  drnhdy  obojkOm  .peřestém".  Dle  svédectvf 
Slavatova  chodili  na  příklad  MikaláHenci  ^i  sprostých  iatech  s  obo- 
je2ky  proítými,  překládajícím  i,  bez  Stydl,  lakie  mezi  Jinými  snadné  ae 
poznati  mohli". 

Byli  oviem  také  kromé  bratrA  Jiní  lidé,  kteři  se  bláhové  mode 
stavéli  oa  odpor,  ale  na  konec  podlehli,  stavíe  se  svým  vedorem  1  smééni. 
O  takovém  Jednom    zatvraelci    vypravuje   s  patrným    posmlikem   re  své 


')  Gaaríiioni.  Qrewel.  66. 
)  Pqcha  ŽÍToU.  Lomn.  66. 
•i  Pejcha  Zirota. 
)  Qnarínoui.  GreweL  66. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


D,„i,„db,Goo<^le 


830 

kroniee  lODDský  HIUotÍi!  pH  r.  1599.*)  Yrcftíli  jíme  ůsnifiiflk  kroni- 
fcářflv  hned  E  piTDlch  sIot:  ,Na  den  alavoj  VelikonoCni  TEkřlienf  Pioa 
Krista  I  mrtvých  Jan  PetrA  Nepomncký,  snkcflntor  ikolnl,  mlidenee  pro- 
tedivél/,  plesDivý,  hterý  id«  r  ikole  od  morn  (r.  1582)  bjl,  nikdy  a 
■nad  od  naroseni  Bvybo,  poněvadž  ae  tomn  relice  na  odpor  BtavO, 
T  nabfrsnčm  a  připlnatém  vobojkn  nocbodil,  al  teprra  na  stará,  jak 
řlkajf,  kolena,  na  BTrcbnpsaný  den  potal  choditi  a  prvotné  ae  lařfkal, 
ie  bo,  doknd  iiv  bode,  žádnej  v  ném  choditi  nenbiidi.* 

Tolikými  obojky,  „itycli"  dr&ténými  íill  „podpinadly"  podporo- 
vaným), brada  mniiká,  ponfikod  jaoac  pJHnncena,  viala  na  bo  jinou, 
dlonbo  nebývaloa  podoba.    Tsnikla  totiž  saee   tak  řečená   brada  kozí. 

S  okmžlm  a  vlelijakými  velikými  ikrejily"  rocvinnla  >e  sároToA 
okmil  pli  mce  Síti  „tacle". 

Tyto  víecky  tvrebn  doUené  vlelljaké  mody  románské  ujaly  ae  hor- 
livé v  Cechách;  nejprve  n  pánA  a  podle  nich  i  n  mfítanA,  ivláité  Pra- 
lanA,  kteří  při  stolici  Rudolfa  cfaaře  méli  la  mnoho  let  vždy  iivon  pH> 
leiitoBÍ  vidati  eizínské  mody  a  přijímali  je  tak  řiki^ic  i  prvé  mky. 
Protož  nedivuo,  že  od  let  iedeaátých  ai  po  bélohorakon  doba  nataviíné 
ilýcbati  hylo  nářky  a  tnžby  dnchovnlch  i  svitských  karatelft  do  tobo,  že 
Čechové  samým  Bobě  ae  odcizí  Btanooce  ae  vlečko  fipanély,  Vlachy  R 
Franconzy. 

Témi  nářky  JBon  spisy  onéch  dob  plničky.  Mezi  nejprvnéjlfml,  kteřf 
tak  naříkali,  badiž  nveden  Tadeái  H^ek,  jenž  ve  své  minaci,  k  r.  1568 
složené,  a  povzdechem  Iléi  vielijaké  modot  promény  v  Čechách.  Prf 
,tento  po  vlasko,  jiný  po  ípanélBkn,  po  oberskn  aneb  po  tnreckn,  jednak 
pláité  8  kápiíkon,  jednak  i  onikem,  jednak  b  cipy  a  ocasy";  prý  .žádný 
v  svém  jednostejném  zpéaobn  nestojí,  než  jak  v  mravfch  tak  v  odéva  a 
v  rozliéných  křtaltich  ae  ménl', 

Z  následujících  hlssfl  potom  Bvačovský  r.  1580  dosti  nezdvořile 
vySftá  svým  Boavékovcflm  cizí  ony  .křtalty"  Čili  mody.')  Prý  .smilné 
tbytky  v  íatstva  předni  ptao  drží,  kteréž  se  již  také  téchto  EasA  novým 
hoetlofkým  křtaltem  mezi  náB  avoinjl,  tak  že  ietřlc  toho  lidí  pobožní, 
nemobon  jináč  o  tomto  svétn  mysliti,  aež  že  se  již  k  svéma  skonání 
vztekl,  a  lidé  na  ném  jako  oblodp  omámené  chodí*. 

Deset  let  pozdSjI  volá  Zámrshý  v  Postille,  že  není  pod  nebem  ná- 
roda, aby  BO  v  odévu  častéji  méoil  a  potvořil  jako  Čechové.  Ubři,  Po- 
láci, Terci  prý  mají  svAJ  starodávný  kroj,  jenom  ne  Čechové.  Ti  ae  po 
vlaakn.  franeonzskn  a  ipanělskn  „merboji  a  ladrqjí',  takže  cizí  národové 
na  nich  ,vopičí  blázDOvství  apatfojí*.  Zvláíti  na  ženské  mél  zbožný  ka- 
zatel svrcha.  Prý  se  v  tom  avém  zavití,  v  obojcích  a  v  premovánl-  podo- 
biji  k  ochechulim  mořským.'; 


')  Kronika  Hikéoviteva.    Opts  z  originala  dachcovBkAo  ptjtíl  mi  laskavé 
pan  arcDivár  Hen- 

*)  V  HaBopast«.  79. 
*)  Postilla.  871. 


zsdbyGoOgle 


Ml 

bpřimtij  «  Tliateneck;  inéjl  VeleBl&TlnoTy  nářky  o  tom  clxftctm 
T  kroji  ieBkém.  Výborný  oál  arcitiskař  le  strachem  do  bndoocna  spojaja 
ĎecbB  snaba  po  eiifch  krojleb  b  nebeEpeíenitTim  Českébo  jasyka  i  bytu 
fieskébo  národa.  Srdečné  radf  Bvým  kraJanfiiD,  „aby  Tíeteiné  nepáchali, 
jakž  pofAvad  s  vlaskými,  ipanélskými  a  franconzskýmí  kruji  čídíU  — 
obávati  se  v  pravdfi,  aby  po  malých  Sasfcb  pravý  a  přirozený  Čecb  ne- 
byl tak  riácDý  a  divný  na  moste  praiském,  jako  jelen  se  ilatými  rohy 
vedle  Btarébo  předků  naiich  proroctví.  Kdo  rozam  má  a  i  přítomných 
vécf  o  bndoDCfch  sonditi  mfiie,  ten  výborně  vidi,  k  íemn  ae  hrabe".*) 
Na  (ttbla  Bvádf  Veleslavín  to,  ie  ivláitd  .zemani  a  lid  městský  po  fran- 
conzskn,  po  ípanělskn,  po  némeckn  tak  potvomě  Sáty  sobě  apreroovati 
a  iřezati  rozkáfl*.')  Prý  aám  íert  tak  nechodí!  A  týmJÍ  tónem  také  na- 
říká ae  do  ciiinských  krojfl  ve  apise  zvsném  ^Lamentaci  země  moravské* 
r.  leOS;*)  kniika  Žalanského  (O  pokoji  etc)  vydaná  r.  ]6U  hledi  na 
proměnn  krojovon  v  Čechách  ae  atanovi&té  mravného,  Dit:  ,My  Čechové 
právě  jtme  z  ciiieb  národA  vopíce,  jak  jsme  zavrhli  pledkfi  naSicb  kroje, 
tak  jsme  zavrhli  i  jejich  Šlechetné  mravy,  a  kdji  jame  přijali  cizí  kroje, 
přijdi  Jsme  i  elzlch  narodil  zlé  obyěeje'.*) 

S  últipky  o  témž  kroji  cislm  rýmnje  Lomnický,  přea  to,  te  sám 
se  v  něj  fidivá;  cizí  kroje  na  ěeskýcb  lidech  tepe  aatirou  Daiiieký,  a  to 
v  dialogu  mezi  starým  a  mladým  Čechem,')  a  podle  těch  mnžfl  vyífttyl 
BTým  BODvékovcfim  jeítě  mnozí  jini  dnchovnl  1  avěttU  lidé  kroj  Španělský, 
franconzaký  a  Jiný  cisinský  vtelijaký,  o  £emi  by  obtlonitnl  kniho  bylo 
lze  pBátí. 

I  slepý  mládenec  mnBil  avým  domnělým  proroctvím  proti  módám 
cisim  bojovati  slovy  oBtrými.  Prorokovaltě,  íe  Čechově  bodon  v  ten  ěas 
nestydati;  ienské  poblavi  že  bnde  .clzoloiiti  b  Devypravltelnými  ná* 
rody,  zvláité  vlaský,  ipanSIský,  nidrlantaký  a  firanconzský  národ  ae  Jim 
Ubiti  bnde,  Jich  kroje  nevídané,  d&blem  vymyStené  íe  ponesou;  tehdáf 
panny  potratí  atnd,  poneeon  na  obmělch  sokně,  vlasy  koňskými  vycpá- 
váné,  ipiiaté  střevíce  b  voěima  míti  bndon  jak  mnil,  panny  prsy  avé 
bndon  nadejmati,  Jiné  obnaiené  ponesou ;  protol  se  Pánbůh  na  lid  a  zemi 
fieakoa  rozhněvati  ráěl*.*)  Bozumi  ae,  Se  nějaký  satirik  sonvéký  vložil 
toto  proroctví  slepámv  mládenci  v  Asta  pro  větii  váha.  Tedy  víemi  zpA- 
Boby  dél  se  boj  proti  módám. 

Zdá  se,  ie  jeden  už  pak  Jen  nářky  o  cizinském  kroji  opisoval 
z  drahého,  a  to  a  takovou  stálosti,  ío  najdel  v  satirických  pfsnich  z  doby 

■)  Politia.  661. 

■)  Tamté.  667. 

•)  Bakop.  naiv.  knih. 

')  Z  výpiBÚ  dra.  Zibrta. 

■)  Bukop.  ttniv.  knih.  C.  E.  88. 

*j  Archiv  v  Hradlátl  nad  Jiserou. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


dkleko  mlftdU,  T  ntt  po  ipAnélském  kroji  o  nia  ni  tni  potaehj  atbýlo, 
jeité  tahé  do  ndbo  náfkj.') 

Blvíno  Hei,  ie  n  nái  v  dobé  cliař«  Badolfa  nspanoTály  rotnánaké 
mod7  aamojedlD; :  leckterý  kni  Týchodniho  lata  Blovanakého  nj«l  h 
n  díb  třebaU  n  nékteron  prom^ooD.  Tiki  nosili  dbíí  irlátté  Jíl  t  pmi 
pfllce  XVI.  Btoletl  „kaftaDy",*)  .kabáty  bei  řas  a  faldQ",  kteréž  t  dnhé 
půli  téboi  TÍkn  robecoi  docela  ve  vieeh  natvách  nateho  nánnla.  V  ce- 
cbovnlm  fiáě  m^ata  Pracbatíc  r.  \!)6&  brosi  a«  trestem  oním  ienakým, 
které  bj  iilf  mimo  cecb  —  kaftan;!*) 

Tak  Jli  lobecnéla  véc,  tak  zdomienél  l^i  nasev  I 

Biskup  Ceabých  bratři  Augusta  a  sondnih  Jobo  fiílek  byli  na  KISto- 
kláté  n  T«zeoÍ  odlTini  t  ,kaftADk7^*)  V  dobich  dnbé  půlky  vékn  keit- 
náctébo  velmi  bojoé  vjakytnjl  se  a  nia  doloman;  (dalimony,  dolimany, 
dalnmanf,  dslam&nky,  dolaman,  nber.  dolmány,  ehorr.  d  olam  a, 
dollmao.*)  Dle  Jnogmaona  byly  to  molské  dlouhé  sakné  nherské-  Ale 
Dberské  nebyly  svým  pflvodem.  Byly  to  dlouhé  sukně  slovanaké,  po 
Tsoneh  orientnich  polezené.*)  Agové  v  Serajevé  dosud  chodi  v  dolamecb 
(dolama),  a  Veleslavín  dobře  je  sově  istem  charvatakým  (erabatia  ch.). 
Na  polakýeb  obrasech  v  drahé  půlce  XVI.  vékn  jest  véecko  samý  dolo- 
man  od  krále  poflnajic;^  kdyi  pak  král  polský  od  r.  1688  oblibl  kroj 
tpan£lský,  drif  ilecbta  dolomany  Jeltfi  na  léta  pořád;  dolomany  o  Šesti 
knoflících  na  prsou  a  kolfiky  polité. 

Fovédomý  Palaeologns  chodíval  po  Praze  v  dolonané  nepoKtém 
«  knoflfky  velikými  zinovnlmi.  ai  bo  naposled  r.  16.0  nijaký  ikolsf 
Hukcentor  o  tn  dloohoa  sukni  orientskoa  přfsirojii.')  Toni  dobon  jii 
mely  dolomany  d  nás  néjakon  formu  po  éeikn  zménénoa;  íitámeC  v  inven- 
tářlcb  méstských  o  dalamanecb  muiských  a  íenskýcb  ^nt  spúsob  Uof> 
pelce*  *)  a  Jiných,  o  nichi  se  v  části  Eevmbné  poloil. 

>}  Nikdo  by  nevířil,  ie  ten  niřek  o  ípanélikýrh  a  vlaských  krojích  h- 
inivá  jeité  v  n«tl  dobA  I  EoDpil  Jsem  o  práidninich  r.  1890  v  odlehlé  veaci£ce 
íeské  od  potulného  pévce  ,D^DOvéjíi*  pfsniíkn,  D^depauiou  ^PiícA  pro  njo^tf 
iTét*,  tfltínou  u  ,'laiiů  r  Prase*  a  t  té  se  pije,  ,fe  nutaly  nyní  podivná  kroje 
se  VlHch  a  ze  Siianél ;  nastaly  divné  kabáty,  s  desiií  neb  s  dvanícti  faldy,  a  dlou- 
hými kapsami.  Naii  přťdkoTé  to  Demilovall.  jenora  v  sprostém  kroji  jsou  obodl- 
vali,  Pánbůh  je  miloval,  viebo  dost  měli.  Zenaké  pohlaví  jeat  jeité  divaé)if  nad 
ranlské,  mosi  mít  iat;  péknéjif,  na  hlavu  okmtl  jak  kolejko  plnlnl  aobé  po- 
sadí" Btd. 

*)  Jsou  Jii  v  konrinshé  kniae  testament,  s  r.  1608. 

*)  Arch.  zemský.  Opiaj  a  Prachatíc 

*)  Arch.  sem.  bratra,  list.  ops.  a  Warmbmnnu  a  Blahoslav.  Život  Angnsta 
1679.  W. 

•)  Llnde.  Slovník. 

*}  Veeellio  pHpomlná  Je  r.  Ifi90  jakoito  lat  tnrecH.  Qay.  Gloss.  667.  df, 
ie  json  ,un  aorte  de  tunique  militaire'',  na  prson  a  knoflihy  a  dlouhé  po  kolaia, 
s  vlnícími  tosy,  o  břitkých  rukivFcb. 

')  Ubiorr  Matejkory.  Tab.  1676- 1686. 

•)  Dvorský.  Paméti  o  ikol.  60. 

*   Arch.  pral.  6.  1174.  && 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


d88 

Nfli  rjse  Bhenké  itAy  k  nám  donijenj  také.  HiUui  staromdiUký 
Ertmui  vykládá  r.  1603  *  loadfi,  ie  přijel  ■  Uher  t  iatech  uherských 
•  ie  nm  nékdo  Bonkenný  .mentek  Jináí  kepeaiek*  okradl.*} 

Eromé  kafUnů  a  dolomanfl  noiilf  n  náa  ieitl  mnloTé  i  ien; 
T  XVL  rdka  Uké  ,^rmat8ké  klobooky"  li  hnsárky,  kteréž  pražská 
■ynoda  r.  1605  i  knéžlm  lakaznje,  ponévadž  se  jim  také  zalíbily. 

T  době  Rudolfové  byla  o  nás  mezi  zimožnými  lidmi  vAbec  mlcbuioa 
mod:  ípaoélská  panovala  a  podle  ni  vbéhly  aera  motivy  vlaské  a  fran- 
eonaské ;  ani  německá  móda  nebyla  potlačena  dočista,  vfmeC,  že  asi  od 
r.  1560  dosti  hojné  následována  móda  bmnSvická,  ,nový  křtalt  v  ie- 
divé  snkniíce  neb  kytliéce",')  braaivické  klobonky  pHIií  iřezaoé  s  naiieh 
inventářů  neimijtí  ani  Ježte  v  dobách  bélo  horských  i  k  tomu  véemii,  jakož 
praveno,  přibyly  k  nim  v  obecnéjíl  obliba  kasy  žata  Blovanskébo  a  ře- 
ckého. Šlechta  v  téch  dobách  si  dávala  žíti,  aby  byla  po  mode,  a  dvor- 
ských krejčifů  v  Praze,*)  kteří  bývali  vesmés  dilncl,  nebo  mivala  ivyk, 
ie  vandrovnf  tovarjie  krejčovské  brávala  ei  ta  komorníky  a  lok^e,  jen 
aby  co  nejrychleji  nejnovéjži  madon  byla  obslonžena.*)  V  lámkn  lec- 
kterého čeakého  žlechtice  byl  v  oněch  dobách  hotový  imatek  národů. 
Na  pMkUd  aa  Štéknl  n  Jana  Zde&ka  ŘiČanského  r.  1609  byli  maríta- 
liři  koaád  (Jan  Chognacki),  životní  pachole  (lokaj)  Švéd  Nylsen,  bradýř 
Němec  šnlc  a  český  kachař  Slavik.*)  Co  tn  na  Štěkni  krojův  1 

Natož  pak  r  Fraie,  kamž  se  v  době  Badolfové  sbibali  lidé  cizích 
krojů  ze  viech  světa  konců  1  A  byli  to  lidé  přeroimanitých  stavů  a  vedli 
ai  jako  doma.  VipomÍDáme  Jen  onoho  Aoastasia  Kalopalnsa  Oraeka,  Jenž 
chodě  po  Praze  ■  Jozafatem  Arcbiapasem  a  Jiným  mniem  z  Hory  Sinaiské 
a  nějajíým  Polákem  žebrotou,  tak  to  idomácněli,  žs  jednoho  večera 
r.  1610  ipůsobili  na  Halém  rynečkn  s  ženskými  alniný  taneček  a  po 
nim  nesloSnon  pranici.*) 

Není  hmbé  ani  možno,  aby  cizinské  kroje  za  těmi  a  Jinými  vieli- 
kými  popndy  zůstaly  a  nás  bez  následováni !  Ha  počátkn  věkn  sedm- 
náctého v  Čechách  —  zvláště  v  Praie  —  tolik  krojů  panovalo  podle 
sebe,  ie  neuf  lze  viech  postibnonti.  Na  přeavédčenon  i  pončenon  přiklá- 
dáme obr.  č.  194.  na  >itr.  340-341.  Čtoncf  vidi  to  ve  Tladislavskěm  sále 
hromada  obecenstva  čekajtcíhu,  procházejícího  le  a  kapajícího  n  dvor- 
ikých  kupcův  a  kramářů,  jichž  krámy  rosloíeny  mezi  okny  a  v  oknech, 
Eteři  lidé  sem  se  seSli,  jsou  buď  Čeitl  stavové  k  sněmu  shromážděni, 
boď  jsoa  to  strauy  očekávající,  až  na  aé  od  komorního  nebo  zemského 
sondo  bade  voláno.  Uprostřed  sálu  pozorujeme  též  nějakou  tarechoa 
Iflgaci,  která  chce  býti  předpoStěna  k  audienci.  V  naši  příčině  jest  obraz 

■)  Arch.  prai.  6.  1063.  862. 

2  Bajek.  Hinud  na  r.  166B. 

^  Trsciilav  x  Fernhýna  napomíná  Zachariáie  s  Hradce,  aby  zaplatil  krej- 
ělmo  dvorskému  la  laty,  které  objednal  sjbd  svému.  Arch.  temsl^.  Opis  i  knih. 
roodnické. 

■)  WdgeL  Abbildnugen  d.  HaapUt&nde.  679. 

•)  Arch.  pral.  1.  1067.  119. 

1  Arch.  prai.  Č.  1067.  3W. 


D,g,t,zsdb,GOOgle 


jjioce  lajlmavý.  Co  ta  koBtjniA  vfielijskýchl  Snadno  najde  Stooet  dlouhé 
dolomu7,  oiňftrovtný  kaftan,  dlonhé  Španělské  kápě  i  krátkě  pláitfky 
ipanělské.  Pozonijfl  viak,  íe  nfikýeh  ipaoíUkých  birytů  velmi  ta  po- 
skrovnu, za  to  že  převládají  iplSaté  klobonkj;  také  bije  v  oči,  že  nifsto 
kratlěkých  ipauělskýeh  ksásfi  čili  vycpan^cb  kalhot  akoro  vínde  objevqji 
■e  plnndiy  obilrné,  což  avědél,  te  Španělská  móda  již  napolo  odstavena. 
Na  obrate  vidíme  též  dvě  dámy.  Jedna  je  v  klobouce,  jenž  se  od  maž- 
skjch  klobookA  neliil  nic,  drnbá  je  v  íepici;  obě  mi^'  nfi  sobě  kolář, 
který  délkoD  svoa  jíž  podobá  se  pláitfkn.  Zajimavo,  že  plnila  jedna 
s  técb  pani  do  sáln  v  zástěrce.  Patrně  to  pani  nrotená,  nějaký  pán  ji 
dvoH  activě. 

Proti  strnnlé  módě  Španělské,  která  měla  nade  vfiemi  vrchní  vládo, 
zadala  se  vinde  —  a  n  nás  též  —  pronikavá  reakce.  Uoda  vracela  se 
od  forem  prkenných,  stahlých  k  formám  přirozenějtfni,  okn  vdčinéjSlm: 
saěala  se  móda  francouzská.  T  Hradci  Jindřichově  platf  se  r.  1607 
14  kop  30  groSfl  na  „francouzský  kabát"  pro  roilostpána  a  pět  kop 
34  groSe  la  13  tnctA  knofllkd  tkaných  stříbrných  knpqje  se  od  židovky 
na  gíemé  soukenné  franconzské  iaty".')  Tnf  máme  tedj  před  mkama 
zaěátek  mody  francoazské  v  Čechách,  archivem  pověřený. 

Francie  od  položeni  sporfl  náboženských  nastonpenim  výborného 
Jindřicha  IV.  vatoapils  po  seSlé  Spanii  v  popředí  evropských  státfl  a 
brzy  začala  míti  mocné  pflsobeni  v  knltarni  rozvoj  evropský.  Ji  se  řfdil 
wnélecký  vkas,  ona  jala  se  diktovati  móda,  kteráž  opanovala  vSeckn 
Evropn  ovSem  povlovně  teprve  po  třicetileté  válce. 

Zatím  již  od  počátkn  XTII.  stoleti  zabasovalo  panstvo  a  po  něm 
méStaně  nadité  krátké  vyvlaíovaně  kalhoty  Španělské  i  trikotem  a  za- 
4!ali  odívati  se  poetivicemi  pytlovitými,  dlonhýrol  ke  kolenům,  jako  vidime 
na  obraze  Vladislavského  sála,  nebo  vrátili  se  docela  k  oné  prostičké 
formě,  kteroa  se  na  poěátka  XVI.  věkn  začal  kalhot  vAbec.  Podáváme 
vzor  na  obr.  ě.  188.  Nechat  čtoací  jen  přirovná  tento  obraz  k  obraia 
i.  177.,  avldi,  kterak  oděv  nohoa  na  oboa  obrazech,  sto  let  od  sebe 
vzdálených,  je  stejný;  maži  se  vrátili  k  formě  pfivod&í. 

Tehda  zase  punčocha  pi'iSla  obecněji  ke  cti.  Pi'ecbod  od  kalhotn 
k  paočoSe  pěkní  okrajkováo,  okraži  zavrženo  a  limec  obliben  hladký, 
ležatý,  krajkový  (obr.  í.  169.);  konce  mkávA  těí  vroabeny  stičnými 
okrajky  peřestými. 

Ale  imahem  a  rázem  ae  tak  nedělo.  Proměna  krojA  ve  franconz- 
skoa  modu  děla  se  zvolna.  čeSU  mlstodržlcl  Slavata  a  Martinic  byli 
r.  1618  vyhozeni  s  oken  „ve  Španělském  iatě";')  Slavata  dokonce  ve 
Škrobeném  Španělském  okroŽf,  jež  dosavad  chovají  v  Jindřichově  Hradci. 
Než  obsáhla  fraocoazská  rooda  svrchovaooa  nadvládu,  což  stalo  se  teprve 
po  třicetileté  vojně,")  na  čas  pronikla  i  n  nás  móda  Švédských  při- 
lehlých kabátcAv  o  krátkém,   velmi  krátkém  životě,   krátkých   Sosech  od 


lyGoogle 


Č(i.  188. 
Náhrobní  kimen  ijnli  Jilika  >Uri(ho  Dobrentkébo  ■  Dobřeoíc. 


•ebe  odděleních.  RnkáT;  ivédskébo  kabáta,  jehož  ^ev  jeit  docela  nový, 
originální,  oehyl^  již  Tjvlafiovány,  jako  ohlibovala  odstrčená  modn  ipa- 
nilská  a  roTnd  tak  i  nové  vzcházejlef  móda  fraocoazíká,  alebrž  bjly  po 
předa  na  celám  ívu  roEsti4žeii7,  mékči  látkon  vyloženy  a  knoflíčky 
i  SúArkami  k  aptnáni  opraveny.  Na  rameni  podržel  ivádaký  kabit  vy- 
cpaný stejný  nádor,  jak  ho  rofval  Spanélský.  K  tonn  koityma  již  ne- 
hodily se  Btřevice,  alebrž  brány  veliká  boty  shrnovací.  Široký  jich  otvor 
nedbale  vialval  v  malebných  záhybech. 

I  Švédská  móda  pi^držela  se  jako  A'aDconzaká  limce  roTného« 
přilehlého  a  zamítala  okrnží.  Ve  dpaoii  a  v  Hollandé  vémS  drželi  se 
okfDŽí  jeStg  pftl  věkn.  U  nás  boj  meii  ležatým  Hrncem  a  stojatým  okrnžlm 
rozhodl  se  v  prvnf  Čtvrti  XVQ.  včka  na  zahynutí  íkrobenáho  okmžf.  Na 

as* 


zsdbyGoogle 


CiH    JBO    Jaroslav  Bořiu  t  Miirtinic. 

obrázko  Piprockého  o  aondé  má  čti'n&':t  aoodcO  zemsk^cb  okraíf,  derít 
límec.  To  počátek  XVII.  veka.  T  dobé  bitvy  bělohorské  jii  poéet  obrácen. 
Ale  jeSté  Valdítýn  nosfval  oboji  móda  BtNdavi.') 

Za  Trchtiiho  panováni  vjifíených  mod  ipanílakých  a  mikJSfch  fran- 
coQzskfch  —  jakoí  přirozeDO  —  přidríovali  se  Čechové  v  lemanakéni, 
měitanském  i  lidovém  jádfe  svém  vždj  starBIch  slnEn^ch  kroji, 
valných  tah,  dlonhjch  saknl,  dlouhých  plái(A,  českých  beraníc,  českých 
čepcA  —  kteréž  na  pl^íklad  dle  zprávy  z  r.  1585  nějaký  , chody  krigimaa" 

'}  Ubraij  v  méBlekém  musea. 

DigitizsdbyGOO^^Ie 


887 

TOifral  z  Kutné  Hory  ti  do  Svidolee  obchod  t  Dicb  veda.')  —  A  juitli  Se 
naíi  lidá  atřednleh  stavfi  co  ujali  z  cixfcb  mod.  zajisté  si  věc  opravili  bt^ 
vkusem,  Bvým  tpfisobem  Stehennf  poctivice  na  přiklad  zalíbily  ba  v  Čechách 
tak,  íe  zaliskl;  nohavifo  Btarodávné  docela  —  ale  měStBa  nikd;  jich  tak 
iieskr&til  uni  neoadil  koadelf,  Jako  to  činili  páni. 

ČeStí  seroané  a  měifané  proti  fipanélakým  nadivaným  a  strnulým 
krojAni  splíe  oblékali  se  v  Sat  řasnatý,  a  to  nékdy  tak  táze  t&anf,  ai 
ee  Lomnicky  na  to  hněval,  řka,")  ie  mnozí  hj  mohli  dohře  nahotu  cho- 
débo  odíti  jen  Mm,  ,co  do  faldovaných  kalihot  a  nabíraných  rokivft 
se  vejde*. 


čís.  IBO.    Črski  rodina  r.  1618.  Eoiba  nniv.  kn.  &  54.  F.  S7. 


Na  obrMci  £.  190.  předatavqjeiDe  ieskon  zemanakoo  rodina.  Otec, 
jeboí  kahit  víecek  i  po  mk&Tech  MArkamt  sdobeo,  vyklidá  i  bihlf; 
podle  ného  sedl  manželka  majíc  na  hlavé  cndoé  zavití.  ŽívAtek  mí  ni 
ke  krká  apjatý;  z  nčho  vynikají  hilé  rnkávco.  Po  strané  matfíoě  Btojf 
urostlá  dcerka,  jejíž  okraži  npomlná  na  ipanělskon  modn;  jináí  má 
elniné  opledf  a  rukávce  a  cástérkn.  Po  straně  otcově  stoji  praeceptor 
maje  v  rnce  hůl,  prostředek  paedagogický.  Pět  drobných  děti;  oděných 
jako  atařl,  modli  se  před  stolem. 

')  Enib.  memor.  kotnoh.  P.  10. 
■)  Lomnický.  Pýpha  ÍÍfo(a.  H. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


Cl>.  191.   Literáti  pr&chatieu. 


Povědomý  obraz  literátA  pracbatickýcb  z  r,  1604,  jeji  podáTáme 
i.  191.,  STétle  DkazQJe,  kterak  srým  zpAsobem  nočI  se  též  miStan  éeský 
odivati.  Základný  ráz  tčch  oblekfl  maiakých  jest  zajisté  ipanélský,  ale 
kolik  ta  směněno  českým  vkusem  praktickým  i  přirozeným.  Poctivice 
stehenní  json  tn  měkká  oezbubřelé,  kabáty  volné  nenadité,  pláSf  mnobem 
delfif  neilj  onen  fipanělaký,  jeni  sotva  ramen  přikrýval. 

Také  alaino  na  poctivost  naíicb  měBtanských  paní  doložiti,  že 
z  clzicb  mod  qjfmaly  jenom  to,  co  se  jim  hodilo  a  vkasn  jejicb  Ubilo. 
B;ta-Ii  móda  neslnánů,  neajaly  Ji.  Ujaly  ji  nejspij  jen  pani  lehké ;  váíná 
měitanka,  vážná  zemanka  přestávala  splSe  aa  krojové  míchanici  sluěného 
rázu:  něco  měla  po  starodávno,  uSco  po  módě,  ale  jen  po  módě  ctné. 
Vlmef  dobře,  kdyi!  manželka  zimniho  krále  Bedřicha  povolala  k  sobě 
pražské  pani,  kterak  se  pohorfiily,  vídonce,  ana  králová  oděna  jest  sukní 
velice  vystřiženou  na  prsech  I  Sliěná  a  pyiná  paní  ta  měla  na  sobfi  právě 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


889 

modu  dvonkon,  obyífljnon  t  Anglti  a  ie  Francii ; ')  modu,  která  se  meil 
neJTfíifini  dámami  rozSiřovala  nikoli  tnodofmi  liaty  —  tdch  JeSté  ne- 
bylo —  ale  zasitánim  panenek,  figurek  obleíených.")  Že  pražské  md* 
fiCaaky  i  t  sy&tečnich  latecli  liiice  ee  od  cizinských  mod  oblékaly  se  Bvým 
způsobem  a  rázem,  to  nám  dosTědčaje  táž  královna  arrcha  psaná.  Prý 
řekla,  že  odény  jsoa  měBtanaké  pani  sméiné  a  chudičce.*) 

O  té  smé6nosti  pražského  kroje  ženského  zbytečná  byla  by  hádka, 
českým  panfm  byla  zase  naopak  pani  králová  sméína.  Ale  slovo  samo 
a  kritika  jim  povedená  dosvédčqje,  čeho  jame  dokázati  chtěli,  že  ee 
totiž  naie  pani  odiTaly  zpflsobem  svým,  rázovitým  a  slainým. 


ČÍH.  192.  ClB.  193. 

Kupcová  a  králová  s  mapy  Sadelerovy  r.  1620.  Majetek  p.  řed.  P.  Kheila- 


ČtoQci  nechC  popatři  na  obrazy  6.  192.  a  193.  První  představiye 
měifankn,  praískoa  pani  knpcovoa,  jak  vypadala  r.  1C20,  Na  druhém 
obraze  jeat  královna  z  tébol  rokn,   tedy  zajiaté  královna  Alžbéta,  o  niž 


']  Ani  franconzakým  méítankám  nelíbila  ae  nahota  uroienek.  Znimotě 
z  mnob^ch  apisA  koatjmnfch,  te  zvaly  míífankj  pro  tu  modu  ílechtickd  dimj 
-damet  a  gorge  nue",  zatei  sv  ademBtily  ilechtiíny  méifankám,  zovonce  je  po 
šedivých  botkách  grisettami. 

*)  Zvláitě  se  lak  délo  za  angl.  král.  Allbéty.  Catalog  des  Aiterr.  Mm.  i. 
Knost.  1891. 

')  Skála.  Histor.  Gindely.  Povstání,  n.  191. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


ČlB.  194.   ObeceQBtiro  a  bupd  dvorStJ  ve  YlMUsUnkéi  | 


ře6.  MSitaDka  má  hoíetinnoa  (epici,  obíimon  tak,  Že  jí  skoro  neBloii. 
Okrail  mí  Develiké,  a  to  jí  sIdíí.  Přes  ramena  visí  ji  kolář  jako  pláítih, 
koieSinoD  podfiltý  a  premovaný  aksamitem.  Živfltek  pi41ehlý  a  knoflíky 
spjatý  dosáhaje  aŽ  ke  krká.  Sakn£  její  jest  o  velikých  záhybech,  formn 
má  oku  TdiČnOQ  a  bez  pertikala.  Pani  kupcová  chinbf  se  obdloniní  lá- 
Btérkon;  v  ruce  drží  rakaTiik;.  Celkový  dojem  obr&zka,  jak  ho  Sadeler 
na  své  české  mapé ')  nakreslil,  jest  aesthetick]'  z^jiité  pěkaěiJÍ  Dežli 
dojem  královny,  vedle  stojicL  Královna  má  na  lilavd  íepec  s  koiuakon. 
Živfltek  její  jest  vykrojen  tak,  íe  prsa  iřlti.  SaknČ  leíí  na  velikém  parti- 
kalu  formy  sndn  ne  nepodobné  —  a  sesthetická  chyba  jest  na  tom  miaté, 
kde  má  sod  přejiti  v  živfltek.  Tn  je  pani  zlomená.  KrtUovský  pláiC  jejf, 
hermelinem  podiitý  a  veliký  krokový  Ifmec  cizí  mody  jí  bIdÍÍ  dobře. 

')  Originál  té  viácné  mapy  chová  ve  své  snamenité  sbírce  pan  ředitel 
P.  Kheil.  Diky  iidivim,  že  doiolil  reprodukovati  viecky  obrázky,  na  okraji 
dotčené  mapy  Sadelerem  vyrýsovmé. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


841 


VU.  Těko.     Sadeler&T  origioál  p.  hrab.  Harrufaft. 


Druhé  kriloTníDo  bIoto  kritické  Brrcha  aredené,  le  b^  totii.naie 
pani  odfvalf  se  cbodiSce,  jest  nepravdivo  a  j«a  asi  oa  pohanu  vyřčeno, 
protože  České  míBtanky  nechtély  býti  brálovní  po  rtli  stran  peněz  iá- 
daných.  Vlakté  o  nás  bylo  la  celé  XVI.  Btoletí  vlade  nádhery  a  bohat- 
ství dost.  Něco  milo  let,  neili  královna  ono  slovo  povědéla,  vjíta  knfika 
Žalanskébo  (r.  1614),*)  v  níž  táze  naříká  se  do  nádhery  českých  iatd. 
.Taf  se  H  politováním  napomenonti  mOie*,  tak  atoj(  v  knížce,  .o  pejie 
a  nádhernosti  v  latstvn  naEich  ČechA  .  .  .  Ach  nastojtel  vidíme  to,  ie 
ta  nádhernosť  mezi  křcstany  nyní  žádného  dna  nemá  a  meii  tfm  Krislns 
v  srdcích  hladem  a  zimoa  hyne,  chřadne,  zmirá*. 

Už  jen  z  oněch  víelljakýcb  jmen,  jimiž  n  nás  oinaiovány  rozmani- 
tosti Boken,  hedbáví  a  jiných  látek,  svétte  patmo,  že  v  XVI.  věku  žili 


■)  Žalanský.  O  Eliáíovi.  H.  8.  Z  výplBfi  dra.  Zibrt*. 

DigitizsdbyGOO^^Ie 


843 

Čechové  v  přepychu.  Sakné  eoglického  a  flandenkého  sakna  nalezli  jsme 
ni  r.  1&21  i  při  mlyniřském  podruhovi !  *) 

Nádheru  a  boliatství  Českých  krojfl  tehdejSich  pozná  itoncl  d&- 
kladoéji  v  části  zevrnbné.  Zde  na  konec  jeD  jeSté  oznamujeme  proti  pře- 
dešlým Tékfim.  že  v  XTI.  věkn  bylo  drahné  lidi,  kteH  poohinhn  a  aláva 
hledali  v  zásobách  Šatových.  O  velikých  pánech  ani  nemluvíme.  Při  nich 
roiomf  se  samo  sebon,  íe  Baty  pýchali.  Na  přiklad  Petr  Tok  mél  jicb 
tolik,  ie  k  jicb  opatrováni  ustanovil  iNidrlaota"  s  iDVentářem!') 

Zásoby  iatiié  b>ly  i  n  niěfifaDBtva.  Nařikáf  Lomnický,  ie  .nékteři 
máji  tolik  párů  iatfl,  kolik  dni  do  téhodne  nebo  Tlee".') 

Také  Teleslavin  se  hněvá  na  tehdeJBf  přepych  v  Šatech-  Prý  kra- 
máři a  kupci  bohatnoD,  poněvadi  Jim  lidé  „tak  fitSdře  své  penise  dávají 
za  aksamit  a  jiné  hedbávQé  váci,  juito  nejson  neill  holý  hadr  a  velmi 
brzy  ge  otroa  a  strhají'.*) 

Rádi  Veleslavín,  kdy!  ni  lidé  přepychu  chtějí,  aby  radřji  navěsili 
na  sebe  ozdoby  od  zlata  a  stříbra  a  nikoliv  badry,  .jakoí  vídáno,  ie  za 
předku  naíich  dobíIí  atřibrné  neb  zlaté  pentHky  oa  blavé,  hakifky  a 
knoflíky  na  sukních".  .  T  conzi  pak  prý  toho  alata  aiiti  lze.  .Nyclrlan- 
tové"  prý  uméji  aksamity  délatl,  ale  sami  jich  málo  užívají,  raději  je 
prodávají,  „vědonce,  k  éemn  se  bodl  peníze". 

Než  co  vyíitá  svým  EODvřkovcflm  Tdeslavln,  není  docela  tak 
s  pravdou  1  Ti  dobři  lidé  tehdejii  navěsili  totiž  na  sebe  i  drahých 
látek  ii\i  dle  Veleslavína  hadrů  a  k  nim  také  hodné  zlata  i  střibra  při- 
véáovali.  Představíme  ítoncímn  pro  dfikaz  jen  jedinoa  dívCiEku  —  dcerku 
méiťana  pražského  Talavaěky.  Roku  1583  vystrojila  ji  pani  matka  k  né 
jaké  svalbé,  a  .dala  na  její  hrdlo  zlatejch  uherských  vohybasých,  přlékon 
řadem  vázaných,  co  jicb  mohlo  býti  dobře  přes  pr^y".*) 

A  takž  nápodobné  i  jiné  panny  a  pani  čeiké  v  onéch  dobách  rády 
vynáiely  se  svými  klenoty.  A  proto  jest  prapodivný  omyl,  když  r.  1586 
nakreslil  do  svého  dila  o  krojích  Jost  Ammán  Praiankn  v  takovém  áaté, 
jakým  asi  jakživa  žádná  se  neodívala,  a  připsal  k  obrázku  verjem,  fe 
sic  Pražanky  jsou  pékny  a  něiny,  ale  v  krojích  ie  majf  nádhery  máto.*) 
To  ae  měl  přijíti  Ammán  do  Prahy  podívat.  Vyslovil  nevida  týž  sond, 
jako  povědéla  o  ualich  paních  anglického  krále'  dcerka  pyíná  z  nelibky, 
z  hněvu. 


>)  nesky.  Hisc  93. 

')  Břežan.  Pelr  Vok.  Ifi73.  61. 

')  Pejcha.  Lomnický.  56. 

•]  Politia.  666. 

^)  Arch.  pral.  č.  1121.  209. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


848 

Oatatně  t  mid^  Saaeeh  potom  —  po  bitvfi  bělohorské  —  pře- 
BTédiili  se  rozličnf  kommiasaři  koufiskaCni,  rozliční  nlzci  i  t;boc[  hU- 
doTJtl  Tojáci,  Se  troblice  Qaíicb  selek,  českých  méStscek  a  feakýcb  ílech- 
Učen  bojné  naplnéo;  bjly  ne  maloo  ale  velini  velikou  klénotnon  í  jídoo 
nádheroa.  Ai  do  konce  třicetileté  války  pořád  bylo  dosti  co  bráti  a  loDpiti. 


4.  Kroj  lidoT^. 

Zaéátky  krqe  lidoTého  t  X7I.  liía;  historický  podklad  k  nim;  rnbáí,  rnliiíce, 
opleíi,  iatky,  šnéroTafka,  fivotek.  Elohian  pod  fflkné.  Sukní  letnfčkj.  Okrotf; 
fértock;  íepce  cUté  ■  Čepice;  Trkoie;  hszaka,  blánj,  pliJté,  koiiclif;  íAOrovánf. 
Mniské  nohaTÍcB,  kalboty  s  pnoĎochem;  kytle;  kibity,  kožichy,  bruclek,  kaftan. 
čepice,  klobouk,  beranice,  imuk,  knkla,  pif  rakarice,  koíile.  Horáci;  ibraní, 
selský  cep  mak  český;  jiné  zbraní. 

Jest  8  dostatek  povědomo,  že  lidové  kroje,  pokod  se  do  naiicb  dob 
zachovaly,  Jsoa  výsledoý  kroj  kolika  století.  Z  každého  si  lid  osvojil 
něco,  Dejvice  oviem  ze  dvon  století  posledních.*)  . 

Z  konce  XVII.  veko  a  z  počátku  XTIII.  mátne  Již  nríité  zprávy 
o  lidovém  kroji ;  také  z  tčcb  dob  zachovaly  se  rozmanité  knsy  krojové, 
Bvláitě  ony  kosy,  které  zdobilo  vySlvání.  Než  o  kroji  lidovém,  jaký  byl 
v  XTI.  věkn,  psáti  jest  věc  nesnadná,  ačkoli  již  prameny  archivní  co  do 
jmen  nejson  tak  akoapy,  jako  u  věkn  předešlém;  nesnáze  jest  v  tom, 
že  hoté  jméno  íatoého  kasn  málo  vysvětlnje.  OvSem  ani  holé  jméno  není 
k  zahození. 

K  té  otázce,  co  nynějif  lidový  kroj  odnesl  sobě  přirozeným  histo* 
rickým  vývojem  zdoby,  o  níž  jednáno  (IfiOO — 1620),  bnde  lze  také  jen 
vieobecně  a  o  málo  vfce  než  holými  jmény  odpověděti;  dokonce  nejistě 
by  odpovídal  badatel  historický,  kdyby  byl  optán,  zdali  a  kterak  již 
v  XVI.  století  položeny  byly  základy  k  svéráinosti  lidového  kroje  po 
jednotlÍTých  krajinách  naiich. 

Jest  přece  jen  rázovitý  rozdíl  mezi  skupinami  lidových  krojfl  plzeň- 
ských, domažlických,  jihočeských,  Iltomyilskýcb,  tornovských,  valaiských, 
hanáckých,  slováckých  a  jiných  i  podřízenějších  sknpin  krojových.  Poknd 
T  XVI.  věkn  k  té  rásovitosti  jednotlivých  skupin  přičinilo  které  město, 
klerá  vrchnost,  praktická  potřeba,  okolní  móda,  vlastni  lokální  vkns, 
o  tom  zůstáváme  na  dohadech.  Jsme  rádi,  když  poznáme,  že  ten  onen 
ornament,  ta  neb  ona  rozvitina  v  lidovém  vyilvání  majíc  ráz  renesanční 
vAbec  pochází  z  věkn  Šestnáctého.  Kde  sebrď  lidový  amělec  motivy,  tím 
se  zatím  netmdime. 

Ale  donfáme.  Že  zevrabnějlím  stndiem  příétlm  lecco  se  vysvětlí  ; 
přibýváte    k   nmělflckémn    pojímáni    zachovaných    zbytkA    lidové    knltnry 

')  Bovné  Uk  v  Nímclch  a  jinde,  Rohrbacfa,  Eoatnm.  243.  Národní  kr<ye 
alpské  vzaty  i  krojflv  obecných  v  XVH.  Století.  Catslog  des  Oaterr.  Hus.  f.  Eunit, 
1891.  2Q. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


i  hÍBtor[ck<  poroinmínf,  vykladaM  hledajf  hfttorický  podklad,  a  idá  se, 
2a  g«  zdarem.  Na  přiklad  charakteristickou  ozdoba  JihořeHkých  v/SÍTek, 
totiž  rAŽice,  sloíené  z  několika  kraliĎ  aonstředných  Troobkovan^ďi,  vy- 
kladli neJDOTéji  z  erbo  páiijl  Vftho?ícfl,  le  slavné  roimberské  rflíe  péti- 
liHté,  a  2e  to  vjifvánf  obyíipjne  se  nese  v  barré  řerrené  a  llaté,  to  oka- 
zoje  na  řerrenoa  r&ži  roímberikoa  a  zlatou  pánfl  hradeckýi-h. ') 

Zfl  starých  dob  do  XVI.  atoletl  velel  při  ienskíin  kroji  lidoTém 
riibái,  rukávce,  opleči  a  rozmanité  fiatky. 

S  jméDy  témi  potkávU  se  t  pamétecb  a  v  loTentiřich  doby  té, 
o  niž  plieme,  zhusta.  Oviem  řfci  dlužDo,  že  jsou  tii  jména  paána 
i  T  knihAcb  mSítanských,  ne  pouze  v  zápisech  selských.  Jako  t  XV,  vékn 
tak  rovné  i  t  XVI.  měifankj  odívaly  ne  rukávci  a  opleSim.  Ale  soadno 
lze  postihnouti,  že  v  mřitanských  knihách  na  rozhraní  XVII.  veka  řidoon 
jméoa  opleček  a  rukávcO ;  to  jest :  mě&l^nky  odložily  žat  ten,  ženy  t  lidu 
se  ho  přidržely  i  na  dále. 

Rubáí  v  XVI.  veku  objevíce  se  co  do  významu  a  ůloby  Jakoíto 
koiile.')  V  táborské  íerné  knize  při  odéva  Bprostnjjiich  lidi  témiř  vidy 
zapsán  rabáB  na  miste  ko&ile,*) 

Také  rytfř  v  ,Uftjovém  sou"  chce  radéji  aQ^^Jakd  v  hrubém  ptá 
těném  rubali",  nějakou  selskou  dévici  v  kolili,  noili  ctoosf.*}  OpleČJ, 
oplecka,  obléčka  (na  Doniažl.  dosnd  vobleíka)  kryla  prsa  (mamillare; 
Relel,  uoterhemd  Veleslavín  v  Nomencl.),  jako  drahdy  sahajíc  pod  psíe. 
Krejff  přiilvat  venkovankám  „vopleěku"  i  k  soknfm*)  stejné  tak,  jako 
dosavad  leckde  na  Uoravě  přilivajl  oplecko  k  rabáěi,  jakožto  k  apod- 
nějíf  Části  košile.') 

Rukávce  (scapulare)  s  lirokými  rnkávy  oblékány  přes  oplecko; 
v  některém  lenském  didictvi  nenalezli  jame  nic  jiného  než  k  sukni 
rukávce.'') 

áatky  na  hlavu,  hrnbé  i  jemnějll,  prosté  i  vyilvané  zAstiraly 
v  lidovém  kroji  ženském  pořade.  Spiíe  je  mivalyjvdané  ženy  neili  děv- 
čata. Ženy  je  měly  i  při  čepci  a  přes  čepec  vázané.")  Obyčejnéjll  jnáno 
látkám  bývá  ronlky  nebo  rouchy,  ke  kterými  jménAm  doví  přibal 
ctarbol  i  chrbolka.  Byly  vždy  z  plátna.  Roku  1570  Jira,  poddaný 
pana  Dubského,  kdes  n  vsi  Hlasná  strhl  své  ieně  „rouchn  s  hlav)', 
votoěil  ji  vokolo  hrdla  a  zardousil  ji'.*)  Hodila  se  tedy  ženská  roulka 
i  v  XVI.  století  k  téže  surové  úloze  jako  la  dob  svaté  Lidmily. 

Jemnějíf  rouchy  byly  vyllvény.'") 

')  Sfp  T  Roripravách  Společ.  fHtÚ  ■taroáitn.  III.  93- 
'I  Silvn  quadrilinq.  Veleslavín. 

*)  Arch.  táborský   Smolná  ke.  fol.  A.  16.,  16.,  B.  24. 
')  C.  G.  Muaea  1846.  121. 
]  Arch.  Dáchodskj.  Mannal  i  r.  ISú8. 
'}  Bsrtoi.  Lid  a  národ.  33. 

'}  Náchod,  kšaft.  knfh.  Vili.  B.  16.  Veleslavín  love  rukávce  iivfltkem,  liii 
teum  hnmeroi  pnellares  operieDs  et  tectum  pt.'etonle. 

'}  Jako  v  kroji  litomyUakém.  T^áovi.  Český  Ud.  I.  149. 

*)  Smolná  kn.  táborsk.  arch. 

")  En.  ípitálu  >T  Pavla  r.  1683  v  Budehoatlcteb  „rondia  vyiivaná." 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


846 

Nové  T  XVI.  veko  přibyla  k  lidovémn  kroji  žeDskéma  áaěrovaéka 
ii  ŽivAtek.  ŽiTŮtky  to  jsou,  co  aapazujl  v  knihách  optecka.  Ony  ieiiRké 
iněrovBČky  a  žirotkj  jako  kranýře  vfiecko  pdkně  opr^nikované  i  perlami 
sdohené,  kteréž  jaon  dnea  podstatnou  &  skoro  nejpíknějéi  čáatkon  lido- 
vého kroje,  mělj  beze  vil  pocbybaOBti  prvni  avé  viory  v  stoleti  Seat- 
náctém. 

Jii  tenkráte  zajiaté  vintktj  také  ony  vietiké  formy  íivQtkŮ,  jimi 
teď  říkiOi  kordulky,  laibUky,  t>tanky.')  N&  obrazci  é.  195.  zHti 
děfíe  a  ženo  z  lidn.  Dévée  je  odéoo  honosněji.  Há  na  sobe  iivAtek 
ozdobný  a  rnkávce  obSfrné.  Snkni  nese  nějak  Tjbrnntn.  Žena  má  zaviti 
ton  dobOB  obféejné,  kordslkn,  rn- 
bávce  aprostné,  ale  snknl  tdoboé 
skládanou. 

Plátéoý  iivot  zore  Vele- 
slavín kytlí,  k;tlem,<)  a  rytíř  Je- 
nfiek  I  Ojozda  plati  r.  1550  za 
niiti  ,6emého  kytle"  pro  děvečka 
3  groie  inlieň9ké.>)  „Zelený  ti- 
votek  taminový",  který  je  popsán 
r.  159S  v  dědictví  mlynářky  v  Zá- 
kolanech,*)  poslai  za  doklad,  ie 
již  tehda  ženy  venkovské  na  ži- 
votky  brávaly  pěkné  látky  hed- 
bávné.  Životky  ozdobily  selky 
pásomany  a  tkauicemi.  V  živAtka 
ozdobovati  zvláité  pIlDt  nanČily 
so  aai  od  méiťanek.  Čfa-  i96. 

,     ,  ^     .  ,  ,    ,  Z  biblí  SeverTnoTy  e  r.  1637. 

Leckterý    svrchapsany    kos  '      ' 

ženského     roucha     byl     vyílván. 
A  v  těch  vyiívkácb,   poknd  json 

sebrány  nebo  reprodukovány,  poznáváme  motivy  XTI.  veka  leckdy  a 
vfiecko  véudy  jest  doklad  o  svérázné  samostatné  kaltaře  naíebo  lida.') 
Na  sukně  nejradíji  přiSívaly  sobě  selky  tkaniue  a  široké  aksamitové  nebo 
hfldbávné  pásomany.  2a  sakně  nesměly  ooaiti  tak  dloabé  jako  stavovské 
paol,  tot  se  ví  a  rozoml  při  nízkém  postavení  selského  lida,  kterýi  od 
pánii  pokládán  i  poěítáa  jakožto  prodejný  kas  a  nad  něhož  se  i  mě- 
fiCané  nadatě  a  nelidsky  vypínali.')  Ženské  pohlaví  co  do  parády  neni 
a  nikdy  nebylo  liheralné :  byl  bnév  n  ienaké  vrchnosti,  když  selka  vzala 

■)  Konla.  Česky  Lid.  L  184. 

*)  NomeDcIator. 

*)  Rnkop.  masej.  Pamdti  Jenitkovy.  Str.  416. 

<)  MajUMl  osady  av.  Mikuláše.  Arch.  prát.  217. 

*}  Til  Hořava,  omam.  Waoklovy. 

*)  Plti  Novoméstitl  kdys  koncem  XTI.  věku  do  appelhce,  ie  nějaký  sooKd 
jejich  „alfbll  prokasovati  jaboito  méitan  vie,  coi  méiténfna  praiskébo  od  sedláka, 
ctnost  od  psoty  roiešiává.''  Arch.  pral.  Č.  403.  106. 


zsdbyGoOgle 


S4e 

na  Bsbe  aksunitOTý  prým  —  pře>  ta  chvíli  to  lakasoráno  ')  —  natoi 
abjr  Tlflbla  za  seboo  ankni  jako  vrcbnost. 

A  bledala  li  honOBnějil  selka  náhrady  r  tom,  ie  botky,  kt«réž  pfl 
krátká  enknici  dobi^  bjlo  vidéti,  chtěla  miti  vjSité  a  zdobené,  zakázala 
vrchnost  zase,  a  návodem  pánA  zřejmě  zakázal  to  i  cfsai'  Rndolf  nej- 
prve r.  1578  ve  Bvém  politickém  řádě. 

Že  by  selkám  zalíbila  se  míSCanek  a  urozených  pani  nerosnmná 
móda  partikála,  toho  nelze  a  jistoton  tvrditi,  ale  že  klobAsa  ny- 
ndjilch  selek,  kteroní  si  podkládají  snkně  na  bocích,  pochází  le  XVI. 
století,  to  ví  čtoDcl  z  předefilých  kapitol.  Zdá  se  tedy,  ie  selky  klobásn 
ujaly  již  v  témž  řeíeném  víkn  nebo  ji  píjaly,  když  ji  stavovské  pant 
odložily,  tedy  b  věkn  sedmnáctém. 

V  lidových  zápisech  nejvíce  ženských  sukni  se  naakytnje  vlčatých, 
tedy  sprostných  soukenných,  ale  podle  nich  skoro  stejným  poJUem  bý- 
vi^f  zapisovány  „faarii*4ky"  a  „barchaDkj",  tedy  saknS  z  barchann 
a  barasn.  Na  Táborsko  připomínají  se  v  historických  pramenech  také 
„snkně  ty  letDÍČky  plátĚné".*) 

dorce  a  kasaoíce,  jel  json  někdy  zástíry,  jindy  snkné  (bylyté 
iorce  také  s  živĎlky,*)  a  Veleslavín  zove  iorcem  spodní  snkni,  jfž  se 
nohy  zakrývají*),  připomínají  se  v  XVL  vékn  dosti  zhnata  v  lidovém 
krojí.  A  nejsou  látkami  z  DejhorSfcb.  Naíli  jsme  , iorce  mnchejrové'  *} 
i  hedbávDé  a  vySívané. 

Hoda  setokýcb  fértoehů  kteréž  jsou  jen  zástěry,  pocháaí  se 
XVI.  století. 

Že  i  nemotorné  okrnžj  ipanéUké  mody  popadlo  naSe  selky  jii 
v  XVI.  vékn,  to  ověří,  kdo  zná  hanácké  typy  ženské,  zvláité  z  Kojetína 
a  z  Křenovic.  Panímámy  odtud  mají  uemalý  sbíraný  límec  rovné  takový, 
jako  nosily  £Iechttény  a  méSfky  v  XVI   věkn.*) 

Ostatně  zdá  ae,  že  mjl  lid  svá  okmíi  zvláStní,  snad  bnibíf.  Hlavlt 
Bydžovský  r.  1594  o  ^sedlských  ikrobenýcb  okmžlch  b  mřižemi  a 
tkáni  cemi".^ 

Z  téhož  vékn  přijaly  selky  zlaté  a  Btřlbmé  éepee,  jaki  je 
vídaly  na  měífaakách,  přijaly  asi  také  leckterý  klobouk  i  íepiei  po- 
divnon,  kterou  honosily  se  stavovské  paní.  Děvče  v  Zlatnfkách  dostává 
r.  1Q67  od  kohos  darem  iorcpelz  a  Č«pičku.^)  V  inventářích  lidových 
připomínal  se  zlaté  čepce")  i  ěepice  íenskě,  obzvlíitě  ěepice  popelici, 
ba  r.  1582  i  modof  ^basárky  bedbávné" . '*)    Také  Sadeler  na  avé  mapé 


■)  Veleslavín.  Folitia.  et)7. 

n  Smoloá  kniha  arcb.  tábor. 

■)  Barvfr.  ChoceA.  S8. 

')  Nomenclator.  BOl. 

')  Arch.  pral.   kn.  ládui.  Mikuláš;   též  v  knize  ipitilii   st.  Pavla  r.  1683. 

^  Obrázkj  viz  v  t.  Lidu.  II.  546. 

^}  BjdioTský.  Rudolf.  Univ.  knih.  sign.  17.  Q.  22.  Vypit  dra.  Zfbrta. 


')  Archív  arcibigk.  recepta  1567.  Opis  v  arch.  samsk. 
-    ■     ■  •    •      ■  "fla  a     '■    ■         


•)  Arch.  pní.  ku.  ipitála  av.  favla  r.  1082. 
'*)  Tamté. 


zsdbyGoOgle 


347 

Čecb  t  r.  1620  Tyryl  obrásek  íeské  selky,  j6Í  na  hlavě  má  čepici  ko- 
latoQ.  Jinak  mi  na  sobi  Brn^^*^^"  ^'^  kf^dn  (něrovacf  b  pDDtem  a  6iroký 
fértoch.  (Obraz  č.  196.) 

Selaki  déviSata  propletávata  aobě  vlasy  „vrkoéi"  bedbávnými  a 
jinými  baievD/mi,  Btejaě  jako  méstské  paany. ')  Také  přivazovaly  sobě 
venkovské  device  peotllky  a  hedbávné  tkaaice  na  hlavo.  Kdyí  v  po- 
zdějifcb  letech  tnto  pékuon  modu  mSSCky  zavrhly,  zitstal  vrkoč  a  penUfk 
nebo  vlnek  selským  krojem  vlastním.*) 

Jakožto  Bvrchni  iat  lidový  Espisovina  bývá  v  pramenech  obyčejné 
hazuka,  pláíté,  blány  a  kožichy. 

Hazuky  Btřihem  ivým  neliíily  se  od 
panských  íab  a  svrchních  snkní.  Bylo  to 
roucho  b  mkávy  nadutými.  Byl;  to  baleny, 
jaké  do  té  chvíle  pannji  ta  a  tam  v  kroji 
lidovém.*)  Hazuky  nebyly  stejné  dloahy,  ale 
vAbec  byly  spIJe  delíl  neíli  krátil.*)  Jest 
r.  1573  poznůmka  v  jedné  knize  pražského 
archivD,')  ie  chodila  venkovanka  z  Hostivař 
v  haznce  poctivé  do  zemé  a  jinon  le  ji 
nfiil  krejči  „do  kolenoo".  Byly  tedy  ha- 
znkj  krátké  i  dlouhé. 

O  lidových  pláátich  a  blánách  ko- 
žichem podfiitých,  ponévadž  neliSily  se  od 
pléStA  pani  Btavov^ých,  položí  se  v  Sásti 
zevmbné.  Jen  to  za  poznamenanon  stoji, 
le  podle  dlonfaých  pláiíAv  a  selek  vyškytají 
se  také  krátké  modni  „msodliky"  éili 
plágfky;  ba  r.  1609  ve  vsi  Zdírech')  a 
před  tím  r.  1593  n  mlynářky  v  Zákolanech  a^^   .^ 

nalezli  jsme   i   tamlnový  kolárek  s  mkávy       2  mapy  Sadeierový  r.  IftW. 
fialové   barvy')    —   tedy   nejmodnéjjí   Sat, 
jeni  jal  se  zapuzovati  pláitiky. 

K  té  příležitosti  přikládáme  obrázek  1.  197.  na  poaienon,  jak  si 
Vlach  představoval  na  konci  XYI.  století  íeskon  ieiia  z  lidn.  Přiznáváme 
se,  že  obrázkn  jen  tak  zhola  nevěříme.  Vlach  antor  naSich  íen  lidových 
nevidél;  kreslil  jea  dle  zpráv.  VI  ten  klobouk  I  Umělec  slySel,  že  české 
Ženy  nosí  na  hlavě  nějaký  takový  plstěný  hrneček  nebo  zvoneček  (srovu^ 

')  Bourové  Trkofe*  v  iavent,  mlynáře   v  Zikolanecfa.    Kn.  mikuliáská.  217. 

')  VytitiC  r.  1781  Noiá  abeceda  na  zlé  důveeky,  jakmile  selské  dfvky  pťi- 
jdoa  do  Prahy,  ie  ihned  odhaiigf  selský  kroj:  .vlasy  propletené  a  vfnek", 

'1  Č   Lid.  I.  483. 

*)  Veleslavín.  Nomencl.  Hazuka  dlouhé  sukní. 

')  Arch.  prai.  t.  1067.  133. 

*)  Pnrkrechtnf  kniha  města  Hronova. 

')  Arch  prai  kn.  sv.  Hiknliáe.  Mantifky  i  kolárky  ve  vsi  Baděhosticfch 
viz  v  kn.  ipitilu  sv.  Pavla.  Arch.  praš. 


zsdbyGoOgle 


848 

obr.  SadelerflT  č.  196.),  ate  fanUaie  ma  nedala,  aby  nepHdéUl  k  hinečkn 
malebný  veliký  kaoflik  na  mfité  ipiee.  Také  jeit  nám  relmi  píemiiténo, 
přisnsDJe-li  se  íeaké  iené  z  lidn  nositi  pliiC  na  hasnce.  Zajisté  jí  sta- 
čilo bráti  buď  jedno  nebo  dnibé.  Téi  norimberský  WeJgel  ve  avém  fio- 
Tědemém  díle  etejné  tak  vy- 
kreslil  2eakon  íenu  i  lidu.  Ba 
i  v  drahém  vydání  r.  1639'  vy- 
padá ieská  iena  beze  imSny  tak, 
jak  ji  tn  na  obr&xkn  vidíme. 
Kdji  se  nváží,  le  oba  kreslíři. 
Tlach  I  Némec,  do  svého  ko- 
stymnfbo  díla  vykreslili  šat  f  tváře 
tnreckýcb  císařoven  a  tarkyá 
v  lázni  (I)  a  vielikých  jiných 
divných  pronárodfl  v  iatech  ne- 
moiných :  to  nelie  jtnáč  nei 
velmi  opatrní  a  jen  po  kooska 
jich  Českým  kostýmům  vířiti. 
Vecellio  Mi  Bat  české  ieny 
I  lidn  (boema  plebea)  asi  takto : 
,§atf  se  sookennými  áaty  hro- 
bými  (vlčky)  nékterým  hedbáv- 
ným  prfmem  zdobenými;  nosí 
vlnéný  klobonk  sprostný,  zpod 
nebo  vzniká  bílé  zavití,  jimi 
tvář  dokola  kryta.  Na  svrcbo 
odívají  se  plAítěm  a  iatem  krát- 
kým kožeilnným  (baznkou).  Snkně 
spodní  jest  vlnéná  a  hnatě  sklá- 
daná. Taki  jBonce  odény  rychlým 
krokem  jako  Némkyně  v  dře- 
váuich  nebo  ikornlcb  bez  pan- 
toflA  městem  kráčejí  prodávajíce 
neb  kupujíce*.') 

Ženské  blány  v  první  píilce 
.  XTI.  století  převládal  nad  ko- 

čiš. 197.  MdjCT^piebwa  .n  Bohemia.        jjehy^  ^  j^hé  půli  pak  pomér 
se    obrací.    Nejčastéji    vyskytují 
se     „koiicby    chodící    berani' ; 
ženské    koíicby    veliké ,     polité 
i  nepoSité.    Ony  nepoiité,   při  nlchf  povrch   byl  koiený  a  koieiina  byla 
vnitř,  vykládá  Konla  za  staré  lidové;  kožichy  poiité  saknem  nebo  plátnem 
jBon,  jakož  doleji  shledáme,  tytéž  jako  v  městském  kroji.*) 


■)  Vecellio.  Habiti.  820. 
•)  Konla.  C.  Lid.  I.  476. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


b4d 

Nikdy  pHpomfDaff  Be  lidoTé  kožichy,  ,které  le  po  strané  zavíngi** 
a  jiné  „MTřlté".*) 

Ženské  drsiii  koiichy  Udoré  naleili  jame  DejBpíie  polity  bitrchanein 
nebo  haruem.') 

Že  ozdoba  na  koiiSfch  byla  jii  tehda  vSecko  samá  BĎfirka,  květy, 
páaky,  řeménky,  ozlfky  a  jiné  povědomé  formy,  to  Boodime  ze  záznamA 
archiTnfch  oné  doby.  Kde  t  městé  Tenkorakém  jaký  kramiř,  knpec, 
šmojdlř:  viecek  krám  jeho  Bamá  tkaniíka  a  éiiflra-  Na  přiklad  y  Ná* 
chodě  byla  do  r.  1560  Váčková  Kateřina,  kteráž  Í5flrami  a  tkanicemi 
zásobovala  okolí  vesnické  daleko  Široko.  Hfvata  loket  tkanic  po  5  de- 
nárech, ícrven/ch  tkanic  po  6  denárech.  U  ol  zapsáni  json  s  dlnhem 
sedláci  a  selky  ze  Starkoěe,  z  Radechové,  Bílovce  a  od  lecknd  jinnd. 
Dlnhujf  Ea  barchan,  aksamit  a  tkaDiue.*j 

l^ňŮTOváDÍ  bylo  v  XTI.  Teka  na  vSech  Batech  oblibeno.  — 

Řekneme-lt  jeSté,  ie  lidové  ieny  v  XTI.  století  vázaly  sobě  Bitky 
ři  loktuáky  *)  přes  lokty,  ramena,  záda  a  prsa,  Jakož  toho  vzorek 
v  mladoboleslavském  kancionále  při  chodákyni,  jei  světem  chodí  s  chodcem, 
dokreslili  jsme  brnbými  rysy  lidový  £at  ženský  až  do  dob  bělohorských. 

Na  přítomném  satirickém  obrázku  č.  198.  vidí  čtoucí  tři  Ženské 
klevetající,  jedna  jo  cbodákyné  žebravá  a  ta  má  na  btavě  loktuSi;  vedle 
ní  žena  z  lidn  v  živátkn  zdobeném,  v  sokni  o  třech  prýmech  a  zástěrce 
přfmočámým  ornamentem  vySivaoé.  K  nim  ae  tlačí  dívka  bad  měifaDská 
nebo  panaká  na  znamení,  2e  vlecb  stavA  ženské  nmějl  klevetati.  Symbol 
klevet  jest  na  obraze  netvoraá  ženBtina  s  řehtačkou.  Na  témž  obrázku 
klevetají  také  mažitl  —  nějaký  níený  bakalář,  rytíř  a  měituo. 

Na  konec  dodáváme  jefitě,  že  selské  Ženy  dávaly  si  na  roce  páteře 
z  drahých  materií  a  že  ee  rády  ozdobovaly  zlatými  spinadly,  začež  jim 
Nathanae)  Vodňaoský  nadul  lacheo  selských.') 

Tak,  jak  jame  tn  vypsali,  strojivaly  se  české  venkovanky  ve  svátek. 
Do  práce  byl  oviem  íat  jako  v  XV.  stuletf  proatičk}^.  Sukně  nebo  rabái 
a  kytle;  bylo-li  horko,  odhozena  i  kytle  —  postačila  sakně  a  koSile 
atejně  tak,  jako  vídáme  dosavad. 


Muži  hrávali  až  do  konce  XYI.  vékn  do  vSedai  průco  týž  primi- 
tivný iat  jako  před  věky:  nohavice  až  dolfl  po  kotníky  sahající  a  ho- 
řejii  télo  přikryli  možslioa  enknl  kytlovituo;  noha  obnii  v  Škorni  nebo 
v  střevíc  obyčejně  skopový.  Co  ta  díme,  zřejmě  viděti  na  obrázcích 
ě.  199.  a  č.  200.,  pochodicích  z  prvních  let  XVI.  století.  Je  tn  sedlák 
T  kytli  a  ve  vysokýL^k  íkornfcb  shrnutých.  Drahý  je  dudák  neboli  kejdař 

')  En.  smolná  pardab.  207.  R.  1690. 
')  Kn.  Spitáln  av.  PaTla.  Arch.  pral.  fol.  105. 
>)  Arch.  Dáchod.  kn.  VIII.  D.  19. 

<)  ,6  lobtaíl  a  srpem  chodf  se  na  trám*.    To  byla  asi  jiná  loktaSe  neiíli 
na  hlavu.  Arch.  zemák,  opiay  arcibiak.  liatin  z  Kramloia  r.  1603. 
•)  Theatmm  mundi.  i7. 

Dr.  Zlkmand  IVlBtn:  DÍJIdt  knji.  24 


D,g,hzPdb,GOOgle 


S50 

T  iaté  proBtém,  ale  malebném.  O  kalhota  jetté  nevi.  Nohavice  mi  ai 
po  kotníky;  kytlici  přepásal  si  tak,  íe  v  řasy  se  skládá.  Ha  rameni  má 
shrnutý  pláSf  nějaký  a  kaklicf.  Hlavn  kryje  ironový  klobonk.  Jak  málo 
se  změnil  rolník  primitivným  íatem  svým  do  konce  XVI.  vČka,  toho  pH- 
klady  dva  json  na  obrázcích  í.  201.  a  202.  Představiví  rolníky,  ani  vy- 
bírajíce zrnu  z  fěrtocbfl  sejf.  Jeétě  pořád  miyf  tytéž  dlonbd  nobarice 
&  kytlovité  snkně  jako  drabdy.  Jen  o  koiený  kolárek  má  jeden  vfc  a 
drnhémn  bledl  zpod  kjtlice  nějaký  spodní  kabát. 


Čís.  198.   „Klevetnfk",  acena  i  Masopusto  RvaCovskáho. 


Na  svitek  vSak  sedlák  v  Cechách  asi  brzy  obvykl  oblékati  na  mlate 
nohavic  dlouhých  starodávných  stehenní  poclivice  ěi  kalhoty  s  pun- 
ěochem.  Byla  to,  jakoi  víme,  nová  mods  XTI.  století,  a  nenf  pochyby. 
ie  poctivice  nynéjílch  kroJŮ  lidových  sahají  pfivodem  svým  do  XYI.  vékn. 

Kam  Btehenni  kalhot  mezi  Blovanshý  lid  nevnikl,  ta  drželi  se  a  do- 
snvad  píidržqji  předhistorických  nohavic,  dle  tvara  nohy  ze  sukna  le- 
ii^ch.  Jenom  zdá  se,  íe  v  XVI.  století  za  ozdoba  na  ně  hojnoa  měron 
přiilvali  kaloanky,  ifiAry  Čili  cifrováni.') 


■)  Koula.  Č.  lid.  1 692.  380. 

DigitizsdbyGOO^^Ie 


iti 

Kalhoty  selské  bjly  poHiováDy  lí  aokna  a  shaeta  i  t  koif  ko- 
zlových na  eeruo  natřených  íili  fimeleoraaých,  tedy  steJDé  takoré,  Jako 
poznáma  doleji  při  méUaDech. 


Čla.  1S9.  Čís.  200. 

Codei  uDÍvenitaf  kniboniy.    Sfgn.  17.  A.  2. 


t.  ČiB 

Z  PoBtilly  dttek.    Roku  1(>89. 


Kalhot  DpoTŮOTáii  filemi,  ale  i  opasky  zdobnými.  Na  opaaecfa  visela 
tobolka  leckterémo  proBtémn  maíi. 

Na  bořejll  iist  těla  br&vali  nmii  selítf  a  jini  proatějM  lidé,  jakož 
dotčeno,  kytu,  kytlici,  ktori  byla  lehká,  řaioá  a  té  asi  podoby,  jako 

24* 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


Zh2 

formanská.  Vysvitáte  to  ze  sÍot  jakéhos  soodnfho 
STČdkK,  jeDi  r.  1607  df,  le  ten  Glovék  „přišel 
potvoroé  po  selská  £1  formaaskii  pfíBtrojen". ') 

Ale  k  péknéjifnm  ábora  br&vatl  sedlácí  ka- 
bátce a  kabáty  modnfijEf ,  jeí  TyakytDJi  se 
v  prameDech  s  Dearčitým  jménem  kabátO  velikých 
a  malých  neboli  žnpic,*)  kabátA  prostých  i  dvoj- 
násobných. Patrně  mnoho  kabátů  mntských  bývá 
oznámeno  o  rndé  barvé.')  Ta  zdá  se  býti  d  lidn 
v  XTI.  veka  nejoblfbenijii.  Knba,  rychtář  z  Nové 
Vsi,  má  v  brodském  gradnalu  r.  1559  téí  noha- 
vice rndé. 

Pavla  Vrátilovi  z  Hodeiovic  ukradl  r.  1590 
zloděj  kabát  sonkenný,  rndý  dvojnásobní,  kalihoty 
též  dvojnásobní.*) 

Móda  přemnohých  knoflíků,  řádkon  přiSitých 
na  kabátech  a  Jiných  Šatech  přijal  lid  od  tněfifaad 
a   pánQ,   kteří  v   oí,  jak   doleji   doloženo,   velmi 
přemritovali. 
Čls.  203.  V  zimé  oblékali  maži  kožichy  a  kožífiky. 

Z  Foatilly  dítek.  J  ty    bývaly    £asto    indé    barvy.    Rokn    1683    mři 

Roku  1689.  n^  příklad  plynař  pod  Cimburkem   n   Nymbarka 

„kožich  jehenči,   poSitý  soknem  rndýni*'.'}    Z  ko- 
žichů meniích    byt  „prsečnlk"  praotcem  bracleků 
nynéjBíbo  kroje  lidového.   Byl  to  zajisté  onen,  jemaž  v  XVI.  vékn  říkali 
plecb,    prnstplech,   bmstpelc.    I  nějaký   nSmecký  koieínfk   ií)  brostpelce 
na  panství  tfebovském  v  Moravě  do  r.   1519.*) 

Povrchné  odíval  se  lid  možskébo  pohlaví  nejrad^i  v  lehké  iohy, 
jako  vidíme  na  šafáři  v  Poatille  dítek  r.  1589  (obr.  6.  203.),  a  v  kaf- 
taDy.  Ksftany  se  připomínají  ve  vsi  Neplachově  jii  r.  1540,')  toni 
dobon  mají  vesniiaué  kolem  Náchoda  „kaftany  vlíaté",  a  pak  nŽ  najdeS 
kaftany  viade,  kde  se  paměti  chovají.  V  drahotném  řádě  císaře  Rudolfa 
r.  1678  jmenují  se  již  zvláitní  „selské  kaftany  dvojnásobní",  které  měl 
krejěí  Biti  za  10  gr.  Českých.^) 

Na  hlavu  vatavovali  sobě  muži  lidoví  nejraději  depice  vSelijafcých 
forem  a  nízké  klobouky.  Z  íeptc  leckdy  zapsána  jest  beranice  ámelco- 
vaná.  Na  obrázcích  vyškytají  se  čepice  a  dlonhými  stinidly.  Na  klohook 
dávali  Bí  mladi  ,áiniiky".    Nalezli   jsme   r.  1590  na  Pardubicka  a  se- 

'1  Arch.  praž.  Ě.  1066.  197. 

*)  Arch.  tábor.  Kniba  smolná.  B.  7.  B.  8.  a  j. 

')  Arch.  xemskj.  Oecononi.  univers,  i.  16.  68. 

<)  Regist.  smolná  Pardabic.  207. 

^)  FaméC.  kn.  nymburská 

•)  Lisly  z  Třebové.  Mns. 

')  Kn.  táboří,  smol.  B,  8. 

•]  Arch.  prai.  č.  848,  121). 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


dták«  téi  .kloboDk  nidej  b  pérem  jefábov^m".*) 

Také  kukly  bjvajf  zapisovány  při  lidovém  kroji 

XVI.  věku,    tj  Tfisk   byly   na  cesto  a  do  nepo- 
hody l»soH.  Na  obr&iko  6.  204.  shrnol  si  moi 

kuklici  na  žida,  v  roce  drif  čepici.  Je  to  past/ř. 

Na  ta  Blnibn  ochrsDDoa  i  psf  rokavice  na  rnce 

obonvali. 

Zpr&v  o  koiilich  T  selském  stavu  do  konce 

XVI.  Btotetf  ifejmé  piHb;fv&.  V  t&borské  smolné 

knize  již  v  první  pflli  řeíenébo  vSkn  dosti  lidi 

zapsáno,  kteM  kradli  po  vsich  koSile.  —  Rokn 
1568  venkovan  Petr  Luda  prohrál  v  Brodě  Sáty 
ai  do  koSile  vSecky,  béhal  pak  po  silnici  v  ko- 
jili, si  ho  ve  VoBtřeianech  chytili-*)  V  knize 
hronovské  i  konce  XYI.  stoleti  bývá  pi^  sel- 
ském výménku  zapisováno  plátno  , každého  rokn  Cíb.  204. 
na  jednn  koiili  tenkého,  na  jedna  paSesnébo".*)     Z  bibli  Severyoovy  r.  1 587. 

Že  v  koiilich  nespávali,  aspoň  ne  viickni, 
to  ukázali  jsme  již  svrchn  na  Jiném  mistč.') 

Zs  zvláitni  úhrnnon  připomínku  stoji,  ie  v  oněch  dobách  také 
mníi  oblibovali  v  lété  plátěné  chodicl  iaty.')  Hatouí  Štěniika  v  BndS- 
bosUcIch  měl  r.  1582  dva  kabáty  soakenné,  dva  pliténé,  jeden  bareha- 
nový.")  Jenom  boráei  —  totiž  lidé  v  hornatéjSIch  krajích  íeských  by 
tnjicl  —  odívali  se  vidy  tvrdéji;  odfvali  se  saknem  ne  pHlii  drahým, 
ne  krásným.  Vykládá  to  tak  Žalanský  řka:  ,Horáci  zajisté  jakož  útrp- 
nějSi  žirot  vedou,  tak  i  oděvo  chatrníjMho  nžlvajl  nežli  ti,  kteři  v  kraji 
bydlejl;  a  obecně  se  to  vždycky  nalézá  v  světě,  že  kdež  kraj  nejlepil, 
tn  lidó  poraženější,  nebo  dobré  bydlo  rohy  má".'') 

Na  konec  zvIáStě  jest  vytknouti,  že  lid  nosil  zbraně.  A  cbarakterí- 
sticfcOD  zbrani  českého  sedláka  v  XVI.  stoleti  byl  cep.  Roku  1600  vy- 
praTnje  rejthar  Filip  Kempf  i  Ernsdorfn,  že  přiběhlo  na  rejthary  množství 
HedlákQ  ,B  kordy  a  cepy,  jak  jich  zde  v  zemi  užívají".")  Ztylmavé  svě- 
dectví! Proto  také  zcela  po  pravdě  r.  1620  vykreslil  Sadeler  na  svou 
českou  mapa  mezi  jinými  figarami  sedláka  b  cepem  (nái  obr.  i.  305.). 
Sedlák  s  cepem  je  ěeský  sedlAk.  Na  témž  obrázku  Sadelerově  znáti,  ie 
ěeský  sedlák  do  léta  1620  již  obvykl  i  při  vSednlm  zaměstnáni  nositi 
kalhoty  místo  dlouhých  nohavic  staroslovanských. 

Stran  zbrani  nelze  neoznámiti,  že  jsme  v  selských  zápisech  nalezli 
také  oStipee  a  odt£py,   davle  i  ruíniee.     Leckterás   zbraň   a   zbroj 

']  Smolná  kniha  pardub.  207. 

*1  Smolná  kniha  pardub.  09. 

>)  Parkrechtnf  kn.  v  mésté  Hronové. 

*)  Arch.  prai.  č.  1264.  22S. 

>)  Viz  invent.  ze  vsi  Drahelčic  r.  1607.  Dekou.  univ.  14. 

*)  Arch.  prai.  kn.  ípitálii  sr.  Pavla. 

')  Žalaoský  v  knize  o  Eliáii.  Z  výpisil  dra.  Zlbrta. 

•)  Arch.  prd.  «.  1062.  SB9. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


854 

bývala  apoln  b  chatnpou  prodávADa,  oátetela  tody  k  ^statku  domovitémn'. 
Tak  na  pNklid  t  kniie  hronoTské  při  Btaftn  domoritím  jedQoa  xapsána 
Jen  íavle  (r.  1619).  jlody  (r.  1606)  lapsán  .Toitip,  přední  plech,  to- 
boji«k  a  raSnice  kritká".') 

Mei  Be  rotlouífme  s  lidem  v  této  kapitole,  semAieme  oenkizati 
Stoncfma,  kterak  bÍ  předitavoval  Tlack  Vecellio  českého  mnie  z  Hda. 
Podal  o  ném  obra),  jebož  kopii  tnto  pod  i.  206.  podáváme.  A  jako  při 
české  fené  i  lido  svrchn  zobrazené  jame  Vecellia  podezírali,  io  jaktěživ 


CfB  a06.  Cto.  206. 

Ceshý  sedlák  i  mapj  SkdeieroT;  Boemo  plebeo.  C.  Vecellio 

r.  1620.  Venetía  169a 


iádsé  očima  svýma  nevidél,  taki  Btejně  i  ta  dere  se  nim  pochybnoat 
I  péra.  Hoino,  ie  ai  antor  sdělal  čeahébo  človéba  z  lidu  podle  popitu, 
který  mn  některý  přítel  a  Prahj  poslal.  Popis  sám  aenf  nepravdivý.  Zni : 
, Obyvatelé  té  země  vysoký,  chlnpatý  kloboak  nosí  vétiinon,  iat  jejich 
koieiinný  zhotoven  jest  ze  snkna  červeného  nebo  modrého,  svrchni  ankoě 
(pallinm)  a  mkávy  jest ;  spodní  iat  též  jest  koieiinný  a  pásem,  na  némi 
přivésen  meč,  opásaný.  Nohavice  nosi  jako  plBíaly  (tibialibns  ntnator  — 
mini  totii,  Že  nenosí  podholennlch  pytlatých  kalhot);  na  plece  kladou  si 
koiicbový  kolář  na  přichrann  od  zlosti  timy,  vétrů  a  deitfi.*  *) 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


5.  Rarry  a  látky  k  íatům. 

Bftrrj  plné,  Byte.  BarrK  temni  —  featni.  Hirmonie  bare*.  Flátoo;  neKuláo;  kAie; 
látk;  r)niai,  bkrinín^,  míchané;  látky  bedbátné;  Bokno. 

Co  do  bnrev  bývala  v  XYI.  «  na  poč&tko  XYII.  století  strakatioft 
rovně  tak  bujná  jako  o  vSkn  XT.  Pravit  Jan  Bechynka:  „Chodíme  jioi 
T  iefi,  jiní  r  rlčkn,  Jini  v  koamaru,  jini  t  Černém,  jinf  v  bílém,  jinf 
v  éerreném,  jini  v  brnnáta,  jinf  v  zeleném,  v  kropeném,  t  viiúoTén, 
jini  v  ietetnéiD,  t  BtlKbrDém,  zlatém,  jini  v  hřebičkovém,  v  modrém, 
blankytném  ~  "  ') 

Syté  plné  barvy  panqjf  jako  dmhdy;  barvy  , tenké  a  řídké'*)  vy- 
škytají Bo  na  obrazech  řidko  kdy.  Nejsvétlejif  barvy  oblibovalo  panstvo 
a  lid;  o  méifanech  jest  oznámiti,  íe  v  XTI.  století  apfie  klonili  le 
k  barvám  temnějifni.  Staril  mniové  n)é£taniti  i  panStí  zvláité  k  honos- 
néma  latn  brávali  rádi  barva  íernou  —  neboí  barva  Serná  v  tom  věkn 
vínde  po  Evropě  znamenala  nejen  smatek,   ale  i  Čest,   poCeetnost') 

K  éervené  barvě  hlásili  se  níenf,  taC  byla  jicb  právem.*) 

řemeslnici  pfí  díle  rádi  se  strojili  , barvami' ;  dokladem  toho 
brodský  gradnal  z  r.  1559.  Ta  na  přiklad  porážel  tři  řesnfci  vola; 
odéni  json  jeden  kajdon  Htžovon,  drahý  papooikovou  ifíi  zelenou,  třetí 
břeblikovoa;  rnkávy  a  kalhoty  majf  modré  nebo  rAžové. 

V  tom  věkn  j'ž  také  vzniká  móda  stejné  barvy  Dfl  celém  fiate. 
Yimef,  že  Pražané  proti  Vladislavovi  r.  1509  ili  viecko  zeleni;')  svrchn 
Dvedeno,  ie  Petr  z  Rožmberka  a  Jindřicliem  r.  1532  jeli  protí  králi 
sami  i  se  slohami  vBecko  v  černém.*)  Tyt  správy  Již  z  poČátkn  XTI.  sto). 

Rokn  1601  přijde  již  obyčejný  ělověk  („krlgBmon")  k  praiskémn 
židovi  a  řekne:  „Žide,  já  mám  íaty  vocelové  barvy,  já  bych  rád  také 
takové  panfiDcbyl" '') 

O  tom,  kterak  by  se  barvy  při  témž  úbom  k  sobě  hodily,  aby 
jich  spřežení  nekřiěelo,  mívali  nali  předkové  XTI.  věkn  své  míněni  a 
svOJ  vbns.  Jest  na  přiklad  věc  obyčejná  i  n  měítanek,  ie  majf  na  zeleném 
iivotě  Červené  premovánf.  Venkovanky  vedly  si  jeStě  strakatěji.  Mlynářka 
T  Davli,  Eva  Dolanská,  r.  1568  chodila  v  Žlntém  obojka  a  v  zelené 
sakni  aksamitem  premované.") 

Ale  barev  k  sobě  pěkně  se  bodfcfch  nalezli  jsme  také  hojnost. 
Ha  přiklad  íetll  jame  v  pražských  knihách  několikráte  o  bilé  snkni 
8  iivotkero  seleným  aksamitovým. 


')  Jan  Beehyaka.  Z  rnkop.  Neuberk.  184S.  Č.  : 

^  Nomencl.  qaodríl.  VeleslavlDAv. 

*)  Weigel.  Abbildung.  der  Haaptstlnde.  600. 

*)  fiohrbach.  Kostntn.  360. 

•)  Tomek.  Praha.  VHI.  499. 

•)  Arch.  i.  XU.  88. 

')  Arcb.  pral.  Č.  1068.  296. 

■)  Anb.  pral.  t.  1M9, 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


866 

Z  bareT  TjBkjtnjl  !6  v  XYI.  veko  kromé  jmen  obyčejných  barva 
,Itot&''  čiti  „zlatá",*)  byla-li  temníjif,  aloU  ^břebíčková*.  barva  kooma- 
rová  ii  íedi,  též  ihnsta  najde  ae  barva  rySafi,  „niniSBk&  rndá",  rozinová, 
coi  znaíl  rflíovoa,  papouiková  čili  Jasně  zeleni;  nékd;  .mofaká*  a  .hnal' 
(t  prsiakém  inventáři  nejprve  r.  1520),  holubi*)  i  maková,  která  pak  aft- 
stává  oblíbena  na  dlonhé  Časy,  Jeité  r.  178fi  četli  jame  o  ní  v  listinách 
ze  vsi  Rnzjně;  fialová  (fiolová)  barva  vyskytuje  se  nejprve  r.  1520.  Došli 
čaato  čteí  také  o  barvé  „tikové",  „tikovaté"')  nebo  i  „diké"  a  ke  kouči 
vékn  vyskytuje  se  husté  barva  „pomorsočl".  K  modrým  barvám  přibyla 
.hořáková"  nebo  boráčová  dle  rostliny  téhož  jména.  V  XVII.  vékn  po- 
střehujeme v  inventářích  jakožto  nová  jména  barev  barvn  „plamera- 
novon",*)  barvu  „myíf ",  „vohúovou",  raSovon , ')  olivovoa ,  vlasovoa, 
citronovon,  perlovou,  fedrfarb  a  Btffbrnon.  Na  třicetiletou  vojnn  npomlná 
„barva  Švédská",  kterou  jeme  poznali  na  kabátech  v  Litomyili.") 

Barva  žlutá,  které  v  XY.  století  mnoho  nemilováno,  dočkala  se 
o  viku  Šestnáctém  vétSI  milosti.  Boku  1520  má  kdosi  v  Praze  „hazuka 
atlasovou  žlutou".'') 

Yelmi  oblibeoy  byly  v  tom  století  látky  kropenaté,  květované  a 
proměnné.  Atlas  „mědci'  nalétli  jsme  v  Lounech  už  r.  1513;^)  barvo 
modrou  „měnitelnou'  v  Praze  r,  1564.*) 

Oobrnkem  lze  říci,  že  přes  některé  výminky  i  XYI.  století  bylo 
barev  milovno,  a  to  tak,  že  sám  Lomnický,  ivibák  druhdy  na  slovo 
braný,  uznal  za  bodno  poučiti  ty,'")  „ktefl  rozličných  barev  roucha  niti 
chtějí",  „ie  nebrnbě  jsou  chvály  bodni,  poněvadž  od  pi^rozenl  vlna  na 
rovcích  taková  neroste,  kdyby  byl  Pán  B&b  to  chtěl,  byl  by  rovně  na 
ovcích  Ji  zbarvil'. 

Co  do  rozmanitosti  brány  u  nás  v  XVI.  věku  k  latflm  tolikeré 
Tíelikteraké  látky,  že  mfiie  badatel  jeStě  s  inen&í  jistotou  nežli  o  XY. 
věku  říci,  byt  měl  seznam  sebe  hojněj&i,  že  tSech  všudy  látek  tehdejiích 
jest  dobře  povědom.  Příčina  vždy  zase  tkví  v  tom,  íe  látky  zvány  bý- 
valy po  městech,  odkud  je  kopci  přiváželi,  a  těch  mčst  prflmyslných, 
odkudž  nový  přívoz  se  stal,  znamenitě  přibylo.  Ze  fipanělského  Nizozemí 
pro  útisk  náboženský  a  politický  mnoho  prftmystulkúv  odeSlo  do  Němec 
a  přinesli  s  sebou  prBmysl  a  vétSi  vzdělání.  I  Norimberk  Jimi  získal.") 
Což  veliký  by  to  byl  seznam  měst  francouzských,  vlaských,  belgických, 
slovanských  i  německých  t 


'}  Že  já  z!>U  =  hoŤé,  dOicBE  v  kn.  starom.  1046.  74. 
<)  r  tornoFBkých  kSsftech.  I61S.  Půjčil  p.  Simák. 
*)  Arch.  Dichod. 

')  Arch.  maseJDÍ.  KíOft  Anny  Fcrbe^kerová  r.  1681. 
')  Účty  jindřichohrad.  r,  1630.  Tischer  sděluja 
*)  Listovna  v  Litom.  lib.  divíB.   Sdělil  Stěpioek. 
*)  Arch.  praž.  č.  112». 

■)  En.  arch.  Iouds.  1.  C-  8.  v  inventáři  Anny  Ifíkiové. 
»)  Areh.  prai.  fi.  1173.  6, 
'5  V  Pejle  života.  66. 

■■)  Weigel.  AbbiJdnnR.  der  HanptstAnde  683.  Yystehovalci  s  Nfiosení  uvedli 
do  Norimberka  fsbríkaci  látek  vielikýcb.  Zavedli  lepší  stroje  a  pHpravy. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


357 

Briii7  l^itfc;  pláténé,  kožené,  vlnSoé  i  bsTlniné,  Bonkenné,  hedbávnó 
a  lielljak  mlcbané. 

Nejprve  o  platní.  E  torna,  co  o  ném  paáno  t  XV.  vékn,  jea  málo 
jest  dodati.  FlátČné  iaty  noslrán;  k  létn,  a  to  nejen  od  lídl  dčluýcb, 
selských,  prostiíkjcb.  I  méBtané  v  létí  DOsili  plátěné  kabáty.  Yimet 
o  císařském  rjcbtAři  njmbnrakém  Bnreiovi,  íe  si  dal  r.  1565  „suknička 
plátéDÚ  barvy  popelaty  k  Iftn  ndélati",  a  jakýs  „Holý,  aby  TŽdy  stou 
králka  provedl  a  ne?&inost  okázal,  dal  sobě  téi  takovú  saknici  ndélati  a 
naitrkaTÍi  sobJi  za  kluboak  peH  dlonhého  bnefbo  kKíem  Jako  neváíný 
křičel  na  rynka,  aby  k  némn  na  koráb  Tsedali,  že  jii  on  sedí".*) 

Pláten  mívati  na  sobfi  naii  předkové  v  XVI.  století  víelljaké  droby, 
kterěi  se  inamenaly  zvláitnfmi  znaky.  Čteme  iia  př.  o  ,paUka  plátna 
a  rakem",  o  kmente  ,s  podkovoo". 

Nejob) Čejnéji  vyškytají  se  v  pramenech  plátna  podle  dflkladnéjif 
nebo  lebéi  techniky  a  podle  lepifbo  nebo  boriibo  materiálu  ,teni£ká  a 
tlnstá",  tlustá  Biviřecl",")  iemnéná,')  paíesná,  konopná,  křečná  na  pod* 
iivka,*)  režná,  domád,  pytlíková  nebo  mlynářská  i  mlýnská,  trohličná, 
mítlinky,  Jinovatá  a  pratovaná,  Černá,  bílá,  bledá,  mandlovaná,  neroan- 
dlovaná.  Po  zemi  a  méatn,  odkudž  je  voiili,  byla  plátna  nidrlantská, 
levská  (lovanská,  která  již  Hns  znal*)  vlaská,  německá,  holabářská,  „pa- 
risská",  kamenská,  kladská,  freiberská,  svidnická,  mejtské  tlonítky,  tor* 
norská,  lohoviká,  pohanská  a  ,kentnáře',  coi  zvali  Němci  ,kemptner 
leinnand*.  Pohanské  plátno  vykládají  za  Švýcarské  svatohaveUké  a  kem- 
penské.*)  NejdraiSi  plátno  byl  pořade  „kmenť.  Boka  1510  nalezli  jame 
v  Plzni  plátno  gkolíové".^) 

Stran  činovatiny,  kteráž  ziiaíf  na  plátně  vytkané  vzorky,  připomí- 
náme, že  nméli  tkalci  naii  v  XVI.  století  robiti  „plátna  na  damaiek 
dělauá'.^)  Od  konce  XVL  věkn  zhusta  se  objevuje  mezi  plátny  meiolán, 
mezulán  i  mozelán  {z  vlask.  mezzalana),  látka  to  hrabá,  neohebná,  pevné 
tkaná.  Robili  ji  n  nia  mozolánlci  s  cechem  tkalců  spojení.')  V  praiském 
archive  jest  nejtlce  kalhot  a  kabátB  mezulánových  zapsáno  v  letech  1605, 
1606,"*)    T  třeboňském  archive   naJli  jsme  mezoláa  nejprve   r.  1613.") 

T  téch  dobách  nalezli  jsme  na  knpeckých  krámech  plátna  téi  „ba* 
vlnéná",  „pmtovaná  se  stříbrem".") 

')  Arch.  mus^nf.  Nymb.  liitiny, 

*)  Arch.  bradeciiý.  Oníty  panské  z  r.  16M.  Téí  ve  výpisech  Tiárových. 
,Zemnéná',  „lemnioTá"  plátoa  připomínají  se  v  arcb.  nymbursk.  r  knize 

-  r.  1683. 

Arch.  hradecký.  Oíty.  1664. 

Sbor.  hJBt.  1^.  SS8. 

Rosmlouvánl  Cechs  a  Némcem  „Galler  und  Keiapner  Zwlllich". 

Arch.  plzeň.  &  223.  186. 

Arch.  prai.  i.  106*.  22.  Bok  1666. 
•j  Práiek.  TarnoT.  64. 
í  Arch.  praž.  t.  1174. 
')  Hrady  Sedliíkovy.  U.  167.  Wsgner. 
>}  Arch.  prai.  £.  1174.  163. 


...li: 


D,„i,„db,Goo<^le 


868 

Co  do  cen  bávalo  vielijak.  Lie  Nci,  It  y  poloD  XVI.  století  loket 
plátna  péhDiho  obyíejnd  byl  po  dvou  nebo  tfech  groBfch  bfifch ;  v  Bo- 
noTé  r.  1552  po  ti^ch  groifch;')  t  Náchodů  r.  1659  černé  pUtno  po 
2  grofifcb.')  Nékteré  bnibií  prodávino  po  nškolika  den&rach,  cizí  plátno 
mnohem  dráž.  Stoka  kmentu  v  Praze  prodána  r.  1552  za  3  kopj  a 
10  groifl;')  loket  kmentu  bjl  tebdái  po  9  groifch,  vlaské  plátno  i  po 
12groSfcb;  lytiř  Jenl£ek  zÚjezda*)  koupil  r.  15&6  26  loket  miUJakii  za 
2  kopy  10  groSA  čeakých  nebo  24  miieňgkých.  Boka  1&60  koopili 
T  Jindřichově  Hradci  Stnka  plátna  pačeaného  za  21  krejcarů.  Byla  tn 
£toka  v  30  loktech.  Štako  tenkého  koopili  tIHkráte  dráž.  Štnka  plátna 
křečného  na  podilvku  pod  Sáty  vojenské  stála  tebdái  2  kopy  34  kr.') 
V  tetecb  sedmdeBátýcb  byl  loket  plátna  po  5  groiich  lepii,  po  3  groifch 
bmbé,  některého  plátna  loket  cenén  i  jen  za  3  krejcary.') 

Koncem  vékn  hjvaX  kment  po  orta,  to  jest  po  15  groSfcfa;*)  ,pa- 
risské"  plátno  82  loket  za  3  kopy  5t  groifl;  „rlaské  plátno'  na  kabáty 
loket  po  40  krejcarech,  , bledé"  po  15  kr. ;  apratované  se  atfibrem'  s 
„plátno  bavlnioé*  po  20  krejcarech.    Činovatiny  bjt  loket  is  4  groie.^ 

Yydělanon  kftži  brávali  naii  pfedkoTé  nejradéji  k  poctivicfm  a 
ke  kahátftm.  Kabáty  koiené  připomfnaji  ae  i  n  Šlechty  jeité  za  celé 
XVII.  století.  Poctivice  koiené  čili  koienky,  jež  zachovaly  se  po  ta  chviti 
v  selských  krojích,  adríely  se  u  viech  stavQ  velmi  dloDho  v  mode.  V  Olo- 
mouci v  nich  chodili  jeité  v  XTIII,  století  professorové,")  anií  byli  aai 
jediní,  kteH   odívali  ae  starodávným  pevným  iatetn  s  k&íc. 

Na  iatyvielikeraké  brávána  vydélaná  kflie  —  pokud  jsme  v  pra- 
menech nalétli  —  bAvoH  (r.  1595,"*)  hovřzf,  jelenice,  kozletias, 
kfiie  laui,  losová,  psinu,  skopovice,  teletina. 

Naii  kofelahové  a  jircháří  na  kflii  kravské,  telecf  a  koall  okazo- 
vali mistrovství  své.  Koielah  robfl  kÚii  tvrdoo,  která  se  hodila  k  obuvi 
a  k  řemenflm;  jircbář  robil  kflže  mékké  na  Sáty.  Nejlepfil  kflie  z  votfl 
neoméli  koielahové  ani  v  Némcich  až  do  bélohorské  doby  vydělávati.") 
Takové  téiké  knsy  bývaly  do  Némec  i  k  nám  z  Anglie  a  i  Nizozemí 
pl4váíeny.  Také  z  vzchodu  k  nám  poi'ád  voíeny  kQíe  cizí  pod  Jménem 
pruských,   jejichž  příprava  a  náa   bnď  byla   uepovédoma   nebo    nemoina. 

Naproti  tomu  jiné  cizinské  přfpravy,  drnhdy  neznámé  nebo  tajené, 
osvojili  Bi  \  XYI.  Btol.  koželuzi  naši  i  jiní  středoevropBtí.  Uměli  jii  robiti 
kůže  zpíkaobem  aherským;  kflie  voUká  pověiena  na  atrora,  oikrábáno 

■)  Kn.  káaftfl.  ronov.  Vypsal  Kl.  Čermák. 

>)  Kn.  náchod.  VtlI. 

^  Arch.  praž.  1.  100.  218. 

')  Paměti  jeho;  mkop.  musejnf. 

']  Tischeravy  Úfty  hradecké;  rukopis. 

*)  Arch.  prai.   100.  70, 

')  Arch.  pral.  1.  1066.  68. 

<)  Zprávy  o  lom  v  arch.  prai.  v  kn.  1178.  808.  1174  I5i.  a  i. 

*)  Vis  InTentár  VodliikAT  v  Hsttii.  olomonck.  v  arch.  mus.  ieú. 

'•)  Arch.  prai   t  1178.  2W. 

")  Weigef.  AbUldungen  der  HaapUl&nde.  1698.  623. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


869 

maso,  oholena  kolalaiskoo  «kosoa*  irsC,  kůle  naloiena  do  kamence  a 
aoli  na  dva  dni,  pak  osniena,  po  M  mora  ZTlhfona,  lojem  natřena  a 
opít  sníena  nad  ihav^m  nhlfm.') 

Jiný  bjl  spftsob,  jakým  strojili  fcosloTon  kBli  na  kordOTiin. 
Pravý  kordoTan  oviem  pořiď  přiráželi  z  ciziny.  Ale  ílperný  koielnb  a 
tél  jireháf  dorcdl  také  domácí  koilovina  —  ba  i  ikopoTinn  *)  a  tele- 
tlon  —  Dpraviti  na  kordovan,  a  to  6ÍBtoo,  bcdliroa  prací  a  rozmanitými 
přisadami  do  třfsla  a  lonhn,  do  nichž  kůže  nakládána.  Kordoran  cizinský 
byl  rozličných  barev.  Zdejll  býval  obyíejně  jen  íerný.  Jeden  jeho  droh 
byla  bmbií,  rydélal-li  totiž  jirchář  kŮži  po  té  strané,  kde  rostla  Brat; 
epracoTal-li  strano  maaiton,  byl  kordovan  hebíf.  Onen  byl  dobrý  na  etře- 
rfce,  tento  na  rnkarice  a  koláry  i  iaty  jiné.  T  poslední  čtrrtt  XVI.  yéku 
T  Praze  ivláitni  řemealo  „kcrdovanské'  kretlo  nejrlcc.') 

Se  zdarem  dokonalým  hotovili  jircháři  kůže  na  zámiA,  jehož  vlast- 
nost byla  hebkoet  a  ona  zvláitnl  srstnatast,  kteroa  doiad  rfdáme  na  Jele- 
nicích. Vypranou  inrorinn*)  bylo  nejprve  hodit!  do  vápna,  potom  když 
byla  na  ni  koson  ntl^na  srít  nebo  vlna,  po  drnhé  dána  do  rápna,  pak 
zase  ikrábána  a  vložena  do  lonbn ;  tn  poleževii  znova  kartáčována,  vo 
Tod8  prána  a  máíena  ve  zvláStním  loDhn;  potom  ji  dali  do  valchy  a 
zde  natírána  jaonc  rybím  tnkem  byla  HtlnCcna"  a  saiena  i  barvena;  na- 
posled ji  prali  znova  v  lonhn,  povésilí  a  dokonce  nsaSili  a  nprarili. 

Poznáme  na  íatech  a  zvláěté  na  obojcícb  bflun  jirchn.  Ta  poři- 
zována týmž  předlonhým  zpABobom  právě  oaznaíeným.  Jenom  nedávána 
jircba  do  valďiy,  anii  ji  potírali  rybím  tokem,  než  třeli  Ji  monkon,  ka- 
mencem a  vinltýřcm. 

Z  látek  Tlnénýťh,  bavlniných,  vielijak  tkaných  I  hedbávim 
promíiovanýcb  r  XTL  rfikn  nejobyí^néji  nvoznjo  se  barchan,  iamlat, 
feritat  •  haraš.  Json  to  tytéž  látky,  které!  známe  aŽ  ze  atoletí  před- 
chozího. 

Barelwny  otkané  a  předira  dvojakého,  zvláíté  2  bavlny,  tovou 
se  .prostými*  a  .tnplharcbany".*)  Json  vlaské,  zvláité  raediolánaké,  ale 
i  kladské,  bavorské,  aagipartké  a  landiporské.  Json  .hladké'  a  ,bed- 
bámé".  JaoB  harcbany  stříbrné,*)  ale  Jaoii  též  Jen  s  modrými  ítrychy, 
což  BvIáBtfi  bráváno  na  cejchy.^ 

Štnka  barcbann  na  poíátkn  XVI.  veka  chodila  po  dvon  i  třech 
kopách,  držela  60  i  nékolik  nad  to  loket.  V  Litomyili  kupovali  r.  1S12 


<)  Obifrný  výklad  té  price  %  r.  1698  podává  Weigel  Abbild    der  Haapl- 
sl&ode  e"~ 


>)  Arch  praž.  t.  1174.  460. 
'1  Arch.  pral.  č.  407.  28. 


1.  pral. 
)  I  kuli  teled  a  volikou  dělili  na  zámii,  r.  1677  byly  dia  kasy  la  30  gr. 
miá.  Arch.  pni.  i.  1173.  170.  Nynéjíl  jircUH  lovou  limií  „semii",  od  nén. 
stmisch    Ifomencl.  TelfBlavfnáv  mádí  lít  něm.  jmťno  „linsaniiBch''. 

*)  Délali  je  barehentnlci  (lichiier  oder  barehentniacher),  Svidnifti  barchent. 
Dici  mul  privileg.  již  s  r.  1393.  Arch.  praf.  6.  70.  7. 
^  fiiafty  r- --- 


*}  Kíafty  tornovské.  1618. 
■)  Arch.  praá.  č.  1063.  88. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


SfiO 

loket  barchaDn  za  tři  bílé  groEe.  T  Náchode  r.  1559  po  3  gra&ích 
2  denárech.  T  JindřichoTé  Hradci  r.  1564  b}l  loket  po  5  grojícb,  plátno 
po  ti'ech. 

Ferfitaty  byly  látky  spfS  vlnéné.  PanoTaly  dloaho.  Jeité  r.  I6C0 
kopoji  v  Jindř.  I  Hradci  Stakn  forslatu  za  5  zl.') 

Samlftty,  jichf  t  XVI.  vékn  Tolmi  hoja£  níÍTáao,  b]rly  tkaniny 
fSelijaké,  spii  Čistě  vloSné  nežli  míchané,  ciií  Eanlaty  byly  i  i  chlopA 
Telblondfch,  Připominaji  se  SsmUty  s  vodoa  a  bei  vody.*) 

Harag,  tkaniio  francoaiské  nebo  belgické,  bývtS  draíit  barchans. 
Rokn  1530  byla  ho  itnka  i  po  6  kopách;  loket  kupován  r.  1520  po 
deseti  i  dvanácti  groilch.*) 

BavlDénon  pi^ii  skládali  u  nás  „na  hřehinky"/)  a  centnéř  ba- 
vlny byl  r.  1620  v  Praze  akoro  za  18  zlatých  rýnských.')  Ke  konci  sto- 
letí prodáván  býval  cyprianské  havlny  cent  po  39  kopách,  libra  ,ne- 
mrskané"  bavlny  po  21  krejcarech.  Kámen  vlny  (20  liber)  byl  r.  1562 
v  Praze  za  8  kopy  mfi.,*)  téí  tak  drah  byl  r.  1568  v  Rychnově  nad 
Knéioou.'') 

K  tkanivAm  vlnéným  a  bavlněným  barcbanflm  podobným  íastěji  nei 
druhdy  pojí  se  v  XVI.  věkn  pomezin  a  cTiliok,  jeni  bývá  tasto 
„jibaný",  loket  stál  r.  1520  ve  Stfibře  po  5  groBích  miJeftských ; ")  Uké 
v  nově  přibyla  micbaná  látka  konopná  kaDevaz  anebo  kaoevaé, 
o  nil  v  ieských  inventářích  ěte  se  teprve  ke  konci  věkn.  V  Bélé  na 
příklad  r.  1597;*)  v  Praze  mfval  pláiC  kanavaěový  slovutný  alchymista 
Ludvik  Korálek  a  Těilna,  jenž  zesnnl  r.  ISgg.*")  Živitek  „kanafasový" 
v  Litomyílí  na£li  jsme  teprve  r.  1633.  Loket  kanavaěe  prodávali  v  Praze 
r.   1691  po  36  i  40  groífch  bílých  I  ") 

HřdbáTné  látky  íisté  1  polonhedbávné  nvozoji  se  v  naiich  pra- 
menech  XVI.  věkn  co  do  původa  knpeckého  u^obyŠejnéji  torecké  (ta- 
řecký  pankhart),  janovské,  neapolítanské,  benátské,  florentské,  £pa- 
nélské,  norimberské,  frankfnrtské,  drážďanské,  ipiclské.  Nejborfil  zváno 
bonra,  ale  vozili  k  nám  i  bonm  ze  Spanie.  Jistý  drah  lehJSl  byl  tafat, 
lafat  racky  (1537, "■)  ,Ufat  tniecký"  (1521),  morhejr  nebo  mnchýr 
(mohére),  lamin,")  firet,  floret,  lepBi  byla  tykyta,  tupltykyta  a 

"l  Tíscher.  Oufty.  Rnkopis.  161. 

*)  ..Qeweasert,  QngeweBsert"  v  liBtioé  70.  1.  arch.  prai. 
■)  Desky.  Miscell.  92.    Ye  Stííbrc   r.  1620  haraš  po  12  gr.    Arcb.  plzeň. 
i.  182.  124. 

')  iCtTH  břeblnkj   bavlnčny"  r.  1630  *  nejstarif  knice  konHmsk.   testam. 
=)  Desky.  Míbc  93.  V  kisftě  Jana  Tojtéchova. 


•)  Umlanf.  Rukop.  213. 

■')  Arch.  prai.  č.  llTi.  106  a  násl. 

"j  Tamie.   1056.  68, 

")  Boka  1637  vioi  Fremek  z  Žeratfna  na  Šainberce  iidy,  ie  ho  oiídili. 
Jeden  maje  mn  prodati  atjkytu  dobru  tafat  raaciký  jemu  jest  la  tykyta  prodal*. 
Arch.  praž.  č.  1180.  216. 

■')  Pod  JDk^Dřm  „damin*  itii  jsme  o  té  l&tco  jeité  r.  1786  v  arch.  noi. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


361 

samit  (aatin),  těííi  druby  byly  atlasy,  tnplatlasf,  damafiky,  cea- 
deliny,   karmazíny  a  brokáty  a   střibrohlavy  i  zlatohlavy. 

Polobrokáty  neamějfce  jmeDOvati  jediným  jménem,  vfielijak  jináfie  aaioa- 
tovali.  Ale  poznáS  to.  vidy.  Na  pfíklad  v  Náchodě  r.  1567  avoznjo  se 
itola  ,Eelená  s  rftžemi  jakoby  ilatoblaTOTými".') 

Po  r.  1570  zhusta  čtei  o  tubmu,  ormezinu,')  r.  1575  má  slavný 
doktor  Šimon  Proxanaa  kabát  z  ^e6ndrdotU" ; ')  koDcem  XVI.  vékn 
TfskjtDJe  Be  na  kabátech  filozel,  a  za  12  rýnských  prodává  se  v  Praze 
jakés  , Španělské  soukenné  hedbáví'.') 

Látky  hedbávaé  jakosti  liieny  jaon  od  kapcA  ve  „fin",  ,,snper- 
fin",  „comania".  VCbec  byly  vSecky  dosti  drahý  přea  to,  že  v  XVI. 
vékn  hedbáví  ni  hojně  tkávall  v  Evropě.  I  v  Čechách  robili  hedbáví. 
Rokn  1568  propooitl  arcibiskup  Brus  Tlachá  Fridricha  Trollovi  pastotn 
na  Vyfiehrad^,  aby  nasadil  tn  bource.  T  povolení  svém  dí  arcibiskup,  že 
podnik  TroilQv  celé  kornně  íeské  ka  prospéchn  a  slávě  sloažf.^) 

V  polon  století  prodávány  itnky  hedbáví,  držfcf  70  i  77  loket,  po 
10,  11,  12  zlatých  rýnských;  ale  i  jediný  loket  karmazinn  „florent- 
ského" a  „toledskébo "  byl  také  i  po  miileĎské  kopě,  loket  tsmínn  za 
polovic  kopy;  loket  „planého*  zl&tohlavo  byl  v  Praze  r.  151)3  málem 
za  2  kopy,  pravý  zlatohlav  cenili  i  za  24  zlatých  loket,  atřlhrohlav  za 
18  zlatých,  loket  karmazínu  po  50  grofiích  íeskýcb,  loket  damaiku  nad 
kopn  (r.  1600  nad  3  kopy),  polouatlasu  loket  v  Praze  po  23  gro£fch 
(1566),  loket  tykyty  po  20  krejcořlch  i  po  18  groiích  miSei^Bkých 
(r.  1568),  laké  i  méně  i  vícej  tupltykyta  byla  i  trojnásob  dražil.  Sa- 
mita  čili  satinn  byl  r.  1520  ve  stříbře  loket  po  6  groSfi'h,  tnplfeřlato 
po  24  groifch,   kdežto   cvilínk   prodfivalí,   jak  svrchn   dotčeno,   po  5  gi'. 

Polonhedbávný  mochejr  cenili  r.  1591  loket  po  15  gr.  míi.,  loket 
ceodellDO  také  Jen  po  2  groilch  bílých,")  ormezin  byt  po  7  Šilincích. 
Pankart  hedbávný  cenili  r.  1566  po  35  Šilincích  loket  Libra  6retQ  byla 
za  pílltřetíbo  zlatého. 

Aksamity  vozili  k  nám  odtndi,  sknd  hedbáví.  Co  do  sprucování  a 
rizn  svého  jmenuje  se  o  nás  aksamit  „tlaiený"  (v  Praze  prodávali  , Že- 
lízka na  vytlačování  aksamita",')  .chlnpatý",  „o  pAl  dmbém  vlaaa",  „o  dvou 
vlasech",  .plyS*  jame  naSli  teprve  v  drnhé  pfilce  XVII.  vékn;")  co  do 
jakosti  Dvádl  se   aksamit  polonbedhávný  a  planý  ^}  Čili  „trjp',*")   co  do 

')  Hraíe.  Method.  XVIIL  82. 

')  „Ormeiin"  u  kupce  pražského  Tuchmana  r,  1668  loket  po  7  Šilincích. 
Arch.  praž.  t.  1172.  26— SO. 

•)  Desky.  Miac.  64.  165. 

')  Arch.  praž.  i.  1 174.  254. 

^  Borový.  Brus.  80. 

■)  Arcb.  praž.  t.  1066.  68. 

*)  Arch.  prai.  i.  1174.  4.  Bok  1591 

*>  Byáice.  Invent.  v  arch.  mua. 

■)  RoimJoaváni  Čeuha  8  Némcem  překládá  planý  aka  =  bubeosamint 
1  slově  „bariet". 

")  Ze  je  atryp*  planý  aksamit,  a  to  hamburský,  toho  dOkaz  i  kn.  arch. 
praž.  6.  1174.  400.      . 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


iéi 

barvy  i  iroaioroŤaný",  strakatý.')  Loket  akaamttn  v  poloTiei  století  mohl 
státi  p61  třetí  kopr  i  tfi  kopy  míSeiské.  Konpil-tis  r.  1550  t  Prue  vola 
za  5  kop  čili  za  dvn  lokte  iďísamita,  patrno,  coi  drali;^  to  přepadl  byl 
choditi  v  aksamite.  Roka  1600  prodávali  t  Praie  inotoroTaoý  aksamit 
po  pfll  drahém  zlatém  loket.  I  to  dosti  drabo. 

Snkaa,  z  oichi  iat  pořizováa  aejobyčqjnjiji,  býrala  poToosti  Téra 
koieaé  nebo  prkenné.  Ale  pfes  to,  že  a  nás  od  vSkfl  byli  výborní  aon- 
kennlei,  a  íe  naie  i  moravská  sukna  voiena  byla  daleko  do  Polska,*) 
přece  nenměli  co  do  jemnosti  a  barvy  takových  aaken  pofizovatí  Jako 
byla  robena  v  Nlzozemich,  v  Anglii,  Francii,  Spanii  a  v  Itálii.  Naii  ne- 
méli  té  vlny  jemné,  jaká  byla  v  oněch  zemfob.  I  protoi  od  pradávna 
i  pak  ještě  ta  celé  XYl.  století  voiena  k  nám  ankna  ciii. 

Černé  a  Šeré  snkno  Či  .vleky",  gler'  a  Héemou  ieř*  dělali  v  Če- 
chách v  přemnohých  městech,  oviem  i  v  Pražských.  Ze  zprávy,  kteroa 
Praiané  podávají  o  sonkenické  práci  ěeské  císaři  Maxmiliánovi  r.  1675*) 
víme,  le  v  Chrudimi  roblvali  soakenalct  nejvíce  sakna  černá,  šedých  málo. 
Postav  nabízeli  za  9 — 16  kop  miialiBkých.  Též  nejvíce  ěerná  sakaa  dě- 
lána  ve  Vysokém  Mýtě,  Rychnově,  Solnici,  Kostelci  a  v  Táboře,  jehoi 
snkna  epráva  zvláit  chválí  jakožto  dobrá.*)  V  Broumově  prý  dělili 
lebka  snkaa  červená  a  zelená.  Na  doplněnon  té  správy  dověděli  jsme  se 
z  jiného  pramene,')  že  náchodský  sonkenník  Šimek  měl  r.  1534  aa 
skladě  sukno  blankytné,  ryBavé,  ilnté  a  týkovaté  —  a  viecko  bron- 
movské.  Drněli  tedy  i  v  Broamově  barviti  sakna  vfielijak  jinače  aeili 
oněma  dvěma  barvama.  I  vlčky  barvili  na  rado.  V  JindNchové  Hradci 
koupen  r,  1565  loket  takového  vlčku  rudého  sa  11  groěfl  Českých.*) 

V  Žlutících  prý  dělali  kromě  černých  snken  i  sukna  ocelivé  barvy. 
Jinde  nměli  barviti  aukno  barvou  Irovou  Čili  ilaton.^) 

Naii  sonkennfci  uměli  robiti  snkna  několikeré  Jakosti,  což 
na  schváleni  stariích  cechmistrft  označováno  na  postavě  sookenném  dvěma, 
třemi  ai  pěti  pečetmi.  Které  snkno  bylo  utkáno  z  pěkné  bílé  vlny,  to 
dovolili  barviti  jasnou  barvou;  byla-Ii  na  suknu  poskvrna,  pruh  nebo 
proutek  temnéji  setkaný,  propnstili  cechmietři  takové  aakno  zbarviti  jen 
na  černo.  Je  patí-no,  že  se  naii  snažili  o  pěknou  práci;  dovedně  uměli 
napodobiti  i  cizí  sakna.    Vyskytuji  se  jakožto   lepil   ankna   .míiená' ;  ^ 


kobylky    se   moseruji*.     Holler.    Zrcadlo 

*)  Materiály  historycz.  I.  Že  sukoa  brouuiovská  voiena  do  Krakova,  o  t<Mn 
správa  E  r.  1669  v  arch.  cemsk.  t  opisech  arcibitk. 

'1  V  arch.  mlatodrí.  T.  4ň.  H&liwich.  Reicheaberg.  83- 

')  Koko  166G  konpiU  vrehnoRt  Hradce  Jindh  t  Táboře  8  postavy  sukna 
fernébo  na  laty  čeládce  sa  26  kop.  Úeiy  hradecké.  Výpis  Tiscberfiv. 

>)  Kd.  arch.  nácbod.  VIII.  B.  3   S. 

*)  ^^^y  jindHehohrad.  r.  1D66.  Výpisy  Ttscherovy. 

')  Arch.  pral.  6.  1016.  74 

*)  Boka  1621  ve  vsi  Lipém  , sukní  ■  mlieného  sukna  trochu  poselenalá*. 
Arch.  náchod.  manuál  z  r.  160S. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


8l}3 

barerni  lahoa  ^stoupená".*)  ZvláiU  pikné  b^TsIo  sakno  nTejmetné"  a 
„panbarty*  v  R^cbnoid,  jiehi  postav  r.  1565  byl  i  s»  10  kop  mf- 
SeĎflkfcb*) 

Ale  kdo  chtěl  inkno  jfinní  a  ivláitnl  barvy,  mnail  konpiti  sakno 
ciii  čili  .hostinské".  Za  nejdraíBI  sukna  pokládány  itamety,  lindySe, 
Icjdyto,  mechllíe  a  aukoo  Bstrodomské  i  vůbec  flanderttké,  an- 
glieké.    Starodávný  Mlbéř  mlži  z  iaventáJU  po  r.  1620 

NojlaclDÍjil  byla  —  kronid  brobých  vlíkťl,  p^e  a  hundskoty  — 
sokoa  .konmaroTé  (iedé)  a  makové  barvy,  nebot  ta  se  vlnou  barvi  a 
moníf  pracf  délajl*.') 

Koncem  XV.  vSku  byl  loket  lacinébo  sakoa  za  i  groíe;  v  Lito- 
myili  gkmejn*  prodávali  po  6  groiich,  loket  vičko  po  10  groiích; 
v  první  pAli  XT.  vékn  loket  vlčka  byl  po  IQ  i  po  20  groiich.*)  V  Plzni 
r.  1537  má  sookennik  ankna  od  7  groífl  po  30  groifl  loket.*) 

Od  polovice  století  rozmanitost  i  drabota  suken  n  nás  se  rot- 
mobla.  P^e  cizl,  iSteptuchy,  iiptneliy  a  iSíftliehy,  z  nicbž  pro 
jich  tvrdost  dělány  leckdy  i  pláitd  „pro  diit",')  prodávány  r.  1584  loket 
ekoro  za  kopa;  anglická,  paffžská,  vlaská  sukna,  zvlAitě  kropená,  byla 
po  kopě  i  po  dvoa;  do  konce  stoleti  vyskytuji  se  nejhustší  snkna 
„broumky**  z  Bronmova,  sukna  cápovská,  uherské  kyřinky,  karyzle, 
rychnovská,  žlntlcká,  mecbelská,  reichenpalská,  iitavská,  zhořelieká,  frid- 
landská,  rokycká;  loket  anglickábo  .feynu"  Htál  i  za  tři  hopyl  Loket 
České  páje  v  Bělé  r.  1567  počítali  po  24  kr.,  loket  sukna  tlutickébo 
v  Rychnově  nad  KnéÍDoa  r.  1688  byl  za  17  groiů  bílých;  loket  lindyie 
v  Jindřichově  Hradci  r.  1586  byl  za  34  groie  ěeskě,  tedy  draiif  neiU 
mnohé  bedbávi. 


Abecední  soupis  látek,  kozí  a  kožešin  do  r.  1620 
u  nás  užívaných. 

Aksamit  (samet)  tlačený,  chtapatý,  o  dvou  vlasech;  aksamit  planý  = 
bnbeusammt,  bar&et,   polouhedbávný. 

atlas,  tnplatlas,  rasat,  oojbladii  látka  bedbávnii;  polonatlaa. 

bambásek,  jméno  látky,  kteréi  slovníky  íeské  ani  jiné  slovanské  ne- 
znají.   T  naíicb  pramenech  se  vyskytuji  afutra'  bambásková  a  ,fii- 


NoTáiek.    Jeoiiek  koopil  i 
I  18  groSft.  IStr.  164.) 
')  Kd.  kbft.  BycbDov  n.  Knéi.  v  mua.  arch. 
'f  Tak  ae  íte  v  RoediI.  Čecha  s  Němcem. 
*)  T  Plinj  r  1521  la  15  gr.  Arcb,  plzeň.  lil),  seoten. 
*)  Tis  lUU  Kultnnii  obraz  měst.  I.  571. 
*)  Roku  lfi64.  Arch.  prát.  &  1018.  37. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


864 

třem"  se  rottunWá  obyčejné  koíeilnft.  Také  jsme  n  koieSnfka  ona 
futra  bamh.  DalezlI.  Proti  tomo  nám  podal  o  bambiaku  pan  magistr. 
rada  Fax  tento  vyklad:  „ DomniTám  se,  ie  slovo  to  je  i  vlaského 
bambtgia,  bambagio  =  bavlna,  frc.  bombasin,  ipan.  bombaai,  angl. 
bombaflin,  a  téhož  pflvodn  ang1.  bombast,  bombastry,  ním.  bom- 
basin, ale  také  upraveno  na  banmbast;  drob  jumné  Útky  jako  vata 
za  podblad  látkám  svrchním;  je  to  asi  vatovaná  podiWka."  K  torna 
jeité  přidáváme,  že  da  Cange  nvidl  slovo  bambasiom  odvoz,  od 
bombax,  a  mini  tim  také  látku  a  ne  koíeSinn.  Srovn.  doleji  pomezín. 

barchan  viz  XV.  století  (str.  115). 

béllzna,  kožeíiaa  bitá,  vtácnéjU. 

berani  kožeSion. 

bobrorína  =  kflže  z  bobra.  O  bobřích  viz  Príncilv  Článek  v  progr. 
třeboň.  gfmo.   1887. 

bomezln  viz  pomezio. 

buura,  zadni  hedbáví,  plitbseidea. 

brokát  viz  střibroblav  a  zlatohlav. 

broumek,  sukno  z  Broamova. 

br)k}d,  pmkyd,  sukno  nizozemské.  Viz  XT.  století  (str.  115). 

burfiet,  vurÉet  =  planý  aksamit. 

buvoli  kftže  z  kamence  vydělaná  v  Praze  r.  1595.  Archiv  praísk}- 
i.  1178.  296. 

býkovice  =  kfiie  z  býka. 

ccudelin  =  tykyta.  Viz  XV.  věk  (str.  116). 

coadrdot,  látka  bedbávná  nebo  polohedbávná.  Rokn  1504  má  z  ného 
pachole  v  Hradci  Jindř.  iaty.  (Tiseher.  Účty.)  Potom  jii  objevnje  ae 
éastěji. 

CTilink.  tkanivo  z  pHse  lněné  a  bavlněné. 

íiDOTatina,  plátno  vzorkované. 

damafiek  =  téžká  látka  se  vzorky;  byl  hladký,  s  Sapinami;  a  vodon; 
a  květy. 

felba  =:  z  vlask.  felpa,  nedokonalý  aksamit;  osnova  hedbávná;  ontek 
přfze.  Jangmann. 

ferčtat,  forštat,  firátat=  poloahedbávl.  Lat  forstat  i  ň-iscalnm,  frít- 
salnm  (Weinhold.  Francn.  Výpis  dra.  Zfbrta.) 

filozel  =  látka  poíitaná  k  hedbávn;  sonvisi  jméao  Jeji  snad  a  vlask. 
filzata,  což  vykládá  da  Cange  (III.  500)  za  panni  apecíe^  es  trans- 
missls  filis  contexta. 

fildrdot,  v  kSaft.  oáchod.  r.  1624;  látka  jako  přede&lá. 

firet  =  hedbávf. 

flok,  ankno  flokové,  zlé,  zapovéděné. 

floret  ^  hedbáv!  nživané  nejvíce  od  tkaniěkářů.  Je  floret  v  prameiiech 
íerný,  barevný,  télný  (L  j.  réžový),  iiroký. 

growg;rÍll,  grobgrtin  =:  látka  vlněná.  V  tfebofiském  arch.  nalezl  ji 
ViTagner  nejprve  r.  1609.  V  norimberském  řáde  tkalcovském  náležela 
k  mistrovským  kusům  od  r.  1629.  (Weigel.  Abbildungen  der  Hanpt- 
st&nde  582.) 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


3(í5 

haraš,   téí  haraš,   litka  x  tIdj   i  s  bedbávf.    Harreaej.    Viz  XV.  vék 

(str.  116). 
hermelin,  branost^,  ehranosteyi,  koíeiina  z  Polska  k  oim  Tožená. 

Arch.  prai.  &  133—55  v  listinách. 
hovřziaa,  .hoTéii  paníoch"  t  pmls.  kn.  inventárnícb. 
tařibétina  ^  kflie  zapovědScá  Jakoito  nezralá. 
handskot,  sprosté  sakno. 
genetoTá  kožešina.    V  náchodských  kšaftech  r.   1602.    Genetka  — 

kana  cizí. 
jelenice,  kfiže  z  jelena. 
kanavaj,  kanevaz,  ^aaavaz,  kanebaez,  kanabáč,  kanafas,  frc. 

canevas,  pflf.  látka  konopná  dle  b1.  canabaciam,  canabis;  jináJSe  téi 

mfcbaoá    látka    z  bavlny   a  lna   i   z   bedhávl.     Kanavaz    itlafeo^". 

Nomeacl.  Veleslavín.:  gKanabaíový  Sat  =  konopný,  kaaiffasen  kteid, 

canabina  veatis". 
hannaziu,   srabg.  kyrmyz,   kermes;    pAvodaS   Červená  barva,   pak  bed- 

bávná   látka    barvy   jakékoli.    V  Praze    prodávali   i   bily   karniaiin. 

Arch.  prai.  č.  1173.  287.  Eannaziit  voien  sem  z  Itálie  a  ze  Špaoie. 
karyzie,  hrnbé  enkao.  Viz  XV.  století  (st.  116). 
kment,  g;enieQt,  nejjemnějil  plátno.  Viz  XV.  utoletí  (str.  116). 
kocour  divoký,  kofeiina  z  nebo. 
konina,  zapovMéoá  koželohflm  kflže. 
kordovan,  kozlovins  nebo  jiná  kflže  zvláitnlm  způsobem  upravená ;  tH 

knrdyban. 
kordalat,   látka  v  úetech  jindřichohrad.  r.  1638  uvedená;  mnichflm  se 

knpaje  Stoka  kordolatn  za  24  kop. 
kotunar  ^  iedé  sakno  barvy  Železné;   komárové  aakno,  téí  komárová 

barva  (=  konmarová). 
knzlctíaa  na  kabáty  a  na  kozlovicc. 
králík,  polský,  bravantský  (brabant). 
fcuoina. 

kyřinka  =  uherské  ankno, 
lani  kůže  (aa  kalihoty). 

lasice.  U  kožein.  praiského  r.  1520.  Miacell.  dsky.  92. 
Iťjdiš,  leydisctl,  sakno  asi  z  Leydenn. 
Iconská  kůže. 
lind}'š,  nalepil  sukno.    LQndisch.    Jsou   též  výklady,   jakoby  to   sukno 

jméno  mŠIo  po  Londýně,  odkudž  prý  do  Uamburka  voieno.  Zeitscb. 

far  A.  d.  Kultargescb.  II.  str.  737. 
lišéina,  lisí  kožich. 
losová  kůže. 

meehlid  =:  sukno  z  Hechelu. 

mezolán,  mezulán,   mozelán,   ital.  mezzalana,   pevné   drsné   plátno. 
mitlính,   brubé  plátno;   plátno    na  pytle.    Štuka   mitlinkn  =  30  loket 
anSických.    Arch.   praž.    1.   1173.    239.     „Štonček   mitlinku"    drtící 
26  loket  na  ěperloch  r.  1558.  Paměti  JenlSka  z  Újetda. 

Dr.  ZlkiniiBd  Wlater:  Stlluj  knfa.  20 


zsdbyGOOgle 


mochejr,  muchýr  (mohére),  mucher  =  látka  vloéná,  polohedbivoá. 

neHtlkorD,  krajky  nsEtlkorDoré.  Předivo  z  kopřiv. 

nnsyta,  koieiina  nesytová.  TielfraBz. 

nore,  koieSina  i  norka,  latax,  Ndfe,  raastela  latreols.   jQDgmanD. 

noTohradky,  novograty  =  božeiina  máméjM  jménem  popelic. 

ormeBill    ormezio,  hedbávná  l&tka  z  Fenie;  po  jméoé  Ormaz. 

pRJ  ^  2  příze  bavloSné,  lehké  sukno  na  podSivky.  Víz  atr.  116. 

paiichart  hedbávný  (kn    nácbod.  č.  TUI.   1560). 

paačnlk,  oejjemnějíf  hedbávná  látka  na  roDÍky,  jež  po  nim  bIovoo  pa- 

nénfky. 
perpetuan,  v  třeboň.  arch.  r.  1611  ponejprv-  Wagner.  Modrý  perpetnan 

v  kSaft.  Dáchod.  1631. 
plátDO  tenké,  tlneté,  tlonStky,  zvlřecf,  iemnfiné,  paéesoé,  konopné,  kře6oé, 
režné,  domácí,  pmtovaué,  činovaté,  trohličné,  pytlíkové,  mlynářské, 
černé,  bílé,  bledé,  mandlované,  nemandlované,  vlaaké,  némecké,  nidr- 
lantské,  levaké,  holabářské,  kamenaké,  kladské,  svidnické,  mejtaké, 
tarnovské,  kolčové,  frejberaké,  paríské,  pohanské,  ,pa11k  keotnářťlv 
kemptner  leiowand"  v  knize  Rozmlovvánl  čecha  s  Němcem. 
plnf.  plfitén&  sabné  r.  l&OO  v  Praze,   plstěný  pnněocii;   plst  je  výrobek 

z  chlDpA  nebo  z  vlny,  nválený  a  stlaěený. 
pomezin,  pama§ÍQ,   bomeHin,  látka  bavlnon  smiSená,  kteron  tkali 
barchennici ;   Nomencl.  Veleslavínftv  má   bombasio;   těla  bombacina, 
lineom  inter  lanam  et  linnm.    Dn  Gange  I.  695,  Srovnej  bambásek. 
popelice,  kožeiins  z  myil  cizích.  Mns  pontica,  mna  marmota. 
pruská  kůže,  ivláttnlm  zpflaobem  dělaná. 
psina,  kAže  psf  na  mkavice  i  na  Sáty. 
rysová  kožeSiaa. 
samlt  =  satin. 
soboli  kožedina.  Sobol.  Olav.  Magons  v  dile  Histor.  de  gentlbaa  septen* 

trionalibns  vykládá  (r.  1555),  ie  pelles  zebellomm  nejson  trvaly. 
Spratek,   kúie   nedoilýcb   zvířat,    zvláSt  jehnětin.    Spratky   bilé,    nidr- 

lantské. 
střibrohtav  =:  brokát,   hedbávná  látka   těžká   s  vetkanýmí   vzorky  ze 

stříbrných  a  ilatých  niti. 
(takno,  české,   hostinské,   vejmetné,   stoapené,  panbart,  ief,  vlíky,  kon- 

mary,  itamety,  lindyie,  aatrodomskě,  l^diSe,  flanderské,  anglické. 
damlat  viz  XV.  vék  (str.  116);  Eamlat  „mit  Wasaer'.  Zeitsch.  f.  Knltar' 

geschicbte.  II.  738. 
Seiliok  ^  jméno  nikde  nevysvětlené.    Doleji  akáíeme,  že  se  tím  míní 

kflie  ověl,  bezpochyby  z  mladé  ovce  po  střiži  první. 
gilhéř.  Viz  století  XV. 
íiptneh,   áifluell,   áteptnt-b,   fiťbtiteh  =  snkno   tvrdSího   ráin,    ale 

ne  zlé. 
átamet,  ankno  drahé. 
dtepsejd  n  tkaniékářfl  hedbáví. 

tablu  =  bedbárn    látka   —    seidentamelot  —  prostý,    dvojitý,    hladký, 
8  vodon. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


tafat,  hedbiraá  látks,  raeký,  turecký,  prostý,  dvojitý  s  vodon. 
tamln,  damio,  t  náchodském  archive  nejprve  r,   1580;    v  třeboňském 
r.  1607. 

tcbořoTlDa. 

teletina,  telecl  pnoJSoch. 

trrp  :=  planý  aksamit. 

tykyta,  tiketa,  tupltykyta.  Tii  XT.  věk.  str.  116. 

Tlíek,    ieró,   laciné  snkno.    7  XTI.  veko  natetli  Jsme   i    „rudé"  vlčhy. 

Tlti  kožešina. 

▼Oloviee  =  kůfe  E  vola. 

vydra. 

zBJeiina. 

zámiS,  kftie  vielijaká,  opravena  asi  tok.  Jako  njnl  jelenice;  něm.  sá- 

miach,  liniftmJsch. 
zlatohlav  =  brokát. 


25* 

DigitizsdbyGOO^^Ie 


11. 

část   zevrubná. 
1.  HUva  ženská. 

LfCidla,  koametická  prostředky,  tIuA  barrenf;   Um  panny  a  puif,   vrkoíe;   tba- 

nice,   nifelDikj;   vínce;   perloree;  birytj;    utíU  lea;  ronlkj;   ckrbolj;   íepce; 

karkule;    čepice;  huftirkj;  klobouky;   n&níky;  fařeb«D;  srcadlo;  brylle,  skleno j 

skřipec  lehkých  len. 

Ani  T  XTI.  Tékn  nesaaechaly  pani  Ifíídel  čili  „fetmeil"  »  mPIs* 
TcJvA**.')  Haloraly  aobé  tv&ře  femeil,  -v  díí  byla  cinobře  i  kafr,  med, 
r&žová  Toda,')  oboíi  „pleJTejsem"  Datlrsly  a  iélo  mazaly  mýdlem,  satir 
se  sritilo',  a  kdo2  viecko  ví,  kterak  se  jeStj  .pj^potToFovaly'. 

Že  ae  Ifdf  pani  a  paony  fermeil,  aoy  by  mil;  se  Učiti  ctaostmi 
to  vyčitá  jim  dOUcliré  r.  1568  „kazatel  kostela  praÍ!-kélio  Jiří  Netolický*.^) 
ŽeteUTíkémn  jest  líčidlo  „llecbt"  ďáblAv/)  Roka  J605  Voditanský  ^) 
svádí  tcD  nenpřfmtiý  svyk  na  matky  tvrdě,  Že  gV  pravdé  mnoho  se  oy- 
nějSícb  časft  matek  nach&zl,  kteréž  Herodiady  ?  tom  následi^f,  ačice 
dcery  své  tt&l^  líčidlem  a  k  těm  podobD^rai  fermežemi  barviti,  Blechtíti, 
oči  plerejsem  natírati." 

I  od  avétských  mnít)  mimo  kazateloici  malované  dámy  dosti  za- 
Živaly  pDsmčcbo.  Havlík  z  Varvažova')  velmi  dOtklivě  dí:  aMélyf  by 
jistě  takové  B  těmi  tvářemi  zmazanými,  allčenými  se  styděti,  ie  se  jim 
lidé  smějí,  výborně  rozomějice  té  Jicli  allčené  kráse."')  Podle  mondréfao 


')  2e  Uiidlo  a  plev^s  jedno,  viz  Nomencl-  Telesla^fnáT.  274 
')  Dle  Thad.  U^jka  Herbáře.  1662. 
*)  Káláni  o  bidé  Člověka.  41. 
*)  Kn.  duchovni  r.  1688. 
')  V  Theatnim  nmndi.  47. 
'}  V  knize  O  ctném  obcování.  3. 

')  O  ctném   obcoiáuf.    HavKk  a  Varvažova.    1613.    Z  ítalak.   překl.   s  do- 
pl&ky  vlaitnlmi. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


3G9 

mfiiéoi  UavlikoTa  ta  fermei  na  tvář  ženskoa  oalepená  „nemfiie  t  He- 
íabj  adélati  HeleDu",  kromé  toho  prý  nejsou  lidé  tak  neTtipnl,  aby 
barvy  pi4rozené  od  barvy  Btrojené  nerozeznali.  „Znal  jgem  jednu,"  tak 
čteme  T  jeho  knize,  kdež  ukazoje  se,  jak  tnzo  dámy  ae  fermeinjf,  „kteriž 
horlila  na  jiné  Seny  nllóeně  a  sama  bláznice  zapomenula  na  to,  2e  byla 
též  lííidlem  zmazáni,  až  sobí  od  toho  záponn,  kteroaí  n«  brdle  méla, 
skálela." 

Havlík  přeje  viem  nlíčeným  Ženským  tich  rozpaků  nemilých,  kteréž 
dle  jeho  knihy  zažily  jich  drožky  ilaské.  Prý  hrály  pfi  nějakém  ,pan- 
keté*  na  krile.  Co  rozk&že  a  eám  d«  Bobé  nčlnf  kr&l,  to  po  nSm  učini 
ostatnf  pi^Bedicf.  Králem  stala  se  rozíafiiá  matrona,  kteráž  ehuté  a  hbité 
se  umyla  t  teplá  vodé,  schválné  přinesené,  a  namazané  krasotinky  mu- 
sely chtíc  neclitíc  mýti  se  také.  Prý  ,b  hanbou  to  jejich  krásné  mazadlo 
po  tváři  dolA  teklo". 

Dle  Havlíka  měli  mužové  o  povaze  malovaných  Žen  totéž  mfněnf, 
jako  máme  dnes ;  malba  na  tváři  ukazuje  povaha  neapHmnoa.  Dit  Havlík 
pravdivě:  ,JU  ne  mnoho  co  dobrého  o  takových  ženách  držím,  anobrž 
pravím,  2e  jak  po  tváři  zliěené  barvy  nosí,  taková  mají  v  svých  srdcích 
mrská  myílenl,  aniž  mflže  co  dobrého  a  upřímného  při  nich  nalezeno 
býti.  Prostá  pravá  láska  nemiluje  takorého  fermežovánf . " 

A  což  teprve  Šimon  Lomnický  tepal  ženy  nalfíenél  Když  byl 
oznámil,  Že  „JBon  neničky  lidé,  kteH,  majfce  tváře  bledé,  chtéjí  sobě 
udělati  bilé  a  ěervenč",  a  proto  se  „fermežují",  a  když  jim  za  to  vy- 
nadal, že  jsou  npřepotvořenf,  přivedl  na  nfi  nejprve  bv.  Ambrože,  vyčí- 
tajícího takovým  líčeným,  že  obraz  boží  snaží  se  přemalovati,  pak  při- 
vedl na  ně  prQpovgď  starých  Čechíl,  „že  tvář  třikráte  llCená  tváři  bolí 
níkda  neuhlídá",  a  naposledkn  pohrozil  hrozbou  samého  Pána  Boha,  le 
„viicknt  obličejové  obrátí  se  v  hrnce  a  že  nikdy  žádný  kotel  nebyl  tak 
Černý,  jako  badoa  tváře  těch,  kteří  se  llií'.') 

E  spoustě  slov  proti  ženské  fermeži  připletia  se  Lomnickému  po- 
známka hygienická  dosud  platná  a  dobře  zknSená,  že  totiž  ženské,  jež 
B«  maligi,  ^v  starosti  mrzuté,  ieredné,  žlnté  a  Bkaredé  bývaji*. 

T  XVI.  veka  líčily  se  i  selské  dívky,  které  věm  nemíval  barev 
zapotřebí.  V  Sedlákem  masopastč,  divadelní  hře  z  oné  doby,  čteme  řeč 
k  selské  mladici:  „Eýi  sobě  zbarvila  lice;  což  nemᎠ doma  plevejsu? 
Aniž'B  neemastila  vlasQv ,  kýž  mejdlem  čelo  zličila ,  aby  se  tím  lip 
Bvitila".') 

Při  tom  (ermežoviní  oněch  dob  stoji  za  zmínku.  Že  opakem  mnohá 
snažila  se  molbon  dovésti  toho,  aby  tvář  měla  nnyle  bledou  a  nikoliv 
červenou.  Ne  bez  posmfěkn  vypravitje  Havlík  o  mladici,  „kteráž  mívá 
tvář  zbílenou,  vydyncbovanoa  —  a  hrdlo  jako  mazanou  bota,  a  když  se 
nefietřf   a   blavon   na  stranu   pohne,    tu   (prý)   viděti    to  černé   hrdlo  od 


'}  Lomnický.  Pejcka  života.  61.  82. 


■)  Jireček.  Div.  "hry.  Sedl.  nuMpOBt  IL  jedn. 

DigitizsdbyGOO^^Ie 


370 

tTář«  roidilaé,  Uk  íe  by  mohl  jedsn  flcl,  U  hlftTB  brla  odňata  Nidr- 
laodcQ  a  přistrčena  k  hrdla  Monřenlnky.") 

QnariDoní')  neomaleofi  vtipk^Jfci  mi  za  to,  ie  by  maii  a  otcové 
mohli  jiniče,  lacfDěJi,  Bvé  ieoy  a  dcerj  bledými  nCíaiti. 

Jod  imy  čeBkých  bratři  nellSívaly  Bobí  tváři.  „U  n&s  toho  neni,' 
df  BlahoBlgv  r.  1560  b  pýchon.>) 

V  XVI.  fltoleti  T  nově  TjrojUo  se  Depoietné  množetvi  vielíjakých 
kosmetiekýell  receptů  a  proitředkfi  proti  pihAm,  .Serveným  a  bra- 
aitafm  ubrOňi'',  IliejAiD,  bradavicim  a  jin^m  neozdobnoBtem  t  tv&ři.  Tich 
uiuBlme  y  tomto  díle  minouti.  Jen  to  mimochodem  přípomfnime,  že  nhry 
KAháníly  óeské  dámy  nejobyčeJDéJi  kafrem,  Blron,  kadidlem  a  rosliihi^mi 
vodami;  llíi^u  vielijakými  oleji,  iTliSté  TiaítlřoT^m,  bradavice  shánély 
mořskou  cibnli.  Byl  ovBem  také  recept,  aby  paoi  RToje  bradavice  mrakaty 
ráno  a  reíer  rozpálenoa  metliíkoa,  že  zajisté  vyachnoo,  ale  Devlme, 
miskaly-li.  Doktor  Hájek  radí  BvraHkalon  trář  nroTnati  olejem,  jenl  po- 
fídi  Be  I  bflko  tvrdých  vigec  a  i  myrrhy.  Ale  mazadlo  to  masi  státi  na 
{ai  ve  vlhkém  sklepe.*) 

Proti  pihám  byla  kromě  jinjch  lékfl  kejcbavka  s  eleborem  hllfn  a 
medem.    Také  avidf  se  tykev  leani  zetřená  s  vodoa.*) 

Nejdarehnéjilho  kosmetického  prostředkn  na  zachováni  krásy  své 
nžila  Droiená  Kateřina  Bechyňová  z  Laían  —  am^ala  se  v  krvi  la- 
bitých  Bloieboic  svých.  Boka  1634  íalář  Hihalka  překazit  pauiice  pM- 
včtívoa  éianost,  pro  kteroal  lidé  vůbec  .věřili,  ie  jest  v  n(  ěert 
másel  bíti"-*) 

O  nepravých  zabecb  nacházíme  málo  zpráv.  Ale  mívali  J«  lidé 
obého  pohlaví,  anii  to  vyJiitáme.  Staří  oviem  hleděli  na  faleíný  lab  fako 
na  kteroaholi  jinou  nevěm.  S  patrným  rozboříenim  napsal  £rasma8  na 
poěátko  XVI.  věkn,  ie  lidé  aiivfOf  zabft  „od  některé  svině  anad  vy- 
pAjCených".') 

V  XTI.  století  stále  také  udržela  se  při  moolých  feoíkých  enaha 
miti  vtasy  nejen  hojné,  nei  i  kudrnaté;  kromě  toho  nebývaly  dámy 
s  barvOD  svých  vlasů  spokojeny. 

V  první  přifiině  I  nepravé  vlasy  na  hlava  sobe  dávaly,  coS  praví 
Lomnic^  nezdvořile  řka:  , Vlasy  cizi  kradou,  berou,  ozdobnjl  se  toož 
mírou'.") 

V  drahých  přlSinách  di  týž  nepovolaný  kárce,  ie  přepotvořajf  se 
a  to  tah,  ,které  msji  vlasy  ěerné,  chtějí  míti  rose,  které  mají  rovné, 
dčlaji  BObě  knferavé*. 

■)  HaTUk.  O  ctném  obcováni.  8. 

■)  Grewell  164.  Prý  v  Sakoosku  (tle  také  jinde)  bledou  barva  ienské 
camilovalv. 

>)  Ve  bdím  o  iraku. 

•)  H^ek.  Herbiř.  186. 

•]  C.  Mat.  Mor.  1886.  Befák.  Tél  výpis  Zfbrtfiv. 

*)  Erben.  Lumír  18I>6.  I.  16.  Zabila  prý  H  osob. 

n  £nBmns.  Chvála  blim.  83. 

^  Pejcha  iiv.  Lomn.  Nápodobní  Paprocký.  Nové  kiatockv. 


zsdbvGoOgle 


Na  viecky  úSety,  na  hojné  kadmaté  a  barvené  vlasy  vyBkytnje  se 
v  spisech  XVI.  Teku  al  poáiné,  sila  prostředků,  v  nichž  ní  tehda  pro 
zrůst  Tlaaft  nepoalednf  misto  drii  cibnle.  Podle  nf  k  vlasAm  také  Týbomé 
poináb&  myrrha,  dabový  list,  vIdo,  soccds  tiliae,  vai^aé  jedlové  SiSky 
zelené.*) 

Kučeravé  vlasy  sípAsobiije  kromě  jiDých  prostředkft  vařené  „Jmejli, 
na  nový  méalc  natrhané",  jimi  musela  sobe  parádnice  hlavn  mýti.*)  Jeitě 
jistějil  prostředek  mivaly  na£e  dámy  na  kučeravěni  vlasfl  ten,  ie  ntbi- 
raly  sobě  vlasy  na  dřívka*)  nebo  je  pálily  jehloa.*) 

Ttasy  sobě  barvily  dámy  i  přes  to,  že  ilo  tn  o  zdraví.  „NemAžef 
vod,  olejfl  ani  Sastrfl  se  vymysliti,  by  ony  nimi  z  vlasA  nitek  zlatých 
délati  se  nepokusily;  z  nlcbito  mnohé  o  hrdlo  i  sdravl  se  připravily. 
Nicméně  tak  jsou  v  tom  opovážlivé,  že,  byt  dnes  cftily  pro  to  barveni 
vlasA  bolest  hlavy,  toho  nepřestanou."  Tak  vypravuje  Havlík  z  Tar- 
va^ova.*) 

Kromě  Tody,  olejft  a  flastrů  také  slánce  bezděky  slonžívalo  najím 
paolm  k  toma,  aby  vlasy  oztatély  nebo  staly  se  rnsé,  cal  bývalo  barvou 
ne j  oblib enéjBI.  Benátíankům  na  takové  bělidlo  sluneéné  dobře  vhod  bý- 
valy italské  rovné  střechy  domovité,  kamž  paniíky  hbitě  lezávaly;*)  kde 
bělily  sobě  vlasy  nespokojené  čeiky  za  nebytí  plochých  střech,  toho  ne- 
víme. Bezpochyby  leily  do  vikýřů, 

tJiea  ienské  hlavy  v  XVI.  věku  fídíl  se  tlm,  čím  ženské  pohlaví 
chtělo  hlavn  sobě  pokryti. 

Principem  zůstávalo  i  v  tom  věku,  jako  bývalo  ta  stará,  že  děvče 
má  hlavu  odkryton,  žena  zavitou. 

Křesfanské  ženě  tak  nložil  už  hned  v  prvních  dnech  křesťanských 
svatý  Pavel,  aby  hlavu  zavíjela  a  kryla  —  „pro  anděly".  Vida  kolem 
sebe,  že  ne  vSecky  paniíky  tak  čial,  kněz  Žalanský  r.  1613  obraci  slovo 
geniálního  apoitola  křesfanského  řka,  že  pani  nekryji  se  pro  ďábla. 
I  v  svatých  shromážděních  prý  odkrytou  hlavou  a  přlliiuým  ustrojením 
„zlou  Žádost  drubémn  pohlaví  v  mysl  vstřelqjí'.^) 

Míti  hlavu  odkrytou  bylo  panen  právo,  chlouba;  bylo  to  znamení 
jich  nevinnosti.  Proto  řekl  r.  1512  jakýs  jtíplavý  Polívka,  soused  pražský, 
panně  Dorotě,  beJ^vářové  dceři,  kteráž  na  své  cti  panenské  se  zmařila: 
„Panno  Dorno,  cot  ti  to  pěkně  slnSll  NeSkodilo  by,  by  ronlku  měla  a 
vrkoč   přikryla,"  *) 

Ústroj  vlasů  panenských  býval  tedy  obyčejně  takový,  jako  vidíme 
T  brodském  graduale  z  r.   1569  při  dcerce  Koitála  měětana.  Panenka  je 


')  Recept  v  alchym,  kulze  udít.  knih.  ě.  2.  H.  I. 
*)  Becept  v  kn.  noiv.  koib.  t.  64.  T.  13S. 

*)  Vdova  křesCansiiá,  ptekl.  od  m.  Jana  Ehemera  PlzeĎakého  r.  1695. 
*i  .Jehla,  na  kteroož  se  kadeře  délaji",  v  Nomencl.  VeleilavfDově. 
')  O  ílecheto.  obcov.  R,  i618. 

*)  Obrázek  o  tom  z  Césara  Vecellia   (r.  1630)   dostal   se   do  premnobýoh 
knib.  Jest  téi  v  kostynm.  díle  Hefnerové  č.  608, 
1)  Knížka  o  služebnosti.  Žalanský.  1S3. 
*)  Arch,  praž.  i.  1016.  68. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


372 

prootoTlasá,  nic  na  čele,  nic  na  hlavě, 
nic  v  ODÍb&ch.  Prosté  rozvlnfiné  vlas; 
jeji  zdoba.  Přiví  tak  o  prostých  dloa- 
hých  Tlasech  objčejné  býval/  děti. 

Vlasy  visely  bu3  vfiecky  na  zad, 
baď  dví  kitice  odhrnula  panenka  do 
předa,  jako  zfiti  na  tabuli  nihroboí 
při  kostele  sv.  Micbala  v  Chradimi 
z  r.  1597,*)  jejii  obrázek  podáváme 
eialem  207.  Dlvba  má  okrnil,  haznko 
B  naditými  rakávk;  dlonbon  do  země 
a  snkoi  s  prýmem  jakoby  krnmplova- 
ofm.    Na   vlase cb    má  vfnek,  pentlik. 

Také  mivaly  paany  vlasy  T  copech 
Qvité  a  jehlicemi  spevuéné.  Toliká 
okrnži  koncem  stoletf  XVI.  vSak  za- 
pózovala  namnoze  copy  i  prosté  roz- 
vlpéné  vlasy.  Ve  vlasy  zaplétaly  device 
vSelijaké  ozdobné  kasy  jakoito  bon- 
rové  a  jiné  vrkoče  fiii  copy  a  tkanice 
zavéSovaly;  perly  na  Celo  fisoté,  věace 
perlové  Ěili  perlovce,  korony  a  na- 
posled i  „panenské  birjty"  na  hlava 
v  stavo  valy. 

V ii mněme  si  pČkným  pořádkem 
Jednoho  knsn  po  drahém. 

Tedy  Dtyprve  o  Trkoíieb.  „Vy- 
béhla  za  nim  proitovlaaa  a  vrkoée 
dríela  v  hrsti" ;  tak  vypravuje  se 
r.  1599  o  oéjaké  pannl.')  Ta  tedy 
jeStě  neměla  kdy,  vplěsti  vrkoífl  sebo 
pletencA  do  vlasA  svýcb.  Čtoucí,  zoaje 
běh  nynéjSf,  mněl  by,  íe  snad  ona 
panna   měla    vpléati    do    svých    vlasů 

C(B.207.  Tabule  na  kostele  sv.  Micbala     "•'^^^^  ''''4M'''''l;;  *'f  .^*  ^^^^ 

t  Chrudimi.  R.  1597.  ťj    chyba.    Vrkoíe   XVI.    století   json 

Kreslil  profesaor  Šolta.  nikoli  z  vlasQ,  než  ze  všelijakých  Útek 

hedbávných,    zvláítě    z  bonry  a   z  ta- 

fatu  i  z  aksamitu. 

Tafat  byl  k  vrkoéflm  asi  obzvláštní  sorty  a  barev  nejjasnějších,  nebof 

íteme   v  inventářich  kupeckých    pří  tahtech   dosti   častou  poznámka,   ie 

jsou  ,na  vrkoěe".")   Aksamitové  vrkoěe  shledali  jsme  i  pozlacené.*) 

']  Fékný  obrázek  té  tabnie  z  přátelsko  ochotv  nakreslil  &  poslal  nám  prot 
A.  SolU  v  Chrudimi. 

^  Arch.  praf.  i.  1061.  3B. 

■)  Na  př.  r.  1666  v  inv.  kupce  pralsk.  Tuchmana.  i,  1172. 

'5  Kn.  arch,  praž.  i.  1172.  117- 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


a7a 

Na  krámech  „ímejdiřsbých"  a  bramářBkých  po  vSech  českých  mě- 
Btech  Da  prodej  býval;  vrkofe  „dvojné,  trojné,  čtverné,  pateraé 
i  SesterDé",  nejhastěji  červené,  poBČvadž  íervená  barva  zdobi  vlas 
Tieliký.  Ale  Jaoo  i  vrkoče  i  boary  zelená. 

Vi^oíe  s  bonr;  nejhrnbii  prodtivánr  po  m&la  denárech  na  prai- 
ských  trzích;  zvláité  pod  kotcemi  a  nimi  sedal}'  leay.  Prodávány  „na 
páry". 

Ze  i  venkovská  dívky  províjely  vlas  barevnými  vrkoči,  to  víme 
z  mlýna  v  Zákolanech.  Mlynářka  r.  1698  zanechává  svým  dgtem  kromě 
jiné  parády  i  „vrkoče  boarové".*) 

Také  vrkočo,  af  spletené  z  vlasů  nebo  z  barevných  látek,  bývaly 
předností  a  právem  panen.  Dit  r.  1593  Sybilta  krčmářka  v  Hrdlořezlcb 
jakési  Znzanč  zmrhané,  popadnnvil  ji  la  vrkoče:  .Kdes  déla  lonSka, 
nejsi  faodna  choditi  ve  vrhočlch,  choď  v  rouíkách,  ořeži  ti  vrkoče!"') 
T  Kutné  Hoře  žalovala  jedna  r.  1585,  íe  ji  „vandrovnf  ženiny  vpletly 
do  vlaafl  násilím  siaméné  vrkoče,  prý  nemá  práva  nositi  čistých  vrkočúv.*) 

Krofflé  vrkoČfl  vpravovaly  české  panny  do  vlasů  také  „tk&DÍee 
zlaté",  „tkanlce  bilé  vySlvané",  .pentllky  nitěné",  „tkanice  děravá", 
akadeřavé",  „toéeníce  perlové",  „stříbrné  a  zlaté  kadeře"*)  (bezpo- 
chyby třásně),  rozličné  „cetky"  lĚsklé  na  tkaniclcb;  ke  konci  století 
nalézáme  na  krámech  i  „kytičky  panenské",  což  byly  kytičky  z  peří, 
z  tracooDŮ,  ze  imelce. 

dmukýř  EliáS  Bebm  mél  r.  1595  na  svém  krámě  18  takových  pa- 
nenských kytiček  za  5  kop;  při  tom  měl  nj^dan  kytu  peří  obzvláStni* 
za  kopa.')  Libra  cetek  stříbrných  a  pozlacených  prodávali  r.  1560  za 
16  rýnských  zlatých.  Perly  a  čety  na  pentlícfch  a  tkanicfch  přilité  véil- 
valy  panny  také  na  čelo.  Proto  zove  se  leckterý  pentlik  „uáíelkeiu"') 
i  „čelníkeiti",  také  „aáčclnikem"  (náČelnik  haarbaud  slovn.  Dasypod.), 
ač  „náčelnici"  nebo  „náčelníkem"  míní  se  leckdy  ronSka  přes  čelo  visutá- 
Mnohá  nrozená  i  mělCanská  panna  měla  po  čtyřech  i  vlče  drahých  „pen- 
tlfcicb  perlových"  a  „tkaniclch  perlových".  I  stará  panna  Mandelina 
z  Hradce,  kteráž  se  nezdobila  táze  rozkoíné,  měla  do  vlasfl  13  tkanic 
zlatých  a  pentlík  perlový.') 

Pentlik  nalezli  jsme  tak  v  dědictví  po  náchodském  faráři  Mibolá£i 
Skalickém.  Měla  ho  paní  farářova.")  Pentliky,  byly-ll  bmotngjlí  formy, 
činí  přechod  k  věncQm  a  korunkám.  Ale  nalezli  jsme  r.  1591  název  pře- 
chodný „pentlik  kornDkov^f".") 


■)  Mannal  Miknlái.  osady.  217. 

')  NoTom.  kniba  svédom.  6.  V22.  prooess  246. 

*)  En.  memorabil,  arcb.  kntnoh.  P.  32. 

'}  O  kadeře  sttfbniá  poitlacené  soodi  se  KateHna  i  Chráalu  s  Jsroslavem 
z  Onjeida  r.  1683.  Reg.  loudu  komár.  4.  J   E.  7. 

')  Arcb.  praí.  f.  1178.  808. 

•)  „Náíelek  s  cetkamí'  viz  n  Bereinky  c  Dobé  *  arch.  praf.  č.  5B4.  43. 
rokn  1821. 

<)  Tischer.  Kopial.  160. 

•)  Kn.  nichod.  C  TIH. 

*)  Arch.  prai.  č.  61.  246. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


374 

Vínee  vbUtovkIj  panny  ds  hlavn  bnčf  jako  prosté  loobky  či 
obrončky ')  nebo  i  sliíně  apletoDé  vlnky  dvojité  i  trojné,  nebo  konečné 
jako  hmotné  obifrné  torbany.  ŠoltAv  obraz  č.  208.  z  chr&mii  bv.  MicbslK 
v  Cfarodimi  nkazaje  sloíně  vltiek  pcdTOjaý.")  Že  panenka  má  vlasy  Široce 
rozTlnéoé,  to  padíL  na  vrnb  naivního  nmélce  kameníka.  Tabule  náhrobsl, 
z  nfi  obrázek  vzat,  jest  přeiaiena,  nemá  roku  ani  nápigii  kromé  slov 
„marye  snna'  nad  hlavou. 

Tence  byly  ze  vSelikterakých  látek ;  byly  tafatové,  aksamitové,  zlaté, 
atříbrné;  nejobyčejnější  i  v  tomto  veka  n  bohat^fch  panen  mčetských  a 
ilcchtických  byly  věnce  perlové  Cill  „perloTCe". 


.  Hichsla  T  Cbnidimi. 


T  dčdictvl  po  nrozené  Johance  Berkové  naleíeo  r.  1521  .tafa- 
tový  vlnek  a  perlovým  křfikem";*)  r.  1511  jest  na  komorním  soadě  pře 
o  „vénen  pozlacený  s  třeStltkami  a  a  íenklemi  stříbrnými",  pak  o  vénec 
perlový.*)  V  knihách  pražských  Čteme  r.  1544  o  véncfch  „perlových, 
stránkovým  zlatem  otočených",")  o  víncích  „vySIvaných  na  Btříbře", 
o  věncích  nbílých  stříbrných'',  o  věncích  „zlatých",  o  věncích  zlatých 
,3  růžemi",  které  v  Praze  r    1583  ceněny  v  půl  kopě.') 

Drahé  věnce  nkládaly  panny  do  íkatnlf  a  do  skřínek  svl&itnlch 
i  cypřliových. 


't  Franc,  capiel,  chapel  pAvod.  obroufek.  Scheible.  Die  gate  alte  Zeit.  462. 

*)  Zaslal  nám  professor  SoUa  z  Cbradiml. 

•)  L.  c.  í.  63*.  48.  Arch.  praž. 

•)  Soudí  se  Jan  ByUiý  e  Střibska.  Ed.  kom.  sgndn.  S.  6.  J.  I. 

»)  Lib.  oblig.  C.  100.  70. 

•)  Arch.  prai.  t.  1172.  238. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


876 

Perlové  vénce  I  v  tomto  vékn  zhust&  TjBkrtnjf  se  dvojité :  z  p  o  d  n  f 
a  svrchní.  Zpodnlmn  Nkali  také  „zpoduiéek".  Při  takovém  zpod- 
nlCkn  bývaly  téi  „zloté  b8í".') 

Svrchof  perlovec  brával  na  w  drobd;  i  podoba  korunky,  a  proto 
tfmí  Jménem  byl  zván.  Ty  kornoky  byly  oblibeny  za  celé  XVI.  století 
a  navěteno  na  né  kde  co.  V  didictvi  po  Korilkovi  praiakém  zAstaly 
mezi  klenoty  i  dví  korunky  se  zlatými  itefty  a  perlami  a  dva  prosté  vénce 
H  12  zlatými  Stefty  a  perlami.*)  Podle  oaSi  aesthetiky  perlovce  noBlniely. 
Bývaly  jako  veliký  rendlik  k  blavě  nepomérny. 

Kterým  véncAm  říkáno  „zimní",')  toho  nelze  z  prsmenfi  se  do- 
bádsti.  ČteS  prosté  jen,  le  ta  ona  míla  ,všnec  zimní  perlový". 

„Letnlčky",  o  nichž  dosti  £asto  zmiňml  se  inventuře  městské, 
bndoa  tajisté  vénce  panenské  na  léto.  Bezpochyby  ietničky  zvláité 
cbndflch  dívek  byly  ony  něžné  laciné  vénefky,  o  nichž  mlaví  Marti - 
novský  v  pobožné  knížce  své,*)  r.  1581  vydané.  Prý  panny  na  hlava 
dávají  Bobé  vénce  z  malovaných,  litých,  řezaných,  papírových  nebo  vo- 
skových kvétů. 

Ale  nade  vSecko  něžnéjii  věnečky  bývaly  ony,  které  nvijely  sobě 
dlfíiny  z  kvétá  čerstvých  a  nikoli  strojených.  Týž  Hartinovský  vydává 
svědectví  totiž.  Že  npanny  ui*  blavn  co  den  si  věnec  dáv^ji,  a  když 
zvadne,  od  sebe  jej  zamítají  nebo  z  lonbkn  odvfji*.  Lonbkn,  na  nějž 
byliny  vázány,  říkáno  téi  obtonček. 

Také  vlnky  byly  znamením  pauny.  V  Slaném  trestali  r.  1615  Katrli 
ivadlenkn,  Že  si  z  věnce  panenského  smicb  tropila.  Jef  o  ni  psáno,  Že 
,Bobé  do  píli  vincfi  nastrkala  na  hlavu,  záda  i  na  břichoi  jest  napo- 
mennta,  aby  svého  stndu  panenského,    aě  kdo  vl,   je-li  panna,   lotřila".') 

Naposled  vzala  panna  věnec  o  svatbě.  Kopec  pražský  Nctter  se 
Bvoa  nevěstoo  měli  pří  oddavclch  i  drabý  jeitě  den  při  jfdle  vénce  na 
hlavě  se  zlatými  itefty  vÚkol.*) 

Švihácké  panny  vstavovaly  sobě  uŽ  brzy  od  poéátka  XVJ.  veka  na 
hlava  biréty  a  birytky,  zprvn  nízké  to  kloboaky  o  íirokém  svrikn  a 
neiiroké  střeSe,  které  později  braly  na  sebe  po  Španělska  formo  vy- 
Eokon.'')  T  poloa  století  (r.  1563)  i  ctná  a  vážná  panna  Handelina 
z  Hradce  žádá  svého  bratra,  aby  ji  v  Praze  konpil  černý  aksamitový 
birýtek  a  k  némn  itoček  hedbávniéků.') 

T  Praze  r.  1575  oceněny  v  kráme  ímokýřBkém')  aksamitové  ,bi' 
rýtky  panenské*  po  12  groSIcb  českých. 


,   J.  1174.  Arch.  praž.  106-117. 

*)  .Dva  rénce  panenská  rimiil''  přlpomln&jf  se  v  inreot.  po  Jíndř.  Hrobíi- 
ckém  ■  Hrobčice  v  arch.  proi.  č.  1171.  76.  R.  1600. 

')  .Krettanských  panen  víneíek  poctivosti*. 

')  Arch.  zemský.  List  se  Slaného  opsaný. 

*}  Arch.  prai.  č.  824.  854. 

^  Gay.  Gloseaire  120.  ,Barette  —  un  sortě  de  camail  fourré  muni  ď  un 
capDchoD  ou  meme  simplement  a  un  bonnet". 

•)  Tischer.  Eopial.  81. 

•)  Petra  Loderekrs.  Arch.  prai.  «.  1173.  1S7. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


Čfa.  209.  MtndaleDA  %  Hradce. 


Také  J^epce  a  karknlky  brávaly  panny  oa  lilayo,  ale  při  nich  thnEta 
b^val  věneEek  jakoíto  panenský  znak.  Když  r.  1658  konat  král  F«rdi- 
uand  Tjezd  do  Praby,  vftalo  ho  dva  tisíce  panen,  majlcfcb  na  blaví  čepce 
zlaté  nebo  bedbávné  b  okem  Klatým  a  fěace, 

Kterak  arozenó  slečně  karkalka  sluSela,  to  vizte  na  obriEkn  č.  209. 
Dfme-ti  na  konec,  íe  panny  vSeckn  blavn  níkdy  také  paučnilteiii  čili 
pr&hledným  ilojfřero  (velamtn  ininna,  dle  Nomenclatora  Teleslavinova)  po- 
krývaly, lze  nám  pak  již  zanechati  blavy  panenské  a  IfČiti  „ptipravn"  če- 
skách pauí. 

Tedle  mlnénf  knéze  Matouie  Konečného')  r.  1612  neměly  české 
manželky  „vtaaQ  strojiti  aobé  ani  nekřtaltovati  zlatem  nebo  perlami  nebo 


)  Knlba  o  povinnoBti  kreilanaké.  Str.  883. 

DigitizsdbyGOO^^Ie 


377 

š  potToroými  pentliky,  stohimi  neb  třapci  vJsntými,  neb  zavljeDlm  ro- 
hatým, koB^m  a  neniležit^,  což  jest  jii  na  vrch  v  srité  smohlo  se". 
České  panf  mely  se  zarfjeti  , poctivě". 

Zavíjeni  a  fiepeaf  bylo  privo  i  ponnooBÍ  vdaných  pani.  I  padli 
dévčata  mdlá  se  zavíjeti.  Kdyi  zmařila  se  v  Žatci  r.  1553  slaiebni 
Anka,  slibovala  a  prosila,  „fe  nechce  za  děveSko  (t.  j.  panna)  choditi, 
nei  ie  le  chce  zavíjeti  I"  *) 

Zavíjení  hlavy  bylo  v  XYI.  veko  rozmanité.  Pani  zavíjely  se  rou- 
chami a  rooSkami,  ftlojiří,  loktoSemi  nebo  lochtudemi,  za> 
TJjeii  a  zaTiječkatni,*]  plenami ')  či  plachetkami,  chrbolkami, 
faeounky,  fačánky  ii  Šátky,*)  Dáčeluiky,  hedbávniky;  které 
ee  nechtěly  zavíjeti,  pokrývaly  hlavn  éepei  a  Čepicemi  i  karbulemi, 
nebo  vstavovaly  na  hlavn  kloboaky  a  birety.  A  pfemaobé  naproti 
tomn  daly  si  na  hlava  čepce  nebo  čepice  s  roníkami  zároveií. 

Hnobý  z  těchto  kasů  právě  řečených  nebýt  Jen  k  pochlnbě,  nežli 
k  nnzné  potřebě,  nebol  chrániti  měl  fcDskoa  hlava  za  nebytí  slunečnlkA 
a  deitnlkfl  vieliké  nebody.  Při  roaík&cb  roznml  se  ta  úloha  sama  seboa. 
Ale  byly  i  „klobonky  se  Širokou  BtřfSkoa  proti  glanci"  a  aklobonky 
okrouhlé  pro  diit"- 

O  těchto  ienskýcb  strojfch  tedy  zsse  položime  poi^adem. 

Rouchy,  zaT^eiky,  ehrbolky  čili  gátky  bývaly  co  do  látky 
obyčejně  z  plátna  nebo  kmeuta ;  hedbávni £ky  byly  z  tykyty  nebo 
i  jiného  hedbivi;  ílojiře  a  paučniky  byly  jemné;  mnohý  i  z  pro- 
hlédaclbo  hedbáví. 

Na  ronSky  a  ehrbolky  (i  chrbulky)  mívali  oaii  tkalci  zvláitnf  brda.*) 
Nejprostějil  byly  asi  ehrbolky.  Nosívaly  je  děvečky  slaiebné.  Čteme 
r.  1583  v  kšafte  Matěje  mlynáře  na  Stební,  Že  zjednal  si  Jastina  za 
dívko,  kteréž  má  dáti  slažby  pAl  draho  kopy  a  5  bílých,  20  loket  plátna, 
trojf  obav,  pás  —  a  „třnoketnl  chrbalka  k  čepcAm".*)  Nosívaly  Je  také 
prosté  íeny.  O  mělnické  azdařce,  od  domicibo  pána  zbité,  vypravoje 
r.  1565  sonsedka:  „Nebyla  zavita,  já  ji  pQjčila  chrbolkn,  a  Káča  ji  za- 
vila, neb  sama  se,  jsonc  stlnčena,  zaviti  nemohla." '')  A.  byla-li  cbrbolka 
na  Hčlolce,  v  Ternově,  v  Rychnove,^)  a  méla-li  soaseda  ve  Dvoře  Krá- 
lové roku  1507  ilojíř  a  tři  ehrbolky,")  tož  paťrno,  íe  cbrboly  měly 
prosté   ženy   po  viem   království  Jii   od   počátkn  XVI.  století.    V  Praze 

')  Arch.  musejol.  liiBt.  iatec. 

')  Jméno  v  litonijál   inTt^t.  r.  1606.  i.  118.  97. 

*)  NejobyC.  v  moravských  inventáhcb  čtei  o  plenách,  T  byšick^m  jeitú 
r.  1663  zapsáno  37  plen  vyélvaných.  Arcb.  mus.  český. 

*)  O  kmentoT^m  facounka  ilf  se  v  pratské  kniie  £.  1049.  156.  z?(>jn)9,  ie 
byl  na  IiIbtu. 

*)  Arch.  prát.  C.  1060/a  160.  Brdo  na  roušky  prodáno  za  pál  druhé  kopy. 
Brda  na  chrboly  uvádí  Barvfl-j  Choceň.  112. 

')  Arch.  turnoTsM.  Ei^y. 

^)  Arch.  mělnický.  Kn.  svídom.  27.  18. 

*)  Ku.  kiaftA  rychnoT.  mas. 

■)  Rukop.  král-dvor.  v  mus.  252.  61. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


3t8 

dal  Ž&£ek  r.  1517  v  ŠÍFoké  ulici  podskalské  podruhyni  jedné  pohlavek, 
„ai  jf  chrbol  spsdl".*)    Byly  tedy  chrboly  i  v  Praze. 

V  Bělé  nalezly  jsme  chrboly  také  idomácf;*)  nosívaly  tedy  Žeuy 
í&tky  na  hlaví  tét  po  domáckn. 

Kdežto  ilojife  ?ÍDuly  se  kol  hlavy  nebo  také  jen  prostě  dolfi 
vieely,  sklád&ny  ronchy  drobdy  i  nméle  na  drátěné  formy  (.obílky" 
v  kroji  lidovém  dosad),  j.ikož  zajisté  měla  dáma  vyobrazení  v  tiitěném 
traktáte  „Pán  rady"  ')  v  prvni  půli  XVI.  vékn.  Pani  kryly  roncbami  hlavo, 
Selo  a  zhDsta  i  brado,  jakoí  okazuje  obrázek  pani  koníelové  a  brod- 
ského gradoaln  r.  1559. 


Čís.  310.   Tovačovakého  Hádáni.   R.  1689. 


Které  zaviti  ienské  pokládáno  r.  1539  za  ctné,  to  necht  ohledá 
(tOQCÍ  na  obr.  210.,  vyĎatém  z  díla  TovaCovského  Hádáoí  pravdy  a  lži. 
Jsou  to  zavití  ětverá.  Jedno,  z  něhoi  viseliny  vřtreni  vlajf,  jest  i  oko 
vděčné.  Ostatnf  zaviti  nedocházejí  nail  záliby.  Že  json  víecka  na  obálkách 
neboli  formách,  tof  zřejmé  patrno. 

Jiné  zaviti  viz  avrchu  na  obraze  £.  175.  I  to  je  velmi  ,poctivé*, 
vídyt  je  vymalováno  v  zbožné  knize,  ale  paní  neslo&í. 

Že  taková  zavití  v  onécb  dobách  bývala  brána  i  k  rospostilémn 
úhoni  ženskéma,   toho  dfikaz  na  obr.  £.  181.    Tn  lze  pfesvědéiti  se,   že 


')  Arch   prai.  t.  1M6.  143. 

>)  Kiafty  bélské. 

>)  Husenm.  &  68.  L  46. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


87d 

saviti  vrlfiené  jest  roTn<'práTné  b  klobonkein  velmi  bojož  opettofm.  PH 
tom  rač  čtoaci  laskavé  přetrbDOOtl  podpis  pod  obrázkem,  jenž  nenf 
z  knih;  Konáčovy,  oýbrž  z  bniby  v  ddít.  knih.  pod  2.  54.  E.  19. 

V  drobe  půli  století  brávalo  zaviti  oafiicb  paní  oa  aebe  formy  cizí, 
nebývalé.  Tyíltátě  §telc«r  r.  U88,  ie  nosí  fen;  zaviU  po  ipančlskn, 
vyhildajfce  z  toho  co  z  kukly;  vjíltáf  i  Zámrský  r.  1590  tenám  eizinaké 
zavíti  zova  je  proto  ochechnle.  Na  pomoc  nmélého  strojeal  byla  ^ebln 
k  éepeuí**. 

Prosté  ieny  mívaly  zavití  vždy  prosté,  jaki  akazaje  obrat  v  Rva- 
čovskébo  Masopuste,  a  mnohá  i  urozená  paní  i  na  konci  století  vila  a 
balila  se  jako  jeptiíka,  což  viděti  oa  obráiko  paní  Doroty  z  Kvdtaice 
rokn  1589. 

Klamal  by  se  velmi,  bdoi  by  idealné  mněl,  ře  vindy  viecky  ronchy 
na  blavS  bývaly  tak  čisté  bílé,  jak  le  nialajl  na  obrázcích.  Raditě  Lom- 
nický íeDím,  aby  se  trochu  zdobily  možÁm  svým,  „tato  necbt  se  nó- 
které  cocbty  nevymlonvaji,  že  ua  sebe  mbáie  ani  rukáveiSok  vopratl  ne- 
chtf  a  roachon  černou  co  nřjakon  vonucl  hlava  sobě  zakukli  —  mnohá 
Chodi  rovně  jako  můra,  mrzká,  npllskaná  dAra."  ') 

Ale  na  odpor  tomn  vétiina  českých  2en  v  pěkném  ěistém  vinuti 
mívala  oblíbn ;  právaly,  válely  a  ikroblly  naie  ifoj  na  sebe  pilněji  neíU 
Némkjnč.  PÍJeí  kněz  Martinios,  drohdy  farář  Hafitalský  po  bitvě  bélo- 
boreké  vypnzený,  když  byl  poznal  kus  Němec  r.  1622:  „Praní  lolnícb 
i  chodicích  Šatů  manielka  má  s  dévečkou  vykonává,  kdež  i  jiné  aieti'ení 
T  čistotě  proti  neěístotě  německé  býci  mflie."') 

Na  ěiiténí  a  úprava  roušek  mívaly  naie  pramatefe  npresy'  —  pres 
k  roufikám  leckdy  se  v  pramenech  vyskytuje,')  nalezli  Jsme  r.  1564  téi 
„hrnec,  jako  rouchy  na  něm  snil  k  hlavám";')  v  Tnmově  r.  1625  měl 
kdosi  „podniku,  jak  rouchy  natahuji" ;')  také  „koale  sklenué*,  na  aichi 
se  roušky  buď  natahovaly,  neb  se  jimi  hladily,  žehlily,  připomfnaji  se 
zhnsta.') 

Jest  véra  na  podiv,  kolik  těch  vielikterakých  ílojíl^  a  rooiek 
T  knihách  popisných,  panských  i  měítonských  ni  v  počátcích  XVI.  veka 
nalézái.  1  bába  Aneta  v  Litomjíti  n  Tocáska  r.  Ifiu6  měla  ilojéřek,  tH 
ron&ky,  hedbávník,  zaviječky  tři  —  a  k  tomu  jeitč  bedbávný  čepec.*) 
Tedy  parády  dost  i  a  staré  prostičké  babky.  Oviem  nrozenů  pani  Jo- 
hanna  Berěioka  z  Subé  r.  1521  měla  více;  jen  ronSek  měla  třicstero  a 
nad  to  jeStě  10  rouch  „hlavních'.^}  Ale  tonž  dobou  i  nenroiená  mě- 
fifanka  lounská  Anna  Mikíová  (f  1513)  měla  10  hedbávnlkfl,  22  SlojiřA 
a  20  rouch.") 


')  Lomnický.  F^eha  íiv.  68. 

')  C.  C.  Mas.  iSTft.  I.  86. 

')  Arch.  pral.  t.  1176.  289. 

*]  Arcb  prai.  £.  1172.  6. 

*)  Arch.  tnmov.  Ed.  kiaftft  a  r.  1616.  POjčil  pan  Simák,  kand.  profesa. 

•)  Arch.  pral.  ů.  1174.  46. 

*)  Arch.  litomyil.  Č.  IIB.  79. 

')  Arch.  prai.  i.  684.  43. 

*)  Arek.  Iixmaký.  i.  1.  C.  8.  B.  ». 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


Co  do  TÍelijakýcIi  zpAnobfi  a  ozdob  ntádájf  se  při  panich  roncfay 
na  Čelo  a  roncliy  ,pod  hubu";')  roncby  „letničf*,  proti  nimž  byly 
^rDaiky  tlusté*  na  zimu,')  „roníky  s  hedb&rfro*,  tedy  roniky  vySÍTané, 
íechly  kmentové,  hedbávniky  a  cetícamf,  náčelnice  „se  zlatými  krsji",*) 
náčelníky  „b  tl^antlro"/)  „eeloihy  zlatem  proifvané*,  ničelnfky  gSbiniié' 
B  podbradky  i  bez  nich;  v  Podébradech  r.  IB3S  čte  se  o  „ronSkách 
bavlnéných",^)  jinde  o  bavlněných  i  Inén^ch,  t  Plzni  r.  1636  a  Slojlřich 
ghedbiTnýeh  se  zlatem*,')  při  čemí  dovídáme  se,  že  nákladné  roaSky 
po  kope  dčlajy  plzeúské  paní  aamy.  Jinače  oviem  kapovaty  dámy  bed- 
bávničky  a  Jiné  ílojiře  i  „jía  Štočky*  nebo  „Stuky*  z  dalekých  inéat 
přivozované.  Od  polon  století  vyskytnjf  se  roaiky  „malované*  a  pleny 
Červené  vyBivané ; '')  při  urozených  paních  touŽ  dobon  pozorujeme  roniky 
barevným  hedbávim,  zvláBté  „červeným  karmazinem*  iité,  také  rouSky 
„vyBtřihovůnfm  Bité",  „ronchy  tupltykytové  ae  aitkami  a  se  zlatem',^) 
„roDchy  brnnátné  hedbávím  a  zlatem  vyBlvaná*,  .ronchy  zelené,  červeným 
hedbávím  vyBité  a  zlatem  vyplněné".*)  Rolia  1570  zflstal  pan  Jan 
z  Tartemberka  za  nějaké  dvě  takové  nádherné  rooBky  hedbávím  proSf- 
váné  a  vystřihované  3  kopy  míBe&aké  dlnien."')  Taková  vyBfvánf  ne- 
zřídka vyskytnjl  se  i  v  pražských  knihách.  Na  pi^klad  sladovnice  Sel- 
čanská  měla  r.  ISIÍO  rouchy  kmentové  vyBlvané  bilým  hedbávím  a  Jiné 
červeným.")  Jiné  paní  sousedy  prai^ké  mají  roniky  vyBivané  černým 
hedbávím. 

Na  roQchy  vyilván  vlelíjaký  ornament  modni,  ptáci,  rostliny  i  figury. 

Kromě  vyBivaných  rouch  mívaly  pani  také  loktoBky  či  Bátky  aksa- 
mitové se  Btřibmými  nebo  zlatými  baklíky. 

Ke  konci  století  vyskytují  se  „rouchy  a  náCeiafky  slezské  s  krajky", 
ronchy  „iíhané"  vSelijakýcb  barev,  nejhustěji  červené  nebo  modré,  ronchy 
„B  tkanici  mřííovou  v  prostředku*;  rooBky  „problídaci*,  což  bude  asi 
toléi  jako  mř«íované,  uebo  „ronchy  na  síťce  stříbrem  nebo  barvami  vy- 
Bivané*. Pani  Zuzana  Korálková,  pani  domu  Hřebenovského  v  Praze, 
mela  r.  1&99  desatero  ronch  s  červeným  a  černým  vyElv&nlm,  a  bar- 
vami, se  stříbrem,  22  rouchy  s  bílými  tkaničkami,  3  rouchy  prosté, 
8  SátkA  —  kromě  čepců  a  kloboiiků.^'0 

')  Lfb.  divifl.  v  Litomyili.  Sdělíme  Štěpánek  r.  1614.  607. 
')  Kn.  kouř.  přivil.  214.  1600. 
^  V  Praie  r.  1523.  C.  1047. 

<)  Třesatf  budou  asi  cetky.  Takový  náčelník  pHpominá  se  jeité  r.  1582. 
Arch.  praí.  t.  1172.  125— im 

«)  Arch.  poděbr.  regia.  tlutá.  38. 

*)  Arch.  plz€ú.  lib.  eip.  £.  10.  259. 

')  Arch.  beiDUDský.  Inveut.  r.  1667. 

')  En.  komor,  sondu.  Červ.  r.  1619. 

•)  Arch,  prai.  fi.  1173.  133. 

"*)  Regist  komor,  sondu.  i.  16.  J.  676. 

"1  Arcb.  prai.  *.  1172.  126- 

")  Arch.  praž.  C  1174.  10&-117. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


Ózu&mití  Jest,  íe  koncem  XVI.'  století  v; skytaje  se  «im  o  sobe 
na  krámech  imuk  rooSkový,  a  téže  doby  lze  doilati  se  v  pramenoch 
o  rouchách  na  hlavu  „smuteckých" ;  r.  1601  Da  přlkleul  zanechala 
pfi  smrti  Bxt  pani  N^epinská,  oa  Přfkopé  pralském  mSitanka,  kromi 
23  ronch  s  barvami  a  se  zlatem  a  24  (echlUcA  ienskýcfa  dokonce  i  ,6-rncta 
smnteckých".^) 

Boaikf  prodávali  kramáři,  imnkýři,  ronÍDÍca  a  filojlřaice  i  tkáni- 
ikífí.  Co  do  cen  shledali  jsme  v  prvnt  pfllce  století  nejedná  rouika  po 
kopě;  hedbávDÍk  byl  i  ca  dvé  a  za  tři  kopy,  tedy  rovní  za  tji  peníz 
jako  v  století  předeilém;  prostéJSl  ronSky  byly  i  po  několiko  bilýcb 
grotích;  v  Moravské  Třebové  stála  roníka  r.  1504  8  bílých  grolfl;*) 
ronSnice  Sadovská  na  tannarce  praiském  do  r.  I58S  prodávala  bílé 
Toníky  loket  po  třecb  bílých  groifch,  jiných  .tlnstých'  loket  i  po  groii.*) 
V  Rychnově  rokn  1555  json  rouíky  po  23  groiich  bílých;  v  témt  Rych- 
nove bečvářova  dcera  méla  ronikn  za  IG  gro&A  bílých.')  Sramiř  Kwe 
v  Praze  U  tH  Isbntl  mél  na  kráme  r,  I5S0  „roniky  problldacl"  44  lokte 
za  3  rýnské  zlaté;')  proti  tomn  pani  Valditýnka,  cho(  Jana  mladílho 
Valditýna,  obdriela  darem  r.  1591  nronchn  černým  hedbávím  vyllvanon 
iiroce,  která  stála  do  IG  tolarA'.') 

Že  byly  roníky  co  do  barvy  vétiinon  bfly,  tot  víme  t  tehdejilho 
úsloví,  jež  zni:   |,zbledl  co  ronfika".'') 

Drahá  kategorie  pokrývek  ženských  byly  Čepce-  čepce  ubyčejné 
kryly  skoro  viecky  vlasy.  V  prvni  pSIi  století  XVI.  přes  tn  chvíli  v  kni- 
hách vyskytuji  se  čepce  atlasové ;  jedeu  takový  černý  ěepec  cenén  v  Hoře 
r.  1512  za  1  kopn;^)  za  celé  století  čte  se  o  Čepcích  .perlových", 
které  se  nvozojí  mezi  klenoty,')  o  něž  sonditt  se  f  arozeným  stálo  la 
to."*)  Při  r.  1535  nalezli  jsme  v  Praze  o  pani  Markéty  Hrdinové  také 
, čepec  perlový,  starodávný  votřolý  s  kadeři  zadn  pozlacenými'.")  Na 
obraze  č.  211.  Jest  velmi  poučná  a  pěkná  reprodnkce  malované  tabnle 
náhrobní  z  kostela  sv.  Mlcliala  v  Chrndinii.  Představuje  dvé  manželky 
Václava  Lípy,  císařského  rychtáře.  Jedna  z  Llav  nese  letopoíet  10S9. 
Obě  pani  máji  řepce,  Jichi  základná  bsrvs  Je  namodralá,  vyílváoi  bllé; 
jakž  se  domníváme,  jeden  z  čepců  jest  perlami  českými  vyiit.  Jame  vděfni 
sa  ty  obrazy,  nebot  tak  názorných  dokladflv  o  českém  vyilvánl  XVI.  věku 
není  mnoho.  Čtoncf  mimochodem  vSimne  si  jeStě  panioy  černé  haznky  a 
Azké  zástěrky  honosné.   Hazuka  má  ramena  naditá  podoby  mnilové. 


■)  Arch.  prU.  6.  1310   160. 
')  Ko.  zápianf  s  Mor.  Třebové, 
■i  Arch.  prai.  &  1173.  '^sa 
*}  Rn.  kiafL  rychnOT.  v  £   mns. 
*\  Arcb   praž,  t.  117S.  189. 
*)  Arch.  prai.  t.  1122.,  procea  196. 
')  Arch.  prsi.  6.  1050.  87.  R.  1S70. 
•)  ReiPk-Diíický.  L  867. 

■)  Arch.  praí.  6.  1129.  1530.  Čepce  perlové  v  Ronové.  Kd.  kbftft.  1052. 
")  Reg.    komor,   sonda.   i.  4.  J.    B.  17.   Ift29.    2ibHd    ■  Mostka  s  bratr; 
I  J  lvovi  ce. 

")  PH  dshicb.  Mitcel.  «.  91. 

Dr.  Ukasad  VIbIbi  D^lay  knl*.  2g 


zsdbyGoOgle 


Cíl.  211.   Z  chrámu  bt.  HícbalA  t  Cbradimi.    KrealH  prol  Šolu. 


Kromě  perlových  fepcQ  nosíval}'  uaSe  pani  jiné  čepce  drahé,  Tíeli- 
Jakým  dlIem,  nejen  perlami,  zdobené.  TyskytDjIf  se  t  popisech  ílechti- 
ekých  i  méítanekých  iepce  „kovániSkové  a  celkové*,')  v  Ronovi  r.  I&52 
čepec  ,B  hdéidoQ  zlatou", ")  v  Praze  „Čepce  bedbivné  černé  s  perlový 
okem*,*)  se  „zlatými  rfilemi"  ;')  se  .elalými  rAíemi  na  černé  pftdě*,  čepce 

')  Rokn  1M3  loud  o  Ukové  Čepce  mezi  KateHnou  i  ChrAstu  a  Jaroílavein 
I  ÚjeidÁ.    Kn.  komor.  Boudu.  č.  4.  J.  E.  7. 
•)  Z  knih;  kíaftů  T^pul  Kl.  Cerinák. 
•)  Arch.  ptai.  i.  1172. 
')  Arcli.  prai.  i.  lOM.  48.  R.  ICSS. 


zsdbyGoOgle 


Ít88 

perloví  ,DB  Óerném  ■  Torly",  ,perio*£  b  kraD&ty*,  ^hedb&vaé  ■  perlovoD 
tkaničkoa",  ,8  beDátským  okem"  (r.  1583),  b  okem  „Eeleným",  jej  pro- 
dáváno  1  Mmo  o  sobě  r.  1563  sa  15  groSA.*) 

Ale  z  drahých  2epcfi  nad  Jiné  nejhaat^i  obJeToji  ee  la  celé  století 
čepce  Ela  té. 

OTÍem  i  ty  Jsou  vielljak  sdoben;.  Ta  čtei  o  2epci  ilatém  b  abilým 
vjílTaným  paličkoiýa  dflem*,*)  ta  zas  o  „čepci  ilatém  b  cetkaml", 
o  Jiném  ,se  sWbnijmi  nzlj',')  jeden  ilatý  čepec  jeat  sároveĎ  ,BtniD- 
koTý",  iinf  zlatý  a  atřibrný  ,na  sltce",  jiný  Jest  .zlatý  vjilvaný",  a  taie 
jiný  popisoje  se  .čepec  ilatý  na  hedbávné  pAdě  a  pentlibem  perlovým* ; 
aa  Hélnice  dostala  do  výbavy  Dorota,  když  se  vdávala  kdys  před  r.  1577 
do  „Chřeblfie"  za  Waloucha,  „čepec  se  zlatým  okem'.')  Nejčastéji  pfe- 
stávi  skoupý  inventář  jen  na  tom,  ie  nvede  Čepec  „ilatý"  bei  zevrnb- 
nějlíbo  nrčeni ; ')  někdy,  ale  málokdy,  cbtéje  Hel,  te  na  íepd  není  sbola 
nijaké  Jinačí  zdoby,  oznámí,  le  je  čepec  „samozlatý*.  Tak  na  přiklad 
naíly  se  a  pražského  Martina  Masopnata  r.  1594  „čepce  Bamoslaté", 
podle  .čepce  s  červeným  hedbávím"  a  jinébo  „černého  s  vokem  per- 
lovým"/) 

Zlaté  čepce  byly  tak  oblíbeným  krojem,  le  i  dětem  Je  na  hlavu 
dávali,  a  to  nejen  matinky  urozené.  Roka  1571  1  Jan  Lampoch,  lazebník 
praiský  x  Točenickě  lázně,  rioil  Annn  knchařkn  ze  ztráty  takového  dět- 
ského čepce  zlatého.  Prý  .vytádala  na  něm  dcerka  jeho,  aby  s  Jinými 
dětmi  hrála,  I  měla  na  sobe  tái  dcerka  čepec  ilatý  —  a  ten  se 
rtratil".*) 

Co  do  váliy  líaatně  chytili  jíme  zprávo,  ie  zlatý  čepec  pani  kap- 
cové  Hebnitrejtové  váífl  13  a  pU  lotn.*) 

Ceny  zlatých  fepcQ  visely  na  cenách  drahého  kovn  onoho,  x  Jehoi 
niti  a  dritkA  byly  vyjity.  Bohn  1543  praiský  bečvář  HatoaS  viní  zlatníka 
Pirolta  a  čepce  zlatého  s  perlami,  jehoi  cena  sám  odává  v  50  kopách !  *) 
Ale  oviem  byl  to  nějaký  ohromný  čepec.  Prý  v  něm  chodivala  Mariana 
dcera  svobodná,  a  mater  Její  chtěla,  ai  se  Mariana  vdá,  čepec  ten  dáti 
„na  vornát*  do  kostela.  Roka  1677  cenf  le  jeden  zlatý  čepec  6  ko- 
pami,"} jiný  deseti. 

Zlaté  čepce  dostaly  se  do  konce  atoleti  naSim  čeakým  selbám  a 
venkovankám,  kteréž  si  Je  ndriely  napotom  v  kroji  národním,  čepec 
ňMtf,  jejž   měla   do   r.  1598   mlynářka  Hrabalova   v  Zákolanech,   ceněn 


■)  Arch.  prai.  t.  1172.  338. 
■)  Tamfe  č.  1210. 
■)  Tamie  i.  1 L72. 
*)  Regja.  sved.  r  arch.  mélniokém. 
*)  Arch.  beronnský.  Invent.  ■  r.  1667. 
•)  Areh.  prai.  í.  1210.  97. 
■>)  Arch.  prai.  i.  11S2.  119. 
•)  Tamie  t.  1174.  fol.  47. 
*)  Tamie  kn.  i.  1154.  B.  & 
<*)  Arch.  pral.  Č.  lOSl.  88. 

26* 


DigitizsdbýGOO^^Ie 


984 

xA  oun  kop.  V  kntie  popisiije  ae  ^hfíf  íepee  slatý".*)  Hljrnářka  cho- 
vala si  ho  —  jako  méétanky  (inlvaly  —  v  krabici. 

Že  zlaté  £epce  forem  cizinských  v  Čecbftcb  se  oíghustíji  rotmofaljr 
T  posledních  dvou  deaůtcfcb  XVI.  veko,  to  vfme  z  nářkA  Štelcarovýcb. 
Donesen  k  nám  čepec  oné  Bličné  formy,  která  dosavad  slově  sinartovskA,*) 
čepec  totii  dvojího  obloačkn  x  prostřed  čela  vyrostlého-  Lze  ohledati 
jeho  podoba  na  obraze  „Pannj"  z  Paprocfcébo  (viz  dolejl)  a  ponéknd  po- 
dobný čepec  Eřiti  též  na  obraze  Bílé  pani  v  Hradci  (č.  183.). 

Z  laciných  íepcA  českých  známé  ony,  jei  protfávalj  kramáfky  a 
Smejdiřky.  Mívaly  je  v  hr&nié  i  „na  svazky*  a  ,na  desítky".  V  poloo 
století  jsoo  to  čepce  ,z  černých  niti",*)  čepce  „b(l6  vyílvaué",  bedbivné 
.kostkované*  a  „překládané*  i  „hnsté*,  jei  prodával  například  imejdlř 
Kohěek  (t  1577)  čtyři  za  kopn  mlEeňskon  —  tedy  po  15  groilch;  jsoo 
to  Čepce  gStávkové*,  čepce  „s  barvami*,  kmentové  prosté  a  kmeotoTé 
zlatem  vyíívané,  plátčoá. 

Pani  Zuzana  Korátfcovi,  méitanka  sUropraiská,  mela  koncem  sto- 
letí při  ostatní  v&elijaké  parádé  kromé  devíti  drahých  čepcA  zlatých  a 
perlových  i  10  .řídkých"  čepcfl  a  5  .bílých  prostých*.*)  Rooinice  Lade 
Sadovská,  íena  maiiřora,  míla  do  r.  158b  v  tarmarce  pražském  na  avém 
krámci  bflé  čepce  po  10  krejcarech,  kromg  nich  prodávala  1  néjaké  .čepce 
zatmčlé".') 

Který  niténý  nebo  jiný  prostý  čepec  mél  na  sobě  zdobn  .po- 
Blátkon*  nebo  zlatem,  zdobo  „a  tncoanem*,  ^s  peřfm*  uebo  .s  okem*, 
alnl  jii  .drahým*.  ČtemeC,  ie  r.  1575  vezl  forman  praíský  na  jarmark 
v  Nymbnrce  .drahé  čepce  a  uky  zlatými,  tkanicenri  hedbávnými'.*) 

Na  konec  o  čepcích  dotkoonti  jest,  ie  r.  1606  četli  jsme  ponejprv 
o  čepcích  na  noc.  Byly  prosty  i  .s  krajky*.^}  Nékterémn  říkali  také  .lebka 
noční  ".•) 

I  na  čepce  brávaly  pani  ronikn.  Čtemef  r.  160^',  íe  jeden  jedna 
pral,  .ai  jí  čepec  a  ronikami  npadl*.*) 

Na  posledku  bud  oznámeno,  že  naíe  pani  nepřestávaly  na  jednom 
Čepci.  To  byla  chadérko,  která  mela  v  inventáři  dva,  tři.  Vorííla  Neje- 
pin^ká,  kdyi  r.  1601  na  Přikope  pralském  zemřela,  zanechala  po  sobě 
třicet  jeden  čepec!*")  Zvláítni  dmh  ČepcA  tnze  uzavřitých  byly  éepiéky. 
Jimi  říkáno  karkule  (středolat.  caracalla,  z  fec.  m^éiaiXor.  HatteDaner). 

■l  En   OBidy  Hikulii.  217. 

■)  Tiakté  nemela  aettaatná  Miría  Stuirtofski  první  Cepee  onoho  ipaiobu. 
Královna  Kateřina  z  Medici,  vrahyní  v  noci  bartoloméjské,  první  se  sobrasa)e 
i  dotCenfm  stuartovikým  íepcem.  Viz  obnu  v  Diclionn.  de  1'  amenblement.  m.  69. 
Tél  v  Histoire  de  la  coiffure.  Villermont  864. 

'1  Arch.  prai.  t  1172.  la 

■)  Arch   pra*,  č.  1174.  106—117. 

•)  Tamle  t.  1172.  2.Í8. 

•i  Arch.  prai.  t.  114S.  37.    V  Toulfni  ma  je  ukradli,  nowl  pUtiti. 

O  Tamie  6.  1174. 

5  Tamie  t.  1174.  207. 

n  Arch.  pral.  í.  1067,  UI. 

•*i  Arch.  pral.  i.  1210.  160. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


885 

Hely  sice  podoba  fiepifek  naifch  Demlovllat,  ale  aéhjlj  tak  pro- 
Btičkf.  Nosívaly  je  pani  viecb  starA,  a  protol  bjly  karknle  i  ceoDý  kus 
lenekého  Sa>ti.  Kterak  fypadalf,  viz  na  obrizkn  i.  187.  Prvni  karknllta, 
jež  ae  nám  hDed  na  poíátka  XVI.  veko  ua^kytla  v  knihách  popisn^eh, 
byla  ferrená  a  JeBtě  prostičká.') 

Od  poloD  XTI.  století  připoinlnajf  se  t  popisojch  knihách  karknle 
.akijamitová";  ímnk^ř  Braan  v  Praze  (f  Í&68)  m«l  na  krami  nikolik 
„karknll  aksamitOTých  poiitých  laloksmi*  iill  koleSinoa,  kaidoa  po 
50  groíicb  bílých.*) 

Oviem  byly  aksamitoTé  karknle  také  moobem  drallf.  Bokn  1567 
vstavil  žid  Israhel  manželce  Ondřeje  Flanderby  „karknli  aksamitovou  na 
hlavn",  a  když  se  Jf  zalíbila,  prodal  paoiJ^ce  karknli  la  pBl  třeti  kopy  — 
na  zástava  střibmého  páan,  Jenž  stál  40  kop  mfieňských.  „Tise  o  tom,* 
tak  di  Boudnl  kniha,  nže  ten  žid  mnohejm  manželkám  to  íinívá  a  oa  nich 
rozličné  iaty  bez  vědomi  manželů  vymlonvá."  Nad  to  viecko  byla  kar- 
knle okradena  pani  z  KraooTa  (Granova),  manželce  Kažpara  sekretáře.*) 

Ke  konci  vékn  prodávali  Smnbýři  praŽStl  , karknle  perlovaoé*,  kar- 
knle „se  imelcem'  i  po  iestí  kopách,*)  se  iraelcem  Jíerným  po  4  to- 
larech,") karknle  .zlaté  a  hedbávím  kramplované"  í  po  čtyřech  kopách; 
karknle  ,b  perlami",  ,b  granáty",  ,slatem  tažeD:řm  províjené*,  karknle 
,B«  ítefty". 

Karknle  objevnji  se  také  se  zvláitnlmi  ^orci"  a  „předky",  to 
)eBt  B  ohrnutým  okrqjkem,  jenž  býval  nejozdobnéjif.  Ctemet  o  karknlfch 
ae  itorci  perlovými,  se  sobolovými  prýmy,*)  o  karknlfch  aksamitových 
ee  ímelcem  a  s  předky  sobolovými.'')  Na  jedné  straně  iternberBké  mince 
I  r.  1573  Jest  dáma  v  ipiíaté  karkoli  se  Btorcem  (obr.  212.). 

Karknle  Be  itorci  hožežinnýml,  do  nichi  pokrývaly  nale  pani  v  timé 
lilavn,  byly  asi  tak  přihodny  a  slniny,  Že  i  německé  Boasedky  na  po- 
čáckn  XŤII,  věku  tn  modn  oblibity.  Li£e  přepych  v  kožešinách  v  době 
zimní,  Gnarínoni  ptá  se  žen,  proě  „pýchajf  v  zimé   íeekými  íepci?"') 

Pod  karhnll  nosívaly  pani  malí  čepečky.  O  tom  do- 
věděli Jsme  ee  z  obzvláitol  pHhody.  Chot  mistoksncléře  rytíře  Jindřicha 
z  Písnice,  pani  Anna,  ila  si  r.  1607  do  staroměstské  rychty  oa  trh  plá- 
léný.  Urozeni  pani  veíla  do  té  dranice  a  tn  zavadivil  o  plátenici  6ebl- 
řOTon,  která  ditě  kojila,  dostala  od  uražené  matky  takový  poliček,  až 
omdlévsla.  Při  tom  dovídáme  se,  což  nás  ovíem  nejvíce  zajímá,  že  pani 
íta  nejprve  v  karkntl,  ale  tu  sňala  a  dala  ji  slažebnlku  držeti,  ie  JI  bylo 
liorko;  veíla  do  rychty  „bez  roniek,  jen  v  malém  čepečku".  Mimochodem 


')  Arch.  prát.  t.  1047. 
))  Arch.  praž.  Ě.  1173.  Bl. 
1  Arch.  prai.  t  1181.  186. 
*}  Tamže  &  1173.  SOS.  lét  t  kn.  £.  1066.  864. 
■j  Řmtxkjt  Lodereker  (f  1675)  č    1172   157.   Jiné  t  l    I1T4.  260. 
*)  Arck.  praf.  t.  1064.  414.  R.  1604. 
')  Tamie  č.  1174.  68.  B.  1599. 

*)  aWas  prangen  dle  Weib«r  m  WintervHit  in  ihren  Bahmlschen  Haob«n7* 
Grewell.  636. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


886 

řcíeno,  pani  nepřejeme  té  anrová  ráDj ;  itojff  t  kDiSH,  le  kanclífka  bfla 
.Bkfiro  vEech  cbadých  lidí  rnktka".*) 

Kuklu  nalezli  jsme  na  íeoské  hlavé  naposled  r.  1612  v  Praie. 
Ta  pravi  kdos,  ie  vjítrojil  žeaikou  ,t  Buknl,  v  kukle,  t  klobúce".*) 

Jiného  ráda  pokrývkou  ženské  hlavj  bfljr  čepice,  plstky  a  bi- 
ryty.  VSecko  Jeden  rod,  tři  §ortf.  í^epiee  a  plstky  podobou  nellfiity 
le  mnoho  od  kulatých  čepic,  které  nyal  se  nosí  (obr.  184.),  jeu  ie  koie- 
iinným  itorcem  některá  čepice  byla  nadatéjSi,  obilméjSi  neili  nynf  ienské 
oblibuji. 

Také  ítorc  byl  vSelijak  zdobné  sprareu;  bjl  v  předa,  t  »d,  po 
atraně  vyřezáa,  byl  vyiSf  nebo  niiíl  neill  vrch  (epice,  nebo  byl  a  vrcbem 
sárofeí. 


Čil.  213.   Mince  iteroberaki  i  r.  l&TS 


Na  mapfi  Sadelerov^  r.  1620  jest  vineleiiá  pani  éeská  aobrauDa 
v  Čepici  bez  Itorce  a  homolovité,  léna  bnpcova  má  íeplci  placatou  se 
itorcem.  Aby  čepice  držely  formu,  dáván  do  nich  oblouk.  O  tom  jsme 
se  také  dověděli  2  neurvalé  příhody.  Roka  1602,  když  ae  pan  Minkric 
*  boflpodé  pral  s  řeinikem,  přiskoéiU  pani  Kristina  Pibavá,  ale  Hinkviu 
picbl  Ji,  „spadla  s  ni  čepice  i  vobloak  i  ty  čepice  vypadl*.') 

Čepice  ženské  byly  ze  víecb  látek,  a  kožiinici  obllvali  Étorce  jejich 
viemi  kožeSinami  od  králika,  jehnéte,  krta,  bobra  až  po  sobola  a  kóno 
1  branosteje. 

')  Arch.  praž.  6.  IO66.  178. 
')  Arch.  pni.  &  1046.  66. 
■)  Arch.  pr«i.  i.  1063.  356. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


Sobolí  íepfcfl  ceaf  se  r.  1512  v  Hoře  dvéma  kopami;  v  Konřimi 
msjf  měfitankr  r.  1608  íepice  .z  ocaiO  kaolch",  íepifik/  ^Pt^P'''^''  i ') 
v  Rrchuové  in&  r.  1573  Bladovnice  řepicí  norcoTon;')  do  r.  1548  i  la- 
křiSfanka  koDřimská  chodlrala  v  čepici  popeliti  —  ale  byla  at  „molo- 
Tata" ; ')  v  kiaftecfa  domažlických  pani  také  Jsoa  popelici  fepice ')  — 
tedy  ]e  mívaly  české  dám;  od  jednoho  koDta  óech  al  do  druhého. 

Pražský  koijiník  Jan  Doktor  (f  1568'}  mél  na  kr6mé  čepice  po- 
pelicí po  40  groSích  míí.,  norcové  Čepice  po  plLI  drahé  kope,  (epice 
černé  BpratkoTé  po  20  groSich. 

O  cizfm,  polském  nebo  snad  aberském  pAvodé  STědíi  od  poloa 
století  Čepice  ženské,  jimi  řfkali  hnsárky  (noTéjil  Jméno  madérky*), 
jei  byl;  Špičatý,  vysoký,  ,8e  fitorci'  a  z  látek  víelikých,  z  hedbáví,  z  ko- 
leěin.  z  aksamitn  i  z  phti.  Čtemet  o  bo^árcích  „z  chinpatého  hedbávi", 
o  aSobolicb*.^)  Roku  1568  cenén  hnsárek  v  Praze  14  groii  bílými.*) 
Podle  nich  nosfraty  dámy  čepice  „chocholaté',  čepiee  se  imelcem,  i  itefty 
i  s  péry. 

Plstky  byly  z  čepic  oejmenSÍ.  Nebyly  jen  ze  zaječiny,  byly  i  z  krá- 
llkft,*)  z  bobrů  a  jiných  koieilo;  byly  také  ze  vfiech  ozdobných  látek 
hedbávsých  a  obyčejné  se  .iniakem".  Koncem  XVl.  veku  nalezli  jsme 
T  Praze  , plstky*  barevné  bobrové  po  2  kopách,  vlaské  phtky  ienské 
bez  imakn  po  kopí,  hedbávné  plstky  vlaské  e  taplovanými  Imnky  po 
třech  kopách.*")  Byly  také  plstky  azelené  a  peříčkami  détem".*') 

Biryty  paní  českých  nelilily  se  od  birytfl  panenských.  Pokrývaly 
temeno  z  počátkn  okronblfkem  velikým,  placatým,  o  střeie  vielíjak  stři- 
hané, vyvlačované  a  peřím  zdobené.  Veliký  placatý  biret  má  královna 
Anna  na  reliefn  při  zapadni  etrané  Belvederu  praiského.  Od  poloo  století 
zmenSojt  se  biryty  vic  a  více,  ai  ustrnou  v  Čepičky  a  stojaté  nepékné 
ípanélaké  hrnlíky  ee  střechou  pramalinkon.  Takový  jpanéiský  biret  jako 
nevysoký  hrniček  s  pérem  mívala  panna  Filipina  Welserova,  cbof  Ferdi- 
nanda arciknižete.")  Haría  Stnartka  maluje  se  v  bireté,  jenS  jest  viecek 
knlovatý  a  s  maloa  střechou. ") 

První  čas  čihalo  peří  %  biretn  do  předn,  poidéji  klátilo  se  na  zad. 

U  nás  biryty  začaly  nositi  nroiené  panf,  po  nich  míiCanky.  Boku 
1521  popsán  v  inventáři  paní  Johanny  Berkovny**)   kromé  lešti  zlatých 

')  Líb.  tesUm    kouHm.  a  r.  lOOS. 

*)  Kn.  kisM.  Sycfanov  nad  Kn. 

*)  Kn.  rudá  v  konř.  arch. 

'}  En.  domall,  Arch.  rnnsejní.  139.  R.  1G70. 

*)  Arcb.  pru.  t  1172.  23.  52. 

*l  Veleslavla  v  Nomencl.  lOTe  bniárek  =  spirsbaobf,  polniícber  hn(.  IBS. 

*)  Hosárek  ,w>boli"  r.  1601  —  arch.  prai.  i.  1210.  160. 

■)  Arch.  prai.  i.  1J72.  81. 

•)  Tamie  i.  I17S.  308. 
'^  Tamie  é.  1173.  1D7. 
"j  Arch.  pnJ.  i.  1064.  414.  R.  1804. 

''}  Obráx«k  T  Bistoire  do  la  coiffure  od  contesay  TlllerniODL  str.  446- 
'*i  Tamie  861. 
>■)  Arcb.  praž.  t.  G34.  48. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


fiepcA  abirét  taný  tkumitowf  s  perlami*  a  hir«t  ^eerTeiiý  ■  peHm"  ; 
potom  v  malých  letech  při  mnohých  méEtaakácfa  čtei  o  birytech.')  Boka 
1&70  poClíA  iaventái  *  didíctif  po  Alibítě  PitikornooTé  iest  absami- 
tOTýeh  birytfl,  po  drco  brnn&tných,  jerTeuých  a  Černých.') 

Drahé  biryty  aksamitové  často  objeTojf  se  „zlatem  krampoTdné*  ;  *) 
obyčejné  viak  byly  zdobeny  jen  Sfifiruu  íernon  nebo  jinoo  hedbivDOD, 
někdy  i  zlatoo.*)    Peříéko  bylo  na  oicb  asi  vidy. 

Co  do  pfiToda  vyEkytojf  se  v  Praze  v  letech  Sřdesitých  biryty 
.nidrlantské"  sonhenné  nebo  z  jiné  látky,  a  téíe  doby  .birýty  vlaské 
tkané",  jichi  mél  kupec  TncbioaD  v  Prazo  r.  1566  tři  tncty  za  I6  zlatých 
rínskýcb.*) 

Biryto  příbuzný  byl  klobouk.  Liíil  se  tlm,  ie  byl  tvrdfil,  pod- 
Btatnéjli  a  o  střefie  valníjSí.  Z  té  příčiny  také  se  veilo  nafi  ,imnka* 
pře  rozmanitého  více  neíli  na  biret.  Klobonk  se  pod  bradon  zavazoval 
iňSron.  Oboji  podle  sebe,  biret  i  klobouky,  viz  oa  obr.  č.  179.  a  č.  186. 
Co  do  l&tky  bjly  klobouky  obyčejné  hedbávné  —  z  cendelino,  harasn, 
tykyty  —  byly  také  aksamitové  a  koieíinné.  V  Náchode  zapsán  r.  1602 
Uké  .klobonk  bonroyý  a  ímulcem  starodávní  ženský*.*) 

T  pramenech  nejbnstéji  nacbázf  se  od  poíAlkn  až  do  konce  stoletf 
klobonk  „pávový*.  A  nacbázf  se  ve  vSech  méstecbl  Čteme  o  klobonce 
pávovém  v  Litomyili,')  míly  bo  pani  pražské,')  plzeňské;')  mčly  ho 
sonsedky  i  pani  nrozené.  Byl  to  klobonk  vielijaké  podoby  pavim  peřim 
idobený. 

Krorafi  zlatoohých  per  pávích  byla  na  kloboncicb  ozdobon  vločka 
rozmanitá  péra,  zvIáBté  byla-li  chocholata.  Zdobeny  klobouky  péry  pítro- 
s(mi,  jeřábovými,  lafitovičfmi,  paponikovými,  čápátkovými.") 

Krone  toho  zdobeny  bývaly  klobonky  ženské  vEelijakými  ornamenty 
I  drátfi  lesklých,  svíjených,  z  draeonnfl,  z  .benátského"  nebo  „medalán- 
shébo*  zlata  a  stříbra;  prostičká  parádnice  spokojila  se  i  s  mosazným 
svitkem  nebo  laciným  „trocannem" ;  thnsta  I  „obviuatkoa"  či  „pa^o 
manem"  (portou)  z  látky  nejlehčí. 

'  Praza  chodila   v  birjté.    Desky. 


ň  Arcb.  praž.  i.  1172.  6D. 

*)  Sond  o  takové  biryty  a  Melicharem  ■  Eopist  r 


.  1540.  Ku.  komor,  soodn 
í.  9.  J.G.  18. 

•)  Arch.  praL  Č.  1173.  18. 

•)  Arcb.  pral.  fi.  1173. 

■)  Kn.  kisflA.  Náchod,  arch. 

'i  Arch.  litom.  fi.  11&  71. 

n  Hiscell.  pH  díkách,  t.  80  122.  r.  1620.  Arch.  prai.  i.  1040.  187.  r.  1»T. 
R.  IHtí  v  inventáři  málo  stran  akém,  v  arch.  mnsejntm. 

*)  Arcb.  plseA.  kn.  6.  8B.  Též  v  arch.  leA.  mnsea  v  listinách  plieAských. 

'*)  Boku  1690  cenéno  v  Praxe  SCO  pitroifch  per  la  40  kop  ntfieABkých, 
1000  eemých  peří  pstrosicb  »  SO  kop,  .fédrpuie'  byly  po  3  kopách,  pen  je- 
řábového 100  kosO  aa  8  kopy,  300  liíMvičfcb  za  2  kot7>  183  papooíkovich  u 
2  hopy,  s  «ipa  nebo  ■  éipátka  100  kusá  aa  2  kopy     Arch.  prai.  č.  1178.  tOB. 

DigitizsdbyGOO^^Ie 


889 

émnk^  prftiiH  prodávali  „Smnky  i  Btlaao  a  tkaDk",  fimnkjr 
karmazinoTé  —  r.  1600  6  ta  2  kopy  —  .Smok/  barevná  tykytové, 
▼loon  vycpávaDé",  ímaky  tykytové  a  Jiné  jeitf. 

Klobonky  bývaly  také  nniělým  kvltfm  nebo  kytkami  pokládány,  a 
to  hojné,  Jakoi  obrázky  v  kolte  Hádáni  pravdy  a  lii  dosvédčnjl.  Kytky 
byly  i  ,t  bonry"  na  drátech  stáíené. 

Koncem  století  zbnata  čteS,  io  na  klobonce  byly  zlaté  a  gtřibmé 
„fitefty"  a  „medye**  (fll  ohronhlé  tkanice  zlaté  a  stfibrné,  nebo  ro- 
haté plfiky,  na  nichž  to  ono  vyryto  nebo  plasticky  povydáao.  Z  téch 
.medy!"  obyEejné  íihalo  péro.  Někdy  také  zdobon  byla  iňúra,  ale  oviem 
nějaká  píkná;  jednon  také  vyskytl  se  nám  ,kloboak  se  iňflroti  a  b  ivtofm 
pfrkeni  a  ítyřmi  laitovičimi".') 

Co  do  formy  nczl^dka  praví  se  o  ženíkém  klobonce,  íe  jest  .Ši- 
roký^ ;  eoi  byl  asi  klobouk  o  stj^ie  obromné,  jako  vidíme  v  Paprockébo 
Oboře  v  kap.  122.   O  takovém  klobonce  vykreslil  Hollar  Praiankn,'} 

V  smolné  knize  nymburské*)  r.  16)1  detli  jsme  také  o  „klobonce 
ienském  krájeném";  dávno  pi^d  tím  r.  1568  v  Praze  mél  kdosi  klo- 
bouk aksamitový  ,a tříiený".*} 

Pro  úplnost  oznamujeme,  fe  od  r.  1580  leckdy  se  v  knihách  vy- 
skytuji klobouk;  do  lázné. 

Co  do  cen  známe  s  r.  1568  faedbávné  klobouky  ženské  po  kope 
a  po  dvoD  kopácb;')  fimnkýř  Bebm  (t  1611)  prodával  .prostý  klobouk 
ienský  podlitý  se  Šmuky'  po  2  kopácb;  nádherné  vystrojené  byly  ovSem 
nad  to  daleko  dražil. 

Ale  byly  klobouky  1  za  málo  groítků,  a  protož  I  nízké  Ženy  od- 
kládaly loktnSe  a  vstavovaly  na  blavu  klobooky.  Na  pflklad  iteme  r.  1537 
o  pražské  tolaářce,  íe  .trbla  bluvou  a  hned  jf  klobouk  a  hlavy  spadl*.*) 
Tedy  i  Bolnářka  zamítá  starodávné  plachetkyt 

Poněvadž  klobouky,  birety,  čepice  vlasA  nepokrývaly  docela,  mo- 
aime  sobě  na  tomto  miste  zvláStě  ^limnouti  úécSD,  Jenž  k  tém  po- 
krývkám býval. 

Dámy  íeské,  byly-li  Jen  poněkud  z  možnějifch  a  nádherDéjilch,  tu 
(ásC  vlasů,  která  zůstávala  nepokryta,  zdobívaly  nejradfji  bnď  zlatými, 
stříbrnými  a  barevnými  tkanfcenii,  kteréž  do  copů  vplétaly,  nebo  ple- 
tfluce  vpravovaly  do  8ltek  tolikéž  střibrnýcb  nebo  zlatých,  neb  aspoň 
t  kovu  faleinébo.  Na  brané  XVI.  a  XVII.  století  prodávána  v  Praze 
libra  gftek  nebo  tkanic  z  nepravébo  zlata  za  3  rýnské  zlaté,  libra  unco- 
vébo  dobrého  zlata  cenila  se  17  zlatými  rýnskými;  libra  zlatých  sítek 
ft  tkanic  32  zlatými.^ 

>)  Arch.  prai.  t.  1174. 

*)  Eistoire  de  la  coiSore;  Vitlermnot.  MT. 

■)  Smolná  kn.  nymb.  fol.  86. 

•)  Arch.  praf.  f.  1172.  18,  19. 

•)  Arch.  prs*.  í.  1173.  81. 

^  Arch.  prai.  6.  1180.  338. 

*)  Arch.  prai.  &  I17á.  3U-~3B». 


zsdbyGoOgle 


890 

Té  litce,  která  vejeitoa  neTkaanon  fonnoa  obJlniBlft  Tlasy  při  lifeta 
po  obon  BtraDách  tvAře,  Nkalo  se  „zániky**  i  „nanSky"  «  taká  „nii- 
nSnice"  a  „nán&nik;".  Bývaly  zániky  i  jrfi  perlovdch.  V  Prue 
naili  jsme  při  Jedoé  měitance  „uáaiky  t  cetkami"  r.  1520;*)  v  KonHmí 
(teme  o  i\»,tfeb  zánikách  r.  1530-")  Sto  let  posdéji  vjakytajl  se  také 
^oanínfky  e  krajky"  *)  a  r.  1612  £teme  t  praiaké  kalze  o  „20  perlách, 
ty  jaon  na  drátcích  tak  připraveny,  aby  le  k  achn  přivSriU  daly*.') 

Od  let  íedeaátých  roimnoilly  ae  v  čecíiách  ústroje  rlasA  po  d- 
EÍnskn  ,na  etrnnách".  Jiří  Netolický,  kazatel  koatela  praískáho, 
r.  1S68  pravi,  že  nyni  sobě  óeiky  vlasy  „divně  stroji  a  toil".') 

Havlík  z  Varvafova')  líčí  jedno  takové  cizlnské,  vlaské  ostrojeDf, 
jež  stoji  za  čteni:  gJedoa  měla  na  hlavě  vrkoíe  tak  spravené,  Jakoby 
dvě  srdička  v  hromadn  spojená  byla,  z  nich  dvé  latolistky  z  hedbáví 
télné  barvy  jako  dva  prapore6ky  ven  vynikaly.  A  okolo  těch  srdiěek 
mezi  vrkočeaii  vycházely  nzHěky  z  hedbáví  i  z  vlasQ  spletené  aa  zna- 
mení bolestné  milosti,  a  málo  vejfiejí  o  vrcha  hlavy  pnul  se  ven  z  fedr- 
pate  malý  fioéek  i  praporeěkem,  kterýi  se  po  kaiděm  nejmeniim  hnntl 
obracel.  Na  čele  podle  vlasA  kadeřavých  měla  pentlik  zlatem,  perlami  t 
drahým  kamením  plný,  kdei  v  prostředka  stkvěla  se  jedna  rHiiČka  z  roz- 
ličných nzUČká  a  barev  spletená,  a  po  stranách  okolo  židovin  byly  vlásky 
co  prstýnky  točené,  z  nich  vycházelo  muoistvi  přirozeného  i  stroje- 
ného kviti." 

Že  při  vgi  takové  a  podobné  parádě  dávaly  ienské  i  do  něi  pro- 
vrtaných zlaté  titěry  jakoito  Dáufinice,  o  tom  jsoo  hnstéiii  správy 
teprve  z  druhé  půlky  XVI.  veka.  Kopec  Altriperger  v  Prate  (f  U08) 
měl  na  skladě  dva  páry  nánioiěek  zlatých  se  Smelcem  za  3  zlaté  rýnské 
a  46  krejcarA. 

Na  odpor  nádherných  iteaů  ae  Bitkami  a  náoikami  mnohé  pani 
pokryly  vlasy  rouikon  docela,  a  to  i  při  čepici,  biretě  nebo  klohonce. 
Vstavily  totli  na  rouíkn,  literonž  se  obhalily.  uékterý  z  jmenovaných 
kusAv.  Že  tomn  tak,  to  éteme  r.  1572  v  knize  sondtii,  kdyí  byl  Jan 
Marie  Tlach  dal  Dorotě,  české  měitance,  pohlavek,  ,až  rouSka  s  ni 
i  čepice  spadla".  *) 

Pěkný  vzorek  toho  zpAsobu,  ie  pani  na  kmentovon  ronékn  vstavila 
čepici  koieíinnoa,  vidíme  na  votivnim  obraze  beronnském  z  r.  1608 
(nái  obr.  i.  213.).  Na  těmi  obraze,  jehol  kopii  z  chatrného  originála 
poslal  nim  pan  fotograf  Hnsák,  jest  kromě  pani  v  černé  koieiinné  čepici 
je&tě  čtvero  loňských  hlav,  tři  déti  a  babička  jejich.  Děti  neson  perlové 
pentllky,  a  bába  má  zaviti,  z  něhož  hledi  ,co  z  knkly". 


Desky.  Hiscell.  č.  80.  107. 

Arch.  pmi.  £.  93. 

Tamie  &  1174.  43&-4Sft 

Arch.  praí.  £.  1174  400. 

T  hnité  O  hldé  eiOTéka.  84. 

O  ilechetném  obcoviof.  Překlad  ■ 

Arch  prU.  &  lOSO.  31S. 


zsdbyGoOgle 


891 

Na  íeiánl  tIibQ  mhtiy  naíe  iimy  v  XYL  století  hřebeny  i  T«lmi 
nádherné.  Hřebeny  1  pN  méíCankách  bývají  stfibrem  obité,  a  pani  nosf 
je  „T  kainfatrecta"  tj^kytovýcb,  aksamitových  i  zlatem  kramplovaných. 
Kamfotr  Klatchlavový  byl  koncem  Btoleti  po  2  rýnských  zlatých;  prostý 
hřeben  dfevéDý  za  4  krejcary. 

Na  flhlllflnou  avé  hlavj  a  parády  mfvala  obě  pohlavi  až  do  prvních 
časA  XTI.  stoletf  zrradla  kovová.')  Zrcadlo  „vocelové"  v  kSafté  pro- 
boSta  Tiecb  Svatých  Havla  Qelasta')  r.   1577  jest  již  kansek  Btarodávoý, 


.  1606.  Fotogrifoval  p.  Unsik. 


skoro  biatorický  pFelitek.  Podle  kovových  zrcadel  vyakytoji  ae  brzy 
v  XVI.  v£kD  aklenná,  kterii  prvotné  byla  dovnitř  vypoaklá  a  alala 
„ohnivá"*)  nebo  „vleklá".']  Hoii  dfvkám,  mull  ieniin  darem  kupo- 
vali taková  ohnivá  zrcadla.*)   Na  obrázkn  Amanové,  představ^jfcim  krám 


•)  Tiollet-le-Dac.  Dictionn.  IL  129. 

M  Arch.  zemský.  Opisy  z  arciblik. 

■)  Ve  Francii  „miroir  ardente".  Havard.  Dictionn.  de  rameobl.  L  127. 
, Ohnivé'  proto,  te  jskoito  konkáinf  nástroj  íjTaikalol  lapalOTalo. 

')  „Vleklá  (concavam)  ukazuje  obraz  jiný,  faleď  do  rovného*,  napomfná 
r.  lt>89  Adam  z  Tinore  v  knite  O  potupě  svéuké  ir»""-*' 

')  Arch.  prst.  L  1047.  164. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


893 

ireadelnfkův,  ani  Jfoýoh  zrcadel  nepoatřehaei.  *)  V  letech  sedmdesá^ch 
prodivina  v  Praze  ircadla  „Telibi"  „točen*  za  10,  15  groStt;  menif 
také  jen  po  4  a  3  groších  „tacen".')  iZrcadlku*  mal&  Eavřit&  byla  po 
m&lD  denárech;  křiífálové  malé  poCítali  r.  1590  za  20  krejcaríl.  Roka 
1576  Btálo    „velké  zrcadlo  kfiirálové"   tři  kop;  mlSeňské.*) 

V  pozdějiich  letech  pJÍTÍielI  do  Čech  kapel  „zrcadla  hen&tská 
velki"  po  zlatém  rýnském  i  nad  to  draiil.*)  .Veliké"  zrcadlo  tehdetíf 
doby  hylo  podle  našich  poJmA  pramalé;  velké  tahnle  začali  délati  pfí 
pokroCilé  technice  teprve  koncem  XVII.  vékn.  T  XVI.  vékn  nejvétif 
zrcadla  json  na  20  centimetrQ  délky  a  ilřky.') 

Zrcadla  podkládána  byla  druhdy  dskon  kovovou;  ke  konci  století 
teprve  ožito  mlchaniny  amalgamové. 

Rámce  zrcadel  bývaly  ozdobné  kartníe  a  Jiné  řezby  ze  dřeva, 
z  koBti,  z  ková  Byla  zrcadla  i  „a  perlovou  matkou  koíl  podvleiená,  a 
zrcadla  .ve  zp&iobé  knfžek". 

Románské  dámy  nosívaly  malá  zrcadélka  s  seboo;  pi^ivééovaly  si  je 
k  páSD.  Známe  obrázky  té  mody  již  i  r.  t&60.*)  Pfi  íeských  parádnicích 
jsme  se  toho  zvykn  na  obrázcích  nedobrali. 

V  XTI.  vřko  mravokárci  varovali  od  přiliinébo  zhlédáni  se  v  arcadte; 
hrozili,  ie  ae  v  ním  jeSitné  dáme  nkáíe  éert.^) 

Na  konec  bod  zmínka,  Že  sklenéné  oéi  nebo  brylle  noally  teoy  na 
zrakn  mdlé,  matrony  staré.  Sklenný  skřipec  v  Némcfeh  nosily  lehké  ieny 
z  přcpycha  a  t  bláhové  bnjnosti.  LnkáS  Granacb  vymaloval  svoji  po- 
v^Btoon  cizoložnic)  ae  skřipcem  na  nose.  Zdali  ai  naie  lehči  pani  ta 
modn  osvojily,  nevíme. 


2.  ŽeiiHká  snkné  a  svrclini  dat. 

Živolek;  buknlce  ■  vlečkoo;  puoij;  půlpíml;  putnička;  barr;  k  idoby  sahal; 
ceny  tuknl  do  polon  vékn;  móda  slmuli;  inírovaika;  pasomany,  prýmy;  kolik 
lálky  na  sukni;    kabátek;   bolár  lenaký;  takné  odévad;  hainkí;   pliit,  mudltk. 

Koncem  XV.  vékn  rozstfiíena  bývalá  aokné  ženská  ve  dva  samo- 
statné  knsy  —   v  saknici    a  iivotek.     Sokoici   potom   říkali    abosU 

i  fiorc;')  živfttkn  pny. 

■)  Havard.  Dictionn.  I.  692. 

•)  Arch.  prai.  t   1172.  171—177. 

')  Tamle  6.  117S.  189. 

•)  Arch.  pra*.  4.  1174.  198. 

*)  Obrázek  ircadla  v  Les  collections   Liefre.  II   pl    63. 

•)  Histoire  dn  U  coiffnre    Villermont.  876. 

')  Gebhart  OBterr.  Sigenbuch.  Ber  Tenfel  im  SpieKel.  Překlad  ■  r.  1510. 
Z  výpisů  dra.  Zlbrta. 

*]  Že  Veleslavín  definuje  íorc  jakožto  sukni,  jít  se  nohy  pokiýtajl,  o  tou 
bylo  svrchu.  Sit*.  quadrilin.  ítoku  1E64  dává  si  jedna  íiti  ,iore  k  kaádýmti  dui 
chození^.  Č.  1048.  86.  Jiná  téie  doby  má  ,íqtc  s  adasovým  livStkem*.  C.  1173. 
jindy  saae  mlovl  te  o  íorcl,  pH  nimi  není  iivotku  nel  opleika.  Arch.  ptal. 
&  1060.  a.  169.  R.  1688. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


řiTDl  iivot«k  aaleili  jsme.  Ji- 
ko2  sTrcho  řefieno,  v  Praze  r.  1521 ; 
oTÍem  to  není  nikterak  rok  jeho  na- 
rozeni. Ale  T  mlDiatnrách  z  r.  1616  ') 
aenl  o  iÍTotka  jeíté  aoi  vidu.  De- 
vice a  pani  vždy  jeSté  zobrBinjf  se 
se  snkol,  která  íita  v  jednom  kase 
(nái  obr.  6.  176.);  pAakem  vysoce 
vytaieným  oddéluje  se  poprsí  od  téla 
ostatního,  dle  Veleslavína  „spodního*. 
Snkné  všecka  od  hflry  dolA  pořád 
jest  jedné  barvy,  jako  dmhd;  bývalo. 
Rukávy  téch  sokol  bývají  oozky  £ma- 
hem,  jenom  pH  skvostná  sukni  bý- 
vají ramena  aadnta,  nadívána  a  pm- 
fa  ovála. 

Ale  jii  v  bibli  Severynové, 
r.  1527  v  Starém  mésté  ponejprv 
Uiténé,  mejl  ženy,  staré,  mladé,  chndé 

i    nádheroé,    při    sukních    obzvláítnf  Éts.  2U.    2  bibli  SeveryBovy. 

iivot.    Obrálzek  prosté  ženy  předoucí 
a   dité    kolébající    z  tůíe    biblí    bnď 

na  Bvédectvi   jeden  (náfi    obrázek  £.  214.)    a   obrázek   bobatéjíl  paní   se 
iivotkem  velmi  vykrojeným  svědčií  drnbý. 

Rovné  takž  i  v  knize  Ctibora  Tovaíovskéiio  —  Hůdéni  pravdy  a 
lil  —  r.  1539  tiiténé,  itny  nejinái!  neí  v  životech  se  jeví  (na&e  obrazy 
é.  176.  a  179.).  Prvotní  životkj  byly  velmi  krátký,  ale  rostly  časem. 
Také  se  nám  zdá,  ie  v  první  pAli  XVT.  stol.  splie  býval  žjvfttek  při  krbu 
hodné  vykrojen,  nežli  aby  hryl.  StarSi  íeny,  etné  matrony,  oviem  se 
kryly.  Některá  i  tak  tnie,  že  na  iivotek  přiSila  vysoký  stojatj  límec, 
jeni  sahal  až  k  bradé.  Zvláště  leny  českých  Bratři  měly  se  vyhýbati 
fluknlm  vykrojeným  a   „Šněrovaným".') 

Ženy  lebiiho  ráza  obnažovaly  se  velmi,  nebo  vykrojený  život  vy- 
plňovaly prOhledným  piinteni,  jakož  svědči  obrázek  v  HilJčovýcb  Zá- 
nnntcfeb  církve. 

Z  Hisrlova  Raiszbachn*)  známe  osobičkn,  kliČaici  zámeckon,  která 
má  iivQtek  i  na  zádecb  na  způsob  trojce  vyřiznatý  velmi  hloboko.  Z  vý- 
řezkn  vyhledá  kolile  bila,  nabíraná. 

K  delSímn  žívotkn  proti  starým  módám  příiivány  dmhdy  rolfiTy 
velice  oblirné,  mkávy  „nabírané"  (r.  1564),  pamkávy  visuté,  ipiéatá, 
okrouhlé,  rohaté. 

*)  Život;  svatých  na  panšti 

*)  Sněm  bratrský.  Výb.  Ut.  U.  148B.  r.  168S. 

•)  IhAo^  ouu.  e.  S.  F.  7. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


Ale  byly  živOtk;  také  sboU  bez  rukAvA  —  měly  formo  tníro- 
niek.  Plátenice  AlíbéUt  mela  do  r.  1564  db  krimé  rfce  ii^fitkA  bei 
inkávfi  neíli  b  rakávy.^) 

2iTůtky  í&sto  Dvozujl  Ee  v  pramenech  koieiJnon  pódií  té;  b/r^l 
podiity  kr&Ifky,  lifikami  '^)  a  jídoq  téi  lepif  fcožeiÍDOD.  Od  polon  sto- 
letí XTI.  hojné  zdobí  se  JÍTŮtky  tkanicemi, 
zhasta  s  dobrými  zlatýmf'  nebo  stfibrDými 
Roku  1572  odélal  méstské  dcerce  pnii!<ké 
Eliíce  Zléka(c«  kfejčf  k've9elí  „iivůtek  s  do- 
brými stříbrnými  tkáni ce mi  vopremoTuiý  a 
zo  spod  okolo  B  proBtými  stříbrnými  tfcaoi- 
cemi".*)  ŠpanélskoD  modon  doatala  se  na  ii- 
TÍttek  hromada  kaoflíkft  se  Šňůrkami. 

Nejvétfii  paráda  bývala  na  pUDfé  iili 
Dápr^nlku,  jení  býval  ido)<en  perlami,  stra- 
nami zlatými  a  nitmi,  „kováříčkem"  a  ^cet- 
kami  zavěBenými".  Paní  Berková  s  Dobé 
(t  1521)  mSIa  pnut  , perlový",  jiný  .s  tka- 
nicl  zlatu  stránková  s  cetkaml".*)  Byly  ponty 
také  „kanf,  Blabntl".  Panty  labuťové  nalezli 
jsme  v  Hoře  r.  1503  a  v  Praze  r.  1605.*) 
Byly  tedy  za  celé  století  oblíbeny.  kEramifi 
koncem  vékn  prodávali  xpanty  Šarlatové'. 
Který  níprsnfk  kryl  jen  za  polovic  ňader, 
torno  řikali  pAlpunt.  Táí  paní  Beri^iska 
měla  „pantfk  atlasový" ;  jedna  Žeqptinka 
r.  1537  měla  „živAtek  s  pAlpautem."  *) 

S  důrazem  připomínáme,  íe  velmi  zbasU 
slovo  puut   zastapovalo  živutek.    Brána  tn 
ikst  za  celek,  ba  vznikla  v  XVI.  veka  podivnou 
/  skronceninon  z  pnntn  zdrobnělina  putuiéki, 

coS  byl  také  nějaký  iivotkový  kabátec. 
Vineiené  d&my  i  v  tomto  veka  a  při  fivotkn  za  dlonhý  Čas  po- 
dílely dvojí  snknici  na  odiv,  svrchní  kasajíce  a  spodní  nádbernéji  kmm- 
plovinim  i  porlami  zdobíce  Bt^ně  tak,  jako  íinily  v  století  předeSlém, 
z  něhož  přiložený  opožděný  obrázek  [i.  216.)  bodií  tn  na  poněenon  a 
zároveň  na  pi4rovnanoa  k  obrázku  hned  následujícíma.  V  drahé  p&li 
vékn  XTI.  oblíbily  paní  svrchní  snk  ni  po  předu  rozstřikovati,  aby  nádbemý 
prým  spodní  sukně  hyl  patrn  i  bez  vykásáni.  Tidime  ten  způsob  na  panné. 


.     ')  Arch.  praž.  t.  1172.  6. 

»)  Arch.  praž.  e.  1172.  66.  6.  R.  1664.  1170. 

•)  Arch.   praž.  t,  1057.  44     ZntUy  damaíkové   se   (lat    tkanic   ' 
klaftft  náchod.  s  r.  1601  a  j. 

•)  ii:ch.  prai.  č.  &34.  4S.  Téi  ph  deskách.  Mlscell.  92. 
')  Arch.  prat..č.  1174.  240. 
*)  iráh.  prai.  č.  lisa  916. 


'    DigitizsdbyGOO^^Ie 


!t9& 

kterou  Vecellio  aáijk  býti  le  Slezska  (obr  2160'  "^^t-^  n  °^'  bylo  stejnd 
tak.  Sukniee  méiCaoek,  drahdy  se  vlekoacf,  skricena,  Jakoi  svrchu 
oznámeno,  v  prTof  íáati  XVI.  rékn  ai  k  střeTfcĎm.  Pří  ipanélské  mode 
vfiak  lačal  ae  ^vlab"  ftli  „ocas"  tiiietí  zase.  A  vláíely  aakné  látkoa 
nejdraiilt  Jii  t  poloo  atoleU  do  toho  urozený  aatiiik  toníf,  řka:    ,NaSe 


Čfi.  316. 
Citella  in  8ile*ia.  C.  yecellio.  Tenetia  1696. 


ieny  T  jakém  aikladcém,  drahém,  ibyteíném  odéTo  ebodf,  po  blitecb 
aksamity,  damaikj  vláči  a  tak  mrzce  kilejf;  toba  bedbiTÚébo  roucha 
kterak  my  za  několik  set  kop  grotft  k«i#Sl>o  rokti  zkaziroe  ť  *)  Kterak 
takový  Tlafc  dloabý  vypadal,  toho  obrázek  v  &.  217. 


')  RoimloaTáDt  ólovéka  rjt,  i  páowi.  1BH> 

DigitizsdbyGOÓí^lC 


8M 

Roka  1572  vyskytoje  ae  t  panských  ončtecb  Hradce  Jindřichova 
téi  néj&ký  drah  níinecké  Hokné,  která  le  love  dloahoa.  Stojf  paAoor 
Bakně  6ern&,  dloohá  némecká  ze  lokoa,  jedna  premoTaná  pasonaDy. 
druhá  frenclf.')  Při  té  pHIeíitosti  bodií  dovoleno  poznamenati,  ie  v  ra- 
kovnických knihách")  našli  jsme  r.  1586  zapsány  .tři  ziizanky,  jednn 
strhanoa".  Ze  sonvislosti  zapaaných  svrchkfl  soudíme,  že  cnzanka  byla 
také  néjaká  snkně,  ale  nevime  jaká.  Uvádíme  jeji  jméno  jen  proto,  aby 
se  neztratilo. 

Saknim  dloahým,  otáhlým  říkali  Otahlice.') 
Na   iivotkn,   na   saknici   ndriela  ae  jeétfi   dlouho    starodávná  Spi- 
nadln    i    ienkle,    jiroii    iněrováno,    spínáno.     Spinadla   vyskyti^f  se 
ozdobná,  obyčejné  a  granátky,  s  per- 
lami.   Jobanna   Jeiková   (|    1529), 
roéStanba  plzeňská,  měla  na  saknicfa 
po  íesti  a  oimi  párech   špinavěl  *} 
panna   Markéta    z    Otradovic    mela 
„saknl  damaikovú  óernú  s  spinadly 
velikými,  stříbrnými,  pozlacenými*.*) 
Ohle<láme-li     sokné     a    iivoty 
v    inventářích  fieských,  jak  se   ob- 
jevovaly   do    poloa    atoletl    co    do 
láthy,    nalézáme    snkné    atlaaové, 
damaíkové,  barchanové,  jimi  řlkajl 
barchanky,    iamlatové    fiiii    ša- 
mlatky,    harfiHky,    feřtathy, 
snkné  mochýrové  (mohére  —  polo- 
Cis.  217.   Z  Paprockél.0  Obory.  ^jj^j    bedbávl)    čili     mochejrky, 

satynky;   postřehojeme    sokné  ze 
vielikého  aakna  od  pravého  českého 
ai  po  nejdraííi  „flandry"  a  „lindiie".  Saknim  z  fianderských  suken  říkáno 
flandcrky.^f    Také  naSli  Jsme  snkni   „ifnínon",   kteroa  mela  v  Sadské 
do  r   1530  Hironnkovů,^)  patrně  misto  kortnkálu  nebo  krinoliny. 

Urozené  pani   mely   zlatohlavové   neb  aksamitové   sukně,   prostičké 

ieny  zvláíté  na  vsecb  odfvaly  se  sukufinii    „vlčatými"  a  kytlemi  plátěnými. 

Z  látek,  jeí  panovaly  v  XV.  století,  přestal  a  zaíel  paldekyn,  iilbéf 

i  brikyS.   Poslední  zelenou  sukni  bríkySovoa  nale/li  jsme  r.   1503;  iilhé- 

řoTOD  r.  1615. 

Co   do   bar«v    shledáváme    v  inventářích    znamenitoa  rozmanitost. 


')  Z  TýpisA  dra.  Zibrta. 

■)  V  kalze  rychtáňkd.  R.  1C86. 

*)  Arch.  plzeň.  kn.  sirolil.  36. 

•)  Arch.  plieú.  223.  103.  Jiné  pani  po  8  párech.  Tamté.  I 

*)  Reg.  komor,  sondo.  t.  4.  3.  F.  18. 

*)  BycIinoT.  kn.  kiaftú.  I&&5. 

')  Reg.  ilati.  AKb.  poděb.  17. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


897 

Byly  oblíbeny  snfcné  abropeDá",*)  a  to  Uk,  ie  n*  pHkUd  son- 
kemilk  Erbart  v  Plzni  odkazaje  třem  lenakým  dédiekám  samé  kropené 
Bnkiio  na  sukně.')  Ve  vfiecb  méstecb  i  po  riech  {teme  o  anknicti  bou- 
kenn^ch  blankytných,  koamarových,  viiňových, ')  o  saknich  ,bDBl  barvy* 
i  bfl4;  T  Konřimi  vyskytjje  »  tž  do  roku  ÍM8  barva  , tiková"  na 
■Dknicb/) 

T  Praze  jii  v  prvních  letťcb  XTI.  vékn  nápadné  hnete  vyskytnit 
so  Bukně  „8  barTami",  coi  jsoQ  prýmy  rozlifnými  barvami  vjriité  nebo 
krnmptované.  Podle  snknf  kropenýcli  objeviyf  se  v  knihách  ihaata  „BnknS 
ilotč",  snkné  lvové  barvy  a  hl^blíkové,^)  bninátné  a  květy,  femě  i  vla- 
ského Bnkna,  rozinové,  soukenné  fialové,  makové,  atlasové,  zlaté,  bar- 
chanky  bílé,  aokiié  barvy  .měnné",  tvláitě  .zelené  ménné". 

Co  do  xdoby  byly  enkné  a  „kedrlemi"  a  frencly,  s  tkanieemi  a 
prýmy,  konečně  ankně  a  koieiínon. 

Vyakytnji  se  aokné  sonkenné,  a  prýmem  ilato hlavovým,  aksamitovým, 
ankně  hedbávné  s  prýmem  perlovým,  sukně  a  tkanjcl  ziaton,  ,b  prýmem 
koráulčkovým",  a  popelicemi,  b  králíky,  a  mkávem  perlovým,  jadun  ankni 
r.  1525  n^eili  jsme  .aelenon  a  damafikovýn^i  klioy";  r.  1540  pohnala 
nrozouá  Dorota  z  Zakfiova  Helicljara  Stolínského  před  J.  H.  královakou, 
ie  jf  zpronevěřil  HBukni  tykytovou  J^ervenoo,  černým  akaamitem  premo- 
vanon,  drahou  bilou  atlasovou  ilatohlavem  premovanon,  ti^ti  iamlatovou 
ketnjia  aksamitem  premovanon,  étvrton  ankniókn  kmentovou,  bilon,  tkani- 
fkami  premo vanou.*) 

V  prjlmech  ae  do  polou  stoteti  jeité  nepřepfná.  I  nrozená  pani 
Žerotiuaká  ua  Snmberce  mčlg  na  hřeblíkové  ankni  damaikové  Jen  tři 
prýmy  akaamitové,  z  nichž  Jeden  íiroký  a  dva  ůzkě.^)  Ten  příklad  nvádi 
asi  nejvftii  tehda  počet  prýmAv. 

2e  mohla  móda  prýmů  míti  i  užiteínoa  úloho,  to  víme  ae  zprávy, 
ie  rytíř  Jenfíek  z  ÚJezda  platil  rokn  1547  ,od  uaatavení  snkné 
prýmem".*) 

Jen  pM  urozených  paních  býval  iivot  ae  aukni  nékdy  o  stejné 
barvě  a  atcjné  látce.  Jiuéče  íivotek  ae  snkof  barvou  a  jeíté  více  látkou 
se  dělfvaly.  Johauka  z  Újezda  soudí  se  r.  1&48  s  Voldřichem  Dejmkem 
z  Tleptíua  o  nsakni  fenakým  dílem  zeleného  llndiěe  (tedy  ze  aukna), 
a   iivotkem  tykyty  zelené ;  iiv&tek  při  tom  i  rukávy  byly  červeným  aksa- 


')  Lib.  testam.  6.  238.  41.  arch.  plseft. 

*)  Tamté.  &6. 

')  Lib.  te«taM.  a  r.  1608.  Arcb.  kouřím,  ko.  kiaňú  v  Ronovi.  Podébrd. 
reg-  Hutá.  Kii.  klafiA  louusk.  Kateřina  Potmíiiika  r.  1648  Ddkaiqje  .aukni  avitlou, 
aukui  v  i  Id  OTOU  a  sukni  íervenou". 

')  Kn.  rudá  arch.  kouHm. 

*)  Kd.  arcb.  prai.  6.  1017.  Barva  temné  lvová  bjla  břebiikotá;  čtemet 
r.  1G2U,  te  u^aký  koíieh  poíit  byl  haraacm  .iTové  temué  £íli  břebitkové  barry". 

*)  Rtg-  soudu  komor.  9.  J.  fol.  G.  16. 

')  Tamle  é.  IISO.  316. 

*)  Paméti  Jenlikovy.  Hukop.  musejní.  3S1. 

Sr.  glIkmBnJ  ITIatt:   DUl^  kn4*.  g^ 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


mitem  prenonn^".')  Tenf  s  přiklaaů  VEácDftjif,  ie  cspoů  barva  na  obou 
stejná.  A  jak  málo  ae  barvy  po  naiem  vkuse  doplAovalfl  Na  př.  be- 
roanská  mlynáfka  Havlovi  (f  1563)  mela  „baraskn  zelenou  a  ierveným 
ilvotkem'  ;  ale  v  Praie  v  poloa  Btoletí  naiti  Jame  kromí  jiných  i  péknoa 
drní  gbilé  SDkné  •  iivotem  aksamitovýoi  zeleDým". 

Sokai  lenské  bývaly  tělky;  vlmeí,  že  i  soukenné  sakné  —  a 
tich  bývalo  nejvíce  —  byly  plátnem  podilváoyt 

Co  do  cen  bývají  snkné  lenské  do  polon  století,  jaoa-li  jen  po- 
oéknd  c  lepiího  snkna,  po  kope.")  V  Sonřimi  cenéna  r.  1626  SDkné 
.ienská  blankytná  ■  ongllckého  sokna  aksamitem  premovaná  a  a  kvéty 
la  4Vi  kopy  mií.;  jiná  „fiolové"  barvy  promovaná  zeleným  polonatlaaem 
la  4  kopy.*) 

T  Praie  pflJMI  rokn  1525  iid  na  sukni  damaikovon  s  perlovým 
prýmem  12  kop  míi.l*)  Roku  1544  cení  se  sakné  flsnderka  s  akuunito- 
vými  prýmy  ve  3  kopách  českých  nebo  v  6  mfieňských;  iaralatka  éerai 
nová,    aksamitem  premovaná   v  7  kopách   českých    čili    14  mfieAskývh.*) 

Na  těch  cenách  zAstává  napořád  i  v  drahé  pUce  vékn;  vfdy  vy- 
■kytitjl  se  hedbávné  sokné  po  12  a  13  kopách,*)  a  oviem  téí  lacinéjSf. 
Roka  1561  lastavoje  nroiená  Elena  ■  Klence  snkni  tykytovou  slaté 
barvy  s  životem  aksamitovým  a  dote  při  podolkn  s  prýmem  planého 
aksamitn  za  4  kopy ; '')  krejčí  prafský  Jan  StNbrský  raél  feřtatky  po 
4  kopách,  sonkenné  ankné  po  kopč  a  20  groilch,  barchauky  téi  tak.*) 
Na  Mélnlce  oceúítje  kdos  r.  1577  snkni  koumarovoa  3  kopami,  řka,  Ie 
je  na  nf  snkno  ^dobré  itotické".*)  V  Rychnove  r.  1655  stojí  flaaderka 
5Vi  kopy;  baraska  5  kop  mlí,;  iamlatka  r.    1614  tolikéž. 

V  dmhé  polovlnS  XVI.  veka  aůinji  se  mkávy  pií-suknfch  a  iivotecb 
jeité  vlče,  nad  rameny  vystoopí  „nádivka"  '*)  profilem  oblým  a  nékdy 
ostrým,  a  kolem  krkn  zdvihne  se  límec  ze  iivotkn;'*)  sakné  pfi  tom 
bývá  bnď  docela  hladká  nebo  dostává  hojné  rovnoběíné  zibyby  (vii  obr. 
t.  184),  tak  íe  celý  kostým  ženský  bére  na  sebe  podoba  stmolon,  oe- 
iivon.  je  to  ráz  doby  až  do  konce  století. 

T  tom  jen  prosté  ženy,  ivláité  venkovanky,  liiíly  se,  majíce  ank- 
nice  odedávna  krátil  a  o  záhybech  nestrojených,  vlnivých  a  nejsoace 
v  iivotka  nikoliv  tak  npjsty  a  otáleny  jako  méitky  nebo  dokonce  oro- 
tenký.   Fosmiványt  json  v  divadelní  hře,  v  Sedlákem  masopasté,  ie  h»k- 


■)  Ko.  komor,  soudu  1.  12.  J.  O.  10. 
*)  Rokop.  král.-dvor.  v  mna.  fol.  lU.  R.  1S30. 
>)  Arch.  pral.  C  93. 
•)  Arch   pral.  í.  10Í7. 
')  Lib.  obligát.  6.  100.  61.  70.  Arch.  pni. 
•)  Ku.  arch.  praž.  t.  1061.  88.  a  &  1310.  27. 
>)  Reg.  komor.  Boudo.  i.  IG.  J.  SS3. 
'i  Kn.  arch.  pral.  i.  1172.  63 
*)  Arch.  méln   «.  27    110 

")  ,2ivAtek   ■  rukávy  nsdlranými"    často    v  kuiaa  arcb.  pni.   t.  1173.    od 
roku  166&- 

")  Obrések  v  kauc.  udit.  knih.  t.  17.  A.  S.  Obrisek  krikiTny. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


3M 

likfl  riecb  nesapliwjf  a  prstt  néco  otrin^i.')  K  tomu  tíi  obrátek  i.  218. 
představil jicf  Blnieboon  divba,  asa  slonil  při  Bvatbé  TlDem. 

Na  brané  k  století  XVIL  vyskytqji  se  jakožto  posledof  ovoce  ipa- 
nělskjch  mod  t  iaTentiřlch  naUcb  iivfltkr  gS  ioflj"')  a  Sirotky  , vysoké". 
Ale  podle  vyBok^cb  lifotkft  Jiné  již  Bkracqjf  ae  až  k  paží  a  iBÍri^l  se.*) 
Briy  Daitospila  tabá  ioěroTačka,  píknými  l&tkami  obiitá,  na  mÍHto 
žtTOtkfl*)  (obr.  č.  216.).  ŽivAtkové  inéroTafky  zůstaly  pak  v  lidovAm 
kroji  ai  po  ta  chvíli.  K  té  nehybooati  kroje  ieoskébo  t  dmhé  pUee 
XVL  vékn  pfístoopil  napoaled  i  při  méitaokich  kortokál,  o  nimi  ivrcha 
poIoioDo. 

V  téie  dobé  ozdob  na  snknlch  přibflo  méron  druhdy  nerldauon, 
knoflíky,  iňárami,  stuhami,  frencly,  Kanicemi,  pasomany  (v  Tamové 
paiymany  k  premofinl*)  6i  kalonny  se  bemii  t  knih&cb  popisních. 

Koofliby  k  saknlin  mají  imn- 
kýři  a  tkaniSk&ři  praiiti  rozmaDÍté. 
Mají  .knoflíky  polskA  s  benitikébo 
hedbivf,  knoflíky  „hrubé  bvéidoTé 
hedbAvné  všelijaké  barvy*,  Bklenéné, 
křiitálové,  Btřfbrné  i  zlaté. 

Tbanice  staly  se  tak  oblibenon 
modon,  že  do  r.  1592  vyvlonl  se 
v  Praze  i  zvliitol  hojný  cecb  tkáni- 
.£k&řft  ,a  zlata  a  z  hedbévi".*)  Tka- 
nice  a  pasomany  méli  hedbA*né,  libm 
po  4  i  vfce  kopách,  ,bedbávné  b  for- 
mami", tkanice  gkolíaské',  , aksami- 
tové laciné",  „aksamitové  Bamohed- 
bávDé",  stohy  a  tkaničky  „nldrlant- 
sfcé*,    .bflé    nitěné",    niténé    íerné', 

Btohy    „pražské*    (roka  1570   za  Wý  Cit.  218.    Dí»k«  sloieboá. 

peníz  prodáván  „list"  takových  Btnh'),  ^  Helaiitnchovy  bibli  r.  1519. 

tkanice    .kadeřavé    s  dirkami    vieliké 
barvy*,    harasové  lipské,    baraaové  se 

zlatem,  „Bamitové",  tkanice  , německé  strakaté",  frankfurtské  v  pa- 
píru, .atlasové  tkanice  zdejSIho  díla"  (r.  1607  cenéna  libra  jich  po 
9  renských),  .galony"  francouzské  na  deStkách  vinnté  (libra  r.  1607  la 
11  zt.  rýnských),  neapoliUnské  tkaničky  ouiké,  barevné  (lib,  po  11  rýn- 
ských), Dherské  tkanice  0>b-  po  9  rýnských),  nfalefiné  zlaté  a  Btřfbrné" 
(lib.  za  8  rýnské),  tkanice  .se  imelcem". 

')  Jireiek.  Sedliký  masopust.  Stará  div.  hra.  11.  jedoinf. 

«)  Arch.  pral.  6.  1188.  188 

*)  Tamže  e    1174. 

')  dnéroTBíky  „damaškové'  v  LítomjlU  r.  1648.  Lib.  diviaioo.  a  r.  1637 
vek   UstovDě  litomjti.  fol.  67S.  Sděluje  Štéplnek. 

*)  Arch.  tum.  ku.  kiaftil. 

•)  Arch.  pral.  i,  994.  iS4. 

^j  Kd.  arch-  prai.  6.  1172  171.  a  oásl.  TkanlCkář  Britenbeqer  (f  1607> 
prodával  ,Btoh;  hedbivné  na  tucuy*,  tucen  po  IS  gr.  ntli.  En.  i.  1174.  248. 

27* 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


406 

Pasomanf  byl^  AzbA  i  veliké  tak,  ie  jeden  staSil  na  oidoba  sakně. 
Urozená  pani  Juditb  Kolo7ratov&  t  Šternberka  mfila  r.  I6I9  pomoran- 
ČOTon  Bukni  hB  pasomanem  velikým  stffbrným". 

Za  kolik  peněz  zlata  veSlo  se  na  sakni  arozených  dam,  toho  přiklad 
Tfme  ze  sonda  r.  1572  v  Praze.  Obvi&oje  totiž  nrozená  Brixida  Zajícova 
z  Rfsmbnrka  pražskoa  židovku  Dorll  z  podvodu.  Prf  jí  dala  na  zlato  a 
Btřfbro  30  kop,  .aby  ji  z  nSho  tkanice  nebo  pasomany  na  Sáty  ndélala. 
a  ona  dílo  nehodné  a  zlato  zméniné  vr&tila'.  Nechat  prý  židovka  sobp 
teď  iatft  necb&  a  paní  zaplatf.  Dorle  sv&déla  vinu  na  krejíibo,  ,ie 
na  ni  pospiclial",  tak  že  b  pěkným  ditem  nemohla  býti  hotova  a  pak 
na  kupce,  2e  lepíiho  zlata  nemél.  Odsoadili  ji,  aby  se  s  aroieokoo 
amlnvila.*) 

Frenele,  jež  naSe  ataré  alovofky  zovon  „stMhanýilli  tkani- 
eemi",  délali  tkaniíkáři  na  hřebenech  z  hedbávi  se  zlatem  a  stříbrem; 
také  robiti  vSetijaké  kusy  pasameutyraké,  jimi  řikali  „éapraty".  Hfvili 
na  krémech  .iSapraty  db  zpfl;ob  hvězdy*,  čapraty  viech  barev  „a  třapci", 
„maliiké  s  knoflífikami",  uherské  hedbávné  a  polonhedbávné  a  jiné  tŠcU- 
jaké,  Jež  prodávali  na  tibry,  libro  r.  1607  i  za  17  zl.  rýnských.  Kterak 
vypadala  aukaě  s  čapraty  a  pasomany  a  kterak  pořizoval  krejíi  ornament 
z  Dich,  tobo  přiklad  na  kamenné  taboli  náhrobní  při  kostele  sv.  Hicbala 
v  Chnidimi,  jejfi  obrázek  dali  jsme  člalem  207.  a  č.  216. 

Také  aksamitových  a  bedbérných  prýmd  Širokých  kolem  kol  na 
■aknlch  přibylo.  Vyskytoje  se  sice  jeSté  pořád  sukné  b  třeoii  prýmy  aksa- 
mitovými, i  sloSná  mSilaDka  kouřimská  má  „feřtatka*  s  dvíma  jen 
prýmy,')  ba  na  mapě  Sadelerově  r.  1619^)  zobrazena  jest  vzneieoá  nebo 
nrozená  Čoika  (nobilis  uzor  bohemia)  v  sukni  poaze  s  prýmy  třemi,  ale 
r.  I!i86  maníelka  cfsařského  strážníka  (drabanta)  má  ,aakai  áamlatovon 
8  pěti  prýmy"*)  a  pražská  sládkova  Fíilová  r.  15b6  méla  sukní  ,tami- 
novoo  novou  se  sedmi  prýmy  dobrého  aksamitu"  a  kromě  toho  sukDici 
íili  éérc  mocbejrový  s  pěti  prýmy.") 

Kterak  představiti  sobě  sukni  se  čtyřmi  prýmy,  to  viděti  na  obr. 
Č.  219.  Vykreslena  tn  s^arSi  žena  v  obyčejném  iivotkn  o  rukávech  na 
ditých.  Zaviti  má  na  hlava  obyčejného  rázu.  Snkui  má  v  malé,  jemné 
vrapy  skládanou  a  úzkou  zásCérkuu  ozdobenou  Na  levém  boce  visí  ji 
taévice  a  noinice. 

Kěkdy  byl  na  snkni  jenom  jeden  prým,  ale  ten  stál  la  to.  Býval 
to  prým  vyšívaný,  .Stepovaný"-  čteme,  že  r.  1591  jeden  takový  Itfipo- 
vaný  prým  aksamitový  cenén  byl  na  dvě  kopy.*) 

Jindy  zase  vzala  paní  na  sukni  věecko:  prýmy  i  pasomany.  Pani 
MamSe  Nosalovská   z  Tisky   méla   do   r.  1616   sukni   biloa   damaikovon 

■)  Arch.  prai.  C  1133.  96. 

'I  Kd.  Bvédom.  kouřimská  r.  1601. 

■)  Originál  ve  sbirkich  p.  ted.  P.  Kbeila.  Reprodnkci  vis  doleji  fi.  221. 

')  Arď.  prai.  6.  IISS.  146. 

*)  Tamže  t.  1064  46. 

^  Tamie  i.  61.  236. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


401 

s   ifrTenýnii   ikiamitovými  třemi  prýmy   «    „na  ?rcb   tich  pr^mOv  dobré 
zlaté  pasomany'.*) 

Spinadla  i  zapinadla  na  snknlch  a  ži?otku  zastávají  pofáde  Jeití 
na  službu  i  Da  ozdobo.  K  ilat/m  a  stHbrDýin  spInadlAn  přigtapnjf  teď 
jeítí  zápony  „íistcové'  a  vlelijaké  bskllky  prosté  i  drabé. 


tis.  219.    Mulier  acUtú  profectae  in  Bohemia. 
V;ňalo  i  Weigelii  ,HBbitus_praectpuoruin  papalorom*. 


I    od   drnbé   pAte    XVI.   víku    napořád    byly    sakné    ženské   jíoou 
látkou  podilvány  a  tady  téžky.  Sukni  tapltykytovoo  podSil  krejčí  pražský 


>)  Arch.  prO.  č.  ]U68.  818. 

DigitizsdbyGOO^^Ie 


402 

r.  1581  tnkoeml  Vtal  na  to  6  loket  •nkMl')  Sukni  trk^toTi  lUtá 
byla  r.  1583  podiita  saknem  iintým.') 

Kolik  litky  a  přípravy  na  inkui  a  životak  dáTtly  yanl  krejifni, 
o  tom  přiklad  víme  se  Boadnl  knihy  staroméstské.')  Pant  Slepifikorá  dala 
r.  1590  krejiima  Plymlon  ,12  loket  damaSka  a  k  torna  jetté  aa  kai 
na  iosy  9  groiA  £oských,  na  podilvka  10  loket  sukna  fiemého ;  na  dmhý 
iivAtek  karmaiian  2  lokty,  na  premovánf  sakni  a  2  lirAtkA  dala  fier- 
n^bo  aksamitn  5  loket  a  7  lotB  hedb&TÍ*. 

MladoboleBlaTBký  ouřad  dal  r.  1619  Uaadé  snúsfce  5  loket  sukna 
radibo  na  Bnkni.  Krom6  toho  kasal  ji  ntiti  kytli  ze  lednii  loket  čemébo 
plátna.  Za  to  liti  placeno  8  groiA.*) 

fiád  Rndolf&T  r.  1678  nsaioTal  knytím  la  ienskoD  snkni  i  a  ii- 
Totem  12  groit;  což  r.  16U6  na  16  groU  povýSeno.*)  Tiata-li  iradlinka 
do  domn  k  Sitl,  dávali  JI  r.  1S79  k  stravé  na  týden  —  tři  grofie  mi- 
ieĎski.*) 

Na  konec  bndiž  vipomennto,  le  v  tom  století  i  v  poita  ankai 
mívaly  Ceíky  přepych.  V  Loooecb  na  přiklad  r.  1913  nechala  po  sobě 
Anna  Mikiová  bdIcbI  jedenáctero.'')  Voriila  Nejepiaská  (|  1601)  mela 
tykytových,  damaikových  i  akRamitovýck  anknl  patnicte,  jedna  holnhl 
barvy,  jedou  gtlaJSenon  fiernon  le  imelceni'',  jlnoo  ,pomeranJ!ovou  kvéto- 
vanoa*.  Se  každá  měla  iivfttek  a  osm  iivAtkfl  nad  to;  jeden  .tla£eoý 
se  zlaton  thanict".') 

Pani  Alžběta  i  Kroivic,  Pražanka,  která  nmřela  málo  let  před 
Nejepinskon,  též  pochtonbala  se  patnácterými  Bokněmi.  Jedno  meta  ,bilon 
inpinkovalého  damajka,  ilatými  paiomany  premov^non*,  aedm  6ernýcb. 
jedna  ,s  velikými  kvéty*.  jinoa  .blloa  h  prýmem  ilatým',  rovné  téi 
jedDQ  barvy  holabi  se  ilatými  tkaničkami,  jinon  zelenou  ae  ilatoblavo- 
vými  prýmy,  jednn  Btaminovoo  hfebI6kovoa'  a  poaléze  jednu  ,iarlatovoa 
íervenon  a  aksamitovými  prýmy  červenými*.  Ke  každé  měla  áivotek  a 
nad  to  jeité  pět  životkA.') 

Ovfiem  naproti  těmto  parádnjeim  Eva,  když  se  vdávala  v  Čáalavě 
ta  pernikáře  Štěpána,  přinesla  si,  jsono  ae  slnině  rodiny  měltanaké.  Jen 
ětvero  sakni,  tykytovou,  mnchejrovou,  roiinovon,  koumarovon.**) 

Na  přechode  od  životkn  k  latflm  svrchním  byl  Ženský  kabátefe. 
Kabátek  od  živAtkn  tiiil  ae  pantem.  Dlonhy  byly  kabáty  ženské  Jako 
žlvfltky,  a   v  druhé  polovici  XTL  století  posonijeme.    Že  leckdy   kabátek 


■)  Arch.  prU.  6.  2060.  66. 

•)  Tamie  i.  1178.  2S9. 

*>  C.  1138.  1S8.    Dostala  se 
msikn.    PHsetnf  krejSiH,  jimt   hotovi  sukně   poďina   k  vyméF«nf,    naledi  na  of 
jen  10'/,  lokte  damiilkn.    Nevéroý  krc^f  musil  se  smlaviti  o  tkodn. 

•)  Kn.  boleslav.  Ut.  D. 

■)  ChaoB  v  arch.  prai. 

•)  Arch.  prU.  i.  10G9.  Bl. 

*)  Arch.  lounský  i.  1.  C.  8.  R  9. 

ň  Arch   pral.  ^  ISIO.  ]«0. 

•)  Kn.  arch.  praž.  t.  1174.  106-107. 

")  Arch.  aemt.  kn.  fi.  6.  286.  1561  se  o  tu  výbavu  soudi. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


408 

saitvpnj^  ilTOt  T  rádi  cisaře  Rndolh,  r.  1578  o  laibách  řenealných 
Tydaném,  stojí  podle  sebe  Ankoě  s  tivotkem,  Bokní  i  kabUiem.*)  Tato 
vlak  byla  o  4  grote  výle  agaiena;  bylo  t«dy  na  kabáte  ienském 
vlče  pr&ce. 

Z  látek  byly  kabátky  týcble  jako  iivotky.  Na  přiklad  Handalenc 
>  Hradce  r.  1&56  chce,  aby  fl  pan  Joachlm  přiveil  afieraého  atlaaa 
s  kabátek  aneb  tobo  damaíkn  s  těmi  drobničkými  kvétr'.')  Méitanka 
Nejepioaká  (f  1601)  t  Fraie  mela  iestero  kabátcil,  jedeo  e  blýskaTébo 
pUtna,  jiný  ■  bílého  plátna  b  pruhami  slatymi.  Jiný  akumitoTý.') 

Proflté  ieny  brávaly  místo  asaTFitého  ksbátko  žoplci  TOlnfijif. 
Žopicc  prostá  byly  tak  oblíbený  iat,  že  vEDÍklo  zvláitoí  řemeslo  žnpl- 
káfft.')  Oinámiti  jest,  le  Inpiíky  bIotoq  v  inventářích  leckdy  také  ,ko- 
lilkami',  coi  s  formoo  volné  topice  dobře  Bonblasl.  Koiile  tehda  nebý- 
vala jen  Bpodi'1  iat  I 

V  prvnicb  daieeh  války  třicetileté  přibyly  ke  kabátkftm  lenským 
bamizoly.*) 

První  nejmenií  Sat  gvrcbni  byly  obojky  a  jim  přthnsné  koláry. 
Ty  panovaly  za  celá  století.  Prvotné  to  byly  jen  límce  le  vielijakých 
látek  před  ramena  přehozené.  V  prvnicb  letech  XVI.  století  zhuBta  íítáme 
o  éemém  nebo  jiném  obojkn  aksamitovém. 

Krátké  obojky  tobo  zp&sobn  održely  se  dlonho  jeité  potom.  Roka 
1566  sondí  se  kdoa  v  Praie  o  „obojjíek  s  laloky  linnimi  a  írendemi 
íernými  premovaný".') 

Ale  ni  v  prvni  pltlce  XVI  Btoletf  vyskytuje  se  čím  dále  tím  hojnSJi 
obéiruSjií  koIár  (z  franc.  coltiere,  lat.  amicnlum,  scapnlare^,  jemní, 
by]-ii  malý,  «kaii  koUrek  1  korálek.*) 

Ten  přikrýval  ramena  i  svrchní  tflo  vSecko,  aniž  býval  vidy  téie 
podoby.  Pékný  vzorek  podiitého  kolářů  lze  ohledati  na  obráikn  natem 
t  220.  Je  tn  zobrazena  vzneiecá  paní  česká,  Jaki  ji  Sadeler  r.  1620 
nakreslil  na  svou  čeakoo  mapn.  Kékterý  kolář  přilehl  k  téln  tak,  le  ho 
emél  Blovář  Veleslavínův  nazvati  „iivotkein  (mammillare)  bez  ru- 
kávů",*)  jiný  naopak  vzal  k  sobe  mkávy  a  Jsa  volníjSl  totva  ae 
líiil  od  „mantllka  s  mkávy",  o  němi  čisti  doleji.  Na  Hélnice  čteme 
r.  1677  o  .kolárkn  iamlatovém  bes  mkivft','*)  v  Praze  r.  1664  o  ^ky- 

■)  Chaot  v  arch.  prai.  TolA  vysvitá  s  inveDtiřA.  Via  v  arch.  pniiakém 
e.  1174.  lOft. 

■t  Kopial  TiseberAv.  92. 

•)  Arcb.  prai.  £.  12ia  16a 

*)  Arch  zems.  listiny  se  Slaného,  šmejdířfim  r.  1618  ukásiao  překiletí 
inpikáři. 

*)  Roku  1638  Cte  »t  o  nich  t  inient.  v  listovDé  lltomyil.  Lib.  dWiBloDmn. 
Sdélqje  Siépánek. 

*\  Arcb.  prai.  &  11B7.  187. 

*)  SlDTDlk  Daiypod.,  Refiel. 

■j  Arch.  beiooniký.  En.  popis,  z  r.  Iti67. 

^  V  inTentářích  Bpojnje  ae  takový  kolář  čaato  ae  aoknid.  Mtjnáťka  t  Zákn* 
laueh  (t  1093)  mela  .barchaakn  a  kolářem  taminoTým*.  Hannal  miknláiiký.  317. 

")  Beg.  sved.  í.  37. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


tOTÍn  kolárn  ^s  dloobýini  ntkáTy"  ')  a  téie  doby  zase  o  tykytovém  ko- 
lářů ,be»  rnkiífi".*) 

Co  do  zemf  přftdoby  Tygkyttiji  le  t  knibácta  koláry  řeiané,  kotáry 
s  knoflíky,  prýmy. 

Co  do  látky  naSli  jsme  nejvíce  koldrA  sonkeoaých,  taminových,  ty- 
ky to  v^cb,T^dBin  alko  výcb,  aksBinitovýcb ;  ale  pfeíasto  čitái  na  knihách  léi 
o  koUrech  kožoDýcfa.  Svrchu  psaná  Bviňařka  Manda  v  Boleslave  Mladé 
darem  obdržela  r.  1619  kotený  kolárek  bílý  za  52  groíA".') 

Oatatné  nemřly  jen  paatacby  koláry  koiené.  Zimiiovýcb,  hordo- 
baaskycb,  kozlových  holárA  dosti  v  městských  knihácb  najdeš. 


Čís.  320.  Z  eeské  mapy 
Sadeterovy  r.  1620. 


Koláry  a  obojky  zbnsta  byly  promovány  i  viecko  podJlváoy  koie- 
iinon;  nalezli  jsme  koláry  bČlizoové/)  kanf,  králíky  podSité.  JednoB  se 
také  praví  jen  o  „kolárko  bfeblčkovém  kožicbovém". 

Na  mistj  kolám  poslabovai  prostgjSfm  ženám  Šátek  přes  ramena 
přehozený,  záda  i  prsa  kryjící.  Kterak  pékně  slaiel,  to  vidSti  na  obráikn 
naiem  £.  221.  Obzvláitnfho  povSimnntí  na  téí  kresbé  laglobaje  úzká 
roníka  zdobící  ioniny  vlasy  a  splývající  slifnon  podoboa  po  sádech  dolů- 

')  Arcb.  prai.  t.  1016.  86. 
*)  Kn.  č.  1173.  II. 
^  Kn.  mladoboleal.  lit.  D. 

O  Tét  v  Turnově.  Koláiek  český  mnchejruvý  futrem  bélÍEnovým  podáitÝ. 
Arcb.  tam.  kn.  kšaftá  1616. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


106 

Jiaf  svrchní  iat  byla  itarodávDl  odéTftčka  nebo  mknČ  cilO- 
dici.  Aby  nepletu  se  v  inTentáfi  sukně  se  snknl,  přičiňuje  v  XVI.  tóIiu 
pisař  k  této  poslední  cbodid  „sakni"  íasto  pomámkn,  že  jest  „s  rakáv)". 

Na  přiklad  iena  Sixta  Theodora  z  Ottersdorfn  Kateřina  (f  159  ) 
má  T  inventAři  „sukni  ienskon  damaikovon  modroD  s  rakávy  íerojmi, 
zlatými  pasoman;  premoTanoD"  a  nsakni  karmazinoTos  écrnoa  &  bílými 
mkáTj'.')  fiádem  Rudolfa  II.  r.  1578  káie  se  krejčím,  aby  lili  „ženskon 
sukni  8  rnkávy"  za  10  grolA,  „sakni  harasoTon  s  dTOJnáíobnými  rakáv;" 
la  dv^násob.') 

Ze  Bukol  chodících  itala  se  velmi  obllbenoa  hazuka-  Haanka  byla 
odévaci,  chodicf,  svrchní  snkně.')  Že  oblékána  jakoito  svrehní  fiat  přes 
snknici,  to  vlmo  le  Závéty,  sn  di,  ie  o  koranováni  svém  r.  1616 
míla  královna  Anna  gtokni  ilatohlavovoa  a  přes  ni  hazuku".*)  Jak  vy- 
padala jiné  královny  Anny  haznka,  tu  na  reliefo  zápjdni  strany  leto- 
hrádku Ferdinanda  I.  (Belvederu). 

Jináíe  nelze  viech  haiuk  na  stejnon  formn  shrnontl.  Byly  podob 
rozmanitých.  Na  obráikn  6.  222.  jest  hrnbou  a  neumélon  rukon  nijakého 
venkovského  kameníka  nuznačena  hiznka  nrozené  divky,  panny  EliSky 
ze  Slavktva.  Hsinka  je  bez  mkávfl,  bez  limce  a  jest  velmi  oblímá; 
sabá  od  krká  do  zemé,  ba  leM  jeStě  kusem  na  zeroi- 

Dlvčí  hazuky  doby  pozdéjil  ukazoje  obrázek  í.  233.  Hazuky  ty 
mají  forma  nebo  střib  týž,  jako  jsme  svrchu  poznali  na  tabuli  kostela 
Bv.-Hicbatského  v  Chrudimi  (obr.  207.).  Hazuky  ty  jsou  také  do  zemé 
dlonby,  sle  nejsoa  jii  od  hftry  dolík  stejné  obSfrny.  Krejíf  se  snaží,  aby 
hořejíf  óáa(  t61a  přiála  aspoň  ponéknd  k  platnosti,  a  proto  přiléhají  ha- 
zuky ty  k  tělo,  některá  více,  jiná  méiié.  Na  obrázku  fi,  223.  mají  divéicky 
při  hasokách  rukávy  na  ramenech  rozSířené  a  nadívané,  ale  nikoli  oiklivé; 
pékné  se  to  nese. 

Na  obraze  é.  224.  zříti  hazuku  urozené  pani  Kapounové.  Hazuka 
je  v  hořejíi  práni  částce  své  utii  noili  ua  dile  dolejjlra.  Nesahá  do 
zemé,  nefaot  je  pod  ní  dobře  patrná  spodní  ankné  do  mnohých  řasO  sklá- 
daná- Hazuka  panina  jest  bez  rukáve;  otvory  rnkávními  prostrčeny  jsou 
mkávy  sukně  spodnějil. 

Obrázek  ě.  ^25.  představoje  hazuku  téie  formy  jako  byla  předeSlá. 
Klademe  ji  sem  pro  zvláfitnl  stŇhanon  ozdobu,  která  je  na  ni  po  prsech 
a  po  životě  nnSita.  Tato  ozdoba  jest  střidma  proti  oné,  kteroa  jsme 
viděli  na  jedné  tabuli  nálirobnf  v  Bydíově.  Tu  je  r.  1595  vytesán:) 
v  kámen  Magdalena  Kapounova,  mající  na  hazuce  kolem  ramen  a  po 
prsecli  aí  dolů  íiroký  pruh  s  essovitýrai  zdobami,  a  to  tak  podivné  po- 
doby, ie  prnb  vypadá  jako  biskupské  pallinm.  Měla  zajisté  níkterá  dáma 
Btrsn  ozdob  podivné  choutky. 

Délek  byly  hazuky  rozltíných,  jakoí  svrchu  proti  omylným  vý- 
kladflm  v  slovnicfch  jii  povedeno. 

■)  Ku.  arch.  prát.  i.  1174.  69. 

*]  ChaoB  v  arcb.  prai. 

')  Že  to  sukně,  ďBkac  v  řádí  hrejfov.  i  r.  1M4.  Ilsky.  Mise.  16. 

')  Kornnov.  Maljáiov.  V  nniv.  knih.  í.  64.  B.  181. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


tu   333.   Náhrobek  Eliiky  le  SlavkoTa  i 
T  kostele  neuatnpOTském. 


Látkon  a  zdobou  byly  hiznkj  dle  moínosti  osob  vielljak/.  Uro- 
zený RodoU  z  Donloa  soadt  se  r.  1586  a  pani  Mandalenoa  ValditejakoD 
z  Tartmberka  o  hamka  avé  ieny,  kterái  hazaka  byta  z  černého  karma- 
zinD  o  dvaceti  třech  zlatých  ,itefCech  ae  imelcem' ; ')  tái  pani  Tald- 
itQJnka  vyplatila  si  od  žida  EDOcha  zastaveDoo  ,haiDbn  akiamitOTOii 
řetézy  nahoře  i  dole  premoTanon".  |To  byly  tedy   bazaky    drahocenné. 


')  Cbaoi  v  arch.  ptal. 

DigitizsdbyGOO^^Ie 


ta*.  933.  z  epiufia  kátwrak^bo  <r  koiule  IboUkém. 

DigitizsdbyGOO^^Ie 


408 

Při  nádbera^ch  hazukách  to  hylo 
ZA  obyíej ,  Že  rokávj  poHsenj  b}ly 
z  jiné  látky,  nebo  byU  bazaka  bez  m- 
bávA,  a  dáiDB  proBtrCila  otvory  jejími 
nádberný  nkir  apodnéjiffao  Satn,  če- 
hož vzor  právi  na  reliéf d  královny 
Anny  na  Belvedera.  Že  bývaly  při  ba- 
Eoce  rnkávy  z  jioé  látky,  to  nám  pravil 
r.  1672  krejíf  pražský,  jenž  iil  mě- 
Efanské  dévici  k  svatbě  ienskon  ba- 
zDku  čerooD  aksamitovou  s  aksamite - 
výini  tbanicí,  prámy  a  zlatými  Itefty. 
„K  bazace  udělal  sem  pár  rakávA,  ale 
nevim  z  feho'.') 

Prostějíl  bazaky  ženské  byly  ony, 
jež  krejčí  ill  po  24  groSlch  boď  z  ty- 
kyty nebo  I  fei^to;')  slečna  Hande- 
lioa  z  Hradce  (f  1680)  měla  kromé 
jiných  i  dví  hazDky  sonkoDné  a  dvě 
haraaové  bez  ozdob  zvláitnich.*) 
ČiB   224.    Nibrobek  Doroty,  Haznky  bjly  i  plátéoé ;  proti  těm 

manželky  AlbrechU^Kapoun.  ^^^^  t,y,y  jj^^   kožeSioou  zdobené:    ty 

činily    přecbod  k  inbám    a   kožichům. 
YSaktě   jsme  i  naíli  r.  1664  v  Praze 
„liazaku  tykytovoQ  na  koŽich".*) 
Barev  byly  hazoky  viSech  —  i  žlnté.  Jedenkráte  r,  1623  připomíná 
se  i   „hazaba  květovaná  brunátná  s  květy".')  Tož  byla  asi  bodoč  květo- 
vaná, kdyí  dvakráte  se  to  pravf] 

Panně  šlechtičně  z  Hradce  koupeno  r.  1646  na  haznky  k  svalbé 
po  jedenácti  loktech  aksamitn.  Látka  ua  jedna  hazakn  stála  66  tolarA, 
DB  drnbon,  poněvadž  nebyl  aksamit  květovaný,  nýbrž  hladký,  stála 
44  tolarll.*) 

Jako  za  starodávna  i  v  tomto  XVI.  i  v  XVII.  století  bIoqžÍI  za 
svrchní  iat  dámám  plášt  Či  klok.  Ale  panny  se  mn  vyhýbaly.  Z  panen 
jen  jeptiiky  podle  řebole  své  odívaly  se  pokosným  pláátěm.') 

Vdané  pani  vSak  a  zvláité  stárli  matrony  pláště  nezamítaly.  Proti 
starým  dobám  plást  některý  změnil  se  v  tom,  ie  přibral  na  sebe  límec 
tn  dělil  tu  kratiíi,  někdy  i  Hrnce  dva,  nebo  také  že  po  předa  od  hftry 
dolA  se  efroce  ohnal  a  ochlipl,  ČemaŽ  Hkáno,  ie  to  plá&t  „s  předky", 

')  Areb.  praí    i.  1067.  44. 
*)  Tamle  v  rádĚ  Rudnifové. 
*)  Kopial  TiscberAv.  Rukopis.  157. 
')  Arch.  pral.  i.  1172.  6. 
*)  Arch.  })r«í.  É.  1047.  B,  6, 
'^j  Dvorský.  Staré  památky  žen.   75. 

^  Mistrovský  kus  novoméstskýi h  krtjíf  r.  1644  byl  kromĚ  jiného  ušiti 
„pláií  pokosni  jeptiikám".  Desky.  Misv.  16.  G.  11. 


zsdbyGoOgle 


4Ó» 

„8  kHdly",  „8  lAehy".  Pachy 
vykládají  si  v  XVI.  stoleti  nice 
stejné  tak  jako  v  stoleti  XV., 
totii  íe  jsoa  to  „vJaeliny  pfi 
roaSe,  oeb  ee  větrem  smltaji  a 
fochrtui".  Ale  obyčejné  —  zvlálté 
pří  smotkoTém  pláStj,  platila  £ás( 
zft  celek.  „Paní  cbodl  t  dlouliýcb 
fAchách",  zaačf,  íe  chodí  v  smot- 
korém  pláSti  dlonbém.') 

PlíAt  německébo  zpAsobu 
vidéti  oa  obrátku  JoSta  Amniana 
r.  1586,  Jent  představuje  čeakon 
bábu.  Pfi  tom  di  Annian,  íe  prý 
jsoD  viecky  (eaků  stařeny  takové 
podoby- 

Na  obrázku  é.  226.  před- 
stavnjenie  čtoociniD  opravdivou 
ataroD  paol  íeskoa,  Doroto  Ko- 
fiCálovon,  jakož  se  dala  r.  1559 
Dsmalovati  v  gradnál  (Seskobrod- 
ský.  Na  obrázku  jeat  podán 
plAit  Btar&i  formy  bez  límce- 
V  ioventařich  vyskytnjf  se  pláát6 
,B  předky  zelenými,  zlatými,  la- 
lokovými, popeiiffmi"  a  jinými, 
s  křidly  damaikovýmí  (i  v  Rych-  . 

nové   roku    158B.'>     Patrno,   íe  .,,,    .   .   J^!^-  P^'      _  ,.    . 

.,..        ,  ,    -.  i  Náhrobek  Uajdtleny  t  Dobreoic. 

oblibovaly  pani  jinon  barva  na 
pláiti ,  jinon  ng  výloikách  £i 
předcicb ;  rovní  patrno,  íe  předky 

obkládány  kožeíinou.  Obkládány  a  zdobeny  také  Síiorainf.  Roku  1513 
naleEli  jsntc  v  Praze  „klok,  a  nělioí  iÚHra  vlnéná  tří  barev,  podáitý 
£erným  plátnem  anebo  kmentem".*) 

Jináíe  df  se  o  pláitlch  zhusta,  le  byly  .dobře  fttdováoy' ;  od 
takového  pláité  dobře  faldovanébo  smél  krejíf  bráti  platu  celou  kopu 
sazbo  o  daaře  Rodolfa. 

Na  obyfejný  pláií  Ženský  16  loktá  látky  bráváno.  Pláfilé  vzne- 
Senjch  dam  mely  i  dlouhé  vleéky,  jakoi  s\éůií  obrázek  z  Paprockélio 
Obory  kap    122. 

Pláité  se  tapinaly  knoflíky  nebo  „hAk;'S  ku  kterýmž  náležely 
„hakllee".  Bývaly  íaato  stříbrná. 


■)  Čti  vypsání  pohřbu  Václ.  Smiřického.  1614.  Výpisy  dra.  ZibrU. 
*)  Kn.  kíaftá  rycbnov.  ■  r.  1666.  92. 
■)  Kn   arcb.  pral.  i   1046.  128. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


410 

PlUtS  byly  pořizovány  i  látek  vieeh  poTědomýeh.  V  Rtkomfee 
mdl*  kterás  1  plátěný  pláít.  Protoi  Jioa  plUti  cen  roilifinych.  Koka 
1520  knpnje  kdos  r  Praze  po  deseti  groilch  16  loket  karuo  oa  pt&SC, 
coi  aJSinilo  pfil  třetf  kopy.  DáDa-11  kopa  za  liti,  kopa  la  podlití  a  pří- 
idobn,  mohl  plái(  harasový  státi  ta  p&l  páté  kopy. 

Krejíi  Stříbrský  (f  1970)  prodával  ienská  pláitd  z  černébo  sakna 
po  3  a  4  kopách,  , prosté"  pláět^  po  půl  druhé  kopí  1  po  kope.  T  Ro- 


Čís    226. 
Ko9tilaT&  Dorou  a  graduálu  feskobrodikébo  i 


nové  ceaéo  r.  1552  karasovy  klok  osmi  tolary.')  V  Rychnove  nad  Koíinon 
porončf  kdosi  r.  1573,  aby  za  pláiC  ženský  soukenný  pU  druboo  kopon 
miieÚBkon  cenéný  pořízen  byl  pohřeb !  *) 

Hlade  dámy  spIS  odivaly  ee  plastikem,  jemní  říkávaly  v  dmhé 
pQIce  XVI.  Těkn  nejradéji  mandllk  a  mantlik.  Jednou  (roku  1558 
v  Plini)  na  odpor  sdrobnílého  názvu  „pláfitikn'    nalezli  jsme  také  divné 


iftů  Tvps 
&  rydíDO 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


411 

rSflnl,  U  to  bjrl  .vellfcý  plUdlc*.')  Jin4y  —  r.  161!>  v  Tnrnovi  ion 
se  jeden  .mAntllk*  dlouhým.')  PTea  to  *itk  lze  véřitJ,  ie  mandtlkr  byly 
plUtfky  kr&lká,  modnL 

Co  do  Mvnl  podoby  byly  pliétiky  s  obojkem  i  bfz  něho, 
B  kMdly*)  a  B  předky  nebo  předaíeemi.  Se  ivlAitnlm  dOrazem 
ozDamqjeme,  že  jame  íetii  pH  r.  1573  téi  o  mantllMch  „s  liabf ra- 
nami rukávy,  jako  nynteko  chodi".*) 

Hutllk  ■  mkávy!  Ta  bb  mantllk  seíel  a  kolářem.  Oba  asi 
jedno  jaon. 

ProBté  leny  mandllkn  Demlvaly.  Byl  to  éat  niSjako  parádnéjil. 
Pravff  kdoa  o  kněitovS  kochařoe  r.  1581:  ,Nikdjž  nic  nemela,  ai  teprva 
kdji  n  kaěiB  Kofloka  byla,  tn  ae  dohrabala  zrna  a  hned  na  aebe  a  na 
dceru  iatů  n^ednala  —  mantlik  tnpltykytový  Bobd  i  dceři  feřtatov/  a 
pntničkn  feřtatovoo  (koiltek  Dápraai)  koupila." ')  Zikmund  Freylieb 
(t  1683)  poalal  avoji  nevésté  darem  a  ctf  .mantlik  hřebífikový  topí- 
tykytový  popelicemi  podíitý  b  předky  kaními".*)  Byl  tajisté  mantlik  íat 
honosný ;  v  mantllclch  hedbáTných  soboly  nebo  kanami  poiitých  ély 
praiaké  panny  r.   1658  Tttat  krále  Ferdinanda.^) 

T  inventáiicb  Čte  ae  nJkdy  o  mantliclch  Bl^^nfch"!  Jindy  o  zimoich. 
Na  příklad  prrnl  léna  povddomého  boháče  praiakébo  Lndvika  Kořalka 
>  Tééína  měla  dle  inventáře  a  r.  1699')  kromé  osmi  jiných  mantllkA  tál 
„2  letni  černé  mochejrové".  Ooécb  oam  bylo  i  rozličného  hedbáví  a 
viecko  podtito  aoboly.  popelicemi,  berany,  králíky,  apratky,  kan&rai  a 
bfUiDami. 

V  TarnoTé  má  do  r.  1615  Sobotková  mantlik  letni  plátnem  po- 
litý.*) Dosti  zhoaU  čte  se  v  balhách  o  mandlicích  „a  laloky"  **)  Vy- 
pravuje krejčí  Králík  r.  1561 :  „Dílal  aem  z  karmazínu  floren týnského 
maudllk  ae  třimi  prýmy  akeaniitovými,  dvčma  oazkými,  jedním  íirokým, 
b}l  podliván  laloky  tvrdými,  krčil  se.  Já  ká<at  laloky  odpárati,  potom 
se  nekrčil.*  ")  Jedoon  popisuje  se  zevmbnčji:  .mandlíb  feftatový  černý, 
bělíznami  podíitý,  knna  na  robojkn,  na  přednicech  laloky".  Paní  Vele- 
slavínova Anna  (t  1606)  míla  „mantlik  topUykytový  popelicemi  podlitý" 
a  jiný  lamlstový  bčliznami   podlitý.'*)    Byly   mantllky   také  jen  plátnem 

■)  Eo.  rirotfii  v  anb.  pliefi.  Po  Bláhovi  imk^H  ilaul  „veliký  pláltjk  b«u- 
Ifeimý  první  maotelky  jeho". 

*i  Arch.  turn.  kn.  kiaftA. 

')  .Vzala  kHdlo  od  mantlíko,  hlavy  v  hromada  vloill^  a  přikryly  je"  (kK- 
dlem).  Arch.  pral.  i.  1U6B.  277.  R.  1677. 

•)  Arch  pral.  £.  10&7.  63. 

*]  Ansb.  pral.  i.  II31.  161. 

•|  Ko.  arch.  pral.  £.  1172.  XÍ9-ÍM. 

*)  Univ.  knib.  t.  U.  K  64. 

•}  Ku.  arch.  prii   i.  U74.  106—117. 

*)  Arcb.  larn.  kn.  kiaítá. 

'ň  Kd.  arch.  prU.  č    1049.  loa 

")  Tamie  i.  1060.  65.  O  podobném  pláltiliu  tet  v  kn.  t.  lUl.  1B9. 

")  Tamie  t.  1174.  220. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


iI9 

podlÍTány.  ■)  V  prvnf  pOli  XVII.  víkn  ahodt  btdatel  leckdy  s«  muiUiky 
„felboa"  podlité.") 

Zvláiti  obojeJky  při  maatifba  bývaly  toíeŠÍDué.*)  Křfdift  též  f  pfed- 
nice  poilr&oy  látkou  jfutčl  neili  byl  pláíHk  V  Náchodě,  v  TurnoTfi  a 
jinde  prípomiDBif  bb  oantllky  kanavBÓoTé  tetaf  s  akBaniitoviýiai  kNdly, 
jiné  íerné  b  předky  vydrovými,  jiné  s  přednicemi  genetov^i.*)  Nékdy 
2te3,  ie  byl  maotlik  .dvojnáHobný"  —  mál  asi  dra  limce  nad  Bebon  — 
jindy  fe  byl  s  knoflíky.  Roka  16TU  má  kterás  pani  praiská  .mandlík 
tykytový  popeliíl  s  kuoflliky  xtffbrDými  b  vobojkem  koafni''. 

Co  do  barvy  i  éarIato?é  mantliky  jame  naili.  Jednoo  popisajo  se 
také  manUfk  „napfed  strakatý*.') 

n  mnohé  paniíky  bije  v  oči,  kterak  hojný  poíM  pláitíkA  chovalm 
ve  tvé  jarmaH.  Svrcho  JBme  uvedli  pani  Korátkovon  a  deseti  nantlfky. 
Dejme  torna,  íe  ta  pgnf  jšonc  erbovná  mohla  pýchati;  ale  na  odpor  tomn 
i  prostá  mfiitanka ,  pekařka  novoméataká  Mariana  Chotonnská,  bydlfcf 
na  rohn  Nekazanky  (f  159'4.),  m£la  mantlikův  osm;  jeden  i  drabébo 
BDkna.  jiný  laminový  b  výložky  sobolovými,  třetí  tykytový  a  laloky,  Stvrtý 
z  hedbávnébo  macbejrn,  jiný  rovné  takový  b  vejloiky  norcoTými,  jioý 
iamlatový  a  předky  nidrlant^kými,  jiný  s  fernýml  spratky,  v  poBléz  jeden 
Uminový  éerným  plátnem  podSitý.') 

Že  Šlechtické  dámy  nad  to  více  maatIfkA  mivaly,  rotami  se.  PaQi 
Johaiina  z  Blatná,  bytiijlci  a£  do  r.  1697  v  Bílé,  podédila  jimi  nfikolib 
méítanek  a  phtetkyň,   ke  kaidéma   mantllka   přidadouc  i  kopn   plátna. 'J 

Go  do  cea  „Šacovány"  počátkem  atoletl  manttfky  po  8  kopách 
ml$eĎských,  po   10,  a  byl-li  který  se  sobolem,  stál  i  12  kop. 

U  veka  XVI.  jsou  manttfky  o  roálo  lacinějéi.  Roku  1568  prodAn 
sice  mantifk  spratkový  za  00  gto&A,  ale  jiný  h  laloky  za  9  kop,  s  knofm 
obojkem  za  8  kop.") 

Roka  1577  mlavf  se  v  soudní  knize  o  mantliku  hfebf£kovém  tyky- 
tovém popelicemi  podíitém  a  s  kunami  napřed,  a  ten  stál  sa  24  kop 
groíA  míšeňských;  k  néma  byl  „Sorc"  (t.  j.  sakaé)  mnchejrový,  aksa- 
mi'em  preinovaný  za  5  kop*)  —  stály  tedy  dva  kusy  zevniho  iatn  cbodi- 
cíbo  29  kop  miSeňských,  tedy  pravé  tolik,  zač  bylo  Ue  r.  1560  koupiti 
tři  tučné  voly  nebo  29  BtrychA  pionice. 

KoíeSiuami  podiité  pláité  a  pláStfky  přivedly  nás  ke  kožichftm  a 
inbám;  ale  tČm  budiž  duleji  kapitola  zvlážtnf. 

■)  Kouřim,  kn.  iréd.  t  r.  1601. 
'*j  Kn.  komom.  soudu.  Červen.  Hub. 
■)  Arch.  pnuL  C.  1172-  G.  R.  1564. 

•)  líu.  kiaftů  v  Náchode  t  r.  1603.  Arch.  turnuv.  ku,  kúfiA. 
*)  Aich.  pra.  6.  1210.  160. 
•)  Tttmíe  9i. 

')  Kukop.  UmlaDf.  Béli.  212. 
')  Arch.  pr*i.  i.  1172 
•)  Areb.  praí.  É.  1061.  88. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


413 


t  IMnžská  hlava. 

Vlasj;  brada;  koza;  fepice;  huBárkj;  karknle;  biret,  jebo  zdoba,  ceoft;  klobonk; 

idejif  práce;   kloboakj  cizí,  vlasko,  brunfirické,  jich  podoba,  látkft,  zdoba,  cena. 

Kukla.    Skleané  oči  potřebou  i  pocblut)oa. 


oleti  XVI.  lapndilo  b^ralou 
oblibo  arozenjch  a  Švihá- 
ckýcli  mnžft  nositi  dloube 
kuícraTČ  vlnsy  po  rameni 
rozloiité.  Ale  rádi  mívali 
mazové  vlech  stavfl  až  přea 
polovina  XVI.  vébn  přece 
jen  hodně  vlasfl,  třebatš 
tedy  kratiicb.  I  venkované 
tak.  Knba  rychtář  z  Nové 
Vsi  v  brodském  graduale 
z  r.  1659  má  po  obou 
atranácb  nSi  kitice  krátko 
ale  mohutné. 

KěStané  oblibfli  sobí 
brzy  zvláStni  forma  riaso- 
vébo  účesa,  pnJicsy  totii, 
ustřižené   přes  íelo    rovně 
a  v  zadu  arovnané  od  ucha 
k  nebo.  líĚraci  tomu  řikali 
Hkolbe",  a  jakkoli  ten  úí&s 
nenf   právfi   slifný,    poklá- 
dají   bo    Némci    pfece    za 
vynález  Bvůj. 
Ale   po  pravdě   oznámiti  jest,    že   ní    v  Btoleti  XV.    leckterý   maž 
jiného  národa  nužli  německého  střihal  si  vlas   do  paCesQ,   ovSem  o  qčco 
deliích  a  Bličnéj£fcb,  coi  postfebli  jsme  na  mnohých  pcnízlch  vlaských.') 
Krátký  paíes,  jenž  panoval  v  Němcicli  do  let  třicátých,  i  a  nás  líbil  se 
některým  měšfanfim  a  adržel  sa  jefitě  v  té  ilobě,  když  v  Němcích  již  byl 
dávno  pobynol.    Na  přiklad   v  brodském  gradnale   z  r.  1559  má  soused 
Matěj  Brodský   z  Vietzina   německý   krátký   pares;    v  rodioě   Košťálově, 
jakž  zobrazena  v  téže  zbožné  knize,  muiStl  víickni  stroji  se  paěesy  rovné 
tak,  jen  staréma  KoStátovi  nelfbl  se  to  a  přestává  na  svých  přirozených 
kudrnách.    Nápodobně   v  témž  gradnale  Jan  Chotoaňshý   se  svým  synem 


')  V  c.  k.  dvorské  sbírce  penliú. 

Ol.  Zlkannd  Tlstar:  Dyiij  kro)*. 


zsdbyGoogle 


414 

EobrazDJe  se  o  vlase  krátkém,  přirozeně  rostlém  bez  paíeBo.  Ale  jcSté 
r.  1699  shledali  jsme  pačes,  a  to  na  tabali  náhrobní  v  Chradinií.  Je  ta 
Tftesán  mfiténfa  Ml&dek  se  sv^m  synem.  Uproitfcd  obon  vzn&Sl  se 
bnclatý  andělíček  klada  ruce  na  obě  hlavy.  Kterou  Llava  nám  poslal 
přeochotný  pan  prof.  Šolta  a  kterouž  předkládáme  (obr.  é.  227.),  taf  má 
patrný  paSee,  vinkem  amrlífm  zdobený. 

Podle  pravd;  řici  jest,  že  pačes  a  nás  nebyl  obecný.  Z  titaláře 
Brihclho  z  r.  1534 ')  hned  na  titulním  listč  zříti,  jak  málo  ee  ojal 
a  nás  „německý  pačes*,  a  kteraká  rozmanitost  co  do  účesa  mníské 
blavy  panovala.  Je  tn  nakresleno  několik  hlav  mužských;  vlasy  do  čela 
řlbajfd  mají  sice  vSecky  hlavy,  ale  varí!  německý  pačes  to  není;  po- 
dobný  dojem   ěint   obraz   souda   zemského   v  zřízeni   zemském,    Bribcim 


Cis   227.   Nibrubai  tabule  v  Cbrudimi.    KreElil  iirof.  Šolta. 


psaném.')  Německý^pačes  má  ta  král  Ferdinand,')  a  z  25  ostatních  osob 
jeitě  dvé.  Lidé  panití  i  jiní  na  tom  obmxci  mnjt  sice  vlasA  hojně,  ale 
úprava  Jicli  je  tak  rozmanitá  a  volna  jako  za  naíich  čas&. 

V  době  převládajících  mod  Španělských  při  velikém  okmil  pozorn- 
jrme,  ie  se  vlasy  mužské  častěji  než  drnhd;  bývalo  přistřihujl  při  aamé 
kQŽi  po  celé  hlavě,  ale  celkem  panuje  napořád  co  do  vlasfl  mnžskýcb 
úplná  volnost  a  nepravídehosf.  Jedni  nosí  dělil  vla>iy,  drozl  velmi  krátké. 

JeStě  na  po(!átka  XVI.  století  styděli  ae  mnžové  za  pleáe;  i  protož 
zbasta  vstavovali  si  na  hlava  nepravé  „pačesy",  aby  lysina  zakryli. 
Erasrnns  takové  mnže  tepe;  podle  nich  posmívaje  se  těm  starc&m,  kteří 
si  £ediny  barvf,  dl:    .Lidé  stáři   tak  velmi  mladě  blázni,   že   s  nicb  né- 

')  MuaeuDi. 

'V  Sign.  04.  B.  113.  tímže. 

')  Ferdinand  vždy  ee  Eobniiiiije  tak.  Viz  reiiff  na  Belvederu. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


416 

který  barri  aobé  íedíDy,  jiný  vlasy  ciifmi  kryje  své  IjraiDy."')  Později 
přeeUvá  stád,  a  tu  a  tam  spii  najdci  oa  obrázku  maíe  a  lyBinon.  Ple- 
šatí asi  mohli  těiiti  se  slovy  Synesia  Cyrenejského  na  česko  přeloíenými 
(r.  1634)  a  často  opakovanými,  le  pří  nerozamných  živoíiifcb  jest  vlasft 
nejvíce,  nejvShlaanejSi  mnžové  íe  jsou  lysl,  a  hlava  lyeá  ie  „chrám  bozi 
jest",  a  lysina  „dozrálé  ovoce  roznma".*) 

I  co  do  brady  maíské  jeat  oznámiti,  ie  v  XVI.  věkn  zavládla 
a  nás  nejSíril  volooaf  a  TiejvětSi  rozmanitosť.  Dlonho  necbtdli  bradě  ob- 
vyknonti!  V  titnláři  Brikcfho  r.  1534  jeden  člověk  má  Monay  pod 
nosem,  drnbý  má  bradu  plaon  —  ostatní  viickni  bez  brady.  V  zHzeni 
zemském  tébož  spisovatelo  z  dvaceti  péti  osob  tři  máji  dlonbon  bradn, 
čtyři  máji  brada  krátkon,  jeden  má  kníry  —  a  ostatní  nic. 

Ale  od  let  čtyřicátých  heslem  se  stalo  nezbavovati  »e  voaaú  I  Aspoň 
DO  docelal  Odtod  až  po  dobu  velikého  okrafi  velmi  oblfbeaoa  stala  se 
brada  ploá,  kniatá,  ale  kratičká,  asi  taková,  Jako  má  Jan  Obotonňský 
v  brodském  graduale.  Byla  to  ona  brada,  která  n  sousedil  platila  za 
českoa,  ačkoli  ni  v  předeilém  století  nařídil  podobnou  bradn  Filip  dobrý 
r.  1460  svémn  dvořstvn.') 

Než  podle  české  brady  také  „podsebití*  pod  nosem  dloobo  ndrielo 
svoje  panování.  Vávra  meŠiř  v  brodském  gradnale  má  roku  1659  tak 
ohromné  pod  nosem  kníry,  že  vypadá  jako  karikatura! 

Někteří  v  polon  věkD  jali  se  plnoD  brada  na  licích  poněkud  holiti 
a  obmezovati  ji  jen  na  dolenl  Sásf,  kterous  část  rovnou  čarou  aeslřlhli, 
takže  kolem  úst  povstal  vousatý  trojec  o  dosti  Široké  základnici  s  vrcholem 
o  uosd;  tedy  asi  podoby  této  LS. 

Dobrý  vzorek  té  formy  viděti  jeSlé  r.  1612  v  ti'ebenické  viuiěné 
knize  na  obraze  hejtmana  Jakoba  Horčického.  Dva  vzorky  viz  na  naiem 
obraze  beroiiDském  6.  213. 

Od  této  formy  ke  „kozi  bradě"  byl  až  jen  krůček,  k  němuž  při- 
notilo  muže  veliké  okralf.  S  ohrnžlm  dovedla  se  shodnonti  opravdu  jen 
Špiěatá  brada  „kozí',  kteroa  v  XVI,  věkn  někdy  také  zvali  „frÚOUSj".*) 
Ke  konci  XVI.  věkn  zase  víclijak  brado  po  francouzáku  a  po  Spanělaka 
pozmčiíovalí.  Španělský  vous  koncem  XVI.  století  mnozí  našinci  nosívali 
dosti  Široký.^)  Víz  obrázek  z  Bydžova  přiložený  č.  228.  Lidé  městfití, 
kterým  nezatlblto  se  okřáli,  podrželi  napořád  plnou  bradu,  a  některý 
tak  dlonbOD,  že  ai  na  podiv  byla.  Cfsař  Rudolf  r,  1594  jednomu  Plzúaoa 
oběma  rnkama  takovou  valnon  brada  ohmatával  a  hladil.")  Také  rožm- 
berský dvořan  Šwaynach,  jemuž  přezdřlí  .fořt  vrabčí",  poněvadž  střílel 
vrabce,   aby  si  za  jednoho  krejcar  vydělal,    byl  voasáč  znamenitý.    Nosil 


■)  ErasmuB.  Chvála  bliznov.  82. 

']  Kiiít  Mathebsens  nipsal  Ant.  Trahlář  v  Č.  Č.  Mas.  18S6.  76. 

*)  CarcheaiuB.  Stav  městský.  3i6.  .Boi-gundaká  bradk",  kteří  ji  majf,  sjina- 
iejil  vfíaoiti  jsoa  nežli  ten,  ježto  docela  riecek  oholený  jest".  246. 

'}  Je  psino  v  arcb.  rakovD.,  že  má  kdosi  „frĎouay  nebo  kneblbart*.  Wioter. 
Kulturo,  obr.  II.  178. 

*)  Guarinoni.  Grewel,  1309. 

*}  Ilruika-Plzeú.  107. 

DigitizsdbyGOO^^Ie 


D,„i,„db,Goo<^le 


417 

TODsj  T  klobko  pftd  bradOQ  zaviníte.  Káyl  pan  Petr  Vok  mél  faosty, 
íasto  fořt  rrabíf  iddííI  brada  spustiti  aa  rozkaz  páně,  a  rozíeaané  vousy 
dos&blr  bradáčovi  ai  do  koleDon.') 

Že  si  malové  Toosy  mazali  vielijakýmí  BÍá\y,  to  již  vysvPá  z  toho, 
ie  tlnl  v  Hoře  jeden  méitan  ŠpikfOQB.*) 

Hlava    pokrývali   miiiSti    v  tom  Btoleti   čepicemi,   biryty,    klo- 

boaky. 

Jakkoli  biret  stal  se  rázovitým  znakem  XVI.  věkn  i  a  náa  v  Ce- 
ckách, &  Jakkoli  vSelijah^  klobouky  za  viecken  tM  a  oás  byly  oblíbeny, 
nicménfi  stirodávná  íepíCR  se  Storccm  beraním  (beranice)  nebo  jiným 
koieiinným  nikdyí  nepozbyla  ani  n  pánfl  —  neřkn-li  a  sedlákQ  —  upřímné 
přízně.  Soadcové  zem£ti  —  tedy  veKI  páni  —  vyobrazení  v  Papvocbřm 
z  doby  císaře  Rudolfa,  mají  na  hlavách  valnoo  vétfiinon  fcské  íepico 
nízké,  vyEil,  vysoké,  koíicbem  obložcué,  a  jen  dva  jsou  v  klobonclchl 
V  Táborského  kancionálech  měEfané,  donátorové  nebo  dárci,  kteří  pro 
véčnoa  pamét  zobraziti  se  dali  v  sváteínlm  iaté,  namnoze  mívají  i  ke 
ipanélskémo  úborn  cblapatou  éepicl  —  ovSem  péknoo,  sametovon  a  ko 
iichem  ob$iton.*} 

Tiecfcy  éepice  tebdejéi  nebyly  nízké  ani  okrouhlé  I  VynikáC  zvláStnlm 
dloabým  Epiéatým  příjtřeíkem  čepice  selského  rychtáře  v  brodském 
gradnale.  A  ípičaté  čepice  jako  homole  nebo  podoby  fr>gické  mají  také 
méifané  třebeníčtí  ve  své  chrámové  knize. 

Ty  čepice  slnly  „TyBoké'. 

Vysoké  čen^ené  čepice  s  třapci  zvány  —  aspoň  v  Trntnové  —  če- 
ským i.*) 

Na  přiloženém  obrazci  č.  229.  zřítí  dvé  čepice  sprostých  lidi  a 
Čepici  rychtáře  vy  Set  rojícího.  (Srovn.  obr.  č.  201.  a  i.  202.)  V  inven- 
tářích naskýtají  se  čepice  ikuni",  (r.  1&06  po  dvoa  kopách  ceay,*) 
, popelicí',')  čepice  „ze  sobolových  ocasfi" ; ')  takovoa  míval  kněí  Jan 
z  Betléma  až  do  smrti  Bvé  r.  1537,  a  koncem  století  Enba  Lhota  ze 
Šebinn,  erbovní  méíían  v  Libochovicích  (f  1594)  měl  čepici  ,afcsami- 
tovoa  s  sobolovým  prýmem  nebo  Gtorcem";")  jiní  mčli  „čepice  se  strojem 
bobrovým",  někdy  se  di  v  inventáři  prostč,  ie  byla  Čepice  „vocasová" ;  ■) 
vyskjtají  se  vGnde  zbasta  čepice  beránčf,'")  vydřf  (r.  1575  byla  jedna  za 


')  Arch.  Qiasejní.  Opisy  třeboňské. 

<)  ftehák.  Protok.  konsist  kntnoh.  56. 

*)  Vis  na  pr.  kancionál  sign-  17.  A.  40.  v  univ.  knib. 

')  Haitel.  Chronik  v.  TraDtenau.  63. 

*í  Aich.  praí.  č.  1128. 

'I  V  Kutné  Hoře  1603.  Katn.  PHsp.  Aebák.  II.  93.  Koarim.  tib.  lesUm. 
z  I.  1608. 

>)  Sirolčí  kniha  jindřiiská  v  desk.  i.  61.  S.  r,  I5S6;  téí  Hisc.  92.  66. 
v  dskácb. 

•)  Arch.  lounský  č.  1.  C.  18.  70. 

*J  Takovou  mél  slovulDý  Jakub  od  Vraného,  pražský  méitao  r.  1621. 
Hisc.  92.  desky. 

'•)  Arch,  Utomyil.  1607.  É.  lia  82. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


418 

tolar),  noTcové;  v  Turnove  mél  kdos  r.  I6I6  akasmitOTon  Brtmami*'  po- 
iiton ;  *)  praíSti  Smok^ři  v  polon  Btoletf  prodávali  „iepice  maSské  tyky- 
toví, ítTDými  nebo  bflými  spratky  podiité"  po  12  groilcb  bfifcb,  čepice 
„koiené  prosté"  po  pěti  bílých.') 

Bohatý  sládek  praiskjí  MatoaS  aoliáS;  bydlící  si  do  r.  1577   proti 
Sladkým,  měl  ,'iepici  aksamitovon  vysokou,  podiiton  laloky  koBÍmi  s  vcj- 


Z  tríktátn  ,Pin  rady"  r.  1615  v 


lotky  BoboloTými";^)  r.  1611  čteme  v  Praze  o  „felhové  čepici  vysoké 
modraci  tykytovou  podiité* ;  a  takž  nápodobné  JIdí  mífifané  nosívali 
Čapky  vysoké.*) 

Z  neJDddbernějSfcb  pražských  čepic  byla  asi  páné  Korálková.    Paa 
Ludvik  (I  1599)  totiž  měl  „čepici  z  branátného  aksamita   tlatými  paso-  . 
many  premovanoo,  se  zlatou  Sňňroa  a  soboly  podiitoa".^) 

Co  do  zvláltnl  zdoby  čítáme  v  pramoaecb,  íe  na  íepici  nosívali 
parádaíci  také  břebenyl  Roka  1579  strbli  jednoma  rváěi  v  Novém  mésté 
Pražském  „čepici  aksamitovou  se  Storceii  kaním  i  s  slonovým  hře- 
benem".') 

')  Kd.  kSaftú  v  Tůmové. 

')  Arch.  praž.  1.  ri72 

')  Arch.  prař.  i.  1172.  179. 

'1  Tamže  U. 

')  Tunže  1171.  106. 

*)  Tamie  i.  1136.  166. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


Aai  koUm  polovice  XVI.  veka  zaíali  n  nás  v  Praze  i  db  venkove 
nositi  „hBsárk;"  (aormatici  pllei),  kteréí .prameny  jednou  zovon  klobonky,*) 
po  druhé  řepicemi.  Toflmc,  že  to  byly  asi  černé  vysoké  čepice,')  které 
v  Uhrách  se  nosily  dávno.  Hasárky  dostaly  se  do  rádn  liloboačnfkft  ni- 
meckobrodských  Jii  r.  1544.  Zuvoa  se  to  .klobouky  husareké' ;  tovaryfii 
se  okládá,  aby  čtyJ4  „jakékolivěk  barvy  ndělal  za  den*.')  Na  obr.  i.  230. 
má  poslední  Roiraberk  Petr  Yok  na  hlavé  podle  nafieho  minénf  hneárek. 


Čís.  280. 
Pelr  Tok  b  Rožmberka  z  Paprock^ho  Diadochu. 


ŠmDkýi^i  praíítl  prodávali  mužské  hnsárky  „s  aksamitovými  Štorci' 
i  po  nékoliko  groSlcb;  „basárek  s  pintoo"  r.  1590  byl  za  mfS.  kopn.') 
Eočl  panEtl  t  Hradce  Jindřichova,  jedonce  r.  1586  s  p^nem  do  Prahy, 
dostali  nové  hnsárky  po  II  krejcarech  koupené,*) 


■}  Žid  lirafael  Šalamůnový  žaluje  r.  1570,  že  se  mu  do  svétnice  dobyli  ilo- 
d^i  skrze  kamoa  a  vzali  mu  kromě  jioého  „klobouk,  jako  nyniíko  nesou,  íemý 
spratkovy  husárek".  Arch.  praž.  č.  1060.  23. 

'j  Že  jsou  to  čepice,  dflkai  v  kn.  arch.  praí.  C.  1061.  78. 

'i  Arch.  musejní.  Listiny  z  Brodu. 

*    Arch.  prai.  i.  1173.  189. 

»)  Úcty  hradeckí.  Vypsal  arch.  Tischer. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


420 

FěkDějil  bnaárky  byly  také  jako  jiné  čepice  kožeSlDoa,  nejfastéji 
.spratky"  podSité;  novoměstský  primas  KaHEuk  (f  1577)  měl  brome 
aksamitové  čepice  knnl  také  jeden  „íeTuf  hnsirek  podSitý  liSkami  a 
napřed  spratky".*)  I  kataohorský  mlynář  eedícl  pod  Cyrnbnrkem  (f  1583) 
měl  ghasárek  černý  kožichem  podiitý'.*) 

StejnoQ  dobou  s  hasárky  zaíuli  nositi  saSi  předkové  „velibé 
lerné  íepi«e  nidrlantské";  koncem  století  ta  a  Um  přitron&f  se 
v  inventáři  také  „aksamitová  malá  čepiěka  turecká",  které  snad  d  ve- 
řejnosti nenoScno.  Bezpochyby  sloniila  la  ěepiíka  dcmácí  jako  aksami- 
tové bnrknle^)  a  jiné,  jež  toai  doboa  vyahytnji  se  jakožto  čepice  a 
„lebky"  k  noci.  Roka  1590  prodával  liramáf  pražský  ,U  třf  labuti'  řepice 
k  noci  po  6  krejcarech  tehdejilcb.*)  Šmakýř  Krok  r.  1614  měl  nočni 
karkole  tykytové  po  pfll  rýnském.') 

Některou  karkuli  čili  čepec  brávati  maži  i  pod  ktobonk.  T  Trut- 
nově mfvali  maži  zelené  karknle,  kteréhoi  svyku  sedlici  kol  Tratnovm 
drži  ae  dosavaď') 

Malé  čepice  s  pérem,  jimž  fikali  plstky,  i  v  tomto  věkn  neustále 
se  naskytnji.  V  letech  sedmdesátých  zhnsta  čteB  o  „plstkách  vl&sbých 
H  pérem"  ;^)  později  to  nosili  „moravské  plstky  mažské*. 

Jakož  svrcha  praveno,  rázovitá  hlavy  pokrývka  v  XVI.  věku  byl 
biret.    Byl  pořízen  z  tvrdého  plátna  a  potažen  některou  látkou. 

Biret  německébo  rázn  prý  vymyslili  Te  Švábfch,  a  Weilor,  jeni 
psal  koncem  XVII.  stoleti,  vl  určitě,  kdy  ho  vymyslili.  Prý  IČta  Páně 
1618.*) 

Pod  biryt  brávali  karkuli  na  lepSi  ochrana  Ibi  své,  nebot  birjt 
nepokrýval  zadního  knsn  hlavy;  aeděltě  spíi  po  předkn.  Naili  jsme  pod 
birytem  také  .mnžskon  karknli  te  zlata  se  imelcem*.  Byly  téi  karknle 
se  sítě  hedbávné. 

Učeným  lidem  měl  býti  biryt  o  střeBe  prosté  bez  ozdoby  dolfl 
visDté;  jiní  lidé  však  nevzali  na  sebe  biretn  bez  ozdob.  2e  nosí  na  něm 
Šviháci  „divné  Smoky",  to  vyčítá  jim  satirik  hned  na  počátkn  té  mody-*) 
Ale  Bvihák  neSvihák,  kdo  vzal  biryt,  at  chadý  a(  bohatý,  každý  ho  ně- 
kterak  okráBlil;  bud  peřím,  íAoron,  perlami,  buď  jinače  prostéjil  cetkou. 
Pod  „pírem"  choditi  bylo  páníl,  rytířflv  a  měSfanú."*)  Sedlák  měl  spo- 
kojiti se  se  „Emnkem"  jiným. 

')  Arch.  praž.  í.  1172   171. 

')  Nymburská  kn.  smluv  i.  II. 

*)  Arch.  berouQshý.  V  iovent.  n-cbUre  cU.  Atbioa.  86.  1607. 

')  Arch.  prai.  fi.  1173.  189. 

')  Tamže  č.  1174.  469. 

•)  Lippert,  Traulenan.  70. 

•)  Arch.  praž.  kn.  fi.  1172. 

■)  Weiler.  Abbildang  der  Baoptflt&nde.  603. 

*)  Zrcsdlo  marnotr.  Rkp.  mas. 

")  Roku  1566  dl  jedua  íena  v  svédectvf  soodníra:  „Nevfm,  co  jsou  byli,  ae- 
mánkové-Ii  Či  synové  méstiU,  jeden  mél  píro  —  bělelo  M  mu."  Arcb.  prai. 
t  1049.  79. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


421 

Do  prml  půlky  *ěkn  shasta  no- 
sívali Šviháci  péra  do  předa  sklonéni ; 
potom  Je  vzpřímili  a  oapoaled  obrátili 
na  zad. 

Kteraká  péra  nosívali,  o  tom  pó- 
lo ži  fle  při  kloboncich. 

Co  do  pflvoda  převládaly  v  prmi 
pftii  XTI.  věkn  n  nás  btretj  placaté, 
nápodobné  německým  (viz  obr.  é.  231. 
a  srovn.  obr.  i.  180.,  i.  181.  a  téí 
iniciála  této  atati);  v  drahé  pĎH  vy- 
■kytoe  se  řidko  kdy  nějaký  okrouhlý 
nebo  „rohatý  biryt  německý*,')  na- 
proti tomn  plaifby  knihy  ní  od  let 
třicátých   biryty  ipanělsk^nii,    vyiifmi, 

z  nichi  některý  nebyl  nepodoben  obra-        ,     _        „  ^     __ 

COTému   br«a..     První    .biret   m.lí       «l'  »'•   '■  f"'""  *•»  '  "89. 
hyEpanský'  nailí  Jsme  r.  1537  o  Pavla 
apatykáře  praiskébo.*) 

Španělské  biryty  nstrnalé  nepěkné  formy  tak  potom  n  náa  pevné 
zdomái'nély,  ie  eo  r.  1629  dostaly  až  do  mistrovského  knsn  panSochářft 
v  Míené.  Ten  kns  zhaiebný  ukládá,  aby  zhotovil  kandidát  „Španělský 
hily  biryt  z  vlny".') 

Čítáme  v  inventářích  naiich  nejěastěji  o  birytecb  sookenných  i  aksa- 
mitových;*) slavný  doktor  Šimon  Proxen  (f  1CÍ75)  chodíval  vrtákovém 
biretě  aksamitovém,'}  Jenž  toni  dobon  prodával  se  na  krámech  imnkýř- 
ských  r  Praze  po  třech  kopách.*) 

Také  kožeilQon  btrety  byly  obkládány  a  .oSívány*-^)  Čtemef  r.  1521 
v  kSafté  měítana  pražského  Jakoba  od  Vraného,  že  oddává  Jindřicha 
Hczkovi  kromě  rozličných  kronik,  Tkadleěka,  Hasovy  knihy  také  „biret 
popelici  pro  paměf  svon,  kterak  jej  miloval  nade  viecky  lidi  v  světě" ."^ 
Patmo,  kterak  sobě  cenil  biryt  I  TélioS  éasa  čteme  o  „biretě  poSitém 
knnoa",  „v  němž  Ondřej  měSeCnik  každý  den  chodil*.*) 

Co  do  zdoby  vyskytly  se  nám  hirety  ,Ee  táponon*,  birety  krum- 
plované, perlové.  Aksamitový  biret  .Ge  záponon  pozlaceDOo"  nalezli  jsme 
také  v  Lonnech  při  meCířl  Martinovi  r.  1C»76.'^  Biryt  aksamitový  krnm- 


■)  En.  arch.  pral.  e.  1172.  167. 

*)  Hisc.  92.  pH  deskách. 

')  Arch.  mas.  liitinj  ze  Híeaa. 

>)  Arch.  praž   i.  1172.  6. 

j  Diky.  Míse.  C4.  165. 

•)  Arch.  praž.  t   1172.  157. 

*)  Frase  *  knihy  krilovédvorské  t 

■)  Dsfcy.  Mise.  93. 

•j  Tamie. 

'^  Arch.  loon.  č.  I.  C.  47. 


zsdbyGoOgle 


422 

plovaný  zanechal  po  sobě  slofntný  Jan  Řebáíek  2  Kvétiiice  v  dome 
,U  bfebena"  v  Praze  r.  1566.  Mít  kromS  toho  jeSti  také  birj-t  .sobolen 
pofiití".') 

DiVD^  hiret  odkázat  r.  1534  Adam  Pikart,  praiský  iDÍEtan,  tTémn 
BynoTi.  Byl  H^^ksamitový  a  na  něm  věnec  peilový,  který  atál  10  kop 
groSĎV") 

Co  do  barvy  shledali  jsme  nejvíce  birettt  ěerných.  Ale  nrozeni 
p&ni  ni  zábj  T  XTI.  veka  vstavovali  sí  na  hlavtí  biretf  radé  «  Jioé 
BVětlé.3)  Nejfitrakatějif  biret;  kladli  na  hlam  vojáci,  kteH  ae  opiJHU  po 
německých  lancknccbtecli.  Takového  bireta  byl  každý  kousek  jinaíL 

Klobouky  přeSly  z  XV.  stolett  do  věkn  n&slodDJfclho.  Ale  žáby 
jest  patrn  z&pas  mezi  klobonkem  a  íepicí,  již  atatečaě  pom&hi  birrt. 
y  inventářích  z  první  ěáati  XVI.  vékn  klobonkS  pořfdkn.  J90D  potla- 
ěeny.  Teprve  v  drahě  polovici  Btoletl  zvitěd  klobouk  toa  méron,  ie  drží 
odtnd  rovnOQ  váhu  s  birfty;  v  poslední  dvacítce  XTI.  atoletf  utlačí 
kloboak  aspoň  n  panstva  biret;  akoro  dočista. 

Klobonlc  veselejSílio  rázu  bfl  jako  bíret  pokládán  za  kroj  lidi 
mladíicb,  SvibáětějBfcb.  Dřltě  r.  1534  starý  rytff  k  HibnláSi  Karlfhovi 
E  Nečetic  podávaje  mu  klobonk  aksamitový  s  perlami :  *)  „MAj  mUý  Miko, 
teď  já  tobé  chci  dáti  klobúk,  aby  mne  měl  památku  a  mé  jízdy,  neb 
sem  já  k  nému.  stár." 

Knézi  RvaěoTskémn  jest  i  biret  i  klobouk  mámením  hejska  pyš- 
ného. Praví  :^)  ^Takoví  někteří  hejskcvé  jsou,  Jakž  so  na  ně  mali£ko 
fortuna  z  ěíhož  pak  koli  okna  zasměje,  uzfíS  hned,  ani  Soběhrda  za 
birytek  aneb  klobonk  zastrčí  a  z  toho  hned  hrdif,  pyfinějil,  rohatějil 
v  řeči,  v  chodn,  v  Šatstva  než  páa  jejich  býti  chtějí." 

Při  zápase  mezi  biiytem  a  klobonkem  prodral  se  ni  od  let  tři- 
cátých k  jakét  platnosti  lěeský"  klobonk  —  ,wie  man  die  Jetit  in 
Behaim  tregt",  tak  df  ae  r.  1532.')  Byl  to  klobonk  vSecek  bouron  po- 
íitý.  „Českého"  klobouka  jméno  troasf  se  až  k  době  bělohorské.  Jefitě 
r.  1614  má  na  krámě  imnkýř  pražský  Krok  ,podiité  černé  české  klo- 
buttky  mnžské"  po  rýnském  zlatém,  „barevně  ěeaké  mažské  klobouky" 
za  pAl  zlatého,  „bílé  české  mnžskě  klobouky".') 

Přes  vSeckn  Seskosf  klobonkfl  nepostřefanei  až  do  let  iedeaátých 
v  inventáři  těch  pokrýrek  mnoho.  V  pražské  popisní  knize  s  r.  1565^) 
najdeě  první  klobouk  mužský  teprve  na  patnáctém  listě!  Je  to  kloboak 
tykytový  ěerný,  a  má  ho  Némec  Šváb. 

')  Arci.  prȒ    e.  1172.  9. 
')  Dsky.  Mise.  92. 
')  Tamté  při  r.  1621. 
')  Kd.  komor,  soudu  lit.  G.  fol.  M.  6. 
')  Maaopnst.  81. 

')  Jabrb.   d.  SammI.  des  allerh.  Eaiserh.  Kítpl.   X.  6944.    Byl  ,mit  řled- 
seiden  Uber  und  dber  eingezogaa". 
*)  Arcli.  praž.  t.  1174.  469. 
'J  C.  1172. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


428 

Ale  v  t£cb  praví  letech  již  rozsype  se  a  náa  klobookU  víeli- 
kterakýcb  sila.  Nejlinstéji  jmeDujl  se  klobouky  vlaské  a  brunšvické. 
Z  vlaských  nejíastíji  nvozojl  se  pmejlandské".  Rokn  1560  dovoluje  te 
ímnkyřftm  Btaroméstským,  .aby  klobouky  vlaské,  kterých  zde  klobODiofci 
nedélaji)  směli  sem  voziti".') 

Branívické  klobouky  Šeré  a  valně  zřezané  ve%  v  Evropě  do 
mody  rovněi  asi  v  tom  roko  1560.  Táze  zle  tonií  Mnicnlas  (a  Reíla) 
r.  1562  na  to  azřez&ai  a  zsekání,  jakoi  nynlSko  Franniwaigeřl  toho 
zpásobn  Jsou'.') 

Že  branivické  ktobonky  nebyly  první  zřeiané  klobouky  v  Čecbicb, 
to  vfme  jisté.  Řezané  klobouky  doneseny  do  čecb  spolu  ■  řezaným  Batom 
brzy  v  XVI.  víku.  , Řezaný  klobouk  pod  íerným  pírem*  uveden  v  praž- 
ském inventáři  Již  r.   1518.^) 

Kejprvqéjif  brunfivické  klobouky  prodivAny  jsou  v  Praze  po  15  gr- 
bílých.')  Tu  a  tam  také  D&dherDéjil  exemplář  poatibnei.  Na  přiklad  po 
Jindřichovi  Hrobčickém  z  Hrobčic  (f  1600)  zftstal  „klobouk  hedbávný 
brunfivický  s  piskem  aksamitovým,  stříbrem  obvitým'.") 

Stojí  inad  za  oznámenou,  ie  mohli  Pražané  bmnívickou  móda 
viděti  z  prvního  n^spoIehlivéjSIbo  pramene.  Léta  1587  sám  brunivický 
knfže  Henrikua  za  delfil  čas  se  svým  dvořitvem  v  Praze  pobýval  a  tak 
si  tn  po  domácku  vedl,  ie  zastavil  v  Židech  asi  100  loket  damaSka  za 
SOO  tolarft.    Pak  se  mnsil  s  Hojíiiem  rabblm  o  to  souditi.') 

Kromě  vlaských  a  brunivickýcb  klobouků  co  do  ciziuakého  pBvodu 
uvádějí  ae  n  náa  také  klobouky  .nidrlantské",  uherské  a  na  Mo< 
ravě  r.  1567  „6v&bky"  a  malou  střechou  a  .na  dlouhý  vlas".*) 

„Nidrlantské  podSité"  klobouky  prodávány  počátkem  XVII.  věku 
v  Praze  po  pfiltřetlm  zlatém  rýnském.  Uherské  klobouky  byly  té  pově- 
domě podoby.  Jako  měl  hrdina  alovanaký  Hikutái  Zriny,  ochránce  krá- 
lovatvi  uherského,  při  své  smrti.  Měl  klobouk  ěemý  hedbávaý  ae  za- 
pěnou -zlaton  a  pérem  íápátkovým. 

Hezi  uherskými  klobouky  uvozuje  se  v  Turnove  také  Člkofi,  ale 
teprve  r.  1625.^  TadeáS  Hájek  vldol  na  hlavách  naiicb  lidi  také  klobouky 
tatorské.*) 

Zvláítnoetl  českou  byly  na  rozhraní  XVI.  a  XYII.  věku  klobouky 
imoravaké",  hllé,   jei  v  Praze   prodávány   po  10  groSlch  miéeňských, 

')  Arch.  praL  ku.  i.  1166.  60. 

*)  U  hromem  láni.  Reíel.  K.  4.  Roku  1668  v  HíddcI  touží  také  Tad.  Hájek, 
že  ae  mnohý  ,po  braonivejckn  s  novým  kttaltem  v  iedívé  sukniCce  ukoptény 
formuje". 

*)  Arch.  praž.  č.  1046. 

')  Ku.  arch.  prsf.  C.  1173.  81. 

*|  Ed.  i.  1174.  76. 

•)  Kn.  C.  1054.  289. 

')  Paměti  ValaíB.  MeziHCl.  217.  Roku  1667  *  artiknllcb  kloboučnických. 
Výpis  dra.  Zíbrta. 

*)  Arch.  turnOT.  ku.  bíafíá. 

*)  Y  Mioncl  na  r.  IG68  df  o  lom. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


a  klobonb;  „polické",')  o  nichi  neTÍme  nic  zevrnbDSjiihD,  lei  to,  fe 
bylf  dosti  draby.  Boku  1629  stál  t  Turnově  poličky  klobouk  kopa  a 
28  groSa. 

Json-li  T  prvnf  pftlee  XVI  věkn  klobonkj  řidké,  na  odpor  tomn 
T  drnbé  Msti  praveného  století  jioa  již  zvláStnf  klobonby  k  zvlíStnim 
slnibám t  ČltAmet  ibasta  o  kloboucích  n'cttilcb'',*)  o  kloboacich 
„k  smntka".') 

Co  do  formy  nalezli  jBine  klobonky  veliké,  klobonky  malé.  Tyto 
malé  pokrývky  na  lilavo,  poknd  byty  z  hedbáví,  v  prvních  dobácb  XVI. 
věkn  asi  mnoho  oedélily  se  od  biretft,  nebot  majfco  malon  střecbn  bý- 
valy „zfezány  a  navlafováDy*   stejně  tak  jako  biryty. 

Z    klobookft    velikých    největif    vidčli   jsme    na    obrázko    mladého 
(24  roky)  pana  Jana  BezdraMckého  s  Kolovrat  r.  15il.')  Jelio  klobonk 
jest   obromn&    oEatka   s    nevysokým.  přiipičatSIým 
dnem,    do  Jejihoí    průměra,    kdyí   jsme   ho    na 
obrázku  měfilí,  veílo  se  pét  pHiměrA  pánovy  hlavy. 
Tonž  dobun,  co  nosil  mladý  Šlechtický  fivihák 
prapodivný    onen   klobonk ,    mívali  jini   na   blavfi 
klobonky  střídmé,  a  to   té  podoby,   jako  rendlíky 
nevysoká    s    rovnou    nevalnou    střectioo    —    tedy 
takové   formy,  Jako  se  dosavad   nosí.    V  takovém 
klobouce  přijel  král  Ferdinand  I.  r.  1558  do  Prahy. 
V   drahé    pfilt   XVI.    věkn    objevuji    ae    nej- 
hustěji   klobouky   vyaoké   o   iiroké    střeSe,    jakoi 
obrázek  v  Rvaiovského  Masopustě  (obr.  ě.  198.); 
jsou  to  klobouky,  Jež  vypadají  jak  nseknatý  kniel. 
E  nim  připlétajf  se   také  formy  kulaté  niífii,    ale 
Cín.  282.  Lasebuík       se  střechou  daleko  z  obliě^e  Čihajfci,  jakož  také 
K  Paprockébo  Obory      v  MasopnstS  zobrazeno. 

'  '•  '^*-  Ke  konci    věku   vSecko   na  klobouce   zvřtSilo 

a  zvýSilo  se.  Lazebník  v  Paprockébo  Oboře  rokn 
160^  má  při  kulaté  Ibi  tak  iirokoo  při  klobouce 
střechu,  ie  Jfž  ani  SirSf  býti  nemflíe  —  člhátS  na  Jedoé  straně  přes  ra- 
mena, na  druhé  je  schlípena.  (Viz  obr.  ě.  232.)  Také  do  výfky  vzrostl 
tou  dobou  klobouk  jeité  vice  než  druhdy  bývalo.  Lomnický,  jent  sám 
dosti  iiroký  a  vysoký  klobouk  nosíval,  posmívá  se  mužským,  ie  prý 
nosi  „vysoké  klobouky,  chtíce  postave  své  přidati  loket  jeden".') 

Vysoké  klobonky  o  iiroké  atřeSe  vsh&m  stoEené,  jsouce  rázoviton 
módou  první  Čtvrti  XVII.  věku,  nepanpjl  ovfiem  samojedlny;  kdož  ry- 
pifie,  kolik  rozmanitých  forem  jiuačich  bývalo  tebdáž  na  hlavách  aro- 
zenýcb  i  neurozených  mttžflv!    Necfaf  pohlédne  Jen,  kobo  laJImá,    na  iy~ 


■)  Arch.  prai.  i.  1174.  469. 

■)  Kn-  irch.  prst.  t.  1210.  16U.  r.  1699. 

■)  Rotfu  l&TO.  Tamže  i.  UT2. 

*)  V  pamélnl  tnize  arcbiva  kláitera  rofovsk^ho. 

'j  Pejcha.  Lomnický.  57. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


42& 

ttan  8ad«lerora,  předeUvujicí  VladlilaTaký  b&I,  vyplněný  dTorskými  knpi-i, 
Jich  krámy  a  obecenatTem  I  (Obr.  i.  194.)  Snadno  shledá  bloboob  vieob 
moiných  forem. 

Vidjt  T  XTI.  století  ni  vymyslili  8ob«  také  .cylindrový'  klobook  I 
Nalftili  jsme  bo  —  a  to  velmi  vysoký  —  na  rytině  Jana  Swarta  van 
Oroalngen,')  a  první  český  cylindr  tnfime  i  grsdnaln  literitfl  Nového 
Města  nad  Hetnj(.<) 

Oo  do  látk;  byly  klobouky  nejprve  Blaméné.  Ty  naskýtají  sfl 
od  počátkn  XVI.  věkn.  Byly  téi  o  Široké  střeie  ,pro  slánce'.  Šmejdlíka 
Anna  Faltýaka  (t   1C6G)   mdla  jich    na  krámě  22.    Bývaly  i  „s  peřfm". 

Nepoměrně  vfce  je  zapsánď  v  knihách  klobookQ  boarovýcb,  tyky- 
tových a  jiných  hedbávnýcb.  Také  ihnsta  i  aksamitu  bývaly.  Primas 
novoměstský  EnllSek  (f  1577)  nostval  .klobonk  aksnmitový,  při  némž 
pás  s  pnklami  pozlaceDými". 

Dále  hostě  nacháili  v  pamětech  ta  celé  století  klobonky  bobrové 
(bibrhorové)  a  polobobrové  i  isjcčl.  V  řádech  klobončnických  i  v  tomto 
veka  stále  se  ta  mistrovský  kna  nkládá  orobitl  „bobrový  klobonk,  drahý 
Esjeěf  hřbetový  s  obú  strsnú  vlasatý  a  k  tomn  klobúk  kadeřavý'.^) 
Rokn  1562  vyskytaje  se  v  privileginm  pražských  kiobonSafkQ  místo 
onoho  kadeřavého  .klobouk  klopo  váný*/)  což  znafi  asi  klobouk  sbíraný. 

y  posléz  byly  klobonky  také  z  vlny.  fiád  klobonínfkA  v  Brodě  N. 
■  r.  1541  káíe  tovaryEi,  aby  denně  ndělal  tři  méstské  klobonky  klopo- 
vané  nebo  ítyři  hasarské ;  za  ta  práci  týdne  mél  míti  záplaty  ětyři  groSe 
bílé,  co  nad  tři  nebo  čtyři  klobonky  více  ndČlal,  za  to  mčl  obdržeti  po 
pěti  penízlch  od  knsn;  bjl-li  kloboak  z  přední  vlny,  mil  mfti  mzda 
ieati  peněz.') 

Pražští  ímnkýři  mívali  koncem  XVI.  století  .klobonky  z  polo- 
bobrových  vlasti  přistrojené"  po  dvon  zlatých  rýnských.  Pravé  bobrové 
byly  dražil  o  mnoho. 

Rokn  1569  vyskočil  nám  v  pražské  knize  na  oči  také  CVíIÍD- 
kový  klobouk,  Jenž  stál  za  12  groŽA  hilých. 

Co  do  barvy  naSIi  jsme  klobonky  rozmanité,  nejěastéji  černé,  modré, 
bílé  a  Červené.  Uodré  a  červené  klobonky  Jsou  v  Praze  i  na  počátkn 
i  na  konci  století.*)  Tedy  oblibovány  stále.  Červené  klobonky  svon 
byátrou  barvon  hodily  se  zvIáStě  k  slavnostem.  Na  přiklad  když  Ferdi> 
nand  I.  r.  1558  do  Prahy  přijel,  vyslali  Lonnílí  na  nvitanon  sbor  nla- 
dikft  ,T  červených  klobonclcb".  Zelené  klobonky  byly  v  tom  století  my- 

'}  Reprod.  v  Kupferstich.  vyd.  od  Directíon  der  Reichsdruckerel.  Berlin. 
III.  Happe. 

*)  Univ.  knib.  sign.  17.  A.  43. 

■l  Dsky.  Hiícetl.  16.  O.  4. 

<j  Arch.  praž.  listiny  fi.  70/1. 

')  Arch.  musejof.  List  s  Brodu. 

')  Kn.  arch.  pral.  «.  1046.  173.  a  i.  117S.  18S. 


zsdbyGoOgle 


42Ó 

BliTcflm.  TjBkytajf  ae  s  tlm  jménem  „zeleDých  mysliveckých*  a  praS- 
Bkýcb  EmnkýřQ  dosti  zhasts.')  Hodily  se  k  zeleným  Bat&m  mysliveckým.*) 

Co  do  zdoby  a  úpravy  dotknouti  jest,  iEe  t  prvních  dobicb 
XVI,  věku  potkáváš  se  b  klobouky  řezanými  a  TyvlačoTanými, 
T  drnhé  pfili  téhož  Těká  se  ^i^  tepovaným  i".  KromS  femesla  klobooSsi- 
ckébo  klobouky  navlaíované  a  jiné  z  beďbávf  a  haraao  délati  bylo  privo 
též  £makýi'fiv,  „a  ti  aby  toliko  nitmi  na  vrch  na  plstkn  přillvati  bto- 
boda  měli".^)  Za  onoho  čaau  i  prosti  lidé  chodili  v  řezaných  klobondr-b ; 
čtemeC  r.  1525,  že  Bel  „pacholek  Široký  v  klobouce  řezaném  s  lavlf  a 
sekeru  k  Badotlao  od  Zbraslavi".*)  Koncem  věkn  byly  klobonky  Stepo- 
vaná po  1  i  2  kopách  miSeňských. 

Nebylo  klohonkn  bez  Smukli-  Na  kloboofcy  se  Imoky,  zvltítě 
BtrojiMi  se  jimi  který  pleEatý  (lověk,  hněvá  se  Dadcký  r  Prostoprardé 
těmito  neidvořilýmí  veHSi: 

gKdo  klobouk  krásné  pře  moje 
a  bohatě  ozdobuje, 
oeopalflc  praSifé  hlavy, 
tent  jíBté  blázen  pravý, 
že  vie  íetfi  krásy 
než  zdraví." 

Patrné  přát  poeta  spiie  důkladné  ieaté  ěepici  neUI  néjakémn  Ieh> 
kémn  klobouka. 

Na  kloboncich  mívali  nejprve  zápony  a  přesky.  ObzvIáBt£  ,bniD- 
íviekě  imnky"  byly  s  přeskami  posti4břenými.  Roka  1690  stál  jeden 
imok  B  přeskami   I  rýnský.') 

Jináfe  poslobovaly  za  imuk  na  klobouky  také  áňAry  a  stuhy. 
Na  místě  stnh  jmemnjf  se  i  pftsomany,  pinty  a  pásy ; '}  pásy  oby- 
Cejaě  aksamitOTá,  pinty  obyčejně  tykytové  i  , tupily ky to vě"  hedb&vné. 
Fiaty  a  pásy  zdobné  vázány  nebo  na  knoflíky  „veliké"  zapínány.  Loket 
černé  pinty  lepSiho  zrna  v  Praze  prodáván  r.  1600  po  15  krejcarech. 
Pásky  stříbrné  ^^Itolo  klobouku"  byly  r.  1675  dva  za  tolar.  Hejlandahý 
klobouk  s  tuplpintoa  stál  r.  1611  za  pBl  čtvrté  kopy  mfieňské. 

Urození  páni  mívali  fiňfiry  na  kloboucích  kamením  a  perlami  zdo- 
bené. Při  veselí  psna  Ilertvlka  Vratislava  r.  161 1  ukraden  a  v  Židech 
prodán  jCBt  kloboak  TobiáSe  tirzana,  a  ten  kloboak  ghibrkorový  měl 
iňům  zlatou  drahým  kamením  a  perlami  vysazovanou  a  pří  ni  pelH  £ž- 
pátkové'.*) 


')  Arch.  praž.  í.  1172.  157. 

'j  FoHknechtOm  aa  Fodébradťch  roikaziuo  se  r.  1621,  abj  si  „Deprodleoé' 
pořídili  ttlené  iaty.  Arch.  musejní.  Lisliny  podébr. 
')  Arcb.  praž.  Listina  70—1. 
')  V  arch.  prai.  č.  1178.  189. 
f)  Arch  prát.  t.  1046.  li,  19. 
•)  Rjchnov.  kn.  kšafca.  1555. 
'í  Arch   praž.  C.  1068.  164. 


zsdbyGoOgle 


42? 

Ifa  některém  klobouce  bjly  ilatá  nebo  pozlaceno  koofllby  samo- 
Btatnoa  zdoboa.  Bokn  1607  prodává  pražský  zlatoik  ,tDceiit  knofifkft 
na  klobook*  po  půl  zlatém  renském.') 

T  letech  sedmdesAtých  oblíbili  sobd  oékteřl  dárad  na  ktoboakr 
látky  fili  „fncalitj".  Čtemef  na  přiklad,  že  r.  1672  ?  méetečka  Pla- 
ňanech  Václav  Vlíek  Jindřicha  Nečanakého  rPO  zadá  za  vrch  popadl,  ai 
mn  klokodk  i  a  facalttkem  r  hlavj  strhl". ")  A  téhož  roka  1572  nsDol 
T  Katné  Hoře  u  Šuldfi  opilý  Matéj  MaSek,  kožiSoik,  a  pří  tom  ztratil  se 
mu  „kloboak  aksamitový  za  tři  toraly,  za  ním  bylo  piro  a  žaloudky  stří- 
brné a  v  Dém  facalit  pékný,  vyíívaný".^) 

Jakožto  zvláBtaosf  prapodivnoa  nemůžeme  ztajiti,  ie  koncem  XTI. 
vékn  (1599)  nalezli  jsme  v  Praze  také  „tarecké  hlavy  zavití  na  klo- 
bonk"  I  *)  Komu  obromná  forma  tehdejifch  tnrbanfi  toreckých  v  Praze 
mohla  se  zalíbiti !  ? 

Mezi  .ímuky"  uvozují  se  dále  vénce.  Elobonky  .8  věnci'  shle- 
dali jsme  T  Praze  r.  1523.  Rokn  1569  cení  se  „vénec  na  klobouk  se 
zlatem"  za  6  groSS  bílých.^)  Tébož  íasn  má  Imukýř  pražský  Braam 
(r.  1568)  vénce  se  zlatem  na  krároč,  ale  již  zovoa  ho  starými.')  Ton 
dobon  již  móda  mnžBkých  věocíl  zanikala,  aS  joítě  r.  1602  čteme,  že 
biřic  „dríel  kloboak  v  brati  a  věnec  mgl  v  něm  bllej,  ríliovej*.^) 

Od  polOD  etoletf  objevuji  se  zhnsts  na  klobonclch  „tracouD}'*; 
od  let  osmdesátých  panoje  šmelc  Šmnkýři  pražSti  prodávají  „Smoky 
Imelcové*  po  35  krejcarech,^  maji  „Blažky  se  imelcem  na  kloboaky" 
i  po  rýnském  zlatém. 

Koncem  století  vyškytají  se  na  kloboDcfch  ímnky  „a  Želfzky  čer- 
nými", „se  éteft}'",  jichž  bylo  na  imakn  i  13  knsfl.') 

V  týž  éas  vEak  na  krámech  ímnkýřských  již  veliká  michanina  a 
rozmanitost  Jmakfl.  Jsou  ta  „roaSkové  Smoky  hedbávné",  „toiené 
krumploVADé  Smoky"  (po  40—42  krejcarech),  „aetočené*  (za  polO' 
vici),  Smaky  „z  leonskébo  zUta  a  §třibra",  nékteré  „s  uzlíky'' 
s  ,leonskými  pasomany",  „pletené  bedbáVDé  Smnky"  (i  za  '2  rýnské), 
„tuplované  Smnky  z  bavtoiDých  ronSck",  „z  kadeřavých  roniek  hed- 
bávnfch",    „Černé   točené   hedbávné"    Smaky,    „tykytové"    (i  po  10  kr.) 

Tyto  vSelijaké  podivné  (muky  byly  spií  u  méSíanAv  a  selských  lidi 
páni  orozenf  oblibovali  na  klobonclch  ncjradčji  „Stefty"  svrcha  vzpome- 
nuté. Četli  jsme  leckdy  o  klobouce  „bibrhorovém  s  12  zlatými  itefty" 
Adam  Otta  z  Loaa  koopil  si  r.  1580  od  žida  „dvoje  lirnbé  SteR.y,  jedny 
se  Smelcem  za  okolo  30  kop  groift  českých"  (I)  ***) 


')  Arch.  prai.  í.  1066.  S55. 

')  Un.  kom.  soudo  č.  16.  J.  fol.  108. 

')  Z  kiitnobonk.  arch.  sdělaje  Simek. 

']  V  kn,  arch.  prai.  i.  1174.  47. 

')  Tamie  C.  1172.  36, 

'i  Tamío  i.  1172.  19. 

')  TamžB  č   1063.  186. 

')  Arch.  praí.  í.  1173.  189. 

')  U  Jeron.  Aejgra,  advokila.  Arch.  praž.  ' 

")  Arch,  prfž.  č.  1053.  81. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


4ad 

Byty  také  intafcy  „a  růžlélcami"  —  jedooD  jimo  i  osm  itrojenýcli 
r&iiiek  sbledali  db  kloboace ')  —  Jindy  Eove  se  takový  nčjaký  kréú' 
nový  ímok  ^kjthon",  ba  —  ja-li  větil  —  i  „bytou". 

K  imnk&m  přidávány  ihaata  „medaje",  Jako  Jame  shledali  při 
Žeosk^cb  kloboQcfch.  Medaje  byly  obyfejně  z  kovu;  níkolikr&te  w  vy- 
skytne i  ,medf^e  tlatá  na  klobonk  s  Josefem";')  byly  taká  ,medaje 
maličké   víBttté   koíUné  a  pozlacené",^)  ba  i  ponze  medi^Je    „aklenné".*) 

Ate  vSecb  oidob  neJobySejnéJSi  sa  viecky  časy  pořád  bylo  peři- 
Na  počátku   ídobili  Jfm  klobon^  méně  bnjné,   ke  konci  vékn   přepínali. 

Peři  dávána  ea  ozdoba  víelijaki,  kteráit  Jsme  nvedll  při  ienskýcfa 
kloboncicb.  V  prvních  letech  XVI.  vékn  obyíejné  nvoznje  se  prosté 
,peři  čerDé'  nebo  ,bílé*  na  kloboace,  Potdčji  se  hovoří  o  peří  Jeřábím, 
paponíčím,  pítrosfm  bod  prostém  nebo  strakatém  nebo  ,kMdelDÍm',  (i- 
pátkovém  i  laíťovlífm. 

§mnb^řl  mívali  jeřábi  a  jiné  peří  gUa  svátky*,  a  bylo-li  v  kosech, 
mívali  ho  —  aspoú  v  Praze  —  na  sta. 

NSkterěmn  pánovi  nestavilo  Jedno  péro  na  klobouce.  Vpravil  do 
zápouy  celý  snopcček,  Její  vAbec  zvali  „fcdrpnSem**.  Roka  1648  se 
o  takové  néjaké  fedrpnie  Bondí  urozeni  páni.  Viní  totil  Jan  mladil 
B  Vald&tejna  dva  BibrSteJny  „ze  dvou  fedrpnSftv,  dobrých,  celých,  a  to 
téch,  kterých  jest  pQjíil  někdy  pan  Petr  z  Roimberka  (neboicf)  Joachi- 
movi  z  Bibrítejna" .  A  Valdítýa  vyhrál.  Hasili  mn  fedrpaie  vrátiti  .beze 
íkodyV) 

Připomínáme,  Se  r.  1602  četli  jsme  v  pramenech  téf  o  ^klen- 
afth  penčcich",  která  prodával  kramář  po  krejcam.') 

Na  konec  obzvláSté  bodií  zminéno,  že  Jest  psáno  r.  1607  o  čer- 
veném aksamitovém  klobonce,  gjak  v  ném  páni  hřebeny  mlvajl",^)  a  pak 
bnď  vytíen  onen  podivný  zvyk,  ie  dávali  ivibáci  koncem  vékn  k  ímnkflm 
i  „paradla",  ovíem  paradta  stříbrná  nebo  pozlacená  na  řetiikn  se  bon- 
pajlcl.  Připomíná  ne  r.  1668  nřettzek  střibrný  s  paradlem,  vážící  okolo 
deviti  totfl*.') 

Kaivni  doba!  Bláhový  ivlhék,  jeni  dá  la  klobonk  facalit,  JlmS  se 
ntirá  nos,  a  paradlo,  jfmŽ  se  čistí  znby  I 

Nasltytů  se  otázka,  co  že  stalo  se  v  XTI.  století  se  starodávnon 
kuklou,  kuklicí.  Pokryl-li  sobe  hlavo  někdo  Uké  kuklon? 

I  ovlem  že  pokryl,  ale  řidko  kdo. 

Knkla,  majlcl  1  v  XVI.  století  podoba  clpatoa,  jako  vidíme  na 
obr.  č.  283.,  shledal  v  pražských  i  venkovských  Inventářích  ta  a  tam  ai 

')  U  téhol  sdrokáta  Rejgra  STrchn  doteeoého  &  1174.  96. 

'i  Arch.  prsl.  i.  1174, 

•}  Tninže  e.  1179.  1S9    1590. 

♦)  Tamže  č.  1172    19. 

')  Kd.  komora.  Boodu.  12,  J.  ful.  lí. 

•)  Arch.  prai.  i.  1174.  153. 

^  Tainie  č.  1066.  109. 

*)  Tamle  t.  26,  fol.  89. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


43» 

aai  do  let  tficátých.*)  Ačkoli  v  bibli  SeveryDOvě  r.  1537  má  nákterý 
z  íevců  na  bWré  knklicí  pH  alavnostnl  scbftzi,  a  t  soaTékém  Eřlzenl 
zemském  Brikcibo  **)  tři  ílenoYi  aooda  Eemskébo  taká  jeSté  v  kakle  sedl, 
nicméné  sdá  se,  ie  ton  doboa  Jii  brioa  bývala  kakU  jako  t  zemích  ro- 
máDskýcb  a  nčmeckých*)  jen  na  cestu  nebo  do  práce  hifdaíiské,  mysli- 
vecké, pastýřské,  selské  a  vojenské. 

V  první  pfíčlné  jest  nám  dokladem  pražský  kožiinfk  Hikalái,  íeni 
r.  1606  na  cestn  se  vydal  do  Kadané,  kdež  mn  žid  „strhl  knklicí 
a  hnby";  „byl  bj  naň  žid  rád  pohledél,  ale  nedal  mn  ae  vidéti".*)  Také 
z   Českých  bratří,  r.  1510  do  Praby  vyslaných,  byl  jeden  v  knkli.*) 

T  drnbých  příčinách  aíl  nás  sonvéké  obrazy.    Y  Živote  svatých  na 
poniti   mají   kokty  jen  ponstevníci  a  pastýři.    Eakly  jejich  jsoo   ke  ka- 
bátům přibity   a   tele  barvy   jako   kabát. 
I  zelenon    knklici  pastýřskoo  jsme  naili. 

Že  rejtbaři  balili  hlava  ai  do  poloa 
XVI.  veka  v  koklice,  to  víme  z  krejčov- 
ského cechn  novoméatského ,  jemož  od 
počátka  století  ai  po  r.  1544  sa  mi- 
strovský kas  nkládáno  aSiti  kaklící 
rejtharskon  a  kokia,  jeí  slově  „ra- 
dllce".«) 

Podle  střihá  zdá  se  nám,  že  radlice 
jest  ona  kukla,  ktervn  táborský  krejCí 
Šebestián  Hasaný  r.  1717  vyrýsoval  do 
své  příruční  knížky  krejčifské.  Zove  ji 
tn  , čepičkou  panskou,   kteron  berou  kn- 

rýři  od  starodávna".  Slqe  prý  také   ,olo-        tit.  238.    Z  biblí  norimberské, 
moacká".    Podle   obrázkn  je   to   kaklice 
Ipiťatá    na   vrcha    hlavy,    má   otvor   pro 

oči,  ústa,  nos;  pod  bradou  se  zapíná  petllčkgmí  a  kaofllky  asi  Čtyřmi^ 
nebo  péti  a  končí  se  na  ramenon  jako  malý  limec.  Měla  býti  pořízena 
z  lokte  látky. 

V  řádech  o  máto  pozdějifch  než  svrchu  psaný  jii  o  rejtharských 
kuklicích  se  nemlovl;  připomínají  se  jen  napořád  kápé  nebo  knkly 
mniSské^  a  nejapífi  jeitS  kukly  selské.  T  řáde  města  Jablonného 
r.  1592  ukládá  se  za  mistrovský  kus  uliti  .kuklu  sedlskon  ve  dvou  ná- 
blavcích  ze  sukna  Českého'.^) 


')  V  Iďtomyili  jeité  r.  1680  odkanue  druh  druha  kukla.   Ku.  arch.  litom. 
í.  118.  197. 

>)  Has.  ě.  64.  B.  113. 

i  Lacroix.  I.  Tenerie.  Ilefiier.  li.  99. 

1  Kn.  komom.  soudu  t.  I.  O.  D-  12. 

1  Gindely.  BrOder.  I.  143. 

')  Hisceli.  16.  O.  11.  desky  a  strahovský  rukopie.  68. 
*i  Ka  př.  rád  lirej[<i  i  r.  1650.  Tyíehrad.  Buffer.  244. 
^  Arch.  mas.  Listiny  i  Jablooného. 


D,g,hzPdb,GOOgle 


4S0 

Také  ndrielr  se  kukly  pfi  některých  krajích  ntáitnfcb.  Histfi  a 
bakaláři  je  mlTali  na  U^lch  a  bavlři  o  slarnoateeh  v  nieh  bfjM\i  jako 
za  Atarodávna.  I  v  fidi  krejSfřském  měsU  Jablonného  r.  1592  nalezli 
jsme  za  mÍBtroTBký  kos  .kakln  miBtrorskon,  kteroai  bakaláři  noal'.*) 

Y  panských  inventái^ch  připomfo^jf  se  kápě  s  knkluni  jeáté 
T  letecb  sedmdesátých  XVI.  století  —  ale  výslovné  m  dl,  ie  byly  ataré. 
Nových  nenajdei.  že  je  druhdy  panstvo  (snad  na  cestě)  nosívalo,  tof 
patrno  z  Jich  ráio.  Na  pNklad  v  Hradů  Jindřichově  zapsána  r.  1572 
, stará  kápě  soukenná,  jedním  itrychem  aksamitovým  premovaná  a  Stepo- 
vaná".*) 

Nejdéla  udržely  se  kukly  a  k^  při  smatkn.  Byly  takřka  po  Týtee 
ronchem  smntkovým.  Ale  o  tom  doleji  na  svém  místě. 

JiDáiSe  přikazovány  kakly  bláznflm  jakoito  kroj  jim  vlastaf.  Tím 
smyslem  1  do  nadávek  dostala  se  kukla.  Boku  1602  dl  jedna  Praianka 
o  druhé:  a  Bláznice,  at  má  ěervenon  kakltěkn  a  zvonce  na  nf.*  *) 

Na  konec  kapitoly  stAj  to,  ie  brylle  nebo  sklenné  oči,  kteri  pro 
otdobn  některý  íeský  Šlechtic  v  první  pfllce  století  za  pás  sobe  pOTěsi^ 
v  drnhé  pfllce  veko  dostaly  se  za  týmí  honosným  ů2elem  na  nos.  Stalo 
sa  to  asi  příkladem  francoDzským.  T  době  Hi^onA  Šviháci  cfalobili  se 
zlatými  bryllemi  na  zpflsob  lorgaonfl  a  skřipcft.*) 

Měifaná  této  mody  hojně  a  nás  neprovozovali,  nebol  a  pražských 
kramářfl  nacházii  na  prodej  obyěejné  jen  ,oíi  sklenné  s  koií  k  obvásánf, 
jiebi  ^rámcové  byly  z  roba  nÍMOTané".  Nejdražších  pár  byl  sa  1  nebo 
2  rýnské  zlaté.*)  Brylle,  které  se  k  oifm  zavazovaly,  nebyly  zajisté  na 
pochlnbn.  Na  přepych  byly  jen  oěi  ve  zlatě  a  stříbře,  které  ivihák 
driel,  a  takové  o£i  melo  v  XVI.  veka  spii  naie  panstvo  nežli  kdo  jíný, 
e,t  iat«jiti  nesmíme,  ie  jsme  i  n  praiského  sonseda  Pavla  Žipanskéhe 
r.  1676  naill  „stNbrné  voěi",  která  nosival  na  hrdle.*)  Po  arciknlieti 
Ferdinandovi,  jeni  a  nás  v  Cechách  za  mnoho  let  pobýval,  v  ambra- 
sfcém  inventáři  zflstalo  kolika  takových  brylli  neb  oči  ve  ilaté. 


4.  HníBký  kabát 

Kabát  nesamostatný  ist;  ksbit  půlní,  inpice;  kabáty  vycpané,  moderace;  kabáti 

■e  tiech  Útek;  plátěné  i  irlřecí;  řeuné  vyvlafiované;  ■  pantem;  naduty  ■  iAsky. 

knoflíky;  spínadla;  ráz  tamaroTý;  kabáty  pancihtvé. 

Kabát  i  V  tom  veka  zflstal  ftatem  „popásným",  krátkým.  Kryl  prsy 
A  nanejvýfi  íe  ho  prodlonííli  máto  přes  boky.  Proto  bylo  s  hanboa 
choditi  jen   v  kabátě,    zvláSf    v  době    ípanélských   kabátkfl,    které   byly 

')  Arch.  mos.  Listíny  ■  Jablonného. 

*)  Arch.  hradecký,  uéty  panské. 

')  Arch.  prai.  6.  1068.  201. 

*J  Na  obraze  Pfetra  BreugheU  f  1^70  v  Albertině  ďovék  se  skřipcem. 

4  Areh.  prai.  e.  1174.  163.  r.  1609. 

')  Tamie  t.  Wtě.  M. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


4S1 

z  krátkých  kabátců  nejkratif.  Žalojet  r.  1561  malíř  Moller  pofltřihRí« 
Bartla,  , kterak  na  koňském  trhá  nemalý  poHmích  jema  nČinil,  kdji 
pláit  s  ného  Htrhl,  tak  že  ■  posrnČchem  na  podiv  lidem  t  kftbátě.a^po- 
ctlTíctch  domft  jíti  mnael".*) 

EabitcAn,  které  milj  délka  naii  RTeaty"  a  hýly  rthee  nejkratii, 
řikino  .popásnf,  někde  bIdI  „pAtnf")  a  někdy  i  ^Dpice"')  nebo 
„pOtniíka"  (mii£sli&).    Pntniík;  maíaké   bývaly   oby&eijné   s  koželinon. 

Pokod  mety  kabátce  formo  k  télu  přiléhaToa  —  «  to  bylo  za  celé 
XYI.  století  —  vycpávali  Je  jako  t  předeilém  vékn,  jen  že  Jich  na  boka 
tolik  neatahovali.  Vycpávali  je  nejčaatéji  bavlooa ;  t  drahé  pflli  řečeného 
fěkn  podkládali  je  samostatnoa  podložkoa,  již  říkati  „moderace", 
„matrace".  RyUF  Jenlíek  z  Újezda  r.  1551  dal  žíti  le  dvon  loket  a 
E  (tvrtky  ^nkniíku  pod  kabit".*) 

Kabáty  „TySívané  bavlnon*  naskytnjf  se  la  vSecken  čas.  Rokn  1500 
BOndi  se  Turek,  méifan  pražský,  s  urozeným  Janem  Bohemickým  o  takový 
kabát.*}  Kabát  barchanový,  „bavlnou  vycpávaný",  Jest  v  inventářích  z  roku 
1560.")  —  Pavel  SedlČanský,  pražský  sladovnik,  mél  do  r.  1ď83  i  .plá- 
těný kabát  bitý,  bavlDon  podilvaný".^)  A  ponévadž  i  Lomnický  hovoří 
o  kabátech  bavlnon  vycpávaných,  doloženo,  ie  takové  kabáty  modoa  byly 
nstaviinon. 

Že  gmodrace"  samostatným  knaem  Šatným  se  stala,  o  tom  6te  se 
v  inventáři  slovntného  pražského  měžténína  a  alchymisty  Ladvíka  Ko- 
řalka z  Téífsa  (t  1599).  Tn  stoji  o  dvoa  ,modraclch  z  j^rného  barchano 
pod  kabáty*.^ 

Ba  modrace  osamostatněla  ton  mgron,  Že  přiiity  na  ni  rakávy, 
jakoby  sama  kabát  byla.  GoŽ  stalo  se  patrné  na  ten  konec,  aby  dotčené 
rnkávy,  Jsooce  látkon  1  barvon  jinačí,  mohly  vyhlížeti  ze  svrchního  ka- 
bátce,  jenž  byl  achválaé   bez  rukávů  pořízen    a   přea  matraci  převlečen. 

Pro  přiklad  .uvádíme,  že  Jindřich  Hrobiický  z  HrobČíc  (f  1600) 
mél  dvé  ,,modracl  s  karmazínovými  rakávy",')  a  ivec  Jan  Postní  [f  1614) 
mél  jednu  ,modracI  mochejrovon"  a  drahon  ,s  damaikovými  rakávy".**) 

Kabát  obyčejné  býval  o  nepatrném  Hmcí.  Ale  v  letech  sedmdesátých 
XVl.  věku  oblíbili  si  mnozí  n  nás  límec  vysoký  stojatý,  se  zvláétnlm 
aménlm  níitý  tak,  že  z  kabátu  vystoapil,  formn  krká  nednse,  až  k  nSím. 
Tcor  viz  na  obr.  £.  234.,  kterýž  pfedstaviije  výborného  zvonaře  Brikcího. 


'i  Arab  pral.  i.  IISB.  280.  Strhl  mu  bo  pro  dluh  —  a  odsouien  pro  ta 
„avymyílnost*. 

*\  To  mino  ete  se  v  náchodských  knibich,  v  outrpn^  kuiie  r.  1686, 
v  kiaftovnl  i.  TIU.  r.  1680. 

^2uplce  že  je  nikdy  kabátec,  dAkaz  v  kn.  arch.  prai.  t.  1061.  78.  Jindy 
oiilka  t^  ilove.  Arob.  praž.  i.  1174. 
')  Pamétf  jeho  v  mkop.  mas.  itr.  428. 
>)  Beg.  Mnidn  komor.  34.  A.  6.  136. 
•)  U  Frejlicha  v  Praie  í.  1173.  329.  (t  r.  1683). 
n  Tii  kn.  É.  1173.  136—239. 
■)  Kn.  e.  1174.  106-117. 
n  Kn.  aivh.  prai.  6.  1174.  76. 
■^  Taná*  46a 

29* 

DigitizsdbyGOO^^Ie 


492 

KabAt7  malské   byly  i  v  XVI.    století    i  týchie  [Útek  'poNioTány 
jiko  ieatké  ankné  a  životky.    Hákdy  itei  o  kabátech  lonkennýcli,    jindj 

0  tfkytoT/cb,')    barchaDových,    mocfaejrových    (r.   1583  c«nÍD  na  1  kops 
15  groift*),  tamiaoTých,  atlasoTých  (i  ivec  Straka  t  Plini  mil  do  r.  1511 

kabát  m\6aý  atlasový*).  tapUtlaao- 
ifch,  kaTBatinovýek  i  aksamitovýck 
a  damaikových. 

V  damalkoTém  kataátS  cbodJval 
oa  pNklad  plzeňaký  sonkenufk  Er- 
hart,  jeni  zesnal  r.  I50T,^  a  me- 
dfcQB  KraoB  T  Praze,  zegnnI]F  r-  1591, 
mival kabát damaikoTý  ,BSspÍDaini', 

1  její  cenili  1  s  kalhotem  ta  1á  kopl  *) 
StpjDí  takoTý  .tapinkoTatý'  mini 
do  rokn  1599  Korálek  BTrchn  jii 
praroný. 

EoncfliD  století  shledái  také 
kabáty  kanevaioTé  a  filoselové.*) 
Poidéji  též  perpetnanOTé. 

Dosti  často  DOBivali  nidi  před- 
ková Tiech  sUtů  kabát?  ptátóné. 
g^  2S4  '^^^    )"*    '    iSoniého    plátna    nejen 

Poprsí  Brikcibo,  ETDaare  i  Cinperku.      aloiebnlk  obecni  v  Mladé  Bolealavi 
r.  1619,^)  mél  bo  i  nrozanf  HlkaUi 
z  LobkoTÍc  (t  1586),  unectialt  po 
sobě  kromě  taminOT^ch  a  karmazi- 
noTýcb  kabátft  takě  .kabáty  i  bilého  plátna  tři,  oTÍem  dnpltykfton  a  tj- 
kytoa  podlité'.")    Nalétli  jsme  r  Taraové  a  t  Náchodě")  kroně  kabátů 
I  plátna  proat^ho    i    kabáty   bilé  kmentové,    tedy   i  plátna   nejlapiiho. 
Boka  1568   děje  se   v  Praza  šminka   o  kabátě    „s  plátna  maloranébo*. 
Plátěné    kabáty    Ivly   i   v  atolett   náaledigfdm   hojná,   a  to    n  nás 
i  na  Moravě.") 


*)  Arck  pni.  t  1910.  Sfi. 

>]  Arcb.  plMíi.  i.  223.  177. 

•)  Tamie  233.  K.  Jiný  damaikový  kabát  y  tatecb  P««alorikvch  t  Pkai 
kn.  i.  9.  38.  lUl.    Kabáty  dsrnsíkoTé  v  Prase  t  kn.  fi.  93  pH  deskách. 

•)  kruh.  prsi.  i.  61.  M&. 

*]  Takové  kabáty  jion  t  garderobé  Slmeona  Humbtirka,  kancléře  staro ' 
mMskího,  t  r.  1612.  Arch.  pnUL  &  1174.  406. 

D  Kn.  mlsdobolesl.  lit.  D. 

^  Kn.  sKh.  pni.  ě.  1178.  138. 

•)  EUfty  tomorthé  r.  IGW.   Ka.  kiíM  nádiod.  s  r.  1603. 

'^  Na  př.  v  inventáři  Hiknl.  EocoDiuvskAio  v  EvsntldA  r.  1624  je  plá- 
těný kabát.   Llatlnj  s  fvančic  v  niu. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


Nei  ktenký  kontrMt  «o  do  lAtok  pwioral  r  XTI.  ■tolvtll  Podl« 
kabitO  £  látek  hedbifnýoh  a  Jinoch  jemaých  a  vadle  nfnějiich  pojal 
Tdni  jflD  ienským    n&ležitých   naléiái    lila    kabátft  koi^ýeh  ÍIU  ivi- 

A  lidé  vleeh  sUrt  mají  kabftty  iviíecil 

Koleny  kabát  měli  nejprre  lidé  slaiebai  prostnf.  Prafif  r.  1682 
kdosi  o  KaiparoTl  HateniOTi,  chodem  kupeckém  mládenci,  i  oéhoi  stal 
se  posdéji  bobatý  pan  Ze^dlhaber,  mélfaD  praiský:  ,Hél  kabfttf  dva, 
jeden  bfl^  plátěný  a  drahý  koleny,  Jaki  na  slniebnfka  náleif.'  ') 

SSkáy  nvádl  ae  také  formanBký  kabát  koíený. 

Zvfřeel  kabát  méU  i  Táellkteraci  méUané.  Ha  příklad  oblékali  m 
tahovými  kabáty  Koařimiti  od  pmích  let  XVL  veka  shaita,^  oblékaU 
■e  v  oi  la  celý  vék  také  méitúié  beroanitl,*)  lonnití,  rakomieti,  ryeh- 
noviti,  nachoditi,*)  Jtroméřlti,  tornoviti  a  leckteří  jini;  Bonsedé  r  Jaro- 
měři mívali  koilové  kabáty  le  itřlbniými  knoflíky;*)  v  Náchodě  koslové 
kabáty  bílé  se  sla^mi  tkanícemi,  hedbávnými  nebo  střlbniými  knoflíky.*) 

Zviředmi  kabá^  oblékali  se  také  měitané  praiíti  napořád;  starý 
valný  v  T^fně,  pán  tři  domft,  chodil  do  smrti  avé  r.  1635  jen  t  ks- 
íených  kabátech,')  noToméstský  primas  EuUíek  (f  1677)  miral  kabát 
fcoiený  bílým  plátnem  podlij,  v  takovém  kabátě  chodívali  také  boha^ 
Albrecht  s  Lebentálo ")  a  Korálek  i  Těěina  (t  1699),  ba  i  vyiehradaký 
proboit  Jiřik  s  JeUe.^  1  w  ileektlckýeh  popisech  atronif  se  leokdy  tvl- 
fttd  kabát 

Zviřed  kabát  byl  příhodný  nejen  do  prací  viedniho  livota  sel 
i  do  tehdejiídi  hnitých  rvaéek.  Ctemel  na  doklad,  ie  r.  1680  iriřed 
kabát  saehráail  Tlmothea  Červenka  na  pražském  rynka  od  rány,  Jii  na 
ného  aěinil  rapfram  lějaký  oatoěnik. '*) 

U  krejělho  Střfbrikébo  (f  1670)  ceněny  koiané  kabáty  po  00  gr. 
mlieňskýcb,  t«dy  rovné  Uk  j^o  kabáty  .otáhlé  soaksnné'. 

Někteří  oblibovali  kabáty  iviřeel  také  toa  ipAsobon,  le  b«d  nkify 
k  nim  kásaU  Hti  ■  jiné  látky  nebo  aase  naopak  ^Wi  na  jakýkoli  kabM 
zvířeel  rakivy. 

Na  pfftlad  ihRsU  jest  čisti  o  ,koteném  kabátě  i  damaikorými 
rukávy".")    Koslově  kabáty  tvlřed  s  aksamitovými  rakávy  nalesli  Jsme 


I)  Arch.  pni.  kn.  &  10C3.  370  Ptal  Kubánka  si  slnbu  vsaU  u  notě  a 
hned  (koDpila  ma  taty  temé  taplbarchuioirf". 

*)  Lib.  testsm.  srch.  koohm.  kn,  ■  r.  1D06. 

■)  Kn.  InTeoL  x  r.  1567. 

•)  Dle  inTent.  tamo.  Ttké  ns  Horští.  Vii  t  rnns.  Uit.  %  Gvsnčio.  Tn  pH- 
pOBlaá  le  r.  1634  ^abát  koiený  bflý'. 

*)  Euspp.  Jaroméh  78. 

A  Kn.  kisftA  a  r.  180S.  Anh.  náchodský. 

•)  Desky.  Mise.  99. 


Aieh.  prát.  6.  1310.  80.:  a  tamfte  C  1174.  lOL 
'' '  itlay  Tjionr. 
IIM.  8. 


"i  Arďi.  mas.  Llitla' 
•)  Arch.  -  -  "' 
'i  Areh. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


4S4 

v  BjchnoTé  D«d  Knížaon  jetté  r.  1626,')  a  rokávr  itmlktoTými  t  Tdi^ 
nové  r.  1611.')  Eab&t  kožený  ,§  slatými  pranovsDými  rnkávy"  mSl 
Adam  gtastný  P«tipesský  t  Bfiiei.*) 

Za  drnbý  přiklad,  íe  totiž  ke  kabáta  z  Jiné  látk;  pi^fifT&n;  inkávy 
kciené,  poalonil  praískébo  mSifana  Frejlicbs  (f  1682)  „mnchejro^ 
kabát  a  rnkivy  koženými".*) 

Z  kterébo  zvířete  k&íe  brána  ke  kabátflm,  obyčejné  neprarf  se. 
Jea  řidko  kdj  čtei,  že  byl  kablt  kozlový  nebo  akopový  a  že  byl  i  kUe 
na  sámií  vydělané. 

Skopové  kabáty  měli  nejhastéji  aedlád  naíi. 

Kabáty  byly  viech  barev;  také  bílé,  jakož  itoncl  Již  Hvr«fai  leckde 
poatřebl.  Slavný  ná9  miatr  Telealavín  leckdy  chodíval  v  bílém  kabité 
popásném.')  Zajtmavo,  ž«  v  Nymbnrce  mlynář  Linbart  (1597)  obliboval 
BÍ  kabát  rady.")  Vůbec  byty  rodě  kabáty  neioblíbenejil.  V  třebenickém 
gradaale  z  r.  1576  namalováno  v  sond^  dvanáct  osob,  a  poknd  pod  pliiti 
a  žabami  lze  dohlédnoati,  vfiecky  kabáty  jicb  json  6ervené. 

Vyakytnjí  ae  kabáty  ,s  vodon",  „bea  vody".*)  Jií  při  XV.  rfku 
anaiili  jame  ae  vyložiti  ten  název  pří  hedbávaýeh  látkách  pojmem  moire ; 
při  aonkenných  se  aat  „vodoa"  mínf,  že  byl  kabát  ze  aakna  bod  leak- 
lého,  jakoby  politého,  bnd  mdlého,  bei  leakn.  Nedávno  vyakytlo  ae 
,0  vodé"  toto  miněDÍ:")  ^Bode  to  látka,  která  má  vihled  vlni^,  fre. 
onde,  vlna  vodnf  Tonde  de  la  molre  do  camelot,  vlna  na  moiro  nebo 
iamlaté.  Sondfm  tedy,  že  ietíé  „a  vodon"  Jeat  pojmenování  látky,  při 
£emž  vlastní  Jméno  moire  nebo  siunlato  jest  prosté  vypniténo.  , Kabát 
8  vodon"  mobí  by  míti  amysl  „kabát  z  látky  lamlatové  a  vodon".  Doknd 
ae  nedopátráme  Jistoty,  badiž  i  toto  vyavétleni  aem  vdéíní  položeno- 

Co  do  zdoby  pozornjeme  nejprve,  že  kabáty  byly  .řezané"  a 
ono  řezání  že  bylo  .vyvlačované".   I  kožené  kabáty  bývaly  řezané.*) 

fiezaných  kabátA  v  první  pftli  vélni  Jest  více  než  potom.  Ale  oe- 
vymroD  dočista.  7  Praze  objevojl  ae  JeŽté  koncem  ZTL  veka  ne  řídko- 
krát.'")  Na  renkově  též  tak.") 

Spola  a  řezboa  dlonbo  adržojl  ae  na  kabátech  atarodávnéjfil  „pnuty" 
čili  náprsnlky,  jichž  podoba  zříti  na  krajním  hrááSl  v  traktátu  Pán 
rady  z  r.  1615.  (Obr.  i.  235.)  Na  témž  obr&zka  zajímavý  kabát  dole 
vykrájený  má  piitec.   Z  celého  obrázkn  hledí  na  nás  Jeité  XV.  vék. 

')  Kn.  kiafcft  z  r.  16&6;  ko.  podDU  rychaorak  t  mas.  od  r.  1505. 
')  Eiaftj  turnovské. 
>)  Arch.  mas.  Liatiay  i  Byíic.  R  1S63. 
•)  Aroh.  praž.  č.  11T2.  239-334. 
*)  Arch  prai.  t  1171.  320. 
')  Ed.  smluv.  11.  Arch.  nymb. 
'  Na  pt.    pan  Uiknlii  z  Lobkovic  (f  153S)   mil    „6«raf  kabát  lamlatový 

".  Arch.  ptaí  t  U73.  133. 

Soukromý  doiňs  pana  magistr,  rady  A.  Fnxa. 

Areh.  mns.  Listiny  vviehr. 

,T  kniae  t.  1174. 

Arch.  rakovn.  kn.  t  r.  1660. 


.»i 


D,„i,„db,Goo<^le 


4S6 

Et«i^  kabát  byl  bes  náprsnlkn,  bIoI  .zavřeD^'.^  T  dnihé  pAlCfl 
viko  přeBtávají  panty  pro  modu  ipanSlskou.  Jeden  pnnt  oalezli  jsme 
v  Praze  —  u  cizince.  TJbenký  Václav  Batory,  jeni  ta  iil  a  nmřel 
T  dome  nrozené  Malovcové  r  Andělsko  lahradS  r.  1694,  mdl  ^llvot  ko- 
tený  B  pontem".*)  ŽiTOtem  mini  ae  kabitec  zajÍBté. 

Pfí  řezaných  a  pnotovanýck  kabátech  malebnon  ozdobon  bývaly 
jednak  rnkávy  při  ramenon  naduté,  řezané  a  vyvlaCoTané,  Jednak 


ČfH.  23K. 
Krčma  a  traktáte  ,Pán  rady*  ■  r.  1516  t  Cetkém  ii 


býraly  sdobon  vSeliJaké  „fiAsky"  vystNfaOTané  a  kolem  bokft  viantó. 
Viecky  drnhy  téeh  kabátů  viz  na  obrazci  i.  161.  To  kabát,  jehoi  dva 
iŮBky  JBOn  zřetedlné,  dva  zakryté;  jiný  kabát  je  tn  b  rnkávy  násobné 
zřeianými,  nadutými  nékolikrát  a  vyvlaíovanými,  a  ílovék,  Jeni  rnkon 
pozdvjh(de>  má  pnnt  na  kabátě  tak  obtfrný,  že  i  a  koBilf,  knoflíky  flpjaton, 
popral  Jeho  vypadá  Jako  ienská  ínírovačka  b  rukávci. 


5  V  pamfit  Jenfika  c  ÚJeida.  Bakop.  mu. 
Afch.  ptal.  fi.  U06.  76. 


zsdbyGoOgle 


488 

Bokávy  a  ifisby  zméDJly  ee  tvrdil  kftbity  Ipanílakýnii.  BobáT 
BoažiT  ae  při  rameni  obložen  jast  úzkým  n&dorein,  a  fiflsky  bnd  odloieay 
nebo  nadaly  se  a  vycpaly  t  nehybDoa  nepěknou  forma,  jako!  obráiek 
1  Rvačovskébo  UaBOpastn  Bvédif. 

Španéliké  .matrace"  a  kabáty  bývaly  na  osdobn  TÍeliJak  nméle 
profilT&ny;  ovSem  nékterá  profilTanice  sloužila  1  k  ochraně.  Jsoo  tnámy 
gkabáty  proiÍTané  k  ierma".  Zdobon  byly  kab&tfim  knoflíky,  hnaton 
ř&dkon  od  krkn  ai  po  p&s  pHiiM.  SpoSftali  jsme  jich  na  kabátech  od 
18  po  36.')  T  BeroQDé  nailj  jsme  na  kabátech  barchanových  24  atřf- 
braé  knoflíky;*)  t  Praze  r.  1688  sapaána  pře  o  ztracený  kabát  b  18 
knoflíky  Btříbrnými ;  poikozený  chce  40  kop  mii.  náhrady.*)  V  knoflících 
byla  nejen  móda,  nei  i  pochluba.  A  ta  móda  byla  od  polon  XVI.  atoletf 
£lm  dále  tfm  přepjatéjfil.  Když  naposled  pronikla  n  náš  móda  francoac- 
sbých  íatfi,  doŠla  knoflíková  zdoba  evého  vrchola.  Svrchu  praveno,  2e  rofcn 
1607  v  Jindřichovi  Hradci  koupeno  na  pánovy  iaty  francoaiské  .třináct 
tncnfl  tkaných  knoflíků*  —  bylo  tedy  na  Katech  pánových  I&6  knoflíkfl, 
z  kteréhož  počtu  zajisté  kabát  pobrď  sobě  největíí  podíl. 

Nelze  pochybovati,  ie  módo  knoflíkovou  přijal  a  do  té  chvíle  po- 
driel  nái  kroj  lidový. 

Knoflíky  byly  bnď  stříbrné,  pozlatité,  zlaté  nebo  i  křlfitálové.*)  Na 
přiklad  lounský  primas  MaHái  Kolínský  (1676)  chodíval  v  kabáte  tsmi- 
novém  8  křlítálovými  knoflíky.*)  Stříbrné  knoflíky  přiilvsU  i  na  kabáty 
pláténél*) 

Kupec  Sax  (f  1602)  v  Prán  na  kráme  raival  knoflíky  ieleiné 
(tucent  la  iedeaátnik)  a  jiné  „Smelcované",  tucent  za  český  groí.*)  Kromé 
knoflíků  kovových  a  kříilálovýcb  přifiívány  na  kah&ty  zhusta  knoflíky 
hedbávu é.  Sonstruinik  vyřezal  ze  dřeva  bukového,  dubového  nebo 
hmikového  knoflíkový  corpne  bud  podlouhlý  bud  oblý,  a  imukýř  ho  po- 
táhl vSeiikými  kasy  nebo  i  nitmi  hedbávnými,  nitmi  stříbrnými  nebo  zla- 
tými, gnaie  se,  aby  vzorek  na  knoflíku  byl  oku  vdéóný.*)  Boka  1568 
cenén  tucet  knoflíkfl  hedbivných  po  kope  mlB.')  Že  také  ilnémi  povlá- 
čeli  knofliky,  o  tom  důkazy  z  Litomylle.'*) 

Ke  knoflikfim  náležely  kliíky  či  poutka  ze  iňflrek  spletená,  a 
jako  knoflíky  od  vrchn  dolů  řadem  přlíitá.  Zajímavá  véc,  že  iĎůrkovi 
apinadla,  ke  knoflíkům  náleiitá,  dodávala  oném  kabátům  ráz  naSich  iamar. 


>)  ArcL  prai.  t.  Č.  1174. 
>}  Areh.  beroon.  kn.  kiafté.  1696. 
*)  T  knize  appell.  i.  1008.  16. 
i  Areh.  praí.  t.  12ia  Sfi.  R.  15B8. 
')  T  Lounech  r.  1C76.  Kn.  č.  1.  G.  47. 
)  Bychnov.  kn.  klaM.  1565. 
)  Arcb.  prai.  i.  1174.  163. 

')  WeweL  Dle  Abbild.  der  Hauptstlnde  itr.  680.  r.  1098  dí,  ie  tich  vzorků 
knoflíkových  Jii  nelse  apoHtati. 
)  Arch.  prmi.  6.  1178. 
í  „.„,  r     .....   ...    .-  .  ..,^   j  C.Í.  lietov.  litaayil.   vypsal  a 


,'3í 


D,„i,„db,Goo<^le 


Powtnf  Tsorak  toho  spfaobn  pfik1lUám«  podobtanou  Šimona  Lomniokibo 
z  Bndíe  pod  6.  236.,  vyňstoD  i  knihy  jeho,  alove  Fitosofský  livot. 

PrTDÍ  čamaroTé  kabáty  postfahli  Jame  t  pražském  kaneionAle  Tá- 
borského 1  r.  1561 ;  *)  také  ten  onen  Český  bratr  t  Pfsnich  dnchovnlob, 
r.  1676  tiíténjcb,  má  íat  toho  rám;  podobní  jako  Šimon  Lomnický, 
lU  pon^kod  hojněji  oíĎOrkován  jest  i  Petr  Tok  Roimberaký  v  Paproekého 
Dladocbii  (obr.  £.  230.),  >  poTédomý  Slarata  má  kabátec  inérovánl  fama- 
rového.*) 

Na  vlecken  ipAsob  knofllkf  a  iňflrky  jejlcb  zavedeny  n  nás  nejvice 
krojem  ipsnélským.  I  Tilly,  rodák  z  Brabaotn,  cbodiral  po  ípanělskn 
T  kabátě,  na  němi  dosad  lze  spoílteti  23  iňftr;  jako  na  2amaře.*) 

Než  nezdá  se,  že  by  vBecko  i&oro- 
váni  o  nás  vyplynalo  bylo  jen  ze  ipaněl- 
akého  kroje.  Spinadla  po  jedné  straně 
pfiilti,  maličká,  která  se  pokládají  sa 
charskteriatickoQ  pNalainosf  ipanělského 
kroje,  naili  jsme  1  na  kabátech  rnskýcb  I  *) 
Šňůry  přes  obě  kHdla  kabátn  přepjaté 
byly  beze  fif  pochybnosti  z  kroje  slo- 
vanskébo.') 

Json  toho  zpQeobn  stopy  a  náa  ni 
na  počátko  Těká  před  vznikem  Španělských 
mod.  Na  př.  v  miniatnrách  Životů  sTa^ch 
na  poniti  Jeden  kmet  má  na  inbé  takové 
petlice  nebo  epinadla  íňorová.  Král  TU- 
dlslav,  pérem  naěrtaný  v  počtech  beronn- 
akých  ze  samého  počátka  XVI.  věkn,  má 
tonž   modn   ěamarových  spinadel.    A  ten  Cis.  336. 

způsob    ndržel  se   n  nás  i  divno  potom,         áimon  Lomnický  i  Badee 
kdji  pominid  kroj  ip«»«-tf  »l«ll  j«"        z  ^,.  |„£.'S^-„.  b.  m. 
na  volných  dloahych  snknich,  jakož  toho 
£tyi4   velmi    zi^fmavé   vzory   namalovány 
Json  v  gradnale  svatobavelakém  z  r.  16&0. 

Jeon  ta  £tyi4  pražiti  méSíané  ve  volných  ifamaráoh",  jichž  spinadla 
JBOo  vodorovně  zapjata  přes  obé  křidla  sukní  způsobem  slovanským  velmi 
úhledně  a  zdobně. 

Jinon  obyíejnou  zdobon  mniských  kabátů  byly  pasomany  a  Jiné 
vieiijaké  kalouny  a  porty,  toveonny  i  frencle.*)  Těmi  viemi  věcmi 

')  Udív.  knib.  6.  17.  A.  40. 

*)  y  Zrcadle  msrkr.  morav.   od  Paproekého.  Udív.  kn.   (.  61.  B.  34.  104. 

?T  Dirod.  moB.  t  Mnichové. 
DreTnosti  nu.  gosudar.  IV.  nro.  14. 
•)  Srovn.  Matějko.  Ubiorj.  Tabulka  1648—1672. 

*)  Kabát  dnolbarchanoTý  iňArami  a  frencly  premovuiý  v  knize  6.  1172. 
171-177.  .Kabát  bily  kamasÍDoTý  s  zlatými  Uůrkami'  v  arch.  tfeboisk.  1611. 
Famil.  Rttan.  Týids  dra.  Zlbrta- 


zsdbyGoOgle 


488 

poifTina  prsa  i  nik&Ty  lisiemi  pffmoiirD^,  Todorovnými  i  iikmýnii  a 
iMto  také  JSarimi  barokní  okrontilými. 

Sem  n&leži  zmínka  o  rakireeh  pfitifitrrtnf  eb  a  kabáteeb  e  le- 
D^řem,  kterétto  kosy  byly  v  Gbradimi  naíizoTány  ta  mlstroTakoQ 
skoníkn  krejSovskon  dle  fádn  z  r.  1594.')  Rnkáv  pétiJStvrtní  jeit  lajiaté 
z  modj  Spanélské,  Je  to  kna  z  píti  čtvrti  r  Jedno  píknč  íceleaý.  Ale 
co  je  kabát  B  lenýřem,  to  iftítane  na  dobadecb.  Pnrdé  podobný  výklad 
podáváme  *)  tento :  Lenýř  aai  aonvisl  a  fraDConzským  slovem  U^enr, 
laine  vlna.  Laioer  teBi  vlna  a  dává  JI  eblnp  některým  amdrem.  Hobl 
by  tedy  býti  kabát  b  lenýřem  ten,  do  oěboá  vlit  Jeden  nebo  více  prntfl 
ii  klinfl  třebatd  i  proti  erstí  česanýcb,  jak  to  v  dob£  nnaÍBsan£nÍ  no- 
sívati Moiná  véc,  že  kabát  b  lanýřem  jezt  vůbec  kabát  a  vyiftým  vlniným 
ornamentem,  který  krejfil  sám  vyiije  tak,  <e  podle  nákresv  d61á  oka  hnsté 
vedle  zebe  a  pak  Je  rozztřlbá.  Neohá-U  vlněné  niti  o  Btcjné  výii,  rjpadá 
výiivka  jako  tnt,  d&-1i  vbé  výii  nestejoon,  bnde  ornament  plaatický  — 
a  taková  práce  dobl^  mohla  bytí  kas  mistrovBký. 

Jako  v  předchozím  atoletí  I  teď  za  vtecken  fias  bývaly  kabáty 
jinými  látkami  podítvány.  To  nesla  b  seboa  jii  podstatnost  tehdejiího 
latstva.  Bokn  1651  nalezli  jsme  v  Praxe  kabát  aksamitový  červený 
i  , zlatohlavem  podiitý*.  Hela  ho  pani  Marta  z  Kyniperka  po  svém  ne- 
botci.')  Obyčejná  podiiti  oviem  bývala  plátěná. 

Látky  brávali  na  kabát  kolem  čtyř  loktfl.') 

Dle  drahotnlbo  fádn  clsařakého  z  r.  1578')  měl  krejčf  prostý  kabát 
barcbanový,   k  uémni  ai  zákazník   látka  dal,   nilti  za  10  groift  českých. 

O  cenách  kabátO  hotových  nepoložíme  svláit,  ponívadá  z  kaidtoly 
naši  o  látkách  a  jich  cenách  vysvitají  ceny  kabátů  samy.  Jen  to  celkem 
dime,  ie  nebyly  kabáty  nic  laciného.  Tovaryi  Gypřii  v  Rychnově  chtěl 
r.  1555,  aby  mv  za  dva  kabáty,  Jeden  karmazínový  a  drahý  barehanový, 
k  čemož  byla  jeítě  znkně  a  klobonk,  vystrojen  byl  poctivý  pohfsb.*) 
A  poctivý  pohřeb  byl  ní  tehdy  tsk  drahý  jako  daez. 

NeJvětJl  počet  kabátů  —  jedenácte  totií  —  v  mčSfanaké  garderobč 
nalezli  jsme  n  kancléře  BtaroměBiského  Hnmbnrka  (t  1612'). 

Na  konec  nelze  neoznámiti,  íe  býval  leckterý  kabát  stejně  jako 
v  předeílém  veka  poSíTáo  a  podilván  „paneiřoTými  Snyty*'  a 
„Strychy".  Kabát  pancířový  měl  r.  16S5  starý  vUný  Jan  v  T^n*. 
Téhoi  roka  měl  kapec  Hybner  ,od  pétl  konin'  .Itrychy  pancířové*  na 
barchaoovém  kabáte  přilité.*) 


)  Poslal  mi  opis  řida  prof.  dolta  z  Chradimi. 

)  Výklad?  ma^str.  radj  Ant.  Foza. 

'I  Arch,  praž.  iDvent.  6,  100.  A.  I. 

1  PotvrzQje  i  Barrlř.  Choceň.  62.  B.  Ifi74. 

')  ChkOB  T  arch.  nrai. 

)  Eb.  Uafta  rychnovských, 

)  Ktt.  arch.  praí.  i.  1171.  400. 

)  Dsky.  Mise.  S3. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


S.   Mužské  gDkné  a  plAíté. 

Oděvačky,   BokniCk;,   kjtle,   Tufainky,   Bokni    kap«cká,   koíOTiki   6i   norberčice, 

chodůd  ankiié,  borckop  —  inkiilCkA;  iapAii;  referenda;  kafUn,  dolmtn;  (doba 

Buknf;  kolir,  pliU;  pliU  a  Detopýrem;   ■  kHdty;   pUl(  poceitný,  knpecký,  ,pro 

díit*,  na  Bmntek;  pliitlkj;  kápA  Tlaaké  a  ihyRpaniolBk^*. 

SUrodánAnOdéTaéky^  DiaTřiU,  jimi  pof&d  NkánoJméDO  ^nkné", 
hy]j  i  T  tomto  věbn  .dloahé'  nebo  ^kr&tké".  Krátké  Eoron  prameny 
zhnitB  ^nknlíkami",  „sakničkamí  popásn^i". 

Ze  ankiilíek  popásafch  nebo  kr&tkfch  nejkratii  bflf  kytle.  Že 
kytlo  pflslnieir  k  feledi  sokaf,  to  vime  le  sIot  Závfitoffch:  ,ňikATal 
drořenfn,  kdyi  ee  mi  enkné  dráti  počínala,  mftá  kytla,  neder  sel"  ') 

K;tle  byla  formy  blonaorlté.  Hivali  ji  na  lobí  řemeilnfct  při  práci, 
jakoi  viděti  Vzniky  t  kytlích  t  brodském  gradnale  r.  1659;  odívali  ae 
ji  kupci,  haréiH,  formané,  lovel  a  jiní  toho  řádn  lidé.  Sedlák&m  b^ala 
prismována  jakoSto  jich  nejvlastnéjíi  iat.  Df  Lomnický: 

,Ado  1  ten  sedlák  v  kytli, 
v  Unetých  iatecb  jako  v  pytli, 
bnde  o  mnoho  pTinéjli 
neili  pán  n^viD«iflnéjií.*  *) 

Nékterý  proitý  filovék  kabátn  na  aebe  neviia],  ebodfral  vidy  Jen 
v  ankni  jako  za  atarodávna.  Po  holotovi  Jii'fm  Sperkovi  v  Poděbradech 
r.  1535  nezbylo  nie  jiného  neili  koiich  nedobrý,  bo^  —  a  anbié  ,flan> 
derová  vodřoná".*) 

Viecky  aokné  mniiké  v  XVI.  vtkn  jevi  snaha  po  láhybeeh  bnd 
mnobých,  bud  málo,  ale  za  to  veUkých;  chtěji  býti  abfrané,  skládané, 
řaanaté.    Tenf  Jich  rozdU  od  lokni  věkn  pÍ'edeiIěbo. 

Tarhánkové  aokné  mnlakě  m«ji  n  náa  v  letech  třicá^eh  staří, 
mladi  i  díti;  jenom  Čelti  bratří  mívali  roncho  gnebarveně  bez  faldfl 
a  bez  křtaltn".')  Ha  varhánkovoa  sttkn!  snadno  veilo  se  devět,*)  dva- 
náct*) a  snad  jeBté  více  loket  látky.  Příklady  takových  snknl  z  r.  1fi34 
jsoo  v  titnláři  Brikcíbo;  jednn  přikládáme  pod  i.  287.  ■  biblí  Melan- 
tryciwvj.  2e  adrlely  u  té  podoby  varhánkové  ankné  i  na  časy  dálil, 
viděti  na  starci  Pavlu  Obocholovi  v  tř«benichěm  gradnale  r.  1S75  a  na 

■)  Závéta.  Škola  dvoraká. 
*)  Lomweký.  P^jfclia.  1616. 
1  Arob.  podibr.  Segist  iluti.  ». 


Bavwyňaký.  Kniha  o  pravém  náboianstrl. 
)  Kn.  BtHbrafcá  A.  164.  838.  B.  1587. 
}  Arek.  fnM.  kn.  L  11».  219.  K  1684. 


zsdbyGoogle 


chodci,  Jent  t  kaDCfonáls  mlsdoboleBlaTském  krá£l  r.  1672  s  ženoB  btod 
do  kostela  o  posrlceDi  (obráiek  i.  236.*) 

Ohjiejné  sDkoé  mnžaké  loroo  ae  t  pismeneck  od  pAlky  XTL  vékn 
ahnata  ,dTojDÍBobiiými*  a  téiníi'  vid;  ,b  faldy*.  Dle  císařského 
řUo  E  r.  1578  měl  Sítí  krejčí  snknf  droJnbobDoa  b  faldy  la  10  groH 
íeských;  sn  tolikéí  měl  poNditf  1  ,BnknlSlni  maiskoo  tykytoTOD  d*oj- 
DáBobnoa."  *)  nKnpecki  Bokoé"  mela  inltl  dle  noToméstekého  f&do  krej- 
ioFBkébo,  Jeni  byl  r.  1614  obnoveo,  „dn  faldy*.') 

ÍUBDatějil  býval}'  ^nkaé  kOÍOVské".  TeleBlavlo  dl,  ie  ee  for- 
manské kytle  gV  cliodD  faldnif.*)  filkáno  Jim  téi  „formánky"'}  aebo 
i  „norberéiee",  ponévadi  foraaaé  ihaBta 
jezdívali  ta  iboifm  na  Norimberk,  Jakoito 
prAvozDOH  Btanici  meii  Itálii  a  seTerem 
i  v/chodem. 

PozdAJíi  norberéice  byla  kjtle  bei 
opaska.*)  Koilk  Tarhánkfl  měla  fonnanská 
norberčice,  tot  zřcgmo  ■  odkazu  Petra, 
formana  v  Hradci  Jíndřicbové  r.  1561. 
Odkáialté  Bokni  avoa  dceři  Handé  b  roz- 
kazem, aby  dala  sobe  z  ni  sdělati  Bokni 
.Senikoa"  a  co  by  zAstalo,  aby  s  tobo 
dala  bratrovi  na  kabát  1*) 

Aby  sukně  od  těla  odstávaly,  eol 
bylo  v  XVI,  věku  oblíbeno,  rifial  du 
nich  krejčí  „CTikle".  Že  formanská 
kytle  mívala  v  sobS  .celý  evikl*,  to  víme 
t  řidn  krejěovakébo  z  Onatí  nad  Orlid, 
psaného  r.  1549.^ 
ČlB.237.  Z  biblí  Melanlrichovy.  *     *  w    ■  *       ,    í  l  ,  _,l,    . 

'  Ze  také  jiné  Bnkné  byly  o  cviklecb, 

o  tom  pOQČnjí  obrázky.  Pi^tomný  obrázek 
(é.  239.)  z  biblí  Severynovy  nkaáiije  sukni 
odstávajicf  a  při  tom  spoln  tarhánkovoa.  Aby  přilehla  k  livotn,  Jest 
pásem  spjata.  Některá  sukně  obdriela  atřlb  takový,  aby  přilehl*  i  bei 
opasku.  Toho  zpftsobn  aokně  má  prostý  lid  t  miniatnrácb  Svotfl  svatých 
na  pDQÍtí  z  r,  1616. 

Ha  obrázku  i  bibli  Severynoty  zříme  téi  drahý  zpftBob  maiské 
snkoě  pflvodo  starého.  Míníme  sokni  oterřenoo,  choděef  čili  hacnkn. 


')  Za  dovoleni  reprodukce  tohoto  obriikn  po  tnnchých  jiných  stranách  m- 
jfmaTÉfao  a  poaAného  děkiui  redaktora  Arch.  Pam.  pann  proí.  Pttovi. 
*)  Arch.  pni.  t.  848.  120. 
■)  Daky.  Miscell.  &  16.  G.  II. 
*)  Nomenclator  anadiil. 

>)  Arch.  rabovn.  kopíal  e  r.  1691.  Vfldce  lupičA  ebedil  .v  radda  íoiaánka*. 
*)  AapoA  Uk  zobraiena  ve  Wsiglovýoh  Abhild.  der  F  '    * 

'J  Orth.  Hradec  66. 
^  Zelner.  Onstl.  79. 


lyGoogle 


441 


kteriS   byla   n  nái  svrchnlk.    AS   na  prostém  jejím   střihn    nebylo   lze 
DiDoho  méniti,  pfM«  poEOnijsme  t  XVI.  vékn  nOT<  formy. 

Tyakytne  se    a   pannje    oa  sto  let  nejkratii    fíech  ehodicfeb  snknl 
borckop  (n£iB.  hsrtzkhapen  *).  Byl  borckop  lebky  letof,  jejž  zotod  pra- 


meny Tldy  MkniCkon.  Ale  byl  i  borckop  koiicho?ý.  Oaen  lebky  borckop 
tili  flakniekn  mél  ilti   dle  ráda  dsařOTa   t  r.  1578  krejčí    sa  5  groifi.') 


O  T  Uient.  mésa  Mottu  r.  1681.  Arch.  noa. 

*)  Cluoe  v  aich.  prai.  TéS  r  arch.  piai.  v  ha.  i\ia.  190. 


zsdbyGoOgle 


443 

Obyč^Dé  *bsl  korckop  ze  ankoa. 
NU  Velflsliivlii  chodíval  v  mo- 
chejrovém  horckopé.')  Y  Bych- 
DOTé  připomfnajl  se  r.  1565  horc- 
kopj  dnpltykjtové  a  rakávy  atla- 
sovými i  horckopy  pláténé.*) 

Na  obr&zkD  č.  2i0.,  jenl 
vyňat  z  třebeDJckého  gradnaln 
(r.  1575),  má  advokát  po  předa 
Btojicl  horckop  na  sobe.  Snk- 
Di£ka  ta  jest  koíeiinoa  zdobená, 
a  to  na  límci  a  pak  na  předních 
křídlech  pospodn.  Bokávy  její 
JBon  o  podivné  formí,  kteráž  — 
i-'  zdá  ae,  nebyla  v  letech  1550  ai 

1580  přflii  rzácna;  nalezlit  jame 
ji  též  v  kancionále  boleslavakém. 
Rakáv  totiž  jest  v  polovici  pře- 
'  ^  střiíea  skoro  docela;  vypadá  tak, 

■"''"'"  jakoby    půlka    avisla    na    nitce. 

ČU.  2S9.  Hni,   jejž   advokát  zastává,   má 

Héatané  i  biblí  Severyoovy  r.  1537.  velikoa  Bakni  ohodicl  bez  rnkávA. 

Přiložený  obránek  č-  241- 
akaznje  pékný  horckop  ozdobený 
po  sádech  dlouhým  čtyřhranným  límcem.  Bakávy  této  anktučky  jbod  krátké 
a  velmi  nadité;  z  té  nádivky  dolů  visi  pamkáv.  Límec,  parnkáv  a  horc- 
kop při  své  obnibé  dolcjil  json  promovány  pasomany  neSirokými  a  tedy 
oka  velmi  lahodnými. 

Tzat-Ii  knéz  nebo  nčitel  na  sebe  horckop,  velmi  zhusta  se  zamě- 
ňuje jméno  jeho  s  reverendou,  nebo  dl  se  nrEitěji,  že  ten  iat  jest 
borekop  kndžflký.  V  tom  případě  zajisté  horckop  kněÍBký  nebyl  ntý- 
kratil  suknička,  jakou  nfvali  světití  lidé.  Aspoň  r.  I&79  v  Hradci  Krá- 
lové koupeno  na  kněžský  horckop  devět  loket  snkna.') 

O  stejné  délce  jako  horckopy  bývaly  v  XYL  století  iapany  a 
žnp&nky.  Od  horckopfl  liiily  se  prostoton,  ale  byly  téŽ  kožešinami 
podiivány  a  k  zimě  noieny,  jakož  ua  svém  mlsté  znova  se  připomene. 
V  PolStě  slula  ínpanem  obSiniá  sukně  chodící,*)  n  nás  nalezli  jsme  na 
odpor  tomn  i  inpany  popásni,  tedy  velmi  kratičké.') 

Nějaký  krátký  žnpánek  po  vlaské  módě  mívá  jméno  sakniCk; 
Tlaské".*) 

■)  Arch.  pral.  i.  1174.  330. 
*)  Kn.  kíaflA  rydíoovsk.  mas.  arch.  i  r.  1U5. 
■)  Solař.  Hradec.  389. 
')  Materíftl.  historycs.  I.  108. 
')  Arch.  mns.  Listiny  z  Evanfic.  B.  1634. 

*}  .Dobyl  DB  ného  pan  Oriespek  pod  vlukon  snknlíkoa  tolichn."  Kniha 
komor,  sondu.  189.  4S.  R.  1666. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


ObyíeJDÍ  býYÍ  řeirer«nds  XVl.  století .  nejobílrn^ií,  nejváinéjii 
moiská  Bokoé  oterřená.  ^1*  o  rellkém  limcl  a  velmi  itrokých  rokávech. 
Délkj  byla  neateJDé,  ale  krátká  nebyla  nikdy;  to  by  ae  bylo  nesroTiialo 
8  jméneiu  jejím.  Na  obraxe  i.  242.  iHti  Jasný  vzor  reverendy ;  rnkávy 
její  m^i  viak  podobn  téže  mody  divné,  o  kteréi  svrcba  praveno  při 
gradnale  třebenickém.  Rnkáv  totiž  jsa  ai  k  lokti  ohromné  &iroký  na- 
jednoD  se  sAM  a  přetrhne  vSecek,  takže  zbytek  jeho  visi  dolů  jako  dnté 


ČlB.  340.  Čia  241. 

Z  gntdnala  třebenického  Z  bdncioDálu  malostranakého 

r.  1576.  r  1672. 


pachy.  Při  reverende,  dlonhé  v&iné  sakni,  v  tomto  vékn  není  potřebí 
pokaidé  mysliti  hned  na  knéze  nebo  mistra  aíeného.  Hěltd  až  do  r.  1676 
■i  aladovnfk  pražský  a  mfiítan  MatonS  Goli&i  .aalini  sonkennon  hj^bf- 
ikOTon  aksamitem  vfikol  premovanoa,  slove  reverenda'.') 

Obiímé   byly   reverendy   civilnich  lidi   zvláSté  ony,   jimž   říkalo  se 
reverendy  neboli  sukně  gVlaBké*.') 


■)  Dsln.  Hisc.  ňL  CC.  7.    Jan  starií  ámerhovský  mival  takovou  inkni  do 
.  1665.  Byla  «enii. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


Na  obriikit  č.  243.  m^f  víickni  konielé  mésta  Třebenic  ai  Da 
jednoho  svrchDÍ  ankoé  chodící.  A6  oríginat  t  gradaale  třebeoiekte  jest 
amélecky  málo  cenný  a  po  atr&nce  kreshřské  velmi  vidný,  podávené 
jeho  reprodukci  pfece,  a  to  pro  ony  snkoě  české,  jichi  rozmanitou  formu 
lze  tn  dobře  ohledati.  Jest  jich  tn  devatero.  Primátor  b  vysokon  fiepici 
na  hlavd  má  čemon  ankni  o  Širokém  výloikn ;  snkné  ta  není  lapfakct, 
nýbrí  křidla  její  kladon  se  přes  sebe.  Je  to  letni  ínba.  Koniel  vedle 
sedlci   má  ankni  též  o  širokém   výloikn,    ale  ta  ae   patrné  tapfná.    Hni 


Čfs.  942. 
J.  Cbotouůsbý  s  Cbotonné  r.  1567.  Z  brodského  gradoaln. 


v  biretn  bakalářském  sedl  v  reverendě.  Čtyři  snkoé  jsoa  ta  o  koiicbo- 
vém  Umci  ázkém  nebo  Širokém.  Co  do  barvy  json  £tyft  snkné  červené, 
čtyři  černé,  dvč  iedé,  jedna  modrá.  Kabátce,  poknd  čihajl  ven,  jsoa  mdč. 
Jeden  drob  snkné  cbodicl  o  úikém  límci  a  křidlách  po  předa  pře- 
kládadch  nebo  knoflíky  a  petlicemi  spínaných,  snkně  be>  a&]d&*  bIdI 
od  počátkn  XTI.  veka  kaftan.  Přinesen  k  nám  z  východa.')  Vokaba- 
liře  zovon  kaftan  též  po  némecka  „wappnrok",')    patrné  ze  alova  vaffn- 

*)  Obnucy  roimanitých  kafiaoú  v  Drevnoatecb  ras.  gosadar.  IV.  2.  11.  Tét 
v  Bacinet.  Le  coatnm.  VL 

>)  Na  př.  Dawpod.  Beiel  r.  lUO. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


ui 

rock,  a  protož  zof  to  skoro  podivné,  kdji  r.  1561  kopaje  tytli  Jenliek 
z  Újezd*  svému  oráJii  Toadrovi  ^ankiii  votáhlou  Topmrak".')  PoQěvadt 
býval  obyfejnd  koiichem  podlitý,  atétí  bychom  ho  nvéati  teprve  při  ko- 
žiších. Ale  bjlf  i  lehké,  letní  kaftany  o  máln  kožeSioé.  Byly  i  s  tykyty, 
Jakož    víme    z  Rozmlonv&Df    Petra    b  p&Dem.     V  Litomyili    Doieoy   jaoD 


ČiB.  243.  Héatakijrada  Irebeoická  r.  1&76. 


r.  1521  kaftany  i  z  plátna.*)  V  Praze  téhoi  rokn  pfipomÍDajl  se  kaftany 
barcbaocvé  zhola  bez  koiicha.^)  V  Plzni  méli  kaftany  karmazínové,*) 
tykytové  a  nékterý  také   „bez  rakávA*.') 

Kaftany  máji  praíStf  a  jiní  méSfané  téí  t  drahé  půlce  XVI.  veko, 
Sladovnlk  Plafek  (f  1566)  mfil  tN,  jeden  g^tarý  strhaný",')  v  Lonnech 
čte  se   r.  1576  o  kaftanech   aonkenných ;  ^)   výtečný    doktor  Šimon  Pro- 

')  Rukop.  mus.  Punetí  JenfikoTy. 

')  Kn.  arch.  litom.  č.  U8.  217.  167. 

^  Daky.  Miae,  92, 

')  En.  e.  3.  ítS.  Arch.  plzeň. 

»J  Kn.  plítů.  arch.  Ě.  223. 

*)  Arch.  praž.  i.  1172,  9. 

*)  Kn.  arch.  lonnak.  e.  1.  C.  47. 

Di.  ZlkBBBd  WiDtu :   Dyinj  troj*.  30 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


44d 

xenas  ze  Sodetn,  obojích  práv  doktor,  rzal  oedlonbo  přeď  svon  smrtí 
(r.  1575)  na  cesta  do  Budějovic  „koftánek  íerný  BonkcDný",') 
^'  V^'dr3hatDÍm  řádí  císaře  Rudolfa  r.  1578  a  r.  1605  Qvádi  se 
T  ceDŮch  krťjCovřkjcb  jen  .selský'  kafcan  dvojnáHobnl  prostý,*)  jaki 
jame  svrcliu  jií  nredli.  Na  obrázku  6.  244.  jest  mai!,  mající  íavlt,  odén 
kaftaDem.    Na  hlavě   mi  hasárek.    Pět  lidi  tu   vfkresleaýcb  jest   vfňilo 


Cis.  244.    Ze  Elrabovskťba  kodexu  (z  Uobránských)  r.  1556. 


z  kodexu  strabovskěho  (z  Dubřenských ") ;  vySli  v  noci  dívat  se  na 
bvězdo  B  ocasem;  jeden  z  nicb  kreslí  si  nebeský  obraz.  Také  pani  zvě- 
davá mezi  nimi. 

Podle  íiipanfi  a  kaftenĎ  mějí  mezi  saknémi  chodícími  r  Čechách 
Gvoje  místo  také  „dalaniao",  neJdeUÍ  sukoé  knoflíky  a  lúfirami  spi- 
naii&.  Než  poněvadž  „dalimon"  ěastéji  vyskytuje  se  a  nás  mezí  kofícby, 
račíž  Čtoccí  poseřkati  ni  do  kapitoly  o  koíiSe. 

Co  do  xduby  mlvnly  na  sobě  mužské  sukně,  suknifky  a  viecka 
jejich  družina  v  první  půlce  XVI.  století  zřezané  klíny  na  prsou,  na 
rnkávecb,  na  výloíkách,  kteréžto  zřczáni  bylo  vUbec  cbarakter  duby. 

Zřezané  klíny  byly  vjvlačovůny  Idtkou  jinou  barvy  bnď  stejnť,  ale 
jasnějSiho  tónu,  nebo  barvy  docela  jiné.   Také  byly  rukávy  příínými   pá- 

')  Dskj.  Mise.  54.  165. 
')  Cfaaug  v  arch.  praí. 

*]  Za  viechu  pomoc  y  bibtiothece  kanonie  strahovské  dékaji  na  tomto  mitté 
Teled&Bt.  p.  p.  biblioth,  P.  Wagneruvi. 


zsdbyGoogle 


447 

akami  v  n{kolÍk  dflcfl  odďílovánj,  což  činilo,  sTláif  b^lo-H  i^eibon  nebo 
k1fD7  přeploino,  oprarda  barokof  dojem.  V  brodském  gradnale  jest  Vilim 
ze  Šoaova  důkazem,  ie  n&ÍÍ  umělci  b;Il  t  tom  střidmf.  Ten  mi  klfnr  a 
vyrUCovánf  na  rnkávecb  íerné  do  Serna  a  jen  zlaté  drobné  hvéiáiiíj 
oiivnjf  íerný  £at. 

Prosti  lidé  mlTali  rnkávj  volné,  jichS  ažlvali  xbosta  za  kapsy.') 
Bjly  také  sakoé  boi  rnkávQ. 

Méla-li  která  aokDé  Týložky  íili  předuice,  i  k  těm  leckdy  ažlto 
jiné  jasnSjif  i  dražil  látky,  právě  tak  Jako  dmhdy  v  předchozfm  itoleti 
bývalo.  Přednice  choděci  hazuky,  na  nichí  znáti  dessoin  látky  sametové, 
lEÚie  Etoaci  spatřiti  na  obraze  ě  245.,  jejž  pan  prof-  Šolta  pro  toto 
dilo  nakreslil.  Představnje  obraz,  jehož  malovaný  originál  jest  v  chráme 
8T.  Michala  v  Chrudimi,  císařova  rychtáře  Václava  Lípo,  r.  1587  lesNU- 
lého.  Krojově  jest  to  věc  zajimavá  ta,  le  rychtář  nespokojil  se  choděci 
haznkoo  s  tak  nádbernýnii  přednicemi,  alo  že  na  to  oblekl  jeStě  pláiC 
Na  přednice  chodiiich  sukni  pukláda'i  i  kožeiiaa,  fimž  doslala  sukně 
podoba  ínby,   jakož  vidíme  na  obraze  třebenického  sondu  (ě.  243.). 

Oídobon  sukní  bývaly  petlice,  spinadlfl,  knoflíky,  premo* 
váni ')  právě  tak  jako  při  kabátech.  Premováno  také  stříbrnými  iňflr- 
karai  (r.  1534'J.  Obzvlážtě  na  kaftanech  byly  přespřlS  petlice,  které 
plocha  na  prson  činily  malebnějit. 

Kromě  premovaných  snkuí  vyskytnii  se  v  době  románských  mod 
také  mníaké  snhné  ,i tepované".  Ka  přiklad  pražský  pekař  Jelínek 
r.  1570  měl  „snkni  englítského  koumarn  ítepovanoa  a  aksamitem  pre- 
movanou".*) 

Sakně  oděvaíky  a  choděci  byty  ěity  za  víecb  látek.  U  prostých 
lidí  nejspISe  n^dei  sukni  vlčaton.  V  pánfi  byly  sukně  hedbávné,  n  mě- 
č(auĎ  bujni  Dacbá'fS  snkni  ze  snken  vlaských  a  nizozemských;  ale  měli 
též  damaékovél  ?o  pražském  advokátovi  Matonií  z  Técboiiic  r.  1575 
zůstala  damaiková  suknč  v  pěti  kopách  v  Židech  zastavená.^) 

Jednou  r.   1500  íetti  jsme  tči  o  snkni  „plstěné".*) 

6}lu-li  suknfi  mužská  z  plátna,  řikali  ji  —  aspoĎ  v  Nachodíte  — 
„pláteuiee",^)  b)la-li  ze  iamUtn,  říkali  ji,  jako  při  Ženských  aaknich 
dotíeno,  „Sam látka".")  Kovář  v  Rychnově  Jiřik  (f  15^5)  měl  sukni 
flauderkn.*) 


')  „Kakas  se  vloudil  do  komory,  a  což  naiul,  kladl  do  rnkAva'.  1636.  En. 
č.  1130.  184.  arch.  praž. 

')  Zvlášt  aksamitové.  V  Plzni  r.  IG61.  , Sukně  moiski  taminová  aksamitem 
prcmovani".  Ka   t.  3.  S3. 

*)  Pražský  Adam  Pikart  r.  1531  odkazuje  sakui  premovanou   íňArami  stH- 
bniými  a  druhou  aksamitem  premovanou.  Deky.  £.  93. 

•)  Arch.  praž.  i.  1172.  64. 

*)  Tamtéž  i.  1172.  130. 

<J  neg  komůf.  Boudit.  24.  A.  6.  12S.  Byla  to  hazuka. 

ň  En.  náchod.    i.  VJU.    Po  fanézi   Skalickém   (Ostala   .pliUnice  einovatá 
vtedni".    • 

•)  Arch.  praí.  Č.  1172.  9, 

»)  Kfiaňy  rychnov.  v  mua.  fol.  8. 

■30'        ^  I 

DigitizsdbyLlOO^^Ie 


ČfB.  245.    Cisarský  rfchtář  LlpA  t  Chindimi  (t|168T).; 
Z  Dábrobnf  tabule  kreslil  pn)f  SolM. 


Co  do  barvy  n^jdeS  ierných  Boknl  mniBkých  ne  valné.  Spfíe  json 
gkoamaroTé",  to  jest  do  modra  Eedivé,')  jsoa  také  ihnata  barry  bflí, 
do  zelena,  makové,  blankytné,  viEúové,')  brnoátné- 

Rokn  1512  shledali  jsme  také  jednoho  pacholka  t  Prase  r  enkni 
gbllé  Šachované".')    „Šachované"    enkné    vjrskjtqjl  se    v  Prase    jeité 

')  Od  počitkQ  Btoletf  pořád.  Roku  1603  t  Hoře.  ňehák.  Přisp.  II.  SI.  Kon- 
marofé  inkné  jesté  v  kfiafteeh  píseckých  r.  1673.  « 

')  En.  kíafta  ronoT.  Vypsal  Čermák.  1&63. 
*)  Kn.  arch.  praž.  1.  lOM.  68. 


zsdbyGoOgle 


potom  T  letech  n&iledqjfefch  ne  řfdko.')  Roka  1536  pifie  Ferdinand  I. 
do  Čech  a  do  Moravy,  aby  kde  kdo  chytat  lonpežného  pacholka,  jenž 
oloupil  kaplana  Borie.  Pacholek  prf  bez  brady,  maje  sokni  .fervenoa 
8  barvami".')  Tyakytnjf  ae  také  sakné  .bei  vody".  Bokn  1598  m6 
takoTOB  fiamlatOTon  rererendo  bez  vody,  dvéma  kopami  oceněnoa,  doktor 
Baxin  t  Praze .*) 

Jako  Tiecky  vindy  iaty  tehdejSf  též  i  gnkni  bývaly  velmi  pod- 
■tatné  podilvány.  Týž  psaný  doktor  mět  na  piHklad  ,Bnkni  akaamitovon 
saknem  podSiton*.  Cenéna   ve   4  kopách.    Jinon   měl    podiiton   plátnem. 

Přechodem  k  pláitam  byl  i  pi4  mnžlch  kolář.  Haly  kolář  přikrýval 
ramena  a  stnl  také  obojek.  V  letech  sedmdesátých  dosti  zhastá  v  Praze 
mili  aObojky  po  vlasko".*) 

Ale  kolář  nepfestal  na  přikrytí  rameaon.  Jako  při  paních  1  d  maifi 
vial  na  se  podoba  jakési  saknice  b  rnkávy.  Na  přiklad  čtei  r.  1570 
o  nkolám  aksamitovém  Cemém  e  rukávy  Červené  tykyty  modrým  plátnem 
podlité*. 

To  až  byl  zajisté  podstatný  kas  Sáta  a  nikoliv  jen  límec;  Je  v  naSi 
přiMné  ne  bez  význama,  ie  v  KadaĎakn  do  té  chvíle  zovoa  ten  kus  fiata, 
jemaž  řikáme  vesta,  kolářem.  (Koller.^) 

Na  kolárech  byly  knoflíky  nékdy  i  z  drahých  kovů  a  z  křfitálo; 
zdobeny  byly  koláry  premovánlm ;  okraj  byl  leckdy  řezaný  *)  a  jeden- 
kráte —  r.  1682  —  nažli  jame  v  Praze  také  „kolář  barchanový  s  ru- 
kávy Tiicek  naskrze  kroažt^  proSívaný".^) 

Koláry  bývaly  z  látek  téžiích  než  jiný  iat.  Bývaly  aksamitové ;  na 
příklad  Yoldřich  Prefát  z  Tlbanova  (f  1565)  chodíval  v  aksamitovém 
kolám;")  ale  nejčastéjíf  byly  koláry  kožené  (kordovanské,  kozlové,  lo- 
Bové  a  jiné). 

čtODcf  nechat  oemni  při  koženém  koláni,  že  to  byl  nějaký  sprostý 
bas  SatQ  chodících.  OvSem  formana  rakovnického  „kožený  kolář"  r.  1560 
nebýt  nic  nádherný,  nebyl  to  iat  nedélaký,  nýbrž  iat  na  cesto,  aniž  byly 
Ttáčny  ony  koláry  kožené,  jež  mél  krejii  Střihrský  v  Praze  r.  1570  po 
30  groilch  míieňských,")  a  které  se  zhusta  vyskytují  v  inventářích  ven- 
kovských,'") ale  známe  z  garderob  panských  a  méžfanských  kožené  ko- 
láry přímo  honosné.  Na  přiklad .pékaý  byl  asi  pana  Mikaláfie  Lobkovice 
kolář  „kožený  pasomany  premovaný  a  dnpltykytou  podlitý  s  knofiíky 
Btříbrnými' ;  ")  i  kramU  pražský  Lorenz  r.  1576  mél  nějaké  pékná  ko- 

■l  Kn.  arch.  praž.  r.  162*. 

*)  Arch.  c  k   mlstodrt.  HIse.  i.  18.  2S6. 

■)  Kn.  arch.  prai.  e.  1171.  24. 

•)  Kn.  arch.  pni.  &.  1172. 

■)  Stockl&w.  Buch  der  Heimat.  90. 

■)  AkumitoTý  reianý  r.  1566.  Arch.  prai.  i.  1173.  9. 

*)  ArcL  pni.  &  1172.  229-234. 

■)  Hlsc  64.  19.  desky.  Jiné  doklady  v  arch.  praí.  i.  1178.  286. 

•i  Arch.  praž.  č.  1173.  63. 

■•)  Arch.  nicbod.  kn.  kéaftO  r,  1602.  fol.  Bi.  je  i  Bydžova  „kolář  bílý  ko- 
leny starý". 

>■)  Arch.  pni.  «.  188, 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


i50 

lárj;  jeden  popieaje  kotba,  ie  je  „z  leoDskA  kflíe  s  knoflíky  eco*«- 
afmi',  drahý,  ie  je  .kordovaDský,  tený  chlupatý,  téi  a  knofllík;'.') 
Nalezli  Jsme  r.  1599  též  kolář  kordyvaaský  „prenovaný  tkaDÍcemi  a  při 
něm  rakávy  iamlatové  bez  vody".')  Y  dédictvj  Korálkové  (r.  1599)  byly 
koliry  mnŠské  losové,  hedbávim  podSIvané  a  Btřfbraými  paBomany  iďo- 
bené.')  Takový  kolárek  nějaký  b>l  r.  1568  zastaven  v  deseti  kopácbl') 
Dolli  Jsme  k  plášti  moiskémn.  Kdo  nemel  sakné  cbodici  nebo 
íaby,  mosll  na  bo  všiti  pláit  po  starodávno-  Pravit  praíská  kniba  o  né- 
jakém  karbaníka  r.  1581,  íe  zastavil  t  Židech  pláit  za  kopa  a  nemobl 
bet  Deko  na  nlici  —  pro  hanbo. ^) 

Hulské  pláitě  bývaly  drojl.  Erátké  a 
dlouhé.  Dloahé  se  mnoho  neliSily  od  plišífi 
ženských,  bIc  by  r.  1579  nemobl  byl  choditi 
Adam  Vrfiovecký  v  Praze  v  pláiti  ieoském  po 
návitěvAcb.*) 

český  pláSt  byl  jako  dmhdy  veliký  kas 
harasD  nebo  sakna  pH  obojkn  nabíraného,  koze- 
iinon,^)  plátnem,  pájí  neb  i  plstkon")  podii- 
tého,  barvy  jakékoli  —  třeba  pomerančové  •)  — 
bod  holého  bod  pasomany  i  .frencly*  "*)  pre- 
movaného,  a  krku  sponou  a  proniky  sploa- 
ného.") 

Obrázek  takového  kolového  prostého  leh- 
kého pláfité  viz  I  bibli  Melantrichovf  v  £.  216. 
Stoiitčjif    Btaly    se    ooy    pláSté,    k   nimi 
„  ,.„^li  ,2*^-,  ,  v  dnibé  pftlce  XVI.  veko  přiSívány  obojky  ko- 

Z  biblí  MeUDtrichoTj.     mrovité.  Prodloažen-li  obojek  tak  tuze,  i6  mohl 
seboa   sám  platiti    za  pláštík,   i^kali   takoréma 
pláiti   .dvojnáBobnl". 
Erejíi    rozkazem   cfsařským    r.   1578   méli   bráti    od  iitl   prostého 
pláitě  16  groiB,  od  dTénásobnébo  20groiů;  od  pláité  ienského,  „dobře 
faldovanébo*,  30  groíft.")    Dnes  vfdáme  dvécásobnl  pláétě  starého  ráia 

■)  Arch.  prai.  č.  1172.  16B. 

>}  Tsmle  i.  1210.  141. 

*)  Tamíe  *.  1174.  106. 

')  Tarole  č.  26.  8B. 

»)  Tamto  Ě.  1120.  110- 

■)  Tamfe  t   1120.  43. 

']  .Pláit  harasniý  kráifkj   podiitý"    ceDén   r.  1644   sa   6  kop.  mti.    Lib. 
oblig.  arch.  prai.  6.  lOa  70.  aAmatrdamsk;"  temý  aa  6  kop. 

■)  gPlHít  plstkami  podiitý  a  planém  aksamitem  pr^moTaný  a  pobaoského 
plilna"  r.  1678  v  kn.  arcb.  pral   i.  1172.  166. 

*)  T  Hradci  Jindt.  Manuál,  r.  1610.  63. 

")  Ceroý  pláit  ,frenclemi  premoian^*  n  kuuce  TuchmaDa.  1666.  Arch.  prai. 
Č.  1172.  25-30. 

")  V  Loanech  r.  1676  měl  metlr  Martio    apliit  IfptnchoTý  s  dvíma  zápo- 
Dami  atHhrDými  a  třemi  kroolkT*.  Arch.  loan.  i.  1.  C.  47, 
■■)  Arch.  pral.  ř.  US.  20. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


na  knězích,  json-Ii  t  chladné  době  při  darhovDl 
správě  (oa  př.  ve  zpovědaici).  Také  ponocného 
oblékajf  maliři  a  reíiserové  divadelní  do  pl^£tě 
.dvénásobného*.  Na  venkově  leckde  do  té 
cbvile  nevymřelj  obífrné  a  téiké  od;  pláSté, 
jichi  doba  narozeni  jest   asi  pQlka  XVI.  víka. 

B;Mi  na  pláSti  Ilmec  doIŮ  svislý,  ne 
pHIiS  dloobý  a  stfibem  uékterak  rohatý,  fikali 
má  „plá$f  s  netopýrem".')  i 

Kaídí  pitóť  měl  „předky"  fili  „kří-  /j 
d)a",  to  jest  ony  přednice.  které  sa  rády  od-  ^' 
chlipovaly  akazojlce  mb.  Kfldla  nebo  předky 
bývaly  zhusta  z  Jiné  patrořjlt  látky  pořízeny. 
Nejvíce  křidel  bylo  akaDroitových.  Na  přiklad 
měl  doktor  Baňo,  eekretář  komory  české 
(f  1596),  něerný  pláSt  sonkenný  vlaskébo 
Gukna  8  aksamitovými  křiuly";')  Albrecht 
z  Lebntála  v  Praze  měl  r.  158.S  „plálf  všcdcf 
g  aksamitovými  křidly" ; ')  i  cizinec  Bátory, 
v   Praze    do    r.    1594    pobývající,    mél    „plájf  Čís  247, 

žerný  s  křidly  aksamitovými".*)  Ze  Sadelerovy  mapy  Cech 

DloDhé  a  obSirné  pláStč  bývaly  naSim 
předkům  v  XVI.  věku  k  některým  obzvléStnira 

slnžbám.     Takž    nafili    Jsme    v  inventůřich    „pláŠté  pocestoé"    (palliam 
viatorinm.*)    Šprincl   v  Náchodě  měl   r    1602   pláSí  pocestný  —  rudý.') 

8  cestováním  zajisté  sonvisl,  zobraznjí-li  se  kupci  XVI.  století  pře- 
íasto  v  pláStlch.  Na  rytině  Sadelerové,  představajíci  pražský  palác  s  dvor- 
skými krámy,  jaou  všickiií  hupci  v  dloubých  do  země  pláStíctj.  V  pláSti 
jest  i  mercator  na  české  mapě  Sadelerově  z  r.  1620,')  ačkoli  to  není 
plá£(  dlouhý  na  cestn,  slcbrí  p1á£f  krátký  na  procbázkn.  (Viz  č.  247.). 
Z  plilStQ,  které  mSli  obzvláštní  ůlohn,  dále  přípominaji  se  „pláátě  pro 
díŠf-  Na  přiklad  pan  probo£t  kostela  hradu  Pražskébo  měl  r.  1565 
„pláít  dloahý  z  iiftuchn  pro  dišf.^)  Toui  doboa  již  také  tento  a  onen 
praiský  méHan  má  v  garderobě  své  pláitě  do  deSté.") 

')  Zeiner.  Oaatl.  79.  Terminus  „s  netopýrem'  je  v  artikollch  cechovních 
při  mistrovském  kuse. 

*)  Arch.  praž.  £.  1178.  339. 

')  Tamie  6.  1210.  89. 

*]  TamŽe  i.  120B.  76. 

')  Roku  1597  v  zápisech  dra.  Borbouia,    které  chystá  p.  archivář  Wagner 

■)  Arch.  ndchod.  kn.  kiaflA. 
*)  Ve  sbírce  p.  red.  P.  Khcila. 
■)  Arch.  praž.  &  104%  37. 
')  Kn.  arch.  proi.  é.  U73  1- 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


463 

BovnS  B  pláiti  deitov^i  nukytajf  se  ptáfitg  „smnteiné"  *)  «m 
„pláště  k  zármutku*'. 

Také  literáti  t  koatetfch  zplvajicl  mívali  obivltUtof  své  pUH£, 
které  ee  vlak  atřihem  oeliBilj  od  jiných  světských;  mely  jen  t  každém 
Bpolko  Btejnoa  formn  a  barvu.')  Podoba  jich  tíz  na  obr.  Ě.  191.  Ko- 
nečně máme  za  to,  Že  písaři  při  Bondech  mívali  zvyk  sedati  t  pláiti: 
máí  písař  méstskýcb  desíti  soadcQ  pražských,  Pretlík  (f  1583),  v«  BTé 
garderobě  ,plá£f  soukecDý  kaídode&Dí"")  a  v  gradnule  třebenickém 
písař  stranou  sedící  na  kathedře  také  odén  jest  pláitěm.  Tot  by  byl  pláif 
písaříky. 

Podle  dlouhých  rážných  pláSM  oblibovány  byly  pláátfky  krátké 
a  kratií,  kloky  vielijak  i  šň&rkami  zdobené  a  velmi  řaanaté.  Obrázek 
řasnatého  pláité,  ne  právě -'oejkratSfbo,  z  Titntáře  Bríkcího  r.  1534  Tii 
pod  č.  248. 


Cis.  248.   Z  Tituláře  Brikclho  r.  1634. 


Heně  řasnaté  pláBtlky  vyškytají  ee  v  naiich  knihách  pod  Jménem 
vlaských  kápi  nebo  kápifek.  Takový  nějaký  klok  vlaský  jest  na  při- 
klad r.   1512  v  kntnohorakém  dědictví  Bartoie  z  Prachíian.*) 

Ty  vlaské  kloky,  které  byly  vlastně  dědictví  z  předeSIého  XV.  věku, 
doCista  astoapily  již  před  drahou  polovicí  XVI.  století  pláSfilm  a  plá- 
itikílm  Španělským,  rázovitým  to  kuatlm  ípanělskébo  kroje.  Jeden 
drnh  ipanělských  kápí  vykládají  slovníky')  jakoíto  obifrný  pláSf  toho 
zpŮBOhn,  který  nosi  plavci;  má  prý  na  sobě  kaklici.  Kteří  v  něm  chodí, 
přehazajf  prý  jedno  křidlo  přes  rameno. 

')  En.  i.  1210.  27-  S4. 

>)  Inventář  kostela  Týnského  r.  1663:  .líterátské  pláitS  vetché,  staré". 

•}  Arch.  praž.  č.  1173.  239. 

<}  Reink-Dačický.  Paměti.  I.  359. 

*)  Momencl.  quadríling.  Veleslavin.  .Rejici  Bolet  a  gestantibuB"  (178). 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


458 

Hodobdí  kapička  nebo  plAit  ipanShký  proti  tomu  byl  malý  kousek 
fiato  BoUa  záda  fcr;jlcf.  Viz  náfi  obrázek  C.  219.,  představující  i?ibáka 
z  doby  Rudolfa  II.,  krále  feskébo.  Je  zjevno,  ie  takoré  pláStiky  nebyly 
nikoli  pro  ohřev  nebo  kryti  té)a.  Spanélské  kápé  dobyly  sobe  n  nás  do- 
moTského  práva  ton  měrou  valnoa,  ie  ocitly  se  i  t  řádecb  pražských  a 
jiných  krejflřA  jakoíto  kas  mieterský.  Artikalová  noTomSstského  cecha 
z  r.  1544  akládajf  totiž  Dovotnémn  mistrovi  kromg  jloých  kns&,  aby  niil 
„bySpsnélskoD  kápi".') 

Na  obraze  {.  244.  Tyíiatém  z  kodexn  strahoTského  jsou  dva  pláité 
Španělská,  ale  nikoli  Dejkratil.  Upozorňujeme  na  to,  kterak  malebným 
zpAaobem  přehodil  si  prvni  mnž  svitj  pláfit  přes  rameno,  aby  mohl  irtati 
na  tabnlkn. 

Španělské  kápě,  pláité  a  ptáStiky  delfil,  kratSf,  o  stojatém  Ilmcí 
i  bez  ného  nacházej!  se  hnstéjí  n  pánfl  nežli  a  měitanů.  Pan  Hikoláí 
Lobkovický  (f  1588)  chodíval  rád  v  kápi  Španělské 
„dobrého  sakna  aksamitem  premovaně  s  předky  aksa- 
mitovými". UěStaná  k  ipanělskémn  úbom  raději  brá- 
Táli  snkné  chodicl  než  ony  ivibácké  pláStiky  ípa* 
nělské,  jež  kryly  sotva  záda.  OvSem  i  některý  měStan 
oblákal  se  po  pánech  v  kápi  ipanělskon.  Již  r.  1551 
nalezli  jsme  v  dědictví  Marty  z  KynSperka  dvě  kápě 
„byspaniolsky",  aksamitem  premované.  Byly  po  Jejím 
neboitfku  mnžcvi.') 

Naskytne-li  se  kápě  Španělská  nebo  vlaská 
T  inventáři  mnie,  jeni  byl  doiel  v  uDiversité  gradn 
akademického,  to  bndiž  dobrý  pozor !  T  tom  pHpadě 
sinje  „kápi"    téi  doktorská  nebo  bakalářská  dloabá  ^'s-  249. 

reverenda.  5™   H^   Im' 

Na  konec   kapitoly   o  svrchním   Šatě   oděvacím         ^' 
nelze   nezmíniti  ae,  že  český  snem  generální  r.  1615 
za  přítomnosti  krále  MatiáSe,   obnovuje  snesení  pře- 
deilého  sněmu  bndějovickébo,    prohlásil  pláit  za  Sat  oficielní,    bez  něhož 
nechat  nižádný  —  zvláStě   ne  oafednlci  zemStl  —  na  hrad  Pražský   ne- 
chodí.  Prý  chodí  mnozí  „v  latech  nepoěestnýi^h,  mnozf  bez  kabátů  nebo 
rozepnuli  a  nenvázant.    Edo  by  tak  nesIaSné  bez  pláitě   na  brad   přišel, 
tobo  majf  tyrhyterové   ěi  komornlci    nebo  střelci   v  branách  hradu  Praž- 
ského před  menSI  onřednlky  pohnati  z  pokuty  deseti  kop  groSů  ěeských." 

Ceny  pláfiťfl  v  XVI.  stoleti  jsoa  velmi  relativné.  Byly  pláStě,  pokud 
jsme  si  data  sebrali  a  shrnuli,  od  tři  kop  groSA  po  dvanáct.  Advokát 
pražský  MatonS  z  Třebenic  (f  1575)  zastavil  sonkennon  kápi  s  Šesti 
itefty  zlatými  ve  12  kopách,  pláSt  soukenný  ve  ftyřech  kopách.*) 


')  Dsky.  Mise.  16.  G.  11.  Bsrdocacnllns  v  slovnících  staroíeských. 
*)  Arch.  pral  i.  100.  A.  1. 
>)  Arch.  praž.  6.  1172.  131. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


6.  Kožichy  obojfho  pohlavf. 

BUn;,   íuba,    Icoifcfa,   baba,   kožich  íubový,  srdeSnfk,  pneénfk,  kol'chový  koIár, 

iorc,  Sorcpelc,  horckop,  revereoda,  putnička,   lupán,    kafian,  dalamui;  látky  n> 

kožicb;;  barvj,  kožeĚina;  krejíf  a  koíiSnfci. 

VSeckj  iruhj  odívafck  nebo  Bokni  chodících  dosad  Tylfíené,  mužské 
i  ženské,  bývaly  pokládány  koíeSíDoa  na  Ifmdch,  na  předcích,  na  )fci 
i  na  rnbn.  Tím  Etala  ae  oděrafka  koficbem  a  podSit£  i  poSité  pI&IU 
staly  se  blanami  nebo  , futry".  Blány  sluly  „třfřadnl",  „Ctyřřadnf  podle 
toho,  kolika  i'adami  kožefina  byla  na£ita  nebo  podSita.  Na  přitomném 
obrázkn  t.  250.  jest  vzor  obyčejné  blány  nebo  podSitého  pláStd  tako- 
vého, jak  bo  nosívaly  staré  pani.  Obrátek  vjiSali  jsme  z  VTeigelii  Ha- 
bitus praecipnorom  populorum.  Antor  jfm  ^bce  nazDaíití  bábo  slezskou; 
ale  české  vypadaly  stejně.  Jo£t  Ammán  r.  1586  ve  svém  dlle  vykreslil 
Českou  stafenu  nejinak,  jen  ie  bez  dftéte,  jebož  podoba  až  na  vysoký 
perlovec:  známe  též  z  obrázkft  Českých.  Blány  visely  ženám  na  rameni 
tak,  jak  zříme  na  obraze  priloíeném,  anebo  se  zapfnaly.  Y  Praze  nalezli 
jsme  r.   1520  blány  bobrem  obložené  a  s  knoflíkem  pozlaceným.') 

Za  příklad  blány  několikařadové  přikládáme  z  téže  knihy  Weige- 
lovy  obrázek  slezské  nevěsty  (f.  251). 

KožeSnlk  EAlka  v  Praze  měl  r.  1530  na  krámě  díla  botového  dvoje 
blány  étyřřadé  králíkové  fařbetcvé  a  desatery  třtřadové,  zajeíl  čtyři  dvo{- 
j^adové.')  Tot  finl  ůbrnem  IG  blan;  měl-ll  proti  tomn  jiných  koiícbfi  žen- 
íkých  26,  z  lobo  lze  snad  nsonditi,  že  jiného  způsobn  koiicby  byly  ní 
v  první  čtvrti  XVI  vĚku  obUbenéjĚÍ  nežli  pláĚíové  blány.  Kožichové 
blány  dlením  XVI.  století  mizejí  z  inventáfů  patrně.  Z&stávajl  na  konec 
jen  cechům  kožiSnickým  zakns  mistrovský.') 

Mezi  kožichy  na  přednim  místě  v  XVI.  veku  jest  Snba  nebo  ínha, 
ona  otevřená  „poctivá"  koželinná  sukně,  jejíž  obrátek  klademe  v  í.  252. 
Vecellio  (r.  1589)  i  Weígel  skoro  stejně  oblékli  do  takové  £uby  Českého 
starce  (bobemus  senes)  vzneseného  (Boemo  nobile).  Že  by  tato  forma, 
jako  zfiti  na  obrázku,  byla  nějak  zvláltě  českou,  toho  flci  nelze.  DelEl 
nebo  krátil  Snba  byl  Eat  £Íroko  daleko  rozllřený.  Roka  1520  jest  za- 
psána v  pramenech*)  1  „česká"  Soba  kunj,  ale  Km  jménem  bezpochyby 
mfol  ee  čuba  ze  sukna  českého  —  jako  čteí  o  ttakni  flanderské  —  a 
nikoli  zvláštní  forma  ryze  česká.  Vzor  oádlierné  brokátové  inhy,  jak  ti 
nosil  nrozený  Čech,  viz  na  obrázku  Č.  253.,  vzatém  s  Hasovy  Postilly, 
r.  1564  vytištěné. 

')  Desky,  Miscell.  30.  109. 

■)  Desky.  Miscell.  92. 

•)  Na  pr.  v  Bělé,  Ml.  Boleslavi  a  j. 

<)  Arvb.  prsS.  i.  1139. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


465 

Šaba  a  vSko  XYI.  sestárla;  k  jeho  konci  zflstaU  oprardo  jen  lidem 
úfednlm  &  starcflm. 

Ořednfcb  lidí  liíní  iaba  nebývala  Jen  íerné  barrj.  Známe  osmnáct 
priinasfl  chebských   od  r.  1496,')   finbo  mají  vSicktií,   ale   čeroých  málo. 


Čls.  250. 
E  Weigelii  HabitD*  praedpnonim  populomm. 


Boka  1533  jeden  oděn  šaboD  barvy  lvová,  droby  za  nim  má  Soba  modron; 
několik  primasB  oděno  v  Snby  květované  bedbávné,  a  jeden  z  r.  1545 
dokonce  vypadá  nejinač  neili  jako  do£e  z  Benátek, 


*)  Kgriíche  Chronik  Engelhart.  Sakopis  univ,  knih. 

DigitizsdbyGOO^^Ie 


456 

Délky  byla  iaba  neBteJné.  V  iHzenf  lemíkém  Bríkdho  json  lobn- 
zeni  BODdcové  zemiti  t  inbách  nedloabých,  a  pravé  tak  odén  král  Fenli- 
nSDd.')  V  MiliSových  Zármotclch  cfriíve,  r.  1&42  tUMnýcb.  mi  Pillt 
Sobu  dlonhoD. 


ČÍB.  261.  Neiésta  ileuki  t  Weigelii  Habitni. 


PrvDÍ  inbo  T  bibli  HelantrichOTé  r.  1S49,  a  to  b  Širokými  rúkbj 
má  král,  nikdo  jiný;  tim  dostatečné  nkáxáno,  íe  Enba  i  v  XTI.  Tíki 
byl   bonosný   iat.    Nadarmo   nepravi  Žalanský   toto   podobenství:     ,Télo 

PodobDý  obrátek  Ferdinanda  I.  r  íubC  laAAŮ  bes  nikáTQ,  b  límcem  n^ 
'i  v  Album  ptátel  Btaroi.  Bed.  Hatéjka.  1890.  3.  Z  nkopfsD  Pnlkii. 
RrakoTÍ  choTkného. 


JI 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


Í6t 

nafie  v  dobrém  bydle  pejchá  a  jest  podobné  Bobolové  ípbé,  která  t  trable 

po  spoda  pod  jtQými  fiaty  b  pokojem  leíeti  nechce,  ale  nahom  se  dere."  ') 

Podle  iob   za  celé  fltoletf   panovaly   pH  oboo  pohlavích  starodávDé 

kožleby,   obyčejně   neotevfené,   zaplnecf.    V   inventářích    ihasta   b^ajf 


C(B.  262.  Bobemns  aenex  s  Weigelii  Habitus. 


koilcby    DrěoTáDj'    jméoy    „oblékacl",    „ch  o  d  é  ci",     .krátké", 
gdlonhé",.  gkožich;  do  zemé*,   „Totáhlé".*)    Pro  přiklad  pekařka 


■)  Knflka  o  ituoití.  1610.  Yýpii  dra.  ZíbrU. 

')  V  Nymburce  r.  1681  „koiich  kr&tký  Tlčkové  barvy*.  Ed  smln*.  t  Prate. 
1620.  Kožichy  krátké  t  ka.  miacell.  92.  t  detk.  .Ghodéci*  t  nádtodiké  kn.  &  XV. 
999.  lOblekad*  v  berouuk.  lovent.  1699. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


praiská   Hariaoa   Chotonnski    mela    meii    aeiimi    svými    koiiclir    jeden 
nVoblekacI"  a  drabý  ,bez  rukávA  do  země  dlůhý".') 

Také  nacházejí  se  kožicbj  „viedDC.  V  Náchodě  kněs  Skalický 
(f  1580)  míval  „kožich  Tiedoí  rady  berani".') 

Že  1  obyčejné  keiicby  vzaly  na  sebe  v  XVI.  věku  forma  moder- 
DějSf,  toC  patrná  z  artikulů  kožeSDikfl  táborských  a  hradeckých  r.  1681. 
1a  se  praví,  ie  za  mistrovský  kos  od  starodávna  bývalo  mludémn  mi- 
Btrovi  iiti  „koiicb,  kterýž  baba  slove"  —  ale  teď,  pooěvadi  ten  koiich 
&Ž  lidem  neobecný,  nechat  ho  tije  komu  libo  „pro  pořádek  starej".*) 

Na  obr.  í.  254.  jest  pravý  feský  ko!ich,  v  němf  chodíval  nrozeoý 
pan  Badecký  z  Radíe. 

Některý  kojich  byl  formoo  svojí  tak  na  přechode  mezí  inbon  a 
koíicbero,  že  lidé  byli  s  názvem  na  pochybě.  Na  přiklad  vypravuje 
o  apatykáfí  Stanislavovi  r.  1564 
jeden  svídek  v  sondě ,  ie  byt 
v  dlouhém  koiiíe,  a  druhý,  že  iel 
pod  dlonhon  čnbon.*) 

Da  v  Tnrnově  dostal  r.  1615 
takový  přechodný  tvar  1  zvláltnl 
jméno.  Nazvali  ho  „kožícbem 
šubovým".*) 

KterakoQ  mohl  koiich  Snbový 
míti  podobn ,  to  domníváme  se 
zřiti  v  pfjloíeném  obrůzka  na  ne- 
věstě. (Obr.  ^  255.)  Mát  panna 
kožich  „oblekací*  dloubý  do  zemé, 
kožešinon  na  předcích  vyložený, 
bez  rukávA.  Svon  otevřeností  po- 
gjg  2G3  hodinou    upomíná    kožich    ten    na 

Z  Husovy  pógíillj  r.  15C4.  Subu.  Ženich,  na  pohled  starý  pán, 

oděn  jest  pláitěm  řasnatým.  Knéz 
je   v  dlonbé  reverendě   o  Širokém 
límci  a  bez  komíc. 
K  fnbám   a   koŽichOm   přibylo    v  XVI.   vékn   několik    odr&d;   jiné 
přeSly   ze  stoletf    předeSlého.    Svrchu   řečený   název    „kožicha  Sobového' 
bud  omluven,    nczdaři-li  se   badateli  zcela  přesně  a  světle  naznaílti  roz- 
díly tehdejSích  vSelijakýcb  odrfid  kožichových    TuSime,  £e  předkové  sami 
ncnmfvali  vždy  dobře  liSiti   v  těch    vfcech    sole   tak  blízkých,   onií  bylo 
v  cizině  jinače.    Pravit  mě£(an    kolínský   (nad  Rýnem)  Weinsberg,    Žijící 


*)  Itnkopia  z  ari:li.  táborsk.  Kožich  „blbu"  méli  aii  kde  kteH  koflinici 
druhdy  la  niatruvskoii  zkoušku.  Čteme  o  tom  i  pH  Icofjialcfeb  v  Coatelci  nad 
Orlicí.  Arch.  pam.  VII    98. 

*}  Arch.  Ecmek.  iisiin.  arcib. 

*j  Kotich  barcbanový  tubový  králíkem  podaitý.  Arcb.  toruov.  kíaíty. 


zsdbyGoOgle 


iSé 


CfB.  264.    Náhrobek  aroz.  Jiříka  starilho  Hádeckého  ■  Radce 
T  MileilDé  r.  1685. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


460 

v  drahé  pflii  XVI.  vékQ,  že  co  rok  se  mění 
figura  fiatO  a  s  ni  ihned  proměĎnje  se  jméao 
—  fiabf  teď  zovon  dlouhými  Bakoěmi  (laage 
rócke  *}. 

SoŽlSkti  matéintt,  jení  byt  jako  ka- 
bátek, říkali  „plíšek"  nebo  „plech'%  jako 
drabdy.  To(  jii  starý  synek  inb;  a  koiticha. 
Kryl  prsa,  a  proto  ma  daly  slovníky  staro- 
ieaké  jméno  „prsní  koiich*.  T  pramenech 
se  vyskytuje  dobrý  jemn  n&sev  íeský 
aprsefnik"  i  „srdeEnfk".  (V  Pamétech  Jení- 
ikových.)  SrdeSnik  byl  obyíejné  bez  mkáTfi. 
Jira  CibnlkQv  byl  r.  1577  obě£en  v  Solnici 
pro  krádei  £atĎ,  mezi  ni  mi  i  byl  gkoHcK 
bez  rak&vfl,  slově  pliSek",  v  Rychnove  komasi 
vzatý.')  Podotýkáme,  že  leckde  —  na  pří- 
ClB.  255-  klad  v  poíátclch  století   v  Plzni')  —  tomn 

koŽíika  nedávali  ani  zvláitnibo  jména,  iika- 
jlce  obSlrnČ,  ie  mají  „koíiSek  bez  rakávft". 
Jindy  zase    zbyteíně   rozšiřovali   slovo    „plech'    v  „brUBtpIcch", 
z  teboi  vzniklo  nynSjií  netvorné  slovo  lidové  bruclek. 

Proti  hořejilmn  popisn  netze  zamlčeti,  že  byly  pllíky  a  plechy 
Uké  8  rnkávy.*) 

Na  obr.  £.  256.  má  oráč  zajisté  „plech"  na  sobě,  pod  n!mi  vy- 
zlrá  kytlice.  Objíejné  věak  vyskytuje  se  v  Inventářích  plISek  jakožto  Eat 
spodní.  Byly  pllšky  pfi  dolejiim  kraji  bnd  rovce  neb  i  „cejpovaté"-*) 

Pllikn  přlbuzen  byl  kožichový  kolář,  jejž  tedy  také  slnino  při- 
čísti k  rodině  kožichO.    Ten  byl  krátké  roacho  i  honosné.    Nalezli  jame 
na  přiklad  v  Plzni   r.  1551    kolář  kaní   íerveným   karmazínem   poéitý.*) 
Proti  tomu  ovícm  měl  kožiSnlk  pražský  Fukman  r.  1603  na  svém 
krámě  pět  „kolárkA  jebeníich"  pouze  pu  52  groSich  mlieňských.') 

Jiný  potomek  Soby  a  kožicha  byl  kožichový  „fiore"  čiti  „Sorc- 
pele".  Od  pQlky  XVI.  věkn  čítárno  velmi  zhasta  o  „fiorcech  ženských 
kožichových;  °)  na  přiklad  pražská  měífanka  paní  Alžběta  z  KroSvic  mřla 
r.  1599  dva  „fiorcpeicy  lelené  tykytové  s  popelicím  prýmem  a  podbřiSky 


')  ZeilBchr.  ř.  d.  Knlturgesch,  I.  554. 
')  Smolná  kn.  soln.  Č.  6.  Mus.  1847.  612. 
')  Arch.  mus.  listiny  plieň.  r.  I£>29. 

*)  Arch.  praž.  i.  1172.  86.   v  Hradci  tÍz  hromadn  plechA  e.  plffiků  i 
Orth.  Hradec.  76. 

•)  Arcb.  pral.  C.  1174.  164. 
*)  Arch.  ptzeň.  č.  8.  88. 
»)  Arch.  pra.  t.  U74.  168. 
•}  Arch.  praf.  kn.  6.  1173, 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


461 


MSIté*.')  Také  r.  1593  míla  mlynářka  ve  tbí  Zákolanech  „Sorcpelc 
spratkový  nový*  podle  .ženského  koiicha"  a  „feřtatového  mandlfkn  krá- 
líky podSItého".') 

Že  iorc  byl  koiicb,  to  se  v  archivních  zprávách  iřejmě  praví;') 
le  to  byl  kožich  dlonbý  a  některý  i  velmi  honosný,  to  sondíme  z  krámných 
cen  koíiSnických :  otáhlé  kožichy  má  Fakmaa  v  Praze  (f  1603)  jenom 
jehenfií,  a  cena  jich  po  dvon  kopách ;  Sorce  má  nejlacinější  po  třech 
kopách,  a  které  byly  kaní  nebo  popeliSl,  i  po  12  kopách!*) 

Na  obrázkn  6.  257.  jest  sousedka  Militká  v  kancionále  boleslav- 
ském  oděna  dle  naSeho  mtoěnl  otiblým  iorcpelcem  černé  barvy;  rnkávy 
jeho  jsoa  dvakrát  přestřiženy,  aby  paniíce,  kdyby  kožich  oblékla  na  sebe 
docela,  vyhlídala  otvory  rnkávovými  světlejSl  látka  spodolho  Satn  asi  tak 
jako  by  vyvlačováno  bylo. 


Gis.  256.    Z  Paprackébo  Obory, 


Tfetl  a  velmi  obyíejná  odrflda  malých  koijcbú  byl  „horckop" 
i  horckof.  Byl  rozěffen  po  vSech  českých  vlastech  a  n  vSech  atavQ. 
Horckop  bývala,  Jakož  svrcba  při  letních  Šatech  dotčeno,  „suknička 
krátká".  Horckop  kožeSinun  připravený  byla  tedy  nejkratSÍ  iuba;  byla 
a  výloíkem  nebo  límcem  na  rameaon  nebo  i  bei  nich.  Byla  to  ona 
„krátká  ínbka*,  na  nií  se  zlobí  Štelcar,  že  sotva  ramena  kryje,  a  le 
ji  dábet  vymyslil.    Mela  mkávy   a  leckdy  i  knoSlky. 

Ha  obrázfcn  č.  258.  jest  vyobrazen  českobrodský  Jan  Eoitál, 
v  pěkném  horckopé  kožeiinném.  Rukávy  jeho  json  na  rameni  poSité 
tmavými  a  světlými  kožichovými   „Snity". 

Horckop  poSíván  býval  vfielijakými  látkami.  Pražský  Hatoui  GoliáS 
(t  1577)  měl  jeden  koiicb  soukenný  liSčf  a  druhý  „liSČÍ  mnchtýrem  po- 

■)  Kn.  arch.  pral.  č.  1174.  lOfi— 117. 
^  Msnnale  osady  ar.  Hikul.  217. 
>)  Arch.  prát.  t  1064.  131. 
•)  Tamie  Ě.  1174.  163. 

Di.  Wknvaň  WiBtn:    D|]lDr  knja.  31 


zsdbyGoogle 


4éii 

litý,  Blove  borckop*.')  T  Litomyllf  připomfnijl  ae  r.  IfitO  borckopj  lon- 
kenné  liikainj  podSité,*]  t  Beroané  damaikoTÓ  b  aksamitoTými  piýmyť) 
T  Nicbodé  barchaDOvé,  spratky  poiité.*) 

Kel  jm^Do  borckop  nebývalo  pevní  pfiklád&DO  Jedinému  kritkémn 
kožicbn  cbodicimn.  Nékteff  kolicb  domácí,  čili  jak  sUři  zbasta  fikali, 
.ilofpelc",  zvali  také  honkopem.  Seděl  (r.  1584)  břebenáf  praiský  doma 
ta.  stolem  t  borckopa  břeblčkovém  pékué  vystrojený  —  a  nechtél  jfti 


ven  do  města.')  —  To  se  minf  borckopem  zajisté  lat  domicf.  Jindy 
pravi  kniha  docela  světle,  že  borckop  je  „Slofpelz",')  přes  to,  ie  filof- 
pele,  měl-tt  vhod  býti,  nemohl  nel  pořádnon  délka  míti,  a  borckop  oby- 
čejným Bvým  významem   je  BDknička  kr&tká.    Pro  tu  délka   vyikytnje  ae 


■}  Arch.  prai.  i.  1172.  179. 

•)  Ub.  divii.  r  c.  k.  listov.  v  Litomyill.  Sdělqje  Stépánek. 

*)  Arch.  berounský.  loventir. 

*)  Arch.  nichod.  kn.  kioftft  ■  r.  1603. 

•)  Arch.  prat.  Č.  1053.  ISS. 

*)  O  tom  dOktiy  v  prai.  kn.  d.  1173. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


4(t8 

řádným  nkoiichflm   na  noc'  také  JméDo  trevereDda.    čtemet  t  dědictvi 
praiského  měitana  Pretlika  r.  I583i  íe  mál  Bilofpelc  jináí  ruTerenda".') 

Bývaly  tobo  řádu  reverendr  čiti  ilofpelcs  (nočni  boíicbj  TeieiiIaTfi) 
Nomencl.)  koiichy  obfčeJDé  strakaté.  Na  příklad  primas  lonnský  Matiáí 
Kolínský  z  Bllejova  (f  1&76)  měl  „filofpetc  lifiCi  1  plátnem  strakatým 
poiitý".')  A  drahé  bjljl  UedicnB  Kraas  t  Praze  (f  1&91}  mél  ilofpele 
sa  11  kop.") 

Jiný  drob  malých  koŽIikfl  byla  „putnička".  ByMi  to  spodní 
„prsní  kožicb",  také  na  i^íkali  DeS?arné  po  némeckn  .leibpelc"  *)  nebo, 
ba  obecné  též  Jen  „kožifiek 
pod  kabát",  jako  le  na  pi^- 
klad  r.  1600  n  pana  Jindřicha 
Hrobfiického  >  Brobíic  nvádí  ta- 
kový „kožíSek  mocbejrový  pod 
kabát'.') 

Takové  patniiky  „pod  ka- 
bát' neliSily  se  asi  dIc  od  plechů 
m  pll£kil  svrcha  dotCeoýcb. 

Ale  vice  bylo  patniíSek 
BTrcfanlch.  Na  přiklad  ona  pnt- 
nifika  mochejrová,  kritiky  pod- 
fiitá,  kterou  okradli  jakémus  fete- 
dioovi  T  Nové  lázni  v  Praze  roku 
1581,«)  ta(  jistě  byla  svrchním 
roacbem;  nebot  st&ja  10  kop  a 
byla  tedy  bonosDějéf.  Méla-Ii 
dcera  Eamaryta  z  Kovin  roku 
1581  putnifko  taminovoo,  Čer- 
noQ  se  sobolím  oboječkem  a 
laloky   na    předcích  a  hřbetnimi 

popelicemi    podlitou,    franclemi  ^  _,^'"- 

premovanon,')  toí  jisté  panna 
putniíkou  se  chlubila  jakožto 
roncheni  svrchním  a  nádherným. 

Také  byl  svrchním  Šatem  onen  koíich,  její  popisuje  ioventiř  pražský 
r.  1577,  že  „slově  putniiba  a  že  je  tnpttykytový,  Žerný,  béliznami  pod- 
Bitý,  9  předky  popelícími  a  aksamitem  promovaný  až  dolfi  za  12  kop'.") 

')  Arch.  praí.  t.  1173.  2S9. 

')  Aich.  loon.  {.  I.  C.  í7. 

■)  Arch.  prai.  č.  61.  245. 

')  Arch.  plzeň.  kn.  č.  36,  r.  1640. 

')  Arch.  praí.  t  1174.  76. 

•j  Tamie  i,  I1S6.  266. 

•)  Tamže  t.  1060.  64. 

*)  Tamie  i.  1051.  88. 

81* 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


tu 

Td  byla  tedy  potniJika  J&ko  krátká  hatobu  Od  hf  asi  nedilH  K 
aitSm,  Ui  l6  byl  zapínán,  koíich  ženský  „se  zavřeným  puntem", 
připomfnatiý  po  r.  1565  DSkolikráť) 

Na  obrázkD  6.  259.  vyňatém  z  gradaaln  třebeDÍckébo  (r.  1575) 
Jest  pani  oděna  putoičkon,  kteráí  od  podSitého  kolářů  brnbé  ae  neliU. 
Na  témi  obrázku  advokát  mi  na  aobě  borckop  o  krátkém  mkávě.  Barvy 
viecb  técb  fialA  v  gradaale  jsou  větiinon  avétlé.  Advokátův  kabátec  se- 
lený, nobavice  červené;  panin  iivfitek  fialový,  ostatek  jest  tmavý. 

Cizinské  přibnienstvo  aa- 
álcb  koiichfl  byly  nejprve 
kaftany,  jei  k  nám  done- 
seny >  ^cbodn.  Jméno  j^ich 
ae  střídá  a  jménem  inpsiiú. 
Jako  v  Rnsi  i  n  nás  byly 
koíefiitiná  kaftany  vSecb  délek. 
T  Praze  vyskytl  se  nám  robu 
1586  i  gkoiicb  popásný  co 
baftan",  tedy  kaftin  velmi 
krátký.')  V  Rychnove  má  rokn 
1555  Handa  Adamova  ,ko- 
ifiek  kaftánek".*)  Hfsto 
jména  kaftánkn  {lsti  často 
župánek.  T  Náchodě  na- 
lezli jíme  nékolik  íapánkA 
liSkott  podiitýcb.') 

Svrchu  uvedli  Jsme  kaf- 
tany lebké,  tn  dime,  ie  ta- 
kých  kaftanů    koíichem  pod- 
litých bývalo  u  nás  více.  Jak- 
*.    ^-,   ™        >    ,     ...  koli  v  Kouřimi  isme  postřehli 

Cis.  269  Z  grad^li,  Ireben.ckého  r.  1676.  „^n  1608  kaftan  ^iWí',*) 
v  Bychnové  rokn  1568  kaf- 
tan .vtif,  a  rytíř  Jenííek 
z  Újeida  podilvati  dává  r.  1547  děvce  Ance  kaftan  starým  koiicbem 
zajefim,')  nicméně  tvrdíme,  íe  nejčiist^ji  beranem  bývaly  naie  kaftany 
podiivAny,  a  to  tak,  že  mnohý  kožich  dž  pro  svon  Je  hen  Si  kole- 
iinn  sIdI  nafiim  lidem  kaftanem.  Čtemet  r.  1537  v  kiaftě  betlémského 
knéze  Jana,  ie  má  ^podSlvka  kaftann  z  bilýcb  jebňátek',')  a  v  téie 
knize    pražské,    ve   které   stoji   psáno    r.    1575,    že   Vojtěch   Rondnický, 

>)  Arcb.  prát   t.  1048.  86. 

*)  Tam£e  t.   105).  22. 

*)  Kd.  kíafta  rvcbnoT.  t  arch   mua.  C.  1. 

<)  Arch.  Dáchod.  kn.  kiaM  s  r.  1602. 

')  Lib.  testam.  kouř.  r.  1608. 

*j  Paměti.  Hnkopis  mns. 

•)  Desky.  Uisc  83.  S.  6. 


DigitizsdbyGOO^Ie 


465 

praiskj  aladovnlk,  má  .kaftánek  loakenoý  berany  podEitý*,')  dosti  zhasU 
čteí  iřejmé,  ie  „koíicb  i  bílých  Jehnétin  sIotb  kaftan*.  Nápodobní 
r.  1668  n  koíeinlka  praJskébo  Barorovského  popisaje  inventář  .dra  ko- 
žichy ienské,  jenž  kaftao;  bIovoq,  bfl^cb  JehDétin".^ 

Jiný  cizineký  koiich  a  nis  hojni  užívaný  byl  gdoloman"  nebo 
„dalJmon",*}  „dnlaman".  By)  tonejdeiii  koiich;*)  byl  rakávfl krátkých 
nebo  dlonhých,  ale  byl  vidy  na  prson  oSĎAroTaný  nebo  Širokými  petíi- 
cemi  pěkní  zdobený.  V  exemplár  zemekých  priv,  r.  15C4  vytiltěném, 
obráiek  akazqje,   kterak  čeahý  pán  oděn  dalamaneni.    Ka&e  dva  obrázky 


Čf8.  260.  Z  Paprockého  Diadocha.  Cft.  261.  Z  Paprockého  Diadochn. 


i.  260.  a  E.  261.,  t  Paprockého  Diadochn  TyiSaté,  jbod  vzor  dlouhého  a 
krátkého  polského  dalimooo,  jeni  byl  Čeekým  dalamanflm  za  vzor.  Koži- 
chové dalimony  vypadaly  formou  stejné  tak,  jako  na  obrázcích  oaiicii 
oba  datamany,  na  nichž  kožeiin  neviděti. 

Dalamany  bo  vyskytuji  v  celých  Čechách.  Ka  příklad  r.  1&&2  mají 
dalamany  i  v  Bonové ;  *)  v  Libochovicích  mél  nrozený  Jakub  Lhota  t  Še- 


')  Arch.  prU.  í.  1172.  147. 
»)  Tamíe  (.  1172.  38. 

*)  Kopec  prtíský   Albrecht  z  Lebentáln    mél  r.  1688  meii   ieiti   kožichy 
Jeden  dalimon.  Arch,  pni.  £.  1210.  89. 

'}  DAkM  v  kn.  £.  1121.  198.  arch.  praf. 

^  Z  knih  Uaft.  z  r.  1668  sdéiaje  KL  CernUUc. 

DigitizsdbyGOO^^Ie 


466 

bloD,  regent  Lobkovioký,  ,koiÍcb  dotwnan  dlouhý  r  loii'.')  Y  o&chod- 
Bbýcb  kiaftech  naili  jsme  počátkem  XTII.  veka  nikolik  dalamanů  £er- 
vesjcb  a  modrých,  liSkaml  podiitých,*)  Když  diatilator  Blívaat  kdya  na 
Třeboni  T  noci  vyíel  „y  koBili  aa  plac  ta  avon  potřebou"  a  vítr  za  nfm 
bonohl  dveřmi,  tak  íe  jicb  jii  neotevřel,  mnsil  tak  dloaho  v  třesknté 
simd  běbaU  po  miati,    ai  mn  pl^čili  dobřf  lidé   Hdalaman  a  pantofl;*.*) 

V  Praie  dalamanA  Evláité  od  konce  XTI,  veka  sila.  Praiané  jich 
vidali  nejvíce  na  lidech  uherských  tde  pobývajicicb.  Na  přiklad  fiátory 
Viclav,  Jenž  ta  v  Andílaké  zahradě  Dmi'el  r.  1694,  po  Praze  chodíval 
v  dalamaně  2  íerveného  damafikn,  Jindy  oblíkal  se  v  dalaman  ňalový 
lelenoa  tykjton  podEitý,  a  zase  jindy  bral  na  se  dalaman  modrý.  Než 
Červené  dalamaDy  obliboval  nejvice.  Mélté  v  zásobé  dva  mcdré  a  tři 
červeno,  Šarlatové.*)  Také  pražský  radní  pán,  Pavel  Střfbrský  odíval  se 
(t  1695)  pravé  tak  Jako  nherský  magnát  v  doliman  soukenný,  liíkami 
podlij;')  rovně  tak  slovotný  alchymista  Kor&iek  z  Téílna  (f  1599) 
chodíval  po  Praze  v  „dalnmaně  fiamlatovém  červeném,  kónami  pod- 
litím".*) A  takž  jiní  stejné. 

Roka  1584  vydává  se  na  pražském  aosdě  i  o  nějakých  tovaryiích 
konvářských,  kteří  časem  nočním  z  roEpnsttlosti  Jiného  řemeslníka  zabili, 
že  „připravili  se  do  dlouhých  íatfl  po  abersku,  jeden  že  byl  v  červeném 
dalamaně  a  dmhý  v  bilím;  méli  nberskí  krátké  íavle.  a  Jeden  aekal 
„tím  íavletem"  do  země.^ 

Viecky  Jmenované  drnhy  kožichů  bývaly  robeny  z  nejrozmanitějších 
látek.  Aniž  lze  říci  Jako  dnes,  že  by  v  starých  dobách  jemné  látky 
atlasové  nebo  damaikové  bývaly  jen  kožichům  ženským,  tvrdSl  látky  — 
na  přiklad  aonkenné  —  kožichitm  mnžským:  bývalo  jednostejno  oběma. 
Jen  to  vidi  se  někdy  a  poaze  při  urozených  za  rozdíl,  že  kožich  ženský 
byl  při  stejné  látce  osdobnějil.  Na  přiklad  čteme  v  knize  komorního 
sondn")  o  kožiie  ženském  kunim  červeným  karmazínem  podSitém  a  ru- 
kávy iúflrami  zlatými  a  hedbávím  spoln  svazovanými. 

Atlas  T  knihách  vyskytoje  se  nejobyčejněji  na  Jnbách.  T  Hoře 
ceněna  taková  £aba  atlasová  poíAtkem  XÝI,  veku  15  kopami  mlS.") 

DamaSkové  kožichy  mela  r.  1530  pani  ElSka  z  Pllinkova  '*)  rovné 
Uk  jako  r.  1543  Hikniái  Siřela  z  Bokyc")  T  Praze  Jsme  naili  n  Harty 
a   KynEperka  Jeden   kožich    Černým   damaikem   podžitý,    jiný  damažkem 

')  Arch.  loDD.  6.  1.  C-  18.  70. 

*)  Arch.  náchod.  kn.  kisítů  z  r.  1602. 

*)  Arch.  mus.  Opisy  1  Třeboně. 

*)  An:h.  praž.  Č.  1208.  76. 

^  Tamle  6.  1178.  896. 

^  Tsmie  č.  1174.  106. 

')  En.  noTOm.  «.  1120.  216. 

*)  Kn.  komorn.  souda  18.  J.  188. 

5  Dítichý  Psm.  I.  867. 
")  Reg.  komorn.  sondu  £.  1,  J.  O.  10; 
")  Ztm.  deil?.  kn.  trhov.  &  4.  H.  84 


zsdbyGoOgle 


467 

o  ilutícb  »  branátných  kvitech.*)  A  Mi  Pavel  Stffbnký,  praiaký  míitaii, 
chodil  do  r.  1696  r  dimaikovém  barckopé.*) 

HojnS  bývalo  aksamitových  kožicha  i  polouhedbimých, 
samitových,")  satínových/)  tykytových,  harasových,  Samlatových,  mochej- 
rovýcb  a  feřtatov/cb,  karmazÍDOvých.  T  tykytové  ÍDbě  kuní  aa  příklad 
chodíval  lonnský  primas  Hati&i  Kolínský  (f  1676^). 

Podle  ncijdraiilcb  koiichA  aksamitových  mívali  naii  předkové  ko- 
žichy loukeDDé,  a  to  ze  suken  flanderakých,')  fraoconzských  a  vlaských 
i  naiich  fieskýcl] ;  mívali  kožichy  i  z  laciníjfiích  látek,  z  laciočho  fiamlata, 
z  obyčejných  barchanfl  a  cvilinkA.  Gviltok  rádi  brávali  na  .ilo^elce"  ;^) 
téi  tak  i  íamtat  Roka  1690  cenfin  jeden  černý  íamlatový  ílafpelc  za 
57  kopl") 

Že  byly  1  v  tomto  veka  koiíchy  pláténé,  toho  hoď  ta  nékolik  do- 
kladfi,  jet  spola  poslouží  za  popis.  Boko  1623  má  kdosi  v  Praze  „ko- 
žfjek  liíčí  černým  plátnem  poíltý'.")  Chudičký  holomek  na  Poděbradech 
má  r.  1636  kožich  plátěný. "*)  Ale  nejen  chuďas,  i  učený  a  důatojný 
mistr  Vavřinec  z  Třebouč,  dnihdy  administrátor  arcibiskupství  pražského 
(t  ]529),  chodíval  v  pláténém  kožiika,  jcyi  pak  odkázal  kmotra  svémn, 
kostelníkovi  Uiknláii.'*)  Toni  dobou  v  Plinl  mela  Markéta  Karasová 
„černý  pláténý  kožich*,**)  v  B£lé  potahovali  v  týchže  letech  kožichy  , po- 
hanským plátnem*  ")  —  a  nápodobné  jinde.") 

Při  kožiilch  barchanových  a  pláténých  dosti  zhusta  přičindna  bývá 
T  knihách  poinámka,  ie  to  json  kotichy  „viedni*.  Tak  pro  příklad 
£teme  v  knize  domažlické  r.  1570  o  , kozlíku  viedafm  barchanem  po- 
Šitém' ; ")  r.  1644  v  knize  plzeňské  též  tak  o  nkožižku  vieduim  ženském 
plátnem  podiitém*.*') 

Kanavačových  koŽichA  nalétli  jsme  též  několik,  ale  byly  drahé. 
Blikulái  z  Vorličné  v  Praze  mél  asi  r.  1680  kanavačový  horckap  za 
16  kop,")  a  medika  Krausa  kanavačový  kožich  aUl  r.  1691  za  37  kopl  ■■) 


■)  Arch.  pní.  i.  100.  A.  1. 
*)  Tamté  t.  1178.  396. 
■)  V  Hoře  r.  1612.  Dačloký.  Pam.  I.  S57. 
'j  T  PUni  ibibky  latyDové"  r.  1682.  Lib.  teatam.  t,  328.  103. 
'j  Arch.  loniL  Č.  1.  C.  47. 

<)  ,Kolich  astrodamský*    v  Bélé  r.  Ifi39.   TJmlaaf.  BílA  Bakop.    .Kofich 
flandrem  požitý'  r.  1684  v  Praxe.  Diky.  Mlse  93. 
>)  LoniL  arch.  i.  I.  C.  16.  97.  r.  1671. 
)  Arch.  piaf.  e.  1178.  187. 
I)  Tamie  i.  1017. 
)  Arch.  podibr.  Beg.  ilntA 
")  UiM.  desky.  t.  92.  N.  90. 


'j  i 
"I  1 


■■)  nmlaiif  Béli.  Bnkop.  r.  163a 


'>)  T  Hradci  JlndHcboví  r.  1563  pHpomiDá  se  i  .kaftaa  králíkový   černým 

Stitnem  poiitý  za  2%  kopy*,  podle  něho  níkoltk   „koliebft  vodévadch  plátnem 
jmým  poiitých".  Ortb.  Hradec.  76. 

DigitizsdbyGOO^^Ie 


'*)  Kn.  domail.  v  arcb.  mna.  139, 
■1  Arch.  pil.  a.  86. 
")  Arch.  pral.  «.  1310.  27, 
")  Tamle  č.  61.  245, 


468 

Tot  malé  Jméall  Hofno,  Že  koieiina  knnf  k  té  ceng  více  přiSioila  uď 
kanavač;  nei  bttd  jak  boď,  to  zajlmaTO,  ie  kanavaS  spojoTán  b  koiefii- 
nami  tak  drahot. 

Co  do  blirvy  nalézáme  ai  do  bělohorBkých  dob  podle  tmaTýeb 
kožicbA  branátnjch,  koamarovýcb,  lvových,  viSAov;fch  a  černých  velmi 
zhusta  —  vfiak  bí  toho  jii  čtoncí  svrcho  Tíiml  —  kožlchj  radé/)  ba 
nékdy  i  zelené')  a  blankytné  i  makové.*)  Jedenkráte  éetli  jsme  také 
o  koiiSe  „černém  a  bílém".  Měla  ho  z  bílého  a  EerveDébo  damafikn  nro- 
sená  Johanka  Beriinks  z  Babé  r.   1521.*) 

Na  poíátko  XVI.  Btoletf  ta  a  tam  JeSti  najdefi  ínbn  nebo  kožich 
^atlsaem  micíctni  poiitý".') 

Na  podilvání  «  poilrftnf  koiíchA  br&ny  bylj  jako  drabd;  alocinSjSi 
laloky*  oebo  gpodbffik;'  a  adraiSI  hřbety" ;  nSkterébo  avfřete  (i  z  knny) 
také  ocas;  z  liikj  i  nožíčky  brány. 

Kde  kdo  anaiílí  se  dOBtati  na  bt4J  iat  kožeiiny  dobré.  Který  ko- 
žífinlk  Diil  koiicb  i  brakn,  byl  sa  podvodníka.*) 

Koteiiny  vozili  k  nám  t  XVL  véfca  nejvétfifm  dilem  ■  Polska;^ 
meniími  díly  z  Uher")  a  ze  aevemích  mést  obchodních.  Poláci  kapovali 
koieiiny,  poknd  jich  nemilí  doma,  na  Bdbí.*) 

Z  Polska  voíen  hermelin  ■")  (v  arch.  praž.  č.  1172.  229.  r.  1582 
B  iCbranosteyli"  žtvAtek),  ale  toho  neužíváno  zhnBta.  Z  drahých  kožeSin 
často  vMvanýcb  na  prvém  místě  jest  sobolí.  D  méSfanfi  jaon  koíicfay 
sobolí  na  poíátkn  XVL  včkn  řidíf  nežli  u  Šlechty,  ale  jsou  přece.  Markéta 
Hrdinova,  pražská  měECanka,  má  sobolovou  čabn  r.  1535.")  T  pozděíífch 
letech  majl  soboli  Sat  viickni  vSude.  Popelice,  kožeiiiia  v  přodchozím  sto- 
letí oblíbená,  ndrlaje  se  poFád  sic  až  do  věku  Eedmnáctého,  ale  kdežto 
jefitě  r.  1555  má  Jan  Šmerbovský  popelice  Čili  novohradky  na  kožichu 
feřtatovém,'*)  koncem  věku  shledáváme  popelice  spíi  nž  jen  na  čepicích. 

Kuniny  byly  rovné  též  z  koiichft  dražSích,  ale  přes  to  velmi 
bojně  jich  vinde  u  nás  uíiváno  ve  vSech  městech  venkovských ;  měiCané 
měli  B^t>f  B  knnuni".    Y  polon  století  prodávána  na  venkove  konina 


')  T  LooDech  r.  1674  ^ožich  votáhlý  rudým  suknem  politý".  Arch.  lonn. 
i.  1.  G.  47.  Cnbka  červenébo  damaĚku  r.  1530  n  ůlecfatice.  Reg.  sonda  komom. 
&  4.  J.  C.  10. 

')  I  u  prai.  mfistanek  iubj  leleDým  aksam.  poííté  r.  1636.  Mise  93.  dBky. 

')  Šaby  makoTéiio  sakoa  r.  1531.  Tamie. 

*)  Tamie. 

*)  Arch.  looD.  i,  1.  C.  8.  B.  9.  r.  1618. 

*}  Přiklad  z  litomjil.  arch.  kn.  č.  120.  166.  B.  1694  lalaje  proto  viecek 
ceeh  na  Zikm.  ČUkt- 

')  DOksi  T  kn.  arch.  praž.  Ě.  1061.  63.  r.  1677. 

•)  ^herskd  k&io  jebeneí'  v  Hradci  Jindř.  1668.  Orth.  Hradec  76. 

•)  Weigel.  Abbild.  d.  Haaputánde.  617. 

■<)  Arch,  prší,  i.  listiny  183—66. 

")  Dsky.  Mise.  93. 

'*}  Dsky.  Miec.  92.  V  Písni  .kožich  popeliti  Senský*  r.  1661.  &l  fi.  S. 
v  ardi.  pla.  88. 

DigitizsdbyGOO^^Ie 


496 

po  pftl  kopS;')  v  Fnie  po  26  groSfcb  bilých,")  (kftň  ton  dobou  pro- 
dávin  po  9,  10  kopách),  tndj  věříme,  že  stál  z  laloků  koních  koíich, 
jejž  Bi  konpil  rektor  noÍTeraitr  íeaká  Pisecký  r.  1618  t  Klatovech, 
11  kop  groifl  Seských;')  tady  nedivno,  pokládaU-li  sobě  r.  i553  uro- 
zená Salomena  í  Kralonc  , kožich  koni  černým  damaSkem  požitý"  Čty- 
řicet kop  greSft  českých  I  *) 

Jedea  měžtanský  kožich  „s  králíky  a  s  knnon'  r.  1B66  stál  v  Praze 
za  13  kop,')  a  pani  kupcová  Zejdlbnberová  v  Praze  dala  moH  STémD 
déUti  koíich  knni  dle  srědectTl,  r.  1&89  zapsaného,  la  70  kop,  ahy  „jf 
měl  památko,  až  omře'.*) 

T  sousedních  Bakonsích  byly  knni  koiicby  počátkem  XTII.  včkn 
i  po  200  tolarech.*) 

Z  ryflů,  bobrů,  uoreů,  nesytů,  lasie,  genetek  ani  z  vyder 
nensjdeS  koiichA  mnoho.  Kožeiloy  ty  byly  splle  jen  k  prýmftm  a  lemflm. 
T  Praze  feč  o  norci  nejprve  r.  1553.  Dl  se,  fe  paooa  Dědivalská  měla 
totii  na  kožiSe  norcově  výložky.")  Bobrový  kožich  dlonbý,  plátnem  merbo- 
vaným  podlitý  měla  pani  Pětikomnová  (t.  j.  mt^etoice  domn  „U  pěti 
komn"  v  Praze)  r.   1570.") 

V  prvni  pfili  XVI.  věkn  byly  vydry  po  15  a  20  groSicb,  bobři 
hnedle  po  kopě.  T  letech  potomních  bylo  dráž.  Eoiiínfci  pražiti  měli 
r.  1564  v  kotcích  vydry  po  jedné  kopě  38  groSIch.'")  Vydry  prodávaly 
se  i  na  lokte.  Boka  1559  stál  loket  vydry  12  deoárfl.") 

Také  dosti  fidké  byly  tchořové  kožichy.")  Q  koiižnika  v  Jindři- 
chové Hradci,  n  Bartoie,  ceněn  r.  1553  „kožich  thořový  votáblý  iamlatem 
pofiitý"  za  dvě  kopy.  Jedna  kůži  tchofovon  cenili  tehda  r  devíti  grozích. 
V  Praze  byl  r.  1544  kožich  tchořovy")  za  11  kop  mfS.  Ton  dobon  nej- 
dražší korec  žita  byl  za  Vg  kopy.  V  tomto  století  z  bélizen  najdei  tu 
a  tam  některon  ženskon  ÍQbn,  kožich  nebo  blány.  Panna  Markéta  z  Otra- 
dovic  néla  „dvě  Čnbky  podfiité  béliznami".^*)  Pražská  pani  Pětikomnová 
(t  1670)  chodívala  v  kožiěe  „břebífkovém  damaEkovéin,  běliinami  pod- 
fiitém".*')  Bohatá  plátenice  pražská  Alžběta  (f  1564)  mčla  .běliznové 
blány  B  dvěma  knoflíky  stNbrDými". 

<)  Ortb.  Hradec.  76. 

*)  Arch.  prat.  i.  1172.  8. 

■)  Pfrogner.  Kirchengeích.  z  r.  I80S.  166. 

•)  FAbony.  Eomon)!  soad.  16.  J.  39. 

>)  Arch.  pral.  i.  1173. 

^  Tsinie  t.  10G4.  167. 

')  PíOll.  Progr.  gymn.  Wien.  Vlil    1888. 

*)  Dsky.  Mise.  92.  66.  2 

')  Arch.  prat  t.  1172.  65. 
'^  Tamíe  fi.  1172.  5. 
•■}  Arch.  aáehod.  kti.  kiafiA.  VIII. 
I*)  Arch.  p»í.  a.  1172.  16.  Ta  ho  má  r.  I66T  řenlk. 
■^  Lib.  oblig.  t.  100.  70. 

'O  Sond  o  Dé  r.  1632.  Kom.  loada  kn.  č.  4.  J.  F.  8, 
•^  Arch.  pral  «.  1173.  56. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


470 

Vnlaký  kolflnlk  Hftlka  mSl  r.  1620  r  UM  bt4  ^lijikých  koi^n 
na  kopy,  ale  běllzea  jen  130.') 

Některý  horckop  pudíit  byl  také  diTOk^i  boeoury;')  Jináie 
koieiíDy  kočiíi  se  nikterak  nechtšli  kožiinfci  dotýkati.  Hejhorií  osdáTka 
jim  bývala  koíkiřfl  I  Jen  jedinkrát  nalezli  jsme  koiich  ko2i{i,  a  to  a  17- 
tlře  JeniBka  z  Újezda  r.  Ifi59.') 

N6který  koilcb  zajíci  byl  podiit,*}  ndkterý  Tiby.  Bláokr  tuieti 
prodávány  r.  1553  v  Hradci  JindficboTÍ  za  kopn;  T  Praze  ceněna  r.  Ifi68 
21  laječioa  vydělaná  la  kopn.  Eožicby  tIČI  připominsjl  se  t  Praze  za 
celé  atoletÍ;>)  t  Litomyili  žnpany  v\ii  jeítě  r.  leSS;*)  v  BychnoTÍ  pod- 
fiíri^f  r.  1625  vlčinami  také  dalaman.^) 

Eftie  mladého  vlka  cení  ae  v  polon  věkn  za  íeet  groiJI,  s  čehož 
mimodék  patrno,  ie  tn  mfvali  vlků  dosti.  Veliký  koiich  vlčí  ton  dobou 
počítán  ta  tři  kopy;  ale  naSli  Jsme  v  Praze  r.  1590  HonkenDon  čnba 
vlSf  za  20  kop  miSeňakýchl  I  arozený  pán  stál  o  vlěi  kAii.  Pflef  Joit 
Roimberaký  z  r.  1526  Sobíalavským,  aby  ma  poslali  kůie  ti^  vlkfl,  které 
zaGtřeiili,  ie  jim  je  zaplatí.") 

Nejvčtšf  počet  kožichů  nalezli  jame  podáítý  liSksmf,  bráliky  a 
jetaňaty,  pravé  tak  jako  n  veka  předchozím  i  potom  následDJfcln. 

Byly  to  kožeSiny  cbQdých  lidí,  ač  panatvo  jimi  nikterak  nepohazo- 
valo.  Stran  liSek  TyalovDJe  Pap rocky  dle  Dnbravla  princip  urozených 
pánA,  ie  liičl  koiicby  přináležejí  mladým ; ')  atařf  mohon  baliti  se  t  lepif, 
nádhernějii  koiicby.  Proto  také  piie  r.  1557  Anna  z  Botmberka  avémn 
nejmilejiimn  pánn,  aby  synkovi  Adámkovi,  „poněvadi  se  zima  přibliiitje, 
ráčil  kázati  konpiti  liíčl  fatro  na  podSIvka  na  dloubej  kolííek" . '*) 

V  Praze  chodíval  primaa  novoméataký  EoUSek  (f  1577)  v  „koiiSe 
nožičkami  liBífmi  podlitém,  na  němž  sabno  černé  a  dva  haklíl^  stři- 
brné*.  Kateřina  Evadlí,  jinač  pražská  domáci  pani,  r.  1565  mívala  na 
sobě  gčabkn  vodévaci  liíčí  samitem  poiiton".")  Rokn  1506  zastavena 
v  Praze  v  Židech  čnba  liičí  hřbetová  v  Eeati  kopách ;  ")  v  Sonřimi  prodán 
r.  1519  kožich  liíčf  za  11  kop  groifl  českých  I  U  Bartoloméje,  vinopala 
na  Senném  trhá  v  Praze,  r,  1569  cenili  krávu  ra  čtyři  kopy  a  kolieb 
liiči    iamlatový   a  dvěma  suknéma   za  20  kop,   vie   mf iflňských. ")     Pan 


■}  Dsky.  MÍBcell.  93. 

'i  Arch.  loDUiký.  I.  e.  Ti*  arch.  prai.  č.  1173.  171—177. 

*1  Rukopis,  mua.  str.  466. 

<)  Arch.  T  Litom.  118. 

*)  Diky.  Mise.  92.  Arch.  prai.  i.  1178.  187. 

*]  Lib.  divis.  arch.  lilom   Sdéluje  Stépánek. 

'1  Kn.  kiaftfl  rychnoT.  106. 

*)  Arch.  miu.  List.  sobčalav. 

•)  Tlaatné  prý  řekl  u  krále  Ludvika  lakomý  TunU,  ie  mlatlf  pini  .krví 
mladou  se  lahriti  mohun,  jestliže  pak  koiichA  potřebuji,  UmI  jim  jakoUo  alždým 
pHoáleteji".  Paprocký.  197. 
")  Tischer.  Kopiar.  96. 
■■}  Dsky.  Mise  93.  CC.  9. 
")  Arch.  prai.  t    1128. 
'•)  Dsky,  Mise.  81.  16. 

DigitizsdbyGOO^^Ie 


471 

dobtor  Batyn,  r.  1598  z  Praby  odbdhlý,  mél  „koiicli  dlonhý  Boalfeoný 
lískami  pod£Ítý  la  16  kop  mfB."  *) 

Tf  to  příklady  atači  o  ceně  a  nílváof  líltin ;  *)  jenom  to  bndil  jeité 
doUoDO  za  zrláítnosf,  ie  liSkami  rédf  podilval;  praiiká  měíCanky  avé 
2iTŮtky.») 

Králíky  nejlepii  vozili  k  Q&m  z  Pohka  a  z  Nizozemí.  Naie  králl- 
čina  byla  nedraha.  Roku  1520  konpil  tisic  králIkA  za  16  kop  míieň- 
akýcb  T  Praze  kožiínfk  Hfllka.*)  U  kožiiaika  praíského  i  venkovskébo 
od  polon  Těkn  cenili  sto  králtkA  od  kopy  groSfi  íeakjch  ')  po  tři  kopy.*) 
Tisíc  krállkfl  za  30  kop  jest  i  v  Hradci  Jiodfichově  i  v  Chnidtnii  i  t  Rych- 
nově.'') „Futro  králíkové  bílé,  tody  vlastně  véeoko  podiitf  kožichové,  ku- 
pováno nejlacinéji  po  dvon  i  třecli  kopácli  (liičl  po  aedmi);  koifSek  ženský 
Samlatový  králíky  podíitý  ceněii  v  Praze  r,  1514  v  sedmi  kopách  míieň- 
ských;")  r.  1570  v  pftl  áesté  kopě.*)  Koíich  s  králikA  polských  a  předky 
kuními  íacován  r.  1568  v  Praze  za  13  kopl  "O 

Kilie  oTíf  byty  černé,  bílé,  iodivé.  Jebnětiuy  brávali  nejraději  ze 
zvfřat  nedoilýcb.  Zvali  lakově  kožeěiny  „spratky".  Jakkoliv  kAie  vEeli- 
jakýcb  nevyspĚlých  zvířat  slnla  „spratkem",  přes  to  niýobyibjněji  rozuměti 
jest  v  pramenech  jebnétion. 

Lepil  nějaká  jehnětína  slula  íierllnii ;  sondirae  tak  z  cechovních 
artikolA  táborských  r.  1581,  jimiž  se  zakaznje,  aby  koiiBnfk  k  SerlinkAm 
nepřiéiňoval  jehnětin;^*)  a  kromě  toho  jeStě  ráznějíím  svědectvím  je  nám 
zpráva  r.  1520  o  pražském  kožeSalka  H&lkovi,  ie  ze  tří  kop  jebnětin 
udělal  „dva  kožichy,  fnbn,  tri  plechy  jeheněf  a  dva  plechy  íerlinkové".") 
Td  jistě  patrno,  že  Serlink  jest  nějaká  vybranéjií  jehenfina.  Jdeme- lí  po 
německém  slově  echeren,  mohl  by  býti  Serlink  ovce  po  první  stříži,  tedy 
ne  již  jebně,  alebrž  ovce  dospělá  a  přece  ne  stará.  Spratek  cenili 
T  Hradci  Jindřicbuvě  r.  1653  po  dvon  groíícb,  fierlink  vydělaný  po 
osmi  groíícb;  v  Praze  o  máto  později  bylo  100  spratků  zdejiícb  za  pAl 
páté  kopy  míšeňské,  sto  „nidrlantskýcb"  za  pět  kop. 

Kožich  spratkový  byl   v  poloo  vřka  jen  po  dvou  kopách;   r.  1544 
počítali    koíich   ěeroým   soknem    vlaským  poSitý   spratkový   za  tli  kopy; 
„pliiek   jehenčí    dole  rovný  i  cejpovatý"    byl  r.  1603   v  Praze   po  kopě 
mis.;")  iorc  bílých  apratkA  r.  1568  za  čtyři  kopy. 
Byly  tedy  spratkové  ^kožichy  viecb  nejlacinějfif. 

')  Arch  praž.  Č.  1174.  24. 

*}  Jiné  zapsány  v  kn.  arch.  prai,  fi.  1174.  131. 

■)  PHklad  y  kn   &  1173.  66. 

*)  afiscell.  Desky.  t.  92. 

»)  Arch.  prší.  6.  U72.  8. 

•)  Orth.  Hrsdec.  76.    Fotflajl  100  králíka  ca  dvě  a  tH  kopy  mlšeáské. 

>)  Kq.  kšaftů  rychcov.  ■  r.   1S66. 

*)  Arch.  praž.'  6.  1172.  6. 

■)  Lib.  oblig.  100.  70. 

'•)  tr  krejčího  8tHbrakébo.  Arch.  praž.  6.  1 172.  63. 
")  Arch.  praž.  6.  1172.  31. 

")  Ed.  táborská.  Naáe  slovníky  „íerliak*  vylaiiti  Dsnmějí. 
■■)  Desky.  Miscell.  t.  92. 
")  Arch.  prát.  č.  1174.  164. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


473 

Čtoncf  ivjiaté  viitnl  eobi  ta  a  tam  té  patrné  snahy  naSfch  vtarfá 
milých  parádDfkfl,  ie  nepřestérali  na  jedné  koiefiiné  pFi  Bvém  koiiie. 
ObfČejně  b^ala  na  iaté  dvojf  boíeiina,  jiná  na  Týloíkácfa,  jinA  u 
spodkti.  čtemet  o  ,koiiSe  machejrOTém  bělÍKDami  podSitéio  a  rejloikj 
knofmi' ;  *)  jindy  čteme  o  ,koiiSe  oděvacfm  králfkovéni  a  přadÍ7  Hi- 
čitni".*)  Na  koilchu  arozené  manielky  Jana  Mikie  Hrobfiicbétao  aintSíj 
se  liSky  s  knoami.  Vime  to  ze  ialoby  HrobfiickAho,  an  tídí  r.  1558  fco- 
iefinfka  Tidaarka,  že  maje  koiich  apravovati  aYJÍia\  sadek  a  Btu^ 
liSkaml  ho  naatavoval,  a  knnami  také  ie  byl  koiícb  obloSen,  i  r  técb 
nepořádné  ae  Eachoral,  neb  nékteré  kaný  vopak  rlasy  obrátil'.*) 

Kterak  koiiSnfci  kftie  ke  koiicbftm  npraTovali,  o  tom  nuuneiutá 
zpráva  i  rnkopizDých  pamětech  rytíře  JenlSka  i  Cjezda.*)  Ten  poznl 
bí  r.  1545  na  tn  práci  kožiJníka  i  Klatov.  Kožiinlk  namo£íl  kůie  orU, 
jarlinky,  jeheoči,  liičl  do  dvon  k&dí  a  máčel  je  první  den  aň  ávé  hodiny; 
nazejtří  je  vybral  a  donesl  k  řece,  kde  je  pral;  potom  opét  json  do 
kádé  namoéeny.  Pak  jion  kflíe  stroahány  a  do  kvasn  dávány.  KTaa  po- 
řízen z  pAI  dmhé  Čtvrtce  monky  režné,  z  pfll  kbelce  a  pAl  mírkj  rein/efa 
otrab  a  z  péti  mírek  soli. 

Ty  kůže  každý  den  ráno  a  večer  kožiinlk  překládal  *  Jedné  kádi 
do  drobe.  To  trvalo  nad  týden ;  potom  kAie  s  kvasu  celý  den  t  avétaid 
vyvéioval  a  strojil  na  bidla,  kdei  visely  za  nékoUk  dnf.  Kdyi  je  a  bidel 
sňal,  íatem  mokrým  je  smáčel  a  složiv  je  do  koie  kamením  přiloŽO  u 
den.  Po  tom  dni  na  železe  je  strouhal  a  na  noc  vidy  elanon  Todos  po- 
tíral a  moakon  posejpal  a  zase  stronhal  Na  konec  je  vymrskáT*!,  a  kde 
co  natrženého,  sifval.  Viecka  ta  práce  trvala  asi  čtyři  nedéle.  Eožl  bylo 
80  a  od  jedné  platil  rytíř  po  1  groii  míieňském.  Z  nich  níify  tři  yHU 
dětské  kožichy  za  30  groifl,  tři  menBl  za  18  groíA,  pét  koiiefafi  dě- 
večkám za  25  gr. 

Při  draboté  kožeSinného  šatstva  jest  doeU  podivno,  kolik  koiichi 
mnohý  a  mnohá  v  almařl  své  chovali.  Na  přiklad  t  Lounech  Kateřina  Tor- 
líčková,  mfisfaaka,  měla  r.  1575  čtyři,  mezi  nimiž  jeden  ,8  aksunitovýn 
životem".*)  Nepatrný  zeman  Jaknb  Lhota  v  Libochovicích  (f  1594)  za- 
nechal po  sobe  sedm  kožichfl,  z  nichž  dvě  inby  liiči,  horckopy  tři.  Uro- 
zený Hikntái  Lobkovic  r.  1588  měl  osm  kožichi),  z  nichž  dva  soboloré, 
dva  kaní,  jeden  rysový,  jiný  popelici,  dva  liičf.*) 

8  iitjm  kožichA  mívalo  obecenstvo  asi  svisel  pro  nenstálé  hidkj 
krejčlFA  s  koíeiníky.  Rokn  1495  vymohli  si  kožeiníci  od  Tladítlara 
majestát,  že  krejíi  nesmějí  v  řemesle  zdélávati  chlupatin;  svríek  ovUb 
zase  neměl  ífti  koíeinik.  Proti  drahé  práci  kožeinické  vydal  císař  Rndolf 
r.  1578  tvůj  řád  drabotni,  v  němí  dl,  ^^hy  v  každém  městě  dvě  osoby  — 
jedna  z  ouřado,  drahá  řemesla  krejčovského  nařízeny  byly,  aby  kožeínfd 

')  Arch.  prař.  C  1210.  27. 

')  Tamže  t.  1172.  9. 

•)  Tamže  fi,  OTO.  87.  , 

*)  Bnkopis  mas.  str,  66. 

•1  Arcb.  toDDBký  t.  1.  C.  47. 

*}  Arcb.  prai.  é.  I17S.  1S8. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


óspmiij  ryděiiv&li  kAie  chlupaté  a  od  podifvek  moolio  nebrkli.'  Slibaje 
clMř,  kdo  n&d  BlnÍDOst  draho  bode  pradávati,  tomu  le  zboif  se  pobáře. 
Kdyby  ktarý  koželnfk  folioval  kflii,  od  lidi  lepSf  bera  a  borSi  dávaje, 
ten  že  bvde  trestAn  jako  ilodéj.*} 

ObarvU-li  koiiJDfk  kAii  a  prodal-li  ji  T^roS  za  obarrenon,  nepo- 
kládal BB  za  klamaře.')  A  barviti  kožefiioy  nmÍTali  mistři  ode  dáma. 
Z  kinin  Dmívali  robiti  toboly.  Barvivo  al  pořiiovali  ze  BtHbra  v  lafiavce 
nebo  v  spirita  nitri  roipoiténého.  Prve  nei  jali  se  barviti  koieSioa,  na> 
tfrali  ji  kamencem,  aby  barvivo  dikkladnéji  pak  drielo.*) 

Že  o  nás  v  XVI.  vékn  barvili  kožeiiny,  to  vírae  beKpe6n6.  VidyC 
jest  zapsáno  v  pražské  knize  (č.  1172),  ie  r.  1568  prodán  kus  .bar- 
veného' bobra  za  30  groifl  mlieňal^ch.  Nebarvený  byl  by  stál  dva- 
krát vice. 

Oay  vypočítává,  le  v  polon  XTI.  stoletf  ve  Francii  k  iatftm  dÍÍ- 
vali  dvacaterou  aedmeroa  hofeíiaii.*)  T  feských  pramenech  shledali  jsme 
bez  mála  tolikéi. 

Koncem  Btoletf  XVI.  leckdy  a  leckde  vyskytne  se  zvláitní  „fatro" 
pod  iaty.  SloTe  bambáskové.  Šaty  b  fotrem  bambáskovým  kopujl  se 
a  koieíótbfl  a  oe  pravé  lacino.  V  Praze  cenén  v  letech  devadesátých 
„piái(  nebo  fatro  bambáskové'  n  kofíSnlka  ve  12  kopách  mtieňakých,*) 
V  Loanech  jsme  r.  1594  nalezli  i  „ilofpelc  popelitý  z  iamlata  bez  vody 
bambáskoTým  fntrem  podlitý".*)  Nevědooce  bezpeiné,  co  fotro  bam- 
báskové jeit,  pifdáváme  Je  k  zboit  koiiinickémD.  Čtoacf  pomni  seznamn 
látek  Bvrcha  poloíeoého,  v  némi  pravdě  podobné  vysvětlen  bambásek  ta 
gpracovanoa  bavlnu  v  jakona  vato  (str.  363.). 


7.  BiDŽské  DohaTlee. 

Kallhot;  femoraly,  sedénl;  plandry,  pludrksás;  kalhoty  pftlaté;  poctlvice  duté; 
gatá;  podšívka;  kryti,  kapsy;  vyvlsíovánl,  prýmy;  knoflíky;  nohavice  le  vfiech 
látek;  nohavice  cvlňcl;  kolenky  ímelcovaně;  Sle;  lidd  bea  kalhot;  nohavice  ienské. 

Starodávné  nohavice  íili  škabrynč,*)  kryjící  noho  celoa  od  bokft  po 
pato,  v  XVI.  věkn  rozpůlily  se.  Vznikl,  jakož  svrcho  dotčeno,  „kaUlot"> 
,^aliliot",  (v  Rychnove  „kaliant"),  jeni  kryl  stehna,  a  vznikl  „pnn- 
íocta,',  jenž  kryl  lýtka. 

Kdy  a  kde  se  toto  památné  roiitépenl  vylíhlo,  o  tom  jsoo  v  cizich 
literaturách  aporná  mínění,  jimiž  ftoudho  aietřime. 


<)  Qay.  QloiMÍre.  741. 

*)  Arch.  prsi.  Č.  117i.  lU. 

•)  Arch.  loncBký  á.  1.  C.  18.  . 

^  JmAio  v  Uannalnikn  Eoranáové.  16.  Jeité  n  Bteleara. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


474 

K&Di  zdá  BO,  Se  ledlák  nkizkl  tentokrát  ees6a  pánftm.  Na  obnweeh 
nailch  z  rozhraní  věkn  XT.  a  XVI.  mají  sedláci  krátké  čili  atehennf 
kalhoty  do  bot,  při  D!«h  začasté  „panEoch",  kdeito  ěrlháci  nosi  jeítě 
pořade  dlonhé  nobavice  jako  n  veka  předchozím.*)  Sedlák  doSel  pan* 
čochn  a  Btebannfch  poctivic  aai  zcela  přirozeně;  miralté  také  dloobé  no- 
havice drahdy  jako  stavové  jiní,  ale  ty  nohavice  0Bv6dčily  se  jakožto  ne- 
praktické:  jakmile  rozcdřelo  se  a  vylezlo  koleno,  bylo  rozítépení  nohavic 
ve  dva  díly,  byl  „pnnřoch*  (bnndschoh)  a  „kalihot"  věci  hotovon.  Ktei^ 
ólověk  proatičký  neodhodlal  ee  k  oném  dvéma  kosAm  a  onikých  dlouhých 
nohavic  také  nechtíl  na  ae  bráti,  mnsil  chtěj  necbtéj  dáti  dlonhým  no- 
havicím fonnn  širokoo,  ne  podobnon  naSim  nynéj&lm  fntrálům.  Dflkaz 
toho  obrázek  v  bibli  Severynové   z  r.  1537.   (Nái  obr.  i.  204.) 

Stehenním  nohavicím  obvykli  říkati  v  XVI.  století  kromě  .balíhotj" 
též  „pil čtiv ice",  „femoraly";")  a  byly-li  kalhoty  velmi  bratíčky, 
alnly  „gedčlií*'  čili  némeck;fm  hlaholem  „ksáH*',')  Jméno  „apodkO'  vy- 
skytuje se  teprve  v  XTII.  v£kn;')  ale  spodni  nohavice  (podvlékačky) 
oblékány  v  xímč  pod  svrchní  kalhoty  jií  □  vékn  XTI.') 

Kalihoty,  femoraly  a  ksáay  bývaly  více  aeí  jiný  Eat  hned  od  prvo- 
poíátkn  svého  klínovány,  řezány,  vyvlačovány;  také  jevily  anaba 
rozfiiřovati  se,  iimŽ  vznikl  v  Némcích  zvláStní  kalhot  obEirný  veskrze 
rozřezaný,  jemuž  naU  říkali  plndrbnzoy,  pludrksas  (v  Rychnove  pmdr- 
ksas),  pluDdry,  nebo  lépe  a  po  feskn  kalihoty  pytlaté. 

Klíny  dvojí  radon  nad  sebou  vyvlačované  okazuje  obrázek  Vávry 
meČíře  v  brodském  gradaale  z  r.  1559  (oái  obr.  doleji).  Je  to  pohled 
nikoli  nesličný.  Proti  tomu  plundry,  které  má  Samson  a  kat  v  Helaotrí- 
chové  bibli  nebo  voják  v  HosovČ  Postille  (z  r.  1564),  json  vzory  nemo- 
torné neBkromuoati  a  rozmařilosti  dětinské,  třebaté  nebyly  jeitě  ani  tak 
protimyslny  jako  pludrksasy  některých  německých  lancknechtů  pověstných, 
které  podle  dřevorytin  Ammanovýcb  tak  obSlrny  byly,  že  visely  tihněř 
k  zemí  jako  sukně  ženská  a  při  tom  tak  strakatý  a  povlaěovány,  že  ze 
svrchní  látky  kalhotové  nic  nezbylo  než  dlouhé  řemeny  a  porty,  pod 
DÍmii  a  mezí  nimiž  hojné  chuchvalce  spodní  látky*)  vyčfbávaly. 

Přikládáme  obrázek  (fi.  262.)  lancknechta  z  kodexa  strahovské 
knihovny.  Na  něm  jsoo  ony  nepěkné  plundry.  Json  patmy  řemeny  svrch- 
ního kalhotu  a  mezi  nimi  váli  se  hromada  látky  apodnějSI.  To  byly  ony 
nevkusné  německé  plundry,  proti  nimž  se  kázalo  a  kteréž  úřady  zakazo- 
valy.   A  podobá  se,   že  i  v  samých  Němcích   kromě  lancknechta,    kromě 


';  VÍE  Život  av.  Pelag.  v  Život.  Svatých.  Mlniat. 

*;  Femoralia  frc.  femorale;  femiaalia;  feminale;  colottea;  braie  á  homme, 
braie  de  famme.   To  jm^no  po  vil  Evropé. 

*)  Kaáa  =  superior  brachurum  para,  pndenda  et  femora  obtegena.  Nomen- 
clator  VeleaUvinův.  184.  Oestei. 

*)  Naili  jsme  je  r.  1360  v  lipiscích  Ětěpánkových  z  arcb.  licoinyil.  Lib. 
divialanuin. 

')  ZtitBíhr.  f.  dent.  Knlturgeach.  I.  665. 

')  I  80—100  lokta  látky  ua  ně  vyilo.  Hefaer-Alteaeck.  6d9.  Nii  VelealavlD 
v  Politíi  vypravuje  g  hrůzou  o  jakéms  lancknechtu,  jeoi  spotřeboval  99  loket 
tykyty  na  vyvlačováni  nohavic  i  kabátu. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


4.16 


rOzpnstilého  nSkterého  Šlechtice  a  kromfi 
bujného  mladého  řemealaika  nebo  stu- 
denta potnlného  iidný  alniuf  ílověk  do 
oněch  nejbájnějších  plnndrA  se  Deobonval. 
Přestáváno  na  Btřldmějif  formě. 
V  Se8k;^ch  inventářích  jest  vyv ládo- 
vaných kalhot  sila.  Někdy  se  tím  mini 
kalhot  na  zdobn  Bvon  poněknd  proře- 
zaný a  podoby  slníné,  jindy  viak  za  Um 
jménem  jaou  opraTdn  plandry.  Je£ti 
koncem  XVL  vikn  čteme  t  pražské  po- 
pisní knize  o  „poctiviclch  dělaných  po 
němečku  a  TyvlaíoTaných  íerným  sa- 
tinem'.')  Určeni  „po  némecko*  avědčt 
o  plondreeh.  V  krejČoTakém  řádě  města 
Jablonného  2  r.  1592  nařizuje  se  norot- 
némn  mistroTl,  abj  iil  za  kas  mistrovský 
„poctivice  ivýcarskě",')  a  ze  zprávy  Ji- 
říka Závět;*)  o  kornnovánl  Hatiáiově 
r.  1611  dovídáme  se,  ie  nohavice  Bvý- 
carskě  byly  ze  inytů  červených  aksami- 
tových, povlačované  bllon  tykytou.  Tedy 
tase  plandry. 

Také  kalhotů  zřejmě  plundrových  či  plodrksásB  dost  a  doBti 
T  knihách  sesblráS.  Vždyt  dž  onen  nefiČastný  zloděj  Jíra  CibolkSv,  Jejž 
r.  1577  oběsili  v  Solnici,*)  sám  sebral  v  Rychnově  plndrkság,  v  Svi- 
tavách  tři,  v  Skutči  též  jeden  pladrksáe  a  v  Čáslavi  ,plondry  —  a  jiné 
kalhoty".  Y  Praze  chodíval  v  plodrksáse  na  přiklad  Albrecht  z  Lehen- 
tála,  knpec  iia  Koúakěm  trhu,  maje  kromě  pladrksásn  jeítě  čtvero  Jiných 
poctivic  tjkytoo  podvlečených.') 

Ačkoli  české  plnodry  té  nemírné  obilrnosti  nebyly  jako  německé, 
nicméně  iíroky  byly  podle  pojmA  nynějEich  přece  z  míry  dost.  Tfme( 
na  příklad,  že  r.  1565  krejčí  Tesař  délal  .pldrbuzny"  ze  ženské  snkně 
nebo  t  mniského  pláitě  velikého;')  také  víme,  íe  r.  1572  jeden  pražský 
sklenář  okradl  kdesi  pět  konvic  a  „měl  je  v  plndrhnznách".') 

Ale  Jménem  plandrfl  nesmi  se  dáti  badatel  mýliti!  Čechové  zvali 
naposled  kde  které  íiroké  nebo  nadité  kalhoty  plnndrami  nž  pro  samotnn 
ilřkn  jejich.^  Plundrami  byly  jim  na  přiklad  ony  Široké  kalhoty,  jimiž 
oděni  JBOn  kopci  na  Sadelerově  rytině  Vladislavského  sála. 


Čls.  262.  Landcnecfat  r.  1581. 

Z  kodexQ  strahovské  knihovny 

(1  Dobrenských). 


')  Arch.  praž.  C  1172. 

')  Arch.  mns.  liit.  c  Jabloň. 

'  Udv.  knih.  č.  64.  B.  131. 

C.  Č.  Has.  1847.  612. 

Arcb.  prai.  6.  1210.  39. 

Tamie  i.  104a  184. 

Tamlu  £.  lO&O.  216. 

Komenclator  Veleslavisfiv:  plndrhosy  —  nadívané  nohavice.  i96. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


Teij  při  fieskýcb  plondrech  nebude  víďy  potřebí  layilití  oň  ono 
přebdjpé  Démecké  TyvlaČov&nf  lancknechtaké.  Sondiine  tak,  ítonee  na 
pHklad,  ie  r.  1 570  mél  krejči  Jan  Střibreký  na  akladS  ,IÍ^H  soukenné 
pladrhoinr  po  20  groifch,  20  párfi  plndrbnznfl  z  černého  plátna  po 
10  groíích,  15  párA  pladrhoznA  plátSuých  bílých  po  D  groiicb.'")  To( 
jsoQ  přece  kalhoty  ngjaké  bodně  prostiíké. 

Ba  některé  plátěné  „plnndry"  bodon  ji£  šatem  spodním!  Jsootž  na 
přiklad  T  poplae  STrchkA  ctibodcého  faráře  sváto  mi  chalakého  Jindřicha 
r.  1584  plátěné  plandry  poěítány  hned  při  .vinuti"  iili  prádle.")  Pan 
farář  jistě  nechodil  v  bilýcb  plátSnkách  po  nlíci.  Prvni  kalibotj,  jei  se 
zřejmě  zovon  .podTlékacimi",  nalezli  jsme  oviem  teprve  r.  1606. 
Byly  z  Černého  barchana.*) 

Zatim  co  n  nás  panovaly  vSelijaká  poctivice  nebo  galihoty  Btehennl  ~ 
ryvlafované  i  obělrné  plnadry,  at  svrchní  at  spodní,  vyvinovala  se  ve 
ápanii,  Francii,  Itálii  a  v  Anglii  nová  nepěkná  móda  kalhotová.  Galihoty 
totiž  ztrácely  řasy,  krátily  se  i  nabnbřovaly  se  vycpaninon.  Dostaly  formu 
metoann  nebo  knll  ěi  bnbnft  z  karet.  NaSi  jim  řikali  poctivíee  dpa- 
nélské  a  někdy  i  poctivíee  duté.  Též  dosti  zhusta  za  slovem 
„ksas"  skrýval  se  daty  románský  kalhot. 

Při  tom  kalhoté  zase  znova  nastoupily  slaíbu  nobavlee  ODZké, 
dlouhé,  přileblé,  celou  nohu  až  do  střevíce  kryjící.  Někdy  se  tysky- 
tajf  se  jménem  „tažených  poctivie".  Panstvo  nejraději  nosilo  k  Špa- 
nělským krátkým  bnbnúm  pletené  faedbávné  trikoty,  jimi  n  náa  říkali 
„tkané  nohavice*  nebo  lekdy  také  „ítrymfy",  které  viak  jefitě  v  letech 
osmdesátých  velmi  byly  drahý. 

Vyiíí  stavové  zobyíejnili  si  n  nás  brzy  tato  móda.  A  méfiCané  ne- 
zůstávali dlonho  za  pány.  V  kancionálech  pozorajei  již  v  letech  pade- 
sátých ta  a  tam  dotčený  Španělský  kalhot;  nejprv  ovSem  formy  s^dmé 
(viz  obr.  263.),  ke  konci  včkn  pak  i  tak  podivného  baroka,  jako  nfcasnje 
slnha  při  svatbě  v  Galilejské  Káni  v  jednom  kancionále  aniversitní  knihovny 
z  r.  1597,*)  nebo  jako  vyobrazen  Vácalav  Diblfk  z  Totína  r.  1581  v  kon- 
řimském  graduale.  Na  přítomném  obrázkn  (č.  264.)  jest  jasný  vzorek  Špa- 
nělského ksása  s  úzkými  nohavicemi.  Ksás  je  vydat  a  prnty  na  něm  json 
plasticky  buď  přiiity  bnď  vySity  tím  zpOsobeni,  jako  jsme  svrchu  vykládali 
jméno  lenýfe  při  kabátě.  Kabát  pánův  je  popásni  vycpaný  a  jako  proSIvaný. 
Na  pláSti  pánové  visi  podivný  límec.  Obrázek  jest  vyňat  z  malostran- 
ského kancionálu,  r.  1572  pořizeaého. 

V  inventářích  městských  zřejmě  éteme  o  poctiviclch  Španělských  a 
dntých  teprve  od  r.  1570.') 

')  Átth.  prát   e.  1172.  63. 
>)  Tamáe  i.  1178.  3. 

')  Tamfe  i,  1174.  O  ilafhuiách  mluvf  litomyil.  knlfaa  lib.  dlvisioo.  vek. 
listovně  r.  1654. 

•)  C.  17.  A.  8. 

*)  Arch.  pni.  6.  1173. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


4Í7 

Keni  snad  potřebi  zfláSti  dokazovati,  že  podle  SpaDélských  dntýeb 
kalhotd  vSeckj  ostatní  starSl,  ba  i  staroíitné  drahý  poctivic  a  nohaTÍc 
Žily  a  kvetlj.  Pořád  přicházejí  ti  na  o£i  v  inventářích  .kalihoty  a  pnn- 
Cochera"  —  tedy  forraa  starU  podle  ^nohavic  s  ksásem"  a  .kalifaot  s  no- 
baTiceni'',  tedy  podle  formy  novějŠi,  a  tn  a  tam  spatřii  1  „poctiviee 
dlonbó",  tedy  formn  nejstarSÍ. 

E  tímto  TSelikterakým  poctÍTÍcfm  a  nohavicím  pfipojnjl  se  n  nia 
tjksásy  vlaiSské",  kteréž  asi,  soudíc  dle  obrázků,  Deliíi  se  od  fipaněl- 


Cfa  263.    Z  brodského  gradualu  r.  1157. 


ských,  a  kromS  toho  vyskytuji  se  n  ná<  v  dobí  Rodolfnvě  nezřídka  téi 
„uherské  gaté".')  Že  v  modrých  anebo  v  červených  nber.^kýcb  gaticb 
chodíval  v  Praze  do  r.  1594  Václav  Batory,')  to  nedivno;  ale  ie  se  do- 
stala „červená  gafata"  i  db  krámy  praiské,  kdei  r.  1608  cenili  je  pár 
po  p&l  druhém  rýnském,  to  svčdčl  o  tom,  Se  naSi  lidé  v  nich  také 
chodívali,') 


')  Střih  gad  uberský.<b  nebo  „bcjdackých"  viděli  jsme  v  knize  táborakých 
krejčí  r.  1717  Mazaným  narýsovuný.  Dle  něho  by  to  byl  kalhot  krátký  jen  po 
kolena,  dole  knofliky  laplnaný.    Je  v  lidovéni  kroji  dosavad. 

')  Arch,  prai.  i.  1203.  76. 

')  Tamíe  č.  1174.  330. 

Dr.  Zlkmuid  Wintu :  VaiaJ  kra]*.  83 


lyGoogle 


J 


4Í8 

Od  poí&tkn  XTli.  věku  patrné  hynoa  a  nás  procpané,  „dtité"  noba- 
Wca  ipaDČIská  a  přerabu  nad  nimi  dobývají  sobe  bálihoty  frascoazské  úzké 
nebo  ODy  Sirokí,  jež  zove  Lomoický  „faldovaDými".  V  Němcích  slnlj 
BonvékovcSm  ngeyaenboseii'',  podle  hrdiDných  obránců  své  vlasti  Geosťi 
QÍzozflmBkých. ')  Yiory  jejich  zříti  na  obraze  literátů  pracbatickýcli 
(č.  191.);  jiný  vzorek  z  r.  1620  podáváme  efslem  265,  Obraz  předsU- 
Toje  vzuešeného  pána  z  česká  mapy  Sadelerovy. 

Vlečky  vSady  poctivice  a  aeděnf  b^Ia  podSfvána.  Při  Španělských 
kalhotech  rozumí  se  věc  sama  seboo;  bylytě  takové  kalhoty  jako  ^tnode- 


Čia.  264.  Čís.  265. 

Z  maloitraoBkého  kaocionálu  Bohemus  uobilis 

r.  1672.  z  mapy  Sadelerovy  r.  1( 


race*.  Ale  í  kalhot  tebký  mival  podilvka.  Obyípjné  plátěnou.")  Střlbráti 
knpojí  r.  1537  eervasovi  svéma  sokna  dva  lokte  po  48  groSich  na  no- 
havice a  platí  zároveň  „za  podlívkn  pod  nohavice  13  groSů*.';  Čeládka 
zárokn  jindřichohradeckébo  doatala  r.  1564  postav  ílotého  saktta  na  pod- 
Sivko  nohavic  za  pftl  drnbé  kopy  groSQ.*) 

Vlaské  poctivice  urozeného  pána  z  Hradce  Jindřichova  byty  r.  1 573 
opravovány   snknem   červeným  a  černým  a  vycpány   vlasy  koňskými,  jel 

■)  ZeitBcfa.  far  die  Ealturgesch.  I.  775. 

>)  „Oalitoty  aksamitové  pláioem  podáité"  —  v  arch.  prai.  č.  1173.  386.  >  j. 

")  Arch.  plzpů.  i   184.  228. 

■)  Arch.  bradecký.  Oa6ty  pansko. 


zsdbyGoOgle 


479 

koupeny  z«  36  groJA.  Přeď  tím  r.  1Ř65  pUU  se  4  groSe  klobondiikB 
,od  vymrakáDÍ  dvon  liber  bavlny  J.  M.  paon  pod  noharice".') 

Nohavice,  kalhoty  a  ksáay  mívaly  „kryti",  jei  se  odrazovalo  a 
přivazovalo.  Urozený  Zikmnnd  Kej  z  Hiiifeldn  r.  1562  rozpnBtile  volal: 
bJ&  hned  s  krytím  choditi  nebuda,  dám  Je  sobě  vypárat,  Čerta-li  hych 
se  s  ním  vídycky  rozvazoval!"*) 

Na  trhn  v  českých  Benátkách  r.  1546  táze  lály  a  .promlonvaly 
ieny  poctivé,  íe  pan  Adam  Leva  s  Brozánek  vohavné  tak  cbodl  bez 
snkně  v  nohavicích  majíc  krytí  odvázané  po  jedné  airanfi".*)  Protoi  volá 
Lomnický,  aby  Bfih  a  lidé  nenávidéll  ty  ielmy,  Ježto  mají  tvárnost  Ud- 
skon,  jazyk  český,  oděv  cizozemský  —  „i  dole  hanebné  véci  téla  svého 
nestydaté  odkrývají"-*) 

V  kelhotech  bývaly  kapsy.  Když  nechtél  r.  1588  v  pražské  ho- 
apodě  Zbiroh  platiti,  sůhEa  mn  ienkéřka  do  ,poctivic  a  řekla:  kde  máS 
kabsn?;  a  vyňala  p&l  tolarn*.')  Také  tehdejíí  zlodSJi  nmlvali  do  gkabes' 
éiperně  sahati.  Roka  1590  Erištof  Pray,  přijev  do  Prahy,  ,v  hospodé 
řetéz  zlatý  ze  230  článků  s  groíem,  na  némž  obraz  Jeho  Svatosti  pa- 
pežské byl,  z  hrdla  svého  sĎal  a  vstrčil  do  galihot".  Neí  doiel  na 
Hrad  —  byl  řetéz  ten  tam.*) 

Že  kapsy  bývaly  blnbíi  dneínfch,  to  sondlme  ze  slov,  zapsaných 
r.  1614  v  pri^ském  sondé:    gKrejčí  sáhl  k  tulichn  do  kapsy  a  pichl".^) 

Přední  zdoba  kalhot  bylo,  jakož  svrcbn  připomeanto,  vyvlačo- 
vání.  I  trikoty,  nohavice  tkaaé,  bývaly  vyvtačováoy.  Viděti  to  na  fignfe 
Ferdinanda  I.,  vytesané  na  reliéfu  českého  Belvedem. 

Jaký  vkns  pří  té  módě  mívali  naii  předkové,  to  akáieme  několika 
případy.  Vyskytují  se  v  pftli  veka  o  měSCanA  .poctivice  bronátué  son- 
kenné,  atlauem  popelstým  premované  a  tykytou  popelaton  vyvlaíovaaé' ;") 
nksás  vjvlačovaný  barasem  bílým";*)  sekretář  komory  české  doktor  Bann 
(t  1596)  cbodival  v  „poctivíclch  černých  s  aksamitovými  inyty,  karma- 
zínem popelatým  bodeným  podvlečených".'")  Páni  llechtičtf  mívali  toní 
doboQ  ipoctlvice  Čtrné  zlatohlavem  vyvlačované",  „poctivice  kannazinové 
popelaté,  nebo  aksamitové  zlatohlavem  vyvlačované".  A  čteme-li  r.  1551 
v  ioventáři  Marty  z  KyuSperka  o  červených  nohavicích  zlatohlavem  pod- 
ditých;  to  zajisté  rozuměti  jest,  že  ony  nohavice  byly  zlatohlavem  vy- 
vlačovány.**)  Pan  Hikalái  Lobkovický  r.  1588  nechal  po  sobě  mez! 
jinými   drahými   nohavicemi   také    ,poctivice   červené   s  ínyty,    iňflrkami 

')  Tiícber.  Opisy  onitQ  hradeckých. 

*)  Soud  o  tu  rec,  pouévadl  mela  oumysl  nráilívý,  JUi  v  kn.  komor,  soudu 
t.  14.  O.  S68 

"I  En-  komor,  soudu  r.  1516.  Hus. 

*i  Pejcha  žít  Ota. 

■)  Arch.  prai.  t.  1126. 

A  Tamle  6.  1138.  64. 

•)  Tamie  6.  1068.  248. 

■)  Tamie  6.  1173. 

')  Tamie  t.  12ia  11. 
'•)  Tamie  i.  1178.  339. 
")  Tamie  t.  100.  A.  1. 

DigitizsdbyGOO^^Ie 


48A 

EUtýmf  premo?ané  a  ilatoblaTem  T^TlaíoTané*  a  dnihé  ,žtntého  aksa- 
mita  karmazioem  vyilaíoTané".')  V  Loaoecli  nalezli  jsme  r.  1676  mezí 
jinými  kns7  táí  „Beděol  aksamitoré  premorané  a  tykytoa  Tyvlačované".*) 

Nebylo-li  Tyvlačovánl  na  kftlibotecb,  b;l/  tu  aspoň  prýmy,  tba- 
iilee  a  íňAry  iili  toienice.  ČítáS  v  invent&řlcb  dosti  zhusta  o  ,no- 
bavlclcb  8  barvami'.*)  to{  s  prýmy,  čftáS,  žb  ten  onen  tni  .soDkenoé 
poclivice,  aksamitem  5flraýin  premoTané' ;  nebo  .ksá;  sookenný  černými 
iú&ikami  a  ikanicemi  premovaný";  pan  Hrob6ický  (f  1600)  mlral  prostý 
nkaáa  aksamitový  íerný  s  portkaml  dupl  tykytovým  i".') 

Nékdy  —  ale  teprve  koncem  století  —  naskytnon  se  ti  „kaliboty 
se  stříbrnými  koofliky".')  Tedy  i  knoflíky  byly  ozdobou;  a  knoflíky 
pak  zflatávajf  na  kalbotech  napořád  až  do  nsiich  dob,  kdež  nstrnnly 
v  kroji  lidovém.  T  Litomyili  má  kdosi  f.  1650  ^spodky  se  atřibrnýiui 
knoflíky  a  kalonoy  premovatté".') 

Spola  B  koofllkj  od  poloB  ZTI.  veka  zhasta  bývají  spodky  „sta- 
hania"  zdobeaé.^ 

Kalhoty  byly  jako  každý  jiný  íat  ze  vfiech  látek  pořiioviny. 
Holotové  na  Hradci  JindHcbovg  mívali  agalioty"  z  barvenébo  plátna."] 
Ale  to  přece  patrao  a  vlastnd  dobi^  pocbopitelno,  ie  ke  kalhotAm  brá- 
vali spfie  látky  poditatnéjSl,  pevaŽjSÍ.  Byly  sic  kalhoty  také  z  damaSkn, 
z  mocbýra  —  i  mčítuné  v  takových  strojbách  chodívati')  —  ale  nepo- 
mřrnd  větil  snmmn  kalbotfl  aksamitových  a  sookonoých  shledáš  nad  lebíf 
hedbávné.  Aksamitové  kalhoty  staré  cenili  r.  1593  v  Praze  za  kopa,*") 
poctivice  dnpltykytoQ  vyvlačované  r.  1590  až  i  za  44  kop  groifl!**) 

Na  soakenné  kdlhoty  a  nohavice  brávali  zámoŽDějif  lidé  vSech  etsvA, 
i  sedláci,  ktei'!  nebyli  stav,  velmi  rádi  drahé  líndiSe  a  sakoa  anglická 
pro  vytrvalost  těch  látek.  Soukenné  kalhoty  nejlacinéji  ceněny  r.  1583 
v  Praze  za  48  gro$Q,")  byly  té  asi  jen  ze  eakua  vlčatého  laciného; 
péknéjSl  kalhoty  téhoi  roku  byly  za  dvě  kopy;  vidyt  stál  r.  1570  loket 
snkna  domácího  12,  20  i  vice  groifi,  a  , malému  pacholeti"  musil  krejčí 
r.  1592  vžiti  na  kalihoty  p&l  pátá  lokte  látky.")  Od  Eití  soukenných 
kalhot  měl  krejči  dle  ráda  Rudolfova  z  r.  1578  bráti  4  groSe.'*)  Kalhoty 
z  cizích  lindiSa  byly  za  kolik  kop,  vlmeC,  že  jediný  loket  takové  látky 
byl  za  kopu  i  za  vice  kop. 

■}  Arch.  praž.  ISS. 

*)  Deaky.  MíbcpII.  92.,  arch.  loun.  t.  1.  O.  i7. 

'}  DetVj.  MlBcell.  92.  r.   1534. 

*i  Aicb.  pral.  č.  1174   76. 

•)  Tíž  hiiiha. 

*)  Lib.  div.  v  arcb.  litom.  vypsal  Štěpánek. 

')  Viz  inTCDiař  v  Byiici.  Mu».  r.  1663, 

*J  Tiscber.  Účty  panské  i  Hradce. 

')  HukaviÍDlk  praž,  Neytyngar  r.  1699.  Arch.  pral.  i.  1174.  85.  Téi  arch. 
loun.  i.  1.  C.  18  70,  r.  1691. 

")  Arch.  praž.  t  1174.  24. 
")  Tamie  C.  1173.  187. 
")  Tamže  i.  1210.  85. 
'•)  Tamíe  fi    1065.  283.  285. 
■«)  Tamté  «.  SlS.  120. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


481 

Z  I&teb  novSjilch  na  k&lhotech  vyBkytoje  se  od  poJSAtkn  XTII.  Těkn 
pamazin  &  mosel&n  anebo  mezoUn  *)  dosti  často. 

Od  let  sedmdosfttých  hojnS  se  Tjskjrtojf  v  Praze  »noIlftTÍee  tkané 
baTlnčné". 

NeJTlce  kalbotfl  t  XVI.  vSkii  b;lo  arobeno  i  kůže.  Taf  ovíem 
nejpodstatněji!  Idtkoo  a  tndtŽ  podstatným  naiim  Cechftm  nejmileji!.  A  ne- 
bjrIy-U  celé  kalhoty  z  kAíe,  aspoň  kos,  na  němž  se  sedélo,  jenž  slal 
„seděni",  hfnl  z  kůle. 

Koženky  nalézáS  nejprve  při  lidech  dělných,  chnd/cb.  D!  kniha  ná- 
chodská r.  1566  o  chodem  chasnikovi  SohkOTl,  je  mél  iaty,  Jako  jeden 
z  chudých  mládenců,  sakni  lindy£o?on,  kabát  tykytový,  poctivice  jedny 
lindyloré  a  dvoje  kožené.') 

Kalhoty  sviřeci  viak  nacházíi  při  viech  stavech,  a  ve  vBecfa  měst- 
ských knibácb  json  psáoy.  Na  přiklad  v  Chrndimi  má  r.  1536  mSfitan 
Šach  .seděof  koieDé*,*)  Bláha,  ieokýi'  v  Plzni  (f  1558)  chodíval  v  čer- 
vené fiepiíce  a  v  poctivíclch  kožených,  jiných  ani  nemige;*)  plseitl, 
rychnovEtí,  litomyfiliti,  jaroméřitl  měSfané  chodívali  v  kožených  nebo 
xviřeclch  poctiviclch ')  —  slovem,  kteréhokoli  mésta  starodávná  kSafl; 
a  inventáře  otevřeS,  vinde  koženky  nebo  kaliboty  , zvířecí". 

Roznmf  so,  ie  pražiti  měifané  chodívali  v  koženkách  také.  La- 
zebník pražský  Martin  nemU  r  1564  jiných  poctJvic  nežli  troje  .zámi- 
Sovó";*}  ale  nejen  lazebník  i  bohatý  Goliái  (f  1577),  Jemaž  náležel 
dAm  a  pivovar  proti  „Sladkým",  mél  troje  kožené  poclivlce;')  též  ofený 
professor  a  obojích  práv  doktor  Simon  Proxenns  (f  1575)  chodíval 
v  nich  —  krátce  před  btou  smrti  objednal  si  nové.")  Doktor  lékařství 
Jan  Švancar  z  Tepence  nechal  po  sobě  r.  1558  ítvero  poctivic  kule- 
ných,^) také  cizi  doktor  Tatina  Bazynus,  jeni  r.  1597  í  Prahy  kradmo 
siel,  chodíval  v  „kožených  galiotách"."')  I  velebnf  páni  odívali  Be  kožen- 
kami. Na  přiklad  Jindřich,  farář  n  iv.  Michala  (f  1584)  zanechal  po 
sobě  „kožené  poctivice",")  a  proboit  vyiehradský  Jiřik  z  Jelče  má  v  in- 
ventáři kožené  nohavice. 

Také  rytíři  a  páni  ob  £as  oblékali  se  v  koženky;")  na  příklad 
Jindřich  Hrobiický  roku  1600   má  ,bllé  kalihoty   kozlovy".")     Urozený 


')  Rokn  1607  kotou  se  .kalihoty  menliitové*  starými. 
■)  Arch.  náchod.  fan.  č.  XV. 
>J  Rjbiíka  6.  C.  Mas.  184G.  969. 
*)  Arch.  plteíi.  i.  35. 

*)  Viz  písecké  klafty   ttmijií.   Lib.  divIs.   v  Utoaiyili.  272.    Vypsal    Ďté- 
pánek,  knapp.  JaroméK  78. 

*J  Arch.  praž.  t.  1173.  E. 
^)  Eq.  arch.  praž.  i.  1173.  178. 
')  DBby.  Míec.  t.  IJ4.  165. 
•)  Arch.  praí.  fi    100.  218. 
>V  Tamže  Ě.  1173.  885. 
'O  Tamíe  t  1173.  8. 
'^  Arch.  loun.  b.  1.  C.  16.  70. 
")  Arch.  praž.  Č.  1174.  76. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


482 

pu)  MikoMi  Lobkovic  (f  1586)  zanechal  po  eobS  „kaia  zvlHtí'  —  ale 
OTÍem  .a  brna&tnjmi  květ;",  a  ánhé  .poctívice  koiené  bílé'.') 

Poctivice  koiené  bylj  tak  objíejny.  Že  drahotný  řád  RndolfJtv 
r.  1576  astanoTil,  kolík  amf  krejeif  od  jicb  niiti  bráti.  UstanoTil  4  gr. 
ieaké  a  později  20  groíA  miS.*J 

Víecky  Bvrcha  ryloieué  fonnf  kalbotné  býTsl;  iity  z  kflíe.  Na- 
lezli Jsme  r.  1582  t  Praze  i  gksás  Tlaský  kožený,  tkanicemi  pre- 
DioTaDý".  Oriem  OQjobySejnéjfif  byly  koženky  formy  nejprostěJSl,  asi  té, 
která  dotnd  v  kroji  lidorém.  T  JaroměiH  jim  Hkali  .bladké*.  &&d 
RadolfHv  zoTB  Je  poctivice  kožené  „8  řeméHky*'. 

Co  do  pflvodn  zrlřecibo  materiala  nejvíce  bylo  kozlovic,  jakkoli 
v  řáde  krejCiřQ  Bníickj'ch  r.  1580  čteme,  aby  mistři  na  prodej  nedělali 
z  koilovic  než  apiie  ze  skopovic.*) 

Bývaly  „poctivice  kozlovy'  i  aksamitem  premovaoé.*)  Nékolik  po- 
ctivic  nalezli  Jsme  z  kůže  lani,  jeleni.  Slovntný  Kolárek  s  Těílna,  ma- 
jetnlk  domn  HřebenovBkébo  v  Prase  (f  1599)  mSl  také  ,kaUhoiy  z  lo 
sovy  kflte  Blříbrnými  pasomany  promované".')  Naposled  i  psí  nohavice 
nalezli  jsme.  Měl  je  r.  1591  kýs  tovaryS  mlynářský  v  Prase.  Ukradli 
ma  je,  když  omlral.') 

Co  do  zpracováni  kAže  fitáme  nejiastéji  o  poctlvlcfch  nebo  kali- 
faotech  „zámiíových".'')  Byly  i  kflie  víelikteraké  „na  zámii  zpracované*, 
n  pražského  krejéfho  rokn  1570  bylo  „mažských  nohavic  zámifiovýeh 
26  párfl  velkých  malých  oceněno  po  50  groíich  miieňských  kns.^  Jedna 
kůže  támiiová  po  15  groSích  pátena. 

Co  do  barvy  bývaly  zvířecí  nohavice  obyčejné  bily,  hřebíčkovy*) 
a  iemy.  Černých  bylo  nejvíc  a  slaly  „imelcovaně*.  Kterak  koženky 
fimeleovati  bylo,  toho  nalezli  Jsme  recept  psaný  čísi  rukon  v  jednom  slo- 
váři."*)  Bylo  vzíti  saze  a  třiti  je  s  klejtem  a  lněným  olejem-  Šmelc  na 
koženkách  byl  pomíjející  jako  viecko  na  světě.  Proto  mnsily  koženky 
ob  ías  zase  přibarvovány  býti.  Tyěítáf  nějaká  iena  r.  1566  pražskému 
paBÍři  Fortanovi,  jenž  často  poctivice  z  koži  zbarvoval:  „Co  se  s  nimi 
vždycky  barvíS,  an  jako  by  na  tebe  nebyly  íity,  vSecky  8e  pukají".") 

•)  Arch.  pni.  L  1178.  1S8. 

^  V  arch.  prai.  Chaos  též  i.  848.  IM. 

*)  Arch.  praž.  i.  1178.  125. 

'i  Arch.  mus,  listin;  sníické. 

'    Arch.  pní.  t.  1174.  lOS. 

•J  Tamže  1132.  S03. 

^)  Dsky.  Hisc  92.  R.  1621.  „Slovntný  Jaknb  od  Traního*  odkanqe  pacho- 
leti JohannesoTi  „likon  latinský,  kaftan,  kalamit  cjpHioTý  a  k  toma  nďuvice 
s^niloTé".    Pavel  apatykftř  v  Prase  r.  1587  „nohavice  zámliové".   Tamie. 

•)  Arch.  prai.  C  1172.  68. 

•)  Hřebfikové  koienky  vii  v  kn.  arch.  praž.  «.  1210.  37. 

■■)  Unir.  knih.  t.  64.  C.  22. 

"}  Arch.  prai.  t.  1049.  56. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


488 

Kalhoty  zviřecf  bjlo  Iie  nSiti  z  dvon  skopotic,  eUe  oviem  jen 
E  velikých.  Roku  1586  přibčbl  v  Taroové  soused  Talentio  Tnpenda  na 
sond  a  „předkládat  jakési  koíeaé  kalihoty,  aby  páni  na  né  pobledSli  a 
toho  povAíili,  JBoa-1i  takové  kalihoty  ze  dvou  kožf  velikých  akopových!" 
Páoi  poliledé)],  a  krpjiovský  cechmiatr,  háje  cech,  pravil,  že  měl  Tnpenda 
prve,  než  kalhoty  liti  dal,  ukázati  cecbD,  jak  veliké  ty  skopovice  byly, 
„k&že  jednostejné  nebejvaji" ;  ,ze  dvou  koil  dosti  je  tn  oděláno". 
A  Bond  rozhodl,  aby  Topenda  necbal  cech  a  pokojem,  a  myslf-Ii,  že  se 
nin  Skoda  stala,  že  mu  krejči  Petříček  kna  skopovice  apronevéfil,  af  prý 
vÍDi  Petříčka.') 

Kdežto  tedy  kožeoky  byly  několikem  barev  ometeny,  kalhoty 
z  jiných  viecb  látek  barvami  svltivaly.  Známe!  i  mnoho  kalhot  světle 
červených,  perlových,  i  zelené  paponikovýcb.') 

Ř«kneme-li  jeStř,  íe  jsme  r.  1578  nalezli  v  Praze  divooa  formo, 
totiž  „poctivice  kožené  s  živůtkem  při  nich  bar  chánovým',')  a  že  noha- 
vice visívily  Da  koienýcb  šlech  anebo  „šandách",*)  lze  nám  na  konec 
oznámiti,  že  chodívali  nejedni  mafové  také  zhola  bez  nohavic;  aspoĎ 
čteme  v  policejních  řádech  leckteréhos  mésta  o  pokafé,  která  stihne  ne- 
stydaté lidi,  bez  kalhot  veřejně  chodící.  T  Liberci  prý  na  tn  neBlainost 
osadili  jeden  grol  treatn.') 

Jako  v  předeSIém  století,  tikí  i  v  tomto  pořade  pekaři  a  mlynáři 
rádi  bývali  bez  nohavic,  nad  ífmž  se  na  přiklad  r.  154J  ani  rychtář 
v  Slávkové  nepohoršil.  Na  rozkaz  vrchnostenský  sebral  mlynáře  a  Slav- 
kova kdes  do  vězení ;  ale  ie  „mlynář  měl  na  sobě  toliko  koíili  a  fěrtoch, 
potom  mn  střeví,  aokné  a  klobonk  z  mlýna  vynesli  a  vzali  ho  do  tre- 
stání." Tedy  měl  mlynář  vSecko,  jenom  ne  kalhoty.') 

Připomínko  o  Ženských  noIiaTiefeh  nalezli  jsme  ponze  v  ěe- 
akém  řádě  řehole  dominikének,  psaném  asi  na  počátkn  XVL  veka.  Ta 
se  poroněi  jeptiSkám,  aby  spávaly  oblečeny  i  „s  nohavicemi  v  krajinách, 
v  nichžto  ženy  nohavicím  zvykly  jsoa*.^)  Mély-li  mniéky  nohavice,  měly 
je  asi  jiné  pani  u  nás  téí;  ale  jaké  byly,  nesnadno  říci. 


')  Arch.  tnmoy.  Acta  forens.  144. 

*)  Takové  mél   na  př.   pan  Burian  le  Šramberka  f  1613.    Dsky.  «.  B.  20. 
^  Arch.  praž.  č.  1172.  203. 

<)  Slovo  ianda  nalezli  jsme  ponejprv  r.  1600  v  kn.  arch.  praž.  i.  1062.  SJQ. 
„Kolečnlk  bránil  le  iandon,  sňal  íanda  a  zamítal  se  kordu." 
*)  HalMch.  Reichenb.  136. 
')  Eo,  kom.  sondu  fi.  9.  b. 
')  Rukop.  univ.  knih.  č.  17.  F.  14. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


8.  Panéoeh  a  obav. 

PoDtcicb  mniiký,   Centký;   fonna  pnoJSochn;  Tázaný;    ciiI  zbetl  a   ni*;    ieské 

paniochj;  Uikj  pnnCochové;  barry;  pofíik;  nebo  podraiky;  rietikteraké  střerf; 

babiký  „punfccL  a  podeÍTj*;  botk;;  botj  a  ikorné;  íkorne  rjbnikireké,  lovecké; 

rejtbargkd;  ikarpetle;  podkúvk;;  pinUfle;  kflale. 

Vnaioeihj  (v  Turnově  „bončocby"  z  ném.  bnndschub)  mniaké  od 
ienakjcb  lliily  se  ne  tak  úloboa  «ni  podobon  Jtko  platností  BTon.  Paníocfa 
moiský  byl  t  XVI.  vfkn  iatem  svrchním  —  piinČocfa  ienský  iatem 
•podním. ') 

Co  do  formy  byly  punčochy  dlouhé,  krátké,  „8  přikopytim" 
čili  fle  střevlíky  nebo  bez  nich. 

Pnnfoch  dlonbý  jest  čauto  vídati  t  erbe  panSochářském ;  byl  (o 
punčoch  dosabnjíd  přes  koleno  vysoce.  I  trikot  slnl  uékdy  pončochem 
dlonhým.  Přikopytfm  a  Btřevíčkem  na  pnníocbn  mini  se  vlastné  ona  iásl 
punčochu,  která  Jde  od  kotnika  k  £pici.  Punčoch  bez  příkopytf  nebo  bex 
stfevlěkD  jest  pouhé  lýtko  na  zpAsob  nynéjU  gamaie.*)  V  Praze  cenil 
B6  pár  „punčoch  bez  slřevlick"  za  polovici  celébo  punčochu.^  A  nStfe- 
vfček  plátěný"  Jsou  nyníjíl  ponožky  (socken,  soccub). 

Fnnčochy  lil  krejčí  nebo  vázali  je  z  vlny  soukeníci  a  pletli  na 
gtavé  puDČocháři. 

Které  punčochy  íil  krejčí,  ty  byly  buď  v  celku  dlo  nohy  stříleny 
a  oiity,  nebo  se  zapínaly  a  íoěrovaly  vzadu  na  lýtku  tak,  jakoi  vidíme 
obrázek  toho  v  Melaotricbové  bibli  r.   1&49. 

Vyskytují  se  punčochy  také  zapínané  knoflíky  sfříbrnýini,*)  Pan- 
čocby  z  vlny  vázané  byly  také  celkem  v  sobi  uzavřitým.'}  Když  se  aa- 
nčill  řemeslníci  punčochy  tkáti,*J  tkali  je  ovSem  téi  v  celku;  knoflík, 
haklík  stsl  se  zbytečným.  Ale  na  patě  masil  puučoch&ř  tkanou  punčochu 
seéívati  jehlou. 

Co  do  pAvoda  Bvého  uvádějí  se  drahou  polovici  XVI.  věku  a  nás 
nejhustěji  punčochy  „nidrlnntské",  zvláitě  „prisloTé"  či  „bry- 
Slieké",^  jicbS  koncem  XVI.  století  .tucen"  za  6,  7  zlatých;")  pak 
„francouzské"  a  zvláité  „pařížské",  jlcbí  prodáván  r.  1602  v  Praze 

*)  Název  „spodních"  punioch  fiteS  Hdko.  Příklad  v  knih.  arch.  pntského 
1.  1174.  3Sft 

*)  Tamie  e.  1174.  297.  „Tlnénd  punčochy  bez  pfikopyti". 

■}  Tamíe  S80. 

')  Arch.  prai.  t.  1208.  r.  1682. 

'j  Toviryii  platilo  se  r.  1615  od  páru  tlustého  díla  punčoch  7  kr.,  od  ten- 
kého ctihEováho  páru  14  kr.  bez  stravy.  Kn.  arch.  prai.  č.  994.  191. 

*)  Tkané  uváiléjl  se  v  Praze  výslovní  teprve  r.  1670.  Arch.  pni.  t.  1240. 
169.  a  1210.  11. 

')  An!h.  prsÉ.  č.  1179.  808. 

^  T*mie  i.  1174.  162. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


485 

„tacen"  i«  12  rýnských. i)  Téi  „englitské"  pančochy  k  nám  leckdy 
zablondily  a  bývaly  na  krámech  imuký^kýcb  něho  kopeckých  prodávány 
pár  i  po  dvoa  kopách.*) 

Daleko  hojnčji  aifvali  a  nás  pnnfocbQ  vlaských.  Z  těch  nikdy  nvo- 
zujl  se  EevrDbnČjí  punčochy  „maiitaanské"  a  „Deapolské".  §makýř 
Krok  ?  Praze  (f  1614)  mtval  na  krámí  mantoanské  pnnEocby  tncet  po 
19  rýDikých;  jiný  imakýř,  Behm  (f  1595),  prodával  „krátké"  něho 
, dlouhé  itrymfy  neapoUké"  po  kopů  pár.') 

Také  „némeeké  Štrymfy"  DvádSjl  se,  %  nich  zvláSt  „mni- 
ellOVgké'*.*)  Nelíbily  se  Glovutnémn  iniBtrn  Bodicillovt,  ant  je  r.  1586 
učitelstva  zapovídá  slovy,  ie  v  německých  ženských  punčochách  veřejnS 
choditi  haneboo  jest  a  n  nás  v  Čechách  neobyčcjno.^) 

Že  nejvétSi  počet  pnníoch  a  nás  byl  „díla  Českébo",  toC  se 
rozumí  samo,  1  kdyby  tak  zhasta  nebylo  v  inventářích  zfejmě  pověděno, 
ie  ten  onen  pančocb  český.  Vídyt  přece  bylo  a  nás  řemeslo  ,piinČo- 
chářské",  které  pnučochami  zábyvkn  mívalo  přepitnon  až  dávno  prve, 
nežli  clEař  MatiáS  r.  1G12  pořádek  stnroméstský  potvrdil  a  pečeti  nadal.*) 
Jedním  z  knsfl  miatrských  řemesla  toho  po  vEem  království  bývalo  nrobíti 
„pár  rejthapskýfti  pnnčocb  s  taikami,  dlonbých,  s  české  vlny  a 
B  pěknými  formami".') 

Do  konce  století  nměli  ni  naSi  lidé  také  punčochy  plésti  a  tkáti 
z  hedbávj.  Při  dvoře  clBařském  drieli  se  cizinci  jakožto  mistrové  toho 
oměDÍ.  Při  pražském  Eoodé  r.  1599  svědči  také  Anrelins  Rogier,  „bof- 
Beydenstricker".") 

Co  do  látky  bývaly  pnnčocby,  Jako2  ta  a  tam  zmíněno,  nejprve 
vlDÍny.  Těcb  Qílváno  ivlá&tě  na  zima.  Pár  vlnínýcb  pančoch  byl  roka 
1600  nejméně  za  30  krejcarů;   pár  pnočoch    „bez  střevíček"   za  15  kr. 

Bavlnéné  punčochy,  které  uejsplíe  z  Němec  a  z  Nizozemí  sem 
přiváželi,  včtíim  hejnem  objevuji  se  n  kramářů  Českých  koncem  XVI.  veka. 
U  fimnkýře  Sroka  (f  1614)  cenili  tncen  bavlněných  ženských  punčoch 
za  pAl  čtvrtá  rýnského.^) 

Prostil  lidé  hojné  nifvali  punčoch  plátěných.  Na  přiklad  mladi 
holotové  v  Hradci  Jindřichově  nosívali  plátěné  litrymfy"."*)  Krejčí  Stři- 
brský  v  Praze  (f  1570)  měl  na  skladě  35  párfl  takovýcb  pančoch,  pár 
po  4  nebo  5  gro£lch.")  Jiní  krejěl  praíátl  prodávali  na  tarmarce  kře- 
sťanském punčochy  plátěné  podle  „íkarpetlfl'  (stará  obav  "). 

')  Arch.  pral.  t  1174.  162.  469. 

*j  Tamie. 

'i  Tamže  t.  1173.  SOS. 

•J  Tamie.  Ifi9. 

^  Aid  Kodic.  od  Zoubka  vyd. 

')  árcb.  Pam.  XI.  465.  Itybieka.  Sfoto.  arch.  prát.  č.  GS6.  r.  1697. 

'')  Arcb.  praí.  6.  S94.  184.  Vii  artik.  punč  ve  Mficoě  r.  16^9' v  muB.  Čeak. 

•1  Arcb.  praž.  Č.  10G2.  104. 

•)  Tar-Žo  6.  1174.  4li9. 
'*)  Tischer.  Ouči;  Kámeckě. 
")  Arch.  prai.  č.  1173.  68. 
19)  Tunle  č.  1292.  441. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


486 

Niténé  poniochy  rrod&vali  hnnkýři  koncem  XVI.  věkn  nejdráie 
po  kopí;  nalli  jsme  také  ,dva  páry  niUných  ienských  poDČoch  dloohých 
sa  1   rýmký  zlatý  10  krejcar*.*) 

Dostj  zhusta  dočteS  se  v  popianfch  knihách  o  punčochách  hfdbáT- 
nýeh,  polonhedbávnýeb,  Imrasových,  bArehanovýeli  a  evilin- 
kových. 

Pražský  Korálek  z  TéMna  (f  1599)  mei  dvoje  hedbávné  pnnSochy 
a  drsnácterj  barasové.')  Šmakýři  pražiti  dovAieli  si  hedbávné  ponSochy 
nejvíce  z  Itálie.  Bývaly  drahý.  OceňujeC  se  r.  1608  n  knpce  pražského'} 
„hedb&vDých  zleielýcb  punčoch"  pír  za  5  rýnských  80  krejcarfll  I  price 
placena  dosti  draho.  V  Jindřichově  Hradci  pluti  se  r.  1580  sonkenlkn 
Karáskovi   „za  ndélánl  červených  bcdbávných  ítrymfB"   IC  grolfl.') 

Hojná  bývaly  za  celé  století  pnnřochy  souhenné.  I  ke  kratičkým 
kslbotflin  vlaským  čili  k  „seděni"  jich  nžlváno  —  tedy  ta,  kde  by  dnes 
divadetni  herec  jistě  oblékl  se  t  trikot,  aby  lépe  přiléhalo,  čteme  totií, 
2e  r.  1566  lanechal  po  sobě  ftcbáček  e  Květnice  „sedénf  aksamitové 
a  pnnČochami  sonkennými'.')  Cenon  byly  pončochy  sookenné  i  po  kopS. 
Hezi  nimi  leckdy  čteS  i  o  laciných  pnnčochácb   .vlčatých". 

Daleko  iastéjl  nežli  plstČDé*)  (plsti)  paniochy  popisaji  se  v  kni- 
hách punčochy  kožené.'*)  Pár  zámtiových  punčoch  r.  1570  a  krejčího 
pražského  ceněn  byl  po  24  groSicb.') 

Panstvo  mivalo  psnčochy  kožené  asi  jen  k  honbám.") 

Co  do  kOie  nejbustéji  čtil  jsme  o  kozlových  pnačocbách.  Ševd 
r  Onstí  nad  Orlici  dělávali  podle  artiknlA  s  r.  1536  za  kas  misterský 
„pun(!och  hovězi'*  a  „telecf  nožnový"  *")  —  to  Jest  s  kapsou  na  n&f. 
Nápodobné  íevci  v  Rychnove  nad  KnČlnoa  a  Jinde. 

Jednou  nalezli  jsme  také  v  Praze  r.  1570  imtnkti  o  „punčochu 
kožichovém".  Snad  koieSina  byla  na  něm  ozdobon,  lemem.  Jinače 
bývaly  soukenné  a  vlněné  punčochy  ozdobovány  dosti  zhusta  „francly^*. 
V  Rakovníce  prodávali  r.  1600  pnnČocby  ,s  franclemi"  po  pAl  druhé 
kopč  i  drážo.  Hedbávné  pnnčochy  zdobili   „itepováaim".'*) 

Pnnčochy  obojiho  pohlaví  nalezli  jsmo  viecb  bnrev.  Nejvíce  bylo 
bílých,  íervených  a  Černých  ")  nebo  i  brnnátuých.  Ale  byly  také  pun- 
čochy barvy  „télné",  barvy  íluté  '")  i  dokonce  barvy  pomorančl.'*) 


*)  Tatoíe.  830. 

')  Tiacher.  Výpii;  ůítň  hradeckých. 

*)  Arch.  praí.  t.  1172.  9. 

•)  Tamže  fi.  1174.  76. 

?Kíafty  rycbu.  (  r.  I6B8.  Tu  mfvajt  koleně ptiDíochy  pH  kotených  poctividch. 
Arch  praf.  6.  1172.  68. 
■)  Jsou  T  ÍQTeat.  lobkovickém;  arch.  prai.  £.  1178.  183.  R   1688. 
")  Zeiuer.  Guatí.  7& 
'^  Z  úCtA  hradeckých  vypsal  Tischer. 

'^  iBuDČochy  feměho  sukna*  v  Turnově  r.  1607.   Káafiy  v  arch.  tom. 
'*)  Žluté  karmiiiaové,  pár  sa  40  gr.  r.  1608.  Arch.  prai,  i.  1174.  380. 
")  V  takových  chodíval    p.  Theodoaius  SIxt  a  Otteradorfa  (t  1689).    Aroh. 
č.  1171.  62. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


487 

PnnSochf  i  Dohavice  atebennf  Tiialy  ae  „pOTázky" ')  nebo  pod- 
Tufcf.  O  prrnlcli  podraicich  nádherndjSfch,  zeleaýcb,  ietli  jsme  zmiaka 
T  plzeňských  knihách  r.  1536.')  Byly  ženské  podvazky  a  cena  jich  50  gr. 

V  drahá  pAlce  XVI.  vékn  bývalo  u  kramáM,  ronínic,  imukýřů  stla 
a  bejno  podTazkft.  Lncíe  Sadovski,  žena  malířova  (f  1S83),  měla  4  Stnčkf 
haraBOvých  podvazkA  za  kopa.*)  Jinde  byly  atjkytové  prosté  fle* 
kované"  podvazky  pft  16  brejcarecfa,  draíil  po  85  kr.*)  Bolin  1611 
cenili  v  Prue  10  párfl  podvazkA  tykytových  „se  ipicoml  taedbáv- 
nými-  za  lOkopl^  „Loket  krajků  na  podvasky  atál  r.  1602  b  kr.,') 
a  proto  toDž  dobon  najdei  také  tykytové  podvazby  b  krajky  pár  jen  za 
dva  rýnské,  i  za  jeden  rýnský. 

Pan  Theodosias  Sixt  z  Ottersdorfa  (f  1599)  mfil  podvatky  „zelené 
a  télné  barvy  b  třapci".  I  růžičky  véSeli  na  pudvazky.  Roko  1602 
ceněny  „tykytové  podvazky  g  rAiemi  za  dva  tolary'.'') 

Řekneme-li  jeiité  na  konec,  ia  dávali  naíi  předkové  v  zimé  do 
obovi  pod  pnnčocb  „plstkjr",  amlme  jii  zcela  obrátiti  pozor  svůj  k  obovi 
T  XVL  vékn  obvyklé. 

Obnv  byla  jako  dmhdy  krátká  a  dlonhá.  Ee  krátké  slniely  stře- 
TJce  nebo  „střevi",  botky,  íkarpály,  pantofle,  k  „dionhémn" 
náleiety  boty  a  Škomé.  Hniové  I  íenské  obonvali  oboji  obnv,  dlonhoo 
i  krátkon,  jakkoli  choditi  v  „atřevfikách'  dle  DaMckého  Prostopravdy 
rytfřBkým  mniAm  pokládalo  se  za  zienilosf.  Alo  k  románským  módám 
se  nic  jiného  nehodilo  neill  střevíček.  T  artiknitch  cechn  Ševcovského 
v  Mélnice  a  v  Kostelci  nad  Labem  r.  1526  jsou  střevíce,  ikorné  a  boty 
podle  sebe  rovným  právem  svoji  existence;*)  pozdéjl  jméno  ékorné  za- 
tlačeno názvem  bot,  nebo  bota. 

Nyprve  o  Btřevieich. 

Bývaly  zbnsta  bez  kramflekn.  Co  do  formy  zachovaly  se  přiSpiča- 
těle  střevíce  v  XVL  století  nejdéle  u  sedlákA,  oviem  jen  a  těch,  kteří 
sobě  byli  oblíbili  ípice  století  předeStébo.  U  měílanA  poslední  přežitek 
bývalé  jpiéatosti  při  obuvi  zřfi  v  brodském  gradnale  r.  1557.  Starý 
Ko£tál,  měétan  brodský,  má  to  černé  střevíce  o  dlouhé  ipict,  proti 
němo  viak  Dochek  kopinník  obut  jest  při  dlouhé  Subě  kolefiinné  stře- 
víčky malými,  zaokrouhlenými  (obr.  č.  266).  Oviem  jeStě  r.  161fi  Lom- 
nický vypravnje  o  nějaké  kubéné,  že  si  dala  dělat  „nové  pěkné  stře- 
víčky 8  dlouhými  nosy  Špičaté".")  Ale  tenkráte  snad  již  to  byla  jen 
osamělá  bláhovost  poietilé  fenStiny,  jež  se  mini  pochlonbati  něčím  zvláStním, 
anebo  přijal  Lomnický  do  své  knihy  nějaké  povídáni  bodně  staré- 


■)  8I0TO  .pováiky  jeité  r.  1582  v  ku.  arch.  pral.  i.  12oa 

^  Arefa.  plieĎ.  Lib.  exped.  d.  10,  QG9. 

*]  Arcb.  prai.  i.  1172.  238. 

'}  Tamže  č.  1174.  630. 

^  Tamie.  S7S. 

')  Tamie.  162. 

')  Tamže  i  1174.  162. 

*í  Mas.  listiny  kosteledté. 

^  Lomnický.  Pejcha.  1S6. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


JináÓ  hned  pofátkem  včka  a  Dás  zobjčeJDěly  obnvni  form;  na 
prstech  iiroké,  kteréž  staly  se  po  celé  Evropě  módou.')  V  té  mode  pak 
Němci  přeplnejfce  vytTofíH  onn  nepíknon  forma  obavnf,  jei  při  prst«cb 
náhle  do  kntata  se  rozIlřivM  podobá  se  tlapě  med?£df.  Řikali  naii  tém 
střevícům  „li  nbaté". 

U  náa  obSirnějSf  a  přirozenější  formy  vyškytají  se  podle  babatýcb 
(obr.  v  Životech  srat^ch  ca  ponfiti  v  Živ.  av.  Pelagie)  a  převládají  potom 
od  poloa  století,  jaki  Bvédil  obrázek  Dnchka  koplnnfka  v  brodském 
gradnale.  Tyto  pfirozenějSi  formy  neliSl  se  nic  od  podoby  nyn^ilch 
Btřevicfl  nebo  trepek  naSicb. 


Čfs.  266.    Z  kancionálu  eeakobrodského. 


Svrcha  psané  střevíce  habaté  bývaly  od  poSátkn  století  rovně  tak 
jako  Jiný  tehdeJSl  šat  řezány  a  provlaěovdny,  a  poDěvadi  se  ne- 
savazovaly,  přeíssto  na  zloEf  cbodcflv  ovlzly  v  blátě.')  Kdyi  minal  hn- 
batý  řezaný  Btřevic,  začalo  se  na  střevících  mlrnéjSl  mody  kmmploTati, 
a  kramploTáol,  vySlváni  i  premov&nl  bylo  —  zvláSlě  při  ien> 
ských  střevících  —  čím  dále  tlm  nádhernéjSi.  Naříkat  Štelcar  v  Knize 
Dachovnl  r.  158S,    ie  nosí  se    „botky   bílé  napřed   s  zlatohlaTOVJmi 


potuchy. 


)  V  benátské  blbli  fealié  t  r.  1508  o  íirokych  Btfevldcb  není  jeit«  i 
Zeitschr.  t  deutscbe  Eulturgesch.  L  775. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


s  aksamltoTými  JepiČkami,  premované 
zlatými  pasomauy;  Btřevlčky,  pantofle  aksa- 
mitové perlami  krám  plované". 

T  jedné  eatiře')  r.  1585  tepe  ae  móda 
„barevných  střevíčků".  V  inventáři  ze- 
lenohorakém,')  pocházejicím  z  té  doby,  na- 
lezli jsme  13  p&rQ  etřevícfi  aksaiaitových 
íerních,  ficrveDých  tré,  bllích  čtvero,  ila- 
tých  dvé,  tělných  dvé.  Tot  barev  dosti  I 

Na  obraze  i.  267.  Ue  ohledati  formu 
honosného  mužského  střevíce  z  r.  1515.  Pa- 
náček má  na  sobe  je£tě  nohavice  XV.  století, 
ate  již  varbánkovoa  sokni   rdzo  némeckébo. 

Obllbenon  zdobon  íenskýcb  a  mui- 
akýeh  střevIcQ  zvláStě  ke  kunci  XTI.  vékn 
byly  kromé  řeminků  i  slnby  a  tkanice 
barev  všelijakých,  byly  i  stříbrné  a  zlaté; 
také  přcsky,  ačkoli  slaíba  jejich  byla  za- 
pínati, přece  b  ozdohé  musily  býti  veliký, 
leskly  a  moino-li  i  z  drahého  kovo. 

Rovně  takž  i  knoflíky  při  atřevlcich 
byly   zdoben   i   na  služba    od   starodávna. ') 

V  dobé  krále  Rudolfa  II,  kdy  pře- 
pych byl  nanejvýSe  dostoupil,  nosivala  obé 
pohlaví  na  střevících  i  rŮŽÍČky.  „R&žičky 
barevné  k  střevlcňm"  cenény  bývaly  pir  po 
10  i  20  groiícli;  nejlaciDČjSlch  pár  byt  roka 
1602  za  4  krejcary.*)  Roka  1599  platí  se 
v  Hradci  Jindřichové  kopa  25  groEfi  za  pat- 
náct párft  rfižiček  k  střevfuQm  Jeho  Milosti 
púna.^)  Tolik  o  zdobnosti  střevícA. 

Co  do  drahA  střevících  buďteí  nvedeny 
střevíce  o  jednom   podeSvn,    střevíce   toplo- 

vané  nebo  dvakrát  gitě,  které  méli  £evci  nařízením  císařským  r.  1578 
prodávati  po  26  groSlch,  dále  buďiež  připomennty  „mnžské  střevfce  ma- 
zané vysoké  g  řemenem",  ^^(■'evlce  b  DSima",  , střevíce  b  vysokými  pa- 
tami", střevfce  „vazové",  „třikuHé",  „okované",  „babské"  a  „pa- 
DCDSké".  O  střevíci  „ženském  vazovém"  a  ,třiknsém  mnžském  Šněro- 
vaném" čteme  nejdříve  v  artikulích  Sevcé  Kostelce  nad  Labem  r.  1526.') 

')  Rozml.  8T.  Petra  b  Píncm. 

')  V  íetíí.  mns.  liatiny  lelecob. 

')  Střevíce  s  knoflíčky  nebo  „knoflíkový  třevlc"  nvádi  ae  ?  ševcovských 
řádech  královéhradecké  ni.  litomiBlském  již  r.  1416  a  je  oblíben  v  ševcovských 
řádech  v  XVII.  veku   stejné.    Vii  na  př.  rád   v  Mieaé  r.  1689   v  listinách  mas. 

|)  Arch.  praž.  í.  1174.  152. 

')  Ticher.  Opisy  účtů  hradeckých. 

^  Uub.  arch.  List  kostel. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


Í90 

O  „TukovBDých"  střevícicb  df  ee  rokn  1601  v  praiské  knize,  ie 
v  nich  Chodi  po  méatě  Poláci  a  VlaSi  ,jako  a  koním".') 

Panenské  střevíce  zhusta  připomln^f  se  ve  vSech  řádech  Eevcov 
Bkých  i  na  viech  krámech,  zvIúM  imukýfEkých.  Skrojiti  Btřerfce  panenské 
bývalo  mistroTským  kusem  jak  fievcfi  tornovských  vedle  řádn  t  r.  1533, ") 
ficvcfl   v  Českém  Dubě   vedle  řádn   z  r.  Ifi99,*)   tak  i   ScvcA  pniafcých. 

V  řádě  praiském  DrCnjf  ae  panenské  střevíce  zevrnbněji  jakofto  ,kordo- 
vaaabé  mazaně". *)  Kordovanky  byly  i  v  XVI.  veka  obyčejně  nemazané. 
Aby  noha  bylo  dobře  vidíti,  býval;  panenaké  střevíce  „nízký".  Na  to  se 
hnéval  Adam  stárli  Štarm  z  Hranic,  nkládsje  svým  dcerám  pHaně,  aby 
„třevíc  nízkých  nemivaly",*) 

„Babské  střevíce'  bndon  zajiaté  nějaké  bačkory.  Jméno  babských 
Vyskytuje  se  jeitě  r.  1689  v  řádě  mienakých  Sevcft,  při  Černi  se  vSak 
připomíná,  ie  „takové  dilo  nž  nyní  neprochází".')  Druhdy  říkávali  fievci 
střevícům  babským  „pnníoch".  čteme  totiž  v  mnohých  řádech  Ševcov- 
ských mezi  mistrovskými  kasy  na  tom  místě,  jako  v  Mieně  o  babských 
střevících,  aby  novotný  mistr  „ndělal  střevíce,  jenž  sloven  panioch".') 
y  řádě  praiském  přidává  ae  zevrnbněji,  aby  byl  ten  paniocb  .dva- 
kráte po  podeiva  Sltý". 

Na  konec  nelze  neuvésti,  že  v  draho tnim  řádě  Rado tfově  r.  1577  jmenuji 
se  také  střevíce  lokaj  ské,  od  jichž  nSitl  neměl  ivec  více  bráti  nežli  10  gr.") 

Střevíce  k  nám  vozívali  ímukýři  také  z  ciziny.  Čitámef  koncem 
XVI.  věku  o  „střevících  římských  bílých",^)  o  „střevících  neapol- 
akýcb"  rovněž  bílých.'")  V  inventářích  pražských  objeviul  ae  i  střevíce 
,tnrecké'.") 

BUheraké"  střevíce  ahledali  jsme  v  Praze  jen  n  přirozeného  Uhra 
Batoryho  r.  1594.  Mél  jich  9  párfi.'^) 

Go  do  látky  bývaly  atřevíce  nejprv  akaamitové;  druhdy  prý  je 
měla  jen  Milost  královská  a  kulžata-")    V  XVI.  vékn   měl  je   kde  kdo. 

V  šlechtických  inventářích  připomfnajt  se  „aksamitové  střevíce  jiné  a 
jiné  barvy"  ěaato  o  koliku  párech. 

Nezřídka  čítáš  o  střevicicb  vlněných,  někdy  též  o  plstéo^eh.'*) 

V  Jindřichově  Hradci  koupeny  na  zámku  chfivě  plstěné  slřcvice  ea  tH 
kopy  a  dva  groBel'^)    Byly  tedy  dosti  drahé! 


'J  Arch.  praž.  ě.  1063.  809. 

A  ňád  tumov.  v  jcak.  mua. 

^  Arch.  mua.  list.  dubské  z  r.  ICdO. 

•)  Ještě  v  ridé  Ferd.  11.  Arch.  praí.  i.  994.  217. 

')  .Hravovď;  kn.  v  udív.  knih.  pod  t.  fii.  G,  138. 

*)  Listiny  mácnská  v  arch.  mus. 

'>)  Na  př.   v  Bt\é.   Umlauf.  lGe3.  67.    V  řádě  pralakých  levců.    Kn.  arcb. 
prai.  £■  »94.  217.  Téi  v  arch.  mua.  v  starom.  listinícl).   K&d  Ferd.  II.  z  r.  1629. 

•)  Sněmy.  V.  260. 

»)  Arch.  praí.  t.  1174.  297. 
")  Tamže  6.  1178.  189. 
")  Tamže  i.  1178.  289. 
")  Tainie  C.  1208.  76. 
")  Roaniloav.  ílovĚks  rytir.  a  pánem.  1664, 

"i  Rokn  1666  u  ímejdltkr  Faltýnky  v  Prase.  Arch.  prai.  6.  1172.  10. 
")  Tischer,  Opisy  ůfitů  aímeckých  alr.  84, 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


49Í 

ftokn  1602  naskytly  se  Dám  i  „atřevfČky  tbané",  coi  beze  vSi 
pochybaoati  jsou  pančocby  krátké   nebo  ponožky. 

NejíastéJL  ovScm  byly  střevíce  z  kůle,  oby<^eJQě  z  kQíe  telecf, 
koňská  bývala  zapovéd^oa,  aS  i  z  ni  nalezli  jsme  střevíce.')  Nékdy 
kofelnb  —  zvláité  veDkovaký")  nemel  ve  své  řemeBlaé  dělníci  aol  jinoch 
koíl  neili  telecf. 

HonoanějSf  střevíce  pořizovány  byly  z  kdie  lepSi,  draiSf,  ,Da  kor- 
dovnn  zdělaDÓ",  Dčkdy  i  z  , červené  kflie  proské"  a  nřkdy  z  bílé 
nebo  z  ĚernÓ  ^irchy".  U  Sevce  Postnlla')  (f  1614)  ceněny  ferné 
kordovanské  „třevlce"  po  13  groifch  bílých,  bílé  po  12  groiich,  jir- 
cbové  bílé  i  čeroé  po  5  groSich.  Prvnějilmi  byl  ívec  právě  řeěený  zá- 
soben nejhojněji  (159  párů  měl),  drabých  měl  o  néco  méně  (120),  třetích 
nejméně  (35  párfl),  z  éehoi  snad  vysvítá,  íe  poptávka  po  ferných  kordo- 
vánkách  byla  nejiíilejšl. 

Švec  pražský  Jaknb  Skínvan*)  měl  r.  1568  na  krámě  kromí  čtyř 
kop  všelijakých  střevlcQ  i  20  párů  „střeviěkfl  z  ěervených  prnskýcb  kozí". 

T  poloa  století  kniiováuy  v  Hradci  Jindřichově  „kurdy banské"  stře* 
vice  po  22  krejcarech  ěilt  16  groSich  mféeňských  (B  bílých;^)  střevíce 
z  praských  koži  bjly  to  v  první  ítvrtí  XVII.  veka  za  pAl  druhého  zla- 
tého.*) Turnovský  fivec  Jan  Dominik  poěltá  si  toaž  dobou  za  „pmské 
střevíce"  půl  kopy  a  ^pruské  poĚítí"  (podliti)  za  10  bílých.') 

Prostých  střevíců  pár  byl  v  Katné  Hoře  z  nařízení  konfielského 
r.  1&13  za  dva  groie  bílé.")  V  Eonřimi  r.  1529  za  Čtyři  groSe  biié;') 
v  Jindřichově  Bradci  koupeno  poustevníkovi  a  sv,  Ifagdaleiiy  „střeví" 
za  tři  groie. '") 

Tyto  ceny  za  obyčejně  telecí  střevíce  neměnily  se  valně  ani  v  letech 
potomalch.  Rokn  1571  stoji  v  Chocni  střevíce  zase  jen  4  groSe  bílé,") 
a  v  Turnově  platí  r.  1563  kovářka  za  střevíce  4  groSe,  Bliiíi:bnfk  hejt- 
manův Rybka  5  groSfi,  kucbaf  „tnladej"  na  Rohozci  6  groiů.") 

Co  do  velikosti  mezí  boton  a  střevíctm  na  prostřed  bývala  botka 
(někdy  téŽ  „potka").  Na  přechode  byl  střevíc,  jejž  zovou  prameny 
„vysoký  »tte\ie  s  řemeny".")  Nalezli  jsme  v  XVI.  veko  botky 
áněrovacl.    Dosti   zhusta   naskýtá  se   při  botkách  ^iňurovaných"    pří- 

■)  Lumír  1887.  186. 

>)  Na  přiklad  Zoubek  v  Náchodě  (t  1672)  mél  .sádla  bochníkŮ  pluoa  tůna, 
teletín  v  dílně  82,  teletín  v  lUhu  25;  a  40  leletin  oTodáno  po  16  groších;  vazů 
osm  po  17  groaiih."  Arch,  náchod.  Ka.  kšaftů.  Vlil. 

>)  Arch.  pra£.  t.   1174.  460. 

')  Tamže  č,  1172.  17. 

')  Panský  arch.  v  Hradci.  OuCty  z  r    1G64. 

')  Výpisy  archivní  Tischerovy. 

'i  Kšufty  tornoTské- 

■j  Pam.  Kořínek.  167. 

*l  Kromě  jiných  kněz  Vít  platí  oDobo  roka  za  ttřevf  8  gr.  mfé.  Lib.  testam. 
a  r.  I60S.  Arch.  kouK 

"J  Tiscber.  Oučty ;  opis  archivní. 

■^  Bartih  CboccĎ.  52. 

•^  Kisftj  tamovské. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


49d 

jmeol,  ie  jsou  „Démecké",  někdy  „Sv&bské*.  1  arciprySt  kromloTský, 
knřz  Pavel  Kamill  (f  1585)  mčl  „botky  ivábské".')  Co  do  Účelu  oa- 
lezli  jsme  jedoon  také  „botky  krátké  aksamitové  k  mnmraji'.*) 

Dlo  drahotnibo  ráda  cisafe  Radolfa  z  r.  1577  mi]  £vec  šíti  feoské 
botky  t  černé  kQíe  za  20  groSfi  mfíeúskýcb,  za  botky  bílé  a  aksa- 
mitem Gmél  Tzlti  o  čtyři  groSe  viue.')  Nébolik  let  před  tlro  fádem 
(r.  1563)  (arnovský  fivec  iil  urozené  pani  Tesecké  )  Vesce  botky  za 
22  gro£ft  a  jejimu  synkovi  botky  za  1 1  grolA.')  Látkn  si  pani  při- 
nesla sama. 

PoDéradi  avrcbn  psaný  řád  císařský  lakaznje  dévečkám,  selkám  a 
nevéstkám  nositi  botky  aksamitové  a  nemazané,  soudime,  ie  si  prvotné 
stavové  brali  právu  nositi  obav  tobo  drabn  a  zpAsobn. 

Došli  jsme  ke  fikornim  velikým  a  k  botAm,')  kteráito  jména 
v  XYI.  veka  velmi  zhusta  tntéž  obav  znamenají,  až  konečné  nstrne 
Jménu  ikoml  botfim  nejsprosliím.  Ševci  zvatí,  Jakoi  vime,  oboje  .zbožím 
dlonbým*.*)  Obé  poblavl  nosila  boty.'')  Ze  íenskýcb  je  obonvaly  obivláSt 
vesničanky;  v  mčstech  ulouliy.^) 

Boj  mezi  maíským  Etřevlccm  a  bofon  o  primát  začal  ee  teprve 
v  XVII.  fitcl.,  v  XVI.  vřkn  byl  sifevíc  do  parády,  bota  do  práce  a  zimy, 
y  inventárfcli  až  do  let  osmdesátýcb  bot  nemnobo.  V  pražské  knize  in- 
ventární') čte  se  na  172  listech  o  botách  jen  třikrátel 

Co  do  podoby  bývaly  ikoně  i  boty  přiénf,  s  faldy,  bez  foldft 
čilí  rovné  nebo  bladké. 

T  artikaUch  Ševcovských  recbít  vSecbnéch  vyškytají  se  tato  jména 
bot  a  Škorni,  poněvadž  takového  zpAsobo  íkorné  mél  nový  mistr  na 
pfednlm  mlstá  za  kas  mistrovský  akAzati.  Na  příklad  Bvec  v  Českém 
Dnbé  měl  okázati  , příčné  boty  a  malým  faldfkem",  dralié  „hladké  boty* 
a  třeli  „Škorně  s  faldy".'")  Doslovné  tak  v  řáde  turnovském  z  r.  1533. 
V  cechu  rychnovském  hovoří  se  jen  o  „Skorui  příční";")  v  cecha  běl- 
ákem též  tak;'^)  ivec  „nový"  ueboli  „novinik"  v  Kostelci  nad  Labem 
mél  poříditi  mistrovsky  aSkorné  s  faldem  celým,  drohé  přiJDÍce";'") 
v  Oustí  nad  Orlici  délávnll  „Skorné  příční  hovézi  s  faldem  a  telecf  boty 


')  Arch.  pří*.  í.  1173.  23. 

■)  V  invent.  lelenoh.  ~  bei  datom. 

')  Snémy.  V.  260. 

')  Kiaflj  turnovslté- 

*)  NomeDclatory  překládají  střevíc  schuh,  ékoroi  stiefei. 

')  Zciiier.  OusU.  78. 

')  V  kránié  bevce  beroanshého  r.  1C96  vidíme  „obuvi  hotorébo,  bota  mni- 
ských  a  ženských"  ;0  párQ.  Kn.  inveot.  v  arch.  lieroun.  67. 

■)  Kn.  mladobolcsl.   lit.  D.  z  r.  1619   „od  podáfvánl  bot  Haudé    Bviúarce 
20  groiň". 

*|  Arcb.  praí.  &  1172.  Etr.  118.,  141.,  173. 
")  Miis.  arch,  Listínj  Čeak.  Dub. 
'1}  Tamie.  TÉŽ  Sedlftfek.  Hycbuov.  42, 
■')  Umlauf.  BĚlá.  t9.  Rukopis. 
")  Arch.  mus.  List  kostel,  r.  1526. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


4^3 

boz  fildo",')  Dápodobné  i  v  Brandejse  oad  Orlici  *)  a  jinde.  Boty  „pFlíné" 
iflstáTajf  T  fádech  Ševcovských  i  t  XVII.  století. 

Toho  zpftsoba  Ekoroé  dloabé  »  faldy,  jak  je  zHti  na  obr.  6.  268. 
i  bibli  norimberské  (r.  1483),  ndrželj  se  la  celé  XVI.  atoleti.  Škorně 
rovné  zřfti  na  obr.  S.  269.,  vzatém  z  malostranského  kaocionála  r.  1572. 
Obrázek  jest  i  v  jiných  příčinách  velmi  poafný.  Je  ta  patrné  zobrazen 
manželský  párek  selských  nebo  jiných  proatných  lidi.  Hnž  má  kyttl 
8  nadntými  rnkávy,  pásek,  ta&vici  na  bokn  a  klobouk  té  podoby,  jako 
dosíLVod  nosinie;   o  XVI.  veko   svědil   na  kloboace  jenom  peří.    T  rnce 


Čls.  268.  Cis   269. 

Z  bibli  norimbenké.  Z  kancioDáln  malostranského  r 


drží  maž  tlaston  hAl  s  velikým  bodcem.  Žena  má  seltkon  éeplci,  krátkon 
premovanoa  snkai  a  Šátek  přes  prsa  ne  nepodobný  torna,  o  němí  jsme 
položili  při  obraze  č.  221. 

V  cechn  praíském  čteme  při  mistrovském  knse  některá  jiná  zo- 
vrnbnéjSl  označeni  „dloohé"  obovi.  Json  tn  boty  mazané  8  koleny, 
jichž  podobo  viz  na  obr.  £.  244.  z  kodexu  strahovského,  dále  v  řečeném 
řáde  arodi  se  boty  kordovanem  podSité,  s  řemenem,  štěpované,  na 
tři  podedv;  dobře  Sile;  pak  boly  mazané,  rovné,  kordovanaké, 
8  řemenim,  na  tři  podeSvy.')  V  řádě  Rudolfové  roko  1577  mlovf  se 
o  „Toskovauýcb  botkách  kordovaaských"  i  „ne  vosk  ováných**, 

')  Zeincr.  Oustf.  78. 

<)  EtdKlk.  brandJB.  380. 

*j  Arch.  prai.  i.  991.  217.  Téi  v  arch.  iuub.  list.  pni-aké. 

Dr.  ZlkmadVrnUi:   DVbv  knj..  B3  CiOOQIc 


494 

o  dvOQ  podetvecb,  dále  o  botách  „telecfcb  nad  kolena*.  Kramfleliy 
botft  nebývaly  vysoký,  dpanálaké  boty  byly  zhola  bez  nich.  Obyfejné 
boty  ženské  prodávAny  v  KoDřimi  r.  1629  po  10  a  12  groilch  miL; 
boty  mníské  po  18  i  po  28  groilch.  Eníz  Vit,  evrchu  vEpomenotý,  dal 
za  nové  boty  24  groie  mlS.  Za  podSitl  Jich  platilo  se  8  grolfl.')  V  ončtech 
kaftkovgkých  platí  se  r,   1507  Hatoníi  boBtelnlka  na  škorně  6  groSĎ. 

V  polon  etoletf  Btály  v  Rychnově  nad  KnéíooD  boty  pofád  ještě 
12  groiů  miíeftskýcb  a  podíitl  6  groSA  jako  drahdy.')  V  Cbocoi  r.  1574 
placeny  boty  II  groii  bílými.')  Rokn  1581  v  Bělé  pof Itali  ficTci  boty 
nové  po  30  groifch  mlíeňských  a  za  podSitl  chtívali  10  groíA.*)  Koncem 
vékn  stály  boty  v  Praze  za  kopn')  i  ta  vlče.  Voskované  boty  i  za 
2  kopy,  nevoskované  za  kopn,  „teleci  nad  kolena*  též  za  kopn. 

V  Rakovníce  počátkem  XVII.  století  byly  obyčejné  veliké  boty  za 
jeden  rýnský  zlatník  a  S9  krejcarů;  meníl  boty  telecl  byly  za  56  br. 
i  za  zlatý.  Páiata  v  JindHcbovS  Hradci  obdriela  r.  1638  boty  z  pm- 
ských  koil  po  Seeti  zlatých  1*) 

Co  do  Úlohy  své  zvlájtni  uTotiOf  ee  boty  ryboikAřské,  totii 
boty  tich  lidi,  kterým  bylo  jiti  v  nich  do  vody  na  dila  rybnifoá.  Te 
StHbře  prodávali  „Škomé  rybnibářské*  ní  r.  1625  po  dvon  kopách!') 
Něco  později  vydali  konšelé  :a  „boty  planýřovi"  éili  vodákovi  kopu.") 
Ten  měl  tedy  boty  leldf  než  rybnikář.  V  Hradci  Jiudřichově  stály  ruka 
1&18  íkorně  .rybáNké"  pfll  drahé  kopy.oj 

Dále  uvoznjl  se  fasto  obzvIáStni  boty  myslíveeké  nebo  loveckí. 
V  Ťádě  cechu  pražského  popisuji  se  boty  myslivecké  tak,  te  json  .na 
tři  podeSvy  po  dvakráte  do  nártn  Eity"."*)  Pár  botft  loveckých  v  Jin- 
dřichově Hradci  stál  r.  1564  40  groifl,")  v  Praze  je  cenili  o  padesát 
let  později  za  pdl  druhé  kopy  mfieňské. '") 

Jakožto  zvláštní  boty  nváději  w  také  boty  r^tharské;  byly 
trojí:  jedny  vysoké  ,do  rozkroku",  drahé,  drobet  bratM,  sloly  vlaské, 
a  tfetl  byly  JeStě  kralii,  Rejtharské  boty  měly  na  sobe  ostrohy,  a  obon- 
vali  je  i  mnozí  mě£(ané,  zvláStě  ti,  kteří  jezdívali  přes  pole  koňmo.'*) 
Císař  Rndolf  r.  1578  poraíil  fievcftm,  aby  rejtharské  boty  neSili  než  od 
pAl  dmhč  kopy  po  Čtyřicet  Čtyři  groie. 

')  Kn.  kourlmslcá  ■  r.  160S.  Trii  btk  v  Rakovníce.  Kd.  kiaftů  z  r.  1611. 
fol.  B.  8-  Kráva  byla  tenkrát  Um  la  iH  kopy. 

')  Ka.  kíaflá  r^chnov.  Arch.  mus. 

']  Barvfř.  Cbocfů.  b2. 

*)  Ka.  kiafta  ■  arch.  béUk. 

*j  Arch.  prát.  t.  1174.  24. 

*)  TiBcher.  Výpisy  archivDÍ. 

i  Ko.  BtKbrtká.  182.  .U. 

')  Tamle  £.  198.  193. 

•)  Reg.  pnrlr.  Jindr.  Hrad.  z  r.  1487. 
■•)  Arch.  prai.  č.  994.  217. 
")  Uuíty  panské  v  arch.  hradec. 
")  Arch,  prai.  t  1174.  46a 
")  TamSe  «.  1179.  81.  B.  1666. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


495 

NékterýiD  takovfm  botOm  vQJenaliým  také  říkali  uaél  lidé  „lané* 
kDechty".') 

Z  rejtbarskjch  bot,  brlj-li  b,  faldy  (sbrDOvačky),  iněly-li  mékké 
holené  veliké  a  otevřené  onstf,  Tyvinnl]'  ee  ooy  boty,  jei  t  potomnlcb 
finsecli  proalnly  jménem  botu  ěvédskjcb  nebo  waldStejnovýcb.*) 

Hezi  botami  v£elijakými  leckdy  t  naSicb  zápisech  zavadli  také 
o  Jižniy,  krátké  ikorné  to  ráza  uherského.  Nejspíš  je  mlvaji  ti  i  mé- 
&faD&,  kteři  si  je  přinesli  z  Tojeu  tnreckých.  Na  přiklad  r.  1581  má 
noTOméatský  míKfau  Kyselovský  troje  čižmy  a  k  nim  „torbn  koíenon 
vojáckoa".*)    Také  při  pánech  urozených  tn  a  tam  vyskytuji  le  éiimy.*) 

Škorné  a  boty  byly  obyčejní  z  kftže,  a  to  bud!  z  kQíe  telecl  nebo 
bovézf  (z  Tolovic,  z  kravin,  z  býkovic),  nebo  řfdíeji  ze  skopové.  „Ko- 
niny a  břibétiny"  bylo  koíelnhfim  zakázáno  vyiiélávati.^J  Telecich  botQ 
bývalo  v(ce  než  hovézich.  Švec  berunnský  Jakob  Každejch  (f  1596)  mél 
earoviny  éili  ^forkafo"  koíi  hovězích  7,  telecich  80-*)  Jiný  taméjíl  Ivec 
—  TomáS  SmiSek  —  r.  1598  mĚl  „vorkafo  teletiii  na  rndo  vydéla- 
njcb'  96,  .vazy  hovčzl"  jen  2,  „přiCnfce"  také  dvé.^)  Sko|iových  bot 
nejvíce  n^dei  při  lidech  prostých,  chudSIch.  Jinače  bývaly  kůže  bod 
bilé,  buď  maiané.  Mazali  je  na  rudo,  na  6erno.  V  LitomySli  r.  1590 
obarvil  Jerollmck  jakémus  děvíeti  ekopovoa  obuv  „bor&vkami,  aby  ne- 
chodila v  bílých".^ 

Co  do  cen  porouíi  řád  císaře  Rudolfa  z  r.  1578  a  z  r.  1605,*) 
aby  hřbet,  kna  ousnl,  černý,  nejvétif  na  podeivy  byl  za  I  kopo  15  gr. 
miiefiakýcb;  později  za  2  kopy  5  groSA;  dv£  „krajiny  z  téže  k&že  nej- 
TČtíí  od  boku'  ta  86  grošA  mlfi.,  později  za  kopu;  hřbet  men&f  kftže 
volové  nebo  z  kraviny  dobře  vymazaný  zu  50  groíů,  „vaz"  za  tolikéí; 
kas  onsDi  rudý  nemazaný  za  45  groíA,  teletina  uejlepll  za  40  groSQ, 
druhdy  bývala  la  20  gr.  Jircháři  měli  skopové  kBže  k  botkám  nejdráže 
prodávati  po  12  groSlch 

Tak  řád  císařský  kázal.  T  inventářích  oviem  pozorujeme,  že  kAži 
prodával,  kdo  jak  umčl.  Švec  Fostul  (f  1614)  měl  na  přiklad  k&Že  bilé 
skopové,  DB  kordovau  vydělané  po  kope-'") 

Aby  obav  byla  bytelná,  neaměl  nižádný  ívcc  kupovati  koíl  n  rasa. 
Na  ten  přečin  bylo  vyloučení  z  cechu.  Praí£ti  koželuzi  mívali  až  po 
r.   1578  to  nespravedlivé  privilegium,   ie  jen  oni  mazali   kůíe  sádlem,  a 

')  Arch.  praž.  č.  1172.  171.  r.  1577.  JuDgmaon  di,  že  bil  to  druh  zobáků 
iiel>o  nosQ,  což  vz&l  z  Veleslavínova  alovulka,  kdež  Btojl:  Ruhstý  Btrevic,  lauc- 
kncchty,  rathelieTreiiBcbah  init  hoeruprn.  166.  ^ení  třeba  dokládati  ge,  že  je  lo 
uedorozuménf.    Zobiky  byty  dávno  odbyty, 

')  Schránka.  Lexicon  d.  KuBSbekl.  WalleuBteinstiefel. 

*)  Arch.  praž.  £.  1210.  16. 

*)  Til  pro  příkl.  inveut.  leleuoh.  v  rans. 

*]  Dsky.  MÍbc.  t.  7.  J.  6. 

')  Arch,  berouD.  lovent.  str.  67. 

^  Tiž  kn.  9tr,  78. 

*}  En.  arch.  litomyšl.  120.  54. 

*)  Arch.  praž.  Chaos. 
'°)  Tamie  &.  1174.  460. 

33* 


„Google 


tó6 

protož  mnsili  ierci  ze  víeho  královstvi  Seakého  jes  n  nich  kupovati  ma- 
zané kftie.  To  vyidvihl  claaf  Rndolf.') 

Zfláitnl  řemeslo  Sevcovakých  ^veteSafkA*'  liTořilo  vinde  podle 
ievcA  „noviniků"  neboli  „novákA".  Veteinlci  aměli  ilti  jen  le  starých 
koif,  a  co  niill,  ulálo  jako  drohd;  Skarpily,  íkarpetle. 

Aby  TiickDÍ  oaíi  předkové  byli  toniili  míti  „maloa  noha*,  íili 
aby  jim  bota  dobře  padla,  toho  fiei  nelze.  Dost  a  dost  obuvi  nalezli 
jsme  beranem  podíité  nebo  vylité,  a  kromg  toho  víme  i  knihy  Choceň- 
ského r.  1542  proti  potlivým  noh&m  recept,  jeni  dobře  okainje,  že 
obuv  předkové  mivali  obifraon.  Recept  radí:  Prý  „mái-Ii  nohy  amrdlivé, 
klad  do  obavi  mech,  jako  na  dnbf  roste." 

Prosti  venkované  do  avé  obuvi  —  zvláíté  v  simé  —  cpávali  alámn. 

Ale  to  přec  oznámiti  jest,  ie  nebyla  jednoatejuá  věc,  na  kteroa 
nohn  který  střevíc  se  obul.  Aspoů  o  pražském  kupci  Urbanovi  Ambroit 
Netterovi,  Némci,  vyavédfovali  r.  15G9  svědkové,  íe  ,byl  tak  hloupý  u 
mnoho  časti,  íe  oevědél,  který  střevíc  z  které  nohy,  střevíc  levý  na 
pravou  nohu  strkal  jako  dfté*.') 

JeStě  bud  vzpomenoto,  že  r.  1598  nalezli  Jame  v  Prase  v  Plat- 
néřské ulici  a  kramáře  ,tři  svazky  bul)  k  vytiráol  obnvi',^)  a  kdyi  bylo 
^voklozko",  fe  připínali  si  nejen  snad  horáci  ale  i  roéStané  pražiti  na  boty 
podkAvky.*)  Slaly  „oatré  nebo  ledni  podkovy'.^)  Podkůvky  XVI.  stol. 
mély  bezpochyby  toni  podobn,  jako  dosavad  vídáme  tn  a  tam  v  pobor- 
skéra  Jeském  venkove.  Json  to  obyčejné  podkovy  stojící  na  třech  fipieích ; 
podkova  ae  k  boté  přiSronbuJe,  fipicomi  zatíná  ae  flovék  do  oklonska, 
aby  nepadl. 

Na  konec  nelze  nezmíniti  se  o  ivláitni  obnvi,  jež  slala  „pantafle". 
Byla  to  nízká  obuv  bez  paty.  Obyčejné  panMfle  byly  trepky  domácí,  ale 
za  celé  století  mívati  někteří  Ivibáčtí  lidé  obojího  pohlaví  pantafle  la 
obuv  svrchní,  kterouž  obouvali  přea  střevíce;  v  XT.  atoleti,  víme,  obou- 
vali je  na  ipičaton  obuv,  v  XTI.  věku  i  „hnbaton*  nemotomon  obuv 
strkali  v  pantafle.^ 

Lomnický  ae  posmívá  krátkým  lidem,  že  beroo  pantofle,  ^^by  ae 
vétii  zdáli".') 

T  Praze  čitáme  o  pastoflich,  na  ulici  noSeoýcli,  od  počátku  XTI. 
veka.  Na  pHhlad  r.  1511  obvinil  Jan  Erazim  z  Čermik  Václava  Franka 
2  Libéchova,  „že  ho  chtěl  zamordovati,  íavli  nai  mrítiv  a  on  že  jest 
jemu  z  toho  vyskočil  a,  jsa  na  pautaflech,  že  jest  opadl*.")  O  jiném 
<SIavéku  se  vypravuje  r.  162i,    že  ae  na  pražské  ulici    „BehDal  dolův  po 


')  Čii  jeho  íid  dnhotoý  v  arch.  praí.  Cbaos. 

*)  Arch.  praž   {.  1056.  86. 

•)  Tamie  6   1174.  4. 

•)  Tamie  &  1068.  4B1. 

*)  NomPDcl.  qnadril.  Telesiavfa.  1B7. 

')  Scbeible.  Die  gnte  alte  Zeit.  90. 

*]  Pejcba.  Lomnický.  67, 

•)  Arch.  praí.  &  1128.  B.  8. 


zsdbyGoOgle 


497 

pantafll*.  Bjlo  to  aai  dosti  divoé  podfvial  i  poslecbnntl,  kdjl  po  oeroTném 
tehdejifm  dlalenl  íviháci  aobé  TykraiovaU  t  pantafllcli  a  klaiwli  jimi. 

Fantafle  SvihákA  byly  honosoé,  ozdobné.  Některé  byly  pořízeny 
í  kordOTEDU,  jiné  3  aksamito,  jiné  i  ze  xlatohlava,  a  op£t  jiné,  o  nichž 
r.  1615  Lomnický  rpr&vn  dáv&,  byly  posázeny  drahými  kameny.  Šree 
Postní  ?  Praie  (f  1614)  mél  na  skladě  260  pár6  pantofil  kordovan- 
■kých,  s  nichž  polovice  byla  zlcielá,  molovatá.  Oceněny  jaon  ,jeden  pár 
druhému  na  pomoc"  15  groii  mfieňskými.  Pantofle  aksamitové  &  ilato- 
blavové  pošacováoy  po  3  ortech.') 

Holovatofit  pantaflf  na  ievcově  sklade  mflie  býii  dflliasem,  íe  po- 
íátkem  XVII.  veka  móda  pantafil  honosných  a  pooliíných  zhynnia. 

Na  konec  letmo  staniž  se  zmínka,  že  nafii  pj^dkové  od  starodávna 
pro  zibavn  a  leckdy  snad  i  z  potřeby  jezdívali  na  ,kflsllch*  železných'} 
a  chodívali  na  dřevěných  vysokých  „chAdách"  ěili  ,ítihtácfa*.  KAslIm 
fikáme  teď  bmslť.  Kterak  pr&iSti  žáci  se  proháněli  na  Vltavě  na  kft- 
slicb,  o  tom  Již  podali  jsme  zpráva  na  jiném  místě. 


9.   T  i  a  n  t  I. 

Eoiile    nikoli    k  spaní;    íechel;    iupice;   mháč,   opletl   rokivce;   podoba  kolil; 

l&^a;  barva;  idoba;  koitle  difho  pAvodu;  koíil  přibývá;  okrnll;  okrntl  k  mkám 

Čili  tacle;  podpinadla;  liitíry;   pásmice;  fértochf  honosné;  facahty  na  pot,   na 

dob;  vyilvaDé,  premovuni!,  vonné;  praní  prádla. 

Koiilfl  jeité  v  XVI.  století  byla  roncho,  jehoi  aspoň  některá  ěást 
byla  na  odiv.  Tedy  íatem  docela  podřízeným  nebyla,  aniž  jeitě  v  tom 
věkn  víeobecaě  Ji  nflváno  ke  spaní.  Obyčejně  se  na  noc  svléklo  víecko 
vSady,  a  to  pěkným  pořádkem:  ^Clovék,  kdyi  se  sláfií,  ne  ihned  vy- 
kydne se  ze  vieho,  než  nejprve  zuje  obnv,  potom  catě,  pak  kabát,  na- 
posledy koSili.*  ') 

A  nymbnrský  sukna  postřihaS  Simon  vypravoje  r.  1661  v  sondě: 
„Bylo  po  drnbé  hodině  (v  noci),  v  tom  stal  ae  křik,  Já  vzavSi  koiili  na 
se,   vyiel  jsem  před  dAm."  *) 

Že  jeítě  na  poíátkn  XYII.  věkn  niiiozi  měSťané  a  ilechtici  spá- 
vali nazí,  sni  dčtf  se  nestydíce,  o  tom  svěděl  sonvěký  lékař  GnarÍDoni. 
Jeinn  se  také  naopak  ncllbl  spáti  v  „ílofpelci".  Děti  prý  z  lakového 
spaní  mívají  hmyz  nečistý  na  těle.') 

Německý  něený  měStan  Weinsberg  (z  Kolína  n.  R.)  vypravuje  ve 
svých  pamětech,  že  r.  1687  ponejprv  po  Čtyřiceti  letech  spal  v  koSíli; 
jindy  prý  v  »í  lehal,  jen  kdyi  byl  na  hospodě  v  cizím  loži,  teď  prý  ji 
bére,  že  nemocen  a  že  mn  zima.   U  nás  stejně  tak. 

')  Arch.  prai.  t.  1174  460. 

*)  Časop  mna.  spol.  olomůc.  1684.  Dr.  Wankel.  Sonknp.  Svétoior  1S88.  304. 

*)  Fam.  žen.  Dvorský.  201. 

'j  Nymb.  kn.  svédaml. 

*)  OnariiwnL  Grewell.  1381. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


Některá  holile  byla  podstatou  a  BtřiheiD  avjm  a  mniftv  i  žen  stejná. 
Vimeť  7  Praia  o  Alžběté  Jilovské  r.  1572,  „že  TSlm  vBady  vládla,  brala, 
pánovi  t  dvě  koSUe  vzala  a  v  nich  chodila".')  , 

I  v  tomto  veka  připotnfnajf  ae  jakoito  drahý  kolile  Čcchel,  Žapice, 
rnbáie  a  oplefko  i  rnkávce. 

U  proBtýuh  lidí  pFfpontlnajf  se  tj  kasy  zhnsta,  t  měStanskýcb  in- 
ventářích ke  koDci  veku  XVI.  patrně  řidnoa. 

U  veka  Bedmnáctém ,  když  se  vyskytne  košile  RSpodni",  bývá 
čťchlik  jf  poněkad  v  odpor  kladen.  Čtemef  v  knize  litomySlaké  r.  1654, 
ie  má  kdos  „3  čechllky  a  1  epodof  koiile".")  To  by  ukazovalo  na  lo, 
že  íechel  byl  více  na  odiv  nei  kofiile. 

Župicí  rozuměl  Be  leckterý  £at  (viz  na  obr.  6.  270.  žapice  ženy 
a  dívek  žnoucích),   ale  žapicl  slula   též  malá  koáile;   člemet  v  inven- 


Cis.  270.  fis.  271. 

Z  bibli  Severjnoiy  r.  1529.  Z  bibli  iJevcrynovy  i 


tářich  koncem  věku  nejedenkráte  o  „koiilkách  nebo  lapicich'.')  Kupec 
Petr  Altrfiperger  měl  v  Praze  na  sklade  „koíUky  neb  župice  karmazi- 
nové"  po  2  rýnských  zlatých  a  2u  krejcarech. 

2e  rnbáš  byla  koíile  zvláště  ien  selských,  to  svrch n  jinde  vy- 
loženo. Horejif  jeho  kns,  totiž  rukávy  a  oplefní  íásf  —  osamostatněv 
dostal,  jakož  víme,  jméno  opleííí  a  kryl  prsa  po  páíi;  na  oplečí  oblé- 
kány rnbávce,*)  íehož  velmi  světlý  a  poačný  přiklad  na  obr.  č.  272., 
její  kreslil  prof.  Solta  dle  tabule  náhrobní  při  kostele  sv,  Eřiže  v  Chru- 
dimi.   Jest  to  podoba  dívky  r.  1595  zeannlě. 


')  Arch.  praž.  č.  1119.  207.  , 

*)  C.  k.  listovna  v  Litom.  Lib.  divis.  729.  Sdéluje  Štěpánek. 

"J  Arch.  praž.  6.  1174.  R.  1608.  1698. 

')  Nomeoclator;  překUdajI  rukávce  hmBthenid. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


JiDý  vzor  starii  podiváme  na  obr.  E.  271.  OpleČi  ae  lecbdy  v;- 
Bkytne  i  Eřejmě  pod  jméDem  koSile.  Roku  1505  mela  t  LitomySli  pe- 
karka Maraíe  jedna  „košili  opleéní",*)  s  v  Praze  r.  1570  prodivali 
^oplečnl  koiile"  po  5  groSIch  bflých.') 

I  v  tomto  vSka  enažlvali  se  lidé  obojího  poblavl  svrcbafin  koíilfm 
dáti  Široké  rakávy,  kteréž  pak  podle  mody  nadonvali  a,  uvazujíce  na  nd- 
kolik  dflĎ,  malebné  rozdělovali  a  zdobili. 


Čfs.  272.  Z  kostela  sv.  KHže  v  Gbnidimi  r.  1595. 


V  XVL  včkn  koSile  dostala  ae  až  ke  krku,  a  byla  tu  i  na  nikávé 
při  pěstlcb  ozdobena  malým  límečkem,  oboje^kťDl,  Jenž  stal  se  zá- 
rodkem pozdějšího  velikého  okružf. 

Co  do  r&za  zevDéjíího  mluTÍTají  kniby  pramenné  tabé  o  koiilich 
řezan;^cb,  naběraiiých,  obojích  zvláSf  na  počátku  sloletl;  za  celý  věk 
o  koiilicb  vázan^ťh,')  o  kofiilich  malých,  Telikýcli.*)  A  oa  konci  věku 
vyskytuji  se  koSile  tkané.  Vázané  koiile  délali  v  Praze  „rakavičnici".') 

')  Arch.  litomíSI.  i.  UB. 

*|  Arch.  praž.  i.  1172. 

')  Tíiníe  i.  1172.  171. 

*)  .Eoiile  íenská  veliká*  *  nikop.  královédvor.  Mas.  252.  Počátek  STI.  stol. 

•)  Arch.  prii.  Č.  1172.  170.  r.  1677. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


600 

IiátkoQ  bývaly  koiile  nejčaatdji  lněné,  a  t  nich  ttejtonJ^f  kntfil- 
tové.  Ale  2te  ae  1  o  koíitlch  tafatovýeh,  barmazinovýeli,  vlné- 
nýcta  a  bavlnénjeh.  Bavlcěné  koSile  zřetelní  a  hojně  se  objentji 
teprve  r  drahé  pQli  XVJ.  véhu.  UíteIí  je  na  faráinech  ímakýři  a  vieli- 
jaci  kramáři  kupečtí.  Boko  1608  cení  se  bavlnéDá  iensk&  koiilka  xa 
':.5  krejcarA,  kdežto  koBile  vlněná  poěltA  se  za  1  zl,  rfns\iý ')  a  kolile 
kmentová,  za  kterou  pan  Jan  z  Vartmbcrka  na  Rohozci  zftstal  dlaien, 
ceněna  r.  1670  za  pOI  drahé  kopy  mli ")  ObjčeJDá  koiile  plátěná  toni 
dobOQ  poíftá  se  v  Rakovníce  za  8  groifl.^)  V  PolBce,  v  Sanokn,  ten- 
kráte cenivali  průslon  koiznlku  po  10  grofifcb.*) 

Látky  bráváno  nejméně  na  rukávce  a  oplečl  —  b; lytě  kusy  i^eíené 
nejmenM,  nejkratší  kofiilí.  Bráváno  k  nim  po  dvoo  a  po  třech  loktech.') 
Mladoboteslavitl  koupili  r.  1619  své  Bviňařce  Handě  tři  lokte  bflébo 
plálna  na  Tukávce  o  jarmark,  loket  po  10  groSicb-')  Od  aSití  mniské 
koiile  placeno  tehda  po  3  a  4  groiich. 

Co  do  bnrry  nateKli  jsme  koiile  obyčejně  bílé;  ale  byly  také 
koiile  barevné.  T  první  pflii  XVI.  věku  lidé  proBtií  objevigí  se  v  ko- 
iilich  modrých.  SvědCít  venkovan  r.  1606  o  svém  aonsedu,  ie  v  noci 
přiběhl  k  němn,  „nemaje  ani  koiile  modré*'.')  Rokn  1526  v  Prase 
ohledávali  zloděje  a  nalezli,   ie  měl   peníie  skryty    za  „modrA  koiili*.*) 

Na  krámech  pražských  bývaly  ke  konci  věku  mnohé  koiile  rudé, 
některá  i  Šarlatová.  V  župiclch  rudých  potloukalo  se  po  Čechách  také 
hojně  pobndfl,  lotřfkO.  Ta  barva  byla  jim  mi)a,  jakož  o  tom  Smolné 
knihy  namnoze  avěděl.') 

Koiilky  a  rnkávce  ženské  nalezli  jsme  také  barvoa  selené.  Pant 
Johanka  Berková   z  Dnbé   (f  15!!l)   na  přiklad  mela  takové  rukávce.'*) 

Položíme  o  zdobě  koiil.  Nejstaril  zdobou  bylo  vySivání,  a  to 
zvlúité  vyiivání  éerné.  Po  celýcb  Cechách  připomínají  te  xvláit  v  prval 
pálce  ítoleti  koiile,  íerným  hedbávím  vy^ivané. ")  Ale  do  konce  stoleti 
řidnou  zprávy  o  ěerném  vyilvánl,  a  r.  1600  íteme  v  Praze  icela  sřejmí, 
že  má  kdosi  „koHli  starodávní  bflon  b  ěerným  vyiiváním"."}  Za  to  ko- 
iile vAbcc  nikterak  vyiívané  připomlnaji  se  v  méitanshých  tápisech  pořád. 

')  Arch.  praž.  t.  1174.  469. 

')  Reg  sondu  komor.  16  J.  Sea. 

*)  Arch.  rakoT.  kn.  kiaftů. 

'i  Materya].  historrcine.  I.  88,  r.  1671. 

*>  y  Bělé  1681.  kn.  kíaftft. 

Ó  Arch    liolesl.  kn.  lit.  D. 

')  Ed.  komor.  BOnda  č.  1.  G.  0.  4. 

•|  Arch.  praí.  i.  1048.  K.  4. 

']  V  arcb.  méln.  Ě.  IS.  222.  na  pHklad:  „Pacholek  íeratTý,  silný,  holý, 
B  bradou  poryÍBTélou,  galihotjr  dobHho  sukna,  makord  barvy,  Ěnpnfeí  radoa, 
kabát  bilj  barchtinový  poiiásní,  íepici  papouíkot^  batTy  soukenou;  dynovitý 
lotras.'  To  popfs  loapeioika  Koíe. 

'•)  Arcb.  praž.  6.  634.  43. 

'■)  Na  pr.  T  Bélé  (Umlasf.  126.)  jeitě  r.  1668.  T  kniie  níchodské  ,ontrpné« 
«te  se  r.  16B9  o  .koiillch  pékné  TvílTanýcli"  v  Kichodité  i  n  Vrcblabi. 

")  V  kn.  i.  1174. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


601 

y  Praie  se  Jimi  odívali  bobatí  méiUné  stejnS  tak,  jako  na  vd  jDoák.*) 
VfSiTánl  koSU  nepřestalo.  Trojan  Higellns  rádi  t  traktáte  „O  obecném 
opatrOT&nl  chudých  lidi"  r.  1592  rdováni,  aby  neMly  i  obecných  almnien, 
nei  aby  niti  soakaly,  koSile,  obojky  a  roncby  vySlvaly.') 

K  vyiiTanýin  koulím  iasem  přibyla  síla  koill  tkaníeemi  premo* 
váných  a  zdobených.  Svrcbn  psaná  pani  Berková  (t  163i)  milá  kromé 
jedné  gzlé'  koiile  a  devaterých  rokávcA  i  „tři  íeebUky  a  tkaDleemi". 
O  gřistých  premoraných"  koSillch  řeS  r.  163S  v  komorním  sondé.') 
V  Praze  připomínají  se  r.  1586  dltěcf  koiile  s  Černými  tkaničkami.*) 

Dosti  zhdBta  nvádčji  se  při  tom  premováni  tkaníce  zlaté.  Roka 
1572  popisuji  se  v  pražském  sondě  rokávce  ienské  takto:  „Šila  eem  je 
a  dala  lem  okolo  rnky  sedmkráte  bllon  tkanici  se  zlatem."  Jiná  dl 
v  témi  ličeni  pře:  „Prala  sem  koiilky  se  zlatými  tkanicemi."  ^)  A  zase 
jiná  viděla  na  rokáveAách  „tkanice  zlaté  co  prst  zSíři"  a  na  rakávcich 
druhých  třeU  tkanioe  ,iirokč  bílé  se  zlatem".  V  Plzni  má  r.  1 536  jedna 
z  měSIanek  „dvě  koiile  kmentové  se  zlatem,  které  sú  stály  4  kopy'  ;*) 
Jině  sonsedy  ptseĎské  mají  fecble  „ženské  se  ztatOD  tkanici".^) 

Zlatem  se  koiile  také  vyiívaly.  Vyškytají  se  zvIáSté  „rokávce  zlatem 
vySívané",^)  ale  i  „pan  tatlk  v  hospodě  pardubické"  měl  r.  1569  „koSili 
zlatem  vyiitoa",  kteroniE  ma  jakýs  tovaryi  krejčovsky  okradl.')  Toni 
dobou  v  Polité  nosívali  „ínpice  a  esy  střibrDými".'") 

U  ilecbtických  osob  nalezli  jsme  koiile  Uké  s  perlami.  Zvltítě 
okolo  obojkn  byly  perly  naiity  kolem  kol.'')  Ale  i  pražský  soused  Tocb- 
man  r.  1575  měl  koiili  „kmentovon  a  při  vobojkn  perly".")  Takové  a 
podobné  koiile  sluly  zhusta  vieobecné  „koiile  s  V>klůdáaíni". 

Co  do  ciiinského  pflvodu  vyskytuji  se  n  nás  koncem  XVI.  věku 
koiile  guidrlantské";'*)  a  dávno  před  tím  koitie  „oherské".  Uherské 
bývaji  s  knoflíkem,  aneb  se  o  koiiifcb  těch  prostě  dl,  že  jsou  iity 
„nberekým  stehem".  Boku  1549  soudí  se  Jan  Raiín  z  Bysmborka 
B  Annon  s  Kolovrat  o  „koiili  s  knoflíky  po  nberskn  zlatem  dělanou".'*) 
A  r.  1567  praví  se  o  nějakém  zlodéji  v  Praze,  že  vytrhl  „koiili,  uherským 
stehem  vyiivanon  plátěnou,  z  pludrhnsnft*.'^) 


")  Areh.  pral.  i.  I17S.  339. 

')  Překlad  e  Hípería  r.  1598.  Výpisek  dra.  Zfbrta. 

')  Ed.  Ift.  a.  A.  11. 

';  Arch.  wai.  t.  1060.  a.  66. 

*)  Tsmíe  6.  1119. 

')  Arch.  plieň.  i.  10.  309. 

3  Tamíe  i.  9b.  Invent.  Magdal.  z  Hradlíka. 

•J  Arch.  pra*.  6.  1172.  r.  1572. 

*)  Cbaoa  v  ardi.  piai. 

"i  Haterjal.  hístorycin.  I.  68.  Balier. 

")  Eo.  komor,  tonau  i.  18.  J.  138. 

■*)  Arch.  prRi.  t.  1172.  225. 

")  Tamíe  6.  1178.  189. 

■^  Kd.  komor,  soodn  t.  18.  J.  188. 

■*)  Arch  pral.  kn.  (.  1049.  93. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


fi02 

Také  se  nám  vjakytly  jedenkráte  r,  1569  v  Praie  „rakiTce  ženské 
moravské  po  atarodávnu,  Široké  se  zlatem".*) 

Košili  aí  do  pozdních  let  XVI.  století  málo  kdo  mlral  zásoba.  NeJ- 
spfS  nujdeS  některé  mnoíatTi  „rukávcft"  při  íensk^ch,  ale  koSil  b^vá 
dloDbo  poskrovnu.  ZrlňStě  málo  Jich  do  polon  vékn.  Na  přiklad  praisbá 
domácí  pani  Marta  Hesková  (v  Smečkách)  r.  1520  má  t  iarentáři  košili 
jedlnoa;*')  jiná  pani  pražská  r.  151!)  chlnbl  se  třemi  koiitemi.*)  Při 
ostatních  sonsedecfa  a  souseddch  prdíahých  vétiinoa  ani  zninka  o  košilí. 

Nápodobné  na  venkove  dlouho  bnď  není  stopy  po  koiDIcb,  aneb 
nvádl  se  jich  počet  pramalý.  Na  přiklad  v  Plzni  Joité  r.  1518  dvé  koiile 
v  inventáři  jest  summa  pozoruhodná.*)  Jen  v  Litomyšlí  četli  jsme  r.  1503 
o  Šimkovi  pivovarníkovi,  fe  má  „v  malé  truhlici  samé  koSile".')  Kolik, 
nedl  Eo.  Ale  mnoho  jich  jiítě  nebylo,  poněvadž  v  Hradci  Jindřichofě 
nrozený  mladý  Adámek  sluSnýcfa  košil  r.  1559  nemel  vic  nei  pét,  které 
mu  pořidiia  Mandaleoa  léta.*) 

Od  polovice  století  košil  patrné  přibývá,  ale  pořád  jich  neni  ještě 
na  tacty,  a  pořád  jeitě  nacházfi  inventované  avrchky  a  celé  domácnosti 
méšťanaké,  v  nichž  o  koiill  ani  potuchy.  Na  přiklad  v  inventární  knize 
pražské,  která  jde  od  polou  veka  do  let  sedmdesátých  ai  do  208.  lista 
nejvíc  koííl  v  domácnosti  napofiltáS  devét.  Bohatý  Netter  (f  1575),  kupec, 
má  koiil  sedm,  afkoU  v  doroé  leželo  300  loket  plátna,  bohatý  řezník. 
koieSolk  pět  koáil  má^  —  a  jen  dva  lidé  —  Jířl  Mellar  od  RvéidH 
a  primas  novoměstský  Kulíšek  (f  1577)  —  mohli  se  v  knize  pochlubiti, 
ie  mají  po  9  koiillch.  V  malostranské  knize  má  r.  1565  pani  Johanna 
Hrachová  i  košile  moŽské,  4  ženské,  což  počet  v  knize  nejzDam(nit6j£í.*) 
To(  eplS  najdefi  knihy  nei  koiile.  Sluíebný  Srotýř  Beneš  na  přiklad, 
člověk  praiský,  má  touž  dobou  7  knih  a  jedinou  košili  v  bohatstvé  svém.*) 

I  v  následujících  letech  osmdesátých,  mřl-li  kdo  sedm,  osm  košil 
zapsaných,  byl  e  lidí  vzácuějšícb.  Zikrauni  Frejličb  z  Freydenfelsu  (f  1582) 
mél  čtyři  domy  —  \£ak  jcdon  z  iiicli  ,u  zlatého  pál  kola*  v  Hichalské 
ulici  zná  kaídý  Pražan  —  ale  koSil  spočetli  jsme  v  jeho  přehojném 
inventáři  jen  osm."*)  Impressor  Jičínský  (f  1591)  měl  dvě  košile  v  domo- 
vitém  Bvrékn,  nic  víc") 

Na  samém  rozhraní  věku  vyskytne  se  v  knihách  ta  a  tam  košil 
počtem  už  nad  deset.  Radní  pán  Blovský  (f  1605)  už  Jich  má  třin&ete, 
urozený   pan  Jindřich  Hrobčický  (f  1600)   čtrnácte;")  nejvíce  koStl  tou 

')  Arub.  praž.  kn.  i.  1056.  87. 

')  nsky.  Mise.  30.  122. 

•)  Tsmže  S2. 

<)  Arcb.  pizpň.  č.  8&. 

')  Arch.  litomjSI.  i.  118.  68. 

')  Tiscber.  Kopial  Star.  pam.  46. 

')  Kn.  t.  1172,  15. 

*)  Arch.  masejDl. 

•)  Arch-  praí.  4.  1172. 
■*)  Taroie  22»'234. 
")  Kn.  e.  1173.  229. 
")  Kn.  «.  1174.  70. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


503 

doboQ   nalezli  jsme   n  méSťana  Korálha  (f  1599);    měltč  se  leaon  stou 
„fecbllkft  D  koiil*  28;  nUvci  45. 

Na  konec  badii  ta  sIoto  o  Telikém  nablranéro  nkl'UŽÍ.  Okružf 
jako  veliké  kolo  a  „iapí  fanlzdo",  kedrle,  krejzl,  ujalo  se  u  nás  z  obecné 
niod;,  jakož  jsme  svrcbu  ua  případoém  místé  vyloiili,  v  desitce  let  od 
1575 — 1585;  před  tlm  bávala  okraií  i  tak  malíi,  jako  vidíme  na  při- 
loženém  obr.  273.  Když  okrnžt  zmohutnélo.  stalo  se  knsem  samostatným. 
Toa  dobon  i  okrnži  pří  roce  fili  „okrilži  k  niklem"  aamoatatno  býti 
cbtělo.  Praiaký  taost  Batory  Vácslav  (f  1594)  zanecbai  po  Kobě  jedinou 
koSili,  9  obojka  a  4  péry  „tiicIA".')  Tato  zpráva  avédéf,  že  dotčené 
kusy  Sataé  tnély  existencí  samosiatnou- 


Čfa.  273.   Mince  Stfrnberskí. 


Oviem  býrala  přea  to  napořád  okrnži,  když  je  ivudlf  a  pradlí 
scbyatala,  ke  koiilfm  zase  přiSfvána,  jakoíto  jicii  drnhdy  orgaoická  iást 
a  přfsIuEenstTl.  Yypravnjet  bokyné  pražská  r.  1581,  že  jest  Jindřich 
Předenice  z  Předeoic  Fridricha  Vostrovce  „rapfrem  okrvavil  a  atrhl  mn 
vokrDÍí  od  koiile;  přiSIvala  sem  je  zase."*) 

Na  okrnžf  bralo  se  dva  i  pfll  třetího  lokte  látky.  Robeno  bylo 
z  ronSkových  jemných  látek,')  z  paačnfkn,  z  tykyty,  z  vlaského 
plátna,    z  kmeata    a    z   plátna   „nidrlan tského".*)     Bývalo   okrnii 


■)  Arcfa.  praí.  i.  1066.  390. 

*)  NiROMtDBbé  plátno   k  obojk6in  pHpomfnt  se  v  arcb.  praí.  1.  106S.  I 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


504 

jedaodaché,  drojnAHobné  a  naposled  i  ríkolikeronáiobD^,  jafcoi 
jsme  Tidélj  Da  jnbilejnf  T^Btavé  při  okniif,  s  ofmí  shoien  Sl«v«ta  s  obna 
r.  1618.  Bylo  řídké  nebo  i  .basté  ipaDělskéV  Bylo  nalkrobené 
a  stojaté  nebo  leželo  na  ramenoa.  Abj  dobře  Bt&lo,  byl;  pod  nfm 
„Stycie"  ei  „podpiok;"  prosté  nebo  drahé.  „Halované"  itycie 
prodArali  v  Praze  končeni  věkn  XTI.  po  15  grtáfeb;  .it^cle  perlo- 
vých matok*  po  pfll  třetfm  zlatím.') 

Ozdobou  okmžlm  bjla  nejprve  jich  nabiraná  forma.  Sbíráni 
obojkA  T  pékné  a  pravidelné  cAhyb;  pořizovino  telezem,  ivliiC  na  ten 
konec  ndělaným.  T  Hradci  Jindfíchové  platí  se  r.  1693  ,iáme6nikD  od 
Ddélini  železa  k  vokmžim  sblrAní"   12  groiO  6  denArŮ.'} 

Okroií  bávala  kromé  toho  .vyAlvanA",  .dirkovaná",  ^tj- 
klAdaci".  První  dvé  vlastnosti  nepotřebiuí  výkladn.  O  vykládacím  okrnii 
nevíme  nic  říci  Jiného,  neili  že  při  něm  bývaly  ozdobné  „hnklyky**- 
Ale  nejobyfiejočjíi  idoba  okrnžf  bývaly  brajky.  Naíi  říkali  takovéma 
okmži  bnď  „H  krajky"  neboli  po  némeckn  se  „Spíci".  Leckdy  se 
namane  zpráva,  že  krajky  na  obojky  Jsoa  „nestlkomové"  ■') 

Z  poč&tkn  byla  sblraoA  okrail  hrubé  drahá.  Boku  1575  platf  ae 
Harknsu,  iidovi  v  Hradci  Jindřichové,  za  .nidrlantské  vokmií'.  Jeho 
milosti  pána  na  kofiile  konpené,  sedm  rýnských  zlatých  čili  tři  kopy 
groiů  I  *)  Brty  potom  dostává  potalný  obchodai  kramAř,  jimi  řtkáli 
v  XVI.  stoleU  dotl,  za  okrnžf  lest  zlatých.  Tot  byla  drahá  okmlit  Také 
z  této  archivní  zprávy  zřejmo,  kterými  cestami  a  komn  se  dostala  první 
okroif  v  Čechách :  urozeným  pánům  je  přinesli  obchodník  iid  a  Šot 
Léta  1577  jii  kupuje  hradecká  vrchnost  okrnii  laciuějii.  KnpDJe  dvé  za 
dvě  kopy.  U  Smnkýře  pražského  r.  1590  bylo  jeité  lacinéji.  Cenény  ts 
Styři  obojky  za  1  zlatý  rýnský;')  r.  1606  dokonce  oceňoje  se  n  Emukýře 
dvéma  kopama  11  obojkfll 

Kterak  vypadalo  peřestné,  Škrobené  okrnží,  toho  čtoncl  viiml  sobě 
na  rřemnobých  obrazech  této  knihy.  UpozorĎujeme  zvlá^t  na  obr.  d.  167., 
207.,  209.,  jahožlo  vzory  npjrázovitějSÍ-  Na  přiloženém  obr.  t.  274.  před- 
stavDjeme  básníka  Loionickébo,  jenž  zahodiv  na  svoje  stará  léta  nabírané 
okruií  a  .kedrle",  vzal  r.  1614  na  se  límec  nového  zpfisobo.  Je  to 
límec  sprostnějíí,  ale  přes  to  velmi  nápadný,  íkrobený,  vysoký  a  stoja^. 
Tento  limec  jest  tvar  přechodný  a  proto  ho  sem  klademe.  8tř«diitéjif 
jeho  podobo  rač  étonci  ohledati  na  obr.  i.  190.  Límce  toho  rAsD  vedly 
k  llmcílm,  které  ležfce  na  ramenou  panovaly  dlouho  v  století  XVU.  Vsor 
nádherného  ležatého  limce  viz  na  obr.  S.  189.;  vzor  proatinkébo  podali 
Jsme  v  £.  188. 

Prohoditi  jest  tské  slovo  o  zástirách  čili  férto&ícll  (fartoch, 
vértocb).  siqji  také  „kasankami",  „pásmieemi"  i  „pásnitkami". 


')  Arch.  pral.  L  1174.  1C2. 

*i  TÍBcher.  Opisy  úCtů  panských.  Rukopis. 

^  Arch.  praž.  t.  1066.  890. 

■)  TiTCber.  Opisy  panských  Utt.  Rukop.  str.  18. 

'i  Arch.  prát.  e.  117S.  188. 

DigitizsdbyGOO^^Ie 


50ti 

Že  je  kasanka  také  fírtocliein,  to  Time  bezpeSnS.  četli  jsme  t  Hondnf 
knize  leckdy,  ie  t>  ona  .gbrnuU  penfze  do  kaBaokj  oebo  do  fěrtochu*. 
„Pásmice*  bjla  lástfra,  která  pokrývala  1  fans  praOD.  AspoĎ  détem  „při- 
pasoTány'  pásmice,  .aby  se  neSiimaly",  neaSpioily. ') 

Fěrtochy  v  XVI.  veka  Jsou  dvojf  povahy.  Jeden  fěrtoch  poslobaje 
obojimn  pohlaví  jakožto  lebký  plátěný  nebo  kožený  íat  do  práce,  du 
řemesla,  do  kachyně,  po  domácko.  Taková  lástěra  v!dy  jest  obSlrná, 
majfc  úkol  brániti  žato  spodDéjŽfbo  vi^ch  oorazA.  V  takovém  obílmém 
fgrtocbn  ziHti  ženo  na  obr.  ě.  276.,  vzatém  t  bibli  Severynovy  r.  1529. 
Droby  zpfiaob  zástěr  byly  fěrtoch;  honosné ;  vznikly  teprve  v  XTI.  veka. 


Cis.  274.  Čís.  276. 

Simnii  Lomnický.  Z  biblí  Severvnovy 

Z  knihy  Filoioftký  ilTOt  r.  1611.  r.  1629. 


Tedy  slovo  o  prvnich.  Fěrtochy  řemeslnické  nalézáě  Te  viech  in- 
ventáflcb  od  mljnáfskěho*)  a  řeznického  ai  po  lazebofkflv.  Aby  řeznici 
nechodili  v  zástěrách  okydanýcb,  pekaři  aby  neběhali  po  olictcb  o  nahých 
nohách  bez  fértochB,  o  tom  přtsěasto  masely  městská  onřady  nařizovalL 
Hnozi  nákcřuíci  a  lutflkové  nesli  se  světem  —  aby  ouřady  a  obecenstvo 
zmýlili  —  schválně  ,za  bilým  fěrtochem  co  zednici,  co  mlynáři".') 

Ženské  fěrtochy  vyskytuji  ae  vflbec  v  knihách  popisných  na  po- 
ěátkn  XTI.  věku  nehojuě;  potom  jich  přibývá.  Aneta,  baba  u  Vocáska 
v  Litomyili,    měla   r.  1506  jediný  fěrtoch;*)    sousedka  Kozlíková  tamže 

■)  Arcb.  prai,  1.  1066.  86. 

'I  Kn.  pamétí  njmborsk.  U.  Invent  nlfnáře  Vrány  1578. 

^  Smolná  bn.  nymburská.  87.  r.  1601. 

'i  Litom.  arch.  t.  118.  97. 


zsdbyGoOgle 


606 

r.  I5I4  jediD^  fértocb;  v  podébradském  ÍDTentáFi  e  r.  1538  ta  a  tam 
(terno  jií  o  dvoQ  fértoífch.')  V  pozďdjSfch  letech  nalézime  t  iDTCDláHcb 
po  6,  8,  10  fértoilch,  ale  ovBem  nedomlovDOa  zprávou  takovoa  nevline, 
kotík  fírtocbft  do  práce,  kolik  jich  k  liváteínfinD  úboru.  KnH  Pavel 
Kamill,  sFcipryfit  kniinloTBký,  choval  ve  Bv;^cb  svriclch  do  r.  I&85 
12  fěrtocbQ,')  a  paal  Korůlková,  měitaiika  praíská,  méU  roku  1599 
„fOrtochy"  jií  (tyficet  tfi!  Rovné  tolik  fěrtochů  epoeftali  jsme  r.  ICOI 
u  Voríily  Nejepinské  na  Přikope.') 

Ženské  fáríocby  prosto  bývaly  tak  obiirny,  že  kryly  Bukni  nejeo 
po  předu,  nei  1  valný  kus  vzeda.  Šity  bývaly  z  plátna,  obyčejné  z  plátna 
režného  nebo  „domácího".  T  Plzni  r.  1549  ítli  jame  o  „fértocha 
frejberském*,*)  tedy  z  plátna  freiberského:  Aei  nejlacinějíf  bjl  fěrtoch 
za  1  groí  2  denáry,  který  koopea  byl  r.  l&Gá  v  Hradci  Jindřichové 
„děvce,  kteráž  husy  pase*".") 

Na  prostfed  mezi  fěrtochy  honosoými  a  ziatěrami  do  díla  byly 
fěrtochy  a  kasanky  Boukenué.  KalezU  jsme  je  oa  hradech  panských,') 
a  měly  je  i  pražské  děveěky.  Aspoů  ono  dévěe  BlnicbDé,  které  r.  1&90 
DtloDlcl  a  s  okna  vyhodil  hrnbý  Němec  Armpach,  mřStao  praiský,  mdlo 
na  sobě  zelený  Bookenný  fěrtoch.'') 

Stran  fěrloniků  honosných  z  knih  postihujeme,  že  zi^jmou  a  obecDOO 
módou  ženskou  Bíá\ajf  se  druhou  polovici  XVI.  věku.  Ale  urozené  d&my 
saěaly  už  dříve.  Na  příklad  Berková  Johanua  má  r.  1521  BÍértoniek 
a  punt  atlasový*  při  něm.  Tot  palroě  paráda.  Vi  drohoé  slovo  fértooBek 
tomn  Bvědíf.  Honosné  fěrtochy  totiž  nesly  >ie  formou  úzkou,  dlouhoa. 
Byly  to  akutcěně  jen  drobné  „fěrtúíky".  Fěrtoufek  panny  KoSCálové 
v  broddkém  graduale  (r.  1559)  vypadá  věru  Jako  úzký  pronick  bílý  na 
Bukni  poloícný.  Právě  tak  vypadá  zástěrka  na  votivnim  obraze  v  Cbra- 
dimi,  úzká,  velmi  úzká,  do  záhyba  poněkud  nubraná  a  dlouhá  ai  témJSř 
do  zemí.  O  oěco  krat£í  honosnou  zástěrku  ouzkoii  má  česká  báha,  jakí 
ji  r.  158G  nakreslil  JoSt  Amoian. 

Zdobiti  £0  úzkou  zástéroa  nebyla  zvIáStiiosf  českých  žen.  Vyznati 
jest,  že  touž  dobou  í  slezské  dívky  alovauské  i  lipské  dfvby  Děmecké 
na  dřevorytech  Arainaaových  majt  téhož  zp&sobn  nzoankč  dlouhé  x&- 
stěrky  honosné  1 

Edo  by  nevěřil,  že  zástěry  byly  honosný  iat  na  ulici,  toho  je&té 
Jednou  zvláít  upozorňujeme  na  to,  že  vyskytuji  ae  na  votivnlch  oltáfnlcb 
obrazech,  kamž  se  dávaly  oaoby  malovati  zajisté  jen  v  plné  .přlpravé"  ; 
bi  na  kameoné  náhrobní  tabuli,   v  musei  plzeňském  chované   a   r.   15B2 


>  arch.  třeboňského.    Výpíi;    dra.  Zlbria. 
„kaaanka    Cerai,    soukenná     b   etWbmými 


')  Regis.  žlutá  v 

Poděbr.  39. 

')  Arch.  prsž.  Ě. 

1179.  28. 

'1  C.  1310    160. 

')  Anb.  pUeů.  8S. 

')  Ouíty  panské 

y  Hradci. 

')  „VĚrLoct   soukenný*  r.  1609 

V 

bTÍick^m    ioveutiři 

Jest    zapiina 

krajky*.  Hua 

T  Arch.  prai.  ě. 

1036.  1. 

D,„i,„db,Goo<^le 


60V 

Ha  sobd  ir.ajfcl,  vidíme  |ianí  kter&í  i  pod  dloohon  Snbov  neboli  bazakoa 
nese  úzkou  z&stérkD,  jejfi  ozdobný  konec  vykukiye-  Tedy  nikolívěk 
fértoch  do  kuchyně!  Téi  „nobilis  Dxor  bohemica"  —  vzDeSeni  pani 
íeski,  jakž  ji  narýsoval  Sadeler  m  svoa  Ceskoa  mapa  r.  1620,  má  při 
ploém  skvostném  ůborn  zástěrka  a  krajky. 

Honosné  fértochy  byly  také  z  jiných  l&tek  neíli  z  bílého  kmenta. 
Mlovf  ee  v  pramenech  o  fértoaicfch  mochejrovýcb,  Sami&tových,  tapl- 
tjkytových  a  jiných  bodbávných. 

Zvl&ítnf  zástéry  jest  nám  na  konce  oznámiti.  Několikráte  totiž 
četli  jsme   ke  konci  veka    také   o  sonkenných  fěrtoíich   ,k  smutka*.*) 

Je  otázka,  čim  byly  fěrtochy  zdobeny.  Nejprv  tfm,  ie  byly  „sbí- 
rané'. ZoTon  ae  někdy  téí  „faldovanými*.  U  praiakého  písaře 
Floriana  Pretlfka  (f  1563)  nalezli  jame  6  „prostých  fěrt:acbft'',  18  .ten- 
kých pěkně  sbíraných  a  provázky  ztečených  i  dětiaských"  a  tiH  ,pABnÍíky 
sbírané'.') 

Ozdobné  zástíry  zovoa  se  zhusta  „vySlvanými".  Vyiity  byly 
fěrtochy  dole  pří  konci  na  dvě  nebo  tři  dlaně  vysoká;  vj Sívání  bylo 
barev  ferveoých,  zelených,  modrých,  zlatých  dle  svědectví  Štelcarova 
(r.  1588).  jemní  ae  ta  strfij  oviem  nic  nelibí.')  Na  obraze  třehenického 
gradaalu  má  paul  zástěrka  biloa,  vySlvanoa  £erně. 

Vyílvánl  dělo  se  i  „na  sifce"-  Paní  Nejeplnská  v  Praze  (f  1601) 
měla  u  veliké  hromadě  svých  fěrtochA  jeden  „se  zlatem  na  aiíce". 
V  soadní  knize  praíské  r.  1592  ěteme,  že  Jan  Horák  dva  dni  „dělal 
BÍfkn,  jako  na  ní  vyiívsjí  do  ženských  fěrtnchfl".*)  Vyskytnjl  ae  ti  na 
oěi  také  fěrtochy  „H  mffsii"  —  zase  tedy  některak  slténé;  na  přiklad 
paní  Salomena  z  Lebentala  měla  r.  1592  „fěrtoch  kanavaCový,  bílj^, 
9  mřeíl".  V  té  ^mřlíi  di^né"  bývaly  podle  Šteicara  vytkivďni  „vorli, 
ptáci  a  jiná  zvířata". 

Jakož  svrchu  leckde  ětoucl  již  postihl,  nejoblíbenějíl  zdobou 
honosných  fěrtoaSků  byly  „kiajky".  Na  obraze  Sadelerově  prochází  se 
dáma  ve  Tladislavském  sále,  majíc  na  sobě  takový  krajkový  fěrtoch. 
Kromě  toho  víeho  bývaly  zástěry  tkanicemi  pokládaaé.  Říkali  tomu 
„zástéry  8  barvami"  (obr.  i.  198.  z  Masop.  Rvaěovského  1580). 
Čítáme  o  tkanicfcb  bílých  a  černých  nejhastěji.  Byly  tkanice  oa  fěrtochu 
také  se  zlata.  Roka  1572  zmínka  se  činí  o  pásmicí  „9  černými  pěknými 
tkanicemi  a  nahoře  se  zlatou  tkaničkou ".") 

Facality  miuí  bistorii  touž  jako  zástěry.  Užíváno  jicb  totiž  od 
vzaeáenějflch  lidí  jednak  k  ntíráni  potu  jednak  i  nosn  kdo  ví  jak  zdávna, 
ale  Dsi  od  pálky  XVI.  veka  staly  se  honosným  kasem  krojovým  stejně 
jako  zástěry,  a  to  tak  neroznmně  přemrStěným,  ie  na  příklad  v  Němcích 
mnsel  úřad  přímo  nrčití,  jak  drabý  smí  kdo  facalit  sobě  poříditi. 


')  Arch.  praž.  Č.  117i.  429-139.  B.  1613. 

»)  TamžP  É.  1173.  289. 

*}  Btelcar.  Eniha  duchov. 

')  Euibs  novoffléatski  i.  1123,  Proces  316. 

*)  Popis  toho  r.  1Ď72  v  ku.  arch.  prai.  i.  1119. 


zsdbyGoOgle 


506 

áátkflm  naiim  k  tÓIesné  BlDÍbé  bývalo  jméno  utér&ků  nebo  Dté- 
raiek,  rouch,  aéíáj  i  pisaic ')  ai  do  ti  doby,  kdy  se  ttaly  parUon. 
Odtnd  šlovou  po  vlaíkn  fscality  (faizoletto),  coi  by  Bf6d2tlo,  ie  arým 
sdobnými  Sátefiky  DeJJřive  pochloboraly  se  Vlaíky  a  od  nich  teprve  na- 
kazily se  Némkyně  a  celky.  Německé  Jméno  Bchaop'aecfalein  poprvé 
četli  jsme  t  olomnckém  iavent&Fl  r,  1611.^) 

Kují  jméno  facatitú  n  díb  obvyklo,  nebyl  kde  který  facalit  kns 
honoBoý.  O  některém  facalitn  atoJI  v  knize  pfimo,  íe  je  „na  nos*. 

Ač  zapNti  nemfníine,  íe  jsme  nalezli  ve  vinařské  kniie  pražské 
nž  r.  1543  hrnčíře,  jeni  slnl  Jan  aFacalit",  nicméně  n  n4B  objevnjl  ae 
facalUy  bojným  poítem  teprve  v  letech  fiedesátých;  ten  onen  pražský 
měétan  má  jich  v  těch  letech  po  sedmi,  osmi.')  O  dvacet  let  poidjji  ni 
tronsl  se  v  knize  po  10  a  15  facalitech.*)  Selabý  lid,  jenž  od  jakživa 
zažíval  nejvfce  práce  potlivé,  facalltů  na  pot  ani  na  nos  nemival.  Aspoň 
zi^isté  biskup  Bratři  AngoBta,  Jsa  na  svém  ontěkn  z  Litomyélska  pře- 
strojen za  sedláka,  pravé  pro  hedbávný  íitek,  Jenž  mu  z  úader  člhal, 
byl  v  podezřeni  vzat  a  Jat. 

Obyčejné  byly  facality  vy  SI  váné.  Červeně  vyilvané  připomínají 
se  v  Praze  r.  I572,»)  v  Náchodě  měl  iátek  červeně  vyíivaný  r.  1585 
pisař  důchodní.*)  černě  vyfilvaný  facalit  má  v  ruce  pani  na  obraze 
Bondnim  v  gradaale  třebenickém.  Šlechtické  osoby  měly  iátky  vySity 
tlatem  a  stříbrem.^)  Na  zámkn  Eastolovickém  nalezli  jsme  koncem  století 
„rouchy"  na  ntlr&ni  hlavy  hedbávím  vyílvané  se  zlatými  pasomany.') 
Ale  i  měitanky  chodívaly  do  kostela  na  svatby  a  jiné  slavně  pfipad- 
noBti  se  zlatými  facality.  Voriila  Nejepinski,  často  psaná,  nmirajfc  ii- 
nechala  po  sobe  4S  facality,  z  nichž  8  bylo  ,se  zlatem",  ostatní  .a  bar- 
vami a  s  tfepenim". 

Dosti  vyskytuje  se  facalitii  g  kr^ky.  Že  na  ntfračkách  i  slova 
se  vyžívala,  a  to  slova  zboíná  i  biblí,  to  zdá  se  vysvitati  z  moraraké 
POBtUly  Stranénského.')  Te  svriclcb  pražského  Floriana  Pretlíka  nalezli 
jsme  r.  1583  v  Šestnácti  facalitecfa  dva  „tíSténé".'")  Též  ve  avržeich 
professora  z  nniversl  pražské,  Ootsmana,  nalezli  Jsme  r.  1606  aroncha 
B  okolky  tiaknntými".'*) 

■;  V  arch.  piai.  t.  1068.  fol.  273.  je»  a  r.  1616  důkas,  te  prostéjif  ienj 
áálky  DDSlly  ,n  pasů" ;  odtud  anad  Jm^no  pisnice  SitkOn. 

■]  Arcta.  mns  list.  olomouc.  .E^lit  °mli  und  umb  ausgen&Ht  SchmiptoechlMa ; 
schlecbt  BDuptDchl  UDieo  mit  FrendeÍD*. 

■)  Čti  kuihu  arch.  prst,  i.  1172.  16    fol. 

♦)  Kn.  i.  1172.  229. 

*)  Ka.  i.  lOM.  136. 

')  Ed.  oalrpuá  ■  Náchoda  v  arch.  mus. 

'I  Arch.  praž.  6.  1173.  188. 

■)  De(ky  lem.  122.  B.  1^ 

■)  Roku  ICU  Haffmejstr  přel.  Stranenský  str.  66.  .Jboo,  kleH  slova  Piai 
vtude  nosi,  v  ústecb,  na  rukáiich,  na  mefilch,  na  atfraikách  ~  kromě  v  srdci  nic 

"I  Arch.  prat   e.  117S.  239. 

")  Arch.  zem.  oecouou.  U.  448. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


8  honoiQOo  ůlohOD  facalitů  bootísI, 
le  napoultíly  se  TŮni,  zvliité  piimovoa 
Debo  skoří  co  VOD. 

Obráiek  t.  276.,  jejž  nalezl  dr.  Zlbrt 
v  Paprockího  knize,  eIoto  Panoa,  dotnd 
zaatrčené,  poaCf  po  nejedné  Btráoce  této 
i  přfStl  kapitoly.  Je  tu  panna,  nad  nli 
nelze  pomysliti  aobé  u&dherngjif,  v  jedné 
brstí  dril  facalit  ryélvaný,  obroubeny  a 
8  třapci,  bezpochyby  zlatými,  na  rozích  ob- 
TČíenj.  V  drahé  rnce  má  obáJUka.  Ostatní 
fiat  Je  dobře  povédom.  Je  to  nejprve 
ohromné  okroif,  iÍTfltek  s  otevřenými  m- 
kávy,  které  víbI  jako  pachy;  praa  obvě- 
fiena  zlaton  přípravou,  sukně  dvojí:  svrchní 
oprostj^d  rozatřiiena,  spodní  na  partykáln 
rovné  nataíena  a  plna  hojným  kromplo- 
vánfm.  Na  hlavé  mé  panna  perlovec  réta 
Stoartovakého. 

Na  konec  zmínéno  bnď  stran  prsni 
vSelikarakého  vinatí  Ěíli  prádla  Jen  to,  íe        C'».  27«.  Panna  od  Bartoloměj* 
proti  XV.  veku  nic  ae   podstatné   nezmě-  Paprockébo. 

nilo.     Pradlf    Gpinavé    prádlo    tepaly    £i 
praly  na  březich  vod.    Tlonkly  je  rnkama 

o  kámen,  vodou  pořád  zalévajíce    V  Praze  tak  ílnlvaly  nejvíce  na  ostro- 
vech,   zvláště   nynějSím  Střeleckém.    Pradleny   aem   převážel    převozník.') 

Prádlo  bylo  bud  před  tepáním,  boď  po  ním  vyvařoTáaO.  Ha  to 
mívala  kde  která  domácnost  jako  druhdy  „kotly  práti".  Louh  pomáhal 
čistiti.  V  lété  nade  viecky  loaby  a  tepání  pradlen  pomohlo  slnnce  k  vy- 
bélenl  prádla.  T  zimg  pověsila  hospodyné  vyprané  vinntf  na  „Srák",  Jení 
mnohdy  atával  i  v  měifautikýcb  domech  praiakých  ve  světnici  podle  kamen. 

UsaSené  prádlo  se  vielijak  mandlovalo.  Podle  proatifkých  staro- 
dávných způsobu  vyakytDJi  se  v  XVI.  věkn  jii  mandle  „Strojaé".  V  Praze 
je  r.  168!>  imlnka  o  jednom  nStrojném  mandla  s  instrumenty  a  potře- 
bami", při  něm  byl  řetěz  velký  a  zděř  ieleznů.')  Oviem  takový  veliký 
Btrojný  mandl  byl  spii  na  fabričné  mandlováni  mnohých  pláten,  ale  ne- 
pocbybojemc,  ie  si  k  mandlfři  mnohá  hospodyně  donesla  také  prádlo  své. 

Na  suienl  a  natahováni  jemného  prádla,  roušek,  paniulkílv  a  okruil 
mívaly  naíe  pramateře  „presy",  „prkna",*)  podndky,  koale 
sblenné.  Véak  o  tom  již  avrchn  bylo  položeno.  Ke  konci  století  XVI. 
objevnjl  se  v  inventářích  železné  cihličky.*) 

')  Sonaedky  pralahé  viol  ae  *  hrádele  prádla  na  ostrově  r.  16C9.  Arch.  prai. 
č.  990.  429. 

')  Arch.  praí.  í.  1173.  168. 

')  Roku  1616  ihánl  ae  kdosi  v  Prue  po  , prkně,  kterými  ae  vobojky  vy- 
Ubqjf.  Arch.  pral.  č.  1292.  437. 

')  Arch   praí.  i.  1173.  79. 

Di.  ZUOMUd  Vnator:   D«ll>7  krola.  34 

DigitizsdbyGOO^^Ie 


10.  Drobni  příprava. 

Pisj,  dll&  ompantoT^ho,  b  maiísVy,  uotoice;  vátkj ;   rileace,  rAieaee  a  troit;, 

a  literami,  penéii;   k)l£e  za  psaein;    niQttké  khjakj;   sbrtA  poboínf;  febiia;   bůl; 

rnkftvice;  podiit^  mkáTr;  kujonyj  oháůkj;  kolik;  modlitebné. 

Na  předním  mifitě  z  drobných  knsů  koat;mnlch  i  v  XVL  veko  jHm 
při  pohlavf  ženském  napořád  pásy,  jako  bývalo  drnhd;.  Neféatě  áívánj 
mezi  jinými  klénotj  k  Tinu.')  Kdyí  fěrtoch  stal  se  hanosným  modnlm 
kusem,  maail  pás  adélovati  ae  b  fěrtochem  o  přízeň,  ale  zatlačen  nebyl, 
8ž  tepr?e  t  první  pftli  XVII.   věku  trpí  patrnou  ujmn. 

Po  domácko  sloniil  or£em  proatý  kuíený  páa;  ale  tinéř  každá 
onačejif  žena  Česká  snažila  se  míti  také  dražil,  klénotný  pás  ke  alav- 
ooBtem,  do  koateU,  k  návítévám.  Dit  jakás  pani  Anna,  měitanka  pražská, 
r.  1524:  „Mám  pás  pozlacený  s  řetízkem,  toho  vid;  potřebuji,  když 
mne  kam  eotí."  ToC  se  vi,  která  nemela  takového  opaau,  vypůjčila  sobe. 
.Když  jsem  se  vdávala,"  dí  Šenkýřka  pana  Sixta  z  Otteradorfii,  „ona 
p&jčila  mí  dvou  prstónkA  a  pá^ko  atřlbrného."  ')  Neřídko  pak  dostaly 
se  obi  dámy  na  aond.  Na  příklad  Dorota  Eomoová  r.  1541  vinf  Annu 
RonbaloTU  „z  pásku  stříbrného,  že  ho  k  jejíma  veselí  pro  poctivost  její 
pfijčila,  a  nyní  že  ho  navrátiti  nechce.",') 

I  pani  arozeuě  vzdlužovaly  se.  Roka  1547  aoudi  ae  Johanka  Bndská 
>  Ryimbnrka  o  páa,  který  pQjóila  Kateřině  Vranovské  z  Juovic,  když 
o  masopustě  r.  1542  jela  „na  přinos  s  Jandorfarovon  do  Slizká.**) 

Pásy  pořizovány  týmž  zpfisabem  jako  druhdy  za  stára.  Za  pod- 
kladek  onaéejiiho  páso  posloníila  tkanice,  obyčejaé  aksamitová,  ale  někdy 
i  zlatohlavová,  jindy  hedbávná,  jindy  z  hebkého  kordovanu,  při  níž  pře- 
pych začínal  se  jíž  při  přeace  nebo  při  „nákoníí*,  ačkoli  nž  aama  látka 
stačovala  leckdy  za  pocblobu,^)  Takový  pás  slul  „hladký".  NákonČi 
a  přcsky  bývaly  střibrny,  obyčejně  pozlaceny.  Přesky  byly  asi  veliký 
vždycky  přes  to,  že  Václav  Žipanský  z  Draíice  r.  1573,  jakoby  něco 
zvláitnibo  bylo,  odkazuje  Barboře  ze  Stromtco  „pás  veliký  stříbrný  po- 
zUcený  s  velikou  přeskon,  kterýž  se  mn  dostal  po  bábi."  *) 

Tkanice  pásová  někdy  byla  profiita  éili  „itepována"  hedbávím, 
nejhastěji  atlasem;  jindy  byla  položena  perlami  od  jednoho  nákončl  ke 


r  LitomTŠli  vydéďuje  r.  1603  svého  leté,  proloie  vieeko, 
rhal,  zvIáĚÍ  ,od  klvnotĎ,        "     '""      '  '  '       -*  *'     " 

.  listoTiié  E  r.  1642.  Sdéluje  Síépánek. 


vlááí  ,od  klvnotĎ,  pasA  Btribrných,  poiiacenýck*. 


1  Arch.  praž.  fi.  1049.  100. 
-)  Tamže  í.  1130.  477. 
')  Křg.  eerné  kom.  kn.  15.  i.  79.  Téí  v  nniv  knih.  ruk  t.  17.  A.  $6. 
')  V  Méloiee  r.  1577  nalezli  jsme  také  pásy  červené  aksamilsvé  ben  viecb 
pHidob.  Kd.  sved.  i.  97. 

*)  Miecfll.  Diky.  54.  146. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


Ml 

drobémo.  JeM  t  letech  wimieaétfeb  nftléiáme  t  Prue  perlové  pisy.') 
Také  ,fi  kamiDky**  býraly  pásy.*)  Ale  mnoheni  ÍMtéjí  idobenj  býnljr 
fenské  páij  Btřibrem  a  RUtem.  StÁbro  soalfrali  se  bráti  k  tomn  dílů 
nejlepil.  Kd;i  se  Tavj^oec  Ooliái  (r.  Ifi87)  radil  m  ilatalken,  ohUja 
panné  pofiditl  pás,  poradil  mo  zlatník,  ab7  vial  odj  bole  groía,  Jei 
9]o?on  Petnifly  a  grofe  i  Uatkoa  boif,  t  Úeh  le  nejlepil  stříbro.")  Ze 
Btřibra  a  ilata  nejprve  bjly  na  pásech  Btranky  a  dr&tky.  Zhuta  byl 
vSecek  p&a  le  Btrnnek  a  drátů  bei  tkanice  páaové.  Pásk;  se  slatými 
strsakami  a  pásy  ,drátkoTé*  json  v  českých  invantáffch  sa  celý  rék 
obyčejný;  jen  že  jim  hnstéji  fikali  ipásy  diU  ormpantoTébo  (annim- 
pantnin)  nebo  .drobného'  a  nbrnéného"  i  aPaacfřOTého*.  Po- 
sledaf  ďvé  pojmenováni  spoln  vykládají,  ie  armpantový  pá«  vypadal  jako 
pletivo  na  koiil!  brnéné.*)  Takový  pásec  armpaDtového  dila  býval  na 
přiklad  v  rodioé  MelaotriSflké  a  T eleslavf nské ;  býval  vlastofi  rinde 
v  Cechách  obyčejný.')  K  nim  z  nejbliiiibo  příbazeostva  připojiti  jeit 
pásy  „řetězoTé,  řetixkoTé  a  8  kroužky".  Bokn  1691  ceof  se 
v  Praze  pás  z  pozlacených  kronikO,  19  lotfl  váiícf,  za  12  kop.  Také 
ndrinjí  se  pořád  ony  pásy  a  řetízky,  na  nichl  savéíena  jablíčka  střihmá,*) 
data,  vonná.  V  Hradci  Králové  řikali  jim  .střlbmé  jablko  pomam- 
ambře.')  Ale  ni  je  zovou  inventáře  leckdy  .starodávnými".  Někdy  na 
páse  i  iest  jablek  bylol  Kromé  jablek  vislvalo  ua  pásech  také  Žalndí, 
ztansta  ,na  fipicich  pozlatité".  V  Nácbodi  nalezli  jsme  pás  atřibmý 
řetízkový  B  žaludy  a  8  jablkem.*)  V  Chrudimi  metl  r.  1618  pás  střibri^ 
B  11  iatody  pozlacenými  a  s  jablkem;  jiný  pás  chrudimský  mél  na  sobe 
jenom  6  talndú,  ale  za  to  visel  na  ném  .pazour  rysí".*) 

Nové  vyskytují  se  v  tom  století  pásy  .^fřibrem  Da  skrze  po- 
bité", pásv  .se  Btřibruými  átřfty"  (v  Litomyili, <")  pásy  „TObroníkem 
délané"  (v  Plzni  r.  1&76,")  pásy  „8  rAíemi".  ZvláM  ke  konci  vékn 
zhusta  čftái  o  pásech  .s  rfliiSkami  poalacenými  a  stříbrnými*,  .s  rážemi 
Širokými*;  jednou  též  pás  ,s  rŮiemi,  proméíovaný  i  řetízkem  a  zespod 
s  bradkou*'.  Již  r.  1566  popiBQJe  se  oáďherný  ženský  pás  méiUnhy 
pražské  takto:  V  nčm  .rflie  byly  a  v  r&žicb  kamení  a  řetizek  dlouhý 
byl,  a  Irovy  hlavičky  byly  mezi  tím  řetízkem,  a  ty  lvovy  hlavičky  mely 
asBO  kronžky  malíčky,  stříbrný,  a  dosti  velké  bylo  jablko;  ndélalz  latnlk 
Dové  přesky  a  mfato  téch  Htii  polovici  odfilal  lilium".'*)' 

*)  Kd.  arch,  pni.  č.  1172.  66. 

*)  Arch.  lounský  Č.  1.  C.  47.  ,Pá«  se  falondky  poilseeDý'  a  jiný  ,■  mo- 
drými kamÍDk;'.  V  Praie  r.  ]670  pátý  ,i  íervenými  kamínky".  Kn.  t.  1173. 

>)  Kn.  &  10&4.  228. 

*)  Že  annpantOTý  jest  jsko  brněný,  o  tom  dAkai  v  kniie  arch.  praiského 
e.  117a  289. 

\  Arch,  BáchodBký.  Kíaíty- 

1  y  JDvent  Korá&oTě  r.  1699  ■  jinde  v  kn.  arch.  pral.  i.  1174. 

)  Kn.  arch.  pral.  93. 

)  Kn.  klaftá  ■  r.  1603. 

•)  Bybička.  Č.  fi.  Hub.  1848.  L  G07. 
■j  Arch.  Utomyi.  Ub  di\ls.  Vypsal  Stépánek. 
")  Kb.  arch.  plaeň. 
■^  En.  arch.  prai.  «.  1049.  99. 

84* 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


ftl2 

Pás  a  maikásky,  s  tatrmánky  naloili  Jbtdd  jeden  v  Prus 
r.  1516.')  Tatngánci  byli  zajisti  Tjryti  nebo  vytepáni  db  itříbrném  ná- 
koDil.  V  Chrudimi  yjakjú  se  nim  r.  1618  páa  s  dvěma  poilftcenýmí 
cherabfny.')  Pásy  „s  Želizky  Btřibrnými  a  poilscenými'',  „isUzkj 
stříbrnými  probfjené"  .■  hvísdičkami'  Trshytnjl  se  la  celý  vék  t  Praie 
i  na  veDbové.*)  Pani  EorálkoTá  měla  koncem  fékn  ni«z\  devaterem  pásA 
jeden  řetfzkový,  jiný  a  žaloudky,  jiný  lOrmpantofý",  jiný  „se  střJbraými 
gponkami  malifliými  onzký",  jiný  zelený  aksamitový  se  stříbrnými  zámefiky, 
naposled  i  jeden  „tabulový'.*)  Na  tsbolovýck  páscích  thnata 
bývaly  nápisy,  které  le  bohožel  řfdko  kdy  doslovné  nváděJI.  Jeden 
jsme  naili  v  Praze  r.  1608,    byl:    „Děj  ae  ml  tak,  jaki  Pán  Búb  rá6Í*. 

Na  konec  avěsti  jest,  že  lidským  vtipem  sestavovány  pásy  i  t  Se- 
šitých groSft  (obr.  i.  103.).  Co  do  CCD  víme,  le  pásy  po  20,  40  kopách 
v  méStanskýcb  invcntái'ich  nic  nejaon  vzácný.  Roku  1566  počíti  se  pái 
ze  tři  hřiven  stříbra  Ea  40  kop.'} 

Ov£em  nebylo  stříbro  jako  střtbro.  Z  nějakého  mdlího  stříbra  byl 
v  Praze  r.  16:'9  těžký  sond  meii  zlatníky  «  2iiiem  Liberkem.  Přífita 
vdova  Rederova  k  židovi  konpit  páa.  „Zai  je  lot?'  ptá  se.  On:  „Háme 
stříbro  po  26,  24  bílých  grofiícli."  Po  té  ona  dl:  „Chci  výborné  stříbro 
po  p&l  tolam  bez  dilal"  Ťn  dovídáme  se,  kterak  ae  pásy  kapovaly.  Žid 
dal  vdově,  jakož  si  přála,  lot  po  půl  tolam;  odváiil  pás,  což  Činilo  pál 
osmnáctá  loto,  od  díla  zlatnického  přijal  Čtyři  groie.  Ale  opatrná  vdova 
ila  ihned  k  zlatníkovi  nedaleko  tarmarkn.  Prosila,  aby  ji  pás,  právě 
koupený,  „itrejcboval  jehlou  od  vordejna"  nebo  aby  ho  „itrejchoval  na 
kameni",  to  jest,  aby  ae  přesvědčil,  jo-Ii  stříbro  cenné  Či  není.  „Vy  Jíte 
liřestan  a  já  křesCunka,  vy  víte,  že  žid&m  není  co  vířiti!"  tak  prosila. 
Prosila  n  jednoho,  prosila  o  druhého.  Naposled  jeden  ze  zlatníků  vy- 
ietřil,  le  „stříbro  přes  9  bílých  groiQ  nestálo",  a  t  toho  vznikl  sond 
proti  židovi.*) 

Chudé  feny  a  dévj^nla  prostičká  brávala  k  nedélaké  s  jtné  parádě 
za  nedostatku  pásfl  stříbrných  jinačí  pásy  lesklé  z  mosazi  nebo  jinélio 
kovn  nedrahého.  Pražiti  kramáři  mívali  tou  příčinou  na  sklade  pásy 
B  pozlacenými  hlavičkami  čistcové,  aksamitové,  řetlz- 
koTČ,  s  pozlacenými  pnklami  čistcové,  pásy  francoaiskí 
.s  frenclemi"  a  jiné,  jichí  tncet  cenil  se  r.  1600  za  pftl  druhého 
i  pál  třetiho  zlatélio  rýnského;^)  IdcinějSlcb  tucet  od  několika  krejcarfi  po 
16  rýnských")  Paslři  čeSti  robili  pásky  ienské  ae  .Smejdn"  mosaz- 
ného ,  „E  cejnových  želízek* ;  k  tomn  dávali  přesky  „směíiěné 
8  pllfiky  i  bei  plitkU".*) 

')  T  ku.  É.  10í«. 

')  Bjbiíka.  t.  6.  Mus.  1848.  L  607. 

>)  Litomyil.  Lib.  tesUm.  z  r.  1643  v  ligtov.  Umíjáf.  Sdélqje  Stépánek. 

'j  Arch.  prai.  č.  1174.  105. 

•)  Tamle  a.  1172  66. 

•)  Tamle  &  1062.  148.  161. 

•)  En.  arch.  praž.  i.  1174.  198. 

•)  Arch.  prát.  é.  1174.  469. 

*)  Roku  1666  fi   1179  63. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


1 


518 

Na  pásecb  mlvaU  obi  pobUvi  nožniee.  čltimef  o  „p&sedi  vmi- 
ských  B  pfeikami  a  při  nich  noinlce  Btffbrein  faaovaDá  od  svrclin  ai 
doIQ*.  Ženám  tisivaly  od  pasa  dolil  na  tkantdch,  dobi^  podiitých 
a  fielijakými  četami  a  paklami  zdobených,  noinlce  čili  ponzdra  obyCejnfi 
iti^brnA,  ale  i  dfeTČná,')  hedbáTfm  aneb  tkaamltem  povleSená,  T  niehi 
tkrSly  noie,  nožlkj,  skríptorálk;  a  cicnrílk;*)  i  nQžkj  a  bezpochyby 
také  jiné  Bvadlinské  potřebiíky,  nebot  nikdy  i  zřejmě  nacházlS  z?láitni 
„ivadlíiiBké  noiničky  i  potřebami".  Takovou  Btřlbrnoo  noiničkn 
ivadllnakoa  r.  1550  cenili  na  krimě  praiském  „V  tH  labntl"  le  jeden 
zlaty  rfnAf.  T  Doinicfťh  ienskych  zhnsta  bývaly  niliky  a  nole  ozdobné, 
vtecko  střibroé  a  pozlatité,  nebo  aspoĎ  b  Sír<  stříbrné:  vyskytojít  bo 
nože  gse  stříbrnými  řepifikami"  a  nole  „zlatem  ecované*. 

Laciné  noinice  s  cicarálky  ceniny  n  kapce  praiského  roka  1608 
i  po  3  krejcarech  jen,  ,pár  zrzavých  pozlacených  noiA"  za  9  kr^carU; 
nfli  perloToa  matkoa  vykládaný,  pozlacený  po  20  krejcarech.*)  Naproti 
toma  míla  nikterá  nrozenka  a  bohatá  mifitanka  nožoici,  kteráí  milá 
ceno  znameniton.  Pro  příklad  r.  1581  pani  YorSila  od  .Tři  komn" 
T  Praze  zastavila  gnožnlci  střlbrnon,  perlovým  dílem  v  modré  pinti"  sa 
p&l  deváté  kopy  groJů  mfíeňských  I  *)  Rovně  tak  drahé  noinice  měla 
jiná  kopcová  pražská  r.  1565;  byly  , stříbrné  s  řetízkem  itřibmým  na 
konci,  avrchek  a  prostředek  byl  pozlacený  a  v  nich  tři  noie*.*) 

Na  obraze  i.  277.  má  pani  Harta  Boleslavská  (f  1610)  draho- 
cenný pás  annpantový  b  jablíčkem  sličně  řezaným;  při  těmi  páie  visi 
stříbrná  noinice,  malé  dýce  ne  nepodobná.  Kromi  páso  a  noinice  jest 
na  obraze  zajfmavo  zaviti  panino  a  černé  blány,  na  jejichS  předcích 
liičf  kožeiioa,  a  naposled  i  zaviti  ouoho  mrtvého  děfátka,  jež  bylo  bez- 
pochyby přfčinon  smrti  mateřiny.  Dobré  oko  na  obraze  rozezná  na  pláitt 
il  bláně  panině  i  deasein  rozvit  i  nám  úponko  vitým  podobný.  Originál 
obrazn  jest  v  Chnidimi  v  kostele  bv.  Michala.  Naíema  dilo  daroval  re- 
produkci jeho  pan  prof.  Šolta. 

Na  ženské  opasy  věSeny  kromě  nožnic,  jako  bývalo  za  pradávoa, 
také  Táéky,  méáečky,  taSviee,  tobolky  a  tobolečky. 

Ženské  váčky  byly  na  slažbn  i  přepych.  Slnieboý  váček  pořízen 
byl  z  kflie  bmbé,  aby  přece  něco  vydriel;  honosné  váčky  zhotovovali 
z  dražEích  koŽl  zámiSových,  piknijáich  jirch,  z  chlupatého  kordovann, 
z   damaéka,  z  aksamitn  a  karmazinn. 

U  váčkáře  Enndráta  (f  1569)  v  domě  Tonlovic  v  Praze  z  poCtn 
vftelijakých  váčkfi  možno  sobě  nCiniti  sond,  kterých  váČkO  kupováno 
nejvíce.')  Dotčený  váčkář  měl  totiž  měicik  ženských  aksamitových  čtvero. 

Arch. 
.  1670."* 


*)  VUU  wOfjtkj  na  pén,.  Boka  1&90  cenéno  17  neiniček  k  skrlptorálkilm 
r  Pnifl  ujeden  lýnaký.  Č.  1173.  189. 

DigitizsdbyGOO^^Ie 


)  Ed.  arch.  pral  C  117é.  830. 
I)  Arch.  prai.  t  10Í3.  J.  U. 

?Tamie  6.  1173.  47. 
Tamie  e.  1172.  89. 


ČU.  3T7    Z  cbrámu  st.  Bfichala  t  Cbrudim). 


dva  karmazinové  a  86  zámiEových.  V  t&Bobácli  jebo  snrov^cb  nepo- 
BtfehtOeine  drahých  látek,  naproti  tomu  má  ráikář  23  kUe  ioiké  k  tA- 
iktm,  bílých  56,  jirchj  34,  kůle  telecl  43,  pelch  koÍf  16  (u  I'/*  kopj) 
a  15  kožf  lámilófýoh  (la  !*/■  kop/).  Knpováno  tedf  nejrtc*  Tiik& 
koioaých. 

A  coi  téch  adob  oa  vUkal  Kde  jaká  bokatlf  loaieda  méHanská, 
natoi  pak  urozené  dámy,  nemohly  nel  míti  viček  co  moíno  nejnádber- 
nějil  pro  pochlubu.  Tod  přičiaon  drahné  filtái  v  popiiech  o  vUcfch  po- 
■  tříbřených    a   pozlacených    i\    a   poilitkoa,    f    imelcaa, 


DKjihzPdb,  Google 


616 

■  tfspci.  Taki  hrubé  ía§to  Tjskj-tiýi  se  mříce  ienské  krnmplo- 
tbdí  zlatflm,  sdobeoé  „hlavami",  yiíkj  „8  paaomany  zlatými  po 
obon  stranách,  méice  ,brn«Dé*,  vWicy  ae  zreadly,  b  kraby  střf- 
braimi,  B  pnkhékanil,  s  knoflíky,  fSecko  baď  z  kovD  r^ziho  nebo 
&1eioého. 

Btran  knoflíků  připomfuánie.  Že  r.  1695  zotod  ae  yí£íj,  majlcf 
po  Jedné  Btrané  tři  kaoflikr,  itarodávnými.  Ale  pfea  to  at&l  jeden  d  ims- 
kýře  Beisa  v  Praze  dvd  kop;  groSB  nfš.')  Hodernéj£l  b^l;  asi  tiSky 
8  ?alDějilni  poJStem  knofllkfl.  Řeznice  Kríštofka  v  Praze  r.  1562  mSla 
DA  příklad  „mSiec  aksamitový  se  17  knoflíky  Btřibrnfmí  pozlacenými". 
A  nápodobné  jiné  méitankj  mfvaji  v&iky  samý  knoflik.  Jeden  s  hnoflfků 
bjl  při  váčku  na  slníbn  zapíaaci,  jináíe  býval;  v&íky  dosti  Easto  se 
aámeikem. 

Barev  ~  bývaly  ienské  vUky  všelikterakých ;  éerveaá  zdtL  se  býti 
nejoblfbenéjif,  neboí  pejtUřfiv  íi  iDéfieé3fk&?  mistrovský  kas  kromě  jiné 
práce  byl  i  v  tom,  aby  mistr  obarvil  dvé  kozletiny  na  rndo-*) 

Co  do  svtiitnfcb  drohA  obje^qj!  se  v  pramenech  váčky  ženské, 
MpaDenské",  „divéiékám"  a  váčky  „stsrýcb  bab".*)  Jinače  ovSem 
vyskytuji  se  podle  íenských  váčkA  také  méice  mužské  a  „dětské  váčky 
ae  zvonečky". 

Co  do  původu  cizinského  býv^JI  v  naSIch  inventářích  váčky  be- 
nátské, mejlandské,  francouzské  (, trojnásobné")  a  německé. 
O  pHvot  těch  ciiieb  v&čkQ  bývaly  v  Praze  za  viecken  čas  nemalé  svády 
mezi  imakýfi,  ktei^  je  vozili,  a  mezi  zdejiimi  váčkářl,  kteři  nékdy 
i  onředné  sbírali  ta  „díla  hostinská  a  němeeká"-*) 

Rokn  1614  cenili  n  Smnkýře  Kroka  bílé  méSce  mejlandské  tncen 
sa  2  rýnské,  francon^aké  méice  za  polovic;  n  jiného  Smnkýře  r.  1595 
cenčny  byly  mčfice  kofené  bilé  a  červené,  tvrdé  „vokroublé"  po  10, 
10  krejcarech;  „mčBci  koleni  B  hlavami  panenskými*  po  10  krejcarech, 
váčky  se  Emelcem  po  35  krejcarech-  Štelcar  r.  1588  nařiká  v  Knize 
duchovní,  že  máji  české  paní  pásy  „stříbrné  pozlacené  v  způsob  řetězn 
dělané,  při  nich  jablko  zlaté  neb  stříbrné,  váčky  zlatohlavové, 
aksamitové  neb  karmazínové  za  16,  60  i  za  100  kop  i  dráie, 
pi'i  tom  stříbrné  nožnice  s  pozlacenými  noži'.*) 

V  taivicích  mívala  obě  pohlaví  menši  méchýltky  nebo  váSky 
8  penézi,  nékdy  i  parsdlo  stříbrné  a  jiné  ,se  strabaďtem  na  jazyk",  při 
ném  ta  Časté  i  glíiíku  na  vytíráni  nH"  a  Jiné  vielijaké  drobotiny  a 
potřeby. 

RAŽeoce  čiti  páteře  i  v  XVI.  století  byly  počítány  vétSfm  dílem 
k  Senskémn  přepycha.    Při  mužích   nalesli  jsme   řídko  kdy   páteře,  a  to 


■)  Arch,  prai.  t.  1178.  SOS. 

•)  Tak  bylo  dle  Veigla  Abbild  d.  Hanptst.  (642)  v  Norimberce  jeité  la 
jeho  doby  —  r.  1698. 

*}  Ko.  arch.  v  Lounech  č.  I.  C.  34.  r.  1605  „Naila  měiec,  jak  starý  baby 
MivijI".  8tr.  648. 

<)  Til  pHklad  r.  167S  v  bn.  arch.  prai.  i.  I1S6.  186. 

^  2e  nenadsange,  vii:  v  arch.  prml.  v  kn.  č.  11S6.  875.  r.  1686. 


zsdbyGoOgle 


510 

jen  pfí  rozhodných  katolících,  kteří  u  nft  nich  skntečné  ntodlÍTalI,  říki^lce 
podle  okTleČených  Ernek  OtíenUe  a  Zdrávasy.  Pro  doklad  npoiorňojene 
na  obrAzek  Hisrlova  mkopisa  t  počátku  XTII.  víku,  na  nimi  r.  1612 
pfi  pohřebním  katafalkn  císaře  Rndolfa  zobrazeno  néfcolik  ilecbticá  kle- 
ffcích  na  kolenon  a  páteřo  v  rukoo  drilcfch. 

Kterak  mnžský  páteí  vfpadal,  to  sobě  pomyalíme,  Stonce  výpjg 
páteře  cfaaře  Karla  V.  Dotčený  rflženec  cfsařdv  bjl  i  33  koralfl,  vgecku 
tutým  nodleiilni  oinmělých,  dole  visel  chomáč  stoh  heábávných  ■  grošem, 
na  nřmi  podoba  a  jméuo  císařovo,  orel  a  křížem  a  nipis  jeden  Hiserere 
mei  Deni,  drahý  Plna  nitra.*)  Páteř  cfsaře  UatiáSe,  v  retrospektivní  jnbt- 
lejní  výstavě  vjloíený,  má  37  zrn  koralových  a  17  stříbrných.  Zrna  jeho 
DČkterá  JsoD  mistrná  fillgráaská  práce.*) 

Z  cizincft  do  Čech  pHilých  měl  Václav  Batfaor;  v  inventáři  svém 
r.   1594  rosariam  čili  páteř,  ale  nepraví  se,  jaký. 

Pří  ženských  pAteřich  včc  podivná.  2e  je  wilj  katolické  panf  — 
na  přiklad  Plzňank;  —  to  nedivno ;  nepokládaltě  katolický  lid  modliti  se 
na  páteři  za  modliřstvo.  Ale  co  říci,  najdefi-li  páteře,  a  velmi  mnoho 
pálefA,  při  íenácb  nejea  ^české"  vfry  čili  kaliSoické,  ale  i  při  řenácb 
víry  nové,  luterské?  Tn  jediná  správné  rozInStěni  záhady  jest  naEe  pře- 
svědčeni, íe  dotčené  paní  míly  rflžence  za  přepych,  za  ozdoba.  Rokv 
1666  praví  jedna  souseda  pražská  o  drobě:  „Ukazovala  mi  páteře,  jako 
za  starodávna  na  nich  páteře  (OtčenáSe)  fíkali."  *)  Z  toho  plyne,  íe  teď 
jfž  na  nich  neříkají. 

Nčkterý  lesklý  páteř,  jeji  pro  ozdobu  obvíjela  paní  na  mce*i 
anebo  věíela  k  pásu,  v  příhodné  chvíli  bIoožÍI  i  za  bračkn  dětinakon. 
Chflva  Alžběta  r.  1569  v  Praze  .seděla  s  pani,  která  dítě  krmila,  a  pá- 
teři, Jež  T  rnkon  měla,  dítě  kojila".*) 

Páteře  byly  le  zrn  navlečených  na  iúoře.  Bylo  irn  dle  éeskýcfa 
pramenQ  XVI.  století  Destejné.  Zmínka  Jednon,  le  jich  Šedesáte  tri,*) 
po  drnbé  sedmdesáte,^  po  třetí,  že  jich  bylo  sedmdesát  dva,  jindy  do- 
konce 152,')  a  moŽDO,  že  jich  bývalo  jeitě  nad  to  vfce,  poněvadS  Anna 
Hokyní,  praíská  sousedka,  r.  I53G  tvrdl  u  socdo,  že  ji  Kakas  okradl 
páteř  koratový  na  dva  lokty  zdéli*.'} 

Zrna  dražilch  páteřA  byla  z  koralů  červených,  obyčoiné  se  zrny 
stříbrnými  míchaná,  fi,  jak  v  Plzni  říkali  a  psávali,  gStřebnýmí  zm; 
proměíená".")     Takového  zpllsobn  páteř  cenili   v  Praso   r.   1588    deseti 

')  Btrobl.  Karteniplel  ■  r.  leSG.  176.  V  kaihovDě  pref.  Paroubka. 
')  Majetek  histor.  tnniea  v  Badéjoviefch. 
■)  Arch.  pn».  č.  1049.  102. 

')  Tamže  f.  11T8.  U  Kromera  kapce  .páteř  korUový  íestkrit  okolo  mhv* 
•|  Tamfe  t.  1066.  27. 
•)  TíiDíe  č-  1174.  38. 
O  Tamže  i.  1179.  269, 
•S  TaiBie  e.  1172.  179. 
*)  Tamie  fi.  1180.  187. 
'*)  Arch.  pli.  É.  se. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


517 

kopami.  Nékd7  Ste  se  t«k4  o  gpitařfch  poil*ceaýeh  a  éeraýni  koraly*. 
Eoncem  vékn  stál  jeden  takový  r&ienec  40  kopl*) 

K  draíiim  páteřflm  Ukó  oáleiel;  duj,  jichž  irna  byla  křlSfá- 
lová.  Perlových  páteřQ  nebývalo  hojné.  Bezpochyby  pro  křehkon 
látkn.  T  Bradel  Jindřichové  popisuje  se  r.  1569  vpáteř  b  ilatýml  xroy, 
t  gran&tj  a  perlami*.  Pan  Theodosina  Sizt  i  Otteradorfn  inél  (r.  1699) 
dva  .perlové  páteře  s  diamantem  a  knicifizem  ze  spod".')  Za  to  jan- 
tarových i^i  akitejnových  páterů  bývalo  d  nás  vidy  hojné.  Vo- 
ieny  aem  z  Pma.  Také  vyškytají  se  poetem  nemalým  pátefe  i  achátu 
a  kamenin.  T  Praze  mél  kdos  r.  1589  .páteF  karneolový  s  rabíno- 
vými zrny,  mezi  nimii  atřlbraé  dráty  proméiované".*) 

LaciuéjEí  páteře  byly  ze  skla.  D  naiich  imejdfhl  vyakytoji  ae 
v  letech  sedmdesátých  také  norimberské  páteře  aklenné  o  mnoho  de- 
Bátclch.*)  Vladař  domu  rožmberBkého,  Petr  Vok,  r.  1592  dovolil  dréma 
NímcAm  , handl  se  skleněnými  páteři*,  které  se  délaly  v  hatích  na  páné 
panství.*) 

NejlacfnéjSl  páteře  byly  z  kosti  a  ze  dřeva.  Ty  bývaly  na 
krámech  o  vSech  barvách,  ivláěté  £emé,  červené,  zelené  i  pozlacené. 
Namane  ae  leckdy  také  npáteř  mdě  barvy,  províjený  ímými  zrny*. 
Z  dřevených  nejcenníjii  byly  ony,  jet  l^mealnlci  robili  z  rflíového  a 
z  pnkipanového  dřeva. 

Na  páteřích  dole  při  křiíkn  vicfvaly  i  v  tomto  veku  klenoty,  které 
alovon  nékdy  také  „troSty".  Bývaly  to  obyéejné  groSe  víeljjaké,  prsteny, 
knoflíky,  knsy  koralů,  ialondky,  stříbrná  jablka,  drahé  kameny  .faso- 
vané* v  zlaté  nebo  ve  stříbře. 

Mezi  penězi  ua  páteřích  vyškytají  se  i  groSe  pohanské*)  a  Jiné, 
na  nichS  vEelikterakS  obrazy  byly  ryty  1  lity.  Na  příklad  knpec  praiský 
Valentin  Kirchmfuer  (f  1694)  mél  na  páteři  .grofi  veliký  stříbrný  po- 
zlacený s  obrazem  povejienl  hada  Hojžfiového*.')  Jindy  jsme  naili  na 
groSi  .figuru  Salvátora",  jindy  mistry  Hasa  a  Jeronýma.  Ale  zhusta 
byly  groíe  obyčejná  béžná  mince. 

Jako  grofie  taki  i  prsteny  na  páteřích  nacházíme  la  obecný  zvyk 
všade  po  Čechách.  V  kíaftech  města  Bélé  čteé  r.  1519*)  o  půttři  kora- 
lovém  »  prstýnky,  rovné  tak  jako  v  kiartecb  náchodských  t  r.  1602. 
T  plzeĎakých  knihách  Čteí  r.  1545*)  o  .koralovém  páteři  se  třima 
prsteny',  a  stejné  tak  vidfi  v  kSaftech  města  Hory  Kutny,  ie  na  příklad 
r.  1511  slavný  mistr  zvonař  Ptáček  odkazuje  .páteř  koralový,  na  ném 
pět  prstenů  a  dva  groie  tlnsty*."*) 


■)  Arch    prsf.  t.  1174.  96.  a  «.  113S.  B7C. 

')  Tímie  e.  1174.  62.  Arch.  hradecký.    Výpla  dra.  Zfbrla. 

')  Tamle  &  1174.  S8. 

')  Tamie  ko.  t.  1172.  171. 

■)  C.  t.  MuB.  1880.  441.  Rybieka. 

*i  Nb  přiklad  u  Maadaleny  ■  Hradce  r.  ICiSO.  Kop.  pia.  pam.  Tischer.  Ift7. 

')  Arch.  praž.   t.  1173.  263. 

•)  Umlaof.  Bdlá.  107.  Bnkopii. 

Ó  Lib.  tesUm.  v  arch.  pls.  &  238.  1». 

'*)  Ev.  poal.  poMztml  v  arch.  katnohor.  C.  VII.  ■  r.  1468. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


818 

Knoflíky  na  p&teřlefa  ihlHali  jíme  dnové  a  iMbraé.  ,Dtb 
svukj  páteřlkfi  s  cínovými  kDofllČky*  mél  r.  1577  praidký  imejdtř  Kd- 
Iflek  na  Ho>tka  t  kráme.')  O  páteři  «8  knoflfJíkamJ  Btříbrnými*  t  boo- 
kroroém  nsjetkn  pratskíni  vyprftvnje  ae  r.  1&36.*) 

T  Jablfíhn  na  pátei4  bylo  jako  r  jablcich  na  páae  pižmo,  takía 
nikdy  jedno  jméDo  zaBtnpnje  drnhé,  fitemeC,  ie  ta  ona  nrozenka  má 
páief  „8  pitmem  pozlneeným".*) 

Roka  1520  shledali  jíme  v  Praze  jeden  páteř  „8  titérky";*) 
Markéta  z  Tranova   na  Uoravé  méU  páteř   z  perlami  a  „8  hadim  ja- 

zykem".') 

Nékteri  dána  povéziU  na  páteř  viecko,  co  se  ji  líbilo  a  íim  ze 
cbtéla  pocbloubati.  I  pekařka  pražiká  Horzki,  za  Týnem  bydlfcf,  míla 
r.  1570  mezi  ieitl  páteři  jeden,  ,na  nemá  tolar  kurfiřta  zaského,  pr; 
tom  6  groilkfl  itřlbrn/cb,  jakiteJQ  a  křliíil*.*)  Jednon  naakytl  ae  nám 
(r.  Ifi70)  taká  ^páteř  koralov/  ze  ztřibrnými  zrny,  při  nfimi  koral  ve- 
liký křivolaký  visi".  Tedy  viiel  na  páteři  celý  kai  brabého  kor&ln  roi 
TÍtvenóho. 

Byly  dámy,  fe  na  jediném  klénotném  páteři  uepřeztáraly.  Anna, 
manželka  iladonika  Ooliáie  v  Praio  (f  1577),  mela  na  přiklad  Etyfi 
páteře;  Jeden  ■  72  zrny  koralovjmi  a  ztflbrnými  velikými  ze  4  groSi 
litými,  z  3  tolary,  z  pUltolarem  a  a  ortem  (ort  platil  16  groiA  nebo 
20  krejcarft) ;  drahý  rovni  b  takovými  zrny  a  ,a  groiem  litým  ztHbrným. 
na  nimi  obraz  svatého  mistra  Jana  zHasioce";  třetf  ze  128  zrn;  men- 
ifmi  &  ae  .itarým  groiem";  naposled  jeden  o  152  zrnech,  při  uicfai  nu 
konci  zasazen  byl  křiifál  do  zlata.'')  U  plátenice  Alibéty  v  Praze  r.  1564 
aloiill  popizojfcf  p&ni  páteře  se  zrny  koralovými  a  střibraými  na  tři 
hromádky;  o  jedné  zapsali ;  ,tři  páteře  se  itřibroými  iray",  drahon 
zvůiilj  v  103  lotech,  a  třeti  hromada  pováiilí  v  půl  třetí  břivné  a  dvou 
lotech  1  Lot  poifUli  za  13  groiá  bílých.') 

Urozené  dámy,  zvláité  starií  panny  —  mívali  páteřfl  nepohltaných 
BÍln.  Jako  na  přiklad  panna  Handalina  z  Hradce  zanechala  po  sobi 
r.  1680  tři  plné  truhlice  páteřO  všelijakých,  v  nichi  Uké  oikteré  ak- 
Itejnové,  ba  i  „akaamitové"  —  kromě  toho  trooal  se  v  jejfm  Inven- 
táři tn  a  tam  jeité  asi  31  páteře  anii  smíme  přisahati,  ie  jam«  dobře 
poiltali.') 

Naposled  snad  zbytefino  jest  přípomenonti,  ie  po  domácko  mívaly 
ieny  za  pásem  kliée  od  jarmgr,  komor,  truhlic,  vie  v  Jednom  mopeSca 

')  Kd.  arch.  praL  1.  1173 
')  Tamie  t.  1130.  184. 

*)  Regiat.  soodn  komor.  26.  A.  6.  326.  r.  IKIO;  nebo  v  dtak.  kvat.  Irbový  9. 
K.  21.  r.  1540. 

•)  Detkv  zem.  60.  107. 

•)  Brandl.  Ubr.  dtat  I.  88. 

■)  Arch.  prai.  C  1172.  66. 

»)  Tamté  *.  1173.  179. 

■)  Tomte  6. 

')  Kop,  pfs,  pam.  mkop.  TiadMrftv. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


B19 

BTásué.  Héní  mámo  —  ale  dobře  pochopitelno,  ie  v  bsívii  Blooltly  ty 
tíite  ttké  za  Ani.  Na  příklad  r.  1591  t  pralBk6m  doraí  ,d  třf  korDD* 
.Toriila  Felixova  Tjtrhla  blfče  la  pasem  a  roiitila  pani  Dorota,  Dacho- 
alava  maníetkn,  jimi  pifea  htan;  jedna  drobon  klíči  praU,  oevím,  kdo 
Jest  kobo  Ticeji  pral*.') 

Sic  jináíe  borii  ibrani  hfnij  aoinice  naiicb  dám.  Vfme(  aa  při- 
klad, ie  r.  1591  Sateřiua,  {iraiiká  vinopalka,  raajlo  amlřiti  se  s  mníein 
ajfm,  ,na  radním  maibanze  vytrhla  nAi  z  noinica  a  cbtéla  ho  jim  pfcb- 
nooti".  Btěží  nlfll.*) 

Maiské  pisy  nebylj  tak  téiké  klínotni  kniy  honosné  jako 
Seniké.  Ale  oidobené  bývaly  přee.  Aspoň  ati^bmon  přaska  pfiiil  nai 
kdo  moha. 

Řemenf,  při  mniakém  páse  přiliti  a  k  zavíSeni  taivic  nebo  thrané 
poalabojící,  ilnlo  némeckým  hlaholem  netvorné  ^bynlty,  kbeDky**- 
Pisy  a  khenky  leckdy  jedno  jsoa.  Hateili  Jsme  je  x  kAie,  svláiti  i  kor- 
dobann  a  i  aksamitn.  Byly  buď  hladký,  bod  bedbáviiB  aneb  atlasem 
i  atHbrem  ,ltepovány*,  iproaekávány",  ,s  kroniky",  ,b  tlače- 
ného akaamlts',  „kbynky  se  ilatem  a  perlami  krnmplované', 
aS  fraDclemi'  a  jtné  vielUaké. 

Kramář  pražský  .n  tři  labnti*  v  Praae  prodával  ai  do  r.  1&90 
kbynky  od  20  krejcarfl  po  2  rýnské.  Hejdražií  mél  „koiené  khynky 
B  chlapatými  pásy"  a  ,kordnbaiiské  poilacené",*)  U  tkanifikáře 
r.  1600  dostala  khenk  kordobanaký  a  franctemi  po  30—37  krejcarech,') 
Q  imokýře  a  kopce,  jenf  voii)  zboží  x  ciziny,  byly  khenky  draiii.  Na 
přiklad  na  paláce  Hradn  PraÍBkého  nabízeli  kopci  toaž  dobon  ,fran- 
conzaké  kbenby  hedbávím  itepované  po  čtyřech  rýnahýcb,  gkordo- 
banské  karmazínem  podloiená"  po  zlatém  40  krejcarech,  téi  tak  kbynky 
Btřibrem  itepované.  O  néco  lacinéjil  byly  franconiaké  khenky  gblté", 
amejtandské  s  franclemi",  ale  méné  nei  po  jednom  zlatém  nedoSels 
jich.  Aksamitový  kbynk  a  perlami  stál  i   10  rýnských.') 

Na  páiecb  a  kbencfeb  visívala  mnlfim  nejprv  tairiee.  Pás  a  maíská 
taivice  mosila  býti  od  taikáře  a  kflíe  tak  nméle  poHiena,  aby  k  télu 
dobře  přilehly.  Oloba  to  ne  snadná,  >vláité  byl-li  pás  obSImý  a  řečená 
taiviee  ne  malý  oei  veliký  kas,  kryjící  takřka  ptll  bi^icba  mniova  nebo 
ealý  bok  jeho. 

HéSee  dávali  maži  baď  do  taivle,  bad  ai  je  véiivali  na  hrdla, 
avláitíS  byl-li  v  nich  cenný  néjabý  bis  pokrýván.  Na  příklad  slovutný 
proffiSBor  praiské  nniversf  Jan  KaĎba  (t  1&Š9)  nosíval  v  aksamitovém 
méici  slsneéaé  hodinky  pozlacené.*)  Tabé  ptirkmistři  noalvali  peČet  pnrk- 
misterskoo  v  méici  na  hrdle.     Bokycanítj    koupili  r.  1596    avémn  pnrk- 

*)  Arch.  pral.  i.  1056.  17. 

*)  Tamie  ku.  6.  1172.  procesí  306. 

•)  Kn.  arch.  pral   «.  117B.  189. 

')  l&mie  6.  1174.  248. 

^  Tímie  830.  T(i  fol.  46B. 

*)  Tamie  i.  1308.  119. 


DigSizsdbyGOO^^Ie 


mlítro  lelený  ikgamjt  n»  néSec*)  Tft,  pernikiř  t  Praie  (r.  1612). 
dobítbI  na  hrdle  klffi  bei  měice,  aby  ho  mil  atále  ua  očích  a  ilodíj 
aby  mn  ho  neTial.*)  Nejeden  iloréí  le  straebs  před  stodjji  Hvisil 
aobS  miiee  na  hrdlo  al  i  pod  koiili.  Ale  lapaáno  t  knibicb,  ie  JSipemý 
zlodéj  nřezoval  miice  i  oa  téls  nahém.') 

Na  khjnclch  moflim  vislvala  leČni  zbnft.  Uroieni  ji  mlvkli  vidy 
na  boce,  nearoieným  ob  6a>  lakaxovina.  Ale  oshnein  nedali  oobé  aa- 
kaxovati :  doitl  bylo,  kdyi  vledie  do  hospodj,  odevidali  svod  ihnň 
i  a  kbynkem  Seobéřce  na  icbovanon. 

Prostý  íloTČk  aipofi  v  nodéli  k  &atn  sTátočnénn  pHbral  si  sbraA- 
Pravi  se  o  jednom  t.  1616  t  Praie  „neměl  o  sebe  ani  noie,  ani  teaákn, 
než  Sel  t  viedni  Bsknici".*)  Te  svátek  by  teiák  byl  tedy  měl.  SedlU 
přei  pole  Dflvyíel  bei  ibraBě.  čtemef  pro  příklad  v  kni»  loanské 
r.  1556,  ie  giabit  byl  ledl&k  mexi  vinicemi  a  m£l  snkni  a  meí  —  oboji 
prodali  lotfi  po  15  groíicb'.*) 

SeSItě  zbraní  byly  oidobny.  Doati  íaato  itefi  po  viecfa  InveBtiřlch 
o  tesáku  ,ie  Btříbrem",  nebo,  jaki  dí  kniha  i  Bychnova*)  r.  1555. 
o  tea&ka  .stříbrem  obloieném*.  Že  na  panekých  teiácleb  a  jiných 
zbraních  alatnik  a  fezáíi  Blonoviny,  Jilčaři  a  Jini  řemealní  nmělci  vSecek 
BvliJ  um  prokazovali,  tot  víc  povédomft  a  XTI.  věk  charakteriiqjfcf. 

Tedle  tesáka  hojné  místo  migi  v  pramenech  meíe,  meéáky, 
tlllichy  vgetijaké  kritké,  dlonbé,  ozdobné.  Tnllchy  v  poloo  Tfikn  xhnata 
nalésáme  „é  i  s  t  c  o  v  é"  .*)  Některé  bIdtob  jen  .poBoMté*,  při  jiných 
stává  poznámka,  ie  json  ae  atříbrem.')  To  stříbro  bylo  na  jilci,  um  po- 
chvě. Leckdy  byla  i  celá  pochva  a  pleehn  atfibměbo.  ^ndy  byla  dfevěná, 
ale  aksamitem  nebo  hedbávem  povlečená.  Roku  1546  eenili  me^e  po 
kope;  veliké  hrabe  meče  i  po  sedmi  kopách. 

Také  dýky  ocitly  ae  na  mnlském  kfaynka  ahvsta.  Býnu'  někdy 
i  , stříbrem  obloiené,  v  proBtředkn  aksamit  černý*,  nebo  .stříbrné 
B  knoflíkem,  na  nímž  litery  vyryté  se  spod*. 

Podle  těch  átoEných  posečitých  sbranl  pannjf  na  d&le  starodávné 
iavle,  kordy  a  kordoláče,  k  nimi  v  XTI.  veka  b  tureckých  vojen  při- 
bývá bojně  tnreckých  lavlf  a  palaift.  Koví  v  tom  věku  vyskytnjf  bo 
rapíry,  itechery  a  zvláitof  dmhy  vlaských  iavli,  jimi  jméno  .platoles*. 
Yiecky  tyto  zbraní  mlv^f  ozdobné  brníky  při  jilcích,  a  pochvy  plechy 
obkládané  a  hlavně  s  vyrytými  znameními,  literami-  Tíak  o  těch  věcech 
bode  zevmbDÍ  poloieno  v  kapitole  o  zbrani. 

Některý  eonaed  městaký  měl  v  zásobách  svých  hromadu  poaeSitýeh 
ibraní.     Ha  příklad  sladovnik  Pavel  SedlČanský  (f  1582)   pohltal  si  jen 

')  Arch.  lem.  Účty  >  Bokycao. 

*)  Arch.  prU.  t.  1046. 

■J  Tamie  6.  1120.  134. 

•)  Tamie  é.  1046.  118. 

•)  Arch.  lonn.  &  I.  C.  lli.  29. 

*)  Kn.  kiafU  v  mos.  9. 

ň  En.  arch.  prát.  é.  1172. 

■)  T  desk.  kn-  miscell.  99. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


521 

teaákfi  patero  a  meč  veliký.  HovomSstský  primas  Kalliefc  (t  lfi77)  mít 
dta  .Sloklwerty"  —  ohromné  to  meíe  drojrnJil  —  sedm  tesákft,  ndkolik 
raptrfi  a  tunckoa  iavli,  čtjH  ,rejtiwer^',  baráff,  téŽ  hrubý  me£  nebo 
rapir  tiiil.  U  cfuřdkého  rychtáře  Pavla  Žipanského  popiány  po  smrti 
(r.  1K78)  tfi  meče,  iest  tesákA,  tH  končtfe  (rapiry),  tavle. 

Urozeni  páni  toa  dobon  mívali  takových  véel  jiJ  celé  bojné  sbírky 
v  ,ryst komorách*.  I  některý  méHan  laloiil  si  ,ibrojovon  komom*.') 
A  kdyi  oroiený  Slavata  poloiil  odpor  svých  poddaných  po  bitvS  bělo- 
horské, naleil  v  domě  leckterého  svého  .rebella"  po  ftyřech  kordech 
a  n  některého  i  vic") 

Na  kosec  o  tbrani  maíské  poboční  zmíniti  se  jest,  te  leckterý 
ílovék  obliboval  sobě  nositi  rapír  ostře  broniený  nikoliv  na  khynkn, 
alebri  v  holi  duté,  přizp&aobené  na  formn  „^katm*',  Jenž  byl  sekcřice 
ielezná  neb  i  mosaEná.  Na  příklad  v  Inventáři  sladovníka  praiského 
Goliáše  (1577)  ětene,  ie  neboitík  měl  „hlavni  raplrovoa  v  poivé  dřevěné 
a  na  vrcbn  té  hlavně  sekyriiQ  na  spAsob  íekann  připravenou* .*)  Jindy 
íteme  v  soadnl  kniie  pražské,*)  že  ělověk  „dobyl  čekan  t  poSvj,  a  on 
kord  byl" ;  nebo  „vytrhl  čekan,  a  on  byl  rapír",  a  laia  Jiný  dl :  .vytrbl 
Čekan  a  on  byl  bnrdýř,  byla  nějaká  hUvně  co  bardýř  v  Cekaná".  Také 
venkovltJ  měítané  mívali  hole  >  tajnými  kordy.  Naíli  Jsme  na  přiklad 
r.  1665  „bnrdýř  a  čekanem"  v  Rychnově.')  Lidé  jmenovali  takovou  hAI 
^rádným  Čekanem'. 

Neirádné  bŮlky,  s  kterými  choditi  moii,  připomínají  se  v  pra- 
naenech  XVI.  věkn,*)  ale  obyčcjuě  se  nedovlí,  kterak  blil  vypadala. 
Jednon  r.  1677  četli  jsme,  le  kdosi  „vstal  eekeřičkon,  na  uiž  se  pod- 
pírá*.*) To  je  tedy  zase  iSekan.  Žo  mívali  hole  cenné  i  formou  lajimavé, 
toho  výtečoým  dokladem  hfll  v  českém  mnseam  chovaná  a  i  r.  1560  po- 
cháiQJld.  Ta  hftl  má  na  sobě  hojnon  oidoba  drátovou.  Zdá  se,  že  tenkrát 
byla  taková  sdoba  oblíbena;  platí  se  r.  1&77  v  Jindřichově  Hradci 
hodináři  40  groSD  „za  mosazný  drát  a  od  obtáčeni  Jeho  na  čekan 
J.  Ústi  pána*.") 

K  drobné  přípravě  v  XVI.  víkn  náležejí  rnkaTlce.  Af  vymyslila 
si  prvni  mkavice  TenaBe  pohanská,  kdyí  ji  byl  trn  nbndl  na  hladké 
race,  at  pravior  mkavlc  měl  na  rnce  patriarcha  Jakab,  když  přijímal  od 
otce  Bvého  požehnáni  —  tot  jisto,  že  byly  rukavice  kolik  věkA  jen 
Šatem  s  potřeby.  Asi  církev  první  saSala  v  nich  miti  přep}ch,  po  ni 
králové  a  panstvo.  A  na  tom  sftstává  1  u  nás  móda  rokavlc  jeltě 
v  XV.  století.  Y  XTI.  veka  sejdoa  mkavice  jakožto  přepych  1  k  vrstvám 
mSifanikým  a  nižtlm.     Teprve   v  tom  věkn    nacházii    na  krámech   praž- 


')  Na  pHklad  pralský  Eirchmajer  r 

')  Rakop.  mtis.   34.  G.  26. 

^  Kd.  artb.  prsl.  £.  1173.  179. 

•)  Tsmie  6-  1066.  102. 

■j  Bycbn.  kn.  podilft  r.  1665.  Mas. 

*)  Ku.  arch.  pni.  «.  1046. 

*)  Arcb.  prU.  &  1068   378. 

>)  Tiscber.  Vý|>iiy  ■  oaM. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


533 

akfcb  rakaTÍe  ,Da  tacnj'  a  při  mčiCkDech  1  Tenkofikýoh  ihniU  po  dA- 
koUka  pár«ch.')  V  tom  vékv  rokaTice  dostaly  le  do  lidOTého  ůilovf;  m% 
přiklad,  že  páni  sic  b  poddanými  mloTi  —  ale  éini  to  ,t  nikaTičkich".*) 

A  jaké  vielijaké  rukavice  nt  tehda  mívali  I  Boadélnjl  M  rnkaňce 
.francimorBké",  .panenské'  od  .mniikých";  ,Ietnl*  od  aiia- 
nlck  podftitých"  neboli  vlnou  a  jináé  gTjcpaných* ;  rokaric*  na  celon 
nka  éili  rnkavice  .okronblé*  od  rnkavic,  které  krjjl  jenom  pétC  bei 
pntft,  nebo  od  rakavic  ,Be  viemi  prsty*,  se  .dréma  prsty*; 
rnkavice  byly  dloahé,  krátké,  dnté  (obyčejné  iemlři  miTali  d«té); 
rukavice  déll  se  jednodnebé  od  dvojitých,  prosté  od  Táaanýeh; 
pHpominijf  se  éasto  rnkavice  .b  výklady*  i  bei  nícb.  Naakytojf  se 
i  .mkavlce  selské*,  mkavice  ,kraholé[*  a  .Jestřábí*,  jakoito  dnk 
obBvIáitnf,  ony  lida,  tyto  k  lovu. 

T  XVI.  vékn  staly  se  rnkaTice  etiketou,  ale  oríem  apíí  jen  tak, 
ie  před  osobami  vzDeieoéjíimi  a  na  mtsteeh  vsácnéjíích  bylo  rukavice 
s  rnky  Btibnouti  u  v  hrsti  držeti.  Něktoři  navlékali  rnkavice  jen  t  zimě, 
v  lété  je  vůbec  vidy  držívali  v  brati.*) 

Co  do  lAtky  byly  nejobyčejnéjii  a  Dejlaciníjll  mkavice  x  rlny. 
Ty  pořizovali  nkavifnlci  svlážtnl.  Bokaviénik  mél  ve  svém  .forkafb*  jen 
vlo«,  a  za  mÍBter>ký  kus  nkládal  mn  řád  zhotoviti  éi  utkati  ,pár  rakavic 
I  bité  vlny*.')  KoDcem  veka  prodávali  vlnfiné  rukavice  i  po  iesti  krtg- 
carocb.*)  Uvoiitjl  se  sbasts  pod  jroéneni  apraných*. 

Při  uroieaých  pánech  nachiilí  drahné  mkavie  h«dbÍTQ^eh, 
Evtáété  knrmazinovýeh.  Hojnem  počtem  pořisovaly  ae  od  xrliitnich 
rgkavléolkfl  éi  „pejUlřá"  rukavice  s  koži.  Takl  nkládá  ae  v  řftdé  nska- 
viSnlká  staroméstskýcb  sa  mistrovský  kna  ndélati  nikavio  „pár  a  černého 
Eerliokn,  jeden  a  prsty  zcela,  druhý  s  dvéma  prsty,  třetí  okroablý*. 
Jinde  v  pramenech  naskytoji  ae  husté  rukavice  .kolene  letnť,  zámllové, 
jlrchové,  teleci,  jichi  tuceo  r.  1590  ceni  se  dvéma  kopama  mli.,  skopové, 
r.  1699  po  iesti  groiich  bflých  v  Praie  kupované,*)  kozlové  (po  9  grofiich). 
vlčl,  jeleni  a  psi.  Boku  1577  nalezli  jsme  n  kramáře  praiakého  ai 
i  9  doaátkfl  psich  rukavic;^  tucen  r.  1690  cenili  po  1  zlatém  a  20  krej- 
carech. Sic  také  i  uroseny  pan  Jan  mlad&i  i  Valdítýna  (r.  1591)  miral 
své  ruce  v  „kujónech**  čili  ve  psích  rokaviclcb.")  P^tllř  v  Jindřichové 
Hradci  vzal  r.  1575  za  rnkavice  krabolči  2  groie  4  denáry,  sa  jestřMi 
d  groifl.") 

Co  do  barvy  naskytly  se  nám  mkavice  nejČaBtéJi  fialové,  Červené, 
černé,  bllé,  žinté,  pomorančf.  Jiná  barvy  json  řidU. 

■)  Regiit.  tlntá  poděbr.  r.  1GS8. 

■)  Lamentacl  lemé  moravské  r.  1606  v  vniv.  knih.  Výpis  dra.  Zíbrta. 

"  Zeitschr.  f.  d.  Kulturgescb.  I.  666. 

aid  v  arch.  mua.  r.  1663 

Kn.  arch.  prát.  č.  1174.  86. 

Arch.  prai.  i.  117*.  86. 
'i  Tamle  i.  1173.  171. 
*}  Tamie  C  1133.  196. 
■]  Tiacher.  Výpisy  Mtltv. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


538 

Oo  do  Edsby  tIiim  o  rokaTiefch  .hedbáTfm  proilTtnýcb", 
o  „rnkaricích  dlouhých  trocha  vy ilTaných",  .birTami  itepo- 
Tkojcb",  jichi  tacet  coDěn  r.  1611  7  i  1&  lUtými,'}  o  ,bodeBých", 
střibrem  (i  „Dedobrým")  poiltýeh  a  lyťkivtoýc h,*)  zlatom 
kramplovaných  had  docela,  buď  jen  „po  pntecb",  perlami  pohlá- 
daaýck.  Bokavice  b  perlami,  panf  Valditejnce  r.  1691  koapené,  UUy 
16  tolarft.')  Bakavice  ,po  priteck  kramplované'  cenčuy  r.  1590  sa  pfll 
tfeti  Tfaakf  tlatoik.  Yfakytojl  se  také  rakafice  b  „freQcly",  a  ^třapei", 
B  „Žslodý";  fraaeimorBkA  rokaviee  ihtiBta  bjrajl  b  „peDtlemí**.  B«ka- 
vice  B  ialody  a  hedbárim  hrninplDvaDé  ceoíay  a  ímnkýfe  Kroka  t  Praie 
r.  1614  tacea  za  6  rýnských.  Naii  nroienei,  vzor  berooce  Bobé  od 
dTOřaDft  i  vladařft,  obkládali  rakarice  také  kameny. 

Zdoboa  pfi  nkaTlcich  konečné  bývaly  Týloiky,  na  nicbi  aksamit, 
„felba"  nebo  „koiich*  b;l  naiit.  Boka  1611  cenili  v  Praze  rakaríee 
,na  karma>:ině  zlatem  a  Btflbrem  kmmploTané,  brnn&tnon  felboa  podtíti 
po  oBmi  kopách,  rakavice  itnti  b  aksamitovoa  felboa  po.tfaeh  kopách.*) 
Z  koiicbových  rnkavie  jsoa  nám  povédomy  mkavice  „b  lalokorými  kouči*, 
rukavice  vydrové,  s  liíkami,  b  bobry.  Praiský  rakaviinik  r.  1599  pro- 
dával dionhó  mkavice  a  bobry  po  12  grojfcb  bílých,  jtné  „chlapatá" 
prodáviď  i  po  groíi.*) 

Valná  éást  rakavic  bývala  vonnými  vécmi,  avláité  piimem,  oa- 
poniténa.  Vonné  rukavice  byly  modoa  tofao  veka  vinde  po  Evropé, 
a  známoté  vAbec,  kterakou  ůlohn  hrály  v  rode  VbIoíb  mkavice  otravnou 
vflni  oapojené.  Zvyk  vonných  mkavic  se  adrie!  i  v  Btoletlch  následa- 
jfclcb,  vímet,  že  i  povéitný  kazatel  Abram  a  Sancta  Clara  na  mba- 
vifkáfe  B  kazatelnice  volal,  kterak  prodávají  vonoé  rukavice  a  v  Bobé 
máji  svědomi  smrdgtá.  Regiment  zdrávi  Iltiberfiv')  rádi  v  XVI.  Btoletl, 
aby  se  mkavice  uaponitály  „ambrou,  ponévadž  positoje  mozku  i  sídce, 
a  kdyi  se  k  ni  voni,  zahání  morové  povětřf".  Ale  naii  předkové  přes  to 
nejradéji  napooStíli  mkavice  piimem.  Kramář  praiský  r.  1590  mél 
„rukavice  dobře  piimové  nebo  vonné"  pár  po  1  ilatém  rýnském  10  krej- 
carech; aprosté  piimové"  po  'ib  krejcarfch.^j 

Často  se  při  rukavicích  pravi,  íe  jsou  „éeskéhu  dila",  ale 
v  dobé  Bndolfové  znamenité  bejno  cizích  rakavic  k  nám  se  příralilo. 
PraiSti  ímukýři  máji  ton  dobou  iia  krámech  mkavice  „vlaalté*',  kteréi 
prodávají  po  ortu,  „Hmské",  jei  cent  le  po  pfll  zlatém  pár,  , .be- 
nátské" po  3  rýnských  pár,  „dvojité  benátské"  po  4  rýnských, 
„mejlandské  bílé  a  peottemi",  „veronské" ,  Janovské"  a  pak 
oéjaké  „románské**.  Kromé  técbto  vlaských  mkavic  prodávaly  ae  u  nás 
„engllekc",  ,^anconz8ké*'  a  zvláité  „pařiiské  ■  teledch  koži", 

■)  Arcb.  pral.  b.  1174.  4«9. 

*)  Tamle  *.  1174.  897.  r  l«Oa 

*}  Tamie  fi.  1139.  IW.  ^. 

')  Kn.  fi.  1174.  STB. 

•j  Tamle  Bfi. 

■i  Apatyka  domácf.  680. 

^)  En.  i.  1173.  189. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


Jichž  točen  bfl  Ea  3  renské,  jiné  „francotizské  íenské  §  výklady  zlatými* 
tucet)  sa  2  kopy;  také  „nidllantské"  nik»TÍce  se  ^atříbrnýini  tkuii- 
eemi*  ta  se  nOBfvály.  Rakavice  „ilémeeké,  v&iaaé*  vyškytají  se  t  letech 
-  sedmdesátých,  ale  dosti  řidko.  Rovně  tak  řidby  Jsoa  rakarice  „TalcQ- 
tianské". 

Na  hřetl  rnkov  t  zimi  na  mfsté  rakavic  objevajf  le  n  náa  teprre 
koncem  XYL  reka  „maffy  nebo  podfiité  rakáv;"*)  —  tedy  ono 
koiicboTé  poDidro,  jemai  dnes  ifikajf  rakávnlk.  PAvod  , podlitých  rnbirfl' 
jest  T  poloa  století  t  Itálii.  V  pramenech  nalezli  jsme  jich  pomérné 
mUo,  leíby  se  byly  ton  dobon  tajily  pod  jménem  rnkaŤic.  ZvláSté  klade-li 
se  r  inTentiři  rnkavice  jednotným  poítem  —  na  přiklad  ,nikaTÍce  Semi. 
aksamitová  ■  janaty",  „jia&  rakavice  liSkami  podSitá,  pomoraníori*  — 
toi  sondfme,  ie  taková  rnksvice  jest  la  náí  rnkávnlk.  Ale  přes  to  riecko 
bylo  by  jeité  počátkem  XTII.  století  těch  „mnfffi"  velmi  poskrovna. 

Proti  tomn  daleko  bojn£jÍi  byl  v  XTI.  veka  jiný  kas  droboé  pH- 
pravy  ienské  —  totii  víjff  £i  „TObiňky",  nejlíbeinéjii  a  nejrýmlnv- 
n^ii  nástroj  tenské  marnivosti,  nástroj,  který  nejen  ie  odhání  horko 
a  moQchy,  ale  skrývá  rdénl  a  roipaky,  který  v  dovedných  rakon  zvláitnl 
řeči  bovoři.  Znajice  obrázky  nroiených  dám  v  rozličných  kolikách 
pamětních  z  XVI.  věkn,  jsme  přesvědčeni,  že  ni  tehda  znal  a  omČl  vějif 
STQJe  Alohy  dobře. 

Byly  obáňky  „pro  větřtěek"  a  .pro  mouchy* ;  tak  aspofi  Trktádá 
Veleslavín.*)  Nejvíc  obáněk  bylo  s  pavfbo  peří.  PávOVé  TObáAky  na- 
létli jsme  v  tom  veka  ve  vlecb  pražských  i  venkovských*)  inventářicb. 
V  Praze  měla  r.  1&33  i  stará  Dorota  «e  Slovan",  baba,  kteroa  sebral 
rychtář  do  íatlavy,  péknon  oháňkn  pávovoo.')  ObáĎky  s  pavlho  peří  ne- 
zmizejl  am  potom,  kdyi  od  pfllky  XVI.  století  začali  obáňky  sestrojovati 
z  peři  vielijakébo  jiného,  zvláStě  z  pitrosiho.  K  těm  oháĎkám,  jet 
měly  dle  obrázka  v  Lobkovickém  Památnikn')  podoba  sličných  chvofitiČt, 
přibyly  ai  v  letech  sedmdesátých  oháůky  benátské,  jeí  podobaly  se, 
jsooce  pořízeny  bezpochyby  z  paplra,*)  malým  tofaým  praporečkům, 
a  kromě  těch  i  oháňky  skládací,  které  chovaly  oafie  pani  v  poozdrech. 
Tak  na  přiklad  ve  svrchclch  nebožce  Pavla  Žipanského,  císařova  lychtiře 
v  Praze,  nalezeny  r.  1573  obě  obáňky  podle  sebe  —  jedna  párová, 
drahá  v  pouzdře.') 

Při  tom  objevaje  se  nezřídka  n  Smakýřfl  oiklivé  jméno  „fochrů" 
nfsto  starodávných  obáněk.  Eliál  Behm  (t  1595)  prodával  na  roho 
T  EuneBovie  (Sirkové)  olici  ^fochry  prosté"  po  kopě,  „kogtéué  fochry* 
po  dvoa  kopách.*) 

')  Kn.  arch.  pnt.  i.  1174.  8S0. 
')  Nomencl.  qaadrilinginB. 
■}  Arch.  pls.  t.  S5. 
•)  Arch.  prai.  é.  1129. 

')  Pamitafk  Leop.   v  Stadl.   r.  1607  v  Bondnid.    Podobné   obrasy   v  Ht- 
vard  n.  178,  téi  v  Hefoer-Alteneck.  601.  Tél  v  Jost  Ammanovl  r.  1686. 
*)  Oay.  aioSMÍre,  626. 
*)  Kn.  arch.  prsl.  č.  1172.  124. 
^  Atoh.  pral.  &  117S.  808. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


625 

Do  této  kapitoly  BtoEeJf  na  konec  i  ozdobné  knižky  modlftebni, 
které  mnohá  JSeská  panf  a  panna  br&vala  ke  mSi  a  k  neSporn  spli  pro 
cblonba  neí  na  Stenl.  ObyfiejnS  si  je  véEely  na  h&Cek  za  pás,  na  kterýi 
konec  od  desek  kniliy  visivelo  kos  drahé  látky.  Yypadá  tedy,  jakož 
víme  z  předešlého  století,  taková  knižka  Tientá  jako  dlonhý,  úzký 
pytlíček.  A  také  ji  tak  říkali.  Čtemeí,  že  má  méitanka  praiská  kterás 
, modlitební  knihu  Eabrmonora  íeskon"  t  „pytličkn  zlatém'.'}  Kterak 
popisuji  se  v  pramenech  ozdobné  knihy  modlitebni,  toho  nékterj  přiklad. 
Roka  Ifi78  měla  GoliáSová,  bohatá  siadovnice  t  Praze,  , modlitby  £erné 
B  osmi  pnklami  střibrnými"  ;*)  clioť  pana  Theodosia  Sixta  z  Ottera- 
dorfn  (t  1599)  měla  .kofiky  modlitební  v  Btřfbře,  aksamitem  po- 
vlečené'.') Pani  Korálková  (|  1599)  mela  Binodlitby  VeleslavínoTy 
v  Červeném  aksamite,  stříbrem  okované",  pani  Nejepíoská,  méitanka 
na  Pi^kopé  (t  1601)  chodívala  s  modlitebnými  kolikami  od  Slovacia  vy- 
danými „v  modrém  zlatohlavé  zavázanými^.*)  Jednon  jsme  také 
nalezli  , modlitby  zlatem  kráílené  a  při  nich  tabulky  se  zrcadly. 
Prodával  je  koncem  století  praíský  innkýř  po  30  krejcarech. 


11.    Šperky. 

Prsteny;  sekret;  pamétnlky;  ruka  v  mka;  prsteny  k  svatbě;  prsteny  skladité; 
prsteny  ilaté,  mosacné,  olovené  a  jind.  Poiloby  prgteoO;  kameny;  řeiáči;  ceny 
drabých  kanenA;  kamen;  nepravé,  cixl  a  fcaké;  pavoukovy  kámen;  pratea  iidov- 
aký;  hojnost  pritenQ  v  íeakých  domech;  prsteny  mrtvých;  ozdoba  rukou,  hrdla, 
sápony,  tkanice,  hatie,  dýcháuky ;  penfie  s  oniky,  řetézy,  ,bodfnky  na  hrdlo". 

Edo  na  inventáMch  českých  nečetl,  nikdy  by  neuvéřil,  kterak  na- 
mnoze a  rádi  oaSi  předkové  obojiho  pohlaví  se  iperkovali. 

Prsteay  najdeS  □  kde  koho.  Mívali  je  muži  na  prstech  právě  tak 
jako  Seny,  jenom  že  v  tom  ženské  pohlavi  jeStě  vlc  vykroíovalo  z  miry. 
Naviltfvié  li  kupce  Holiána  (t  1571),  poznáš.  Že  pán  má  22  prsteny, 
z  nichž  stále  nosí  na  prstech  čtvero,  a  dcera  jeho  Anna  osmero  I")  Co 
ae  nevello  Jíž  na  prsty,  nastrkaly  paní  na  rtižence,  navlékaly  i  na  účes, 
na  věnce!  Ba  navlékaly  Je  dle  slov  Štelcarových  na  stohy  a  obvééovaly 
jimi  hrdlo!  Tot  přece  bnjnost  znamenitál  Prsten  náleží  naprat,  a  on  na 
Čepci,  na  rflženci,  na  hrdle  t 

Prstenů  ráz  s  počátku  věkn  jest  jeStě  gotický;  od  pAlky  věkn, 
pokad  máme  který  zachovaný,  byly  vesměs  renaissančnfho  faabitn ;  prsteny 
a  kartniemí  vSak  náležel  konci  věkn.   Na  obr.  č.  278.  podáváme  vzorek 

■)  Arch.  prai.  £.  1174, 
»)  Tetnie  i.  1172.  203. 

•)  Kn.  e.  1174.  ea. 

<)  Tamie  160. 

■)  Kn.  í.  1172.  78. 


lyGoogle 


6d6 

ofa^ScJného  prstenu  i  konce  Z7I.  století.  Kámen  z  pratena  vjištf  aka- 
tnje  ipáaob  fet&ni,  a  z  oboa  kosfi  Iie  portihnoati,  ktenk  kameny  v  sUto 
byly  zaaasovány. 

Nei  ohledejme  zprvn  rozmanité  droby  pntenfl.     Ha  předním  místí 

hjl   r^kréf,    prsten   nejvétil,    oidobnj,    jimi   pán   i   méitan   pečetil. 

MlTalí    ovSem    pe6etidla    do    oceli,')    do    kamene    řezaná    a    držadlem; 

pražfitf  knpci  prodárali    koncem  XVI.  Tfika  t  „kladívka  k  pečetěni  liatO' 

po    SO  krejcarech,*)    ale   přemnozí   IJdá  míli   pečetidlo   na   pratenS,    do 

itříbra  nebo  zlata  řezané.    Pražák/  méifan  Václar  Severyn  x  Eapf  Hory 

nlTal   dokonce   1    „aekr/t    na   obráceni   ndélaný,    zjedná   strany 

byl    T   oém    lafir,    a    na    drnhó    strané    řezaný,    mohl    jím    pečetiti'.') 

I  dámy  —  na  přiklad   vdora   po   slaTnéra   Danielovi  z  Teleilavlna  *)  — 

mívaly  svflj  zlatý  aekrýt  mot!  jinými  prsteny.    Také  v  Litomyil]  ,ADeta, 

baba   a   Vocáaha",    má   r.  1&06    kromč    dvon  pratenfl    „třetí  eekrýt".') 

T  prafakých   méitanakých  Inventářích   dosti 

zhaa^a  nacházíš  „aekrýty  zlaté  ae  etřf- 

brnon  pečeti*.  Jsou  aekij^ty  i  o  dvon  lot«ch 

zlata.*)  Bývá  na  nich  gmerk"  nebo   .zna- 

mení"  hospodářovo,  erb,  jméno.  Pekař  prai- 

aký  Horský   (f    1fi70)    mál    na   prstene  za 

„merk"    preclík  pěkní  řezaný.    E  vftli  erba 

atola  tabnlka  pratenová,  na  nii  řesáD,  někdy 

i  .vopnitejnem".  U  pana  Sizta  z  Ottera- 

Gia.  378.  dorfn   r.  1599  nalezli  jame  Uké  .sekret  ae 

Z  Paproekého  Obory.         imeicwii-.')  Na  krámech  fimejdfřských  bývaly 

na    prodej    „s  e  k  r  ý  t  y    nebo    prsteny    m  o- 

sazné".') 

Od   aekrýtn   ae   loučil    roajetnlk   nerad   a  jen   ■  nonze  ho  zastavil. 

Rokn  1531  připomíná  r  kiaftě  avěm  Jiřik  Prefát  z  Vlkánova,  Že  lasUvil 

aekrét   zlatý  Lazarovi   židn   v  kopě  groSfl   českých,    drohý   iida    Kyrovi 

v  kopě,  třetí  a  tnrknaem  a  a  točenici  Bjílavémn  iida  v  28  groSfcb.*) 

Patrně  bylo  pánovi  velmi  zle. 

Jiný  dmh  pratenft  byly  obroučky  darované  na  památko.  Slaly 
.pamětníky'  a  bývaly  obyčejné  ,se  alovem"  čili  „8  tekatem'- 
PřeČasto  vyskyti^je  ae  nápis  na  takovém  .pamětnlkn"  domlnný  a  pří- 
padný: .Nezapomínej  na  mnel*  Pražský  měfitan,  Jeden  s  předních,  Pilát, 


*)  Tamie  t.  1174.  830. 
■)  Tamie  K  1068.  4.  Zpráva  ■  r.  1S74. 

•)  En.  arch.  prai.  i.  1174.  330.    Po  atén  manieln   lUtý  sekret    diovali 
poctivé  a  kromě  nebo  měla  sv&j. 
•)  Lttom.  arch.  č.  lia  7». 
*)  Hora.  ňehák.  IT.  83. 
*)  Arch.  pral.  i.  1174.  63. 
*)  Tamie  t  1173.  175. 
>)  Dsky.  HiacdL  93.  O.  9. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


527 

z  Rafeovolka  pocbizejfcf,  jeboí  dAm  byl  vedle  ^Železných  dveří",  zanechal 
po  Bobé  r.  l&9d  apamétnlk"  mosazný,  na  ngmž  stálo  rjto  „vergys  men 
nícbt^.  Tskí  doktur  Baon  i  Fenizfeldn,  onředoík  ieské  komory,  nosíval 
prsten  s  „vergias  inein  nicbt".')  Naproti  nim  pan  Zikmund  Frejlich 
1  Fre;denrelsu  (f  1562)  m£l  íeský  prsten  a  tlm  znamenfin,  nOesapo- 
mlnej  na  mnel"*)  Byly  nápis?  na  „patnStofcicb"  také  jiné  zajisté,  jen  íe 
nevíme  o  mnohých.  Slavný  doktor  obojfch  práv  áimon  Prozenos  ze  Sudetn 
(Ť  1575)  mSI  prsten  a  nápisem  Hvive,  at  post  vivas*.')  A  takž  nápo- 
dobnS  snad  Jiné. 

Jiný  dmi)  pratencfl  bjly  kroožky  milostné,  i  lásky  dávané,  e  nichž 
zajisté  jsoQ  ony  přemnohé  t  knihách  prsteny,  jimi  říkali  „raka  v  rnkn* 
nebo  „prsteny  a  rníiCkami*.*)  Json  to  prsténky,  na  nichž  sforroovány 
ze  zlata  nebo  z  jiného  kovn  dvě  mfieky,  any  se  drlí.')  Prstének  „rnka 
v  rako"  býval  le  dvon  skladitý;  stisknatlm  rníiSek  rozskofiil  se  prstének 


Č(s.  Vn.  Čfs.  280. 

Prsten  .raka  v  rako'  oteTřený.  Prsten  .ruka  i  raku". 


ve  dva  obrooíky  tenké.  Přiložené  obr.  Č.  279.  a  Č.  280.  nakreslil  lounský 
archivář  pan  Herz  podle  vlastního  prsténku,  nalezeného  pod  dlažbon 
v  Loanecb.  Prstének  avnitř  má  nápis:  Gzu  Pan  Bnh  apogil,  to  czloviek 
nerozIflCZDg. 

Na  Tofnfce  nalezeo  prsten  ,mka  v  rnkn",  mezi  Jehož  miiéky  vpravil 
zlatník  srdce.  Teď  chovají  ho  ve  sbirk&ch  na  Orlice. 

Kterak  byly  oblíbeny  toho  zpQsobn  prsteny,  to  anďme  z  toho,  že 
na  kráme  imejdlřové  v  letech  sedmdesátých  uajdei  prstenfl  „ruka  v  rnkn" 
po  20  i  30  „tncnech".*)  Dávala  si  je  obě  pohlaví  obyčejně  na  slib 
manželský  před  námlnrami.  Některý  mládenec  připojil  k  tomu 
oviem  také  jeité  Jiné  dárky.  Albrecht  Zárnba  na  přiklad  r.  1688   gdeset 

')  Kn.  arch.  praí.  6.  1173.  339. 

')  Kn,  i.  1172.  229—234. 

*)  Desky.  Hisc.  64.  16fi, 

'i  Kn.  e.  1172.  47.  .Prsten  zlstý  s  nieičkama"  r.  1669. 

*)  Takový  prstének  mi^f  též  sbírky  umel.  promysl,  mneea  v  Rndolflné. 
V  litomyllikých  knihách  nrádéjf  ae  prateny  „raka  v  ruku*  JeBti  r.  1669.  Lib. 
division.  I  r.  1637.    Sdélnje  átépánek. 

•)  Kn.  £.  1172. 

86* 


zsdbyGoogle 


zlatých  z  BTj  raky  oáráiKl  a  pannS  Eatefiaé  (od  ,zlAtých  křliA")  na  nikn 
uvázal,  prstýnek  zlatý  dat  raka  t  rakn,  ptk  jf  poBlal  ríték  a  do  ného 
tIoííI  dva  groie  Široké  a  plnej  ferveuých  ořechfl  a  drahaej  kofiik  Serre- 
ných  ořecbfl,  že  JI  to  odaýlá  aa  Blib  maDželaký.  FaDna  vzkiiala  dobrej 
ifMtoej  den,  a  Is  ma  e  tobo  dara  děkuje"  —  a  pak  se  o  ty  Téci 
sondili. ') 

Takové  prsteny  graka  t  roku"  dávali  sobe  naTiájem  téi  při 
Bamých  sntoaTácb  Bvatebnleh.^ 

K  téie  zpftBobé  pamétnlch  a  miloatnýcb  prateoft  nilelely  ay  a  tobol 
kroQÍky,  kteréž  naopak  dneSnich  zvykA  nevéBta  dávala  ienicbovl.  Aapoů 
v  ÍDTentáři  pana  Šimona  Homborka,  kancléře  staromtBtBkého,  r.  1612 
Btoji  paáno  o  zlatém  prstenu,  lo  Jej  ,na  rodavclch  neboitlkOTÍ  pani 
vdova  (nevěsta)  dala".*)  Též  nrosená  pani  Beatrix  Beidraiická  a  Kolo- 
vrat dl  r,  1542  v  kfiaftě,  že  oddává  manželu  iTěmn  ,pr£teDj,  jeden 
8  diamantem  třlkranný  a  drohý,  který  já  mn  dala  se  drgma  rabíny 
a  8  diamantem  na  oddavclch",*)  Která  nevěsta  k  oddavkám  nemela 
Bvýcb  prsténků,  zpflaobila  to  tak,  jako  r.  1667  ienkéřka  páně  Sixta 
E  OttersdorAi.  Tjpl^Cila  si.  „Když  JBem  se  vdávala,"  vypravnje  apřimně 
sama,  npfljéita  mi  paní  dvon  prsténkA." 

U  českých  židíl  bývalo  obráceně.  Mni  byl  povinen  dáti  Ženě  praten 
k  svatbě,  ona  jemu  oic.  Vypravnjet  v  praískóm  sondě  r.  1582  iid 
Hojovský:  „Že  by  mél  míti  Marek  Per  jioak  Medvěd  prsten,  který  ms 
nebožka  dala,  když  se  vdávala,  toho  mezi  námi  nebývá,  aby  méla  Žena 
dávati  prsten  maii,  než  manžel  zené  avé".  A  jiný  Žid  vykládá:  .U  nás 
3  a  obyčej  ae  drží,  že  ženicb  nevéaté  pra  ten  treyrink  dává,  ale  ona 
nedává".*) 

1  na  svatebních  prstenech  bývala  alova.  Tolmi  pHpadoá  slova 
mél  na  prstene  sonbném  prve  psaný  doktor  Proxenns  (|  1676).  Hezi 
dvěma  kaménky  —  nbinem  a  diamantem  —  stálo:  ,81  dno  snnt  oDum, 
qnoa  beoe  jnnxit  amor". 

Sic  také  hosté  leckteří  podávali  o  svatbě  nevěstě  prsten  v  dar. 
Jan  atarii  Teyvrl,  kapce,  dle  jebož  jména  dosavad  dflm  prochoditý 
v  pražské  Sirkové  ulici  alnje  „teyblhaoa",  podal  r.  \b92  své  ivakrové, 
když  si  brala  Krlfitofa  Teywla,  o  svatbě  prsten  v  dar,  od  žida  Noska  >a 
20  kop  mlfi.  konpený.  Nevěsta  —  patrně  znalec  —  odhadla  dárci  dárek 
pěti  kopami,  načež  se  pan  Teywl  s  židem  dal  v  sondy.*) 

Za  obzvláětnf  zmínka  stoji,  že  n^jen  prsténky  ,mka  v  mkn',  ale 
viecky  vindy  drnhy  „pamétnikA"  bývaly  „sklAdité"  nebo  „skládari". 
Byly  „dvojité"  (jaJto  prsteny  „rnka  v  rnkn"),  , trojné",  jítvarné", 
to  jest,  skládaly  ae  te  dvon  i  ze  £tyř  kronikfi  tak  obratné  přiboto- 
vených,    ie   ae   snadno   složily  v  jeden   a   stisknutím  anebo  poSoopnntím 

■1  Kn.  i.  1122.  proces  91. 
*)  AKh.  prai.  i.  mi.  158. 
•)  Tamie  i.  1174.  406. 
*)  Dsky.  Kvat  trh.  1.  A.  5. 
>   Arch.  pral.  č.  1063.  184 
■)  Kn.  arch.  pni.  i.  I06&.  396. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


529 

opět    sDadDO    roitoiily.     často   Stsmet   o  pntend,    „jenž   u   roEJlmá",') 
o  prsteDé  „pAmfitnlm   b  kronik;  dvěma";    praiská   pani  Ylfiebrdlová 
měla  prsten  veliký  „o  třech  kronikách  v  hromada  spojených' ;  t  rakoT-   . 
nickém    ÍDventiři    naleili    jame    koncem    XVL   reka    „prsten    se    £tfřiDÍ 
kroniky  skládaný". 

Skladiti  prsteny  byly  modoa  po  vSi  Evropí,  Jakoi  o  tom  ciii 
obrásky  i  Jmána  fdonble  gimmal,  qaadrnple  gimmal)  evědČI.*)  Jím  na 
odpor  bjly  prsteny  neskladíEé,  které  se  vinnly  kolem  prstu  o  několika 
zivituicb,  ale  nerozvfraly  se.  Johanna  Severýnka  v  Praze  (f  1574)  měla 
takový  prsten,  jeni  byl  „několikrát  okolo  prstn  a  na  konci  byl  turkns*.') 

Co  do  látky  byly  prsteny  ze  zlata,  stříbra,  z  mosazi,  z  , mosaz- 
ného dráto",  z  olova,  z  cfnu.  Éfdčejt  niudei  kostěně  a  íelezné. 

Libra  cfnn  cenila  se  r.  1545  po  ít  groMch  fieských,  libra  mosazi 
po  2  groBlch;  z  toho  patrná  nehraba  cena  prstenfl  i  těch  kovA  robe- 
ných. Mosazné  a  Jiné  liché  prsteny  neOdei  i  a  bohatých  lidí.  Bohatý 
Jiřík  Bakalář  (ť  1566)  měl  22  prsteny  dli  stříbrné,  dfl  mosazné.  Šmej- 
diří  na  krámech  mívali  prsteoft  falešných  do  tislcfl;  moinéjjí  lidé  z  míry 
Difvali  prstenů  drahých,  a  cbnďasové,  po  nich  se  strojíce,  rovně  z  míry 
DŽfvati  prstenfl  laciných.  Rokn  1577  měl  ímejdíř  KnlISek  *)  na  kráme 
hromsdy  prstenfl  ,v  bílých  krabiékách",  3600  prstenfl  ,bflých  a  žlo- 
lých"  v  36  svazcích  na  desátky  poíltaných;  „na  slářné"  prstenfl  měl 
11  Biaskfl,  svazek  po  22  tactech  (tedy  2904)  poilt^Jfc;  kromé  toho  měl 
23  tucty  prsténkfl  „rnka  v  raka",  jiných  mosazných  pratenB  378  tactfl, 
„v  papíře  barevných  prstenfl"  69  tnctú  —  stýBtě  se  nim  jij  pofiltatl. 
Nevyčetli  jsme  vil  krámně  zásoby! 

Nedivno,  že  té  prstenově  nádhery  ziitni  zlatofci  nilvali  leckdy 
na  íiaenon  lidi.  Pozlacovali  mosaz  na  klam.  Roku  1567  pro  ten  čin  zle 
se  zvedlo  Hanaii,  zlatníckéma  tovaryii,  jejž  pohnali  .starii"  zlatníci  na 
sond,  , protože  na  Tyietiradě  dělal  díla  nehodná,  kterážto  díla  mohon  ae 
falSí  jmenovati,  a  ta  díla  lidem  za  hodná  prodával  a  mosaz  pozlacoval". 
nNa  prflbě  netni  na  broosko  itrejchováníni''  poznáno,  že  nehodné  dílo 
jen  pozlaceno.  Pří  tom  nkázali  dva  nehodné  prsteny  a  groi  mosazný, 
šlo  věrn  tovaryěovi  o  hlavn,  něhot  přiváděli  na  něho  žalobníci  zřízení 
zemské  ,o  falBovánl  mince'  —  a  za  ten  zloíin  b}lo  hrdlo. 

Železný  prsten  nalezli  jsme  v  pražském  domě  Jiříka  Deienského 
r.  1600,  Snad  bývaly  hnatějSl  a  obllbeoějěí,  ale  pro  svou  maloa  ceno 
nezapisovaly  se  do  inventářflv.  O  prstenech  olověných  ěetli  jsme 
r.  1612  1  to,  že  do  nich  vsazen  byt  pravý  ěeský  granát.  O  íemý  prsten 
.kostěný*  sondf  se  r.  1577  v  Praze  Vlach  Jan  Maria.') 

,Apateka  domácí"  Hnherova  radí,  aby  proti  Čárflm  noSeny  byly 
prsteny    „z  dnbového  mejli",    a   o  imejdiře   pražského   nalezli  jsme 


■)  Kn.  arch.  pral.  i.  11S6.  8ft.  B.  1688. 

*J  Cvciopaedia  of  Costame  Planché,  419.    Tn  vyobrazen  roievřitý  prsten 
„raka  T  niKa*. 

■)  Arch.  prai.  i.  1068.  4. 

*)  Kn.  e.  1173.  176. 

*)  Anďi.  prai.  &  11S4.  8S. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


r.  1606  12  taut&  prsteoft  pro  křefi  za  2  kopy  20  groJQ.')  Ate  o  Uch 
křenových  prstenech  nevitae,  z  Jahé  hjly  látky. 

Co  do  podoby  prstenfl  koTovjch  —  zvláStg  zlatých  —  bnďtei 
uvedeny  kromě  Bvrcha  psaných  knsů  „mka  v  rnka"  a  .kronikft  skladitých* 
jeltě  náaledujícl,  v  pramenech  XVI.  vékn  hustě  se  ryakytnjfcf.  Prsteny 
(Záponovým"  íili  „brněným  (panclfovým,  armpantoTýni}  dílem",*) 
.točeným",")  „pleteným"*)  dilem,  to  jest  prsteny  z  drátfl  sríjené, 
točení  a  tak  pletené  jako  bmě  nebo  pancíř. 

Dále  vyskytuji  ae  prsteny  ,b  Sopinami*  —  na  příklad  rychtář 
Pavel  Žipaoský  v  Praze  (f  1573)  měl  takový  , prsten  bez  kamene  fiapi' 
námi  dělaný".')  Také  byly  prsteny  „s  hla viíkoa*,*)  ,s  hadem* 
nebo  Hhádkem  toěené",  ,«e  ikorpionem",  s  rAitSkon  i  a  třemi 
rAiičkami.^)  Kromě  toho  za  celé  století  nacházíS  prsteny  a  fignrarai, 
jednoo  „B  mniiikem",  jindy  „a  dětátkem",  „s  ponstevnikem", 
ba  r.  1601  nalezli  j-me  Jeden  i  „s  bolím  omačenim*. 

Zlatník  Vit  HirS  mél  r.  1598  v  kráme  svém  .prsten  s  dřfátkem* 
za  kopa  a  20  groifi  mfSeůských.*) 

Dotčené  figory  byly  někdy  plastické,  někdy  Jen  do  bovn  ryté.  Na 
přiklad  o  prstene,  který  zastavil  kdys  arcibiskup  pražaký  Hartin  u  Václava 
Gamaryta  z  Rovin,  víme  jistS,  že  „na  něm  vyryt  ponstevník  s  hBlkon.*) 
Nápisy  i  figurky  bývaly  také  v  imelcované  prsteny  vpravovány.  Smal- 
tová (email)  technika  vyvinula  se  znamenité  ve  Francii  konec  XV.  vékn, 
a  odtud  nanfiti  se  vSady  barvami  pokládati  zlato  a  tvrditi  Je  v  ohni 

Zlaté  prsteny  vyskytuji  ae  v  první  p&Ice  XVI.  století  i  po  fiesti 
kopách  míšeňských,  koncem  věku,  kdy  cenili  lot  zlata  nékdy  i  jen 
17  gro6Í  bílými,  dostala  pěkný  zlatý  prsten  za  kopo  nifSeískou. 

KeJobyČejnějíi  zdoboo  a  jii  organickou  částí  pratenQm  bývaly 
kanteny.  Znamenitější  vétSina  pratenA  jo  s  kameny  neíli  bez  nich. 

Kameny  byly  pravé  i  faleiné  (ze  skla;*")  české  i  „orientaké". 
Dí  Gnarinoni,")  sonvěkovec  cisaře  Rndolfa,  kterak  drahé  kamení  uměním 
tak  mistrně  ae  napodobí,  ie  i  znalci  práci  máji  nemaloo,  aby  poznali 
sprostý  kámen  od  orientského,  a  přece  prý  je  v  lichých  kamenech  jen 
barva,  sklo,  křiitál,  nosila,  nepodstata.  I  protož  se  ani  nedivíme,  vy- 
zn&vá-Ii  r.  1621  pražský  Jan  Suda  v  kSafté  svém  8  upřímnosti,  io  „od- 

')  Ed.  L  1174.  198. 

*)  V  PliDi  r.  IĎOÍ.  Lib.  testam.  t.  223.  44.  arch.  plieá. 

')  Roku  1677  v  Praae  kn.  iS.  1210. 

<)  Roka  1596  a  Banna  z  Fenixfeldu,  eekretire  t.  komory.  En.  fi.  1173.  339. 

*)  Kn.  e.  1172.  123. 

*)  V  Lounech  č.  1.  C.  47.  r.  1G76  „prsten  s  bílou  hlavičkoa'.  V  Rakov- 
níce v  invent.  1590.  V  pral.  knihách  íastíji. 

'J  Prai.  kn.  t.  117*.  R.  1608. 

•)  Kn.  Č.  1174.  87.-44. 

•)  Arch.  praí.  É,  1210    118. 

")  Když  otevřena  r.  1774  krypta  v  Londýně,  t  niž  ležel  král  Edvard  L 
(1272—1307),  nalezeno  na  Jeho  královekém  ornáte  bohatém  viecko  kamení,  perly 
a  zlato  —  falešné.  Praktietl  Angličané  Jit  v  onom  veku  I  WeiBi.  Koatumknude. 

")  GroTrell.  119. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


B81 

kaisje  ditStl  aápoukn  ■  nějaký  kaméakem  nebo  sklem",*)  neifida  roz- 
dilD.  Vidyt  jeití  r.  1612  2te  se  t  pražských  kDÍhůch  památná  historie, 
kterak  lacinými  českými  kameny  „oSkrabali*  i  —  žida.  Roka  pravé 
psaného  vinil  totiž  Abraham  Sai  Františka  Tyran  z  Antorfa,')  kterak 
ahandlDje  při  lipském  jarmárce  rellkonoínlm  o  kflže  kozlové,  dal  sa  né 
Tyrso  diamanty  a  perly,  vie  oríentalské  a  k  torna  devét  robinil  la  dobrd 
oríentalskó,  jeden  každý  rabín  7  80  kopách*.  Kdyí  Sax  potom  do  Praby 
přijel  a  gdal  ty  rnbloy  Elatníkflm  a  Staninajderflm  pmbovati,  jsou-li  oríen> 
talské  —  sednm,  Že  byly  toliko  aproaty  mbiny  —  ípinely  slově  — 
Jichž  kos  pFcB  4  cebo  5  kop  se  neiacnje;  a  ty  ostatní  sprostá  jen 
granáty  json,  a  kos  přes  p&l  zlatého  rýnskébo  se  neiacnje".  Tyrso  od- 
povídaje pratil  na  sondé:  ,To  byl  o2itý  handl,  a  viděMi  Jest  iid,  ie 
jsou  nepravý  byly,  proČ  je  přijímal?"  A  staropraiský  sond  J3a  téhož 
minéní,  dal  Nlzoiemana  proti  pražskému  židovi  la  právo  těmito  slovy: 
„Žid  do  pAl  léta  se  svým  pokojnS  vládl  bez  naříkání,  a  prára  patrně 
vyměři^f,  jte  kdo  co  konpl  a  jednoo  aobé  oblíbí,  to  tahé  má  sobě 
acbovatí." 

Kameny  v  prstenech  byly  v  XYI.  století  tedy  oboji,  nepravě  i  pravé. 
Yzalo  za  Bvě  starodávně  pravidlo  zlatnické,  Že  nesmi  pod  trestem  zlatník 
▼  zlato  vsaditi  sklo.') 

Co  do  formy  bývaly  vSecky  dmby  kamení  bnď  „tabnlhoR*  ěasto 
i  ivydnton",  „vyponklon",  nebo  byl  kámen  „rohatý",  gSpifiatý", 
,oatrý',  „vysoce  řezaný",  ^okronfate  řezaný",  koliko  branný  — 
nejvíc  (poknd  Jsem  nalezl)  gosmibranný'.  Zvláítě  nzafírek"  avádi  se 
osmlbranný.')  2e  kameny  n  nás  dobře  nmívali  řezati,  nelze  pochy- 
bovati. Typravqje  Weisi,  ie  r.  1609  v  Praze  vynalezl  Kafipar  Lehmann 
zvláštní  zpAsob  řezby  skla  a  kříHálAvj'}  také  zajisté  Čechové  leccoa 
získali  od  TlacbA,  sem  povolaných  v  době  Bndolfové;*)  Cech  ae  rád  nfí 
a  předbíhá  nfitele  dovedoostj.  Ostatně  ode  dávna  bývaly  kolonie  TlachA 
Da  ěeském  naiem  Kozákově  a  t  jeho  okoU  kolem  Turnova,  a  tn  z&vo- 
dilí  feiti  řezáěi  s  cizioskými.  Briliantová  fezba  viak  v  XVI.  věkn  JeStě 
známa  neni.  Objevuje  se  teprve  v  polon  století  sedmnáctébo. 

Z  kamení),  které  jsme  na  prstenech  naSli,  avádime  nejprve  diamant. 
Byl  fieský  a  orientský.  Rohatý  ostrý  i  o  „vypoukle  táfli".  Český  diamant 
bode  nějaký  kříitál.  Jest  z«jímavo,  kterak  se  r.  1603  sháněla  královská 
komora  po  takovém  diamante.  Nějaký  choďas  totiž  dal  se  v  hospodě  ve 
vsi  Zirěi  několik  dní  hostítl  a  nemaje  ěím  platiti,  nechal  ta  „konti 
z  feskěho  diamantu  okroablou".  Jakmile  se  toho  páni  v  Prase  dověděli, 
ihned  pfSi  Jměnem  císaře  Adamovi  Sylbsrovi  z  Sylbritejoa,  jenž  byl  té 
vsi  vrchnost,    aby    hned  poslal    do  kanceláře   diamant   .dobře  opatřený, 

■)  Dsky.  Ktaftv  t.  93. 
n  Ko.  t.  SiM.  181- 
')  Dsky.  Hisc  16.  O.  10. 
*i  En.  e.  1 173.  132.  Tií  ko.  t.  10t9.  99. 
')  Weísi.  Eostnm.  III.  8U. 

*}  Vlaitf  nmÉld,  Jako  byla  rodina  MiBeroni,  v  Cechách  opit  snUechmi 
tednikn  leiténí  a  bronienf.  Chytil.  aUmfiL  prOmyel  na  r<itrosp.  výsL'  S8. 


zsdbyGoOgle 


532 

aby  se  iádné  fítoáj  na  Děm  neitalo",  kancelář  ie  taplatí  dlnfa,  v  néml 
jest  kámen  zanecbán.  TnEfme,  že  pan  Sylbar  neposlal  nic.') 

Český  diamant  cenén  r.  1598  také  jen  la  5  groSQ  btlýcb;  orientský 
menSf  po  třech  kopich,  vétil  po  5  tolarecb,  veliký  za  24  tolary.  Ue>t 
23  prsteny  nejdráie  ocenili  (r.  1580}  praifitf  zlatnici  po  neběžel  Hikn- 
láiovi  Rflži  i  Vorličné  jeden  ,b  diamantem  Špičatým"  za  30  kop  gro£Q 
mlieúských.*)  Prsten  s  diamaDtem  po  Janovi  mladBim  Tachal^ri  ceněn 
za  tolikéž  r.  1591.')  Ale  arciknížeti  Ferdinandovi  nabízel  knpec  norim- 
berský prsteny  s  diamantem  po  600  zl.  rýnských !') 

V  prstene  byl  diamantn  jeden  vétSÍ  kos  nebo  vfce  drobnýcb. 
Mandalena,  žena  neSlastněho  Fikara,  při  krvavém  sněme  atatého,  nosívala 
až  do  r.  1667  prsten  s  diamantem,")  pak  ho  dala  pro  paméE  povédo- 
méma  Václava  Medkovi  z  Krymlovaj  jini  lidé  měli  prsteny  i  a  pěti 
diamanty. 

Prsteny   t  českých  diamantfl   ity  koncem   víka   po    2'a  3  kopách. 

Rádi  vsazovali  zlatnici  diamanty  do  prstenA  aVttkol  se  Žmeleem".*) 

O  tvrdosti  diamantového  kamene  měli  naSi  předkové  mlnénl  blá- 
hové; prý  ničím,  ani  ohněm  ani  železem,  nelze  ho  ohmékfiti,  jen  krvi 
koxIovoD  změkne.') 

Kromě  diamantil  hojným  počtem  nosívaly  se  n  nás  na  prstenech 
safiry  íi  zefiry,  o  nichž  platilo,  čím  nodřejSi  tím  dražil,  vzácnějSi, 
ale  barva  nesměla  do  tmavá  přemrStiti.  Nejdražfii  safir  byl  „blankytné" 
barvy.")  Roku  1623  pokládán  prsten  ae  ssfirem  za  12  kop')  —  tenkráte 
byt  Vm  za  18  kop,  ko2tch  za  12  kop,  vU  za  4  kopy,  snd  vína  mnikatele 
za  i  2  kop.  Zlatník  Hiri  měl  r.  1598  dva  zafiry  orientské  za  tolar,  ne- 
víme, jak  byly  veliký. 

Dále  vyskytuji  se  prsteny  se  smaragdy  nebo  „smaraky" 
(í  imaraky  '").  Smaraky  bývají  někdy  zvány  .perojskými"  (Pem).  Prst^ek 
s  hladkým  smarakem  r.  1598  ceněn  na  dvě  kopy  SO  gtoit.  VétSí 
„amarak"  kladen  v  třech  kopách,  „tasent  maličkých  smarakfl"  za  pil 
drnhé  kopy  éacován.")  Naproti  torna  dávali  sonkenikovi  praSskémn 
Pikartovi  r.  1536  za  prsten  se  smarakem  40  kop  groifl  českých!") 

Příbuzný  safirflm  byl  rabín,  po  dismantn  nejtvrdSl  kámen.  Telmi 
zknsta  se  naskýtá  na  prstenech.  Goarinoni  bledý  robin  za  nic  neváif, 
a  Je-Ii   rubín   hodně   tmavý,    také  mnoho  neplatí,    prý   až   pak   granátn 

>)  Arch.  rafitodrí.  Uissiv.  č    lil.  3S6.  2e% 

*)  Arch.  prát.  t.  1910.  27.— S4. 

')  Arch.  praž.  č.  61.  3S6. 

']  Arch.  zem.  opisy  t  mlstodri.  i.  K.  1./144. 

*)  Dsky.  Hisc.  91. 

*)  PrlkUdj  r.  IfilS  v  komor.  kn.  i.  13.  J.  6. 

*}  BavoroTSkého  Postilta.  115. 

•)  Onarinoui.  Grewell.  620. 

^  Arch.  praž.  i.  1047. 
■•)  Breian.  Tilem  Koimb.  1586.  26. 
■■)  Arch.  pral.  &  1174.  87. 
'*)  Dsky.  MiMMll.  92. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


5SS 

zcelft  podoben.')  Byly  koncem  víka  robiny  po  3  hop&cfa  nefaloé,  Tgtif 
po  6  tolarech.  Prsten  a  onaEejifm  mbinem  položen  tebda  v  10  kopách. 
Sprostému  rabínu  fikali  Spinel,  a  aázeli  ho  také  v  prsteny. 

České  graoáty  býraly  v  prstenech  nejEastéji  „v  zrnech".  Drobný 
granát  byl  la  dekor  kamenfl  dražBfclj.  Ale  povriený  kámen  nebyl  český 
granát!  Cizinci  je  shánéli  chutě.  Rohn  1598  dostává  cizinec  Jan  Milich, 
pniiř,  list  císařský,  ie  smi  ve  vSoch  zemích  císařských  knpovati  kffSfály 
a  granáty  i  prodávati,  vyjma  knsy  Tetthé.*')  A  podobných  listfl  je  t  pra- 
menech doby  Rudolfovy  kolik  I  Nijaké  podivné  granáty  vosili  k  nám 
z  ciziny.  Boka  1593  svédčí  kdos  v  sondé  praiském,  íe  , vozil  z  Norm- 
berka  iidflm  karty  graaálD  zelených  přihefcovaných".*) 

Z  křiitálQ  drahých  na  prstenech  staročeských  zhusta  shledávái 
citrony  bledoilaté  a  amethisty.  Amethisty,  o  nichž  ož  v  klassické 
dobé  věřili,  ie  zaháojji  opilstvo,  objevnjf  se  na  prstenech  české  a 
orientské,  do  hran  broušené.  Prsten  a  orientským  amathistem  čtyř- 
hranatým  cení  se  r.  1598  za  3  kopy,  jiný  sa  4  kopy. 

Z  drahých  křemenfl  Dejča'4tlji  se  naskýtaje  červený  knmeol,  kar- 
□iol  čili  krevný  kámen.*)  Opál  bývá  na  prstenech  pod  jménem  svým, 
nebo  mn  řlkcOi  také. „bily  kámen".  Onen  prvnéjil  mSnil  barvy.  Prsten 
B  opálem  ceněn  koncem  věku  za  3  kopy;  byl  opál  sám  kupován  po 
tolarn  a  menSi  za  půl.'}  Dosti  zhnsta  „turknBy"  v  prstenech  starých 
shledáváš.  Víra  byla,  že  tyrkls  tvrdí  maníelskoa  láskn.  Vdova  po  Fika- 
rovi,  hofrychtéři  slatém,  odkazuje  slovutnému  Sixtovi  z  Ottersdorfn  roku 
1557  nprsten  s  turkusem,  věříc,  že  to  za  vdék  od  ní  přijme'.')  Roku 
1512  uvádí  se  tnrkus^)  jakožto  „kámen  dobrý*.  Roka  1553  nabízí  se 
arciknížeti  Ferdinandovi  prsten  s  turkusem  za  50  zl.  rýnských.*) 

Podle  torkusA  vyskytne  se  někdy,  ale  řídko  kdy,  beryl,  zeleno- 
žlotý  kámen.  A  v  první  pAli  věku  i  „kámen  kořííi  oko".  Od  polou 
století  čítáme  v  pramenech  o  prstenech  s  ,jaeintem*'  (hyacint),  ka- 
menem, jejž  prodával  r.  1698  zlatník  o  kopn  laciněji  nežli  opál;  roku 
1570  nalezli  jsme  v  Praze  prsten  a  „malacký tem",  s  ,,almatyn6m", 
se  „zanyklem"  nebo  „anygiem",  později  namane  ae  tu  a  tam  prsten 
s  „krysoUtem";  železník  Kyrchmsjer,  boháč  pražský,  nechal  po  sobě 
r.  1591  také  „prstének  zlatý  s  cínovým  kamínkem".') 

Některý  člověk  kázal  sobě  proti  Čárům  a  proti  otravě  zasaditi  do 
prstenu  i  pavoukovy  a  žabí  kámen.  Takový  prsten  nalezli  jsme 
a  alchymisty  Korilka  koncem  století.    O  prsten  s  pavoukovým  kamenem 

')  GnarinonL  Grewell.  630. 

')  Arch.  mfitodrž.  Híbsít.  «.  106.  193. 

<)  En.  arch.  pral.  1.  1066.  27a 

•)  Lib.  dlTfs.  v  Litomyíli  z  r.  1587.  PK  r.  165B.  Sdéluje  Štěpánek. 

•)  Kn,  arch.  pral.  č.  U74.  37. 

•I  Dsky.  Hise.  91. 

A  Ka.  t.  1016.  93. 

*)  Aroh.  kem.  Opisj  i  mfatodri.  i.  K.  1./144. 

*)  Kn.  e.  1178.  368. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


584 

aondl  se  r.  1543  bratff  RajaVoTé  z  Roudné  a  Eateřinoa  EomárOTskon.') 
UrozeDá  paoi  Bezdrožická  Handalena  odkazuje  r.  1540  aestfe  avé  „kre- 
deoc  (čiši),  jako  pro  jed  jest  t  nim  pavókový  a  žabí  kámen". ^  Bjl 
tedy  proti  otravě  pavonkový  kůmeo.  Znatc&m  ranslme  laneehati,  byt-li 
pavoQkový  kámen  zkamenéliDon  (aracbnolitha  JiiDgiii.)>  i^abl  kámen  (KrOten- 
stein)  byl-Ii  opravdu  kůstkou  z  hlavy  iabl  fii  néjakého  fossilnlbo  zobn 
konaek,*)  ii  co  jiného. 

Třhoi  pOTérečnéfao  zp&Bobn  budon  asi  prstenj,  jei  TyBkytnjí  se  jen 
T  prrnf  p&Ii  XVI.  století  hojněji  pod  jménem  prstenft  .lidOTských', 
ovšem  mezi  poklady  od  křestanfl  pilní  chovaných.'}  Pi^  nékterěm  prateon 
iidovském  stoji  zvláfif  psáno,  í.e  byl  bez  kamene.  Kámen,  jeni  slol  vlastně 
židovský,  byl  dle  Veleslavína  olivové  barvy  a  voiili  ho  z  Foenicie. 

Na  konec  nvedeny  bnďte  jeitě  dva  kameny,  které  v  prstenech  velmi 
zbDsta  bývaly.  Je  to  kámen  „sirotek",  a  drahý,  jenž  slnl  „doplat**. 
Tento  bývá  zelený  nebo  modiý,*)  ve  francouzských  pramenech  uvádí  se 
také  červený,')  onen  se  nevypisuje  *m  v  pramenech  ani  v  slovnících. 
Pan  magistrátní  rada  Fnz  veden  jsa  zvnkem  slova  vykládá  v  soukromím 
dopise,  íe  se  mini  kamenem  cirrat,  cirátek,  cirratns,  kámen,  jeni  mi  ha- 
bitoH  mlhavý,  oblačný,  joko  tak  bývá  u  chalcedonfl  a  karneolfi,  na 
rozdíl  od  kamenů  docela  čistých.  Z  pramenů  víme  jen,  ie  koncem  sto- 
letí prodávali  „sirotek"  i  za  jeden  ort  Či  15  groěů,  čími  nebndii  však 
řečeno,  ie  by  prsten  Ee  sirotkem  za  mnobo  nevůiil.  Vfdyt  nroicná  Be*- 
trix  Bezdroiická  z  Kolovrat  r.  1542  odkazuje  manielu  svému  , prsten 
B  nejlepSfm  sirotkem,    aby  b  nim  pro  mne   (na  mott  památko)  chodil".'} 

Dnplat  (doDblet  frc ),  sondlme-li  podle  nynějilho  výzoamn  dnblo- 
vánf,  byl  kámen  drahý  jakýkoli  a  podlofenoo  folií.  Dublováni  děje  se 
tak,^)  ie  svrchu  jest  pravý  drahokam  a  pospod  k  němn  qalepf  se  ma- 
Btixem  kříit&I,  což  ovfiem  právě  poctivé  není;  jiný  zpflsob  dublování 
jest  jcStě  borii.  Vybroaaí  se  křiifál  a  k  němu  nalepí  se  tekutá  krflpéj 
barvy.  Optickým  klamem  kříífál  hraje  jako  nejvíicnéjil  drahokam.  Na2i 
přeiUiové  asi  dublovati  nmivali;  nestačili  za  důkaz  samo  jméno  dupláta, 
doloží  nám  to  turnovský  kiaft  e  r.  1G07,  v  němž  po  Joachimovi  Blatní- 
koví zbyl  „kámen  bílý  a  do  něho  kut  foliům,  kteréí  se  pod  kameny 
uílvá".')  Jinde  čteme;  .Lístek  pěkný  podsazeuý  pod  auetiat,  aby  pěkná 
foliům  měl;  mnohý  hy  nerozeznal,  mbín-li  je  Či  ametist."  ") 


)  Reg.  komor,  sondu  6.  18   J.  K. 

)  Deskj.  Kvat    S.  K.  21. 

)  Wnttke.  YolkBBbergl.  112.  Bnsch.  Volksabergl.  362. 

)  Dskj.  HiBc.  92. 

)  U  slatnlka  Hlrše  r.  1696  četl  jsem   o   „prstene  b  duplateu  seleným'; 
r.  1608  uvozuje  se  v  téte  knize  arcb.  pral.  č.  1174.  „prsten  b  modrým  daplatem*. 
*)  Magnui  lapiB  rubeus  vocatos  doobletns.  Oay.  flloBsaire.  &6i. 
>)  Desky.  Ev.  trhov.  terny.  1.  Á.  6. 

•)  Žira.  II.  218.  Čti  těi  EUt  veslovn.  Gajové.  664.  „Donblet  pierre  faDase, 
cristal  coloré  par  un  pailloa  au  une  couche  de  peinture  poseé  entre  denx  verreB'. 
')  KíBÍly  arch.  turnov. 
"i  Rozmlouváni  Cecba  b  Němcem.  1664.  136, 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


58S 

I  kameny  na  prstenech  bývaly  íasto  rýsoviny.  Vielijaký  obrázek, 
ZDamenf,  květíny,  figury  byty  do  meh  umíle  vřezovány  (gemmy),  nebo 
byly  obrázky  na  kamenech  vypookle  pracovány,  tím  vfibec  řfkali  „ka- 
nif^e"  „gainaely*.  Jeden  druh  kaménků  —  ale  nevime  který  —  pro 
nějaké  takové  znamení  vryté  vflbec  byl  prodáván  pod  jménem  , ka- 
mene nezapomínej  na  mne".  Na  pffklad  pražský  fimejdfř ')  roku 
1606  mél  na  krámě  „tři  tncoy  kamenO,  řikaji  Jim  nezapomínej  na 
mne"  za  30  krejcarfl.  Některé  kameny  takové  nrfují  se  zevrobněji 
jakoito  (Smelcované",  snad  tedy  vyryt  byl  avrchnpsaný  nápis  do  smoltn. 

ProfesBOr  íeské  nniversf,  Gotsmanins,  mél  r.  1606  prsten  „se  ikor- 
pionem  na  jaspisa  vyrytým'.')  Povědomý  spisovatel  katnoborských  pa- 
měti, Hikolái  Daíiiký  poměil  r.  1586  tovaryiovi  n  zlatnice  Virgiliusky, 
aby  na  kameni  do  prstenu  „ndělal  něco  nového".  Tovaryfi  ndělal,  a  Da- 
čický  mél  potom  před  kutnohorskými  koníely  nebo  éefmístry  vetikon 
těžkost  soudní.  Tyěltati  ma,  „ie  prsten  ohavný,  sodomský  na  zhoršeni 
lidi  a  zvláSt  poctivých  panen  a  iea  dal  ndělati".  Páni  s  hněvem  kázali 
prsten  zniěíti.  DaČický  se  stateěně  vymlouval,  ie  nevf  ani,  co  na  kamení 
▼ryto  bylo.  Páni  mn  to  nejen  pověděli  a  pisař  zapsal  v  knihn,')  ale  za- 
žalovali samému  císal4  Rudolfovi.  Co  D&íickému  se  stalo,  kniha  nedi. 
Snad  se  vylhal. 

Do  prstenQ  kromě  ksmenA  vsazovali  sklo  bez  falSe,  zřejmě.  Známe 
prsteny  zlaté  „s  modrým  sklem"  a  s  jiným.  Známe  také  prsteny  „fl  elen- 
tovon  kosti" ;  prsteny  „8  perlou",  „s  perlami  vHkol",  a  prsteny  „ple- 
tené 8  perlou".  Jedenkráte  (r.  1598)  zapsán  také  prsten  ,se  dvěma  per- 
lami na  zp&aob  sypacích  hodinek".  Byly  tedy  perly  vsazeny  ípicemi  proti 
aobé.  Perly  drobné  cenili  r.  1508  v  Praze  po  lu  groSIch  bílých,  větSi 
po  12,  velké  po  pftl  tolaru.  Perliíek  „ěeských",  které  r.  1604  claař  tnze 
skiněl  v  potocích  kraje  hradeckého,  na  Fridlandě,  v  Strakonicích,  na 
Švihové  a  n  Boublna,*)  byla  tehdáž  hromádka  za  6  groéA.  Prsten  zlatý 
„vůkol  B  perlami'  cenili  r.  1610  za  kopu  a  30  groSŮ. 

Povfme-li  jeitě,  že  nepřestávali  nsSi  marnotratníci  na  jediném  ka- 
menu v  prsténcích,  ale  ie  dva,  tři  rozličné  kusy  kladli  podle  sebe,  bez- 
pochyby je  ne  bez  významn  k  sobě  vybírajíce,^)  smíme  přejiti  napo- 
aledku  k  dotáice,  kolík  íe  prstenů  mívali  nafii  předkové  ve  svých  po- 
kladech. 

Tybéřeme  několik  příkladů  zuamenitějělcb.  Antoě,  soukeník  pražský, 
odkazuje  r.  1620  kuchařce  své  prstenů  zlatých  a  stříbrných  dvanácte. 
Krejěi  Bohumil  od  ^modrého  Iva"  r.  1633  zanechal  20  prstenů.')  Dorota, 

')  Kn.  «.  1174.  198. 

*)  Arch.  lem.  Oeconomica.  14.  462. 

*)  Kopial  kntaohoraký.  Opisy  v  arch.  zem. 

*)  Pry  tam  doiti  „zhusta"  bývají,  že  je  koupi.  Archiv  mfstodríil.  Míbbív. 
i.  lis.  138. 

*)  Kameny  svými  udáteCnými  literami  lecco  mo 

lachit,  opal,   rubín  vydíjf   dohromady   slovce  „■nnnr". 
Melaoi.  834. 

*)  Dsky.  Ko.  miscell.  &  93. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


686 

noílřoTB  dcera,  BTČdčf  r.  1523  oa  soudí  praíském;')  „Pani  Mandatena 
KrEgsova  z  PflrDce,  když  jsem  o  ni  sloužila,  mčla  dva  řet£zy,  dva  ko- 
flíky —  a  30  prstenA.'  Anna  z  Rysmberka  sondl  se  a  Ofkon  s  Enuc- 
dorfa  r.  1610  o  prsteny  a  rabíny,  torkosy  a  diamanty,  jichi  bylo  o  plaoi 
Ěfidru.  •) 

Keknefi,  to  snad  jen  nrozeni  lidé  a  kromé  nicb  bohatSi  méifaoé 
pražiti  oblibovali  aobě  bojnost  prateofl.  Pohleď  pro  přiklad  do  knih; 
lounské  I  Prsteny  r  každé  domicnOBtí  najdeS;  ba  r.  151S  nechala  jicb  po 
flobě  Anna  MlkfioTa  fiedesáto  iestl') 

T  drnbé  polovici  XTI.  vékn  nad  to  jeBté  patm  t  knihách  po- 
piin/ch  co  do  pratenD  vSnde  pl^růstek.  V  kde  kterém  onaéfjžlm  statki 
4,  5  i  10  pr§tenfl  j§me  shledali.  Což  to  pékná  kofiai  chystaná  k  bitvě 
bělohorské  1  Koku  1665  pražský  Bebnitrejt  mél  drahých  prstenů  ti^nácte, 
a  jaké  to  1  Hěl  , prsten  a  kamenem  zefyrovým,  prsten  spojovaný  s  rubínem 
a  diamanteni  v  tafli  s  textem",  jiný  .zlatý,  v  ném  diamant  s  vypuklon 
táfli",  a  tak  to  jde  nápodobné  dále,  'až  jeden  prsten  lOve  se  i  nvocho- 
lený  B  rudíkama''.*)  Plátenlk  Mikniái  Rflže  z  YortlSué  nechal  po  sobe 
r.  1580  prstenA  na  tkanici  23.')  Pekařka  v  postranní  ulici  Nekázané, 
Mariana  Cbotonnská  mela  r.  1593  18  zlatých  prstenfl;  po  Theodosiovi 
SIxtovi  z  Ottersdorfa  *)  zfistalo  r.  1599  prstenfl  čtyřicet  áeat  «  aekrýt 
se  imelcem.  StaropraŽský  kancléř  áimon  z  Hnmburku  (f  1612)  mél 
„fotrálek  s  oami  prsteny'  a  drahý  menSi  ,fntrálek  a  iesti  prsteny*  a 
k  tomu  prsten  oddávaci.  Bohatý  Korálek  pražský  ve  mnohém  bohatatvi 
mél  36  prstenA,  vBecko  B  drahými  kameny.  A  konečné  paní  Johanna 
Severýnova  zanechala  po  sobi  r.  1574  ,ntel  prstenA".  Hél*  klenotů 
nad  to  mnohem  vfce,  ale  .nebožtík  pán  (Václav  Severýn)  mnoho  atflbra 
prodal,  když  mél  dáti  pokutu  králi"   po  rebelii  r.  1547.'^ 

Také  při  venkovských  méStanech  znamenitý  poéet  prstenfl  koncem 
vékn.  Na  přiklad  v  LitomyBll  mél  aonsed  Loreni  Llndtner  14  alatýcb 
prstenA  kromé  jiných  mnohých  iperkA.") 

Přepych  v  prstenech  býval  vinete  tak  hojný,  že  i  mrtvým  dávali  je 
v  rakve.  To  vysvětlnje  spolu,  proé  po  bitvé  bSlohorské,  kdykoli  do  naáich 
krajA  a  mést  vpadli  snrovcl  vojenitf  kteréhokoliv  národa,  vždycky  ae 
hnali  nejprve  do  krypet  chrámových  a  chnté  vyzdvihovali  kaneuué  ta- 
bule, na  nichž  psáno  bylo,  ie  ten  onen  tiie  oEekává  v  prachu  lemé 
z  mrtvých  vstáni. 

Ďoili  jsme  iperků,  jimiž  zdobeny  mce  a  brdlo.  Na  ruco  brávaly 
ženy  negprve  tkaniee.  U  pana  Kořalka  roku  1699  naleali  jsme  tři 
páry    ,tkanic    k   rnkám   zlatem    a    stříbrem    vySlvané* ;   jeden   pár    aiia 


■)  Kn.  6.  1048. 

*)  Beg.  černá  komor,  soudu.  14. 

■)  Kn.  arch.  louns.  t.  1.  C.  8.  B.  9. 

•)  Kn.  í.  1172.  47. 

*)  En.  i.  1210.  37. 

*)  Kn.  i.  1174.  63. 

>)  En.  t.  1056.  4. 

')  Listovna  v  Litom.  Ub.  teatam.  a  r.  1648.  fol.  477.  Bdéluje 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


S8T 

bII4m  karmiiioé,  elatem  krnmploTftDý',  pár  .zlatem  a  čerDým  hedbávím 
vyšiTaný",  pár  „perlových  tkaolc",  pár  „Btmnkových". 

Eromé  tkanic  bráfaly  ženské  na  mkn,  jakoi  svrchn  dotfeno,  i  pá- 
teřfky  aUtejnové.  Útouci  pomni,  kterak  spisoTatel  Nathaoael  Todňansk;^ 
hn&val  se  na  matky,  ie  dcerám  povolají  , ozdobovati  mce  páteři  a  zla- 
tými splnadly  jako  jiné  eelaké  lachny*.') 

ĎoBti  íaato  £ftáí  o  „dukátech  okolo  rnky",  neb  o  „fervených 
xlatých  okolo  rnk;".')  Y  soadnl  knize  praiaké  óteme  r.  1688  evédectví, 
JEe  Jan  Litargos  t  Tarska  , daroval  prstýnek  tyto  paní  Alené  z  Varnsdorfu 
za  atolem  sedě,  když  jeho  manželkou  býti  připovědSla,  potom  zlaté  taky 
jf  avázal  okolo  mky,   ale  nevím  kolik ;   b;ly  zlaté   e  íervenými  koraly.*) 

NejEastéji  brána  na  ruku  zápona  íili  aurumpant.  Obyiejný 
•rmpant  býval  díla  pancířovébo/)  byl  tedy  z  kronikového  pletiva 
jako  pancíř  neboli  brně,  Odtad  stal  ee  název  „armpaDtový"  pro  mnohá 
jiná  díla  zlatnická  takřka  „terminna  technicos". 

Mimo  pancířové  zápony  nvádějí  se  zápony  s  perlami,  s  kameny, 
B  erby,  s  nápisy;  armpanty  „aksamitem  vydělané". 

Na  přiklad  zaps^a  je  r.  1570  „záponka  s  perličkami  zlatá  s  čer- 
TODými  granáty",  nebo  , zápona  zlatá  s  krysolttem  a  třemi  perlami"; 
nebo  r.  1535  .zápona  zlatá  s  pěti  kameny  křížem  dělanými".  V  Líto- 
myili  r.  1604  připomíná  se  „zápona  zlatá  s  drahým  kamením  a  velikou 
perloa*.*)  Pani  VorSila  Nejepínská,  mŠfitanka  praiská  (f  1601),  měla 
dva  páry  ormpantA,  jedny  velké  ,s  erbem".')  Bokn  1566  připomíná  se 
T  Praze  „armpant  zlatý  s  koraly  o  dvon  fetízkách  a  mezi  těmi  řetízky 
na  zámečkách  byly  rytiny  tak:  „Po  ěem  toníim,  toho  nemám,  coÍ  moha 
míti,  la  to  nedbám".'')  Paní  Hollanové,  kupcové,  armpant  stál  r.  1571 
9  kop  mlSeňských,^)  a  urozený  pan  Jan  Kolovrat  zastavil  n  primasa 
lonnskébo,  Matiáfe  Kolínského  (f  1576),  „zápony  na  ruce"  v  70  kopách 
mííeůskýcb  1 ") 

Dotknouti  jest,  ie  iuejdlH  prodávali  také  garrapanty*  mosazně, 
pozlacené,") 

Na  krk  brávaly  paní  a  dívky  nejprve  tkanÍC6  hedbávné  nebo 
i  perlové  a  vSeliJak  v  y  i  í  v  a  n  é.  Někdy  vyskytne  se  i  ,tkanice 
B  mnohými  perlami  a  jednou  velikon  perlon",")  jindy  visi  na  tkaoici 
perla  také  jen  jediná.*')    Vyskytují  se  také    „tkanice  na  hrdlo   tkané  se 

')  Theitr.  mnndi.  I60S.  47. 
•)  Kn.  arch.  praž.  i.  lOSfi.  3SB.  R.  1593. 
*)  Arch.  praž.  t.  1060.  139. 

']  .Arapant  pancířový  a  obdélnými  kroulky"  v  ko.  arch.  praž.  6.  1178. 
a  i.  1174. 

1  Lib.  difis.  v  c.  k.  lifitov.  Typsal  a  Bdélil  Štěpánek. 
*)  Kn.  e.  1210.  IBO. 
')  Ed.  uch.  prai.  &  1(M9.  9». 
*)  Kn.  6.  1173.  7B. 
•)  Areh.  lonn.  í.  1.  C.  47. 
<*;  Arch.  pral.  é.  1174  198. 
")  Lib.  oblig.  A.  100.  r    1644.  arcb.  pn». 
'*)  Kn.  č.  lOU.  B.  1689.  Perla  na  hrdle  v  ceně  kopy. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


Smelcem".  Přeíasto  vislvaly  „na  fiDOrách'  rielijaké  „dfehánky' 
(amalety ')  v  ^zlaté  faBOvuné"   „srdíčka",  .jablíčka",  .křliky". 

Srdíčka  bývala  ze  zlaU,  nSkdj  jaon  ardlčka  ,z  jaspisn  řezáni", 
a  ^Brdlika  kflifálová  v  stříbře  fasovaná".  Za  ndSlinl  zlatého  srdíčka 
platila  vrcbnost  jindficbohradecká  r.  1565  zlatnlkoTÍ  kopu  27  groSA.*) 
V  BeronnČ  cfaařský  rychtář  Albio  (tl606}  mČI  „srdiČko  zlaté  s  zeleným 
kanil Dkem".')  V  Praze  nalezli  jsme  koncem  XVI.  vékn  .srdéčko  se 
íkorpionem"  a  ^srdéčko  b  íidovakým  textem",*)  a  naposled  i  , srdíčka 
řezaná  z  porcelánUv"  (r.   1602. 'J 

Jablíčka  .oa  hrdlo"  byla  střlbrDá  a  pozlatitá.  Jednoa  zapsáno 
(r.  1C05)  v  Praze  „stříbrné  jablíčko  na  krk  v  morní  Čas".  Jinače  bjla 
také  Jabléčka  křláfalová. 

Křížky  nebo  Kumačeni  boíí"  bývaly  na  hrdle  bnď  prosté  ze  zlata,*) 
nebo  i  na  srdéčka  nebo  na  tabalce  ryté.  Rokn  1568  zapsán  také  „křfiek 
od  4  nberských  zlatých  s  franconzským  testem  psanej  za  6  kop".  Hé) 
ho  pražský  knpec  Tochman. 

Také  agnusy  věiivány  na  hrdlo.  Byly  to  beránky  nebo  figurky 
Ježfika  ze  stříbra  nebo  ze  zlata.  Ale  kromě  zbožných  znamení  kolik 
všelijakých  drobotin  jioébo  rám  na  tkaoice  k  hrdla  navéSovánoI  Jednou 
čteS  o  jelínku  „malém  perlovém  s  rflžky  pozlatitými  i  noiičkami*,') 
o  „ptáku  etříbrném,  pozlaceném,  jestřáb  alove",  jindy  o  „pslčku", 
„nedvldka  pozlaceném",  o  „srdičkn  s  pardalem",  o  .hrdličce", 
o  .ínekn  v  stříbře  fasovaném  i  pozlaceném",  o  „akořlpce  mořské" 
rovně  fak  zlatem  nebo  stříbrem  objaté.  V  Litomyfilí  nvádf  se  r.  1604 
„Torel  zlatý  s  diamantem  velikým".^)  Domácí  česká  zvířátka  json  &a 
hrdle  dřív,  pardalové  a  mořské  věci  apiS  koncem  století. 

Na  iňfira  hrdelitoa  Téieny  také  prsteny  (připomíná  se  kupec, 
jenž  měl  na  hrdle  20  prstenů^),  „křiítály  t  oponce",  .ve  stříbře','*) 
celé  větvičky  koralové,  .koraly  na  zpfiaob  jelnlcb  r&žkfl",  .j'ezané" 
perlové  matky  v  stříbře  fasované,  i  .perlová  matka  a  obrázkem  Forti- 
tudo*;  jednon  téi  „kost  ze  srdce  jelena  zlatem  obložená",  jindy  „jedno- 
rožcova kost".  Roku  1606  ztratil  ataropražský  mě&fau  Kaaar  v  ulici 
a  mostH  kámtn  bezoar  řečený  do  zlata  fasovaný.  Tea  visíval  na  hrdle. 
Byl  to  kámen,  femni  přičit&na  veliká  moc.  I  protoi  sám  císař  Rndolf 
horlivý  sběratel  takových  zázračných  věci,  sháněl  ae  po  ztraceném  bezoam 
a  dověděv  se,  že  bo  naSel  brněnský  méBfan  Baatl,  kterýž  ho  prodal  za 
104  kopy  mUeňské  paní  Alíbété  z  Lipého,   kdzal  psáti  tam,  aby  kámeo 

')  Za  celé  XVII.  století  dýcbánky.  Viz.  lib.  tranaaction.  lecand.  v  arrb. 
rakovnickéra. 

*)  Tischer.  Uety  panské. 

*]  InveDL  T  irch.  berounském. 

')  Arcb.  prat.  6.  1174. 

')  Tatnže  č.  1174.  162. 

•)  V  Plini  r.  1B49  příklad  Lib.  testam.  6.  32S.  219. 

')  Roku  1586  v  Praie.  Dsky.  Mise.  92. 

■)  Lib.  divis.  v  listovné  lítomyil.  Sdéluje  Štěpánek. 

')  Rozml.  O  echa  b  Némcťm.  1C64. 

")  Kn.  arch,  beronns.  ■  r.  1567. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


hned  dodali  do  ksDceUře  králory,  „a  to  cel^  «  nepomieDý".  NeTÍme, 
doiel-H  bo.  Bezpochyby  nikoliv,  nebot  po  mDohém  p^Biif  poroufl  ciati 
Bastlovi,  aby  zaplatil  la  kimen  pravéraa  vlastnikn  300  kop.')  KAmeo 
bezoar,  Jehoí  jméno  ja  peraká,  Tjskytnje  se  jako  konkrement  t  útrobách 
uékterých  ssavcO.  OrieDteký  bezoar  je  hftmen  Trstevný,  zelenavý,  hnídý; 
leskne  ge  jako  vosk  mdle.  V  evropském  kamzíka  také  nacb&zeji  bezoary; 
ty  jEoa  z  chlapfl,  ze  sratt  plstnaté  seímoleny.') 

Sloielo  péknř,  když  pani  nebo  dévíe  navléklo  si  na  hrdelaf  Sňfira 
poahi  prostá  drobná  koralová  zrna  nebo  kffžek,  ardéčko  aamotoo,  jakoí 
toho  podobizna  na  obrázku  nevěsty  le  Života  Svatých  na  pouStt,  avrchn 
položená  (C.  176.);  ale  některá  nepřestávajíc  na  jednom  koQSka,  véStvaU 
na  lílni  nevknanon  mlclianici.  Na  přiklad  o  pani  Kristiné,  Matesa  Uyoce 
Jené,  vypravuje  ae  r.  1617,*)  kdyi  sedsia  na  krámě  v  Žcluzné  nlici  a 
„vila  věnce*,  ie  měla  na  , hrdle  groš  zlatý  s  třemi  perlami,  více  na  též 
iňflrce  bylo  zavelené  v  atřibře  faaovatié  hadi  žihadlo  pozlacené,  potom 
křiiUlové  srdce  étyřhranaté  v  atřibře  faaované  a  na  tom  perly".  Toiime, 
že  tn  dost  věci,  k  sobě  se  nehodících  I 

Telml  ihosta  navlékány  na  tkaolce  sti^lbrné  groie  nebo  zlaté 
groSe  fili  dukáty  a  oněky.  Nebylo-li  onika,  probodli  groi  oebo  na- 
schvál ohnnii  ho  a  tak  schlípený  navlékli  na  iíi&ni.  Zlatých  hVohuntých" 
nebo  „prob oděných'  v  knihách  sila.  Někdy  též  minci  „ofasovali"  v&ecka 
jiným  kovem  a  faáěek  přidělali  k  obrobě.  Druhdy  stačil  na  paráda  jeden 
groš  —  někdy  i  jen  stříbrný  a  pozlacený.*)  Od  polon  atoletf  oblibuji 
ženy  na  ínorách  dakátO  obíimou  řádka.')  Nafili  jame  r.  1583  zpráva 
o  jedné  naií  pramateři,  ie  měla  dnkátfl  na  hrdle  „co  přlčhon  řadem 
vázaných  mohlo  doatati  se  přes  prsy".  V  dědictví  písaře  Pretlíka')  r.  1583 
nalezeno  na  Šňůře  jedné  Bto(l)  zlatých  oherských  aehnatých;^)  a  Slavata 
ekonfiskovav  jindřichohradeckým  měilanAm,  kteří  se  před  bitvoa  bělo- 
borskon  proti  němn  vzbonfili,  jmění,  nalezl  a  Maatnera,  jednoho  z  nich, 
141  dnkátů  na  Efiflře.") 

GroSe  na  GílArách  byly  buď  větii  mince  běžná  nebo  stará,  ale 
často  byly  to  groie  k  některé  případnosti  schválně  lité  a  s  obrazy  i  ná- 
pisy vielijakými. 

Takž  na  přiklad  v  Rakovníce")  naili  jeme  ,dnkáty  ohnnté  s  hrkavci", 
fltnpldnkáty  a  obrouSkem  okolo",  , tolary  pozlacené  a  obroniky",  „dnkáty 
fuované  na  iňflře*.  V  Rychnově  noaily  děvy  a  paní  na  hrdle  dle  zprávy 
z  r.  1565  «groíe  po  deaeti  groiícb  a  oněky",  „rohaté  groěu",  „tapl- 
dadky  s  onifay"."')  V  Praze  například  sladovnfk  Ooliál  (od  apávfl"  v  Železné 

■)  Arch.  miBtodri.  Hiaaiv.  i.  Ub.  95.,  č.  116.  CO, 
•)  Otrtv  slovník. 
■)  Arch.  praí.  &  1070.  13. 
.  •)  Jako  je  v  aUtku  Hodesta  *  FokiteJDa  r.  IC4S.  Dsky.  Htsc.  93. 
*)  Vil  dědictví  Anny  Horské.  Arch.  praž.  i.  1173.  61. 
*)  En.  t.  nai.  309. 
')  Arch.  pral    t.  1178.  289. 
*)  Rakop.  mni.  „Tymíření  na  obec*. 
^  Kd.  kiafta  v  arch.  rakovu. 
■*)  Kn.  podlIA  v  mna. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


540 

alici  f  1578)  aosfval  na  hrdle  etřibraý  groS  veliký  s  onikem,  a  na  ním 
obraz  císaře  Karla  (IV.)-')  V  dédlctvf  Sevce  Čárky  r.  156j  nalezli  jsme 
B  ooikjr  grofi  reliký  císaře  Ferdinanda  za  30  groSO  českých.  2  tolarv 
krile  Filipa  hliponského  po  80  krejcarech,  34  groie  s  ooSky.^)  UdíH  jsme 
také  groie  s  obrazy  mistra  Hasa,  Jeronýma  (n  mSfitana  Kořalka  t  Prase 
r.  1599),  groie  a  „figoron  Karla  MansterberBkého*.  Roka  1568  t  Praze 
měl  kdosi  „groi  kr&le  MatiiSe  b  dvěma  ooSkama"  a  ,tarecký  dnk&t 
a  onikem' ;  připomínají  se  toož  dobott  v  knih&ch  praisbých  tapldokáty, 
na  nichž  krncifix  a  srdéčko,  jiné  s  glodl"  nebo  z  „hvězdou" ;  groše 
B  „hlavon  a  na  druhé  Btrané  reBurectio",  groie  s  „hlaToo  tureckou  a  na 
drahé  Btraaě  kOA  s  osoboo",  groie  čtverhranné  s  obrazem  bt.  Pavla, 
g  obrazem  sv.  Petra,  Absolona,  Jonáie;  groie  „b  pohanskoa  hlavičkoo 
a  na  druhé  straDě  bohyni".  Doati  často  věieny  na  krk  groie  a  obrazem 
Liboie.') 

Mnohé  groie  vyskytují  bo  t  pramenech  s  nápisy,  z  oichi  nejlépe 
Be  nám  zalibil  onen  na  tolaru  r.  1614  vyraiený:  ,Bect«  faciendo  ne- 
minem  timeas". 

K  iňQře  připínalo  se  Spinadlo  či  »zápODa''.  To  tedy  sápona 
hrdelná.  My  řikáme  nyní  „návíska",  staří  psali  bud  prosté  zápona,  nebo 
berouce  iňČlni  i  b  návéskem  za  Jeden  kas,  neitltili  se  cizinského  jména 
.haUpant",  .halíe"  nebo  též  „fimnk".  Ctibor  Tovaěovský  zoTe  ten 
iperk  ghrdelnoa  obručí".*) 

V  prameneuh  zapainy  jboq  zápony  s  kamenem,  s  perlami,  s  ptáky, 
B  pelikánem;  některé  také  jen  prosté  holé  ze  zlata  nebo  ze  stříbra. 
Kopec  Tnchman  r.  IQ68  měl  „zápona  a  kamenem,  jen2  slově  kryzeldus, 
se  třmi  perlami ; ')  jiný  méitan  nechává  r.  1594  po  sobě  .sáponn  zlaton 
korunovon  b  kryzoldem  zeleným,  s  almadynem  se  třmi  perlami  do  ní 
vsazenými  a  jednou  perlou  vlsnton  při  nl".^)  Roku  1570  zapsána  , zá- 
pona zlatá  a  nad  ni  aberský  zlatý  ohnutý  a  při  ní  dva  kameny,  brnnátný 
a  zelený*.  Zápony  s  ptáky  a.  jednu  velikon  s  pelikánem  nalezli  jsme 
r,  1542  při  urozené  paní  Bealrix  z  Kolovrat.^)  „Hahpanty"  urozených 
pani  a  bohatých  měitanek  byly  viech  klenotných  tčcí  a  drobotin,  srrchn 
Dvedených,  nmélá  komposice.  Byly  to  zbusta  i  veliké  a  vidy  drahé  iperky. 
Zlatník  snažil  se  věc  vkusně  styliEovati.  Vybíral  barva  kamenů,  aby  se 
k  sobe  dobře  hodily  &  v  sličné  harmonii  aby  se  skvěly;  vybíral  a  skládal 
k  sobe  kameny  co  do  velikosti  a  umělou  rukon  tvořil  z  nich  listy,  květy, 
hvězdy,  a  sestavoval  je  vílbec  ve  formu  oka  vdéěnon.  V  době  Rudolfové 
zlato  stlačeno  na  podklad  dekora  kamenného  a  skvoacích,  prAhledoých 
emailft.  Tot  smér  doby.^)     Na  jabilejni  výstave  české  podivovali  jsme  se 

>)  En.  č.  1172.  20S. 
>)  Tamže  23. 

•)  Arch.  praí.  t  1174.  89.  a  j. 

*)  Háúánl:  73.    V    elavnlku   Dasypodis  Reieliově  spinadlo  ~  haltpint  = 
lialie;  též  tak  Velealavftt.  Nomencl.  quáaril:  zápona  =  hatsband.  373. 
')  Kn.  e.  26,-30. 
*)  TamŽe  i.  1178.  SGS. 
')  Díky,  Kvat.  trh,  1,  A.  6. 
■)  Dr.  Chytil.  Umel.  průmysl  v  retrosp.  výBt  86. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


B41 

leckterémn  konskn  nejjeinaíjlfbo  maétí  klenotního.  Obrázky  i.  281. 
a  £.  282.  jtoa  výboniá  reprodakce  D&TdfikA  i  výBtavy  Dejpfkn^Slcb ; 
obrátky,  vykrealená  z  ochoty  Blečnon  HkTlfSkOTOD,  *)  poním't  o  komposici 
a  formd  drabýcfa  lápon  XVI.  veko.  O  barvách  a  jich  harmonii  a  celkovém 
dojmn  barevných  tónů  ponflti  nemflie  nižádný,  ani  barevný  obrázek; 
návések  pml  jest  zlatý,    medaile   jeho  základ;    kolem  ni  obraba  velmi 


Čls.  381.    Náveseb  Noitlclcý  Cíb.  28ď.   Návézek  NoBtický 

■  konce  XTI.  veka.  z  poUtkn  XVII.  veku. 

Ereilila  sleíiia  Havlíčkova. 


sličná,  plastická,  prolamovaná  a  zdobená  emailem  malovaným,  průsvitným. 
Drnhý  návěsek  též  jest  medaile,  v  jejii  prolamované  a  emailované  ob- 
rabS  vsazeno  pét  kamenů  a  zavčSeny  dvě  perly. 

Zprávy  o  nejdraiilch  návěskách,  v  archivech  zaznamenané,  £in( 
ovSem  dojem  mdlejií  neíli  obrázek,  ale  pfes  to  json  velmi  ponSny.  Zá- 
pony  j3on  někdy  lak  draby,  že  v  sobS  zabrnajl  alnéné  jméni.  Četli  jsme 
r  Praze  a  méStanek  o  „halspantech  s  rabloy  a  smaraky"  po  200  kopách, 
o  záponách    s  diamanty    a    rabíny    po  220  kopách;    jednon  vyskyUa  se 

')  Kterét  dáme  la  to  na  tom  miste  povinný  dik. 

Dt.  ZUnwd  VidUr:   SVIv  kra]*.  3g 


DigitizsdbyGoO^^le 


nám  zApona,  kNi  v  iif  s  deaet  velliých  diamantA,  cenÍDá  za  160  kop 
mffiflňakých;')  jindy  (r.  1595)  naSli  jsme  „halspant  se  lafirem  a  diamantem* 
la  276  kop.^ 

A  coí  teprT  brdelné  návS^ky  aiozen/cbl  T  Hradci  Jindřichové  za- 
psán r.  1&89  nbalepant  h  11  kameny,  rabfny,  imaraky  a  perlami*.') 
Hrabd  Lorenc  §lik  k  Paiaonn,  hejtman  ataroměetský,  lastavil  r.  1577 
„halapant  vátíci  60  korán,  v  nímito  aedm  aaflrá  velikých,  lest  nibfo6, 
perel  ito  a  íest!**)  Paní  Markéta  LeskoTCOvá  i  Hazmbnrka  zastavila 
r.  11392  a  dalamoana,  lékafu,  „halspant  zlatý  se  zápanon  a  orieatakým 
kamením,  a  drčmu  safíry,  čtyřmi  robiny  a  se  aedmi  perlami  velik/mi*. 
Centla  si  ho  la  1100  kop  Českých  (2200  mlšeň.),  a  žid  pfijčil  300  kop 
mlSeúských.')  JcElé  dražil  byla  ona  „brdelná  obmfi*,  o  kteron  připravil 
lid  Handl  panf  Johankn  ŠviliOTskon  z  Byzmbnrka  r.  1615.  Halspant  ten 
„byl  í  drahým  kamením  a  orlentshými  perlami";  cenn  si  pokládala  pani 
za  SOOO  kop.  mli.  Chtěla  lio  prodati;  „íld,  ie  ji  najde  kapce,  aby  ma 
ho  jen  na  pQl  hodiny  svéřila,*   —  vylondil  ho  a  byl  o  to  aonzen  *) 

Na  konec  jest  spravedlivé  oznámiti,  íe  drahé  zápony  k  nám  při- 
váleny také  z  ciziny.  DoT5déli  jsme  se  toho  z  příhody  krádeiné.  Dkradl 
ta  kdos  obchodníkovi  „ze  zemé  pomořské*  Ubeikovi  r.  1608  aimnk 
8  bitými  rAíemi*  a  zápoon,  v  nii  30  orientských  diamautá  a  b2  robiny. 
Cenil  ai  ten  kns  za  1000  tolarfl.'') 

Pani  čeaké  rády  véilvaly  nikoliv  na  iňOry  brdelné  alebri  jako 
samofltatná  knsy  na  pr^a  zonbky  a  pazonrky  rozmanité  v  drahém  kove 
zasazené.  Tyto  divné  klenoty  a  zdoby  vislvaly  na  zrláStnlcIi  připinadlecb. 
Nejčaat^i  najdei  zoabky  vlčl,  jednon  zapsán  také  „zob  vlčf  v  atřibře 
8  dvéma  zvonečky*.  Pazonrky  rysové,  za  celý  včk  vSude  v  Čechách^) 
obyčejné,  bývaly  v  stříbře  a  v  zlaté,  bnd  na  řetliba,  nebo  i  ,b  třmi 
maličkými  přípinadly".  T  Rychnove  nad  Kněžnou  připomínají  ae  kromě 
zoobktl  také  „pařáty",*)  ale  nedí  se,  jaké  to  pařáty;  bezpochyby  také 
rysové. 

Hnži  nékteřf  oblíbili  sobě  v  dmhé  pftli  XVI.  věkn  veleti  na  hrdla 
svá  i  sekrety  zlaté.  Bezpečně  to  víme  o  professorn  pražské  oniversity, 
mistrn  „Johannovi  Kanhovi  z  Veleslavína'."') 

Urození  lidé  obojího  pohlaví,,  také  erbovní  měifané,")  důstojníci 
městiti,  nejraději  na  hrdlo  věSívali  řetéz.  Byltě  znamenim  jich  dUstoj- 
noBti.  Neměli-li,  vypí^číli  sobě,  když  bylo  potřebí.   Roka  1630  viní  pani 

')  Arch.  prát.  t.  1I7S.  1(187  a  kapce  Kromera. 
*)  Tamie  č.  1173-  808, 

'i  V  diléí  llstíné  Adama  i  Hradce  a  Anny  Sl^jninovr.    Výpis    dra.  ZfbrU. 
•)  Kn.  arch.  pral.  t.  1181.  US. 
•)  Arch.  prát.  i.  1189.  214. 
^  Tamie  t.  1068.  S&3. 
A  Tamie  6.  1067.  66. 
*)  Arch.  beroQD.  kn.  ■  r,  1667. 
*)  Kn.  sirolfii  v  mu«. 
")  Arch.  pni.  i.  1S08.  119. 
")  VLitc.  93.  Dsky.  B.  1668. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


543 

KateříDa  k  BadeGfDA  zDámého  privofka  Rendla  z  AnSavy  ,z  fetéza 
zlatého,  kterétioi  jema  pfljfiila  a  toho  jf  navrátili  zanedbává,  kteréhož 
řetézu  pokládá  sobe  Bto  zlatých  oberakých'-.*) 

Kromě  řetézfi,  nolenýcb  na  zDameol  hodnosti  nebo  úřada  a  uroze- 
nosti, Btrojival  kde  kdo  hrdla  a  prsa  svá  řetéz;  i  při  sODkromýcb  slav- 
uostech,  nejobyčejněji  pfi  Bvatbácb.  Svědčit  kniha  pražská  r.  1572,  le 
pjH  svatbě  měla  jakás  měSíanka  praíská  Eliika  tři  řetězy  na  hrdle,  pani 
Zlákafková  jeden,  Vojtěch  jeden,  Lidmila  vnočka  jejl  dva.') 

Co  do  rázD  a  podoby  zapsány  b^vaji  řetézy  .drobného  dila', 
„pancířového  dfla',  coi  obé  dohromady  zovoa  v  Hradci  Jindřichově 
„pancířovým  řídkým  diletn";  zhasta  nvádějf  se  v  pramenech  řetězy 
„sekaného  dita*,  , hadově  řetézy*,  ,dila  blýsknatého",  „tfi- 
brannébo  díla",  řetězy  o  „článcfch",  o  „velikých  krnzich". 
Urozená  Beatrix  z  Kolovrat  r.  1542  odbazaje  dcerám  svým  vBem  po9pola 
„řetěz  jeden  a  velibýmt  krnhy,  jako  dcery  mě  v  něm  chodily*.  V  Jin- 
dřichové Hradci  nalezli  jsme  r.  1 589  kromé  jiných  obyfiejných  forem  „řetízek 
ODzký  pancířovým  dilem  dvanáctkráte  svázaný  s  páteřovými  zrny'  a  jiný 
„perlami  spojený"  a  opět  jiný  „s  perlami  a  ''erveným  fimelceoi''.') 

Při  řetčzfcb  XTI.  veka  jest  patrná  snaha,  aby  byly  co  moiná 
dloohy  a  téiky.  Praíaká  mé&Ianka  stará  Severýoka  r.  1574  nechala  po 
sobě  tři  řetězy,  „v  jednom  zlata  vfc  než  sto  zlatých".*)  O  pani  Marianě 
z  Krymlova,  po  dra.  Šimonn  Proxenovi  ze  Sadcta  vdově,  vypravuje 
zlatník  Čecb,  ie  r.  1561  přinesla  k  némn  sto  nherskýcb  zUtnlkQ,  aby 
ji  z  nich  ndélal  řetěz.  Od  dfla  dala  ma  8  kop  mlSeňských.')  Jiná  aonseda 
pražská  pani  Nejepinská  {f  IGOl)  mela  „i^téz  zlatý  drobného  díla  Šest- 
krát okolo  hrdla";  jiný  řetěz  „kroužkový  dvakrát  okolo  hrdla*.*) 
V  dědictví  paní  Šmolzové  z  ReycnBtejna  na  Koporci  (f  1597)  nalezli 
jsme  „řetiz  s  kroniky",  jichž  bylo  5  kop  a  11  —  tedy  311  kronžkfl.*) 
Pražský  kupec  Pavel  Eolian  (f  1571)  měl  řetěz  zlatý  o  453  íláucícb, 
vážil  140  zlatýťh  uherských  a  stál  218  kop  miieůskýcb.  Kromě  toho 
mét  jeitě  dva  řetězy  menii.^  Při  nabodaém  přehrabováni  ostatkft  žero- 
tínskýcb  v  Brandýae  r.  1723  nalezen  v  kostech  pauny  Bohnmiry  řétéz 
zlatý  ke  krku  na  pfil  druhého  lokte  dlouhý,  z  kroužků  na  palec  iiro- 
kých.')  Roku  1594  měl  železník  pražský  Kirchmajer  řetízek,  pancířovým 
dilem  robený,  jeai  vážil  20  korun,  jiný  třihranatého  dila  75  korun 
vážící.  *•) 

')  Kn.  komor,  sondu  Ě.  t.  J.  C.  7. 
')  Arch.  pral.  fi.  1057.  83. 

?Arch.  hradecký.  Výpisy  dra.  Zfbrta, 
Kn.  i.  1068.  4. 
)  Arch.  praž.  6.  1068.  286. 
1  Kn.  t.  1310.  leo. 
')  Arch.  mus.  liat.  Koporefisk. 
•)  Kn.  í.  1172.  78. 
*)  BrandfjB.  Kadléik    206. 
'Ť  Arch.  prai.  4.  1178.  268. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


nu 

T  LoDoech  nalexl  jsem  řetés  na  hrdlo  t  45  bopich  zastaveoý,*) 
y  Náchodě  r.  1555  řetěz  váifcl  devadesát  ilatých  uherských,*)  coi  ďo- 
kaznje,  íe  vBade  po  Čechách  fetdzorý  přepych  a  móda  byla  oblibena. 

I  k  řetáz&m  stejaé  lak  jako  k  růienc&m  byly  pFiTěiov&tiy  vSelijaké 
„troity",  mioce,  kfiiky,  srdéčka.  UkonJíeiii  fetězn  samo  sebou  k  torna 
vybízelo.  O  slaviiéii:  Petro  Vokovi  z  Rožmberka  zDámo,  ža  měl  na  řetěse 
zaTěieoa  maloa  zlatou  umrlčí  hlava.  Byl  to  znak  onoho  tovaryšstva,  joí 
poslední  ten  Rožmberk,  stav  se  pNvriencem  Ceekých  bratři,  tŇdíL  Heslo 
tovarySstva  bylo:  ,Sfemeato  moři'  a  „Cogita  aeteraitatem".*) 

Na  přiloženém  obrázku  í.  283.  zřiti  na  hrdlo  paní  LokSanové  tři 
kney  náhrdelných  zdob  svrchu  vypsaných.  Při  krkn  má  aroiená  panf 
dvojitou  tkanici  bohaté  kramplovanou  přlmočárným  omamentom;  pod 
tkanid,  která  obepíná  krk,  visi  n«  hrdle  zápona  či  haljo  sestavená 
E  velikých  koralfl;  na  nich  připevněna  návěska  ozdobená  řezaným 
kamenem  a  viaaton  perlou;  třetí  zdoba  panina  je  řetěz  zlatý.    . 

Na  posledka  nelze  nezmíniti  se,  že  drahou  polovicí  XVI.  věku  za- 
ěali  naii  předkové  obojíbo  pohlaví  nositi  na  prsou  6i  na  hrdle  hodinky. 
„Hodinky  na  brdlo"  je  název  technický.  První  nalezli  jsme  r.  Ifi66. 
Byly  to  nbodinky  v  zlatě  dělané,  pěkně  zdobené"  a  jiné  , zlaté  maličké 
a  perlami  místo  skla".*)  SknteČně  tedy  iperky  a  klenoty  1 

Na  pláiti  hodinkovém  snailvat  ae  zlatník  oejlepSí  své  nmění 
okázati.  A  to  nejen  byl-li  pláět  zlatý !  Známe  krásné  práce  i  na  pláitfch 
broncových.^)  Zajisté,  že  i  železné  hodinky,  které  jsme  naili 
T  knihách  komorního  sondn')  pří  r.  1630,  byly  umělecký  kut.  TehdejEfm 
uměleckým  řemesloikflm  nebyl  nižádný  materiál  práce  nehoden- 

Vizme  na  některých  příkladech  zpflsob  tehdejších  , hodinek  ua  hrdlo". 

Slovutný  Prosen  ze  Sudetu  odkázal  r.  1575  příteli  svému  doktora 
Markovi  Lidlovi  „hodinky  na  iíiflře  viaatě  se  znamenim  rflže'.')  Po- 
vědomý alchymista  pražský  PavelSturm  z  Firstfnfeldn  nosíval  (r.  1587) 
Ukové  hodinky  na  řetěze  zlatém.")  V  svrchcfcb  Smejdiře  KnlfSka  (f  1577) 
nalezeny  „hodinky  pozlacené,  které  se  na  prsech  nosí,  při  nich  groi 
z  rejnského  zlata  na  řetízkn".")  Paní  Tcbynské  apravoje  r.  1582  hodinář 
pražský  —  Pirnbraner  z  Angiparka  —  „hodinky  na  zpflsob  jablka".*") 
Rokn  1596  měl  jeden  pražský  raéitan  také  „hodinky  pozlacené,  na  zpflsob 
knížky  v  aksamitovém  červeném  méSeČku".")  O  mistra  Kanhovi  (f  1599) 
pomni  ětonci,  že  nosíval  na  hrdle  v  méSci  zdobném  i  „hodinky  slunečné 
pozlacené" . 

■)  Ea.  kísfld  r.  1549. 

»)  Arch,  níchod   ke.  VIII. 

n  Rybifika.  Č.  Č.  Mua.  1881.  191. 

•}  Arch.  praž.  t.  11712,  t.  1048.  90. 

*)  Viz  ve  sbírkách  umílecko-prUmysl.  muiea  v  Rodolflné. 

*}  Kn.  komor,  sondu  červená. 

*)  Desky.  Mise.  54.  165. 

■)  Arch.  prai.  č.  1054.  367. 

*)  TamŽe  £.  IITS.  171. 

'•)  Díky.  Mise.  54.  406. 

")  En.  arch.  pral.  t.  1310.  125. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


i 


čil.  388.  Hed^loD  Kftteřin;  ■  Loktu. 


Od  potátka  XVII.  veko  hodinek  vietikých  r  knihách  zřejmé  při- 
bývá. Hodinář  Jan  Gloker  t  Prase  mSI  r.  1607  , hodin  do  handle 
Bnmmou  za  1970  zlatých  rýnských,  za  něi  dlnien  do  Angipnrka 
500  rýnských*.     Hezi   témi  hodinami  a  hodinkami   hjly  též  „hodinky 

na  hrdle  noefci  a  b^fei*'.*) 

Aíkoli  býval]'  tehdejil  hodinky  vObec  dosti  veliký,  nesmi  přece 
čtonct  při  těchto  hijicich  hodinkách  oa  hrdle  pomýíleti  na  nějaký  přjlil 
brabý,  těiký  kus.  Vypravojet  Karcbaiins ")  koncem  XT1.  etoletf ,  že 
„téchto  £ai4  tak  skromf  rnnstritukové,  ie  se  do  fikořepiay  vlaského 
Tořechn  lavfiti  mobon,  oa  cestu  velmi  pohodlai,  se  nacházeji".  Pozdéjt 
T  XVII.  vékn  nměli  robiti  hodinky  tak  drobné,  ie  veily  ae  místo  kamene 
do  prstenn.') 

■)  Arcb.  praf.  «.  1174.  238. 

*)  Starom.  pfsů  Kraus  ■  Erauenthaln  r.  1603. 

•)  WeigeL  AbbUd.  der  HanpUt&nde.  2U. 


zsdbyGoOgle 


546 

Ceoy  .hodinek  na  hrdlo'  byly,  Jakož  pochopitelao,  Telnii  roi- 
manité.  Hodinky  „mosazné  v  ponzdře",  kteréi  se  vyskytiyf  t  prai- 
Bkjch  knihách  od  pořňtko  XTII.  víka  čím  dál  hojaéji,')  ovSem  nebyly 
přilil  drahé,  ale  hodinky  z  materiain  IcpBfho  mfvaly  cena  do  mnohých 
kop.  Zajisté  ouy  hodinky,  které  okradeny  byly  r.  1590  tovarySi  e  ňfma 
Davida  Honovi,  před  hospodoa  ,n  smrti"  v  Dlonhé  tffdé  praiské,  nebyly 
přflii  skvostný  a  přece  ceněny  v  24  kopách  I  *)  Proti  torna  poóit^í  se 
r.  1616  , hodinky  malé  do  hfifiUla  vsazené'  za  sto  kop.*) 

Na  técb  pŇkladecb  dosti  bnj.  Čtoncí  již  přece  ponSkad  poinal, 
klcrak  nejstarif  hodinky  2eské,  na  prson  vÍBnté,  vypadaly,  a  kterak 
se  cenlty. 

Lze  o  drobné  parádé  do  i*iata  skonati. 

Jame  přesvédieDi,  ie  q  náa  bývalo  ton  pfiíinoo  přepychu  tolik,  íe 
až  mfm  slnÍDOn  přeskakoval,  zvláitě  a  téch  žen,  které  navěsily  na  sebe 
viecky  vSndy  klenoty,  které  měly.  Že  se  Jií  v  oněch  dobách  takovým 
pyíoým  a  bláhuvým  lidem  jiní  rozomnéjií  smárali,  a  žs  satiricky  o  nich 
psáno,  toí  víme  z  knihy  Havlíka  z  Varvažova,  kde  popisoje  se  taková 
nijaká  nádherná  pani  vlaská.*)  Měla  .„okolo  hrdla  zápona  z  perel 
a  drabébo  kameni,  pod  toa  vigel  páteř  koralový  aí  k  prsflm  dosahuje, 
pod  týmž  zlatý  řetěz  složený  na  dvě  pod  prsy  a  itne  nahoře  nad  prsy 
v  prostředku  přjpatý,  odkodž  viselo  na  ostatku  téhož  řetéza  aí  do  paan 
jablko  zlaté,  plno  ledajakých  tintěrek.  I  zahodiv  ee  toaž  cestoa  jeden 
mládenec  &  s  pilnosti  popatřiv  jejf  okrasy  řekl:  ,Nikdát  sem  neviděl 
na  mostě  pařížském  tak  pěkného  kráma  o  Žádného  zlatníka'!*  Že  i  naie 
dámy  některé  v  těch  věcech  přepínaly,  to(  vfme  ze  Štelcara,  jenž  r.  1586 
psal:  ,Go  dfm  o  klínotlch,  an  mnohá  má  na  hrdle  zlatý  balspant 
s  drahým  kamením  aneb  zlatý  gro3;  na  rnkon  koraly  nebo  armpanty, 
prsteny,  a  mnoho  jiných  ohyzdných  věci  a  marnosti  pyioých  a  sinilDých 
proti  Boha!"*)  Za  dosti  skrovnoa  platila  r.  1560  ona  „ženská  oidob- 
nost",  kteron  si  dcerka  Marína,  saknakrojeJSe  pražského,  jedoac  kamsi 
do  Zbořeliťe  do  truhlice  slolila.  Byly  to  „ítvřl  čepce  zlaté,  tři  prsteny, 
pásek  perlový,  váCek  aksamitový,  koralový  páteř  se  stříbrnými  zrny, 
pentUk  zlatý  Široký,  vobojek  zlatý,  dvě  tkanice  zlaté,  nberský  alatý 
s  perlou  a  groS  stříbrný  na  hrdlo".')  To  byla  ozdobnost  prostého  dívčete 
méitanskébo  při  skrovnostl! 


')  Kd.  arch.  praž.  t   1174.  460.  a  j. 

')  Aich.  praž.  t.  1138.  127. 

')  Tumie  e.  1292.  843. 

')  O  ílechet.  obcov.  1618. 

'}  Slelcar.  Kn.  duchov.  1686. 

■)  Arch.  prti.  i.  1166.  46. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


Kroje  stavů  jednotlivých. 
Šat  královský. 


SchemK  Sadeleroro,    nénecko-Épanélský  koetfm   FerdiiisQd&  I  ;  ipanélslij   úbor 
jeho  oiBtDpců.  Matiái  po  nhersku;  Fridrich  Falcký  po  francouiska. 

V  tom  Tébn,  o  ninti  nám  y  tito  íisti  psáti  jest,  odíval  se  král 
•  králOTd  i  při  slavDOBtech  —  hrome  koranoTace  —  docela  TérnS  podle 
mody.  Tato  zkaienoaf  zoázornil  Sadeler  na  rytioé  B?é  mapy  Čech 
z  r.  1620.')  Vyobrazil  ta  jakýs  typ  krále  a  králoray.  Jod  kornon 
a  dlonbý  bermellnový  pliif  dal  svéma  schémata  jakoíto  odvěké  znaky 
kr&loTské  dUstoJsosti.  Ostatek  vfiecko  móda.  Král  má  kabátec  zlato- 
hlavový, kalhoty  íili  poctivice  jebo  json  b  prýmy  a  vyvlaíovaaé  stejaě 
tak,  jako  tehda  mohl  mfti  kdokoli  Jiný;  k  poctiTiclm  mi  Sadeierfiv  král 
puDČoch  přilehlý,  tedy  asi  bedbávuý  a  pletený,  a  konefiaě  obat  jest 
střevíci  ^QVBZovacfnii. 

Královaa  má  pod  sakní  kortakal,  při  krká  sedl  JI  velikó  okrnil, 
iivfitek  jejf  zlatohlavový  zapjat  i  zdoben  jest  knoflíky  a  na  sakai  aese  — 
zástéra,  dole  ozdobnou. 

T  dobé,  o  dIí  jednáme,  panovali  v  České  koroDČ  kromě  obou 
Jagailovcfl,  o  nichž  zmínka  stala  se  jií  v  pfedeSlém  oddíle  této  knihy, 
z  HabBbnrká  Ferdinaad  I.  (1526—1564),  Masmilian  (1564—1576), 
Rudolf  (1576—1611),  MatiáS  (1611  —  1619)  a  Ferdinandu.,  proti 
némul  zvolen  Fridrich  z  Falce,  bitvon  bélohorakoa  r.  1620  zahnaiiý. 

Podobizny  a  krojové  knsy  vfiecb  jmenovaných  panovaikft  jsoa 
vAbec  povédomy  a  snadno  přístupny,  protoi  nepojali  jsme  Jich  do  své 
práce.  Na  sonvékých  5  obrazech  zachovaných  patrný  json  viecky  ony 
evropské  mody,  jak  postnpem  času  kvetly  a  jak  Jsme  je  zevrnboé  vy- 
líčili. Ferdinand  I.  nosil  nikdy  iat,  kterýž  na  pólo  hrál  mezi  modon 
fipanélskoa  a  uěmeckoa,  Jakž  se  vyvinala  v  první  pfill  XVI.  veka.  Aspoň 
v  takovém   kroji    přijel    do  Prahy  r.  1556,    jakož    zříti   na  obrázcích. ') 

')  Te  sbírkách  ředitele  P.  Eheila. 
>)  Univ.  knih.  £.  H.  E.  64. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


548 

U4I  iw  hlavě  kloboDk  furmy  takřka  t  nalf  době  pannjicf  o  rovné  atřeie 
a  ofiký,  lAda  mn  kryl  klok  ne  kr&tký  ne  dloohý,  tedy  jefitě  nikoli? 
mslioký  pláítfk  Španělský,  poctince  jeho  byly  pytlovlté.  Nft  odpor  tomu 
na  reliéfe  českého  belvedera  jii  Ferdinand  odén  krojem  docela  ipaněl- 
ikýia.  Poctivice  má  kratičké  (ks&a)  a  vycpané,  nohaTÍce  (trikot)  dloahé 
a  na  kolenon  TyflačoTané,  kabátec  krátký  naditý  a  k  tomu  oděn  horc- 
kopem  liroce  koieiiDOn  vyloieným. 

Maxmilián  i  syn  jeho  Rndolf  chodívali  jen  po  ipaniUkn.  Tak  také 
Tyobraiil  Hasmitiana  v  almanachu  Šud  ze  SemauJna,  kdyí  ho  ůechoré 
pl'ijiinali  r.  1552  sa  krále;'}  takž  vyobrazen  císař  i  v  minnci  Kodi- 
cillově")  «  vůbec  vladfl. 

Jim  na  odpor  bratr  Bndolffiv  Uatiái  odíval  se  nctjraději  po  aherakn 
v  zflleoé  nebo  rode  dolotnany.  Při  komoovánl  r.  1607  vypisoje  se,  ie 
byt  gV  dlonhém  oděvu  aherském  leleném  aksamitovém,  střibrohlavem  pod- 
litém, ze  spod  pod  nim  majíc  oděv  dmhý,  něco  kratíf,  střibrohlavý, 
květovaný  s  roidilných  barev".  Na  blavé  byl  pod  peřim  Čipitkovým; 
gedél  na  koni  tisem,  na  kterémi  sedlo  pozlacené  a  rystnňk  (nzda  a  ná- 
dobí) téi  slaté  a  drahým  kamením  vykládané.  V  kapli  svatého  Václava 
oděv  selený  složil  a  jiný  královský  ilatohlavevý  barvy  hřebičkové,  nově 
k  tomn  shotovený,  obdélný  ai  k  leml  na  sebe  vzal.'J  Také  při  Annině 
přijezdo  do  Prahy  byl  král  v  dlonhém  nherském  cděva  pod  peřim 
Čapátkovým,  opásán  jsa  iavlt  v  pochvě  zlaté,  kamením  vykládané. 

Kdyí  vjiidél  týi  Hatiái  do  Prahy  21.  bfeina  1611,  byl  dle  výpisu 
očitého  svědka  rT  uherském  hábitn,  maje  nherskon  zelenon  sakni  dlonhon 
karmaiinovon  pod  kolena,  přes  ni  íervený  doloman  Bookenný,  Ilaté  bo^ 
sherské,  felbovon  čepici  a  za  ni  kytkn  čápátkového  peři'.*) 

NáS  obrázek  č.  284.  ponfinje,  kterak  aherský  iat  tohoto  krále 
Českého  BObě  na  mysl  vstaviti. 

Ferdinand  II.  bývá  malován  v  kostymn  přisni  ipanélském,  strnnlém. 

Fridrich  Falcký  hověl  jii  n^vějilm  módám  francouzským,  a  patříce 
na  zachované  podoby  tohoto  neiíastného  knížete,  nemflieme  neuznati, 
le  mn  volný  a  elegantní  úbor  ten  velmi  pěkné  slnéi.  Dle  zprávy  Kapi- 
horskébo  v  prosinci  r.  1619  vozil  se  Fridrich  po  městech  praiských  iib 
sanicb,  jsa  oděn  červeným  aksamitovým  koilfikem  a  na  hlavě  maje 
klonbonk  bflý  s  peřfm.  O  manželce  jeho,  pyBné  dceři  anglického  krále 
Jakoba,  již  svrcha  položili  jsme  dle  Skály  zprávu,  že  vystřiženfm  jejího 
života  se  pražské  měětanky  pohoriily.  Jinač  není  o  fiatech  královských 
nic  nového  pověděti. 

O  kornnovačnim  úboru  a  klenotech  položeno  v  čáiteeh  předehoalch 
vie,  čebo  bylo  zapotřebí. 

■)  Cniv.  knib.  i.  64.  J.  1064. 
■*)  Tamle  1.  64.  6.  184. 
*)  Eoruuov.  Hatiáíe.  Výpisy  dra.  Zfbm. 
')  Arch.  semaký.  Opis;  z  arch.  horského. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


Čfí.  384. 
ClMi  Hatiái  a  knfiky  t  diút.  knib.  ůg.  5i.  B.  181.  R.  1611. 


Úbor  kněžský. 


Pleí,  brada;  tobolka,  kolář,  iat  poctirý,  poborilifý  iat  knéžský;  mofii,  jeptiiky; 

intchrAmoTý;  lDl«ritf,  bratH,  kaliiafci;  katolíci;  otoUj  betktite;  roucho  meini; 

bieknpBkri.  Slahoré  cbrámotl. 

Jako  drnbdf  i  v  tomto  Btoletf  bflo  pravidlem  při  knéžlch  kato- 
lických a  pod  obojlcb,  abj  se  liíili  od  lalkQ  zeTQéjSkero.  Hlava  měl  infti 
kněz  proboleDOD  pleší. 

Nei  T  povčdomých  náboienských  zmatcfcb,  jimii  stonala  oaSe  vlast 
za  celý  XVI.  rěk,  EcbTálaě  z  rozliiných  osobních  pHíin  nechávali  sobě 
nejen  BvítSti  knéil  nei  i  nepoHdnf  mniii  biavy  dobře  obrflatati,  takie 
ODřad  drkevnf  ani  světský  nestaJ^ili  kázati.  Mnich  mét  míti  blavB  pro- 
bolenoa  ai  k  niim,')  svétitf  knězi  mobli  mltl  plei  menif.  EanoTnfci 
hradu  Praíského,    kteři    byli    ai   do   znovtizřízeni    arcibisknpské   stolice 


<)  Maunalnlk  Korandav.  T;d.  J.  Truhlář.  29. 

DigitizsdbyGOO^^Ie 


660 

r.  1662  pfedDlmi  spráTci  kttúlické  církve  české,  bývají  též  na  obrazech 
viorem  ostatním  kněžim  stran  pleie.  V  gradanle  TiboTBkého,  stofeném 
T  pražském  muaeam  měBtakém,  kanovolci  bradu  Pražského,  jakž  obrázek 
doleji  potoíený  avřdél,  jbod  g  pleSl  ne  tak  obBfrooa,  jako  nmlchové  itOBl7all 

Kdfž  se  od  r.  1517  začalo  Q  n&s  protestanstvi  rozliřorati,  Tinikali 
noví  koěžf,  ktefí  pokládali  pleB  za  nemoudron  věc.  Ctemet  v  rakopise 
kutnohorekém  r.  1544  o  knězi  LukáSovi  „jestliže  chce  bláznem  býti, 
necbt  sobi  dá  tídsc  ndélati  a  se  oholiti".*)  Odtad  pak  i  ti  knéif,  kteH, 
zcvné  blásfce  se  k  staré  „ieské  vlj'e''  čili  ke  kaliSnictTÍ  basitskéma  nebo 
k  podobojlm,  o  sebe  vSak  mezi  vyznánfmi  t  Čechách  kolísali,  mívali 
nebo  nemívali  plete  podle  osobni  náklonnosti  nebo  proipéchn. 

Stran  bmdy  mívali  knčžl  XTI.  věku  vSickni  Tšndj  od  papeže*) 
až  po  nejposlednějžlho  jiston  volnosf.  1  protož  valnou  vltjínon  i  kato- 
lické kněze  nacházíme  bradaté,  aniž  jest  kněz  evangelický  vždy  vonsatý. 
Na  přiklad  v  knize  „Najvětil  rozdílové  mezi  něením  evangelickým" ') 
z  r.  1646  jest  kněz  na  kazatelnici  holý;  v  Hnsové  Postille  z  r.  1564 
jeden  kněz  hotý,  druhý  bradatý;  Bienenberg*)  podává  obrázek  katolického 
knéze  bradatého  v  chrámě  slonžlcfhe.  Arcibiskop  Antonín  Brus  b;l  bra- 
datý, jakož  svědči  podobizna  v  kláiteře  kfiiovnickém,  a  jeho  nejeden  ná- 
stupce éinil  mode  i  ta  koncessi,  že  ai  na  bradě  nechával  ,koziěhn". 
A  přes  to  starý  zákonnitý  obyčej  brada  holiti  nebyl  v  katolické  církvi 
odvolán.  Roku  1585  dal  arcibisknp  faráři  Eberhardtovi  dlouhou  brado 
oholiti  DásilDé.  Jenže  tento  případ  jest  aai  poslední  pokna  o  to,  aby 
knSžI  byli  holí.  Synoda  pražská  r.  1605  sic  dopomčtije  bolení,  ale  při- 
poaití  bradu;  jen  to  lakazaje,  aby  kněíl  nemívali  vousfl  dlonhých  po 
rojansko,  ani  valoaaú;  rádi  spolu,  aby  na  hořejilm  rtu  měli  vons  krátce 
střižený  pro  přijímání  krve  Páně.*) 

Kněií  bratřiti  bývali  bradati  Tiickai,  jako  druhdy  jich  zvyk. 
O  malé  váínosti  leckterého  kněze  v  XVI.  věkn  svědčí  to,  že  rozpustili 
lidé  jim  brady  stříhali  v  Žertu.  Ne  jednou  dostala  se  tato  surová  věc 
na  sond.  Boku  1554  svěděl  svědek  očitý,  učitel  domácí:  „Kněs  prosil 
pana  Šlika,  aby  mně  pan  Šlik  p&l  brady  asiřihl  a  pfll  tak  nechal,  a 
pan  Šlik  proti  tomu  řekl,  knéže,  vostřlhám-li  jemn,  ostříhám  tobě  taky  — 
i  prosil  přece  pana  Šlika,  a  pán  tak  učinil,  mné  půl  brady  ustřihl  a 
knězi  taky."  *)  Na  Týně  Hrochově  r.  1612  knězi  Matěji  Erokvlnskému 
dal  Ludvík  Bezdružický  z  Kolovrat  také  oholiti  bradu.  Žaloval  kněz,  že 
tlm,  „zlehčen  úřad  apoStolský".^  Ty  dvě  nkázky  stačí;  podivné,  neslýchané 
ty  příhody  rozpustilosti  panské  nemaji  p&vod  svAj  snad  v  nějakém  koěi- 
ském  nechováni,  původ  jich  jest  v  tehdejfifm  smutném  a  rozervaném  stavu 
viech  náboženství  v  Čechách  kromě  bratrského.   To  bylo  spořádáno  pěkné. 


')  Rukop.  T  muB.  24.  O.  2B.  28. 

^  Julini  II.  od  MiclialaDgela  jest  maloTin  v  plné  bradě  a  B 

')  Uaiv.  knih.  t.  64.  B.  129. 

•}  BieDenb.  Altertfa.  II.  TI. 

')  Borový.  Medelc.  52. 

<)  Kd.  komor.  Bondn  č.  18.  63. 

')  Sedláček.  Hrady.  L  216. 


zsdbyGoOgle 


&61 

Enéz  katolický  a  podobojfch  mil  chodit!  t  sukni  H  i  talám, 
jenž  aáhal  „do  kAtků".  Sokné  knéiská  byla  o  dvon  filldefh  nebo  ^al- 
dicích".')  Říd  krejčovský  i  r.  ]735  zove  snkni  kníiskon  „klerikou".') 
Kutna  je  t  cotta  a  znafl  t  XVI.  věkn  rocheta  íí  komži. 

Kněíl  v}Sliho  řádn  měli  nifti  Bokné  nékterak  lepSf.  Aspoň  t  řádě 
krejíl  mSateíka  Jablonébo  r.  1592  ftenie,  aby  mnohý  mistr  za  mi- 
aterský  kos  uíil  usnkni  kaDOynickoti,  kteréž  kněíf  na  větifm  díle  na 
hradě  Pražském  nživsjf.^)  Přes  sukni  přepjal  některý  knée,  jako  za 
etarodávna,  pás  s  tobolkoa;  ale  vyskytuji  se  tobolky  knéíské  jii 
jen  řfdko.  Kolár  kněžský,  praotec  nynéjSibo  knčiského  íernobilébo 
páska  na  krk,  vznikl  prý  koncem  XVI.  století;  v  století  potom  se  pře- 
hnal a  rozBlřil  směrem  dolfl.')  Možná  to  věc;  na  obrázcích  na£ich  jsoa 
stopy  kolim,  sle  na  odpor  tomu  zndme  kněze,  kteří  přes  zákaz  ^]  cho- 
dívali s  okražfm  módními  T£ak  dosad  se  clilabi  pěkným  límcem  Adam 
Hrdesias,  faráf  kaňkovský  (t  1695),  na  obraze  zavěBeném  v  musenm 
Kutné  Hory.  Také  smíme  pověděti,  íe  farářové  majíce  se  stavětí  před 
Bvon  vrchností,  pražskou  konaístořl,  odhazovali  ohmží.  Děkan  v  Ne- 
hvizdech,  Petr  Uobelnický  (r.  1595),  říkával  před  svým  odjezdem  do 
Praby  své  kacbafce:  „Dej  mi  koSiti,  to  bez  obojka,  kanovnickon,  masím 
se  B  nimi  v  tatech  srovnat."  ')  Ostatní  kasy  iatatva,  bez  nichž  kněz  ne- 
mohl býti,  měl  si  poříditi  jako  jiní  lidé,  ale  viecko  mělo  býti  střídmé, 
poctivé.  Za  pravidlo  poslnž  rozkaz  Ferdinandův  r.  1549  hejtmanovi  na 
Lysoa  vzkázaný,  aby  totiž  dával  kaplanovi  tamějiimn  do  roka  10  kop 
mižeňských;  a  „fiaty  totiž  sukni  kněžskoa,  kaffan,  kabát  a  no- 
bavlce."  ') 

Ale  proti  tomu  kdož  by  vyěetl  vSecky  stíinosti,  které  v  XVI.  vékn 
byly  na  kněze,  že  strojí  se  zhola  po  světaku,  že  chodí  se  zhraní  a  že 
tropí  tím  zhoriení.  K  dokladům  odjinnd  známým  ^)  avádím  jen  některé 
z  nových  nebo  méně  povědomých.  Roka  1537  seiel  se  sněm  v  kolleji 
v  Praze  a  ta  nloženo  farářltm,  aby  mladá  kněze  trestali,  aby  je  při- 
drželi, by  doDia  posedávali  a  roucho  kněžské  na  sobě  nosili.^)  Ale  neslo 
malou  platnost.  Touž  dohoň  Biiejovský  naříká,  že  kněží  nedbanlivl  pří- 
podohĎQjl  se  k  světským.  Že  chodí  v  sukních  mnoho  faldAv,  „ioba  s  vej- 
lůžky  a(  se  rozvlrá,  nohavice,  birýt,  klobonk  i  střevíce  trefně,  střídnik 
(t.  j.  kaplan)  z  faráře  přikladu  vzíti  neobaieŽkává"."*) 

Roku  1554  vyfily  étyři  mandáty  císařské  do  Uoravy  a  rozkazy  do 
Čech  «tran  rozpustilosti  knězi.  „Jaké  rozpustilosti  a  neřádové",  tak  dl 
mandát,    ,pH  kněžstvo  jak   pod  jednoa   tak   pod  obqjl   den    ode  dne  se 


■)  Řady  krejíoTskě.  IBSO.  vyiehradský.  Ruffer.  241. 

')  Majesi.  Karla  VI.  v  arch.  mns- 

1  Arch.  mofl.  Listiay  i  Jabl. 

'j  Bock.  Gesch.  d.  liturg.  Geirftnd.  II.  868. 

*)  EonsiBtornf  kniha  v  lem.  arch,  O.  6.  fol.  4. 

?Arcfa.  zem.  Recepta  z  arch.  arcib. 
Arch.  c.  k.  mlslodrf.  Missiv.  e.  46.  84. 
•1  Borový.  Brna.  107.  213.  21S.  Medek.  Ď2.  63. 
*)  Strahovský  rukop.  407. 
'*l  Bilqovský.  Kronika  drkevnf. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


662 

roimábtjf,  ježto  již  k  torna  přicbátf,  íe  hnélsíTo  jako  ({dI  BTétiti  lidé 
chodí  ft  obcnjf,  pleiflT  na  hlavách  Bvých  ani  roocfaa  dloobého  poíestoébo 
nODOBÍ.*  I  protož  pomél  clBař,  aby  „jedeakaždý,  nlCfniž  se  nevyinloovaje 
pleie  probolené  i  roucha,  sukně  a  odévy  dloahó  poítestné,  poctlré, 
jako  na  knéif  n&letf,  nosili."  ')  Boko  1666  savolán  do  pražskí  konii- 
atoře  Mathní,  farář  od  Bv.  Uichala,  a  napomeont  o  poctir^  fcndŽBkýíat. 
Chodil  T  krátkém  pláíti,  a  to  zlobilo  TrchnoeC.  I  pravil  kndz,  ie  je  chod 
a  že  nemá  na  nov^  iat,  Eonaíatoriané  odpověděli  straEní:  .Btide-li 
apatjfen  v  tom  pláiti,  že  bnde  jema  nházán  ratbáz.*  To  jest,  že  ho 
aavron.') 

Roka  1676  zakázala  hnsiteká  honsiatoř  praíaká  svým  kněžfm  nositi 
BTětské  birýt;,  rlaaké  koSile.*) 

T  XTI.  Btoteti  byla  cfrkev  očlci,  katolická  i  evangelická,  TÍtíinoa 
chadiJSka.  Najdei  v  inventárnfch  popisech  kněie,  ktel^  měli  Bokné  i  vIJSkn, 
tedy  zcela  proatičké,  laciné,  kteři  klobouk  méli  „knéžský*,  jichž 
v  Praze  r.  1676  bylo  čtvero  zakopá;')  mláto  pékné  iaby  nebo  kožicha 
čtei,  žemel  kněz  na  zimu  snkni  prožito  n  Čili  m  o  draci,*)  proU  deSti 
obyčejný  klok  oepoiitý,  nebohatý.  KaÚkovfitl  n  Hory  r.  1607  dali  svémn 
faráři  Da  hřbetový  liičt  kožich  p&l  třetí  kopy  groífi,  néco  doplatili  „atarJíi 
havíři*,*)  ale  jak  nádherný  mohl  býti  kožich  za  tak  Bhrovný  grofil 

Než  proti  těm  cbndým  některého  kněte  sbledái  v  knihách  dobře 
aásobenébo.  K  některým  se  podíváme  na  poznanoa  jich  iatfl,  Jiného 
Btatka  stranou  nechajíce. 

Kněz  Jan  v  Třeboni  (f  1630)  byl  podle  inventáře  chody  člověk. 
Popsaný  stateček  jeho  —  několik  dřevěných  taléřO,  truhla,  peřina,  kon- 
vice —  nestojí  za  řeč.  Co  do  latA  měl  snkni  čemon,  dvě  čepice  a  birýt, 
černé  rnkavice,  váček  s  páaem,  černý  kabát  barchanový.  K  toma  měl 
dvě  raČDÍce  —  ale  kožicha  neměl.^  Kněz  Svatomir  Zr&bek  z  Ůjezda, 
forář  n  Vysokého  kostela  v  Hoře,  jenž  r.  1608  nechal  po  sobě  hotových 
zIstDlkA  600,  chodíval  v  knnl  čnbě;  sukni  farářshou  měl  z  vla- 
ahého  eakna,  k  torna  mél  tři  sakně  barasové,  kožich  karasem  po- 
litý a  Čepici  soboloTon".^  Ten  tedy  i  zevnýíbem  činil  dojem  zá- 
možného pána  a  strojil  se  vážně. 

Hicbal,  farář  n  sv.  Štěpána  ve  Zdi,  nechal  po  sobě  r.  1623  kromě 
jiného  i  „plecb  přední,  zadni,  plechoTÍěk)'  a  meč".  Oblékl-li  se  kdy  do 
toho,  byt  farář  jako  rytiř.')  Tak  kněz  Jao  z  Trata,  farář  na  Uělnlce, 
chodil  v  čabě  černé  sametem  požité  a  míval  meč.'")  Ve  Bvrchclch  faráře 

■)  Arch.  c.  k.  mlvtodrž.  Miss.  fiO.  81. 
'i  Arch.  lem.  Opisy  z  arcib, 
')  Kn.  koniist.  O.  6.  260. 
')  Arch.  praí.  Č.  1172.  157. 

')  TtiiDŽe  č.  3ii.  20&.  mlnvl  se  o  MDiiské  snkni  harasové  jako  o  moderad. 
*)  OuCty  kaůkovské  v  arch.  kutnoh. 
')  Arch.  třeboňský.  Z  výpisů  dra.  Zfbrta. 
^  Arch.  mae.  Listiny  honké. 

•)  Dsky.  Mise.  92   F.  6     Také  v  kiafié  mistra  Vavř.  <  Třebové,    admini- 
atratora  arcibisk.,  jest  r.  lliSl  lapsáno  o  abroji. 
")  Evat.  trhov.  8.  B.  B.  v  deshich. 


zsdbyGoOgle 


663 

BTatomicbtlshého,  Jindřicha,  DsleieDf  r.  1584  na  foře  t  Starém  měité 
kožich  nikami  podSitý,  kotich  feřtatový  dlonhý,  Ml  b  liihamf,  Bokoé 
černá  jinak  reverenda,  Bahné  dlouhá,  kaftau,  kabát  barcbanový  bílý, 
kalihoty  Bookenné,  dvoje  pnníocby,  jedny  vázané,  drnbé  krátké  koíené, 
poctÍTÍce  koiené,  borckop  pláténý,  pluDdry,  ručnice,  toulec,  tesák.')  My- 
elfme,  že  pan  farář  t  bflém  kabiié,  v  krátkých  kalibotách  a  ve  vázaných 
punčochách  b  tesákem  po  boka  vypadal  dosti  svétsky,  I  Vít  Jičínský, 
správce  clrkevnf  v  Bélé  {f  lfiS5),  byl  fivihák,  kdyi  se  odčl  v  kabát 
gbarcbanový  popásni".')  Abí  též  velmi  podnikaví  vypadal  proboít  vyše- 
hradský Jiři  z  Jelie,  v  jehoí  inventáři  nalezeny  rnkávy  pancířové,  ksás 
černý  řetaný  a  premovaný  a  jiné  knsy  novomodnf.*)  Povídomý  admini- 
strátor dolejil  koDsiatofe,  kněi  Václav  Dsíický  (f  1607),  majetuík  domu 
proti  kosteln  sv.  Elimenta  ve  čtvrti  petrské,  měl  5  snknl,  dvS  Bonkenné, 
dvě  íamlatové,  Jedna  mnchejrovon,  Chodíval  tedy  pán  v  polohedhávné 
klerice.  Dále  měl  damaikový  „ílofpelc",  pět  klobonků,  tři  pěkné  kabáty, 
dva  čekany,  ofitip.*)  Chadéji  nebyl  oděn  faráf  náchodský,  knčz  MikaláJ 
Skalický  (f  1560).  Ulval  na  sobě  taminový  kabát,  jindy  ovfiem  jen  plá- 
těný, kabát  kryl  rndon  sukní  chodící  nebo  pláfitém  černým  s  dnpltýky- 
tovými  přednieemi.  N»  hlava  měl  kromě  dvou  klobonkfl  téí  dvé  aksami- 
tové čepice.  Na  zímn  odíval  se  kožichem  „velikým  liSčím,  feřtatem  po- 
iitým*.  Žena  jeho  má  v  popise  zapsána  mnohý  Sperkovný  kaa,  perlovce, 
pentliky,  pásy,  řetězy.  Na  sekretě  měl  pan  farář  vyryto  zbožné  znamení 
IH8;  to  jest  Jeílí.*) 

Podotknonti  jest,  ie  vyžil  kněžstvo  katolické  teprve  v  XVI.  století 
začalo  dle  množství  střapců  na  kloboace  n dávati  a  rozeznávati  svoji 
hod  oos(.*) 

SlniiSi  a  jeptiáky  měly  se  strojiti  dle  statut  svého  ráda.  V  sta- 
tutech Bv.  Angostína  a  jiných  podle  nich  roziifených,  jakž  jsme  Je  na- 
lezli T  r.  1500,  stává  rozkaz,  aby  odfvy  mnlíské  byly  poctivé  vlněné;  při 
Ženských  aby  sprostnost  v  nkroBech  (vejlecb)  byla  zachována,  ale  že 
kožich  mezi  dvěma  sukněmi  míti  mohon,  kterýž  ovieni  byl  kratii  snknl. 
Bakavice  zapovídány.  Jeptiíkám  ráda  domioikánského  kázal  český  řád, 
aby  spávaly   b  eaknl  a  vejlem  a  přikrytím  hlavy  a  také    a  nohavicemi.') 

Mnich  měl  v&bec  míti  opásanoa  Sllkai  s  kápi,  jeptiBky  též  ta- 
kovou sukni  a  pláSf  obSiraý  pokosnf.  Kromě  tobo  některým  ře- 
taolim  nařízen  íkapnliř. 

Jest  8  podivením,  že  krejčím  snad  v  celých  Čechách  kromě  jiných 
kn>&  mÍBtrovakých  napořád  i  ten  ukládán,  aby  niiili  „kápi  mnicbovskon 
bnd  e  harasD  neb  ze  sukna".  Těc  ta  podivná  proto,  íe  mnichů 
v  XTI.  věkn  bylo  n  nás  bmbě  málo  —  v  některém  kláiteře  dva,  tři, 

■)  Ed.  arch.  i.  1173.  S. 

^  Listiny  bílaké  v  arch.  mns. 

*)  Arch.  mus.  Listiny  vyiehr. 

')  Arch.  praf.  t.  1208.  l&l. 

•)  Arch.  náchodský  č.  VIII. 

*)  Rukop.  aniv.  knih.  17.  F.  M. 

')  Bock.  Qescb.  der  litorg.  Qev.  II.  8SI. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


554 

T  mnobých  kláiteNch  iíiuý;  a  kromě  toho  byli  mniSi  atav  dosti  neoá- 
vid£ný.  Patrně  jest  r  řádech  řemeslných  atrnuloat  koaservativná.  Kukle 
mnicbovaká  apoln  s  pláitěm  JeptiSakým  zflatávajl  jeitě  t  majeatátč 
Karla  VI,  krejčím  r,  1736  vydaiiěm.  To  dotýkáme  la  zvláStnosf  dotoq, 
ie  od  koDce  XVI.  atol.  bývaji  na  praiskýcb  krámech  „vlněné  nniSské 
punčochy"   na  prodej-') 

Stran  Skapulfře  TÍdi  ae  nám  opozorniti  na  obrázek  jeptííky  t  chebakě 
rakopisné  kronice  EngelbartoTě  z  r.  1560.*)  Dotčená  jeptiika  má  při 
Šerém  iatě  ákapalfř  tak  krátký,  ie  nedoaaboje  ani  holenou.  Nevime,  abý 
dnes  který  řád  mnilaký  takový  ikapnlfř  naHzoTal. 

Jednotlivé  řehole,  jakoí  víme  ze  atoleti  XT.,  Ijfiily  ae  od  sebe 
formou  Evrchn  psaných  roach  a  jích  barvou,  a  poněvadí  mniSaký  úbor 
b;l  vfiecb  krojů  nejkonservativnĚjŠI,*)  nevidí  se  nám,  abychom  tn  snová 
vyčítali,  jak  který  řád  se  odíval.  Jen  to  dotýkáme,  že  mkávy  mniSských 
reverend  j^on  v  XVL  veku  a  jeSté  dlonho  potom  větiinoa  velmi  iiroké, 
{eboŽ  dokladem  jaoa  na  přiklad  sochy  ciaterciáků  v  kostele  sedleckém, 
a  pak  ie  mniSí  boaáci  pořád  ještě  chodívali  v  trepkách,  proíei  jim  na- 
dáváno „trepkářAv".*) 

T  XTl.  věkn  nově  vznikl  řád  kapucinA  (r.  1526),  a  to  £  bádky 
a  Frar.tiEkány  o  kapuci  íi  kuklu;")  jinače  zove  se  v  dějinách  řádových 
odloučení  kapucinft  od  Frantiíkánfi  „lefonDacl"  řeholní.  Dotčená  knkle 
kapucínská  jeat  dlouhá  a  ae  Spící  velmi  ostrou.  Jinače  liSf  ae  kapucíni 
od  FrantiSkánB  i  barvou  své  aokuě,  která  jde  do  rada.  Ta  barvu  zvali 
T  XVI.  věku  „mnlSskoa''.  Sakoě  kapucínská  měla  býti  dle  statut  z  nej- 
hrobU  látky,  a  mnich  měl  choditi  v  trepkách.  V  teplejších  krajinách 
opravdn  tak  kapucini  chodi  a  nad  to  jeítě  nemívají  nic  na  lilavé.  U  oáa 
se  balívali  v  kuklici  tak  tuze,  že  lid  v  Mladá  Boleslavi  r.  1625,  když 
ponejprv  do  města  přiili,  „myslil,  íe  to  jeptiSky  json".*)  Do  Prahy  přišli 
kapucini  r  listopadu  r.  1599.^) 

V  století  XVI.  nové  vznikl  jeltě  jiný  řád,  jenž  brzy  po  svém  za- 
loženi přibral  se  do  Čech.  Mlnime  jesuily.  Kdežto  vSecky  jiné  řády 
řeholni  u  nás  patrně  hynuly  —  některý  kláSter  neměl  ani  dvou  tří 
ělená  ve  svých  zdech,  a  přemnoho  kláSterd  bylo  zhola  prázdných  —  řád 
jesuitský,  jenž  přiSel  a  netajenou  tendenci  bojovati  proti  podobojlm 
a  protestaotám  českým,  proti  větSiiiě  v  zemi,  rostl  a  mohutněl.    Členové 

■)  Arcb.  praž.  6.  1174.  297. 

"i  Originál  v  univ.  knih. 

^  O  pAvodě  a  pronÉně  habitu  rebolulkfi  sv.  Augustina  (kanovníkA)  nalezli 
jeme  zajímavou  zprátu  v  hnize  kláštera  t  Rofoví  „Monaaticon  AtigustÍDiaDura" ; 
Crnsenins;  69.  Párodiil  iat  jich  byla  tútil  linea  luntca,  qnaiD  Jacobus  apostolas 
primuB  cx  more  leviciro  veterumque  sacerdotum  aihi  adaumpsit,  posteri  vero  di- 
versi inter  ae  factis  coociliis  alii  alia  confanderaol ;  potom  prý  jedni  míli  modrý 
íat,  JídI  violový,  ba  i  rudý.  Blld  jeptiíky  s  fierveným  pláálém  byly  na  Zderaie 
a  v  Svétci. 

')  V  univ.  knih.  rukop.  17.  F.  2. 

'i  Boob,  Geachichte  der  lit  Qewánd.  EurUe  u.  grúndl,  Elstorie  von  dem 
Urspr.  der  Geistl.  Orden.  Augspurg.  17U2,  klade  reformaci  svrchu  řečenou  na  r.  1B26. 

■)  Novotný.  Kronika  mlíidoboleel.  1822.  294.  Z  výpisá  dra  Zfbrta. 

')  Rukop.  jesuit,  kolleje  v  univ.  kaih.  atr.  2S0. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


S5S 

jeho  iiuií  se  odfrali  neili  doiavadal  mnichoTé.  ZaDechali  mniSskfi  kuklíce. 
Vftbec  uechtéli  býtt  mnichy;  glibovuli  tíi  i  íl}'fi  Hlibj  řeholné,  slo  úkol 
si  obrali  nSiti  a  bojovati  proti  oevěřldiii  a  kacifflm;  tedy  nemlnlU  život 
tráviti  na  modlitbách  ve  zdech  kU£tersk/ch,  alebri  snaha  jich  byla  tod, 
T  boj.  Proto  nepřijali  iata  mniíakého  aniž  uvolili  se  míti  roucho  vždy 
a  viem  stejně;  úfiel  přimo  kázal,  aby  jesaita  odél  so  dle  pomřrQ  a  dle 
úlohy  v  lozliíaýcb  krajinách  a  národech  rozlifně.  Vídyt,  když  jesuiti 
svými  missiemi  obsáhli  zámořské  svéty,  nejednou  vyčítalo  se  jim,  že  so 
stroji  po  cizi  mode,  jen  aby  chlubní  okázBli,  Že  byli  v  cizích  zemfcb.'} 
Proto  nelze  hábit  jesottRhý  v  XVI.  století  tak  vieobecné  vyličovati,  jako 
se  děje  v  hostyniDlcb  knihách.  P^ává  se,  že  neliíil  se  iat  jesuitský  od 
áatA  učených  lidí,  byl  černý,  střibn  obyČejuěho.  Tlm  se  málo  poví.  OvEem 
instituce  řádu  samého  také  nepravi  mnoho;  cht^i  jen  lomu,  aby  Eat  byt 
vážný,  počestný.  Zakladatel  řádu,  jehož  obrázek  viz  v  univ.  hnihovuě 
v  pravidlech  jeiait^kých  (sign,  24.  J.  105.),  má  na  sobě  snlánn  bez 
knofllkfl  na  p&se  spjatou  nějakon  Serpou,  n  krkn  má  stojatý  llmaíak 
a  přes  ramena  pliif  téže  formy  jako  naíi  literáti  prachatičti  (obr.  5. 1  j1.). 
Wetsz")  liSí,  že  mivali  jesnítě  sukni  otevřenou  choděcí  o  Širokých  ruká- 
vech nebo  Bpoďni  sntánn  s  knoflíky,  čepici  čtyřhrannou  nebo  klobouk, 
jehož  střecha  koncem  XVI.  věkn  byla  na  dvou  stranách  při  u£!ch  nahoru 
SĎflrou  zdvižena.  U  nás  v  Čechách  jesuite  na  hlavn  si  vatavovall  rohaté 
klobouky  nebo  birýty.  Ty  byly  v  XVI.  veku  n  nás  jejich  znamením  rázo- 
vitým. Ve  spisech  českobratrských')  čteme,  že  ,josuvité  smekají  méchury 
rohaté".  Birytům  jich  rohatým  se  Dačický  v  Prostopruvdě  posmívá.*) 

Jinač  mívali  pláitč  nedlouhé^)  a  boty  vysoké.  Suknč  jejich  byla 
černá  nedlouhá,  aniž  liSi  se  od  váíuýcb  anhnf  jiných  světských  osob.  Aspoň 
tak  vypadají  jesuité  na  obraze  jedně  knihy  v  zemských  deskách  perem  na- 
SrtBuém.  Nft  odpor  torna  zase  r.  1601  žaluje  kdosi  v  universitě,  že  ho 
stihali  dra  jetuvíti  „insigoiter  togati".^  Ti  tedy  méU  nějakou  dlouhou  kle- 
riku. A  když  stalo  se  r.  1591  vybiti  jesuitské  kollcje  v  Cbomutové,  tloukli 
vzbouřenci  sekerami  do  knih  ^jsouce  v  jejich  ježvitských  babílich  při- 
praveni'.^) Možná  tedy,  že  se  josuité  i  u  nás  v  iatS  proměňovati. 

Majestátem  Karla  VI.  r.  1735  vpravena  do  cechovního  kusu  mistrov- 
ského praíským  krejčím  ta  úloha,  aby  niiii  „hábit  jesuitský".  Do  té 
doby  Jesuité  oblíbili  oděv  řeholní  rázovitý,  kdežto  drnbdy  splS  podobali 
se  lidem  civilním,  ovfiem  vážně  oděným.  Okrnží  jesuité  nenáviděli  a  vousA 


')  Srbel.  Histor.  Zeitschr.  XXXT.  817. 

■)  Weiae.  Kostumkunde.  II.  SOS. 

*)  Arch.  zem.  Bratrské  listiny  k  Warmbrunnu. 

')  ■Nejeoa  pravi  katolíci 

ipst  aummi  hueretici, 

tvláitě  noví  sehtiri  ti 

neilechetni  jeznviti 

ivými  chytrostmi  bohatí, 

neson  biryti  rohatí."    (Rakop.  mus) 
')  Monum.  nniTera.  III.  160. 
*)  Arch.  zem.  Oeconomica. 
')  Badoliiis  rei.  PamĚti  Marka  Bydžov,  v  uulv.  knih.  22d. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


666 

nositi  nemfili;  upoi  jim  to  pravidlo  prrDl  congregace  geDerálnl  laka- 
lovalo  Blovy:  Nostri  barbam  ne  nníriant') 

Jako  BTětJtí  IcnSií  mnsili  t  XVI.  věkn  doslýchati  žalob7  na  sebe, 
!e  Be  v  roaSe  prominuji,  Bvitské  na  se  beron,  knílské  odfrhnjfce,  takž 
áilo  se  i  nmicbfiin  a  Jeptiíkám.  Na  pi^klad  r.  1549  plie  Ferdinand 
řeholi  boaické  t  království  Českém,  , kterak  hj  aiVUfi  s  té  řeholi  vy- 
kračovali, a  v  evétský  oděv  se  převláieti  mili*.  Téi  tak  píis  se  ďo 
Brna  ahatySi,  do  Hradiiti,  Olomouce  i  do  Opavy. ")  Že  i  převor  i'ehoIe 
sv.  Angnstína  v  Brni  tropí  BrozpnstiloBtí  v  Šatech",  o  tom  hnivivé  plie 
císař  r.  1660;')  ie  také  abatyše  i  b  konventem  z  iatft  docbovnieb  do 
světskýcli  se  převláCeJf.*) 

Z  onitn  krejčovského,  jeni  se  nám  dostal  do  rakon,  vidíme,  ie 
jeptiiky  v  Brně  r.  1566  měly  «bllé  ankně  (khotteo)  s  faldy";  přes  ně 
ie  brávaly  aJ^oby" ;  abatyie  ie  měla  koilíek  a  rukávy  a  k  němn  Hhak- 
llky*.*)  Tedy  přec  ponSkod  po  módě. 


K  sln£bám  boiím  chodívali  knSžf  evangeličtí  oěfcteřl  jen 
T  snknlcb,  jakoi  nkazoje  obrázek  kněze  z  Badovcova  Antialkorano 
z  r.  1613  (obr.  i.  285.).  VětiSina  víak  svým  osadnfm  farnfm  po  vAli 
jBODce  brávali  na  sebe  komii. 

Kněz  éeskobratrský  obyíejně  nevzal  na  Eebo  ani  snkně 
kněžské,  sni  komže,  Slocžil  v  Šatě  obyčejném  ale  vážném,  Jakoi  nkunje 
obraz  v  Písních  dachovntch  r.  1676.  (Náfi  obr.  č.  286.)  Yidlmo  na  knězi 
koiicbovoD  čobo  čfrnon,  sahající  do  země,  o  velmi  Širokých  mkivech. 
Boty  má  kněz  na  obrázkn  žluté.  Ostatní  fileoové  „sbom",  pokod  lze 
viděti,  json  oděni  v  lehkých  snknfch  chodicich,  kteréí  vykládáme  za  po- 
ctivý a  vážný  český  kroj  onoho  času. 

Nehe  vSak  neoznámiti,  ie  ze  zprávy  Jana  Lasitia,  jeoi  byl  mezi 
bratry,  zdá  se  vysvitati,  že  při  BVátostném  přijímáni  přece  brali  knězi 
bratiitl  na  sebe  komii  neljo  nějakon  zvláStal  sutana  a  ne  to,  ve  které 
chodili  po  ulici.  Lasitins  di  oviem  jen,  ie  kněz  ,toga  simplici  Indutna*.*) 

Aby  se  pro  kostelní  roacbo  nekaceřovala  strana  bratrská  s  evan- 
gelickon,  sneseno  mezi  oběma  a  do  konfessl  položeno  r.  1610  za  pra- 
vidlo: „Co  se  dotýče  roacha  vietijakého  kostelního,  to  se  na  svobodě 
zanechává,  aby  byla  nžfvána  nebo  neníívána,  a  jedni  drahých  aby  pro 
ailvání  nebo  neoífvánl  Jiiíh  nepotnpovali.  Pakli  by  ae  kdo  toho  dopnstil 
a  jiné  proto  tapil  a  haněl,  bnď  na  kázáni  nebo  po  straně,  ten  má  pl^d 
konsistoř  zavolán  a  skutečně  stresttlo  býti,  a  Jestllie  by  na  konsistoři  ne- 
přestal, od  pánft  defeneorA  má  býti  třeštil  dle  jich  nznáni*. 

*)  Caaones  str.  6. 

<)  Arch   c.  k.  miBtodTi.  Míbb.  &  41.  470. 

>)  Tamie  t.  62  205. 

•)  Tamže  t.  62.  226. 

')  Arch.  maB.  Listiny  bménské. 

*}  Job.  Lasitii  de  eccl.  discipl.  c.  32. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


867 

ŤakoTJmi  pr»TÍdl7  měli  býti,  jakoi  snámo,  protesUnté  s  bratiy 
T  jednn  drker  Bcsleai.  Z  té  také  pHčÍDy  senior  éeských  bratři,  Oyrill, 
r.  1619  maje  spola  s  proteBtantským  kollegon  erfm,  Dikaatem,  jakožto 
HpoInspráTce  evangelické  církve  koranoratí  Fridricha  Falckého,  oblékl  bb 
D  přítomnosti  40  jiných  knéii  jako  biskup  ve  fialový  sametový  a  damaikový 
tal&r  a  na  hlavn  si  dal  biret  tét  aksamitorýl  Tot  skatek  tak  proti  pro* 
stoté  bratrské  hřeiicí,  le  by  senior  Cyrill  la  starých  časft  jisté  byl  pro 
néj  I  bratrstva  vyvrien.') 

Při  straně  podobojí,  která  v  XYL  veko  koKujic  meil  vsdorem 
k  ítimo  a  mexi  poslninostf  k  néma,  ělm  dále  tfm  byla  mdlejil,  ai  do- 
konce na  praha  XVII.  v6kn  neslavně  lahynnla,  při  straně  té  býval;  co 
do  roQch  chrámových  íasto  nesnise.  Zásadně  nechtěla  se  strana  pod- 
obojí liilti  od  katolické  sic 
jináíe  neili  kalichem  a  při- 
jimánim    ditek     nemluvných. 

Měl  tedy  jeji  kněi  odivati  se  ^':^ 

týmii  roncby  jako  katolický.  '' 

A  mnohý  tak  skutečně  ěiuil. 
l£í  některý  farář  vlečko  na 
aabe  bral,  jenom  ne  ornát. 
Tzpiral-li  se  omátn  přflii,  sa- 
jisté  byl  tajný  protestant,  který 
osádka  svon  pomalá  přivedl 
k  vire  BToJI. 

Jiný  kněi  kaUlnický  vial 
eic  na  sebe  ornát,  ale  připadl 
na  podivnon  mySlénkn,  že  or- 

Dát  podobojíoh  má  b^   „bez  ^  .„h.ii,„„„„  b.Í^.« 

kříže".  Saditi  r.  1611  vzká- 
zali do  Prahy,  dostanon-li  or- 
nát B  křiíem,  že  křiž  odpáři; 

cbtéji  prý  míti  „ornát  podobojí*  a  ne  „pod  jednon*.')  Že  nebyli  Saditi 
jediní,  fcteři  chtěli  s  ornátu  párati  killž,  to  nsnzDJeme  bezpečně  z  in- 
ventáře kostela  sv.  Martina  v  Praze,  kdež  po  bitvě  bělohorské,  když 
zaváděli  katolickou  protireformaci,  r.  1629,  nalezli  „křlŽe  někdy  8  ornátft 
spárané".*)  Také  r.  1565  v  inventáři  bosáckého  kláStera  v  Praze  na- 
lezli jsme  dva  ornáty  zlatohlavově  bez  křiže  —  bezpochyby  koncesse 
podobojlm.*)  Kromě  toho  víme  bezpeěně,  že  !  jeden  z  opatů  kláitera 
sedleckého  obliboval  ornáty  bez  křlie.') 

Eněil  kaliiniěti,  když  o  tom  nevěděla  pražská  konsistoř,  nejroději 
slonživali  v  komilch,  jejichž  podoba  lze  zřiti  na  obrázku  ě.  287.,  vyĎatém 

')  Giod«ly.  Povstání.  U.  190.  Sk&U.  Hiilorie.  IIL  STl. 
>)  Arch.  ardb.  Becepta.  Opis  v  oreb.  sem. 
*)  Invent  iv.  Martina  v  onďi.  prai. 
*)  Arch.  mlstodti.  Opisy  v  sem.  arch. 
*)  Beekovský.  Posell^d.  1.  W.  • 

Sr.  OkMnd  Wblw:  mtbv  knl*. 


Z  AntialkoraDn  Budovcova  r.  1613. 


zsdbyGoOgle 


568 

s  Husovy  Postilly,  r.  1564  tiiténé.  Obrátek  sám  do  dřeva  řeián  byl  ďle 
kostjmú  obou  pfijlmsjlcldi  uaob  aspoň  třicet  let  před  tim,  neili  se  doitat 
do  Husovy  Postilly.  Bílá  komže  na  obrázku  naiem  jest  po  straoácb  roi- 
■tHžena,  te  vypadá  jako  dalmatika.  Pravé  takovoo  komil  vidfti  na 
opoieDském  obraie  (í.  ]86.)i  >  íehoí  soad,  te  ta  mnoho  let  byla 
oblíbeoK. 

Kaéif  katoličtí ')  oblékali  se  ve  staiodávně  cbrímové  paramenty, 
v  hameraly,  alby,  ítuly,  manipale,  dslmatyky,  ornáty,  kápé  a  jiné  kasy 
významn    aymbolickóhu.     TykládáC    kněz   Solničky    r.  1630,*)    fe    plena. 


Čls.  266.   Z  Bntnkého  kindanilu,  auta&o  T.  1B76. 


kteront  kniz  nejprve  na  hUvn  klade,  loameDá  lebko  spaseni;  komie 
nebo  alba,  aukne  dloubá  bili,  že  mámená  JiUté  svédomf ;  pás,  kterými 
alba  ee  spíná,  zuak  jest  čistoty  tčla;  manipnlos,  malý  to  .soopeíek"  na 
rakn,  íe  znamená  žalost  vezdejitho  života,  kterouž  má  Človék  trpélivě 
nésti,  itula  jest  mn  roucho  nesmrtelnosti.  Význam  omútn  vysvítluje  dle 
barvy;  zelená  prý  znáči  .rozjímáni  božských  véd*,  bílá  .památkn  ry- 
snavačA  a  paneo  svatých  a  nevinnosf*,  fialová  a  modrá  v  advente 
a  v  postě  znamená  ,v  protivenství  trpělivost",  fieroá  smutek. 

')  Známo,  že  do  kooce  XTI.  století  obiáhlo  Čechy  a  DejvalnĚjií  Cáat  pro- 
t«BUnUtTl  luterské,  s  menii  6iBf  kaUfnaké.  Katolíků  pofiltijl  třetinu  vieho  oby- 
vatelstva, 

')  Compend.  Sololckébo. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


S69 

K  oném  šesti  kasům  ineSnibu  roncha  katolického,  jakož  jsme 
je  vypsali  obUrné  t  íástí  o  XV.  stoletj  jednající,  tuto  jen  něco  m&lo 
jest  podotknouti  a  doložiti. 

Humerál  čili  iátek  (omiraly,  feflíky,  amictns),  který  kladl  kněz 
na  sebe  nejprve,  i  v  tomto  Třkn  pořád  připomíná  se  ,8  perlami" 
a  gfie  zlatými  pismeny"  a  vSelijaký  jiný  i  z  aksamito  a  z  hedbáví 
krumplovaného.  Byly  tedy  hnnerály  XVI.  veku  vídy  jeStě  daleko 
téžSi   a   honoBnéj&f  kusy   nežli   dnefní  humerál,   jeni  jest   Šátek   pláténý 


ČlB.  ti87.   Z  Husovy  Poitilly,  tiét«né  r.  1664. 


O  dvou  tkaDiekácii,  opravdn  prostlčký.  K  bumerálům  starodávného  dila 
pro  pNklad  přialnSejf  ty  kusy,  jeŽ  r.  1558  uvádí  inventář  farniljo  kostela 
v  Kladfité.')  Tn  byl  jeden  hnědý  aksamitový  a  19  stříbrnými 
cetkami,  jiný  s  16  písmeny,  jiný  s  jménem  Maria,  jiný  jen  s  písmenou 
„A";  písmena  byla  bnď  perlami,  bnď  stříbrem  nebo  zUtem  iité;  některý 
měl  na  sobě  pét  pozlatitých  růži,  28  hvězd,  koratové  výiivky; 
nékterý  vyloíeu  i  kameny.  Na  jednom  hnmerálu  byl  vyfiit  z  perel  orel 
se  zlatými  drápky,  na  jiném  tři  orlové,  na  jiném  beránek  pozlatitý. 
Jeden  z  hnmerilQ  kladských  měl  pfivod  svflj  asi  jii  v  XVI.  věku ;  mlnlmo 


■)  Borový.  Aku  kousist  UI.  343. 

DigitizsdbyGOO^^Ie 


660 

onen  2eriiý  akatunitoTý,  na  němi  byly  &i  „haklfky".  Hoda  .haUlkft* 
byla  T  tom  věkn.  Z  hnmerátA,  kteréi  jsoa  zatkány  r  iDventáři  bt.  Hartina 
▼  Praze  (r.  1629),  jedeo  »b  beránkem"  nkaioje  nft  staroa  doba;  ostatní 
e  „mffikon",  ^sítkové  t  barrani",  ^8  křížky*  Bvědif  o  pflrodé 
mladifm. ') 

V  ÍDTentářj  kl&itera  bos&ckého  v  Praze  z  r.  1CÍ65  zapsán  Jeat 
homflr&l  nflT«liký  perlový  na  zlaté  tkanief,  několik  boiBttrilfl  b  poila- 
cenými  bafy  a  b  perlami.*) 

Drnfaý  ksB  meSnfho  roncba  —  alba  (alba  camisia)  íili  kažiie  nebo 
i  komíe  (v  starii  dobS  řf za  *)  —  vyakytnje  se  t  této  dobé  drojim  riiem. 
Alba  pláténá  staroiitného  perného  rázu,  na  nfž  prae texty  k  okr^kflin 
přiiir&ny  a  před  praním  spárovány,  ndržaje  se  za  celé  století.  Jíi 
na  jiném  mlate  jsme  nvedli,  le  zádnif  Panny  Marie  na  Louži  t  Praze 
r.  1591  platilo  ^od  vyprání  čtyř  kalili  aneb  alb  pod  vornáty  a  přiiití 
k  nlffl  zase,  což  náleží,  po  čtyřech  grolích  míSeĎakých".*)  Z  jioé  knihy 
téhož  sádnií  o  nébolik  let  pozdní  (1604)  dovídáme  se,  že  nové  pořízena 
byla  ke  koatela  alba  z  kmentn  a  na  ni  přiíity  „francle  a  zlaté  paao- 
roany".')  Zlaté  pasomany  a  třásně  na  albě  jsoa  způsob  starodávní 

V  XVI.  včkn  albn  starodávní  zatlačuje  nová  alba  módní,  dole 
prolamovaná,  krajkami.  Bitkami,  mřížemi  zdobená,  nikoliv 
robená  z  těžkého  podstatného  plátna,  alebrž  lehounká,  takřka  p  r  fl- 
bledni,  tranaparentDÍ  a  bonoBná.  Tém  lehkým  albám  bylo  jméno 
rouikových.  Co  do  mřeží  a  výiivek  přepínáno  z  míry  teprve  po  bitvě 
bělohorské-  Připomíná  ae  vyžívání  „Sirokoa  formoa",  ,na  íidovskon 
manýrn",  „tureckým  žitím".') 

V  pražských  knihách  zádntnlch  četli  jame  také  jednon  o  vydáni 
nza  mřížky  do  alby  pro  těsooaf  rnkávA";  byla  tedy  mřížka  nebo  sítka 
v  albě  též  pro  něco  jiného  nežli  pro  honoanost. 

CÍDgulam  (balthena,  lona),  páaek,  kterýmž'  alba  ae  přepasovala, 
doiel  v  XVI.  veka  podstatné  proměny.  Diahdy  býval,  jakož  vime, 
opaskem ;  ale  provázkem  nž  ho  jmenuje  Příbram  ve  spise  proti 
Táborům ;  renesančof  modon  tměněn  v  ozdobný  provaz,  končící  se  třapci.^) 

Štola  (orariam)  v  XVI.  věku  nezměnila  se.  Proti  dneSní  Stole 
bývala  velmi  dlouhá.  Kr^čf  Sil  Stolu  z  týchže  látek  jako  ornát;  plocha 
její  po  délce  nebyla  Ježte  portami  nebo  tkanicemi  lemována,  jako  se 
děje  teď;  ale  při  obou  koncích  dole  bývaly  tkanice  zlaté  «  jiné 
i  třasné.")  Který  knéz  Český  nechtěl  na  se  bráti  oniáta,  tomn  byla 
itola  při  komži  samostatným  ronchem  obřadním,  jako!  Bvédčí  mnohé 
obrázky  naie. 


')  InvenL  bt.  Hartina  v  arch.  prai. 
')  Arch.  zem.  Opiay  z  mietodri.  arch. 
*)  Žitot  Táborů.  Opia  t  ronsen  tem. 
')  Počet  zádnlnf  v  arch.  pral. 
^  Drahá  kniha  Htdoíni  v  téai  arch. 
')  Inventář  týnský  r  arcb.  praž. 


der  liturg.  Qewánd.  U.  U2.  61. 

D,n,hzPdb,GOOgle 


561 

Hanipnlns,  manipnlář,*}  jeji  et«1í  t  XY.  gtoletf  .nániEDÍkeiii',') 
T  XVi  věku  sflstal  EkrfcceD  a  co  do  idoby  podnikl  stejné  zmSny 
jiko  itola. 

NejdftleiitéjSl  kns  meinJho  úboni,  omit,  kitsnle,  .Bvrchiii 
kasala",  t  první  plili  XVI.  vékn  vyskytuje  se  jeití  o  starobylé  formé 
zvoDOvé.  Zvonový  ornát  vyobrazen  t  kniie  TovaSovského  Hádáni  pravdy 
ae  lit.  Kdyi  pak  resaiaBance  n  nás  satlaitla  gotliikn,  saredeay  vinde 
krátko  ornáty  renaisgančni,  kteréž  byly  již  podoby  nynéjElch 
ornátft,  jsouce  po  předa  vykrojeny  Jako  brnika  nebo  Jako  basa,  po  zado 
tvoHce  obdloniný  rovný  kns,  Jen  při  dolejíkn  aaokronhlený.  Poláci  piý 
oblibUi  ngnisskoTateJ'  ornát  poidéji  neili  Čechové.*) 

Forma  renaÍBBanSoi  kasale  nepokládá  se  za  pSknon.  Renaissance  vSak 
probře&ila  se  na  kasoli  Jeítě  také  tlm,  že  odBtranivii  s  nf  vSecky  malebné 
zábyby  proménlla  jejf  předek  I  zadek  ve  dvě  atrnalé  prkenné  plochy, 
a  to  na  ten  konec,  aby  tn  mohla  Bvoje  krampéřské  a  vyiivatelHké  nnenl 
nkázati.  A  tím  ovSem  anaíilB  se  nová  móda  nabradili  bývalé  hladké 
figurálně  vySIváni  ornátů  gothickýcb.  Kterak  se  ji  náhrada  podařila,  to 
dl  Lebner')  slo.y:  gJestliže  mefinl  roucha  doby  gotické  figarálofm  vy- 
šíváním okráilena  jsou,  postrádá  ae  krásný  a  monomentiluf  tento  ipAaob 
dekorace  na  kasullch  doby  renaissančnl  naprosto,  a  ozdobována  Jsou 
roncba  bohoslnžebná  pouze  zpSsobem  oruamentálnim,  plodíce  vySlváním 
větžinon  zlatým  a  stříbrným  dojem  sice  nádherný,  nevzbuzujíce  víak 
poohOD  ornamentikou  myšlénky  náboienakě,  jaké  budí  pouhý  pohled  na 
roucha  tajemství  Tíry  názorné  vyobrazující.* 

Ornamentiim,  Jich  komposici  a  vkusu  i  technice,  jfS  se  textilní 
umíní  oné  doby  mohlo  chtabiti,  ovSem  alulno  ae  jen  podivovati.  Kterak 
uilechtilých,  krásných  forem  tehdejBi  ornamentika  byla,  toho  dokladem 
kasule  kromlovská,  na  červeném  atlase  zlatem  vyiívaná  a  leckteré  Jiné, 
do  té  chvíle  zachované.^) 

Dostala-li  se  na  ornát  rcnaissanéní  figura  některá  přec,  bývala 
obyéejně  plastická,  vypouklá,  roliefof,  jakož  jsme  viděli  v  jubilejní 
výstave  na  kasnll  chrudimské,  na  níž  vypouklý  obraz  n^jhle  élovékl' 
scéna  s  nmuěenf  Kristova,  a  na  kasali  vinořské,  na  nil  vy&it  povydaným 
cpflBObem  křiž  a  pod  ním  i  v  rozích  itvero  výjevO  ze  Života  Kristova. 
T  inventářích  XVI.  věku  připomínají  se  kaaule  a  obrazem  av.  Štěpána, 
B  křížem,  se  bv.  Trojicí  a  Jiné.') 

')  Název  ■  iDveuL  sv.  Ifsrtina  r  Fraie. 

')  V  rokop.  PMbrBma  proti  TiborAm.  Opia  v  Ceek.  dob. 

*)  Petrusieirics.  Wjitsva  archeologicina.  Lvor.  I8S6.  Formy  reoaisBantoí  ij- 
skyloji  se  dle  Bočka  (Qeachichte  der  litarg.  Oew&nd.  I.  806.)  u  Aipamí  v  diuu 
£t«rU  XVI.  věku;  *  Itálii  70  let  drive. 

*)  Hethod.  XVIU.  66. 

*)  Jednu  cennou  ze  XVH  vékn  má  též  prof.  Kouli.  Eráauou  kisuli  vis  re- 

Írodukovtoa   ve  Výběru   uměl.   prdmTBl.   ptedmétA   ■  retrospekt.    Týstavy   1B91. 
T.  Chytil  a  BoroTidr^. 

*)  Vrinter.  Eultamí  obrai.  I,  460. 

DigitizsdbyGOO^^Ie 


663 

Z  kasali  EajfmaTějifch  starSlho  i  DOTÍjSfho  rázu  bncRei  nredeDy 
Dékteré  z  iuventAře  chrámu  Týoského.')  Jeden  ta  byl  „TlaBové  barvy 
a  krampIoTBtiým  křiiem  a  zeleným  kalotinkem  premoTaný",  Jiný  ilutf 
zlatohlaTový  s  kostkami  iernými  aksamitovými  a  se  stHbrným  křižem 
krumplovaným;  zaae  jiný  aVstmitOTý  černý,  po  némi  zlatohlavové  květj 
přifiity,  a  křfiem  a  dole  ee  sv.  V&davem ;  naposled  byl  ta  gToraftt  ve 
dvoa  kasech  perlami  beftovaný  na  ferveném  aksamite ,  který  nikdy 
av.  Lidmila  tak,  jak  se  pobožní  věři,  sv^ma  rnkama  krumplovala." 

Bos&cký  kláíter  v  Praze  mél  r.  1565  mezi  mnohými  ornáty  nakolik 
zlatohlavových  a  fiorvených  akHamitových  a  křlíem  perlovým;  jeden  byl 
dar  „nékdy  od  p&nfl  TarlejchA".')  V  kapli  Betlémské  chovali  r.  1690 
mezi  15  ornáty  jeden  velmi  památoý.  Byl  to  ornát  mistra  Jana  Haši 
„černej  s  iesti  fitúlami  a  čtyřmi  vomirály".*) 

Kaaall  některý  kostel  v  XVI.  století  měl  mnoho,  jiný  byl  jimi 
chnd.  Při  kostele  v  Prachaticích  bylo  jich  r.  1553  patnáct,*)  při  koatele 
v  Kladítě  46.  Mezi  kaliiniky  a  katolíky  vidy  byl  někdo,  jeož  svoji 
aksamitOTon  kottrn  nebo  jiný  kus  domovitébo  přepycbn  odkázal  na  ornát 
do  kostela.^) 

Látkou  byly  kasalo  stejně  tak  rozmanité,  jako  jame  shledali 
v  XV.  věkn.  Talni  větSina  ornátA  byla  oviem  z  hedbávných  látek 
nejdražMch,  ale  připomfaaji  ae  zase  ornáty  z  plátna  a  z  kftie.  Na 
kaanli  v  museum  badějovickém  ani  nepoznái  na  první  mžik,  že  z  kflže. 
Dessin  je  na  ní  vytiitén  brokátový,  postranice  máji  základof  tén  červený, 
střed  je  zelený.  Svrcba  řečené  kasule  prachatické  byly  z  aksamitu, 
feřtata,  damaiku,  karmazínu,  fiamlatu  a  z  tykyty. 

Zajlroavo  počítati,  kteraké  byly  kasule  prachatické  co  do  barvy. 
Uí  z  tobo  jediného  připadá  lze  sondlti.  Červených  bylo  pět,  Černě  čtyři, 
zeleně  tři.  Po  jednom  byl  bily,  modrý  a  ílatý,  tedy  právě  tě  barvy, 
kterou  nyní  nechtějí  připustiti.  V  inventáři  chrámu  sv.  Martina  v  Praze 
(r.  1629)  nalezli  jsme  téí  ornát  žlutý,  proti  tomu  nebyl  vfiak  mezi 
lepSfmí  ornáty  ani  jeden  modrý.  Oviem  nebylo  ho  potřebí,  vime  z  knihy 
týnské,  že  k  posta  též  užíváno  barvy  černé.  V  kláiteře  bosickém 
v  Praze  nalezli  jsme  r.  1565  ornát  barvy  popelaté. 

Ma  poznanou  krásných  forem  střibrného  a  zlatého  vyfiíváoi  na 
ornátech  podáváme  b  dovolením  prof.  Koaly  jeho  aákres  s  oraáto  krum- 
lovského ze  XVI.  veka  (obr.  č.  288.),  jak  ho  podal  t  čes.  Lidu  III.  248. 
Je  to  celá  besídka  lodyh,  stvolft,  květft,  větviček,  spirál,  a  aproatřed 
jablko. 

Oroáty  byly  lemovány  ozdobně.  Ale  nebyly  lemovány  viecky 
a  také  ne,  jako  nyní,  střibrnými  nebo  pozlacenými  pasomany  či  portami. 

')  iDTflDtář  sic  psán  teprve  r.  16G8,  ale  chrámové  ipparáty  jion  icela  jisti 
staré.  Víak  inventář  je  také  tak  lore. 

■)  Arch.  zem.  Opisy  z.mlatodri.  arch. 

>)  Arch.  mns.  1B90. 

')  Arch.  mas.  zem.;  opis;  a  Prachatic. 

*)  Václav  Holec  t  Květnic  v  knÍM  aáduiní  av.  Martina.  V  kiaftedi  plicA- 
skýchaj. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


čil.  2S8. 

část  osdobDéhu  omáta  v  ErnmloTČ  se  XVI.  veka. 

Kresba  p.  prof  Kouly. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


I  zlfttoblftTOTý  onit  D  Panuj  Marie  na  LooH  r.  1666  bjl  lemorán  jen 
Eeleuon  bedbámoa  tbanfíkon.')  V  Sedlci  méll  také  ornát  ^b  pentlemi". 

Přikládáme  obrázek  č.  289.  z  kancionáln  mladoboleslaTakého.')  Je 
T  malých  rozměrech  a  poníkod  neerětlý,  ale  ke  vzbuzeni  celkového 
dojmu  o  knéii  ve  fankci  chrámové  dostafif.  Je  ta  husitské  přijímáni. 
Knéz  B  pleif  (tedy  nikoli  luterský  ani  bratraký)  podává  tělo  boi!,  oděn 
j8a  dle  katolické  liturgie  v  albu  a  v  ornát  a  jinon  přípravo.  Kaplan 
jeho,  krev  boil  podávající,  jest  y  komil.  Za  víimnntí  stoji  ministrante 
a  zvonfk. 

E  meinima  ronchn  přibyl  v  XVI.  století')  nové  kvadrátdl* 
biret  knéisbý  o  Jityřech  rozleh. 

Edyi  se  bfl)'  dalmatlky  zkrátllj  na  rnkách  i  na  tile,  toÍIj  do 
XVI.  veko,  a  tn  na  nich  móda  renaissanínf  totéž  dovedla,  co  na  kasnllch. 
Staly  ae  tvrdými  nositeli  honosného  kramplovánl  renalssanénlch  orna- 
mentft  a  visntých  na  BňArách  střapcfl  a  pnklic.  V  Prachaticích  měli 
dalmatiky  .se  střihmýnii  puklicemi".*)  V  pražském  kfáSteře  bosáckém 
měli  r.  1566  ftyřl  střapce  a  puklenim  a  s  jablky  poilacenými  k  dalma- 
tikám,  kromé  toho  byly  tn  dvě  „dialmatiky"  zlatohlavové  bflé,  dvě 
kamcbové  s  třapci  a  b  pnklami,  dvoje  aksamitové  ěervené,  dvoje  selené 
a  Červené.')  Jinde  zapsány  Jsou  dalmatlky  „s  obrazy",  ^b  frencly", 
„pasomany".  T  kostele  lipoickém  byly  dalmatlky  ,b  rAíemi  a  erby 
ilatem  vytkávanými*.*) 

Kápě  ěili  plnvlal  kněžský  (cappa  chorfdis,  ploviale  capntinm  ^ 
z  bývalého  sprostného  pláitě  a  kapuci  v  XVI.  věku  vzala  na  sebe  velmi 
íirokon  obmbn  51  praeteztn,  tak  Širokou,  že  renaisaančof  krnmpUři  mohli 
do  ní  vilvati  nejpéknějií  dekoraci ;  Štít  ěi  Štítek  (clipens)  na  zádech 
visatý,  drobdy  maličký  a  trojůhlý,  poiianl  se  dold  až  pod  óbmbn,  « 
když  narostl ,  zaokrouhlil  se.  V  archive  plzeňském  zove  se  dipena 
nkápičkon  na  kápi".^  Na  té  kapičce,  byla-li  ze  starSi  doby,  visivalo 
jablíčko  stříbrná  dnté.  Na  kápích  renaissančnfch  zavěSen  byl  střapec 
čím  dál  tím  větif.  Ale  jeSté  v  pozdním  Invenláří  by.  Martina  v  í^rue 
(r.  1629)  nalezli  jsme  ,kápí  damaikovon  a  při  ní  střibrnÉ  jablko".') 

Na  obrázkn  č.  290.  json  tři  knězi,  jeden  v  dalmatiee,  dva  v  kápích 
starodávnějélch,  na  nichž  praetexty  jeStě  není.  Obrázek  je  vyňat  z  illn- 
strace  o  slavnostním  příchode  Ferdinanda  I.  do  Prahy  r.  1556.  E  obrázku 
kniíí  připojili  Jsme  též  dva  miniBtranty  v  komžfch. 


■)  En.  týnsk.  láduif.  N.  1614. 

')  ZevTDbný  výpis  kandonála  tíe  v  Arch.  Památ.  XV.  od  Bareie. 
')  En.  sáduSí  týnského. 
'}  lavent.  koBtelni  v  zem.  mna. 
')  Arch.  sem.  Opirr  z  mlttcdd.  arch. 
5  Arch.  PamiL  Vt  166. 

*]  Jméno  capotium  naskytlo  ae  nám    r,  1677   v  ruskaie  císaře,  jeni  nari- 
snje,  aby  bieknp  olomoucký  uplatil  krejélmo  ca  kápi  nebo  cmutinm,  za  ktenniž 
•-'  '  předeilý  biskap  dlužen.  A'^    -.-—-.    -   ™    -        "*■ 
•)  Arch.  plaeá.  i.  328.  il 
*)  Arch.  pral.  Invent  ar. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


D,„i,„db,Goo<^le 


M6 

Kápě  epinala  se  tpfedv  záponanij  a  řetizkr-  V  pntchatickém  ioven- 
táfi  DAleili  Jíme  kápi  ilnton  .se  iTem*.')  Nebyl-li  lev  modeloTán  na 
spoDácb,  nevíme,  co  to  ,kápě  ae  Wem".  Na  jedné  kápiíce  t  Kladsku 
r.  1558  b>Io  27  knoflfkA  a  jeden  veliký,  rie  etřibrné.*)  V  kostele 
lipnickém  měli  kápi  ,B  kraji  Tftkanýml  zlatem".*)  V  Tjaé  avotiyf  ee 
Btaré  kápě  tohoto  zpflsoba :  jedna  polohedbávná  {ervená  e  bilými  nitě- 
nými květy,  Be  střapcem  s  předky  traconnovjmi  a  s  traconnovými 
kálonny;  jiná  damaiková  pH  obojku  s  měděnou  poalacenan  kouli 
a  střapcem,  okolo  s  francly;  jeden  plaviál  byt  ta  „h  rozliěnými  figurami* 
a  zlatem  krumplovaný  a  s  francly ;  konečně  jeden  plnviál  vypisuje  se 
jakoito  Černý  damaíkový  a  bilým  vyložením,  okolo  s  bitými  a  Semými 
francly,  s  íemýrai  ěeprahami  a  b  takovým  též  .obojkem".') 


Čfs.  290. 

Ze  slavncstolho  pHchoda  Ferdinanda  L  do  Prahy  r.  1658. 

Ůni*.  kaifa.  Big.  64.  £.  64. 


U  Bosáků  v  Praze  měli  r  1566  kápi  zlatohlavovou  se  itltam 
perlotiým,  jinou  datnaíkovou  se  ítltem  zlatohlavovým,  třetí  bílou  dama- 
škovoQ,  na  jejími  itítě  obraz  Panny  Marie,  posléze  jedna  karmazínovou 
se  Stftem  BStemhovaným'  zeleným  a  Červeným.*)  KnSi  Jindřich  Scribo- 
niuB  odkázal  dle  zprávy  z  r.  1583  koBtelti  v  Hor£ovd  Týne  „kápi 
z  aksamitu  modrého  hvězdami  zlatými  ozdobenou  a  napřed  křídla  perlami 
okráilená  a  b  perlovým  Itftem".*) 

Komže  neboli  saperpellicum,  rocheta,  v  &VI.  včku  při  katolických 
kuěŽIch  se  něco  zkrátila;  proti  tomu  komže  podobojfch  a  luterských 
skoro  tak  dlonhá  jako  alba.  V  tom  století  komíe  svým  rázem  změnila 
se  st^ně  tak  jako  její  matka  alba;    fiiii  ji   z  látky  lněné  sic  jako  dřív, 

')  L.  c.  arcb.  nus. 

')  Borový.  AkU  konsiit.  11.  243. 

*)  ÍTCh.  Pam.  TI.  165. 

*)  Invent.  týuBký  v  arcb.  pral. 

^  Arch.  lem.  Opisy  z  arch.  mfstodrž. 

•)  Kniha  aápiiů  z  Huriova  Týna.  Fol.  66. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


ale  vybírali  Jii  láthii  honoinoa,  Déžnoo.  prAblediiOD  a  dole  na 
okrajka  zdobili  komíi  třásnémi  i  „m ř  1  i e m i**  a  krajky,  v  čemž  ílm 
dále  do  XVII.  věkD,  tlm  vice  a  horliTéji  přepínáno.  Jii  r.  1567  nateili 
jsme  v  Náchodě  a  kněze  Jana  Andélfčka  „komii  kvétovoD")')  T  tom 
již  honosDOBt  přece  patrná.  Zajisté,  ie  komíe  yyíSibo  kněžstva  byly 
jeitě  honoBnřjSi. 

O  úbore  knéíatva  vySSfho  k  stati,  o  předeiléin  atolelf  jedna- 
jící, lze  jen  málo  obecného  přiěinili. 

Pražiti  kanoTnlci  zAmečti  chodívali  jako  druhdy  do  kěro 
v    pěkných    rochetách    mřeíovanýcb,    ramena    kryjíce     atmociem, 


Čís.  291    7.  městského  ninsea.    Ruknpis  ze  XVI.  Btolctl 

kolářem  to  koíeíinným,  ěehož  obrázek  spatřujeme  v  kancionále  malo- 
stranakěm.  Halíř,  chtěje  na  obraze  apálenl  mistra  Hnsi  v  témž  kancio- 
nále naznačiti  některé  vysoké  dflstojníky  kněžské,  vzal  si  za  vzorek 
pražského  kanovníka.  Vybrali  jame  na  vzor,  kterak  zámeStí  kanovnici  se 
odívali,  obrázek  í-  291.  z  kancionfila,  složeného  v  městském  inusenm. 
Kněz  o  samotě  stojící  bnde  altarísta  nebo  vikarista  zámecký.  VSickni 
zpívají  hodinky. 

Z  doby  refonnaěiif  mají  pražiti  kanovnící  právo  místo  těžkého 
kožeěinněho  almotia  do  hArn  bráti  lehkoa  hedbávnon  kápi  (cappa  magna) 
barvy  violové. 

■)  Hetbod.  XTIII.  82.  Hraie. 

DigitizsdbyGOO^^Ie 


566 

Na  úborn  bÍHkupském,  trcibiiknpBkéin  nerminilo  se  pod- 
Btatad  nic.  ZevDÍjif  forma  ovSem  vialo  roscho  nejvyfišfch  téch  kn2if  && 
sebe  renaiflBaninl. 

Mitrit  reaaiBBaoínf  byla  vyaoká  a  téiká.  Stala  bo  hlavě  břemeneiB. 
Bývala  nádherně  a  plasticky  vySita.  Z  pokladn  avatovltského  víme,  kterak 
vkoaně  a  dovedně  omel  krám  pí  ř  renaÍBsaaČDim  dekorem  pofiiti  infnli 
bUknpskoa. 

Tuuika  a  tunicellfl,  kterou  mivsl  bÍBknp  pod  ornátem,  v  XTL  věku 
Síta  již  jen  z  látky  lehké  hedbávné,  bez  brabého  podiiti,  bez  plastických 
ozdob.  Stalo  Be  tak  zajisté  pro  téžký  renaisaančnf  ornát.  Znamení  arci- 
bjsknpské  důstoJDOsti  —  pallinm  —  neměnilo  se  t  XVI.  veka,  leč 
snad  že  ponřknd  se  zkrátilo.  VŽdy  jest  pallinm  i  v  tom  věkn  iiroká 
štola,  dlonbé  dvě  faecie  bité,  na  nicbi  vyiity  íerné  křfiky  droboučkě. 

Rukavice  biaknpské  v  XVI.  věkn  byly  pleteny  z  hedbáví.  I  potom 
vždy  byly  to  veliké  knsy,  v  nichž  rnka  lidská  takřka  mizela.  Na  povrcbo 
bývaly  vyěfvány,  krumplovány. 

Prsteny  biakupské  bývaly  ni  proto  veliký,  aby  je  bylo  lze  na 
prst  dáti  pfsB  rukavici-  Kterakou  renaisaaninf  veliký  prsten  biakupský 
měl  podobu,  to  iřítí  na  obrázku  onoho  prstenn,  její  piHíttají  Sylviovi 
Aeaeovt.') 

Biskupská  berla  (vírga  pBGtoralis)  přijavit  v  XVI.  věkn  na  sebe 
rzízřenf  a  dekoraci  renaiasaninf  obbroubla,  stala  se  těžií. 

Střevíce  biskupské  zoá  slovník  VeleilavfnAv  jenom  bílé. 


V  této   stati   bod  propuStěna   zmínka   o  slníebnicleh  chrAmO- 

výcb.  Až  do  renaiasanfalch  dob  bývali  zvoníci  kostelní  a  ministrante 
odiváoi  všelijak  a  nikde  stejně.  Mívali  alby,  dalmatiky  na  sobě,  mívali 
pláStě  a  leccos  jiného.  Plzeiiiti  mioistranté  jeStě  r.  1620  byli  natrojeni 
v  pláštíky,  ale  na  hlavě  jii  méli  ěervené  bírytky  rohaté.*)  V  ton 
století  vlak  již  vínde  obvykli  ministranty  i  zvontky  oblékati  v  k  o  in  i  e. 
Pod  komif  ěiti  rocheton  oviem  musil  míti  zvoník  I  ministrant  sokni 
dlonbon,  aby  kryla  mn  poctivice  a  punSoch.  V  inventářích  se  hovořivá 
stejně  o  „komži  faráře,  zvoníka,  ministrantův**;*)  ovšem  zapříti  nesmíme, 
fe  jame  jeStě  r.  1590  f  inventáři  kaple  Betlémské  nalezli  .kápi  bílou 
harasovon  ministrantflv".*) 


Na  konec  bodf  se  připomínka,  že  v  chrámech  katolidtýeh  a  kalií- 
nických   stroJiTali    nejen   soiky  Panny  Marie   v  pláštík,    ale    nemondrým 

')  Bienenbers.  Alterthtlin.  in  BOhm.  II.  IV.  Ubnle.  Je  z  mědi,  viií  10  lotl 

*)  Hruika.  Flieli.  80. 

^  InvenL  bv.  Htrtina  v  Praie. 

7  Ardi.  moB.  UBtiny, 


zsdbyGoOgle 


tu 

způsobem  odlTali  t  jakési  roucho  i  moDStranci.  Mechválime  to,  jaonee 
pj'esTidčeDÍ,  io  monstrance  Tždy  byla  dobré  dílo  zlatníkoro  ceny  nmfilecké 
tu  větif  tn  meaii,  a  íe  nebylo  potfebi  na  obrasn  Ji  přikrývati.  V  inven- 
táři klAitora  bosáckého  v  Praie  r.  1565  zapi&n  ton  přjéinou  „tykytový 
ilojíf  bran&tný  na  monstranci  a  jiné  vy il váné  pendelinky  (pendere, 
TÍBud)  pékné  ozdobené".') 


Šat  akademický  a  cechovní. 

Reverenda  bakslirská,  niistnká;  kápi;  birjt,  střevíc  doktorský,  ist  akademiků 
dle  ÍQTentáHl;  kápí  ipanélski,  vlaská;  bakaláři  ikolal  vybýbijl  se  leverendé; 
rektor,  pedellns;  kantor,  inkeentor  a  jejich  horckop.  Úbor  tákŮ;  meodici;  iád 
jesuvitiU;  sákai  cbrané.  Svétté  barvy  reme(lnlk&;  fértoch  jich  inameDí;  ceck- 
niislH  pH  tlamoBti;  fcytlej  havéN. 

Gradn  ováný  Clen  české  tmi  versí  neboli  akademie  mél  cbodití 
v  revereudí  bakalářitké  nebo  mfstrské.  Takí  kázal  řád.  Jeité 
r.  1602  vychází  z  university  rozkaz,  aby  mietři  chodili  v  reverende  a  ne 
v  pláStíchi')  faráj'  od  sv.  Klimenta  v  Praze  ale  téboi  pravé  léta  1602 
OBopil  se  veřejně  o  pohřbu  velmi  hněvivé  na  bakaláře  Školního,  proč  jde 
„bez  pláété".^  ale  vykládáme  ai,  ie  se  tn  mini  pláit  smntkový.  T  tom 
připadé  tedy  mohl  snad  bakalář  reverendy  doma  nechati. 

T  řemeslných  kosech  krejčovských  cechA  zflstává  , mistrovská  čili 
bakalářská  BUkné  nebo  kápé"*)  pořade  plstnon  ai  do  XVm.  vékn, 
kdy  r.  1784  doktoraké  kápě  řády  císaře  Josefa  vzaly  za  své.  Kipémi 
zvaly  se  satany  akademické  asi  proto,  ie  podle  starého  zpflsobn  na  nich 
visela  kapička  nebo  kaklička  při  krkn.  Ufsto  kápiéky  býval  na  reve- 
rende téi  jen  iiruký  visutý  na  zad  limec,  jakoi  vidéti  v  rakopise  Ludvíka 
z  Pernitýna  Nanfenf  rodiíAm.  Obyčejnou  podobu  mlsterské  reverendy, 
jaká  byla  na  brané  XVL  a  XTII.  věku,  lie  ohledati  na  obrázku  professora 
české  university  slovotného  Marka  Bydíovekého  z  Florentina  (č.  292.). 
Jiné  starEí  vzory  z  r.  1522  viz  v  Fostille  Chelčického  (I-  140)  v  museum 
českém.  Na  tom  obrázku  má  ze  sboru  doktortlv  a  bakalářů  jeden  téi  karknlt. 

Mnohý,  jení  dobyl  sobě  zkonikami  akademického  grádu,  opravdu 
si  na  reverende  filoso&ké  velmi  zakládal.  Byl  v  ní  tak  pyien,  ie  itipla- 
vémn  Píčkovi  Smiřickému  vidélo  se  satirou  a  posméikem  učené  pány 
tepati.     Dí:')  „Anii  tomu  místa  dávám,  jeatliie  nékteří  filosofové  pyině 


'}  Arch.  teta.  Opfsy  z  arch.  mfstodrt. 
■}  Arch.  zem.  Oeconom.  17.  fol.  14fi. 
•)  Tamže  160. 

•)  .Doktortká  kápé"    v  řádě  krejčf  ousteckýeh   r.  1649.    Zeiner.    UsU  nad 
Orlici.  79. 

■)  Akd  meii  ňlotoi. 


zsdbyGoOgle 


6^0 


■  Cl8.  292.   Marek  BriUoTgký  e  Fiorentiua. 


a  mimo  hodnost  stod  oděv  filosofabý  na  sobě  dosí  a  moudrost  sroa 
i  nměoi  ffiecko  t  dloabě  reverendě  a  nepřitesané  bradě  složené  mají. 
aby  z  té  přléioy  i  ti,  kteřf  jsoD  opravdoví  milovnici  filosofie,  měli  potn- 
pováni  bíti', 

K  akademické  reverendě  neboli  kápi  příslušel  birj/t  doktorský, 
a  uvozuje  se  k  torna  Eftta  i  „střevíc  doktorský  s  pfeskou"  *)  nebo 
„paotofla"  doktorská-')  Birjt  akademický  mél  podobu  placatou  a  Sirokon 
bez  střechy  (viz  ná$  obr.  č.  292.),  Jiný  obrázek  jeho  naěrtán  v  Papro- 
ckého  Obofe.')    Biryty  fraoconzských  bakalářů  jsou  rohaté  jako  koěiské 

')  Sebranka.  Lcxicon  d.  Fussbekldg. 
*)  T  ilovnlclch  XT.  veku. 
■)  Kapit.  26. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


571 

kvkdrátkjr.*)  Co  do  birvy  jest  biret  aíitaliv  v  pemitýaskíni  rabopise 
mBBejnlm  rady,  téi  takový  Červený  biryt  mistrovský  přípomioi  se 
v  básních  Bohnslavá  Lobkovice  r.   1506.*) 

Mablédneme-li    v    ínventáfe    českých    akademikfi,    zvláíté    starilcb 
pánA,    vidy    nalezneme    v   nich    akademlckon    reverenda    aebo    kápi   za 
dĎksz,  ie  v  ni  učený  pán  chodíval.  Na  pflkl&d  po  nniversitoim  profesBorn 
tiotsinanovi   (f  1606)    z&sUla    v  Karolinam    .iamlatová   reverenda,    dvé 
sonkenné  reverendy".*)  NdkteH  naii  nionf  muiové  oblibovali  kipé  cizího 
rám.    Na  pfíklad  slavný  Simon  Proxenua,  doktor  práv,  zemřelý  r.  1575, 
chodil  v  kápi  ipanélské,  a  to  s  takovoD  zá- 
liboo,  íe  po  smrti  jeho  nailo  sa  jich  ve  svrlclch 
doktorových  nékolib.*)  Kromč  Proxena  i  u  jiných 
BODvikýcb   gradaovaných   nalezli  jsme  kápi  Spa- 
nělskon,    kteroo    slovníky    zovod    bardocucnllns. 
Také  vlaské  kipě  ae  vyskytoji.   Oldfich  Prefát 
z  Vlkáiova  (t  1565)  mil  na  pHklad  ,kápi  vla- 
akon   z  vlaského   aakna,  aksamitem   premovanoa 
8  pásem  akaamitovým    vlaským"    a   jinoo    .kápi 
vlaskon,  v  které  kaidý  den  chodíval";  k  ní  mél 
birytek  sookenný,^)  Že  kipě  Prefátova  nebyl  pláit, 
nýbrž  reverenda,  to  poznal  čtoucí  po  páso  aksa- 
mitovém,   Jimi   ae   ankné  ta  v  bocích  otabovaU. 

Tudy  reverendy  mčli  graduováni  nositi,  a 
něktei^  je  dobíU,  ba  cblnbili  ae  jimi  Ale  alla 
bylo  v  XVI.  století  těch,  kteři  grada  doiedfie 
reverendám  ae  vyhýbali.  Doati  zbnata  čteB  v  kni- 
hách nniversí  pralské  výtky  bakalářflm  praiakým 
i  venkovakým,  íe  nechodí  po  zákonn.    Na  přilo-  Čla.  298. 

zeném   obrázku  i.  293.    zfíti  mistra  nebo  baka-        2  knihy  Bméoského: 
iáře,    učeného    v    srithrnetice,    jak    honosně    ae      O  uméni  anthrnefckém. 
ustrojil  do  německého  kabátn   s  rulUvy  vyvlačo- 
vanými  téměř  po  lancknechtsku.  Přea  kabát  pře- 
vlékl  íubD    s  rnkávy   pytlovitými,    na   hlavn   si   ?Btavil   biret   tak   bi^jné 
mody,    íe  vypadá  jako  čepec.    Obrázek  je   vyíiat   i  knihy   miatr*  JíŇka 
Brněnského    O   uměni   aríthmetickém.     Kniika    je    z    r.    IS62,    obrázek 
viak  je  nade  vii  pochybo  z  počátku  XVI.  atoletf. 

V  každý  čas  zvláStě  mladí  páni  atavu  učitelského  strojivali  se 
raději  „po  frajherskn"  neí  po  hakalářakn.  Vyčítá  se  rektoríim  Školním, 
kteří  bývali  obyčejně  mistři  z  university,  že  „v  Šatech  se  potvoři,  majíce 
je  premované,  okruíi  veliké  sehraně,  chudíce  ne  jako  žáci  (t.  j.  alnmnové 
vysoké  Školy)  neí  jako  páni  dvořáci".*) 

')  Lacroix.  Sciences  et  lettrei  an  mo;en  age.  77. 

'I  AcU  literar.  Bohem,  et  Morav.  Voigt.  II.  449. 

'1  Arch.  aem.  Oeconomica.  14.  4fiS. 

*)  Deky.  Hiscell.  64.  166. 

')  Tunie  64.  19. 

*)  Hosius.  Z  výpisů  dnu  Zfbrta. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


6t3 

MedtTDO.  Byli  to  mltdl  lidé,  to 
Skol  nejraději  a  nejochotníji  vybi- 
hali  Da  ieDitbn,  t  iemi  jim  reve- 
renda a  coelibát  B  ni  apQJený  velmi 
na  překUce  býral.  Že  bakal&H,  sby 
se  libili,  rad^i  na  se  brávali  modnf 
kusy  krojové,  o  tom  archivnfch 
tpr&v  dosti.  Sic  i  a  profeasorft 
v  DniverBité  aalezneS  leckterý  kon- 
Bek  iatn,  jeui  dosvSdínje,  ie  páni 
CíB.  294.  také  stále  nechodili  v  reverendách. 

Z  illostricf  o  BUvném  Titáni  yáiný  Qotsmanias  (t  1606)  na  pří- 

Ferdinanda  I,  r.  1668.  .,   . '    „     .    -,-   i\         ■■  ..      ti 

raných,  aksamitové  kalihot/,  krátký 
kabiu  a  kordik.')  Proféssor  Gho- 
rioDS  nechal  po  aobé  r.  1606  r  ani- 
versité  pét  kabátů  aksamitových  popádoích,  tedy  velmi  modnlcb,  obojky 
tři  sbírané,  tJ4  hladké,  tacle  k  rnkám,  itrymfy,  koláry  aonkenné  dva  a 
kromé  birytn  aksamitového  mél  i  bnsárek  i  téže  látky. ^)  Z  toho  přece  jaano, 
ie  professor  Ghorín  leckdy  na  nlid  vypadal  dosti  ivibácky.  Slavný  mistr 
Eollioiis  odkainje  v  kíaftě  svém  r.  ISGfi  kromě  reverend  také  koiíi^ 
odčvaci,  kabát  karmazínový  éerný  a  jiné  kosy  a  koňaky,  které  akazojj, 
Že  slovutný  lektor  řeckého  jazyka  a  biřitel  hnmanismn  v  cechách  chodil 
jako  jiný  méfitínln. 

Při  úkonech  v  nniversl  ovBem  mfval  t  XVL  vékn  rektor  a  jeho 
coneiliarii  evoje  starodávné  sntány,  na  kterých  se,  tufilm,  nezměnilo  proti 
dobám  minulým  nic,  leč  že  přijaly  na  sebe  vfce  sbíraných  aáhybd, 
k  čemnž  je  asi  popudila  móda  varbánková,  v  prvnf  fásti  řečeného  vékn 
panqjicf.  Tn  koncessi  mode  ačinili  téi  v  jiných  nniversícb.  Vidíme  to 
patrné  v  paraátnlkn  Lobkovickém  e  r.  1690.  Tn  má  rektor  nniversity  na 
Bobě  klerika  velmi  řasnatoa  Černon,  přes  ni  reverenda  Červenon  a  kolář 
Červený;  při  tom  má  rektor  sbiraný  obojek  na  krku  a  kvadrátek  na 
hlavě.  Pedell,  před  nim  kráčejlcf,  jest  viecek  v  černé  klerice  a  v  téi 
takovém  klobonce.  Nese  sceptmm. 

Když  professoři  a  doktoři  vítali  r.  1558  Ferdinanda  v  Praze,  byli 
vlickni  „v  černém  dlonhém  oděvo",  jenom  rektor  a  děkan  méli  aŠiroké 
faldované  íarlatově  sukně,  kteréž  za  časn  dsafe  Karla  IV.  ndélány 
byly'.')  VyĎali  jsme  z  illostrad  dotčeného  viUof  r.  1558  obrázek  (č.  294.) 
tebdejilch  professorO  a  přidalf  jsme  pro  přirovnáni  obrázek  měiCana 
z  téhož  dfla  11  lustrovaného.  Obrázky  jsou  pohřichn  v  originále  1  tady 
velmi  drobné,  ala  na  ponEenon  poslonžl  přece.  Vidíme,  že  snkně 
professorfi  jde  málo  přes  kolena ,  ramena  má  naditá ,  formy  je 
iaboTlté.     V  takové   snkni  json   vSickoi   něenci,    krále   vítající.     Naproti 

')  Arch.  lem.  Oeconom.  14.  4ES. 

')  Tamře. 

*)  Arch.  sem.  Varia. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


573 

toDiD  arciknfieti  FerdioandoTÍ  se 
viďéto  po  smrti  otcOTě  rozká- 
zati profesBorňm  v  nniveraité, 
ab;  k  pobřba  nepřiaii  v  habite, 
jenl  by  bf  I  discolor  et  diformis, 
tedy  barcY  roíoiBDÍtých  a  tvare 
nesteJDébo;  necbaf  prý  ei  pofldf 
na  útraty  vysoké  ikoly  mPoHía" 

(pláitč)    BtejDÓ.') 

N«  přJtomném  obr&zka  {i. 
295.)  představujeme  {toDclma 
dva  pány,  z  nichí  jeden  k  ani- 
versí  náleif  docela,  drnhý  po- 
něknd.  Ten  maž  se  skřínkon  a 
v  doktorakém  barete  jest  gra- 
duovaný medicna,  doktor  nodi- 
ciny.  Odéa  jest  borckopem  krát- 
kým kožichovým,  kterýi  jen  pře- 
hodil na  ramena.  Jináí  patroo, 
ie  se  nápadné  a  bnjné  mode 
vyhýbá:  kabát  a  kalihoty  nejson 
modnf;  při  krkn  neni  ani  stopy 
po  okmíi,  jen  preroovaný  horc- 
kop  a  zlatá  Sňflra  na  barete 
Bvédíf,  íe  medicna  má  penize. 
T  íkřfnce    má   prachy    a   pilnle. 

Druhý  pán  je  apotekáf.  Poznáváme  bo  podle  křivale  nebo  lahvice  skle- 
něné, snad  destillaénf.  Jest  oděn  dlouhou  sukni  cfaodjcl,  jejiž  veliké  přfmo- 
i&raé  zAohy  a  prýmy  velmi  ailué  v  oEí  biji,  pQaobfce  dojmem  ponéknd 
cizfm.  Patmo,  že  apotekář,  jehož  latinaká  knchyoé  vždy  bývala  obestřena 
roaSkon  tajemnosti,  clitél  i  Šatem  svým  divné  po^.árovaným  buditi  po- 
zornost. 

Kantoři  a  ankcentoři,  učitelé  v  niŽSich  třidách  a  zároveň  prae- 
ceptoři  ve  zpévn,  nenáleželi  sic  k  aniversl,  ale  rektor  přece  i  k  nim 
přibližel,  jim  rozkazoval,  domlouval,  je  leckdy  i  k  místům  doporučoval, 
aS  obyéejně  ai  bakalář  kantora  zjednával  sám.  Kantorům  bylo  stran 
§Btn  nařizeao,  aby  chodili  poctivé.  A  poctivý  iat  byl  ten,  jenž  koneině 
i  bakalářflm,  když  nechtéll  chodívati  v  reverendách,  byl  pomEon,  totiž 
áat  „obdélný",  Sat  dloohý  ke  kolenflm.  I  oblíbili  sobi  kantoři  a  sukcen- 
toři  ze  viech  Satfl  nejvíc  horekap;  ale  nikoli  horckap,  její  jsme  svrchu 
vylíčili  jakožto  nejkratSi  sukni  chodící,  s  kožeSinnými  předky  a  límcem, 
ftlebri  horckap  slušné  dlouhý,  tak  dlonbý,  že  mohl  býti  za  krátkou  Bubu 
i  za  reverenda  bakalářskou. 

Kterak  takový  vážoý  kantorský  horckap  vypadal,  zříti  v  klatovském 
kancionále  z  r.  1560  (obr.  6.  296.).    Tu   dali  se   vymalovati   v  postraní 

')  Monum.  nnivera.  111.  161. 

Pi.  ZlkBBBd  WlnUr;  SiJSaj  kroj*.  3g 


zsdbyGOOgle 


jedoobo  listu  MartÍD,  kantor,  rodák  iaromfřeký,  n  Křesadlo,  kiator,  kla- 
tovský rodie.  Oba  kaatoN  m^f  na  hlavč  bakalářtký  birýt;  patmé  cfat«U 
se  TjrrovDBtí  koUegSm  Tjiífcb  tffd.  Harckop  stal  se  iatem  kantorAa  UmSř 
vlastním.   V  iDTentáři  má  bo  kde  který.    O  pratakém  míStana  PretUkovi 


Z  klatDTikďio  kancionálu  r.  1560. 
Martin  JaromJNbý,  kantor,  a  Jan  Křeudio  EUtovský,  kantor. 


zapsáno  r.  1583  v  inventáři,  že  necbal  po  aobd  ,borckop  i  kantorie".') 
Tato  dvé  slova  poalednf  káif,  abychom  b1  kantora  v  XVI.  vdkn  bea  harc- 
kopQ  nepředstavovali. 

Než  pravdě  bnď  pr&cbod.  Jen  starif  naedlejjl  kantor  bfl  pHtel 
harckopa.  UladSf  kantoři  a  snkcentoři,  kterým  se  rozSafný  harckop  ne- 
líbil, odivali  se,  pokad  oviem  měSec  stačil,  podle  mody  veseleji.  R(A«  1531 

<)  Arcb.  pral.  i.  1178.  389. 

DigitizsdbyGOO^^Ie 


675 

zaBtav^je  sukcentor  r  Eonřimi  a  ievee  v  ctluhii  pékný  ^^0^'^^^  votáhl^",') 
jiný  kantor  v  hospodé  tasf  stAJ  kordík,  o  jiném  psáno,  že  chodí  t  pláštíku, 
v  kabátci. 

KteH  žáci  T  kollejlcb  iimv«rBÍty  české  jakožto  kollejaté  nebo 
slninnoTé  bydliU,  zajisté  nijakou  sntaaon  odliiovali  se  od  Jiných  stndentfi, 
kteřf  bydlili  t  mésté  a  nosili  se  po  svétska.  Bylité  jako  njnéjfil  akolyté, 
seminarísté,  ale  bez  svécení. 

ŽákQm  latinských  Ikol  nařizuje  řád  mistra  Eodidlla,  r.  1586 
Dniversitou  vydaný,  aby  měli  iat  přes  kolena  dosáhající,  ale  nikolíT 
dlonhý  ai  ke  kotnfkflm,  tent  prý  jest  německý,  ženský,  hanebný.  Také 
zakazuje  řád  nositi  francoDzské  nebo  ípaněleké  p&sy.')  Dovídáme  se 
z  toho  ráda  tedy  nehrabe  mnoho.  Ze  žákO  latinských  íkoI  městských 
mívali  jakýsi  stejnokroj  t  tomto  století  obyíejoě  jen  mendici  čili  iáei, 
které  chovati  a  živiti  mnsela  Skota.  Byl  to  stejnokroj  bezdéSný.  Městská 
obec  nebo  dobrodinci  koopili  postav  snkna,  z  něhož  nalilo  se  kabátA, 
pančoch  a  kalibot  věecko  stejných  —  a  aniforma  byla  hotova.  V  Hradci 
Jindřichové  na  přiklad  obvyklo  kapovati  mendiliflm  na  Sáty  snkno  černé. 
Bylo  t«dy  Šestnáct  meodikO  Školy  hradecké  v  aniformě  íeriié.'J  Roka  1577 
koupila  vrchnost  16  klobonká  mendik&m  po  2  groSfch  a  16  párfl  stře- 
vtcA  po  5  groSIch.  ZádašI  týnské  plsti  r.  1606  „náklad  za  sukno 
cbadým  íákfim,  loket  po  16  groSích,  snmmon  14  kop;  60  loket  plátna 
na  podifvka,  loket  po  6  groSícb;  krejífma  od  Sitl  22  párA  punčoch  po 
4  krejcarech,  la  16  párA  kalihot  po  9  groiích,  od  7  kabátA  po  10  gro- 
SIch, za  stuhy  (Sandy)  a  hakllky  10  groSA.*) 

Nerovným  čísIAm  v  této  zprávě  jest  roznměti  tak,  že  týniti  studenti 
latinitl  dostali  kalhoty  viickni,  poněvadí  staré  byly  rozedřené,  a  kabáty 
že  obdrželi  jen  nékterl;  ostatni  měli  choditi  jeitě  v  stari^cfa.  Z  té  zprávy 
také  patrno,  kterak  latinské  ikoly  mendik  byl  oděn:  měl  střevíce, 
punčochy,  kaliboty  ke  kolenflni,  kabátky  krátké  a  klobouky. 

Než  v  století  XVI.  jií  stejnokroj  stadenttký  úmyslný  a 
úíelný  zaveden  byl.  Řád  fikoly  žatecké,  kter&i  byla  v  Čechách  z  nej- 
znamenitějiícb,  chtěl  r.  1575  tomo,  aby  Sat  Školský  (vestis  acholastica) 
íákA  bohatších  vSech  byl  pláSf,  kdoi  jsou  chudíf  a  pláště  Školského  ne- 
mají, necbt  prý  se  odlvíyf  aspoň  apromissiorí  indnmento".')  A  poněvadž 
řád  Žatecký  byl  sdělán  podle  zvykfl  jiných  předních  ikol  v  království, 
sond  na  snadě,  Že  žáci  latinských  Skol  asi  vSnde  byli  „palliati*. 

Školský  kroj  nejraději  zaváděli  jesuité  na  svých  Školách.  Sotva  Že 
piHSIi  do  Prahy  a  zařídili  stndentský  konvikt  v  kolleji,  pomysliU  na  to, 
aby  žáci  byli  oděni  stejně,  a  to  tak,  jako  láci  germánské  kolleje  v  £iffiř. 
Proboit  kapitoly  pražské  Scribontua,  přítel  řádn  nejd&věrnějiíí,  radil, 
znaje  hněv  pražského  lidu  proti  jesnitAm,  aby  toho  nezvyklého  divadla 
zanechali.    Ale  jesuité  se  nebáli.     Oblékli    hochy    v  taláry  a  v  klohonky 

')  Ed,  kouHngká.  EJafty. 

A  Ordo  Stndior.  v  noir.  knih. 

*)  TJKher,  Opis;  panských  ůčtA. 

<i  So.  ládnif  týnsk.  N. 

')  Obdlouiným  Jatem.  Leges  scholasticae.  Exempl.  v  duÍt.  knih. 


1,  Google 


576 

ttyj^hé  (qnadratos  pileos)  a  ili  b  nlmf  k  arciblsknpoTi  a  odtud  i  na 
radnici  staroméstskon  Nkat  koufielflm  pi'áDf  veršované. ') 

Šlechtické  choraoce  odfvali  jesaité  jin&í,  ale  vSecky  stejné;  oby- 
čejné žákj  také  jinače,  sprostněji.  Jesuité  véděli,  co  a  kterak  se  libí. 
ŠlecbtiJitf  gjrmiiasíHté  v  jiElnaké  koUeji  bjli  odéní  dvěma  kabi^r  ^'^* 
iivAtk;.  Spodní  kabátek  byl  z  koif  koztlch,  prooikj  pestře  poSfvan;^, 
svrchni  kabátek  byl  modrý  s  rnkávy;  k  tomu  měli  červené  pančf>cb)' 
z  barasD,  botky  Snírovact  k  lepSimu  časn,  boty  kordovanské  do  bláta 
a  zimy,  n  krká  obojky  (ne  nOkrnil"  —  okrníf  jesaité  zakazovali), 
n  mkon  tacle;  úbor  doplněn  byl  pláEtém  modrým  z  anglického  sakna, 
obronbenym  hedbávným  límcem  a  červenými  i  modrými  ziponami.  Pláií 
byl  poděit  pájem  červeným.'} 

Zpráva  tato  sic  teprve  z  r.  1630,  ale  íe  jesoité  nepřipadli  na 
myltéokn  liáíti  stejnokrojem  nrozencc  od  nearozeDýcb  íákft  teprve  rokn 
dotčeného,  to  na  bíle  dni. 

Unifarma  žákovská  při  knělských  ikolách  byla  vďbec  zvykem.  Když 
r.  1627  přidáni  studentíci  k  novémn  seminarium  v  Praze,  jii  v  zikladni 
liatině  nadačnf  nařízeno,    aby   byli  odíni    ^roncbem  mdým  a  Šedivým'.*) 

Kteři  iáci  nebydlili  v  kolleji,  těm  jesnité  asi  též  nařizovali,  jak 
30  strojiti.  Aspoň  vime  jisté,  že  ani  Šlechtický  atodent  jesnitský  nesměl 
nositi  okrnií.  To  zakazovali  vinde.*) 

Na  konec  bndiž  připomenuto,  že  viem  vindy  stndentflm,  vySSim 
i  niŽiím,  bývalo  zakazováno  nositi  zbraň.  Ale  marné  byly  zákazy.  Žáci 
naii  i  zahraniční  v  nnivemlch  německých  přerádi  chodili  s  tesáky ;  ^) 
v  městských  knihách  pražských  přes  tu  chvíli  čtei,  ie  v  hospodských 
rvačkách  studenti  nékobo  tesáky  i  kordy  posekali,  nebo  sami  do  krve 
byli  uraženi  a  zbodeni.  V  jedné  pražské  rvanici  r.  1607  víickni  stndentí 
byli  ozbrojeni,  a  bitvy  se  aúčastnil  i  TomáS  Kaiovinos,  bakalář  z  Hostu, 
a  Ondřej,  scholaris  ze  íkoly  hradu  Pražského.  Tedy  i  žák  kanovnieké 
ikoly  chodil  a  tesáčkem. 

Také  praíití  žáci  jesuitíti  chodívali  s  kordy.  Boku  1601  přiSlt 
s  nimi  dělat  do  husitské  kolleje  Karla  IV.  pravé  o  disputacích  bujnou 
neplecha,  a  to  dvakrát  po  Hobé.')  Školní  řád  jesuitský  zakazoval  Žákdm 
jen  to,  aby  se  zbraní  nechodili  io  atrinm  aut  scholas.^  Tedy  jenom  ne 
do  íkoly  —  venku  mohli  činiti,  co  libo. 


ftemeslníri,  stav,  jimž  vSecka  města  v  tom  věku  stála  a  lila, 
odívali  se  do  práce,  jak  se  komu  vidělo.  Jen  to  bije  v  oči  a  svrcbn 
Jame    to   již    pověděli,    že    řemeslníci    oblibovali    na  svém   iaté,    at  byl 

')  Rulcopii  jesDÍt  pamétí  v  untv.  knih.  str.  6S. 

')  liepař,  Progr.  jičlosk.  gymn    13S6. 

')  Arch.  pral.  lib.  rer.  memor.  3S6.  2i9. 

')  MoDnm.  gnia.  paedag.  ÍI.  425. 

»í  Tamíe  VIL  480. 

*i  Oeconom.  16.  Rokop. 

*)  Regolae  pnefecti.  00. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


jakýkoli,  barvu  Telmi  jaBnon,  veieloa.  Vúte  na  přiklad  tesaře 
v  aDtifoaáři  chrndimskéin  z  r.  1570.  M&  na  sobe  kjtli  svítle  íervenoa 
a  límcem  a.  íkorně  vfBoké,  ahmovad,  barvy  iloté.  V  rakoa  má  aekym 
zoámé  formy  seker  dřevorabeckých.  Popatřte  na  jlaého  dSlnika  v  sedl- 
ÍBoakém  kancionále  s  r.  1662.  Žlutý  klobook,  červená  ispice  s  obiirnými 
rudými  rolcivy,  zeleaé  kalhoty,  ílaté  shrnovací  íili  faidované  Skornél 
Tedy  iat  ílatý,  červený,  zelecýl  Coi  to  mlchanice  jaanýcb  barevt 

Ale  řemeBlnlci  přece  na  sobě  mívali  jeden  kos  iatn,  který  byl 
jejich  znamením.  Byl  to  „fěrtoch".  Po  barvě  a  formě  fěrtocha  ae  od 
BCbe  rozlifiovalt.  KHfeltě  zlostně  ni- 
jaký člověk  pralBký  r.  1601  oa  zed- 
níky moravské :  , Děláte  ae  Tlachy  a 
nejste,  chodíte  v  dlonhých  fěrtoSichl* 
Zednici  vlaití  nosívali  totíi  lástěry 
dloohó,  aby  byli  poznáni.')  Zástéra 
aUIa  se  v  XTI.  století  tak  zvláStním 
mámením  řemeslntkovýin ,  že  se  ji 
oděl  i  k  slavnoBti.  Viděli  Jsme  to  na 
skvostné  trahlici  řezníka  plzeftských 
z  r,  1690,  vystavené  v  jubilejní  vý- 
stavě.') Na  čtyřech  stranách  jejích 
stoji  čtyři  cechmistři  z  dřeva  mistrně 
vyřezáni.  Json  oděni  po  módě  Špa- 
nělské a  vypadají  v  tom  úbom  Jako 
Drozenl  páni.  Mají  nohavice  (trikoty), 
seděni  nadutá,  kabátce.  Jeden  je  oděn 

Španělským    krátkým    pláitikem.    jiný         Člg.  297.  Z  Paprockého  Obory, 
kožlikem,  jiný  borckopem.    Jen  černá 
a    Sedá    barva    toho    úbom    poněknd 

ukaznje  k  měitan&m  váíným  a  váženým,  jakoi  skutečně  starSí  bohatého 
cecha  řeznického  byli.  A  při  tom  bonosném  módním  úbom  mají  cech- 
mistři  —  bílé  zástěry.  Ale  těmi  zástěrami  nikoliv  nejsou  oděni 
tak  jako  při  práci.  Zástěry  cechmistrfl  při  slavDostnlm  vystoupení  byly 
velmi  sliíné  v  záhyby  kolem  těla  shrnuty  a  po  levém  bokn  v  nzel  svá- 
zány. Od  uzlo  visel  jeStě  sbytek  zástěry  jako  fafrnoch.  Celek  cech- 
mistrovských  tástěr  je  tak  upraven,  jak  obyčejně  bývá  roucha  stylíso- 
vána,  která  kryje  boky  Krista,  na  kříži  pnícího. 

Tací  byli  tedy  cechmistři,  aniž  pochybujeme,  že  také  jisi  mistři 
z  cechu  tím  způsobem  k  slavnostem  mohli  vycházeti.  Kterak  vypadal  na 
poíátkn  XVII.  věku  mhtr  zlatnický  bez  zástěry  a  pfece  svátečně,  toho 
obrázek  v  č.  297. 

Tovaryii  o  slavnostech  mívali  svoje  kytlice  jako  za  starodávna, 
fiezničtl  mívali  na  nich  vyfiitého  Iva  bílého  v  červeném  poli  s  dvěma 
ocasy  zlatými  a  pazoury  též  zlatými.*) 


katalogu  retroap.  výst.  908. 
*)  I<oanaký  irch.  Majestát  z  r.  1476.  Fajčil  p   Men. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


578 

Nékd7  se  TTskytne  |^  ce- 
cbOTnf  kftli  jméno  „peiiytle*, 
eoi  může  podporoT&ti  naie  bÍ- 
néof,  íe  kytle  cechonl  asi  ut- 
liíilj  ge  formon  od  kytU  ba- 
véřských.  Barvy,  Týsdobn,  erby 
BA  praon  oTiem  mělo  kaidé  ře- 
meslo své  ivláitnl.  Ke  bUt- 
noatol  kytu  brali  i  tOTaryii  dle 
řemesla  také  své  listéry.  A  ie 
muiské  Eástérj  byly  oidobné, 
to  víme  o  aformanakých* 
fírtolicb  TyilTanýcb  a  tka- 
niCkami  husté  obiitých. 

Na  ponfenoo,  kterak  odi- 
Tlil  se  řemeslaíci  k  práci,  při- 
kládáme z  českobrodského  gra- 
daaln  (1567)  dva  uglmavé 
obraiy.  První  (é.  298)  jest 
řezník  v  krátké  iopici  popáané 
o  rokávech,  jei  kryji  ponie  ra- 
čla.  298.  Gradnal  českobrodský  r.  1567.  měna.  Po  spoda  má  mistr  pa- 
Keinickř.  tmj  „jjaký  jiný  prsní  fiat,   je- 

hož   rnbávy    kryji    celen    mko 
Zástěra    má   dvojí,    po    předs 
i  po  zadá  (srov.  str.  355.)-  VétSÍ  parádnici  jsou  mečíií  na  drahém  obraze 
(6.  299-)>  Jeden  má  merhované  nobavice  a  kytli  na  rameni  vyvlaSovaaoa, 
drahý  má  kalhoty  řezané  a  vyvtačovaaé. 


CfB.  a»9.    Qrsdual  eeskobrodský  r.  1667.    Távra  me«í. 

Kroj  havéřů  kntnohorských,  jako  ho  zříme  na  miniatnře  r.  15S5 
malované  v  právech  bornickýt^h  rnkopian  mnsejalho  a  reprodukované 
v  povědomém  dile  Šternbergové   o  Českém  bornictvf,    ndiil  se  valné   od 


zsdbyGoOgle 


čil.  800.   Horoík  t  ebiimi  n.  TfU  v  Prue. 


ůborn,  jakým  se  odfTali  havéři  t  stoleti  předehozfm.  Na  Mifloém  obrázkn 
je  tlupa  předofch  havéřfi  t  bil/eh  perkrtlfch  a  káplcli,  vSecko  paaomany 
adobflných.  Ty  kytle  robil;  t  Hoře  Knbié  BTláítni  .perkyU&řkj".') 

Tftéž  kjtle  a  kápé  s  portami  viděti  Jeité  t  tifitaSnýcli  tberlanfech 
(poítech)  kntnoborflkých  i  r.  1602,  a  to  skoro  tak,  jak  je  sD&me 
z  fresek  katuoborských  XV.  reka.  Pří  bilé  kjtli,  která  jeat  dosti  ob- 
dloainá,  mají  bavéři  miniatory  s  r.  1525  nohavice  barev  nesteJD^ch. 
Jeden  je  červený,  drahý  ilutý,  jiný  modrý,  jiný  do  rftžova.  Za  těmito 
par&dnimi  bavÉři  kráčí  ca  miniatuře  četa  dělných  kovkopfl.  Ti  jsou  oděni 
od  pásu  vzhftrn  Jenom  koiill  bílou.  Ostatek  máji  kalhoty  koiEené,  k  nimi 
při  levém  boce  přiiita  taivice.  Kalhoty  viak  nesahají  až  k  samým 
kolenOm.  Jsou  drobet  kratii,  tak  ie  mezi  jich  koncem  a  fiedými  Škor- 
němi, jež  jdou  až  přes  kolena,  je  viděti  kas  nahé  noby.     Na  hlavě  m^í 


')  lAb.  memoral.  Q.  16.  v  arch.  kntnoh. 

DigitizsdbyGOO^^Ie 


tito  dfilnfcl  čepice,  které  Jion  po  předn  bei 
Btftkn  a  nevysoké;  sa  to  prodloaieiui  Jest  ha- 
Téhká  čepice  na  zad  hlary  až  přes  t}\  ke 
krkn.  T  počtech  svrchn  paanýcta  z  r.  1602 
mají  havéřl  jli  íepfcl  JJnott,  okrouhlou  se  Itor- 
cem  kolem  kol  a  b  peřim.  ZmiEola  tedj  do 
té  doby  B  Čepice  havéřské  cliarakterÍBtick&  po- 
krývka zadni  Ibi. 

Flek  havéřský  t  XTI.  Btoleti  se  pro- 
dloDŽi.  V  tom  stoleti  najdei  nejen  Lavéře  horské 
ale  téi  jiné  viecky  ve  vysokýcti  botách  nebo 
ikornfcii  po  předa  tak  vysokých,  Že  tvrdá  kilže 
bolyĎková  kryje  i  koleno  (obr.  č.  300.).  Tak 
vypadal  bavfř  při  slavnosti;  kterak  se  odivall 
přibramíti  do  dila,  tobo  obráiek  položili  jsme 
na  str.  696—597. 

O  tom  E  obrázkJl  naiich  také  víme,  íe 
si  haréři  v  první  pAlt  XVI.  století  kalhoty  vy- 
řezávali a  vyvlačovali  rovné  tak,  Jako  to  zřítí 
na  obrazech  cizích.*)  AspoĎ  n&  mnsejnt  minia- 
taře  práv  horních  z  r.  162&  jeden  z  předních 
havéřA  má  kolena  svých  nohavic  několikrát 
prostřliená  s  vyvlečená.  Hoda  je  nakažlivá,  a 
přednějil  z  dělného  lidu  havéřského,  na  při- 
klad lezci,  perkmistři  a  jiní  dobližitelé  ztyisté 
chtívali  se  liíiti  bonosnějiim  zevnějlfcem  od 
Ófs.  801.  gvých  podřízených. 

Havilsk«  topllrko. 

Pří  BlavuostDÍffl  úborn  mívali  havéři  v  ruce 

jako  drnbdy    za  starodávna   honosné    sekyříce. 

T  pražském  inventáři  nalezli  jsme  r.   1592  , sekerko  havířskon,  kosti  vy - 

kládanon',*)  a  na  jnbilejni  výstave  v  odděleni  retrospektivném  pod  č.  137 

viděli  Jsme,   kterak  sličně  takové  topdrko  vypadá   (nái  obrázek  č.  301.). 


')  Giorgio  Agricola  de  Tarte  de  Metalli.  166S. 
>)  Arch.  praž.  t.  1178.  221. 


lyGoogle 


Zbroj  a  zbraň. 
Povšechné   dojmy. 

Ooticki   ibroj   t  Cecbácb;    renaisunínl  plný   kjrjs   milánský;  jeho  rit;    móda 

cjfllnf  na  Tqjenikém  úboni;  kyrji  ipiéatý;  ieleio  Be  odkl&di;  tbroj  na  přepjrcli; 

Ceaký  rytíř  t  jelio  úbor;   vojeniký  dráb;   péif,  jfidnd  rojsko;  pTaporeCuik,   ani- 

forma  tojeniki. 

Bftlřahý  úbor  gotického  r&za  panuje  n  n6a  t  Oechácb  práfé 
tak  dlonho,  dokad  malebná  gotika  Vladislaviká  íili  ieaki  zdobí  naíe 
Btavbf.  V  It&Iji  latfm  uf  kolik  desítek  let  před  koncem  XV.  víka  skvetla 
renafssance  a  co  chvíli  cli;Btala  se  pfee  Alpy  na  soTer.  Elegantní 
gotické  plné  kfryi;  tt  sáa  tedy  zřlS  od  poCátkn  XTI.  věkn  ai  do  let 
tHcitýcb.  Na  přiklad  v  majestáte  pražských  noflřH  z  r.  1523  >)  oba 
odÍDCt  pfi  itlté  jsou  Tíecko  gotiitl. 

U  náa  gotický  habitos  tak  se  vžil  a  vrostl  do  vkaso  omélcA 
a  řemeslnfkO,  ie  bee  a&mahy  shledái  ho  na  rozmanitých  pracích  aS 
téméř  do  polovice  století,  když  nž  nová  móda  renaissančni  vinde  — 
i  a  nás  —  pole  opanovaU.  Ukazujeme  jen  k  pergamenovéma  privilegium 
Jindřichohradeckých  z  r.  1552.  Urozený  Joacbim  i  Hradce  je  tu  malován 
ve  zbroji  o  vysokých  gotických  náramcích  a  má  dlonhé  gotické  Špice 
n  střevfcft  (obrátek  t.  302.)- 

RenftissAnéoi  plný  kyrys,  jenž  zbroj  gotickou  vytlačil,  objevt^je 
se  od  počátku  XTI.  století  jakožto  zbroj  vronbkovaná,  žlábkovaná.  Nej- 
prve vyskytuje  se  na  taball  náhrobní  v  Němcích  r.  1498  a  posledně  vy- 
ekytoje  se  asi  kolem  r.  1559.*)  Obecné  jméno  bylo  jí  „mlláneká". 
Némci  říkali  „gerippte  rOstong",  Francouzi  „I' armure  can- 
nelé".*)  V  knihách  aobecnélo  jméno  zbroj  Hasmilianská;  oviem 
nevynalezl  císař  Haimilian  nová  té  formy,  alebrž  on,  Jejž  pokládají  z* 
.posledního  rytíře',   r  ni  chodíval   a   v  ni  bývá  Tyobrazován.    Kýhy 

')  HěsUké  mas.  > 

*)  Essenwein.  Anseig.  f.  K.  d.  d.  Torzeit.  1889.  9&,  98. 

*)  aioflsaire  archéolof.  Oay.  6B. 


lyGoogle 


(Hb.  S02. 
Hiniatura  na  prívileji  Jácli]rmové  z  Hradce,  daném  obci  hradecké. 


a  íl&bky  jsoo  charakterem  novotnébo  Abom  ryUfskébo.  Rýhy  ■  itábfcj 
bjly  Da  ozdoba  vSech  kasů  ploébo  kyrysa,-  byly  na  TÍem  i  na  mkavjcich 
2i  plechoTÍcfcb,  i  na  streflcfch  ieleznýcb,  jenom  holení  při  zbroji  Max- 
milianské  bývajf  docela  hladké.')  Tiz  přiložený  obraz  t.  303. 

Hež  rýhy  nejson  jediným  charakterem  nové  zbroje  rytířské.    Zbroj 
proměnila  svoji  vieckn  formo,    a  Jo  podstatné.     Téecka  etala  ae  oh- 


■)  EBienwein.  Anieiger  fllr  Eonde  der  dent  Ton.  1883.  Sa 

DigitizsdbyGOO^^Ie 


( 

ČlB.  303.   yzor  zbroje  rjlioTiulé  ft  žl&bkovtuié. 


z,db,G00gle 


884 

étrnoo;  „přednf  plech*  db  prson  lakalatil  ae,  nadal  se,  dolejil  okrsjek 
jebo  přivétien  jsa  téf  od  těla  le  Tidmitl,  rakávy  a  oohance  plechové 
na  Tíech  sT^cb  (ástech  zobllrnély,  zaokrouhlily  se,  stfevfce  Ti&ly  na  se 
formn  „babaton*,  ne  nepodobny  jBonce  tlapjbi  velikým,  viecken  vBnde 
plech  stloastl,  a  celek  tndy  Btal  se  téžíi  nei  býval  drahdy  —  a  i^kném*  — 
nemotornéjil. 

Celkový  pobled  na  renaiasančnl  úbor  rytiifský,  zvláM  Maxmillanský, 
přes  vlečko  {láDkovini,  pfes  znameniton  a  hojnoa  zdobu  nebodl  spoko- 
jtvý  pocit  aesthetický;  viakté  každý  z  (toncfch  nk  on;  hromady  ne- 
motorného Železa,  v  museam  kterémkoli  v  rytířský  celek  sestavené.  Po- 
divaje  se  ornamentlce,  podivuje  ae  nměloatl  platnéřové,  ale  Že  by  ten 
íelezný  oblfrný  nadntý  úbor  rytířovi  byl  slniel,  toho  se  nikdo  uedo- 
mnívi.  A  jak  neohrabaná,  těžká  v  něm  byla  chůíej  Vidyt  jsou  gCelé 
kyrysy",  které  váží  centnéř,')  bn  i  dva  centnéře!')  A  to  je  vižili  v  arse- 
nálech  a  v  mnseícb  tak,  jak  byly,  beze  vfif  úpravy;  víme,  že  leckterý 
kns  „celého  kyrysn"  —  na  přiklad  již  helmice  —  býval  vtton  pod- 
ilvín  a  upravován;  téí  tak  plit  na  prsa.  Vatované  vycpáni  vydá  také 
některou  libm  pH  celém  kyryee,  aniž  přidá  něco  k  elastickému  pohybu 
a  kroku  rytířovu. 

Čtoucímu  jistě  přiilo  samo  sebou  na  mysl,  když  v  řádcích  avrchn- 
psaoých  ietl  o  žlábcfcb  a  rýhách  na  kyryse,  o  jeho  obiírnoati,  o  stře- 
vicfch  hubatých,  že  véecka  ta  železná  móda  rytířská  vzata  z  mody 
civilni.  Opravdn  žlábky  na  kyryse  odpovídají  varhánkftm  na  německých 
sukních  a  kabátech,  a  hubaté  střevíce  plechové  json  holá  kopie  hubatých 
střevicA  kožených. 

Rozvoj  „plné  zbroje"  ěili  víeho  úboru  rytířského  v  XTI.  věku  bral 
se  z  flkyrysu  milánakébo"  mdle  před  se.  Aai  v  polovici  století  chtěli 
vrátiti  se  k  formám  tělu  lidskému  podobnějším;  náprsními  plechy  chtěli 
napodobiti  přilehlé  k  tělu  kabátce  nebo  žnpice,  ale  nedovedli  již; 
k  formám  mužným,  sliSným  nedožil.  Nejprve  vzat  krunýř  náprsní  na  sebe 
při  dolnt  ěásti  podobu  ípiěatou,  která  pflsobí  dojmem  titěrným;  tato 
nepěkná  forma  íivořl  do  bělohorských  dob.  Jiní  oblibovali  krunýř,  jenž 
se  proti  prvním  dobám  renaissančním  valně  změnili,  zkrátil  «  při  krkn 
vykrojil;  při  tom  kratiikém  plechu  náprsním  zdlonžjly  ee  „zbrojné  Sosy' 
i  zvýšily  ae  (obr.  č.  304.).  Při  některé  takové  zbroji  boky  rytířovy  ne- 
mírně povystoopily,  takžo  celkový  úbor  nemile  dojímá  svou  nevkusnostl.') 

Konečně  přece  poznali  rytíři  již  v  XVJ,  víkn,  le  spousta  železa, 
jímž  se  halili,  malou  platnoaf  neae  proti  střelným  zbraním  prachovým. 
Střelným  prachem  ochranná  zbroj  kterákoli  brzy  zastará.  Železná  se 
dtonbo  držela  při  životě.  Boj  její  a  prachem  byl  houževnatý  na  léta, 
zoufalý.    Ale  naposled  ochranná  zbroj  železná  podlehla.     Rytíři  začali  ji 

')  Saeken.  RUttouK.  d.  Ambras.  Samml  11. 

')  MaoDBbei^.  Wtfen  und  Viegewaete.  20. 

■)  O  tom,  ie  v  druhé  pQlce  XTI.  století  rytířský  íorc  v  Němcích  přijal 
podobu  ivonovitou  (patrné  p&sobením  ženského  partikálu  6i  krínolinv),  nemlDvime 
nad  íarou,  protole  té  sméánoatl  jsme  na  obraiecb  natích  nenalezli.  Dotčená  zbroj 
sloje  ,díutsche  Reifj-ockrOstDng".  Demmiu.  KriegevaSen.  flEta. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


586 

tedy  odkl&dati  kns  po  kuse.  Od  Že- 
lesných  střevíců  začali.  Pr^  prrnf  vy- 
soké boty  k  oatatnfmD  želesnéma  úborn 
zaíali  obonvati  *e  FraDcij  za  Jin- 
dřicha IV.')  Ale  Daili  jsme  boty  při 
ielezném  kyryae  ve  Francii  již  za 
Karla  IX.  ^  Plný  kyrys  ztratí  do 
vojny  třicetileté  většinu  svých  kasfi 
až  na  přfibn  a  prsni  i  zadnf  plecby 
Ve  vojně  třicetileté  koíený  kolář 
s  obojkem  ielezným  zastupoje  zhnsta 
ji  i  i  brftDDé  kusy  náprsní. 

Železná  zbroj  ochranná,  jak  se 
byla  T  XVI.  věku  rozvinola,  mizela 
jen  z  pole  váleiÍDého.  Z  domácích  zbroj- 
ných komor*)  nemizela.  Bylté  íelezný 
úbor  jefité  po  dva  veky  pokládán  za 
úbor  rytiřflm  přlslniný,  byl  znamením 
sily,  hrdinnosti ;  byl  rytířským  právem. 
I  protoí    pravé   od  té  doby,   co  mizel 

rytířský  úbor  z  bojiStě  válečného,  stal  fyg^  304 

se    vfc    nei    drnhdy    předmětem ,    na  Náhrobek  Valdštejnský 

němí  přepych  nejnádhernějBf  nkazováo,  ve  StSpinicich. 

Mnohý,  jenž  z  váleíné  potřeby  do  Že- 
leza ac  neoblékl,  dal  se  v  ním  malo- 
vati na  obraz,  vytesati  na  kámen.  Proto  nmělecké  řemeslo  platnéřské  také 
dlonbo  nechtělo  zahynouti.  Pravi  Weigel*)  r.  1698,  které  kyrysy  čistě 
pnlérají,  zlatf  a  výborně  leptají,  ty  že  jim  ke  cti  json,  a  to  z  té  příčiny, 
že  ae  v  nich  „nejvyiíl  potentati  svítá  ai  dosavad"  dávají  zobrazovati. 
Víme,  že  tak  bylo  modon  jeSté  v  XVIII.  století. 

Na  obraze  i.  305.  zříti  hrnboa  podoba  nádherného  úplného  kyrysn. 
Hmbon  pravíme,  nebot  kameník  nedoveiit  lépe  vytesati  nádhernoati  té, 
kteráž  na  sknteóné  zbroji  jest  daleko  bohatějif  a  jemnějil. 

Ale  vratme  se  zaae  k  starSím  dobám !  Klamal  by  se,  kdoby  se  do- 
mníval, že  v  té  době,  kdy  plný  kyrys  železný  byl  modon  a  přednoati 
rytfřakon,  n  nás  vlickni  rytfří  jím  se  odivali !  Jest  s  důrazem  na  to 
okázati.  Že  naSi  rytiři  přestávali  na  pOI  zbroji,  ba  mnohý  spokojil  se 
předním,  zadním  plechem,  obojkem  a  plechovicemi  Zajfmavý  a  důležitý 
doklad   k  svéma   tvrzeni   béřeme   z  knih   lounských.'')     Tu  stoji  r.  1513 

')  Demmin.  KríegswsffeD.  7S. 

')  Moaíe  ď  artillerie,  Costnmes  de  qnerre, 

*)  V  Jiadnchovg  Hradci  rikali  zbroJD^  komoře  „horniikamr".  V  účtech  pan- 
ských ze  XVI   Téko. 

*)  Abbitd.  d.  Hauptstande.  54. 

*^  V  arch.  lonnakěm  i.  1.  C.  8.  R.  6.  Upozornil  mne  db  to  spisovatel  a 
archivář  p.  A.  Mers. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


Čfs.80fi. 
Náhrobní  kámeo  Adanut  Tratislan  s  Mitronc  (t  r.  1617)  v  kostele  drichoTskén, 


fisr 

psino  o  rjtiři  Mikiovi  s  Černčíc,  kl«r«k  T^pAdal  na  rojnicb.  ,Na  Tojnn 
jezdil  nejméné  ts  třech  koních,  Jiki  slnEf  na  rytíře",  mél  akfiň  t  nidn 
pojity,  ibrcj,  itft,  pancéř,  vobojíek,  meč  le  stffbrem,  tesák,  plechovice, 
kuli,  bever,  OBtrnh;,  pás  s  tobolku  se  itříbrem  a  toSI,  které  při  pasa 
noiil,  10  fltřibrem,')  íaba,  Čepici,  kabát,  nohavice  a  řetii  ilítf,  kterýi 
na  hrdle  nosil  Jako  rjtfř."  K  tomn  oddvn  měl  týž  Hiki  i  ,Tfli  komorní 
jako  na  rytiře  slnil,  lAiko  vojenské,  koflík  stříbrný  a  potlačený,  jakož 
jsa  rýtiřem  sa  o\ty6e'}  s  nebo  p(jet.' 

Tu  tedr  feaký  rjtlř  %  pofátkn  XVI.  ríkn  I  Bfilo  na  něm  želeial 
J6  j  Eeplcl,  T  kabáte,  t  inbé.  Jenom  krk  chráněn  ietezným  obojkem 
a  ostatní  ochranu  na  sebe  vieckn  přejal  psnclř  6111  drátiná  koiile,  kteron 
mi\  pin  bezpochyby  pod  kabátem. 

Ovšeio  nezamlSi^eme,  ie  naprotí  loanskémn  rytíři  t  kiaftfi  r.  1646 
praiafcý  míSCan  Ifodeit  i  Fokitejna  odkazuje  svým  aynům  „celý  kyrys, 
v  kterémž  jsem  jezdíval,  a  to  aby  jim  vydáno  bylo,  kdyby  26  let  doíli 
a  prve  nic".*)  Víme,  ie  |CeIý  kyrys"  jest  železo  rytířské  po  viem  těle 
od  hlavy  až  na  paty. 

Že  obyčejný  voják  jeStd  ménč  neili  rytíř  odíval  se  v  XVI.  věkn 
Železem,  to(  na  bile  dni.  Kam  by  se  byl  pjii  dráb  v  Železe  na  pocho- 
dech dostal!?  Nejspiie  jqítJS  bétman  drábovský,  na  kooi  sedlci,  býval 
v  plné  zbroji.  T  prvních  dobách  XVI.  věkn  někde  ještě  aspoň  desátníka 
oblékli  v  , plnou  zbroj*,  jakož  víme  na  přiklad  o  vojitě  tři  desátků, 
které  r.  1626  vypravilo  město  Moravská  Třebová  králi  avémn  na  pomoc.*) 

Stran  vojákfl  čili  dráhu  polních,  at  byli  městitl  nebo  jini  stavovfitft 
aloino  pověděti,  že  vflbec  brzy  začali  se  sebe  shazovati  železná  kryti  po 
vzom  německých  lancknechtA.*)  Nejdfive  zbavili  se  leleta  na  nohon, 
patrně,  aby  pochod  jim  byl  inazií-  Kryli  tedy  nanejvýí  praa,  záda  „zbroji 
polovičnon".  Na  aněmě  r.  1547  nařizenn  zbroj  pěilm,  a  z  rozkazn  patmo, 
ie  to  zbroj  jen  poloviční.  Kopinnlk  mil  mltl  přední  a  zadof  kas,  obojček, 
přilbici,  mkávy  plechové,  iorc  a  rnkavice.  Též  tak  mél  oděti  se  střelec. 

Podle  péiáků  i  Jezdci  aačali  od  pfllky  XVI.  věkn  atrojiti  se  zbroji 
polovičnoa.  Zbroj  rejtharská  r.  1564  vypieaje  ae  takto:  hP'^ii'<  "■^ol 
kos,  Sosy  a  armcejcby  (rnkávy)  a  a  oboječkem,  a  plechovícemi  a  ftnrm- 
baobem  (přilbice)  a  zámkávlm,  dva  páry  holster  a  tři  niínice  rejt- 
harské  v  nich".') 

Tn  patmo,  Že  jen  hořejil  polovice  těla  byla  jeBtě  viecka  v  železe. 
Rovně  tolik  železa  chtél  na  rejtharech  český  sněm  r.  1567.  Každý  jezdec 
mél  míti  zbroj  čeroon:  lebku,  přední  a  zadní  koa,  obojček,  plechovice, 
fiorc,  dvé  ročnice,  meč  a  mkávy.  Proti  tomn  Žádá  r.  1602  mandát  claařaký 


"I  To  asi  nejltarit  apriva  o  aktipiň  nebo  aklecb  na  těle  zaviieoých. 

<)  Hlseell.  Desky.  6.  92.  Q.  8. 

')  Kn.  Hor.  Trebovd.  Hos. 

*)  Lsn^ecbti  se  potalorali  nejen  a  nás  (arch.  jindřichohradecký.  Oučty 
^nseherovy),  ale  toolali  ae  ai  do  Polska.  (Pawiůiki.  Mlode  lata  Zygnnnta.  M. 
*  -  BadMd.) 

^  Kn.  &  104g. 


zsdbyGoOgle 


ieleza  jit  méně.  Rejtbu'  má  míti  ^^liroj,  předof  s  saduf  kus,  obojeiek, 
itnnDhanb  ■  po  boka  zbraň  dobroa*.  Ta  jii  se  nemlorl  o  losech,  iordch, 
nikávech,  oatož  o  níholenkách  a  botecb. 

Český  voják  péíl  ke  konci  stoleti  lalTal  železo  jii  jen  na  blavě. 
Mandáty  královské  chtívají  při  pěilch  knechtech  jen  „ručnici  >  toalcem. 
sbraíi  dobrou  po  bohn"  a  —  „itarmbaob*,  to  jest  pHIbii. 

Tižme  pro  celkový  dojem,  kterak  vystrojila  praiaká  osada  Panny 
Uarie  na  Louži  r.  1594  svého  vojáka,  jebož  bjla  stavéti  povinna.  Dali  mti 
fitnrmhanb  la  22  groifl,  podsíti  té  přfiby  stálo  15  groid,  koapili  mn  zft 
4  kopy  ■  24  groSA  ankoa  oa  kabát  a  kalihoty,  na  prýmy  k  fiatAn  vy- 
dali 30  gToEd,  krejifma  d&no  52  grošd;  p&lbotky  vojákovy  byly  za 
36  groM.  E  boka  dali  mv  kordaláč,  meifk,  jeai  stál  2  kopy  30  grolt; 


k  Déma  inél  pás  za  12  groiS.  Rnčnici  koupil:  za  6  kop.  Visela  téi  na 
páse.  Naposled  dali  vojákovi  dva  toulce  a  „ladnaky"  prachn  za  48  groSfi 
a  dvé  libry  olova  za  6.groífl.')  Na  tom  vojákovi  přece  nenf  knsa  železa! 

V  jiných  vojscích  nebylo  too  dobon  jináée.  Ve  zprávS  kutnohorské 
o  vojité  MatiáSové  r.  1603  kv  Praze  tábnoucfin  stojí  jako  s  podivením, 
že  glid  vojenský  na  vgtíim  díle  jsou  v  plechu  pi^dolm  i  zadntm,  ano 
i  itnrmbanby  majfl"') 

Přítomný  obrázek  ukazuje  pg£lho  vojáka  z  rozhřány  XVI.  a  XVII. 
století.')  Ten  má  ui  jen  železné  nákolenky-  Ostatek  jest  odén  iatem 
civilním.  Na  blavn  schází  mu  iturmbaub,  do  ruky  „Spis",  na  záda  „torba 
vojáčka"  (obr.  6.  306.).  Nápodobné  obleéeo  jest  dělostfelec  z  téíe  doby 
(obr.  é.  307.).  Pnlkaři  vlastné  nikdáž  nebyli  Železem  zabaleni,  kyrys  byl 
by  jim  v  elaibi  překážel. 

')  Kn.  sidoái  T  arcb.  praž. 

'J  Arch.  Včely  eáslat.  č.  I.  a.  22.  C. 

')  BodovcÚv  Antiallioran  r.  1613  i  impressl  Sumanské. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


to9 

l^akč  praporečnfk  odJn  b;l  o  vojité  veSlieroa  tehdejii  cinlni 
par&don  bez  konska  ieleta. 

Onen  fendrych,  Jeu2  zabit  b^l  r  Praze  o  poati  Emaaiské,  měl  na 
Bob6  ^modré  aksamítOTé  kalihotj,  modrý  atlasový  kabit,  kolář  koíaný 
a  kanaTaioTý  pliil  b  čerDýmf  IňÁrkami".  Kolár  jebo  bjl  z  loaovy  kftie, 
za  Bedm  tolarů  koDpenó;  kaliboty  i  píti  loket  aksamitu,  za  16  tolaril 
koupeného.  Byl  ten  fendrych  OTlem  nad  obyčcg  nádhemž  ostrojený, 
ponfvadi  o  té  ponti,  kdyt  byl  klobonk  smekl  (tedy  neaalntoTal)  přod 
panem  Tádaven)  Bezdmiickým  z  Eolonat,  byl  od  pina  okřiknnt:  ,Tak 
ty  nosil  aksamitové  iaty?!'  K  tomn  odvěce  praporeCnik  chuté,  ie  iaty 
zaplatil,  a  io  si  je  pod  avým  praporoem  poctivé  Tysloiiitl  v  Uhříeh.') 

Kterak  vypadal  h^tman  Peřina,  vůdce  dvon  praporců  (eakého 
vojska,  jei  r.  1629  chránilo  Vídeň  od  Turkův,  to  bí  nakreslil  noiim- 
berský  malíř  Miclas  Heldemann  s  tímto  nadpisem: 

,£in  bebemischer  Haaptman 
Petr  Perschyna;  ein  HÍanptman 
beatelt  von  Bebemischer  Kron 
uber  xwey  fenleyn  Behemisch  knecfat, 
mit  den  ich  Wienn  beBchotzet  recht 
vom  roChen  tiionn  bis  zom  Saltztbor, 
da  wir  ein  Polwerck  scblngen  vor 
von  erdtrích  grossen  bftameu  starek 
zu  gegenweer  dem  Tflrchen  argk." 

Reprodakci  zajímavého  obrazn,  jeji  chová  české  mnseam,*)  z  ochoty 
nakreslila  pro  toto  dilo  sleina  B.  Havlíčkova  (obr.  308.)- 

Než  přejdeme  k  zevnibnímn  líčeni  jednotlivých  částí  zbroje  obranné, 
jest  odpovédéti  k  otázce  O  UDiformitč  vojsk  v  XVI.  v§kn  a  na  po- 
čátku xvn. 

Ze  svrcbDpsaných  títátů  snémovních,  jimiž  ae  oařizoje  zbroj  válečná, 
zřejmo,  íe  se  na  nijakon  Bt^nosI  nepomýili;  rozkaz  zní  velmi  obecné,  aby 
stavovské  vojsko  —  a  jiného  obyčejoč  nebylo  —  dostavilo  se  na  „moatr- 
plac*  v  zbroji  černé,  s  plechem  předním,  zadním,  e  přllbon  a  s  néjakoo 
zbraní  ůtočnoa.  Jaké  ty  knsy  mely  býti  a  jak  se  měl  ostatkem  obléci 
voják,  toho  se  rozkazy  nedotýkaly.  Ve  viem  vindy  tedy  —  i  n  včcech  naří- 
zených —  byla  volnost.  Vojáci  přiSli,  Jak  je  kdo  vyslal.  Byli  velmi  pestři. 

Než  po  pravdě  vyznaU  jest,  ie  ae  v  XVI.  veko  k  nniformité  vojen- 
ských lidí  pomaln  dospívalo.  Podněty  k  tomn  byly  rozmanité  a  některý 
i  starého  původo.  Nejvíce  panstvo  svými  dráby  přičiňovalo  k  nnifor- 
mité.  Hělotě,  jakož  povědomo,  svoje  barvy  erbovní,  a  ty  panské  barvy 
dávány  i  iatům  těch  vojenských  lidí,  které  urozený  pán  na  svůj  groi  do 
hotovostí  zemské  musel  vystáti.  Když  pán  ze  suSmo  zvědíl,  kolik  mnžŮ 
jMh  připadne  dáti,    a   nebylo   příhodných   iatů   na   botově,    pořídil   nové 


')  Kn.  arch.  praL  í.  1126.  H.  10. 

■)  Obriiek  bjl  reprodak.  jii  ve  Svétozom, 


ib.Google 


5dO 

a  —  stejné.  Kdji  na  pflkUd  r.  1588  nrila  TTchnost  jiadřichohntdecki 
postaviti  20  ,knecfatft*  vále<SD^ch,  koopeno  jeat  „20  klobouků  iUtýeh 
k  noBtraňka  po  fityřech  groBfch'  od  ktoboačtilka  Rauha,  a  .čtjfi  postavy 
sukna  ilaté  barvy  na  iaty  péSfm,  iáji  na  Tibor  k  mastrnňkn  ili*.*) 


Čít.  808.    Hejtmau  Perioa. 

Z  té  zt^fmavé  zprávy   zajisté   již   hledf  uniforma  aspoň  jaká  taká! 

Vrchnost  panská  naňzovala  i  do  av^cb  míst   poddanských  „stejnon 

barvn'.     Již  na  jiném  mlsté  uvedli  jsme  zprávn  (bez  dttnm),    íe  kteráž 

')  Rokopis  TÍBcherftT.  fiS.  Oníty  paiukri. 

DigitizsdbyGOO^^Ie 


vrchnost  kterémas  mésta  Již  na  poUtkn  ZTL  itoleti  rozkaiuje,  aby  yj- 
prarilo  jednoho  jízdného  v  té  barvě,  kteri  t  lÍRtí  na  kasa  látky  se  ode- 
sílá. Át  prý  má  jízdný  psakni  té  barvy  b  faldem  a  malým  Tobojeíkem 
taasDlíovým,  Jak  nynf  nesu.  červenon  kuklici  a  ierý  klobook".  Prý  bode 
Jiných  IcO  jizduýcb  také  tak.')  Nenl-li  liít  avrcha  řefený  rozkaz  panský, 
alebrž  (což  též  možná")  plieli  tak  mésto  méstn,  to  by  nejstaríi  byl 
doklad,  ie  i  méata  k  nniformité  svých  vojákfl  přiíiňovala. 

K  uniforiDité  vojenské  valné  pJHíiboval  přiklad  jakési  uniformity 
při  rytířských  turnajích  a  kláních.  Při  rytířských  brach  Již  ode 
dávna  bývali,  kdož  k  jedné  atraoé  náležeti,  v  stejné  barvé.  Takž  zůstalo 
i  v  XVI.  veka.  Ruka  1650  plSe  Vratislav  z  PernStejna  Zdislavovl  Zvlřo- 
tickémo:  .Jaké  barvy  deky,  lorce  i  také  jiné  véci  k  tomu  tamaji  býti 
mají,  o  éemž  také  jiným  tovaryifim  svým  sem  ozuámil,  i  za  to  Vás 
žádám,  ie  t^to  sobe  dáte  přistrojiti".*) 

Při  rodinných  slavnostech  panských  mohla  se  nniformita  dotýkati 
i  ženských  I  Vysvítá  to  z  listn  Jaroslava  Pernfitýnského,  psaného  knížeti 
do  Téilna,  jení  na  svatbu  Kateřiny  Pernítejnské  přijeti  necbtél,  poněvadž 
by  „na  viecken  francimor"  iaty  dětatf  dáti  mnsil  o  stejné  barvě.  PÍŽe 
mu:  ,Ra2te  věřiti,  ie  na  to  iádnébo  zvl&Stnlho  zřízeni  nebnde;  oznamoji, 
že  ode  mne  na  pány  a  přátely  naie,  kteří  k  poctivosti  při  tom  veselí 
bndoa,  aby  nám  jakou  barva  v  Šatech  dáti  měli,  žádost  vdožena  nenf, 
ani  sme  jim  toho  nevyméřovali,  než  zanechali  sme  toho  straué  drahé, 
ženichovi",*) 

Uniformito  vojska  připravoval  aai  též  příklad  slažebnfckých 
družin  královských,  ktetéž  při  slavnostech  bývaly  stejně  oblékány. 
Na  přiklad  panoii  iili  „edlknabi"  krále  HatiáSe,  když  byl  v  Praze, 
oděni  byli  viickni  modrými  aksamitovými  sukničkami  se  žlutými  rukávy; 
kráčeli  pod  hemelíny  černými  aksamitovými  zlatem  krnniplovanýnii  a  pořim 
zdobenými.  V  roce  měli  oitěp  poilacený. 

Télesnon  stráž  královu  — drabanty  —  při  korunováni  Uatíáiově 
v  Praze  r.  1611  Učí  pramen')  takto.  Byli  v  červených  aksamitových 
koliřicb,  a  zelenými  aksamitovými  itrychy,  bílo  a  červené  protkávanými ; 
při  kolWcb  měli  mkávy  bilé  karmazínové,  ěervenon  tupltykyton  pro- 
vlačovaué,  k  tomu  byly  nohavice  obdélné  z  „Snitfl"  Červených  aksami- 
tových, pro vlaío váných  hllon  tykytou,  a  punčochy  Červené,  obuv  bila. 
Na  hlavé  měli  drabanti  vysoké  blrety  aksamitové  červené,  na  nichž 
Smoky  z  tupltykyty  bílé  a  zelené  pod  peřím  zeleným,  bílým  a  červeným. 
Kdyi  vjiždél  Fridrich  Falcký  r.  1619  do  Prahy,  jeli  po  jeho  boce 
24  drabanti  bíle  a  modře  oděni;  tedy  v  stejnokroji.*) 


')  V  arch.  mns.  v  liitinieb  bndějov. 

')  HIdtI  Bfl  v  listé  o  knít<!ti  Bartoloměji.  Tfol  byl  náíelnlk  maltského  sUvn 
proti  paUBtvn  v  prvních  íasecfa  XVI.  vékn 

*}  Listové  poselacf  Pemitejnitl.  88,  Moi. 
'i  Bukop.  mm.  1.  8.  fol.  26. 
')  JiHk  ZávéU.  Univ.  kn.  64.  B.   ISl. 
*)  Gindely.  Povstání.  II.  188. 

S9* 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


Kterak  si  mi  Ctooci  fcr&lovské  trabanty  přeďstaTÍti,  torna  nipo- 
nocen  budiž  nU  obr.  6.  309 ,  vyňatý  se  spisu  o  slavnostním  vltiol 
Ferdinanda  I.  v  Prase  r.  1C»{»8.  Originál  neni  kolorován,  tedj  nevime, 
byli-lí  trabanti,  nctivé  bíiici  po  bokn  krále,  na  koni  jedoucího,  barvami 
stejní;  Btřikem  a  formoa  intův  stejní  json. 

Konečně  i  slavnosti  městské,  vltánf  krále,  prAvody  přispěly 
k  pozdějif  oniformité  vojenské.  Když  na  pHkUd  vítali  Praíané  r.  1558 
Ferdloanda,  byl  jeden  oddíl  mladých  lidf  .a  dlouhými  mínlcemi  v  krátkých 
iapicieh  jednotné  formy  a  barvy  červené  s  bílými  primy,  v  proatředkn 
i  na  mkávich  prolfvsných  a  na  hlavě  méli  červené  klobonky  a  bílými 
pintami''.*) 

Na  vSecken  ipflsob  páni  čeltl  lačali  dřiv  neilí  města  posilati 
k  voji  stavovskému  dráhy  stejné  odéné.  Jaká  pestrost  ton  přfíínon  bývala 
v  místech ,  o  tom  některý  dokUd.  Vojsko 
mésta  litoméřického  r.  1514  bylo  se  tff  de- 
sátků. T  prvním  desátku  vsickni  méli  pfednl 
ktts,  ale  jenom  dva  byli  oděni  tét  kasem  xad- 
nim ;  vSickni  měli  pi'flbo  (peklhanb)  a  ručnici, 
ale  trojí  poboínl  thnt :  jedni  křívolakoa  iavU, 
druzi  meč,  tfetl  kord.  Z  deseti  tři  měli  oba- 
ječek.  V  drnbčm  desátka  bylo  pestřeji.  Jeden 
mél  ročnici,  iaTlI,  přední  kns.  Na  hlavu  — 
když  nedostal  úředního  peklbaubu  —  vstavil  si 
bezpochyby  svou  čepici.  Jiný  z  toho  desátka 
měl  kalí  B  heverem  a  iavli,  jináěe  neměl  na 
sobě  kasa  Želeia  kromé  předního  plechn,  kterýž 
din  víem  dráb&m  tohoto  desitkn.  Y  třetím  de- 
sátka měli  vBickni  přední  plech,  oboječek  jenom 
dva,  peklhaub  iest,  ručnici  viickni,  iavle  íest, 
kord  jeden,  mefe  dva.') 
Bokn  1540  čisti  na  Kaňku  zbroj  se  rsi  platnéř  Skála  s  Prahy; 
při  tom  spočteno  63  plechy  —  dojme  tomu,  že  byly  stejné,  a  že  se  do 
nich  obléklo  31  drábů;  dále  bylo  železných  pPIIbic  a  kloboakfl  (kapa- 
línů) 24;  v  tom  až  tedy  nestejnost,  a  kromě  té  bylo  by  7  drábfl  masilo 
jíti  v  čepicích;  dále  počítá  inventář  3  pancíře,  3  obojky  pancířové, 
2  plerbové,  9  iorců,  5  nákolenek,  7  plecbovic.  A  „k  té  vŠl  zbroji  jest 
jedna  jezdecká  celá,  ale  jiná  jeat  rozmrhaná*.')  Patroo,  Že  o  uniformitě 
kaňkovských  drábfl  nelze  hovořiti. 

Ke  konci  XVI.  věku  vyškytají  se  hojnéjil  zprávy  o  městech,  kteráž 
vyslala  vojáky  stejné  odéné.  Na  příklad  r  1594  je  zpráva  o  Trutnov 
skjch,  íe  íli  do  vojny  v  ničitých  barvýcb  stejné  vystrojeni.  Viickn!  mčli 
Šedivé  plandry,  pančochy  stejné,  otevřené  kabátce  s  otevi^enými  rokivy, 
na  nichž  bílé  stuhy,  po  boka  kordaláče,    na  rameni  muikety.    Z  panstvi 

']  Arch.  sem.  Varia 

*)  Rukop.  mns.  z  Litom.  ■  r.  150§.  Srovn.  kapitolu  O  *brant  méstsk.  TojákA 
v  m^  díle  Kottor.  obnu.  I.  287. 

■)  Porkrecht.  kniha  kažkovská. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


593 

tntaoTBkébo  t  tfi  rok  vrsláni  vojáci  t  fierreDých  kibátdcli  s  ntkávy 
Tirat^l  (pachy)  «  iesti  bflými  pmhy  tdobenýmf ;  plundry  jejich  bylj 
ilnU  a  iemě  pruhovaní;  véíckni  měli  .čeaké  teaákj"  a  přilbu  stejnoo, 
jejii  jméno  StonnhaDb.')  Roka  1619  Kolínskem  bylo  Tystrojiti  19  íold- 
néFA  do  vojny.  I  Ui  páni  atarif  do  Hory,  nakoaplH  soken  a  koÍf  a  vy- 
pravili pak  do  Koařimi  na  nnstrplac  maie  víechy  Btejné  odéoé  modrou 
snknf,  bílým  kalhotem  a  plátěnými  pnniochami.') 

Náalednjldbo  roku  bylo  viecko  méataké  vojsko  praiaké  v  etejnýeh 
fiatech,  a  to  tak,  že  Btaromčstiti  byli  ,v  libraji'  bílé  a  modré,  Novo- 
méstiti  byli  v  červených  saknlcb  a  ostatkem  méli  téi  Hbr^  bilou  a  mo- 
drou; a  Malé  Strany  poitaveao  152  jeidcB  viecko  bilých  a  modrých. 
Tot  bylo  vojsko,  jimi  vítali  Pražané  nového  krále  Fridriďia.')  Edyt  rokn 
hned  potom  bylo  méatOm  stavéti  vojáky  ne  do  ilavnoatl,  než  do  vojny, 
atarali  se  svrchn  pianl  KoIlniU  zase  o  stejnon  BlibnO'  avých  28  drábft 
vAleJných:  ahánéli  snkno  modré  a  nedoatavle  ho,  oblékli  bvoq  výpravo 
do  Bokna  éentého,  což  na  mnetrplace  v  Eoařimi  vibodilo  nelibost  hejt- 
manft  vojenakých;  apatřovalit  v  Černých  fiatech  amntek,  tehda  ovfiem  ilé 
inameni.^ 

Toni  dobon,  kdy  méata  ta  a  tam  vysilaji  do  hotovosti  nebo  na 
slavnost  vojáky  v  stejné  „libraji*,  také  vláda,  niOfm^lc  žoldnéře,  dává 
je  odívati  stejné,  ivtáité  tehdy,  fcdyí  bylo  íiti  víem  nový  fiat.  Na  při- 
klad r.  1599  aamlnvil  Hendrycb  Matiáfi  Šlik,  gnejvySil  nad  tisíci  rejtbaiy 
archybnzyrskými",  dva  mistry  krejéovské,  Šindlera  a  Hnmla,  aby  najali 
fieládkn  a  .shotovlli  liberaj".  I  dán  královský  roskai  pražským  krejčím, 
aby  nepřekáželi  v  najímáni  Čeládky,  „zvlájf  le  takového  dila  povédomi 
nejsoo'.')  Jest  dflvodné  minénl,  Že  při  této  „vládni  dodávce"  byl  fiat  viech 
arkabnsirft  stejný. 

Ze  zpráv  předcházejldcb  lze  Již  ossiovati,  že  na  brané  XTI.  a 
XTIl-  stoleti  v  lemské  hotovosti  ta  ona  rota,  knecbti  panšti,  dráhové 
BéstiU  o  stejném  levnéjfikn  byli;  soad  ponfikod  valnéJfilm  ipAsobem  tak 
bylo  při  vojacich,  jež  pořitovata  vláda  nebo  král.  Tižme,  kterak  bylo 
co  do  nniformy  o  vojKé  Hattáfie,  když  o  deseti  praporcích  táblo  r.  1608 
mastem  Čáslavi.*)  ,Na  větifm  dile  máji  mnikety,  ostatek  dardy;  na  vétfilm 
dile  viickni  json  v  plechá  přednim  i  zadním  —  ano  i  ŽtnrmbaDby  máji. 
Šaty  téch  knechtfl  json  vfiecko  snkničky  modré,  bílým  promované,  a  na 
mbávé  levém  maJl  cifry  počna  od  1.,  2.,  3.  až  do  10.,  každý  jednn 
toliko,  totiž  tento  1,  drohý  nebo  jiný  2  a  jiný  3  a  tak  dále.  Lid  výborný, 
jonáci  znamenití,  řikaje  na  vejběr,  takže  předělil,  kteři  při  J.  M.  kní- 
žecí táhli,  idaji  se  nám  býti  jim  nerovní.  Json  pak  vŽechno  Rakušané 
a  řemeslnici,  a  není,  jakž  sami  oznamnji,   mezi  nimi  sto  lida  sehkého." 

■)  HOttel.  Chronik.  S20.  Lippert.  TraoteDan.  70. 

■)  C.  Č.  Hoi.  1848.    L  63G.   Šolta.  Pardnb.  Obaor  11.   Vávra.  Eolln.  H.  II. 
5  Skála.  m.  867. 

^  áolta.  Pardnb.  Obior  D-  Tárra.  Eolin.  n.  28. 
*i  Arch.  mfatodri.  MíísIt.  d.  106.  96. 

*j  Z  arch.  kntnoh.  opisy  v  arch.  Tfely  fiiilav,  I.  a.  22.  C.  Je  to  zpráva 
pliafe  eisUvikého  Paladia  do  Hory. 


zsdbyGoOgle 


Patmo  le  zprAvy  té,  ie  t  aniforinoviiif  vojska  jii  doilo  ae  doetí 
daleko;  také  jii  zaEalt  jedcotthé  desátkf  cifrovati,  coi  vře  ujímavi. 
Ale  do  úplné  ODlformitjr  přece  jeité  lecco  scházelo ;  kdybychom  pře- 
hlédli, !e  neméli  vKlckol  hlava  stejně  krytu,  to  nejvfce  na  odpor,  ie 
shraň  útočoon  neméli  steJDon.  Jedni  méli  mnBket,  jiní  dardn;  o  meíi  ae 
ani  nezmiĎnje  ipr&va.  Ado,  co  do  zbraně  útočné  nejdéle  panovalk  roz- 
manitost v  téže  rotě.  Ačkoli  jii  Husité  a  Táboří  řadili  se  v  houfy  dle 
útočných  ubraní  (kopinnicř,  cepnici,  Endličnfci),  neigall  nirilénka  jejich 
poidfjlf  vůdcové.  Tlmet,  že  na  přiklad  sn^m  r.  1547  ')  divi  na  vAli 
při  leniské  hotovosti,  má-1i  miti  střelec  po  bokn  gkonílř'  nebo  mei  po- 
sečitý;  pěiák  má-li  míti  íavlí  nebo  íarioan,  rnčnici  dloahon  nebo  oitip, 
andlici  nebo  —  cep.  Stejné  tak  nařizováno  i  v  náalednjtcicb  anřmicb. 
Boka  1S67  mohl  dle  roikazn  snřmovnlbo  jezdec  v  téíe  roté  miti  ,mei 
nebo  jinon  dobrou  zbraň",  v  pěchotě  roobli  míti  bnd  oětěpy,  baď  hala- 
partny,  bnd  krátké  inčoice,  a  zajisté,  íe  stavové,  zvláité  městský  atav. 
i  když  oblékli  vojáky  stejné,  za  zbraň  útočnou  dali  jím  do  raky,  co 
právě  bylo  t  zbrojnici;  a  smime  řfci,  co  bylo  v  zbrojnici  —  nejborilbo. 
nebot  i  tehdy  bývalo  zvykem,  te  leckterý  nevěrný  dráb  po  vojné  se 
vilm  vindy  ntekl  a  nevrátil  se. 

Yiak  ve  vojité  královském  i  po  té  stránce  začala  ae  oniformita. 
Kdyi  jel  r.  16d4  cisař  Rndolf  na  řlíský  saěm,  „tři  tisíce  lidu  pdifho 
po  vliclch  (pražských)  viecko  v  jednostejné  bílé  jako  stříbro  zbroji 
stálo".')  Z  vypsáni  vojenského  průvoda  krále  Mattáie  do  Prahy  r.  I61I 
vime,  že  pěíi  mn£ketýři  Sli  věickni  v  červených  sakniíkáeb  bílým  premo> 
váných  a  ,po  rotách  rozděleni;  některý  glid  s  dardami,  jiný  s  kalapart- 
naml";  bylo  jich  816. 

UniforiDováni  vojsk  dokonáno  teprve  v  době  vojny  třicetileté.  Na 
jejím  počátku  —  v  bitvě  bělohorské  —  nebylo  na  žádné  strané  mnoho 
stejnosti.  Na  obrázku,  jak  ho  pořidil  do  mkopisn  svého  Hisrle,  jest 
vojsko  n  téhož  praporce  stojlci  jeité  velmi  pestré,  uniformitu  poionueme 
jen  ta,  že  pěší  vesměs  máji  klobooky  o  Širokých  střechách,  krátké  ka- 
báty —  oviem  barev  rozličných  —  a  jezdci  ie  mají  vfiickni}  přilbice.') 
Ale  jii  se  vEech  stran  rozfaodajiclch  tiiténo  na  to,  aby  vojska  pod  pra- 
pory byla  stejná.  Ba  vic.  Sám  Hisrle  i  Chodů,  voják  na  slovo  vzatý,  za 
Tojny  třicetileté  nčinil  návrh,  aby  vojska  městská  po  vil  zemi] mela  je- 
diný stejný  ist  a  zbraúl  Že  i  v  samé  vojně  třicetileté  jen  zvolna  avá- 
děna  uniformita  v  iivot  a  ie  vždy  Jeítě  leckdo  z  ní  vyskočil,  to  lze  po- 
znati I  mnohých  zpráv  dotčené  hrozné  doby.  Na  přiklad  v  Hradci  Krá- 
lové dali  si  r.  1639  cisařiti  mnSketýři  ndČlati  laty  —  z  umrlčího  pH- 
krovn  nlonpenébo.*)   Ten  zajiaté  k  aniformitě  nebjL 

')  Sníny. 

'i  RudoffuB  Rez.  Rnkop.  v  oni*,  koib.  807. 

*)  Raisi  Bucb.  Hisrle. 

•)  Solar.  Hradec.  136. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


Zbroj  ochranná. 

Lebkft,  hapalcc,  lebka  bargondski,  pekUiaob;  noiíoD,  itnnnhanb,  jeho  odrfldj; 
ftotícké  pHlbj;  vojsko  be>  phtbJc;  fédrhontové.  Obojiek  koTiaý  a  bniéaý.  Předni 
plech,  ladnl  plech;  rái  jeho,  dekor.  Braé  Čili  pancff;  pancéřový  kabit;  íorc 
a  loeem;  rjtJhký  rakáT;  p)eehoric«;  kyrja  cel^,  ibroje  pAl;  odirtiw  nohy; 
oitrnh;.    Stft 

Od  Ibi  iKČneme.  Z  přilbic  XT.  vikn  jeití  la  níkterý  Čaa  ndrŽDJe 
se  v  XTI.  Btoletl  Salfř.  Y  českých  pramenech  zove  se  vBbec  lebkon. 
Roka  1512  ceni  ee  t  Hoře  taková  lebka  la  10  groSfl.') 

Také  ielezný  klobouk,  kapalee,  kapalin,  i  t  XVI.  veka  2ije 
dáli  Ye  zbroji  tovaryiské  na  Kaňko  r.  1522  Jeat  zapsáno  8  lebek,  I  ka- 
palin,*) z  čehoí  jde,  ie  přilba  iallf  byla  obllbenéjil  neili  klobonk.  Ale 
kapalín  přetrral  Saliř,  ba  bera  na  sebe  rozmanité  formy  —  bezpochyby 
dle  mody  ciTilni  —  rozvinnl  ae  do  konce  XVI.  víka  t6  d?acaterřch  po- 
dobách, «  některý  byl  tak  tfiký.  U  sy&Ívd  na  25  Uber.') 

Lebka  iallř  natoDpila  jiným  dvěma  pftibáro  románským,  které  se 
n^náa  bny  na  poČátkn  XVI  atoJetl  obecně  njaly.  Jedna  lebka  je  bur- 
gundská, jejli  mak  jest  hřeben.  Jináie  záleiela  z  kass  tepaného,  jenž 
kryl  temeno  formoa  kolovaton  nebo  i  íiSaton,  pak  z  kasu,  jeni  kryl  iijl, 
a  t  áiou  plechů,  ;ei  chránily  nií.  Lebka  ta  byla  baď  otevřená  nebo 
méla  hledf.  Hřbet  jeji  byl  fiim  dál  vySif.  Lebka  ta  alnla  ve  vlasti  své 
boorgignotte,  u  nás  jí  říkali  peklhanb  (pickelbaabe).  Vzory  lebky 
bargnndskě  £i  peUhanbo  viz  na  obr.  ě.  311.  a  Č.  813.  Lebka  a  hledím 
pékně  cÍBeloTanon  viděti  na  obr.  318. 

Veleslavín  zná  peklhanb  téi  kožený,  nvádl  ho  pod  jménem  „kože- 
ného hemelina".') 

Dmhá  leb  peklhaabn  velmi  pHbazná,')  která  kolem  r.  1520  vznikla 
ve  dpanil,  a  povědomá  jest  pod  jménem  morioUf  morlan  (prý  od 
morro  kalatě  těleso),  brzy  k  nám  donesena  a  tn  oblíbena  je  v  roz- 
lifných  formách.  Naíi  řikali  té  formě,  kteroa  si  oblibili,  Btnrmhaob. 
Fflvodnl  a  vlastní  morion  byla  helmice,  jejli  nil  na  zpflsob  střechy  nad 
ě«lem  a  nad  iijí  stejným  oblonkem  ve  ipici  se  scházely.  Na  temeni  byl 
hřeben,  ale  bledi  tato^lebka  neměla.  Pravý  morion  a  nás  mivall  císařStf 
trabanti,  a  hojnějSim  počtem  přihnala  se  v  nčm  do  Oech  r.  1611  po- 
vědomá lotrovina  Fasovakých.  Obraz  moríona  či  itnrmhanbn  viz  pod 
Č.'  814.  a  iS.  315. 

Jméno  peklhanb,  peklhanbec  nalezli  jsme  jii  r.  1517  v  inventáři 
méata  Slřibra,  Jakýs  Válek  nechal  po  sobě  tehda  dva  oltépy,  koěl,  meč, 

■)  Dačický<Beiek.  Paměti.  1.  358. 

*l  Pnrkrecht.  kniha  kaůkorsbá. 

^  Demnio.  Eri^nvaft  397.| 

*)  Nomendator  VeleslavlDftv. 

^  fooviL  Boeheim.  Waffenkande,  49. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


pftDCÍř  a  peklhanb.'}  T  máln  letech  potom  je  peklhanb  t  inTratáři 
ka&koTském,  Roka  1522  totii  je  tu  t  zbroji  tovarfiské  14  peklhanbfl 
podle  8  iallřft  a  1  kapalfnn;*)  důkaz,  jak  lánoToI  ta  lebka  byla  proti 
BtarSlm  dražím  oblíbena.  Od  r.  1530  majf  pekibaab;  ni  naji  veaiiifiané, 
a  prodá?a]l  atatky  své  i  B  těmi  zbrojnými  kniy;  jsoa  tedy  peklhanby 
podle  kapalfofi  fondna  instrnctaa  Mlakého  Btatka.*)  Json  zbroji,  která 
také  při  méstakých  grnntecb  poddanských  bývala  naiKiena,  jaki  o  tom 
svédif  oa  pi^klad  ielen&  kniha  města  Týnce  nad  Labem*)  a  pamétof 
kniby  nymbnrské.') 

Rytíř  Jenlíek  z  Újezda  knpiye  r.  1546  svým  pachoIkAm  ^pekl- 
hanby  a  třmi  hřebeny  BTétlými".*)  Asi  brzy  po  r.  1510  připojuje  se  n 
Blaibé  vojenské  i  domovité  k  pefalbanbn  itonnhanb.  V  pnrkrechtnf  knize 
kaJlkorské  r.  1540  jeité  Starmhanb  není  povédom,  v  knize  méata  Týnce 
nad  Labem  z  r.  1548  již  se  piHpomlná  jakoito  rovnoprivný  s  pekibanbem. 
Též  tak  v  knihách  méata  Bychnova.^ 

Šturmhanb  dostal  ee  t  XVI.  století  do  víech  evropských  vojsk; 
méti  ho  Tnrci,  Rnsové,  Poláci,  jenie  vSickni  ti  východní  národové  dali 
mu  podoba  zvonoviton,  vysokon.  U  nás,  jakoí  praveno,  vyskytly  se  brzy 
obon  základoícb  forem  víelijaké  odrfldy.  V  klatovském  kancionáls  vidíme 
itnrmbanb  skoro  jako  fepici  s  dloabým  Štítkem.  Na  jabilejnl  výstave 
vjdéli  jsme  proaton  lebkn  bnrgnndakoa  b  hřebenem,  i  lebka,  která  na  se 
vzala  podoba  iifiáka  formy  starodávné  i  barginionn  iiSatébo  s  vytepa- 
nými  liliemi  formy  nové,  kteroaž  lze  ohledati  na  obrázku  naiem  £.316.; 

■)  Arch.  plzeíi.  Kn.  atřlbr.  f..  182.  260. 

')  Porkrecbt  ku.  kaikovaká. 

■)  Rukop.  psrdnb.  t  rnns.  anh.  fol.  10,  11.,  13^  18.  a  j. 

•)  Z  arrliÍTnich  výpisů  prof.  Solly. 

^  Peklbaubec  r.  1BT8  n  Táfiy,  mlynáře  u  Nymburka.  En.  pamW  nymb.  U. 

*)  Paméti  JenUkovj.  Rak.  mas. 

T  Kn.  I  r.  1666.  B.  10. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


Bvrcha  jame  podali  morion  b  rolmbenkoD  rftil;  db  obr.  6.  317.  rykreslen 
moríon  b  hřebenem  povýien/m  s  le  Etřechoa;  ten  Btormhaab,  jemni 
jméno  hemelfn  (e  helmelln  *),  byl  u  prostých  tojIdA  velmi  obyčejný. 
Bývaly  helmy  bargandské  s  faFebenem  Jedním,  jiné  b  třemi  BraieDýrai 
kocoany;  nikterý  pefclhanb  rozrinal  ae  do  vojny  třicetileté  toa  hojnoa 
m&oQ,  fe  přijal  Inpenaté  nálifiky  a  mřetované  bledl,  jakoi  okazoje  nái 
obrátek  2.  318. 

Tíecky  pHIby  k  alníbé  vojenské  bývaly  podifvány.  Roka  1578  pod- 
llval  v  Jindřicbové  Hradci  krejfif  Eardlnftl  iturnihaiib  za  12  grofiů.") 

Na  konec  podotknouti  jest,  ie  v  XVI.  atoleti  modon  renaiBsaninI 
leckterá  honosná  přilba  pořiiens  byla  rizem  antickým ;  to  Jsou  ve 
sbírkách  kosy  na  podívanon  a  k  slnibé  vojenské  nebyly. 

Vojsko  pěii,  jakož  Bvrchn  přlpomenato,  ihnita  mívalo  na  hlavé 
Btnrmhanb;  svon  prostoton  hodil  se  proitémn  drábn  nejlépe,  ale  rovné 
tak  zhnsta  brali  vojáci  zvl&ité  ke  konci  XVI.  vékn  soukenné  nebo 
plsténé  k'oboaky  s  peflm.  Vzor  jim  byli  lancknechti,  kteřf  si  vyšlapovali 
pyině  v  ohromných  biretech  s  valným  peffm.  Naii  jim  sice  proto  na- 
dávali fedrhonzA,  ale  dělali  to  po  nich.  Sic  jináč  peří  dostalo  se 
obecnon  modon  v  XTI.  století  i  na  železné  přílbice.  Na  leckteré  tbi, 
v  mnsenm  chované,  naleineí  íípky,  do  nichž  peři  zastrkováno. 

Druhý  kus  ochranné  zbroje  byl  „obojéek".  Při  itnrmhanba  ivláité 
bylo  oboječkn  pilná  potřeba,  ponfivadž  nemel  Etnrmhaab  , brady"  na 
ochranu  krku.  Byl  dvojf,  kovaný  ze  železa  a  dmhý  broéný,  -to  Jest 
z  dráténého  pletiva.  T  naiich  inventářích  i  v  tomto  století  .obojefky* 
často  „brněné"')  odkazuji  ae  potomkám  jako  kusy  cenné.  T  kiafté 
Čáslavského  Jana  Tachova   r.  1579   nalezli  jsme   obojíek  ,Seleiný  a  dil 

*)  MsUenaoer-  Cizí  slov.  175. 
■)  TlKher.  Účty  z  arch.  hradeck. 
■)  Areh.  plieů.  Ku.  í.  36. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


Lebka  borgiudiU. 


Cil.  SIS. 
Přilbice  ■  biedfiD,  míj.  hrabe  Jan  ■  Hamchft. 


lyGoogle 


s&» 


brnSný' ; ")  bjlo  to  tedj  spojeni  obon  aTrehn  jmenoraných.  Form;  byl 
ležaté,  jako  druhdy,  ale  t  fclatovikém  kancionále  r.  1560  abtedalf  Jsme 
téi  obojek  stojatý.  Že  brávali  rytifi  k  ieleznéma  obojeíkn  i  oodni 
obojek  I  plit&a,  okrnii  ablnué,   o  tom  přetvédíí  se  itoocf  na  železném 


Č(B.  316. 
BnrgÍDion  iiiatý. 


Kapalec  hemelfno^  le  XTI.  fékn. 


Čfa.  318.   Lebka  ■  lupeDatýma  nilUkama. 


obojei^kii   t  několika   následajicfeh   obrázkťl.     Na  obraie   tato  hned  pH- 

loieném  (fi.  319.)  leží  nodd  limec  ikrobenj  z  počátkn  XVII.  vĚko. 

Od  třicetileté  vojny   stal  se  brnéný  obojtek   na  kabátě  obyiejnoa 
modoD  i  bei  kinnýře. 


■J  Sedláček.  Arch.  Fam.  Vq.  m. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


«00 

Třetf  DdJdAleiitejM  kas 
ocbrftsiié  sbroje  byl  od«i, 
jmi  Blove  npřednf  plech*, 
kyrys,  krnnýř. 

Doba  elegaDtnfch  goti- 
ckých kjrysA  pob^nala,  a  jicb 
miBto  laDJaly  kyrjsy  reomia- 
■anÓDl,  jicbi  rii  jiS  svrchn 
Ty]f£eD. 

Přední  i  zadní  plecb  ta- 
kového byiysa  ibaňatél,  ob- 
broDbl.  Od  polovice  itoletí  V7- 
íkfíDJe  se  předat  plech  pfi 
dolejilm  konci  rjújttf  a  ipi- 
2atj,  a  ke  konci  fltoletí  býWt 
plech  velmi  krátký  a  n  kiko 
Yyřítmtf.  Od  r.  1530  mívi 
předDf  plech  aa  sobe  priv{ 
nproBtřed  patrný  hi^ben  (tá- 
pal). Tolik  o  EákUdnf  podobi 
předního  plechn  v  XTL  vrká. 

Náhrobek  V8ldSt<in8kí'Te  Stép«iiicfch.  ^  ,  ^o  do  zdoby  vfme,  íe 
byly  na  plecbn  recenéin 
HaxmiliaDském  rýhy,  il&bky, 
.rcjfy*.  Proti  žlábkované  zbroji  byta  zbroj  „hladká",  která  nevyby- 
nola.  Naopak  zbroje  Slábkované  v  dmbé  půli  XTl.  veka  oblibována 
zbroj  prutovaná,')  jejli  pékný  vzor  poslali  Plze&itl  na  jobilejnl  vý- 
Btavti  íeBkoD.  Praty  jsoa  na  ni  dva  vytesané,  pl&Btické-  Dekorován  byl 
„přední  a  zadni  plech"  v  XYL  století  aejnádhernéji  leptanými  oma 
menty.  Kromě  tobo  čltime  v  pramenecb  o  zbroji  „muzlrované",*)  i  kameny 
vykládané.  Koncem  XT],  století  nalezli  jsme  na  knmýři  také  kameny 
Bklenné.  Jtnáěe  bývá  prán!  zbroj  jako  viecek  kyrys  se  svým  přišlo- 
íenstvem  ,palérovaný",  „kalený",  „svéttý",  „éerný",  „ilatý",  a  pobitý 
pCToiby  mosaznými"  nebo  ,b{lými*.')  Černé  bménl  oblibovali  nejvíce 
vojenStl  dráhové,  nebývalot  potřebí  takových  knsA  hrabe  éistiti.  Za  vetmi 
pěknon  zdoba  klademe  onn,  kterouž  viděti  na  rytíři  privilegia  jindřicbo- 
hradeckého  r.  1552  (obr.  č.  302.).  Pan  Joacbim  má  na  Bvé  zbroji  viecky  ob- 
mby,  kde  jaká  jest,  pozlacené.  Rytii' Jenllek  z  Újezda  kapaje  r.  1546  zbroj 
na  pacholka  za  ětyři  kopy  bez  dvanáctí  groift  mli.,  a  na  „předním  i  zadním 
buse*  byly  „rejfy  svétlé  a  jiné  všecko  nesvétlé".*)  Snažili  se  tedy,  aby 
i  na  prosté  zbroji  drábovaké  kontrast  světlého  k  tmavéioa   byl  oidoboa. 

'}  y  invent  UbI.  z  r.  1G62  připomíná  se  Btf^né  jako  v  ínventáH  praCtkém 
t.  1178.,  1174. 

*)  Ha  př.  n  Kořalka  v  Praze  r.  1699.  Kn.  t.  1174. 

2  Takové  cvoCky,  patrně    na  sprostnon  ibroj,    mfvali   na  krámech   prtiiti 
.  Aich.  praž.  t,  1174.  4.  R.  1698 
<)  Pamětí  JenUkovy.  Rnkop.  mm.  Str.  71. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


éoi 

„2adni"  kus,  při  němí  platnéři  t  XVI.  stoteti  aspoň  pooěkDd 
přihlfl«U  k  anatomickéinii  útvaru  lidských  zád,  býral  tíhoí  řásu  jako 
pi^dni  km,  s  olmi  spojovaly  ho  přeikj  a  řemeny  přes  ramena  přepjaté. 
Po  stranách  byly  řemeny  oebo  háčky. 

Přední  a  ladnf  kns  Táill  %i  i  30  liber.') 

Starodávná  bmé  £ili  pancíř  v  XVI.  ba  ani  v  XVn.  století  n«- 
zabynnla.')  VŽdy  jeíté  brnlř  skládal,  spojoval  a  svařoval  tisíce  hroafkA, 
aby  z  nich  zhotovil  některý  hrnitif  kns,  hastý  tak,  že  niiádná  xbraii 
útočná  nepronikla.  Svrcbn  jsme  nvedlf,  ie  obojciky  robeny  i  brnS; 
brnfři  vlak  také  dfilali  veliké  brněné  kofiile.  „Košile  paneiřoTá 
tenkých  kroolkft",  .koíile  brněná  tlastých  kronikfl",  koiile  brnéná 
8  rokávy,  bez  rnkávfi  tn  a  tam  r  Inventáři  leckde  se  vyskytne;*)  měitan 
čáslavský  Váchftv  Jan  r.  1679  v  kiafté  svém  připomíná  ^pancíře  veli- 
kého, brněného  celého  co  koiile",  a  nad  to  jeíté  dvon  jiných  „brněni".') 
Zapsány  json  v  pramenech  XVI.  vékn  téi  „nhenké  zbroje  pod  kabát', 
to  také  byly  brnénice  dlonbé;  zapsány  bývají  „paneirovÁ  ponty", 
kteréž  byty  brně  nice  krátké. 

V  Hoře  cenili  panciř  r.  1&I2  ta  pftl  kopy;')  ke  konci  století 
(r.  1594)  poěltá  se  ,koiile  brněná  se  střibrnými  hakly  ta  16  kop  groitt 
českých  či  30  kop  míieĎských.")  Pancíř  pod  kabát  brávali  Uké  ne- 
vojenští iidé.  Rokn  1553  viní  malostranítí  cechmistři  krejčlři  jednoho 
kollegn  svého,  ie  chodí  „maje  pod  kabátem  pancíř  na  živote  svém"  a  to 
3e  ,nosí  na  ně",  to  jest,  ie  se  ně  obrnil,  ustrojil.^) 

Aby  brněni ce  na  těle  nebyla  nepohodlnou,  podíívati  ji.  V  ončicch 
rokycanských  čte  se  r.  1584  o  vydání  jedné  kopy  a  13  groifl  ,za  plátno 
a  barchan  fc  brněni".') 

Brněné  pancíře  nebo  pnnty  nosívány  v  XVI.  vékn  příkladem  vlaským 
také  tou  zpAsobon,  že  byly  DaíCvány  nebo  čattěji  vilvány  do  habétA, 
bnď  v  eelkn,  bnď  jako  , pancířové  itrychy";  krejíi  nastříhal  a  íeííl  ně- 
kolik vrstev  tafetn,  mezi  vrstvy  hedbávné  obratné  vpravil  vrstvu  pancéřovon, 
vSecko  dobře  pro&il.  Takový  paneéřoTý  kabát  vydal  za  přední  i  zadni 
plfch.  Nejspli  je  mívali  kupci  na  cesto  nebezpečnou.  Arnoit  Hybuer, 
knpec  od  ,péti  korun"  v  Praze,  mival  do  r.  1539  abméné  strychy 
pancířové  na  barchanovém  kabáte  přiéité'.')  Také  Sermíři  se  strojili  do 
„prosívaných  kabátův".     O   kabátech   pancířových  Jednal   r.  1518    sněm 

')  Sacken.  RQitang.  der  Ambraa.  Sanml. 

")  T  Hradci  Krátovd  aí  do  XVHL  veko  ponocný  nuval  koíill  brněnou  přes 
kahát.  Solar.  Hradec.  60. 

•)  Arch.  praž.  í.  1172. 

•)  Arcb.  Pam.  VU.  338. 

•)  Daeický-ReMk.  Paměti.  I.  S58. 

*)  Arvh.  pral.  é.  1173.  324. 

>)  Tamie  i.  1166.  A.  8. 

*)  Arch.  lem.  Úety  z  Bokycan. 

*)  Hiacell.  Desky.  93. 


zsdbyGoOgle 


M 

moravský,  o  fenii   zmíněno  jii  v  předeilé  části  tohoto  dfla;  ')  podáváme 

obrázek  panclřověbo  kabáta  i.  320. 

Pod  kjrys  oblékána   od  některých  rytlřO   po  Btarodávnn   pancéřová 

koéflc,    jei   dote   při   kninýři    ífhala   ven   jakoKto    „Sore  pancéřový**. 

Ale  ěastěji  byl  aSorc"  kus  samostatný,  Cenily  ae  Sorce  koncem  včku  XVI. 

ai   i   po   Šesti   kopácb.*)     Byl;   oviem   také   zbrojné  Sorce   bnd   z  látky 

niité  ve  zpdsob  lukniěky,  bod  železné  pláty  obložené  a  znýtované  kolem 

kol;    tém  plátfim,   Jichž  bývalo  vrstvon  na  sobě  Šest,  osm  i  deset,  říkali 

giosy  ibrojné".  Desltivrstevné  Sosy  ibrojné  Jioa  na  obr.  i.  321. 

často    byl    iorc    železný    po  předn  vykrojen,    a    ve  výkrojkn    bylo 

2řltl  pancéřový  íorc  na  krytf  lAna;  v  tom  případě  z  bývalého  střídmého 
poklopce,  jímž  lůno  dosti  zřetelné 
se  krylo,  vymyslili  sobě  prý  Švýcaři 
opatrovati  láno  jeSt£  zřetelnéjSf 
formou,  železným  ponzdrem  totiž, 
jež  viselo  na  íorci.  Ten  způsob  ujal 
se  v  Evropě  pro  rozpnatilon  my- 
šlénka svou.  Byl  i  n  nás,  ale  je 
charakteristické,  žo  vyskytoje  se 
v  inventářlcli  jen  s  německým  jmé- 
nem „lao",  „loe"  (Latz).  Takž  na 
příklad  naili  jsme  i  u  méŠCana  praž- 
ského Pavla  Žipanského  z  Dražíce 
(t  1673)  „iorc  s  locem','}  čáslavský 
Jan  Váchův  měl  r.  157J  pancéř 
brněný  s  lacem  a  knecbtaký  Sorc 
B  lacera;*)  také  slovntný  Korálek, 
Čís.  82a  povědomý    bohatý    pražský    alcby- 

ŽeltoD  Talterův.  (Paméinl  peniE.)  místa,  zanechal  po  sobe  r.  1599 
gdva  Sorce  mít  laczen".  Už  z  toho. 
Že  to  lapaal  ěeský  písař  v  ěeském 

inventáři   po   némeckn,   jde   na  jevoi   že   lascivný   a  zbyteíný   tento   kns 

zbroje  ochranné  k  nám  byl  donesen  z  ciziny. 

Na  obrázka  Č.  322.    zříti   loc   velmi  zřetelný,  a  poněvadž  je  tento 

nepěkný  kas  rytířského  úbora  na  tabuli  hrobnf,   tot   zase  důkaz,    že  ne 

pokládal  ho  nikdo  za  véc  nesluínon. 

S  předním  a  zadním  plechem  byl  řemeny  a  přeskami  spojován  jiný 

důležitý   kns   obranného   Satn:   rytířské   rukávy   či   rukávnice,    jimi 

někdy    nepěkným    způsobem    v  českých  inventářích    přezděli   také    „arn- 

c^ch".*)  Brnéué  nikávco  byly  i  pěti  knsA,  tedy  tak,  jak  se  vyvinoly  již 


■)  Arch.  C  XI.  SIS.  Kamenieek.  O  kabátech  panefrových  v  době  bouřně 
na  poČÚka  XTL  víku  viz  v  mns.  diplomatáfi  r.  1604. 

»)  Arch.  prai.  t  1173.  224. 

■)  En.  arch.  prai.  Č.  1172.  122. 

<}  Arch.  Pam.  Vil.  223, 

*)  Armseiig.  V  Flini  r.  1696  mí  Jan  Kladnihslcý  .jeden  araciych*,  kromě 
toho  Bvliit  sjedny  plechovinky  a  mkávee".    Kn.  arch.  plÚA.  i.  S6. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


čil,  931.  Nihrobek  Jaroil«n  Triky  t  koitele  opotawkém.     ..jbyOoOQlc 


604 

T  XIV.  století.  Na  rameDi  bjly  „D&bedruiky",  na  pleci  ,^plečniky", 
na  loktí  „mylky"  a  osUtek  ruky  kryt  „zárakáTim"  nebo  „pod- 
páiniky"  a  „mkáTci".  o  téch  kosech  jen  to  jest  doloiití,  ie  při- 
jaly na  Bebe   t  tom  století   ráz  renaissanCni,    jejt   vypsati  jame   sTrcfan. 


Cía.  S23.    Náhrobek  BohnaliTa  Témfoa  i  Tfimic. 

TSe  se  laokrODblílo,  kde  jaká  gotícká  linie,  Ipice,  Tiecko  sapnEeno. 
Jenom  „nábedrnlky"  i  při  Haxmittanské  zbroji  dlouho  árii  se  ipičaté 
formy  gotické,   yysoce   i  ramen  vystapujíce. ')     Při  renaissančním  nUcivě 

')  TJE  na  pr.  rťprodnkci  Jobdi  ■  r.  IBS4  t  Lfltiew.  Oesdi.  dea  Eapféntieh. 

DigitizsdbyGOO^^Ie 


zmeníllr  se  myikj.')  Rnkavice  „branoé*.  Jimž  také  HkáDO  ^pl^chovice", 
od  pbčátku  XTI.  Tékn  bjly  ve  víech  kasech  vyTloaty.  Kaídý  prst  mil 
sTOJe  ielezné  Článkj,  baď  pláty,  baď  kroniky.  Pniítf  ieleznici  ,p1echo- 
Tých  rakaTic"  hojně  párfl  na  skladě  mÍTali.  1  raka?ičník  pražský  Martin 
Nejtynkar  (f  1599)  měl  v  krámě  „rakaTice  velké  pancil^Té  s  brnČDfm" 
za  dvě  kopy.  Kdyí  se  mfil  před  lety  státi  mistrem,  dělal  .la  míatrOTský 
kns  rnkaTÍce  dloabé  doté,  iermlřské*,  které  si  do  smrti  choval-*) 

Kdo  měl  zbroj  viecka  al  potnd  vypaanon,  teo  měl  .kyryga  nebo 
ibroie'  pfll;  ueněl  tedy  ielezné  ochrany  na  nohách.  Ktert^  vypadá 
zbroje  pAl  celkoTJm  pohledem,  to  viděti  na  obr.  é.  333. 

Z  t^chže  kosQ  jako  v  XT.  vékn  skladita 
byla  ochrana  rytll^kých  nohon  i  v  tomto  sto- 
letí. Na  stehnech  byly,  jakoK  avrchn  řeěeno, 
íosy  sbrojné,*)  které  poěltány  do  . zbroje  pfll", 
tedy  k  hofejBf  íásti  rytířského  úborn.  Zbroj 
i  s  „náholenky",  s  „nákolnikem"  nebo 
„nákolenky"  (také  nákoleny)  a  střeviei 
železnými  slala  „ceton",  právě  tak  jako 
v  století  předcháiejlcim,  Ná  bole  ně,  nákoleoa 
i  střevíce  tie  ohledati  na  viecb  obrazech  do- 
aavad  přilolených. 

Železné  střevíce  měly  tfi  rozvoj  formy 
jako  kofené.  Asi  do  r.  1530  mely  podobu 
Širokých  tlápfl,  do  polovice  století  byly  rohatý 
a  pořade   doat  liroky,  a  teprv   odtnd  braly  na 

ee  forma  přirozenějíi.  „  „   ,    *^*''  ^^:  „ 

ZBudovcoTaAoUalkarann 
Ostraha  reuaissanínl  doby   změnila  se.  r-  1618. 

Rytíř  v  třmenech  nestál  jako  druhdy,  než  seděl 
v  sedle,    a   proto    se   bodec    na   ostroze   mohl 

zkrátiti.  Při  branném  ghabatém  střevíci"  zbroje  řeiené  Maxmilianskě 
nebo  milánské  byla  ostroha  připevňována  vlastně  na  spodní  obnv  rytí- 
řova, takže  pak  jen  bodec  éfbal  ze  železného  střevíce.  Asi  v  poloa 
veka  laiali  bodec  obraceti  vzhfim  poněknd.  Kolefko  v  bodct  bylo 
v  XVI.  Tékn  vétíf  nežli  druhdy.  Ufvalo  obyčejně  pět  ostnfl.*)  Celá  ostroha 
co  do  zdoby  stala  se  hraíkon  fantasie  nejrozmanitější.  OstroJnfd  dle 
artikntA  z  r.  1562  pořizovali  za  mistrovský  kus  „ostruhy  mosazi  po- 
vlečené",') kterážto  zpráva  nkaznje  poněknd,  jakého  zpAsobn  bývaly 
honosnéjíl    ostruhy    a    nás.     Leckdy    čteme    o    pocínovaných    ostrohách, 


')  Demmin.  Kňťgswaff.  366. 

*)  Arch.  prU.  t.  1174.  S6. 

*}  Koho  1698  má  na  sklade  .pár  ioiB  zbrojných*  ieleznik  pražský  Šener. 
Arch.  pral.  i.  1174.  4.  Teleslavin  (Nomenclator)  vykládá  ios  la  fértoeh  nebo  tore. 
To  je  potad  poaino,  aby  nikdo  nehledal  tobdajU  iosy  nékde  vzsda.  Šosy  naíicb 
kabátů  JBou  na  zadku,  íosy  zbrojné  byly  na  pradku. 

'}  Zschille.  Der  8pom.  18. 

*)  Arch.  mns.  Listiny  starom. 

Dr.  Ziknutd  maMr:   IHtinr  ki^*.  40 


zsdbyGoOgle 


o  Í%nifch  ostroh&ch,  které  hj\j 
T.  IGU  potftáDf  sa  20  krejearfl, 
k  o  pozlftcen^cb  ostrohách,  Jet  ce- 
oill  ODotao  roku  la  35  krejearfl,') 
Také  yjsijtají  n  n  oás  dosti  Ebn* 
sta  ostrohy  nherské,  které  mely  ii- 
rol^   krk   a   bjly   obyčejní    itny. 

Poslední  obranný  kni  —  ilít 
a  pftTéza  —  T  XVL  itoIeU  itri- 
cely  pa&ov&nf.  Teleslavin  ayádi  dc 
Jeité  maloQ  pavéxa  ,t  pfll  kola* 
(tedy  jako  polovic  kmhn),  toE  prf 
paTéxa  pfiifch,  ale  obecnon  ani  oby 
íejnoa  nebyla.  Nejdřlr  oTiero  ve 
vojité  Emizely  staré  hasitaké  pavézy, 
a  to   brzy   v  zaiátcich   ZTL  vékn. 

Na  přiloieném  obrazci  (i.  324.) 

podáváme    jako    dodatkem    pavézo 

peSibo   vojáka   z  konce   XT.   včkn. 

T  inventářfcb  méStanských  jest  pa- 

.  veza  nebo  ítft  v  XVI,  veka  vzácnost 

ČI.  SM.  Z  i<.k<  blbU  t.  1«».         .  j„  j,|,„  p.„4,k.  ,;„j    „,  p,|. 

klad  pražská  Dorota  Radnická  s  Vy- 
sokého měla  jeíté  r.  1612  .pavéiy 
B  erby"  ve  svém  obyte.')  Za  to  spii  obvyknou  v  XVL  století  po  vzorech 
cizinských  n  nás  v  bohatíieb  domácnostech  honosné  itfty  a  pokliře, 
v  kovu  omfle  tepané,  figarami  a  pestrým  dekorem  renaissanínim  hojné 
zdobené.*)  Jen  rytíři  jeitě  k  celé  zbroji  brávali  vojenský  itlt;  »  tak 
jakoito  nerozlníná  část  rytířského  zbroje  iivořil  itit  až  do  XVIII.  sto- 
letí. Tn  zahynal.  Naproti  tomn  v  XVI.  století  zobyéejnély  malinké  Ititby, 
které  kryly  pěsf.  Mely  podobu  mis,  a  (ermfři  připínali  si  je  k  meČi.  Ale 
mlfito  takového  péstolbo  Stlta  mívali  naii  lidé  v  XVI.  vékn  objéej,  že 
d&vajlce  se  vo  rvačkn  a  v  ierm,  obalovali  sobe  rnka  pláitém.*) 

Na  ítité  ovádéji  se  částky:  mkovéti  držadlo  a  ,Ípic  neboli  pro- 
středni randel*  (rondelle'). 

■J  Arch.  prsi.  1.  1174.  469. 

•)  Tsmže  Ě.  1174. 

'i  Jeden  uádberoý  byl  y  fieskd  JDbilcjnf  vystaví  retroip.  i.  1S5. 

<)  Boebeim.  WiSenkande  256.  dl.  le  to  zvyk  ponie  re  ŠpaDÍlIch  átijytíý. 
Proti  tnmu  prsTfme,  ie  tslc  i  n  nás  b^lo,  ofiem  asi  přilcladem  ciiincA.  V  prat- 
tkfch  knibách  loudiifch  doby  Radolfovy  uenf  upsáno  bitvy  pooliCnl,  aby  nékdo 
nebalil  sobd  na  šerm  raku  pliálčml 

■)  Tclulavfn&v  Nomendator. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


Zbraň  útočná. 

Heč;  jetio  proměna;  koš;  dvojnici  meie,  íarjoun;  att  kHiový;  poprerný;  kordi 
korduUC,  teiik,  djka,  verana,  djkft  kiooboji;  rapfr,  konCIř,  Iiordýř,  Itcchr,  Savlc, 
piitnlcia,  iavlfl  íeakA,  puitkllr.  Kopt,  oitfp,  audlke,  lulapartna,  iponta,  partctan, 
koncky,  kfliy,  koHlny,  irenipfs.  Palcitj,  kUdin,  sekery,  cep.  Lok,  knie,  pilestra, 
pniky  Blřelné  ruinl;  Uiče  k  račniclm,  toulce. 

V  XVI.  století  zainoQ  z  „křiže"  meíového  Tylézati  ielezoé  nebo 
Bosainé  pnity  na  ochrana  prstů;  do  polovice  stoletf  ni  Tinon  le  od 
křiie  ai  ke  knoflika  po  celém  Jilci. 

Nei  co  tn  viel  i  kterakých  forem  od  prvního  rotStépenf  a  zbnjafilého 
TjpiiDtf  pfíčky  li  křiie  jilcového  ai  po  rozvlantý  prolamovaný  bohatý 
koi,  obcplnajld  vEecka  rokojeL  A  ke  vil  té  obrané  lidsků  roky  přibyl 
T  XVI.  BtoleU  k  moíi  a  k  jeho  příbazoé  droiiné  oblý  výrastek,  dntý 
nebo  ploý  Štítek,  z  jilce  na  hlaveň  nebo  éepel  meíovoa  kolmo  vysto- 
piylcf,  nebo  i  přehnaly,  nékdy  neveliký,  jindy  velmi  valný.  Nfmcl  mo 
fikali  eselshof ;  má  opravda  podobo  podkůvky.  A  kdo  vypiSe  v  XVI.  veku 
Teikcry  odrůdy  meCové! 

Co  do  vellkoiti  pimi  stojí  v  hidé  mečc  dvojruči  —  dlok- 
iverty,  Slochtáverty  (viz  obr.  6.  IGi.). 

Veliké  Klokiverty  s  JSepeli  rovnon  oebo  plamennoo  nebyly  ve  voJStě 
ani  v  XVl.  stoletf  pfíliS  obyíejny.  BytoC  s  oimi  aesoodoó  pořízení,  tak 
nesnadné,  že  voják,  chtěl-Ii  eloniiti  se  dvojničfm  mei!em,  a  tndfi  bráti 
dvojí  žold,  mosil  míti  svědectví  plaemné,  fe  ftal  se  .mistrem  dlonhého 
meče*.')  Do  konco  XVI.  stoleti  byly  nemnohé  drábovské  roty  se  ílocht- 
iverty  clilonbon  leckterého  vojska.  Vypadaly  brozníji  nežli  ú<!inek  jich 
nemotorné  dvojročl  zbraně. 

Také  magistrátům  n  jiným  onřadfim  hýly  ohromné  plamenné  dvoj- 
nici meče  parádoa,  kteron  dráhové  před  pány  oosiU  veřejné.  V  českých 
domácnostech  od  druhé  p&lky  XVI.  stoletf  nacbáziS  a  podivením  dosti 
zbosta  gStokiverty".*)  I  pani  Anna  Vcleslavinova  mívala  na  posteli  na 
rozfcb  sloapfl  pod  nebesy  dva  ílokSverty  zavéSené.')  Sladovnfk  Suknička 
mčl  r,  IfiSŠ  dvojrnči  meč  takto  popsaný:  ,mcč  velký  starodávný  s  figu- 
rami Ělochtíwert".*)  Císařský  rycbtůř  berounský  Albin  (f  1C07)  mél 
v  bytě  ílokivcrt,*)  v  kSaftccb  náchodských  leckdo  vyskytne  se  nilok- 
ivert*,")  a  takž  nápodobně  i  v  jiných  venkovských  městech.^ 


■)  Boch«im.  Waffenknnde  2G1,  Maasbere.  Wáfen.  10. 

*)  Kn.  C.  1172    171.  v  pni.  arch. 

*)  Arch.  prai.  t.  1174.  220. 

<)  T«inžo  ko.  Ě.  1173.  fol.  231. 

*|  Arch.  berounský.  Kn.  poiAstalostí. 

*)  Arch  nácboilsky.  Kn.  kiafift. 

^)  Bukopis  z  Uradce  Jindřichova  v  mas.  t.  24.  O.  26. 


40* 

DigitizsdbyGOO^^Ie 


<:t^:^^ 


B06 


Co  do  idoby  v^BkTtqji  se  doati  zfanata 
ilachtfiTerty  „pOBtřibřené". 

SarSonn  se  shoata  klade  téi  la  drojru^f 
meč.  Ale  zdá  se,  íe  byl  přec  o  oéco  meDÍi  neili 
ilokÍTert;  Debof  filokiTert,  jakoi  rlme,  pro  oe- 
hbitosf  BTOji  klidoé  visiTal  t  pokojlcb  méSCan- 
ských,  ale  se  iarSoDnem  chodil  leckdo,  iarionnem 
sekali  se  méEfané  při  rvačkách.  NejedoDo  čte  se 
T  knize,  ie  teo  onen  měl  ,íar4oiiii  na  obČ  mce 
a  sekal  jim".')  Ale  jedenkráte  r.  1670  čtlí  jsme, 
íe  dmb  dniba  posekal  ,earioiiaem  čili  kor- 
díkem".*) 

Prostý  fiarionn  cenili  koncem  století  v  Praze 
po  kope,')  nádherný  byl  r.  1546  za  sedm  kop  mf- 
ieĎských,  kdeito  meč  téhof  léta  stál  kopa.*) 

I  bardýř  klade  se  za  veliký  meč  dTojmčl. 
Teleslarfn  přimo  překládá  jméno  jebo  slovem 
schUcbtBchwert;')  ale  častiji  rozamívá  se  t  pra- 
menecb  jménem  bnrdýř  veliký  raplr. 

Obyčejný  meč  křížový  starodávnébo  rázu 
v  XVI.  víka  zabyunl  skoro  docela.  Jen  popravné 
meče  věrné  driely  se  křiíové  formy,  protože  ne- 
bylo při  nich  potřebf  rnky  při chraňo váti.  Bývaly 
zdobeny  nápisy  a  rytinami.  Na  přítomném  obrázko 
č.  335.  zříti  meč  popravný  s  nápisem  Et  verbum 
caro  factam  est.  Kromě  toho  vyryta  na  čepeli 
poprava. 

Aleče  s  vyvinutými  hmikami  a  jilci  braly  na 
se  přerozmanité  formy  a  odliSnjf  se  co  do  ilře  a 
velikosti  koíe,  co  do  délky,  epice  a  brasn  na 
hlavni  či  čepeli. 

Přikládáme  v  č.  326.  obrázek  meče  křfio- 
vého   ze   XVI.  veko    se   Štítkem    ielezným,    tepa- 
ným; pod  i.  327.  je  meč  s  jilcem  a  koiem  pro- 
figurálně   a  ornameatálně   řesaným  a 
vyzlaceným;   pod  Č.  328.  je  meč  ze  XVII.  století 
s  mkojeti   vinntou,   s  koiem   stříbrem  vybíjeným. 
Co  do  zvláitni  úlohy   připomínají   se   meče  liermlřské*  a  meče 
„k  jízdě"    čili    meče    „rej tbarské".     Koncem    veka   eenl   se   jeden 


Čls.  825. 
Meč  popravný. 
Maj.  hrab.  Jsr.  Cernln.    lajaoyiafm 


■)  Arcb.  prU.  č.  ll&e.  128.  R.  1686. 

>)  Tamie  i.  1240.  46. 

*)  Tamie  t.  1176.  234. 

')  Miscell.  pH  desk.  L  92.  Y.  S. 

*)  Nomencl.  qnidríling.  396. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


609 


„meíík  rejtharBký"  za  40  groiA,  jiDý  meč  b  jltdS  za  obdi  kopl     Otíohi 
dl  íDTentář,  íe  při  poBlednlm  mečí  „bylo  stříbro".') 

NÉjaký  meí  slul  „frydl".  Uvádí  se  r.  1572  v  inventáři  pražském.') 
Jak  vypadal,  nedovédéli  jsme  se,  ale  jména  jebo  jsme  proto  labodtt!  ne- 


7 

Čfs.  536. 

Hee  le  XTI.  stol. 

Originat 

la  láaka  t  Ttchoié. 


Cla.  827. 

tleé  le  XVI.  itol. 

Originál 

na  Kromlově. 


Mee  ze  XVn.  Těkn. 

Originál 

na  KmmloTé. 


cbtéli.*)    Vyalovajeme  skromué  minini,    íe  iryál  hodil  se  Ic  oznámeni 
„frydo" ;  totii  aby  zápa^Dlci  přestali  na  sebe  práti. 


')  Arch.  pral.  6.  1178.  224.  En.  é.  61.  286. 

>)  ,Tesáka  pét,  intý  frydl"  v  arch.  prai.  &  1173.  338. 

>)  Arcb  prU.  i.  1173.  117. 


zsdbyGoOgle 


610 

Aby  86  kdo  opfra!  o  meS  jabo  o  hOl,  toho  najdel  t  tomto  wika 
jcEtJS  řidčeji  iieili  T  přcdeSlém,  a  to  jcD  na  pofátko  Jeho  a  jen  na  cizích 
obrazech,  jako  příkladem  na  obruzecb  Školy  DDrerovy,  na  obrázcích 
Bartla  Dchamu  y  modlitební  knize  kurfiřta  Albreclits  Braní borakčho. 

Kord  přcEcl  do  XVI.  včka  a  rozTinnl  so  nesífslnymi  odrfidimi. 
Znalci  tiM  podlo  úzkostí,  iirokoati,  hranatosti,  ohebností  a  délky  Žepclnf 
rozmanitých  kordů  asi  dvan&Ltcro  i&kladiifcb  hlavních  forem.')  Kord  byl 
viech  mcíQ  nejozdobnij^f,  byl  ucjspiie  zbrani  honomon;  velmi  ho  ob- 
libuTali  mrštiti  i  panStí  Evibňci. 

V  fesky-ch  ioveDtůřiuh  vyskytují  se  „kordy  na  dré  rncc",  tedv 
kordy  velmi,  veliké,')  kordy  glovon  „Spadá",')  kordy  „nidrlantské",*} 
tedy  kordy  rňzn  cizího.  Na  iřech  přiloieo^ch  obrázcích  jsou  vzorky  kordĎ. 
Obr.  &  320.  je  honosný  kord  ze  XVII.  vékn.  Na  hlavni  vyryto  heslo: 
Fro  deo  gloria  et  patria;  jilec  e  ocdi  řezaný.  Na  obr.  £.  330.  je  kord 
B  jilcem  řezaným,  Blřibrcm  vybíjeným.  Třetí  kord  6.  331.  Je  nejbooos- 
níjil;  má  pozlacený  jilec  atřibrem  vybitý.  Bronien  Je  na  obon  Btran&rh. 

Kordy  vytiskly  mefi  z  panovAnl.  Když  sbíral  Slavata  svým  zbon- 
řcným  poddaným  v  Ilradci  Jindřichové  zbroj  a  zbraň,  z  posečitých  zbrani 
jen  kordy  nalézal  —  n  Uaatncra  ai  i  deset  kasQ,  n  Dramhanzského, 
jemní  na  konec  hrdlo  darováno,  naili  <!tyřl  kordy.') 

I  v  tom  Btcieti  nadále  oblíbeny  byly  korduIŮJO  (viz  náS  obr. 
č.  332.,')  tesáky,  plece  fii  d^ky,  poboéniky  a  tnlirhy,  viecko 
z  droiiny  nieí'ovó  a  bud  málo  baď  nic  od  sebe  so  nelijící.  Tnlichy  mivaji 
objčejnd  při  jilci  Jen  malý  miskový  kolik,  Jak  to  vidíme  v  majestáte 
Doiíífi  pražských  z  r.  1523,*)  plec,  Jejiž  podobn  přikládáme  obr.  i.  333., 
vykládá  Veleslavín  za  .krátký  tesák  za  pasem,  za  Eirohý  tnlich;")  dýky 
mlvaJi  kromč  obyfejné  též  hlavni  plamennoa,  jakol  jsme  viděli  v  Jobi* 
lejni  feskó  výstavě  na  originále,  Jehož  podoba  podáváme  obr.  S.  334. 
Na  čepeli  jscn  vyleptané  Ggary  a  znaky  vojenské.') 

jináfo  připomínají  se  v  archivních  zprávách  tnlicby  afiiBtcové*. 
to  jest  na  jilci  drátem  pocínovaným  ovinuté,  dýky  ^střibrcm  ob- 
loženo", „s  aksamitem",  b  literami  na  koofUka;  tosáky 
,8  flniky". 

Co  do  cen  téchto  drobnfjEích  meiiíkfl  nvádíjí  prameny  v  prmtch 
letech  XVI.  stoleti  tesáéky  po  15  groilch  (nteé  t  ptň  kopé,<*)  koncem 
století   tesáCck    b  flniky    byl    za  30  groSA  mli.")     U  jilíaře   pražského 


')  Barheim.  WaffřDknnde.  264. 

>)  Arch.  bcrouniliý.  Iav?ntář. 

•)  V  bn.  nichodsk.  kšaftů  a  r.  1603. 

■j  Arch.  prii.   C.  117*. 

'j  Ituliop.  T  nos.  t.  24.  a.  26. 

'j  Ten  kordiilíe  nímecký,  nileiilý  knižed  abfrce  v  Rondnicl,  jest  po  n 
mfnůní  z  hrany  XVII.  víko,  Siariilio  obráikn  nebylo  Ise  dosIcL 

'}  V  méstsk.  tnm. 

*)  Komend.  Veleslaví d&t, 

*)  Iteirosp   k&tal.  i.  11. 

>*)  Dieichý.  Famfli.  I.  dSB. 

")  Arch.  prát.  i.  117S.  221. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


sil 


r.  1607  ocenénj  pblanS  teBákovň',  jlcbi  mél  na  krami  161,  po  16  fcrej- 
carecb,  „hlHTnd  kordaláčoTé",  jichi  mél  na  hotové  50,  po  15  krejcarech.') 
Někdy  byly   ty   drobné   koty  zaměňoTány.     Prodávalté  do  r.  1568 
praiský  fimnk^ř  Šmíd  ,note  némecké  la  tolichy*  po  bílém  groSf- 


Čf>.  S28. 

HoDOSD^  kord 

M  inakem  UoloTnUkým. 


Kord  te  X7II.  riko. 
Orig.  na  KrnmlOTé, 


čít.  SS1. 
Kord  hoDOBoý  le  X71I.  itol. 
Orig.  na  uUskn  *  Rychnoré. 


Z  podivných  forem  i  v  XTI.  století  dýka  ,TerQna"  trrala  (obr. 
6.  335.),  a  k  ni  přibyta  ncjpodívnéjif  dýka  k  aoaboji,  d/ka,  jejfž 
podobu  klademe  obr.  t.  336.,  ta  je  velmi  krátki,  glo  b  rnkovétl  velikoa 
a  lirokým  plechem  krytou,  i  nii  vyčabajf  ojabené  tyfe  na  odrai  pro- 
tivníkovy ibrané. 


')  Arch.  ^it.  6.  1174. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


6ia 


Se  ípAnSIským  krolem  přineasny  k  D&m  *  pflli  XVI.  rékn  kordy 
nového  iplsoba,  Slnly  rapiry  (viz  obr.  č.  337.)-  Nebyla  to  sbraň  ponze 
poseČiti,  alebri  spli  bodai.  Rapiry  staly  se  tnakem  .lepSfch"  tfld  a  pro 
sToji  lehkost  a  plflhodiioBt  roimnoíily  chof  k  sonboiům.  V  XYI.  T$ka 
jsOQ  daelly  opravdn  skotek  pravíednl  n  o&s  i  v  ciiini.') 

Rtplry  rOEvljely  se  t  mnoh6  formy  a  byly  vidy  oidobny,  ba  ftuto 
honoBoy  a  uádkemy.  Z  odrfld  raplrovýďi  jmennjl  se  v  naiich  iovenUřich 


u 


čil.  888. 

KordnUi  roodnický 

posdiiL 


ČÍB.  884. 

Djka  B  pUinennoD  CepeU. 

Eonec  XVI.  Tfika. 

H^.  p,  hrabé^Hurach. 


rapfry  gennlřské  čili  „péra",  kooílře,  tenké  rapiry  nejdelBlho  draho, 
bardýře,  které  jsme  aaSli  Bkryté  i  v  holich  neboli  čekanech,  byly 
rapiry  nejtéíSfho  rám,  ítechery,  rapfry  to  nejkratfil.  Bnrdýře  byly 
také  nčjako  íeské,  ipifiaté.  Čtemet,  ie  při  vjezde  Ferdinanda  do  Prahy 
r,  1558  měl  jeden  oddfl  mladých  vtJiuA  při  celém  kyryse  ,v  mkon 
České  fipiéatébnrdýře   a   řemdihy  a  jinf  dlonhé  nfimecfcé  oitipy.') 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


613 


Šmnkýj'  praiaký  Behm  (f  1595)  mél  na  krAmé  tuků  rapfry  „medDláoské" 
(Hediolau)  po  ftyřech  kopách  a  .jeden  obzvláitnl  pozlacený"  za  20 kop!') 
Bardýř  „b  poBlřlbfeDJmi  jilci*  ptati  r.  1594  za  kopn,  tedy  stejně  tolik 
jako  iarioQD.')  U  pražského  jilčaře')  napočítali  na  kráme  r,  1607 
61   hlavně   rapfrOTé,    44   hUvné   íermlřské   rapírové,    z    čehož   jde,    ie 


Čís.  336.  Git.  886. 

Pobočník  Tanina.  Dýka  loabojnfce. 

Haj.  p.  aelnJk  Hergesell. 


iermíH  mÍTali  iié  zvliStni  rapfry,  96  palírovaných  hlavDl  rapírových, 
44  hlavně  ítechýfské  a  9  hlavni  raplrovýcb  dětinských.  K  tomn  byly 
i  dva  ítecher;  celé  „9  Černými  literami".  Kopa  hlavni  rapirových  lepSich 
počítali  po  20  zlatých  rýnských,  prostá  hlaveň  byla  po  14  krejcarech, 
iermlřská  po  15  krejcarech,  dětinská  po   12  krejcarech.    K  těm  hlavním 

')  Arch.  praž.  t.  1173.  308. 
*)  Tamtu  č.  1173.  224. 
*)  Tamža  č.  1174.  R.  1607. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


614 

Eili  íepcllm  niél  dotčený  míjtr  232  bmiek  „k  jHcAni  rapfrorým*,  jilcA 
měl  44  a  64  kotonfie  drdtD  ,k  jilcAm"  a  nem&lo  pleebA  k  obklá 
dáni  poiev. 

Kb  koneo  j«st  nvésti,  ie  itará  fiarlo  BlOTanská  d  nis  v  XVL  století 
tttjaé  byla  oblíbena  jako  leckterý  jiný  afrebn  psaný  kas  mcíový.  Alt  to 
Desrofme  zapříti,  íe  nejvice  SutIí  jsme  nalezli  n  proBtjcb  lidf.  V  prai- 
sbýcb  mSstecb  měli  brannf  „palaSe",')  tn  také  BiermicloTali"  pacbolei 
rj-cbtáf Sti ')  iarlemi  tak  jako  biřicové  včka  tobo  i  atolett  předeiléba*) 
Také  bývají  iarie  v  cechovnlcb  zbranfcb  zapsány.  Bokn  1611  knpqje 
cech  mlyntiHt  katnoborských  dvě  iavle  za  1  kopo  20  gToii.*)  Kdo  sem 
přicházeli  1  Polska,  z  Uher,  vidy  mfvali  jenom  íav1e  nebo  palaíe.  Táclav 
Batory  (r.  1594)  v  Praze  bytDJfcf  nemel  ani  jlnýcb  meíA  neili  .pét 
Savll  nherskýcb".')  Šavle  „nberská"  cenina  v  Praze  r.  1568  v  pataicti 
groSicb."}  Z  tnreckých  vojen  přínUeoy  k  n&m  hojné  gSavle  turecké*, 
a  koncem  etoletí  vyskytnje  ta  a  nás  taká  vlaská  fiavlice  krátká,  kterái  bez- 
pochyby po  velikém  knofllkn  (pístallo)  slala  „pistolesa",  pestoleia  a  apistn- 
lesa".  Jeden  praiaký  avédek  v  soude  zcve  krátký  korduláč  pestolesoa.*) 
Svrchu  feíený  jilCař  pražský  měl  r.  1607  připraveno  19  hlavni  pistnle- 
Bových  a  63  jilce  k  pistnlesSm;  ityři  pistnleay  měl  hotové.  Hlaveíi  pfsta- 
lesovou  ma  ocenili  po  12  krejcarech,  byla  tedy  o  3  krejcary  lacinéjii 
nežli  neJborSI  raplrová  hlaveí.  Hlavo!  obyčejných  iavlovýďi  měl  na 
skladě  162,  z  febož  patrno,  kterak  iavle  v  té  době  £la  na  odbyt.*)  Že 
podle  vEcIijakýcb  cizich  íavli  vidy  vyakytnji  se  v  knihách  íavle  iTué 
ěeaké,  to  bndii  pověděno  zvlá£t.  Česká  íavle  je  na  příklad  v  dědictví 
po  praiském  bohatci  Korálkoví,  Často  zmíněném. 

Jakkoli  v  jedné  pražské  knize*)  r.  1593  jest  pérem  Dakreslena 
iavle  o  blavni  docela  rovné,  to  přece  nade  vii  pochybu  již  k  povue 
fiavlic  slníl,  aby  byly  křivolaky.  Pro  tn  křivost  mohla  býti  iavle  snadno 
nebezpečnou,  když  ji  v  pochva  zavíral  člověk  náhlý.  Boku  1615  vypra- 
vuje pražská  kniba"*)  o  Sebastianovi  Badinském,  Polákovi,  že  poapiv  ae 
8  Poláky  vytrhl  iavli  a  chtěje  ji  zase  do  poivy  vpraviti,  ie  ta  nbodl 
a  od  toho  orařcl. 

Že  visely  vielíjaké  aečné  i  bodavé  me£e  a  kordy  na  opaiech  nad 
boky  spjatých,  o  tom  pověděno  svrchu,  ta  jea  dokládáme,  že  záhy 
v  XVII.  věkn  začali  věietí  pobočnou  zbrab  na  iiroké  pásy  přes  rameno 
přehozené    nebo    i    na   řemeny,     čtemef  r.  1616,    že  kdosi  atrbl  sokovi 

■)  Arch.  praž.  6.  1291. 

<)  Tamie  t.  1291.  414. 

•j  T&oile  i.  1061.  ei. 

')  .Arch.  horaký,  opisy  r  tem.  arch. 

')  Arch.  prai.  č.  1208.  76. 

*)  Tamže  č.  1178.  234. 

<]  Tamže  t.  1159.  161. 

■)  Tamie  č.  1174. 

•)  Tamté  i.  lOCl.  61. 

''j  Arch.  prai.  í.  1293.  S9.  Ta  příhoda  dostala  le  do  knih,  ponívadi  ne- 
bohý Polán  .před  stou  amrtí  se  ohlásil,  ie  Pavlovi,  pana  Václ.  Kntery  «  Pauai- 
berka  ^uáíkovi,  jednoho  valacha  na  památku  svon  darqje*. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


615 

BTéma  kord  krátký  (pintdeken  —  banddegen),  který  měl  nt  řemcDn 
okolo  Iirdla,*)  Pásy  slalf  oékdy  npinty*,  alo  objčejnJ^jl  pantaUry 
(bandclier,  bandootifrc)-  MoSketýři  mívali  na  nich  „l&daůky"  koíl  oíité. 
PanUllr  muSkolýrO  r.  ICII  při  kornnovini  UatiáSovd  byl  dla  Závity 
„t  zclenébo  aksamita  s  bflým  a  Ecrroným  třepealm  po  siranách".*) 
Pantalfry  nalezeoy  také  ve  svricicb  míítan&.^J 


OtoČDÓ  Ebrané  na  dřevdných  ratiUfch  —  vojenská  dřeva  —  json 
základním  rázem  ivým  Čtveré:  Json  nojprve  poaze  bodavé,  které  lze 
■brnoQti  ve  jméno  oStdpŮ  íi  kopi-  Drabé  Jion  ty  bodáky,  na  nichi 
formn  aekjry  cfetelnS  vidéti  jest.  Ty  Blaji  v  XVI.  století  obecnS  bála- 
partny  (něm.  bellebarte,  belmbarte,  frc.  ballebarde).  Zvali  jsme  je  proto 
v  XT.  Etoletf  aekyřicemi.  Třoti  dfeva  Jion  partisiiny  (o£m.  partisano, 
Ital.  partízíana,  frc.  pertnfsan);  tak  slaly  ony  bodáky,  které  na  dolejjfin 
konci  icleza  měly  dvě  nSi,  dva  báky,  dvě  ramena;  a  ko&eěně  čtvrtý  kas 
dřev  json  kflsy,  kosiřc,  jícbi  ielezo  podobá  se  noii  po  jedná  straně 
brooícnéroa. 

Bylo-U  v  XV.  utoleti  nesnadno  rozdělovati  a  rozllSovati  dřeva 
Tojenská,  nesnadněji  jest  v  století  následajlcfm.  Ke  kaidé  ze  čtyř  jmeno- 
vanýcb  základnfcb  forem  přibylo  odrůd  vielijakýcb  a  tak  sloíitýcb,  íe 
itěži  lze  je  přesně  rozeznati. 

A  kromě  nesnadnosti  věcné,  mívá  badatel  potíž  v  caSich  pramenech 
8  názvem  ěeským.  Čechdm,  jakoi  jsme  oiaámill  svrchn,  vfecko  víndy  je 
sndlice.  Proti  predelle  době  viak  pomáhá  sobě  česká  řeč,  vlc  neí  dnibdy 
bývalo,  názvy  cizinskými. 

Vfiimnéme  aobé  dřev  Eevrobněji. 

Ke  kopím  přibyla  v  XVI.  věkn  darda.  Bylo  to  kopl  a  hrotem 
velmi  ostrým.  Vyskytuje  se  v  českých  inventářích,*)  a  slovníky  staré 
Jmeniui  a  překládají  kopi  to  slovem  £efelln,  veralnm  a  vykládají  je  za 
,8ermířský  oStipcc".')  Málo  která  Česká  domácnost  byla,  aby  v  ni  ne- 
měli oEtěpo  nebo  kopl.  Nejbostéji  zapsány  bývají  v  inventářích  oitépy 
ze  leleza  roiďdlovského.')  Uiknlái  Štrejt,  pražský  Železalh,  prodával  do 
r.  1590  ,ToStipy  pocínované"  po  tolam.^  Ha  obr.  č.  338.  naznačeno 
kopl  neb  oitěp  honosný,  s  konce  XVI.  tékn  pocházející;  čepel  jeho 
ryta,  ratiité  sametem  potaženo. 

Ilalapartny  čilí  sekcřice,  byvie  pflvodné  sečnými  sekerami,  osvědčo- 
valy STon  nápotomnl  povaha  bodavou  tím,  ie  hrot  Jejich  čfm  dále  do 
XVI.  věkn  tim  vlcc  se  prodlažoval.     Bekora  bývala  zdobně  prolamoTána. 

')  Arch.  prai.  C  1070.  213. 

*)  Univ.  knib.  t  64.  B.  181. 

■)  Itnkop.  mas.  i.  2J.  O.  26.  fol  iO. 

']  Arch.  mas.  i  2Í.  G.  26.  fol.  40. 

')  VeleslaTlnA'  NumencUtor. 

*|  Jit  od  r.  1510.  Ka.  komor.  Rondo.  34.  A.  6.  264. 

^  Arch.  pral.  6.  117S.  187. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


616 


Nádherné  zdobení  haUpsrten  vykládá  ee  tlm,  že  měli  nknecbti''   s  hoDOS- 
afmi  hatapartnamt  býti  pochloboa  pánOm,  které  prováleli.') 

Honosné  halapartny   byly   i   s  plamennon  Čepeli,  jakoi  nfc&xnje 
DáB  obrázek  6.  339.     Na  obrázko  í.  340.  podáváme  haUpartno,    při   nfi 


.4 


bit.  8S& 

Čls.  8S9. 

Cli.  MO. 

Oitěp  honoíDý 

Hílapartna 

Sponta 

ze  XVI.  Btoleti. 

B  plameoDDU  čepall. 

pftTodD  noT^Iffa 

sekera  b  oStépem  nejproBtěji  je  Bloiena.  Té  nedlouhé  zbrui  Hktli 
aponta.  Originál  obrázkn  nafiebo  je  sice  pQvodD  nestarého,  ale  nt  po- 
nčenf  ryataif.  Byl  v  jabilejni  výstavě  retroBp.  pod  i.  126.  TroBté  váleCoé 


')  Anseiger  f.  Eunde  d.  d.  Von.  1881.  84S. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


617 

halapBrtii>  koupili  JaromSřitl  r.  1696  po  I8  a  po  20  groilch  čeakých,*) 
Kntnoborítf  o  málo  pozdéji  po  23  grofilch.*)  BokycsnStl,  D^jsonce  spo- 
kojeni 8  ieským  dílem,  koapili  ni  12  „halleparteo*  v  Norimberce  ti 
osm  lUtýcb  rýnských.*)  Nidherai  halapartna  pozlacená  r.  1613  ocendoa 
T  Praze  15  liopami.*) 

Sekera  na  halapartnd  přijala  v  XVI.  vékn  na  sebe  podobu  půl- 
méslce,  jakož  toho  vsor  na  obr.  č.  341.  Tfm  ibavila  ae  halapartna  oviem 
úlob;  sekati.  Byla  honosná: 

Z  přlbnienstva  seky  řiče  čili  halapartny  nejčastéji  objeTitje  se 
v  ieských  pramenech  partesan  i  partesana,  partisana,  jejli 
jméno  uvedeno  již  v  XY.  věkn.  Teleslaiin  zove  partlsanu  .francODZským 
kopfm,  gesnm*.*)  Partesany,  pokud  se  se  XVI.  věkn  zachovaly,  jevi  ae 
T  rozmanitých  podobách,  ale  vždy  lze  poznati,  ie  základní  tvar  jest 
o£tép  o  dlouhé  a  ííroké  ai  i  srdčité  čepeli  a  při  dol(JŠfm  konci  se 
dvěma  ramenoma,  ae  dv£ma  aekyřicema  ostrýma,  s  kaidon  na  Jedné 
atrané.  Naíi  zvali  tato  obojseínici  pfivodDÍm  jejfm  jménem  někdy  parte- 
sanon,*)  ale  nékteřl,  chtéjfce  věc  Nci  po  Česka,  neDJali  názvn  Velesla- 
vínova, nýbrž  pomáhali  ai  názvem  gOStěp  a  vidlicemi",  „oitčp  s  uSima", 
.kopi  s  vidlicemi*. 

Vieliké  kombinace  partesany  a  sekyřice  naii  předkové  také  vielijak 
po  oklikách  naznačovali,  řlkajice  „oítip  s  halapartoon*,  ^halapartna 
s  vidlicemi". 

Parteaany  bývaly  spíie  honosné  nežli  prosté.  Rattité  neb  oitěpifitě 
jejich  bylo  nměle  řezáno,  aksamitem  pobíjeno;  na  čepelích  bývaly  gravnry, 
leptání,  zlacení.    Roku  1614  cenéna  jedna  v  Praze  za  dva  rýnské  zlaté. 

Velmi  honosnon  partesann  ze  sklona  XVI.  věkn  nkazigeme  na 
obr.  Č.  342.  Originál  Cerninský  je  ciaelovaný  a  hojně  vyzlacený. 

Halapartny  v  XVIL  věkn  mizejí  z  vojska.  Jenom  nižSÍ  důstojníci 
vojenití  halapartna  mívali  za  svůj  znak  a  zbraň,  kdeito  vyili  dAatojaíci 
odloživie  lekhý  ozdobný  ofitfip  přijali  na  jeho  místě  partiaana,  kteráž 
z&stala  znakem  dflstojnikfl  až  do  časů  Marie  Terezie.^)  Halapartny  nej- 
věrněji a  nejdéle  držely  se  tělesné  stráže,  a  když  ji  odhodili  viickni 
vfindy,  i^al  ji  t  naSem  věku  ponocoý;  konec  její  tedy  neslavný. 

Hoíe  na  ratlfitích,  nože  rovné  i  křivolaké,  arpovité,  s  postranními 
iptcemi  i  bez  nich  vyškytají  se  d  náa  v  XVI.  věkn  též  jako  jinde.  Mívali 
tu  sudliee  (obr.  č.  343.  c),  vlaské  korseky,  na  ratliti  holý  n&ž  (obr. 
é.  343.  o).  E  těm  formám  příslnŽí  také  kostna  (qnlsarme),  nQž  to  na 
ratiSti  vatavený,  z  něhož  na  jedna  strana  osten  číhá,  na  drahou  malý 
srpeček  (obr.  ě.  343.  b).  ProstČJií  formn  mají  kusy  (couse);  byly 
proaté  f  honoané,  veliké  to  čepele  na  zpAsob  koay;  na  obr.  ě.  344,  viděti 


*)  Enapp.  Juomit.  čO. 

']  Arch.  horský.  Opisy  v  arch.  «em. 

')  Arch.  lem.  Oučty  ■  Rokycan. 

*)  D  cnkrůre  pni.  Zeleodra.  Arch,  praž. 

*)  Nomenelator. 

')  Arch.  praž.  6.  1174. 

*)  Boeheim.  WaíTeDlcmide.  B21. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


618 


ttAsa  bonosnoti  ce  XVI.  století.  Ornamenty  na  ni  Jsou  leptané.  01h4z^ 
i.  345.  předjtavtrje  kflsn  ivýcarskov  tél  le  století  XH.  KOs;  vStk  splie 
mívali  politi  a  jiní  BloranEtl  vojáci  neili  íeitl.  Zn&mo  tči,  io  télesná 
ttráž  benátských  doiĎ  býv&la  oibrojcoa  takovými  kflsaml,  jakoi  jjme 
Bvrchn  dotkli. 


Cil.  S43. 

HonosDi  partiMDB 

H  XTL  stol. 


NeJpro£třj£{  forma  těcblo  zbrani  hylj  kosire,  na  Diebl  (epel 
bjU  jako  malý  nOž  neboli  žabka. 

Z  loveckýcb  bodákfl  hemži  se  v  naStcb  InTentáNcb  ^TfjnSpisj", 
což  by  mohlo  EvídCiti,  že  re  vlastech  naSicb  hojné  bylo  kancftv  a  lov 
nu  nč  velmi  oblíbený.  Ale  nelze  itajiti,  že  oStép  na  kance  v  XVL  ito- 
letí    stal   se    stejné   honosným   Jako   balaportna  nebo  partosan.     Nalétli 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


Jsme  ?  eáptsech  mčatských  „STeJnipJaf  Tybládaaé',   .firejnipisj  malované* 
i  po  fiesU  kopách  mfieňakých  cenfiiié,'}  a  Uké  víme,  íe  iia  pHkiad  o  po* 


ČfB,  845. 
a)  Sndllce  rluki.    b)  EoBlna.    e)  Sudliee  ob^ee^ná. 


hřbn  HizmilUaa,  fieskáho  krák,  r.  1&77  mnozf  nesli  „ivejnipiv".*) 
B  před  tím  dávno  (r.  1 568)  vítajíce  Praiaoé  Ferdinanda  postavili 
60  Jonákd  Eo  ivejnipis;.') 


•)  Arcb.  pral.  6.  UT3.  187.  R  t 
*)  Sněmy.  T.  180. 
Ó  Aicb.  lem.  Vvia. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


Ze   zbriDi   mlátieleh    ivoTdb   misf    t  XTI.  století   starý   paleát, 
řemdihy  (obr.  346. '),  Bocbor,  biJAky,  „bozdykánj",  bladíva  a  jiné 

v&elikteraké  obrněné  jich  odrfidy  železné.  Rnčnice  je  sahnaly.  Jedaotlirci 


ČiB.  34i.  ČIs.  346. 

Kfian  pirádof  KOsa  švýcanká 

le  XVI.  slolelf.  ze  XVI.  Btolctf. 

MajelDfk  princ  Windischer&lt. 


ovéem  nemohli  ee  s  nírai  rozloučiti.  Po  zpflsobé  polekém  a  nherském 
ZTliité  jezdci  připínali  si  palcát  nebo  „kladivo  rejtbarské"  prosté  nebo 
i  „ecované"  k  sedln,  mnohý  poTéail  si  je  k  pásn  pro  straílirSjSf  vzezřeni. *) 


■)  Na  jubilejní  výsUvé  t-  kat.  146. 
')  Palcát  břebf  obitý  vyobrasuje  se  jeite  r 
r  Letopise  Zatočila.  33, 


i  m«EÍ  ■branémi  nfitasými 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


v  iaventňřluh  městských  TyBkrtiilf  se  ty  knsy  sice  za  celé  století.') 
Kladiro  rejtharaké,  cendné  r.  1594  za  10  groifl,*)  objevuje  se  v  první 
části  XVI.  věku  i  T  panských  abrautch  jeSté  hojné.  Roka  1527  soadi  se 
Zdeněk  Kostka  z  Poatopic  a  BoriSDem  Špetli  z  Janovic  kromé  Jiných  kosů 
téi  o  , kladiv  jedenácte  a  oBniDácteroa  zbraň";')  ba  Jsoa  správy,  ie 
r.  1510  cbodlvali  mnozi  v  Pražských  městech  h  palcát;  a  kalemi  tak, 
jako  chodívali  jiuf  o  faoli/)  ale  palcátovou  zbraň  ke  konci  století  mají 
aí  jen  rejthal4. 

Konec  palcátu  byl  jako  halapartny  dosti  amatný,  neváteíný.  Palcátu 
se  ujal  vrátný  n  vrat  panských;  coÍ  prý  se  stalo  nejprve  za  Jindřicha  IV. 
(t  1610)  ve  Francii. 

Kladivo  již  v  XVI.  věku  přijali  městStí  úřednici,  desátníci,  Jimž 
sluSelo  dbáti  nad  řádem  v  deseti  domech,  za  svoje  úřední  znamení.') 
Ale  v  XVII.  věku  i  oni  odhodili  je. 

Ponéknd  nápodobný  konec  vzala  starodávná  váleěná  sekera.  Aí 
asi  do  Ferdinanda  I.  jeítě  některý  péiák  objevil  se  k  boji  ae  aekeroa 
na  dlouhém  topořiSti;  potom  jií  nic  toho  nenalézáfi  v  pamětech.  V  naiich 
ioventářlcfa  XVI.  věku  tu  a  tam  vyskytne  se  sekera  „tylatka",  sekera 
.nheraká",  „rohatá  jednoračnf,  sekera  Ivancarka  ii  ivejcarka,*) 
ale  to  již  objíejně  nejaou  zbraně  do  vojny.  Sekery,  jakožto  xbraú  útočná^ 
ndriety  se  nejdéle  v  Rnskn  a  Švédsku.  Povědomí  .strelici"  je  měli.  Na- 
posled ocitnou  se  všelijaké  sekyrky  na  éakanech  za  honosnou  ibraň 
milých  havéřfl,  jimž  zůstaly  po  tu  chvíli. 

Staroíeský  cep  vyskytuje  ae  nejen  v  inventářfch  za  celý  XVI.  věk 
dosti  {asto,  jsa  zhusta  čáati  domovitého  svržku,  jenž  s  domem  se  dědil 
a  prodával,^)  ale  vyskytqje  se  jefitě  hustěji  v  aoadnich  knihách.  Mnohá 
rvaíka  —  zvláStň  na  venkově  —  skoněila  se  krvavě  „cepami".  Z  vojska 
cep  v  XVI.  století  brzy  vymizel.  Městské  vojsko  se  ho  přidržovalo  asi 
nejdéle.  Víme  o  Trotnovských,  že  jejich  vojáci  chodili  s  železným  cepem. ^) 
Posledol  snad  byly  Mýtětí,  kteří  r.  1547  poslali  cepníky  s  železnými 
cepy  do  Kadaně.')  Pražané  měli  avé  vojenské  cepy  tou  dobon  již 
v  zbrojné  komoře  složené  jakožto  zbraú  neplatnou.  Rokn  právě  vzpome- 
nutého vydali  selskému  lidu,  jenž  se  do  Prahy  seběhl  bránit  města  proti 
voji  Ferdinandovu,  „viecky  železné  cepy  a  hákovnici  (Žižkův  kropáě), 
aby,   pi^iilo-li  by  k  bitvě,    oni  jako  sprostnějli,    těmi    také    sprostnějšími 

')  Arch.  prai.  Č-  1172.  171.  „Palcát  ieleiný"  r.  1677;  6.  1173.  808.  „kla- 
diva ecoian^";  č.  1174.  ,tH  buzykiay"  r.  161^. 

'1  Arch.  praí.  C.  1178.  224. 

')  Rťg.  komor,  aondn.  4.  J.  A,  10. 

•)  Arch.  prai.  d.  994.  8Ii. 

*)  Arch.  Pam.  VII.  22S.  „kladiva  desátnická". 

*)  Svejcarka  =  házed  malá  sekerka.  Teleslivínav  Nomencl. 

')  „Cepjr  kované"  (v  rukop.  pardub.  v  mna.)  jsoa  jakoby  fandus  instrnctus 
mnofajch  vesDických  chalup.  Téi  tak  v  zelené  kmze  města  Týnce  nad  Labem. 
Sol  taty  výpisy  archivní. 

•)  Trautenan.  Lippert.  70. 

■)  Sembera.  Hýto.  98. 

V,.  ZSkaiaai  WIdIot-  I>tf<>T  knji.  41 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


braněmi  odpírali".*)  Sefiel  dÍToě  slsvný  hsaitský  cep!  Naposled  oa  obrizka 
jíme  ho  spatřili  v  rukoo  Iflzy  dravé,  která  *;b(jela  r.  1608  klUter 
Mateře  boíf  Saěiné  t  Praie.*) 

Ze  střelných  zbrani  podle  novotD^'iich  ručnic  ndriajf  le  Inky 
a  knáe  za  mnoho  let  XTL  vSkn  podls  sebe  STurnd.  Ale  InčtSté  již  jtn 
ciitho  rázn  se  ovádéjE.  Y  kntnohorakéia  inreatáři')  r.  1503  json  podle 
sebe  kuSe  s  dvéma  hevery,  tonly  se  ifpy,  Inóíité  tarecké  b  toulcem. 
htiiOTuice  Čtyři,  ručnice  tři.  I  .sajdak  moakevský",  tak  tatarský, 
dostal  se  r.  IfilO  do  českého  sondu  jaboito  véc  sporná*)  Snie  vSak 
byly  práce  domácí  (kniaří  bydlívali  y  Praze  na  hradbách,*)  a  najdei 
je6té  T  první  pftlce  XVI.  veka  lidi,  ie  jiné  střelné  zbrané  nemají  neili 
knii.  Na  přiklad  Jiřík  Prefát  z  VlLanova  r.  1531  odkazitje  Yaňkovi  njci 
svému  knii,  hever  a  meč,  což  byla  viecka  jeho  zbraň.*)  Knie  v  XVI.  vékn 
dolila  se  jeété  rozvoje.  Počllajtt  na  sedmero  knii  rozmanitých.^  Zá- 
kladem té  zbraně  pořád  byl  oblonk  či  lak.  Na  Ink  bylo  rzlti  nejle[ďl 
ocel;  byly  kaSe,  jctjichl  ocelový  oblonk  sunoten  váiil  až  deset  liber. 
Oblonk  se  přidělal  pevné  do  sochy,  jejíž  dřiví  bývalo  řezáno  ozdobní 
i  prokládáno  jinými  látkami  pro  okrasa.  Na  Ink  přiváiána  tétiva,  která 
se  heverem,  klikou  nstahovala.  Střely  vážily  na  nejvétál  kuii  čtvrt  libiy.*) 
Kdyí  byla  střela  „na  ořech"  naložena,    říkávali,   te  je   knie   dospělá. 

Jeden  drah  knii  vymyilea,  jenž  házel  knlemi  olověnými,  a  jiný 
druh,  jenž  střílel  hliněnými  (arhalčte  á  galleta).  Při  včtilm  kalibm  ivali 
takovou  kuii  balestron  nebo  palestroa.*) 

Za  DejznameDitéjil  střelce  i  kuSi  vykládal  se  v  oněch  dobách,  ba 
jeítě  v  XVn.  veku  Tnrd.  Prý  ae  od  maliiHca  v  tom  cvičili  a  cvikem 
imohntněly  jich  paže  a  oko  tak  zbystřeno,  že  kuie  v  jejich  mkon  byla 
tbraá  strailivá. 

V  kíaftech  českých  v  prvni  pAIce  XVL  věku  objevuji  se  .knie 
jezdecké"  a  Levery,  ,kaie  s  čiuklem".'*)  Od  polovice  vékn  Čítáme 
o  kutích  „železných  na  liiky",  o  ,knílch  s  klikou",")  o  .knifch  vlaakých, 
z  literých  hliněnými  knihami  střUeJl". ")  Co  do  vystrojeni  zapsány  json 
v  éeshých  pramenech  kuie  „rohové",  knie  ,a  bitá  sochá*  —  patrné  byla 
na  pažbě  či  soíe  bila  kost  —  a  kuie  vykládané.  Byly  na  soáe  nápisy, 
figury,  scény,  zvléitě  bonebnl  výjevy;  též  antika  přispěla  svými  látkami. 
Vidíli  jsme  na  jednom  samostřílu  v  jabil^nf  výstave  únos  Helenin.  Ještě 

')  Bukopis  budiáfQBký. 

*Í  RaiBzbuch  Hisrlfiv. 

■|  Řehák.  Příspěvky.  II.  31. 

')  Kd-  komor.  BOudu.  3.  O.  A.  S. 

')  Rokn  1604  činí  se  ipriva,  ie  kuÉari  s 
v  l^té  rady  clianké  a  velkých  potentita  auud 
tnjL*  Arch.  praí.  t  412. 

*)  Hisccll.  při  desk.  č.  92.  a  9. 

')  DemmÍD    Waffén.  92. 

■)  Weigel  (Abbild.  der  HsnptBi&nde.  6B.)  ličl  tak  r.  1698. 

*)  Tri  palestry  □  Mantnera  t  Jindř   Hradci  1021.    Bnkop.  mot.  24.  6.  36 
'*)  Umlanf.  Rukop,  Béla   107. 
")  Arch.  beronns.  ku.  invent. 
'*)  Arch.  pra*,  ř.  1173.  284. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


koncem  vdkn  mají  praištl  kupui  a  železalci  .kaSe  kosUué"  s  hcvery 
na  prod«j,  a  t  domácnostech  inčitaoBhých  dosti  nacháifi  knSi  ozdobných, 
víeljjak  sHiSné  proklidanjcb  —  ale  viecky  ty  haie  od  polovice  XVI.  věkn 
nejsou  jnž  zbraní  v&letnon.  Json  Jen  na  atřeleckoo  zibava,  jmenovité  na 
střelbn  flkn  ptákn*  a  ,ke  zdi*. 

Na  pHIoŽenýcb  obrazech  6.  347.,  346.,  349.,  350.,  361.,  352.  vy- 
klid&me  kníe  a  hevery,  s  klikoo  a  «  jinými  stroji.  Také  zřfti,  kterak 
dráb  knii  natahoTal. 

Pugky  v  XVI.  Btoletf  zdokoDalily  se  kolnim  sámkem  (r.  1516'). 
pH  němí  hrubé  kolečko  loodilo  z  křemene  jiakrn  zapalovací.  Po  rané 
mnsel  býti  zámek  klíčem  znova  natahován,    coi   bylo  ovíem  nepobodlno, 


a  proto  udržely  ze  střelby  Iontové  starodávné  napořád.  Novotným  rnč- 
nicim  D  nás  říkali  „samoiapalovací".  O  té  raínici  v  Českých  pra- 
menech řeč  jii  r.  1516.  Vypravuje  kdosi  v  sondé  pražském,  že  o  pooti 
v  Modřanech  Lndvlk  ze  Želetavy  střelil,  ate  neměl  gmínice  s  húbičkon, 
než  samn  zapaloTací",  a  od  té  se  poíár  nevzňal.^)  Ručnici  „samo  zapa- 
lovací" má  tél  r.  1526  farář  u  bv.  Stepána  ve  zdi  v  Praze.*)  Prvni 
ručnici  bS  kolem",  výslovně  tak  jmenovanou,  nalezli  jsme  r.  1537  ve 
vsi  Živániclch  n  rycbtářky.*)  V  druhé  p&li  XVI.  vÉku  ručnice  zase  zdoko- 
naleny 2vláitDÍm  kohoutkem  (snaphahn).  Kohout,  kola  a  v&e,  co  k  němu 
náleželo,  zvali  naii  předkové  , strojem",  a  mívali  úsloví,  íe  se  „z  ručnice 
k  nékumn  ndeřilo". 


')  Vjnálrzce  neni  porédom.  Boeheini 
')  Arch.  praž.  č.  1108.  E.  27. 
*)  HÍBcell.  dsky.  92.  H.  8. 
*)  R'ilfnp,  pardub.  v  muB   10. 


Waffenkunde.  4C1. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


634 

Poiky  niai  bývaly  Tielijakých  délek  a  katibrft.  Ležely  y  paibé 
nebo  v  Ifttkn  dřeveném,  dle  něboí*)  ručnice  slula  lelenua,  flotoo,  čemoa, 
nebo  říkali  „h  lAiem  zeleným*.  Jinak  sloly  ročnice  .dlouhé"  nebo 
.krátké'.  Nejtéžíf  rninice  byly  bákoTnlce  (bak-basse,  haqnebnBe), 
jež  obBlnboTali  v  poli  dva  moSi;  od  poíátkn  XTI.  rékn  Tyakytnjl  ae 
Sasto  .pi^lháky"  a  piíCaly,  ručnice  lehči.  T  InventáiH  pražském  čteme 
také  o  ,pnlb&kn  s  dvaceti  iesti  ranami". 

Od  let  asi  dvacátýcb  piHbýTá  k  hikovnicim  nové  přlbozenstvo  — 
mnikety,  které  vojáci  atl^lejfce  kladli  na  vidličky,  Alkatí  jim  táž 
arkabnzy  (z  vlas.  arcbibnao,  frc.  arqnebnBe).  Podle  técbto  velik/ch 
mčnio  čítáme  v  popisech  českých  o  ^rnčničkách*  malých,  které 
naii    lidé    i    ^ttL  pásem'    i    „pod   pásem*  ^)   v  holstfe   (t  ponidj^) 


nosívali*)  nebo  je  mivali  v  dřevených  tmhli£kácb.*)  Z  nich  je  .tajná  nič- 
nička'  čili  banditka  (od  r.  1600  zbnsta),  pistole,  téiEnka. 
Téiinky  —  podle  jména  snad  Český  vynálei  —  byly  mčnice  na  ptáky.*) 
Také  bude  asi  českon  stj'elná  zbraň,  kteroaž  zvali  .matička*.  NaleiÚ 
jame  ji  v  Praze  n  cnkráře  Bognara  r.  1612,  ale  nevfme,  kterak  vypadala.*) 
Malý  tas  potom  zapsána  v  naSích  pramenech  malá  ročnice  oterciola"  ,B  hř{- 

<)  Ko.  kšaftů  I  fiycba.  nad  Ed.  t  srcb.  mas.  fol.  67.  G.  9. 

')  Roioice  gpod  pAs"  v  rakop.  mtu.  č.  24.  O.  S6.  fol.  160. 

')  Roka  1U3  byl  jeden  métCao  oraiiký  loadné  ialoTio,  ie  sedl  k  cidma 
stolu  oibrojen  jsa  m^icí  na  paae.  Raliop.  naiv.  knih.  17.  C.  30.  246. 

')  .Díevéná  troh1i6ka  leleoá  k  roínicfm  a  v  ni,  coi  k  tomu  nilečl".  Arch, 
pni.  e.  117S.  294. 

•)  Nejitaríf  teíiokn  uvidí  Boeheim.  Waffenkonde.  469.  i  t.  1668,  &  dl,  ie 
jméno  lejf  je  doaod  neTjiTétleaé,  ale  le  prý  ukanje  na  aloTanakon  „tem". 

•)  Atoh.  praf.  i.  1174. 

DigitizsdbyGOO^^Ie 


ess 


dělem,  kolem  a  kohontkem".')  Od  konca  XVI.  ?ikn  vygkytqje  se  n  sás 
karabÍDa  (ze  ipuiíl.  carabioa,  arqaebuBe  a  cheval),  které  naii  fiastéji 
řikali  grejtharka"  nebo  ničnico  rojtharaká,  Jeadecká.  Byly  krátké  i  dloahé. 
Jméno  „flinta"  nalezli  j§me  poDeJpnr  r.  16S0  TinTeotářich  turnovských. 
Neplňme,  íe  jiný  mUe  je  nalézti  iHv. 

Co  do  vielijakých  povah,  zdoby  a  pévodn  známe  z  pramenA  rni- 
nice  železoé,  mosazné ')  i  cfnové;  rnínice  „Sronborané",*)  |,niínice 
k  mlfe",  „rnčnice  k  lici",  mínice  , hladké",  gOd  koati",  , perlami  vy- 
kládané",  „na  řemen".  Boha  1611  má  kopec  Glos  t  Praie  ^radnici 
bronivejskon",*}  a  téhoi  roku  jmenqji  se  při  alamosti,  kd^  přijela 
králová  Anna   do  Ptahf,    rnfnice  janičirkr-     T  Staré  Praze  měli  na 


radnim  dome  r.  1S93  kromé  jiných  vielijakých  mfinic  áest  s  obnotými 
Iflžky,  kteréi  pH  konci  ae  mohly  k  prsoam  zaloilti;  tém  bylo  jméno 
fipanělkf.^) 

Roku  1&12  byla  prostá  mčnioe  v  Hoře  ceněna  za  SO  KroiŮ.^ 
Bokn  1537  byla  raínice  v  Praze  kupována  i  po  6  zlatých.^  Koncem  století 
prodávána  „rnSnice  cejnová"  i  s  ponzdrem  za  2  zlaté,  ^rejtharka"  krátká  po 

')  Kn.  komor,  aoodn  i  r.  1619  v  mus. 

<]  .Tnplhák  moMsný'  v  kn.  mot.  t  24.  O.  38.  M.  40. 

*)  Koupeny  r   I61I  T  Hoře.  Arch.  horský,  opisy  v  lem.  arch. 

')  Arch.  pral.  č.  1174.  261. 

*)  Tamie  L  826.  46. 

*i  Datícký.  Pam.  1.  S68. 

O  Mise  dsky.  92. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


pfll  třetim  tlatén,')  pistole  po  3,  4  Icopách,  tolikél  stál  prostý  mnfikét. 
Roínice  Tjbládaní  koBtl  a  zlatem  býralf  oviem  dražBí.  Rokn  1613  moBkét 
H  koBtm!  b;l  za  9  kop,  míníce  malá  vykládáni  Ea  15  kop.') 

Jakož  zmlnfioo,  k  některým  mÍDirím  byly  „pásy",  „pantaliTy" 
a  , řemeny".  KratSf  raínice  dávány  do  holgter  a  i;  nicb  ^vy  trhovány". 

Klice  k  rnCnictm  prodávány  nejen  u  železntkA,  než  o  Smnkýřfi 
také.  Koncem  stoteti  byly  klíče  „s  mdrami  a  po  třech  dírácb"  nej- 
laciu£ji  po  groii;  tucet  pozlacených  klfíft  ,b  ponSUdly'  k  roÍDícim  i  po 
Oimi  Klatých, 

„Kameny"  do  ručnic  byly  , fasovaní"  a  prodávány  po  dvou  groifch. 

Náboj  býval  v  „toulcích  ■  patrony",  ,v  patrontaálech", 
v  .taikách  na  ládaňky",  v  nkocberech",  ve  .flaialedxech  s  tonJci",  *e 
gVáMch  B  patrony":  samá  Jména  věci  stejné.  Že  toulec  mi\  úkol  chovati 
náboj,  to  vime  z  Asiovi  arcbivnicb.  DII  jeden  r.  1506:  .Rniaico  na- 
tahovati se  nemohla,  byla  zerzava,  toulec  při  nf  byl,  ale  prachu  v  ném 
nebylo  ani  knlek".*)  Co  do  látky  byly  toulce  ieleiné  (plechové),  dfevéné, 
kožené,  mosazné,  aksamitové.  Zapsány  jsou  v  knihách  co  do  zdoby  tonlce 
„se  zlatem  ecované'  po  kope  a  16  groSlch,  „toolečky  koatml  vykládaué", 
„pozlacené  mosazné".  Jednou  psáno,  te  tonlec  vykládaný  slovo  ,matr- 
kopf",  a  ie  stoji  1  kopu  groífl.*)  Jindy  zapsána  „aksamitová  ta^ka 
k  toalcflm".  Co  do  formy  čte  ee  v  pramenech  o  toulcích  okrouhlých 
i  roliatých.  Z  jubilejní  výstavy  retrospektivní  víme,  že  obyéejná  jich  po- 
doba byla  ta,  kteron  má  pažba  rninice  na  svém  dolej&im  konci.  Takovými 
toolci  vystrojili  velmi  vtipné  strop  v  plzeĎském  mnseam.  Byly  formy 
tonlc&m  také  podivné.  Viděli  jsme  jeden  z  vytepanélio  plechu,  jenž  na 
pohled  povrchni  vypadal  jako  mlýnek  na  kávn,  veliký,  hranatý.') 

Na  „llváni"  kolek  měli  formy.*) 

Za  zmínku  stoji  na  konec,  ie  od  půlky  XVI.  stoleti  téměř  viecky 
račnl  zbrané  seíné  i  bodavé  dosti  zhasta  měly  při  sobe  střelnou  rouru 
B  honbiěkou  a  s  kohoutkem  1  a  kotolm  zámkem.  Takové  skladitě  zbraDé 
ivláSté  trabantAm  dávány,  aby  měli  viecky  drnhy  zdatné  obrany  lehounce 
na  hotové  a  pospolu. 

Na  konec  kapitoly  přikládáme  obrázek  (í.  353.),  sestavený  ze 
starých  zbrani  českého  rnnsenm.  Jsou  to  dva  Sturmbauby,  jeden  prostý, 
druhý  rytinou  zdobený;  dva  meíe,  dvě  dýky,  dvě  hslapartny  a  obosečnire 
třeti,  napoiled  dvS  pistole  s  bnbnem. 

')  Arch.  prát.  t-  1178.  187.  V  Jaroměři  koupena  ntčnice  r.  159I>  la  3  kopy 
mít.  Koapp.  JaronĚT.  60. 

')  Arch    praž.  6.  II 7i. 

'5  Ttmit  t.  1048. 

')  Tamže  1.  ]174.  163.  R.  1603. 

'l  Jubil,  výat  i.  kat.  retroep.  267. 

*)  Arch.  mas.  &  3i.  O.  26. 


Digitizsdt^.GOO^^Ie 


DigitizsdbyGOO^^Ie 

ČiB.  &Ď8-  Zbraní  t  íeBkém  muBeum, 


1.    Praporec. 

Pr&pOT  pýcha  lojeniká;  jeho  vjBtrojeDl;   jjiUial,   malby  na  praporech  ^   nipisj ; 

forma  praporců;  prapor  honoiný;    prapor  nevéatek;    praporeilif   na  troubichj 

koronhef  tlaraoatni. 

Praporec  byl  pýcboa  roty  a  vojska  vieho.  Žoldnéři  nebo  TOjenStí 
drábofé  B  velikými  meCi  dvoimčfmi  obstnpoTali  ho  a  bráDiti.  Urážky 
toho  Tojenakého  znamení  nestrpěli  žoldnéři,  ba  klidné  nesnesli  ani  jeho 
parodie.  Zapsoltě  ii  o  tom  smatnon  přihodn  do  knih  aniTeraitnfch  rektor 
r.  1608.  Prý  lid  íel  se  dívat  na  vojáky  Hati&íovy  na  Židovské  pece 
pražské  a  nékteřl  , vidouce,  že  harcaji  &  sakničkn  mieto  praporce  roz- 
táhli*, smáli  se,  ale  zle  se  zvedlo,  vojáci  přiběhli  a  „poísvlovali",  zranili 
tolik  dlvůkfl,  až  byla  hrflia.') 

T  XVI.  věkn  přepínáno  n  vystrojeni  vojenských  praporcQ.  Do- 
stalo se  na  né  vyííváni  reliéfní  a  krompováni.  Praporec  vojenský  stal  se 
téŽIi,  stejně  Btlíena  i  koroohev  chrimovA  renaissančntm  dekorem,  třapci 
a  vjiivanými  obrazy.  Kdeíto  v  XV.  vSkn  vystřihané  podoby  vielikterakě 
byly  na  praporce  přišívány,  v  XVI.  veko  obtibeno,  jakož  řečeno,  vy- 
žívati je  nebo  malovati.')  Bock  klade  malováni  koroobvi  a  praporců 
teprve  do  včkn  osmnáctého.  Ate  n  nás  jíž  r  1564  zAatal  kdosi  plzeň- 
skémn  maliři  Valentinovi  za  malbn  korouhvi  dlnžen.') 

Na  praporcích  vojenských  bývalo  malováno  a  vyiíváno  lecco.  Nej- 
splie  heraldická  zviřata,  ale  i  rozliéné  symbolické  kasy.  Také  hesla 
o  velikých  písmenech  bývala  tehdái  praporcBm  na  výzoamnoa  adobn.  Na 
přiklad  víelijakých  praporii  nvádíme,  když  r.  1611  král  MatiáS  vcházel 
do  Praískýcli  měst,  měl  hrabě  z  Thnrnn  karnet  červený  s  bílým  lvem 
stříbrným;  kamet  Vodoiána  Pétipeského  byl  vSecek  bílý  s  nápisem: 
Vireacit  vnlnere  virtos.  Jiné  praporce  byly  modré,  zlaté,  jeden  bily 
8  orlem  Černým;  pán  z  Vrtby  mél  karnet  modrý  s  bílým  krncifixem; 
kamet  z  kraje  žateckébo  mil  na  bílém  poli  zlatoa  kornna;  jiný  z  téhož 
kr^e  byl  pomoraněový  a  bily;  z  kraje  litoniéřickébo  nesen  prapor 
moďr^  se  av.  Jiřím,  z  Čáslavská  červený,  z  Ghradimska  bily  se  lvem 
zlatým,  z  konřimskébo  kraje  méll  karnet  bílý  s  drakem;  Staroměstétl 
nesli  žlutý,  NovoméstStf  modrý.*) 

BadQÍ  písař  čáslavský  Paladina,  líče  voj  téhož  Hatiáie,  an  táhl  ku 
Praze  r.  1608,  dí  o  praporech.')  „Praporce  byly  vSech  pět  modrých  a  ty 
spolo  vedle  sebe  Sly;  na  nich  jest  malována  rnka  velká  až  nad  loket, 
a   v  ni  meS   a   slova  tato:   Pro  patria".     V  drnhé  polovici   v«jska   bylo 

')  Arch.  zem.  Oeconom.  Ifi-  497. 

'    Bock.  Gesch.  der  liturg.  Gew.  III.  209. 

*)  Arch.  plzeň.  kn.  kiaftQ. 

')  sVypsánl  TojenBkébo  prOvodD'  atd-  Jiný  popis  v  Beckovakého  Poselk  II.  4. 

^)  Arch.  Víely  čáBlavikd.  I.  a.  22.  C. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


„aprostřed  opSt  pít  praporcfi  modrých,  na  ityřech  podobDě  to,  co 
prve;  na  pátém  Btrom  b  koFenj  zelený  a  jeden  pramen  Vfcházejfci 
bifiko  od  kofena,  patrné  oddélený  od  zeleného,  ale  suchý  a  beze  véeho 
ligtD,  a  T  ném  sekera  vtati;  nahoře  nad  zeleným  oblak  nějaký  tenký 
a  od  Dého  TŮkol  dlonhé  paprsky.  Na  tom  praporci  napsána  byla  slova 
tato:  Salaš  svadet;  a  to  s  oboji  strany". 


Cis.  S6Ď. 
Vojačka  t  knibj  DobreDsk/ch 
T  BtrahoTSké  kaitaovné. 


Formon  bjly  praporce  rozmanitý.  Byly  do  čtyř  rohíl,  byly  o  dvou 
zubech  Btejných,  ba  vidéti  na  obrazech  i  prapory,  jichž  ksidý  znb  je 
jinačí  délky.') 

Na  pfiloisném  obraze  6.  354.  zřime  chlobnoa  podoba  tehdejllho 
praporu ;  TÍdltne,  že  jest  prapor  tento  proti  dobám  minnlým  ohromných 
rozméH),  ale  na  tyíi  tak  kratičké,  že  sotva  dvě  pěsti  na  ni  se  Tejdoa, 
aby  ji  třimaly  a  praporcem  mávaly.  Byl  „fendrych"  asi  obratný  chlapík. 

Souviselo  B  tehdejším  životem  vojenským,  že  dráhové  vedli  s  seboa 
Blin  ženských  nejlebílho  ráza.  I  ty  íeniny  mivaly  Bvflj  prapor  vojenský. 
Oéitý  svědek,   liěe  vojsko,   jež  přemohlo  stavy  na  Bílé  Boře,  di  o  jedné 

']  Rukop.  muB.  Reisibnch. 

DigitizsdbyGOO^^Ie 


630 

Jeho  Části  D  Brodu  Německého:  „Naposled  praporec  telený,  db  nSm  ne- 
vdgtkK  DamaloTaná  b  koifčkem  a  psfkem  bilým;  téch  jest  přes  tisfc 
nevěitek".') 

JináCe  býralf  na  praporce  rojaSek  malovány  věci  velmi  ohavné 
a  nesluiná.  Tfpravnje  Marek  Bydžovský  ve  svých  pamětech  (Bndolphos 
Rex),  íe  ai  banha  Je  dfvatl  se  tomu.  Obrázek  takového  praporce  ovíem 
nepodáváme,  ale  vojačku,  kterak  Tykreslena  v  kniie  strahovské  koihovnj 
r.  1581,  tn  přivádíme  6.  355. 

Na  konec  zmíněno  bnď,  že  v  XVI.  vSka  i  na  vojenských  troabách 
vislvaly  praporeíkj,  Kdyi  rftáo  r.  1619  Eimní  král  v  Praze,  měly  troaby 
.modré  damaikové  praporeikj  s  atflbrDýml  francleml  a  erby".*) 

Při  této  pHleíftosti  nelze  nezmíniti  se  o  zvláitnfm  prapom  sUv' 
noatnim,  jimi  tehda  iateítl  střelci  téhož  krále  vitali.  Slavnostní  ta 
koronbev  byla  žita  z  modrých  s  bílých  kostek;  na  každé  kostce  byla 
litera,  což  dohromady  vydalo  „latinský  viní".  Prapor  byl  literami  véecek 
napluén.') 

2.  Úbor  ke  kláni  a  k  turnaji. 

Bytlfskri  hry;  kvinUiDa;  fara  ke  kroalkn,  klání,  kotba,  honění;    belm;  Ml;  kyrys 

tumsjOTý;  kalhot  tani^iofý;  tamilské  tesíky;  dřevce;  jeho    koninki.    NádoU 

kofiské;  prostý  „rystnňk  vlaský*;  némecký;  náhlavrk;   kavaCoany;  uidy;  ndidla; 

Uvneuilté,  třmeny;  sedla;  koberce  n&  kané;  herolti. 

Na  klání,  turnaje,  honěni  a  jiné  závody  rytířské  hledělo  XVI.  sto- 
letí již  jako  na  hni  divadelní.  Pravda,  za  nebytí  jiných  divadel  lidé 
viech  Btavfl  běželi  k  torno  vždy  o  překot,  nebof  pořadatelé  se  o  to 
starali,  aby  vielijakými  maikary,  paňáky  veselými  a  iprýmovnými  bylo 
dosti  zábavy.  Ale  kterak  již  s  malon  úcton  XTI,  století  těm  rytířským 
hrám  hledělo,  o  tom  aa  dflkaz  hoď  sond  Hlkuláie  Eonáěe  z  Hoďlitkova, 
jenž  ve  evém  spise  r.  1547  zove  turnaje  „írankovstvfm'  a  dl:  ,0  tur- 
najích co  mlnveno  býti  může,  kdežto  divaě  marnomlnvDý  a  rytíř  bláznový, 
nebot  bývá  slaiebnikem  v&eho  města".*)  Kterak  tehda  vypadalo  firan- 
fcovBtví,  toho  podáváme  obrázek  z  téhož  splsn  Konáíova  právě  řečeného 
(obr.  ě.  356.). 

V  tomto  vékn  nejčastěji  provoditi  kvintAnu,  o  niž  Jsme  jiS  zpráva 
dali  v  ěásti  předeálé;  bylo  v  tryskn  nboditi  do  Itita,  jejž  držel  panák. 
Při  té  hře  málo  dnchaplné  bývala  „hra  ke  kroniku"  (corao  alť 
annello).  Kroaíek  f:i  prstének  viíel  na  příčné  tyči,  a  rytíř  měl  ho 
v  rychlé  jízdě  nabrati  ivým  dřevcem.  Té  hry  súěastnili  se  vysocí  pánové. 
Roka  1611    v   Slezsko    v  Krnově    po  přísaze   Hatiáii    konina    kvintána 

')  Arch.  zem.  Opisy  z  Kutné  Hory. 

*)  Skála.  Histor.  lU.  869. 

■)  Tanle  in.  364. 

')  Kniha  o  hofekovioí  Spravedlnosti, 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


ft  lira  ke  krouiba;  nái  al&vnf  Bodovec  byl  meii  soudci,  a  gnejpřednéjH 
daĚk  a  dar  dán  —  Hatiáíi  k^áli^■)  Ten  ttáy  hrál  a  vyhrál 

Ze  staré  doby  přeSlo  do  XVI.  století  „kláni"  a  „holba",  kláni 
o  dvon,  kolba  o  flce  zápaBoIcích;  ke  kolbfi  přibylo  v  nové  Talné  hro- 
rnadné  zápaseol.  jakoby  bitva  byla.  Pomíjejíce  obilrnébo  llíeDi  tich 
ber  a  zábav,  dotýkáme  jen,  íe  při  kláni  ilo,  jako  za  stára,  o  zlomeni 
dřevce  na  itit  protivníkův  vraženého,  neb  o  to,  aby  protivník  vyhozen 
byl  ze  sedla.  Zápaiilce,  byli  oba  r}'tlři  proti  sobě  se  ienonci  (asto  od 
sebe   odděleni    zábradlem,    coí  slolo    zápasem   ,pře8  plaňky*.     Arcikniie 


Čís   SSR.   Ze  spisu  KoDáíe  z  llodilikova 


Ferdinsnd  r.  15&5  při  kláni  v  Plzni  provedeDém  zlámal  18  dřev.  „Tečer, 
když  danky  rozdávali,    dali  pi^dnf  dank  Malvicovi,   ámhý   arclkoiieti".*) 

Obliben/  drah  rytířského  kláni  slal  .honěni".  Při  ném  šlo  o  to, 
aby  vítěz  vrazil  protivnibovi  ve  itit,  jeni  se  ranon  rozsti^hl,  neb  aby 
itit  nárazem  obratným  přeletěl  jezdci  přes  hlavn;  jindy  zase  snaiíl  se 
droh  dmha  i  se  itltem  vymrítiti. 

Někdy  na  sebe  hnali  tak,  aí  oba  na  zem  i  s  koni  upadli.*)  Při 
zápase  dvon  dmíin,  pěiich  anebo  jezdeckých,  bojováno  vielljakými  zbra- 
němi; fasto  ilo  také  jen  o  zlámání  dřevcfl,  ale  někdy  prali  na  sebe 
meěi  tnze.     Roka   1562   při  tarnaji  císařském  v  Praze    „honilo  70  pard 


■)  Č.  6.  Has.  1684.  118.  Dvorský. 

■)  Břežan;  Život  Til.  z  Rofmberka.  88. 

'j  Rukop.  dvorní  knih.  t   4379. 


zsdbyGoogle 


Bpola"  a  na  konee,  „káyí  lermo  troabeDO,  dobyr  kaidý  meée  avého 
TeBinés  Be  bili,  pefl  s  mnoh^^efa  prji  spadalo,  m&lo  celých  zbroji  na 
Dích  zAatato".') 

Otraáct  let  před  tím  konino  na  smichoTské  lonce  haBtíIndinm 
původem  arciknižete  Ferdinanda.  Ta  hra  byla  hotovi  bitva.  BojajfcJ 
pěSíci  padali,  jakoby  do  smrti  byli  ranfini,  jinf  otfkali,  jiní  nechali  ee 
T^Bti  jako  zajatci.  Potom  byl  boj  jizdoýcb,  kteří  na  aebe  desetkrát 
se  řítili.*) 

Podle  tíchto  roslitných  zipasfl  byly  pořizovány  zbraně  ochranné 
a  AtoCné  právě  tak  Jako  v  století  předeitím.  Helmice  koléf,  po- 
vědomá <e  Šlechtických  erbít,  byla  i  v  tomto  veko  veliká,  vlečka  azavřiti, 
vycpaná,  na  krkn  při Bronb ováná.  Oělm  nechán  ni  výhled  jen  ůiký  pruh 
(okénce),  nebo  kryty  json  mřeií.  Na  temeni  mívala  helmice  jako  druhdy 
klenot  z  kitže  nebo  z  jiné  látky,  což  pořizovali  ítítařl,  alfl  v  tomto 
věkn  klenot  stává  se  barokním. 

Stit  nevalný  visel  při  tich  sonbojich  na  levém  rameni.  Hěl-li  ae 
itlt  píkně,  divadelně  rozatřlknonti,  býval  uvnitř  na  ten  kon«c  isvliltoí 
v  nim  mechanismus.  Když  protivník  vrazil  do  arěitiho  místa,  jakoby 
do  terěe,  rozskoíll  se  itit  v  částečky. 

Kyrys  k  tnrneji  byl  poněkad  jinaČl  neili  do  vojny.  Ba  Jiný  kyrys 
byl  ke  klání,  jiný  k  zápasn  pěiíma.  Polní  kyrys  lliil  ae  od  kyryafi 
k  hrám  tim,  že  mohl  býti  nC^lý",  kdeito  fcyrysy  k  hrám  obyěejni  byly 
jen  „zbroje  půl*,  ba  někdy  ani  to.  Kyrys  ke  kláni  byl  z  helmice  kolíi, 
z  předního  a  sadního  knsn,  z  koIíl  tarěe,  a  k  tomn  bylo  drevce.  Ke 
kolbé  péii  byt  uzavřitý  koIíl  heim,  rukáv  (armcejch)  a  plechovice.  Tle 
nebylo  třeba.*)  Také  to  patrno  při  v&í  té  zbroji,  že  rytíř  snaží  se  krýti 
télo  jen  po  předn.  O  záda  neílo. 

Nohy  ani  stehna  nemívala  zbrojných  iosfl  Železných,  etaiily  kalhoty. 
Jenže  přesvídíili  Jsme  se  z  úětfl  jindřichohradeckých  z  t.  1573,  že 
byly  kalhoty  tornajské  nějaké  zvliSté  vycpané.  PlatK  ze  „Jírovi,  paa- 
skéma  krejčímu  na  vlasy  koňské  pod  galyoty  tnmajaké,  od  poatřlhiní 
sahna,  tiž  na  niti  a  tři  loty  červeného  hedbáví  kopa  a  61  groii".*) 

Z  týchž  úětů  panakých  dovídáme  se ,  že  byly  nějaké  zvlifitní 
tornajské  tesiky.  Platí  ae  rokn  prve  psaného  „Kaiparovi  meěiři  od  vy- 
ěiítěnf  a  nděliní  nových  poiev  na  14  turnajských  tesáků  kopa  a  17  grolů; 
kromě  toho  konplla  vrchnost  pét  itvrti  attasn  na  poívy  k  dvěma  tamil- 
ským tesákům  za  45  grošů. 

Na  obrázkn  6.  357.  lze  shledati  několik  věcí  svrch np sáných ;  mi-ll 
pan  Tilem  Božmberský  kalhoty  torniO^ě  ěili  železné  plity,  o  tom  ne- 
tronfime  si  rozhodnouti. 


■)  Rnkop.  dv.  knih.  Píseň  Jiříka  Trelckého  ■  Tniic. 

^  Z  básníka  Hany  lypsnl  a  sdělil  prcf.  Ani.  Tmfalář.  Obíímějil  výpia  po- 
dáme jinde  prlhodnéji. 

■)  Tik  lítí  jelié  při  r.  1698  Weigel  abroj  tnm^ovou.  Abbild.  der  Haupt- 
Btinde.  M. 

*)  Bukopis  TitcherAv.  Str.  16. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


63S 

Dřevce  tuniitjsk&  mdU  T  XVI.  Btolett  toni  podobo  jako  druhdy. 
Měla  tupé  &  zobaté  hroty,  jimž  řfkáno  pěkné  „komnky**. ')  Boka  1573 
st&la  jedna  pfi]  groie;  cennéJSi  dřevce  vfiak  zapisováas  i  t  panských 
BvrScích.*) 

2e  kleslf  rytířské  zépasy  na  dÍTadeloi  hrafkn  r  XVI.  veko,  to 
bylo  jii  pověděno  a  ětOQcl  již  z  lecéebo  poitihl  eím.  Přes  to  viak  nelze 
na  konec  smlfieti,  ie  při  tahem  a  neopatrném  zépase  leckdy  leckterý 
atriil  Bohé  rány  zlé.  Jen  mimochodem  dotýkajíce  ee  historické  příhody, 
že  králi  francoazskémo  Jindřicha  II.  v  tnniiOi  vyklinato  oko  tak,  ai 
z   toho  omřel,   připomínáme  zprávy  o  plzeňském  turnaji  r.  1555,   avreho 


Cis.  867.   Tilem  t  Rotrnberkn. 


jil  zminěném.  „Mnoho  osob,"  tak  df  zpráva,*)  „zraněných  a  ztlučených 
jest,  takie  mkama  hnonti  oemohon  a  někteří  na  brdUch  je  nosit!  musejí; 
Andrea  pak  Teafel  ten  pod  oko  nhozen  skrz  hledí,  tak  že  fambý  kns 
třísky  jemn  z  oka  vytáhli  a  velmi  se  zle  má,  nebu  se  obávati,  že  oko 
jemn  vyteée  a  o  ně  přijíti  rnnsi.  Jebo  milost  arciknížecf  sám  tak  velice 
uhozen  dřevem.  Že  rnka  krví  podhěhla.  To  rá£f  míti  zisk  z  takové 
kratochvíle." 


')  Úíty  panské  i  arch.  jindr.-hnd.  Opii  Tischerév. 
')  Beg.  aoadn  komora,  mul.  t.  24.  A.  6.  !i26. 
*)  Břesan.  Život  Til.  e  Boinb.  BB. 


zsdbyGoOgle 


Na  konec  buď  slovo  o  úbora  v&lečaého  a  ryriřskéha  koné.  Zván 
byl  úbor  koúabý  'bnď  p6kni  Česky  „nádobim  koňikýio''  nebo  po 
cliinaka  nrystaňkem  na  koni".  Co  k  nádobf  úlirnem  pflslaielo,  to  praví 
r.  1643  kniha  koraornfbo  sonda'):  .Pihovatý  ktii  la  24  tolary  konpil 
i  s  rystoňkem,  zejména  s  vlaským  sádlem,  střeni eoiltém  s  třemeny, 
s  pocbvBin),  8  praotinami  (prsoslny  =  nipraniky),  s  poprabum,  8  nidoo, 
s  udidly,  B  vohtavi,  což  okolo  sedmi  zlatých  st&lo.* 

Co  tn  vyčttáme,  to(  byt  rjstufik  nejsprostíf.  Čteme f  o  mnobo 
pozdfiH  v  drahotuim  řáde  cfasře  Rndolfa  r.  1578  roikaz,  .aby  rystnňk 
prostý,  kterému  vlaský  řikéme.  totií  náhlavek,  votéie,  praoainy. 
farkal  8  dviraa  řemeny,  střemeuiíté  a  popruhy  nebyly  dréie  prodávány 
nei  EB  pfll  dmhé  kopy.  .Bystaňk  po  oémeckn*  byl  draifii,  ponévadž 
byl  řemením  hast^jil.  Skládal  se  z  „náhlavkn  8  otéži,  s  povodcem, 
t  pochvy  •  náprsnikem,  z  nzdy,  sU,  z  třemeniSté" . 

KoĎský  DáhlaTek  (cspistram)  měl  tonf  podobn,  jako  Jsme  vy- 
psali v  XV.vékn,  a  oelliil  se  podstatné  od  náhlavka  dnefinibo.  Byl  a  jest 
to  pořád  řemen  přes  blavn  převislý  a  po  lících  polotený.  Aby  nespadl, 
má  pHíné  řemeny  podhradní  (podbradky),  náíeinfk  a  nánosek.  Při 
dolejílm  konci  jest  ndidlo,  na  némi  Jsou  otěle.  Na  sesfleni  náblavku 
a  nzdy  a  tedy  k  snadnéjilmn  skrocení  koné  bujného  vyskytuji  se 
v  XVI.  vékn  imonditaky" ')  a  kavaČutiDy  (kapperzann)  ielesné 
a  řemeny. 

Uzdaři  čeití  robivali  v  XTI.  veko  rystnňky  a  kronžky,  s  poklami, 
které  íly  vždy  do  pára,  mosaznými  „fosovanými  i  nefasovanými",  litými 
i  gtrýbovanými' ;  s  .ienklemi  prohlédnutými  letovanými'  a  s  přeskami 
vfielijakými  i  .drátovými";  rystnéky  poBité  řetízky  téí  drátovýjii.*) 
Cvádéji  se  na  krámech  nzdBřehýcb*)  i  v  méstakýcb  a  panských  inven- 
tářích .rystnĎky  polské  černé  a  červené",  rystuňky  „s  hustou  mosazí 
B  B  taikami",  německé  rystuňky  Hvykr^jorané*.  .Rystniík',  jeož  je  vy- 
loien  v  maseum  budějovickém,  jest  viecek  poiit  pOElacenými  mosaznými 
zdobami;  náíeinfk  pŇ  ném  Jeat  z  perel  drobných;  vSe  i^nl  dojem  nád- 
herný. Král  Hatiái  ho  Budéjuvickým  zanechal  v  dlaha. 

Z  jednotlivých  knsO  koĎskébo  nádobí  bývi^l  v  pramenech  vypiso- 
vány náhlavky  .íervtné  a  bílé* ;  „úzké  vlaské",  .stavécf  s  povodci*. 

Uzdy  připomínají  se  zvláétě  torecké,')  .basařeké  s  mosaznými 
přeskami  a  pnklami";  azdy  .napáječky  šlovou*;  nzdy  s  tfapci,  ,s  třapci 
aksamitovými  s  bílými  íneflfky",  uzdy  .projíídSjlcf  čtyřbarevné*  (r.  1590 
Ea  tři  kopy"j,  „závlačné  rejtharské  s  caiiliami  a  paklami'  (r.  1590  po 
2  zlatých);    na  azdácb  bývalo  „nákonči  mosazné  nebo  ítefty  s  haklíky". 

"i  Kn.  komora,  soudu  C  G.  b. 

*|  VeleelavíDŮT  Nomencl.  SU).  muadítuk  =  mund^isen. 

')  HiatroTský  kus  uidíhl  malostr.  r.  1S63.  Bokn  159G  má  uMlař  v  Praie 
mesi  jinými  kusy  ,15  loket  dr&tových  retiskA  Černých  k  pHiivánl  na  rystnůky*. 
Arch.  praJt.  i.  117S.  296. 

<)  Viz  krám  Pavla  Strfbrskébo  (f  1596)  v  arch.  pni.  é.  I17S.  396. 

•J  Arch.  pwž.  i.  1 172.  143.  R  1576. 

*)  Tamté  i.  117S    187. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


635 

Udi()l)t  býrajf  pocínováni,  adidla  koíovski  a  kronik;  k  uapi- 
jeík&m  čili  „napáječi"  (r.  1609  ceoéna  na  Slyří  groie  ').  Kterak  sHíně 
a  mistrné  bývala  ndidla  řeiána  a  proIamoTána,  toho  d&kazy  zřfti  bylo 
na  čeaké  jnbUejní  výstave. 

TřmenMtě   bývá   v  knibách  „bflé",   .rejtharské  neieraSné". 

Třmeny  se  nvádéjf  v  pramenech  černé  vlaské,  polonviaiké,  né- 
mecké,  pozlacené.  Nádherný  pozlatitý  třmen  Lobkovický,  jenž  byl  vy- 
loien  v  retrospektivní  výstavě,  viz  na  obrázkn  naiem  {.  356- 

Tfmeny  ierné  prod&v4ny  r.  15  O  dva  piry  po  1  zlatém,  pár  nber- 
flkých  dlouhých  byl  za  2  tolary;  polonvlaských  pár  byl  r.  1609  po 
10  groiich  cenin.*) 


Čís.  358.   Želerný  třmen  Loltkovichý. 


ŘemeuD,  jeni  objímal  koňaky  chvoat  Fikali  farkad.*) 
Sedla  XVL  atoletf  poř&d  mivala  přední  a  zadní  lak;  stranice 
i  B  vycpanými  komorami  byly  proti  nynéjiim  sedlům  veliké.  V  prame- 
nech uvozována  bývají  .sedla  křfžová  se  ilny;*)  aedla  s  obloahem  a 
B  mosaznými  a  sekanými  ifny" ;  sedla  a  křídly,  sedla  vlaská,  nímccká. 
Vlaská  měla  býti  dle  řádn  Rudolfova  i  r-  1605  o  kopn  dražit  německých. 
K  zvláitnl  úloze  byla  sedla  „poítovská,*)   selská,  formanská  a  kočovská, 

■)  Arch.  prai  t  1 174.  M2. 

*)  Tamie. 

^  VelesUvíDŮv  Nomencl.  291.  SchwaDcriemen. 

')  HistroTSký  kua  aedlirA.  Arch.  mna.  list.  praí.  1662. 

*)  Arch.  pral   6.  1 179.  385. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


636 

m^Blirecbi,  coi  připomfnáme  mimochodem.  Oo  do  látky  a  zdoby  bývala 
sedla  „plechovaná",  neplechovaná,  ale  ^poIStáři  dobře  vycpauá";  takové 
sedlo  roélo  se  prodávati  dle  Rudolfova  rádo  z  r.  1605  za  dvé  kopy 
30  groiů;  byla  sedla  ze  skopové  kAíe  (po  1  kopě  10  groSfcti  r.  1605), 
E  kordovunaké  kflže  (po  5  kopách  r.  1605)  j  z  aksamitu.  Těm  řikali 
avoltrapy",  a  stály  ai  50  kop! ')  Zvláíté  křidla  bývala  oa  sedlech  pteeko- 
vaná  a  vycpávaná  plsti;  r.  1572  plati  arcibi§knp  praiský  za  takové  sedlo 
jezdecké  s  křídly  plstéDými  a  za  jedno  koéovské  čtyři  zlaté.') 

Na  koně  kladeny  v  tom  veka  pokrývky,  jfmi!  viak  nebylo  staré 
jméno  kropiřů.  JmeDovaly  se  vSelijak:  deky,  íapraky  i  „koberce 
na  koné".  Na  blavn  kooim  k  ozdobě  vstavovány  iváfy,  helmelíny, 
též  hemelfny  éi  aroBkopy  nebo  fedrpa&e.  T  pramenech  nváději 
se  deky  z  látek  nádherných  i  cvilínkové  (r.  1590  po  pfll  tfeti  kope*); 
íapraky  hedbávné  se  stříbrem,  zlatem,  a  třapci,  s  knoflíky.  Koberec  oa 
konS  ccnén  jeden  na  poéátkn  XTII.  veka  za  i  rýnské  40  krejcarů.*) 
Šváfy  uvozují  se  z  harasa,  a  třapci,  aksamitové  gSe  íňfiramt  a  paklami", 
íváfy  bflé.  Černé.*)  Hemeliny  U  arolkopy  brávány  nejapiSe  k  tornajllm. 
O  13  hemelinfi  neb  aroSkopA  na  koné  sondi  se  r.  1527  Zdenák  Kostíca 
z  Foslnpic  s  Borianem  §petll  z  Janovic.') 

Platnéři  i  v  tom  vékn  robiti  pláty,  jimiž  káii  obkládán  do  tarniye 
po  prsech  a  po  hlavě. 


K  tnrnajflm  a  slavnostním  prfivodám  náleleli  od  starodávna  hlasatelé, 
herolti.  Gtaarakterícký  fiat  jicb  byla  jakás  dalmatíka  bez  nik&vft,  jejíž 
středem  prostrčil  maž  Atavu,  takže  stejnoa  formon  a  délkon  visela  po 
předa  i  po  zadá.  Na  tom  ornáte,  jenž  byl  I  zlatohlavový,  byly  vytkány 
obrazy  heraldické  v  předa  i  na  zádech.  Když  jel  r.  1594  císař  Rndolf 
na  řifiaký  sněm,  byli  „ehrenherolti"  oblečeni  v  zlatohlav  a  v  stNbrohlaT; 
jeden  mél  lva  na  sobČ  vytkaného,  drubý  orla  vzada.*) 


■1  AreL  praf.  t.  1068,  264. 

*)  S«cepta  arch.  arcib.  Opia  v  zem,  arch. 

')  Arch.  pral,  i.  1178.  187. 

<)  Tamíe  6.  1174    469. 

»>  Tamie  C  1172    18. 

*)  RegÍBtr.  fierv.  sondu  komor,  i   i.  J.  fol,  . 

')  RudolphuB  Eex  B07.  Rnkop.  udít.  kniti. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


šat  smutkový  a  vdoví. 


Barva  amotkn  Čenii.   Snratek  nOO^U"-   Klobonkf  k  amatkn;   pUité  k  sioatka; 
ženské  fach;;  fBrlochj;  prflTodpohtebnt;  vdora  jako  jeptitka;  vdova  jiotic neréatoiL 

Bam  amntka  bjla  d  nia  jnž  po  nSkolik  itoletl  Seroá.  Ale  do 
lata  íerného  atrojili  se  drnhd;  jea  o  pobřbn  ti,  jicbS  ae  dotýkalo.  Od 
r.  1547  dle  správ;  Sixta  a  Otteredorfa  od  VelesUvina  r  kalendáři  ota- 
dené,  EAÍSali  naii  po  viorn  ciiim  smatek  , nositi*;  to  jest  hoité  pfí- 
cbázeli  k  pohřbu  ve  vlastních  smntkoTJch  plUtlcb,  a  přibninf  nebo  jichi 
ae  týkalo,  oblékali  b«  též  v  ferní  iat;,  ale  na  delŠf  dobu  po  smutné 
události.  V  Němcích  to  laCali  obecnéji  po  smrti  Fridricha  IH  r.  1493; ') 
a  n&B,  jak  dl  Teleslarín  r.  1547,  nebo,  jakož  vjpravaje  se  v  DaČickčho 
Pamétech,  r.  1658,  po  imrtl  cfsai^e  Karla  v  Hisp&nij.  Tenkráte  prý  bCísaí 
Ferdinand  se  fSemi  dvořany  svými  do  iat&  íerných  dlonbých  se  odlli  n« 
znamení  zármntkn,  kterfito  křtalt  tn  tehdái  v  Čechách  se  za£al,  čehoi 
přednéjíí  po  smrti  přátel  svých  následajf  b  dniiikii  íísté  lapljsji''.') 

Ferdinand  modu  smntkovon  zavadil,  jak  mohl,  Rokn  1556  ave 
některé  pán;  na  říSský  sněm  slov;:  , Žádáme,  že  na  týl  sněm  fliský 
podle  možnosti  své  barvn  ěemon  dái,  poněvadž  se  vSfm  dvorem  svým 
smntek  nositi  ráiime'.*) 

Z  těch  dokladů  světle  patmo,  jaká  to  móda  (křtalt)  ěorných  iatů 
smathových  doiU  k  nám  v  polon  atoletf  at  r.  1547  at  1558.  Tehda  nž 
ten  Ev;k  b;l  v  Němcích  dosti  obecným.  Schwarz,  angiporský  měifan, 
již  r.  1519  vypravuje,  ie  ton  zpflBoboa  amntek  nosil,')  a  r.  15ii8  piia 
Anbanns  Mírotický,')  íe  ,mrtvejm  ne  vSnd;  jednostejní  pobřbové  ae 
Bpravajl:  nebo  někteří  la  celých  sedm  dni,  někteří  za  devět,  někteří  ta 
sto,  jiní  přea  celý  rok  v  ěemý  oděv  vice  obaleoi  neill  oblečeni  jsouce 
smutek  nesou  a  na  každý  den  za  ně  slnib;  činí". 

Že  t;to  zpráv;  json  pravdivý,  tof  poznáváme  světle  t  inventářích. 
Pravf-li  DaSický,  ie  smntek  nosí  „přednějží'  lidé,  tedy  urozenf,  vidíme 
bničko  v  leteďi  nápotomních  i  v  měítanských  popisech  „Žat;  k  smotku 
nošeni".  §at  amutkový  byl  o  dlouhém  pláiti  s  kapuci  nebo  kuklici.'} 
Při  pohřbu  zakrýval  si  plačící  příbuzný  hlavo  onou  kuklon  docela. 
O  císaři  Rudolfovi  vypravuje  se  v  pamětech,  že  o  pohřbu  otoe  svého 
r,  1575  kráčel  m^je  Bsukaem',  zakrytou  tvář.'')  Při  smutkn  meniim 
byl   misto   kuklice   klobouk.     Smnkýři   ln^jf   r.  1575   na   krámech    „klo- 


n  Krieg.  BQrgerth.  I.  861. 

^  Dt«ieký.  Paměd.  1.  83. 

')  Arch.  mlstodri.  MImív.  t  62.  78. 

')  Scheible.  Dia  gate  alte  Zeit.  886. 

'i  ObyCeje  ndrodfiv  1S79.  Originál  ■  r.  ll»8. 

-  Jeít.'  •■  •    ■■      "*  -    " "" 

i  ■  d    -  ,    - 
^  Bokop.  univ.  knih.  Budolphos 

dVlBtor:   DdtBrkrait. 


'}  Jeité  Hammerschmfd  v  Hist.  klalov.  r.  1699  mlnvl  o  SButkn  ,v  eemýcb 

.d  by  Google 


tsé 

bonky  k  smatka  z  inkn&  *  t  mochejra*  po  kope;*)  „plUté  smntkovi^ 
Boakenné  a  klobonkem  k  amstku  m&  pan  Hrobčický  z  Hrobčic  rovné  Uk 
Jako  sladorolk  Jiřfk  Sukolfika  (f  1683  ■). 

Smntkový  klobonk  idítbI  na  aobí  gfach; ",  £i  jak  prameny  XTU.  veku 
lOTon,  „flor  oebo  tykyta  obdélnou*.  Vime  to  i  moroTého  ráda  míata  PH- 
bramt;')  ta  ae  prarf,  aby  molofé  i  ieny,  obchátejfce  nemocai  a  nosiče 
mrtvé,  mívali  ,na  klobonclcb  inameol  flor  nebo  tykyta  obdélné  dolA 
avěiené  jako  při  imatcich  ae  noalvá,  aby  ae  Jich  lidé  detřiti  mohli*.    . 

Na  téch  knsech  Jmenovaných,  na  pl&iti,  kakle,  klobonce  a  facby 
přestávalo  amntkové  roacho  iioatf,  kteN  chtěli  o  pohřba  mrtvého  ctiti; 
pod  pláitám  mohli  mfti  na  aobé  cokoli.  Kterém  maiflm  náležel  hlabii 
a  trvalejší  smutek,  ti  byli  i  na  ostatních  iatech  vfiecko  6erní.  „Tidél 
aem  néjakébo  v  íeroých  smatkových  iatech,  kři6el,  vejakal  jako  néjaký 
blázen*.  Tak  liCÍ  avédek  zaíátek  pranice  v  Fraie  t  r.  1600.*) 

Ženakéma  pláiti  k  zármntkn  řfkáno  zbasta  „fachy*,  col  vlaatné 
byla  hřldla  pláité,  převéJená  i  i  pláitém  přes  ramena.  Naříkala  panna 
Eva  Raiembereká,  te  „mnsila  v  amntka  a  fachy  choditi,  mévii  dosti 
karafilitů,  Že  neunéla  véncfl  délati  a  nositi'.')  O  pohřba  Václava  Smifi- 
ckého  r.  1611  veden  francimor  ,v  dloahých  fachách*  tsk,  le  vidy  jedna 
dáma  vedena  byla  ďéma  pány  nebo  rytifi.*)  Nalezli  Jame  v  inventáři 
také  ,fértoch  ierný  smntkový  sonkenoý*.'') 

K  pohřbům  kupovala  vrchnosC  i  méiCanEtf  hospodáři  svým  čeledim 
a  slnhám  na  zármntkové  iaty  íerné  sukno.  Roka  1579  vydává  ae  aa  při- 
klad kromé  jiné  útraty  na  zámku  v  Hradci  Jindřichově  „pannám  dvěma 
na  Sáty  k  amatka"  za  celý  postav.')  Roku  1596  vzato  na  týl  zámek 
k  pohřba  Joachima  z  Hradce  16  postavů  éemého  sukna  ,Da  kipé,  pláitě 
k  z&rmatko*,  dva  postavy  předního  sukna  ieládce,  vle  za  Ti  kop  a  néco 
groid.  O  málo  před  tfm  dala  vrchnost  dělati  dlouhý  pláit  k  anintku 
i  avéma  děkanovi.  Při  tom  se  dovídáme,  ie  na  pláít  zánnatkový  veilo 
se  pAl  oama  lokte  íteptticha,  po  45  grofiich  loket.') 

Při  pohřbech  velikých  pánů  bývali  z  Siriiho  obecenatva  zvláité 
chndi  lidé  na  útraty  pohřební  oblékáni  v  smutek,  aby  pak  při  průvodu 
v  ném  kráěeli.  Na  přiklad  o  pobřbn  Maxmiliána  n.  v  Praze  r.  1577 
kráielo   vice  než  200  oaob   chadýcb    ,v  kuklách  íerných"   ae  svicemi.*") 


■)  Arch.  pruS.  kn.  č.  1172.  167. 
*}  TuBie  t  1172.  234. 
*)  Arck  mat,  Llstíay  pHbr.  s  r.  1649. 
•)  Arch.  pral.  6.  1062.  264. 
'J  Břežan.  Petr  Vok. 
')  Bibl.  uniT.  &4.  6.  6 
ipsaoý,    vésti  totií  dám.  _  _       ,     ,, 
k  slavDOBtalm  průvodům  divadelním,  která  někdy  jednostejnoatl  onavqjl. 
')  Arch.  praL  i.  1174.  429. 
■)  Úity  hradecké.  Tischerovy  výpisy. 
•)  Tamie. 
'^  Sněmy.  V.  18a 


DigitizsdbyGOO^^IC 


o  pohřbu  Václava  Smiřickébo  r.  t6l4  kráfeto  mnoistvi 
lidu  poddaného  v  černých  kápích.  Kromé  téch  vystrojea  byl 
jeBté  po£«t  maíik    „v  íero^ch  kipich"  s  čera^mi  Bv£cmi.') 

Vdovy  b;řvalf  povinny  iatem  sv^m  lArmoteh  dávati 
na  jevo  nejdéle  a  nejokázaleji.  Chválí  ton  přffiinoa  Jan 
Kherner  Plzefiský  r.  1595')  naie  vdovy  £e8ké,  zvIáSté 
vdovy  rjUřské  a  panské,  Je  .velmi  pucUvý  odév  smntkový 
neson,  a  to  netoliko  za  nékterý  týden  anebo  la  rok, 
jakž  některé  vejikoéné  vdovy  činf,  ale  ai  do  skonáni  života 
avébo.  Poctivé  roncho  vdoví  bjlo  podle  obrázka  Papro-  fj^g,  ([59, 
ckého  r.   1558  bnsté  hlavy  zavíti  a  dlouhý  plái(  do  zemé.  Tdova 

Te  iprávi  o  tom  Čteme,    že  pražské  vdovy  mčly  tehda  na        '  r.  1G68. 
Bobé  apláitě  černé    a    bílé   rouiky    a    spaŠténé    fachy    přei 
ramena  dolá,  tak  jak  podnes  jeptiSky  a  někdy  vdovy  panské 
a  rytířské  se  odíval'.*)  Nái  obrázek  Č.  359.,  lérnč  podle  mdlého  origi- 
naln  potizený,   snad  přece  poněkud  poaloníf. 

I  kdyf  vdova  proméiiiti  chtějic  itav  svflj  k  novénia  manželskému 
snětí  před  oltář  vstnpovala,  i  tn  jakožto  nevěsta  mčla  na  svém  iatě 
dáti  poznati,  že  do  té  chvíle  vdovila.  Vimef  o  pauí  Dorotě,  vdové,  když 
bÍ  brala  r-  1570  Matíá^e  OrDinaa  z  Paomberka,  jenž  ji  potom  nový 
stav  bitím  hojným  ztrpčoval,  ie  v  kostele  n  sv.  Jiljí  v  Praze  „stála 
v  svém  knnfm  kožiie  černým  damaikem  poBítém,  v  páse  stříbrném  po- 
zlaceném a  byla  připravena  jako  na  vdova  náleii",*) 


Šat  dětinský. 


KoŠilka,  čepička,  koíliek;   pasmifka;   dčti  jako  staří  o  stejném  krojí.    Períovee, 

birety,  měice,  páteHiky,  rukávce,  férton&ky  vie  dátinské;  iat  chlapecký;  déůnské 

rapíry;  iat  na  zimu;  dalamánky  pacholecí;  ísl  dětský  k  slavnosti. 

Jak  iatili  nemlnvně?  Víme  to  z  Berouna.  „Vzala  sem  dítě,  oblékla 
je  ve  dvé  koUlby,  jednn  zlon,  dmhoa  dobrou,  vondala  sem  na  né 
Čepičku  a  obvázala  sem  je  plenou;  že  uemélo  koŽiSku,  vobalila  sem 
je  do  tři  poduitiček  a  vobalila  sem  je  poslámkú  a  dala  Bern  jí  je  na 
mkn  a  vono  velmi  hrabě,  žalostivé  plakalo."  Tak  vypravuje  žena 
v  BOndé  berounském  r.   1561.') 

Když  dítě  zrostlo,  než  Btalo  se  pořádným  „béhúnkem"  mnsel  oděv 
jeho,    aC  byl  jakýkoli,    chráněn  býti    na  povrchu   páHmíékou,    což  byl 

O  Ddív.  knih.  M.  O.  84. 

*)  Tdova  křestanská  Erasma  Rotterdam.  Překlad. 

*>  Arch.  zem.  Taria. 

*)  Ku.  arch.  prai.  č.  lOSO.  lOS- 

')  Kd.  iTÍd.  berooDsk.  arch.  (sapAjčil  p.  Amort). 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


640 

asi  Tflliký  slinták  i  z&Btřra  pospolu.  Roka  1569  vypraraje  se  v  sosďj 
prsiském  o  Ambroži  Ketterovi,  kupci,  když  byl  m»\ý,  že  musel  t  pis- 
mifce  i  do  ikoly  choditi.  T  knize  ae  ií,  kdyi  ho  jakožto  chlapce  malého 
pi^TezlI  I  Lipaka,  býval  tak  HuSiSmaný,  aípinětiý,  upfpaný*,  Že  mn  adáTili 
páamičkn,  aby  se  stydél  a  tak  se  DefiiŽnial  a  Cistotnéji  se  choval ;  pK- 
paBovali  mn  pásmíčku  a  mQsil  a  nt  tak  choditi  do  ikoly".') 

Na  obřízko  i.  360.  zNti  dvé  panské  dětí,  dvouletého  Zachariáie 
a  tříletého  Jáchyma  z  Hradce.  Henžf  chlapec  má  na  sobe  koSilka  a  přea 
ni  kožichový  prsniSek;  větfil  hoch  odén  jest  v  pnnfiochy,  kalhoty  řezané 
i  vyvlaíované  a  v  saknióko  baznkoTon. 

Jinače  o  Sáté  zrostlých  děti  vflhec  platí,  co  jsme  položili  arrcln 
při  XV.  atoletí.  Šat  , dětinský'  byl  střihem  či  krojem  rovné  týž  jako 
lat  zrostlých  lidf,')  což  dobře  znáti  na  obraze  é.  361.  a  jejté  lépe  na 
obr.  i.  190. 

Prostá  dlvřička  mívala  na  sobě  oviem  jen  kytlici,  robáSek,  hamkn, 
na  hlavě  karknlkn,  Cepeěek  a  v  létě  nic  nebo  věneéek  laciný.  Pros^ 
hoch  byl  v  poctivicfch  a  v  kaftánkn;  na  hlavé  měl  čepici.  Onřad  mlado- 
boleslavský knpnje  r.  1619  sirotkn  Preclíkovskémn  klobouk  la  12  grofid; 
dvě  koSile,  pét  loket  sukna  na  iapan  a  kaleoty  za  2  kopy;  platf  krej- 
éimn  od  aíitl  téch  Satfl  16  groiú.*) 

Ale  déti  z  rodin  zámožnějžjcb  strojily  se  vSini  tím  přepychem, 
který  jsme  vylíčili  u  starých.  Na  hlavě  mfvaly  malé  drobné  divčíiky 
perlovee,*)  zlaté  věnee,  birýtky  a  (epiiky  ozdobné.  Soukenné 
birety  dětinské  připominsji  se  v  Praze  nž  r.  ldI2.')  Nalezli  jsme  „vlnky 
détinské"  z  červeného  a  jiného  hedbáví,  .vlnky  dětinské  a  zlatými  křížky 
a  1  drobných  koralfi  svázaných",*)  dětinské  čepečky  vyskytují  se  ,B  rOžemi 
zlatými"  a  čepice  „popelicí". 

Suknice  mivaly  dlvčičky  jako  maminky  o  živfttkn  a  pantem; 
živfitek  na  rameni  naditý;  pod  aokničkon  mnohá,  zvláíté  nrozená  dívenka, 
měla  navlečený  partikál  jako  máti  její  (viz  opočenský  obr.  í.  186.), 
na  ozdobném  pásku  mívala  také  toboličku  nebo  měfiec  gdětinaký*,^ 
zhusta  gSe  zvonečky";  také  nosívaly  dívčiny  „páteřlčky  dětinské  a  groii",^ 
na  krku  koraly  a  ,tro£ty"  vSelijaké  zlaté  a  atHbrné  i  groie  na  Sůůře; 
ba  kolem  hrdla  také  dítěti  pověsili  staří  okrožl  žkrobené,  jakož  viděti  nt 
votivnfm  obraio  beronnském  (obr.  č.  2 1 3.).  Tedy  vSecky  mody  dospřlýeh  itdl 
nalezneS  při  tehdejších  dětech.  Též  „rnkATCe  dětinské'  i  „fértonSky 
dětinské"  80  vyskytQJl*)    a   viel^jaké   tykytové  mantlíky   barev    světlých. 

')  Arcb.  pral.  č.  1056.  66. 

*)  Právě  lak  bývalo  víude  jinde.  Vít  obr.  528.  Hefner-Alteneck. 
■)  En.  arch.  mUdobol.  lit.  D. 
')  Arch.  prát.  i.  1178.  2S9. 
')  Tsmže  fi.  106. 
•)  Tamie  i.  1210.  64.  R.  1583. 

')  Kd.  uch.  praž.  t.  1173.  R.  1675  a  Eullika  na  kráme  bojné  tajek  a  to- 
bolifek  détinakých.  Fol.  171. 
•)  Tamže  t.  1171. 
*)  Ed.  fi.  1174  a  i.  1178.  339. 


DigitizsdbyGOO^^IC 


-ib.GooQle 

čil.  860.  Bt&r^Sobrai  dětí  pánb  Eradeckjch  v  lámka  Ihotokém.  '^ 


642 

HoKičks  apatykáře  Bfiífay  mČU  „Boknička  ilaton  mnchejroToa  8  ŽivAtkeiii 
tykytovým,  tkanicemi  červenými  premovaným ;  mantllček  tykytový  prostý 
červený  ■»  předky  lalokovými  a  podbřiSky  kr&líkovýml,  pntnjíka  zelenou 
tykytoTOQ,  králíky  podíiton,  íepici  popeliéf.*)  Jnž  sám  tento  popis  iatn 


Čl8.  S61.   Díti  Jana  slaráJho  i  Dobreoic  (f  1603). 

dětinského  svědčí  o  stejném  ráza  se  iaty  dospělých  osob.  Hnffy  čili 
„dětinské  podííté  rnkávy'  teprve  ke  koncf  století  bastějl  se  vyškytají. 
Totěž  platí  o  chlapčích  íatecb.  Ctel  o  „dětinských*  kabátech 
a  kalibotách  zelených,  íerveaýcb  a  jiných,  a  ty  mtvaji  forma  modoí. 
Kalhoty  oa  mládeii  jen  poněkad  zrostlé  bývaly  i  krátké  ípaněUké,  vj- 
cpančl     Obrázek  tolio  je   v  Paprockého  tfinácti  tabalícb  věkn  lidského. 

')  Ko-  f.  1173.  ftB- 

DigitizsdbyGOO^^Ie 


Al>.  863.-  Náhrobek  Lndvfka  LoreckÉho  le  Utoaie  při  koBtele  6iiovBkí.in, 

.  C.oogle 


644 

Kabátky  oa  pNklad  jion  t  první  pílíce  XTI  víku  i  Tarhánkové  a  s  pno^, 
a  hoji  máji  pfí  nich  placaté  blrety,  jakoi  svédSI  obrázek  z  titniáře 
Brikciho  (r.  l534)  nebo  pachole  jezdlcf  na  koníčku  v  niQBOjnfm  ruko- 
pise pernitjnakéoi.  V  drahé  pAli  veko  json  kabáty  popisní,  a  to  těhoi 
rásn,  Jako  iat  mnžA.  Při  tont  m^ji  také  hoíi  ^klobouky  b  pásy". 
I  dětinské  pásy  s  tuliehy  a  „détiuské  rapiry"  mívali  v  dobS 
Radolfové  prodávati  na  krámech  I 

Díti  obojího  pohlaví  oblékaly  so  v  pláité  a  na  lima  v  „détinské 
kOŽÍ$ky",  HPlíiky".  „VOtábliéby",  jeí  jsme  shledali  i  „tykytové", 
.slaté  bairy",  ^PO^břiSky',  spratky,  jehenčlm  a  jinak  violijak  podiité. 
Boka  1568  byl  jeden  dětinský  ptliek  Jeheačl  cenén  40  groíi  mtieňskými, 
spratkový  votábliíek  kopon.  Pacholecí  plAfité  vi£  na  obr.  ó.  362. 

A  když  staH  lafiali  nositi  uherské  dolomany,  oblékala  se  pacholata 
„T  dalamánky  pacholeíf".')  Tedy  vie  podle  starých  a  zajisté  po  modč. 

Slovo  o  vlasech  pacholíkových.  Jakkoli  na  votlvnfm  obrate  v  Beroune 
poiorqjemfl,  ie  chlapci  mají  ustřižené  krátké  vlasy,  přece  sdá  se,  ie 
n  pacholat,  zvláif  urozených,  dtonhé  vlasy  bývaly  oblibenéjií.  Tždyf 
v  Nymbarce  vadí  se  r.  1&63  i  dvS  ieuy  méitanské  o  pachole,  ie  je 
maniel  jedné  z  nich  „voboltl,  že  z  něho  blázna  sobe  adélal,  kdyby  otec 
jeho  Bvédél,  ie  by  o  to  téikost  mél".*) 

Kterak  ostrojeny  byly  déti  k  staTnosti,  o  tom  zajímavá  zpráva 
z  T.  IB&i^,  kdy  1500  děti  vítalo  Ferdinanda  krále,  do  měst  praiských 
vjlidějlcfho.  Byly  oblečeny  vesměs  v  bilé  koiilhy,  vyíívané  na  obojcích, 
na  rokávlch  a  ze  spod  v&kol  íerveným  hedbávím,  opásány  byly  čerrenými 
^pintami'.  T  rnkon  mely  ratolesti.  Uély  též  svého  „fenrycha"  a  bnben. 
Pro  ochrana  atálo  při  détech  dvanáct  méífanfl,  „kteří  rSak  ne  mnoho 
vylK  byli  nežli  pacholata' ;  byli  tedy  Jako  trpaslíci.  Každý  mSl  malo- 
vanon  berla.*) 


Šat  lokajský,  poštovský,  lázeňský  a  mumrajový. 

Lokajiky  plái(;   pottovaký  posel;   patách,   šat  lasebol,  mádhernél.    Larry,  larvy 

benátské  noíené  kromě  mamr^je;  maikari  maaopuBtni;  proměna  pohlaví;  maikar 

lákoviký;  avatební;  turnajský.  Šaiek  mi  bli(en, 

O  lokajích  déje  se  zhusta  řeč  na  hraně  ZTL  a  XVH.  vékn. 
liOksjA  dotýkáme  se  v  tomto  díle  z  té  přífiiny,  Že  bývaji  stran  obleku 
pravé  takových  osob  služebných  a  nižEícb  zhusta  nemalé  roipaky.  Že  by 
byly  tehda  Již  mívali  néjaký  zvtáitní  lat,  po  némi  by  byli  ihned  po- 
znáráoi,    toho   říci   nelze.     Ale  obSíméjil  nějaký  pláiC   a   zhraň  mají 


\  Arch.  prai.  C  1122. 
)  Nymhunká  kn.  Bvědomí. 
)  Arch.  aem.  Tarla. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


lokajové  poktidé,  kdykoli  o  nich  zpráva.  Svrcha  jsme  uvedli,  le  paostTU 
své  lokiye  rádo  odiv^o  v  plundry  neJbnJDgjil;  a  z  Veleslavisa  vine,  te 
lokajaký  Btřevfc  b]rt  o  jednom  podeívn. 

Královský  lokaj  r.  1611  o  slavnosti*)  byl  v  íervených  aksamito- 
vých íatech,  měl  Červený  pláfit  s  kápi  —  tedy  pláSt  větSlbo  zp&Bobn; 
pláií  byl  jen  soakenný;  na  něm  oaiity  v&kol  tři  gtrychy  zelené,  aksa- 
mitem premované,  Pl^  té  stavDo^ti  mél  lokaj  raplr  a  talicb,  v3e  na 
zeleném  páse  a  gkhyĎkn"  postřibíeném. 

Uimo  slavnost  byl  r.  1618  lokaj  pana  Buriana  Kapliře  odéa 
v  „liberaj",  jejfi  hlavni  kns  byl  pláSt  bílý  s  Eesti  tkanicemi,  a  zbraň 
měl  „na  pintě".*)  Jii  patmo,  že  pod  pláŠt  oděl  so  lok^j  v  móda  oby- 
éejnon  a  bojnon  aspoň  co  do  formy.  Bezpochyby  také  oblíbiti  masel  na 
iatech  nchnostenskoa  barva  erbovní. 


Poítovský  posel  nosíval  se  obecnoa  modoa;  jenom  kápě  proti  ne- 
pohodě fasňv  a  městský  znak  plechový  na  prsoa  okazovaly,  že  ten  mní 
má  nějakoa  zvláitnf  úlobn.  Kdo  by  měl  zapotřebí  obrázka,  vezmi  v  anivers. 
fcuihonié  řád  Vratislavský  z  r.  1673  (sign.  25.  H.  503)  a  tu  oajdei  posla 
poitOTského.  Há  úzké  nohavice,  pláitik  nedlonhý  obyčejného  ráia,  na 
něm  kápi  Či  knklici,  klohoak  vysoký  Španělský  s  peřím,  v  rsce  velikoo 
taivici,  po  boko  me<!,  na  prsou  erb  mista  Vratislavě  s  pismenoa,  kteráž 
byla  bezpochyby  číslem  poitovského  posla.  Mělaté  Vratislav  jako  Praha 
posllL  několik  spravovaných  .potnmistrem".') 


K  iatům  zvláStnim  hadiž  přičten  Sat  lázeňský. 

Lidé  obojího  poblavl  chodívali  se  do  lázní  bavit.  Prosedali  tam 
mnohé  pflldne  při  jídle  a  pití.  Jsouce  při  té  zábavě  oděni  poaze  ob- 
šírným lehkým  pl&ltém  nebo  ko£ilí,  chtívati  marniví  lidé  pSkné  vypadati, 
a  proto  lat  lazební  v  tomto  století  znádhemél.  Slově  pořád  nepěkně 
a  po  cizinska  „patochem".  Velmi  shnsta  čtei,  že  jest  víelijak  vy- 
£fván  a  zdobně  stříhán.  Pražský  měfiténtn  Florian  Pretlik  (1583)  mél 
patucbň  nékotik,  Jeden  dokonce  se  zlaton  tkanici  a  dva  „b  bílým  vy- 
šíváním".*) Rychtář  claaříký  Vovcs  v  Berouoě  (f  1606)  mél  roucho  do 
lázně  ,s  Černým  vyíívánlm"  ;^)  pan  Jan  x  Vartenberka  r.  1570  viněn 
e  patnchn  kmentového  „vystřiLováním  vfikol  a  vdkol  iitého",  jenž  stál 
za  čtyři  kopy  míSeňské ! ") 

')  Eorimov.  Matiiie. 

ý  Arch.  prai.  6.  1070.  118. 

')  Via  o  tom  náá  Kaltomf  obrat  méit. 

')  Arch.  prai.  6.  1178.  239. 

')  Arch.  berounský  kn.  kšaftA. 

*)  Kn.  sondu  komom.  Ifi.  J.  648. 


,y  Google 


K  láiežtkéma  ittii  slniel  itké  pytifk  kotený,')  v  néini  chovaly  se 
láeeĎské  droboá  putřeby.  I  tes  p;tllk  bjl  ozcjobný  kna  ímnkýřBké  práce. 


O  í&tech  raamrajových  plstf  r  tomto  itoletf,  že  hjlj  dsleko  bign$jSl 
a  roKmanltějSj  i  myilénkon  bohatéjii  oeili  bývalo  a  vékn  patDictém. 
Drnbou  poIoTicf  XTL  století  nápadaé  mnoho  Tyakytige  se  na  krámech 
praiakých  vielijakých  liireT.  SodvIaí  to  lajiBté  b  bnjo^m  lírotem,  její 
cizJDCi  vlaitf  a  dTofatvo  královské  zvliitě  v  době  Rodolforfi  t  Praze 
tilo-  I  t  cuiaj  larvy  dováíeny.  nBenátské*  larvy  prodávány  po  15  krej- 
carech")  a  noieny  veřejné  i  mimo  doba  mumrajovoo,  kdeíto  dmfady 
v  larvd  ae  potlookal  nanejvýi  nékterý  InpiS,  aby  nebyl  znán.')  Do  benát- 
skýcb  larev  atrojila  se  i  záletná  dSvCata  venkovských  měst.  Zoáne 
plaeú*)  poaméinOD  o  Dorn£  Jiránové,  dévici  pardabakó,  v  nii  le  U2f 
hrobým  verlero  a  necadnými  alovy,  kterak  panna  .kdyi  nemohla  svétle 
jiti  a  dmba  aobS  najíti,  v  larvě  benátské  béhala,  v  hábit  možský  se 
oblékala,  aby  poznána  nebyla*  ...  a  tak  „za  dvAr  obecní  do  stáje  nej- 
aplie  mésíce  máje  trefila  jako  do  ráje*. 

Benátské  larvy  mely  bnď  z  vétií  íásti  anebo  vesměs  dloabé  křivo- 
laké  noiy,  nebof  r.  1674  vyíftá  se  Jednomu  bakaláfi  praiskémo,  ie  má 
nos  jako  larva  benátská  křlvolaký,*)  z  toho  plyne  snad,  ie  byl  nos  larev 
těch  charakteristický,  kdyí  se  dostgl  do  uráilivébo  úsloví.  Unmrkjový 
eaa  nejbnjoéjií  byl  v  maaopnatě,  zvláité  v  poslední  dny,  kdy  po- 
chováván Baccboa.  Ate  maikaři  hébali  místem  v  tom  ěaae,  kdykoli  jim 
přiilo  na  mysl,  a  to  tak  tle  tropili,  ie  v  Praze  r.  1606  zakázány  mnm- 
raje  masopnstní  vesmáa.*)  T  Čem  a  jak  maikafi  maaopnstni  chodívali, 
o  tom  není  ani  tolik  zpráv,  jako  o  tom,  ie  pro  nezbednosf  byli  Mvf- 
ráni.  Rokn  1610  na  ňeboni  ,hrnbě  ae  maikarirovali  páni  i  úředníci, 
alažebnlci  v  mssopoatČ,  do  méeta  v  larvách  chodili,  mládenci  a  synkové 
méstití  také  poiestnč  v  pěkném  pofádkn,  v  larvách  »  dlouhých  daU- 
manfch  n«  ryok  íli  a  tn  zaaedlce  za  stfll  Haaopnsta  soodilL*  *) 

Dosti  Jest  zpráv,  ie  v  ma«opQstním  čase  iénsIcA  atrojlnly  se  za 
moie.  Nei  na  to  se  úFady  hněvaly.')  Roku  1611  sebrána  spoleěnosf  mom- 
rajská  v  Jindřichové  Hradci  do  vazby,  „dva  pacholci  a  iena;  ti  pa- 
cholci,  ie  ae  do  Satú  íeoských  připravili,  a  ta  iena  do  maiských,  a  po 

')  Arcb.  prai.  i.  1173.  0. 
')  Tamfe  &  1178.  189. 

*)  Kdo  jeidf  v  larvách  a  potvomých  knklieb,  mi^f  býti  honěni  lako  lotři 
dle  sriteni  moravsk.  i  r.  1616-  KamenlCek.  Arch.  C.  XI.  2S4. 
<)  Pfaeů  bei  datum  v  rnua.  ietb.  XVt  vék, 
^j  Arch.  lem   En   koniiatoraf.  O,  5. 
*)  Arch   mlatodrl.  Mísbíy.  č.  10?.  271. 
')  Hus.  opisy  t  treb   arcb.  Břežan.  Petr  Vok.  820. 
*)  Bylo  tak  vinde  v  ETropě.    V  dile  Eistoría  de  gentitina  a^pteDbíonalilms 

Ír.  I6SE>}  hnfivá  se  na  to   apisovalel  arclbiakup  Upsalslcý  OUv   MagnuB  Qolhus. 
61.  46S. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


Neiárce  čo  domfl  chodflf,  a  t«sařka  to  le  Btrojila,  itty  pflj/^ila,  spoln 
B  témi  trestáDft  vézenfm  J«Bt."  *) 

Žáci  strojlTBli  se  do  moikarfiT  DČkolikrit«  za  rok.  Na  Štřdrý  den 
zaJSfnali.  Poličský  diksn  r.  1586  zalaje,  ie  iici  na  Ětddrý  deo  do  Urev 
ďábelských  se  strojíce,  íernice  a  iaty  oa  rab  oblátejlce,  ne  jináie  oei 
jako  terti  na  obavu  po  néeté  bShajf,  k  (emn  přijdou,  kradoa.')  Tim 
ipfiflobem  táci  koledovali.  Dčkan  Adam  pHíinil  k  žalobé  svoje  zbožné 
přeSTédJSeni  stran  přeměny  Satnó  z  Jednoho  pohlaví  na  drobe  tímito 
slovy:  „Hy  v  plsmé  sv.  mime  o  tom  sond  botf,  ie  kdokoli  z  moiů  do 
iatft  ženských,  nebo  zase  žena  do  íatB  mužských  obl&íeji  se,  ohavní 
json  pi^  Bohem,')  a  kdož  json  ohavnosti  páchali,  poroníel  je  mordo- 
vati: mnohem  tedy  daleko  tfže  břeíl,  kdož  takovos  ohavnost  páchá,  a 
jsa  ílovék  ne  v  jiné  pohlaví  ČlovSii,  ale  v  pokolení  ďábelsko  ae  promě- 
finje."  O  nový  rok  chodívali  íáci  zase,  a  vfibec  po  vSecben  vánofnl  Čas 
strojivali  se  t  miSkary  a  žebrávali.  Zvlážt  bývalo  oblíbeno  voliti  ,bi$kapa 
mláďátek",  a  při  nim  chodívala  tlapa  maikar  všelijakých.  I  tři  králové 
maíkamf  chodivalf  s  dvořstvem  nebo  jezdívali  na  vyjflořeném  voze. 
V  Praze  úřad  nniverBltní  rok  co  rok  řídil,  krotil,  takazoval  prfivody 
biskupa  a  králA,  poněvadž  se  děly  pod  tim  zlé  neplechy.  Bokn  1570 
jeli  králové  k  „zlatým  křii&m'  v  Praze,  méli  svĎj  prflvod,  lokaje  a  dvor> 
nlbo  blázna.  Do  průvodn  se  vplichtil  jakýs  flainýř  a  kradl.  Lokaj  kril&v 
pak  londem  krádež  odseděl,*) 

Žáci  též  o  masopastě  chodíce  cassatam  strojivali  se  v  maSkary. 
Je  zpráva  z  r.  1615,  že  se  strojili  po  žensku.') 

Zdá  ae,  že  i  při  jiných  íasech  nežli  při  výročních  slavnostech  stro- 
jeni maěkařl.  Na  přiklad  svatby  se  hodily  k  takovémn  strojeni  a  Šprý- 
mováni. Dl  pražská  kniha*)  r.  1573:  .když  mél  veselí  Tůclav,  přiBel 
k  nám  Jan  Falk  v  mumraji'. 

Rytířské  turnaje  v  XTI.  vékn  byly  vždy  spojovány  s  maSkařenim. 
Z  obrázků  známe,  Že  chodí  po  .pláce"  buď  nějací  lidé  na  ch&dách,  jiní 
že  se  prohánějí  s  křídly  na  zádech  a  lezon  po  řebříclch.^^  Roku  1555 
T  Plzni  za  přítomnosti  Ferdinanda  arciknížete,  když  turnaj  konán,  byly 
některé  osoby  oděny  jako  bohyně,  jiné  byly  v  úbore  „mažíl  vodních", 
jiné  chodily  po  vlasbn  a  taoěily.") 

Při  kvintáně,  namalované  v  HisrlovS  rakopise  mnaejnim,  vídfme 
r.  1593  prflvod  maikar.  Nejprv  jde  nějaké  lamlelezo  v  Šatě  velmi  chln- 

*)  Registra  pamét  v  arch.  jindř.-hrad.  ■  r.  1610.  61. 

')  č.  Č.  Mua.  1863.  67.  Adimek. 

*]  Stelcar  v  bniie  ,0  pravé  a  faleiné  církvi'  t.  Ifi89  uvádí  citát  i  pfsma, 
tuto  nilněvý,  takto;  „Neoblete  se  mul  v  roucbo  leny,  ani  iena  v  roucho  mule, 
neb  jest  ohavný  přede  mnou,  kdož  to  koli  učiní."  K  lomu  hned  dokládá  av 
hroným  přlklaiiem,  kterak  ve  Tittemberíté  připravivše  ae  néjací  muíi  do  íaiii 
z  koudele  a  smol;  po  žensko,  o  maaopustnlm  mumraji  uhořeli. 

•)  Arch.  praž.  i-  1050.  90. 

*)  Acta  rectoiituB.  173. 


*)  Arch.  pral.  &  1057.  174. 
~     rodukce 


')  Re 

•Íb:-( 


Reprodukce  ve  Weisa,  Wieo.  V.  519. 
2ivot  Vil.  Bnímh.  90. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


643 

paiém ;  na  lidech  připeVD§D  mn  ohon,  za  který  bo  tahá  slepý  únor 
ítpy  bo  tlnka;  dále  jeleni  táhnoa  vozíky,  labnté  jdon,  maiové  neio* 
jiné  muže  v  koBícIch  a  tak  vielijak  nápodobné,  jak  Tjmjslil  bí  tefa- 
dejil  Ttip. 

V  oučtech  jindřichohradeckých  r.  1573  čteme,')  ío  k  tarniOi  poff- 
ceny  jaty  mamrajaké;  Kilo  je  dvanáct  tovarySú  krejčOTských  i  pláína- 
E  těm  Satftm  byly  pořiseny  „Blamíné  lazebnické  klobouky",  a  na  koňtké 
„deky"  a  na  aedla  nalepeno  mechn  z  deviti  liber  klihn. 

Z  téch  drobtů  jii  pončknd  vysvítá  cplLBob  ma£kar  turnaj ských,  a 
jest  docela  patrno,  íe  pravé  při  veřejnýcb  slavnostoch  takových  iibHnky 
Déinily  n  vývoji  svém  pokrok.  Kdcito  při  sonkromých  mamrajlch  pořade 
z&Bt&valo  jako  v  XT.  vékn  na  larvé:  obráceni  kabáta,  přestrojení  se 
v  jiné  poblavi,  při  veřejných  slavnostech  jevi  se  tn  a  tam  již  nyáléoka; 
na  přiklad  z  poslediilho  ů(tn  hradeckého  hledi  n^aká  parodie  lasebnickA, 
a  v  mnmraji  plzeňském  jmennjf  ae  iřejmé  oBoby  mythologické. 

O  íiadcíeb  éili  blázaeell  jest  dodati  v  tom  veka  málo.  Páni  si 
ho  OBtrojili,  jak  kterému  se  nemyslilo.  T  Hradci  Jindřichově  r.  L573 
dali  blázna  dvorního  Světáíka  v  iat  celý  zelený.  Koopeno  15  loket  lele- 
ného  sokna  po  sedmi  groílch.')  Kuklo  a  rolniěkami  blázen  míval  jako 
drohdy,  ale  kdyi  vycházel  po  svých  potřebách,  mohl  jiti  i  v  klobonce 
jako  jiný.  Rokycaniti  mnsili  r.  1608  dáti  za  klobonk  blázna  páod  pod- 
komořího 20  groift.*)  áaíek  míval  také  kordfk,  aspoň  mn  ho  v  Hradci 
Jindřichové  knpovalt.*) 


Šat  opovržených. 

ZnaneDi  lidovskd;  kole£k«;  iidé  jako  aeniani;  iidovdiý  obdlonlni  iat;  lidovky 
po  modéi  chodcií;  cikáni;  kat;  prázdné  Ženky. 

Židé  se  nosili  jako  jiní  lidé  městttl.  Byla  sice  i  a  nás  jako  Jinde 
snaha  přinutiti  iida  ke  zvláátnimn  kroji,  ale  ta  snaha  přestávala  druhdy 
jen  na  jediném  kaso  iatném,  bod  na  ipičatém  klobonce,  nebo  na  knkle 
a  na  pláiSti;  při  židovkách  ua  filojiřich  se  zlatými  a  Širokými  kii^i. 

Židovské  kokly  Špičaté  připomintuf  se  a  nás  naposled  r.  1515.*) 
Oznamuje  se  totiž,  který  žid  bude  popaden  bez  kokly  a  pláité,  že  za- 
platí dva  groie  pokuty.  Od  té  doby  zpovolna  zapomínali  židé  na  kuklici 
—  r.  1526  víulo  Ferdinanda  I.  v  Praze  600  oaoh  židovakých  v  ,iU- 
tých,   drahých  odévích"  ')  —    až  r.  1561    vnáhle   vydáno  do  vieho  krá- 


■)  Tiacher.  City  hrsd.  str.  16. 

')  Tamté. 

^  Účty  rokyc.  v  arch.  zem. 

')  Účty  TJBcherovj, 

*)  Kn.  arcb.  prai.  &  ffM.  86.  2. 

•»)  Dr.  Rezek.  Zvol.  Ferdin.  115. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


«4d 

loTBtvf  400  mandátft,  atij  iídé  na  SAt«eh  „OA  BTrchnf  Bokni  neakrylě" 
nosili  znamenim  gObronblý  kroaiek"  ze  flntého  sakna,  a  to  na  letem 
prse.')  DAvod  hanlivého  znaku  židovského  poloiíl  král  ten,  ie  Židé 
licDTařf,  zlých  akutkfl  k  zlebíeni  víry  as  doponitěji,  „coi  na  vétSlm  díle 
s  toho  pochází,  ie  v  odéva  od  křesfanA  žádným  zvláltnfm  znameDim 
k  rozeznání  odděleni  nejsou".  Ha  Bilnici  nemnael  lid  kolečko  miti;  jen 
když  veiel  do  mésta. 

Kolečka  se  iid  rád  zbavoval.  V  Plzni  byla  pro  to  r.  1654  tuhá 
bitva.  Svédek  jeden  vypravnjs:  „Žid  Lazar  z  Prahy  tancoval  n  Zlatníkovy, 
j&  nevědél,  aby  byl  lid,  ie  tancoval  bei  znamení  a  v  nohavicích  a  v  kabátS 
bez  pláHfka,  také  jsem  jemu  poctivost  činil,  jakoby  nijaký  dobrý  človík 
byl,  až  potom,  když  ho  trhli,  teprův  sem  znamení  pfi  iida  ahifdal.') 

Zbraíi  nositi  nebylo  židftm  dovoleno;  ale  r.  16Ú0  do  vsi  ChráSťaii 
přijeli  iidé  a  Já  sem  mněl,  ie  son  ti  iidé  zemani,  tak  byli  pékně  při- 
strojeni pod  peyMm",*)  a  o  impressorn  Židovakém  Samnelavi  je  r.  1610 
v  pražské  knize  soadoí  svJídectví,  ie  přijížděl  na  koni,  raplr  po  bokn 
míval,  též  mčnici,  nic  jinače  než  jako  křeatan.*)        * 

Na  obrazech  vidíme,  ie  iidé  mniEtí,  zvláSté  starfil,  mají  nácbyt- 
nosf  k  íatúm  obdloniným,  zvláŠté  k  pláitflm  a  kápi,  jakož  svédČl  Papro* 
ckébo  Diadocb,  O  pražských  židech  dí  jpráva  r,  1604  dosti  vleobecné, 
že  chodf  gV  čepcích  a  v  baretlech'  a  ie  máji  vienté  rakávy.*^) 

Ženské,  židovky  Ely  asi  vesměs  spiSe  s  módou.  Žalojef  r.  1570 
Žid  Izrahel  Šalamonnový,  ie  jsou  se  mn  dobyli  zlodéji  do  světnice  skrze 
kamna,  a  Že  vzali  kromě  Jiných  vécí  dceři  jeho  ,kaifiek  spratky  podSitý, 
£erný,  krátký,  zlatý  čepec  a  ktobonk,  jako  je  nynfčko  neson*."}  Mela 
tedy  židovka  nejnovějží  modn. 

Chodcové  a  žebráci  oblékali  se  iaty  záplatovanými  a  zlými. 
V  instnikcí  Hannie  ze  Svorcperku  r.  1638  jest  chodec  s  obvázanou 
DobOQ  a  pláit  jebo  Ifčl  spisovatel:  „Šedi  chodec,  má  sakni  zedranon, 
z  rozličných  fleků  v  hromado  splácanon;  plái(  chodcovský  viívý*. 

Chodci  joaáei  na  lesích  bývali  žvarnějiSíl  Bádi  oblibovali  barvy 
velmi  světlé  a  někdy  zmohli  se  i  na  nnifonny.  V  chebské  kronice  z  r.  1660 
namalováno  aedm  obéíených  lotřikA,  a  víickni  jsou  v  Černých  kalhotech 
a  v  červených  sakničkách.'') 

Obraz  cikánův  snáme  od  Václava  Olomůckého')  z  počátkn 
XTl.  věku.  Cikán  je  dosti  ivibácký  Člověk.  Há  modni  klobouk  fipičatý, 
kabát  vyvlafiovaný,  pláiC  řasný,  boty  ohrnovaci.  Za  zbraň  má  hrabon 
hAl.  Cikánka  má  n  snkně  pfeíiroké  mkávy,  na  bUvě  plachtu  jako  turban 
zaviton.  Cikáně  Je  nahé. 


')  Arch.  c.  k.  místodrž.  Mlsiiv.  i.  60.  U. 
*)  Arch.  mas.  LiaCiny  plieů. 
*}  Arch.  prst.  t.  1062.  4S4. 
')  Tamle  é.  1067.  869. 
■]  Tninie  <!.  1064.  868. 
*)  Tamie  1.  1060.  22. 

])  Engelhsrt.  Egrische  Cbron.  Rakop.  fol.  69. 

*}  Vydal    obraay   ty   Haz   Lebrs   (HQpferstiche   dle   Wemel   vod  Olmatz) 
obr.  4.  a  6. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


§at  katÚT  nebrl  zTlifitni,  ale  i  v  XTL  veka 
bjl  modoa  i  barvoa  velmi  bujný,  anii  t  tom  byla 
BteJDOflt.  Na  míoiatnrách  .Života  Svatých  napoaSti" 
(r.  1526)  JBDu  kati  v£ech  lidi  nejstrakatéjfti.  Jedeu 
má  seleaé  kalhoty,  kabátec  bratiíký  popásný  tar- 
vevý.  Roku  1560  vidime  kata  na  obraze  llstóho 
B  bflýrai  prahy.')  Později  —  r.  1586  ~  doTÍdáme 
se,  že  nřjakého  človéka  měli  .la  sedláka'  —  a 
on  kat  bj'1.')  Nechodil  ted;  kat  pořád  ve  zvláfitnfm 
iaté  červeném,  jakž  Be  zhoata  tvrdlvá.  Ani  při 
krvavé  práci  nebyl  červeně  oděn.  Na  obraze  i  Še- 
divý kat  Btiná  lidi.*) 

Na  přiloienén  obr.  č.  363.  jeat  katan,  jehoi 

kabát  má  velmi   bujné   rozstlSbané  a  vykrajované 

&0By.    I  krátké  rukávy  kabátce   toho  jsou  ncab^- 

Čfs  3GS.  ^Í'>^  vystřihované.    Ostatek  —  kalhot,  panfochy, 

„Výklad  OB  čteni"        klobonk  —  víe  je,  jako  obyčejný  člověk  nosival. 

r.  1642.  Dniv.  knih.  _         ,,,,  ,        ...  i    a    j.  t.     ^         ■ 

O    ivláitním    kroji    prázdných    ženek 

v  XVI.  Btoletf  n  náB  se  oemlnvl.  8  técb  ilatých 
filojiřů,  k  nimž  byly  připaženy  v  XT.  století,  dlením  doby  aeilo;  prázdné 
ženky  strojily  se  jako  jiné  cIdó  osoby,  jeníe  Boud  náttheraéji  a  rozpnstí- 
lejj.  Zlobit  Be  Lomnický*)  na  to,  že  mnuhoa  nelze  rozeznati  od  orozené 
pani.  ,Hnohá  ta  itoodra  bb  pěliné  nfifloje,  nhladl,  přístroji,  že  řekl  by 
někdo,  že  je  pani  koroDhevná".  Z  jiných  zemí  jsou  zprávy,  že  byly  lehké 
osoby  i  v  tom  věku  nuceny  k  ivláitnímn  znamení.  Leckde  bázioo,  aby 
telený  prah  míly  na  álojiH,  ve  Švýcarech  jim  nařizovali  červené  čepíce; 
v  Dánsku  čepice  píli  červené,  pAl  černé;  v  Lipité  žlnté  plá&tíky  s  mo- 
drými iABrami.')  Sotva  poslechly. 


Šat  do  hrobu. 

chel   k  smni,   kotíle   do  hrobu,   basuka;   uiiTÍnf   t  sukno; 
moiSské  kápé. 

Na  konci  budiž  opět  vzpomenuto  áatn  umrlčího. 
Kněz  kladen  býval  do  rakve  v  snkni  své  nebo  v  ornáte.  V  knite 
kostelníků  sv.HíkaUie  aa  Starém  městě  zapsáno  r.l5&3  ojednom  ornáte 
aksamitovém,  hladkém,  že  „v  n£m  pochován  dobré  paměti  pan  mistr  Jan 

')  Egrische  Chron.  67. 

*Í  Kd.  areb.  praž.  6.  lOSl.  109. 

')  Rukop.  Raiszbuch  v  muB. 

*)  Kupidov.  Střela.  Lomn.  1590. 

')  Scbeible.  Die  gnte  alte  Zeit.  468. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


6S1 

IColfusk^,  farář  idejéi''^  o  jiaim  .damaikovém  břebfókoTéoi  omáti*  stoji 
psáDO,  íe  7  nim  pochorin  hrtí  kojetieký  HikaUé.') 

Uroieni  lidé  oblékáni  bývali  leckdj-  t  tec  iat,  t  némf  cbodí- 
▼ali,  tedy  tak,  jak  po  ten  Ht  vidime  na  tabalich  náhrobných.  Hrtvé 
tdlo  Petra  Voka  z  Roimberka  bylo  odéoo  dle  z&piakfl  syna  Jana  Uayera, 
miatskébo  ryehtáfe  třeboňského,  do  Satfiv  chodících  aksamitových  černých, 
do  panSoch  bedbávných  a  do'  kordovanakých  BtřevIikST  obato ;  palai  po- 
zlacený k  bokn  připjat;  kromé  toho  jeité  v  ptái(  chodicf,  černý  dopl- 
dykytový  pán  odén  a  klobonk  mn  na  hlava  postaven  zpflsobem  vlaským.*) 
Znaky  rytířské  véieay  pak  v  kostele  na  hrobka  neboicova;  vlmef,  ie 
r.  1600  v  Smolnlci  ve  vsi  ukradli  néjacl  Inpiiii  .heiueHn,  kterýi  nad 
hrobem  nebottika  pána  le  delnberka  byl,  i  vostrahy,  tnlich  a  kord.*) 

Nápodobné  i  mnohý  méstský  člorék  byl  do  hroba  oAéa  v  tom  iatj, 
ve  kterémi  cbodivat.  I  rooíby  a  jiná  honosná  .příprava"  dávána  panfoi 
do  brobs.*)  To  by  tedy  nebyly  nmrtči  iaty  zvláilnl. 

Ale  přemnohý  élovčk  nckyatal  si  dávno  před  svoo  smrti  zvláítni 
šat  do  brobu,  a  tlm  byl  nejprve  „éeebel  k  smrti".  Tedy  mbái  JHkýa 
koiilový.  Na  přiklad  Ondřej  Hasák  připraviv  si  čeefael  k  smrti  poničil, 
aby  ,ma  jej  ivadlí  okolo  hrdl*  dvakrát  prodila*.*)  Nékdy  se  sovo 
„čechel  k  smrti"  přimo  koiili.  7  účtech  kaifikovských  r.  1&24  jest  za- 
psána „kodile  do  hrobu"  za  sedm  groiá  Te  svrícfch  Floriana  Pretliks, 
pralskébo  méilana,  nalezli  jsme  r.  1583  i  .kotili  détingkon  k  smrti'.'') 
Drshý  iat  k  smrti  byla  „bazuka".  Ta  byla  po  předu  otevřena, 
slnla  též  sakné.  Čteme  v  knize  mělnické  r.  1582,  že  pan  Posádovej  dal 
dělati  Ddnice  ,sakni  bflon,  barchanovon  k  smrti,  jinak  hazokn".^) 
V  Beroune  jsme  r.  1567  naíli  harasovon  haznkn  černon  k  smrti  v  garde - 
robe  živoucího  ílovéka  nž  napřed  nchystanon.*)  T  Praze  koopili  jakémusi 
mládenci  Damianovi  r.  1580  deset  loket  barasu,  aby  mn  krejít  adělnl 
k  smrti  hazakn  a  ponCochy.")  Kupce  Jana  Nettera  z  Glanchova  v  Praze 
pochovali  r.  1576  v  inkni  z  patnácti  loket  feftatu  aSité;  "*)  začáikem 
Tčku  XTn.  jinéma  pořízena  sakné  k  smrti  „z  nem a ndlo váného  černého 
plátna";  od  giti  té  sakné  dáno  iest  groid  bílých.*') 

Nékterý  člověk  zahalen  do  oboa  kuaft  jmenovaných,  do  Čechle  i  do 
hataky.  Taki  na  pHklad  pochovalo  r.  1620  žádali  sv.  Martina  mládence 
Školního  v  koiili  za  50  groift  koupené  a  v  haznee,  níité  ze  sedmi  loket 
plátna  černého  za  1  kopa  groSĎ,    coi  jeat   do  brobu  iat  dosti  drahý.**) 

')  Kn.  k<»te].  ■  r.  1197  v  arch.  prai.  fol.  60. 

<)  6.  C.  Hus.  ISAe.  868. 

*)  Kronika  Hikioiiíota,  Opis  pAjčil  mi  pan  archivář  Hen  v  Lounech. 

i  Kn.  arch.  pral.  i.  1066.  148.  k  1601. 

*)  Tamie  t.  1120.  16. 

*)  Tamie  fi.  1I7S.  3S9. 

*)  Eo.  arch.  mein   t.  a&  86. 

')  Kn.  berounská  r.  1667. 

*)  Arch.  prai.  i.  1066.  1S7. 

''i  Tamle  t.  1068.  261. 

"j  Tamle  «.  1066.  88. 

")  Knifaa  (ádninl  sv.  Martina  v  Praie. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


652 

Téi  tak  jako  chadý  student  i  bobati  panf  Anna  Lamlnui  v  Praie 
r.  1618  dostala  se  do  trnhl;  v  rabáii  a  t  haiace.  Oviem  k  tomit  pfi- 
dáoa  i  roaíka.') 

Budiž  zminěno,  že  umrlff  bainka  je  za  miBtrovaký  kna  krei^fm 
pražským  pornčena  řádem  Karla  YI.  r.  173S1 

Ňékterého  človéka  po  smrti  r  nmrlčl  iat  docela  zaiili,  ai  se  ten 
iat  zval,  jak  se  zval.  Na  přiklad  r.  1578  čt«me  o  jednom  praiském  maii, 
že  „byl  již  zaiitej  do  koiite  a  sakafi,  jak  již  do  hrobu  kladen,  a  barvíři 
(lazeboici,  chirargové)  prořezali  koíill  a  ten  harzkap,  a  ohledali  Jeho 
rána*.  Jiný  svodek  o  témž  muži  mrtvém  vysvédčnje:  ,ByI  viitej  v  ankno, 
barviř  rozřezal  to  sukno.'  'j  Ondřej  VySata,  krejíí  praíský  r.  1576  vy- 
pravoje  v  sondě:  „Bejval  sem  t  službách  při  paních  stavu  panského 
a  rytířského  a  po  smrti  jich  sem  je  zaSlval,  také  stava  městského  drahDé 
osob".*)  T  Praze  připomíná  se  r.  1625  žena,  jménem  Smélá,  která  sluibn 
mrtvým  prokazovala.*)  Že  taková  téla  zaiitá  i  bez  rakve  do  hrobu  kla- 
dena, tobo  JBon  doklady  z  NSmec;')  u  aás  kdo  mohl  jen  poněkud,  koupil 
rakev;  v  Praze  chudina,  zvláil  na  Frantifiku  a  jinJe  pří  březích  Tlta- 
vioých  leckdy  hodila  svého  mrtvého  do  vody,  jakož  jsme  o  tom  v  jiné 
knize  doklady  snesli.  Nejstaríi  zprávu  o  tom,  že  télo  bylo  oSito  saknem, 
nalezli  jsme  r.  1473  v  Kutné  Hoře.") 

Ani  jefitě  v  XVII.  věku  nezahynul  zvyk,  že  se  dávali  nékteři  ze 
zbožného  ůmysln  pochovati  v  mniSské  sukni.  Takž  vypravuje  se  o  Ras- 
wormovi,  jení  r.  1605  stát  byl  na  pražské  radnici  „pro  velezradn".  Po 
eelý  den  vyleielo  télo  na  mazhauze  v  radním  domě  odéno  jsouc  ,cappa 
capncinomm" ;  a  v  téže  kapucínské  kápi  pocbováno  jest  potom  v  chrámě 
Panny  Uarle  BněŽné.')  I  jezuité  rádi  poslonžili,  když  někdo,  na  kom 
jim  oviem  záleželo,  přál  si  býti  pochován  v  jich  Šatě,  v  němž  přivě 
chodili  a  po  němž  byli  známi.  Roku  1575  prosil  o  tu  Cest  jakýs  me- 
dicus  císařský;  poslali  ma  tody  ,vestem  retigiosam"  a  pochovali  pak 
nebožce  u  sebe  v  kostele.') 


')  Arcb.  prai.  i.  1068.  22S. 

*|  Tamíe  &.  1061.  14S. 

')  Tamté  t.  106S.  201. 

<)  T  zádainl  knize  s*.  Martina. 

•)  Scheible.  Die  gute  sile  Zeit.  839. 

")  Arch,  zem.  Opisy  ■  Hory. 

')  Univ.  oeconom.  6.  14.  442. 

')  Rukcp.  univ.  knih.  I.  A.  1.  ztr.  19 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


OBSAH. 


Vstu 


Móda  9;  Čechoté  ee  opiff  10;  fieský  kroj^  11;  kroj  poctivý,  dlonbý  12; 
evroiiBké  mod;  13;  teské  kroje  v  ciziní  14;  ciif  kroje  u  nás  16; 
cizí  krejčí  16;  móda  loudavá  18;  bytedlnoBt,  drahota  áat&  1»;  garde- 
robj  19;  rOzdllj  BtavoTské  co  <lo  iata  20;  přepych  23;  piincTp  ná- 
rod ohoapodáraky  24}  saěmoTDi  rozkazy  2C. 
Kroj  a  Satf  ehodici  t  XV.  věku.  I.  čárí  přehledná 

1.  Bds  přechodní  doby 

Bojní  mody  26;  kabát,  ša- popisnf  28;  móda  kno&Ika  30;  iTOQce  a 
roluičk;  80 ;  nohavice  dvojf  barvy  82 ;  lobaté  Btřerlce,  noty  34 ; 
kukla  86 ;  kápě  87 ;  hlava  a  brada  muíA  88 ;  šat  feníký  43 ;  ženská 
suknfi,  pray  43  ;  vlečka  44 ;  pachy  46 ;  blány  46  ;  úíea  ieoBký  j€  ; 
£ep«nl  47 ;  Ěepec  rohatý  48 ;  piterlÉky,  oháůky  49. 

2.  DobahnaitBká 

HiJgilé  proti  nádheře  60;  reakce  proti  rozpustilým  modán,  mniaká 
BulmĚ  61  ;  íah\  62  ;  boty  64 ;  nohavice,  kukla  65 ;  iepice,  klobouk  66 ; 
vlasy  6e;  Táboři  nepřátelé  tousQ  67;  plááté  ženské  61;  ronlky  64; 
perlovce  66 ;  páay  66 ;  šeré  barvy  znak  doby  66. 

8.   BeakcQ  do  konce  XT.  století ■ 

Fo  vojně  bujnost  68 ;  vzory  cizí  69 ;  kabát  štukovaný  69 ;  zobáky  ob- 
žily TO;  děravé  ěepce  7l ;  kápě  71;  miparti  71:  íat  poctivý  73; 
vlečky  74;  prsnfky  77;  pátere  77;  Čepce  a  poavijky  80;  rohy  a 
chomoaty  SI. 

4,    Kroj  lidu 

Lid  konaervaliinf  8<!j  kroj  Blovenaký  pBvodnf  86;  nynějif  lidové 
kroje  Blolenina  rozličných  dob  87;  čepice,  klobouky  aelaké  67; 
brada,  vlasy  90 ;  áat  aelský  celkem  90 ;  nohavice  90 ;  kabát,  sukně, 
kytle  90;  ékorně  91;  rubáš  92;  opleči  93  j  rukávce  93;  kaaanice, 
íorce  94 ;  roaíky  a  šatky  96 ;  ěepce  96 ;  kožichy  97 ;  vlčky  a  atraka- 
tina  97 ;  íkrpál;,  dřeváky,  krabatiny  97. 
H.  Cáet  tevrubná 

1.   Ženakáhlava 

Líčidla  99;  nepravé  znby  a  vlaay  100:  náčelníky  101;  věnce  101; 
perlovce  101 ;  korunky  102 ;  nái  102.  Tlaslé  rouchy  104 ;  loubky,  za- 
hubí, Blojiře  104:  samokrutnlky  106;  pauěnlky  106;  klobouky  107; 
čepce  107;  zrcadla  110. 

Dr.  ZikBDDd  Wliil«:  DIJIiv  'aaim.  43 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


2.  Zkterích  látek  poMzoián  iXT.  Btoletf  iat 110 

StiknolIO;ltod;ieIll;  tiedbávf  til;  umetj  119;  plátno,  kment;  lU; 
barcban  116. 
Abecední  pořad  látei 115 

3.  ŽeDakáanknéakabát 117 

Podoba  íeoBké  Bokné,  spodnička  a  BpinadU  117;  kolik  litkf  na 
sukni  117 ;  premo?áQl  118 ;  jaké  Bukně  do  poloo  Teku,  jich  ceaa  119  ; 
barvy  jejich  119;  Kukné  od  polou  století  120:  barry  121;  cen j  121 ; 
rukáTT  132;  rukávce  123;   niprsnlk  125;  kiibátec  136;    pachy  126. 

4.  Muiaká  hlava 126 

Elizenl  tIibů  136 ;  brada  128 ;  klobouk  a  klobouínfci  128 ;  íepice  a 
kukly  130;  aklenní  oU  133. 

5.  Muisk&  Bukne  a  kabát 134 

Sukné  odéfacf  a  choded  134 ;  hazuky  137 ;  kaftaay  137 ;  látky,  koie- 
íina  a  barvy  Buknf  141 ;  ceny  143  ;  kabát  iiukoraný,  šachovaný  144; 
avitecl  146 ;  kabátafci  14& ;  kabát  b  nápranikem  146 ;  provlaío* 
vuý  146. 

6.  Pláitě  a  kožichy  obojího  pohlaví 147 

Boj  meii  plástem  a  sukni  147 ;  bliny  a  kloky  147 ;  plájtč  paní, 
panen,  mantlik  147;  ceny  plááiH  150;  jich  barra  181;  látka  163; 
kofich  a  fuba  162 ;  kožeíiay  a  koiichy  t  českých  inventárl<'h  154 ; 
jich  rái  a  ceny  166 ;  koiich  lolničf  166. 

7.    Nohavice  a  obuv 159 

Nohavice  T  celku  169;  krytí  159;  nohavice  punčochem,  obuvi  160; 
barva  nohavic  160 ;  lidé  bei  nich  161 ;  ikorné  ípičaté,  aoháky,  jich 
délka,  barva  IBl ;  široká  obuv  16S;  sttevice  a  boU  163;  kordo- 
vankj  165;  cena  obuvi  166. 

8-VinntIadrobnýSat 166 

EoSile  167 ;  lidé  bez  koíil  168 ;  rubáš  a  Cechel  169 ;  obojek,  férUich, 
kaaanka,  písnice  171 ;   iátek  na  dob,    prádlo  práti  nebo  tepati  172. 

9.    Drobnástrajaklénoty 172 

Páay  172  ;  pasfri  174  ;  přepych  v  páeech,  ipAsOb  pásů  175 ;  taávice 
Diuáské  176;  nožnice  175;  po  boku  zbraň  176;  kord,  kortuláf,  tesák, 
t)lec,  meč  177  j  pátel«  a  nožnice  íenské,  jablíika  vonná,  okruhle  177; 
tobolky  a  mĚšce  179;  prsteny  181;  nárainky  183;  pektorály  a  jiná 
oedoba  na  hrdlo  183  ;  náušnice,  modlitby  184  ;  rukavice  a  oháňky  165; 
h&l  186 ;  Blonečnik  186, 

Krofe  rozmanitých  Stavů.  Šat  královský 188 

Typické  figury,  křálovaký  éat  obřadní  a  obyíejný,  Vladialav  189; 
Ladislav  Pohrobek;  JiH  190;  korunovační  klenoty  a  roucho  190. 

Šat  knéitký 191 

1.  dat  kněžský  mimo  chrám 191 

Pleš  191:  brada  192;  Hnal93;  Jeroným  194;  sak nd  199;  Škonič201; 
knřžaké  inventáře  302;  knéžf  sákonní  a  jeptišky  202;  bekyně  305; 
pouBtevnfk  207. 

2.  ObtadnfrooobokněžBké 207 

Táboří  207;  roucho  meinf;  bameral209;  alba  210;  cingnlnm;  štola; 
manipulua;  kaaule  311 ;  látky  oraátové  214;  biret  216;  kalich,  komže, 
enperpellicium  Sl6;  pluvial  čili  kápé  217;  dalmatika  219;  litnrgické 
barvy  220;  miparti  221. 

S.   Roucho  vyššího  kněžstva 221 

Almutium  221;  roucho  biskupovo  222;  Jalmatika,  iofule  222;  berla 
a  pásnicc  na  nf,  rDkavice223;  prslen,  ualllum,  ratiooale  a  sandály  224. 

4.    Sluhové   chrámoví 225 

Šat  akadmický 225 

Rektor  nniveraitnl,  prof«SBor  226;  mistr,  bakatir  237;  žáci  228;  pe- 
deltuB  230. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


šal  cedtooni 230 

Kjtlice  ee  znibem  řemesla,  perkjtle,  holi,  praporce,  katnohoritl 
batéri  230. 

Zbroj  a  zbrafi.  Úvod 233 

ZbraH  odtranná 234 

1.  Pokryyka  hlavj 384 

Lebka,  přllbine  234;  hetm,  klobouk  leleiný,  kapalin,  bacinet,  Eallr, 
iiiák  285;  kléoot  288;  čepice  289. 

2.  Odénf 240 

Obojef  ck,  bmé,  pancíř,  kmnéř,  pkch,  íyTje  2  tO ;  paneiřoTý  kabát  342 ; 
ladnf  plech  344;  Tarkoč  S46;  iorc,  poklopec  349;  rokái;,  ruka- 
Tice  2C1;  cákulcnky  262;  plný  kjrja  264;  Husita  266;  rojeka  drábů 
námczdaýcb  26S;  rytířský  pás  360;  ostroh?  261. 

3.  Š  1 1 1 266 

Foklťř,  tarče  2^6;  pliií  branný,  pBTésa  veliki  267;  paiéza  litevská, 
kotrkál  269.  Vtíetné  vos;  269. 
ZbraA  útoé»á 271 

1.  Meč  a  jeho  pHbnienstTO 271 

TfBák  feaký  271 ;  met  poaeíitý,  mefi  drojruCI,  SarSoim,  milník,  bnrdýr, 
Cckaa  272;  met  křlžoiý,  kord,  korduUí,  tjlec,  tulicb,  iarle  274. 

2.  Vojenská  dřeva,  bijákj,    střelba 276 

Kopí,  oítép,  Budlice  276;  sudlice  fipiíatá,  parlisana,  sndlice  s  uílma, 
obosečnice,  kopl  a  hakeu,  halapartoa  nebo  sekyHve  277;  kosiny, 
koBfi-e,  podivky  279;  cep,  palcát,  mlat,  kladivo  279;  samoBtril  a 
kuie  280;  pfSfaly  362;  hikovnice  283. 

3    Praporec,  korouhev 283 

Praporce  formy,  cfrkevaf  koronbev  283;  prapor  váleSný  husitský, 
křilácký  284;  barvy  na  praporci  285. 

4.  ÚborkekolbáDiBkturDajl;nádDblkoĎBké 286 

Zápas  v  koBilfcfa,  bra£  zatarasovaDá  285;  kol«f  bflm  286;  kolíf  sedlo, 

kroplř,  pláty  na  koné,   kvinlána  287;  sedlo  a  jeho  {ásti,  náhlavky, 

udidla  290. 
Šat  vdovi  a  imutiový 291 

éat  na  vdoveké  Etolici  fierý,  ieiaf;  arcbivoi  pHklady;   vdovy  veselé; 

smiitek  pM  pohřbu  291.  Nositi  smutek  po  pohřbu  292. 

Šat  chudých,  díti,  patttchy.  maíkafi  a  íaSkovi      292 

Šat  lidi  povrimých 296 

Židé  295;  kat  296;  bíHo;  lehké  ieny  297. 

Sat  do  hrobu 298 

Kroj  a  Sáty  rbodici  t  XTI.  T«ku.  i.  Ůásí  přMtdná SOI 

1.  KoQeckrojůatředoTékých 801 

Šat  středovéký  přežilý;  vrchol  bujnosti  krojové  801;  reakce  v  Ce- 
cbůch  802;  v  cizině  309;  hubatá  obuv;  pobestný  kroj  éeský,  mí- 
parti  305. 

2.  Movimodadopolou  XVI.  veku 306 

Vznik  kalbotn,  živatku  806;  biryt,  koieíina  309;  premoviní,  éat  re- 
lanj,  vyvlafovaný  310;  obuv  fiíroká  311;  pluiidr;S12;  Bratři  Jat  po- 
šmoarný  314;  vousy,  vlasy  816. 

3.  HodyrománskévČechácb 816 

Nadívaná  éaly  310;  partikíl318;  premy  321 ;  vlečka 838;  fártochy334i 
peH,  paiit&fle  826;  okniži  327;  Čechové  se  zcismi.  zmatek  módní 
koncem  vékn  830;  móda  frincouíská  834;  ivédská  334;  čcský  íat 
ctný  336    přepych  843. 

48» 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


4.   Ktoj  lidový 

Zafátny  kroje  lidoTého  v  XTII.  veku  849;  historický  podklad,  rnbáá, 
rukdTCC,  opleíi,  šBtk]'  344;  šnéroTaíka,  íÍToteb,  klobása  pod  aukaé, 
letnlčkj,  okruii,  fčrtoch,  íepce  zlatá  S46;  vrkoče,  h&iuka,  blin7, 
pliité  347;  koiicb;  948;  šňaroiáal,  nnhavice  949;  kalbotj  s  pun- 
ftochem  360;  kjtle  851;  kabát;,  koiicb;,  brnclek,  kaiian,  čepice, 
klobouk,  smok  35'i;  kukla,  paf  rukavice,  košile,  hnráci,  sbrané,  cep 
selfiký  zoak  fegký  353. 

fi.    BarTyalátkykSatům 

Barvj  aylé,  barva  temná  íeBtná,  barmooie  barev  955',  plátno  357; 
mezulán  857;  kťlfe  868;  látky  vloíiié,  bavloěné,  míchané  369;  hed- 
bávné  360;  Bukoo  962 

Abecedni  ioupia  látek,  koii  a  košeiin 

U.  Ůdai  eevrubná 

1.  HUvaženaki 

Llíidla  868;  koametické  proatředk;  970;  vlasů  barvení,  ú(es  paca; 
a  paní  371;  vrkoíe  872;  tkaniee,  oáčelnik;  373;  věnce  374;  pcrlovce, 
biryty  375;  z&citl  ien,  rouábj,  chrboly  877;  Čepce  981;  karkule  384: 
fepice  3ÍÍ6;  buiárky  387;  klobouky  38S;  náuíky  890;  hřeben, 
srcadlo  391;  brylle,  Bkli^noý  sktipec  bbkýcb  žeo  392. 

2.  Ž-inakáauknÉaavrcbniíat 

2iTotek992;  punty,  pAlpunt,  putnitka  394;  aukoice  s  vlečkoa,  barvy 
a  zdoby  sukní  996;  ceny  auknl,  móda  strnulá,  ini^rovaíka,  paaomany, 
piŤmy  399;  kolik  látky  oa  sukni,  kabátek  402;  kolář  teofiký  403; 
Bukné  odevacl,  bazuka  405;  plást  408,  mandlíh  410. 

3.  Muíakáblava 

Tlasy  413;  brada,  kozu  415;  čepice  41T;  husárk;  419;  karknie, 
bi ret  420;  jeho  zdoba,  cena  421 ;  klobouk,  zdejší  práce,  klobonkj 
rizí,  vlaské,  brunaiické,  jich  podoba  423;  látka,  zdoba  425;  cena  427; 
kukl»  429;  aklenné  oíi  43'i. 

4.  Mniskýkabát 

Kabit  nesamoBiatiiý  šat  430;  kabát  pBlni,  fupice  481,  kabáty  vy- 
cpané, moderace  431;  kabáty  ze  víech  látek,  plátěná  i  zvlred  482; 
řezané,  vyvlaíovaná,  a  puntem  494;  naduté,  a  áftaky  435;  knoflíky, 
apinadU  486;  ráz  Camarový  487:  kabáty  pancéřové  438. 

5.  Mužské  Bukně  a  plááté 

OdÉvaiky,  Bukniíky,  kytle,  varhánky  489 ;  aukná  kupecká,  kočovská  440 ; 
cbodécí,  horckop411;  tupan,  reverenda 442 ;  kalMn444;  dolman446; 
zdoba  sukni  447;  kolář  449;  plást  460;  pláéf  s  netopýrem,  a  křidly, 
pláit  pocestný,  prodéĚt461;  na  smutek,  kápé  vlaeké  a  lpaDěleké45J. 

6.  Kožichy  obojího  pohlaví 

Blány,  áuba  454;  kožich  467;  babs,  kožich  šubový  468;  srdefinlk, 
prseínlk,  koiichoTý  kolář,  íořc,  íorcpelc  460;  hořckop  461;  reve- 
renda 468;  župan,  kaftan  464;  doloman  465;  látky  na  kojticbj  466; 
barvy,  kožešina  468:  krejčí  a  koieáolcí  472. 

7.  Hužskénohavice 

Kalibot  473;  femoraly,  sedaní,  plundry  47-(;  pludrksás,  kalhoty  py- 
tlatá  47S;  poctivice  dutá  476;  gaté  477;  podšívka  478;  kryli,  kapsy, 
v^vlačuvánl  479;  prýmy,  knottiky,  oohavice  ze  vSech  látek  480;  noha- 
vice zvfreci  461;  imelcované  482;  íle,  lidé  bez  kalhot,  oobavice 
ženská  483. 

8.  Punfioch  a  obuv 

Punfiotb  mnžský.  ženský,  forma  punčochu,  vázaný  pnnčoch  484;  cizí 
zboži  n  nás,  čeBké  punčochy,  lálky  punčochové  485;  barvy  486;  po- 
vázky.  všelikteraké  slřevi  487;  babský  punčoch  490;  botky  491; 
Škorné  492;  škoroé  rybnikářské,  lovecké,  rejtbarská  494;  Ikařpetle, 
podkňrky,  panlafle  496;  kašle  497. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


9.    Vinuti 497 

Koiile  oikoli  k  spaní  497;  Čechel,  Žnpice,  nibáC,  oplečf,  rnk&Tce  498; 
podoba  kofiil,  látka,  barva,  sdoba  600;  košile  čísl  501;  koáil  při- 
bývá &02;  okrušf,  tacle  503;  poipinadla,  síslér;,  páemice  601;  lér- 
tochy  honosné  506;  facalit;  607;  vyšívané,  premovand  608;  vonoé, 
pranf  prádla  B09. 

10.  Drobni   příprava 610 

Páay,  díla  hladkého  510;  dfU  armpantovéhu  611;  s  maňásky  612; 
nolnice,  várky  613;  rflíence  515;  rQíeDco  B  IroSty  617;  b  titérami, 
penéii,  kllfie  la  ^asem  51S;  mužské  khynky  519;  zbraň  poboiol  520; 
fekan,  h&l,  rukavice  521;  kujóny  622;  podšité  rukávy  524;  obáůky524; 
knttky  modlitebné  52B. 

11.  Šperky 526 

Pralecy  526;  sekret,  pamétnfkj  626 ;  ruka  v  rukn,  prsteny  k  svatbé  627 ; 
prsteny  Bkladité  628;  zlaté,  mosaioé,  olověné  a  jiné  629.  Podob/ 
prstenfl,  kameny  6S0;  řeiáčl  531;  ceny  drahých  kamenfl,  kameny 
nepravé,  cizf  a  Ceaké  632 :  pavoukovy  kámen  633 ;  prsten  židovský  634 ; 
bojnoat  prstenů  v  feskydí  dumecn  535;  ptsteny  mrtvých,  ozdoba 
mkou  636;  hrdla,  zápony,  tkanice  537;  dýchánky  636;  peníie 
8  ouáky  539;  balie  640;  řetězy  642;  hodinky  na  hrdlo  614. 

Kroje  sUvA  jednotllvích 647 

Šat  královský 647 

Schéma  Sadeierovo  547;  německo -ipsnĚlský  kostým  Ferdinanda  1.. 
ipanélský  úbor  jeho  nástupcův,  Matiái  po  nhersku,  Fridrich  Falcky 
po  fraocouzsku  548. 

t76or  knéiíiý 549 

Pleš  549;  brada  550;  sukně,  kolář  661;  poborálivý  íat  knéšský  651; 
mniši,  jeptišky  653;  šat  chrámový,  luttištl,  bratři  656;  kallšní  ornáty 
bei  krlíe  557;  katolíci  568;  roucho  mešní  560;  biskupské,  sluhové 
chrámoví  668 

Šat  akademicky  a  cecttovni 569 

Reverenda  bakalářská,  mislnká,  kápě  669;  biryt,  střevíc  doktorský  670; 
šat  akademika  dle  inventářů  571 ;  kápě  španělská,  vlaská  671 ;  baka- 
láři školní  vyhýbají  se  reverendě,  rektor,  r.edellus  572;  knntor,  suk- 
centor  a  jejich  horckop  673;  úbor  žáků,  m:'n4ici,  žáci  jezaitšll  676; 
záksi  zbraně  576;  světlé  barvy  řemeslníků;  fěrtoch  jich  zoamení, 
cechmístri  při  elaTnosti,  kytle  678;  havéři  679. 

Zbroj  s  zbraů 681 

Povšechné  dojmy 681 

Gotická  zbraů  v  CecbilchfiSI;  reDaiasanínf  plný  kyrys  milánský, 
jeho  ráz  5S2;  móda  civilní  na  vojenBkéoi  ůbora,  kyrys  Ipidatý  58-1; 
íelezo  ae  odtládá,  sbrcj  na  přepych  685;  český  ^tíř  a  jeho  libor, 
vojenský  dráb,  pěší  vojsko,  jfzdaé  687;  prapotečolk,  nuiforma  vo- 
jenská 589. 

Zbrttj  ochranná 696 

Lebka,  kapalcc,  lebka  burgundská,  peklhaub,  morion59G;  obojíek697; 
přední  plech,  t:adnl  plech,  ráz  jeho  600;  brně  ěili  pancíř,  pancířový 
kabát  601;  šorc  s  locem,  rytířský  rukáv  602;  plecbovice,  abroje 
p&l,  náholenky,  střevíce  železně,  oatruby  605;  pavěia,  ítíty  606. 

Zbraň  útočná 607 

Meí,  jehíi  proměna,  koš,  dvojriíCí  meče  6U7;  šaršoun,  meC  křížový, 
popravný  608;  kord,  korduláfi,  tesák,  dýka  6i0;  venina  611;  raplr, 
konCíř,  burdýř,  itechr  612;  šavle,  pietulcsa,  pantalír  614;  kopí, 
oitép,  sudlice,  halapartna  615;  sponta  616;  partesan,  korseka,  kusy, 
kostny  617;  šveošpís  618;  palcáty,  kladiva  (i20;  sekery,  cep  621; 
luk,  kuše  622;  pušky  střelné  623;  toalce  626. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


1.  Praporec 62B 

Prapor  pýcha  vojentki,  Jeho  rjBtrojeDl,  TjilTánl,  malbj  626;  nipisy, 
forma,  prapor  hoDoaný  629;  prapor  oevÍHtek,  praporečky  na  troubácD, 
koronlteT  ilaToostn!  fiSt). 

2.  ÚborkekUnlakturnaji 630 

Rjtihké  hry,  bTintína,  hra  ke  krouíka  680 ;  kolba  6$1 ;  itlt,  kjije 
turnajový,  kalhot  turaajový,  teaákj  tnm^jské  632;  ářevce,  jeho  ko- 
mnka  633:  oídobf  koAskí,  ryetoňk  flaaký  a  némecký,  náblavrk,  káva* 
íoony,  uzdy  6S4;  udidla,  ttemeuiité,  ifmeny,  aedla  636;  kolerce  ni 
koDé,  herolti  636. 

Sat  gmutiooý  a  vdovi 637 

Barra  smutku  Cemá,  smutek  nnaiti  687;  klobouky  k  amotku,  plJíté, 
ženské  fachy,  fértorhy  smiilkoTé,  prQvod  pohřební  638;  Tdova  jako 
jeptiška,  vdoTa  jsouc  nevěstou  639. 

Šat  dititiiký G39 

Koiilka,  Čepička,  kofiáek,  páamiíka  639;  děti  jako  Blarf  o  alejném 
kruji;  perlovce,  hirety,  méice,  pitťřííky,  rukávce,  fértoiky  Tíe  dě- 
tinské 640;  íat  chlapecký,  rapfr;  détinské,  íat  na  ximu,  dalamioky 
pacholecí,  int  ilřtský  k  ílavnoati  644. 

Sat  lokajský,  poltoviký,  láieiuký  a  vwmrajotiý 644 

Lokaj,  poítovaky  posel,  puluch  tnádkerně!  646;  larvy,  maakaH,  pro- 
ména  pohlaví  maákarou  646;  maakar  iákovský,  tumajský  647; 
šašek  648. 

Šat  Ofmvrlmýeh 618 

ZDamenf  židovská  648;  koUóko;  iidé  jako  lemani;  židovky  po  mode; 
chodci,  cikáni  649;  kat,  prázdné  ženky  600. 

Sat  do  hrobu 660 

Koéa  6S0;  arozeuec,  čecbel  k  smrti,  koiiie  do  hrobu,  hattika651; 
zailvánf  v  aakně,  mnlíske  kápí  662. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


rejstřík. 

(Z  jmen   osobolcb  pojkta  tem  jen   daiežitíjíi.) 


akademicliý  Ht  225,  5 
skBauit  2I,  118,  SBI 
alba  21Ú,  G60. 


Alfběta  Falcká  839. 

ametist  181,  &S3. 

analomie,  t.  j.  iřeuný  tat  812. 

ugelQB  perlový  164. 

uygl  fiSS. 

apolekář  573. 

■rcbA  W9. 

arkabuia  624. 

■rmp&Dt,  aimimpaDt  182,  183,  6S7. 

Arnoit  irclbiBkop  STi. 

aroškop  na  koná  636. 

alias  112,  116,  B6I. 

Augustini  ani  204,  &&4. 

AuguatÍD,    biskup    SaaktuaríeoBký    i 


bacinet  286. 
bakalář  227,  671,  672. 
baldách  116. 
bambásek  369,  473. 
banditka  624. 
barakan  116. 
barbuta  268. 
baretl  íidovaký  CA9. 
barchiD  116,  359. 


barcbaalci,  barchetnici  116. 
barchanka,    barcbauec    U2,    346,    396. 
bavlna  106,  359,  360. 
barr;  66,    121,  141,  35B;    dika  121;  li- 
turgická 220,  dotA  119. 
6atoi7  Václav  435,  477. 
bek; Dá  206. 
bélizna  20,  496. 
Benediktini  203. 


bei 


B  362. 


berla  223. 

beryl  633. 

bezoar  (kámen)  638. 

biják  276,  279. 

biparti  83. 

biret,   biretus,    biretum   SG,    109,    181, 

216,   228,   809,   326,   375,   387,   420, 

doktoreký   670,  rohatý  656,   qaadrat 

216. 
bííic  83,  297. 
biaknp  mláďátek  293. 
Bílá  pani  319. 
blány  46,  64,  97,  147,  3*7,  464;  z  braku 

16L;  dchořoTé  161. 
blech  169. 
bombardae  77. 
bomeBin   116. 
Bosáci  206. 
bourá  115,  360. 
bot;  64,  162,  253;  8  kolen;  493;  baot; 

B  plsti  55;  rejtharské  494;  rybnikář- 

ské  494;  voshOTané  193;  botk;  491. 
brada,  bradka  38,  39,  66,  62,  90,  315, 

416,   Husova    198,    knfti    192,   650, 

koii  880. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


660 


bradáči  193. 

br&djř  22. 

hnqiiette  249. 

BraiH  íeitl  68,  3H.  439,  Jejich  koéíi  550. 

brejle  133. 

Bríkcl  sTonař  432. 

brně  240,  601. 

brnéuice  241. 

bnilr  242. 

brokkt  112,  116,  SGl. 

brokatellr  IIB. 

broamek  S63. 

bniclek  352,  460. 

Brna  Antoniu  560. 

bmitpiecb  460. 

brykyS  116, 

břicbo  yÍMÍ6  318. 

Bndarec  631. 

bngrao  116. 

burdír  177,  272,  608,  612 

bnríet  364. 

buidjk^  62a 

BydlOTSký  t  Florentina  Huek  570. 

C. 

C&lamiítrnin  101,  126. 
camelot  115. 
csppa  217. 
caBBatum  294,  647. 
casala  217. 


ceDdeliQ  116,  361. 
cendrdst  S61. 
cep  278,  853,  ')21. 
cepalk  278. 
cetkj  878, 
cicorálkj  518. 
cifroTánt  87, 
cibliíka  509. 
cikáni  649. 
cingalum  211,  560. 
cÍdov^  ksmlnek  633. 
Cisterciáci  192,  203, 
citrJD  182,  639. 
dipetu  218. 
cop  90,  101. 
crackowet  S4. 
crinale  47,  103. 
cukr  181. 

cucnllata  caauU  217. 
cTilink  116,  360. 


íechel  98,  96,  169,  170,  285,  298;  Ce- 
chllk  48,  172,  498,  k  usrU  651. 

eekan  272,  621 ;  irádný  621. 

eeialh  8TS. 

fiepíc  19  48,  71,  80,  81,  96.  107,  188; 
iepeiek  108;  český  16,  107;  dératý 
71-  chonoDtaíý  27;  iytajkoTý  109; 
paldekynoFý  64;  rohatý  48;  se  ítftem 
108:  stříbrný  846 ;  ilatý  346. 

Čepeni  47. 

Čepice  66.  87,  96,  tSO,  299,  986,  417; 
čepka  86;  česká  16;  iigei  20;  mui- 
Bká  déravá  130;  detaká  639. 

Čepička  déttká  689. 

E   CernCic  Mibei  rjUř  687. 

čeridlo  101. 

České  kloboaky  422;  kroje  305;  knkle 
14;  Dote  16;  Ceaki  rodina  52,  887- 
české  rukavice  623;  leoT  848. 

Cikoi  428. 

CinoTaté  plátno  114;  činoTatína  lití. 
364. 


Q  332,  446,  466;  dalamáoek  m- 

cbolečl  644. 
dalmatika  219,  664;  biskupská  222 
damajek  20,  112,  116,  361. 
damin  860. 
darda  693. 
dek  287. 
dekoltoráol  48. 
déravj  čep«c  71, 
desátník  621. 
defiseiD;  219. 
dejtnfk  186. 
détský  šat  293,  689. 
diamant  181,  631. 
Dikast  administrátor  557. 
diacalceati  206, 
dírka  slutebná  22. 
Dobtenfitl  K  Dobřeuic  885;   Jana  atar- 

glho   déti  642;    ■   Dobí^nic   Matňla- 

lena  409. 
doktor  22,  227. 
dolomaa  vic  dalb 
Dominik  áni  204, 
donblet  181. 
dráb  námecdul  258. 
drabanti  591. 
drdol  83. 

dřera  Toienaká  276. 
dřevák  97,  163. 
drevce  ke  kláni  387,  638 
dudák  91, 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


dupUt  kámen  594.  frjrdl  mei 

dukit  obDutý  639;  a  ouikem  53!) ;  okolo      fňík;  136 

raky  537.  fulflB  81, 

dýcháDky  &38. 
dýka  22.  274,  620,  011. 


facalit,  fačáuek,  faconoek  173,^77,427, 
607,  608;  TyilTaný  608;  a  krajky  508; 
mtěnf  60e. 

fafraochy  Í39. 

fachy  409;  imatkovd  038. 

Falcký  Fridncfa  646. 

falcbion  276. 

famflr  12. 

fánderátat  116. 

farát  68. 

farkai  636. 

fedeiiioDi  697. 

fedrpoj  438. 

féfllk  4a 

fetba  864. 

femoraly  474, 

Ferdinand  I.  414,  647,  637. 

Ferdinand  II.  648. 

Ferdinand  arcikníže  632,  631,  633,  633. 

lermei  368. 

fírtoch,  fértnch  1!),  171,  $24,  346,  604; 

fértoaíek  23;  formaneký  678;  a  mreži 
507 -,  k  smDtkn  607,  63a 

fehat  116,  860. 

feHatka  396. 

FikaroTá  Haadalena  532. 

Filip  Sidoniký,  biakup  huaitaký  S02. 

filoie]  361. 

firet  360. 

firnig  99. 

aanderka  S96,  447. 

flek  232. 

fletache  274. 

flinta  62S. 

flok  364. 

flokové  lokno  116. 

Hořet  112.  360. 

focher  5!24. 

formánek  440;  formanský  fértoch  578. 

Franlilkáni  203,  214,  664;  FrantiSkánky 


203. 


řrencíe 


124. 


galihot  478. 

gamaely  GSS. 

garderoba  19. 

giretT  2S. 

gaté  ahenké  477. 

genetová  koiefiina  866. 

Gotamaoiua  profeaaor  535.  573. 

granit  181,  633. 

irrowgrín  364. 


haklík  136,  380,  «)I,  604;  hakUce  117, 

409. 
hikovnice  (pnika)  283,  624. 
hikoTDÍce  (2ilkAv  kropáe)  621. 
balapartna  277,  615. 
kalena  61,  63. 
taalapant  640. 
halíe  604. 
haraa  116,  360. 
haraska  346,  396. 
halpllř  231. 
havéř  230,  578. 
bailraké  lopbrko  660,  696. 
baiuka  46,  137,  347.  406,  440;  k  amrii 

651. 
bedbiTuá  látka  111. 
hedbávnlk  106,  107,  377. 
helm  236;  koiei  33,  286,  387,  632. 
helméri  237. 
hennÍD  82. 

bemelfn  696;  koňaky  636. 
hcrmellQ  468. 
berolt  636. 
bever  282, 

bUva  muiiká  413;   íenshi  46,  78,  .'168. 
hodinky  na  brdlo  644. 
holenky  66,  252. 
holatra  290. 

liODÍDÍ,  hra  ryttfaki,  287,  631 . 
hor&ci  353. 

borckop  168,  441,  461,  673. 
houby  k  vytíráni  obuvi  496. 
z  Hradce  Joacbim   638,   640;    Manda- 

lena  326, 379, 408,  518 ;  Zacbariái  333. 
hřeben  101,  391,  418,  428. 
hai   166,  230,  621;  hůlka  521. 
s  Humburkn  Simon,  kancléř  636. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


bamer&)  S09,  216,  569. 
hundBkot  366. 
Uii>  G4I>,  jeho  medaile  19Í 
buBárk;  333,  867,  419. 
Hueitd  266,  367. 
huiitBká  zbraA  281. 
hvézda  279. 

Cli. 

cbod  oplilý  S03. 
chodci  (íUi  žebráci)  61K. 
cbocholf  238. 
chomout  83,  290. 
ChorinuR,  profeisor  672, 
chramoBtejl  20. 
chrámový  Blužebnik  668. 
cbrbol  344. 
chrbolka  314,  377. 
chůdy  497. 


jablko  219;  jablííko  BlHbnié  177,   178, 

618,  688. 
jacint  683. 
jábnOTé  219. 
jaDiCárba  626. 
jazjk  badoTý  184. 
jehla  k  fepeaf,  jehlice  101,  :179. 
jeptiíka  202,  663. 
Jeroným  194,  640. 
Jezuita  654,  652. 
girchár  359. 
JIH  král  12,  40,  190. 
Johanaa  královna  47. 
jooáci  (lupifi)  649. 
joppa  29. 


kabát  38,  29,  69,  144,  303,  403;  kabátec 
9,  90, 125,  352 ;  formanský  433 ;  kmen- 
tový 432 ;  kožený  dj  líirecl  75,  145, 
433;  B  pancIroTými  Strvchj  342,  601, 
popáBQl  28,  431,  provlačovaný  UG; 
pfltnl  431;  rasnalý  30;  llaatý  01; 
8  vodou  434;  vycpaný  Ci  nadívaný 
316;  Mvřený  435;  zřeíaný  G9,  146; 
ieuBký  45,  402. 

kabátník  69,  145. 


kaftan  78,  187, 136,  883,  36&,  444,  464; 
ruBký  16.  I        •    — .         . 

kalhot  306,  478;  kaljhoty  pytlaM  474- 
turnaJBké  633.  ' 

kalich  216. 

kalonn  487. 

kamaje  636. 

kameny  drahé  630;  čeaké,  orieotaké 
630;  pravé,  faleíné  630;  kočičí  oko 
(kámen)  633;  nezapomínej  ra  mne 
626;    BÍrotek  534:    tibf  kámen    533 

kamenicko  183. 

kamfntr  391. 

kamcha  116. 

kamizcia  403. 

kanavaC,  kanevai  360. 

KaĚba    a    VelealaTína,   Jan,    profeasor 

kaaovofci  221,  667. 
kantor  673. 

kapalec,  kapalín  236,  695. 
kápé   36,    72,    217,    664;    kapička  319- 
biBknpská  221;   doktortki  669;    pr.^ 
ornát  316;  hripaneiaká,épan«lgká46á 
671;  vlaská  453;  b  vledkoti  317. 
kapaa  138,  160,  479. 
Kapucini  206,  664. 
kardinál  34. 
Karel  V.  616. 

karkule,  karknlka  376,  384,  420;  akaa- 
mitovi  ieDBká35;  aífkováSOO:  knéi- 
Bká  201. 
karmailn  24,  25,  361. 
kameol  633. 
KartDBiani  203. 
karyile  116,  363. 
kataoka  94,  171,  í 

nice  94, 
kasole  211,   561. 
kat  296,  660. 
kavačoun  634 
kaiile  310,  660. 
kedrle  vii  okrutf. 
kentnár  357. 
kapének  14. 
kbynk  519. 

kladivo  379  ;  rejtbaraké  620. 
kláni  265,  286,  630. 
Klarisky  201. 

klenoty  238,  385;  koronorainl  190. 
klika  282. 
klobáay  320,  316. 

klobouk  19,  43,  66,  80,  81,  87,  95,  107. 
128,  326,  388,  432;  bobrový  56,128; 
brunfivjcký  423;  kadeřavý  128;  knřt- 
aký  562'  do  lá»é  389;  letní  424; 
moravský  423;    ocelivý    čili    kapalin 


«,  604,  506;   kaaa- 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


235,  236;  pul  109;  pliténý  128;  po- 
ličky 424;  lanuktaký  S33;  sUmíný 
87,  128;  smotkový  424,  Ii38;  vliuký 
423;  Tl*ulý  126. 

klobouČDfk  66. 

klok,  kloček  67,  90,  117,  1»,  1S2,  408, 


knéif,  jicb  Ut  649;  huiilšll  haHÍ  191; 

kaliiDl  5IÍ7;   kotolieti  5.S8;  klášterof 

192,  202;  UboráU  191,  207 
kntr  99,  68. 
knife  20. 

kDllkK  modlitebDf  184,  826. 
kDoSik  29,  30,  136,  148,  399,  436,  447, 

4E0,  489. 
kočovBkt  BubQĚ  440. 
kokrbel  82. 
koltr  13&,  807,  408,  449;  koéiíký  190, 

661;  koíichoTý  460. 
kolba  286,  6S1. 
kolečko  lldoviké  649. 
kollfgiaté  226. 
KollíDUB  672. 
Kolovrat  Jan  637 ;  Ludrik  650 ;  Vdclai 

689 ;    Bezdruiická  Beatrix    S28,  n34, 

540,  643. 
komie  209,  216,  566. 
koDÍiř  177,  612. 
kontrSi  203. 
kofiBký  úbor  684. 
kopí  276,  615;  b  hákem  277. 
kopinufk  276. 
Korálek  alchjmigU  376,  411,  633,  636, 

M.O. 
koríák  176. 

kord  90,  176,  177,  274,  610. 
kordoTin  164,  166,  869. 
kordoranky  164,  166. 
kordnláC  176,  274,  610. 
kordolat  365. 
kordulka  846. 
korouhev  283. 
korporal  216. 
koraeka  617 
kortukal  818. 
korunka  102,  123,  376. 
korunka  (na  dřevci)  633. 
koranovafiaf  iat  191. 
koaina  278. 
kOBiř  278,  618. 
kosmetické  recept)'  370. 
kostna  617. 
koi  mefiový  274. 
koiile  98,  96,  166,  170,  171,  497;  brnéná 

241  i   détBká  659 ;  nidrlandaká  601 ; 


9  perlami  601 ;   uberaki  501 ;   vykli- 
daoá   601  ;    vjélTini   601 ;    k   zápasu 


koale,  jako  ronch;  luif  106;  koule 
Bklenná  509. 

koamar  116,  366. 

koilovice  482. 

kaíeSina  13,  141,  SlU. 

kožich,  koHiek  46,  63,  67,  91,  97.  162, 
230,  309.  348,  362,  464,  457 ;  kožich 
baha  458;  heránei  164;  délaký  639, 
644;  franský  16;  jehenei  161;  pod 
kabát  463;  liai  166;  meilvédf  13; 
otáhlj,  i-aaný  309;  prsu!  153;  íer- 
liakový  156;  Buhový  468;  vl«l  166; 
cajeei  167. 

krabatÍDk  98. 

kraboika  235. 

kidjené  Ms  69. 

kr&jk;  604. 

krAlotá  47,  839. 

knilovský  iat  18S,  ,'>47. 

kramflek  494. 

krebs  249. 

krejsl  viz  okrožl. 

kriDolioa  318. 

krfdls  plíít«I48,  400,4r>I. 

kHíek  183,  638. 

kropÍF  287. 

kro  úlek  tvatebal  528. 

ke  kroniku  hra  630. 

krpce  163. 

krumplováni  26. 

kruoér  240,  241,  600. 

krjtí  33,  169,  302,  479. 

krino  46. 

k«áa  474;  vUBký  477. 

kític«  tiknvská  229. 

kujóny  622. 

knklice  206,  228,  428;  bakalářská  227; 
kukla,  kukliCka  36,  37,  3B,  r>5,  130, 
181,  853,  386,  428;  kukla  b«E  cipu 
21;  énorovaná  133 ;  kučiiká  201. 

kualny  20,  468. 

kupecká  Bukné  440;  pani  kupcová  339. 

kůsa  617. 

kuíe  280,  622,  623. 

kOie  358. 

kvadrátek  2I6,  564. 

kvÍDtána  287,  630. 

kyfinka  363. 

kyrya  240,  243;  plný  254,  258,  600; 
k  turnaii  632, 

k;ta,  kytka  peH  373. 

kjtíe  9U,  94, 137,  145,  361.  439;  kjtlice 
187,  230,  351 ;  tOTarjéská  677. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


labRruta  283. 

l»c  ptneířoTÍ  602. 

LadiBlsT  ktíl   109,   163,  '290,  2^1,  293. 

Uibifk  346. 

lancknecbt  495,  587. 

lairy  646. 

lazebnice  93. 

lázeňak?  iat  293,  645. 

leb,  lebka  234,  696. 

Lehmaon  K&ipkr,  iezíí  skla  5»1. 

lenír  438. 

letEfíek  375. 

Llbuiin  groi  18. 

llddlo  90,  868. 

lidoYÝ  kroj  86,  343, 

lignUe  224. 

lilib  46. 

lindyi  111,  116;  český  111,  36;i. 

IfBlae  Aureae  220. 

literáti  452;  pmchatJíU  33d. 

le  Lkoule  Ludvik  Lorecký  643. 

z  Lnbkoric  Hikulá&  463,  479. 

lokaj  22,  305,  644. 

loktuiP,  loktuéka  94,  349,  377,  880. 

*  Lokian  KateHna  646. 

Lomnický  SimoD  328.  506. 

loTica  240,  241. 

loubek  104. 

lubedce  240. 

Ink  287,  622;  předal,  ndof  StK). 

lakaH  290. 


macula  240. 
tnalach^t  5S3. 
mandl  Btrojoý  173,  I 


324.  3Í7,  410. 
MactÍDic  334,  Jaroalav  BoHta  336. 
masopust  640. 
maskary  293,  294. 
Matiá6   král   616,   648,    649,    593,    628. 

630,  631. 
matiCka  (ručnice)  624. 
matrace  431. 
Maxmilián  II.  64B.  688 
mei  176,  271;   popravný  6o8;  poaefiiy 

272;  iermlřský  608;  a  terčem  177, 
roedye  889, 
mejll  dubové  529. 
mendfli  675 
merhovini  82,  33. 
merk  na  prslfiié  526. 
tnčcfaýř  188,  615. 
měíec  179;  mužský  519;    mČUek  17G. 


metolán,  meinlán  8S7. 

Mikulátend  328. 

Militká  KatefinA  462. 

ministrant  668. 

Minoritě  205. 

HOniterberaký  Karel  640. 

miparti  27,  83,  72,  221,  230. 

miatr  227. 

mitlink  366. 

mitra  222,  668. 

z  Mitrovic  Adam  Vratislav  586. 

mlat  279. 

mnicb  88,  558,  649. 

móda  9,  86;  braníficki  833;  borgund- 
ská  69;  evropíki  13;  francoDoká 
334;  romauskd  316,  380;  ivédaká 
834;  vlaská  10. 

moderace  243,  431. 

mochejr  24,  360,  361. 

mochejrka  396. 

monstrance  209. 

morion  595. 

mozelaQ  367. 

muffy  524. 

mumraj  646. 

mundítuk  (na  koně)  643. 

maiket  624. 

mníketýr  594. 

myslivec  37. 

myška  621  ;  k  pavéae  267,  604. 

nábedrnik  2S1.  604. 

náčelník  101,  290  373,377;  ničelek373. 

nádobí  koňské  289. 

nihlavek  290,  631. 

náboleohy  252,  605. 

nákolenky,  nákolutk  262,  605. 

náprsnik  243,  290,  394,  434 

náramfk  181,  183;  abrojný  2-iI. 

náuinice  184,  890;  náuínlky  3!)0;   ná- 

uáky  102. 
návěSek  641. 
nebesa  191. 
necky  172. 
nevésta  sleiská  456. 
nevěstka  650. 
nohavice    mtitské  27,  32,  65    90.   l.'>9. 

160,  349,  478;  a  barvami  480;  apodni 
316;   tkané  481;  vlaaké  161;  Ivuskv 

161,  483. 
Dorberčice  440. 

nos  (obuv)  34,  161,  303;  křivý  36. 
novicové  206. 

novinnlk  (švec)  145,  1G5,  496 
nctoice  49,  176,  179,  513;   avadlínski- 
513. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


oUlka  378. 
oblouk  886. 
obojek    240,    827,    403;    obojCek    210; 

oDojfek  pfllka  82 ;  pei-eiti  328 ;  ie- 

leiDý  597. 
obosieCnice  277. 
obTQČ  hrdel  Dá  S40. 
obnv  161,  183;  dloubá  SG,  163;  bubati 

311;  letni  16S;  nízká  163;  zimof  16» 
obriD&lka  3B8. 
ocas  Tti  ileíkK. 
oti   fiktenné   480. 
oděni  210. 

odĚ*  francouiBký  10. 
odéT&fka  405,  439. 
ob&Bka  49,  18<,  624. 
okunlce  94. 
okrohle  177. 

okroíi  326,  327,  328,  346,  608. 
oDDce  161,  166. 
opál  633. 
opáoky  16S. 
opifcnf  9. 

ople£f,  opléček,  oplecko  93, 123,  344,  4!»8. 
orariani  211, 
ormealn  112.  861. 
ornát  209,211,  296,  G6I ;  dobroba6S0; 

bei  krlie  214 ;  {lodobojí  557. 
ořech  282. 
ostroha,  oBtruha  261,  605;  oslrohy  bId- 

vaiiBká  266;  uberaká  265. 
oitĚp,  oitipec  276,  615. 
otiblice  396. 
I  OtterBdoifu  Sixt  TbeodoBJuB  B17,  586. 


pac  (penfc)  183. 

paícB;  413 

pachy,  parnkáTV  46,  126,  1 

*Y>í    líc      oco 


put 


palPÍ  181. 

palrát  279,  620,  621. 

paldekjn  108,  IIS, 

PaUeoJog  332. 

pal  ca  tra  622. 

paliiky  na  pletení  101. 

palla  216;  EslHca  28. 

palliolum  puerile  51. 

pallium  221,  568. 

paméinfk  626. 

pancft  panceríum  240,  GOl ;  brnéný  241. 

paoclrnici  242. 

pancíhiYJ  ínyt  438;  átrych  438. 

pauchart  (láika)  306. 

panny  Ml. 


panoi  20,  21,  691. 

panlafle  (pantofle)  36,  164,  326,  496; 
doktorská  570. 

pantatlr  615. 

páradlo  428. 

parchao  115. 

partísana,  partesana  277,  617. 

partykál  318,  321,  S46,  640. 

paruka  42. 

pirura  210. 

páa  44,  65,  68,  96,  172,  307.,  824,  42G, 
GIO;  détingký  644;  hladký  610;  chlu- 
patý 179;  knělBký  200;  s  mDŮáaky 
512 ;  mniBký  90, 1 72, 173,  619 ;  nářelný 
10' ;  ormpanioT j  61 1 ;  i  puklami  žen- 
ský 179;  viední  178;  rytírBký  260, 

paslr  174. 

páska  102. 

pásnice,  pásniíka,  pásmice  171,  228, 
504,  508,  639. 

patoman  25,  114,  129,  888,  426,  437. 

páteř,  páteriíek  49,  65,  77,  179,  180. 
513,  537;  dětinský  640;  akit^nový 
49;  muŽBký  516. 

patnochj  35. 

patuchy  (badtucb)  293,  645. 

pauĚplk  48,  106,  366,  376. 

z  Paumberka  Ornius  Mati&š  639. 

paveza  266,  268,  606;  lilc?Bká  269; 
malá  269. 

pavoakový  kámen  633. 

pazourky  rysové  542. 

pectorale  183,  224. 

pedellua  230,  672. 

pedam  223. 

pejtllři  622. 

peklhaub  595. 

pendelioky  669. 

peod  184. 

pentllk  4B,  73,  102,  103;  koránový  873. 

perkytle  145,  230;  perkytlářky  579. 

pcrk  122,  181. 

perlice  264 

perlovec  102,  104,  374;  déUký  640. 

z  Pernstýua  Kateřina  591 ;  Vratislav 
333,  591. 

perpeiuan  366. 

petlice  447. 

peH  429. 

ppheka  Bklenná  428. 

Peřina,  Český  hejtman  riHí). 

pihy  na  tváři  100. 

pinta  426. 

písař  326. 

pistola  624. 

pigtoleza  614. 

piífaly  282. 

pižmo  178. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


plam  310. 

phchetka  43,  79,  877. 

pláéť  46,   56.   64,  67,   68,  95,  97,  136. 

U7,   152.   316,  40S.  450;   pliitik  68. 

150;  branný  266;  détaký  51;  pro  ilíít 

451;    kuěžský    202;    královský    139; 

8  netopýrem   461;    pokosnl   553;   po- 

ieBtný451;   amuikOTý  638;    svátťřni 

152;  8  toíeuicemi  148;  k  tármutka  462. 
pliBcbe  274. 
pl&t  243. 
pliteoice  447. 
platnéH  243. 
plátno  114,  857;   pajesné  114;   pohac- 

aké  152;  Cemotné  tl4 
plavejsf  866. 
plec  (dýka)  610. 
plecb  210,  243;  přední  258;  Mdiii  246, 

600. 
plech  (koiich)  153,  460. 
plerhovice  261. 
plena  377 

pléd  128,  207;  kDéísk4  191,  049. 
plíšek  153,  460. 

plsiky  87,  136,  386,  387,  420,  487, 
pluDdry,  plnndrhuzu;,  pludrksáa23,  312, 

474- 
pluviál  217. 
pociivice  300,  860,  474;  duté  47G ;  imel- 

cované  482 ;  tažené  476. 
podávkj  278. 
podhradí  236. 
podjábooTé  219. 
pochva  177,  290. 
podkolenk;  90. 
podkAvb?  496. 
podolek  64 
podpdinik  251. 

podpinadlo.  pod  pinky  830,  601. 
podseltiti  57. 
pod&itl  116. 

pod  tašky,  pavázky  487. 
podiika  48.  80. 
poklopec  159,  249,  306. 
pokoíio  116,  145 
poli'1  řemeBlnlci  15. 
pomrzin  115,  360. 
ponoíky  161. 
popáBnl  aukmíka  439. 
popelice  4G8. 
popruh  koňak;  290. 
porta  437. 

poÉtavgký  posel  615, 
poosLevnik  38. 
prapnrec  283  ;  bojovníka  hoBitských  264, 

628 ;  válečný  284. 
praporefníh  589. 
PraemooBtrílé  203, 
praetexU  212,  213, 


frani  C09. 
ražanka  342. 

PrefHt  z  Vlkánova  Jlrfk  526. 

premování,   prémy    118,    119,    310,  447. 

praoliny  (preosiny]  G34. 

přeska  426.  469. 

pfieoice  492.  496. 

pHkopyll  484. 

pHkroT  239. 

přilbice  234. 

prÍnoh&  177. 

příprava,  paráda  50. 

professor  226. 

Prokop  Holý  6,  248. 

proáiTaoicu  240. 

ProxennB  se  Sudetu  Simon  527,  528, 
643,  644.  671, 

pneínlk  460, 

prsnfk  77,  98,  125,  146,  158. 

preten  28,  iSI,  617,  625,  538;  annpao- 
tnvý  182;  biskupský  224,  568.  brnéný 
182;  koatřný  529;  mosazný  629;  pro 
křeč  630;  olovený  529;  s  perlou  535; 
B  niíiekou  527;  ruka  v  rnkn  183: 
BkládacI  623;  gmelcový  630;  toíený, 
pletený  530;  dílem  táponorým  182; 
530;  lelpsný  629;  iidovaký  634. 

prsy  43.  392. 

prýmy  87,  821,  480. 

puklér  266. 

pnklice  251. 

pAlhak  624 

pQlpunt  394. 

pnníochy  161,  306,  474,  4B4;  babské 
490;  brysitcké  484;  feaké  486:  en- 
Klileké  485;  francoatské  484;  hoiésl 
486;  koiiehová  486:  mantnanské  485; 
mnišskť  554;  neapoieké  486;  uřmecké 
širynify  483;  nidrlandské  484;  pani- 
aké  484;   pláténé  485;   prislové  484. 

pant,  pnntik  30,  77,  123,  136,  145,  345, 
393,  434,  464. 

paríficatorium  216. 

purpura  164. 

puikaři  688. 

puiky  Btřelné  628. 

puSy  260. 

putnitkft  394,  431,  468. 

pyzmejzl  119. 


z  Radce  Radecký  Jiřík  459. 

radlice  429. 

raplr  316,  612,  dĚtinsk^  644. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


nBat  119. 

rationale  324. 

rejtbar  568;  ruitbaraká  kuklice  429. 

rektor  226;  nniveraital  572;  ikulni  5TI. 

Reodl  t  Aqíuv;  513. 

reverenda  187,  442,  448,  463,  553;  ba 

kkltřiki  569. 
roh  48,  82,  83,  84,  85. 
BobU  >  Dubů  261. 
rocbeU  566. 

rolnicky  30,  31,  32,  211,  219. 
rotiindk  203. 
roubík  lOI. 
Toncbu,  ronika,  riiii^kv  19,  48,  G4,  80 

95,  104,  105,  106,  107,  344,  377,  88C 
roDcho  domdci  12,  172;  gmutkové  291 

stfiboTé  23. 
z  Bužmberka  Ev»  638;  Petr  Vok  32tj 

329,  419,  428,  644,  651 ;  ViWm  633. 
rutii.  rnbáí,  87,  82,  98,  95,  137, 

170,  171,  298,  344,  49a 
rublo  631.  532. 

Rudolf  II.  dsar  415,  538,  548. 
ruka  T  ruko,  prBten  527. 
rukáv  laa,  261;    perlový  128;  podíitý 

524j  pytlovj  122;  rytlňký  251,  60ii; 

vyvUfiovaný  122. 
rubivce  46,   93,    123,    124,  344,  498; 

déliDBká  610;  moravské  602. 
rnkivek  23. 
rukavice  lU,  621,  523;  biskupské  223, 

568;    brníné    252;    SemiiřBké    605; 


Rusworra  652. 
rutlnlk  272,  273. 
rAieueo  viz  páteře, 
rycbtáfe  cis.  podoba  448. 
rystuflk  kofiský  634. 


řemdich  6J0. 

reu^esliifk  22,  130,  576;  vlaský  1 

tetel,  fetizek  18S;  diobnáho  dili 

643;   pancifový   543. 
fezátii  310. 
ňióanský  Jan  Zdenek  833. 


safir,  lefir  182,  682. 
sajdak  622. 
Sklade  9S6. 
eamet  113. 
samlt  361. 
Minokrntflfk  1U6 


■amoitfil  280. 

sandály  224. 

SHtynka  896. 

Scribonius  kněz  Jindřich  666. 

seděni  474;  kožené  481. 

sedlácl  21,  70,  87;  kukla  jejich  429. 

sedlo  2&7,  635 

sekera  621. 

sekríC  626,  512. 

gekjHce  277. 

selk^  87. 

semii  359. 

aeo&tor  22. 

aenior  českých  bratři  Cyiill  657. 

Hurlnm  47,  103. 

Severvn  z  Kapt  Hory  Václav  526. 

sirotet  kámen  534. 

sítka  889. 

skleuDé  oči  133. 

sklo  635. 

skopovice  482 

Slavata  33. 

sluha  chrámový  225. 

slUDeJnlk  166. 

sluíky  93. 

smamgd,  smarak  181,  532, 

íjmiřický  na  Jestřábi  Jan  50;  Václav 
638. 

smutkový  íat  637. 

snopeiek  211. 

sobol  20,  15B. 

socba  samostřílu  282. 

sochor  279. 

apalDÍř  248. 

spiDsdlo  95,  148,  396,  447,  540. 

spodniček  102,  123. 

spona,  sponka  136,  219. 

spont&^6l6. 

spratek  366,  471. 

erdeínlk  460. 

srdieko  183,  638. 

etandartus  284. 

stonka  (Isibllk)  345. 

stařec  český  467. 

bteh  uherský  501. 

stonhy  261. 

stranicB  290. 

ze  Stráie  Jindfích  41,  58,  250. 

strálkynč  boítbo  hrobu  205. 

BtHIba  276. 

Btřemeniité  290. 

střen  stříbrný  177. 

střevíce,  střeví,  třevi  54,  97,  J62,  163, 
487,  668;  aksamitiivé  21;  dětinské 
168;  duktoraké  570;  hubaté  488, 
knoHikové  165;  krátké  201 ;  lokajské 
645;  S  náScvky  165;  noaaté  263;  pan- 
ské 163;  prostranné  13;  ipi5até  70; 
tkané  4!íl;  a  uSima  4B9;  zobaté  34. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


RlHbroblav  ti.  9S,  116,  861. 

BtrlhiDé  éUy  69. 

etndent  3^,  studentaký  atdjuokroj  576, 

Btuba  480.  489. 

snbtlte  219. 

Buccentar  5T3. 

Budarium  9G,  172,  223. 

Bodijce    276,    615,    617;    ipjfatá    277- 

s  ušima  277. 
ankcě  mužská  28,  50,  5čt,  68,  73,  90, 

91,  97,  12],  134,  439;  bakiiUřakA56g; 

<!«Bki,  14,  69;   chodicl  61,  138,  405; 

kuéŽBká  199,  551;  IoÍdíČdí  15H,  168; 

DoCnf    141;    mistrBká    227;    ninijaká 

298;     nabiraná    309;     odévHcf    134; 

Qtihiá,   otáhlíce    12,    90,     131,    145; 

otevřená  51;   panská  141;    BlMvenÍM 

14;     atrfhitrá    185;     ítukovaná    71; 

Bvábaká  14;   vlaaká  16,  412;    vlčatá 

143;  bez  vody  449;  viedni  143. 
aukné   iPuaká   43,    45,    77,   S06,   392; 

B  barvunií  397;  a  brbety  119;  b  ko- 

iicbeni  120,  141;  avrchoi  117. 
BQkmíka  pod  kabdt  431. 
Buken  kroječ,  111. 
auknu  110,  SG2;  smiSené  362. 
Buperpetlícium  rachetum  316,  666. 
sutana,  aublana  199. 
Bvadba  647. 
svatoati  184. 
xe  SvoJkovB  Kapounové  416. 


iacbovánl  32,  33. 

Sallř  235,  595. 

šamlat    116,    360;    íamlatka    18,    121, 

369,  446. 
eaiidy  483. 
Sár  k  obuvi  165. 
iarSuuu  272,  278,  608. 
íaiek  294,  648. 
iátek  79,  223;  na  noB  172. 
látka  94,  95. 
ialky  644. 

iavle  177,  274,  276,  614. 
Serka  97. 

ieiliok  156,  366,  471,  622. 
lortuch  171. 
Ser  116.  362. 
íilhár  116,  121,  141. 
iilhéfka  121. 
gimoD  od  Lva,  praiakV  mSitan  56,  152, 

245. 


ílp  282, 

iiiák  B  Dánoskem  285. 

ikarpetle  98,  196. 


Ikarpi),  íkrbftl  98,  168,  496. 

Skapnllr  202,  563. 

jkornfi  55,  90,  91,  97,  162,  163,  303, 
492;  afaldy  165;  pFIČné  165;  rybní- 
kářaká  494;  v  BeckovBkého  Poaelk. 
I.  342  eteme  íeitě  pH  roku  1584  po- 
atoly  (Ikornfi]  prtovati,  coi  aTádime 
aspofi  tuto  za  doplněk. 

ikraboíka  294. 

Skrampál  163. 

Sle  483. 

Šlik  z  PaMUDD  Hendrych  593;  Lorenc 
542. 

filofpelc  158,  332.  462,  497. 

ílojfř  63,  64,  67,  72,  106,  107.  377 ; 
brunátný  na  monalranci  569;  vySf- 
vanj  107. 

itokíweiL  £21,  607. 

Smeid  512. 

Smejdlř  176. 

ěmelc  25,  427. 

imelcoTaué  poctjvlce  482. 

Srauk,  kytka  362,  387,  389,  426,  428; 
rouSkový  381. 

ímnkfř  176. 

ánérovaíka  43. 

Snflrovíni  849. 

íůflrky  321,  480. 

Šorc  94,  96,  349,  346,  392,  460;  pancé- 
řový 602 ;  jorčléek  94. 

ěorcpelc  460. 

Soay  zbrojné  605. 

íot  25. 

ipada  610. 

ípanélka  (ruínlce)  626. 

iperk  525. 

Spinely  631. 

ípitálul  §at  292. 

íUmet  363. 

iteft  389. 

fitecher  612. 

fiteptucfa  363. 

z  dlernberha  ZdeoČk  337. 

fitibly  497. 

átit,  atitek  218,  261,  266,  606,  632. 

ítola  211,  560. 

Storc  66,  130,  385. 

itrych  43ÍJ. 

Štukovaný  fiat  69. 

gturm  z  Firstonfeldu  Pavel  644. 

Sturmhaub  595. 

Stjcie  330,  504. 

Suba,  «uba,  čubka  20,  52,  53,  54,  67, 
83,  139,  141,  153,  165,  157,  16S. 

Súaky  436. 

Švábky  423. 

iváf  (ua  koDě)  636. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


K  Švsmberka  Jan  18. 
Sraocarka  (iekera)  631. 
ivec  70,  166. 
fivenipig,  ívejaipls  618. 
Svlbák  70,  72. 

T. 

tablD  112,  861,  366. 

Tiburak;  britr  61. 

TáboH  198. 

tacle  830,  603. 

Ufat  116,  860. 

talár  1»9,  226. 

bimin  360. 

tttpsTt  226. 

tar£e  266. 

taivice  19,  179,  Ďlíf-  bavltiká  211. 

těla  paganicH  152. 

teBák  176,  Sí71,  6dO;  imkf  15,  76.271, 
610;  inrnajgkj  632 

z  Těiuic  Bohualav  Témln  601. 

téíÍDka  S2i. 

tétiva  2S2. 

thorax  243. 

liketa  116. 

tkadlice,  tkadličky,  ílojlfú  105;  kla- 
tovské lO.i. 

tkanice  49,  »7,  129,  181,  321;  tkanička 
iiá<!elnB  lOi,  373,  3B9,  899,  4H0,  fiOl, 
53G,  537;  alHbaná  400. 

tobolkn  176;  toboUůka  dětinská  C40; 
kDéíBká  551. 

toiieDice  87,  878,  48a 

toiSenku  129. 

tool  282. 

toulec  626. 

tovaryi,  gat  jebu  áTT. 

tovacyiátvo  (poctiva)  176. 

traky  239. 

Triku  z  Lfpy  303,  Jaroalav  603. 

trepky  37,  97,   166. 

rroCRun  368,  427,  437. 

troit  49,  517. 

tryp  361. 

třmeny  290,  635. 

tfevlc  65. 

tullcb  274,  620,  610. 

tUDica  10,  61,  222,  668;  abena  241; 
brevis  28;  CartaHca  16;  virilis  61. 

tDplatUa  861. 

tuplbarvban  115. 

tapltykyU  24,  360. 

turkus  633. 

turnaj  2tí5,  630,  647. 

tykytu  360. 
tylec  17V,  274 

Dt.  ZlkDBiid  VriuMr:   IMIIIbj  kntf*. 


ůiea  ieDBkí  hlavy  371,  889. 

udidla  685. 

ubersk;^  kroj  16. 

ubKvoat  100. 

E  Újeids  Jenttek  897,  472. 

amríSl  Sat  6" 


vojotiBká  639. 


uniforma  I 
iiji  10^,  123.' 
atěráky  508. 
Avodoioe  91. 
uida  684. 


Václav  IV.  40. 

vUks  513;  beoátaké  515;  francouzské 

515;  mejlandaké  615;  némecké  615. 
1  Vald Stejná  Jan  mladil  19,  522;  Han- 

dálena  406. 
rarhánky  309. 
varkod  246. 

z  Vartemberka  Jan  645. 
vduvia  iat  291,  639. 
vSnec  47,  71,  102,  874,  127;   perlový 

103,  104;  Btaved  102. 
véjlř  vh  obáĎka. 
vejl  203. 


nlicis  216. 
veruoa  (dýka)  612,  613. 
vetešník  145,  165,  496. 
veveřice  120. 
vidle  278. 


virga  paBtoralis  2^8. 

vJBák  S9r>. 

Vladialav  II.  ltJ9,  487. 


vlasy  40,  41,  43,  56,  72,  90,  100,  370, 
413;  fHleSné  126.  K  straně  56.  do- 
kládáme svědectví  Butzbacba  (Chro- 
nica  vyd.  od  Beckra)  atr.  79  a  120, 
ie  vidal  Čťťby  strojeně  a  vlaB;r  dtuu- 
bými  il  po  pás :  Němci  íe  proti  torna 
nosili  vlasy  krátké. 

Vtaii  řezáči  531 

vláSeiii  (chochol)  238. 

vlatscbe  274. 

vlček  97,  116.  113,  362. 

viel  zoubky  542. 

vlečka  44,  64,  74,  303,  807,  823,   396 

I  Vlkánova  Prefat  JiHk  622;  Oldnch 
571. 


vlněná  látkft  859. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


vojiíka  6'J9. 

Tojili  9S,  987. 

vojsko   Dájemnj  268;    2   doby   Jifiho 

ii47. 
Tomiral  316. 
Topnit^D  5S6. 
vord«JD  ze  iIova  qntrdiáD,  dohlUitel 

612. 
vritny  621. 

z  VrchovIŠt  Smfiek  141. 
vrkoA  43,  46,   63,   lOl,  316,   847,  373. 
voai  12& 
Toiy  TileiDé  269. 
Tlertuch  171. 
yylky  japtiigki  27. 
TyllváDl  314,  607. 
Tyvlaéovánl  810,  479. 


MvijeJi  377. 

zaviti  47,  79,  96,  37& 

zbraň  363,   630;   atřelnit   380,   tlotoi 

607. 
zbroje  kůl  354,  6A1,  606;  mu  mil  janská 

681. 
zednici  Tlaitl  677. 
zeman  21,   29. 
zendal  116. 
Zikmund  cfaaf  86, 
zlato  předené  23. 

zlatohlav  20,  23,  24,  36,  116,  361. 
zobáky  84,  36,  36,  64.  71,  161,  201, 

263,  303, 
zpodnieek  103,  375. 
zrcadlo  110;  kovové  391;  ohniví  110; 

vleklé  110. 
zuby  nepravé  100. 
zuzanka  (iat)  396. 
zvonec  30.  31,  32,  177,  219. 
ivoneJky  211. 


zafir  181. 
záhnbi  104. 
záloha  126. 


saQykl  683. 

zápouy  28,    108,    148,  401,   436,  637, 

sápoDové  dílo  182. 
zarukivl  (zbrojné)  €04. 
ziitěra  94,   96,    171,   601: 


l&k  2S,  68.  228,  676,  447. 

tellzko  264. 

Senkle  103,  117,  3%. 

ienky  prázdné  297,  650. 

iid  169,  295;  klobondek  fidovský  S 


607. 
záaiky  890. 


Židek  12. 

íivot  44;  ilvfitek,  životek  48,  76.  t 

816,  346,  Si'2. 
Žitka  67,  63,  136.  308,  211,  267. 
barvami      Žiikdv  brupU  279. 
tupan  73,  442. 
iupíce  28,  46,  126,  403,  481,  49S. 


DigitizsdbyGOO^^Ie 


o  31  y  "b  3?"- 


Btr.  13.  řádek  23.  shora  eti  Tecellío  místo  Teccelio. 

,  8S.      „        6.  idola    ,   Dacbera  mltto  Lid&chrÉ. 

■  88.      ,      16.     a        B    pouBteTDfci  místo  pontald. 

,  2S1.      ,        8.     ,        ,  Jaité  místo  jil. 

,  311.  je  chjbnf  podpb  pod  obráskem;  má  ta  státi: 

Udít.  kDU).  sign.  H.  E.  19. 

,  848.  Mdek    7.  iboni  fti  k  níma  místo  k  nim. 


44* 

DigitizsdbyGOO^^Ie 


„Google 


í 


Nákladem  knihtiskárny  F.  Šimáčka  v  Praze  vyšlo: 

KNIHOVNA  ČESKÉHO  LIDU.  rá;U°ÍÍ!BS?!'dSTf  >" 

českí  universilí  Karlo-Ferdtnandsk£.     Doposud  vyíly: 

1  Skřítek  v  lidovém  podáni  staročeském.  zÍbřV.  -  oSlSn 

O  uctí  domoT^ch  bůžků.  Staročeská  zprávy  o  skřítkovi  z  doby  nejstarií  až  do  sto- 
letí XV.  Skřítek  v  podání  IJdii  českého  ve  století  XVI  -XVII,  Skřítek  ikoltun)  ve 
vlasech  po  názoru  lidu  česko  polského.  Stará  zprívs  Mat.  Poličanského  z  r.  i6i3 
o  hadu  hospodaříc kovi  a  o  hadu  s  korunkou.  —  46  str.  Cena  3B  kr 

■>  MnrnvelrÁ  avntha     ^^p*"'  ^^  bartoS.  -  obsah  :  úvod.  ohiedy.  Ná- 

-    iUUiaVSlLa  HVaiUa.     mluvy.  svatební  čas.  Ohláiky.  Zvaní  na  svatbu,  V  pon- 
dčíí  před  zdavkami.  Úboř  svatební.   V  ilter^  před  zdavkami.  Cestou  do  kosieli.   Na  , 
zdavkách  v  kostele.  Po  idavkách.  Svatební  hostina.  Čepeni  a  prodáváni  nevísty.  Sva- 
tební muzika.  Ve  středu.  Stínání  kohouta.  Ostatní  dnová  svatebního  tíhodne.  Zállk. 
Svatba  místská    —  80  siř.  Cena  tiO  kr. 

3.  PMspévky  k  české  etymologii  lidové.  ?Sl  Kl^„U:"°- 

OBSAH:  Úvod  -  Jména  podstatná.  I.  Vlastni  imfna  osobní.  II.  Vlastni  jmína 
místní.  111.  Pojmy  náboženská.  IV.  Appellativa  oaobná.  V.  Appellaliva  místná.  VI. 
Jmána  zvířat.  VI!.  Rostlinstv.:i.  VIII.  Léky.  IX.  Pokrmy  ■  nápoje  X.  Roucha  a 
látky.  XI.  Zbraní  a  výrazy  vajcnská.  Xll.  Výrazy  hospodářská.  XIII.  Nářadí  a  po- 
třely doroáci,  XIV.  Vyraiy  řenreslnické.  XV.  Nástroje  hudební,  XVI.  Pojmy  ča- 
sová. XVII.  Hry.  XVIII.  Potřeby  a  výrazy  psací.  XIX.  Části  liU  lidskáho.  XX.  Ne- 
moci. XXI.  Nadávky  a  přezdívky.  XXIÍ.  Substantiva  různá.  -  Jmína  pndavná.  - 
Slovesa.  -  Částice  neohebné.  -  Zkratky.  -  Rejstřík.  —   ia6  str.      Cena  xl.  1'—. 

Nákres  slovanského  bájesloví.  SS'H."f.dS'™ -í  w!;^«.r 

řenf  avtta  a  flovilu:  1.  Stvoření  svčts,  a.  Báječné  názory  o  nebi  »  zemi.  3.  Stvo- 
řeni člověka.  4.  PřeJstavy  o  duíi  lidská  a  o  života  záhrobním.  —  II.  Bozi:  i  NejvyUí 
bůh.  ci)  Perun  6)Sv.  Ilija  hromovládce.  1.  Svantovíc.  3.  Tríglav.  4.  Daibbog.  5.  Chors 
6.  Svaražic.  7  Radigost.  8.  Vcles  9.  Bohyní.  10.  Dualismus  v  bájesloví  slovanském: 
a)  Bélboh  a  Černobob.  í>]  Bozi  ■  bísi  —  III.  Slunce,  tníaíc  a  hveid7:  1.  Slunce. 
I.  Měsíc.  3.  Zora.  4.  Hvizdy.  —  IV.  2jev7  oblafne:  1  Mračna  a  déií.  2.  Bouře, 
hrom  a  blesk.  3.  Jag«-baba.  4.  Duha.  5.  Viir,  6,  Báža  toič  a  Vítrnice.  7,  Mráz.  — 
V.  Oaud:  i.  Roíanict:  a  Sudice.  a.  Sreča  a-Dolja.  3.  Osud  a  Sudba.  4.  Hoře.  5.  Bída 
a  nouze.  6.  Zlydnl.  7.  Smrt.  —  VI.  B&ikovtf  domád:  i.  Dědové,  a.  áetkové.  3. 
Luďkové.  4.  Krosnslci,  KroSnieta,  Karbid,  Koboldové  a  p,  5.  SkHtkové.  6.  Hsd 
hospodáříček  —  VII  Vily  a  Ruaalky:  i.  Vily.  ?.  Rusalky.  3.  Mavky.  4.  Rachmsné. 
b.  Význam  Vil  a  Rusalek    —   Vlil    B&&avé  Aaloí  a  IcBní:   1.  Léilj.  2.  Diví  lidé. 

3.  Lesní  panny  a  ženky  4.  Bytosti  skalní  í  žcinská.  —  IX.  Poludníce  a  polní  hů- 
lkové. — -  X.  Bůlkové  vodní:   1.   Řeky  a  moíe.  1.  Vodník.  3.  Vodní  panny  a  ženy. 

—  XI,  Oheň;  r.  Smokové  a  Plún  a  Plívník.  3.  Bludná  svítit.  —  XII.  Čertí  — 
Xlll.    VMmjr,   MOiy,   Vlkodlaci   a    Vampffi:    i.    Včďmy.    i.    Můra.    3      Vlkodlak. 

4.  Vampír  (Upír).  —  XIV.  Zosobňování  av^tků,  iástí  lOku  a  dd:  1.  Sváteční 
doba  slunovratu  zimního:  a)  Kračun.  b]  Koleda,  e)  Uscnb,  Ovsenb.  d)  Berchta, 
Lucka,  Klibna,  a.  Sváteční  doba  |ařní:  a)  Mařena'  b)  5v.  Jiří.  c)  Máje  d)  Baba 
koriíma.  3.  Svátky  ruaalné.  4.  Sváteční  doba  slunovratu  letního:  a)  Kupalo.  b)  Ja- 
řilo.'c)  Kostroma,  Kostrubontko.  5.  Části  roku,  měsíce  a  dni:  a)  Roční  doby. 
(.)  Mísíce,  c)  Neděle,  Pilnice,  Středa.  —  UktuateL  — ,VyBTetlení  ikricenin  — 
314  str.  Cena  zl.  2'20. 

1   články    IJra.   V    V.  ZELENÉHO   sv.  I ) 
n  JULIA  ZEYERA.  —  UBSAH:  K  životo- 
pisu Bedřicha  Smetany.    —  K  poslední  siránce  Smetanova  životopisu.  ^  Nekrolog. 

—  Ke  svátku  Smetanovu.  —  K  slavnosti  Smetanově  v  Litomyšli,  —  Po  stopě  ro- 
stoucího genia.  —  Zpráva  jednaielská  Družstva  Ctitelů  Bedřicha  Smetany.  —  Zpráva 
o  činnosti  odboru  hudebního  ■Umělecké  Besedy,  zs.správní  rok  1883—1884.  — 
Bedřicha  Smetany  varhanová  preludie.  —  Smetanovi  iBraniborii.  —  Smetanův 
■Dalibor..'  —  O  české  zpěvohře  (1887),  —  První  den  v  Národním  divadle.  — 
Smetanova   .Libuie.,  —  V  Národním  divadle.  —  .Mi  vlasf..  —  Smelanovg  .Vlasf-, 

—  Průvodní  slova  k  cyklu  Smetanových  symfonických  básní  -Má  vlasf..  —  .Čer- 
tova stěna.,  —  146  stran  8*.  Cena.zl.  r20,  vizané  zl.  160. 


Nákladem  knihtiskárny  F.  ŠimáČka  v  Praze  vyšlo : 
Jakub  Arbe^: 

KAREL  HTNEK  MÁCHA. 

Studíc  pcvahopisná.     K  padesátiletému  vydiní  jeho   Má)«.     S  podobiznou.     (lai  sir.) 
Cena  60  kr. 

Marie  ČerrinkoTá-RlegrovA: 

Fr.  Palackého  vlastni  životopis. 

z  pozSstaltMii  jeho  vydino.  Ve  prospích  pomníbu  Palackého.  S  i  obracj.'  {40  stran  ) 
C*na  60  kr. 

1h>.  Otakar  Hostinský: 

ČTYBI  ROZPRAVY. 

I.  o  kulturním  vytnamu  umíní.     II.  O  původu  umíní.     111.  O  pokroku  v  umčnř. 
IV.  O  klassilikací. uménf.     (roí  atran.)  C«na  60  kr. 

36  nápěvů  svétských  písní  Českého  lidn  z  XVÍ.  století. 

(36  stran.)  Cena  40  kr. 
Jiyí  T.  Jahu : 

František  Ladislav  Rieger. 

S  podobiínou.  (413  sir,)   ^  Obraz  životopisný.  Cana  z).  140. 


Ferdinand  IHenčik: 

Jan  Amos  Komenský. 

Životnpisny  nástin  k  iřÍEialetá  pitmáicc  j 


Antonio  Rybička: 

Přední  křisitelé  národa  českého. 

Hoju  a   unilovůní  o  práva  jaiyka  českého  lač^ikem  přítomného  století.    S  11   podobiznám 
Dv*  díly.  (41S  str.)    Cana  zl.  3  &0,  v«  skvostné  yttbi  z\.  460 


Úvahy  a  řeéi  Dr.  Miroslava  Tyrše. 

Pořádá  Dr.  JO.SEF  SCHKINER.     Sva.!ek  I.     PovJechné  úrahy  o  vĚci  sokolské. 
Cana  50  kr. 

Objednávky  ní  tyto  knihy  přijimaii  a  vyřiiuji  všechna  řádní  knihkupectví,  jakož  i 

knihtiskárna  F.  ŠIUÁČEZ,  nakladat^^j^, 

Praha,  J«rusaleinBká  til.  č.  11.  '^ 


D,„i,„db,Goo<^le 


D,„i,„db,Goo<^le 


D,„i,„db,Goo<^le 


D,„i,„db,Goo<^le 


P.X  000  íKS   88^ 


D,„i,„db,Goo<^le 


D,„i,„db,Goo<^le