Skip to main content

Full text of "Dějiny markrabstvi Moravského"

See other formats 


Google 


This  is  adigital  copy  of  a  bix>k  lhal  was  preservcd  for  generál  ions  on  library  slíd  ves  before  il  was  carcfully  scanned  by  Google  as  pari  of  a  projed 

to  makc  the  workl's  books  discovcrable  onlinc. 

Il  has  survived  long  enough  Tor  ihe  copyrighl  lo  expire  and  the  book  to  enter  the  public  domain.  A  public  domain  book  is  onc  lhal  was  never  subjecl 

lo  copyright  or  whosc  legal  copyright  term  has  expired.  Whcthcr  a  book  is  in  the  public  domain  may  vary  country  locountry.  Public  domain  books 

are  our  gateways  to  the  pásl.  represenling  a  wealth  of  hislory.  culture  and  knowledge  lhaťs  oflen  dillicult  lo  discover. 

Marks.  noialions  and  other  marginalia  present  in  the  originál  volume  will  appear  in  this  lile  -  a  reminder  of  this  book's  long  journey  from  the 

publisher  lo  a  library  and  linally  lo  you. 

Usage  guidelines 

Google  is  proud  to  partner  with  libraries  lo  digili/e  public  domain  malerials  and  make  ihem  widely  accessible.  Public  domain  books  belong  to  the 
public  and  wc  are  merely  their  cuslodians.  Neverlheless.  this  work  is  expensive.  so  in  order  lo  keep  providing  this  resource.  we  háve  laken  steps  lo 
prevent  abuse  by  commercial  parlics.  iiicIiiJiiil:  placms;  lechnical  reslriclions  on  aulomated  querying. 
We  alsoasklhat  you: 

+  Make  noří -commercial  use  ofthefilvs  We  designed  Google  Book  Search  for  use  by  individuals.  and  we  reuuesl  lhal  you  use  these  files  for 
personál,  non -commercial  purposes. 

+  Refrain  from  mttomutvil  qtterying  Do  not  send  aulomated  i.|ueries  of  any  sorl  to  Google's  systém:  If  you  are  conducling  research  on  machine 
translation.  oplical  character  recognition  or  other  areas  where  access  lo  a  large  amount  of  lexl  is  helpful.  please  contacl  us.  We  encourage  the 
use  of  public  domain  malerials  for  these  purposes  and  may  bc  able  to  help. 

+  Maintain  attribittion  The  Google  "watermark"  you  sec  on  each  lile  is  essenlial  for  informing  people  aboul  this  projed  and  helping  them  lind 
additional  malerials  ihrough  Google  Book  Search.  Please  do  not  remove  it. 

+  Keep  it  legal  Whatever  your  use.  remember  thal  you  are  responsible  for  ensuring  lhal  whal  you  are  doing  is  legal.  Do  not  assume  that  just 
because  we  believe  a  book  is  in  the  public  domain  for  users  in  ihc  United  Siatcs.  lhal  ihc  work  is  also  in  the  public  domain  for  users  in  other 

counlries.  Whelhcr  a  book  is  slili  in  copyrighl  varies  from  counlry  lo  counlry.  and  we  can'l  offer  guidancc  on  whelher  any  specilic  use  of 
any  specilic  bix>k  is  allowed.  Please  do  nol  assume  lhal  a  book's  appearance  in  Google  Book  Search  means  it  can  be  ušed  in  any  manner 
anywhere  in  the  workl.  Copyrighl  infringcmenl  liability  can  bc  quite  severe. 

About  Google  Book  Search 

Google 's  mission  is  lo  organize  the  worlďs  information  and  to  make  it  universally  accessible  and  useful.  Google  Book  Search  helps  readers 
discover  ihe  worlďs  books  wlulc  liclpuis;  aulliors  and  publishcrs  reach  new  audiences.  You  can  searcli  llirougli  ihe  J  li  1 1  lexl  of  this  book  on  ihe  web 
al|.-.:.  :■■■-:  /  /  books  .  qooqle  .  com/| 


i 


fám 


'■- :  i> 
h 


■(Mď%7< 


^$Lm 


"*'ŠRA$r 


.. 


•ň 


t 


•  «• 


DĚJINY 


/ 


(■■ 


? 


/ 


MARKkABSTVÍ  MORAVSKÉHO. 


m 


STRUČNÁ  VY&ktfm'* 


<•        • 


NAPSAL 


RUDOLF    DVORAK.. 


V  BRNĚ  1906. 


NAKLADATEL    A.    PlŠA    KNIHKUPEC. 
TI8K$M   MOR.    AKC.  KNIHTISKÁRNY. 


OS 


f» 


,-p1 


% 


» 


Právo  překladu  do  němčiny  vyhrazuje  si  autor. 


i 

* 


t 


* 


« 

Předmluva. 


Potřebu  příruční  knihy  dějin  naší  vlasti  na  způsob  Tomkova 
*  Dějepisu  král.  Českéjioc  netřeba  tuším  dokazovati.  Dlouho  již 
voláno  po  takové  knize,  ježto  Brandlova  »Kniha  pro  každého 
Moravana c,„  jediný  dosud  «pokus  toho  druhu,  obsahuje  stručný 
náčrt  dějin  moravských  jen  po  rok  1628.  Dílo,  jež  předkládám 
české  veřejnosti,  jest  stručným  zpracováním  »  Dějin  Moravy  c,  na- 
psaných  pro  *  Vlastivědu  mor.c,  ale  jest;  tu  mnohé  opraveno, 
zvláště  pokud  se  staršího  zřízení  mor.  týče  (do  r.  1^26),  opraveny 
a  doplněny  jsou  názory  Dudíkovy  novějšími  pracemi  Hanělovými, 
Demlovými,  Čelakovského  atd.,  zřízení  novější  pak  od  r.  1526  až 
1628  podáno  v  přehledu  na  poč.  knihy  IIL  podle  Sněmů  Kame- 
níčkových.  K  snazšímu  užití  knihy  pořídil  jsem  rejstřík  věcný 
i  jmen  osobních  a  místních. 

Jako  ve  Vlastivědě,  tak  i  zde  dějiny  nejsou  dovedeny  dále, 
než  po  rok  1848,  čehož  hlavni  příčinou  jest  ta,  že  dějinami  Mo- 
ravy r.  1848  teprve  nyní  zevrubněji  se  zabývám  na  základě  všech 
přístupných  ^pramenů.  Dojde-li  časem  k  2.  vydání  knihy  této, 
pak  doufám,  že  budu  moci  i  dějiny  pozdější  doby  připojiti. 

V  Brně,  v  květnu   1906. 

Rudolf  Dvořák. 


^ 


-*£**"*• 


C~ 


~^ 


Kniha  prvá. 


Od  nejstarších  dob  až  po  vymření  Přemyslovcův  (—1306). 


§  J.  Keltové. 

První  zprávy  dějinné  o  Moravě  pocházejí  z  doby,  kdy  Římané 
výbojnou  zbraň  svou  v  naše  strany  obrátili.  Tehda  již  největší 
část  Evropy  osazena  byla  kmeny  índoevropskými.  -Původní  sidla 
těchto  kmenů  kladou  se  do  stepí  západoturkestanských,  kde 
v  sousedství  jejich  byli  jim  příbuzní  Arejci  iránští  a  indičtí.  Kdežto 
tito  rozešli  se  po  přední  Asii  a  do  Indie,  Indoevropané  kmen  za 
kmenem  obešli  Chvalinské  i  Černé  moře,  podávali  se  stále  na 
západ  a  osadili  největší  část  Evropy.  Na  Balkánském  poloostrově 
usadili  se  Thrakové  v  dolním  Podunají,  Illyrové  zaujali  jeho 
severozápadní  část,  jih  Hellenové.  Apenninský  poloostrov  stal  se 
'  vlastnictvím  Japygftv  a  Italikův  (Umbrův,  Oskflv  a  Latinů).  Nej- 
dále na  zipad  pronikli  Keltové,  zabrali  horní  Podunají  a  Porýní, 
odtud  přešli  do  Gallie,  Britannie  a  Irska,  ano  i  na  poloostrov 
Pyrenaejský.  Východními  sousedy  jejich  byli  od  dolního  Rýna 
až  k  Visle  národové  germánští,  kteří  přešli  na  ostrovy  baltské 
i  na  poloostrov  Skandinávský.  Nejdále  na  východ  pošinuli  se 
Litvané  a  Slované. 

KeltiČtí  národové  někde  na  východním  svahu  Karpat  oddělili 
se  od  ostatních  kmenů  příbuzných  a  zabrali  veškeru  zemí,  která 
byla  řeckým  a  římským  spisovatelům   známa  pode  jménem  lesa 


»//',/■#/'      lí////i //      »'»*■>/    'I*.)    *• //    /' //íí    putnu   ftW}oh*:rri*m .  zry\i 

tnť»l   thn'h/    *    »t*ti*tth/.    »*!'    /ulízli   jj£  hfihwtt    prvního    století 

j<*    I*/      M«*   '/htnt/i    n  hf»»i    \§»ifU-\\    nlil' 'tiváiřřJT   ne  h  kcltíckými 

I"  niin,     jh  Ií/  '.J'11'i   I  ff  ihhi  '■/  I   nf'/l   | /o  Ki  ;  klade  severně  KvádQ. 

h/l,        •■»  '»  Mil   Muni-'',  Mi-9  /iim/hlfi.iviih  ^ir  dobýváním  a  zpraco- 

■ihhii  '•!•••<  I  |lit,'li  l>m'ii    KmIImmv*    /linhtll  na  Morav*  až  do  r.  174. 

1 1  lei*!   M*il'lilll    "•-   HiiHi|>iMMi    i/M|i-vl)ilf  I     I  iifiiitrijjii    Paternovi,   že 

n|iii|iiH«    ••  mm   i»pim«i  '•■■  1  •  •  •  •  1 1   MiiiliiiiiiiiiiOm,  alr  nejen  že  slibu 

tu  tli  i-tl  1 1 1    min'   1  |»iiiii    \uw\\t   iifiluiillll  11  potom   sjutu    zahynuli. 

I  i||     1  1  ml  1  li    I  •  lim  t    I        iMtHitv v 

1'ilinti  I •  %  i  1  i>il>  i\iwil»*i  ni  i*  n  'niiivi^Kr  /pravý,  nýbrž 
I  1 1 1  ti«  mít  \  >«!•  li  ii  nln.  i»  U  \  iilp»«l.\»h  i  navith  /rniďh,  národ 
iIimII  \  ilii\n\.  Int|m"\  ptimill.itYV,  alť  nrNlaly.  I  ibovali  si  v  nad- 
\\w\w  ln-int,  Ihimi  Um  \\\\  \\w\\\\u\\\  dodávali  Ktruskové,  a 
1  .1  iln'iui  \\\  ^\\?\w  »o« m.ituiv» h  «i  prMiwh  látek,  ktere  zapínali 
'|iii\d  iiwi  ii«Utml\ti  \\  \w\  \  %\uu*  iU|VA\lue  velikosti  Bohatší 
x*u  ^mdi  s  lmowm  pi^iw,  do  tuMitii  vtepAuy  byly  ordobne 
n,mv\  \  m  i\0wo  \im!»  Uo>\*o>a  \h\VMw\ch  piivt»k&.  Na  ratne- 
w.vw    *     *p»M*  m\\  *;\   -Uvn'  \wis*  Ím\m\vOwv  ivMAmky*    .  euy  ncxsiiy 

vxO\,.0  v,KO\,  w\.^.  x-\  ■  w-uv   v\v\^^  \\  v\;  swva^x  x^^ttv^  drjLhoc«ir.y 

w  ^x  >^Ai\v\\.    u^    ,v\xv.      ^\o»-\\S.       \^.iA,..       /NAlt     bvvJLvfc    Í)*\l 

wv> .'  .  x\v     0»,\  .iv.  xv.nV\,  v*     k*    v  vo\s\k  \í%.?y  -v   *?\    ísec  .  riifirir.  v 
\  \,.».\    ^^\-n  v     N-%  >\        "  ssN<\     ^u\\v      ^vrs,^  rr*circ- 


N  1  ■  ♦ 


v 


a  po  nich  Markomané,  kteří  vytrhli  k  nám  z  horního  Pomohaní. 

v 

Časem  rozdělili  se  o  dobytá  sídla  tak,  že  Markomané  usadili  se 
v  jižních  Čechách,  v  Horních  a  Dolních  Rakousích  až  po  Dunaj, 
Kvadové  s  počátku  v  jihozápadní  Moravě  a  odtud  přes  Dyji 
k  Manhartskému  lesu ;  později  rozšířili  se  podél  levého  břehu 
dunajského  až  k  ústí  řeky  Hronu. 

Za  panování  císaře  Augusta  (30  př.  Kr. — 14  po  Kr.)  vládl 
Markomanům  mocný  král  Marobud,  který  delším  pobytem  v  Římě 
poznal  tužší  řád  vojenský  i  státní,  než-li  byl  dosud  mezi  Germány, 
zavedl  jej  po  přestěhování  Markomanů  do  Čech  i  mezi  svými 
poddanými  a  stal  se  tak  mocným  panovníkem,  jehož  vrchní 
panství  uznali  i  okolní  národové.  Římanům  v  jejich  výbojích  ne- 
bránil, nicméně  výbojnost  jejich  konečně  i  proti  němu  se  obrátila. 
Zkáza  říše  markomanské  zdála  se  neodvratnou,  když  v  tom  zjevný 
plamen  vzpoury  dalmatsko-pannonské  pozornost  Římanů  v  jinou 
stranu  obrátil.  Tři  léta  (6 — 9  po  Kr.)  trvalo,  nežli  vzpoura  ona 
byla  potlačena,  a  sotva  že  mladý  Germanicus  přinesl  do  Říma 
radostnou  zvěst  o  vítězství  v  těchto  stranách,  již  zase  došla  zpráva 
o  mnohem  větší  pohromě  římských  zbraní,  o  porážce  Varově 
v  lese  Teutoburském.  Germanicus  novými  vítězstvími  ((4— -16  po 
Kr.)  napravil  a  pomstil  sice  tuto  pohanu  římských  legií,  avšak 
císař  Tiberius,  který  r.  14  po  smrti  Augustově  nastoupil  na  trůn 
císařský,  odvolal  Germanica  od  Rýna,  zastavil  další  boje  v  Ger- 
manii a  vzdal  se  trvale  záměru,  rozšířiti  panství  římské  až  po 
Labe.  Z  těchto  událostí  měl  pak  i  Marobud  jistý  prospěch :  císař 
Tiberius  učinil  s  ním  mír  a  také  v  těchto  stranách  vzdal  se  svého 
bývalého  pokusu  o  rozšíření  římského  panství. 

Za  to  přikvapila  na  Marobuda  pohroma  s  jiné  strany.  Ger- 
mánští národové  po  vítězství  v  lese  Teutoburském  odvrátili  se 
od  něho  a  přiklonili  se  k  Arminiovi,  vítěznému  náčelníku  Che- 
ruskův.  Boj,  který  se  strhl  mezi  oběma  soky,  neskončil  se  roz- 
hodně, nicméně  Marobud  vyklidil  bojiště  a  všichni  národové, 
dosud  jemu  poddaní,  od  něho  se  odtrhli ;  Marobud  omezen  byl 
od  té  doby  na  svou  užší  říši  v  Cechách.  Žádost  jeho  za  pomoc 
v  Římě  byla  od  Tiberia  odmítnuta,  ježto  prý  Marobud  Římanům 
po  porážce  Varově  rovněž  na  pomoc  nepřispěl.  Pád  Marobudův 
byl  neodvratný.  Gótský  kníže  Katvalda,  který,  byv  od  Marobuda 
osobně  uražen,  od  něho  se  odtrhl,  přepadl  jej  v  jeho  panovnickém 
sídle  (18),  a  nešťastný  král.  Markomanův  nucen  byl  zachrániti  se 


útěkem  na  římskou  půdu.  Ale  také  Katvalda  byl  vypuzen  ze  své 
říše  od  Vibillia,  náčelníka  Hermundurův,  a  nalezl  rovněž  laskavé 
přijetí  u  císaře  Tiberia.  Tiberius  četné  družině  obou  svržených 
králů,  Marobudá  i  Katvaldy,  vykázal  sídla  mezi  řekami  Moravou 
a  Cusem  (říčka  Gusen  v  Horních  Rakousích),  a  vůdcem  (králem) 
jejím  ustanovil  vznešeného  Kvada  Vannia.  Vannius,  jak  se  pravdě 
podobá,  podrobil  si  veškero  území  Kvadův  i  Markomanův  a  stal 
se  králem  obou  těchto  národů.  Jsa  u  poddaných  svých  oblíben, 
vládl  jim  po  třicet  let.  Teprve  když  upevniv  svou  moc,  jal  se 
národu  svému  zpupně  vládnouti,  vzbudil  tím  domácí  vzpouru 
proti  sobě,  v  jejíž  čele  stáli  jeho  synovci,  Vangio  a  Sido.  Císař 
Claudius,  jehož  byl  Vannius  za  pomoc  požádal,  zůstal  věren  vy- 
chytralé politice  Tiberiově:  ponechal  volnost  rozeštvaným  Ger- 
mánům,  aby  se  navzájem  ničili.  Tak  se  stalo,  že  země  Vanniova 
a  zvláště  sídelní  město  jeho  hrozným  spůsobem  byly  zpustošeny, 
a  veškery  poklady,  za  třicetiletého  panování  nashromážděné,  vy- 
drancovány. Nešťastný  král  v  bitvě  byl  poražen  a  nalezl  útočiště 
před  pronásledujícím  nepřítelem  na  podunajském  loďstvu  římském, 
kteréž  mu  bylo  vstříc  vyplulo.  Vanniovi  i  jeho  družině  císař 
Claudius  vykázal  sídla  v  Pannonii  (50  po  Kr.).  Vangio  a  Sido, 
kteří  se  potom  o  říši  strýcovu  rozdělili,  vládli  pod  vrchním  pan- 
stvím římským,  které  ochotně  uznávali.  Po  brzké  smrti  Vangiově 
nastoupil  Italicus,  bezpochyby  jeho  syn,  jehož  jméno  vysvětluje 
se  tím,  že  mládí  své,  jako  kdysi  Marobqd,  ztrávil  v  Římě  a  tam 
byl  vychován.  V  boji,  který  se  roku  69  strhl  mezi  Vespasianem 
a  Vitelliem  o  císařskou  korunu,  oba  svevští  králové,  Sido  a  Italicus, 
bojovali  se  svým  vojskem  po  boku  Vespasianově  a  v  bitvě 
u  Cremony  pomohli  mu  k  vítězství. 

Jinak  bylo  za  císaře  Domitiana:  ve  válce  jeho  s  mocným 
králem  dackým  Decebalem  Markomané,  Kvadové  i  sarmatští 
Jazygové  odepřeli  Římanům  pomoci,  a  když  Domitian  proti  nim 
vojensky  se  vypravil,  utrpěl  (r.  89)  rozhodnou  poráŽKu.  Teprve 
druhý  nástupce  Domitianův,  císař  Trajan  Decebalovu  říši  vyvrátil 
a  podunajskou  hranici  proti  Markomanům,  Kvadům  i  jiným  ná- 
rodům znovu  opevnil.  Markomani  a  Kvadové  rozdělili  se  na  dvě 
říše  samostatné :  markomanskou  v  jižních  Čechách,  a  kvadskou, 
která  se  rozšířila  po  levém  břehu  dunajském  až  k  dolnímu  Hronu. 
Oběma  říším  germánským  nastalo  pak  vynikající  účastenství  ve 
velkém  hnutí  národů,   jež  letopiscové  římští    nazvali  válkou  mar- 


Icomanskou,  a    které    po    šestnácte    let    (165 — 181)    do    základů  v 
otřásalo  římskou  říší. 

Markomané    a   jiní    národové    podél    hranic    podunajských 
usedlí,    byvše    zahnáni  od  barbarů    ještě   severnějších,    ze   svých 
sídel  uprchlí  a  hrozíce    válkou  žádali  za  přijetí    na  půdě   římské- 
Ohromné  zástupy  Germánův  a  jezdeckých    Sarmatů  převalily  se 
přes    Dunaj  a  vnikly    až   k  pevné    Aquileji.    Císař    M.    Aurelius 
odrazil  všechny    vpády  a  přemohl  s  velkým    úsilím    Markomany 
i  Kvady  (175),  z  jejichž  území  hodlal  zříditi  časem  římskou  pro- 
vincii. Náhlá  smrt  jeho  (ve  Vindoboně,    180)  překazila   vykonání 
těchto  záměrů.  Syn  a  nástupce  jeho  Commodus  učinil  s  nepřátely 
mír:   Markomané  a  Kvadové    zavázali  se  vydati  všechny   zajatce 
a  odváděti  roční  dávky  obilí  i  mužstvo  k  vojsku,  za  to  však  císař 
odvedl  všechny  posádky  z  tvrzí  ležících  po  levém  břehu  dunajském; 
vydav  tyto  tvrze    nepřátelům,    Commodus   vzdal   se   navždy  my- 
šlenky otcovy,  proměniti  území  markomanské  i  kvadské  v  državu 
římskou.  Moc  římské  říše  klesala    vždy  hloub  a  hloub;    ale  také 
někdejší  zdatnost  Markomanův  i  Kvadúv  upadala.  Pozornost  císařů 
brzo  potom  obrácena  byla  do  dolního  Podunají,  kdež  Gotové,  od- 
stěhovavše se  od  Baltského  k  Černému  moři,  činili  prudké  útoky 
na  říši  římskou,    kdežto  v  horním  Podunají  nebezpečným  stal  se 
nový  bojovný  kmen  Alamanův.    Slavné  kdysi  jméno  Markomanů 
zaniká  během  čtvrtého  století,  a  pouze  s  Kvady  ještě  několikráte 
se  setkáváme.  Poslední  obšírnou  zprávu  o  nich  nalézáme  k  r.  373. 
Císař  Valentinian  tehda  pobouřil    Kvady  tím,    že  dal  staré  tvrze 
na  levém  břehu  dunajském,  kdysi  od  Commoda  vyklizené,  obno- 
vovati a  posádky  do  nich  vkládati.    Když  pak  kvadský  král  Ga- 
binius  na  toto  bezpráví  si  stěžoval,  byl  od  císařského  místodrží- 
cího  úkladně  zavražděn  (374).  Kvadové  se  vzbouřili  a  ve  spolku 
se  Sarmaty  vtrhli  do  území  římského,  loupíce  a  pleníce  až  k  pev- 
nému   Sirmiu,    které   jen    duchapřítomností    svého    velitele    sebe 
uhájilo.  Teprve  rozhodným  vítězstvím  mladistvého  Theodosia  byli 
donuceni  opět  k  ústupu.    R.  375  císař  Valentinian  sám   vypravil 
se  do  Podunají,    aby  hranice  římské  proti  vpádům  nepřátelským 
zabezpečil  a  vinníky  potrestal.    Vypraviv  se  za  Dunaj,    zpustošil 
území  Kvadů,  kteří  uchýlili  se  na  výšiny    strmých    hor.    V  Bre- 
getiu  (Ostřihomě)  přijal  kvadské  posly,  kteří  prosili  za  prominutí, 
omlouvajíce  vzpouru  svého  národa   bezprávným  zakládáním  tvrzí 
na  jich  území.    Tato  řeč  rozhněvala    císaře    nejvyšší    měrou:  za- 


sypal  poselstvo  výčitkami  a  náhle  ustav  v  řeči,  padl  jakoby  bleskem 
sražen,  nejblíže  stojícím  do  náručí  a  brzo  potom  zemřel  (375). 

Docela  na  sklonku  čtvrtého  století  královna  markomanská, 
Fritigilda,  byla  obrácena  na  křesťanství ;  svatý  Ambrosius,  k  ně- 
muž byla  vypravila  poselstvo,  ji  napomenul,  aby  pohnula  svého 
manžela  k  zachováni  míru.  Tato  snaha  však  minula  se  s  účinkem* 
Naposledy  uvádějí  se  Markomané  a  Kvadové  jakožto  pomocné 
vojsko  hunského  krále  Attily  na  výpravě  jeho  do  Gallie  (r.  451). 
Potom  bezpochyby  se  vystěhovali  na  západ,  kdež  spolu  s  jinými 
kmeny  založili  novou  národnost  bavorskou. 

Všichni  národové  germánští  byli  tehda  v  přechodním  stavu 
ze  života  kočovného  k  stálým  sídlům.  Soukromý  majetek  jedno- 
tlivců záležel  v  chalupě  zhruba  sroubené,  k  níž  patřilo  nádvoří; 
polnosti  byly  v  určitých  lhůtách  znovu  rozdělovány,  kdežto  lučiny 
a  pastviny  byly  všem  společný.  Orba  byla  v  nejprvnějších  za- 
čátcích, a  jsouc  provozována  velmi  povrchně,  poskytovala  jen 
skrovného  výtěžku;  hlavním  zdrojem  výživy  byla  honba  a  chov 
dobytka  Také  politické  zřízení  tehdejších  Němců  bylo  na  nízkém 
stupni.  Dělili  se  na  četné  větší  neb  menší  kmeny,  jež  neměly 
žádné  vespolné  souvislosti  a  také  si  nebyly  vědomy  svého  ná- 
rodního příslušenství.  Tyto  kmeny  pak  ani  o  sobě  netvořily 
státních  celků,  nýbrž  rozpadávaly  se  v  několik  okresů  čili  žup 
(gaue),  které  v  čas  míru  neměly  společné  vrchnosti  a  jen  v  čas 
války  volily  si  nad  sebou  náčelníka  čili  vévodu  (herzog).  Při  tom 
měly  některé  kmeny  zřízení  více  monarchické,  u  jiných  převlá- 
dalo republikánské.  U  těchto  byl  v  čele  župy  úředník  (princeps) 
od  lidu  volený,  kdežto  onde  nad  několika  kmeny  panoval  král 
(kuning),  nejvyšší  velitel  vojenský,  jehož  důstojnost  byla  volebná 
v  některém  vynikajícím  rodě. 

Kvadové  nikdy  úplně  kočovnéhoživota  se  nevzdali,  stalých 
sídel  ani  osad  nezaložili  a  tedy  přes  staletý  pobyt  na  Moravě 
patrných  stop  po  sobě  nezůstavili.  Výrobky  umělejšího  řemesla, 
jakož  ocelové  zbraně,  ozdoby,  lahůdky  k  jídlu  a  pití,  nádoby  do- 
stávaly se  k  nim  v  čas  míru  od  kupců  římských,  kteří  přicházeli 
do  země.  Znakem  germánského  obyvatelstva  u  nás  pokládají  se 
t.  zv.  žárové  mohyly,  pod  kterýmiž  uložen  byl  popel  nebožtiků 
v  nádobě.  Vedle  něho,  nebo  i  mezi  kosti  a  popel  uloženy  byly 
rozličné    milodary    (zbraň,    ozdoby,  nádoby  velmi  chudého  rázu) 


Mohyly   ty,    kamenné  neb  i  hliněné,    nalezeny   jsou    však  dosud 
jen  v  jižních  Cechách,  nikoliv  na  Moravě. 

§  3.  Příchod  Slovanu.  Samo. 

Třetím  kmenem,  který  obydlil  Cechy  a  Moravu  po  vykli- 
zení zemí  těch  od  Markomanův  a  Kvadů,  byli  Slované.  O  příchodu 
tohoto  kmene  a  jmenovitě  o  době,  kdy  se  v  těchto  zemích  usadil, 
není  v  souvěkých  pramenech  bezpečného  udání.  Pravlastí  Slovanů 
bylo  horní  a  střední  Podněpří  na  severozápad  až  po  bařiny  Pry- 
petské  a  Berezinu,  na  západ  sahali  až  ke  Karpatům  a  k  střední 
Visle,  na  sever  k  Ilmeňskému  jezeru  a  po  horní  tok  Volhy,  na 
východě  k  dolnímu  toku  Oky  a  k  prameniskům  Donu,  kde  všude 
sousedy  jejich  byli  Finové  čili  Čudové.  Na  jihu  od  moře  Černého 
a  Azovského  dělili  je  Skytové  a  Sarmati,  na  severozápadě  od 
moře  Baltského  Gotové  a  národové  litevští.  Starověkým  historikům 
Slované  stali  se  známými  teprve  v  prvním  století  po  Kr. ;  odtud 
až  do  šestého  století  známi  jsou  pode  jménem  Venetů.  První, 
který  o  nich  zprávu  podává,  jest  Plinius  (v  I.  stol.  po  Kr.).  Po 
něm  Tacitus  již  o  něco  z  jejich  způsobu  života  vypravuje.  Třetí 
Ptolemaeus  (v  Iř.  stol.  po  Kr.)  nazývá  je  velikým  národem.  Také 
nejstarší  mapa  starého  světa,  Tabula  Peutingeriana  (na  poč.  III. 
stol.)  vykazuje  již  jméno  »Venadi  Sarmataec  mezi  potulnými  ná- 
rody severně  provincie  dacké  a  tVenedic  mezi  obyvateli  při  ústí 
Dunaje.  Žádné  z  těchto  svědectví  nemluví  o  jednotlivých  kme- 
nech slovanských,  u  všech  shrnují  se  Venetové  jako  jednotný 
národ,  jehož  sídla  se  kladou  východně  Visly  a  severně  Karpat. 
A  tam  také,  v  hranicích  svrchu  vytčených,  Slované  nejméně  do 
konce  II.  století  po  Kr.  zůstali.  Kolem  r.  240  po  Kr.  Gotové 
opustili  svá  stará  sídla  při  dolní  Visle  a  přestěhovali  se  do  zemí 
pontských,  za  nimi  vyklidili  tyto  kraje  Gepidové  a  Herulové, 
o  něco  později  Burgundové.  Panství  mezi  Vislou  a  Odrou  připadlo 
Skirům  a  Rugům;  ale  i  tito  vytrhli  záhy  na  jih  Karpat  a  jim 
i  Herulům  a  Langobardům  zajisté  vítaným  byl  odchod  Kvadův 
a  Vandalů  z  nynějších  horních  Uher.  Rugové  usadili  se  na  levém 
břehu  dunajském  v  okolí  lesa  Manhartského,  Herulové  od  nich 
na  východ  sahali  do  slovenských  Karpat,  ostatek  horních  Uher 
zaujímali  ještě  Langobardi.  Všichni  tito  národové  i  s  Gepidy  a 
Sarmaty  v  Dacii  a  s  Ostrogoty  v  Pannonii    sjednoceni  byli  pod 


8 


hunským  panstvím  krále  Attily  až  do  jeho  smrti  (451).  Na  po- 
čátku V.  století  veškero  poříčí  Visly  a  Odry,  avšak  také  celá 
nynější  Morava  byla  od  germánských  kmenů  vyklizena,  a  nic 
nevadilo  již  massám  slovanského  lidu,  aby  se  tam  od  východu 
a  od  severovýchodu  přistěhovaly.  Poněvadž  pak  proslulá  odedávna 
brána  odersko- moravská  byla  úplně  volna  (Kvadové,  kteří  by  jí 
mohli  hájiti,  odtáhli),  jest  nasnadě,  že  touto  cestou,  údolím  horní 
Odry,  Bečvy  a  Moravy  davy  slovanské  hrnuly  se  již  tenkráte 
v  tyto  vlasti  a  kmen  za  kmenem  je  zabírali.  Dle  toho  osazení 
Moravy    od    Slovanů    stalo    se   již    během  V.  stol  tí  ti. 

O  vzdělanosti  Slovanů  z  těch  dob,  kdy  se  na  naší  půdě 
usadili,  a  dlouhý  čas  ještě  potom,  nemáme  mnoho  spolehlivých 
zpráv.  Hlavním  zaměstnáním  a  zdrojem  výživy  byla  odedávna 
orba,  kteráž  provozována  byla  horlivě  a  soustavně  Vedle  orby 
zabývali  se  Slované  chovem  dobytka,  včelařstvím,  zahradnictvím 
Orba  vedla  je  od  nepaměti  k  zakládání  stálých  sídel.  Slované 
stavěli  si  domy,  jichž  vnitřek  byl  úpravný  a  pohodlný.  Domy 
stavěny  byly  za  starších  dob  výhradně  ze  dřeva,  výrobě  cihel 
a  vápna  Slované  naučili  se  teprve  později  Proti  útokům  nepřá- 
telským stavěny  byly  pevné  hrady,  opatřené  příkopy  a  náspy. 
Hlavní  zbraní  byl  luk  a  šíp,  meč,  kopí,  sekyra,  nůž,  kyj,  mlat 
i  prak,  ochrany  poskytoval  štít,  přilba  a  krunýř. 

Náboženství  starých  Slovanů  tak  jako  ostatních  národův 
indoevropských  zakládalo  se  v  uctívaní  zjevů  přírodních.  Ve 
zjevech  přírodních,  zvláště  nebeských,  Slované  viděli  skutečné 
bytosti  a  roztřídili  si  je  ve  dvě  skupiny:  1.  bozi  působí  blahodárně, 
od  nich  pochází  všechno  štěstí  a  všechen  zdar,  2.  běsí  působí 
zhoubně  a  jsou  původci  všeho  neštěstí  a  nezdaru.  Nejvyšším 
bohem  byl  Svaroh  (zářící,  světlodárný,  nebeský),  původce  nebes 
i  země,  světla  i  bouře.  Později  u  některých  kmenů  slovanských 
nejvyšším  bohem  ctěn  byl  Perun,  původce  hromu  a  blesku.  Syny 
Svarohovými  byli  (Svarožiči)  Slunce  a  Oheň,  u  některých  kmenů 
třetí  syn  Měsíc  a  dcera  Jitřenka.  Bůh  slunce  zval  se  Chres,  jinak 
Dažbog,  t.  j.  dárce  blahobytu  a  bohatství,  ježto  veškeren  zdar 
v  přírodě  záleží  na  teple  a  světle  od  slunce  skýtaném.  Zosobně- 
ním jasného  čistého  vzduchu  byl  Svatovít  (Svetovit),  u  polabských 
Slovanů  zároveň  bohem  věštby,  podobný  řeckému  Apollonovi; 
zobrazován  byl  o  čtyřech  hlavách.  Bohem  stád  byl  Veles,  zlý 
Stribog  běsem  větrů,  bouří  a  nepohody.  Vesna  a  Děvana    (Děva) 


byly  bohyněmi  jasného  počasí,  jara  a  úrody.  V  čele  zlých  božstev 
byla  Morana,  zosobitelka  zimy  a  smrti.  V  přírodě  samé  panství 
bohů  trvá  od  jara  do  podzimu,  po  celou  zimu  vládnou  pak  běsi. 
Mythickými  bytostmi  nižšího  řádu  -byly  Víly  a  Rusalky,  vládkyně 
řek,  lesův  a  hor,  Rojenice  a  Sojenice  (Sudičky),  jež  řídí  osud 
lidský,  z  temných  mocností  zejména  Jagababa  (Ježibaba),  Běs  a 
Věd,  jemuž  přisuzovalo  se  zatmění  slunce  a  měsíce.  Krom  toho 
ctil  každý  rod  i  každý  kmen  duše  svých  zemřelých  pohlavárů 
za  bohy;  domácími  bůžky  byli  též  Děd,  Šetek  (Šotek),  Buožik, 
Hospodářík,  Hospodáříček  a  jiní. 

Přízeň  dobrých  božstev  nebo  ochranu  jejich  proti  běsům 
Slované  hleděli  si  získati  modlitbou  a  obětmi.  Oběti  záležely  ve 
spalování  zvířat,  zvláště  skotu  a  ovcí,  na  horách  a  v  hájích,  kdež 
také  byly  obrazy  bohů;  také  jim  přinášeny  jiné  dary,  zejména 
z  polní  úrody.  Lidských  obětí  původně  u  Slovanů  nebylo,  teprve 
později  objevily  se  u  některých  kmenů.  Zvláštního  stavu  kněžského 
ani  chrámových  svatyň  staří  Slované  neznali;  oběti  přinášeli 
bohům  náčelníci  rodů  neb  kmenů.  Změna  pravidelně  se  opaku- 
jících  zjevů  přírodních  dávala  podnět  k  hlučným  výročním  slav- 
nostem. Některé  z  nich  zapustily  v  lidu  hluboké  kořeny  a  za- 
chovaly se  v  památných  národních  obyčejích.  Staří  Slované 
věřili  v  život  posmrtný.  Duše,  od  těla  oddělená,  bloudí  s  počátku 
dlouho  po  světě,  poletuje  po  stromech  a  vrací  sé  začasté  domů; 
z  té  příčiny  kladly  se  v  určitou  dobu  roční  pokrmy  za  okno. 
Ostatně  pokrmy  a  nápoje  dávaly  se  i  mrtvým  do  hrobu.  Konečně 
dospěje  duše  do  sídla  stínů  (nav,  ráj),  kde  bydlí  nejen  duše  ze- 
mřelých, nýbrž  i  dosud  nenarozených ;  tam  jest  věčné  jaro  a  každý 
zabývá  se  tím,  čím  se  za  pozemského  bytí  zaměstnával.  Avšak 
i  ve  zvláštní  místo  muk  (peklo)  věřili  Slované  ještě  před  zave- 
dením křesťanství.  Mrtví  se  pochovávali  nebo  spalovali  na  ve- 
řejných místech,  v  hájích,  na  pahorcích,  horách  a  j.  Zemřelému 
dávala  se  do  hrobu  jeho  zbraň,  nářadí  rozličné  i  oděv;  popel 
spálené  mrtvoly  dával  se  do  džbánů  (popelnic)  a  ukládal  rovněž 
do  země.  Na  počest  zemřelého  konala  se  tryzna,  slavnost  zále- 
žející ve  hrách  a  zápasech;  na  hrob  nasypána  byla  mohyla  a 
po  pohřbu  konána  nová  slavnost  strava,  hostina  s  rozličnými 
žalozpěvy  spojená. 

Zřízení  nejstarších  Slovanů  bylo  patriarchální,  rodinné.  Sou- 
kromého majetku  ani  práva  dědičného  nebylo.    Majitelkou  všech 


10 


nemovitých  statků  jest  veškera  rodina,  jejíž  příslušníci  společně 
je  obdělávají.  V  čele  domácnosti  jest  otec,  jemuž  přísluší  pře- 
devším správa  domu  a  rozdělování  prací.  Rodina  ponenáhlu  rozšíří 
se  v  rod  (obštinu)  čili  zádruhu,  jejíž  příslušníci,  vespolek  pří- 
buzní, založí  si  osadu  (ves).  I  tato  s  veškerými  polnostmi  zůstává 
společným  majetkem,  k  jehož  správě  a  k  řízení  společných  zá- 
ležitostí členové  rodu  zvolí  si  nejvyšší  hlavu  (starostu,  stařešinu). 
Starosta  bdí  nad  pořádkem  v  zádruze,  obětuje  bohům,  rozděluje 
práce  a  rozsuzuje  všeliké  rozepře  mezi  členy  rodu  Po  starostovi 
dostávaly  rod  i  osada  jím  založená  své  jméno.  Nestačila  li  osada 
rodu  časem  rozmnoženému,  vystěhovala  se  část  jeho  do  krajiny 
sousední,  založila  si  novou  osadu,  zvolila  si  nového  starostu, 
avšak  zůstala  ve  stálém  styku  se  starým  rodem.  Z  takových  rodů 
sobě  příbuzných  povstal  kmen  čili  plémě.  Náčelník  kmene,  kněz 
čili  vladyka,  volen  byl  od  starostův,  obyčejně  z  rodiny,  která 
pocházela  přímo  od  praotce  kmenového.  Vladyka  byl  nejvyšším 
knězem,  vojevůdcem  i  soudcem  svého  kmene;  jméno  jeho,  po- 
dobně jako  u  starosty,  přecházelo  na  celý  kmen  i  krajinu,  ve 
které  kmen  sídlel.  Střediskem  kmene  a  sídlem  vladykovým  byl 
hrad  dřevěný,  zásekami,  příkopem  a  náspem  obehnaný,  často 
uprostřed  vody  nebo  bařin  vystavěný,  jenž  v  čas  nebezpečí  byl 
útočištěm  okolního  obyvatelstva. 

Naši  předkové  na  Moravě  brzy  po  svém  příchodu  do  této 
země  byli  ujařmeni  od  divokého  národa  avarského.  Avaři  byli 
příslušníky  velikého  plemene  mongolského.  Původní  sídla  jejich 
byla  při  svazích  pohoří  Altajského.  Po  odchodu  Langobardův 
usadili  se  v  nynějších  Uhřích,  a  chán  jejich  Bajan  podmanil  si 
všechny  okolní  kmeny  slovanské,  mezi  nimi  také  Cechy  a  Mo- 
ravany. Panství  jeho  sahalo  od  dolního  Dunaje  až  k  Smrčinam, 
od  Krkonoš  až  po  Adriatické  (Jadranské)  moře.  Avaři  vedli  si 
mezi  poddanými  národy  velmi  krutě.  Žijíce  kočovnicky,  nikdy 
nepřilnuli  k  práci  polní  a  nezvykli  si  stálým  sídlům.  Velmi  vhod 
jim  tedy  bylo,  že  nalezli  u  Slovanů  poddané,  kteří  za  ně  pole 
obdělávali  a  zároveň  svou  mírumilovností  i  svým  volným  zřízením 
nemohli  se  jim  tak  hned  státi  nebezpečnými.  Slované  krom  toho 
konali  Avarům  důležité  služby  jako  pěší  vojsko,  kteréž  avarskou 
jízdu  vhodné  doplňovalo.  Proto  také  Avaii  rádi  podporovali  stě- 
hování slovanské  na  západ,  a  jejich  vedením  Slované  z  dolního 
Podunají   zabrali    (koncem   6.  stol.  po  Kr.)    všechny    krajiny  vý- 


11 

chodoalpské  od  Dunaje  až  k  moři  Adrijskému.  Byli  to  Slované 
korutanštf,  kteří  v  nynějších  Dolních  Rakousích  stali  se  sousedy 
Čechův  a  Moravanů,  jsouce  od  nich  pouze  řekou  Dunajem  odděleni. 

Kolem  r.  623  zdvihli  se  čeští  Slované  proti  svým  utisko- 
vatelům. Právě  tehda  přišel  do  země  íránský  kupec  Samo  za 
obchodem  a  súčastnil  se  tohoto  boje ;  osvědčil  se  brzy  statečným 
bojovníkem  i  schopným  vojevůdcem  a  Slované  zvolili  si  jej  za 
společného  vévodu  (krále).  Samo  v  několika  bitvách  Avary  po- 
razil, Čechy  i  snad  Slovany  korutanské  jejich  vrchního  panství 
zbavil  a  spojil  pod  svou  vládou  v  mocný  stát. 

Říše  Samova  vzbudila  záhy  záští  také  u  západních  sousedů. 
Franský   král   Dagobert,   vzav  si  záminku   z  oloupení   některých 
kupců    franských  v  zemi    Samové,    žádal  po  poslu    Sicharovi   za 
odčinění  tohoto  příkoří  a  za  úplné  poddanství.   Když  Samo  ode- 
přel, Dagobert  vypravil    čtvero  vojsk   proti  němu,    ale  ve  hlavní 
třídenní    bitvě  u  Vogastisburka*)    byl   poražen    (630).    Po   tomto 
vítězství  Slované  konali  časté  vpády  do  Durynska  a  do  sousedních 
krajin.  Taková  byla  moc  a  sláva  Samova,  že  Drevan,  kníže  Srbů 
polabských,    připojil  se  dobrovolné  k  jeho    říši.    Král    Dagobert 
pokusil  se  pak  ještě  několikráte  o  podrobení  Slovanův,  ale  vždy 
marně.  Kníže  Samo  vládl  plných  35  let  a  připravil  také  Avarům 
ještě  někoHk    porážek.    Po  smrti    Samově    (658)    uvolnil  se  opět 
svazek  mezi  Slovany  českými  a  korutanskými,    nicméně   oba  ná- 
rodové uhájili  již  trvale  své    samostatnosti    proti    Avarům,   jichž 
moc  neustále    klesala,    až  koncem  8.  stol.    po  Kr.  z  kořene  byla 
vyvrácena  od  mocného   krále    franského  Karla  Velikého.    O  této 
veliké  mezeře,  obsahující  půl  druhého    sta  let,   nemáme  však  ani 
jediné  určité  zprávy  historické.  V  domácích  pověstech  zachováte 
se  sice  paměť  o  knížeti  Krokoví  a  jeho  dcerách  Kazí,  Tetě,  Libu&i, 
o   Přemyslu  a  jeho    potomcích,    kteří    vládli    prý  v  Čechách;    ze 
současných    pramenů    však    žádný    o    nich    nic    pověděti    neumí. 
O  Moravě  pak  ani  takových  mythických  vzpomínek  se  nezacho- 
valo!   Teprve  výbojnost    franského  krále  Karla  Velikého   přináší 
nové  světlo  v  osudy    našich    zem/.    Tento  panovník  vyvrátiv  říši 
bavorskou  (788)  a  avarskou  (796),  stal  se  pánem  všech  zemí  po 


*)  Poloha  tohoto  místa  jest  neznáma,  pravdé  nejpodobněji  u  Domažlic 
(Tuhoště)  nebo  u  Kadaně  (Burberg),  kudy  Sla  od  pradávna  stezka  sedlecká  či 
Erfnrtská. 


12 


pravém  břehu  dunajském  až  po  ústí  řeky  Sávy.  Tím  dostala  se 
říše  jeho  na  západní  i  na  jižní  straně  v  sousedství  s  našimi  ze- 
měmi, a  od  té  doby  lze  nám  stopovati  nepřetržité  pásmo  zápasů, 
jež  bylo  našim  předkům  podnikati  se  světem  německým.  Němci 
vedli  tento  boj  do  vyhlazení;  smutným  svědectvím  toho  jest 
osud  nešťastných  Slovanů  polabských.  Že  Slovany  české  a  mo- 
ravské táž  záhuba  nestihla,  toho  příčinou  byl  netoliko  statečný 
odpor  jejich  a  příznivá  zeměpisná  poloha,  nýbrž  především  okol- 
nost, že  si  vyvinuli  takovou  vzdělanost  &  takové  zřízení  státní, 
které  jim  zjednalo  rovnocenné  postavení  mezi  národy  německými. 
Již  za  výpravy  Karla  Velikého  proti  Avarům  r.  791  stalo 
se,  že  oddíl  vojska  jeho  tam  i  zpět  ubíral  se  zemí  Čechův  a 
Moravanů;  stalo  se  tak  bezpochyby  po  vzájemné  domluvě  proti 
společnému  nepříteli.  Ale  již  r.  805  a  opětné  r.  806  císař  Karel 
podnikl  do  Cech  vojenskou  výpravu,  aby  si  obyvatele  těchto 
zemí  podmanil.  Útok  jeho  byl  odražen,  ale  jest  domněnka,  že 
tehda  Cechové  uvolili  se  odváděti  říši  íránské  roční  poplatek. 

#  1.  Mojmír  1.  Rostislav. 

Do  této  doby,  hned  na  počátek  9.  stol.,  spadají  základové 
potomní  říše  moravské,  jež  se  prostírala  v  části  Dolních  Rakous 
po  levém  břehu  dunajském,  na  Mdřavě  a  uherském  Slovensku  a 
která  sjednocena  a  ovládána  jediným  panovníkem  jako  pevná 
hradba  zastavila  na  dlouhý  čas  postup  německé  výbojnosti  na 
východ.  Moravané,  jichž  jméno  obyčejně  odvozuje  se  od  řeky 
Moravy  (Marus,  Maraha),  uvádějí  se  v  souvěkých  letopisech  po- 
prvé r.  822.  Tehda  totiž  odeslali  poselstvo  na  říšské  shromáždění 
do  Frankfurta,  aby  odevzdalo  dary  císaři  Ludvíku  Pobožnému. 
Dělili  se,  jako  soukmenovci  jejich  v  Cechách,  na  kmeny,  zacho- 
vavše  si  rodové  zřízení  všem  Slovanům  společné.  Ve  starých 
zprávách  vyskytují  se  jména  dvou  kmenů  moravských,  totiž  Ho- 
lasiců  na  severu  při  horní  Odře,  a  Lovaticů  na  jihu  při  řece  Dyji. 
Že  i  v  ostatních  částech  Moravy  a  sousedních  zemí  byli  kmenové 
vespolek  sice  řečí  i  mravem  příbuzní,  nicméně  nářečím  od  sebe 
rozdílní,  o  tom  nelze  pochybovati.  Onen  stav  shodoval  se  asi 
povšechně  s  nynějším  rozdělením  Moravanů  na  nářečí  české, 
hanácké,  slovácké,  valašské  a  lašské.  Morava  byla  mnohem  dříve 
politicky    sjednocena  než  Cechy,    a  tedy  rozdíly   kmenové  nevy- 


13 

stoupily  zde  tak  do  popředí :  v  Čechách  po  celé  9.  stol.  potrvalo 
zřízení  kmenové  a  četní  vladykové  panovali  ve  svých  územích 
od  sebe  nezávisle,  na  Moravě  od  počátku  tohoto  století  veškeren 
národ  sjednocen  byl  pod  vládou  knížecího  rodu  Mojmírovců. 

Tento  záslužný  a  v  následcích  svých  dalekosáhlý  čin  při- 
sužuje  se  knížeti  Mojmírovi.  R.  830  kníže  Mojmír  vypudil  jiného 
knížete  Pribinu  z  kraje  Nitranského,  který  byl  dosud  Pribinovým 
údélem.  Příčiny  tohoto  nepřátelského  kroku  byly  rázu  politického 
i  náboženského.  Morava,  ač  tehda  hojné  od  německých  i  jiných 
misionářů  navštěvována,  ano  od  biskupů  pasovských  již  i  k  jejich 
diecesi  počítána,  s  jádrem  lidu  svého  i  s  vojvody  trvala  dosud 
v  řádech  pohanských.  Také  Pribina  jako  kníže  nitranský  byl  ještě 
pohanem,  ale  klonil  se  ke  křesťanství  a  dal  v  Nitře  vysvétiti 
kostel  od  arcibiskupa  solnohradského  Adalrama.  To  bylo  asi 
příčinou  jeho  vypuzení.  Král  Ludvík  Němec  udělil  Pribinovi 
lénem  část  Dolní  Pannonie,  tehda  již  výhradně  Slovany  obydlené, 
při  říčce  Sále,  jež  se  vlévá  do  jezera  Blatenského;  Pribina  vy- 
stavěl při  jejím  ústí  svůj  sídelní  hrad  Mosaburk  (nyní  Szalavar), 
zakládal  kostely  a  šířil  horlivě  křesťanství  v  tomto  území,  kteréž 
mu  král  Ludvík  r,  847  daroval  jako  samostatné  vévodství.  Roz- 
kládalo se  mezi  Rábou,  Dunajem  a  Dravou.  Po  smrti  Pribinově 
(861)  uvázal  se  v  toto  panství  syn  jeho  Kocel. 

Nepřátelství  mezi  Mojmírem  a  Pribinou  lákalo  Franky  k  po- 
kusu, uvésti  také  Moravu  pod  své  panství,  ačkoliv  i  kníže  Mojmír 
s  částí  svého  lidu  přijal  již  víru  křesťanskou.  Dlouholeté  spory 
v  rodině  císaře  Ludvika  Pobožného,  syna  a  nástupce  Karla  Ve- 
likého, byly  tomuto  záměru  na  překážku.  Teprve  r.  843  synové 
Ludvíkovi  sjednotili  se  o  rozdělení  říše  smlouvou  Verdunskou, 
při  čemž  část  východní  připadla  Ludviku  Němci  (843 — 876).  Od 
té  doby  veškera  moc  jeho  obrátila  se  proti  sousedním  národům 
slovanským  a  zejména  říše  moravská  to  byla,  o  jejíž  podmaněni 
král  Ludvik  usiloval  stůj  co  stůj.  S  počátku  provázeny  byly  jeho 
snahy  příznivým  výsledkem,  R.  845  dalo  se  čtrnácte  českých  lechů 
v  Řezně  pokřtíti  a  již  roku  potomního  (846)  Ludvík  Němec  vtrhl 
s  vojskem  na  Moravu,  zbavil  knížete  Mojmíra  panství  a  dosadil 
na  stolec  knížecí  synovce  jeho  Rostislava.  Avšak  již  na  zpáteční 
cestě  z  této  výpravy  byl  přepaden  od  Cechů,  jichž  zemí  se  ubíral 
a  s  velkými  ztrátami  donucen  ke  kvapnému  ústupu  do  Bavor, 
S  podobným  nezdarem  potkaly  se  válečné  výpravy  krále  Ludvíka 


14 


do  Cech  i  v  letech  potomních.  Z  těchto  úspěchů  nabyl  také  mo- 
ravský kníže  Rostislav  odvahy,  aby  se  vytrhl  z  dosavadní  po- 
slušnosti, kterou  se  zavázal  králi  východofranskému.  I  konal  roz- 
sáhlé vojenské  přípravy,  opevnil  svou  zemi  a  učinil  obranný 
spolek  s  Bulhary,  kteří  sousedili  na  východních  hranicích  s  jeho 
říší.  Král  Ludvík  Němec  vypravil  se  r.  855  s  vojskem  naMoravu, 
ale  neodvážil  se  udeřiti  na  opevněnou  tvrz  Rostislavovu ;  spustošiv 
zemi  moravskou  hrozným  způsobem,  vrátil  se  ostatně  s  nepoří- 
zenou domů.  Rostislav  na  pomstění  skutku  toho  v  patách  za 
ustupujícím  králem  vtrhl  do  krajiště  Rakouského  a  poplenil  velkou 
část  této  země  po  pravém  břehu  Dunajském.  Tím  byla  Morava 
vybavena  z  vrchní  moci  německého  krále  Ludvíka.  Rostislav  od 
té  doby  odvážil  se  k  dalším  nepřátelským  krokům  proti  němu. 
Předně  poskytl  ochrany  českému  vojvodovi  Slavitěchovi,  který 
zbaven  byv  od  krále  Ludvíka  své  župy  Vitorazské,  utekl  se  ke 
knížeti  moravskému.  Když  pak  vlastní  syn  Ludvíkův  Karloman, 
dosazený  r.  856  za  markrabí  v  Rakousích  i  zemích  sousedních, 
proti  otci  svému  se  vzbouřil,  Rostislav  ochotně  mu  přislíbil  žá- 
danou pomoc  a  použil  té  příležitosti  k  útoku  na  dávnéKo  nepřítele 
Moravy,  knížete  Pribinu.  Moravané  vtrhli  do  Pannonie,  zemi  spu- 
stošili  a  Pribinu  zabili  (861).  R.  864  vtrhla  četná  německá  vojska 
u  Tulná  na  levý  břeh  Dunajský  a  oblehla  Rostislava  v  pevné 
tvrzi  Děvínské  (Dovina,  Maidburg,  na  Pavlovských  kopcích,  při 
stoku  Dyje  a  Jihlavky).*)  Rostislav  nevěda  na  ten  čas  zbytí, 
pokořil  se,  vydal  takové  rukojmí  a  tolik,  co  jich  král  žádal;  nad 
to  slíbil  se  všemi  svými  vladykami  věrnost  a  poslušnost,  pokud 
král  bude  žíti.  Nicméně  tato  odvislost  netrvala  dlouho.  Sotva 
král  Ludvík  vzdálil  se  ze  země,  kníže  Rostislav  střásl  opět  se 
své  říše  jho  íránské.  Ani  Karloman,  který  zatím  s  otcem  úplně 
se  smířil  a  od  něho  Bavory  se  sousedními  krajišti  obdržel  (865), 
ničeho  proti  němu  nepořídil. 

Největší  zásluhou  Rostislavovou  bylo,  že  lid  svůj  moravský, 
dosud  žijící  v  řádech  pohanských,  dal  obrátiti  na  víru  křesťanskou 
od  bratří  soluňských  Konstantina  a  Metoda;  tím  se  vybavil 
z  církevní  moci  německých  biskupův  a  arcibiskupův  a  zřídil 
pro  svůj  stát  samostatný  obvod  církevní.  Roku  862  vstoupil 
v  přátelské  styky  s  cařihradským  dvorem  a  obrátil  se  po  náležité 


*)  Jiní  však  ukazují  na  zříceniny  děvínské  (Theben)  při  ústí  Moravy  do  Dunaje. 


15 


poradě  a  dorozumění  se  svými  vladykami  i  se  svým  synovcem 
Svatoplukem  k  řeckému  císaři  Michalu  III.  s  prosbou,  aby  poslal 
na  Moravu  hlasatele  víry  Kristovy;  o  tomto  záměru  zpravil  však 
napřed  papeže  Mikuláše  I.  (858—867),  který  k  tomu  dal  svůj 
souhlas.  »Lid  nášc,  tak  vzkázal  císaři,  >odvrátil  se  již  od  pohan- 
ství a  jest  pokřtěn,  ale  jsou  tu  všelijací  učitelé,  Němci,  Vlaši, 
Řekové,  z  nichž  každý  jinak  učí;  Slované  však  jsou  lid  prostý, 
který  si  přeje  slyšeti  spásonosné  učení  ve  své  řeči,  aby  také 
jiní  národové  mohli  tohoto  příkladu  následovati. c 

V  říši  východořímské  žili  tehdáž  dva  vynikající  učenci  theo- 
logičtí, bratří  Metod  a  Konstantin.  Pocházeli  z  vážené  rodiny 
v  městě  Soluni,  jehož  okolí  bylo  od  Slovanův  obydleno,  tak  že 
od  mládí  byli  úplně  znalí  jazyka  slovanského.  Byli  velmi  pečlivě 
vychováni  a  oddali  se  stavu  duchovnímu:  Konstantin  stal  se 
knězem,  Metod  vstoupil  do  kláštera.  Zvláště  Konstantin,  nazvaný 
pro  svou  učenost,  moudrost  a  opravdovost  »filosofemc,  požíval 
velké  vážnosti.  Ve  věku  čtyřiadvaceti  let  poslán  byl  na  dvůr 
kalifa  Mutavakkila,  aby  proti  mohamedánům  hájil  víry  křesťanské. 
Zatím  Metod  zastával  na  čas  nabídnutou  mu  od  císaře  hodnost 
knížecí  v  kraji  Strymonském;  ale  složil  ji  brzo  a  uchýlil  se  do 
kláštera  Olympského.  Na  rozkaz  císařův  vydali  se  pak  bratří  do 
jižní  Rusi,  kdež  na  žádost  chagana  chazarského  hájili  učení 
Kristova  proti  židům  a  mohamedánům  (861).  Po  návratu  z  cesty 
chazarské  oba  bratři  měli  již  pověst  slavných  misionářův.  Císař 
Michal  III.  chtěje  vyhověti  prosbě  knížete  Rostislava,  svěřil  jim 
veledůležité  dílo  —  zavésti  a  upevniti  křesťanské  řády  v  říši 
moravské. 

Ježto  Slované  dosud  svého  vyvinutého  písma  neměli,  na- 
nejvýše značky  jakési  nedokonalé,  Konstantin  ještě  před  odchodem 
svým  z  Cařihradu  na  základě  oněch  značek  sestavil  písmo  vyho- 
vující všem  zvláštnostem  hláskosloví  slovanského*).  Pomocí  tohoto 
písma  pak  se  jal  s  bratrem  Metodem  překládati  bibli  do  jazyka 
staroslověnského,  jenž  od  tehdejšího  nářečí  moravského  i  českého 
nevalně  se  lišil.  Přišedše  na  Moravu  (863  nebo  864),  oba  bratři 
byli  od  vévody   Rostislava  s  velkými    poctami    uvítáni  a  podjali 


•)  Písmo  to  známo  jest  pode  jménem  glagolice;  mladší  písmo  kyrilské  jest 
vynálezem  sv.  Klimenta,  žáka  obou  bratří,  který  glagolštinu  sblížil  poněkud 
s  písmem  řeckým. 


16 


se  ihned  vznešeného,  ale  obtížného  úkolu.  Lid  slyše  hlásati  v  řeči 
jemu  srozumitelné  vznešenou  nauku  Kristovu,  přijímal  křesťanství 
netoliko  dle  jména  a  zevnějšího  obřadu,  nýbrž- s  veškerou  silou 
a  vroucností  vnitřního  přesvědčení.  Veliký  úspěch  Konstantinův 
záhy  naplnil  německé  kněze  nenávistí  a  hněvem.  I  jali  se  osočo- 
vati oba  bratry  u  papeže  jmenovitě  pro  užívání  slovanské  řeči 
při  posvátných  obřadech.  Tito  byli  tedy  po  tříleté  působnosti 
na  Moravě  povoláni  do  Říma  a  vypravili  se  s  některými  žáky, 
jimž  chtěli  od  papeže  vyžádati  vyšší  svěcení;  na  cestě  pobyli 
nějaký  čas  v  Pannonii  u  knížete  Kocela,  syna  Pribinova,  jemuž 
se  jejich  slovanské  spisy  neobyčejně  zalíbily,  a  který,  ač  těsně 
spřátelen  s  arcibiskupem  solnohradským,  svěřil  jim  asi  padesáte 
žáků  k  vycvičení.  V  Benátkách  Konstantin  skvělou  výmluvností 
disputuje  s  latinskými  kněžími,  vyvrátil  jejich  námitky  proti  slo- 
vanské liturgii.  Došedše  do  Říma,  nezastihli  papeže  Mikuláše  I. 
již  na  živu  (f  867).  Ale  také  nástupce  jeho  Hadrian  II.  (867—872) 
vzdal  činnosti  jejich  veškeru  chválu  a  plné  uznání.  Jejich  překlad 
písma  sv.  byl  schválen,  patero  žáků  na  kněžství  vysvěceno  a  což 
bylo  s  církevního  i  politického  stanoviska  nejdůležitějším,  prese 
všechen  odpor  některých  duchovních  konání  bohoslužby  v  jazyku 
slovanském  povoleno.  Konstantin  cítě,  že  nedostatek  sil  tělesných 
nedovolí  mu  již  déle  na  Moravě  působiti,  vstoupil  v  Římě  do 
kláštera,  kdež  přijal  jméno  Kyrillos,  které  vešlo  ve  všeobecné 
užívání.  Zemřel  již  po  dvou  letech  svého  pobytu  v  Římě,  napo- 
menuv bratra,  aby  dokonal  dílo   započaté  (14.  února  869). 

Na  přání  Kocelovo  papež  Hadrian  II.  vysvětii  Metoda  za 
arcibiskupa;  za  diecesi  přiřčena  mu  byla  říše  moravská  i  pan- 
nonská  pod  názvem  arcibiskupství  sirmijského;  tímto  ustanovením 
Morava  i  Pannonie  staly  se  od  arcibiskupa  solnohradského  a  * 
vůbec  od  Německa  církevně  nezávislými.  Metodovi  bylo  dovoleno 
konati  veškerou  bohoslužbu  v  jazyku  slovanském  a  vymíněno 
toliko,  že  se  má  při  mši  epištola  a  evangelium  čísti  napřed  la- 
tinsky, pak  slovansky.  Tato  opatření,  jimiž  měla  výbojnost  ně- 
mecká proti  slovanským  národům  býti  na  dlouhý  čas  zastavena, 
vzbudila  velký  odpor  u  krále  Ludvika  Němce,  který  umínil  si 
stůj  co  stůj  říši  Rostislavovu  i  sousední  národy  slovanské  podro- 
biti. R  869  vzplanul  boj  mezi  Némci  a  Slovany  na  celé  čáře. 
Čechové  vpadli  opět  do  Bavor,  Srbové,  jejich  severní  sousedé  a 
spojenci,  do  Durynska.   Proti  Rostislavovi  zdvihl  válku  Karloman, 


17 


který  od  poslední  vzpoury  zůstal  otci  věren  a  konal  mu  jako  ta 
vévoda  bavorský  platné  služby  vojenské.  Král  Ludvík  Němec 
vypravil  trojí  vojsko  proti  Slovanům.  Jeho  syn*  Ludvík  v  čele 
vojska  saského  a  durynského  přemohl  a  podmanil  si  Srby, 
v  jichž  službách  byli  také  četní  najatí  vojáci  čeští.  Karloman 
v  čele  Bavorů  vypravil  se  proti  synovci  Rostislavovu  Svato- 
plukovi, který  pod  vrchním  panstvím  svého  strýce  měl  zvláštní 
údělné  panství,  bezpochyby  v  Nitře.  Na  Rostislava  chtěl  udeřiti 
král  sám  s  vojskem  íránským  a  švábským,  onemocněv  však,  byl 
nucen  svěřiti  vrchní  velení  svému  nejmladšímu  synu  Karlovi. 
Karel  i  Karloman  spustošili  velkou  část  Moravy  a  Slovenska 
mečem  i  ohněm  a  pobrali  mnoho  kořisti,  kterou  obyvatelstvo 
v  lesích  uschovalo  nebo  v  polích  zakopalo.  Kníže  Rostislav  však, 
nemoha  s  přesilou  německou  podniknouti  bitvy  v  poli  širém, 
zatarasil  se  v  nedobytné  tvrzi,  jejíž  mohutná  opevnění  vzbudila 
úžas  a  hrůzu  u  Němců,  takže  o  dobytí  její  ani  se  nepokusili.  Tu 
konečné,  kde  nestačila  branná  moc,  domácí  zráda  málem  by  byla 
pomohla  Němcům  k  dosažení  jich  cíle.  Na  počátku  roku  870 
Svatopluk  odebral  se  k  princi  Karlomanovi  a  uznal  jej  za  vrch- 
ního pána  onoho  území  Nitranského,  které  dosud  držel  pod 
vrchní  mocí  Rostislavovou.  Potom  zmocniv  se  Rostislava,  vydal 
jej  Karlomanovi,  kterýž  jej  poslal  otci  svému  do  Řezná.  Tam 
od  soudců  královských  vynesen  byl  na  Rostislava  trest  smrti; 
král  Ludvík  zmírnil  rozsudek  ten  spůsobem  sebe  i  své  doby 
hodným :  dalť  nešťastného  knížete  zraku  zbaviti  a  do  vězení 
klášterského  uvrhnouti.  Hned  potom  vévoda  Karloman  vtrhl  bez 
překážky  na  Moravu,  dobyl  bez  boje  měst  a  pevností  zemských, 
zmocnil  se  knížecích  pokladův  a  svěřil  správu  říše  moravské 
bratrům  Vilémovi  a  Engelšalkovi,  hrabatům  krajiště  Rakouského. 
Svatopluk  již  potomního  roku  obviněn  byl  z  nevěrnosti  a  odveden 
ke  dvoru  Karlomanovu,  kdež  byl  bedlivě  střežen.  Tyto  násilné 
skutky  konečně  probudily  v  Moravanech  dávnou  mysl  hrdinskou. 
Vzbouřili  se  a  donutili  kněze  Slavomíra,  který  pocházel  rovněž 
z  rodiny  vévodské,  že  se  postavil  v  čelo  odboje  a  přijal  hodnost 
knížecí.  Hrabata  Vilém  a  EngelŠalk  ukázala  se  záhy  slabými 
k  potlačení  vzpoury,  Karloman  musil  přispětt  jim  na  pomoc. 

Zatím  Svatopluk  na  oko  zachoval  dosavadní  přátelství  ke 
Karlomanovi,  takže  tento,  když  nepodařilo  se  jej  z  nevěry  usvěd- 
čiti,   i   osobní    svobodu    mu    navrátil.    Svatopluk    tak    si    dovedl 

2 


18 


Karlomana  nakloniti,  že  byl  požádán  i  za  kmotra  při  křtu  Zven- 
tibolda  čili  Svatopluka,  který  se  tehda  synu  Karlomanovu  Arnul- 
fovi  narodil.  Když  pak  vzpoura  Slavomírova  nabývala  vždy 
větších  rozměrů,  vévoda  bavorský  nerozpakoval  se  svěřiti  Sva- 
toplukovi velení  nad  vojskem,  které  tehda  na  Moravu  bylo 
vypraveno.  Sotva  však  německé  vojsko  octlo  se  před  hlavní 
tvrzí,  ve  které  se  Moravané  hájili,  Svatopluk  postavil  se  v  čelo 
povstalců,  přepadl  Bavory  a  porazil  je  do  úplného  zničení  (871). 
Hrabata  Vilém  a  Engelšalk  zahynula  v  boji.  Říše  moravská  byla 
z  moci  franské  opět  vytržena,  Svatopluk  ujal  se  vlády  v  zemi 
a  Čechové  odpadnuvše  od  Karlomana,  spojili  se  s  Moravany; 
k  upevnění  tohoto  svazku  Svatopluk  pojal  dceru  jednoho  vladyky 
českého  (snad  Bořivoje,  knížete  pražského)  za  manželku. 

§  5.  Svatopluk.  Mojmír  II. 

Král  Ludvík  Němec  učinil  seč  síly  jeho  byly  k  odčinění 
této  pohromy.  Dvojí  vojsko  vypraveno  bylo  r.  872  na  Moravu, 
jedno  durynsko-saské  od  severu,  druhé  fransko- bavorské,  vedené 
Karlomanem  od  jihu.  Třetí  vojsko,  v  jehož  čele  byl  arcibiskup 
mohučský,  vtrhlo  od  západu  do  Čech.  Ale  všechna  tato  opatření 
setkala  se  jen  s  nepatrným  úspěchem.  Pět  českých  vladyk  bylo 
sice  nad  řekou  Vltavou  přemoženo,  na  Moravě  však  vojsko  duryn- 
sko-saské bylo  poraženo,  ztratilo  mnoho  lidu  a  utíkalo  tak 
potupně,  že  ženy  české  několik  vznešených  náčelníků  na  útěku 
kyji  prý  s  koní  srazily.  Ani  Karlomanovi  nevedlo  se  lépe ;  neboť 
když  od  Dunaje  vpadl  do  Moravy,  všechnu  zemi  daleko  široko 
kol  sebe  pustoše,  Svatopluk  znenadání  udeřil  na  oddělení  Bavorů, 
jemuž  byla  ochrana  lodí  podunajských  svěřena,  pobil  jich  na 
šest  tisíc,  ostatní  zahnal  do  řeky  a  toliko  vůdce  biskup  řezenský 
s  malou  hrstkou  vojska  spasil  se  útěkem.  Roku  873  zdvihli 
se  Srbové,  povzbuzeni  knížetem  moravským,  proti  Frankům, 
kdežto  Svatopluk  přešed  v  Rakousích  s  vojskem  přes  Dunaj, 
uvedl  Karlomana  ve  vlastní  jeho  zemi  do  takové  tísně,  že  jen 
rychlou  pomocí  krále  Ludvíka  byl  od  záhuby  zachráněn.  Ludvík 
učinil  hned  potom  (874)  se  Srby  a  Moravany  mír  ve  Forchheimě, 
jímž  Svatopluk  byl  uznán  pánem  říše  moravské;  aby  dosáhl 
trvalého  pokoje  od  krále  německého,  slíbil  mu  věrnost  a  po- 
slušnost, ano   zavázal  se  i  k  ročnímu    poplatku;    uvnitř  říše   své 


19 

však  kníže  moravský  podržel  úplnou  samostatnost,  netoliko  po- 
litickou, nýbrž  i  církevní 

Nově  jmenovanému  arcibiskupu  Metodovi  prozatím  bylo 
spokojiti  se  pobytem  v  pannonské  zemi  Kocelově,  kdež  horlivě 
působil  pro  rozšíření  řádu  křesťanských  a  vytvoření  národní 
církve  mezi  slovanským  obyvatelstvem.  Ale  činnost  Metodova 
potkala  se  opět  s  mocným  odporem  německých  biskupův.  Arci- 
biskup solnohradský  upíral  mu  všelikou  biskupskou  pravomoc 
v  Dolní  Pannonii,  tvrdě,  že  tato  patří  k  jeho  církevnímu  obvodu. 
Potom  konána  byla  synoda  metropolity  solnohradského  a  jeho 
sufraganů,  Ermenricha  Pasovského  a  Hanona  Frisinského,  kteréž 
se  súčastnil  také  král  Ludvík  a  dle  všeho  i  Svatopluk  a  Karloman. 
Tam  se  měl  arcibiskup  Metod  zodpovídati,  proč  prý  káže  a  učí 
v  cizí  diecesi.  Metod  hájil  se  zmužile  a  ohnivě  a  dokazoval,  že 
diecese  ta  nepatří  biskupům  německým,  nýbrž  sv.  Petru  á  od 
něho  že  ji  přejal  ve  správu.  Když  nechtěl  ustoupiti,  byl  od  svých 
protivníků  potupen  a  ztýrán,  hodnosti  své  za  zbavena  prohlášen 
a  do  vězení  uvržen.  Nástupce  Hadriana  II.  (f  872)  papež  Jan  VIII. 
s  velkým  důrazem  ujal  se  arcibiskupa  moravského,  ale  teprve 
když  pohrozil  biskupům  německým  klatbou,  propustili  Metoda 
na  svobodu  po  dvou  a  půlletém  tuhém  uvěznění  Metod  odebral 
se  pak  na  Moravu ;  tam  byl  od  knížete  Svatopluka,  v  jehož  ochranu 
jej  papež  zvláštním  listem  doporučil,  i  od  lidu  s  velkými  poctami 
uvítán  a  jal  se  s  novou  horlivostí  šířiti  a  upevňovati  v  zemi  řády 
křesťanské.  Tehda  bezpochyby  (873  nebo  874)  také  pokřtěn  byl 
od  něho  český  vévoda  Bořivoj  s  manželkou  svou  Ludmilou. 

Takovým  způsobem  dostalo  se  řiši  Svatoplukově  jednotného 
a  samostatného  církevního  zřízeni  se  slovanskou  bohoslužbou. 
Svatopluk  tehda  vypověděl  všechny  německé  duchovní,  jakožto 
protivníky    svého    panství  a  tajné  zrádce,    ze  země.    Brzy  potom 

v 

rozšířil  říši  svou  daleko  za  dosavadní  hranice:  ('echové  i  Srbové 

lužičtí  uznali  jeho  vrchní    panství,    Slezsko  i  západní    Halič  byly 

podmaněny  a  na    jihovýchod    Svatoplukova    moc    sahala    až    do 

jižních  Uher.    V  celém  tom  obvodu    prostírala  se  také   duchovní 

moc  arcibiskupa    Metoda,    a   slovanská    liturgie    všude    zaváděná 

měla  se  státi  nejpevnějším  a  nejtrvanlivějším  pojítkem  všech  částí 

této  rozsáhlé  říše.    Pohříchu  neměl  Svatopluk  onoho   státnického 

důmyslu,    aby  porozuměl,    jaký    yýznam  má  slovanská   liturgie  a 

samostatné    církevní    zřízení    pro   jeho    národ  a  říši.    Nemaje    ve 

o* 


20 


věcech  víry  vlastního  úsudku,  záhy  naklonil  sluch  německým 
kněžím,  kteří  podezřívali  arcibiskupa  Metoda,  že  se  přidržuje  ka- 
cířství východní  církve.  R.  879  bylo  Metodovi  podruhé  nastoupiti 
cestu  do  Říma,  aby  se  z  tohoto  osočování  ospravedlnil.  To  se 
mu  také  skvěle  zdařilo:  papež  Jan  VIII.  slavně  sprostil  Metoda 
všelikého  nařknutí  z  kacířství,  potvrdil  jej  znovu  za  samostatného 
arcibiskupa  veškeré  říše  Svatoplukovy  a  přidal  mu  k  ruce  dva 
biskupy-sufragany,  jednoho  se  sídlem  v  Nitře;  sídlo  druhého  měla 
se  později  určiti;  také  mu  ponechal  právo  biskupy  jmenovati, 
ovšem  ve  shodě  s  knížetem.  Slovanská  liturgie  znovu  byla  po- 
volena, jenom  na  výslovné  přání  Svatoplukovo  vyhradilo  se  latině 
přední  právo;  vévoda  a  velmožové  měli  volno,  poslouchati  celou 
mši  latinsky. 

Zakročením  papeže  Jana  VIII.  upevněna  byla  sice  arci- 
biskupská moc  Metodova  na  Moravě,  ale  jeho  život  nebyl  mu 
tim  nikterak  zpříjemněn.  Přičiněním  knížete  Svatopluka,  který 
naklonil  se  úplně  kněžím  německým,  jmenován  byl  Viching,  kněz 
rodem  ze  Švábska,  sufraganem  v  Nitře.  Byl  to  muž  nekalé  po- 
vahy, který  neštítil  se  nejhorších  prostředkův,  aby  svého  před- 
staveného osočil  u  papeže  a  jej  se  stolce  arcibiskupského  svrhl. 
Zásluhy  Metodovy  byly  sice  nad  tuto  podvratnou  práci  vysoce 
povzneseny;  byl  chráněn  mocnou  rukou  papeže  Jana  VIII.  a 
i  když  tento  r.  882  zemřel,  neodvážil  se  Svatopluk  Metoda  v  úřadě 
obmezovati.  Ale  již  r.  885  dokončil  arcibiskup  Metod  svůj  život 
plný  zásluh  a  utrpení,  a  jeho  dílo,  zbudované  za  tolika  námah 
a  překážek,  bylo  potom  úplně  zničeno.  Papež  Štěpán  V.  podnětem 
Vichingovým  zakázal  sloužiti  mši  po  slovansku,  vyjímaje  pouze 
výklad  evangelia,  zavrhl  veškeru  dosavadní  činnost  Metodovu  a 
zapověděl  Gorazdovi,  přednímu  žáku  Metodovu,  který  jej  byl  za 
svého  nástupce  ustanovil,  všeliké  vykonávání  pastýřského  úřadu 
na  Moravě.  Také  u  Svatopluka  neminula  se  činnost  Vichingova 
s  účinkem :  na  dvě  stě  knéží  a  jáhnů,  vesměs  to  žáků  Metodových 
s  Gorazdem  v  čele,  bylo  uvězněno  a  později  ze  země  vypovězeno. 
Utekli  se  do  Bulharska,  kdež  símě  slovanské  liturgie,  od  nich 
dále  šířené,  zdárně  se  vyvinulo.  Svatopluk  teprve  později  prohlédl 
zhoubnou  působnost  Vichingovu  a  vypověděl  jej  ze  země;  tím 
však  již  nenapravil  největší  ránu,  kterou  sám  své  říši  byl  zasadil, 
totiž  zkázu  samostatného  církevního  zřízení  moravského. 


21 


Pozornost  krále  Lpdvíka  Némce  po  míru  Forchheimském 
(874)  byla  odvrácena  od  Moravy  zápasem  západofranských  králův 
o  Itálii  a  o  moc  císařskou.  Když  Ludvík  Němec  r.  876  zemřel, 
nastoupil  po  něm  v  panství  bavorském  nejstarší  syn  jeho  Karlo- 
man;  po  jeho  brzké  smrti  pak  (880)  následovali  oba  mladší 
synové  Ludvíka  Němce,  Ludvík  III.  (f  882)  a  Karel  Tlustý,  který 
zase  sjednotil  východofranskou  říši  ve  svých  rukou.  Král  Karlo- 
man  svěřil  správu  krajiště  korutanského  a  pannonského  svému 
pobočnému  synu  Arnulfovi,  kdežto  markrabím  rakouským  na 
místě  hrabat  Viléma  a  Engelšalka,  padlých  na  bojišti  moravském, 
jmenován  byl  téhož  roku  (876)  hrabě  Aribo.  Když  však  synové 
Vilémovi  a  Engelšalkovi  dospěli,  žádali,  aby  jim  dědictví  otcov- 
ského postoupil  a  když  se  tomu  opřel,  násilím  jej  z  Rakous  vy- 
pudili (882).  Aribo,  nemoha  se  dovolati  pomoci  u  slabého  krále 
Karla  Tlustého,  utekl  se  pod  ochranu  moravského  knížete  Sva- 
topluka a  učinil  s  ním  spolek.  Svatopluk  vtrhl  do  Rakous,  zemi 
po  obou  stranách  dunajských  strašlivě  spustošil  a  krutým  způ- 
sobem zmrzačil  některé  členy  hraběcí  rodiny.  Synové  Vilémovi 
a  Engelšalkovi  obrátili  se  o  pomoc  k  Arnulfovi,  vévodovi  koru- 
tansko-pannonskému,  a  také  jí  od  něho  dosáhli.  Svatopluk  vyzval 
Arnulía  po  poslích,  aby  chráněnce  své  ze  země  vzdálil  a  když 
tak  učiniti  odepřel,  vypověděl  i  jemu  válku  a  vtrhl  s  nesčetným 
vojskem  do  Pannonie,  kterou  po  dvě  léta  mečem  i  ohněm  nelidsky 
pustošil.  Oba  nejstarší  synové  Vilémovi  a  Engelšalkovi,  kteří  se 
mu  postavili  na  odpor,  byli  poraženi  a  zahynuli  ve  vlnách  řeky 
Ráby.  Tu  konečně  přispěchal  Karel  Tlustý,  který  zatím  dosáhl 
koruny  císařské,  do  Rakous  a  pohnul  Svatopluka  k  míru  v  Monte 
Comianě  (884);  tam  byl  Aribo  potvrzen  ve  své  hodnosti  jako 
markrabí  rakouský  a,  jak  se  pravdě  podobá,  část  Dolní  Pannonie 
ponechána  v  moci  knížete  moravského. 

Císař  Karel  Tlustý  ukázal  se  vladařem  slabým  a  nestatečným 
a  byl  proto  r.  887  s  hodnosti  své  sesazen.  Němečtí  kmenové 
východně  Rýna  zvolili  si  za  krále  syna  Karlomanova  Arnulfa, 
dosud  vévodu  pannonsko-korutanského.  Arnulf  v  boji  proti  svému 
strýci  musil  sebrati  všechny  své  síly,  a  proto  mu  záleželo  na 
tom,  aby  si  zachoval  přátelství  Svatoplukovo;  tento  dokonce 
poskytl  novému  králi  vojenské  pomoci  na  výpravě  do  Frank- 
furta,  kdež  byl  Arnulf  korunován.  Také  v  potomních  letech 
potrval  pokoj  mezi  oběma  panovníky;    král  Arnulf  r.  890  znovu 


22 


se  sešel  se  Svatoplukem  v  Omuntesberce  a  tam  mezi  jiným 
potvrdil  mu  panství  nad  knížectvím  českým,  kdež  dosud  vládla 
domácí  knížata.  Brzy  potom  však  král  Arnulf  obrátil  veškero 
úsilí  své  k  pokoření  mocného  soka  na  východe.  Již  r.  892 
pozval  Svatopluka  na  osobní  schůzi  a  když  moravský  kníže 
odepřel  složiti  mu  přísahu  věrnosti,  vyhlásil  mu  válku.  Trojí 
vojsko  napadlo  říši  moravskou,  Arnulf  sám  v  čele  Franků,  Ba- 
vorů a  Švábů  vtrhl  na  Moravu  a  pustošil  zemi  po  čtyry  neděle; 
za  tím  účelem  přibral  si  také  na  pomoc  zástup  divokých  Maďarů, 
kteří  tehda  poprvé  zhoubně  zasáhli  v  osudy  naší  vlasti.  Ale  na 
všech  stranách  král  německý  potkal  se  s  nezdarem  a  odtáhl 
z  Moravy  s  nepořízenou.  R.  893  vypravil  se  znovu  na  Moravu, 
ale  spustošiv  zemi  obvyklým  způsobem,  byl  na  zpátečném  po- 
chodu v  jakési  soutěsce  náhle  od  Svatopluka  přepaden,  a  jen 
s  napjetím  všech  sil  podařilo  se  mu  probiti  se  do  Bavorska.  Za 
těchto  bojů  vyhlazeno  bylo  veškeré  potomstvo  hrabat  Viléma  a 
Engelšalka. 

Byl  to  poslední  zápas  Svatoplukův.  Již  r.  894  zachvácen 
byl  tento  mohutný  panovník  smrtí.  Zanechal  po  sobě  říši,  která 
sahala  od  středního  Labe  a  Odry  až  po  Drávu,  od  Šumavy  až 
do  jižních  končin  uherských.  Ale  říše  ta  byla  pouze  mečem 
vybudována,  a  Svatopluk  nedovedl  ji  semknouti  trvalým  vnitřním 
pojítkem:  byl  statečným  výbojcem,  ale  špatným  organisátorem. 
Rozklad  a  úpadek  říše  potom  záhy  se  objevil.  Synové  jeho 
Mojmír  II.,  Svatopluk  II.  a  třetí,  jehož  jméno  není  zjištěno,  rozdělili 
se  o  říši  tak,  že  dle  přání  otcova  měl  nejstarší  Mojmír  míti 
vrchní  moc  nad  ostatními.  Žádný  z  nich  válečným  nadáním  otci 
se  nevyrovnal.  R.  894  Uhři  vtrhli  s  velkou  mocí  do  moravské 
části  Pannonie  a  zemi  dle  svého  zvyku  hrozně  spustoŠili.  Knížata 
moravská,  zastrašena  tímto  novým  nepřítelem,  vyhledávala  smíření 
s  králem  Arnulfem;  Arnulf  ochotně  s  nimi  učinil  mír,  zvláště 
když  se  mu  naskytla  příležitost  těžiti  z  nesvornosti  bratři  a 
uvésti  Moravu  pod  vrchní  panství  německé.  Pokoj  z  této  strany 
byl  mu  vítán  také  z  té  příčiny,  že  Madaři  i  německé  krajiny 
v  sousedství  svými  vpády  ohrožovali.  Poddajností  knížat  morav- 
ských uvolněn  byl  dosavadní  svazek  mezi  kmeny  slovanskými, 
ovládanými  žezlem  Svatoplukovým,  Cechové  byli  první,  kteří  se 
z  tohoto  svazku  vymanili.  Prostřed  měsíce  července  r.  895,  když 
byl  Arnulf  svolal  říšský  sněm  v  Řezně,  přišla  tam  všecka  knížata 


23 


česká,  jež  byl  Svatopluk  mocně  od  říše  německé  odtrhnul,  v  čele 
jich  Spytihněv  a  Vratislav,  synové  Bořivoje,  nedlouho  před  tím 
(asi  r.  894)  zemřelého,  a  král  Arnulf  přijal  je  s  velkými  poctami  ; 
i  slíbili  dle  obyčeje  rukou  dáním  věrnost  říši  německé.  Tehda 
Čechy  odtrženy  byly  také  církevně  od  Moravy  a  přivtěleny 
k  diecesi  řezenské.  Nesvornost  synů  Svatoplukových,  z  nichž 
každý  nejen  o  výhradné  panství  v  zemi  usiloval,  nýbrž  i  o  bez- 
životí ostatních  bratrův  ukládal,  dovršila  neblahý  stav  říše.  Král 
Arnulf  mohl  zcela  bezpečně  r.  896  podniknouti  výpravu  do  Itálie, 
kdež  se  dal  za  císaře  korunovati,  a  když  se  do  Němec  navrátil, 
tu  již  také  Srbové  polabští  zvláštním  poselstvím  uznali  jeho 
vrchní  moc  (897). 

Velkokníže  Mojmír  II.  dobře  poznával  nebezpečí,  které  jemu 
i  jeho  říši  se  všech  stran  hrozilo.  Udeřil  na  nevěrné  vlády ky 
české,  aby  je  opět  pod  svou  moc  uvedl.  Tito  obrátili  se  o  pomoc 
k  císaři  a  vypravili  poselstvo  na  sněm  řezenský,  aby  žalovalo 
tam  na  útisky,  kterýmiž  prý  Moravané  Čechy  stíhají  (897).  Císař 
Arnulf  s  válečným  lidem  zaujal  na  hranicích  českých  hrozivé 
postavení  proti  Mojmírovi  a  donutil  jej,  že  upustil  od  dalších 
útoků  na  Cechy.  Tehda  opětovaly  se  vždy  s  větší  prudkostí  útoky 
Maďarů,  kteří  již  r.  895  zabrali  nížiny  uherské  při  Tise  a  střed- 
ním Dunaji.  Krom  toho  vypukly  (898)  nové  spory  mezi  Mojmírem 
a  mladším  bratrem  Svatoplukem ;  tohoto  ujal  se  císař  a  rozkázal 
bavorskému  markrabí  Liutpoldovi  i  rakouskému  Aribovi,  aby 
Svatoplukovi  přispěli  na  pomoc.  Vojska  bavorská  vtrhla  pak 
ještě  několikráte  na  Moravu,  ale  velkokníže  Mojmír  pokaždé  se 
uhájil,  ano  sevřel  bratra  svého  na  jakémsi  hradě  tak  nebezpečně, 
že  jen  pomocí  nového  vojska  Arnulfova  byl  vybaven  a  odveden 
do  Německa  (899) ;  císař  Arnulf  vykázal  mu  potom  jakési  statky 
v  Korutanech  a  v  Rakousích. 

Téhož  roku  zastižen  byl  smrtí  císař  Arnulf,  a  na  kratičký 
čas  dostalo  se  říši  moravské  zase  oddechu.  Bavoři  podnikli  sice 
ještě  jednou  výpravu  na  Moravu  a  po  tři  neděle  zemi  pustošili. 
Avšak  poručnická  vláda  nezletilého  syna  a  nástupce  Arnulfova 
Ludvíka  Dítěte  ochotně  podala  knížeti  Mojmírovi  ruku  ke  smíru, 
hledíc  zvláště  k  velkému  nebezpečí  od  Maďarů,  kteří  brzo  po 
Arnulfově  smrti  jali  se  konati  loupežné  výpravy  do  Německa 
a  do  Itálie.  Kníže  Mojmír  použil  míru  k  upevnění  své  moci  a 
pojal  ve  smyslu  Rostislavově  znovu  záměr,    aby  také  církvi  mo- 


24 


ravské  dostalo  se  samostatného  zřízení.  Po  odchodu  Vichingově 
totiž  r.  893,  jehož  král  Arnulf  učinil  svým  kancléřem  a  později 
biskupem  pasovským,  diecese  moravská  úplrě  osiřela.  Vypuzením 
Gorazdovým  arcidiecese  moravsko-pannonská  pozbyla  veškeré 
své  dosavadní  samostatnosti,  církev  solnohradská  a  pasovská  vy- 
konávala od  té  doby  na  Moravě  zase  veliká  práva.  V  těchto 
nesnázích  kníže  Mojmír  II.  obrátil  se  k  papeži  Janu  IX.  prose 
ho  za  obnoveni  samostatného  arcibiskupství  moravského.  Papež 
vypravil  na  Moravu  tři  legáty;  arcibiskupa  Jana  a  biskupa  Be- 
nedikta a  Daniela,  kteří  pro  tuto  zemi  vysvětili  samostatného 
metropolitu  a  tři  biskupy -sufragany ;  ale  arcibiskup  solnohradský 
Dětmar  a  všichni  biskupové  bavorští  zdvihli  odpor  proti  tomu 
ve  zvláštním  listě  k  papeži  (900),  ve  kterém  jednání  stolice 
římské  vyličovali  jako  porušení  prav  diecese  pasovské,  a  žádali, 
aby  říše  Mojmírova  zase  k  diecesi  pasovské  byla  privtělena. 
Zatím  však  byla  pozornost  Němcův  i  Slovanů  v  Podunají 
poutána  vždy  hrozivějším  nebezpečím  maďarským.  Od  roku  895, 
kdy  se  Maďaři  usadili  v  nížinách  tissko  dunajských,  neminulo  léta, 
aby  nepodnikli  zhoubný  vpád  do  krajin  sousedních  neb  i  vzdá- 
lenějších. Německo,  jemuž  viádl  nezletilý  panovník,  nevzchopilo 
se  k  společné  obraně.  Kníže  Mojmír  II.  po  nějaký  čas  s  napjetím 
všech  sil  ještě  odolával  tomuto  hroznému  nepříteli;  r.  902  odrazil 
vítězně  vpád  Maďarů  na  Moravu  a  způsobil  jim  těžké  ztráty ; 
avšak  trvale  své  říše  obhájiti  nedovedl.  Ještě  v  letech  903—904 
markrabí  rakouský  Aribo  na  shromážděni  v  Raffelstáttenu  (v  Hor- 
ních Rakousích  při  Dunaji)  upravoval  s  královskými  posly  celní 
poplatky  pro  ty,  kteří  po  Dunaji  vozili  zboží  na  Moravu;  tehda 
tedy  oba  břehy  podunajské  byly  v  rukou  Němcův  a  Moravanův, 
a  tito  tedy  ještě  byli  samostatni.  Ale  již  v  nejblíže  příštích  letech 
905  nebo  906  říše  Mojmírova,  vysílená  neustálými  válkami  a  zba- 
vená bezpečné  ochrany  lidového  přesvědčení  náboženského,  pod- 
lehla útokům  maďarským.  Severní  a  jižní  Slované  vraženým  mezi 
ně  klínem  maďarským  navždy  jsou  od  sebe  odtrženi.  Na  rozsáhlém 
prostranství  od  hranic  českomoravských  a  od  východních  vý- 
běžkův  alpských  až  po  západní  hradby  sedmihradské,  od  Karpat 
až  ku  Dravě,  kde  kdysi  zazníval  posvátný  hlahol  církevní  řeči 
staroslovanské,  pole  byla  spustošena,  ovoce  staleté  práce  slovanské 
zničeno,  chrámy  a  kláštery  rozbořeny  a  obyvatelstvo  odsouzeno 
na  staletí  k  tuhému  nevolnictví. 


25 


§  6.  JHorava  pod  panstvím  maďarským,  českým  za  Boleslavův 

a  polským  za  Boleslava  Girabrého. 

Význam  Moravy  od  r.  906  značně  poklesl.  Z  někdejší  roz- 
sáhlé říše,  jež  bývala  pevnou  hradbou  proti  výbojnosti  německé, 
zbyla  nepatrná  provincie,  ovládaná  barbarským  národem.  Oby- 
vatelstvo kruté  ujařmené,  pokud  přežilo  záhubu  svého  panovni- 
ckého rodu,  hledélo  s  bolem  a  závistí  na  šťastnější  soukmenovce 
v  Cechách,  kteří  vedením  statečných  knížat  Spytihněva  I  (894 — 
912)  a  bratra  jeho  Vratislava  I.  (912 — 921)  obhájili  své  samo- 
statností. Moc  knížecí  v  Čechách  tehda  již  tak  byla  upevněna, 
že  při  smrti  Vratislavově  nejstarší  syn  jeho  Václav,  ač  ještě 
nedospělý,  za  souhlasu  všeho  národa  uznán  byl  nástupcem  na 
trůně  a  ovdovělá  matka  jeho  Drahomíra  mohla  bez  překážky 
ujati  se  vlády  poručnické.  Po  vyvrácení  říše  moravské  Maďaři 
vpadli  do  krajiště  rakouského,  porazili  ve  zhoubném  boji  Bavory, 
jichž  vévoda  Liutpold  tam  zahynul  (907).  Bylo  zajisté  nemalou 
zásluhou  knížete  Vratislava,  že  svou  zemi  uchránil  od  smutného 
osudu  Rakous  a  Moravy,  a  všechny  nájezdy  Maďarův  od  hranic 
českých  odrazil.  K  těmto  pak  přidružil  se  brzy  potom  nepřítel 
od  západu.  Nový  král  německý  Jindřich  I.  (919 — 936),  z  rodu 
saského,  upevnil  zase  panství  nad  kmeny  německými  a  jejich 
vévoda  mi,  počal  šířiti  moc  svou  mezi  Slovany  polabskými  a  také 
donutil  českého  knížete  Václava  I.  (921—035)  vpádem  do  Čech 
roku  929,  že*  se  poddal  jeho  vrchní  moci  a  uvolil  se  i  odváděti 
do  Němec  poplatek  500  hřiven  stříbra  a  120  volů.  Kníže  Václav  I. 
hleděl  lid  svůj,  dosud  z  velké  části  nakloněný  zvykům  pohanským, 
uvyknouti  přísnějším  předpisům  křesťanským  a  povznésti  jej 
k  větší  zbožnosti  stavbou  četných  kostelův  a  povoláním  cizích 
knéží*  do  země.  Poněvadž  však  Čechy  té  doby  náležely  diecesi 
řezenské,  kníže  Václav  povolával  odtud  nejvíce  kněží  a  šiřitelův 
učení  křesťanského.  Takové  snahy  potkaly  se  v  zemi  s  mocným 
odporem.  Ve  všech  vrstvách  národa  bujely  dosud  mravy  pohanské. 
Krom  toho  čelnější  vladykové  nemohli  zapomenouti  někdejší  své 
samostatnosti.  Také  poslušnost  prokazovaná  králi  Jindřichovi  a 
poplatek  do  Němec  odváděný  vzbuzovaly  v  nich  odpor  a  roz- 
hořčenost.  V  čelo  nespokojenců  postavil  se  sám  mladší  bratr 
Václavův  Boleslav,  a  společným  úkladem  jejich  zavražděn  byl 
šlechetný  kníže  ve  St.  Boleslavi  (935). 


26 


Boleslavovi  I.  (935—967)  však  bylo  záhy  nastoupiti  v  šlé- 
pěje bratrovy  a  podvoliti  se  mocnému  nátlaku  vnějšímu.  I  on 
jako  kníže  stal  se  horlivým  podporovatelem  křesťanství.  Odepřel 
sice  nástupci  Jindřichovu  králi  Otovi  I.  (936—973)  poplatek  i  po- 
slušenství, po  čtrnácte  let  statným  odporem  dovedl  uhájiti  této 
své  samostatnosti,  konečně  však  (950)  byl  pokořen  a  k  témuž 
závazku  jako  kdysi  Václav  donucen.  R.  955  kníže  český  přispěl 
1000  muži  ku  skvělému  vítězství  nad  Maďary  na  poli  Lešském, 
a  když  oddíl  prchajících  Uhrů  chtěl  prusmyky  šumavskými 
vniknouti  do  Čech,  byl  poražen  na  hranicích  od  vojska  českého, 
které  tam  opatrný  kníže  Boleslav  byl  postavil;  vůdce  tohoto 
oddílu  Lehel  byl  zajat  a  na  rozkaz  Jindřicha,  vévody  bavorského, 
v  Řezně  popraven.  Moc  Maďarů  byla  podlomena,  od  té  doby 
přestaly  úplné  jejich  loupežné  výpravy  do  cizích   zemí. 

Tehda  také,  jak  se  pravdě  podobá,  Morava  netoliko  v  ny- 
nějším rozsahu,  nýbrž  na  východ  až  po  řeku  Váh,  byla  od  knížete 
Boleslava  I.  ne-li  hned  po  bitvě  Lešské,  tož  jistě  před  r.  965  Maďarům 
vyrvaná  a  k  českému  panství  připojena.  Boleslav  zahájii  také  přá- 
telské styky  se  sousedním  národem  polským,  dav  knížeti  tohoto 
národa  Měškovi  svou  dceru  Doubravku  za  manželku ;  Měšek  přijav 
od  své  choti  křesťanství,  zavedl  je  také  ve  veškerém  svém  ná- 
rodě. Když  pak  za  Boleslavova  syna  a  nástupce,  slavného  knížete 
Boleslava  II.  (967 — 999),  zřízeno  bylo  samostatné  biskupství 
pražské  (973),  Morava  i  Slovensko,  jako  Slezsko  a  Krakovsko, 
bylo  přivtéleno  k  diecesi  prvních  biskupů  pražských  Dětmara 
(•J-  981)  a  sv.  Vojtěcha  (f  997)-  Jenže  Morava  pro  velkou  roz- 
lehlost mívala  občas  světícího  biskupa  (chorepiscopus),  který  byl 
přidělen  biskupovi  pražskému  k  výpomoci;  takovým  biskupem 
moravským  jmenuje  se  Vracen.  Za  Boleslava  II.  vyvrácena  byla 
moc  posledního  mocného  rodu  vladyckého,  Slavnikovcfl,  •  kteří 
s  hradu  Libického  vládli  jižním  a  východním  krajům  českým. 
R.  995  bylo  návodem  Vršovců  pět  bratří  Slavníkovců  na  hradě 
Libici  přepadeno  a  i  s  rodinami  pobito;  pouze  nejstarší  z  nich 
Soběbor  utekl  se  ke  dvoru  spřáteleného  knížete  polského,  Bole- 
slava Chrabrého,  kdežto  svatý  Vojtěch,  z  téhož  rodu  pocházející, 
brzo  potom  (997)  zahynul  mezi  pohanskými  Prusy  smrtí  mučen- 
nickou.  Tak  zanikl  poslední  samostatný  rod  vladycký  v  Čechách, 
a  od  těch  dob  knížata  česká  spravovala  veškeru  zemi  přímo 
svými  úředníky. 


27 


Avšak  po  velkém  povznesení  moci  české  následoval  hluboký 
úpadek.  Když  Boleslav  II.  zemřel  roku  999,  nastoupil  po  něm 
nejstarší  syn  jeho  Boleslav  III.  Ryšavý,  neschopný  pro  svou 
zbabělost,  ukrutný  a  potměšilý.  Boje  se  o  svou  moc,  dal  jednoho 
ze  svých  bratří,  Jaromíra,  krutým  způsobem  mužství  zbaviti, 
druhého,  Oldřicha,  pokusil  se  v  horké  lázni  udusiti,  a  když  tento 
úklad  se  nezdařil,  vyhnal  je  oba  i  s  matkou  ze  země.  Lidu  svému 
stal  se  nemilosrdným  utiskovatelem.  Čechům  brzy  znechutila  se 
hrůzovláda  Boleslava  Ryšavého ;  vzbouřili  se  proti  němu,  sesadili 
jej  s  trůnu  a  povolali  do  země  jiného  Přemyslovce  Vladivoje, 
který  dosud  dlel  při  dvoře  polském.  Ten  však  nebyl  o  nic  lepším 
svého  předchůdce  a  zemřel  již  po  roce  následkem  nemírného 
pití  (1003).  Fu  teprve  Čechové  povolali  k  vládě  oba  bratry  Jaro- 
míra a  Oldřicha.  Avšak  vypuzený  Boleslav  Ryšavý  utekl  se  pod 
ochranu  mocného  knížete  polského  Boleslava  Chrabrého,  který 
mu  pomohl  opět  k  vládě  v  Čechách.  Nicméně  dosavadní  zkuše- 
nosti nenapravily  nešlechetného  knížete:  vedl  si  ukrutněji  než 
před  tím  a  dal  zavražditi  nejčelnější  ze  svých  dosavadních  pro- 
tivníků.  Úpěnlivě  prosili  (echové  Boleslava  Chrabrého,  aby  je 
zbavil  tohoto  ukrutníka.  A  na  tuto  příležitost,  zdá  se,  polský 
kníže  právě  čekal.  Pod  záminkou  důležité  rozmluvy  povolal  Bole- 
slava Ryšavého  na  jakýsi  hrad,  a  když  přišel,  dal  jej  vlastními 
příbuznými  oslepiti  a  pak  do  Polska  odvézti,  Kdež  po  mnohých 
letech  (prý  r.  1037)  zemřel.  Potom  Boleslav  Polský  spěchal  do 
Prahy,  kdež  byl  radostně  uvítán  a  za  pána  města  uznán  (1003). 
Tím  netoliko  celé  Čechy,  nýbrž  i  Morava  se  Slovenskem  octly 
se  v  moci  knížete  polského,  který  už  před  tím  odtrhl  od  panství 
českého  Slezsko  i  Krakovsko. 

Tento  vzrůst  moci  slovanské  potkal  se  s  rozhodným  odpo- 
rem Němců.  Král  Jindřich  II.,  když  Boleslav  odepřel  státi  se  jeho 
vasalem,  vypověděl  mu  válku  a  prohlásil  se  ochráncem  vy  pu- 
zených Přemyslovcův  Oldřicha  a  Jaromíra.  Boleslav  Chrabrý 
opatřil  hranice  zásekami  a  připravil  se  k  vydatnému  odporu. 
Avšak  král  Jindřich  s  těžkooděnci  německými  dobyl  sobě  váleč- 
nou lstí  přechodu  přes  Hory  Krušné  a  táhl  s  oběma  Přemyslovci 

v 

na  Prahu,  (eské  vojsko,  vypravené  na  obranu  země,  přešlo  ke 
králi,  který  vypravil  vévodu  Jaromíra  s  částí  vojska  do  Prahy, 
aby  se  tam  zmocnil  osoby  Boleslavovy.  Již  zavznělo  na  Vyšehradě 
poplašné  zvonění,  volající  obyvatelstvo  ku  vzpouře  proti  Polákům. 


28 


Tu  kníže  Boleslav  opustil  kvapně  hlavní  město  i  zemi  českou, 
a  Jaromír  za  velkého  jásotu  lidu  ujal  se  panství  v  zemi  (1004). 
Morava  však  i  se  Slovenskem,  Slezsko  a  Malopolsko,  tedy  všechny 
země  před  tím  říši  české  odňaté,  zůstaly  v  mocí  Boleslava 
Chrabrého  až  do  jeho  smrti  (f  1025).  Jaromír  po  celý  čas  svého 
panováni  (1004 — 1012)  s  veškerou  svou  mocí  účastnil  se  váleč- 
ných podniků  Jindřicha  II.  proti  Polsku,  a  když  r.  1012  byl  svržen 
a  ze  země  vypuzen  od  bratra  Oldřicha  (1012 — 1034),  tu  ani  tento 
nezměnil  dosavadní  politiku  Německu  příznivou.  Ale  Morava  pře- 
šedši  r.  1003  bezprostředně  z  panství  českého  pod  moc  polskou, 
zůstala  německým  vlivem  úplně  netknuta.  Ano  zdá  se,  že  na 
Moravě  porozuměli  velikým  záměrům  Boleslava  Chrabrého ;  neboť 
povstání  české  proti  jeho  vládě  r.  1004  nenalezlo  ohlasu  u  lidu 
moravského.  Naopak  ve  válce  dlouholeté,  jež  vypukla  ze  sporu 
o  Lužici  mezi  Jindřichem  II.  a  velkoknížetem  polským,  Moravané 
byli  tomuto  vždy  věrnými  pomocníky,  kdežto  Oldřich  Český 
právě  tak  vytrvale  stál  po  boku  císařově.  Když  r.  1017  rakouský 
markrabí  Jindřich  ve  službách  císařových  postupoval  od  jihu 
k  hranicím  moravským,  moravští  bojovníci  lstivě  obešli  zástup 
Bavorův  a  porubali  je  prý  v  pomstu  za  porážku  dříve  utrpěnou. 
Ano  i  do  země  české  vtrhli  Moravané  a  dobyvše  hradu  jména 
neznámého,  s  velkou  kořistí  domů  se  vraceli,  kterouž  však  týž 
markrabí  Jindřich  podskočiv  je  jim  odebral  a  české  zajatce  osvo- 
bodil. 

§  7.  Břetislav  1.  Spytihněv  II. 

Veliká  říše  polská  nepřečkala  dlouho  svého  mohutného 
zakladatele.  Rok  po  smrti  největšího  svého  odpůrce,  císaře 
Jindřicha  II.,  zemřel  Boleslav  Chrabrý  (1025);  proti  jeho  synovi 
Měškovi  II.  pozdvihli  se  téměř  všichni  sousedé,  Boleslavem  dosud 
mocně  na  uzdě  držení,  Němci  i  Cechové,  Uhři,  Rusi  i  Dánové, 
aby  opět  se  zmocnili  zemí  dříve  jim  vyrvaných.  R.  (029  císař 
Konrád  II.  vypravil  se  válečně  proti  Měškovi,  při  čemž  pomáhal 
mu  český  kníže  Oldřich.    Výprava  ta  potkala  se  s  nezdarem;  za 

v 

to  však  mnohem  většího  úspěchu  dosáhli  Cechové  téhož  roku 
v  samostatném  podniku,  jehož  účelem  bylo  dobyti  nazpět  Moravy 
proti  Polákům.  Vůdcem  této  výpravy  byl  mladistvý  a  rekovný 
syn  Oldřichův  Břetislav,  který  za  krátko  dobyl  veškeré  země  až 


29 


po  Karpaty,  ze  všech  mést  moravských  Poláky  vypudil  a  velký 
počet  jich  zajav,  po  stu  spoutané  kázal  rozprodati  do  Uher 
i  jinam  v  otroctví.  Ostatek  země  na  východ  Karpat,  nynější 
Slovensko,  zabral  téhož  asi  roku  král  uherský  Štěpán.  Břetislav 
přilnul  záhy  velkou  láskou  k  nově 'dobyté  zemi:  tam  odvedl  svou 
manželku  Jitku,  uchvácenou  z  kláštera  Svinibrodského  (1030), 
odtud  vypravil  se,  pomáhaje  císaři  Konrádovi  II,  do  Uher,  po- 
razil vojsko  Štěpánovo  ve  velké  bitvě  a  potom  zemi  spustošil  až 
po  město  Ostřihom. 

Po  smrti   Oldřichově   nastoupil  na  knížecí   stolec  český  syn 
jeho  Břetislav  I.  (1034 — 1055),    který  s  počátku    uznal   za   dobré 
zachovávati    pokoj    s  císařem   Konrádem  II,   a  podvoloval  se  dle 
příkladu    otce    svého   jeho    svrchovanosti.     Přijalt    bez    zdráhání 
z  jeho  rukou  české  léno  a  tím  i  dosavadní  povinnosti  k  říši  ně- 
mecké  a   účastnil    se  r.  1035    vojenské    výpravy    císařovy    proti 
pohanským  Luticum,  kdež   svou    hrdinností  dobyl  si  přeslavného 
jména.   Když  však  po  smrti  Konrádově  (1039)  nastoupil  na  trůn 
syn  jeho   Jindřich  III,   Břetislav    umínil  si  obnoviti  za  příkladem 
Svatoplukovým  a  obou  Boleslavův  někdejší  velikost  a  moc  českého 
státu.  K  tomu  zdála  se  dvojí   okolnost  býti  příznivou:  změna  na 
trůně    německém    a    neblahý    stav    říše    polské,    kdež    po    smrti 
Měška  II.  za  nezletilosti  syna  jeho  Kazimíra  strhly  se  dlouholeté 
zmatky  a  nepořádky.  Břetislav   sebral  velkou  válečnou   hotovost, 
vtrhl  do  Polska,  dobyl  a  mečem  i  ohněm  spustošil  mnohá  města, 
především    Krakov    a    Hnězdno,    tehdejší    hlavní    město    polské, 
kdež    vyzdvihl    také    ostatky   sv.  Vojtěcha,    aby    je  přepravil  do 
Čech.    Touto  výpravou  téměř  celé  Polsko  s  Čechami  a  Moravou 
octlo  se  opět  pod  žezlem    jediného    panovníka.    Toto    dílo    mínil 
kníže  Břetislav,  který  měl  na  paměti  také  vnitřní  organisaci  říše, 
dovršiti  sloučením   všech   těchto  zemí  v  jednotu    církevní.    Proto 
obrátil  se  k  papeži  Benediktovi  IX.  s  prosbou,  aby  pražské  biskup- 
ství povýšeno  bylo  na  metropoli  pro  národy  slovanské  a  biskupu 
Šebíři  dostalo  se  důstojenství  arcibiskupského.  Tuto  snahu  věhlasný 
kníže  provázel    horlivou    činností    uvnitř  země,    jež  směřovala  ku 
zvelebení  a  rozšíření  slovanské  liturgie.    Avšak  velkolepé  záměry 
Břetislavovy    zmařeny    byly    nepříznivým    stavem    zahraničných 
poměrů.     Tehdejší    papežové    byli    ochotnými    nástroji    v    rukou 
císařových:   nebylo   tedy   ani    nejmenší   naděje   ve  splnění    tužeb 
Břetislavových  v  příčině  zřízení  arcibiskupství  pražského  a  obno- 


30 


vení  slovanské  liturgie.  S  vétšími  ještě  překážkami  však  kníže 
Břetislav  setkal  se  u  císaře  Jindřicha  III.,  který  nemínil  nečinně 
přihlížeti  k  mocnému  vzrůstu  jeho  říše.   Konal  rozsáhlé  přípravy 

v 

k  válce  a  udeřil  r.  1040  na  Cechy  se  dvou  stran:  saské  vojsko 
mělo  od  severu,  fransko- bavorské  vedením  samého  císaře  od  západu 
vtrhnouti  do  země.  Avšak  oddíl  tohoto  vojska,  který  byl  od 
císaře  napřed  vypraven,  utrpěl  při  šumavských  průsmycích,  od 
Cechů  dobře  střežených,  citelnou  porážku.  Tím  vojsko  pokleslo 
na  mysli  a  císař  nucen  byl  dáti  se  na  zpáteční  taženi.  Vojsko 
saské  šťastně  sice  obešlo  záseky  v  Krušných  Horách,  jsouc  pod- 
porováno zradou  Prkoše  Bilínského,  a  dalo  se  již  přes  Chlumec 
a  Most  dále  na  pochod  ;  ale  císař  pozbyv  naděje  v  další  zdar 
této  výpravy,  odvolal  je  ze  země  Potomního  roku  (1041)  císař 
napjal  všechny  síly,  aby  odčinil  tuto  potupu.  I  podařilo  se  mu 
vniknouti  šumavským  průsmykem  do  Čech  až  ku  Praze.  Poněvadž 

v 

Cechy  a  Morava  také  od  jihu  byly  napadeny  Leopoldem,  synem 
Adalberta,  markrabí  rakouského,  a  také  někteří  velmoži  čeští 
chystali  se  odpadnouti  od  knížete,  nezbylo  Břetislavovi,  nežli 
zase  císaři  se  pokořiti.  Na  sjezde  v  Řezně  složil  lenní  přísahu 
a  vzdal  se  Polska  ve  prospěch  syna  Méškova  Kazimíra;  jen  dvě 
krajiny  slezské,  mezi  nimi  Vratislavsko,  směl  si  podržeti.  Když 
však  později  Kazimír  zdvihl  nároky  na  tyto  země,  Břetislav  vzdal 
se  jich  (1054)  za  roční  poplatek.  Od  té  doby  kníže  český  uznával 
svrchovanost  říše  německé  a  podporoval  císaře  ve  mnohých  jeho 
válkách,  zvláště  na  několika  výpravách  proti  Uhrům. 

Do  pozdějších  let  panování  Břetislava  spadá  důležitý  čin 
pro  vnitřní  vývoj  Moravy :  založeni  benediktinského  kláštera 
Rajhradského  (1048).  Knize  obdařil  toto  opatství  hojnými  statky, 
ale  podřídil  je  ve  všem  českému  klášteru  benediktinskému  v  Břev- 
nově. Byl  to  první  klášter  toho  druhu  na  Moravě.  Vysvěcen  byl 
biskupem  pražským  Šebiřem  za  přítomnosti  samého  knížete, 
břevnovského  opata  Menharta,  kněžice  Spytihněva  a  jiných  vel- 
možů z  obou  zemí. 

R.  1055  zemřel  kníže  Břetislav  I.  po  dvacetiletém  panování, 
onemocněv  náhle  v  Chrudimi,  odkudž  mínil  válečně  se  vypraviti 
proti  Uhrům.  Tuše  svůj  blízký  konec,  povolal  k  sobě  velmože 
řišské  a  projevil  přání,  aby  pro  uvarování  všelikých  sporů  v  bu- 
doucnosti vždy  nejstarší  z  celého  rodu  Přemyslovců  na  trůn  byl 
dosazen,   ostatní   pak   aby    k  poslušenství   jeho  byli   přidržováni. 


31 


Dle  tohoto  přání  velmoži  uznali  nejstaršího  z  péti  synů  Břeti- 
slavových Spytihněva  za  jeho  nástupce,  který  brzo  potom  od 
císaře  Jindřicha  III.  obvyklým  udělegím  léna  v  této  hodnosti  byl 
potvrzen.  Ostatním  synům  vyjma  Jaromíra,  jenž  mél  přijati  svěcení 
kněžské,  dostalo  se  po  údělném  panství  na  Moravě.  Větší  vý- 
chodní část  této  země  s  hlavním  hradem  Olomuckým  byla  při- 
řčena  druhorozenému  Vratislavovi,  západní  část  se  sídlem  v  Brně 
a  ve  Znojmě  dána  Konrádovi  a  nejmladšímu  Otovi,  který  tehda 
byl  ještě  nezletilým.  V  těchto  svých  údělech  Přemyslovci  pro- 
vozovali sice  moc  knížecí,  ale  byli  ve  všem  poddáni  vévodovi 
českému,  kterýž  měl  právo  i  údělu  jejich  je  zbaviti. 

Sotva  nový  kníže  Spytihněv  II.  (1055  -  1061)  nastoupil  na 
trůn,  bylo  z  jeho  prvních  opatření,  že  se  vydal  na  cestu,  aby  spořádal 
t novou  říši  moravskout.  Prve  než  jel,  obeslal  tři  sta  nejvzneše- 
nějších pánů  moravských  do  Chrudimě,  zbavil  je  zbraně  i  svobody 

v 

a  uvěznil  v  rozličných  hradech  po  Cechách.  Již  tímto  násilným 
činem  dal  na  jevo,  že  hodlá  uvésti  Moravu  bezprostředně  pod 
své  panství.  Proto  také  údělný  kníže  Vratislav  dal  se  z  Olomouce 
na  útěk  do  Uher,  a  to  tak  kvapné,  že  manželka  jeho  upadla  do 
zajetí  Spytihněvova,  který  ji  dal  na  hradě  Leštně  při  řece  Sázavě 
krutě  vězniti,  což  bylo  příčinou  její  časné  smrti.  Oba  mladší  Pře- 
myslovci, Konrád  i  Ota,  poddali  se  vévodovi,  ale  byli  rovněž 
jako  Vratislav  svých  údělů  zbaveni  a  nuceni  odjeti  s  vévodou  do 
Prahy,  kdež  byli  dosazeni  ve  dvorské  úřady.  Ale  vypuzenému 
knížeti  Vratislavovi  dostalo  se  u  dvora  uherského  krále  Ondřeje  I. 
velmi  přátelského  přijetí;  po  smrti  první  manželky  slavil  sňatek 
s  uherskou  princeznou  Adletou.  Z  toho  pojal  kníže  Spytihněv 
obavu,  aby  bratr  s  pomocí  uherskou  nevtrhl  do  jeho  říše  a  proto 
raději  povolal  Vratislava  na  Moravu  a  vrátil  mu  všechna  města, 
která  mu  dříve  byl  odňal.  Tak  ujal  se  Vratislav  opět  panství  na 
Olomucku. 

R.  1061  zemřel  kníže  Spytihněv  a  jakožto  nejstarší  z  celého 
rodu  Přemyslova  dosedl  po  něm  Vratislav  II.  na  knížecí  stolec 
český.  Morava  zůstala  i  potom  předmětem  jeho  péče  a  pozornosti. 
Rozdělilť  ještě  téhož  roku  zemi  na  dvě  údělná  knížectví,  z  nichž 
východní,  Olomucko,  které  byl  prve  sám  držel  a  které  bylo  spů- 
sobilejší  k  honbě  a  bohatší  rybami,  vykázal  Otovi,  západní  pak 
část,  která  hraničila  s  Němci,  rovnější  a  úrodnější,  přiřkl  Konrá- 
dovi,  který   byl  mocen   jazyka    německého.   Řeka   Svitava  a  níž 


32 

Brna  Svratka  byly  asi  hranicemi  mezi  oběma  úděly.  Nespokojen 
s  tímto  rozdělením,  také  Jaromír  hlásil  se  o  nějaký  podíl;  ate 
bylo  mu  vzíti  za  vděk  slibem,  že  dle  vůle  otcovy  po  smrti  Šebí- 
řově  dostane  se  mu  hodnosti  pražského  biskupa.  Kníže  Vratislav 
r.  1062  se  svolením  biskupa  pražského  Šebíře  oddělil  Moravu  od 
biskupství  pražského  a  zřídil  pro  tuto  zemi  biskupství  v  Olomouci. 
Prvním  biskupem  olomuckým  stal  se  Jan,  benediktinský  mnich 
z  kláštera  břevnovského. 

§  S.   Vratislav  II  Zmatky  po  jeho  smrti.  Soběslav  I. 

Za  velikého  zápasu  o  investituru,  který  byl  po  dlouhá  léta 
veden  mezi  císařem  Jindřichem  IV.  a  papežem  Řehořem  VII. 
i  jeho  nástupci,  byl  kníže  Vratislav  jedním  z  nejvěrnějších  a  také 

y 

nejplatnějších  přívrženců  císařových.  Cechové  vzbuzovali  svou 
udatností,  ale  také  bezohledností  postrach  u  nepřátel.  Ve  velké 
bitvě  u  Hohenburka  (1075),  ve  které  srazil  se  císař  s  povstalci 
saskými,  kníže  český  účastnil  se  s  četným  vojenským  oddílem 
a  získal  si  hlavní  zásluhu  o  vítězství  Jindřichovo.  Také  v  po- 
tomních bojích  české  pluky  bývaly  jádrem  vojenské  moci  císařovy. 
Císař  odměnil  se  Vratislavovi  darováním  rozličných  území  (Lužice, 
Míšeňská),  jichž  však  nebylo  lze  koruně  české  trvale  zachovati. 
Když  pak  vzepřel  se  císaři  vasal  jeho,  markrabí  Leopold  Ra- 
kouský, prohlášen  byl  za  zbavena  své  země  a  Rakousy  přiřčeny 
knížeti  českému.  Vratislav  spojil  se  se  svými  bratry  moravskými, 
Konrádem  i  Otou  a  sesílen  též  pomocí  bavorskou,  vtrhl  do 
Rakous,  kdež  u  Mailberka  porazil  a  nadobro  zdrtil  vojsko  Leo- 
poldovo (1082).  Nicméně  Rakous  dobýti  se  mu  nepodařilo.  Za 
to  císař  na  říšském  sněme  v  Mohuči,  který  navštíven  byl  četnými 
knížaty,  udělil  Vratislavovi  (1086)  titul  královský,  ovšem  jen  pro 
jeho  osobu,  a  zrušil  dosavadní  závazek  ročního  poplatku ;  také 
hodnost  říšského  číšníka  byla,  jak  se  pravdě  podobá,  tehda  českým 
panovníkům  trvale  přiřčena,  čímž  nabyli  důležitých  práv  při 
volbě  králů  německých.  V  den  sv.  Víta  (15.  června)  byl  Vratislav 
se  svou  (již  třetí)  manželkou  Svatavou,  princeznou  polskou,  na 
rozkaz  císařův  od  arcibiskupa  trevirského  Egilberta  v  Praze 
slavnostně  korunován  a  pomazán. 

Válečnými  skutky  Vratislavovými  rozšířena  sláva  českého 
jména  daleko  za  hranice  našich   zemí  a  dovršena  leskem  koruny 


33 


královské."  Nicméně  i  oběti  těchto  úspěchů  byly  veliké  a  bylo 
zajisté  i  dosti  mužů  v  zemi,  kteří  s  politikou  prvního  českého 
krále  nesouhlasili  Takové  smýšlení  lze  zejména  na  Moravě  po- 
zorovati. Biskup  olomucký  Jan  zůstal  věrným  přívržencem  papeže 
Řehoře  Vil.  Také  kníže  olomucký  Ota,  ač  nemínil  se  vytrhovati 
z  poslušenství  bratrova,  klonil  se  spíše  na  tuto  stranu.  On  a 
manželka  jeho  Eufemie  osvědčili  své  zbožné  smýšlení  založením 
kláštera  Hradišťského  u  Olomouce  (1078),  k  němuž  Vratjslav  dal 
své  svolení  a  také  se  dostavil  k  jeho  vysvěcení.  I  tento  klášter, 
jako  dříve  Rajhradský,  byl  bohatě  statky  obdarován  a  obdržel 
první  své  osadníky  z  českého   Břevnova. 

Na  sněme  mohučském  biskup  pražský  Jaromír,  věrný  pří- 
vrženec císařův  a  od  něho  i  kancléřem  jmenovaný,  dal  si  se 
svolením  Vratislavovým  a  Konrádovým  od  Jindřicha  IV.  uděliti 
biskupství  olomucké,  smrtí  biskupa  Jana  (1085)  právě  tehda 
uprázdněné.  Obě  biskupství  měla  býti  od  té  doby  trvale  sloučena, 
a  toto  spojení  potvrdil  i  protipapež  Kliment  III.  ještě  téhož  roku 
(1086).  Avšak  brzkou  smrtí  Jaromírovou  (1089)  byl  tento  záměr 
zase  zmařen,  a  Olomouci  dostalo  se  opět  zvláštního  biskupa 
v  osobě  králova  oblíbeného  kaplana  Vecela. 

Zatím  zkalily  se  dosavadní  přátelské  styky  mezi  králem 
Vratislavem  a  císařem  Jindřichem  IV.  Příčinou  toho  bylo,  že 
císař  Míšeňsko,  které  původně  zaslíbil  Vratislavovi,  později  zase 
odevzdal  markrabí  Ekbertovi  (1087).  Král  Vratislav  od  té  doby 
císaře  nepodporoval.  Bylť  ostatně  dosti  zaměstnán  domácími 
rozmíškami.  V  Olomouci  zemřel  totiž  r.  1087  kníže  Ota  a  král, 
chtěje  zjednati  úděl  olomucký  svému  synu  Boleslavovi,  zbavil 
syny  Otovy,  Svatopluka  a  Otu  II.,  otcovského  dědictví.  Obou 
nezletilých  princův  ujal  se  kníže  brněnský  Konrád,  a  z  toho  vy. 
pukla  domácí  válka.  Král  Vratislav  vypravil  se  r.  1090  na  Moravu 
a  chystal  se  k  obležení  Brna,  sídelního  hradu  Konrádova.  Nežli 
však  došlo  k  útoku,  vypuklo  dávno  tajené  osobní  nepřátelství 
mezi  nejstarším  synem  Vratislavovým  Břetislavem  a  Zderadem, 
který  byl  hlavním  rádcem  královým  a  proto  u  ostatních  nená- 
viděn. Spor  ten  skončil  se  násilným  zavražděním  Zderada,  čímž 
nenávist  králova  obrátila  se  proti  vlastnímu  synovi.  Kníže  Konrád 
usmířil  se  s  králem  Vratislavem  prostřednictvím  své  manželky 
Hilburgy,  a  poněvadž  brzo  potom  princ  Boleslav  zemřel,  uvedena 
byla   obě   vypuzená    knížata    olomucká,    Svatopluk  i  Ota  II.,    do 

3 


34 

svého  společného  údělu.  Za  to  tím  více  zanevřel  Vratislav  na 
svého  syna  Břetislava  a  přenesl  nástupnictví  v  Cechách  na  Konráda 
Brnénského,  jakožto  nejstaršího  v  rodě,  což  dal  přísahou  od  vel- 
možů potvrditi.  Břetislav  maje  v  zemi  četné  přívrženstvo,  chystal 
se  ke  vzpouře  proti  otci,  avšak  konečně  od  svých  věrných  dal 
se  pohnouti,  že  odebral  se  ke  dvoru  krále  uherského  Ladislava; 
asi  2000  rytířů  následovalo  ho  i  s  rodinami  a  se  vším  majetkem ; 
král  uherský  vykázal  jim  sídla  na  Trenčínsku. 

Brzo  potom  zemřel  král  Vratislav  (1092),  spadnuv  s  koně 
na  lovu,  a  na  trůn  český  dosedl  Konrád  Brněnský,  jemuž  pří- 
slušel již  toliko  titul  vévodský.  Údělné  panství  své  na  Moravě 
rozdělil  svým  dvěma  synům:  staršímu  Oldřichovi  (f  1 1 15)  ode- 
vzdal kraj  Brněnský,  mladšímu  Lutoltovi  (f  1 1 1 2)  kraj  Znojemský, 
kdežto  Olomucko  i  potom  společně  spravovali  knížata  Svatopluk 
a  Ota  II.  se  svou  matkou  Eufemií.  Stav  ten  se  však  změnil,  když 
po  časné  smrti  Konrádové  (1092)  ujal  se  panství  v  Cechách 
Břetislav  II.,  byv  povolán  na  trůn  ze  svého  vyhnanství  uherského. 
Tento  kníže  porušil  dosavadní  řád  nástupnictví  dle  stáří.  Aby 
umožnil  bratru  svému  Bořivojovi  trůn  český,  dal  náhle  zajati 
Oldřicha  Brněnského,  který  byl  v  rodě  nejstarším,  a  uvězniti  na 
hradě  Kladském  (1097).  Na  jeho  prosby  pak  císař  Jindřich  IV. 
udělil  Bořivojovi  v  Řezně  (1099)  léno  české  odevzdáním  korouhve 
a  označil  jej  přítomným  českým  velmožům  za  příštího  knížete. 
Hned  potom  Břetislav  II.  vtrhl  na  Moravu  a  obsadiv  brannou 
rukou  Brno  i  Znojmo,  oba  úděly  přikázal  Bořivojovi  na  čas  svého 
panování.  Tím  zahájena  byla  smutná  doba  vnitřních  zmatkův  a 
bojů  v  o  panství,  do  kterých  mocně  zasahovali  králové  němečtí, 
čímž  závislost  Čech  od  říše  německé  stávala  se  vždy  tužší  a 
závazky  jejich  k  ní  vždy  obtížnějšími. 

Kníže  Bořivoj  usadil  se  na  hradě  Znojemském,  kdežto  Lutolt 
odtud  vypuzený  zmocnil  se  hradu  Rakous  (při  stoku  obou  Dyji) 
a  odtud  podnikal  loupežné  vpády  na  Moravu.  Bořivoj  povolal 
proti  němu  svého  bratra  Břetislava  na  pomoc,  který  po  šesti- 
nedělním obležení  hradu  se  zmocnil;  Lutoltovi  však  v  posledním 
okamžiku  podařilo  se  uprchnouti  a  také  Oldřich  Brněnský  vyvázl 
za  neznámých  okolností  z  vězení  Kladského.  Když  pak  Břetislav, 
sotva  že  z  Moravy  do  Čech  se  navrátil,  padl  na  lovu  rukou  ne- 
známého vraha  (1100)  a  Bořivoj  II.  po  něm  dosedl  na  knížecí 
stolec:    oba   bratří    vtrhnuvše    na  Moravu,    brannou    rukou    opět 


35 

zmocnili  se  svých  údělů.  Potom  Oldřich  odebrav  se  do  Řezná, 
penězi  a  velkými  sliby  pohnul  císaře  Jindřicha  IV.,  že  i  jemu 
léno  na  české  panství  udělil,  a  sebrav  z  Bavor  i  odjinud  žold- 
néřské  vojsko,  vpadl  do  Čech,  aby  si  dobyl  stolce  knížecího. 
Ale  poněvadž  velmožové  čeští  zůstali  Bořivojovi  věrni  a  krom 
toho  i  knížata  olomučtí,  Svatopluk  a  Ota,  jemu  na  pomoc  při- 
spěli: Oldřich  a  Lutolt  odtáhli  s  nepořízenou  na  svůj  úděl,  kdež 
vládli  od  té  doby  pokojně  až  do  své  smrti.  Bořivoj  II,,  jsa  za- 
městnán jinými  starostmi,  neodvážil  se  jich  v  držení  Brněnská 
znepokojovati.  Záslužným  činem  jejich  bylo  založení  benediktin- 
ského kláštera  v  Třebíči  (1109). 

Bořivoj  II.  popudil  proti  sobě  také  Svatopluka  Olomuckého, 
který  byl  kníže  statečný  a  plný  síly  mladické,  ale  ctižádostivý 
a  pomstychtivý.  Zjednav  si  četné  pomocné  pluky  polské,  vtrhl 
s  nimi  do  Čech.  Slabý  Bořivoj  neodolal:  byl  sesazen  (1107)  a 
na  knížecí  stolec  dosedl  Svatopluk,  zajistiv  Vladislavovi  po  sobě 
právo  následnické.  Nešťastný  Bořivoj  utekl  se  o  pomoc  ke  králi 
Jindřichovi  V.,  který  nedlouho  před  tím  (1106)  nastoupil  po  svém 
otci  na  trůn  německý.    Král  Jindřich   pozval   Svatopluka  na  svůj 

v 

soud  do  Meziboře  a  tento,  zanechav  v  Cechách  svého  bratra 
Otu  v  čele  vojska,  dostavil  se  a  byl  hned  po  svém  přích^lu 
zajat.    Bořivoj  se  svým    svatem  Viprechtem   Grojským   vypravili 

v 

se  do  Cech,  ale  dali  se  ještě  v  Sasku  před  Otovým  vojskem  na 
útěk.  Tu  zase  naklonil  se  král  Jindřich  Svatoplukovi  a  za  ohromnou 
summu  10.000  hřiven  stříbra  udělil  mu  české  léno.  Přes  neslý- 
chané vyděračství  nesehnal  Svatopluk  celého  výkupného  i  musil 
za  ostatek  poslati  králi  bratra  svého  Otu  rukojmím,  který  však 
brzy  z  německého  zajetí  uprchl.  Král  pak,  jsa  potomního  roku 
kmotrem  novorozenému  synu  Svatoplukovu,  zbytek  poplatku  pro- 
minul. Z  vděčnosti  Svatopluk  podporoval  Jindřicha  V.  na  výpravě 
proti  Polsku  i  Uhrám. 

Když  r.  1108  kníže  Svatopluk  dlel  na  výpravě  do  Uher, 
došla  ho  náhle  zpráva,  že  Mu  ti  na,  náčelník  mocného  rodu  Vršovců, 
jemuž  svěřeno  bylo  hájiti  pomezí  českého,  zrádně  ustoupil  před 
Poláky,  spojenci  Uhrů,  načež  oni  poplenili  velkou  část  severo- 
východních Čech.  Soptě  pomstou,  vrátil  se  Svatopluk  do  Čech 
a  dal  nejen  Mutinu  a  jeho  syny,  nýbrž  i  veškeren  rod  Vršovců 
nemilosrdně  povražditi  (1108).  Ale  již  po  roce  zastihl  jej  podobný 
osud :  nalézaje  se  spolu  s  Jindřichem  V.  na  výpravě  proti  Polákům, 

3* 


36 

byl  u  Hlohova  ve  Slezsku    od    neznámého  vraha,    snad    mstitele 
Vršovcá,  úkladně  oštěpem  proboden  (1109). 

Osiřelé  vojsko  prohlásilo  hned  za  souhlasu  krále  Jindřicha  V. 
Svatoplukova  bratra  Otu  za  vévodu,  ale  přičinéním  některých 
velmožů  českých  zvolen  byl  Vladislav  I.  za  knížete  českéhot 
čemuž  se  Ota  podvolil. a  bez  odporu  odebral  se  na  svůj  úděl 
olomucký.  Ale  kníže  Ota  octl  se  pro  některé  statky  na  Moravě 
ve  sporu  s  pražským  biskupem  Heřmanem  a  tím  popudil  i  Vla- 
dislava proti  sobě.  Na  sjezde  v  Sadské  byl  na  rozkaz  vévodův 
náhle  zajat  a  odveden  do  vězení  nejprve  na  Vyšehrad,  potom 
na  Křivoklát,  kdež  ztrávil  více  než  tři  léta  ve  vazbě.  Teprve 
r.  1 1 13  byl  propuštěn  na  svobodu  a  úděl  Olomucký  byl  mu  vrácen. 
Podobná  roztržka  byla  mezi  Vladislavem  a  nejmladším  bratrem 
jeho  Soběslavem,  který,  jak  dříve  Bořivoj,  hledal  útočiště  v  Polsku. 
Boleslav  Křivoústý  ujímal  se  ho  s  počátku  brannou  mocí,  později 
však  docílil  smírného  narovnání  mezi  oběma  bratřími.  Roku  1 1 1 5 
Vladislav  udělil  Soběslavovi  ve  správu  Brněnsko  i  Znojemsko  po 
smrti  obou  knížat  Oldřicha  i  Lutolta,  kteří  zanechali  po  sobě 
nezletilé  potomky.  Tak  se  stal  Soběslav  vládcem  Moravy  na 
západě,  Ota  II.  na  východě.  Úspěch  tohoto  vnitřního  sjednocení 
uk^al  se  již  r.  n  16:  vévoda  Vladislav  dobyl  na  poli  Hluckém 
nad  řekou  Olšavou  ve  spojení  s  oběma  knížaty  moravskými  nad 
uherským  králem  Štěpánem  II.  skvělého  vítězství.  Poslední  zbytek 
záští  bratrského  zdál  se  býti  vyhlazen,  když  Vladislav  r.  11 17 
svého  bratra  Bořivoje,  když  byl  propuštěn  z  vězení  německého, 
do  země  povolal,  ano  postoupil  mu  i  trůnu  českého,  spokojiv  se 

v 

s  údělem  v  severovýchodních  Cechách  (11 17). 

Avšak  ani  toto  smíření  nepotrvalo  dlouho.  Bořivoj  svržen 
byl  od  Vladislava  r.  1120  s  trůnu  a  skončil  po  čtyřech  letech 
svůj  těkavý  život  v  Uhřích  (1124).  Také  druhý  bratr  Soběslav 
s  Vladislavem  se  záhy  znepřátelil  a  zbaven  byl  svého  panství 
na  Moravě;  Vladislav  udělil  Znojemsko  Konrádovi,  synu  Lutoltovu, 
Brněnsko  Otovi  Olomuckému  (1123).  Soběslav  uprchnuv  do  ciziny, 
kdež  pobyl  dvě  léta,  marně  hledaje  pomoci  u  císaře  Jindřicha  V., 
u  Boleslava  Křivoústého  a  jiných  panovníků.  Teprve  když  Vla- 
dislav r.  1 125  těžce  se  roznemohl  a  na  Vyšehrad  byl  dopraven, 
povolala  matka  Svatava  Soběslava  tajné  do  země;  Soběslav  zdr- 
žoval se  v  klášteře  Břevnovském,  aby  byl  na  blízku  umírajícímu 
bratru.  Také  Ota  Olomucký    odebral  se  do  Prahy  a  domáhal  se 


37 


jakožto  nejstarší  v  rodě  hodnosti  vévodské.  Zapřísáhlí  se  svým 
přátelům,  že  jen  jako  vévoda,  živ  či  mrtev,  odejde  z  Vyšehradu. 
Avšak  na  prosby  Svatavy  a  biskupa  Oty  II.  Bamberského,  který 
tehda  právě  vracel  se  z  Pomořan  z  cesty  misionářské,  Vladislav 
usmířil  se  několik  dní  před  svou  smrtí  se  Soběslavem  a  svolil, 
aby  byl  za  následníka  na  trůně  prohlášen.  Ota  ve  hněvu  opustil 
Vyšehrad  a  vrátil  se  do  Olomouce.  Poněvadž  většina  šlechty 
klonila  se  k  Soběslavovi  a  tento  také  u  lidu  obecného  byl  velmi 
oblíben,  provedla  se  jeho  volba  i  prohlášení  za  knížete  již  čtvrtého 
dne  po  smrti  Vladislavově  bez  překážky. 

Dosazením  Soběslava  I.  na  knížecí  stolec  český  hrozily  vy- 
puknouti nové  domácí  rozbroje.  Ota  Olomucký,  nejstarší  tehda 
Přemyslovec,  nemínil  od  svého  práva  beze  všeho  ustoupiti.  Ne- 
přátelství obou  zostřilo  se  ještě  více  tím,  že  Soběslav  úděl  Brněnský, 
který  Ota  od  r.  1123  byl  spravoval,  jemu  odňal  a  přiřkl  Vrati- 
slavovi, nejstaršímu  synu  Oldřichovu,  kdežto  Znojetnsko  ponechal 
Konrádovi  II.  Lutoltovci,  takže  Ota  opět  obmezen  byl  na  původní 
své  panství  v  Olomouci.  Toho  roku  (1 125)  zemřel  v  Německu 
císař  Jindřich  V.,  poslední  z  rodu  franského,  a  za  nástupce  jeho 
zvolen  byl  Lothar  III.  Sasky.  K  němu  utekl  se  Ota  o  pomoc, 
dovolávaje  se  jednak  práva  stařešinského,  jednak  také  rozhodčího 

v 

slova  králova,  který  prý  jest  vrchním  pánem  Cech;  zároveň  sli- 
boval mu  velké  sumy  peněz,  dosadí- li  jej  na  trůn  český.  Král 
Lothar  rád  vyhověl  této  žádosti  Otově ;  neboť  tím  znovu  naskytla 
se  mu  příležitost  mocně  zasáhnouti  do  věcí  českých.  Poněvadž 
Soběslav  za  udělení   českého    léna    ani  nepožádal,    pohnal  jej  na 

v 

svůj  soud,  tvrdě,  že  Cechy  od  počátku  byly  pod  vrchní  mocí 
císařskou  a  že  bez  jeho  svolení  nikdo  nesmí  na  trůn  český  býti 
dosazen.  Naproti  tomu  Soběslav  dovozoval,  že  volba  českého 
vévody  jest  výhradným  právem  českého  lidu  a  zvláště  šlechty 
a  že  králi  přísluší  pouze  právo  dodatečného  potvrzení.  Ještě 
v  zimě   r.    11 26    Lothar  III.    počal    válku    a  provázen    jsa    Otou 

v 

vtrhl  se  saským  vojskem  Krušnými  horami  do  Cech.  Ale  Soběslav 
vystrojiv  silné  vojsko,  připravil  Němcům  nedaleko  Chlumce  roz- 
hodnou porážku  Přes  500  bojovníků  saských,  mezi  nimi  sám 
Ota  Olomucký  a  mnoho  rytířů  pokrývalo  bojiště,  mnoho  jich 
bylo  zajato,  král  sám  na  návrší  sklíčen  se  všech  stran  od  vojska 
nepřátelského.  V  té  chvíli  kníže  český  osvědčil  neobyčejný  dů- 
mysl politický.  Když  král  Lothar  vypravil  k  němu  jeho  sestřence 


38 


Jindřicha  Grojského  vyjednávat  o  mír,  Soběslav  odebral  se  do 
tábora  královského  a  docílil  trvalého  pokoje  s  králem  německým : 
vydal  všechny  zajatce,  zavázal  se  ke  všem  povinnostem,  jež  jeho 
předchůdcové,  zvláště  Břetislav  II.  a  král  Vratislav  uznávali;  za 
to  však  král  musil  uznati  svobodnou  volbu  knížete  českého  a 
potvrdil  Soběslava  v  této  hodnosti  udělením  mu  korouhve.  Od 
té  doby  Soběslav  byl  věrným  stoupencem  Lotharovým  a  pod- 
poroval jej  zvláště  v  jeho  boji  proti  rodu  Staufskému  v  Německu. 

Poněvadž  na  Moravě  byl  největší  odpor  proti  Soběslavovi, 
Konrád  II.  Znojemský,  syn  Lutoltův,  i  Vratislav  Brněnský,  syn 
Oldřichův,  byli  údělů  svých  zbaveni,  onen  uvězněn,  tento  vypo- 
vězen. Olomucko  dáno  bylo  hned  po  pádu  Oty  II.  Václavovi, 
synu  vévody  Svatopluka,  zemřelého  r.  1109.  R-  II3°  ukrutnými 
popravami  a  mučením  potrestáno  bylo  spiknutí,  jímž  měl  býti 
Soběslav  o  život  připraven.  Teprve  potom  dosazen  Vratislav 
opět  v  úděl  Brněnský  (1 130),  o  něco  později  Konrádovi  II.  vrácena 
správa  Znojemska  (11 34).  Olomucko,  kdež  kníže  Václav  blahé 
paměti  již  r.  11 30  zemřel,  převzal  vévoda  Soběslav  I.  po  nejdelší 
čas  svého  panování  v  přímou  správu.  Pouze  v  letech  1135 — 1 137 
vládl  tam  Lupolt,  syn  nešťastného  vévody  Bořivoje  II.,  který 
r.  1 1 24  byl  zemřel  v  Uhrách.  Moc  panovnická  v  Čechách  i  na 
Moravě  byla  z  dosavadního  úpadku  povznesena  a  upevněna. 

Když  po  smrti  císaře  Lothara  III.  (1 137)  na  trůn  německý 
nastoupil  Konrád  III.  z  rodu  Staufského,  kníže  Soběslav  použil 
přátelství  jeho  a  na  říšském  sjezde  v  Bamberce  (1 138)  vyžádal 
si  od  něho  udělení  českého  léna  pro  nezletilého  svého  syna  Vla- 
dislava, ačkoliv  tu  byli  starší  Přemyslovci,  zejména  Vladislav, 
syn  Vladislava  I.,  a  Konrád  II.  Znojemský.  Přítomní  čeští  velmo- 
žové musili  na  ostatky  svatých  složiti  mu  přísahu  věrnosti.  Vrátiv 
se  pak  do  země,  kníže  Soběslav  ještě  téhož  roku  svolal  sněm  do 
Sadské,  kdež  jednak  prosbami,  jednak  rozkazy  pohnul  vyšší  i  nižší 
šlechtu,  že  uznala  Vladislava  za  jeho  nástupce  v  panství  českém. 
Již  dvě  léta  potom  (1140)  zemřel  kníže  Soběslav  I.  na  hradě 
Hostině  (v  Bydžovsku). 

Panování  knížete  Soběslava  I.  zavírá  v  sobě  období  pro 
Moravu  velmi  důležité  také  zvelebením  biskupského  sídla  olo- 
muckého.  Od  počátku  XII.  století  seděli  důstojní  a  vynikající 
mužové  na  olomuckém  stolci  biskupském.  Jan  II.  (1104 — 1126), 
který  v  boji  o  investituru  stál  na  straně  císařské,  rozmnožil  značné 


39 


majetek  svého  biskupství  o  statek  Kroměřížský,  jejž  koupil  od 
vévody  Oty  II.,  i  o  jiné  menší  statky.  Po  jeho  smrti  (1126) 
vstoupil  v  čelo  moravské  církve  syn  slavného  českého  letopisce 
Kosmy,  Jindřich,  jinak  Zdíkem  zvaný,  jemuž  byl  kníže  Soběslav 
celým  srdcem  nakloněn.  Nový  biskup  obrátil  přední  svou  péči 
k  vlastnímu  sídlu  biskupskému.  Dosud  byl  jím  starý  kostel  sv. 
Petrský;  ale  týž  nestačil  stále  rostoucím  potřebám.  Vévoda  Sva- 
topluk založil  sice  nový  kostel  sv.  Václavský  ve  větších  rozmě- 
rech, ale  nedokončil  ho.  Teprve  syn  jeho  Václav,  který  r.  11 26 
dosazen  byl  v  olomucké  knížectví,  pokračoval  horlivě  v  díle  za- 
počatém a  tuše  blízký  konec  svůj,  uložil  dokončení  záslužného 
díla  biskupu  Jindřichovi.  Přičiněním  tohoto  dovršena  stavba 
v  krátké  době,  takže  již  r.  1131  mohl  nový  chrám  sv.  Václavský 
býti  vysvěcen  a  s  přivolením  arcibiskupa  mohučského  přeneseno 
tam  sídlo  biskupské,  kteréž  od  knížete  Soběslava  I.  bylo  opět 
novými  statky  obdařeno.  Také  kanovnické  duchovenstvo  bylo 
ze  starého  chrámu  do  nového  kathedralnlho  převedeno  a  počet 
jeho  rozmnožen. 

Těmito  záslužnými  činy  biskup  Jindřich  získal  si  netoliko 
v  obvodu  své  diecese,  nýbrž  i  daleko  za  jejími  hranicemi  velkou 
vážnost.  R.  1 137  podnikl  pouť  do  svaté  země,  v  Jerusalemě 
vstoupil  do  řádu  premonstrátského,  tehda  právě  založeného,  a 
vrátiv  se  v  bílém  mnišském  rouše  domů,  pečoval  o  rozšíření 
tohoto  řádu  po  Cechách  i  po  Moravě.  Brzy  potom  (1139)  vykonal 
pouť  do  Říma  a  již  r.  1141  odebral  se  s  přivolením  papežovým 
do  země  pohanských  Prusů,  kteréž  mínil  jako  kdysi  sv.  Ota 
Bamberský  obraceti  na  víru  křesťanskou.  Avšak  tato  misionářská 
pouť  se  nezdařila,  a  biskup  Jindřich  vrátil  se  s  nepořízenou  do 
vlasti,  kde  zatím  za  jeho  nepřítomnosti  staly  se  velké  politické 
převraty. 

§  9.   Vladislav  II. 

Po  smrti  Soběslavové  pánové  čeští  nesplnili  slibu  daného 
v  Sadské  a  na  místě  syna  zemřelého  panovníka  zvolili  si  Vladi- 
slava, syna  Vladislava  I.,  za  kníže.  Dne  17.  února  1140  Vladi- 
slav II.  posazen  byl  v  Praze  na  knížecí  stolec  bez  překážky, 
ježto  Vladislav,  syn  Soběslavův,  teprve  patnáctiletý,  nenalezl  ani 
v  Čechách  ani  na  Moravě   řádného    zastání.   Ani  biskup  Jindřich 


40 


Zdík,  ač  povždy  věrný  stoupenec  Soběslavův,  nezakročil  ve  pro- 
spěch jeho  syna.  Bylť  asi  přesvědčen  o  jeho  neschopnosti  k  vládě. 
Kněžic  Vladislav  Soběslavovič  i  s  přívrženci  svými  utekl  se 
k  strýci  svému  Bélovi  II,  králi  uherskému.  Vladislav  li.  přijal 
hodnost  knížecí  z  rukou  šlechty  české,  jejíž  moc  ukázala  se 
zvláště  v  tom,  že  nově  nastupující  panovník  podepsal  volební 
smlouvu,  kterou  mu  náčelník  šlechty  Načerat  a  dospělí  Pře- 
myslovci spolu  s  pány  českými  předložili.  Nový  vévoda  ne- 
toliko potvrdil  obé  knížata  moravská,  Konráda  Znojemského  a 
Vratislava  Brněnského,  v  držení  jejich  údělů,  nýbrž  i  na  přímluvu 
biskupa  Jindřicha  Zdíka  z  vyhnanství  povolal  Otu  III.,  syna 
padlého  u  Chlumce  Oty  II.,  a  vrátil  mu  úděl  Olomucký,  dosud 
bezprostředně  vévodou  českým  spravovaný. 

Načerat  a  jeho  přátelé  domnívali  se,  že  nový  vévoda 
i  v  ostatních  věcech  bude  ochotným  nástrojem  jejich  libovůle. 
V  tomto  očekávání  však  se  dokonale  sklamali.  Vladislav  II.,  ač 
mlád,  prožil  již  trpkou  školu  zkušenosti  a  osvědčil  se  mužem 
samostatným,  obezřelým,  >mravy  i  rozumem  dospělýmt.  Proti 
libovůli  šlechty  české  hledal  opory  za  hranicemi  a  nalezl  ji 
v  mocném  králi  německém  Konrádovi  III.  Získal  si  jeho  přízeň 
hlavně  tím,  že  pojal  za  manželku  nevlastní  jeho  sestru,  Gertrudu 
Rakouskou.  Král  Konrád  udělil  pak  Vladislavovi  bez  překážky 
lenní  korouhev  českou,  s  uznáním  týchž  práv  a  povinností,  jako 
bylo  mezi  Lotharem  III  a  Soběslavem.  Vladislav  II  v  zemi  přísně 
nastupoval  na  zamezení  nepořádků,  které  zatím  úžasnou  měrou 
se  byly  rozmohly.  To  vzbudilo  však  u  mocných  pánův  obavu, 
aby  se  moc  panovnická  na  úkor  jejich  příliš  nevzmohla.  Načerat, 
kdysi  původce  volby  Vladislavovy,  nyní  postavil  se  v  čelo  ne- 
spokojencův  a  nalezl  hojné  přívrženců  nejen  mezi  šlechtou,  nýbrž 
i  u  většiny  Přemyslovců.  Zvláště  pak  všechna  údělná  knížata 
moravská,  Konrád  II.  Znojemský,  Vratislav  Brněnský,  ano  i  Ota  III. 
Olomucký,  nedávno  teprve  od  Vladislava  v  úděl  svůj  dosazený, 
vzbouřili  se  proti  vévodovi.  K  nim  připojili  se  Vladislav  Sobě- 
slavovič, oba  synové  Bořivoje  II.,  Spytihněv  a  Lupolt,  jakož 
i  nespokojení  čeští  velmoži,  kteří  prohlásili  Vladislava  II.  za 
zbavena  trůnu  a  zvolili  si  Konráda  Znojemského  za  vévodu.  Do- 
savadnímu vévodovi  věrnými  zůstali  oba  bratří  jeho  Děpolt  a  Jindřich, 
pak  nižší  šlechta,  zvláště  mládež,  jejíž  miláčkem  Vladislav  II. 
stal  se  pro  svou    ráznost  a  podniká vost;    na  Moravě  pak  hlavní 


41 


oporou  jeho  byl  věrný  biskup  olomucký  Jindřich  Zdik,  který 
důrazně  varoval  Otu  III  i  ostatní  knížata  moravská  před  vzpourou. 
Nicméně  slova  jeho  minula  se  s  účinkem,  ano  knížata  moravská 
zabavila   Jindřichovi  biskupské  statky  i  požitky.    Biskup  Jindřich 

v 

utekl  se  do  Cech,  vyhlásiv  nad  povstalci  církevní  klatbu  a  in- 
terdikt na  celou  zemí  moravskou.  Jak  velkých  rozměrů  spor  tento 
nabyl,  vysvítá  z  toho,  že  sám  papež  Innocenc  II.  obrátil  se  listem 
k  některým  duchovním  diecese  olomucké  a  vytýkal  jim  nepo- 
slušnost k  jich  biskupovi. 

Nezbylo  než  ponechati  rozhodnutí  moci  branné.  Kníže  Konrád 

v 

s  četným  vojskem  vtrhl  do  Cech.  Vladislav  II.  postavil  se  mu 
se  svými  věrnými,  mezi  nimiž  byl  též  biskup  Jindřich,  v  bitvě 
u  hory  Vysoké  (západně  Kutné  Hory,  1142),  kde  zradou  ně- 
kterých pánů  rozhodnuto  ve  prospěch  Konrádův,  Vladislav  jen 
s  napjetím  všech  sil  a  za  značných  ztrát  probil  se  do  Prahy, 
zanechal  hájení  města,  které  brzy  potom  bylo  od  Konráda- 
Znojemského  obleženo,  svému  bratru  Děpoltovi  a  své  manželce 
Gertrudě  a  sám  spěchal  do  Frankřurta  prosit  krále  německého 
Konráda  III.  za  pomoc  proti  domácí  vzpouře  Král  Konrád  sebral 
rychle  vojsko,  vtrhl  přes  Norimberk  a  Plzeň  ku  Praze  a  donutil 
Konráda  Znojemského,  že  upustil  od  obléhání  a  s  přívrženci 
svými  na  Moravu  se  navrátil.  Kníže  Vladislav  zdvihl  potom  válku 
proti  svým  odpůrcům  na  Moravě  a  strašlivé  spustošil  území  všech 
tří  údělných  knížat,  která  na  hradech  svých  vyčkala,  až  se  bouře 
přežene.  Teprve  roku  1144  podařilo  se  biskupovi  Jindřichovi, 
jehož  moc  a  vážnost  rok  od  roku  se  vzmáhala,  smířiti  aspoň 
Otu  a  Vratislava  s  panujícím  vévodou  a  odvrátiti  je  od  spolku 
se  zpupným  Konrádem.    Tehda  také  papežský  legat  Guido,    vy- 

v 

pravený  od  Innocence  II.  do  Cech  a  na  Moravu,  přiměl  moravská 
knížata  i  vyšší  duchovní,  že  se  opět  svému  biskupovi  pokořili, 
načež  byla  Morava  klatby  sproštěna.  Kardinál  Guido  za  pomoci 
obou  biskupův,  Oty  Pražského  a  Jindřicha  Olomuckého,  přičinil 
se  též  o  odstranění  četných  zlořádů  v  duchovenstvu  českém 
i  moravském. 

Znojemský  knize  Konrád  nehodlal  tak  snadno  potlačiti  hněv 
svůj  nad  nedávným  pokořením  a  umínil  si  provésti  krutou  pomstu 
na  biskupu  Jindřichovi,  jemuž  nemohl  zapomenouti,  že  usmířil 
Vratislava  i  Otu  s  vévodou  Vladislavem.  Především  podařilo  se 
mu  získati    opět  knížete    brněnského,    ano  i  bratra   Vladislavova 


42 


Děpolta  na  svou  stranu  a  s  nimi  společné  smluvil  vražedný  úklad 
proti  nenáviděnému  biskupovi.  Příležitost  k  tomu  zavdala  jim 
cesta  do  Říma,  kterou  Jindřich  Zdík,  byv  k  ní  pozván  od  papeže 
Lucia  II.,  podnikl  společně  s  knížetem  olomuckým  Otou.  Na  po- 
čátku roku  1 145  vydali  se  oba  s  několika  premonstráty  a  dvěma 
služebníky  z  Prahy  na  východ.  Na  hranicích  moravských,  na 
cestě  Litomyšlské,  přidal  se  k  nim  kníže  znojemský  Konrád  a 
na  oko  pokorně  prosil  biskupa,  aby  jej  smířil  s  vévodou  Vladi- 
slavem. Zatím  však  vyčíhal  si  vhodnou  dobu  noční,  kdy  biskup 
Jindřich  i  s  družinou  odpočíval  v  osamělém  dvorci  nedaleko 
Úsobrna  (u  Jevíčka),  a  podnikl  se  svými  druhy  útok  na  toto 
přístřeší.  Biskup  Jindřich  i  kníže  Ota  jen  šťastnou  náhodou  a 
takřka  zázrakem  unikli  této  nástraze. 

Zpupný  čin  nemohl  ovšem  zůstati  bez  trestu.  Papež  Eugen  III. 
vyhlásil  klatbu  na  všechny  účastníky  jeho;  klatba  sňata  byla 
potom  s  Děpolta  i  Vratislava  Brněnského,  když  se  podrobili 
církevnímu  pokání.  Avšak  Konrád  Znojemský  setrval  ve  své  zar- 
putilosti  jak  proti  církvi  tak  vůči  panujícímu  knížeti  českému. 
Proto  také  papež  Eugen  III.  potvrdil  zákaz  služeb  božích  v  jeho 
údéiném  knížectví.  R.  11 46  pak  vévoda  Vladislav  vypravil  se 
s  vojskem  do  jižní  Moravy,  spustošil  zemi  a  dobyl  i  pevného 
hradu  Znojemského.  Tu  teprve  kníže  Konrád  se  pokořil  a  pro- 
střednictvím německého  krále  smířil  se  s  Vladislavem,  který  pak 
jej  ponechal  v  neztenčeném  držení  Znojemského  údělu.  Ale  již 
po  čtyřech  letech  (1150)  skončil  tento  ctižádostivý  kníže  svůj 
život  plný  bouří  a  nepokojův ;  tělo  jeho  převezeno  bylo  do  Třebíče 
a  tam  v  rodinné  hrobce  pochováno. 

R.  1 147  vévoda  Vladislav  s  mladším  bratrem  svým  Jin- 
dřichem a  jiným  Přemyslovcem  Spytihněvem  postavil  se  v  čelo 
četného  oddílu  vojenského  a  připojiv  se  k  zástupům  krále  ně- 
meckého Konráda,  vydal  se  na  výpravu  křížovou  do  Svaté  země. 
Zatím  biskup  olomucký  Jindřich  Zdík  účastnil  se  křížové  výpravy 
proti  Slovanům  polabským,  jichž  území  byl  již  poznal  na  dvou 
cestách  misionářských.  Vedle  biskupa  Jindřicha  a  četných  du- 
chovních i  světských  knížat  německých,  připojil  se  k  této  výpravě 
též  olomucký  kníže  Ota  III.,  bratr  jeho  Svatopluk  a  Vratislav, 
kníže  brněnský.  Výprava  skončila  se  s  nepořízenou  a  již  po  třech 
měsících  biskup  Jindřich  i  s  knížaty  moravskými  navrátili  se  do 
vlasti  (v  září  1147).  Stejně  nešťastné  skončila  se  výprava  vévody 


43 


Vladislava  do  Svaté  zemé.  Zatím  syn  Soběslava  I.,  Soběslav,  který 
dotud  dlel  ve  vyhnanství  německém,  chtěje  užíti  nepřítomnosti 
vévodovy  i  předních  knížat,  vtrhl  s  některými  přívrženci  do  Čech 
a  jiné  získal  si  hojnými  sliby,  aby  se  zmocnil  trůnu,  na  který 
si  po  otci  právo  osoboval.  Avšak  věrný  a  ostražitý  bratr  Vla- 
dislavův Děpolt  nočním  přepadnutím  zmocnil  se  Soběslava  a 
odvezl  jej  na  hrad  pražský  do  tuhého  vězení.  Když  se  Vladislav  II. 
do  Čech  navrátil,  byla  vzpoura  již  potlačena  a  Soběslav  odveden 
do  pevného    hradu  Přimdy,    odkudž   však  již  r.  1150  zase  unikl. 

Brzy  potom  zemřel  Jindřich  Zdík,  sedmý  biskup  olomucký, 
(1150)  a  pochován  byl  na  výslovné  přání  své  v  klášteře  Stra- 
hovském,  kolébce  řádu  premonstrátského  v  Cechách,  jejž  si 
byl  tolik  oblíbil.  Jméno  jeho  bylo  proslulé  daleko  za  hranicemi 
říše  česko- moravské.  Nástupce  Jindřichův  biskup  Jan  III.  (1150 
až  1157)  uvedl  do  kláštera  Hradišťského  premonstráty  (11 51) 
a  vyplnil  tak  přání,  které  Jindřichovi  samému  nebylo  možno 
provésti.  Jest  to  první  klášter  tohoto  řádu  na  Moravě. 

R.  1152  zemřel  německý  král  Konrád  III.,  s  nímž  vévoda 
Vladislav  II.  udržoval  až  do  konce  styky  nejpřátelštější.  Za  ná- 
stupce Konrádova  Bedřicha  Barbarossy  (1 152  — 11 90)  zdálo  se 
s  počátku,  že  bude  přátelský  svazek  přerušen.  Teprve  když 
Bedřich  I.  vrátil  se  z  první  své  výpravy  italské,  byv  (1155)  od 
papeže  Hadriana  IV.  v  Římě  za  císaře  korunován,  docíleno  bylo 
shody:  Vladislavovi  byla  slíbena  koruna  královská  a  Budišínsko, 
když  se  zavázal  podporovati  císaře  v  boji  proti  hrdému  Milánu. 
Na  říšském  sněme  ve  Vircburku,  kamž  vévoda  Vladislav  se  do- 
stavil, doprovázen  jsa  svým  bratrem  Děpoltem,  pražským  biskupem 
Danielem  a  kancléřem  Gervasiem,  dovršena  byla  tato  úmluva,  ne- 
pochybně dílo  obratného  diplomata  Daniela,  který  od  této  doby 
stal  se  důvěrníkem  císařovým.  Císař  Bedřich  přestal  také  ujímati 
se  ostatních  Přemyslovcův,  ano  spojil  se  s  Vladislavem  r.  11 57 
k  válečné  výpravě  proti  vévodovi  polskému  Boleslavovi  IV., 
u  něhož  Oldřich  Soběslavovič  byl  nalezl  útulek.  Boleslav  byl 
hlavně  zásluhoa  vévody  Vladislava  pokořen  a  kníže  Oldřich  ztratil 
u  něho  všelikou  oporu.  Od  ostatních  Přemyslovců  nehrozilo  tehda 
již  žádné  nebezpečí:  Konrád  IÍ.  Znojemský  (f  11 50)  a  Vratislav 
Brněnský  (f  1156)  byli  již  odebrali  se  na  věčnost,  zanechavše 
po  sobě  nezletilé  potomky,  olomucký  pak  Ota  III.,    tehda  již  ve 


44 

věku    značně    pokročilém,    setrval  v  nezlomné    věrnosti  k  svému 
vrchnímu  pánovi. 

Na  říšském  sněme  v  Řezně  (u.  ledna  1158)  za  přítomnosti 
četných  knížat  císař  udělil  Vladislavovi  královský  diadem  a  prá- 
voplatnou listinu,  kterouž  se  pro  všechny  potomní  časy  říši  česko- 
moravské přisuzoval  titul  královský;  ve  dny  patronu  zemských, 
svatého  Václava  (28.  září)  a  Vojtěcha  (23.  dubna),  pak  o  božím 
hodu  vánočním,  velkonočním  a  svatodušním  směli  králové  čeští 
dáti  si  vstaviti  korunu  královskou  na  hlavu  od  biskupa  pražského 
neb  olomuckého.  Za  tuto  prokázanou  poctu,  která  ovšem  nebyla 
zajištěna,  poněvadž  jí  papež  Hadrian  IV.  neuznával,  měl  král 
Vladislav  přispěti  vojskem  k  velkolepé  výpravě  do  Itálie,  kterou 
císař  ještě  toho  roku  zamýšlel  podniknouti.  Na  sněme,  v  Praze, 
kamž  Vladislav  svolal  šlechtu  českou  i  moravskou,  zdvihl  se  sice 
odpor  proti  zamýšlenému  podniknutí;  ale  Vladislav  jej  utišil, 
ponechav  každému  na  vůli,  chce-li  ho  s  družinou  následovati  čili 
nic.  Ze  všech  končin  Čech  a  Moravy  sbírali  se  dobrovolníci  pod 
růžovým  praporem  Vladislavovým,  i  sedláci  ve  všeobecném  nad- 
šení opouštěli  pluh  a  chápali  se  zbraně.  Vojsko  české  bylo  před- 
vojem  hlavní  armády  císařské  a  vypravilo  se  již  v  červnu  přes 
Augsburk  a  průsmykem  Brennerským  do  údolí  Adyžského.  Když 
dospěli  k  jezeru  Gardskému,  Čechové  vzbudili  postrach  a  zděšení 
v  obyvatelstvu,  ježto  sporáželi  nejvzácnější  stromy  olivové  i  gra- 
nátové na  palivo  a  ku  zřízení  koňských  stájí.  Veronští  hleděli 
za  velké  peníze  tyto  nezvané  hosty  ze  svého  území  vykliditi. 
Uzemí  Brescijských,  kteří  byli  spojeni  s  Milánskými,  bylo  strašlivě 
spustošeno  a  vypleněno,  tak  že  měšťané  již  po  čtrnácti  dnech 
se  vzdali  prostřednictvím  pražského  biskupa  Daniela.    Příchodem 

v 

císařovým  Cechové  rozohnili  se  k  skvělým  činům  válečným.  Byliť 
prvními,  kteří  (23.  července)  v  bezpříkladné  odvaze  přeplavili  se 
pod  Cassanem  přes  divoce  rozvodněnou  Addu,  zahnali  nepřátely 
na  druhém  břehu  stojící  a  hned  den  potom  porazili  vojsko  mi- 
lánské, čímž  umožněno  bylo  císaři  položiti  mosty  přes  řeku.  Ještě 
více  vyznamenalo  se  české  vojsko  při  obležení  Milána  (6.  srpna 
až  7.  září).  Král  Vladislav  sám  bojuje  ve  skvělém  brnění,  probodl 
za  nebezpečného  výpadu,  který  Milánští  podnikli,  jejich  vůdce 
Dacia.  Jeho  sláva  brzo  se  rozšířila  a  když  Milánští  konečně  byli 
donuceni  k  povolnosti,  vyžádali  si  jeho  přímluvu  a  prostřednictví 
u  císaře.    Tehda  Bedřich  I.    slavnostně  vstavil  českému    králi  na 


45 


hlavu  nádhernou  korunu,  kterou  byl  krátce  před  tím  od  krále 
anglického  darem  obdržel.  Bohatě  obdarován  z  kořisti  milánské 
nastoupil  Vladislav  zpátečný  pochod  do  Cech  a  již  22.  září  t.  r. 
slavil  vjezd  svůj  do  Prahy,  kdežto  biskup  Daniel  i  s  letopiscem 
Vincentiem  na  žádost  císařovu  zůstal  v  Itálii,  aby  svým  důvtipem 
přispěl  k  provedení  podmínek  míru  a  k  urovnání  nového  stavu 
věci  lombardských,  Daniela  po  čas  jeho  nepřítomnosti  v  úřadě 
biskupském  zastával  Jan  IV.,  biskup  olomucký  (od  r.  1157). 

Po  návratu  krále  Vladislava  z  Itálie  r.  n  60  zemřel  kníže 
olomucký  Ota  III.  zanechav  nezletilé  syny  Vladimíra  a  Břetislava. 
Vladislav  tehdáž  celou  Moravu  přímo  podřídil  své  vládě  a  teprve 
o  několik  let  později  ustanovil  nejstaršího  svého  syna  Bedřicha 
knížetem  olomuckým.  Té  doby  král  vypravil  bratra  svého  Dě- 
polta  s  vojskem  do  Itálie,  aby  znovu  pomohl  pokořiti  Milánské. 
Této  příležitosti,  když  jádro  branné  moci  ze  země  se  vzdálilo, 
chopil  se  kníže  Soběslav  Soběslavovič,  který  od  útěku  z  Přimdy 
r,  1 1 50  dlel  ve  vyhnanství,  a  nočním  náhlým  vpádem  zmocnil  se 
Olomouce,  odkudž  oba  princové,  Břetislav  i  Vladimír,  uchýlili 
se  do  kláštera  Hradišťského  (1161).  Vladislav  na  rychlo  sebral 
vojsko  a   přikvapiv   k   Olomouci,    pohnul    Soběslava    ku    vzdání, 

v 

slíbiv  mu  nějaký  úděl  v  Cechách.  V  Praze  však  dal  jej  spoutati 
a  odvézti  na  hrad  Přimdu,  kdež  nešťastný  Přemyslovec  po  dva- 
nácte let  strádal  v  tuhém  vězení. 

Nedlouho  potom  naskytla  se  králi  Vladislavovi  znova  pří- 
ležitost k  výpravě  za  hranice.  V  Uhřích  totiž  po  smrti  krále 
Geizy  II.  strhly  se  rozepře  o  trůn ;  proti  nezletilému  synu  Geizovu 
Štěpánovi  III.  vystoupil  strýc  jeho  Štěpán  IV.,  jehož  se  ujímal 
mocný  císař  řecký  Manuel.  Matka  Štěpána  III.  povolala  na  pomoc 
krále  českého.  Vladislav  přes  odpor  pánů  na  sněme  sebral  četné 

v 

vojsko  v  Cechách  i  na  Moravě,  kdež  tehda  syn  jeho  Bedřich  byl 
již  údělným  knížetem  olomuckým.  Vojsko  českomoravské,  všude 
pleníc  a  pálíc  vtrhlo  do  Uher,  spojilo  se  v  Potisí  s  králem  Ště- 
pánem III.,  odkudž  český  král  přímo  namířil  proti  táboru  Ma- 
nuelovu. Císař  řecký  nabídl  Vladislavovi  mír,  jímž  uznal  Štěpána  III. 
za  krále  uherského  a  umluvil  sňatek  svého  synovce  s  vnučkou 
Vladislavovou. 

Císaři  Bedřichovi  dostalo  se  ještě  několikráte  české  pomoci 
ve  výpravách  italských.  Zvláště  pak  když  r.  1166  lombardská 
města    znovu  se  vzbouřila    proti  císařským    úředníkům,    kruté  je 


46 


utiskujícím,  a  císař  k  jich  pokoření  veliké  vojsko  přes  Alpy 
vedl,  vypraveno  bylo  opět  české  vojsko  jemu  na  pomoc;  v  čele 
jeho  byl  opět  kníže  Děpold  a  Daniel,  biskup  pražský.  Dobyvše 
Ankony  spojená  vojska  táhla  na  Řím,  jehož  bylo  dobyto,  a  papež 
Alexander  III.  odtud  vypuzen.  Hned  potom  však  vypukla  morová 
rána  v  německém  vojště,  a  jeden  z  prvních,  který  jí  byl  za- 
chvácen, byl  pražský  biskup  Daniel ;  později  podlehl  jí  také  kníže 
Děpold  s  velikou  částí  českého  vojska  (1167).  Od  té  doby  hvězda 
Hohenstaufů  pobledla,  a  také  český  král  neuznával  za  nutné, 
aby  setrvával  s  císařem  v  příkrém  odporu  proti  vítěznému  papežů 
A  ještě  jiná  okolnost  tu  byla,  která  zkalila  dosavadní  přátelský 
styk  obou  panovníků.  R.  1168  uprázdnil  se  arcibiskupský  stolec 
solnohradský,  načež  kapitula  spolu  s  ostatním  kněžstvem  zvolila 
si  za  arcibiskupa  Vojtěcha,  syna  krále  Vladislava.  Poněvadž  však 
Vojtěch  prohlásil  se  pro  Alexandra  III.  a  nikoliv  pro  císařského 
protipapeže  Calixta  III.,  k  čemuž  otec  jeho  dal  svůj  souhlas, 
odepřel  mu  císař  Bedřich  svého  stvrzení  a  nepovolil,  i  když  se 
král  Vladislav  za  svého  syna  přimlouval.  Vojtěch  byl  donucen 
na  čas  ze  Solnohradu  se  vz  dáliti,  ačkoliv  kapitula  zůstala  mír 
věrnou.  Když  pak  r.  1172  zemřel  olomucký  biskup  Jan  IV.  a 
Vladislav  jmenoval  jeho  nástupcem  Dětleba,  nedovolil,  aby  byl 
vysvěcen  od  Kristiána,  arcibiskupa  mohučského,  který  se  byl 
prohlásil  proti  Alexandrovi  III. 

Král  Vladislav  přál  si  zajistiti  trůn  český  prvorozenému 
synu  svému  Bedřichovi,  kterého  nedlouho  před  tím  jmenoval 
knížetem  olomuckým.  Tomu  však  vzpírali  se  synové  Soběslava  L, 
Oldřich  a  Soběslav,  z  nichž  tento  sice  dosud  dlel  v  pevném  vězení 
na  Přimdě,  onen  však  po  nejdelší  čas  zdržoval  se  v  družině  cí- 
sařově, a  když  Vladislav  r.  1173  odevzdal  synu  Bedřichovi  panství 
v  celé  říši  českomoravské,  neotázav  se  ani  císaře  ba  ani  sněmu 
zemského,  j^muž  přece  náleželo  právo  voliti  si  nového  panovníka: 
Oldřich  Soběslavovič  zdvihl  ihned  na  zprávu  o  těchto  událostech 
stížnost  u  císaře  a  prosil  jej  ve  jménu  svého  uvězněného  bratra  za 
pomoc.  Císař  Bedřich,  který  beztoho  prahl  touhou,  aby  Cechy 
uvedl  zase  v  tužší  odvislost,  prohlásil  vévodu  Bedřicha  za  zbavena 
trůnu  českého,  ježto  prý  naň  nedosedl  zákonitým  způsobem,  ani 
za  souhlasu  Čechův  ani  udělením  léna  od  císaře,  nýbrž  pouhou 
vůlí  svého  otce.  Potom  císař  udělil  léno  české  pěti  korouhvemi 
Soběslavovi,  v  jehož  prospěch  bratr  Oldřich  svých  práv  se  vzdal, 


47 


ale  proti  znění  privilegia  z  roku  1158  neuznal  ho  již  za  krále, 
nýbrž  toliko  za  vévodu  českého.  Král  Vladislav  roztrpčen  po- 
sledními událostmi  odebral  se  na  statky  své  manželky  Jitky  do 
Saska,  kdež  již  po  čtyřech  měsících  (18.  ledna  11 74)  zemřel. 
Také  jeho  syn  Bedřich  opustil  Čechy,  a  později  nalézáme  jej 
v  průvodě  císařově  na  výpravě  italské, 

§  10.  Spory  Přemyslovců  do  nastoupeni  Přemysla  Otakara  I. 

Na  Moravě  objevují  se  tehda  nová  údělná  knížata  Konrád 
Ota,  syn  Konráda  II„  ve  Znojmě,  bratří  pak  Soběslavovi  Oldřich 
a  Václav,  onen  v  Olomouci  a  tento  v  Brně.  Na  sněme  konaném 
v  Brně  r.  11 74  za  přítomnosti  vévody  Soběslava  II.  bylo  od  vel- 
možů moravských  dáno  svolení,  aby  kníže  Oldřich  vedle  závazku 
před  tím  císaři  daného  v  čele  vojska  českomoravského  do  Itálie 
se  vypravil.  Tato  výprava,  kteréž  se  i  četní  páni  moravští  účast- 
nili, skončila  se  nešťastněji  než  všechny  předešlé.  Táhnouce  Ba- 
vorskem vojínové  čeští  vzbudili  proti  sobě  veliký  odpor  obyvatelstva 
bezohledným  drancováním.  U  města  Asti  dohonili  vojsko  císařské, 
s  nímž  spojili  se  k  obležení  Alessandrie  (29.  října  11 74).  Nepří- 
znivé počasí,  nedostatek  potravin  a  kořisti,  nevyplácení  žoldu 
vzbudily  nespokojenost  v  řadách  českých,  a  veliká  část  vojska, 
když  nemohla  u  knížete  Oldřicha  dovolati  se  platu,  opustila  jej 
a  vrátila  se  přes  Pavii,  Milán,  Komské  jezero  a  zasněženými 
údolími  alpskými  domů.  Mezi  těmito  uprchlíky  bylo  mnoho  mo- 
ravských rytířův,  a  císař  Bedřich  žádal  vévodu  Soběslava  II., 
aby  mu  je  s  přísným  napomenutím  zpět  poslal,  čemuž  oni  však 
se  opatrné  vyhnuli.  Kníže  Oldřich  vrátil  se  po  velikonocích  r.  1 175 
s  nepatrným  a  velmi  zbědovaným  průvodem  do  vlasti. 

Také  bratru  jeho  vévodovi  Soběslavu  II.  nepřálo  valně  štěstí 
na  trůně  českém.  Měl  sice  dobrou  vůli  vládnouti  spravedlivě, 
jmenovitě  k  nižšímu  lidu  naklonil  své  srdce  a  chránil  jej  před 
mocnějšími.  Ale  právě  tím  odvrátil  od  sebe  přízeň  šlechty,  která 
jej  posměšně  nazývala  >  selským  knížetem  t.  Také  za  hranicemi 
vznikly  mu  četné  nesnáze.  Spory  o  pohraničně  území  vzbudily 
mu  válku  s  vévodou  rakouským,  Jindřichem  II,  Soběslav  II.  a 
kníže  znojemský  Konrád  Ota  vtrhli  dvakráte  v  čele  mocného 
vojska  do  Rakous  a  zemi  hrozné  poplenili  (1176).  Poněvadž  na 
těchto  výpravách  také  některé  kostely  byly  vyloupeny,    vyhlásil 


48 


papež  Alexander  III.  na  vévodu  českého  klatbu;  s  císařem  Be- 
dřichem pak  již  dříve  Soběslav  II.  se  nepohodl  z  rozličných  příčin. 
Z  neznámých  příčin  začal  spor  i  se  svým  dosud  vždy  věrným 
bratrem  Oldřichem,  a  odebrav  mu  úděl  olomucký  uvrhl  jej  do 
vězení.  Olomucké  knížectví  udělil  druhému  bratru  Václavovi,  jehož 
dosavadní  úděl  brněnský  přiřkl  Konrádovi  Otovi,  knížeti  znojem- 
skému, bezpochyby  za  vojenské  služby  proti  Rakousům  prokázané. 
Avšak  ani  mezi  Soběslavem  a  Konrádem  Otou  nepotrvalo  dlouho 
toto  přátelství. 

Tuto  dobu,  kdy  vévoda  Soběslav  II.  takřka  s  celým  světem 
byl  pohněván,  vyhlédl  si  dávný  jeho  soupeř,  kníže  Bedřich,  dříve 
od  něho  s  trůnu  svržený.  Již  po  delší  dobu  byl  se  zdržoval 
u  císaře  v  Itálii  a  nyní  požádal  jej  za  udělení  léna  českého. 
Císař  svolil  k  tomu  ochotně,  prohlásil  Soběslava  II.  za  zbavena 
trůnu  a  investoval    Bedřicha  za  vévodu,    při  tom    však    ponechal 

v 

mu  úplné  na  vůli,  jakým  způsobem  by  se  zmocnil  panství  v  Cechách. 
Kníže  Bedřich  získal  svata  svého  Leopolda  V.,  vévodu  rakou- 
ského, jenž  s  radostí  uvítal  příležitost  pomstiti  se  Soběslavovi 
za  předešlé  pustošení.  Také  Konrád  Ota  s  četnými  pány  českými 
a  moravskými  připojil  se  k  nepřátelům  Soběslavovým,  jemuž 
toliko  bratr  Václav  Olomucký  zůstal  věrným.  Soběslav  vypravil 
se  s  vojskem  na  Moravu,  ale  byl  od  spojeného  vojska  moravsko- 
rakouského  poražen  a  nazpět  do  Cech  zahnán.  Potom  vtrhl  kníže 
Bedřich  s  vojskem,  které  mu  .poskytl  císař  a  vévoda  rakouský, 
do  Čech,  získal  mnoho  českých  pánů  na  svou  stranu  a  porazil 
Soběslava  II.,  který  se  uchýlil  na  hrad  Skálu.  Praha  po  krátkém 
odporu  otevřela  vítězi  brány.  Soběslav  II.,  byv  od  Bedřicha  ještě 
jednou  poražen  u  Prahy  pomocí  Konráda  Oty,  hájil  se  ještě  po 
celý  rok,  konečné  však  musil  se  vzdáti  a  odešel  do  ciziny,  kde 
již  r.  1 1 80  zemřel.  Také  bratr  jeho  Václav  zbaven  byl  svého 
panství  a  donucen  k  útěku  do  Uher;  knížectví  olomucké,  jak  se 
pravdě  podobá,  Bedřich  udělil  později  (1181)  Konrádovi  Otovi, 
který  takto  poprvé  zase  celou  Moravu  sjednotil  pod  svým  pan- 
stvím. 

Nový  kníže  moravský  byl  muž  rozhodný,  ctižádostivý, 
v  provádění  svých  záměrů  důsledný.  Naproti  tomu  panující  kníže 
český  byl  povahy  nestálé,  nehodný  potomek  vynikajícího  krále 
Vladislava.  Mezi  dvěma  povahami  tak  různými  přátelství  nemohlo 
dlouho  potrvati,  a  Konrádovi    Otovi  bylo  na  snadě,    aby  využit- 


49 

koval  slabosti  svého  příbuzného.  Příležitost  k  tomu  zavdala  ne- 
spokojenost s  Bedřichem,  která  se  vždy  více  jevila  v  panstvu 
českém  i  moravském.  Kníže  Bedřich  totiž,  aby  dosáhl  proti 
Soběslavovi  II.  léna  českého  od  císaře,  byl  se  tomuto  zavázal 
velikými  poplatky  ;  aby  je  sehnal,  ukládal  veliké  mimořádné  daně, 
proti  čemuž  šlechta  zdvihala  veiiký  odpor.  Nad  to  pak  manželka 
Bedřichova  Eliška,  dcera  uherského  krále  Geizy  II.,  rozmnožovala 
nelibost  svým  pánovitým  a  bezohledným  jednáním ;  její  vůle 
platila  více  než  vůle  knížete  samého,  ona  obsazovala  svémocně 
biskupský  stolec  pražský  i  olomucký  i  důležitější  úřady  zemské. 
A  tak  již  v  letě  1182  došlo  ke  vzpouře  šlechty  českomoravské, 
Bedřich  byl  ze  země  vypuzen,  Konrád  Ota  zvolen  vévodou  českým . 
Pražský  hrad  vzdal  se  po  několikanedělním  obležení,  a  Konrád 
Ota  dosedl  na  stolec  knížecí. 

Kníže  Bedřich  již  podruhé  panství  zbavený,  neschopný 
jakéhokoli  samostatného  činu,  obrátil  se  s  velikým  nářkem  zase 
o  pomoc  k  císaři  Bedřichovi.  Tomuto  naskytla  se  velevítaná 
příležitost,  podlomiti  konečně  dosavadní  moc  českomoravské  říše, 
beztoho  již  otřesenou  vnitřními  spory.  I  předvolal  netoliko  knížete 
Konráda  Otu,  nýbrž  i  velmože  české  na  říšský  sněm  do  Řezná 
(v  září  1 1 82).  Aby  pak  zastrašenou  šlechtu  českou  k  povolnosti 
přinutil,  dal  do  zasedací  síně  přinésti  veliké  množství  sekyr  a 
tam  pronesl  osudný  rozsudek  mezi  spornými  stranami :  Bedřichovi 
přisoudil  Čechy,  kdežto  Konrád  Ota  měl  spokojiti  se  panstvím 
na  Moravě,  avšak  ne  již  pod  vrchním  panstvím  českým,  nýbrž 
jakožto  říšský  markrabí,  toliko  císaři  podřízený.  Morava  měla . 
odtud  zůstati  samostatným  markrabstvím  říšským.  Rozražením 
českomoravské  říše  měl  se  státi  první  krok  k  tužší  závislosti  její 
na  Německu. 

Šlechta  česká  hleděla  s  nenávistí  na  vévodu  Bedřicha,  ja- 
kožto  původce  velikého  pokoření,  které  r.  1182  bylo  na  Cechy 
uvaleno.    Když    Bedřich    r.     1 184    dlel    na    říšských    slavnostech 

v 

v  Mohuči,  vypuklo  nové  vzbouření  v  Cechách,  v  jehož  čelo  se 
postavil  Václav  Soběslavovič.  Mocné  vojsko  jeho,  podporované 
z  Polska,  oblehlo  Prahu,  kdež  však  Bedřichova  manželka  Eliška 
v  čele  chrabré  posádky  se  uhájila.  Bedřich  přikvapil  s  pomocí 
německých  knížat  a  vzpouru  potlačil.  Roku  potomního  (1185) 
vypravil  svého  bratra  Přemysla  Otakara  s  velikým  vojskem  proti 
Konrádovi  Otovi  na  Moravu ;  úděl  znojemský  byl  mečem  i  ohněm 

4 


50 

hrozně  spustošen,  Konrád  Ota  sebral  silné  vojsko  z  Moravy, 
Rakous  i  Bavor  (manželka  jeho  Helicha  byla  Wittelsbachovna) 
a  postavil  se  Přemyslovi  u  Loděnic  (mezi  Pohořelicemi  a  Krum- 
lovem) na  odpor.  V  tuhé  bitvě,  jejíž  hluk  a  lomoz  zalehal  až 
do  kláštera  Kounického,  odtud  na  míli  vzdáleného,  zvítězil  Přemysl 
Otakar,  ale  s  tak  velkými  ztrátami,  že  nemohl  nepřítele  proná- 
sledovati a  vrátil  se  domů.  Nicméně  Konrád  Ota  sám  učinil  první 
krok  ke  smíru  s  vévodou  Beářichem :  na  společném  sjezde  v  Kníně 
(1186,  v  kraji  Berounském)  oba  Přemyslovci  stali  se  přáteli  pro 
přítomnost  i  budoucnost.  Konrád  Ota  vzdal  se  tehda  říšské  bez- 
prostřednosti a  vstoupil  opět  v  bývalý  poměr  závislosti  ke  knížeti 
českému,  podržel  však  titul  markrabský.  Za  to  hrozilo  celistvosti 
říše  české  nebezpečí  z  jiné  strany:  biskup  pražský  Břetislav 
Jindřich  počal  spor  s  vévodou  Bedřichem  a  vznesl  jeho  rozhodnutí 
na  císaře,  který  na  sněme  říšském  v  Řezně  (1 187)  prohlásil  bi- 
skupství pražské  za  knížectví  říšské,  od  českého  vévody  úplně 
nezávislé. 

Vévoda  Bedřich  zachvácen  byv  potom  náhlou  smrtí  (25.  března 
1 1 89)  a  nástupcem  jeho  na  trůně  českém  stal  se  Konrád  Ota 
za  souhlasu  šlechty  českomoravské  i  ovdovělé  kněžny  Elišky, 
která  si  vy  mínila  od  něho  Olomouc  za  vdovské  sídlo.  Nový 
vévoda  však  dosáhnuv  udělení  léna  od  císaře  na  říšském  sněme 
v  Řezně,  slibu  svému  nedostál,  a  Eliška  již  roku  potomního  (1190) 
zemřela.  Tehda  kníže  Děpolt,  syn  onoho  Děpolta,  který  se  vy- 
znamenal na  výpravách  italských  a  zemřel  po  dobytí  Říma  r.  1167, 
provázel  císaře  Bedřicha  na  třetí  výpravě  křížové  v  čele  vojska, 
které  se  vyznamenalo  obvyklou  chrabrostí,  do  Malé  Asie,  kdež 
byl  svědkem  nenadálé  smrti  jeho  ve  vlnách  řeky  Selefu;  brzy 
potom  Děpolt  sám  padl  za  obět  moru,  který  vypukl  ve  vojště 
křižáckém  (v  létě  1190). 

Konrád  Ota  udělil  v  souhlasu  s  velmoži  na  snémě  pražském 
(15.  června  11 89)  olomucký  úděl  Vladimíru  a  Břetislavovi,  synům 
Oty  III.  Olomuckého  (f  1160),  Brněnsko  pak  Spytihněvovi  a 
Svatoplukovi,  synům  Vratislava  Brněnského  (f  1156);  Znojemsko 
podržel  ve  vlastní  správě.  Tím  způsobem  byla  utvrzena  podříze- 
nost Moravy  pod  vrchním  panstvím  českým.  Ještě  téhož  roku 
vévoda  svolal  všeobecný  sněm  říše  českomoravské  do  Sadské 
(v  kraji  Bydžovském),  na  kterémž  měly  účastenství  šlechta  i  du- 
chovenstvo české  i  moravské.  Tam  prohlášena  byla  Statuta  vévody 


51 


Konráda  Oty,  první  objemnější  památka  našeho  domácího  práva, 
jejíž  účelem  bylo  zavésti  jednotnou  soudní  organisaci  na  Moravě 
a  pokud  možno  uvésti  ji  v  souhlas  se  soudními  řády  v  Čechách. 

Vévoda  Konrád  docílil  trvalého  míru  a  pořádku  tím,  že 
všichni  Přemyslovci  ve  vyhnanství  žijící  byli  do  vlasti  povoláni, 
úděly  obdařeni  a  tak  odňata  jim  záminka,  dovolávati  se  cizí  po- 
moci. Konrád  Ota  získal  si  přátelství,  nového  krále  německého 
Jindřicha  VI.,  zavázav  se  mu  přispěti  vojskem  na  výpravu,  kterou 
Jindřich  chystal  k  dobytí  Neapolska  a  Sicílie.  Na  sněme  pražském 
(v  říjnu  1 190)  vymohl  si  od  stavů  svolení  k  této  výpravě.  Tamtéž 
sepsána  byla  zakládací  listina  premonstrátského  kláštera  Luckého 
(něm.  Kloster  Bruck),  jejž  byl  Konrád  Ota  společně  s  matkou 
svou  Marií  v  úrodné  kotlině  po  levém  břehu  řeky  Dyje  dal  vy- 
stavěti a  bohatě  statky  obdařil.  Brzy  potom  (na  počátku  1191) 
vydal  se  s  četným  vojskem  společně  s  králem  Jindřichem  VI.  do 
Itálie,  v  Římě  byl  svědkem  jeho  korunování  za  císaře  a  dorazil 
s  ním  až  k  Neapoli,  kde  však  zachvácen  byv  ranou  morovou, 
zemřel  (9.  září  1191). 

Příliš  krátce  moudrý  vévoda  Konrád  Ota  spravoval  věci 
českomoravské.  Na  zprávu  o  jeho  časné  smrti  nové  spory  o  trůn 
otřásaly  veškerým  národem.  Nejdříve  zmocnil  se  vlády  Václav  II., 
bratr  Soběslava  II.  (f  11 80),  jakožto  nejstarší  Přemyslovec,  nedbaje 
o  uděleni  léna  císařského.  Sotva  však  Jindřich  VI.  na  sklonku 
r.  1 191  do  Německa  se  navrátil,  odebral  se  k  němu  biskup  pražský 
Břetislav  Jindřich,  aby  vyžádal  od  něho  léno  české  svým  strýcům 
Přemyslu  Otakarovi  a  Vladislavovi,  synům  krále  Vladislava.  Po- 
něvadž žádost  tuto  podporoval  slibem,  že  císaři  vyplaceno  bude 
6000  hřiven  stříbra,  došel  u  něho  snadno  svého  cíle.  Přemyslovi 
uděleny  byly  lénem  Čechy,  Vladislavovi  Morava,  v  Čechách  na- 
strojenou vzpourou  Václav  byl  ze  země  vypuzen,  zajat  od  Albrechta, 
markrabí  míšeňského,  jehož  sestru  Adelu  měl  Přemysl  Otakar 
za  manželku,  a  uvězněn  na  jakémsi  hradě,  kdež  upadl  v  zapo- 
menutí. Praha  po  tříměsíčním  obležení  vzdala  se  novému  vévodovi, 
jímž  se  stal  Přemysl,  kdežto  Vladislav  ujal  se  vlády  na  Moravě. 
Biskup  Jindřich  Břetislav  zůstal  při  dvoře  císařském,  jakožto 
rukojmí  za  oněch  slíbených  6000  hřiven  stříbra. 

Avšak  Přemysl  Otakar  popudil  proti  sobě  císaře  Jindřicha  VI., 
připojiv  se  na  žádost  svého  svata  Albrechta  Míšeňského  ke 
spiknutí   knížat    severoněmeckých  a  dolnorýnských.    Nad  to  pak 

4* 


52 


příliš  dlouho  otálel  vyplatiti  císaři  slíbené  peníze.  Biskup  Břetislav 
Jindřich,  který  toužil  již  po  tom,  aby  vyvázl  z  rukojemství,  byl 
pro  to  rozhořčen  na  svého  strýce  a  snadno  pohnul  tedy  císaře 
k  tomu,  že  Přemysla  Otakara  prohlásil  za  zbavena  trůnu  (v  červnu 
1 193)  a  udělil  léno  české  Břetislavu  Jindřichovi,  prominuv  mu 
i  slíbený  poplatek.  Když  Břetislav  do  Čech  se  vypravil,  většina 
šlechty  zrádně  opustila  Přemysla,  který  donucen  k  útěku  a  také 
Praha  vzdala  se  po  několikaměsíčním  obléhání.  Ani  Vladislav 
neuhájil  se  na  Moravě.  Kníže-biskup  vypravil  se  r.  11 94  vojensky 
proti  němu,  dobyl  hlavních  hradův  a  tím  i  veškeré  země.  Od  té 
doby  nazývá  se  > vévodou  českým  a  markrabím  moravským*  • 
Správu  Moravy  však  nepodržel  ve  svých  rukou,  uděliv  opět 
Olomucko  Vladimírovi  a  Břetislavovi,  synům  Oty  III.,  Brněnsko 
Spytihněvovi  a  Svatoplukovi,  synům  Vratislavovým.  Pouze  úděl 
Znojemský  spravován  byl  přímo  komorou  vévody-biskupa,  po- 
něvadž z  této  linie  nezbylo  zákonitého  dědice.  Později  (1197) 
počet  údělů  na  Moravě  rozmnožil  se  v  ten  způsob,  že  Břetislav 
obdržel  ku  správě  okres  kolem  Břeclavě,  Svatopluk  kolem  Jemnice. 
Všechna  tato  údělná  knížata  stála  ovšem  pod  vrchní  mocí  vévody 
českého. 

Vypuzený  Přemysl  Otakar  ještě  za  živobytí  knížete-biskupa 
pokusil  se  o  korunu.  S  vojskem,  které  sebral  za  pomoci  svých 
příbuzných  z  Německa,  vtrhl  do  Čech;  tam  však  nenalezl  pří- 
vrženců, šlechta  postavila  se  mu  na  odpor ;  Přemysl  byv  poražen 
musil  opět  hledati  útočiště  v  cizině,  kdežto  jeho  bratr  Vladislav, 
upadnuv  v  podezření,  že  byl  tohoto  spiknutí  účasten,  na  hradě 
Pražském  jest  uvězněn.  Ale  ještě  toho  roku  (15.  června  1197) 
zemřel  vévoda  Břetislav  Jindřich,  a  šlechta,  nedbajíc  práva  starších 
Přemyslovců  moravských  a  taktéž  staršího  Přemysla  Otakara, 
prohlásila  za  vévodu  Vladislava  III.,  který  byl  z  vězení  vybaven 
a  hned  potom  (22.  června)  na  trůn  nastolen.  Poněvadž  císař  dlel 
tehda  na  Sicílii,  provedena  tato  změna  na  trůne  bez  jeho  souhlasu; 
nicméně  páni  doufali,  že  nebude  mu  proti  mysli.  Avšak  již  po 
třech  měsících  došla  do  Čech  zpráva,  že  císař  Jindřich  VI.  zemřel 
v  Messiné  (28.  září   1197). 

Výhodu  této  události  dobře  postřehl  důmyslný  Vladislav 
a  použil  jí  k  tomu,  aby  zrušil  nedávno  zřízenou  nezávislost  biskupa 
pražského,  jehož  stolec  byl  tehda  úmrtím  Břetislava  Jindřicha 
uprázdněn.    Tento  krok  byl  by  však  zůstal    polovičatým,   kdyby 


53 

byla  Morava  potrvala  v  onom  nezávislém  poměru  k  Čechám,  ve 
který  vstoupila  r.  1182  a  který  právoplatně  dosud  nebyl  zrušen; 
nad  to  pak  odpor  kapituly  pražské  pro  domnělé  porušení  práv 
jejich  i  nové  různice  v  rodě  Přemyslově  hrozily  zvrátiti  moudré 
opatření  Vladislavovo.  Již  počátkem  prosince  totiž  Přemysl  Otakar 
opět  objevil  se  před  Prahou  s  četnými  přívrženci,  chtěje  násilím 
zmocniti  se  trůnu.  Vladislav  vypravil  se  s  dobře  opatřeným 
vojskem  jemu  vstříc,  nikoli  však,  aby  pokračoval  ve  vražedném 
boji,  nýbrž  aby  poctivě  a  nezištně  podal  staršímu  bratru  ruku 
na  smířenou.  Oba  shodli  se  v  ten  způsob,  aby  Přemysl  vládl 
v  Čechách,  Vladislav  na  Moravě,  obě  země  pak  aby  tvořily  je- 
dinou říši  (6.  prosince  1197).  Morava  zůstala  i  potom  markrab- 
stvím,  ale  nikoliv  pod  panstvím  německým,  jak  to  zamýšlel  císař 
Bedřich  I.,  nýbrž  pod  panstvím  českým.  Říšská  bezprostřednost 
Moravy  tím  byla  zrušena.  Země  dosud  rozptýlená  v  několik 
drobných,  na  sobě  nezávislých  údělův,  od  této  doby  byla  trvale 
spojena  v  jediný  státní  celek.  Vladislavovi  bylo  tím  snáze  sjed- 
notiti Moravu  pod  svým  panstvím,  ježto  právě  v  té  době  — 
nejdéle  do  r.  1201  —  všichni  Přemyslovci  moravští,  jak  z  linie 
brněnské  tak  i  z  olomucké,  zemřeli  bez  potomků.  Tím  také  od- 
straněn byl  hlavní  kořen  dosavadních  různic  v  tomto  rodě,  které 
zdržovaly  rozkvět  státu  českomoravského  uvnitř  i  na  venek. 

#  11.   Vnitrní  stav  Moravy  do  sklonku'  XII  století. 

Od  roku  1029,  kdy  Morava  byla  trvale  k  panství  českému 
připoutána,  měla  již  na  západě,  jihu  i  východě  celkem  tytéž 
hranice  jako  nyní,  jen  na  severu  sahala  značně  dále :  zabíralať 
také  celé  nynější  Opavsko,  pokud  náleží  diecesi  olomucké,  i  mů- 
žeme tehdejší  rozlohu  Moravy  páčiti  asi  na  26.000  km2.  Kníže 
Břetislav  I.  svým  řádem  stařešinským  dal  podnět  k  rozdělení  země 
na  úděly,  jichž  bylo  koncem  XII.  století  pět:  olomucký,  ohra- 
ničený řekou  Zinou  (Pštinou)  na  severu,  Svitavou  a  Svratkou  na 
západě,  Karpatami  na  východě ;  břeclavský,  brněnský  mezi  Svi- 
tavou, Svratkou,  Oslavou  a  Jihlavkou,  znojemský  a  jemnický. 
Každému  údělu  vévodil  údělný  hrad,  sídlo  knížete ;  ale  vedle  těchto 
hlavních  byly  též  jiné  župní  hrady.  Úděly  rozdělovaly  se  na  župy, 
jichž  bylo  v  X.  stol.  asi  11.  Župy,  základ  veškeré  správy  zemské, 
byly  sídly  jednotlivých  plemen  a  skládaly  se  z  většího  neb  menšího 


54 


počtu  vesnic,  z  pravidla  sídel  rodů  v.  Středem  župy  byl  hrad, 
sídlo  náčelníka  celého  plemene,  župana,  kněze  neb  vojvody 
(dux,  regulus),  shromáždiště  župních  sněmů,  sídlo  svatyně  a 
v  dobách  válečných  útočiště  lidu  župního.  Župan  spolu  s  náčel- 
níky rodovými  tvořil  sbor,  jemuž  náležela  správa  všech  veřejných 
záležitostí  župních.  Za  Boleslavův  staly  se  župy,  jako  v  Čechách, 
tak  asi  i  na  Moravě,  okresy  politickými  (regiones,  provinciae, 
districtus),  v  jichž  čele  byli  potom  zeměpanští  úředníci,  vykoná- 
vající jménem  knížete  správu  svého  okresu.  Tito  župane,  do- 
sáhnuvše časem  dědičnosti  svého  úřadu,  byli  jádrem  šlechty 
zemské  (zemanů,  lechů),  byli  správci,  soudci  i  vojevůdci  žup  a 
spolu  s  náčelníky  rodovými  (vladykami)  scházeli  se  na  shromá- 
žděních (sjezdech)  župních. 

Koncem  XII.  stol.  bylo  na  Moravě  již  19  žup  a  každá  měla 
své  hradiště  se  sídlem  zeměpanského  hradního  čili  kastelána.  Za 
přední  pokládána  byla  župa  olomucká  a  Olomouc  nazývá  se  vý- 
slovně hlavním  městem  zemským.  Župy  dělily  se  z  pravidla  jen 
v  obvody  statků  zemanských  a  v  hájemství  jednotlivých  osad 
vesnických,  jež  byly  sídly  rozličných   rodů  větších   neb  menších. 

v 

Četné  silníce  spojovaly  Moravu  se  zeměmi  sousedními  a 
také  uvnitř  země  byly  četné  silnice  a  na  nich  stanice  mýtní  a 
celní  ve  všech  osadách,  kde  bylo  živější  spojeni  obchodní.  Měst 
v  našem  smyslu  tehda  ještě  nebylo,  nýbrž  jen  hrady  a  hrádky 
(castra,  castella)  a  vesnice,  dědiny.  Tyto  byly  dvojího  původu: 
za  nejstarších  dob  vystavěna  a  obydlena  byla  vesnice  rodem, 
kterýž  jí  také  dal  jméno;  takových  rodových  vesnic  se  jmény 
patronymickými  počítá  se  na  Moravě  daleko  přes  tisíc,  z  čehož 
lze  souditi,  že  Morava  již  za  nejstarších  dob  (IX.,  X.  stol.)  byla 
dosti  hojně  zalidněna;  to  platí  zvláště  o  rovinách.  Později,  když 
se  členové  rodu  rozmnožovali,  odloučily  se  jednotlivé  rodiny, 
nebo  i  osoby,  a  osadily  sousední  stráně  i  jiná  místa  přístupná; 
takové  osady  dostaly  pak  své  jméno  od  svého  zakladatele  nebo 

v 

od  své  polohy.  Velmi  rozšířené  po  Moravě,  tak  jako  v  ('echách 
a  ve  Slezsku,  jest  jméno  vesnic  Lhota:  chtěl-li  totiž  někdo  svou 
usedlost  rychleji  zalidniti,  povoloval  novým  osadníkům  úlevy 
(lehota  =  lhota)  obyčejně  v  té  míře,  že  v  prvních  letech  ne- 
platili bud  žádných,  nebo  jen  nepatrné  poplatky. 

Hlavním  zdrojem  výživy  bylo  rolnictví  a  chov  dobytka. 
I  když  přestalo  společné  užívání  pozemků,  přece  kus  půdy  zůstal 


55 


obecným  majetkem.  Jiným  odvětvím  výživy  bylo  hornictví :  mimo 
jiné  dolovalo  se  dosti  hojně  na  zlato  i  na  stříbro;  kovkopové 
stříbra  zvali  se  jamníci,  odtud  název  města  Jemnice.  Řemesla 
všeho  druhu  vzkvétala  nejvíce  při  hradech  a  klášteřích.  Řemesl- 
níci jako  sedláci  ponenáhlu  octli  se  v  rozličném  stupni  odvislosti 
od  svých  vrchností.  Peněžnictví  a  obchod  vůbec  byly  již  tehda 
v  rukou  židů,  kteří  odedávna  provozovali  také  rozsáhlý  obchod 
s  otroky.  Vinařství,  včelařství,  zahradnictví  a  rybářství  byly 
v  plném  rozkvětu,  i  chmelařství  pěstovalo  se  v  míře  podobné 
jako  v  Čechách.  Hodnota  peněz  byla  stálá  a  vysoká ;  200  denárů 
činilo  hřivnu  stříbra  (marca,  talentům),  kteráž  měla  cenu  asi  16 
našich  zlatých.  Peníze  raženy  byly  z  největší  části  ve  stříbře, 
zlaté  mince  byly  velikou  vzácností,  měděných  vůbec  nebylo. 

Nejvyšší  moc  panovnickou  na  Moravě  měl  kníže  český. 
Udělná  knížata  moravská  byla  podřízena  jeho  vrchnímu  panství 
a  zavázána  mu  přísahou  věrnosti.  Nesměli  ani  válku  vésti  ani 
mír  učiniti  s  mocnostmi  zevními,  nesměli  také  peněz  raziti,  ani 
biskupa  v  zemi  dosazovati,  ani  jakéhokoliv  pozemku  ze  svého 
údělu  darovati  neb  odprodati  bez  svolení  vévodova.  Tato  podří- 
zenost potrvala,  i  když  Morava  byla  za  markrabství  povýšena. 
Vévodovi  náležely  všechny  statky  korunní  (zeměpanské),  kteréž 
byly  velmi  rozsáhlé,  jakož  i  všechny  důchody  zemské,  vyplývající 
z  cel,  mýt  a  desátků,  z  mincí,  honitby  a  rybaření,  z  rozličných  daní 
a  jiných  zeměpanských  práv,  která  se  shrnují  pod  názvem  regalií. 

Přemyslovci,  kteří  měli  úděly  na  Moravě,  dostávali  část 
těchto  důchodův.  Hlavní  bohatství  jejich  záleželo  ve  jmění  nemo- 
vitém, zvláště  pak  v  rozsáhlých  lesích,  které  se  tehda  na  Moravě 
rozkládaly.  Jim  příslušela  v  údělích  pravidelná  správa,  vrchní  moc 
soudní,  právo  udíleti  výsady,  pokud  se  netýkaly  důchodů  knížat 
českých ;  brali  též  podíl  z  výtěžků  mýt,  cel  i  mince  a  z  desátků, 
náležejících  knížatům  českým;  jim  konečně  náležely  hrady  župní 
se  zbožím  příslušným,  jichž  správu  svěřovali  kastelánům.  Udélný 
kníže  byl  také  předním  ochráncem  církve  (advocatus  ecclesiae). 
Ačkoliv  úděly  původně  dědičnými  býti  neměly,  vyvíjela  se  jejich 
dědičnost  již  ve  stol.  XL,  z  čehož  vznikaly  mnohé  různice  mezi 
knížaty  zemskými  a  údělnými,  jež  utvrzovaly  nezávislost  Moravy 
od  Cech. 

Šlechta  na  Moravě,  podobně  jako  v  jiných  zemích  sousedních, 
měla   původ    svůj    jednak   ve .  svobodnících,    kteří    nabyli    časem 


56 

• 

velikého  majetku  pozemkového,  jednak  v  rodinách,  ze  kterých 
vévodové  vybírali  si  vynikající  hodnostáře  ve  dvorských  službách 
nebo  i  vrchní  úředníky  zemské.  Teprve  z  této  majetkové  a  úřed- 
nické šlechty  povstala  šlechta  rodová.  Již  v  XI.  stol.  rozděluje 
se  šlechta  na  dvě  třídy,  vyšší  a  nižší  hodnosti  (primi  et  secundi 
ordinis  milites).  Vyšší  stav  nazýval  se  později  (ve  XIL  stol.) 
panským  (nobiles,  domini),  nižší  vlády ckým  čili  rytířským  (milites); 
tito  povstali  asi  z  oněch  svobodníků,  kteří  měli  skrovnější  majetek 
pozemkový,  nebo  i  z  nesvobodných  služebníků,  kteří  časem  ve 
válečných  službách  se  vyznamenali.  Z  nejstarších  šlechtických 
rodů  na  Moravě  jmenují  se  Hronovici,  Bočkové,  Boskovici, 
Kravaři,  Tasoviči  a  j. 

Ze  Šlechty  vyšší  bráni  byli  přední  úředníci  zemští :  kastelán 
čili  správce  župy,  jemuž  bylo  pečovati  o  bezpečnost  svěřeného 
území  brannou  mocí,  cudař  (judex  provincialis),  který  bděl 
nad  právem  osobním  i  majetkovým,  nejvyšší  komorník  (came- 
rarius),  který  se  staral  o  řádné  odvádění  poplatkův  a  měl  také 
účast  při  soudech  župních,  prováděl  půhon  a  působil  při  zvodu; 
vladaři  (villicus)  svěřena  byla  správa  korunních  statků.  Nade 
všemi  těmito  postaven  byl  jakožto  nejvyšší  úředník  zemský  kancléř 
(cancellarius),  jemuž  příslušelo  asi  vyhotovování  listin  i  chování 
pečeti  knížecí.  Od  těchto  zemských  úředníků  dlužno  přesně  ro- 
zeznávati hodnostáře  dvorské  při  osobě  vévody  (krále),  jakož 
byli:  nejvyšší  maršálek,  nejvyšší  komoří,  nádvomí  župan  čili 
íalckrabí  (comes  palatinus),  čišmk,  truchses,  lovčí.  Že  také  údělná 
knížata  moravská  a  pozdější  markrabí  při  svých  dvorech  podobné 
úřady  si  zřizovali  a  vydržovali,  jest  pravděpodobno.  Vždyť  i  bi- 
skupové olomučtí  ano  i  přednější  pánové  moravští  měli  své  ko- 
moří, číšníky  a  jiné  úředníky. 

Od  pánův  a  rytířů  lišili  se  zemane  čili  dědici  (rustici,  heredes) ; 
byli  to  svobodní  majitelé  drobnějších  pozemků,  kteří  si  dovedli 
po  staletí  uhájiti  své  samostatnosti,  ale  ani  válečnou  službou,  ani 
zemským  úřadem  nedosáhli  vyššího  postavení.  Vedle  těchto  tříd 
nalézáme  však  již  dosti  četné  obyvatelstvo  poddané  (homines 
villae) ;  byla  to  část  obyvatelstva  selského,  žijící  v  trvalé  závislosti 
na  pánech  území;  i  s  nevolníky  (servi,  pueri,  ministeriales,  dru- 
hones)  se  setkáváme,  kteří  buď  řemesly  v  podhradích,  nebo  při 
pracích  polních  a  hospodářských  jsouce  zaměstnáni,  v  podruží 
pánů  svých  trvali  a  jim  povinni  byli  různými  dávkami,  z  pravidla 


57 


však  drželi  pozemky,  poskytnuté  jim  od  pánův.  Ano  i  otroctví 
se  vyskytuje,  zejména  jako  trest  za  zločin  hrdelní,  byl-li  zločinci 
trest  smrti  darován;  avšak  již  koncem  XII.  stol.  otroctví  mizí. 
Zvláštní  postavení  zaujímali  židé,  kteří  se  zabývali  obyčejně  lichvou 
a  koupí  i  prodejem  otroků.  Druhdy  jim  byly  poskytovány  různé 
výhody  i  osvobození  od  břemen  zemských;  za  to  však  často 
musili  býti  připraveni  na  to,  že  jim  vše  co  méli,  bude  od  knížat 
opět  vyrváno. 

Zdali  již  v  X.  a  XI.  stol.  sněmy  zemské  na  Moravě  byly 
trvalou  institucí,  o  tom  sice  není  přímých  dokladů,  lze  však 
s  důvodem  předpokládati,  že  o  důležitějších  záležitostech  zemských 
již  za  Mojmírovců,  zajisté  pak  za  Přemyslovců  veškera  obec 
zemská  se  radila,  zpravidla  v  některém  hradě  župním ;  avšak 
před  koncem  XII.  stol.  sotva  lze  mluviti  o  určitém  jich  složení 
i  oboru  jejich  působnosti. 

Jak  Čechy  tak  Morava  měly  zvláštní  soud  zemský  (judicium 
generále).  Tam  bývala  výměna  statků,  větší  darování  a  porovná- 
vání rozepří  předmětem  jednání,  jehož  se  účastnila  šlechta.  Tento 
soud  rozsuzoval  též  o  vině  proti  panovníkovi  a  proti  zemi  (vele- 
zrádě),  rozřešoval  spory  o  dědiny,  o  zlato  a  o  cla.  V  každé  župě 
byl  soud  župní  (cúda,  judicium  provinciale),  jemuž  přikázány 
byly  v  území  župním  rozepře  právní  i  činy  trestné,  pokud  nebyly 
vyhrazeny  soudu  obecnému.  Soud  ten  vztahoval  se  na  všechny 
obyvatele  župy  bez  rozdílu,  a  přísedícími  jeho  byli  pánové  a 
vladykové  té  župy  jakožto  soudcové.  Župní  soud  byl  dvojí: 
i.  panský,  na  němž  zasedali  pánové  (nobiles,  barones)  té  župy  a 
předsedal  sudí  za  přítomnosti  župana ;  2.  vládyčí,  složený  z  vládyk 
(milites)  za  předsednictví  vladaře  (villicus).  Oba  soudy  lišily  se 
svou  kompetencí:  soudu  panskému  náležely  rozepře  vyšší  ceny 
nežli  soudu  vládyckému.  Třetího  druhu  byly  soudy  slubné,  druh 
soudů  smírčích,  jichž  pravomoc  se  vztahovala  na  věci  nepatrné 
ceny. 

Řád  soudní  na  Moravě  vyvinul  se  podobným  způsobem, 
jako  u  sousedních  kmenů  slovanských.  Žalobce  (póvod)  pohnal 
žalovaného  (pohnaného)  na  soud.  Postižen-li  žalovaný  v  konání 
trestného  činu  (>při  líci«),  byl  tím  důvod  jeho  viny  dán  a  odpadlo 
všeliké  líčení  i  pření.  Soud  vynesl  na  zaklade  tom  nález  viny 
i  trestu.  Nemohl-li  však  nabyti  přesvědčení  o  vině  či  nevině  ža- 
lovaného, zůstaveno  bylo  očištění  tohoto  od  viny  nařknuté  soudu 


58 


božímu  (ordalie,  judicium  dei).  Soudy  boží  čili  očisty  zakládaly 
se  na  starověké,  z  pohanstva  pochodící  víře,  že  bohové  nevinného 
neopustí,  vinného  pak  sami  zatratí.  Očisty  daly  se  vodou,  ohněm 
nebo  soubojem.  Souboj  podle  dávného  práva  moravského  byl 
připuštěn  jenom  proti  cizincům. 

V  rozepřích,  kde  nebyly  očisty  přípustný,  dalo  se  průvodní 
řízení  výpovědmi  svědků,  listinami  a. přísahou.  Na  základě  ta- 
kovém soud  pronášel  nález.  Prokázaná  vina  trestala  se  krutým 
způsobem.  Oslepení,  uřezání  nosu  neb  jazyka,  čtvrcení,  usekání 
rukou,  lámání  kolem,  šibenice,  stětí  mečem  byly  obyčejné  tresty 
na  velezrádu,  vzpouru,  vraždu  a  jiné  těžké  zločiny.  Mírnějšími 
tresty  bylo  vymrskání  pruty,  Šroub,  kláda,  do  které  nohy  tre- 
stancovy byly  sevřeny  a  jiná  mučidla.  Na  jisté  přečiny  bylo  vy- 
povídání ze  země  aneb  ukládány  též  pokuty  peněžité.  Dlužník, 
který  nemohl  zaplatiti,  stal  se  nevolníkem  věřitelovým.  Podobně 
upadl  do  otroctví  zločinec,  odsouzený  na  smrt,  ale  výrokem  kní- 
žete přijatý  na  milost.    Rozdílu    stavů   před  soudem,    na  Moravě 

v 

ani  v  Cechách,  a  zvláště  ve  statutech  Konrádových  nenalézáme. 
Od  té  doby,  co  Morava  byla  politicky  ve  svazku  říše  české, 
byla  také  církevní  správou  podřízena  biskupovi  pražskému  R.  1062 
zřízeno  bylo  samostatné  biskupství  v  hlavním  městě  moravském, 
v  Olomouci,  a  podřízeno  přímo  metropolitovi  mohučskému.  Bi- 
skupové olomučtí,  jichž  diecesc  se  prostírala  v  týchže  hranicích, 
jako  tehdejší  země  Moravská,  nebyli  voleni,  jako  v  Cechách,  za 
účastenství  duchovenstva  a  za  souhlasu  lidu,  nýbrž  byli  jmenováni 
až  do  r.  1 184  od  českého  vévody.  Potom  provozovali  totéž  právo 
markrabí  moravští  až  do  r.  1207,  kdy  král  Přemysl  Otakar  I. 
přenesl  právo  volební  na  kapitolu.  Takto  jmenovaný  hodnostář 
byl  až  do  konce  XII.  stol.  od  císaře  potvrzován.  Dalo  se  to  tím 
způsobem,  že  mu  císař  uděloval  berlu  a  prsten,  po  uzavření 
konkordatu  vormského  (1122)  pouze  přísahou  na  žezlo.  Tímto 
obřadem  (investiturou)  stával  se  biskup  olomucký,  jako  pražský, 
knížetem  říšským  a  byl  také  za  takového  pokládán.  Ale  r.  1 197, 
když  došla  zpráva  o  smrti  císaře  Jindřicha  VII.,  kníže  Vladislav  III. 
poprvé  obsadil  biskupství  pražské  ze  své  vůle  a  přiměl  nového 
biskupa  Daniela,  že  jemu  složil  lenní  přísahu,  čímž  přešel  v  úplnou 
odvislost  od  knížete  českého.  Když  pak  nastoupil  na  trůn  Přemysl 
Otakar  I.,  král  německý  Filip  zároveň  s  titulem  královským  pro- 
půjčil mu  právo    investovati    nejenom    biskupa  pražského,    nýbrž 


59 


i  olomuckého,  což  ve  zlaté  bulle  sicilské  od  císaře  Bedřicha  II. 
bylo  potvrzeno.  Počet  kanovníků  kapitulních  určen  byl  od  biskupa 
Jindřicha  Zdíka  (1132)  na  dvanict.  Příjmy  biskupovy  záležely 
z  rozličných  důchodů  (z  desátků,  mýt,  mincoven  a  j.)  a  z  roz- 
sáhlých statků.  Kapitola  vydržována  byla  z  nájmů,  desátkův  a 
nadací.  V  čele  kapitoly  byli  děkan  a  probošt,  kterýž  byl  správ- 
cem jmění  kapitolního  a  od  r.  1 207  také  správcem  statků  biskup- 
ských, pokud  stolec  biskupský  zůstával  uprázdnén. 

Diecese  byla  rozdělena  na  několik  větších  okresů,  v  jichž 
čele  stáli  arcijahnové ;  byla  to  arcijahenství  v  Olomouci,  Přerově, 
Spitihněvi,  Břeclavi,  Brně  a  ve  Znojmě;  arcijahen  olomucký  za- 
stupoval také  biskupa  ve  věcech  správních.  Arcijahenství  dělila 
se  na  farnosti,  děkanství  ve  XII.  stol.  ještě  nebylo.  Duchovenstvo 
dvorské  a  kapitulní  bylo  na  svou  dobu  vysioce  vzdělané,  hojnost 
vzácných-  děl  v  olomucké  kapitulní  knihovně  složených  jasně  to 
dosvědčuje.  Hůře  bylo  s  duchovenstvem  venkovským,  které  stále 
ještě  lpělo  na  mnohých  zlořádech ;  veškera  péče,  kterou  zvláště 
biskup  Jindřich  Zdík  vynakládal  na  vzdělání  kněžstva,  neměla 
zdárného  úspěchu.  Proto  také  řády  křesťanské  ještě  ani  ve  XIL 
stol.  nebyly  v  lidu  pevné  zakořeněny,  a  lid  lpěl  dosud  na 
mnohých  zvycích  pohanských.  Mezi  takové  náleželo  zvláště  mno- 
hoženství  i  unášení  dívek,  jež  na  Moravě  teprve  za  téhož  Jin- 
dřicha Zdíka  bylo  úplně  odstraněno. 

První  benediktinský  klášter  na  Moravě  založen  byl  od  knížete 
Břetislava  I.  r.  1048  v  Rajhradě  a  osazen  benediktiny  z  Břevnova; 
druhý  Hradišťský  (u  Olomouce),  založený  r.  1078  od  knížete 
Oty  I.  a  manželky  jeho  Eufemie,  proměněn  byl  r.  1151  v  pre- 
monstrátský. Třetí  Třebíčský,  založený  od  knížat  Oldřicha  Brněn- 
ského a  Lutolda  Znojemského  r.  1 109,  k  němuž  náleželo  od 
r.  1195  benediktinské  probošství  na  Luze  (nyn.  Komárově)  u  Brna. 
Premonstrátský  klášter,  kromě  Hradišťského,  založen  byl  r.  1190 
na  Lúce  u  Znojma  (Kloster  Bruck)  od  knížete  Konráda  Oty, 
nežli  se  vydal  na  výpravu  do  Dolní  Itálie.  Klášter  premonstrátek 
v  Dolních  Kounicích  (»Rosacoelit),  založený  r.  1181  hrabětem 
Vilémem  z  Pulína  a  osazený  (1 1 83)  jeptiškami  z  Louňovic  v  Ce- 
chách, zanikl  již  v  XVI.  stol.  V  čele  kongregací  klášterních  byli 
opatové  (abatyše),  jmenovaní  dílem  od  knížete  českého,  dílem 
voleni.  Investitura  jejich  dala  se  rovněž  od  knížat,  jakož  vůbec 
každé   založení    kláštera   mohlo   se   státi   jen   s  jejich   souhlasem. 


60 


Z  rytířských  řádů  ve  XII.  stol.  pouze  Johanité  byli  r.  1168  uve- 
deni na  Moravu  od  krále  Vladislava  a  vládli  zde  rozsáhlými 
statky. 

Členové  řeholí  oddávali  se  kajícným  skutkům  a  askesi, 
mýtili  lesy  a  vzdělávali  půdu  ladem  ležící,  vedli  duchovní  správu 
na  farách,  jež  náležely  ku  zboží  klášternímu.  Mnichům  bylo  také 
pečovati  o  duševní  vzdělání  své  i  svého  lidu.  Při  každém  klášteře, 
byť  sebe  chudším,  byla  škola,  jejíž  úkolem  bylo  vědecké  vzdělání 
mladších  mnichů.  U  takových  klášterů,  kde  působili  vynikající 
učitelé,  přicházeli  i  ze  vzdálených  končin  četní  žáci.  Ti  ovšem 
nemohli  choditi  do  školy  klášterní,  aby  domácí  kázeň  nebyla 
porušena,  a  proto  byla  pro  ně  zřízena  zevní  Škola,  rozdělená  na 
trivium  (grammatika,  rhetorika,  dialektika)  a  quadrivium  (arithme- 
tika,  geometrie,  musika,  astronomie).  Vyučovací  řečí  těchto  Škol 
byla  latina,  domácí  řeč  (lingua  barbara)  ve  XII.  stol.  na  Moravě 
se  nepěstovala.  Pocházeliť  mnichové  téměř  všech  klášterů  morav- 
ských z  Německa,  tak  že  ani  řádně  domácímu  lidu  nerozuměli. 
Jako  v  jiných  zemích,  tak  i  na  Moravě  byly  kláštery  hlavním 
sídlem  uměni  sochařského  a  malířského.  Jmenovitě  vynikají 
krásou  a  dokonalým  provedením  malby  titulních  listův,  iniciálek 
a  skvostných  miniatur  v  opisovaných  textech.  V  dějepisectví  bylo 
již  tehda  pilně  pracováno. 

Vznešenější  osoby  rády  se  šatily  podle  kroje  cizího,  z  Francie 
a  z  Německa  přineseného.  K  národnímu  kroji  XII.  stol.  náležely: 
pestrobarevný  těsně  přiléhající  spodní  šat  a  krátké  až  po  kolena 
sahající  tuniky,  ježto  se  oblékaly  přes  hlavu,  pak  přes  to  u  osob 
vznešených  širší,  na  způsob  pláště  zhotovená,  třepením  lemovaná 
a  sponami  opatřená  roucha,  k  tomu  pak  až  po  kotníky  sahající, 
nezavázané  střevíce,  u  vznešených  střevíce  zobákové;  jest  to 
způsob  odívání,  jaký  povstal  smíšením  staropohanského  kroje 
a  kroje  byzantského,  přineseného  do  země  církevními  obrazy. 
Paní  nosily  volný  a  .dlouhý  šat  s  visutými  rukávy  (řízu)  a  závoj 
hluboko  splývající,  kterýž  venkovské  ženy  dovedly  tak  kolem 
hlavy  a  obličeje  ovinovati,  že  toliko  oči  bylo  viděti.  Na  malbě 
hradní  kaple  (»pohanského  chrámu*)  ve  Znojmě  lze  podnes  viděti 
postavu  ženy  v  říze  a  v  závoji. 

Ve  stavitelství  zachovaly  se  nám  z  těchto  dob  jen  skrovné 
památky.  Dómy  stavěny  větším  dílem  ze  dřeva.  Také  starší 
chrámy    slohu    basilikového    bývaly    dřevěné.    Větší    dokonalosti 


61 


nabyly  stavby  chrámové  zaváděním  slohu  románského,  ale  žádná 
z  nich  úplně  se  nám  nezachovala ;  jisté  části  jich  zachovány  jsou 
v  klášterních  chrámech  v  Třebíči  a  v  Lúce,  některé  stavby  v  kří- 
žové chodbě  hlavního  chrámu  olomuckého,  okrouhlá  kaple  ve 
Znojmě  a  j.  Z  výtvarných  umělců  moravských  XI.  a  XII.  stol. 
prameny  nejmenují  nám  ani  jediného,  ač  není  pochybnosti,  že 
zde  byli,  jako  na  př.  žil  tehda  v  Čechách  opat  Božetěch,  malíř, 
stavitel  i  řezbář  obrazův.  O  tom  svědčí  jmenovitě  zprávy  o  velkém 
množství  uměleckých  předmětů  v  olomuckém  chrámě  sv.  Petra 
i  v  jiných  kostelích  moravských.  Pohříchu  ani  jediná  z  těchto 
památek  nezachovala  se  na  naše  doby. 

§  12.  Přemysl  Otakar  I.  a  markrabí  Vladislav. 

Po  smrti  císaře  Jindřicha  VI.  Německo  stalo  se  dějištěm 
zmatkův  a  kruté  občanské  války.  Poněvadž  Jindřich  VI.  zanechal 
po  sobě  pouze  tříletého  synáčka  Bedřicha  II.,  použila  toho  některá 
knížata  německá  a  pominuvše  úplně  nenáviděný  rod  staufský, 
zvolila  si  za  krále  Otu  IV.  Velfovce,  syna  Jindřicha  Lva.  Přívr- 
ženci rodu  stanfského  rovněž  upustili  od  nedospělého  Bedřicha  II. 
a  zvolili  si  za  krále  jeho  strýce  Filipa,  vévodu  švábského.  Mezi 
oběma  stranami  chystalo  se  k  válce,  a  oběma  protikrálům  zále- 
želo na  tom,  aby  co  nejvíce  přívrženců  si  získali.  To  byla  nej-. 
vhodnější  příležitost  pro  tehdejšího  panovníka  českého,  aby  dosa- 
vadní těžké  jho  císařů  německých  se  sebe  svrhl  a  zahájil  úplnou 
samostatnost  své  říše. 

Přemysl  Otakar  I.  ve  sporu  o  korunu  německou  prohlásil 
se  pro  Filipa  Švábského,  který  za  to  hned  při  svém  korunování 
v  Mohuči  (8.  září  1 198)  udělil  mu  dědičně  titul  královský  a  zá- 
roveň propůjčil  mu  důležité  právo  investovati  biskupy  své  říše, 
pražského  i  olomuckého.  Pro  Filipa  prohlásil  se  v  úplné  shodě 
se  svým  bratrem  též  markrabí  moravský  Vladislav  a  s  ním  také 
nedávno  před  tím  od  něho  jmenovaný  biskup  olomucký  Eberhard. 
Ano  když  papež  Innnocenc  III.  prohlásil  se  pro  Otu  IV.,  všechna 
tato  knížata  připojila  se  r.  1201  k  protestu  strany  staufské,  jímž 
popíráno  bylo  papeži  rozhodovati  ve  věcech  německých 

Avšak  nemohlo  dlouho  trvati,  a  oba  Přemyslovci,  jak  Pře- 
mysl tak  Vladislav,  dospěli  k  přesvědčení,  že  nenastoupili  na 
pravou  cestu  k  vytčenému  cíli.  Bylo  by  také  velkou  nemoudrostí 


62 


bývalo,  opírati  se  trvale  vůli  Innocence  III.,  za  něhož  moc  papežská 
ve  středním  věku  dosáhla .  svého  vrcholu,  A  papež  Innooenc  dal 
oběma  Přemyslovcům  zřejmě  na  jevo,  že  od  Oty  TV.  nemíní 
ustoupiti,  krom  toho  pak  zvláštním  listem  k  »vévodovi«  Přemyslu 
Otakarovi  prohlásil,  že  potud  nepotvrdí  jeho  královskou  hodnost, 
pokud  neodstoupí  od  strany  staufské.  Tyto  a  ještě  jiné  příčiny 
to  byly,  které  pohnuly  Přemysla  Otakara,  že  opustil  Filipa  a  přidal 
se  k  Otovi  IV.  Vladislav  Moravský  následoval  ochotně  jeho  pří- 
kladu. Již  na  jaře  r.  1203  král  Přemysl  Otakar  spolu  s  Heřmanem, 
lantkrabím  durynským,  a  Vladislavem  Moravským  zdvihl  boj 
proti  Filipovi  Švábskému.  Když  tento  vypravil  se  (v  letě  1203) 
s  vojskem  do  Durynska,  tu  král  český  spolu  s  bratrem  svým 
Vladislavem  vytrhl  lantkrabí  durynskému  na  pomoc.  Král  Filip 
donucen  byl  k  ústupu,  oba  Přemyslovci  pak  odebrali  se  k  říš- 
skému sněmu  do  Meziboře,  kdež  (24.  srpna  1203)  složili  hold 
králi  Otovi  IV.  Za  to  udělena  byla  od  něho  Přemyslu  Qtakarovi 
královská  koruna  dědičně,  Vladislav  pak  byl  tamtéž  potvrzen  za 
markrabí  moravského  pod  vrchním  panstvím  českým.  Ani  biskup 
pražský  ani  olomucký  nebyli  této  slavnosti  účastni,  na  důkaz, 
že  nebyli  již  jako  dříve  pokládáni  za  knížata  říšská.  Přemysl 
Otakar  I.  brzy  potom  dosáhl  hlavního  cíle  svých  tužeb,  když 
také  papež  Inocenc  III.  (19.  dubna  1204)  pojal  Čechy  do  počtu 
křesťanských  království,  nazvav  je  svým  královstvím  (regnum 
nostrum),  a  potvrdil  všechna  privilegia  daná  králem  Otou  IV. 
říši  české  i  pražskému  biskupství. 

Válečné  štěstí  krále  Oty  IV.  nepotrvalo  však  dlouho.  Filip 
maje  mocnou  oporu  v  jižním  Německu,  sebral  velké  vojsko,  vtrhl 
na  jaře  1204  do  dolního  Saska  a  přinutil  bratra  Otova  Jindřicha, 
aby  se  mu  podrobil ;  odtud  obrátil  se  do  Durynska.  Přemysl 
Otakar,  který  s  vojskem  českým  i  s  pomocí  uherskou  vypravil 
se  lantkrabímu  Heřmanovi  na  pomoc,  spěšně  musil  ustoupiti  do 
Cech    před    velikou    přesilou    Filipovou.    Vítězný    Stauf  pokořiv 

v 

lantkrabího,  na  podzim  r.  1204  vtrhl  do  ('ech  a  vyvolal  nad  to 
králi  českému  domácí  vzpouru,  získá  v  na  svou  stranu  Přemyslovce 
Děpolta  El.;  Děpolt,  který  měl  údělné  panství  ve  třech  župách 
východočeských,  prohlásil  se  veřejně  pro  Filipa  a  získal  si 
v  Cechách  i  na  Moravě  četné  přívrženstvo  Tak  donucen  nebez- 
pečenstvím vnitřním  i  vnějším  král  Přemysl,  který  beztoho  smý- 
šlením svým  lnul  ke  straně  Staufské,    podrobil  se  králi    Filipovi. 


63 


Když  pak  po  roce  (1205)  narodil  se  Přemyslovi  syn  Václav, 
zaslíbil  /nu  král  Filip  svou  dceru  Kunhutu  sňatkem,  čímž  přá- 
telský svazek  mezi  oběma  panovníky  ještě  více  byl  utužen.  Na 
sněme  v  Praze  r.  1205  přítomen  byl  markrabí  *  Vladislav  a  olo- 
mucký  biskup  Robert,  kdež  oba  dali  na  jevo  úplný  souhlas 
s  novým  tímto  obratem  politickým.*)  Moc  krále  Filipa  stále 
vzrůstala,  všichni  někdejší  přívrženci  Otovi  přidali  se  k  vítěznému 
Staufovci,  kdežto  Ota  IV.  ode  všech  opuštěn  žil  v  firunšviku. 
Sám  papež  Inocenc  III.  odhodlal  se  konečně  uznati  Filipa  za  krále 
a  jej  za  císaře  korunovati.  V  tom  zasáhla  Filipa  Švábského  na 
vrcholu  jeho  moci  vražedná  ruka  Oty  Wittelsbašského  (1208),  a 
tím  způsobena  opětná  změna  ve  věcech  německých.  Většina  vy- 
nikajících knížat  německých  uznala  Otu  IV.  za  krále.  Velkou  zá- 
sluhu o  to  měl  zase  papež  Inocenc  III. 

Přemysl  Otakar,  ač  Otovi  IV.  nebyl  nakloněn,  nemohl  sa- 
moten  jemu  a  papeži  na  dlouho  se  vzpírati  a  dal  již  o  velikonoci 
r.  1209  vysloviti  Otovi  své  uznání.  Taktéž  učinil  i  Vladislav, 
markrabí  moravský,  čímž  znovu  dotvrzena  byla  bratrská  shoda 
mezi  oběma  Přemyslovci.  Král  Ota  však  sám  nejvíce  přispěl 
k  tornu,  že  Přemysl  mohl  co  nejdříve  ze  svazku,  který  mu  nebyl 
po  chuti  se  vybaviti:  vypraviv  se  v  letě  1209  s  četnou  družinou 
ve  kteréž  nacházel  se  také  markrabí  moravský  Vladislav,  do  Itálie, 
byl  v  chrámě  sv.  Petra  v  Římě  od  papeže  Inocence  za  císaře 
korunován  (4.  října).  Sotva  však  této  hodnosti  dosáhl,  nový  císař 
dal  na  jevo  dalekosáhlý  svůj  záměr,  totiž  sjednotiti  veškeru  Itálii 
pod  svým  panstvím.  Tomu  hleděl  stůj  co  stůj  zabrániti  papež 
Inocenc  III.  a  vyhlásil  proti  Otovi  IV.  klatbu,  pobádaje  veškeru 
Itálii  i  Německo  ku  vzpouře  proti  němu.  Na  toto  vyzvání  utvořila 
se  v  Německu  strana  Velfům  nepřátelská,  a  v  čelo  její  vedle 
jiných  mocných  knížat  jeden  z  prvních  postavil  se  český  král. 
Tentokráte  však  nesouhlasil  se  svým  bratrem  markrabí  moravský 
Vladislav;  když  totiž  císař  Ota  z  Itálie  do  Německa  se  navrátil 
a  konal  říšský  sněm  v  Norimberce  (v  květnu  12 12),  také  Vladi- 
slav s  četnými"  velmoži  českými  a  moravskými  k  sněmu  tomuto 
se  dostavil  a  dal  tím  zajisté  na  jevo,  že  míní  Otovi  věrnost  za- 
chovati.   Na  tomto   sněme    císař  Ota  IV.    po  výroku    tam  shro- 

*)  Do  tohoto  roku  připadá  též  sňatek  nejstarší  dcery  krále  Přemysla 
Markéty  s  králem  dánským  Valdemarem  II.  Tato,  od  Dánův  nazvaná  Dagmarou, 
proslula  krásou  a  ušlechtilosti  mysli  (f  121 2). 


64 


mážděných  knížat  prohlásil  Přemysla  Otakara  za  zbavena  českého 
trůnu  a  udělil  léno  české  Vratislavovi,  synu  vypuzené  manželky 
Přemyslovy,  Adély  Míšeňské. 

V  tomto  velikém    nebezpečí,    kdy  vlastní    bratr    Přemyslův 
octl  se  v  táboře  nepřátelském,  blížil  se  králi  českému  osvoboditel. 
Mladičký  Staufovec   Bedřich  II.,    dědičný  král  sicilsko-neapolský, 
pomocí  peněz    papežových  vypravil  se  přes  Alpy,    aby  si  dobyl 
koruny  německé.  Ještě  než  rozhodl  se  zápas  mezi  stranou  velfskou 
a  staufskou,  Přemyslu  Otakarovi  dostalo  se  za  prokázanou  věrnost 
bohaté  odměny:   v  Basileji    dne  26.  září  12 12   vydal   Bedřich  IL 
listinu  se  zlatou  bullou,  kterou  potvrzeno  bylo  povýšení  Cech  za 
království  a  investitura  biskupa  pražského  i  olomuckého.  K  tomu 
připojena  byla  nová  práva:    český  král  nebyl  povinen  navštěvo- 
vati jiných    říšských   sněmů,    leč  v  Bamberce  neb  v  Norimberce 
konaných,  do  Meziboře  pak  bylo  mu  dostaviti  se  jen  tehda,  když 
by  tam  přišel  vévoda  polský,  jemuž  měl  poskytnouti  svobodného 
průvodu.  Při  výpravách  králů  německých  do  Říma  bylo  mu  dáno 
na  vůli,  buď  se  jich    účastniti  s  300    oděnci    nebo    zaplatiti    300 
hřiven  stříbra.    Posavadní  státoprávní   poměr  Moravy   k  Čechám 
zůstal    nezměněným    Všechna    tato   i  jiná    ještě    privilegia   byla 
udělena    netoliko    Přemyslu    Otakarovi,    jakožto    králi    českému, 
nýbrž  i  markrabí   Vladislavovi,    jehož    zatím    bratr  opět  odvrátil 
od  strany  velfské.  Za  příkladem  krále  českého  celé  jižní  Německo 
připojilo  se  k  Bedřichovi  II.  Na  podzim  r.   12(3   podniknuta  byla 
velká  výprava  proti    Otovi  IV.   do  Saska  a  Durynska;    v  tomto 

v 

vojsku  Bedřichově  jádrem  byli  ("echové  a  Moravané  za  osobního 
vedení  Otakarova  i  Vladislavova.  Ota  IV.  uchýlil  se  do  svého 
města  Brunšvika,  dobře  opevněného,  kdežto  spojenci  Bedřichovi 
s  velikou  kořistí  vrátili  se  domů.  Císař  Ota  vypravil  se  proti 
králi  francouzskému  Filipovi,  spojenci  Bedřichovu,  ale  v  bitvě 
u  Bouvines  (27.  července  12 14)  byl  rozhodné  poražen  a  od  té 
doby  moc  jeho  pohasla  úplně.  Králi  českému  nebylo  se  od  Velfů 
již  ničeho  obávati. 

Veliká  přízeň,  kteréž  požíval  Přemysl  u  krále  Bedřicha  IL, 
byla  mu  podnětem  k  dalšímu  upevnění  moci  panovnické.  Svolav 
r.  1 2 16  oba  sněmy,  napřed  moravský,  pak  český,  dosáhl  tam, 
že  zvolen  byl  nejstarší  syn  jeho,  jedenactiletý  Václav,  za  krále 
českého,  čímž  konečně  řád  nástupnictvi  dle  stáří,  zavedený  kní- 
žetem   Břetislavem  I.    a  od  té  doby  tak   často    porušovaný,    byl 


65 


zbaven  své  platnosti  a  na  jeho  místě  zavedeno  bylo  následnictví 
dle  prvorozenství.  Potom  vypravil  slavné  poselstvo,  v  jehož  čele 
byl  markrabí  Vladislav,  k  císařskému  dvoru  do  Ulmu,  kdež  byla 
volba  Václavova  od  Bedřicha  II.  potvrzena.  Tím  byla  konečně 
odstraněna  hlavní  příčina  dosavadních  rozepří  o  trůn  mezi  Pře- 
myslovci tím  spíše,  ježto  všechny  vedlejší  linie  tohoto  rodu  pa- 
novnického v  nejbližších  potom  letech  vymřely. 

V  té  době  král  český  octl  se  v  povážlivém  sporu  s  kurií 
papežskou.  Snahou  Přemyslovou  bylo,  aby  obmezil  velkou  moc 
kněžstva,  kteréž  nabylo  za  předešlých  panovníků  rozsáhlým  da- 
rováním statkův  a  spojených  s  nimi  privilegií.  Proto  konfiskoval 
církevní  statky,  odnímal  duchovenstvu  desátek  a  stavěl  jeho 
poddané  pod  světské  soudy.  Proti  tomu  pražský  biskup  Ondřej 
rozhodně  se  ohradil  a  stál  na  tom,  aby  práva  církve  českomo- 
ravské byla  v  úplném  svém  dosavadním  rozsahu  zachována.  Když 
protesty  jeho  ukázaly  se  marnými,  vyhlásil  na  celou  zemi  inter- 
dikt a  odebral  se  počátkem  r.  12 17  do  Říma,  aby  tam  přednesl 
žaloby  na  četné  přechvaty  královy.  Že  tyto  žaloby  byly  asi 
upřílišeny,  vysvítá  z  toho,  že  ani  markrabí  Vladislav,  ani  biskup 
olomucký  Robert  k  biskupovi  pražskému  se  nepřipojili.  Nicméně 
papež  Honorius  III.  potvidil  interdikt  a  rozkázal  biskupovi  Ro- 
bertovi, aby  se  do  Čech  odebral,  bděl  nad  zachováváním  inter- 
diktu a  aby  důrazně  napomenul  krále  i  stavy  české,  aby  navrátili 
církvi  její  svobody  a  jich  více  neporušovali.  Biskup  olomucký, 
který  přes  zákaz  papežův  konal  v  Praze  slavné  služby  boží,  byl 
stižen  papežskou  důtkou  a  pohrozeno  mu  i  suspensi  s  úřadu 
biskupského.  Po  několikaletém  sporu  konečné  docíleno  bylo  kon- 
kordátu  mezi  papežem  Honoriem  I II.  a  králem  Přemyslem  I. 
(2.  července  1221).  Legát  papežský  Řehoř  zrušil  interdikt  nad 
zemí  českou  prohlášený  a  uspořádal  též  poměr  kostelův  a  klášterů 
k  moci  královské.  Na  Moravě  stalo  se  to  novým  královským 
diplomem,  vydaným  v  Praze  (10.  března  1222).  Poddaní  na  statcích 
zádušních  nebyli  sproštěni  robot  zemských  ani  společného  ručení 
zúplna,  nýbrž  závazky  ty  byly  jen  zmírněny.  Právo  soudní  nad 
osobami  stavu  duchovního  (jakožto  majiteli  statkův)  ponecháno 
králi,  který  v  těchto  přech  zasedal  osobně  s  nejvyšším  kancléřem 
a  několika  pány  zemskými  jakožto  soudci.  Pře  jejich  poddaných 
měly  rovněž  jíti  před  krále,  kterýž  je  obyčejně  poroučel  k  roz- 
souzení   cúdě   pražské.    Majetek    pozemkový    kostelův  i  klášterů, 


66 


pokud  byl  zajištěn  privilejemi  králův  a  vévod  českých,  měl  zůstati 
neztenčeným. 

Téhož  roku  (1222)  zemřel  markrabí  Vladislav  bez  potomstva. 

v 

Přemysl,  zajistiv  Cechy  prvorozenému  synu  Václavovi,  udělil 
Moravu  druhému  synovi  Vladislavovi  a  po  jeho  časné  smrti  (1227) 
třetímu  Přemyslovi,  kterýž  podržel  správu  země  až  do  své  smrti 
(1239).  Z  ostatních  Přemyslovců  byli  tehda  na  živu  již  jen  sy- 
nové Děpolta  III. :  Soběslav,  Boleslav,  Bořivoj,  Přemysl  a  Děpolt, 
kanovník  magdeburský.  Tito  podrželi  sice  otcovské  statky  v  kraji 
Kouřimském,  ale  po  nezdařeném  pokuse,  zmařiti  nastolení  Václa- 
vovo r.  1 2 16,  byli  nuceni  vystěhovati  se  do  Slezska,  kdež  rod 
ten  brzy  potom  vyhasl.  Přemysl  dosáhl  také  toho,  že  jeho  dcera 
Anežka  zaslíbena  byla  i^etému  synu  císaře  Bedřicha,  Jindři- 
chovi VII.  Za  tou  příčinou  dána  byla  na  vychování  k  sousednímu 
vévodovi  rakouskému  Leopoldovi  VI.,  s  dvorem  českým  odedávna 
spřátelenému.  Ale  Leopold  sklamal  důvěru  Přemyslovu  neupřím- 
ným způsobem.  Odebralť  se  za  císařem  Bedřichem  II.  do  Itálie 
a  přiměl  jej,  že  Jindřich  VII.  pojal  za  manželka  jeho,  Leopol- 
dovu, dceru  Markétu  (1225).  Hoře  pomstou  Přemysl  Otakar  na 
jaře  1226  udeřil  na  Rakousy.  Za  nepřítomnosti  vévodovy,  který 
dlel  v  Itálii,  hájil  země  Jindřich  z  Kuenringu  a  vpadnuv  navzájem 
do  Moravy,  mečem  i  ohněm  ji  spustošil.  Konečně  prostřednictvím 
Ludvíka,  lantkrabí  durynského,  učiněno  bylo  příměří  ve  Znojmě 
a  nepřátelství  mezi  oběma  sousedy  po  čas  panování  Přemysla  I. 
nebylo  již  obnoveno. 

#  1H.   Václav  I.   Příval  tatarský. 

• 

R.  1230  zemřel  král  Přemysl  Otakar  L,  jehož  důmyslem 
Čechy  a  Morava  dostaly  se  v  popředí  států  středoevropských. 
Králi  Václavovi  hned  po  nastoupení  na  trůn  nastala  válka 
s  novým  vévodou  rakouským  Bedřichem  II.  Bojovným.  Cechové 
spustošili  onu  část  Rakous,  která  se  rozkládá  od  hranic  morav- 
ských až  po  Dunaj,  a  vrátili  se  bohatou  kořistí  obtíženi  na  Mo- 
ravu. Vévoda  Bedřich  nemohl  v  tom  králi  Václavovi  brániti, 
neboť  bylo  mu  zatím  zápasiti  s  domácí  vzpourou  bratří  Kuen- 
ringův  (1 23 1).  Ale  také  král  Václav  tehda  nebyl  v  dobré  shodě 
se  svým  mladším  bratrem  Přemyslem,  markrabím  moravským, 
který  byl  svatem  Bedřicha  Bojovného  a  bezpochyby  se  ho  ujímal; 


67 


teprve  po  roce  oba  bratří  Přemyslovci  se  smířili  (1232)  a  žili 
od  té  doby  v  dobré  shodě.  R.  1233  vévoda  Bedřich  v  odplatu 
vypravil  se  se  40.000  muži  ke  hranicím  moravským  a  dobyl 
pevného  hradu  Bítova  nad  řekou  Dyjí.  Tím  byla  vnitřní  Morava 
vydána  nepříteli  na  milost  a  nemilost ;  neboť  král  Václav  jsa  kryt 
pohrariičným  lesem,  váhal,  udeřiti  na  nepřítele  počtem  silnějšího. 
V  tom  však  vévoda  Bedřich  těžce  onemocněl ;  a  také  náhlý  vpád 
Uhrů  do  Štýrska  a  do  Rakous  přinutil  jej  ke  kvapnému  ústupu 
z  Moravy.  Mezi  říší  českou  i  rakouskou  bylo  docíleno  smíru,  ale 
již  roku  potomního  (1235)  nesnášenlivý  a  bojovný  Bedřich  vyvolal 
znovu    válku  s  Čechy  i  s  Uhry.    Král    uherský    Ondřej    zaplavil 

v 

veškeru  zemi  rakouskou  od  Litavy  až  k  Vídni,  kdežto  Cechové 
a  Moravané  spustošili  zase  levé  Podunají.  Vévoda  těžce  sklíčený 
musil  velkými  penězi  pokoj  si  vykoupiti.  Na  říšských  sněmech 
v  Mohuči  a  v  AugŠpurce,  které  císař  Bedřich  II.  toho  roku  vrátiv 
se  z  Itálie  konal,  četní  žalobci  vystoupili  proti  vévodovi  rakou- 
skému pro  útisky  a  bezpráví,  kterých  se  dopustil.  Mezi  žalobci 
byl  též  král  český  a  bratr  jeho  Přemysl,  markrabí  moravský. 
Poněvadž  pak  vévoda  Bedřich  na  trojí  předvolání  císařovo  se 
nedostavil,  vyhlášena  naň  říšská  klatba  a  císař,  odcházeje  do  Itálie, 
uložil  králi  českému,  vévodovi  bavorskému  a  jiným  knížatům, 
aby  klatbu  provedli  říšskou  válkou.  Nepřátelská  vojska  vnikla 
do  země  rakouské,  ano  i  vlastní  poddaní  vzbouřili  se  proti  útiskům 
vévodovým  (1236).  Vídeň  otevřela  brány  vojsku  českobavorskému 
a  brzy  potom  spěchal  tam  též  sám  císař  z  Itálie,  aby  vynesl 
konečný  rozsudek  nad  zpupným  a  nepodajným  vévodou. 

Markrabí  Přemysl  odepřel  s  králem  Václavem  do  Rakous 
vojensky  se  vypraviti.  Z  toho  vzniklo  nové  nepřátelství  mezi 
oběma  bratry  Přemyslovci.  Nadarmo  snažila  se  matka  obou,  krá- 
lovna Konstancie,  sporu  přítrž  učiniti  zvláštním  provoláním  ku 
všem  županům,  k  šlechtě  i  obyvatelstvu  kraje  brněnského  i  zno- 
jemského, aby  zbraň  pozdviženou  složili  a  příchodu  králova  klidně 
vyčkali.  Morava  octla  se  r.  1237  ve  vzpouře  proti  svému  vrch- 
nímu pánu.  Markrabí  svolával  četné  branné  mužstvo  do  Znojma, 
vkládal  posádky  do  pevných  hradův  a  dal  si  od  šlechty  obnoviti 
přísahu  věrnosti.  V  Olomouci  ustanovil  velitelem  Viktora,  syna 
Bludova,  praotce  moravských  Žerotínův,  a  rozkázal  mu,  aby  sta- 
tečně hájil  města  i  hradu.  Také  ostatním  posádkám  postaveni 
-v  čelo  stateční  a  věrní  kastelánové.  Král  Václav,  vrátiv  se  z  vý- 

5* 


68 


pravý  rakouské,  musil  dobývati  tvrze  za  tvrzí  v  tuhém  boji; 
zmocniv  se  však  hradu  brněnského,  v  krátkém  čase  vzpouru  po 
celé  zemi  potlačil  a  donutil  Přemysla,  že  hledal  útočiště  u  pří- 
buzného dvora  uherského.  Prostřednictvím  krále  Bely  IV.  bylo 
docíleno  smíru  mezi  oběma  bratry  ještě  na  sklonku  r.  1237.  Pře- 
myslovi vrácena  byla  opět  hodnost  markrabí  moravského,  ovšem 
pod  vrchním  panstvím  krále  českého. 

V  nastalém  zápase  mezi  mocí  papežskou  a  císařskou  papež 
Řehoř  IX.  hleděl  získati  si  v  Německu  co  nejvíce  přívržencův  a 
nalezl  takové  především  v  králi  českém  Václavovi  i  v  rakouském 
vévodovi  Bedřichovi,  když  se  mu  podařilo  oba  dosavadní  protiv- 
níky smířiti  mezi  sebou.  Na  sklonku  r.  1238  konali  oba  panovníci 
osobní  schůzi  v  klášteře  Lužském  (Komárově)  u  Brna,  kdež  král 
Václav  zavázal  se  přispěti  Bedřichovi  k  dobytí  odňaté  mu  země, 
začež  mu  Bedřich  postoupil  část  Rakous  severně  Dunaje  ležící; 
krom  toho  umluven  byl  sňatek  mezi  Vladislavem,  nejstarším 
synem  Václavovým  a  Gertrudou,  neteří  Bedřichovou.  Pomocí 
Václavovou  vévoda  Bedřich  uvedl  pak  celé  Rakousy  opět  pod 
své  panství. 

R.  1239  zemřel  markrabí  Přemysl  a  král  Václav  ujal  Moravu 
ve  svou  správu.  Brzo  potom  došla  zpráva  o  velikém  nebezpečí, 
valícím  se  od  východu.  Mezi  nomadskými  národy  původu  mon- 
golského, kteří  od  nejstarších  časův  obývali  vysočinu  na  východ 

v 

Altajského  pohoří  a  na  sever  Cíny  a  dělili  se  na  kmeny  čili 
hordy  s  patriarchálním  zřízením,  založil  Temudžin  čili  Džingis- 
chán  na  sklonku  XII.  stol.  rozsáhlé  panství.  Rozšířil  své  panství 
v  jižní  Sibiři  a  části  Číny,  na  druhé  straně  od  Altaje  mohame- 
dánským  územím  až  k  Tigridu  a  Indu.  Proudy  krve  a  zříceniny 
kvetoucích  mést  označovaly  dráhu  Mongolův.  Přes  Kavkaz  pro- 
nikli také  na  severozápad,  vrhli  se  na  turecké  Kumány  čili  Plavce, 
kteří  bydleli  od  Chvalinského  moře  až  k  dolnímu  Dunaji  a  k  Olté 
a  porazili  je  i  spojená  s  nimi  ruská  knížata  nad  říčkou  Kalkou 
(při  Azovském  moři).  Část  Kumánů  nalezla  tehda  útočiště 
v  Uhrách.  Když  Džingischán  r.  1227  zemřel,  potomci  jeho  roz- 
dělili říši  na  čtyry  díly,  z  nichž  jeho  vnuk  Batu  obdržel  t.  zv. 
Kipčak,  území  sev.  Chvalinského  moře  při  řekách  Uralu  a  Volze. 
R.  1237  Batu  obrátil  se  proti  Rusům.  Jiří,  velkokníže  vladiměřský, 
padl  v  boji,  jeho  města  Moskva  a  Vladiměř  byla  za  hrozných 
ukrutností    útokem    vzata  a  rozbořena.    Potom  Batu    podmanil  si 


69 

veškeré  území  Kumáoů  při  Černém  moři,  r.  1240  dobyl  po  tuhém 
odporu  hlavního  města  ruského  Kyjeva  a  z  kořene  je  vyvrátil. 
Odtud  valily  se  zhoubné  proudy  dále  na  západ,  jmenovité  měl 
Batu  namířeno  na  Uhry,  kdež  král  Bela  IV.  popudil  hněv  jeho, 
přijav  do  své  země  uprchlé  Kumány.  I  rozdělil  vojsko  své,  které 
čítalo  na  půl  milionu  mužů,  v  několik  proudů:  sám  v  čele  hlav- 
ního oddílu  vtrhl  do  Haliče  a  průsmyky  karpatskými  do  Uher, 
jiná  oddělení  vypravil  do  Sedmihrad  a  Multanska,  aby  odtud 
útok  na  Uhry  sesílil,  třetí  proud  vedl  Peta  čili  Paidar,  rovněž 
vnuk  Temudžinův,  do  zemí  polských,  aby  z  těchto  stran  Uhrům 
nemohla  žádná  pomoc  býti  poskytnuta.  Peta  dobyl  13.  února  1241 
Sandoměře,  24.  března  Krakova.  Veliká  část  země  polské  byla 
spustošena,  obyvatelstvo  nemilosrdně  vražděno. 

Většina  panovníků  středoevropských  zameškala  v  pravý 
čas  učiniti  aspoň  nejnutnější  opatření  proti  tatarskému  přívalu. 
Král  uherský  Bela  opomenul  zavčas  obsaditi  a  opevniti  průsmyky 
karpatské;  Tataři  snadno  vnikli  do  Uher,  Bela  byl  poražen 
v  bitvě  nad  řekou  Slanou  (11.  dubna  1241)  a  Uhry  staly  se 
po  více  než  rok  dějištěm  hrozného  pustošení  a  zhovadilých  ukrut- 
ností.  Císař  Bedřich  na  zprávy  o  postupu  Tatarů  vydal  sice  vše- 
obecné provolání  *t  boji  proti  nim,  ale  sám  ničeho  platného  ne- 
podnikl, maje  stále  na  starosti  svůj  spor  s  papežem.  Jediný  český 
král  Václav  učinil  vše  možné,  aby  nebezpečí  tatarské  odvrátil 
nejen  od  svých,  nýbrž  i  od  sousedních  zemí.  Zavčas,  totiž  hned 
v  prvních  měsících  r.  1241,  zpravil  své  sousedy  o  blížícím  se 
nebezpečí  a  horlivě  je  vyzýval,  aby  se  připravili  k  obraně.  Sám 
dával  v  tom  nejlepší  příklad:  v  pomezním  lese  dal  záseky  polo- 
žiti, hrady  a  města  zdmi  a  příkopy  obehnati,  v  celé  říši  kříž 
hlásati.  Sebrav  silné  vojsko,  vytrhl  s  ním  z  Prahy,  míně  prispěti 
na  pomoc  svatu  svému,  Jindřichu  II.,  vévodovi  dolnoslezskému. 
Ten  však,  nedočkav  se  pomoci,  lehkovážně  pustil  se  s  Tatary 
v  boj  u  Lehnice  (9.  dubna),  ve  kterém  byl  poražen  a  zabit. 
V  této  bitvě  ztratil  život  též  poslední  Děpoldovec  Boleslav,  syn 
knížete  Děpolda  III. 

Král  Václav,  který  tehda  byl  vzdálen  od  bojiště  jen  den 
cesty,  mínil  i  po  porážce  vojska  slezského  na  Tatary  udeřiti. 
Tito  však  utrpěvše  značné  ztráty  v  bitvě,  neodvážili  se  nového 
boje  s  četným  vojskem  českým  a  obrátili  se  rychlými  pochody 
přes  Svídnici,    Nisu    a  Krnov  a  překročivše    říčku    Pštinu,    která 


70 


■  tehda  dělila  Moravu  od  vévodství  slezského,  obsadili  Opavsko, 
jehož  hlavní  město  Opava  bylo  vydrancováno  a  spustošeno.  Odtud 
pak  (na  počátku  května)  širokou  branou  Hranickou  zhoubný 
proud  tatarský  zasáhl  veškeru  východní  Moravu:  obyvatelstvo, 
pokud  se  neuteklo  do  lesů  nebo  na  hory,,  bylo  pobito,  ani  žen, 
ani  nemluvňat  nebylo  ušetřeno.  Tataři  pokusili  se  o  dobytí 
některých  měst,  jako  na  př,  Olomouce,  ale  tato  se  statečně  brá- 
nila; není  pochybnosti,  že  král  Václav  zavčas  postaral  se  o  vy- 
datné posádky.  Před  hradbami  olomuckými  padl  v  jakési  šarvátce 
jeden  z  královských  synů  tatarských.  Klášter  Hradišťský  byl 
zapálen,  tamější  kostel  sv.  Štěpána  rozbořen  a  četní  mnichové 
usmrceni.  Podobně  zle  vedlo  se  i  jiným  klášterům,  i  obyvatelstvu 
venkovskému  ve  dvorcích  a  po  vesnicích.  Teprve  na  konci  května 
hordy  tatarské  opustily  naši  zemi  a  vyhrnuly  se  branou  Vlárskou 
do  Uher,  kdež  se  spojily  s  hlavním  vojskem  Batuovým.  Král 
Václav  sebral  vojsko  a  vypravil  na  hranice  moravsko-uherské. 
Odtud  mínil  na  nepřítele  udeřiti;  avšak  král  uherský  sám  jej 
z  toho  zradil,  boje  se,  aby  nahodilou  porážkou  pohroma  Uher 
i  zemí  sousedních  ještě  více  nevzrostla.  Zatím  nebezpečí  od  Mo- 
ravy se  vzdálilo  tím,  že  hordy  tatarské  o  vánocích  r.  1241  pře- 
kročily zamrzlý  Dunaj  a  zaplavily  zemi  uherskou  po  pravém 
břehu  této  řeky,  odkud  s  hrozným  pustošením  pronikaly  vždy 
dále  na  jih,  pronásledujíce  krále  Belu  až  do  pobřežních  měst 
dalmatských.  V  březnu  pak  1242  veškeré  vojsko  tatarské  na 
zprávu  o  smrti  velikého  chána  Oktaje  (11.  pros.  1241)  vyklidilo 
se  z  Uher  a  překročivši  dolní  Dunaj  podél  pobřeží  Černomoř- 
ského  vrátilo  se  do  své  vlasti  východoasijské. 

Sotva  že  vichřice  tatarská  přehnala  se  přes  nivy  moravské, 
navštívena  byla  země  novým  nepřítelem.  Povždy  nepokojný  ra- 
kouský vévoda  Bedřich  II.  vtrhl  na  podzim  r.  1242  z  neznámých 
příčin  na  Moravu.  Když  však  král  Václav  s  vojskem  proti  němu 
do  pole  se  vypravil,  rakouští  rytířové  k  veliké  mrzutosti  vévo- 
dově dali  se  na  zpáteční  pochod  a  Bedřich  musil  znovu  zaslíbiti 
neteř  svou  Gertrudu  za  manželku  synu  Václavovu  Vladislavovi. 
Král  Václav  měl  tehda  velké  nesnáze  s  obsazením  biskupství 
olomuckého.  Poněvadž  také  mezi  kanovníky  olomuckými  dokázán 
byl  nemravný  život  a  jiné  nepořádky,  metropolita  Sifrid  Mohucký 
prohlásil  ještě  za  života  Robertova  celou  kapitolu  za  exkomuni- 
kovanou  a  úřadu    svého    zbavenou.    Přes    to    však    kanovníci  po 


71 


smrti  biskupa  Roberta  (1240)  přistoupili  na  základě  privilegia 
z  r.  1207  k  volbě  nového  biskupa  a  zvolili  si  jím  Viléma,  arci- 
jáhna  přerovského.  Právě  tehda  král  Václav  přiklonil  se  k  císaři 
a  s  jeho  souhlasem  Sifrid  jmenoval  biskupem  Konráda,  kanovníka 
hildesheimského.  Konrád,  když  ho  kapitola  nechtěla  uznati,  zmocnil 
se  brannou  silou  domů  kanovnických  i  kathedrály,  některé  ka- 
novníky uvěznil  a  jiné  vyhnal.  Když  po  smrti  Řehoře  IX.  papežem 
se  stal  Inocenc  IV.  (25.  června  1243),  rozkázal  pražskému  bisku- 
povi Mikuláši  i  jiným  hodnostům  církevním,  aby  Konráda  citovali 
nejdéle  do  tří  měsíců  k  zodpovídání  do  Říma. 

Zatím  stal  se  důležitý  obrat  ve  sporu  papežsko-císařském. 
Papež  Inocenc  IV.,  necítě  se  v  Římě  bezpečným,  uchýlil  se  na 
konci  r.  1244  do  Lyona,  kamž  svolal  všeobecné  koncilium  za 
tím  účelem,  aby  prohlášen  byl  císař  Bedřich  II.  za  sesazena  a 
provedena  byla  v  Německu  nová  volba.  Proto  hleděl  papež  vedle 
jiných  knížat  získati  si  také  krále  Václava.  I  dosáhl  toho  tím 
snáze,  poněvadž  právě  tehda  císař  jal  se  ucházeti  o  ruku  Gertrudý 
Rakouské,  zaslíbené  českému  princi  Vladislavovi.  Papež  Inocenc 
naproti  tomu  ochotně  slíbil  Václavovi,  že  mu  pomůže  k  dosažení 
práv  na  dědictví  rakouské  po  bezdětném  Bedřichovi.  Z  téže  pří- 
činy stalo  se  také  narovnáni  ve  sporu  o  biskupství  olomucké: 
oba  nápadníci  dosavadní,  Vilém  i  Konrád,  byli  prohlášeni  za 
sesazené  a  na  velké  doléhání  papežovo  zvolen  potomního  roku 
(1246)  za  biskupa  olomuckého  Bruno,  z  hraběcího  rodu  Holštýnsko- 
Schauenburského,  od  něhož  papež  pro  jeho  ušlechtilé  mravy, 
hlubokou  učenost  a  neobyčejnou  rozšafnost  očekával  zvelebení 
pokleslé  diecese  moravské. 

Usnesením  lyonského  koncilia  ze  dne  17.  července  1245  byl 
císař  Bedřich  II.  slavně  prohlášen  za  zbavena  trůnu,  a  22.  května 
1246  Jindřich  Raspe,  lantkrabí  durynský,  byl  od  některých  knížat 
zvolen  za  krále  německého.  Vévoda  rakouský  Bedřich,  nedbaje 
dvojího  slibu  daného  Václavovi,  dal  se  do  vyjednávání  s  císařem, 
který  jej  žádal  za  ruku  Gertrudinu.  Z  toho  vzniklo  nové  nepřá- 
telství mezi  říší  českou  a  rakouskou:  v  lednu  r,  1246  vpadlo 
české  vojsko  do  Rakous.  Vévoda  Bedřich  napadnuv  nepřátele 
mezi  Stožcem  a  Lávou,  připravil  jim  dokonalou  porážku.  Nicméně 
král  Václav  přece  dosáhl  svého  cíle:  Gertruda  Rakouská  pojala 
za  manžela  kralevice  Vladislava,  který  zatím  od  otce  svého  jme- 
nován byl  markrabím  moravským,  a  když  v  letě  téhož  roku  (1246) 


72 


vévoda  rakouský  Bedřich  II.  padl  v  bitvČ  nad  Litavou  proti 
Uhrům,  podobalo  se,  že  dědictví  rakouské  připadne  panujícímu 
rodu  českému.  Tato  naděje,  pokud  se  týkala  nároků  Vladislavo- 
vých, brzy  zase  uhasla;  neboť  mladý  markrabí  zemřel  již  na 
počátku  r.  1247  a  ovdovělá  Gertruda  pojala  brzy  potom  za 
manžela  Heřmana,  markrabí  badenského.  Markrabím  moravským 
král  Václav  jmenoval  druhého  syna  svého  Přemysla  Otakara, 
který  obral  si  Brno  za  své  sídlo. 

Král  Václav  I.,  který  dosud  státní  správě  věnoval  se  s  velikou 
péčí  i  svědomitostí,  od  nějaké  doby  valně  ochabl  v  činnosti  du- 
ševní. Hýřivým  a  rozkošnickým  životem  upadl  v  duševní  i  tělesnou 
ochablost,  a  tato  byla  jednou  z  příčin,  že  král  Václav,  kdysi 
horlivý  přívrženec  císařův,  stal  se  ochotným  vykonavatelem  roz- 
kazů papežských.  Nespokojenost  v  zemi  rostla  a  sám  kralevic 
Přemysl,  po  matce  Staufovec,  s  nelibostí  přihlížel  k  tomu,  jak 
otec  jeho  lehkomyslně  rozdával  korunní  statky  svým  důvěrníkům 
a  jak  nový  biskup  olomucký  Bruno,  spoléhaje  na  slabost  královu, 
bezohledně  vybíral  neobvyklé  desátky,  čímž  lid  se  stále  více  jitřil. 
Konečně  na  počátku  r.  1248  nespokojenost  vypukla  ve  zjevnou 
vzpouru :  četní  velmožové  čeští  i  moravští,  mezi  nimiž  byl  i  biskup 
pražský  Mikuláš,  sebrali  vojsko,  markrabí  Přemysl  postavil  se 
v  jejich  čelo  a  obsadil  Pražský  hrad,  kdež  mu  31.  července  1248 
jeho  přívrženci  holdovali  jakožto  novému  králi  českému.  Moravské 
i  uherské  pluky,  které  s  sebou  do  Čech  přivedl,  pronásledovaly 
krále  Václava  na  sever.  Zatím  však  nově  zvolený  německý  král 
Vilém  Holandský  na  rozkaz  papežův  vypravil  sklíčenému  králi 
na  pomoc  vojsko,  kteréž  u  Mostu  povstalce  porazilo  a  je  při- 
nutilo ke  zpátečnímu  tažení.  Pres  toto  vítězství  však  král  Václav 
byl  přinucen  uznati  svého  syna  za  spolukrále  a  Přemysl  učinil 
spolek  s  náčelníky  strany  staufské  v  Německu,  s  králem  Kon- 
rádem i  Otou,  vévodou  bavorským. 

Proti  těmto  velikým  úspěchům  strany  císařské  vystoupil 
papež  Inocenc  IV.  s  veškerou  rozhodností.  Markrabí  Přemyslovi 
a  jeho  přívržencům  pohrozil  klatbou  a  interdiktem,  biskupa  praž- 
ského Mikuláše,  ježto  prý  neustále  kul  pikle  proti  králi,  dal 
pohnati  k  zodpovídání  do  Lyona  a  krále  Václava  sprostil  přísahy, 
kterou  se  byl  vzdal  koruny  ve  prospěch  svého  syna.  Král  Václav 
odebral  se  počátkem  r.  1249  na  Moravu,  kdež  mocnou  oporou 
mu  byli  biskup    Bruno  a  Oldřich  Korutanský,    tou  dobou  držitel 


73 


údělu  Břeclavského.  Také  v  rakouské  Šlechtě  nalezl  četné  pří- 
vržence, mezi  nimiž  vynikali  hrabata  z  Hardeku.  Tito  obsadili 
dle  úmluvy  z  nenadání  Znojmo,  kdežto  král  Václav  z  Rakous, 
Moravy  i  některých  krajin  českých  sebral  značné  vojsko  a  táhl 
s  ním  do  Litoměřic.  Odtud  zmocnil  se  (5.  srpna)  Prahy  zradou 
oěkterých  měšťanů,  načež  Přemysl  dobrovolně  otci  se  poddal, 
a  obdržel  zase  panství  nad  Moravou.  Ale  ještě  téhož  roku  vznikla 
nová  roztržka  mezi  otcem  a  synem,  pro  kterou  Přemysl  uvězněn 
byl  na  několik  neděl  na  hradě  Zvíkově.  Teprve  r.  1250  oba  pa- 
novníci smířili  se  trvale:  Přemysl  stal  se  netoliko  samostatným 
vladařem  na  Moravě,  nýbrž  byl  přijat  od  svého  otce  i  za  spolu- 
vládce  v  Čechách. 

R.  1250  zemřel  Heřman  Badenský,  manžel  Gertrudin,  který 
jsa  náčelníkem  strany  papežské  v  Rakousích,  dosáhl  největší 
moci,  a  téhož  roku  skončil  svůj  život  také  slavný  císař  Bedřich  II., 
který  rovněž  si  osoboval  právo  na  dědictví  babenberské.  Tím 
byly  země  rakouské  a  štýrské  odkázány  samy  na  sebe  a  záleželo 
nejvíce  na  tom,  ke  komu  se  přikloní  šlechta  tamější.  V  té  příčině 
zahájil  již  od  delší  doby  jak  král  Václav,  tak  zvláště  Přemysl 
úspěšné  vyjednávání  a  přátelské  styky  s  četnými  šlechtici  ra- 
kouskými. Tak  na  př.  udělil  markrabí  moravský  r.  1249  jednomu 
z  předních  pánů  rakouských  Jindřichovi  z  Liechtenštejna  ves 
Mikulov.  Vedle  šlechty  získáni  byli  také  biskupové;  neboť  Pře- 
mysl, smířiv  se  s  otcem,  opustil  navždy  stranu  staufskou  a  při- 
držel se  papeže.  Tak  se  stalo,  že  nejváženější  velmožové  rakouští, 
světští  i  duchovní,  povolali  Přemysla  Otakara,  markrabí  morav- 
ského a  » mladšího  krále  českého  c,  aby  se  ujal  panství  v  jejich 
zemi.  Přemysl  vypravil  se  s  vojskem  do  Rakous,  přijal  holdování 
od  svých  přívržencův  a  více  hojnými  dary  a  laskavým  jednáním, 
než  mocí  brannou  uvedl  veškeru  zemi  pod  své  panství;  v  pro- 
sinci r.  1 25 1  také  Vídeň  otevřela  mu  své  brány.  Nový  vévoda 
pojal  ovdovělou  sestru  zemřelého  vévody  Bedřicha,  47letou 
Markétu  za  manželku,  čímž  také  nabyl  bohatých  allodialních 
statků  rodu  babenberského. 

Byv  uznán  za  vévodu  rakouského,  Přemysl  Otakar  pokládal 
se  též  za  oprávněného  vladaře  ve  Štyrsku.  Ale  na  tuto  zemi 
zdvihl  nároky  uherský  král  Bela  a  udeřil  s  velikým  vojskem 
uhersko-kumánským  na  Rakousy  i  Moravu.  Zatím  co  markrabí 
Přemysl  odebral  se  do  Štýrska,  aby  této  země  si  uhájil,  Kumáni 


74 

v  četných  zástupech  protáhli  zemí  moravskou,  osady  i  kláštery 
vydrancovali  a  spálili,  mnoho  lidí  povraždili  a  do  zajetí  odvlekli 
(1252).  Na  rok  1253  konány  byly  ještě  rozsáhlejší  přípravy 
k  válce.  Bela  zjednal  si  pomoc  Oty,  vévody  bavorského,  Bole- 
slava Krakovského,  Vladislava  Opolského  i  Daniela  Romanoviče, 
knížete  haličského,  jehož  syn  Roman  pojal  ovdovělou  Baben- 
berkovnu  Gertrudu  za  manželku.  Oddíl  Kumánů,  který  byl  napřed 
na  Moravu  poslán,  pobil  několik  tisíc  lidí  u  Olomouce,  kdežto 
druzí  na  útěku  před  nimi  nalezli  smrt  ve  vlnách  řeky  Moravy. 
Hlavní  vojsko  uherské,  v  jehož  čelo  postavil  se  sám  král  Bela, 
překročilo  o  něco  později  hranice  moravské  a  oblehlo  Olomouc, 
jehož  posádka  však  všechny  útoky  statečně  odrazila.  Za  to  tím 
krutěji  hordy  uherské  řádily  na  venkově.  Mnoho  osad,  kostelův 
a  klášterů  bylo  vypáleno  a  pobořeno,  nesmírná  kořist  byla  na- 
hromaděna a  odvezena,  i  zvony  s  věží  kostelních  byly  strhány 
a  odvlečeny.  Teprve  na  zakročení  .samého  papeže  učiněna  přítrž 
této  hrůzyplné  válce.  Obě  strany  přijaly  návrhy  papežovy  v  míru 
prešpurském  (1254):  Přemysl  Otakar  podržel  Rakousy,  Bela 
Štýrsko,  z  něhož  však  musil  některé  části  (Travensko,  Puttensko) 
svému  protivníku  postoupiti.  O  rok  dříve  zemřel .  král  Václav  I. 
na  svém  zámku  v  Počaplích  a  Přemysl  nastoupil  po  něm  také 
na  trůn  český. 

$  14.  Přemysl  Otakar  II. 

Přemysl  Otakar  II.  zahájil  panování  své  skutkem,  kterým 
doufal  zjednati  si  zásluhu  o  křesťanství.  Podnikl  totiž  křížovou 
výpravu  proti  pohanským  Prusům  v  čele  velikého  vojska,  slože- 
ného ze  všech  poddaných  národů,  Cechů,  Moravanů  i  Rakušanů. 
Před  tím  konán  byl  sněm  v  Brně,  na  němž  stavové,  poněvadž 
šlo  o  válku  za  hranicemi,  dali  k  ní  své  svolení.  Výpravy  té, 
jejíž  východiskem  byla  Morava,  účastnil  se  též  biskup  olomucký 
Bruno.  Sesílen  vojskem  braniborským  a  míšeňským  král  Přemysl 
dorazii  na  počátku  roku  1255  k  Elbl^gu.  Prusové  byli  poraženi 
v  bitvě  u  Rudavy,  pokořili  se,  náčelníci  jejich  přijali  křest  od 
biskupa  Bruna  a  jich  následoval  ostatní  lid.  Na  památku  této 
výpravy  založen  byl  nad  řekou  Pregolou  pevný  hrad,  jenž  nazván 
na  počest  Otakarovu  Královcem  (Kónigsberg).  Po  té  král  český 
nastoupil  zpáteční  cestu  do  svého  domova  a  již  8.  dubna  slavil 
vjezd  svůj  do  Prahy. 


75 


Zatím  štýrská  šlechta  i  měšťané  jevili  čím  dále  tím  vetší 
nespokojenost  s  panstvím  uherským  a  odhodlali  se  konečně  ode- 
vzdati zemi  svou  pod  moc  krále  Přemysla  Otakara.  Toto  nabíd- 
nutí bylo  přijato,  rakouské  vojsko  vypraveno  bylo  ďo  Štýrska 
a  Uhři  byli  ze  země  vypuzeni.  Z  toho  došlo  k  nové  válce  s  Uhryt 
k  níž  se  král  Český  od  delší  doby  připravoval.  R.  1257  vystavěna 
byla  při  řece  Moravě  pohraniční  pevnost  Hradiště.  Obě  strany 
nepřátelské  hleděly  k  nastávající  válce  získati  co  nejvíce  spojenců. 
Král  Bela  obdržel  pomoc  od  Daniela  Haličského  a  Boleslava 
Krakovského,  Přemysl  od  Oldřicha  Korutanského  a  jeho  bratra 
Filipa  Solnohradského,  Oty  Braniborského,  Jindřicha  Vratislav- 
ského a  Vladislava  Opolského.  České  vojsko  sbíralo  se  u  Písku, 
moravské  u  Pohořelic,  rakouské  stálo  u  Stožce,  a  všechna  měla 
se  spojiti  u  Lávy,  odkudž  mělo. se  společně  proti  nepříteli  vy- 
trhnouti. Aby  tomuto  spojení  zabránil,  syn  .krále  uherského  Štěpán 
s  vybraným  sborem  Uhrův  a  Kumánů  přepadl  nenadále  Rakušany 
u  Stožce  a  způsobil  jim  těžkou  porážku.  Ale  hlavní  bitva  u  Křes- 
senbrunna  (12.  července  1260)  skončila  se  rozhodnou  porážkou 
Uhrů.  V  míru,  který  brzy  potom  v  Prešpurce  byl  učiněn,  Bela 
vzdal  se  Štýrska  ve  prospěch  krále  českého.  Rok  potom  Přemysl 
Otakar,  dav  se  za  souhlasu  papežova  rozvésti  s  dosavadní  man- 
želkou svou  Markétou  Rakouskou,  která  mu  po  devítiletém  man- 
želství nepřinesla  žádného  potomstva,  pojal  za  manželku  vnučku 
krále  Bely  IV.  Kunhutu,  dceru  Rostislava  Haličského,  bána 
mačevského,  který  byl  zetěm  Bélovým.  Hlavním  prostředkovatelem 
tohoto  sňatku  byl  biskup  moravský  Bruno,  který  za  své  věrné 
služby  byl  od  krále  odměněn  četnými  statky  kolem  Hulína. 

Německo  bylo  tehda  ve  stavu  úplného  bezvládí,  slavný  rod 
Hohenstaufský  byl  na  vyhasnutí,  královská  moc  byla  vložena  od 
nesvorných  kurfirstů  do  rukou  dvou  cizích  panovníků,  Richarda 
Cornvalliského  a  Alfonsa  Kastilského,  z  nichž  žádný  o  říši  valně 
se  nestaral;  král  Přemysl  uznal  na  konec  Richarda  a  dosáhl  od 
něho  (1262)  potvrzení  všech  nově  nabytých  zemí,  zvláště  pak 
Rakous  a  Štýrska,  jakožto  lén  říšských.  Svědčí  o  státnickém 
důmyslu  Přemyslově,  že  si  dovedl  trvale  papežskou  přízeň  za- 
chovati; olomucký  biskup  Bruno  s  papežem  Urbanem  IV.  (1261 
až  1264)  byl  v  důvěrném  spojení  a  často  se  ho  za  radu  dotazoval. 
Morava  oddechla  si  od  té  doby,  co  nebylo  se  ji  již  obávati  zhoub- 
ných nájezdů  kumánských.    Král  Přemysl  ve  spolku   s  biskupem 


76 


Brunem  hledél  všemožně  k  tomu,  aby  se  země  zotavila  z  pohrom, 
jež  v  posledních  letech  utrpěla :  zakládána  města,  starším  městům 
udíleny  rozsáhlé  svobody,  stav  městský  a  řemeslnický  vůčihledě 
zkvétal,  zakládány  nové  kláštery  rozličných  řádů,  starším  štědře 
udělovány  statky  a  privileje,  při  klášteřích  zakládány  školy,  což 
vše  přispělo  ku  hmotnému  rozkvětu  naší  vlasti.  Tato  blahodárná 
činnost  měla  však  také  svou  stinnou  stránku:  vzrůst  a  rozkvět 
měst  i  klášterů  lákal  vždy  více  a  více  německých  přistěhovalců 
do  zemé,  zvláště  když  nejen  král,  nýbrž  i  biskup  prokazovali  jim 
nad  obyčej  svou  přízeň.  Král  Přemysl  Otakar  II.  byl  by  rád  říši 
své  zjednal  také  samostatnost  církevní.  Ale  záměr  jeho,  zříditi 
samostatné  arcibiskupství  ve  svých  zemích  se  sídlem  v  Olomouci, 
rozbil  se  o  odpor  arcibiskupa  mohučského,  dosavadního  metro- 
polity obou  biskupství,  pražského  i  olomuckého. 

Činnost  biskupa  Bruna  jevila  se  také  v  jiných  stranách. 
R.  1262  jmenoval  jej  král  místodržitclem  štýrským,  jímž  zůstal 
až  do  r.  1270.  Oproti  zpupné  Šlechtě  štýrské,  která  hleděla  si 
svou  volnost  zachovati,  vystupoval  přísně  a  na  jeho  radu  král 
Přemysl  pobořil  mnohé  hrady,  aby  šlechtu  učinil  svým  rozkazům 
povolnější.  Biskup  Bruno  krom  toho  zjednával  si  proti  pánům 
mocnou  oporu  tím,  že  (jako  na  Moravě,  tak  i  ve  Štyrsku)  zakládal 
nová  města  a  podporoval  všemožně  rozkvět  stavu  městského. 
Král  Přemysl  jednal  úplně  v  jeho  směru,  v  Čechách  i  na  Moravě 
pobořil  četné  hrady  pánů  neposlušných;  r.  1265  čeští  pánové 
Beneš  a  Milota  byli  ve  Vídni  náhle  zajati ;  Beneš  byl  na  morav- 
ském hradě  Veveří  popraven.  Milota  na  svobodu  propuštěn,  ano 
později  i  hojnými  milostmi  obdařen.  Když  r.  1265  vypukly  spory 
krále  Přemysla  s  Jindřichem,  vévodou  bavorským,  Bruno  v  čele 
vojska  rakouského,  štýrského  a  moravského  vtrhl  do  Bavor,  zemi 
poplenil  a  spálil  město  Reichenhall.  Když  pak  r.  1267  docíleno 
bylo  míru  s  Bavorskem  a  král  český  na  přání  papežovo  vypravil 
se  podruhé  proti  pohanským  Prusům,  i  tam  jej  doprovázel  olo- 
mucký  biskup;  ale  výprava  tato  pro  nepříznivé  počasí  neměla 
tak  skvělého  úspěchu  jako  r.  1255.  Přes  tuto  mnohostrannou 
činnost  na  venek  biskup  Bruno  dbal  přísně  o  mravnost  a  pořádek 
ve  své  diecesi.  R.  1267  konal  na  podnět  papežského  legata  Guidona 
diecesanni  synodu  v  Kroměříži,  kdež  stala  se  přísná  opatření 
proti  duchovním,  kteří  nešetřili  předpisu  církevních. 


77 


Vévoda  kraňsko-korutanský  Oldřich  byl  po  matce  své  Jitce, 
dceři  krále  Přemysla  Otakara  L,  blízkým  příbuzným  Přemysla  II. 
a  jsa  bezdětný,  ustanovil  jej  za  svého  dědice.  Byl  tu  ovšem  ještě 
mladší  bratr  Oldřichův  Filip,  který  však  stal  se  arcibiskupem 
solnohradským,  a  když  svou  vinou  této  hodnosti  pozbyl,  zvolen 
byl  přičiněním  Otakarovým  za  patriarchu  aquilejského.  Když 
r.  1 269  zemřel  vévoda  Oldřich,  král  Přemysl  na  základě  dědičných 
úmluv  vypravil  biskupa  olomuckého  Bruna,  aby  se  ujal  panství 
v  Korutanech  i  Kraňsku.  Proti  tomu  Filip,  který  neměl  k  stavu 
duchovnímu  náklonnosti,  ohlásil  odpor  a  nalezl  také  dosti  přívr- 
ženců v  nižší  šlechtě  i  v  městech  kraňských.  Mocným  spojencem 
byl  mu  Štěpán  V.,  starší  syn  Bely  IV.,  který  právě  tehda  (1270) 
po  svém  otci  nastoupil  na  trůn  uherský  a  který  uznav  za  potřebné 
zakročiti  proti  dalšímu  šíření  moci  české,  vypověděl  králi  českému 
válku.  Filip  zdvihl  boj  proti  Otakarovi  v  Korutanech  a  získal  na 
svou  stranu  i  tamějšího  správce  zemského,  brněnského  probošta 
Konráda. 

Přemysl  Otakar  vypravil  se  do  Korutan  a  Kraňska  a  obě 
země  ještě  ke  konci  r.  1270  snadno  si  podrobil.  Na  zpátečním 
pochodu  došla  ho  zpráva,  že  Uhři  náhle  s  velikou  mocí  vpadli 
do  Rakous.  Král  Přemysl  sebral  na  Moravě  vojsko  a  překročiv 
počátkem  dubna  1271  Moravu  u  Marcheka,  dobyl  za  krátko  celých 
severozápadních  Uher  až  po  Ostřihom.  Potom  překročil  pod 
Prešpurkem  na  pravý  břeh  dunajský  a  svedl  s  králem  Štěpánem 
bitvu  nad  Rabnicí  (21.  května),  ve  které  obě  strany  si  připisovaly 
vítězství.  Král  český  nastoupil  odtud  zpátečný  pochod  do  Vídně 
a  z  nedostatku  potravin  již  na  hranicích  rakouských  rozpustil 
veškeré  své  vojsko.  Byl  to  čin  nedosti  rozvážný;  neboť  Uhři  a 
Kumáni  hned  potom  vtrhli  do  Rakous,  spustošili  i  vydrancovali 
Moravské  pole  i  jižní  Moravu  až  po  hradby  brněnské.  K  dalšímu 
boji  však  král  Štěpán  necítil  se  dosti  silným  a  sám  požidal  Pře- 
mysla Otakara  za  mír,  jehož  také  bylo  docíleno:  Čechové  vy- 
klidili obsazená  města  uherská,  za  to  král  Štěpán  uznal  Přemysla 
pánem  Korutan  a  Kraňska  a  vzdal  se  všeho  spojenství  s  Filipem 
Aquilejským.  Tento  konečně  uznávaje  marnost  dalšího  odporu, 
smířil  se  s  Přemyslem  a  vzdal  se  všech  nároků  na  své  dědictví. 
Zemským  hejtmanem  v  Korutansku  a  Kraňsku  jmenován  byl 
mocný  pán  moravský  Oldřich  z  Drnholce,  který  také  Furlansko 
podrobil  moci  krále  českého. 


78 


R.  1273  král  český  zdvihl  novou  válku  proti  Uhrům* 
Lehká  jízda  kumánská  vpadla  do  Moravy,  Rakous,  Štýrska  i  Ko- 
rutan a  způsobila  všude  nesmírné  škody.  Moravská  šlechta  ještě 
před  příchodem  královým  spojila  se  s  rakouskou  a  učinila  útok 
na  Nitru  dobře  opevněnou.  Biskup  a  kanovníci  tohoto  města 
Šťastně  se  zachránili  útěkem;  veliká  část  obyvatelstva  uchýlila 
se  do  chrámu  opatřeného  hradbami  a  příkopy  a  tam  statečně  se 
bránila,  až  konečně  spojenci  moravští  a  rakouští  dvéře  vylomili, 
na  200  lidí  rozsekali  a  město  potom  zapálili.  Zatím  Kumáni 
mnoho  osad  moravských  i  rakouských  vydrancovali  a  obyvatel- 
stvo do  zajetí  uherského  odvlekli.  Oldřich  z  Drnholce  z  morav 
ského  rodu  Kouniců,  který  přivedl  na  pomoc  vojsko  ze  zemí 
alpských,  svedl  boj  s  30.000  jezdcův  uherských  a  kumánských, 
jež  vedl  Jindřich  z  Kysku,  byl  však  přesilou  poražen  a' padl  v  boji. 
Teprve  příchodem  Otakarovým,  který  přirazil  se  60.000  muži 
(v  srpnu  1273),  nastal  obrat.  Prešpurka  i  jiných  měst  podunaj- 
ských dobyto  až  po  řeku  Rábnici.  V  dobytém  Rábu  padesát 
pand,  kteří  se  v  tomto  tažení  vyznamenali,  bylo  pasováno  na 
rytíře.  Mezi  nimi  byl  také  sedmnáctiletý  levobočný  syn  Otakarův 
Mikuláš,  jemuž  dříve  již  bylo  uděleno  vévodství  opavské.  Dostav 
takto  velikou  část  západních  Uher  do  své  moci,  král  Přemysl 
navrátil  se  na  zimu  do  Cech ;  do  větších  pevných  měst  položil 
posádky,  menší  rozbořil.  Mír  s  Uhry  tehda  nebyl  učiněn,  ačkoli 
poručnická  vláda  budínská  za  něj  žádala. 

Přemysl  Otakar  II.  octl  se  na  vrcholu  své  moci.  Říše  jeho 
prostírala  se  od  Krušných  Hor  a  Krkonoš  až  po  moře  Jaderské 
i  stala  se  skutečnou  velmoci  středoevropskou.  Král  Přemysl  hleděl 
zjednati  své  moci  pevný  zaklad  tím,  že  podlomil  dosud  neobme- 
zenou  moc  šlechty  a  povznesl  naproti  tomu  stav  duchovni  i  mě- 
šťanský k  nebývalému  rozkvetu,  v  těchto  dvou  stavech  pak  hledal 
svou  oporu.  Ale  pravě  tím  vzbudil  proti  sobě  hněv  a  nenávist 
šlechty  v  zemích  českých  i  rakouských;  nepřátelství  její  pak 
padlo  mocně  na  váhu  v  rozhodném  zapasu,  který  bylo  Přemy- 
slovi podniknouti  s  novým  králem  německým  Rudolfem  Habs- 
burským, jehož  volbou  (29.  záři  1273)  ukončeno  bylo  dlouholeté 
bezvládí  v  říši  německé.  Volba  ta  stala  se  proti  vůli  krále  českého 
a  s  vyloučením  jeho  pravá  volebního.  Král  český  nemohl  býti 
v  pochybnostech,  že  kurfirstové  němečtí  i  král  Rudolf  nestrpí 
vedle  sebe  vždy  vzmáhající  se  říši  českou.  Země  alpské,  kterých 


79 


král  Přemysl  se  zmocni),  byly  dosud  pokládány  za  uprázdněné 
léno  říšské,  i  bylo  potřebí  napjati  všechny  síly,  aby  je  pro  sebe 
zachránil.  Předním  úsilím  krále  Přemysla  bylo,  aby  zachoval  přízeň 
papežovu  a  odvrátil  ji  od  Rudolfa.  K  tomu  cíli  Bruno,  biskup 
olomucký,  který  se  povždy  těšil  veliké  vážnosti  u  dvora  římského, 
odebral  se  do  Lyonu,  kdež  konalo  se  r.  1274  obecné  koncilium. 
Ale  papež  Řehoř  X.  zatím  již  rozhodl  se  pro  Rudolfa,  zvláště 
když  tento  slavnostně  vzdal  se  všech  někdejších  nároků  rodu 
Staufského  na  Itálii.' Proto  bez  ohledu  na  dosavadní  zásluhy  Pře- 
myslovy o  církev  Řehoř  X.  uznal  Rudolfa  za  krále  německého, 
a  Bruno  vrátil  se  z  Lyonu  k  svému  králi  s  nepořízenou.  Papež 
žádal  dokonce  od  krále  českého,  aby  se  Rudolfovi  podrobil,  a  jen 
v  tom  případě  nabízel  mu  své  prostřednictví  k  docílení  míru. 
K  tomu  ovšem  Otakar  přistoupiti  nemohl. 

Na  říšském  sněme  v  Norimberce  (19.  listopadu  1274) 
přijato  bylo  mezi  jiným  usnesení,  aby  král  Přemysl  Otakar 
vydal  říši  všechna  léna  říšská,  kterých  se  zmocnil  od  smrti  císaře 
Bedřicha  II.  Když  Přemysl  odpověděl  protestem  proti  volbě 
Rudolfově,  byl  prohlášen  za  zbavena  všech  říšských  zemí,  kterých 
se  zmocnil  v  čas  bezvládí,  a  král  Rudolf  udělil  počátkem  r.  1275 
léno  korutansko-kraňské  Filipovi,  kdysi  patriarchovi  aquilejskému. 
Také  mnohá  města,  četné  šlechtice  i  knížata  duchovní  v  obvodu 
panství  Otakarova  podařilo  se  Rudolfovi  od  něho  odvrátiti  a  na 
svou  stranu  převésti.  V  poslední  chvíli  dal  se  získati  Jindřich, 
vévoda  dolnobavorský,  dosud  věrný  spojenec  Otakarův.  Uherská 
vláda  poručnická  pak  hoříc  pomstou  za  předešlá  příkoří,  čekala 
jen  na  příhodnou  chvíli,  aby  zahájila  nepřátelství  proti  králi 
českému.  Krom  toho  Rudolf  získav  četná  knížata  německá,  svět- 
ská i  duchovní,  prohlásil  proti  Přemyslu  Otakarovi  říšskou  klatbu 
(24.  června  1276)  a  v  polovici  srpna  shromáždil  četné  vojsko  do 
Norimberka,  aby  odtud  zahájil  válku. 

Král  český,  který  nevěděl  o  odpadnutí  Jindřicha  Bavorského, 
očekával  nepřítele  v  západních  Cechách  a  rozložil  své  vojsko 
u  Teplé.  V  tom  však  král  Rudolf  náhle  změnil  původní  plán 
válečný,  odbočil  počátkem  září  od  Norimberka  na  jih  do  Řezná, 
kdež  mu  vévoda  Jindřich  povolil  volný  průchod  podél  Dunaje 
do  Rakous.  Z  té  strany  král  Přemysl  útoku  se  nenadal,  a  tak  se 
stalo,  že  vojsko  Rudolfovo,  které  s  velikou  rychlostí  postupovalo, 
již    18.   října    dorazilo    před    hradby    vídeňské.    Zatím   již    druhé 


80 


vojsko,  v  jehož  čele  byl  Menhart  Tyrolský  a  Albert  Gorický, 
dobylo  bez  velikého  odporu  Furlanska,  Kraňska  a  Korutanska, 
a  než  dorazilo  do  Štýrska,  prohlásilo  se  i  tam  veškeré  panstvo 
pro  Rudolfa.  Město  Vídeň  ovšem,  majíc  v  čele  statečného  sta- 
rostu Rúdigera  z  Pal  trama,  statečně  se  hájilo  po  pět  neděl.  Král 
Otakar  dal  se  z  Čech  na  kvapný  pochod  do  Rakous,  ale  nemohl 
již  obležení  Vídně  zabrániti.  Také  z  Uher  blížilo  se  dvojí  vojsko, 
jedno  mělo  vpadnouti  do  Dolních  Rakous,  druhé  na  Moravu  a  do 
Čech.  Většina  pánů  rakouských  šmahem  opouštěla  vojsko  Ota- 
karovo, které  tím  značně  seřídlo.  Ale  největší  ranou  pro  krále 
českého  byla  vzpoura  čelných  rodů  šlechtických,  která  v  poslední 
chvíli  vypukla  v  Čechách  i  na  Moravě.  Páni  neradi  snášeli  přís- 
nou vládu  Přemyslovu,    který    podporou    měst  a  klášterů    hleděl 

v 

ztenčiti  jejich  moc.  V  Cechách  mocný  rod  Vítkovců,  na  Moravě 
pan  Boreš  z  Ryznburka  s  četným  přívrženstvem  záhy  vstoupili 
ve  spojení  s  králem  Rudolfem  a  v  této  rozhodné  chvíli  za  zády 
svého  panovníka  zahájili  vzbouření.  Za  takových  okolností  jal  se 
Otakar  vyjednávati  o  mír,  který  byl  sjednán  ve  Vídni  (21.  listo- 
padu 1276);  Otakar  byl  zbaven  Rakous,  Štýrska,  Korutanska, 
Kraňska  i  marky  vindické,  ano  i  Chebska,  jehož  se  byl  rovněž 
za  interregna  zmocnil;  též  smluvena  byla  dvojí  svatba  mezi 
dětmi  Otakarovými,  Václavem  a  Anežkou,  i  Rudolfovými,  Rudol- 
fem a  Gutou.  Král  Přemysl  zbaven  byl  říšské  klatby  a  přijal 
léno  zemí  českých,  vzdav  hold  králi  Rudolfovi. 

Podmínky  míru  chovaly  samy  v  sobě  zárodek  nových  sporů. 
Král  Přemysl  potrestal  hlavní  náčelníky  vzpoury  českomoravské; 
zejména  Boršovi  z  Ryznburka  byly  na  základě  soudního  výroku 
pro  velezrádu  zabaveny  všechny  statky  na  Moravě;  ony,  které 
se  prostíraly  na  blízku  Uh.  Brodu,  byly  tomuto  pomeznímu 
městu  přiděleny  k  zlepšení  a  rozmnožení  obranných  prostředků. 
Král  Rudolf  zastával  se  amnestovaných,  naproti  tomu  Otakar 
popíral  mu  pravá  míchati  se  do  vnitřních  záležitostí  českých. 
Obě  strany  připravovaly  se  k  nové  válce.  Král  Rudolf  obnovil 
válečnou  smlouvu  s  králem  uherským  Ladislavem,  rovněž  byl  si 
jist  vydatnou  vojenskou  pomocí  ze  všech  zemí  alpských.  Král 
český  získal  za  spojence  některá  knížata  slezská  i  polská,  markrabí 
braniborského,  míšeňského,  ano  i  vévodu  bavorského  Jindřicha 
i  jiná  knížata  německá,  která  počala  s  nedůvěrou  hleděti  ke  vzrů- 
stající moci  Rudolfově.  Ano  i  někteří  pani  rakouští,  v  jichž  čele 


81 

byl  maršálek  zemský  Jindřich  z  Kuenringa,  pak  četní  měšťané 
vídenští,  především  statečný  Paltram,  znovu  se  prohlásili  pro 
krále  českého.  Král  Otakar  vědél  o  nesnázích  svého  odpůrce  a 
proto  hleděl  co  nejdříve  do  pole  vyraziti.  Odebral  se  v  lednu 
1278  do  Brna,  kdež  konal  obecný  sněm  stavů  moravských,  svět- 
ských i  duchovních,  velmi  hojně  navštívený.  V  Brně  bylo  také 
shromaždisko  veškerého  vojska  Otakarova,  které  koncem  července 
vedeno  samým  králem  odtud  vytrhlo.  Vojsko  táhlo  z  Brna  údolím 
Svratky  a  Dyje  k  rakouské  pevnosti  Lávě,  které  teprve  po  12 
dnech  bylo  dobyto.  Tím  Otakar  ponechal  králi  Rudolfovi  kýže- 
ného času,  aby  se  mohl  spojiti  s  vojskem  uherským.  Obě  spojená 
vojska  přešla  na  Moravské  pole  a  svedla  s  vojskem  českým, 
které  zatím  tam  dorazilo,  rozhodnou  bitvu  mezi  Suchými  Kruty 
a  Jedenspeigem  (26.  srpna  1278).  Na  straně  Rudoltově  byla  pře- 
vaha početní,  za  to  měli  Čechové  četnější  a  dokonalejší  těžkou 
jízdu.  Tato  s  jádrem  pěchoty,  ve  které  nalézali  se  také  Moravané, 
donutila  pravé  křídlo  Rudolfovo  k  ústupu,  na  kterém  sám  král 
přišel  v  nebezpečí  života.  Zavčas  však  vyrazila  německá  záloha, 
vedená  Oldřichem  Kapellským,  a  odtiskla  postupující  pluky  české 
k  řece  Moravě,  ve  které  četní  rytíři  čeští  nalezli  hrob.  Král 
Přemysl  vida,  že  jest  bitva  pro  něj  ztracena,  vrhl  se  hrdinsky 
v  nejkrutější  boj,  v  němž  byl  ubit  od  svých  osobních  nepřátel 
ze  šlechty  rakouské.  Král  Rudolf  dal  tělo  jeho  převézti  do  Vídně, 
kdež  bylo  nabalsamováno  a  teprve  o  velikonocích  r.  1279  na 
žádost  českých  pánů  do  Znojma  převezeno  a  u  Minoritu  po- 
chováno 

$  15.  Král  Václav  II  a  III 

Králové  Rudolf  a  Ladislav  pronásledovali  zbytky  nepřátel- 
ského vojska  s  velikou  rychlostí  až  na  Moravu,  na  jejíchž  hra- 
nicích stanuli  již  druhého  dne  po  bitvě,  onen  ve  Valčících,  tento 
v  Lávě.  Tam  přiměl  král  Rudolf  svého  spojence  k  návratu ; 
neboť  kruté  řádění  divokých  Kumánů  v  dobyté  zemi  bylo  mu 
samému  na  obtíž.  Ale  německé  vojsko  nevedlo  si  o  nic  mírněji. 
Na  cestě  k  Brnu  bylo  páleno  a  drancováno ;  jmenovitě  Pohořelice 
lehly  tehda  úplně  popelem.  A  přece  nenalézal  Rudolf  na  Moravě 
nikde  odporu.  Všechna  větší  města,  jako  Znojmo,  Brno,  Jihlava, 
Olomouc,  Přerov  a  j.  ochotně  se  mu  podrobila,  začež  byla  mno- 

6 


82 


hými  privileji  od  něho  obdařena,  ano  Brno  bylo  povýšeno  za 
svobodné  říšské  město.  Také  biskup  Bruno  a  za  jeho  příkladem 
zemští  stavové  složili  římskému  králi  přísahu  věrnosti.  Král 
Rudolf  potom  prohlásil,  že  podrží  Moravu  v  náhradu  za  válečné 
útraty  ve  vlastní  správě  tak  dlouho,  pokud  by  nedospěl  syn 
padlého  krále  Václav,  jemuž  bylo  tehda  sedm  let.  Z  Moravy  král 
Rudolf  dal  se  na  výpravu  do  Čech.  Poručnické  vlády  za  nezle- 
tilého krále  Václava  II.  chopil  se  markrabí  braniborský  Ota,  syn 
sestry  Otakarovy,  od  něho  již  dříve  k  tomu  splnomocněný.  Král 
Rudolf  zatím  dorazil  z  Jihlavy  na  Čáslav  do  Sedlce  u  Kutné 
Hory,  kamž  uchýlila  se  též  královna  Kunhuta  i  se  synem  Václavem, 
dovolávajíc  se  jeho  ochrany  proti  Otovi  Braniborskému.  Tento 
vypravil  se  v  čele  vojska  českého  z  Prahy  ke  Kolínu.  Ale  smlouvou 
u  Sedlce  dosaženo  bylo  mezi  oběma  stranami  narovnání.  Ota 
Braniborský  uznán  byl  na  pět  let  poručníkem  krále  Václava  a 
vladařem  v  Čechách.  Král  Rudolf  dostal  náhradou  válečných 
útrat  rovněž  na  pět  let  Moravu  ve  svou  správu.  Umluvený  dříve 
sňatek  mezi  dětmi  Rudolfovými  a  Otakarovými  byl  tu  skutečně 
vykonán.  Opavsko,  které  dosud  náleželo  vévodovi  Mikulášovi, 
dlícímu  v  uherském  zajetí,  přiřčeno  bylo  královně  Kunhutě 
v  užívání. 

Pět  let  poručnické  vlády  Oty  Braniborského  v  Čechách 
patří  k  ne j nešťastnějším,  jež  kdy  země  tato  zakusila.  Šlechta 
česká,  dosud  držená  na  uzdě  pevnou  rukou  Otakarovou,  ucítivši 
uvolnění,  chopila  se  pěstního  práva  a  naplnila  zemi  loupežemi, 
požáry  a  vraždami.  Ota,  muž  povahy  lakomé  a  násilnické,  nečinil 
jí  v  tom  žádných  překážek,  aby  nabyl  úplné  volnosti  k  provádění 
svých  záměrů.  Především  hleděl  obohatiti  se  drancováním  pokladů 
chrámových  i  klášterních.  Královnu  Kunhutu,  která  se  vzpírala 
jeho  moci,  odvezl  (v  únoru  1279)  i  se  synem  Václavem  násilím 
na  hrad  Bezděz.  Odtud  sice  královna  již  po  dvou  měsících  unikla 
na  Moravu,  kdež  se  domáhala  ochrany  krále  Rudolfa  i  stavů 
moravských,  kteří  již  chystali  se  vytrhnouti  válečně  proti  Otovi. 
V  tom  však  došla  zpráva,  že  surový  markrabí  odvedl  nedospělého 
a  tělem  slabého  krále  Václava  do  Braniborska,  kdež  s  ním  ne- 
lidsky nakládal,  správu  Čech  pak  svěřil  bojovnému  biskupovi 
braniborskému  Gebhardovi,  za  něhož  hordy  braniborské  dopouštěly 
se  nejhorších  násilností.  Královně  Kunhutě  nezbylo,  nežli  odebrati 
se  na  svůj    úděl   opavský,    dříve  jí  od  krále    Rudolfa    vykázaný, 


83 


kdež  obrala  si  za  své  sídlo  Hradec  a  pod  ochranou  moudré  správy 
biskupa  Bruna  vládla  ke  spokojenosti  všeho  obyvatelstva.  Když 
pak  vrátil  se  z  uherského  zajetí  vévoda  Mikuláš,  pobočný  syn 
krále  Přemysla,  podvolili  se  oba,  on  i  Kunhuta,  rozhodčímu  slovu 
biskupa  Bruna  i  ostatních  stavů  moravských  a  vládli  společně 
na  Opavsku. 

Aby  neblahému  stavu  v  Čechách  přítrž  učinil,  odhodlal  se 
král  Rudolf  zakročiti  osobně  a  vypravil  se  (na  podzim  1280) 
s  velikým  vojskem  z  Vídně  do  Čech.  Markrabí  Ota  byl  nucen 
učiniti  narovnání  (o  novém  roce  1281),  v  němž  svolil  k  vypově- 
zení všech  Němcft,  kteří  nebyli  v  zemi  usedlí,  a  přenesl  správu 
zemskou  na  pražského  biskupa  Tobiáše  z  Bechyně  a  na  vrchního 
komořího  Děpolta  z  Ryznburka;  zároveň  slíbil  za  náhradu  15000 
hřiven  stříbra  přivézti  Václava  do  Prahy  a  odevzdati  jej  bisku- 
povi Tobiášovi  k  vychování.  Ale  tomuto  slibu  dostál  teprve  po 
dvou  letech,  když  doba  poručnické  vlády  jeho  byla  na  sklonku  ; 
teprve  v  květnu  1283  Pražané  uvítali  s  jásotem  příchod  svého 
krále. 

Pokud  žil  biskup  olomucký  Bruno,  který  pevnou  rukou  vedl 
svěřenou  sobě  správu  zemskou,  Morava  těšila  se  lepšímu  klidu 
a  pořádku  nežli  Čechy.  Ale  r.  1281  zemřel  Bruno  a  nástupcem 
jeho  na  stolci  biskupském  stal  se  Dětřich  z  rodu  českých  Vítkovců 
(1281  —  1302).  Správcem  Moravy  jmenoval  král  Rudolf  svého  zetě 
Alberta  Saského.  Země  stala  se  od  smrti  Brunovy  dějištěm  roz- 
ličných násilností  a  přechvatů,  kterých  se  dopouštěli  četní  páni 
a  rytíři  v  zemi.  Nejčelnější  z  nich,  jako  Gerhard  z  Obran  a  Milota 
z  Dědic,  byli  od  Alberta  uvrženi  do  vězení.  Krom  toho  časté 
války  a  neúrody  vzbudily  v  Čechách  i  na  Moravě  hlad  a  mor, 
který  zvláště  v  letech  1281  a  1282  krutě  řádil,  tak  že  ani  nebylo 
rukou  k  pochování  zemřelých.  Vévoda  Albert  staral  se  poctivě 
o  obnovení  pořádku  veřejného  a  konal  pravidelně  zemské  soudy. 
Zůstal  však  jen  dvě  léta  gubernatorem  moravským.  Na  podzim 
r.  1283,  když  králi  Rudolfovi  byla  vyplacena  zástavní  summa 
40.000  hřiven  stříbra,  převzal  mladý  král  Václav  také  Moravu 
ve  svou  správu.  Nevlastnímu  bratru  Václavovu  Mikuláši  bylo 
potvrzeno  držení  údělu  opavského. 

Ale  ani  potom  nebylo  trvalého  pokoje  dosaženo.  Páni  a 
rytíři  jali  se  znovu  páchati  rozličné  násilnosti  a  provozovati  surové 
pěstní  právo.  Mezi  těmi  opět  vynikl   Gerhard  z  Obran,  který  se 

6» 


84 


svého  hradu  nedaleko  Brna  konal  časté  loupeže  a  celé  údolí  řeky 
Svitavy  naplňoval  postrachem.  Teprve  r.  1286  král  Václav  pomocí 
pana  Závise  z  Falkenštejna  donutil  jej  k  pokoření.  Ještě  po  smrti 
jeho  (1 29 1)  hrad  Obřanský  stal  se  útočištěm  pověstných  lupičův 
i  byl  r.  1 3 10  od  brněnských  měšťanův  útokem  vzat  a  rozbořen. 
Podobný  osud  jako  Gerhardovi  připraven  byl  panu  Bedřichovi 
z  Linavy  na  hradě  Helštýně  (u  Lipníka),  Bedřichu  ze  Šonburka 
na  hradě  Borisové  (u  Mor.  Třebové),  založeném  od  Boreše 
z  Ryznburka,  a  jiným  lupičům  zase  na  hradě  Hostýne  (u  Zábřeha). 
Klášter  rajhradský,  od  několika  let  mnichy  opuštěný,  obsazen 
byl  asi  400  lupiči;  Závis  z  Falkenštejna  nočním  útokem  budovy 
dobyl,  lupiče  schytal  a  dal  pověsiti  nebo  stíti.  Hradu  Frajštýna 
nad  Dyjí  (j.  Bítova)  dobyto  bylo  pomocí  Albrechta  Rakouského 
(1286). 

Pan  Závis  z  Falkenštejna  byl  té  doby  vlastním  vladařem 
v  říši  českomoravské.  Za  krále  Přemysla  Otakara  II.  shledáváme 
jej  spolu  s  ostatními  Vítkovci  v  táboře  povstalců.  Byv  proto 
z  Čech  vypovězen,  odebral  se  r.  1281  ke  dvoru  ovdovělé  královny 
Kunhuty  v  Opavsku  a  byl  od  ní  jmenován  purkrabím  hradeckým. 
Po  příchodu  krále  Václava  do  Čech  (1283)  královna  Kunhuta, 
která  zatím  pojala  Závise  za  manžela,  vymohla  mu  u  svého  syna 
i  přístup  ke  dvoru.  Tam  nabyl  záhy  velmi  mocného  postavení 
a  zjednal  také  svým  přátelům  vynikající  úřady  zemské.  Marně 
snažila  se  protivná  strana,  v  jejíž  čele  stál  pan  Burkhart  z  Janovic, 
podlomiti  tuto  velkou  moc.  I  po  smrti  královny  Kunhuty  (1285) 
dovedl  si  Závis  udržeti  důvěru  královu.  R.  1287  přivezena  byla 
manželka  krále  Václava  Guta,  dcera  krále  Rudolfa,  do  Čech  a 
konala  (4.  července)  slavný  vjezd  do  Prahy.  Od  té  doby  poklesla 
moc  Závišova;  opavský  vévoda  Mikuláš,  od  delší  doby  osobní 
nepřítel  Závišův,  hleděl  králi  Václavovi  namluviti,  že  Závis  ukládá 
jemu  o  korunu,  ano  dokonce  i  o  život.  Závis  vida,  jak  se  mu 
doma  hroutí  půda  pod  nohama,  vyhledával  opory  za  hranicemi. 
Především  spřátelil  se  s  uherským  králem  Ladislavem  IV.  a  vy- 
žádal si  sestru  jeho  Alžbětu  za  manželku.  Potom  obral  si  trvalé 
sídlo  na  zámku  Svojanovském  při  pomezí  českomoravském.  Když 
se  mu  z  nového  manželství  narodil  syn,  chtěje  křest  jeho  nád- 
herně oslaviti  v  jakémsi  pomezním  městě  moravsko-uherském* 
pozval  na  tuto  slavnost  krále  uherského  i  českého.  Zatím  však 
rozšířila  se  pověst,  že  tato  slavnost  má  býti  pastí,  do  které  mínil 


85 


Závis  krále  Václava  vlákati,  aby  jej  o  život  připravil.  Václav 
asi  uvěřil  této  pověsti;  neboť  když  Závis  do  Prahy  se  odebral 
a  osobně  mu  své  pozvání  přednesl,  dal  jej  náhle  zatknouti  a  do 
Bílé  věže  uvrhnouti.  Z  toho  vzbouřila  se  část  šlechty,  v  jejíž  čele 
byli  bratří  ZáviŠovi  Vítek  a  Čeněk.  Král  Václav  chopil  se  rázného 
prostředku :  za  pomoci  krále  Rudolfa  Habsburského  sebráno  bylo 
vojsko  a  velení  jeho  svěřeno  Mikuláši,  vévodovi  opavskému,  který 
na  rada  krále  německého  vodil  spoutaného  pana  Závise  před 
hrady  zpurných  šlechticův  a  hrozil  jej  popraviti,  nevydaji-li  jich. 
Takovým  způsobem  bylo  několika  hradu  dobyto.  Když  však 
vojsko  dorazilo  ke  hradu  Hluboké,  nedaleko  Českých  Budějovic, 
kdež  velel  bratr  Závišův  Vítek,  odepřeno  bylo  vydání  hradu 
i  přes  onu  hrozbu.  Na  rozkaz  králův  dal  tedy  vévoda  Mikuláš 
pana  Závise  z  Falkenštejna  stíti  (24.  srpna  1290),  načež  tvrz 
Hluboká  se  vzdala  a  také  ostatní  vzpoura  již  snadno  byla  potlačena. 

Král  Václav  IL  od  té  doby  obracel  veškeru  péči  ku  blahu 
svých  poddaných,  byl  starostliv  o  řádné  vykonávání  a  zachová- 
vání zákonů.  Podporoval  rozkvět  měst  za  příkladem  otce  svého 
Přemysla  Otakara  IL;  města  moravská  Brno,  Olomouc,  Litovel, 
Jevíčko  těšily  se  přízni  králově.  Král  Václav  zvelebil  též  hor- 
nictví, kteréž  upravil  moudrými  zákony.  Stříbrné  doly  kutnohorské 
přinášely  za  něho  velký  užitek.  Také  o  mincovnictví  zjednal  si 
velké  zásluhy.  Upustil  trvale  od  zlozvyku  tehdejších  panovníků, 
měniti  často  minci,  což  se  dalo  na  velkou  škodu  poddaných  a 
zavedl  pevnou  soustavu  mincovní,  dle  kteréž  raženo  bylo  ze 
hřivny  stříbra  po  šedesáti  groších  a  tyto  po  12  denárech;  české 
peníze  nabyly  za  hranicemi  záhy  velmi  dobré  pověsti  a  opano- 
valy téměř  po  300  let  peněžní  trh  v  střední  a  východní  Evropě. 
Dosavadní  mincovny  v  Brně,  Opavě,  Jihlavě  a  v  Olomouci  byly 
zrušeny  a  zřízeno  jednotné  ražení  peněz  v  Kutné  Hoře  pro  celou 
říši.  Václav  II.  také  zamýšlel  sestaviti  stálý  psaný  zákon  pro 
soudy  zemské  a  povolal  za  tím  účelem  do  země  slavného  vlaského 
právníka,  mistra  Gozzia  z  Orvieta;  ale  tento  záměr  rozbil  se 
o  odpor  šlechty,  kteráž  ve  svém  zájmu  raději  setrvala  při  dosa- 
vadní právní  nejistotě.  Také  o  šíření  osvěty  král  horlivě  dbal, 
jenže  hlavní  jeho  pokus  v  té  příčině,  založiti  »  generální  učenic 
(universitu)  při  chrámě  sv.  Víta,  pro  rozličné  překážky  nedošel 
svého  uskutečnění. 


86 


Přízně  svého  tchána,  krále  Rudolfa,  Václav  II.  užil  k  tomu, 
že  na  říšském  snétně  1290  úřad  číšnický  i  hodnost  kurfirstská 
králi  českému  zase  byly  přiřčeny,  a  tak  dílem  odčiněna  byla 
křivda,  spáchaná  kdysi  na  králi  Přemyslovi  II.  Synu  Rudolfovu, 
Albrechtovi,  vévodovi  rakouskému  a  štýrskému,  král  Václav  1L 
osobně  nebyl  nakloněn  a  nepřál  si  v  zájmu  své  říše  mocného 
Habsburkovce  na  trůně  německém.  Poněvadž  pak  s  ním  i  ostatní 
kurfirstové  podobně  smýšleli,  zvolen  byl  po  smrti  Rudolfové 
(1 29 1)  nikoli  jeho  syn,  nýbrž  chudý  hrabě  nasavský  Adolf. 

S  větším  ještě  úspěchem  král  Václav  zasáhl  do  věcí  polských. 
Bylať  mu  již  dříve  půda  v  říši  polské  připravena:  r.  1289  Ka- 
zimír, vévoda  bytomský,  r.  1291  pak  oba  bratří  jeho,  Měšek 
Těšínský  a  Boleslav  Opolský,  uznali  nad  sebou  vrchní  panství 
krále  českého.  Za  zrnatkův,  které  vznikly  tehda  mezi  Piastovci 
o  korunu,  král  Václav  vypravil  vojsko  do  Krakova,  který  bez 
odporu  byl  obsazen  pluky  českými;  Sandoměřska  však  zmocnil 
se  Vladislav  Lokietek.  R.  1 292  Václav  II.  postavil  se  sám  v  čelo 
vojska  a  provázen  jsa  Mikulášem  Opavským  i  oběma  biskupy, 
Tobiášem  Pražským  a  Détřichem  Olomuckým,  konal  slavný  vjezd 
do  Krakova,  kdež  mu  bylo  od  stavů  holdováno;  potom  udeřil 
na  Sieradz,  sídlo  Vladislava  Lokietka,  města  dobyl,  Vladislava 
zajal  a  propustil  teprve  potom  na  svobodu,  když  uznal  rovněž 
vrchní  panství  české  a  vzdal  se  všech  nároků  na  Krakovsko  a 
Sandoměřsko. 

Nenahlý,  ale  patrný  vzrůst  moci  české  způsobil,  že  sousedé 
Václavovi  více  než  kdy  před  tím  vyhledávali  jeho  přátelství  a 
spojenstvl.  Ano  i  hrdý  a  drsný  vévoda  rakousko-štyrský  Albrecht 
neubránil  se  tomuto  dojmu.  Také  u  Václava  jevilo  se  tehda 
smýšlení  Albrechtovi  poněkud  příznivější.  Obrat  způsobil  té  doby 
nově  jmenovaný  dvorní  kancléř  český  Petr  Aspelt,  dosud  biskup 
basilejský.  V  dřívějších  dobách  býval  tělesným  lékařem  a  ka- 
planem při  dvoře  krále  Rudolfa  Habsburského.  Když  r.  1296 
farní  chrám  brněnský  u  sv.  Petra  od  olomuckého  biskupa  Détřicha 
povýšen  byl  za  kolegiátní,  stal  se  tam  Petr  Aspelt  prvním  pro- 
boštem. Král  Václav  pak  počátkem  r.  1297  jmenoval  jej  svým 
dvorním  kancléřem  čili  protonotářem.  V  tomto  důležitém  úřadě 
Petr  působil  pro  shodu  česko- rakouskou.  Výsledky  této  činnosti 
záhy  se  objevily.  Dne  2.  června  1297  král  Václav  dal  se  se  svou 
manželkou    Gutou    slavnostně  korunovati  v  Praze  od  arcibiskupa 


87 


mohučského  Gerharda.  Za  těchto  slavností,  jejichž  nádhera  a 
obrovský  náklad  dle  svědectví  vrstevníků  byly  neslýchány,  čtyři 
kurfirstové,  kteří  se  tehda  v  Praze  sešli,  mohučský,  saský,  bra- 
niborský a  český,  vyzvali  vévodu  Albrechta,  rovněž  přítomného, 
aby  se  zbraní  v  rukou  svrhl  Adolfa  Nasavského  a  sám  se  na 
trůn  německý  povznesl.  Králi  Václavovi  slíbil  Albrecht  dáti  zá- 
stavou Chebsko  a  některá  území  v  Míšensku.  Těmito  úmluvami 
byl  osud  Adolfův  spečetěn.  Následovalo  sesazení  jeho  od  většiny 
kurfirstů  v  Mohuči,  a  když  pokusil  se  proti  Albrechtovi  se  zbraní 
v  rukou  uhájiti  si  koruny,  válečné  štěstí  jej  opustilo.  V  bitvě 
u  Gollheima  (1298)  Adolf  padl  a  protivník  jeho  Albrecht  po- 
zdvižen byl  na  trůn  německý. 

Nastalého  klidu  a  pokoje  král  Václav  ze  všech  sil  hleděl 
užiti  ku  vnitřnímu  zvelebení  své  říše.  O  tom  svědčí  blahodárná 
činnost  jeho  na  Moravě.  R.  1298  vydána  zase  celá  řada  nových 
privilejí  pro  Brno,  Olomouc,  Hlubšice  (Leobschíitz)  a  j.  Tehda 
také  Opavsko  připojeno  bylo  opět  přímo  k  Moravě,  ježto  vévoda 
Mikuláš  zaopatřen  byl  v  nově  nabytém  panství  polském.  Podobně 
jako  městům,  též  klášterům  moravským  dobře  se  dařilo  za  pečlivé 
vlády  Václava  IL  Za  posledních  Přemyslovců  veškeré  duchovenstvo 
české  i  moravské  zbaveno  bylo  placení  daně;  stálými  štědrými 
odkazy  i  jinými  darováními  od  krále,  šlechty  i  měšťanstva  na- 
hromadilo se  velké  bohatství  tehdejší  církve  v  našich  zemích. 

R.  1296  zemřel  nejmocnější  ze  všech  údělných  knížat,  Pře- 
myslav  Velkopolský,  který  se  před  rokem  dal  ve  Hnězdně  ko- 
runovati za  krále.  Poněvadž  zanechal  jedinou  dceru  Richsu, 
nastaly  nové  boje  o  jeho  dědictví.  Šlechta  velkopolská,  nabyvši 
přesvědčení,  že  jen  mocný  panovník  dovede  si  pořádek  vynutiti, 
nabídla  králi  Václavovi  ruku  kuéžny  Richsy  (královna  Guta  ze- 
mřela r.  1297  nedlouho  po  korunováni)  a  s  ní  zároveň  trůn 
velkopolský.  Václav  přijal  toto  nabídnutí,  vtrhl  s  vojskem  do 
Velkopolská,  zmocnil  se  země  po  některém  odporu  a  uvedl  také 
Pomořansko  i  Kujavsko  pod  své  panství.  Potom  konal  slavný 
vjezd  do  staroslavné  metropole  Hnézdenské  a  dal  se  tam  za  pří- 
tomnosti četné  šlechty  i  biskupů  zemských  od  arcibiskupa  hně- 
zdenského  za  krále  korunovati  (1300).  Odebrav  se  do  Poznaně, 
slavil  tam  zasnoubení  své  s  princeznou  Richsou.  Místodržitelem 
velkopolským  jmenován  byl  vévoda  Mikuláš,  kdežto  v  Krakovsku 
a  Sandoměřsku  na  čas  správu  vedl  moravský  pán  Oldřich  z  Boskovic. 


88 


Vladislav  Lokietek,  který  se  postavil  českému  panství  na  odpor, 
byl  z  vlastního  údělu  svého  vypuzen  a  utekl  se  do  Říma  pod 
ochranu  papeže  Bonifáce  VIII.  Tak  sloučil  král  Václav  II.  až  na 
některá  vévodství  slezská  veškeren  národ  polský  pod  svým  žezlem ; 
říše  jeho  sahala  od  Šumavy  až  po  viselský  Buh  a  po  moře 
Baltské. 

Sotva  že  Václav  (koncem  r.  1 300)  vrátil  se  domů  z  vítězné 
výpravy  polské,  již  naskytla  se  mu  příležitost  k  nabytí  jiného 
rozsáhlého  panství.  V  lednu  r.  1301  zemřel  uherský  král  Ondřej  III., 
poslední  mužský  potomek  rodu  Arpádova,  a  část  velmožův  uvá- 
živši, že  král  český  jest  synem  Kunhuty,  vnučky  krále  Bely  IV., 
odhodlala  se  nabídnouti  mu  trůn  uherský.  Deputace  magnátů, 
v  jejichž  čele  byl  Jan,  arcibiskup  kaločský,  a  říšský  palatin  Matěj 
Cák  z  Trenčína,  přijata  byla  od  krále  Václava  v  moravském 
městě  Hodoníně  při  hranicích  uherských.  Václav  nepřijal  pro 
sebe  podávané  koruny,  ale  nabídl  stavům  uherským  za  krále 
svého  dvanáctiletého  syna  Václava,  který  byl  zasnouben  s  Alžbětou, 
jedinou  dcerou  zemřelého  krále  Ondřeje  III.  Deputace  přijala 
tento  návrh  a  mladý  kralevic  byl  (27.  srpna  1301)  ve  Stol.  Bě- 
lehradě od  arcibiskupa  kaločského  korunován  za  krále  uherského 
jménem  Ladislava  V.;  nový  král  obral  si  ihned  Budín  za  svou 
residenci. 

Tyto  neslýchané  úspěchy  krále  Václava  II.  vzbudily  mu 
ovšem  zapřísáhlé  odpůrce.  Papež  Bonifác  VIII.,  který  mínil  do- 
saditi v  Uhrách  na  trůn  Karla  Roberta  Anjouského, .  prohlásil 
volbu  Ladislava  V.  za  neplatnou  i  jeho  korunování  a  zbavil  jeho 
poddané  závazku  věrnosti.  Vedle  toho  ujal  se  Vladislava  Lokietka, 
který  se  byl  pod  jeho  ochranu  utekl,  a  zakázal  Václavovi  II., 
aby  se  bez  jeho  přivolení  nazýval  králem  polským.  Také  král 
německý  Albrecht  ve  vzrůstu  moci  české  domníval  se  viděti 
nebezpečí  pro  svou  dědičnou  moc  v  zemích  rakouských.  Václav 
měl  se  vzdáti  Uher  i  Polska,  vydati  Míšeňsko  i  Cheb  a  odváděti 
říši  německé  povinný  prý  desátek  z  dolů  kutnohorských  anebo 
se  z  něho  vykoupiti  80000  hřivnami  stříbra. 

Zatím  v  Uhřích  pod  dojmem  bully  papežské  četní  přívrženci 
syna  jeho  opouštěli,  ano  i  nejčelnější  z  nich  Matouš  Trenčanský 
přidal  se  ke  Karlu  Robertovi.  Mladý  král  byl  na  konec  od  ne- 
přátel na  hradě  Budinském  obležen.  Král  Václav  odebral  se 
(v   květnu    1304)   do    Brna,    kdež  uradil   se    se   svým    kancléřem 


89 


Petrem  o  potřebných  opatřeních.  Odtud  vytrhl  v  čele  četného 
vojska,  z  Čech  a  Moravy  sebraného,  k  tvrzi  Mikulovské,  kterouž 
držel  přívrženec  Albrechtův,  Jindřich  z  Lichtenštejna,  a  dobyv 
jí,  v  červnu  překročil  hranice  uherské.  Rychlými  pochody  táhl 
po  levém  břehu  dunajském,  u  Parkaně  překročil  řeku,  dobyl 
Ostřihoma  a  za  krátko  dorazil  do  Budína,  odtud  pak  odvezl  syna 
svého  i  s  korunními  odznaky  do  Čech. 

Než  se  Václav  do  Prahy  navrátil,  dorazil  již  král  Albrecht 
se  silným  vojskem  v  Německu  sebraným  přes  Řezno  a  Linec 
k  Budějovicům.  Současně  syn  jeho  Rudolf  učinil  smlouvu  s  Karlem 
Robertem,  dle  níž  tento  zavázal  se  ku  vpádu  do  zemí  Václavových. 
Ještě  v  srpnu  t.  r.  překročily  divoké  hordy  uherské  řeku  Moravu 
a  Dyji  a  řádily  v  zemi  neslýchaným  způsobem.  Malá  tvrz  Jaro- 
slavice  nad  Dyjí,  kamž  obyvatelstvo  z  nejbližšího  okolí,  zvláště 
ženy,  se  uchýlilo,  byla  obležena.  Posádka  bránila  se  zoufale  a 
konečně  zatarasila  se  v  opevněném  kostele.  Ale  dřevěná  ohrada 
jeho  byla  snadno  zapálena,  a  nešťastné  ženy  zvolily  raději  smrt 
v  plamenech,  nežli  by  se  byly  vydaly  surovcům  na  milost  a  ne- 
milost.  Veškeré  Břeclavsko  bylo  tímto  nepřítelem  zaplaveno  a 
hrozně  pustošeno.  Jindřich  Lichtenštejnský,  přívrženec  Albrechtův, 
který  znovu  zmocnil  se  Mikulova,  marně  snažil  se  dalším  ukrut- 
nostem  zabrániti.  Nepřehledné  roje  Kumánů  přivalily  se  až  k  Brnu 
a  dobyly  Ivančic,  kdež  opět  mnoho  lidí  nalezlo  smrt  v  plamenech. 
Pouze  na  panství  kláštera  třebíčského  bylo  27  osad  spáleno  a 
z  jižní  Moravy  na  6000  lidí  pohubeno  neb  do  zajetí  odvlečeno. 
Biskup  olomucký  Jan  obrátil  se  s  prosbou  ke  králi  Albrechtovi, 
aby  zabránil  hroznému  řáděni  svých  spojenců.  Albrecht  dověděv 
se,  že  Uhři  nemíní  se  dalšího  boje  súčastniti,  nýbrž  s  uchvácenou 
kořistí  domů  se  vrátiti,  vypravil  za  nimi  oddíl  vojska  vedením 
hraběte  Menharta  z  Ortenburka,  který  lupiče  šťastně  v  Rakousích 
dostihl  a  aspoň  zajatce  z  jejich  moci  osvobodil. 

Ostatní  vojsko  Karla  Roberta  i  vévody  Rudolfa  spojilo  se 
u  Budějovic  s  Albrechtem,  který  se  sjednocenou  armádou  vytrhl 
proti  Kutné  Hoře,  po  jejíchž  pokladech  dychtil  nejvíce,  a  město 
oblehl  (18.  října).  Ale  posádka  městská  sesílená  horníky  jihlav- 
skými po  pět  dní  statečné  se  bránila.  Tuhá  zima  záhy  přikva- 
pivší,  špatná  voda,  otrávená  od  horníků  kovovým  prachem  a 
jinými  škodlivými  látkami,  a  nemenší  měrou  zpráva,  že  se  blíží 
české  vojsko  k  vybavení,    donutily    krále   Albrechta   k  rychlému 


90 


ústupu  do  Rakous,  na  kterém  vojsko  jeho  utrpělo  citelné  ztráty. 
Také  vojsko  krále  uherského  Karla  Roberta  dalo  se  na  zpátečný 
pochod  Moravou,  neopominuvši  arci  zemi  opět  dle  svého  zvyku 
všemožně  vydrancovati.  Král  Václav  na  rok  1305  konal  horlivé 
přípravy  k  válce  proti  Albrechtovi;  vojsko  sbíráno  z  Cech,  Mo- 
ravy, Polska,  Saska  i  Bavorska,  jeho  vůdcem  pak  měl  býti  nový 
spojenec  Václavův  Ota,  vévoda  dolnobavorský,  ježto  král  Václav 
již  od  návratu  z  Uher  povážlivě  churavěl.  Obavy  v  příčině  jeho 
slabého  zdraví,  v  mladých  letech  podkopaného,  příliš  záhy  se 
splnily;  zemřelť  dne  21.  června  1305. 

Syn  a  nástupce  Václava  II.,  tehda  šestnáctiletý  Václav  III. 
učinil  především  mír  s  králem  Albrechtem ;  vzdal  se  ve  prospěch 
německé  říše  Chebska  a  Míšeňská,  začež  Albrecht  zavázal  se 
nerušiti  ho  v  držení  Cech  a  Polska  a  upustil  od  nároku  na  de- 
sátek z  dolů  kutnohorských.  Korunu  uherskou  i  s  ostatními  kle- 
noty královskými  král  Václav  III.  odevzdal  Otovi,  vévodovi  ba- 
vorskému, sešed  se  s  ním  osobně  v  Brně  (9.  října  1305),  čímž 
vzdal  se  pro  vždy  všech  nároků  na  panství  uherské.  Václav  upustil 
také  od  sňatku  s  dosavadní  snoubenkou  Alžbětou,  dcerou  posled- 
ního Arpádovce,  a  pojal  za  manželku  Violu,  dceru  Měška,  vévody 
těšínského.  Lehkomyslnost  jej  nutkala,  aby  se  všech  zbytečných 
starostí  zbavil ;  trávil  noci  s  rozpustilými  soudruhy  svými  a  spust- 
lými  ženštinami  v  pitkách  a  jiných  zhýralých  radovánkách.  Ko- 
nečně však,  pohnut  jsa  napomínáním  otcovského  přítele  svého, 
Konráda,  opata  zbraslavského,  král  vymanil  se  z  tohoto  nechval- 
ného řádění.  Jeho  lehkomyslností  zaviněno  bylo  otřesení  českého 
panství  v  Polsku.  Vladislav  Lokietek,  jemuž  dostalo  se  značných 
pomocí  od  krále  uherského  Karla  Roberta,  vtrhl  již  r.  1304  do 
země,  dobyl  Sandoméřska,  Sieradzska  i  jiných  krajů.  Zemský 
hejtman    velkopolský,    Oldřich  z  Boskovic,    nemoha    se    nepříteli 

v 

ubrániti,  volal  o  pomoc.  Král  Václav,  svěřiv  správu  Cech  a  Mo- 
ravy Jindřichovi  Korutanskému,  který  tehda  pojal  sestru  jeho 
Annu  za  manželku,  sebral  četné  vojsko  a  odebral  se  do  Olomouce, 
odkudž  měla  výprava  do  Polska  býti  zahájena.  Ubytovav  se 
v  děkanství  při  domě,  byl  tam  dne  4.  srpna  1306  v  pravé  po- 
ledne  zakeřnickou  rukou  zavražděn.  Cí  návodem  tato  vražda, 
pro  naše  země  osudná,  se  stala,  zůstalo  již  vrstevníkům  nevy- 
zpytatelným tajemstvím ;  jisto  jest,  že  vrah,  jakýsi  Konrád  z  Po- 


91 


tensteina  čili  z  Mulhova,  rodem  z  Durynska,  byl  k  tomu  od 
někoho  najat.  Králem  Václavem  III.,  při  smrti  osmnáctiletým* 
vymírá  po  meči  slavný  domácí  panovnický  rod  Přemyslovců. 

§  16.  Vnitřní  stav  Moravy  v  XIII.  století. 

Rozkladem  staroslovanského  řádu  rodového  zaniklo  i  staré 
zřízení  župní  na  Moravě.  Ve  stol.  XIII.  župa  pozbývá  svého 
původního  významu  jako  sídlo  jednotlivého  plemene  i  stává  se 
pojmem  správním  s  novým  názvem  kraje  (provincia).  Kraje  byly 
základem  správního  rozdčlení  v  zemi ;  již  v  XIlI.  stol.  rozeznávají 
se  s  počátku  čtyři  kraje,  olomucký,  znojemský,  brněnský  a  holá- 
sický,  jímž  se  rozumělo  Opavsko.  V  druhé  polovici  XIII.  stol. 
přistupuje  kraj  přerovský,  potom  kraj  bítovský,  později  zvaný 
jihlavským,  a  konečné  od  kraje  brněnského  na  jihu  oddělen  kraj 
břeclavský.  Rozdělení  to  však  nezůstalo  trvalým. 

Hranice  zemské  nabyly  v  této  době  větší  ustálenosti.  Kolem 
r.  1275  dohodl  se  král  Přemysl  Otakar  II.  s  Vladislavem,  vévodou 
opolským,  jemuž  tehda  také  Těšínsko  náleželo,  aby  byla  hranicí 
mezi  Moravou  a  Těšínském  řeka  Ostravice.  Také  proti  Uhrám 
byly  tehda  ustáleny  nynější  hranice  (od  Ostravice  až  po  město 
Skalici  Karpaty,  odtud  řeka  Morava),  jen  na  jihu  proti  Rakousům 
hranice  ještě  nebyly  ustáleny.  Tu  bylo  celé  území,  po  kterém 
se  rozlévala  řeka  Dyje  v  čas  zátopy,  poklad  í no  za  neutrální, 
pouze  Mikulov  počítán  byl  odedávna  k  Moravě.  Na  západě  od- 
děloval Moravu  od  Čech  hřbet  vysočiny  Českomoravské,  na 
severu  byla  stále  ještě  hranicí  řeka  Zina  (Pština),  tak  že  celé 
nynější  Opavsko  náleželo  k  Moravě. 

Po  úpravě  poměru  Moravy  k  Čechám  z  r.  1197  Morava 
byla  lénem  koruny  České,  nad  nímž  samosprávně  vládli  markrabí. 
Králové  čeští  jmenovali  markrabím  vždy  některého  prince  z  rodu 
Přemyslova,  časem  přejímali  Moravu  přímo  pod  svou  správu. 
Markrabími  byli:  Vladislav  I,  bratr  Přemysla  Otakara  I.,  od 
r.  1 197-  1222,  Vladislav  II.,  syn  Přemysla  Otakara  I.  (1222— 1227), 
Přemysl,  druhý  syn  jeho  (1227— 1239),  Vladislav  III.,  syn  krále 
Václava  (1246— 1247),  Přemysl  Otakar,  druhý  jeho  syn  (1247 — 
1253).  Po  všechen  ostatní  čas  byli  králové  čeští  sami  markrabími 
moravskými.  Od  dob  krále  Přemysla  II.    Morava  v  době  Přemy- 


92 


slovské  nebyla  nikomu  již  v  léno  propůjčována.  Z  lenního  po- 
stavení ke  králi  českému  plynulo  především  obmezení,  že  markrabí 
moravský  nesměl  vésti  válku  s  králem  českým;  stav  opačný, 
jakýž  vykazují  na  př.  léta  1231  a  1248,  jest  protiprávním.  Rovněž 
nesměl  markrabí  moravský  bez  výslovného  svolení  krále  českého 
léna  svého  jakkoliv  umenšovati.  Dědičnost  lenní  se  však  nevy- 
vinula, Morava  zůstala  osobním  lénem  rodiny  Přemyslovcův. 

Ustálené  residence  markrabské  nebylo;  nejvíce  sídleli  mar- 
krabí v  Brně,  v  Olomouci  neb  ve  Znojmě;  později  i  toto  ustou- 
pilo do  pozadí.  Markrabí  měl  vlastní  svůj  dvůr,  který  jako  dvůr 
krále  českého  skládal  se  z  komořího,  truchsesa,  číšníka,  maršálka, 
kancléře,  notáře,  kaplana  a  jiných  úředníků  dvorských.  Dvůr  ten 
přestal,  když  král  český  byl  zároveň  markrabím.  Tomuto  patřily 
všechny  zeměpanské  důchody,  tedy  netoliko  příjmy  z  rozsáhlých 
statků  korunních  i  soukromých,  nýbrž  i  všechna  regalia,  t.  j.  dary 
za  udílené  prívileje,  mýta,  cla,  soudní  i  jiné  pokuty,  nájemné  a 
rozličné  daně.  Pouze  mincovnictví  a  hornictví  zůstalo  pod  přímou 
správou  krále  českého.  Markrabí  měl  nejvyšší  moc  správní,  soudní 
i  vojenskou.  Země  měla  i  tehda,  když  králové  sami  byli  markra- 
bími, své  sněmy,  své  zákonodárství,  své  zemské  úředníky  a  daně, 
svou  samostatnou  vojenskou  i  církevní  organisaci.  Každá  válečná 
výprava,  která  směřovala  proti  vnějšímu  nepříteli,  směla  se  pod- 
niknouti jen  se  svolením  sněmu  zemského. 

Vedle  dvorských  úřadů  byly  na  Moravě  úřady  královské, 
jež  měly  dozor  nad  oběma  královskými  regaliemi,  hornickým  a 
mincovním,  a  zemské.  Zemští  úředníci  byli  voleni  od  stavův  na 
sněme  zemském  a  od  markrabího  potvrzováni,  nesměli  však  od 
něho  býti  libovolně  sesazováni.  Nejdůležitější  zemští  úředníci, 
podobně  jako  v  dobách  předešlých,  byli:  župan  (castellanus), 
po  jednom  v  každém  kraji;  tento  úřad  následkem  velkých  změn 
ve  zřízení  pozbývá  vždy  více  moci  a  na  sklonku  tohoto  období 
úplně  zaniká.  Komoří  (camerarius),  který  vedle  správy  důchodů 
zemských  časem  nabyl  i  moci  soudní.  Purkrabí  zemští  (buiggra- 
vius)  byli  původně  strážci  zemských  hradů;  v  tomto  období 
konali  již  dozor  nad  veřejným  pořádkem  v  zemi  a  byli  také 
výběrčími  mýt  a  cel.  Na  purkrabí  a  komQří  přešla  znenáhla  moc 
županů.  Vladař  (villicus),  správce  statků  zeměpanských,  na  nějž 
časem  také  přešla  část  moci  soudní.  Vedle  něho  byl  zvláštní 
správce   zemských    lesů    (forestarius,    magister    silvarum).    Cudař 


93 


(judex  provincialis)  byl  soudce  v  kraji.  Během  XIII.  stol.  však 
následkem  převratů  společenských  a  změn  ve  zřízení  zbyly  ze 
všech  krajských  cud  jen  dvě  hlavní,  v  Brně  a  v  Olomouci.  Kraj- 
skými úředníky  byli  vedle  cudaře  krajský  komorník,  písař,  pur- 
krabí a  dle  úpravy  Přemysla  II.  také  poprávcové,  podobni  pozděj- 
šímu úřadu  zemských  hejtmanů.  R.  1298  vyskytuje  se  poprvé 
úřad  zemského  hejtmana  (capitaneus  Moraviae),  zástupce  markra- 
bího ve  všech  výkonech  a  jednáních  úředních.  Důchody  zemských 
úředníků  plynuly  buď  ze  statků  jim  darovaných  anebo  z  poplatků, 
které  se  na  jejich  úřady  vztahovaly. 

Důležitým  zemským  úřadem  byla  královská  kancelář,  odkudž 
byly  vydávány  listiny  ve  všech  veřejných  záležitostech,  kromě 
soudu  zemského,  zvláště  za  účelem  udělování  pr  i  vile  jí  a  jiných 
milostí.  Morava  měla  od  konce  XIII.  století  zvláštní  kancelář  pro 
vyhotovování  listin,  země  moravské  se  týkajících;  v  čele  úřadu 
toho  dle  ustanovení  Přemysla  Otakara  I.  z  r.  1206  měl  býti 
probošt  olomucký  (cancellarius  Moraviae).  Král  Přemysl  Otakar  II., 
ujav  se  po  smrti  otce  svého  Václava  I.  (1253)  vlády  v  Cechách, 
podřídil  všechny  své  země  jediné,  pražské  kanceláři.  Kancléřem 
(protonotarius,  cancellarius)  býval  obyčejné  probošt  vyšehradský. 
Král  Václav  II.  zřídil  r.  1283  pro  Moravu  opět  zvláštní  úřad 
kancléřský,  což  potrvalo  až  do  r.  1297.  Tehda  stal  se  kancléřem 
českým  důmyslný  státník  Petr  Aspelt,  biskup  basilejský,  a  jeho 
návodem  král  zrušil  kancelář  moravskou,  a-  všechny  listiny  ať 
Čech  či  Moravy  se  týkající  od  té  doby  vycházely  ze  společné 
kanceláře  pražské.  Listiny  psány  byly  výhradně  latinsky,  kancléři 
čeští  i  moravští,  obyčejně  z  ciziny  povolávaní,  málokdy  byli  znalí 
domácího  jazyka. 

Šlechta,  jak  již  v  dobách  předešlých,  dělila  se  na  stav  panský 
(domini  terrae,  barones  terrae  Moraviae),  v  němž  zastoupena 
byla  jednak  statky  nejbohatší  šlechta,  jednak  nejvyšší  úřednictvo 
zemské  i  dvorské.  Páni  tvořili  tehda  již  zvláštní  stav,  který  vy- 
konával v  zemi  velká  práva  politická,  jmenovitě  v  soudnictví  a 
v  zákonodárství.  Nejčelnější  panští  rodové  XIII.  a  XIV.  stol.  byli 

v 

páni  z  Boskovic  a  z  Černé  Hory  (vymřeli  v  17.  stol.),  z  Kravař, 
z  Cimburka,  kteří  vymřeli  v  16.  stol ,  z  Hradce,  z  KunŠtátu 
(vymřeli  na  Moravě  již  v  15.  stol.),  z  Lichtenburka  (vymřeli  poč. 
17.  stol.),  z  Lichtenštejna  (od  r.  1249),  z  Lipé  (na  Krumlovsku, 
vymřeli   v    17.    stol.),    z    Lomnice    (vymřeli    na    poč.    17.    stol.). 


94 


z  Pernštejna  (původně  z  Medlova,  vymřeli  1631),  z  Pezinka,  ze 
Sovince  (vymřeli  1570),  ze  Šternberka,  jichž  praotec  Zdeslav 
vystavěl  hrad  Šternberk  u  Olomouce  r.  1253,  z  Valdštejna  (od 
r.  1628  hrabata),  z  Deblína,  z  Kounic,  z  Drahotouš,  z  Žerotína 
(jinak  z  Bludova,  Jičína,  Čistého  Slemene),  ze  Švábenic,  z  Miroslavi 
nebo  MysHbořic  a  z  Bukovin.  Z  těchto  rodů  pouze  dva  byli  pů- 
vodu cizího,  LichtenŠtejnové  ze  Štýrska,  Pezinkové  z  Uher. 

Nižší  šlechta,  rytíři,  vladykové  (milites,  nobiles),  byli  v  této 
době  od  vyšších  mnohem  ostřeji  odlišeni  než  dříve.  Chtěl -li  král 
nešlechtice  povýšiti  do  stavu  šlechtického,  směl  ho  učiniti  jen 
vladykou,  nikoliv  pánem.  Nižších  rodů  šlechtických  bylo  velké 
množství,  mnoho  jich  bylo  ve  službách  královských,  markrab- 
ských  i  panských. 

Říše  českomoravská  měla  odedávna  s  Německem  čilé  styky. 
Cechové  i  Moravané  seznamovali  se  na  častých  společných  vo- 
jenských výpravách  s  jazykem  i  zvykem  německým,  česká  i  mo- 
ravská knížata  brala  si  nejraději  odtud  dcery  knížecí  za  manželky, 
tyto  zase  přiváděly  ve  svých  družinách  mnoho  Němců  do  země 
a  tak  udržovaly  užívání  němčiny  při  dvoře  v  ustavičném  proudu. 
Také  církevně  byly  naše  země  na  Německu  závislými;  vždyť 
stálo  tehda  obojí  biskupství,  pražské  i  olomucké,  v  područí  arci- 
biskupa mohučského.  Biskupové  olomučtí,  často  sami  jsouce  Němci, 
povolávali  německé  duchovenstvo  do  své  diecese  a  také  kláštery, 
jak  staré  tak  i  nově  založené,  osazovali  německými  mnichy.  Ně- 
mečtí kupci,  zvláště  flanderští  z  dolního  Porýní,  bavorští,  saští 
a  franští  přicházeli  do  našich  krajin,  přivážejíce  jemná  plátna, 
jejichž  výroba  byla  zejména  v  městě  Brůgge  proslulá,  různé  zlaté 
a  stříbrné  zboží  a  slanečky;  vyváželi  ze  země  dobytek,  kůže, 
obilí,  kovy  a  jiné  suroviny.  Pro  Moravu  zvláště  Vídeň  byla  dů- 
ležitým východiskem  obchodu,  který  odtud  šel  dále  do  polských 
zemí.  Čeští  a  moravští  kupci  pak  navzájem  zajížděli  do  německých 
mést,  jmenovitě  do  Pasová,  Řezná  a  Norimberka. 

Aby  tyto  obchodní  styky  mohly  býti  zajištěny  a  ještě  více 
rozvětveny,  pomýšleli  cizí  kupci  záhy  na  trvalé  usazení  při  nejdů- 
ležitějších místech  dopravních.  Takovými  byli  od  starodávna  osady 
při  hradech  župních,  jež  byly  středisky  politického  i  společenského 
života.  Proto  usazovali  se  záhy  němečtí  kupci  a  za  nimi  němečtí 
řemeslníci  v  takových  podhradích  (suburbium),  zakládajíce  si  úzké, 
souvislé   dvorce   s  táhlými    podloubími,    v   nichž   vykládali   svoje 


95 


zboží.  V  Praze  byla  na  př.  již  v  XI.  stol.  silná  německá  kolonie. 
Německé  osady  žily  dle  právních  zvykův  a  zákonů  z  domova 
přinesených,  tvořily  zvláštní  společnost,  domácímu  lidu  nepří- 
stupnou, která  odváděla  panovníkovi  jakési  poplatky;  za  to  do- 
stávalo se  jí  ochrany  a  mnohých  výhod,  z  nichž  nejhlavnější 
záležela  v  tom,  že  si  směli  voliti  svého  soudce  a  žíti  dle  svého' 
•německého  práva «  (jus  teutonicum).  Německý  živel  osvědčil  se 
ve  styku  s  domácími,  slovanskými  obyvateli  mocnějším,  a  německé 
osady  odděleny  jsou  příkře  veškerým  svým  zřízením  od  svého 
okolí.  Němci  zavedli  si  tu  v  soudech,  kostelích  i  ve  školách  vý- 
hradně svůj  jazyk.  Příslušníci  jejich  obce  vyňati  byli  7.  všeliké 
pravomoci  župního  soudu,  vyjma  nejtěžší  zločiny,  které  rozsuzoval 
sám  .panovník  nebo  komoří  jako  jeho  zástupce.  Všichni  byli 
prohlášeni  za  svobodníky ;  vojenskou  službou  byli  sice  povinni, 
ale  jen  k  obraně  zemské,  nikoli  k  výpravám  za  hranice.  Krom 
toho  dostávalo  se  takové  obci  práva,  přijímati  nové  sousedy 
(»hosty«)  z  ciziny,  kteří  potom  týchž  práv  byli  účastni.  V  XIII.  stol. 
počaly  se  takové  obce  ohrazovati  mocnými  hradbami  a  tím  dovršen 
byl  vývoj  měst  v  Čechách  a  na  Moravě,  který  na  počátku  svém 
měl  ráz  výhradně  německý. 

Panovníci  čeští  za  rozmnožením  svých  důchodův  podporovali 
všemožně  vývoj  svobodného  stavu  městského,  který  spíše  měl 
potřebné  peníze  k  zakoupení  knížecích  dědin,  ustanovených  za 
městské,  jakož  i  k  zakoupení  svobod  a  monopolů  městských,  nežli 
domácí  obyvatelstvo,  časem  znuzené.  Němci  usazovali  se  velmi 
rádi  ve  slovanských  krajinách,  ježto  jim  od  'panovníků  byla  za- 
ručena plná  svoboda,  říditi  se  v  nové  vlasti  svým  německým 
právem  a  užívati  všude  jen  německého  jazyka.  Že  se  tak  dalo 
na  nenahraditelnou  ztrátu  domácího  živlu  slovanského,  toho 
panovníci,  napolo  své  národnosti  odcizení,  nedbali  hrubě,  hledíce 
především  k  rozmnožení  svých  důchodů. 

Na  Moravě  v  této  rozsáhlejší  míře  zahájil  zakládání  měst 
markrabí  Vladislav  I.  (1 197 — 1222).  Nejstarší  město  od  něho  za- 
ložené uvádí  se  Bruntál  (Freudenthal)  v  nynějším  Opavském 
Slezsku  k  r.  12 13.  Moravská  města  s  počátku  řídila  se  nejvíce 
právem  magdeburským.  Nejdůležitější  privileje,  jež  udělovány  byly 
městům  na  Moravě,  aby  rychleji  zkvétala,  byla:  právo  mílové, 
dle  něhož  v  obvodu  míle  kolem  města  nesměl  se  usaditi  žádný 
řemeslník,  tím   mělo  řemeslnictvo  býti  donucováno,   aby  se  usa- 


96 


zovalo  v  městě  samém;  právo  zřizovati  si  kupecký  dum,  který 
byl  zároveň  radnicí  a  skladištěm  cizího  zboží;  právo  trhů  týdenních 
(fora)  a  výročních  (nundinae) ;  právo  vařiti  a  nalévati  pivo  v  městě 
i  v  okolí;  právo  vybírati  poplatky  celní  a  mýtní  v  jistém  obvodu; 
tyto  poplatky  měly  býti  vynakládány  výhradně  na  zřizování 
a  udržování  městského  opevnění ;  právo  voliti  si  vlastního  soudce ; 
osvobození  ode  všech  župních  břemen,  jakož  bylo  udržování  župních 
hradů,  mostův  a  zemských  silnic,  povoz  (přípřež),  nocleh  a  nářez 
t.  j.  vydržování  dvora  a  zeměpanských  úředníků.  Úplným  vynětím 
měst  z  veškerých  závazků  župních  podlomeno  bylo  nadobro  dosa- 
vadní župní  zřízení. 

Vedle  Bruntála  založena  byla  od  markrabí  Vladislava  I. 
ještě  jiná  města,  jako  Bzenec  (1214),  Unčov  (1213 — 1223)»  °d 
Němců  nazvané  Neustadt  (civitas  nova),  Byteš  za  Vladislava 
Jindřicha  >Heinrichs«  zvaná,  a  bezpochyby  obě  hlavní  města 
Brno  a  Olomouc,  která  vznikla  ze  starých  podhradí.  R.  1226 
král  Přemysl  I.  udělil  Znojmu  rozsáhlé  pozemky  a  městské  právo. 
R.  1227  pan  Petr  Bítovský  ohradil  Jemnici  pevnými  zdmi.  R.  1243 
král  Václav  I.  udělil  Brnu  rozsáhlá  práva  městská  dle  vzoru 
vídeňského.  »  Právo  brněnské*,  r.  1278  od  krále  Rudolfa  a  r.  1292 
od  Václava  II.  ještě  rozšířené,  nabylo  takové  vážnosti,  že  mnohá 
města  (Kroměříž,  Kojetín,  Uh.  Hradiště)  rovněž  toužila  ho  nabyti 
a  v  pochybných  případech  vyhledávala  rady  u  soudu  brněnského. 
Ve  XIII.  a  XIV.  století  63  měst  moravských  uznalo  nad  sebou 
vrchní  soud  brněnský.  Od  té  doby  stalo  se  Brno  střediskem  ne- 
toliko právního,  nýbrž  i  obchodního  a  společenského  života* 
vlastním  hlavním  městem  moravským.  Také  Jihlava,  kteréž  po- 
dobné právo  jako  Brnu  uděleno  bylo  r.  1249,  stala  se  vrchním 
soudním  dvorem  nad  četnými  městy  a  kromě  toho  předním 
hornickým  městem  moravským  dle  vzoru  saského  Freiberka. 
R.  1261  dáno  bylo  Olomouci  brněnské  právo  v  celém  rozsahu. 
Za  Přemysla  Otakara  II.  dostaly  městská  práva  osady:  Jevíčko 
(1259),  Uh.  Hradiště  (1257),  Uh.  Brod  (1272),  Hlubčice  ve  Slezsku, 
Hranice  (1276)  a  dle  všeho  i  Přerov  a  Litovel.  S  panovníky 
o  závod  také  biskupové  olomučtí,  zvláště  Bruno,  který  založil 
Brušperk,  Místek  a  Příbor,  pak  světské  i  klášterní  vrchnosti  zaklá- 
dali města  na  svých  pozemcích.  Tak  se  vyvinul  ve  XIII.  století 
na  Moravě  zvláštní  městský  stav,  převahou  německý,  jehož  zá- 
sluhou rozkvetly  v  zemi  obchod,  průmysl  a  hornictví.  Tento  stav 


97 


nabyl  nejenom  úplné  samostatností  ve  své  vnitřní  správě  a  v  soud- 
nictví, nýbrž  bral  záhy  podíl  též  ve  veřejných  záležitostech  a 
dospěl  k  nemalému  politickému  významu.  Koncem  XIII.  století 
zástupci  měst  českých  a  moravských  účastní  se  jednání  sněmu 
zemského. 

Němci  hrnuli  se  však  nejen  do  měst,  nýbrž  i  na  venkov. 
Nastalo  hromadné  zakládání  vesnic,  kteréž,  poněvadž  v  rovinách 
usedlé  bylo  domácí  obyvatelstvo,  dalo  se  na  svazích  horských 
a  na  prostorách,  jichž  nabyto  bylo  vysekáním  lesů.  Novým  osad- 
níkům dány  byly  takové  pozemky  svobodným  vlastnictvím  za 
jistý  poplatek;  za  to  byla  jim  prominuta  mnohá  tížící  břemena, 
jako  zemská  robota,  závazky  při  stavbě  nových  a  vydržování 
starých  hradů,  silnic  a  mostů,  přípřež,  nářez  a  j.;  také  společné 
mučení  za  zločin  jednotlivce  u  takových  osad  přestalo ;  příslušníci 
nových  osad  byli  nad  to  vybaveni  z  moci  župních  čili  krajských 
úřadův,  a  dostalo  se  jim  v  osobě  vesnického  rychtáře  (Schulze) 
a  přísedících  porotců  čili  kmetů  (Schoffen)  zvláštního  soudu  pro 
nižší  soudnictví;  rychtář  i  kmeti  s  počátku  byli  jmenováni  od 
vrchnosti,  kteréž  onen  pozemek  patřil,  později  byli  od  obce  voleni. 
Vyšší  soudnictví  nad  takovými  osadami  příslušelo  nejbližšímu 
soudu  městskému. 

Vrchnostem  světským  i  duchovním  vznikal  tím  nový  pramen 
vydatných  přijmuv,  a  tudy  neobmezovaly  se  již  jen  na  místa 
neobydlená  v  horách  a  vysekaných  lesích,  nýbrž  pomýšleli  na 
to,  jak  by  i  starých  dědin  podobným  způsobem  zužitkovali. 
Jednotlivým  přistěhovalcům  odprodávány  byly  pozemky  ve 
starých  dědinách  za  podobných  výhod,  jakých  požívaly  osady 
nové.  Obojí  dalo  se  na  základě  německého  práva.  Toto 
zákupní  čili  emfyteutické  právo  přinášelo  oběma  stranám  — 
vrchnostem  i  sedlákům  —  velké  výhody;  proto  jaly  se  i  staré 
vesnice  slovanské  tohoto  práva  domáhati  a  tak  se  stalo,  že  koncem 
XIII.  století  staré  župní  zřízení  na  Moravě  úplně  se  rozpadlo, 
lid  selský  pak  vesměs  octl  se  v  poddanství  královských  statků, 
šlechty,  klášterů,  vyššího  duchovenstva  a  jiných  vrchností.  Hlavním 
průkopníkem  německé  kolonisace  jak  ve  městech  tak  v  dědinách 
byl  biskup  Bruno  (1245  — 1281). 

V  poněmčování  země  a  rozbíjení  starého  župního  zřízení 
vydatně  napomáhaly  také  kláštery.  R.  1202  založen  byl  na  Mo- 
ravě první  mužský  cisterciácký  kláštej-  na  Velehradě  od  markrabí 

7 


98 


Vladislava,  který  jej  hojně  obdařil.  Němečtí  mniši  vyvíjeli  na 
prospěch  své  národnosti  horlivou  činnost  v  rozličných  směrech. 
Jednak  hleděli  t.  zv.  immunitami  sebe  i  své  poddané  vybaviti  ze 
soudů  župních,  jednak  pečovali  o  to,  aby  v  listinách,  letopisech 
a  jiných  písemných  památkách  zahladili  všelikou  zvěsť  o  slovanské 
minulosti  Moravy.  Tím  se  vysvětluje,  že  úplně  vymizela  písemná 
paměť  o  Velehradě  jakožto  sídle  slovanských  apoštolův  a  hlavním 
městě  kdysi  tak  slavné  říše  moravské.  —  Podobně  si  vedli  pre- 
monstráti  hradišťští,  lučtí  a  nově  (121 1)  založeného  kláštera 
v  Zábrdovicích  u  Brna,  premonstrátky  dolnokounické,  benediktini 
rajhradští  a  třebíčtí,  augustiniáni  kláštera  v  Doubravníku,  zalo- 
ženého r.  1 220  panem  Štěpánem  z  Medlova  (později  z  Pernštejna). 
V  Nové  Říši  založen  byl  premonstrátský  klášter  pro  jeptišky 
od  neznámého  původce.  R.  1251  pan  Boček  z  Obran  (z  rodu 
pánů  Kunštátských)  založil  cisterciácký  klášter  ve  Žďáře,  bratr 
jeho  Smil  ze  Střílek  založil  klášter  téhož  řádu  ve  Vyzovicích 
(1261).  Ženské  kláštery  cisterciácké  založeny  byly  v  Oslavanech 
(1225)  od  královny  Konstancie  a  v  Tišnově  (1234)  od  krále 
Václava  a  bratra  jeho  Přemysla,  tehda  markrabí  moravského. 
Uvážíme- li,  že  krom  toho  uveden  do  země  řád  augustiniánských 
eremitů  (1267),  hospitálníků  sv.  Ducha  (1239),  dominikánů  (1230), 
františkánův  a  minoritu  (1237),  kteří  měli  sídla  ve  všech  větších 
městech  moravských,  pak  řády  rytířské  Johanitů  (1168),  Templářů 
(1243)  a  rytířů  německých  (12 15),  a  že  všichni  pokud  měli  pří- 
ležitost působili  ve  směru  mnichů  velehradských,  pochopíme 
snadno,  jaké  ztráty  česká  národnost  tehda  na  Moravě  utrpěla. 
Veškeré  obyvatelstvo  moravské  skládalo  se  na  sklonku 
XlII.  stol,  z  těchto  tříd :  1 .  vyšší  šlechta  (barones,  domini),  která 
tvořila  stav  panský;  2.  nižší  šlechta  (vladykové  čili  rytířové  a 
panošové) ;  3.  svobodníci  (rustici),  majitelé  drobných  statků,  jakožto 
svobodného  majetku  (dědictví  zpupné),  kteří  ani  vrchnostem 
panským  ani  městům  nebyli  poddáni ;  počet  těchto  ve  XIII.  stol. 
valně  se  ztenčil;  4.  emfyteuti  (zákupní  statkáři),  kteří  měli  po- 
zemek od  nějaké  vrchnosti  zakoupený  a  za  vzájemných  závazků 
ho  užívali;  5.  úročníci  (agricolae  censiti),  kteří  ze  svého  pozemku, 
jejž  drželi  doživotně,  musili  vrchnostem  odváděti  roční  nájem, 
rozličné  dávky  přírodní  a  konati  jí  služby  robotní;  6.  poddaní 
a  nevolníci  (glebae  adstricti),  čeládka  dvorská,  která  musila  pro 
pána  bez  všelikého  užitku  pracovati  a  pokládána  byla  za  přišlu- 


99 


Šenství  jeho  statku.  Docela  výlučné  postavení  zaujímalo  duchoven- 
stvo světské  i  klášterní  a  obyvatelstvo  měst,  skoro  vesměs  německé. 

Sněmy  zemské  nabývaly  od  stol.  XIII.  vždy  pevnější  orga- 
nisace  i  důležitějšího  oboru  působnosti.  Snad  již  121 5  zasedal 
ve  Znojmě  sněm  zemský,  určitějších  však  zpráv  o  obecných 
sněmích  zemských  nabýváme  v  2.  polovici  XIII.  stol.  za  vlády 
Přemysla  Otakara  II.  Sněm  (colloquium  generále,  curia  generalis) 
jeví  se  tu  shromážděním  vyšší  šlechty  (barones),  královských 
manu  čili  vladyk  neb  rytířů  (milites),  dále  tu  měl  účastenství 
biskup  olomucký,  opatové  klášterů  zemských  a  —  jakož  od 
r.  1288  lze  dokázati  —  i  vyslanci  hrazených  měst  královských. 
Sněmu  předsedal  a  jednání  jeho  řídil  markrabí  aneb  úředníci 
zemští,  od  něho  k  tomu  zmocnění.  Stálou  institucí  však  sněm 
zemský  tehda  ještě  nebyl,  svoláván  jsa  pouze  dle  potřeby,  aniž 
měl  určitého  sídla,  zasedaje  tu  v  Olomouci,  tu  v  Brně,  ve  Znojmě 
nebo  v  Opavě. 

Vedle  sněmů  zemských  vyskytují  se  ve  stol.  XIII.  sjezdy, 
na  nichž  byli  přítomni  zástupcové  jednoho  nebo  druhého  kraje 
a  které  tudy  nazvati  lze  sjezdy  krajskými  (judicia  provincialia). 
Tam  byly  asi  vyřizovány  otázky  významu  spíše  místního,  nebot 
se  jich  účastnily  také  osoby,  kterým  nikterak  nepříslušelo  právo, 
účastniti  se  sněmů  zemských,  které  však  měly  dobrou  znalost 
místních  poměrů,  jako  na  př.  byli  faráři  příslušných  okresův. 

Šlo*li  o  věc  týkající  se  veškeré  říše  českomoravské,  konány 
byly  sněmy  generální,  na  kterých  se  scházeli  stavové  čeští  i  mo- 
ravští k  společným  poradám.  Případy  ty  byly  však  velmi  vzácné. 

V  soudnictví  stala  se  té  doby  jak  v  Čechách  tak  i  na  Moravě 
velká  změna.  Následkem  rozsáhlé  německé  kolonisace,  zakládáním 
měst  s  úplnou  samosprávou  a  samostatným  soudním  řádem, 
Šířením  německého  práva  i  v  českém  obyvatelstvu  venkovském, 
četnými  immunitami  statků  církevních,  zaváděním  lenniho  zřízení, 
jímž  patrimonialní  moc  soudní  byla  přisuzována  četným  šlechticům, 
zaniklo  časem  docela  staré  župní  zřízení,  moc  úřadů  župních, 
zvláště  soudní,  vešla  v  zapomenutí.  Všechny  těžší  případy  trestní, 
rozepře  o  svobodný  majetek  pozemkový  a  větší  sumy  peněžité, 
pokud  nebyly  přiděleny  soudům  privilegovaných  měst,  náležely 
pod  moc  zemského  práva  čili  soudu  zemského  (judicium  generále), 
jehož  složení  bylo  původně  totožno  se  sněmem  zemským.  Před- 
sedou jeho  býval   markrabí  neb  jeho  nástupce,   přísedícími  směli 


100 


býti  jen  členové  stavu  panského.  Líčení  jeho  bylo  veřejné  a  ústní, 
na  základě  práva  zvykového,  důkazy  vedly  se  hlavně  svědky  a 
přísahou.  Psaného  zákonníka  pro  tento  soud  nebylo.  Od  rozsudku 
zemského  práva  nebylo  odvolání.  Rozsudky  ty  byly  bedlivě  za- 
znamenávány a  poněvadž  se  většinou  týkaly  majetku  pozemkového, 
vznikly  časem  u  zemského  práva  knihy,  v  nichž  zaznamenány 
byly  všechny  statky  zemské  i  jména  jejich  majitelů;  tyto  knihy 
nazvány  jsou  desky  zemské.  Tato  instituce,  jejíž  vznik  v  Cechách 
i  na  Moravě  možno  klásti  do  XIII.  sol.,  jest  původu  ryze  českého 
a  nalezla  potom  hojného  rozšíření.  Do  knih  zemských  byla  za- 
psána každá  změna  majetku  pozemkového.  Na  Moravě  byly 
knihy  zemské  v  městech,  kde  zemské  právo  zasedalo,  totiž  v  Brně, 
Znojmu,  Olomouci,  Hradci  (Opavě),  Jihlavě  a  Jemnici. 

Vedle  zemského  práva  bylo  menší  právo  čili  menši  soud, 
jenž  rozsuzoval  přečiny  a  rozepře  podřízenějšího  významu.  Od 
dob  Přemysla  Otakara  II.  byla  menším  soudem  cuda  krajská. 
Předsedou  býval  úředník  dvorský,  villicus,  přísedícími  členové 
stavu  rytířského,  později  i  městského.  Vedle  nepatrných  zbytků 
starých  soudů  župních,  slubných  a  j.  vyvinuly  se  v  XIII.  stol.: 
soud  dvorský,  jemuž  předsedal  královský  úředník  judex  curiae, 
soud  duchovní,  židovský,  soud  cizích  kupců  s  právem  německým, 
soudy  poddanské,  hornické,  porotní,  soud  manský  a  konečně 
soudy  městské. 

Řád  soudní  skládal  se  i.  z  řízení  průpravného  čili  půhon- 
ného.  Žalobce  (opovědce)  musil  nejprve  žalobu  opověděti  u  toho 
soudu,  kde  se  řízení  mělo  vésti,  načež  dostal  právo  k  žalobě 
(nárok).  Na  obžalovaného  vydán  byl  pak  půhon  t.  j.  předvolání 
dle  určitých  předpisů.  Osoby,  které  obžalovaným  půhon  doru- 
čovaly, nazývaly  se  půhončími;  byli  placeni  z  pokut  soudních, 
také  dostávali  svobodné  statky  a  tvořili  při  každém  zemském 
právě  zvláštní  korporaci.  2.  Řízení  průvodně  dalo  se  výpovědmi 
svědků,  doklady  listinnými  nebo  výňatky  z  desk  zemských,  pří- 
sahami a  konečně  očistami  a  právem  útrpným.  Z  očist  nejdéle 
se  udržel  souboj.  U  městských  soudů  byly  očisty  velmi  řídké. 
3.  Nález  (sententia)  a  vedení  práva  (executio).  Nález  byl  oběma 
stranám  přečten  a  do  knih  soudních  zapsán.  Ona  strana,  které 
dáno  bylo  za  právo,  odevzdala  soudci  dva  denáry  přísudného 
(jinak  památné,  čistotné,  pomocné).  Byla-li  rozhodnuta  pře  o  ma- 
jetek pozemkový,  byla  strana  vyhrávající  uvedena  v  něj  od  nižších 


101 


úředníků  soudních  a  právo  její  na  onen  majetek  veřejně  vyhlášeno. 
Toto  řízení  nazývalo  se  svod.  V  trestných  věcech  byly  vynášeny 
nálezy  na  tresty  tělesné  neb  pokuty  peněžité.  Na  těžší  zločiny 
byl  vynášen  trest  smrti  s  podobnými  mukami,  jako  se  dalo  ve 
století  XI.  a  XII. 

Zřízení  církevní  v  podstatě  se  nezměnilo.  Dosazování  biskupa 
olomuckého,  k  jehož  diecesi  jako  před  tím  patřila  celá  tehdejší 
Morava,  dalo  se  od  r.  1207  svobodnou  volbou  kapituly  tak,  jak 
byla  zaručena  privilegiem  krále  Přemysla  Otakara  z  r.  1206  a 
potvrzena  (1207)  °d  papeže  Inocence  III.  Toto  ustanovení  platí 
v  Olomouci  podnes.  Důchody  biskupovy  plynuly  z  rozličných 
poplatků,  desátků,  regalií,  ale  především  z  rozsáhlých  statků, 
které  zvláště  biskup  Bruno  značně  rozmnožil.  Bylo  to  mimo  jiné 
panství  kroměřížské,  osoblažské,  hukvaldské,  chropiňské,  vyškovské, 
svita  vské,  mohelnické,  moravsko-ostravské  a  kelčské.  Biskup 
olomucký,  jemuž  příslušel  titul  knížecí,  byl  vedle  markrabího 
prvním  velmožem  moravským.  V  XIII.  stol.  zřízen  byl  úřad  ge- 
nerálního vikáře,  který  biskupa  zastupoval  ve  správě  duchovní; 
někdy  vykonával  tento  úřad  světící  biskup. 

Kapitula  olomucká,  od  dob  Jindřicha  Zdíka  I2členná,  roz- 
množena byla  ve  XIII.  stol.  na  20  členů.  Doplňovali  se  volbou, 
ale  volen  mohl  býti  jenom  šlechtic.  Všichni  kanovníci  měli  ode- 
dávna bohaté  prebendy,  které  rovněž  záležely  z  rozsáhlých  statkův. 
Prvním  prelátem,  od  kapituly  rovněž  voleným,  byl  kapitulní 
děkan.  Jemu  náležela  veškera  jurisdikce  nad  ostatními  členy  ka- 
pituly; nepatrné  rozepře  porovnával  sám,  k  důležitějším  přibíral 
dva  až  tři  kanovníky.  Každé  usnesení  kapituly  musilo  býti  od 
děkana  potvrzeno.  Druhým  kanovníkem  co  do  hodnosti  byl 
probošt.  Jemu  příslušelo  uváděti  nově  zvolené  kanovníky  v  jich 
prebendy,  a  vedle  toho  byl  právním  zástupcem  poddaných  na 
biskupských  a  kapitulních  statcích.  Měl  zároveň  titul  kancléře 
moravského,  ačkoliv  úřadu  toho  vždy  nevykonával.  Třetím  hod- 
nostářem byl  arcijáhen  (archidiaconus),  jemuž  náležel  dozor  nad 
duchovní  správou.  Kustos  byl  strážcem  církevního  pokladu  a 
správcem  inventáře.  Scholasticus  byl  dozorcem  školy  při  domě 
zřízené.  Preláty  byli  jen  děkan,  probošt  a  arcijáhen.  Kanovníci 
měli  při  službách  božích  i  jiných  obřadech  své  zástupce  čili  vikáře. 

Staré  rozdělení  diecese  olomucké  ve  XIII.  století  na  arci- 
jahenství    zaniklo    a    bylo    nahrazeno    rozdělením    na    děkanáty. 


102 


Dékan  mčl  duchovní  dozor  na  několika  (obyčejně  desíti)  farami, 
nikoli  však  soudní  moc.  Důchody  farní  záležely  z  rozličných 
dávek  přírodních,  desátkův  a  někdy  i  z  výtěžku  menších  pozemků. 
Vrchnostem,  které  ze  svého  jmění  založily  nějakou  faru  nebo 
jiný  úřad  církevní,  zajištěno  bylo  právo  patronátní.  Výhodné 
postavení  měly  před  ostatními  kostely  kollegiatní,  kdež  kněžstvo 
tvořilo  kollegium  podobající  se  kapitule  biskupské;  v  čele  jeho 
byl  děkan  nebo  probošt.  Kollegium  rozhodovalo  většinou  hlasftv 
o  svých  vnitřních  záležitostech,  ale  podléhalo  biskupské  jurisdikci. 
Kollegiatní  kostely  byly  vybaveny  ze  svazku  farního,  byly  nadány 
statky  a  požívaly  ještě  jiných  výhod.  Byly  v  Kroměříži  u  sv. 
Mořice  (od  r.  1262)  a  v  Brně  u  sv.  Petra  a  Pavla  (od  r.  1296). 
Proboštství,  ale  bez  kapituly,  založeno  bylo  mimo  to  r.  1263 
v  Olbramově  kostele  u  Znojma;  zaniklo  však  r.  1556. 

Církev  starala  se  o  zařízení  nemocnic,  chudobincův  a  jiných 
dobročinných  ústavů  ve  větších  městech  (Jihlavě)  a  také  při 
klášteřích  (Tišnově,  Žďáře). 

Také  školství  bylo  v  prvních  dobách  středního  věku  vý- 
hradně pod  ochranou  církevní.  Byloť  zákonem  udržovati  při 
kathedrálách,  bohatě  nadaných  kostelích  a  při  všech  klášteřích 
školy  a  na  každé  aspoň  jednoho  magistra,  který  by  vyučoval 
kleriky  gramatice  a  jiným  potřebným  naukám.  O  rozkvět  scho- 
lasterie  olomucké  nejvíce  se  přičinil  biskup  Bruno.  Na  sklonku 
XIII.  stol.  byly  zřizovány  farní  školy  (v  Brně,  Znojmě,  Mohelnici, 
Jihlavě,  Hlubčicích).  V  Praze  dán  byl  tehda  (kolem  r.  1 271) 
základ  ke  studiu  generálnímu,  na  němž  přednášeli  vynikající 
učenci  z  rozličných  oborů  všech  čtyř  fakult.  Ostatně  však  posíláni 
byli  jinochové  na  university  cizozemské. 

Z  věd,  které  pěstovány  byly  jazykem  latinským,  v  popředí 
byla  theologie.  Dějepisectví  bylo  horlivě  pěstováno.  Jindřich 
Heimburský,  narozený  1242  v  Heimburce,  ale  na  Moravě  vy- 
chovaný, sepsal  Annály,  jež  počínají  r.  861  a  končí  r.  1300. 
Zápisky  daly  se  pilně  i  v  jiných  klášteřích,  ale  všechny  zanikly 
beze  stopy  kromě  jediných  Annálfi  Žďárských,  které  se  zachovaly 
v  jediném  rukopise  vratislavské  universitní  knihovny.  Nejdůleži- 
tějším jest  vypsání  moravských  poměrů  po  smrti  krále  Přemysla  II. 
Také  poesie  té  doby  pěstovala  se  jazykem  latinským. 

Umění  výtvarné  bylo  výhradně  rázu  náboženského  a  ve 
službách  církevních.  Krásnými  výtvory  umění  stavitelského  byly 


103 


chrámy  v  Tišnově,  Třebíči,  na  Velehradě  a  v  Oslavanech.  TiŠ- 
novský  a  třebíčský  kostel  vynikaly  rozměrem  i  nad  svatovítský 
v  Praze,  založený  později  od  Karla  IV.  Třebíčský  chrám,  založený 
asi  r.  1 109,  náleží  ještě  do  doby  románské  a  jeví  patrné  stopy 
vlivu  vlaského.  Tišnovský  chrám  jeptišek  cisterciáckých  dokončen 
byl  od  královny  Konstancie  pomocí  syna  jejího  Otakara,  tehdej- 
šího markrabí  moravského,  r.  1238.  Portál  jest  čistě  románský, 
avšak  tvar  oken  svým  zaostřením  jeví  jii  přechodní  ráz  do  slohu 
gotického.  Také  zde  jest  patrno  působení  mistrův  italských;  ale 
veskrze  samostatné  pojetí  celku  svědčí  o  tom,  že  tento  chrám 
podobně  jako  třebíčský  jest  dílem  domácího  umělce,  jehož  jméno 
pohříchu  se  nezachovalo.  Památnou  stavbou  té  doby  jest  také 
románská  kaple  sv.  Kateřiny  ve  Znojmě  s  bohatou  malbou 
freskovou.  Také  starobylá  budova  vévodského  hradu  olomuckého 
pochází  z  doby  prvorománské.  Stěny  chodeb  klášterních  byly 
vyzdobovány  nápisy  z  písma  sv.  Na  kněžských  rouchách  a  ko- 
stelních kobercích  bývalo  nádherné  vyšívání.  Toto  vyšívání  bylo 
domácím  moravským  výrobkem;  jménem  uvádí  se  v  té  příčině 
mistryně  Leukarta,  která  žila  v  klášteře  žďárském  brzy  po  jeho 
založení.  Také  olomucká  škola  proslavena  byla  uměním  textilním. 
Vyšívání  dělo  se  nitěmi  zlatými,  stříbrnými  nebo  hedvábím.  Zlat- 
nické umění  pěstovalo  se  na  Moravě  dvojím  slohem:  byzantin- 
ským  a  románsko-gotickým. 

Že  také  umění  sochařské  té  doby  bylo  v  rozkvětu,  o  tom 
svědčí  četné  památky  zachované  v  chrámech.  Vytesávány  byly 
sochy  svatých  i  vynikajících  vrstevníků,  zvláště  osob  panov- 
nických, z  kamene  nebo  byly  vyřezávány  ze  dřeva.  V  klášteře 
žďárském  žil  v  polovici  XIII.  století  sochař  jménem  Jindřich, 
který  se  zabýval  také  polychromií.  U  portálu  kostela  tišnovského 
dosud  zachována  jest  kamenná  skupina  dvanácti  apoštolů  s  hojnou 
ornamentikou ;  umělecké  provedení  této  skupiny  vykazuje  jí  vy- 
nikající místo  mezi  tehdejšími  památkami,  jména  tvůrce  jejího 
však  neznáme.  V  malířském  umění,  jehož  památek  se  málo  za- 
chovalo neporušeně,  zmínky  zasluhuje  cyklus  obrazů  v  rotundě 
znojemské;  na  nich  jest  patrný  vliv  byzantinský.  Malířství  na 
skle  bylo  teprve  v  počátcích.  Bohatě  vyvinuto  bylo  však  minia- 
turní malířství  v  knihách  náboženského  obsahu.  Nádherně  illu- 
minovaný  kodex  kostela  olomuckého  z  té  doby  zachoval  se 
v  bibliothece  stokholmské. 


83 

83      83 

83 

83      83 

cr 

"i 

83      83      83      83      83      83 


"* 


Kniha  druhá. 


Od  vymření  Přemyslovců  do  nastolení  krále  Ferdinanda  I. 

(1306—1526). 


§  17.    Rudolf  Habsburský.    Jindřich  Korutanský.    První  léta  vlády 

Jana  Lucemburského. 

Záhubou  mužského  potomstva  rodu  Přemyslovců  stalo  se 
po  dlouhé  době  opét  sporným  nástupnictví  v  říši  českomoravské. 
U  šlechty  českomoravské  na  základě  starobylého  práva  zvyko- 
vého nebylo  pochybnosti,  že  i  ženské  potomstvo  Přemyslovců 
má  do  jisté  míry  právo  na  trůn;  i  bylo  přáním  velké  většiny 
Šlechty  české  i  moravské,  aby  králem  stal  se  Jindřich  Korutanský, 
manžel  nejstarší  dcery  Václava  IL  Anny,  tehda  šestnáctileté. 
Ostatní  tři  její  sestry,  Eliška,  Markéta  a  Anežka,  nebyly  ještě 
zletilé.  Proti  svobodné  volbě  stavů  však  mocně  vystoupil  tehdejší 
král  německý  Albrecht  I.  a  prohlásil  říši  českomoravskou  za 
uprázdněné  léno  říše  německé.  Králem  českým  měl  se  dle  jeho 
záměru  státi  nejstarší  syn  jeho  Rudolf;  za  tím  účelem  král 
Albrecht  vtrhl  s  vojskem  do  Čech  od  západu  a  položil  se  tá- 
borem u  Loun  (8.  října),  kdežto  syn  jeho  Rudolf  vypravil  se 
taktéž  s  mocí  vojenskou  z  Rakous  na  Moravu  a  odtud  dorazil 
již  i.  října  ku  Praze.  Poněvadž  nestatečný  Jindřich  Korutanský 
již  dříve  s  manželkou  svou  do  Tyrol  se  uchýlil,  uvedeni  byli 
rozhodným  počínáním  Albrechtovým  stavové  v  Praze  shromáždění 


106 

ve  velký  zmatek;  obyvatelstvo  německé  na  sněme  zastoupené, 
zvláště  zástupci  měst  moravských,  zjevně  se  prohlásili  pro  Ru- 
dolfa. Albrecht  dal  se  s  předními  pány  do  vyjednáváni  a  velkými 
sliby  i  odměnami  pohnul  je  k  tomu,  že  konečně  Rudolfa  uznali 
za  krále,  když  tento  pojal  za  manželku  Alžbětu  Polskou,  vdovu 
po  králi  Václavovi  II.  Ano,  .král  Albrecht  se  svolením  stavů 
českých  i  moravských  ve  valném  shromáždění,  konaném  u  Znojma 
(i  8.  ledna  1307),  udělil  léno  českomoravské  též  mladším  bratrům 
Rudolfovým,  kteří  měli  dle  toho  právo  po  bezdětné  smrti  bratra 
svého  dle  stáří  nastupovati  na  trůn  český.  V  Čechách  někteří 
šlechtici  zřejmě  se  prohlásili  pro  Jindřicha  Korutanského.  Král 
Rudolf  vypravil  se  vojensky  proti  povstalcům  a  oblehl  Horažďo- 
vice. Tu  však  zachvácen  byv  úplavicí,  zemřel  (4.  července) 
v  mladém  ještě  věku  26  let. 

Otázka,    kdo  má  po    Rudolfovi    nastoupiti    na    trůn    český, 
rozštěpila  veškero    obyvatelstvo  české  i  moravské  ve  dva  nepřá- 
telské tábory :  jedni  se  zastávali  práv  nejstarší  Přemyslovny  Anny 
a  jejího  manžela   Jindřicha   Korutanského,    druzí    hájili   platnosti 
smlouvy  znojemské,  dle  níž  měl  právo  na  trůn  Bedřich  Rakouský, 
nejstarší    syn  krále  Albrechta.    Tento   uznán    byl  na  Moravě  od 
veškeré  šlechty,    v  jejíž  čele  byl  biskup    olomucký  Jan  VI.,  i  od 
měšťanstva.    Naproti  tomu  v  Čechách    mocná   strana   ze   šlechty 
i  měšťanstva,  v  jejíž  čele  byl  pan  Oldřich  z  Lichtenburka,  prohlá- 
sila se  pro  Jindřicha,  který  také  i  s  manželkou  Annou  do  Prahy 
se  odebral,  15.  srpna  za  krále  byl  zvolen  a  vlády  v  zemi  se  ujal. 
Král   Albrecht    vyhlásiv    říšskou    klatbu    proti    Jindřichovi,  vtrhl 
s  mocným  vojskem  od  západu    přes  Cheb  do  Čech,    kdežto   syn 
jeho    Bedřich    Rakouský    shromáždil   jiné    vojsko  u    Jemnice    na 
Moravě,   odkudž  měl  otci    přispěti    na    pomoc.    Oba  spojivše  se, 
oblehli  Kutnou  Horu  a  Kolín,  ale  obě  města  statečně  se  ubránila, 
a    král    Albrecht    donucen    byl    k    ústupu    z    Čech    na    Moravu, 
i    položil    se    táborem    u    Znojma,     kdež     potvrdil     Brněnským 
za  prokázanou   věrnost  všechna    dosavadní  privilegia.    Ale  sotva 
král  německý   opustil  tábor   znojemský  a  do   Němec  se  odebral, 
získal     Raimund     z     Lichtenburka     Četnými     privileji     a    jiným 
skvělými  výhodami  Znojmo  i  Jihlavu  pro  Jindřicha  Korutanského. 
Naproti  tomu  vévoda  Bedřich  jmenoval  Oldřicha  z  Waldsee,  do- 
savadního   hejtmana    štýrského,    vladařem    moravským  se  sídlem 
v  Brně.  Avšak  král  Albrecht  zavražděn  byl  (1.  května  1308)  od 


106 

svého  synovce  Jana  a  jeho  soudruhů  nedaleko  hradu  Habsburka 
ve  Švýcařích,  a  vévoda  Bedřich  Rakouský,  zbaven  hlavní  své 
opory,  učinil  s  Jindřichem  Korutanským  mír  ve  Znojmě  (14.  srpna): 
Bedřich  vzdal  se  za  náhradu  45.000  hřiven  stříbra  všelikých  ná" 
roků  na  panství  v  Čechách  i  na  Moravč  a  zavázal  se  vydati 
Jindřichovi  všechna  města  i  hrady 4  které  držel  v  těchto  zemích; 
Bedřich  měl  zatím  podržeti  zárukou  náhrady  na  MoravČ  Jihlavu 
s  doly,  cly  a  soudem,  Znojmo,  hrad  Veveří,  Ivančice,  Podivín 
a  Pohořelice.  Šlechta  moravská  i  s  biskupem  Janem  a  dle  všeho 
i  města  moravská,  dosud  Bedřichovi  věrná,  zvláště  Brno  a  Olomouc, 
uznala  bez  odporu  panství  Jindřicha  Korutanského. 

Jindřich  Korutanský  svou  nerozhodností  a  nečinností  zbavil 
se  brzo  sám  veškeré  vážnosti  u  poddaných.    Hrdá  šlechta  česká 
zazlívala  mu,    že  straní   německému    měšťanstvu,    kteréž    kvetouc 
blahobytem    domáhalo  se  vedle    šlechty    úplné    politické    rovno- 
právnosti.   Ale  nejenom    šlechta,   nýbrž  i  všecko  veřejné  mínění 
obíralo  se  opravdově  otázkou  jeho  sesazení.    Neutěšený  stav  říše 
českomoravské   záhy  upoutal    pozornost    tehdejšího   krále   něme- 
ckého Jindřicha  VIL   Lucemburského,    který   dosazen  byl  v  tuto 
hodnost  po  násilné  smrti  Albrechta  I.  Jemu  bylo  vítaným,  když 
jej  v   jihoněmeckém    městě    Heilbronne   vyhledal    proslulý    opat 
zbraslavský  Konrád,    provázen  druhem  svým  Petrem  Žitavským, 
a  ve  jménu   strany    nespokojené    dožadoval    se    na  něm  pomoci 
pro  nejmladší   Přemyslovnu   Elišku  (v  srpnu  1309).   Jindřich  Lu- 
cemburský již  asi  měsíc  po  této  rozmluvě  s  Konrádem  Zbraslav- 
ským učinil  smlouvu  s  vévody  rakouskými,  Bedřichem  a  Leopoldem, 
kterou   potvrdil    panství  jejich  v  Rakousích  a  ve  Štýrsku,    za  to 
však  Habsburkové   zavázali  se  pomáhati    králi  německému  k  do- 
bytí Čech;  náhradou  měli  od  něho  dostati  30.000   hřiven  stříbra 
a  obsaditi    Moravu    na    tak    dlouho,    pokud    by  jim  tato  summa 
nebyla    vyplacena.    Zatím   v   Čechách   náčelník    šlechty    Jindřich 
z  Lipé  zdvihl  proti  králi  Jindřichu  Korutanskému  zjevnou  vzpouru. 
Slabý  král  byl  obmezen  obranou  na  pouhý  hrad  Pražský,  kdežto 
dole    v    městě    nepřátelé    jeho,    zástupci    duchovenstva,    šlechty 
i  měšťanstva    konali    společný  sněm    (29.  června  13 10)  a  usnesli 
se  vypraviti  ke  králi  německému  dvanáctičlenné  poselstvo,  které 
mělo  nabídnouti    ^letému    synu   jeho  Janovi    trůn  český  a  ruku 
i81eté    Elišky    Přemyslovny.    Král  Jindřich    Lucemburský    přijal 
toto  nabídnutí  a  dal  ve  shromáždění    říšských    knížat  ve  Frank- 


107 


íurtě  Jindřicha  Korutanského  prohlásiti  za  zbavena  trůnu  českého. 
Eliška  Přemyslovna,  uniknuvši  nástrahám  Korutanského,  v  nád- 
herném průvode  četných  pánů  českých  odebrala  se  do  Špýru 
a  tam  slaven  byl  sňatek  její  s  Janem  Lucemburským  (i.  září  1310), 
jemuž  od  otce  uděleno  bylo  slavnostně  království  české  i  mar- 
krabství  moravské  lénem.  Potom  vypravil  se  Jan,  provázen  Petrem, 
arcibiskupem  mohučským,  dříve  kancléřem  českým,  a  jinými  vel- 
moži v  čele  3000  mužů  přes  Norimberk  a  Cheb  do  Čech,  jejichž 
hranice  překročil  1.  listopadu  13 10.  Po  tuhém  odporu  byl  Jindřich 
Korutanský  poražen  a  donucen  opustiti  i  se  svou  manželkou 
Annou  Prahu;  odebral  se  do  Tyrol,  kdež  až  do  své  smrti  užíval 
prázdného  názvu  »  krále  českého  i  polského «.  Král  Jan  konal  pak 
(10.  prosince)  slavný  vjezd  do  Prahy.  O  vánocích  konán  byl 
sněm  v  Praze,  kdež  králi  Janovi  bylo  ode  všech  stavů  holdováno. 
Dne  7.  února  131 1  byl  král  Jan  i  se  svou  manželkou  od  arci- 
biskupa mohučského  Petra  za  hlučných  slavností  v  Praze  za  krále 
českého  korunován.  Morava  byla  sice  dána  v  zástavu  vévodům 
rakouským,  ale  poněvadž  Bedřich  Rakouský  nepřispěl  Lucem- 
burkům slíbenou  pomocí  k  dobytí  Čech,  dal  se  pohnouti  ke 
smlouvě  v  Pasově  (29.  března  131 1),  kterou  se  vzdal  všelikých 
nároků  na  Moravu  a  podržel  pouze  Znojmo  a  Pohořelice  jakožto 
zástavu  za  slíbenou  částku  peněžitou.  Zajistiv  si  takto  právně- 
platným  způsobem  držení  Moravy,  král  Jan  provázen  svými  rádci 
a  skvělou  družinou  vypravil  se  (v  květnu  131 1)  do  této  země, 
aby  přijal  holdování  od  věrného  obyvatelstva.  Nejprve  navštívil 
Olomouc  a  tam  také  učiněna  byla  důležitá  smlouva  v  příčině 
knížectví  opavského.  R.  1309  stavové  opavští  vzbouřili  se  proti 
vévodovi  Mikulášovi  a  vypudili  jej  ze  země.  Opavsko  dáno  bylo 
Boleslavovi,  vévodovi  vratislavskému,  zástavou  za  věno  8000  hřiven 
stříbra,  které  mělo  býti  vyplaceno  jeho  manželce  Markétě,  sestře 
Elišky  Přemyslovny.  Vévoda  Mikuláš  zůstal  až  do  své  smrti 
(f  13 18)  bez  země  i  bez  poddaných.  Z  Olomouce  král  Jan  odebral 
se  do  Brna,  kdež  byl  od  veškerého  obyvatelstva  nadšeně  a  s  já- 
sotem uvítán.  Tam  shromáždil  se  počátkem  června  sněm  všech 
tří  stavů,  na  němž  byl  prohlášen  zemský  mír  a  stavům  uděleny 
svobody  v  podobném  rozměru  jako  dříve  se  stalo  v  Čechách 
(18.  června  131 1). 

Na  Moravě  bylo  dosti  zpupné  šlechty,  která  si  zvykla  roz- 
broji   stran    a    pěstnímu    právu    z    dob   Jindřicha    Korutanského. 


108 


Král  Jan  hleděl  učiniti  přítrž  škodlivému  řádění  loupežných  rytířů. 
V  čele  takových  byli  páni  Bedřich  z  Linavy,  bratří  Artleb  a 
Jimram  z  Boskovic  a  bratří  Bedřich  a  Vintíř  z  Brandýsa.  K  nim 
připojil  se  také  Mikuláš  II.,  syn  stejnojmenného  kdysi  vévody 
opavského.  Král  Jan  vypravil  se  s  vojskem  podruhé  na  Moravu, 
pokořil  vzpurné  pány  a  hrady  jejich  Račice,  Boskovice  i  Ungers- 
berk  (nyní  Sádek  u  Třebíče)  rozbořil.  Pokoření  páni  přijati  pak 
na  milost  a  zůstali  od  té  doby  králi  věrni.  Toho  roku  král  Jan 
jsa  v  Brně,  na  prosby  manželky  své  Elišky  založil  (17.  června  13 12) 
klášter  dominikánských  jeptišek  u  sv.  Anny  na  Starém  Brně, 
jejž  zvláště  páni  z  Lomnice  obdařili  hojnými  statky.  Klášter  ten 
byl  r.  13 1 7  dostavěn,  a  odevzdán   ochraně   biskupa   olomuckého. 

Král  Jindřich  VIL  vypraviv  se  do  Itálie,  kdež  byl  za  císaře 
korunován,  podlehl  na  zpáteční  cestě  nezvyklému  podnebí  i  četným 
námahám  válečným  (24.  srpna  13 13).  Král  Jan  s  počátku  ucházel 
se  o  hodnost  královskou  v  Němcích  proti  Bedřichovi  Rakouskému, 
ale  četné  překážky  přiměly  jej,  že  na  radu  arcibiskupa  Petra 
Mohučského  upustil  od  svého  záměru.  Naproti  tomu  strana  lu- 
cemburská hleděla  stůj  co  stůj  zameziti,  aby  na  trům  německý 
nedostal  se  Habsburský  Bedřich,  i  podporovala  vévodu  bavorského 
Ludvíka,  dávného  protivníka  vévod  rakouských.  Tím  způsobem 
došlo  k  dvojí  volbě,  Bedřicha  Rakouského  a  Ludvíka  Bavorského; 
i  vznikl  mezi  oběma  protikráli  dlouholetý  zápas,  za  něhož  celé 
Německo  rozštěpilo  se  ve  dva  nepřátelské  tábory.  Král  Jan  hleděl 
z  tohoto  zápasu  těžiti  a  dáti  si  pomoc,  poskytovanou  Ludvíkovi, 
co  nejdráže  zaplatiti.  Brzo  po  volbě  (4.  prosince  13 14)  Ludvík 
vydal  mu  listinu,  kterou  potvrdil  ano  rozšířil  dosavadní  privilegia, 
udělená  králům  českým  od  panovníků  německých;  dále  zavázal 
se  přispěti  králi  Janovi  k  dobytí  veškerého  panství,  které  kdysi 
držel  král  Václav  II.,  tedy  Polska  i  Míšně,  a  donutiti  vévody 
rakouské,  aby  Janovi  vydali  zastavené  kraje  moravské  (Znojmo 
a  Pohořelice)  po  vyplacení  zbytku  zástavní  sumy.  Odměnou  za 
útraty  a  námahy  s  volbou  spojené  slíbil  mu  vyplatiti  20.000 
hřiven  stříbra  a  zástavou  za  Část  této  částky  odstoupiti  Chebsko 
koruně  České. 

Proti  cizím  rádcům,  které  si  král  Jan  do  Cech  byl  přivedl, 
vzmáhala  se  u  České  šlechty  zášť  i  závist,  ježto  drželi  nejpřednější 
a  nejvýnosnější  úřady.  Na  Moravě  svěřeno  bylo  místodržitelství 
Détřichovi  de  Castello.  Panstvo  české  i  moravské  důrazně  žádalo, 


109 

aby  cizinci  byli  z  úřadů  zemských  vzdáleni  a  domácími  nahrazeni ; 
při  tom  se  dovolávali  slibu  králova,  daného  v  té  příčině  hned 
po  jeho  nastolení  v  Čechách  i  na  Moravě.  Král  Jan  povolil 
tomuto  nátlaku,  odstranil  německé  rádce  z  vyšších  úřadův  a 
jmenoval  Jindřicha  z  Lipé  nejvyšším  komořím  a  maršálkem 
v  Cechách,  Jana  čili  Ješka  z  Vartenberka  zemským  hejtmanem 
na  Moravě.  Oba  tito  náčelníci  domácí  šlechty  hleděli  však  svého 
vynikajícího  postavení  užiti  toliko  k  svému  a  svých  přívržencův 
obohacení.  Jak  Jindřich  z  Lipé  v  Čechách,  tak  i  Ješek  z  Varten- 
berka na  Moravě  dopouštěl  se  na  poddaných  mnohých  křivd  a 
útisků.  Nad  to  bylo  zemi  trpěti  novými  vpády  nepřátelskými 
z  Uher.  V  Horních  Uhřích  zřídil  si  totiž  v  době  zápasův  o  korunu 
uherskou  mocné  panství  Matouš  Čák  se  sídlem  v  Trenčíně,  a 
odtud  konal  časté  vpády  také  na  Moravu.  Veškera  východní 
Morava  až  po  Brno  a  Znojmo  byla  od  něho  zhoubně  navštěvována. 
K  odvrácení  jich  vypravil  se  král  Jan  a  Jindřich  z  Lipé  v  čele 
1500  obrněných  bojovníků  na  Moravu,  zahnali  loupežné  hordy 
až  k  hradu  Holiči,  kdež  byl  Matouš  Trenčanský  obležen  a  k  míru 
donucen  (v  červenci   13 15). 

Brzo  potom  však  pan  Jindřich  z  Lipé  kul  nové  pikle  proti 
králi  Janovi.  Nepřátelé  Jindřicha  z  Lipé  poštvali  proti  němu 
hněv  krále  Jana,  na  jehož  rozkaz  mocný  pán  Vilém  Zajíc  z  Val- 
deka  brannou  rukou  zmocnil  se  osoby  Jindřichovy  na  hradě 
Pražském  a  odvedl  jej  na  hrad  Tejřov  do  vězení.  Mocné  a  četné 

v 

přátelstvo  uvězněného  velmože  způsobilo  vzbouření  v  Cechách 
i  na  Moravě,  jemuž  v  čelo  postavil  se  tehdejší  hejtman  moravský, 
pan  Ješek  z  Vartenberka,  který  sebral  na  Moravě  silnou  moc 
brannou  a  zatlačil  královské  vojsko  za  hranice  do  Cech,  ale  při 
obležení  města  Kostelce  nad  Orlicí  by]  zasažen  těžkou  ranou  a 
zemřel  (5.  ledna  13 16).  Jeho  smrtí  povstalci  utrpěli  velkou  ztrátu: 
zápas  chýlil  se  ke  konci,  když  král  Jan,  opíraje  se  o  Část  šlechty 
a  téměř  veškeré  měšťanstvo,  dobyl  snadno  všech  věnných  měst 
ovdovělé  královny.  Došlo  k  smírnému  narovnání  (12.  dubna  13 16); 
Jindřich  z  Lipé  byl  propuštěn  na  svobodu,  vydav  králi  ruko- 
jemstvím  šest  šlechticův  a  devět  hradů,  z  nichž  tři  na  Moravě, 
totiž  Landštýn,  Krumlov  a  Vranov  nad  Dyjí.  Také  hrady,  jež  dosud 
držel  pan  Ješek  z  Vartenberka,  totiž  Veveří,  Bzenec  a  Hradec 
Opavský,  měly  býti  v  ruce  královy  navráceny.  Mezi  přívrženci 
pana  Ješka  z  Vartenberka,    kteří  povstání  se  súčastnili,   byli  též 


110 


pánové  z  Kunštátu,  v  jejichžto  moci  byl  mezi  jiným  pevný  hrad 
Obrany  (sev.  Brna).  Brněnští  udeřili  na  hrad,  dobyli  ho  a  úplně 
rozbořili.  Král  Jan  v  odměnu  za  věrnost  prokázanou  daroval  Brnu 
pozemky,  jež  dosud  k  Obřanskému  hradu  náležely. 

Král  Jan  chystaje  se  přispčti  na  pomoc  králi  Ludvíkovi 
Bavorovi,  ustanovil  Petra,  arcibiskupa  mohučského,  na  žádost 
velmožů  českých  za  svého  náměstka  v  Čechách  a  na  Moravě. 
Nový  náměstek  hleděl  obnoviti  v  zemi  trvalý  smír  a  snažil  se 
především  smířiti  nespokojenou  Šlechtu,  leč  snahy  jeho  zůstaly 
bezvýslednými.  Roztrpčenost  šlechty  se  vzmáhala,  když  viděla, 
že  lehkomyslný  král  prodlévá  již  déle  než  rok  v  cizině,  cizím 
pomáhá  a  o  vlastní  říši  se  nestará,  leč  jak  by  co  nejvíce  peněz 
dostal.  Šlechta  reptala  proti  takovému  hospodaření,  a  když  arci- 
biskup Petr  nemohl  ani  s  královnou  Eliškou  se  shodnouti,  ne- 
vyčkal příchodu  Janova,  nýbrž  složil  svůj  úřad  říšského  správce 
do  rukou  královniných  (8.  dubna  13 17)  a  odebral  se  do  svého 
sídla  arcibiskupského.  Slabá,  při  tom  hrdá  a  nerozvážná  královna 
nedovedla  vášní  rozpoutaných  na  uzdě  udržeti.  Za  krátko  stála 
ve  zbrani  velká  část  šlechty  české  i  moravské;  vůdcem  odboje 
stal  se  opět  Jindřich  z  Lipé.  Všechny  pokusy  rozvážných  mužů, 
mezi  nimiž  vynikal  pražský  biskup  Jan,  rozbily  se  o  odpor  Eliščin, 
která  hořela  nenávistí  proti  mocnému  náčelníku  šlechty.  Raději 
uprchlá  s  dětmi,  mezi  nimiž  byl  před  rokem  narozený  Václav 
(později  Karel),  do  Lokte  a  najímala  žoldnéře  z  Německa.  Tam 
dorazil  konečně  na  sklonku  roku  13 17  také  král  Jan,  provázen 
dvěma  sty  německých  rytířů.  Hoře  pomstychtivostí,  odebral  se 
s  královnou  Eliškou  do  Prahy,  udeřil  odtud  na  některé  odbojné 
pány  ve  východních  a  jižních  Čechách  a  statky  jejich  strašlivě 
mečem  i  ohněm  spustošil. 

Jindřich  z  Lipé  ještě  před  návratem  Janovým  odebral  se 
na  Moravu  s  velkou  částí  svých  přívrženců.  Zvěděv  o  násilnostech 
krále  Jana,  umínil  si  ohlednouti  se  po  cizí  pomoci.  O  vánocích 
r.  1 3 17  se  šesti  pány  a  rytíři  odebral  se  do  Vídně,  kdež  ve  jménu 
celé  své  strany  učinil  smlouvu  s  králem  Bedřichem :  tento  zajistil 
povstalcům  500  oděnců,  v  čas  potřeby  veškeru  svou  brannou 
moc;  naproti  tomu  oposice  českomoravská  zavázala  se  nečiniti 
míru  s  Janem  bez  vědomí  Bedřichova.  Kdyby  pak  vůbec  k  míru 
nedošlo,  měl  býti  Jan  prohlášen  za  zbavena  trůnu  a  králem  českým 
zvolen  buď  Jindřich  Korutanský  nebo  některý  z  bratří  Bedřichových. 


111 


Na  Moravě  přidala  se  k  této  smlouvě  největší  část  Šlechty,  pouze 
mocní  rodové  z  MeziHče,  Lomnice,  Šternberka,  Náměště  a  Med- 
lova  (pozd  Pernštýna)  zůstali  věrni  rodu  Lucemburskému.  Z  měst 
moravských  jediné  Znojmo  přešlo  do  tábora  povstalců;  mezi 
přívrženci  obou  stran  nastalo  kruté  provádění  pěstního  práva. 
Král  Jan  již  6.  ledna  1318  s  brannou  mocí  odebral  se  do  Brna 
a  tam  také  brzo  potom  povolal  manželku  svou  Elišku.  Odtud 
podnikal  válečné  výpravy  proti  nejbližším  povstalcům,  kteří  však 
se  svých  hradů  statně  se  hájili  a  král  kromě  spustošení  jejich 
statků  ničeho  nepořídil.  Země  moravská,  zvláště  jižní  polovice 
její,  nesmírně  tím  trpěla,  mezi  lidem  rozšířil  se  hlad  a  mor.  Ne- 
návist proti  králi  se  vzmáhala  a  již  i  nejoddanější  přátelé  jali  se 
od  něho  odpadávati;  tak  zejména  Vilém  Zajíc  z  Valdeka  přešel 
k  povstalcům  a  obrav  si  za  hlavní  tábor  Znojmo,  podnikal  odtud 
útoky  proti  králi  a  jeho  stoupencům.  Se  všech  stran  obklíčen, 
král  Jan  učinil  s  Jindřichem  z  Lipé  příměří  a  vyjednával  o  mír. 
Když  však  mimo  jiné  těžké  podmínky  uslyšel,  že  do  míru  má 
pojati  také  Bedřicha  Rakouského  a  jej  uznati  králem  německým, 
rychle  odebral  se  (27.  února  13 18)  i  s  manželkou  do  Prahy. 
V  největší  této  tísni  král  Ludvík  Bavor  sprostředkoval  příměří 
mezi  stranami  a  konečně  (23.  dubna)  docíleno  bylo  na  sjezde 
v  Domažlicích  i  míru  mezi  Janem  a  šlechtou.  Tato  slavila  do- 
konalé vítězství  nad  mocí  královskou,  Jindřich  z  Lipé  a  jeho 
stoupenci  upustili  pouze  od  požadavku,  aby  splněny  byly  závazky, 
dané  dříve  Bedřichovi  Rakouskému.  Biskup  olomucký  Konrád, 
původem  Bavor,  byl  tehda  od  krále  dosazen  za  zemského  hejtmana 
moravského.  Tehda  zemřel  v  Brně  a  pochován  v  tamějším 
kostele  minoritském  levobočný  syn  krále  Přemysla  II.,  Mikuláš, 
kdysi  vévoda  opavský.  Zůstavil  po  sobě  dva  syny,  Mikuláše  a 
Václava.  Kdežto  mladší  Václav  vstoupil  do  stavu  duchovního, 
staršímu  Mikulášovi  uděleno  bylo  opět  vévodství  opavské  od 
krále  Jana  (3.  července  13 18)  jakožto  léno  české.  Mikuláš  II. 
panoval  pak  v  Opavsku  do  r.  1365. 

Vyrovnání  domažlické  nepřineslo  říši  českomoravské  oče- 
kávaného užitku.  Největší  vinu  toho  dlužno  přisouditi  nekalým 
vlastnostem  krále  Jana,  jehož  lehká  mysl  šla  jen  za  dobrodruž- 
stvím a  požitkem.  Peníze,  jichž  k  takovému  životu  stále  mnoho 
potřeboval,  vydíral  kde  mohl,  zvláště  u  stavu  měšťanského,  který 
mu  dosud  byl  nejvěrnější  oporou.  I  dosavadní  klid  a  řád  v  rodině 


112 


královské  byl  záletnictvím  Janovým  často  porušován.  Tím  mno- 
žily se  spory  a  neshody  mezi  oběma  manžely.  Uskočný  Jindřich 
z  Lipé,  získav  si  důvěru  lehkověrného  krále,  vzbudil  u  něho 
podezření,  že  Eliška  připravuje  se  svými  přívrženci  státní  převrat, 
aby  jej  vlády  zbavila  a  ujala  se  poručnické  vlády  ve  jménu 
staršího  syna  Václava.  Král  Jan  odebral-  se  neprodleně  do  Lokte, 
kdež  Eliška  bydlela,  a  odňav  jí  dítky,  z  nichž  nejmladší  Otakar 
brzo  potom  zemřel,  donutil  ji,  že  se  uchýlila  na  zámek  Mělnický. 
Pohaněná  královna,  aby  se  z  tohoto  nedůstojného  stavu  vybavila, 
přijala  nabídnutou  pomoc  některých  věrných,  kteří  vešli  se  zá- 
stupci stavu  duchovního  i  městského  v  poradu,  jak  by  bylo  lze 
obnoviti  klid  a  pořádek  v  zemi.  Jindřich  z  Lipé  spěšně  podal  . 
zprávu  o  tom,  co  se  děje,  do  Brna,  kde  král  Jan  tehda  prodléval. 
Rozlícený  král  vytrhl  se  svou  družinou  ku  Praze,  kam  zatím 
Eliška  z  Mělníka  se  odebrala,  a  byl  by  zajisté  náhlým  útokem 
města  se  zmocnil,  kdyby  tomu  někteří  páni  brannou  mocí  nebyli 
zabránili  (v  červenci  13 19).  Jejich  zakročením  donucen  byl  Jan 
smířiti  se  s  královnou ;  ale  někdejší  shoda  mezi  oběma  již  se  ne- 
vrátila. Král  brzo  potom  (v  prosinci  13 19)  opustil  Čechy  na  celý 
rok,  ustanoviv  Jindřicha  z  Lipé  správcem  zemským  v  Cechách 
i  na  Moravě. 

#  18.  Jindřich  z  Lipé  správcem  Moravy  (1310 — 1320). 

Zdi  Jindřichovy  správy  všude  zachován  byl  klid  a  pořádek, 
a  zvláště  na  Moravě  přísným  šetřením  práva  nastala  větší  bez- 
pečnost v  zemi,  průmysl  a  obchod  se  vzmáhal,  kostely  a 
kláštery  byly  hojnější  měrou  než  za  let  předešlých  obdarovány. 
I  když  potom  král  Jan  (v  lednu  1321)  z  ciziny  se  do  Čech  na- 
vrátil, nepoklesla  tím  moc  Jindřichova:  král  maje  v  něj  důvěru, 
jmenoval  jej  říšským  maršálkem  a  na  důkaz  zvláštní  přízně  dal 
synu  jeho  Jindřichovi  svou  příbuznou  Anežku  z  Blankenheimu 
za  manželku.  Podobnou  přízeň  projevoval  král  Jan  tehdáž  také 
Alžbětě  Hradecké,  která  zajistila  si  v  dějinách  Moravy  trvalou 
památku.  Založila  roku  1323  při  kostele  Panny  Marie  na  Starém 
Brně  panenský  klášter  řádu  cisterciáckého  (potom  obecně  zvaný 
> Klášter  Králové*)  a  obdařila  jej  hojně  statky  v  Měníně  a  Husto- 
pečích, které  ji  nedlouho  před  tím  král  Jan  postoupil. 


113 


R.  1322  král  Jan  shromáždil  co  největší  brannou  sílu  svému 
spojenci  Ludvíkovi  Bavorskému  ku  pomocí,  jemuž  tehda  nastával 
rozhodný  zapas  s  protikrálem  Bedřichem  Rakouským.  V  bitvě 
u  Muhidorfa  (28.  záři)  rytířstvo  české  a  moravské  (Plichta  ze 
Žerotina,  Heřman  z  Miličina)  přispěli  značnou  měrou  k  vítězství 
Ludvika  Bavorského.  Odměnou  za  vydatnou  pomoc  dáno  bylo 
v  zástavu  králi  Janovi  od  Ludvíka  město  Cheb  s  okolím,  kteréž 
od  té  doby  zůstalo  při  koruně  české.  Ale  od  té  doby  mezi  oběma 
panovníky  na  místě  bývalého  přátelství  nastal  poměr  čím  dále 
tím  napjatější.  Ludvik  odevzdal  (1323)  marku  braniborskou,  uprázd- 
něnou  vymřením  rodu  Askanského,  svému  nejstaršímu  synu, 
ačkoliv  dosud  sliboval  dáti  ji  králi  českému.  Král  Jan  naproti  tomu 
vstoupil  v  důvěrnější  styky  s  králem  francouzským  Karlem  IV., 
jemuž  již  dříve  dal  sestru  svou  Marii  za  manželku  a  odebral  se 
ještě  na  sklonku  roku  1322  k  jeho  dvoru  do  Paříže,  kdež  mu 
odevzdal  svého  sedmiletého  syna  Václava,  nazvaného  po  tomto 
králi  francouzském  Karlem,  k  vychování.  Také  smířil  se  s  vévody 
rakouskými,  kteří  vydali  králi  Janovi  města  Znojmo  a  Podivín, 
daná  jim  v  zástavu  od  roku  131 1,  a  krom  toho  všechny  listiny 
z  dob  krále  Albrechta  i  z  potomních  let,  kterými  jim  byly  při- 
řčeny  jakékoli  nároky  na  panství  v  Čechách  a  na  Moravě.  Ve 
válkách  Ludvíka  Bavorského  s  Habsburky  Jan  jakožto  král  český 
zavázal  se  zachovávati  neutralitu. 

Za  pobytu  svého  na  Moravě  r.  1323  král  Jan  zavázal  se 
stavům  moravským,  že  nebude  vybírati  > berný c  na  Moravě,  leč 
by  provdal  některou  dceru;  v  tom  případě  měla  odvedena  býti 
berná  16  grošů  z  každého  lánu.  Krom  toho  zavázal  se  šetřiti 
všelikých  práv  země  i  církve,  zvláště  pak  neměly  cizincům  žádná 
pevnost  ani  královský  hrad  v  zemi  býti  odstoupeny  nebo  pro- 
najaty, purkrabím  zemským  pak  měl  býti  jen  Moravan  jmenován. 
Olomuckému  biskupovi  a  jeho  kapitole  byla  všechna  dosavadní 
práva  potvrzena.  Měšťanům  jihlavským,  olomuckým,  brněnským, 
znojemským  a  hradišťským  dána  byla  vedle  starých  ještě  četná 
nová  privilegia.  Vévodstvi  opavské  postaveno  v  příčině  vybírání 
všeobecné  berný  na  roven  zemi  moravské  i  české. 

Král  Ludvík  vzbudil  si  nevčasným  zasažením  do  věcí  horno- 
italských  hněv  papeže  Jana  XXII.  Papež  pronesl  klatbu  proti 
Ludvíkovi  a  prohlásil  jej  za  zbavena  trůnu  německého  (1324), 
Král    Jan    navštívil    na    svých    dobrodružných     cestách    papeže 

8 


114 

v  Avignone.  Od  té  doby  patrný  jsou  přátelské  styky  krále 
českého  se  stolici  papežskou.  Důkazem  toho  jest,  že  papež 
Jan  XXII.  se  uvolil  v  případe  uprázdnění  biskupství  olomuckého 
potvrditi  za  biskupa,  koho  by  král  Jan  jmenoval. 

Nedlouho  potom  pohnul  Jindřicha  Korutanského  ke  smlouvé 
(1324),  kterouž  umluvena  byla  svatba  mezi  dcerou  Jindřichovou 
Markétou,  řečenou  Maultasch,  a  druhorozeným  synem  Janovým 
Janem  Jindřichem,  jemuž  král  český  slíbil  odevzdati  markrabství 
moravské  se  všemi  doly  zlatými  a  stříbrnými,  území  opavské, 
kladské  i  budišínské.  Jindřich  měl  se  vzdati  navzájem  všelikých 
nároků  na  královskou  korunu  Českou. 

V  lednu  r.  1327  král  Jan  vrátil  se  po  dlouhém  čase  opět 
do  Čech  a  na  Moravu.  Chtěje  si  stavy  obou  zemí  nakloniti 
k  povoleni  nových  berní,  ku  kterým  dle  daného  privilegia  po- ' 
vinni  nebyli,  sáhl  jednak  k  oblíbenému  prostředku,  udílení  roz- 
sáhlých práv  a  výsad  městům  moravským  (Unčovu,  Litovli, 
Jemnici,  Olomouci  a  j.);  na  druhé  straně  učinil  prohlášení,  které 
vzbudilo  po  vlastech  našich  všeobecné  nadšení,  že  totiž  míní 
pokusiti  se  brannou  mocí  o  dobytí  starobylých  prav  králů  českých 
na  korunu  polskou.  K  tomu  účelu  povolilo  i  duchovenstvo  české 

v 

i  moravské  odváděni  desátku  na  tři  léta.  Král  Jan  sebral  z  Cech 
a  Moravy  četné  vojsko  a  vtrhl  do  území  krakovského,  chystaje 
se  Vladislava  Lokietka  v  hlavním  jeho  městě  oblehnouti,  ale 
na  zakročeni  krále  uherského  Karla  Roberta  upustil  od  dalšího 
nepřátelství.  Nicméně  některá  knížata  horno-  i  dolnoslezská,  mezi 
nimi  i  Jindřich  Vratislavský,  jsouce  mezi  sebou  nesvorná,  uznala 
ochotné  vrchní  panství  České. 

Za  svého  pobytu  v  Brně  (v  iednu  r  1327)  král  Jan  vypravil 
syna  svého  Jana  Jindřicha,  jemuž  byla  Markéta  Tyrolská  zaslíbena, 
ke  dvoru  inspruckému  s  družinou  nejčelnějších  pánů  českých 
i  moravských,  v  jejíž  Čele  byl  biskup  olomucký  Hynek  z  Dube, 
dosazený  v  tuto  hodnost  r.  .1326  po  smrti  biskupa  Konráda,  a 
kteráž  doprovodila  pětiletého  prince  do  Tyrol.  Záměry  Janovy 
v  příčině  Tyrol  podporovala  tehdaž  rodinná  roztržka  mezi  Habs- 
burky Bedřichem  a  Albrechtem  z  jedné  a  nejmladším  Otou 
z  druhé  strany.  Ota  získal  si  některé  šlechtice  rakouské  a  povolal 
na  pomoc  krále  uherského  i  českého.  Poněvadž  krom*  toho  vy- 
pukla také  pohraniční  půtka  mezi  Jindřichem  z  Lipé,  jemuž  ná- 
ležely   Četné    statky  v  jižní    Moravě,    a  mezi    rakouským    panem 


115 


z  Rauhensteina,  jehož  jakožto  svého  vasala  ujal  se  Bedřich  Ra- 
kouský, král  Jan  velmi  rád  uchopil  se  této  příležitosti  a  přikvapiv 
bleskurychle  z  Porýní,  vtrhl  (1328)  s  četným  vojskem  do  Rakous 
a  opanoval  za  pomoci  Otovy  celé  levé  Podunají,  co  zatím 
král  uherský  zaplavil  jižní  část  Rakous.  Oba  bratří,  Bedřich 
i  Albrecht,  pospíšili  si  učiniti  zvláštní  mír  s  mladším  svým 
bratrem  i  s  Karlem  Robertem  a  brzo  potom  i  král  Jan  upustil 
od  války,  spokojiv  se  válečnou  náhradou. 

Ještě  na  sklonku  toho  roku  král  Jan  podnikl  novou  dobro- 
družnou výpravu  křížovou  do  Pruska  na  podporu  německého 
řádu  rytířského  proti  pohanským  Litevcům.  Na  zpáteční  cestě 
podařilo  se  mu  zasáhnouti  opětně  do  sporů  knížat  dolnoslezských 
a  uvésti  je  vesměs  pod  své  vrchní  panství.  Také  Zhořelecko 
získal  tehda  král  Jan,  takže  od  té  doby  (1329)  celá  Horní  Lužice 
přivtělena  byla  ke  koruně  české. 

Toho  roku  (27.  srpna  1329)  zemřel  v  Brně  Jindřich  z  Lipé, 
který  byv  po  devět  roků  (1320 — 1329)  zemským  hejtmanem  na 
Moravě,  získal  si  o  tuto  zemi  obezřelým  vedením  veškeré  správy 
a  udržením  pořádku  i  pokoje  neobyčejné  zásluhy.  Pochován  byl 
v  Klášteře  Králové  na  Starém  Brně.  Roku  potomního  zemřela 
královna  Eliška  Přemyslovna  (28.  září  1330)  v  39.  roce  svého 
věku,  zanechavši  si  při  všelikých  svých  vadách  svou  silou  duševní, 
pokorou,  zbožností  a  především  svým  bezpříkladným  dlouholetým 
utrpením  nehynoucí  památku  u  svého  národa. 

§  J!K    Vladařeni  marlrahi  Karla. 

V  září  r.  1330  král  Jan  odebral  se  do  Inšpruku  a  docílil 
toho,  že  byl  proveden  sňatek  devítiletého  syna  jeho  Jana  Jindřicha 
s  dvanáctiletou  Markétou  Tyrolskou.  Zároveň  byla  učiněna  smlouva, 
aby  dcery  Jindřicha  Korutanského  nastoupily  po  něm  v  dědictví, 
a  kdyby  v  čas  smrti  otcovy  byly  nezletilými,  aby  král  Jan  ujal 
se  nad  nimi  správy  poručnické.  Tehda  král  český  přijal  i  na- 
bídnutí některých  měst  lombardských,  založiti  panství  rodu  Lu- 
cemburského v  Horní  Itálii.  Dvouměsíční  výpravou  (v  lednu  a 
únoru  133 1)  veškera  Lombardie  i  s  hrdým  Milánem  uvedena  pod 
jeho  vrchní  moc.  Císař  Ludvík  proti  šířící  se  moci  lucemburské 
umluvil  spolek  s  vévody  rakouskými  Otou  a  Albrechtem  a  chystal 
se  k  válečné    výpravě  do  Horní    Itálie,    aby  tam  právě  založené 

8* 


116 

panství  lucemburské  vyvrátil;  krom  toho  vyjednáváno  bylo 
o  spolek  s  říší  uherskou  a  polskou  proti  králi  českému.  Král 
polský  Vladislav  Lokietek,  úhlavní  nepřítel  Janův,  první  chopil 
se  této  příležitosti  k  zahájení  nepřátelství:  Poláci  překročili  hra- 
nice moravské  a  vtrhli  až  po  Břeclav,  kdež  teprve  úsilím  pana 
Jana  z  Lichtenburka  byl  další  jejich  postup  zastaven.  Král  Jan 
povolal  z  Lucemburska  svého  prvorozence  ^letého  Karla,  do 
Parmy,  svěřil  mu  správu  měst  lombardských  a  spěchal  do  Řezná 
k  osobní    schůzi  s  císařem,    aby  jej  upokojil,    čehož   také  docílil. 

v 

Odtud  král  český  odebral  se  do  Cech  a  na  sněme  domažlickém, 
jehož  poprvé  se  súčastnilo  také  osm  knížat  slezských,  vymohl 
si  povolení  všeobecné  berný  (22.  srpna.)  Potom  se  obrátil  proti 
králi  Vladislavovi  Lokietkovi  a  oblehnuv  Poznaň,  donutil  jej 
k  uzavření  příměří.  Koncem  října  byl  král  Jan  již  na  hranicích 
rakousko  moravských  a  sebral  tam  četné  vojsko,  aby  chránil 
Moravu  proti  Otovi  Rakouskému.  Všechny  pokusy  přesily  ne- 
přátelské vtrhnouti  na  Moravu  byly  odraženy  zásluhou  statečných 
moravských  pánu  Jana  z  Lichtenburka,  Beneše  z  Vartenberka 
a  tehdejšího  zemského  hejtmana  moravského,  Jana  z  Boskovic. 
Odebrav  se  do  Francie,  král  Jan  vedení  války  rakouské  svěřil 
některým  pánům  českým  a  moravským,  avšak  vojsko  jejich,  ve* 
děné  Jindřichem  z  Lipé,  bylo  (v  březnu  1332)  od  rakouských 
pánův  u  Mailberka  poraženo ;  Beneš  z  Vartenberka  kromě  jiných 
rytířů  padl,  oba  bratří  z  Lipé,  Jindřich  i  Jan,  upadli  v  nepřátelské 
zajetí.  Král  Jan,  aby  tyto  pány  vybavil,  učinil  spěšně  mír  s  vé- 
vody rakouskými  i  s  králem  uherským. 

Zatím  městům  lombardským  záhy  znelíbilo  se  české  panství 
i  zdvihla  válku  proti  Karlovi.  Tento  s  pomocí  některých  dosud 
věrných  měst  porazil  sice  povstalce  v  tuhé  bitvě  u  San  Felice 
(25.  listop.  1332),  ale  nepřátelé  byli  v  přesile,  takže  i  dosud  věrní 
náčelníci  mést  pomýšleli  na  odpadnutí.  Král  Jan  přikvapiv  synovi 
s  vojskem  na  pomoc,  přesvědčiv  se,  že  nelze  pomýšleti  na  udržení 
panství  lucemburského  v  Horní  Itálii,  dobrovolně  opustil  zemi. 
Ztráta  panství  Jana  Lucemburského  v  Lombardii  byla  však  štěstím 
pro  veškeru  říši  českomoravskou.  Král  Jan  vypravil  syna  svého 
Karla  z  Itálie  do  Čech,  aby  se  ve  jménu  jeho  ujal  říšské  správy, 
a  to  ne  již  pod  názvem  hejtmana  zemského,  jako  bylo  za  Jindřicha 
z  Lipé  otce  i  syna,  nýbrž  pode  jménem  markrabí  moravského. 
Karel,    ač    teprve    sedmnáctiletý,    byl    již    tehda    duchem    úplně 


'.*■ 


117 


vyspělý;  neboť  při  dvoře  francouzském  dostalo  se  mu  vzácného 
vychování  a  pobytem  v  cizině  obohatil  se  životními  zkušenostmi; 
jmenovitě  správou  měst  lombardských  za  posledních  dvou  let 
nabyl  hojných  vědomostí,  potřebných  vladaři  i  státníkovi.  Cítě 
se  potomkem  starobylého  panovniekého  rodu  českého,  pokládal 
za  svou  povinnost  naučiti  se  co  nejdříve  zapomenutému  domácímu 
jazyku,  což  se  mu  při  opravdovém  úsilí  v  krátkém  čase  podařilo. 
Když  pak  po  roce  (12.  června  1334)  povolal  k  sobě  do  Čech 
manželku  svou  Blanku  z  Valois,  bylo  veškero  její  dvořanstvo, 
záležející  z  Francouzův  a  Lucemburčanů,  domů  propuštěno  a 
z  domácí  české  šlechty  nahrazeno.  Za  to  bylo  mu  povoleno  vy- 
bírati všeobecnou  berni  zemskou,  jejíž  výtěžek  byl  tak  skvělý, 
že  mohl  netoliko  v  Praze  nový  královský  palác  si  vystavěti, 
nýbrž  četné  hrady  i  statky  královské  ze  zástavy  vykoupiti.  Na 
Moravě  byly  to  zejména :  Telč,  Lukov,  Veveří,  a  královské  zámky 
Olomouc,  Brno  a  Znojmo.  Zámky,  po  dlouhý  čas  šlechtické  libo- 
vlády  zanedbané,  byly  opraveny  a  v  ně  opět  královští  úředníci 
dosazeni,  čímž  obpovena  byla  působnost  starých  krajských  soudův 
a  umožněno  vykonávání  přísné  spravedlnosti  v  zemi.  Karel  sám 
cestoval  po  rozličných  krajích,  vyslýchal  žaloby  poddaných,  za- 
sedá val  k  soudům  krajským  i  městským,  odstraňoval  nejhorší 
zlořády  hned  na  místě  a  výrokům  soudním  zjednával  náležitého 
důrazu.    První  návštěvu  na  Moravě    vykonal  i  s  manželkou    svojí 

v 

Blankou  brzo  po  jejím  příchodu  do  Cech  (v  srpnu  1334).  Té 
doby  osazen  byl  nově  biskupský  stolec  olomucký.  Biskup  Hynek 
z  Dube,  po  nejdelší  čas  nemocen,  zemřel  v  Praze  (1333) 
a  nástupcem  jeho  jmenován  byl  od  papeže,  který  si  pro  ten 
případ  toto  právo  vyhradil,  vyšehradský  probošt  Jan,  příjmím 
Volek,  pobočný,  avšak  legitimovaný  syn  krále  Václava  II.,  tedy 
strýc  markrabí  Karla,  muž  ctihodný  a  bezúhonný,  v  němž  šle- 
chetné snahy  Karlovy  o  povznesení  země  nalezly  horlivého 
podporovatele. 

Dne  2.  dubna  1335  zemřel  na  zámku  Tyrolském  vévoda 
Jindřich,  poslední  mužský  potomek  rodu  goricko-tyrolského. 
Dědictví  po  něm  mělo  přejíti  na  dceru  Markétu,  provdanou  za 
Jana  Jindřicha,  mladšího  syna  krále  Jana  Českého.  Zatím  však 
císař  Ludvík  a  Habsburkové  Albrecht  a  Ota  učinili  dílčí 
smlouvu  v  Linci  (1335),  dle  kteréž  měly  Korutany,  Kraňsko 
a  jižní  Tyroly  připadnouti    Habsburkům,   severní    Tyroly  synům 


118 


císařovým.  Vévodové  rakouští  hned  také  bez  nesnází  a  bez  odporu 
domácího  obyvatelstva  zmocnili  se  Kraňska  i  Korutan.  Pouze 
v  Tyrolích  šlechta  a  lid  zachovali  věrnost  domácímu  rodu  pa- 
novnickému. Naproti  tomu  král  Jan  učinil  spolek  s  Karlem  Ro- 
bertem, králem  uherským,  a  s  Kazimírem,  králem  polským;  Jan 
vzdal  se  všelikých  práv  na  království  polské,  naproti  tomu  Kazi- 
mír odřekl  se  všech  práv  na  vévodství  slezská,  jež  zatím  přešla 
pod  vrchní  moc  českou.  Morava  měla  z  těchto  přátelských  smluv 
patrný  prospěch,  neboť  jimi  byly  zabezpečeny  také  obchodní 
styky  její  s  Polskem  a  Uhrami. 

Za  to  však  nové  rozbroje  domácí  hrozily  vypuknouti  pří- 
chodem krále  Jana  do  země  a  podlomiti  zase  pofádek  a  klid, 
sotva  že  zásluhou  Karlovou  první  své  kořeny  zapustily.  Velká 
část  šlechty  totiž  nerada  viděla,  jak  mladý  vladař  stará  se  o  na- 
vrácení korunních  statkův  a  hradů,  ježto  tím  pozbyla  naděje 
v  další  obohacení  sebe  na  újmu  moci  panovnické.  I  namlouvali 
Janovi,  že  markrabí  Karel  proto  hledí  tolik  statkův  a  hradů  do 
svých  rukou  dostati,  aby  v  pravý  čas  proti  svému  otci  vystoupil 
a  jej  s  trůnu  svrhl.  Král  Jan  snadno  pojal  nedůvěru  proti  svému 

v 

synovi,  odňal  mu  nejen  všechny  hrady  v  Cechách  i  na  Moravě 
vybavené,  nýbrž  i  všelikou  správu  zemskou,  ponechav  mu  prázdný 
název  markrabský.  Koncem  roku  1335  vypravil  jej  do  Tyrol, 
aby  tam  hájil  mladšího  bratra  Jana  Jindřicha  a  manželku  jeho 
v  drženi  země  proti  nárokům  bavorským  a  rakouským.  Markrabí 
Karel  ujal  se  počátkem  ledna  1336  se  svolením  stavů  tyrolských 
zemské  správy  a  uhájil  zemi  proti  všem  nájezdům  nepřátelským, 
tak  že  Habsburkové  na  konec  smlouvou  Enžskou  (1336)  upustili 
ode  všech  nároků  na  Tyroly. 

Na  počátku  ledna  1337  markrabí  Karel  podnikl  s  otcem 
svým  novou  výpravu  proti  pohanským  Litevcům,  kteréž  se 
súčastnil  také  tehdejší  biskup  olomucký,  Jan  VIL  a  moravský 
pán  Smil  z  Bítova.  Výprava  neměla  valného  zdaru,  ježto  Litevci 
všude  bitvě  se  vyhýbali.  Vrátiv  se  do  Prahy,  špatným  léčením 
zánětu  očního  oslepl  na  pravé  oko  a  dvě  léta  potom  (1339) 
pozbyl  zraku  úplně.  Nicméně  ani  tato  pohroma  neodvrátila  ho 
od  posavadního  dobrodružného  života.  Když  příbuzný  jeho,  fran- 
couzský král  Filip  VI.,  požádal  jej  za  pomoc  proti  Angličanům, 
odebral  se  (8.  července  1337)  do  Francie,  kdežto  markrabí  Karel 
pobyv  krátký  čas  v  Brně,    odebral  se  opět  do  Tyrol,  kdež  bylo 


119 


Janu  Jindřichovi  jeho  rady  a  pomoci  velmi  třeba.  Zabezpečiv 
panství  bratrovo  v  Tyrolích,  ještě  na  sklonku  r.  1337  vrátil  se 
na  Moravu.  Za  jeho  nepřítomnosti  vykonával  správu  zemskou 
český  náměstek  pan  Bertold  z  Lipé  a  spolu  s  ním  moravští 
úředníci  zemští.  Navrátiv  se  do  země,  markrabí  Karel  uchopil 
se  opětně  otěží  vládních,  což  bylo  umožněno  tím,  že  krátce  před 
tím  nastalo  mezi  ním  a  otcem  jeho  Janem  úplné  smíření  a  do- 
hodnutí. 

Uvnitř  říše  markrabí  Karel  hleděl  s  veškerou  přísností 
k  udržení  pokoje  a  zákonitého  pořádku.  Tomu  však  mnozí  páni 
čeští  i  moravští  nebyli  zvyklí  a  odpírali  Karlovi  poslušnost.  Mezi 
takovými  zvláště  vynikl  zpupností  Mikuláš  Žampach,  pán  na 
Potštýně,  dopouštěje  se  mnohých  loupeži  i  jiných  násilností. 
Karel  nucen  byl  již  r.  1338  proti  němu  vystoupiti.  Mikuláš  utekl 
se  na  přepevný  hrad  Potštýn  a  odtud  znepokojoval  daleko  široko 
území  české  i  moravské,  zvláště  krajinu  mezi  Mor.  Třebovou  a 
Šternberkem.  Markrabí  Karel  vypravil  proti  němu  veškeru  mo- 
ravskou hotovost,  v  jejíž  čele  byl  tehdejší  zemský  hejtman  Vzňata 
z  Lomnice.  Po  devítinedělním  obléhání,  jež  řídil  sám  markrabí, 
ztečeny  byly  zdi  hradní  a  věž,  do  které  se  Žampach  uchýlil, 
byla  podkopána  a  shroutivši  se,  pochovala  obhájce  ve  zříceninách 
(v  létě  1339).  Na  podzim  toho  roku  markrabí  Karel  doprovodil 
svého  otce  do  Francie,  kdež  pobyl  až  do  jara  příštího  roku  a 
navštívil  spolu  s  otcem  také  papeže  Benedikta  XII.  v  Avignone. 

Tehda  již  zavládl  po  celé  Mcravě  pokoj  a  pořádek ;  sou- 
činností všech  stavů  blahobyt  utěšené  se  rozvíjel.  Na  čas  své 
nepřítomnosti  markrabí  ustanovil  pana  Čeňka  z  Lipé  moravským 
náměstkem.  Jediné,  co  vyžadovalo  větší  pozornosti  světské  i  cír- 
kevní správy  na  Moravě,  bylo  nové  sektářství  t.  zv.  >  bratří 
apoštolských  c,  jež  mělo  původ  svůj  v  Itálii, 

Panství  rodu  Lucemburského  v  Tyrolích  nemělo  pevného 
základu.  Manželství  českého  prince  Jana  Jindřicha  s  kněžnou 
Markétou  nebylo  štastné.  Markéta  i  stavové  byli  krom  toho 
popuzeni  proti  markrabí  Karlovi,  který  svěřil  velkou  moc  ve 
správě  zemské  Mikuláši  Brněnskému,  dosazenému  za  biskupa 
tridentského,  i  jiným  důvěrníkům,  z  Čech  a  Moravy  přivedeným, 
a  nad  to  ještě  zavedl  přísnou  správu  finanční.  I  pojala  Markéta 
s  některými  svými  důvěrníky  zamér,  Jana  Jindřicha  ze  země  vy- 
puditi a  vstoupiti  v  nové    manželství  s  Ludvíkem  Braniborským, 


120 


nejstarším  synem  císařovým.  Jan  Jindřich,  který  se  o  nic  jiného 
nestaral  než  o  svou  zábavu,  navrátiv  se  jednoho  dne  (2.  listop. 
1 34 1)  z  lovu,  nalezl  hradní  bránu  zavřenou,  českou  posádku  i  své 
služebnictvo  vyhoštěné;  jemu  pak  bylo  oznámeno,  aby  si  hledal 
jinde  noclehu.  I  musil  s  neslýchanou  potupou  zemi  opustiti  a 
odebral  se  do  Čech,  kdež  mu  král  Jan  vykázal  statky  v  kraji 
křivoklátském.  Tyroly  i  s  rukou  Marketinou,  ovšem  proti  všem 
zákonům  církevním  a  na  velké  pohoršení  lidu,  staly  se  kořistí 
Ludvíka  Braniborského,  který  v  tom  dosáhl  vydatné  podpory 
svého  otce,  císaře  Ludvika. 

Proti  ošemetnosti  císařově  markrabí  Karel  odebral  se  do 
Vídně,  kdež  naklonil  si  vévodu  Albrechta;  ale  rodu  Lucembur- 
skému vyskytl  se  ještě  mocnější  spojenec.  Když  počátkem  roku 
1342  zemřel  v  Avignone  papež  Benedikt  XII.,  byl  za  jeho  ná- 
stupce zvolen  (7.  května)  Kliment  VI.,  někdejší  učitel  a  velký 
příznivec  Karlův,  který  zahájil  hned  také  ostřejší  boj  proti  Lud- 
víkovi Bavorovi;  když  tento  odepřel  svoliti  k  podmínkám,  které 
mu  byly  ukládány,  aby  totiž  vzdal  se  hodnosti  císařské  a  vydal 
Tyroly  rodu  Lucemburskému,  vyhlásil  naň  exkomunikaci  (12.  dubna 
1343)  a  prohlásil  jej  za  zbavena  panství  v  říši.  Brzo  potom  Karel 
odebral  se  za  otcem  do  Lucemburka,  odkudž  oba  společně  od- 
cestovali do  Avignona ;  tam  zvláště  markrabí  Karel  byl  od  papeže 
s  velkou  okázalostí  uvítán.  Přátelství  obou  panovníků  znovu  bylo 
dotvrzeno:  papež  Kliment  VI.  vyhověl  nejvřelejšímu  přání  Karlovu, 
vybavil  pražské  biskupství  z  područí  mohučského  metropolity 
(30.  dubna  1344)  a  povýšil  je  za  arcibiskupství;  jemu  podřízeno 
biskupství  olomucké,  pak  litomyšlské,  které  se  mělo  nově  zříditi, 
a  vratislavské,  jež  se  mělo  odloučiti  od  arcidiecese  hnězdenské. 
Prvním  metropolitou  pražským  stal  se  Arnošt  z  Pardubic.  Ještě 
téhož  roku  (31.  listop.  1344)  dovršeno  bylo  toto  záslužné  dílo 
položením  základního  kamene  ke  kathedrále  sv.  Víta.  Markrabí 
Karel,  chtěje  ukázati  se  důstojným  přízně  papežovy,  podnikl 
spolu  s  otcem  svým,  s  králem  uherským  Ludvíkem  i  jinými 
knížaty  třetí  výpravu  proti  pohanským  Litevcům  (1345),  která 
však  pro  nepříznivé  počasí  skončila  se  s  úplným  nezdarem. 

V  Avignone  stalo  se  mezi  papežem  a  Lucemburky  také 
závažné  rozhodnutí  o  sesazení  císaře  Ludvíka  a  znovuobsazení 
trůnu  německého.  Někteří  kurfirstové  již  r.  1 344  projevili  souhlas 
s  návrhem  papežovým,  zvoliti  markrabí  moravského  Karla  proti- 


121 


králem  německým.  Císař  učinil  proti  Lucemburkům  spolek  s  králem 
uherským  Ludvíkem,  polským  Kazimírem,  markrabím  německým 
a  vévodou  Bolkem  Svídnickým,  kdežto  vévodu  rakouského 
Albrechta  II.  přiměl  aspoň  k  neutralitě.  Král  Kazimír  vtrhl  do 
Ratibořská  a  Opavska,  odkudž  vévoda  Mikuláš  II.  obrátil  se 
o  rychlou  pomoc  ke  králi  Janovi.  Král  český  svolal  pány  české 
i  moravské  do  Kutné  Hory,  žádaje  za  rychlé  postavení  veřejné 
hotovosti.  Když  pak  páni  zpěčovali  se  tak  učiniti,  tvrdíce,  že 
nejsou  zavázáni  k  službám  vojenským  za  hranicemi  říšskými, 
král  Jan  odpověděl  prudce,  že  Opavsko  jest  příslušenstvím  ko- 
runy české  a  že  by  rád  viděl  toho,  kdo  by  ho  nechtěl  následovati. 
Touto  hrozbou  vynutil  si  poslušnost  a  vypraviv  se  s  četným 
mužstvem  a  provázen  oběma  syny  do  Horního  Slezska,  zatiskl 
odtud  nepřítele  až  po  Krakov,  jejž  oblehl,  předměstí  jeho  vypálil 
a  celé  okolí  spustošil.  Král  polský  učinil  s  Janem  příměří  pro- 
střednictvím papeže  Klimenta,  který  hleděl  oba  soupeře  co 
nejdříve  smířiti,  aby  měl  volnou  ruku  k  dalšímu  boji  proti  císaři. 
Vyhlásiv  na  Ludvíka  Bavora  novou  klatbu,  papež  Kliment 
rozkázal  kurfirstům,  aby  přikročili  k  volbě  nového  krále  a  hned 
také  označil  Karla,  markrabí  moravského,  k  této  hodnosti  nej- 
povolanějším. Karel  byl  potom  zvolen  v  Rense  (u.  Června)  pěti 
hlasy  (českým,  saským  a  třemi  duchovními)  za  krále  německého. 
Karel  ovšem  tuto  hodnost  draze  si  vykoupil:  nejen  že  musil 
kurfirstům  velkými  penězi  a  rozsáhlými  privileji  se  vděčiti,  nýbrž 
i  papeži  před  volbou  učiniti  vážné  ústupky. 

§  20.   Císař  Káni,  IV.  v  Cechách  a  markrabí  Jan  Jindřich 

na  Moravě. 

Volbou  markrabí  Karla  za  krále  římsko-německého  říše  česko- 
moravská stala  se  střediskem  a  sídlem  císařství  a  tak  posunuta 
byla  do  popředí  veškeré  střední  Evropy.  Ale  ačkoliv  zvolen 
většinou  kurfirstů,  přece  Karel  byl  proti  svému  soupeři  v  patrné 
nevýhodě ;  neboť  na  straně  Ludvíka  Bavora  stál  nejen  celý  rod 
Wittelsbašský,  vládnoucí  rozsáhlým  územím  v  Německu,  nýbrž 
i  velká  část  knížat  i  hrabat,  kteří  dosud  s  nedůvěrou  pohlíželi 
na  nové  zvoleného  chráněnce  papežova,  a  především  veškeren 
stav  městský,  jehož  byl  císař  Ludvík  velkým  příznivcem.  Karel 
odebral    se    především   s  otcem    svým   do    Francie,    kam    voláni 


122 


byli  na  pomoc  od  krále  Filipa  VI.  proti  králi  anglickému 
Edvardovi  III.  V  bitvé  u  Kreščaku,  která  se  strhla  dne  26.  srpna 
1346  mezi  obéma  nepřátelskými  vojsky,  Francouzi  byli  poraženi, 
král  Jan  v  hrdinském  boji  padl,  král  Karel  dvakráte  poraněn  a 
od  přátel  ztíží  z  vřavy  bitevní  vyveden.  Pobyv  nějaký  čas  v  Lu- 
cemburku, odtud  přestrojen  za  panoše,  Elsaskem,  Švábskem  a 
Franskem  stihl  ještě  koncem  prosince  t.  r.  do  Čech.  Roku  po- 
tomního (2.  září  1347)  dal  se  i  s  manželkou  Blankou  od  arci- 
biskupa pražského  za  přítomnosti  biskupů  vratislavského,  oio- 
muckého  a  litomyšlského  jakož  i  četných  hodnostářů  z  říše  české 
i  německé  za  krále  českého  slavným  způsobem  korunovati.  Za  tim 
účelem  dal  zhotoviti  novou  nádhernou  korunu  z  čistého  zlata 
posetou  1 20  drahokamy  a  stanovil  zvláštní  listinou  řád  korunovační,  * 
Před  korunováním  stvrzena  byla  všechna  privilegia  stavů  českých 
i  moravských.  Potom  Karel  IV.  pomýšlel  na  pokoření  svého 
protivníka  v  Německu.  Sebrav  vojsko  u  Prahy,  nastoupil  s  ním 
pochod  do  Bavor.  Avšak  stihnuv  do  Domažlic,  překvapen  byl 
zprávou,  že  Ludvik  Bavor  na  honbě  nedaleko  Mnichova  zachvácen 
byl  nenadálou  smrtí.  Strana  wittelsbašská  dala  sice  zvoliti  nového 
proti  krále  Gúnthera,  hraběte  ze  Schwarzburka,  který  však  krátce 
po  své  volbě  zřekl  se  koruny  německé  ve  prospěch  Karlův  za 
peněžitou  náhradu. 

Jsa  takto  zbaven  největší  starosti,  Karel  IV.  mohl  ještě 
více  než  před  tím  pozornost  svou  obraceti  k  vnitřnímu  zvelebení 
svých  zemí.  Netoliko  Čechy,  nýbrž  i  Morava,  kde  od  r.  1346 
ustanoven  byl  náměstkem  královým  mladší  bratr  jeho  Jan  Jindřich, 
těšila  se  stálé  péči  Karlově.  Městu  Brnu  a  Znojmu  byla  r.  1348 
všechna  posa vadní  práva  a  privilegia  potvrzena  a  rozšířena.  Po- 
dobnou péči  král  věnoval  i  jiným  městům,  kapitule  olomucké 
a  četným  klášterům  moravským  ve  Žďáře,  Pustiměři,  na  Starém 
Brně,  Velehradě,  Hradišti  a  jinde.  V  březnu  r.  1348  svolán  byl 
od  krále  Karla  generální  sněm  stavů  českých  a  moravských  do 
Prahy,  kdež  učiněna  potřebná  opatření  k  zachování  zemského 
míru.  Spory  majetkové  urovnávány  byly  smírčími  soudy,  jichž* 
členy  jmenoval  panovník  od  případu  k  případu.  V  městech  král 
věnoval  velkou  péči  a  podporu  cechům  řemeslnickým,  do  kterých 
musil  vstupovati  každý,  kdož  chtěl  provozovati  v  městě  nebo 
v  mílovém  jeho  obvodu  nějaké  řemeslo  nebo  kupectví.  Cechy 
nabyly  tehda  pro  vývoj  mést  velikého  významu ;  v  nich  rozvětvila 


123 


a  sorganisovala  se  veškera  práce  průmyslová ;  každý  cech  pečoval 
o  osobní  i  majetkovou  svobodu  svých  členů,  ano  cechům  byla 
časem  svěřena  část  ozbrojené  moci  městské.  Karel  tyto  svobody 
potvrzoval  i  rozšiřoval.  Tehda  také  stala  se  změna  s  důležitou 
institucí  zemskou,  totiž  s  deskami  zemskými,  které  byly  dosud 
při  každé  cudé  (krajském  soudě),  jako  jmenovitě  v  Brně,  Olomouci, 
Znojmě,  Jihlavě,  Jemnici  atd.  Nařízením  krále  Karla  z  r.  1348 
zůstaly  v  platnosti  pouze  desky  brněnské  a  olomucké.  Vklady 
do  desk  daly  se  ve  stol.  XIV.  vesměs  jazykem  latinským. 
Pozdějším  nařízením  Karlovým  (1359)  zostřen  byl  dozor  nad 
deskami  zemskými  tím  způsobem,  že  vedle  komořího  zemského, 
který  dosud  jediný  měl  svěřenu  intabulaci,  ustanoven  byl  zvláštní 
notář  zemský,  který  spolu  s  jinými  úředníky  měl  dle  přísných 
předpisů  provésti  každý  vklad. 

Karel  staral  se  také  o  náležité    upevnění  a  objasnění  státo- 

v 

právního  poměru  Cech  a  Moravy  k  říši  německé.  R.  1348  přední 
hodnostáři  světšti  a  duchovní  předložili  mu  devatero  listin  císařův 
a  králů  německých,  jimiž  říše  českomoravská  nabyla  zvláštních 
svobod,  od  císaře  Bedřicha  I.  až  po  krále  Albrechta  I,  prosíce 
ho,  aby  je  potvrdil.  Karel  po  úřadě  netoliko  stavů  česko- mo- 
ravských, nýbrž  i  některých  kurfirstúv  a  jiných  čelnějších  knížat 
říše  německé  potvrdil  všechny  ony  listiny  a  připojil  ze  své  moci 
královské  nové  předpisy,  jimiž  stanoven  pořádek  nástupnictví 
v  Cechách  (7.  dubna  1348).  Zemští  stavové,  kteří  tu  poprvé  jeví 
se  roztříděni  na  preláty,  vévody,  knížata,  pány  (barones),  rytíře 
(milites)  a  zástupce  měst  (communitas),  mají  přistoupiti  ku  svo- 
bodné volbě  krále  českého  teprve  tehda,  kdyby  nebylo  ani  muž- 
ských ani  ženských  potomků  královského  rodu,  a  to  netoliko 
Karlova,  nýbrž  i  jeho  bratří  Jana  Jindřicha  a  Václava.  Takto 
zvolený  má  se  obrátiti  k  císaři  římskému,  aby  z  rukou  jeho 
přijal  regalie,  t.  j.  léno  českého  království.  Biskupství  olomucké, 
markrabství  moravské  a  vévodství  opavské  prohlášeny  byly  bez- 
prostřednými lény  (feudum  insigne)  králů  českých  a  koruny  české ; 
kdykoliv  tato  knížectví  smrtí  neb  jiným  způsobem  se  uprázdní, 
biskupové,  markrabí  i  vévodové  mají  pokaždé  ucházeti  se  o  léno 
u  českého  krále  a  jemu  složiti  přísahu  manské  věrnosti  a  po- 
slušnosti. 

Netoliko  však  na  venek,    nýbrž  i  uvnitř    měl    býti    pokoj  a 
pořádek    zabezpečen,    a    to    především    proti    zvůli    a    násilnictví 


194 


oněch  pánů,  kteří  již  od  dob  krále  Jana  zvyklí  byli  hráti  si  na 
tyrany.  Zemským  úředníkům  (popravčím)  nařízeno,  aby  stihali 
tuláky  a  loupežníky.  Stavům  českým  i  moravským,  shromáždéným 
na  sněme  v  Praze  r.  1348,  král  ohlásil  nejostřejší  opatření  k  za- 
chování zemského  míru  a  dal  je  od  nich  též  odpřisáhnouti ; 
taková  opatření  byla  též  zvlášť  rozhlášena  po  městech  královských. 
Aby  i  pro  budoucnost  právní  poměry  byly  pevně  stanoveny  a 
každý  se  musil  říditi  určitými  předpisy  zákonnými,  Karel  IV. 
dal  sepsati  zákonník  >Majestas  Carolina<  zvaný,  který  rovněž 
předložil  stavám  českomoravským  na  sněme  pražském.  Ale 
stavové  jednak  že  viděli  v  novém  zákonníku  mnoho  názorů  při- 
jatých z  práva  římského,  jednak  že  některá  ustanovení  v  něm 
příčila  se  starodávným  nárokům  a  právům  šlechty,  odepřeli  svoliti 

v 

k  zákonníku  a  >Majestas  Carolinac  byla  v  Cechách  i  na  Moravě 
(r'   r355)    prohlášena  za  neplatnou.    Nicméně    nastal    takový  klid 

v 

a  pokoj  v  Cechách  i  v  zemích  sousedních,  jakého  nikdo  před 
tím  nepamatoval. 

Dne   26.  prosince    1349    Karel   IV.    slavnostním    způsobem 
odevzdal  Moravu  bratru  svému  Janu  Jindřichovi  jakožto  markrabství 
uvnitř  úplně  samostatné  a  jen  jakožto  léno  podřízené  králi  českému. 
Z  tohoto  panství    vyňato    bylo  biskupství   olomucké  a  vévodství 
opavské,    kdež   vládl    tehda    vévoda    Mikuláš  II.    Kdyby   mužské 
potomstvo  Janovo  vymřelo,    Morava  měla   zase    připadnouti  pod 
přímé  panství  králů  českých;    naopak  zase,    kdyby    vymřelo  po- 
tomstvo   Karlovo,    měla    linie    moravská    děditi    království  české 
i  se  všemi  zeměmi  vedlejšími.  Oba  bratří  zavázali  se,  že  zachovají 
nedělitelnost   svého    panství.    Zlatou    bullou    danou  v  Norimberce 
(^SS)  a  v  Metách  (1356)  český  král  stal  se  prvním  a  nejvyšším 
ze  světských  kurfirstů,    jejichž  práv  všech    byl   účasten.  Voličská 
hodnost    příslušela    pouze    prvorozenému,    země    česká    i  spojená 
s  ní  knížectví  (tedy  také  Morava),   hodnosti,  úřady  a  práva  byly 
s  hodností    voličskou    nerozlučně    spojeny.    Volební    právo  stavů 
českých  a  moravských    potvrzeno   na   zaklade    privilegia    ze  dne 
7.  dubna  1348.  Karel  IV.  smířil  se  také  s  Ludvíkem  Bavorským 
i  manželkou  jeho  Markétou,    která  před  tím  bratra  jeho  od  sebe 
zapudila,    přiřkl  Wittelsbachovcům    právo  na  Tyroly,    byv  za  to 
od  nich  uznán  císařem.  Novému  markrabí  moravskému  byl  téhož 
roku  (v  červenci   1349)  od  papeže  Klimenta  VI.    povolen  rozvod 
manželský    od   Markéty    Tyrolské    a    Jan    Jindřich    brzo    potom 


125 


vstoupil  v  druhé  manželství  s  Markétou,  dcerou  vévody  Mikuláše 
Opavského. 

R.  1348  přivlečen  byl  do  Evropy  loďmi  janovskými  z  vý- 
chodu mor,  jejž  lid  nazval  >černou  smrtíc,  ježto  mrtvoly  touto 
morovou  ranou  zemřelé  úplně  zčernaly,  a  rozšířil  se  s  úžasnou 
rychlostí  a  prudkostí  po  celé  západní  i  střední  Evropé;  v  Itálii, 
Francii,  Německu  celá  města  byla  vylidněna.  Mezi  zeměmi,  které 
touto  hrůzou  nejvíce  byly  ušetřeny,  byly  Čechy,  hůře  již  řádila 
•černá  smrtc  na  Moravě,  kamž  zavlečena  byla  bezpochyby  čilými 
styky  obchodními  z  Rakous.  Zvláště  města  Brno  a  Znojmo  utr- 
pěla velkou  ztrátu  na  lidech.  Markrabí  Jan,  aby  zvelebil  stav 
obou  mést,  udělil  měšťanům  brněnským  i  znojemským  důležitá 
privilegia.  Podobným  způsobem  utrpěla  také  ostatní  města  a 
měrou  snad  ještě  větší  venkov.  Bylo  třeba  celé  šachty  vykopávat, 
aby  mrtvoly  mohly  býti  pochovány.  Po  všech  krajích  morem 
zastižených  byla  rozšířena  víra,  že  židé  šíří  otravováním  studní 
a  mnohými  prostředky  kouzelnými  nákazu.  I  nastalo  po  celé 
střední  Evropě  velké  pronásledování  židů,  jemuž  Karel  IV.  i  bratr 
jeho  Jan  na  Moravě  všemi  prostředky  hleděli  přítrž  učiniti.  Jiný 
následek  »černé  smrtit  bylo  hromadné  vystupování  flagellantů, 
čili  mrskáčův,  kteří  prohlašovali,  že  morová  rána  jest  těžkým 
trestem  božím  za  lidské  hříchy  a  že  tu  nestačí  k  usmíření  hněvu 
božího  posty,  modlitby  a  almužny,  nýbrž  že  třeba  hříšné  tělo 
bičovati ;  konali  pouti  po  městech  a  vesnicích  a  mrskali  se  veřejné 
až  do  krve.  Arcibiskup  pražský  chopil  se  rázných  prostředků 
proti  nim  a  procesí  flagellantů  byla  v  krátké  době  v  Čechách 
i  na  Moravě  —  tuto  úsilím  markraběte  Jana  i  biskupa  olomuckého 
Jana    -  zastavena. 

Tyto  pohromy  navštívily  Moravu  pouze  v  prvních  letech 
vladaření  Jana  Jindřicha ;  později  Morava  povznesla  se  neúnavnou 
péčí  svého  vladaře  k  plnému  rozkvětu  hospodářskému,  a  lze  ji 
v  této  příčině  postaviti  plným  právem  Čechám  po  bok.  Hlavní 
zřetel  markrabí  Jan  měl  ku  zvelebení  mést,  jichž  dosavadní  svo- 
body byly  potvrzeny  a  rozšířeny.  Vedle  Brna  a  Znojma  zvláštních 
výhod  dostalo  se  Olomouci;  markrabí  Jan  potvrdil  olomuckým 
právo  magdeburské  čili  saské  (1352)  a  podřídil  jejich  vrchnímu 
soudu  četná  města  moravská,  městečka  i  dědiny.  Ale  také  na 
jiná  města  pamatováno.  Nové  založeno  bylo  od  markrabí  Jana 
město    Štramberk    (1359)    pod    hradem   téhož   jména  i  dána  mu 


126 


rozsáhlá  práva.  O  něco  dříve  (r.  1356)  založeny  byly  Nové  Klo- 
bouky na  vyvýšeném  místě  vedle  Starých  Klobouk,  poněvadž 
toto  město  bylo  stíháno  častými  povodněmi  a  kupci  přicházející 
tam  na  trh  trpěli  velké  škody.  Nové  Klobouky  obdařeny  byly 
týmiž  právy  a  výsadami,  jako  mělo  tehda  Uh.  Hradiště.  Z  nových 
kláštera  dlužno  jmenovati  klášter  benediktinských  jeptišek  v  Pu- 
stiměři,  jejž  založil  r.  1341  tehdejší  biskup  olomucký  Jan  Vili. 
a  potvrdil  markrabí  Karel,  pak  klášter  eremitův  augustiniánských 
v  Brně,  jejž  založil  markrabí  Jan  brzo  po  nastoupení  svém  ve 
vládu  na  Moravě  (1350)  nedaleko  kostela  sv.  Jakuba  v  tehdejším 
podhradí  čili  předměstí  brněnském,  a  klášter  řádu  kartuzianského 
v  Králově  Poli  u  Brna,  jejž  založil  týž  vladař  již  na  sklonku 
svého  života  (r.  1375).  Klášter  augustiniánských  poustevníku 
založen  byl  také  v  Krumlově  od  pana  Čeňka  z  Lipé  (r.  1354^ 
ve  Stern  bérce  pak  klášter  kanovníkův  augustiniánských  od  pána 
šternberského  Alberta,  tehda  arcibiskupa  magdeburského,  spolu 
s  jeho  synovcem  Petrem  ze  Šternberka  (r.  1371).  Později  založeny 
byly  kláštery  tohoto  řádu  ve  Fulneku  (1389)  od  Beneše  Krumlov- 
ského z  Kravař  a  v  Prostějově  (1391)  od  Petra  Plumlovského 
z  Kravař.  Všechny  tyto  nově  založené  kláštery  byly  hojné  statky 
obdarovány  a  podobně  jako  města  hojnými  právy  a  svobodami 
podělovány.  Také  starším  klášterům  dostalo  se  potvrzení  dosa- 
vadních práv  i  značného  rozšíření  jejich  novými  privilegii.  Ježto 
pak  zároveň  s  markrabím  četní  šlechticové  i  měšťané  takřka 
závodili  v  obdarování  klášterů  statky  i  důchody  peněžitými,  není 
divu,  že  pozemské  bohatství  jejich  právě  tehda  dostoupilo  svého 
vrcholu.  Tím  i  v  moravském  řeholnictvu,  stejně  jako  v  kněžstvu 
světském,  rozmáhala  se  touha  po  požitcích  světských,  rozkošnictví 
a  pohodlném  živobytí,  a  hlasy,  volající  po  nápravách  v  životě 
církevním,  den  ode  dne  se  množily. 

Soudy  zemské  konány  pravidelně  rok  co  rok  v  Brně  i  v  Olo- 
mouci. Každé  porušení  řádu  zemského  a  násilí,  provedené  na 
majetku  nebo  životě,  bylo  přísně  trestáno.  Když  se  markrabí 
dověděl,  že  v  okolí  jihlavském  jsou  četné  tvrze,  ve  kterých  lou- 
pežní rytíři  bydlí  a  odtud  dobrým  lidem  škodí,  dal  měšťanům 
jihlavským  plnou  moc,  aby  ony  tvrze  rozbořili  a  veškerého  jmění 
oněch  škůdců  se  zmocnili.  Žádný  pán  ani  rytíř  nesměl  bez  svolení 
markrabího  hrad  si  vystavěti.  Když  r.  1366  pan  Boček  z  Kun- 
štátu  bez  takového  dovolení  hrad  si  vystavěl  a  rozkazů  markrab- 


127 


ských  nedbal,  tu  na  stížnost  bratra  svého  sám  císař  Karel  proti 
němu  zakročil,  a  pan  Boček  musil  hrad  sotva  dostavěný  zase 
rozbořiti.  K  zachování  bezpečnosti  v  zemi  směřovala  také  smlouva 
učiněná  r.  135 1  s  Albrechtem  III.,  vévodou  rakouským:  oba  pa- 
novníci zavázali  se  navzájem,  kdyby  udalo  se  jednomu  nebo 
druhému  potrestati  vzpouru  nějakého  pána  nebo  rytíře,  že  nebude 
takovému  odbojníku  v  jejich  území  ochrana  poskytnuta. 

Obyvatelstvo  moravské,  majíc  zajištěnu  bezpečnost  majetku, 
dopracovalo  se  záhy  v  městech  i  na  venkově  kvetoucího  blaho- 
bytu. Z  toho  ovšem  měl  užitek  především  sam  markrabí.  Města, 
kláštery  i  vrchnosti  mohly  v  čas  potřeby  odváděti  velké  daně 
a  jiné  poplatky  svému  vrchnímu  pánu.  Jan  Jindřich  zbohatl  při 
tom  tou  měrou,  že  rok  co  rok  mohl    několik  statků  si  zakoupiti. 

Na  venek  markrabí  Jan  nikdy  samostatně  nevystupoval, 
nýbrž  vždy  jen  ve  spojení  a  dorozumění  s  císařským  svým 
bratrem.  Za  to  císař  Karel,  kdykoliv  nějakým  způsobem  rozšířil 
panství  své  dědičné,  pokaždé  i  v  těchto  nově  získaných  zemích 
potvrdil  Janu  Jindřichovi  a  jeho  potomkům  právo  dědičné.  Tak 
stalo  se  r.  1355,  když  Karel  z  moci  císařské  připojil  ke  koruně 
české  vévodství  slezská,  markrabství  budišinské  i  zhořelecké, 
později  (1367)  Dolní  Lužici  a  konečné  (1374)  Braniborsko,  kteréž 
země  všechny  prohlášeny  za  nedílné  příslušenství  koruny  české 
i  po  vymřeni  rodu  Lucemburského. 

Markrabí  Jan  byl  čtyřikráte  ženat.  První  manželství  jeho 
s  Markétou  Tyrolskou  prohlášeno  za  neplatné;  druhá  manželka 
Markéta  Opavská  zemřela  bezpochyby  r.  1363,  načež  hned  roku 
potomního  markrabí  slavil  sňatek  s  Markétou  Rakouskou.  Po  její 
brzké  smrti  (1366)  oženil  se  po  čtvrté  s  Alžbětou  Oettingenskou. 
Potomstvo  měl  toliko  z  druhého  manželství,  a  to  tři  syny :  Jošta, 
Jana  Soběslava  a  Prokopa.  Nejstarší  Jošt  měl  zděditi  hodnost 
markrabí  moravského  se  všemi  právy  a  statky  vyjma  ony,  které 
přiřčeny  jsou  mladším  bratřím,  kteří  měli  k  nejstaršímu  bratru 
zachovávati  závazek  lenního  poslušenství.  Oba  mladší  bratří  směli 
rovněž  užívati  titulu  markrabského,  avšak  nesměli  z  tohoto  titulu 
vyvozovati  žádných  prav  zeměpanských. 

Dne  12.  listopadu  1375,  tři  léta  před  starším  svým  bratrem, 
zemřel  markrabí  Jan  v  mužném  ještě  věku  54  let.  Zanechal  zemi 
moravskou  synům  svým  na  vysoký  stupeň  povznesenou,  pokoj 
a  pořidek  byl  obnoven,  v  lidu  vzmohl  se  blahobyt,  jakého  nikdo 


128 


od  dlouhých  let  nepamatoval.  Právem  Morava  tohoto  panovníka 
chová  podnes  v  čestné  paměti.  Stinnou  stránkou  jeho  dlužno 
vytknouti  velkou  náchylnost  k  jazyku  německému  a  malou  vážnost 
k  řeči  domácí.  V  Janovi  také  židé  měli  mocného  ochránce  a  na* 
byli  velkého  vlivu,  směli  zabavovati  statky  zadlužené,  ano  i  pa- 
tronáty kostelní. 

Roku  1378  zemřel  také  císař  Karel  IV.,  odevzdav  království 
české,  vévodství  slezská  a  větší  část  Lužice  nejstaršímu  synu 
Václavovi,  který  již  za  jeho  života  zvolen  byl  také  za  krále 
německého;  druhému  synu  Zikmundovi  dostalo  se  Braniborska, 
třetímu  Janovi  ostatní  Lužice,  totiž  Zhořelecká.  Rodu  Lucem- 
burskému zaručeno  ve  všech  těchto  zemích  dědičné  právo 
v  mužském  i  ženském  potomstvě.  Vedle  toho  byl  Zikmund  za- 
snouben s  Marií,  starší  dcerou  uherského  Ludvika  I„  který  neměl 
mužských  potomkův,  a  tím  rodu  Lucemburskému  dána  možnost 
nabyti  také  panství  v  Uhřích. 

$  21.   Vláda  markraběte  Jošta.    Války  domácí. 

Markrabí  Jošt  měl  náklonnost  k  studiu  učených  spisů,  které 
si  vypůjčoval  z  knihoven  klášterských  a  byl  také  milovníkem 
umění.  Povolával  na  svůj  dvůr  znamenité  umělce,  na  př.  slavného 
stavitele  Jindřicha  z  Gmíindu.  Také  byl  dobrým  finančníkem  a 
hospodářem.  Ale  tyto  dobré  vlastnosti  ustupovaly  vždy  více  do 
pozadí  před  špatnými  stránkami  jeho  povahy:  nemírná  chtivost 
majetku,  hašteřivost  a  svárlivost  zvláště  s  nejbližšími  příbuznými, 
úskočnost  a  neupřímnost  ke  každému.  Bratří  jeho  nebyli  o  mnoho 
lepšími  a  Morava  za  dlouholetého  panování  markrabí  Jošta  (1375 
až  141 1)  hluboko  poklesla  s  onoho  stupně  pořádku  a  blahobytu, 
na  který  ji  povznesla    společná    péče    otce   Jana  a  strýce  Karla. 

Hned  v  prvních  měsících  po  smrti  otcově  Jošt  zdvihl  ro- 
zepři s  Janem  Soběslavem  o  některá  města  moravská.  Osmělen 
ústupností  bratrovou,  markrabí  Jošt  donutil  jej  (1377)  ke  smlouvě, 
kterouž  úděl  Soběslavův  uveden  ve  větší  než  dosud  odvislost  od 
staršího  markrabí.  Jméno  Jana  Soběslava  zaniká  potom  v  dějinách 
moravských.  Byv  již  za  života  otcova  určen  k  stavu  duchovnímu, 
byl  r.  1368,  tehda  nanejvýše  šestnáctiletý,  jmenován  proboštem 
vyšehradským  a  zdržoval  se  odtud  nejvíce  v  Praze.  R.  1380  stal 
se  též  kanovníkem    brněnským  a  hned    potom    (1381)    biskupem 


129 

litomyšlským  po  smrti   Albrechta  ze  Šternberka;    později  (1387) 
jmenován  byl  patriarchou  aquilejským  a  zemřel  r.   1394. 

Do  prvních  let  vlády  Joštovy  připadá  též  spor  jeho  s  ka- 
pitulou olomuckou.  Kapitula  dala  podnět  k  rozepřem,  odpírajíc 
Joštovi  placeni  berný,  kdežto  Jošt  zasahoval  zase  do  jejích  práv 
immunitních,  osobuje  si  zejména  soudní  pravomoc  nad  osobami, 
které  byly  podřízeny  církvi  olomucké.  Když  kapitula  ve  svém 
odporu  setrvávala,  Jošt  zabavil  některé  její  statky  a  uhrazoval 
bernu  z  jejich  důchodů.  Kanovníci,  kteří  proti  tomu  ohlásili  odpor, 
byli  za  pomoci  městské  rady  olomucké  z  města  vy  puzeni  a  potom 
z  celé  Moravy  vypovězeni.  Na  stížnost  jejich  uvalena  byla  (1380) 
klatba  na  markrabí  Jošta  i  na  městskou  radu  olomuckou,  na  zemi 
moravskou  pak  interdikt,  t,  j.  zákaz  služeb  božích.  Jošt  prostřed- 
nictvím arcibiskupa  Jana  z  Jenšteina,  legáta  papežského  Panona 
a  vévody  těšínského  Přemy sláva  docílil  narovnání,  dle  něhož  měl 
kapitule  vrátiti  všechny  zadržené  statky,  dvory  a  dědiny,  jakož 
i  daně  i  jiné  příjmy,  které  po  celý  ten  čas  z  nich  bral,  nesahati 
kapitule  do  jejích  práv  a  svobod  a  povolati  nazpět  kanovníky 
z  Moravy  vypovězené.  Naproti  tomu  kapitula  zavázala  se  zaplatiti 
všeobecnou  bernu,  naposled  vypsanou,  v  plné  výši,  pro  příště 
však  si  vyhradila  platiti  jen  tolik,  kolik  bylo  zvykem  dosavadním. 
Na  základě  tohoto  vyrovnání  legát  papežský  zbavil  Jošta  klatby 
církevní  a  zrušil  interdikt  na  celou  Moravu  uvalený. 

Podobnou  rozepři  měl  Jošt  i  oba  jeho  bratří  s  tehdejším 
biskupem  olomuckým  Janem  IX.  Nedlouho  po  narovnání  s  ka- 
pitulou čeládka  Joštova  zapálila  kostel  hlavního  chrámu  olo- 
muckého,  jehož  střecha  i  s  palácem  biskupským  docela  shořela. 
Markrabí  Jošt  docílil  smíření  s  biskupem  Janem  smlouvou,  v  níž 
rozhodnutí  vzneseno  bylo  na  krále  Václava,  jakožto  smírčího 
soudce  mezi  oběma  stranami.  Hroziloť  tehda  Joštovi  mnohem 
větší  nebezpečí  od  markrabí  Prokopa,  který  odvolávaje  se  na 
závěf  otcovu  vystoupil  rozhodně  proti  tomu,  že  si  dal  Jošt  po- 
stoupiti úděl  Jana  Soběslava,  a  maje  na  své  straně  hojně  přívr- 
ženců  z  panstva  moravského,  zmocnil  se,  pokud  mohl,  hradův 
Soběslavových.  Krutá  válka  občanská  rozzuřila  se  r.  1381  po 
Moravě  a  teprve  osobní  zakročení  krále    Václava  učinilo  jí  přítrž. 

Markrabí  Jošt,  puzen  hlavně  touhou  po  rozšíření  svého 
panství  a  rozmnožení  svého  jmění,  zaplétal  se  také  vždy  více 
do  věcí  zahraničných.  Bratranec  jeho  Zikmund  mu  k  tomu  podal 

9 


180 


příležitost.    Zikmund    zasnouben   byl  s  Marií,    starší  dcerou  uher- 
ského krále  Ludvíka,    kterýž  nemaje   mužských  potomků,   hodlal 
Marii  i  jejímu  manželi  zajistiti  netoliko  uherskou,  nýbrž  i  nedávno 
získanou    korunu   polskou.    Avšak  po  brzké  smrti   krále  Ludvíka 
(1382)  ovdovělá  královna-matka  Alžběta  přiměla  magnáty  polské, 
že  přijali  za  královnu  mladší  sestru  Mariinu  Hedviku,  která  pojala 
za  manžela  velkoknížete    litevského   Jagela- Vladislava.    Ano  krá- 
lovna Alžběta  nemínila   Zikmundovi   ani  uherské   koruny  dopřáti 
a  zamýšlela  provdati  Marii  jednomu  princi  francouzskému.  Zikmund 
odhodlal  se  hájiti  práv  svých  mečem.  Neměl  však  k  vedení  války 
dosti    peněz    a  proto    obrátil   se    o    pomoc    k    svým    příbuzným 
v  Čechách  a  na  Moravě.   Oba  markrabí  moravští,  Jošt  a  Prokop, 
zavázali  se  mu  pomáhati  s  veškerou  svou  mocí  a  založili  jej  částkou 
50.000  kop  pr.  gr.,    začež    Zikmund   zastavil   Joštovi    část  Brani- 
borska ;  v  náhradu  škod  válečných  měli  oba  bratří  podržeti  všechny 
hrady  a  statky,  kterých  by  na  výpravě  uherské  dobyli  mezi  řekou 
Váhem  a  hranicemi    moravskými    (1385).    Sebrav   silné  vojsko  a 
provázen  jsa  oběma  bratranci  moravskými,  Zikmund  vtrhl  do  Uher, 
a  obsadiv  Prešpurk,  zaujal  pevné   postavení  nad  řekou  Dunajem. 
Obě    králqvny    nuceny    byly    smířiti    se    za    prostřednictví    krále 
Václava  se  Zikmundem,    který    teprve    potom   slavil  sňatek  svůj 
s  Marií  a  uznán  byl  za  krále  uherského.  Zikmund,  jsa  stále  v  ne- 
snázích   peněžitých,    aby    vybavil    část    Uher   z  držení    markrabí 
moravských,    zastavil  jim,    získav  si  k  tomu  svolení  bratří  svých 
Václava  a  Jana  Zhořeleckého,  celou  marku  braniborskou  v  částce 
565.000  dukátův  a  vyhradil  si  pouze    právo  zpětného  výkupu  do 
pěti  let.  Stavové  braniborští  i  města  z  rozkazu   Zikmundova  hol- 
dovali   Joštovi    jakožto    novému    svému    pánu.    Po    smrti  Joštově 
i  jeho  potomků    měly    Branibory    připadnouti    Prokopovi.    Od  té 
doby  po  23  let    (do  smrti   Joštovy   141 1)    vládlo  se  z  Brna  nad 
Berlínem  a  dlužno    Joštovi  přiznati,  že  moudrou    správou,  zvláště 
podporováním  měst  a  klášterů,  získal  si  o  tuto  zemi  značné  zásluhy. 
Ošemetně    zachoval  se    markrabí    Jošt    ke    králi    Václavovi, 
vrchnímu  panu  Moravy  a  nejstaršímu  členu  rodu  Lucemburského. 
Král    Václav  IV.    nebyl    panovník    vynikající.    Měl    vyvinutý    cit 
i  smysl  pro  právo  a  spravedlnost,  byl  pln  dobré  vůle  ke  každému, 
pln    horlivosti    pro    vykonávaní    úkolů    panovnických,    přístupen 
dobré  radě,  a  poctivě  se  staral  o  blaho  všech  členů  svého  rodu; 
avšak  neměl  otcova    státnického    důmyslu  a  rozhodnosti.    Václav 


131 


přejal  Hzení  dvou  velkých  říší,  české  i  německé,  jako  mladík 
i81etý,  jenž  neměl  dostatečné  zkušenosti  a  věcné  i  osobní  znalosti. 
Takových  vlastností  právě  tehda  bylo  svrchovanou  měrou  potřebí  ; 
neboť  mocné  převraty  chystaly  se  v  tehdejším  životě  politickém 
i  církevním.  Po  smrti  papeže  Řehoře  XI.  (1378)  nastala  dvojí 
volba:  Urbana  VI.,  který  zůstal  v  Římě,  a  Klimenta  VII.,  který 
po  příkladě  některých  předchůdců  zase  si  obral  za  své  sídlo 
Avignon.  Mezi  oběma  papeži  rozzuřil  se  zápas,  který  se  přenesl 
na  veškeren  křesťanský  svět  a  rozdělil  hlavně  kněžstvo  na  dva 
tábory  nepřátelské.  To  působilo  velké  pohoršení  v  křesťanstvu, 
papežství  pozbylo  své  dosavadní  vážnosti  a  církevní  autorita  byla 
valně  porouchána  a  podryta.  Král  Václav  snažil  se  po  příkladu 
svého  otce  jak  v  Čechách,  tak  i  v  říši  německé,  osobním  zakro- 
čováním  i  přímluvami  u  spřátelených  panovníků  zjednati  všeobecné 

v 

uznání  papežovi  Urbanovi  VI.  V  Cechách  snahy  jeho  podporoval 
hlavně  arcibiskup  pražský  Jan  z  Jenštejna,  a  poněvadž  také  uni- 
versita byla  v  té  věci  s  králem  i  arcibiskupem  za  jedno,  duchovenstvo 
v  Cechách  zůstalo  až  na  nepatrné  výjimky  v  poslušenství  římského 
papeže  Urbana  VI.  Jinak  bylo  na  Moravě.  Již  za  krále  Jana  a 
císaře  Karla  sekta  Valdenských  nalezla  v  této  zemi.  hojné  roz" 
Šíření  a  v  této  době  měla  tolik  stoupenců,  že  arcibiskup  pražský 
v  listě  k  biskupovi  olomuckému  (1381)  pronesl  obavu,  že  nebude 
již  ani  možno  ji  vykořeniti.  Markrabí  Jošt  sice  po  příkladě  krále 
Václava  uznal  Urbana  VI.  za  řádného  papeže.  Ale  bratr  jeho 
Prokop  byl  horlivým  stoupencem  protipapeže  Klimenta  VIL  a 
také  olomucký  biskup  Petr  zastával  se  schismatikův  a  byl  proto 
i  dán  do  církevní  kltaby.  Ale  i  jiné  vynikající  osobnosti  duchovní 
podporovaly  schisma;  za  této  roztržky  poklesla  v  duchovenstvu 
moravském,  zvláště  pak  mezi  faráři,  kázeň  i  veřejná  mravnost 
tou  měrou,  že  netoliko  arcibiskup  pražský  a  biskup  olomucký, 
nýbrž  i  sám  král  Václav  přísnými  opatřeními  hleděli  zjednati 
nápravu. 

Král  Václav  po  několika  letech  svého  panování  navykl 
nočním  potulkám  po  Praze,  náruživé  honbě  v  lesích  křivoklátských 
a  zvíkovských  a  —  což  bylo  nejhorší  —  nemírnému  piti ;  v  ta- 
kovém stavu  často  zapomínal  svých  povinností  vladařských  a 
rád  je  svaloval  na  bedra  jiných. 

R.  1388  udělil  markrabí  Joštovi  zástavou  za  dluh  64.000 
dukátů  vévodství  Lucemburské,  které  byl  zdědil  r.  1383  po  smrti 

9* 


»_ 


182 


svého  strýce  Václava,    a  přiřkl    mu    fojtství  v  Elsasku,  vyhradiv 
si  pouze  právo  zpětného  výkupu  obou  těchto  zemí.  Kromě  toho 
dal  ochotně  svolení,  aby  mu  Zikmund  směl  postoupiti  Braniborska 
a  spolu  s  bratrem    svým    vzdal  se  v  této    zemi   všelikého   práva 
nástupnického   ve   prospěch    Joštův.    Když    pak    zemřel   v   Římě 
papež  Urban  VI.  (1389)  a  nástupcem  jeho  stal  se  Boniíacius  IX., 
král  Václav  pomýšleje  na  výpravu  do  Itálie,  jmenoval  Jošta  ge- 
nerálním vikářem  svým  v  Itálii  a  nařídil  mu,   aby  sjednal  spolek 
s  mocným   vévodou   milánským   Janem  Galeazzem,   a  aby  hleděl 
odstraniti    schisma    papežské,    což  všechno    Jošt    slíbil   vykonati. 
Ale  tuto  důvěru  Václavovu   Jošt  ošemetným    způsobem    zklamal. 
Zatím  co  Václavovi  do  očí  sliboval  vše  vykonati,  co  tento  žádal, 
za  zády  kul  pikle  proti  němu.    Zatoužilť  po  koruně    německé,  ba 
i  Václava  s   trůnu    českého    hodlal    svrhnouti    a    sám    v   panství 
české  se  uvázati.  Za  tím  cilem  uzavřel  (1389  v  Enži)  spolek  s  vé- 
vodou rakouským  Albrechtem  III. f  který  mu  slíbil  pomáhati  v  do- 
sažení koruny  německé,  začež  Jošt  se  zavázal,   stane- li  se  králem 
římským,  že  bude   jednati    ve    všem  dle   rady  Albrechtovy  a  že 
potvrdí  privilegia  rakouských  knížat. 

Na  této  dráze  Jošt  utvrzován  byl  sporem,  který  tehda  znovu 
vypukl    mezi    ním  a  bratrem    Prokopem.    Šlo    zase    o  statky  po 
Janu  Soběslavovi.  Jošt  dal  si  je  od  Prokopa  postoupiti  a  zavázal 
se  mu  za  to  dlužními  úpisy  k  jisté  náhradě  peněžité.  Této  smlouvě 
však  Jošt,  hamižný  ve  věcech  peněžitých,  nedostál  a  tudy  Prokop 
zase  s  veškerým    přívrženstvem    sáhl    ke    zbrani  a  zdvihl   novou 
domácí  válku.   Ve  válce  té  král  Václav  pomáhal    Prokopovi,  což 
zavdalo  Joštovi  nový    podnět  k  nepřátelství.   Záměrům  Joštovým  . 
v  příčině    získání    panství    v   Cechách    na    prospěch    byly    kruté 
rozepře  krále  Václava  jednak  s  arcibiskupem  Jánem  z  Jenštejna, 
jimž  za  oběť  padl  arcibiskupský  vikář  Jan  z  Pomuka,  jednak  zase 
s  vyšší  šlechtou    českou,    která    nemile    nesla,    že  král  si  vybíral 
důvěrníky  své  z  lidí  méně  vznešených.    Markrabí  Jošt  dobře  po- 
stihl  tuto  nespokojenost  a  smířiv    se  na  čas  s  Prokopem,    počal 
dorozumívati  se  s  pány  českými,  v  čemž  mu  král  Zikmund,  stejně 
jako  on  věrolomný,    podal    ochotně    ruku  pomocnou    Již  r.  1393 
učiněn  byl  ve  Znojmě  mezi  Joštem,  Zikmundem,  Albrechtem  III., 
vévodou    rakouským  a  Vilémem,    markrabím  míšeňským,  spolek, 
namířený  proti  králi  Václavovi.    Vilém    Míšeňský    byl  manželem 
Alžběty,    sestry    Joštovy,    od    něhož    zástavou    za    slíbené    věno 
obdržel  některá  města  a  statky  v  Braniborsku. 


133 

O  těchto  piklech  král  Václav  neměl  tušení,  neboť  počátkem 
roku  1394  pozval  k  sobě  bratra  Zikmunda,  aby  se  sním  poradil 
o   obnovení   jednoty    církevní   i    o    spolku,    který    chtěl   uzavříti 
s  dvorem    francouzským.    Král   Zikmund    přijel  do  Prahy,    avšak 
místo  co  by  podporoval  důležité    záměry  bratrovy,  v  tajném  do- 
rozumění s  Joštem  připravoval  odboj  šlechty  české  proti  vlastnímu 
zeměpánu.    Když    potom    král   Václav    po    odjezde    Zikmundově 
odebral   se   na   hrad    Žebrák,    oblíbené    své   sídlo,    přijel  Jošt  do 
Prahy  a  tam  vešel  v  brannou  jednotu  s  vynikajícími  pány  českými, 
jejíž    účelem    bylo  Václava    zbaviti    panství    v   Čechách.    Již  dne 
8.  května  byl  král  Václav  nedaleko   Berouna  nenadále  zajat,  od- 
veden do  Prahy  a  uvězněn  v  Bílé  věži  na  hradě  Pražském.  Tam 
vynutili  na  něm    vyhlášku,    kterouž    jmenován  byl  markrabí  Jošt 
hejtmanem    čili    starostou    království    českého.    Králi    Václavovi 
podařilo  se  vypraviti  tajného  posla  k  bratrovi  Janu  Zhořeleckému, 
který  za  pomoci  markrabí  Prokopa  sebral  četné  vojsko  a  přitrhl 
ku  Praze,    kdež   mu   ochotně    brány    byly    otevřeny;    velmožové, 
necítíce  se  na  hradě    bezpečnými,    odvedli  zajatého    krále  v  noci 
22.  června  nejprve  do  jižních  Čech  a  odtud  do  Horních  Rakous. 
Vévoda  Jan  Zhořelecký  vypravil    se  s  vojskem    do   jižních  Čech, 
kdež  mu  na  pomoc  přitáhlo  vojsko  z  říše  německé  s  Ruprechtem 
ml.  falckrabím    rýnským  v  Čele     Odbojní  páni    dali  se  do  vyjed- 
návání s  vévodou  a  vydali    mu    krále  Václava    (2.  srpna),    který 
potom  vešel  s  jednotou  panskou  i  s  Joštem  ve  smírnou  smlouvu. 
Král  Václav  první  porušil   dané  slovo  a  proto  Jošt  obnovil 
svůj  spolek  s  rakouskými  vévodami  na  sedm  let,  k  němuž  tento- 
kráte přistoupili  též  páni  čeští,  náležející  k  jednotě;    tato  počala 
horlivě  zbrojiti  a  najala   zejména   četné  rytíře  rakouské  a  mnoho 
lidu    ozbrojeného  do  svých    služeb.    Marně    se    namáhal    poctivý 
Jan  Zhořelecký  sjednati  trvalý  mír:  král  Václav  vlákal  Jošta  pod 
slibem  bezpečného  průvodu  na  hrad  Karlštejn  a  tam  jej  dal  spolu 
s  dvěma  pány  uvězniti  (1395).    Jošt  však   brzy    potom  vyvázl  ze 
zajetí,  a  v  jižních  Čechách  roznícena  byla  nová  válka,    ve  kteréž 
povstalci    podporováni    byli   vojskem  Albrechta  III.  Rakouského. 
Ke  všemu  pak  i  Jan    Zhořelecký  rozešel  se  s  Václavem  v  úplné 
nevoli  a  byv   od   něho  z  Prahy    vypovězen,    odebral    se    na    své 
panství  do  Lužice,  kde  r.   1396  zemřel. 

Hned  po  uvěznění  markrabí  Jošta  na  Karlštejně  Václav  vy- 
pravil posla  k  Prokopovi    na   Moravu    se    vzkazem,    aby  se  ujal 


134 


panství  Joštova,  Stoupenci  obou  markrabí  přepadali  se  navzájem 
na  statcích,  plenili  je  a  pálili,  vyháněli  z  hradův  a  dvorců  jich 
majitele  a  sami  se  uvazovali  v  jejich  držení.  Oloupení  nenalézali 
potřebné  právní  ochrany,  ježto  zemské  soudy  se  v  ustanovený 
čas  nescházely;  špatným  příkladem  obou  markrabí  právo  osobní 
i  majetkové  pozbylo  všeliké  platnosti.  Prokop  spolu  s  vévody 
Hanušem  Opavsko-Ratiborským,  Semovítem  Mazovským,  Pře- 
myslem Těšínským,  Konrádem  Olešnickým  i  četnými  pány  a  rytíři 
moravskými  spustošili  mnohé  statky  i  dědiny,  náležející  kapitole 
olomucké  i  kanovníkům,  nevinné  obyvatelstvo  porubali  neb  do 
vězení  odvlekli,  statky  i  dědiny  obsadili  a  velké  poplatky  z  nich 
vybírali.  Papež  Bonifác  IX.  na  všechny  tyto  škůdce  uvalil  klatbu. 
Osobní  nepřátelství  mezi  oběma  bratřími  dospělo  tak  daleko, 
že  markrabí  Jošt  zvláštním  listem  (1395)  ke  stavům  braniborským 
prohlásil  holdování  jejich  Prokopovi,  učiněné  r.  1388,  za  neplatné 
a  ustanovil  nástupcem  svým  v  Braniborsku  krále  Zikmunda. 
Proti  tomu  Prokop  ohlásil  důrazný  protest  a  připomenul  stavům 
braniborským  přísahy,  kterými  se  zavázali  po  bezdětné  smrti 
Joštově  uznati  jej  za  svého  pána.  Teprve  na  počátku  r.  1396 
oba  bratří  učinili  jakési  dohodnutí. 

Od  smrti  Jana  Zhořeleckého  krái  Václav  obrátil  se  s  veškerou 
důvěrou  k  bratru  svému  Zikmundovi.  Prostřednictvím  jeho  i  Jošto- 
vým  bylo  docíleno  smíru  s  jednotou  panskou.  Avšak  nález  Zik- 
mundův zněl  ve  všech  bodech  v  neprospěch  krále  Václava, 
který  proto  zase  zanevřel  na  oba  původce  smlouvy.  Tito  vzdálili 
se  ode  dvora  pražského:  Zikmund  odebral  se  do  Uher,  a  odtud 
podnikl  nešťastnou  výpravu  proti  Turkům,  od  nichž  poražen  byl 
u  Nikopole,  Jošt  pak  odešel  na  Moravu.  Válka  jeho  s  Prokopem 
na  čas  se  utišila,  za  to  vznítil  se  nový  spor  mezi  ním  a  kapitulou 
olomuckou  a  biskupem  Mikulášem;  obě  strany  konečně  (17.  čer- 
vence) podrobily  se  smírčímu  nálezu  pánů  moravských  Petra  ze 
Šternberka,  Erharta  z  Kunštátu  a  Petra  z  Kravař. 

Na  podzim  r.  1396  markrabí  Jošt  odebral  se  z  Moravy  do 
Rakous  a  smluvil  jednotu  brannou  s  vévody  rakouskými  Al- 
brechtem IV.  a  Vilémem,  jež  měla  donutiti  krále  Václava  k  větší 
po  volnosti  vůči  přáním  markrabí  moravského.  Václav,  jemuž 
hrozily  nové  rozepře  s  domácím  panstvem,  raději  se  s  Joštem 
smířil.  Joštovi  doživotně  přiřčeny  Horní  i  Dolní  Lužice,  uprázd- 
něné  smrtí  vévody  Jana,  začež  mělo  Lucembursko  i  fojtství  Elsaské 


i* 


135 


po  smrti  JoŠtově  připadnouti  Václavovi;  oba  panovníci  uzavřeli 
mezi  sebou  obranný  spolek*  Později  král  udělil  Joštovi  léno  na 
Braniborsko,  jež  držel  dosud  jen  zástavou,  i  úřad  arcikomořího 
říše  římské  s  touto  zemí  spojený.  Jošt  potom  spolu  se  svatem 
svým  Vilémem  Míšeňským  urovnali  rozepři  královu  s  některými 
pány,  v  jichž  čele  byl  tehda  Jindřich  z  Lipé.  Ale  věrolomný 
markrabí  moravský  za  pobytu  svého  v  Praze  opět  tajně  vyjed- 
nával s  pány  českými,  ano  hleděl  i  měšťany  pražské  přivábiti 
od  krále  na  svou  stranu.  Najednou  pak  strašlivá  událost  otevřela 
oči  Václavovi  dosud  slepě  důvěřujícímu.  Čtyři  důvěrníci  jeho 
zavražděni  byli  na  Karlštejně  (u.  června)  a  hlavním  strůjcem 
tohoto  ohavného  činu  byl  spojenec  Joštův,  Hanuš,  vévoda  opavsko- 
ratiborský.  Král  Václav  Jošta  ihned  z  Prahy  vypověděl  a  obojí 
Lužici  mu  zase  odňal.  Na  podzim  toho  roku  na  velké  doléhání 
říšských  stavův  odebral  se  do  Němec  a  odtud  do  Francie,  aby 
tam  vyjednával  s  králem  francouzským  o  odstranění  dvojice 
papežské.  I  jmenoval  na  čas  svého  pobytu  v  cizině  Prokopa 
zemským  hejtmanem  v  Čechách,  kterýž  úřad  sobě  svěřený  až 
do  návratu  Václavova  (v  srpnu  1398)  spravoval  k  největší  spo- 
kojenosti jeho. 

Zatím  Jošt  dorozuměl  se  s  některými  pány  českými  a  vzbudil 
v  Čechách  novou  domácí  válku  proti  Václavovi  a  Prokopovi. 
K  tomuto  spolku  přidal  se  také  král  Zikmund  hlavně  ze  záští 
proti  markrabí  Prokopovi,  který  r.  1397  spolu  s  Ladislavem 
vévodou  opolským,  vtrhl  nepřátelsky  do  horních  Uher.  Zikmund 
hleděl  vy  užitkovati  nesnáze  Prokopovy  se  stolicí  papežskou  pro 
loupeže  a  rušení  majetku  na  statcích  kapituly  a  biskupa  olomu- 
ckého,  jimiž  uvalil  na  sebe  klatbu  církevní,  i  uzavřel  (1400)  smlouvu 
s  Janem,  biskupem  olomuckým,  který  mu  zástavou  odevzdal 
některé  hrady  a  města  do  ochrany,  za  to  pak  Zikmund  zavázal 
se  mocí  brannou  vybaviti  ony  hrady  a  města,  které  Prokop  dosud 
neprávem  držel.  Král  uherský  dal  ihned  vložiti  posádky  vojenské 
do  biskupských  hradů  Hukvaldů,  Budišova  a  Miholetic  i  do  města 
Ostravy,  kdež  měly  zůstati  až  do  skončené  války  s  Prokopem 
vedené.  Na  sjezde  v  Jihlavě  král  Zikmund,  markrabí  Jošt,  Jan, 
biskup  litomyšlský  a  dvanácte  pánů  českých,  v  jichž  čele  byl 
zase  Jindřich  z  Rosenberka,  uzavřeli  branný  spolek  proti  Proko- 
povi. Král  Václav  hleděl  zjednati  si  pokoj  doma  a  usmířiti  oba 
příbuzné,  kteří  mu  válkou  hrozili.   I  dopsal  napřed  Joštovi,  ozna- 


136 


muje  mu,  že  chce  se  do  Němec  vypraviti  a  žádaje  ho,  aby  mu 
přispěl  200  oděnců,  k  čemuž  Jošt  ochotně  svolil,  ano  nabídl  se, 
že  Václava  na  této  výpravě  bude  provázeti.  Zikmund  i  Jošt  na 
pozvání  Václavovo  odebrali  se  do  Prahy,  kde  účastnili  se  také 
slavností,  uspořádaných  při  korunování  královny  Žofie  (15.  března). 
I  bylo  docíleno  částečné  shody  ;  páni  čeští  usmířeni  tím,  že  jim 
vráceny  některé  úřady  zemské.  Za  to  však  nové  rozepře  strhly 
se  mezi  Zikmundem  a  Joštem  z  jedné  a  Prokopem  z  druhé  strany. 
Prokop  byl  totiž  na  doléhání    obou    svých    odpůrců  zbaven  hejt- 

v 

manství  v  Cechách  a  musil  se  z  Prahy  vzdáliti.  Všeliké  vyjed- 
návání o  mír  se  rozbilo  a  válka  občanská  na  Moravě  zuřila  po 
celý  rok  1400. 

§  22.  Buprecht  Falcký.  Smrt  markraběte  Prokopa. 

V  Německu  byla  vždy  větší  nespokojenost  s  králem  Václavem. 
Na  konec  čtyři  kurfirstové  porýnští  prohlásili  krále  Václava  za 
sesazena  trůnu  německého  a  zvolili  si  na  sjezde  v  Rense  (1400) 
za  krále  Ruprechta  Falckého.  Zpráva  o  tom  pobouřila  krále 
Václava  tou  měrou,  že  se  zapřísahal  pomstiti  se  svým  nepřátelům. 
Zikmund  i  Jošt  na  oko  těžce  nesli  tuto  potupu  rodu  Lucembur- 
ského, a  domlouvali  králi,  aby  soupeře  svého  válečně  pokořil. 
Když  však  Václav  na  sjezde  v  klášteře  Sedleckém  u  Kutné  Hory 
(v  říjnu)  žádal  od  obou  vojenskou  pomoc,  žádný  z  nich  nemínil 
mu  doopravdy  přispěti,  nýbrž  spíše  hleděli  jeho  nesnází  co  nej- 
více využitkovati.  Jošt  dokonce  uzavřel  znovu  branný  spolek 
s  jednotou  panskou  a  dal  se  do  vlastizrádného  vyjednávání 
s  protikrálem  Ruprechtem,  který  tehda  chystal  se  na  výpravu 
válečnou  do  Cech  a  jemuž  povstalci  přislíbili  pomoc  proti  Václa- 
vovi. Také  s  markrabími  míšeňskými  Jošt  učinil  smlouvu  (1401), 
v  níž  už  napřed  bylo  určeno,  jak  si  mají  obě  strany  výboje 
v  Čechách  rozděliti.  Ano,  protikrali  Ruprechtovi  podařilo  se 
skvělými  dary  a  sliby  získati  markraběte  Prokopa,  který  dosud 
vždy  zachovával  věrnost  Václavovi.  Tak  octl  se  český  král  v  nej- 
větší tísni.  Markrabí  míšeňští  přitáhli  s  vojskem  od  severu,  z  Mo- 
ravy  blížil  se  Jošt  rovněž  s  moci  brannou,  a  v  Cechách  samých 
zdvihli  se  četní  páni;  v  červenci  všichni  se  spojili,  aby  oblehli 
krále  Václava  v  Praze.  Ale  k  tak  velkému  podniknutí  vojsko 
jejich  nestačilo,  a  Ruprecht  Falcký  opomenul  v  pravý  čas  přispěti 


137 

svým  spojencům.  Vypravil  sice  část  vojska  do  Cech  se  synem 
svým  v  čele;  ale  toto  vojsko  nedostalo  se  daleko  přes  hranice  a 
vrátilo  se  s  nepořízenou.  Král  Václav  svým  domácím  nepřátelům 
se  ubránil,  ježto  obecný  lid  stále  mu  zůstával  věrným,  a  dohodl 
se  s  jednotou  panskou  i  s  Joštem  uděliv  mu  znovu  Lužici  doži- 
votně. Míšeňští  musili  ze  země  odejíti  s  nepořízenou,  byvše  od 
ostatních  spojencův  opuštěni. 

Zatím  Ruprecht  Falcký  zatoužil  založiti  panství  v  Itálii. 
Tam  měl  dosud  král  Václav  dva  mocné  spojence,  papeže  Boni- 
fáce IX.  v  Římě  a  Jana  Galeazza,  vévodu  milánského,  který  mnoho 
měst  italských  brannou  mocí  si  podrobil  a  od  krále  Václava 
zakoupil  si  titul  vévodský.  Chtěje  pokořiti  Galeazza  a  dosáhnouti 

y 

koruny  císařské,  Ruprecht  místo  do  Cech,  kam  ho  četní  spo- 
jenci volali,  vypravil  se  do  Lombardie.  Ale  Jan  Galeazzo  očekával 
nepřítele  se  silným  vojskem  hned  na  hranicích  svého  území  a 
poraziv  jej  u  Brescie  (1401),  donutil  jej  k  návratu  do  Německa. 
Potom  vévoda  milánský  důtklivě  krále  Václava  vyzýval,  aby  se 
vypravil  do  Itálie,  třeba  bez  vojska,  ježto  on,  Jan  Galeazzo,  s  ho- 
tovou armádou  jej  očekává  v  Lombardii,  a  aby  se  dal  v  Římě 
za  císaře  korunovati.  Václav  pochopil  vhodnost  doby  k  výpravě 
do  Itálie.  Především  zapomenuv  na  předešlá  příkoří,  povolal 
bratra  Zikmunda  i  oba  bratrance  Jošta  i  Prokopa  ke  schůzi 
v  Hradci  Králové  (v  lednu  1402),  kam  také  dostavila  se  většina 
pánů  českých  a  učiněno  dohodnutí  o  trvalý  pokoj  v  zemi  a 
o  potřebných  přípravách  krále  Václava  k  dosažení  koruny  cí- 
sařské. Václav  jmenoval  Zikmunda  až  do  návratu  svého  z  Říma 
říšským  vikářem  v  Německu  a  správcem  království  českého  a 
slíbil  spravovati  se  příště  ve  vládě  jeho  radou  jak  v  Čechách 
tak  i  v  Německu.  Markrabí  Prokop  měl  se  odříci  všech  svých 
statků  v  Čechách  i  na  Moravě    (tam  zajisté  ve  prospěch  Joštův) 

v 

a  za  to  měl  od  koruny  České  obdržeti  vévodství  Svidnické  i  Ja- 
vorské,  a  podržeti  hrabství  Kladské.  Čestným  úkolem  bylo  mu 
svěřeno,  zatím  co  Václav  a  Zikmund  potáhnou  do  Itálie,  aby  se 
fr  dostatečným  vojskem  odebral  ku  hranicím  bavorským  a  hájil 
jich  proti  vpádům  Ruprechta  Falckého. 

Vzdálení  Prokopovo  z  Moravy  bylo  by  se  stalo  největší 
úlevou  této  zemi,  stížené  za  posledních  let  tolika  válkami.  Prokop 
maje  četné  pány  a  zemany  na  své  straně,  neustával  přepadati 
zvláště  zboží  kapituly  olomucké.  Pověstnými  mezi  jeho  stoupenci 


138 


stali  se  dva:  Ješek  z  Lamberka,  příjmím  Sokol,  pro  neobyčejnou 
rychlost  a  obratnost  v  boji,  jehož  hlavní  hrad  Langenberk  čili 
Lamberk  stál  nedaleko  vsi  Březníka  na  levém  břehu  Oslavy 
v  Znojemsku.  Druhý  byl  Hynek  Jevišovický  z  Kunštátu,  příjmím 
Suchý  čert,  krutý  a  neohrožený  vojín.  Tito  i  jiní  šlechtici  mo- 
ravští s  četnými  družinami  plenili  a  loupili  po  celé  Moravě, 
zmocnili  se  měst  Znojma  a  Pohořelic  a  podnikali  i  loupežné  vpády 
do  Rakous.  Záleželo  tedy  jak  Zikmundovi  tak  Joštovi  nesmírně 
na  tom,  aby  Prokopa  nějakým  způsobem  se  zbavili  a  pořádek 
na  Moravě  obnovili.  Ale  všechny  úmluvy,  kterými  měl  konečně 
býti  zjednán  trvalý  mír  mezi  Lucemburkovci  a  připraveno  mo- 
hutné jejich  vystoupení  na  venek  i  přípravy  ke  korunovační  cestě 
byly  zmařeny  jednak  ničemnou  a  věrolomnou  povahou  Zikmun- 
dovou, jednak  vrtkavostí  Václavovou.  Zikmund  zajisté  příliš  bral 
do  slova  článek  smlouvy,  ve  kterém  Václav  se  zavázal  ho  po- 
slouchati, a  když  proti  tomu  Václav  se  opřel,  nerozpakoval  se 
užíti  i  násilí:  dalť  v  souhlase  a  dorozumění  s  pány  českými  dne 
6.  března  bratra  svého  náhle  zajati  a  uvězniti  jej  na  hradě  Praž- 
ském ve  věži,  kde  jindy  chováni  byli  zločinci.  Tento  skutek  vzbudil 
v  lidu  zvláště  městském  velké  rozhořčení ;  v  čelo  nespokojených 
postavil  se  opět  markrabí  Prokop,  sbíraje  vojsko  na  vybavení 
krále  Václava.  Zikmund  oblehl  Prokopa  na  hradě  Bezdězi,  když 
však  dobyti  ho  nemohl,  pozval  jej  k  sobě  pod  záminkou  vyjed- 
návání a  zajav  jej  (6.  června),  odvezl  ve  vazbě  do  Prešpurka, 
kdežto  Václava  odevzdal  ve  Vídni  ku  střežení  vévodům  rakouským, 
Tentokráte  ani  Jošt,  dosud  vždy  věrný  pomahač  v  jeho  piklech. 
nesouhlasil  s  tímto  jednáním  Zikmundovým  a  zahájil  spojení 
s  přívrženci  krále  Václava,  kteří  zatím  proti  vládě  Zikmundově 
v  (echách  se  vzbouřili.  Účelem  tohoto  spolku  bylo  vybavení 
krále  Václava  ze  zajetí,  a  kdyby  zemřel,  povýšení  Jošta  na  trůn 
český  s  vyloučením  práv  Zikmundových.  Vedle  toho  podnikavý 
markrabí  moravský  učinil  spolek  s  magnáty  uherskými;  tito 
zdvihli  proti  Zikmundovi  zjevnou  vzpouru,  jejíž  účelem  bylo  po- 
volati na  trůn  Ladislava,  krále  neapolského.  Zikmund  uznal  za 
dobré  uzavříti  s  Joštem  a  pány  i  městy  českými  příměří  (14.  dubna), 
propustil  markrabí  Prokopa  z  vězení  a  již  v  červenci  pospíšil  do 
Uher,  kdež  se  mu  podařilo  ještě  do  zimy  vzpouru  potlačiti.  Od- 
chodu Zikmundova  dobře  použil  markrabí  Jošt,  který  si  získal 
mocnou  stranu,  učiniv  také  spolek  s  městy  Pražskými,  a  odebrav 


139 


se  na  Moravu,  najal  tam  do  svých  služeb  dřívější  přívržence 
Prokopovy,  zvláště  Jana  Sokola  z  Lamberka.  Zatím  také  král 
Václav,  ve  Vídni  uvězněný,  vyvázl  ze  zajetí  a  navrátil  se  do  Čech, 
kdež  byl  ode  všeho  obyvatelstva  s  jásotem  uvítán.  Pobyv  nějaký 
čas  v  Kutné  Hoře,  pozval  tam  oba  markrabí  moravské,  Jošta 
i  Prokopa,  a  radil  se  s  nimi  o  válečných  opatřeních  proti  Zikmundovi. 
S  výpravy  italské  musilo  nadobro  sejíti,  ježto  již  r.  1402  zemřel 
nejvěrnější  přítel  Václavův,  Jan  Galeazzo,  a  kromě  toho  král 
Václav  znepřátelil  se  také  s  papežem  Bonifácem  IX. 

V  Kutné  Hoře  uzavřeno  bylo  přátelství  mezi  králem  Václavem 
i  oběma  markrabími    moravskými,    které  od  těch  dob  nebylo  již 
přerušeno.  Král  připoutal  si  Jošta  četnými  výhodami:  především 
jmenoval  jej  hejtmanem  království  českého  na  čas  své  nepřítom- 
nosti, ježto  se  hodlal  odebrati  do  Vratislavi,  aby  tam  vyjednával 
o  spolek  proti  Zikmundovi,  s  Vladislavem,  králem  polským.  Sotva 
však  král  Václav  do  Vratislavě   se    odebral,   Jošta  došla  zpráva, 
že  Zikmund    ve  spolku  s  Albrechtem   IV.,    vévodou    rakouským, 
válečně  vtrhl  na  Moravu.  Tam  také  Jošt  ihned  se  odebral  a  najal 
četný  vojenský    lid    k  obraně    proti    vpádům   z   Uher  i  Rakous. 
Zikmund    vpadl    z    Uher    do    severní    části    země    a   do  horního 
Slezska,   kdež    vůdce  jeho   Štěpán  z  Lučence   zmocnil   se   města 
Ratibora,   jež    náleželo    Přemkovi,    tehda    spojenci   Joštovu.    Jošt 
učinil  útok  na  Ratiboř,    ale   byl   od   Štěpána  s  velkými    ztrátami 
odražen.  Z  Rakous  vtrhli  na  Moravu  s  četným  vojskem  vévodové 
Albrecht  IV.  a  Arnošt  a  oblehli  Znojmo,  jehož  posádka  se  však 
statečně  hájila,    majíc  v  čele  oba    pověstné   válečníky    moravské? 
Jana  Sokola  z  Lamberka  i  Hynka  Jevišovského,  nazvaného  Suchým 
čertem.    Morava    byla    tehda    opět   hrozně  spustošena.    Markrabí 
Prokop,  jak  se  podobá,   octl   se  v  zajetí    nepřátelském,   i  nebylo 
mu  možno  hájiti    m£sta,    jež  bylo  jemu    poddáno.  I  vzkázal,  král 
Václav   Znojemským  z  Vratislavi,    aby   v  odporu   proti   nepříteli 
setrvali  a  odevzdali    se    do    ochrany    markrabí    Joštovi.    Posádka 
také   statečně    se   bránila,  i  když   Zikmund  s  vojskem    uherským 
spojil  se  s  vévody  rakouskými,  a  zdařilým  výpadem  zničila  oble- 
hací  stroje  hořící  smůlou  a  sírou.  Ještě  hůře  bylo  pro  oblehatele, 
že    v    jejich    vojsku    vypukla    úplavice,    kterou    zachváceni    byli 
Zikmund  i  Albrecht,    tak  že  po   šestinedělním    marném    obléhání 
musili  na  rychlo  od  města  upustiti.  Albrecht  IV.  zemřel  na  nemoc, 
kterou  si  za  obléhání  Znojma  byl  ulovil. 


140 


Pohromou  u  Znojma  král  Zikmund  donucen  byl  nadobro 
Čechy  i  Moravu  vykliditi,  a  od  těch  dob  dopřáno  našim  zemím 
po  několik  let  pokoje  a  zotavení.  Markrabí  Prokop  zemřel  již 
v  nejbližších  letech  1405  nebo  nejdéle  1406.  Jošt  odvrátil  se  od 
lstivého  a  sobeckého  Zikmunda  a  přiklonil  se  úplně  k  dobro- 
srdečnému  Václavovi.  Poněvadž  tento  jeho  rady  i  potom  ve 
mnohých  věcech  se  dožadoval,  Jošt  často  odtud  přebýval  v  Praze. 
Ostatek  věnoval  velkou  péči  povznesení  Moravy,  která  byla  v  hlu- 
bokém úpadku,  zvláště  pak  podporoval  kláštery  a  města,  od 
lupičů  domácích  i  od  cizích  nepřátel  pohubená.  Ale  šlechta  z  velké 
části  zvykla  nevázanosti  dob  předešlých  a  podnikala  se  svými 
rotami  i  potom  loupežné  výpravy  po  Moravě  i  do  Rakous,  ne- 
dbajíc míru,  který  zatím  byli  uzavřeli  král  Václav  a  markrabí 
Jošt  s  vévodami  rakouskými.  Tomuto  bohopustému  řádění  byl 
brzo  učiněn  konec.  Pověstný  pán  moravský  Albrecht  z  Bítova 
s  500  oděnci  zmocnil  se  r.  1405  nočním  útokem  pohraničného 
městečka  Drozdovic  Zámku  statečně  hájil  rytíř  Zachariáš  Haderer  ; 
k  jeho  vybavení  na  rozkaz  vévody  Viléma  shromáždili  se  četní 
šlechtici,  měšťané  i  sedláci,  vnikli  nenadále  do  města  a  největší 
část  oblehatelů  porubali.  Mezi  padlými  byl  také  Albrecht  z  Bítova. 
Poněvadž  pak  rotám  lupičským  nedostávalo  se  již  markrabské 
ochrany,  byly  i  v  jiných  částech  Moravy  vymýceny.  Hlavní  ná- 
čelník jejich  Hynek  Jevišovský,  řečený  >  Suchý  čert«,  právě  v  těch 
letech  zemřel,  kdežto  druhý  dobrodružný  rytíř,  Jan  Sokol  z  Lam- 
berka,  odešel  brzo  potom  do  Polska,  kde  prokazoval  platné  služby 
králi  Vladislavovi  ve  válce  proti  rytířům  řádu  německého.  V  slavné 
bitvě  u  Tannenberka  čili  u  Grunvaldu  (1410)  jeden  z  50  praporů 
vojska  polského  skládal  se  ze  žoldnéřů  českých  a  moravských, 
najatých  od  Sokola.  Válečným  uměním  Sokolovým  odchován 
byl  také  Jan  Žižka. 

Moravě  nebylo  popřáno  na  dlouho  klidného  rozvoje,  neboť 
zasažena  byla  již  po  několika  letech  vichřicí  mnohem  mocnější, 
kterou  zplodilo  tehdejší  hnutí  náboženské  v  Cechách. 

§  23.  Příčiny  a  vznik  hnutí  husitského.  Smrt  markraběte  Jošta 

(MU). 

Od  těch  dob,  co  papežové  vítězně  provedli  zápas  svůj  s  mocí 
císařskou,    zvláště   pak  s  rodem   Hohenstaufským   v  XIII.   století, 


141 


v  celém  životě  církevním  zmáhaly  se  rozličné  vady  a  neřesti. 
Papežové,  chtějíce  udržeti  si  vrchní  moc  nad  křesťanskými  pa- 
novníky a  národy,  hledéli  především  zjednati  si  co  nejvíce  peně- 
žitých příjmů.  Proto  zaváděli  kde  mohli  církevní  soudnictví,  při 
němž  dispense  a  indulgence  dobře  byly  placeny,  propůjčovali 
vždy  hojnější  odpustky  za  peníze  a  ukládali  velké  daně  na  církevní 
statky  a  na  příjmy  duchovních  hodnostův.  Hlavním  pramenem 
příjmů  papežských  stalo  se  osazování  výnosných  úřadů  církevních, 
které  papežové  časem  úplně  pro  sebe  vyhradili.  Duchovní  zase, 
kteří  úřadů  svých  dosáhli  za  veliké  peníze,  hledíce  si  nahraditi 
kupní  částku,  utlačovali  lid  velkými  platy  za  každý  výkon  cír- 
kevní, tak  že  ani  svátosti  nedávaly  se  zadarmo.  Kněžstvo,  zvláště 
držitelé  bohatých  far  a  klášterů,  hleděli  si  více  přepychu  a  rozkoší, 
nežli  svých  povinností,  a  tak  mravní  nákaza  zmocnila  se  takřka 
veškerého  stavu.  Špatný  příklad  působil  i  na  lid  světský,  u  něhož 
mravnost  vždy  více  poklesla. 

Všechny  tyto  zlořády  rozmohly  se  ještě  mnohem  větší 
měrou  rozštěpením  hlavy  církevní,  vznikem  dvojice  papežské 
r.  1378.  Poněvadž  každý  z  obou  papežů  chtěl  míti  tolik  důchodů, 
co  míval  dříve  papež  jediný,  zdvojnásobili  své  úsilí  ve  vybírání 
poplatkův  a  užívali  k  tomu  ještě  více  nechvalných  prostředků. 
Král  Václav  spolu  s  králem  francouzským  Karlem  VI.  usilovali 
o  to,  aby  se  oba  papežové  v  Římě  i  v  Avignone  odřekli  svého 
důstojenství,  tak  aby  se  mohlo  svobodně  přikročiti  k  volbě  jedi- 
ného společného  papeže.  S  počátku  také  zdálo  se,  že  snahy  ty 
povedou  k  cíli.  Již  první  nástupce  papeže  Bonifáce  IX.  v  Římě, 
Innocenc  VII.,  a  po  smrti  (1406)  Řehoř  XII.  prohlásili,  že  míní 
ku  prospěchu  jednoty  církevní  dobrovolně  se  vzdáti  papežství, 
když  by  tak  učinil  Benedikt  XIII.  v  Avignone,  a  podobný  slib 
učinil  Benedikt  XIII.  dvoru  francouzskému.  Ale  ani  Řehoř  ani 
Benedikt  nemínil  upřímně  dostáti  slovu  danému  a  vyjednávali 
spolu  delší  čas  jen  na  oko,  aby  celou  věc  hodně  na  dlouho  mohli 
odložiti.  Tu  konečně  kardinálové  obou  dvorů  dorozuměli  se  bez 
ohledu  na  oba  papeže,  vypověděli  jim  poslušenství  a  ohlásili 
svolání  obecného  koncilia  v  městě  Pise  na  rok  1409.  Úkolem 
tohoto  koncilia  mělo  býti  netoliko  obnovení  jednoty  papežské, 
nýbrž  i  náprava  v  hlavě  i  v  oudech  církve.  Kardinálové  v  listech 
k  panovníkům  křesťanským  a  zvláště  ke  králi  Václavovi  žádali, 
aby  s  veškerým   důrazem    přispěli   k  provedení   těchto   úkolův  a 


142 


jmenovitě,  aby  až  do  usnesení  koncilia  zachovali  neutrálnost  mezi 
oběma  papeži.  Král  Václav  s  velkým  potěšením  přijal  toto  roz- 
hodnutí a  v  dorozumění  s  králem  francouzským  vypověděli  po- 
slušnost každý  svému  papeži.  Když  však  král  Václav  v  té  příčině 
obrátil  se  na  vyšší  duchovenstvo  české,  toto  jsouc  nepřítelem 
všelikých  oprav,  odepřelo  poslechnouti  vyzvání  kardinálův  a  za- 
chovalo i  pro  potomní  časy  poslušnost  dosavadnímu  římskému 
papeži  Řehoři  XII. 

V  duchovenstvu  českém  i  moravském  bylo  tehda  třeba 
nápravy  více  než  kdekoliv  jinde.  Císař  Karel  IV.,  bratr  jeho 
markrabí  Jan  i  syn  tohoto  Jošt  obdarovali  dosavadní  i  nově  za- 
kládané kláštery  a  kostely  hojnými  statky  a  důchody.  Za  pří- 
kladem panovníků  pak  i  četné  šlechtické  a  měšťanské  rodiny 
pokládaly  za  svou  povinnost  v  závětech  i  za  jiných  příležitostí 
pamatovati  na  kostely  a  kláštery  znamenitými  odkazy.  V  obsa- 
zování výnosných  míst  duchovenských  pak  i  daly  se  u  nás  právě 
takové  zlořády  jako  jinde.  Nehodné  osoby  úplatkem  i  jinými  ne- 
dovolenými prostředky  dosahovaly  netoliko  jednoho,  ale  často 
dvou  i  tří  beneficií;  takový  vyšší  duchovní  měl  všude  svého  zá- 
stupce, sám  pak  užívaje  jen  důchodů  z  oněch  míst,  žil  bezsta- 
rostně v  rozkoších  a  přepychu  anebo  se  oddával  jinému  povolání, 
především   válečnickému. 

O  biskupech  olomuckých  v  druhé  polovici  XIV.  stol.  nelze 
říci,  že  by  byli  vesměs  důstojenství  tohoto  bývali  nehodni.  Jan  Očko 
z  Vlašimi  byl  dle  souhlasných  zpráv  muž  všestranně  vzdělaný, 
diplomaticky  obratný  a  rázný.  Když  byl  po  smrti  slavného  Arnošta 
z  Pardubic  (1364)  na  přání  Karlovo  zvolen  arcibiskupem  pražským, 
biskupem  stal  se  Jan  ze  Středy,  vynikající  státník  a  kancléř  císaře 
Karla,  muž  neobyčejně  vzdělaný,  milovník  starých  klassiků  latin- 
ských.  Ale  právě  za  těchto  dvou  vynikajících  biskupů  zlořády  volně 
se  vzmáhaly  jak  v  kapitule  olomucké,  tak  i  v  ostatním  duchovenstvu 
světském  i  řeholním.  Tehda  bylo  plno  sporů  mezi  duchovními 
úřady  i  kláštery  ó  patronáty,  o  důchody  patricí  ke  kostelům  a 
kaplím,  o  presentační  pravá,  o  desátky  z  pozemku  církevních, 
o  soudnictví  a  pastviny ;  mnichové  odpírali  svým  opatům  po- 
slušnost. Majetek  a  prospěchy  hmotné  staly  se  u  většiny  du- 
chovních hlavním  předmětem  jejich  péče.  Nekázeň  mezi  kanovníky 
olomuckými  vzrostla  již  tou  měrou,  že  biskup  Jan  zvláštním  sta- 
tutem (1367)  pohrozil  sídelním  kanovníkům,  kteří  by  déle  než  na 


143 


půl  roku  se  vzdálili,  ztrátou  residencie  a  vikářům  pokutou  peně- 
žitou pro  případ  nepřítomnosti  v  neděle  a  zasvěcené  svátky, 
Prospěchářství  a  nevázanost  duchovenstva  ovšem  neminuly  se 
zhoubnými  následky  mezi  ostatními  stavy  světskými.  Vážnost 
k  úřadům  církevním,  ano  i  k  posvátným  místům  vůčihledě  po- 
klesla. Kapitula  olomucká  ohlásila  r.  1366  k  papeži  Urbanovi  V. 
stížnost,  že  škůdcové  jacísi  církvi  odnímají  netoliko  desátky  a 
polnosti,  nýbrž  i  listiny,  relikvie,  knihy  církevní,  kříže,  kalichy, 
zlaté  a  stříbrné  nádobí,  domácí  nářadí  a  dobytek  všeho  druhu. 
Veřejná  nemravnost  zvláště  ve  větších  městech  úžasně  se  šířila. 
V  Brně  na  př.  rozličné  nepravosti  měly  ode  dávna  pod  Františ- 
ko vem  (»in  monte  PurcelpuheW)  sídlo  v  domech,  ve  kterých 
navštěvovatelé  skrze  kuplíře  i  jiné  zlosyny  byli  peněz  i  šatů 
zbavováni,  zraňováni  i  zabíjeni. 

Po  smrti  Jana  ze  Středy  (24.  prosince  1380)  biskupem  stal 
se  Petr,  dosud  arcibiskup  magdeburský,  který  byl  jednak  již  věku 
značně  pokročilého,  jednak  staral  se  více  o  veselé  požitky  životní 
než  o  povinnosti  svého  úřadu;  proto  také  nenaléhal  příliš  na 
vymýcení  zlořádů  v  duchovenstvu.  Sám  král  Václav  uznal  za 
nutné  napomenouti  biskupa,  aby  zakročil  proti  kněžím  své  diecéze. 
Arcibiskup  pražský  Jan  z  Jenštejna  několika  listy  biskupa  Petra 
pokáral  jednak  pro  nepřiměřený  způsob  života,  dále  že  neusiluje 
o  nápravu  zlořádův  a  konečně  že  podporuje  ve  své  diecesi  schis- 
matiky,  přidržující  se  papeže  avignonského.  Z  této  příčiny,  hlavně 
pak  že  vypovězenému  z  Prahy  schismatikovi  Konrádovi  z  Veselé 
poskytl  zároveň  s  markrabím  Prokopem  na  svých  zámcích  útočiště, 
byl  dán  od  svého  představeného  do  klatby  a  zemřev  (1387)  po 
nějaký  čas  ležel  nepohřben,  až  teprve  později  pochován  byl 
v  augustiniánském  klášteře  v  Lanškroune.  Po  smrti  Petrově  papež 
Urban  VI.,  nedbaje  volebního  práva  kapituly,  jmenoval  jeho  ná- 
stupcem Mikuláše  z  Oseká  čili  z  Ryzmburka,  dosud  biskupa  kost- 
nického a  před  tím  probošta  brněnského.  Avšak  král  Václav 
přál  si  míti  na  stolci  olomuckém  svého  příbuzného  Jana  Sobě- 
slava, který  od  roku  1380  byl  biskupem  litomyšlským ;  volbu  tu 
podporovali  také  oba  bratří  Soběslavovi  Jošt  a  Prokop,  tentokráte 
svorní,  a  tak  se  stalo,  že  proti  vůli  papežové  kapitula  požádala 
Jana  Soběslava  za  biskupa.  Papež  Urban,  jemuž  záleželo  na  dobré 
vůli  s  králem  českým,  urovnal  spor  tak,  že  Jana  Soběslava  jmenoval 
patriarchou    aquilejským,    Mikuláš    z   Ryzmburka   pak   zůstal   bi- 


144 


skupem  olomuckým.  Po  jeho  smrti  (1397)  kapitula  zvolila  ze 
svého  středu  Lacka  čili  Ladislava  z  Kravař.  Ale  král  Václav 
nařídil  kapitule,  aby  požádala  za  biskupa  Jana  Mráze,  biskupa 
lubusského  (v  Lužici),  před  tím  probošta  zderazského.  Kapitula 
povolila  silnému  nátlaku  a  na  její  žádost  jmenován  byl  od  papeže 
Jan  Mráz  biskupem  olomuckým.  Po  něm  však  (1403)  kanovník 
Lacek  z  Kravař  přece  stal  se  jeho  nástupcem. 

Za  Mikuláše,  Jana  Mráze  a  Lacka  biskupství  olomucké  octlo 
se  v  úpadku  ještě  hlubším.  Loupežnými  vpády  a  nájezdy  světských 
škůdců,  zvláště  markrabí  Prokopa  a  jeho  stoupenců,  jednak  také 
nedbalou  správou  biskupové  octli  se  v  takové  bídě  hmotné,  že 
nestačili  vypůjčovati  si  peníze.  Neustálé  války  domácí  a  úpadek 
hmotný  měly  za  následek  ještě  větší  než  dosud  uvolnění  kázně 
a  mravnosti.  Biskup  Mikuláš  r.  1389  přísně  napomenul  preláty, 
kanovníky  a  vikáře,  aby  v  zasvěcené  svátky  chodili  do  kostela 
a  tam  konali  svou  poyinnost.  Duchovenstvo  nižší  nebylo  o  nic 
lepší.  Arcibiskup  pražský  Jan  z  Jenštejna  r.  1392  provedl  ze- 
vrubnou visitaci  v  diecési  olomucké,  uznal  za  nutné  naříditi  bi- 
skupovi, aby  aspoň  jednou  do  roka  svolával  synody  kněžstva  a 
svým  podřízeným  potřebné  rozkazy  uděloval;  zapřísahal  biskupa 
i  kanovníky,  aby  na  svých  statcích  nedrželi  židův  a  skrze  ně 
lichvu  neprovozovali ;  vytýkal  sídelním  kanovníkům,  že  na  dlouhý 
čas  od  kostela  se  vzdalují  a  hrozil  klatbou,  jestliže  aspoň  do  tří 
měsíců  se  nevrátí ;  zakazoval  příliš  časté  vyměňování  beneficií  bez 
svolení  biskupova  a  vybírání  poplatků  za  některé  výkony  církevní 
a  obnovil  přísná  opatření  proti  pohoršlivému  životu  kněžstva. 

V  těchto  smutných  dobách  bylo  mnoho  lidí,  kteří  hledajíce 
nápravy  od  církve  se  odvraceli.  Především  byla  to  sekta  Val- 
denských, která  měla  původ  svůj  ve  Francii  a  v  Cechách  i  na 
Moravě  již  za  krále  Jana  se  ujímala;  stoupenci  její  v  této  době 
na  Moravě  úžasně  se  rozmnožili.  Ale  také  v  církvi  samé  zdvihaly 
se  již  četné  hlasy,  volající  po  opravách.  V  Praze  již  za  císaře 
Karla  IV.  působil  v  tom  směru  slavný  kazatel  Konrád  Wald- 
hauser,  pocházející  z  Rakous,  který  ve  svých  německých  kázáních 
neostýchal  se  ukazovati  na  zlořády  v  duchovenstvu  a  volal  po 
jejich  odstranění.  V  jeho  šlépějích,  jen  že  mnohem  mocněji  a 
trvanlivěji,  působil  Moravan  Jan  Milic  z  Kroměříže  Narozen 
v  Kroměříži  ze  vzácného  a  bohatého  rodu  .rytířského,  oddal  se 
povolání  duchovnímu  a  vstoupil  do  kancelářských  služeb  u  dvora 


146 


krále  Karla  IV.,  který  si  jej  pro  učenost  a  svědomítost  jeho  velmi 
oblíbil.  Stal  se  kanovníkem  při  domě  Pražském  a  dosáhl  i  vysokého 
a  výnosného  důstojenství  arcijáhna  pražského.  Vzdal  se  všech 
těchto  hodností,  chtěje  se  oddati  výhradně  kázání  slova  božího, 
aby  pobloudilý  lid  uváděl  na  dobrou  cestu.  S  počátku  lid  pražský 
buď  si  ho  nevšímal  nebo  se  mu  i  posmíval,  a  přátelé  Miličovi 
dokonce  radili,  áby  toho  nechal.  Ale  Milic  překonal  všechny  obtíže 
a  stal  se  záhy  pro  svou  ohnivost  řeči  nejoblíbenějším  kazatelem 
pražským.  Záhy  objevily  se  v  lidu  pražském  zdárné  účinky  jeho 
působnosti.  Milic  ve  své  horlivosti  nešetřil  nikoho  a  proto  také 
uvalil  na  sebe  záští  žebravých  mnichů,  jichž  nezřízený  život  přísně 
káral.  Byv  od  nich  křivě  osočen,  snášel  vězení  v  Praze  i  v  Římě, 
kamž  odebral  se  r.  1367.  Ale  papež  Urban  V.  dav  jej  vyslech- 
nouti, neshledal  v  jeho  působnosti  nic  závadného,  a  Milic  vrátiv 
se  do  Prahy  oddal  se  znovu  předešlé  činnosti.  Kázání  jeho  čím 
dál  tím  více  obracela  se  proti  neslýchané  pohoršlivému  a  ne- 
mravnému životu  farářů  pražských,  kteří  chtéjíce  se  ho  zbaviti, 
obžalovali  jej  u  papeže  Řehoře  XI.  z  rozličných  bludů.  Papež 
nařídil  arcibiskupovi  Janu  Očkovi  přísné  vyšetřování  proti  Mi- 
ličovi, který  chtěje  se  dokonale  ospravedlniti,  nastoupil  dalekou 
pouť  do  Avignona,  kde  Řehoř  XI.  sídlel  (1374).  Z  výslechu  vyšlo 
opět  na  jevo,  že  jest  úplně  nevinen,  a  dovoleno  mu  i  v  Avignone 
veřejně  kázati.  Ale  tělo  jeho  přílišným  namáháním  a  přísným 
způsobem  života  zemdlené  brzo  potom  podlehlo  smrti  (1.  srpna). 
Potom  působili  v  Praze  v  duchu  Miličově  mimo  jiné  zvláště 
kněží  Mikuláš  z  Jičína  a  Štěpán  z  Kroměříže. 

Mravné  a  zbožné  snahy  kazatelů,  podporované  spisy  Matěje 
z  Janova  a  Tomáše  ze  Štítného,  měly  oporu  jednak  u  krále  Václava 
a  jeho  manželky  Žofie,  jednak  také  v  tehdejším  vysokém  učení 
pražském,  a  to  zvláště  u  mistrů,  náležejících  českému  národu. 
Mezi  nimi  byli  mnozí,  kteří  s  úřadem  universitním  spojovali 
činnost  kazatelskou  a  snažili  se  o  zvelebení  veřejné  mravnosti. 
Naproti  tomu  němečtí  mistři  stranili  se  vesměs  těchto  snah,  ano 
brzy  vystupovali  proti  nim  i  nepřátelsky.  Z  Moravanů  na  pražské 
universitě  působících  vynikal  horlivými  kázáními  Stanislav  ze 
Znojma,  proslulý  spisovatel  filosofický,  ale  povahou  nepříliš  spo- 
lehlivý. Stanislav  ze  Znojma  byl  z  nejhorlivějších  zastancův 
anglického  kněze  Jana  Wycliffa,  profesora  university  oxfordské 
(t  X38S),  který  opíral  se  světské  moci  papežské,  zavrhoval  vyšší 

10 


146 


úřady  církevní,  dovozoval  nutnost  toho,  aby  papež  i  kněžstvo 
vzdali  se  všeho  majetku,  ano  popíral  i  proměnění  chleba  a  vína 
v  tělo  a  krev  Kristovu  a  zavrhoval  zpověď.  Ačkoliv  učení  \Vy- 
cliffovo  bylo  prohlášeno  za  kacířské,  přece  jeho  filosofické  i  theo- 
logické spisy'  rychle  se  rozšířily  a  mnohé  z  nich  přineseny  byly 

y 

také  do  Prahy.  Čeští  mistři  vysokého  učení  pražského  většinou 
byli  přívrženci  článků  Wycliffových,  ne  tak  pro  odchylné  od 
církve  názory  dogmatické,  jako  spíše  pro  snahy  opravné,  které 
v  nich  byly  obsaženy.  Ze  všech  nejvíce'  vynikl  bezúhonností 
mravuv  a  pevnou  povahou  mistr  Jan  Hus,  který  r.  1402  zvolen 
byl  rektorem  veškerého  učení  a  stal  se  také  kazatelem  v  kapli 
Betlémské.  V  tomto  postavení  pracoval,  jsa  mužem  svědomitým, 
nezištným  a  mravů  přísných,  jako  kdysi  Milic  za  povznesením 
lidu  a  odstraněním  církevních  zlořádů. 

Roztržka  mezi  českými  a  německými  mistry  vysokého  učení 
pražského  poprvé  na  venek  se  ukázala  roku  1403.  Tehda  .totiž 
kapitula  předložila  universitě  45  článkov  učení  Wycliffova,- aby 
se  o  nich  vyslovila.  Ačkoliv  čeští  mistři  dovozovali,  že  články 
vyňaty  jsou  ze  souvislosti  a  že  se  jim  podkládá  křivý  smysl, 
zvláště  pak  Stanislav  ze  Znojma  prohlásil,  že  žádný  z  nich  není 
kacířský  ani  bludný:  nicméně  většinou  němeqkých  profesorů  bylo 
usneseno,  že  od  té  doby  nikdo  nesmí  oněm  45  článkům  učiti, 
aniž  je  jinak  rozšiřovati. 

Stanislav  ze  Znojma  a  Jan  Hus  byli  nejpřednější  zástupci 
tehdejšího  náboženského  hnutí  v  českém  národě.  Kdežto  však 
Hus  byl  přívržencem  a  ctitelem  Wycliffovým  jen  potud,  pokud 
tento  zastával  se  oprav  mravných,  Stanislav  hájil  již  i  mnohých 
článkúv  anglického  dogmatika,  které  přímo  čelily  proti  obecnému 
učení  církevnímu,  a  roku  1406  napsal  i  traktát,  v  němž  spolu 
s  Wyclifíem  popíral  proměnu  chleba  v  tělo  Kristovo,  Když  roku 
1408  král  Václav  a  arcibiskup  Zbyněk  Zajíc  z  Hasenburka  roz- 
kázali  českým  mistrům  učení  pražského,  aby  podali  své  mínění 
o  45  článcích  Wycliffových,  tu  byl  Hus  první,  který  vystoupil 
proti  šíření  bludů  dogmatických.  Ale  kapitula  pražská  odvrátila 
arcibiskupa  Zbyňka  od  Husa  i  od  jeho  snah  i  ohlášen  byl  rozkaz, 
aby  všechny  spisy  Wycliffovy  byly  arcibiskupovi  odvedeny  a 
protivnici  Husovi  podali  k  arcibiskupovi  na  nčj  žalobu  z  výtržných 
kázání  proti  duchovenstvu  pražskému. 


ty 


147 


Právě  tehda  došla  zpráva  o  usnesení  kardinálův,  aby  oběma 
tehdejším  papežům,  Benediktovi  XIII.  a  Řehoři  XII.,  odepřena 
byla  poslušnost  až  do  rozhodnutí  koncilia,  které  se  mělo  konati 
v  Pise  r.  1409.  Král  Václav  žádal  od  českého  duchovenstva  i  od 
mistrův  učeni  pražského,  aby  prozatím  vypověděna  byla  po- 
slušnost římskému  papeži  Řehořovi ;  toho  přáli  si  také  stoupenci 
snah  opravných  v  Praze.  Naproti  tomu  všichni  němečtí  profesoři 
usnesli  se  zachovati  poslušnost  papeži  Řehoři  XII.  a  tak  také 
rozhodl  se  arcibiskup  Zbyněk  s  kapitulou.  Hněv  krále  Václava 
obrátil  se  především  proti  německým  mistrům  i  povolil  konečně 
naléhání  českých  mistrů,  zvláště  Jana  Husi,  kteří  už  od  delší  doby 
poukazovali  na  nespravedlivé  zastoupení  národů  v  universitě,  a 
královským  dekretem,  vydaným  v  Kutné  Hoře  (18.  ledna  1409), 
nařídil,  aby  od  té  doby  národ  český  ve  všem  řízení  požíval  tří 
hlasů,  ostatní  národové,  bavorský,  saský  a  polský,  v  nichž  byli 
téměř  vesměs  mistři  němečtí,  měli  hlas  jediný.  Když  Němci  při 
nejbližších  volbách  děkanův  a  rektora  nechtěli  se  novému  řádu 
podrobiti,  král  obsadil  úřady  universitní  ze  své  vůle ;  potom  krá- 
lovský komisař  odebral  se  v  průvodu  konšelů  pražských  k  do- 
savadnímu německému  rektorovi  a  odňal  mu  pečeť  i  matriku 
universitní,  jakožto  odznaky  úřadu  rektorského.  Němečtí  mistři, 
bakaláři  i  studenti  vidouce,  že  všechen  odpor  je  marný,  v  počtu 
několika  tisíc  z  Prahy  se  vystěhovali,  a  většina  z  nich  odešla  do 
Lipska,  kde  založena  nová  universita. 

Koncilium  shromážděné  v  Pise  prohlásilo  oba  papeže  Ře- 
hoře XII.  i  Benedikta  XIII.  za  sesazené,  a  kardinálové  zvolili 
novým  papežem  Alexandra  V.,  který  po  tuhém  odporu  konečně 
uznán  byl  od  arcibiskupa  Zbyňka  i  od  obou  jeho  sufraganú,  bi- 
skupa litomyšlského  i  olomuckého.  Koncilium,  oceňujíc  zásluhy 
krále  Václava  o  obnovení  jednoty  církevní,  uznalo  jej  za  pravého 
císaře  římského.  Protikrál  jeho  Ruprecht  Falcký  zemřel  již 
18.  května  14 10.  Kurfirstové  přistoupili  k  nové  volbě,  ovšem 
nesvorné:  jedni  zvolili  Zikmunda,  krále  uherského,  druzí  Jošta, 
markrabí  moravského.  Avšak  sotva  čtvrt  roku  po  této  volbě 
Jošta  zachvátila  £mrt  (18.  ledna  141 1).  O  jeho  země  rozdělili  se 
zbývající  Lucemburkovci  tak,  že  králi  Václavovi  připadla  Morava 
a  obojí  Lužice,  Zikmundovi  Braniborsko,  které  však  tento  brzo 
potom  zastavil  a  r.  1415  docela  prodal  Bedřichovi,  purkrabí 
normberskému.  Také  vapříčiné  hodnosti  římsko-německé  Zikmund 

10* 


148 


dohodl  se  s  Václavem  v  ten  rozum,  že  Zikmund  užíval  titulu 
krále  římského,  Václavovi  pak  měl  pomáhati  k  dosažení  hodností 
císařské. 

§  24.  Lacek  z  Kravař.   Upálení  Jana  Husi.  Smrt  krále  Václava  TV. 

Smrtí  JoŠtovou  skončila  se  řada  samostatných  markrabí  na 
Moravě;  od  té  doby  panovníci  čeští  připojili  tuto  zemi  bezpro- 
středně pod  své  panství  a  užívali  sami  názvu  markrabí  morav- 
ských. Král  Václav  potvrdil  všechna  privilegia  země  moravské 
a  ustanovil  hejtmanem  zemským  pana  Lacka  z  Kravař.  Tento 
vynikající  šlechtic  moravský  byl  odedávna  oddaný  přítel  Husův 
a  horlivý  podporovatel  jeho  učení.  Jím  a  synovcem  jeho  Petrem 
Strážnickým  získána  jest  nejenom  šlechta,  nýbrž  veškeren  lid 
český  na  Moravě  pro  opravné  snahy  kazatele  betlémského. 

Spor  Husův  s  úřady  církevními  značně  se  přiostřil,  když 
arcibiskup  Zbyněk  všechny  knihy  Wycliffovy,  které  mu  byly 
odevzdány,  dal  veřejně  spáliti  (1410)  a  na  základě  žalob  farářů 
pražských  zapověděl  všeliká  kázání  v  kapli  betlémské.  Když  za 
velikého  rozjitření  lidu  pražského  Hus  proti  zákazu  pokračoval 
ve  svých  kázáních,  arcibiskup  vyhlásil  naň  klatbu.  Král  Václav 
obrátil  se  zvláštním  přímluvným  listem  k  papeži  Janu  XXIII., 
nástupci  Alexandra  V.,  i  ke  kardinálům,  žádaje,  aby  nařízení 
jímž  se  obmezovala  svoboda  kázání,  bylo  odvoláno.  K  tomuto 
listu  připojila  též  dopis  podobného  znění  královna  Žofie  a  také 
někteří  páni  českomoravští.  Důrazností  a  silou  přesvědčení  vyniká 
tu  list  pana  Lacka  z  Kravař  a  synovce  jeho  Petra  Strážnického, 
patrný  důkaz,  jak  mocně  učení  Husovo  proniklo  již  i  na  Moravu. 
Ale  toto  spojené  úsilí  ve  prospěch  Husův  nemělo  žádného  účinku 
u  Jana  XXIII.,  který  sám  jsa  mužem  života  docela  nehodného, 
byl  rozhodným  nepřítelem  opravného  hnutí  v  Čechách.  Hus  byl 
na  výslovnou  žádost  Zbyňkovu  obeslán  do  Bononie  na  soud 
papežský,  a  když  za  souhlasu  krále  Václava  se  nedostavil,  vy- 
hlásil naň  kardinál  Odo  de  Colonna  klatbu  (v  únoru  141 1).  Arci- 
biskup Zbyněk  ještě  toho  roku  zemřel.  Nástupcem  jeho  stal  se 
Moravan,  ale  rodem  Němec,  učený  a  léty  již  pokročilý  Albik 
z  Uničova,  někdejší  tělesný  lékař  krále  Václava. 

Král  Václav  znovu  se  u  papeže  zasazoval  o  urovnání  zá- 
ležitosti   Husovy,    a  Jan  XXIII.,   jemuž    tehda  záleželo    na  přízni 


149 


krále  českého,  zrušil  prozatím  platnost  klatby  a  ponechal  si  roz- 
hodnutí celého  sporu  na  dobu  neurčitou.  Tehda  totiž  hrozila  mu 
válka  od  krále  neapolského  Ladislava,  který  poskytl  útočištč 
sesazenému  papeži  římskému  ŘehoK  XII.  Jan  XXIII.  rozeslal 
(v  září  141 1)  po  všech  zemích  křesťanských  hlasatele,  aby  všem, 
kteří  by  bud  osobně  neb  penčzi  jej  v  této  válce  podporovali, 
udíleny  byly  tytéž  odpustky,  jako  kdysi  účastníkům  výprav  kří- 
žových do  Svaté  zemč.  Hlasatelé  tito  přišli  mimo  jiné  také  do 
Prahy  (v  květnu  141 2)  a  tam  prodávali  odpustky  způsobem  přímo 
kramářským.  Proti  tomuto  zlořádu  Hus  vystoupil  přísně  v  dispu- 
tacích universitních  i  ve  veřejných  kázáních  k  lidu,  který  byl 
jeho  kázáními  velmi  rozjitřen,  a  došlo  k  výtržnostem  v  kostelích 
proti  hlasatelům  odpustkův  i  proti  kněžím  pražským,  kteří  se 
ujímali  odpustkův.  Král  Václav  nemínil  strpěti  zřejmého  odporu 
proti  nařízením  papežským  i  rozkázal  konšelům  pražským,  aby 
přísně  trestali  výtržnosti  lidu  proti  kněžstvu.  Tři  jinoši,  kteří 
v  kostele  odporovali  hlasatelům  odpustků,  byli  stati  přes  zakročení 
Husovo,  který  pak  za  ně  sloužil  zádušní  mši  v  kapli  Betlémské. 
Také  někdejší  přátelé  Husovi  v  učení  pražském,  Štěpán  z  Pálce, 
tehda  děkan  fakulty  theologické,  ano  i  Stanislav  ze  Znojma,  kdysi 
nejhorlivější  zastance  Wycliffův,  odtrhli  se  od  něho  a  provedli, 
že  většina  mistrů  odepřela  vysloviti  se  proti  odpustkům.  Jan  XXIIL, 
popuzený  Husovým  vystoupením  proti  odpustkům,  dal  vyhlásiti 
naň  klatbu  a  na  Prahu  interdikt,  pokud  by  Hus  dlel  v  městě. 
Na  žádost  samého  krále  Václava  Jan  Hus  odebral  se  na  venkov, 
ale  tam  pokračoval  v  činnosti  kazatelské  i  spisovatelské,  která 
čelila  zřejmě  prqti  neobmezené  moci  papežské.  V  Praze  zatím 
rostoucí  bouře  pohnuly  pohodlného  Albika  z  Uničova,  že  vzdal 
se  hodnosti  arcibiskupa  pražskéhp;  na  jeho  místo  nastoupil  do- 
savadní biskup  olomucký  Konrád  z  Vechty,  rodem  Němec  z  Vest- 
fálska a  v  Olomouci  dosedl  na  stolec  biskupský  Václav  z  Buřenic, 
příjmím  Králík,  dosud  probošt  vyšehradský  a  nejvyšší  kancléř 
krále  českého.  V  universitě  pražské  různice  mezi  stoupenci  Hu- 
sovými a  jich  odpůrci  dostoupily  takové  prudkosti,  že  král  Václav, 
shledav  u  těchto  úplnou  nesmiřitelnost  a  hlavní  překážku  k  obno- 
vení pokoje,  čtyři  z  nich  zbavil  jich  hodnosti  a  vypověděl  z  veškeré 
říše  své;  byli  to  mistři  Stanislav  ze  Znojma,  Petr  ze  Znojma, 
Štěpán  z  Pálce  a  Jan  Eliášův. 

Král  Zikmund  přiměl  papeže  Jana  XXIII.,  že  konečně  svolal 
obecné  koncilium  do  německého  města  Kostnice.  Pomocí  koncilia 


150 


Zikmund  doufal,  že  vyřídí  také  spor  Husův  s  úřady  církevními, 
a  proto  vzkázal  mu,  aby  se  do  Kostnice  odebral,  sebe  i  národ 
český  z  kacířství  očistil,  zaručiv  mu  zvláštním  královským  listem 
bezpečný  průvod  tam  i  zpět  a  volnost  úplného  vyslechnutí  před 
konciliem.  Hus  touže  horlivě,  aby  mohl  obhájiti  svého  přesvědčení, 
vydal  se  v  průvodě  několika  pánů  českých  na  cestu,  nečekaje 
na  bezpečný  list,  který  mu  teprve  v  Kostnici  byl  doručen.  Avšak 
za  Husem  vybrali  se  do  Kostnice  úhlavní  jeho  nepřátelé,  mezi 
nimiž  byl  také  Štěpán  z  Pálce  a  Jan,  biskup  litomyšlský;  dora- 
zivše do  Kostnice,  obvinili  Husa  u  koncilia  z  kacířství  a  dosáhli 
toho,  že  Hus  byl  na  rozkaz  koncilia  jat  a  uvržen  do  žaláře  (6.  pro- 
since). Na  bezpečný  list  koncilium  nedbalo,  ježto  prý  nemá  nikdo 
světský  práva  sahati  do  jeho  soudní  moci. 

Uvěznění  Husovo  způsobilo  v  zemích  českých  velké  pohnutí 
myslí.  V  Praze  tehda  počal  hlásati  Jakoubek  ze  Stříbra  nutnost 
přijímání  svátosti  oltářní  pod  obojí  způsobou,  což  Hus  v  žaláři 
kostnickém  schválil.  Ale  mocnější  hlas  nevole  ozval  se  tentokráte 
z  Moravy.  Pan  Lacek  z  Kravař,  od  smrti  markrabí  Jošta  nejvyšší 
hejtman  zemský  na  Moravě,  svolal  na  počátku  února  141 5  sjezd 
do  Meziříčí,  jehož  se  účastnili  četní  a  vynikající  páni  moravští. 
Odtud  napsali  list  králi  Zikmundovi,  kterým  žádali,  aby  dostál 
svému  bezpečnému  listu  a  způsobil  propuštění  Husa  z  vězení, 
pak  aby  mu  zabezpečil  bezpečný  výslech,  aby  se  veřejně  mohl 
hájiti,  kdyby  jej  někdo  obžaloval  z  bludův.  Ale  výstražné  hlasy 
šlechty  české  a  moravské,  opětované  ještě  na  sjezdech  v  Brně 
(8.  května)  a  v  Praze  (12.  května),  jež  svolány  byly  opět  na 
podnět  zemského  hejtmana  moravského,  Lacka  z  Kravař,  neměly 
na  Zikmunda  valného  účinku.  Jan  Hus  po  několikerém  výslechu, 
když  odepřel  prostě  odvolati  všechno,  z  čeho  byl  právem  i  ne- 
právem obviněn,  vyhlášen  byl  od  koncilia  za  kacíře,  zbaven  dů- 
stojenství kněžského,  odsouzen  k  smrti  a  odevzdán  světské  moci, 
to  jest  králi  Zikmundovi,  který  zapomenuv  bezpečného  listu,  dal 
jej  na  hranici  upíliti  (6.  července  1415).  Necelý  rok  potom 
(30.  května  14c 6)  stihl  týž  trest  nejvěrnějšího  stoupence  Husova, 
Jeronýma  Pražského. 

Sotva  došly  zprávy  o  konečném  osudu  Husově,  veškeren 
národ  český  zachvácen  byl  pohnutím  dosud  neslýchaným  ve  všech 
svých  vrstvách  společenských.  Ano  i  Poláci  projevili  tehda  svou 
nevoli.    Bylyť  tehda  časté  styky  mezi  šlechtou   polskou  a  česko- 


151 


moravskou,  v  jichž  popředí  zase  shledáváme  pana  Lacka  z  Kravař, 
té  doby  nejčelnější  politickou  osobnost  u  nás.  Nevole  lidu  hledala' 
průchodu  s  počátku  výtržnostmi  v  Praze   proti   duchovním,  kteří 
byli  známi  jako  nepřátelé  Husovi.  Biskupovi  litomyšlskému  Janu, 
příjmím  Železnému,  který  v  Kostnici  nejvíce  se  přičinil  o  odsouzení 

Husovo,    byly  od  okolních  pánů  statky  buď  pohubeny  neb  i  po- 

• 

brány.  Učení  Husovo  počalo  se  rychleji  šířiti  i  v  lidu  obecném, 
k  čemuž  nemálo  přispělo  prohlášení  kalicha  jakožto  viditelného 
odznaku  nové  strany  náboženské.  Vedením  pana  Lacka  z  Kravař 
páni  čeští  a  moravští  položili  si  sjezd  společný  v  Praze  na  den 
2.  září  141 5  a  odtud  společným  dopisem  ke  konciliu  prohlásili, 
že  mistr  Jan  Hus,  nebyv  usvědčen  z  bludů,  neprávem  byl  odsouzen 
na  křivá  udání  svých  nepřátel  a  utracen,  dále  že  v  hrdlo  lže, 
kdožkoli  by  tvrdil,  že  v  království  českém  a  markrabství  morav- 
ském se  vzmáhají  bludy  a  učení  kacířská.  Tento  list  podepsán 
byl  od  69  účastníků  sjezdu,  ale  za  krátko  452  pánův  a  rytířů 
připojilo  k  němu  své  podpisy  a  pečeti,  z  nichž  skoro  třetina 
náležela  panstvu  a  rytířstvu  moravskému.  Páni  a  zemane  na 
tomto  sjezde  shromáždění  zavázali  se  hájiti  svobodného  kázáni 
slova  božího  na  svých  statcích,  opírati  se  nespravedlivým  klatbám 
a  poslouchati  moci  papežské  i  domácích  biskupů  jen,  když  by 
nařízení  jejich  srovnávala  se  s  písmem  svatým,  o  čemž  rozho- 
dovati sluší  mistrům  učení  pražského. 

Morava  na  počátku  husitského  hnutí  Čechám  úplné  vy- 
rovnávala se  horlivostí,  ano  v  mnohé  příčině  nad  ně  i  vynikala. 
Vedení  zemské  správy  spočívalo  v  osvědčených  rukou  páně  La- 
ckových,  který  spolu  s  jinými  pány  moravskými  povolal  četné 
husitské  kněze  z  Čech  na  Moravu,  aby  tam  podávali  svátost 
oltářní  pod  obojí  způsobou.  Nejzámožnější  páni  zemští  osazovali 
fary  na  svých  statcích  husitskými  kněžími,  tak  že  sotva  pětina 
far  moravských  zůstala  osazena  duchovními  katolickými.  Avšak 
Lacek  z  Kravař  zemřel  již  r.  14 16,  a  nástupce  jeho  v  hejtmanském 
úřadě,  bratrovec  Lackčv  Petr  Strážnický  z  Kravař,  hlásil  se  sice 
také  k  novému  učení,  ale  neměl  již  jeho  pevnosti  povahy  a  ná- 
boženského přesvědčení,  organisačniho  důmyslu  a  státnické 
obratnosti.  Pokud  žil  král  Václav,  který  z  rozličných  příčin,  zvláště 
z  nenávisti  k  Zikmundovi,  schválné  nevystupoval  důrazně  proti 
husitství,  šlechta  moravská  mohla  bez  překážky  a  bez  nebezpe- 
čenství přiznávati  se  k  novému  učeni.  Když  však  pánem  Moravy 


152 


po  smrti  Václavově  stal  se  Zikmund,  když  nejvyšší  úřady  zemské 
.byly  osazeny  jeho  důvěrníky,  když  oněm,  kteří  se  vzpírali  vůli 
královské,  bylo  se  obávati  útoku  vojsk  uherských  i  rakouských: 
tu  s  moravskou  šlechtou  stala  se  velká  změna  a  většina  jejích 
vynikajících  rodů  vrátila  se  pod  korouhve  Zikmundovy  a  k  ne- 
obmezenému  poslušenství  církve  římské. 

Byly  však  ještě  jiné  překážky,  které  bránily  volnému  šíření 
nového  hnutí  náboženského  na  Moravě.  Královská  města  mo- 
ravská, Brno,  Olomouc,  Znojmo  a  Jihlava,  jichž  obyvatelstvo  bylo 
německé,  postavila  se  v  příkrý  odpor  proti  všelikým  novotám, 
ne  tak  z  náchylnosti  k  církvi  římské,  jako  spíše  z  nenávisti 
k  české  národnosti.  Městská  rada  olomucká  odsoudila  již  osmý 
den  po  upálení  Husově  k  smrti  dva  mladíky,  kteří  chválili  učení 
Husovo  a  dala  je  upáliti,  ač  zemský  hejtman,  mnozí  páni  i  sama 
kapitula  olomucká  měšťanům  to  zrazovali.  Podobný  případ  stal 
se  ve  Znojmě.  Po  smrti  Husově  koncilium  kostnické  uznalo  za 
dobré  rozeslati  zvláštní  listy  městům  moravským  a  v  dopise 
k  měšťanům  olomuckým  ze  dne  27.  března  141 6  vyslovuje  jim 
nejvřelejší  uznání  a  pochvalu  za  jich  neoblomnou  oddanost  k  církvi. 
Jiná  překážka  husitskému  hnutí  na  Moravě  stala  se  osazením 
biskupství  olomuckého.  Po  smrti  Václava  z  Buřenic  (12.  září  141 6) 
zastanci  starých  řádů  zvolili  Jana  Železného,  biskupa  litomyšlského, 
druhá  strana  přidržela  se  Albrechta  čili  Alše,  kanovníka  vyše- 
hradského, který  na  rozkaz  krále  Václava,  svého  ochránce,  i  po- 
mocí zemského  hejtmana  Lacka  z  Kravař  byl  uveden  v  úřad 
biskupský.  S  biskupem  Alšem  také  husitští  kněží  slavili  vstup 
do  hlavního  kostela  olomuckého.  Jan  Železný  však  pomocí  kon- 
cilia  kostnického  i  papeže  Martina  V.  po  dvouletém  zápase  konečně 
dosáhl  biskupství  olomuckého,  kdežto  Aleš  jmenován  byl  bisku- 
pem litomyšlským  (14 18).  Jan  Železný,  muž  výbojný  a  neoblomný, 
položil  si  životním  úkolem  vymýtiti  v  zemích  českých  nové  řády, 
a  stav  se  biskupem  olomuckým,  rozvinul  v  tomto  směru  největší 
horlivost. 

Král  Václav  horšil  se  nad  upálením  mistra  Jana  Husa,  po- 
kládaje čin  ten  za  svévolné  zasažení  do  jeho  moci  královské,  a 
arcibiskup  Konrád,  jemu  ve  všem  oddaný,  nevystupoval  s  dů- 
razem proti  kněžím,  kteří  rozdávali  svátost  pod  obojí  způsobou 
a  i  jinak  novot  se  přidržovali.  Universita  pražská,  která  přes  zá- 
kazy koncilia  postavila  se  v  čelo  náboženského  hnutí,  když  byla 


153 

otázána  o  dobré  zdání,  prohlásila  přijímání  pod  obojí  způsobou 
za  přikázání  Kristovo.  Ale  vyznavači  Husova  učení  volným  vý- 
kladem písma  sv.  rozštěpili  se  hned  na  počátku  na  dvě  hlavní 
strany ;  mírnější  z  nich  nazývali  se  kališníky  čili  Pražany,  poněvadž 
střediskem  jejich  byla  pražská  universita,  výstřednější  přiřkli  si 
jméno  Táboritův  od  hory  Xábora  nedaleko  Bechyně,  kdež  konalo 
se  jedno  z  prvních  velkých  shromáždění  lidu.  Kališníci  ve  čtyřech 
pražských  artikulích,  které  byly  sestaveny  a  vyhlášeny  později, 
žádali:  i.  aby  slovo  boží  po  království  českém  svobodně  a  bez 
překážky  od  křesťanských  kněží  bylo  zvěstováno  a  kázáno,  2. 
aby  velebná  svátost  těla  a  krve  boží  pod  oběma  způsobama  chleba 
a  vína  všem  věrným  křesťanům,  jimž  hřích  smrtelný  nepřekáží, 
svobodně  byla  dávána,  3.  aby  zboží  tělesné,  nad  kterým  kněží 
a  mniši  panují  proti  přikázání  Kristovu,  bylo  jim  odjato  a  aby 
byli  živi  podle  evangelia  věřícím  příkladně  a  aby  navedeni  byli 
k  stavu  Kristovu  a  apoštolskému,  4.  aby  všelicí  hříchové  smrtelní 
a  zvláště  zjevní  byli  od  těch,  jenž  k  tomu  úřad  mají,  kaženi  a 
stavováni.  Naproti  tomu  Táborité  hleděli  obnoviti  mezi  sebou 
stav  původního  křesťanství  a  zavrhovali  vše,  co  není  výslovně 
v  písmě  svatém  obsaženo. 

Král  Václav  donucen  byv  k  tomu  hrozbami  papeže  Martina  V, 
i  krále  Zikmunda,  vydal  nařízení,  aby  všichni  faráři,  kteří  jako1 
protivníci  husitského  učení  z  far  byli  vypuzeni,  zase  v  ně  byl 
dosazeni.  Rozkaz  byl  sice  vyplněn,  ale  lid  přestal  choditi  do 
kostelův  a  shromažďoval  se  na  venkově  pod  širým  nebem  na 
místech,  jimž  dávána  biblická  jména  (hora  Olivetská,  Tábor,  Oreb) ; 
z  těch  proslula  zejména  hora  Tábor  nedaleko  Bechyně,  kdež 
shromáždilo  se  na  40.000  lidu  z  nejvzdálenějších  končin  Čech 
i  Moravy.  Někteří  vůdcové,  mezi  nimiž  vynikal  šlechtic  Mikuláš 
z  Husi,  jali  se  v  těchto  shromážděních  lid  ozbrojovati  a  cvičiti 
ve  zbrani.  Pražané  zase  konali  hlučná  procesí  po  ulicích.  Král 
Václav  pokládaje  za  nutné  ještě  ostřeji  vystoupiti,  sesadil  v  Praze 
některé  konšely  a  dosadil  na  jejich  místo  protivníky  Husovy, 
kteří  přerušovali  násilně  procesí  na  ulicích.  Z  toho  došlo  k  veliké 
bouři  lidu  (30.  července  1419),  ve  které  za  vedení  kněze  Jana 
Želivského  a  za  účastenství  Jana  Žižky  z  Trocnova  učiněn  byl 
útok  na  radnici  novoměstskou,  někteří  nenávidění  konšelé  byli 
s  oken  svrženi  na  náměstí  a  tam  dobyti.  Na  zprávu  o  tom  král 
Václav,  který  té  doby  dlel  na  hradě  Kunraticích,  rozzuřil  se  tou 
měrou,  že  raněn  byl  mrtvicí  a  zemřel  (16.  srpna). 


154 


Po  smrti  krále  Václava  byl  bratr  jeho  Zikmund  jediným 
oprávněným  dědicem  koruny  české.  V  Čechách  jen  německá 
města  a  hrstka  pánů  katolických  byla  ochotna  uznati  jej  bez- 
výminečně  za  krále.  Táborité,  kteří  vedením  Mikuláše  z  Husi 
a  Jana  Žižky  organisovali  se  v  bojovná  bratrstva,  nechtěli  o  něm 
ani  slyšeti.  Mírnější  kališníci.  k  nimž  náleželi  Pražané,  malá  část 
lidu  venkovského  a  především  převalná  část  šlechty  zvali  Zikmunda, 
aby  uvázal  se  v  panství,  avšak  pod  výminkou,  aby  uznal  plnou 
svobodu  vyznání  podobojí.  Zikmund,  jemuž  právě  tehda  hrozila 
válka  s  Turky,  dal  poselstvu  odpověd  vyhýbavou,  odložil  příjezd 
svůj  do  Čech  a  svěřil  vládu  v  Čechách  prozatím  ovdovělé  krá- 
lovně Žofii  a  nejvyššímu  purkrabí  pražskému  panu  Čeňkovi 
z  Vartenberka. 

Mnohem  pronikavější  změny  než  v  Čechách  provedeny  byly 
hned  tehda  na  Moravě,  poněvadž  Zikmund  maje  mocnou  oporu 
v  rakouském  vévodovi  Albrechtovi,  v  biskupovi  olomuckém  a 
v  městech  královských,  neobával  se  odporu  u  šlechty  moravské. 
Petr  Strážnický  z  Kravař,  dosavadní  zemský  hejtman,  ačkoliv  se 
králi  ve  všem  podrobil,  ano  i  husitského  učení  úplně  se  odřekl, 
byl  úřadu  svého  zbaven,  a  hejtmanem  jmenován  jiný  člen  téhož 
rodu,  na  něhož  se  král  Zikmund  mohl  lépe  spolehnouti,  totiž 
jeho  bratranec  Jindřich  z  Kravař,  pán  na  Plumlově,  který  brzy 
potom  (v  dubnu  1420)  spolu  s  některými  členy  nižší  šlechty 
moravské  a  městy  ohlásil  nepřátelství  Pražanům  a  jejich  přívr- 
žencům podobojí.  A  poněvadž  také  ostatní  úřady  zemské  i  hrady 
královské  osazeny  byly  spolehlivými  služebníky  Zikmundovými, 
v  této  době  na  Moravě  nestal  se  pokus  zdvihnouti  zbraň  ve 
prospěch  věci  husitské:  naopak  v  německých  městech,  zvláště 
ve  Znojmě  a  Olomouci,  četní  stoupenci  nového  učení  byli  po- 
stínáni a  upáleni. 

Zikmund,  který  zatím  s  papežem  Martinem  a  knížaty  ně- 
meckými dohodl  se  o  křížovou  výpravu  do  Čech,  na  sjezde 
v  Kutné  Hoře  (v  květnu  1420),  kam  zatím  byl  dorazil  s  vojskem, 
tvrdě  odmítl  žádost  Pražanův,  aby  je  ponechal  při  svobodě  při- 
jímání podobojí.  Pražané  spojili  se  potom  s  Tabority,  jichž  vůdce 
Žižka  v  čele  10.000  bojovníků  zavčas  do  města  dorazil.  Zikmund 
dospěv  s  vojskem  ku  Praze,  vyčkal  křižáckého  vojska  z  Némecka, 
které  majíc  v  čele  vynikající  knížata  německá,  jako  markrabí 
míšeňského,  vévody  bavorské  a  Albrechta  V.,  vévodu  rakouského, 


155 


v  počtu  asi  150.000  mužů  přirazilo  koncem  června  ku  Praze, 
spojilo  se  s  vojskem  Zikmundovým  a  oblehlo  město.  Oba  hlavní 
hrady,  Vyšehrad  i  hrad  Pražský,  byly  v  moci  Zikmundově.  Jan 
Žižka  obsadil  se  svým  lidem  táborským  vrch  Vítkov  pH  řece 
Vltavě,  později  po  něm  Žižkovem  nazvaný.  Na  toto  opevnění 
útok  podnikli  (14.  července)  Míšňané  a  Durynkové,  ale  byli  od 
Žižky  s  velkými  ztrátami  odraženi,  co  zatím  Pražané  učinivše 
výpad  z  bran  městských,  dovršili  porážku  vojska  německého. 
Král  Zikmund  již  30.  července  upustil  od  obležení  Prahy  a  dav 
se  na  hradě  korunovati  od  arcibiskupa  Konráda  za  krále  českého, 
odtáhl  do  Hor  Kutných  zpět.  Zatím  co  Pražané  oblehli  Vyše- 
hrad, jehož  posádce  velel  moravský  pán  Jan  Šembera  z  Boskovic, 
moravská  šlechta,  v  jejíž  čele  byl  mladý  a  chrabrý  hejtman 
zemský  Jindřich  Plumlovský  z  Kravař,  sebrala  z  Moravy  silné 
vojsko,  s  nímž  král  Zikmund  podruhé  přitáhl  ku  Praze,  aby  osvo- 
bodil Vyšehrad  z  obležení.  V  boji  tam  svedeném  (1.  listopadu 
1420)  Zikmund  utrpěl  od  Pražanů  druhou  dokonalou  porážku. 
Mezi  padlými  nacházel  se  takořka  květ  Šlechty  české  i  moravské. 
Nejvíce  želen  jest  pan  Jindřich  z  Plumlova,  hejtman  markrabství 
moravského,  jenž  byl  se  svou  čeledí  čítající  2000  mužů  přijel  ku 
králi,  ale  smrtelně  raněný  upadl  v  zajetí  a  na  hřbitově  sv.  Pan- 
kráce vyzpovídav  se  i  požádav  svátosti  pod  obojí,  ducha  vypustil. 
Po  těchto  porážkách  Zikmundových  Pražané  a  Táboří  do- 
byli většiny  královských  měst  i  hradů,  donutili  obyvatele  německé 
národnosti,  kteří  nechtěli  se  přiznati  k  víře  podobojí,  aby  se  vy- 
stěhovali, a  tak  zlomeno  bylo  v  městech  českých  panství  živlu 
německého  po  20oletém  trvání.  Veškeré  panstvo  a  zemanstvo 
české  podobojí  odřeklo  se  Zikmunda,  ano  k  všeobecnému  zděšení 
v  církvi  katolické  i  arcibiskup  Konrád  z  Vechty  přistoupil  k  straně 
podobojí,  od  níž  byl  uznán  za  duchovního  představeného.  Biskup 
olomucký  i  litomyšlský  a  spolu  s  nimi  mnozí  kanovníci  pražští, 
žijící  jedni  v  Žitavě,  druzí  v  Olomouci,  vypověděli  Konrádovi 
poslušenství  a  přijali  za  administrátora  arcibiskupství  biskupa 
olomuckého,  Jana  Železného.  Král  Zikmund  odebral  se  na  Moravu* 
Přítomnost  jeho  však  nezabránila  bouřím,  které  vypukly  najednou 
na  několika  místech.  V  únoru  1421  přičiněním  zvláště  výstředných 
a  bojovných  kněží  Bedřicha  ze  Strážnice  a  Tomáše  z  Vyzovic 
zřízen  byl  »nový  Tábore  na  ostrově  řeky  Moravy  pod  Uherským 
Hradištěm  u  vsi  Nedakunic.   Tam  shlukše  se  z  blízka  i  z  daleka 


156 


sedláci  s  několika  kněžími  a  vládykami,  obořili  se  nejprve  na 
blízký  klášter  Velehrad  a  dobyvše  ho,  spálili  jej  i  se  vzácnou 
knihovnou,  při  čemž  také  opat  a  nčkolik  mnichů  uhořelo.  Biskup 
Jan  Železný  spolu  s  některými  pány  moravskými,  povolavše  na 
pomoc  vojsko  rakouské  i  uherské,  vypravili  se  polem  proti  opev- 
něnému ostrovu,  ale  útok  jejich  byl  odražen.  Jiné  středisko 
husitského  hnutí  utvořilo  se  kolem  hradu  a  městečka  Jevišovic, 
odkudž  ohrožováni  byli  měšťané  znojemští  a  konány  i  vojenské 
vpády  do  Rakous.  Velká  část  šlechty  moravské,  osmělena  pří- 
kladem z  Čech,  opec  se  obrátila  k  husitství  a  stala  se  horlivou 
jeho  podporovatelkou.  Petr  z  Kravař,  pán  na  Strážnici,  pomáhal 
osadě  táborské  u  Nedakunic,  kdežto  u  Znojma  v  čelo  Husitů 
postavil  se  mocný  rod  pánů  z  Kunštátu,  jimž  hrad  Jevišovský 
náležel.  Třetí  takový  rod  byli  páni  z  Lomnice.  Zikmundovi  po- 
dařilo se  sice  donutiti  lid  Bedřicha  Strážnického  k  rozchodu; 
též  odpor  pana  Petra  Strážnického  byl  zlomen  a  tento  musil  se 
opět  králi  pokořiti;  ale  v  okolí  Znojemském  nebezpečí  bylo 
mnohem  vážnější.  Znojemští  zajisté  musili  na  rychlo  příkopy 
opravovati,  brány  a  hradby  znovu  podezdívati,  mosty  obnovovati 
a  věže  nově  pokrývati.  Jen  těmito  rozsáhlými  přípravami  Znojmo 
se  zachránilo  od  útoků  lidu  husitského,  který  veškeru  krajinu 
severně  města  zaplavil. 

Pražané  a  Táboři  dobyvše  toho  času  všech  míst  ve  východ- 
ních Čechách,  projevili  úmysl,  táhnouti  dále  na  Moravu  a  zjednati 
také  v  této  zemi  > svobodu  zákonu  Božímu c  Toho  však  nepřála 
si  šlechta  moravská,  třeba  z  velké  části  kalichu  nakloněná,  neboť 
jednak  hleděla  od  Moravy  odvrátiti  další  hrůzy  válečné,  jednak 
nechtěla  nadobro  vytrhnouti  se  z  poslušenství  krále  Zikmunda. 
I  bylo  vypraveno  do  vojska  českého,  chystajícího  se  již  ku  vpádu 
do  Moravy,  poselstvo,  v  jehož  čele  byli  Petr  Strážnický  z  Kravař, 
který  od  té  doby,  co  se  Zikmundovi  pokořil,  zase  byl  jmenován 
od  něho  hejtmanem  zemským,  a  Jan  Lomnický;  bylo  smluveno, 
že  se  sejde  ke  dni  i.  června  1421  sněm  obecný  a  valný  celé 
země  české  i  moravské  do  města  Čáslavě  k  dalšímu  upravení 
řádu  pro  obě  země.  Na  snémě  čáslavském  Moravané  nepřistoupili 
k  článku,  jímž  prohlášeno  bylo  sesazení  Zikmundovo  s  trůnu 
českého,  nýbrž  vyžádali  si  k  tomu  lhůtu,  aby  se  mohli  se  svými 
poraditi.  Zástupcové  moravští  vrátivše  se  domů,  dali  podnět 
k  tomu,  že  svolán  byl  sněm  moravských  stavů  do  Brna  (11.  června). 


157 


Tam  usnesli  se  všichni  účastníci  zachovávati  čtvero  artikulů 
pražských  a  poslati  do  šesti  neděl  ke  králi  Zikmundovi  řádné 
poselství,  po  němž  by  proti  němu  svou  čest  ohradili,  vezmouce 
od  něho  odpuštění ;  potom  však  měli  bez  odporu  a  bez  výmluvy 
přistoupiti  k  onomu  závazku,  nepřijímati  ani  nemíti  Zikmunda 
za  pána  dědičného  koruny  České. 

Proti  Čechům  pomocí  legáta  papežského  a  kurfirstů  ně- 
meckých bylo  sebráno  nové  křížové  vojsko,  které  v  počtu  200.000 
mužů  oblehlo  Zatec  a  plenilo  všechno  okolí  s  velkým  ukruten- 
stvím;  když  však  Žižka  s  českým  vojskem  proti  Němcům  se 
vypravil,  dali  se  (2.  října)  na  zmatený  útěk.  Zikmund  nemohl 
křižákům  zavčas  na  pomoc  přispěti,  ježto  byl  dlouho  zaměstnán 
sbíráním  vojska  v  Uhřích,  a  především  bylo  třeba  pokořiti  od- 
bojnou šlechtu  moravskou.  Aby  toho  co  nejdříve  dosáhl,  získal 
si  za  spojence  vévodu  rakouského  Albrechta  V.,  jemuž  dal  je- 
dinou svou  dceru  Alžbětu  za  manželku  a  zajistil  oběma  v  případě 
své  bezdětnosti  nástupnictví  v  Čechách  i  Uhřích.  Albrecht  zavázal 
se  Zikmundovi  přispěti  k  podrobení  Husitů  veškerou  svou  mocí 
vojenskou  i  půjčkou  peněžitou,  začež  mu  král  zastavil  některá 
města  na  Moravě,  Oba  panovníci  podnikli  potom  útok  na  hu- 
sitskou šlechtu  moravskou.  Vojsko  Zikmundovo,  vedené  zku- 
šeným Florenčanem  Pipou  z  Ozora,  spojilo  se  u  Olomouce 
s  vojskem  biskupa  Jana  Železného  a  jalo  se  pak  strašlivě  páliti, 
vražditi  a  drancovati  na  statcích  pánů,  kteří  přistoupili  k  usnesení 
sněmu  čáslavského.  Páni  moravští  nejsouce  sjednoceni,  jeden  za 
druhým  pokořovali  se  Zikmundovi  a  mezi  prvními,  kteří  slavně 
odřekli  se  artikulů  pražských,  byl  opět  chabý  Petr  Strážnický. 
Touže  dobou  Albrecht  Rakouský  na  žádost  Znojemských  vypravil 
se  (21.  října)  s  velikým  vojskem  k  hradu  Jevišovskému,  jenž  ná- 
ležel panu  Sezimovi  z  Kunštátu,  a  dobyl  ho  i  rozbořil  po  pěti- 
denním obležení;  Sezima,  jemuž  odnikud  nedostalo  se  pomoci, 
odvlečen  byl  i  s  rodinou  v  zajetí  do  Vídně  a  teprve  r.  1423 
propuštěn.  V  celé  Moravě  nenašli  se  než  dva  páni,  jižto  ustrašiti 
se  nedavše,  ve  vzpouře  proti  králi  setrvali:  Hašek  Ostrovský 
z  Valdštejna,  a  mladý  Václav  z  Kravař,  pana  Petra  Strážnického 
syn;  oba  podnikli  drobné,  ale  krvavé  boje  proti  nepřátelům,  na- 
posled u  Strážnice,  kdež  probivše  se  přesilou  královského  vojska, 
unikli  k  bratřím  svým  do  Čech  a  tam  účastnili  se  dalších  bojů 
proti  Zikmundovi. 


158 


Po  těchto  událostech  král  Zikmund  položil  stavům  morav- 
ským snem  do  Brna  na  den  i.  listopadu,  kamž  byl  již  před  tím 
s  vojenskou  mocí  svou  se  odebral.  Pánové  musili  se  slavnostně 
a  pod  přísahou  odříci  čtyř  artikulů  pražských  i  učení  Wycliffova 
a  Husova,  slíbiti  ve  všech  věcech  víry  poslušnost  papeži,  biskupům 
a  kněžím  od  nich  ustanoveným  a  konečně  se  zavázati,  že  na 
svých  statcích  nebudou  trpěti  kacířův  ani  obránců  bludného  učení 
a  že  vší  mocí  budou  hleděti  jejich  vyhubení.  Pan  Václav  pak, 
Petra  Strážnického  syn,  odsouzen  jest  veřejným  soudem,  jemuž 
král  sám  předsedal,  všeho  dědictví  svého  zbaven  na  věky,  a  nález 
ten  vepsán  rozkazem  královským  do  desk  zemských.  Z  Moravy 
Zikmund  v  prosinci  1421  vtrhl  s  vojskem  do  Cech,  zmocnil  se 
zradou  některých  měšťanů  Hor  Kutných  a  obklíčil  (22.  prosince) 
pod  horou  Kankem  české  vojsko  přesilou  trojnásobnou.  Avšak 
Žižka,  tehda  již  na  obě  oči  osleply,  otočil  se  na  obranu  vozovou 
hradbou  a  probil  se  nenadálým  útokem  o  půl  noci  stranou  ke 
Kolínu ;  sebrav  pak  posily  z  ostatních  dílů  Cech,  obrátil  se  6.  ledna 
1422  nenadále  proti  hlavnímu  táboru  královskému  u  Nebovid 
(mezi  Kolínem  a  Kutnou  Horou).  Uhři  nepřipraveni  k  boji  dali 
se  po  zmateném  odporu  na  všeobecný  útěk,  ku  kterému  připojil 
se  i  král  Zikmund.  Žižka  pronásledoval  nepřítele  rychlými  pochody 
až  k  Německému  Brodu,  kdež  byl  Zikmund  s  velkými  ztrátami 
znovu  poražen  a  spěšně  odtáhl  na  Moravu. 

Cechové  již  od  delší  doby  vyjednávali  s  králem  polským 
Vladislavem,  který  byl  dávným  nepřítelem  Zikmundovým,  ježto 
král  uherský  v  bojích  Polska  a  Litvy  s  německými  rytíři  těchto 
vždy  horlivé  se  ujímal.  Vladislav  byl  by  zajisté  rád  přijal  korunu 
českou,  ale  proti  tomu  byl  jednak  velký  odpor  vyššího  ducho- 
venstva polského,  jež  nechtělo  s  Husity  vejíti  ve  spolek,  jednak 
král  polský  obával  se  moci  papežovy  a  proto  podávané  koruny 
nepřijal.  Tudy  Cechové  obrátili  se  k  jeho  bratranci  Vitoldovi, 
velkoknižeti  litevskému,  s  týmže  nabídnutím.  Vitold  po  vítězství 
Žižkově  nad  králem    Zikmundem  u  Hor  Kutných    a    Německého 

v 

Brodu  odhodlal  se  » přijati  Cechy  pod  svou  ochranu «,  které  mínil 
smířiti  s  církví  římskou,*  a  vypravil  do  Čech  příbuzného  svého 
Zikmunda  Korybutoviče  v  čele  silného  oddílu  vojenského. 

Po  nezdařené  výpravě  Kutnohorské  znovu  vzrostla  a  zmohla 
se  strana  husitská  na  Moravě.  Nepokoje  vypukly  v  zemi  opět 
na  několika    místech  a  v  Brně  vypuklo    spiknutí,    které  však  od 


159 


Zikmunda  bylo  krvavě  potlačeno.  Na  Znojemsku  Husité  marně 
se  pokoušeli  od  dobytí  Jemnice.  Král  Zikmund  obnovil  branný 
spolek  se  svým  zetěm  Albrechtem  Rakouským,  Spojená  vojska 
rakousko-uherská  v  ohromné  síle  asi  40.000  pěších  a  10.000 
jízdných  dobývala  nejdříve  mést  Veselí  a  Ostroha  při  hranicích 
uherských,  potom  západně  odtud  obehnala  hrad  a  město  Ždánice 
(v  polovici  dubna),  kdež  byla  soustředěna  vojenská  moc  strany 
podobojí.  Nepořídiv  však,  Zikmund  brzo  potom  odtáhl  do  Uher, 
vévoda  Albrecht  pak  do  Vídně. 

Kníže  Zikmund  Korybutovič  na  svém  pochodu  do  Čech 
zaměřil  nejdříve  k  Olomouci  a  položiv  se  u  města  táborem, 
vyzval  je,  aby  se  ma  vzdalo ;  měšťané  však  němečtí  vypadli  proti 
němu  ze  bran  a  učinili  naň  útok,  tak  že  musil  ustoupiti.  Potom 
obrátil  se  k  městu  Uničovu  dosti  pevnému  a  dobyl  města,  kteréž 
potom  od  bojovníků  jeho  jest  vyloupeno.  Litevský  kníže  již  v  tomto 
městě  přijal  svátost  pod  obojí  způsobou,  slíbiv  poslům  českým, 
že  přistoupí  k  jich  náboženství.  Na  sněme  v  Čáslavi  přijat  byl 
za  správce  zemského,  prohlásiv  veřejně,  že  míní  přidržeti  se  a 
hájiti  čtyř  artikulů  pražských.  Zikmund  Korybutovič  obnovil 
pokoj  a  pořádek  v  Praze,  kdež  od  delší  doby  zuřily  kruté  boje 
mezi  stranami,  a  sjednotil  ve  své  osobě  veškeru  správu  zemskou 
v  Čechách.  Z  Prahy  rozeslal  pozvání  .také  všem  stavům  i  městům 
moravským,  aby  vypravili  k  němu  poselstva  na  den  7.  června 
a  jim  dali  plnou  moc  s  ním  vyjednávati.  Znojemští  dorozuměvše 
se  s  vévodou  rakouským,  pozvání  toto  zdvořile  sice  ale  rozhodně 
odmítli,  poukázavše  na  přísahu  věrnosti,  kterou  složili  dceři  krále 
Zikmunda  Alžbětě  a  jejímu  manželi  Albrechtovi  Rakouskému. 
Podobně  učinila  i  ostatní  města  německá  i  velká  část  šlechty 
moravské.  Zatím  na  nátlak  papeže  Martina  V.  i  krále  Zikmunda 
polský  král  Vladislav  i  velkokníže  Vitold  rozkázali  Zikmundovi 
Korybutovičovi,  aby  se  z  Cech  odebral  domů.  Tento  po  některém 
zdráhání  i  s  polskou  družinou  opustil  Cechy  počátkem  r.  1423. 
V  Cechách  po  jeho  odchodu  nastalo  zase  rozdvojení  mezi  stranami 
mírnou  kališnickou  a  táborskou,  která  vedením  Žižkovým  dobyla 
si  převahy. 

Smlouvou  ze  dne  5.  února  1423  král  Zikmund  postoupil 
zeti  svému  markrabstvi  moravské  nadobro,  vyminiv  si  pouze 
krajiny  na  jih  od  řek  Bečvy  a  Hané  ležící  při  pomezí  uherském, 
které    hodlal    časem    přivtěliti   ke  království    uherskému;    kdyby 


160 


Zikmund  zemřel  bez  mužského  potomstva,  měla  krajina  ta  zase 
připadnouti  Albrechtovi.  Vévoda  za  to  přislíbil  Zikmundovi  novou 
vojenskou  pomoc  proti  Cechům.  Právě  tehda  obě  hlavní  strany 
podobojí  v  Cechách,  Pražská  a  Táborská,  se  smířily  a  ujednaly, 
že  část  vojska  společného  má  se  obrátiti  na  Moravu,  k  útoku  na 
nepřátely  a  ku  pomoci  milovníkům  kalicha.  Vojsko  české  vniklo 
až  do  středu  Moravy;  u  Kroměříže  srazilo  se  s  nimi  v  krvavé 
bitvě  vojsko  silné,  v  jehož  čele  byl  Jan  Železný,  biskup  olomucký, 
Přemek,  kníže  opavský,  zemský  hejtman  Petr  Strážnický  z  Kravař, 
tehda  již  úplně  věci  kališnické  odcizený,  a  Václav  z  Dube  i  Leštna. 
Po  velkých  ztrátách  na  obou  stranách  vítězství  konečně  sklonilo 
se  k  Husitům.  Nazejtří  vzdal  se  jim  Kroměříž;  ale  brzo  potom 
biskup  Jan  Železný  přirazil  s  novým  vojskem  a  Kroměříž  znovu 
obsadil,  kdežto  vojsko  české  dobyvši  ještě  Kvasic  a  jiných  ještě 
tvrzí  a  zámkův,  odebralo  se  domů  na  zprávu,  že  vypukla  nová 
roztržka  mezi  stranou  Pražskou  a  Žižkovou, 

Druhý  vpád  na  Moravu  podnikl  proslulý  velitel  Táborítů 
sám.  Poraziv  stranu  panskou  v  několika  potyčkách,  učinil  s  ní 
příměří  a  v  polovici  měsíce  září  obrátil  se  k  Jihlavě,  kterou  chtěl 
bez  boje  minouti.  Jihlavští  vyrazili  proti  němu  útokem ;  ale  Žižka 
je  odrazil  a  na  zpátečný  útěk  obrátil  do  města,  takže  pronásle- 
dováni byli  až  k  příkopu  městskému  a  mnoho  jich  bylo  porubáno. 

v 

Potom  Žižka  položiv  se  táborem  u  Kroměříže,  vysílal  vojenské 
zástupy  na  rozličné  strany  plenit  a  pustošit  statků  nepřátelských. 
Odtud  hnul  se  do  Uher,  překročiv  hranice  někde  u  Holiče,  a 
vnikl  podél  řeky  Váhu  hluboko  do  země  až  k  řece  Dunaji.  Tam 
však,  mezi  Ostřihomem  a  Komárnem,  očekávala  jej  veliká  moc 
vojenská  sebraná  králem  Zikmundem,  čímž  Žižka  donucen  dáti 
se  spěšně  na  zpátečný  pochod.  Chráně  se  mistrným  užíváním 
vozové  hradby  a  hojnou  střelbou,  odrážel  s  úspěchem  všechny 
útoky  nepřítele  počtem  mnohem  silnějšího  a  po  sedmidenním  po- 
chodu, plném  nesnází  a  svízelů,  dostal  se  zase  šťastně  na  Moravu. 
Zatím  páni  podobojí  a  Pražané  po  odchodu  Žižkově  na 
Moravu  chýlili  se  vždy  více  ku  králi  Zikmundovi.  Již  ustanoven 
byl  sjezd  strany  pod  jednou  i  pod  obojí  v  Brně,  a  když  z  toho 
sešlo,  v  Kroměříži  neb  Uničově,  na  němž  polský  král  Vladislav 
s  dorozuměním  krále  Zikmunda  i  církve  římské  slíbil  osobně 
prostředkovati.  Žižka  na  zprávu  o  těchto  smi řo vacích  pokusech 
zdvihl  proti  pánům  a  Pražanům  novou  válku  a  zvítěziv  u  Malešova 


161 


(7.  června  1424),  přirazil  ku  Praze  chtěje  město  oblehnouti  a 
potrestati.  Tu  však  stalo  se  (14.  září)  narovnání  přičiněním 
kněze  Jana  Rokycany  a  knížete  Zikmunda  Korybutoviče,  který 
po  druhé,  byv  k  tomu  požádán  novým  poselstvím  českým,  tento- 
kráte proti  vůli  krále  Vladislava  i  velkoknížete  Vitolda  přijel  do 
Čech  a  byl  přijat  za  správce  zemského  od  pánův  i  Pražanův, 
kteří  měli  tehda  opravdový  úmysl  zvoliti  jej  za  krále  českého. 
Páni  podobojí  i  Pražané  odřekli  se  dalšího  vyjednávání  se  Zik- 
mundem i  spolku  s  pány  pod  jednou  a  dohodli  se  se  stranou 
Táborskou  o  společnou  výpravu  válečnou  na  Moravu.  Diviš  Bořek 
z  Miletínka  byl  vůdcem  předního  oddílu,  ktetý  před  ostatními 
překročil  hranice  moravské.  Ostatní  vedením  Žižkovým  oblehli 
město  a  hrad  Přibislav.  Tu  však  roznemohl  se  Jan  Žižka  a  již 
dne  li.  října  skonal. 

§  26.  Albrecht   V.  markrabím  moravským. 
Král  Zikmund  smlouvou  ze  dne  1.-  4.  října  1423    odevzdal 

* 

Albrechtovi  a  jeho  manželce  Alžbětě  dědičně  markrabství  Mo- 
ravské jakožto  léno  koruny  České  s  veškerým  příslušenstvím  a 
s  právy,  kterých  před  tím  markrabí  moravští  užívali.  Morava  měla 
zůstati  Albrechtovi,  i  kdyby  manželka  jeho  Alžběta  před  ním 
zemřela,  a  po  něm  měli  právo  děditi  ji  i  potomci  z  druhého 
manželství.  Zikmund  vyhradil  si  pouze  právo  pro  sebe  a  své 
mužské  potomky  (kterých  však  dosud  neměl)  vykoupiti  si  Moravu 
zpět,  ale  teprve  po  zaplacení  všech  částek  peněžitých,  které 
Albrecht  až  po  tu  dobu  vynaložil  na  potřeby  této  země.  Z  panství 
Albrechtova  byli  vyňati  biskup  olomucký  a  vévoda  opavský, 
přímo  podřízení  koruně  České,  ale  zavázali  se  dáti  Albrechtovi 
svůj  hlas  při  volbě  za  krále  českého,  kdyby  Zikmund  zemřel 
bez  mužských  potomků.  Touto  smlouvou  pozornost  spojených 
stran  pod  obojí  byla  mnohem  více  obrácena  k  Moravě  než 
v  dobách  dřívějších.  Po  smrti  Žižkově  veškera  válečná  moc 
česká  hnula  se  přes  hranice  moravské  a  spojila  se  s  Divišem 
Bořkem  z  Miletínka,  náčelníkem  bratří  orebských,  u  města  Mezi- 
říče.  Vojsku  pražskému  velel  kníže  Zikmund  Korybutovič.  Táboři 
pak  a  Sirotci,  kteří  se  tak  nazvali  po  smrti  Žižkově,  byli  pod 
Janem  Hvězdou  z  Vícemilic  a  Mikulášem  Sokolem  z  Lamberka, 
synem  proslaveného  moravského  válečníka  Jana  Sokola.  Po  dobytí 

11 


162 

několika  hradův  a  zámků  na  cestě  spojené  vojsko  dorazilo  až 
k  Ivančicům  a  zmocnilo  se  města  útokem.  Také  pevný  klášter 
v  Třebíči  Čechové  opanovali  a  zůstavili  v  něm  posádku.  Od 
Ivančic  obrátili  se  na  sever  a  dobyli  útokem  hradů  Boskovic  a 
Letovic  i  města  Mohelnice,  jehož  obyvatelstvo  mužské  všecko 
bylo  zahubeno  mečem  a  ohněm.  Mnozí  páni  moravští,  kteří  před 
tím  byli  přinuceni  odpřisáhnouti  kalich,  přidali  se  k  Cechům  a 
když  vojsko  české  od  Mohelnice  zpět  do  Čech  se  vrátilo  (v  listo- 
padu 1424),  strana  podobojí  na  Moravě  tím  znamenitě  posilněná, 
pokračovala  ve  válce  s  přívrženci  Albrechtovými.  Vévoda  Albrecht 
byl  již  v  létě  toho  roku  vypravil  se  na  Moravu  s  mocným  vojskem 
rakouským,  sesileným  4000  Uhry,  které  mu  král  Zikmund  poslal 
tia  pomoc,  a  dobyl  několika  pevných  míst,  které  byly  dosud 
v  rukou  husitských. 

Pražané  a  páni  pod  obojí  jali  se  opět  tajně  vyjednávati 
s  králem  Zikmundem  o  smír.  Moravský  pán  Hašek  Ostrovský  z  Vald- 
štejna,  který  zrádně  odpadl  od  strany  pod  obojí,  v  únoru  r.  1425 
obrátil  se  tajným  poslem  ke  konšelům  města  Olomouce  žádaje, 
aby  mu  byli  prostředníky  ke  smíru  s  vévodou  Albrechtem  a 
králem  Zikmundem.  Albrecht  dosáhl  toho,  že  Hašek  přijat  byl 
od  krále  Zikmunda  na  milost.  Brzo  potom  vévoda  jmenoval  jej 
hejtmanem  zemským  na  Moravě,  kterýž  úřad  od  r.  1422  zastával 
Petr  Strážnický  z  Kravař.  Hašek  z  Valdštejna  dal  Zikmundovi 
mnohá  návěští  pro  něj  důležitá  o  věcech  českých,  z  nichž  král 
pojal  naději,  že  páni  čeští  poddají  se  mu  na  milost.  Ale  vyjed- 
návání zahájené  na  sjezde  v  Brně  (v  květnu  1425)  opět  nevedlo 
ke  konci,  ježto  Čechové  žádali,  aby  byli  zůstaveni  při  svém  ná- 
boženství, král  pak  k  tomu  nechtěl  přivoliti,  odvolávaje  se  na 
odpor  papežův. 

Zatím  nepřestávalo  se  na  Moravě  válčiti.  Měšťanům  olo- 
muckým  bylo  snášeti  mnoho  příkoří  od  okolní  šlechty.  Petr 
Strážnický  z  Kravař  a  Jan  Tovačovský  z  Cimburka  v  čele  vojska 
kališnického  zmocnili  se  již  v  únoru  1425  pevného  kláštera  Do- 
lanského  (sev.  Olomouce).  Král  Zikmund  dostav  posily  od  Albrechta 
a  též  od  Bedřicha,  markrabí  míšeňského,  přirazil  k  Třebíči  (v  po- 
lovici října)  a  oblehl  město,  které  od  dob  první  výpravy  Kory- 
butovy  bylo  v  rukou  husitských.  Kníže  Zikmund  Korybutovič 
vypravil  se  s  Pražany  a  četnými  pány  k  vybaveni  Třebíče  z  oble- 
žení. Zatím  však  král    Zikmund    byl  se  již  od  zetě  svého  oddělil 


163 


a  pálil  raději  vesnice  pánů  sobě  protivných  v  okolí  Brna.  Také 
Albrecht,  když  se  blížila  vojska  česká,  odtáhl  od  Třebíče  do 
jižních  končin  Moravy  při  pomezí  uherském,  kdež  pálil  a  pustošil 
vesnice  i  městečka,  zvláště  na  statcích  pana  Petra  Strážnického. 
Vojsko  české  nenalezši  odporu  u  Třebíče,  hnulo  se  dále  do  vnitř 
země  k  Mor.  Budějovicům.  Tam  připojili  se  k  Pražanům  Táboři 
a  Sirotci,  jichž  vrchním  hejtmanem  se  stal  Bohuslav  ze  Švam- 
berka,  a  spojené  vojsko  dobylo  (12.  listopadu  1425)  kláštera 
Luckého  u  Znojma,  zbořilo  jej  a  několik  mnichův  upálilo.  Potom 
Švamberk  i  Korybut  překročili  hranice  rakouské  a  spustošivše 
veliký  kus  země,  dobyli  po  tuhém  odporu  města  a  hradu  Řece 
nedaleko  hranic  moravských.  Bohuslav  ze  Švamberka,  šípem  se 
zdí  byv  smrtelně  zraněn,  brzo  potom  zemřel  a  pochován  byl 
v  Mor.  Krumlově.  V  březnu  r.  1426  opět  znamenité  vojsko  české 
vypravilo  se  do  Moravy;  s  pomocí  několika  pánů  moravských 
zmocnili  se  útokem  města  Podivína,  vypálili  Mikulov  i  rakouské 
město  Valčice  a  vnikli  daleko  do  vnitra  Rakous  až  ke  Štokravě, 
všechnu  zemi  daleko  široko  hrozně  pustošíce.  Potom  zmocnili  se 
zradou  města  Břeclavy,  vložili  tam  silnou  posádku,  která  konala 
odtud  výpady  na  všechny  strany. 

Zatím  Čechové  vedením  Korybutovým  a  nového  velitele 
táborského  Prokopa  Holého  čili  Velikého,  sesíleni  vojenskou 
pomoci  z  Moravy,  kterou  přivedli  páni  moravští  Jan  Tovačovský 
z  Cimburka  a  Václav  z  Kravař,  syn  Petra  Strážnického,  porazili 
u  města  Ústí  nad  Labem  (16.  června  1426)  velké  vojsko  sasko- 
durynské.  Potom  Prokop  Holý  namířil  proti  Albrechtovi  Ra- 
kouskému, který  s  velikou  mocí  oblehl  město  Břeclav.  Posádka 
táborská  bránila  se  statečně  plné  tři  měsíce,  přece  však  bylo 
nebezpečí,  že  by  z  nedostatku  potravin  musilo  se  vzdát.  Prokop 
Holý,  udeřiv  na  vojsko  Albrechtovo,  obrátil  je  na  útěk  a  opatřil 
posádku  břeclavskou  čerstvými  zásobami  potravin  (19.  listopadu). 
Roku  potomního  vojsko  rakouské  bylo  ještě  rozhodněji  poraženo 
v  bitvě  u  Světlé  (12.  března  1427). 

Papež  Martin  V.  nabýval  již  přesvědčení,  že  násilím  nebude 
lze  Cechy  uvésti  v  poslušenství,  zvláště  když  král  Zikmund  za- 
městnán jsa  válkami  tureckými  té  doby  ničeho  proti  nim  nepod- 

y 

nikal.  Také  v  Cechách  velká  část  lidu,  sužovaná  osmiletým  ne- 
přetržitým válčením,  byla  by  ráda  konečně  dosáhla  pokoje. 
K  tomu  vypukly  nové  různice  mezi  kněžími  a  mistry  pražskými 

11* 


164 

o  některé  úchylky  kostelní,  které  zavedeny  byly  nátlakem  lidu 
pražského,  klonícího  se  k  bratrstvu  táborskému.  I  jali  se  někteří 
kněží  a  mistři,  v  jichž  čele  byl  mistr  Jan  Příbram,  dokazovati, 
že  úchylky  ty  jsou  největší  překážkou  k  dosažení  shody  s  církví 
římskou  a  žádali  jich  odstranění.  Druzí  rozhodnější,  vedeni  mistrem 
Janem  z  Rokycan,  neshledávali  dobo  k  tomu  býti  vhodnou  a 
opírali  se  této  žádosti.  Kníže  Zikmund  Korybutovič,  chtěje  si 
získati  zásluhu  i  slávu  v  křesťanstvu  tím,  že  by  uvedl  Cechy 
zase  v  poslušenství  církve  římské,  dal  se  opět  v  tajné  vyjedná- 
vání s  dvorem  papežským  prostřednictvím  polského  krále  Vladi- 
slava a  tuše  odpor  strany  rozhodnější,  nastrojil  i  jakési  úklady 
Rokycanovi  a  jeho  přívržencům  čelnějším.  Tyto  pikle  však  byly 
předčasně  odhaleny,  v  Praze  vypuklo  vzbouření  lidu,  ve  kterém 
kníže  Korybut  byl  jat,  zbaven  své  moci  a  donucen  Čechy  opustiti. 
Pražané  i  spojení  s  nimi  páni  podobojí  obnovili  branný  spolek 
s  bratrstvy  Táborským  a  Sirotčím,  jichž  nejvyšší  hejtman  Holý 
nabyl  tak  větší  moci  mezi  stranami  než  kdykoli  dříve.  Jeho  ve- 
dením spojená  vojska  husitská  dobyla  potom  nad  křižáckým 
vojskem  německým  skvělého  vítězství  u  Stříbra  a  u  Tachova 
(2.  srpna  1427). 

Roku  potomního  spojená  vojska  Táborská,  vedená  Prokopem 
Holým,  Sirotci  pod  Prokůpkem  a  Pražané,  v  jichž  čele  byl  mo- 
ravský pán  Jan  Tovačovský  z  Cimburka,  zahájila  soustavné  vý- 
pravy za  hranice  české,  před  kterými  třásl  se  všechen  okolní 
svět.  První  taková  výprava  podniknuta  byla  (v  únoru  1428)  opět 
na  Moravu.  Spojenci  oblehli  Uherský  Brod,  který  se  jim  vzdal 
ihned  bez  odporu,  a  od  města  Veselí  veškera  vojenská  síla  jejich 
obrátila  se  do  Uher.  Všude  zhoubně  řádíce,  vrátili  se  zase  na 
Moravu  k  Uherskému  Brodu.  Odtud  počátkem  března  vtrhli  do 
Opavska,  kdež  Václav,  syn  knížete  Přemka  Opavského,  vzdal  se 
i  se  zámkem  Hradcem  (jižně  Opavy)  a  městem  Hlubčicemi,  aby 
se  uchránil  záhub.  Ve  strachu  utíkalo  obyvatelstvo  bližších  měst 
a  městeček,  zůstavujíc  je  prázdná.  Čechové  protáhli  Slezskem 
až  k  hranicím  lužickým,  porazili  vojsko  Konráda,  biskupa  vrati- 
slavského, zarytého  nepřítele  Čechův,  i  několika  jiných  knížat 
slezských  v  krvavé  bitvě  u  Nisy  (18.  března)  a  přibravše  u  Kladska 

v 

nové  posily  z  ('ech,  vypálili  na  dvacet  měst,  mimo  jiné  též  před- 
městí vratislavská,  několik  klášterův  a  přečetné  hrady  i  kostely. 

v 

Některá  knížata  slezská  učinila  s  Cechy  příměří,  od  jichž  nájezdů 


165 


vykoupili  své  území  velkými  penězi.  Obtíženi  hojnou  kořistí, 
Cechové  v  polovici  května  navrátili  se  zemí  Kladskou  domů. 
Hned  potom  Prokop  Holý  podnikl  Moravou  výpravu  do  Rakous, 
kde  zvláště  pole  Moravské  a  okolí  města  Štokravy  bylo  spustošeno 
a  vypleněno.  Téhož  roku  pak  vedle  jiných  výprav  opětován  byl 
vpád  do  Slezska,  kdež  v  bitvě  u  Bystřice  poražen  a  zabit  byl 
Jan,  kníže  minsterberský. 

Král  Zikmund,  který  toho  roku  (1428)  utrpěl  velkou  po- 
rážku od  Turkův  u  Holubce  v  Srbsku,  pozval  vůdce  táborského 
na  sjezd  v  Prešpurce  (v  dubnu  1429),  k  němuž  přijel  vůdce  Prokop 
provázen  dvěma  sty  pánův,  rytířův  i  panošů  strany  podobojí,  mezi 
nimiž  byl  z  Moravy  Petr  Strážnický.  Zikmund  žádal  od  Čechův, 
aby  se  všemi  sousedy  učinili  příměří  na  dvě  léta,  ve  věcech  víry 
pak  aby  se  podrobili  rozhodnutí  obecného  koncilia,  které  se  mělo 
sejíti  v  Basileji.  Čechové  neodpírali  sice  účastniti  se  koncilia,  avšak 
své  víry  nikterak  vzdáti  se  nemínili  a  v  žádaném  příměří  viděli 
toliko  prospěch  pro  nepřátele,  nikoliv  pro  sebe.  O  to  se  vyjed- 
návání rozbilo  a  Husité  nastoupili  zase  na  zhoubné  nájezdy  do 
okolních  krajin  německých,  ze  kterých  kurfirstové,  knížata  i  bisku 
pové  vykupovali  se  velkými  sumami  peněžitými. 

Morava  ještě  několikráte  v  této  době  byla  buď  cílem  neb 
průchodní  zemí  výprav  husitských,  které  naměřeny  byly  bud 
do  Rakous,  do  Uher  neb  do  Slezska.  Odtud  také  Prokop  Holý 
pokaždé  přibíral  vojenské  posily  svých  věrných.  Sláva  české 
zbraně  ubírala  na  Moravě  vždy  více  půdy  králi  Zikmundovi  a 
vévodovi  Albrechtovi,  zvláště  když  zemřel  (1430)  nejvytrvalejší 
odpůrce  husitství  Jan  Železný,  biskup  olomucký.  Nástupcem  jeho 
stal  se  Kuneš  ze  Zvole,  dosud  kanovník  pražský. 

§  20.  Končili  um  basilejské.  Zikmund  přijat  za  krále  řeskcho. 

V  Německu  té  doby  již  všeobecné  ozývaly  se  stesky  a 
hlasy  nevole,  že  papež  tak  dlouho  otálel  se  svoláním  slíbeného 
koncilia,  od  něhož  doufalo  se,  že  docíleno  bude  církevní  shody 
s  Čechy  a  tedy  učiněna  bude  přítrž  zhoubným  jejich  výpravám 
do  zemí  sousedních.  Papež  Martin,  který  dosud  obával  se  církev- 
ního shromáždění,  aby  jím  moc  jeho  nebyla  obmezena,  konečně 
svolil,  aby  koncilium  se  sešlo  v  Basileji.  Předsedou  jeho  jmenoval 
mladého  a  ohnivého  kardinála  Juliana  César  i  ni;    než  by  se  však 


166 


sešlo,  rozkázal  mu,  aby  ještě  jednou  pokusil  se  sjednati  v  Němcích 

v 

křížovou  výpravu  proti  Cechům.  Přičiněním  krále  Zikmunda  a 
kardinála  Juliana  sebralo  se  veliké  vojsko  o  více  než  100.000 
mužích,  jež  vedeno  Bedřichem,  kurftrstem  braniborským,  a  pro- 
vázeno kardinálem  Julianem  překročilo  (i.  srpna  143 1)  u  Tachova 
české  hranice,  ale  utrpělo  od  Prokopa  Holého  potupnou  porážku 
u  Domažlic  (14.  srpna).  Lépe  vedlo  se  vévodovi  Albrechtovi 
Rakouskému,  který  již  na  počátku  července  vypravil  se  do  pole 
s  veškerou  svou  mocí  vojenskou.  Dne  16.  července  položil  se 
táborem  u  Lávy  při  řece  Dyji  na  hranicích  moravsko-rakouských. 
Proti  němu  vypraveno  bylo  vojsko  české  na  pomoc  pánům  mo- 
ravským. Husité  přirazili  až  na  míli  cesty  od  tábora  Albrechtova, 
ale  neodvážili  se  na  něj  udeřiti,  ježto  vévoda  byl  se  otočil  mocnou 
hradbou  vozovou,  a  konečně  z  nedostatku    spíže  dali  se  na  zpá- 

v 

tečný  pochod  do  Cech.  V  srpnu  potom  Albrecht,  dověděv  se, 
že  němečtí  křižáci  překročili  západní  hranice  české,  dal  se  na 
pochod  do  Moravy,  dobyl  hradu  a  města  Kyjova  a  oblehl  Přerov. 
Dověděv  se  o  útěku  křižáků  z  Cech,  upustil  od  tohoto  obležení, 
ale  jal  se  způsobem  ukrutným  hubiti  zemi  daleko  široko.  Více 
než  500  vsí  a  městeček  lehlo  popelem ;  obyvatelstvo  bylo  vražděno 
napořád,  ani  žen  a  dětí  nebylo  šetřeno.  Zajatí  byli  na  rozkaz 
Albrechtův  vesměs  zabiti  nebo  po  čase  utraceni  v  žalářích.  Páni 
moravští  podobojí  s  pomocí  z  Čech  sebrali  vojsko  proti  němu, 
Albrecht  však  vypravil  se  jim  v  ústrety,  vlákal  Husity  strojeným 
útěkem  do  záloh  a  s  velkými  ztrátami  přinutil  je  k  zpátečnému 
tažení. 

Po  vítězství  domažlickém  Prokop  Holý  znovu  vypravil  se 
do  Slezska,  kdežto  kněz  a  hejtman  Sirotků  Prokop  Malý  čili 
Prokůpek  a  Jan  Čapek  ze  Sán  vtrhli  na  Moravu,  aby  sklíčeným 
spojencům  přinesli  pomoc.  Ale  i  potom  Albrecht  zůstal  ve  velké 
přesile  a  tedy  vyčkáno  příchodu  hlavního  hejtmana  Táborského. 
Prokop  Holý  vrátil  se  brzo  vítězně  ze  Slezska,  ale  pobyl  nějaký 
čas  v  Opavě,  kdež  učinil  (28.  září  143 1)  památnou  smlouvu 
s  Přemkem,  vévodou  opavským,  který  za  příměří  mu  povolené 
zavázal  se,  že  do  roka  přistoupí  ku  straně  podobojí.  Potom  teprve 
Táboří  spojili  se  se  Sirotky,  a  tu  již  vévoda  Albrecht  neodvážil 
se  jim  čeliti.  Vloživ  velkou  část  vojska  svého  do  předních  měst 
moravských,  navrátil  se  do  Rakous.  Spojená  vojska  husitská 
nepronásledovala  ho,  nýbrž   podnikla   zhoubný  vpád  do  Uher  až 


167 


k  městu  Nitře.  Tam  však  Prokop  Holý  nepohodl  se  s  vůdci 
Sirotkův  a  odtáhl  k  Uherskému    Brodu  na  Moravu  a  odtud  dále 

v  v 

do  Cech.  Zbylí  Sirotci  vedením  Prokůpka  a  Jana  Čapka  ze  Sán 
pokusili  se  o  dobytí  Nitry,  ale  zatím  sami  byli  přepadeni  mnohem 
silnějším  vojskem  uherským  za  vedení  Ctibora,  vévody  Sedmi- 
hradského, k  němuž  připojili  se  také  někteří  češti  a  moravští 
pani  strany  Zikmundovy.  Sirotci  musili  se  dáti  na  zpátečný  pochod, 
na  němž  utrpěli  od  nepřítele  těžké  ztráty  a  teprve  po  velkých 
nesnázích  dostali  se  na  Moravu.  Ještě  horší  pohroma  zastihla 
jiné  vojsko  husitské,  v  jehož  čele  byli  bratří  Mikuláš  a  Jaroslav 
Sokolové  z  Lamberka,  k  nimž  připojili  se  někteří  pani  čeští, 
z  Moravy  pan  Sezima  Jevišovský  z  Kunštátu.  U  města  Bejdova 
nad  Dyjí  přepadeni  byli  trojnásobnou  přesilou  vojska  rakouského, 
po  tuhém  boji  poraženi  s  těžkými  ztrátami  a  mnoho  jich  zajato, 
zejména  Jaroslav  Sokol,  kdežto  starší  bratr  jeho  Mikuláš  spolu 
s  jinými  jen  rychlým  útěkem  se  zachránili,  zanechavše  všechny 
vozy  s  nákladem  i  pušky  v  rukou  nepřítele.  Prokop  Holý  podnikl 
výpravu  do  Rakous,  aby  pomstil  porážku  Sokolovu,  ale  kromě 
zhoubných  plenů  nedosáhl  ničeho  důležitého  (v  prosinci  1431). 
Přes  tyto  znamenité  úspěchy  však  vévodovi  Albrechtovi  nepo- 
dařilo se  obnoviti  bývalou  moc  svou  na  Moravě.  Až  na  některá 
větší  města  německá,  do  kterých  vložil  posádky,  pak  něco  šlechty 
a  vyšší  duchovenstvo  všechna  ostatní  země  byla  v  moci  strany 
podobojí.  Vévoda  Albrecht  opět  vypravil  se  na  Moravu  s  vojskem 
a  oblehl  Hradiště  u  Olomouce  (z  jara  1432).  Posádce  na  pomoc 
vypravilo  se  z  Cech  spojené  vojsko  za  vrchního  velení  Proko- 
pova: přirazivši  k  Olomouci,  činilo  tam  velké  škody  v  okolí. 
Brzo  však  odtáhli  odtud  do  Slezska,  kamž  je  volaly  na  pomoc 
rozličné  posádky  stísněné  od  Vratislavských.  Posádka  hradišťská 
se  uhájila  a  zavčas  vybavena  byla  pomocí  vnější. 

Nezdar  poslední  výpravy  křížové  do  Čech  i  ostatní  válečné 
události  let  143 1  a  1432  již  kde  koho  přesvědčily,  že  nelze  ná- 
silím ničeho  s  Čechy  poříditi.  I  polský  král  Vladislav  odhodlal 
se  uzavříti  s  nimi  trvalé  přátelství.  Na  sjezde  Pabianickém  král 
Vladislav  smluvil  s  Čechy  branný  spolek  proti  všem  nepřátelům, 
zvláště  proti  Němcům,  především  proti  řádu  německých  rytířů 
ve  východních  Průších.  Na  základě  této  smlouvy  Jan  Čapek  ze 
Sán  s  vojskem  Sirotčím  vypravil  se  (v  červnu  1433)  do  Nové 
marky,    Pomořanska  a  východních    Prus   až    k   moři    Baltskému. 


168 


Sám  kardinál  Julian  Cesarini,  kdysi  pln  ducha  bojovného,  od  ne- 
šťastného útěku  domažlického  pozbyl  odvahy  a  skládal  všelikou 
naději  ve  smír  s  Cechy.  Koncilium  přes  odpor  papežův  přívětivým 
dopisem  a  slovy  téměř  úpěnlivými  pozvalo  Čechy,  aby  vypravili 
poselstvo  do  Basileje,  kdež  bude  každému  volno  podávati  návrhy 
na  prospěch  víry  křesťanské.  Poslové  čeští,  kteří  by  se  dostavili 
k  hájení  čtyř  artykulů  Pražských,  měli  dosáhnouti  volného  slyšení 
před  plným  shromážděním,  rozhodnutí  mělo  se  státi  jen  na  základě 
zákona  Božího,  předpisů  Kristových,  svatých  apoštolův  a  prvotní 
církve.  Král  Zikmund,  který  r.  1432  dlel  v  Itálii,  aby  se  dal 
korunovati  za  krále  lombardského  a  císaře  římského,  uslyšev 
o  vyjednávání  koncilia  basilejského  s  Čechy,  byl  z  toho  velmi 
potěšen,  vyhotovil  poselstvu  českému  bezpečný  list  a  slíbil,  že 
se  co  nejdříve  také  dostaví  do  Basileje. 

Také  v  Čechách  a  na  Moravě  touha  po  konečném  smíru 
byla  všeobecná.  Na  sněme  v  Praze  (v  únoru  r.  1432)  všechny 
strany  podobojí  usnesly  se  vstoupiti  ve  vyjednávání  s  konciliem; 
Táboři  pouze  vymínili  si,  aby  se  pokračovalo  ve  výpravách  vá- 
lečných do  sousedních  zemí  a  zvláště  proti  Albrechtovi  Ra- 
kouskému; byl  to  již  jediný  z  knížat  německých  v  sousedství 
Cech,  s  kterým  dosud  nebylo  učiněno  příměří.  Čechové  vtrhli 
(v  říjnu  1432)  nejprv  do  Moravy  a  potom  do  Rakous.  Na  zpá- 
tečném  tažení  vůdcové  vojska  rakouského  svedli  s  nimi  nerozhodný 
boj  nedaleko  Znojma. 

Dne  4.  ledna  1433  dorazilo  patnáct  českých  poslů  do  Ba- 
sileje, ve  jménu  království  českého  i  markrabství  moravského, 
aby  se  dohodli  s  konciliem  o  podmínkách  smíru  a  znovupřijetí 
národa  českého  do  církve.  Všechny  strany  podobojí  byly  v  po- 
selstvu zastoupeny ;  vynikajícími  členy  jeho  byli  M.  Jan  z  Rokycan, 
Prokop  Holý,  anglický  mistr  Petr  Payne,  v  Čechách  Engliš  na- 
zvaný, který  pro  svou  náklonnost  k  učení  Wycliffovu  byl  ze  své 
vlasti  vypovězen,  a  Táborský  biskup  Mikuláš  z  Pelhřimova. 
2  Moravanův  účastnil  se  pouze  jediný  člen,  Oldřich  ze  Znojma, 
který  náležel  k  bratrstvu  Sirotčímu.  Uvítáni  byli  od  koncilia 
velmi  okázale  a  přívětivě.  Vyjednávání,  které  mělo  za  hlavní 
předmět  čtvero  artykulů  Pražských,  po  čtyřměsíčném  hádání  ne- 
vedlo k  cíli.  V  příčině  tří  článků,  které  žádaly  opravy  v  církvi, 
bylo  dohodnutí  možné,  poněvadž  i  v  koncilii  samém  mocná  strana 
si  přála  oprav  a  hleděla  je  také  provésti.    Ale  přijímání  svátostí 


169 


pod  obojí  způsobou  koncilium  nechtělo  povoliti  a  žádalo,  aby 
poslové  čeští  napřed  vstoupili  do  koncilia  jako  jeho  členové  a 
podrobili  se  jeho  všeobecnému  rozhodnutí.  Když  to  bylo  odmít- 
nuto, koncilium  chtělo  povoliti  pHjímání  pod  obojí  způsobou, 
když  by  se  Čechové  v  ostatních  věcech  podrobili  jeho  nálezům. 
K  tomu  Cechové  hodlali  přistoupiti,  ale  pod  výminkou,  aby  se 
v  celých  Čechách  i  na  Moravě  zavedlo  výhradně  přijímání  podobojí. 
K  této  žádosti  však  zase  koncilium  nechtělo  svoliti  a  podávalo 
českým  stavům  návrh  kompaktát,  dle  nichž  mělo  býti  dovoleno 
každému  jednotlivci  v  Čechách  a  na  Moravě  přijímati  pod  obojí 
neb  pod  jednou  způsobou.  Jan  z  Rokycan  poukázal  na  to,  jaké 
zmatky  a  třenice  mezi  věřícími  by  povstaly,  když  by  v  témže 
kostele  směli  býti  přívrženci  obojího  vyznání;  proto  byl  návrh 
kompaktát  zamítnut.  Ale  zatím  dovršil  se  rozkol  mezi  stranami 
kališnickými.  Vyšší  šlechta  podobojí  nelibě  nesla,  že  vůdcové 
bratrstev  mají  v  zemi  první  slovo,  kdežto  páni  musili  ustupovati 
do  pozadí.  Také  katolická  strana  nebyla  bez  významu:  vedle 
několika  mocných  rodů  šlechtických  (Oldřich  z  Rosenberka)  ná- 
ležela k  ní  mocná  města  Cheb,  Loket,  Most,  Budějovice  a  Plzeň, 
na  Moravě  pak  německá  města  Brno,  Jihlava,  Olomouc,  Znojmo 
a  jiná,  od  vévody  rakouského  podporovaná.  Táborské  vojsko 
pustým  řáděním  a  nekázní,  které  již  ani  Prokop  Holý  nedovedl 
čeliti,  odvrátilo  od  sebe  již  velkou  část  obyvatelstva.  V  panstvu 
podobojí  vznikla  znovu  snaha  vyvrátiti  moc  bratrstva  táborského. 
Náčelník  této  strany  Menhart  z  Hradce  podporován  penězi  kon- 
cilia zřídil  jednotu  zemskou,  ku  které  přistoupilo  také  Staré  město 
Pražské,  kdežto  Novoměstští  a  Sirotci  připojili  se  k  Táboritům, 
Vojsko  jednoty  náhlým  útokem  (6.  května  1434)  dobylo  Nového 
města  a  zmařilo  další  obležení  Plzně  od  Táborů,  které  trvalo  již 
deset  měsíců.  Tak  povstala  domácí  válka  obou  bratrstev  proti 
jednotě  panské,  ku  které  přidali  se  také  páni  pod  jednou  vedením 
Oldřicha  z  Rosenberka.  Války  účastnili  se  také  mnozí  páni  mo- 
ravští; vojsku  jednoty  velel  Diviš  Bořek  z  Miletínka,  vojskům 
bratrským  Prokop  Holý.  Hlavní  bitva  svedena  byla  (30.  května 
1434)  u  Lipan,  kdež  Táboři  a  Sirotci,  vylákáni  válečnou  lstí  ze 
své  hradby  vozové,  sevřeni  byli  ze  dvou  stran  vozy  nepřátelskými 
tak  těsně,    že  ani  brániti    se   nemohli  a  hromadně   byli    pobíjeni. 

v 

Mezi  padlými  byl  Prokop  Holý  i  Prokůpek,  kdežto  Jan  Čapek 
ze  Sán  zachránil  se  s  částí    vojska    útěkem  do  Kolína,  kde  však 


170 

již  po  několika  dnech  musil  se  vzdáti.  Hned  potom  správce  zemský 
Aleš  z  Risenburka  svolal  na  den  24.  června  valný  sněm  stavů 
českých  i  moravských  do  Prahy,  na  němž  působením  Menharta 
z  Hradce  usneseno  vyjednávati  s  císařem  Zikmundem  o  přijetí 
jeho  za  krále  českého. 

Strana  pod  jednou  pozbyla  strachu  před  mocnou  organisací 
vojsk  bratrských,  jež  zlomena  byla  bitvou  lipanskou,  a  postavila 
se  v  dorozumění  s  konciliem  směle  na  odpor  požadavku,  aby 
bylo  přijímání  pod  obojí  výhradně  zavedeno  v  Cechách  i  na 
Moravě,  Na  snémě  pražském  (v  říjnu  1434)  strana  Rokycanova 
od  tohoto  požadavku  již  také  upustila  a  žádala  jen:  1.  aby  se 
stanovilo,  ve  kterých  kostelích  v  Cechách  a  na  Moravě  přijímá 
se  pod  obojí,  ve  kterých  pod  jednou,  a  podle  toho  aby  se  kostely 
rozdělily,  2.  aby  volba  arcibiskupa  pražského  i  biskupa  olomuckého 
přiřčena  byla  sněmu  českému  a  moravskému.  K  novému  vyjed- 
návání byl  ustanoven  sjezd  v  Brně,  kdež  sešli  se  poslové  čeští, 
legátové  koncilia,  a  kamž  také  odebral  se  císař  Zikmund  (v  květnu 
'435)-  V  poselstvu  českém,  jež  vedl  sám  správce  Cech  i  Moravy 
Aleš  z  Risenburka,  z  Moravanů  byli  Václav  Strážnický  z  Kravař, 
Mikuláš  Sokol  z  Lamberka  a  Oldřich,  bakalář  ze  Znojma,  který 
se  účastnil  jednání  v  konciliu  basilejském,  z  Táborské  strany  kněz 
Bedřich  ze  Strážnice.  Ještě  před  poselstvem  českým  (14.  června) 
přijel  do  Brna  vévoda  Albrecht  a  s  ním  mnoho  pánů  moravských 
obou  stran,  kdežto  císař  Zikmund  přibyl  teprve  1 .  července.  Čím 
dále  tím  větší  protiva  objevila  se  mezi  požadavky  Čechů  v  pří- 
čině volby  arcibiskupa  a  biskupův  od  sněmu  a  rozdělení  kostelův, 
a  na  druhé  straně  mezi  neústupností  poslů  basilejských.  Mnohem 
smířlivěji  k  Čechům  zachoval  se  císař  Zikmund,  aby  mohl  dosed- 
nouti na  trůn  český,  a  proto  velmi  zazlíval  Basilejským  nedostatek 
dobré  vůle  a  upřímnosti,  ano  rozhorleně  jim  vytkl,  že  jejich  vinou 
nelze  mu  dosáhnouti  koruny  české.  Když  tedy  poslové  koncilia 
tvrdošíjně  setrvali  na  svém  a  Čechové  hrozili  nadobro  přetrhnouti 
další  jednání,  císař  konečně  vydal  jim  zápis,  že  Čechům  vymůže 
svolení  koncilia  k  oběma  požadavkům  a  že  zejména  bude  jich 
hájiti  v  rozdělení  kostelů.  Jakmile  však  legátové  zvěděli  o  tomto 
zápise,  přerušili  další  rokování  pod  záminkou,  že  nemají  plné 
moci  od  koncilia,  a  žádali  odklad  k  jinému  sněmu.  Tak  tedy 
sjezd  brněnský  skončil  se  jako  všechny  předešlé,  zase  s  nepo- 
řízenou. Na  sněme  stavů  českých  potom  v  Praze  konaném  zvolen 


171 


byl  Jan  z  Rokycan    arcibiskupem,    koncilium  však  volbě  té  ode- 
přelo svého  stvrzení. 

Na  novém  sjezde  v  Jihlavě  (v  červnu  1436)  Čechové  byli 
ochotni  přijatí  kompaktáta,  když  by  Rokycana  byl  stvrzen  od 
koncilia  a  papeže  v  úřadě  arcibiskupském.  V  tom  však,  ač  pod- 
porováni od  císaře,  setkali  se  s  houževnatým  odporem  poslů 
basilejských.  Na  doléhání  samého  Rokycany  Čechové  upustili 
i  od  tohoto  požadavku,  a  tak  konečně  obě  strany  dohodly  se 
o  přijetí  kompaktát  a  tato  vyhlášena  (5.  července)  slavným 
způsobem  na  náměstí  jihlavském  za  velkého  plesání  všeho  lidu. 
Císař  Zikmund  sám  plakal  radostí  nad  šťastným  ukončením  díla. 
Cechové  však  vyhradili  si  o  ostatních  věcech  vyjednávati  ještě 
s  konciliem.  Hned  potom  stavové  čeští  dohodli  se  s  císařem 
Zikmundem  o  přijetí  jeho  za  krále  českého.  Morava  přes  odpor 
stavů  českých  zůstala  pod  panstvím  Albrechtovým.  Dne  14.  srpna 
Zikmund  slavným  způsobem  prohlášen  byl  za  krále  českého, 
a  přítomní  v  Jihlavě  páni,  zemane  i  poslové  měst  složili  mu  pří- 
sahu věrnosti ;  hned  potom  vydal  se  na  cestu  do  Čech  a  uveden 
v  slavném  průvodu  do  Prahy. 


§  27.  Albrecht  II.  a  Ladislav  Pohrobek. 

Výsledek  válek  husitských  obsažený  v  kompaktátech  ne- 
uspokojil žádnou  stranu;  kališníci  nedosáhli  ani  potvrzení  svého 
správce  duchovního,  ani  rozdělení  kostelův  od  koncilia.  Toť  byla 
velmi  smutná  bilance  u  porovnání  s  velkolepým  záměrem  Hu- 
sovým :  provésti  opravy  v  hlavě  i  v  údech  církve.  V  Čechách  pro- 
vedena očista  celé  řady  měst  od  živlu  německého.  Ale  hmotný 
blahobyt  i  duševní  život,  rozkvetlý  za  císaře  Karla  IV.,  byl  pod- 
lomen, země  pokryta  zříceninami,  selský  stav  úplné  poroben  a 
vydán  zvůli  svého  panstva.  Moc  duchovenstva  byla  nadobro  zlo- 
mena, neboť  čeho  ušetřily  dlouholeté  války  ze  statků  tohoto  stavu, 
to  zašantročil  četnými  zástavami  císař  Zikmund,  takže  preláti 
ztratili  místo  i  hlas  ve  sněme.  Tím  byla  připravena  půda  ne- 
obmezenému  panství  šlechty.  A  krom  toho  dostalo  se  Čechám 
i  Moravě  neblahého  nadělení  roztříděním  obyvatelstva  na  dva 
tábory  náboženské,  stranu  pod  jednou  a  pod  obojí,  které  i  pro 
budoucnost  nemínily  ustati  v  boji  mezi  sebou. 


172 


Císař  Zikmund  nedostál  závazku  danému  zápisem  brněnským, 
podporoval  stranu  pod  jednou  a  vlažné  kališniky  proti  rozhod- 
nější straně  podobojí  a  tajnými  piklemi  zamezil  i  potvrzení  Ro- 
kycany za  arcibiskupa.  Tím  se  rozhořčili  nejen  zbylí  členové 
bratrstva  táborského,  nýbrž  i  mnozí  z  dosavadních  věrných 
Zikmundových  a  v  Čechách  povstala  nová  válka  domácí.  Zikmund 
jsa  již  stár  a  povážlivě  churav,  pojal  úmysl  odevzdati  korunu 
českou  ještě  za  svého  živobytí  vévodovi  Albrechtovi  a  manželce 
jeho  Alžbětě.  Za  tou  příčinou  odebral  se  do  Znojma,  aby  tam 
s  oběma  se  dohodl.  Než  však  k  tomu  došlo,  císař  Zikmund  zemřel 
(9.  prosince  1437). 

Na  Moravě  vévoda  Albrecht  dovedl  obhájiti  měst  německých 
proti  útokům  husitským.  Biskupové  o  lomu  čti  i  po  smrti  Jana 
Železného  byli  horlivými  odpůrci  řádů  husitských  a  nedbajíce 
kompaktát,  neudělovali  žákům  svěceni  na  kněžství,  leč  by  se  od- 
přisáhli  rozdávání  kalicha  laikům ;  většina  duchovenstva  morav- 
ského zůstala  v  neobmezeném  poslušenství  církve  římské.  Velká 
část  panstva  i  zemanstva  podporovala  Albrechta  v  jeho  snahách. 
Přes  to  však  nová  válka,  zdvižená  Táborskými  proti  Zikmundovi 
v  Cechách,  přenesena  byla  také  na  Moravu,  kdež  namířena  proti 
Albrechtovi.  Jan  Pardus,  soudruh  kněze  Bedřicha  Strážnického, 
sebral  mnoho  lidu  a  útokem  nenadálým  zmocnil  se  města  Litovle 
(1.  listopadu)  až  na  jedinou  věž,  na  níž  obyvatelé  tam  prchli 
velmi  udatné  se  bránili.  Olomučtí  a  Uničovští  dověděvše  se  o  tom, 
rychle  přispěli  Litovelským  na  pomoc;  po  boji  krátkém,  ale  velmi 
krvavém  zase  opanovali  město  a  zjímali  a  zvěšeli  mnohé  Husity, 
některé  pak,  a  mezi  nimi  také  Pardusa,  jaté  dali  v  moc  Albrechta 
Rakouského. 

V  Uhrách  po  smrti  Zikmundově  přijat  byl  Albrecht  bez 
odporu  od  stavův  za  krále  a  zvolen  také  králem  německým. 
V  Cechách  s  počátku  jen  strana  táborská,  k  níž  patřila  většina 
zemanův  a  četná  drobnější  města,  protivila  se  uznati  za  krále 
Albrechta,  který,  ač  již  čtrnácte  let  byl  markrabím  moravským 
neuznal  potřebným,  aby  se  přiučil  jazyku  českému,  a  nabízela 
korunu  českou  Kazimírovi,  mladšímu  bratru  tehdejšího  krále 
Vladislava  U.  Katolíci  vedením  Oldřicha  z  Rosenberka  a  mírnější 
podobojí,  v  jichž  čele  byl  Menhart  z  Hradce,  prohlásili,  že  přijmou 
Albrechta  bezvýminečně  za  svého  panovníka.  Avšak  rozhodní 
kališhici,  jejichž  vynikajícím  náčelníkem  byl  Hynce  Ptáček  z  Pirk- 


173 


štejna,  žádali,  aby  Albrecht  potvrdil  kompaktáta  i  zápis  císaře 
Zikmunda  a  všechny  politické  svobody  zemské;  co  pak  Moravy 
se  týče,  měl  vrátiti  všechny  zápisy,  které  na  tuto  zemi  měl,  aby 
Morava  byla  zase  ke  koruně  české  při  vtělen  a.  Když  Albrecht 
nesvolil  ke  všem  žádostem,  leč  s  jistými  výhradami,  zástupci 
strany  Ptáčkovy  a  Táboritů  prohlásili  (29.  května  1438)  za  krále 
českého  Kazimíra,  prince  polského  a  ke  králi  Albrechtovi,  který 
počátkem  června  odebral  se  do  Jihlavy,  vypravili  poselstvo  se 
žádostí,  aby  nevstupoval  na  pudu  českou  dříve,  než  by  učinil 
zadost  jejich  podmínkám.  Král  Albrecht  odpověděl  straně  Ptáčkově, 
že  jest  volen  většinou  stavů  českých  a  hned  potom  vydal  se  na 
cestu  do  Prahy,  kdež  byl  (29.  června)  slavným  způsobem  za  krále 
korunován.  Strana  Ptáčkova  spojivši  se  s  Táborskou  vypověděla 
Albrechtovi  poslušenství  a  s  vojenskou  pomoci,  kterou  jim  poslal 
král  polský  Vladislav,  zaujala  pevné  postavení  v  Táboře.  Král 
Albrecht,  jenž  vyžádal  si  zase  pomoc  od  některých  knížat  ně- 
meckých, vypravil  se  s  velkou  přesilou  k  Táboru,  ale  na  město 
neodvážil  se  udeřiti  a  po  pétinedělním  obležení  vrátil  se  do  Prahy, 
když-  král  Vladislav  sám  v  čele  vojska  polského  a  provázen 
bratrem  Kazimírem  vtrhl  do  Slezska,  kamž  na  obranu  země  také 
Albrecht  s  vojskem  se  odebral.  Poněvadž  však  právě  tehda 
Uhrám  hrozilo  nové  nebezpečenství  turecké,  papež  Eugenius  IV. 
vypravil  legáta  do  Slezska,  jemuž  podařilo  se  zjednati  mezi 
oběma  panovníky  aspoň  příměří.  Tím  bylo  umožněno  Albrechtovi 
odebrati  se  do  Uher,  kde  však  v  nezdravém  podnebí  zastižen 
byl  úplavicí  a  spěchaje  nazpět  do  Vídně,  na  cestě  zemřel  v  Ne- 
smilech  (mezi  Ostřihomem  a  Rábem,  27.  října  1439). 

Moravští  stavové  na  zprávu  o  tom  konali  sněm  v  Brně  za 
předsednictví  Jana  Tovačovského  z  Cimburka,  zemského  hejtmana 
moravského,  horlivého  přívržence  strany  podobojí,  a  vydali  tam 
list  mírný  (28.  ledna  1440),  jímž  se  zavázali  státi  pospolu  v  jednotě. 
Moravané  čekali  pouze,  narodí-li  se  královně  Alžbětě  syn,  a 
byli  ochotni  tohoto  přijati  za  svého  panovníka.  Správa  zemská 
vznesena  na  hejtmana  Jana  Tovačovského  z  Cimburka,  který 
dobře  se  osvědčil  v  urovnávání  rozličných  rozepří,  v  jakých  octly 
se  rozličné  strany  náboženské  i  politické  z  dob  předešlých  zmatkův. 
Všem  stranám  přikázán  byl  konečný  mír  a  pominutí  všeho  záští, 
stavení  holdův  (výkupného  z  drancování)  a  propuštění  vězňův. 
Jmenovitě  měl  biskup    olomucký    Pavel   z    Miličína    propustiti  ze 


174 


zajetí  Pardusa  i  jeho  tovaryše  a  rukojmě,  začež  mu  měl  Pardus 
postoupiti  města  Svitav. 

Královně  Alžbětě  narodil  se  (22.  února  1440)  zatím  dávno 
vytoužený  syn,  Ladislav  Pohrobek.  Jemu  připadlo  po  otci  panství 
v  obojích  Rakousích,  kdež  za  něho  přijal  poručnickou  vládu  strýc 
jeho  Bedřich,  vévoda  štýrský  a  nově  zvolený  král  německý,  jakož 
i  oprávněné  nároky  na  trůn  český  a  uherský.  V  Čechách  strana 
kališnická,  která  vedením  Hynka  Ptáčka  z  Pirkštejna  nabyla  pře- 
vahy, nechtěla  nezletilého  krále  uznati;  ale  stavové  moravští, 
slezští  a  lužičtí,  neohlížejíce  se  na  Čechy,  uznali  Ladislava  ihned 
za  svého  panovníka.  V  Uhrách  mocná  strana,  vedená  Janem 
Hunyadem,  zvolila  si  Vladislava,  krále  polského,  který  opanoval 
velkou  část  země  s  hlavním  městem  Budínem,  kdežto  královně 
Alžbětě  podařilo  se  pro  syna  Ladislava  uhájiti  jen  skrovného 
území  s  městy  Komárnem  a  Prešpurkem.  Při  jejím  dvoře  v  Ko- 
márně dlel  proslulý  válečník  moravský  a  přívrženec  Táborské 
strany,  Mikuláš  Sokol  z  Lamberka.  Jeho  ponuknutím  královna 
povolala  z  Čech  a  z  Moravy  zbytky  rot  polních,  jimž  válka  se 
stala  řemeslem  a  živností;  vrchní  vedení  jejich  převzal  slavný 
válečník  Jan  Jiskra  z  Brandýsa,  který  roku  1441  z  Moravy  vtrhl 
do  horních  Uher,  zmocnil  se  velké  části  této  země  a  hrozil  Via- 
dislavovi  přerušiti  spojení  s  královstvím  polským.  Také  hrabě 
Oldřich  Celský,  spojenec  královny  Alžběty,  najal  podobné  čety 
z  Čech  a  Moravy,  jichž  vůdce  Jan  Vítovec,  poraziv  stranu  Hu- 
nyadovu,  opanoval  pro  Ladislava  největší  díl  Charvatska.  Přímlu- 
vami moravských    pánů,    zvláště    Mikuláše   Sokola   z   Lamberka, 

v 

také  v  Cechách  strana  Ptáčkova  konečně  stala  se  povolnější 
uznati  Ladislava  za  krále  a  rozhodla  se  vyjednávati  s  královnou 
Alžbětou  o  zřízení  poručnické  správy  zemské  v  Čechách.  K  ta- 
kovému jednání  položen  byl  sjezd  do  Znojma  na  rok  příští,  jehož 
mínil  účastniti  se  též  král  Bedřich;  se  sjezdu  tohoto  však  sešlo 
a  brzo  potom  zemřela  královna  Alžběta  (1442).  Pan  Hynek  Ptáček 
zahájil  potom  vyjednávání  s  králem  Bedřichem  a  žádal  jej,  aby 
buď  sám  přijal  královskou  korunu  českou,  nebo  aspoň  aby  přivedl 
mladého  Ladislava  do  ('ech  ke  korunování.  Vyjednávání  nevedlo 
ku  konci  pro  odpor  Oldřicha  z  Rosenberka  a  Menharta  z  Hradce. 
R.  1444  zemřel  Hynek  Ptáček  z  Pirkštejna  a  náčelníkem  horlivější 
strany  podobojí  stal  se  Jiří  Poděbradský  z  Kunštátu,  který  ač 
teprve  24letý,    vynikal   nad  jiné    válečným    uměním  i  důmyslem 


175 


státnickým.  Jiří  zdvihl  brannou  moc  proti  Mcnhartovi  z  Hradce, 
vytrhl  z  moci  jeho  Prahu  (1448)  a  uvázal  se  ve  vykonávání  práv 
královských.  Jan  Rokycana  pod  jeho  ochranou  uveden  byl  s  velkou 
slávou  v  úřad  arcibiskupský.  Oldřich  Rosenberský  a  páni  jeho 
strany  zdvihli  válku  proti  Jiřímu,  která  se  přenesla  z  Čech  i  do 
Moravy.  Také  v  této  zemi  od  té  doby  válčilo  se  mezi  stranou 
Jiřího  (podobojí)  a  Oldřicha  Rosenberského  (pod  jednou);  Jan 
Kolda  Náchodský  vtrhnuv  z  Čech  na  Moravu,  porazil  stoupence 
Jiřího  v  bitvě  u  Třebové  (v  dubnu  1449).  Konečně  ujednáno 
mezi  stranami,  aby  svolán  byl  do  Jihlavy  valný  sněm,  ku  kterému 
měli  býti  zváni  stavové  čeští,  moravští  i  všichni  jiní  příslušníci 
koruny,  i  král  Bedřich,  a  tam  aby  skoncováno  bylo  jednání 
o  přijetí  krále  i  o  zřízení  správy  zemské. 

Jiří  Poděbradský  přijel  do  Jihlavy  s  předními  přáteli  svými 
a  s  družinou  o  1500  koní  dne  7.  srpna  a  zůstal  asi  do  polovice 
září,  ale  stavové  moravští  se  nedostavili  pro  opětné  soukromé 
různice  a  války.  Sám  Jan  Tovačovský  z  Cimburka,  dosud,  hejtman 
zemský,  omluvil  se,  že  pro  náhlé  ztečení  Rajhradu  skrze  Ješka 
Svojanovského  nemůže  na  sněm  přijeti.  Podobnou  omluvu,  na- 
mířenou proti  témuž  Ješkovi,  vzkázal  pan  Jindřich  z  Lipé  z  Mor. 
Krumlova.  Poněvadž  pak  ani  král  Bedřich  se  nedostavil,  nýbrž 
pouze  dva  posly  na  sjezd  vypravil,  nebylo  v  ničem  jednání  do- 
konáno. Ale  brzo  potom  došlo  ke  shodě  mezi  Jiřím  Poděbradským 
a  králem  německým:  Jiří  stvrzen  byl  od  Bedřicha  (v  říjnu  1451) 
za  správce  zemského.  Stavové  zemští  pak  na  valném  sněme 
v  Praze  rovněž  zvolili  si  (1452)  Jiřího  Poděbradského  za  správce, 
jen  Oldřich  Rosenberský  s  některými  stoupenci  nechtěl  Jiřího 
uznati,  ano  vstoupil  proti  němu  v  nepřirozený  spolek  se  zbytky 
strany  Táborské. 

V  příčině  náboženských  požadavků  nebylo  dosaženo  žáda- 
ného cíle.  Koncilium  basilejské  bylo  rozpuštěno,  a  papežové  ne- 
splnili ani  to,  co  v  kompaktátech  bylo  obsaženo;  naopak  po 
pominutí  válečného  nebezpečí  z  Čech  vraceli  se  vždy  více  k  pů- 
vodnímu záměru,  uvésti  Čechy  a  Moravu  zase  v  bezvýminečnou 
poslušnost  Říma.  Za  tou  příčinou  vypraven  do  Čech  a  na  Moravu 
pověstný  kazatel  Jan  Kapistrán,  aby  výmluvností  svou  Čechy 
odvrátil  od  kalicha.  Kapistrán  odebral  se  nejdříve  do  Brna  (1451), 
kdež  horlil  proti  platnosti  kompaktát  a  kaceřoval  přijímající  pod 
obojí.    I  podařilo  se  mu,    že   vedle   700   jiných    také   pan   Beneš 


176 


v 

Černohorský  z  Boskovic,  podkomoří  markrabství  moravského 
a  otec  Tasa,  později  biskupa  olomuckého,  kalicha  i  s  rodinou 
svou  veřejně  se  odřekl  a  zabránil  přijímání  podobojí  také  svým 
poddaným.  Kapistrán  kázal  po  celé  léto  ještě  v  Olomouci,  ve 
Vyškově,  pak  zase  v  Brně  a  ve  Znojmě.  Ale  snahy  jeho  nepo- 
tkaly se  s  úspěchem  žádoucím,  ano  vzbudily  zvláště  ve  šlechtě 
kališnické  velké  pohoršení.  První,  jenž  se  mu  veřejně  opřel,  byl 
nejvyšší  hejtman  moravský,  Jan  Tovačovský  z  Cimburka,  který 
psal  Kapistránovi  důtklivě  a  pohrůžčivě,  nazývaje,  ho  jedovatým 
svůdcem  od  pravdy  Kristovy. 

R.  1444  král  Vladislav  Polský  a  Uherský  padl  v  bitvě 
u  Varny  proti  Turkům  a  stavové  uherští,  uzná  vše  konečně  La- 
dislava Pohrobka  za  svého  krále,  zvolili  si  Jana  Hunyada  za 
plnomocného  správce  zemského  (gubernatora)  až  do  plnoletosti 
Ladislavovy.  V  Rakousích  vzbouřili  se  stavové  proti  poručnické 
vládě  krále  Bedřicha,  který  se  dal  r.  1451  v  Římě  za  císaře  ko- 
runovati, a  prohlásili  krále  Ladislava  za  plnoletého  (1452).  Brzo 
potom  na  sněme  pražském,  v  říjnu  1452,  Ladislav  byl  prohlášen 
za  zvoleného  krále  českého,  zaváže-li  se  hájiti  kompaktát  i  zápisu 
císaře  Zikmunda  a  přimluviti  se  u  papeže  za  stvrzení  Rokycany 
v  úřadě  arcibiskupském.  Jiří  Poděbradský  odebral  se  do  Vídně 
a  tam  vydal  mu  zápis  (1.  května  1453),  jímž  zavázal  se  všem 
oněm  podmínkám  dostáti  a  Jiřího  stvrdil  za  správce  zemského 
na  dalších  šest  let.  Korunování  Ladislavovo  v  Praze  položeno 
na  den  sv.  Michala  (29.  září),  k  čemuž  koniny  byly  horlivé 
přípravy.  Než  se  to  však  stalo,  král  Ladislav  na  vyzvání  stavů 
moravských  dojel  do  Brna  již  6.  července,  kdež  mu  stavové 
moravští  jako  svému  markrabí  holdovali.  Čeští  páni,  zemane 
i  zástupci  měst  se  správcem  zemským  v  čele  vydali  se  v  hlučném 
zástupu  do  Jihlavy,  kamž  také  král  Ladislav  dojel;  tam  jej  po- 
selstvo české  slavně  přijalo  za  krále.  Nový  král  v  průvodu  pánů 
českých,  moravských  i  rakouských  vypravil  se  do  Prahy,  kdež 
byl  korunován  (28.  října)  od  biskupa  olomuckého  Jana  Háze, 
ježto  arcibiskupství  pražské  dosud  platně  nebylo  obsazeno. 

Král  Ladislav  potvrdil  nejvyšším  hejtmanem  na  Moravě 
Jana  Tovačovského  z  Cimburka,  ale  přidal  mu  k  ruce  radu  de- 
sitičlennou,  v  niž  byli:  tehdejší  biskup  olomucký  Bohuš  čili  Bo- 
huslav ze  Zvole,  Jindřich  z  Lipé,  maršálek  království  českého, 
Beneš    z    Boskovic,     podkomoří     markrabství    moravského,    Jan 


177 


z  Pernštejna,  Vaněk  z  Boskovic,  komorník  cúdy  brněnské,  Václav 
z  Lomnice,  Karel  z  Vlašimě  a  dva  členové  stavu  zemanského. 
Stavové  moravští  na  sněme  ještě  toho  roku  (1455)  konaném  po- 
volili králi  mimořádnou  berni  k  vyplácení  statků  komory  mar- 
krabské,  které  téměř  všechny  tehda  byly  zastaveny.  Král  Ladislav 
vděčně  uznal  obětavost  stavův  a  slíbil,  že  statky  touto  berní  vy- 
placené nemají  bez  vůle  rady  zemské  býti  ani  zastaveny  ani  pro- 
dány.  Landfrydem  daným  na  sjezde  obecném  v  Brně  (1456) 
nařízeno  bylo  po  veškeré  zemi  zachovávati  pokoj  a  pořádek. 

£  28.  Král  Jiri  Podčbradsfo). 

Nedlouho  potom  (22.  listopadu  1457)  zastižen  byl  v  Praze 
král  Ladislav  Pohrobek  předčasnou  smrtí  a  tím  zrušen  byl  do- 
savadní svazek  zemí  rakouských,  českých  a  uherských.  V  Uhrách 
zvolen  byl  (24.  ledna  1458)  za  krále  Matyáš  Korvinus,  syn  Jana 
Hunyada,  jemuž  Jiří  Poděbradský  zaslíbil  v  manželství  svou  dceru 
Kateřinu  a  získal  pro  něj  mocného  náčelníka  českých  vojsk,  Jana 
Jiskru  z  Brandýsa,  dosud  odpůrce  rodu  Hunyadova,  O  korunu 
českou  ucházel  se  král  francouzský  Karel  VIL  pro  svého  syna 
a  kurfirst  saský  Vilém,  který  měl  Annu,  sestru  Ladislava  Po- 
hrobka, za  manželku.  Ale  veliké  zásluhy,  které  získal  si  dosavadní 
správce  za  posledních  deset  let  o  obnovení  pokoje  a  pořádku 
i  o  povznesení  blahobytu  v  zemi,  za  druhé  pak  vroucí  přání  lidu, 
aby  na  trůn  dosedl  stoupenec  víry  pod  obojí,  způsobily,  že  zvolen 
byl  za  krále  Jiří  Poděbradský  (2.  března  1458).  Korunování  no- 
vého krále  ustanoveno  bylo  na  den  30.  dubna,  a  hned  rozesláni 
byli  poslové  do  ostatních  zemí  koruny  české,  aby  jim  ohlásili 
volbu  Jiřího  a  pozvali  je  ku  korunování. 

Ve  vedlejších  zemích  nebylo  valného  souhlasu  s  touto  volbou. 
Největší  odpor  proti  Jiřímu  dávali  na  jevo  stavové  slezští  a  lu- 
žičtí ;  by  lit  jako  katolíci  a  Němci  odpůrci  jeho  z  příčin  náboženských 
i  národnostních  a  konečně  uznávali  dědičná  práva  kněžny  Anny. 
Proto  také  byli  hotovi  uznati  za  svého  pána  Viléma  Saského. 
Stavové  moravští  chýlili  se  více  k  domu  rakouskému.  Nicméně 
přičiněním  hejtmana  zemského  Jana  Tovačovského  z  Cimburka 
i  jiných  pánů  na  sněme  v  Brně  konaném  dne  9.  dubna  1458 
šlechta  podobojí  i  katolická  přijala  Jiřího  jednosvorně  za  krále 
pod  těmito    výminkami:    aby   prelátům,    pánům  a  městům   kato- 

12 


178 


lickým  pojištěna  byla  úplná  svoboda  náboženská;  aby  budoucně 
napravena  byla  křivda,  že  stavové  moravští  nebyli  zváni  k  volbě 
královské;  aby  práva  zemská  byla  potvrzena,  a  král  aby  se  při- 
činil o  navrácení  těch  listin,  které  král  Ladislav  s  hradu  Špilberka 
dal  zavézti  do  Rakous;  aby  věci  moravské  jen  s  radou  pánu 
moravských  byly  řízeny,  přísaha  pak  poddanosti  aby  se  novému 
panovníku  učinila  teprv  až  sám  o  ni  do  Moravy  přijede.  Toliko 
města  německá  nepřistoupila  na  tyto  podmínky,  a  udržovala 
styky  s  Albrechtem  VI.  Rakouským,  bratrem  císaře  Bedřicha t 
a  vypravila  posly  ke  sjezdu  do  Vratislavi,  aby  se  spolčila  s  pro- 
tivníky královými  ve  Slezsku.  Biskup  olomucký  Tas  (Protasius) 
z  Boskovic  (1457— 1482),  Jsa  osobním  přítelem  Jiřího,  snažil  se 
neshodu  s  městy  urovnati  po  dobrém.  Nejtužší  odpor  kladla  Ji- 
hlava, kamž  byl  Albrecht  Rakouský  vložil  posádku.  Král  Jiřír 
vypraviv  se  s  vojskem  na  Moravu,  zaměřil  ke  Znojmu,  kteréž 
ustrašeno  bez  odporu  se  mu  poddalo.  Odtud  položil  stavům  mo- 
ravským sněm  do  Brna,  aby  přijal  od  nich  přísahy  poslušnosti. 
Brněnští  sice  zavřeli  před  ním  brány,  ale  druhého  dne,  když 
viděli,  že  se  král  strojí  k  útoku,  ano  že  pojednou  dobyl  hradu 
Špilberka  nad  městem,  otevřeli  je,  a  přijali  jej  s  největší  slavností. 
V  ustanovený  den  (4.  července)  stavové  moravští,  shromáždění 
na  sněme,  složili  králi  přísahu  poslušnosti  a  již  nazejtří  potom 
přísahali  mu  také  poslové  z  Olomouce,  Unčova  a  Hradiště. 
Z  Brna  vypraveno  bylo  dvojí  vojsko,  jedno  vedením  Buriana 
Trčky  z  Lipnice  proti  Jihlavským,  druhé  proti  arciknížeti  Al- 
brechtovi do  Rakous.  Král  Jiří  odebral  se  do  Olomouce  a  odtud 
do  Kladska,  kde  již  také  některá  knížata  slezská  složila  mu  svůj 
hold.  S  Albrechtem  docíleno  bylo  potom  (2.  října  1458)  prostřed- 
nictvím císaře  Bedřicha  narovnání,  jímž  Albrecht  vzdal  se  vše- 
likých nároků  na  Moravu. 

Jihlava  zatím  houževnatě  se  bránila  proti  vojsku  Trčkovu, 
zvláště  když  velení  v  městě  ujal  se  pán  moravský  Hynek  Bítovský 
na  Cornštejně,  osobní  nepřítel  krále  Jiřího.  Teprve  když  král  na 
pochodu  do  Rakous  sesilil  oblehací  vojsko,  město  sevřeno  bylo 
se  všech  stran,  předměstí  všechna  vypálena,  rybníky  skopány  a 
jiná  nutná  opatření  učiněna,  měšťané  po  velkých  utrpěných  škodách 
donuceni  byli  se  poddati  (15.  listopadu).  Král  přijal  město  na 
milost,  ale  když  i  potom  strhly  se  bouře  rozvášněného  lidu  proti 
konšelům    nově  dosazeným,    musilo    býti  užito  větší    přísnosti,  a 


179 

několik  náčelníků  vzpoury  bylo  na  hrdle  potrestáno.  Válkou  tou 
kdysi  kvetoucí  blahobyt  města  na  dlouhá  léta  byl  podlomen. 
Pádem  Jihlavy  zmařen  byl  poslední  pokus  vzpoury  na  Moravě 
a  veškera  země  od  té  doby  poslouchala  krále  Jiřího  Poděbrad- 
ského. Na  sněme,  který  svolán  byl  brzo  potom  (1459)  do  Olo- 
mouce, stavové  moravští  povolili  králi  Jiřímu  berni  všeobecnou 
podobným  způsobem,  jako  to  kdysi  učinili  králi  Ladislavovi. 
Také  stavové  slezští  a  lužičtí,  když  saský  vévoda  Vilém  sám 
se  vzdal  všech  nároků  na  korunu  českou,  složili  již  na  podzim 
1459  hold  Jiřímu  jako  svému  pánovi.  Jenom  Vratislavští,  roze- 
štvaní  kázáními  Jana  Kapistrána  a  jiných  náhončí,  odpírali  po- 
slušnost a  teprve  na  zakročení  dvou  legátů  papežských,  které 
Pius  II.  k  nim  poslal,  slíbili  (1460),  že  do  tří  let  složí  mu  přísahu 
věrnosti.  Tím  teprve  Jiří  stal  se  uznaným  pánem  ve  všech  zemích 
koruny  české. 

Kompaktáty  basilejskými  poměr  (ech  k  stolici  římské  nebyl 
náležitě  upraven,  ba  jimi  nedocíleno  ani  trvalého  dohodnutí  mezi 

v 

stranou  pod  jednou  a  podobojí  v  Cechách  i  na  Moravě.  Poněvadž 
také  zápis  císaře  Zikmunda  o  rozdělení  kostelů  nebyl  proveden, 
zůstávalo  mezi  oběma  náboženskými  stranami  mnoho  příčin  k  oba- 
polnému  záští  a  k  stálým  rozepřím.  Na  druhé  straně  papežové 
neupustili  od  snahy,  aby  národ  český  uvedli  do  jednoty  církevní. 
Z  té  příčiny  uložena  byla  Jiřímu  od  papežského  legáta  přísaha, 
kterou  složil  den  před  svým  korunováním  za  krále  českého  a 
kterouž  dosti  nerozvážlivé  zavázal  se  netoliko  k  poslušenství  pa- 
pežův, nýbrž  i  uvésti  národ  český  v  církevní  jednotu  víry  i  obřadů. 
Papež  Pius  II.  proto  vždy  důtklivěji  vyzýval  Jiřího,  aby  konečné 
vypravil  do  Říma  poselstvo,  které  by  ve  jménu  jeho  i  celého 
národa  slíbilo  papeži  poslušnost,  ano  dovolil  i  Vratislavským, 
aby  své  holdování  směli  odložiti.  Král  Jiří  odhodlal  se  k  vypra- 
vení poselstva,  uložil  mu  však  netoliko  aby  složilo  slib  poslušnosti, 
nýbrž  aby  také  požádalo  papeže  za  stvrzení  kompaktát  a  přijímání 
pod  obojí  způsobou.  Tuto  žádost  Pius  II.  odmítl  a  v  slavném 
shromážděni  sboru  kardinalského  prohlásil  kalich  i  kompaktáta 
za  zrušená  a  neplatná  (31.  března  1462).  Do  Prahy  pak  poslal 
podřízeného  posla  Fantina  de  Valle,  který  dříve  byl  ve  službách 
krále  Jiřího,  a  žádal  po  něm,  aby  se  Jiří  i  s  rodinou  odřekl  víry 
podobojí  a  k  témuž  připravil  celý  národ.  Král  Jiří  svolav  do 
Prahy  valný  sněm    stavů   českých  i  moravských   obou   stran  ná- 

1*2* 


1 


1 


1 


180 


i 
i 


boženských,  kdež  přítomni  byli  také  dva  biskupové,  Tas  Olomucký 
a  Jošt  Vratislavský,  slavně  prohlásil,  že  přísahou  danou  před 
korunováním  nikterak  nemínil  odříci  se  kompaktát.  Fantina,  který 
před  shromážděnými  stavy  dráždivým  způsobem  dotkl  se  krále 
i  víry  podobojí,  dal  uvrhnouti  do  vězení.  Po  té  přední  náčelníci 
strany  římské,  Jošt  Vratislavský  a  Zdeněk  ze  Šternberka,  rychle 
ujeli  z  Prahy,  krále  ani  nepozdravivše ;  jen  Tas  Olomucký  zůstal 
déle,  aby  dle  možnosti  sprostředkoval  nějaké  dohodnutí. 

Pius  II.  jal  se  králi  Jiřímu  hroziti  klatbou,  vině  jej  nezdr- 
žením  přísahy,  Vratislavským  pak  zakázal,  aby  mu  neskládali 
přísah  poslušnosti,  prohlásiv  je  za  zbavené  daných  závazků.  Také 
na  Moravu  psal  biskupovi  Tasovi,  kapitule  olomucké  a  měšťanům 
brněnským,  olomuckým,  jihlavským  a  znojemským,  napomínaje 
k  setrvání  v  horlivosti  pro  víru.  Avšak  král  český  nalezl  nenadále 
ochránce  v  císaři,  jemuž  byl  právě  tehda  poskytl  vydatnou  pomoc 
proti  bratru  jeho  Albrechtovi  VI.  a  povstalým  stavům  rakouským. 
Ve  výpravě  válečné,  kterou  král  Jiří  podnikl,  aby  osvobodil  Bedřicha 
obleženého  na  hradě  Vídeňském,  vyznamenali  se  Moravané,  čehož 
císař  vděčně  vzpomíná  v  listu  daném  k  stavům  moravským  (7.  pro- 
since 1462).  Na  prosby  císařovy  Pius  II.  upustil  od  prohlášení 
církevních  trestův  i  od  jiných  kroků  nepřátelských.  Ale  brzo 
potom  papež  nabyl  nové  odvahy  proti  králi  českému.  Na  sjezde 
v  Brně,  kam  Jiří  svolal  stavy  všech  zemí,  ukázala  se  příkrá  pro- 
tiva mezi  oběma  stranami  náboženskými.  Téhož  roku  (1463)  udavší 
se  smrt  arciknížete  Albrechta  VI.  zbavila  císaře  Bedřicha  soka 
nebezpečného,  tak  že  nejsa  od  té  doby  tou  měrou  jako  dříve 
odkázán  na  pomoc  Jiřího,  nejevil  k  němu  již  tolik  dobré  vůle 
a  přátelství.  Také  neustálé  žaloby  Vratislavských  přispěly  k  ne- 
smiřitelnému chování  papeže  Pia  II.,  který  (1464)  ohlásil  soudní 
při  proti  králi  Jiřímu  a  vydal  naň  púhon,  aby  v  180  dnech 
!*'  osobně  se  dostavil  na  jeho  soud. 

Nepokojní  živlové  v  ('echách  a  na  Moravě,  držení  dosud 
na  uzdě  pevnou  rukou  panovníkovou,  nabyli  odtud  nové  odvahy 
vzepříti  se  domácímu  řádu.  Hynek  Bítovský  z  Lichtenburka,  dávný 
odpcrce  králův,  dal  se  v  otevřenou  vzpouru  proti  němu  a  vy- 
žádav si  souhlas  kurie  římské,  odepřel  všeliké  smírné  dohodnutí. 
Stavové  moravští  usnesli  se  zdvihnouti  válku  proti  rušiteli  veřej- 
ného pokoje  a  bez  rozdílu  náboženství  páni,  preláti  i  města  oblehli 
hrady    jeho  Cornštejn   a   Raispurk.    Tohoto    dobyto    bylo  již  na 


.,1 


; 


181 


začátku  srpna,  ale  Cornštejn,  hrad  pevný  a  nedobytný,  oblehán 
byl  skoro  po  celý  rok  vedením  nejstaršího  syna  králova,  knížete 
Viktorina.  Bítovský  odebral  se,  svěřiv  hájení  hradu  rytíři  Janu 
Šárovcovi,  do  Říma,  kdež  po  smrti  Pia  II.  (15.  srpna  1464) 
v  hodnost  papežskou  nastoupil  vášnivý  a  bezohledný  Pavel  II., 
a  žádal  za  ochranu  papežovu,  žaluje  na  krále  Jiřího,  jakoby  byl 
pronásledován  pro  víru.  Prese  všechny  pokusy  biskupů  Jošta 
Vratislavského  a  Tasa  Olomuckého  a  smírné  narovnání  papež 
znovu  vystoupil  nepřátelsky  proti  králi  Jiřímu.  Když  konečně 
Cornštejn  padl,  byl  obnoven  půhon  proti  Jiřímu,  a  uloženo  mu, 
aby  ve  180  dnech  osobně  se  dostavil  k  stolici  papežské  a  tam 
se  zodpovídal  z  kacířství,  křivopřísežnictví,  svatokrádeže  a  rou- 
hačství.  Potom  (1465)  papež  slavnostním  způsobem  prohlásil 
všechny  obyvatele  zemí  koruny  české  za  sproštěny  přísahy  věr- 
nosti a  poddanství. 

Tato  opatření  papežova  s  počátku  nenalézala  valného  ohlasu. 
Na  Moravě  biskup  Tas  Olomucký  nepřestával  usilovati  o  smírné 
vyrovnání  této  rozepře,  tak  že  mu  vlažnost  jeho  od  legáta  ostře 
byla  vytýkána.  Ještě  na  počátku  roku  1466  odebral  se  do  Vrati- 
slavi, s  ním  pak  zároveň  poslové  měst  moravských  Olomouce. 
Brna,  Znojma  a  Jihlavy,  kteří  měli  legátovi  Rudolfovi  představiti 
nebezpečenství  hrozící  měšťanům,  kdyby  uposlechli  rozkazů  jeho, 
zvláště  od  hradů  královských  nad  samými  jich  městy.  Téhož  mí- 
nění byli   poslové    Budišína,    Zhořelce    a   ostatních    měst    horno- 

v 

lužických.  Za  to  v  Cechách  část  pánů  pod  jednou  z  podnětů  více 
politických  než  náboženských  chopila  se  nesnází,  které  vznikly 
králi  s  kurií  papežskou,  a  uzavřela  (28.  listopadu  1465)  mezi 
sebou  brannou  jednotu  na  Zelené  Hoře,  v  jejíž  čelo  se  postavil 
Zdeněk  Konopištský  ze  Šternberka.  Tuto  vzpouru  s  potěšením 
uvítal  papež  Pavel  II.  a  vyhlásil  (23.  prosince  1466)  na  »Jiříka 
z  Poděbrad  a  z  Kunštátu«  klatbu,  která  však  s  počátku  neměla 
valných  účinků.  Vzpoura  pánů  českých,  ač  podporována  od  císaře 
Bedřicha,  byla  mocí  brannou  potlačena,  tak  že  musili  žádati  za 
příměří,  a  také  Vratislavští  zůstali  ve  Slezsku  i  v  Lužicích  osa- 
moceni. Stavové  moravští  s  biskupem  Tasem  zachovali  Jiřímu 
věrnost  a  podobně  učinila  i  přední  města  moravská,  ač  snad  více 
ze  strachu  před  mocí  královou  než  z  náklonnosti  k  němu.  Proto 
také  bez  odporu  přijato  bylo  jmenování  Viktorina,  syna  králova, 
vévody  opavského,  nejvyšším  hejtmanem    zemským,  a  moravský 


182 

pán  Ctibor  Tovačovský  z  Cimburka,  syn  někdejšího  hejtmana 
Jana,  mohl  ještě  téhož  roku  s  najatými  žoldnéři  královskými 
podniknouti  válečnou  výpravu  proti  Vratislavským,  která  však 
neměla  žádaného  úspěchu. 

Netrvalo  však   dlouho  a  biskup   Tas  změnil    úplně  své  do- 
savadní chování.  Na  počátku  r.  1467   vypověděl  králi  Jiřímu  po- 
slušnost a  přihlásil  se  k  jednotě  zelenohorské.    Stalo  se  tak  bez- 
pochyby nátlakem  papeže  Pavla  II.,  který  mu  odňal  moc  požívati 
statků   biskupských  a  hrozil  ještě   přísnějšími   tresty   církevními, 
setrvá-li    v    neposlušnosti.    Také    čtyři    města    moravská:   Brno, 
Olomouc,  Znojmo  a  Jihlava,  národnosti  převahou  německé,  odtrhla 
se  od  Jiřího,  učinila  ve  Vyškově   branný  spolek  s  biskupem  olo- 
muckým  a  dala  se  pod   ochranu   císaře   Bedřicha.    Naproti  tomu 
města  Hradiště,  Ivančice  a  Unčov,  kde  převládala  národnost  česká, 
zůstala  králi  věrna,    ano  z  Unčova    vyobcován    byl    velký   počet 
Němců,  když  se  chtěli  vzbouřiti  proti  Jiřímu.  Brněnští  první  zdvihli 
válku,  oblehnuvše  hrad  Špilberk,  Jihlavští  pak  otevřeli  město  své 
Zdeňkovi    Konopištskému    (13.  června),    který    usadiv  se  u  nich, 
konal  odtud  výpady   proti    stoupencům    královým.    Král  Jiří  vy- 
pravil   silné    vojsko    vedením    knížete    Viktorina  a  pana    Zdeňka 
Kostky  z  Postupic  na  Moravu,  kdež  se  k  nim  připojila  hotovost 
s  vůdcem  Ctiborem  Tovačovským.  Kníže  Viktorin  přiraziv  k  Brnu, 
útokem  dobyl    kláštera    Králové  na  Starém    Brně,    osazeného  od 
Brněnských,    rozbořil    ostatní    bašty    a  hrad    z   obležení    vybavil. 
Také  v  ostatních  krajích    moravských  bylo  válčeno.    Brněnským 
na  pomoc  přirazil  potom  Zdeněk  Konopištský  a  porazil  Viktorina 
v  bitvě  u  Vyškova    (5.  záři);   téhož   dne  však    Albrecht   Kostka 
z  Postupic  v  čele   královských    zvitézil    nad  Olomuckými.    Kníže 
Viktcrin  na  sklonku   roku   zaujal  hlavní    ležení  u  Hostěradic  (ne- 
daleko Znojma),  odkudž  činil  velké  škody  Znojemským  i  Brněnským. 
Vzpoura  proti  králi  Jiřímu  v  (  echách,  na  Moravě  i  ve  Slezsku 
bylá  snadno  potlačena  a  papež  nabyl  přesvědčení,  že  bez  pomoci 
některého  panovníka  světského  nepořídí  ničeho,  a  proto  se  pilně 
ohlížel,  koho  by  získal.   Nejdříve    obrátil  se  ke    Kazimírovi,  králi 
polskému.    Na  vyzvaní  papežovo  páni  jednoty    zelenohorské  sjeli 
se  v  Jihlavě,  sídle  Zdeňka   Konopištského,    zvolili  si  Kazimíra  za 
krále  (v  červnu    1467)    a    poselstvem    vypraveným    do    Krakova 
ohlásili  volbu  králi  polskému.  Ale  král  Jiří  připomenul  Kazimírovi 
dosavadní  smlouvy  a  svazky  českopolské,    Kazimír   pak  nechtěje 


183 

přerušiti   přátelských   styků  s  Čechy   podobojí,    dal  legátovi   pa- 
pežskému   i    poslům   jednoty    zelenohorské    odpovéď   odmítavou. 
I  bylo  papeži  ohlédnouti  se  po  jiném  panovníku.  Císař  Bedřich  III., 
který  zatím  již  zjevně  vystoupil  nepřátelsky  proti  králi  českému, 
byl  by  sice  velmi  rád  pomáhal  povstalcům  jednoty  zelenohorské, 
ale  zabránil   mu  v  tom   kníže  Viktorin,   který  z  Moravy   válečně 
do  Rakous  se  vypravil  (v  březnu  1468)  a  uvedl  jej  do  velké  tísně. 
Z  knížat    německých  pak  císaře    nikdo  v  této   věci  nechtěl   pod- 
porovati. Za  to  však  kurie  papežská  získala  mnohem  důraznějšího 
a  mocnějšího  spojence,  krále  uherského    Matyáše  Korvina,  který 
doufal,    že  pomocí    stolice    papežské    snadno    si    dobude    koruny 
České.  Již  roku  1465  nabízel  Pavlovi  II.  svou  pomoc,  kteréž  však 
tento    nepřijal    pro    nebezpečenství    války    turecké.    Když    však 
všeliké    vyjednávání  s  Kazimírem    Polským   i   jinými    panovníky 
potkalo  se  s  nezdarem,    vypraven  byl  (v  březnu   1468)  papežský 
legát  ke  králi  Matyášovi.    Současně   s  ním    dostavili   se  též  Tas, 
biskup  olomucký  a  Zdeněk  Konopištský,  žádajíce  ve  jménu  jednoty 
katolické    za    pomoc.    Císař,    tištěn   jsa    vojskem    Viktorinovým, 
sliboval  mu  i  hodnost    krále   římského.    Matyáš  na  základě   toho 
vypověděl  (31.  března)  Jiřímu  Poděbradskému  válku.  S  nečetným, 
ale  dobře  vycvičeným  vojskem,  jehož  jádrem  byli  čeští  a  moravští 
žoldnéři  někdejších  rot  bratrských  se  svými    hejtmany,    vypravil 
se  do  Rakous,  kdež  spojil  se  s  vojskem  císařským  a  sevřel  knížete 
Viktorina  ve  Štokravě.  Král  Jiří  spěšně  vytrhl  s  mocí  vojenskou 
na  pomoc  a  přinutiv  četnými  potyčkami  v  okolí  Znojma  Matyáše 
k  ústupu,    vybavil    Viktorina    ze    Stokravy.    Matyáš    vyhýbal  se 
bitvě  v  otevřeném  poli  a  Jiří,  kterému  hrozila  zatím  válka  též  ze 

v 

Slezska  a  z  Lužice,  vrátil  se  do  Cech,  zůstaviv  syna  Viktorina 
s  částí  vojska  na  Moravě.  Král  Matyáš  s  velikou  přesilou  vrhl 
se  na  Viktorina  a  sevřel  jej  v  Třebíči;  města  dobyl  útokem 
(14.  května),  ale  vojsko  české  uchýlilo  se  do  kláštera  dobře  opev- 
něného. Král  Jiří  opět  sebral  veřejnou  hotovost,  vypravil  vojsko 
k  Třebíči,  které  zaujalo  pevné  ležení  na  vršku,  ležícím  blízko 
naproti  obleženému  klášteru.  Viktorin,  dorozuměv  se  tajně  s  vnějším 
vojskem  českým,  podnikl  smělý  výpad  z  kláštera  a  hrdinsky  probil 
se  (6.  června)  trojnásobnou  přesilou  Uhrů,  zůstaviv  v  klášteře 
posádku  500  mužů  vedením  statečného  Václava  Vlčka  z  Cenová. 
Posádka  po  desítidenním  obléhání  vzdala  se,  když  jí  povolen  byl 
volný  odchod  se  zbraní;    Matyáš  vloživ  posádku  do  Třebíče,  dal 


184 

se  na  pochod  k  Brnu;  dav  oblehnouti  hrad  Špilberk,  z  něhož 
posádka  česká  škodila  městu  střelbou,  zaměřil  s  hlavní  mocí  svou 
na  Olomouc,  kamž  měly  přiraziti  též  posily  ze  Slezska,  a  oblehl 
v  blízkosti  města  klášter  Hradištský  (4  července).  K  vybavení 
král  Jiří  vypravil  s  vojskem  Zdeňka  Kostku,  který  však  od  Uhrfiv 
a  Olomuckých  poražen  byl  v  bitvě  u  Zábřeha  (1.  října)  a  smrtelně 
raněn  a  posádka  v  klášteře  Hradištském  se  vzdala  (10.  října); 
Ctibor  Tovačovský  z  Cim burka,  přední  stoupenec  krále  Jiřího 
na  Moravě,  který  chtěl  tuto  ztrátu  pomstiti  na  Olomuckých  a 
učinil  útok  na  jejich  předměstí,  byl  s  citelnými  ztrátami  odražen. 
Pouze  knížeti  Viktorinovi  podařilo  se  jiným  oddílem  vojska  vy- 
baviti město  Uherské  Hradiště  z  obležení  uherského  (v  prosinci 
1468),  kdežto  posádka  Špilberská  po  šestiměsíčním  obléhání 
z  hladu  musila  se  vzdáti.  Tak  uvedena  byla  celá  Morava  kromě 
Uh.  Hradiště  pod  moc  krále  uherského,  a  také  celé  Slezsko  mimo 
Opavu  a  Lužice  octly  se  v  rukou  nepřátelských. 

Po  obsazení  Špilberka   (13.  února   1469)  za  kruté  zimy  král 

v 

Matyáš  nastoupil  na  výpravu  do  (ech,  kde  však  král  Jiří  u  Vi- 
lémova sklíčil  jej  v  údolí  se  všech  stran,  dav  východy  z  něho 
zahraditi  zásekami.  Matyáš  vida  před  sebou  jistou  záhubu,  jal  se 
vyjednávati  o  mír,  a  král  Jiří,  k  povolnosti  vždy  ochotný,  svolil 
ke  smlouvě  (27.  února),  dle  které  Matyáš  za  povoleného  příměří 
zavázal  se  všemi  prostředky  dosáhnouti  od  papeže  stvrzení  kom- 
paktát a  vydati  Jiřímu  dobytá  města  i  hrady ;  k  jednání  o  trvalý 
mír  mezi  oběma  i  legáty  papežskými  měl  se  konati  sjezd  v  Olo- 
mouci 24.  března.  Tam  však  papežský  legát  kladl  tak  přemrštěné 
požadavky,  že  o  jejich  přijetí  u  krále  Jiřího  nemohlo  býti  ani 
řeči.  Také  Matyáš  nemínil  slovu  svému  dosťiti  a  proto  celé  jed- 
nání vedeno  bylo  jen  na  oko.  Zatím  členové  ligy  katolické  již 
12.  dubna  usnesli  se  nabídnouti  Matyášovi  královskou  korunu 
českou  a  dne  3.  května  provedena  byla  v  Olomouci  volba  Ma- 
tyáše za  krále  českého,  holdováno  mu  od  přítomných  stavů 
českých  jednoty  katolické,  moravských,  slezských  i  lužických  a 
jmenováni  nejvyšší  úřadníci  zemští.  Z  Olomouce  se  Matyáš 
odebral  do  Vratislavě,  kdež  si  dal  od  všech  knížat  a  stavů  slez- 
ských i  lužických  holdovati. 

Z  ošemetného  jednání  Matyášova  král  Jiří  nabyl  přesvědčení, 
že  jen  z  důrazného  vedení  války  kyne  mu  spása.  Především  do- 
zrál v  něm,  ač  zajisté  po  dlouhém  duševním  boji,  záměr,  upustiti 


185 


od  koruny  královské  pro  své  syny  a  nabídnouti  ji  spřátelenému 
rodu  polskému.  Na  sněme  v  Praze,  konaném  na  počátku  června 
1469,  stavové  svolili,  aby  po  smrti  Jiřího  nastoupil  na  trůn  český 
Vladislav,    nejstarší   syn  krále  Kazimíra,    začež    tomuto    uloženo, 

v 

aby  vstoupil  v  obranný  spolek  s  Cechy.  Nařídiv  sbírání  veřejné 
hotovosti,  král  Jiří  zahájil  na  všech  stranách  válku  proti  ne- 
přátelům. Matyáš  zůstal  na  hlavním  bojišti,  totiž  na  Moravě; 
vojsko  české,  vedené  Viktorinem,  namířilo  především  k  Uherskému 
Hradišti,  kde  posud  královská  posádka  hájila  se  proti  obležení 
uherskému.  Na  cestě  však  kníže  Viktorin  vlákán  byl  do  města 
Veselí  a  upadl  do  zajetí  krále  uherského,  který  jej  dal  odvézti 
do  Trenčína,  potom  na  Vyšehrad  (v  Uhrách).  Posádka  hradištská 
nucena  byla  konečně  slíbiti,  že  se  vzdá  za  svobodný  odchod, 
jestliže  nepřijde  jí  pomoc  do  šesti  neděl.  I  bylo  králi  Jiřímu  si 
pospíšiti,  aby  nepadla  poslední  hradba  jeho  moci  na  Moravě. 
Vojsko  české,  které  vedením  druhého  syna  králova  Jindřicha 
dosud  bojovalo  ve  Slezsku  a  Lužici,  bylo  sesíleno  a  vypraveno 
na  Moravu ;  dorazilo  bez  překážky  až  k  městu  Hradišti  a  dobyvši 
jedné  bašty  obléhajících,  dopravilo  hojně  zásob  potravních  do 
města  a  sesílilo  posádku  čerstvým  lidem.  Odtud  kníže  Jindřich 
dal  se  na  pochod  k  Uherskému  Brodu,  kdež  byl  hlavní  tábor 
krále  Matyáše,  porazil  jej  v  bitvě  (2.  listopadu)  a  zatiskl  až 
k  Uherské  Skalici.  Spustošiv  zemi  kolem  Trenčína,  vrátil  se  ?ase 
na  Moravu. 

Roku    1470    Matyáš  s  mocným    vojskem    připravil    několik 

v 

porážek  českému  vojsku,  jež  vedl  Václav  Vlček  z  Cenová,  v  drob- 
nějších potyčkách  u  Hodonína  (29.  června)  a  u  Tovačova  (12.  čer- 
vence). Odtud  král  uherský  obrátil  se  k  Brnu,  kamž  také  král 
Jiří  s  novým  vojskem  přirazil.  Matyáš  přes  zjevné  vyzvání  Jiřího 
bitvy  se  neodvážil.  Král  český  konečně  hnul  se  ke  Kroměříži, 
o  jehož  dobytí  marně  se  pokoušel,  a  odtud  k  Uh.  Hradišti,  které 
vybavil  z  obležení  a  slavil  tam  za  plesání  lidu  vítězný  vjezd. 
Odtud  podnikl  několik  nájezdů  do  Uher  a  po  marném  úsilí,  aby 
Matyáše    pohnul  k  bitvě,    obrátil    se    na    Olomouc   a   Opavu   do 

v 

Slezska.  Toho  Matyáš  použil  k  náhlému  vpádu  do  Cech. 
Trojím  proudem  valila  se  vojska  uherská  od  Olomouce  přes 
Moravskou  Třebovou  a  Vysoké  Mýto  k  Pardubicům  a  Kolínu 
všechnu  krajinu  ukrutně  pustošíce.  Král  Jiří  dal  se  sice  ze  Slezska 
ihned   za    nepřítelem,    ale    pro    rozvodněné    řeky    dostihnouti  ho 


186 


nemohl.  Zatím  u  Kutné  Hory  sebralo  se  na  rychlo  jiné  české 
vojsko  na  obranu  země  a  v  čelo  jeho  postavila  se  sama  královna 
Johanna.  Matyáš  donucen  byl  k  rychlému  ústupu  k  Jihlavě,  odkudž 
dále  přes  Telč  odjel  do  Znojma.  Vloživ  vojsko  do  rozličných 
měst  a  hradů  moravských  i  českých,  na  začátku  října  odebral 
se  do  Uher.  Zatím  císař  Bedřich,  jemuž  vzrůst  moci  Matyášovy 
naháněl  vždy  větších  obav,  jal  se  vyhledávati  smíru  s  králem 
Jiřím  prostřednictvím  krále  Kazimíra.  Také  Vratislavští,  sklíčeni 
českými  vpády  do  Slezska,  jimiž  obchod  jejich  i  blahobyt  vfiči- 
hledě  hynul,  toužili  po  míru.  Král  Matyáš  sám,  rozešed  se  ne- 
dobře s  císařem  a  vzbudiv  válkou  českou  také  odpor  u  šlechty 
uherské,  podával  se  již  králi  Jiřímu  k  pokoji,  ač  pod  výminkami 
pro  tohoto  nepřijatelnými.   Konečně  i  papež  Pavel  II.  sám  svolil 

v 

k  opětnému  vyjednávání  s  Cechy  ve  věcech  náboženských.  Ale 
právě  když  tím  způsobem  zasvitl  paprsek  nové  naděje  králi 
i  národu,  král  Jiří  zemřel  dne  22.  března  1471*  právě  měsíc  po 
smrti  Jana  z  Rokycan. 

£  Sih  Matyáš  Korrhws  (U71-UM*). 

Král  Matyáš  na  zprávu  o  smrti  Jiřího  hlásil  se  o  českou 
korunu;  jemu  na  prospěch  bylo,  že  držel  největší  část  Moravy, 
Slezska  i  Lužic  ve  své  moci.  Pro  něho  byli  členové  ligy  katolické, 
ale  kališnická  většina  v  národě  českém,  jíž  král  uherský  dosud 
byl  zapřísáhlým  nepřítelem,  nechtěla  o  něm  ani  slyšeti.  Na  sněme 
kutnohorském  stoupenci  Matyášovi  ještě  před  volbou  odjeli,  a  za 
krále  zvolen  jednosvorně  Vladislav,  syn  krále  polského  (27.  května), 

v 

který  odebrav  se  do  (ech,  byl  v  Praze  (22.  srpna)  od  Mikuláše 
biskupa  Kameneckého  (v  Podolí),  korunován,  přislíbiv  zachovati 
stavy  při  kompaktátech  i  při  všech  svobodách  zemských.  Naproti 
tomu  Matyáš  dal  se  od  svých  stoupenců  v  Jihlavě  znovu  pro- 
hlásiti za  krále  a  stvrditi  hodnost  tu  od  legáta  papežského  slav- 
nostním způsobem.  Ale  mnozí,  kteří  z  náboženských  příčin  vy- 
stoupili proti  Jiřímu,  nyní  se  přidrželi  Vladislava;  zejména  byla 
to  všechna  knížata  hornoslezská  z  ohledů  na  blízké  sousedství 
krále  Kazimíra.  Matyáš  s  velikou  mocí  vojenskou  obrátil  se  na 
Moravu  a  sevřel  zase  Uh.  Hradiště.  Avšak  nemaje  vydatné  pod- 
pory od  stavů  v  uherských,  na  důraznou  válku  nemohl  pomýšleti, 
když  i  náčelník  ligy  katolické  Zdenek  ze  Šternberka  od  něho  se 


187 


odvracel.  Také  nový  papež  Sixtus  IV.  vzhledem  k  nebezpečí 
tureckému  snažil  se  mezi  oběma  králi  docíliti  narovnání,  kdežto 
císař  Bedřich  přál  více  Vladislavovi.  Poslové  všech  tří  králů, 
Kazimíra,  Vladislava  a  Matyáše,  v  Nise  (1473)  smluvili  mezi 
stranami  příměří.  Stavové  čeští  i  moravští  dohodli  se  na  ten  čas 
zvoliti  po  čtyřech  ředitelích  ze  strany  Matyášovy  i  Vladislavovy 
k  vykonávání  správy  zemské;  důchody  královské  i  důstojenství 
měly  zatím  zůstati  oběma.  Moravané  na  sněme  v  Brně  (27.  června 
1473)  za  přítomnosti  krále  Matyáše  zvolili  si  za  ředitele  z  jeho 
strany  Jindřicha  z  Lipé  a  Jindřicha  Jičínského  z  Boskovic,  ze 
strany  Vladislavovy  Jana  z  Pernštejna  a  Ctibora  Tovačovského 
z  Cimburka. 

Příměří,  smluvené  v  Nise,  nebylo. zachováno.  Král  Matyáš 
již  v  lednu  1474  vypravil  silný  oddíl  vojenský  do  Polska.  Proti 
němu  Kazimír  i  Vladislav  s  císařem  Bedřichem  smluvili  branný 
spolek;  císař  prohlásil  slavným  způsobem  Vladislava  za  krále 
českého  i  kurfirsta  říše  německé.  Matyáš  jal  se  dobývati  některých 
zámků  strany  Vladislavovy  na  Moravě  a  znovu  udeřil  útokem 
na  město  Uh.  Hradiště,  které  již  na  třetí  rok  statečně  se  hájilo 
proti  jeho  obiežení,  ale  musil  odstoupiti.  Sebrav  pak  větší  síly 
vojenské,  dal  se  na  pochod  do  Olomouce  a  odtud  do  Opavy; 
tam  spojil  se  s  ním  kníže  Viktorin,  který  již  předešlého  roku 
zřekl  se  kalicha  a  k  témuž  pohnul  i  bratry  své  Jindřicha  a  Hynka. 
Zatím    přirazil    do    Slezska    král    Kazimír    z    Polska   a   syn   jeho 

v 

Vladislav  z  Cech  s  mocnými  vojsky.  Matyáš  svolil  k  vyjednávání, 
jež  zapředl  Zdeněk  ze  Šternberka  a  jiní  čeští  páni.  Před  Vratislaví 
stvrzena    byla    smlouva    o    příměří    na    půltřetího    roku.    Správa 

v 

zemská  v  Cechách  i  na  Moravě  měla  zůstati  v  rukou  ředitelů. 
Na  sněme  v  Praze  (1475)  úmluva  upevněna  svorným  usnesením 
stavů  českých  obou  stran,  aby  Vladislav  držel  Cechy,  obojí  Lu- 
žici, knížectví  svídnické  i  javorské  ve  Slezsku,  Matyáš  Moravu 
a  ostatní  Slezsko;  biskupství  olomucké  však  mělo  zůstati  pod 
panstvím  krále  českého.  Podíl  krále,  který  by  dříve  zemřel,  měl 
připadnouti  druhému.  Na  sněme  v  Brně  konaném  (25.  března) 
za  přítomnosti  Matyášovy,  stavové  moravští  schválili  usnesení 
sněmu  pražského  a  zvolili  si  na  místě  dvou  ředitelů  jediným 
zemským  hejtmanem  Ctibora  Tovačovského  z  Cimburka,  kancléře 
království  českého,  který  u  všech  požíval  stejné  důvěry. 
Pod  správou    věhlasného    Ctibora    vracel    se   ponenáhlu   pokoj  a 


188 


pořádek.  Za  války,  která  potom  vypukla  mezi  Matyášem  a  Vla- 
dislavem, s  nímž  spojil  se  císař  Bedřich,  stavové  moravští  za 
svolení  Matyášova,  jež  si  vykoupili  znamenitou  berní  mu  povo- 
lenou, učinili  (1477)  příměří  s  králem  českým  až  do  sv.  Jakuba 
roku  příštího.  Brzo  potom  došlo  také  mezi  oběma  králi,  Matyášem 
a  Vladislavem,  k  novému  vyjednávání  o  mír,  k  nČmuž  podnét 
dal  a  hlavním  prostředníkem  byl  hejtman  moravský  Ctibor  To- 
vačovský.  Po  dlouhém  jednání,  za  něhož  stále  ještč  bylo  válčeno, 
došlo  konečně  ke  stvrzení  míru  na  osobní  schůzi  obou  panovníků 
v  Olomouci  (21.  července  1479).  Oba  králové  podrželi  právo  na 
trůn  český  i  titul  královský;  Vladislav  zůstal  v  držení  království 
českého,  Matyášovi  připadla  Morava,  Slezsko  i  obojí  Lužice; 
tyto  země  měly  po  jeho  smrti  býti  navráceny  ke  koruně  české 
za  výplatu  400000  dukátů;  s  této  výplaty  mělo  sejíti,  když  by 
Matyáš  přežil  Vladislava  a  nastoupil  po  něm  na  trůn  český. 

Panování    krále   Matyáše    Korvina    náleží  k  nejpamátnějším 

v 

dobám  v  dějinách  moravských.  Kdežto  v  ('echách  král  Vladislav, 
ač  srdce  dobrého,  ale  vůle  slabé  a  povahy  nestálé,  stál  úplně 
bez  rady  uprostřed  rozpoutaných  zápasů  stranických,  nábožen- 
ských i  stavovských:  na  Moravě  spravoval  zemi  pevnou  rukou 
Ctibor  Tovačovský  z  Cimburka,  který  po  celý  čas  panováni 
Matyášova  požíval  důvěry  jeho  i  veškerého  obyvatelstva  morav- 
ského a  jehož  přední  snahou  bylo  zvelebení  země  po  stránce 
hmotné  i  duševní, 

v 

By  lot  sice  na  Moravě  právě  tak  jako  v  (echách  dosti  látky 
a  podnětu  k  rozepřím  náboženským  i  stavovským.  Kompaktáta 
a  přijímání  podobojí  dosud  nebylo  stolicí  římskou  potvrzeno, 
ačkoli  v  míru  olomuckcm  poznovu  všechny  strany  slíbily  o  na- 
rovnáni v  tc  příčině  se  zasaditi.  Zůstalo  při  starých  rozepřích, 
za  kterých  vznikaly  zase  v  životě  církevním  obou  stran  všeliké 
zlořády.  Hloubavá  mysl  mnohých,  odvracejíc  se  od  jednotného 
učení  církve  římské,  zabíhala  vždy  dále  a  dále  v  samostatném 
míněni  a  blouznivém  přemýšlen*.  Z  toho  vysvětluje  se  vzrůst 
Jednoty  bratrské,  která  povstala  za  krále  Jiřího  v  severovýchod- 
ních Čechách  (1457).  Malý  hlouček  lidi,  mezi  nimiž  vynikal  bratr 
Řehoř,  rodu  rytířského,  ale  beze  statků  pozemských,  upozorněn 
byl  na  spisy  Petra  Chelčickcho,  který  v  mnohých  názorech 
shodoval  se  s  Valdenskými  a  také  s  Wyclifem  i  Janem  Husem. 
Chelčický  zastával  se  míněn*,  že  netoliko  ve  věcech  víry  všeliký 


1S9 


nátlak  a  všeliké  násilí  jest  zavržitelno,  nýbrž  že  mezi  církevní 
obcí  a  státem  jest  nesmiřitelný  odpor,  ježto  pravé  křesťanství 
zakládá  se  na  svobodném  přesvědčení,  stát  však  založen  býti 
musí  na  násilí.  Válka,  jako  každé  zabití  jednotlivce,  jest  věcí  ne- 
dovolenou. Pravý  křesťan  nesmí  nikdy  násilí  užívati,  musí  všechno 
snášeti  a  nemá  se  brániti  ani  proti  nejtužšímu  utiskování  a  pro- 
následování. Ani  přísahati  nemá  a  nesmí  také  žádného  úřadu 
zastávati.  Všeliké  roztřiďování  na  stavy  jest  protivné  přikázání 
božímu;  u  pravých  křesťanů  nesmí  býti  rozdílu  ve  stavu,  hod- 
nosti a  majetku.  Všeliké  zevnější  obřady  se  zavrhují. 

Toto  učení  přijali  za  své  bratr  Řehoř  a  jeho  přívrženci, 
kteří  roku  1459  dostali  dovolení,  usaditi  se  na  královském  statku 
Kunvaldském  u  Žamberka.  Tam  shromažďovali  se  stejně  smýšlející 
z  Čech  a  Moravy  a  nazývali  se  bez  rozdílu  stavu  » bratří  mi  c. 
Pronásledování  za  krále  Jiřího  jich  nepotlačilo.  R.  1467  utvořili 
si  vlastní  církevní  sdružení,  které  přijalo  název  » jednoty  bratrské ct 
kdežto  protivníci  nazývali  je  »pikartyt  (begharty).  Hlavním  pra- 
menem jejich  víry  bylo  písmo  svaté.  Zavrhovali  ctění  svatých 
a  jejich  obrazův,  očistec,  odpustky  a  mnohé  ceremonie.  Svátost 
oltářní  přijímali  pod  obojí  způsobou,  ale  věřili,  že  nepožívají  tělo 
a  krev  Kristovu  skutečně,  nýbrž  jen  duševně.  Platnost  svátostí 
podmíněna  jest  mravní  bezúhonností  knéží,  kteří  je  udílejí.  Proto 
oni,  kteří  přijali  křest  od  katolických  duchovních,  byli  po  vstou- 
pení do  jednoty  znovu  křtěni.  Základem  náboženství  jest  pevná 
víra,  spojená  s  láskou;  od  věřících  požadoval  se  prostý,  spořá- 
daný život,  zdrženlivost  všeliké  nádhery  a  hlučných  radovánek, 
lichvy  a  všelikých  obchodův  a  živností  jí  podobných,  dobrovolná 
chudoba  a  podpora  nemajetných. 

Církevní  organisace  Bratří  vrcholila  v  synodě,  nejvyšší 
jejich  moci  duchovní.  Knězem  mohl  se  státi  každý  člen  Jednoty. 
Řízení  věcí  za  obyčejných  okolností  svěřeno  bylo  užší  radě  desíti 
neb  dvanácti  členů,  kteří  byli  voleni  od  zástupců  všech  obcí. 
V  čele  byl  senior,  čili  starší,  který  také  kněze  přijímal  a  vysvě- 
coval.  Kněz  měl  za  úkol  vyučovati  děti  i  dospělé,  kázati,  zpovídati, 
udíleti  svátost  oltářní,  bdíti  nad  mravným  životem  svých  podří- 
zených a  zamezovati  hříchy  včasným  napomínáním. 

Čeští  bratří  rozmnožili  se  hojným  počtem  v  zemi  české 
i  moravské,  zvláště  v  lidu  rolnickém  a  průmyslnickém.  Nejvíce 
jich  usazovalo  se  na   statcích    pánů    Tovačovských    z   Cimburka, 


190 

Kostků  z  Postupic,  později  Viléma  z  Pernštejna  a  pánů  z  Žerotína, 
na  Moravě  tedy  zvláště  v  Přerově,  Lipníku,  Tovačově  a  Prostě- 
jově. Pod  záštitou  samého  hejtmana  zemského  mohli  mnohem 
volněji  se  rozšiřovati  nežli  v  Čechách,  kde  byli  namnoze  proná- 
sledováni. Když  Matyáš  r.  1488  z  nabádání  biskupů  vypověděl 
bratry  ze  všech  svých  zemí  a  několik  set  jich  vystěhovalo  se 
do  Multanska,  stačily  přímluvné  prosby  pánů  Ctibora  Tovačov- 
ského  a  Viléma  z  Pernštejna,  že  dekret  ten  zase  odvolal. 

Vedle  sporů  náboženských  vstupují  do  popředí  rozepře 
stavovské.  U  stavu  panského  jeví  se  snaha  po  panování  nad 
ostatními  třídami  společenskými,  podporovaná  hlubokým  úpadkem 
stavu  městského  i  duchovenského  za  bouří  husitských  i  potomních. 
Energický  a  šlechetný  Ctibor  Tovačovský  svou  osobní  autoritou 
urovnal  a  ukončil  spory  takové  pokaždé  dobrovolnými  mezi  stavy 
úmluvami.  Jedna  stala  se  v  Brně  již  6.  září  1479  za  přítomnosti  krále 
Matyáše  a  zapsána  r.  1480  do  desk  zemských  ;  jí  rozhodnuto,  jakým 
pořádkem  páni  moravští  při  zasedáních  a  slavnostech  veřejných  jedni 
po  druhých  choditi  a  sedati  měli  a  vyhrazena  starodávným  rodům 
panským  před  novými.  Návrhem  téhož  slavného  pána  moravského, 
který  v  knize  Tovačovské  sepsal  obyčeje,  řády,  zvyklosti  starodávné 
a  práva  markrabství  moravského,  stalo  se  usnesení  r.  1480,  že  vklady 
do  desk  zemských  smějí  se  díti  jen  jazykem  českým,  což  přijato 
v  Cechách  teprve  o  šestnácte  let  později  a  potrvalo  až  do  Obnoveného 
zřízení  krále  Ferdinanda  II,  Zásluhou  páně  Ctiborovou  se  všemi 
zeměmi  okolními,  zvláště  s  Čechami  a  Rakousy,  ujednáno  bylo 
zachovávání  stálého  pokoje ;  král  Matyáš  nařídil,  aby  v  markrabství 
moravském  starý  řad  zemský,  zřízení  a  práva  byla  od  každého 
zachovávána,  a  kdož  by  je  porušil,  že  jako  nepřítel  zemský  má 
býti  trestán.  Také  zajistil  stavům  moravským  starodávná  práva 
v  povolování  berně  a  dědičné  právo  statkův  až  do  pátého  po- 
kolení. Na  osobní  schůzi,  kterou  konali  králové  Matyáš  i  Vladislav 
v  Jihlavě  (1486),  dokonány  byly  dvě  důležité  úmluvy.  První  tý- 
kala se  statků  za  poslední  války  mečem  dobytých  a  dosud  pů- 
vodním majitelům  nenavrácených.  Bylo  ustanoveno,  že  vzájemné 
vpády  do  (ech  a  Moravy  mají  přestati  a  umluvena  vzájemná 
pomoc  proti  loupežníkům,  kteří  obě  země  znepokojovali  a  plenili. 
Druha  listina  směřovala  k  zavedení  stejné  mince  v  obou  zemích. 

Města  královská  domohla  se  vedle  šlechty  znamenitých 
práv.  Na  sjezde  panském  v  Brně  (1486)  bylo  usneseno,  že  měšťané 


191 


královských  měst  smějí  kupovati  deskové  statky  a  do  desk  vklá- 
dati; za  to  bylo  dovoleno  pánům  v  městech  domy  kupovati, 
měli  však  z  nich  jak  obecné  tak  zemské  daně  platiti  a  nedovoleno 
jim  v  příčině  té  žádati  na  králi  nějakého  ulehčení  neb  jakýchkoli 
jiných  výsad;  též  ujednáno,  že  žádný  pán  ve  svém  domě  měst- 
ském nesmí  ani  piva  ani  vína  nalévati.  Žádný  měšťan  nesměl 
odkázati  deskové  panství  duchovním.  Jediný  stav  selský  zůstal 
v  posavadní  porobě  svých  vrchností.  Na  onom  sjezde  obou  pa- 
novníků v  Jihlavě    stala  se  úmluva,    že  poddaný  člověk  bez  vůle 

v 

svého  pána  nesmí  se  vystěhovati  ze  statku  v  Cechách  na  statek 
do  Moravy  a  naopak.  Sedlák  zůstal  přivázán  k  své  hroudě,  tak 
jak  bylo  již  sto  let  před  tím  (1380)  za  markrabí  Jošta  usta- 
noveno. 

R.  1482  zemřel  biskup  olomucký  Tas  z  Boskovic,  spravovav 
úřad  ten  po  25  let.  Král  Matyáš  vyžádal  si  od  papeže,  aby  směl 
administrátorem  jeho  jmenovati  Jana  Filipa,  biskupa  varadinského. 
Jan  Filip  pocházel  z  Prostějova  z  chudých  rodičů.  Ačkoli  původně 
přiznával  se  k  učení  husitskému,  přece  neobyčejnými  dary  ducha, 
postavou  ušlechtilou,  spanilými  rnravy  a  příjemným  obcováním 
získal  si  záhy  nad  jiné  přízeň  a  oblibu  krále  Matyáše  a  stal  se 
jeho  předním  důvěrníkem  a  rádcem.  Přestoupiv  ke  katolictví,  nic- 
méně k  jinověrcům  byl  snášenlivý.  R.  1492  odřeknu  v  se  všech 
důstojenství  a  statků,  vstoupil  jako  prostý  mnich  do  kláštera 
františkánského  v  Olomouci.  Kapitula  zvolila  si  biskupem  věhlas- 
ného Bohuslava  Hasištejnského  z  Lobkovic,  jehož  si  přála  také 
strana  podobojí  a  za  něhož  přimlouvali  se  král  Vladislav  i  císař 
Bedřich  u  stolice  papežské.  Ale  papežové  pokládajíce  bohaté 
biskupství  za  pramen  k  zaopatření  svých  milostníkú,  raději  nechali 
stolec  olomucký  neosazený  až  do  r.   1497. 

§  30.   Vlailislac  II.  Ludvík  IL 

Král  Matyáš  nemaje  zákonitých  potomků,  byl  by  rád  korunu 
uherskou  i  s  ostatními  dobytými  zeměmi  zajistil  levobočkovi  svému 
Janu  Korvinovi,  jemuž  mimo  jiné  udělil  četná  knížectví  slezská 
a  také  Opavsko,  jež  odňal  synům  Jiřího  Poděbradského.  Po  smrti 
Matyášově    (1490)    však  většina    stavů  v    uherských    zvolila  si  za 

v 

krále  Vladislava  Českého,  s  nímž  Jan  Korvinus  se  smířil,  když 
mu  král  ponechal  vévodství  opavské.  To  mělo  pro  Moravu  veliký 


19-2 


význam,  ježto  země  ta  jako  Slezsko  a  obojí  Lužice  na  základe 
úmluv  olomuckých  připadly  zpět  ke  koruně  české.  Stavové  uherští 
sice  tvrdili,  že  země  ty  mají  zůstati  při  koruně  uherské  až  do 
splacení  vymíněné  sumy  400.000  dukátův  a  dali  si  tento  poža- 
davek také  stvrditi  od  krále  Vladislava.  Nicméně  stavové  moravští 
hned  po  smrti  Matyášově  slavně  prohlásili  svou  příslušnost  ke 
koruně  české;  pouze  některé  hrady  moravské  zůstaly  na  čas 
osazeny  posádkami  uherskými. 

R.  1492  vzdal  se  veřejné  působnosti  pan  Ctibor  Tovačovský 
z  Cimburka,  složiv  úřad  nejvyššího  hejtmana  moravského.  Zemřel 
již  26.  června  1494  a  staroslavný  rod  jeho  brzo  potom  zanikl. 
Hejtmanem  moravským  po  Ctiborovi  stal  se  Jan  z  Lomnice,  pán 
na  Meziříčí.  Z  katolických  pánů  na  Moravě  vynikal  tehda  pan 
Vilém  z  Pernštejna  (f  1521)  nejen  jako  znamenitý  válečník  a 
hrdina,  nýbrž  i  jako  horlivý  podporovatel  hospodářství  i  městských 
živností. 

V  ostatních  letech  panování  krále  Vladislava  lze  pozorovati 
na  Moravě  jako  v  Cechách  a  ještě  větši  měrou  v  Uhřích  stálou 
snahu  šlechty  o  zvýšeni  své  moci  a  o  obmezení  moci  královské. 
Slabost  Vladislavova  byla  jim  v  tom  vítanou  oporou.  Potvrdil 
jim  všechna  privilegia,  schválil  usnesení  stavu  panského  a  rytíř- 
ského, aby  panský  soud  záležel  z  dvaceti  osob,  z  nichž  čtrnáct 
má  býti  ze  stavu  panského,  šest  z  rytířského,  a  ustanovil,  aby 
soud  zemský  se  konal  místo  osmkráte  jen  dvakráte  do  roka, 
a  to  v  Brně  a  v  Olomouci.    Když  r.   1497  král  z  Uher  Moravou 

v 

ubíral  se  do  Cech,  páni,  preláti,  rytířstvo  i  města  markrabství 
moravského  ukázali  mu  pamět  od  starodávna  sepsanou,  kterak 
Moravané  pány  své  zemské  přijímali;  i  žádali  a  také  obdrželi 
od  Vladislava  její  stvrzení  k  velkému  pohoršení  stavů  českých, 
kteří  v  tom  viděli  další  krok  k  odtržení  Moravy  od  koruny  české. 

v 

Časem  šlechta  osobila  si  veškeru  moc  zákonodárnou  v  zemi. 

Nový  hejtman  moravský  Jan  z  Lomnice  byl  katolík  a  k  ji- 
nověrcům nesnášenlivý.  Již  r.  1502  vypudil  mocí  kališníky  z  města 
svého  Meziříčí ;  za  to  obdržel  od  papeže  zvláštní  pochvalu  a  od 
té  doby  naležel  do  počtu  nejkrutějších  horlitelů  náboženských. 
Král  Vladislav  r.  1503  vydal  »mandát  proti  pikartúm«,  jímž  se 
nařizovalo,  aby  čeští  bratří  byli  donucováni  odvolati  veřejně  před 
lidem  své  bludy  a  když  by  k  tomu  svoliti  nechtěli,  aby  bez 
milosti  byli  upalováni,  I  sešel  se  sněm  všech  čtyř  stavů,  panského, 


193 


rytířského,    prelátů  i  městských    zástupců    do    Olomouce  (1508) 
kde  nařízení  proti  bratřím  ještě  byla  zostřena. 

Také  v  Uhřích  řídil  se  slabý  král  Vladislav  nejvíce  přáními 
stavu  panského  a  tím  si  odcizil  zemany,  což  obrátilo  se  tím  více 
v  jeho  škodu,    když  jeden  z  mocnějších  magnátů,   Jan  Zápolský, 
zjednav  si  přízeň  stavu  zemanského,  naléhal  na  to,  aby  mu  byla 
zasnoubena  dcera  Vladislavova   Anna,    čímž  si  chtěl   zajistiti  na- 
stupnictví  na  trůně   uherském.    Když  se  králi  narodil  (1506)  syn 
Ludvík,   Jan  Zápolský   ani   potom    neustál  v  brojení    proti  králi. 
Stavové  čeští  a  moravští,  zvláště  působením  hejtmana  moravského 
Jana  z  Lomnice,  ochotně  uznali  Ludvíka  za  dědice  koruny.  Proti 
vždy  rostoucí  moci  Zápolského   Vladislav   vyhledával   pevnějších 
svazků  s  císařem    Maximilianem,   s  nímž    uzavřel    (1515}   branný 
spolek  i  smlouvu  o  dvojí    sňatek   mezi  vnukem   Maximilianovým 
Ferdinandem  a  dcerou  Vladislavovou  Annou,  pak  mezi  Ludvíkem 
synem  Vladislavovým,  a  Marií,    vnučkou    Maximilianovou.    Tyto 
svatební    smlouvy    potvrdily    znovu    nároky   rodu   Habsburského 
na  trůn    český  a  uherský.    Král  Vladislav  naplněn  jsa   starostmi 
o  budoucnost    svého    potomstva,    ještě  na  smrtelném    loži  poslal 
list  stavům    moravským,    v  němž    poroučí    jim    v    ochranu    syna 
Ludvíka,  od  nich  již  za  krále  přijatého,   tolikéž  dceru  Annu,  při- 
pomínaje   zasnoubení    obou,    smluvené    s   císařem    Maximilianem. 
Hejtmanem  markrabství  moravského    ustanovil  Jana  z  Pernštejna 
a  na  Tovačově.    Poručnickou  vládu  v  zemích  českých  na  čas  ne- 
dospělosti    Ludvíkovy    svěřil    Karlovi,    knížeti    minsterberskému, 
Zdeňkovi  Lvovi  z  Rožmitálu,    nejvyššímu  purkrabí   pražskému,  a 
Břetislavovi    Švihovskému    z    Ryzmberka,    nejvyššímu    hofmistru 
krále   Ludvíka.    Vrchními    poručníky    mladého    krále    ustanoveni 
byli  císař  Maximilian  a  polský  král  Zikmund. 

Král  Vladislav  zemřel  již  13.  března  1516.  Syn  jeho  Ludvík 
(1 5 16— 1526)  byl  v  říši  české  i  uherské  bez  odporu  uznán,  a 
zejména  stavové  moravští  holdovali  mu  ochotně  a  odvedli  berni, 
jakou  byli  povinni.  Nicméně  rozklad  moci  královské  pokračoval 
v  míře  vždy  větší.  Magnáti  uherští  zadržovali  pro  sebe  všechny 
důchody,  které  z  Čech  a  z  Moravy  dvoru  královskému  byly 
posílány,  tak  že  král  trpěl  při  dvoře  budínském  nedostatek  nej- 
potřebnějších věcí;  za  časté  bylo  mu  po  několika  dukátech  vy- 
půjčovati, aby  mohl  zapraviti  obyčejný  oběd.  Ale  také  na  Moravě 
většina  důchodů  plynula  do  kapes  nejvyšších  úředníků  zemských. 

13 


194 

R.  1522  král  Ludvík  odhodlal  se  navštíviti  Moravu  a  Čechy, 
jednak  aby  urovnal  spory  mezi  stavy,  jednak  aby  na  sněmích 
obou  zemí  získal  vydatnou  pomoc  proti  Turkům,  kteří  vždy 
nebezpečnéji  ohrožovali  hranice  uherské ;  bojovný  sultán  Soliman  II. 
r.  1 521  dobyl  srbského  Bělehradu,  jehož  dosud  hájila  posádka 
uherská.  Tehda  učení  Lutherovo  počalo  se  šířiti  v  našich  zemích, 
na  Moravě  nejvíce  v  poněmčených  městech,  která  kdysi  opravám 
Husovým  nejpříkřeji  se  stavěla  na  odpor.  Král  Ludvík  potvrdil 
na  snémě  v  Olomouci  (1523)  na  výslovnou  žádost  stavů  morav- 
ských všechna  jejich  privilegia  a  porovnal  také  spor  mezi  stavy 
o  nejvyšších  úřednících  zemských  tak,  že  hejtmana,  komorníka 
a  sudího  měl  král  dosazovati  z  obyvatelů  markrabství  moravského 
stavu  panského,  jiné  úředníky  pak  ze  stavu  rytířského.  Potom 
stavové  povolili  mimořádnou  berni  na  zapravení  dluhů  králových, 
na  vydržování  dvora  jeho  a  na  výpravu  proti  Turkům. 

Pád  Bělehradu  sice  způsobil,  že  stavové  uherští  v  postrachu 
před  Turky  povolili  mimořádnou  berni  i  vojsko,  ale  nadšení  pro 
dobrou  věc  brzo  pominulo,  daň  ustanovená  se  nescházela,  a  co 
bylo  odvedeno,  zmizelo  v  kapsách  magnátů.  Mladý  král  neměl 
řádných  zkušeností  a  vedle  toho  byl  tělesně  neduživý,  povahou 
pak  právě  tak  nerozhodný  a  dobromyslný  jako  otec  jeho.  Všechnu 
moc  v  zemi  strhl  na  sebe  Jan  Zápolský.  Proti  němu  Ludvík 
žádal  za  pomoc  z  Cech  a  Moravy,  ale  tam  strany,  rozeštvané 
spory  stavovskými  i  náboženskými,  ani  se  nedostavily  na  sněm 
za  tím  účelem  vypsaný.  Zatím  již  sultán  Soliman  II.  z  jara  r.  1526 
vytrhl  s  velkým  vojskem  z  Cařihradu,  dorazil  2.  července  do 
Bělehradu,  dobyl  Petrovaradína  a  chystal  se  překročiti  Drávu. 
Ani  tyto  zprávy  nedovedly  pohnouti  šlechtu  uherskou,  aby 
takřka  před  očima  nepřítelovýma  upustila  od  rozbrojův  a  piklů. 
Když  veřejná  hotovost  uherská,  kterou  král  nařídil,  velmi  pomalu 
se  scházela,  voláno  o  pomoc  do  Cech  a  Moravy.  Ale  zemský 
správce  v  Cechách,  Lev  z  Rožmitalu,  hledě  si  jen  svých  osobních 
prospěchů,  odkládal  svolaní  sněmu  co  nejdéle  a  když  konečně 
veřejná  hotovost  byla  povolena,  zase  s  výpravou  bylo  otáleno; 
páni  moravští  větším  dílem  podobně  liknavé  a  vlažně  si  počínali. 
Když  král  Ludvik  s  hrstkou  vojska  4000  jízdných  a  3000  pěších 
vytrhl  z  Budína  proti  sultánovi,  bylo  mezi  nimi  Čechův  a  Mo- 
ravanů všeho  všude  na  600  mužů ;  ostatní  byli  sice  na  cestě, 
ale  táhli  tak,  aby  nedotáhli.     Král  Ludvik  neuposlechl  některých 


195 


rádců,  mezi  nimiž  byli  také  páni  čeští  a  moravští,  aby  se  vyčkalo, 
až  všechna  pomoc  se  sejde.  Shromáždiv  na  poli  Tulenském  vojsko 
čítající  asi  20.000  mužů,  svedl  se  Solimanem  osudnou  bitvu 
u  Moháče  (29.  srpna  1526),  ve  které  přesilou  tureckou  byl  po 
ražen;  z  bojiště  samého  sice  unikl,  ale  chtěje  překročiti  rozvod- 
něný  potok,  byl  pohřben  i  s  koněm  v  bahně,  ze  kterého  jsa  na 
smrt  umdlen  a  brněním  obtížen  nevybředl  a  bídně  zahynul. 

Smrtí  Ludvíkovou,  který  nezanechal  potomkův,  opětuprázdněn 
byl  trůn  český  i  uherský.  Bylo  nyní  přední  starostí  členů  rodu 
Habsburského,  jmenovitě  arciknížete  Ferdinanda,  aby  uvedli  ve 
skutek  právo  své  na  oba  tyto  trůny,  jež  jim  bylo  dřívějšími 
smlouvami  zaručeno. 


13* 


Kniha  třetí. 


Od  nastolení  Ferdinanda  I.  až  po  mír  vestfálský 

(1526—1648). 

§  .77.  Ferdinand  I.  zvolen  králem  českým  a  přijat  za  markrabí 

moravského. 

Ferdinand  Habsburský  byl  mladším  vnukem  císaře  Maxi- 
miliana  L,  synem  Filipa  Sličného  a  Johany  Kastilské.  Otce  svého, 
který  zemřel  již  r.  1506,  téméř  nepoznal;  vychováni  jeho  vzal 
si  na  starost  děd  z  matčiny  strany,  Ferdinand,  král  aragonský, 
u  jehož  dvora  prožil  prvních  sedmnácte  let.  Pobyt  ve  Španélsku 
stal  se  mladému  princi  dobrou  školou:  tam  vštípeno  mu  bylo 
přísné  a  pevné  přesvědčení  náboženské.  R.  15 16  zemřel  Ferdinand 
Aragonský  a  brzo  potom  (1519)  také  císař  Maximilian  I.  Dědicem 
obou  stal  se  starší  vnuk  jejich  Karel,  jenž  zvolen  byv  také  v  Ně- 
mecku za  císaře  (1520),  vládl  ohromné  říši,  z  níž  postoupil  země 
starorakouské  svému  mladšímu  bratru  Ferdinandovi.  Tento  pojal 
(1520)  v  Inšpruku  na  základě  předešlých  smluv  za  manželku 
Annu  Jagjelovnu,  sestiu  krále  českého  a  uherského  Ludvika. 
Anna  měla  dle  zákona  z  r.  1348  nepopiratelné  právo  na  trůn 
český.  Arcivévoda  Ferdinand  ucházeje  se  o  trůn  český,  odvolával 
se  na  toto  právo  své  manželky  a  původně  žádal  od  stavů  českých, 
aby  nebyl  za  krále  volen,  nýbrž  prostě  přijat.  Stavové  čeští  pro- 
hlásili, že  neuznávají  dědičných  práv  Anniných,  poněvadž  vstou- 
pila ve  sňatek  s  Ferdinandem  bez  jejich  svolení.  Ferdinand  hájil 


197 


práv  své  manželky  poukazuje  na  to,  že  stavům  českým  dána  byla 
zpráva  o  sňatku  a  že  tedy  nestal  se  bez  jejich  vědomí;  nechtěje 
však  vzbuditi  zbytečně  odpor  stavů  českých,  ježto  zatím  vystoupili 
také  jiní  uchazeči  o  trůn,  upustil  od  tohoto  stanoviska  a  zahájiv 
obratné  vyjednávání  s  náčelníky  stavů  českých,  podrobil  se  volbě, 
která  vykonána  byla  (23.  října  1526)  24Člennou  komisí  sněmovní. 
Ferdinand  zvolen  byl  jednohlasně  a  potomního  dne  prohlášen 
za  krále  českého. 

Stavové  moravští  byli  ochotni  uznati  právo  Annino,  nicméně 
z  dobré  vůle  čekali  na  pozvání  stavů  českých  k  společnému 
jednání  o  té  věci.  Když  však  přišla  zpráva  o  volbě  Ferdinandově 
v  Čechách,  stavové  moravští  vidouce  v  tom  porušení  práv  svých, 
odhodlali  se  jednati  úplně  samostatně.  Zemský  hejtman  Jan  z  Pern- 
štejna svolal  stavy  na  obecný  sněm  do  Olomouce,  kdež  bylo  pro- 
hlášeno, že  stavové  moravští  uznávají  královnu  Annu  za  pravou 
a  rozenou  dědičku  markrabství  a  že  přijímají  i  Ferdinanda  za 
svého  panovníka,  potvrdí-li  jim  všechna  jejich  práva  a  svobody. 
Poselstvo,  v  jehož  čele  byl  Stanislav  Thurzo,  biskup  olomucký, 
a  zemský  hejtman  Jan  z  Pernštejna  a  na  Helfenštejně,  bylo  vy- 
praveno do  Vídně,  kdež  mělo  předložiti  králi  Ferdinandovi  četné 
požadavky  stavů  moravských  ke  stvrzení.  Podobným  způsobem 
Ferdinand  přijat  byl  za  panovníka  též  ve  Slezsku  a  v  Lužicích, 
a  také  v  těchto  zemích  stavové  projevili  své  rozhořčení  nad  tím, 
že  nebyli  k  volbě  v  Čechách  připuštěni. 

Po  některých  rozepřích  mezi  stavy  českými  a  moravskými, 
jež  urovnati  úplně  se  nepodařilo,  král  Ferdinand  nastoupil  s  man- 
želkou svou  Annou  a  v  průvodu  mnohých  knížat,  cizích  vyslancův 
a  četného  panstva  dne  21.  ledna  1527  korunovační  cestu  do  Prahy. 
Ve  Znojmě  král  den  odpočíval,  potom  ubíral  se  dále  do  Mor. 
Budějovic,  odtud  na  zámek  Brtnický  a  dne  29.  ledna  celý  průvod 
dorazil  do  Jihlavy.  Byv  přivítán  od  městské  rady  nadmíru  okázale, 
Ferdinand  slavil  vjezd  do  města,  kdež  také  byl  již  pozdraven  od 
některých  pánů  českých.  Dne  30.  ledna  hnul  se  průvod  královský 
z  města  k  českým  hranicím.  Část  poselstva  českého  očekávala 
jej  u  malého  kamenného  mostu,  jenž  vedl  přes  pohraniční  řeku 
Jihlavku,  a  doprovodila  jej  i  královnu  Annu  na  českou  stranu, 
kdež  na  louce  již  celá  česká  deputace  čekala  a  jej  uvítala.  Mar- 
krabí Kazimír  Braniborský  odepjal  králi  meč  a  sňal  mu  klobouk 
s  hlavy,  načež  nejvyšší  komoří  český  Jaroslav  ze  Šelnberka  před- 


198 


čítal  po  latinsku  králi  přísahu,  kterouž  tento,  položiv  ruku  na 
srdce,  opakoval,  zatím  co  královna  vedle  něho  seděla  na  koni. 
Potom  král  Ferdinand  s  deputací  českou  odejel  do  Něm.  Brodu 
a  odtud  na  Čáslav  a  Kutnou  Horu  do  Prahy.  Louka,  na  které 
ona  přísaha  byla  vykonána,  slově  od  té  doby  Královskou  a  městská 
rada  jihlavská  dala  na  onom  místě  po  smrti  císaře  Ferdinanda 
(1565)  zříditi  pomník,  nazvaný  Královským  kamenem,  s  památným 
nápisem. 

Slavné  korunování  krále  Ferdinanda  v  Praze,  jež  původně 
ustanoveno  bylo  na  den  17.  února,  pro  nesnáze,  jež  činili  stavové 
moravští  a  slezští,  vykonáno  bylo  teprv  o  týden  později,  když 
totiž  po  dlouhém  vyjednávání  stavové  obou  zemí  konečně  se 
odhodlali  vypraviti  do  Prahy  poselstva.  Slavnostní  obřad  dosazení 
koruny  na  hlavu  Ferdinanda  i  jeho  manželky  Anny  vykonal 
Stanislav,  biskup  olomucký.  Před  tím  Ferdinand  dosáhl  od  stavů 
českých  důležitých  ústupků  ve  dvou  věcech:  jednak,  že  smí  dáti 
svého  dědice  trůnu  ještě  za  svého  živobytí  korunovati,  za  druhé, 
že  smí  propouštěti  zemské  úředníky,  když  by  se  ukázali  ne- 
schopnými, po  vyslechnutí  rady  ostatních  úředníků.  Také  se 
zastával  některých  požadavků  stavů  moravských,  zejména  aby 
nemusily  všechny  listiny,  týkající  se  zemí  koruny  české,  býti  vy- 
dávány z  české  kanceláře,  pak  aby  nebyl  nucen  veškeré  úřady 
v  Čechách  i  zemích  vedlejších  osazovati  rodilými  Čechy.  Nicméně 
v  těchto  věcech  nedocílil  příznivého  vyřízení. 

Z  Prahy  nově  korunovaný  král  odebral  se  na  Moravu.  Na 
sněme  v  Brně  složil  předepsanou  přísahu  (7.  dubna  1527)  a  přijal 
holdování  čili  slib  poddanosti  od  stavů  moravských.  Téhož  dne 
potvrdil  jim  všechna  privilegia  i  svobody.  Královna  Anna  za 
přítomnosti  stavů  moravských  vydala  listinu,  kterouž  veškera 
svá  práva  na  markrabství  moravské  přenesla  na  manžela  svého 
Ferdinanda.  Hned  potom  však  stavové  vytasili  se  s  týmiž  poža- 
davky, které  již  dříve  skrze  poselstvo  ve  Vídni  předložili  Ferdi- 
nandovi, žádajíce  jich  stvrzení.  Ferdinand  nedal  se  pohnouti 
k  dalším  ústupkům,  směřujícím  k  obmezení  moci  královské. 
V  prohlášení,  které  vydal  24.  dubna  v  Olomouci,  na  první  po- 
žadavek svobody  náboženské  ani  neodpověděl.  Podobně  vyhnul 
se  odpovědi  na  stížnosti,  jež  vedli  Moravané  proti  Cechům;  toliko 
v  příčině  vydávání  majestátních  listů  prohlásil,  že  si  ponechává 
rozhodnutí,  7.  které  kanceláře  mini  takové    listy  do  zemí  českých 


199 


vydávati,  a  tím  vyhověl  v  podstatě  přání  stavů  moravských. 
Hned  potom  odebral  se  do  Slezska,  aby  tam  přijal  holdování 
stavův. 


#  Hii.    Ufiast  Moravy  re  rálhicli  tureckých  do  r.  1547. 

Jakmile  sultán  turecký  z  Uher  se  vzdálil,  Jan  Zápolský 
zmocnil  se  největší  části  království  uherského  i  s  hlavním  městem 
Budínem.  Potom  svolav  sněm  do  Stoličného  Bělehradu,  byl  tam 
od  velké  části  šlechty  uherské,  zvláště  od  zemanův  i  od  většiny 
biskupů  za  krále  uherského  zvolen  a  (u.  listopadu  1526)  koru- 
nován. Naproti  tomu  na  sněme  v  Prešpurce  od  veliké  části 
magnátův  i  některých  biskupů  za  krále  zvolen  byl  Ferdinand, 
který  však  nabyl  kromě  Prešpurka  jen  úzkého  pruhu  země  při 
hranicích  rakouských  a  štýrských ;  také  stavové  charvatští  z  pře- 
vážné většiny  na  sněme  v  Záhřebe  rozhodli  se  pro  Ferdinanda. 
Svat  Jana  Zapolského,  polský  král  Zikmund,  pokusil  se  docíliti 
shody  mezi  oběma  protivníky,  svolav  plnomocníky  jejich  na  sjezd 
do  Olomouce,  ale  marné ;  nebylo  pochybnosti,  že  jen  moc  branná 
rozhodne  mezi  oběma  protivníky. 

Král  Ferdinand  hned  po  svém  korunování  v  Praze  žádal 
všech  zemí  koruny  české  za  vydatnou  pomoc  proti  Turkům. 
Moravanům  přednesena  byla  podobná  žádost  na  snémě  v  Brně, 
kdež  stavové  novému  králi  a  markrabímu  holdovali.  I  uvolili  se 
vypraviti  do  pole  100  koní  a  2000  pěších.  Vedle  toho  zemský 
hejtman  pan  Jan  z  Pernštejna  najal  na  Moravě  1000  pěších  proti 
Janu  Zápolskému.  Získav  dostatečnou  vojenskou  moc  ze  zemí 
rakouských  i  českých  a  také  vydatnou  peněžitou  pomoc  od  bratra 
svého,  císaře  Karla  V.,  král  Ferdinand  provázen  osvědčenými 
vojevůdci,  vtrhl  po  obou  březích  Dunaje  do  Uher,  dobyl  všech 
důležitějších  mést  při  Dunaji  a  obsadil  bez  překážky  Budín.  Velká 
část  přívrženců  Zapolského  přešla  k  Ferdinandovi  a  na  sněme 
budínském  (1527)  přijala  tohoto  za  krále ;  Zápolský  byl  prohlášen 
za  nepřítele  vlasti  a  po  tuhých  bojích  donucen  (1528)  opustiti 
Uhry  a  hledati  útočiště  u  svého  svata  krále  Zikmunda  Polského. 
Odtud  pak  dovolával  se  pomoci  u  sultána  Solimana  II.,  který 
rád  viděl  domácí  válku  v  Uhřich,  neboť  chtěl  uvésti  tuto  zemi 
pod  své  panství. 


200 


Král  Ferdinand  byl  přesvědčen,  že  jen  sloučením  sousedních 
zemí  v  jednu  říši  možno  čeliti  tomuto  velkému  .  nebezpečenství. 
V  té  příčině  mohl  na  pomoc  Moravanů  vždy  bezpečně  spoléhati. 
Ale  jinak  byla  doba  pro  něho  velmi  nepříznivá.  Císař  Karel  za- 
baven byl  válkou  s  Francouzi  i  jinými  nepřáteli ;  v  Německu  byly 
stálé  rozepře  mezi  stavy  katolickými  a  protestantskými,  kteří 
nechtěli  Ferdinanda  podporovati  a  teprve  po  dlouhém  vyjedná- 
vání povolili  mu  pomoc  vojenskou,  ale  pod  výminkou,  že  užije 
jí  jen  proti  Turkům  a  nikoli  proti  Zápolskému.  Z  Uher  nemohl 
na  vydatnou  pomoc  spoléhati.  Když  tedy  vůdci  vojsk  královských 
Janu  Kociánovi  došly  prostředky,  vojsko  nedostávajíc  žoldu  se 
bouřilo.  Jan  Zápolský  sebrav  vojsko,  vtrhl  z  Polska  do  horních 
Uher,  zvítězil  nad  vojskem  Kociánovým,  dobyl  celého  Zátiší  a 
odtud  očekával  příchod  sultána  Solimana,  který  v  srpnu  r.  1529 
překročil  s  vojskem  250.000  mužů  řeku  Drávu  u  Oseká.  V  Budíne 
byl  Jan  Zápolský  prohlášen  od  sultána  za  krále  uherského,  ovšem 
pod  vrchním  panstvím  tureckým.  Soliman  potom  dal  se  na  další 
pochod  k  Vídni  a  město  obklíčil  (21,  září). 

V  zemích  Ferdinandových  již  od  dlouhé  doby  konány  byly 
přípravy  k  obrané.  Od  stavů  moravských  dosáhl  pro  začátek 
3000  mužů  pěších  a  200  jezdců.  Avšak  u  stavů  českých  nepotkal 
se  již  s  takovou  ochotou  ;  teprve  když  důrazně  poukázal  na  pilnou 
toho  potřebu  a  na  příklad  stavů  moravských,  svolili  k  hotovosti, 
aby  markrabství  Moravské  opuštěno  nebylo  a  Vídeň  aby  byla 
uchována.  Mnohem  pečlivěji  a  důrazněji  válečné  přípravy  pro- 
vedeny byly  na  Moravě.  Stavové  především  města  a  hrady  po- 
mezní opevnili  a  silnými  posádkami  opatřili.  Veškerého  vojska 
sebráno  bylo  20.000  m.  pěších  a  16.000  jízdných.  Část  jeho, 
vedením  pana  Jana  z  Pernštejna,  poslána  na  pomoc  ohrožené  Vídni, 
ostatek  určen  byl  k  obrané  zemské  a  proto  rozestaven  na  jižním 
pomezí  s  hlavním  táborem  u  Znojma,  kamž  také  mělo  pomocné 
vojsko  české  doraziti.  Také  biskup  olomucký  Stanislav  Thurzo 
vypravil  pomocné  vojsko,  jemuž  velel  kancléř  biskupský  Jan 
Doubravský,  vynikající  nejen  důmyslem  státnickým,  nýbrž  i  vá- 
lečnou statečností.  Jemu  také  svěřeno  bylo  vrchní  velení  nad 
veškerým  vojskem   obranným. 

Za  obležení  Vídně  král  Ferdinand  marně  čekal  na  větší 
pomoc  z  Německa  a  od  bratra  svého  císaře  Karla.  Posádka  ví- 
deňská, která  skládala  se  z  části  též  z  Čechův  a  Moravanů,  hrdinsky 


201 


odrazila  patero  velkých  a  mnoho  menších  útokův  od  hradeb 
městských.  Některé  oddíly  turecké  pokročily  směrem  k  moravským 
hranicím,  byly  však  přepadeny  a  pobyty.  Když  po  třínedělním 
obléhání  vojsku  tureckému  nedostalo  se  potravy  a  také  zimní 
počasí  náhle  udeřilo,  Soliman  upustil  od  obležení  (14.  října)  a  dal 
se  Uhrami  na  zpátečné  tažení.  Moravská  i  česká  hotovost  vrátily 
se  domů,  kdežto  ostatní  vojsko  Ferdinandovo  podniklo  novou 
výbojnou  válku  proti  Janovi  Zápolskému  v  Uhrách,  který  znovu 
dovolával  se  pomoci  turecké,  a  sultán  Soliman  slíbil  podniknouti 
proti  Vídni  novou  výpravu  na  rok  1532.  Stavům  moravským 
nastala  potřeba  opatřiti  poznovu  obranu  země.  Desky  zemské, 
registra,  svobody  a  jiné  potřeby  zemské  dovezeny  byly  na  hrad 
Karlštejn  v  Cechách,  ježto  v  zemi  samé  uložení  jejich  nebylo 
pokládáno  za  bezpečné.  Také  čeští  stavové  povolili  tehda  Ferdi- 
nandovi pomoc  vojenskou  na  obranu  Moravy. 

Stavové  moravští  dosud  nemohli  zapomenouti,  že  nebyli  od 
Cechů  k  volbě  královské  pozváni.  Nespokojenost  jejich  byla  znovu 
roznícena,  když  král  Ferdinand  na  sjezde  stavů  českých  i  mo- 
ravských ve  Znojmě,  konaném  r,  1529,  prohlásil,  že  dobrovolnou 
volbou  stavů  českých  stal  se  panovníkem  i  v  ostatních  zemích, 
do  koruny  české  vtělených.  Proti  tomu  stavové  moravští  ohlásili 
stížnost  na  generálním  sněme  zemí  koruny  České,  svolaném  r.  1530 
do  Budějovic.  Ferdinand  příliš  byl  zaměstnán  hrozícím  nebez- 
pečenstvím tureckým  a  proto  rozhodnutí  té  věci  odložil  na  dobu 
neurčitou.  Za  to  svolil  k  žádosti  stavů  moravských,  aby  titul 
markrabí  moravského  uváděn  byl  ihned  za  arcivévodou  rakouským 
dle  starého  zvyku  a  aby  nebyl  kladen  za  jiné  provincie. 

S  velikým  vojskem,  sebraným  pomocí  papeže,  říše  německé 
i  vlastních  zemí,  král  Ferdinand  očekával  u  Vídně  příchod  Soli- 
manův;  dobrá  třetina  tohoto  vojska  skládala  se  z  Čechův  a  Mo- 
ravanů, kterým  velel  Jan  z  Pernštejna,  zemský  hejtman  moravský, 
a  Jan  z  Kunštátu.  Sultán  Soliman  vtrhl  s  ohromným  vojskem 
200.000  m.  u  Oseká  přes  Drávu  do  Uher  (1532)  a  zaměřil  k  hra- 
nicím rakouským,  aby  opět  oblehl  Vídeň,  byl  však  zadržen  ne- 
nadále u  pomezního  města  Kysku,  jehož  velitel  Mikuláš  Jurišič 
s  nepatrnou  posádkou  700  mužů  odepřel  se  mu  vzdáti  a  všechny 
útoky  podniknuté  na  hrad  odrazil.  Konečně  sultán  spokojil  se 
vztýčením  turecké  vlajky  na  zámku  kyseckém  a  vyhnuv  se  hlavnímu 
vojsku    císařskému,    odtáhl   s   velikými    záhubami    přes    Štýrsko, 


202 


Kraňsko  a  Charvatsko  domů.  Ferdinand  by  byl  velmi  rád  shro- 
mážděné armády  použil  proti  Janovi  Zápolskému,  ale  říšské  vojsko 
německé  odešlo,  ježto  povoleno  bylo  jen  proti  Turkům;  císař 
Karel  chystal  se  na  výpravu  do  Itálie  a  ponechal  bratru  svému 
jen  8000  vlašských  žoldnéřů;  Čechové  pokročili  až  k  Prešpurku. 
později  však  odepřeli  všeliké  spolupůsobení;  Moravané,  v  počtu 
3000  m.,  byli  ochotni  k  další  výpravě,  ale  král  Ferdinand  přece 
se  obával,  že  by  za  příkladem  Čechů  později  také  mohli  odepříti, 
a  učinil  se  Zápolským  příměří ;  se  sultánem  Solimanem  zahájil 
vyjednávání  o  mír  v  Cařihradé,  kterého  dosáhl  r.  1533  pod  vý- 
minkami dosti  příznivými. 

Nove  vzplanutí  války  turecké  hrozilo  r.  1537,  a  král  Ferdinand 

v 

žádal  jak  v  Cechách,  tak  i  na  Moravě  větší  než  jindy  pomoc, 
i  podařilo  se  mu  sebrati  ze  zemí  českých  i  rakouských  zname- 
nitou moc  vojenskou.  Moravské  jízdě  velel  pan  Jan  z  Kunštátu, 
pěchotě  pan  Jan  Meziříčský.  Vrchním  velitelem  veškerého  vojska, 
ač  s  obmezenou  mocí,  král  jmenoval  Jana  Kociána;  avšak  neda- 
leko Djakova  (jižně  Oseká)    vojsko    křesťanské    bylo  (1537)  pře- 

y  

silou  tureckou  poraženo,  ("echové  a  Moravané  spolu  s  Tyrolany 
a  Korutanci    hrdinsky   vytrvali  v  zoufalém  boji ;   většina  jich  za- 

y 

hynula,  z  Cech  a  z  Moravy  na  5000  m. 

Ačkoliv  král  Ferdinand  docílil  narovnání  s  Janem  Zápolským 
smlouvou  ve  Varadíně  (1538),  nebezpečí  turecké  tím  nepominulo. 
Proto  Ferdinand,  jako  všude  jinde,  i  na  Moravě  žádal  za  zvýšení 
pomoci  vojenské,  která  také  hojnou  měrou  byla  povolena.  Fer- 
dinand uznal  velikou  obětavost  stavů  moravských,  zvláště  stavu 
rytířského,  jemuž  za  odměnu  vyhradil  pro  budoucnost  osazování 
tří  úřadů  zemských,  nejvyššího  dvorského  sudí,  podkomoří  a  písaře 
zemského.  Brzo  potom  (1540)  zemřel  Jan  Zápolský  a  dle  smlouvy 
varadinské  panství  jeho  mělo  připadnouti  Ferdinandovi.  Avšak 
poručnici  nedospělého  Jana  Zikmunda  Zípolského,  syna  Janova, 
biskup  Jiří  Utéšinovič  a  ovdovělá  královna  Izabela,  odepřeli 
Ferdinandovi  smlouvu  splniti,  a  dali  se  pod  ochranu  sultána 
Solimana;  tak  hrozila  našim  zemím  nová  válka,  ku  které  sultán 
konal  také  rozsáhlé  přípravy.  Stavové  moravští  povolili  krom 
dané  z  hlavy  a  jiných  berní  vojenskou  hotovost  v  té  míře,  aby 
každý  desátý  muž  povinen  byl  vypraviti  se  do  pole.  K  obraně 
zemské  učinili  nejrozsáhlejší  opatření.  Obranné  vojsko,  jehož  vrchní 
velení  převzal  tehdejší  hejtman  zemský,  pan  Václav  z  Ludanic, 
mělo  se  postaviti  mezi  Hradištěm  a  Kunovicemi. 


203 


Výprava  proti  Budínu,  na  kterou  Ferdinand  tolik  naléhal, 
se  nezdaHla.  Útok  podniknutý  na  hradby  s  velkými  ztrátami 
byl  odražen,  a  také  pokus  vniknouti  do  města  zradou  se  zhatil 
neobratným  počínáním  velitele  císařského.  Vojsko  byvši  překva- 
peno od  Turkův,  kteří  přitáhli  ve  velké  přesile  k  vybavení  Budína, 
z  velké  části  zahynulo.  Hned  potom  sultán  Soliman  přirazil 
s  hlavním  vojskem  k  Budínu,  obsadil  město,  uvedl  střední  Uhry 
pod  názvem  pašaliku  Budínského  pod  Sťé  panství  a  Jana  Zikmunda 
Zápolského  ustanovil  poplatným  knížetem  v  Sedmihradsku  a 
východních  Uhřích.  Zřízením  pašaliku  budínského  království 
uherské  rozraženo  bylo  na  tři  části  a  moc  turecká  pošinuta  daleko 
na  západ.  Moravští  stavové  nabývali  vždy  pevnějšího  přesvědčení, 
že  toliko  sjednocenými  silami  okolních  zemí  lze  čeliti  tomuto 
velkému  nebezpečenství  a  král  Ferdinand  v  tom  s  nimi  úplně 
souhlasil.  I  došlo  ku  generálnímu  sněmu  zemí  koruny  české 
v  Praze  (5.  prosince  1541),  kam  stavové  moravští  vypravili  po- 
selstvo pěti  pánů,  čtyř  rytířů  a  dvou  zástupců  měst  Brna  a  Olo- 
mouce. Zástupci  zemí  rakouských  a  uherských,  ač  pozváni,  se 
nedostavili.  I  uložena  byla  válečná  daň  z  veškerého  jmění,  a  to 
stý  díl  u  osob  stavovských,  duchovních,  měšťanův  a  svobodníků, 
šedesátý  díl  u  lidí  selských  a  poddaných.  Každá  země  měla  pro 
svůj  lid  zvoliti  svého  hejtmana;  nejvyšším  hejtmanem  polním 
zvolen  byl  pan  Zdislav  Berka  z  Dube  a  z  Lipého,  nejvyšší  hofmistr 
království  českého.  Lid  válečný  všechen  měl  se  sejíti  mezi  Skalicí 
a  Holičem;  část  lehké  jízdy  na  prosbu  Moravanův  ustanovena 
k  hájení  hranic  moravsko-uherských.  Hejtmanem  veřejné  hotovosti 
moravské  zvolen  pan  Jindřich  Meziříčský  z  Lomnice  na  Jemnici. 
Ferdinand  dosáhl  tentokráte  také  z  Německa  větši  pomoci  než 
kdy  jindy.  Velitelem  celé  výpravy  ustanoven  byl  Joachim,  kurfirst 
braniborský,  který  však  neměl  válečné  zkušenosti  ani  schopnosti 
veleti  větší  armádě.  Vojsko,  jehož  se  počítalo  na  60.000  mužů, 
oblehlo  Pešť  (1542),  ale  na  zprávu,  že  k  vybavení  blíží  se  vojsko 
turecké,  kurfirst  Joachim  upustil  od  obležení  a  odtáhl  k  Vídni, 
kdež  vojsko  rozpustil.  Tím  byly  Uhry  vydány  úplně  útokům 
tureckým.  Soliman  chystal  novou  velikou  výpravu.  Moravané 
naléhali  na  Ferdinanda,  aby  svolal  opět  generální  sněm  zemí 
koruny  české  k  poradám  o  společnou  obranu,  který  konán  byl 
(1543)  v  Praze  za  přítomnosti  královy.  Dostavili  se  pouze  poslové 
stavů  moravských  a  lužických;    ze  Slezska    zástupci   nepřišli  pro 


204 


tamější  spory.  Usneseno,  aby  na  veřejnou  hotovost  vybíralo  se 
po  i  o  kopách  z  tisíce  od  stavů,  po  pěti  penězích  z  kopy  od 
poddaných.  Z  této  berně  mělo  v  Čechách  postaveno  býti. 3000 
jízdních  a  2000  pěších  na  obranu  Moravy.  Poslové  moravští, 
v  jichž  čele  byl  tehdejší  biskup  olomucký  Jan  Doubravský  a 
zemský  hejtman  Václav  z  Ludanic,  zavázali  se,  že  také  od  Slezanů 
vymohou  přiměřený  příspěvek.  Moravští  stavové  ustanovili,  že 
veřejná  hotovost,  určená  pro  krále  Ferdinanda  za  hranice,  má 
se  shromážditi  u  Mušova  nad  Dyjí,  kdežto  vojska  ustanovená 
k  hájení  hranic   moravských   měla  se  sejíti   u   Trnavy  v  Uhřích. 

Sultán  Soliman  zatím  podnikl  již  velkou  výpravu  do  Uher 
s  200.000  m.,  a  dobyv  mimo  jiná  místa  i  Ostřihoma  (1543),  po- 
šinul  tím  znovu  hranice  svého  panství  na  západ  a  vzbudil  nový 
postrach  ve  světě  křesťanském.  Král  Ferdinand  ze  Znojma,  kde 
shromáždilo  se  všeho  lidu  válečného .  na  50.000  m.,  dal  se  na 
pochod  do  Prešpurka  (v  polovici  září)  a  dověděv  se,  že  sultán 
zatím  nastoupil  zpátečný  pochod  do  Cařihradu,  chtěl  se  pokusiti 
o  znovudobytí  Ostřihoma.  Ale  Cechové  i  ostatní  poddaní  Ferdi- 
nandovi pro  špatnou  pohodu  nejevili  mnoho  ochoty  k  další  vý- 
pravě a  tak  musil  král  od  pojatého  záměru  upustiti. 

Na  generálním  sněme  všech  zemí  českých,  který  se  sešel 
v  Praze  (1544),  král  žádal  za  povolení  stálé  a  trvalé  berně,  která 
by  úplně  a  včas  byla  odváděna  a  za  kterou  by  on  sám  si  spo- 
lehlivé vojsko  najímal.  I  povolena  byla  na  stálé  hájení  hranic 
v  Uhřích  berně  z  každého  tisíce  kop  svobodného  jmění  po  sedmi 
kopách  a  od  poddaných  z  každé  kopy  po  čtyřech  penězích. 
Vojsko  mělo  se  sejíti  u  Strážnice  na  Moravě  při  hranicích  uher- 
ských pod  dvěma  polními  hejtmany,  Karlem  z  Žerotína  a  Otíkem 
z  Bubna.  Karel  z  Žerotína,  pán  moravský  z  větve  nám슝ské, 
právě  tehda  se  navrátil  z  výpravy  alžírské,  kdež  vyznamenal  se 
statečností  pod  prapory  císaře  Karla  V.  Moravané  jeho  vedením 
svedli  nedaleko  Ostřihoma  s  Turky,  kteří  z  města  výpad  učinili, 
vítěznou  bitvu.  Ale  ostatně  všeliké  oběti  zemí  našich  ukázaly  se 
marnými ;  král  Ferdinand  nedosáhnuv  ani  od  svého  bratra,  císaře 
Karla,  ani  od  říšských  stavů  německých  znamenitější  pomoci, 
smluvil  (1547)  v  Cařihradě  příměří  na  5  let,  jímž  obě  strany 
podržely  své  území  v  Uhřích  a  Charvatsku,  král  Ferdinand 
však  musil  se  zavázati  k  ročnímu  poplatku  30.000  dukátů. 


206 


§  S3.   Vnitřní  stár  země.   Účast  Moravanů  re  rúlce  šwalkahlské. 

Za  Jagjelovců  Vladislava  II.  a  Ludvíka  II.  moc  šlechty 
nabyla  vrcholu.  Zemský  hejtman  a  stavové  měli  v  rukou  veškeru 
správu  zemskou,  zákonodárství,  soudnictví  i  vojenství.  Duchovní 
stav  na  Moravě  utrpěl  mnoho  na  své  vážnosti  nezřízeným  a  roz- 
košnickým  životem,  ve  straně  podobojí  krom  toho  nedostatečnou 
organisací.  Také  města  královská,  na  Moravě  obývaná  většinou 
Němci,  byla  počtem  omezena  a  ač  hospodářsky  dosti  mocna, 
politicky  klesla  na  pouhý  stín  někdejší  své  moci.  Vyšší  moci 
soudní,  kterou  dříve  královská  města  měla  i  nad  okolím  venkov- 
ským, zmocnila  se  šlechta,  a  městům  královským  zbylo  pouze 
právo  vysílati  několik  zástupců  na  sněm  zemský,  kdež  hlas  jejich 
měl  váhu  nepatrnou.  Lid  venkovský  pak  byl  pánům  svým  vydán 
na  milost  a  nemilost. 

Ferdinand  spojiv  v  rukou  svých  panství  nad  zeměmi  ra- 
kouskými, českými  a  uherskými,  nesloučil  je  v  jednotný  stát  dle 
našeho  ponětí  novověkého,  nýbrž  skupiny  ty  zůstávaly  každá 
o  sobě  v  dosavadním  způsobu  samostatnými,  a  jediným  pojítkem 
mezi  nimi  byla  pravě  osoba  panovníkova.  Avšak  ani  každá  z  těchto 
skupin  nebyla  jednotně  spravována;  neboť  na  př.  každá  ze  zemí 
koruny  české  měla  své  zákonodárství,  bernictví,  vojenství.  Někdejší 
jednota  Čech  a  Moravy  byla  během  XV.  století  značně  uvolněna, 
a  stavové  moravští  neopomenuli  využitkovati  každé  příhodné 
chvíle,  aby  samostatnost  markrabství  ještě  více  rozšířili. 

Král  Ferdinand  záhy  seznal  potřebu,  sesíliti  moc  panov- 
nickou v  jednotlivých  zemích  a  organisovati  aspoň  některá  nutná 
odvětví  společné  správy  veřejné.  Zřídil  ve  Vídni  společné  úřady, 
totiž  dvorskou  radu  vojenskou,  tajnou  radu  se  společnou  kanceláří 
a  dvorskou  komoru  pro  záležitosti  finanční. 

Tehda  Morava  byla  předním  členem,  přivtěleným  ke  koruně 
české ;  měla  v  ní  místo  před  Slezskem  i  před  Lužicemi.  Nejvyšším 
úřadem  v  zemích  koruny  české  byla  česká  kancelář  dvorská, 
jejíž  působnost  vztahovala  se  tedy  také  na  Moravu.  Náčelník 
její,  nejvyšší  kancléř  český,  zaujímal  v  důstojnosti  přední  místo 
po  králi.  Každá  majestátní  listina,  vydaná  zemím  českým,  musila 
býti  spolu  podepsána  nejv.  kancléřem,  a  proto  česká  kancelář 
bývala  pravidelně  při  osobě  panovníkově.  Působnost  dvorské 
kanceláře  záležela  v  tom,  že  předkládala  panovníkovi  ku  schválení 


206 


a  potvrzování  svobody  zemské  a  usnesení  sněmovní.  Správu  krá- 
lovských důchodů  ve  všech  zemích  koruny  české  měla  dvorská 
komora  česká,  podřízená  dvorské  komoře  vídeňské.  Z  úředníků 
moravských  byl  jí  částečně  podřízen  zemský  podkomoří.  Z  úřed- 
níků českých  mimo  nejv.  kancléře  zasahoval  do  věcí  moravských 
královský  čili  český  maršálek,  jemuž  náleželo  rozsuzovati  pře 
o  stupně  šlechtické  a  pře,  týkající  se  cti  vůbec  všech  obyvatelů 
země.  Byl  členem  sněmu  moravského  a  ve  sněmovně  seděl  hned 
za  zemským  hejtmanem. 

Král  český  v  té  době  byl  zároveň  markrabím  moravským, 
byl  v  zemi  za  panovníka  zvláště  přijímán,  přísahal  na  práva  a 
svobody  zemské,  podpisoval  s  ostatními  stavy  moravskými  i  obecné 
zápisy  (lantfrýdy)  jako  první  lantfrýdník  zemský  a  přijímal  od 
stavův  i  od  královských  měst  slib  (nikoli  přísahu)  poslušnosti. 
Osoba  jeho  byla  posvátna  a  nedotknutelná.  V  panovnické  moci 
značně  byl  obmezen  mocí  stavovskou,  zvláště  v  zákonodárství, 
v  soudnictví,  ve  vojenství  a  v  bernictví.  Dědičnost  rodu  habsbur- 
ského byla  na  Moravě  uznána  od  stavů  již  r.  1527,  ale  uzákoněna 
teprve  Obnoveným  zřízením  zemským  r.  1628.  Markrabí  skládal 
přísahu  a  přijímal  hold  od  stavů  na  půdě  moravské  při  prvním 
vstoupení  svém  do  země.  Příjmy  jeho  skládaly  se  z  výtěžku  statků 
komorních,  z  platů  královských  měst,  z  cel,  mýt,  z  hornictví, 
z  posudného,  z  poplatků  soudních  a  židovských,  z  berně  koru- 
novační a  z  darův  o  sňatcích  i  za  jiných  příležitostí. 

Zemi  spravovali  nejvyšší  úředníci  zemští:  zemský  hejtman, 
nejvyšší  komorník,  nejvyšší  sudí,  dvorský  sudí  čili  hofrychtéř, 
podkomoří  a  nejvyšší  písař  zemský.  Všechny  jmenoval  panovník, 
ale  po  úřadě  a  dorozumění  se  stavy  ;  první  tři  byli  bráni  ze  stavu 
panského,  ostatní  ze  stavu  rytířského;  od  r.  1620  podkomoří 
zemští  byli  jmenováni  střídavě  ze  stavu  panského  a  rytířského. 
Základn«m  pravidlem  bylo,  aby  byli  rodilí  Čechové  (ze  zemí  ko- 
runy České),  pokud  možno  ze  stavů  země  moravské,  majících 
statky  v  zemi.  Vyšší  úředníci  zemští  byli  jmenováni  doživotně; 
ale  panovnici  i  stavové  dovedli  nemilé  úředníky  vždy  přinutiti, 
aby  se  vzdali  svých  úřadův. 

Zemský  hejtman  spravoval  zemi  po  uprázdnění  trůnu,  kdy 
však  musil  od  stavů  ve  svém  úřadě  býti  potvrzen,  i  za  nezle- 
tilosti  zeměpánovy,  maje  za  rádce  vážené  osoby  ze  stavu  pan- 
ského i    rytířského.    Jako    náměstek    zeměpánúv    měl    moc    nade 


207 


všemi  úřady,  právy  i  soudy,  nad  komorou  královskou  i  podko- 
mořím, nad  dědičným  zbožím,  nad  manským  právem  markrabí 
moravského  i  biskupa  olomuckého  a  maršálka,  nad  právy  du- 
chovními i  městskými  i  v  soudech  o  služebné  věci.  Předsedal 
zemským  sněmům  i  zemskému  soudu,  pečoval  o  rozhlašování 
ustanovení  sněmovních  skrze  krajské  hejtmany,  rozepisoval  sněmy 
a  sjezdy,  když  panovník  dal  k  nim  svolení,  a  byl  vedle  biskupa 
olomuckého  jakožto  náčelník  panského  stavu  první  osobou  sta- 
vovskou v  zemi.  Odešel-li  zemský  hejtman  na  delší  dobu  ze  země, 
zejména  jako  náčelník  zemského  vojska  do  války,  mohl  za  sebe 
jmenovati  náměstka. 

Zemským  hejtmanům  podřízeni  byli  hejtmane  krajští,  volení 
na  sněmích  po  dvou  (vždy  jeden  ze  stavu  panského,  druhý  z  ry" 
tiřského)  pro  každý  kraj  (olomucký,  brněnský,  znojemský,  jihlavský, 
hradištský,  někdy  i  kyjovský).  Hlavní  péčí  jejich  bylo  vojenství 
a  bezpečnost. 

Nejvyšší  komorník  zemský  měl  dozor  nad  deskami  zem- 
skými a  na  menší  úředníky  zemské.  Podřízen  mu  byl  komorník 
práva  menšího  a  půhončí,  roznášecí  půhonů  po  zemi.  Nejvyšší 
sudí  zemský  řídil  veškero  jednání  většího  soudu  zemského,  jako 
jeho  hospodář;  podřízen  mu  byl  sudí  práva  menšího.  Dvorský 
sud^  (hofrychtéř)  byl  nejv.  úředníkem  královským  nad  královskými 
lenníky  v  zemi.  Podkomoří  byl  nejv.  úředníkem  královské  komory 
v  zemi  a  měl  vrchní  správu  nad  městy  královskými.  K  němu 
šlo  odvolání  při  rozsudcích  městských  soudův,  od  něho  však  dále 
k  zemskému  hejtmanovi.  Nejv.  písař  zemský  byl  správcem  zemské 
kanceláře  a  ochráncem  zemské  pečeti ;  na  pomoc  měl  dva  písaře 
menší,  jednoho  při  právě  brněnském,  druhého  při  olomuckém. 

Těchto  šest  nejv.  úředníků  bylo  zároveň  královskou  radou 
na  Moravě 

Menšími  úředníky  byli  též  purkrabí  zemští,  kteří  stíhali 
zhoubce  zemské  a  měli  také  některou  pravomoc  soudní.  Mimo- 
řádnými úředníky  zemskými  byli  direktor  zemských  peněz  a 
zemští  lékaři. 

Z  nejv.  úředníků  zemských  jediný  podkomoří,  jako  správce 
měst  královských,  byl  zodpověděn  pouze  panovníkovi  a  zem. 
hejtmanovi,  ostatní  odpovídali  také  stavům  a  proto  skládali  (až 
do  r.   1624)  také  jim  přísahu. 


208 


Panovník  sdílel  se  o  moc  zákonodárnou  i  výkonnou  se  stavy 
zemskými,  k  nimž  náležely:  stav  panský,  rytířský,  prelátský  a 
stav  měst  královských.  K  stavu  prelátskému  náleželi  kapitula 
olomucká  a  brněnská,  infulovaní  opati  a  probošti  moravských 
klášterů,  které  měly  zapsané  statky  v  deskách  zemských.  Stavové 
scházeli  se  na  zemských  sněmích  a  sjezdech  obecných  a  tam 
vykonávali  moc  zákonodárnou,  přijímali  zemského  pána,  usnášeli 
se  o  předlohách  královských,  o  povolování  berní,  o  věcech  vo- 
jenských, o  výpravách  v  zemi  i  za  hranice,  o  stycích  se  soused- 
ními zeměmi,  o  vnitřní  správě  zemské,  spolupůsobili  při  volbě 
a  jmenování  nejv.  úředníků  zemských,  upravovali  zemská  zřízení, 
lantfrydy,  starali  se  o  bezpečnost  zemskou,  porovnávali  spory 
mezi  vrchnostmi  a  poddanými  atd.  Na  sněme  zasedal  biskup, 
zemský  hejtman,  nejv.  úředníci  a  vyšší  tři  stavové  s  právem 
trvalým,  kdežto  města  královská  vysílala  po  jednom  nebo  po 
dvou  zástupcích.  Porady  stavů  na  sněme  daly  se  ve  třech  kuriích: 
i.  panské,  2.  rytířské  a  3.  společné  kurii  prelátův  a  měst  krá- 
lovských. Poradám  kuriátním  stavu  panského  předsedal  zemský 
hejtman,  rytířského  dvorský  sudí,  v  třetí  kurii  pak  podkomoří. 
Rolníci  a  města  poddaná  neměli  na  sněme  zastoupení.  Předlohy 
byly  projednávaný  napřed  v  kuriích,  pak  v  plném  sněme;  v  ku- 
riích jednalo  se  tajně,  na  sněme  veřejně  a  pak  se  hlasovalo  tak, 
že  každá  kurie  měla  jeden  hlas.  Sněmy  scházely  se  pravidelně 
jednou  do  roka,  v  čas  potřeby  i  vicekráte,  v  Brně  neb  v  Olomouci, 
někdy  v  Jihlavě,  ve  Znojmě  neb  v  Uh.  Hradišti  za  přítomnosti 
panovníka  neb  jeho  komisařův.  Sněmu  předsedal  a  všechno  jeho 
jednání  řídil  zemský  hejtman.  Svolávati  sněmy  bylo  s  počátku 
XVI.  stol.  pravém  stavův,  ale  úsilím  krále  Ferdinanda  I.  přešlo 
právo  to  později  do  rukou  panovníkových.  Také  toho  dosáhl 
Ferdinand,  že  usneseni  sněmovní,  jež  s  počátku  nabývalo  platnosti 
pouhým  zapsáním  do  desk  zemských,  musila  býti  předkládána 
panovníkovi  ku  schváleni.  Jednací  řečí  sněmu  moravského  byla 
čeština  Zákonniky  byla  zřízeni  zemská,  vydávaná  od  stavů  za 
souhlasu  panovníkova,  a  obecné  zápisy  (lantfrydy),  k  nimž  každý, 
i  panovník,  musil  dáti  svůj  podpis. 

Generální  sněmy  všech  zemí  koruny  české,  jež  se  scházívaly 
v  Praze  neb  i  jinde,  byly  původně  zřízeny  od  císaře  Karla  IV., 
aby  se  staraly  o  společné  zájmy  všech  zemi  koruny  české  a 
volili  nového    panovníka    po    vymřeni    starého    rodu.    Ale  časem 


909 


tyto  sněmy  pozbyly  svého  významu  a  byly  od  panovníků  svo- 
lávány jen  za  účelem  povolování  válečných  berní  a  vojsk  na 
výpravy  za  hranice. 

Soudnictví  vykonávaly :  větší  soud  zemský  nebo  soud  panský, 
menší  soud  zemský,  manský  soud  markrabský,  maršálkův  a  bi- 
skupský, soudy  duchovní,  městské  a  vrchnostenské. 

Větší  soud  zemský  rozsuzoval  pře  o  statky  nemovité,  za- 
psané v  deskách  zemských,  šlo-li  o  více  než  10  kop  grošů  českých, 
pře  mezní  a  vůbec  všechny  pře  týkající  se  členů  stavu  panského. 
Také  král  a  králová  mohli  k  němu  býti  poháněni.  Skládal  se  ze 
zemského  hejtmana  jako  předsedy,  který  zastupoval  panovníka, 
z  nejv.  úředníků  zemských,  z  14  přísedících  stavu  panského  a  6 
stavu  rytířského.  Psaného  zákonníka  nebylo,  rozsudky  konány 
dle  práva  zvykového ;  z  nich  nebylo  odvolání  ani  k  panovníkovi. 
Přísedící  jmenoval  panovník  po  úřadě  s  ostatními  soudci.  Soud 
zasedal  dvakrát  do  roka  v  Brně  a  dvakrát  v  Olomouci,  a  to 
v  síních  sněmovních.  Rozsudky  jeho,  pokud  jimi  uznáno  o  změnách 
zemských  statků,  byly  zapisovány  jen  po  česku  do  desk  zemských, 
které  byly  uloženy  v  Brně  a  v  Olomouci.  Soud  větší  rozsuzoval 
také  spory  poddanské.  Pře  stranné  (o  čest)  rozsuzoval  zemský 
hejtman  neb  nejv.  maršálek  s  přísedícími,  které  si  sám  jmenoval. 

Menší  soud  zemský,  kde  vedle  zem.  písaře  a  purkrabího 
zasedali  menší  úředníci  zemští  s  některými  přísedícími  stavu  ry- 
tířského, rozsuzoval  pře,  v  nichž  šlo  o  méně  než  10  kop  grošů 
českých,  a  pak  všechny  pře,  jež  se  týkaly  pouze  rytířův  a  ze- 
manův. Manský  soud  markrabský,  jemuž  předsedal  dvorský  sudí, 
byl  soudem  markrabských  lenníkův.  Manský  soud  maršálkův 
konal  se  na  Mor.  Krumlově,  hlavním  sídle  pánů  z  Lipého  na 
Moravě,  kteří  měli  úřad  ten  dědičně.  Manský  soud  biskupský 
zasedal  v  Kroměříži.  Soud  duchovní,  k  němuž  náležely  též  pře 
manželské  a  lichvy,  ovládla  konsistoř  biskupská.  Soudy  v  městech 
královských  byly  pod  dozorem  podkomořího,  v  ostatních  městech 
pod  ochranou  vrchností.  Odvolání  od  soudů  měst  královských 
šlo  od  r.  1548  k  appelačnímu  soudu  pražskému,  od  soudů  měst 
vrchnostenských  k  městům  královským.  Poslední  slovo  u  všech 
soudů,    vyjímaje  nálezy  většího    soudu    zemského,   měl  panovník. 

Lid  byl  v  úplném  poddanství  vrchností,  musil  jim  robotovati 
a  platiti  desátky  i  jiné  dávky.  Rozeznávaly  se  tři  stupně  pod- 
danství:   1.  nejnižšími   byli   podruzi  a  nádenníci,    nemající  vůbec 

14 


no 


jmění  pozemkového,  2.  úročníci,  kteří  seděli  na  statcích  vrchno- 
stenských a  platili  z  nich  úrok  a  mimo  to  byli  povinni  robotou, 
3.  nejvíce  bylo  poddaných  dle  práva  zákupního  (emfyteuse),  jejichž 
poměr  k  vrchnostem  určen  byl  písemně;  platili  úroky  ze  svých 
statečkův  a  robotovali,  ale  dostávalo  se  jim  některých  výsad, 
kterých  ostatní  poddaní  neměli.  Všichni  poddaní  byli  souzeni 
úřady  vrchnostenskými,  začež  musili  také  odváděti  jisté  platy. 
Vrchnosti  a  jejich  úředníci  bili  a  jinak  týrali  poddané  a  nutili  je, 
aby  odbírali  od  nich  špatné  nápoje,  mouku  atd.  Poddaní  měli  právo 
stěžovati  si  na  útisky  vrchností  u  zemského  hejtmana,  který  je 
vyšetřil  za  přítomnosti  několika  pánů  nebo  rytířův  a  shledána-li 
vrchnost  vinnou,  odevzdána  pře  soudu  zemskému  k  rozsouzení. 
Poněvadž  rozsudky  tyto  málokdy  zněly  ve  prospěch  poddaných, 
utíkávali  se  tito  velmi  často  k  samému  panovníkovi.  Stěhování 
na  jiné  panství  a  sňatky  poddaných  směly  se  díti  jen  za  svolení 
vrchností,  které  za  to  vymáhaly  od  nich  zvláštní  platy,  jako  bylo 
čechelné  při  sňatcích  vdov  a  osiřelých  dívek.  Za  pořádek  na 
vesnicích  a  v  městečkách  poddaných  ručili  fojtové  (rychtáři), 
kteří  za  to  požívali  značných  výhod.1) 

Neshoda  mezi  králem  a  stavy  stupňována  byla  tehdejšími 
rozdíly  náboženskými.  Ferdinand  byl  rozhodným  katolíkem  nejenom 
následkem  svého  vychování,  nýbrž  i  z  politických  ohledů  na  svého 
bratra  a  na  dvůr  papežský.  Avšak  národ  český  v  Čechách  i  na  Mo- 
ravě rozštěpil  se  za  jeho  panování  na  několikeré  náboženské  vyznání, 
katolické,  podobojí,  českobratrské  a  lutheránské;  na  Moravě  krom 
toho  rozšířila  se  ještě  jiná  vyznání,  zvláště  novokřtěnství. 

Vyznání  katolické  i  podobojí  bylo  chráněno  zákony,  zem- 
skými privileji  a  královskými  přísahami.  Avšak  strana  podobojí 
octla  se  záhy  v  hlubokém  úpadku  pro  svou  nedostatečnou  vnitřní 
organisaci  a  pro  nemravnost  svého  duchovenstva. 

Většího  významu  nabyla  nově  založená  společnost  Českých 
čili  Moravských  Bratří.  Usnesením  synody  rychnovské  (1494) 
některé  výstřední  zásady  byly  zmírněny,  zejména  prohlášeny  za 
jistých  výhrad  přípustnými  přísaha,  služba  vojenská,  obchod, 
držení  statkův  a  zastávání  úřadů.  Někteří  horlivci  vystoupili  proto 
z  Jednoty  a  založili  novou  sektu  vedením  bratra  Amosa.  Většina 
však  počala  vésti  nový  život,  ježto  jí  bylo  umožněno  měrou 
mnohem  větší  než  dříve,    získati  si  přívržence  také  mezi  vyššími 

*)  Podáno  ille  Kamcníčkovych  Snřmfl  zem.  III..  doslov. 


211 

stavy.  Takovými  byli  na  Moravě  Žerotínové,  PernŠtejnové,  Štern- 
berkové,  Boskovští  a  Kounicové.  Prese  všechny  mandáty  krále 
Vladislava  (1503,  1508)  bratrství  šířilo  se  na  Moravě  v  míře 
mnohem  větší  než  v  Čechách,  a  již  kolem  r.  1500  počítalo 
se  tu  na  100.000  vyznavačů,  zvláště  v  západních  a  východních 
končinách  této  země. 

Tehda  vystoupil  Martin  Luther  proti  římské  církvi.  Česká 
strana  podobojí,  roztrpčená  stoletým  zápasem  s  kurií  římskou, 
pohlížela  na  německého  reformátora  jako  na  svého  spojence  a 
přijímala  horlivě  jeho  učení.  Na  Moravě  Pavel  Speratus  byl 
hlavním  šiřitelem  nového  učení  a  obral  si  Jihlavu  za  své  působiště. 
Němci  Jihlavští,  kteří  dosud  houževnatě  se  vzpírali  učení  Husovu, 
byli  první  z  královských  měst  moravských,  kteří  k  lutheránství 
se  přiklonili.  Lutheránství  rozšířilo  se  však  i  v  jiných  královských 
městech  na  Moravě,  v  nichž  Němci  měli  převahu.  Protestante 
v  Čechách  a  na  Moravě  neutvořili  zvláštní  náboženskou  stranu, 
neboť  k  tomu  neměli  zákonité  oprávněnosti;  spíše  snažili  se 
splynouti  se  stranou  podobojí,  v  ní  dosáhnouti  většiny  a  přetvořiti 
ji  pak  dle  svých  vlastních  názorů. 

Také  učení  novokřtěnců  čili  anabaptistů  nalezlo  u  nás  bez- 
pečné útočiště.  Počátky  tohoto  učení  zavedl  u  nás  Dr.  Balthasar 
Hubmaier;  přišel  z  Německa  r.  1526  do  Mikulova;  již  před  jeho 
příchodem  založen  byl  (1524)  evangelický  sbor  novokřtěnců  pod 
ochranou  pana  Linharta  z  Lichtenštejna ;  jiným  ochráncem  Hub- 
maierovým  byl  pan  Arkleb  z  Boskovic.  S  Hubmaierem  přišla 
do  jižní  Moravy  část  jeho  přívrženců  ze  Švýcar  a  ze  všech  končin 
Německa.  Hubmaier  rozvinul  v  Mikulově  velmi  plodnou  činnost 
spisovatelskou,  ale  byl  již  v  červenci  1527  na  rozkaz  krále  Fer- 
dinanda zajat  a  upálen  (1528).  Učení  Hubmaierovo  šířilo  se 
v  jižní  Moravě  zejména  mezi  obyvatelstvem  národnosti  německé, 
ale  rozštěpilo  se  záhy  v  různé  sekty.  Teprve  později  podařilo 
se  Jakubovi  Huterovi,  rodáku  z  Tyrol,  jenž  byl  mužem  energickým, 
všechny  obce  na  Moravě  sjednotiti  a  sorganisovati,  odkudž  novo- 
křtěnci  moravští  obecně  pak  nazýváni  byli  Huterovci.  Novokřtěnců 
horlivě  se  ujímali  stavové  moravští  proto,  že  byli  velmi  přičinliví 
a  mnohá  řemesla,  hospodářství  i  průmysl  přivedli  k  velkému 
rozkvětu;  také  platili  mnohem  větší  daně  než  ostatní  poddaní. 
V  druhé  polovici  XVI.  století  počítalo  se  na  45  —  50.000  vyznavačů 
této  sekty.    Od  svých   německých   souvěrců,    kteří  byli  v  říši  již 

14* 


212 


1 535  úplně  vyhubeni,  moravští  novokřtěnci  lišili  se  mírnějšími  ná- 
zory, jimiž  klonili  se  zvláště  k  Českým  bratřím.  Komunismus  čili 
společné  užívání  majetku  bylo  u  nich  provedeno  do  nejmenších 
podrobností. 

Za  panování  krále  Ferdinanda  pokročilo  ještě  dále  rozště- 
pení náboženské  na  Moravě.  Pan  Jan  Dubčanský  na  Habrovanech 
s  několika  muži  stejně  smýšlejícími  založil  novou  sektu  Habro- 
vanských  čili  Lileckých.  Dubčanský  hleděl  marné  získati  Bratry 
pro  své  učení  i  sestavil  se  svými  přívrženci  také  hlavní  články 
svého  učení  a  dal  je  v  Lulči  r.  1536  v  českém  jazyce  vytisknouti. 
Král  nechtěje  trpěti  podobných  výstředností,  pohnal  Dubčan- 
ského  do  Prahy  k  zodpovídání,  kdež  byl  z  bludův  usvědčen  a 
uvržen  spolu  se  svým  příbuzným  a  přívržencem  Albrechtem 
Vojkovským  do  vězení  v  černé  věži,  avšak  na  zakročení  stavo 
moravských  zase  propuštěn. 

Všeliké  pokusy  krále  Ferdinanda,  aby  zavedl  jakýsi  pořádek 
ve  věcech  náboženských,  rozbily  se  vždy  o  odpor  stavův.  Dva- 
kráte pokusil  se  vymoci  usnesení  sněmu  moravského  (ve  Znojmě 
r.  1528  a  1535),  aby  aspoň  učení  novokřtěnců  bylo  potlačováno, 
ale  pokaždé  stavové  takovému  usnesení  se  vyhnuli.  Všechny 
jeho  pokusy,  aby  zastavil  postup  lutheránství  ve  staré  straně 
podobojí,  rozbíjely  se  o  odpor  stavů  českých  a  moravských; 
i  hleděl  aspoň  v  městech   královských   chrániti   katolíky  v  dosa- 

v 

vadních  právech.  Z  toho  vznikla  v  Cechách  nespokojenost  stavu, 
která  se  ponenáhlu  obracela  proti  celé  vládní  soustavě  krále 
Ferdinanda  a  brojila  proti  všemu,  čím  doposud  povznesl  moc 
panovnickou.  Přímo  vystoupiti  proti  králi  stavové  lutheránští 
dlouho  se  neodvažovali.  R.  1545  vymohl  si  dokonce  nález  sně- 
movní, jímž  uznáno  dědičné  právo  královny  Anny  na  trůn  český 
a  tím  dědičnost  trůnu  přenesena  i  na  potomstvo  Ferdinandovo 
po  meči  i  po  přeslici.  Avšak  stavové  čeští  nabyli  ihned,  odvahy 
k  zjevnému  odporu  proti  svému  panovníkovi,  jakmile  jim  naskytla 
se  naděje  o  dosažení  cizí  pomoci.  Tuto  jim  měla  podati  válka 
šmalkaldská,  jež  tehda  vypukla  v  Němcích  mezi  císařem  Karlem  V. 
a  protestantskými  knížaty  spolku  šmalkaldského. 

Na  tuto  válku  byl  připraven  již  od  delšího  času  též  král 
Ferdinand  jakožto  zvolený  král  římský  a  jeden  z  nejpřednějších 
knížat  katolických  v  říši.  S  císařem  spojil  se  také  Mořic,  kníže 
saský  z  mladší    linie   rodu    toho,    ač  byl  protestantem,  proti  pří- 


213 

buznému  svému  Janu  Bedřichovi,  náčelníku  spolku  šmalkaldského, 
když  mu  bylo  slíbeno,  že  kurfirstská  hodnost  i  panství  v  Sasku 
budou  naň  přeneseny.  Král  Ferdinand  se  svolením  stavů  českých 
i  moravských  sebral  veřejnou  hotovost  a  vtrhl  do  Míšně,  kdež 
se  spojil  s  knížetem  Mořicem  a  pomohl  mu  podrobiti  celé  Mí- 
šeňsko. Kurfirst  Jan  Bedřich,  který  dlel  v  jižním  Německu  při 
spolkovém  vojsku,  na  zprávu  o  tom  spěchal  do  své  země,  zmocnil 
se  opět  Míšeňská,  ano  vypudil  Mořice  i  z  vlastního  jeho  území. 
Král  Ferdinand  mínil  opět  pomoci  Mořicovi,  sebral  především 
za  své  peníze  vojsko  v  Čechách  i  na  Moravě  a  vypravil  se  s  ním 
do  Míšně;  v  čele  Moravanů  byl  statečný  pán  Karel  ze  Žerotína, 
který  nedávno  před  tím  byl  se  proti  Turkům  proslavil.  Potom 
vydal  rozkaz  ke  všem  stavům  království  českého,  aby  k  této 
válce  postavili  veřejnou  hotovost  u  Litoměřic  (v  lednu  1547). 

Tento  rozkaz  setkal  se  však  s  odporem  stavů  českých, 
kteří  ač  v  plném  počtu  shromážděni  u  Litoměřic,  odepřeli  táhnouti 
do  Míšně  a  z  Litoměřic  vrátili  se  domů,  kdež  zdvihli  vzpouru 
proti  králi,  učinivše  jednotu  s  městy  Pražskými  k  hájení  svobod 
zemských.  K  jednotě  přistoupili  skoro  všichni  páni  a  rytíři  pro- 
testantští a  bratrští,  též  všechna  města  královská  v  Čechách, 
vyjma  Budějovice,  Plzeň  a  Ústí.  S  kurfirstem  Janem  Bedřichem 
vyjednáváno  o  spolek  k  hájení  společného  náboženství.  Členové 
jednoty  obrátili  se  také  k  stavům  moravským,  slezským  a  horno- 
lužickým se  žádostí  o  pomoc  k  hájení  ohrožovaných  svobod  a 
práv.  Avšak  moravští  stavové  příkladem  českých  nedali  se 
strhnouti  ku  vzpouře  proti  svému  králi.  Moudří  a  rozvážní  mužové, 
v  jichž  čele  byl  pán  Václav  z  Ludanic,  tehdejší  hejtman  zemský, 
byli  přesvědčeni,  že  Ferdinand  nemá  v  úmyslu  sahati  šlechtě  na 
práva  přísahou  jí  zaručená.  Žádost  stavů  českých  o  pomoc  vo- 
jenskou byla  odmítnuta,  ano  Moravané  pokusili  se  včasnými  vý- 
strahami sousedy  odvrátiti  od  nebezpečného  podniku,  ovšem  marně. 
Také  města  moravská  zůstala  Ferdinandovi  věrna.  Jediná  Jihlava, 
jež  stála  v  čele  hnutí  reformačního  na  Moravě,  připojila  se  k  jed- 
notě, složila  peníze  na  válečné  potřeby  a  vypravila  do  Prahy 
také  oddíl  vojska  na  pomoc. 

Zatím  shromáždil  se  sněm  ustanovený  od  krále  Ferdinanda 
v  Praze.  Král  Ferdinand  prodlévaje  s  vojskem  v  Sasku,  vypravil 
k  němu  komisaře  své,  v  jichž  čele  byl  olomucký  biskup  Jan  Dou- 
bravský  a  mezi  nimiž  byli  někteří  moravští  páni.  Komisaři  vyzvali 


214 


stavy,  aby  zápis  jednoty  branné  zrušili,  vojsko  rozpustili  a  upustili 
od  spolku  s  kurfirstem  Janem  Bedřichem ;  neučiní-li  tak,  že  se  jim 
zakazuje  další  jednání.  Brzo  potom  došla  do  Prahy  zpráva,  že 
kurfirst  Jan  Bedřich  poražen  byl  od  spojených  vojsk  císaře  Karla, 
krále  Ferdinanda  a  vévody  Mořice  u  Miihlberka  (24.  dubna  1 547). 
Král  Ferdinand  sám  podal  z  bojiště  múhlber  ského  zprávu  o  tomto 
vítězství  biskupovi  olomuckému  a  ostatním  pánům  moravským 
do  Prahy,  a  jeho  list  byl  veřejně  shromážděným  stavům  českým 
přečten.  Mnozí,  kteří  beztoho  k  jednotě  jen  z  donucení  přistoupli, 
rozjížděli  se  ihned  z  Prahy.  Vojsko  stavovské,  sebrané  na  pomoc 
Janu  Bedřichovi  Saskému,  zatím  již  samo  se  rozešlo.  Král  Ferdi- 
nand dal  se  ihned  na  pochod  do  Čech  a  doraziv  do  Litoměřic, 
prohlásil,  že  odpustí  všem  pánům  a  zemanům,  kteří  by  se  do 
určité  doby  dostavili  do  jeho  ležení  a  tam  se  ospravedlnili.  Z  této 
amnestie  však  vyňati  byli  hlavní  vůdcové  vzpoury  a  také  města 
královská.  I  dostavili  se  téměř  všichni  protestantští  páni  a  zemane. 
Ferdinand  dal  se  na  pochod  ku  Praze,  která  po  nepatrném  odporu 
vzdala  se  mu  na  milost  a  nemilost.  Proti  královským  městům 
a  náčelníkům  povstalé  šlechty  zřízen  byl  2  5  členný  soud,  v  jehož 
čele  byl  syn  králův,  arcikníže  Ferdinand;  z  Moravy  zasedali 
v  něm  mimo  jiné  biskup  olomucký  a  zemský  hejtman  Václav 
z  Ludanic.  Ústy  Václava  z  Ludanic  král  Ferdinand  dal  ohlásiti 
Pražančm  i  ostatním  městům  královským  těžké  podmínky,  za 
kterých  jim  udělil  odpuštění.  Mezi  nimi  byla  také  Jihlava.  Krá- 
lovský soud  uznal  měšťany  jihlavské  vinnými  a  odsoudil  je  jako 
ostatní  města  ku  ztrátě  všech  zemských  statků,  jež  měly  při- 
padnouti komoře  královské.  Na  mnohé  prosby  teprve  král  po- 
nechal městu  jeho  statky  a  spokojil  se  pokutou  25000  tolarů; 
krom  toho  musili  se  Jihlavští  zavázati  k  pobečovnému,  t.  j.  k  po- 
platku jednoho  groše  z  každého  sudu  piva,  v  městě  uvařeného. 
Teprve  za  Maximiliana  město  bylo  sproštěno  této  dané. 

Ferdinand  použil  vítězství  svého  nad  vzpourou  stavů  českých 
k  dalšímu  sesílení  moci  panovnické.  Stavům  pod  trestem  smrti 
bylo  zakázáno  bez  svolení  králova  uzavírati  mezi  sebou  spolky 
a  sněmy  svolávati;  králi  bylo  přiřčeno  právo,  osazovati  zemské 
úřady  a  soudy  toliko  po  úřadě  příslušných  kollegií;  v  městech 
královských  dosazeni  všude  královští  rychtáři,  jimž  příslušelo 
obec  svolávati,  účastniti  se  všech  schůzí  rady  městské,  dohlížeti, 
aby  konšelé  ničeho  proti  králi  směřujícího  nepodnikali,  a  účastniti 


215 


se  všeho  právního  jednání.  V  Praze  zřízen  byl  appellační  soud 
pro  všechny  země  koruny  české,  na  nějž  přeneseno  bylo  všeliké 
odvolání  královských  mést  ve  věcech  soudních.  V  příčině  dědičné 
posloupnosti  trůnu  českého  stvrzen  byl  revers  vydaný  r.  1545, 
jímž  se  připouštěla  volba  a  korunování  nástupce  za  živobytí 
králova. 

Hojné  účastenství  Bratří  ze  stavu  panského,  rytířského 
i  městského  v  předešlé  vzpouře  bylo  králi  záminkou  k  obnove- 
nému pronásledování  jednoty  bratrské.  Již  v  říjnu  r.  1 547  obnoven 
byl  mandát  krále  Vladislava  z  r.  1508,  jímž  zapovězeny  Bratřím 
všechny  schůzky,  konání  služeb  božích  i  udílení  svátostí  a  naří- 
zeno, aby  všechny  kostely  jejich  odevzdány  byly  katolíkům  nebo 
podobojím.  Zákon  zostřen  byl  novým  dekretem  vydaným  v  lednu 
1548.  I  odešlo  tehda  velmi  mnoho  Bratří  na  Moravu,  do  Pruska 
a  do  Polska  do  vyhnanství.  Starší  obcí  byli  stiháni  a  tehdejší 
biskup  jednoty,  Jan  Augusta,  byl  zmučen  a  uvržen  do  vězení  na 
Křivoklátě,  kdež  pobyl  v  tuhé  vazbě  po  šestnácte  let.  Augusta 
uchýlil  se  prosebným  listem  pod  ochranu  zemského  hejtmana 
moravského  Václava  z  Ludanic,  jehož  rodičové  kdysi  také  náleželi 
k  jednotě  bratrské.  Ale  Ludanický  všeliké  ochrany  mu  odepřel, 
ježto  hleděl  na  Augustu  spíše  jako  na  provinilce  politického,  než 
jako  na  mučenníka  pro  víru. 

Král  Ferdinand  povzbuzen  úspěchem  svých  snah  v  Čechách, 
pokusil  se  také  na  Moravě  přísněji  vystoupiti  ve  věcech  církev- 
ních. S  počátku  stalo  se  tak  jen  proti  novokřtěncům,  kteří  na 
mnohých  statcích  byli  pronásledováni.  Také  dosavadní  svobodě 
Bratří  na  Moravě  mínil  Ferdinand  učiniti  konečně  přítrž.  Na  sněme 
v  Brně  r.  1550  ústy  místokancléře  královského  Zikmunda  Helta 
z  Kementu  projevil  vůli,  aby  vše  uvedeno  bylo  v  onen  stav, 
jaký  byl  r.  1526,  a  zároveň  pohrozil,  že  všeliký  odpor  bude  hledět 
zlomiti.  Na  to  však  zemský  hejtman  Václav  z  Ludanic,  obrátiv 
se  k  samému  Ferdinandovi,  odpověděl  neohroženě,  že  stavové 
moravští  ani  za  vlas  od  svého  přesvědčení  neodstoupí  a  on  sám 
že  raději  hrdlo  své  nasadí,  než  aby  se  své  víry  vzdal.  » Dříve 
Morava  v  ohni  a  popeli  zahyne,  než  aby  trpěla  nějakého  u  víře 
nucení !«  Všichni  ostatní  stavové  až  na  sedm  členů  stavu  panského 
projevili  úplný  souhlas  s  tímto  prohlášením.  Král  poznal,  že 
stavové  jsou  odhodláni  odmítnouti  všeliký  pokus,  zaváděti  pro- 
nikavé změny  v  základních  zákonech  zemských.  Bratrská  jednota, 


216 


pod  ochranou  jednosvorného  usnesení  sněmovního,  byla  ušetřena 
pronásledování  králem  zamýšleného.  Bratří  v  Čechách  stíhaní  a 
vypovídaní  nalézali  i  potom  na  Moravě  bezpečné  útočiště.  Zatím 
novokřtěnci,  vyplašení  ze  svých  úkrytů,  stěhovali  se  do  Rakous 
a  do  Uher,  ale  jakmile  doba  nebezpečná  pominula,  vraceli  se  zase 
na  Moravu,  kdež  rádi  byli  viděni  od  mnohých  vrchností  pro  svou 
zručnost  a  pracovitost. 

Na  témže  sněme  král  Ferdinand  dal  podnět  k  vypracování 
nového  zřízení  zemského  i  dosáhl  konečně  svou  vytrvalostí,  že 
stavové  všelikých  novot  ve  zřízení  zemském  se  vzdali  a  že  pro- 
hlášeno bylo  (1562)  za  základ  zemského  řádu  starší  zřízení, 
upravené  r.  1535  na  sněme  ve  Znojmě  za  přítomnosti  panovníkovy 
a  za  souhlasu  jeho.  Toto  dohodnutí  mělo  pro  zemi  blahodárné 
následky.  Pořádek  ve  všech  oborech  veřejné  správy,  rychlé  a 
pečlivé  vyřizování  ve  věcech  soudních  zjednaly  obyvatelstvu  vše- 
obecnou bezpečnost  majetku.  Průmysl  a  obchod  se  zvelebovaly 
ponenáhlu,  Morava  byla  tehda  hustě  zalidněna,  měla  proslulá  vína 
a  byla  prohlášena  lácí  svých  potravin.  Vývozem  obilí  a  jiných 
plodin  zemských  uhrazovala  všechen  náklad  na  výrobky  cizího 
průmyslu,  do  země  dovážené.  Také  rybářství,  monopol  velko- 
statkářů, bylo  vydatným  zdrojem  příjmů.  Vedle  šlechty  i  města 
se  vzmáhala  obchodem  a  průmyslem.  Židé  a  novokřtěnci  odváděli 
pánům  svým  veliké  poplatky.  Pouze  poddaný  lid  strádal  útisky 
vrchností,  které  svalovaly  většinu  břemen  na  jeho  bedra.  Také 
všeobecné  vzdělání  utěšeně  prospívalo.  Šlechta  zabývala  se  ne- 
toliko vojenstvím,  diplomacií  a  věcmi  soudními,  nýbrž  i  četbou 
spisů  klassických,  řeckých  i  latinských,  mladí  synové  šlechtičtí 
po  dokonání  přípravného  studia  byli  posíláni  do  Itálie,  Německa 
i  Francie,  aby  si  osvojili  řeči  a  mrav  jiných  národův  evropských 
a  aby  se  seznámili  s  muži  vynikajícími  ve  vědách  i  umění.  Ne- 
posledními pěstiteli  humanismu  té  doby  byli  Moravané  Augustin 
Kásebrod,  učený  biskup  Jan  Doubravský  a  Jan  ze  Zvole.  Také 
Čeští  bratří  té  doby  počali  se  horlivěji  než  před  tím  zabývati 
činností  vědeckou  a  vypravili  Jana  Blahoslava  a  Jana  Rokytu  do 
Basileje,  aby  se  tam  oddali  hlubšímu  studiu. 

#  34.  Poslední  léta  cisarr  n  kruh    Fvnlhiftnila  I. 

Tehda  hrozilo  nové  nebezpečenství  válečné.  V  Sedmihradsku 
knížetem   byl    z  vůle    sultána    Solimana    Jan    Zikmund,    syn  Jana 


217 

Zápolského,  za  jehož  nezletilosti  vládu  vedla  matka  jeho  Izabela 
s  poručnickou  radou,  v  jejíž  čele  byl  Jiří  Utěáinovič,  biskup 
velkovaradínský,  muž  neobyčejného  důmyslu  státnického  i  schop- 
ností vojevůdcovských.  Tento  prohlédnuv  výbojné  záměry  Soli- 
manovy,  odvrátil  se  od  ného  a  jal  se  vyhledávati  přátelských 
styků  s  králem  Ferdinandem.  I  pohnul  královnu  Izabelu,  že  smlouvou 
v  Karlové  Bělehradě  (1551)  vzdala  se  pro  sebe  i  pro  svého  syna 
všeho  panství  uherského  a  sedmihradského  i  s  královskou  ko- 
runou, začež  Ferdinand  udělil  Zikmundovi  i  jeho  mužským  dě- 
dicům vévodství  opolské  a  ratibořské  jakožto  léno  koruny  české. 
Potom  šlechta  sedmihradská  holdovala  Ferdinandovi  jako  vrchnímu 
pánu.  Proto  vypukla  ještě  před  uplynutím  pětiletého  příměří  nová 
válka  s  Turky.  Tehda  byli  ve  vojště  císařském  dva  vynikající 
Moravané,  z  nichž  jeden  statečností  válečnou,  druhý  výmluvností 
dobyli  si  velkých  zásluh.  Karel  ze  Žerotína,  který  již  dříve  ně- 
kolika výprav  tureckých  se  účastnil,  byv  postaven  v  čelo  hotovosti 
moravské,  dobyl  na  Turcích  Lipy  v  banátě  temešvárském.  Druhý 
byl  kněz  Antonín  Brus  z  Mohelnice,  který  již  dříve  účastnil  se 
jako  vojenský  kazatel  ve  výpravě  proti  Turkům;  vyznamenávaje 
se  neobyčejnou  výmluvností,  hlásal  slovo  boží  za  přítomnosti 
vojska  i  statečných  vůdců  jeho  a  dobyl  si  takové  vážnosti  a  slávy, 
že  král  Ferdinand  r.  1 55 1  ustanovil  jej  předním  kazatelem  ve- 
škerého vojska,  které  táhlo  do  boje. 

Mezi  vůdcem  císařským  Janem  Castaldem  a  Utěšinovičem 
vznikly  záhy  roztržky;  Castaldo  udal  voj  vodu  sedmihradského 
ze  zrádného  vyjednávání  s  Turky  a  dosáhnuv  k  tomu  svolení 
Ferdinandova,  dal  Utěšinoviče  úkladně  zavražditi.  Tímto  skutkem 
však  král  zbavil  se  jediného  muže,  který  by  byl  mu  mohl  Sed- 
mihrady  zachovati.  Turci  dobyli  Teméšváru  i  Lipy  a  vnikli  do 
Sedmihrad.  Králi  Ferdinandovi  bylo  více  než  kdy  jindy  potřebí 
pomoci  ze  zemí  koruny  české.  Moravští  stavové  povolili  velikou 
berni,  ale  byla  velmi  vlažně  odváděna.  Zatím  ovdovělá  královna 
Izabela,  nejsouc  spokojena  s  údělem  synu  jejímu  vykázaným,  za 
souhlasu  stavů  sedmihradských,  kteří  si  přáli  Jana  Zikmunda  za 
knížete,  uznala  opět  vrchní  panství  Solimanovo  (1556.)  Téhož 
roku  paše  budínský  oblehl  důležitou  pevnost  Siget  na  jihozápadě 
Uher.  I  sebráno  bylo  ze  všech  zemí  rakouských  i  českých  četné 
vojsko,  jehož  vrchní  velení  svěřil  král  svému  druhorozenému 
synu,    arciknížeti    Ferdinandovi.   Jezdcům    českomoravským   velel 


218 

opět  pan  Karel  ze  Žerotína,  jehož  zásluhou  Siget  byl  od  útoků 
tureckých  zachráněn. 

Král  Ferdinand  za  nebezpečí  vždy  více  rostoucího  obrátil 
se  opětně  o  pomoc  ke  stavům  moravským  na  sněme  v  Olomouci 
(1556)  a  brzo  potom  i  ke  stavům  všech  zemí  koruny  české  na 
generálním  sněme  v  Praze  (1557).  Stavové  moravští  dohodnuvše 
se  s  ostatními  zeměmi  koruny  české,  povolili  králi  netoliko  vy- 
sokou berni  na  potřeby  válečné,  nýbrž  i  posudné  na  dluhy  a  na 
vydržování  dvoru.  K  obraně  země  proti  vpádům  nepřátelským 
poskytnuta  válečná  hotovost.  Ferdinandovi,  který  brzo  potom 
(1558)  prohlášen  byl  od  kurfirstů  německých  za  císaře  římského, 
podařilo  se  dosáhnouti  konečného  míru  se  sultánem  Solimanem 
na  osm  let  (v  Cařihradě  1562),  jímž  Turkům  ponechány  všechny 
výboje  a  císař  i  pro  příští  časy  se  zavázal  odváděti  poplatek 
30.000  dukátův.  Nicméně  císař  žádal  i  potom  od  stavů  morav- 
ských i  jiných  zemí  nezmenšenou  berni  na  dluhy,  na  dary  a  po- 
platky do  Cařihradu  a  zejména,  aby  mohly  býti  okolní  a  pomezní 
mésta,  hrady  a  tvrze  osazeny  a  proti  Turkům  opatřeny. 

Král  Ferdinand  vytkl  si  za  úkol,  sjednotiti  obě  vyznání  zá- 
kony zemskými  uznaná,  katolické  a  podobojí.  Základem  k  tomuto 
sjednocení  měla  býti  kompaktáta  basilejská;  i  žádal  snažně  kurii 
římskou,  aby  povolila  kalich  nejen  v  Čechách,  nýbrž  i  ve  všech 
jeho  dědičných  zemích.  Avšak  potkával  se  s  nemalými  překáž- 
kami, netoliko  u  papeže  Pavla  IV.,  který  byl  vášnivým  nepřítelem 
rodu  Habsburského,  nýbrž  i  u  vlastních  poddaných.  Náboženský 
mír  augšpurský,  jejž  uzavřeli  mezi  sebou  katoličtí  a  lutheránští 
stavové  v  Německu  (1555),  povýšil  lutheránství  za  náboženství 
státní.  Lutheráni  čeští  a  moravští  nabyli  nové  důvěry,  že  i  jim 
se  podaří  dosáhnouti  podobného  zákonitého  uznání.  Ferdinand 
zase  posilňoval  katolictví  tím,  že  do  svých  zemí  povolával  jezuity 
a  zakládal  pro  ně  koleje  s  bohatými  nadáními.  V  Praze  založeno 
takové  kollegium  r.  1556  a  obdařeno  velmi  bohatě.  Na  Moravě 
biskup  olomucký  Marek  Khuen  za  posledních  let  panování  Ferdi- 
nandova snažil  se  uvésti  řád  jezuitský  do  své  diecése.  Katolického 
kněžstva  na  Moravě  byl  tehda  veliký  nedostatek ;  katolické  kněž- 
stvo bylo  velmi  chatrně  vzděláno,  což  hlavně  bylo  tím,  že  musilo 
samo  o  obživu  svou  se  starati.  Proto  biskup  Marek  Khuen  čím 
dál  tím  více  obracel  zřetel  svůj  k  nově  založenému  řádu  jezuit- 
skému, v  němž  byli  mužové  v  pravdě    učení  a  vytrvalí,    a  který 


219 


se  domohl  utěšených  výsledků  v  nově  založených  kolejích  svých 
ve  Vídni  a  v  Praze.  Vyjednávání  však  o  založení  koleje  olomucké 
se  nezdařilo,  ježto  biskup  Khuen  neměl  pro  ni  v  první  chvíli 
žádné  vhodné  místnosti  ani  zajištěné  výživy. 

Byly  však  ještě  jiné  překážky,  které  ochromovaly  činnost 
Ferdinandovu  a  bránily  v  dosažení  konečné  jednoty  náboženské 
v  našich  zemích.  Strana  pod  obojí  octla  se  již  největším  dílem 
v  táboře  lutheránském.  V  městech,  kde  protestantism  byl  již  za- 
veden, získával  většinu  obyvatelstva,  pronikal  do  rad  městských, 
úředně  ujímal  se  správy  městské,  kostely  znenáhla  odnímaly  se 
bohoslužbě  katolické,  mše  byla  proměněna  nebo  potlačena,  a 
nikdo  nešetřil  již  rozkazů  konsistoře  utrakvistické.  V  téže  době 
Jednota  bratrská  počala  se  reorganisovati.  V  Čechách  sice  dosud 
přísné  zákony  zachovávány  byly  v  platnosti,  ale  církev  moravská 
vzkvétala  a  prospívala  vždy  utěšeněji.  Dva  noví  biskupové  byli 
zvoleni,  Jiří  Izrael,  apoštol  Polska,  a  Jan  Blahoslav.  Počet  biskupů 
čili  seniorů  byl  přes  odpor  Augusty,  dosud  na  Křivoklátě  uvěz- 
něného, zvýšen  na  čtyři.  Vrchní  správa  Jednoty  bratrské  měla 
posud  hlavní  sídlo  v  Přerově,  kde  působil  Matěj  Červenka,  jeden 
ze  seniorů  čili  biskupů  jednoty.  Bratrské  obce  na  Moravě  dosáhly 
nepříznivými  poměry  v  Čechách  daleko  většího  významu  než 
v  dobách  předešlých.  Ivančice  nabyly  zvláště  tím  velké  důležitosti, 
že  si  je  Jan  Blahoslav  obral  za  své  sídlo.  Z  Ivančic  byly  spra- 
vovány jižní,  z  Přerova  severní  obce  moravské.  Členům  jednoty 
bylo  s  větším  důrazem,  než  dříve,  ukládáno,  aby  si  osvojovali 
větší  vzdělání.  Mladí  a  nadaní  mužové  ubírali  se  na  studia  do 
ciziny,  zvláště  do  Královce  a  Wittenberka,  Latině  věnována  byla 
velká  pozornost. 

Když  r.  1559  zemřel  neústupný  papež  Pavel  IV.  a  na  jeho 
místo  zvolen  byl  mírný  Pius  IV.,  císař  Ferdinand  znovu  naléhal 
na  papeže,  aby  povolil  přijímání  pod  obojí  i  sňatky  kněžské,  čímž 
doufal  připraviti  si  u  protestantů  příznivou  půdu  pro  další  vy- 
jednávání. Také  urychlil  s  papežem  jednání  o  obsazení  arcibiskup- 
ského stolce  v  Praze,  které  již  od  let  pro  odpor  kurie  římské 
nebylo  vyřizováno.  Pro  toto  důležité  místo  císař  vyhledí  si  An- 
tonína Brusa  z  Mohelnice,  který  po  dlouhém  váhání  od  papeže 
r.  1 561  byl  potvrzen  arcibiskupem  pražským.  Císař  také  zahájil 
vyjednávání  s  konciliem  tridentským,  aby  přijímání  pod  obojí  bylo 
dovoleno  všem    katolickým    křesťanům  v  zemích   českých,    uher- 


220 


ských  a  rakouských.  Tato  žádost  však  byla  konciliem  zamítnuta  a 
rozhodnutí  ponecháno  bylo  papeži.  Císař  vypravil  tedy  poselstvo 
do  Říma  a  po  delším  vyjednávání  dosáhl  konečně  od  papeže 
Pia  IV.  svolení  (1564),  aby  v  Čechách,  na  Moravě,  Rakousích, 
Solnohradsku  a  v  několika  diecesích  německých  svátost  oltářní 
směla  se  podávati  pod  obojí  způsobou.  Od  té  doby  ve  všech 
katolických  chrámech  našich  zemí  podáván  byl  kalich  každému, 
kdo  si  toho  přál;  instituce  ta  potrvala  u  nás  až  do  r.  1622. 

Výsledky  tohoto  opatření  zůstaly  však  daleko  za  očekává- 
ním císaře  Ferdinanda,  že  totiž  strana  pod  obojí  opět  přilne 
k  víře  katolické.  Tato  strana  nechtěla  už  o  kompaktátech  ani 
slyšeti,  ježto  přijala  téměř  naskrze  nauky  lutheránské.  Ukázalo 
se  to  zcela  zřejmě  r.  1562,  kdy  čeští  stavové  pod  obojí,  shro- 
máždění ke  korunování  krále  Maximiliana,  osadili  konsistoř  pod 
obojí  zřejmými  přívrženci  víry  Lutherovy.  Císař  odňal  stavům 
pod  obojí  toto  právo,  které  dosud  bez  překážky  vykonávali,  a 
oznámil  jim,  že  bude  příště  sám  jmenovati  jak  administrátory 
tak  i  přísedící  konsistoře.  Stavové  po  některém  odporu  musili 
se  podrobiti  vůli  panovníkově. 

Brzo  po  vyhlášení  kalicha  v  zemích  českých  zemřel  císař 
Ferdinand  (25.  července  1564)  ve  Vídni.  Tělo  jeho  bylo  na  jeho 
výslovné  přání  převezeno  do  Prahy  a  tam  v  hlavním  chrámě  po- 
chováno. Jeho  panování  obsahuje  v  sobě  nejdůležitější  obrat 
v  osudech  zemí  koruny  české.  Země  ty,  byvše  přivtěleny  k  ze- 
mím rakouským  a  uherským,  ztratily  dosavadní  samostatnost. 
Nestalo  se  tak  výhradně  působením  panovníkovým.  Stavové  jed- 
notlivých zemí,  především  pak  stavové  čeští,  sami  lehkomyslně 
přervali  pouto,  jímž  země  vedlejší  k  Čechám  byly  vázány.  Ze- 
jména pak  Morava,  ač  nepřestala  býti  členem  státu  českého, 
jakým  byla  ve  věku  středním,  octla  se  ponenáhlu  k  Čechám 
v  poměru  mnohem  volnějším. 

£  .1.7.   Císař  a  král  Ma-xlmilian  II 

Nejstarší  syn  Ferdinanda  I.,  Maximilian,  přijat  byl  od  stavů 
českých  za  krále  r.  1549;  hned  potom  zahájen  byl  sněm  v  Brně, 
kde  stavové  moravští  Maximiliana  za  svého  pána  přijali,  ale 
se  stížností,  že  od  království  českého  volením  a  přijetím  krále 
Maximiliana  starobylým    pořádkem  a  svobodám  moravským  jest 


221 


ublíženo,  a  to  v  tom,  že  biskup  olomucký  jakožto  jeden  volenec 
krále  českého  a  hejtman  a  stavové  tohoto  markrabství  byli  po- 
minuti. Na  sněme  v  Olomouci  r.  1563  stavové  holdovali  Maxi- 
milianovi,  který  zatím  již  byl  korunován  2a  krále  českého,  když 
král  Maximilian  potvrdil  všechna  práva  i  svobody  moravské.  Na 
sněme  olomuckém  od  stavů  moravských  vedena  také  stížnost  na 
odcizení  knížectví  opavského  od  Moravy. 

Sotva  císař  Maximilian  II.  nastoupil  v  panství,  již  hrozilo 
zemím  jeho  nové  nebezpečí  válečné.  Kníže  sedmihradský  Jan 
Zikmund,  dychtiv  jsa  rozšířiti  panství  své,  vtrhl  do  císařské  části 
Uher  a  pronikl  výbojně  až  ke  Košicím.  Zároveň  počal  také  vy- 
jednávati se  šlechtou  v  císařské  části  Uher,  aby  se  k  němu  při- 
pojila. Císař  sebral  v  horních  Uhřích  vojsko,  v  jehož  čele  vůdce 
Lazar  Švendi  ztracených  míst  záhy  zase  zpět  dobyl  a  nepřítele 
zatlačil  až  ke  hranicím  sedmihradským.  Ve  vojsku  Švendiho  byla 
také  moravská  hotovost,  a  v  její  čelo  postavil  se  pan  Bedřich 
ze  Žerotína,  který  proslavil  se  ve  věcech  válečných  a  zastával 
čestné  místo  mezi  vojenskými  rádci  císaře  Maximiliana.  Jiný  vy- 
nikající Moravan,  Vilém  Prusinovský,  biskup  olomucký,  byl  téhož 
času  vypraven  od  císaře  do  Polska  ke  králi  Zikmundovi  II.  Au- 
gustovi, požádat  za  jeho  prostřednictví  mezi  císařem  a  knížetem 
sedmihradským.  Ale  vyjednávání  nevedlo  k  cíli,  neboť  sultán 
Soliman  zakázal  Janu  Zikmundovi  všeliké  ústupky  ve  prospěch 
císařův  a  oznámil,  že  mu  v  brzce  pošle  vojenskou  pomoc,  o  kterou 
tento  již  dříve  byl  v  Cařihradé  požádal.  Tak  nastala  císaři  válka 
netoliko  s  Janem  Zikmundem,  nýbrž  i  s  portou  tureckou.  I  bylo 
mu  obrátiti  se  opět  k  stavům  jednotlivých  zemí  o  vydatnou  pomoc. 
Země  alpské  nebyly  tehda  již  pod  jednotným  panstvím.  Tyroly 
zdědil  druhorozený  syn  Ferdinanda  I.  Ferdinand,  Štýrsko,  Kraňsko, 
Korutany  s  Přímořím  třetí  syn  Karel;  Maximilianovi  vedle  ko- 
runy české  a  uherské  zbyly  pouze  Horní  a  Dolní  Rakousy.  Štěstím 
bylo,  že  oba  mladší  bratří  císařovi  byli  s  ním  jedné  mysli  v  pří- 
čině obrany  turecké,  a  tudy  stavové  všech  jejich  zemí  povolili 
pomoc,  ač  ne  v  té  míře,  jak  to  bylo  od  nich  žádáno.  Moravští 
stavové  jali  se  zbrojiti  pro  mladého  císaře  s  největší  horlivostí. 
Vojska  sešla  se  u  Sudoměřic  a  u  Znojma,  odtud  pak  nastoupila 
společný  pochod  k  Prešpurku,  kamž  také  císař,  Rakušané  i  Slezáci 
se  dostavili.  Polními  hejtmany  vojska  moravského  byli:  Bertholt 
z  Lipého,   zemský    hejtman    moravský,    Bedřich   z  Žerotína,  Jan 


222 


z  Kunovic  a  Závise  z  Vickova.  Poněvadž  Maximiiianovi  II.  dostalo 
se  tehda  hojných  pomocí  též  z  jiných  zemí,  armáda  císařská 
vzrostla  na  60—70.000  m.,  ale  na  velkou  škodu  věci  císařské 
nemělo  toto  statné  vojsko  osvědčeného  nejvyššího  vojevůdce. 

Soliman  sám  s  počátku  měl  úmysl  táhnouti  na  Jager,  do- 
věděv se  však  o  velkých  Škodách,  které  činil  Turkům  výpady 
svými  Mikuláš  Zrinský,  velitel  Sigeta,  obrátil  se  proti  této  pev- 
nosti. Zrinský  hájil  hrdinsky  nejprve  města,  pak  vnitřního  hradu 
po  více  než  pět  neděl,  a  když  konečně  všechny  zdi  byly 
tak  rozstříleny,  že  nebylo  lze  jich  držeti,  ano  i  sám  hrad  byl 
zapálen,  učinil  poslední  výpad  proti  janičarům  a  padl  v  boji  hr- 
dinském (1566).  Sultán  Soliman  nedočkal  se  tohoto  vítězství, 
neboť  zemřel  dva  dny  před  pádem  Sigeta. 

Za  těchto  událostí  velké  vojsko  císaře  Maximiliana  dlelo 
v  úplné  nečinnosti.  Císař  neměl  odvahy,  aby  obleženému  Sigetu 
v  čas  přispěl  na  pomoc.  Mnoho  drahého  času  bylo  zmařeno, 
a  čeští  i  moravští  plukové  navrátili  se  domů,  když  uplynula  lhůta 
ke  konání  vojenské  služby  jim  vyměřená.  I  ostatní  vojsko  se 
rozešlo  na  zprávu  o  odchodu  vojska  tureckého  z  Uher,  a  císař 
Maximilian  sám,  nevěda  ničeho  o  smrti  Solimanově,  navrátil  se 
s  nepořízenou  do  Vídně.  Bylo  velkým  štěstím,  že  nestatečný 
sultán  Selim  II.  sám  pomýšlel  na  mír,  který  uzavřen  byl  v  Dri- 
nopoli  (1568)  na  osm  let;  Turci  podrželi  své  výboje,  zvláště 
Siget,  ale  také  císařským  potvrzeno,  čeho  v  Zátiší  Švendi  dobyl 
proti  Janu  Zikmundovi.  Mír  s  Turky  pak  již  po  celý  čas  pano- 
vání Maximilianova  nebyl  porušen.  Nicméně  Moravanům,  tak  jako 
příslušníkům  ostatních  zemí  císařových,  nebylo  na  břemenech 
v  ničem  uleveno. 

Císař  Maximilian  II.  nebyl  tak  horlivým  a  upřímným  vy- 
znavačem víry  katolické  jako  jeho  otec  Ferdinand,  ano  klonil 
se  vychováním  svým  v  mladších  letech  spíše  k  lutheránství.  Po- 
zději pftsobily  na  Maximiliana  netoliko  domluvy  otcovy,  nýbrž 
i  ohledy  na  spřátelený  rod  španělský,  pro  které  Maximilian  ne- 
prohlásil  se  veřejně  pro  lutheránství.  Avšak  tyto  ohledy  nedo- 
vedly vymýtiti  jeho  náklonnost  k  dřívějším  zásadám  a  v  povaze 
Maximilianově  vytvořila  se  neobyčejná  snášenlivost  náboženská. 
Jemu  nebylo  ani  možno  vyvinouti  v  některém  směru  větší  energii, 
ježto  byl  těla  slabého  a  trápen  často  bolestnou  chorobou. 


223 


V  zemích  koruny  české  a  zvláště  na  Moravě  nekatolíci 
kladli  veliké  naděje  v  nového  císaře.  Povšechný  stav  katolické 
církve  u  nás  tehda  nebyl  valně  utěšený.  Povolení  kalicha  nemělo 
pro  sesílení  a  zvelebení  katolictví  valného  účinku.  Šťastnější  byla 
volba  nového  arcibiskupa:  Antonín  Brus  ze  všech  sil  snažil  se 
o  povznesení  duchovenstva.  Na  Moravě  však  dlouholetým  neosa- 
zením  arcibiskupského  stolce  pražského  uvolnil  se  svazek,  v  jakém 
dříve  bylo  k  němu  podřízené  biskupství  olomucké.  Ještě  za  Jana 
Doubravského  papežská  stolice  potvrzujíc  volbu  jeho  (1541), 
uznávala  jej  za  suffragána  pražského.  Avšak  když  po  smrti  Dou- 
bravského biskupem  olomuckým  zvolen  byl  Marek  Kuen  (1553), 
tehda  již  papež  Julius  III.  v  bulle,  dané  arcibiskupovi  mohučskému, 
doporoučel  mu  nově  zvoleného  a  potvrzeného  biskupa  jako  suf- 
fragána. Když  r.  1565  po  smrti  Kuenově  zvolen  byl  Vilém  Pru- 
sinovský  z  Vickova  biskupem  olomuckým,  papež  Pius  IV.  znovu 
jej  doporučil  arcibiskupovi  mohučskému,  ačkoli  tehda  stolec  pražský 
už  byl  osazen.  Podobné  se  stalo  s  biskupem  Tomášem  Albinem 
r.  1574  a  s  nástupcem  jeho  Janem  Mezonem  z  Telče,  který  zvolen 
byl  r.  1576;  Stanislav  Pavlovský,  zvolený  a  stvrzený  za  biskupa 
olomuckého  r.  1579,  sám  o  to  se  ucházel,  aby  se  stal  suffragánem 
mohučského  kurfirsta-arcibiskupa.  Arcibiskupové  pražští,  a  jme- 
novitě Brus  marně  vzpírali  se  tomu,  aby  biskupství  olomucké 
z  podřízenosti  pražské  bylo  vybaveno, 

Z  biskupův  olomuckých  zvláště  Vilém  Prusinovský,  jemuž 
bylo  popřáno  déle  spravovati  moravskou  diecési,  byl  neobyčejně 
činným  a  hleděl  povznésti  pokleslou  kázeň  duchovenstva  mo- 
ravského slovem  i  příkladem.  Poznav,  že  hlavní  překážkou  jeho 
dobrých  snah  jest  nedostatek  dobrého  kněžstva,  pilně  hleděl 
k  tomu,  aby  co  nejdříve  zařízena  byla  jezuitská  kolej  v  Olomouci. 
Toho  dosaženo  bylo  po  mnohém  marném  úsilí  ke  konci  srpna 
r.  1566;  hned  také  otevřena  čtyřtřídní  škola  a  téhož  roku  ještě 
založen  seminář.  Papež  Pius  V.  a  císař  Maximilian  potvrdili  tuto 
fundaci  r.  1 567,  když  už  otevřena  byla  pátá  třída  a  druhý  seminář 
pro  šlechtické  mladíky.  Záhy  dostalo  se  jezuitům  olomuckým 
řádné  fundace  (2000  zl.  ze  statku  vyškovského)  a  velkolepé  bu- 
dovy kolejní.  Za  krátký  čas  olomucká  kolej  důstojně  se  řadila 
po  bok  mateřským  svým  ústavům  v  Praze  a  ve  Vídni,  zvláště 
když  papež  za  souhlasu  císaře  Rudolfa  II.  založil  v  Olomouci 
tak  zvané    nordické    kollegium;    byl  to  papežský    seminář,  jehož 


IU 


chovanci  navštěvovali  přednášky  jezuitů  v  koleji  a  dosahovali 
také  všech  hodností  a  gradův  universitních.  Druhá  kolej  jezuitů 
na  Moravě  založena  byla  se  svolením  císařovým  v  Brně  r.  1572 
zásluhou  bratří  Grodeckých,  z  nichž  Jan  byl  proboštem  kapituly 
brněnské,  druhý  Václav  děkanem  kolegiátního  chrámu  na  Petrově. 
Jezuité  otevřeli  tam  gymnasium  i  některé  školy  menší,  které  byly 
velmi  horlivě  navštěvovány,  a  později  za  přispění  císaře,  biskupa 
i  měšťanů  brněnských  přikročili  k  stavbě  velkolepé  budovy  klá- 
šterní i  chrámu,  jež  dodnes  připomínají  velké  bohatství  tohoto 
řádu.  Ačkoliv  tedy  císař  Maximilian  víře  katolické  nebyl  valně 
nakloněn,  přece  právě  za  jeho  panování  církev  tato  na  Moravě 
povznesla  se  mnohem  více,  než  za  jeho  předchůdce. 

Za  to  však  úplně  poklesla  strana  pod  obojí.  Její  rozsáhlá 
organisace  v  Čechách,  záležející  z  administrátora  konsistoře  a 
45  děkanů,  neměla  v  lidu  žádné  opory,  poněvadž  jí  vyznavačů 
stále  ubývalo.  Moravští  utrakvisté  neměli  ani  takové  organisace 
jako  čeští  a  byli  podřízeni  konsistoři  v  Praze,  kterýžto  svazek 
však  pro  vzdálenost  místní  velmi  se  uvolnil.  Duchovenstvo  pod 
obojí  bylo  tehda  velmi  zanedbané.  Poukazuje  na  to  biskup  olo- 
mucký  vyžádal  si  od  císaře  mandát  (1566),  jímž  utrakvisté  mo- 
ravští byli  vybaveni  z  poslušenství  pražské  konsistoře  a  jemu 
podřízeni.  Pro  odpor  stavů  moravských  však  mandát  ten  později 
zase  byl  odvolán. 

Nedostatečnou  organisaci  měli  také  lutheráni  na  Moravě. 
Sotva  bylo  lze  se  setkati  se  skrovným  počtem  stejně  smýšlejících. 
Kněžstvo  jejich  bylo  z  velké  části  neschopné  a  mravně  pokleslé. 
Náčelníky  lutheránů  ve  šlechtě  moravské  byli:  tehdejší  nejvyšší 
sudí  zemský  pan  Černohorský  z  Boskovic  a  hrabata  z  Hardegga, 
kteří  nedlouho  před  tím  statky  na  Moravě  si  zakoupili.  Mezi 
městy  lutheránškými  přední  místo  zaujímala  Jihlava. 

Podobných  svobod  jako  ostatní  vyznání  užívali  na  Moravě 
též  novokřténci.  Císař  Maximilian  sice  r.  1567  na  sněme  v  Brně 
za  příkladem  otce  svého  opět  podal  návrh,  aby  toto  vyznání  co 
nejdříve  ze  země  bylo  vypuzeno.  Ale  proti  tomu  stavové  podali 
námitky  z  důvodů  hospodářských,  i  bylo  od  pronásledování  no- 
vokřtěncův  úplně  upuštěno;  na  zprávu  o  tom  hrnuli  se  opět 
přívrženci  tohoto  vyznání  z  okolních  zemí  na  Moravu. 

Ze  všech  náboženských  vyznání,  jichž  počet  souvěká  zpráva 
páčí  na  dvaatřicet,  jediná  Bratrská  jednota  uspořádáním  církevní 


225 


správy  a  přísnou  kázní  mohla  se  měřiti  s  církví  katolickou.  Císař 
Maximilian  vydal  sice  r.  1568  mandát,  aby  všechny  modlitebny 
bratrské  v  Čechách  byly  zavřeny,  ale  jsa  v  zásadách  náboženských 
nestálý,  nenaléhal  na  provedení  jeho,  ano  ústně  sliboval  deputacím 
bratrským,  že  jim  zůstane  milostivým  pánem.  A  tak  Bratří  i  za 
něho  požívali  na  Moravě  nezkrácené  svobody  náboženské,  které 
nedovedla  čeliti  ani  horlivá  činnost  biskupa  Prusinovského.  Jejich 
organisace  se  ještě  zdokonalila  čilými  styky  s  Německem  a  Švý- 
carskem. V  této  době  nabýval  však  převahy  vliv  kalvínství  nad 
lutheránstvím.  Velká  rána  stihla  Bratry  úmrtím  Černého  (1565), 
Blahoslava  (zemřel  v  Mor.  Krumlově,  1571)  a  Augusty  (1572). 
Blahoslavův  vzorný  překlad  Nového  zákona  stal  se  společným 
majetkem  všech  Bratří  v  Čechách  i  na  Moravě.  Od  něho  bere 
počátek  celá  řada  spisovatelů,  kteří  vyznamenali  se  klassickým 
slohem  a  čistou,  správnou  mluvou;  řada  ta  končí  posledním  ve- 
likánem Jednoty,  Janem  Amosem  Komenským. 

Stavové  protestantští  v  Čechách  žádali  hned  na  počátku 
panování  Maximilianova,  aby  jim  vrátil  právo,  organisovati  kon- 
sistoř  pod  obojí,  čemuž  však  císař  odepřel.  R.  1571  na  sněme 
v  Praze  žádali  za  stvrzení  konfesse  augsburské  a  byvše  odmítnuti, 
opětovali  žádost  svou  r.  1575,  když  císař  osobné  na  sněm  se 
dostavil.  Poněvadž  také  Bratří  domáhali  se  zákonitého  stvrzení 
své  víry,  vypracována  byla  společně  t.  zv.  > česká  konfesse*.  Ke 
konfessi  připojen  byl  řád  církevní,  dle  něhož  nejvyšší  moc  měla 
přenesena  býti  na  konsistoř  pod  obojí,  tato  však  měla  volena 
býti  od  stavů  pod  obojí  bez  účastenství  panovníkova.  Císař  Ma- 
ximilian hleděl  stavy  přesvědčiti,  že  povolení  konfesse  na  ten 
čas  není  možné  a  že  také  nelze  mu  dáti  z  rukou  osazování  kon- 
sistoře,  které  po  otci  svém  zdědil.  Za  to  však  ujistil  stavy,  že 
tak  jako  dosud  ve  věcech  náboženských  nikomu  neubližoval,  i  pro 
budoucnost  míní  jejich  víry  Šetřiti.  Protestantští  stavové  se  upo- 
kojili, vidouce,  že  více  dosáhnouti  nemohou.  Bez  nesnází  byly 
potom  povoleny  zvýšené  daně  a  nejstarší  syn  císařův  Rudolf  přijat 
za  krále  českého  (7.  září).  Ale  slib  císařský  nebyl  splněn  a  zvláště 
proti  Bratřím  v  Čechách  vydány  byly  nové  přísné  mandáty 
Také  lutheranští  stavové  moravští  dvakráte  (r.  1569  a  1576). 
pokusili  se,  aby  od  císaře  Maximiliana  dosáhli  svobodného  vyzná- 
vání konfesse  augšpurské;  obojí  pokus  však  byl  zmařen  úsilím 
biskupů  Vil.  Prusinovského  a  Jana  Mezona. 

15 


226 


§  36.  První  léta  vlády  císaře  a  hrdle  Rudolfa  II.  Žerotin 

a  Dietrictetejn. 

Císař  Maximilian  II.  zemřel  v  Řezně  12.  října  1576.  Syn 
a  nástupce  jeho  v  zemích  českých,  rakouských  a  uherských  i  v  říši 
německé,  Rudolf,  byl  synem  přísné  katolické  Marie  Španělské 
a  vychován  od  svého  dvanáctého  až  do  devatenáctého  roku  ve 
Španělsku  pod  dozorem  svého  strýce  krále  Filipa  II.,  neúprosného 
protivníka  protestantů.  Císař  Rudolf  vynikal  vzděláním  nad  mnohé 
souvěké  panovníky,  mluvil  mnoha  jazyky  a  měl  rozsáhlé  vědo- 
mosti ;  znal  latinské  klassiky,  měl  zálibu  pro  dějepis,  mathematiku, 
astronomii  a  vědy  přírodní,  nejvíce  však  liboval  si  v  astrologii 
a  v  alchymii.  Povolával  k  svému  dvoru,  jeji  měl  od  r.  1582  trvale 
v  Praze,  četné  učence  bez  rozdílu  víry  a  národnosti,  z  nichž  vy- 
nikali slavní  astronomové  Kepler  a  Tycho  Brahe.  Denně  pro- 
dlel mnoho  hodin  na  pražské  hvězdárně  nebo  v  chemické  labo- 
ratoři. Také  měl  neobyčejně  živý  zájem  i  porozumění  pro  hudbu, 
umění  výtvarné  i  pro  umělecké  výrobky  průmyslové.  Jím  zave- 
deno v  Čechách  broušení  krystalův,  a  český  průmysl  sklářský 
s  úspěchem  čelil  i  benátskému.  Vzácnou  a  bohatou  byla  jeho 
sbírka  starých  i  nových  maleb,  děl  sochařských,  mincí,  medailí, 
drahokamův  a  jiných  skvostův  i  zvláštností,  jimiž  naplněno  bylo 
sedm  komnat,  dva  velké  sály  a  několik  chodeb  na  hradě  Pražském. 

S  počátku  Rudolf  II.  měl  dobrou  vůli,  aby  se  vpravil  ve 
své  úkoly  vladařské  a  je  také  svědomitě  zastával,  ale  čím  dál 
tím  více  vystupují  na  jevo  nerozhodnost  a  nedostatek  pevné  vůle 
ještě  u  větší  míře,  než  bylo  u  císaře  Maximiliana.  Krom  toho 
upadal  často  do  těžkomyslnosti,  která  se  stupňovala  častými  cho- 
robami. I  bylo,  zvláště  v  pozdějších  letech  jeho  panování,  velmi 
nesnadno,  mnohdy  teprve  po  dlouholetém  napomínání,  pohnouti 
jej  k  nějakému  rozhodnutí.  Při  tom  však  i  v  dobách  největší 
sklíčcnosti  duševní  i  tělesné  nesnesl,  aby  některý  z  jeho  rádců 
rozhodl  o  něčem  bez  jeho  vůle. 

Rudolf  II.  byl  již  za  živobytí  otce  svého  (1575)  od  českých 
stavů  přijat  a  vyhlášen  za  krále  českého  a  dne  22.  září  v  Praze 
od  arcibiskupa  Antonína  Brusa  korunován.  Brzo  potom  zvolen 
byl  a  korunován  v  Řezně  za  krále  a  potomního  císaře  římského ; 
o  volbu  a  korunování  jeho  za  krále  uherského  císař  Maximilian 
postaral  se  již  r.  1572.   Stavové    moravští    byli   r.  1572   pozváni 


227 


ke  korunování  jeho  do  Prešpurka  a  r.  1572  do  Prahy,  ale  nikdo 
na  nich  nežádal,  aby  jej  také  přijali  za  markrabí  moravského. 
Teprve  když  císař  Maximilian  EL  zemřel,  svolán  byl  zemským 
hejtmanem  Zdeňkem  Lvem  z  Rožmitála  sjezd  do  Brna  (17.  listo- 
padu 1576),  z  něhož  vysláno  poselství  k  Rudolfovi  s  oznámením 
že  jej  stavové  moravští,  poněvadž  jest  již  králem  českým  a  uher- 
ským, přijímají  za  pána  zemského.  Poslově  dostali  rozkaz,  aby 
žádali  netoliko  za  stvrzení  všech  dosavadních  svobod  i  starobylých 
zvyklostí,  nýbrž  i  aby  každý  na  Moravě  byl  zachován  při  své 
víře.  Tento  dodatek  o  svobodě  náboženské  vzbudil  příkrý  odpor 
biskupa  olomuckého  Jana  Mezona  z  Telče,  proti  němuž  se  pak 
obrátilo  veškeré  záští  stavů  moravských.  Když  císař  Rudolf  do- 
stavil se  na  sněm  v  Olomouci  (1577),  aby  tam  přijal  hold  stavův, 
tito  dali  svou  nevoli  okázale  na  jevo  tím,  že  při  uvítání  císaře 
odstrčili  biskupa  ze  slavnostního  průvodu.  Císař  pokusil  se 
urovnati  rozepři,  avšak  stavové  se  usnesli,  že  kdyby  biskup  někdy 
postavil  se  na  odpor  jednomyslnému  nálezu  sněmu,  má  býti 
všech  svých  práv  zbaven ;  císař  musil  na  tuto  ]x>dmínku  přistou- 
piti, aby  biskup  mohl  zase  zaujati  své  místo  při  zemském  soudě. 
Naděje  katolíků  v  nějaký  příznivý  obrat  pro  ně  byly  na 
počátku  panování  Rudolfova  zklamány.  Nový  panovník  neměl 
sice  v  úmyslu  povolovati  nových  svobod  náboženských.  R.  1584 
vydal  nařízení,  jímž  zakázány  byly  všeliké  bludy  na  základě 
mandátu  krále  Vladislava.  Ale  šlechta  na  svých  statcích  zcela 
volně  šířila  novoty  náboženské  a  nutila  katolické  poddané,  aby 
přestupovali  k  víře  svých  vrchností;  ani  města  královská  nesta- 
rala se  valně  o  rozkazy  panovníkovy.  Stavové  moravští  hleděli 
budoucnosti  s  plnou  důvěrou  vstříc  a  dle  toho  si  také  počínali. 
Když  biskup  Jan  Mezon  vystoupil  proti  Bratrům  na  svém  statku 
Hukvaldech,  stavovští  přísedící  zemského  soudu  proto  naň  zdvihli 
žalobu.  Když  císař  Rudolf  vydal  i  na  Moravě  mandát  královským 
městům,  jímž  se  všeliké  novoty  zakazovaly,  a  podkomořímu  na- 
řídil provedení  jeho,  nikdo  si  takových  rozkazů  nevšímal.  Ano 
Olomučtí  se  i  osmělili,  když  císař  poprvé  dlel  v  jejich  zdech 
(1577),  požádati  přímo  za  dovolení,  aby  směli  vyznávati  augsbur- 
skou koníessi,  což  ovšem  bylo  zamítnuto.  Když  císař  Rudolf 
vydal  rozkaz,  aby  v  Kyjově  byly  všechny  sekty  potlačeny,  ihned 
četní  páni  a  rytíři,  shromáždění  na  sněme  v  Brně,  podali  prosbu 
k  císaři,    aby  mandát  ten  byl  zrušen.    Tímto   důrazným   vystou- 

15* 


228 


pěním  Rudolf  tak  byl  zastrašen,  že  bez  výslovného  zrušení  man- 
dátu dal  zastaviti  pronásledování  Bratří  v  Kyjově.  Podobně  od- 
volán byl  rozkaz,  aby  zavřeny  byly  bratrská  Škola  v  Ivančicích 
a  lutheránská  ve  Vel.  Meziříčí,  zakročením  nejvyššího  maršálka 
pana  Jindřicha  z  Lipé. 

Strana  katolická  v  zemích  koruny  české  vidouc,  že  na  Rudolfa 
nelze  jí  spoléhati  tak,  jak  dříve  doufala,  vystoupila  sama  na  obranu 
proti  ostatním  snahám  náboženským.  Nejpřednějšími  bojovníky 
jejími  byli  členové  řádu  jezuitského,  na  Moravě  k  tomu  přistu- 
povala vydatná  činnost  biskupův  olomuckých.  Šlechta  česká  mnohem 
častěji  než  dosud  ohlížela  se  po  manželkách  ze  Španělska  a  z  Itálie ; 
tyto  horlivě  podporovaly  snahy  jezuitů,  kteří  dosáhli  takového 
vlivu  na  pány,  že  tito  konečně  odhodlali  se  následovati  přikladu 
vrchností  protestantských,  vypovídali  bratrské  a  lutheránské 
faráře  a  dosazovali  na  fary  výhradně  kněze  katolické.  Vratislav 
z  Pernštejna,  který  v  Čechách  na  svých  statcích  Bratry  vypo- 
věděl a  modlitebny  jejich  dal  pozavírati  ano  i  pobořiti,  dal  také 
na  svých  statcích  moravských,  Prostějově  a  Plumlově,  podobné 
rozkazy,  jichž  provedení  svěřil  biskupovi  olomuckému  Stanislavovi 
Pavlovskému,  který  byl  neohroženým  bojovníkem  za  věc  katolickou. 

Nenáhlý,  ale  jistý  vzrůst  a  postup  věci  katolické  na  Moravě 
přinášel  nejvíce  nebezpečenství  Jednotě  bratrské.  Tato  hned  na 
počátku  vlády  Rudolfovy  znovu  se  řádně  zorganisovala.  Na  synodě 
holešovské  (1577)  zvoleni  byli  dva  noví  seniorové,  Aeneáš,  pro- 
slulý učeností,  který  obral  si  sídlo  v  Ivančicích,  a  Zachariáš 
v  Slezanech.  Tato  organisace  byla  ohrožena  rozličnými  pokusy 
o  vnitřní  roztržku  a  pronásledováním  Bratří  jak  se  strany  kato- 
lické, tak  i  lutheránské.  To  však  nezastavilo  jejich  práci  duševní. 
Žádný  evropský  národ  nepoložil  tak  záhy  pevné  základy  k  ny- 
nějšímu spisovnému  jazyku  svému  jako  národ  český;  a  zásluhu 
o  to  nejpřednější  mají  bratrští  spisovatelé  XVI.  a  XVII.  století. 
K  několika  českým  tiskárnám  přidružila  se  nejslavnější  na  Moravě 
v  Ivančicích,  jež  později  přenesena  byla  do  Kralic.  Hlavní  díla 
Bratří  jsou  knihy  náboženské,  jako  díla  polemická,  katechismy, 
kancionály  a  překlady  písma  svatého,  ze  světských  disciplin 
jmenovitě  vzdělávány  byly  dějiny.  Nejdokonalejším  spisem  jest 
úplný  překlad  písma  svatého,  nazvaný  šestidílnou  biblí  Kralickou 
(1579 — 1593).  Neméně  vydatnou  byla  činnost  dějepisná.  Oproti 
nekritickému    Václavovi    Hájkovi    z    Libočan,    jehož    dílo   jediné 


229 


z  česky  psaných  ušetřeno  bylo  od  jezuitů,  pravé  a  jediné  před- 
stavitele české  historiografie  XVI.  století  dlužno  hledati  v  Jednotč 
bratrské;  byli  to  Matěj  Červenka,  Jan  Černý  a  zvláště  Jan  Bla- 
hoslav, okolo  něhož  utvořila  se  opravdová  škola  historická,  a 
konečně  Daniel  Adam  z  Veleslavína  (f  1599),  který  byl  tajným 
posluchačem  Jednoty,  tak  řečeným  nikodemitou,  a  horlivým  čte- 
nářem bible  Kralické.  Společnou  prací  četných  spisovatelů  jest 
třinácte  foliantů  lešenských,  nyní  majetek  bratří  Ochranovských, 
a  foliant  chovaný  v  královském  museu  českém;  jsou  to  velmi 
vzácné  prameny  dějin  českých  a  moravských  oné  doby. 

Pohříchu  nezachovala  se  u  Bratří  také  někdejší  neporušenost 
a  prostota  mravů.  Blahobytu  a  zámožnosti  v  obcích  bratrských 
přibývalo,  tím  množily  se  také  životní  potřeby  a  touha  po  po- 
hodlí. Na  synodách  moravských,  konaných  na  sklonku  XVI.  sto- 
letí, přicházelo  na  přetřes  čím  dál  tím  více  případů,  jež  vyža- 
dovaly přísného  vyšetřování.  Slabosti  Jednoty  zavdávaly  protiv- 
níkům jejím  vítanou  příležitost  k  útokům.  Jezuita  Václav  Šturm 
vytýkal  Jednotě,  že  se  v  nejpodstatnějších  bodech  změnila,  zejména 
že  se  značně  přiblížila  vyznání  kalvínskému. 

Biskup  Stanislav  Pavlovský  ve  svých  snahách  o  sesílení 
katolického  vyznání  na  Moravě  domohl  se  znamenitých  úspěchů. 
Kázeň  v  duchovenstvu  byla  přísnými  prostředky  utužena,  jezuité, 
nejhorlivější  bojovníci  církve  katolické,  všemožně  podporováni; 
rozkvět  kollejí  jejich  umožněn  darováním  statků  některých  zru- 
šených klášterů,  jako  byly  kláštery  jeptišek  brněnských  a  pusti- 
měřských  a  mnichů  žďárských.  Jeho  neúnavné  horlivosti  podařilo 
se  vypuditi  heretické  kazatele  z  některých  měst,  jako  z  Nového 
Jičína  a  z  Opavy,  kdežto  v  Olomouci  osazena  byla  městská  rada 
katolíky.  Přísnost  jeho  ve  věcech  víry  šla  tak  daleko,  že  zakázal 
přijímající  pod  obojí  pochovávati  za  kněžského  průvodu.  Z  nej- 
horlivějších adeptů  biskupových  byl  tehdejší  opat  kláštera  luckého 
(u  Znojma)  Sebastian  Freitag  z  Čepirohu,  rovněž  chovanec  řádu 
jezuitského,  který  obnovil  ve  svém  klášteře  přísnou  kázeň  a  za- 
ložil tam  pod  dozorem  jezuitů  studium  filosofické  a  theologické. 
Avšak  činnost  biskupova  i  jezuitů  nemohla  se  náležitě  rozvinouti, 
pokud  převážná  většina  stavů  moravských  setrvala  při  hájení 
starodávné  zásady  o  svobodě  náboženské.  Proto  biskup  císaři 
znovu  a  znovu  na  srdce  kladl,  že  svobody  stavovské  jsou  na 
Moravě  největší   závadou   pro  volný    rozvoj   víry   katolické  a  že 


290 


tedy  dlužno  napřed  obmeziti  svobody  zemské,  které  jsou  právě 
tak  v  odporu  pí  o  ti  auktorítě  církevní,  jako  proti  auktoritě  státní. 

Provedení  katolické  reformace,  jež  se  tehda  stalo  v  zemích 
alpských  a  zvláště  ve  Štyrsku,  Korutanech  a  Kraňsku,  kdež  vládl 
arcikníže  Ferdinand,  horlivý  odchovanec  jezuitův  ingolstadtských, 
mělo  dalekosáhlé  následky  také  pro  země  koruny  české.  V  Če- 
chách jezuité  otevřeli  nové  kolleje  a  počet  jejich  členů  na  sklonku 
XVI.  století  páčil  se  na  dvě  stě.  Jich  úsilím  a  sňatky  s  horlivými 
katoličkami  ze  Španěl  a  z  ttalie  většina  rodů  panských  získána 
jest  úplně  pro  věc  katolickou;  z  mladší  generace  šlechtické 
mocnými  oporami  katolické  věci  stali  se  pánové  Jaroslav  Bořita 
z  Martinic  a  Vilém  Slavata,  který  v  mládí  vychován  byl  ve  víře 
bratrské,  ale  potom  přešel  úplně  ke  katolictví.  Strana  katolická 
pohnula  konečné  (1602)  císaře  Rudolfa,  že  vydal  mandát  proti 
Bratřím,  jímž  zapovídala  se  shromáždění  bratrská  a  kněžím  kato- 
lickým  nebo  podobojí  rozkazováno  zmocniti  se  chrámů  jejich. 
Marně  snažil  se  proslulý  vůdce  Jednoty  v  Čechách,  Václav  Bu- 
dovec  z  Budova,  vymoci  zastavení  těchto  rozkazů.  Lutheránů  sice 
tato  opatření  dosud  přimo  se  nedotkla,  nicméně  i  oni  byli  značně 
znepokojeni  patrným  pokrokem  církve  katolické. 

Hrozivými  příznaky  ze  zemí  sousedních  i  vzrůstajícím  po- 
stupem víry  katolické  ve  vlastní  zemi  konečně  i  Morava  byla 
vyrušována  z  dosavadního  klidu  a  bezstarostnosti.  Jmenovitě 
Jednotě  bratrské  bylo  se  opravdově  hotoviti  k  příštím  zápasům. 
Jí  bylo  třeba  mužů  celých  a  neohrožených,  aby  zápas  ten  pro- 
vedla vítězně.  V  této  době  vyvstal  jí  takový  bojovník  a  státník 
nad  jiné  důmyslný  a  upřímný  vyznavač  jejího  učení.  Byl  to  Karel 
starší  z  Žerotina.  Již  otec  jeho  Jan  z  Žerotína  na  Náměšti,  z  nej- 
váženějších a  nejbohatších  velmožů  moravských,  byl  Jednotě 
mocnou  oporou,  ano  jejím  nejznamenitějším  členem.  Jsa  žákem 
osvíceného  Blahoslava,  jednal  ve  smyslu  jeho  šlechetných  snah; 
zřízení  tiskárny  v  Kralicích,  proslulý  překlad  bible,  založení  školy 
ivančické  jsou  z  velké  části  jeho  dílem.  Syn  jeho  Karel  narodil 
se  r.  1 564  v  Brandýse  nad  Orlicí.  Vychován  byl  z  prvu  na  škole 
ivančické,  dalšího  vzdělání  nabyl  ve  Štrasburce,  Basileji  a  Ženevé, 
odkudž  podnikl  cesty  po  Francii,  Anglii  a  Itálii.  Pobyt  v  cizině, 
spojený  se  studiem  starých  klassiků,  získal  mu  dokonalé  vzdělání, 
krom  toho  Žerotín  seznámil  se  na  cestách  s  mnohými  slavnými 
vrstevníky,  s  nimiž  i  potom   zůstával  v  čilém   písemném  spojení. 


231 


R.  1 59 1  vydal  se  na  cestu  do  Francie,  aby  se  účastnil  v  boji 
za  véc  hugenottů.  Navrátiv  se  domů,  účastnil  se  obležení  Ostři- 
homa  proti  Turkům  a  po  dobytí  této  důležité  pevnosti  (1595) 
vrátil  se  na  Moravu.  Tehda  počíná  se  také  jeho  veřejná  působnost. 

Bylo  to  v  době,  kdy  římsko-španélská  strana  pomýšlela 
na  důraznější  vystupování  ve  prospěch  věci  katolické.  Nátlakem 
dvora  císařského  přijato  bylo  již  několik  katolických  přísedících 
do  zemského  soudu  a  r.  1598  císař  jmenoval  zemským  podko- 
mořím Zikmunda  z  Dietrichštejna,  jehož  otec  Adam  teprve  ne- 
dávno před  tím  získal  na  Moravě  statek  mikulovský.  Zikmund 
byl  vychován  ve  Španělsku  a  česky  vůbec  neuměl.  Bylo  to  zřejmé 
porušení  dosavadních  práv  a  zvyklostí  zemských  a  vzbudilo 
velkou  nevoli  u  stavův,  že  tak  důležitý  úřad,  s  nímž  spojeny 
byly  také  hojné  příjmy,  udělen  byl  cizinci  neznalému  domácího 
jazyka.  Nespokojenost  vzrostla  ještě  více,  když  nejvyšším  komořím 
zemským,  jenž  měl  mimo  jiné  dozor  nad  deskami  zemskými, 
jmenován  byl  Ladislav  Berka,  horlivý  katolík  a  přívrženec  jezuitů. 
Po  smrti  Bedřicha  z  Žerotína  (1598)  zemským  hejtmanem  jmenován 
katolík,  Joachim  Haugwitz,  jehož  děd  uvedl  řád  jezuitský  na 
Moravu. 

Ponenáhlu  rozestoupili  se  stavové  moravští  ve  dvě  strany, 
stojící  proti  sobě  v  příkrém  nepřátelství:  katolickou,  v  jejíž  čelo 
s  počátku  postavil  se  Ladislav  Berka,  a  protestantsko-bratrskou, 
jejíž  hlavou  stal  se  Karel  st.  z  Žerotína,  který  již  také  navazoval 
styky  s  protestantskými  vůdci  v  jiných  zemích,  zejména  s  Vá- 
clavem Budovcem  v  Čechách  a  Štěpánem  Illyešházem  v  Uhřích. 
Straně  katolické  však  dostalo  se  tehda  na  Moravě  stejné  vyni- 
kajícího a  znamenitého  náčelníka,  jako  byl  na  straně  protivné 
Žerotín.  Po  smrti  Stanislava  Pavlovského  zvolen  byl  biskupem 
olomuckým  kardinál  František  z  Dietrichštejna,  syn  císařského 
vyslance  při  dvoře  španělském  Adama  Dietrichštejna  a  tedy 
bratr  nedávno  jmenovaného  podkomořího  Zikmunda.  Dietrichštejn 
byl  největším  bojovníkem  své  doby  proti  reformaci.  Zaváděl 
všude  řádné  kněžstvo  a  zřizoval  kláštery  jako  ohniště  katolictví. 
Jsa  podporovatelem  věd  a  umění,  založil  bibliothéku  v  Kroměříži 
a  zvláště  cennou  knihovnu  v  Mikulově  i  svou  vlastní  tiskárnu. 
Proti  nekatolíkům  na  Moravě  vystupoval  všude  přísně;  ve  vy- 
konávání povinností  svého  povolání  byl  vzoťem  kněžstvu  pod- 
řízenému.  Důležitou    oporou    stal    se    mu    mocný   a  bohatý  pán 


232 

Karel  z  Lichtenštejna,  který  původně  vychován  byl  ve  víře 
bratrské  a  v  mládí  býval  důvěrným  druhem  Žerotínovým,  ale 
potom  přešel  ke  katolictví. 

Žerotín  a  Dietrichštejn  stáli  poprvé  proti  sobě,  když  v  za- 
sedání zemského  soudu  v  Olomouci  r.  1600  rokovalo  se  o  přijetí 
kardinála  do  tohoto  sboru.  Žerotín  poukázal  na  to,  že  kardinál 
není  mocen  jazyka  českého  a  znalý  zřízení  domácího,  a  navrhl, 
že  sice  proti  přijetí  jeho  do  zemského  soudu  není  podstatné  ná- 
mitky, že  však  smí  se  tam  užívati  jen  jazyka  českého.  Tento 
návrh  byl  jednohlasně  přijat  a  kardinálovi  nezbývalo,  než  tak 
dlouho  užívati  služeb  tlumočníkových,  pokud  by  se  česky  nena- 
učil. I  věnoval  se  s  veškerou  horlivostí  studiu  domácího  jazyka, 
a  za  krátký  čas  ovládal  jej  bezpečně  a  plynně. 

Katolíci  umínili  si  především  učiniti  neškodným  Karla 
z  Žerotína.  Úkol  ten  vzal  na  sebe  Zikmund  Dietrichštejn,  obžalovav 
Žerotína  (1600)  z  velezrády,  ježto  prý  jakýmsi  výrokem  porušil 
vážnost  císařovu.  Ačkoliv  dle  zemského  zřízení  moravského  takové 
žaloby  měly  se  vyřizovati  od  zemského  hejtmana  a  teprve  odvo- 
lání mělo  se  státi  k  císaři,  Žerotín  přece  pohnán  byl  na  zemský 
soud  v  Praze,  kde  měli  nepřátelé  jeho  mocnou  oporu.  Když  však 
došlo  k  hlavnímu  přelíčení  (1601),  Zikmund  Dietrichštejn  provedl 
obžalobu  tak  vratce  a  chatrně,  Žerotín  naproti  tomu  hájil  se  tak 
skvěle,  že  všichni  posluchači  nabyli  úplného  přesvědčení  o  jeho 
nevině.  Zikmund  Dietrichštejn  pod  dojmem  zdrcující  porážky 
raněn  byl  mrtvicí  a  brzo  potom  zemřel. 

Nezdar,  jejž  sklidili  kardinál  Dietrichštejn  a  jeho  stoupenci 
v  osobním  boji  proti  Žerotínovi,  neodstrašil  jich  od  dosavadního 
útočného  postupu  na  poli  náboženském.  Hlavní  pozornost  obrá- 
cena byla  k  městům  královským,  na  která  prostřednictvím  úřadu 
podkomořského  bylo  možno  činiti  největší  nátlak.  Zejména  vy- 
dáno bylo  nařízení,  že  jen  katolíci  smějí  v  královských  městech 
za  měšťany  býti  přijímáni.  Dietrichštejn  dosáhl  neslýchaného 
úspěchu,  že  lutheráni  v  městech  donuceni  byli  k  poslušenství  a 
při  tom  ještě  rádi  platili  daně  předepsané.  Když  pak  r.  1602 
v  Cechách  vyhlášen  mandát  proti  Bratřím,  platnost  jeho  rozšířena 
také  na  královská  města  moravská. 

Stavové  moravští  neodvážili  se  zjevného  odporu.  Neozvali 
se  ani  proti  návrhu  kardinálovu  v  zemském  soudě,  že  nesmí  za 
člena  jeho    býti    přijat,    kdo  by  nepřísahal    na    matku  boží  a  na 


233 

všechny  svaté.  Žerotínovi  odňaty  byly  klíče  od  zemského  archivu 
a  odevzdány  hraběti  Thurnovi,  on  sám  na  základě  několika  slov, 
jež  pronesl  proti  zemskému  soudu,  z  něho  byl  vyloučen.  Zemský 
hejtman  Haugwitz,  který  nevystupoval  dosti  přísně  proti  neka- 
tolíkům, byl  úřadu  svého  zbaven.  Dietrichštejn  byl  jmenován 
náměstkem  zemského  hejtmana.  Za  této  všeobecné  pokleslosti 
mysli  u  svých  přátel  Žerotín  uchýlil  se  na  čas  úplně  do  života 
soukromého  a  oddal  se  horlivě  činnosti  literární,  jejíž  plody, 
psané  jazykem  českým,  zvláště  četné  listy  jeho,  náležejí  k  nej- 
krásnějším zjevům  našeho  písemnictví.  Zatím  Ladislav  Berka 
jmenován  r.  1603  zemským  hejtmanem  a  svěřeno  mu  vrchní 
velení  nad  moravskými  pluky  v  Uhrách.  Vyšším  duchovním  ne- 
bráněno  již  zapisovati  koupené  statky  do  desk  zemských ;  naproti 
tomu  zakázáno  novokřtěncům  a  Bratřím  z  ciziny  usazovati  se 
na  venkovských  statcích  moravských.  V  Brně  a  v  jiných  městech 
zaváděn  řád  kapucínů,  na  Moravě  dosud  neznámý.  R.  1604  vYm 
dáno  bylo  zemské  zřízení,  zrevidované  od  stavů  katolických, 
v  němž  mnohé  svobody  zemské  za  působení  Berkova  mlčením 
pominuty.  Stavové  jednak  zastrašeni,  jednak  podplaceni  neb  jiným 
způsobem  získáni  od  Berky  a  jeho  přátel,  i  k  této  pronikavé 
změně  mlčky  dali  své  svolení. 

§  37.   Války  turech''  a  vpády  Bochajoccu  na  Moravu. 

V  prvních  letech  panování  císaře  Rudolfa  II.  potrval  mír 
s  Turky,  přerušovaný  jen  drobnějšími  nájezdy.  Avšak  od  r.  1 590 
obnovilo  se  nebezpečí  válečné.  R.  1592  bosenský  pasa  Hasan 
s  velkým  vojskem  dobyl  pomezního  hradu  Bihače  a  poplenil  část 
země  charvatské.  Roku  potomního  oblehl  Sisek,  důležitou  tvrz 
při  stoku  řek  Kupy  a  Sávy;  císařský  vojevůdce  poraziv  přesilu 
tureckou  v  bitvě,  kde  Hasan  paše  padl,  osvobodil  ohrožené  město. 
To  bylo  vítanou  příležitostí  sultánovi,  že  císaři  vypověděl  válku. 
Císař  Rudolf  vyžádal  si  proto  velké  peněžité  pomoci  od  říšských 
stavů  německých,  od  krále  španělského,  papeže  Klimenta  VIII. 
i  od  některých  knížat  a  měst  italských.  Dědičným  zemím  habs- 
burským bylo  rovněž  přinésti  mimořádné  oběti  mužstva  i  peněz. 
Na  Moravě,  jejímuž  obyvatelstvu  od  počátku  vlády  Rudolfovy 
byly  ukládány  veliké  berně,  stavové  kromě  dosavadní  berně 
povolili  mimořádné  příspěvky  na  obranu  hranic  zemských  a  zřídili 


234 

stálou  hotovost  zemskou  každého  desátého  muže;  v  její  čelo  po- 
staven byl  pan  Bedřich  starší  z  Žerotína,  muž  ve  válečnictví 
zkušený  a  osvědčený.  Také  čeští  stavové  slíbili,  že  pošlou  na 
Moravu  pomoc  proti  Turkům,  kdykoliv  jí  bude  potřebí. 

R.  1594  veliký  vezír  turecký  Sinán  dobyl  Rábu,  čímž  po- 
sunuta byla  moc  turecká  daleko  na  západ,  a  celá  střední  Evropa 
vyrušena  ze  svého  dosavadního  klidu.  Také  Moravě  nastala  doba 
zvýšeného  nebezpečenství,  neboť  Turci  rozložili  část  vojska  při 
hranicích  rakouských  a  moravských.  Císař  Rudolf  získal  sice 
právě  tehda  znamenitého  spojence  v  chrabrém  a  důmyslném  vé- 
vodovi sedmihradském,  Zikmundovi  Báthorovi,  nicméně  doba  byla 
velmi  vážná,  a  poslové  císařští  na  sněme  v  Brně  (1594)  naléhali 
důrazně,  aby  se  svolal  v  Praze  generální  sněm  všech  zemí  koruny 
české,  kdež  by  se  poselstva  uradila  o  společnou  obranu.  Na  tomto 
sněme  zvýšeny  byly  zvláště  pro  Moravu  dosavadní  požadavky, 
a  stavové  moravští  vykonali  rozsáhlé  přípravy  k  obraně  zemské 
a  povolili  vydatnou  pomoc  vojenskou  do  Uher.  Císařští  oblehli 
Ostřihom  a  dobyli  ho  po  dvouměsíčném  obležení  (1595).  Mora- 
vané, kteří  této  výpravy  účastnili  se  s  vůdcem  svým  panem  Janem 
z  Pernštejna,  měli  vynikající  podíl  v  tomto  vítězství.  Stejnou 
dobou  vévoda  Zikmund  Báthory,  spojen  s  Michalem,  vévodou 
valašským,  několika  skvělými  vítězstvími  odrazil  útoky  turecké 
do  Sedmihradska. 

R.  1596  sultán  Mohamed  III.  sám  se  postavil  v  čelo  velikého 
vojska  a  namířil  na  důležitou  pevnost  uherskou  Jager.  V  císař- 
ských zemích  konány  horlivé  přípravy  k  odražení  tohoto  útoku; 
stavové  moravští  povolili  peníze  i  vojsko  na  obranu  hranic  a 
v  čas  potřeby  i  na  výpravu  do  Uher.  I  sebrala  se  značná  moc 
vojenská,  v  jejíž  čele  arcivévoda  Maximi  Han  a  Adolf  ze  Švarcen- 
berka  dobyli  Hatvana.  Zatím  však  vojsko  sultánovo  oblehlo  Jager 
a  dobylo  ho  po  třínedělním  obléhání.  Arcikníže  Maximilian  spojil 
se  se  Zikmundem  Báthorem  a  u  Keresteše  svedli  (26.  října) 
s  vojskem  sultánovým  bitvu  s  počátku  vítěznou,  která  však  pro 
předčasnou  chtivost  plenu  u  Němcův  a  Uhrů  proměněna  byla 
v  úplnou  porážku.  Darmo  snažil  se  pan  Karel  Tetaur  se  čtyřmi 
sty  jezdců  moravských  hájiti  tábora  císařského,  nadarmo  pan 
Jan  z  Pernštejna  spolu  s  některými  pány  českými  snažil  se  uvésti 
pořádek  ve  zmatené  šiky  křesťanské.  Na  štěstí  r.  1598  podařilo 
se  Adolfovi   ze   bvarcenberka    nenadálým    útokem    dobyti  Rábu. 


235 

Úspěch  ten,  jímž  křesťanstvo  nabylo  nové  důvěry  v  konečné  vítěz- 
ství, umožněn  byl  částečně  důmyslným  strojem  oblchacím,  vynále- 
zem pana  Jana  Pernštéjnského,  který  hrdinsky  zahynul  již  roku 
předešlého  u  Rábu  za  jakéhosi  výpadu  tureckého.  R.  1 598  zemřel 
též  druhý  vynikající  vojevůdce  moravský,  Bedřich  starší  z  Žerotína. 

R.  1599  Turci  a  Tataři  spustošili  velkou  část  horních  Uher 
v  poříčí  Váhu  a  Ipoly;  dav  Tatarů  vnikl  průsmykem  Hrozen- 
kovským  na  Moravu  a  poplenil  krajinu  strašlivě  až  po  Uh.  Brod. 
Stavové  moravští  obrátili  Tatary  na  útěk  a  dostihnuvše  jich  zničili 
je  v  roklinách  u  Javorníka.  Avšak  r.  1600  velký  vezír  Ibrahim 
paše  dobyl  Velké  Kaniže,  a  tím  moc  turecká  opět  pošinuta  daleko 
na  západ.  Se  všech  stran,  od  papeže,  knížat  italských,  od  krále 
španělského  sbíraly  se  pomoci  pro  císaře.  K  papeži  vypraven 
byl  tehda  nově  dosazený  kardinál  a  biskup  olomucký  Frant. 
z  Dietrichštejna,  u  papeže  velmi  oblíbený,  který  u  něho  vymohl 
pomoc  10.000  pěších.  Moravští  stavové  povolili  značně  zvýšenou 
berni  válečnou  a  učinili  nová  opatření  v  příčině  veřejné  hotovosti 
a  obrany  zemské. 

Tehda  statečný,  ale  vrtkavý  kníže  sedmihradský  Zikmund 
Báthory  vzdal  se  trvale  svého  panství  ve  prospěch  císařův  a  přijal 

v 

od  něho  v  náhradu  panství  libochovické  v  Cechách.  V  Sedmi- 
hradsku dosazen  byl  císařským  místodržícím  Jiří  Bašta,  kdežto  Uhry 
od  r.  1 599  spravovány  byly  novým  místodržícím  vídeňským,  arci- 
knížetem Matyášem.  Jakmile  panství  císařské  v  Sedmihradsku  bylo 
zajištěno,  rádcové  Rudolfovi  přes  námitky  Baštový  nešetřili  starých 
práv  a  svobod  stavovských  a  jali  se  prováděti  katolickou  refor- 
maci v  zemi.  Z  toho  povstala  hluboká  nespokojenost  ve  šlechtě 
i  v  ostatním  obyvatelstvu.  Také  uherská  šlechta  nebyla  spokojena 
a  od  počátku  vlády  Rudolfovy  přednášela  na  sněmích  četné  stíž- 
nosti rázu  náboženského  i  politického.  Když  protestantští  stavové 
na  sněme  v  Prešpurce  (1604)  žádali  důrazně,  aby  byli  ponecháni 
při  dosavadních  svobodách  náboženských,  byli  odbyti  způsobem 
neslýchané  příkrým.  Rozhořčení  dosáhlo  vrcholu,  šlechta  se 
sjížděla  a  hrozila  zjevnou  vzpourou.  Ctižádostivý  a  smělý  šlechtic 
Štěpán  Bočkaj,  někdejší  polní  hejtman  vévody  Zikmunda  Báthora* 
postavil  se  v  čelo  sedmihradských  nespokojenců,  najal  četné  tlupy 
hajdukův  a  prohlásiv  se  za  ochránce  křesťanského  a  pravověrného 
náboženství,  získal  tím  protestantskou  šlechtu  v  Uhřích.  Byv  pro- 
hlášen od  stavů  za  knížete  sedmihradského   (1605)  a  vyžádav  si 


286 


od  turecké  porty  stvrzení  této  hodnosti,  zmocnil  se  záhy  celých 
horních  Uher.  Turci  povzbuzeni  touto  vzpourou  k  novým  pod- 
nikům, oblehli  Ostřihom.  Jako  rozbouřená  povodeň,  která  protrhla 
poslední  hráze  ji  poutající,  tisíce  a  tisíce  nevázaných  hajduků 
rozběhly  se  na  všechny  strany  k  loupežným  vpádům  do  sou- 
sedních zemí. 

Povstání  BoČkajovo  mohlo  nalézti  vydatnou  oporu  na  Mo- 
ravě. Stavové  moravští  byli  roztrpčeni  potlačováním  svobod  ná- 
boženských a  zemských  privilegií,  země  byla  týrána  častými 
přehlídkami  vojenskými  a  drancováním  žoldnéřů  císařských,  mar- 
notratností a  špatnou  správou  Berky  i  jeho  přátel,  kteří  měli 
nejvyšší  úřady  ve  svých  rukou.  V  Uhrách  bylo  rozšířeno  mínění, 
že  jakmile  ozbrojená  moc  ukáže  se  na  hranicích  moravských, 
stavové  rázem  se  k  ní  připojí,  aby  svrhli  nenáviděnou  vládu 
Rudolfovu.  Toto  očekávání  jejich  nebylo  splněno.  Strana  prote- 
stantská necítila  se  ještě  dosti  silnou,  aby  zřejmě  vystoupila  proti 
císaři,  biskupovi,  stavům  katolickým  a  německým  městům.  Ale 
stavům  moravským  bylo  pomýšleti  na  prostředky  obrany  zemské 
pro  případ,  že  by  Bočkajovci  vpadli  do  země.  Na  sněme  v  Brně 
(27.  dubna  1605),  jejž  svolal  zemský  hejtman  Karel  z  Lichtenštejna, 
usneseno  vypraviti  poselstvo  k  císaři  a  prosebné  listy  o  pomoc 
k  ostatním  stavům  koruny  české,  avšak  porada  o  obranu  zemskou 
odložena  na  příští  sněm.  Povstalci  uherští  oblehli  Trenčín  a  Skalici 
a  (1.  května)  vpadli  poprvé  na  Moravu  k  Uh.  Brodu,  kdež  zničili 
vesnici  Strání.  V  dnech  od  3.— 14.  května  vypáleny  byly  od  nich 
Strážnice,  Uh.  Brod,  Rohatec,  Lanžhot,  Bílovice,  Veselí,  Ostroh, 
Hluk  a  okolní  četné  vesnice  až  ke  Zlínu.  Nepatrné  hloučky  vo- 
jenské proti  nim  na  rychlo  vypravené  ničeho  nepořídily ;  stavové 
v  boji  proti  hajdukům  i  potom  vedli  si  velmi  vlažně  a  spoléhali 
hlavně  na  pomoc  z  Čech  a  od  císaře. 

Bočkaj  vyzýval  Karla  st.  z  Zerotína  i  jiné  šlechtice  mo- 
ravské, aby  se  k  němu  přidali  v  boji  za  svobody  náboženské 
i  politické.  Když  listy  jeho  nedocházely  ohlasu,  Bočkajovci  vpadli 
opět  (26.  května)  do  země  od  Skalice  a  poplenili  krajinu  až  po 
Zlín  a  Malenovice.  Jiné  oddíly  vpadly  do  okolí  Brumova  a  za- 
bíhaly až  k  Holešovu  a  Val.  Meziříčí;  na  jihu  popleněno  okolí 
Břeclavi  až  k  Válčícím  a  Cáhnovu.  Dne  31.  května  vypálen  Zlín 
a  1.  června  vehnán  byl  celý  oddíl  vojska  moravského  mezi  Strážnicí 
a  Rohatcem    do    řeky    Moravy  a  zničen.    Potom  vypálen   Kyjov 


237 


a  dvanáct  blízkých  vesnic.  Právě  když  se  strojili  na  Brno,  zahnáni 
byli  až  ke  Skalici  menším  oddílem  jízdy,  kterou  vedli  Vilém  Popel 
a  Jiří  z  Hodic.  Ale  vpády  i  potom  se  opakovaly,  poněvadž  na 
obranu  zemskou  nic  řádného  nebylo  vykonáno.  Z  Čech  vypraveno 
bylo  na  pomoc  četné  vojsko  vedením  pana  Adama  ze  Šternberka, 
a  kníže  Těšínský  poslal  část  své  hotovosti  od  hranic  do  vnitř 
Moravy.  Také  moravští  stavové  konečně  sebrali  svou  hotovost 
v  nádherné  sice  výzbroji,  ale  ve  stavu  velmi  zbědovaném  a  zne- 
mravnělém.  Spojená  vojska  hnula  se  přes  hranice  ke  Skalici  a 
dobyla  města  (6.  srpna)  vedením  Adama  ze  Šternberka.  Ale 
zhouby  válečné  byly  od  Moravy  odvráceny  teprve,  když  arcikníže 
Matyáš  učinil  s  Bočkajem  mír  ve  Vídni  (23.  června  1606),  jímž 
stavům  uherským  zaručeny  byly  svobody  náboženské  i  politické 
a  Bočkajovi  přiřčeno  knížectví  Sedmihradské  s  východní  částí 
Uher  pod  vrchním  panstvím  císařským. 

Stavové  uherští  vymínili  si,  aby  mír  vídeňský  byl  potvrzen 
netoliko  od  císaře  Rudolfa,  nýbrž  i  od  stavů  zemí  českých,  ra- 
kouských a  štýrských,  kdež  měl  spoluručitelem  jeho  býti  arcikníže 
Ferdinand.  Ale  právě  v  tom  naskytly  se  mnohé  překážky.  Hlavní 
příčinou  byla  nedůvěra,  kterou  od  delší  doby  císař  Rudolf  pojal 
k  bratru  svému  Matyáši.  Tento  totiž,  odvolávaje  se  na  to,  že 
Rudolf  bývá  často  churav  a  že  nejsa  ženat  nezanechá  zákonitých 
potomků,  žádal,  aby  ještě  za  jeho  života  byl  zvolen  a  korunován 
za  krále  římského.  O  tom  však  Rudolf  nechtěl  ani  slyšeti,  po- 
něvadž nevzdal  se  dosud  všeliké  naděje  na  potomstvo,  kdežto 
Matyáš  tuto  neochotu  vykládal  si  tak,  jakoby  jej  bratr  vůbec 
chtěl  vyloučiti  z  nástupnictví.  Když  r.  1606  ještě  před  uzavřením 
míru  vídeňského  císař  znovu  upadl  v  chorobu,  která  podobala 
se  šílenství,  Matyáš  pozval  k  sobě  do  Vídně  mimo  jiné  bratra 
svého  Maximiliana  a  arciknížete  štýrského  Ferdinanda  a  vyžádal 
si  od  nich  svolení,  aby  směl  zvolen  býti  za  krále  římského, 
k  čemuž  dal  také  písemné  souhlas  arcikníže  Albrecht,  správce 
Španělského  Nizozemí.  Císař  Rudolf,  pozdraviv  se  dosti  brzo  ze 
své  nemoci,  dozvěděl  se  o  této  úmluvě,  a  nedůvěra  jeho  k  Matyáši 
vzrostla  tou  měrou,  že  se  domníval,  jakoby  Matyáš  zamýšlel  jej 
svrhnouti  s  panství.  Proto  také,  když  mu  předložen  byl  mír  ví- 
deňský ke  stvrzení,  dlouho  se  rozmýšlel,  poněvadž  měl  Matyáše 
v  podezření,  že  jest  v  tajném  dorozumění  se  stavy  uherskými 
a  že  jim  také  příliš    mnoho   povolil.    Teprve    na   důtklivou  radu 


238 

svých  důvěrníků  podepsal  onu  smlouvu  (6.  srpna).  Bočkaj  a  stavové 
uherští  učinili  tak  ješté  o  něco  později  po  provedení  některých 
změn  v  jejich  prospěch,  a  také  stavové  moravští  spolu  s  ostatními 
po  delším    vyjednávání    stvrdili  mír  vídeňský   dne  23.  září  1606. 

Následky  povstání  Bočkajova  pro  Moravu  byly  velmi  smutné. 
Jihovýchodní  část  země  obrácena  byla  v  poušť,  obyvatelstvo  bylo 
vyhubeno  neb  odvlečeno  do  zajetí,  značná  část  osad  zanikla,  ne- 
toliko útrapami  válečnými,  nýbrž  i  morovou  nákazou,  která  tehda 
do  země  byla  zavlečena.  Také  škody,  které  byly  učiněny  pluky  ně- 
meckými a  českými  za  pobytu  jich  v  zemi,  byly  veliké.  Krom  toho 
tížily  zemi  velké  dluhy,  které  jen  ponenáhlu  mohly  býti  spláceny. 

S  Turky  již  dříve  bylo  počato  vyjednávání  a  bylo  urychleno 
po  uzavření  míru  Bočkajova;  nad  ústím  říčky  Žitvy  do  Dunaje 
podepsán  byl  mír  turecký  (11.  listopadu  1606).  Obé  strany  po- 
držely své  výboje,  Turci  zejména  Jager  a  Kaniži.  Na  místě  do- 
savadního poplatku  ročního  měl  císař  odevzdati  sultánovi  jednou 
pro  vždy  200.000  dukátů.  Císař  Rudolf  ani  s  tímto  mírem  nebyl 
spokojen.  Právě  v  tu  dobu  zemřel  totiž  Štěpán  Bočkaj  a  podo- 
balo se,  že  nejen  území  jeho  v  Uhřích,  nýbrž  i  knížectví  Sedmi- 
hradské bude  zase  uvedeno  pod  moc  císařovu.  Rudolf  pak  Ma- 
tyášovi stále  nedůvěřoval,  domnívaje  se,  že  mu  ukládá  o  korunu. 
Proto  také  prese  všechno  doléhání  Matyášovo  Rudolf  neschválil 
míru  žitvatorockého,  ano  nápadným  způsobem  vyznamenával 
tehda  arciknížete  Leopolda,  bratra  Ferdinanda  Štýrského,  biskupa 
pasovského  a  štrasburského,  jehož  mínil  dokonce  učiniti  svým 
nástupcem.  Toto  odmítavé  chováni  císařovo  hrozilo  netoliko 
vyvolati  novou  válku  tureckou,  nýbrž  budilo  také  velkou  nespo- 
kojenost stavů  v  Uhrách  i  v  zemích  sousedních.  Stavové  moravští 
na  sněme  olomuckém  (1607)  stěžovali  si  na  velkou  nouzi  v  zemi 
a  žádali,  aby  zbytečná  vojska  byla  rozpuštěna.  Ale  na  všechny 
tyto  projevy  nespokojenosti  císař  Rudolf  ani  neodpověděl.  I  od 
hodlal  se  arcikníže  Matyáš  jednati  na  vlastní  zodpovědnost,  a  svolal 
stavy  uherské  do  Prešpurka,  stavy  rakouské  do  Vídně,  aby  s  nimi 
vyjednával  o  uspokojení  povstalcův  a  o  obnovení  pořádku  a 
pokoje  v  zemi. 

§  38.  Mir  libeHský.  Sesazmí  a  smrt  Rudolfa  II. 

V  zemích  českých,  rakouských  i  uherských  byla  vedle  stesků 
rázu  politického    také   nespokojenost    protestantských   stavů   ná- 


939 


sledkem  patrných  pokroků  katolické  reformace,  podporované 
všude  vládou  císařskou.  Stavové  těchto  zemí  konali  již  dříve  po- 
rady mezi  sebou  a  navazovali  také  v  Německu  styky  s  unií  pro- 
testantskou, v  jejíž  čele  stál  kurfirst  falcký  Bedřich  a  které  se 
ujímal  tehdejší  král  francouzský  Jindřich  IV.,  úhlavní  nepřítel 
rodu  Habsburského.  Proto  také  stavové  rakouští  ochotně  se  účastnili 
sjezdu  vídeňského  i  prešpurského,  kde  stavové  uherští  učinili 
s  rakouskými  konfoederaci,  v  jejíž  čelo  postavil  se  arcikníže  Matyáš 
a  jejímž  účelem  bylo,  zasazovati  se  společně  o  zachování  míru 
tureckého  i  vídeňského.  Také  na  Moravě  povstalo  tehda  povážlivé 
jitření  mysli.  Stížnosti  stavů  se  množily,  když  po  celá  čtyři  léta 
(1604— 1608)  zastavena  byla  veškera  činnost  soudní  v  zemi.  Země 
trpěla  stále  ještě  od  císařských  pluků,  které  i  po  ukončení  bouře 
Bočkajovy  trvale  se  na  Moravě  ubytovaly,  a  nic  neprospělo,  že 
stavové  i  města  sebrali  velké  peníze  a  císaři  je  odevzdali,  jen 
aby  vojsku  žold  byl  zaplacen  a  ono  bylo  rozpuštěno.  Nejvyšší 
úřady  dostávaly  se  do  rukou  osobám  nehodným,  jež  neštítily  se 
nepoctivým  způsobem  sahati  na  veřejné  peníze.1)  Neblahé  hospo- 
dářství dosáhlo  svého  vrcholu,  když  v  čelo  správy  zemské  od 
císaře  dosazen  byl  úskočný  Ladislav  Berka,  jmenován  byv  ná- 
městkem zemského  hejtmana;  dosavadní  zemský  hejtman  Karel 
z  LichtenŠtejna,  jenž  uveden  byl  u  císaře  v  podezření,  že  byl 
zasvěcen  do  všech  záměrův  arciknížete  Matyáše  i  stavů  rakouských 
a  uherských,  donucen  byl  úřadu  toho  se  vzdáti.  Za  těch  okolností 
velká  část  stavů,  v  jichž  čele  byl  Karel  ze  Žerotína  a  Karel 
z  LichtenŠtejna,  hledali  konečně  spásu  v  Matyášovi  a  ve  spolku 
se  stavy  uherskými  i  rakouskými,  aby  odstranili  vládu  Rudolfovu 
z  Moravy.  Žerotín  stal  se  duší  celého  potomního  hnutí.  Jeho  pů- 
sobením stavové  moravští  vypravili  na  sněm  rakouských  stavů 
ve  Vídni  jakožto  plnomocníky  pány  z  LichtenŠtejna  a  z  Hodic. 
Jeho  cílem  bylo,  zajistiti  Matyášovi  veškero  panství  Rudolfovo  a 
vymoci  od  něho  obnovení  práv  zemských  a  svobod  náboženských. 

Kardinál  Dietrichštejn  schválně  odebral  se  do  Prahy,  aby 
císaře  varoval  před  hrozícím  spolkem,  a  Ladislav  Berka,  povolav 
císařského  vůdce  Tillyho  do  okolí  brněnského,  pojal  záměr  zjímati 


J)  Z  této  doby  pochází  Žerotínfiv  proslulý  list  k  panu  Jiřímu  2  Hodic, 
obsahující  obranu  proti  výtkám  tohoto,  že  v  době  tak  vážné  chová  se  úplně  nečinně. 
Tam  vyličuje  se  úchvatným  způsobem  tehdejší  smutný  stav  země  moravské. 


240 


náčelníky  šlechty  moravské,  kteří  bez  svolení  císařského  konali 
sjezd  v  Brně  (počátkem  března  1608).  Ale  císař  zůstával  až  do 
poslední  chvíle  nerozhodným ;  k  vystrojení  vydatného  vojska 
nebylo  peněz  ani  náležité  odvahy.  Hledal  pomoci  u  papeže  a  krále 
španělského,  však  marně.  Vyslanec  španělský  u  dvora  císařského 
byl  již  přesvědčen  o  neschopnosti  Rudolfově  a  vymohl  u  krále 
Španělského  peněžitou  pomoc  pro  Matyáše,  který  podporován 
jsa  též  penězi  bohatého  pána  moravského  Karla  z  Lichtenštejna, 
pilně  najímal  vojsko  a  připravoval  se  k  válce  proti  Rudolfovi. 

Chování  stavů  moravských  bylo  čím  dále  hrozivější.  Karel 
z  Lichtenštejna  v  sezení  zemského  soudu  (7.  a  8.  března)  v  čele 
více  než  šedesáti  šlechticův  prohlásil,  že  Berka  nesmí  déle  zůstati 
v  úřadě  a  vyzval  zemské  úředníky  i  přísedící  soudu,  aby  ze  šraňků 
vystoupili  a  s  ním  se  spojili.  Všichni  až  na  dva  uposlechli  tohoto 
vyzvání.  Stavové,  necítíce  se  v  Brně  před  vojskem  Tillyho  bez- 
pečnými, odebrali  se  do  Slavkova  a  žádali  císaře,  aby  na  místě 
Berkově  jmenoval  jiného  náměstka  a  aby  potvrdil  oba  míry  jimi 
zaručené,  vídeňský  i  žitvatorocký.  Zároveň  se  usnesli,  že  svolají 
sjezd  všech  stavů  do  Ivančic,  Tento  sjezd  konal  se  (13.  dubna) 
přes  zákaz  císařův  za  velikého  účastenství  stavu  panského  a  ry- 
tířského, ano  i  vyššího  duchovenstva;  pouze  zástupci  šesti  krá- 
lovských měst  odepřeli  se  dostaviti.  Berka  prohlášen  byl  za  zba- 
vena svého  úřadu,  a  zřízena  prozatímná  vláda,  jejíž  ředitelem 
zvolen  byl  Lichtenštejn,  kdežto  Žerotín  zvolen  byl  hlavou  posel- 
stva, které  mělo  vyjednávati  s  ostatními  konfoederovanými  ze- 
měmi. Potom  usneseno  najímati  nové  pluky  a  svolati  veřejnou 
hotovost;  městům  a  některým  pánům,  kteří  se  sjezdu  vzdálili, 
pohrozeno  tresty  jakožto  rušitelům  veřejného  pokoje.  Když  pak 
na  vyzvání  arciknížete  Matyáše  přišli  do  Ivančic  též  plnomocníci 
stavů  rakouských  a  uherských,  podepsána  byla  smlouva  (19.  dubna), 
kterou  moravští  stavové  rovněž  přistoupili  ke  konfoederaci  preš- 
purské, netoliko  za  stvrzení  míru  vídeňského  a  žitvatorockého, 
nýbrž  »pro  každou  jinou  věc  spravedlivou  a  zákonitou c,  čímž 
mohlo  se  mysliti  zejména  obnovení  svobod  náboženských  i  po- 
litických, ano  i  dosazení  Matyášovo  na  místo  bratra  jeho  Rudolfa. 
Matyáš  odebral  se  zatím  se  svým  dvořanstvem  z  Vídně  do  Znojma ; 
odtud  pozval  stavy  české  k  společné  poradě  se  stavy  zemí 
vedlejších  i  se  zástupci  rakouskými  a  uherskými  a  rozeslal  ke 
kurfirstům  a  knížatům  německým  oběžník,  v  němž  vysvětlil  do- 
savadní kroky  podniknuté  proti  císaři. 


241 

Císař  Rudolf  nabízel  marně  potvrzení  míru  tureckého.  Matyáš 
odmítl  další  vyjednávání  a  nastoupil  v  čele  20.000  mužů  válečný 
pochod  do  Čech;  dne  10.  května  dorazil  do  Čáslavi,  kde  však 
marně  vybízel  několikráte  stavy  české,  aby  se  k  němu  připojili 
a  poněvadž  také  knížata  a  stavové  slezští  zůstali  Rudolfovi  věrni, 
Matyáš  svolil  k  vyjednávání.  Žerotín  s  veškerým  úsilím  pracoval 
k  tomu,  aby  Morava  připadla  Matyášovi.  I  došlo  konečně  ke 
smlouvě  v  Libni  (24.  června  1608),  kterouž  Rudolf  vzdal  se  ne- 
toliko Uher  a  Rakous,  nýbrž  i  Moravy  a  svolil  i  k  tomu,  kdyby 
Matyáš  před  ním  zemřel,  že  stavové  této  země  mají  právo  zvoliti 
si  pro  celou  dobu  života  Rudolfova  jiného  panovníka  z  rodu 
Habsburského.  Pokud  by  toto  odloučení  trvalo,  měla  také  všeliká 
závislost  Moravy  od  vlády  v  Čechách  přestati.  Arciknížeti  za- 
jištěno bylo  nástupnictví  na  trůně  českém  anebo,  když  by  císař 
zanechal  manželské  potomky,  poručnická  vláda  a  správa  zemská. 
Zástupci  stavů  rakouských,  uherských  a  moravských  (jménem 
těchto  Karel  z  Žerotína  a  Jiří  z  Hodic)  hned  po  skončení  smlouvy 
libeňské  v  táboře  u  Štěrbohol  učinili  tajný  spolek,  v  němž  pro- 
hlášeno, že  při  holdování  každé  země  má  se  výslovně  žádati 
potvrzení  svobod  náboženských ;  kdyby  měl  o  tuto  věc  v  některé 
zemi  povstati  spor,  měly  ostatní  konfederované  země  na  pomoc 
přispěti. 

Na  mimořádném  sněme,  který  potom  svolán  byl  do  Olo- 
mouce, Karel  z  Žerotína  zvolen  byl  zemským  hejtmanem,  čímž 
nejlépe  projeveno  mu  všestranné  uznání  a  vděčnost.  Sněm  zvolil 
komisi,  která  měla  oznámiti  Matyášovi  celou  řadu  usnesení,  če- 
lících k  omezení  moci  panovnické  a  k  obnovení  svobod  nábo- 
ženských. Proti  tomu  strana  katolická  napjala  všechny  síly,  aby 
provedení  těchto  článků  zmařila.  Kardinál  Dietrichštejn  podepsal 
sice  instrukci,  danou  sněmem  poslům  k  arciknížeti  Matyášovi, 
pod  tají  však  pracoval  proti  splnění  náboženských  požadavků. 
Biskup  Khlesl  byl  požádán,  aby  v  tomto  směru  přsobil  a  pa- 
pežský legát  napomínal  Matyáše,  aby  nepovoloval  na  Moravě 
ničeho,  co  by  mohlo  věci  katolické  škoditi. 

Matyáš  odpověděl  poslům  moravským  v  příčině  politických 
práv  uspokojivě,  rozhodnutí  otázky  náboženské  odložil  však  až 
k  příštímu  sněmu,  který  položen  byl  za  účelem  holdování  do 
Brna  na  den  25.  srpna.  Tam  opíraje  se  o  Dietrichštejna  a  o  Khlesla, 
naprosto  zamítl   požadavek  zavedení   neobmezené  svobody  nábo- 

16 


442 

ženské  v  celé  zemi ;  i  spokojili  se  na  přímluvu  Žerotínovu  stavové 
povšechným  ujištěním  panovníkovým,  že  nikdo  nemá  pro  své 
náboženství  býti  stíhán.  Obyvatelům  měst  královských  prote- 
stantské služby  boží  byly  sice  uvnitř  hradeb  zakázány,  avšak 
sméli  se  jich  účastniti  na  sousedním  panství  některého  šlechtice. 
Za  to  však  Matyáš  povolil  stavům  moravským  práva  politická 
v  míře  dosud  nebývalé.  Všechna  dřívější  privilegia  byla  potvr- 
zena, a  stará  zřízení  obnovena  ve  všech  článcích,  ve  kterých  byla 
od  Rudolfa  porušena.  Matyáš  slíbil,  že  nebude  osazovati  nejvyš- 
ších úřadů  zemských  a  že  také  nikoho  nesesadí,  pokud  by  se 
neotázal  o  radu  přísedících  soudu  zemského.  Stará  práva  zemského 
hejtmana,  obmezená  za  Rudolfa  Českou  kanceláří,  byla  obnovena, 
a  slíbeno  zříditi  na  Moravě  vlastní  dvorskou  kancelář  i  soud 
appellační.  Zemským  sněmům  měl  býti  panovník  sám  přítomen, 
neb  aspoň  vypraviti  komisaře  jazyka  českého  znalé,  ano  Matyáš 
slíbil,  že  dá  i  své  děti  učiti  česky.  Stavům  přiřčeno  výhradné 
právo  zákonodárné  bez  sankce  panovníkovy.  Bez  souhlasu  sněmu 
nesměla  se  ani  válka  vypovídati,  ani  mír  uzavírati.  Ano,  moc 
stavovská  vyhnána  na  vrchol  stvrzením  zcela  nové  listiny,  kterouž 
stavové  byli  oprávněni  se  zbraní  v  ruce  hájiti  se  proti  jakému- 
koliv porušeni  zemského  zřízení.  Do  komise,  která  se  měla  raditi 
o  novém  zřízeni  zemském  na  základě  knihy  Tovačovské,  zvoleni 
byli  z  poloviny  katolíci,  ostatně  Bratři  a  lutheráni.  Ladislavovi 
Berkovi  byly  sice  zabavené  statky  vráceny,  musil  však  je  prodati 
u  pro  budoucnost  nebyl  mu  již  povolen  přistup  k  zemským 
úřadům. 

S  mnohem  většími  nesnázemi  než  na  Moravě  Matyáš  setkal 
se  v  obojích  Rakousich.  Tam  pani  a  rytíři  protestantští,  když 
jim  Matyáš  nechtěl  dáti  písemné  stvrzeni  svobod  náboženských, 
odepřeli  holdovaní,  počali  sbírati  vojsko  a  vyjednávali  se  stavy 
uherskými  a  moravskými  o  pomoc.  Žerotin  přimlouval  se  důrazně 
u  Matyáše  i  u  Karla  Lichtenštejna.  který  pravé  tehda  odměněn 
byl  titulem  knížecím,  aby  náboženské  požadavky  stavů  rakou- 
ských byly  splněny,  zároveň  však  napomínal  stavy  rakouské 
k  umirněnosti.  Kdy*  potom  i  stavové  uherští,  ovšem  za  velmi 
těžkých  pvximinek,  zvolili  Matyáše  za  krále  a  on  od  arcibiskupa 
ostřihomského  slavnostně  byl  korunován  a  když  konečným  do- 
hodnutím byly  ^ióck)^  rakouským  stavům  potvrzeny  svobody 
iuS>2enske.  rito  šlohli  Matyášovi  přísahu  poslušností. 


243 

V  Čechách  stavové  bratrští  a  lutheránští,  za  vedení  Václava 
Budovce,  Jindřicha  Thurna,  Ondřeje  Šlika,  Viléma  z  Roupova 
a  jiných  vynutili  od  císaře  Rudolfa  vydání  majestátu  (1609),  jímž 
prohlášena  volnost  náboženská  veškerého  obyvatelstva,  stavům 
vydána  konsistoř  podobojí  i  universita  a  propůjčeno  jim  právo 
jmenovati  si  defensory  čili  obhájce.  Podobný  majestát  vydán  byl 
brzo  potom  též  stavům  slezským,  s  nimiž  stavové  čeští  přes 
odpor  Rudolfův  učinili  spolek  na  vzájemnou  obranu  svých  práv. 
Také  v  Německu  náboženské  protivy  narazily  na  sebe  mnohem 
příkřeji  nežli  dosud.  Proti  unii  evangelické,  jejímž  náčelníkem  stal 
se  Bedřich,  kurfirst  falcký,  utvořila  se  (1609)  liga  katolická,  spolek 
katolických  říšských  stavů  za  vedení  Maximiliana,  vévody  ba- 
vorského. Arcikníže  Leopold,  biskup  pasovský  a  štrasburský, 
dorozuměv  se  s  císařem  Rudolfem,  jal  se  v  okolí  Pasová  sbírati 
silné  vojsko,  aby  pomohl  Rudolfovi  zpět  k  ztraceným  zemím  a 
aby  pokořil  přílišnou  moc  stavů  protestantských  v  zemích  koruny 
české.  Za  to  měl  se  státi  nástupcem  Rudolfovým  ve  veškerém 
jeho  panství  i  v  hodnosti  císařské.  Jemu  na  pomoc  zbrojila  také 
strana  katolická  v  Čechách.  To  nezůstalo  utajeno  a  Matyáš,  proti 
němuž  hlavně  všechny  tyto  přípravy  byly  namířeny,  aby  nebyl 
překvapen,  jal  se  navzájem  sbírati  vojsko  ve  svých  zemích,  zvláště 
na  Moravě.  Zbrojení  moravské  dalo  se  ve  větších  rozměrech  než 
obyčejné.  Žerotín  soustředil  hlavní  vojenskou  moc  v  kraji  jihlav- 
ském, poněvadž  se  dověděl,  že  právě  v  těch  stranách  Ladislav 
Berka,  Zdeněk  Žampach  a  Jan  Kavka  tajně  zbrojí,  dostávše 
k  tomu  peníze  od  pražského  dvora.  Berka  znovu  byl  ze  země 
vypovězen  a  Kavka  zajat  v  Olomouci.  Poněvadž  se  u  Pasová 
pokračovalo  ve  zbrojení  velmi  rázně,  stavové  moravští  požádali 
Karla  Miinsterberského,  náměstka  vrchního  hejtmanství  slezského, 
aby  knížata  a  stavové  slezští  nedovolili  žádnému  lidu  válečnému 
shromažďovati  se  v  zemi  a  aby  proti  Matyášovi  nepodnikali  nic 
nepřátelského. 

Matyáš,  pokusiv  se  marně  o  smír  s  Rudolfem,  důrazně  na- 
léhal na  to,  aby  vojsko  pasovské  bylo  rozpuštěno.  Ale  právě 
tento  požadavek  nebyl  splněn  a  vojsko  pasovské  konečně  (21.  pro- 
since 1610)  vedením  plukovníka  Ramée-a  překročilo  hranice  Hor. 
Rakous,  kdež  po  celý  měsíc  loupilo,  plenilo  a  obyvatelstvo  týralo. 
Hornorakouští  stavové  proti  přesile  Pasóvských  žádali  za  pomoc 
krále   Matyáše,   stavy   dolnorakouské  i  moravské.    Tito  vykonali 

16* 


244 


náležité  přípravy  k  válce ;  zejména  nařízeno,  aby  veškera  Šlechta 
vypravila  se  do  pole,  kdyby  Matyáš  sám  postavil  se  v  čelo 
vojska.  Na  zprávu,  že  Pasovští  překročili  hranice  české  (30.  ledna 
161 1),  zemský  hejtman  na  rozkaz  Matyášův  svolal  nejvyšší  úřed- 
níky a  soudce  zemské  k  poradě,  kdež  povolena  i  výprava  za 
hranice.  Matyáš  svolal  do  Vídně  stavovské  výbory  všech  svých 
zemí,  aby  se  uradili  o  společná  opatření  k  obraně.  Moravané 
vypravili  k  těmto  poradám  hraběte  z  Thurna,  Jiřího  z  Hodíc 
a  pana  Čejku.  Karel  z  Žerotína,  jsa  přesvědčen,  že  vpád  Pasov- 
ských  jest  nastrojen  od  samého  císaře,  radil  Matyášovi,  aby 
bratra  svého  zbavil  i  trůnu  českého  a  sám  si  vstavil  korunu 
sv.  Václava  na  hlavu. 

Zatím  Ramée  zmocniv  se  Budějovic  a  Tábora,  již  13.  února 
stanul  před  hradbami  pražskými.  Arcikníže  Leopold  přes  výstrahy 
Španělského  vyslance  i  nuncia  papežského  odebral  se  zjevně 
k  vojsku  pasovskému  a  ujal  se  jeho  vrchního  velení.  Pasovští 
po  tuhém  pouličním  boji  obsadili  Malou  Stranu  a  Hradčany.  Ale 
všechno  úsilí  Leopoldovo  i  rozkazy  Rudolfovy,  aby  se  také  Staré 
a  Nové  město  podrobilo,  zůstaly  marný.  Stavové  čeští,  jichž  vojsko 
v  Praze  zatím  vzrostlo  na  30.000  m.,  byli  odhodláni  k  důraznému 
odporu  a  vypravili  na  Moravu  Václava  Budovce  z  Budova 
s  prosbou  za  pomoc.  Moravané  hned  na  první  zprávy  o  oné 
události  rozhodli  se  najímati  vojsko  a  poslati  je  s  vojskem  Ma- 
tyášovým do  Cech.  Matyáš  poslal  část  vojska  napřed  do  Čech 
a  konal  ve  Znojmě  poradu  s  nejvyššími  úředníky  a  soudci  mo- 
ravskými. Zatím  však  Pasovští  i  s  arciknížetem  Leopoldem 
opouštěli  již  Čechy,  přesvědčivše  se,  že  vpádem  do  Čech  připra- 
vili císaře  Rudolfa  o  poslední  lásku  a  věrnost  stavů  českých, 
kteří  pokládali  jej  za  spoluvinníka  Leopoldova.  Po  odchodu  Pa- 
sovských  císař  jal  se  se  svým  bratrem  vyjednávati,  ale  Matyáš 
už  zatím  pojal  pevný  záměr  svrhnouti  bratra  svého  i  s  trůnu 
českého.  V  tom  povzbuzovali  jej  jednak  papež  i  španělský  král 
Filip  III.,  na  druhé  straně  také  evangelická  unie  v  Německu. 
Čeští  stavové  jej  žádali,  aby  svou  cestu  do  Čech  urychlil  a  zá- 
roveň vydal  revers,  že  bude  šetřiti  svobod  zemských.  Toto  po- 
selstvo zastihlo  Matyáše  zároveň  s  posly  unie  evangelické  v  Ji- 
hlavě, kam  Matyáš  již  15.  března  z  Vídně  přes  Znojmo  dorazil 
v  průvodu  biskupa  Khlesla,  Lichtenštejna,  Žerotína  a  jiných 
náčelníků    stavovských,   více   protestantů  než  katolíků.    Z  Jihlavy 


245 


po  pětidenní  cestě  Matyáš  dorazil  do  Prahy,  kdež  byl  od  stavův, 
i  měšťanů  s  velkou  nádherou  a  okázalostí  uvítán.  Po  delších 
úradách  byl  Matyáš  (23.  května)  slavnostně  za  krále  českého 
prohlášen  a  od  biskupa  olomuckého  kardinála  Dietrichštejna 
(pražský  arcibiskup  byl  nemocen)  korunován.  Den  před  tím  musil 
stavům  českým  potvrditi  konfederaci  jejich  se  stavy  slezskými 
a  slíbiti,  že  o  rozsáhlých  požadavcích  jejich  rázu  náboženského 
i  politického  bude  jednati  hned  na  nejblíže  příštím  sněme.  Ko- 
nečná smlouva  o  postoupení  trůnu  českého  podepsána  byla  od 
Rudolfa  11.  srpna.  Císař  Rudolf  zemřel  již  20.  ledna  161 2  v  59. 
roce  svého  života.  Pochován  byl  v  chrámě  sv.  Víta  po  boku 
svého  otce  i  děda,  poslední  panovník  rodu  Habsburského,  jehož 
ostatky  uloženy  jsou  v  královské  Praze. 


§  30.  Císař  a  král  Matyáš  II    Ferdinand  Štýrský  přijat  za  krále 

českého  a  markrabí  moravskélio. 


Po  smrti  Rudolfově  Matyáš  byl  také  (13.  června  161 2)  od 
kurfirstů  německých  zvolen  za  císaře.  Na  radu  Khleslovu  ještě 
téhož  roku  přeložil  své  sídlo  z  Prahy  do  Vídně,  Od  svého  před- 
chůdce lišil  se  sice  tím,  že  se  neukrýval  plaše  před  lidmi,  nýbrž 
rád  vystupoval  v  lesku  a  nádheře  své  hodnosti  císařské.  Nicméně 
ani  jemu  nedostávalo  se  schopností,  říditi  samostatně  věci  veřejné, 
živější  práce  byl  úplně  neschopen,  podpisoval  bez  rozvahy,  co 
mu  důvěrní  rádcové  předkládali  a  především  byl  to  biskup  Khlesl, 
který  za  něho  myslil,  mluvil,  psal  i  jednal.  Z  velké  části  omrzelost 
panovníkovu  způsobil  zbědovaný  a  rozervaný  stav  dědičných 
zemí  rakouských  a  uherských.  Za  několikaletých  rozepří  mezi 
Rudolfem  a  Matyášem  stavové  všude  vynutili  si  od  obou  tolik 
svobod  a  výsad,  že  nikdy  před  tím  moc  panovnická  nebyla  tak 
pokořena.  Teprve  smrt  Rudolfova  dala  politice  Matyášově,  kterou 
řídil  Khlesl,  pevnější  směr  a  jasnější  cíl.  Matyáš  mohl  si  vůči 
stavům  protestantským  počínati  mnohem  volněji  než  dosud.  To 
také  pozoroval  Žerotín,  jehož  dalekosáhlé  plány,  uvésti  stavy 
zemí  českých,  rakouských  a  uherských  v  těsnější  organisaci,  od 
té  doby  potkávaly  se  vždy  s  většími  překážkami,  hlavně  od  Khlesla, 
který  vytrvale  kráčel  za  dvojím  cílem:  provésti  katolickou  refor- 
maci a  povznésti  pokleslou  moc  královskou. 


246 

Působení  Khleslovo  proti  snahám  Žerotínovým  záhy  jevilo 
na  Moravě  své  účinky.  Na  generálním  sněme  pražském,  kde  byl 
Matyáš  uznán  za  krále  českého,  byla  zároveň  od  zástupců  Cech 
i  Moravy  vyhotovena  a  podepsána  listina,  týkající  se  opětného 
sjednocení  obou  zemí.  Jí  vymezeny  byly  hranice  mezi  mocí  pa- 
novnickou a  stavovskou  a  upraven  státoprávní  poměr  mezi  Če- 
chami a  Moravou.  Žerotín  a  přátelé  jeho,  pamětlivi  přechvatů, 
jichž  se  dopouštěl  dvůr  Rudolfův  proti  Moravanům,  postarali  se 
o  to,  aby  poměr  ten  byl  co  možná  uvolněn  a  uveden  téměř  na 
pouhou  osobní  unii.  Král  Matyáš  tehda  neschválil  této  listiny  a 
vyžádal  si  nějaký  čas  na  rozmýšlenou.  Když  potom  Matyáš  dosáhl 
koruny  císařské,  prese  všechno  úsilí  Žerotínovo  i  stavů  morav- 
ských odpíral  listině  této  svého  stvrzení,  ježto  mu  Khlesl  vnuknul 
přesvědčení,  že  mu  odnímá  všelikou  autoritu.  Khlesl  podporoval 
také  kardinála  DietrichŠtejna,  když  žádal,  aby  všichni  klerikové 
ano  i  manové  biskupští  v  obvodu  diecése  olomucké  byli  vyňati 
v  trestních  i  civilních  rozepřích  z  moci  zemského  soudu.  Něco 
podobného  se  objevilo,  když  vypukl  znovu  dávný  spor  o  pří- 
slušenství vévodství  opavského.  Kdežto  opavští  stavové  byli  pro 
dosavadní  svazek  s  Moravou  a  chodili  k  moravskému  soudu  zem- 
skému, měšťané  opavští  naopak  byli  pro  připojení  k  Slezsku  a 
navštěvovali  vrchní  slezský  soud  ve  Vratislavi.  Císař  na  radu 
Khleslovu  dal  na  jevo,  že  uznává  samostatné  postavení  Opavských. 
Khlesl  podporoval  také  nezákonité  počínání  královských  měst 
Brna  a  Olomouce,  když  se  prohlásila  za  vymaněná  z  vrchní  moci 
zemského  soudu  moravského.  Tehda  také  zakázáno  bylo  pro- 
testantskému obyvatelstvu  královských  měst  na  Moravě  navště- 
vovati bohoslužby  na  statcích  některého  sousedního  pána,  Žerotín 
teprve  osobním  zakročením  u  císaře  Matyáše  zjednal  v  té  věci 
nápravu. 

Hned  v  prvních  letech  panování  císaře  Matyáše  zhoršil  se 
také  poměr  jeho  k  Turkům.  Matyáš  pojal  záměr  ve  srozuměni 
s  některými  velmoži  uherskými,  uvésti  Sedmihradsko  opět  pod 
tužší  panství.  K  tomu  bylo  potřebí  zase  mimořádných  prostředkův. 
Ale  moravští  stavové  na  památném  sněme  brněnském  (1612), 
jejž  zahájil  bratr  císařův  arcikníže  Maximilian  a  kde  konečně 
potvrzena  byla  listina  o  sjednocení  Čech  a  Moravy  jen  s  nepa* 
trnými  změnami,  ukázali  se  velmi  neústupnými  a  povolili  jen 
zcela    nepatrnou    berni.    Roku    potomního    stavové    sedmihradští 


247 


zvolili  si  za  souhlasu  porty  turecké  vévodou  Gabriela  Bethlena, 
který  uznal  nad  sebou  vrchní  moc  sultánovu.  Tím  byly  netoliko 
Sedmihrady  pro  císaře  ztraceny,  nýbrž  i  císařská  část  Uher  znovu 
ohrožena.  Matyáš  proto  pokusil  se  sebrati  potřebný  náklad  na 
vedení  války.  Tu  se  však  objevilo  hluboké  poklesnutí  moci  pa- 
novnické. Stavové  jednotlivých  zemí  dědičných  všude  chystali 
se  předložiti  nové  proposice  náboženské  i  politické,  bez  jichž 
stvrzení  nemínili  žádných  berní  povoliti.  I  připadla  vláda  císařská 
na  myšlenku,  svolati  zástupce  všech  zemí,  jež  byly  pod  panstvím 
mladší  linie  Habsburské;  doufaloť  se,  že  zástupci  císaři  oddaní, 
zvláště  ze  zemí  od  Turků  nejblíže  ohrožených,  oposici  uchlácholí 
a  že  sjezd  povolí  dostatečné  prostředky  k  válce.  Byl  to  první 
pokus  o  generální  sněm  zemí  českých,  uherských  a  rakouských, 
jenž  vypsán  byl  do  Lince  na  rok  1614.  Ale  nezdařil  se.  Stavové 
čeští  odepřeli  všeliké  účastenství.  Na  Moravě  konal  se  za  tou 
příčinou  sněm  v  Olomouci  za  přítomnosti  Ferdinanda  Štýrského. 
Poukázáno  tu  na  ztrátu  Sedmihradska  a  na  nebezpečenství  hrozící 
od  Turkův  i  žádáno,  aby  stavové  část  vojska  vystrojili  ihned, 
ostatek  aby  ponechali  na  sjezd  v  Linci  a  aby  zvolili  tamtéž  plno- 
mocníky.  Stavové  povolili  zemskou  hotovost  na  obranu.  Poselstvo 
do  Lince  vypraviti  sice  slíbili,  ale  nikoliv  s  plnou  mocí,  nýbrž 
jen  za  účelem  bližších  informací.  Na  sjezde  lineckém  toliko  sta- 
vové lužičtí,  tyrolští  a  zemí  štýrských  prohlásili  ochotu,  podpo- 
rovati císaře  ve  válce  proti  Turkům.  Ostatní,  zejména  poslové 
uherští,  radili  k  mírnému  vyjednávání.  Poněvadž  i  Khlesl  byl  pro 
mír,  poukazuje  k  nepatrné  podpoře  z  říše  německé,  ze  Španělska 
i  od  papeže,  nezbylo  císaři  Matyášovi,  než  zahájiti  vyjednávání, 
a  to  nejprve  s  Gabrielem  Bethlenem,  který  v  tajném  článku 
smlouvy  uzavřené  zavázal  se  podporovati  císaře  proti  Turkům; 
potom  také  s  portou  tureckou  za  obezřelého  řízení  Khleslova 
docíleno  bylo  (1615)  obnovení  míru  žitvatorockého. 

Od  té  doby,  co  císař  Matyáš  zbaven  byl  úmrtím  bratra 
svého  Rudolfa  hlavního  soka  v  panování,  nastal  důležitý  obrat 
v  dějinách  našich  zemí.  Antagonism  mezi  mocí  panovnickou  a 
stavovskou,  dlouho  tajený  z  ohledů  na  soupeřství  Rudolfovo, 
vypukl  s  novou  silou,  když  Habsburskému  rodu  dostalo  se  opět 
jediného  representanta,  který  maje  ruce  uvolněny  mohl  opět  na 
to  pomýšleti,  aby  obmezil  nevázanou  vládu  stavovskou  a  obnovil 
v  zemích  svých  panství    církve  katolické.    Toto  poznání  razilo  si 


248 

dráhu  především  v  Cechách,  kde  náčelníci  protestantských  stavů, 
Jindřich  Matyáš  z  Thurnu,  Václav  z  Roupova,  Václav  Budovec 
z  Budova,  Vilém  z  Lobkovic,  Ondřej  Šlik,  Štěpán  ze  Šternberka 
a  j.,  nabyli  pevného  přesvědčení,  že  dlužno  zdvihnouti  vzpouru 
proti  rodů  Habsburskému,  jinak  že  protcstantism  v  Čechách 
dospěje  k  těm  koncům,  k  jakým  již  dospěl  ve  Štyrsku.  Obavy 
jejich  nabývaly  vždy  větších  rozměrů,  když  viděli,  jak  císař  a 
všemocný  rádce  jeho  Khlesl  krok  za  krokem  hledí  obmeziti 
ústupky,  učiněné  stavům  ve  věcech  náboženských.  Ukázalo  se 
to  zejména  ve  sporné  záležitosti  protestantských  kostelů  brou- 
movských  a  hrobských,  kde  Matyáš  postavil  se  zřejmě  po  bok 
vrchností  katolických.  Také  na  Moravě  císař  Matyáš  vyhlásil 
urputný  boj  proti  všemu  nekatolickému.  Nejvyšší  úřady  zemské 
byly  zase  osazovány  pouze  rozhodnými  katolíky;  když  r.  1615 
Karel  st.  z  Žerotína  dobrovolně  složil  úřad  zemského  hejtmana 
a  uchýlil  se  do  života  soukromého,  Ladislav  Popel  z  Lobkovic 
stal  se  zemským  hejtmanem  a  Lev  Burian  Berka  z  Dube  nejvyš- 
ším sudím  markrabství  moravského.  Katoličtí  páni  a  zemane  vy- 
stupovali vždy  směleji  proti  svým  soupeřům,  ano  Jan  Kavka 
z  Říčan  přepadl  se  zbrojným  lidem  svého  protestantského  souseda, 
což  byl  případ  pěstního  práva,  na  Moravě  neslýchaný.  Zemský 
podkomoří  dosazoval  v  královských  městech  do  městských  rad 
pouze  katolíky.  Kardinál  Dietrichštejn  vždy  úsilovnčji  domáhal 
se  starých  požadavků  svých  o  vybavení  duchovenstva  a  jeho 
statků  z  moci  zemského  soudu  a  císařský  dvůr  jej  v  tom  pod- 
poroval. Na  panstvích  biskupských  i  některých  horlivých  pánů 
katolických,  zvláště  Albrechta  z  Valdštejna,  jenž  vládl  na  Vsetíně, 
obnoveny  byly  missie  jezuitův  a  kacířští  poddaní  násilně  obra- 
cováni  na  víru  katolickou.  Brno,  Olomouc  i  jiná  města  královská 
byla  úplně  získána  pro  vládu  i  pro  věc  katolickou  tím,  že  tam 
ponenáhlu  městské  rady  byly  osazeny  katolíky.  Německé  oby- 
vatelstvo těchto  měst  snadno  se  nadchlo  nepřátelstvím  proti  české 
šlechtě,  většinou  nekatolické,  a  počínalo  si  krutě  i  proti  jino- 
věrcům. V  Brně  a  v  Olomouci  bylo  tolik  nekatolíkův  uvězněno, 
že  již  v  městských  žalářích  pro  ně  ani  místa  nebylo. 

Na  statcích  vrchností  katolických  protestantské  chrámy  byly 
pozavírány,  anebo  i  se  školami  a  farními  budovami  odnímány 
farářům  protestantským  a  dávány  katolickým,  V  Chropini,  na 
statku  biskupském,  kardinál   Dietrichštejn   dal   gymnasium,  které 


249 


si  tam  Bratří  zřídili,  z  kořene  vyvrátiti  a  vystavěl  tam  školu 
katolickou,  v  okolí  pak  tohoto  města  dvě  fary  odňal  lutheránům, 
jednu  Bratřím,  a  všechny  osadil  kněžími  katolickými  (1616). 
Ladislav  Popel  z  Lobkovic  z  panství  Holešovského  kněze  neka- 
tolické vyhostil,  kostely  vrátil  obřadu  katolickému  a  na  faru  hole- 
šovskou, kterou  po  více  než  osmdesáte  let  Bratří  drželi,  dosadil 
horlivého  katolického  kněze  Jana  Sarkandra.  Katolíci  nedopouštěli, 
aby  těla  mrtvých  protestantů  neb  podobojích,  buďsi  poddaných 
nebo  zemanův  a  rytířů,  pochovávána  byla  řádným  způsobem  na 
hřbitovech,  a  nekatolíci  musili  často  až  na  několik  mil  těla  mrtvých 
převážeti  a  byli  při  tom  doprovázeni  posměchem  a  spíláním. 
Poddaní  donucováni  bitím  a  mučením  navštěvovati  bohoslužby 
katolické,  a  když  přes  to  setrvali  při  své  víře,  byli  vyháněni 
a  statků  svých  zbavováni.  Žádný  katolík  nesměl  pod  přísným 
trestem  prodati  kacíři  statek  svůj,  ale  kupovati  statky  od  neka- 
tolíků bylo  dovoleno. 

Protestanti  ovšem  katolíkům  rovněž  ničeho  dlužní  nezůstá- 
vali. Kde  měli  ještě  dosti  moci,  ačkoliv  této  jim  všude  rychle 
ubývalo,  pronásledovali  i  oni  katolíky,  uváděli  vše  katolické 
v  posměch,  spisovali  rozličné  hanopisy,  skládali  hanlivé  písně, 
v  nichž  papež  nazýván  byl  antikristem,  členové  řádu  jezuitského 
jmenováni  vlky  nenasytnými.  Aby  mohli  mocněji  odporovati 
útokům  katolických  rad  městských,  organisovali  se  ve  zvláštní 
obce  a  volili  protestantské  rady  městské  vedle  katolických. 

Stavovská  oposice  proti  císaři  utvořila  se  v  Čechách  mnohem 
dříve  než  na  Moravě.  Stavové  čeští  hned  po  sesazení  Rudolfově 
žádali  na  Matyášovi  jisté  záruky  v  příčině  svobod  náboženských 
a  politických.  Císař  Matyáš  přes  daný  slib  neměl  v  úmyslu 
splniti  tyto  požadavky,  které  by  byly  moc  jeho  stlačily  na  míru 
nejmenší.  Proto  stavové  shromáždění  na  sněme  v  Budějovicích 
(16 14)  odepřeli  jednati  o  předloze  královské  a  žádali  za  svoláni 
sněmu  generálního.  Již  tehda  někteří  náčelníci  protestantští  po- 
mýšleli na  svržení  dynastie  Habsburské  s  trůnu  českého  a  nabídli 
korunu  českou  kurfirstovi  saskému.  Jen  přílišná  poctivost,  ale 
také  pohodlnost  kurfirstova  byla  příčinou,  že  podobné  záměry 
již  tehda  nebyly  uskutečněny. 

Naděje  skládané  v  generální  sněm  pražský,  který  svolán 
byl  od  císaře  na  den  15.  června  161 5,  byly  dokonale  sklamány. 
Stavové  čeští,  sami  o  sobě  nejsouce  dosti  svorní,  neuměli  v  pravý 


Ž50 


čas  získati  ostatní  země.  Uhři  vůbec  se  nedostavili,  cítíce  se  dosti 
silnými  k  obhájení  svých  svobod.  Když  sněm  generální  byl  za- 
hájen, dostavily  se  vedle  stavů  českých  pouze  deputace  z  Moravy, 
Slezska  i  obou  Lužic.  Zástupcové  stavů  horno-  a  dolnorakouských 
dojeli  teprve  počátkem  července.  Zástupci  vedlejších  zemí  nebyli 
s  českými  stavy  za  jedno.  Z  Moravy  v  čele  poselstva  byli  kar- 
dinál Dietrichštejn  a  Karel  z  Žerotína.  Hned  když  šlo  o  ustano- 
vení výminek  příští  konfederace  a  defense,  deputace  zdvihly  mezi 
sebou,  jakož  i  proti  Čechům,  dávné  stížnosti  Moravané,  Slezané 
i  Lužičtí  doložili,  že  nejsou  nikterak  povinni  choditi  na  generální 
snémy  do  Prahy,  i  dali  to  sobě  od  císaře  reversem  potvrditi. 
Karel  z  Žerotína  prohlédl  záměry  Thurnovy  i  jeho  soudruhů, 
namířené  proti  rodu  Habsburskému,  a  poněvadž  z  nich  vlasti  své 
nic  dobrého  netušil,  politika  jeho  od  té  doby  obrátila  se  směrem 
opačným.  Také  plnomocníci  slezští  a  lužičtí  vyslovili  se  podobně 
jako  Moravané;  Thurn  a  jeho  stoupenci  utrpěli  úplnou  porážku 
a  ještě  před  skončením  sněmovního  jednání  rozmrzelí  se  vzdálili. 

Důrazněji  a  svorněji  než  ve  věcech  politických  ozvali  se 
protestantští  stavové  na  tomto  sněme  proti  porušování  svobod 
náboženských  a  podali  zvláště  v  příčině  kostelů  broumovského 
a  hrobského  stížnost  k  císaři.  Avšak  Matyáš  ani  v  této  věci  jim 
nevyhověl  a  odpověděl  na  onu  stížnost,  že  se  poddaným  kato- 
lických vrchností  nepovolí,  aby  si  směli  stavěti  kostely  dle  libostí. 
Za  tohoto  nového  zostření  protiv  oposice  česká  přátelila  se  vždy 
více  s  myšlenkou,  aby  pro  budoucnost  vyloučila  rod  Habsburský 
z  nástupnictví  na  trůně  českém. 

Otázka  nástupnictví  v  zemích  Matyášových  byla  již  od  delší 
doby  předmětem  bedlivých  úvah  při  dvoře  císařském.  Poněvadž 
císař  se  svou  manželkou  Annou  Tyrolskou  potomků  se  nedočkal, 
bylo  třeba  postarati  se  zavčas  o  nástupce.  Oba  bratří  Matyášovi, 
Maximilian  i  Albrecht,  pro  pokročilé  stáří  zřekli  se  svých  práv, 
a  tak  z  celé  linie  rakouské  nejblíže  oprávněným  nápadníkem 
všech  zemí,  kde  bylo  uznáváno  dědičné  právo  rodu  Habsburského, 
stal  se  arcikníže  Ferdinand  Štýrský.  Jemu  však  bylo  zápasiti 
s  mnohými  překážkami.  Kardinál  Khlesl,  který  se  obával  o  svůj 
vliv  u  císaře,  jakmile  by  uznán  byl  za  nástupce  Ferdinand,  hleděl 
rozličnými  vytáčkami  celou  otázku  odložiti  co  nejdále  do  budou- 
cnosti. Nejprve  měla  býti  otázka  nástupnická  vyřízena  v  Čechách. 
Císař  ohlásil  stavům  českým,  že  vzhledem  k  svému  stáří  rozhodl 


251 

se  upraviti  následnictví  v  Čechách,  předložil  jim  prohlášení  Maxi- 
milianovo  i  Albrechtovo,  že  se  trůnu  vzdávají,  a  vznesl  na  snem, 
který  svolán  byl  na  den  5.  června  161 7  prosbu,  aby  arcivévoda 
Ferdinand  od  nčho  adoptovaný  za  krále  byl  >pKjat,  prohlášen 
a  korunován  c.  Toho  také  přes  tuhý  odpor  stavů  v  protestantských 
bylo  dosaženo.  Když  počalo  se  na  sněme  rokovati  o  proposici 
královské,  z  nejvyšších  úředníků  jediný  Thurn,  jenž  zastával  úřad 
purkrabí  karlštejnského,  odvážil  se  hájiti  svobodné  volby  a  úča- 
stenství zemí  vedlejších.  Ale  nejvyšší  purkrabí  ihned  mu  odpo- 
věděl, že  čeští  stavové  při  osazování  trůnu  nikdy  se  nestarali 
o  ostatní  země.  Kromě  THurna  jediný  Kolona  z  Felsu  odvážil 
se  hlasovati  proti  Ferdinandovi,  ostatní  veškero  panstvo  i  rytíř- 
stvo a  zástupci  měst  královských  bez  odporu  odevzdali  svůj  hlas 
pro  Ferdinanda. 

Na  Moravě  přijetí  Ferdinanda  Štýrského  za  zeměpána  stalo 
se  způsobem  mnohem  hladším  a  snadnějším  nežli  v  Čechách. 
V  předloze  královské,  která  podána  byla  na  obecném  sněme 
v  Brně  (25.  srpna  1617),  poukázáno  mimo  jiné  na  to,  že  Ferdi- 
nand byl  již  od  stavů  českých  za  krále  přijat,  vyhlášen  i  koru- 
nován a  že  se  doporučuje  také  moravským  stavům  za  markrabího. 
Stavové  prohlásili,  že  přijímají  českého  krále  Ferdinanda  též  za 
markrabí  moravského,  aby  však  nebylo  naprosto  žádné  pochyb- 
nosti, že  jednají  v  této  otázce  úplné  samostatně,  byla  přidána 
ještě  tato  významná  věta:  >Na  tom  jsme  se  usnesli  a  srovnali 
společné  a  jednomyslně,  z  své  dobré  a  svobodné  vůle,  neohlédajíce 
se  na  žádný  příklad,  zvláště  pak  na  to,  že  sou  páni  stavové  krá- 
lovství českého  J.  Mst.  K.  za  krále  českého  přijali  a  korunovali, 
což  že  jest  se  bez  vědomí  našeho  stalo,  neméně  to  nežli  jako 
i  prvé  v  nápodobné  příčině  předkové  naši,  obtížně  snášíme,  c 
Poselstvo,  které  vypraveno  bylo  ze  sněmu  k  Ferdinandovi  a  v  jehož 
čele  byli  kardinál  Dietrichštejn  a  pan  Karel  st  z  Žerotína,  žádalo 
také  za  potvrzení  svobod  náboženských,  i  dostalo  se  mu  ujištění, 
že  budou  bez  rozmýšlení  potvrzena  všechna  privilegia  stavovská, 
jen  vzhledem  k  žádané  svobodě  náboženské  Ferdinand  odpověděl 
vyhýbavě.  Hned  potom  nový  markrabí  vydal  se  na  cestu  do  Brna 
a  potvrdil  tam  svobody  moravské  (6.  září  16 17).  Tak  se  stal 
Ferdinand  II.  markrabím  moravským. 

Podobným  způsobem  přijat  byl  Ferdinand  ještě  v  létě  r.  161 7 
za  panovníka  od  sněmu   slezského  a  lužického;    roku   potomního 


252 


byl  zvolen  a  prohlášen  také  za  krále  uherského.  Avšak  volba 
jeho  v  Německu,  o  kterou  hned  potom  usiloval,  byla  prozatím 
zmařena  jednak  odporem  strany  falcké,  jednak  tajnými  piklemi 
kardinála  Khlesla,  který  stále  kladl  Ferdinandovi  v  cestu  vše- 
možné překážky. 

§  40.   Výbudt  povstání  éesJcélw.  Smrt  císaře  a  krále  Matyáše  II. 

Zatím  události  české  způsobily  mocný  a  nenadálý  obrat. 
Povýšení  Ferdinanda  Štýrského  na  trůn  český  posilnilo  neobyčejně 
stranu  katolickou.  Na  některých  korunních  statcích  protestantské 
obyvatelstvo  bylo  donucováno  buď  přestupovati  ke  katolictví, 
nebo  se  vystěhovati;  v  městech  královských  nekatolíkům  bylo 
odpíráno  udělování  práv  měšťanských,  a  města  nucena  přijímati 
do  svého  svazku  katolíky,  jimiž  potom  dvorský  sudí  nebo  pod- 
komoří zemský  obsazoval  městskou  radu;  tím  měla  býti  pone- 
náhlu  vláda  nad  městy  zajištěna  katolíkům.  Vynikající  osobností 
katolické  se  netajily  míněním,  že  jest  třeba  zdvihnouti  zřejmý 
boj  proti  protestantům  a  že  především  bude  třeba  hlavy  sraziti 
náčelníkům  oposice  Thurnovi,  Šlikovi,  Vilémovi  z  Lobkovic  a 
Budovcovi.  V  Broumově  královští  komisaři  přinutili  městskou 
radu  k  zavření  kostela,  kdežto  Hrobským  dal  pražský  arcibiskup 
kostel  rozbořiti  a  se  zemí  srovnati.  Tento  skutek  vzbudil  v  Cechách 
veliké  pobouření.  Defensoři  svolali  zástupce  krajů  k  sjezdu  na 
podnět  Thurnův,  který  těžce  nesl,  že  hned  po  korunování  Fer- 
dinandově zbaven  byl  výnosného  úřadu  purkrabí  karlštejnského, 
jenž  udělen  byl  katolickému  pánu  Jaroslavovi  z  Martinic.  Sjezd 
podal  stížnost  k  císaři  prostřednictvím  místodržitelův,  jež  však 
byla  příkře  zamítnuta.  Zpráva  o  tom  způsobila  velké  pobouření 
u  stavů  protestantských  a  všeobecně,  ač  neprávem,  pokládáni 
byli  pražští  místodržící,  Slavata  a  Martinic,  za  původce  císařského 
listu.  Přes  opětovaný  zákaz  císařův  sešel  sedne  21.  května  druhý 
sjezd  protestantský,  na  němž  mělo  se  zahájiti  odpadnutí  od  rodu 
Habsburského;  prvním  krokem  k  tomu  mělo  býti  zavraždění 
nenáviděných  místodržících  Slavaty  a  Martinice.  Dne  23.  května 
z  rána  členové  sjezdu,  v  počtu  asi  100  osob,  stavu  většinou 
panského  a  rytířského,  ozbrojeni  a  provázeni  ozbrojenou  družinou 
vytrhli  z  Karolina  na  krad  -královský,  kdež  zasypali  výčitkami 
Slavatu  i  Martinice,  a  když  pan  Pavel  z  Říčan  přečetl  prohlášení, 


253 


že  stavové  pokládají  je  za  rušitele  majestátu  a  je  tedy  vyhlašují 
za  nepřátele  své  i  všeho  veřejného  blaha,  druzí  chopili  se  obou 
a  svrhli  je  i  písaře  Filipa  Fabricia  s  okna  do  příkopu  hradebního 
28  loket  hlubokého.  Šťastnou  náhodou  nepřišel  nikdo  z  nich 
o  život;  jen  Slavata  těžce  se  zranil  při  pádu  o  římsu  i  nalezl 
ošetření  i  ochranu  v  blízkém  paláci  paní  Polyxeny  z  Lobkovic; 
Fabricius  vydal  se  na  cestu  do  Vídně,  aby  o  těchto  událostech 
podal  zprávu  císaři. 

Hned  potom  stavové  prohlásili  sjezd  svolaný  za  řádný  sněm 
zemský  a  zvolili  si  třicet  direktorů  k  řízení  správy  zemské ;  Thurn 
zvolen  vrchním  velitelem  vojska,  které  však  mělo  se  teprve  sbí- 
rati. O  něco  později  vrchního  velení  nad  vojskem  ujal  se  hrabě 
Hohenlohe,  doporučený  od  kurfirsta  Bedřicha  Falckého,  který 
hned  od  počátku  vzpoury  stavům  českým  nabízel  pomoc.  Direktoři 
vypsali  všeobecnou  zemskou  berni  na  vojsko,  vypověděli  jezuity 
ze  země  a  zabavili  jejich  statky  i  některých  úhlavních  protivníků 
svých.  Thurn  vytrhl  proti  městům  Krumlovu  a  Budějovicům, 
které  zůstaly  císaři  věrny,  a  hrozbami  přinutil  Krumlov  ku  vzdání, 
kdežto  Budějovice  setrvaly  v  odporu.  Všechna  téměř  města, 
i  převážná  většina  stavu  panského  i  rytířského,  mezi  nimi  i  mnozí 
katolíci,  dali  se  strhnouti  proudem  revolučním. 

Dvůr  vídeňský  nemohl  býti  v  pochybnostech  o  pravé  povaze 
českého  hnutí.  Nicméně  císař  na  radu  nejvyššího  purkrabí  českého 
Adama  ze  Šternberka  a  kardinála  Khlesla,  zakázal  pouze  další 
zbrojení,  a  snažil  se  stavy  uspokojiti  slibem,  že  bude  šetřiti  všech 
svobod  zemských.  Naproti  tomu  král  Ferdinand,  podporovaný  od 
arciknížete  Maximiliana,  španělského  vyslance  Onate  a  z  českých 
pánů  zvláště  od  nejvyššího  kancléře  Zdenka  z  Lobkovic,  byl 
pevně  odhodlán,  potlačiti  vzpouru  českou  zbraní  a  přísné  ji  po- 
trestati. Proto  také  Ferdinand  i  Maxtmilian  zajali  Khlesla  a  od- 
vezli (20.  července)  tajně  na  zámek  Ambras  v  Tyrolích,  kdež 
držán  byl  pod  přísným  dozorem;  v  srpnu  vypraveno  bylo  první 
vojsko  do  Čech  proti   Thurnovi  vedením   plukovníka  Dampierra. 

Stavové  čeští  spoléhali  na  podporu  z  ciziny  a  doufali  zejména 
že  stavové  ostatních  zemí  Matyášových  na  základě  předešlých 
úmluv  slovem  i  skutkem  přispějí  jim  na  pomoc.  Ale  stavové 
uherští  a  rakouští  zachovali  se  odmítavě.  Najisto  očekávána  byla 
pomoc  z  Moravy.  Není  pochybnosti,  že  při  všeobecném  rozjitření, 
které  tehda  i  na  Moravě  zavládlo,  a  při  neobyčejné  vážnosti,  jaké 


254 

Žerotín  požíval  u  všech  stran  i  tříd  společenských,  jediné  slovo 
jeho  by  bylo  stačilo,  aby  Morava  přidala  se  ke  vzpouře  české. 
Ale  Žerotín  zůstal  véren  svým  dřívějším  zásadám,  zejména  oné, 
že  nelze  svobody  náboženské  uhájiti  mečem.  On  také  celému 
povstání  netušil,  i  kdyby  se  Morava  k  němu  připojila,  a  měl  té 
doby  jedinou  opravdovou  snahu :  zjednati  smír  mezi  dvorem  vídeň- 
ským a  povstalci.  Hned  po  vypuknutí  vzpoury  české  císař  pozval 
Žerotína  do  Vidně,  aby  se  súčastnil  porad,  jaká  opatření  dlužno 
učiniti.  Žerotín  odebrav  se  do  Vídně  (17.  června),  doporučil  užití 
mírných  prostředků.  Císař  žádal  Žerotína,  aby  podporoval  u  stavů 
moravských  přijetí  královské  proposice  na  sjezde,  který  svolán 
byl  do  Olomouce.  Žerotín  to  přislíbil  a  navrátil  se  domů.  Zatím 
už  vypraveno  bylo  od  stavů  českých  do  Olomouce  poselstvo 
žádat,  aby  se  Moravané  k  povstání  připojili.  Přičiněním  Žerotí- 
novým  zamítnut  byl  návrh  čelící  k  podpoře  této  žádostí  a  na 
místě  toho  zvolena  byla  deputace  k  císaři,  jež  měla  mu  dopo- 
ručiti mírné  vyrovnání  s  Čechy.  Krom  toho  usneseno  najatí  vojsko 
k  opatření  bezpečnosti  zemské,  jež  mělo  se  postaviti  na  hranicích 
českých  u  Jihlavy.  V  poselstvu  k  císaři  byl  vedle  kardinála 
Dietrichštejna  a  knížete  Karla  z  LiechtenŠtejna  také  Žerotín. 

Ve  Vídni  však  po  odstranění  kardinála  Khlesla  upuštěno 
bylo  nadobro  od  pokusu  o  smířlivé  narovnání.  Na  obecném  sněme, 
který  svolán  byl  15.  srpna  do  Brna  a  k  jehož  zahájení  dostavil 
se  Ferdinand  jakožto  zástupce  císařův,  předložena  byla  královská 
proposice,  v  níž  žádáno  aby  Morava  se  otevřela  plukům  císařským, 
vypraveným  do  Čech  a  aby  polovice  najatého  vojska  stavovského 
byla  ponechána  císaři  proti  povstalcům  českým.  Naproti  tomu  sta- 
vové čeští  k  tomuto  sněmu  podali  znovu  žádost  za  připojení  Moravy 
k  jejich  věci.  Postavení  Žerotfnovo,  na  nějž  oči  všech  byly  upřeny, 
bylo  nanejvýš  nesnadné.  Na  konec  byl  průchod  císařského  vojska 

v 

do  (ech  povolen;  druhá  žádost  proposice  královské  byla  od- 
mítnuta, ale  zároveň  odpověděno  stavům  českým,  že  se  s  nimi 
Moravané  nemohou  spojiti  proti  císaři,  poněvadž  mu  slíbili  po- 
slušnost. Také  lužičtí  stavové  zachovali  se  k  žádosti  českých 
stavův  odmítavě,  pouze  slezští  stavové  slíbili  Čechům  pomoc  na 
základě  konfederace  z  r.  1609. 

Všechna  snaha  Žerotínova  o  smír  ukázala  se  marnou.  Dvůr 
vídeňský  kladl  především  podmínku,  aby  stavové  čeští  složili 
zbraň  a  vojsko    rozpustili.    Stavové    čeští  proti  tomu  odpověděli, 


255 


že  nemohou  zbraně  složiti,  pokud  jim  nebudou  zaručeny  jejich 
politické  a  náboženské  svobody  a  pokud  by  císař  sám  nepodal 
ruku  k  smíru.  Jejich  odvaha  byla  ještě  zvýšena,  když  konečné 
přišlo  jim  na  pomoc  ze  Slezska  3000  m.,  čímž  Thurn  sesílen 
udeřil  u  Pelhřimova  na  císařského  vojevůdce  Dampiera  a  donutil 
jej  k  rychlému  ústupu  k  Jihlavě.  Tato  porážka  způsobila  na 
Moravě  takové  leknutí,  že  hotovost  zemská  shromážděná  u  Jihlavy 
se  rozešla.  Brzo  potom  poražen  byl  od  Thurna  vůdce  hlavního 
vojska  císařského  u  Lomnice  s  těžkými  ztrátami  a  Arnošt  z  Mans- 
felda,  vůdce  pomocného  vojska,  jež  poslal  dechům  vévoda  savojský 
Karel  Emanuel,  po  více  než  čtyřnedělním   obléhání   dobyl  Plzně, 

v 

hlavní  bašty  katolické  v  Cechách.  Těmito  úspěchy  pohnuti 'nejen 
rakouští,  nýbrž  i  uherští  stavové  počali  se  kloniti  k  odboji  a  také 
na  Žerotína  učiněn  byl  mocný  nátlak,  aby  konečně  svým  slovem 
rozhodujícím  přispěl  k  spojení  Čech  a  Moravy.  Ale  Žerotín  zůstal 
rodu  Habsburskému  věrným,  jsa  přesvědčen,  že  povstání  skončí 
nešťastné,  třeba  byl  proto  u  protestantů  moravských  viněn  z  ne- 
kalého smýšlení  k  svým  souvěrcům.  Dvůr  císařský  naplněn  byl 
tehda  velkými  obavami,  jak  se  stavové  moravští  zachovají.  Žerotín 
však  v  plné  sebedůvěře  psal  králi  Ferdinandovi,  že  netřeba  se 
ničeho  strachovati.  Na  sněme  v  Brně,  jenž  svolán  byl  na  den 
13.  prosince,  Žerotín  opět  měl  velmi  nesnadné  postavení.  Čeští 
stavové  vypravili  deputaci  do  Brna,  v  patách  za  ní  pak  přicválal 
hrabě  Thurn  s  praporcem  jízdy,  opustiv  na  krátký  čas  bojiště 
rakouské,  aby  svou  přítomností  Moravany  strhl  k  odboji.  Tím 
protestantští  stavové  moravští  uvedeni  byli  do  válečné  nálady 
a  proto  také  oba  císařští  sekretáři  Fabricius  a  Mtchna,  kteří 
v  Brně  dleli,  rychle  se  z  města  klidili,  aby  ušli  druhé  defenestraci. 
Protestante  s  počátku  ze  sněmovních  porad  vyloučili  katolíky 
ano  i  samého  Žerotína,  který  teprve  po  dvou  dnech  vymohl  si 
přístup  k  nim.  Ale  tu  také  hned  se  ukázalo,  co  dovede  u  jeho 
krajanů  vážnost  jeho  osoby  i  mohutná  výmluvnost.  Přes  přítom- 
nost Thurnovu,  a  ač  protestante  už  byli  odhodláni,  odhlasovati 
připojení  Moravy  k  Čechám,  usneseno  pouze,  ovšem  za  souhlasu 
stavů  katolických,  císaři  důrazně  doporučiti  mírné  vyrovnání 
s  Cechy.  Zakročením  Žerotínovým  byl  osud  povstání  českého 
rozhodnut  ve  prospěch  Habsburkův. 


256 


$  41.  Císař  a  írál  Ferdinand  II.  Potlačeni  vzpoury  v  Cechách 

a  na  Moravě. 

Dne  20.  března  16 19  zemřel  císař  Matyáš  a  Ferdinand  hned 
v  prvním  listé  sliboval  stvrditi  stavům  českým  všechny  jejich 
dosavadní  svobody,  tedy  i  majestát  císaře  Rudolfa,  uznají-li  jej 
za  krále.  Ale  stavové,  kterým  zase  záleželo  na  rychlém  rozhodnutí 
v  poli,  odmítli  všeliké  vyjednávání,  ponévadž  netoliko  stavové 
slezští,  nýbrž  i  lužičtí  ano  i  horno-  a  dolnorakouští  prohlásili,  že 
se  připojí  k  Cechům  a  odepřeli  přijetí  Ferdinanda  za  svého  pa- 
novníka. Podobné  hledéno  získati  Moravu  a  především  učiněn , 
nový  nátlak  na  Žerotína;  Budovec  a  Jiří,  markrabí  krnovský, 
vůdce  slezského  vojska  v  Cechách,  hleděli  jej  získati,  hrozíce 
jinak,  že  Morava  vojenským  vpádem  z  Čech  bude  přinucena 
k  připojení.  Ale  všechno  jejich  úsilí  zůstalo  marným.  I  vypravil 
se  Thurn  na  rozkaz  direktorů  k  hranicím  moravským,  jež  nalezl 
nestřeženy  a  byl  již  po  pěti  dnech  v  Jihlavě  od  veškerého  mě- 
šťanstva i  od  části  šlechty  moravské  okázale  uvítán.  Dospěv  do 
Znojma,  přijal  tam  od  většiny  šlechty  ujištění,  že  na  sněme 
brněnském,  který  byl  od  krále  Ferdinanda  svolán  k  počátku 
května,  dojde  k  uzavření  spolku  česko-moravského.  Strana  kato- 
lická, v  jejíž  čele  byl  kardinál  Dietrichštejn  a  kníže  Lichtenštejn, 
byla  stísněna,  neméně  Žerotín.  Protestantští  stavové  měli  před 
zahájením  sněmu  krátkou  poradu  v  Slavkovském  domě,  to  jest 
v  paláci  hraběte  Oldřicha  z  Kounic,  z  jehož  oken  potom  pan 
Ladislav  Velen  z  Žerotína  k  lidu  venku  shromážděnému  obrátil 
se  s  otázkou,  zdali  chce  býti  se  stavy  za  jedno  ?  Když  lid  zvolal : 
*  Chceme*  1,  byly  zavřeny  brány  městské,  šlechta  všechna  i  zá- 
stupci měst,  zvláště  však  měšťanstvo  brněnské,  odebrali  se  na 
Zelný  trh  a  tu  sestoupivše  se  v  kolo,  pod  šírým  nebem  se  zdvi- 
ženými prsty  zavázali  se  přísahou,  že  při  sobě  do  posledního 
přemoženi  věrně  a  neproměnlivě  státi  a  jedni  druhých  zastávati 
chtějí  (2.  května). 

Téhož  dne  stavové  odebrali  se  do  bytu  kardinálova  a  hrozili 
mu  i  vyhozením  s  okna,  jako  prý  se  stalo  místodržícím  pražským, 
a  žádali,  aby  ihned  složil  úřad  generála.  Kardinál  poděšen  na 
smrt,  prosil  stavů  v,  aby  se  vzdáti  směl  aspoň  po  několika  dnech, 
čímž  by  ho  ušetřili  posměchu  a  potupy,  pHslibuje  zároveň,  že  s  nimi 
za  jedno  státi  chce,  jen  aby  žádného  násilí  na  něm  nevykonávali. 


Í57 


Stavové  obměkčeni  jeho  úzkostlivým  a  pokorným  chováním, 
odebrali  se  k  panu  Karlu  staršímu  z  Žerotína,  jehož  podezřívali 
ze  zrády,  avšak  on  velmi  důstojné  a  rozhodně  odmítl  takové 
podezření  a  stavové  klidně  odešli.  Naposledy  zašli  ješté  ke  kní- 
žeti Lichtenštejnovi,  ale  když  kníže  dosvědčil,  že  životem  i  statky 
chce  při  stavích  státi  a  tento  slib  potvrdil  rukou  dáním,  opustili 
jej  v  přátelské  shodě,  kdežto  Dietríchštejn  a  Žerotín  ve  svých 
bytech  přísně  byli  střeženi  oddělením  mušketýrův.  Žerotín  po 
čtrnácte  dní  zůstal  uvězněn  ve  svém  domě,  pak  se  směl  odstě- 
hovati na  své  statky,  ale  musil  se  zavázati,  že  odtud  nikam  ne- 
odejde, pokud  by  závazku  svého  nebyl  sproštén.  I  pobýval  nej- 
větším dílem  na  Rosicích. 

Jednání  sněmovní  zahájeno  bylo  sesazením  Ladislava  Popela 
z  Lobkovic  s  úřadu  hejtmana  zemského ;  veliteli  vojsk  jmenováni : 
Petr  Sedlnický  a  Ladislav  Velen  z  Žerotína  nad  jízdou,  Bedřich 
z  Tiefenbachu  nad  pěchotou.  Potom  bylo  usneseno  vypověděti 
jezuity  ze  země  pro  všechny  potomní  doby.  V  plném  sněme  dne 
li.  května  bylo  prohlášeno,  že  stavové  moravští  spolčují  se  s  pány 
českými  proti  komukolivěk ;  o  tom  pak  ihned  dána  obšírná  zpráva 
poselstvu  českému  i  rakouskému,  jež  se  ke  sněmu  dostavila. 
V  čelo  správy  zemské  zvoleno  bylo  29  direktorů  (12  ze  stavu 
panského,  12  z  rytířského,  5  z  měst  královských)  s  plnou  mocí 
sbírati  vojsko,  svolávati  stavovské  sjezdy,  uzavírati  spolky  s  ci- 
zími státy,  dělati  dluhy  a  v  čas  potřeby  se  doplňovati.  Takovým 
způsobem  i  Morava  připojila  se  k  povstání  proti  králi  Ferdinandovi. 

Hned  potom  Thurn  nastoupil  válečnou  výpravu  proti  Vídni. 
Když  už  vojsko  jeho  blížilo  se  vídeňským  předměstím,  vypravila 
se  hromadná  deputace  šlechty  dolnorakouské  do  hradu  králov- 
ského, kdež  dorážela  na  Ferdinanda,  aby  upustil  od  války  proti 
Čechům  a  aby  vyhověl  jejich  požadavkům  náboženským  i  poli- 
tickým. Král  konečně  vysvobozen  byl  příchodem  kyrysníků  St.- 
Hilairových.  Záhy  však  Thurn  byl  donucen  od  Vídně  upustiti 
a  nastoupiti  rychle  zpátečný  pochod  do  Čech;  Ferdinand  mohl 
bez  obavy  odebrati  se  do  Frankfurtu,  kamž  vypsána  byla  na 
den  20.  července  schůze  kurfirstů  k  volbě  nového  císaře. 

Jakmile  stavové  moravští  pro  povstání  se  prohlásili,  usne- 
seno bylo  ve  Vídni,  vypraviti  také  na  Moravu  oddíl  vojska  císař- 
ského vedením  Dampierrovým.  Dampierre  v  čele  8000  pěších 
i  jízdných  a  s  třemi   děly  překročil   na   sklonku   července  (1619) 

17 


258 


hranice  moravské  u  Retze.  Královské  vojsko  počínalo  si  proti 
domácímu  obyvatelstvu  s  nelidskou  ukrutností;  přes  Dunajovice 
namířeno  na  Mikulov  a  Vistonice,  které  obsazeny  byly  stavovským 
vojskem  za  vedení  Bedřicha  z  Tiefenbacha ;  vojsko  to  mělo  sotva 
4000  m.,  tedy  polovici  vojska  nepřátelského.  Tiefenbach  byv 
přesilou  nepřátelskou  donucen  Vistonice  vykliditi,  zachránil  se 
rychle  za  řeku  Dyji  a  most  za  sebou  dal  strhnouti.  Dampierre 
s  částí  jízdy  přebrodil  se  nedaleko  mostu  a  kázal  pěchotě,  aby 
ho  následovala.  I  strhl  se  (5.  srpna)  boj  krutý  a  houževnatý, 
v  němž  Moravané  zvítězili  a  donutili  královské  vojsko  k  ústupu. 

Již  na  sněme  květnovém  v  Brně  stavové  moravští  spolu 
s  ostatními  konfederovanými  zeměmi  českými  i  rakouskými  do- 
mluvili svolání  generálního  sněmu  v  Praze,  jenž  měl  jednati 
o  změnách  ve  zřízení,  o  způsobu  konfederace  a  o  postavení  spol- 
čených zemí  vůči  Ferdinandovi.  Sněm  byl  obeslán  plnomocníky 
všech  zemí  českých  i  Horních  a  Dolních  Rakous  a  zahájen  dne 
8.  července.  V  čele  moravského  poselstva  byl  pan  Vilém  z  Rou- 
pova. V  konfederační  akte,  jež  přijata  byla  31.  července,  trůn 
český  prohlášen  byl  za  volební,  jeho  osazení  však  mělo  se  státi 
svorným  dohodnutím  všech  zemí  ke  koruně  náležejících ;  při  volbě 
královské  Čechám  přiřčeny  dva  hlasy,  Moravě,  Slezsku,  Horní 
a  Dolní  Lužici  po  jednom.  Moc  královská  byla  opět  značně  ome- 
zena. Práva  protestantů  vyměřena  co  nejrozsáhleji,  katolíkům 
zaručeno  sice  volné  vykonávání  obřadů  náboženských,  ale  byli 
vyloučeni  z  nejdůležitějších  úřadů  zemských  i  městských.  Dosa- 
vadní konfiskace  církevních  statků  schváleny,  platnost  majestátu 
Rudolfova  rozšířena  též  na  Moravu  i  obojí  Lužici.  Svazek  korun, 
nich  zemí  byl  uvolněn  co  nejvíce,  každá  země  měla  míti  svou 
správu,  své  finance,  zákonodárství,  soudnictví,  ano  i  vojenství, 
ze  záležitostí,  o  kterých  se  měly  společně  raditi,  jmenována  vý- 
slovně pouze  jediná,  totiž  královská  volba. 

Hned  potom  přikročeno  k  dalšímu  jednání  sněmovnímu, 
jaké  stanovisko  má  se  zaujati  vůči  Ferdinandovi.  V  Čechách  byla 
velká  většina  stavů  pro  jeho  sesazení,  s  nimi  pak  projevili  souhlas 
též  delegáti  slezští  a  lužičtí,  avšak  moravští  poslové  prohlásili, 
že  k  jednání  o  této  otázce  nemají  plnomocenství  a  že  si  tedy 
musí  vyžádati  nové  instrukce  od  sněmu  moravského,  který  svolán 
byl  do  Brna.  Sjezd  brněnský,  z  něhož  poprvé  vyloučen  byl  stav 
prelátský,  shromáždil  se  7.  srpna  a  schválil  konfederaci,  uzavřenou 


259 

v  Praze  s  Čechy,  Slezany  a  Lužičany.  O  sesazení  Ferdinandově 
nestalo  se  sice  veřejné  usnesení,  podtají  však  věc  byla  vyřízena 
k  plné  spokojenosti  delegáta  českých,  a  poslům  moravským 
k  sněmu  českému  dána  v  té  příčině  plná  moc.  Hejtmanem  zem- 
ským na  místě  sesazeného  Ladislava  Popela  z  Lobkovic  zvolen 
byl  později  Ladislav  Velen  z  Žerotína,  pán  břeclavský. 

Také  stavové  dolnorakouští  zvolili  si  dle  českého  vzoru 
direktorium,  a  nařídili  mu  provedení  dalšího  zbrojení.  Od  nich 
i  od  stavů  hornorakouských  vypraveni  byli  plnomocníci  ku  ge- 
nerálnímu sněmu  pražskému,  na  němž  slavnostně  prohlášena  kon- 
federace zemí  českých  a  rakouských.  Dne  19.  srpna  čeští  stavové 
jednohlasně  prohlásili  Ferdinanda  II.  za  sesazena  s  trůnu  českého, 
k  čemuž  již  potomního  dne  moravské  poselstvo  dalo  svůj  souhlas. 
O  den  později  učinili  tak  i  Slezané  a  Lužičané,  ač  neměli  k  tomu 
plné  moci,  ano  od  stavů  hornolužických  došel  později  rozkaz 
smyslu  protivného.  Potom  (26.  srpna)  převážnou  většinou  stavové 
čeští  zvolili  si  za  krále  Bedřicha  Falckého.  Poslové  moravští 
i  k  tomu  projevili  svůj  souhlas  a  podobně  učinili  i  zástupci  slezští 
a  lužičtí,  ačkoli  Hornolužičané  by  byli  raději  měli  za  krále  Jana 
Jiřího.  Slavnostní  poselstvo  ze  všech  zemí  koruny  české  mělo 
vypraveno  býti  ke  kurfirstovi  Bedřichovi,  aby  mu  výsledek  volby 
ohlásilo.  Bedřich  prohlásil,  že  volbu  přijímá,  ačkoliv  zrazovali  jej 
důtklivě  i  vlastní  tchán  jeho,  král  anglický  Jakub,  i  duchovní 
kurfirstové  němečtí,  ano  i  sám  Ferdinand  II.,  který  zatím  (28.  srpna) 
zvolen  byl  ode  všech  kurfirstů,  tedy  i  od  Bedřicha,  jednohlasně 
za  císaře  německého.  Nově  zvolený  král  i  s  manželkou  svou 
Alžbětou  vykonav  slavný  vjezd  do  Prahy,  byl  tam  (4.  listopadu) 
ode  dvou  nejvyšších  zemských  úředníkův,  od  administrátora  pro- 
testantské konsistoře  a  od  seniora  Jednoty  bratrské  za  krále 
českého  korunován. 

Zatím  také  sedmihradský  kníže  Betlen  Gabor  dal  se  do 
vyjednávání  s  direktory  českými  a  vypravil  z  horních  Uher 
10.000  m.  vedením  Frant.  Redeye  na  Moravu,  kamž  od  českých 
direktorův  odeslán  byl  hrabě  Thurn,  aby  se  ujal  velení  nad  vojskem 
moravským,  kdežto  v  Čechách  vrchní  velitelství  svěřeno  bylo 
knížeti  Anhaltskému.  Betlen  udeřil  na  město  Prešpurk,  kdež  byla 
uschována  královská  koruna  s  ostatními  odznaky.  Hrabě  Buquoy 
byv  na  rychlo  odvolán  z  Čech,  odtáhl  do  jižní  Moravy,  kdež 
u  Břeclavy  spojil  se  s  vojskem  Dampierrovým,  pokusiv  se  marné 

17* 


260 


o  dobytí  Znojma,  jehož  statně  hájili  měšťané,  sesílení  částí  ho- 
tovosti moravské.  Thurn  spojiv  vojska  česká,  moravská  i  pomoc 
Redeyovu,  pronásledoval  vojsko  císařské  směrem  k  Vídni,  ale 
toto  zachránilo  se  na  pravý  břeh  Dunaje.  Thurn  teprve  po  měsíci 
spojil  se  s  ostatním  vojskem  Betlenovým  u  Prešpurka,  čímž  vojska 
jejich  vzrostla  na  60.000  m.,  a  společně  táhli  na  Vídeň,  kam 
zatím  také  císař  Ferdinand  se  byl  odebral.  Ale  spojené  vojsko 
česko-uherské,  trpící  zimou,  hladem,  nemocmi  i  nedostatkem 
kázně,  záhy  se  od  Vídně  rozešlo. 

Na  konci  ledna  1620  Bedřich  Falcký  vybral  se  v  čele  četné 
a  nádherné  družiny  na  cestu  do  Brna,  aby  tam  přijal  holdování 
stavů  moravských.  Před  Brnem  očekávala  Bedřicha  šlechta  mo- 
ravská, nádherně  vystrojená  na  koních,  rovněž  i  městská  rada 
brněnská  s  ostatním  měšťanstvem,  zatím  co  třikráte  zahřměly 
rány  dělové  se  Špilberka.  Veškera  šlechta  sestoupila  s  koní,  zemský 
hejtman  Ladislav  Velen  z  Žerotína  chopil  králova  koně  za  uzdu 
a  dovedl  krále  až  k  jezuitskému  kostelu,  který  od  nějaké  doby 
byl  proměněn  v  bratrskou  modlitebnu.  Po  službách  božích  král 
se  svým  bratrem  Ludvíkem,  s  Kristiánem  knížetem  Anhaltským, 
s  hrabětem  Hohenlohem  a  některými  jinými  ubytoval  se  v  domě 
kardinála  Dietrichštejna.  Dne  6.  února  vykonáno  bylo  od  stavů 
slavné  holdování,  jehož  však  nesúčastnil  se  Karel  st.  z  Žerotína, 
ač  v  Brně  byl  přítomen.  Potom  se  pokračovalo  v  jednání  sně- 
movním a  usneseno,  »aby  lidé,  mající  duchovní  správu,  na  sněme 
zemském  za  stav  počítáni  a  jmíni  nebyli c,  a  za  platný  prohlášen 
pouze  stav  panský,  rytířský  a  městský. 

Tehda  stihla  krutá  pohroma  zemi  moravskou  od  severu. 
Na  4000  kozáků  vpadlo  do  sev.-vých.  končin,  posláni  byvše  od 
polského  krále  Zikmunda  císaři  Ferdinandovi  na  pomoc  a  všude 
řádili  s  nelidskou  ukrutností.  Holešov  byl  zachráněn  toliko  za- 
kročením bývalého  faráře  Jana  Sarkandra.  Jakmile  však  o  tom 
zpráva  se  rozšířila,  Sarkander  byl  obviněn  z  tajného  dorozuměni 
s  nepřítelem,  zatčen  a  odvezen  do  Olomouce,  kdež  po  pět  dní 
byl  za  strašlivých  muk  vyslýchán,  až  následkem  tohoto  nelidského 
nakládání  zemřel  (18.  února).  Král  Bedřich  právě  tehda  stihl 
z  Brna  do  Olomouce,  kde  mniši  byli  rozehnáni,  kanovníci  uvězněni 
a  statky  jim  zabaveny  a  na  katolíky  vůbec  učiněn  nátlak  vyso- 
kými kontribucemi.  Z  Olomouce  odebral  se  do  Vratislavě,  kdež 
mu  knížata  a    stavové    slezští    za   okázalých    slavností    holdovali. 


261 


Naděje  českých  stavů,  že  volbou  Bedřicha  Falckého  dosáhnou 
vydatné  opory  v  cizině,  byly  trpce  zklamány.  Betlen  Gábor  učinil 
již  1 6.  ledna  s  císařem  příměří.  Vévoda  savojský  když  ]vidělf  že 
nedosáhne  koruny  české,  zastavil  úplné  všeliké  peněžité  příspěvky. 
Král  anglický  Jakub  I.,  tchán  Bedřichův,  nesouhlasil  s  povstáním 
českým,  byl  nanejvýš  rozhořčen,  když  uslyšel,  že  jeho  zeť  přijal 
korunu  českou,  a  odepřel  mu  všelikou  pomoc.  Generální  stavové 
hollandští  z  nepřátelství  proti  Španělsku  poskytovali  sice  stavům 
českým  měsíční  příspěvek  50.000  zl.,  ale  vojsko  na  svou  pěst 
do  pole  postaviti  se  neodvážili,  pokud  by  král  anglický  též  tak 
neučinil.  Evangelická  unie  v  Německu,  bojíc  se  ligy  katolické, 
nepovolila  Cechům  ani  vojska  ani  peněz.  Tak  byl  Bedřich  odkázán 
na  své  síly  a  na  stavy  zemí  českých  i  rakouských.  Ale  tyto 
země  byly  ve  velmi  smutném  stavu.  Cechy  již  před  příchodem 
Bedřichovým  byly  lehkomyslnou  a  neschopnou  vládou  direktorův 
uvedeny  do  takové  bídy,  že  nebyl  vojsku  za  několik  měsíců  žold 
vyplácen  a  toto  hledělo  si  ztrátu  vynahraditi  na  domácím  oby- 
vatelstvu plenem  a  lupem.  Naproti  tomu  císař  Ferdinand  II.  získal 
mnoho  platných  spojenců.  Filip  III.,  král  španělský,  od  počátku 
povstání  českého  posílal  mu  hojnou  měrou  vojsko  i  peníze.  Papež 
Pavel  V.  zdvojnásobil  dosavadní  příspěvek  peněžitý.  Členové 
katolické  ligy  v  Německu  zavázali  se  postaviti  21.000  pěších  a 
4000  jízdy  do  pole;  císař  slíbil  náčelníku  jejímu,  Maximilianovi 
Bavorskému,  náhradou  válečných  útrat  některou  ze  svých  zemí 
dědičných;  krom  toho  měla  na  něj  přejíti  kurfirstská  hodnost 
falcká  i  všechno  území,  které  by  tomuto  bylo  odňato.  Jan  Jiří, 
kurfirst  saský,  zanevřev  z  rozličných  příčin  na  Bedřicha  Falckého, 
sám  se  nabídl  císaři,  že  přispěje  k  pokoření  vzpoury  v  zemích 
českých,  bude- li  mu  obojí  Lužice  zastavena.  Také  král  polský 
Zikmund  III.,  který  měl  sestru  císařovu  za  manželku,  přihlásil 
se  za  spojence  a  pospíšil  si  s  výpravou  4000  kozáků,  kteří  z  Mo- 
ravy se  obrátili  do  Dolních  Rakous,  kdež  sesílili  vojenskou  moc 
Buquoyovu.  Lstivý  kníže  Betlen  Gábor  přerušil  sice  příměří  uza- 
vřené s  císařem  a  dav  se  voliti  od  stavúv  uherských  za  krále, 
vypravil  opět  stavům  českým  a  moravským  oddíl  vojska  na  pomoc, 
tato  však  již  neodvrátila  konečnou  zkázu  od  jeho  spojencův. 

Vojsko  ligy  katolické,  vedené  vévodou  Maximilianem  a  Janem 
Tillym,  překročilo  u  Riedu  hranice  hornorakouské  a  nesetkavši 
se  s  valným  odporem  stavův,  již  4.  srpna  vtrhlo  do  Lince.  Spojiv 


262 


se  (8.  září)  s  císařským  vojskem  Buquoyovým  a  Dampierrovým, 
Maximilian  vtrhl  do  Čech;  dobyl  Prachatic,  Vodňan  a  Písku  a 
namířil  k  Plzni,  kterou  držel  Mansfeld.  Na  Plzeň  však  nebylo 
útočeno,  ježto  Mansfeld  sám  zahájil  s  vévodou  Maximilianem 
zrádné  vyjednávání  o  vydání  tohoto  města  za  jistých  podmínek 
jemu  příznivých.  Vévoda  bavorský  hnul  se  s  veškerým  vojskem 
dále  na  sever  a  tu  teprve  narazil  na  vojsko  knížete  Anhaltského, 
který  v  Rakovníce  a  na  okolních  návrších  zaujal  výhodné  opevněné 
postavení.  Když  nezdařily  se  pokusy  vylákati  nepřítele  k  roz- 
hodné bitvé,  vůdcové  císařští  odhodlali  se  nastoupiti  pochod  ku 
Ptaze,  kterou  doufali  náhlým  přepadnutím  dostati  do  svých  rukou. 
Ale  v  tom  předešel  je  kníže  Anhaltský  i  podařilo  se  mu  západně 
Prahy  na  Bílé  Hoře  rozestaviti  výhodným  způsobem  své  vojsko. 
V  boji,  který  se  tu  strhl  (8.  listopadu),  Čechové,  ač  počtem  slabší, 
ale  majíce  příznivější  polohu,  s  počátku  osvědčili  značnou  převahu. 
Kristián  ml.  z  Anhaltu  v  čele  jízdy  české  tak  prudce  a  statečně 
udeřil  na  jízdu  císařskou,  že  nejen  tuto,  nýbrž  i  část  pěchoty 
císařské  donutil  ku  zmatenému  ústupu,  který  teprve  včasným 
zakročením  Tillyho  byl  zastaven.  Avšak  ostatní  vojsko  na  straně 
české,  složené  z  různých  národův,  ukázalo  záhy  svou  necvičenost 
a  neschopnost.  Pěší  pluk  hraběte  Thurna  na  nejzazším  levém  křídle 
dal  se  na  útěk  hned  na  počátku  bitvy,  na  nepřítele  ani  nevystřeliv, 
také  uherští  jezdci  ani  nevyčkali  útoku  protivníka  a  uháněli  try- 
skem z  bojiště.  Nejdéle  vytrval  pěší  pluk  moravský  za  vedení 
Jindřicha  Šlika,  až  v  hrdinském  boji  proti  přesile  zahynuli  všichni 
do  posledního  muže  i  s  chrabrým  svým  vůdcem. 

Zpráva  o  porážce  způsobila  na  všech  stranách  zmatek,  zdě- 
šení a  malomyslnost.  Král  Bedřich,  pamětliv  jsa  především  bez- 
pečnosti své  i  své  manželky,  po  marném  pokuse  vyjednávati 
s  nepřítelem,  dal  se  již  dne  9.  listopadu  z  rána  s  rodinou  na  cestu 
do  Slezska  a  jej  doprovázela  většina  vojevůdcův  i  nejvyšších 
úředníků  zemských.  Po  útěku  králově  nikdo  nepomýšlel  na  odpor, 
vojsko  se  rozešlo,  a  poněvadž  ani  zástupci  měst  pražských  ani 
členové  stavů,  kteří  v  městě  zůstali,  neučinili  žádného  obranného 
opatření,  mohl  Buquoy  již  dvě  hodiny  po  odjezdu  Bedřichově 
a  vévoda  Maximilian  jen  o  něco  později  slaviti  svůj  vjezd  do 
Prahy.  Zbyli  v  městě  stavové  i  měšťané  musili  se  císaři  bez- 
podmínečné podrobiti. 


Ž63 


Stavové  moravští  pod  zdrcujícím  dojmem  zpráv  z  bojiště 
českého  nabízeli  císaři  ihned  úplné  podrobení,  žádajíce  pouze  za 
všeobecnou  amnestii.  Císař  odpověděl,  že  o  této  žádosti  rozhodne 
teprve  tehda,  až  se  mu  stavové  úplně  pokoří.  I  pokusili  se  sta- 
vové, povzbuzeni  hrabětem  Thurnem,  který  zatím  do  Brna  se 
dostavil,  připraviti  se  k  obraně  proti  vpádu  vojska  císařského 
a  jali  se  vyjednávati  o  pomoc  s  Betlenem  Gáborem  i  Bedřichem 
Falckým,  ale  marně.  Zatím  už  velká  část  šlechty  klonící  se 
k  míru  sjela  se  na  zámku  Rosicích  u  Karla  st.  z  Žerotína  a  konali 
tam  vážné  porady.  Na  sjezde  brněnském  přes  odpor  Thurnův 
a  Petra  Sedlnického,  jenž  byl  náměstkem  zemského  hejtmana, 
bylo  usneseno,  k  císaři  vypraviti  nové  poselstvo  s  nabídnutím, 
že  stavové  chtějí  se  k  jeho  poslušnosti  vrátiti,  budou-li  jim  jejich 
politická  i  náboženská  privilegia  potvrzena,  všem  milost  udělena 
a  nebude-li  žádné  vojsko  do  země  uvedeno.  Odpověď  císařova 
zněla  odmítavě.  Zatím  již  octly  se  první  oddíly  vojska  císařského 
před  Jihlavou  a  donutily  město  ke  kapitulaci;  podobně  obsazena 
byla  města  a  zámky  Velké  Meziříčí,  Telč,  Slavonice,  Třebíč, 
Jemnice.  Zemi  nastala  doba  plná  hrůz  a  ukrutenství.  Na  odpor 
nikdo  již  nepomýšlel.  Stavové  v  Brně  shromáždění  ujistili  Buquoye, 
který  rovněž  dorazil  do  Jihlavy,  svou  oddaností  k  císaři;  císař- 
ským otevřeny  byly  bez  překážky  brány  Brna,  Znojma,  Olomouce 
i  jiných  důležitých  měst.  Sám  hejtman  zemský  Ladislav  Velen 
z  Žerotína  požádal  knížete  Lichtenštejna  za  rozmluvu,  aby  mu 
mohl  své  podmínky  oznámiti. 

Nové  poselstvo  moravských  stavů,  v  němž  byli  Bohobud 
z  Lipé,  Jindřich  Zahradecký  a  Jan  Čejka  z  Olbramovic,  mělo 
ospravedlniti  stavy  moravské,  že  jen  z  donucení  se  připojili  k  po- 
vstání, a  prosili  císaře,  aby  jim  vzhledem  k  dřívějším  zásluhám, 
jež  si  o  rod  Habsburský  získali,  odpustil  a  je  zachoval  při  dří- 
vějších svobodách  náboženských  a  politických.  Poselstvo  bylo 
přijato  nemilostivě.  Císař  vyslechl  jeho  pokorná  slova  s  přísnou 
tváří  a  mlčky.  Kancléř  Zdeněk  z  Lobkovic  zasypal  je  prudkými 
výčitkami  pro  účastenství  stavů  v  povstání  českém.  Později 
(17.  ledna  1621)  bylo  jim  ústy  kancléřovými  oznámeno,  že  kar- 
dinál Dietrichštejn  jmenován  jest  císařským  komisařem  na  Moravě 
a  že  zavede  vyšetřování  proti  účastníkům  vzpoury ;  potom  vydán 
byl  císařský  dekret,  jímž  jezuité  na  Moravě  uvedeni  ve  svůj  dří- 
vější  majetek  a  přiřčena   jim    plná    náhrada    za    utrpěné    škody. 


264 


Dietrichštejnovi  svěřena  byla  správa  statků  všech  vynikajících 
účastníků  povstání.  Císař  osadil  částečně  nejvyšší  úřady  zemské 
spolehlivými  katolickými  šlechtici :  nejvyšším  hejtmanem  zemským 
jmenováu  byl  Ladislav  Popel  z  Lobkovic,  nejvyšším  sudím  Burian 
Berka  a  zemským  podkomořím  Karel  Haugvic.  Zdeněk  z  Lob- 
kovic, bratr  Ladislavův,  vypraven  byl  na  Moravu,  aby  vyšetřoval 
vinu  povstalců,  kdežto  Maximilianovi  z  Lichtenštejna  svěřen  byl 
úkol,  aby  stavovská  vojska  zařadil  do  pluků  císařských.  Všeliká 
činnost  sněmu  i  soudu  zemského  na  ten  čas  byla  zastavena ;  byly 
ukládány  velké  kontribuce  na  všechny  stavy,  především  pak  na 
bohatší  města.  Ještě  horším  břemenem  bylo  vydržování  a  vyplá- 
cení císařského  vojska,  ubytovaného  na  Moravě.  Všechny  daně, 
před  tím  od  sněmu  povolené,  zvláště  daň  z  piva,  byly  s  neob- 
vyklou přísností  vybírány. 

Mnohem  lépe  než  Čechám  a  Moravě  dařilo  se  oběma  Luži- 
cím a  Slezsku,  jichž  pokoření  svěřeno  bylo  kurfirstovi  saskému. 
Kurfirst  Falcký,  jehož  země  (rýnská  Falc)  byla  obsazena  vojskem 
ze  španělského  Nizozemska,  dán  byl  od  císaře  do  říšské  klatby 
a  prohlášen  za  zbavena  všech  svých  zemí  a  hodností.  Podobný 
nález  vynesen  byl  také  proti  knížeti  Anhaltskému,  hraběti  Hohen- 
lohovi  a  markrabí  krnovskému.  Proti  Betlenovi  Gáborovi  zdvižena 
od  císaře  nová  válka,  která  také  Moravu  zastihla  těžkými  pohro- 
mami. Uherští  jezdci  od  počátku  února  (162 1)  podnikali  četné 
vpády  přes  hranice  moravské,  pronikli  až  k  Hustopečím,  svedli 
tam  několik  šťastných  potyček  a  poplenili  zemi  daleko  široko. 
Císařští  porazili  oddíl  vojska  uherského  u  Strážnice  a  vtrhnuvše 
do  Uher,  donutili  Betlena  k  ústupu  do  Košic.  Prešpurk  otevřel 
ochotně  brány  císařskému  generálu  Buquoyovi,  který  oblehl  Nové 
Zámky,  nejpevnější  tvrz  v  těch  stranách.  Zatím  Betlen  Gábor 
soustředil  moc  svou  vojenskou  v  Košicích  a  odtud  také  porazil 
oddil  vojska  císařského.  Potom  spojiv  se  s  markrabím  Jiřím 
Krnovským,  dobyl  zase  celých  horních  Uher  až  na  několik  pev- 
ných míst  a  podnikl  nový  zhoubný  vpád  na  Moravu. 

Morava  byla  v  té  době  zbavena  vší  ochrany,  ježto  na  rozkaz 
císařův  největší  část  vojska  odebrala  se  na  bojiště  uherské. 
Albrecht  z  Valdštejna,  jemuž  svěřeno  velení  nad  nepatrnými 
zbytky  pluků  císařských,  musil  obmeziti  se  na  obranu  zapadni 
Moravy.  K  tomu  vypuklo  povstání  valašského  lidu,  jež  nabylo 
takových    rozměrů,    že  Dietrichštejn    prosil  císaře,    aby    mu  část 


265 

vojska  k  potlačení  vzpoury  ponechal.  Betlen  Gábor  dobyv  po- 
mezního města  uherského  Skalice  zmocnil  se  Strážnice,  Veselí 
a  Uherského  Brodu.  Někdejší  hejtman  zemský  Ladislav  Velen 
z  Žerotína,  který  se  účastnil  těchto  bojů,  uvázal  se  v  panství 
nad  těmito  městy  ve  jménu  Bedřicha  Falckého.  Císař  dal  rozkaz, 
aby  všechno  vojsko  jeho  z  Uher  obrátilo  se  na  Moravu  a  žádal 
také,  aby  saské  vojsko  ze  Slezska  sem  bylo  posláno.  Nežli  však 
mohly  tyto  oddíly  spojiti  se  s  Valdštejnem,  Uhři  pronikli  ještě 
dále  do  vnitrozemí,  dobyli  Litovle,  Unčova,  Zábřeha,  ano  i  Mo- 
ravské Třebové,  všude  hrozně  pleníce  a  pustošíce.  Markrabí 
krnovský  vypraven  byl  od  Betlena  k  Olomouci,  dobyl  Přerova 
a  odtud  vyzýval  knížata  a  stavy  slezské,  aby  se  k  němu  připojili. 
Potom  vzat  byl  Lipník  a  hrad  Šternberský  zapálen.  Nové  vzpouře 
slezské  zabránilo  však  vojsko  kurfirsta  saského,  které  na  hranicích 
slezských  útok  markrabí  krnovského  odrazilo.  Konečně  podařilo 
se  také  spojenému  vojsku  císařskému,  vedením  Valdštejnovým  a 
Hanibala  Donína,  zatlačiti  Betlena  Gábora  až  do  Uherského  Brodu. 
Betlen  odhodlal  se  podati  císaři  ruku  ke  smíru,  jehož  docíleno 
bylo  v  Mikulově  (7.  ledna  1622).  Panství  krnovské  císař  (1622) 
udělil  Karlovi  knížeti  z  Li chtenš tejna,  nejvyššímu  gubernátoru 
českému,  jemuž  také  stavové  opavští,  kteří  před  tím  holdovali 
zimnímu  králi,  musili  znovu  učiniti  slib  poslušenství. 

£  4X.  Potrestáni    vzpoury.    Katolická   refonnan-  n  ohnore.m     zřízeni 

zemské. 

Po  míru  mikulovském  mohlo  se  také  na  Moravě  přikročiti 
k  potrestání  vinníků.  Vyšetřování  namířeno  především  proti  členům 
vlády  direktorské,  pak  proti  ostatním  účastníkům  povstání.  Kar- 
dinál Dietrichštejn  dal  (7.  března  1622)  sestaviti  listinu  obviněných 
osob,  jež  obsahovala  na  200  jmen  někdejších  direktorů,  přísedících 
zemského  soudu,  defensorů,  falckrabských  komoří,  krajských  hejt- 
mana, komisařů  k  pražskému  generálnímu  sněmu  i  k  říšskému 
sněmu  uherskému  a  konečné  jména  rozličných  pomocníkův  a 
účastníků  povstání.  Potom  zřízen  byl  soudní  dvůr,  jemuž  bylo 
uloženo  provésti  vyšetřování  proti  obžalovaným  a  vynésti  nález 
trestu  nad  nimi.  Presidentem  jmenován  byl  kardinál  Dietrichštejn 
a  přidáno  mu  bylo  devět  soudců,  z  nichž  většina  již  před  rokem 
působila  v  témže  smutném  povolání  v  Praze.    Soud  zavedl  výše- 


366 


třování  netoliko  proti  uvězněným,  nýbrž  i  proti  uprchlým  po- 
vstalcům, ano  i  proti  dědicům  oněch,  kteří  zatím  zemřeli,  a  jichž 
statky  ovšem  prohlášeny  byly  za  zabavené.  Jeden  z  účastníkův 
odpykal  si  trest  již  roku  předešlého.  Byl  to  velitel  stavovského 
vojska  Bedřich  z  Tiefenbachu,  vítěz  nad  Dampierrem  u  Vistonic ; 
prodlévaje  na  léčení  ve  Švýcarsku,  byl  odtud  vydán  arciknížeti 
Leopoldovi,  převezen  do  Inšpruka  a  tam  jako  velezrádce  na 
náměstí  popraven  (28.  května  162 1). 

První  rozsudek  vynesen  byl  (2.  září  1622)  nad  účastníky, 
kteří  uprchli  do  ciziny ;  byli  odsouzeni  vesměs  k  smrti  a  všechny 
statky  jejich  prohlášeny  za  zabavené.  Byli  to:  Ladislav  Velen 
z  Žerotína,  Petr  ml.  Sedlnický  z  Choltic,  Václav  Bitovský  z  Bítova, 
Vilém  starší  z  Roupova,  Jan  Kryštof  Berger  z  Bergu,  Karel 
Kryštof  Sedlnický  z  Choltic,  Jan  Adam  z  Vickova,  Jan  Odkolek 
z  Oujezda,  Jiří  Emerich  Rogendorf,  Jan  Skrbenský  z  Hříště, 
Beneš  Pražma  z  Bílkova,  Jan  Jakub  hrabě  z  Thurnu,  bratr  Jin- 
dřicha Matyáše,  Jindřich  Mitrovský  z  Nemišle  a  Jan  Bernhard 
z  Kunovic. 

Proti  účastníkům  povstání,  kteří  se  nezachránili  útěkem  a 
strádali  ve  vězení,  císařský  soud  rovněž  navrhl  císaři  rozsudek 
velmi  přísný :  dvacet  jich,  většinou  bývalých  direktorův,  odsouzeno 
k  smrti  zostřené  dilem  utětím  ruky  nebo  rozčtvrcenim ;  jiní  měli 
ztratiti  ruku,  jiní  všechno  jmění,  nebo  odejíti  do  vyhnanství. 
Avšak  císař  ukázal  se  na  Moravě  mnohem  milostivějším  než 
v  Cechách.  Zásluhu  o  to  měl  pan  Karel  st.  z  Žerotína,  který  za 
obžalované  vřele  se  přimlouval  a  zejména  ke  zmírnění  viny  jejich 
na  to   poukázal,    že    většinou   z    přinucení   se    přidali   k  povstání 

v 

českému.  Kdežto  v  Cechách  27  osob  zhynulo  pod  sekyrou 
katovou,  na  Moravě  všech  dvacet  odsouzených  přijato  částečně 
na  milost  a  trest  smrti  jim  proměněn  ve  vězení. 

Dne  3.  listopadu  1622  povoláni  všichni  zajata  ha  brněnskou 
radnici  a  tam  jim  oznámen  konečný  rozsudek.  Byli  to  ze  stavu 
panského  Bertold  Bohobud  z  Lipé,  Kryštof  z  Říčan,  Rudolf 
Schleinitz  a  bratr  jeho  Ladislav  'Schleinitz,  který  dosáhl  úplné 
milosti  císařské,  tak  že  mu  i  statky  byly  ponechány,  Zdenek 
Brtnický  z  Valdštejna,  Bedřich  z  Kounic  a  bratr  jeho  Karel, 
Václav  Mol  (čili  Mohl)  z  Modřelic,  Jan  Čejka  z  Olbramovic,  Ber- 
nard Prakšický  ze  Zastřizl,  Jiří  Zahradecký  ze  Zahrádek,  odsouzen 
původně    k  smrti,    pak    k  tříletému    žaláři,    jehož    bratr    Jindřich 


267 


Zahradecký,  ač  byl  členem  direktoria,  dosáhl  na  svou  prosbu  od 
císaře  úplné  milosti  a  všechny  statky  byly  mu  ponechány;  ze 
stavu  rytířského  Kryštof  Blekta  z  Outéchovic,  Hanuš  Ludvík 
Krokvitzer,  Jindřich  Vodička  z  Jemníka,  Václav  Rechenberg  ze 
Želettc  a  jeho  otec  Jiří,  Ondřej  Seidl  z  Pramzova  a  Volt  Kelečín; 
ze  stavu  měšťanského:  z  Olomouce  Václav  Lužický,  Hanuš  Adam 
a  Vít  Oesterreicher ;  z  Brna  Hanuš  Dorn  a  Eliáš  Netolická; 
z  Jihlavy  Hynek  z  Velínova  a  Martin  a  Leupold  z  Lówenthalu, 
ze  Znojma  Bedřich  Meinrath,  z  Uh.  Hradiště  Bedřich  Mužík  a 
Jan  Landskronský.  Královská  města  Kyjov  a  Unčov  neměla 
v  direktorské  vládě  zástupců.  Mezi  měšťany  byli  však  ještě  mnozí, 
kteří  pro  účast  ve  vzpouře  byli  pokutováni  aspoň  částkou  jmění. 
Naproti  tomu  města  královská  neutrpěla  prozatím  žádné  újmy 
na  svých  právech  a  privilegiích;  ale  ve  všech  městech  osazeny 
byly  znovu  rady  městské  výhradně  z  katolíkův. 

Na  konec  vynesen  byl  nález  i  na  ony  účastníky  povstání, 
kteří  zatím,  většinou  ve  vězení,  zemřeli.  Památka  jejich  byla 
prokleta,  statky  jejich  buď  úplně  neb  z  jisté  části  prohlášeny  za 
zabavené.  Byli  to :  Jiří  z  Vrbna  a  Hynek  z  Vrbna,  Vilém  Bedřich 
z  Žerotína,  Volfgang  Zikmund  z  Vlašimě,  Kryštof  Ullerstorfer 
z  Němčího,  Bedřich  Kaltenhof  z  Malejova  (čili  z  Maková),  Jan 
Petřvaldský  z  Petřvaldu,  Vilém  Munka  z  Ivančic,  Petr  starší 
Sedlnický  z  Choltic,  Pavel  Volbram  ze  Štěkře  a  Viktorin  Žera- 
novský  z  Žeranovic. 

Pouze  tři  z  provinilých  sešli  smrtí  násilnou,  žádná  z  nich 
však  nesouvisí  s  provedením  těchto  nálezů  soudních :  Bedřich 
z  Tiefenbachu  popravený  bez  vědomí  Ferdinandova  v  Inšpruku, 
Blekta  z  Outéchovic  a  Václav  Bítovský,  zbavení  hrdla  na  základě 
nových  provinění  v  letech  pozdějších. 

Dosud  vydanými  vynálezy  bylo  51  osob  postiženo  ztrátou 
větším  dílem  veškerého  svého  majetku.  Kardinál  Dietrichštejn 
vydal  provolání  k  veškerému  obyvatelstvu  moravskému,  aby  každý, 
kdoby  věděl  ještě  něco  o  ukrytém  jmění  odsouzených,  do  šesti 
neděl  to  císařské  komisi  oznámil,  že  obdrží  z  udaného  čtvrtinu 
a  jméno  udavače  že  bude  zatajeno.  Dne  9.  listopadu  1622  vydán 
byl  od  kardinála  generální  pardon,  podobného  znění,  jako  v  Čechách 
vydaný  o  několik  měsíců  dříve.  V  něm  se  nařizovalo  všem,  kteří 
se  povstání  účastnili  a  chtěli  dosáhnouti  císařské  milosti,  aby  se 
do  šesti  neděl  ohlásili  u  císařské  komise,  od  niž  vydán  jim  bude 


268 

průkaz  milostí ;  že  však  zároveň  doručen  jim  bude  výměr,  v  jaké 
výši  mají  býti  na  jmění  pokutováni.  I  bylo  ještě  na  tři  sta  osob 
všech  tří  stavů,  panského,  rytířského  i  městského,  odsouzeno 
k  ztrátě  bud  všeho  jmění,  neb  polovice,  třetiny,  čtvrtiny  i  pětiny. 

Konfiskace  a  peněžité  pokuty,  jež  v  Cechách  a  na  Moravě 
byly  provedeny,  rozsahem  svým  i  bezohledností  mají  málo  pří- 
kladů v  dějinách  lidstva.  V  Čechách  bylo  zabráno  491  z  části 
velmi  rozsáhlých  panství,  což  činilo  tři  čtvrtiny  veškerého  krá- 
lovství; odhadní  cena  těchto  statků  dosáhla  výše  30  milionů  zl., 
ve  skutečnosti  byla  více  než  trojnásobná.  Na  Moravě  zabaveno 
bylo  135  statků,  zapsaných  v  deskách  zemských,  a  krom  toho 
nesčetné  dvorce  a  domy  i  jiné  jmění  nemovité  i  movité  v  odhadní 
ceně  více  než  pěti  milionů  zlatých.  Pro  naši  národnost  v  obou 
zemích  byla  to  škoda  nenahraditelná,  neboť  pokutováni  byli  až 
na  nepatrné  výjimky  vesměs  dobří  čeští  šlechtici  ze  stavu  pan- 
ského i  rytířského  neb  měšťané.  Statky  jejich  rozprodány  neb 
i  rozdány  cizincům,  kteří  v  císařských  službách  vojenských  i  ci- 
vilních hojně  do  země  se  nahrnuli.  Také  duchovenstvo,  zvláště 
arcibiskup  pražský  i  biskup  olomucký  a  obě  kapituly,  vedle  nich 
řád  jezuitský  i  jiní  dali  si  ztráty  za  posledních  let  utrpěné  hojnou 
měrou  nahraditi.  Císařská  komora  neměla  z  konfiskací  zisku,  jaký 
očekávala,  a  zisk  ten  ještě  klesl  rozličnými  zlořády  a  přechvaty, 
jaké  se  děly  při  prodeji  zabavených  statků. 

Císař  Ferdinand  II.  užil  vítězství  svého  jednak  k  potlačení 
rozsáhlých  svobod  stavovských  ve  prospěch  moci  panovnické, 
jednak  k  vymýcení  řádů  protestantských.  Na  Moravě  první  po- 
hroma zastihla  novokřtěnce,  kteří  přísným  dekretem  ze  dne  17.  září 
1622  všichni  donuceni  byli  do  určité  lhůty  se  vystěhovati.  Polo- 
vice jich  prý  se  obrátila  na  víru  katolickou,  ostatní  odstěhovali 
se  většinou  do  Uher,  kdež  jim  útulku  poskytli  Betlen  Gábor  a 
uherští  stavové  a  kdež  až  do  pozdních  dob  se  udrželi.  Již  dříve 
vydán  byl  dekret  (19.  dubna  1622),  jímž  se  zakazovalo  nekato- 
líkům v  královských  městech,  zvláště  v  Brně  a  Olomouci,  choditi 
k  službám  božím  do  sousedních  osad,  patřících  nekatolickým 
vrchnostem.  Potom  (2.  srpna)  zakázáno  posílati  sirotky  do  cizích 
kalvínských  skol.  Nekatoličtí  kazatelé  a  učitelé  byli  s  počátku 
z  mést  královských  (1622),  později  (1623  a  1624)  z  celé  země 
vypovězeni  a  na  jejich  místo  dosazeni  do  far  i  na  školy  duchovní 
katoličtí.    Jezuité  do  svých    bývalých  sídel  byli  znovu    uváděni  a 


269 

kolleje  jejich  rozmnožovány.    Nové  kolleje    zejména  zřízeny  byly 
v  Jihlavě  a  ve  Znojmé.  Jezuité  ve  všech  městech,  kde  měli  kolleje, 
zakládali  též  gymnasia  a  jiné  školy.    V  Olomouci    císař   podřídil 
jezuitům    vychování    alumnů    kněžských  a  přiřkl   jim   mimo  jiné 
veškery  statky  Nového  Jičína,  které  zabaveny  byly  pro  účasten- 
ství tohoto  města  ve  vzpouře.    Poněvadž  světského  duchovenstva 
byl  velký  nedostatek,    nahrazováno    bylo    prozatím    dominikány, 
augustiniány,    karmelity  a  františkány,    kteří    povoláváni    byli  na 
Moravu  z  okolních  zemí.  Obce,  které  nechtěly  nekatolické  kazatele 
propustiti,   byly  k  tomu    donucovány    tím,    že  do  nich   vkládány 
na  obecní  útraty  posádky.  Reformační  komise,  v  níž  zasedali  mimo 
jiné  kanovník    olomucký   Arnošt   Platýz  z  Plattenštejna   a  Jakub 
de  Magnis,  nejen  z  mést,  nýbrž  i  ze  statků  šlechtických  vypoví- 
dala nekatolické   kazatele;    kdo  by  po  14  dnech  v  zemi  byl  po- 
stižen, měl  na  hrdle  býti  trestán.  Také  na  statcích  Karla  staršího 
z  Žerotína,   ač  mu  před    tím   dáno    bylo    ujištění,    že  mu  nebude 
překáženo  ve  volném  vyznání  víry,  ohlášen  byl  rozkaz  kardinála 
Dietrichštejna,  aby  všichni  bratrští  kazatelé  byli  odtud  vypovězeni. 
Žerotín    marně  se   dovolával    u    císaře   svého    práva   a  nežli  by 
uposlechl,    prodal  statky  své  vyjma  Přerov   Albrechtovi  z  Vald- 
štejna  a  odstěhoval  se  napřed  do   Brandýsa  n.  Orl.,    později  do 
Vratislavě.  Po  letech  zatoužil  zase  po  vlasti  a  vrátil  se  do  Přerova, 
kdež  zemřel  r.  ,1636  a  pochován  byl  v  rodinné  hrobce  v  Brandýse 
nad  Orlicí.    Edikty   protireformačními    stižen  byl  též  jiný  slavný 
člen  a  biskup  Jednoty  bratrské,  Jan  Amos  Komenský.   S  počátku 
nalezl  útulek  v  Brandýse  n.  Orlicí,   patřícím  panu  Karlovi   Žero- 
tínovi,  kdež  také  sepsal  >Labyrínth  světa c,  později  (1628)  odstě- 
hoval se  do  Lešna  spolu  s  mnohými    rodinami   bratrskými;  tam 
pomáhal  při  vyučování  mládeže  šlechtické  a  stal  se  později  rek- 
torem školy  lešenské.  První  pobyt  Komenského  v  Lesně  potrval 
do  r.  1641  a  z  těch  dob  pochází  jeho  » Didaktika c  i  »  Brána  jazyků  c 
i  jiné  spisy,    kterými    založil   si   nesmrtelné   jméno   v   oboru  vy- 
učovatelství. 

Dne  22.  března  1625  vydán  byl  od  kardinála  Dietrichštejna 
nový  dekret,  aby  se  ve  všech  městech  obyvatelstvo  do  svato- 
dušních svátků  buď  obrátilo  na  víru  katolickou  anebo  se  úplně 
netoliko  z  města,  nýbrž  z  celé  země  moravské  vystěhovalo; 
v  tomto  případě  byl  každý  povinen  čtvrtinu  svého  majetku  movitého 
i  nemovitého  odevzdati  k  rukám  komory  císařské.  Za  krátký  čas 


270 


byla  reformace  katolická  ve  městech  úplně  provedena;  mnoho 
lidu  městského,  zvláště  Bratří,  odstěhovalo  se  do  ciziny,  ježto 
nechtěli  rodnou  víru  opustiti.  Když  prese  všechna  nařízení  měšťané 
a  sedláci  na  vesnicích  setrvávali  při  své  víře,  bylo  po  městech 
a  dědinách  ubytováno  vojsko,  které  se  dopouštělo  na  obyvatelstvu 
krutých  násilností. 

Kardinál    Dietrichštejn,    jako    kardinál    Harrach  v  Čechách, 
důtklivě  domlouvali  císaři,  aby  i  proti  šlechtě  uchopil  se  násilných 
opatření.  I  byl  vydán  (9.  března  1628,  o  rok  později  než  v  Čechách) 
císařský    reskrípt   ke   stavu    panskému  i  rytířskému,    v    němž  se 
ohlašovala  pevná  vůle  císařova,  aby  také  u  těchto  stavů  zavedena 
byla  náboženská   jednota.    Kdo  by  se  k  víře    katolické    navrátiti 
nechtěli,    těm    dána    půlroční    lhůta,    po  které   povinni  budou  ze 
země  se  vystěhovati  a  statky    své    buď   příbuzným    svým  anebo 
jiným  osobám,   avšak  jen  katolíkům,   prodati,   k  čemuž  jim  povo- 
lena opět  půlroční  lhůta  (do  9.  března  1629),  která  byla  později 
prodloužena.    Z   volnosti    vystěhování   však   vyňati   byli   nezletilí 
sirotci,  o  kterých  nařízeno,    že  musí  v  zemi  zůstati,    a  že  jim  za 
poručníky  mají  dáni  býti  katolíci,   kteří  by  je  ve  své  víře  vycho- 
vali. Všechny  knihy,  odporující  víře  katolické,  měly  býti  vydány 
buď   kardinálovi    neb    některému   jinému    členu    císařské  komise. 
1  nastalo  hromadné  stěhování  četných  rodin  panských  i  rytířských. 
Na  statky    opuštěné    uvedeni    noví   rodové  z  ciziny,   v  moravské 
šlechtě  záhy  zavládl  jazyk  německý,  jemuž  se  časem  přizpůsobily 
i  zbytky  domácí  Šlechty,  které  v  zemi  zůstaly. 

Za  převratem  náboženským  v  zápětí  šly  změny  politické, 
jichž  účelem  bylo  obmeziti  na  nejmenší  míru  někdejší  rozsáhlá 
práva  stavovská.  Od  bitvy,  bělohorské  až  do  r.  1628  nebyl  na 
Moravě  svolán  sněm  zemský  a  správu  zemskou  řídil  kardinál 
Dietrichštejn.  Dne  10.  května  (628,  tedy  o  rok  později  než 
v  Čechách,  bylo  vydáno  i  pro  Moravu  Obnovené  zřízeni  zemské. 
Stavové  ani  zemští  úředníci  nebyli  tázáni,  zdali  k  němu  dávají 
svůj  souhlas,  pouze  svolán  byl  sněm  do  Znojma,  kdež  stavům 
prostě  bylo  ohlášeno,  že  král  ze  starých  privilegií  a  svobod  ty 
potvrdil,  které  se  novému  zřízení  nepříčí,  které  však  mu  na  odpor 
jsou,  že  se  zrušují.  První  podstatná  změna  stala  se  ve  složení 
sněmu  zemského.  Duchovnímu  stavu,  totiž  biskupovi  olomuckému, 
všem  infulovaným  prelátům  i  duchovním  osobám,  které  mají  statky 
v  zemských  deskách  zapsané,  pak  členům  rytířských  řádů  přisouzen 


271 


vstup  do  sněmu  zemského,  jakožto  prvnímu  mezi  všemi  stavy 
zemskými.  Panovníkovi  přiřčeno  právo  udělovati  hodnost  rytířskou 
a  inkolát  a  tím  způsobem  zjednávati  cizincům,  kteří  si  v  zemi 
statek  koupili,  přístup  do  sněmu.  Dědičné  právo  panujícího  rodu 
bylo  vysloveno  co  nejurčitěji.  Stavům  zemí  českých  vyhrazeno 
na  základě  zlaté  bully  Karla  IV.  právo  volby  nového  panovníka 
jen  tenkráte,  když  by  z  panujícího  rodu  nezbylo  ani  mužské  ani 
ženské  potomstvo.  Holdování  stavů  mělo  se  nové  nastupujícímu 
markrabí  díti  jako  >  dědičnému  pánuc.  Proto  také  císař  Ferdinand  II. 
svolav  sněm  do  Prahy  (v  listopadu  1627),  dal  tam  syna  svého 
Ferdinanda  HL  bez  jakékoliv  volby  nebo  přijetí  prostě  korunovati 
a  na  sněme  ve  Znojmě  (20.  června  1628)  kázal  stavům  morav- 
ským, aby  jemu  jakožto  novému  králi  českému  složili  přísahu 
poslušenství.  Přísaha  králova  při  holdování  obmezena  v  ten  rozum, 
že  se  zavazoval  chrániti  stavy  při  starodávných,  od  něho  potvr- 
zených privilegiích,  zachovávati  víru  katolickou,  jediné  v  zemi 
oprávněnou,  konati  právo  a  spravedlnost  a  chrániti  neporušitelnost 
říše.  Ani  sněm  ani  krajské  shromáždění  nesměl  nikdo  bez  svolení 
panovníkova  svolati,  nechtěl-li  býti  zbaven  života,  cti  a  statkův. 
Právo  podávati  předlohy  sněmu  zemskému  bylo  vyhrazeno  pa- 
novníkovi. Panovníkovi  přisouzeno  výhradně  právo  vedení  války 
a  všichni  obyvatelé  zavázáni,  pomáhati  mu  nejen  proti  domácím, 
nýbrž  i  proti  vnějším  nepřátelům.  Jen  s  jeho  svolením  směly  se 
konati  odvody  a  stavěti  tvrze  i  zámky.  Zemští  úředníci  uvedeni 
ve  větší  závislost.  Panovník  vyhradil  si  libovolné  osazování  úřadův. 
Všechny  nálezy  zemského  soudu,  týkající  se  vyšších  stavův  a 
znějící  na  trest  tělesný,  trest  smrti  nebo  ztrátu  cti,  před  vyhlá- 
šením měly  býti  předloženy  králi  k  potvrzení.  Dosavadní  právo 
jazyka  českého,  jakožto  jediné  oprávněného  ve  správě  zemské 
i  při  soudech,  bylo  zlomeno,  němčina  prohlášena  za  rovnoprávnou 
ve  vedení  pří  i  v  zapisování  do  desk  zemských.  Toliko  na 
dosavadní  právo  stavů  povolovati  králi  berně  nebylo  v  •Obno- 
veném zřízeníc  sáhnuto,  ano  bylo  výslovně  řečeno,  že  král  chce 
kontribucí  žádati  pouze  na  sněme  a  nic  jinak.  Ovšem,  že  výtěžek 
z  královských  statků,  regalie  i  posudné,  uložené  stavům  a  městům, 
které  se  vzpoury  účastnily,  bylo  vyňato  z  pravomoci  stavovské. 
Všechny  tyto  rozsáhlé  změny  ve  zřízení  zemském  přijaty 
byly  mlčky  od  stavů  moravských.  Jediný  Zdeněk  hrabě  ze  Žam- 
pachu  po  vydání    > Obnoveného  zřízení  moravského c    protestoval 


272 


na  soude  zemském  v  Brně  proti  jakémukoli  zkracování  stavov- 
ských svobod,  poněvadž  byv  povždy  věrným  katolíkem  a  ne- 
ohroženým stoupencem  rodu  Habsburského,  nevěděl  proč  by  měl 
býti  pokutován.  Ale  tento  osamělý  hlas  zanikl  nepovšimnut. 

§  43.   Válka  falcká,   dánská  a  švédská.   Mír  pražský.    Smrt  císaře 

a  krále  Ferdinanda  II. 

Císař  a  katolická  liga  v  Německu  nespokojili  se  vypuzením 
Bedřicha  Falckého  z  Čech,  nýbrž  vojska  jejich  zabrala  též  vlastni 
jeho  zemi,  Rýnskou  Falci,  kterou  císař  mínil  uděliti  i  s  titulem 
kurfirstským  vévodovi  Maximilianovi  Bavorskému  náhradou  za 
Horní  Rakousy.  Kurfirst  Bedřich  však  v  boji  za  ztracené  panství 
nalezl  pomoc  jednak  u  svého  tchána  krále  anglického  Jakuba, 
jednak  u  Holanďanů,  dávných  nepřátel  španělských  Habsburkův. 
I  rozzuřily  se  v  Porýní  a  dolním  Pomohaní  nové  boje  r.  1622 
a  1623,  ve  kterých  vůdce  katolického  vojska  Tilly  několikráte 
zvítězil  nad  Mansfeldem  i  jinými  vůdci,  a  tím  zajištěno  bylo  držení 
Dolní  Falce  vévodovi  Maximilianovi.  Avšak  boje  ty  dodaly  nové 
odvahy  knížeti  sedmihradskému  Betlenovi  Gáborovi,  aby  se  znovu 
pustil  s  císařem  do  války.  V  srpnu  1623  vytrhl  ze  Sedmihradska, 
dobyl  za  krátko  nejdůležitějších  měst  hornouherských  a  blížil  se 
hranicím  moravským;  někteří  emigranti,  jako  hrabě  Jindřich 
Thurn  a  markrabí  Jiří,  někdejší  vévoda  krnovský,  vybízeli  jej 
horlivě  ku  vpádu  do  zemí  českých,  doufajíce,  že  i  jim  tak  bude 
umožněn  návrat.  Císařský  vůdce  Carafa  zaujal  pevné  ležení  na 
pravém  břehu  řeky  Moravy  u  Hodonína,  odkud  žádal  císaře  za 
bezodkladnou  pomoc.  Ale  tato  nepřicházela  a  Betlen  množstvím 
válečného  lidu  sevřel  císařské  se  všech  stran.  Zároveň  podnikali 
Turci,  Tataři  i  Uhři  daleko  široko  loupežné  nájezdy,  poplenili 
okolí  Znojma,  Brna.  Olomouce  i  Hradiště,  menší  města  i  vesnice 
vypálili  a  mnoho  tisíc  lidí  zajatých  odvlekli  do  otroctví.  V  císař- 
ském táboře  nastala  největší  bída,  ale  také  Betlen  octl  se  v  po- 
stavení nepříznivém.  Po  delším  vyjednávání  stvrzen  byl  (8.  května 
1624)  mír  mezi  Betlenem  a  císařem  ve  Vídni,  jímž  v  podstatě 
obnoveny  podmínky  míru  mikulovského.  Jindřich  z  Thurnu  odešel 
do  Holandska  a  vstoupil   později    do  služeb    republiky    benátské. 

Bedřich  Falcký,  zbavený  od  císaře  země  své  i  titulu  kurfirst- 
ského,   docházel   stále  ještě  pomoci  holandské,    též  král  anglický 


273 


Jakub  nucen  byl  svého  zetě  vydat něji  než  dcsud  podporovati. 
Také  francouzský  státník  kardinál  Richelieu  zahájil  nový  boj 
proti  rodu  Habsburskému.  Za  tím  účelem  získal  krále  dánského 
Kristiána  IV.,  jemuž  zajistil  peněžitou  podporu  Francie,  Anglie 
i  Holandska  a  který  tedy  jal  se  za  pomoci  stavů  dolnosaských 
sbírati  vojsko  proti  císaři.  Jiné  vojsko  sbíral  Mansfeld,  a  také 
s  vévodou  sedmihradským  Betlenem  Gáborem  bylo  zahájeno 
vyjednávání  o  spolek.  Mansfeld  měl  vtrhnouti  do  Slezska  a  odtud 
spojiti  se  s  Betlenem  v  Uhrách. 

Císař  Ferdinand  přijal  do  svých  služeb  českého  pána 
Albrechta  z  Valdštejna,  který  konfiskacemi  a  výhodným  sňatkem 
nabyl  rozsáhlých  statků  v  Čechách  i  na  Moravě  (Vsetín,  Lukov 
a  j.)  a  povýšen  byl  (12.  března  1624)  od  císaře  za  knížete  a 
později  za  vévodu  fridlandského.  Valdštejn  sebrav  silné  vojsko, 
odtáhl  do  Německa  na  pomoc  ligistickému  vůdci  Tillymu,  jenž 
stál  proti  králi  dánskému,  a  zaujal  pevné  postavení  u  Desavy. 
Tam  udeřil  naň  (25.  dubna  1626)  Mansfeld,  ale  byv  poražen 
ustoupil  do  Braniborska,  odtud  však  vtrhl  do  Slezska,  kdež  přijav 
do  svého  vojska  mnoho  exulantů  českých  i  moravských,  obsadil 
Opavu,  Krnov  i  Těšín  a  zmocnil  se  průsmyku  Jablunkovského,  aby 
se  spojil  s  Betlenem  Gáborem.  Tento  zanedbal  vhodné  příleži- 
tosti, a  poněvadž  zatím  Valdštejn  spěchal  do  Slezska  na  obranu 
této  země,  Mansfeld  zaměřil  na  Moravu  směrem  k  Lipníku  a  celý 
kraj  olomucký  zpustošil.  Útok  na  opevněný  Unčov  byl  odražen, 
za  to  dobyto  bylo  Nového  Jičína  a  městu  uložena  veliká  kontri- 
buce; Hraničtí  měšťané,  nakloněni  dosud  víře  bratrské,  otevřeli 
dobrovolně  Mansíeldovi  brány  městské.  Zatím  už  také  Valdštejn 
dorazil  na  Moravu  a  zaujal  pevné  leženi  u  Olomouce.  Tím  donucen 
byl  Mansfeld  obrátiti  se  do  Uher,  kdež  doufal  spojiti  se  s  Bet- 
lenem Gáborem.  Valdštejn  však  ho  předstihl  a  udeřil  na  Betlena 
Gábora,  který  když  nemohl  od  Turků  dovolati  se  pomoci,  obnovil 
raději  s  císařem  mír  (28.  prosince  1626).  Mansfeld,  který  už  dříve 
odebral  se  na  jih,  v  Bosně  náhle  onemocněl  a  zemřel.  Vojsko 
jeho  jen  z  části  vrátilo  se  do  Slezska,  ostatek  zahynul  ještě 
v  UhMch  nedostatkem  a  nemocmi.  Valdštejn  odvedl  vojska  svá 
z  Uher  na  Moravu,  do  Slezska  a  do  Čech,  kdež  všude  pluky 
jeho  bezohledně  obyvatelstvo  odíraly. 

Odbojní    měšťané    Hraničtí,    když    zbaveni    byl    odchodem 
Mansfeldovým    všeliké    opory,    vypravili    poselstvo   ke   kardinálu 

18 


274 

Dietrichštejnovi,  prosíce  za  odpuštění  a  za  přímluvu  u  císaře. 
Nicméně  uložena  jim  velká  peněžitá  pokuta  a  město  zbaveno 
všech  svých  práv  a  privilegií.  Přední  původcové  vzpoury  popra- 
veni; selský  lid  z  okolí  hranického  byl  nucen  na  tyto  popravy 
se  dívati.  Také  obyvatelé  města  Vsetína  i  okolních  vesnic  byli 
do  tohoto  povstání  zapleteni,  těm  však  na  velké  prosby  dána 
byla  milost. 

V  srpnu  r.  1627  Valdštejn  s  vojskem  vypravil  se  do  sever- 
ního Německa,  kde  zatím  také  Tilly  dobyl  skvělého  vítězství  nad 
králem   Kristiánem  u  Luttera.    Oba  vůdcové  spojivše  se  vytlačili 
krále  dánského  z  Holštýnska,  Šlesvicka  i  Jutska,  takže  nucen  byl 
uchýliti  se  na  ostrovy.  Král  Kristián  zbaven  byv  válkou  vypuklou 
r.   1627   mezi   Francii   a   Anglií   naděje   na   pomoc   peněžitou  od 
těchto    států,   rád    přijal   ruku  ke  smíru  podanou  od  císaře;    mír 
uzavřen   byl     v   Lubeku   (22.   května  1629),   Kristiánovi   vráceny 
byly  všechny   dobyté    krajiny,  za  to  musil  se  zavázati,  že  upustí 
od  nepřátelství   s   císařem.   Meklenburští    vévodové   byli   zbaveni 
svého   panství,   které   od   císaře   uděleno   pak  bylo   lénem   Vald- 
štejnovi.    Moc   tohoto   vojevůdce   vzrostla   nesmírně,   vojsko  jeho 
počtem  do  100.000  m.  rozkládáno  ponenáhlu  po  celém  Německu, 
kdež  na  vydržování  jeho  ukládány   byly  příteli   nepříteli   vysoké 
částky  kontribuční.  To  vzbudilo  mu  nepřátele  netoliko  mezi  pro- 
testanty,  nýbrž   i  mezi   knížaty   katolickými,    zvláště   když  císař 
Ferdinand   II.   vydal   (1629)    restituční    edikt,    jímž    nařízeno,    že 
všechna    duchovní    knížectví,    biskupství,    kláštery  a  jiné   statky 
jež  byly  od  protestantů  zabaveny,  mají  se  navrátiti  bud  předešlým 
držitelům,  nebo  znovu  osaditi  katolickými  hodnostáři.  Když  dvůr 
císařský  dal  na  jevo  úmysl,  ponechati  si  část  statků  protestantům 
odňatých,  vzbuzena  tím  nová  nespokojenost  i  knížat  katolických. 
Na  říšském  sněme  v  Řezné  (1630)  čtyři  katoličtí  kurfirstové,  v  jich 
čele    Maximilian    Bavorský,    vedle    obou    protestantských    vedli 
osobně  stížnost  u  císaře  na  útisky  vojska,  a  kurfirst  bavorský  jal 
se  již   i  tajně    vyjednávati   o   spolek   s   kardinálem    Richelieuem. 
Poněvadž   dosud   trvala  válka  v  Itálii  s  Francouzi  i  Benátčany  a 
zatím  také  již  švédský  král  Gustav  Adolf  stanul  na  půdě  německé, 
aby  zdvihl  boj  proti  císaři,   tento    konečně    povolil  mocnému  ná- 
tlaku a    propustil   Valdštejna   ze  svých   služeb  (1630).   Valdštejn 
odebral  se  do  Čech  na  své  panství,  a  velitelem  vojska  císařského, 
jehož  valná  část  byla  propuštěna,  i  ligistického  byl  jmenován  TilJy. 


275 


Král  Švédský  Gustav  Adolf  vytlačil  zbytky  císařského  vojska 
z  Pomořanska,  vtrhl  do  Braniborska  a  učinil  spolek  s  Magde- 
burkem, který  však  brzo  potom  byl  od  Tillyho  obležen,  dobyt 
a  rozbořen.  Gustav  Adolf  pohnuv  oba  kurfirsty,  braniborského 
i  saského,  ke  spolku  a  sešili  v  se  jejich  vojskem,  zvítězil  (1631) 
v  tuhé  čtyřhodinné  bitvě  u  Breitenfelda  (nedaleko  Lipska)  nad 
vojskem  Tillyho  a  Pappenheima.  Zatím  co  Gustav  Adolf  dále 
pronásledoval  Tillyho,  vojsko  saské  vedením  Arnimovým  vtrhlo 
do  Lužice  a  do  Čech,  kdežto  hrabě  Thurn  dostal  rozkaz  najati 
vojsko  a  spůsobiti  v  Čechách  nové  vzbouření.  Sašové  táhli  ku 
Praze,  která  zbavena  jsouc  vojenské  posádky,  již  druhého  dne  se 
Arnimovi  vzdala.  S  vojskem  saským  slavilo  mnoho  českých  exu- 
lantů, mezi  nimi  Thurn  a  Roupov,  vjezd  svůj  do  Prahy  a  zmoc- 
nili se  také  některých  statků  v  oné  části  země,  která  byla  od 
Sašův  obsazena.  Poněvadž  však  vůdce  císařského  vojska  Maradas 
u  Nymburka  odrazil  útok  Arnimův,  byla  Morava  ušetřena  vpádu 
vojska  nepřátelského  a  pouze  pomezní  krajiny  v  okolí  Jihlavy  a 
Třebíče  navštíveny  byly  ojedinělými  nájezdy  vojsk  saských. 

Král  švédský  vtrhnuv  do  Porn  ohání  a  středního  Porýní 
zabral  panství  arcibiskupa  mohučského,  trevirského  i  Dolní  Falci, 
ze  kterýchž  území  hodlal  zříditi  si  základ  k  protestantskému 
císařskému  důstojenství  v  Německu.  Odtud  na  jaře  r.  1632  na- 
stoupil výpravu  do  Bavor  a  vynutil  si  přechod  přes  dolní  Lech 
prudkou  dělostřelbou,  ve  které  Tilly  byl  těžce  poraněn  a  brzo 
potom  zemřel.  Téměř  celé  Bavory  octly  se  v  moci  švédské. 
Ferdinand  opět  nabídl  nejvyšší  velitelství  nad  vojskem  císařským 
Valdštejnovi,  který  po  dlouhém  vyjednávání  a  po  splnění  všech 
žádaných  podmínek  hodnost  tu  zase  přijal.  Odebrav  se  do  Znojma, 
doplnil  rozptýlené  pluky  císařské  a  do  jara  1632  měl  v  Čechách 
a  na  Moravě  dobře  vyzbrojené  a  četné  vojsko  pohotově.  Dal  se 
na  pochod  do  Cech,  a  dobyv  Prahy  po  krátkém  odporu,  vytiskl 
Sasy  z  celé  země,  zaměřil  na  západ  do  Bavor  a  spojiv  se  s  ligi- 
stickým  vojskem,  jemuž  velel  kurfirst  bavorský,  donutil  krále 
švédského,  že  zaujal  obranné  postavení  u  Norimberka.  Tam  také 
Valdštejn  opevnil  se  na  blízkých  návrších  a  po  celých  sedm 
neděl  stála  obě  nepřátelská  vojska  proti  sobě.  Konečně  Gustav 
Adolf  udeřil  (3.  září)  na  hradby  tábora  Valdštejnova,  ale  byv 
odražen  s  velkými  ztrátami,  ustoupil  opět  do  jižních  Bavor.  Vald- 
štejn nedbaje,   že  země   Maximilianova   jest   ohrožena,  obrátil  se 

18* 


276 

proti  kurfirstovi  saskému,  aby  jej  odvrátil  od  spolku  švédského. 
Na  zprávu  o  tom  Gustav  Adolf  spéchal  rovněž  do  Saska  a  tu 
svedena  byla  u  Liitzena  (16,  listop.)  bitva,  ve  které  král  švédský 
padl.   Švédové    však   vedením    Bernarda    Výmarského   opanovali 

v 

bojiště;  Valdštejn  obrátil  se  do  (.'ech  a  tam  dal  popraviti  některé 
důstojníky,  jimž  přisoudil  vinu  své  porážky. 

Po  smrti  krále  švédského  ve  jménu  nezletilé  dcery  Gustava 
Adolfa,  šestileté  Kristiny,  řízení  státní  správy  ve  Švédsku  ujal 
se  kancléř  Axel  Oxenstierna  a  Richelieu  učinil  s  knížaty  a  stavy 
protestantskými  smlouvu,  aby  vrchní  veleni  války  ponecháno  bylo 
kancléři  švédskému,  jemuž  zajištěna  od  Francie  dosavadní  pod* 
pora  peněžitá.  Švédští  vojevůdcové  Gustav  Horn  a  Bernard  Vý- 
marský  zatím  uvedli  celé  Franky,  část  Porýní,  Švábska  i  Bavorska 
pod  svou  moc.  Naproti  tomu  Valdštejn,  který  za  tu  dobu  doplnil 

v 

svou  armádu  v  Cechách  na  60.000  m.,  prodléval  dlouho  v  nápadné 
nečinnosti.  Vytrhnul  sice  s  hlavni  moci  vojenskou  do  Slezska, 
neudeřil  však  ihned  na  nepřátelské  vojsko  švédsko-saské,  vedené 
Arnimem  a  Thurnem,  nýbrž  počal  tajně  vyjednávati  s  oběma 
o  spojení  obou  vojsk  za  tím  účelem,  aby  císařovi  odebráno  bylo 
království  české  a  dáno  Valdštejnovi ;  ve  prospěch  exulantů  mělo 
vše  uvedeno  býti  ve  stav  z  r.  161 8.  Nečinnost  a  obojetné  chování 
Valdštejnovo  vzbudily  nedůvěru  a  rozhořčení  u  dvora  vídeňského 
i  u  kurfirsta  bavorského,  v  jehož  zemi  Švédové  bez  překážky 
zhoubně  řádili.  Valdštejn  udeřil  sice  na  oddil  vojska  A  mimova 
a  přinutil  ke  kapitulaci  u  Stěnavy,  ale  zajaté  důstojníky  většinou 
propustil  na  svobodu,  mezi  nimi  i  Thurna,  což  opět  vzbudilo 
velkou  nelibost  ve  Vídni.  Jiný  zajatec,  bývalý  moravský  pán 
Václav  B»tovský,  byl  odveden  do  Brna,  tam  vydán  kardinálu 
Dietrichštejnovi  a  na  rozkaz  císařův  zastřelen.  Zatím  Bernard 
Výmarský  zaplavil  celé  Bavory  a  ohrožoval  i  Horní  Rakousy. 
Kurfirst  Maximilian  důrazné  dovolával  se  pomoci  císařské,  ale 
Valdštejn  schválné  váhal,  dávaje  tak  osobnímu  nepříteli  svému 
cítiti  pomstu  za  někdejší  své  sesazení.  Teprve  když  přišla  zpráva 
o  pádu  Řezná,  Valdštejn  hnul  se  z  Litoměřic  přes  Rakovník  do 
bavorského  Brodu,  odkudž  mohl  v  brzce  udeřiti  na  hlavní  vojsko 
švédské.  Najednou  však  z  Brodu  vrátil  se  zase  do  Cech  a  zaujal 
ležení  v  Plzni.  Tento  neočekávaný  obrat  působil  ve  Vídni  jako 
hromová  rána.  Kurfirst  bavorský  vystoupil  s  žalobou  u  císaře, 
že    Valdštejn    chce  jej  i  jeho    zemi    zničiti.    Dověděv    se  o  tom, 


277 

Valdštejn  urychlil  své  zrádné  záměry  a  jal  se  znovu  vyjednávati 
se  Švédy  i  Francouzi;  aby  si  zajistil  podporu  svého  vojska, 
rozkázal,  aby  pluky  rozložené  po  Moravé  přirazily  do  Čech 
k  hlavnímu  vojsku.  Zároveň  svolal  všechny  generály  i  plukovníky 
a  pohnul  je,  že  při  hostině  (12.  ledna  1634)  podepsali  revers, 
jímž  se  zavázali,  že  jej  ve  všem  chtějí  obětavě  podporovati. 
Na  zprávu  o  tom  císař  vydal  patent,  jímž  se  důstojníci  i  vojáci 
zbavovali  závazku  poslušenství  k  Valdštejnovi  a  velitelství  pře- 
neseno na  Gallasa  s  tajným  dodatkem  k  spolehlivým  generálům, 
aby  se  Valdštejna  zmocnili  živého  nebo  zavražděného.  Valdštejn, 
jehož  tato  věc  nezůstala  úplně  tajná,  znovu  shromáždil  vyšší 
důstojníky,  ujistil  je  svou  věrností  k  císaři  i  k  víře  katolické, 
ano  vydal  o  tom  i  písemný  revers,  jejž  podepsalo  30  důstojníků. 
Zatím  ovšem  jeho  tajné  vyjednávání  se  Švédy  a  Sasy  svědčilo 
o  pravém  opaku.  Aby  byl  blíže  nepříteli,  Valdštejn  vytrhl  s  voj- 
skem z  Plzně  do  Chebu.  Tam  však  byl  návodem  plukovníka 
Butlera  zavražděn  i  s  nejbližšími  svými  důvěrníky  (25.  února  1634). 

Velitelem  vojska  císařského  jmenován  byl  král  Ferdinand  III.. 
jemuž  hlavním  rádcem  přidělen  byl  generál  Gallas.  Po  dobytí 
Řezná  svedena  byla  s  Horném  a  Bernardem  Výmarským  bitva 
u  Nordlink  (5.  a  6.  září),  ve  které  švédští  vůdcové  byli  s  velkou 
ztrátou  poraženi  a  zatlačeni  do  dolního  Pomohaní.  Zatím  Arnim 
spojiv  se  se  švédským  vůdcem  Banérem,  obsadil  Slezsko  a  odtud 
vtrhli  do  Cech  a  dobyvše  některých  měst,  dorazili  až  ku  Praze, 
na  kterou  však  se  útokem  neodvážili ;  ustoupili  do  severních  Čech, 
odkudž  Banér  podnikal  loupežné  výpravy  i  na  Moravu,  zvláště 
do  okolí  jihlavského ;  avšak  na  zprávu  o  bitvě  nórdlinské  Švédové 
vyklidili  Cechy  a  kurfirst  saský  učinil  s  císařem  mír  v  Praze 
(1635),  jimž  mu  postoupeny  Horní  i  Dolní  Lužice  jakožto  léna 
koruny  české,  platnost  restitučního  ediktu  značně  omezena  a 
vévodům  meklenburským  země  jejich  vrácena;  za  to  bylo  císaři 
umožněno,  provésti  katolickou  reformaci  také  ve  Slezsku.  Většina 
knížat  a  stavů  německých  přistoupila  k  tomuto  míru  a  císař 
potom  snadno  dosáhl,  že  syn  jeho  Ferdinand  III.  jednohlasně  byl 
zvolen  a  korunován  za  krále  římsko-německého. 

Kardinál  Richelieu  obávaje  se  velikého  vzrůstu  moci  Habs- 
burské, novou  smlouvou  se  Švédy  zvýšil  dosavadní  příspěvek 
peněžitý  a  zavázal  se  postaviti  silné  vojsko  proti  císaři  i  Španělsku. 
Štěstí  válečné  však  nebylo   Francouzem  příznivé;    za  to  švédský 


á7S 


vůdce  Banér  porazil  kurfirsta  saského  Jana  Jihho  i  císařského 
vůdce  Hatzfelda  u  Wittstocka  v  Branibořích  (1636).  Brzo  potom 
(15.  února  1637)  zemřel  císař  Ferdinand  II. 

£   //.   Cimi'  n  Irtíl  Fetdhmud  III    Válka  srédsko-francoušďá 

a  mir  rr.stfáLský. 

Císař  Ferdinand  lil.  byl  téla  slabého,  ale  otužilého  pilným 
cvičením  tělesným  a  častým  provozováním  honby.  Byl  vzdělán 
v  několika  řečech,  také  česky  mluvil  a  se  zvláštní  zálibou  při 
veřejných  procesích  i  službách  božích  hlasitě  zpívával  staročeskou 
píseň  »Svatý  Václave,  voj  vodo  české  zemec.  Byl  přísným  ve  vy- 
konávám všech  předpisů  církve  katolické,  ale  v  náboženských 
věcech  smýšlel  volněji  a  samostatněji  než  otec.  Byl  šetrným  a 
značně  obmezil  rozsáhlá  vydání  při  dvoře  císařském,  zavedená 
po  celou  dobu  panování  štědrého  Ferdinanda  II. 

Nedlouho  před  nastoupením  Ferdinanda  III.  (1636)  zemřel 
kardinál  DietrichŠtejn,  v  jehož  rukou  byla  spojena  po  šestnácte 
let  veškera  moc  světská  i  duchovní;  potom  byla  rozdělena. 
Biskupem  olomuckým  zvolen  byl  Jan  Arnošt  Plateis  z  Platten- 
štejna,  a  po  jeho  brzké  smrti  (1637)  bratr  císařův  arcikníže 
Leopold  Vilém.  Zemským  hejtmanem  pak  čili  gubernátorem 
moravským  Ferdinand  III.  jmenoval  knížete  Maximilana  Dietrich- 
štejna,  synovce  kardinálova,  který  také  zdědil  všechny  jeho  statky. 
DietrichŠtejn  brzo  tento  úřad  složil  a  na  jeho  místo  povolán  byl 
hrabě  Julius  ze  Salmu  a  z  Neuburka ;  za  něho  nedávno  před  tím 
(1636)  zřízený  tribunál  královský  přeložen  byl  z  Brna  do  Olo- 
mouce, kdež  sídlem  jeho  byla  královská  mincovna.  Tento  nový 
úřad  zeměpanský,  jenž  skládal  se  z  kancléře,  dvou  rad,  dvou 
sekretářův  a  z  písaře,  obdařen  byl  značnou  mocí  politickou 
i  soudní  na  úkor  dosavadních  zemských  úřadův  i  zemského  soudu. 

Hrabě  Salm  pro  zneužívání  moci  úřední  i  jiné  trestuhodné 
věci  složen  byl  již  r.  1640  se  svého  úřadu  a  zemské  hejtmanství 
svěřeno  třem  osobám,  nejvyššímu  komorníkovi  Kryštofu  Pavlovi 
z  Lichtenštejna,  nejvyššímu  sudímu  hraběti  Janu  z  Rotalu  a  pod- 
komořímu hraběti  Františkovi  de  Magnis.  Ale  již  r.  1642  Kryštof 
Pavel  z  Lichtenštejna  jmenován  byl  jediným  hejtmanem  zemským 
a  zastával  tento  úřad  do  roku  1648.  V  té  době  (na  sklonku  1641) 
královský  tribunál  přeložen  opět  do  Brna,  zároveň  s  olomuckými 


27» 


deskami  zemskými.  Brno  stalo  se  sídlem  veškeré  soudní  i  politické 
správy  moravské  a  možno  od  této  doby  pokládati  je  za  hlavní 
město  Moravy. 

Na  vedení  válečné  vláda  žádala  vždy  větší  platy.  Vybírání 
berně  potkávalo  se  u  schudlého  lidu  s  velkými  nesnázemi,  takže 
četné  nedoplatky  musily  se  odpouštěti.  Královská  města  za  po- 
sledníeh  let  tak  se  zadlužila,  že  zemský  hejtman  Maxim.  Dietrich- 
štejn  vydal  nařízení,  aby  proti  nim  od  věřitelů  nebylo  exekucemi 
dokračováno.  Lid  zbavený  všeliké  výživy,  v  krajinách  lesnatých, 
zvláště  na  Valašsku,  velmi  zdivočel  a  oddal  se  i  životu  loupež- 
nickému. 

Hned  na  počátku  vlády  Ferdinanda  III.  stavové  moravští 
předložili  mu  stížnost  proti  >  Obnovenému  zřízení  zemskému «. 
Nevyřízenou  zůstávala  vždy  ještě  otázka  opavská.  Jiný  kus  týkal 
se  sporu  mezi  stavem  duchovním  a  panským.  Císař  odpověděl, 
že  stav  duchovní  má  býti  prvním  při  všech  sjezdech  a  sněmích, 
a  zároveň  vypočteno,  kteří  duchovní  k  tomuto  stavu  po  právu 
náležejí.  Ostatně  bylo  stavům  přísně  nakázáno,  aby  na  nic  dří- 
vějšího, ani  na  staré  zvyklosti  ve  zřízení  zemském  se  neohlíželi 
a  jenom  dle  > Obnoveného  zřízení*  se  řídili.  Žádost  stavův,  aby 
kromě  předloh  vládních  na  sněme  měli  jednati  též  o  obecných 
potřebách  panovníka  i  země,  aby  při  dosazování  osob  v  úřady 
zemské  i  komorní  nejen  zemský  hejtman,  ale  i  celý  zemský  soud 
byl  slyšán,  aby  úřady  dávány  byly  pánům  i  rytířům  z  rodů  staro- 
usedlých a  ne  nových,  neznámých,  císař  rozhodně  odmítl. 

Náboženský  stav  na  Moravě  té  doby  byl  neutěšený.  Horlivou 
snahou  kardinála  Dietrichštejna  byla  sice  církev  katolická  v  zemi 
značně  sesilena,  nicméně  bylo  jí  neustále  zápasiti  s  velkými  obtí. 
zemi.  Tyto  záležely  hlavně  v  nedostatku  duchovenstva,  zvláště 
světského.  Biskup  staral  se  sice  též  o  rozmnožení  a  zvelebení 
kněžstva  světského  a  byl  v  tom  podporován  četnými  zástupci 
katolické  šlechty.  Ale  všechny  tyto  snahy  zůstávaly  větším  dílem 
marnými;  vedle  duchovní  správy  též  školství  potrvalo  dlouho 
ještě  v  hlubokém  úpadku.  Přes  veškeru  horlivost  v  provádění 
katolické  reformace  obecný  lid  ve  vsích  a  v  městech  zůstával 
věren  svému  náboženskému  přesvědčení.  Příčinu  toho  mimo  jiné 
dlužno  hledati  též  v  tom,  že  arcikníže-biskup  Leopold  Vilém 
zůstával  pastýřského  sídla  svého  vzdálen,  a  biskupství  osiřelo 
i  ve  věcech   duchovních  i  v   světských.   Po   vpádu   švédském  na 


S80 

Moravu  r.    1642    uprchl   ze   země  také  tehdejší    administrátor  a 
kanovníci  rozutekli  se  na  všechny  strany. 

Hlučné  válečné  události  ušetřily  Moravy  v  prvních  pěti  letech 
panování  Ferdinanda  III.  Švédský  vůdce  Banér  vpadl  (r.  1639) 
do  Saska,  porazil  u  Kamenice  spojené  vojsko  sasko-cfsařské  a 
vtrhl  labským  údolím  do  Cech  a  po  celý  rok  pustošil  zemi  daleko 
široko.  Oddíl  vojska  švédského  pustil  se  z  Německého  Brodu  ke 
hranicím  moravským.  Tam  však,  v  okolí  Jihlavy,  stála  zemská 
hotovost  moravská  a  studentská  legie  olomucká.  Proto  Švédové 
couvli  zpět  a  o  Moravu  již  se  nepokusili.  Teprve  na  jaře  r.  1640 
byl  tento  hrozný    nepřítel  od    arciknížete    Leopolda    Viléma  vy- 

v 

tištěn  z  Cech  do  Saska  a  do  Durynska.  Banér  brzo  potom  (1641) 
zemřel  v  Halberstadtě  a  vůdcem  vojska  švédského  stal  se  Linhart 
Torstenson,    který    vtrhl  na  jaře  r.   1642  do  Braniborska,    odtud 
do  Slezska;  hlavní  armáda  postupovala  přes  Břeh,  Opolí  a  Nisu 
na  Moravu,  vše  nemilosrdně  pleníc  a  pustošíc,    tak  že  lid  prchal 
s  dobytkem  do  lesův  a  zásek.    Prchající  vojsko    císařské  couvalo 
směrem  k  Hradišti   a   podniklo    se    Švédy    šarvátku  u  Holešova. 
Torstenson  stanul  u  Olomouce,    odkudž  obyvatelstvo    zámožnější 
prchalo  k  Brnu  a  k  Vídni.    V  Brně    nastal    takový    postrach,  že 
tribunál  i  desky    přeloženy  do  Znojma.    Olomucké   posádce  velel 
plukovník    Antonín    Miniati,    který    ani   se   o  obranu    nepokusiv, 
uzavřel  (14.  června)  s  Torstensonem   kapitulaci  za  volný  odchod 
svých  vojákův.    Ohromná    kořist    zbraně,    náboje  a  spíže,  zvláště 
bohaté  zásoby  obilí  a  vina,  padly  Švédům  do  rukou.  Obec  musila 
zaplatiti  30.000    tolarů  výpalného,  a  pak   vymáhány    od  každého 
kostela  a  kláštera  ještě    zvláště    vysoké   sumy.    Švédové  obsadili 
také  blízký  premonstrátský  klášter  v  Hradišti  a  vyjímaje  poklad 
kostelní,   všecko  vybrali  a  poplenili.    Zejména   archiv  a  knihovna 
klášterní  byly  spáleny.    Miniati  byl  potom    pro  velezrádu  od  vo- 
jenského soudu  odsouzen  k  smrti,  ale  císařskou  milostí  zachován 
při  životě.  Olomouc  zůstala  potom  plných  osm  let  v  moci  švédské. 
Také  Prostějov,  Litovel  a  Unčov  byly  obsazeny.   Mnozí  měšťané 
olomučtí  i  sedláci    valašti,    kteří  z  donucení    obrátili    se    na    víru 
katolickou,  tajně  i  zjevně   přidávali  se  k  bvédům  a  dobré  služby 
jim  konali. 

Torstenson  vrátil  se  s  hlavni  armádou  do  Slezska.  Arcikníže 
Leopold  Vilém  v  čele  vojska  císařského  obrátil  se  nejprve  k  Olo- 
mouci, zanechal    před  městem  část  vojska  a  vypudiv  z  ostatních 


281 

mést,  zejména  z  Prostějova  Švédy,  sesílil  tam  císařské  posádky. 
Potom  dobyv  Opavy,  obrátil  se  proti  Torstensonovi  do  Saska 
a  svedl  s  ním  bitvu  u  Breitenfelda,  ve  které  císařští  po  tuhém 
boji  a  s  velkými  ztrátami  byli  poraženi.  Torstenson,  který  v  této 
bitvě  ztratil  rovněž  mnoho  mužstva,  nemohl  pomýšleti  na  další 
pronásledování  nepřítele.  Dověděv  se,  že  švédské  posádce  v  Olo- 
mouci nastává  nedostatek,  vtrhl  do  Lužice  a  odtud  do  Čech, 
kdež  vůdce  císařský  Gallas  nechal  ho  volně  pustošiti  východní 
kraje  a  neodvážil  se  otevřené  bitvy.  Torstenson  dvěma  proudy 
dal  se  na  pochod  do  Moravy,  aby  čerstvě  zásobil  ohroženou  po- 
sádku olomuckou,  jednak  přes  Litomyšl  na  Svitavy,  jednak  přes 
Pelhřimov  na  Jihlavu.  Moravě  nastaly  podobné  hrůzy,  jaké  Čechy 
zažily  r.  1639.  Dobyv  hradu  Mírová,  Mohelnice,  Litovle  a  Štern- 
berka, Torstenson  slavil  vjezd  svůj  do  Olomouce,  kdež  ovšem 
od  Švédů  byl  radostně  uvítán;  pak  namířil  na  Kroměříž  a  dobyl 
ho  prudkým  útokem,  ač  měšťané  kroměřížští  statečně  se  bránili. 
K  dobytí  města  nejvíce  přispěli  vsatští  Valaši,  kteří  doufajíce 
v  obnovení  svobod  náboženských,  se  Švédy  se  spojili.  Odtud 
Torstenson  namířil  na  Uh.  Hradiště,  poněvadž  však  město  bylo 
dobře  opevněno,  vrátil  se  směrem  k  Tovačovu  a  položil  se  v  okolí 
jeho  táborem. 

Císařský  vůdce  Gallas  hnul  se  pozdě  od  Brandejsa,  a  jednak 
přes  Něm.  Brod,  jednak  přes  Poličku  dal  se  na  pochod  k  Brnu. 
Tam  shromáždil  své  vojsko,  ale  ač  početně  byl  v  převaze  oproti 
Torstensonovi,  přece  i  potom  choval  se  nečinně.  Torstenson  vida 
tuto  nerozhodnost,  dal  podnikati  loupežné  nájezdy  do  okolních 
krajin,  zvláště  na  Žďársko  a  Velko-Meziříčsko,  kdež  obyvatelé 
ukrývali  se  do  lesův  a  jeskyň.  Oddíl  vojska  švédského  spojený 
se  sedláky  valašskými  poplenil  krajinu  až  k  Vídni.  Nově  dobyli 
Švédové  Fulneka,  Nového  Jičína,  Přerova,  Lipníka,  Ostravy  a 
Uher.  Brodu;  poněvadž  neměli  na  posádky  dosti  branného  lidu, 
obyčejně  dobyté  město  vyloupili  a  zase  je  opustili. 

Torstenson  právě  tehda  vyjednával  o  spolek  proti  císaři 
s  vévodou  sedmihradským,  Jiřím  Rákoczym,  a  spoléhaje  na  jeho 
pomoc,  pokusil  se  i  o  přepadení  Brna,  jehož  dobytí  zavčas  ještě 
zachráněno  bylo  oddílem  vojska  císařského.  Na  štěstí  porta  turecká 
zakázala  Jiřímu  Rákoczymu  účastenství  ve  válce  proti  císaři,  na 
druhé  straně  pak  proti  Švédům  vyvstal  král  dánský.  Torstenson, 
jemuž  od  vlády  švédské  bylo  uloženo  vtrhnouti  do  Dánska,  náhle 


282 

(1643)  hnul  se  od  Brna  k  Olomouci,  sesílil  a  zásobami  opatřil 
tamější  posádku,  obsadiv  pak  krom  toho  jen  ještě  některá  pevnější 
města  moravská,  jako  Tovačov,  Unčov,  Šternberk  a  Fulnek,  odtáhl 
s  hlavním  vojskem  do  Holštýna. 

Poněvadž  Švédové  měli  dosud  vydatnou  oporu  ve  vsatských 
Valaších  a  tito  po  dobrém  nechtěli  se  vrátiti  v  poslušnost  císa- 
řovu, císařsky  vůdce  Puchheim  vypravil  se  proti  nim  a  porazil 
jejich  hlavní  oddíl  o  7000  m.  Potom  v  Brně  držán  byl  přísný 
soud,  jehož  předsedou  byl  hrabě  Jan  Rotal;  vůdcové  Valachů, 
Kovář  se  synem  a  Roman  a  jiných  na  200  bylo  kolem  lámáno, 
rozčtvrceno,  oběšeno  na  šibenicích  i  na  stromech,  ostatní  postří- 
leni. Valašské  obyvatelstvo  exekucí  a  útěkem  ze  země  valně 
prořídlé  ještě  se  stenčilo,  když  hrabě  Rotal  po  dobrém  i  násilně 
rozsazoval  je  po  panstvích  na  Holešovsku  a  Napajedelsku,  aby 
statky  své  zalidnil. 

Jiří  Rákoczy  znovu  učinil  se  Švédy  a  Francouzi  branný 
spolek  proti  císaři,  zajistiv  si  od  nich  velkou  peněžitou  i  vojenskou 
podporu.  Císař  vypravil  proti  němu  část  vojska  stojícího  na 
Moravě  vedením  Gotze  a  Puchheima,  kteří  zatlačili  Rákocze  zase 
až  k  Tise.  Švédové  v  Olomouci  byli  obleženi  zbytkem  vojska 
císařského,  s  nímž  se  spojila  veřejná  hotovost  moravská,  vedená 
hrabětem  Burianem  Ladislavem  z  Valdštejna.  Zatím  však  generál 
Gallas,  který  vypraven  byl  za  Torstensonem  na  pomoc  králi 
dánskému,  byl  od  něho  poražen  a  pronásledován  nazpět  s  veli- 
kými   ztrátami    do    Čech,    kamž   stihl  jen   se   skrovnými  zbytky 

v 

někdejší  armády.  Za  ním  v  patách  vtrhl  do  Cech  Torstenson 
a  poraziv  císařské  vůdce  Gotze  a  Hatzfelda  u  Jankova  (1645), 
namířil  odtud  na  Moravu,  kde  rozšířil  se  všeobecný  postrach  a 
hrůza  před  vítězným  nepřítelem;  obyvatelstvo  venkovské  se  skrov- 
ným majetkem  utíkalo  do  nepřístupných  lesů,  boháči  pak  z  měst 
a  hradů  prchali  z  vlasti  do  zemí  sousedních.  Jen  v  některých 
městech  statečnější  měšťané  vytrvali  s  posádkami  císařskými. 
Torstenson  od  Jankova  táhl  na  Jihlavu,  a  obsadiv  ji,  vyslal  pomoc 
obležené  posádce  olomucké ;  i  musil  hrabě  Burian  Ladislav  z  Vald- 
štejna upustiti  od  obleženi  Olomouce  a  couvl  směrem  k  Brnu. 
Torstenson  opevniv  Jihlavu  pro  delší  pobyt  Švédů,  vyrazil  proti 
Znojmu  a  dobyv  ho,  vtrhl  do  Rakous,  kdež  očekával  spojence 
svého  vévodu  Jiřího  Rákocze,  ale  nemoha  se  jeho  pomoci  dočkati, 
hnul  se  s  celou    armádou  k  Brnu,    kam   dorazil    dne  3.  května  a 


283 

počal  usilovně  města  dobývati.  Hradby  brněnské  i  Špilberk  byly 
za  posledních  neděl  před  jeho  příchodem  velmi  dobře  opevněny 
a  obráncům  dostalo  se  výtečného  vůdce  v  Radvitovi  de  Souches, 
jemuž  za  krátký  čas  podařilo  se  město  dobře  připraviti  k  obraně 
hradby  opevniti  a  sehnati  také  dostatek  zbraně  i  střeliva.  Posádka 
jeho  čítala  jen  něco  přes  400  vojákův,  ale  k  nim  připojilo  se 
přes  1000  dobrovolníků,  šlechticů,  měšťanův,  úředníků,  řemesl- 
níkův i  chovanců  školy  jezuitské.  Švédové,  jichž  hlavní  tábor  byl 
s  počátku  v  Králově  Poli,  později  v  Modřicích,  hleděli  jednak 
prudkou  každodenní  střelbou,  jednak  podkopy  město  donutiti  ku 
vzdání;  ale  všechny  pokusy  takové  byly  mařeny  statečností  a 
ostražitostí  obhájcův  a  také  všechny  útoky  švédské  na  hradby 
byly  odraženy.  Oblehající  trpěli  čím  dál  tím  více  nedostatkem 
potravy,  píce  pro  dobytek  i  střeliva  a  Torstenson  trápen  bolestnou 
nemocí  a  rozmrzen  dosavadním  nezdarem  toužebně  očekával  pomoc 
slíbenou  mu  od  Jiřího  Rákocze.  Tento  poslal  svého  syna  Zikmunda 
se  7000  jezdci  a  čtyřmi  těžkými  děly  k  Brnu,  a  brzo  potom  sám 
s  hlavním  vojskem  vtrhl  do  Moravy  a  zaujal  ležení  mezi  Hodo- 
nínem a  Břeclavou.  Avšak  zastrašen  hrozbami  porty  turecké, 
Rákoczy  učinil  mír  s  císařem  v  ležení  u  Břeclavy,  jimž  za  vý- 
hodných podmínek  vzdal  se  všelikého  spolku  se  Švédy  i  s  Fran- 
couzi. Odchodem  jeho  z  Moravy  Švédům  u  Brna  odňata  poslední 
naděje  v  nějakou  pomoc,  a  poněvadž  zatím  sbíralo  se  nové  vojsko 

v 

císařské  v  jižních  (/echách  i  v  Rakousích,  Torstenson  nabyl  pře- 
svědčení, že  nadlouho  již  nelze  mu  Brno  obléhati.  Poslední  zoufalý 
útok  na  město  byl  15.  srpna  na  celé  čáře  odražen  neobyčejnou 
statečností  obhájců  brněnských.  Torstenson  s  armádou  značně 
seslabenou  od  Brna  odtrhl  a  dal  se  na  pochod  do  Rakous,  kdež 
sice  arcivévodu  Leopolda  Viléma  zatlačil  za  Dunaj,  ale  dále  na 
Vídeň  se  neodvážil.  Vrátiv  se  na  Moravu,  kde  ještě  hrozné  po- 
plenil    kraj    znojemský  a  jihlavský,    zabezpečil   švédské    posádky 

_  v 

v  Mikulově,  Znojmě,  Jihlavě,  Telči  a  Olomouci,  zaměřil  do  Cech 
a  odtud  do  Slezska.  Ještě  na  sklonku  r.  1645  dorazil  do  Lipska, 
ale  tam  trápen  neustále  dnou,  složil  velitelství  nad  armádou 
švédskou,  označiv  svým  nástupcem  Karla  Gustava  Wrangla. 

Již  během  r.  1646  Telč,  Znojmo,  Plumlov,  Mikulov  padly 
zpět  do  rukou  císařských.  Zbývala  na  západě  Jihlava,  na  severu 
Unčov,  Fulnek,  Scvinec  a  dobře  opatřená  Olomouc.  Na  Jihlavu 
udeřil  Souches  (1647),  ale  pro  nedostatek  potravy  po  pěti  nedělích 


284 

musil  od  obležení  upustiti.  Teprve  počátkem  října  hrabě  Puchheim 
a  Souches  znovu  oblehli  město  s  9000  m.  Po  statečném  více  než 
dvouměsíčním  odporu,  za  něhož  padl  velitel  posádky  Oesterling, 
Švédové  vydali  město  za  svobodný  odchod,  který  jim  byl  povolen 
(7.  prosince). 

Zatím  co  již  od  několika  let  vyjednávalo  se  o  podmínkách 
míru  se  Švédy  v  Osnabriicku,  s  Francouzi  v  Munsteru,  bojiště 
přeneseno  bylo  z  císařských  zemí  dále  na  západ.  Švédský  voje- 
vůdce Wrangel,  spojiv  se  s  francouzským  generálem  Turennem, 
vtrhl  do  Bavor  a  odtud  do  Čech  a  dobyl  Cheba  (1647);  a'e  zatím 
přikvapila  armáda  vedená  samým  císařem  Ferdinandem  III.  a  ví- 
těznou bitvou  u  Třebele  zastavila  další  postup  Švédů.  Spojené 
vojsko  císařské  a  bavorské  bylo  však  poraženo  od  Wrangla  a 
Turenna  u  Zusmarshausena  v  jižních  Bavořích  (17.  května  1648); 
část  Švédů  vedená  Kónigsmarkem  vtrhla  Horní  Falci  do  Cech, 
přirazila  z  nenadání  ku  Praze  a  zradou  císařského  důstojníka 
Arnošta  Otovalského  zmocnila  se  Malé  Strany.  Staré  a  Nové 
Město  však  hájeno  bylo  silnou  posádkou  a  ozbrojeným  měšťan- 
stvem i  studentstvem.  Švédské  vojsko  zahájilo  prudkou  střelbu, 
která  trvala  po  dva  týdny  a  konečně  (25.  října)  podniklo  hlavní 
prudký  útok  na  město.  Po  pětihodinném  hrdinném  boji  Švédové 
byli  odraženi,  a  několik  dní  potom  přišla  zpráva,  že  učiněn  byl 
vestfálský  mír  (24.  října  1640).  Jím  císař  ztratil  državu  svou 
v  Elsasku  a  pevnost  Breisach,  jež  postoupil  Francii.  Krom  toho 
byla  již  dříve  (v  míru  pražském  1635)  za  přátelské  služby  kur- 
firstu  saskému  postoupena  obojí  Lužice.  Také  císařská  moc  oproti 
říšským  stavům  v  Německu  byla  rozličnými  články  tohoto  míru 
značně  seslabena.  Za  to  však  moc  panovnická  v  dědičných  zemích 
rodu  Habsburského,  utvrzená  a  rozšířená  potlačením  odboje  sta- 
vovského na  počátku  války  třicetileté,  neutrpěla  pražádné  újmy. 
Zvláště  pak  nadobro  zklamány  byly  naděje  emigrantů  v  dosažení 
někdejší  svobody  náboženské  a  politických  práv,  nebo  dokonce 
zabavených  statků.  Švédští  zástupcové  s  počátku  horlivě  a  na 
oko  neústupně  kladli  tento  požadavek,  ale  konečně  upustili  od 
něho  za  výhody  poskytnuté  jim  na  jiné  straně.  Emigrantům  dána 
sice  úplná  amnestie  a  povolen  jim  i  návrat  do  zemí  císařských, 
ale  jen    pod    výminkou,    podrobí-li    se    domácím    zákonům,    t.  j. 

v 

v  Cechách  a  na  Moravě  uznají-li  obnovená  zřízení  a  přestoupí 
k  víře  katolické.   Statky  pak  měly  býti    navráceny    pouze   oněm, 


285 


kterým  byly  zabaveny  pro  účastenství  ve  válce  švédské  nebo 
francouzské,  tedy  teprve  od  r.  1630.  Statků  takových  bylo  ovšem 
velmi  po  řídku,  neboť  skoro  všichni  ztratili  své  statky  již  po 
bitvě  bélohorské.  Ve  věcech  náboženských  císaři  vyhrazeno  bylo 
právo  donucovati  poddané  ke  své  víře,  podobně  jako  bylo  při- 
řčeno  říšským  stavům  v  Německu.  Právo  stěhovati  se  ze  země 
pro  víru  bylo  ponecháno  jen  osobám  stavovským;  ostatnímu 
lidu  mohlo  i  násilím  v  tom  býti  bráněno.  Bratrská  církev  za 
hranicemi  odsouzena  byla  k  bídě  a  zahynutí.  Poslední  biskup 
Jednoty,  slavný  Jan  Amos  Komenský,  v  tehdejším  spise  svém, 
•Kšaftu  umírající  matky  Jednoty  *,  tklivými  slovy  loučí  se  navždy 
s  milou  svou  vlastí.  Katolická  reformace  v  našich  zemích  zůstala 
v  platnosti,  politická  práva  stavův  obmezena  na  míru  nejmenší, 
dědičné  právo  rodu  Habsburského  úplně  zabezpečeno,  panovnická 
moc  stala  se  absolutní. 


»    «    83 83 

t 


&     » 


» 

K      88 

ss 

SS      X 

ss 

■* 

r 

Kniha  čtvrtá. 


Od  míru  vestfálského  až  po  smrt  císaře  Leopolda  II. 

(1648—1792). 


#   /•'">.  Star  stwé  po  mint  reatfálskéw. 

V  dědičných  zemích  císařských  zůstávala  ještě  dlouho  po 
míru  vestfálském  četná  města  obsazena  posádkami  švédskými, 
pokud  nebyla  vyplacena  Švédům  ujednaná  náhrada  válečná  5  mi- 
lionů tolarů.  Na  Moravě  drželi  Olomouc,  Unčoy,  Fulnek,  Sovinec 
a  Šternberk,  a  z  těchto  pevných  míst  podnikali  i  po  uzavřeném 
míru  loupežné  výpravy  po  okolních  krajích.  Teprve  po  vyplacení 
smluvených  lhůt  Morava    nadobro   byla  sproštěna   nepřátel.  Dne 

7.  července  Í650  vojsko  švédské  odtáhlo  ze  Sovince  i  Šternberka, 

8.  července  nadobro  se  vyklidilo  z  Olomouce,  Unčova  a  Fulneka. 
Odchod  Švédů  z  Moravy  a  uzavřený  mír  byly  hlučně  v  zemi 
oslavovány.  Olomouc  byla  více  než  osmiletým  pobytem  nepřátel 
uvedena  ve  stav,  který  i  při  všeobecném  zpustošení  ostatní  země 
vzbuzoval  pozornost  a  úžas.  Z  domův  obyvatelných  nezůstala  ani 
třetina  (168  ze  700),  v  předměstích  pak  ze  656  domů  nezbylo 
ani  jediného.  Počet  obyvatelstva  klesl  za  deset  roků  z  30.OOO  na 
1675.  V  Brně,  které  i  s  předměstími  obležením  z  r.  1645  bylo 
z  velké  části  pobořeno  a  vypáleno,  krutě  řadil  mor  v  posledních 
třech  měsících  r.  1648;  tehda  mřelo  denně  v  městě  15 — 16  osob; 
královský  tribunál  proto  přestěhoval  se  do  Mikulova,  později  do 


287 


Uh.  Hradišté,  odkudž  teprve  v  únoru  r.  1649  vrátil  se  do  Brna, 
když  nákaza  pominula.  Podobná  zbědovanost  jevila  se  i  ve  všech 
ostatních  méstech  moravských.  V  Jihlavě  zbylo  ze  401  domu  189 
obydlených,  ze  13.000  obyvatel  zbylo  všeho  všudy  299  usedlých 
lidí.  V  Unčově  po  odchodu  Švédů  zbylo  170  domů  obydlených 
963  osobami,  předměstí  byla  úplně  spálena  a  vylidněna,  Znojmo 
ztratilo  válkou  a  morem  r.  1646  na  6000  lidí.  V  Kyjově  ještě 
r.  1668  bylo  pouze  43  obydlených  domů.  Uh.  Hradiště  sice  po 
celou  tu  dobu  se  uhájilo,  avšak  nedostatkem  a  surovým  chováním 
císařské  posádky  rovněž  hluboce  pokleslo.  Všech  sedm  královských 
měst  moravských  mělo  ještě  r.  1667  pouze  1800  obydlených 
domů.  Nejinak  bylo  v  ostatních  městech  Na  venkově  pak  byla 
dvojnásobná  zpustošenost  pozemků,  prorídlost  lidí  a  chudoba, 
z  toho  pak  úpadek  a  hrozná  sesurovělost  mravní  bez  rozdílu 
stavů.  Obyvatelstvo,  které  té  doby  bylo  v  mužném  věku,  vyrostlo 
namnoze  bez  náboženství,  beze  škol  a  bez  spořádané  správy  Státní, 
a  po  celý  život  nepoznalo,  leč  krev,  loupeže,  pálení  a  vydírání. 
Loupežných  rot  pobíhalo  po  zemi  tolik,  že  císař  Ferdinand  III. 
vybídl  královské  komisary,  aby  na  sněme  vymohli  vydatná  opa- 
tření proti  nim. 

Na  celé  Moravě  sčítáno  jest  r.  1656  na  základě  úředních 
popisů  asi  98.000  domů  poddanských,  z  nichž  26.000,  tedy  více 
než  čtvrtina  byla  domů  pustých  a  neobydlených.  Nejvíce  pohrom 
zastihlo  kraj  brněnský,  znojemský  a  uh.-hradištský,  lépe  se  za- 
chovaly a  ušetřeny  byly  hornaté  kraje  severní  na  Olomucku. 
Z  rolí  pak  ve  třech  krajích  jihozápadní  Moravy  bylo  pustých 
více  než  dvě  pětiny.  Obyvatelstva  bylo  r.  1656  sotva  500.000 
na  celé  Moravě.  Po  válce  lid  ponenáhlu  vracel  se  do  zpustlých 
domů  a  také  obyvatelstva  přibývalo.  Obyvatelstva  mělo  Brno 
i  s  předměstími  ještě  kolem  r.  1670  pouze  8000,  Olomouc  6000, 
Jihlava  4000,  Strážnice  3500,  Mikulov  a  Znojmo  po  3000,  Pro- 
stějov 2000,  Přerov  1600,  Uh.  Hradiště  1500;  přes  1000  oby  v. 
mělo  jen  43  měst,  přes  2000  pouze  11. 

Z  obou  národností  v  zemi  česká  národnost  utrpěla  mnohem 
více  než  německá.  České  obce  válkou  a  jinými  pohromami  byly 
více  zastiženy  než  německé.  Němčina  nabývala  v  životě  veřejném 
čim  dále  tím  větší  moci  nejen  v  městech,  nýbrž  i  v  celé  zemi 
hned  v  prvních  letech  XVII.  století.  Před  válkou  třicetiletou 
jednalo  se  všude  po  česku    i    u  nejvyšších   úřadů    královských  a 


288 


zemských  i  na  sněmích.  V  tom  se  stal  veliký  obrat  již  za  války 
třicetileté.  V  deskách  zemských  dle  obnoveného  zřízení  (1628) 
mělo  se  vedle  české  i  v  německé  řeči  vkládati.  V  obojích  deskách, 
olomuckých  a  brněnských,  poslední  zápisy  české  jsou  r.  1640, 
potom  jen  německé.  Sněm  zemský  ještě  r.  1643  konal  se  po 
česku,  od  r.  1668  jen  německy.  Zemské  hejtmanství  s  krajskými 
hejtmany  i  jinými  úředníky  dopisovalo  si  jen  po  němečku.  Šlechta, 
z  velké  části  cizí,  dala  úřadovati  na  svých  panstvích  také  jen 
německy.  Četná  místa  správu  obecní  vedla  větším  dílem  po  ně- 
mečku. Němců  tehda  značně  přibývalo  v  městech,  v  krajinách 
dosud  smíšených  a  poměrné  ještě  více  v  ryze  českých,  kde  dříve 

v 

bývali  sami  ('echové. 

Císař  Ferdinand  i  jeho  rádcové  uznávali  nutnou  potřebu 
pomáhati  zuboženým  zemím.  Především  bylo  třeba  provésti  ně- 
které změny  ve  správě  zemské.  Ježto  dosavadní  hejtman  zemský, 
Pavel  Kryštof  hrabě  Lichtenštejn-Kastelkorn,  zemřel  (1648),  do- 
sazen byl  na  jeho  místo  hrabě  Jan  Rottal,  pán  na  Napa  jed  lích 
a  Kvasících;  byl  zároveň  předsedou  královského  tribunálu. 

Největší  překážkou  ve  snahách  vládních,  aby  povznesen  byl 
blahobyt  obyvatelstva,  byl  stálý  nedostatek  peněz,  s  jakým  bylo 
zápasiti  dvorské  komoře.  V  těchto  nesnázích  vláda  císařská  obra- 
cela se  k  sněmům  zemským  s  požadavky  vždy  většími.  Již  r.  1 649 
sněm  moravský  musil,  ač  v  zemi  ještě  byli  Švédové  a  mor  řádil 
mezi  lidem,  povoliti  císaři  100.000  zl.  na  rozličná  vydání.  Kromě 
toho  stavové  převzali  všechna  vydání,  spojená  s  rozpuštěním 
vojska  císařského  ležícího  v  posádkách,  žádajíce,  aby  počet  čin- 
ného mužstva  byl  omezen  na  míru  co  nejmenší.  To  bylo  v  od- 
poru se  záměry  vlády,  udržeti  si  stálé  vojsko,  ale  císař  musil 
povoliti.  Ještě  větší  břemena  byla  žádána  a  také  povolena  roku 
potomního.  Tehda  také  každý  do  země  se  navrátivší  obyvatel 
anebo  nový  příchozí,  kterýž  zpustlého  gruntu  se  ujal,  anebo  nový 
dům  v  městě  nebo  i  na  vsi  vystavěl,  byl  na  tři  léta  ode  všech 
platův  osvobozen.  Tak  byly  zpustlé  a  vylidněné  osady  a  pozemky 
rychleji  obydleny  a  vzdělány.  Nad  úředníky  zemskými  dozor  byl 
zostřen  a  ve  vyměřování  platův  úřednických  zavedena  krajní  Še- 
trnost. Aby  mohla  dvorská  komora  rychle  do  všeho  zasáhnouti, 
zdokonalováno  poštovní  spojení  města  Brna  s  Vídní,  Prahou 
i  Vratislaví.  R.  165 1  opět  zvýšena  byla  císařská  berně  na 
200.000  zl.    K  vrchnostem    vydáno    bylo    napomenutí,    aby  pod- 


f 


289 


daných  svých  příliš  nevydíraly  a  nepotlačovaly  a  tím  o  pracovní 
lid  se  nepřipravovaly.  Všechna  cla  a  mýta,  která  vznikla  po  roce 
1618  bez  svolení  panovníkova,  měla  býti  od  krajských  hejtmanův 
okamžitě  zrušena.  Cesty,  silnice,  mosty  a  průsmyky  měly  se 
opravovati  a  v  dobrém  pořádku  udržovati.  Aby  bylo  dosaženo 
větší  bezpečnosti  na  cestách,  měly  lesy  a  křoviny  podle  nich  na 
jistou  šířku  se  vymýtiti.  R.  1653  učiněn  byl  dokonce  od  stavů 
pokus  o  upravení  řeky  Moravy.  Ale  účinky  těchto  i  jiných  oprav 
ještě  dlouho  nebyly  patrný  a  země  se  z  pohrom  zotavovala  jen 
ponenáblu. 

Mír  vestfálský  nezůstal  také  pro  náboženské  poměry  v  našich 
zemích  bez  důležitých  následkův.    Katolická  reformace  nepřestá- 
vala sice  po  celý   čas  války    třicetileté    býti    stálým    předmětem 
pozornosti    se    strany    vlády    císařské    i    církevních    úřadův,    ale 
v    provádění    snah    těchto    objevily    se    časem    veliké    překážky, 
z  nichž    hlavní   byla   nedostatečná    a  zanedbaná    správa   tehdejší 
církve    moravské.    Po  smrti    Dietrichštejnově    (1636)    zvolen  byl 
biskupem   olomuckým    arcivévoda    Leopold   Vilém,    bratr    císaře 
Ferdinanda  III.,   který  po  všechen  čas  sídlel   mimo  svou  diecesi. 
Zástupcem  jeho   byl   až   do  r.  1643   Kašpar   Středele,    kanovník 
olomucký,   a  po  jeho  smrti  hrabě  Roderich    Saint-Hilaire;    tento 
však   sám   bydlel   většinou   ve  Vídni,   jednak,   že   Olomouc  byla 
obsazena  od  Švédův,  jednak  že  jej  arcikníže-biskup  jmenoval  také 
administrátorem  biskupství  pasovského.    Také  kapitola  olomucká 
většinou  z  residenčního  města  biskupského  se  rozprchla  po  Mo- 
ravě, Rakousích  i  jiných    zemích  a  od  r.  1647  nebylo   ani  gene- 
rálního vikáře,  který  by  biskupa  zastával  ve  věcech  duchovních. 
Teprve  r.  1650  sešli  se  kanovníci   olomučtí  ve  Vyškově   a  radili 
se  tam  o  potřebách  své  diecese.  Ale  snahy  její  zůstávaly  větším 
dílem  marnými,  ježto  nebylo  vrchního  správce  duchovního,  který 
by  se  o  tyto  věci  jak  náleží   staral.    Po   ukončení    války  konaly 
se  ve  Vídni  horlivé  porady  jednak  za  povznesením  katolické  církve 
a  její  organisace,  jednak  k  potlačení  kacířství.  V  těchto  snahách 
dostávalo  se  vládě  císařské  důrazné  podpory  ve  stavích  zemských. 
Kazatelé  nekatoličtí   byli  zatýkáni  a  do  vězení  uvrhováni.   Neka- 
tolickým majitelům    statků   zemských    ohlášeno,  že  nemají  práva 
činiti  nové  vklady   do   desk   zemských,    leč  by  se  stali    do  dvou 
měsíců  katolíky  anebo  si  ustanovili  katolické  zástupce.  Nekatolíci, 
zastávající  místa  ve  službách  panských  i  veřejné  úřady  v  obcích, 

19 


390 

měli  bud  do  šesti  nedél  obrátiti  se  na  víru  katolickou,ťnebo  měli 
býti  zbaveni  téchto  úřadův.  Vrchnostem  bylo  zakázáno,  aby  ne- 
držely úřednictvo  a  čeled  nekatolickou  a  také  poddaných  toho 
druhu  na  statcích  svých  netrpěly.  Na  podnět  panovníkův  sněm 
moravský  r.  165 1  zvolil  pět  krajských  komisí  po  čtyřech  členech, 
jimž  uložil  prohlídku  far  a  bývalého  majetku,  aby  takto  zpustlé 
a  zašlé  fary  obsazeny  byly  zase  řádným  kněžstvem.  R.  1654 
bylo  všem  nekatolickým  vrchnostem  nařízeno,  že  musí  do  čtrnácti 
dnů  statky  své  prodati,  jinak  že  budou  dány  do  veřejné  dražby. 
Nařízení  toto  bylo  vykonáno  velmi  přísně.  Poddaný  lid  obracel 
se  jen  ponenáhlu  a  k  tomu  mnohem  účinněji  přispívala  horlivá 
činnost  misionářů  nežli  nejpřísnější  tresty.  Nejzatvrzelejšími  byli 
Valaši,  kteří  prese  všechno  žalářování,  muky  a  posty  zůstávali 
v  srdci  svém  rozhodnými  luterány  nebo  bratry. 

Všechny  tyto  pronikavé  změny,  jimiž  obnovena  jednota 
církevní  v  Čechách,  na  Moravě  i  ve  Slezsku,  působily  zdrcujícím 
dojmem  na  vystěhovalce  české  za  hranicemi  a  zvláště  na  členy 
Jednoty  bratrské,  kteří  po  celý  čas  války  nepřestali  doufati  v  ně- 
jaký obrat  k  lepšímu,  jenž  by  jim  umožnil  návrat  do  vlasti. 
Hlavním  sídlem  Jednoty  bylo  Lešno,  kamž  také  odebral  se  po- 
druhé Komenský,  byv  r.  1648  zvolen  za  biskupa  Jednoty,  a  hleděl 
pokud  bylo  ještě  lze,  pohromadě  udržovati  zbytky  rozptýleného 
stáda.  Bratří,  zbaveni  většinou  svého  majetku,  rozptýlili  se  na 
různé  strany  a  nikdy  již  nesešli  se  ve  vetší  Jednotu.  Komenský 
sám  po  rozličných  potulkách  v  cizině  zemřel  r.  1670  v  Naardenu. 

• 
§  46.  Poslední  léta  Ferdinanda  III.  Ferdinand  IV.  a  Leopold  I. 

Poslední  léta  panování  císaře  Ferdinanda  III.  byla  vyplněna 
mnohými  nesnázemi.  Ze  čtyř  synů  jeho  nejstarší  Ferdinand  IV., 
r.  1647  korunovaný  za  krále  českého  a  uherského,  byl  po  mnohém 
úsilí  r.  1653  také  za  císaře  jednohlasně  od  kurfirstů  zvolen  a  ko- 
runován, ale  zemřel  již  po  roce  v  nadějném  věku  21  let.  Druhý 
syn,  Leopold  Ignatius,  tehda  Mletý,  určen  byl  původně  stavu 
duchovnímu.  Souvéké  zprávy  líčí  jej  jako  malého  štíhlého  hocha, 
pleti  v  obličeji  bledé,  až  přihnědlé,  zdraví  nestálého,  povahy 
prudké,  mrzuté  a  popudlivé.  Mladší  dva  bratří  Leopoldovi  byli 
Karel  Josef  a  Ferdinand  Josef.  V  dědičných  zemích  sice  nebylo 
obav  o  provedení  posloupnosti.    Leopold  přijal   bez  překážky  již 


291 


r.  1654  holdování  stavů  v  zemích  německo-rakouských ;  roku  po- 
tomního byl  zvolen  a  korunován  za  krále  uherského,  r.  1656 
korunován  za  krále  českého  a  vzdán  mu  hold  od  českých  stavů. 
Ale  volby  Leopoldovy  v  Německu  císař  Ferdinand  IIL  se  již 
nedočkal  pro  překážky  kladené  hlavné  od  Švédův  a  Francouzův. 

K  těmto  nesnázím  přidružilo  se  nové  nebezpečenství  vá- 
lečné. Švédský  král  Karel  X.  vtrhl  do  Polska  a  zbavil  trůnu  krále 
Jana  Kazimíra,  který  nucen  byl  hledati  útočiště  u  císaře.  Poněvadž 
válkou  švédsko-polskou  byly  ohroženy  pomezní  země  císařské, 
zvláště  Slezsko  a  Morava,  bylo  na  Moravu  stahováno  vojsko  a 
císař  staral  se  všemožně  o  peníze  i  o  zřízení  nových  pluků  vo- 
jenských. Za  tou  příčinou  svolán  byl  r.  1655  také  sjezd  stavů 
moravských  do  Brna,  kde  stavové  povolili  císaři  značnou  berni 
na  vydání  válečná.  Tehda  na  místě  hraběte  Jana  Rottala,  který 
složil  svůj  úřad,  zemským  hejtmanem  moravským  jmenován  byl 
hrabě  Gabriel  Serenyi.  Janu  Kazimírovi  dostávalo  se  pomoci 
ponenáhlu  i  z  jiných  stran.  Šlechta  polská,  dosud  nakloněná 
cizímu  podmaniteli,  vidouc,  že  od  něho  hrozí  velké  nebezpečenství 
jejím  starodávným  svobodám,  počala  se  v  rozličných  stranách 
zdvihati  proti  Karlu  X.  Prostřednictvím  vyslance  císařova  poda- 
řilo se  pohnouti  care  ruského,  že  vypověděl  Švédům  válku  a 
vtrhl  do  jejich  území  livonského.  Naproti  tomu  Jiří  II.  Rákóczy, 
kníže  sedmihradský,  nedbaje  výstrah  a  zákazův  od  porty  turecké, 
vypravil  se  v  čele  četného,  ač  chatrně  zřízeného  vojska  na  počátku 
r.  1657  na  sever,  aby  se  spojil  s  vojskem  švédským,  jež  stálo 
u  Varšavy  To  pohnulo  císaře  Ferdinanda,  že  uzavřel  ve  Vídni 
(1657)  předběžnou  smlouvu  o  branný  spolek  s  králem  polským, 
jemuž  slíbena  pomoc  1 6.000  m.  Moravě  připadlo  nésti  značnou 
část  tohoto  břemene,  neboť  na  sněme  jenž  vypsán  byl  na  den 
19.  února,  císař  vyžádal  si  od  stavů  mimo  potřebné  náklady  na 
vydržování  vojska  190.000  zlatých. 

Tyto  události  byly  posledními  za  panování  císaře  Ferdi- 
nanda III.,  který  zemřel  již  2.  dubna  1657  v  49.  roce  svého  věku. 
Syn  a  nástupce  jeho,  Leopold  I.  který  roku  potomního  (1658) 
dosáhl  také  hodnosti  císařské,  vypravil  část  vojska  ležícího  dosud 
v  Čechách,  na  Moravě  a  ve  Slezsku  vedením  generála  Hatzfelda 
do  Polska.  Současně  také  král  dánský  Bedřich  III.  vypověděl  válku 
Karlu  X.,  který  tím  nucen  byl  obrátiti  se  s  hlavním  vojskem  do 
Dánska.    Hatzfeld    spojiv    se    s    vojskem   šlechty    polské,    dobyl 

19* 


292 


Krakova.  Jiří  II.  Rákóczy  mosil  ustoupiti  do  Volyně,  kde  poražen 
byl  od  chána  tatarského.  Zatím  i  kurfirst  braniborský  získán  byl 
od  císaře  za  spojence,  a  ač  Karel  X.  Dány  ve  válce  úplné  po- 
kořil, přece  po  brzké  jeho  smrti  (1660)  Švédsko  musilo  mírem 
olivským  zříci  se  všelikých  výbojů  v  Polsku. 

Náklad  na  veškeré  válečné  potřeby  musely  hraditi  z  nej- 
většího dílu  země  koruny  české  a  země  německo-rakouské,  ježto 
Uhry  více  než  ze  dvou  třetin  byly  v  moci  Turkův  a  knížete  si- 
biňského,  a  kromě  toho  šlechta  uherská,  pokud  mohla,  vzpírala 
se  všelikým  dávkám.  Stavové  moravští  r.  1658  musili  povoliti 
panovníkovi  130.000  zl.  na  potřeby  válečné  a  hned  potom  žádalo 
se  na  nich  svolení  k  tomu,  aby  v  markrabství  moravském  směl 
se  vybírati  pro  všechny  potomní  časy  pivní  tác  čili  pobečovné, 
stálá  to  daň  z  nápojů.  Stavové  sice  tomuto  požadavku  co  nej- 
důrazněji se  opřeli  a  také  se  mu  ubránili,  za  to  však  musili  za- 
vázati se  císaři  k  splacení  mimořádné  berně  240.000  zl.,  rozděle- 
ných na  šest  ročních  lhůt.  Roku  1659  podali  císaři  Leopoldovi 
stížnost,  že  Morava  v  placení  berní  i  co  se  jiných  břemen  týče, 
jest  v  nevýhodě  oproti  jiným  zemím  dědičným.  Zejména  pouka- 
zováno na  království  české,  kde  prý  jest  32.232  zalidněných  osad, 
kdežto  Morava  jich  má  jen  2753;  kromě  toho  Morava  nemá  ani 
splavných  řek,  ani  jiných  podmínek  ku  zvelebení  obchodu  a  přece 
prý  musí  odváděti  polovičku  toho,  co  platí  Čechy.  Ze  16.134 
lánův  na  každý  připadalo  28  zl.  ročních  poplatkův.  Peníze  povo- 
lené nevynakládaly  se  správně  na  účely,  pro  které  byly  určeny. 
Také  uvedeny  stížnosti  na  výtržnosti  a  útisky,  páchané  na  bez- 
branném obyvatelstvu  od  posádek  městských  i  od  ostatní  zbuj* 
nělé  soldatesky,  ve  které  důstojníci  pohoršlivým  chováním  dávali 
špatný  příklad. 

Císař  Leopold,  aby  vyhověl  stížnostem  stavů,  dal  aspoň 
část  pluků  na  Moravě  ležících  ze  země  vzdáliti  a  jinde  ubytovati. 
Již  dříve,  vzhledem  k  velkému  ochuzení  a  zpustošení  této  země, 
bylo  nařízeno,  aby  při  ubytování  a  průchodech  vojenských  Mo- 
ravy pokud  možno  bylo  ušetřeno.  Veřejná  břemena  zemská  zmen- 
šena r.  1659  o  10.000  zl.  Aby  docíleno  bylo  úspor  při  nákladu 
na  četné  zemské  úřednictvo,  byl  vypraven  na  Moravu  z  Vídně 
císařský  úředník,  který  měl  vše  bedlivé  vyšetřiti  a  podati  návrh 
o  potřebných  změnách.  Ale  toto  opatření  nepotkalo  se  s  valným 
úspěchem.    Zavedením   jednotné    drobné    mince   pro  země    české 


293 

i  rakouské  sice  vytlačena  lehká  mince  států  sousedních,  domácímu 
lidu  však  se  nepomohlo,  ježto  také  tato  nová  mince  nebyla  pravé 
dobré  hodnoty.  Ani  tím  si  komora  císařská  valné  neprospěla, 
že  zvýšila  pro  celou  Moravu  cenu  soli  gmundské,  jež  tehda  byla 
monopolem  císařským,  nýbrž  dala  tím  jen  podnět  ke  zvýšenému 
podloudnému  dovozu  soli  polské  a  uherské. 

Nejvíce  trpěl  špatným  hospodářstvím  lid  poddaný.  Vrchnosti 
světské  i  duchovní  svalovaly  naň  téměř  celé  břímě  berní  povo- 
lovaných na  sněme  a  marným  bylo  vyzvání  císaře  Leopolda  ke 
stavům  moravským,  aby  tak  jako  na  př.  v  Čechách  přejali  aspoň 
polovici  povinností  na  sebe.  Lid  poddaný  odváděl  též  platy  vrch- 
nostenské a  musil  po  vůli  pána  svého  konati  četné  roboty.  Za 
to  uměly  tytéž  vrchnosti  obratným  způsobem  přisvojovati  si 
rozličné  výhody  a  privilegia.  Městští  obyvatelé  si  stěžovali,  že 
vyšší  duchovní  (mezi  nimi  i  biskup  olomucký)  i  šlechta  vaří  i  pro- 
dávají pivo,  z  něhož  neplatí  obvyklého  poplatku,  jež  města  musila 
odváděti.  Jiným  zdrojem  bohatých  příjmů  pro  vrchnosti  bylo 
množství  soukromých  cel  a  mýt,  z  nichž  velkou  část  zřídily  si 
bez  povolení  vládního,  pronajímaly  je  židům  a  tito  neslýchaným 
způsobem  odírali  vozky  i  kupce  a  libovolně  zvyšovali  své  sazby. 
Cizí  kupci  Moravě  se  vyhýbali,  obchod  i  průmysl  hynul,  a  státní 
pokladně  ubyl  značný  příjem  z  cel  a  mýt  pohraničných.  Císař 
Leopold  snažil  se  sice  o  zrušení  soukromých  cel  a  mýt,  ale 
všechna  jeho  nařízení  mařena  byla  odporem  stavů.  Zpupnost 
šlechty  šla  tak  daleko,  že  chtěla  i  stav  městský  ze  sněmu  vy- 
loučiti, čemuž  však  královská  města  rozhodným  odporem  u  cí- 
sařské vlády  zabránila. 

§  47.  Prvni  válka  turecká.   Vpády  Turku  a  Tataru  na  Moravu. 

Zatím  přiblížilo  se  nové  nebezpečenství  od  Turků,  kteří  po 
celou  dobu  panování  císařů  Ferdinanda  II.  i  III.  zachovali  mír 
v  Uhrách.  Zjevný  plamen  válečný  vyšlehl,  když  kníže  sedmi- 
hradský Jiří  II.  Rákóczy  přes  výstrahy  nejen  císaře,  nýbrž  i  porty 
turecké  vmísil  se  do  války  švédsko-polské.  Chán  tatarský  zničil 
zbytky  jeho  moci  válečné  a  vniknuv  do  Sedmihradska  s  velkými 
záhubami,  donutil  Rákócze  k  útěku  do  Zátiší.  Stavům  sedmihrad- 
ským nařízeno,  aby  si  zvolili  jiného  knížete,  Jiří  Rákóczy  v  boji 
o  panství  byl  poražen  a  padl  (1660),  Turci  dobyli  důležité  pev- 


294 


nosti  Velkého  Varadína  a  přivtélili  část  Zátiší  k  pašaliku  temeš- 
várskému.  Poněvadž  také  Sedmihradsku  hrozilo  úplné  podmanění 
od  Turkův,  byl  vypraven  císařský  vodce  Montecuculi  ku  pod- 
poře Jana  Kemeně,  který  uznán  byl  od  císaře  vévodou  sedmi- 
hradským, když  se  mu  zavázal  poslušností.  Porta  turecká  však 
ustanovila  vévodou  Michala  Apafa,  a  Jan  Kemenyi  odváživ  se 
vpádu  do  Sedmihradska,  byl  v  boji  poražen  a  zabit  (1662). 
Pomoc  císařská  jemu  poskytnutá  byla  velkému  vezíru  Achmetovi 
Kiuprilovi,  který  již  dlouho  konal  vojenské  přípravy,  vítanou  pří- 
ležitostí, aby  vypověděl  zřejmou  válku. 

Dvoru  vídeňskému  nezbylo,  než  činiti  vážná  válečná  opa- 
tření. Na  pomoc  zvenčí  nebylo  velké  naděje.  Říšští  stavové  ně- 
mečtí nejevili  velké  ochoty  pomáhati  císaři  a  o  nic  lépe  neza- 
chovala se  šlechta  uherská.  Z  císařské  strany  sebráno  sotva 
30.000  mužů,  kdežto  válečná  moc  velkého  vezíra,  který  té  doby 
(1663)  stál  již  u  Budína,  páčila  se  na  200.000  mužů.  Proti  takové 
přesile  bylo  generálu  císařskému,  hraběti  Montecuculimu,  obmeziti 
se  na  nejnutnější  obranu.  Zatím  co  veliký  vezír  překročil  Dunaj 
a  oblehl  Nové  Zámky,  musil  císařský  vojevůdce  ustoupiti  k  Pre- 
špurku,  aby  bránil  nepříteli  přístup  k  Vídni. 

Tento  ústup  měl  osudné  následky  pro  Moravu.  Tataři  vy- 
razili pod  svým  chánem  od  Nových  Zámků  na  západ.  Překročivše 
(3.  září)  řeku  Váh  zradou  jakéhosi  sedláka,  průsmyky  karpatskými 
vtrhli  do  okolí  Uh.  Brodu  a  rozlili  se  jako  zhoubná  povodeň  po 
východní  a  jižní  Moravě.  Stavové  moravští  na  obranu  hranic 
zemských  zřídili  pěší  pluk  1 500  mužů,  jichž  velitelem  byl  generál 
Radvit  de  Souches,  a  nařídili  vyzbrojiti  veřejnou  hotovost.  Na 
rychlo  opravovány  hradby  větších  měst,  břehy  řeky  Moravy 
byly  bedlivě  střeženy  a  v  lesích  naděláno  zásek.  Ale  z  1500  m. 
řádného  vojska  Souches  musil  většinu  rozložiti  po  pevnostech 
a  veřejná  hotovost,  která  jen  poskrovnu  se  scházela,  ze  strachu 
před  Tatary  se  rozutíkala.  Bylo  tedy  velmi  nesnadno  čeliti  tomuto 
nepříteli.  Mnohá  ohrazená  města  se  uhájila,  tak  zejména  stateční 
obyvatelé  města  Veselí  odrazili  (4.  září)  útok  Tatarův  od  hradeb 
městských,  ale  dravý  nepřítel  rozběhl  se  po  okolních  městech, 
městečkách  i  dědinách,  vypálil  je,  mnoho  lidu  povraždil  a  mnoho 
tisíc  zajatých  s  sebou  odvlekl.  Několika  proudy  Tataři  vnikli 
hloub  do  země.  Nejvíce  lákaly  je  úrodné  roviny  při  dolní  Moravě 
a    Dyji,    okolí    měst    Strážnice,    Lanžhota    a    Hodonína    nadobro 


295 


zpustošeno.  Pouzdřany  postavily  se  na  odpor  a  odrazily  na  200 
Tatarův.  Když  však  nepřítel  osadu  opět  přepadl,  lidé  dali  se  na 
útěk  do  blízkého  lesa,  byli  dostiženi  a  skoro  všichni  porubáni, 
městečko  ohněm  zničeno.  Podobný  osud  zastihl  město  Podivín. 
V  Hustopečí  na  200  lidí  bylo  pobito,  několik  set  odvlečeno  do 
zajetí,  půl  města  lehlo  popelem.  Také  Mikulov  byl  ve  velkém 
nebezpečí ;  kostelní  věž  na  Svatém  vrchu,  vystavěná  od  kardinála 
Dietrichštejna,  byla  rozbořena;  město  samo  bylo  ušetřeno.  Dne 
5.  září  strašlivé  hordy  pronikly  až  k  Židlochovicům ;  městys  uhájil 
se  hradní  posádkou,  ale  Pohořelice,  Rajhrad,  Měnín  byly  zpusto- 
šeny a  vypáleny.  Hrad  Kounický  se  uhájil,  ale  některé  oddíly 
pronikly  až  k  Třebíči  a  poplenili  Velké  Meziříčí.  Brno  nebylo 
zkázou  tatarskou  přímo  zachváceno,  ježto  nájezdy  zastavily  se 
asi  mili  před  městem;  ve  Znojmě  povolali  si  na  rychlo  znalce 
ze  Špilberka,  dali  od  něho  hradby  prohlédnouti  a  opraviti,  mě- 
šťanským sborům  byla  uložena  pravidelná  služba  vojenská. 

Zlá  vichřice  jak  náhle  přišla,  tak  zase  odešla.  Tataři  vrátili 
se  s  nesmírnou  kořistí  k  Novým  Zámkům,  avšak  ustrašený  lid 
nechtěl  opustiti  skrýší  v  lesích  a  horách.  Císař  vypravil  na  ochranu 
Moravy  brannou  moc,  jejíž  vrchní  velitel  moravský  de  Souches 
zaujal  postavení  u  Břeclavi;  ale  zemský  hejtman  hrabě  Gabriel 
Sereny  nadarmo  vyzýval  vrchnosti  i  poddané,  zvláště  na  Valašsku, 
aby  sami  se  chopili  zbraně  na  odvrácení  nového  vpádu  nepřátel- 
ského. Postrach  před  novým  nebezpečenstvím  nebyl  bezdůvodným. 
Bohatá  kořist  zlákala  hordy  tatarské  a  turecké  k  novým  nájezdům 
loupežným.  Dne  19.  září  přešly  opět  přes  řeku  Váh,  zahnaly  od 
průsmyků  karpatských  nečetnou  hotovost  brannou,  zpustošily 
z  velké  části  kraj  uhersko-hradištský  a  zjímaly  opět  něco  lidu. 
Tenkráte  však  sedláci  chopili  se  šavlí,  kos  i  jiné  zbraně,  pobili 
něco  Turkův  a  také  generál  Souches,  obdržev  nové  posily  z  Ně- 
mecka, pilně  střežil  břehy  řeky  Moravy;  nicméně  řádění  Tatarů 
ve  východní  Moravě  potrvalo  šest  dní  a  na  12.000  křesťanů 
z  Moravy  bylo  tehda  odvlečeno  do  zajetí. 

Zatím  padly  Nové  Zámky  (25.  září)  a  moc  turecká  zase 
pošinuta  daleko  na  severozápad.  Vítězové  podnikli  třetí  vpád  do 
země,  pronikli  průsmykem  Hrozenkovským,  porazivše  několik  set 
ozbrojených  Valachů,  kteří  vedeni  svobodným  pánem  Jiřím  Va- 
lerianem  Podstackym  z  Prusinovic  postavili  se  jim  na  odpor. 
Tenkráte  postiženo   nejkrutěji  Valašsko;   také  na  Uher.  Brod  již 


296 


po  třetí  učiněn  útok ;  obyvatelstvo  se  statečné  ubránilo,  ale  město 
bylo  na  dlouhá  léta  hmotně  zničeno.  Štěstím  bylo,  že  velký  vezír 
po  dobytí  Nových  Zámků  odebral  se  do  Bělehradu,  kde  však  se 
chystal  na  r.  1664  k  nové  válečné  výpravě. 

Hrozné  zpustošení  Moravy  bylo  příčinou,  že  také  vláda  cí- 
sařská konala  mnohem  důraznější  přípravy  válečné,  i  dostalo  se 
jí  z  mnohých  stran  mnohem  vydatnější  podpory  než  roku  pře- 
dešlého. Některá  knížata  německá,  jako  kurfirst  braniborský,  saský 
a  bavorský,  poskytli  císaři  značnou  pomoc;  vojsko  braniborské 
a  saské  přiděleno  bylo  armádě  generála  de  Souchesa,  který  stál 
na  moravsko-uherských  hranicích,  chystaje  se  odtud  k  výpravě 
do  horních  Uher.  Nicméně  hlavní  břemeno  válečné  uvízlo  na 
dědičných  zemích  císařových  a  to  především  na  českých  a  ra- 
kouských. Stavové  moravští  ještě  před  vpádem  tatarským  r.  1663 
musili  povoliti  na  vojsko  v  Uhrách  skoro  400.000  zl.  Po  odchodu 
Tatarů  vláda  vyžádala  si  od  stavů  nové  zvýšení  berně  mimořádné; 
toto  břímě  musilo  býti  uvaleno  na  ony  kraje  moravské,  které 
byly  ušetřeny  vpádu  tatarského,  ježto  v  ostatní  polovici  nebylo 
možná  něco  sehnati,  ano  stavové  nuceni  byli  po  dvě  léta  žádati 
od  vlády  podporu  pro  lid  stížený  hladem  a  bídou. 

Veškera  branná  moc  císařská  toho  roku  dostoupila  statného 
počtu  62.000  mužů.  Generál  de  Souches  v  čele  pluků  českých, 
moravských  a  sasko-braniborských  vtrhl  z  Moravy  do  horních 
Uher,  dobyl  Nitry,  zmocnil  se  útokem  hradu  Levice  (nad  Hronem) 
a  porazil  tam  tureckou  armádu,  tak  že  na  6000  Turkův  a  Tatarů 
pokrylo  bojiště  a  několik  set  Moravanů  bylo  z  tureckého  zajetí 
osvobozeno.  Potom  zmocnil  se  města  Parkaně  naproti  Ostřihomu 
a  zaujav  pevné  postavení  mezi  Komárnem  a  Novými  Zámky 
chránil  tím  nejen  horní  Uhry  nýbrž  i  Moravu  od  dalších  nájezdů 
nepřátelských.  V  čele  hlavní  armády  mnohokráte  osvědčený 
maršálek  Montecuculi  svedl  s  dvojnásobnou  přesilou  tureckou 
u  sv.  Gottharda  (1664)  rozhodnou  bitvu,  ve  které  obezřelému 
jeho  vedení  i  vzorné  statečnosti  spojených  národů  křesťanských 
podařilo  se  dobýti  skvělého  vítězství.  Ale  císařské  vojsko  necítilo 
se  dosti  s  lným  k  dalšímu  pronásledování  nepřítele  a  Montecuculi 
ustoupiv  směrem  k  Prešpurku,  zaujal  pevné  postavení  nad  řekou 
Váhem.  Mírem  uzavřeným  v  Železných  Hradech,  Sedmihradsko 
zůstalo  pod  vrchním  panstvím  tureckým,  Michal  Apafy  byl  od 
císaře  uznán  za  vévodu,  Velký  Varadín  i  Nové  Zámky  ponechány 


397 

nepříteli.  Nicméně  jak  v  jiných  zemích  císařských,  tak  i  na  Mo- 
ravě byla  velká  radost  nad  vítězstvím  svatogotthardským,  prvním 
v  Evropě,  jehož  vfibec  křesťané  nad  Turky  dobyli  Generál  de 
Souches  nesklidil  ovoce  svých  statečných  činův.  Nechtěje  se  pod- 
voliti vrchnímu  velení  Montecuculiho,  upadl  na  ten  čas  v  nemilost 
císařskou  a  odebral  se  od  svého  vojska  do  Vídně  pod  záminkou 
choroby.  Zásluha  vítězství  nad  Turky  byla  dílem  přisuzována 
také  tehdejšímu  dějepisci  moravskému  Tomáši  PeŠinovi,  který 
již  r.  1663  za  hrozícího  vpádu  Turků  do  Uher  vydal  proslulý 
spis  »Ucalegon«,  latinsky  psaný,  jímž  připomínal  důrazně  kře- 
sťanským knížatům  sousedních  krajin  nutnost  a  povinnost,  aby 
přispěli  na  pomoc  ohroženému  království  uherskému  i  markrab- 
ství  moravskému. 

§  48.   Vpády  Tókóhvců  na  Moravu.  Druhá  válka  turecká. 

Po  celou  dobu  války  jevilo  se  v  Uhrách  u  mnohých  magnátů 
smýšlení  císaři  nepřátelské.  Petr  Zrinský,  Vešelenyi,  uherský  pa- 
latin,  Nadaždy,   nejvyšší  sudí  a  František  Rákóczy,   syn  někdej- 
šího vévody  sedmihradského,    hleděli  vytrhnouti   Uhry  z  panství 
císařského  a  rozděliti    mezi    sebou    nejvýnosnější   úřady.    Za  tím 
účelem  počali  vyjednávati  se  všemi  mocnostmi  rodu  Habsburskému 
nepřátelskými,   s  Turky  i  s  Francouzi  a  v  tajných   schůzích  při- 
pravovali  ostatní   šlechtu   uherskou  k  všeobecnému  povstání.  Cí- 
sařský dvůr  však  záhy  přišel  na  stopu    spiklencům,    k  nimž  při- 
dali se  mimo  jiné  též  mocný  magnát   charvatský    Kryštof  Fran- 
gipani  a  bohatý  šlechtic  štýrský  Erasmus  Tattenbach.    Vzpoura 
byla  v  zárodku   potlačena,   vynikající    náčelníci  její  zatčeni  a  po- 
praveni (i 67 1),   jediný  František    Rákóczy   na    přímluvu    matky 
své  dosáhl  odpuštění.    Vedle  hlavních    vůdců    spiknutí    byli  také 
jiní  účastníci  jeho   stíháni,   poháněni  k  vojenskému   soudu  v  Pre- 
špurce,    popravováni,   uvězňováni  i  jinak  kruté   trestáni.    Při  tom 
hleděno  zvláště  k  pronásledování  nekatolíků.  Mezi  takovými  obětmi 
byl  též  Moravan  Jan  Drabík  ze  Strážnice,   jehož  domnělá  vidění 
uveřejnil  kdysi  (r.  1657)   Komenský  ve  spise  »Lux  in  tenebrisc. 
Drabík  věstil  tu  rodu  Habsburskému  ztrátu  nejen  trůnu  císařského, 
ale  i  korun   dědičných.    Za   pobytu   svého  v  Uhrách    horlivě  se 
účastnil   spiknutí   Zrinského   a   Rákócze.    Za  to  byl  v  Prešpurce 
hrozným  způsobem  popraven. 


298 


Následkem  přísného  pronásledování  lidu  i  potlačování  svobod 
politických  i  náboženských  shlukovaly  se  zástupy  povstalců  z  niž- 
ších tříd,  kteří  se  nazývali  kuruci  čili  křižáky;  v  jich  čelo  po* 
stavil  se  odvážný  mladý  Šlechtic  uherský  Emerich  Tokoly,  jsa 
podporován  od  Turkův  i  Polákův.  Poraziv  císařské  vojsko,  dobyl 
(1678)  báňských  měst  Kremnice  a  Štávnice,  pak  měst  Hustě 
i  Levice,  Rožmberka  i  Oravy,  odkudž  povstalci  rozběhli  se  po 
velké  části  Uher  a  přes  Váh  vnikli  až  k  hranicím  moravským. 
Na  Moravě  vzhledem  k  hrozícímu  nebezpečí  od  insurgentův  uher- 
ských učiněna  již  dříve  rozsáhlá  opatření.  Císař  nařídil,  aby  hra- 
nice kraje  hradištského  byly  chráněny  proti  vyzvědačům,  hradby 
města  Uh.  Hradiště  aby  byly  obnoveny  a  měšťané  aby  se  na 
půl  roku  zásobili  vším  potřebným;  na  jeho  rozkaz  stavové  dali 
procestovati  hranice  moravské,  prohlédnouti  průsmyky,  polohu 
osad  pomezních,  i  hradby  a  sruby  v  předešlých  dobách  shoto- 
vené.  I  byl  od  Lanžhota  směrem  k  Strážnici  břeh  Moravy  zvýšen 
nebo  sruby  zřízeny,  od  Strážnice  pak  až  po  Brumov,  kde  nebylo 
lze  zemské  silnice  přes  průsmyky  zasekati,  postaveny  hradby  a 
reduty  a  osazeny  dostatečnými  posádkami.  Vrchním  velitelem 
zemské  obrany  jmenován  byl  hrabě  Bedřich  Oppersdorf,  znalý 
vojenství,  řeči  domácí  i  všeho  území  na  pomezí  moravsko-uher- 
ském.  Na  vyvýšených  místech  v  pohoří  karpatském  připraveny 
signály,  které  měly  v  případě  nebezpečí  býti  dávány  zapálením 
ohňů  v  a  výstřely  z  hmoždířů  v.  Oppersdorf  konal  r.  1678  přehlídky 
ve  všech  krajích,  rozdával  jednotlivým  setninám  korouhve  a 
přijímal  od  mužstva  jménem  císařovým  přísahu  věrností.  Jen 
těmito  včasnými  opatřeními  stalo  se,  že  tenkráte  země  byla  lépe 
chráněna  a  opatřena  než  r.  1663  za  vpádu  tatarského  a  že  za- 
bráněno bylo  zavčas   vpádu  povstalců   Tókolyových  na  Moravu. 

Roku  1679  císař  Leopold  učinil  s  králem  Ludvíkem  XIV. 
mír  v  Nimvegách,  i  odvoláni  jsou  francouzští  důstojníci  od  po* 
vstaleckého  vojska  uherského;  Tokoly  byl  zatlačen  za  Tisu  a 
učinil  (1680)  s  císařem  příměří.  Nicméně  nesnáze  dvora  císařského 
nabývaly  čím  dále  tím  větších  rozměrů  v.  R.  1679  rozzuřil  se  po 
Moravě  zhoubný  mor,  zavlečený  do  krajin  našich  od  východu* 
Mor  rozšířil  se  z  Uher  a  Dol.  Rakous  až  do  Brna,  odkudž  proto 
královský  tribunál  přestěhoval  se  do  Unčova,  desky  zemské  pak 
přeloženy  do  Litovle.  Ale  již  v  prosinci  toho  roku  obojí  úřad 
odstěhoval  se  do  Olomouce,    kam    tehda   také   svolán    byl  sněm 


299 


zemský.  Nejvíce  zuřil  mor  ve  Znojmě,  kam  zavlečen  byl  počátkem 
září  1679  družinou  císaře  Leopolda,  který  se  tudy  ubíral  z  Vídně 
do  Prahy.  Také  v  Mikulově,  Hustopeči,  Kounicích  rána  morová 
na  sta  obětí  si  vyžádala.  Brno  navštíveno  bylo  o  něco  mírněji 
a  již  na  podzim  r.  1680  královský  tribunál  mohl  tam  opět  se 
navrátiti.  V  Litovli,  Hradišti,  Dačicích,  Strážnici,  Kyjově,  Hra- 
nicích i  jinde  velká  část  doma  po  moru  zůstala  opuštěna.  Téhož 
reku  velké  útisky  vrchností  dohnaly  lid  selský  v  Čechách  k  veliké 
bouři,  která  částečně  překročila  také  hranice  moravské.  Za  hra- 
nicemi hrozilo  nové  nebezpečenství  od  Ludvika  XTV.  Kromě  toho 
Emerichovi  Tokolovi  se  právě  tehda  naskytla  naděje  ve  větší 
než  dosud  podporu  se  strany  porty  turecké.  Velký  vezír  Kára 
Mustafa  učinil  s  ním  (1682)  smlouvu,  dle  které  Tókóly  měl  se 
státi  knížetem  v  horních  Uhrách,  portě  turecké  poplatným.  Kára 
Mustafa  konal  rozsáhlé  přípravy  k  válce  s  císařem  na  příští  rok. 
Tókóly  vypověděl  císaři  příměří,  dobyl  veškeré  země  až  po  řeku 
Váh  a  svolav  šlechtu  uherskou  na  sněm  do  Košic,  dal  se  tam 
prohlásiti  za  knížete.  Všeliké  vyjednávání  dvora  císařského  s  ním 
i  s  velkým  vezírem  zůstalo  bezvýsledným. 

Od  počátku  povstání  Tókólyho  byly  pohraniční  kraje  mo- 
ravské od  jízdných  rot  uherských  i  pášete  budínského  znepoko- 
jovány, osady  tamní  drancovány  a  na  sta  obyvatelů  do  zajetí 
v  Uhrách  odvlékáno.  Pohraniční  města  moravská  trnula  v  neu- 
stálém strachu  před  těmito  nájezdy  a  jsouce  podporována  kraj- 
skými hejtmany,  zřídila  si  stálou  službu  jízdných  poslův.  Některá 
města  pevná,  jako  Hradiště,  dostala  větší  posádky  vojenské,  ale 
kromě  toho  musily  obce  najímati-  domácí  sbory  mušketýrské, 
jim  zbraň  a  potřeby  opatřovati  a  také  starati  se  stále  o  udržo- 
vání svých  hradeb  v  dobrém  stavu.  R.  1680  Tókóly,  podporován 
jsa  již  z  Francie  i  z  Turecka,  sebral  značné  vojsko  a  rozdělil  je 
na  tři  proudy,  z  nichž  jeden  vtrhl  ke  Kloboukům  a  Světlovu,  do 
okolí  Frenštátu,  Hukvaldů,  Frýdku,  Místku  až  k  slezským  hrani- 
cím; mnoho  lidu  bylo  pobito  a  do  zajetí  odvlečeno,  městečka  a 
dědiny  vypáleny.  Císař  jmenoval  podmaršálka  hraběte  Arnošta 
Rudigera  ze  Stahremberka  generálním  velitelem  na  Moravě,  aby 
hájil  hranic  proti  povstalcům  uherským.  K  vojsku  císařskému 
najato  bylo  opět  několik  set  Valachův ;  průsmyky  byly  opatřeny 
zásekami  a  hradbami  a  vloženy  do  nich  císařské  posádky.  Lid 
chápal  se  též  horlivě  zbraně,  ano  podniknuty  na  odplatu  z  panství 


300 


brumovského  vpády  do  Uher;  císař  zakázal  přísně  všeliké  po- 
dobné výpady.  Tím  bylo  odvráceno  od  země  další  nebezpečí. 
Papež  Innocenc  XI.  netoliko  přispěl  stísněné  vídeňské  po- 
kladně bohatým  darem  peněžitým,  nýbrž  také  důrazně  zakročil 
u  krále  Ludvíka  XIV.,  aby  zastavil  další  podporu  uherských  po- 
vstalcův a  Turků.  Nad  to  pak  sprostředkoval  mezi  králem  pol- 
ským Janem  Sobieským  a  císařem  Leopoldem  smlouvu  ve  Var- 
šavě, kterouž  oba  panovníci  hlavně  pro  případ,  kdyby  jedno 
z  hlavních  měst,  Vídeň  nebo  Krakov,  bylo  od  Turkův  obleženo, 
zaručili  si  navzájem  pomoc  40.000  mužů.  Také  některá  knížata 
německá  sebrala  značné  mužstvo  branné.  Ale  také  země  české 
musily  přinášeti  vždy  větší  oběti  na  zachránění  koruny  uherské 
pro  rod  Habsburský.  Moravský  sněm  již  od  r.  1676  povoloval 
zvýšenou  berni  250.000  zl.  R.  1679  vláda  žádala  zdvojnásobení 
této  částky  na  pokoření  vzpoury  Tókólovské.  Tak  velikému  bře- 
menu stavové  nemohli  se  podrobiti,  ježto  země  právě  toho  roku 
navštívena  byla  morem,  a  zvýšili  příspěvek  vojenský  jen  o  75.000  zl. 
R.  1682   řádná   berně   vojenská   zvýšena   na   300.000  zl.,    kdežto 

v 

Cechy  tehda  odvedly  k  témuž  účelu  téměř  iY2  millionu.  Stavové 
moravští  uvalili  opět  největší  část  této  daně  na  pozemky  a  domy 
poddanské. 

Dříve  než  dostavila  se  slíbená  pomoc  z  Němec  a  z  Polska, 
armáda  turecká  už  byla  na  pochodu  k  Vídni.  Z  Drinopole  vytrhlo 
(1683)  na  230.000  m.  s  300  děly,  provázeno  jsouc  samým  sul- 
tánem Mohamedem  IV.  až  do  Bělehradu.  Tam  sultán  odevzdal 
velkému  vezíru  Karu  Mustafovi  zelenou  korouhev  prorokovu  a 
s  ní  zároveň  vrchní  velení  nad  celou  armádou.  Císařský  vojevůdce 
vévoda  Karel  Lotrinský,  který  měl  pohotově  sotva  40.000  m.f 
dal  se  z  Rábu  na  pochod  k  Vídni,  aby  město  připravil  k  řádné 
obraně.  Císař  jmenoval  hraběte  Arnošta  Riidigera  ze  Stahrem- 
berka  nejvyšším  velitelem  městským  a  hraběte  Zdeňka  Kaplíře 
ze  Sulevic  direktorem  deputované  rady  císařské  na,dobu  své  ne- 
přítomnosti ve  Vídni.  Město  bylo  již  z  předešlých  dob  dosti  dobře 
opevněno  a  posádka  vložená  tam  od  Karla  Lotrinského  i  s  mě- 
šťanstvem a  studentstvem  měla  asi  22.000  m.  se  200  děly  na 
hradbách.  Vojsko  turecké,  které  již  12.  července  k  Vídni  dora- 
zilo, sevřelo  město  obrovským  polokruhem.  Na  severní  straně 
bránil  Dunaj  úplnému  sevření  a  Karel  Lotrinský  zaujal  na  Mo- 
ravském poli  pevné   postavení.    Tam  bránil  Turkům   přechod  na 


301 


severní  břeh   dunajský,   čímž   získal  si  velkou   zásluhu  o  ochranu 
hranic  moravských  aspoň  z  této  strany.  Emerich  Tókóly  byl  od 
něho  poražen  u  Prešpurka  a  zatlačen  až  za  řeku  Váh.  Ale  odtud 
stále  vybíhaly  loupeživé  tlupy  Uhrův  a  Tatarů  na  rychlých  svých 
koních  do  Rakous  i  do  Moravy;    lidé  ze  strachu  utíkali  opět  do 
hor  a  lesův  a  skrývali  se  v  jeskyních  a  slujích ;  měšťané  i  z  ohra- 
zených   měst   prchali    a  šlechta   opouštěla   své   hrady  a  zámky. 
Stavové  moravští   postavili  na  začátku    srpna    iooo  dragounův  a 
2000  mušketýrů,  vedle  toho  pak  najati  byli  četní  Valaši  k  hájení 
pomezních  průsmyků.  Brnu  dána  posádka  550  m.f   do  Olomouce 
vloženo  1000  m.  a  všem  královským  městům  pro  případ  obležení 
slíbena  včasná  pomoc  od  císaře.  Mnohé  hrady  nákladem  vrchností 
byly  tehda  znovu   opevněny   a   posádkami  dobře  opatřeny.  Nic- 
méně Tokolovci,    spojení   s    Turky   a   Tatary,    vnikli    daleko  do 
vnitra    země,    až    do    kraje    brněnského  i    přerovského.    Z  města 
Strážnice,  které  hrdinsky  se  bránilo,  mnoho  měšťanů  bylo  pobito, 
dobytek    odehnán,    úroda   polní  zničena,   ano  i  do   města   učiněn 
vpád  s  velkou  mocí,    kdež  bylo  pleněno  a  páleno.    Teprve  když 
útok  na  zámek  byl  odražen  a  odtud   několik  děl  posláno  měšťa- 
nům,   tito  se  vzchopili  a   nepřítele   zahnali.    Ještě   hůře   vedlo  se 
Uh.   Brodu,    kam   vnikla    jízda    Tókolovská    vylomivši    městskou 
bránu;    i   kostely    byly    přepadeny,    oltáře    rozbořeny,    posvátné 
hostie   pošlapány,   hrobky   a    rakve   rozmetány.    Město  bylo  tak. 
zpustlé,   že  psi  a  jiná  zvířata   ožírala  hnijící    mrtvoly,  než  okoln 
sedláci  je  vházeli  do  šachet.    Podobná   pohroma   stihla   též  Klo- 
bouky, Vsetín  a  Frenštát.   Teprve  když  Kurucové  snažili  se  pro- 
niknouti k   Nov.  Jičínu,   byli   odtud   moravsko-slezskou   hotovostí 
nazpět  do  Uher  zahnáni. 

Králi  polskému  podařilo  se  teprve  v  srpnu  sebrati  asi 
28.000  m.,  které  rozdělil  na  dva  proudy.  Část,  téměř  samá  jízda, 
jejíž  velitelem  byl  Mikuláš  Sieniawski,  vytrhla  z  Krakova  14.  srpna, 
táhla  do  Bělska  a  Těšína;  tam  po  dlouhém  a  namáhavém  po- 
chode den  si  odpočinula  (17.  srpna),  19.  srpna  dorazila  k  Novému 
Jičínu,  20.  srpna  v  poledne  k  Hranicím,  večer  ještě  k  Lipníku 
a  již  25.  srpna  stihla  do  Mikulova.  Ostatní  armáda  pěší  nemohla 
tak  rychle  postupovati  jako  jízda.  Král  odevzdav  vrchní  velení 
nad  hlavní  armádou  pěší  knížeti  Jablonowskému,  sám  v  čele  20 
praporců  jízdy  a  3000  dobrovolníků  pustil  se  napřed  do  Opavy, 
potom  namáhavými  a  neschůdnými  horskými  cestami  přes  Jeseník 


302 


táhl  na  Dvorce,  Beroun  a  Jívovou  a  uraziv  tak  za  2  dny  tj  km., 
přijel  již  26.  srpna  večer  do  Olomouce,  27.  srpna  odpoledne  do 
Vyškova  a  29.  do  Brna,  kdež  byl  oslaven  příchod  jeho  velmi 
hlučné  a  okázale.  Ještě  před  večerem  opustil  město  a  položil  se 
táborem  u  Modříc,  odkudž  rozeslal  na  všechny  strany  zvědy, 
aby  nebyl  nenadále  od  Turků  neb  Uhrů  přepaden.  Tato  obava 
jej  také  přiměla,  že  se  nedal  od  Brna  přímo  na  Mikulov,  nýbrž 
více  na  západ;  časně  z  rána  (31.  srpna)  se  120  jezdci  podnikl 
cestu  do  Mikulova,  kdež  jej  velitel  jízdy  generál  Sieniawski  již 
od  25.  srpna  očekával.  Obě  oddělení  ještě  téhož  dne  stihla  do 
města  rakouského  Oberhollabrunnu,  kde  král  polský  přivítán  byl 
od  vévody  Karla  Lotrinského.  Pěchota  polská  vedením  knížete 
Jablonowského  5.  září  rovněž  byla  na  ustanoveném  místě. 

Zatím  také  dorazila  ke  Karlu  Lotrinskému  vydatná  pomoc 
knížat  německých,  čímž  veškerá  armáda  císařská  vzrostla  na 
85.000  mužů.  Velký  vezír  Kára  Mustaia  dopustil  se  nenapravitelné 
chyby,  že  nechal  průsmyky  Vídeňského  lesa  neobsazeny  a  tím 
poskytl  Karlu  Lotrinskému  i  Janu  Sobieskému  plnou  volnost, 
aby  zabrali  výšiny  a  svahy  především  Leopoldovy  hory  a  Hory 
Lysé.  I  svedena  byla  (12.  září)  památná  bitva,  ve  které  po  de- 
sítihodinném  zuřivém  zápase  štěstí  sklonilo  se  ke  korouhvím  cí- 
sařským. Spousty  rozbité  armády  turecké  prchaly  ve  zmatku 
přes  uherské  hranice,  vítězové  slavili  vjezd  do  osvobozené  Vídně. 
Knížata  německá  hned  potom  se  svou  brannou  mocí  vrátila  se 
domů,  Sašové  zejména  nastoupili  zpáteční  pochod  Moravou,  kde 
mnohými  škodami  lidu  způsobenými  zavdali  podnět  k  trpkým 
stížnostem.  Karel  Lotrinský  a  Jan  Sobieski  vtrhli  do  Uher  a 
dobyli  Ostřihoma.  Velký  vezír  Kára  Mustaia  s  troskami  poražené 
armády  nezastavil  se  až  v  Bělehradě,  kdež  byl  na  rozkaz  roz- 
hněvaného sultána  hedvábnou  šňůrou  zardousen. 

V  bojích  potomních  na  tisíce  Moravanů  bylo  činno  a  také 
peněžitá  břemena  bylo  zemi  snášeti  vždy  větší  na  vedení  války 
turecké.  Roční  příspěvek  Moravy  na  válku  v  letech  1683  — 1688 
činil  365.000  zl.  nečítaje  v  to  náklad  na  zemskou  hotovost  proti 
vpádům  uherským  a  tureckým.  Nad  to  stavové  povolili  pro  léta 
tato  postaviti  do  pole  a  ošatiti  1305  mužů;  když  pak  roku  1688 
vypukla  také  válka  s  Francouzi,  povoleno  postaviti  nových  1880 
mužů  do  pole,  kteří  posláni  bojovat  na  Rýn.  Stálým  zvyšováním 
berně    dosáhla    r.   1694    téměř    800.000  zl.,    kromě    pravidelného 


303 


odvodu  1306  nováčků.  Země  se  proto  od  dob  třicetileté  války 
nemohla  zotaviti.  R.  1679,  tedy  více  než  30  let  po  míru  vest- 
fálském, velká  část  domu  ještě  zastávala  zpustlá,  role  neobdě- 
lávány  a  obyvatelstva  za  celou  tu  dobu  přibylo  sotva  25.000  lidí. 
Po  porážce  Turkův  u  Vídně  Benátčané  i  Polsko  přistoupili 
za  spojence  císařovy.  R.  1684  Karel  Lotrinský  dobyl  Pešti,  roku 
1685  Nových  Zámků,  poraziv  u  Ostřihoma  velkého  vezíra  Ibra- 
hima  pašu.  Pád  této  pevnosti,  pošinuté  nejdále  k  hranicím  mo- 
ravským, vzbudil  na  Moravě  velké  plesání.  R.  1686  Karel  Lo- 
trinský, sesílen  pomocmi  knížat  německých  i  četných  dobrovol- 
níků ze  všech  končin  Evropy,  oblehl  Budín,  a  po  sedmi  nedělích 
ho  dobyl,  čímž  vyvráceno  bylo  po  145  letech  panství  turecké  při 
středním  Dunaji.  Roku  1687  velký  vezír  Soliman  pasa  poražen 
u  Harkáně  nedaleko  památného  bojiště  moháčského.  Karel  Lo- 
trinský zmocnil  se  potom  Slavonie  a  vtrhnuv  odtud  do  Sedmi- 
hradska, donutil  knížete  Michala  Apafa,  že  uznal  vrchní  panství 
císařské.  Povstání  šlechty  uherské  potlačeno  nadobro.  Když  potom 
na  místě  onemocnělého  Karla  Lotrinského  vrchního  velení  armády 
císařské  ujal  se  markrabí  Ludvík  Badenský,  dobyto  bylo  (1688) 
srbského  Bělehradu.  Toho  roku  již  jen  v  pěti  městech  uherských, 
Sigetě,  Kaniži,  Jagru,  Varadíně  a  Temešváru  zbývaly  posádky 
turecké.  Ludvík  Badenský  zmocnil  se  velké  části  Srbska,  kdežto 
jiné  vojsko  císařské  dobylo  Malé  Valachie.  Srbsko  i  s  Bělehradem 
sice  padly  opět  do  rukou  nepřátelských,  za  to  však  v  Uhrách 
padla  Kaniže  (1690)  a  po  skvělém  vítězství  Ludvíka  Badenského 
u  Slaného  kamene  (1691)  dobyto  také  Velkého  Varadína.  Smrtí 
vévody  Karla  Lotrinského  císař  nucen  byl  odvolati  osvědčeného 
Ludvíka  Badenského  na  bojiště  francouzské  a  tím  byly  na  čas 
úspěchy  císařské  zastaveny.  Rozhodný,  obrat  však  nastal,  když 
vrchním  velitelem  armády  císařské  jmenován  byl  princ  Eugen 
Savojský,  od  něhož  poražen  byl  sultán  Mustafa  II.  u  Zenty  při 
přechodu  přes  řeku  Tisu  s  ohromnými  ztrátami  (1697).  Skvělý 
úspěch  korunován  byl  mírem  uzavřeným  v  Karlovicích  (1699): 
celé  Uhry  kromě  banátu  temešvárského,  Sedmihrady  a  Slavonie 
dostaly  se  pod  přímé  panství  císařovo. 

§  49.  Stav  náboženský  a  procesy  čarodějské.  Zřízeni  zemské. 

Císař  Leopold  I.  nařídil  r.  1657,  aby  se  katolická  reformace 
prováděla  šetrným   způsobem,    aby  poddaní   nebyli  ze  země  vy- 


304 

puzováni;  proto  také  na  Moravě  k  obracování  nekatolíků  nebylo 
již  užíváno  prostředků  násilných,  nýbrž  hlavně  misií  a  poučování 
mírného.    Kněžstvo    světské    i    řeholní    účastnilo    se    této   práce, 
nejvíce  však  vynikl  horlivostí  řád  jezuitský.  Nicméně  zbylo  v  zemi 
dosti  nekatolíků.  Ano  i  někteří  členové   rodů  šlechtických  zůstá- 
vali nekatolíky  a  teprve  opětovnými  přísnými  rozkazy  císařskými 
šlechta   ponenáhlu  se  bud  pokatoličila    nebo   ze  země  vytratila. 
Mnohem   zdlouhavěji  a  s  většími    nesnázemi    katolická  reformace 
pokračovala  u  ostatních   tříd   obyvatelstva,    zvláště  na  hranicích 
zemských,  uherských  i  slezských,   kde  lid,   když  mu  bylo  překá- 
ženo v  jeho    řádech    náboženských,    odcházel    do    Uher  nebo  do 
Slezska,  a  zase  se  do  vlasti  navracel,  kdykoli  pronásledování  po- 
minulo. Stavové  moravští  hleděli  toto  přebíhání  zastaviti,  hrozíce 
vinníkům  přísnými  tresty,  ale  snaha  jejich  zůstávala  větším  dílem 
marnou.    K    církevní    nevázanosti    mnoho    přispívalo,    že   biskup 
olomucký,   arcikníže  Leopold  Vilém,   byl  po  nejdelší   čas    mimo 
diecesi  a  mnoho  se  o  ni  nestaral.    Po  jeho    smrti    (1662)   zvolen 
byl  od  kapitoly  teprve  čtrnáctiletý  arcikníže  Karel  Josef,  mladší 
bratr  císařův,  ale  zemřel  již  po  roce.  Nástupcem  jeho  stal  se  (1664) 
hrabě  Karel  Lichtenštejn-Kastelkorn,  který  horlivým  prováděním 
katolické  reformace  podobal  se  kardinálu  Dietrichštejnovi.  Za  jeho 
působení   mnoho   nekatolíků   bylo   obráceno   na   viru    katolickou. 
V  hornatějších    krajinách    udrželi    se    nekatolíci    nejdéle.    Velkou 
nesnází  byl  také  nedostatek  světských  kněží.  To  pohnulo  biskupa 
k  důrazným  opatřením.  Po  celé  diecesi  konány  byly  generální  visi- 
tace, aby  biskup  shledal,  čeho  kde  se  nedostává.  Pro  pastýřskou 
činnost   děkanův  a  farářů   sepsány  a  tiskem   vydány   instrukce  a 
velký  důraz  v  nich  položen  zvláště  na  mravní  bezúhonnost  kněžstva. 
Knihy    kacířské    poručeno    sbírati  a   páliti,    k   misiím    především 
zjednáváni  členové  řádu  jezuitského  z  moravských  kollejí  a  biskup 
platil  veškeren    náklad   s  misiemi    spojený   z   vlastních   důchodů. 
Kde  bylo  třeba,  zřizoval  stalé  misionářské  stanice  a  kněze  v  nich 
žijící  opatřoval   výživou.   Nejhouževnatěji   setrvali    Valaši   při  své 
staré  víře,    ač  tam  hojně   misionářů,    zvláště  jezuitů,  bylo  rok  co 
rok  vysíláno. 

Bídný  byl  stav,  do  kterého  upadlo  tehdejší  školství  nejen 
u  nas,  nýbrž  po  celé  střední  Evropě.  Veškeré  vyučovatelství  bylo 
téměř  výhradně  v  rukou  jezuitův  a  piaristův.  Obecné  školy  na 
venkově  za  války  třicetileté  většinou  zpustly  anebo  živořily  v  nej* 


306 


smutnějších  poměrech.  Vyučování  v  klášterních  gymnasiích,  které 
úplně  zanedbávalo  obojí  řeč  zemskou,  českou  i  německou,  obme- 
zovalo se  na  dějiny,  staré  řeči,  a  to  zvláště  pečlivě  pěstovanou 
latinu,  náboženství,  mathematiku  a  něco  málo  reálií.  Filosofické 
a  theologické  studium  olomucké  pohříženo  bylo  ve  středověkou 
filosofii.  Teprve  r.  1679  stavové  moravští  zřídili  tam  stolici  věd 
právních,  kterým  však  učil  pouze  jediný  professor.  Šlechta  byla 
zaujata  francouzskou  řečí  i  mravem,  které  vlivem  dvora  Ludvíka  XIV. 
zdomácněly  po  celé  střední  Evropě.  Vzdělanost  cizí,  zvláště  fran- 
couzská a  vlaská,  byla  jen  vyšším  stavům  přístupna,  ježto  ostatním 
třídám  obyvatelstva  návštěva  cizozemských  universit  bez  zvláštního 
svolení  vládního  přísně  byla  zakázána ;  dovoz  cizích  knih  podroben 
byl  přísné  censuře,  která  zároveň  bděla  nade  všemi  výrobky 
domácího  knihotisku.  Přísným  prováděním  katolické  reformace, 
jejíž  neposlední  činností  bylo  pálení  a  zabavování  knih  pode- 
zřelých,  ještě  více  pak  zkázami  války  třicetileté  dosti  četné  tiskárny 
moravské  z  dob  předešlých  zanikly  všechny  až  na  jedinou  v  Olo- 
mouci, která  se  udržela  pod  ochranou  biskupa  a  university  jezu- 
itské. Teprve  r.  1689  založena  druhá  tiskárna  moravská  v  Brně, 
třetí  ve  Znojmě  r,  17 18  (v  Opavě  171 6).  Censura  byla  úplně 
v  rukou  jezuitův  a  teprve  za  císaře  Josefa  I.  (1709)  přenesena, 
pokud  se  týkala  politického  čili  světského  tisku,  na  královský 
tribunál.  Novin  tehda  ještě  nebylo.  Literatura  obou  řečí  byla 
chudičká,  zvláště  německá,  znetvořená  cizími  většinou  francouz- 
skými slovy,  sloh  listin  a  jiných  veřejných  dokumentů  nesrozu- 
mitelný a  těžkopádný. 

Nedostatek  obecného  vzdělání  přispěl  k  tomu,  že  se  vyvinulo 
pronásledování  domnělých  čarodějův  a  čarodějnic,  při  čemž  hlavním 
prostředkem,  aby  se  obviněná  osoba  přiznala,  stalo  se  právo  útrpné 
čili  mučení  druhu  nejhroznějšího.  Stačilo  nejlehkověrnější  svě- 
dectví proti  osobě,  třebas  dosud  úplně  zachovalé,  že  byla  zatčena 
a  vyslýchána  od  zvláštního  soudce  nad  čarodějníky.  Nepřiznala-li 
se  ihned,  nastala  tortura,  rozdělená  na  několik  stupňů,  čím  dále 
tím  bolestnějších.  Tak  vynucováno  bylo  úplné  vyznání,  po  němž 
následoval  rozsudek  smrti,  nejčastěji  upálením  na  hranici. 

Na  Moravě  hlavním  sídlem  tohoto  řádění  byly  od  Němcův 
obývané  severní  krajiny  při  hranicích  slezských.  Nejpověstnějším 
místem,  kde  se  dle  obecné  pověry  čarodějnice  scházely  a  s  ďáblem 
své  orgie  provozovaly,    byla  hora   Peterstein    nedaleko   Praděda. 

20 


306 


V  českých  krajinách  Moravy  toto  zlo  nebylo  valně  rozšířeno. 
Při  tom  i  nejvyšší  a  nejosvícenější  osobnosti  věřily  v  kouzla  a 
byli  horlivými  pronásledovateli  čarodějství.  Hraběnka  Angela 
Gallová,  roz.  Žerotínova,  majitelka  panství  losínského,  říšská 
knížata  slezská  Karel  Eusebius  a  Adam  Ondřej  z  Lichtenštejna, 
ano  sám  biskup  olomucký,  hrabě  Karel  LichtenŠtejn-Kastelkorn 
podporovali  upalování  nebohých  obětí  jakožto  dílo  bohulibé. 
Císař  Ferdinand  III.  dal  r.  1656  na  radu  svých  důvěrníkův  i  vý- 
boru stavovského  poříditi  od  nejznamenitějších  právnických  učenců 
soudní  řád,  jímž  čarodějové  odsuzováni  k  trestu  ohně,  který  jen 
za  okolností  zvláště  polehčujících  mohl  býti  zmírněn  předchozím 
stětím  hlavy.  K  rozšíření  procesů  čarodčjských  přispívala  též 
okolnost,  že  osobám  v  nich  zaměstnaným,  zvláště  soudcům  a 
popravčím,  kynul  z  nich  nemalý  prospěch  hmotný.  Nejpověstnější 
z  nich,  Fr.  Jindřich  Boblig  z  Edelstadtu,  uměl  tohoto  povolání 
velmi  dobře  využitkovati  ve  svůj  prospěch.  Z  Olomouce,  kdež 
se  bezpochyby  živil  soukromým  zastupováním  stran,  povolán  byl 
(r.  1678)  od  hraběnky  Angeliny  Gallové  na  panství  velko-losínské, 
aby  tam  vyšetřoval  a  řídil  procesy  proti  čarodějům  a  čaroděj- 
kám. Své  sídlo  zvolil  si  v  Šumperku,  kde  byl  zvláště  placen  od 
knížete  Lichtenštejna,  ano  i  od  biskupa  olomuckého,  když  vy- 
šetřování zavedeno  též  proti  některým  kněžím.  Jemu  za  obět 
padl  též  šumperský  děkan  Kryštof  Alois  Lautner,  který  pro  své 
vzdělání  požíval  všeobecné  vážnosti.  Na  něj  svaleno  bylo  pode- 
zření z  čarodějství  r.  1680  na  základě  výpovědí  některých  žen, 
které  v  předešlých  dvou  letech  pro  týž  přečin  byly  upáleny. 
Sám  biskup  olomucký  Karel  z  Lichtenštejna  dal  jej  zatknouti  a 
uvězniti.  Lautner  byl  odevzdán  světskému  úřadu  pro  vyšetřování 
čarodějství,  v  jehož  čele  byl  Boblig  a  podroben  všem  stupňům 
mučení,  jímž  ovšem  donucen  byl  k  přiznání,  ale  po  tortuře  po- 
každé zase  přiznání  jako  vynucené  odvolal.  Potom  uvězněn  byl 
na  Mírově,  později  v  Mohelnici,  konečné  kněžství  zbaven  a  na 
mohelnickém  popravišti  za  živa  upálen  (1685).  Teprve  osmnácté 
století  učinilo  konec  čarodějství  v  tomto  rozsahu  a  jeho  proná- 
sledování. 

Snahou  Habsburkův  od  dávných  dob  bylo,  aby  jednak  moc 
panovnickou  rozšířili  na  úkor  práv  stavovských,  jednak  aby  za- 
vedli jednotnou  vládní  formu  ve  všech  svých  zemích  dědičných. 
Důležitým  krokem  v  tomto  směru  bylo  Obnovené  zřízení  cis.  Fcr- 


307 

dinanda  II.  (1628)  a  po  smrti  kardinála  Dietrichštejna  (1636) 
zřízení  královského  tribunálu,  zemské  vlády,  složené  z  nejvyšších 
úředníků  zemských,  v  jichž  čele  byl  zemský  hejtman  aneb  za 
jeho  nepřítomnosti  nejbližší  jemu  zemský  hodnostář.  Císař  Fer- 
dinand III.  dovršil  tento  organismus  proměnou  krajských  hejt- 
manství v  úřady  císařské;  potom  ustanoveni  od  samého  císaře 
jmenovaní  přísežní  zemští  advokáti,  šest  českých  a  šest  německých. 
Dosavadní  dvojí  zemský  soud,  tak  jako  dvojí  zemské  desky 
(v  Brně  a  Olomouci),  sloučeny  (1642)  v  jedinou  instituci  se  stálým 
sídlem  v  Brně,  zemský  soud  neměl  zasedati  vícekrát  než  dvakrát 
do  roka.  Šlechta  darmo  se  vzpírala  těmto  změnám,  význam  její 
zastíněn  byl  stavem  prelátským,  který  zeměpanské  moci  ve  všem 
byl  po  vůli,  nižší  šlechta  (rytířstvo)  počtem  se  ztenčila,  jednak 
konfiskacemi  statkův  a  potom  též  tím,  že  bohatější  skupovali 
drobné  pozemky.  Královská  města  ztrácela  kus  po  kuse  svou 
bývalou  samosprávu  a  byla  uváděna  čím  dále  v  tím  větší  odvislost 
od  královského  tribunálu  ve  věcech  politických,  od  úřadu  pod- 
komořského  ve  financích  a  od  královské  appellační  komory 
pražské  ve  věcech  soudních.  Činnost  sněmů  v  druhé  polovici 
XVII.  století  ponenáhlu  omezena  byla  na  povolování  peněz  a 
branného  mužstva  dle  předloh  vládních.  Osazování  zemských  úřadů 
panovník  ponenáhlu  vzal  úplně  do  svých  rukou,  jediný  zemský 
hejtman  byl  v  té  příčině  brán  na  poradu. 

Vedle  centrálních  úřadů  pro  všechny  dědičné  země,  totiž 
dvorské  tajné  rady,  dvorské  vojenské  rady  a  dvorské  komory, 
v  nichž  rozhodovalo  se  o  společných  věcech  správních,  vojenských 
a  finančních,  pro  všechny  země  koruny  české  důležitou  byla 
1.  královská  česká  dvorská  kancelář,  a  2.  královská  česká  komora 
appellační.  Kancelář  česká  rněla  od  dob  Ferdinanda  II.  stálé  sídlo 
své  ve  Vídni.  Za  císaře  Leopolda  I.  byl  nejvyšším  kancléřem 
hrabě  Jan  Hartvík  z  Nostic  (1652  — 1683),  potom  hrabě  Frant. 
Oldřich  Kinský.  Obnoveným  zřízením  zemským  byl  obor  dvorské 
kanceláře  české  znamenitě  rozšířen.  Jí  totiž  přidělováno  bylo 
souzení  pří,  ve  kterých  jedna  strana  odvolala  se  od  nálezu  soudu 
zemského  v  Čechách  neb  na  Moravě;  také  vyřizovala  věci  rázu 
politického  i  finančního.  Appellační  komoře  císař  Ferdinand  II. 
dal  (1628)  nové  zřízení  a  přezval  ji  kollegiem,  které  rozděleno 
na  tři  lavice,  panskou,  rytířskou  a  doktorskou.  Všichni  členové 
kollegia,  z  polovice  českého  a  z  polovice   německého,    byli  jme- 

20* 


308 


nováni  od-  císaře  jen  po  složení  přísné  zkoušky.  Tomuto  soudu 
příslušela  odvolání  od  všech  mést  královských,  ale  k  nému  byly 
odkazovány  k  poučení  jiné  soudy  nižší,  zvláště  vrchnostenské 
ve  věcech  trestních.  Stavové  moravští  platnost  appellačního  soudu 
pražského  dlouho  nechtěli  uznati,  tvrdíce,  že  jenom  královská 
města  jsou  mu  podřízena.  Ale  také  města  tato  hleděla  vší  mocí 
se  vymknouti,  až  císař  Leopold  (1697)  všem  městům  moravským 
zakázal  obraceti  se  o  poučení  jinam,  než  k  pražskému  soudu  ap- 
pellačnímu. 

Nejvyšší  úředníci  zemští,  byvše  dříve  representanty  stavů, 
stali  se  pouhými  orgány  vládními.  V  čelo  správy  zemské  po- 
staven byl  zemský  hejtman,  jehož  mohl  zastávati  nejvyšší  komoří 
nebo  nejvyšší  sudí  zemský.  Tribunál  byl  jeho  poradním  sborem. 
Od  nálezů  král.  tribunálu  šlo  odvolání  přímo  k  panovníkovi  Jemu 
podřízeni  byli  krajští  hejtmanové.  Nebyli  již  od  stavů  na  sněmích 
voleni,  nýbrž  od  císaře  jmenováni;  o  všech  svých  úkolech  po- 
dávali zemskému  hejtmanovi  písemné  zprávy.  Morava  rozdělena 
byla  r.  1641  na  patero  krajů:  brněnský,  jihlavský,  znojemský, 
olomucký  a  uh.  hradišťský;  poněvadž  však  kraj  olomucký  byl 
pro  svůj  velký  rozsah  rozvržen  ve  dvě  čtvrti,  totiž  olomucko- 
třebovskou  a  přerovsko-bruntálskou,  ku  které  patřily  také  mo- 
ravské enklávy  ve  Slezsku,  proto  již  za  císaře  Ferdinanda  III. 
i  Leopolda  I.  bylo  stále  šest  krajských  hejtmanů.  K  původnímu 
oboru  jejich  působnosti,  starati  se  o  všechny  potřeby  vojsk, 
časem  přibyla  rozsáhlá  pravomoc  správní,  policejní,  ano  dílem 
i  soudní,  pokud  se  měst  ale  ne  královských,  týkalo.  Krajským 
hejtmanem  mohla  se  státi  jen  osoba  stavu  panského  neb  rytíř- 
ského v  zemi  i  v  kraji  usedlá,  K  ruce  měli  krajské  sekretáře  a 
mohli  se  též  dávati  zastupovati  svými  náměstky.  Hejtmane  krajští 
stavu  panského  byli  lépe  placeni  než  ze  stavu  rytířského,  z  něhoi 
obyčejně  bráván  jen  jediný  ze  všech;  oněm  vyměřen  roční  plat 
800  zl.f  těmto  500  zl.  V  celku  tento  úřad  stal  se  důležitým  pro- 
středníkem mezi  zemskou  vládou  a  obyvatelstvem,  zvláště  vrch- 
nostmi a  městy. 

Hejtmany  zemskými  na  Moravě  za  císaře  Leopolda  byli: 
hrabě  Gabriel  Sereny  (1655 — 1664),  kníže  Ferdinand  Dietrichštejn 
do  r.  1665,  po  něm  zástupcem  zemského  hejtmana  byl  nejvyšší 
komoří  zemský  hrabě  Jiří  Štěpán  z  Vrbna  (do  r.  1667),  konečné 
1667  jmenován  byl  hejtmanem   hrabě   Fr.  Karel    Kolovrat-Lieb- 


309 

Štejnský,  který  v  tomto  úřadě  setrval  až  do  své  smrtí  (1700). 
Po  krátkém  úřadování  Karla  Maxim,  hrabete  z  Thurnu  (do  r.  1702) 
jmenován  byl  hrabě  Frant.  Jos.  Oppersdorf. 

Soud  zemský  skládal  se  dle  » Obnoveného  zřízení  c  předně 
z  olomuckého  biskupa,  jemuž  náleželo  první  místo,  pak  ze  zem- 
ského hejtmana,  za  ním  byl  nejvyšší  maršálek  zemský,  měl-li 
v  zemi  statky,  potom  nejvyšší  komoří  a  nejvyšší  sudí  zemský, 
pak  přísedící  ze  stavu  panského,  jichž  bylo  i  s  jmenovanými 
osobnostmi  osmnácte,  a  konečně  ze  šesti  členů  stavu  rytířského, 
mezi  nimiž  byl  dvorský  sudí ;  také  nejvyšší  písař  zemský  a  král. 
podkomoří  měli  býti  soudu  přítomni.  Místa  při  soudě  zemském 
nebyla  již  doživotní,  jako  v  dobách  předešlých.  Zemskému  soudu 
podléhaly  všechny  civilní  i  trestní  pře  týkající  se  osob  světských 
stavu  panského  a  rytířského,  až  na  některé  případy,  které  byly 
přiděleny  tribunálu;  vedle  toho  soud  zemský  rozhodoval  pře 
o  statky  duchovenské.  Sídlem  zemského  soudu  r.  1642  pro  všechny 
časy  budoucí  ustanoveno  bylo  Brno.  Sezení  mělo  se  konati  dva- 
kráte do  roka.  Akta  soudu  zemského  i  královského  tribunálu, 
jakožto  instance  soudní,  měla  se  až  do  konce  vésti  v  té  řeči,  ve 
které  byly  pře  podáním  stran  zahájeny  a  také  rozsudek  týmže 
způsobem  sepsán  a  vyhlášen;  teprve  za  císaře  Karla  VI.  (r.  1712) 
bylo  nařízeno,  aby  o  aktech,  ať  jsou  česká  či  německá,  bylo  re- 
ferováno po  němečku. 

Roku  1 64 1  olomucké  desky  zemské  přeneseny  do  Brna 
a  spojeny  s  brněnskými.  V  čelo  správy  zemských  desk  postaven 
nejvyšší  písař  zemský.  Držení  zemských  statků  povoleno  bylo 
pouze  stavovským  osobám  vyznání  katolického.  Každý  majitel 
sebe  menšího  statku  v  deskách  zemských  zapsaného  .měl  hlas 
na  sněme  zemském  a  stal  se  schopným  zastávati  zemské  úřady, 
z  nichž  mnohé  byly  dosti  výnosné. 

Ze  zemského  soudu  vyňat  byl  manský  soud  biskupa  olo- 
muckého a  duchovní  soud  biskupské  konsistoře  olomucké.  Také 
universita  olomucká  měla  svůj  zvláštní  soud.  Královská  a  vrch- 
nostenská města  měla  své  soudy  městské,  do  kterých  však  vždy 
více  zasahovala  vláda  prostřednictvím  krajských  hejtmanův.  Lid 
poddaný  podléhal  ve  všem  svým  soudům  vrchnostenským. 

Správu  finanční  v  zemi  vedl  úřad  rentovní,  v  jehož  čele 
byl  za  císaře  Leopolda  rentmistr  a  kontrolor.  Poplatky  vybírány 
byly  z  počátku  od  dvou  stavovských  výběrčích    (v  Brně  a  v  Olo- 


310 


mouci),  později  ustanoveni  císařští  výběrčí  po  jednom  ve  všech 
krajích  a  podřízeni  rent  o  vílímu  úřadu.  K  hájení  fiskálních  práv  byla 
v  zemi  již  z  dřívějších  dob  královská  komorní  prokuratura,  jíž 
svěřen  dozor  nad  ienními  statky  biskupství  olomuckého  i  nad 
městy  královskými ;  moc  královského  podkomořího  stala  se  odtud 
pouhým  stínem. 

Sněmu  zemskému  z  někdejších  hojných  práv  zbylo  pouze 
povolování  berně  a  veřejné  hotovosti  branné.  K  vyřizování  ně- 
kterých záležitostí  pro  dobu,  kdy  sněm  nezasedal,  byly  v  prvních 
letech  císaře  Leopolda  voleny  od  sněmu  komise,  nazvané  depu- 
tovanými  krajskými  čili  zemskými.  Předsedou  komise  býval  zemský 
hejtman,  za  jeho  nepřítomnosti  nejvyšší  komoří  zemský.  R.  1686 
stavové  dosáhli  od  císaře  svolení,  aby  si  směli  od  sněmu  k  sněmu 
voliti  stálý  stavovský  výbor,  po  dvou  členech  z  každého  stavu; 
předsedou  jeho  zůstal  zemský  hejtman.  Funkce  jednotlivých  členů 
vyměřena  byla  na  dvě,  později  (od  r.  1693)  na  tři  léta.  K  vy- 
konávání běžných  věcí  byli  jim  přiděleni  úředníci. 

§  ')().   Válka  o  dědictví  španělské  a  vzpoura  Fr.  Rákórze  v  Uhrách. 
Vpády  Kurucuv  na  Moravu.  Císař  Josef  1.  (1705 — 1711). 

V  posledních  letech  panování  císaře  Leopolda  L  říše  naše 
stržena  byla  do  války  o  dědictví  španělské.  Král  francouzský 
Ludvík  XTV.,  aby  zvětšil  nesnáze  císařovy,  vešel  ve  styky  s  ne- 
spokojenci uherskými,  jímž  v  čelo  se  postavil  mladičký  František  H. 
Kákóczy.  Tím,  že  vláda  císařská  zanedbala  učiniti  zavčas  nutná 
opatření,  bylo  dopřáno  dosti  času  Rákóczymu,  aby  sebral  své 
síly,  a  podařilo  se  mu  získati  také  některé  mocné  šlechtice  uher- 
ské na  svou  stranu.  Koncem  r.  1703  veškero  území  mezi  Mo- 
ravou, Dunajem  a  Váhem  opanováno  od  insurgentů,  kteří  odtud 
namířili  své  loupežné  vpády  do  Rakous  a  do  Moravy.  Morava 
zažila  za  povstání  uherského  nové  strasti  válečné.  Oddíl  vojska 
povstaleckého  vtrhl  do  okolí  města  Strážnice,  a  vůdce  Berczenyi 
odtud  vyzýval  stavy  moravské,  aby  se  s  Uhry  spojili;  ujišťovaly 
že  povstalci  nechtějí  Moravě  v  ničem  uškoditi,  kdyby  však  se 
jim  některé  město  neb  jiná  osada  opřela  nepřátelsky,  pak  že 
bude  za  to  pykati.  Jiný  velitel  Kuruců,  Kašpar  Pankracz,  vydal 
podobné  provolání  k  obyvatelstvu  pomeznímu,  zvláště  k  měšťanům 
uhersko-brodským.    Stavové  moravští  neuznali  taková  vyzvání  za 


311 

hodná  odpovědi,  nýbrž  chystali  se  k  důrazné  obraně.  Zatím  Pan- 
kracz  přitrhl  k  uherskému  městu  Skalici  a  obsadil  je  bez  boje, 
kdežto  Berczenyi  dal  vydrancovati  vesnice  Radějov  a  SudoměHce 
náležející  k  panství  strážnickému.  Na  zprávu  o  tom  přirazili  krajští 
hejtmane,  olomucký  Leopold  Sak  z  Bohuňovic  a  hradišťský  Mi- 
kuláš Otislav,  s  brannou  hotovostí  a  s  oddílem  jízdy  do  Strážnice 
a  přibravše  si  na  pomoc  okolní  obyvatelstvo,  vytrhli  proti  Skalici. 
Ale  útok  byl  odražen  a  olomucká  hotovost  vrátila  se  domů. 
Nepřítel  udeřil  (1704)  s  velkou  mocí  jízdnou  i  pěší  na  město 
Strážnici,  ale  byl  po  tuhém  odporu  měšťanův  odražen.  Vrátivše 
se  do  Skalice,  povstalci  vyzývali  strážnické,  aby  se  vzdali,  ne- 
chtějí-li  ještě  většími  tresty  býti  stížení.  Byvše  odmítnuti,  podnikli 
za  noční  doby  nový  vpád  do  města,  byli  však  ze  zámku  postra- 
šeni výstřelem  z  děla  a  zase  odešli;  potom  den  co  den  plenili 
v  okolních  vesnicích.  Zatím  přišla  z  Rakous  dlouho  očekávaná 
pomoc.  Ale  ani  potom  Kurucové,  rozptýlení  ze  Skalice  daleko 
široko,  neustávali  pleniti  a  píliti ;  Moravané  hleděli  jim  odpláceti 
vzájemnými  nájezdy  do  Uher.  Uh.  Brod  byl  od  Kuruců  dvakráte 
napaden,  ale  uhájil  se  proslulou  statečností  občanův  i  pomocí  ze 
sousedních  tvrzí.  Brzo  potom  Skaličtí  učinili  po  třetí  zhoubný 
vpád  do  Strážnice  a  okolí,  poplenili  a  vypálili  kromě  města  je- 
denáct vesnic.  Stejnou  dobou  zajížděli  také  do  Rakous  a  vnikli 
až  do  předměstí  vídeňských. 

Vyjednávání,  které  od  delší  doby  bylo  s  Rákóczem  zahá- 
jeno, nevedlo  k  cíli,  ježto  od  něho  kladeny  byly  příliš  těžké  pod- 
mínky. Zatím  podařilo  se  císařskému  generálu  Heisterovi  poraziti 
jednoho  z  předních  náčelníků  povstaleckých,  čímž  také  Berczenyi 
byl  na  čas  odtržen  od  hranic  moravských  a  rakouských;  ale 
sotva  sebral  nové  síly,  opět  se  obrátil  na  západ  a  dobyv  Levice 
i  Trnavy,  pronikl  až  k  řece  Moravě.  Velitel  Uh.  Hradiště  i  okol- 
ních tvrzí,  generál  Řičan,  vytrhl  proti  Trenčínu  a  vybavil  město 
i  zámek  z  nebezpečného  obležení,  donutil  Skalici  ku  vzdání  a 
zanechav  v  městě  vojenskou  posádku,  odtáhl  zase  k  Váhu,  aby 
se  spojil  s  Heisterem.  Kurucové  však  ve  velkém  počtu  přepadli 
Řičana  ze  záloh  u  Jablonice  (v  Uhrách)  a  připravili  mu  strašnou 
porážku.  Vpády  na  Moravu  potrvaly  celé  léto.  Rákóczy  tehda 
umlouval  s  kurfirstem  bavorským  a  s  Francouzi  společný  útok 
na  Vídeň,  čemuž  zabráněno  vítězstvím  Eugena  Savojského  a  vé- 
vody Marlborough  nad  armádou   francouzsko-bavorskou  u  Hoch- 


312 


stádta  (13.  srpna  1704).  Vyjednávání  mezi  císařem  a  Rákóczem 
rozbilo  se  o  požadavek  Rákóczyho,  aby  mu  přiřčeno  bylo  Sed- 
mihradsko, kdež  byl  (1704)  od  svých  přívrženců  za  knížete  pro- 
volán. Nezbylo  tedy,  než  pokračovati  ve  válce,  jejíž  hrůzy  i  potom 
doléhaly  těžce  na  zemi  moravskou.  Rebelové,  čili  jak  se  sami 
nazývali,  konfederovaní,  vtrhli  do  kraje  hradišťského  a  pronikli 
až  k  Napajedlům.  Stavové  moravští  na  obranu  země  postavili 
hotovost;  také  císařské  vojsko  v  Uhřích  bylo  sesíleno  a  v  čele 
jeho  generál  Heister  připravil  Rákóczymu  těžkou  porážku  u  Tr- 
navy. Ale  ani  tímto  vítězstvím  povstání  uherské  nebylo  potlačeno; 
jednak  mél  Heister  málo  vojska,  jednak  svou  nemístnou  přísností, 
ano  krutostí  vzbuzoval  v  obyvatelstvu  uherském  vždy  větší  ne- 
návist proti  vojsku  císařskému.  Již  počátkem  r.  i7o5  vyhrnuly 
se  nové  zástupy  Kuruců  přes  zamrzlé  řeky  na  Moravu  a  zpusto- 
šily panství  břeclavské  i  celý  kraj  mezi  Bzencem,  Veselím  a 
Ostrohem;  jezdcové  Karolyiho  pak  v  únoru  toho  roku  najížděli 
opět  do  předměstí  vídeňských. 

Za  těchto  válečných  událostí  zemřel  císař  Leopold  L  (5.  května 
1705)  v  65.  roce  věku  svého.  Císaři  Josefovi  I.  bylo  teprve  26 
roků,  když  po  svém  otci  převzal  vládu  v  zemích  dědičných 
i  v  říši  německé.  Za  krále  uherského  korunován  byl  již  r.  1687, 
králem  římsko-německým  zvolen  byl  r.  1690.  V  Čechách  vůbec 
korunován  nebyl,  není  však  pochybnosti,  že  by  bylo  k  tomu  došlo, 
kdyby  byl  déle  panoval.  K  císaři  Josefovi  byla  již  od  delší  doby 
upjata  pozornost  vrstevníků,  spojená  s  velkými  nadějemi.  Milý 
dojem  celé  jeho  osobnosti  zvyšován  byl  ušlechtilostí  ducha  a 
horlivou  snahou  po  všem  dobrém.  Byl  plné  proniknut  vážností 
a  vznešeností  svého  povolání.  Bystře  postihoval  nedostatky  a 
zlořády,  které  u  dvora  vídeňského  se  zahnízdily  a  jimiž  zaviněn 
byl  úpadek  zemí  dědičných  v  mnohém  směru.  Předním  rádcem 
Josefovým  stal  se  princ  Eugen,  který  již  za  Leopolda  rázně  do- 
léhal na  provádění  nutných  oprav  a  na  pečlivější  vedení  státní 
správy  uvnitř  i  na  venek.  Hned  z  počátku  jevily  se  patrné  účinky 
těchto  dobrých  snah:  zrychlení  a  zjednodušení  všech  výkonů 
v  ústrojí  státní  správy,  slibné  přípravy  k  povzneseni  financí, 
k  rozmnožení  a  zdokonalení  vojska.  Uherský  velitel  Heister,  který 
svou  nelidskostí  dosud  věci  císařské  škodil,  nahrazen  byl  hrabětem 
Herbeviiiem,  kdežto  hraběti  Šlikovi  byla  svěřena  ochrana  hranic 
moravských  a  rakouských  proti  nájezdům  insurgentův  uherských. 


313 


Nejvyšším  kancléřem  českých  zemí  byl  ještě  z  dob  Leopol- 
dových hrabě  Jan  z  Vrbna  a  po  brzké  jeho  smrti  (1705)  hrabě 
Václav  Oktavian  Kinský  (do  r.  171 1).  Zemským  hejtmanem  mo- 
ravským byl  hrabě  Frant.  Josef  Oppersdorf  (do  r.  17 14).  Bisku- 
pem olomuckým  po  smrti  Karla  Lichtenštejnského  (1695)  stal 
se  vévoda  Karel  Lotrinský,  syn  proslulého  vítěze  nad  Turky, 
po  něm  pak,  když  povolán  byl  (r.  1710)  za  arcibiskupa  trevir- 
ského,  nastoupil  Wolfgang  ze  Schrattenbachu,  před  tím  kanovník 
olomucký,  děkan  kapitoly  solnohradské  a  biskup  sekovský. 

Panování  císaře  Josefa  I.  vykazuje  řadu  skvělých  vítězství, 
jichž  spojenci  dobyli  nad  Francouzi  i  nad  jejich  přívrženci.  Po- 
něvadž však  největší  díl  vojsk  císařských  byl  zaměstnán  na  roz- 
ličných bojištích  evropských,  zejména  v  Itálii  a  v  Nizozemsku, 
nebylo  možno  pro  dlouhou  dobu  potlačiti  vzbouření  Rákóczyovo 
v  Uhřích,  které  doléhalo  na  Moravu  neustálými  nájezdy.  Císař 
Josef  snažil  se  sice  upokojiti  povstalce  důležitými  ústupky,  ale 
jeho  snahy  se  rozbíjely  od  neústupnost  Rákóczyho.  Příval  ne- 
sčetných zástupů  kuruckých  po  všechen  ten  čas  namířen  byl 
nejvíce  na  Moravu  Povstalci  zaměřili  opět  k  Strážnici.  Poněvadž 
však  město  bylo  hájeno  silnou  posádkou  pěší  i  jízdnou,  odehnali 
z  okolí  dobytek,  vypálili  vesnice  a  vyloupili  chrámy.  Hrabě  Ant. 
Esterházy  dal  rozeslati  po  městech  i  vesnicích  moravských  listy, 
v  nichž  schlubně  tvrdil,  že  stojí  s  velkou  mocí  vojenskou  při 
hranicích,  že  učiní  s  Tatary  a  Arnauty  vpád  na  Moravu  a  všechno 
mečem  a  ohněm  zničí,  nebudou-li  k  Kákóczymu  vypraveni  co 
nejdříve  zvolení  vyslanci,  aby  mu  složili  přísahu  věrnosti.  Ber- 
czenyi  vtrhl  do  země,  dobyl  Rohatce  a  poplenil  všechen  kraj  až 
po  Kyjov  a  Hustopeč,  od  jichž  hradeb  však  všeliké  útoky  sta- 
tečné byly  odraženy.  Zemský  hejtman  hrabě  Frant.  Oppersdorf 
v  čele  vojska  sesíleného  veřejnou  hotovostí,  provázen  všemi  kraj- 
skými hejtmany  a  četnou  šlechtou,  dal  se  na  pochod  do  Husto- 
peče, Kuruce  zahnal  na  útěk,  znovu  dobyl  Rohatce  a  podnikl 
i  zhoubný  nájezd  do  sousedních  krajin  uherských.  I  počalo  se 
mezi  císařem  a  Rákóczem  nové  vyjednávání  o  smír  v  Trnavě. 
Zatím  Kurucové  přepadli  městys  Lanžhot  na  panství  břeclavském, 
vypálili  jej  i  s  okolními  vesnicemi,  v  březnu  řádili  podobně  v  okolí 
Ostroha,  spálili  Blatnici  a  Hluk,  zpustošili  Kunovice  a  Nivnici. 
Také  na  Kyjov  se  odvážili,  ale  byli  od  statečného  měšťanstva 
odraženi ;  podobně  zhatil  se  jim  pokus  dobyti  zámku  milotického. 


314 


Teprve  příměří,  uzavřené  v  Trnavě  (1706)  na  dva  měsíce,  za- 
jistilo Moravě  pokoj  na  krátký  čas. 

Poněvadž  posavadni  obranná  opatření  objevila  se  nedosta- 
tečnými, nařídil  královský  tribunál,  aby  k  předešlé  hotovosti 
ještě  co  možná  nejvíce  mužstva  bylo  sebráno.  K  lepšímu  zabez- 
pečení hranic  stavové  usnesli  se  najati  445  zemských  husarů  čili 
portášů.  Po  vypršení  krátkého  příměří  vpády  Kuruců  na  Moravu 
opakovaly  se  s  obvyklou  krutostí  a  netfdskostí.  Stavové  moravští 
trpce  žalovali  na  to,  že  tisíce  a  tisíce  lidu  těmito  vpády  přichá- 
zejí o  své  statky  i  o  život,  obchodu  všechny  cesty  jsou  uzavřeny, 
velká  část  země  plenem  i  lupem  tak  ochuzena,  že  nelze  od  ní 
kontribuci  žádati. 

A  nebezpečenství  z  věnčí  se  nezmenšovalo.  Třebas  byly 
naděje  Francie  v  povalení  rodu  Habsburského  valně  poklesly 
porážkami  u  Hóchstádta,  Kamillies  a  Turína,  již  zase  nový  mrak 
blížil  se  od  východu.  Švédský  král  Karel  XII.  dokončil  své  ví- 
tězné tažení  v  Polsku  a  přenesl  pochodeň  válečnou  do  Saska, 
kdež  nenáviděného  soka,  krále  polského  a  kurfirsta  saského  Be- 
dřicha Augusta,  v  míru  alt-ranstádtském  (1706),  donutil  k  neob- 
mezenému  pokoření.  Táhna  Slezskem  do  Saska,  byl  od  protestant- 
ského obyvatelstva  uvítán  jako  osvoboditel  a  zahrnován  prosbami 
za  pomoc  proti  tvrdému  tlaku  protireformačnímu,  jaký  tam  dosud 
prováděla  vláda  vídeňská.  Proto  císař  i  jeho  spojenci,  Angličané 
a  Holanďané,  naplněni  byli  vážnými  obavami ;  sám  vévoda  Marl- 
borough  odebral  se  do  Alt  Ranstádta  a  bleděl  odvrátiti  krále 
švédského  od  spolku  s  Francií  a  od  nepřátelství  proti  císaři, 
v  čemž  byl  podporován  od  znamenitého  státníka  císařského, 
hraběte  Vratislava.  I  byla  podepsána  konvence  altranstádtská 
(1707),  ve  které  na  žádost  Karla  XII.  slezským  protestantům  byla 
vrácena  náboženská  práva,  zaručená  mírem  vestfálským.  To  mělo 
také  důležité  následky  pro  Moravu,  neboť  z  pohraničních  krajů 
hrnuly  se  mnohem  více  než  dosud  davy  tajných  nekatolíků  do 
slezských  kostelů,  zvláště  v  sousedním  knížectví  těšínském. 

Na  počátku  r.  1708  navštívena  byla  Morava  obnovenými 
nájezdy  z  Uher.  Vůdce  Oczkay  se  svými  hordami  namířil  přes 
Brumov  a  Klobouky  na  Vsetín,  který  byl  chatrné  opevněn.  Mnoho 
obyvatelstva  vsatského  ze  strachu  uteklo  z  města  na  paseky  a 
do  hor.  Kurucové  vnikli  do  města,  vyloupili  je,  povraždili  na  IOOO 
osob   a   také   zámek    vydrancovali   a   vypálili.    V   radnici   shořel 


315 


archiv  městský  a  s  ním  velmi  důležité  listiny.  Vsetín  byl  jediným 
spáleništěm,  a  mrtvoly  zabitých  ležely  po  ulicích  i  v  nejbližším 
okolí  města.  Jiný  oddíl  povstalců  vypraven  byl  od  Rákóczyho 
vedením  Blažkovičovým  ke  Strážnici.  Na  úpěnlivé  prosby  města 
již  po  tolikáté  ohroženého  přikvapil  generál  de  Viardot  od  Uh. 
Brodu,  kde  ležel  táborem,  zahnal  rebely  a  položil  se  táborem 
u  řeky  Moravy  nedaleko  Strážnice  na  ochranu  hranic.  Když 
však  odtud  hnul  se  k  Trenčínu,  Rákóczy,  který  spolu  s  Ber- 
czenyem  v  čele  velké  armády  stál  u  průsmyku  trenčínského,  vy- 
pravil znovu  10.000  Kuruců  s  děly  vedením  pověstného  Oczkaye 
proti  Strážnici,  aby  město  z  kořene  vyvrátili.  Avšak  generál 
Viardot  vrátil  se  nenadále,  rozložil  své  šiky  u  bran  strážnických 
a  odtud  udržoval  povstalce  na  uzdě  až  do  noci.  Oczkay,  dověděv 
se  o  postupu  generála  Heistera  v  tyto  strany,  dal  se  v  noci  na 
kvapný  ústup  ke  Skalici,  kde  zadní  voj  jeho  od  pronásledujících 
utrpěl  značné  ztráty.  Heister  potom  zdrtil  válečnou  moc  Rákó- 
czyho ve  velké  bitvě  u  Trenčína.  Těmito  i  jinými  úspěchy  zbraně 
císařské  stal  se  pád  Rákóczyův  neodvratným.  Poslední  porážkou 
u  Vadkerta  ve  stolici  Novohradské  (1710),  donucen  byl  uchýliti 
se  do  nejvýchodnějších  stolic  hornouherských.  Zatím  mírností 
císařovou  odtrženi  od  něho  poslední  přívrženci,  s  nimiž  došlo 
ke  konečné  smlouvě  v  Szathmaru  (1711),  kterouž  vyhlášeno 
všeobecné  odpuštění  a  potvrzena  všechna  privilegia  stavů,  ná- 
boženská i  politická.  Rákóczy  odpuštění  nepřijal,  nýbrž  odebral 
se  ke  dvoru  Ludvíka  XIV.,  kde  žil  nějaký  čas  z  vykázané  pense, 
pak  odebral  se  do  Cařihradu  a  tam  také  skončil  svůj  pohnutý 
život  (f  1735).  Nejnověji  ostatky  jeho  převezeny  jsou  do  Uher. 
Po  bitvě  trenčínské  vpády  Kuruců  do  naší  země  opakovaly 
se  mnohem  řidčeji  a  s  menším  důrazem.  R.  1709  popleněno 
několika  nájezdy  okolí  Ostroha  a  Uh.  Brodu.  Země  poskytovala 
obraz  nad  míru  smutný.  Východní  a  jižní  kraje  z  velké  části 
byly  zpustošeny,  na  sta  osad  lehlo  popelem.  Nouze  dosáhla 
vrcholu  nesmírnou  zimou,  která  uhodila  téměř  v  celé  Evropě 
r.  1709,  tak  že  osení  i  víno  zakrsalo  a  povstala  neúroda  i  hlad. 
Ke  všem  pohromám  přidružila  se  r.  1710  rána  morová,  proti 
které  však  tenkráte  učiněna  rozsáhlá  opatření,  zejména  v  městech. 
A  přece  vláda  císařská  vzhledem  k  trvající  dosud  válce  o  dě- 
dictví španělské  přicházela  rok  co  rok  se  zvýšenými  požadavky 
berně  i  mužstva. 


316 


Císař  Josef  I.  zemřel  17.  dubna  171 1,  několik  dní  před  skon- 
cováním smlouvy  szathmarské.  Smrt  jeho  značí  jak  pro  vnější 
postavení  státu  rakouského,  tak  i  pro  vnitřní  vývoj  jednotlivých 
zemí  velkou  pohromu.  Tento  panovník  pomýšlel  opravdově  pro- 
vésti důležité  opravy  v  rozličných  oborech  veřejné  správy,  které 
po  celý  čas  panování  Leopoldova  vinou  vlády,  ale  také  z  velké 
částí  stavů  zemských,  zůstávaly  zanedbány.  Nejdůležitější  z  oprav, 
které  tehda  u  nás  byly  provedeny,  jest  nový  řád  útrpného  hrdel- 
ního práva,  určený  pro  Čechy,  Moravu  a  Slezsko  (1709).  Jím 
zavázáni  magistrátové  privilegovaných  měst  i  soudy  venkovské, 
aby  ve  všech  nesnadných  a  pochybných  případech  vyžadovali 
si  právní  poučení  u  královské  appellační  komory  pražské.  Útrp- 
ného práva  užívati  směly  jen  ony  soudy,  které  se  mohly  vyká- 
zati v  té  příčině  patřičnými  privilegii  a  předepsaným  počtem 
schopných  soudců.  Útrpné  právo  obmezeno  jen  v  případech  nej- 
křiklavějších. 

§  51.  Císař  a  král  Karel  VI.  Mir  utrechtský.  "Pragmatická  sankce. 

Poddanství  selské  a  stav  náboženský. 

Smrt  císaře  Josefa  I.  byla  vítanou  záminkou  a  ospravedl- 
něním nové  politiky  anglické,  která  nemínila  již  dále  podporovati 
snahy  Habsburkův  o  dosažení  celého  panství  španělského,  ježto 
prý  by  spojením  jeho  s  říší  rakouskou  v  rukou  jediného  zbýva- 
jícího člena  toho  rodu  byla  porušena  rovnováha  evropská.  Filipovi 
Anjouskému,  vnukovi  Ludvíka  XIV.,  přiřknuto  právo  na  trůn 
španělský  i  se  zeměmi  zámořskými;  Habsburkové  měli  se  spo- 
kojiti s  vedlejšími  zeměmi  španělskými  v  Evropě,  Nizozemskem, 
Milánském,  Neapolskem  a  Sardinií;  Sicilie  přiřknuta  vévodovi 
savojskému.  Tyto  podmínky  byly  oznámeny  císařskému  vyslanci 
v  Londýně,  o  nich  mělo  se  jednati  na  sjezde  v  Utrechtě.  Císař 
Karel  VI.,  jehož  volba  a  korunováni  v  Německu  provedly  se 
bez  překážky  ještě  během  r.  171 1,  umínil  si,  že  k  takovým  ná- 
vrhům nepřistoupí.  Když  i  Holandsko  spolu  s  Ruskem,  Savojskem 
a  Portugalskem  podepsalo  mír  v  Utrechtě  (1713),  ani  potom 
císař  nevzdal  se  všech  nadějí,  a  válka  vedena  ve  středním  Po- 
rýní. Princ  Eugen  však  se  slabým  a  chatrně  opatřeným  vojskem 
císařským  a  říšským  nemohl  čeliti  Francouzům  a  proto  sám  radil 
císaři  k  míru,  který  potom  uzavřen  byl  v  Rastattě  (1714);  císaři 


317 


Karlovi  přiřčeno  Milánsko,  Neapolsko,  Sardinie  a  španélské  Ni- 
zozemsko, v  jehož  městech  však  směli  Holanďané  udržovati  si 
posádky. 

Císař  Karel  VI.  byl  ve  věcech  politických  málo  samostatný, 
spoléhající  větším  dílem  na  své  rádce,  ve  věcech  náboženských 
nesnášenlivý,  k  čemuž  přispělo  jednak  vychování  od  jezuitů, 
jednak  několikaletý  pobyt  ve  Španělsku.  Proto  také  za  Karla 
zahájeno  u  nás  nové  pronásledování  nekatolíků.  Česky  vůbec 
mluviti  neuměl,  kdežto  Josef  tuto  řeč  dosti  dobře  ovládal.  R.  1723 
dal  se.  korunovati  za  krále  českého.  Hned  v  prvních  letech  vlády 
Karla  VI.  komise,  zřízené  jeho  předchůdcem  za  účelem  oprav, 
se  rozešly  a  výsledky  práce  jejich  na  ten  čas  zůstaly    marnými. 

Na  Moravě  za  celý  čas  jeho  panováni  ve  zřízení  zemském 
a  ve  správě  státní  nic  podstatně  se  nezměnilo.  Nejvyššími  kancléři 
českými  v  té  době  byli:  hrabě  Jan  Václav  Vratislav  (171 2), 
hrabě  Leopold  Josef  Šlik  (171 3  — 1723),  hrabě  Frant.  Ferdinand 
Kinský  (1723  -  1736),  hrabě  Vilém  Kolovrat-Krakovský  (1736— 
1738)  a  hrabě  Filip  Josef  Kinský  (1738-1745).  Zemskými  hejt- 
many na  Moravě  byli:  hrabě  Jeroným  Colloredo  (1714—1719), 
po  něm  kratičký  čas  hrabě  Frant.  Josef  Valdštejn,  který  ještě 
r.  1 719  se  vzdal  pro  nedostatek  zdraví,  nějaký  čas  prozatímně 
úřad  zastával  nejvyšší  komoří  zemský  hrabě  Frant.  Podstatský, 
potom  od  r.  1720  po  celý  čas  vlády  císaře  Karla  VI.  byl  hejt- 
manem moravským  hrabě  Maximilian  Oldřich  z  Kounic.  Biskupem 
olomuckým  byl  Volfgang  ze  Schrattenbachu  (1738),  po  něm 
Jakub  Arnošt  z  Lichtenštejna.  Biskup  Schrattenbach  povolán  byl 
od  císaře  (1719)  po  smrti  hraběte  Gallasa  na  dvě  léta  za  místo- 
krále  do  Neapole. 

R.  1 714  došlo  na  Moravě  k  trvalému  rozdělení  země  na  šest 
krajů:  brněnský,  jihlavský,  znojemský,  olomucký,  přerovský  a 
uhersko-hradištský.  Pravomoc  hejtmanů  krajských  byla  znovu 
značně  rozšířena,  zvláště  v  oboru  soudním  a  finančním.  Také  bylo 
jim  zvýšeno  roční  služné,  hejtmanům  ze  stavu  panského  z  800 
na  1200  zl.,  oněm,  kteří  náleželi  stavu  rytířskému,  z  500  na  800  zl. 

Náklad  válečný,  který  za  císaře  Josefa  I.  málo  kdy  klesl 
pod  milion  zlatých  ročně,  udržel  se  v  této  výši  i  za  prvních  let 
Karla  VI.  Když  r.  171 2  vláda  císařská  předložila  sněmu  morav- 
skému nové  požadavky  na  další  vedení  války,  stavové  podali 
naproti   tomu   zprávu  o  žalostném  stavu  země,  nad  kterou   srdce 


318 


trnulo.  Ještě  však  nebyla  skončena  válka  o  dědictví  španělské, 
která  na  Moravě  tolik  obětí  na  statcích  i  životech  lidských  si 
vyžádala,  a  již  vplížil  se  do  země  jiný  strašlivý  host  —  rána 
morová.  S  plnou  prudkostí  vypukla  r.  171 3  a  řádila  v  zemi 
dvě  léta,  v  některých  místech  i  déle.  Jen  málo  měst  a  míst,  jako 
na  př.  Žďár,  Podstat  a  také  Brno,  kde  veliké  zásluhy  si  zjednal 
krajský  hejtman  Jan  Vít  ze  Schwanenfelda,  zůstalo  metly  této 
ušetřeno.  Mor  vznikl  téměř  zároveň  v  severní  Moravě  i  v  jižních 
krajích,  kam  dostal  se  z  Dolních  Rakous.  Zdravotní  opatření 
z  předešlých  let  byla  obnovena,  uherské,  rakouské  i  české  hra- 
nice byly  bedlivě  střeženy.  Také  konány  byly  po  celé  zemi  ve- 
řejné pobožnosti,  zejména  procesí  za  ohromného  účastenství  k  so- 
chám a  obrazům  Matky  Boží.  Teprve  r.  17 16  mor  ponenáhlu 
ulevoval  a  přestával.  Byl  to  poslední  případ  asijského  moru 
v  našich  zemích. 

Několik  let  trvalého  míru  bylo  by  Moravě  umožnilo,  aby 
si  oddechla.  Ale  takový  mír  dlouho  ještě  nenastal  a  císař  nucen 
byl  žádati  rok  od  roku  zvýšené  sumy  peněžité  na  vedení  válek. 
Již  r.  1 716  vypukla  nová  válka  s  Turky,  která  však  zásluhou 
prince  Eugena  Savojského  za  krátko  byla  ukončena  ve  prospěch 
císařův.  R.  1 716  poražen  byl  velký  vezír  Ali  pasa  se  150.OOO 
muži  u  Petrovaradína,  potom  dobyl  Eugen  Temešváru,  čímž  padla 
poslední  hradba  panství  tureckého  v  Uhrách.  R.  171 7  slavný 
vojevůdce  císařský  překročil  Dunaj  a  oblehl  Srbský  Bělehrad. 
K  vybavení  přirazil  velký  vezír  Chalil  pasa  s  armádou  dvojná- 
sobně četnější  vojska  císařského,  ale  byl  poražen  a  posádka  bě- 
lehradská donucena  se  vzdáti.  Za  Bělehradem  padly  jiné  důležité 
pevnosti  srbské.  V  míru,  který  (1718)  byl  podepsán  v  Požarevci, 
Turci  postoupili  císaři  banát  temešvarský  severní  polovici  Srbska 
s  Bělehradem,  několik  krajů  bosenských  až  k  řece  Uné  a  Malou 
Valachii  až  k  řece  Oltě.  Brzo  potom  následkem  pletích  španěl- 
ského ministra  Alberoniho,  s  nímž  spojil  se  také  vévoda  savojský, 
tento  za  trest  mírem  v  Hágu  (1720)  musil  císaři  vydati  Sicílii  a 
dostal  za  ni  chudší  Sardinii;  tím  rozsah  i  moc  monarchie  Habs- 
burské dosáhly  svého  vrcholu.  Avšak  byl  to  jen  úspěch  zevnější, 
jímž  nikterak  nebyla  zakryta  bída  a  úpadek  zemí  dědičných. 
Tento  stav  zejména  patrný  byl  na  Moravě.  Země  odváděla  tehda 
roční  příspěvek  vojenský  666.666  zl.,  který  byl  r.  1714  povolen 
na  žádost  císařovu    hned  na  deset    let.    Ale  r.  171 5    císař    žádal 


319 


vzhledem  k  nastávající  válce  turecké,  aby  mu  povolen  byl  mimo- 
řádný příspěvek  vojenský  326.388  zi.  Na  to  stavové  odpověděli, 
že  země  beztoho  jest  již  úplně  vysílena.  Císař  Karel  uznal  stíž- 
nosti jejich  oprávněnými  a  snížil  vojenský  požadavek  na  888.888  zl. ; 
poněvadž  však  bylo  známo,  že  největší  část  břemen  zemských 
uvalena  jest  na  lid  selský  a  městský,  žádal,  aby  extraordinarium 
vrchnosti  samy  zaplatily,  k  čemuž  stavové  po  delším  vzpírání 
konečně  svolili.  R.  17 17  žádáno  nové  zvýšení  válečného  příspěvku 
na  1,211.000  zl.,  čemuž  se  však  stavové  rozhodně  opřeli,  i  zůstalo 
celkem  na  sumě  roku  předešlého  povolené. 

Karel  VI.  byl  tehda  jediným  mužským  potomkem  staro- 
slavného rodu  Habsburského.  Z  ženského  potomstva  žily  tři  dcery 
Leopoldovy  a  dvě  dcery  Josefa  I.,  z  nichž  jedna  byla  provdána 
za  kurfirsta  saského  a  krále  polského  Bedřicha  II.  Augusta,  druhá 
za  kurfirsta  bavorského.  R.  17 16  Karlovi  narodil  se  syn  Leopold, 
ale  zemřel  již  po  několika  měsících  a  později  narodily  se  již  jen 
tři  dcery,  z  nichž  nejstarší  byla  Marie  Terezie  (nar.  r.  1717). 
Závětí  císaře  Leopolda  z  r.  1705  bylo  ustanoveno  pro  případ 
vymření  mužského  potomstva,  aby  dcery  Josefovy  měly  přednost 
před  dcerami  Karlovými.  Toto  ustanovení  bylo  by  nutně  vedlo 
k  tuhým  sporům  a  konečně  k  rozptýlení  monarchie.  Proto  císař 
svolal  ze  všech  království  a  zemí  dědičných  členy  tajné  rady  a 
v  důvěrné  poradě  tohoto  sboru  usnesen  byl  (1713)  zákon,  nazvaný 
pragmatickou  sankcí,  dle  kterého  pro  případ  vymření  mužského 
potomstva  dědičné  právo  na  veškeru  nedílnou  říši  mělo  přejíti 
na  dcery  Karla  VI.  s  jejich  potomstvem,  a  teprve  kdyby  těchto 
nebylo,  na  dcery  Josefa  I.  Pragmatická  sankce  předložena  byla 
později  sněmům  jednotlivých  zemí  českých  a  německo-rakouských 
a  během  roku  1720  (na  Moravě  17.  října  t.  r.)  přijata.  Podobně 
se  stalo  v  zemích  koruny  uherské.  Tím  bylo  dosaženo  velmi  dů- 
ležitého cíle.  Poddaní  'uvykli  si  za  dlouholetého  ještě  panování 
Karla  VL  pohlížeti  na  pragmatickou  sankci  jako  na  nerozborný 
základ  budoucnosti  a  za  ten  čas  také  se  spřátelili  s  myšlenkou 
ženské  posloupnosti.  Obě  dcery  Josefa  I.,  nežli  vstoupily  ve  sňatek 
s  cizími  panovníky,  výslovně  se  vzdaly  všech  práv  na  trůn  a 
uznaly  i  s  manželi  svými  nový  řád  nástupnictví. 

Velmi  neutěšený  obraz  poskytuje  stav  poddaného  lidu  sel- 
ského na  Moravě  té  doby.  Málokde  vrchnosti  nakládaly  se  svými 
poddanými  tak  bezohledně  jako  v  zemích  koruny  české,  kde  cizí 


320 


šlechta  neměla  s  domácím  lidem  žádného  slitování.  Sedlák  byl 
nevolníkem  svého  pána,  připoutaným  ke  hroudě  jeho  pozemku, 
naprosto  mu  podřízen  ve  všech  otázkách  osobních  i  majetkových. 
Vrchnost  měla  právo  jej  násilím  na  svém  pozemku  držeti,  a  když 
by  uprchl,  vynutiti  si  jeho  návrat.  Kdo  by  ho  přijímal,  ukrýval, 
zdržoval  neb  na  útěku  podporoval,  propadal  peněžité  pokutě. 
Vystěhování  poddaného  ze  země  bylo  vázáno  netoliko  na  svolení 
vrchnosti,  nýbrž  i  panovníka  a  na  povinnost  jistého  poplatku 
(5%  celého  jmění).  Ale  lid  selský  následkem  útrap  válečných, 
velkých  břemen  a  též  z  příčin  náboženských  houfně  prchal  ze 
země;  tím  celé  vesnice  se  vylidňovaly  a  statky  selské  zůstávaly 
pusty  a  marně  hledělo  se  tomu  čeliti  četnými  usneseními  sně- 
movními i  císařskými  reskripty.  Poddaný  neměl  práva  voliti  si 
svobodně  své  povolání;  aby  mohl  se  vyučiti  řemeslu,  nebo  do- 
konce věnovati  umění  a  vědám,  musil  k  tomu  míti  povolení 
vrchnosti,  za  které  platilo  se  5  až  6  zlatých.  Podobně  bylo  každé 
uzavření  sňatku  poddaných  omezeno  povolením  vrchnostenským, 
za  které  rovněž  placena  byla  určitá  taxa.  Každé  zadlužení  v  jisté 
výši,  nájem  neb  pronájem  pozemků,  závěť  týkající  se  nemovitého 
jmění  měla  rovněž  platnost  jen  se  svolením  vrchnosti.  Za  nezle- 
tilosti  dědiců  měla  vrchnost  spravovati  jejich  podíly  a  vésti  řádně 
sirotčí  účty;  i  tu  páchaly  se  velké  křivdy  a  zlořády.  Poddaný 
neměl  žádného  práva  před  soudem,  leč  byl-li  zastoupen  svou 
vrchností;  naopak  zase  nesměl  býti  pohnán  na  soud,  nebyl-li 
od  své  vrchnosti  vydán.  Stížnostem  poddaných  proti  vrchnostem 
byla  předepsána  cesta  velmi  obtížná.  Od  první  instance  t  j. 
k  vrchnosti  samé,  stížnost  došla  ke  krajskému  hejtmanství;  tento 
úřad,  osazený  ze  stavu  panského  neb  rytířského,  málokdy  za- 
kročil v  neprospěch  vrchnosti.  Podobně  bylo  i  při  vyšších  instancích 
—  při  zemském  soudě  neb  královském  tribunále  — ,  kde  přísedící 
byli  sami  většinou  držitelé  zemských  statkův.  Vrchnosti  měly 
v  obvodu  svého  panství  výhradně  právo  vařiti  pivo,  připravovati 
kořalku,  nálev  všech  nápojův  i  právo  mlýnské ;  plodiny  a  výrobky 
hospodářské  poddaný  musil  pouze  od  vrchnosti  kupovati,  která 
mu  je  při  nejhorší  jakosti  vnucovala  za  ceny  nesvědomitě  zvý- 
šené. Naopak  zase  poddaní  musili  své  výrobky  a  plodiny  pro- 
dávati  vrchnosti  za  ceny,  které  si  tato  sama  určovala;  pekařům 
a  obchodníkům  bylo  v  celém  obvodu  panství  zakázáno  kupovati 
obilí  jinde  než  v  panských  sýpkách. 


321 


Vykonávání  soudní  moci  nad  poddanými,  tak  jako  veškera 
správa  hospodářská,  svěřována  byla  od  vrchností  úřadu  hospo- 
dářskému, v  jehož  čele  byl  vrchní,  jinak  direktor  neb  inspektor 
zvaný;  úředníci  hleděli  vrchnosti  se  zavděčovati  a  také  sebe 
obohacovati  bezohledným  utiskováním  a  vydíráním  poddaných. 
Vrchnost  měla  také  dosti  prostředků  po  ruce,  poddaného,  stal-li 
se  jí  nepohodlným,  statku  zbaviti  a  přenésti  jej  na  jiného  majitele. 
Sebe  menší  přestupek  byl  trestán  bitím. 

Nejtěžší  břímě,  které  uvízlo  na  poddaných,  byly  práce  ro- 
botní,  konané  netoliko  vrchnostem,  nýbrž  v  čas  potřeby  i  zemi 
(přfpřeže,  stavba  silnic  a  j.);  roboty  mohly  jen  dle  vůle  vrchností 
býti  vykupovány  poplatky  peněžitými  neb  i  dávkami  přírodnin. 
Robota  byla  tažná  (jízdní)  a  pěší  (ruční).  K  tažné  povinni  byli 
všichni  sedláci,  od  celoláníka  až  po  čtvrtláníka ;  ostatní  třídy  pod- 
daného lidu,  chalupníci,  baráčníci,  domkaři  a  podruzi,  byly  vázány 
pouze  robotou  ruční.  Obojí  robota  byla  odměřena  na  tři  dny 
v  týdnu,  ale  v  dobách  nutných,  netrpících  odkladu,  mohla  býti 
prodloužena  až  na  šest  měsíců;  robotní  den  byl  prodlužován  až 
na  šestnáct  hodin;  často  musil  sedlák  se  spřežením  odebírati  se 
na  vzdálená  místa  a  bez  ohledu  na  vzdálenost  pracovati  tam 
určitý  počet  hodin  denně. 

Vláda  císařská  pokládala  poměr  mezi  vrchností  a  poddaným 
za  něco  přirozeného,  nedotknutelného.  Teprve  když  zlořády  a 
útisky  vrchností  počaly  citelné  se  dotýkati  též  důchodů  státních, 
ježto  stavové  hleděli  většinu  břemen  uyaliti  na  lid  poddaný,  a 
když  konečně  sedlákům  českým  došla  trpělivost  a  r.  1680  vy- 
pukla veliká  bouře  selská :  pomýšleno  bylo  na  jakousi  nápravu. 
Byl  vydán  první  robotní  patent  (1680),  z  počátku  jen  pro  Čechy, 
r.  1 71 3  také  pro  Moravu,  jímž  však  nebylo  selskému  lidu  po- 
moženo, nýbrž  ještě  přitíženo. 

Bouře  selská,  která  vypukla  v  Čechách  r.  1680,  nezůstala  také 
na  Moravě  bez  následků.  Kolem  Olomouce  pozdvihli  se  sedláci, 
poštvaní  od  uherských  insurgentův,  a  vypálili  tam  několik  osad ; 
vzpoura  byla  však  brzo  potlačena  brannou  mocí  a  povstalci  spasili 
se  většinou  útěkem  do  Uher.  Z  panství  litomyšlského,  kde  sedláci 
již  počali  páliti  a  pleniti,  staly  se  pokusy  přenésti  bouři  na  panství 
při  pomezí  českomoravském.  Vypravením  vojska  bylo  však  dal- 
šímu šíření  selského  hnutí  na  čas  zabráněno.  R.  1689  obyvatelé 
osad   náležejících   městu    Jihlavě   odepřeli   všeliké   konání   robot. 

21 


322 

Dlouholeté  vyjednávání  a  vyšetřování  nevedlo  k  cíli,  a  teprve 
když  1 8  náčelníků  vzpoury  bylo  odvezeno  na  Špilberk  a  tam  po 
pět  čtvrtí  roku  vězněno,  docíleno  bylo  narovnání.  Podobná  bouře 
selská  připomíná  se  r.  1695  na  biskupském  panství  hukvaldském, 
kde  rovněž  pro  přílišné  roboty  shluklo  se  asi  1500  sedlákův  ne- 
daleko Štramberka,  byli  však  mocí  vojenskou  rozehnáni  a  24 
náčelníkův  odvezeno  v  železích  do  Kroměříže  a  tam  potrestáno. 
Podobně  zlomeny  byly  odpor  Stonařovských  proti  vrchnosti 
jihlavské  (1722)  a  vzpoura  vesnice  Vrbovce  proti  klášteru  luckému 
(1724),  jejíž  smutný  osud  nás  připomíná  na  hnutí  mezi  českými 
Chody  z  r.  1695.  Nespokojenost  lidu  selského  dosahovala  svého 
vrcholu  a  mnoho  lidu  prchalo  ze  země  do  Saska  a  Pruska,  jsouce 
lákáni  od  náhončích  krále  pruského  Bedřicha  Viléma  L  Teprve 
toto  hromadné  opouštění  země  přimělo  císaře  Karla  VL,  že  vydal 
(1738)  patent,  jímž  počet  robotních  dnův  i  délka  jejich  byly  ob- 
mezeny,  ale  jen  pro  roboty  pravidelné.  Také  ostatními  předpisy 
patentu  nebylo  lidu  selskému  valně  pomoženo,  naopak  nevolnictví 
jeho  ještě  bylo  utuženo. 

Že  mnoho  lidí  tehda  z  Moravy  se  stěhovalo  do  jiných  zemí, 
původ  toho  tkvěl  dílem  také  v  krutém  pronásledování  nekatolíků 
za  císaře  Karla  VI.  Vrchnosti  nesměly  trpěti  na  svých  panstvích 
emisarů,  kteří  přicházeli  hlavně  ze  Slezska.  Na  panství  strážnickém 
byli  nekatolíci  přísně  pronásledováni  od  hraběte  Karla  Ant. 
Braidy,  kurátora  nezletilého  dědice  panství  hraběte  Josefa 
Magnisa.  Pronásledovány  dosáhlo  vrcholu  císařským  reskriptem 
vydaným  pro  Moravu  r.  1726,  Poddaní  na  venkově  i  v  městech 
ochranných,  ano  i  obyvatelé  měst  královských  měli  pod  přísnými 
tresty  do  určité  lhůty  státi  se  katolíky.  Kacířští  učitelé,  kazatelé 
(»Buschpredigerc)  a  prodavači  kacířských  knih  měli  býti  na  hrdle 
trestáni.  Vrchnostem,  jejich  úředníkům  a  krajským  hejtmanům 
nařizovalo  se  pod  nejpřísnějšími  tresty,  aby  lid  poddaný  při  ka- 
tolickém náboženství  udržovaly  a  všecko,  co  by  ke  kacířství 
svádělo,  odstraňovaly.  Rodičům  pochybné  pravověrnosti  měly 
od  vrchností  i  děti  býti  odňaty  a  dány  buď  pod  dozor  katolických 
poručníkův  anebo  ke  katolickým  hospodářům  do  služeb. 

Obnovené  pronásledování  nekatolíků  způsobilo,  že  nové 
proudy  vystěhovalců  hledaly  útočiště  v  cizině.  Do  té  doby  spadá 
založení  první  osady  Bratří  moravských  nazvané  Ochranovem 
čili  Herrnhutem  v  Horní  Lužici,  pod  ochranou  hraběte  Mikuláše 
Zinzendorfa  (1722). 


323 


§  52.  Obchod  a  průmysl.   Vzdělanost. 

Válkou  třicetiletou  a  nedostatkem  péče  za  panování  Leo- 
polda L  poklesl  jak  v  celé  říši,  tak  i  na  Moravě  hluboko  obchod 
a  průmysl,  jenž  dříve  byl  ve  značném  rozkvětu.  Teprve  za  císaře 
Karla  VI.  staly  se  první  kroky  k  nápravě.  Zakládány  svobodné 
přístavy  (rěcký  a  terstský),  zřizovány  obchodní  společnosti  a 
uzavírány  obchodní  smlouvy  se  sousedními  státy.  Aby  se  umožnil 
rozkvět  domácího  průmyslu,  vláda  císařská  omezovala  dle  vzoru 
anglického  a  holandského  dovoz  cizozemských  výrobků.  Patentem 
z  r.  1728  zakazoval  se  dovoz  takového  zboží,  které  dědičné  země 
samy  vyráběly.  Novým  celním  řádem  poskytnuty  průvozu  i  vý- 
vozu domácích  výrobků  značné  výhody  oproti  výrobkům  cizo- 
zemským, zřízeny  na  Moravě  tři  vrchní  celní  úřady,  v  Brně, 
Olomouci  a  Mikulově,  vedle  četných  pohraničných  úřadů  celních 
a  nařízeno  užívání  jednotné  (brněnské)  míry  a  váhy.  Také  byl 
pod  přísnými  tresty  zakázán  vývoz  zlatých  a  stříbrných  mincí 
do  ciziny  a  zapovězen  dovoz  špatné  drobné  mince  z  cizozemska. 
Jiný  patent  čelil  proti  příslušnému  přepychu  v  šatstvě,  špercích 
i  náčiní. 

Důležitým  zdrojem  státních  příjmů  byl  od  císaře  Karla  VI. 
obnovený  monopol  tabákový  a  solný.  Kouření  tabáku,  ač  v  zemích 
západních  ujalo  se  již  ve  století  XVI.,  do  našich  zemí  proniklo 
teprve  za  války  třicetileté  a  od  té  doby  stával  se  tabák  čím  dále 
tím  důležitější  plodinou  obchodní,  kterou  za  příkladem  sousedního 
Pruska  začali  pěstovati  koncem  XVII.  stol.  ve  Slezsku,  potom 
i  na  Moravě.  Na  ochranu  tabákového  monopolu  císař  Karel  VI. 
vydal  přísná  nařízení.  Proti  podloudníkům  solným,  jichž  na  Moravě 
tehda  bylo  všude  plno  a  kteří  vystupovali  se  zbraní,  byl  vypsán 
trest  smrti.  Vrchnosti,  které  dovolovaly  dovoz  cizí  soli,  byly 
trestány  pokutou  1000  říšských  tolarův. 

Také  stavbě  silnic  věnována  lepší  péče  než  za  předešlých 
panovníků.  Na  Moravě  počátek  učiněn  byl  stavbou  první  císařské 
silnice  z  Brna  do  Vídně  a  do  Olomouce  r.  1727,  ale  práce  po- 
kračovaly velmi  pomalu,  ač  poddaní  měli  na  dvě  míle  široko 
konati  práce  tažné  i  ruční ;  na  sklonku  panování  císaře  Karla  VL 
dospěla  tato  stavba  teprve  k  Olomouci.  Jiná  císařská  silnice  šla 
z  Vídně  na  Znojmo   do  Jihlavy  a  odtud   do   Prahy,   Se  stavbou 

21* 


324 


silnic  souviselo  zdokonalení  poštovnictví.  Jednotného  zřízení  poštov- 
ního dostalo  se  zemím  českým  (vyjma  Slezsko),  rakouským 
i  uherským  tím,  že  svob.  pán  Jan  Kryštof  z  Paaru  byl  pro  tyto 
země  dědičně  jmenován  (1622)  nejvyšším  dvorským  a  generálním 
poštmistrem.  R.  1722  císař  Karel  VI.  převzal  poštu  do  správy 
státní,  začež  pro  potomní  doby  nejvyššímu  poštmistrovi  z  rodiny 
Paarovy  zaručena  byla  roční  náhrada.  R.  1726  ustanoven  poplatek 
za  jízdu  na  poště  do  vzdálenosti  dvou  mil  na  1 5  stříbrných  grošů, 
za  dodání  psaní  půlarchového  na  4  kr.  ve  vnitrozemí,  na  6  kr. 
mimo  země  ěeské  a  rakouské;  tento  poplatek  stoupal  váhou 
zásilky.  Poštovních  silnic  bylo  tehdáž  na  Moravě  Šest,  poštovních 
erárních  stanic  až  do  r.  1740  pouze  dvanácte,  ale  v  každém 
větším  městě  moravském  byly  pošty  soukromé.  R.  1732  zřízena 
nová  poštovní  silnice  z  Brna  přes  Pohořelice  a  Znojmo  do  Vra- 
tětína,  kdež  se  dosáhlo  kratšího  spojení  s  poštou  vídeňsko-pražskou. 
Těžších  zásilek  pošta  vůbec  nedopravovala,  ponechávajíc  práci 
tu  soukromému  povoznictví,  které  bylo  velmi  čile  provozováno. 
Pokus,  učiněný  tehda  o  splavnění  řeky  Moravy,  nepotkal  se 
s  úspěchem. 

V  hornictví  nastal  válkou  třicetiletou  hluboký  úpadek.  Stará 
naleziska  kovů  byla  zasypána,  zřícena  neb  vodou  zatopena.  Staly 
se  sice  pokusy  na  některých  místech,  aby  hornická  činnost  zase 
byla  uvedena  v  čilejší  proud,  ale  podnikatelé,  nenalézajíce  oče- 
kávaného výtěžku,  od  práce  sotva  započaté  zase  upouštěli*  Po- 
slední moravský  hejtman  báňský  za  války  třicetileté  odstěhoval 
se  do  Saska.  Jihlavské  hornictví,  kdysi  tak  slavné,  po  válce  tři- 
cetileté již  se  nevzkřísilo  k  novému  životu.  S  podobným  neúspěchem 
potkalo  se  dolování  na  vzácné  kovy  u  Rymařova,  Pernštejna, 
Unčova,  Vsetína,  Lukova,  Hukvald  a  jinde.  Také  měděné  doly 
štépánovské  (u  Pernštejna),  otevřené  znovu  r.  1716,  neukázaly 
se  dosti  vydatnými.  Jediné  odvětví,  kde  hornická  činnost  neza- 
nikla, bylo  železářské.  R.  1663  byly  na  Moravě  doly  i  hutě  že- 
lezné na  Pernštejně,  jež  náležely  hraběti  LichtenŠtejnovi-Kastel- 
kornovi,  v  Rymařově,  Jedovnicích,  Unčově,  Rudě,  Losině,  Vizn- 
berku,  Šternberků  a  Sovinci;  v  pozdějších  dobách  železářství 
kvetlo  také  v  Úsově,  Berouně  u  Šternberka,  Buzově,  Frýdlante, 
Sobotíně,  Adamové  u  Brna,  Jedovnicích,  Chudobíně  u  Kunštátu, 
v  Krásné  u  Jimramova,  Ořechově  na  panství  křížanovském,  ve  zno- 
jemském kraji  u  Vranova. 


325 

Řemesla  trpěla  zastaralými  řády  cechovními,  jež  vyžadovaly 
důkladné  nápravy.  O  to  pokusila  se  vláda  císaře  Karla  VI.  patentem 
řemeslnickým  a  živnostnickým  z  r.  1731,  jímž  měla  býti  učiněna 
přítrž  zlořádům  zakořeněným  v  mnohých  cechovních  společen- 
stvech. Každý  cech  měl  předložiti  vypracovaný  řád  svůj  králov- 
skému tribunálu.  Nařízením  z  r.  1739,  jež  mělo  platnost  pro 
všechny  země  koruny  české,  byla  pravidla  pro  všechny  cechy 
přesně  vyměřena.  Vláda  císaře  Karla  VI.  podporovala  hlavně 
ona  odvětví  výroby  průmyslové,  od  nichž  slibovala  si  hojný 
vývoz  do  ciziny  a  zvýšení  tržby  domácí.  V  zemích  koruny  české 
bylo  to  především  soukenictví,  plátenictví  a  sklářství,  jež  všechna 
na  Moravě  od  dob  války  třicetileté  učinila  znamenité  pokroky. 
V  soukenictví  přední  místo  zaujímala  Jihlava. 

Ve  vzdělanosti  byly  naše  země  ještě  z  dob  minulých  na 
nízkém  stupni.  Škol  národních,  kde  by  mládež  bez  rozdílu  stavu 
a  jmění  za  dozoru  státních  úřadů  nabývala  potřebných  základních 
vědomostí  pro  život,  tehda  nebylo.  V  XVII.  století  a  v  první 
polovici  XVIII.  století  byly  pouze  školy  farní,  městské  a  klášterní. 
Farních  škol  bylo  málo  a  návštěva  jejich  byla  slabá;  mnoho  jich 
také  zaniklo  za  války  třicetileté.  Péči  o  tyto  školy  vláda  pone- 
chávala úplně  vrchnostem  a  duchovenstvu.  Učitelé  byli  bídně 
placeni,  propouštěni  i  přijímáni  bez  jakéhokoliv  závazku  a  této 
nejisté  existenci  byl  ovšem  přiměřen  také  stupeň  jejich  vzdělání. 
Na  vyšším  stupni  byly  školy  městské  čili  triviální,  ale  do  těch 
neměli  přístupu  synové  poddaných  a  vůbec  chudobných  lidí, 
nýbrž  jen  z  tříd  zámožnějších;  i  tam  učitelstvo  bylo  skrovně 
placeno  a  nedostatečně  vzděláno.  Velkou  zásluhu  o  povznesení 
národního  školství  získal  si  řád  piaristův,  uvedený  na  Moravu 
r.  1 63 1.  Jejich  trojtřídní  školy,  které  zřizovali  bez  jakékoliv  pod- 
pory státní,  lišily  se  od  ostatních  škol  městských  jednotnějším 
plánem  vyučovacím,  lepší  methodou  i  kázní  a  dokonalejšími  učiteli. 

Střední  školství  t.  j.  gymnasia  měli  větším  dílem  jezuité 
v  rukou.  Latině  se  věnovala  největší  péče;  žáci  mu  šili  v  této  řeči 
verše,  ano  i  celé  kusy  divadelní  skládati  a  dramata  latinská  ve- 
řejně provozovati,  aby  prý  se  naučili  slušnému  vystupování  ve 
společnosti.  Jezuité  lpěli  houževnatě  na  své  zastaralé  osnově 
učebné    a    nebyli    přístupni     pokrokům,     které    již    na    počátku 


326 


XVm.  století  ve  vědách  —  zvláště  přírodních  —  byly  patrný. 
Až  na  nepatrné  výjimky  nižší  třídy  (gramatické)  nesvěřovaly  se 
kněžím,  nýbrž  mladým  nezkušeným  magistrům.  O  něco  lépe 
zřízeno  bylo  vyučování  na  gymnasiích  piaristských.  R.  1735 
piaristé  rozšířili  gymnasia  dosud  pětitřídná  na  Šest  tříd.  .  Avšak 
trvalé  a  všeobecné  nápravy  školství  středního .  nebylo  docíleno, 
pokud  vláda  zůstala  v  té  příčině  netečnou. 

Neúplnou  universitu  v  Olomouci  císař  Karel  VI.  doplnil 
tím,  že  r.  1732  zřídil  dvě  nové  professorské  stolice  studia  práv- 
nického. Stavové  zřídili  (1724)  při  olomucké  universitě  akademii 
pro  rozličná  cvičení  rytířská,  kdež  také  mělo  se  vyučovati  několika 
řečem  i  umění  inženýrskému.  Výlohy  stavební  byly  uhrazeny  ze 
štědrého  odkazu  tehdejšího  nejvyššího  sudího  zemského,  hraběte 
Leopolda  Saka  z  Bohuňovic. 

Nesnášenlivost  náboženská,  pověry  a  stíhání  čarodějstva, 
útrpné  právo  v  soudním  řízení  a  četné  popravy  vyskytují  se 
i  v  první  polovici  XVIII.  století,  třebas  v  míře  poněkud  zmenšené. 
Známkou  doby  jsou  kruté  patenty  vydané  proti  židům  a  cikánům. 
Na  celé  Moravě  nevycházel  tehda  ještě  ani  jediný  časopis,  v  celé 
zemi  byly  pouze  tři  tiskárny  (v  Brně,  v  Olomouci  a  ve  Znojmě) 
a  censura  všech  knih  dosud  byla  výhradným  právem  stavu  du- 
chovního. Nejen  třídy  nižší  tápaly  ve  tmách  nevědomosti,  nýbrž 
i  u  vyšší  společnosti  jeví  se  v  tom  směru  leckterá  skvrna.  Do- 
kladem toho  jest  vydaný  tehda  zákaz  hazardních  her;  souboje 
pak  i  jiné  hádky  a  bitky  opakovaly  se  tak  často,  že  účastníkům 
souboje  pohrozeno  bylo  trestem  smrti  na  popravišti. 

Vědecká  práce  byla  na  Moravě  skrovná,  jediné  dějepisectví 
udrželo  jakési  spojení  s  dobami  minulými.  Po  Pešinovi  (f  1677) 
a  Balbínovi  (f  1688)  zasloužilým  pracovníkem  v  tomto  oboru 
byl  Jan  Jiří  Středovský,  farář  v  Pavlovicích  nad  Bečvou  (f  171 3). 
Jeho  hlavní  dílo  (Sacra  Moraviae  historia,  1710)  jest  založeno  na 
spisech  Hájkových,  Dúbravových,  Pešinových  a  Balbínových. 
Ostatně  vědeckou  činnost  zastávali  většinou  jezuité,  ale  jejich 
filosofie  i  theologie  byla  snůškou  zastaralých  scholastických  i  po- 
lemických prací  ze  středního  věku.  V  Brně  rodilý  jezuita  Jiří 
Josef  Kamel  vydal  se  na  misionářské  cesty  zámořské  a  zemřel 
r.  1706  v  Manile,  hlavním  městě  ostrova  Luzona,  jako  lékárník. 
Napsal  o  tamější    zvířeně  i  květeně    četná  pojednání,  která  vzbu- 


327 


dila  i  pozornost    slavného    botanika    Linnéa,    tak   že  květině   od 
Kamela  popsané  dal  po  něm  název  kamelie. 

O  něco  lépe  než  vědám  dařilo  se  výtvarnému  umění,  jemuž 
také  císař  Karel  VI.  věnoval  ve  značné  míře  svou  přízeň.  Tehda 
působil  ve  Vídni  vynikající  umělec  Jan  Bernhard  Fischer  z  Er- 
lachu,  jehož  stavby  nezůstaly  také  na  Moravě  bez  zdárného  účinku. 
Daniel  le  Gran  provedl  (asi  1720)  na  stropě  velké  dvorany  sta- 
rého zemského  domu  v  Brně  zdařilou  freskovou  malbu,  kdežto 
malbu  architektonickou  tamtéž  pořídil  Vlach  Herkules  Kajetán 
Fanti.  Jiný  Vlach  Michael  Fontána,  zručný  sochař,  ozdobil  svými 
pracemi  mnoho  zámkův  a  kostelů  na  Moravě,  zvláště  kostel 
i  klášter  velehradský.  V  Brně  rodilý  malíř  Jan  Jiří  Etgens  vy- 
zdobil freskami  kostely  na  Velehradě,  v  Kroměříži,  v  Rajhradě, 
Brně  i  v  jiných  místech,  k  němu  druží  se  malíř  Jan  Hanke  a 
sochař  Jan  Schauberger.  Jiný  rodák  moravský  Bohumír  Bernhard 
Gótz  (z  Velehradu)  záhy  opustil  Moravu,  vzdělal  se  zejména 
v  Augšburce  a  vymalovav  i  vyryv  znamenitou  podobiznu  císaře 
Karla  VI,  byl  od  něho  poctěn  názvem  dvorního  malíře  a  mědě- 
rytce.  Brněnský  stavitel  Klíčník  provedl  tehda  v  novém  slohu, 
jímž  dosavadní  gothika  byla  vymýcena,  přestavbu  chrámové  lodi 
v  proboštském  kostele  brněnském  u  sv.  Petra. 

§  53.  Císařovna  a  královna  Marie  Terezie.   Válka  o  dědictví 

rakouské. 

Císař  Karel  VI.,  poslední  mužský  potomek  rodu  Habsbur- 
ského, zemřel  20.  října  1740.  Za  posledních  let  jeho  panování 
vnější  moc  našeho  mocnářství  značně  poklesla.  Válkou  o  dědictví 
polské  ztraceno  bylo  království  neapolské  a  sicilské  za  nepatrnou 
náhradu  vévodství  parmského  a  piacenzského ;  druhou  válkou 
tureckou  pak  císař  pozbyl  území  kdysi  nabytých  v  Srbsku, 
v  Bosně  i  v  Malé  Valachii.  K  těmto  pohromám  družily  se  obavy 
o  příští  osud  říše  i  rodiny  císařské.  Tyto  splnily  se  hned  po 
smrti  Karla  VI.  přes  to,  že  všechny  mocnosti  evropské  uznaly 
platnost  pragmatické  sankce.  První  vystoupil  s  nároky  svými 
na  dědictví  rakouské  kurfirst  bavorský  Karel  Albert,  který  spo- 
léhal na  oporu  jiných  mocnějších  nepřátel  rodu  Habsburského, 
zvláště  Francie  a  Španělska.  Hned  po  něm  vystoupil  ptuský  král 
Bedřich  II,  který  právě  toho  roku  jako  Marie  Terezie  nastoupiv 


328 


na  trůn,  vytasil  se  se  zastaralými  a  neoprávněnými  nároky  na 
některá  knížectví  slezská,  vpadl- již  v  prosinci  r.  1740,  tedy  šest 
neděl  po  smrti  císaře  Karla  VI.,  do  Slezska  a  dobyl  z  většího 
dílu  této  země  i  s  hlavním  městem  Vratislaví;  před  přesilou 
pruskou  musil  císařský  generál  Browne  ustoupiti  až  do  severní 
Moravy;  celé  Slezsko  až  na  tři  pevnosti  (Hlohov,  Břeh  a  Nisu) 
octlo  se  v  moci  krále  pruského.  Tento  z  Vratislavi  nabízel  Marii 
Terezii  branný  spolek  i  podporu  ve  volbě  jejího  manžela  Fran- 
tiška Štěpána  Lotrinského  za  císaře,  jestliže  mu  dobrovolně  po- 
stoupí Slezska.  Návrh  byl  s  rozhořčením  odmítnut,  ale  zdar  smě- 
lého činu  Bedřichova  pohnul  druhé  panovníky  k  napodobení. 
Kurfirst  saský,  král  španělský  a  sardinský  vedle  několika  jiných 
knížat  italských  a  německých,  a  především  Francie  připojili  se 
k  nepřátelům  Rakouska.  Bavorské  vojsko  zmocnilo  se  Pasová 
(31.  července  1741)  a  počátkem  září  také  Francouzi  překročili 
hranice  hornorakouské.  Za  jediný  rok  zvráceno  všechno  dlouho- 
leté úsilí  císaře  Karla  VI.  o  zachování  jednoty  říšské. 

Štěstím  bylo,  že  u  mladistvé  Marie  Terezie  spojovaly  se 
vzácné  schopnosti,  s  jakými  se  u  málo  panovníků  všech  národův 
a  časů  setkáváme.  V  jejím  tělesném  zevnějšku  slučovala  se  krása 
i  roztomilost  s  majestátním  vystupováním,  duch  její  vynikal  po- 
divuhodnou živostí,  bystrou  soudností,  vždy  spolehlivou  pamětí, 
jakož  i  vzácným  darem,  podávati  své  myšlenky  lehce,  jisté  a 
přesvědčivě;  k  silné  vůli  družil  se  vřelý  cit  pro  právo  i  zákon 
a  hluboké  přesvědčení  náboženské.  Hned  první  projevy  vládní 
nové  panovnice  jevily  jasný  úsudek  a  pevnou  odhodlanost,  tak 
že  i  nerozhodní  rádcové  její,  kteří  vzhledem  k  dvojímu  nebez- 
pečenství válečnému  radili  k  míru  s  králem  pruským,  nabyli  tím 
nové  odvahy.  Velitelem  armády  slezské  jmenován  byl  hrabě 
Vilém  Neipperg,  který  sice  mnohých  výprav  se  účastnil  za  velení 
prince  Eugena,  ale  z  jeho  válečného  umění  málo  čemu  se  přiučil. 
Král  Bedřich  svedl  s  vojskem  rakouským  bitvu  u  Molvic  (ca dubna), 
ve  které  zásluhou  generála  Schwerina  po  pětihodinném  tuhém 
boji  opanoval  bojiště.  Znovu  nabídl  král  Bedřich  královně  Marii 
Terezii  smír,  postoupili  mu  aspoň  dolního  Slezska.  Když  byl 
odmítnut,  vstoupil  v  přímý  branný  spolek  s  Francií  a  vojsko 
francouzskobavorské  mohlo  bez  překážky  postupovati  na  své 
výpravě.  Dne  30.  záři  kurfirst  bavorský  Karel  Albert  slavil  vjezd 
svůj  do  Lince,  kdež  mu  později  velká  většina  stavů  hornorakouských 


329 


holdovala  přes  zákaz  vydaný  od  Marie  Terezie.  Odtud  šla  výprava 
do  Čech,  kam  zároveň  od  severu  vtrhla  též  část  vojska  pruského 
i  saského.  Spojená  vojska  v  noci  25. — 26.  listopadu  dobyla  útokem 
Prahy  a  Karel  Albert  7.  prosince  dal  se  provolati  za  krále  a 
dědičného  pána  českého. 

Marie  Terezie,  aby  se  zbavila  aspoň  jednoho  nepřítele,  po- 
volila naléhání  krále  anglického  a  učinila  s  králem  Bedřichem 
příměří  v  Schnellendoríě  (9.  října),  kterým  Bedřichovi  ponecháno 
Slezsko  až  po  řeku  Nisu.  Neipperg  byl  ze  Slezska  odvolán  do 
Moravy,  kdež  zaujal  hlavní  ležení  u  Znojma,  aby  hájil  Vídně  před 
možným  útokem  Francouzův  i  Bavorův.  Vojsko  jeho  bylo  zna- 
menitě sesíleno  veřejnou  hotovostí,  povolenou  od  stavův  uherských 
a  charvatských.  Zatím  král  Bedřich  nemaje  dosti  na  postoupené 
části  Slezska  a  nedbaje  uzavřeného  příměří,  obsadil  Horní  Slezsko 
a  zatím  co  princ  A n haitsko- Dessavský  s  oddílem  vojska  vpadl 
do  Čech,  maršálek  Schwerin  obsadiv  Opavu  překročil  hranice 
moravské,  a  zmocniv  se  Unčova  (24.  prosince)  i  jiných  měst 
namířil  na  Olomouc.  Pevnost  olomucká,  kdež  byl  velitelem  baron 
Terzi,  byla  v  chatrném  stavu  a  opatřena  jen  nepatrnou  posádkou ; 
dne  27.  prosince  otevřeny  byly  brány  olomucké  vojsku  pruskému, 
kdežto  posádce  rakouské  povolen  byl  svobodný  odchod  z  města. 
Kromě  Olomouce  menší  posádky  pruské  byly  vloženy  též  do 
Přerova,  Hranic,  Litovle  a  Lipnika.  O  měsíc  později  přibyl  do 
Olomouce  také  král  Bedřich  s  četnými  generály,  a  již  5.  února 
vydal  se  na  další  pochod  k  Brnu. 

V  Brně  jali  se  důrazně  pracovati  o  opravě  hradeb  městských. 
Potřebné  opravy  hradeb  byly  záhy  provedeny  a  předměstí  na 
nejslabší  straně,  totiž  od  Zábrdovic  až  po  Komárov,  zatopeno 
vodou  ze  Svitavy  a  Svratky,  budovy  položené  blízko  hradeb  za- 
páleny a  pobořeny.  Gubernium  a  největší  část  šlechty  uprchlá 
zatím  do  Vídně,  pouze  vrchní  zemský  komoří  hrabě  DietrichŠtejn 
a  vrchní  zemský  sudí  hrabě  Geissler  zmužile  vytrvali.  Vojenská 
posádka  byla  značně  sesílena,  nad  níž  generál  Roth  ujal  se  vrch- 
ního velení;  z  Vídně  dopraveno  sem  devět  děl  s  velkou  zásobou 
střelného  prachu,  pušek  a  jiných  potřeb.  Prusové  obsadili  Vyškov, 
kdežto  s  druhé  strany  Sašové  vedením  generála  Rochaua  z  Čech 
zmocnili  se  Jihlavy,  Velkého  Meziříčí,  Byteše  a  Náměště.  Dne 
6.  února  došlo  do  Brna  prohlášení  krále  Bedřicha,  že  mu  záleží 
jen  na  dosažení  míru,  k  čemuž  jediným  prostředkem  jest  obsazení 


330 


Moravy;  kdo  chce  s  Prusy  držeti,  ujišťuje  se  královskou  přízní, 
kdo  by  však  naddržoval  nčjak  plukům  královniným,  bude  smrtí 
potrestán.  Zároveň  žádal  válečnou  daň  140.000  zl„  která  byla 
sháněna  s  vyčerpáním  posledních  prostředků.  Dne  19.  února  král 
Bedřich  dorazil  do  Znojma;  Pohořelice,  Slavkov,  Židlochovice  a 
Kounice  byly  zabrány  od  Prusů,  kdežto  od  Rosic  přicházeli 
Sašové  s  děly,  aby  se  s  nimi  spojili.  Také  Mikulov  byl  vzat 
(22.  února),  a  knížeti  Dietrichštejnovi,  městu  a  obci  židovské 
uložena  válečná  kontribuce.  Král  Bedřich  dojel  10.  března  do 
Židlochovic  a  zaujal  tam  hlavní  své  ležení.  Obležení  nedali  se  tím 
zastrašiti  a  zejména  uherským  husarům  podařilo  se  několikráte 
zajati  dovoz  spíže  pruské  a  obnoviti  tak  zásoby  brněnské.  Zatím 
blížila  se  již  záchrana  sklíčenému  Brnu. 

Hrabě  Ludvík  Khevenhúller,  generál  podnikavý  a  schopností 
neobyčejných,  na  rozkaz  královnin  sebral  asi  16.000  m.  vojska 
složeného  jednak  z  pluků  pravidelných,  jednak  z  pestré  hotovosti 
uhersko-charvatské,  kterou  vedli  smělí -vůdci  Menzel,  Bernklau 
a  Trenek*),  a  dobyl  Horních  Rakous  i  veškeré  země  bavorské  od 
Innu  až  k  Isaře  a  k  Dunaji;  téhož  dne,  kdy  Karel  Albert  byl 
slavnostně  ve  Frankfurtě  za  císaře  korunován,  bylo  mu  odňato 
hlavní  město  i  s  celou  zemí  bavorskou,  kde  panduři  Menzlovi  a 
Trenckovi  strašlivě  plenili.  Marie  Terezie  nařídila  Khevenhúllerovi, 
aby  část  svého  vojska  buď  přivedl  nebo  poslal  do  Čech  na  pomoc 
tamější  císařské  armádě,  v  jejíž  čele  byl  Karel  Lotrinský.  Karel 
Lotrinský,  sesílený  touto  pomocí  dal  se  z  Budějovic  s  hlavním 
vojskem  na  pochod  do  Znojma.  Tím  odříznut  byl  král  Bedřich 
od  Vídně,  od  východu  pak  ohrožován  byl  vždy  více  uherskou 
veřejnou  hotovostí.  Také  moravské  obyvatelstvo  počalo  se  bouřiti 
proti  velkým  útiskům  pruským,  zvláště  proti  nesnesitelným  vá- 
lečným kontribucím;  Hanáci  i  Valaši  chopili  se  zbraně,  když 
královna  Marie  Terezie  ediktem  česky  psaným  přímo  se  obrátila 
k  jejich  osvědčené  věrnosti  a  statečnosti.  I  došlo  ku  srážkám 
mezi  vojskem  pruským  a  ozbrojeným  lidem  moravským  u  Kro- 
měříže, Napajedel  a  u  Židlochovic.  Krom  toho  saskýkrál  August  ÚL, 


*)  Baron  František  Trenek  byl  r.  I746  obžalován  z  loupežení  a  drancování 
a  vojenským  soudem  odsouzen  k  doživotnímu  vězení  na  Spilberce,  kde  zemřel 
již  r.  1749,  odkázav  velkou  část  svého  jméní  dobročinným  účelům;  pochován  byl 
v  hrobce  kláštera  kapucínského,  dle  posledního  přání  v  kutné  mnišské  a  tak,  jak 
byl  spoután  okovy  a  řetězy. 


331 


obávaje  se  soupeřství  Bedřichova  na  Moravě,  odepřel  další  sou- 
činnost při  obležení  Brna  a  dal  rozkaz  svému  vojsku,  aby  se 
i  Moravy  hnulo  do  Cech.  Tím  bylo  umožněno  Karlu  Lotrinskému 
zmocniti  se  netoliko  celé  pohraniční  čáry  moravsko-rakouské, 
nýbrž  obsaditi  i  města  Znojmo,  Mikulov  a  Telč,  a  tak  král  pruský 
byl  nucen  od  Brna  po  tříměsíčním  obležení  upustiti  a  Moravu 
vůbec  vykliditi. 

Saska  armáda  ubírala  se  přes  Poličku  a  Kolín  do  Prahy, 
pruské  vojsko  od  ní  na  právo  zaměřilo  přes  Svitavy  a  Chrudim 
do  Pardubic,  stále  pronásledováno  a  poškozováno  císařskou  jízdou 
i  rozhořčeným  lidem  moravským.  Královna  Marie  Terezie  roz- 
kázala Karlu  Lotrinskému,  aby  s  hlavní  mocí  svou  nepřítele  ná- 
sledoval do  Čech,  tam  však  nedaleko  Čáslavi  u  vsi  Chotusic 
svedena  byla  (17.  května  1742)  s  Prusy  bitva,  ve  které  král 
Bedřich  po  tuhém  boji  dobyl  úplného  vítězství.  I  došlo  po  delším 
vyjednávání  k  míru  vratislavskému,  jímž  Rakousko  postoupilo 
Prusku  dolního  i  horního  Slezska,  vyjímaje  pouze  Těšínsko  a 
Opavsko  s  částí  Krnovská  a  Nisska  po  pravém  břehu  Opavice, 
pak  hrabství  Kladského,  jež  odtrženo  bylo  od  království  českého. 
K  tomuto  míru  přistoupil  také  král  polský  a  kurfirst  saský 
August  lil.,  jehož  naděje  na  získání  některé  země  císařské,  zejména 
Moravy   nebo   několika   krajů   českých,    byly  nadobro  zklamány. 

Karel  Lotrinský  potom  s  veškerou  mocí  svou  obrátil  se 
proti  Francouzům  a  Bavorům  v  Čechách  a  donutil  vojsko  fran- 
couzské hledati  útočiště  v  Praze.  Než  schýlil  se  ke  sklonku  rok 
1742,  také  království  české  zbaveno  bylo  úplně  vojska  nepřátel- 
ského. Marie  Terezie  podnikla  s  chotěm  svým  Františkem  Ště- 
pánem i  dvouletým  tehda  synáčkem,  korunním  princem  Josefem, 
v  nádherném  průvodu  cestu  do  Prahy,  aby  se  tam  dala  za  krá- 
lovnu českou  korunovati.  Korunovační  obřady,  které  ustanoveny 
byly  na  den  12.  května,  vykonal  na  místě  pražského  arcibiskupa 
Manderscheida,  v  nemilost  upadlého,  biskup  olomucký  hrabě 
Jakub  Arnošt  z  Lichtenštejna  za  assistence  biskupů  litoměřického 
a  královéhradeckého. 

Král  anglický  Jiří  II.  hned  po  uzavření  míru  vratislavského 
postaviv  se  sám  v  čelo  vojska,  které  nazval  >  pragmatickou  ar- 
mádou*, zvítězil  nad  Francouzi  u  Detting  nad  dolním  Mohanem 
(1743).  Zatím  císařské  vojsko  vedením  Karla  Lotrinského  a  Khe- 
venhullera  porazilo  Bavory  u  Simbachu ;  cisařští  obsadili  Mnichov, 


332 

odkudž  nešťastný  císař  Karel  VII.  po  druhé  musil  se  uchýliti  do 
Frankfurtu.  Francouzi  byli  zatlačeni  až  za  Rýn  a  poslední  armáda 
bavorská  vedením  Seckendorfovým  donucena  byla  ke  kapitulaci, 
kterou  Bavory  odevzdány  jsou  do  správy  úřadův  i  vojenských 
velitelů  rakouských.  Tyto  i  jiné  ještě  úspěchy  spojenců  pohnuly 
krále  Bedřicha,  který  se  obával  ztráty  Slezska,  že  učinil  s  císařem 
Karlem  VIL,  který  tehda  žil  ve  Frankfurtě  z  peněz  francouzských, 
novou  smlouvu  (1744),  kterou  zavázal  se  mu  pomoci  k  dobytí 
království  českého,  začež  měla  Prusku  připadnouti  část  země  po 
pravém  břehu  Labe.  Hned  potom  vypovězena  Rakousku  válka 
a  Prusové  v  počtu  80.000  m.  vtrhli  třemi  proudy  do  Čech.  Marie 
Terezie  odvolala  vojsko  Karla  Lotrinského  od  Rýna.  V  Uhrách 
svolána  do  zbraně  veřejná  hotovost,  v  jejíž  čele  Eszterhazy  táhl 
Moravou  do  rakouské  části  Slezska,  aby  odtud  Prusy  vytiskl. 
Také  Hanáci  a  Valaši  znovu  se  chápali  zbraně,  byvše  k  tomu 
vyzváni  královským  patentem;  města  moravská,  zvláště  Brno, 
opravovala  své  hradby.  Novými  odvody  shromážděno  bylo  z  Mo- 
ravy několik  tisíc  branců  v  Brně  a  Olomouci,  kteří  odtud  odesláni 
byli  do  Čech  k  hlavní  armádě.  Židé  znovu  byli  obviňováni  ze 
služeb  vyzvědačských ;  proto  byli  královským  reskriptem  (1744) 
ze  všech  trhů  v  Praze,  v  Brně  a  v  Olomouci  vyloučeni  a  z  těchto 
měst  až  na  dvě  míle  vypovězeni.  R.  1745  dokonce  nařízeno  jim, 
aby  se  vystěhovali  z  Čech,  Moravy  i  ze  Slezska;  ale  r.  1748 
stavové  moravští  žádali  císařovnu,  aby  dovolila  židům  návrat  do 
mést,  zvláště  do  Brna  a  do  Olomouce,  ježto  prý  jich  vypovězením 
obchod  utrpěl  velké  ztráty.  Na  to  Marie  Terezie  povolila  židům 
další  pobyt  v  těchto  městech  i  v  obou  zemích  na  deset  let,  ale 
pod  výminkou,  že  veškeré  židovstvo  ze  zemí  koruny  české  bude 
platiti  toleranční  daň. 

Všechny  tři  proudy  pruského  vojska  spojily  se  před  Prahou, 
jež  po  I4denním  statečném  odporu  musila  se  vzdáti.  Odtud  král 
Bedřich  obrátil  se  do  jižních  Čech,  kdež  dobyl  Tábora  a  Budě- 
jovic. Ale  mistrným  řízením  císařského  vojevůdce  Trauna  donu- 
cena byla  pruská  posádka  Prahu  opustiti  a  král  Bedřich  byl 
s  velkou  škodou  z  Čech  nadobro  vytištěn.  Zatím  zemřel  (20.  ledna 
1745)  v  Mnichově  císař  Karel  VIL  a  syn  jeho,  kuríirst  Maximilian 
Josef  učinil  s  Marií  Terezií  mír  ve  Fússenu,  jímž  vzdal  se  vše- 
likých nároků  na  dědictví  rakouské  a  slíbil  dáti  hlas  svůj  při 
volbě  císařské  velkovévodovi  Františku  Štěpánovi.  Tím  byl  pruský 


333 

král  osamocen  a  obklopen  se  všech  stran  mocnostmi  nepřátel- 
skými. Marie  Terezie  rozkázala  Karlu  Lotrinskému,  aby  z  Čech 
vtrhl  do  Slezska.  Avšak  králi  pruskému  podařilo  se  zvítěziti  nad 
vojskem  rakouským  u  Hohenfriedberka.  Karel  Lotrinský  ustoupil 
do  Čech  ke  Králové  Hradci,  kamž  král  Bedřich  ho  následoval; 
tam  svedena  druhá  bitva  u  Zárova,  jež  skončila  rovněž  porážkou 
vojska  rakouského.  Prusové  znovu  vnikli  do  severní  Moravy. 
Poněvadž  také  Sašové  poraženi  byli  od  Leopolda  Dessavského 
u  Kesselsdorfu,  Marie  Terezie  hlavně  se  zřetelem  na  svého  spo- 
jence a  na  doléhání  Anglie  uvolila  se  k  míru  v  Drážďanech; 
Slezsko  zůstalo  v  moci  Bedřichově,  který  uznal  Františka,  před 
tím  ve  Frankfurtě  (13.  září  1745)  za  císaře  zvoleného. 

Proti  Francii  a  Španělsku  bylo  válčeno  ještě  po  tři  léta 
v  Nizozemsku  a  v  Itálii.  Na  bojišti  italském  proslavili  se  rakouští 
generálové  Brownc  a  kníže  Václav  z  Lichtenštejna  několika  ví- 
tězstvími ;  za  to  tím  nešťastněji  bojováno  bylo  v  Nizozemsku. 
Král  Jiří,  jemuž  zatím  ve  Skotsku  vzniklo  nebezpečné  povstání 
Stuartovce  Karla  Edvarda,  naléhal  neustále  na  to,  aby  Marie 
Terezie  učinila  i  s  ostatními  mocnostmi  mír.  Tento  smluven  byl 
v  Cáchách  (1748);  pragmatická  sankce  uznána  ode  všech  moc- 
ností, rovněž  i  císařská  důstojnost  Františka  I.;  Bedřichovi  II. 
potvrzeno  držení  Slezska. 

Zpráva  o  míru  cášském  přijata  byla  ve  všech  zemích  dědič- 
ných s  velkým  potěšením.  Na  Moravě  toho  roku  zvýšena  byla 
radostná  nálada  věrného  obyvatelstva  první  návštěvou,  kterou 
císařovna  poctila  zemi  i  hlavní  město  (12.— 19.  června  1748). 

§  54.  Opravná  činnost  Marie  Terezie  před  válkou  sedmiletou. 

Ztrátou  Slezska,  jež  zaviněna  byla  nespolehlivostí  spojencův 
i  vlastní  nedostatečností  zemí  dědičných,  císařovna  Marie  Terezie 
dospěla  k  přesvědčení,  že  třeba  jí  moc  říše  své  zvelebiti,  pře- 
devším zdokonaliti  vojsko  a  uvésti  do  pořádku  rozhárané  již  od 
dávných  dob  finance  státní.  I  zaměstnávala  se  od  počátku  svého 
panování  stále  myšlénkou,  uvésti  dědičné  země  své  do  takového 
stavu,  aby  mohly  bez  nesnází  přispívati  k  vydržování  dobře  vy- 
strojené armády  nejméně  o  100.000  m.  Hrabě  Haugwitz  vypočti 
náklad  na  vydržování  108.000  mužů  na  14  milionů  zlatých;  tím 
ovšem  válečný  příspěvek  zemí  dědičných   byl  by  značně  zvýšen, 


í 


334 


ježto  dosud  odváděly  pouze  9  milionů.  Tuto  sumu  mínila  vláda 
žádati  od  stavů  hned  na  deset  let.  Návrh  Haugwitzův  v  radé 
císařské  přes  odpor  nejvyššího  kancléře  českého,  hrabete  Bedřicha 
Harracha,  byl  přijat.  I  šlo  především  o  to,  dosáhnouti  pro  nčj 
svolení  stavů  českých  a  moravských.  Nejdříve  svolán  byl  k  vy- 
řízení této  věci  sněm  moravský  do  Brna  na  den  15.  února  1748. 
K  němu  dostavilo  se  velké  množství  stavů,  mezi  nimi  také  olo- 
mucký  biskup  a  kardinál  hrabě  Ferdinand  Troyer.  Předsedou 
sněmu  byl  vrchní  zemský  sudí,  hrabě  Josef  Heissler,  ježto  oba 
nejvyšší  úřady  zemské  byly  uprázdněny  smrtí  hejtmana  zemského 
hraběte  Maximiliana  z  Kounic  a  odstoupením  nejvyššího  komořího 
hr.  Leopolda  z  Dietrichštejna  (1747).  Hrabě  Haugwitz  předčítal 
královské  prohlášení,  ve  kterém  žádáno  bylo  hned  na  deset  let 
povolení  roční  výlohy  1,856.000  zl.  Biskup  olomucký  první  po* 
ložil  svůj  hlas  pro  tuto  předlohu  a  působením  hraběte  Heisslera 
i  tribunálního  kancléře  barona  Jindřicha  Blíimegena  i  ostatní 
stavové  hlasovali  bez  slovíčka  odporu  pro  povolení  této  značně 
zvýšené  berné,  nazvané  decennálním  recessem.  V  nčm  poprvé 
země  rakouské  i  české  shrnují  se  pod  názvem  » našich  dědičných 
zemí  německých*.  Brzo  potom  přijat  byl,  ač  s  větším  odporem 
než  na  Moravě,  decennální  recess  také  v  Čechách,  ve  Slezsku 
i  v  zemích  rakouských. 

Další  provedení  nové  soustavy  berničné  záleželo  v  tom,  že 
měla  býti  určena  cena  pozemků  vrchnostenských  i  stavovských 
a  na  základě  toho  daň  rovnoměrněji  než  dosud  rozdělena.  Císa- 
řovna na  radu  Haugwitzovu  odňala  tento  obor  působností  oběma 
dvorským  kancelářím,  české  i  rakouské,  a  zřídila  proň  jedinou 
komisi  se  sídlem  ve  Vídni,  v  níž  předsedou  byl  hrabě  Haugwitz. 
Této  komisi,  která  byla  prvním  centrálním  úřadem  pro  země 
české  i  rakouské,  podřízeny  byly  podobné  komise  ve  všech  zemích, 
nazvané  » deputacemi*.  Deputace  postavena  byla  na  Moravě  na 
roven  královskému  tribunálu,  a  nejen  krajští  pokladníci,  nýbrž 
i  krajští  hejtmane  byli  jí  podřízeni.  Předsedou  brněnské  deputace 
císařovna  jmenovala  barona  Jindřicha  Blíimegena. 

Dalším  krokem  ve  směru  centralisačním  bylo  úplné  odlou- 
čení soudnictví  od  správy  politické  ve  všech  zemích  českých 
i  rakouských.  Také  v  této  věci  učiněn  počátek  na  Moravě.  Cí- 
sařovna nařídila  (1749)  královskému  tribunálu,  aby  k  vůli  lepšímu 
pořádku  a  spolehlivosti  věci  politické  přednášeny  byly  ve  zvlášt- 


i 


335 


ním  senáte  za  předsednictví  nejvyššího  sudího  zemského,  hrabete 
Schrattenbacba.  Podobný  reskript  byl  vydán  také  pro  království 
české.  Hned  potom  přenesena  byla  s  obou  dvorských  kanceláří 
soudní  moc  na  nově  zřízený  nejvyšší  soudní  dvůr  pro  všechny 
» německé  země  dědičné  c,  jenž  rozdělen  byl  na  tři  sbory,  jeden 
pro  země  české,  druhý  pro  Vídeň  a  Dolní  Rakousy,  třetí  pro 
ostatní  země  alpské.  Všechny  ostatní  záležitosti  těchto  zemí,  vy- 
jímaje vojenství  a  věci  zahraničně,  přiděleny  jinému  centrálnímu 
úřadu,  jenž  nazván  byl  »directorium  in  internis,  publicis  et  came- 
ralibus*.  Dvorská  kancelář  česká  i  rakouská  byly  brzo  potom 
prohlášeny  za  zrušené.  V  čelo  direktoria  postaven  byl  nejvyšší 
kancléř,  a  jmenován  jím  hrabě  Haugwitz,  po  něm  (1762)  hrabě 
Rudolf  Chotek  a  od  r.  177 1  zastával  úřad  ten  hrabě  Hatzfeld. 
Podobné  odloučení  věcí  soudních  od  politických  a  finančních 
provedeno  bylo  hned  potom  ve  všech  jednotlivých  zemích  českých 
i  rakouských.  Na  Moravě  tribunál  stal  se  nejvyšším  soudem 
zemským,  který  podřízen  byl  nejvyššímu  soudnímu  dvoru  ve 
Vídni  a  v  němž  předsedal  zemský  hejtman.  Všechny  věci  poli- 
tické a  finanční  přeneseny  na  nový  úřad  zemský,  nazvaný  re- 
praesentací  a  komorou,  s  nímž  splynula  i  deputace  předešlého 
roku  zřízená.  Na  repraesentací,  která  podřízena  byla  vídeňskému 
direktoriu,  přešlo  starobylé  právo  stavů  zemských,  zastupovati 
panovníka  v  zemi,  a  nejvyšší  úředníci  zemští,  ač  dle  jména  po- 
necháni, pozbyli  z  největší  části  svého  dosavadního  významu. 
Úřední  jednání  mezi  zemskými  úřady  a  centrálami  vídeňskými 
vedeno  výhradně  po  němečku.  R.  1752  přeneseno  veškeré  appel- 
lační  řízení,  civilní  i  trestní,  s  pražské  appellační  komory  na  krá- 
lovský tribunál  v  Brně,  k  němuž  od  té  doby  měla  jíti  odvolání 
ode  všech  městských  i  vrchnostenských  soudů  na  Moravě.  Zá- 
roveň (1752 — 1754)  zrušeny  byly  všechny  hrdelní  soudy  městské 
vyjma  města  královská  a  26  měst  municipálních,  která  však 
musila  se  zavázati,  že  si  opatří  městské  písaře,  obeznalé  v  právech 
a  zkoušené  od  král.  tribunálu.  Také  počet  vrchnostenských  soudů 
hrdelních  byl  podobným  způsobem  ponenáhlu  omezován.  Také 
sestavena  jednotná  komise  k  vypracování  zákonníka  občanského 
pro  všechny  země  české  i  rakouské.  Cílem  komise,  která  až  do 
r.  1756  zasedala  v  Brně,  bylo  netoliko  uniformování  zákonů, 
nýbrž  také  rychlé  řízení  soudní  a  odstranění  zakořenělých  zlořádů, 
R.  1756  byla  komise   brněnská    rozpuštěna  a  úkol   její  přenesen 


336 


na  zákonodárnou  komisi  ve  Vídni,  která  teprve  za  10  let  doho- 
tovila »Codex  Theresianusc.  O  dvě  léta  později  (1768)  vydán  byl 
zákonník  trestní  pod  názvem  >Constitutio  críminalis  Theresianac 
(též  »Nemesis  Theresianac).  V  něm  zračí  se  již  mnohé  lidumilné 
a  osvětové  opravy  císařovny  Marie  Terezie.  Zejména  obmezen 
byl  trest  smrti  jen  na  některé  případy.  Právo  útrpné  však  od- 
straněno teprve  o  několik  let  později  (1775). 

Marie  Terezie  rozšířila  také  pravomoc  krajských  hejtmanů. 
Hlavním  úkolem  jejich  mělo  býti,  aby  bedlivě  prováděli  všechna 
nařízení,  jež  vycházela  od  úřadů  centrálních  i  zemských.  Velmi 
blahodárnou  osvědčila  se  činnost  krajských  hejtmanů  tím,  že  jim 
svěřena  byla  ochrana  poddaných  proti  libovůli  a  útiskům  vrch- 
ností. Byli  ve  všem  podřízeni  novému  úřadu  zemskému,  reprae- 
sentaci  a  komoře,  a  služné,  zvýšené  jim  na  2000  zl.,  placeno  jim 
i  jejich  sekretářům  a  adjunktům  přímo  z  pokladny  státní.  Ve 
styku  s  repraesentací  i  ve  vnitřním  jednání  mezi  sebou  směli 
užívati  jen  jazyka  německého.  Starobylé  právo  stavů  moravských, 
že  mají  hejtmani  býti  bráni  z  panstva  neb  rytířstva  v  kraji  used- 
lého, bylo  zrušeno. 

Za  povznesením  státních  důchodů  byly  provedeny  také  dů- 
ležité opravy  v  bernictví,  kterými  příjmy  státní  za  devět  let  se 
zdvojnásobily ;  tyto  plynuly  hlavně  ze  zemí  českých  a  rakouských, 
ježto  Uhry  se  zeměmi  vedlejšími  dovedly  se  vyhnouti  z  velké 
části  všeobecné  berní  povinnosti.  Z  toho  vysvětluje  se  také  velké 
přetížení  a  nespokojenost  obyvatelstva  neuherského.  Z  nových 
daní  těžce  nesena  byla  daň  majetková  čili  důchodová,  a  z  hlavy. 
Daň  pozemková  byla  nově  upravena  tím,  že  vyměřen  byl  výtěžek 
pozemků  jak  vrchnostenských,  tak  poddanských.  Prostředkem 
k  vyšetření  majetkových  poměrů  zavedeno  bylo  vlastní  přiznání 
(fasse)  majitelů,  kolik  měří  jejich  usedlosti  a  jaký  jest  výtěžek 
obilí  a  sena  po  skutečné  sklizni.  Přiznání  vrchnostenská  nebyla 
kontrolována,  ale  výpovědi  poddaných  bývaly  zkoumány  doda- 
tečným vyměřováním.  Z  pozemků  poddanských  měla  se  platiti 
plná  třetina,  z  vrchnostenských  jen  26  ze  sta.  Přece  však  v  tomto 
poměru  vrchností  k  poddaným  jeví  se  velký  pokrok  proti  dobám 
minulým,  kdy  vrchnosti  libovolně  si  daň  ukládaly  a  větším  dílem 
se  jí  hleděly  vyhýbati.  Ke  zvýšení  příjmů  státních  měl  přispěti 
také  nový  celní  řád,  řád  lesnický,  zřízení  státních  zastaváren  a 
malé  loterie  (1751),  která  však  mnohem  později  na  Moravě  byla 


337 


zavedena  (v  Brně  r.  1771),  a  konečně  také  úprava  hornictví,  pro 
které  zřízen  byl  (1745)  centrální  úřad  mincovní  i  hornický  ve 
Vídni.  Na  Moravě  zřízeno  bylo  r.  1747  vrchní  báňské  direktorium 
se  sídlem  v  Jihlavě,  později  (1766)  tento  úřad  přenesen  byl  do 
Brna. 

Za  císařovny  Marie  Terezie  neustávalo  se  v  pronásledování 
nekatolíků.  Náboženské  komise,  složené  z  nesnášenlivých  katolíkůt 
odnímaly  protestantům  jejich  knihy  a  neopomíjely  žádného  pro- 
středku, aby  je  buď  pohnuly|k  přestoupení  na  víru  katolickou 
nebo  k  vystěhování  do  Sedmihradska,  kamž  byli  nejraději  posí- 
láni. Toho  hleděl  ve  svůj  prospěch  využitkovati  pruský  král 
Bedřich,  který  dával  se  rozhlašovati  za  ochránce  potlačovaných 
souvěrcův,  aby  zemi  svou  naplnil  pracovitým  obyvatelstvem. 
Emigranti  však  na  pomezí  byli  zadržováni,  způsobilí  na  vojnu 
odváděni,  ostatní  ze  země  vykazováni,  náhončí,  kde  byli  dopadeni, 
hned  oběšeni,  i  vystupováno  vždy  rozhodněji  netoliko  proti  pro- 
testantům, nýbrž  i  proti  rozličným  sektám  deistickým  a  adamit- 
ským,  jež  na  Moravě,  zvláště  na  Vsacku,  vznikaly  již  v  dobách 
císaře  Karla  VI. 

Ačkoli  však  Marie  Terezie  byla  horlivou  a  vroucí  katoličkou, 
přece  přisuzovala  si  právo,  zasahovati  do  věcí  čistě  církevních. 
Na  návrh  vídeňského  arcibiskupa  Trautsona  předložila  papeži 
žádost  za  zrušení  24  svátků,  jež  mělo  za  účel  přidržovati  poddaný 
lid  více  k  práci  a  odvykati  jej  zahálce  a  rozmařilosti.  Přes  odpor 
horlivějšího  duchovenstva,  v  jehož  čelo  postavil  se  biskup  olo- 
mucký  kardinál  Troyer,  vyhlášen  byl  (1754)  edikt,  dle  něhož  ve 
dny  oněch  24  svátků  měly  se  sice  konati  služby  boží,  ale  zároveň 
bylo  dovoleno  pořizovati  všelikou  práci;  pouze  bylo  přísně  za- 
kázáno, nutiti  v  tyto  dny  poddané  k  pracím  robotním.  Aby  se 
zamezilo  nepořádkům,  jež  zavládly  ve  správě  církevního  jmění, 
žádalo  se  předkládání  všech  účtů  v  tento  obor  spadajících.  Pře- 
chvaty  duchovních  soudů  v  rozepřích  manželských  byly  vyká- 
zány do  náležitých  mezí,  asylní  právo  posvátných  míst  omezeno 
a  později  úplně  zrušeno,  církevní  obřady,  které  dávaly  podnět 
k  pověrečným  výkladům,  byly  kárány,  později  zakázány.  Proti 
pověrám  bylo  s  velkým  důrazem  vystupováno.  Domnělé  zločiny 
čarodějství,  kouzelnictví  a  hadačství  zůstaveny  sice  nižším  soudům 
hrdelním  k  vyšetření,  ale  zakázáno  mučení  a  rozhodování  o  nich 
vyhrazeno  bylo  vrchnímu  soudu  zemskému.    Soudcové  byli  upo- 


338 

zornčni  na  bezpodstatnost  víry  v  čarodčjství.  Za  Marie  Terezie 
na  Moravě  ani  jediná  osoba  nebyla  již  pro  čarodčjství  popravena. 
Také  dbáno  o  povznesení  školství,  které  bylo  ve  velmi 
smutném  stavu.  Mezi  rádci  císařovninými  především  professor 
lékařské  fakulty  vídeňské  a  tělesný  lékař  rodiny  císařské  Gerhard 
van  Swieten,  rodilý  Nizozemčan,  všímal  si  bedlivě  vědeckého  po- 
kroku v  západní  Evropě  a  důraz  kladl  na  osvětové  požadavky 
ve  státě.  Nový  směr  vědecký  a  vychovatelský  poukazoval  na 
nedostatky  především  ve  vysokém  i  středním  Školství,  řízeném 
většinou  od  jezuitu.  R.  1747  zaveden  byl  nový  řád  humanitního 
i  filosofického  studia  platný  nejen  pro  university,  akademie  a 
kollegia  jezuitská,  nýbrž  i  pro  školy  piaristu  v  Čechách,  na  Mo- 
ravě a  ve  Slezsku.  Tento  řád  byl  doplněn  a  rozšířen  nařízením 
z  r.  1752  obsahujícím  opravu  humanistického,  filosofického  i  theo- 
logického studia  ve  všech  zemích  českých  i  rakouských.  Mimo 
jiné  vyžadována  od  učitelů  důkladná  znalost  řeči  latinské  i  ně- 
mecké, které  zvláště  se  měla  při  vyučování  gymnasijním  zvýšená 
péče  věnovati.  Teprve  později  (1765)  byl  také  jazyk  český  v  Ce- 
chách a  na  Moravě  zaveden  do  gymnasií  jezuitských,  kdežto 
piaristé  již  dříve  jím  se  obírali.  Učitelé  neměli  žáky  týrati  bez- 
účelným cvičením  paměti,  nýbrž  zvykati  je  samostatnému  pře- 
mýšlení. Prázdniny  měly  počínati  20.  září  a  končití  posledním 
říjnem.  K  vykonávání  dozoru  ustanoveni  byli  v  Olomouci  direktoři 
fakulty  filosofické  a  theologické,  biskup  olomucký  byl  jmenován 
protektorem  a  jemu  byl  přidělen  superintendent,  který  měl  pro- 
váděti aspoň  jednou  do  roka  řádnou  visitaci  gymnasií;  později 
(1760)  císařovna  Marie  Terezie  vrchní  dozor  a  řízení  škol  ve 
všech  zemích  dědičných  svěřila  dvorské  studijní  komisi  ve  Vídni, 
jejímž  předsedou  jmenovala  van  Swietena,  a  jí  podřídila  všude 
studijní  komise  zemské.  Taková  zřízena  byla  pro  Moravu  v  Olo- 
mouci (1760)  a  r.  1778  sídlo  její  přeneseno  do  Brna.  Žádosti 
stavů  moravských,  aby  olomucká  universita  doplněna  byla  fa- 
kultou právnickou  i  medicínskou,  Marie  Terezie  nevyhověla. 
Vysoké  učení  olomucké  bylo  valně  poškozeno  novým  nařízením, 
jímž  vyšší  úřady  politické  i  soudní,  jakož  i  zastupování  právní 
vyhrazeno  bylo  právníkům,  kteří  se  vykázali  studiem  a  zkouškami 
na  úplných  universitách  v  Praze  nebo  ve  Vídni.  Řeholníci,  kteří 
chtěli  dosáhnouti  hodnosti  doktorské,  museli  se  prokázati  studiem 
na  některé  domácí   universitě  a  duchovní    beneficia  měla  se  udě- 


339 


lovati  jen  řeholníkům,  kteří  rovněž  na  domácí  universitě  studovali 
theologii.  Řádům  duchovním  vůbec  bylo  zakázáno,  posílati  své 
příslušníky  na  studium  do  ciziny,  užívati  jiných  učebnic  a  říditi 
se  jinou  osnovou  učební,  než  jaké  byly  předepsány  na  vídeňské 
universitě. 

R.  1752  staly  se  na  Moravě  první  kroky  k  založení  učilišť, 
které  teprve  v  našich  dobách  pode  jménem  reálek  došly  plného 
rozvoje.  Císařovna  nařídila  brněnskému  úřadu  živnostenskému, 
aby  zřízena  byla  mechanická  Škola,  kdež  by  živnostníci  theore- 
tickým  vzděláním  nabývali  ve  svém  povolání  zvýšené  dovedností. 
Takové  školy  měly  se  zříditi  v  Brně  i  v  jiných  městech,  ale 
pro  nedostatek  sil  učitelských  sešlo  nadobro  s  uskutečnění  této 
pěkné  myšlenky. 

Tehda  stal  se  první  pokus  na  Moravě,  založiti  učenou  spo- 
lečnost a  při  ní  vědecký  časopis.  Baron  Josef  PetraŠ  r.  1746 
s  povolením  císařovny  Marie  Terezie  založil  společnost  pod  ná- 
zvem »Societas  eruditorum  incogni torům  in  terris  austriacisc, 
první  toho  druhu  netoliko  na  Moravě,  nýbrž  i  v  zemích  českých 
a  rakouských  vůbec.  Do  spolku  tohoto  vstoupili  mnozí  učenci 
domácí  i  cizozemští  a  založili  také  vědecký  týdenník,  první  toho 
druhu  v  Rakousku  a  na  Moravě  první  časopis  vůbec.  Císařovna 
Marie  Terezie  potvrdila  r.  1747  novou  společnost  a  přislíbila  jí 
také  všemožnou  podporu  státní;  ale  pro  rozličné  překážky  jak 
společnost  tak  i  časopis  po  několika  letech  zanikly.  Za  to  byl 
založen  brzo  potom  první  časopis  brněnský,  který  od  1.  července 
1755  brněnská  půjčovní  banka  vydávala  týdně  jednou,  a  to  ve 
středu.  Roku  1778  list  nazván  tBriinner  politisch-statistische 
Zeitung«.  Do  počátku  XVIII.  století  veškera  censura  knih  svět- 
ských i  duchovních  byla  v  rukou  biskupské  konsistoře  a  jezuitské 
university  v  Olomouci.  Teprve  císař  Josef  I.  světské  knihy  při- 
soudil k  censuře  královskému  tribunálu,  kdežto  censura  duchovních 
knih  ponechána  byla  konsistoři.  Za  Marie  Terezie  zřízena  byla 
ve  Vídni  dvorská  komise  pro  censuru  knih,  jejímž  presidentem 
jmenován  byl  Gerhard  van  Swieten,  a  jí  podřízeny  byly  c.  k. 
zemské  komise  pro  censuru  knih;  v  Brně  zřízena  byla  taková 
komise  r.  1752.  Pozdějším  nařízením  byly  i  náboženské  knihy 
vyňaty  z  dozoru  konsistoře  a  přiděleny  k  censuře  zemské  komisi, 
biskupovi  pak  dáno  právo  jmenovati  si  jednoho  neb  více  theologů 
za  přísedící  této  komise. 

22* 


340 


Na  zvelebení  obchodu  a  průmyslu  Marie  Terezie  zřídila 
centrální  úřad  ve  Vídni,  vrchní  komerciální  direktorium,  jemuž 
podřízeny  byly  příslušné  úřady  a  komise  v  zemích  (1749).  Vláda 
usnadnila  odvádění  cel,  povolila  ve  větších  městech,  aby  se  za- 
ložila skladiště  pro  domácí  výrobky,  jež  by  se  mohly  prodávati 
ve  velkém  i  mimo  dobu  tržní  a  rozdělila  přiměřeně  dobu  hlavních 
trhu.  Kupcům  na  prospěch  založena  byla  r.  175 1  půjčovní  banka 
v  Brně  a  r.  1762  i  veřejná  bursa,  která  však  záhy  zanikla.  Roku 
1758  zavedena  byla  na  Moravě  jednotná  míra  a  váha  vídeňská, 
r.  1762  poprvé  vydány  peníze  papírové  (z  počátku  za  12  mil.  zL) 
i  měděné,  jež  značně  usnadnily  styky  obchodní,  r.  1763  zaveden 
byl  nový  a  jednotný  řád  směnečný  a  zřízeny  soudy  směnkové  a 
merkantilní. 

Na  ochranu  domácí  výroby  byl  zapovězen  dovoz  všeho 
zboží  z  ciziny,  jehož  výroba  poskytovala  domácímu  obyvatelstvu 
výživu.  Cizím  kupcům  bylo  dovoleno  choditi  jen  na  hlavní  trhy 
v  určitých  městech  (na  Moravě  jen  v  Brně  a  v  Olomouci).  Teprve 
v  posledních  letech  císařovny  Marie  Terezie  byly  některé  zákazy 
cizího  dovozu  zrušeny. 

Stavba  silnic,  zahájená  za  císaře  Karla  VI.,  uvázla  úplně 
za  prvních  let  Marie  Terezie,  kdy  vedena  byla  válka  o  dědictví 
rakouské.  Teprve  od  r.  1748  doba  míru  a  klidu  způsobila  pokrok 
i  v  tomto  oboru.  Obě  hlavní  silnice,  slezská  (z  Vídně  přes  Mi- 
kulov, Brno,  Olomouc  do  Šternberka)  i  česká  (z  Vídně  na  Znojmo 
do  Jihlavy),  byly  opraveny  a  dokončeny,  a  počato  se  stavbou 
tří  nových  silnic,  černohorské  (z  Brna  do  Letovic),  náměštské 
(z  Brna  přes  Náměšť  a  Třebíč  do  Jihlavy)  a  dačické,  jež  se  při* 
pojovala  k  České  silnici,  tak  že  do  r.  1757  přibylo  na  Moravě 
více  než  třicet  mil  nových  silnic  císařských.  Také  v  poštovnictví 
stal  se  značný  pokrok.  Roku  1748  byli  ustanoveni  sběratelé  listů 
v  městech  a  městysech,  kde  nebylo  pošty,  nejen  pro  místo  samot 
nýbrž  i  pro  okolí.  Pro  všechny  země  dědičné  zřízeno  bylo  gene* 
rální  poštovní  direktorium,  jemuž  podřízeny  byly  vrchní  poštovní 
úřady  ve  všech  zemích  dědičných ;  generálnímu  direktoriu  přidána 
byla  vrchní  poštovní  komise,  jejímž  předsedou  byl  nejvyšší  dvorský 
a  generální  poštmistr  hrabě  Paar.  V  hlavních  městech  dědičných 
zemí  byly  pošty  značně  rozmnoženy. 

Rakouské  poštovnictví  chválilo  se  v  cizině  jako  vzorné; 
pečlivá  úprava  silnic,  časté  střídání  koní,  krátká  vzdálenost  stanic 


3*1 


od  sebe  (pravidelně  2  míle),  pohodlné  kryté  vozy  byly  příčinou, 
že  se  v  rakouských  a  českých  zemích  rychleji  a  lépe  jezdilo  než 
všude  jinde. 

§  55.   Válka  sedmiletá. 

Od  míru  cášského  značně  se  uvolnil  dosavadní  branný  spolek 
anglicko-ruský,  který  již  za  obou  válek  slezských  ukázal  se  býti 
naprosto  nespolehlivým.  V  Rakousku  tvůrcem  nové  politiky  byl 
hrabě  a  potomní  kníže  Václav  Antonín  Kounic,  který,  byv  jmenován 
vyslancem  ve  Versaillích,  působil  pH  francouzském  dvoře  již 
v  letech  1750  — 1753  pro  uskutečnění  spolku  francouzSko-rakouského. 
Tehda  byl  od  Marie  Terezie  oddělen  od  bývalé  dvorské  kanceláře 
česko-rakouské  úřad  nejvyššího  státního  a  dvorského  kancléře, 
jemuž  vedle  věcí  zahraničných  přidělena  byla  také  správa  rakou- 
ského Nizozemí  i  Lombardie.  Vrátiv  se  z  Paříže  Kounic  r.  1753 
uveden  byl  v  tento  úřad  a  stal  se  tak  prvním  řídícím  ministrem 
celé  říše.  Jeho  zásluhou  podepsána  byla  (1756)  ve  Versaillích 
smlouva  o  spolek  mezi  Rakouskem  a  Francií,  jímž  tato  měla 
získati  Belgii,  za  to  však  pomoci  Marii  Terezii  k  nabytí  ztra- 
ceného Slezska  a  Kladska.  Ke  spolku  přistoupila  cařevna  ruská 
Alžběta,  též  Polsko  a  Švédsko,  kdežto  Prusko  již  před  tím  učinilo 
branný  spolek  s  Anglií. 

Král  Bedřich  dověděv  se  o  těchto  smlouvách  a  přípravách 
válečných,  odhodlal  se  rychlým  útokem  koalici  tuto  roztrhnouti 
Již  koncem  srpna  1756  pruská  vojska  v  počtu  70.000  m.  trojím 
proudem  valila  se  do  Saska ;  Lipsko  i  Drážďany  octly  se  v  rukou 
pruských  a  vojsko  saské  u  Perná  nad  Labem  úplně  bylo  ob- 
klíčeno přesilou  nepřátelskou.  Dvůr  vídeňský  konal  se  zdvojenou 
horlivostí  přípravy  k  odvrácení  hrozícího  nebezpečenství.  Ze  všech 
končin  říše  shromažďována  branná  moc  v  Čechách  a  na  Moravě, 
země  dědičné  předstihovaly  se  v  povolování  potřebného  nákladu 
peněžitého,  na  nějž  Morava  přispěla  1  milionem;  pouze  uherští 
stavové  hleděli  se,  jako  obyčejně,  vybaviti  ze  všeobecné 
povinnosti.  Polní  maršálek  hrabě  Browne  postaven  byl  v  čelo 
hlavního  vojska  v  Čechách ;  nad  druhou  armádou,  která  se  shro- 
mažďovala na  Moravě,  ustanoven  byl  velitelem  polní  zbrojmistr 
kníže  Piccolomini,  který  zaujal  tábor  u  Olšan  na  pravém  břehu 
Moravy.    Piccolomini   na  rozkaz   Brownův.  dal  se  na  pochod  ke 


342 

Hradci  Králové,    a   donutil   pruského   generála  Schwerina,  který 
zatím  již  průsmykem   náchodským  vpadl  do  Čechy   zase  k  zpá- 
tečnému  ústupu  do  Slezska.  Browne,  který  dostal  z  Vidné  rozkaz, 
aby  vybavil   saské   vojsko  z  obležení  u  Perná,  v  dorozumění  se 
saskými   generály   dal  se  na   pochod  k  Lovosicům  ;  tam  vytrh 
mu  král  Bedřich  od  Perná  vstHc  a  svedl  s  ním   (i.  října)  bitvu 
ze  které  Browne  neporazen  odhodlal  se  ustoupiti  na  pravý  břeh 
Labe,  aby  tam  tudy  přinesl  Sašám  pomoc.    Ale  zamýšlené  spo- 
jení  se   nepodařilo,   a  saská  armáda  kapitulací   pernskou  upadla 
v  zajetí  pruské. 

Král  Bedřich  vpadl  z  jara  1757  do  Čech.  Ze  Slezska  i  ze 
Saska  vytrhlo  na  120.000  Prusů  několika  proudy,  které  spojily 
se  u  Prahy,  kde  stálo  vojsko  císařské  vedením  Browna  a  prince 
Karla  Lotrinského.  V  bitvě  svedené  (6.  května)  u  Prahy  byli 
císařští  po  statném  odporu  potaženi,  Browne  smrtelné  raněni 
kdežto  na  straně  pruské  padl  Schwerin,  Karel  Lotrinský  se 
zbytkem  vojska  nucen  uchýliti  se  do  Prahy,  která  byla  obležena. 
Poněvadž  však  jiný  armádní  sbor  císařský,  v  jehož  čele  byl  hrabe 
Leopold  Daun,  stál  u  Kolína,  Bedřich  IL  postavil  se  v  Čelo 
40.000  mužů  a  táhl  Daunovi  vstříc,  byl  však  od  něho  u  Kolína 
(18.  června)  poražen  s  ohromnými  ztrátami.  Daun  spojil  se  potom 
s  Karlem  Lotrinským,  jemuž  odevzdal  vrchní  velitelství;  armáda 
císařská  vytiskla  Prusy  z  celých  Čech  a  chystala  se  dobyti  Slezska. 
Spojenci  od  západu  i  od  východu  valili  se  na  říši  pruskou. 
Rusové  vtrhli  do  Vých.  Prus  a  porazili  pruské  vojsko  u  VeL 
Jágersdorfa,  Švédové  dobyli  největší  části  Pomořanska,  Francouzi 
současné  zvítězili  nad  anglickým  vojskem  u  Hastenbecka,  zatím 
co  druhá  armáda  francouzská  s  říšským  vojskem  pomocným 
pronikla  až  k  Erfurtu.  Tehda  rakouský  generál  Hadik  podnikl 
z  Budišína  se  4.000  muži  smělou  výpravu  do  Berlína,  vzal  město 
útokem  a  vybral  uloženou  kontribuci  225.000  tolarů.  Král  Bedřich 
obrátil  se  proti  spojenému  vojsku  francouzskému  a  německému 
říšskému  a  dobyl  nad  neschopnými  generály  snadného  vítězství 
u  Rossbachu.  Odtud  spěchal  do  Slezska  a  zvítěziv  slavné  nad 
Karlem  Lotrinským  u  Lysé  a  Leuthena  (5.  prosince),  zachránil 
tuto  zemi  pro  sebe.  A  poněvadž  Rusové  ustoupili  z  Vých.  Prus, 
Švédové  pak  z  Pomořanska  byli  vytištěni,  Bedřich  viděl  se  znovu 
v  neztenčeném  držení  celé  říše  své. 


343 


Na  rok  1758  válečné  příprav/  s  obou  stran  konány  se 
zdvojeným  úsilím.  Na  Moravě  dosavadní  berně  povolená  decen- 
nálním  recessem  ve  výši  1.857.000  zl.  byla  za  těchto  let  válečných 
téměř  zdvojnásobena.  Také  král  Bedřich  nezůstal  nečinným. 
Zatím  co  hlavní  armáda  rakouská  stála  v  severovýchodních 
Cechách  vedením  hraběte  Dauna,  král  Bedřich  zaujal  proti  němu 
postavení  u  Landshuta;  odtud  konal  na  oko  přípravy  ku  vpádu 
do  Čech,  aby  *Dauna  oklamal,  hned  potom  však  náhle  obrátil  se 
s  jedním  sborem  armádním  do  Opavska,  s  druhým  poslal  generála 
Keitha  do  Krnovská.  Císařský  generál  de  Ville  ustoupil  z  těchto 
zemí  přes  Bílovec  k  Olomouci,  zanechal  v  městě  tom  veškerou 
svou  pěchotu,  s  jízdou  pak  ustoupil  k  Prostějovu  a  k  Brodku. 
Oba  proudy  pruské  z  Krnovská  i  Opavska  horskými  cestami 
namířily  na  jih  a  spojily  se  před  Olomoucí;  Litovel,  Uničov, 
Šternberk  i  Prostějov  obsazeny  pruskými  posádkami,  a  když  byla 
dovezena  těžká  děla  z  Nisy  a  Kladska,  přikročeno  ihned  k  oble- 
žení Olomouce,  jehož  řízení  král  svěřil  Keithovi. 

Jelikož  již  za  válek  slezských  ukázala  se  veliká  důležitost 
Olomouce,  proměněno  bylo  město  již  v  letech  1745 — 1755  v  mo- 
hutnou pevnost  pohraničnou.  Na  zprávu,  že  se  nepřítel  blíží,  byla 
na  rychlo  vykonána  ještě  nejdůležitější  opatření.  Velitel  pevnosti 
baron  Marschal  dbal  o  všechno  a  osvědčil  v  obraně  města  důmysl, 
ráznost  i  neúnavnou  horlivost.  Také  vojáci  a  měšťané  posádky, 
v  počtu  10.000  m.,  vykonávali  svědomitě  a  neohroženě  všechny 
uložené  práce.  Oblehací  práce,  k  jichž  obraně  stál  král  Bedřich 
s  jedním  armádním  sborem  u  Prostějova,  kníže  Mořic  Desavský 
s  druhým  u  Litovle  a  s  třetím  markrabí  Karel  Badenský  u  Uni- 
čova,  zahájeny  byly  18.  května  a  prováděny  s  velkým  úsilím ; 
pracovalo  nejen  pruské  vojsko,  nýbrž  i  četný  lid  hanácký  z  okolí 
násilím  sehnaný.  Ale  dělostřelba,  zahájená  proti  městu  1.  června, 
neměla  očekávaného  účinku;  Šťastnými  výpady  byla  značná  část 
oblehacích  prací  zničena.  Město  trpělo  sice  i  potom  nepřátelskou 
střelbou,  ale  měšťané  nepozbývali  odvahy,  zvláště  když  přicházely 
den  ze  dne    bezpečnější   zprávy   o   blížícím  se   vojsku  císařském. 

Rakouský  maršálek  Daun  dal  se  s  veškerou  svou  mocí 
brannou  na  pochod  od  Litomyšle  k  Jevíčku,  odkudž  provedl 
mistrný  pochod  postrannými  horskými  cestami  a  skalnatými 
slujemi  na  jih  k  silnici,  která  vede  z  Brna  přes  Vyškov  do  Pro- 
stějova.    Tam  zaujal  hlavní   ležení  mezi  Brodkem  a  Ivanovicemi 


344 


a  vypravil  generála  Blilo wa  s  1200  mužů  do  Olomouce,  kam 
Biilow  také  od  Prusů  nepozorován  dorazil  a  tím  posádku  značné 
sesílil.  J  Kruh  vojska  ^císařského)  vždy  tésněji  stahoval  se  kolem 
tábora  pruského,  neúnavní  velitelé  lehké  jízdy  bránili  všelikému 
dovozu  potravin  i  střeliva,  čímž  nastával  čím  dále  tím  ([citelnější 
nedostatek  mezi  Prusy;  král  Bedřich,  který  převzal  v  polovici 
června  sám  řízení  blokády  olomucké,  toužebně  očekával  dovoz 
zásob  ze  Slezska,  jejž  měl  říditi  generál  Ziethen,  Zatím  hleděl 
se  zdvojeným  úsilím  dokončiti  oblehací  práce  proti  Olomouci. 
Dne  18.  června  dobyli  Prusové  Holice  a  Bystřice  a  tím  byla 
Olomouc  těsněji  sevřena  se  strany  východní.  Nepřítel  přiblížil 
se  již  na  100  metrů  k  hradbám  pevnostním;  veliká  část  hradeb 
městských  obrácena  byla  v  ssutiny  a  baron  Marschal  chystal 
se  k  poslednímu  zoufalému  boji,  kdyby  Prusové  vnikli  do  města. 
Na  konci  června  bylo  město  téměř   úplně  od  Prusův   obklíčeno. 

Pomoc  přišla  zavčas  ještě  důmyslným  řízením  Daunovým 
a  svorným  spolupůsobením  jeho  podřízených  generálů.  Dne 
22.  června  generál  baron  Bukov,  který  se  svým  jezdectvem  stál 
v  Konici,  dostal  zprávu,  že  vypraven  byl  z  Nisy  ohromný  tran- 
sport 5000  vozů  do  tábora  pruského  u  Olomouce.  Na  vozích  bylo 
vše,  čeho  vojsko  pruské  potřebovalo,  vedle  značné  sumy  hotových 
peněz  určených  k  výplatě  vojska.  Náklad  doprovázen  byl  asi 
8000  m.  Bukov  žádal,  aby  byl  zmocněn  ku  přepadnutí  tohoto 
transportu.  Daun  ihned  dal  své  svolení  a  svěřil  provedeni  úkolu 
toho  dvěma  osvědčeným  generálům.  Baron  Žižkovič  vypraven 
byv  z  hlavního  tábora  Daunova,  táhl  do  Přerova  a  odtud  směrem 
na  PodŠtát.  Zároveň  generál  Laudon  vytrhl  z  Konice  a  z  rána 
27.  června  dorazil  do  Šternberka. 

Společný  útok  obou  na  Prusy  stal  se  mezi  Novou  Veskou 
a  Domášovem.  Na  návrších  a  v  lesích  Žižkovič  zaujal  postavení 
a  když  první  vozy  transportu,  v  jehož  čele  kráčel  Zieten  se 
svými  pluky,  objev  ly  se  v  úvoze  před  Domášovem,  namířil  na 
ně  svá  děla  a  prudkou  střelbou  uvedl  je  ve  zmatek.  Zatím  co 
generál  Zieten  v  čele  průvodu  rychle  zřizoval  vozovou  hradbu, 
Žižkovič  vrhnuv  se  se  svou  jízdou  do  prostřed  vozů,  roztrhl  řadu 
jejich  i  s  vojenským  průvodem  na  dvě  části,  při  Čemž  celý  prapor 
granátniků  pruských  upadl  v  zajetí.  Laudon  svedl  tuhý  boj 
s  Zietenem,  v  němž  dobyl  konečně  hradby  vozové.  Zieten  za- 
chránil jen  asi  200  vozů,  kde  byly  většinou  hotové  peníze,  ostatní 


345 

bylo  od  císařských  jednak  ukořistČno,  jednak  zničeno.  Poněvadž 
zároveň  Daun  mistrnými  obraty  taktickými  posunul  svou  armádu 
na  blízko  hlavního  ležení  pruského,  král  Bedřich,  aby  nebyl  sklí- 
čen vojskem  nepřátelským,  upustil  od  dalšího  obležení  Olomouce 
a  odtáhl  (v  noci  z  i.  na  2.  července)  s  veškerým  vojskem  svým 
k  Litovli  přes  Mor.  Třebovou  a  Svitavy  do  Čech.  Pronásledován 
neustále  lehkou  jízdou  generálův  Buková  i  Laudona,  stihl  5.  čer- 
vence do  Litomyšle,  odtud  pak  stále  jsa  stopován  pozdálečí 
vojskem  Daunovým,  ustoupil  do  Slezska.  Bylo  to  naposledy,  co 
král  pruský  vpadl  jako  útočník  do  zemí  dědičných.  Císařovna 
udělila  baronovi  Marschalovi,  který  po  celý  čas  obležení  byl 
skvělým  vzorem  statečnosti,  hodnost  polního  maršálka  a  povýšila 
jej  do  stavu  hrabécího,  měšťanstvu  olomuckému  pak  zvláštním 
privilegiem  dovolila,  aby  městský  znak  byl  ozdoben  iniciálkami 
jména  císařských  veličenstev  a  zlatým  řetězem.  Četní  měšťané 
povýšeni  do  stavu  šlechtického,  nebo  poděleni  zlatými  medailemi. 
Král  Bedřich  ze  Slezska  musil  nastoupiti  kvapný  pochod 
proti  Rusům,  kteří  zabrali  Východní  Prusy,  vtrhli  do  Braniborska 
a  oblehli  město  Kostřín  nad  Odrou.  Bedřich  porazil  Rusy  ve 
vražedné  bitvě  u  Zorndorfa,  nemohl  však  svého  vítězství  vy- 
užitkovati,  nýbrž  spěchal  do  Saska,  kam  zatím  vtrhl  Daun  a  od 
západu  pomocné  vojsko  říšské,  jež  obsadilo  Perno,  Daun  zvítězil 
sice  nad  Bedřichem  v  bitvě  u  Hochkircha  (14.  října),  ale  přes 
toto  vítězství  nedovedl  ani  Sasko  ani  Slezsko  vybaviti  z  moci 
krále  pruského,  a  koncem  r.  1758  ustoupil  zase  do  Čech.  Roku 
1759  ruské  vojsko  dalo  se  znovu  na  pochod  ke  Kostřínu,  aby  se 
tam  spojilo  s  Daunem,  který  se  blížil  z  Horní  Lužice.  Daunovi 
vstříc  vytrhl  král  Bedřich,  proti  Rusům  pak  vypravil  generála 
Wedella,  který  však  od  nich  byl  poražen.  Rusové  obsadivše 
Frankfurt  n.  O.,  spojili  se  s  oddílem  rakouského  vojska,  jemuž 
vele)  podmaršálek  Laudon.  Nyní  teprve  obrátil  se  král  Bedřich 
proti  této  spojené  armádě  a  utkal  se  s  ní  v  krvavém  boji  u  Kuners- 
dorta  nedaleko  Frankfurta  (12.  srpna),  kde  zásluhou  Laudonovou 
připravena  byla  pruskému  vojsku  zhoubná  porážka.  Laudon  chtěl 
důrazným  pronásledováním  poražených  Prusů  dovršiti  své  vítěz- 
ství, ale  ruský  vůdce  věděl  dobře,  že  v  Petrohradě  věci  co  chvíle 
mohou  vzíti  náhlý  obrat:  cařevna  Alžběta  byla  těžce  nemocna, 
následník  trůnu  Petr  byl  přítelem  Bedřichovým.  Za  to  Daun 
spojiv  se  s  říšským  vojskem  dobyl  Drážďan  a  když  král  vypravil 


346 


proti  němu  oddíl  vojska  vedením  generála  Fincka,  byl  tento 
u  Maxena  od  císařského  velitele  tak  sklíčen,  že  musil  kapitulovati. 
Tak  zůstala  aspoň  část  Saska  v  rukou  císařských.  Také  r.  1760 
a  1 76 1  král  Bedřich  byl  vždy  více  skličován  od  spojencův. 

V  Anglii  za  vlády  nového  krále  Jiřího  IIL  svržen  byl  mi- 
nistr Vilém  Pitt,  horlivý  zastance  Bedřichův,  a  tomuto  zastaveno 
další  vyplácení  peněžité  podpory.  Prese  všechnu  hrdinskou  mysl 
a  vytrvalost  nebyl  by  král  pruský  ušel  záhubě,  kdyby  se  nebyl 
stal  v  Rusku  obrat  pro  něj  neobyčejně  příznivý.  Od  delší  doby 
churavící  císařovna  Alžběta  zemřela  počátkem  r.  1762  a  tím  nejen 
Bedřich  zbaven  byl  rozhořčené  nepřítelkyně,  nýbrž  v  nástupci 
a  synovci  jejím  Petru  III.  získal  nadšeného  ctitele  a  rozhodného 
stoupence.  Ruská  vojska  z  Pomořan  i  z  Východních  Prus  byla 
ihned  odvolána,  s  králem  pruským  učiněn  mír,  ku  kterému  při- 
stoupilo i  Švédsko,  a  car  Petr  uzavřel  branný  spolek  s  Pruskem. 
Tento  spolek  byl  zrušen,  když  Petr  III.  byl  zavražděn  a  vlády 
se  ujala  manželka  jeho  Kateřina  DL,  na  jejíž  rozkaz  měl  armádní 
sbor  generála  Černičeva,  spojený  s  vojskem  pruským,  ihned  od- 
táhnouti domů.  Avšak  král  Bedřich  podplativ  Černičeva  pohnul 
jej,  že  smrt  Petrovu  vojsku  ruskému  zatajil,  ano  užil  jeho  pomoci 
k  vítězství  nad  Daunem  u  Burkersdorfa,  jímž  se  octlo  téměř  celé 
Slezsko  znovu  v  moci  Bedřichově 

Když  byl  mezi  Anglií  s  jedné  a  Francií  i  Španělskem 
s  druhé  strany  učiněn  mír  v  Paříži  (10.  února  1763),  tu  také 
východní  válčící  mocnosti  dospěly  k  přesvědčení,  že  další  válčení 
nemá  úspěchu  pro  žádnou  stranu.  Na  zámku  Hubertsburském 
nedaleko  Lipska  smluven  mír  (15.  února  1763),  jímž  obnoven 
byl  stav  věcí  před  válkou  ;  Bedřich  II.  slíbil  o  příští  volbě  cí- 
sařské dáti  hlas  svůj  arcivévodovi  Josefovi,  staršímu  synu  císaře 
Františka  a  Marie  Terezie. 

Moravě  přinesla  válka  sedmiletá  velké  ztráty  a  pohromy. 
Na  severu  byly  kraje  moravské  r.  1758  vojskem  pruským  ne- 
milosrdně zpustošeny,  města  i  vesnice  ochuzeny  nemírným  uklá- 
dáním válečných  kontribucí  a  dílem  i  vypáleny.  Kromě  toho 
ohromné  náklady  na  vedení  války  vyžadovaly  od  obyvatelstva 
další  oběti,  jež  stavové,  ač  s  těžkým  srdcem  a  stále  poukazujíce 
na  neblahý  stav  země,  přece  jen  povolovali.  Roční  dávky  zemské 
daleko  přesahovaly  2  mil.  zl.  Ani  po  válce  nebylo  velké  naděje 
na  zmírnění  těchto  břemen,  ježto  bylo  třeba  přispívati  na  uhrazení 


347 


zvětšeného  dluhu  státního.  Neúroda  několika  let  potomních  zvláště 
r.  1 77 1  a  1772  dovršila  bídu  lidu  a  způsobila  i  hlad  a  nakažlivé 
nemoci  a  jen  tak  se  vysvětluje,  že  pěstování  a  požívání  brambor, 
jež  dosud  byly  v  ošklivosti  lidu,  dosáhlo  od  té  doby  všeobecného 
rozšíření. 

§  5tí.  Spoluvladařstvi  cisaře  Josefa  II.    Opravy  po  válce  sedmileté. 

Věci  poddanské  a  nepokoje  selské. 

Brzy  po  uzavření  míru '  hubertsburského  zemřel  císař  Fran- 
tišek I.  (18.  srpna  1765).  Nástupcem  jeho  v  císařské  hodnosti 
stal  se  nejstarší  syn  Josef  II.,    který  již  roku   předešlého  byl  ve 

Frankfurtě  římského  krále  zvolen  a  korunován.  Císař  Josef,  který 
hned  po  smrti  otce  svého  od  Marie  Terezie  jmenován  byl  jejím 
spoluvladařem,  vzdělán  byl  horlivým  čtením  novějších  filosofův 
a  spisovatelův  anglických  a  francouzských  a  přál  si  také  provést, 
ve  správě  státní  pronikavé  opravy.  Avšak  jeho  návrhy  nedošly 
schválení  císařovny  Marie  Terezie  a  také  kníže  Kounic,  třebas 
rád  viděl  horlivou  snahu  Josefovu,  přece  nepokládal  za  vhodné 
doporučiti  praktické  provádění  všech  jeho  novot.  To  však  Josefovi 
nebránilo,  aby  svým  úkolům  vladařským  nevěnoval  se  s  veškerou 
horlivostí.  Mnohá  blahodárná  zařízení  pocházejí  z  prvních  dob 
jeho  vladařství,  zejména  rozsáhlé  úspory  při  dvoře. 

Po  válce  sedmileté  bylo  pokračováno  v  opravách,  jež  smě- 
řovaly ku  zvelebení  života  hmotného  i  duševního,  k  povznesení 
zemědělstva,  hornictva,  průmyslu,  obchodu  i  školství,  k  rozmno- 
žení a  zdokonalení  branné  moci  říšské  a  k  zavedení  lepšího  po- 
řádku  i  jednoty  ve  správě  státní.  R.  1760  zřízena  byla  státní 
rada,  nejvyšší  poradní  sbor. 

Direktorium  bylo  obmezeno  na  vlastní  správu  státní;  pro 
vrchní  řízení  a  dozor  nad  důchody  státními  zřízen  byl  nový  úřad, 
dvorská  komora,  pro  přijímání  a  vydávání  peněz  generální  po- 
kladna a  k  vedení  účtů  komora  účetní.  Marie  Terezie  odňavši 
direktoriu  všelikou  působnost  finanční,  proměnila  je  opět  ve  spo- 
jenou dvorskou  kancelář  česko-rakouskou  (1762);  kancléřem  jejím 
jmenován  byl  hrabě  Rudolf  Chotek,  po  jeho  smrti  (1771)  hrabě 
Jindřich  Blúmegen.  Po  připojení  Haliče  k  říši  byla  zřízena  (1774) 
také  dvorská  kancelář  haličsko-vladiměřská,  ale  spojena  později 
s  česko-rakouskou. 


348 


V  úřadech  zemských  na  místě  dosavadních  »representací  a 
komoře  bylo  zřízeno  královské  zemské  gubernium,  nejpřednější 
úřad  v  zemi  zastupující  osobu  panovníkovu.  Presidentem  gubernia 
jmenován  byl  královský  zemský  hejtman,  který  měl  zároveň  míti 
předsednictví  na  sněmích  i  v  zemském  výboru.  Jemu  k  ruce  při- 
děleni čtyři  placení  radové  guberniální,  jež  jmenovati  vyhrazeno 
bylo  panovníkovi,  a  to  bez  ohledu  na  stav  jejich.  Guberniu  pod- 
řízeny zůstaly  úřady  krajské. 

Rozdělením  pozemků  z  r.  1756  staly  se  pronikavé  opravy 
v  rozvržení  povinností  berních.  R.  1769  vyžádána  znovu  přiznání 
ze  všech  pozemků.  Pozemek  poddanský  byl  podroben  u  pod- 
daných 33,  později  36procentové  dani,  u  vrchností  pouze  dani 
o  222/8°/o-  Kromě  toho  měly  vrchnosti  přiznati  také  všechny 
původní  dávky,  poplatky  i  roboty,  což  vše  také  podrobeno 
zdanění,  ovšem  velmi  mírnému,  nehledě  k  tomu,  že  vrchnosti, 
jichž  přiznání  nebyla  kontrolována,  přiznávaly  nepatrnou  část 
ze  všeho. 

Tyto  i  jiné  nesrovnalosti  a  zvláště  těžké  práce  robotní 
budily  u  lidu  poddaného  vždy  větší  nespokojenost.  Ve  Slezsku 
r.  1767  vypukly  selské  nepokoje.  Z  Vídně  bylo  uloženo  radovi 
král.  slez.  úřadu  Arnoštovi  Locellovi,  aby  vyšetřil  stížnosti  po- 
vstalých obcí.  I  podal  Locella  císařovně  pamětní  spis,  ve  kterém 
navrhl  založiti  pro  celou  zemi  urbáře  t.  j.  seznamy  všech  závazků 
poddanských  i  vrchnostenských;  dle  tohoto  návrhu  císařovna 
Marie  Terezie  zřídila  urbariální  komisi  pro  Slezsko,  jejímž  před- 
sedou stal  se  Locella.  Výsledkem  těchto  i  jiných  prací  byl  patent, 
vydaný  (1771)  prozatím  jen  pro  Slezsko,  jímž  pro  budoucnost 
povoleno  vrchnostem  žádati  konání  všelikých  služeb  poddanských 
jen  v  té  míře,  jak  jsou  právně  stanoveny  v  jednotlivých  smlouvách 
urbariálních.  Tento  pokrok  ve  Slezsku  nezůstal  bez  účinku  na 
upravení  věcí  poddanských  v  Čechách  a  na  Moravě,  kde  prese 
všechna  nařízení  sedláci  byli  od  pánů  týráni  vším  možným  způ- 
sobem, zejména  nemírným  ukládáním  robot  a  v  případě  nej- 
menšího přestupku  pokutami  peněžitými  i  krutými  tresty  těles- 
nými. Bída  lidu  byla  dovršena  tím,  že  r.  1771  veškera  téměř 
úroda  v  Čechách,  ve  Slezsku  i  v  části  Moravy  byla  dlouhotrva- 
jícími dešti  zničena.  Ceny  obilí  stále  stoupaly,  hlad  mezi  lidem 
se    zmáhal,    velké    množství    žebráků    plnilo    města    i    městečka. 


349 


Marie  Terezie  i  císař  Josef  vydatnými  prostředky  hleděli  bídu 
v  zemi  zmírniti.  Z  Uher  dováženy  na  Moravu  i  do  Čech  velké 
zásoby  obilní,  r.  1772  odevzdána  zemskému  hejtmanu  moravskému, 
hraběti  Arnoštovi  Kounicovi,  synu  státního  kancléře,  značná 
summa  peněžitá,  aby  ji  rozdělil  mezi  trpící  lid  na  Moravě.  Tím 
však  nebylo  sazeno  na  kořen  zla,  jímž  byl  neblahý  stav  lidu 
selského.  Časem  uzrálo  u  Marie  Terezie,  císaře  Josefa  i  některých 
členů  státní  rady  přesvědčení,  že  jest  třeba  v  Čechách  i  na 
Moravě  podniknouti  podobnou  úpravu  selských  povinností,  jaká 
se  stala  již  ve  Slezsku.  Přes  odpor  v  dvorské  kanceláři  došlo  ke 
zřízení  urbariální  komise  pro  Čechy  a  hned  potom  také  pro 
Moravu  (10.  října  1771). 

Však  neočekávaný  houževnatý  odpor  stavů  českých  i  mo- 
ravských způsobil,  že  urbariální  komise  nedospěla  k  svornému 
úsudku,  jakým  způsobem  by  měla  zasáhnouti  do  věcí  robotních. 
To  vzbudilo  v  porobeném  a  vyssávaném  lidu  selském  záští  a 
nedůvěru.  Všude  rozšiřovala  a  také  se  věřila  pověst,  že  Marie 
Terezie  již  všechny  roboty  zrušila,  že  však  vrchnosti  a  úředníci 
jejich  příslušný  patent  zatajili  a  nechtějí  ho  poddaným  vyhlásiti. 
Sedláci  rozjitřeni  již  po  celou  dobu  žní  roku  1774  v  mnohých 
krajích  zdráhali  se  konati  práce  robotní.  Působením  četných 
agentů  domácích  i  z  Pruska  přišlých  dán  tomuto  hnutí  sociálnímu 
také  ráz  politický  i  náboženský.  První  bouře  selské  vypukly 
v  lednu  1775  v  kraji  Královéhradeckém  a  rozšířily  se  záhy  po 
ostatních  krajích  sousedních.  Také  na  Moravě,  zvláště  v  kraji 
jihlavském  a  znojemském,  nespokojenost  mezi  sedláky  se  zmáhala 
a  tito  vždy  rozhodněji  se  vzpírali  dalšímu  konání  prací  robotních. 
Na  četných  panstvích  kraje  znojemského  a  jihlavského  vznikly 
vzpoury;  v  Lesonicích  shlukl  se  lid  selský  a  dopouštěl  se  výtrž- 
ností a  skutků  násilných.  Podobné  nepokoje  vypukly  na  panství 
hukvaldském  a  hrozily  rozšířiti  se  odtud  i  do  sousedních  Uher. 
Všechny  tyto  bouře  byly  potlačeny  zakročením  krajských  hejt- 
manův a  vojska. 

Tu  konečně  na  doléhání  císaře  Josefa  vydán  byl  r.  1775 
pro  Čechy  a  pro  Moravu  robotní  patent,  jímž  vyměřeny  byly 
příští  povinnosti  poddanské.  Jím  byly  aspoň  nejhorší  zlořády  od- 
straněny,  jež  trpěl  dosud  výklad  robotního  patentu  z  r.  1738. 
Poddaní    měli  do  určité  doby  (na  Moravě  do    1.  prosince  1775) 


850 

prohlásiti,  zdali  chtějí  tímto  novým  zákonem  se  říditi.  Do  konce 
r.  1775  z  moravských  obcí  poddaných  převážná  většina  rozhodla 
se  konati  roboty  dle  nového  řádu.  Přes  odpor  četných  vrchností, 
které  3e  snažily  předpisy  robotní  obcházeti,  byly  aspoň  na  Moravě 
do  března  r.  1778  seznamy  robotních  povinností  na  všech  panstvích 
dohotoveny  a  tak  aspoň  v  nejpodstatnější  části  vyhověno  před- 
pisům nového  patentu.  Selský  lid  však  tím  nebyl  trvale  upokojen. 

§  57.  Opravy  církevní  a  školské.  Náboženské  nepokoje  na    I  alassku. 

Smrt  císařovny  Marie  Terezie. 

V  náboženských  otázkách  zůstala  platnou  zásada,  že  církev 
má  se  podřizovati  autoritě  státní.  Tuto  zásadu  horlivě  podporovali 
císař  Josef  i  kníže  Kounic.  Když  papež  Kliment  XIV,  uznal  za 
nutné  prohlásiti  jezuitský  řád  za  zrušený,  císařovna  Marie  Terezie 
zakročila  s  veškerým  důrazem  u  papeže,  aby  o  statcích  i  hotových 
penězích  tohoto  řádu  mohla  si  rozhodovati  dle  svého  uznání, 
v  čemž  jí  také  bylo  vyhověno.  Veškeré  jmění,  které  zbylo  po 
zaopatření  členů  zrušeného  řádu  a  po  uhrazení  výdajů  na  některé 
potřeby  duchovní,  císařovna  určila  k  založení  nového  fondu  stu- 
dijního. Na  Moravě  činilo  jmění  bývalých  kollejí  jezuitských,  ne- 
počítaje v  to  cenu  budov  a  jistin,  celkem  1,953.621  zl. ;  mimo  to 
měly  jezuitské  semináře  svého  jmění  téměř  400.000  zl. 

Školství  v  zemích  dědičných  bylo  již  mnohem  dříve,  než 
řád  jezuitský  byl  zrušen,  vymaňováno  z  jeho  správy  a  dozoru  a 
podřizováno  ponenáhlu  orgánům  státním.  Zřízena  dvorská  komise 
studijní  ve  Vídni  pro  všechny  země  dědičné  (1760)  a  zemské 
studijní  komise,  z  nichž  moravská  měla  sídlo  své  v  Olomouci. 
Tato  komise  podřízena  byla  guberniu ;  jí  byly  podřízeny  především 
všechny  fakulty  university  olomucké.  Rektorem  university  nebyl 
již,  jak  bylo  dosud  obyčejem,  rektor  olomuckého  kollegia  jezuit- 
ského, nýbrž  každého  roku  konala  se  svobodná  volba  rektora 
i  děkanův  od  professorů  všech  tří  fakult.  Kdežto  doposud  všechna 
professorská  místa  na  fakultě  theologické  a  filosofické  jezuité 
obsazovali  si  úplně  dle  své  libosti,  nařídila  Marie  Terezie  (1769), 
aby  jí  od  členů  oněch  fakult  na  každé  uprázdněné  místo  podá- 
váno bylo  terno  prostřednictvím  studijní  komise,  ze  kterého  si 
panovnice    vybrala    nejvhodnějšího   kandidáta.    Když   universitní 


351 


rektor  Ignacius  Thomas  ve  jménu  jezuitů  proti  podobnému  ome- 
zování dosavadních  práv  se  vzpíral,  byl  od  krajského  hejtmana 
barona  Závise   s  úřadu  svého  sesazen    a  z  Olomouce   vypovězen. 

Posluchači  olomucké  fakulty  právnické,  kteří  tam  nabyli  vy- 
svědčení první  třídy,  dosáhli  (1770)  výhody,  že  směli  aspoň 
v  menších  městech  zastávati  úřad  městských  rad,  notářův  i  advo- 
kátů. Po  zrušení  řádu  jezuitského  byla  většina  professorských 
stolic  při  obou  fakultách,  theologické  i  filosofické,  jezuitům  odňata 
a  na  návrh  studijní  komise  jmenováno  bylo  od  gubernia  10  nových 
professorů  světských  i  z  rozličných  řádů ;  pouze  dva  bývalí  jezuité 
byli  ponecháni  při  fakultě  filosofické.  Roku  1774  olomucká  komise 
studijní  vyhlásila  novou  osnovu  učebnou  pro  fakulty  filosofickou 
a  theologickou.  Pro  jazyk  český  ustanoven  byl,  jako  v  Praze  i  ve 
Vídni  (1775),  zvláštní  učitel.  Právnické  studium  bylo  úplně  od- 
loučeno od  theologického,  nikoli  však  s  názvem  fakulty  právnické. 
Vzhledem  k  tomu,  že  by  v  hlavním  městě  universita  byla  lépe 
na  očích  zemské  vlády  a  tam  lépe  prospívala,  než  dosud,  Marie 
Terezie  nařídila  (1778)  guberniu  moravskému,  aby  vše  potřebné 
zařídilo  k  přeložení  university  z  Olomouce  do  Brna.  Rozkaz  byl 
ihned  vykonán.  Budova  někdejšího  kollegia  jezuitského  byla  určena 
pro  universitu  a  akademii  rytířskou,  kdežto  do  budovy  někdejšího 
semináře  jezuitského  dán  byl  ústav  pro  vzdělání  kněží.  S  uni- 
versitou přeložena  a  odvezena  do  Brna  také  bohatá  knihovna, 
jež  byla  prozatím  uložena  v  paláci  Dietrichštejnském  na  Zelném 
trhu.  Universita  brněnská  byla  znamenitě  rozšířena  založením 
studia  anatomicko- chirurgického,  kterého  stavové  již  od  dlouhé 
doby  se  domáhali,  pak  zřízeny  nové  stolice  dějin  všeobecných 
i  pastorálných,  a  pěstování  řeči  české  a  německé  věnována  lepší 
péče  jmenováním  nových  učitelů.  Právnické  studium  proměněno 
bylo  v  samostatnou  fakultu.  Také  komise  studijní  přeložena 
byla  do  Brna. 

Morava  měla  před  zrušením  řádu  jezuitského  15  gymnasií 
a  to  šest  jezuitských  (v  Olomouci,  Brně,  Uh.  Hradišti,  Jihlavě, 
Telči  a  ve  Znojmě),  osm  piaristských  (v  Hustopečí,  Příbore, 
Staré  Vodě,  Kyjově,  Kroměříži,  Lipníku,  Mikulově  a  Strážnici) 
a  jedno  paulánské  (v  M.  Krumlově).  Jezuitská  gymnasia  měla  tři 
ročníky  gramatické,  dvě  třídy  humanitní  a  dvě  až  tři  filosofické, 
celkem  tedy  trvalo  u  nich  studium    gymnasijní  7 — 8  let.    Jezuité 


352  ^ 

dosud  lpěli  příliš  na  zastaralých  formách  scholastiky  a  humanismu 
a  proto  rozhodla  se  vláda  po  zrušení  řádu  jezuitského  gymnasia 
aspoň  částečné  sestátnití.  R.  1776  bylo  ponecháno  pétítHdné 
gymnasium  s  učiteli  třídními,  z  nichž  každý  vyučoval  všem  před- 
mětům ve  své  třídě,  tak  jak  bylo  dosud  obyčejem  u  piaristů* 
Hlavním  oborem  zůstala  latinská  řeč  a  literatura,  ale  řečtině,  něm- 
čině, zeměpisu,  dějinám  a  mathematice  vykázáno  Širší  pole.  Učeb- 
nice opravené  s  veškerou  osnovou  udržely  se  potom,  až  na  některé 
méně  významné  změny  v  dobách  pozdějších  (roku  18 19  na  př. 
zavedeno  6  tříd),  až  do  roku  1848.  Poněvadž  zrušením  řádu  jezuit- 
ského ubylo  mnoho  sil  učitelských  a  v  náhradu  za  ně  nebylo  dosti 
učitelů  světských,  kromě  toho  také  úroky  studijního  fondu  v  prv- 
ních letech  nestačily  na  vydržování  všech  gymnasií  a  poněvadž 
konečně  dvorská  komise  studijní  ve  Vídni  zanášela  se  právě  tehda 
záměrem  provésti  dalekosáhlé  změny  ve  školství  národním :  proto 
Marie  Terezie  nařídila  především  zrušení  některých  gymnasií 
(v  Hradišti,  v  Telči,  v  Krumlově,  Staré  Vodě,  Hustopečí,  v  Ky- 
jově, v  Lipníku  a  Příbore).  Zrušená  gymnasia  byla  proměněna 
ve  školy  normální.  Tak  zbylo  na  celé  Moravě  z  1 5  gymnasií  pouze 
sedm ;  čtyři  bývalá  jezuitská,  v  Brně,  Olomouci,  ve  Znojmě  a  Ji- 
hlavě, přešla  ve  správu  státní,  ostatní  tři,  v  Kroměříži,  Mikulově  a 
ve  Strážnici  byla  spravována  i  potom  od  piaristův.  Řediteli  gymnasií 
jmenováni  byli  hejtmanové  příslušných  krajův ;  na  každém  gym- 
nasiu ustanoven  byl  prefekt  s  platem  400  zl.  ročních,  který  měl 
míti  dozor  na  kázeň  a  pořádek  v  ústavě.  Ku  přijeti  na  gymnasium 
nevyhnutelnou  byla  znalost  němčiny  a  též  prvních  počátků  latiny. 
Tak  stala  se  gymnasia,  kde  český  jazyk  dosud  na  ústavech  těchto 
pěstovaný  byl  nadobro  vypuzen,  v  první  řadě  ústavy  poněm- 
čujícími. 

Největší  pozornost  vláda  Marie  Terezie  věnovala  zvelebení 
školství  národního  a  v  tom  také  stal  se  za  jejího  pánování  ne- 
znamenitější  pokrok.  Veliký  nedostatek  škol  pociťovali  sami  sta- 
vové moravští,  i  bylo  nařízeno  již  r.  1749,  aby  vrchnosti,  patronové 
neb  obce,  jimž  přísluší  právo  učitele  dosazovati,  všude  tak  učinili. 
Marie  Terezie  nařídila  (1763),  aby  se  na  nižších  školách  bral 
náležitý  zřetel  k  vyučování  jazyku  českému,  ale  jiným  dekretem 
(1765)  projevila  rozhodné  přání,  aby  také  němčina  byla  usilovněji 
než  dosud  šířena  a  za  tou  příčinou  nebyly  přijímány  na  nižší  školy 
za  učitele  osoby,  které  by  této  řeči  nebyly  náležitě  schopny. 


353 


R.  1774  vydán  byl  na  základě  návrhu  proslulého  paedagoga 
Jana  Felbigera  »  všeobecný  školní  řád  pro  německé  školy  nor- 
mální, hlavní  i  triviální  ve  všech  císařských  i  královských  zemích 
dědičných  c.  Nejprve  zakládány  normální  (t  j.  vzorné)  školy 
v  městech  hlavních;  v  městech  krajských  i  jiných  zřizovány 
školy  hlavní,  pro  které  pořizovaly  se  budovy  i  hmotné  prostředky 
z  velké  části  zrušováním  jezuitských  i  jiných  gymnasií.  Školy 
venkovské  byly  upravovány  v  triviální,  též  mnoho  nových  bylo 
založeno.  Náklad  na  ně  měly  poskytovati  vrchnosti  jakožto  patro- 
nové farr  a  Marie  Terezie  sama  dávala  dobrý  příklad  na  svých 
statcích,  v  čemž  ji  vyšší  duchovenstvo  i  šlechta  hojně  následovaly. 
V  zemích  dědičných  zřizovány  byly  komise  školské.  Na  Moravě 
jmenována  byla  taková  komise  se  zemským  hejtmanem  v  čele. 
Němčina  stala  se  jak  na  normální,  tak  i  na  hlavních  školách 
jediným  jazykem  vyučovacím,  čeština  z  nich  byla  nadobro  vy- 
puzena.  Všichni  učitelé  na  školách  hlavních  i  triviálních  měli 
býti  zkoušeni  od  ředitele  brněnské  školy  normální  a  na  základě 
této  zkoušky  měli  dostávati  dekrety  od  zemské  komise  studijní. 
Roku  1780  jmenován  byl  vrchní  dozorce  všech  nižších  škol  na 
Moravě,  totiž  jedné  školy  normální,  15  škol  hlavních  a  737  škol 
triviálních. 

Morava  nad  jiné  země  trpěla  ode  dávna  chatrným  zřízením 
církevním.  Příčinou  toho  byl  nízký  stupeň  vzdělání  a  nedosta- 
tečný počet  duchovenstva.  Diecéze  olomucká  obsahovala  r.  1777 
v  62  děkanstvích  pouze  522  far.  Uvážíme-li,  že  tehda  jediná 
Morava  měla  již  téměř  1,200.000  duši,  pochopíme,  že  pro  velký 
rozsah  farních  obvodů  nebylo  lze  duchovní  správu  řádně  vy- 
konávati. Císař  Josef  navrhoval,  aby  se  zřídily  vzorné  vzdělávací 
ústavy  pro  kněžstvo,  počet  biskupství  aby  se  rozmnožil  a  velké 
obvody  farní  aby  byly  rozděleny  na  několik  menšich.  Marie 
Terezie  vyjednávala  s  papežem  Klimentem  XIV.,  aby  olomucké 
biskupství  bylo  povýšeno  za  arcibiskupství  a  aby  v  jeho  obvodě 
zřízena  byla  dvě  nová  biskupství,  v  Brně  a  Opavě.  Rakouské 
Slezsko  mělo  býti  vyňato  z  obvodu  biskupa  vratislavského  a 
tomuto  za  náhradu  přiděleno  hrabství  kladské,  které  dosud  ná- 
leželo k  diecézi  pražské;  v  té  příčině  si  císařovna  již  dříve  vy- 
mohla svolení  krále  pruského.  Po  delším  vyjednávání  bylo  do- 
cíleno shody  s  papežem  Piem  VI.  a  když  po  smrti  Maximiliana 
Hamiltona  kapitula   olomucká   zvolila  si   (1777)  nového   biskupa, 

23 


354 


hraběte  Ant,  Th.  Colloreda,  bylo  hned  potom  povýšeno  biskupství 
olomucké  za  arcibiskupství,  stolici  papežské  přímo  podřízené, 
kollegiátní  chrám  sv.  Petra  v  Brně  povýšen  za  kathedrální  a 
biskupský,  jenž  podřízen  byl  arcibiskupovi  olomuckému,  a  po- 
dobné mělo  se  státi  v  Opavě,  nedošlo  však  k  tomu.  Z  525  far, 
které  dosud  náležely  diecézi  olomucké,  bylo  vyřáděno  151  far 
v  kraji  jihlavském,  znojemském  a  z  polovice  v  kraji  brněnském 
a  přiděleno  k  nové  diecézi  brněnské.  Jakožto  dotace  nového  biskupa 
byl  určen  statek  chrlický  u  Brna.  Biskupem  brněnským  císařovna 
ze  své  moci  již  dříve  (1777)  jmenovala  dosavadního  světícího 
biskupa  olomuckého,  hraběte  Matyáše  Frant.  Chorinského,  který 
byl  od  papeže  potvrzen. 

K  lepšímu  vzdělání  a  rozmnožení  dorostu  kněžského  byl 
r.  ijjj  zřízen  v  bývalé  olomucké  kolleji  jezuitské  kněžský  dum 
prozatím  pro  60  alumnúv.  R.  ;i778  tento  ústav  spolu  s  univer- 
sitou i  šlechtickou  akademií  přeložen  byl  do  Brna. 

Trvalo  však  dlouho  ještě  přes  všechny  snahy  vládní,  nežli 
obsazeny  byly  fary  dostatečným  počtem  duchovních.  Byly  pří- 
pady, že  jedinému  knězi  přiděleno  bylo  ke  správě  až  i  20  rozptý- 
lených vesnic.  Některé  vesnice  viděly  svého  duchovního  správce 
sotva  čtyřikráte  do  roka.  Za  tohoto  smutného  stavu  nekatolické 
hnutí  mezi  lidem  valašským  a  také  na  pomezních  horách  česko- 
moravských  nabývalo  vždy  větších  rozměrů.  Misionáři,  zvláště 
jezuité  sice  vycházeli  rok  co  rok  na  lov  lutheránských  biblí, 
zpěvníkův  i  jiných  knih  kacířských,  lidi,  u  nichž  takové  našli, 
uvrhovali  do  vězení;  ale  tyto  prostředky  nadobro  se  minuly 
s  účelem.  Lid  rozhořčený  pronásledováním,  aby  měl  pokoj  od 
misionářů,  na  venek  zachovával  všecky  formy  katolických  kře- 
sťanův, ale  pod  katolickou  rouškou  skrývalo  se  nekatolické  pře- 
svědčení. Horliví  protestante  j  po  každém  pronásledování  vraceli 
se  domu  ještě  s  větším  záštím  proti  vnucované  víře  a  rozněcovali 
podobnou  nenávist  u  příslušníků  svých  rodin  i  u  jiných  známých. 
Často  konány  poutě  do  Uher  a  do  Slezska,  kde  byla  větší  svoboda 
náboženská,  v  Těšíně  navštěvovány  protestantské  služby  boží  a 
přinášeny  odtud  knihy,  ač  každý  pokus  v  tom  směru  byl  přísně 
trestán.  Mýtní  úředníci  při  pomezí  bděli  nad  tím,  aby  kacířské 
knihy  nebyly  dovlékány  do  země,  aby  emisaři  z  pruského  Slezska 
se  sem  ncvpližovali,  a  zároveň  měli  brániti  stěhování  lidu  ne- 
katolického   ze    země.    Misionářům   a   místním  farářům  bylo  po- 


355 


védomo,  že  velká  část  lidu  valašského  viru  katolickou  vyznává 
pouze  na  oko.  Aby  se  dopátrali  úplné  pravdy,  jali  se  (1777) 
namlouvati  lidu,  aby  učinil  písemné  přiznání  o  víře  své,  a  že 
podle  toho,  jak  mnoho  bude  přihlášek,  vláda  vydá  prohlášení 
o  svobodé  náboženské.  Véříce  témto  povéstem  obce  valašské  ve 
velikém  počtu  počaly  se  přiznávati  k  protestantství.  Hned  povstalo 
několik  náčelníků,  kteří  svobodně  kázali,  slibovali  osvobození  od 
kontribucí,  desátkův  i  jiných  dávek,  vyhlašovali  katolíkům  pro. 
následování,  protestantům  pak  veselé  zlaté  časy.  Odpadlí  veřejně 
protivili  se  dalšímu  vykonávání  katolických  služeb  božích  v  ko- 
stelích  a  žádali,  aby  na  fary  byly  dosazeni  kazatelé  evangeličtí 
S  hnutím  náboženským  množily  se  zároveň  případy  zjevného 
odporu  poddaných  proti  vrchnostem.  Císařovna  vypravila  do  kraje 
valašského  dva  komisaře  od  gubernia,  aby  vypátrali,  zdali  cizí 
náhončí  popouzejí  lid  k  odpadnutí.  Když  pak  od  císařských 
komisařů  přišla  zpráva,  že  sice  nové  obce  nepřistupují  již  k  prote- 
stantství, dosud  odpadlí  však  že  tvrdošíjné  stojí  na  svém,  Marie 
Terezie  sestavila  komisi,  jejíž  předsedou  jmenován  byl  sám  nej- 
vyšší kancléř  dvorský  hrabě  Jindřich  Blúmegen,  a  která  majíc 
sídlo  své  ve  Vizovicích,  hleděla  především  mírnými  domluvami 
odpadlým  obcím  i  jejich  zástupcům  vysvětliti,  že  sliby,  hlásané 
od  misionářů  v  příčině  svobody  náboženské,  byly  klamný; 
seznamy  osob  odpadlých  byly  od  členů  komise  roztrhány  a  obcím 
vráceny  a  ujištěno,  že  císařovna  všem  chce  odpustiti,  vrátí-li  se 
k  předešlé  poslušnosti.  Někteří  byli  tím  upokojeni  a  počali  zase 
choditi  do  kostelúv.  Ale  druzí  horlivější  prohlásili,  že  chtějí  hájiti 
své  víry  krví  i  životem.  Mnozí  dali  se  i  strhnouti  k  vášnivým 
činům  a  násilnostem.  Marie  Terezie  vydala  nařízení  guberniu, 
aby  se  ještě  několik  neděl  počkalo,  zdali  obce  po  dobrém  se  ne- 
obrátí na  víru  katolickou.  Kdo  by  i  po  uplynutí  této  lhůty 
v  protestantství  setrval,  jiné  sváděl  neb  se  účastnil  tajných  schůzek, 
měl  buď  k  vojsku  býti  odveden  neb  odsouzen  k  hradební  práci 
v  Olomouci;  kdo  by  k  tomu  se  nehodil  a  pak  osoby  ženské 
měly  býti  poslaný  do  nově  vystavěné  káznice  brněnské.  Kdož 
by  i  po  přestálém  trestu  setrvali  v  odporu,  měli  býti  odvedeni 
do  Uher,  zvláště  do  měst  báňských,  kam  za  nimi  směly  jíti  ženy, 
nikoli  však  děti,  které  měly  býti  v  katolické  víře  vychovány  a 
jim  také  měly  otcovské  statky  býti  odevzdány.  Zakročením  císaře 
Josefa  valně  zmírněny  byly  tyto  rozkazy.  Komise,  u  kteréž  osvícený 

Í3* 


356 

probošt  mikulovský  Jan  Hay  měl  velké  slovo,  jednak  přísnosti 
užitou  v  pravý  čas,  ale  také  jemným  chováním  duchovních  pastýřů, 
kteří  prostě  vykládali  evangelium  ve  svých  kázáních  a  při  službách 
božích  dovolovali  lidu  zpivati  jeho  dobré  české  písně  a  žalmy, 
docílila  toho,  že  ponenáhlu  vždy  více  a  více  lidí  chodilo  do 
kostelův  a  konečně  i  nejzatvrzelejší  obce  vrátily  se  zase  k  vyznáni 
katolickému. 

Některé  obce  však  setrvaly  ještě  v  trpném  odporu,  vracely 
Hayovi  knihy  katolické,  které  tam  rozdával,  a  za  to  tím  hojněji 
dávaly  si  ze  Slezska  dovážeti  knihy  protestantské ;  mnozí  z  těch, 
kteří  se  obrátili  na  víru  katolickou,  zase  chodili  do  evangelické 
modlitebny  v  Těšíně,  byli  tam  přítomni  službám  božím  a  přijímali 
svátost  oltářní.  Účastníci  těchto  poutí  byli  sice  zajímáni  a  od- 
suzováni k  nuceným  práčem  veřejným,  poněvadž  však  tehda  hrozila 
nová  válka  o  dědictví  bavorské  s  králem  Bedřichem  II.,  bylo  třeba 
počínati  si  opatrně.  Zatím  co  hlavní  armády  pruská  a  rakouská 
stály  proti  sobě  v  severových.  Čechách,  část  Prusův  obsadila 
Krnovsko  i  Opavsko  a  chystala  se  ku  vpádu  na  Moravu.  Pro- 
střednictvím Francie  a  Ruska  počalo  se  vyjednávati  o  mír  v  Tě- 
šíně, v  březnu  r.  1779.  O  tomto  sjezdu  na  Valašsku  Šířily  se 
pověsti,  že  se  sešel  jen  za  účelem,  aby  vymohl  valašským  ho- 
ralům svobodu  náboženskou.  I  hrnuli  se  lidé  opět  ve  velkých 
davech  k  službám  božím  do  Těšína,  byli  však  od  úřadů  vrch- 
nostenských pochytáni  a  odsouzeni  k  I4denní  práci  veřejné.  Také 
vznikly  toho  roku  nepokoje  náboženské  v  Nosislavi  u  Židlochovic, 
ale  lid  zase  upokojen  od  probošta  Haye,  který  za  tou  příčinou 
tam  se  odebral.  V  lednu  1780  obce  valašské  znovu  se  odřekly 
viry  katolické,  žádajíce,  aby  jim  bylo  dovoleno  nejen  tajně,  jako 
doposud,  nýbrž  veřejně  konati  služby  boží  dle  předpisů  víry  pro" 
testantské.  Této  žádosti  ovšem  nebylo  vyhověno,  ale  jinak 
Marie  Terezie  proti  nespokojencům  vystoupila  opět  velmi 
mírné.  Když  však  toho  roku  císař  Josef  navštívil  kraj  valašský, 
ubíraje  se  na  Rus  k  osobni  schůzi  s  cařevnou  Kateřinou  II., 
evangelíci  35  obcí  podali  mu  prosebný  spis,  ve  kterém  vylíčili 
všechno  pronásledování  a  útrapy,  jež  jim  bylo  dosud  podstoupiti 
pro  víru,  a  prosili  císaře  za  udělení  svobody  náboženské.  Císař 
přijal  spis  velmi  laskavé  a  slíbil,  že  se  jim  brzo  stane  po  právu. 
Z  toho  vzniklo  nove  hnutí  protestantské,  které  se  neobešlo  bez 
výtržností.  Císařovna  vypravila  probošta  Haye  po  čtvrté  na  Va- 


357 

lašsko.  Hay  přesvědčiv  se,  že  stížnosti  ve  spise  vylíčené  nebyly 
oprávněny,  navrhl  přísné  potrestání  původců  hnutí,  jichž  dva- 
nácte bylo  vypovězeno  do  Uher.  Jiní  odsouzeni  k  uvěznění,  ale 
byli  brzo  zase  na  přímluvu  Hayovu  propuštěni.  Tím  se  končí 
působnost  Hayova  na  Valašsku,  který  za  své  nepopiratelné  zá- 
sluhy byl  brzo  potom  jmenován  biskupem  královéhradeckým. 
Krátce  potom  (29.  listopadu  1780)  zemřela  císařovna  Marie  Terezie. 

£  ^«s'.  Císař  Josrf  II.   Ofrrarj/  náboženské  a  školské.  Párátky 

thtšerniho  ohrození  národa  řrského. 

Císař  Josef  II.  přijal  po  své  matce  říši  ztenčenou  o  Slezsko, 
ale  tato  ztráta  byla  v  pozdějších  letech  panování  Marie  Terezie 
bohatě  nahrazena  ziskem  Haliče  (1772),  Bukoviny  (1775)  a  čtvrti 
Innské  (1779).  Náhrada  těchto  zemí  velkou  převahou  slovanských 
za  ryze  německé  Slezsko  pošinula  téžisko  říše  naší  dále  od  Ně- 
mecka, což  zvláště  pro  postavení  zemí  českých  má  význam  ne- 
ocenitelný. Nejkrásnější  dědictví  císařovna  Marie  Terezie  zane- 
chala synu  svému  zvelebením  veškerého  vnitřního  stavu  své  říše. 

Císař  Josef  II.  byl  sice  dvakráte  ženat,  ale  zůstal  bezdětným 
a  již  r.  '1781  ohlásil  bratru  svému  Leopoldovi,  velkovévodovi 
toskánskému,  že  uznává  jej  i  jeho  nejstaršího  syna  Františka  za 
svého  nástupce.  Byl  muž  krásného  zevnějšku,  statné  a  vysoké 
postavy  a  prostého  milého  vzezření ;  ale  jeho  zdraví  nebylo  nikdy 
pevné.  Život  jeho  byl  vzorně  jednoduchý.  Odvrhl  všechen  přepych 
a  lesk,  který  dosud  u  dvora  vídeňského  přísně  byl  zachováván, 
a  hleděl  co  nejvíce  přiblížiti  se  lidu;  proto  také  odstranil  mnohé 
zbytečné  obřady.  Hudebně  byl  císař  neobyčejné  vzdělán,  mluvil 
plynně  několik  řečí  evropských,  také  česky  dosti  dobře,  ač  ve 
V.  Pohlovi  neměl  zvláště  vhodného  učitele;  němčině  však  dával 
potud  přednost,  že  ji  chtěl  povýšiti  za  jazyk  státní.  Za  nejlepší 
prostředek  k  poznání  svých  zemí  i  jejich  obyvatelstva  pokládal 
časté  cestování.  Na  cestách  jevil  neobyčejný  talent  pozorovací, 
jemuž  nic  důležitého  neušlo,  ve  všem  dával  na  jevo  živé  účasten- 
ství a  neúnavnou  touhu  po  poučení.  Cestoval  nejradéji  v  inkognitu 
a  velmi  jednoduše.  První  z  četných  cest  po  Moravě  podnikl 
r.  1766;  prohledl  si  Olomouc,  zvláště  její  opevnění  a  posádku, 
přes  Vyškov  a  Slavkov  odebral  se  do  Brna,  kde  navštívil  také 
vězení  na  Špilberku  a  již  tehda  podnětem  jeho  vyšlo  guberniální 


358 

nařízení,  že  poddaní,  kteří  by  se  vzepřeli  svým  vrchnostem,  nemají 
býti  na  Špilberku,  nýbrž  doma  uvězňováni.  R.  1768  odebral  se 
v  srpnu  do  vojenského  ležení  z  Olšan  nedaleko  Olomouce,  kde 
pobyl  několik  dnů  při  manévrech.  R.  1769  v  létě  nastoupil  opét 
cestu  do  ležení  olšanského  a  odtud  do  Nisy,  kam  pozván  byl 
od  krále  Bedřicha  II.  k  důležité  schůzi,  jejíž  účelem  bylo  zatne* 
žiti  válečné  úspěchy  Ruska  proti  Turecku.  Tato  cesta  zvláště 
jest  památná  událostí,  která  hluboko  se  vryla  v  paměť  lidu  mo- 
ravského. Jeda  totiž  (10.  srpna)  v  průvodě  generálů  Laudona  a 
Lacyho,  pak  hraběte  Dietrichštejna  mimo  liechtenštejnské  polnosti 
u  vsi  Slavikovic  nedaleko  Rousinova,  kde  sedlák  Antonín  Trnka 
právě  oral,  sestoupil  s  vozu  a  po  celé  délce  pole  vyoral  několik 
brázd,  aby  dal  na  jevo,  jak  si  váží  namáhavého  povolání  rol- 
nického*) Celkem  za  svého  isletcho  spoluvladařství  navštívil 
Moravu  dvanáctkráte,  ale  i  potom  byla  naše  země  často  cílem 
jeho  cest. 

Všechno  myšlení  i  jednání  císaře  Josefa  II.  směřovalo  ku 
zvelebení  moci  statni.  Všechno  staré  pokládáno  bylo  za  zkažené, 
na  místě  dosavadních  řádů  společenských  i  politických  mělo  býti 
nové  právo  zavedeno.  Josefínské  zásady  o  státní  jednotě  a  jeho 
neobmezené  moci  měly  z  pestré  a  mnohočlenné  monarchie  zříditi 
jednotný  stát,  ve  kterém  by  všechny  země  a  všechny  stavy  bez 
výjimky  působily  k  všeobecnému  dobru.  Císař  Josef  mínil  opříti 
svou  absolutní  moc  panovnickou  výhradně  o  zákon,  před  nímž 
měly  všechny  stavy  býti  sobě  rovny,  a  o  volnost  ducha,  jehož 
vymoženosti  měly  sloužiti  obecnému  blahu.  Hlavní  oporou  státní 
správy  mělo  se  státi  povolné  a  obětavé  úřednictvo. 

Ze  všech  státníků  doby  tereziánské  i  po  celý  téměř  čas 
panovaní    Josefa  největší  působnost    podržel  státní   kancléř  kníže 

* )  Kníže  Václav  z  IáchtenJíejna,  jemuž  pozemky  ony  náležely,  po  přání 
stavu  moravských  dal  na  onom  miste  při  ďsařskc  silnici  u  Slavikovic  postaviti 
pomník  z  cihel,  obloženy  mramorem  a  na  ném  vyryti  latinský  nápis;  drahý  po- 
dobný pomník  /.  pískovce  zřídila  tam  obec  slavikovská.  Oba  však  záhy  upadly  ve 
zkázu.  I  zřídili  stavové  moravští  kamenný  obelisk  na  témže  místě  zase  S  latinským 
nápisem,  a  kdy/  zanikl,  dali  r.  1S55  zhotoviti  nový  pomník  z  litiny  a  k  němu 
železné  zábradlí  v  železárno  hrabete  Sním  a  v  Hlansku.  Památný  pluh,  na  jehož 
radlici  rovněž  událost  ona  /večnéna  byla  nápisem,  odeslán  byl  od  knížete  Lichten* 
-rejna  -lavinu  muravskvm  do  l',rn:i,  kdež  byl  postaven  v  zasedacím  sále  sněmovním 
a  po.:. I ■*ji  odevzdán   iiiu»eu    FrAniUkovu. 


359 


Václav  Kounic.  On  i  většina  ostatních  rádců  císařových,  jsouc 
nakloněna  zásadám  osvíceného  absolutismu,  účastnila  se  oprav 
císaře  Josefa  a  od  mnohého  z  nich  vycházel  i  první  podnět  k  nim. 
Nicméně  za  neúnavnou,  ano  zimničnou  činností  samého  panovníka 
celá  státní  rada  ustupovala  do  pozadí.  Mnohý  krok  jeho  nebyl 
zrale  uvážen  a  následky  ukvapeného  jednání  jevily  se  pak  v  četných 
nedostatcích.  Opravná  činnost,  která  vedena  byla  nejlepší  vůlí, 
ale  ne  vždy  potřebnou  zkušeností,  prostírala  se  na  všechny  obory 
veřejného  života. 

Především  bylo  uvolněno  dosavadní  spojení  církve  katolické 
v  našich  zemích  s  kurií  římskou.  Proto  obnoveno  bylo  z  dob 
Marie  Terezie  známé  Placetům  regium  (1781),  dle  něhož  papež- 
ské bully,  pak  všeliká  nařízení  cizozemských  představených  du- 
chovních směla  se  předčítati  pouze  se  svolením  panovníkovým. 
Spojení  duchovních  řádů  se  svými  generály  v  Římě,  jakož  i  s  pří- 
buznými řády  v  cizozemsku  bylo  zakázáno.  Naskytla-li  se  při 
sňatku  kanonická  překážka,  měli  faráři  vyžádati  si  dispens  od 
biskupů,  kdežto  další  rekurs  k  papežské  stolici  byl  zrušen,  čímž 
pravomoc  biskupů  byla  značně  rozšířena;  naproti  tomu  bylo  ze 
soudní  moci  biskupské  všechno  světské  vyňato.  Biskupové  měli 
ještě  před  přísahou  pontifikální  složiti  přísahu  věrnosti  císaři. 

Dílo  náboženské  snášenlivosti  bylo  dovršeno  vydáním  tole- 
rančního ediktu  (178 1),  jímž  povoleno  svobodné  vyznání  víry 
lutheránské,  kalvinské  a  řecké  nesjednocené.  Katolická  víra  po- 
držela i  potom  právo  veřejného  státního  náboženství.  Nekatoličtí 
poddaní  mohli  si  stavěti  své  kostely  a  Školy,  směli  z  východní 
Moravy  volně  choditi  k  náboženským  cvičením  do  Uher  nebo 
do  Těšína;  kostel  však  nesměl  míti  zvonů,  věží,  ani  veřejného 
vchodu  z  ulice.  Též  jim  povoleno  voliti  si  vlastní  kazatele  a 
učitele,  kteří  by  od  konsistoře  těšínské  neb  uherské  byli  schvá- 
leni a  potvrzeni  od  gubernia  brněnského,  pokud  by  se  neukázala 
potřeba  zříditi  v  zemi  vlastní  konsistoř.  Kazatele  měly  si  obce 
samy  vydržovati.  Rozsuzování  ve  věcech  náboženských  nad  ne- 
katolíky vykonávala  zemská  správa  politická  za  účastenství  ně- 
kterého jejich  duchovního,  od  ní  pak  šlo  odvolání  ku  dvorské 
kanceláři.  Při  smíšených  sňatcích,  byl-li  otec  katolíkem,  měly 
všechny  ditky  býti  katolickými,  byl-li  protestantem  a  matka  ka- 
toličkou, měly  se  roztříditi  dle  pohlaví.  Nekatolíkům  přiřknuto 
právo  nabývati    majetku   pozemkového,    práv  měšťanských  a  mi- 


360 


strovských,    dosahovati    přístupu    k    hodnostem    akademickým 

i  k  službám  civilním  i  vojenským. 

Svoboda  náboženská,  tolerančním  ediktem  zaručená,  vzbu- 
dila neobyčejný  ruch  a  netajenou  radost  ve  všech  krajinách,  kde 
byli  dosud  nekatolíci  pronásledováni.  Nicméně  vznikly  v  rozličných 
krajích  třenice,  ježto  katolíci  vzpírali  se  předpisům  tolerančním, 
protestante  zase  hleděli  získati  co  nejvíce  stoupenců  své  víře  a 
posmívali  se  obřadům  katolickým.  Když  se  počalo  přihlašování 
obyvatelstva  k  nové  povoleným  vyznáním  u  vrchností  neb  u  kraj- 
ských úřadů,  i  v  tom  udávaly  se  mnohé  nepřístojností.  I  bylo 
vydáno  několik  nařízení  císařských  (1782).  Na  Moravě  většina 
přihlášek  s  počátku  stala  se  k  víře  augsburské,  což  však  později 
mnozí  zaměnili  s  vyznáním  helvetským,  které  lépe  vyhovovalo 
jejich  tradici,  pocházející  z  velké  části  z  učení  bratrského.  Po- 
něvadž i  v  potomních  letech  množily  se  případy  odpadání  od 
víry  katolické,  vydán  byl  (1783)  zákaz,  přijímati  další  přihlášky 
k  nekatolictvi.  Kazatelům  protestantským  bylo  zakázáno,  odvra- 
ceti lid  od  viry  katolické.  Proti  jiným  vyznáním,  na  Moravě 
zejména  proti  deistum,  byly  vydány  přísné  zákazy.  Za  to  však 
bylo  od  císaře  Josefa  zlepšeno  dosud  velmi  přísně  vymezené 
společenské  postavení  židů.  Povolen  jim  přístup  do  všech  škol 
i  ke  všem  akademickým  hodnostem;  směli  provozovati  orbu, 
nikoli  však  statky  najímati,  mohli  se  zabývati  řemeslem,  malíř- 
stvím, provozovati  velkoobchod  a  zakládati  továrny. 

Velmi  důležitou  novotou  církevní  bylo  částečně  zrušeni  klášterů. 
Morava  s  rakouským  Slezskem  čítala  i  po  zrušení  řádu  jezuitského 
83  klášterů,  v  nichž  bylo  2022  řeholních  osob  obojího  pohlaví. 
Kláštery  nabyly  časem  rozsáhlých  statků;  r.  1772  byly  tři  osminy 
veškeré  půdy  moravské  v  rukou  duchovenstva,  z  čehož  nemalý 
podíl  připadal  na  statky  klášterní.  Císař  vydal  edikt  (1782),  jeni 
obsahoval  podrobná  ustanovení  o  zrušení  takových  řádů  ženských 
i  mužských,  které  nevydržuji  škol,  neošetřují  nemocných  a  jinak 
nevynikají  ve  studiích.  Zrušení  měli  provésti  členové  duchovních 
komisí,  které  u  každé  zemské  vlády  byly  zřízeny.  Mnichové  a 
jeptišky  mohli  se  buď  vystehovati  nebo  přestoupiti  do  jiných 
klášterů. 

Papežský  dvůr  byl  těmito  zákony  neobyčejně  polekán  a 
papež  Pius  VI.  podnikl  (1782)  osobně  cestu  do  Vídně,  aby  císaře 
zdržel  od  dalších  novot,  ale  marně.    V   opravách   církevních  po- 


361 

kračovalo  se  bezohledné.  Na  Moravé  za  panování  Josefova  zrušeno 
bylo  více  než  polovice  klášterů,  totiž  38,  jichž   jmění   odhadnuto 
bylo    na    5,412.335    zl.     Jmění   klášterní   bylo   zabaveno  a  zřízen 
z  něho  náboženský  fond  k  účelům  církevním,  jímž  hlavně  umožněno 
bylo  rozmnožení  far.    Nedostatku  duchovenstva   mínil    císař  Josef 
pomoci  zařízením  generálních  seminářů,  v  nichž  za  dozoru  i  řízení 
orgánů  státních  mělo  býti  docíleno  stejného  způsobu  jak   ve  vy- 
učování tak  ve  vychování   theologických   chovanců.    Na    Moravě 
pro  obě  diecéze  zřízen  byl  (1783)  generální  seminář  v  Olomouci, 
kam    již   dříve    (1782)    přeložen    byl    z   Brna   seminář  biskupský 
i  s   universitou,   která   proměněna  byla  v   lyceum.    Mezi  řediteli 
byl  také  slavný  učenec  abbé  Josef  Dobrovský.  V  semináři  gene- 
rálním dostávalo  se  alumnům  pouze  vzdělání    theoretického ;    po 
skončení  tohoto  studia  měli  klerikové  vstupovati  do  diecezánních 
ústavů  kněžských,  jež  byly  na  Moravé  dva,  v  Olomouci  a  v  Brně, 
aby  tam  také  prakticky  byli  vychováni  ku  správě  duchovní.  Všem 
chovancům  mělo  vštěpováno  býti  jediné  učení  na  základě  týchže 
knih,  všude    předepsaných,   i   stejný    způsob  života;  proto  právě 
tyto  opravy  potkaly  se  u  biskupův  i  kněží  s  největším  odporem. 
Hnutí  proti  opravám  nabylo  širších  a  hlubších  rozměrů,  když 
císař  Josef  počal  zasahovati  do  veřejné  bohoslužby  a  obřadů  s  ní 
spojených.    Bylo  dopodrobna   vypočteno,   kolik  mší  se  má  v  za- 
svěcené svátky  sloužiti,  kolik  hodin  mají  trvati,  za  jakých  obřadů 
se  mají  konati,  jak  mají  oltáře  býti  vyzdobeny  atd.  Tato  nařízení 
způsobila  v  nejširších  vrstvách  lidu   hluboké  rozhořčení,  ježto  se 
nešetrně  dotkla  obřadův  a  zvyků,  které  od  staletí  kotvily  v  nej- 
vniternějším jeho  přesvědčení.    Proti   některým  z   nich  lidé  hned 
veřejně  se  bouřili,  zvláště  proti  novému  způsobu  pohřbívání ;  proto 
vláda  pospíšila  si  takové  výnosy  zase  co  nejdříve  odstraniti.  Také 
spor  s  papežem   nabýval  rázu  vždy   povážlivějšího,    zvláště  když 
císař  Josef  vydal  edikt  (1783),  jimž  církevní  obřady  měly  pozbyti 
všeho  vlivu  na  právní  platnost  svazku  manželského.  Císař  dokonce 
odhodlal  se  toho  roku  k  cestě  do   Říma,  aby  tam   v  případě,  že 
by  papež  nesvolil  ke  všem  jeho    požadavkům,   prohlásil   odtržení 
svých  zemí  od  stolice  papežské.  Ale  tam  způsobili  velikou  změnu 
v  jeho  smýšlení  španělský  i  francouzský  vyslanec   při  dvoře  pa- 
pežském, kteří  císaři  poukázali  na  veliké  nebezpečí,  jež  by  vzpla- 
nutí kulturního  boje  mohlo  míti  pro  vnitřní  vývoj  zemí  dědičných, 
čehož  by  pruský  král  dovedl  využitkovati  pro  sebe.  Od  té  doby 
prováděny  opravy  církevní  šetrněji  a  rozvážlivěji. 


362 


Císař  Josef  věnoval  velkou  pozornost  povšechnému  vzdělání 
svých  poddaných  bez  rozdílu  stavův,  ale  činnost  jeho  v  této  pří- 
čině byla  jednostranná.  Z  věd  pokládal  jen  takové  za  důležité  a 
potřebné,  jichž  pěstování  čelilo  přímo  k  povzneseni  národního 
blahobytu  anebo  jinak  vyhovovalo  praktickým  potřebám  státním, 
ale  jiné  vědy  a  krásná  umění  nedocházely  u  něho  povšimnutí. 
Smutným  svědectvím  toho  jest,  že  se  strany  vlády  nikde  se  ne- 
kladly překážky  vandalskému  ničení  všelikých  pokladů  vědeckých 
i  uměleckých.  Císař  Josef  přál  mnohem  více  nižším  školám  než 
vyšším,  ježto  od  oněch  spíše  si  sliboval  účelnější  provozování 
řemesel  i  orby,  povneseni  domácí  výroby,  zvelebení  poplatnosti 
a  hmotného  blahobytu.  Školám  vyšším  přikládal  cenu  jen,  pokud 
jich  bylo  třeba  k  vzdělání  a  vychování  řádného  úřednictva  státního. 
Počet  universit  v  zemích  dědičných  mimo  Uhry  obmezen  na  tři, 
zůstaly  totiž  pouze  v  Praze,  ve  Vídni  a  ve  Lvové,  university 
v  Inšpruce,  Hradci  Štýrském,  v  Brně  a  Freiburce  byly  zrušeny. 
Brněnské  universitě  vůbec  dopřáno  bylo  kratičkého  trvání  čtyř- 
letého (1778  — 1782),  ačkoli  právě  v  té  době  dosáhla  svého  roz- 
květu. Na  dolehavé  prosby  arcibiskupa  i  měšťanstva  olomuckého 
císař  Josef  (1782)  přeložil  jak  vysoké  učení,  tak  i  ústav  kněžský 
a  rytířskou  akademii  zase  do  Olomouce.  Hned  potom  byla  mo- 
ravská universita  zrušena  a  proměněna  v  lyceum.  Lyceum  po- 
drželo sice  staré  právo,  promovati  theologické  a  filosofické  doktory 
a  voliti  si  ze  svého  sboru  professorského  rektora  k  řízení  ústavu, 
ale  mnohá  jiná  práva,  jichž  dosud  universita  požívala,  byla  zru- 
šena. S  universitou  zrušena  byla  akademie  rytířská.  Professoři 
vysokého  učení  nepřestávali  zasazovati  se  o  opětné  jeho  přeložení 
z  Olomouce  do  Brna,  ale  snahy  jejich  zůstaly  marnými. 

Také  studium  gymnasijni  mělo  větší  měrou  vyhovovati  po- 
třebám státním.  Císař  Josef  pokládal  za  nutné  omeziti  míru  vy- 
učovaní jazyka  řeckého  i  latinského.  Ve  školní  instrukci  z  r.  1 78 1 
položen  větší  než  dosud  důraz  na  zeměpis,  vědy  přírodní,  světové 
dějiny  a  mathematiku.  Germanisační  systém  prováděn  ještě  dů- 
sledněji než  za  Marie  Terezie,  vyučovací  řečí  zavedena  všude 
němčina.  Ostatně  zůstalo  zřízení  gymnasií  nezměněno. 

Předmětem  největší  péče  a  pozornosti  císařovy  byla  škola 
národní.  Každému  obyvateli  mělo  se  vyučování  státi  aspoň  tou 
měrou  přístupným,  aby  se  mohl  naučiti  čísti  a  psáti.  Mnohých 
klášterů  jen  proto  bylo  ušetřeno,  že  k    tomuto    úkolu    přihlížely; 


363 


bohatším  klášterům  pak  podmínkou  dalšího  jejich  trvání  byla 
uložena  povinnost,  aby  školy  zřizovaly  a  je  zdokonalovaly.  PH 
každé  nově  zf ízené  faře  neb  i  lokálce  založena  hned  škola  a  krom 
toho  nařízeno,  aby  i  v  jiných  osadách,  v  jichž  obvodu  na  půl 
hodiny  cesty  bylo  90—100  dítek  povinných  školou,  byl  ustanoven 
učitel  a  pro  dalších  50  dítek  byl  jemu  přidělen  pomocník.  Ku 
zřizování  a  udržování  škol  měli  přispívati  vrchnosti,  obce  i  patro- 
nové stejným  dílem.  Děti  měly  od  6.  do  12.  roku  choditi  do  školy. 
Tolerančním  patentem  dáno  nekatolíkům  právem  i  povinností 
aby  kromě  vlastní  modlitebny  zřídili  si  též  školu  a  jmenovali  si 
učitele,  jehož  si  však  takové  obce  samy  musily  platiti.  Na  prote- 
stantských i  židovských  školách  měli  býti  jen  takoví  učitelé,  kteří 
si  odbyli  řádný  cvičný  kurs  a  zkoušky  při  ředitelství  brněnské 
školy  normální.  Rozdělení  škol  z  dob  Marie  Terezie  na  normální, 
hlavní  a  triviální  v  podstatě  bylo  ponecháno,  učebná  osnova  však 
i  methodický  postup  byly  zdokonaleny.  Vyučovací  jazyk  německý 
měl  býti  zaveden  co  možná  do  nejnižších  tříd  a  na  školy  dosa- 
zováni byli  jen  takoví  učitelé,  kteří  se  prokázali  znalostí  němčiny. 
Chovancům  generálních  seminářů  předepsáno  věnovati  se  studiu 
normální  methody  školské,  katechisace  a  věd  přírodních,  aby 
mohli  přispívati  ku  vzdělávání  mládeže. 

Vrchním  dozorcem  všech  škol  moravských  bez  rozdílu  vy- 
znání byl  Ignác  Mehoffer,  jehož  působnost  rozšířila  se  i  na 
rakouské  Slezsko,  když  toto  (1782)  bylo  s  Moravou  sloučeno 
v  jediný  politický  obvod.  R.  1787  zřízen  byl  v  každém  krajském 
městě  úřad  školního  dozorce  pod  názvem  krajského  komisaře 
školního.  Tehda  také  zakládány  byly  chlapecké  ústavy  vojenské 
a  samostatné  školy  dívčí.  Zavedením  stipendií  a  školního  platu 
bylo  jednak  umožněno  chudým,  ale  nadaným  studujícím  do- 
sáhnouti nejvyšších  hodností  akademických,  na  druhé  straně 
obmezen  byl  nával  na  školy  latinské.  Za  to  neobyčejně  rozkvetlo 
školství  národní.  Když  r.  1775  zaveden  byl  od  císařovny  Marie 
Terezie  nový  řád  studijní,  počítalo  se  na  celé  Moravě  sotva 
IO.OOO  dítek,  které  chodily  do  školy;  r.  1786  zjistilo  se  jich 
ój.&jó  a  za  jediný  školní  rok  1785/6  přibylo  do  nižších  škol 
14.169  dítek. 

S  opravami  ve  školství  úzce  souviselo  zakládání  ústavů  hu- 
manitních; také  Moravě  dostalo  se  značného  podílu  lidumilných 
zařízení    císaře  Josefa.    Ještě   za  Marie  Terezie  v   hlavním  městě 


364 


moravském,  které  čítalo  tehda  asi  20.000  obyvatelův,  byl  jediný 
měšťanský  chudobinec.  Zásluhou  nejvyššího  komoří  zemského 
hraběte  Leopolda  Ditrichštejna  založen  byl  roku  1748  kostel  a 
klášter  milosrdných  bratří  na  Starém  Brně;  hraběnka  Alžběta 
z  Walldorfu,  povolavši  z  Vídně  několik  jeptišek  řádu  alžbětinského, 
vystavěla  jim  (1754)  klášterní  budovu  na  Starém  Brně.  Marie 
Terezie  zařídila  v  Brně  r.  1776  sirotčinec.  Císař  Josef  zřídil  (1784) 
v  Brně  všeobecnou  nemocnici,  porodnici,  nalezinec  a  blázinec  pod 
jedinou  správou,  což  vše  umístěno  bylo  v  klášteře  sv.  Anny  na 
Starém  Brně ;  vojenská  nemocnice  odtud  přeložena  byla  do  zruše- 
ného kláštera  premonstrátského  v  Zábrdovicích.  R.  1787  zřízen 
filiální  ústav  pro  nemocné,  spolu  s  porodnicí,  nalezincem  a  chudo- 
bincem v  Olomouci,  také  v  ostatních  městech  moravských,  kde 
na  to  nadační  fond  stačil,  dosavadní  ústavy  chudinské  byly  pro- 
měněny v  nemocnice.  Pro  nakažlivé  nemoci  zřízen  byl  chorobinec 
v  Brně.  Sirotčinec  na  Cejlu,  podobné  jako  jiné  ústavy  v  zemi 
toho  druhu,  byl  zrušen  (1784);  sirotci  měli  býti  odtud  dáni  na 
venkov  k  vychování;  zůstati  směli  v  ošetřování  pouze  churavé 
děti  a  novorození  nalezenci. 

Mnohé  změny  zavedeny  v  censuře  knih.  Všechny  práce 
censurní  svěřeny  byly  jediné  hlavní  censurní  komisi  ve  Vídni; 
censurni  komise  zemské,  zřízené  za  Marie  Terezie,  byly  zrušeny 
a  ponechán  při  guberniích  zemských  pouze  úřad  pro  revisi  knih. 
Velká  část  dosavadních  obmezení  svobody  tiskové  byla  odstraněna. 
Všechny  nově  vyšlé  přísně  vědecké  neb  umělecké  knihy,  které 
přímo  nedotýkaly  se  náboženství,  státu  neb  mravnosti,  mohly 
s  povolením  censurniho  referenta  při  zemském  guberniu  býti  vy- 
dávány. Jen  knihy  obsahu  sprostého  a  nemravného  měly  býti  za- 
kázány, rovněž  neměly  se  propouštěti  útoky  proti  Bohu  a  nábo- 
ženství, rozšiřováni  nevěry  a  blouznivého,  pověrčivého  pobožnust- 
kářství.  Naproti  tomu  povolována  byla  jakákoliv  kritika  slušně 
psaná,  třebas  sahala  až  k  osobě  panovníkové.  Jakmile  kniha  stala 
se  soukromým  majetkem,  nepodléhala  již  dozoru  censury,  leč  že 
by  opětné  na  prodej  byla  nabízena.  Proto  také  duchovním  i  vrch- 
nostem bylo  zakázáno  všeliké  pátraní  po  knihách  a  násilné  jich 
odnímaní  v  domech  soukromých.  Pouze  veřejné  čítárny  podléhaly 
dozoru  censuiy. 

V  prvních  letech  vlády  Josefovy  dosáhl  velkého  rozšíření 
a  také  neobyčejné  moci  řád  svobodných  zednářů,  který  k  plnému 


366 


rozvoji  dospěl  v  Anglii  a  v  protestantských  zemích  říše  německé. 
Zásady  hlásané  jím  o  sjednocení  lidstva,  o  věrném  přátelství  a 
bratrství,  o  křesťanské  lásce  bez  positivního  vyznání  náboženského 
shodovaly  se  z  velké  části  s  osvícenským  duchem  doby  josefínské. 
Vedle  toho  počal  se  šířiti  podobný  novější  řád  illuminátů.  Vyšší 
úřednictvo  od  guvernérů  počínaje,  důstojníci,  šlechta  a  vynikající 
spisovatelé  byli  jejich  členy.  V  Brně  založena  byla  první  zeď 
nářská  lóže  »u  vycházejícího  sluncec  již  za  posledních  let  císa- 
řovny Marie  Terezie.  Druhou  založil  r.  1782  hrabě  Kolovrat- 
Libštejnský  s  názvem  » pravých  sjednocených  přátel  c.  Řád  tilu- 
minátský  nalezl  u  nás  prvního  pěstitele  v  bavorském  kanov- 
níkovi Hiacintu  Arnoldovi.  Císař  Josef  sám  nebyl  svobodným 
zednářem,  ale  dovoloval  zřizování  lóží  ve  svých  zemích.  Ve  Vídni 
směly  býti  dvě  lóže,  v  ostatních  hlavních  městech  pouze  po  jedné. 
Proto  členové  lóží  v  Opavě,  Olomouci  a  Prostějově  připojili  se 
k  zednářům  v  Brně,  kde  zůstala  jediná  lóže  » sjednocených  přátele. 
Velikého  významu  zednářství  u  nás  nikdy  nedosáhlo  a  zvláště 
po  smrti  císaře  Josefa  upadalo  vždy  více  v  pokoutní  tajemnůst- 
kářství. 

Osvícenská  doba  josefínská  stala  se  východiskem  duševního 
sociálního  i  národního  znovuzrození  národa  českého.  Opravy 
v  národním  hospodářství,  obchodu  a  průmyslu,  ve  zřízení  cír- 
kevním, zvláště  ve  směru  náboženské  snášenlivosti,  zakládání 
četných  škol  i  ústavů  humanitních,  odstranění  mučidel,  obmezení 
trestu  smrti,  boj  proti  pověrčivosti  nižšího  lidu,  důležité  opravy 
v  zákonníku  trestním  i  občanském,  jimiž  prohlášena  rovnost  všech 
lidi  před  soudem,  a  v  neposlední  řadě  značné  uvolnění  censury 
tiskové,  kterým  jednak  otevřeny  staročeské  národní  poklady  od 
Husa  až  po  Komenského,  jednak  značnějšími  a  rozšířenějšími  se 
staly  skvělé  úspěchy,  jichž  dosáhly  vědecké  snahy  západoevropské : 
to  vše  způsobilo  po  vlastech  našich  nevídané  hnutí  duševní.  První 
jeho  ozvěnou  jest  založení  » Učené  společnosti  v  Pražec  (1769 
nebo  1770).  K  zakladatelům  a  prvním  členům  jejím  náleželi 
piaristé  Gelasius  Dobner  a  Mikuláš  čili  Adanctus  Voigt,  premonstrát 
Karel  Rafael  Ungar,  hrabě  Frant.  Josef  Kinský  a  jezuita  Ignác 
Cornova.  Dějepisu  moravskému  oddal  se  Otto  Steinbach  z  Kranich- 
štejna,  opat  a  archivář  cisterciáckého  kláštera  ždárského;  Jan 
Alois  Hanke  z  Hankenštejna  (f  1806)  podal  vídeňské  dvorské 
komisi  studijní  pamětní  spis,  ve  kterém  dovozoval  potřebu  stolice 


366 


pro  českou  řeč  a  literaturu  ve  Vídni.  František  Martin  Pelcl  a 
Frant.  Faustin  Procházka  zahájili  populární  vědeckou  činnost 
jazykem  českým.  Zakladatelem  jazykozpytu  českého,  ale  také 
důmyslným  dějezpytcem  i  historikem  literárním  byl  Jos.  Dobrovský. 
O  jazyk  český  získal  si  nesmrtelnou  zásluhu  rozhodným  vy- 
stoupením proti  pitvorným  novotvarům  Pohlovým  a  Rosovým, 
Přítelem  Dobrovského  byl  Josef  Vratislav  šlechtic  Monse,  pro- 
fessor  university,  pozdéji  lycea  olomuckého,  který  vydal  také 
česky  dva  poučné  spisky  pro  lid  a  počal  si  i  všímati  poezie 
lidové.  S  ním  současně  v  Brně  působil  Jan  Petr  Cerroni. 

Josef  Gallaš  a  piarista  Frant.  Dominik  Kynský  zabývali  se 
skládáním  českých  veršů.  Kněz  Tomáš  Fryčaj  roku  1788  vydal 
v  Olomouci  sbírku  » Písní  duchovních,  c  které  došly  záhy  veliké 
obliby. 

#  :~)H.   Ostat  ni   činnost    opravná.    Zahraniční   -politika  a    smrt  císaře 

Josefa  II. 

Jsa  přesvědčen,  že  všechny  staré  řády  a  právní  poměry  lidu 
i  státu  jsou  škodlivý,  císař  Josef  obrátil  se  nepřátelsky  proti 
stavům,  proti  jejich  výsadám,  ano  proti  všelikému  jejich  účastenství 
ve  správě  veřejné.  Hned  na  počátku  své  vlády  odstranil  jejich 
dosavadní  práva  při  obsazování  zemských  úřadův,  osvobození  od 
mýtného,  obmezil  právo  patronátní  i  zřízení  fideikomisní,  zrušil 
stavovské  výbory  i  stavovské  úřady  berní,  jichž  působnost  přenesl 
na  gubernium,  a  dovolil  pouze,  aby  dva  stavovští  úředníci  od  sněmu 
volení  byli  přiděleni  guberniu  k  vyřizování  věcí  peněžních.  Také 
zavedena  stejná  povinnost  berní  a  obmezena  moc  hospodářských 
úřadu  vrchnostenských  i  justiciárův.  Šlechta  podrobena  témuž 
občanskému  i  trestnímu  právu,  jako  ostatní  třídy  obyvatelstva. 
Zasedání  sněmovní  stala  se  pouhým  obřadem,  a  na  konec  úplně 
byla  zastavena.  Na  Moravě  zemský  sněm  za  císaře  Josefa  II.  sešel 
se  několikráte;  r.  1784  zakázáno  bylo  stavům  jednati  o  jiných 
věcech,  než  které  obsaženy  jsou  v  královských  postulátech.  V  po- 
sledních letech  Josefových  stavovský  výbor  zemský  byl  roz- 
puštěn a  činnost  sněmu  zastavena. 

Císař  Josef  horlivé  se  snažil,  aby  byl  zlepšen  stav  lidu  pod- 
daného, neboť  byl  přesvědčen,  že  mnohými  břemeny,  která  od 
vrchnosti    lidu    jsou    ukládaná,  trpí  nejen   poddaný,    nýbrž  i  stát 


367 


jako  celek.  Císař  Josef  chtěl  především  odstraniti  téžké  závazky 
poddanství  čili,  jak  se  tehda  už  všeobecně  říkalo,  nevolnictví 
selského.  Ale  i  tu  jednal  rozvážně  a  dal  vyšetřiti  hlasy  obou 
stran,  aby  se  snad  některé  příliš  neukřivdilo. 

Především  ohlásil  dvorské  kanceláři  (1781),  že  chce  zrušiti 
nevolnictví  v  českých  zemích  a  zavésti  tam  umírněné  poddanství. 
O  této  věci  vyslechnuto  bylo  mínění  stavů  českých  i  moravských, 
a  když  se  neosvědčili  povolnými,  přerušeno  bylo  všeliké  další 
vyjednávání  s  nimi  a  vydán  byl  1.  listopadu  1781  císařský  patent 
o  zrušení  selského  nevolnictví  v  Čechách,  na  Moravě  a  ve  Slezsku, 
jímž  každý  poddaný  byl  oprávněn  vstoupiti  v  manželství  pouze 
na  předchozí  ohlášení  a  na  bezplatný  lístek  ohlašovací.  Pod- 
danému bylo  volno  odstěhovati  se  také  z  panství  a  usaditi  se 
nebo  službu  hledati  kdekoli  v  zemi.  Toliko  měli  poddaní  žádati 
za  bezplatný  list  propouštěcí  a  jím  se  také  nové  vrchnosti  vy- 
kázati. Poddaní  mohli  dle  libosti  učiti  se  řemeslům  a  uměním  a 
bez  propustného  listu  jíti  za  svou  výživou  jinam.  Poddaní  nebyli 
již  povinni  nějaké  nádvorní  služby  konati.  Pouze  oni,  kteří  úplně 
osiřevše,  požívali  bezplatné  vrchnoporučenské  ochrany  od  vrch- 
ností, měli  si  na  dvoře  odsloužiti  obvyklá  léta  sirotčí.  Mimo  pře- 
depsané dávky*  nemělo  se  poddaným  nic  mimořádného   ukládati. 

Dosavadní  obmezení,  dle  něhož  majitelé  zakoupených  po- 
zemků směli  se  zadlužovati  jen  do  určité  výše,  bylo  zrušeno ;  také 
bylo  odstraněno  t.  zv.  odchodné,  jež  dosud  bylo  vrchnostem  vy- 
pláceno. Vrchnostem  za  to  odepsány  byly  daně  ze  zrušených 
příjmů  poddanských.  Správní  a  soudní  moc  vrchností  byla  ob- 
mezena:  majitel  panství  směl  vykonávati  soudní  moc  nad  pod- 
danými skrze  justiciára  (správce  soudního),  který  byl  appellačnímu 
soudu  zodpovědný.  Ve  sporných  věcech  mezi  vrchnostmi  a  pod- 
danými bylo  postaráno  o  důraznější  a  rychlejší  zastupování  pod- 
danských stížností  se  strany  krajských  úřadů.  Vrchnostem  za- 
kázáno bylo  ukládati  poddaným  pokuty  peněžité;  těžší  tresty 
směly  se  uvalovati  jen  s  povolením  krajských  úfadů.  Ostatní 
práva  vrchnosti  a  povinnosti  poddaných,  zejména  co  se  robot 
týkalo,  zůstaly  nezměněny. 

Jiná  výhoda  a  značné  ulehčení  chystalo  se  lidu  selskému 
novou  soustavou  berní,  zvláště  pak  úpravou  daně  pozemkové. 
Za  Marie  Terezie  byl  ještě  patrný  rozdíl  mezi  pozemky  vrch- 
nostenskými a  poddanskými;  císař  umínil  si  učiniti  tomu  přítrž. 


368 


Nová  pozemková  daň  měla  býti  rozvržena  tak,  že  všeliký   rozdíl 
mezi  půdou  vrchnostenskou  a  poddanskou  měl  přestati.  Zákonem 
platným    pro    země    české,   rakouské   a    pro   Halič    (1785)   císař 
nařídil,  aby  byla  vyšetřena  výměra  všech  pozemků,  jejich  hrubý 
výnos  a  peněžitá  cena  plodin.  Hlavní  dvorská  komise  pro  upra- 
vení daní  měla  sídlo  své  ve  Vídni,  jí  podřízeny  v  zemích  komise 
provinciální,  těmto  zase  komise  krajské.  Majitelé  pudy  přiznávali 
výměru    i  hrubý  výtěžek    z  půdy,   přiznání  tato   byla  revidována 
obecními  výbory,  jimž  předsedal  zástupce  vrchnosti,  vrchní  dozor 
měly  komise  krajské  a  konečně  komise  zemská.  Výsledky  výměry 
i  přiznání    byly   zapisovány   do  knih,  za  tím   účelem  založených. 
Na  Moravě  vyměřeno  bylo  plodné  pudy  3,483.347  jiter   (z  čehož 
dvě  třetiny  pozemků  poddanských,  třetina  vrchnostenských),  její 
hrubý  výnos  odhadnut  na  17,173.168  zl.,  z  čehož   vyměřena  po- 
zemková daň  2,068.020  zl.  Morava  octla  se  tímto  výsledkem  ve 
značné  nevýhodě   proti  jiným   zemím;    ale  prese   všechny  nedo- 
statky nové  soustavy  berničné  dlužno  uznati  veliké  její  přednosti 
proti  stavu  dřívějšímu.  Především  přestala  všeliká  berní  privilegia 
stavů.   Vrchnosti    nesměly  již  obdělávací  útraty   si  výše   počítati 
než  poddaní ;  také  přestal  všeliký  rozdíl  mezi  kontribucemi  řádnými 
a  mimořádnými,  u  nichž   mohla  většina  břemen  býti   uvalena  na 
bedra  poddaných.  Úřady  vrchnostenské  byly  ze  správy  poddanské 
daně  pozemkové  vyloučeny.  Obce  měly  jako  dříve  ručiti  v  celku 
za  úplné  odvádění  berních    poplatkův,  ale   právo  rozvrhovati  ne- 
doplatky odebráno  bylo  vrchnostem-  a  přeneseno  na  zeměpanské 
výbérči.  Kromě  toho  patentem  urbariálním  (1789)  byla  prohlášena 
zisada,    že   u    pozemků    poddanských    veškeré    požadavky    země- 
panské  i    vrchnostenské    neměla    přesahovati    30%   hrubého  vý- 
těžku. Poněvadž  pak  z  těchto  30%  připadalo  l22/9%  na  ^aft  P°" 
zemkovou,  neměly  povinnosti  poddanské  (roboty,  dávky  na  penězích 
i  obili,  taxy,   důchodky    při    úmrtích   neb  změnách  majetkových) 
býti  výše  vyměřeny  než  na   i77/9°/u   zmíněné   částky.    Aby    tato 
zásada    mohla    býti   uskutečněna,    měly   býti  poddanské   závazky 
uvedeny  na  míru  peněžitou.  Obé  strany,  vrchnost  i  poddaný,  měly 
se  dobrovolně   dohodnouti    a  uzavříti  smlouvu,  která  měla  platiti 
nejméně  tři  léta  a  předložena  býti  úřadu  krajskému  k  potvrzení. 
Daň  pozemková  i  nová  soustava  urbariální  měly  vejíti  v  platnost 
1.    listopadem  r.  1789;    aby    však    vrchnostem    přechod   od   této 
novoty    byl    usnadněn,    bylo   dovoleno  ještě  v   přechodním  roce 


369 

(do  i.  listopadu  1790)  požadovati  povinnosti  poddanské  dle  staré 
soustavy. 

Stavové  všech  zemí  dědičných  zdvihli  proti  oběma  zákonům 
velký  odpor  a  poněvadž  sněmy  nebyly  svolány,  dali  svá  práva 
zastávati  od  rozličných  spisovatelů.  Sedláci  uvítali  zákony  císaře 
Josefa  směřující  k  jich  úlevě  s  velkým  potěšením.  Nicméně  i  mezi 
nimi  hnuli  se  nepokojní  živlové,  jimž  udělená  míra  svobod  a  úlev 
nestačila.  V  některých  krajích  českých  i  moravských  poddaný 
lid  odepřel  všelikou  poslušnost  vrchnostem  a  zdráhal  se  konati 
robotní  práce.  Toto  kvašení  potrvalo  ještě  v  prvních  měsících 
po  smrti  císaře  Josefa  (20.  února  1790)  a  bylo  stavům  vítanou 
oporou  ve  snahách,  aby  vynutili  zrušení  těchto  novot. 

V  politické  správě  země  uváděny  v  tužší  podřízenost  úřadů 
centrálních,  zemským  stavům  odňat  poslední  zbytek  účastenství 
ve  správě  veřejné.  Počet  centrálních  úřadů  byl  zmenšen,  správní 
obvody  rozšířeny,  úřady  jednotlivých  okresů  co  možná  v  jeden 
shrnovány,  aby  se  dosáhlo  přehledu  a  zároveň  aby  se  ušetřilo 
nákladu.  Dvorská  kancelář  českorakouská  sloučena  byla  s  dvorskou 
komorou  i  s  ministerskou  bankovní  deputací  v  jediný  úřad.  Takové 
spojení  finanční  správy  s  politickou  bylo  provedeno  od  dvorské 
kanceláře  až  po  nejnižší  úřady  krajské.  Císař  Josef  také  sloučil 
Moravu  s  rakouským  Slezskem  v  jediný  politický  obvod  (1782). 
Guberniálním  presidentem  obou  sloučených  zemí  jmenován  byl 
hrabě  Ludvik  Cavríani.  Zvětšený  správní  obvod  rozdělen  byl  na 
osm  krajů,  jichž  území  bylo  zaokrouhleno.  Kraj  znojemský  a 
hradišťský  zůstaly  nezměněny,  z  brněnského  přidělena  hornatá 
část  při  pomezí  českém  kraji  jihlavskému,  z  olomouckého  zase 
část  přerovskému,  který  zvětšen  také  o  část  Slezska,  tak  že 
obsahoval  města  Odry,  Bílovec  a  Vítkov.  Za  to  vyňaty  z  obvodu 
kraje  přerovského  moravské  enklávy  a  přiděleny  kraji  krnovskému, 
vedle  něhož  byl  ještě  ve  Slezsku  kraj  těšínský.  Sídlo  kraje  pře- 
rovského přeneseno  bylo  z  Olomouce  do  Hranic,  kdežto  hejtma- 
novi kraje  olomouckého  za  sídlo  vykázán  Unčov.  Zemské  komise, 
vyjímaje  vojenskou  a  náboženskou,  byly  zrušeny  a  působnost 
jejich  přenesena  na  gubernium.  Toto  umístěno  bylo  i  s  úřady 
stavovskými  a  soudními  v  klášteře  sv.  Tomáše,  odkudž  augu- 
stiniáni přestěhovali  se  do  budovy  zrušeného  kláštera  na  Starém 
Brně.  Dosavadní  stavovský  dům  na  Dominikánském  náměstí  pro- 
měněn byl  v  budovu  vojenské  komise  monturní.  Obor  působností 

24 


370 

krajských  úřadův  opět  byl  značně  rozšířen.  V  čele  krajského 
úřadu  byl  krajský  hejtman  s  hodností  rady  guberniálnfho.  Císař 
Josef  zrušil  dosavadní  privilegium  šlechty,  že  pouze  ze  stavu 
panského  neb  rytířského  krajští  hejtmane  směli  býti  jmenováni. 
Nové  zřízena  byla  policejní  ředitelství  se  sídlem  v  Brně  a  v  Opavě 
(1786).  Jim  svěřena  péče  o  veřejnou  bezpečnost,  pokoj  a  po- 
řádek v  zemi,  o  čistotu,  dláždění  a  osvětlení,  o  veřejnou  mravnost 
a  p.  Policejní  ředitel  byl  podřízen  guberniu,  sám  pak  stal  se 
představeným  krajských  úřadů,  magistrátúv  a  úřadů  vrchnosten- 
ských i  obecních,  pokud  jim  náležela  nižší  služba  policejní. 

V  čele  veškerého  soudnictví  říšského  zůstal  nejvyšší  soudní 
dvůr  ve  Vídni.  Jemu  podřízeny  byly  v  zemích  vrchní  soudy 
appellační,  jichž  bylo  šest,  totiž  ve  Vídni  pro  Dolní  a  Horní 
Rakousy,  v  Celovci  pro  ostatní  země  alpské,  ve  Freiburce  pro 
země  venkovské,  ve  Lvové  pro  Halič  a  Bukovinu,  v  Praze  pro 
Čechy  a  v  Brně  pro  Moravu  a  Slezsko.  K  vrchnímu  appellačnímu 
soudu  brněnskému  mělo  jíti  odvolání  ode  všech  soudních  instancí 
prvního  stupně  na  Moravě  i  ve  Slezsku.  Vyňaty  byly  pouze 
soudní  úřady  vojenský  a  báňský.  Appellační  soud  stal  se  také 
druhou  instanci  ve  všech  věcech  trestních,  jemu  příslušelo  zkoušení 
zemských  advokátův  i  syndikův,  kteří  dosazováni  byli  k  soudům 
v  městech  královských.  Předsedou  stal  se  zemský  hejtman,  po 
něm  první  místo  měl  zemský  komoří.  Zemskému  soudu  morav- 
skému a  slezskému  přiděleny  všeliké  rozepře  civilní  tří  vyšších 
stavů,  kapitul,  klášterů,  svobodnikův  a  všech  společenstev ;  jemu 
podřízeny  byly  též  desky  zemské,  které  zbaveny  všeliké  dosa- 
vadní pravomoci  soudní,  tak  jako  tribunál;  témuž  úřadu  přiřčeny 
rozepře  mezi  poddanými  a  vrchnostmi,  jakož  i  rozepře  o  země- 
panských  věcech  lenních  a  věci  fiskální.  Presidentem  zemského 
soudu  stal  se  nejvyšší  sudí  zemský.  V  Jihlavě  zařízena  substituce 
báňského  soudu.  Všechno  soudnictví  báňské,  týkající  se  vrchností, 
jež  měly  vlastní  správu  dolů  na  Moravě  nebo  ve  Slezsku,  pod- 
léhalo báňskému  soudu  kutnohorskému.  Odtud  šlo  odvolání  k  appel- 
lačnímu soudu  pražskému  a  v  poslední  instanci  k  nejvyššímu 
soudnímu  dvoru  ve  Vídni. 

Vedle  soudů  zemských  jakožto  instance  prvního  stupně  zů- 
staly v  platnosti  magistráty,  t.  j.  soudy  měst  královských  a  pak 
všechny  ostatní  soudy  místní.  Těm  byl  podroben  každý,  bez 
rozdílu    stavu   městského   či    duchovního,    kdo   nepodléhal  soudu 


371 


zemskému.  Všechny  instance  prvního  stupně,  vyjma  magistráty,  po- 
zbyly soudní  moci  ve  věcech  hrdelních  čili  kriminálních.  Císař  Josef 
zřídil  v  obvodě  moravsko-slezském  osm  krajských  soudů  hrdelních ; 
v  Brně,  Olomouci,  Hradišti,  Jihlavě  a  ve  Znojmě  ponechány  soudy  ty 
magistrátům ;  pro  přerovský  kraj  zřízen  nově  hrdelní  soud  v  Novém 
Jičíně;  ve  Slezsku  zastávaly  tento  úřad  magistrát  krnovský  (od 
r.  1788  na  jeho  místě  magistrát  opavský)  a  magistrát  těšínský. 
Města,  která  dosud  byla  oprávněna  pronášeti  nálezy  v  rozepřích 
občanských,  měla  tuto  moc  podržeti,  toliko  měl  při  každém 
takovém  soudě  býti  dosazen  soudní  referent,  práva  znalý  a  uznaný 
za  schopného  od  soudu  appellačního  (syndicus).  Volba  městské 
rady  čili  královského  magistrátu,  jenž  se  skládal  ze  starosty  a 
několika  radních  pánů,  byla  měšťanstvu  ponechána,  ale  voleny 
směly  býti  jen  osoby  práva  znalé,  které  po  předchozí  zkoušce 
za  takové  byly  od  gubernia  a  od  appellačního  soudu  uznány  a 
veřejně  na  radnici  prohlášeny.  Úřad  starosty  měl  trvati  jen  čtyři 
léta.  Při  magistráte  měl  býti  zvláště  placený  syndikus,  kancelářský 
úředník  a  soudní  sluha.  Obcím,  které  nemohly  takového  nákladu 
poříditi,  měla  se  všeliká  moc  soudní  odníti,  a  taková  obec  zůstala 
pod  soudní  mocí  své  vrchnosti.  V  Brně  bylo  voleno  vedle  sta- 
rosty osm  členů  magistrátu,  v  Olomouci  šest,  v  ostatních  krá- 
lovských městech  po  pěti.  Star  i  zřízení  obecní  pozbyla  úplně  své 
platnosti  a  poněvadž  nově  regulované  magistráty,  jimž  vedle  moci 
soudní  náležela  také  správa  politická  a  hospodářská  v  obvodě 
městském,  skládaly  se  největším  dílem  z  osob  právnických,  do- 
stala se  tím  správa  měst  do  rukou  osob  přistěhovalých,  namnoze 
i  cizinských.  Měst,  v  nichž  dle  nového  zřízení  byly  regulované 
magistráty,  bylo  na  Moravě  45,  ve  Slezsku  10,  kdežto  všem 
ostatním  dosavadní  soudní  moc  byla  odňata.  Vrchnostem  byla 
posavadní  jejich  soudní  moc  nad  poddanými  (vyjímaje  věci  trestní) 
ponechána,  ale  měly  se  postarati  o  zkoušeného  správce  soudního 
(justiciára),  jej  řádné  platiti  a  ručiti  za  všechny  výkony  soudní. 
Občanským  i  trestním  zákonodárstvím  měly  se  prolomiti 
stavovské  rozdíly  v  právu  soukromém  a  rozšířiti  svoboda  jedno- 
tlivcova na  základě  práva  přirozeného.  Císař  rozhodl  se  nevyčkati 
ukončení  zákonníka  civilního,  o  němž  bylo  horlivě  pracováno, 
nýbrž  upravil  ihned  jednotlivými  zákony  některá  odvětví  právní, 
zvláště  právo  manželské  a  právo  nástupnické.  První  díl  všeobec- 
ného zákonníka  občanského,  obsahující  právo  osobní,  uveden  byl 


372 


v  platnost  r.  1 787.  V  něm  obráží  se  již  duch  a  směr  nové  doby. 
Druhý  díl,  obsahující  právo  věcné,  byl  sice  také  ještě  za  císaře 
Josefa  dokončen,  ale  nedošel  od  císaře  Leopolda  II.  stvrzení. 
Většího  významu  nabyl  zákonník  trestní  (1787).  Pokročilé  názory 
oproti  době  předešlé  jeví  se  již  v  tom,  co  se  zločinem  míní. 
Kdežto  na  př,  v  tereziánském  zákonníku  rouhání  trestá  se  ještě 
vytržením  jazyka  neb  useknutím  ruky  a  spálením  za  živa,  v  joze- 
finském  nepokládá  se  již  ani  za  skutečný  zločin.  O  spolcích 
s  ďáblem,  kouzelnictví  a  pod.  Josefův  trestní  zákonník  již  se  ani 
nezmiňuje.  Tresty  na  zločiny  jakéhokoliv  druhu  byly  vyměřeny 
mnohem  mírněji  než  za  dob  předešlých.  Zákonník  rozdělen  byl 
na  dva  díly,  první  jedná  o  zločinech  hrdelních,  druhý  o  lehčích 
přečinech,  čili  politických.  Souboj  byl  označen  těžkým  zločinem. 
Trest  smrti  byl  vyhrazen  pro  jediný  případ  veřejné  vzpoury  a 
vymezen  pouhým  oběšením;  na  místě  trestu  smrti  ustanoveno 
bylo  tažení  lodí,  přikování,  vězení  spojené  s  veřejnou  prací,  rány 
holí,  karabáčem  neb  metlou,  vystavování  na  pranýři,  vpalováni 
znamení,  veřejné  zametání  ulic.  Všeliký  rozdíl  stavův  a  hodnosti 
před  zákonem  přestal.  Přes  některé  stinné  stránky  nový  zákonník 
trestní  pokládán  byl  za  nejlepší  dílo  toho  druhu  a  doporučován 
za  vzor  ostatním  státům  evropským. 

Sloučení  správy  finanční  s  politickou  v  úřadě  centrálním 
i  v  úřadech  zemských  se  neosvědčilo  i  bylo  záhy  zase  od  něho 
upuštěno.  Ze  starých  daní  zrušeny  byly:  osobní  mýto  a  dvoj- 
násobné taxy  soudní  u  židů,  většina  mýt  soukromých,  závěrné 
měst  královských,  odchodné,  vybírané  od  poddaných  na  země- 
panských  statcích,  přirážka  z  dobytka  a  daň  nápojová.  Za  některé 
z  nich  dostalo  se  stavům  zemským  a  městům  částečné  náhrady. 
Nové  zdroje  příjmů  státních  otevřeny  zrušením  klášterův  a  novou 
úpravou  přímých  i  nepřímých  dávek.  Nově  zaveden  kolek  novi- 
nářský (1789).  Tabák  i  loterie  podrženy  ve  státní  správě.  V  cel- 
nictví  chráněno  domácí  zemědělství  a  průmysl  co  nejvyššími 
sazbami  celními  před  mocnou  soutěží  cizozemskou.  Novým  zá 
koněm  celním  z  r.  1 784  zavedeno  kolkování  cizího  zboží  a  přísný 
dozor  na  hranicích  říšských.  Roku  1786  docíleno  bylo  částečné 
jednoty  celní  mezi  zeměmi  uherskými  a  česko-rakousko-polskými. 

Obchodu  a  průmyslu  pomáháno  stavbou  silnic,  průplavův, 
zřízením  podunajských  obchodních  společností;  uzavíráním  nových 
obchodních  smluv  s  portou  tureckou  rozkvetl  znovu  obchod  s  Le- 


373 


vantou.  Z  Terstu  zahájeno  mnohem  čilejší  než  dříve  spojení 
obchodní  s  Východní  Indií,  s  Čínou  i  s  jinými  zeměmi  zámoř- 
skými. Ano  stal  se  i  pokus  o  zahájení  zámořské  kolonisace  ob- 
sazením ostrovů  nikobarských,  které  však  pro  nezdravé  podnebí 
zase  byly  opuštěny.  Vláda  dávala  dobrý  příklad  zakládáním 
továren,  které  odevzdány  soukromníkům  k  dalšímu  vedení.  Na 
Moravě  na  sklonku  XV1IÍ.  století  bylo  již  23  továren  na  jemné 
sukno,  z  čehož  více  než  polovice  (14)  připadala  na  Brno.  Ostatně 
kvetlo  soukenictví  v  Jihlavě,  Fulneku,  N.  Jičíně,  Příbore,  Odrách, 
Hranicích  a  Vizovicích.  Vedle  sukna  v  rozsáhlejší  míře  z  Moravy 
bylo  vyváženo  plátno,  jemné  i  hrubé  a  rozličné  tkaniny.  Nej- 
jemnější plátno  zhotovovala  janovická  továrna  hraběte  Harracha 
a  letovická  hraběte  Bliimegena.  Hrubá  plátna  moravská  nalézala 
odbyt  přes  Terst  v  Neapoli,  Janově  i  ve  Španělsku.  Provozovalo 
se  též  punčochářství,  kloboučnictví,  koželužství,  papírnictví,  žele- 
zářství a  sklářství,  ale  z  těchto  výrobků  málo  bylo  vyváženo. 
Lnu,  konopí  a  vlny  bylo  v  zemi  dosti,  ale  na  jemnější  sukna 
dovážela  se  vlna  španělská,  vlaská  a  slezská.  Bavlna  dovážena 
byla  z  Turecka,  hedbáví  z  Itálie,  Rovereda  a  z  Banátu.  Železo 
z  Hor.  Rakous  a  ze  Štýrska.  Vyváženo  bylo  máslo  a  sýr  do 
Vídně,  ovoce  a  víno  do  severního  Německa,  lněná  příze  do  Saska 
a  do  Uher;  smělí  a  obratní  Valaši  kolem  Meziříčí  vozili  na  vorech 
po  rozvodněné  Bečvě  stavební  dříví  do  Uhei ;  ryb  byla  hojnost ; 
obilí  bylo  vyváženo  do  ('ech  (Krkonošská),  do  Slezska  a  do 
Vídně. 

Stavbě  silnic  na  Moravě  císař  Josef  po  jisté  stránce  již  ne- 
věnoval tolik  péče  jako  Marie  Terezie;  shledá valť  náklad  na 
udržování  silnic  příliš  velikým  a  nařídil,  aby  dosud  vystavěné 
silnice  císařské  byly  pronajaty  poštmístrům,  vrchnostem,  městům 
i  jiným  obcím;  ale  škodlivost  nové  soustavy  záhy  se  ukázala. 
Pachtýři  zanedbávali  udržování  silnic,  a  tyto  octly  se  v  bídném 
stavu.  Po  smrti  Josefa  II.  silnice  císařské  opět  vzaty  ve  správu 
státní.  Nových  silnic  za  císaře  Josefa  bylo  vystavěno  velmi  mnoho, 
ale  práce  konány  byly  na  spěch  a  na  újmu  trvanlivosti.  Nejdů- 
ležitější byla  haličská  (z  Olomouce  do  Bílska),  černohorská  (z  Brna 
do  Svitav),  meziříčská  (z  Brna  do  Jihlavy)  a  polovice  slavkovské 
(z  Brna  do  Uher).  Délka  těchto  nových  silnic  byla  na  40  mil. 
Rozšířením  sítě  silniční  zdokonaleno  též  poštovnictví.  Zavedeno 
nové  poštovní  spojení  Brna  s  Jihlavou  a  přes  Slavkov  do  Haliče, 


374 


z  Olomouce  po  nové  haličské  silnici  do  Bílska  a  z  Brna  po  černo- 
horské silnici  do  Svitav.  Mezi  Brnem  a  Jihlavou  zavedena  jízda 
poštovních  vozů.  Počet  poštovních  stanic  byl  značně  rozmnožen. 
Novým  řádem  listovním  (1788)  zavedeno  rekomandování  listu. 
Poštovnictví  v  zemi  podřízeno  bylo  guberniu,  ale  některé  věci 
vyhrazeny  nově  zřízenému  úřadu  centrálnímu.  Doprava  listův 
i  osob,  poštovní  i  soukromá,  zůstaly  celkem  nezměněny. 

Opravy  císaře  Josefa  II.  nebyly  ve  všech  jeho  zemích  při- 
jímány se  stejným  souhlasem ;  v  rakouském  Nizozemsku  a  v  Uhrách 
potkaly  se  s  odporem  mnohem  větším,  než  v  ostatních  zemích 
dědičných.  Počet  nespokojenců  v  obou  těchto  zemích  rostl  den 
ze  dne,  a  když  r.  1788  nastala  císaři  válka  s  Tureckem,  kterou 
podnikl  ve  spolku  s  cařevnou  ruskou  Kateřinou  II.,  šlechta  uherská 
odepřela  povoliti  odvod  brancův  i  rozličné  dodávky  vojenské, 
pokud  by  nebyl  svolán  řádný  říšský  sněm  a  obnoveno  staré 
zřízení  zemské.  Toto  hnutí  bylo  horlivě  podporováno  od  vlády 
pruské,  která  tím  doufala  zameziti  jednak  postup  císařův  na  Bal- 
káně, jednak  pro  sebe  dosáhnouti  důležitých  měst  Toruně  a 
Gdaňská.  Když  také  kníže  Kounic  přimlouval  se  za  mírné  vy- 
řízení, císař  Josef  rozhodl  se  upokojiti  rozbořené  mysli  a  prohlásil 
většinu  novot  za  zrušené.  Ale  v  jisté  části  šlechty  uherské  již 
zase  roznícena  byla  stará  touha  po  samostatnosti,  která  úskočným 
jednáním  vlády  pruské  stále  byla  živena.  Také  ve  válce  turecké 
vojsku  rakouskému  se  nedařilo.  Teprve  když  císař  Josef,  jsa  těžce 
churav,  vrátil  se  z  Uher  do  Vídně  a  vrchní  velení  odevzdal  vše- 
obecné oblíbenému  Laudonovi,  tento  hlavně  dobytím  Srbského 
Bělehradu  způsobil  rozhodný  obrat  k  lepšímu.  Ale  Prusko  hrozilo 
válkou  a  uzavřelo  dokonce  branný  spolek  s  portou  tureckou. 
Císař  chystal  se  již  větši  díl  vojska  od  jihu  odvolati  do  Cech  a 
na  Moravu  a  svěřiti  Laudonovi  vrchní  velení  ve  válce  proti 
Prusku.  Říše  Habsburská  octla  se  ve  velkém  nebezpečí;  měla 
proti  sobě  Prusko,  Anglii,  Hollandsko,  ze  spojenců  jeho  Rusko 
samo  bylo  zaměstnáno  válkou,  kdežto  Francie  byla  tehda  již 
v  plném  proudu  revolučním;  vnitřní  vzpoury  v  Uhřích  a  Nizo- 
zemsku ochromovaly  vystupování  na  venek.  Zprávy  z  Belgie, 
kde  císařské  vojsko  před  povstalci  musilo  vykliditi  Brussel,  pů- 
sobily zhoubně  na  chmurnou  mysl  a  otřesené  zdraví  Josefovo, 
který  brzo  potom  (20.  února   1790)  zemřel. 


375 

.§  (JO.  Cisar  a  král  Leopold  II. 

Císař  Leopold  II.,  narozený  r.  1747,  nebyl  bez  vladařských 
zkušeností,  neboť  již  po  dlouhá  léta  byl  samostatným  panovníkem 
velkovévodství  toskánského  s  hlavním  městem  Florencií.  Požíval, 
jako  Josef,  v  mládí  svém  péčí  matky  své  neobyčejného  vzdělání, 
zejména  hleděno  k  tomu,  aby  vedle  latiny,  frančtiny  a  vlaštiny 
dobře  ovládal  též  jazyk  český.  Od  svého  staršího  bratra  lišil  se 
hlavně  větší  rozvahou  a  také  oprav  svých  v  Toskáně  neuváděl 
v  život  s  takovým  kvapem,  jako  Josef  v  zemích  dědičných.  Ne- 
zavrhoval naprosto  všech  starých  řádů,  zvláště  pak  vážil  si  zřízení 
stavovského;  stavům  přisuzoval  právo,  povolovati  vojsko  i  berné. 
Proto  také  stavům  nizozemským  v  plném  rozsahu  vrátil  jejich 
bývalá  privilegia  a  prohlásil  všeobecnou  amnestii.  Hlavní  jeho 
snahou  bylo,  obnoviti  ve  všech  zemích  dědičných  pokoj  a  po- 
řádek a  vyprostiti  říši  z  nesnází  zahraničných,  do  kterých  zabředla 
válkou  tureckou  a  pletichami  dvora  pruského.  Již  shromažďována 
byla  armáda  pruská  na  hranicích  česko-slezských  a  také  Poláci 
obsazovali  pomezní  krajiny,  kdežto  rakouské  vojsko  rozestavováno 
bylo  ve  Slezsku,  na  Moravě  a  v  Cechách.  Ale  za  rozsáhlých 
příprav  válečných  zemřel  Laudon  v  Novém  Jičíně  a  tím  výsledek 
války  stal  se  pochybným.  Císař  Leopold  však  moudrou  umírně- 
ností  překazil  výbojné  záměry  pruské;  vzdav  se  všelikých  plánů 
výbojných  na  Balkánském  poloostrově,  snadno  získal  Anglii  a 
Hollandsko,  jichž  zástupci  společně  s  císařem  přiměli  Prusko  ke 
smlouvě  v  Reichenbachu  (1790),  kterou  také  toto  prozatím  zřeklo 
se  všelikých  nároků  na  rozšíření  říše.  Potom  učiněn  byl  také 
s  portou  tureckou  mír  ve  Svišťově  (1791);  císař  spokojil  se  po- 
stoupením Staré  Ršavy  nad  Dunajem  a  nepatrného  území  při 
řece  Uně,  čímž  hranice  říšské  byly  zaokrouhleny.  Smlouvou 
reichenbašskou  byla  také  umožněna  jednosvorná  volba  Leopoldova 
a  jeho  korunování  (9.  října  1790)  za  císaře  německého.  Prusko 
musilo  upustiti  od  dalšího  zasahování  do  věcí  nizozemských  a 
uherských.  V  obou  zemích  byla  potom  vzpoura  za  krátko  a 
snadným  způsobem  potlačena  a  zákonitý  pořádek  obnoven, 
k  němuž  nemálo  přispělo  slavné  prohlášení  Leopoldovo,  že 
chce  všechna  práva  stavovská  potvrditi  a  svobod  zemských 
náležitou  měrou  šetřiti.  Dne  15.  listopadu  1790  byl  Leopold  II. 
korunován  také  za  krále  uherského. 


•  .  _  • 


•  &. 


#   "S  «   X 


I 


•     "II 


'•I  • 


-.*-      tho  -á!  *e  sr.érr.-.vr.:  direktor 
r.rtz-z   AI>:§   V^ar:e.    Snem  za- 
Tf.-,  porad  uložen  jest  v  rozsahlcx 
-r.orav.-kych  staví  z   roku   i,"&0«. 
::  nichž  první  týkala  se  zřízeni  sta- 
•  •.  žnosti  ve   správě    církevní,    třetí 
•vru  o  spravé  soudní.  K  tomu  družily 
.  ov-kych    V  pamětním  spise  jasné  se 
i    v//l<:l;im,   na  jakém  stáli   tehda  vyss; 
i  r.iv*:m  lze  o  nich  Hci:    ničemu  se  ne- 
.i.ii'  i  i     Marné  doléhaly  v  naše  kraje  vlny 
inmi:  fianmuzského.  Co  stavové  moravští 
i.    iloi.lail«Mii    neznalosti  všelikého    pokroku 
i-',  ni     .ipifiiim  všech  upřímných  snah  ne- 
'.!;!!.      IVkviV,   bylo   úplným  návratem  do 
r.  '.s    m.-l.i  nastati  někdejší  nesnášenlivost 
n.-:     uti    /novu    úplně    ujařmen  a 
.     ^\      -nělo    se   vrátiti    ve  ztrnulý 
\  *  *  \   .-»  povšechné  blah?-  zerr.é. 


377 


neodvažovala  se  dotknouti,  ale  žádala  účastenství  v  moci  zákono- 
dárné s  vyloučením  ostatního  obyvatelstva.  Městům  zase  nezá- 
leželo tolik  na  tom,  aby  dosáhla  většího  podílu  ve  správě  ve- 
řejné, jim  stačila  samospráva  v  nejužším  rámci,  za  to  tím  horlivěji 
volala  po  obnově  společenstev  cechovních  a  po  zrušení  všech 
zákonů  z  poslední  doby,  jimiž  obchodu,  průmyslu  i  řemeslům 
dána  byla  větší  volnost.  Na  celé  čáře  hlučně  se  ozývala  reakce 
proti  všem  opravám  josefínským,  netoliko  proti  přenáhleným  a 
škodlivým,  nýbrž  i  proti  oněm,  které  značily  skutečný  pokrok. 
V  témže  duchu  složeny  jsou  stavovské  stížnosti  ze  všech  ostatních 
zemí  českých  a  rakouských. 

Ale  při  všech  opravdových  snahách  o  obnovení  práv  sta- 
vovských císař  Leopold  nemínil  zříci  se  upevněné  moci  panov- 
nické, nýbrž  hleděl  ji  udržeti  na  onom  stupni,  na  který  ji  uvedla 
Marie  Terezie.  Také  blaho  lidu  poddaného,  jehož  stesky  nemohly 
dojíti  vyjádření  v  listech  pamětních,  nepřestalo  býti  předmětem 
jeho  péče  a  pozornosti.  Proto  byly  stížnosti  stavů  moravských 
vyřízeny  jen  potud  příznivě,  pokud  požadavky  jejich  necelily 
v  neprospěch  státu  nebo  na  Škodu  jiných  tříd  obyvatelstva.  Ve 
vyřízení  pamětního  spisu  stavů  moravských  hlavním  vodítkem 
byla  zásada  umírněnosti  a  spravedlnosti. 

Především  zaručeno  bylo  stavům,  že  před  každým  vyhlá- 
šením zákona  bude  mínění  jich  vyslýcháno  a  že  každý  požadavek 
panovnický  bude  sněmu  předložen.  Někdejší  obřady  sněmovní 
opět  byly  zavedeny.  Pořádek  sedadel  i  hlasů  na  sněme  byl  za- 
veden celkem  dle  starobylého  obyčeje.  Jmenování  guberniálních 
radův  a  krajských  hejtmanů  mělo  se  díti  na  základě  schopností 
i  zásluh  osobních.  Cizinci,  chtějící  v  zemi  statků  nabývati,  musili 
napřed  dosáhnouti  habilitace  zemské.  Stálý  výbor  stavovský 
s  bývalým  služným  i  úřednictvem  znovu  byl  obsazen,  voliti  do 
něho  mohly  se  jen  takové  osoby  stavovské,  které  před  tím  po 
tři  léta  nepřerušené  byly  přítomny  zasedání  sněmovnímu.  Zemský 
gubernátor  měl  býti  vždy  zároveň  zemským  hejtmanem  a  di- 
rektorem sněmu.  Navrácení  starého  stavovského  domu  odloženo 
po  dorozumění  gubernia  a  generálního  velitelství,  bude-li  možno 
vojenské  skladiště  jinde  umístiti.  Žádané  sproštění  stavův  od 
placení  mýta  erárního  i  soukromého  bylo  odmítnuto.  Slíbeno,  že 
rytířská  akademie  od  vídeňského  Theresiana  zase  bude  oddělena 
a  do  Brna   přenesena;   zatím   byl  stavům  vyhrazen   určitý  počet 


378 


stipendií  z  nadace  Teufenbachovy  a  Ferdinandovy.  Někdejší  sta- 
vovská akademie  v  Olomouci  byla  zase  zřízena.  Lyceum  z  Olo- 
mouce do  Brna  přeložiti  nebylo  dovoleno.  Vlastní  správa  fondu 
domestikálního  byla  stavům  povolena,  ale  tak,  aby  všechna  vydání 
řádná  byla  na  rok  preliminována,  mimořádná  pokaždé  předklá- 
dána panovníkovi  k  stvrzení. 

Ve  věcech  církevních  císař  Leopold  v  podstatě  souhlasil 
s  novotami  Josefovými.  Vzhledem  k  stížnosti  stavů  na  přílišnou 
toleranci  odpověděl,  že  v  tolerančních  zákonech  nelze  podstatných 
změn  zaváděti.  Biskupové  budou  vždy  tázáni  o  radu  a  mínění 
v  takových  zařízeních,  která  spadají  do  jejich  oboru.  Generální 
semináře  byly  zrušeny  a  dozor  nad  ústavy  kněžskými  svěřen  byl 
biskupům.  Tisková  svoboda  byla  obmezena  a  vydány  podrobné 
předpisy  o  censuře  knih.  Ve  věcech  manželských  byl  vydán  nový 
zákon;  civilní  moc  soudní  konsistoře  nad  kněžstvem  nebyla  ob- 
novena, za  to  venkovské  duchovenstvo  bylo  vyňato  ze  soudní 
moci  místní  vrchnosti  a  přiděleno  nejbližšímu  magistrátu.  Císař 
slíbil  uvážiti,  bude-li  časem  vhodno  některé  kláštery  obnoviti, 
nebyl  však  obnoven  žádný  ani  za  Leopolda  II.  ani  později. 
Klášterům  byla  vrácena  svobodná  volba  prelátů.  Statky  nábo- 
ženského fondu  a  jiné  statky  státní  neměly  se  již  prodávati  ani 
dědičně  pronajímati,  smlouvy  uzavřené  však  se  již  neměnily.  Také 
nebylo  stavům  svěřeno  bezprostředné  řízení  fondu  náboženského. 
Venkovské  duchovenstvo  sproštěno  bylo  placení  daně  na  fond 
náboženský,  nikoli  však  vyšší  duchovenstvo;  v  nejnutnějších  po* 
třebách  nařízena  byla  stavba  kostelův  a  far. 

Stížnosti  na  nedostatky  školské  císař  slíbil  upokojiti  novým 
plánem  studijním,  který  měl  býti  v  příštím  roce  vyhlášen.  O  fidei- 
komisích  a  pravě  zákupném  měly  se  vyčkati  návrhy  dvorské 
komise  zákonodárné,  jež  budou  panovníku  předloženy.  V  příčině 
odútnrtí  poddanských  statků  vyhovělo  se  stavům,  ale  zavedení 
odchodného  pro  poddané  bylo  zamítnuto.  O  mýtech  soukromých 
měli  stavové  přinésti  doklady;  také  dosavadní  poplatky  mýtní 
nebyly  změněny.  Císař  ponechal  poddaným  svobodný  nálev  vína 
a  právo  kupovati  si  pivo,  kde  chtěli,  podobně  nebylo  znovu  za- 
vedeno nucené  řízení  mlecí.  V  plné  platnosti  zůstal  předpis  císaře 
Josefa,  jak  mají  vrchnosti  s  poddanými  zacházeti  a  naprosto  byla 
zamítnuta  žádost  stavů,  aby  sami  směli  poddané  holí  neb  i  jinak 
tělesně  trestati.  O  dědičnosti  zakoupených  statků  selských  vydán 


37!> 


byl  zvláštní  zákon.  Silnice  neměly  se  již  pronajímati.  Smlouvy 
mezí  vrchnostmi  a  poddanými  měly  se  předkládati  krajským 
úřadům  k  potvrzení.  O  židech  měl  býti  vydán  zvláštní  patent. 
Udělování  šlechtictví  prohlášeno  výhradným  právem  panovníkovým. 

Předpisy  o  soudní  moci  zeměpanských  soudů  zůstaly  ne- 
změněny. Stížnost,  že  několik  radů  při  zemském  soudě  v  Brně 
jest  nešlechtických,  odmítnuta.  Volba  starosty  a  čtyřleté  jeho 
úřadování  zůstaly  v  platnosti,  ale  každý  zasloužilý  starosta  mohl 
po  čtyřech  letech  bez  volby  býti  znovu  potvrzen.  Některé  tresty 
kriminální,  jako  veřejné  bití  holí,  vypalování  znamení,  přikování, 
vlečení  lodí  a  zametání  ulic  byly  odstraněny  a  učiněna  lidumilná 
opatření  při  uvězňování,  ve  stravě  atd.  Vzhledem  k  soudní  moci 
civilní  nad  vyššími  stavy  nic  nebylo  změněno.  Zemské  desky 
zůstaly  v  posavadní  působnosti,  ale  měly  se  vyčkati  návrhy 
o  přiměřenějším  jich  zařízení.  Zamítnuta  byla  žádost,  aby  dlužní 
úpisy  a  jiné  listiny  při  zemských  deskách  směly  podpisovati 
pouze  osoby  stavovské 

Královským  městům  zabezpečena  byla  vlastní  správa  jejich 
majetku,  ale  zřízení  úřadu  podkomořského  se  nepovolilo.  Magistrát 
byl  volen  i  potom  zvláštním  výborem,  ale  k  volbě  starosty  ne- 
bylo již  potřebí  zvláštního  průkazu  o  způsobilosti.  Propůjčování 
živností  v  městech  královských  přiřčeno  výhradně  magistrátu, 
politický  úřad  zemský  směl  pouze  vyřizovati  rekursy  v  těchto 
věcech ;  předměstští  mistři  zůstali  postaveni  na  roven  městským ; 
také  nebylo  dovoleno,  aby  se  tovaryšům  obmezovala  svoboda 
v  uzavírání  sňatků.  Volnost  podomního  obchodu  nebyla  zrušena. 
O  právech  a  svobodách  židův  v  městech  královských  vydán  byl 
zvláštní  patent,  ale  návrh  měst,  dle  něhož  nemá  se  židům  po- 
voliti ani  přenocování  v  městech,  prohlášen  za  velikou  nesná- 
šenlivost. Sepsání  nového  řádu  tržního  ponecháno  magistrátům, 
zemský  úřad  měl  jej  pouze  potvrditi.  O  náhradě  za  ubytování 
vojska  měl  rozhodnouti  návrh  gubernia.  Právo  mílové  znovu  za- 
vésti nebylo  povoleno,  za  to  mělo  gubernium  podati  návrh,  jak 
by  škoda,  kterou  tím  města  trpí,  byla  nahrazena;  zejména  se 
připouštěl  mírný  poplatek  z  nápojů  do  měst  dovážených. 

Nejdůležitějším  následkem  tohoto  vyřízení  stížností  stavov- 
ských bylo  obnovení  starobylého  zřízení  stavovského.  Stavům 
navrácena  byla  značná  část  moci  zákonodárné,  nikoli  však 
někdejší  moc  výkonná,  která  zůstala  výhradně  v  rukou  panovníka 


380 


a  zeměpanských  úřadů.  Rozeznávalo  se  opět  Čtvero  stavův,  a  to 
i.  stav  duchovní,  k  němuž  náleželi:  arcibiskup  olomucky,  biskup 
brněnský,  po  dvou  zástupcích  kapituly  brněnské  a  olomoucké, 
a  patero  proboštů,  totiž  raj hradský,  novoříšský,  starobrněnský, 
hradišťský  (u  Znojma)  a  mikulovský;  2.  stav  panský,  k  qěmuž 
náležela  tři  knížata  (Lichtenštein,  Dietrichštein  a  Kounic)  a  60 
hrabat;  3.  stav  rytířský  a  4.  stav  městský.  Královská  města 
vysílala  na  sněm  po  dvou  zástupcích,  kteří  voleni  byli  od  ma- 
gistrátů v.  Ale  všech  těchto  14  měšťanů  mělo  pouze  jediný  hlas. 
Běžné  věci  stavovské  řídil  opět  stálý  zemský  výbor,  jemuž 
předsedal  zemský  hejtman  a  přísedícími  byli  čtyři  nejvyšší  hod- 
nostáři zemští  doživotně,  pak  po  dvou  volených  zástupcích  všech 
čtyř  stavův  na  šest  let. 

Císař  Leopold  II.  uznal  státoprávní  svazek  zemí  koruny 
české  tím,  že  se  dal  v  Praze  (6.  září  1791)  za  krále  českého 
korunovati,  přijav  tam  před  tím  (4.  září)  holdování  stavů  Českých, 
moravských  a  slezských.  Přání  stavů  moravských,  aby  směli  ve 
vlastní  zemi  panovníkovi  holdovati,  nebylo  vyhověno,  za  to  však 
Leopold  na  zpáteční  cestě  z  Prahy  navštívil  (7.  října)  se  svým 
nejstarším  synem  Františkem  hlavní  město  moravské.  Císařem 
Leopoldem  II.,  který  zemřel  již  1.  března  1792,  uzavírá  se  řada 
tří  panovníků  našich  zemí,  kteří  pokládají  se  za  zástupce  osví- 
ceného absolutismu. 


Kniha  pátá. 


Od  nastoupení  císaře  a  krále  Františka  II.  (I.)  až  do 
revoluce  únorové  (1792—1848). 


.§  til.  Nastoupeni  a  kont  norám'  císaře  Františku  II.  ia  krále  čcskélio 
a  ťtrast  stará  moravských  při  ium.  1.  válka  koaliční.  Helrdské  porstání. 

Veliká  revoluce  francouzská  nevzbudila  u  nás  z  počátku 
mocnějšího  ohlasu.  Hlavní  kořeny  zla,  ze  kterých  vybujela  ne- 
spokojenost ve  Francii,  důmyslem  a  vzornou  péčí  Marie  Terezie 
a  Josefa  II.  z  veliké  části  byly  odstraněny.  Po  stránce  sociální 
byly  libovůli  privilegovaných  již  položeny  určité  meze,  pro  úča- 
stenství v  životě  politickém  pak  nižší  vrstvy  neměly  ještě  dosta- 
tečné vyspělosti.  Nebylo  porozumění  pro  veliké  myšlénky,  hlásané 
od  spisovatelů  francouzských  a  prováděné  potom  v  národním 
shromáždění  francouzském.  Teprve  když  lid  pařížský  nad  dosa- 
vadním zdlouhavým  postupem  dal  na  jevo  nespokojenost  svou 
hlučnými  a  krvavými  událostmi  ze  dne  14.  července  a  5.  října, 
když  došly  zprávy,  že  národní  shromáždění  všechna  privilegia 
prohlásilo  za  neplatná,  když  bohatá  šlechta  před  násilnostmi  svých 
poddaných  byla  nucena  stěhovati  se  za  hranice,  král  Ludvík  XVI. 
s  rodinou  i  s  národním  shromážděním  musil  s  Versaillů  přestě- 
hovati se  do  Paříže;  teprve  potom  naši  předkové  počali  pilněji 
obraceti  pozornost  svou  k  západu.  Ku  zvýšení  tohoto  zájmu  při- 


382 


spívalo,  že  dcera  Marie  Terezie,  Marie  Antonie,  jsouc  manželkou 
krále  francouzského  Ludvíka  XVI.,  byla  přímo  stržena  do  víru 
revolučního  a  její  osobní  bezpečnost  a  pozdéji  i  život  byly  jím 
ohroženy.  Pokud  žil  císař  Leopold,  nedal  se  vylákati  z  vyčkáva- 
cího postavení.  Jediné,  co  učinil  na  hrozby  girondistů,  kteří  tehda 
chopili  se  otéží  vládních  ve  Francii,  bylo,  že  uzavřel  přátelský 
a  obranný  spolek  s  Pruskem.  Nejstarší  syn  a  nástupce  jeho  Fran- 
tišek však  stal  se  rozhodným  odpůrcem  všech  novějších  proudů 
časových,  jejichž  zhoubné  následky  domníval  se  vidéti  v  hrubých 
výtržnostech  francouzské  revoluce  proti  všeliké  autoritě  státní 
i  církevní.  Tento  odpor  proti  novotám  zachoval  si  po  všechen 
čas  svého  panování.  Proto  také  mnohem  rozhodnéji  klonil  se 
k  mínění,  že  revoluci  francouzskou  třeba  s  mečem  v  ruce  pova- 
liti a  nevyhýbal  se  již  tak  úzkostlivě  projevům  válečným.  V  radě 
jeho  stařičký  a  rozvážný  Kounic  pozbyl  veškeré  váhy  a  hlavni 
slovo  v  ní  vedl  nejdříve  hrabě  Filip  Cobenzl  (do  konce  března 
r.  1795),  po  něm  pak  hrabě  František  Thugut,  rozhodný  odpůrce 
všelikých  novot,  jenž  řídil  vnější  záležitosti  po  plných  sedm  let 
na  velkou  škodu  zemí  dědičných. 

Právě  tehda  girondisté  v  zákonodárném  sboru  pařížském 
nabyli  úplné  převahy  a  donutili  krále  Ludvíka  XVI.,  že  z  nich 
sestavil  si  ministerstvo,  do  kterého  tím  přeneseno  také  rozhodné 
smýšlení  válečné.  Dumouriez,  stav  se  ministrem  věcí  zahraničných, 
vyzval  dvůr  vídeňský,  aby  zrušil  všeliké  smlouvy  proti  Francii 
uzavřené  a  odvolal  svá  vojska  domů,  chce- li  zabrániti  válce.  Ra- 
kouská odpověď  zněla  již  v  duchu  nového  panovníka  a  nové 
správy  zahraničné  nepříznivě.  Král  Ludvík  XVI.  donucen  byl 
učiniti  (20.  dubna)  v  národním  shromáždění  návrh  na  vypovězení 
války  » králi  českému  a  uherskému c,  což  bylo  od  velké  většiny 
s  bouřlivým  jásotem  přijato. 

František  II.  dav  se  v  Budíne  slavnostním  způsobem  koru- 
novati za  krále  uherského,  odebral  se  do  Frankfurta,  kde  byl  bez 
překážky  a  jednohlasně  zvolen  za  císaře  německého  (5.  června) 
a  brzy  potom  korunován.  Potom  sešel  se  v  Mohuči  s  pruským 
králem  Bedřichem  Vilémem  II.  a  mezi  oběma  panovníky  ujednán 
válečný  spolek  proti  Francii,  začež  Prusku  ponechána  úplná  vol- 
nost dohodnouti  se  s  Ruskem  o  druhé  dělení  Polska ;  František  IL 
potom  s  manželkou  svou  Marií  Terezií  nastoupil  cestu  do  Prahy, 
aby  se  tam  dal  za  krále  českého  korunovati. 


383 

K  této  slavnosti  daly  se  netoliko  v  Čechách,  nýbrž  i  na 
Moravě  od  delší  doby  rozsáhlé  přípravy.  Stavům  moravským  šlo 
o  to,  netoliko  aby  se  při  korunování  objevili  v  plném  lesku, 
nýbrž  také  aby  ukázali  co  největší  neodvislost  od  stavů  českých. 
Na  podnět  zemského  hejtmana  a  gubernátora  moravsko-slezského 
Aloisa  hraběte  Ugarte  v  mimořádné  schůzi  sněmovní  (n.  června) 
bylo  usneseno  podati  prosbu  k  panovníkovi,  aby  na  zpáteční 
cestě  z  Prahy  oblažil  město  Brno  svou  přítomností  a  dal  si  zde 
od  velikého  sboru  stavovského  nejslavněji  holdovati.  Pro  případ, 
že  by  císař  této  prosby  nepřijal  a  nařídil,  aby  po  příkladě  roku 
předešlého  stavové  moravští  účastnili  se  české  korunovace  zvláštní 
deputací  do  Prahy,  měla  býti  vypravena  prozatím  deputace  sta- 
vovská do  Vídně,  která  by  císaři  přednesla  všechna  přání  stavů 
v  příčině  slavnostních  obřadů  korunovačních  i  holdovačních. 

Císař  ohlásil  stavům,  že  se  česká  korunovace  bude  konati 
vzhledem  k  nedávnému  úmrtí  císaře  Leopolda  II.  beze  vší  oká- 
zalosti a  že  stavové  moravští  mají  odesláním  deputace  do  Prahy 
účastniti  se  české  korunovace  čtyřmi  deputovanými,  po  jednom 
z  každého  stavu.  Holdování  v  Praze  ustanoveno  na  den  7.,  koruno- 
vace císařova  na  9.  a  císařovny  na  1 1 .  srpna.  Vzhledem  k  tomu  sta- 
vové prohlásili,  že  sice  upouštějí  od  první  své  prosby  v  příčině 
holdování  v  Brně,  že  však  prosí,  aby  moravští  deputovaní  při 
slavnostech  nebyli  smíšeni  s  českými  stavy,  nýbrž  aby  směli 
zvláště  složiti  přísahu  holdovací  ve  jménu  věrně  poslušných  stavů 
moravských  a  aby  k  tomuto  obřadu  nebyli  vyvoláváni  od  nej- 
vyššího purkrabí  českého,  nýbrž  od  svého  zemského  hejtmana. 
Dekretem  dvorské  kanceláře  z  n.  července  bylo  jim  odpověděno, 
že  nemůže  ani  holdovací  přísaha  býti  oddělené  skládána  ani 
moravští  deputovaní  svým  zemským  hejtmanem  zvláště  býti  vy- 
voláváni. Nicméně  že  může  stavům  moravským  býti  plným 
uspokojením  ubezpečení,  že  to  nemá  býti  na  újmu  jejich  nezá- 
vislosti od  stavů  českých,  čemuž  nasvědčuje  ustanovené  již  vy- 
znamenání pro  deputaci  moravskou,  že  jí  při  všech  slavnostech 
bude  vykázáno  zvláštní  stanovisko  a  že  bude  od  svého  zemského 
hejtmana  jak  u  císaře,  tak  i  u  císařovny  zvlášť  uvedena.  Stavům 
moravským  nezbylo,  než  se  podrobiti  a  na  sněme,  konaném  dne 
17.  července,  přikročili  k  volbě  čtyřčlenné  deputace.  Zvoleni  byli: 
ze  stavu  duchovního  biskup  brněnský  Jan  Lachenbauer,  ze  stavu 
panského  mor.-slezský  guberniální  rada  hrabě  Josef  Dietrichštejn, 


384 


ze  stavu  rytířského  šl.  Frant.  Dietrich  a  ze  stavu  měšťanského 
brněnský  magistrátní  rada  Jan  Czikann,  a  volba  byla  dvorským 
dekretem  ze  dne  24.  července  potvrzena.  Zvolení  měli  spolu 
s  hejtmanem  zemským  hrabětem  Aloisem  Ugartem  nejdéle  do 
29.  července  do  Prahy  doraziti  a  v  příčině  bytův  obrátiti  se  na 
nejvyššího  purkrabí  českého.  V  určené  dny  9.  a  11.  září  byly 
potom  slavnostním  způsobem  vykonány  obřady  holdovační  a  ko- 
runovační. 

Hned  potom  válka  s  Francií  rozzuřila  se  s  plnou  prudkostí. 
V  čelo  spojeného  vojska  pruského  a  rakouského  postaven  byl 
vévoda  Ferdinand  Brunšvický.  Nežli  překročil  hranice  francouzské, 
vydal  z  Koblence  (25.  července)  pověstný  manifest  k  Francouzům, 
jímž  popuzena  byla  zuřivost  jakobinův  a  lidu  pařížského  nanej- 
výše proti  králi  a  tak  dána  vůdcům  revoluce  příležitost  ke  svr- 
žení a  uvěznění  krále  Ludvíka  XVI.  a  k  provolání  republiky 
(10.  srpna).  Vévoda  Brunšvický  potom  dobyl  Verduna,  ale  další 
postup  jeho  zastavili  francouzští  generálové  bitvou  u  Valmy 
(20.  záři);  vojsko  pruské  trpící  hladem  a  nemocemi,  dalo  se  na 
zpáteční  pochod  a  koncem  října  nebylo  nepřátelského  vojína  na 
půdě  francouzské.  Štěstí  válečné  zůstalo  potom  po  celý  rok  1 792 
při  Francouzích.  Dumouriez  zvítěziv  nad  vojskem  rakouským  u  Je- 
mappes  (5.  a  6.  listopadu),  kde  tehda  poprvé  bojoval  také  mladší 
bratr  císařův,  arcikníže  Karel,  dobyl  po  tuhém  odporu  Brussela 
a  Nizozemsko  vytrženo  z  moci  rakouské.*) 

Události  válečné  byly  provázeny  v  Paříži  hrůzami  pácha- 
nými od  jakobinů  proti  králi  i  jeho  přívržencům ;  vrcholu  dosáhly 
v  krvavých  dnech  zářijových  (2.-7.  září).  Tehda  již  král  s  ro- 
dinou uvězněn  byl  v  Templu,  jakobini  provozovali  čím  dále  tím 
vetší  moc,  konvent  prohlásil  zřízeni  republikánské.  Dne  21.  ledna 
1793  padla  hlava  nešťastného  krále  Ludvika  XVI.  pod  guilotinou. 
("m  ten  vzbudil  hrůzu  a  hněv  po  celé  Evropě.  Důmyslný  státník 
anglický,  Vilém  Pitt  ml.,  sjednotil  většinu  státův  evropských 
k  společnému  boji  proti  Francii.  Ale  nebylo  u  všech  stejné  hor- 
livosti. Prusko  ponechalo  hlavní  úkol  dalšího  vedení  války  Ra- 
kousku. Vrchním  velitelem  vojska  rakousko- pruského,  jemuž  ulo- 

*j  Do  ré  doby  připadá  také  zajetí  Lafayettovo,  který  po  několik  let  byl 
včznčn  v  Olomouci,  pokusiv  se  tam  marně  o  útek,  a  teprve  r.  1 797  ukrocením 
Napoleonovým  byl  propustčn  na  svobodu. 


385 


ženo  znovu  dobytí  Belgie,  svěřeno  princi  Koburskému,  proti 
němuž  stál  francouzský  generál  Dumouriez.  Tento  byl  v  hlavni 
bitvě  a  Neerwind  (18.  března  r.  1793)  poražen;  přední  zásluhy 
o  tento  úspěch  zbraní  rakouských  zjednal  si  arcikníže  Karel.*) 
Nizozemsko  bylo  tím  opět  vybaveno  z  moci  francouzské,  ale  když 
roku  potomního  francouzští  vťdcové  Jourdan  s  Pichegruem  dobyli 
nad  vojskem  rakouským  nového  vítězství  u  Fleurus  (1794),  upadlo 
od  té  doby  trvale  v  moc  francouzskou.  Prusko  hledíc  zajistiti  si 
co  největší  podíl  v  kořisti  polské,  vypovědělo  Rakousku  branný 
spolek  a  učinilo  mír  v  Basileji  (1795),  k  němuž  potom  také  Špa- 
nělsko se  připojilo. 

Ve  Francii  nastal  tehda  také  uvnitř  obrat  k  lepšímu.  Po- 
věstný triumvirát  revoluční  za  všechny  viny  spáchané  dožil  se 
konečně  zasloužené  odplaty:  Robespierre,  St.  Just  a  Couthon 
zhynuli  (28.  července  1794)  pod  sekyrou  guillotiny,  hrůzovláda 
ukončena  a  když  mysli  se  upokojily,  rozvážní  mužové  zbudovali 
ústavu  francouzskou  na  základech  mnohem  bezpečnějších  než  bylo 
dosud.  Za  hranicemi  bylo  vždy  ještě  dosti  nepřátel :  Anglie,  Sar- 
dinie, Neapolsko  a  říše  německá  setrvávaly  dosud  ve  spolku 
9  Rakouskem.  Ale  toto  nemohlo  na  žádného  ze  spojenců  spolé- 
hati :  Anglie  soustřeďovala  stále  moc  svou  na  moři,  ostatní  státy 
byly  slabé,  Německo  ochromeno  odpadnutím  Pruska.  Tak  byl 
císař  František  odkázán  výhradně  na  své  síly,  jež  kromě  toho 
vázány  byly  jednak  událostmi  v  Polsku,  jednak  novým  revoluč- 
ním hnutím  v  Uhrách,  které  r.  1794  nabylo  dosti  povážlivých 
rozměrův  a  teprve  popravou  hlavních  účastníků  (Martinoviče) 
i  jinými  ráznými  prostředky  bylo  úplně  potlačeno.  Zmatky  polské 
skončeny  byly  smlouvou  o  třetí  dělení  Polska  (24.  října  1795), 
jímž  Rakousku  připadl  Krakov  a  t.  zv.  západní  Halič.  Teprve 
potom  bylo  císaři  možno  s  veškerou  silou  obrátiti  se  proti  ne- 
příteli francouzskému. 

K  vedení  války  francouzské  hned  od  počátku  zemím  dědič- 
ným bylo  přispívati  značnými  mimořádnými  dávkami  peněžitými. 
Na  Moravě  zemský  hejtman  hrabě  Alois  Ugarte  již  na  sněme, 
konaném    5.  března  1793,    připomenul    stavům,    že   jsou    svoláni, 


*)  Někteří  zajatci  francouzští  z  té  doby,  zejména  známý  Drouet,  poitmistr 
z  Menehoulda.  člen  konventu,  byli  uvězněni  na  Špilberce  a  teprve  v  roce  1795 
na  svobodu  propuštěni. 

25 


386 


aby  přispěli  k  uhrazení  nesmírných  nákladů  válečných.  Zemský 
výbor  navrhl  za  tím  cílem  dobrovolný  válečný  příspěvek,  což 
také  od  sněmu  bylo  přijato  v  tom  způsobu,  aby  každý  majitel 
statku  odevzdal  jakožto  dobrovolný  příspěvek  válečný  částku  rov- 
nající se  půlroční  kontribuci.  V  téže  schůzi  přijat  byl  návrh 
zemského  hejtmana,  aby  směl  za  týmž  účelem  věnovati  stavovské 
stolní  stříbro,  zakoupené  k  potřebě  sněmovního  direktora.  Císař 
přijal  dobrovolnou  daň  i  stříbro,  jehož  cena  byla  od  mincovního 
úřadu  odhadnuta  na  9320  zl.,  jakožto  půjčku,  s  pochlebným  pro 
stavy  moravské  uznáním.  V  letech  potomních  na  úhradu  váleč- 
ných útrat  byla  vypisována  ve  všech  zemích  dědičných  mimo- 
řádná půjčka  válečná,  která  byla  vybírána  od  vrchností  i  pod- 
daných dle  berního  procenta.  Stavové  moravští  na  návrh  zem- 
ského hejtmana  hr.  Aloisa  Ugarte  tuto  půjčku  věnovali  císaři 
jako  dobrovolný  dar. 

Rakousko  zahájilo  válku  šťastně  na  bojišti  severním.  Arci- 
kníže Karel  několika  skvělými  vítězstvími,  zejména  u  Amberka 
a  Wúrzburka,  porazil  dvě  armády  francouzské,  jímž  veleli  zna- 
menití generálové  Jourdan  a  Moreau,  a  zatlačil  je  za  Rýn  (1796). 
Ale  tyto  úspěchy  byly  úplně  vyváženy  neblahým  průběhem  války 
v  Itálii.  Tam  v  čelo  armády  francouzské  od  nové  vlády  direktorů 
postaven  byl  mladý,  ale  již  několikráte  osvědčený  Napoleon  Bo- 
naparte, který  obešed  Alpy  přímořské  nenadále  udeřil  na  rakou- 
ského generála  Beaulieu,  několika  bitvami  zatlačil  jej  až  k  Addě, 
donutil  krále  sardinského  k  míru,  krvavým  bojem  u  Lodi  dobyl 
si  přechodu  přes  Addu,  takže  Beaulieu  hledal  útočiště  v  pevnosti 
Mantovské  a  již  15.  května  roku  1796  Bonaparte  slavil  vítězný 
vjezd  do  Milana.  Donutiv  k  míru  Modernu,  Parmu,  Toskanu, 
Neapolsko  i  papeže,  pokusil  se  s  veškerou  mocí  svou  o  dobytí 
Mantovy,  ale  zprava  o  příchodu  nové  armády  rakouské  vedením 
generála  Wurmsera  obrátila  jeho  pozornost  na  sever.  Při  jižním 
břehu  jezera  gardského  byl  Wurmser  několikráte  poražen  a  do- 
nucen hledati  rovněž  útočiště  v  pevnosti  mantovské.  Nejtužší  boj 
bylo  Napoleonovi  podniknouti,  když  generál  Alvinzy  v  čele  třetí 
armády  rakouské,  jež  se  skládala  větším  dílem  z  chrabrých  Char- 
vátů, dorazil  do  údolí  adižského.  Ale  i  nad  tímto  vojskem  zví- 
tězil a  Alvinzy  ustoupil  do  Tyrol.  Za  vzácné  obětavosti  všech 
zemi  dědičných  sebrána  nová  armáda,  s  kterou  Francouzi  srazili 
se  v  kruté    bitvě  u  Rivoli    (14.    ledna    1797).    I  tam    neobyčejná 


387 


chladnokrevnost  a  ráznost  Bonapartova  slavila  konečné  vítězství 
a  současně  odražen  byl  výpad  generála  Wurmsera  z  Mantovy, 
tak  že  město  hladem  donuceno  bylo  se  vzdáti  (3.  února).  Itálie 
byla  pro  Rakousko  úplně  ztracena  a  sám  arcikníže  Karel,  jme- 
novaný od  císaře  generalissimem,  nemohl  v  čele  ztroskotané 
armády  čeliti  dalšímu  postupu  Francouzů,  kteří  jednak  údolím 
adižským,  jednak  průsmykem  pontebským  a  trbížským  vnikli  do 
vnitra  naší  říše.  Dobyv  Terstu  i  Celovce,  zatím  co  generál  Joubert 
obsadil  Tyroly,  Napoleon  postoupil  až  k  Lubnu,  odkudž  arcikní- 
žeti Karlovi  nabídl  mír.  Císař  František,  jehož  síly  prese  všechnu 
vlasteneckou  obětavost  poddaných  byly  vyčerpány,  jsa  kromě 
toho  rozmrzen  nečinností  Ruska,  sobeckými  záměry  Pruska  a  ne- 
dostatečnou podporou  Anglie,  podepsal  (18.  dubna  1797)  před- 
běžný mír  v  Lubně,  jenž  potvrzen  byl  po  půl  roce  (17.  října) 
v  Campo  Formiu,  malé  vesnici  nedaleko  Udine.  Rakousko  vzdalo 
se  Belgie  a  Lombardská,  náhradou  za  to  dostalo  největší  část 
zrušené  republiky  benátské,  Istrii  a  Dalmácii;  v  tajném  článku 
uznalo  výboje  francouzské  na  levém  břehu  Rýna,  za  to  mu  při- 
řčeno  území  arcibiskupa  solnohradského ;  o  ostatní  úpravě  říše 
německé  mělo  se  dále  jednati  na  sjezde  v  Rastattě.  Z  dobytých 
zemi  v  horní  Itálii  Napoleon  zřídil  novou  republiku  cisalpinskou. 
Za  těchto  událostí  projevilo  veškeré  obyvatelstvo  zemí  dě- 
dičných velikou  vlasteneckou  obětavost  a  nadšení  pro  obranu 
vlasti,  v  čemž  ani  Moravané  nezůstali  za  ostatními.  Po  všech 
zemích  obyvatelstvo  se  vyzývalo,  aby  dobrovolně  vstupovalo  do 
služeb  vojenských  Vyzvaní  mělo  účinek  nad  očekávání  skvělý. 
Se  všech  stran  hrnuli  se  nováčci  do  zbraně  a  sbíraly  se  hojné 
příspěvky  na  penězích  i  jiných  potřebách.  Stavové  moravští  ne- 
spokojili se  tím,  že  na  sněme  povolovali  rok  co  rok  válečnou 
půjčku  v  té  výši,  jak  byla  požadována,  nýbrž  také  soukromou 
obětavosti  dávali  skvělý  příklad  ostatnímu  obyvatelstvu.  Tehdejší 
gubernátor  moravsko- slezský,  hrabě  Alois  Ugarte,  nemaje  synů, 
získal  dva  jinochy  z  dobrých  rodin  brněnských,  odevzdal  je  zem- 
skému veliteli  moravskému  jako  dobrovolníky  do  služby  vojenské, 
žádaje,  aby  ve  všem  potřebném  byli  vycvičeni,  veškeren  náklad 
na  ně  pak  uvolil  se  hraditi  ze  svého,  ano  i  starati  se  o  ně  otcovsky, 
až  by  se  z  války  navrátili.  Starší  bratr  jeho,  hrabě  Václav  Ugarte, 
president  appellačního  soudu  moravsko-slezského,  uspořádal  za 
podobné  příležitosti  významnou  slavnost  na  svém  statku  Kravsku 

25* 


388 

u  Znojma.  Vrchnosti,  úřednictvo,  mésta  královská  i  ostatní  vrstvy 
obyvatelstva  moravského  následovaly  horlivě  těchto  přikladu. 
Nepřehledné  řady  příspěvků  na  penězích,  zbrani,  suknu,  plátně, 
obuvi  a  jiných  potřebách  scházely  se  r.  1796  a  1797  ze  všech 
končin  Moravy.  Ženy  závodily  s  muži  v  projevech  nadšení  vla- 
steneckého. Současný  svědek  praví  o  nich:  ^Duch  spartských 
žen  ožil  v  dcerách  Moravy.  Viděli  a  slyšeli  jsme  s  povznášejícím 
citem,  jak  matky  své  syny,  sestry  své  bratry,  mladé  dívky  své 
milence  přiváděly  k  odvodu,  jak  je  napomínaly,  aby  ve  velkém 
slavném  boji  statně  chránili  své  přátele  doma  zůstavené,  svůj 
majetek  a  své  zákony.*  Ve  větších  městech  moravských  pořá- 
dána divadelní  představení  a  hudební  i  pěvecké  akademie,  jichž 
výtěžek  věnován  témuž  dobročinnému  účelu.*) 

v 

(  im  více  vítězný  nepřítel  vnikal  do  vnitra  zemí  alpských, 
tím  více  také  na  Moravě  pociťována  byla  jeho  blízkost,  třebas 
země  tehda  ještě  přímých  strastí  válečných  nedoznala.  Císařskými 
vyhláškami  občanstvo  znovu  se  vyzývalo,  aby  četněji  než  dosud 
hlásilo  se  do  služeb  vojenských.  Nemajetným  vdovám  měšťan- 
ským po  mužích,  padlých  v  této  válce,  zaručena  byla  přiměřená 
pense  doživotní.  Obsazení  některých  zemí  císařských  od  nepřítele 
mělo  též  za  následek,  že  mnoho  peněz  papírových  (bankoceduli) 
docházelo  ke  státním  pokladnám,  aby  byly  vyměněny  za  hotovou 
minci.  Patentem  císařským  bylo  prohlášeno,  že  tato  výměna  bude 
se  všude  díti  bez  překážky,  že  však  se  očekává  a  vyžaduje  vše- 
obecné blaho  statni,  že  také  v  soukromém  životě,  zejména  v  ob- 
chodě, budou  bankocedule  pokládány  za  plnocenné  a  že  se  nemá 
jich  přijímaní  odpírati.  Tu  již  objevují  se  počátky  neblahého 
stavu  financi  státních.  Jinou  vyhláškou  nařízeno,  že  všichni  cizinci 
mají  během  tří  dnů  z  Vídně  se  vystěhovati,  a  to  bud  do  Čech, 
na  Moravu  neb  do  Haliče,  kde  se  jim  dovolilo  pobývati  ve  venkov- 
ských městech.  Vídeň  byla  na  rychlo  opevňována,  u  Vídně  zřízen 
byl  opevněný  tábor,  v  němž  za  krátko  shromážděno  bylo  24.000  m. 
na  obranu  mésta.  (  ást  nejvyššího  soudního  dvoru  byla  přeložena 

y 

do  Prahy,  aby  tam  úřadovala  pro  Cechy,  Moravu,  Slezsko,  Halič 
i  ostatní  země,  nepřítelem  dosud  neobsazené,  pokud  jejich  spojení 

*)  V  Hrne  /.a  podobné  příležitosti  (12.  línoni  1797)  při  divadelním  předsta- 
veni v  šále  redutnun  byla  poprvé  veřejně  /.piv. inu  národní  hymna  rakouská,  složená 
o«l  básníka  Hašky,  s  hudbou  od  slavného  Josefa  Haydena. 


38<J 

s  Vidní  bylo  přerušeno.  Část  rodiny  císařské  odstěhovala  se  do 
Prahy,  korunní  princ  s  ostatními  dítkami  císařovými  dopraveni 
do  Budína.  Dne  19.  dubna  dorazil  do  Brna  arcikníže  Ferdinand, 
generální  guvernér  lombardský  ?  a  ubytoval  se  v  dome  knížete 
Dietrichštejna  na  Zelném  trhu.  Teprve  zpráva  o  uzavření  přeli- 
mináře  lubenského  a  konečného  míru  campoformijského  způsobila 
trvalé  uklidněni  myslí. 

Vlastenecké  hnutí,  jež  vzbuzeno  bylo  tehda  na  Moravě,  ne- 
dotklo se  obyvatelstva  veškerého.  Jím  zachvácena  byla  šlechta, 
duchovenstvo  a  největší  díl  měšťanstva,  ale  vlastního  lidu  pod- 
daného čili  selského  hnuti  valné  se  nedotklo.  Nebylo  také  divu, 
Stavové  sice  na  sněmích  povolovali  co  nejochotněji  summy  peně- 
žité i  vojsko  od  vlády  požadované,  ale  břemena  ta  hleděli  z  nej- 
většího dílu  uvalovati  na  bedra  svých  poddaných.  Bylo  třeba  jen 
vnějšího  podnětu,  aby  selský  lid  vzchopil  se  k  odporu  proti 
svým  utiskovatelům.  Tento  podnět  dán  byl  velikou  revolucí  fran- 
couzskou a  potomní  válkou  koaliční.  Dosavadní  téměř  nesntsitelna 
břemena  byla  stupňována  tím,  že  ukládány  byly  mnohem  vyšší 
než  dosud  daně,  dodávky  obilí  a  sena  pro  vojsko  a  že  následkem 
zvýšené  potřeby  brancův  odvod  jejich,  svěřený  úřadům  vrchno- 
stenským, konal  se  způsobem  nanejvýš  nelidským.  Určitý  počet 
mužstva,  ustanovený  na  obvod  každého  panství,  byl  potají  od 
úřadů  vyhlédnut  a  nešťastníci  byli  potom  obyčejně  noční  dobou 
za  přispění  panských  myslivcův  a  hajných  schytáni  a  k  plukům 
dopravováni.  Vrchnostenské  úřady  samy  pokládaly  takový  odvod 
za  zvláštní  trest,  jenž  stihl  pravidelně  chasmka,  který  nejevil  do- 
statečné poslušnosti  nebo  jinak  se  proti  své  vrchnosti  provinil. 
Poněvadž  odvedený  musil  nejméně  čtrnácte  roků  vytrvati  ve  službě 
válečné,  pochopíme  snadno,  jaký  nepřemožitelný  odpor  proti  ni 
se  zakořenil  v  lidu  poddaném,  který  beztoho  dosti  strádal  ro- 
botami, dávkami  urbariálními,  desátky  duchovenstvu  a  jinými 
těžkými  závazky. 

K  útiskům  družila  se  také  nespokojenost  náboženská.  Při 
pomezních  horách  českomoravských,  na  Moravě  zvláště  v  obvodu 
novoměstském  a  žďárském  reformovaným  evangelíkům  nevyho- 
voval plnou  měrou  toleranční  patent  císaře  Josefa  II.,  obmezovaný 
kromě  toho  ve  své  platnosti  praksí  úřední.  Ale  právě  v  těchto 
krajích  lid  ode  dávna  vynikal  značnou  uvědomélostí  a  sečtělostí. 
Osvícenské    názory    doby    josefínské   zde    rychle    se    šířily,  ježto 


390 


evangeličtí  pastorové  kupovali  české  knihy  a  odebírali  noviny, 
jež  potom  lidu  předčítali  a  půjčovali.  Zvláště  Noviny  Krameriovy 
a  jeho  Kalendář  toleranční  požívaly  v  lidu  veliké  obliby.  Jimi 
pronikaly  v  lid  názory  veliké  revoluce  francouzské  a  touha  po 
rozličných  svobodách.  Poddaný  lid  se  domníval,  že  přišla  doba, 
kdy  bude  vysvobozen  od  svých  největších  utiskovatelův,  totiž  od 
vrchností  a  od  knéžstva.  V  tomto  mínění  pak  byl  utvrzován 
francouzskými  emisary,  kteří  hleděli  popuzováním  obyvatelstva 
v  Cechách  a  na  Moravě  císaři  způsobiti  nesnáze  vnitřní  a  tím 
jej  pohnouti  k  míru  pro  Francii  příznivému.  Všechny  tyto  okol- 
nosti způsobily  r.  1796  a  1797  v  horách  českomoravských  hnutí, 
jež  nazváno  jest  moravským  nebo  helvetským  spiknutím. 

Hlavním  střediskem  připravovaného  vzbouření  bylo  Nové 
Město,  v  jehož  okolních  vesnicích  moravských  i  českých  byli 
přední  náčelníci.  Účastníci  schůzek  byli  vybídnuti,  aby  se  vojensky 
cvičili,  aby  stáli  pospolu,  zbraň  si  opatřili  aneb  se  ozbrojili  aspoň 
silným  klackem.  Byli  také  poučováni,  jak  se  mají  scházeli  do 
lesův,  a  to  z  jednotlivých  vsí  po  oddílech.  V  proroctví,  jež  se 
četlo  z  tištěné  knihy,  připomínalo  se,  že  válka  francouzská  pomine 
a  pruská  začne,  lid  povstane,  všecky  zámky  přepadne,  jich  se 
zmocní  a  sám  se  osvobodí. 

Spiknutí,  jež  dlouho  zůstalo  zatajeno  krajským  úřadům,  za- 
sáhlo ponenáhlu  území  jedenácterého  panství  na  pomezí  česko- 
moravském. Byla  to  na  Moravě  panství  někdejšího  kláštera  žďár- 
ského,  panství  rožinecké,  kunštátské,  jimramovské,  panství  novo- 
městské a  pernštýnské ;  v  Cechách  panství  rychmburské,  lan- 
škrounské, litomyšlské,  poličské  a  vysokomýtské.  Všeobecné 
vzbouření  mělo  se  zahájiti  počátkem  žní  a  položeno  na  den  13.  a 
14.  července.  Týden  před  svatodušními  svátky  účastnici  měli  se 
vypraviti  dílem  na  Nové  Město  a  vyvrátiti  tam  zámek  i  kostel, 
jiní  na  Litomyšl  a  Lanškroun,  ostatní  měli  se  zmocniti  Žďáru. 
Chystanému  hnutí  byla  dána  mocná  vzpruha  tím,  že  mnoho 
selských  chasníků  prchalo  do  lesů  před  nastávajícími  odvody 
vojenskými,  kdež  byli  od  účastníka  spiknutí  všemožně  podpo- 
rováni. Uprchlá  chasa  skrývajíc  se  v  lesích,  pobíhala  v  tlupách 
o  30  až  50  hlavách.  Krajské  úřady  chrudimský  a  jihlavský  při- 
kročily k  soustavné  prohlídce  lesův  a  k  chytání  uprchlíkův,  v  Nov. 
Městě  byla  zřízena  vyšetřující  komise;  tato  vydala  provolání  a 
slibovala   odpuštění    uprchlíkům,   kteří   by   se   do   tří   dnů  dobro- 


391 


volné  se  zbraní  navrátili.  Jinak  se  uprchlíkům  hrozilo,  že  budou 
od  četného  vojska,  které  v  tomto  kraji  bude  shromážděno,  schytáni, 
všechna  majetnost  a  statky  jim  budou  zabaveny  a  s  nimi  vůbec 
bude  jako  s  loupežníky  naloženo.  Když  potom  někteří  uprchlíci 
se  domu  navrátili,  komise  při  vyslýcháni  jich  přišla  na  stopu 
onoho  spiknutí,  které  dosud  zůstalo  před  úřady  tak  pečlivě  utajeno. 
I  byly  konány  rozsáhlé  prohlídky  lesů,  napřed  skrze  vrchnostenské 
úředníky,  myslivce  a  hajné,  potom  skrze  vojsko.  Někteří  uprchlíci 
byli  pochytáni  a  s  vojenskou  hlídkou  i  zbraní,  s  níž  byli  při- 
stiženi, dodáni  úřadům.  Největší  počet  na  Moravě  přistižených 
vyslýchán  byl  před  komisí  ve  Ždáře ;  většina  vinníkův  odsouzena 
k  několikaletému  vězení  na  Špilberku  a  jinde.  Tak  bylo  potlačeno 
a  potrestáno  moravské  spiknutí  z  roku  1796  a  1797.  V  lidu  mo- 
ravském zůstavily  tyto  události  trpkou  vzpomínku,  ježto  se  mu 
nedostalo  úlev  ani  v  konání  branné  povinnosti,  ani  v  robotách, 
ani  v  jiných  závazcích  poddanských;  nespokojenost  jeho  byla 
vždy  větší,  až  konečně  r.  1821  vyšlehla  ve  zjevnou  vzpouru,  jež 
zasáhla  většinu  krajů  moravských. 

$  62.  Druhá  válka  koaliční.   Prohlášeni  císařství   rakouského.  Třetí 

válka  koaliční  a  bitva  u  Slavkova. 

Mír  campoformijský  byl  východiskem  nových  bouří  vá- 
lečných. Veliký  úspěch  jeho  živil  ve  Francii  touhu  po  nových 
výbojích,  jimiž  zároveň  měly  býti  šířeny  nové  zásady  demo- 
kratické a  revoluční.  Úspěchy,  jichž  dosáhla  revoluční  myšlenka 
v  Římě,  ve  Švýcarsku,  v  Janově,  v  Toskáně  ijin  de,  upevňovaly 
francouzské  direktorium  v  jeho  záměrech.  Vyslanci  i  jiní  jednatelé 
francouzští  hleděli  Šířiti  zásady  demokratické  i  tam,  kde  si  jich 
obyvatelstvo  nepfálo.  Císař  František  snažil  se  všemožné,  aby 
urovnal  neshody.  Dosavadní  ministr  zahraničných  záležitosti, 
hr.  Thugut,  propuštěn  byl  ze  svého  úřadu,  a  císař  svěřil  proza- 
tímně vedení  jeho  dosavadnímu  vyslanci  při  dvoře  ruském,  hraběti 
Ludviku  Cobenzlovi.  Ale  počínání  vlády  francouzské  bylo  vždy 
hrozivější,  z  čehož  císař  nabýval  vždy  pevnějšího  přesvědčení,  že 
Francouzi  hledají  jen  příležitost  k  porušení  míru  a  proto  již  tehda 
připravoval  se  k  nové  válce. 

Doba  k  tomu  zdála  se  býti  Rakousku  dosti  příznivou.  Nej- 
znamenitější   vojevůdce    francouzský,    Napoleon    Bonaparte    dlel 


Ml 

daleko  od  vlasti  při  březích  nilských,  a  nebylo  naděje   na  brzký 
jeho  návrat.  Krone  toho  Bonaparte  zasažením  do  věci  egyptských 
vzbudil    sobě    nepřátelství    dvou    mocnářův    evropských,    sultána 
tureckého   a  care   ruského   Pavla,    který,   byv   k  tomu    připraven 
obratným   vyslancem   rakouským,    hrabětem    Cobenzlem,    zavázal 
se  přispěti  k  válce  proti  Francii  třemi  armádními  sbory,  z  nichž 
jeden  měl  býti    postaven    za    peníze  anglické.    Před  tím  již  císař 
učinil  branný  spilek  s  králem  neapolským  Ferdinandem  IV.,  jehož 
manželka  Marie  Karolina,  sestra  popravené  královny  Marie  Antonie, 
hořela  nenávistí  proti  republice  francouzské.  Odtud  také  dán  byl 
první    podnět  k   válce.    Na    přání  císaře    Františka  jmenoval  cař 
Pavel    proslulého    maršálka    Suvarova   vrchním    velitelem    vojska 
rusko-rakouského,   jež    mělo   býti    posláno    na    bojiště    rakouské- 
Morava    viděla   tehdy  po  prvé  na  své    půdě  pluky    ruské.    První 
armádní    sbor   počtem  25.000  m.,  jehož   velitelem    byl  hrabě  Ro- 
senberg,    dorazilo   sem   ještě    na   sklonku  r.    1798.    To  bylo  také 
příčinou,    že    císař   František   s    císařovnou    Marií   Terezií,  s  arci- 
vévodou Josefem,  palatinem  uherským,  a  vévodou  Albertem  Sasko- 
Těšínským   odebrali    se  z  Vídně  do  Brna  (27.   prosince).    Hlavní 
tábor  a  generální  štáb  ruský  byly  umístěny  v  Brně,  ostatní  vojsko 
ubytovalo    se  v    předměstích   a  v   okolí,   myslivci  a  kozáci  leželi 
v  Židlochovicích  a  v   okolní    kraj;ně.    Celý    tento    armádní    sbor 
defiloval  před  císařem  a  císařovnou.  Dne  30.  prosince  císař  s  celou 
družinou  opustil  zase  Brno  a  v  prvních  dnech  měsíce  ledna  (r.  1799) 
také  pluky  ruské  daly  se  z  Brna  na  další  pochod.  O  několik  neděl 
později    Moravané    poznali    také   proslaveného   maršálka   ruského 
Suvarova,  který,  všude  jsa  od  obyvatelstva  nadšeně  vítán,   ubíral 
se  přes  Brno  do    Vídně  a  odtud  na   bojiště  italské.    Tam  v  čele 
vojska  rusko-rakouského  porazil  v  několika  bitvách    vojska  fran- 
couzská, jež  musila  takřka  celou  Itálii  vykliditi.  Podobných  úspěchů 
dosáhl  arcivévoda  Karel  v  jižním  Německu,  poraziv  dvojí  armádu 
francouzskou  a  zatlačiv  y  jednak  za  Rýn,  jednak  do  Švýcar. 

Na  Moravě  tato  vítězství  vzbudil*  radostný  ohla*.  V  celé 
zemi  na  poděkování  Bohu  konány  byly  slavnostní  služby  boží. 
Zatím  obyvatelstvo  moravské  potěšeno  bylo  (v  červnu)  příchodem 
nového  armádního  sboru  ruského,  vedením  generála  Římského- 
Korsakova,  jenž  měl  vystřídati  arcivévodu  Karla  na  bojišti  švý- 
carském. Také  bylo  se  zvýšenou  obětavostí  přispíváno  na  uhrazeni 
nakladu   válečného    penězi    i  jinými    potřebami    ze    všech   končin 


393 


Moravy.  Stavové  moravští  po  návrhu  zemského  gubernátora  hraběte 
Aloisa  Ugarte  usnesli  se  od  i.  kvétna  na  zbývající  půlrok  zvýšiti 
dosavadní  daň  válečnou  na  dvojnásobnou  summu  o  526.655  zl., 
což  ostatně  učinili  dHve  nebo  později  stavové  všech  ostatních 
zemí  dědičných.  Císař  František  projevil  stavům  uznaní  a  povděk 
nad  tímto  vlasteneckým  činem. 

Ale  zatím  doš'o  k  neshodám  mezi  vládou  vídeňskou  a  Su- 
varovem,  který  po  přání  svého  panovníka  mínil  dobyté  země 
v  Itálii  vrátiti  především  řádným  držitelům,  kdežto  rakouský 
ministr  Thugut,  který  na  počátku  války  byl  opět  povolán  k  řízení 
věcí  zahraničných,  dal  na  jevo  úmysl,  že  chce  krajiny  ty  podržeti 
ve  správě  rakouské.  Touto  neshodou  roztrpčen  byl  také  cař  Pavel 
a  rozkázal  Suvarovu,  aby  z  Itálie  vypravil  se  do  Švýcar  na  pomoc 
Korsakovu,  který  tam  byl  od  francouzského  generála  Massény 
nebezpečně  sklíčen.  Suvarov  nastoupil  památný  přechod  přes 
Sv.  Gotthard,  ale  prese  všechno  úsilí  nedovedl  zabrániti,  že  Kor- 
sakov byl  poražen.  Poněvadž  zatím  arcivévoda  Karel  odvolán 
byl  vládou  vídeňskou  ze  Švýcar  do  Porýní,  a  zbylé  vojsko  ra- 
kouské utrpělo  rovněž  několik  porážek  od  Francouzů,  nucen  byl 
Suvarov  uhnouti  se  k  hornímu  Rýnu,  a  na  rozkaz  rozhněvaného 
care  nastoupil  zpátečný  pochod  do  Ruska.  Zatím  Napoleon  Bona- 
parte, navrátiv  se  z  Egypta,  státním  převratem  odstranil  vládu 
direktoria  a  uchopiv  se  sám  nejvyšší  moci  výkonné  ve  Francii 
jako  první  konsul,  provedl  rozsáhlé  opravy  ve  správě  veřejné 
i  v  soudnictví.  Potom  konány  byly  na  rok  1800  horlivé  přípravy 
k  nové  válce.  Bonaparte  vypravil  do  Německa  generála  Moreau, 
kdežto  sám  s  dtuhou  armádou  podnikl  obtížný  přechod  přes 
Velký  sv.  Bernhard  do  Itálie  a  připravil  rakouskému  vůdci  Me- 
lasovi  zdrcující  porážku  u  Marenga  (14.  června).  V  Milane  pro- 
hlášeno znovuzřízení  republiky  cisalpinské.  Moreau  v  jižním  Německu 
zatlačil  rakouské  vojsko  až  za  Inn  a  obsadil  celé  Bavory.  Napoleon, 
vrátiv  se  do  Paříže,  nabídl  císaři  Františkovi  přiměří,  které  bylo 
přijato,  a  vyjednáváno  o  mír  na  sjezde  v  Lunévillu.  Obě  válčící 
strany  byly  však  přesvědčeny,  že  další  vedení  války  jest  ne- 
zbytné, a  proto  zvláště  císař  konal  horlivě  přípravy  válečné,  ač 
ve  všech  zemích  dědičných  ozývaly  se  čím  dále  tím  hlasitější  stesky 
na  přílišná  břemena,  na  ně  nkládaná.  V  Itálii  velení  svěřeno  Bel- 
legardovi  v  Německu  mladému  arciknížeti  Janovi,  jemuž  dán 
k  ruce  polní  zbrojmistr  baron  Lauer.    Neoblíbený   Thugut   musil 


394 


složiti  úřad  kancléřský  a  na  jeho  místo  opět  povolán  Ludvik 
Cobenzl.  Císař  znovu  obrátil  se  na  obětavost  svých  poddaných. 
Mimořádná  daň  válečná,  ježto  nepostačovala  rostoucím  vydáním, 
byla  zrušena  a  po  celé  říši  zavedena  nová  daň  třídní,  která  uvalo- 
vala značné  procento  dávek  na  příjmy  veškerého  obyvatelstva. 
Také  byly  rok  co  rok  požadovány  a  stále  zvyšovány  vojenské 
dodávky  obilí  i  jiných  přírodnin.  Ve  všech  zemích  dědičných  na- 
řízeny byly  nové  vojenské  odvody.  Obyvatelstvo  jednak  novými 
příspěvky  peněžitými  pomáhalo  uhrazovati  náklady  válečné,  jednak 
přistupovalo  dobrovolně  do  nového  sboru  ostrostřelců.  Na  Moravě 
měli  na  každém  panství  vybráni  býti  nejzručnější  myslivci,  a  vy- 
sloveno očekávání,  že  vrchnosti  netoliko  se  postarají  o  pozůstalé 
rodiny,  nýbrž  zvláštními  přídavky  peněžitými  povzbudí  co  nejvíce 
myslivců,  aby  se  přihlašovali  za  dobrovolníky.  Odvod  myslivců 
zahájen  byl  po  celé  Moravě  s  velikou  horlivostí.  Vrchní  řízení 
jeho  vzali  na  sebe  zemský  gubernátor  hrabě  Alois  Ugarte  a 
zemský  velitel,  polní  zbrojmistr  hrabě  Baillet-Latour.  Během  tří 
neděl  byl  moravsko-slezský  zemský  sbor  myslivců  doplněn  na 
650  mužů,  rozdělen  na  šest  praporů,  vyzbrojen  a  náležitě  vycvičen- 
Dne    26.    listopadu    konána   byla   přehlídka    jeho    na    brněnském 

v 

kolišti  a  již  po  dvou  dnech  nastoupil  pochod  do  Cech,  aby  se 
spojil  s  tamějším  sborem.  Kromě  toho  arcivévoda  Karel,  který 
tehda  zastával  úřad  gubernátora  a  generálního  kapitána  království 
českého,  dal  podnět  ke  zřízení  česko- moravsko-slezské  legie  země- 
branecké,  jejímž  úkolem  měla  býti  obrana  zemí  koruny  české 
proti  možným  vpádům  nepřátelským.  Legie  měla  se  skládati 
z  20  praporův  a  vrchní  velení  její  převzal  sám  arcivévoda;  12  pra- 

y 

porů  mělo  se  sebrati  v  (echách,  8  na  Moravě  a  ve  Slezsku. 
Dobrovolníci  měli  se  shromažďovati  v  krajských  městech,  kdež 
obdrželi  plat  denní,  chléb,  výzbroj  a  oděv.  K  vycvičení  mužstva, 
jež  se  mělo  díti  laskavě  a  přátelsky,  polovice  důstojníkův  a  pod- 
důstojníků vzata  z  řádné  armády,  ostatek  ze  zemské  šlechty* 
hodnostářův  a  vzdělaných  měšťanů,  zvláště  takových,  kteří  již  ve 
vojště  sloužili.  Vrchnosti  měly  se  postarati  o  opuštěné  rodiny 
a  hospodářství  dobrovolníkův. 

Stavové  moravští  povolili  na  vyzbrojení  u  vystrojení  legie 
225.000  zl.,  slezští  45.000  zl.  Vedle  toho  sbíraly  se  ve  veliké  hojnosti 
příspěvky  dobrovolné  ze  všech  vrstev  obyvatelstva.  Na  venkově 
přijímaly  je  vrchnosti,  v  Brně  krajský  úřad  a  magistrát,  všechno 


395 


pak  odevzdáno  komisi,  která  za  tím  účelem  byla  od  vlády  jmeno- 
vána. Studující  lycea  olomouckého  hojně  se  hlásili  k  legii;  po- 
čátkem prosince  bylo  na  Moravě  a  ve  Slezsku  8000  legionářů 
vyzbrojených  a  vycvičených  k  obraně  zemské. 

Zatím  přiblížilo  se  obávané  nebezpečenství  válečné.  Poněvadž 
na  sjezde  lunévillském  nebylo  docíleno  dohodnutí,  Francouzi  vy- 
pověděli příměří  a  generál  Moreau  dostal  rozkaz  k  obnovení  boje. 
Jeho  chtěl  předejíti  vůdce  rakouského  vojska,  generál  Lauer, 
který  byl  hlavním  rádcem  arcivévody  Jana,  překročil  řeku  Inn, 
ale  byl  poražen  u  Hohenlindena  (3.  prosince).  Moreau  pronikl 
vítězně  přes  Salici  a  Travnu  až  do  města  Štýru.  Arcivévoda 
Karel,  byv  jmenován  opět  nejvyšším  velitelem  armády  císařské, 
odevzdal  velení  nad  legií  českomoravskou,  jež  té  doby  vzrostla 
na  25.000  mužů,  polnímu  zbrojmistru  hr.  Starayovi,  odebral  se 
k  vojsku,  ale  s  rozptýlenými  troskami  jeho  nemohl  čeliti  vítěz- 
nému postupu  Francouzů.  Vzhledem  k  nebezpečenství,  jež  hrozilo 
zvláště  Vídni,  císař  František  vydal  nové  provolání  ke  všem  krá- 
lovstvím a  zemím,  aby  učinily  potřebná  opatření  obranná,  pro- 
hlásil, že  sám  se  postaví  v  čelo  zemské  obrany  rakouské.  Na 
Moravě  byl  čilý  ruch.  Zeměbranecký  prapor  brněnský  v  počtu 
1200  mužů  po  vykonané  přehlídce  odebral  se  (23.  prosince)  do 
Jihlavy,  za  ním  nastoupily  pochod  ke  hranicím  prapor  kraje  olo- 
muckého  a  uh.-hradištského.  Arcivévoda  Karel,  učiniv  s  generálem 
Moreau  ve  Štýru  příměří,  zaujal  s  hlavním  vojskem  postavení 
rovněž  blíže  Vídně  na  obranu  města.  Poněvadž  také  v  Itálii  štěstí 
válečné  odvrátilo  se  od  Rakouska,  bylo  tím  postavení  jeho  na 
sjezde  lunévillském  valně  stíženo.  Stavové  i  ostatní  obyvatelstvo 
zemí  dědičných  volali  hlasitě  po  míru,  který  konečně  podepsán 
byl  (9.  února  1801)  v  Lunévillu.  Rakousko  musilo  se  spokojiti 
v  podstatě  podmínkami  předešlého  míru  campoformijského.  Francie 
nabyla  mírem  tím  nepopiratelné  převahy  v  Itálii  i  v  Německu. 

Na  Moravě  zpráva  o  uzavřeném  míru  způsobila  radostné 
vzrušení.  V  Brně  i  v  jiných  městech  pořádány  hlučné  slavnosti. 
Brněnské  měšťanstvo,  které  od  tří  měsíců  zastávalo  s  velikou 
horlivostí  a  přesností  stráž  městskou  a  jiné  služby  bezpečnostní, 
vystřídáno  bylo  hradištským  praporem  legionářským.  Prohlášením 
arcivévody  Karla  z  Českých  Budějovic  rozpuštěna  byla  legie 
českomoravská  a  všem  jejím  příslušníkům  vzdán  dík  i  uznání 
císařovo.    Prapory    legionářské    vracely    se    do    svých    krajův,   a 


396 


mužstvo  vracelo  se  k  svému  někdejšímu  povolání.  Návrat  legio- 
nářů moravských  byl  ve  všech  městech  i  na  panstvích  hlučně 
oslavován.  Této  slavnostní  nálady  nemohly  ovšem  sdíleti 
rodiny,  jimž  bylo  oplakávati  otce,  bratra  neb  syna  v  této 
válce  padlého  neb  zmrzačeného ;  takových  rodin  bylo  na  Moravě 
hojně,  ale  vrchnosti  a  jiní  zámožní  lidé  hleděli  peněžitými  pří- 
spěvky uleviti  aspoň  jejich  hmotné  bídě.  Zakončením  všech  oslav 
bylo  udílení  vojenského  řádu  Marie  Terezie  těm,  kteří  ve  válce 
nejvíce  se  vyznamenali,  v  Brně  (31.  srpna)  za  přítomnosti  velí- 
cího generála  hraběte  Latoura,  gubernátora  hr.  Ugarte,  knižete- 
biskupa  brněnského  hr.  Schrattenbacha  a  jiných  světských  i  du- 
chovních hodnostářů.  Prapory  moravské  legie  byly  postaveny 
ve  stavovském  sále  gubernialního  domu.  Usnesením  sněmovním 
uloženo  zemskému  výboru,  aby  netoliko  přítomné  prapory,  nýbrž 
i  památky,  které  pocházejí  ze  starších  dob  jako  doklady  vlaste- 
necké příchylnosti,  umístil  v  zasedací  síni  sněmovní  a  tento  čin 
na  památku  vlastenecké  lásky  a  vytrvalosti  opatřil  přiměřeným 
nápisem.  Roku  potomního  (1802),  za  všeobecného  míru,  Morava 
těšila  se  příchodu  slavného  hrdiny  válečného,  arcivévody  Karla, 
který  byv  tehda  od  císaře  postaven  v  čelo  veškerého  vojenství 
a  námořnictví,  konal  tudy  svou  dozorčí  cestu,  a  byl  v  Brně 
i  v  jiných  městech  moravských  nadšeně  uvítán. 

V  dosavadních  bojích  Rakousko  ztratilo  nadobro  Belgii  a 
Lombardii,  musilo  se  vzdáti  starobylých  práv  svých  na  Toskanu, 
Parmu  a  Modenu  a  uznati  panství  Francie  v  horní  Itálii  i  na  levém 
břehu  Rýna.  Zapadni  Halič  a  území  někdejší  republiky  benátské, 
jichž  za  touž  dobu  bylo  nabyto,  byly  za  tuto  ztrátu  slabou  a  ne- 
jistou náhradou.  V  Německu  ztraceny  byly  poslední  zbytky  zemí 
venkovských  a  uvolněna  dosavadní  závislost  stavů  říšských  od 
císaře,  který  pozbyv  všelikých  práv  v  říši  německé,  odvrátil  od 
ní  všechen  zájem  a  soustředil  jej  od  té  doby  výhradně  na  své 
země  dědičné.  Když  Napoleon  Bonaparte  dal  se  (18.  května  1804) 
prohlásiti  za  dědičného  císaře  francouzského,  císař  František  uznal 
za  nutné,  přiřknouti  také  domu  rakouskému  se  zřetelem  na  jeho 
ncodvislé  státy  dědičný  titul  císařský,  což  rozhlášeno  bylo  pa- 
tentem císařským  ze  dne  11.  srpna.  Poměr  zemí  dědičných  k  říši 
německé  měl  zůstati  nezměněn,  a  také  všechny  dosavadní  tituly, 
zřízení  a  výsady  jednotlivých  království,  knížectví  a  provincií  ne- 

v 

měly  tímto    prohlášením    utrpěti   žádno  újmy.    Čtvrtým  článkem 


397 


patentu  císař  vyhradil  si  stanoviti  slavnostní  obřady,  za  kterých 
mělo  se  díti  korunování  jeho  i  nástupců  za  dědičného  císafe; 
nicméně  korunování  za  krále  uherského  a  českého  mělo  pro  bu- 
doucnost podržeti  beze  změny  svou  platnost  a  svůj  význam. 

Veřejné  prohlášení  tohoto  patentu  bylo  jako  všude  jinde, 
také  na  Moravě,  provázeno  církevními  slavnostmi  a  hlučnými 
radovánkami.  Slavnostní  nálada  zvýšena  byla  příchodem  císař- 
ských manželů  do  země.  Ráno  dne  23  srpna  r.  1804  shromáždily 
se  všechny  pluky,  na  Moravě  posádkou  ležící,  v  táboře  u  Tuřan 
a  večer  k  6.  hodině  přijel  císař  František  s  císařovnou  Marií  Terezií 
do  Brna,  kde  za  jejich  několikadenního  pobytu  střídala  se  vojenská 
cvičení  s  prohlídkou  památností  městských,  dobročinných  ústavův, 
úřadův,  Škol  a  průmyslových  závodů,  z  nichž  zejména  prohlédnuty 
továrny  na  jemné  sukno  a  barvírny.  Dne  4.  září  stavové  moravští 
uspořádali  na  oslavu  císařských  hostí  veliký  maškarní  ples  v  re- 
dutním  sále  a  v  divadle.  Dne  7.  září  císař  s  císařovnou  odjeli 
z  Brna,  prokázavše  městu  mnoho  dobročinných  skutkův,  prohlédli 
si  v  Josefském  údolí  u  Adamova  Býčí  skálu,  jak  o  tom  nápis 
uvnitř  podnes  svědčí,  pak  ze  Salmova  panství  v  Rájci  podnikli 
jízdu  do  Sloupských  jeskyní.  Přenocovavše  v  Černé  Hoře,  pro- 
hlédli si  v  Letovicich  katunovou  továrnu  hraběte  Bliimegena, 
odtud  pak  nastoupili  cestu  do  Cech. 

Od  té  doby,  co  Napoleon  Bonaparte  vstavil  si  císařskou 
korunu  na  hlavu,  mír  a  svoboda  ostatní  Evropy  byly  více  než 
kdy  před  tím  ohroženy  jeho  nesmírnou  panstvichtivosti.  Od  břehů 
dolnoitalských  až  po  ústí  řeky  Rýna  vše  poslouchalo  mocné  vůle 
francouzského  císaře.  Libovůle  jeho  vzbudila  odpor  u  všech  ostat- 
ních mocností  evropských.  Anglie  vypověděla  již  r.  1803  novou 
válku  a  zahájila  blokádu  některých  přístavů  francouzských ;  za  to 
Napoleon  dal  svými  pluky  obsaditi  Hanoversko.  Cař  ruský  Ale- 
xandr L,  který  s  počátku  smírným  prostředkovanim  hleděl  za- 
staviti výbojnost  Napoleonovu,  vida  marnost  svých  snah,  učinil 
branný  spolek  s  Anglií,  k  němuž  přistoupil  také  švédský  král 
Gustav  IV.  Konečně  i  Rakousko  na  vyzvání  Anglie  a  Ruska 
přistoupilo  ke  koalici  a  za  jeho  příkladem  také  Neapolsko.  Za  to 
jihoněmecké  státy,  Bavorsko,  Badensko,  Virtembersko  a  Hessko 
učinily  branný  spolek  s  Napoleonem.  Pruský  král  Bedřich  Vilém  III. 
přes  všechny  snahy  spojených  mocností  setrval  v  neutralitě.  Větší 


398 

díl  armády  rakouské,  jejímž  velitelem  ustanoven  byl  arcivévoda 
Karel,  poslán  byl  do  Itálie,  ostatek,  jenž  měl  býti  sesilen  pomocnou 
armádou  ruskou,  měl  býti  vypraven  do  Německa;  v  čelo  tohoto 
vojska,  které  již  21.  září  obsadilo  Mnichov,  postaven  byl  neschopný 
podmaršálek  Mack,  který  válečným  uměním  Napoleonovým  v  pev- 
nosti Ulmské  tak  sevřen,  že  musil  (20.  října  1805)  s  veškerou 
armádou  kapitulovati.  Arcivévoda  Ferdinand  s  nepatrnou  částí 
vojska  zachránil  se  zavčas  do  Čech.  Napoleon  namířil  potom 
s  veškerou  svou  mocí  válečnou  na  Vídeň.  Zatím  sice  dorazil  ruský 
generál  Kutuzov  s  30.000  m.  na  pomoc  a  spojiv  se  se  zbytky 
poražené  armády  rakouské,  které  se  uchránily  pohromy  ulmské, 
pronikl  až  k  řece  Innu,  ale  odtud  musil  před  nepřátelskou  pře- 
silou ustoupiti  k  Vídni ;  byv  potom  zatlačen  na  levý  břeh  du- 
najský, nastoupil  pochod  na  Moravu.  Císař  František  s  císařovnou 
Marií  Terezií  odebral  se  počátkem  listopadu  do  Prešpurka  a  odtud 
do  Brna.  Napoleon  zatím  slavil  vjezd  svůj  do  Vídně  (13.  listo- 
padu) a  odtud  namířil  s  veškerou  svou  válečnou  mocí  na  Moravu. 

Bylo  to  po  prvé  za  válek  Napoleonských,  co  naše  země 
zaplavena  byla  vojskem  nepřátelským.  Zatím  obyvatelstvo  posti- 
ženo bylo  jinými  pohromami.  Od  počátku  roku  šířil  se  postrach 
před  žlutou  zimnicí,  která  vypukla  v  jižních  krajích  evropských. 
Z  jara  (24.  a  25.  května)  Brno  i  okolí  postiženo  bylo  velkou 
povodní,  mnozí  obyvatelé  octli  se  bez  přístřeší  a  na  chudý  lid 
dolehla  velká  bída.  Neúroda  a  drahota  toho  roku  v  Čechách  vy- 
puklá způsobily,  že  také  na  Moravě  ceny  potravin  a  zvláště  obilí 
značně  stouply.  Smutný  stav  země  dovršen  byl  na  sklonku  roku 
vpádem  vojska  nepřátelského.  General  Kutuzov,  který  s  neoby- 
čejným důmyslem  a  chrabrosti  odrazil  útoky  předvoje  francouz- 
ského, dostal  se  šťastně  se  svým  armádním  sborem  ke  Znojmu 
a  k  Pohorelicům ;  tam  spojil  se  s  oddílem  vojska  rakouského, 
táhl  přes  Rajhrad,  Židlochovice  a  Měnín  do  ležení  u  Šlapanic. 
Odtud  dosáhl  bez  překážky  spojeni  s  druhou  armádou  ruskou, 
která  tábořila  v  Olomouci  a  v  okolní  krajině.  Spojené  vojsko 
rusko-rakouské  zaujalo  velmi  výhodné  a  bezpečné  postaveni  u  Olšan, 
a  čítalo  asi  86.000  mužů.  Car  Alexandr  a  císař  František,  kteří 
ubytovali  se  v  Olomouci  v  paláci  biskupském,  jmenovali  nejvyŠŠ/m 
velitelem  veškeré  armády  generála  Kutuzova. 

V  patách  za  Kutuzovem  vtrhlo  na  Moravu  vojsko  francouz- 
ské. Dne  17.  listopadu  první  předvoj  překročil  hranice  u  Mikulova, 


399 


jiný  u  Znojma.  Před  hradbami  znojemskými  svedena  byla  po* 
tyčka  předních  hlídek  ruských  a  francouzských,  ve  které  Rusové 
byli  zatlačeni  na  levý  břeh  Dyje,  Téhož  dne  ještě  Napoleon 
v  čele  hlavní  armády  slavil  vjezd  svůj  do  Znojma  a  zastaviv 
v  městé  posádku-  francouzskou,  nastoupil  další  pochod  k  Brnu. 
Císař  František  se  svým  dvorem  dne  17.  listopadu  ráno  odce- 
stoval do  Olomouce.  Dne  19.  listopadu  odtáhlo  z  Brna  všechno 
vojsko  císařské  a  odpoledne  dorazily  do  města  přední  šiky  fran- 
couzské. Druhého  dne  (20.  listopadu)  sám  císař  Napoleon  vjel 
slavnostně  do  města.  Mortier  jmenován  byl  guvernérem  brněn- 
ským. Počaly  smutné  časy  pro  město.  Nesnesitelnými  byly 
rekvisice  na  penězích  i  potravinách,  jichž  nedostatek  stal  se 
záhy  citelným  a  jichž  cena  den  ze  dne  stoupala.  Brno  bylo 
přeplněno  vojskem  francouzským.  Napoleon  prohlednuv  Špilberk, 
v  nejbližších  dnech  dal  zříditi  nové  palisády,  v  hradbách  na 
všech  stranách  otvory  prolámati  a  tyto  děly  i  hmoždíři  ob- 
saditi. Podobně  opevňovány  byly  hradby  městské.  Napoleon  při- 
pravoval se  na  možné  obležení  v  Brně.  Neboť  král  pruský  ko- 
nečně odhodlal  se  vypověděti  Francii  válku  s  armádou  1 80.000 
mužův  a  vyslanec  jeho  hrabě  Haugvic  podal  Napoleonovi  (30.  li- 
stopadu) v  Brně  ultimatum.  Také  spojena  arciknížata  Karel  a 
Jan  v  čele  80.000  mužů  od  jihu  blížila  se  Vídni.  Proto  si  Napo- 
leon přál  co  nejdříve  svésti  bitvu  se  spojenci. 

Přes  odpor  Kutuzova  a  knížete  Schwarzenberka  armáda 
rusko-rakouska  dala  se  od  Olomouce  přes  Prostějov  k  Vyškovu, 
kde  kníže  Bagration  oddíl  jízdy  Muratovy  zajal  a  druhý  oddíl 
zahnal  až  k  Rousinovu.  Tento  úspěch  utvrdil  mladého  care  Ale- 
xandra ještě  více  v  touze  po  svedení  rozhodné  bitvy,  kdežto 
Napoleon,  který  byl  svědkem  této  potyčky,  dal  rozkaz  k  ústupu 
dříve,  nežli  boj  mohl  se  vážně  rozvinouti;  chtělť  míti  celou  vá- 
lečnou moc  nepřítelovu  pohromadě,  aby  ji  mohl  jedním  rázem 
zdrtit.  Dne  1.  prosince  večer  armáda  rusko-rakouská  rozložila 
se  na  výšinách  západně  Slavkova.  Střediskem  jejím  bylo  návrší 
Pratecké,  dobře  chráněné  Francouzské  vojsko  rozloženo  bylo 
téhož  dne  za  Říčkou,  a  to  od  severu  k  jihu  podél  vesnic  Bedři- 
chovic,  Slapánic,  Puntovic,  Sokolnic  až  k  Telnici.  Spojenci  mínili 
obejíti  pravé  křídlo  francouzské,  jež  stálo  u  Sokolnic  a  Telnice, 
poraziti  je  a  tak  armádu  Napoleonovu  odříznouti  od  Vídně;  zá- 
roveň měl  Kutuzov  z  Pratce  přejíti  Říčku  u  Kobelnic  a  zdařilým 


4*X> 


útokem  na  centrum  francouzské  dovršiti  vítězství.  Napoleon  však 
bystře  prohledl  tento  záměr,  a  pojal  smělý  úmysl,  předejíti  ne- 
přítele v  útoku;  na  pravém  křidle  u  Telnice  ponechal  jen  tolik 
vojska,  kolik  bylo  třeba  k  zadržení  nepřítele  a  soustředil  převážnou 
válečnou  moc  ve  středu.  Sotva  že  Kutuzov  sestoupil  s  důležité 
výšiny  Pratecké,  k  velkému  překvapení  svému  viděl  se  obklíčena 
přesilou  nepřátelskou,  v  té  chvíli  střed  francouzský  stanul  mezi 
Pratcí  a  fcičkou.  Na  prapory  ruské  vychrlila  se  ze  zhoubné  blíz- 
kosti střelba  nepřátelská,  takže  v  divokém  zmatku  hledaly  návratu 
do  vesnice.  Nadarmo  duchapřitomný  Kutuzov,  který  sám  raněn 
byl  do  tváře,  na  rychlo  uvedl  znovu  pořádek  do  zmatených  šiká, 
nadarmo  oba  císařové  povzbuzovali  vojsko  k  statečností.  Fran- 
couzi dobyli  po  tuhé  dvouhodinné  bitvě  vesnice  Pratce  i  s  vý- 
šinami a  prolomili  tím  právě  uprostřed  bitevní  šik  nepřátel.  Od 
Pratce  mohli  vítězové  přispěti  svému  levému  i  pravému  křídlu 
a  tím  byla  dovršena  porážka  spojenců,  kteří  v  divém  zmatku 
dali  se  na  útěk,  jemuž  teprve  nastalá  tma  učinila  přítrž.  Střelba 
francouzská  řádila  zhoubně  mezi  pronásledovanými,  zvláště  když 
se  octli  na  úzké  hrázi  mezi  rybníkem  měnínským  a  začanským. 
Císař  František,  který  noc  před  bitvou  ztrávil  na  zámku 
slavkovském,  po  bitvě  jal  se  vyjednávati  o  přiměří.  Za  tím  cílem 
sešel  se  4.  prosince  odpoledne  s  Napoleonem  u  Spáleného  mlýna 
mezi  Žarošicemi  a  Nasedlovicemi.  Ve  dvouhodinné  rozmluvě  oba 
panovnici  dohodli  se  o  přiměří,  když  císař  František  výslovně 
zřekl  se  všeho  spojenstvi  s  Ruskem  i  Pruskem.  Téhož  dne  na 
večer  vypraven  byl  rakouský  generál  Stutterheim  s  francouzským 
generálem  Savarym  do  Holiče,  kam  zatím  dojel  car  Alexandr 
a  kam  také  Kutuzov  dovedl  zbytky  poražené  armády  a  vyžádali 
si  od  ruského  care  stvrzeni  těchto  podmínek.  Francouzové  podr- 
želi do  konečného  uzavřeni  míru  oboji  Rakousy,  Tyroly,  Benátsko. 
Korutan)-,  Štýrsko,    Kraňsko  a  Istrii.  Na  Moravě  zůstal  obsazen 

v 

kraj  znojemsky  a  brněnsky,  v  Cechách  kraj  táborský,  v  Uhřich 
město  Prešpurk.  Když  takovým  způsobem  císař  František  zbaven 
byl  všech  dosavadních  spojenců,  diktovaná  byla  jeho  zemím  úhrnná 
d.in  val  cena   1lX>  mil.  franku. 

Přes  uzavřeno  přiměří  Moravě  bylo  ještě  snášeti  těžké  strasti 
v.iiečne.  Whuře  vedlo  se  Hrnu:  město  bylo  hned  bo  bitvě  slav- 
kovsko pťopínéno  raněnými  Krancou/i.  Rusy  i  Rakušany,  kteří 
:n\i  1;  klada  ni  do  nemocnic,    klášter::,  kostelů,  továren  1  do  domů 


401 

soukromých.  Obyvatelstvo  domácí  bez  rozdílu  stavu  horlivě  je 
ošetřovalo  a  opatřovalo  pokrmy,  nápoji  a  jinými  potřebami, 
pokud  ovšem  nepatrné  zásoby  stačily.  Mortier  uložil  Brnu  vá- 
lečnou kontribuci,  hroze  jinak  pleněním  a  vypálením.  S  velkým 
namáháním  sebráno  bylo  100.000  zl.  Kromě  toho  pokračovalo 
se  stále  ještě  v  opevňování  města,  čímž  obyvatelstvo  uváděno 
bylo  ve  vážné  obavy  do  budoucnosti.  Francouzi  v  okolí  Brna 
mnoho  vesnic  vyplenili.  Dne  6.  prosince  oddíl  francouzských 
chasseurů  vyplenil  Litovel ;  odtud  vtrhli  do  Unčova,  uložili  městu 
výpalného  8000  zl.  a  namířili  na  Úsov,  kde  však  oddíl  rakouských 
husarů  donutil  je  k  zpátečnému  pochodu.  Jihlava  obsazena  byla 
již  od  19.  listopadu  bavorskou  divisí  generála  Wrede.  Arcivé- 
voda Ferdinand,  který  přitrhl  sem  z  Čech,  porazil  Bavory  v  tuhé 
potyčce  (4.  prosince)  a  donutil,  aby  Jihlavu  vyklidili ;  na  základě 
příměří  uzavřeného  Jihlava  byla  od  Francouzův  obsazena  a  vykli- 
zena teprve  15.  ledna  1806.  Znojmo  bylo  obsazeno  až  do  26.  pro- 
since a  město  zaplatilo  za  ten  čas  120.000  zl.  válečné  daně. 

Konečný  mír,  který  dne  26.  prosince  v  Prešpurce  byl  učiněn 
byl  netoliko  nutným  důsledkem  porážky  ulmské  a  slavkovské, 
nýbrž  i  neblahého  stavu  naší  říše,  do  kterého  uvedena  byla  čá- 
stečně vinou  tehdejších  státníků.  Rakousko  musilo  uznati  všechny 
dosavadní  změny  v  Itálii  a  postoupiti  království  italskému  území 
benátské  s  Furlánskem,  Istrií  a  Dalmácií,  Bavorsku,  jež  spolu 
s  Virtemberskem  povýšeno  za  království,  Tyroly  s  Vorarlberkem 
a  jiná  drobnější  území.  Virtembersko  a  Badensko,  povýšené  za 
velkovévodství,  rozdělily  se  o  všechny  rakouské  země  venkovské. 
Za  všechny  ty  ztráty  Rakousku  dáno  vévodství  solnohradské, 
a  dosavadní  držitel  této  země  Ferdinand,  někdejší  velkovévoda 
toskánský,  musil  se  spokojiti  biskupstvím  vicpurským,  kdežto 
vévoda  modenský  zůstal  bez  náhrady.  Mocnářství  naše  bylo  zten- 
čeno o  60.000  km*,  23/4  mil.  duší,  a  ztratilo  všechnu  dosavadní  moc 
v  Německu  i  v  Itálii.  A  přece  zpráva  o  tomto  míru  přijata  byla 
ve  všech  zemích  dědičných  s  nelíčenou  radostí.  Zejména  potěšen 
byl  lid  moravský  v  krajích  brněnském,  znojemském  a  jihlavském, 
jež  obsazeny  byly  vojskem  francouzským.  Do  Brna  přišla  zpráva 
o  míru  hned  27.  prosince  ráno,  ale  úředně  ohlášena  byla  teprve 
2.  ledna.  Francouzi  však  bez  ohledu  na  uzavřený  mír  nepřestávali 
ukládati  na  město  těžká  břemena.  Teprve  12.  ledna  francouzské 
pluky  na  dobro  obsadily  Brno  a  současně  i  ostatní  města  i  ves- 

26 


nice  moravské  byly  zbaveny  útrap  válečných,  a  dlouho  trvalo 
;e<té,  než  zaceleny  byly  raný.  jež  země  toho  roku  utrpěla.  Školní 
vy -dován:  mohlo  zahájeno  býti  na  Moravé  teprve  i.  února,  v  Brné 
a  v  Olomouci.  KÓt  v  budovách  školních  byli  um:stén:  raném  a 
netr.ocni.  teprve  24.  února.  Po  odchodu  Francouzů  na  mnohých 
místech.  zviaÉté  v  Brné.  vypukly  nakažlivé  nemoci,  mnoho  lidi 
umíralo,  zvlasté  stateční  a  obětaví  ošetřovatelé  nemocných  Vedle 
nemoc:  vznikla  veliká  drahota;  chudý  lid.  týrán  hladem,  v  Brné 
i  předmostích  dopouštěl  se  výtržnosti,  dobýval  se  do  kráma 
pekařských  a  některé  majitele  ztýral.  Méštanské  sbory,  jimi  na- 
stala povinnost  bdíti  nad  bezpečnosti  mésta.  mely  plné  ruce  prače. 
K  upokojeni  obyvatelstva  gubernator  moravsko- slezský,  hrabe 
Prokop  Lažanský,  rozeslal  do  všech  krajů  vládni  komisare,  aby 
vyšetřili,  kde  jest  třeba  nutné  pomoci,  a  slíbil,  že  sám  navštíví 
ony  krajiny,  které  utrpély  nejvíce.  K  zamezeni  drahoty  zakoupeny 
byly  zásoby  obilní  ze  vzdálenějších  zemi.  V  zemích  uherských, 
které  dosud  nebyly  dotčeny  pohromami  válečnými,  byly  na  podnět 
samého  císaře  zahájeny  sbírky  peněz,  dobytka,  obili  a  jiných 
potřeb  pro  zemé  dědičné,  které  byly  stiženy  válkou,  neúrodou  a 
drahotou.  Z  peněz,  které  během  dvou  let  byly  sebraný  ve  výši 
téměř  800.000  zl.  za  neobyčejné  obětavosti  zvláště  stavův  uher- 
ských, připadlo  Moravé  více  než  200.000  zl.  a  summa  ta  rozdělena 
po  krajích  dle  potřeby.  Moravským  stavám,  kteří  na  počátku 
války  císaři  nab'dli  dobrovolný  dar  ve  výši  1,559.049  zl.,  bylo 
od  císaře  dáno  na  vůli,  aby  zvláště  poddaným  toto  nové  břímě 
bylo  nějakým  způsobem  zmírněno.  Ale  stavové  odpověděli,  že 
země,  ač  válečnými  útrapami  zubožená,  přece  bude  moci  tuto 
summu  sehnati,  a  vyžádali  si  pouze  pro  poddané  a  jiné  nuznější 
poplatníky  příznivé  podmínky,  za  kterých  by  mohli  tuto  daň 
splatiti. 

#  i',:i    Cfrrfti    nilhi  lnumnt.:shi    ( isttH/.      Cpadck    státničit  financi. 
1'i'nl    Xujnt/ťiiHtir.    Kontfnss   ritlcHský  (l<Sl:~>J. 

Vždy  dále  a  dále  prostírala  se  moc  císaře  Napoleona.  Joset 
Bonaparte,  bratr  světového  podmanitele,  byl  jmenován  od  něho 
králem  polským.  Republika  batavska  byla  zrušena  a  druhý  bratr 
Napoleonův  Ludvik  prohlášen  byl  za  krále  holandského.  Patnácte 
států    německých,    v    jichž    čele    byl    král    bavorský,    podepsalo 


403 


smlouvu  o  utvoření  spolku  rýnského,  jenž  se  odtrhl  od  říše  ně- 
mecké a  uznal  císaře  francouzského  svým  protektorem.  Tak 
v  podstatě  zanikla  tisíciletá  říše  německá  a  císař  František  ohlásil 
(6.  srpna  1806),  že  skládá  císařskou  korunu  německou  Pruský 
král  Bedřich  Vilém  III.  poznával  nebezpečí  vždy  více  mu  hrozící 
a  učinil  s  carem  ruským  smlouvu  o  válečný  spolek  proti  Francii. 
Ale  císař  Napoleon  zničil  válečnou  moc  pruskou  ve  dvojité  bitvě 
u  Jeny  a  Auerstádta  (14.  října),  o  čtrnácte  dní  později  slavil 
vjezd  svůj  do  Berlína,  odkud  královská  rodina  uprchlá  do  Krá- 
lovce. Císař  francouzský  konečným  vítězstvím  u  Fridlanta  (14.  června 
1807)  pohnul  care  ruského  k  míru  v  Tilži,  k  němuž  musil  při- 
stoupiti  i  král  pruský.  Prusku  odňata  polovice  jeho  území.  Také 
království  portugalské  i  španělské  mělo  se  státi  kořistí  výbojnosti 
Napoleonovy;  králem  španělským  jmenován  Josef  Bonaparte,  jenž 
postoupil  království  neapolské  Muratovi,  svatu  Napoleonovu.  Ale 
houževnatý  odpor  Španělů,  podporovaný  od  Angličanu,  položil 
záhy  těmto  choutkám  pevné  meze. 

Ve  Vídni  od  míru  prešpurského  provedeny  byly  důležité 
změny  v  mnohých  odvětvích  správy  veřejné.  Nejpřednějšími 
osobnostmi  a  nositeli  nové  soustavy  vládní  stali  se  dva  mužové: 
arcivévoda  Karel,  ministr  válečnictví,  a  hrabě  Stadion,  po  Thu- 
gutovi  nově  jmenovaný  státní  kancléř.  Oba  státníci,  zejména 
Stadion,  netajili  se  přesvědčením,  že  jest  nutná  nova  válka  proti 
Napoleonovi.  Ale  Stadion  zároveň  kladl  důraz  na  to,  že  jest  třeba 
především  zvelebiti  vnitřní  stav  říše,  aby  se  tím  získal  nový  zdroj 
příjmů.  Ve  válce  měla  býti  branná  moc  všeho  lidu  řádně  sorga- 
nisována,  aby  podporovala  vojsko  pravidelné ;  po  příkladě  Španělů 
také  jiní  národové  měli  býti  povzbuzeni  k  nadšenému  boji  za 
svobodu.  V  Prusku  opravy  Steinovy  a  působnost  básníkův  i  filo- 
sofů již  tehda  připravovaly  této  myšlence  půdu. 

R.  1808  nařízen  nový  způsob  odváděni  mužstva  záložního 
k  vyplňováni  mezer  v  stalém  vojsku  a  vydaný  předpisy  ku  zřízení 
zemské  obrany,  čelící  pouze  k  hájeni  vlastenecké  pudy.  Do  této 
měli  se  odváděti  losem  mužové  ve  věku  od  18—45  ^eti  neza- 
městnaní ve  vojsku  stálém.  Zřízení  zemské  obrany  bylo  ode  všech 
vrstev  obyvatelstva  horlivě  podporováno.  Stavové  moravští  ochotně 
povolili  žádanou  od  císaře  částku  500.000  zl.  na  uniformování 
zemské  obrany  moravské  a  z  vlastního  podnětu  založili  fond, 
z  něhož  v   každém   moravském    vychovávacím   ústavě  vojenském 

26* 


404 


byla  zřízena  čtyři  nadační  místa  pro  dětí,  jichž  otcové  vstoupili 
do  zemské  obrany  a  pro  sirotky  padlých  v  boji  zeměbrancův. 
Arcivévoda  Ferdinand  bedlivě  dohlížel  na  zřizování  a  cvičení 
zemské  obrany  moravské.  Podobné  nadšení  jevilo  se  nejen  na 
Moravě,  nýbrž  i  v  ostatních  zemích  dědičných. 

Dvůr  rakouský  netajil  se  již  válečnými  záměry.  Naděje 
v  podporu  Pruska  i  Anglie  byly  sice  nadobro  zklamány,  ale 
státníci  rakouští  spoléhali  tentokráte  více  ve  vlastní  sílu  a  na 
nadšení  všech  poddaných  národa.  Toto  také  nezklamalo  jich 
očekávání.  Zeměbranci  hrnuli  se  radostně  k  svým  praporům, 
obyvatelstvo  skládalo  bohaté  dary  k  uhrazování  válečného  ná- 
kladu. Stavové  moravští  uvolili  se  na  svůj  náklad  vyzbrojiti  a 
vydržovati  600  jezdců  po  celou  dobu  války.  O  rodiny  země- 
brancův i  jiných  vojáků  bylo  postaráno  založením  hojných  nadací. 
Svěcení  praporů  dobrovolnických  zavdávalo  podnět  k  hlučným 
slavnostem  národním.  Prapory  zemské  obrany  z  Moravy  i  Slezska 
skládaly  přísahu  ve  svých  stanicích  za  projevů  lišky  a  vážnosti, 
prokazované  statečným  obráncům  vlasti  od  ostatních  spoluobčanů. 
Vrchnosti  moravské  i  slezské  dávaly  skvělý  příklad  obětavosti 
svými  příspěvky  na  ženy  a  děti  chudých  branců,  některé  po- 
staraly se  i  o  uniformování  svých  poddaných  a  zajistily  jim 
mimořádné  přídavky  na  celou  dobu  válečnou.  Vdovám  padlých 
zabezpečeny  byly  pense  a  skládány  znamenité  částky  peněžité 
na  odměnu  zvláště  statečných  činů.  Za  tím  účelem  pořádány 
hudební  akademie  i  divadelní  představení.  Před  započetím  války 
konány  ve  všech  zemích  veřejné  pobožnosti,  procesí  a  modlitby 
za  zdar  zbraní  rakouských. 

Vláda  vídeňská  snažila  se  rozdmýchati  všeobecnou  národní 
válku  proti  jařmu  francouzskému  netoliko  v  zemích  dědičných, 
nýbrž  i  v  říši  německé.  Ale  provolání  v  těchto  krajích  minulo  se 
docela  s  účinkem,  jihoněmecké  státy  zůstaly  dobrovolně  v  pod- 
ručí Napoleonově.  Pouze  z  Tyrol  povstáním  lidu  a  přispěním 
vojska  císařského  Francouzi  i  Bavoři  byli  úplně  vytlačeni.  Ra* 
kousko  v  rozhodné  chvíli  nebylo  ani  finančně  ani  vojensky  ná- 
ležitě připraveno.  Poslední  dvě  léta  nestačila,  aby  jak  v  řadovém 
vojsku,  tak  v  zemské  obraně  nová  organisace  náležitě  byla  pro- 
vedena. Arcivévoda  Karel  proto  jen  po  delším  zdráhání  přijal 
od  císaře  nejvyšší  velení  hlavní  armády,  která  v  počtu  200*000  m. 
vtrhla  počátkem  dubna  do  Bavor,  kdežto  arcikníže  Jan  s  80.000  m. 


405 


měl  za  úkol  osvobození  Tyrol  a  válku  proti  Eugenovi,  místokráli 
italskému.  Třetí  armáda  vedením  arciknížete  Ferdinanda  dala  se 
na  pochod  do  Haliče,  aby  odtud  vtrhla  do  vévodství  varšavského. 
Napoleon  pospíšil  do  Bavor  a  několikadenními  potyčkami,  zvlášté 
bitvou  u  Eckmiihla  (22.  dubna),  donutil  arcivévodu  Karla,  že  se 
ztrátou  třetiny  veškerého  vojska  uchýlil  se  průsmyky  šumavskými 
do  Čech;  byl  těmito  pohromami  tak  sklíčen,  že  radil  císaři 
Františkovi  k  míru.  Ale  Napoleon  na  jeho  nabídku  ani  neodpo- 
věděl, ve  Vídni  pak  nesdíleli  úplně  malomyslnost  Karlovu.  Vy- 
hláškou císařskou  poukázáno  na  nutnost  rozmnožiti  brannou  moc 
říše,  zvláště  jízdy  a  učiněno  nové  vyzvání  k  lidu,  aby  se  hlásil 
do  služeb  vojenských ;  šlechta  a  jiní  hodnostáři,  kteří  již  tolikráte 
podali  důkaz  vlasteneckého  smýšlení,  měli  najati  na  svůj  náklad 
dobrovolníky  jízdné,  nabídnouti  jim  schopné  koně,  sedla  a  náčiní 
a  všemožně  podporovati  penězi  ty,  kteří  se  sami  věnují  branné 
službě.  Obyvatelstvo  se  povzbuzovalo,  aby  vzhledem  k  pomíjejícím 
nehodám  válečným  hepozbývalo  mysli.  Moravští  stavové  tehda 
povolili  240.000  zl.  na  zakoupení  600  koní  a  vyzbrojení  stejného 
počtu  jezdců.  Obyvatelstvo  bylo  vyzváno,  aby  své  postrádatelné 
zásoby  zlata  a  stříbra  věnovalo  na  vydržování  vojska. 

Napoleon  zaměřil  podél  Dunaje  přímo  na  Vídeň.  Za  tuhých 
potyček,  kde  po  prvé  dobrovolníci  praporů  zeměbraneckých 
osvědčili  svou  statečnost,  francouzská  vojska  přiblížila  se  k  hlav- 
nímu městu.  Vídeň  kapitulovala  a  dne  23.  května  francouzské 
pluky  slavily  po  druhé  vjezd  do  rakouské  residence.  Arcikníže 
Karel,  který  zatím  nastoupil  pochod  z  Budějovic  do  Rakous, 
zůstal  na  levém  břehu  dunajském,  aby  hájil  cest  na  Moravu  a  do 
Čech  a  zaujal  pevné  postavení  naproti  Vídni.  Napoleon  s  veškerou 
svou  mocí  brannou  přes  ostrov  Lobau  přešel  na  levý  břeh  du- 
najský a  udeřil  na  vojsko  rakouské,  jež  se  snažil  vytisknouti 
z  vesnic  Aspern  a  Essling ;  ale  po  krvavém  dvoudenním  boji 
(21.  a  22.  května)  byl  poražen  a  donucen  ustoupiti  s  troskami 
své  armády  na  ostrov  Lobau.  Po  šest  neděl  stál  na  ostrově  a 
překonav  šťastně  první  následky  své  pohromy,  zimničně  pracoval, 
aby  svou  porážku  napravil.  Hlavní  posilu  přivedl  mu  místokrál 
italský  Eugen  Beauharnais,  který  poraziv  arciknížete  Jana  u  Rábu, 
zatlačil  jej  dovnitř  Uher  a  sám  přivedl  své  vojsko  do  hlavního 
tábora  francouzského.  Napoleon  přešel  potom  na  severní  břeh 
a  po   vražedném   boji   u  Wagrama  (6.  července)   podařilo   se  mu 


406 


zvítěziti,  ovšem  s  nesmírnými  ztrátami.  Rakouské  vojsko  ustoupilo 
z  bojiště  v  plném  pořádku  ke  Znojmu  a  Jihlavě.  Napoleon,  dav 
především  Vídeň  opatřiti  zásobami  a  opevniti,  aby  mu  byla  v  čas 
potřeby  pevnou  oporou,  dal  se  na  pochod  za  nepřítelem. 

Na  Moravě  zprávy  o  posledních  událostech  sledovány  byly 
s  pochopitelným  napjetím  a  s  city  nejrozličnějšími.  Zpráva  o  ví- 
tězství rakouských  zbraní  nad  nepřemožitelným  dosud  válečníkem 
francouzským  vzbudila  po  celé  zemi  veliké  nadšení  a  vzpružila 
obětavost  všech  stavu  nanovo.  Když  gubernium  vybídlo  majitele 
koní,  aby  je  darovali  neb  aspoň  za  mírnou  cenu  prodali  do  služeb 
válečných,  poněvadž  právě  jízda  rakouská  trpěla  velikým  ne- 
dostatkem, ihned  se  všech  stran  přání  tomu  ochotně  bylo  vy- 
hovováno. Z  bitvy  aspernské  mnoho  raněných  vojáků  přivezeno 
bylo  do  Brna,  a  tu  veškeré  obyvatelstvo  hned  na  ulicích  občerstvo- 
valo je  pokrmy  a  nápoji.  Mnoho  jich  bylo  přijato  do  domů  sou- 
kromých a  tam  ošetřováni  jako  synové  a  bratří.  Jiní  byli  uloženi 
ve  špitálech  a  tam  šlechta  i  měšťanstvo  přinášeli  jim  vše,  čeho 
bylo  třeba.  Zvláště  ženy  a  dívky  získaly  si  na  tomto  poli  velké 
zásluhy.  Množství  příspěvků  peněžitých,  vína,  potravin,  prádla 
i  jiných  potřeb  bylo  odevzdáváno  jak  od  měšťanů  brněnských, 
tak  od  okolních  vrchností  a  obcí.  V  městech  a  osadách  mo- 
ravských, kam  ranění  byli  dováženi  neb  kudy  projížděli,  obecenstvo 
opatřovalo  nemocné  všemi  potřebami  i  pomocí  lékařskou.  Císař 
František  dal  později,  když  mír  byl  uzavřen,  všechny  tyto  činy 
vyšetřiti  a  odměnil  mnoho  Moravanů,  kteří  zvláštní  horlivostí  se 
vyznamenali,  zlatými  a  stříbrnými  medailemi. 

Několik  dní  po  bitvě  wagramské  válka  přenesena  byla  do 
jižních  končin  moravských.  V  Rakousích  svedeno  bylo  několik 
tuhých  potyček,  dne  9.  července  Davoust  se  svými  dragouny 
zmocnil  se  Mikulova  a  dne  10.  a  11.  července  před  samými 
branami  znojemskými  změřily  obě  nepřátelské  armády  naposled 
své  sily.  Zatím  co  arcivévoda  Karel  byl  na  pochodu  do  Znojma, 
byli  by  ho  Francouzi  od  Lávy  málem  předstihli.  I  vypravil  na 
rychlo  jízdu  s  granátniky,  kteří  pétihodinným  hrdinským  bojem 
nepřítele  zadrželi,  až  dorazilo  ostatní  vojsko  rakouské,  překročilo 
most  a  obsadilo  navrší  u  Znojma  při  silnici  jihlavské.  Arcikníže 
Karel  přenocoval  ve  Znojmě,  a  hned  druhého  dne  z  rána  (11.  čer- 
vence) rozzuřila  se  bitva  na  návrších  i  před  samým  městem. 
Napoleon    dorazil    na  bojiště  o   11.  hodině   dopolední;    teprve  ke 


407 


čtvrté  hodině  odpolední  maršálek  Davoust  dobyl  si  průchodu 
městem  na  silnici.  Rakouské  vojsko  i  zde  osvědčilo  svou  hrdinskou 
statečnost.  Nicméně  arcikníže  Karel  pozbyl  již  naděje  v  konečné 
vítězství,  a  vypravil  pozdě  na  večer  knížete  Jana  Lichtenštejna 
k  císaři  Napoleonovi  s  žádostí  o  příměří.  Napoleon  svolil  pod 
výminkou,  že  po  celou  dobu  příměří  francouzské  pluky  obsadí 
třetinu  veškerého  mocnářství;  Tyroly,  kde  povaleno  hrdinské 
povstání  Ondřeje  Hoíera,  Istrii,  Korutany,  Kraňsko,  Štýrsko, 
oboje  Rakousy,  západní  část  Uher  s  městy  Prešpurkem  i  Rábem ; 
na  Moravě  zabrán  byl  kraj  znojemský  a  brněnský  až  tam,  kde 
tento  kraj  dotýkal  se  řeky  Moravy ;  odtud  rozhraní  činila  řeka 
Morava  až  po  ústí  Dyje.  Město  Brno  se  Špilberkem  mělo  od 
posádky  rakouské  býti  vyklizeno  a  již  14.  července  odevzdáno 
Francouzům.  Vojsko  arciknížete  Karla  hned  potom  přes  Jihlavu 
ustoupilo  do  Čech.  Napoleon  od  Znojma  vrátil  se  do  Schónbrunna, 
odkudž  vedeno  další  vyjednávání  o  mír.  Arcikníže  Karel  brzy 
potom  v  Litovli  složil  velitelství  nad  armádou  rakouskou. 

Na  základě  příměří  oddíl  vojska  francouzského,  vedený 
maršálkem  Davoustem  dal  se  na  pochod  k  Brnu.  Od  té  doby 
téměř  po  čtyři  měsíce  potrvaly  pochody  i  ubytování  francouzských 
pluků  v  městě  hlavním  i  v  okolních  krajích.  Francouzi  chovali 
se  v  bytech  i  na  ulicích  pokojně  a  skromně ;  za  to  jejich  němečtí 
spojenci,  Bavoři,  Virtemberci  a  Badeňané,  dopouštěli  se  mnohých 
skutků  násilných  a  výtržnosti.  Maršálek  Davoust,  jmenovaný 
tehda  knížetem  z  Eckmiihlu,  získal  si  v  Brně  velkou  oblibu  svou 
lidumilností,  udržováním  pořádku  a  přísné  kázně  ve  voj š tě,  dílem 
také  okázalými  slavnostmi,  které  často  pořádal.  Hrabě  Lažanský 
vedl  netoliko  správu  v  zemi,  pokud  to  přítomnost  nepřátelského 
vojska  dovolovala,  nýbrž  byl  i  v  čele  městského  úřadu,  ježto 
starosta  brněnský  Czikann  onemocněl.  V  krajích  obsazených 
vojskem  francouzským  bylo  zakázáno  vrchnostem  i  ostatnímu 
obyvatelstvu  přiváděti  rakouské  armádě  mužstvo,  potraviny,  střelivo 
neb  zbraň,  neb  s  ní  udržovati  písemné  spojení ;  přísnými  tresty 
měli  býti  též  stíženi,  kdož  by  před  úřady  francouzskými  zatajili 
zásoby  střeliva  neb  potravin,  též  vrchnosti  a  občané,  kteří  by 
si  dovolili  uveřejňovati  rozkazy  rakouské  vlády.  S  Vídní,  Pre- 
špurkem a  Budínem  Brno  mělo  volné  poštovní  spojení,  též  ostatní 
Morava,  ale  jen  potud,  pokud  byla  od  vojska  francouzského  ob- 
sazena.  Ze   slavností   nejhlučnější  byla   uspořádána  15.  srpna  na 


408 


oslavu  narozenin  císaře  Napoleona.  O  měsíc  později  (16.  září)  císař 
Napoleon  navštívil  mésto  Brno,  byv  uvítán  hřměním  děl  se  Špil- 
berka.  Byla  to  druhá  a  poslední  jeho  návštěva  v  tomto  městě. 
Dne  18.  z  rána  Napoleon  odcestoval  zase  do  Vídně.*) 

Obyvatelstvo  trpělo  vždy  více  břemeny  válečnými,  zvláště 
kontribucemi  bezohledně  ukládanými.  V  kraji  brněnském  i  zno- 
jemském nastala  nouze  o  potraviny,  zvláště  krmného  dobytka 
bylo  málo,  též  o  dříví;  veřejné  listy  radily  obyvatelstvu,  aby 
zkusilo  topiti  uhlím  a  rašelinou,  čemuž  však  lid  pro  nezvyklost 
odporoval.  Za  takových  útrap  touha  po  míru  byla  všeobecná. 
Tento  byl  konečně  učiněn  ve  Vídni  14.  října  1809;  jest  to  nej- 
nepříznivější ze  všech,  jaký  kdy  rakouští  panovníci  podepsali: 
Bavorům  postoupeno  kromě  Tyrol  Solnohradsko,  z  Horních 
Rakous  čtvrt  inská  a  hausrucká;  Francii  Gorice,  Terst,  bělácký 
kraj  v  Korutanech,  Kraňsko  a  veškeré  území  po  pravém  břehu 
Sávy;  Sasku  západní  Halič  a  Krakov  s  okolím;  Rusku  kraj  tamo- 
polský.  Válečnou  náhradu  Napoleon  v  poslední  chvíli  snížil  se 
100  na  85  mil.  franků.  Hradby  měst  Vídně,  Hradce  Štýrského, 
Rábu,  Celovce  a  Brna  měly  býti  rozbořeny.  Stálé  vojsko  rakouské 
obmezeno  na  1 50.000  mužů.  Nejkrutější  pohromou  pro  Rakousko 
bylo  úplné  odloučení  od  moře. 

Pluky  francouzské  zůstaly  v  Brně,  ve  Znojmě  i  jiných  městech 
jihozápadní  Moravy  do  počátku  listopadu.  Dne  28.  října  počalo 
bourání  hradeb  špilberských.  Konečně  dne  3.  listopadu  odtáhl 
z  Brna  třetí  armádní  sbor  francouzský  vedením  maršálka  Davousta 
a  druhého  dne  všechny  pluky  francouzské  vyklidily  kraj  brněnský 
i  znojemský.  Měšťané  brněnští  s  nelíčenou  radostí  uvítali  příchod 
rakouských  pluků  do  města  (4.  listopadu).  Nenávist  proti  Napo- 
leonovi nesdíleli  však  četní  továrníci  a  kupci  v  Brně  i  v  jiných 
průmyslových  městech  moravských.  Neboť  kontinentálním  sy- 
stémem, jímž  zakázán  byl  všeliký  dovoz  anglického  zboží  do 
přístavův  evropských,  továrny  moravské,  zvláště  brněnské,  zvýšily 
znamenitě  výrobu  sukna  i  cenu  jeho,  kupci  těšili  se  hojnému 
vývozu  do  Ruska  a  obchod  byl  v  plném  rozkvětu. 

Války,  trvající  téměř  již  dvacet  let,  podlomily  nadobro 
blahobyt  lidu,  k  čemuž  valně  přispělo  také  dlouholeté  bídné  hospo- 


*;  Tehda  v  Brné  ro^ířila  se  lichá  povést,  že  jakýsi  kovářský  tovaryš,  rodilý 
Tyrolan.  pokusil  se  Napoleona  zastřeliti,  když  za  svého  pobytu  v  tomto  městě 
(v  ?Áh   1809)  jel  na  Spilberk. 


409 


dářstvi  státních  financí,  jež  bez  soustavy  a  nešetrně  sahalo  ťia 
samy  kořeny  hmotných  sil  národních,  nestarajíc  se  o  jejich  ob- 
rození. Při  nastoupení  císaře  Františka  na  trůn  (1792)  státní  dluh 
páčil  se  na  350  mil.  zl.;  po  míru  vídeňském  počátkem  r.  18 10 
dosáhl  ohromné  summy  680  mil.  zl.  s  úrokovým  břemenem 
ročních  40  mil.  zl.  Všeobecná  tíseň  finanční  způsobila,  že  stále  a 
značně  klesal  kurs  tehdejších  papírových  peněz  rakouských,  tak 
zv.  vídeňských  bankocedulí,  kterých  v  době  vídeňského  míru  bylo 
vydáno  již  za  1000  mil.  zl.;  cena  jich  klesla  tak,  že  za  496  zl. 
papírových  dostávali  lidé  jen  100  zl.  kovové  měny.  Tíseň  finanční 
dostoupila  té  míry,  že  vláda  nucena  byla  vyzvati  obyvatelstvo, 
aby  k  uhrazení  břemen  válečných,  zejména  ohromných  kontribucí, 
od  nepřítele  ukládaných,  odvedlo  do  státních  mincoven  všechno 
zlaté  a  stříbrné  náčiní,  jehož  nevyhnutelně  nepotřebuje,  začež 
slíbena  náhrada  ve  státních  obligacích. 

Úpadek  státní  blížil  se  neodvratně.  Ze  zemí,  postoupených 
mírem  vídeňským  Francouzům  a  jiným  mocnostem,  proudilo  hojně 
bankocedulí  zpět  do  zemí  císařských  a  tím  cena  jejich  znovu 
klesala.  Koncem  roku  1810  platilo  se  za  100  zl.  kovové  měny 
1240  zl.  v  bankocedulích.  Vláda  činila  rozličné  pokusy,  aby  pohromu 
odvrátila.  Císařským  patentem  (26.  února  18 10)  právo  vydávati 
papírové  peníze  přeneseno  na  zvláštní  úřad,  c.  k.  spojenou  de- 
putaci, jejíž  presidentem  stal  se  hr.  Rud.  Vrbna  a  které  bylo 
uloženo  pečovati  o  vyměňování  a  umořování  bankocedulí.  Do 
deputace  byli  vysíláni  na  rozkaz  vlády  zástupci  stavovští  ze  všech 
zemí  dědičných.  Finanční  ministr  hrabě  Wallis  vypsal  zvláštní 
daň  na  umořování  státního  dluhu  a  peněz  papírových,  kterouž 
uvalena  desítiprocentová  dávka  na  veškeré  jmění  movité  i  ne- 
movité. Ale  toto  opatření  nedosáhlo  svého  účelu.  Lid  pokládal 
papírové  peníze  za  zcela  bezcenné.  Nastala  veliká  drahota :  měřice 
pšenice  prodávána  za  50  zl.,  sáh  dříví  za  90  zl.  Sedláci  za  pro- 
dané obilí  po  žních  kupovali  si  zlaté  řetězy  a  prsteny,  aby  si 
aspoň  nějaký  majetek  uchovali.  Mnozí  zapalovali  si  dýmky  ban- 
kovkami. Konečně  vídeňská  vláda  sáhla  k  poslednímu  prostředku. 
Pověstným  finančním  patentem  (ze  dne  20.  února  181 1)  ustano- 
vena cena  bankocedulí  při  výměně  za  měnu  konvenční  na  pětinu 
ceny  nominální.  Do  1.  února  r.  18 12  měly  bankocedule,  jež  do- 
sáhly tehda  ohromné  výše  1060  mil.  zl.,  býti  uvedeny  úplně 
z  oběhu  a   na  jejich   místě    zavedeny    t.   zv.    »výměnné  papíryc 


110 

(Einlosungsscheine) ;  tyto  nemély  dosáhnouti  větší  výše,  než  bylo 
třeba  k  výměně  bankocedulí  za  pětinu  jich  ceny,  tedy  jen  do 
212  mil.  zl.  Spojená  deputace  pro  výměnu  a  umořování  peněz  měla 
pod  přísahou  bdíti  nad  tím,  aby  více  papírových  peněz  nebylo  vy- 
dáno. Tímto  patentem  byl  státní  bankrot  veřejně  ohlášen.  Mnoho 
lidí,  kteří  v  den  před  vyhlášením  patentu  (15.  března)  mohli  se 
pokládati  ještě  za  zámožné,  po  něm  uvedeni  byli  úplně  na  mizinu. 

Jakési  potěšení  a  naději  v  lepší  budoucnost  vzbudila  u  lidu 
zpráva  o  sňatku,  uzavřeném  mezi  císařem  Napoleonem  a  nejstarší 
dcerou  císaře  Františka,  Marií  Luisou.  Ale  naděje  ty  ještě  dlouho 
nebyly  splněny. 

Po  míru  vídeňském,  jímž  Rakousko  kleslo  na  stát  druhé 
třídy.  Napoleon  dosáhl  vrcholu  své  moci.  Zbývaly  pouze  dvě 
mocnosti  evropské,  jím  dosud  nepokořené,  Anglie  a  Rusko. 
Anglickou  velmoc  námořskou  nebylo  možno  zlomiti,  toliko  hmotné 
zájmy  tohoto  státu  byly  citelně  poškozovány  kontinentálním 
systémem,  jehož  následky  pociťovalo  také  obyvatelstvo  pevniny 
evropské.  Dovoz  koloniálního  zboží  u  nás  byl  obmezen  na  míru 
nejmenší,  lid  musil  odvykati  obvyklým  požitkům,  káva  a  cukr 
nahrazovány  bídnými  surrogáty.  Některým  odvětvím  domácího 
průmyslu  byl  ovšem  zákaz  dovozu  anglického  značné  na  prospěch. 
S  druhou  velmocí  evropskou,  s  Ruskem,  Napoleon  od  dob  míru 
tilžského  (1807)  na  oko  žil  v  přátelství.  Ale  čím  dále  tím  jasněji 
vystupovalo  na  jevo,  že  výbojné  záměry  císaře  francouzského 
nestrpí  ani  této  říše  vedle  sebe.  Podněty  k  nepřátelství  s  obou 
stran  se  množily,  až  konečně  r.  18 12  došlo  k  zjevné  válce.  K  za- 
mýšlené výpravě  proti  Rusku  císař  Napoleon  sbíral  válečné  síly 
po  celé  Evropě  a  také  Rakousko,  které  tehda  kleslo  na  vasala 
francouzského,  musilo  k  témuž  cíli  přispéti  vojskem,  jehož  velitelem 
byl  jmenován  kníže  Karel  Schwarzenberg ;  ale  byla  to  jen  válka 
zdánlivá,  kterou  tento  pomocný  sbor  vedl  s  Rusy  na  hranicích 
haličských,  a  Metternichovi  podařilo  se  po  celou  tu  dobu  udržeti 
tajné  dorozumění  s  carem  Alexandrem. 

Zprávy  o  nešťastném  výsledku  výpravy  Napoleonovy  do 
Ruska  a  o  požáru  Moskvy,  o  přechodu  přes  Berezinu,  jímž  do- 
vršena záhuba  půlmiliónové  armády,  a  o  konečném  útěku  Napo- 
leonově do  Paříže  působily  mocným  dojmem  také  na  naše  země. 
Zatím,  co  vůdce  pomocného  vojska  pruského,  generál  York, 
v  Tauroggenu  učinil  na  svou  pěst  smlouvu   s  ruským  generálem 


411 


DěbiČem  (30.  prosince  1812),  nechybělo  ani  u  nás  hlasů  dovo. 
lávajících  se  přímého  spolku  s  Ruskem.  Ale  dvůr  vídeňský 
zkušenostmi  předešlých  let  naučil  se  potřebné  opatrnosti.  Metter- 
nichovi  ve  shodě  s  císařem  Františkem  vidělo  se  nejlepším  pro- 
středkem zachovati  mezi  nepřátelskými  mocnostmi  neutralitu  a 
nabídnouti  oběma  prostřednictví.  Zatím,  co  mezi  Ruskem  a  Pruskem 
učiněn  byl  (26.  února  181 3)  branný  spolek  v  Kališi,  v  Rakousku 
konány  byly  s  velkou  horlivostí  odvody  vojenské  a  nové  mobili- 

v 

sované  pluky  ponenáhlu  byly  shromažďovány  v  severních  Cechách. 
Napoleon  s  nově  sebranou  mocí  válečnou  vytrhl  proti  spojencům 
a  zastavil  jejich  postup,  ale  s  takovými  ztrátami,  že  bylo  nutno 
pomýšleti  na  doplnění  armády.  Dvůr  vídeňský  nabídl  mu  opětně 
své  prostřednictví  k  smírnému  vyjednávání,  které  mělo  býti  za- 
hájeno kongresem  pražským.  Napoleon,  jemuž  běželo  především 
o  získání  času  k  novým  přípravám  válečným,  podepsal  smlouvu 
o  příměří,  ale  když  potom  všechny  smírné  návrhy  byly  odmítnuty, 
Metternich,  který  zatím  ukončil  smlouvu  o  branný  spolek  s  Ruskem, 
Pruskem  a  Anglií,  odevzdal  zástupci  Francie  notu,  kterou  se 
vypovídala  válka  Napoleonovi  a  současně  ohlásil  »  národům  ra- 
kouským* manifest  císaře  Františka,  jenž  všude  byl  čten  s  velkým 
nadšením.  V  Praze,  kde  n?  sklonku  srpna  sešli  se  všichni  tři 
spojení  mocnářové,  bylo  tehda  středisko  všeobecného  zbrojení, 
nejvyšším  velitelem  české  armády  byl  jmenován  kníže  Schwarzen- 
berg.  Nejvyšší  purkrabí  český,  hrabě  Kolovrat,  vyhlásil  císařský 
rozkaz,  aby  v  době  co  nejkratší  v  Čechách  a  na  Moravě  bylo 
sebráno  a  vycvičeno  65.000  mužů  zemské  obrany. 

Válka  zahájena  současně  na  dvou  bojištích :  nad  Katzbachem 
Rusové  a  Prusové  porazili  (26.  srpna)  francouzského  maršálka 
Macdonalda,  kdežto  Napoleon  zvítězil  u  Drážďan  nad  spojeným 
vojskem  rakousko-ruským,  jemuž  velel  Schwarzenberg,  a  donutil 
je  k  ústupu  průsmyky  rudohorskými  do  Čech:  ale  pohroma  na- 
pravena tím,  že  pronásledující  je  armádní  sbor  Vandammův  byl 
u  Chlumce  zaskočen  a  z  velké  části  zajat.  Také  na  jiných  místech 
spojenci  dobyli  proti  vůdcům  francouzským  znamenitých  úspěchů. 
Napoleon  donucen  byl  před  postupujícími  armádami  spojencův 
ustoupiti  až  do  Lipska,  kamž  dle  společného  plánu,  vypracovaného 

v 

hrabětem  Radeckým,  zaměřil  Schwarzenberg  z  Cech,  Bliicher  a 
Bernadotte  od  severu.  U  Lipska  (16.  a  18.  října)  zastihla  císaře 
francouzského  konečná  katastrofa.  Nastala  doba  zpátečného  pochodu 


412 


Napoleonova  za  Rýn  a  zoufalého  zápasu  jeho  ve  Francii,  jehož 
výsledkem  bylo  jeho  sesazení  s  trůnu  (u.  dubna  1814)  a  vypo- 
vězení na  ostrov  Elbu.  Tyto  události  měly  za  následek  obnovení 
někdejšího  velmocenského  postavení  říše  rakouské,  od  nich  náro- 
dové očekávali  dosažení  konečného  míru  po  tolika  útrapách  vá- 
lečných a  proto  způsobily  ve  všech  zemích  dědičných,  tedy  i  na 
Moravě,  nesmírnou  radost.  Zpráva  o  vítězství  spojencův  u  Lipska 
došla  do  Brna  23.  října  a  vzbudila  nevylíčitelné  nadšení,  i  konány 
byly  hlučné  slavnosti.  Na  tisíce  zajatých  Francouzů,  mezi  nimi 
několik  generálů,  bylo  tehda  dovezeno  do  Brna.  Vyhláškou  hraběte 
Ignáce  Chorinského,  plnomocného  dvorského  komisaře  moravsko- 
slezského (4.  května),  oznámen  byl  dík  císaře  Františka  obyvatelstvu 
moravskému,  zvláště  pak  měšťanstvu  brněnskému,  za  účastenství 
a  vydatnou  pomoc,  poskytnutou  tisícům  raněných  vojákův  i  rodinám 
četných  zeměbranců. 

Císař  František,  který  zatím  vrátil  se  z  Paříže  do  Vídně, 
byl  tam  od  veškerého  obyvatelstva  s  velikým  nadšením  uvítán. 
Tohoto  uvítání  účastnili  se  také  stavové  moravští  i  slezští,  a  zvolili 
deputaci,  která  by  císaři  při  jeho  návratu  do  Vídně  přednesla 
blahopřání  nad  rychlými  a  požehnanými  pokroky  zbraní  rakouských. 
Vjezd  císařův  do  Vídně  konal  se  16.  června  s  neobyčejnou  oká- 
zalostí. Obyvatelstvo  vídeňské,  opojeno  jsouc  radostí,  že  dlouho 
očekávaný  mír  s  vítězstvím  zbraní  rakouských  se  dostavily  vítalo 
oblíbeného  mocnáře,  který  více  než  rok  prodlel  v  cizině,  s  jásotem, 
jenž  prý  přehlušoval  hřmění  děl  a  podobal  se  bouřícímu  moři. 
Slavnostní  průvod  konal  se  za  neobyčejného  lesku  dvořanstva, 
šlechty  i  vojska  a  památný  den  zakončen  byl  osvětlením,  jakého 
dosud  Vídeň  neviděla.  Dne  23.  června  o  11.  hod.  dopoledne  císař 
s  císařovnou  a  celou  rodinou  přijal  stavovské  deputace  všech  zemí 
dědičných  a  měl  k  nim  řeč,  ve  které  projevil  dík  a  uznání  za 
příchylnost,  projevenou  mu  ode  všech  poddaných  národův.  Potom 
udílel  audience  každé  deputaci  zvlášť.  Moravsko -slezská  stav.  de- 
putace, jakmile  došla  na  ni  řada,  vstoupila  za  vedení  plnomocného 
dvoř.  komisaře  hr.  Chorinského  do  dvorany,  kdež  císař  stál  u  trůnu 
a  po  přiměřeném  proslove  hr.  Chorinského  takto  odpověděl: 

»Mám  plné  přesvědčeni  o  věrných  Moravanech  a  Slezanech, 
že  každou  obět  přinášeli  ochotně  a  poctivě,  aby  vlast  byla  za- 
chráněna a  čestný  mír  vybojován.  Uznávám  Vaši  bodrou  pří- 
chylnost  ke   mně   i  k  vlasti    s   vděčnou   myslí   a   nikdy   Vám   jí 


413 


nezapomenu.  Kdyby  se  někdy  naskytla  příležitost,  kde  bych  těmto 
oběma  provinciím  mohl  zvláště  prospěti,  spoléhejte  s  důvěrou  na 
mne,  na  svého  otce  I  • 

Deputace  moravská  učinila  potom  ještě  návštěvu  u  jiných 
Členů  rodu  panovnického,  zejména  u  korunního  prince  Ferdinanda, 
a  v  povznesené  náladě  vrátila  se  domů. 

Ještě  před  prvním  mírem  pařížským  Rakousko  zabezpečilo 
si  většinu  zemí  před  tím  odtržených,  totiž  Tyroly  s  Vorarlberkem, 
Solnohradsko,  čtvrt  inskou  a  hausruckou  v  Horních  Rakousích, 
provincie  illyrské,  Benátsko  i  Lombardsko.  K  úpravě  ostatních 
změn  státních  měl  býti  svolán  kongres  všech  mocností  evropských 
do  Vídně.  Bylo  to  nejskvělejší  shromáždění  panovníkův  a  státníků* 
jaké  kdy  Evropa  viděla;  odlesk  velkolepých  slavností,  pořádaných 
v  hojné  míře  ve  Vídni  na  počest  vznešených  hostí,  byl  patrný 
také  na  Moravě,  zejména  v  našem  hlavním  městě.  Brno  bylo  co 
chvíle  vzrušeno  příchodem  nějaké  vznešené  osobnosti.  Nejvíce 
oslaven  byl  v  Brně  příjezd  care  Alexandra  (25.  září  večer),  který 
po  dvouhodinném  odpočinku  se  svou  sestrou  Kateřinou  Pavlovnou 
nastoupil  ^alší  cestu  do  Vídně.  Ale  vlastní  porady  zástupcův 
evropských  mocností,  konané  na  kongrese  vídeňském,  neměly  tak 
hladkého  průběhu,  jako  slavnosti  současně  pořádané.  » Kongres 
tančil,  ale  nedostával  se  ku  předu*,  tak  vyjádřil  se  vtipně  o  něm 
kníže  de  Ligne.  Zvláště  o  rozdělení  Polska  a  Saska  byl  tuhý  spor 
mezi  Ruskem  a  Pruskem  z  jedné  a  ostatními  velmocemi  s  druhé 
strany.  Těchto  roztržek  mínil  použiti  Napoleon  a  opustiv  tajně 
Elbu,  s  900  vojáky  přistál  (2.  března  1815)  na  pobřeží  jiho- 
francouzském.  Národ  francouzský,  který  nebyl  valně  spokojen 
s  vládou  Ludvíka  XVIII.,  snadno  se  rozplamenil  pro  svrženého 
císaře  a  vojsko,  proti  němu  vypravené,  šmahem  k  němu  přebí- 
halo. Napoleon  10.  března  slavil  vjezd  svůj  do  Lyona  a  o  deset 
dnů  později  byl  uvítán  v  Paříži,  odkud  Ludvík  XVIII.  v  noci 
před  tím  nucen  byl  uprchnouti.  Na  zprávu  o  tom  zástupci  kongresu 
vídeňského  prohlásili  (15.  března)  klatbu  na  »  rušitele  míru  světo- 
vého* a  vojskům,  jež  byla  na  cestě  k  domovu,  dán  rozkaz  obrátiti 
se  nazpět  do  Francie.  Napoleon  pospíšil  si  udeřiti  na  Angličany 
a  Prusy  v  Nizozemsku,  ale  v  bitvě  u  Waterloo  a  Belle  Alliance 
(18.  června)  byl  poražen  a  donucen  po  druhé  vzdáti  se  koruny. 
Angličané,  jimž  se  vzdal,  odvezli  jej  z  usnesení  všech  velmocí  na 
ostrov  sv.  Helenu,  kde  již  po  šesti  letech  (1821)  zemřel. 


41 


Kongres  vídeňský  skončil  rychle  své  porady,  dohodnuv  se 
o  všech  sporných  otázkách.  Dne  9.  června  podepsána  od  zástupcův 
osmi  hlavních  mocností  listina  závěrečná.  Již  koncem  května  roz- 
jížděli se  z  Vídně  mocnáři,  státníci  a  vojevůdcové,  jednak  domů, 
jednak  do  hlavního  tábora  armád  spojeneckých.  Návštěvy  jejich, 
pokud  se  ubíraly  Moravou,  a  zprávy  o  postupu  vojsk  a  událostech 
z  bojiště  udržovaly  obyvatelstvo  v  ustavičném  rozechvění.  Mysli 
se  ponenáhlu  uklidnily  zprávou  o  ukončení  porad  kongresu  vídeň- 
ského a  o  druhém  míru  pařížském  (2.  října  18 15).  Obyvatelstvo 
moravské  nabylo  nové  důvěry  v  budoucnost,  zvláště  když  zvě- 
dělo, že  uzavřeným  mírem  mocnářství  zaujalo  ve  větší  míře  než 
kdy  před  tím  velmocenské  postavení  mezi  státy  evropskými. 
Návrat  pluků  z  Francie  byl  v  městech  i  vesnicích  moravských 
uvítán  s  velikou  radostí,  občanstvo  hostilo  je  skvěle  a  pořádalo 
jim  rozmanité  slavnosti. 

Na  podnět  někdejšího  velícího  generála  moravského,  arci- 
vévody Ferdinanda  ďEste,  četní  obyvatelé  brněnští  ze  všech  tříd 
i  stavův  usnesli  se  oslaviti  tyto  události  zřízením  pomníku,  jenž 
měl  býti  prvním  toho  druhu  v  celém  mocnářství.  Pomník  měl 
býti  postaven  na  návrší  Kalvarijském  v  Brně,  nynějším  Franti- 
škově, jenž  měl  býti  upraven  v  půvabný  sad.  Bylo  to  dílo  velmi 
nesnadné,  ale  chopili  se  ho  řádní  mužové,  v  jichž  čele  byl  sám 
guvernér  moravsko-slezský  hrabě  Ant.  B.  Mitrovský,  jehož  ná- 
vodem stavové  povolili  k  tomu  potřebné  peníze,  pokud  nestačily 
dobrovolné  příspěvky;  stavové  usnesli  se  pečovati  o  stálé  dů- 
stojné zachování  sadů  v  i  pomníku,  jakmile  budou  dokončeny,  a 
náklad  k  tomu  potřebný  ročně  hraditi  z  fondu  domestikálniho. 
Také  slezští  stavové  přispěli  částkou  21.000  zl.,  čímž  umožněno 
dokončeni  pomníku  i  sadúv.  celkovým  nákladem  185.OOO  zl., 
z  čehož  na  pomník  sam  připadlo  1 20.000  zl.  Slavnost  položení 
základního  kamene  vykonána  byla  dne  4.  řijna  18 18,  v  den 
jmenin  císařových.  Gsař  František,  chystaje  se  právě  na  kongres 
do  Cách,  nemohl  této  slavnosti  osobně  býti  přítomen,  i  ustanovil 
svým  zástupcem  korunního  prince  Ferdinanda. 

#  fli.    Po r svrhni)    stár    Rakousku    po  Icotujressv    vídeňském.    Povalia 

as.  Františka  a  návšt Ovij  jeho  na  Moravě. 

Útrapy  válečné,  jichž  následky  jevily  se  ještě  po  dlouhá 
léta  potomní,    vzbudily  u  panovníkův  i  jiných  vůdčích   osob  hlu- 


415 

bokou  nenávist  proti  hnutí,  jež  pokládáno  bylo  za  hlavní  původ 
všeho  zla.  Na  revoluci  francouzskou  vzpomínalo  se  jen  s  hrůzou, 
schválně  vyličovány  jen  její  špatné  stránky,  na  vše  dobré,  co 
v  ní  bylo  obsaženo,  se  zapomínalo  nebo  se  umlčovalo.  Osvícenské 
názory  z  konce  XVIII.  stol.  uváděny  v  ošklivost  a  opovržení  a 
ve  všech  názorech  náboženských  i  politických  zavládla  reakce. 
Na  pohled  krásná  zásada  svaté  alliance,  jež  učiněna  byla  na  podnět 
care  Alexandra  a  jež  vytkla  panovníkům  za  úkol,  spravovati  své 
nátodý  v  duchu  učení  Kristova,  zvrhla  se  záhy  na  pouhé  obme- 
zování všeliké  volnosti  v  životě  politickém  i  kulturním. 

A  přece  proud  dějin  nedal  se  nadobro  zastaviti.  Mohutný, 
třebas  bezohledný  despotismus  světovlády  Napoleonovy  dovršil 
po  leckterés  stránce  snahy  předešlého  období  revolučního.  Co 
velicí  duchové  XVIII.  stol.  naznačili  theoreticky,  osvobození  lid- 
ského ducha  od  mnohých  pout  zastaralých  předsudkův  a  zlořádů, 
slavný  podmanitel  hravě  uváděl  ve  skutek.  Třeb*  jen  na  doklad 
uvésti  částečné  sjednocení  států  německých  a  italských  pod  jeho 
žezlem.  A  když  i  nadvláda  jeho  byla  svržena,  síly  národů,  dlouho 
tlumené  za  gigantických  válečných  převratů,  probouzejí  se  pone- 
náhlu  k  novému  životu.  U  všech  národů  budil  a  vyvíjel  se  pone- 
náhlu  větší  uvědomění  a  také  po  stránce  sociální  dál  se  nehlučný 
sice,  ale  neodvratný  postup :  nižší  třídy  obyvatelstva,  zvláště  mě- 
šťanstvo a  ponenáhlu  také  lid  selský,  spjatý  dosud  dosti  těsně 
vrchnostenským  poddanstvím,  hleděl  pilností  a  lepším  vzděláním 
dobyti  si  především  vyššího  stupně  blahobytu  a  octly  se  tak 
v  neodvratném  boji  proti  privilegovaným  vrstvám  společenským. 

V  zemích  našeho  mocnářství  postup  ten  dál  se  ovšem 
mnohem  zdlouhavěji,  než  v  ostatních  státech  západní  a  jižní 
Evropy.  V  Rakousku  jevila  se  nejpatrněji  působnost  Metterni- 
chova.  Tento  bystrý,  třebas  lehkomyslný  a  namnoze  i  frivolní 
státník,  v  mravech  i  vědomostech  stejně  povrchní,  vše  vynakládal 
za  tím  cílem,  aby  se  věci  klidně  vyvíjely  dle  jeho  zásad.  Ale  do 
tohoto  klidného  vývoje  zavzněly  křiklavou  dissonanci  z  rozličných 
končin  Evropy  hlasy,  volající  po  konstitučnim  zřízení.  Toto  hnuti 
rozšířilo  se  po  Neapolsku,  ve  státě  církevním,  v  království  sar- 
dinském a  nalezlo  průchod  i  do  rakouské  časti  Itálie,  zejména  do 
Milánská,  kde  všechno  úsilí  policie  a  censury  o  jeho  potlačení 
ukázalo  se  marným.  Četné  tajné  spolky  karbonářské  hleděly  při- 
pravovati   odtržení    této    země    od   Rakouska    a    přivtělení   její 


416 


ke  království  sardinskému.  Zjevná  vzpoura,  která  vypukla  r.  1820 
proti  nenáviděným  panovníkům  ve  Španělsku  a  v  království  ne- 
apolském,  přimčla  Metternicha  k  ráznějším  krokům.  V  Milánsku 
zavedeno  přísné  -vyšetřování  a  mnoho  podezřelých  osob  zatčeno. 
Z  nich  velikou  pozornost  vrstevníkův  upoutali  dva  básníci  Ma- 
roncelli  a  Silvio  Pellico,  kteří  oba  byli  s  počátku  vězněni  v  Be- 
nátkách, potom  (v  březnu  1822)  odvezeni  na  Špilberk  a  Silvio 
Pellico  teprve  1.  srpna  1830  na  přímluvu  sardinského  vyslance 
propuštěn  na  svobodu.  Na  podnět  Metternichův  svolán  byl  kongres 
evropských  mocností  do  Opavy,  který  zasedal  od  23.  října  do 
24.  prosince  1820,  a  který  potom  (v  lednu  1821)  přeložen  byl 
do  Lublaně;  na  jeho  usnesení  potom  rakouské  vojsko  vedením 
gen.  Frimonta  vtrhlo  do  Neapolska  a  porazivši  povstalce  obsadilo 
hlavní  město  Neapoli.  Mnoho  osob  bylo  odsouzeno  na  smrt,  ně- 
kteří povstalci  odvlečeni  do  rakouských  pevností.  Podobným 
způsobem  potlačena  byla  vzpoura  lidu  v  království  sardinském, 
rovněž  zakročením  vojska  rakouského,  kdežto  vládě  francouzské 
z  usnesení  kongresu  Veronského  (1822)  připadl  úkol  obnoviti 
vojenskou  mocí  starý  pořádek  ve  Španělsku. 

Metternich  slavil  tehda  dokonalý  triumf.  Německá  knížata 
ochotně  uznávala  primát  císařský,  v  Itálii  pak  všichni  mocnější 
panovníci  octli  se  ve  vleku  rakouské  politiky.  Plamen  vzpoury 
však  neutuchl  úplně  a  doutnal  potají  dále.  Vláda  milánská  v  jejíž 
čelo  postaven  byl  mírumilovný,  ale  správních  věcí  málo  znalý 
arcivévoda  Rainer,  nucena  byla  r.  1824  zavésti  opět  rozsáhlé 
vyšetřování  s  karbonářskými  spiklenci,  jichž  vynikající  náčelníci 
byli  odsouzeni  k  smrti,  ale  od  císaře  dána  jim  milost  a  trest 
proměněn  ve  vězení  na  Špilberce.  Těmito  přísnými  opatřeními 
byl  na  dlouhý  čas  v  císařských  zemích  pokoj  zabezpečen.  Tím 
však  národové  rakouští  nebyli  uspokojeni.  Právě  ona  léta,  kde 
Rakousko  si  uhájilo  prvenství  v  Evropě,  náležejí  co  do  vnitřního 
vývoje  k  nejméně  zdatným  a  úrodným.  Ze  všech  sněmů  zemských 
té  doby  právě  se  ozývaly  největší  stesky  na  nesnesitelná  břemena 
berní.  Chatrná  a  strnulá  organisace  stavovská  nemohla  napraviti 
to,  co  zanedbala  správa  státní,  ježto  účastenství  stavů  ve  veřejné 
správě  bylo  obmezeno  na  nejmenší  míru;  také  se  stavům  nedo- 
stávalo k  tomu  potřebné  dobré  vůle,  ježto  byli  příliš  úzkostliví 
o  své  výsady  proti  stavům  nižším.  Proto  také  důmyslnější  mu- 
žové byli  přesvědčeni  o  nutnosti  oprav  v  celém  zřízení,  a  žádali 


417 


vybaveni  provincii  z  tuhé  centralisace,  rozšíření  jich  samosprávy, 
od  kteréž  očekávali  čilejší  život  a  hybnost  ve  všech  odvétvích. 
Nespokojenost  nabývala  vétších  rozměrů  netoliko  v  Lombardii 
a  v  Benátsku,  nýbrž  zejména  také  v  Uhrách,  kde  císař  nešetřil 
smlouvy,  učiněné  mezi  stavy  uherskými  a  císařem  Leopoldem  II., 
že  bude  každá  tři  léta  sněm  uherský  svoláván.  Teprve  když  na 
Balkánském  poloostrově  vznikly  mezi  ujařmenými  Srby,  Rumuny 
a  Řeky  vážné  nepokoje,  a  v  Řecku  dokonce  vypuklo  povstání 
proti  portě  turecké  za  samostatnost,  Metternich,  obávaje  se,  aby 
plameny  vzpoury  nezašlehly  také  přes  hranice  uherské,  sám  radil 
císaři  ku  svolání  sněmu  uherského,  k  čemuž  konečně  došlo  n.  září 
1825.  Tam  však  širokým  proudem  valily  se  stížnosti  na  dosavadní 
zlořády,  jež  se  obracely  přímo  proti  osobě  panovníkově.  Na  sněme 
r.  1830  byl  sice  korunní  princ  Ferdinand  korunován  za  krále 
uherského,  ale  staré  spory  mezi  vládou  a  stavy  ani  tenkráte 
neutuchly. 

Všeobecného  a  trpkého  odsouzení  za  hranicemi  dostalo  se 
politice  Metternichově,  jakou  zahájil  za  povstání  Řekův  a  jiných 
pobalkánských  národů  proti  portě  turecké.  Kdežto  Rusko,  kde 
po  smrti  care  Alexandra  (1825)  nastoupil  syn  jeho  Mikuláš  I., 
prohlásilo  se  pro  samostatnost  Řecka  a  s  Anglií  i  Francií  učinilo 
za  tím  účelem  spolek,  Metternich  pokládal  za  vrchol  umění  stát- 
nického, zachovati  i  na  Balkáně  dosavadní  stav  věci  a  zastávati 
se  neporušenosti  říše  turecké.  Na  konec  Rakousko  zůstalo  osa- 
moceno a  Řecko  osvobozeno  zásluhou  ostatních  mocností.  V  našich 
zemích  tyto  události  nebudily  valného  ohlasu.  V  Cechách  a  na 
Moravě  veřejnost  zastupující  vyšší  stavové,  většinou  cizího  původu, 
neměli  hlubších  sympathií  pro  utiskované  národy  slovanské  na 
Balkáně,  ostatní  třídy  obyvatelstva  neměly  ještě  dostatečného 
vzdělání,  až  na  onu  hrstku  buditelů,  kteří  obětavě  působili  za 
obrozením  národního  uvědomění  u  svého  lidu.  Osobnost  panov- 
níkova při  všech  vadách  veřejné  správy,  při  všech  útiscích, 
v  nichž  zvláště  lid  selský  dosud  trval,  nepřestávala  býti  před- 
mětem všeobecné  obliby  a  vážnosti.  Jen  tak  lze  si  vysvětliti,  že 
při  všech  dosavadních  zlořádech  a  nesrovnalostech  zprávy  o  čer- 
vencové revoluci  v  Paříži  r.  1830,  kterou  Karel  X.  s  trůnu  byl 
svržen  a  nastolen  Ludvík  Filip  Orleanský,  nevzbudily  v  našich 
zemích  žádného  znepokojení.  Metternich  pospíšil  si  uznati  nového 
krále  francouzského,   aby   tím    přispěl  k  ukonejšení   revolučního 

27 


418 

hnutí  ve  Francii  a  zabránil  dalšímu  jeho  rozšíření  do  ostatních 
zemí  evropských.  Také  povstání  v  Belgii,  jež  melo  za  následek 
prohlášení  samostatnosti  této  země,  ba  ani  mnohem  bližší  revo- 
luce v  ruském  Polsku  neměla  tehda  pro  naši  říši  dalších  následků, 
třebas  v  Haliči,  Uhrách  a  také  u  nás,  v  Čechách  a  na  Moravě, 
za  rostoucího  uvědomění  pospolitosti  slovanské  vzbudila  dosti 
živé  sympathie. 

Toho  roku,  kdy  vypukla  revoluce  červencová  v  Paříži,  po- 
zornost našich  zemí,  ano  celé  Evropy  upoutala  událost  rázu  zcela 
jiného.  Byla  to  cholera,  která  r.  1830  rozšířila  se  po  veliké  částí 
Ruska,  r.  1831  pak  v  ruském  Polsku,  v  Haliči,  v  Bukovině, 
v  Uhrách  i  v  Dol.  Rakousích.  Z  těchto  zemí  vnikla  také  na 
Moravu. 

Cholerou  nejvíce  zastižen  byl  kraj  brněnský ;  tam  od  počátku, 
kdy  nemoc  vypukla  (20.  září  1831),  do  konce  dubna  r.  1832 
navštíveno  bylo  380  osad,  v  kraji  olomuckém  291,  v  uhersko- 
hradišťském 204,  v  přerovském  84,  v  znojemském  85  osad;  nej- 
více ušetřen  byl  kraj  jihlavský,  kde  po  celou  tu  dobu  nákaza  se 
objevila  jen  v  9  osadách.  Celkem  v  1060  osadách  moravských 
onemocnělo  za  onen  čas  asi  65.000  tisíc  lidí,  z  nichž  dobrá  třetina 
zemřela.  V  Brně  nákaza  dostoupila  vrcholu  v  druhé  polovici  října, 
kdy  počet  denně  onemocnělých  páčil  se  až  na  55;  29.  prosince 
úřední  výkazy  zaznamenaly  tam  poslední  případ  onemocněni  a 
již  16.  ledna  1832  Brno  bylo  prohlášeno  za  prosté  nákazy;  za 
celou  dobu  (od  21.  září  1831  do  16.  ledna  1832)  onemocnělo 
v  Brně  1789  osob,  z  nichž  699  zemřelo,  ostatní  se  uzdravily.*) 
V  posledních  dnech  měsíce  dubna  již  jen  jediná  osada  na  Moravě 
(Stonařov  u  Jihlavy)  byla  navštívena  cholerou  a  když  tam  dne 
5.  května  poslední  osoba  se  uzdravila,  byla  ohlášena  radostná 
zvěst,  že  cholera  v  celém  obvodu  moravsko-slezském  vyhasla. 


*)  Ve  Vídni,  kde  cholera  byla  asi  současně  s  Brnem,  bylo  nejvíce  onemoc- 
nělých počátkem  října  (60 — 80);  v  Praze  vypukla  o  něco  později  (18.  listopadu) 
a  trvala  do  konce  dubna;  v  nejhorší  době  (ke  konci  ledna)  onemocnělo  denně 
až  61  osob.  V  Pešti  bylo  mnohem  hůře,  neboť  nemocných  se  počítalo  denně  až 
šestkrát  tolik  co  ve  Vídni.  V  celých  Uhrách  do  konce  března  r.  1832  bylo  úředně 
vyká/nni)  asi  550.000  onemocnělých  (v  4950  osadách),  z  nichž  asi  250.000  zemřelo, 
v  Haliči  do  konce  prosince  r.  183 1  v  1830  osadách  asi  260.000  onemocnělých, 
z  nich*  téměř  100.000  lidí  zemřelo.  Brněnsky  statistik  té  doby  K  Ehrmann  vypo- 
četl  /trátu  lidu  cholerou  v  celém  mocnářství  rakouském  r.  183 1  na  186.499,  r.  1832 
na  89.793  -i^1* 


419 


Dějepisci  zvykli  si  označiti  období  císaře  Františka  I.  názvem 
•systému  Metternichovac,  ale  jest  dokázáno,  že  mnohem  větší 
rněrou  než  Metternich  vtiskla  ráz  této  době  osobnost  samého 
panovníka,  která  hned  s  počátku  docházela  u  dějepisců  posouzení 
velmi  různého  a  podnes  není  o  ní  mínění  jednotného.  O  neobyčejné 
oblíbenosti  u  všech  poddaných  nelze  pochybovati.  Prosté  občan- 
ské vychování,  jehož  se  mu  dostalo  při  dvoře  v  Toskáně  i  potom 
ve  Vídni  u  císaře  Josefa  II.,  vštípilo  mu  hluboký  cit  pro  mravnost 
i  náboženský  smysl  pro  přísný  život  rodinný,  jež  nedaly  vznik- 
nouti nezřízené  nádheře  dvorské  a  rozkošnictví.  Jevil  také  velikou 
horlivost  ve  vykonávání  vladařských  povinností.  Ale  mravenčí 
pilnosti  nedostávalo  se  tvůrčího  nadání,  vyššího  rozhledu,  smělé 
energie  a  porozumění  novým  proudům  myšlenkovým.  Důvěra 
jeho  v  novoty  ve  zřízení  státním  a  v  životě  veřejném  byla  hned 
z  mládí  podryta  dokonale  jednak  neúspěchem  oprav  císaře  Josefa, 
jednak  nenávistí  k  revoluci  francouzské.  Slova  konstituce  nesměl 
nikdo  za  přítomnosti  jeho  ani  vysloviti.*) 

Že  císař  František  skutečně  pečoval  o  blaho  poddaných 
národů,  důkazem  toho  jsou  četné  cesty,  které  zvláště  od  času, 
co  říši  byl  zabezpečen  trvalý  mír,  pravidelně  konal  po  všech 
zemích  svých.  Nebyly  to  nikterak  cesty  zábavné,  nýbrž  konané 
za  účelem,  aby  se  seznámil  s  přáními  a  potřebami  svých  národů, 
s  polohou  a  stupněm  vzdělání  jednotlivých  krajin.  Moravu  navští- 
vil za  svého  panování  desetkráte.  První  návštěva  nestala  se  za 
příležitosti  korunování  za  krále  českého  v  Praze,  ačkoli  stavové 
moravští  na  sněme  projevili  přání,  aby  mohli  novému  panovníkovi 
holdovati  v  hlavním  městě  moravském.  Moravané  uviděli  panov- 
níka po  prvé  na  sklonku  r.  1798,  jak  již  bylo  svrchu  vylíčeno. 
Po  druhé  císař  František  navštívil  zemi  moravskou  bezprostředně 
po  vydání  významného  patentu  ze  dne  11.  srpna  1804,  jímž 
ohlásil,  že  přijímá  titul  dědičného  císafe  rakouského.  Třetí  pobyt 
jeho  na  Moravě  r.  1805  P°jí  se  k  smutným  událostem  válečným 
v  čas  bitvy  slavkovské.  Za  příznivějších  okolností  pro  zemi  Mo- 
ravskou   stala  se  čtvrtá    návštěva    císaře    Františka  s  manželkou 


*)  Karakteristickým  jest  vypravování  Hormayrovo.  Osobni  lékař  Stifft  chválil 
kdysi  císařovu  » dobrou  konstituci*.  Císař  pravil:  »Co  zde  mluvíte?  Jsme  staří,  dobří 
známí,  ale  StirTte,  tohoto  slova  at  nikdy  od  Vás  neslyším!  Říkejte  si  ttrvanlivá 
povaha*  nebo,  jménem  božím,  třebas  » dobrá  komplexe*,  ale  není  »dobré  konsti- 
tuce*. Nemám  konstituce  a  nikdy  jí  nebudu  míti*. 

27* 


420 


Marií  Ludvikou,  dcerou  arcivévody  Ferdinanda  z  Este  (19.  dubna 
1808).  Po  úmrtí  Marie  Ludviky  oženil  se  císař  František  s  prin- 
ceznou bavorskou  Karolínou  Augustou  (24.  září  18 16).  Roku  18 17 
podnikli  cis.  manželé  krátkou  cestu  na  Moravu,  pobyvše  několik 
dní  hlavně  v  Kroměříži  a  v  Olomouci.  R.  1818  konána  byla 
v  Brně  památná  slavnost  odhalení  pomníku  na  Františkově,  při 
které  císaře  zastupoval  korunní  princ  Ferdinand.  Císař  František 
s  císařovnou  Karolínou  Augustou  navštívili  potom  Moravu  teprve 
r.  1820.  Přijeli  do  Brna  s  arcivévodkyní  Marií  Klementinou,  dcerou 
císařovou,  provdanou  za  Leopolda,  prince  salernského,  1.  května 
a  pobyli  tam  celý  týden.  Sedmá  návštěva  stala  se,  když  Metter- 
nich  svolal  kongres  mocnářův  a  státníkův  evropských  do  Opavy, 
aby  se  uradili  o  potlačení  všelikých  pokusů  revolučních.  Na 
kongres,  jenž  se  konal  od  23.  října  do  24.  prosince  1820,  přišel 
vedle  císaře  Františka  též  cař  ruský,  král  pruský  a  zástupcové 
Francie  i  Anglie.  Císařští  manželé  rakouští  setrvali  v  Opavě  do 
skončení  porad  sjezdových,  a  teprve  26.  prosince  odjeli  do  Vyškova, 
kde  přenocovali  na  zámku  arcibiskupském  a  odtud  přes  Brno, 
kdež  nepobyli  dlouho,  do  Vídně.  Za  nimi  tam  odcestoval  cař 
Alexander,  kancléř  Metternich  a  jiné  vynikající  osobnosti,  neboť 
hned  potom  (v  lednu  a  v  únoru  182 1)  konali  zástupci  mocnosti 
evropských  nové  porady  v  Lublani,  zejména  o  potlačení  vzpoury 
neapolské,  která  brzo  potom  byla  povalena  pluky  císařskými. 

Roku  1823  byl  císař  František  po  osmé  na  Moravě,  ale  ne- 
pobyl tu  dlouho.  Vyjel  z  Holiče  dne  19.  září  na  Strážnici,  Ostroh, 
Uh.  Hradiště,  Kroměříž  do  Hranic;  tam  přenocoval  a  druhého 
dne  na  Frýdek  a  Těšín  odcestoval  do  Haliče.  Od  té  doby  po 
deset  let  nevstoupil  na  půdu  moravskou.  R.  1833  císař  s  man- 
želkou vydal  se  (25.  července)  na  cestu  do  Cech,  kdež  konal 
osobní  schůzi  s  králem  pruským  Bedřichem  Vilémem  III.  v  Te- 
rezíně (14.  srpna)  a  potom  s  carem  ruským  Mikulášem  I.  v  Mni- 
chově Hradišti  (9.-19.  záři);  schůze  účastnili  se  též  kancléřové 
obou  říši,  Metternich  a  Nesselrode,  neboť  šlo  o  dohodnutí  mezi 
Rusketn  a  Rakouskem  v  palčivé  tehda  otázce  východní.  Hned 
potom  císař  František  s  císařovnou  Karolinou  Augustou  vydali 
se  na  cestu  do  Moravy.  K  okázalému  uvítání  mocnářovu  konány 
byly  mimořádné  přípravy.  Usneseno,  aby  deputace  stavů  morav- 
ských vyjela  císařským  manželům  na  koních  vstříc  a  doprovodila 
je    do   města  k   obydlí,   dále   aby  uspořádán   byl  ples  neb  jiná 


421 


slavnost,  kde  by  císařští  hosté  měli  příležitost  poznati  krásné 
venkovské  kroje  moravské;  jiná  deputace  stavovská  měla  uvítati 
císaře  na  hranicích  moravských,  kdež  se  měla  zříditi  triumfální 
brána.  Všechny  tyto  slavnostní  přípravy  však  byly  zastaveny  na 
přání  císařovo;  za  to  se  stavové  usnesli  oslaviti  příchod  panov- 
níkův dobročinným  skutkem  i  věnovali  40.000  zl.  konv.  m.  na 
zvláštní  nadaci,  zvanou  nadací  Františkovou  a  Karolininou,  ze 
které  připadlo  ústavu  slepých  20.000  zl.,  ústavu  hluchoněmých 
10.000  zL  a  opatrovně  10.000  zl.  Dne  20.  září  1833  císařští 
manželé  vyjeli  z  Prahy,  23.  září  o  9.  hodině  večerní  dorazili  do 
Brna  a  ubytovali  se  v  domě  guberniálním.  Návštěva  jejich 
potrvala  až  do  7.  října.  Dne  4.  října  byly  okázale  oslaveny 
jmeniny  císařovy;  císařští  manželé  navštívili  Františkovo  museum, 
kde  byla  na  počest  císařských  hostí  uspořádána  výstava  průmy- 
slových výrobků  řízením  gubernialního  sekretáře  Rudolfa  svobod- 
ného pána  Forgáče.  Vystaveno  bylo  zboží  vlněné,  lněné,  kožené, 
železné  i  hrnčířské,  přístroje  fysikální  a  technické,  tapety  a  j. 
Dne  7.  října  císař  s  císařovnou  nastoupili  další  cestu  krajem 
brněnským  a  znojemským  do  Lince,  kde  všude  obyvatelstvem 
byli  nadšeně  vítáni.  Návštěva  měla  pro  zemi  moravskou  a  zvláště 
pro  Brno  blahodárné  následky.  Značný  úspěch,  jakého  dosáhla 
výstava  moravských  průmyslových  a  uměleckých  výrobků,  pohuul 
stavy  moravské,  že  se  usnesli,  i  budoucně  občas  pořádati  takovou 
uměleckou  a  průmyslovou  výstavu  na  povzbuzení  a  oživení  mo- 
ravského umění  a  pile  průmyslové  nákladem  stavovským. 

Poslední  návštěvu  svou  na  Moravě  císař  František  vykonal 
r.  1834,  nedlouho  před  smrtí,  a  tehdejší  pobyt  jeho  na  půdě  naší 
byl  ze  všech  nejdelší.  Císař  s  císařovnou  pobyli  tehda  v  Brně 
od  30.  srpna  do  19.  září;  císař  věnoval  se  téměř  každodenním 
cvičením  a  manévrům  u  Tuřan,  udílel  audience  a  vyřizoval  nej- 
důležitější záležitosti  státní,  kdežto  císařovna  navštěvovala  dobro- 
činné ústavy. 

Z  Brna  odebrali  se  do  Olomouce;  po  celé  cestě  byli  na 
rozličných  panstvích  vítáni  triumfálními  branami  a  četným  lidem 
a  stejně  skvělého  přijetí  dostalo  se  jim  v  městě  samém,  kde  za 
rozmanitých  slavností  pobyli  čtyři  dny.  Dne  23.  září  císařští  hosté 
opustili  Olomouc  a  vrátili  se  zase  do  Brna.  Hned  druhého  dne 
císař  František  stižen  byl  bronchiálním  neduhem  i  nemohl  po 
několik   dní  vůbec   vycházeti  z  bytu.    Ale  ještě  než  se  přiblížily 


422 


jmeniny  jeho  (4.  října),  úplně  se  zotavil  z  nemoci,  i  mohly  ne- 
rušené býti  konány  přípravy  na  oslavu  tohoto  svátku.  Byla  to 
desátá  a  poslední  návštěva  císaře  Františka  na  Moravě,  jež  veške- 
rému lidu  hluboce  se  vtiskla  do  paměti.  Již  o  několik  měsíců 
později  došla  zpráva  o  smrti  jeho  (2.  března  r.  1835),  jež  vzbudila 
všude  upřímně  cítěný  smutek.  Když  biskup  brněnský  František 
Gindl  v  domě  sv.  Petra  konal  smuteční  pobožnosti  za  zemřelého 
panovníka,  dne  13.  března  v  české,  14.  března  v  německé  řeči, 
četné  obecenstvo  slzelo  nad  ztrátou  mocnáře,  který  prese  všechny 
své  slabosti  zdoben  byl  dobrou  ctností  panovnickou,  láskou  k  pod- 
daným národům. 

$  05.  Správa  státní  a  církemi.  Zřízeni  stavovské. 

Císař  František  byl  čtyřikráte  ženat.  První  manželkou  jeho 
byla  Alžběta  Virtemberská,  jež  zemřela  18.  února  1790.  O  sedm 
měsíců  později  (19.  září  1790)  slavil  sňatek  s  Marií  Terezií,  prin- 
ceznou neapolskou.  Po  její  smrti  (13.  dubna  1807)  oženil  se 
(16.  ledna  1808)  s  Marií  Ludovikou  z  Este,  a  když  i  tato  mu  po 
několika  letech  (6.  dubna  18 16)  zemřela,  vstoupil  ve  čtvrté 
manželství  s  Marií  Karolínou,  princeznou  bavorskou,  která  jej 
přežila.  S  první  manželkou  měl  pouze  dceru  Ludoviku,  která 
zemřela  v  dětském  věku.  Z  druhé  manželky  pocházely  tyto  děti: 
Marie  Ludovika  (nar.  1791),  jež  provdána  byla  za  císaře  Napo- 
leona I.,  Ferdinand  (nar.  1793),  jenž  stal  se  nástupcem  trůnu, 
František  Karel  (nar.  1802),  otec  císaře  Františka  Josefa,  Leo- 
poldina  (nar.  1797),  choť  Dom  Pedra,  císaře  brasilského,  Marie 
Klementina  (nar.  1798),  choť  Leopolda,  prince  neapolského, 
Karolina  Ferdinanda  (nar.  1801),  choť  Bedřicha  Augusta,  krále 
saského,  a  Marie  Anna  (nar.  1804);  s  třetí  a  čtvrtou  manželkou 
císař  František  již  neměl  potomstva.  Z  bratří  císařových  v  dů- 
věrnějších stycích  s  ním  setrvali  pouze  arcivévodové  Rainer  a 
Ludvik;  císař,  kdykoliv  nemocí  neb  cestami  byl  zaneprázdněn, 
dával  se  od  Ludvíka  a  někdy  také  od  Rainera  ve  státní  správě 
zastupovati.  V  menší  oblibě  u  něho  byli  ostatní  bratří,  Josef, 
palatin  uherský,  Jan  a  především  Karel,  který  slavnými  činy 
válečnými  vzbuzoval  u  císařského  bratra  svého  čím  dále  tím  větší 
žárlivost  a  nedůvěru.  Arcikníže  Karel  na  konec  uchýlil  se  úplně 
do  života  soukromého. 


423 


Nejpřednější  rádcové  císařovi  neměli  dostatečného  porozu- 
mění pro  životní  zájmy  státu  i  národů  poddaných  a  bývali  z  pra* 
vidla  nešťastnými  ve  volbě  prostředků,  jež  měly  čeliti  ku  zvelebení 
říše.  Ve  věcech  zahraničných  v  prvních  letech  státníci  rychle 
se  střídali.  Starý  kníže  Václav  z  Kounic  složil  svůj  úřad  hned 
na  počátku  vlády  Františkovy,  poněvadž  nesouhlasil  s  vedením 
války  proti  Francii  ve  spolku  s  Pruskem.  V  úřadě  kancléřském 
potom  Ludvík  Cobenzl  a  František  Thugut  byli  rozhodnými 
odpůrci  Francie,  kterou  mínili  pokořiti  ve  spolku  s  Ruskem  a 
Anglií.  Povoláním  hraběte  Filipa  Stadiona  (1806)  v  úřad  kan- 
clérský  nastal  sice  u  dvora  vídeňského  nový  svěží  proud,  duch 
Času  počal  si  raziti  dráhu  rozličnými  opravami,  ale  nešťastný 
průběh  války  roku  1809  zastavil  tuto  činnost  a  měl  kromě  toho 
ještě  za  následek,  že  císař  František  od  té  doby  nadobro  zanevřel 
na  všeliké  pokusy  opravné.  Stadion  nucen  byl  odstoupiti,  a  jeho 
místo  zaujal  hrabě  Klemens  Metternich  (v  říjnu  1809),  dosud  vy- 
slanec při  dvoře  pařížském,  který  svým  příjemným,  ale  důstojným 
vystupováním  získal  si  na  čas  i  přízeň  Napoleonovu  a  který  po 
39  let  nepřetržitě  řídil  osudy  naší  říše.  Metternich  byl  státník 
nad  jiné  obratný  a  dovedl  zvláště  chyby  a  slabé  stránky  svých 
soupeřů  dobře  vykořisťovati.  Ale  i  on  byl  cizincem,  rodilým 
v  Porýní,  který  s  vnitřním  stavem  zemí  rakouských  naprosto 
nebyl  obeznámen  a  jemuž  neblahý  stav  jejich  nikdy  nebyl  vo- 
dítkem v  politice  zahraničně. 

Také  mezi  ostatními  osobnostmi,  jež  stály  v  čele  jedno- 
tlivých odvětví  správy  veřejné,  nikdo  neměl  s  dostatek  tvůrčího 
ducha  ani  odvahy,  aby  přenesl  těžisko  veškeré  činnosti  na  vnitřní 
přetvoření  a  zvelebení  státu  Celkem  vládní  soustava  císaře  Františka 
udržela  se  v  oněch  mezích,  jaké  jí  kdysi  vykázal  císař  Leopold  II. 
Za  tohoto  panovníka  byla  provedena  částečná  reakce  proti  uná- 
hleným opravám  císaře  Josefa  II. ;  jednotlivým  zemím  ponecháno 
zřízení  stavovské,  ale  ovšem  v  tom  obmezení  práv,  na  jaké  uvedla 
je  císařovna  Marie  Terezie.  Tak  zůstalo  i  potom.  Císař  František 
dal  se  sice  hned  na  počátku  svého  panování  slavnostně  korunovati 
za  krále  uherského  i  českého,  za  něho  sněmy  zemské  pravidelně 
se  scházely,  ale  ztrnulé  formy  jejich  jednání  v  ničem  neobme- 
zovaly  absolutní  moc  panovnickou,  jež  se  jevila  ve  vždy  tužší 
centra! i saci  státních  úřadův.  Při  všech  častých  změnách  správa 
vnitřní   stále    se   zhoršovala,    všeliké   volné    projevy   v    lidu  byly 


454 


vždy  více  potlačovány,  nedůvěra  v  obyvatelstvu  rostla  tím,  že 
policejní  dohled  byl  vždy  více  zostřován,  censura  knih,  jež  svěřena 
byla  nově  zřízenému  nejvyššímu  dvorskému  úřadu  policejnímu, 
dosáhla  vrcholu  přísnosti  a  nesnášenlivosti. 

Roku  1797  nejvyšší  soudní  dvůr  pro  země  česko-rakouské 
sloučen  byl  s  dvorskou  kanceláří  Česko-rakouskou.  Tak  upuštěno 
bylo  od  zásady  jediné  správné,  prováděné  za  Marie  Terezie,  že 
soudnictví  má  býti  od  politické  správy  úplně  odloučeno;  slou- 
čením obou  těchto  odvětví  správy  veřejné  nastaly  zase  zmatky 
a  nepořádky.  Jiná  důležitá  změna,  týkající  se  úřadů  centrálních, 
stala  se  r.  1801.  Aby  totiž  všechna  odvětví  státní  správy  uvedena 
byla  v  těsnější  spojení,  císař  zřídil  státní  a  konferenční  mini- 
sterstvo, ve  kterém  za  jeho  předsednictví  záležitosti  všech  departe- 
mentů jako  v  posledním  a  nejvyšším  středisku  měly  se  stýkati 
a  říditi.  Státní  a  konferenční  ministerstvo  bylo  rozděleno  na  tři 
odvětví,  1.  na  věci  zahraničně,  2.  na  vnitřní  správu,  3.  na  vojenství 
a  námořnictví.  Státním  a  konferenčním  ministrem  pro  věci  za- 
hraničně měl  býti  vždy  předseda  dvorské  a  státní  kanceláře 
(brzo  potom  byl  jmenován  jím  hrabě  Ludvík  Cobenzl),  správa 
vojenství  a  námořnictví  byla  svěřena  arcivévodovi  Karlovi.  Mi- 
nistrem pro  vnitřní  správu  stal  se  hrabě  Leopold  Kolovrat,  který 
v  prvních  letech  císaře  Františka  byl  nejvyšším  kancléřem  česko- 
rakouským  (do  r.  1796),  a  potom  stal  se  státním  ministrem  pro 
veškeru  vnitřní  správu  říšskou  (f  1809),  ale  ani  v  tom,  ani  v  onom 
úřadě  nedovedl  napraviti  a  odstraniti  zastaralé  zlořády.  Po  něm 
úřad  tento  zastávali:  hrabě  Prokop  Lažanský  (1796 — 1802)  a 
hrabě  Alois  Ugarte.  Po  smrti  Ugartově  (1817)  císař  sloučil 
dvorskou  kancelář  česko-rakousko-haličskou  a  centrální  organi- 
sační  komisi  v  jediný  úřad,  ministerstvo  vnitra,  jemuž  v  čelo  po- 
staven nejvyšší  kancléř  a  ministr  hrabě  Saurau;  jemu  podřízeni 
byli  tři  kancléřové,  totiž  česko-haličský,  rakousko-illyrský  a  lom- 
bardsko-benátský.  Kancléřem  česko-haličským  jmenován  byl  hr. 
Prokop  Lažanský  ml.  Hr.  Saurau  zastával  úřad  nejvyššího  kancléře 
do  r.  1830,  po  něm  pak  po  ostatní  léta  panování  císaře  Františka 
hr.  Ant.  Bedřich  Mitrovský  z  Nemišle. 

Morava  ve  správě  politické  i  soudní  zůstala  sloučena  se 
Slezskem  v  jediný  obvod.  V  čele  veškeré  zemské  správy  bylo 
moravsko-slezské  gubernium,  od  něhož  za  císaře  Leopolda  II. 
(1790)  úplně  odloučeno  bylo  presidium  moravsko- slezského  vrch- 


425 


ního  soudu  appellačního.  Roku  1802  stala  se  nová  změna  ve 
vnitřní  správě  říšské ;  od  spojené  dvorské  kanceláře  česko-rakouské 
odděleny  věci  soudní  a  zřízeny  dva  samostatné  dvorské  úřady: 
spojené  kanceláři  přiděleny  politické  záležitosti  netoliko  všech 
» německých  c  (t.  j.  českých  a  rakouských)  zemí  dědičných,  nýbrž 
i  obojí  Haliče ;  pro  tytéž  země  zřízen  byl  společný  nejvyšší  soudní 
dvůr.  Dosavadní  guvernér  moravsko-slezský  hrabě  Alois  Ugarte 
jmenován  byl  »  nejvyšším  kancléřem  českým  a  rakouským  prvním 
kancléřem  c.  Odchod  jeho  z. Mora  vy,  kterou  spravoval  po  patnácte 
let,  byl  pociťován  jako  veliká  ztráta,  ježto  pečoval  o  blaho  země. 
Guvernérem  moravsko-slezským  byl  jmenován  hrabě  Josef  z  Die- 
trichštejna,  po  něm  (10.  září  1804)  hrabě  Josef  Wallis,  dosud 
president  appellačního  soudu  českého.  Když  r.  1805  hr.  Rudolf 
Chotek,  dosud  nejvyšší  purkrabí  a  president  zemské  vlády  v  Čechách, 
povolán  byl  k  řízeni  vnitra  ve  státním  a  konferenčním  ministerstvu, 
Wallis  jmenován  byl  v  Čechách  jeho  nástupcem.  Guvernérem 
moravsko-slezským  stal  se  (29.  srpna  r.  1805)  ^r«  Prokop  La- 
žanský,  dosavadní  vicepresident  gubernia  haličského.  Za  něho 
Morava  navštívena  byla  dvojí  ínvasí  francouzskou.  Když  Lažanský 
(22.  dubna  r.  1813)  jmenován  byl  presidentem  spojené  dvorské 
kanceláře,  povolán  byl  na  jeho  místo  ze  Slezska  hr.  Jan  Larisch, 
který  však  úřadu  toho  se  ani  neujal,  a  země  po  dvě  léta  byla 
spravována  od  místopresidenta  spojené  kanceláře,  hr.  Ignáce 
Chorinského  (1813 — 181 5).  Tento  stal  se  potom  vládním  presi- 
dentem dolnorakouským,  a  dosavadní  vicepresident  českého  gu- 
bernia hr.  Antonín  Bedřich  Mitrovský  z  Nemišle  povolán  byl  za 
guvernéra  na  Moravě  a  ve  Slezsku  (v  dubnu  1815).  Setrval  po 
dvanácte  let  v  tomto  úřadě  a  proslavil  se  v  dějinách  užší  naší 
vlasti  neobyčejně  horlivou  a  účinnou  podporou  školství,  ústavů 
vzdělávacích  i  humanitních,  obchodu  a  průmyslu.  Po  Mitrovském, 
který  r,  1827  stal  se  dvorským  kancléřem,  v  úřadě  guvernerském 
vystřídali  se  ještě  hr.  Karel  Inzaghi  (1827  — 1834)  a  hr.  Alois 
Ugarte,  bratranec  stejnojmenného  někdejšího  guvernéra  a  dvor- 
ského kancléře. 

Při  moravsko-slezském  guberniu  vedle  guvernéra  ustanoven 
byl  dvorní  rada  a  referent  ve  věcech  náboženských ;  tito  dva  však 
náleželi  již  do  počtu  devíti  guberniálních  radů ;  mimo  to  působilo 
při  guberniu  devět  sekretářů,  deset  koncipistův  a  jiné,  podřízené 
úřednictvo.    Guberniu    podřízeno    bylo    osm    moravsko*  slezských 


426 

krajských  úřadů  (v  Brně,  v  Olomouci,  v  Jihlavě,  ve  Znojmě, 
v  Uherském  Hradišti,  v  Přerově,  v  Těšíně  a  v  Krnově,  od  r.  1793 
v  Opavě),  po  třech  krajských  komisařích  v  každém  kraji,  po 
jednom  sekretáři  a  krajském  fysikovi,  mimo  jiné  méně  významné 
úřednictvo. 

V  čele  soudnictví  moravsko-slezského  byl  c.  k.  appellačni 
a  kriminální  vrchní  soud.  Presidenti  tohoto  soudu  byli  zároveň 
nejvyššími  zemskými  komořími.  Byli  to:  hrabě  Jan  Kř.  Mitrovský, 
pán  na  Židlochovicích  (1790—1811),  Jhr.  Petr  Heřman  Blumegen, 
pán  na  Letovicích,  Vyzovicích,  Biskupicích  (1811  — 1813),  hr.  Jos. 
Auersperg,  spoluzakladatel  Františkova  musea,  který  r.  1816 
dobrovolné  se  vzdal  tohoto  úřadu ;  svobodný  pán  Heřman  Frant. 
Hess,  pán  na  Stražovicích  (18 16  — 1822),  svobodný  pán  Jan  Lud. 
Werner  (1822—1828),  potom  opět  hr.  Josef  Auersperg  (1828  až 
1829)  a  konečně  hr,  Jos.  z  Bubna  do  r.  1836.  Soudu  appellačnímu 
byl  podřízen  c.  k.  moravsko-slezský  zemský  soud,  zřízený  rovněž 
r«  x783,  jehož  presidenti  byli  zároveň  nejvyššími  písaři  zemskými 
a  pravidelné  byli  po  jisté  době  povyšováni  za  presidenty  appel- 
lačni. Kromě  toho  byl  manský  soud  arcibiskupský  v  Olomouci 
a  knížecí  zemské  soudy  v  Těšíně  a  v  Opavě.  Při  appellačním 
soudě  bylo  devět,  při  zemském  soudě  moravsko-slezském  deset 
radův  a  přiměřený  počet  tajemníkův  i  jiných  úředníků. 

Soudu  appellačnímu  bezprostředné  podřízeny  byly  soudy 
kriminální  čili  hrdelní;  r.  1792  setkáváme  se  na  Moravě  s  třinácti, 
ve  Slezsku  dokonce  se  sedmnácti  kriminálními  soudy.  Na  Moravě 
sídly  jejich  byla  města:  Brno,  Hustopeč,  Mikulov,  Olomouc, 
Šumberk,  Prostějov,  N.  Jičín,  Kroměříž,  Osoblaha,  Znojmo,  Jihlava, 
Uh.  Hradiště  a  Kyjov.  Za  císaře  Františka  pokračovalo  se  v  obme- 
zování počtu  hrdelních  soudů.  Roku  1799  odňato  bylo  hrdelní 
soudnictví  Šumberku,  r.  1801  Prostějovu  a  obojí  přikázáno  Olomouci ; 
podobně  zrušen  kriminální  soud  v  Kyjově  (1807)  a  dosavadní 
obvod  ten  přidělen  Uh.  Hradišti.  Když  r.  1 803  moravská  enkláva 
osoblažská  byla  přivtělena  ke  kraji  opavskému,  byl  také  krimi- 
nální soud  v  Osoblaze  zrušen  a  přenesen  do  Opavy.  Kriminálním 
soudům  v  Mikulově  a  Nov.  Jičíně  ponecháno  sice  právo  zločiny 
vyšetřovati,  ale  akta  musila  potom  odesílána  býti  jednak  do  Brna, 
jednak  do  Kroměříže  a  Olomouce,  kde  teprve  byl  rozsudek  pro- 
nesen. Roku  1828  soud  hrdelní  v  Mikulově  byl  zrušen  a  přenesen 
do  Znojma.    Roku   1S30  bylo  na  Moravě  již  jen   deset  hrdelních 


427 


soudů,  z  nichž  dva  v  působnosti  své  byly  valně  obmezeny,  ve 
Slezsku  jen  tři  (v  Opavě,  Těšíně  a  Janských  Horách).  Vykonávání 
této  moci  soudní  ponecháno  městským  magistrátům,  které  si  však 
musily  vydržovati  osoby  práva  znalé  a  za  to  dostávaly  roční  pe- 
něžité příspěvky  z  t.  zv.  zemského  fondu  kriminálního. 

Za  císaře  Františka  učiněn  byl  další  krok  k  obmezení  dosti 
již  stěsnané  samosprávy.  Nejprve  byly  starostové  mést  po  každém 
čtyřletém  období  bez  volby  potvrzováni,  jestliže  se  činnost  jejich 
úřadům  politickým  líbila,  a  na  konec  starostové  ve  všech  země- 
panských  městech  a  osadách  byli  ponecháváni  ve  své  hodností 
doživotně,  bez  opětného  stvrzování  (1802).  Další  změna  (1808  a 
1809)  záležela  v  tom,  že  členové  magistrátu,  kteří  zasedali  při 
soudech  hrdelních  a  u  kterých  tedy  se  vyžadovala  znalost  práv, 
prokázaná  přísnou  zkouškou,  nesměli  již  býti  voleni,  nýbrž  jmeno- 
vání jejich  ponecháno  bylo  společně  guberniu  a  soudu  appel- 
lačnímu,  na  návrh  magistrátu  a  po  předchozím  vypsání  konkursu. 
Jmenování  purkmistrů  v  obou  hlavních  městech  (v  Brně  a  v  Olo- 
mouci) vyhradil  si  sám  císař.  Měšťanským  výborům  ponechána 
sice  volba  členů  magistrátu,  kteří  se  zabývali  výhradně  věcmi 
politickými  a  hospodářskými,  avšak  poněvadž  tyto  věci  byly 
v  magistrátních  poradách  projednávány  obyčejně  společně  s  věcmi 
soudními,  vymírali  ponenáhlu  v  magistrátech  členové  volení  a 
zbývali  na  konec  jen  od  vlády  jmenovaní.  Politická  a  hospo- 
dářská práva  královských  mést  byla  značně  obmezena  (1792), 
zejména  správa  jmění  jejich  obecního  byla  podrobena  přísnému 
dozoru  úřadů  politických  (v  Brně  guberniu,  v  ostatních  městech 
krajským  hejtmanům).  Tím  zanikl  v  královských  městech  úřad 
syndikův,  jehož  původ  sahal  až  do  13.  století,  úřad  královských 
a  městských  rychtářův,  jakož  i  titul  primátora  a  seniora,  pak 
úřad  policejních  komisařů  městských,  kteří  se  měli  starati  o  po- 
řádek, bezpečnost,  čistotu,  o  přiměřenou  cenu  potravin  a  j.  a  jichž 
působnost  přenesena  byla  přímo  na  magistrát,  ovšem  pod  do- 
zorem krajských  úřadův. 

Z  nečetných  světlých  stránek  přísné  byrokratické  vlády 
císaře  Františka  dlužno  uvésti  vydání  nového,  valně  zdokonale- 
ného zákoníka  trestního  i  občanského.  R.  1803  vydán  byl  nový 
trestní  zákoník,  který  vyhovoval  po  mnohé  stránce  pokročilému 
duchu  časovému.  Vrstevníci  chválili  při  něm  stručnost,  zřetelnost 
a  určitost  výrazů,  přesné  rozlišování  ziočinův  od   policejních  pře- 


428 


stupku,  spravedlnost  spojenou  s  lidskostí.  Zabavování  statků, 
tažení  lodí  a  tresty  galejní  byly  odstraněny.  Hlavními  tresty 
zločinů  byly  buď  smrt  nebo  žalář.  Trest  smrti  byl  rozšířen  na 
více  případů,  než  v  zákoníku  josefínském:  na  velezrádu,  na  do- 
konanou vraždu,  na  loupežné  zabití,  na  vzpouru  v  případě  náhlého 
práva,  na  padělání  veřejných  cenných  papírův  a  v  nejtěžších 
případech  i  na  žhářství.  Trest  smrti  měl  se  vykonati  provazem, 
všechny  ostatní  druhy  poprav,  mečem,  kolem  a  ohněm,  byly 
odstraněny.  Stálá  popraviště,  pranýře,  šibenice  a  podobná  zařízení, 
jimiž  se  až  do  těch  dob  téměř  každé  větší  město  honosilo,  pokud 
přežily  dobu  Josefa  II.,  byly  tehda  nadobro  vyklizeny.  Tresty 
žalářní  byly  zostřovány  nucenou  prací,  postem,  pranýřováním  a 
dodatečným  vypovídáním.  Obžalovanému  zákon  nedovoloval  ob- 
hájce ani  právního  zástupce;  obžaloba,  hájení,  vyšetření  skutku 
i  viny  příslušely  jediné  soudci,  vynesení  nálezu  sboru  soudců.  Za 
to  soudci  vyhtazeno  právo  zmírniti  trest  za  mimořádných  okol- 
ností. Celkem  pokládán  byl  tento  rakouský  zákoník  mezi  všemi 
evropskými  za  nejmírnější.  Zaveden  byv  i.  lednem  1804  ve  všech 
»německýcht  zemích  dědičných  (t.  j.  v  zemích  českých,  rakouských 
a  v  obojí  Haliči),  zůstal  v  platnosti  do  r.  1852. 

Ještě  většího  významu  nabylo  vydání  všeobecného  občan- 
ského zákonníka  z  f.  181 1,  který  vyhlášen  byl  1.  června  181 1 
ve  všech  zemích  dědičných,  mimo  Uhry  a  Sibiňsko,  a  nabyl 
1.  lednem  18 12  platnosti.  Německý  text  prohlášen  byl  za  authen- 
tický,  dle  něho  měly  se  posuzovati  překlady  do  jiných  řečí.  Opírá 
se  o  právo,  v  zemích  dědičných  všeobecně  ustálené,  jež  se  vyvi- 
nulo jednak  z  práva  římského  a  německého,  jednak  ze  zřízení  a 
zákonodárných  sbírek  jednotlivých  zemí.  Podstatný  význam  při- 
kládá se  též  svobodomyslným  zásadám,  jež  vyvinuly  se  z  tehdejší 
právní  filosofie,  zejména  z  učení  o  právu  přirozeném.  Základní 
myšlenkou  jest  názor  o  právní  rovnosti  všech  lidí  před  zákonem. 
Vžil  se  hluboko  do  všech  vrstev  obyvatelstva  a  účinky  jeho  jsou 
ještě  dnes,  téměř  po  uplynuti  celého  století,  patrný. 

Vedle  úřadů  soudních  nabývaly  vždy  většího  významu  úřady 
policejní.  Již  za  císaře  Josefa  II.  zřízen  byl  (1782)  nejvyšší  poli- 
cejní úřad  ve  Vídni.  Za  císaře  Leopolda  byl  sice  zrušen,  ale  císař 
František  jej  zase  obnovil  (1793).  Vláda  obávajíc  se  každého 
svobodnějšího  projevu  ve  veřejném  životě,  zostřovala  vždy  více 
dozor    policejní.    Zvláštní    pozornosti    její    těšila  se   literatura,  ve 


429 


které  všeliké  novotářství  bylo  potlačováno.  Censura  knih,  beztoho 
již  dosti  přísná,  byla  r.  1801  svěřena  dvorskému  úřadu  policejnímu, 
což  potrvalo  až  do  r.  1848.  Ještě  více  vzrostl  význam  tohoto  úřadu, 
když  r.  1806  celá  řada  těžkých  policejních  přestupků  byla  odňata 
soudní  pravomoci  magistrátův  a  přidělena  byla  policejním  ředi- 
telstvím, která  rovněž  už  z  dob  císaře  Josefa  zřízena  byla  ve 
všech  hlavních  městech,  kde  byla  sídla  gubernií  (pro  odvod  mo- 
ravsko-slezský  bylo  policejní  ředitelství  v  Brně  a  policejní  ko- 
misařství v  Opavě).  Pro  censuru  knih  zřízeny  byly  ve  všech 
hlavních  městech,  kde  bylo  sídlo  vlády  zemské,  úřady  revisní; 
tyto  zkoušely  obsah  knih,  časopisův,  vyhlášek  a  j. ;  pouze  věcem 
úplně  nezávadným  směly  dáti  samostatně  své  imprimatur;  ostatně 
rozhodovaly  o  censuře  zemské  úřady  a  v  poslední  instanci  dvorský 
policejní  a  censurní  úřad  ve  Vídni.  Zemský  guvernér  byl  zároveň 
představeným  policejní  správy  v  celé  zemi  a  poněvadž  zvláštní 
policejní  úřady  byly  jen  v  hlavním  městě  a  pak  v  některých 
větších  městech  krajských,  byla  .policejní  správa  na  venkově  ulo- 
žena krajským  úřadům ;  tyto  měly  dozor  nad  magistráty  a  vrch- 
nostmi, jimž  zase  bylo  uloženo  zastávati  policii  místní. 

Neblahé  stránky  policejní  soustavy  rakouské,  ze  které  země 
uherské  byly  vybaveny,  ježto  nepodléhaly  centrálnímu  úřadu 
vídeňskému,  objevily  se  zvláště  od  té  doby,  co  v  čelo  tohoto 
odvětví  postaven  byl  jakožto  policejní  president  hrabě  Josef  Sedl- 
nický  (18 1 7 — 1848),  který  přísnou  censurou  a  rozmnožováním 
tajné  policie,  jež  vytkla  si  za  úkol  pozorovati  bedlivě  veškeren 
život  veřejný  i  soukromý,  hleděl  udusiti  v  zárodku  všeliké  vol- 
nější hnutí  duševní.  Jeho  vinou  hlavně  Rakousko  tehda  vyhlášeno 
bylo  v  ostatní  Evropě  za  >stát  policejní «. 

Jako  ve  všech  ostatních  odvětvích  veřejného  života,  tak 
i  ve  správě  církevní  nastala  po  ukvapených  reformách  císaře 
Josefa  II.  částečná  reakce.  Vyhlašování  papežských  bull  i  jiných 
nařízení,  též  čtení  biskupských  listů  pastýřských  mělo  i  potom 
podřizováno  býti  zeměpanskému  stvrzení,  duchovní  osoby  ve 
věcech  trestních  i  civilních  zůstaly  pod  světskou  mocí  soudní; 
císař  Leopold  ustanovil,  aby  duchovní  původu  nešlechtického  byli 
vymaněni  ze  soudní  moci  místních  vrchností  a  aby  byli  souzeni 
magistrátem  nejbližšího  města;  císař  František  I.  r.  1803  podřídil 
také  všechny  nešlechtické  duchovní  zemskému  soudu,  jako  tomu 
bylo  dosud  u  duchovních  osob  původu   šlechtického.    Ve  věcech 


430 


čistě  duchovních  ponechána  byla  soudní  moc  biskupům,  kteří 
však  směli  takto  provinilé  osoby  duchovní  trestati  pouze  tresty 
církevními.  Také  právo  biskupů  přesazovati  neb  sesazovati  své 
podřízené,  zůstalo  obmezeno  spolupůsobením  světských  úřadů. 
Zemské  i  dvorské  úřady  politické  podržely  správu  fondu  nábo- 
ženského. Stížnosti,  týkající  se  štoly,  vyřizovány  soudy  svět- 
skými v  dorozumění  s  biskupským  ordinariátem.  Rovněž  ponechána 
v  platnosti  všechna  nařízení  císaře  Josefa  II.,  vztahující  se  na 
veřejné  ústavy  vyučovací,  censuru  knih,  toleranci  náboženskou  a 
kázeň  klášterní.  Generální  semináře  byly  zrušeny  a  Leopold  II. 
dovolil  biskupům,  zřizovati  biskupské  semináře  s  ústavy  theolo- 
gickými, ale  s  podmínkou,  že  studium  theologické  v  takových 
seminářích  má  býti  dle  téhož  způsobu  a  na  základě  týchž  učebnic 
zařízeno,  jako  na  universitách  a  každá  stolice  že  má  býti  obsa- 
zena učitelem  schopným  a  řádně  zkoušeným.  R.  1802  císař  Fran- 
tišek nařídil  za  účelem  zvelebení  stavu  duchovního,  aby  každý 
biskup  měl  svůj  vlastní  seminář,  kdež  by,  jako  na  universitách 
nebo  lyceích,  se  vyučovalo  studiu  theologickému  dle  všeobecného 
plánu  učebního.  V  Brně  povolen  byl  takový  seminář  r.  1805, 
ale  vyučování  v  něm  zahájeno  bylo  teprve  r.  1808,  zároveň 
s  otevřením  obou  filosofických  učení  v  Brně  a  Mikulově.  Od  té 
doby  Morava  měla  dva  kněžské  semináře,  čímž  značně  bylo 
pomoženo  dosavadnímu  nedostatku  duchovenstva. 

Povýšením  olomuckého  biskupství  za  arcibiskupství  a  zří- 
zením nového  biskupství  v  Brně  za  cis.  Marie  Terezie  (1777) 
stal  se  důležitý  krok  k  nápravě  dosud  zanedbané  správy  církevní 
na  Moravě.  Prvním  arcibiskupem  olomuckým  byl  Ant.  Theodor 
kníže  Colloredo-Waldsee  (1777 — 1811).  Získal  si  neobyčejné  zá- 
sluhy netoliko  o  zvelebeni  duchovenstva,  tehda  v  kázni  a  vzdělání 
nevalně  pokročilého,  nýbrž  i  o  rozmnožení  far  a  škol  venkovských. 
Neúnavnou  horlivostí  vynikl  za  náboženských  nepokojů,  které 
právě  v  těch  letech  vypukly  v  horských  krajinách  sev.-vých. 
Moravy.  Veliká  ztráta  stihla  arcibiskupství  olomucké  r.  1788, 
ježto  císař  Josef  II.  všechny  lenní  statky  rytířské  přiřkl  fondu 
náboženskému;  ale  císař  Leopold  II.  vrátil  je  zase  arcibiskupovi, 
který  r.  1803  povýšen  byl  od  papeže  Pia  VII.  za  kardinála. 
R.  1805  pro  pokročilý  věk  a  nestálé  zdraví  žádal,  aby  mu  směl 
býti  zvolen  koadjutor,  a  když  císař  k  tomu  dal  svolení,  kapitula 
zvolila  ml.  bratra  císařova,  arciv.  Rudolfa.    Po  smrti  Colloredově 


431 


zvolen  byl  (26.  listopadu  181  ()  za  jeho  nástupce  dosavadní  biskup 
královéhradecký  Maria  Thaddaeus  hrabě  Trautmannsdorf-Weins- 
berg.  K  umístění  musea  Františkova  v  Brně  věnoval  spolu  s  ka- 
pitulou budovu  t.  z  v.  » dvora  biskupského «.  Zemřel  náhle  r.  1819 
ve  Vídni  (20.  ledna)  a  po  něm  teprve  zvolen  byl  jednohlasné  za 
arcibiskupa  arciv.  Rudolf,  kterému  ještě  téhož  roku  papež  Pius  VIL 
udělil  hodnost  kardinálskou.  Byl  mysli  zbožné  a  mírné,  ve  vyví- 
jení větší  činnosti  ve  správě  duchovní  bránila  mu  dlouholetá 
nervová  choroba.  Vynikající  zásluhu  a  účastenství  měl  pH  pový- 
šení lycea  olomuckého  na  universitu  (r.  1827).  Jevil  také  veliký 
zájem  pro  průmyslnictví  a  svým  nákladem,  jakožto  allod,  zřídil 
r.  1829  velikolepé  válcové  železárny  ve  Vítkovicích,  prvni  toho 
druhu  tehda  v  celém  Rakousku.  Zemřel  v  Badenu  24.  července 
r.  1 83 1.  Po  něm  zvolen  byl  za  arcibiskupa  Ferd.  M.  hr.  Chotek, 
který  ve  správě  duchovní  i  také  v  jiných  oborech  veřejného 
života  byl  velmi  horlivým,  ale  již  po  pěti  letech  zemřel  v  Praze, 
byv  zachvácen  cholerou  (r.   1836). 

Zároveň  s  povýšením  biskupství  olomuckého  za  arcibiskupství 
(1777)  bylo  nově  založeno  biskupství  v  Brně.  Prvním  biskupem 
brněnským  byl  Matyáš  hr.  Chorinský,  po  jehož  smrti  (1786)  od 
císaře  Josefa  II.  jmenován  byl  Jan  Křt.  Lachenbauer,  před  tím 
farář  u  sv.  Karla  ve  Vídni  a  od  r.  1783  rektor  gener.  semináře 
tamtéž.  Byl  přívržencem  josefínského  osvícenství  a  vynikal  skvě- 
lým uměním  kazatelským.  V  Brně  za  své  1 3 lete  působnosti  zajistil 
si  zvláště  u  chudého  lidu  vděčnou  památku  svou  neobyčejnou 
dobročinností.  Zemřel  22.  února  1799.  Císař  jmenoval  jeho  ná- 
stupcem dosavadního  knížete-biskupa  labudského  a  probošta  ka- 
pituly solnohradské  Vincence  hr.  Schrattenbacha,  který  spravoval 
diecesi  brněnskou  vzorně  po  16  let  a  za  obou  vpádů  francouzských 
do  Brna  r.  1805  a  1809  obratným  a  rozhodným  vystupováním 
ušetřil  Brno  i  ostatní  zemi  mnohého  útisku.  Byl  majitelem  mor. 
statkův  Brodku,  Otaslavic,  Želče  a  Vel.  Petrovic.  Po  jeho  smrti 
(25.  května  18 16)  biskupem  brněnským  jmenován  byl  rodák 
brněnský  Václav  ryt.  Stuffler,  dosud  děkan  brněnské  kapituly  a 
rada  mor.-slez.  gubernia,  při  němž  zastával  úřad  studijního  a  du- 
chovního referenta.  Získal  si  velké  zásluhy  o  zvelebení  duchovní 
kázně  a  pořádku  v  diecesi,  která  za  předešlých  let  válečných 
značně  poklesla.  Zemřel  24.  května  1831.  Po  něm  stal  se  biskupem 
brněnským  Frant.  Gindl,  dosud  dvorní  rada  a  duchovní  referent 
při  spojené  dvorské  kanceláři  ve  Vídni. 


432 


Klášterů  zbylo  na  sklonku  panování  císaře  Františka  I. 
(r.  1829)  na  Moravě  ještě  31,  a  to  28  mužských  a  tH  ženské. 
Byly  to:  augustýnský  klášter  na  Starém  Brně,  benediktinský 
v  Rajhradě  a  premonstrátský  v  Nové  Říši,  piaristé  byli  v  Staré 
Vodě,  v  Hustopečí,  v  Příbore,  v  Kyjově,  v  Kroměříži,  v  Lipníku, 
v  Mikulově,  v  Strážnici  a  v  Mor.  Třebové ;  dominikánské  kláštery 
byly  tři,  a  to  ve  Znojmě,  v  Olomouci  a  v  Uh.  Brodě ;  minoritské 
dva,  v  Brně  a  v  Jihlavě;  františkánské  tři,  v  Dačicích,  v  Uh. 
Hradišti  a  v  Mor.  Třebové;  kapucíni  byli  v  Brně,  ve  Fulneku, 
v  Olomouci,  v  Třebíči  a  ve  Znojmě;  milosrdní  bratří  na  Starém 
Brně  v  Letovicích,  v  Prostějově  a  ve  Vizovicích.  Uršulinky  měly 
dva  kláštery,  v  Brně  a  v  Olomouci,  alžbětinky  měly  klášter  na 
Starém  Brně.  R.  1827  měla  brněnská  diecese  38  děkanátů,  263 
far  a  143  lokálek,  olomucká  arcidiecése  40  děkanství,  265  far  a 
179  lokálek.  Protestantských  pastorství  bylo  v  téže  době  na  Moravě 
třicet,    a  to  12  vyznání   augsburského  a  18  vyznání  helvetského. 

Císař  Leopold  II.  vrátil  stavům  moravským  téměř  veškeru 
působnost,  kterou  měli  za  dob  dřívějších  a  které  byli  větším 
dílem  zbaveni  za  císaře  Josefa  II.,  a  v  tomto  rozsahu  stavovské 
zřízení  zachovalo  se  po  celý  čas  panování  císaře  Františka  I. 
a  po  něm  ještě  až  do  r.  1848.  Dle  toho  stavové  měli  ve  věcech 
zákonodárných  býti  slyšáni  před  vyhlášením,  nebo  i  po  vyhlášce 
a  směli  podávati  proti  nim  vážné  námitky;  od  nich  vyřizovány 
postuláty  panovníkovy,  zejména  předlohy  berní  a  vojenské.  Také 
ve  věcech  týkajících  se  zvelebení  víry  katolické,  privilejí  zemských 
a  podobných  byli  stavové  pravidelně  tázáni.  Vymožeností  bylo 
také  obnovení  stavovského  výboru  zemského  spolu  se  zemskou 
účtárnou  a  komisí  pro  daň  dědickou  a  pro  úpravu  daně  pozem- 
kové a  znovuzřízení  stavovské  akademie  v  Olomouci;  stavům 
znova  přiřčeno  navrhovací  právo  pro  některá  místa  nadační,  při- 
jímání  a  ustanovování  zemských  stavovských  úředníkův  a  vlastní 
správa  fondu  domestikálního,  ale  s  obmezením,  že  každé  jmeno- 
vání úředníka,  každá  volba  přísedícího  zemského  výboru,  každá 
položka  rozpočtová  musila  býti  prostřednictvím  dvorské  kanceláře 
předkládána  císaři  ku  schválení.  Právem  stěžovali  si  stavové,  že 
každé  město  moravské  má  v  té  příčině  volnější  ruku,  nežli  celé 
zemské  zastupitelstvo. 

Také  jinak  vláda  nechovala  se  k  sněmům  s  velkou  šetrností. 
Všechna  podání  dvorské  kanceláře,  ano  i  gubernia,  nesla  se  tonem 


433 


pánovitým  a  rozkazujícím,  kdežto  zprávy  sněmovní  k  úřadům 
státním  hemží  se  výrazy  nejoddanější  pokory  a  takřka  posvátné 
úcty. 

Složení  sněmu  moravského  zůstalo  takové,  jak  bylo  usta- 
noveno od  císaře  Leopolda  II.  Zemským  hejtmanem  a  direktorem 
sněmovním  byl  pokaždé  c.  k.  gubernator  markrabství  moravského 
a  vévodství  slezského.  Jemu  jakožto  presidentu  byli  k  ruce  čtyři 
nejvyšší  offícíři  zemští,  totiž  nejvyšší  komoří  zemský,  který  oby- 
čejně zastával  úřad  c.  k.  appellačního  presidenta,  nejvyšší  sudí 
zemský,  zároveň  president  soudu  zemského,  nejvyšší  písař  a  zem- 
ský podkomoří;  byli  od  panovníka  jmenováni  doživotně  a  za 
nepřítomnosti  neb  jiného  zaneprázdnění  zemského  hejtmana  za- 
stával jej  některý  z  nich  jakožto  direktor  sněmovní  nebo  jako 
president  zemského  výboru. 

Přístup  do  sněmu  byl  u  členů  nově  vstupujících  vázán  na 
jisté  podmínky.  Přední  podmínkou  bylo  pro  členy  stavu  panského 
a  rytířského,  aby  byli  držiteli  statku  v  zemských  deskách  zapsa- 
ného a  aby  na  základě  toho  od  císaře  dosáhli  práva  habilitačního 
čili  inkolátu  v  království  českém  i  v  zemích  přivtělených.  Poněvadž 
statky  deskové  často  přecházely  z  ruky  do  ruky  a  vláda  se  obá- 
vala, aby  tím  šlechta  nebyla  ve  svých  dosavadních  právech  ohro- 
žena, vydán  byl  již  r.  1799  dekret,  jímž  pro  budoucnost  prodej 
oněch  panství,  s  nimiž  zároveň  jest  spojeno  provozování  lenní 
jurisdikce,  osobám  >léna  neschopným  <  (to  jest  nepatřícím  k  vyš- 
ším stavům)  se  zakazoval.  R.  1808  stavové  moravští  dle  příkladu 
stavů  českých  se  usnesli,  že  členové  neusedli,  kteří  do  sněmu 
jsou  uvedeni,  mají  sice  místo  a  hlas  svůj  tam  podržeti,  pro  bu- 
doucnost však  že  nemá  se  nikomu  místo  a  schopnost  hlasování  na 
sněmu  povoliti,  leč  takovým  uchazečům,  kteří  se  mohou  vykázati 
deskovým  statkem,  i  jejich  synům,  nebo  bezprostředným  nápad- 
níkům deskových  statků,  kteří  pocházejí  z  rodiny  k  zemi  pří- 
slušné ;  kdyby  někdo,  do  sněmu  uvedený,  své  statky  zase  prodal, 
má  sice  on  i  jeho  synové  již  uvedení  podržeti  místo  a  hlas  ve 
sněme,  nikoli  však  synové,  kteří  před  prodejem  nebyli  ještě  uve- 
deni. Tento  návrh  sněmu  moravského  byl  dvorskou  kanceláří 
v  plném  znění  schválen  a  od  té  doby  stavové  moravští  při  uvá- 
dění nových  členů  do  sněmu  vedli  si  velmi  přísně.  Nicméně 
v  době  velikého  úpadku  financí  státních  a  všeobecného  rozvratu 
hospodářského    nemohli    zabrániti,    že  jako  v  jiných  zemích,  tak 

28 


434 


i  na  Moravě  statky  deskové  přecházely  často  do  jiných  rukou, 
že  stavové  a  vznešené  rodiny  šlechtické  upadaly  v  chudobu, 
mnozí  členové  stavu  měšťanského  štěstím  i  pfičinlivostí  povznesli 
se  na  jejich  místo,  proslulé  kdysi  zámky  se  slavnou  minulosti 
staly  se  majetkem  rodin  kupeckých,  ba  některé  proměněny  byly 
i  v  továrny. 

Sněm  svoláván  byl  rok  co  rok  císařským  patentem,  jehož 
text  byl  napřed  český  a  pak  teprve  německý;  byl  doručen  dvor- 
skou kanceláří  královskému  guberniu  a  toto  dalo  vypsání  sněmu 
rozhlásiti  skrze  krajské  úřady.  Každé  řádné  čili  dietální  sněmovní 
zasedání  bylo  zahajováno  a  provázeno  četnými  obřady,  které  se 
vždy  dle  týchž  předpisův  a  v  téže  formě  opakovaly. 

Cím  obmezenější  byla  skutečná  práva  a  moc  stavů  vůči 
panovníku  nejen  na  Moravě,  nýbrž  i  v  ostatních  zemích  dědič- 
ných, tím  štědřejší  byla  vláda  v  povolování  výhod  rázu  formál- 
ního. Proto  také  nic  nenamítáno  proti  nádhernému  a  okázalému 
jejich  vystupování  na  venek.  Stavové  moravští  velmi  mnoho  si 
zakládali  na  zvláštní  uniformě.  Roku  1807  císař  dovolil,  aby 
všichni  členové  stavovští,  ale  jen  ti,  kteří  skutečně  do  sněmu 
jsou  uvedeni,  nikoli  však  jejich  synové,  pokud  nejsou  do  sněmu 
uvedeni,  ani  zástupci  měst  královských,  směli  nositi  vlastní  uni- 
formu, zřízenou  dle  barev  zemského  znaku,  totiž  červenou,  s  mod- 
rými límci  a  výložky,  bílou  vestou  a  bílými  kalhotami,  se  zlatým 
vyšíváním  a  zlatými  epoietami.  Tato  uniforma  měla  se  nositi  při 
sněmovních  a  jiných  větších  stavovských  shromážděních  a  kromě 
toho,  kdykoliv  členové  stavů  měli  se  objeviti  u  dvora  císařského. 
Mimo  to  dovoleno  jim  nositi  za  jiných,  méně  slavnostních  příle- 
žitostí, uniformu  t.  zv.  kampaňovou,  která  se  od  prvnější  lišila 
pouze  méně  bohatým  vyšíváním.  Všichni  příslušníci  stavův,  tak 
jako  zemští  úředníci,  od  zemského  hejtmana  až  do  posledního 
pomocného  úředníka,  byli  zařazeni  dle  hodností  do  dietních  tříd 
státního  úřednictva  a  byly  jim  vyměřeny  určité  platy. 

Zástupcem  zemského  sněmu  po  celou  dobu,  kdy  tento  za- 
sedal, a  vykonavatelem  jeho  usnesení  byl  zemský  výbor.  Do  něho 
volili  všichni  čtyři  stavové  po  dvou  zástupcích  na  dobu  šesti 
let.  Kdykoliv  nějaké  místo  přísedícího  se  uprázdnilo,  hlásili  se 
noví  nápadníci  během  určité  doby  u  zemského  hejtmana,  a  to 
písemně,  pouze  členům  stavu  duchovního  bylo  vyhrazeno  právo 
hlasití  se  ústně.    Pro  všechny  bez  výjimky  platila  povinnost  vy- 


435 


kázati  se,  že  nejméně  tři  léta  před  tím  byli  členy  sněmu  zem- 
ského a  že  se  po  tu  dobu  porad  jeho  účastnili;  tohoto  závazku 
mohli  pouze  císařskou  dispensí  býti  sproštěni.  Zeměpanským 
úředníkům  bylo  původně  od  císaře  Leopolda  zakázáno  o  taková 
místa  se  ucházeti,  ale  císař  František  (1797)  tento  zákaz  zrušil. 
Volba  konala  se  vždy  z  plena  sněmovního  a  musila  býti  císaři 
předkládána  ku  schválení.  Zemský  výbor  byl  zároveň  také  komisí 
pro  daň  dědickou,  v  kterémžto  případě  přibíral  si  dva  rady  soudu 
zemského,  a  na  něj  přenesena  byla  také  působnost  někdejší  ko- 
mise rektifikační  pro  daň  pozemkovou.  V  běžných  záležitostech, 
jež  nebylo  třeba  předkládati  plnému  sněmu  k  schváleni,  byl 
zemský  výbor  podřízen  spojené  dvorské  kanceláři  ve  Vídni,  a  to 
prostřednictvím  zemského  gubernia. 

Města  královská  (Brno,  Olomouc,  Jihlava,  Znojmo,  Uher. 
Hradiště,  Unčov  a  Kyjov)  vysílala  na  sněm  po  dvou  delegátech ; 
byli  to  magistrátní  radové,  kteří  byli  od  magistrátu  voleni ;  byla 
tedy  města  zastoupena  na  sněme  14  zástupci,  ale  všichni  dohro- 
mady měli  tam  pouze  jediný  hlas,  jejž  odevzdával  jménem  ostat- 
ních první  deputovaný  města  Brna.  Zástupci  městští  seděli  na 
poslední  lavici  v  sále  sněmovním  a  přísedící  tohoto  stavu  v  zem- 
ském výbore  měli  mnohem  menši  plat  roční,  ač  práci  jim  bylo 
konati  stejně  velikou.  Volba  dvou  přísedících  ze  stavu  měšťan- 
ského dala  se  odedávna  tím  způsobem,  že  jedno  místo  bylo  osa- 
zováno radním  členem  magistrátu  brněnského,  a  po  šesti  letech 
zase  jiným  vystřídáno,  druhé  pak  v  témže  období  magistrátním 
radou  některého  z  ostatních  mést  královských.  Později  však  na 
přání  král.  appellačního  soudu  mor.-slezského  vyhrazena  byla 
obě  místa  zástupcům  brněnským. 

§  05.  Zemské  finance  a  stár  lidu  poddaného. 

V  prvním  roce  vlády  císaře  Františka  I.  činila  veškera 
zemská  berně  (kromě  některých  menších  položek,  jako  n*  př. 
ročních  10.000  zl.  na  stavbu  silnic  mor.)  1,749.603  zl.  5o72  kr. 
Jest  otázka,  jak  tato  zemská  berně  byla  rozvržena.  Josefínská 
úprava  daně  pozemkové  a  dávek  urbariálních  sotva  po  sedmi- 
měsíčním  trváni  byla  hned  po  nastoupení  císaře  Leopolda  II. 
(patentem  z  19.  dubna  1790)  pro  Moravu  a  Slezsko  zrušena.  Na 
Moravě   obnovena   byla   dřívější   berní   soustava   tereziánská,    ale 

28* 


436 


s  podstatnou  změnou,  že  na  základě  závazku  dobrovolně  od  stavů 
přijatého,  vrchnosti  a  svobodníci,  pokud  se  těchto  zemských  berní 
týkalo,  vstoupili  do  téhož  poměru  platebního  jako  poddaní.  Pla- 
tili tedy  od  r.  1790  vrchnosti  na  základě  svého  prozatímního 
a  poddaní  na  základě  katastrálního  odhadu  30  zl.  27  kr.  ze  100  zl. 
čistého  výtěžku.  Těmito  změnami  získali  poddaní.  Neboť  proti 
době  tereziánské  daň  vrchnostenská  stoupla  o  6°/0,  daň  poddanská 
klesla  o  4— 7%- 

Nešťastné  války,  vedené  za  účelem  povalení  hnutí  revolučního 
ve  Francii,  které  čím  dále  tím  více  se  omezovaly  na  nutnou  se- 
beobranu, měly  za  následek,  že  vedle  řádné  berně  byly  všem 
zemím  dědičným  ukládány  veliké  dodávky  přírodnin,  zejména 
obilí,  půjčky  válečné  a  později  i  jiné  daně  vedlejší,  jichž  úhrn 
daleko  přesahoval  daň  řádnou.  První  válečná  půjčka  zavedena 
byla  r.  1794,  i  činila  pro  vrchnost  6o%»  pro  poddané  30%  z  ce^ 
kontribuce;  r.  1796  bylo  vrchnostem  toto  břímě  zvýšeno  ioo°/ot 
tak  že  se  tím  jejich  daň  zdvojnásobila.  Židům,  kteří  tehda  odvá- 
děli rozličné  daně  v  úhrnné  částce  82.000  zl.,  uložena  na  tuto 
kontribuci  rovněž  třicetiprocentová  přirážka,  která  brzo  potom 
(1803)  zvýšena  byla  na  60%  a  od  r.  1805  platili  židé  již  také 
daň  dvojnásobnou. 

Ale  všechno  to  nestačilo  k  uhrazení  rostoucích  vydání.  R.  1799 
stavové  moravští  vzhledem  k  neobyčejně  velikým  výdajům  vá- 
lečným přijali  návrh  zem.  hejtmana  hr.  Aloisa  Ugarta,  aby  byla 
císaři  nabídnuta  summa  526.655  zl.  49  kr.,  jakožto  dobrovolná 
daň  válečná  za  zbývající  půlrok ;  císař  vyslovil  stavům  moravským 
zvláštní  spokojenost  nad  touto  obětavostí.  Velikým  břemenem 
pro  celou  zemi  byly  také  rok  co  rok  požadované  vojenské  do- 
dávky obilí  i  jiných  přírodnin.  Tak  na  př.  r.  1798  Morava  měla 
odvésti  400.000  měřic  žita,  900.000  měřic  ovsa  a  200.000  centů 
sena,  a  takové  břímě  ukládáno  zemi  každého  roku.  Za  tyto  do- 
dávky měla  sice  býti  vyplácena  náhrada,  ale  byla  v  poměru  ke 
skutečné  ceně  plodin  velmi  nepatrná.  Později  (1804)  dáno  bylo 
stavům  moravským  na  vůli,  aby  žito  dodávali  buď  v  Brně  nebo 
aby  dodávku  tu  vypláceli  v  penězích. 

Válečná  daň  byla  brzo  potom  odstraněna,  a  na  místo  její 
zavedena  (patentem  3.  prosince  1799)  daň  třídní,  která  u  vrch- 
ností vyměřena  na  45%>  u  poddaných  na  15%*  u  židů  na  30% 
řádné  kontribuce ;  ostatní  obyvatelstvo,  kapitalisté,  živnostníci  atd. 


437 


(»quartum  genusc)  odváděli  třídní  daň,  jež  dle  velikostí  příjmů 
postupovala  od  2l/2  až  do  2O°/0.  Kromě  toho  r.  1802  vybírána 
z  každého  statku  vrchnostenského  daň  ve  výši  6  zl.,  z  každého 
lánu  poddanského  2  zl.,  na  důchody  ze  státních  papírův  uložena 
daň  desítiprocentní  a  nad  to  ještě  veškerému  obyvatelstvu  vy- 
psána daň  z  hlavy,  jež  dle  majetku  činila  buď  15,  30  kr.,  1  zl. 
a  konečně  1  zl.  30  kr.  V  neblahém  roce  bitvy  slavkovské  (1805) 
vypsána  k  veškeré  kontribuci  poddanské  i  vrchnostenské  mimo- 
řádná óoprocentová  daň  z  realit,  5oprocentová  přirážka  k  umo- 
řování bankocedulí  a  26procentová  k  placení  výher  z  půjčky 
loterní,  tedy  celkem  126%  přirážky  k  dosavadní  dani  pozemkové. 
Tehda  také  stavové  nabídli  císaři  dobrovolný  dar  trojnásobné 
dominikální  daně  ve  výši  1,559.049  zl.,  ale  když  potom  Morava 
zaplavena  byla  vojskem  nepřátelským,  a  některé  kraje,  zvláště 
brněnský  a  znojemský,  utrpěly  značné  pohromy,  určena  byla  tato 
půjčka  k  podpoře  poddaných  a  vrchností,  nepřítelem  poškozených. 
Ostatně  však  slibovaná  úleva  berní  nebyla  příliš  skvělá.  Císař 
r.  1806  snížil  zemím,  které  byly  navštíveny  pluky  francouzskými 
nebo  ruskými,  6o°/0  přirážku  na  20%i  chudšímu  pak  lidu  na 
venkově,  totiž  domkářům,  podruhům  a  služebným  u  sedlákův 
osobní  daň  z  hlavy  z  30  kr.   na  20  kr. 

Daň  pozemková  vypsaná  r.  1807  Pro  Moravu  dostoupila 
již  výše  3,754.288  zl.  3  kr.,  kromě  toho  obyvatelstvo  moravské 
platilo  ještě  celou  řadu  přímých  daní,  a  to  daň  fortifikační  (na 
udržování  a  opravování  pevností  mor.),  padesátiprocentovou  daň 
třídní,  daň  osobní  (po  30  kr.  z  hlavy,  tak  že  při  okrouhlém  počtu 
1,700.000  duší  na  Moravě  činila  ročních  510.000  zl.),  potom  daň 
dědickou,  židovskou,  konečně  rozličné  příspěvky  na  ubytování 
vojska,  na  fondy  náboženské,  studijní,  kriminální,  silniční  atd. 
Celkem  lze  páčiti  tehdejší  státní  příjmy  z  Moravy '  na  více  než 
6  milí.  zl.  Nová  mimořádná  vydání  způsobily  válečné  přípravy 
na  r.  1809.  R-  !8o8  stavové  povolili  500.000  zl.  na  uniformování 
zemské  obrany  a  240.000  zl.  na  zakoupení  600  koní  a  na  vy- 
zbrojení stejného  počtu  jízdného  mužstva. 

Válečné  pohromy  r.  1809  a  neblahý  mír  vídeňský  urychlily 
neodvratné  se  blížící  úpadek  státních  financí.  Kovová  mince  byla 
vždy  vzácnější,  cena  peněz  papírových  stále  klesala.  Peníze,  zí- 
skané stažením  všeho  stříbra  z  majetku  soukromého  do  pokladen 
státních,    pohlceny   byly   ohromnou    válečnou  náhradou.   Veřejné 


i 


438 


mínění  naplněno  bylo  toho  roku  trapnými  předtuchami  do  bu- 
doucnosti. Zprávy  o  finančních  opatřeních  vládních  byly  přijímány 
s  krajní  nedůvěrou  a  s  odůvodněnou  pochybností.  Tak  bylo  ze- 
jména s  vydáváním  tak  zv.  výměnných  listův  (>Einlosungsscheinec), 
jež  měly  býti  dány  do  oběhu  na  místě  starých  bankocedulí  v  ceně 
mince  kovové  a  jejichž  kurs  ustanoven  byl  na  trojnásobnou  cenu 
bankocedulí,  a  s  vypsáním  desítiprocentové  daně  ze  základního 
jmění  nemovitého.  Od  moravských  stavů  kromě  toho  vláda  tehda 
zvláště  žádala,  aby  Morava  převzala  na  sebe  čtvrtinu  pozemkové 
daně  z  Horních  Rakous,  Štýrska  a  Korutan  ve  výši  5,830.947  zl., 
čímž  měla  býti  nahrazena  ztráta,  kterou  říše  rakouská  utrpěla 
postoupením  území  ve  jmenovaných  provinciích  na  základě  míru 
vídeňského.  Jen  nejrozhodnějším  odporem  stavů  moravských  se 
stalo,  že  byl  tento  neskromný  požadavek  zase  odvolán.  Za  to 
však  břemena  vzrostla  v  jiném  směru.  V  sezení  sněmovním,  ko- 
naném 3.  října  1 8 10,  císař  žád°l  stavů  moravských,  aby  obyčejnou 
dominikální  i  rustikální  kontribuci  za  rok  181 1  odvedli  v  nových 
listech  výměnných,  anebo,  pokud  by  tyto  nebyly  vydány,  troj- 
násobnou summou  v  bankocedulích.  Posa vadní  kontribuce  vo- 
jenská ve  výši  1,481.831  zl.  58  kr.  zvýšena  v  bankocedulích  na 
4,295.495  zl.  54  kr.  Místo  dosud  vypisovaných  dodávek  přírodních 
pro  vojsko  (žita,  ovsa  a  sena)  císař  rozhodl  se  žádati  přiměřenou 
částku  peněžitou,    aby  prý  vrchnostem  a  poddaným   také  v  této 

v 

příčině  poskytlo  se  podstatné  úlevy.  Částka,  připadající  na  Mo- 
ravu za  r.  181 1,  vypočtena  byla  na  277.256  zl.  50%  kr.  v  listech 
výměnných  čili  831.770  zl.  3iV8  kr.  v  bankocedulích.  Ostatní 
daně,  jako  daň  třídní  s  5oprocentovým  přídavkem,  daň  osobní 
po  30  kr.  z  hlavy,  pak  nově  vypsaná  daň  k  umořování  banko- 
cedulí, jež  pro  majetek  nemovitý  vypočtena  byla  na  135%  dané 
pozemkové,  zůstaly  beze  změny.  Na  toto  nové  zvýšení  břemen 
zemských  stavové  sice  odpověděli  steskem,  že  Morava  byla  dva- 
kráte stížená  invasí  nepřátelskou,  nicméně  všechny  žádané  berně 
povolili  plnou  měrou. 

Konečně  dostavil  se  všeobecně  očekávaný  úpadek  státní, 
ohlášený  finančním  patentem  ze  dne  20.  února  181 1,  jimž  cena 
bankocedulí  snížena  na  pětinu;  k  výměně  jich  vláda  ohlásila,  že 
vydá  za  212  milionů,  tedy  za  pětinu  úhrnné  sumy  bankocedulí, 
nové  listy  výměnné,  jež  sice  nebyly  kryty  kovem,  ale  měly  od 
té  doby  stati  se  běžnou  měnou  (měna  vídeňská).    Finanční  patent 


439 


měl  mimo  jiné  za  následek  přiměřené  zvýšení  všech  berní.  Celo- 
roční pozemková  berně  i  s  třetinovou  přirážkou,  jež  zavedena 
byla  r.  1811,  dosáhla  na  Moravě  výše  2,330.804  zl.  v  nových 
listech  výměnných.  Kromě  toho  žádána  byla  dosavadní  náhrada 
za  dodávky  obilí  a  sena  k  vojsku,  ve  výši  277.556  zl.  50%  kr. 
v  listech  výměnných  na  čtyři  poslední  měsíce  onoho  roku  vo- 
jenského*) ještě  jednou.  Poněvadž  také  ostatní  daně,  jako  daň 
třídní  a  osobní,  vypsány  byly  sice  v  téže  výši,  ale  v  nové  měně, 
vzrostla  tím  všechna  břemena  zemská  měrou  pateronásobnou.  Pouze 
umořovací  daň  ze  dne  8.  září  18 10  byla  následkem  finančního 
patentu  zrušena.  Za  to  však  téhož  roku  ještě  zavedena  byla  nová 
daň  dědická,  jež  činila  10%  z  každé  pozůstalosti,  přesahující  cenu 
100  zl.  Kromě  toho  válečné  události  let  potomních  uvalovaly  na 
naši  zemi  nová  mimořádná  břemena,  která  však  od  stavů  v  na- 
ději, že  vítězné  zbraně  spojenců  zjednají  zemi  konečně  trvalý  mír, 
pokaždé  ochotně  byla  povolována. 

Ale  naděje  ty  nebyly  splněny.  Finanční  stav  monarchie  byl 
dlouho  ještě  neutěšený;  všechna  přísná  opatření  hr.  Wallisa  a 
úsporné  předpisy,  o  nichž  také  sám  císař  pracoval,  nedovedly 
zvrátiti  nedůvěru  v  lidu,  který  ve  výměnných  listech  viděl  zase 
staré,  černé  bankocedule,  pouze  s  jiným  názvem;  tím  se  také 
vysvětluje,  že  kursy  jejich  hned  po  vydání  finančního  patentu 
klesly  na  polovici,  ba  na  třetinu  ceny  jmenovité  a  teprve  později 
o  něco  se  zlepšily. 

Za  všeobecné  tísně  vydán  byl  (16.  dubna  1813)  nový  patent 
finanční.  Jím  bylo  prohlášeno,  že  částka  212  mil.  listů  výměnných 
nemá  býti  překročena  a  že  tedy  přikročí  se  k  vydání  jiných  listů, 
t.  zv.  anticipačních  ve  výši  45  mil.  zl.,  k  jichž  umořování  má  se 
přispívati  ročně  3,750.000  zl.  z  výtěžku  dané  pozemkové.  Ale 
ani  změnou  jména  ani  ostatním  předstíráním  nebylo  možno  v  celém 
veřejném  mínění  zvrátiti  přesvědčení,  že  anticipační  listy  nejsou 
než  pokračováním  listů  výměnných  za  téže  nedostatečné  záruky. 
Proto  kurs  anticipačních  listů  ničím  se  nelišil  od  kursů  listů  vý- 
měnných. Jak  dobře  se  o  této  hodnotě  soudilo,  vysvítá  z  toho, 
že  vláda  do  tří  let  na  místě  45  mil.  vydala  anticipačních  listů 
za  426!/2  mil.  zl,  hledíc  ovšem  toto  úžasné  rozmnožení  papírových 

*)  Vojenským  rokem,  'líc  něhož  se  řídilo  zasedaní  &nému  i  vypisování  berní, 
rozumělo  se  ohd«>l>i  od    i.  listopadu  do   konce  října  roku  pn>tího. 


440 


peněz  co  možná  utajiti.  A  všechna  tato  libovolná  opatření  dala 
se  bez  jakéhokoliv  tázání  sněmů  zemských,  stavové  moravští 
přijímali  rozkazy  vládní  téměř  bez  námitky. 

Neobyčejný  vzrůst  moci  a  vážnosti,  jehož  nabylo  mocnářství 
rakouské  po  skončení  válek  Napoleonovských,  dlouho  ještě  nemel 
za  následek  zvelebení  vnitřního  jeho  stavu.  Příčiny  toho  tkvěly 
ve  špatné  organisaci  státní,  v  nepořádcích  a  nepoctivosti  úřadů, 
v  neschopnosti  ministrů,  kteří  nedovedli  vnitřní  správu  zvelebiti 
a  daných  sil  říše  užiti  k  nápravě.  R.  1814  byla  vypsána  padesáti- 
procentová  přirážka  k  dani  živnostenské  a  třídní  a  osobní  daň 
zvýšena  z  30  kr.  na  2  zl.  z  hlavy.  Nicméně  kurs  listů  výměn- 
ných klesl  na  poměr  400  :  100,  nepřímé  daně  vykazovaly  vždy 
menší  výtěžek,  drahota  potravin  i  jiných  potřeb  životních  stoupala 
měrou  povážlivou.  Vláda  musila  na  to  pomýšleti,  aby  zavedením 
pevné  měny  a  zásadnou  úpravou  poměrů  peněžitých  zjednala  ko- 
nečně trvalou  nápravu.  Za  tím  cílem  císař  r.  18 16  odevzdal  cen- 
trální správu  financí  zvláštnímu  ministerstvu,  v  jehož  čelo  postaven 
byl  hr.  Stadion.  Již  1.  června  18 16  vydán  byl  nový  patent  finanční, 
jehož  účelem  bylo  zjednati  opět  rovnováhu  v  rozrušených  po- 
měrech peněžních.  Od  té  doby  neměly  se  již  ani  nové  peníze 
papírové  s  nucenou  cenou  a  nuceným  oběhem  zaváděti,  ani  do- 
savadní rozmnožovati,  nýbrž  spíše  dobrovolným  vyměňováním 
úplně  z  oběhu  vyloučiti  a  oběh  peněz  uvésti  na  bezpečný  základ 
mince  kovové,  konvenčním  způsobem  ražené.  Za  tím  účelem  byla 
založena  rakouská  banka  národní,  která  měla  působiti  ve  věcech 
cedulových,  eskomptních  a  hypotečních  a  které  současně  byla 
odevzdána  správa  fondu  umořovaciho. 

Tyto  snahy  o  úpravu  financí  státních  ukládaly  zemím  nová 
zvýšená  břemena.  Morava  byla  jimi  vždy  hojněji  obmýšlena,  nežli 
země  ostatní.  Důkazem  toho  jest  na  př.f  že  z  mimořádného  ná- 
kladu válečného,  jenž  v  letech  1813,  1814  a  1815  vypočten  byl 
pro  celé  mocnářství  na  6  mil.  zl.  ročně,  na  Moravu  uvalena  byla 
téměř  šestina  (941.221  zl.),  což  bylo  v  nepoměru  i  k  síle  poplatní 
i  počtu  obyvatelstva.  R.  18 16  byla  vypsaná  dvojnásobná  daň 
pozemková  ve  výši  4,665.610  zl.,  dále  zvýšena  náhrada  za  do- 
dávky vojenské  na  5,973.668  zl.  a  konečně  žádáno  na  zvláštní 
výdaje  vojenské  498.118  zl.,  tedy  úhrnem  částka  11,137.397  zl. 
Stavové  prohlásili,  že  i  pro  tuto  dobu  míru  uznávají  potřebu 
oběti,    aby    se    zacelily    raný    válkou    lidu    způsobené  a  že    tedy 


441 


i  tuto  zvýšenou  berni  v  plné  výši  povolují.  Když  potom  roku 
příštího  (i 817)  žádána  byla  úhrnná  daň  asi  v  téže  výši,  stavové 
sice  opět  ji  povolili,  ale  s  důtklivou  prosbou  k  císaři,  aby  aspoň 
v  příštím  roce  věrné  zemi  moravské  bylo  dle  možnosti  podstatně 
ulehčeno,  poněvadž  stav  poplatníků  na  dlouho  nesnese  takového 
břemene. 

Zatím  vláda  císařská  přikročila  k  provedení  pevné  berní 
soustavy.  Daň  pozemková  měla  býti  vyměřována  dle  čistého  vý- 
těžku půdy  i  budov  na  ní  vystavěných.  Na  základě  této  zásady 
vydán  byl  23.  prosince  181 7  patent  o  zavedení  nové  berní  sou- 
stavy, jenž  měl  učiniti  konec  dosavadnímu  nestejnému  zdanění 
jednotlivých  zemí.  Poněvadž  však  se  předvídalo,  že  přípravné 
práce  zaberou  řadu  let,  zavedeno  bylo  v  některých  zemích,  ze- 
jména také  na  Moravě  (nejv.  rozhodnutím  8.  února  1819)  provi- 
sorium  daně  pozemkové,  jež  založeno  bylo  na  čistém  výnosu 
z  půdy,  na  požitcích  z  budov  a  na  důchodech  urbariálních  a  de- 
sátkových. Normou  tohoto  provisoria  staly  se  operáty  daně  po- 
zemkové z  dob  císaře  Josefa  II.,  jak  totiž  tehda  půda  byla  vy- 
měřena a  hrubý  výnost  její  odhadnut;  v  provisoriu  vzat  byl 
zřetel  na  změny,  které  se  od  dob  Josefa  II.  staly  v  osobě  ma- 
jitelově, ve  výměře  a  konečně  i  v  kulturním  druhu  pozemkův 
a  na  základě  toho  také  daň  byla  opravena.  K  vlastní  dani  po- 
zemkové přidružila  se  brzo  potom  (1820)  též  nová  daň  domovní. 

K  provedení  provisoria  daně  pozemkové  byla  na  Moravě 
dosazena  zvláštní  provinciální  komise,  pod  dozorem  a  kontrolou 
zemského  guvernéra  a  pod  řízením  spojené  dvorní  kanceláře. 
Vyšetřování  pozemkových  výtěžkúv  a  zapisování  jich  do  nových 
matrik,  za  tím  účelem  založených,  opravování  starých  údajů  v  ope- 
rátech josefínských,  výpočty  peněžních  výnosů  pro  každý  jedno- 
tlivý pozemek  a  kromě  toho  roztřiďování  budov  vykonávaly 
vrchnosti,  přibírajíce  si  k  tomu  představené  obcí,  za  dozoru  kraj- 
ských úřadů,  jež  zase  podávaly  zprávy  komisi  provinciální;  do- 
movní daň  vyšetřovaly  však  krajské  úřady  samy.  K  vyšetřeni 
požitků  urbariálních,  desátkových  a  soudních,  ze  kterých  měly 
vrchnosti  přispívati  na  daň  pozemkovou,  za  základ  vzata  stará 
ovšem  nespolehlivá  vrchnostenská  přiznání  z  polovice  XVIII.  sto- 
letí. Jakési  vyrovnání  stalo  se  však  tím  způsobem,  že  urbariálni 
daň  musila  se  odváděti  v  minci  kovové,  tedy  v  ceně  trojnásobné, 


442 


kdežto  poddaní    odváděli    urbariální    poplatky  i  potom    ve  ničnč 
vídeňské,  t.  j.  v  penězích  papírových. 

Chystaná  nová  soustava  berní  jevila  své  účinky  v  novém, 
značném  zvýšení  břemen  zemských.  Již  r.  1818  byla  veškera  daň 
pozemková  vyměřena  16  procenty  ze  všech  požitkův  a  dle  toho 
žádáno  bylo  na  r.  18 19  daně  pozemkové  4,786.589  zl.  v  měně 
kovové,  čili  11,966.467  zl.  v  měně  vídeňské.  Stavové  snažili  se 
dosáhnouti  zmírnění  těchto  velikých  břemen  aspoň  o  čtvrtinu  a 
také  tehdejší  guvernér  mor.-slez.  hr.  Ant.  Bedř.  Mitrovský  stíž- 
nost jejich  důtklivě  doporučoval  dvorské  kanceláři  k  příznivému 
vyřízení,  ale  s  výsledkem  nevalně  příznivým,  neboť  na  místě 
žádané  čtvrtiny  vláda  slevila  sotva  dvacetinu  (500.000  zl.  v.  m.) 
z  celé  daně  pozemkové.  Požadavky  na  r.  1820  byly  sice  poněkud 
zmírněny  (asi  o  2,200.000  zl.  v.  m.),  ale  stále  ještě  byly  v  kři- 
klavém nepoměru  ke  skutečné  poplatní  síle  obyvatelstva  morav- 
ského. Stavové  zejména  si  stěžovali,  že  zavedením  berního  pro- 
visoria  z  r.  18 19  Morava  byla  nesmírně  přetížena  v  poměru 
k  jiným  zemím,  zejména  v  poměru  ke  království  Českému,  a 
prosili  císaře,  aby  toto  přetížení  Moravy  bylo  prozkoumáno  a 
stísněné  zemi  potřebné  ulehčení  poskytnuto,  aby  dle  skutečných 
sil  svých  mohla  vyhovovati  požadavkům  na  ni  vznášeným.  Že 
toto  tvrzení  bylo  pravdivé,  dotvrzovala  zpráva  guvernérova 
k  dvorské  kanceláři,  dle  níž  krajské  úřady  byly  nuceny  za  jediný 
rok  1 8 19  na  27  moravských  a  na  3  slezské  vrchnosti  uvaliti 
sekvestraci  pro  nedoplatky  berní  a  že  k  exekučnímu  sehnáni 
týchže  nedoplatkúv  u  poddaných  bylo  na  Moravě  rozesláno  na 
2000,  ve  Slezsku  625  vojenských  exekventú.  Ale  všechny  tyto 
námitky  ukázaly  se  marnými,  nebot  na  r.  1821  vláda  předložila 
sněmu  berní  požadavek  o  plných  100.000  zl.  konv.  m.  vyšší  ještě, 
nežli  roku  předešlého.  Na  všechny  další  stížnosti  stavův  i  zemské 
vlády  dvorská  kancelář  odpověděla,  že  poněvadž  okolnosti  Činí 
císaři  až  dosud  nemožným,  aby  ulehčil  břemena  svých  věrných 
národův,  a  poněvadž  podíl  pozemkové  daně  pro  markrabství  Mo- 
ravské spočívá  na  měřítku,  jehož  užito  ve  všech  zemích,  nelze 
povoliti  nějaké  slevy  v  berním  požadavku,  bez  ohrožení  státních 
účelů  nebo  bez  obtížení  jiné  země  na  prospěch  Moravy. 

Prese  všechny  žaloby  a  stížnosti  stavů,  jejichž  oprávněnost 
nelze  popírati,  přece  stal  se  značný  pokrok  v  celkové  soustavě. 
Provisorium  daně   pozemkové    odstranilo    starou    soustavu   berní, 


443 


plnou  nesrovnalostí  a  složenou  z  mnohých  zastaralých  součástek, 
i  nahradilo  ji  soustavou  novou,  založenou  na  pevnějších  a  spra- 
vedlivějších zásadách,  jež  vrcholily  v  tom,  že  konečně  přestal 
všeliký  rozdíl  mezi  zdaněním  pozemků  vrchnostenských  a  pod- 
danských, a  tak  aspoň  těmto  přineslo  provisorium  podstatné 
ulehčení.  Stavové  houževnatě  se  mu  vzpírali,  poněvadž  na  vrch- 
nosti přešel  větší  než  dosud  podíl  veškeré  berně  zemské. 

Berním  provisoriem  ne  dotknuty  zůstaly  a  také  v  potomních 
letech  až  do  konečného  zrušení  byly  vybírány :  i  •  vnitrozemská  a 
pohraniční  daň  nápojová,  jež  byla  ve  správě  stavů  zemských  a 
teprve  od  i.  listopadu  1829   nahrazena  všeobecnou  daní  potravní ; 

2.  daň  třídní  (tato  však  již  r.  1821  s  prominutím  50%  přídavku) 
a    osobní    (zrušeny    nejvyšším    rozhodnutím    25.    května    1829); 

3.  daň  dědická  (zrušena  27.  ledna  1840);  4.  daň  výdělková; 
5.  rozličné  druhy  daní  židovských,  jež  se  dochovaly  až  do  r.  1848 
a  konečně  6.  příspěvky  na  rozličné  fondy,  jako  byl  na  př.  fond 
kriminální,  silniční,  náboženský,  školský,  fond  na  ubytování  vojska, 
pozd.  fond  kasárenský  atd. 

Finanční  stav  země  moravské  i  v  letech  potomních  byl  dosti 
neutěšený.  Nespokojenost  obyvatelstva,  zvláště  poddaného,  stále 
vzrůstala;  r.  1821  vzbouřil  se  lid  selský  v  kraji  znojemském, 
jihlavském  i  brněnském,  odepřev  vrchnostem  konání  robot  i  od- 
vádění desátků.  Není  pochybnosti,  že  vedle  útisků  vrchnostenských 
také  veliká  břemena  berní  dala  podnět  k  těmto  nepokojům,  které 
jen  s  velkým  namáháním  a  s  vynaložením  mocí  vojenské  byly 
potlačeny.  Nicméně  prese  všechny  stížnosti  a  žaloby  stavů  mo- 
ravských, jež  rok  co  rok  byly  císaři  předkládány,  berní  poža- 
davky zůstávaly  nezměněny.  Teprve  na  rok  1826  zmírněn  byl 
berní  požadavek  tím,  že  na  přídavku  berním,  který  dosud  vy- 
pisován byl  ve  výši  942.635  zl.,  sleveno  jest  plných  71%%  a 
tím  celková  suma  daně  pozemkové  snížena  na  3,094.230  zl.  konv. 
měny  (7,73S«ooo  zl.  vid.  m.).  Stavové  vzdali  císaři  nejoddanější 
dík  za  tuto  milost  a  prosili,  aby  při  této  slevě  zůstalo  i  pro 
příští  léta. 

Od  té  doby  po  celý  čas  panování  císaře  Františka  I.  dnň 
pozemková  a  domovní  na  Moravě  zůstala  nezměněna.  Toto  ustálení 
souviselo  vůbec  se  zvelebením  veškerých  financí  státních.  Někdejší 
zlé  časy  peněz  papírových  nebyly  již  pociťovány,  poměry  cen 
se  upevnily,  ponenáhlu  i  v  širších  vrstvách  lidu   zmáhaly  se  dů- 


444 


včra  v  budoucnost,  spořivost  a  větší  chuť  k  r.ráci.  Jak  mocně 
povznesl  se  státní  úvěr,  toho  důkazem  byl  vždy  mocnější  příliv 
cizích  peněz  na  rakouský  trh  peněžní.  Kdežto  v  letech  dřívějších 
vláda  ani  za  nejtužších  podmínek  nemohla  potřebnou  půjčku 
sehnati,  nyní  peněžní  velmožové  z  celé  Evropy  zasypávali  ji  svými 
nabídkami.  Císař  František  dočkal  se  v  posledních  letech,  že 
příjmy   v   hospodářství   státním   dosáhly   rovnováhy   s  vydáními. 

Byl  to  ovšem  úspěch  jen  částečný  a  více  zevnější.  Stabilní 
úprava  daně  pozemkové,  jak  byla  původně  zamýšlena,  nebyla 
provedena,  zůstalo  při  provisoriu,  jímž  mnohé  země,  zvláště  země 
koruny  české,  octly  se  v  nevýhodě  proti  zemím  jiným,  zejména 
proti  Uhrám,  kde  stavové  všelikým  opravám  berním  houževnatě 
se  vzpírali.*)  Horším  bylo  ještě,  že  málo  se  dalo  jak  se  strany 
vlády,  tak  obyvatelstva,  aby  produktivní  síly  říše  byly  nále- 
žitě vyvíjeny.  Polní  hospodářství  nemohlo  se  povznésti,  pokud 
selské  statky  byly  obtíženy  poddanstvím  a  robotami.  Průmyslová 
činnost  vázla  nedostatkem  ústavů  vzdělávacích,  jednostranným 
ukládáním  velikých  summ  ve  státních  papírech,  obchodu  škodila 
zastaralá  soustava  celní,  jež  vysokými  cly  bránila  dovozu  četného 
zboží  cizího,  zejména  koloniálního,  a  kterouž  země  rakouského 
mocnářství  byly  rozděleny  na  několik  celních  obvodů,  což  pod- 
lamovalo všelikou  podnikavost  průmyslovou,  ježto  na  př.  surová 
bavlna  americká  nebo  východoindická  dostávala  se  k  nám  dráže, 
než  hotové  výrobky  anglické. 

V  soustavě  daní  přímých  stala  se  za  císaře  Františka  poslední 
změna  tím,  že  s  výjimkou  království  Lombardsko-Benátského, 
Dalmácie,  ostrovu  kvarnerských,  Uher  a  Sibiňska,  ve  všech 
ostatních  zemích  zrušeny  jsou  daně  nápojové  a  potravní,  buďsi 
že  od  státu,  stavúv,  obcí  či  soukromníků  vybírané  a  na  jejich 
místě  zavedena  s  platností  od  i.  listopadu  1S29  » všeobecná  daň 
potravní  t.  Stavům  moravským  oznámeno  toto  rozhodnutí  na  sněme, 
jenž  konán  byl  roku  1829  za  předsednictví  nového  guvernéra 
moravsko-slezského  a  zemského  hejtmana  Karla  hr.  Inzaghy. 
Stavové  usnesli  se  vylíčiti  netoliko  škody,  jež  by  zavedením  této 
daně  stihly  všeobecné  blaho,  nýbrž  i  vytknouti  zlo,  které  by  na- 
nejvýš citelná  musily  snášeti  vrchnostenské  regalie.   Kdyby  však 

"j    Kř  -; ..-> v\    !ii'|.nmi'i    v   placeni   ilaiu-   jeví   se  na    př.  v  tom.  že   Uhry    platily 

inTii'>   ;-ii.M-.|il-.i>\v   5    mi'.     .1.    Mnra.a  -■»  >mn  pir*:-    $    mi.. 


445 


mělo  zůstati  při  zavedeni  všeobecné  daně  potravní,  prosili,  aby 
jim  za  částku,  které  by  pozbyli  zrušením  vnitrozemské  i  pohra- 
ničně daně  nápojové,  bylo  poskytnuto  ze  státního  pokladu  roční 
odškodné  1 32.000  zl.  konvenční  měny.  Vláda  těmto  námitkám 
stavovským  hleděla  pokud  možno  vyhověti.  Především  prohlášeno, 
že  dosavadní  daň  třídní  a  osobní  zrušuje  se  týmže  dnem,  od 
kterého  v  platnost  uvedena  nová  daň  potravní.  Městu  Brnu 
k  úhradě  jeho  obecních  potřeb  a  k  vydržování  veřejných  a  dobro- 
činných ústavů,  které  z  někdejších  místních  přirážek  čerpaly  část 
svého  důchodu,  povolena  jest  přirážka  ku  všeobecné  dani  potravní, 
pod  názvem  obecní  přirážky.  Moravským  stavům,  náhradou  za 
příjmy  ze  zrušených  důchodů  v  obojí  daně  nápojové,  poukázána 
roční  částka  89.435  zl.  konv.  m.  Tím  byla  záležitost  nové  daně 
potravní  vyřízena;  z  ostatních  daní  zůstaly  v  platnosti  vedle 
kontribuce  pozemkové  a  domovní  ještě  daň  židovská,  dědická  a 
výdělková.  I  v  tom  jeví  se  značný  pokrok,  že  v  pravdě  orientálský 
způsob,  vybírati  poplatek  z  hlavy,  zmizel  navždy  z  finanční  soustavy 
rakouské. 

V  postavení  lidu  selského  čili  poddaného  staly  se  veliké 
změny  na  jeho  prospěch,  reformami  císaře  Josefa  II.,  zejména 
zrušením  nevolnictví  selského,  úpravou  daně  pozemkové  a  patentem 
urbariálnim.  Lid  uvítal  tyto  opravy  namnoze  s  velikou  radostí, 
ač  nikoliv  s  úplným  uspokojením,  naproti  tomu  třídy  privilegované 
jevily  proti  nim  velikou  nespokojenost  a  čekaly  jen  na  vhodnou 
příležitost,  aby  nenáviděný  »systém  josefinskýt  zase  zvrátily. 
Sotva  tedy  došla  zpráva  o  smrti  císaře  Josefa  II.  (20.  února  1790), 
stavové  moravsko- slezští  žádali,  aby  byla  zrušena  josefínská  úprava 
daně  pozemkové  i  dávek  urbariálních,  a  aby  obnoven  byl  poměr 
lidu  poddaného  k  vrchnostem,  jaký  byl  v  posledních  letech  pa- 
nování Marie  Terezie,  zejména  aby  zavedena  byla  výměra  dávek 
urbariálních  i  robot  v  tom  rozsahu  a  zpčsobu,  jak  je  předpisovaly 
patenty  z  let  1771   a  1775. 

Císař  Leopold  II.  prohlásil  josefínskou  úpravu  berní  i  urba- 
riální  počínajíc  1.  květnem  r.  1790  za  neplatnou  a  zatímně  obnoven 
byl  onen  stav,  jaký  byl  v  těchto  zemích  před  posledním  říjnem 
r.  1789;  až  nastanou  doby  klidnější,  pak  vezmou  se  v  úvahu 
opatření,  přiměřená  místním  poměrám  každé  země  zvlášť.  Zároveň 
však  poddaní  přísně  se  varují  před  domněnkou,  jež  prý  tu  a  tam 
se  rozšiřuje,  jakoby  dosavadní  závazky  k  vrchnostem  někdy  mohly 


446 


býti  zrušeny ;  toho  panovník  nikdy  nepřipustí,  tak  jako  nedovolí, 
aby  zase  poddaný  ve  svých  právech  byl  obmezován.  Důchody 
vrchností,  o  které  josefínskou  regulací  přišly,  měly  býti  zase 
obnoveny;  podobně  musili  poddaní  uvoliti  se  k  odvádění  starého 
desátku  pro  duchovenstvo,  ježto  by  panovník  k  pořizování  správy 
duchovní  musil  na  své  poddané  nové  daně  uvaliti.  Proto  také  obno- 
veny byly  dřívější  dávky  urbariální  i  povinnosti  robotní.  Pouze  tam, 
kde  obě  strany,  vrchnost  i  poddaný,  na  základě  dobrovolného 
dohodnutí  uznaly  za  dobré,  aby  roboty  i  ostatní  povinnosti  byly 
za  mírnou  cenu  peněžitou  vypláceny,  neměla  takovým  smlouvám 
býti  žádná  překážka  kladena,  ano  stavům  moravským  (stejně  jako 
českým  a  slezským)  bylo  uloženo,  aby  >ve  smyslu  přání  většiny 
poddaných <  podali  návrhy,  jak  by  se  roboty  penězi  daly  vy- 
koupiti. Jiným  ještě  četným  přáním  stavů  moravských  císař 
Leopold  vyhověl  jen  měrou  nepatrnou ;  celkem  lze  říci,  že  za 
něho  v  sociálním  postavení  lidu  selského  učiněn  byl  opět  aspoň 
malý  krok  k  lepšímu ;  nejhorší  ze  všeho  bylo  obtížné  konání 
robot,  které  zůstaly  u  lidu  v  stejné  nenávisti,  jako  dosud  a  proti 
nimž  jevil  se  nepřemožitelný  odpor  ;  v  mnohých  krajích  českých 
i  moravských  hrozil  odpor  ten  vypuknouti  ve  zjevnou  vzpouru. 
Stížnosti,  které  od  poddaných  vedeny  byly  proti  vrchnostem 
následkem  četných  libovolností,  jichž  se  tyto  dopouštěly,  nemohly 
zůstávati  u  dvora  vídeňského  bez  povšimnuti.  Vláda  císaře  Františka 
obracela  se  často  důtklivě  ke  stavům  českým  i  moravským,  aby 
konečně  předložili  slíbený  návrh  o  vykoupení  z  robot  a  po  pří- 
padě i  z  ostatních  dávek  urbariálnich.  Ale  tomu  se  stavové  vší 
mocí  vzpírali,  ano  varovali  vládu,  aby  v  době,  kdy  revoluční 
názory  vždy  více  se  šíři,  neuváděla  stále  otázku  robotní  na  přetřes, 
čímž  poddaní  proti  svým  vrchnostem  vždy  více  se  popouzejí. 
Vláda  nebyla  dosti  odhodlanou,  aby  ze  své  moci  do  této  otázky 
zasáhla  a  ji  rozhodla.  Napřed  bouřlivé  doby  válečné,  potom  těžko- 
pádná soustava  absolutního  zřízení  státního,  tvrdošíjnost  vyšších 
stavuv  proti  všelikým  opravám  sociálním,  konečně  —  a  to  ne 
nejmenší  měrou  —  nedostatek  hybných  sil  u  městského  a  selského 
lidu  našeho  zavinily,  že  na  tomto  poli  zavládla  stagnace  ještě  po 
plných  padesáte  let  a  teprve  mocný  popud  z  věnčí  na  konec 
způsobil  obrat  k  lepšímu. 

Cokoliv     vláda    Františka    I.    podnikla    ve    prospěch     lidu 
selského,     rozbilo    se    o    houževnatý    odpor    šlechty    moravské, 


447 


která  svou  neláskou  k  lidu  nikterak  se  netajila.  I  tam,  kde  byly 
mezi  vrchností  a  poddaným  výkupní  smlouvy  uzavřeny,  vrchnosti 
libovolně  je  porušovaly,  a  když  došlo  z  toho  k  soudním  rozepřím, 
ukázalo  se,  že  poddaní  na  svou  škodu  opomenuli  své  podmínky 
řádnč  si  od  úřadů  krajských  zabezpečiti.  Dvorská  kancelář  na- 
řídila (1813),  aby  krajské  úřady  měly  bedlivý  dozor  na  zacho- 
vávání zákona  a  každé  přestoupení  jeho  stihaly  předepsanými 
tresty.  Také  nařízeno  bylo  guberniu  českému  i  moravskoslez- 
skému, aby  po  dohodnutí  se  stavy  zemskými  podalo  dobré 
zdání,  zdali  a  za  jakých  podmínek  jest  přípustno  uzavírati  mezi 
vrchnostmi  a  poddanými  smlouvy  o  výkup  poddanských  dávek 
urbariálních  na  věčné  časy?  Ale  stavové  na  návrh  zemského 
výboru  odložili  zodpovědění  této  otázky  na  dobu  příznivější  a 
připustili  jen  volné  dohodnutí  mezi  vrchností  a  poddaným.  Po- 
dobně vyslovili  se  stavové  čeští  a  slezský  konvent  dokonce  pro- 
hlásil, že  by  nebylo  dobře,  aby  nejnižší  třídy  lidu  výkupem 
z  robot  staly  se  od  vyšších  tříd  lidských  nezávislými,  ježto  nelze 
u  sedláků  docíliti  takové  duševní  vzdělanosti,  jaké  jest  nevyhnu- 
telně potřebí  k  dosažení  úplné  nezávislosti,  aby  jí  nebylo  zle 
užíváno.  Také  moravsko-slezské  gubernium  přes  to,  že  krajské 
úřady  většinou  prohlásily  se  pro  výkupy,  vyslovilo  se  proti 
jakémukoliv  závaznému  nařízení  se  strany  vládní  a  navrhlo  dvorské 
kanceláři,  aby  zůstalo  vše  při  starém.  Dvorská  kancelář  potom 
již  neodvážila  se  jednati  proti  vůli  stavů,  jichž  odporem  takto 
zmařen  byl  nesmělý  krok  vlády,  směřující  ku  zlepšeni  stavu  pod- 
daného lidu.  Císař  František,  ač  by  si  byl  přál  uvolnění  lidu  selského, 
nemohl  se  k  žádnému  ráznějšimu  prostředku  odhodlati,  pokud  sta- 
vové sami  tomu  odporovali.  Ano  v  nejbližších  letech  potomních  bylo 
poddaným  ještě  přituženo.  Roku  1821  vláda  netoliko  že  pro- 
hlásila, že  vykupování  z  robot  i  z  ostatních  dávek  urbariálních 
nepokládá  za  užitečné  a  potřebné,  nýbrž  zastavivši  prováděni 
výkupů  na  státních  statcích,  dala  tím  škodlivý  přiklad  vrchnostem 
soukromým.  Tyto  také  záhy  vycítily,  že  vláda  jest  na  jejich 
straně,  a  dopouštěly  se  na  poddaných  mnohých  útiskův  tím,  že 
poddaným  ukládaly  více  robot,  než  byli  povinni  konati.  Stížnosti 
lidu  z  té  příčiny  podávané  úředníci  vrchnostenští  hleděli  co  možná 
odkládati  a  namnoze  byli  v  tom  i  od  krajských  úřadů  podpo- 
rováni. Z  těch  příčin  vzniklo  také  selské  povstání  na  Moravě 
na    jaře  r.    1821,  které  s   úžasnou    rychlosti  se  rozšířilo  po  kraji 


448 


znojemském,  jihlavském  a  dílem  i  brněnském.  Poddaní  konali 
četné  schůze  a  usnesli  se,  že  počínaje  26.  březnem  nebudou  vrch- 
nostem robotovati.  Všechno  úsilí  úřadů  vrchnostenských,  krajských, 
ano  i  gubernia,  uvésti  lid  zase  k  poslušností,  ukázaly  se  marnými, 
ač  náčelníci  nepokojů  byli  horlivě  zajímáni  a  mnoho  vojska  do 
těch  krajin  bylo  vypraveno.  Teprve  když  vyslán  byl  na  Moravu 
od  císaře  plnomocný  dvorský  komisař  baron  Mayern,  podařilo 
se  mu,  většinou  po  dobrém,  zase  pokoj  obnoviti.  Z  jeho  zprávy 
také  císař  dověděl  se  o  útiscích,  jež  bylo  poddaným  od  vrchností 
snášeti,  a  proto  r.  1822  uložil  všem  úřadům,  aby  při  vyřizování 
takových  stížností  dbaly  přísné  spravedlnosti.  Guberniu  moravsko- 
slezskému bylo  nařízeno,  aby  jednotlivé  případy  bedlivě  vyšetřilo. 
Ale  v  guberniální  zprávě  se  tvrdilo,  že  není  příčiny  ke  zvláštním 
opatřením,  že  od  dob  selského  povstání  roku  1821  sice  poddaní 
přísně  se  přidržují,  aby  konali  zákonité  povinnosti,  že  však  vrch- 
nostem žádné  přechvaty  se  nedovolují,  čehož  patrným  dokladem 
jest  prý  nepatrný  počet  poddanských  stížností,  jež  od  té  doby 
podaný  byly  guberniu  a  krajským  úřadům.  Císař  tuto  odpověď 
vzal  prostě  na  vědomost,  a  od  té  doby  po  celý  čas  jeho  panování 
již  nebylo  hnuto  dosavadním  poměrem  mezi  vrchnostmi  a  pod- 
danými. 

Vláda  císaře  Františka  neučinila  tedy  mnoho  na  úlevu 
tehdejšího  stavu  lidu  poddaného.  Přihlédneme- li  však  k  tomu, 
jak  se  stav  ten  změnil  opravami  z  posledních  let  císařovny  Marie 
Terezie  a  především  císaře  Josefa  II.,  kteréž  opravy  jen  z  ne- 
patrné části  byly  obmezeny  za  císaře  Leopolda  II.  a  Františka  L, 
shledáme  v  něm  znamenitý  pokrok  proti  dobám  dřívějším.  Zejména 
právní  postaveni  lidu  poddaného  se  patrně  zlepšilo  Vrchnostenské 
úřady  nesměly  již  poddaného  obmezovati  ani  ve  volbě  povolání 
ani  v  uzavíráni  sňatku.  Nádvorní  služby  z  pravidla  přestaly  a 
trvaly  jen  výjimkou  a  obmezenou  měrou  u  poddaných  sirotků, 
kteří  ztratili  oba  rodiče.  Nezakoupený  statek  nesměl  sice  vůbec 
býti  zadlužován,  zakoupený  pak  jen  do  dvou  třetin  své  ceny 
pozemkové,  ale  k  tomuto  obmezeni  vláda  svolila  spíše  z  příčin 
zemědělského  blahobytu,  nežli  z  ohledu  na  právo  vrchnostenské. 
Moc  trestati  poddané  byla  přesně  omezena.  Volnost  stěhovati  se 
ze  země,  byla  u  lidu  selského  stejně  obmezena,  jako  u  ostatních  tříd 
obyvatelstva,  kdežto  právo  stěhovací  z  panství  na  panství  v  ob- 
vodu hranic  zemských  bylo  upraveno   výhradně    předpisy   vojen- 


449 


skýmí.  Poddaný  musel  si  opatřiti  sice  povolení  vrchností  jak 
k  dočasnému  pobytu  na  jejím  panství,  tak  i  k  vyproštění  z  jejího 
závazku,  ale  propouštécí  listy  musil  vrchnostenský  úřad  vydati 
bez  námitky  a  nesměl  za  ně  vybírati  zvláštních  poplatků.  Vrch* 
nosti  nesměly  žádný  rustikální  pozemek,  ať  zakoupený  či  neza- 
koupený,  ani  v  celku  ani  v  části  přibrati  k  půdě  dominikální  bez 
předchozího  svolení  krajských  úřadů.  Podobným  přesným  před- 
pisům podléhala  každá  výměna  neb  parcelace  statku  poddanského, 
vyhoštění  ze  statku  a  dědičná  posloupnost  v  rodině  sedlákově. 
Uvážíme- li,  že  od  r.  1792  a  zvláště  od  zavedení  pozemkového 
provisoria  r.  1819  také  pozemková  daň  byla  rozvržena  stejným 
dílem  na  statky  vrchnostenské  i  poddané,  přikloníme  se  k  mínění, 
jež  stavové  pronesli  ve  sněmovním  prohlášení  z  r.  1825,  že  výhody, 
plynoucí  vrchnostem  ze  svazku  poddanského,  byly  vyváženy  na 
druhé  straně  četnými  vydáními  a  jinými  povinnostmi.  A  přece 
stavové  ukováni  staletými  předsudky,  hrozili  se  hýbati  tímto 
svazkem,  až  konečně  z  ciziny  dán  byl  mocný  podnět  k  úplnému 
převratu. 

#  6*6*.  Průmysl  a  obchod.  Školství  a  jiné  ústav y  vzdéldvaci.   Censům. 

Písemní  rtvi  a  ume  ni  výtvarné. 

Na  Moravě  počátkem  XIX.  století  jeví  se  již  značně  sesilený 
ruch  průmyslový  a  obchodní.  Těžba  užitečných  nerostů  sice  ještě 
ani  v  této  době  dosti  nepokročila,  ježto  hornictví  teprve  stavbou 
železnic  a  zaváděním  parních  strojů  v  továrnách  bylo  uvedeno 
na  vyšší  stupeň.*)  Nicméně  některými  odvětvím*  průmyslovými 
Morava  staví  se  v  čelo  všech  zemí  dědičných.  Na  prvním  místě 
dlužno  uvésti  výrobo  zboží  vlněného.  Z  23  továren  na  jemné  sukno 
většina  již  tehda  soustředěna  byla  v  Brně.  Vedle  toho  pěstována 
výroba  plátna,  katunu,  vaty,  bavlněné  příze,  punčoch,  stužek, 
klobouků,  zboží  koženého,  kožešin,  papíru,  kořalky,  piva  a  octa, 
střelného  prachu,  tabáku  (továrna  v  Hodoníně),  drasla,  železa, 
skla  (v  osmi  hutích),    zboží  hrnčířského  a  j.   Šternberk,  Šumberk 


*)  Kamenného  uhlí  těženo  bylo  r.  1783  na  Moravě  3105  centů,  r.  1797 
nic  více  než  4828  centů.  Obyvatelstvo  prese  všechno  povzbuzování  ářadů  dlouho 
nechtělo  uhlím  topiti.  Do  r.  18 19  těžba  uhlí  kamenného  stoupla  na  72.000  centů, 
r.  1830  již  na  220.000  centů.  Výroba  Železa  na  Moravě  i  ve  Slezsku  r.  1825  do- 
sáhla  v^še  82.000  centů. 

129 


450 

a  Mor.  Třebová  zaujaly  prvenství  v  plátenictví.  V  Brně  založena 
byla  továrna  na  turecké  fezy.  V  Brtnici  založena  (1802)  továrna 
na  zboží  bavlněné,  která  sama  zaměstnávala  přes  13.000  přadlákú. 
V  Letovicích  zanikl*  sice  (1820)  továrna  zboží  katunového,  ale 
brzo  potom  (1832)  zřízena  tam  továrna  na  krajky,  první  toho 
druhu  v  celém  mocnářství.  Dle  vzoru  majolikové  továrny,  zřízené 
od  císaře  Františka  na  jeho  statku  v  Holiči,  založeny  byly  po- 
dobné závody  v  Hranicích  a  v  Bystřici  p.  H.,  jichž  výrobky  se 
zdarem  soutěžily  s  anglickými.  Brzo  potom  Josef  z  Lilienbornu 
učinil  šťastný  pokus  s  továrnou  na  nádobí  kamenné  na  Vranově 
(nad  Dyjí),  ano  v  Kravsku  počato  i  s  výrobou  zboží  porcu láno- 
vého, ale  s  menším  zdarem.  Železářství  na  vysoký  stupeň  po- 
vznesli hr.  Mitrovský  a  později  Klein  ve  Vizmberku,  správa  arci- 
biskupská, a  později  Rothschild  ve  Frýdlante  a  Vítkovicích  a 
kníže  Salm  v  Blansku,  koželužství  hr.  Dietrichštejn  v  Sokolnicích 
a  Lettmayer  v  Brně,  jehož  továrna,  založená  r.  1807,  stala  se 
největší  toho  druhu  na  Moravě.  První  cukrovar  na  Moravě  povstal 
r.  1831;  první  strojovna  zřízena  r.  181 2  od  starohrabéte  Salma 
v  Doubravici,  ale  brzo  zanikla.  Parních  strojů  po  prvé  na  Mo- 
ravě užil  ve  své  továrně  brněnské  Wúnsch  r.  18 14,  pak  Ofier- 
mann  r.  18 16. 

Obchod  moravský  soustřeďoval  se  v  Brně,  jehož  čtvero 
hlavních  trhá  výročních  pokládáno  bylo  vedle  trhů  vídeňských 
za  nejvýznamnější  v  celé  říši.  Již  tehda  se  říkalo,  že  Brnu  chybí 
řádná  splavná  řeka,  aby  mohlo  ve  vnitřním  obchodě  rakouském 
zaujati  první  místo  po  Vídni.  Obchodníci  vyváželi  z  Moravy  máslo, 

y 

ovčí  sýr  a  peřř  do  Vidně,  kůže  do  Cech  a  odtud  do  Saska,  vlnu 
přes  Cechy  a  Rakousy  do  ciziny.  Jemnými  sukny,  kašmíry,  šály 
a  pod.  výrobky  Morava  zásobovala  všechny  ostatní  země  dědičné. 
Hrubší  druhy  sukna  a  jiných  výrobku  vlněných  zasílány  do  Ra- 
kous, Uher,  Haliče,  do  Turecka,  Švýcarska  a  do  Itálie.  Kožešiny 
vyváženy  do  Polska  a  do  Uher,  hedvábné  šatky  do  Slezska. 
Len  a  hrubá  příze  posílaný  do  Uher,  Rakous,  do  Cech  a  odtud 
dále  do  Saska,  kdež  je  chudé  horské  obyvatelstvo  zpracovávalo. 
Moravské  plátno  nalézalo  hojně  odbytu  v  Uhrách,  Rakousích, 
v  Haliči  a  v  Itálii,  vino  vyváženo  hlavně  do  zemí  severních. 
K  vývoznému  obchodu  naležely  ještě  výrobky  bavlněné,  obilí, 
žitná  kořalka,  sudy,  ovoce,  homce,  sladké  dievo,  sklo  a  něco 
kamenného  uhlí. 


451 


Dováženy  byly  (částečně  jako  zboží  transitní)  ve  větším 
množství:  vlna,  buď  k  vlastní  výrobě  neb  jako  průvozně  zboží 
do  Čech,  hovězí  dobytek  ze  zemí  ruských,  tureckých  a  uherských, 
kůže  pro  jircbárny,  většinou  z  Vídně,  juchta,  med,  vosk  a  loj 
z  Haliče  a  z  Ruska,  vídeňské  látky  hedvábné,  z  velké  Části  tran- 
sito  do  Čech  a  do  Slezska,  ruské  kožešiny  (transito  do  Vídně), 
turecký  safián,  mořské  ryby  z  Terstu,  tabák,  draslo  a  víno  z  Uher, 
zboží  osadni  a  bavlna,  české  plátno,  nitě,  krajky,  šafrán  z  Rakous, 
berchtesgadské  zboží  dřevěné  a  kostěné,  vídeňská  fortepiana,  drožky 
a  vozy  cestovní,  knihy,  mapy  a  hudebniny  větším  dílem  z  Lipska, 
z  Vratislavi  a  z  Vídně,  kamenná  sul  z  Haliče,  kuchyňská  z  Rakous, 
železo  a  železné  zboží  (větším  dílem  transito)  ze  Štýrska,  vídeňské 
jemnější  nástroje  a  nářadí  z  ocele,  mědi  a  mosaze,  podobně  zboží 
módní  a  přepychové,  zlaté  a  stříbrné  z  Vídně,  vídeňský  porculán, 
české  zboží  skleněné,  zrcadla  a  j. 

Velkou  pozornost  císař  František  věnoval  v  celé  říši  stavbě 
silnic,  jež  sám  nazval  případně  » nezvratným  veřejným  svědectvím 
dobré  či  špatné  správy  státnic.  Toto  dílo  nedovedly  ani  těžké 
doby  válečné  nadobro  zastaviti  a  po  dosaženém  míru  bylo  o  sil- 
nicích pracováno  se  zdvojeným  úsilím,  tak  že  země  dědičné  po 
této  stránce  nabyly  zcela  jiné  tvářnosti.  Stavba  prováděna  všude 
velmi  pečlivě.  V  letech  1813 — 1832  rozmnožena  síť  rakouských 
silnic  o  3405  km.  Na  Moravě  zvětšena  byla  o  plnou  třetinu, 
k  čemuž  hlavně  stavové  moravští  přispěli  nákladem  peněžitým; 
k  původním  630  km  z  dob  císaře  Josefa  II.  přibylo  nových  210  km. 
Z  nově  vystavených  silnic  nejdůležitější  byly:  1.  z  Brna  na  Po- 
hořelice a  Lechovice  do  Znojma,  2.  z  Olomouce  na  Litovel,  Mo- 
helnici,  M.  Třebovou  a  Svitavy  do  Cech,  3.  uherská  silnice  z  Brna 
na  Slavkov  a  Hodonín  do  Holiče.  Ještě  větši  vzrůst,  než  u  stát- 
ních, jeví  se  u  silnic  okresních,  jichž  siť  na  Moravě  a  ve  Slezsku 
dosáhla  r.  1837  délky  764  mil  čili  5500  km.  Staré  silnice  byly 
rozšiřovaný,  staré  městské  brány  a  budovy,  které  vadily  dopravě 
byly  bořeny,  příkré  horské  silnice  převáděny  na  svahy  povlo- 
vnější, na  místě  starých  mostů,  buď  porouchaných  neb  příliš 
úzkých,  stavěny  nove,  vyhovující  rostoucím  potřebám.  R.  1825 
vyšla  na  Moravě  péči  generálního  štábu  mapa  zemských  i  vodních 
cest  moravsko-slezských  (první  prače  toho  druhu  v  celém  moc- 
nářství) ;  přípravné  prače  k  ni  z  rozkazu  císařského  konalo  jednak 
stavební    ředitelství  v    Brně,    jednak    krajské    úřady,    vrchnosti  a 

29* 


452 


magistráty.  K  docílení  lepšího  dozoru  nad  stavbami  silničním 
zřízena  byla  r.  1809  ve  všech  zemích  zvláštní  ředitelství  s  pří- 
slušným úřednictvem,  které  nabývalo  potřebného  vzdělání  na  nově 
zřízených  technických  školách  v  Praze  a  ve  Vidní. 

Poštovnictvi  nenabylo  značných  rozměrů.  R.  1796  zrušena 
byla  slezská  správa  poštovní  a  spojena  s  moravskou.  Všech  stanic 
moravsko-slezských  bylo  53  a  vedle  toho  byly  všeho  všude  tř 
expedice  poštovních  vozů,  v  Brně,  v  Olomouci  a  v  Opavě;  stav 
ten  se  nezměnil  ani  o  čtvrt  století  později.  Vrchní  poštovní  správa 
pro  obě  země,  jež  měla  sídlo  v  Brně,  zároveň  s  hlavní  expedici 
jízdných  pošt  neměla  více  než  osm  úředníků.  Rychlovozy  poštovní 
jezdily  několikrát  v  týdnu  mezi  Vídní  a  Brnem,  mezi  Vídní  a 
Lvovem  (přes  Brno  a  Bilsko)  a  mezi  Brnem  a  Opavou;  praví, 
dělné  poštovní  spojeni  mezi  Brnem  a  Prahou  bylo  dvojí,  přes 
Jihlavu  a  Svitavy.  Ještě  r.  1830  nebylo  na  Moravě  a  ve  Slezsku 
více  než  1 1  sběren  listovních ;  ročně  podáno  bylo  průměně  v  tomto 
obvodu  783.000  psaní.  Teprve  novou  organisací  poštovní  správy 
a  zřízením  nejvyššího  dvorského  poštovního  úřadu  ve  Vídni 
(r.  1829)  stal  se  zase  krok  k  lepšímu.  Počet  listovních  sběren 
byl  rozmnožen  do  r.  1835  o  16;  zavedeny  denní  rychlojízdy 
z  Vidně  přes  Jihlavu  do  Prahy,  pětkrát  týdně  z  Brna  přes  Jihlavu 
do  Prahy  a  z  Brna  do  Znojma,  dvakrát  týdně  poštovní  spojení 
z  Brna  a  z  Olomouce  přes  Svitavy  do  Prahy. 

V  té  době  učiněny  také  první  počátky  s  úpravou  některých 
řek  moravských,  jako  Blatné,  Hané.  Dyje,  a  zároveň  vypracovány 
první  plány  k  upraveni  řeky  Moravy.  Ale  nedostatek  finančních 
i  technických  prostředků  byl  příčinou,  že  podnik  ten  v  hlavních 
částech  nebyl  proveden  a  podnes  čeká  svého  rozřešení. 

Za  císaře  Františka  nastala  i  ve  školství  patrná  reakce. 
Volnost  učení  byla  značné  obmezena.  Přednášky  professorfl  byly 
podrobeny  censuře,  učitelé  odkázáni  na  předepsané  učebnice. 
Veřejní  učitelé  musili  pod  přísahou  zříci  se  všelikých  tajných 
spolků,  jak  bylo  uloženo  i  jiným  úředníkům;  při  výběru  a  po- 
stupu kandidátův  učitelských  mělo  se  přihlížeti  nejen  k  jejich 
vědomostem,  nýbrž  i  k  politickému  smýšlení,  mravnosti  a  nábož- 
nosti. Cizincům  zakázán  přistup  na  university,  domácím  zase  za- 
povězeno studovati  na  cizozemských  universitách  a  tam  nabývat1 
hodnosti  doktorské.  Cizinec  směl  se  státi  učitelem  jen  s  nejvyšším 
svolením  císařovým.  Podobně  stiženo  bylo  usazovati  se  v  zemích 


453 


dědičných  advokátčm  a  lékařům,  kteří  doma  nesložili  zkoušek. 
Studijní  sbory,  ustanovené  za  císaře  Leopolda  II.,  byly  (1803) 
zrušeny  a  zřízen  opět  byrokratický  úřad  ředitelův  a  místoředitelů, 
jimž  svěřeno  řízení  jednotlivých  fakult  lycea  olomuckého  i  gym- 
nasií, a  kteří  podřízeni  přímo  zemskému  úřadu.  Řediteli  gymnasií 
v  městech  krajských  byli  obyčejně  jmenováni  krajští  hejtmanové. 
Dvorská  komise  studijní  byla  obnovena  a  jí  podřízen  v  jednotlivých 
zemích  nově  zřízený  úřad  gymnasijních  studijních  ředitelů,  jimž 
přidělen  dozor  nad  gymnasii  v  celé  zemi,  a  zeměpanských  zku- 
šebních komisařů  na  universitách  i  lyceích,  kde  měli  dohlížeti  na 
prospěch  a  mravy  studujících.  Církvi  a  duchovenstvu  byla  ve 
školství  přiznána  rozsáhlá  a  důležitá  práva.  Na  každé  škole  ná- 
rodní, ať  městské  či  venkovské,  ustanoven  byl  zvláštní  katecheta 
a  r.  1804  veškeren  dozor  nad  nižšími  školami  byl  svěřen  kněžstvu. 
Na  filosofickém  učení  a  na  gymnasiích  zavedeno  závazné  vyučo- 
vaní náboženství  i  nedělní  exhortace  a  ustanoveni  zvláštní  učitelé 
náboženství.  Biskupům  uloženo  bdíti  nad  neporušeností  katolického 
učení  na  všech  školách,  proto  také  byli  jim  podřízeni  všichni 
učitelé  náboženství,  a  vyhrazeno  jim  spolupůsobení  při  obsazo- 
vání takových  míst  i  dozor  při  zkouškách. 

Nová  osnova  učební,  která  vydána  byla  r.  1804  P1*0  školství 
»  německé*,  t.  j.  národní,  roztřiďuje  ústavy  určené  k  obecnému 
vzdělání  na  školy  triviální,  hlavní  a  reální.  Školy  triviální  měly 
v  podstatě  podržeti  své  zřízení  a  také  neuznáno  za  nutné  je  roz- 
množiti, vyjma  v  některých  horských  krajinách.  V  městech  na- 
řízeno rozdělení  mládeže  dle  pohlaví.  Školou  povinna  byla  mládež 
od  6.  do  1 2.  roku ;  kromě  toho  byli  duchovní  správcové  i  učitelé 
povinni,  poskytovati  mládeži  do  18.  roku  opakovači  vyučování 
bezplatně  v  neděli  odpoledne.  Také  zřízení  hlavních  škol  v  kraj- 
ských městech  zůstalo  v  podstatě  netknuto;  některé  předměty 
byly  ■  obmezeny,  vyučování  začátkům  řeči  latinské  vyloučeno, 
němčina  zůstala  výhradnou  řečí  vyučovací.  Dosavadní  normální 
škola  v  Brně  dostala  rovněž  název  školy  hlavní,  ale  měla  i  potom 
zůstati  vzorem  Školám  ostatním.  Nově  zřízeny  byly  školy  reální 
čili  měšťanské  pro  mladíky,  kteří  se  chtěli  věnovati  vyššímu 
umění,  obchodu,  směnečnému  zaměstnání,  hospodářství  neb  knih- 
vedení,  ve  Vídni,  v  Praze,  v  Krakově,  v  Inšpruku  a  v  Padově. 
R.  181 1  císař  František  schválil  sice  navržené  zřízení  reálné  školy 
v  Brně,  ale  nedošlo  k  tomu  po  celý  čas  jeho  panování. 


454 


Hned  od  i.  třídy  triviálních  škol  měl  tam,  kde  byla  vyučo- 
vacím jazykem  čeština,  brán  býti  náležitý  zřetel  k  řeči  německé. 
K  úřadu  učitelskému  neměl  nikdo  býti  připuštěn,  kdo  by  se  ne- 
vykázal náležitou  znalostí  němčiny. 

R.  1808  bylo  na  Moravě  a  ve  Slezsku  14  hlavních  škol, 
1661  triviálních  a  10  škol  dívčích.  R.  1825  bylo  23  hlavních  škol 
(17  na  Moravě,  6  ve  Slezsku),  triviálních  1709  a  19  dívčích.  Počet 
dětí  do  školy  chodících  vzrostl  za  tu  dobu  ze  1 48.000  na  225.000. 
Ze  všech  škol  r.  1825  bylo  německých  645,  českých  pak,  kde  se 
zároveň  vyučovalo  německy,  1106.  R.  1830  ze  275.000  dětí  školou 
povinných  chodilo  255.000  řádně  do  školy.  V  posledních  letech 
císaře  Františka  poměr  ten  ještě  se  poněkud  zlepšil. 

Studium  gymnasijní  nově  upraveno  bylo  osnovou  učební 
z  r.  1806.  Doba  jeho  ustanovena  na  pět  let  tam,  kde  nebylo  ani 
lycea  ani  university,  při  lyceích  neb  universitách  na  šest  let. 
Vyučování  dalo  se  i  potom  na  základě  latiny,  rozděleno  na  patero 
hlavních  stupňů  (principia,  grammatica,  syntaxis,  poetica,  rheto- 
rika),  ale  vedle  toho  vykázáno  široké  pole  němčině,  jejíž  znalost 
byla  podmínkou  přijetí;  vedle  latinských  klasiků  nařízeno  pilné 
čtení  spisovatelů  německých.  Dozor  nad  gymnasii  svěřen  byl  kraj- 
ským hejtmanům  jako  ředitelům,  neb  jejich  náměstkům,  R.  1807 
ustanoven,  jako  pro  všechny  země  dědičné,  také  pro  obvod  mor.- 
slezský,  vrchním  dozorcem  gymnasijní  studijní  direktor.  Osnova 
předpisovala  do  podrobná  též  disciplinární  tresty  pro  přestupky 
žáků,  trvání  prázdnin  (od  14.  září  do  4.  listopadu),  užívání  učeb- 
nic, zkoušky  denní,  týdenní,  měsíční  a  veřejné  semestrální,  roz- 
vrhovala klassifikaci  a  stanovila  odměny  (prémie)  vynikajícím 
žákům.  Tisk  a  prodej  učebnic  gy mnasijnich  vyhrazen  byl  c.  k. 
administraci  školních  knih  ve  Vídni.  Nová  gymnasia  zřízena  na 
Moravě  v  M.  Třebové  (1804)  *  v  Příbore  (1805). 

Těmito  opravami  rozmnožil  se  také  počet  žactva  gymnasij- 
ního,  i  činěna  opatření,  aby  nával  na  gymnasia  byl  obmezen. 
Piaristská  gymnasia  v  Mor.  Třebové  a  v  Příbore  byla  r.  1829 
zrušena,  ale  moravsko-třebovští  měšťané  sebrali  mezi  sebou  do- 
statečný fond  peněžitý  a  vymohli  si  u  císaře  svoleni  (1834),  že 
směli  gymnasium  opět  otevříti. 

Nova  učebná  osnova  dotkla  se  také  školství  vyššího.  Filo- 
sofické  studium  bylo  všude    zkráceno  na  dvě  léta,    učebná  látka 


465 


byla  obmezena  vyloučením  některých  předmětův,  avšak  pojaty 
do  ní  nově  vědy  přírodní  a  latinská  filologie.  Za  to  latina  přestala 
býti  řečí  vyučovací,  profesoři  měli  přednášeti  po  němečku.  Vedle 
filosofického  studia  při  lyceu  olomuckém  byla  na  Moravě  zřízena 
ještě  dvě  nová,  v  Mikulově  (1807)  a  v  Brně  (1808).  Pro  vycho- 
vání kněží  na  místě  zrušeného  generálního  semináře  v  Hradišti 
(u  Olomouce)  obnoven  byl  již  za  cis.  Leopolda  II.  (1790)  diece- 
sánní  seminář  v  Olomouci.  Poněvadž  se  jevil  stále  větší  nedostatek 
kněžstva,  na  důrazné  zakročení  biskupa  hr.  Schrattenbacha  císař 
svolil  (1805)  ke  zřízení  diecesánního  semináře  v  Brně  pro  80 
alumnův,  kde  však  zahájeno  bylo  vyučováni  teprve  r.   1808. 

Právnické  studium  při  lyceu  olomuckém,  které  dosud  se 
skládalo  ze  tři  ročníkův,  bylo  r.  18 10  rozšířeno  na  čtvero  roční- 
kův. Přednášeti  se  mělo  vesměs  po  němečku,  vyjma  církevní 
právo,  kde  zůstala  v  platnosti  latina.  Profesoři  měli  hleděti  pře- 
devším k  tomu,  aby  vychovávali  řádný  dorost  pro  službu  státní 
v  oboru  soudním  a  politickém.  Proto  hlavni  důraz  byl  položen 
na  rakouské  trestní  a  občanské  právo,  trestní  řízení  a  zákony 
politické.  Také  studium  lékařské  při  lyceích  bylo  nově  upraveno 
a  zdokonaleno.  Zavedeny  nové  řádné  předměty,  zejména  anatomie, 
porodnictví,  soudní  lékařství.  Těmito  opravami  uvedeno  bylo 
vysoké  učení  moravské  zase  na  vysoký  stupeň  dokonalosti.  Od 
r.  1782,  kdy  císař  Josef  II.  zrušil  universitu  brněnskou  a  založil 
lyceum  v  Olomouci,  do  r.  1826  rozmnožil  se  počet  profesorů 
studia  filosofického,  právnického  a  lékařského  ze  sedmi  na  osm- 
náct. Knihovna  lycejní  vzrostla  za  tu  dobu  z  18.000  na  40.000 
svazků  v  a  také  ostatní  vědecké  pomůcky  byly  neobyčejně  roz- 
množeny a  zvelebeny.  Celkem  lyceum  olomucké  dosáhlo  tak  do- 
konalé organisace,  jako  první  university  v  zemích  dědičných, 
vídeňská  a  pražská,  a  přece  co  do  práv  stále  zůstávalo  daleko 
za  nimi.  Proto  sbor  profesorský  obrátil  se  s  prosbou  k  císaři 
Františkovi,  aby  zdárné  dílo  dovršil  povýšením  lycea  za  univer- 
situ. Tehdejší  kardinál-arcibiskup  olomucký,  arcivévoda  Rudolf, 
bratr  císařův,  horlivě  se  přimlouval  za  splnění  této  prosby.  Císař 
povolil  a  (dekretem  ze  dne  11.  září  1827)  povýšil  lyceum  olo- 
mucké za  řádnou  universitu  o  čtyřech  fakultách.  Byl  to  čtvrtý 
ústav  toho  druhu  založený  za  císaře  Františka  (obnovené  uni- 
versity v  Inšpruku  a  ve  Št.  Hradci,  nově  založená  r.  18 16  uni- 
versita ve  Lvově). 


456 


Z  ústavů  vzdělávacích  a  humanitních  zmínky  zasluhuje 
zřízení  kadetni  školy  v  Olomouci  (1808),  ústavu  hluchoněmých 
v  Brně  (1829),  vedle  něhož  však  v  Brně  i  v  jiných  městech  mo- 
ravských založeno  bylo  mnoho  jiných  ústavů  humanitních;  sta- 
vovská akademie  v  Olomouci,  zrušená  za  císaře  Josefa  II.,  byla 
obnovena  od  Leopolda  II.  (1793)  na  žádost  stavů  moravských; 
r.  181 5  stavové  zřídili  při  této  akademii  stolici  řeči  a  literatury 
vlašské  a  české;  tato  však  obsazena  byla  teprve  r.  1831;  prvním 
učitelem  jejím  stal  se  Ant.  Boček.  Kromě  toho  byly  na  Moravě 
dva  ústavy  hospodářské,  v  Brně  a  v  Olomouci. 

Velmi  na  úkor  obyvatelstvu  moravskému  bylo,  že  se  mu 
nedostalo  tehda  žádného  učeliště  reálního  ani  vysoké  školy  tech- 
nické, ač  právě  na  Moravě  neobyčejný  rozkvět  některých  odvětví 
průmyslových  toho  nutně  vyžadoval.  Těm,  kteří  po  této  stránce 
snažili  se  dosáhnouti  vyššího  vzdělání,  poskytnuta  byla  k  tomu 
příležitost  buď  na  technickém  ústavě  v  Praze,  zřízeném  od  stavů 
českých  r.  1806,  neb  na  polytechnice  vídeňské,  založené  r.  1816. 

Z  vědeckých  spolků  tehdejších  zasluhuje  zmínky  hospodář- 
ská společnost  moravská,  založená  r.  1770  a  moravská  společnost 
pro  zvelebení  věd  přírodních  a  vlastivědy  (1794),  jejíž  snahou 
bylo  prozkoumávati  zemi,  její  přírodní  poklady  a  zvláštnosti, 
v  cizině  neznámé.  R.  181 1  císař  sloučil  1.  moravskou,  2.  slezskou 
společnost  hospodářskou,  3.  společnost  přátel  věd  přírodních  a 
vlastivědy  v  jediný  ústav  pod  názvem:  > Společnost  ku  zvelebení 
orby,  věd  přírodních  a  vlastivědy c.  Nová  společnost  vytkla  si 
za  úkol  podporovati  blahobyt  obou  zemí,  prozkoumávati  přírodní 
povahu  a  zdroje  i  prostředky  k  povznesení  průmyslu  i  země. 
dělství  a  pěstování  věd,  k  účelu  tomu  nejvíce  směřujících,  zejména 
mathematiky,  vlastivědy,  lučby  a  technologie.  Společnost  měla 
rok  co  rok  vydávati  schematismus,  populární  spisy,  zvláště  dobrý 
národní  kalendář  a  vypisovati  ceny  na  řešení  důležitých  otázek, 
k  čemuž  ustanovena  od  gubernia  stálá  komise.  Také  české  ná- 
rodnosti věnována  jest  od  té  doby  poněkud  větší  pozornost,  ač 
stále  ještě  m^rou  nepatrnou.  Kalendáře  pro  lid  selský  vydávány 
po  němečku  i  po  česku.  R.  181 5  společnost  vydala  prací  Karla 
Andrea  první  svůj  schematismus,  který  obsahoval  dějiny  a  zřízení 
její,  seznam  všech  členů,  dále  seznam  všech  vrchností  na  Moravě 
a  ve  Slezsku  i  jejich  úředníkův.  R.  181 7  císař  František  svolil, 
aby  směla  se  nazývati  císařsko-královskou  a  udělil  jí  právo  roz- 
dávati zlaté  a  stříbrné  medaile  za  zvláštní  zásluhy  o  zemědělství. 


457 


Nejzáslužnějším  dílem  mor.- slez.  společnosti  hospodářské 
bylo  založení  musea  Františkova  v  Brně.  Musea  tehda  založená 
v  Pešti,  v  Sibíni,  proslulé  Joanneum  ve  Št.  Hradci,  v  život 
uvedené  (1811)  zásluhou  arcivévody  Jana,  a  Šeršníkovo  gymna- 
st j  ní  museum  v  Těšíně,  byla  ku  provedení  něčeho  podob- 
ného na  Moravě  vždy  novou  pobídkou.  I  obrátili  se  oba  přední 
zastanci  vědeckého  života  moravského,  hrabě  Josef  Auersperg, 
tehda  president  appellačního  soudu  moravsko-slezského,  a  staro- 
hrabě  Hugo  Frant.  Salm-Reifferscheidt,  ředitel  mor.-slez.  hosp. 
společnosti,  listem  obšírným  (7.  března  r.  18 16)  ke  guvernéru 
hr.  Ant.  Bedř.  Mitrovskému,  v  němž  dovozovali  potřebu  zřízení 
zemského  musea  v  Brně.  Guvernér  požádal  tehdejšího  arcibiskupa 
olomuckého,  kardinála  hraběte  Trautmannsdorfa  a  kapitulu  olo- 
mouckou, aby  k  umístění  musea  darovali  t.  zv.  biskupský  dvůr 
v  Brně  (na  Zelném  trhu).  Kardinál  i  kapitula  ochotně  k  tomu 
svolili,  vyhradivše  si  souhlas  císaře  Františka,  ježto  prý  arci- 
biskupství olomucké  jest  lénem  královské  koruny  české.  Císař 
svolil  (18 1 7)  ke  zřízení  zemského  musea  v  Brně  ve  spojení  s  mor.- 
slez.  hospodářskou  společností,  dovolil,  aby  » biskupský  dvůrc 
byl  zmíněné  společnosti  postoupen  k  bezplatnému  užívání,  ale 
pouze  za  účelem  umístění  sbírek  musejních  a  konečné,  aby  po  něm 
museum  nazváno  bylo  > museem  Františkovým*.  Guvernér  hrabě 
Mitrovský.  který  z  prvních  přispěl  velmi  cennou  sbírkou  motýlu, 
brouků,  konchilií  a  nerostu,  všechny  stavy  vybízel  ku  skládám 
příspěvků.  Na  toto  vyzvání  mnoho  vlastenců  darovalo  hojně 
vzácných  předmětů.  Také  peněžité  příspěvky  se  štědře  scházely, 
atak  založení  musea  r.  1818  bylo  uskutečněno.  Štědrostí  soukro- 
mých osob  sbírky  musejní  nabyly  značného  rozsahu,  takže  již 
r.  1829  vyplňovaly  19  místností  biskupského  dvora.  Hlavní  pře- 
kážkou dalšího  vývoje  byl  nedostatek  peněz.  Veškeré  břímě 
spočívalo  na  hospodářské  společnosti,  neboť  museum  nedostávalo 
ani  od  státu,  ani  od  země  žádné  podpory.  I  obrátila  se  společnost 
r.  1832  ke  stavům  moravským  s  prosbou,  aby  povolili  nějaký 
příspěvek  na  museum.  Stavové  vyslovili  se,  že  by  důstojnosti 
jejich  bylo  přiměřenějším,  vzíti  na  sebe  veškeré  výdaje  pro  zemské 
museum,  ale  zároveň  také  vrchní  dozor  a  řízení  jeho.  I  obrátil 
se  k  císaři,  aby  jim  k  tomu  dal  své  svolení.  Ale  vyjednáváni 
o  to,  spojené  ještě  s  jinými  požadavky,  nebylo  již  za  panování 
císaře  Františka  ke  konci  dovedeno. 


45S 

Značnou  překážkou  ve  vývoji  duševního  života  bylo  vždy 
přísnější  provádění  censury.  Pod  dojmem  francouzské  revoluce 
postupovalo  se  vždy  přísněji  proti  tisku.  Censura  knih,  jak  ji 
dosud  v  nejvyšší  instanci  prováděla  dvorská  kancelář  svými  censory 
a  rady,  byla  jí  odňata  a  roku  1801  přenesena  na  dvorský  úřad 
policejní.  Zemská  presidia  a  jim  přidělené  revisní  úřady  směly 
rozhodovati  jen  o  tiskopisech  naprosto  nezávadných.  Posuzování 
všech  školních  učebnic,  pak  tištěných  přednášek  i  jiných  tiskopisů, 
majících  vztah  k  učení  universitnímu  neb  lycejnímu,  bylo  r.  1805 
odevzdáno  studijním  direktorům,  kteří  vlastní  censuru  podle  jakosti 
předmětu  rozdělovali  jednotlivým  profesorům.  Knihy  náboženského 
obsahu  měly  býti  nejdříve  předloženy  biskupům  nebo  konsistořím 
a  potom  teprve  úřadu  revisnímu;  kdyby  se  úsudek  obou  ne- 
shodoval, měl  rozhodnouti  sám  císař.  Roku  1795  vydána  zostřená 
opatření  proti  kupu  a  prodeji  tiskařských  lisův  a  písmen,  proti 
dovozu  knih  z  ciziny  a  proti  kolportáži.  Roku  1798  a  1799  byly 
zrušeny  všechny  čítárny  a  půjčovny  knih.  V  kavárnách  a  jiných 
veřejných  místnostech  směly  býti  vykládány  jen  časopisy  úředně 
povolené,  všeliké  literární  listy  a  letáky  byly  odtud  vyloučeny. 
Novým  trestním  zákoníkem  z  roku  1803  t*sk  a  prodej  knih  bez 
censurniho  povolení  aneb  proti  některým  obmezením  jeho,  všeliká 
kolportáže  a  nedovolený  obchod,  prodej  letáků  bez  předchozího 
povolení  a  p.  byly  zařazeny  mezi  těžké  přestupky  policejní.  Zá- 
roveň byla  zřízena  recen sující  komise,  která  podrobila  přísné 
revisi  všechny  knihy,  do  r.  1792,  tedy  zejména  za  císaře  Josefa  II. 
povolené,  a  po  dvouleté  činnosti  na  2500  jich  zakázala. 

Roku  1 8 10  mnohá  ustanovení  censurní  byla  zmírněna.  Při 
posuzování  knih  a  rukopisů  měl  se  především  činiti  rozdíl  mezi 
spisy  čisté  vědeckými  a  mezi  brožurami,  spisy  populárními  a 
zábavnými,  nebo  pouhými  výplody  vtipu.  K  časopisům  měly 
úřady  býti  tím  opatrnějšími,  čím  byly  lacinější  a  čím  větší  přístup 
měly  k  nižším  vrstvám  obyvatelstva.  Censuru  časopisů  provo- 
zovalo policejní  ředitelství.  Mírnější  duch  jeví  se  také  v  tom,  že 
r.  181 1  povoleny  byly  opět  veřejné  půjčovny  knih,  nikoli  však 
čítárny.  Ale  tato  mírnost  nepotrvala  dlouho.  Po  r.  1815  soustava 
Metternichova,  mající  oporu  v  policejní  činnosti  Sedlnického,  ná- 
sledkem rozličných  hnutí  demokratických  a  revolučních  v  Německu, 
Itálii,  Španělsku  i  jinde  hleděla  úzkostlivě  k  všelikým  projevům 
veřejným    a   vykazovala   činnosti  spisovatelů  vždy  těsnější  meze. 


459 


Do  doby  císaře  Františka  I.  připadají  první  počátky  českého 
písemnictví  na  Moravě. 

Osvětové  probuzení  našeho  národa  má  kořeny  své  v  době 
josefínské.  Všeobecný  proud  ideový,  vzbuzený  hlavně  spisovateli 
anglickými  a  francouzskými,  pronikl  také  do  našich  zemí,  zvláště 
když  císař  Joset  II.,  odchovaný  novou  filosofií,  jal  se  jejím  zá- 
sadám zjednávati  platnost  ve  všech  oborech  veřejného  života, 
zejména  v  národním  hospodářství,  ve  školství  a  církevnictví 
i  v  poměrech  sociálních.  Všude  nabývá  platnosti  snaha  panovní- 
kova povznésti  prostého  zanedbaného  člověka  blahobytem  hmot- 
ným a  vzděláním  školským,  třeba  někdy  na  újmu  stavů  privi- 
legovaných. Osvícenství  josefínské  mělo  však  také  své  stránky 
stinné.  Neméloť  smyslu  pro  individuální  dějinný  vývoj  státuv  a 
národův,  jak  se  utvářel  průběhem  staletí  a  houževnatými  kořeny 
tkvěl  ještě  v  živém  vědomí  národním.  Zvláště  naše  národnost 
octla  se  vůči  proudu  josefínskému  v  postavení  méně  výhodném. 
Poněmčovacími  snahami  škol  i  úřadů  veškera  společnost  česká, 
vyjma  třídy  nejnižší,  byla  zachvácena,  což  ostatně  bylo  jen  se- 
sílením  dosavadního  stavu  věcí.  Vždyť  již  od  dob  pobělohorských 
násilím  protireformačním  nejen  knihy  české,  jakožto  kacířské, 
nýbrž  i  jazyk  český  sám  přicházel  v  opovržení,  jakožto  jazyk 
husitský;  ve  společnostech  se  nesmělo  jím  mluviti.  Na  konfisko- 
vaná panství  česká  a  moravská  nahrnulo  se  cizí  šlechty,  nejvíce 
původu  německého,  jež  neměla  porozumění  ani  pro  český  lid  ani 
pro  jeho  jazyk.  Za  dvorem  a  za  cizí  šlechtou  šmahem  se  po- 
nčmčovaly  zbytky  šlechty  domácí,  Žerotínové,  Dubští,  Podstatští, 
Mitrovští,  z  Bukůvky  a  j.,  kteří  starý  titul  panův  moravských  a 
českých  zaměňovali  za  názvy  knížat,  hrabat  a  baronův.  Na  sněme 
moravském  rokovací  řečí  stala  se  výhradně  němčina.  Se  šlechtou 
odvracelo  se  od  českého  jazyka  vysoké  duchovenstvo,  bohatější 
měšťanstvo,  umělci  a  řemeslníci;  ano,  působením  vrchností  ně- 
kterých byly  celé  dědiny  poněmčovány.  Veliký  pokrok  německé, 
literatury  v  druhé  polovici  XVIII.  století  způsobil,  že  horlivě  se 
u  nás  šířily  německé  knihy,  učenci,  zejména  jezuité,  ale  také 
svobodní  zednáři  psali  a  tiskli  svá  díla  výhradně  po  němečku. 
Reorganisací  školství  za  Marie  Terezie  a  Josefa  II.,  měla  se  vy- 
chovati generace  přizpůsobená  nové  myšlence  státní,  centralisaci 
a  absolutismu  s  jednotnou  řečí  > národní*,  jak  vláda  nazývala 
jazyk    německý.     Byli    lidé,    kteří   na   základě   těchto    školských 


460 


reform  prorokovali,  že  česká  národnost  v  nejkratší  lhůtě  vyhasne 
sama  sebou  a  že  za  padesát  let  nabude  se  jíž  po  česku  mluviti. 
Obava  před  úplným  zaniknutím  české  národnosti  vzbudila  u  vy- 
nikajících vlastenců  protitlak,  který  se  jeví  zejména  v  četných 
obranách  jazyka  českého.  Na  Moravě  takovou  obranu  napsal, 
ovšem  po  němečku,  Jan  Alois  Hanke  již  r.   1783 

Ale  skutečnost  ukázala,  že  všechna  tato  zařízení  školská, 
čelící  k  poněmčení  české  mládeže,  z  velké  části  nedospívají  cíle. 
Škola  sama  nebyla  s  to,  aby  české  děti  naučila  německy.  Český 
lid  bránil  se  poněmčení,  třebas  neuvědoměle,  pouze  mocí  své 
národní  setrvačnosti.  Český  lid,  ve  svém  jádře  zdravý,  vynutil 
si  i  na  vládě  pozornost  k  svému  jazyku.  Vláda  nucena  byla  na 
školách  normálních  i  na  gymnasiích  sama  zaváděti  české  překlady 
učebnic.  Ba  i  na  universitách  při  praktických  odborech  užívalo 
se  českého  jazyka.  Na  fakultě  theologické  v  Brně,  přeložené 
r.  1782  do  Olomouce,  Alb.  Slavíček  vykládal  pastorální  nauku 
po  česku,  a  to  na  základě  dvorního  dekretu,  který  pravil,  že  tato 
stolice  jest  pro  Moravu  velice  potřebná.  Vláda  vydávala  pro 
všechny  země  koruny  české  všechny  zákony,  patenty  a  nařízení 
v  obou  jazycích  zemských.  Poučné  knihy  často  na  její  rozkaz 
i  náklad  byly  do  češtiny  překládány  a  mezi  lidem  rozšiřovány; 
podobně  se  dalo  s  českými  zpěvníky  a  knihami  modlitebním*, 
v  čemž  od  vydání  tolerančního  patentu  bylo  závoděno  mezi  ka- 
tolíky a  protestanty.  O  šíření  české  knihy  v  prvních  dobách 
probuzení  největší  zásluhy  si  zjednali  Pekl,  Procházka  a  především 
Václav  Matěj  Kramerius,  horlivý  josefinista  a  zároveň  první  český 
uvědomělý  novinář,  který  svými  četnými  spisy  populárními,  ka- 
lendáři, novinami  a  předmluvami  k  starším  knihám  českým,  jež 
vydával,  budil  i  v  nejposlednějších  chatách  českých  a  moravských 
lásku  k  české  knize,  k  české  minulosti  a  k  českému  jazyku. 

Ve  veřejném   životě  čeština  byla  u    nás   vždy  více  potlačo- 

v 

vána.  To  se  dalo  skoro  stejnou  měrou  v  Cechách  i  na  Moravě, 
ale  ani  ne  tak  nátlakem  vlády  a  jejich  úřadův,  jako  spíše  vinou 
největší  části  naší  šlechty  i  ostatních  vzdělancův.  V  Čechách 
ovšem  mnozí  šlechtici  již  tehda  počali  se  vynasnažovati  o  pilnější 
pěstování  jazyka  českého.  Při  obou  královských  korunovacích 
v  Praze,  roku  1791  a  1792,  nejvyšší  purkrabí  měl  k  panovníkům 
uvítací  prosloveni  v  řeči  české.  Zásluhou  stavů  českých  částečně 


461 


bylo  také  zřízení  stolice  českého  jazyka  a  české  literatury  na 
universitě  pražské  za  císaře  Leopolda  II.  (1791) ;  na  Moravě  došlo 
k  něčemu  podobnému  o  plných  40  let  později. 

Obrození  české  řeči  a  českého  písemnictví  nestalo  se  náhlým 
vyšlehnutím  elementární  síly,  nýbrž  ponenáhlu,  tvrdou  a  ne- 
únavnou prací  prvních  buditelův.  Činnost  jejich  jest  z  počátku 
téměř  výhradně  vědecká ;  básnických  talentů,  kteří  by  byli  dovedli 
vývoj  ten  znamenitě  urychliti,  nebylo.  První  význačnější  pracov- 
níci a  zároveň  hlavní  zástupcové  osvícenského  hnutí  josefínského 
byli  téměř  všichni  shromážděni  v  pražské  Společnosti  Nauk. 
Z  nich  na  Moravě  působili  Josef  Dobrovský  a  Josef  Vratislav 
Monse.  Činnost  Monseova  z  dob  josefínských  zasahá  jen  do  po- 
čátku let  devadesátých  (zemřel  1793).  Svými  kritickými  pracemi 
historickými  budil  v  lidu  moravském  živý  zájem  pro  domácí 
dějiny,  a  bedlivě  si  všímal  starších  písemných  památek  českých, 
ano  i  písní  lidových.  Jsa  profesorem  práv  při  lyceu  olomuckém, 
byl  v  čilých  přátelských  stycích  s  Josefem  Dobrovským,  který 
od  roku  1787  byl  rektorem  generálního  semináře  v  Hradišti 
u  Olomouce.  Zrušení  hradišťského  ústavu  po  smrti  císaře  Josefa  II. 
(1790)  bylo  příčinou,  že  Dobrovský  odstěhoval  se  do  Prahy,  kde 
záhy  stanul  v  čele  veškeré  literární  činnosti.  Odchodem  Dobrov- 
ského a  smrti  Monseovou  Morava  ztratila  nejznamenitější  své 
pracovníky  vědecké,  kteří  zvláště  svým  dějezpytným  badáním 
mocně  působili  na  probuzení  národního  uvědomění.  Bylo  tu  sice 
mladší  pokolení  učencův,  obírajících  se  s  láskou  a  nadšením  dě- 
jinami a  vlastivědou  moravskou,  jako  na  př.  Jan  Petr  Cerroni, 
František  Joset  Schwoy,  Jan  Alois  Hanke  a  ve  Slezsku  Leopold 
Šeršnik;  ale  žádný  z  nich  nedopjal  se  vědecké  výše  a  dokonalosti 
těchto  dvou  vzorúv. 

Doba  císaře  Františka  I.  jest  pro  náš  národ  přechodem 
z  osvícenství  k  nacionalismu.  Po  mužích  vlastencích,  kteří  píší 
duchem  českým,  ale  řečí  německou,  vyvstává  mladší  generace, 
horující  za  vyšším  cílem,  zušlechtiti  a  zdokonaliti  češtinu  tak, 
aby  se  mohla  postaviti  po  bok  řečem  jiných  vzdělaných  národův. 
Největší  zásluhu  v  té  příčině  mají  zakladatelé  novočcského  umění 
básnického,  Puchmajer,  Hnévkovský  a  bratři  Jan  i  Vojtěch  Nejedlí, 
na  jichž  základech  dále  budují  Jungmann,  Palacký,  Kollár  a 
Šafařík.  Činnost  všech  těchto  buditelů  vyvíjí  se  v  Čechách,  pře- 
devším   v  Praze,    na    Moravu  zasahují  jen    nepatrné  její    odlesky, 


462 


které  se  jeví  v  básnických  plodech  Galašových  (Musa  Moravská, 
r.  1 813),  Fryčajových  (Kancionál,  vydaný  v  mnoha  tisících  vý- 
tisků) a  především  piaristy  Dominika  Kynského,  rodáka  slánského 
(nar.  1777),  a^e  usedlého  na  Moravě,  kam  zejména  jako  profesor 
světových  dějin  a  řecké  literatury  při  nově  zřízeném  ústavě  filo- 
sofickém v  Brně  (1809 — 1820)  přenesl  snahy  Puchmajerovy  školy 
básnické. 

Také  zdárné  celkem  počátky  dramatické  činnosti  bratří 
Thamúv,  Šedivého,  Zimy,  Krameria,  Štěpánka  a  Hýbla  v  Praze, 
jež  zahájena  byla  provozováním  českých  kusů  v  t.  zv.  Boudě  na 
Koňském  trhu  a  potom  ve  stavovském  divadle,  nalezly  jen  skrovný 
ohlas  na  Moravě.  V  brněnském  > královském  městském  národním 
divadle*  hrálo  se  sice  denně,  ale  jen  po  němečku.  Kusy  divadelní 
byly  brány  většinou  z  Vídně,  kde  tehda  rozkvetla  téměř  fabriční 
výroba  jejich.  Někdy  provozováno  samostatné  drama  od  domácího 
spisovatele  složené,  jehož  děj  vzat  byl  buď  ze  života  lidu  mo- 
ravského nebo  ze  starších  dějin.  Ano  byly  případy,  ovšem  ojedi- 
nělé^ kde  také  na  brněnském  městském  divadle  se  hrálo  po  česku ; 
nemalou  měrou  přispěl  k  tomu  značný  úspěch  a  zdar,  s  jakým 
provozovány  byly  české  kusy  v  Praze.  Poprvé  dáván  byl  22.  čer- 
vence 1822  po  česku  překlad  Kotzebuovy  frašky  »  Kníže  na  honbě 
na  Zapřenou  c  a  opakován  potom  4.  a  11.  srpna.  Potom  ještě 
téhož  roku  po  třikráte  dávaná  ve  prospěch  herce  a  zpěváka  Mi- 
chalesi  Štěpánková  komická  opera  >Beraunský  koláče  c  Beneficiant 
zvláště  upozorňoval  brněnské  obecenstvo  na  to,  že  tato  česká 
opera  dávána  byla  v  Praze  za  přítomnosti  arcivévody  Františka 
Karla  a  že  byla  přijata  s  velikou  pochvalou.  Od  té  doby  však 
česká  múza  na  brněnském  jevišti  zase  na  dlouhou  dobou  umlkla. 

Silné  snahy  českých  buditelův  o  povzneseni  jazyka  českého, 
jejich  vřelé  smýšleni  všeslovanské,  hlásané  Jungmannem,  Hankou, 
Šafaří kem,  Kollárem  a  j.  nenalezlo  na  Moravě  tak  mocné  ozvěny, 

v 

jako  v  ( 'echách  samých.  Praha  zajisté  lákala  svým  hotovým  lite- 
rárním střediskem  muže  vynikající  svým  nadaním  a  horující  po 
činnosti  vlastenecké,  jakož  byli  Kollár,  Šafařík  a  Palacký,  kteří 
z  rodných  svých  krajů  tam  se  přistěhovali,  aby  přejali  vůdčí  roli 
v  prací  buditelské.  Palacký  na  přiklad  jako  zcela  mladý  muž 
z  prvních  působišť  svých,  z  Prešpurka  a  z  Vidné,  sotva  že  ještě 
své  rodiště  na  Moravě  navštívil,  odebral  se  (1823)  do  Prahy, 
která  pak  pro  celý  jeho  potomní  život  zůstala   jeho  působištěm. 


403 

Odchodem  vynikajících  mužův  ubývalo  na  Moravé  pracovníků, 
kteří  by  byli  přímo  působili  k  probouzení  a  uvědomování  lidu 
moravského.  Morava  také  neměla  tolik  nadšených  a  šlechetných 
mecenášů  ve  šlechtě,  jako  měly  Čechy  «vé  Šternberky,  Kolovraty, 
Nostice,  Kinské,  Neuberky,  Thuny  a  j.  Jinou  příčinu  neúspěchu 
dlužno  hledati  v  tehdejším  dialektickém  odštěpem  Slovákův  uher- 
ských od  spisovné  mluvy  české,  jež  zahájil  již  koncem  XVIII. 
století  slovenský  kněz  a  spisovatel  Antonín  Bernolák,  povýšiv 
nářečí  trnavské  za  spisovné.  Česká  kniha  byť  i  rázu  sebe  lido- 
vějšího, jako  byly  kalendáře  a  noviny  Krameriovy,  pronikla  sice 
ještě  do  chat  horáckého  lidu  při  pozemí  českém,  ale  do  krajů 
hanáckých,  slováckých  a  valašských  nedovedla  si  ještě  dráhu 
proklestiti,  bylyť  již  příliš  vzdáleny  od  literárního  střediska  praž- 
ského.  A  tak  v  době,  kdy  v  Cechách  první  buditelé  dočkali  se 
částečného  aspoň  uznání  jazykových  práv  své  mateřštiny,  roz- 
hodného pokroku  řeči  v  próze,  rozšířeného  vzdělaní  a  uvědomělosti 
v  lidu,  na  Moravě  zatím  jen  tu  a  tam  světélko  lepších  dob  se 
ukázalo,  zasvitlo  do  široké  tmy  neuvědomení,  aby  hned  zase 
zhaslo. 

Lépe  se  dařilo  tehda  rozvoji  písemnictví  německého  v  našich 
zemích ;  poněmčovaci  snahy  císaře  Josefa  i  jeho  nástupcův  a  roz- 
květ německé  tvorby  básnické,  jež  právě  tehda  Goethem  a  Schil- 
lerem  octla  se  na  vrcholu,  nemohly  také  u  nás  zůstati  bez  patrného 
účinku.  Brno  mělo  již  z  dob  Marie  Terezie  své  německé  středisko 
literární  v  hospodářské  společnosti  a  že  věda  a  uměni  měly  četné 
a  horlivé  mecenáše  v  tehdejší  šlechtě  moravské.  A  přece  ani  za 
tak  příznivých  okolnosti  Němcům  na  Moravo  nepodařilo  se  vy- 
vinouti nějakou  plodnější  činnost  básnickou.  Pole  poesie  leželo 
tu  ode  dávna  ladem;  Morava  nezrodila  Němcům  ani  Grillparzera 
ani  Anastasia  Griina.  Vše.  co  v  tomto  oboru  bylo  podniknuto  na 
sklonku  XVIII.  a  v  první  polovici  XIX.  století,  jest  dnes  zasta- 
ralé a  odbyté,  vyjímaje  pouze  výpravné  spisy  Karla  Postla  roze- 
ného v  Popovicich  u  Znojma,  který  po  vykonaných  studiích  ve 
Znojmě  vstoupil  do  řadu  křižovniků  v  Praze,  kdež  přijal  kněžské 
svěcení  a  stal  se  sekretářem  řadu.  Na  podzim  náhle  zmizel 
z  příčin  podnes  ne  úplné  vysvětlených  a  odebral  se  do  Ameriky. 
V  letech  1828 — 1836  vycházely  dosti  rychle  za  sebou  u  rozličných 
nakladatelův    evropských    —    nejvíce    ve    Svýcanch  povídky 

zvláštního  rázu,  v  nichž  jevil  se  neobyčejně   bystrý    talent   pózo- 


464 

rovací  a  zvláště  zajímavě,  ba  úchvatně,  ale  pravdivě  líčen  byl 
tehdejší  život  v  Americe.  Spisy  ty,  většinou  vydané  po  němečku, 
byly  ihned  horlivě  překládány  do  angličiny  i  do  jiných  jazyků 
evropských  a  vzbuzovaly  v  Evropě  jako  v  Americe  stejně  nad- 
šenou pochvalu.  Jméno  spisovatele  dlouho  nebylo  známo;  teprve 
roku  1845  básník  sám  se  dal  poznati  pode  jménem  » Charles 
Sealsfieldc.  Ale  i  to  byl  pseudonym.  Teprve  když  Sealsfield 
r.  1864  zemřel,  ze  závěti  jeho  poznal  svět  pravé  jméno,  Sealsfield 
nebyl  nikdy  jiný,  než  Moravan  Karel  Posti. 

Věda  šířena  byla  tehda  u  nás  hojnými  spisy  poučnými. 
Německy  psali  netoliko  čistokrovní  Němci,  nýbrž  i  rodilí  Cechové 
po  němečku  vychovaní.  Činnost  jejich  směřovala  k  jednomu  cíli : 
povznésti  užší  vlast  svou,  zemi  Moravskou  bez  rozdílu  národnosti. 
Touto  snahou  vystiženo  jest  asi,  co  se  tehda  nazývalo  smýšlením 
vlasteneckým  čili  patriotickým.  Statni  úřadové  i  zemští  stavové 
podporovali  všemožné  tyto  snahy,  ježto  se  v  nich  zároveň  obrá- 
želo věrné  smýšlení  dynastické.  Teprve  později  mužové,  jako 
Knoll,  Richter,  Meinert,  ďElvert  stávají  se  jednostranně  národ- 
ními i  rozdmychuji  protivy  národnostní  mezi  oběma  kmeny.  Vě- 
decká činnost  té  doby  jeví  se  zvláště  v  četných  časopisech,  které 
již  z  dob  Marie  Terezie  a  Josefa  II.  byly  na  Moravě  zakládány, 
jež  však  málokdy  dočkaly  se  delšího  života.  Střediskem  této  čin- 
nosti bylo  především  Brno;  zde  působili  v  tom  směru  Kristián 
Karel  Andrée,  správce  protestantské  školy  brněnské  (1802— 1822) 
a  Viktor  Jindřich  Riecke,  senior  evangelických  obcí  na  Moravě, 
Arnošt  Havlík,  rodák  brněnský  (1776— 1842),  zkoumal  umělecké 
památky  moravské  a  napsal  také  (po  němečku,  1828)  první  » Dě- 
jiny umění  stavitelského,  výtvarného  i  malířského. c  Nemalé  zá- 
sluhy o  šíření  vzdělanosti  získal  si  Karel  Josef  Jurendc  (1780 — 
1842).  Byl  rodilý  Slezan  ale  záhy  dostal  se  do  Brna  za  úředníka; 
tam  seznámil  se  s  Andréem,  do  jehož  časopisu  »Patriot.  Tage- 
blattc  také  přispíval.  Byl  potom  povolán  od  lidumilné  hraběnky 
Valpurky  Truchsess-Zeillové,  rozené  Harrachove,  na  panství  kun- 
valdské,  aby  tam  spravoval  ústav  vychovávací,  od  ní  založený.*) 
Vrátiv  se   r.   18 13  do  Brna,  jal   se  horlivě   vydávati    knihy  lehce 


*)  Na  této  škole  pravé  m  řízení  Juren<Iova  dány  byly  první  základy  ku 
vzděláni  Františka  Palackého,  který  jako  devítiletý  hoch  (1807)  byl  tam  cd  otce 
svého  přivezen,  aby  se  učil  némčině. 


465 


pochopitelné  a  lidu  přístupné,  jimiž  by  se  vzdělání  áířilo  do  nej- 
širších vrstev.  Kalendáře  Jurendovy  staly  se  takřka  encyklopaedií 
veškerého  tehdejšího  vědění  lidského  a  obsahují  zvláště  cenné 
příspěvky  z  vlastivědy  moravské.  Také  o  založení  časopisu  se 
pokusil,  kde  hleděl  za  příkladem  německých  básníkův  Arndta, 
Kornera  a  j.  dáti  výraz  onomu  vlasteneckému  hnutí,  jež  vyšlehlo 
tehda  v  Německu  za  osvobozením  ode  jha  Napoleonova.  V  tom 
podporován  byl  od  proslulého  vlastence  a  mecenáše  moravského, 
hr.  Ant.  Bedř.  Mitrovského,  který  od  té  doby,  co  nastoupil  na 
Moravě  v  úřad  guvernerský  (1815),  i  potom  po  celý  svůj  život 
horlivě  přispíval  k  osvětovému,  hospodářskému,  humanitnímu  neb 
mravnímu  zvelebení  rodné  země  Moravské.  Nový  guvernér  záhy 
obrátil  zřetel  ku  zdárné  činnosti  Jurendově  a  pohnul  jej  k  založení 
časopisu  >Moraviec  (1815),  který  si  záhy  zjednal  oblibu  a  vážnost 
nejen  na  Moravě,  nýbrž  i  za  hranicemi.  Ale  prese  všechnu  nad- 
šenou horlivost  Jurendovu  a  přes  podporu  hraběte  Mitrovského 
» Mor  a  via  c  nedovedla  se  udržeti  déle  než  osm  měsíců  v  a  zanikla 
ještě  r.  18 1 5.  Tu  zasáhl  do  vědecké  práce  moravské  proslulý 
publicista  vídeňský,  Josef  Hormayr,  který  naši  zemi  poznal, 
často  pobývaje  jako  host  rodiny  Salmovské  na  zámku  rájeckém, 
a  který  na  Moravě  nalezl  více  než  v  kterékoli  jiné  zemi  muže 
pro  vědu  a  umění  zanícené.  Jeho  vědecké  časopisy,  »Hormayr's 
Taschen  bucht  (1811 — 1814)  1820— 1829)  a  především  jeho  » Archiv 
fiir  Geschichtec  18 10  — 1828),  třebas  vydávány  ve  Vídni,  obsa- 
hovaly dlouhou  řadu  cenných  příspěvků  z  Moravy. 

Snahy  hraběte  Mitrovského  o  založení  ^vlastivědného  časo- 
pisu moravského  neutuchly  po  zmaření  prvního  pokusu,  totiž  po 
zaniknutí  Jurendovy  »Moraviec  Stav  se  r.  1821  kurátorem  mor.- 
slezské  hospodářské  společnosti,  postaral  se  o  založení  »Mitthei- 
lungenc,  kde  netoliko  uveřejňovány  byly  všechny  zprávy  společ- 
nosti a  musea  se  týkající,  nýbrž  i  rozličné fliterární  práce  v  nich 
byly  ukládány.  O  něco  dříve  Mitrovský  pověřil  mladého  badatele 
moravského,  Josefa  Edmunda  Horkého  úkolem,  aby  k  obohacení 
Františkova  musea  procestoval  kraj  znojemský  a  jihlavský,  a 
r.  1824  svěřil  mu  řízení  nového  vědeckého  časopisu  »Briinner 
Wochenblattt,  úředního  orgánu  moravské  vlastivědy,  na  nějž  náklad 
vedl  moravsko-stavovský  úřad  novinářský.  Ale  Horký  byl  muž 
povrchní  a  lehkovážný,  »Briinner  Wochenblattt,  který  r.  1827 
zanikl,  neměl  valné  ceny.  Hormayr,  který  s  počátku  do  Horkého 

30 


466 

skládal  veliké  naděje,  ano  zvolil  si  jej  za  repraesentanta  své 
historické  působnosti  na  Moravě,  poznav  záhy  jeho  nezpůsobilost, 
úplné  se  od  něho  odvrátil.  V  přátelském  spojení  s  Hormayrem 
byli  též  Dom.  Kynský  a  Řehoř  Volný,  kteří  byli  prvními  zákop- 
niky  v  šíření  českého  uvědomění;  nabádán  Hormayrem  Volný 
založil  r.  1826  v  Brně  »Taschenbuch  fur  die  Geschichte  Máhrens 
und  Schlesiensc  a  vydával  jej  od  r.  1826  do  r.  1829.  Hlavní  díla 
jeho  vědecká,  obírající  se  topografií  Moravy,  vydána  byla  v  letech 
pozdějších. 

Koncem  let  dvacátých  mocněji  ozývali  se  na  Moravě  první 
buditelé  národního  vědomí  českého.  Nestorem  jejich  byl  Dom. 
Kynský.  Svým  živým  slovem  působil  zdárně  na  hlouček  mužů, 
kteří  nevzdali  se  ani  za  nepříznivých  tehda  okolností  všeliké  na- 
děje v  budoucnost  národa  českého.  Byl  to  především  Vincenc 
Žák,  který  v  Brně  vynikl  vzornou  správou  duchovní  a  lidumilností 
i  horlivou  činností  literární.  Mezi  jeho  plody  básnickými  nejdů- 
ležitější jsou  překlady  z  Torquata  Tassa  (»Osvoboděný  Jerusaleme) 
a  z  Petrarky,  ale  básním  těm  na  újmu  jsou  četné,  nezdařilé  ne- 
ologismy  a  nesprávné  tvary  mluvnické,  jimiž  snažil  se  činiti  ústupky 
Slovákům,  aby  je  opět  získal  pro  jednotný  spisovný  jazyk  český. 
Podobným  puristou  byl  František  Trnka,  který  v  Brně  skrovně 
žil  jako  učitel  české  řeči.  R.  1831  vydal  > patero  světských  písní 
moravských c,  v  nichž  snaha  puristická  a  shon  po  novotvarech 
ještě  patrněji  se  zračí  než  u  Žáka.  K  nim  řadí  se  František 
Kampelík,  který  již  jako  chovanec  brněnského  ústavu  kněžského 
šířil  mezi  svými  druhy  horlivé  smýšlení  vlastenecké.  Julius  rytíř 
ze  Švábenova,  syn  appellačního  rady  brněnského  (nar.  1808), 
již  v  mladém  věku  svými  historickými  pracemi  obrátil  na  sebe 
i  pozornost  Dobrovského  a  neobyčejnými  dary  duševními  i  ho- 
roucím nadšením  vlasteneckým  vzbudil  u  vrstevníků  brněnských 
i  pražských  veliké  naděje,  které  však  zmařeny  byly  časným  jeho 
úmrtím  (f  1834).  Matěj  Sychra,  farář  v  Jimramově  a  později  ve 
Žcfáře,  skládal  a  šířil  mezi  lidem  četné  dobré  spisy  zábavné  i  po- 
učné. Básnicky  činným  byl  též  František  Štěpnička,  který  byl 
v  Brně  kamerálním  radou  (f  1832).  S  ním  i  s  ostatními  vlastenci 
udržovaly  styky  vynikající  osobnosti  brněnské,  zejména  sám  purk- 
mistr Ritschl,  který  podobně  jako  purkmistr  olomucký  Kopřiva, 
odbíral  Časopis  Českého  musea,  Cyrill  Napp,  prelát  augustiniánův 
na  St.  Brně  a  po  dlouhá  léta  přísedící   zemského  výboru,   mladá 


iL 


467 

hrabata  Vladimír  Mitrovský,  Ondřej  Dubský  a  Zdeněk  Žerotín. 
Tehda  vystoupil  s  prvními  svými  plody  básnickými  mladistvý 
Frant.  Sušil  (nar.  v  Nov.  Rousinově  1804),  který  jako  theolog 
uveden  byv  k  Dom.  Kynskému,  nalezl  u  něho  hojné  povzbuzení 
i  radu  k  další  působnosti.  Alois  Vojtěch  Šembera  (nar.  ve  Vys. 
Mýtě  1807)  r-  l&3°  vstoupil  do  služeb  u  magistrátu  brněnského, 
r.  1839,  když  Boček  byl  jmenován  stavovským  archivářem,  přejal 
po  něm  učebnou  stolici  jazyka  českého  při  akademii  olomucké, 
s  kterou  r.  1847  přestěhoval  se  do  Brna;  upoutal  záhy  na  sebe 
pozornost  vědeckou  důkladností  a  bystrostí,  projevenou  ve  spisech 
historických,  z  nichž  mezi  nejstarší  náleží  vylíčení  dějin  slavného 
rodu  pánů  z  Boskovic.  Vedle  něho  v  bádání  dějepisném  vynikl 
Ant.  Boček  (nar.  v  Bystřici  n.  Pernštýnem  r.  1802),  jemuž  mimo 
jiné  r.  1828  svěřeno  bylo  upravení  a  spořádání  bohatého  archivu 
z  59  zrušených  klášterů  moravských  a  slezských.  Studium  tohoto 
listinného  pokladu  a  současné  bádání  v  stavovském  archive 
i  v  deskách  zemských  dalo  veškeré  působnosti  Bočkově  určitý 
směr.  Svou  zručností  vzbudil  již  dříve  pozornost  a  neobyčejný 
zájem  u  hraběte  Ant.  B.  Mitrovského;  když  úsilím  nejvyššího 
kancléře  konečně  zřízena  byla  při  stavovské  akademii  olomucké 
stolice  jazyka  i  literatury  české,  Boček  jmenován  byl  (1831)  prvním 
jejím  professorem.  Jeho  znalost  pramenů  historických  zde  zdoko- 
nalena a  prohloubena  bádáním  v  arcibiskupském  a  kapitulním 
archive  olomuckém  a  v  arcibiskupském  archive  manských  práv 
v  Kroměříži.  Ale  již  tenkráte  vystupovaly  na  jevo  také  stinné 
stránky  povahy  Bočkovy,  pHlišná  zištnost  a  ctižádostivost,  které 
při  nedostatku  mravní  pevnosti  strhly  jej  k  činům  nerozvážným. 
Zde  dlužno  hledati  také  první  začátky  sporu  jeho  s  Palackým. 
Palacký  té  doby  spolu  s  Jungmannem  mocně  zasáhli  do 
literárního  ruchu  moravského.  Jsouce  vůdčími  duchy  tehdejšího 
písemnictví  českého,  postřehli  záhy  nebezpečí  hrozící  vývoji  če- 
ského jazyka  spisovného  tím,  že  brněnští  literáti,  Trnka  a  Žák, 
pokoušeli  se  povýšiti  za  spisovný  jazyk  nářečí  moravské  a  zaváděli 
do  něho  rozličné  nesprávně  utvořené  novotvary.  Palacký  vystoupil 
rázně  a  rozhodně  (v  Čas.  Čes.  Musea  r.  1831)  proti  Trnkovi,  jehož 
řeč  označil  za  nechutnou  smíšeninu  všech  možných  nářečí  a  tvarů, 
a  v  stejném  smyslu  obrátil  se  Jungmann  proti  novotářům,  jichž 
snahy  však  neutuchly  nadobro;  stopy  její  nalézáme  i  v  básnických 
plodech   Sušilových  na  nemalou   újmu   jejich  ceny  a  dokonalosti. 

30* 


468 


Spor  zcela  jiného  rázu,  trapnější  ještě  než  u  Trnky,  bylo 
Palackému  podniknouti  s  Antonínem  Bočkem,  který  dal  se  svou 
ctižádostí  a  dílem  i  nadšením  vlasteneckým  svésti  na  dráhu  vě- 
decké nepoctivosti.  Styky  Palackého  s  Bočkem  byly  s  počátku 
přátelské.  Záhy  však  Palacký  postřehl  neochotu  a  neupřímnost 
Bočkovu,  jemuž  šlo  především  o  to,  aby  si  zachoval  přízeň  nejv. 
kancléře  hr.  Mitrovského,  a  kromě  toho  ponenáhlu  vzbuzovala 
se  v  něm  nedůvěra  v  pravost  některých  listinných  i  kronikářských 
objevů  Bočkových.  Když  potom  Boček,  jehož  Codex  diplomaticus 
(I.  díl)  vyšel  podporou  hr.  Mitrovského  r.  1836,  v  pozdějších 
dopisech  Palackému  projevil  i  nevraživost  osobní,  Palacký  bolestně 
dojat  a  přesvědčen,  že  » potřebí  trpělivě  nésti,  čeho  změniti  nelze  c, 
přerušil  všeliké  další  dopisování  a  vůbec  posavadní  styky  s  Bočkem. 

Přes  tyto  i  jiné  nesnáze  probuzení  na  Moravě  postupovalo 
sice  ponenáhlu,  ale  přece  dosti  patrně.  K  pracovníkům  dosavadním 
přidružili  se  ještě  jiní,  jako  Jan  Ohéral  (nar.  v  Žalkovicích  r.  18 10), 
který  r.  1838  obnovil  »Moraviit,  věnovanou  belletrii  i  vážným 
výzkumům  vědeckým ;  r.  1859  založil  > Moravské  národní  noviny «, 
jež  vycházely  až  do  r.  1842,  a  »Besedník,  list  zábavnýt,  první 
nám  známý  český  list  na  Moravě,  jenž  potom  vycházel  až  do 
r.  1852;  na  konci  r.  1848,  vzdav  se  redakce  »Moraviee,  založil 
ve  větších  rozměrech  samostatný  český  časopis  » Týdenník t, 
který  však  brzo  potom  zanikl  jednak  malým  účastenstvím  obe- 
censtva moravského,  jednak  tím,  že  Ohéral  národu  našemu  se 
odcizil.  Ohéral  vydával  také  české  kalendáře.  Vrstevník  Ohéralův 
Matouš  Frant.  Klácel  (nar.  v  České  Třebové  1808)  byl  vynika- 
jícím básníkem  a  spisovatelem  filosofickým  (»Dobrověda«  r.  1847). 
První  jeho  sbírky  básnické  vydány  byly  tiskem  r.  1836  a  1837, 
kdežto  Sušil  již  o  něco  dříve  (1833)  vydal  první  ukázky  pilně 
nasbíraných  > Moravských  národních  písnic  K  mladší  generaci, 
jež  vstupuje  v  jich  šlépěje,  náleží  Josef  Chytil  (nar.  v  Kojetíně 
18 1 2),  který  po  nenadálé  smrti  Bočkově  (f  1847)  stal  se  morav- 
ským archivářem  a  historiografem,  a  Karel  Šmídek  (nar.  v  Bystřici 
n.  Pernštýnem  r.  1818),  který  první  razil  dráhu  dějinám  písem- 
nictví moravského.  Tyto  jinak  skromné  počátky  měly  veliký 
význam:  Moravané  prese  všechny  snahy  odlišné  zůstali  věrni 
jednotnému  spisovnému  jazyku  českému  a  utvořili  tak  spolu  s  oby- 

v 

vateli  království    Českého    nynější  celek   národní,    který  značnou 
měrou  přispívá  k  sjednocenosti    politické. 


469 


V  umění  výtvarném  Morava  za  této  doby  valně  nevynikla. 
Kdežto  za  panování  císařův  Leopolda  I.,  Josefa  L  a  zvláště  umění 
milovného  Karla  VI.,  za  nichž  barokový  sloh  také  u  nás  po  pří- 
kladě vlaském  a  francouzském  plně  rozkvetl,  vyšší  duchovenstvo 
a  šlechta  závodily  v  zakládání  nádherných  staveb  chrámových 
a  palácových,  z  nichž  zejména  vynikají  podnes  arcibiskupské 
residence  v  Olomouci  a  Kroměříži,  zámek  mikulovský,  rajecký, 
slavkovský  a  j. :  v  druhé  polovici  XVIII.  století  již  se  jeví  po 
této  stránce  patrný  úpadek.  Již  za  Marie  Terezie  nebylo  oné  pod- 
nikavosti  a  chuti  k  monumentálním  stavbám,  jako  dříve,  a  za 
císaře  Josefa  II.  zrušení  četných  klášterů  mělo  v  zápětí  úplné 
ochromení  všeliké  umělecké  činnosti,  které  potrvalo  také  po  celý 
čas  císaře  Františka  I.  Ještě  v  první  polovici  XIX.  století  stavby 
prováděny  byly  slohem  kasárenským,  střízlivě,  bez  ozdob  a  bez 
vkusu.  K  této  nečinnosti  nemálo  přispívalo,  že  šlechta  měla  do- 
statek nádherných  zámků  z  dob  dřívějších,  duchovenstvu  pak 
připadly  všechny  kostely  zrušených  klášterů,  tak  že  se  u  obou 
nejevila  potřeba  nových  staveb.  Z  větších  měst  Olomouc  pozbyla 
dřívějšího  rázu  hlavního  města,  a  opevnění  její  bránilo  živějšímu 
ruchu  stavebnímu;  Brno  rozkvetlo  sice  obchodem  a  průmyslem, 
ale  praktické  potřeby  zatlačily  všelikou  snahu  ideální  do  pozadí, 
což  nejlépe  zračí  se  v  tom,  že  ani  biskupská  kathedrála  podnes 
nemá  důstojného  sídla.  Kromě  toho  již  v  dobách  dřívějších  mnohé 
umělecké  dílo  na  Moravě  bylo  vydáno  skutečné  zkáze. 

Z  umělců,  kteří  v  této  době  na  Moravě  se  narodili  anebo 
v  zemi  působili,  do  této  doby  sahá  ještě  zručný  sochař  Ondřej 
Schweigel,  rodák  brněnský,  který  také  v  Brně  r.  1812  zemřel. 
Přečetné  chrámy  a  zámky  moravské  jsou  ozdobeny  jeho  sochami ; 
k  nejzdařilejším  jeho  pracím  náleží  výzdoba  dómu  brněnského  a 
chrámů  tišnovského,  mikulovského,  křtinského,  zábrdovského  a 
brněnských  kostelů  jakubského  a  minoritského.  Z  pozdějších 
sochařů  zmínky  zasluhují  N.  Edele  a  Karel  Reiter,  který  v  chrámě 
sv.  Mořice  v  Kroměříži  pořídil  gotickou  výzdobu  hlavního  oltáře 
a  dodal  tamtéž  ze  dřeva  vyřezávané  sochy  sv.  Cyrilla  a  Methoda. 
Vídeňský  sochař  Klieber  zhotovil  pro  chrám  lednický  zdařilé 
sochy  a  reliéfy  (1809),  od  něho  pocházejí  též  dvě  výtečně  pro- 
vedená sousoší  (rozloučení  a  shledání)  v  hrobce  knížete  Lichten- 
steina  na  Vranově  (z  r.  18 19),  dále  dvě  sochy  (víra  a  naděje) 
v  hrobce  hr.  Haugvice  v  Náměšti  n.  O.  Také  Josef  Herm,  Gallaš 


470 


z  Hranic,    známý  básník    a    buditel,    byl    dovedným    řezbářem  a 
sochařem. 

Mnohem  větší  čilost  než  v  stavitelství  a  sochařství  jeví  se 
za  této  doby  v  umění  malířském.  Velmi  nadaným  a  všestranným 
malířem  i  médirytcem  byl  Martin  Ferd.  Chvátal  (známější  v  cizině 
pode  jménem  Quadal),  který  narodil  se  r.  1736  v  Němčících 
u  Kojetína,  vzdělal  se  dokonale  ve  svém  umění  cestami  po  Ně- 
mecku, Francii,  Itálii  a  Anglii.  Zemřel  r.  1808  v  Petrohradě, 
zanechav  značné  jmění  i  bohatou  sbírku  uměleckou.  Vynikl  nej- 
více v  portrétech  a  v  malbě  zvířat.  V  malbě  fresek  velkou  zručnost 
osvědčil  Josef  Winterhalter  (zemřel  ve  Znojmě  1807),  oc*  něhož 
pocházejí  freskové  malby  v  sále  radnice  brněnské  a  v  kostele 
zábrdovském.  V  Brně  působil  Ant.  Kólbl  (nar.  ve  Vídni  r.  1771), 
který  stav  se  zde  r.  1809  úředníkem  zemské  mincovny,  zabýval 
se  krajinomalbou.  Od  něho  pochází  zejména  obraz  vrchu  Kalva- 
rijského  (pozd.  Františkova)  z  r.  18 15  a  pohled  na  obelisk,  který 
tam  měl  býti  zřízen.  Jan  Guttalek  byl  syn  měšťana  brněnského 
(nar.  1783)  a  jevil  záhy  neobyčejné  nadání  v  umění  malířském; 
ale  nebylo  mu  dopřáno  vyvinouti  náležitě  své  schopnosti,  zemřel 
již  r.  1 81 8.  Více  štěstí  přálo  Josefu  Axmannovi  (nar.  v  Brně  1793), 
který  již  jako  student  vzbudil  pozornost  neobyčejnou  zručností 
kresličskou.  Když  Napoleon  po  bitvě  slavkovské  několik  dnů  pobyl 
v  Brně,  Axmann  s  několika  soudruhy  v  domě  dikasteriálním, 
kde  císař  francouzský  bydlel,  musil  za  jeho  dozoru  kresliti  plány. 
R.  181 1  Axmann  vstoupil  na  akademii  vídeňskou  a  stal  se  tam 
po  Guttalkovi  stipendistou  stavů  moravských,  kteří  mu,  jako  jeho 
předchůdci,  projevovali  velikou  přízeň.  Vystoupiv  z  akademie 
r.  1820,  pracoval  hlavně  v  mědirytectví,  které  právě  tehda  mělo 
ve  Vídni  několik  vynikajících  mistrův ;  Axmann  sám  v  tomto  oboru 
dosáhl  neobyčejné  dokonalosti.  Frant.  X.  Rektořík  (nar.  v  Brně 
1793)  vlastní  pílí  a  vytrvalostí  zjednal  si  dobré  jméno  jako  mědi- 
rytec  a  malíř  také  v  cizině;  k  jeho  zdokonalení  přispěly  cesty, 
které  konal  po  Německu,  Švýcarsku,  Francii  a  Itálii.  Byl  guber- 
niálním  úředníkem,  od  r.  1832  ředitelem  guberniálního  expeditu 
v  Brně,  kde  zemřel  r.  185 1.  Jeho  četné  malby  a  rytiny  představují 
nejvíce  zvířata  a  krajiny,  ku  kterým  zejména  zdařilé  motivy 
čerpal  z  okolí  Adamova  a  Blanska. 


471 


§  68.  Císař  a  král  Ferdinand  I.  (V.).    Stav  říše  při  jeho  nastou- 
peni.   Korunováni  jeho  za  krále  českého  a  účast  stavit  moravských 

při  něm. 

Císař  Ferdinand  L,  jako  král  český  a  uherský  zvaný  Ferdi- 
nandem V.,  byl  prvorozeným  synem  císaře  Františka  I.  a  jeho 
druhé  manželky  Marie  Terezie,  dcery  krále  neapolského  Ferdi- 
nanda IV.  Narodil  se  19.  dubna  1793,  byl  tedy,  když  nastoupil 
na  trůn,  v  mužném  veku  42  let.  Císař  František  pečoval  o  jeho 
dobré  vychování,  ale  nedovolil  mu,  i  když  dospěl  v  letech,  ani 
nejmenšího  účastenství  ve  státních  záležitostech.  Teprve  r.  1830, 
když  Ferdinand  byl  korunován  za  krále  uherského,  poměr  ten 
poněkud  se  změnil.  Příčinou  tohoto  až  příliš  odvislého  postavení 
bylo  dílem  také  jeho  chatrné  zdraví.  Na  veřejnost  vystupoval 
velmi  nerad  a  vždy  s  jakousi  úzkostlivou  ostýchavostí. 

Neobmezená  ochota,  pomáhati  bližnímu  v  neštěstí  slovem 
i  skutkem,  zjednala  mu  záhy  příjmí  Dobrotivého.  Jinou  pěknou 
vlastností  jeho  byla  horlivá  touha  po  vědeckém  obohacení  ducha, 
jež  zvláště  oživena  byla  cestou  po  jižní  Francii,  vykonanou  r.  181 5. 
Měl  velikou  zálibu  pro  vědy  přírodní  a  technické.  V  tomto  oboru 
záhy  si  založil  velkolepou  sbírku  technickou,  která  dala  později 
podnět  k  pořádání  pravidelných  výstav  průmyslových. 

Tyto  vlastnosti  nepostačovaly  k  řízení  tak  mocné  a  vý- 
znamné říše,  jakou  bylo  tehda  mocnářství  Rakouské.  Při  vší  dobré 
vůli  nedostávalo  se  Ferdinandovi  potřebné  pevnosti  a  odhodla- 
nosti, rozhledu  státnického,  ba  ani  celkového  porozumění  pro 
tehdejší  poměry  politické  a  sociální,  které  už  dávno  vyžadovaly 
pronikavé  nápravy.  Dovedl  pracovati  o  státních  záležitostech 
od  časného  rána  až  pozdě  do  noci,  tak  že  si  sotva  hodinku  za 
dne  popřál  na  procházku  po  baštách  vídeňských,  ale  tato  práce 
týkala  se  jen  věcí  běžných  a  neměla  plodného  významu.  Císař 
sám  dal  nanejvýš  podnět  k  větším  úsporám  ve  správě  státní  a 
k  obmezení  moci  branné,  od  čehož  však  musilo  se  zase  upustiti 
vzhledem   k   nepokojům    v   rozličných    částech  Evropy   hrozícím. 

Hned  první  veřejné  projevy  císaře  Ferdinanda  utvrdily  ve- 
řejnost v  mínění,  že  vše  zůstane  při  starém  a  že  nelze  se  tak 
brzo  nadíti  nějakého  pokroku.  Možno,  že  by  se  císař  Ferdinand 
při  dobrotě  své  povahy  a  živém  zájmu,  jejž  jevil  pro  pokroky 
na  poli  vědeckém  i  národohospodářském,  také  rozumným  a  při- 


472 


měřeným  opravám  politickým  a  sociálním  nebyl  stavěl  na  odpor, 
kdyby  se  mu  bylo  od  nejbližších  rádců  dostávalo  v  tom  dobrého 
návodu  a  poučení.  Ale  takových  rádců  nebylo,  a  císař  za  přísné 
platnosti  tehdejších  obřadů  dvorských  nebyl  přístupen  hlasům 
širší  veřejnosti  tak,  aby  se  o  vlastních  přáních  lidu  mohl  pře* 
svědčiti.  Úřední  vedení  státních  záležitostí  přeneseno  bylo  na 
•státní  konferencic,  jejímiž  stálými  členy  byli  jmenováni  arci- 
vévodové František  Karel  a  Ludvík,  kníže  Metternich  a  hrabě 
Kolovrat;  kromě  toho  zasedali  v  ní  občas  státní  a  konferenční 
ministrové  hrabě  Nadasdy  a  hrabě  Bellegarde  a  představení 
dvorských  úřadův.  Toto  ministerstvo  nemělo  jednotného  zřízení, 
a  také  se  v  něm  hned  od  počátku  objevily  třenice,  a  to  nejvíce 
rázu  osobního.  Ze  státníkův  doby  Ferdinandovy  vynikl  schop- 
nostmi Karel  svobodný  pán  Kiibeck,  rodák  jihlavský.  Z  nízkého 
rodu  povznesl  se  k  vysokým  hodnostem  a  konečně  r.  1840  byl 
na  místě  málo  schopného  Petra  svobodného  pána  Eichhoffa 
jmenován  presidentem  dvorské  komory  čili  finančním  ministrem. 
V  čele  vojenství  byl  až  do  r.  1846  president  dvorské  rady  vo- 
jenské, hrabě  Ignác  Hardegg,  muž  humánní,  jehož  zásluhou  byla 
snížena  služební  doba  ve  vojště.  Soudnictví  spravoval  hrabě  Ludvík 
Taaffe,  potomek  starého  irského  rodu,  otec  známého  státníka  a 
ministerského  presidenta  našich  dob  Edvarda  Taaffa. 

Nejvyšší  kancléř  spojené  dvorské  kanceláře  vedle  politické 
správy  zemí  českých,  rakouských  a  Haliče  zastával  v  této  době 
též  úřad  presidenta  studijní  komise  dvorské,  byl  tedy  pro  tyto 
země  ministrem  vnitra,  kultu  a  vyučování.  Od  r.  1830  úřad  ten 
zastával  hrabě  Antonín  Bedřich  Mitrovský,  proslulý  již  dříve  svou 
činností  jakožto  gubernátor  moravsko-slezský ;  jsa  mužem  vysoce 
vzdělaným,  hleděl  si  i  v  této  hodnosti  nejvyššího  kancléře  hlavně 
vývoje  školství,  véd  a  umění.  Jeho  činnosti  v  pozdějších  letech 
velmi  na  závadu  byla  zlá  choroba  kloubová,  pro  kterou  často 
nemohl  z  domu  vycházeti;  již  roku  1836  nebylo  mu  z  této  pří- 
činy ani  možno  účastniti  se  korunovačních  slavností  pražských. 
Zemřel  r.  1842  a  nástupcem  jeho  v  obojím  zmíněném  úřadě  stal 
se  hrabě  Karel  Inzaghy,  rovněž  známý  z  dřívějšího  působení 
úředního  na  Moravě ;  Inzaghy  zůstal  kancléřem  až  do  březnových 
událostí  roku   1848. 

Osoba  říšského  kancléře  knížete  Metternicha  po  celý  čas 
panování  Ferdinandova  až  do  osudných  březnových   dnů  r.  1848 


473 


zůstávala  osou,  kolem  které  všechna  správa  mocnářství  Rakou- 
ského se  otáčela.  Nemohlo  se  tak  brzo  zapomenouti,  že  jeho 
zásluhou  po  tolika  nebezpečných  bouřlivých  letech  Rakousko 
vstoupilo  v  popředí  státův  evropských.  Tato  moc  na  venek  arci 
nezůstala  neztenčenou.  Červencová  revoluce  r.  1830  a  následky 
její  v  Belgii,  Polsku  a  jinde  učinily  do  > systému  c  Metternichova 
mocný  průlom.  Ty  tam  byly  doby  kongresu  cášského, 
opavského  a  veronského,  kdy  Metternich  řídil  takřka  osudy  celé 
Evropy,  Francie  a  Anglie  dávno  již  šly  svou  cestou,  v  otázce 
východní  pak  energický  cař  Mikuláš  připravoval  rakouské  politice 
porážku  za  porážkou.  Nezlomenou  zůstala  však  ještě  moc  kanclé- 
řova v  Německu  a  v  Itálii. 

Mocné  dosud  postavení  kancléřovo  na  venek  nemohlo  zůstati 
bez  účinku  na  vývoj  vnitřních  záležitostí.  Jeho  zásluze  se  přisu- 
zovalo, že  klid  a  pokoj  zabezpečen  byl  již  po  tak  dlouhou  řadu 
let  zemím  dědičným.  Z  toho  přirozené  se  vyvozovala  potřeba, 
chrániti,  čeho  tak  pracně  bylo  nabyto,  odvraceti  pečlivě  každý 
vánek,  který  snadno  by  mohl  vzrůsti  ve  zkázonosnou  vichřici. 
Pokojný,  stejnoměrný  vývoj  životních  sil  Rakouska,  zachování 
jeho  vynikajícího  politického  postavení  —  v  tom  záležel  »systemc 
Metternichův.  Nelze  říci,  že  by  on  právě  byl  největším  odpůrcem 
býval  všeho  vnitřního  pokroku.  Tak  jako  jevil  zájem  o  život 
duševní,  podporoval  novější  výzkumy  a  vynálezy  a  zejména  pe- 
čoval o  stavbu  železnic,  snad  by  se  časem  nebyl  ani  vzpíral  po- 
nenáhlému  vybudování  konstitučního  zřízení.  Ale  byli  tu  i  jiní 
mužové  vlivuplní,  kteří  o  to  pečovali,  aby  Rakousko  nevybočilo 
z  dosavadních  vyjezděných  kolejí.  Mezi  takové  náležel  v  přední 
řadě  hrabě  František  Kolovrat- Libštejnský,  který  r.  1826  na 
místě  hraběte  Zichy  ho  jmenován  byl  státním  a  konferenčním 
ministrem  a  svěřeno  mu  řízení  » politické  sekce c  t.  j.  vnitřních 
záležitostí.  Jiným  takovým  činitelem  a  neblahým  dědictvím,  jež 
Ferdinand  přejal  po  svém  otci,  byl  tehdejší  president  nejvyššího 
úřadu  policejního,  hrabě  Josef  Sedlnický,  který  po  dlouhou  řadu 
let  (18 17 — 1848)  spravoval  rakouskou  policii  a  censuru.  Za  jeho 
správy  bylo  veřejné  mínění  v  Rakousku  netoliko  spjato  těžkými 
okovy  nepříznivých  zákonův  a  předpisův,  nýbrž  nad  to  ještě 
obestřeno  hustou  sítí  tajné  policie  a  bídného  vyzvědačství  a  uda- 
vačství,  jehož  účelem  bylo  odloučiti  obyvatelstvo  rakouské  od 
všelikého  duševního  hnutí  v  cizině. 


474 


Vnitřní   stav  našeho  mocnářství  v  době,  když    nastoupil  na 
trůn    císař    Ferdinand,   vyžadoval    nutné  nápravy.     Nová  hnutí  a 
proudění   duševní    vystupovala   vždy  více  nad   nezměřenou   dosud 
hladinu  života  veřejného,  jež  moudrou  a  silnou  rukou  řízena  mohla 
povznésti   blaho  říše,  kdežto   násilné  jejich  stavování  mohlo  míti 
jen  zhoubné  účinky.  Všude  byla  zjevná  touha  po  svobodě  a  po- 
kroku, třebas  lidé  ani  jasně  si  neuvědomili,  co  všechno  si  těmito 
slovy  mají  představiti.  V  tom  právě  záleží  důmysl  státníka,  aby 
pochopil  instinktivní  cítění  a  smýšlení  vrstev  lidových  a  aby  jim 
zjednal    platnost   v    takové    formě,    jak    by    nejlépe    vyhovovalo 
účelům    státním    i   obecnému   blahobytu.    Ale   právě  k  této  výši 
úkolu    svého    tehdejší   státnici   rakouští   se  nedopjali,   naopak  po 
smrti  císaře  Františka  projevili  své  přesvědčení,  že  >tradicionální 
ráz  Rakouska,  osvědčenost   zásad  dosavadní   vlády,    přání  zahra- 
ničných    spřátelených    kabinetův    a    konečně  i   přání  rakouských 
národů  samých  ukazují  na  potřebu,  aby  se  setrvalo  při  dosavadních 
zásadách,    které    ve    svém    moudrém   vývoji    nikterak    nevylučují 
ducha    pokroku  c.    Nový    panovník,    zlou   chorobou   a  zvráceným 
vychováním    zbaven    takřka    veškerého    samostatného    smýšlení 
i  jednání  politického,  obklopen  rádci,  jimž  neobmezeně  důvěřoval, 
rád  uvěřil  jejich  tvrzení,  že  bude  nejlépe  ponechati  vše  při  starém 
a  že  národ  sám  si  ničeho  jiného  nepřeje.  Toto  mínění  bylo  také 
utvrzováno  hlubokou  úctou,  kterou  choval  v  srdci  k  svému  zvěčně- 
lému otci,    jehož  památku  minii   nejlépe  uctiti,    zachová-li  i   jeho 
státní  správu  nezměněnou.  Proto  také  změna  na  trůně  nepřivodila 
očekávaných  oprav  ve  vnitřní  správě  státní.    Naopak,   tato  ještě 
se  zhoršila  dosazením  státní  konference,  jež  měla  se  státi  nejvyšším 
orgánem  správním  ve  státě,  ve  skutečnosti  však  pravidelný  chod 
správy  jen  zdržovala.  Nápravy   nezjednala  v  žádném   odvětví,  za 
to,  co  dobrého  vyšlo  z  dvorních  kanceláří  nebo  jiných  dvorských 
úřadů,  svými  zdlouhavými  poradami  protahovala  a  znesnadňovala. 
A  toto  nařízení,  ač  s  počátku  zdálo  se  býti  provisoriem,  potrvalo 
až  do  konce  panování  Ferdinandova. 

Z  prvních  opatření,  jež  císař  Ferdinand  učinil  hned  po  svém  na- 
stolení, bylo  vydání  dekretu  amnestijniho  pro  odsouzené  politické 
provinilce  italské  (4.  března  1835),  kteří  pykali  za  své  účastenství 
v  revolučním  hnutí  z  r.  1831.  Většina  jich  plnila  dosud  věznice 
špilberské  a  měla  tímto  dekretem  býti  na  svobodu  propuštěna. 
Obyvatelstvo    ostatních    zemí    rakouského    císařství  s   povděkem 


475 


postřehlo  tento  obrat  vlády  k  lepšímu,  doufajíc,  že  nezůstane 
ojedinělým.  Některá  opatření  na  počátku  vlády  Ferdinandovy 
zdála  se  tomu  nasvědčovati.  Tak  na  př.  zakázán  byl  (2.  dubna 
1835)  v  Rakousku  dosud  dovolený  patisk  cizích  knih  a  tím  uči- 
něna přítrž  dosavadnímu  libovolnému  porušování  práv  duševního 
majetku.  Pro  selský  stav  blahodárným  opatřením  bylo  sníženi 
vojenské  služební  doby  se  čtrnácti  na  osm  let,  nařízené  1835, 
ale  úplně  provedené  v  celém  mocnářství  teprve  roku  1846.  Tím 
značně  bylo  uleveno  obyvatelstvu  venkovskému  a  nižšímu  stavu 
živnostenskému  v  městech,  na  jichž  bedrách  tato  těžká  povinnost 
občanská  skoro  výhradně  spočívala.  Novým  celnim  řádem  (1835) 
odstraněna  byla  zastaralá  zásada,  že  každá  nepravidelnost,  každé 
nedopatření  má  se  pokládati  za  celní  zpronevěření  a  s  ním  dle 
toho  jednati ;  následkem  toho  v  tom  roce  bylo  zastaveno  na  4000 
celních  procesů,  kterými  měly  se  soudy  zabývati.  Ostatně  však 
vše  zůstalo  při  starém. 

Již  v  prvním  roce  svého  panování  císař   Ferdinand  podnikl 

v 

s  manželkou  svou  cestu  do  Cech,  aby  tam  splnil  dávný  odkaz 
svého  otce.  Císař  František  ustanovil  totiž  zříditi  pomník  na 
památku  hrdinného  boje  ruské  gardy  proti  Francouzům  u  Chlumce 
ze  dne  29.  srpna  181 3.  Provedení  tohoto  záměru  bylo  však  vá- 
lečnými událostmi  a  potom  i  jinými  překážkami  odloženo.  Teprve 
r.  1835  byl  pomník  dokončen  a  k  odhalení  jeho  sjeli  se  v  Tep- 
licích mimo  císaře  rakouského  cář  ruský  Mikuláš  I.,  král  pruský 
Bedřich  Vilém  III.,  král  saský  Antonín  a  jiní  panovníci.  Po 
skončení  okázalých  slavností  (29.  září)  císař  s  císařovnou  navští- 
vivše  Prahu,  jejíž  památnosti  si  prohlédli,  nastoupili  zpáteční 
cestu  do  Vídně  přes  moravská  města  Jihlavu  a  Znojmo,  kdež 
byli  s  velkou  nádherou  uvítáni.  Po  druhé  a  naposledy  císař 
Ferdinand  pobyl  v  naší  zemi  za  příležitosti  korunování  svého  za 
krále  českého  v  Praze,  které  konalo  se  mnohem  slavnostněji  a 
hlučněji  než  před  tím  korunování  císaře  Františka,  ježto  tehda 
smutek  po  císaři  Leopoldovi  bránil  všeliké  okázalosti.  Proto  také, 
ač  se  doba  slavností  těch  určila  na  měsíc  září  r.  1836,  již  s  po- 
čátku konaly  se  k  nim  horlivé  přípravy,  kterých  ovšem  také 
Morava  živě  se  účastnila.  Stavové  moravští  v  té  příčině  zaujali 
podobné  stanovisko,  jako  za  Leopolda  II.  a  Františka  I.,  hledíce 
na  venek  zachovati  co  největší  neodvislost  od  stavů  českých, 
ačkoliv    stále   pokládali    Moravu    za  zemi   ke  království  Českému 


476 


přivtělenou.  Zemský  výbor,  jehož  nejčinnějším  členem  tehda  byl 
starobrněnský  prelát  Cyrill  Napp,  vyhledal  a  sestavil  z  koruno- 
vačních a  holdovacích  akt  dřívějších  císařů,  králův  i  markrabí 
moravských  vše,  co  by  přispělo  k  poučení  a  k  platnému  usnesení 
stavů  v  a  přednesl  potom  obšírnou  tuto  zprávu  v  sezení  sněmovním, 
jež  konáno  bylo  2.  května.  Tam  poukázáno  k  tomu,  že  ani  císař 
Leopold  ani  František  nedovolili,  aby  holdování  za  Moravu  se 
konalo  v  Brně,  ba  ani,  aby  moravská  deputace  v  Praze  složila 
holdovací  přísahu  zvlášť  a  směla  býti  k  tomu  vyvolávána  od  svého 
zemského  hejtmana.  Proto  podána  byla  ze  sněmu  prosba  k  císaři, 
>aby  z  nejvyšší  přízně  a  milosti  za  této  příležitosti  oblažil  zem 
Moravskou  a  město  Brno  svou  nejvyšší  přítomností  a  tam  ode 
všech  stavův  a  od  celé  země  přijal  důkazy  neoblomné  věrnosti 
a  příchylnosti,  c  Zároveň  projevena  naděje  stavů,  že  objevení  se 
deputace  moravské  k  společnému  holdování  v  Praze  nebude  zemi 
Moravské  a  jejím  stavům  nikterak  na  újmu  ani  na  škodu,  že 
moravské  deputaci  bude  zachována  přednost  před  stavy  slezskými, 
že  při  holdování  smějí  členové  její  státi  pohromadě  a  míti  zem- 
ského hejtmana  v  čele,  tak  jako  se  skutečně  stalo  naposled  roku 
1792.  Stavové  také  prosili,  aby  směli  hned  po  českých,  a  to 
zvláště,  svou  holdovací  přísahu  složiti  a  aby  k  tomu  byli  od 
svého  zemského  hejtmana,  a  nikoliv  od  českého  nejvyššího  pur- 
krabí, předvoláni  a  vyzváni. 

Ke  korunovaci  usneseno  zvoliti  po  dvou  deputovaných 
z  každého  stavu  a  jakožto  příspěvek  z  fondu  domestikálního 
navrženo  zemskému  hejtmanovi  5000  zl.,  deputovaným  stavu 
panského  po  2000  zl.,  stavu  rytířského  a  duchovního  po  150OZI. 
a  členům  stavu  měšťanského  po  500  zl.  konv.  měny  kromě  přede* 
psané  náhrady  cestovného. 

Za  členy  korunovační  a  holdovační  deputace  do  Prahy  byli 
zvoleni :  ze  stavu  duchovního  Jan  K.  Peteany,  rytíř  ze  Steinberka, 
a  Cyril  Frant.  Napp,  opat  kláštera  sv.  Tomáše  na  St.  Brně,  ze 
stavu  panského  hrabě  Frant.  Žerotín  a  hrabě  Joset  Schaafgotsche, 
pak  rytířové  Antonín  Tersch  a  Jan  Paburg  a  ze  stavu  měšťan- 
ského purkmistrové  obou  hlavních  mést,  brněnský  Jan  Ritschl 
a  olomucký  Václav  Kopřiva.  Potom  vznesena  byla  na  zemského 
hejtmana  prosba,  aby  za  příčinou  opatření  bezplatných  bytů  pro 
deputaci  v  Praze  obrátil  se  k  dvorské  kanceláři,  aby  dala  pokyn 
nejvyššímu    purkrabímu    českému;    bližší    podrobnosti   pak  nechť 


477 


zemský  hejtman  s  ním  vyjedná  písemně.  Podobně  přistoupil  sněm 
na  návrhy  zemského  výboru  v  příčině  slavnostního  uvítání  císaře, 
kdyby  navštívil  Moravu  a  hlavní  město  Brno,  a  nařídil  deputaci 
korunovační,  aby  o  všech  důležitějších  událostech  za  pobytu 
pražského  vedla  podrobný  záznam  a  předložila  potom  sněmu 
obšírnou  zprávu. 

Všechna  tato  usnesení  sněmovní  byla  od  zemské  vlády  účinně 
podporována.  Guvernér  moravsko-slezský,  zároveň  hejtman  mo- 
ravský, hrabě  Alois  Ugarte  císaři  prostřednictvím  dvorské  kance- 
láře předložil  a  svou  přímluvou  doprovodil  prosbu  stavů  morav- 
ských, aby  jim  v  přičíně  holdování  v  Praze  bylo  povoleno  vše, 
na  čem  se  v  sezení  sněmovním  usnesli  k  zachování  neodvislosti 
od  stavů  českých.  Vláda  vídeňská  byla  ve  značných  rozpacích, 
jakým  způsobem  má  vyhověti  žádosti  stavů  moravských.  Vyřízení 
prosby  došlo  velmi  pozdě  (23.  června);  stavům  bylo  oznámeno, 
že  vzhledem  k  jejich  holdování  a  skládání  přísahy  má  se  šetřiti 
pořádku  stanoveného  při  poslední  korunovaci  z  r.  1792.  Také 
v  ceremoniálu,  v  němž  pořad  všech  slavností  dopodrobna  a  obšírné 
byl  určen,  nebylo  ani  zmínky  o  moravské  deputaci. 

Stavové  skrze  zemského  hejtmana  podali  stížnost  k  dvorské 
kanceláři,  že  tímto  vyřízením  jest  ohrožena  jejich  nezávislost  od 
stavů  českých  a  tím  i  všechna  ostatní  jejich  práva  i  výsady 
Stížnost  obracela  se  hlavně  proti  ceremoniálu,  vydanému  k  na- 
stávajícím slavnostem  holdovacím  a  korunovačním.  Stavové  žádali, 
aby  nedostatky  a  mezery  v  ceremoniálu  byly  příslušnými  usta- 
noveními vyplněny.  Tuto  stížnost  nejvyšší  kancléř  hr.  Mitrovský 
odevzdal  nejvyššímu  hofmistrovi,  knížeti  Colloredovi-Mannsfeldovi, 
který  na  základě  písemných  dokladů  jemu  z  Moravy  zaslaných  učinil 
v  slavnostních  obřadech  dodatečná  opatření;  stavovské  deputaci 
moravské  ponechána  úplná  volnost,  aby  v  den  příchodu  císařova 
do  Prahy  uvítala  jej,  jako  čeští  stavové,  v  nádvoří  kaple  sv.  Vojtěcha 
a  aby  se  jako  oni  účastnila  všech  slavnostních  průvodů  jak  toho 
dne,  tak  i  v  den  holdovací  a  v  oba  dny  korunovační;  nicméně 
nebylo  jí  při  těchto  slavnostních  příležitostech  vykázáno  zvláštní 
místo,  nýbrž  opět  se  deputaci  ponechalo  na  vůli,  aby  se  smísila 
pokaždé  se  stavy  českými  bez  jakéhokoliv  pořádku  hodnostního. 
Jen  při  holdování  bylo  jim  vykázáno  vlastní  stanovisko  v  sále 
holdovačním  a  také  při  obou  korunovacích  byla  jim  zvláštní  místa 
v  kostele  připravena.  Stavovská  deputace  moravská  měla  holdo- 


478 


vací  přísahu  opakovati,  jako  stavové  čeští.  Děkování  deputace 
za  nejmilostivější  přijetí  holdovací  přísahy  nemělo  se  státi  něja- 
kým zvláště  pozoruhodným  způsobem,  jak  stavové  žádali,  nýbrž 
pouze  hlubokou  poklonou  před  trůnem  na  konci  obřadu.  Kdyby 
však  zemský  hejtman  byl  toho  mínění,  že  se  nelze  spokojiti  tímto 
mlčenlivým  projevem  úcty,  nechť  si  vy  může  na  nejvyšším  místě 
soukromou  audienci,  ve  které  by  deputace  svůj  dík  složila 
k  nohám  císařovým. 

Na  dotaz  zemského  výboru,  zdali  kromě  zvolené  deputace 
také  jiní  členové  stavů  moravských  mají  se  účastniti  holdování, 
odpověděno,  že  moravští  stavové  jakožto  celek  budou  zastoupeni 
svou  deputací  a  že  tedy  ostatní  členové  stavovští  nejsou  nikterak 
vázáni,  aby  se  k  hojdování  osobně  dostavili  anebo  podávali  pro- 
hlášení o  závazcích  jim  příslušných;  taková  povinnost  vztahuje 
se  pouze  na  české  stavy.  Pokud  však  jednotliví  členové  stavů 
moravských  si  přejí  na  vlastní  útraty  připojiti  se  ke  korunovační 
deputaci,  nebude  jim  v  tom  nikterak  překáženo.  O  hodnost  rytířů 
svatováclavských,  která  se  dle  starobylého  řádu  udílela  při  ko- 
runování královském,  moravští  pánové  neb  rytířové  měli  se  ucházeti 
skrze  české  zemské  presidium,  ale  v  případě  povolení  měli  k  ob» 
držení  této  hodnosti   osobně  se  dostaviti. 

Nejvyšším  rozhodnutím  z  31.  května  bylo  ustanoveno  hol- 
dování na  den  3.  září,  korunování  císařovo  na  7.  a  císařovny  na 
12.  září.  Později  bylo  ohlášeno,  že  se  od  stavů  moravských  a 
slezských  nepožaduje  vůbec  žádný  dar  korunovační.  Konečně 
oznámil  nejvyšší  kancléř  zemskému  výboru,  že  císař  s  císařovnou 
hodlá  na  cestě  do  Prahy  zavítati  na  Moravu,  že  si  však  nepřeje, 
aby  byl  od  stavovských  deputovaných  uvítán  na  hranicích  zem- 
ských, ježto  by  tím  zemi  vznikla  zase  nová  vydání,  nýbrž  až 
v  Brně,  kdež  ustanoveno  bylo  pobyti  tři  dny.  Příjezd  do  Brna 
určen  byl  na  17.  srpna,  do  Prahy  na  27.  t.  m. 

K  uvítání  císařských  hostí  byly  od  zemského  výboru  konány 
rozsáhlé  přípravy.  Všem  členům  stavů  moravských  byly  rozeslány 
listy,  aby  se  aspoň  dva  dny  před  příjezdem  císařovým  dostavili 
do  Brna.  Aby  se  císařským  manželům  pobyt  v  Brně  co  možná 
zpříjemnil,  stavové  usnesli  se  na  vlastní  náklad  uspořádati  opět 
veřejnou  výstavu  moravských  a  slezských  výrobkův  uměleckých 
a  průmyslových  a  poprosili  vznešené  hosty,  aby  poctili  tuto  vý- 


479 


stavu  svou    návštěvou  a    tak    se    přesvědčili  o  uměleckém  i  prů- 
myslovém pokroku  obou  zemí. 

Značnou  nesnáz  působilo  též  obstarání  bytů  pro  korunovační 
deputaci  v  Praze.  Nejvyšší  kancléř  hrabě  Mitrovský  dal  příslušný 
pokyn  nejvyššímu  purkrabímu  českému  hraběti  Chotkovi,  s  nímž 
bude  třeba  o  podrobnostech  přímo  se  dorozuměti.  Hrabě  Chotek 
svěřil  tento  úkol  dvěma  guberniálním  radům,  Jankovi  a  Cronovi, 
kteří  také  byty  záhy  opatřili.  Pro  zemského  hejtmana  moravského 
byl  najat  byt  o  osmi  úplné  zařízených  pokojích  v  domě  hraběte 
Kounice  na  Malé  Straně.  Deputovaným  stavu  duchovního  a  ry- 
tířského byl  vyhledán  byt  v  někdejším  paláci  arcivévody  Karla 
v  Panské  ulici  na  Novém  městě,  jenž  tehda  náležel  dvoř.  radovi 
knížete  Windischgrátze,  Weithnerovi.  Hrabata  Žerotín  a  Schai- 
gotsche  měli  bydleti  v  domě  guberniálního  a  komerčního  rady 
Neumanna,  v  novém  Stromořadí  na  Starém  městě. 

Zatím  chystala  se  Morava  a  zvláště  hlavní  město  její  k  slav- 
nostnímu uvítání  nového  panovníka.  Císařští  manželé  s  hojnou 
dvorskou  družinou  vyjeli  z  Vídně  16.  srpna  a  přenocovali  v  po- 
hraničném  rakouském  městě  Pušdorfé.  Odtud  vyjeli  z  rána  17.  srpna 
k  hranicím  moravským;  nedaleko  Mikulova  uvítal  je  krajský 
hejtman  brněnský  hrabě  Leopold  Stollberg  a  vrchní  panství 
mikulovského  Riedel.  O  10.  hodině  dopolední  byl  konán  vjezd 
do  Mikulova,  u  jehož  bran  čekaly  honorace  duchovní  i  světské; 
císař  Ferdinand  projevil  svou  spokojenost,  že  mohl  po  osmnáctileté 
nepřítomnosti  zase  navštíviti  věrnou  zemi  Moravskou  a  její  hlavní 
město.  O  5.  hodině  odpoledne  průvod  dospěl  k  hranicím  města 
Brna  a  ohlášen  byl  hřměním  děl  s  náspů  špilberských  a  hlaholem 
zvonův.  Tam  stáli  stavové  moravští,  v  jichž  čele  zemský  hejtman 
a  guvernér  hrabě  Ugarte.  Na  pomezí  starobrněnském  zřízen  byl 
triumfální  oblouk.  Před  nově  vystavěnou  branou,  jež  na  místě 
někdejší  brány  Židovské  nazvána  byla  na  počest  panovníkovu 
branou  Ferdinandovou,  v  jejíž  frontě  byl  vztýčen  dvojitý  císařský 
orel  s  trofejemi  a  jejíž  vchod  ozdoben  byl  řadou  pěkných  sloupův 
s  allegorickými  skupinami,  stál  královský  městský  magistrát  se 
zástupci  obecního  výboru  a  ozbrojený  sbor  měšťanský;  zde  po- 
dána byla  císaři  uvítací  báseň.  Tam  také  očekával  císařské  man- 
žele velící  generál  moravsko-slezský  hrabě  Mazzuchelli,  a  doprovodil 
je  k  domu  dikasteriálnímu,  kdež  se  ubytovali.  Všechny  ulice 
v  předměstích  i  v  městě,  kudy  se  průvod  ubíral,  byly  okrášleny 


480 


zeleným  loubím,  květinami,  věnci,  festony,  nápisy,  prapory,  ko- 
berci a  draperiemi  v  pestrých  barvách.  Na  Zelném  trhu  a  Velkém 
náměstí  stála  posádka  městská  v  plném  lesku.  Jakmile  dospěl 
průvod  k  domu  dikasteriálnímu,  kdež  guvernér  uvítal  císaře  a 
císařovnu,  vojsko  na  hradbách  rozestavené  dalo  trojí  salvu, 
hudba  zahrála  a  císařští  manželé  u  okna  ukázali  se  četnému 
lidu,  který  propukl  v  hlučné  volání  »Vivatc.  Večer  uspořádal 
magistrát  s  ostatním  měšťanstvem  skvělý  pochodňový  prčvod 
a  před  okny  císařského  bytu  zazpívána  slavnostní  kantáta. 

Také  ostatní  dny  pobytu  císařských  manželů  v  Brně  minuly 
za  hlučných  slavností.  Prohlídce  veřejných  ústavů  a  průmyslových 
závodů  bylo  mnoho  času  věnováno.  Dne  19.  srpna  císařští  hosté 
prohlédli  si  v  sále  redutním  výstavu  uměleckých  a  průmyslových 
výrobků  moravských  a  slezských,  jež  sestaveny  byly  v  ladný 
obraz  domácího  umění  a  pile,  a  vyslovili  plné  uznání  zejména 
průmyslovému  pokroku  na  Moravě.  Druhého  dne  císař,  vyřídiv 
státní  záležitosti  a  audience,  navštívil  Františkovo  museum ;  zvláštní 
pozornost  jeho  budily  modely  hospodářské  a  technické  a  voskové 
vzory  ovoce.  Odpoledne  byla  veliká  národní  slavnost  v  Lužánkách, 
uspořádaná  od  stavů,  s  hudbou,  tancem,  rozličnými  hrami,  závody, 
ohňostrojem,  iluminací  a  jinými  zábavami  velmi  četného  lidu, 
jehož  pestré  kroje,  ze  všech  krajů  moravských  shromážděné,  při 
rozmanitosti  kmenů  moravských  jevily  mnohé  karakteristické 
zvláštnosti  a  nápadné  kontrasty.  Císařští  hosté  s  velikou  zálibou 
se  dívali  na  malebné  skupiny  a  jejich  národní  tance  a  vrátili  se 
teprve  večer  osvětleným  městem  do  svého  obydlí.  Na  zejtří 
(21.  srpna)  o  9.  hod.  ranní  hosté  nastoupili  další  cestu  do  Čech. 
Na  všech  panstvích,  kudy  se  jelo,  v  Králové  Poli,  Kuřími,  Černé 
Hoře,  v  Lysicích,  Kunštáté  a  v  Letovicích,  v  Březové  i  ve  Svi- 
tavách vystavěny  byly  slavnostní  brány  s  přiměřenými  nápisy 
a  na  uvítanou  čekalo  duchovenstvo  i  vrchnostenské  úřednictvo, 
ve  všech  kostelích  slavnostně  se  vyzvánělo  a  příchod  císařských 
hostí  všude  oznamován  byl  výstřely  z  hmoždířuv.  Také  obyvatelstvo 
české  závodilo  s  moravským  v  radostném  vítání  svého  panovníka 
po  celou  cestu  až  do  Prahy,  kdež  potom  v  ustanovené  dny  vy- 
konány byly  slavnostní  obřady  holdovační  a  korunovační. 

Za  příčinou  korunovace  královské  v  Praze  byla  udělena 
četná  vyznamenání,  mezi  jinými  nejv.  kancléř  hrabě  Mitrovský 
a  nejv.  purkrabí  český  hrabě  Karel  Chotek  jmenováni  rytíři  řádu 


. » 


481 


zlatého  rouna,  guvernérovi  mor.-slezskému  hraběti  Aloisů  Ugartovi 
a  proslulému  maecenáši  českému,  hraběti  Kašparovi  Šternberkovi, 
udělen  velkokříž  řádu  Leopoldova,  hrabatům  Jindřichovi  Haug- 
witzovi  a  Františkovi  Žerotínovi  komandérský  kříž  téhož  řádu, 
menší  křiž  brněnskému  kraj.  hejtmanovi  Leop.  hr.  Stollbergovi, 
mor.-slez.  gub.  radovi  Ant  Schmidovi,  hraběti  Josefovi  Schafgot- 
schovi,  svob.  pánu  Eman.  Bartensteinovi  a  opatovi  augustinián- 
ského kláštera  starobrnénského  Cyrillu  Nappovi.  Biskup  brněnský 
Ant.  Gindl  vyznamenán  hodností  tajného  rady,  olomucký  krajský 
hejtman  Jan  Pilz  povýšen  do  stavu  šlechtického,  policejní  ředitel 
brněnský  Petr  šl.  Muth  jmenován  dvorním  radou.  Brněnskému 
purkmistru  Janu  Ritschlovi  udělena  veliká  zlatá  medaile  s  řetězerh, 
profesorovi  české  literatury  Antonínovi  Bočkovi  prostřední  zlatá 
medaile  se  stuhou,  brněnským  měšťanům  Frant  Hublo vi,  Frant. 
Schóberlovi,  Martinovi  Schubertovi,  Frant.  Rothwangovi,  Filipu 
Schollerovi  a  Karlovi  Offermannovi  malá  zlatá  medaile  se  stuhou. 
Hned  po  skončení  slavností  dne  19.  září  císař  Ferdinand 
s  císařovnou  nastoupili  zpáteční  cestu  z  Prahy  do  Vídně.  Na 
hranicích  moravských  u  Jihlavy,  kudy  měli  jeti,  zřízena  byla 
vysoká  triumfální  brána  s  moravskou  orlicí,  šesti  prapory  v  zem- 
ských barvách  a  s  latinským  nápisem.  Město  Jihlava  i  Znojmo 
a  všechna  panství  obou  těchto  krajů,  kudy  se  nově  korunovaní 
královští  manželé  ubírali,  připravila  jim  slavnostní  uvítání. 

§  69.  Říšské  finance  a  věci  zahraničně.  Hnuti  národnostní  v  zemích 
uherských  a  českých.    Úpadek  zemských  financi  moravských.  Silnice, 

úprava  řek,  počátky  železnic. 

Stinnou  stránkou  vnitřní  správy  říšské  stále  ještě  zůstávaly 
neupravené  finance.  R.  1835  stal  se  po  Klebelsbergovi  presidentem 
dvorské  komory  Petr  Josef  Eichhoff,  jenž  pocházel  z  Porýní  a 
jako  mnozí  před  ním  příslušníci  >říše  německé  c,  zkusil  své  štěstí 
v  Rakousku.  Měl  leckteré  osobní  přednosti,  a  s  počátku  jevila 
se  činnost  jeho  dosti  úspěšnou.  Státního  schodku  ubývalo,  k  čemuž 
arci  nejvíce  přispělo  obmezení  branné  moci,  výtěžek  nepřímých 
daní  jevil  stále  značné  stoupání.  Ale  Eichhoff,  aby  se  uvaroval 
zvětšování  státního  dluhu,  lehkovážně  rozmnožoval  dluhy  běžné, 
k  čemuž  mu  národní  banka  podávala  pomocnou  ruku  tím,  že 
zapůjčila   státu   30  milionů   na   poukázky   půlročně    obnovované, 

31 


482 


znějící  na  pokladny  provinciální.  Tento  rozšířený  úvěr  diskontní 
vláda  sdílela1  s  několika  privilegovanými  domy  obchodními,  kterým 
tak  bylo  umožněno  provozovati  obchody  v  rozsahu,  jenž  byl 
v  křiklavém  nepoměru  s  jejich  skutečnými  fondy. 

K  nesnázím  finančním  najednou  přidružily  se  zápletky  v  po- 
litice zahraničně,  které  hrozily  Rakousko  strhnouti  ve  vír  událostí 
válečných.  S  počátku  panování  Ferdinandova  zdálo  se,  že  i  v  této 
příčině  Metternich  hodlá  upustiti  od  zastaralých  předsudkův  a 
tím  osvědčí  šťastnější  ruku  ve  vedení  věcí  vnějších.  V  Srbsku 
byl  jmenován  (1836)  rakouský  konsul,  ačkoliv  polosuverenní  toto 
knížectví  vzešlo  ze  vzpoury  proti  legitimnímu  panovníkovi.  S  Ře- 
ckem byla  uzavřena  smlouva  paroplavební,  která  netoliko  doka- 
zovala že  se  ve  Vídni  zapomnělo  na  revoluční  původ  tohoto 
státu,  nýbrž  také  že  péče  o  zájmy  obchodní  nabyla  v  otázce 
východní  vrchu  nad  nechutí,  s  jakou  dvůr  vídeňský  pohlížel  na 
osvobozovací  snahy  států  pobalkánských.  Také  styky  s  novým 
královským  dvorem  francouzským  se  zlepšily.  Vláda  Metternichova, 
pokud  Francie  se  týkalo,  úplně  se  smířila  s  červencovou  revolucí; 
z  ohledů  na  Ludvíka  Filipa  poskytnuto  bylo  vypuzeným  Burbonům 
v  Rakousku  jen  zcela  obmezeného  útočiště  a  u  dvora  všeliké 
veřejné  styky  s  emigranty  byly  přerušeny.  Nicméně  když  r.  1836 
zavítal  do  Vídně  syn  krále  francouzského,  Ferdinand  Orleanský 
s  bratrem  Ludvíkem  Nemourským,  aby  dosáhl  ruky  arcivévodkyné 
Marie  Terezie,  dcery  arcivévody  Karla,  Metternich  zabránil  uza- 
vření tohoto  svazku,  poukázav  na  »neoblíbenost  rakouských 
princezen  ve  Francii  c.  Ve  Španělsku  Metternich  podporoval,  ač 
málo  vydatně  a  okázale,  vzpouru  dona  Carlosa  proti  královně 
Isabelle. 

Tehda  Evropa  již  od  několika  let  byla  znepokojována  udá- 
lostmi na  východě.  Proti  sultánovi  tureckému  Mahmudovi  vzbouřil 
se  místokrál  egyptský  Mehemed  Ali  se  svým  adoptovaným  synem 
Ibrahimem  pašou,  který  dobyv  Sýrie  i  velké  Části  Malé  Asie, 
ohrožoval  již  sám  Cařihrad.  Tehda  cař  ruský  Mikuláš  nabízel 
sultánovi  pomoc  vojenskou  proti  nebezpečnému  povstalci,  ale 
Francie  a  Anglie,  bojíce  se  přílišného  vzrůstu  moci  ruské,  za- 
bránily sultánovi,  aby  nepřijal  pomocné  ruky,  a  sprostředkovaly 
s  Mehemedem  Alim  mír  v  Kjutahii  (1833),  ÍeJ^  však  Turecko 
draze  zaplatilo  ztrátou  celé  Sýrie  i  části  Malé  Asie.  Již  tehda 
objevila   se   obojetná  a  bezcílná   politika   Metternichova  v  plném 


483 


světle:  na  oko  souhlasil  s  pomocným  návrhem  ruským,  aby  si 
nepopudil  care  Mikuláše,  potají  však  rakouský  vyslanec  v  Caři- 
hradě  doléhal  na  sultána,  aby  pHjal  sprostředkovací  návrh  fran- 
couzský. Tradice  z  dob  svaté  aliance  nedovolily  Metternichovi, 
aby  se  zřejmě  postavil  proti  ruské  politice  v  otázce  východní, 
ač  by  byl  velmi  rád  tak  učinil.  Bylť  cař  ruský  dosud  hlavním 
ručitelem  »  pořádku  a  pokoje  evropského c  ve  smyslu  systému 
Metternichova.  Od  té  doby,  co  dosazen  byl  červencovou  revolucí 
na  trůn  Ludvík  Filip,  Francie  přestala  býti  ochrankyní  legitimity 
a  podobně  nebylo  také  na  Anglii  spolehnutí.  Tu  jedině  >  spolek 
severních  mocností*  zůstal  pevnou  hradbou  proti  novotám.  Jejich 
společného  zakročení  bylo  brzo  potom  zapotřebí  také  v  otázce 
polské.  Svobodné  město  Krakov  bylo  stálým  východiskem  ne- 
pokojův,  odtud  nejvíce  živeny  byly  snahy  čelící  k  obnovení  sa- 
mostatné říše  polské.  Rakousko,  jehož  konečným  cílem  již  tehda 
bylo  úplné  přivtělení  Krakova,  z  těchto  i  z  jiných  ohledů  musilo 
povolovati  caři  ruskému  v  otázce  východní.  Postavení  Metterni- 
chovo  bylo  tím  nesnadnější,  čím  více  se  zostřovaly  protivy  mezi 
Anglií  a  Ruskem,  jichž  zájmy  počaly  se  vážně  křížiti  nejen  na 
poloostrově  Balkánském,  nýbrž  i  v  přední  Asii.  Sultán  Mahmud, 
který  nemohl  zapomenouti  svého  pokoření  a  ztráty  Sýrie,  zahájil 
znovu  válku  proti  Mehmedovi  Alimu.  Avšak  vojsko  turecké  bylo 
od  Ibrahima  paše  znovu  poraženo  u  Nisiba  (1839)  a  pouze  fran- 
couzské zakročení  zdrželo  Ibrahima  od  pochodu  na  CaHhrad, 
kde  zatím  zemřel  sultán  Mahmud  a  nastoupil  po  něm  syn  jeho 
Abdul  Medžid.  Vítězný  Mehmed  Ali  žádal  nyní  nejen  potvrzení 
všech  svých  výbojů,  nýbrž  i  poručnickou  vládu  nad  mladým 
sultánem.  Tomu  se  vzpírala  porta  turecká  a  byla  by  nejraději 
opět  požádala  Rusko  za  pomoc.  Tomu  však  opřely  se  obě  moc- 
nosti západní  a  tentokráte  k  nim  ve  zjevném  odporu  s  dosavadní 
politikou  přidal  se  také  zástupce  rakouský.  Bylo  usneseno  zahájiti 
konference  ve  Vídni  k  urovnání  zmatků  ve  východní  otázce,  a  tu 
doufal  Metternich,  že  najde  dostatečnou  oporu  u  západních  moc- 
ností, aby  se  mohl  opříti  požadavkům  ruským.  Ale  ukázalo  se 
opětně,  že  jeho  diplomatický  důmy?l  nestačí  na  řešení  tehdejších 
zápletek.  Cař  Mikuláš  neohlížeje  se  na  Rakousko,  za  značné  vý- 
hody, poskytnuté  anglickému  obchodu  na  Černém  moři,  získal 
souhlas  anglické  vlády  k  společnému  postupu  v.  řešení  rozepře 
turecko-egyptské.    Tím   byla   porážka   Metternichova    dovršena, 

31* 


484 


i  nezbylo  mu,  než  aby  se  smířil  s  hotovou  událostí  a  spolu 
s  Pruskem  přistoupiti  k  smlouvě  rusko-anglické  (1840)  a  utvořiti 
takto  čtyřspolek,  jehož  účelem  bylo  zabrániti  dalšímu  vítěznému 
postupu  místokrále  egyptského.  Francie  osamocená  musila  se 
podrobiti  přání  ostatních  mocností,  ale  její  hněv  neobrátil  se  ani 
tak  proti  Anglii  a  Rusku,  jako  spíše  proti  Rakousku,  od  něhož 
státníci  francouzští  domnívali  se  býti  zrazeni,  zvláště  když  spo- 
lečným válečným  loďstvem  anglicko-rakouským  zlomen  byl  odpor 
Mehemeda  Aliho,  který  musil  se  vzdáti  Sýrie.  Rusko  pak  od  té 
doby  vždy  více  se  odvracelo  od  nespolehlivého  spojence  ra- 
kouského. 

Nepříznivý  obrat  v  politice  zahraničně  a  zejména  válečné 
hrozby  Francie,  třebas  nebyly  vážně  míněny,  měly  povážlivé  ná- 
sledky pro  finance  rakouské.  Odbyt  poukázek  národní  banky 
vázl,  jakmile  obchodní  svět  byl  poplašen  pověstmi  o  nastávající 
válce,  i  počalo  se  mluviti  o  rozličných  zlořádech  v  bance,  jež 
vznikly  za  finančního  ministra  Eichhoffa.  Eichhoff  byl  zbaven 
úřadu  a  nástupcem  jeho  v  presidiu  dvorské  komory  stal  se  svob. 
pán  Karel  Kúbeck  (1840).  Toto  jmenování  vzbudilo  v  obyvatel- 
stvu nové  naděje  v  lepší  budoucnost  a  v  nápravu  zanedbaných 
dosud  státních  financí.  Bylt  Kúbeck  prostým  krejčovským  synem 
z  Jihlavy,  ale  byl  pokládán  za  poctivého,  osvíceného  a  důmysl- 
ného státníka.  Při  tom  se  však  neuvážilo,  že  finanční  ministr  sám 
jest  bezmocným  proti  ztrnulosti  ostatních  odvětví  státní  správy. 
Zůstalo  tedy  i  po  roce  1840  mnoho  při  starém,  zejména  potrvalo 
beze  změny  dosavadní  spojení  banky  národní  se  státní  správou; 
běžné  dluhy  byly  stále  rozmnožovány,  a  pravidelný  roční  schodek 
1 1  až  2 1  milionů  ve  státním  rozpočtu  nebyl  ani  potom  pokládán 
za  veliké  neštěstí,  pokud  jen  kursy  byly  dobré  a  státní  papíry 
neklesaly  v  ceně.  Staré  zlořády  ve  věcech  celních  a  kolkovních 
zůstaly  neodstraněny.  Nešťastným  zákonem  kolkovým  z  1.  září 
1840  byly  nejvíce  stiženy  nižší  třídy  hospodářské  a  živnostnické, 
neboť  jím  poplatek  kolkový  se  stupňoval  jen  až  do  jisté  výše, 
takže  při  smlouvách,  kde  běželo  o  předměty  vyšší  ceny  než  za 
8000  zl.,  byl  kolkový  poplatek  již  všude  stejný  a  sedlák,  jenž 
prodával  neb  dědil  statek  v  této  ceně,  musil  zaplatiti  právě  takový 
kolek  (20  zl.),  jako  velkostatkář  neb  továrník,  jež  uzavíral  smlouvu 
o  miliony.  Velikou  zásluhou  Kúbeckovou  byl  železniční  zákon 
z  r.  1 84 1,  jímž  na  náklad  státní   zahájena  stavba  čtyř  hlavních 


485 


tratí  železničních  z  Vidné.  Ale  k  docílení  trvalé  ní  pra  vy  státních 
financí  nestačily  drobné  opravy,  jakých  se  Kiibeck  podjal  v  dosti 
obmezeném  oboru  své  působnosti.  Tu  bylo  potřebí  sáhnouti 
mnohem  hloub,  až  k  samým  kořenům  zla,  způsobiti  obrat  v  teh- 
dejším smýšlení  politickém  i  hospodářském,  sprostiti  selský  stav 
robot  i  desátků,  zlomiti  zastaralá  pouta,  jimiž  sevřen  byl  průmysl 
i  obchod,  odstraniti  mnohé  předsudky,  jimiž  zatížen  byl  život 
společenský.  Úzkostlivost,  s  jakou  nejen  státní  správa,  nýbrž 
i  celá  vyšší  společnost,  Šlechta  i  ostatní  stavové,  z  nichž  zejména 
zemské  snémy  se  skládaly,  lpěly  na  dosavadních  řádech,  byla 
hlavní  překážkou  všelikého  pokroku  hmotného  i  duševního. 

Zimničné  rozechvění,  jež  zmocnilo  se  tehda  celé  Evropy, 
věstíc  příchod  nové  doby,  nemohlo  ani  v  zemích  císařství  Ra- 
kouského zůstati  bez  účinku,  ačkoliv  na  oko  hladina  veřejného 
mínění  poskytovala  obraz  nerušeného  klidu  a  pořádku.  Svobodo- 
myslné hnutí,  jež  bylo  podporováno  současným  probouzením  se 
národního  uvědomění  všech  neněmeckých  národů,  vzplanulo  nej- 
více a  nejsilněji  v  Uhrách.  Snahy  Maďarů  nesly  se  již  od  delší 
doby  za  dvojím  cílem:  zjednati  království  Uherskému  větší  ne- 
odvislost  od  Rakouska  a  uvésti  pod  své  vrchní  panství  ostatní 
národy  nemaďarské  v  Uhrách  i  v  Charvatsku-Slavonsku,  kde 
měla  maďarština  státi  se  jedině  oprávněnou  řečí  státní.  Tehdejším 
vlastencům  českým  a  ještě  více  moravským  musilo  býti  bolno, 
když  přirovnali  tehdejší  stavovské  zřízení  u  nás  a  v  Uhřích. 
Kdežto  u  nás  šlechta,  duchovenstvo,  ba  i  zástupci  měst  králov- 
ských na  sněme  nepromluvili  jinak  než  německy,  uherská  šlechta 
tehda  stála  již  v  čele  hnutí  národního  a  pracovala  horlivě  za 
hmotným  a  duševním  povznesením  svého  lidu.  Hrabě  Štěpán 
Szechenyi,  který  zajisté  byl  právě  tak  přísným  aristokratem,  jako 
u  nás  na  př.  kníže  Salm  nebo  hrabě  Žerotín,  byl  horoucím  a 
obětavým  vlastencem,  který  již  r.  1830  pronesl  památná  slova: 
> Mnozí  se  domnívají,  že  Uhry  byly,  já  dávám  přednost  víře, 
že  budouc.  Snažil  se  nikoli  v  oposici  proti  vládě,  nýbrž  v  sou- 
hlase s  ní  zvelebiti  především  hmotný  blahobyt  své  vlasti.  Ale 
proti  tomuto  pozvolnému  postupu  utvořila  se  mezi  magnáty 
oposice,  v  jejíž  čele  byli  Ludvík  Batthyany,  Josef  Eótvós  a  La- 
dislav Teleky,  která  si  vytkla  za  cíl  ponenáhlé  přetvoření  starých 
neudržitelných  forem  a  řádův  v  nové  zřízení  konstituční.  V  komoře 
stavovské  zastancem  tohoto  směru  byl  František  Deák,  muž  vy- 


486 


nikající  státnickým    důmyslem.    Ludvík    Košut    žádal,    aby    stát, 
církev,  škola  i  společnost  staly  se  povolnými    nástroji  maďariso- 
vání  a  proti    vládě    vídeňské    ponenáhlu    vyvinul   celý    program, 
jehož  hlavními  požadavky  byly:  úplná  veřejnost  říšského  sněmu, 
tříleté  období  volební  se  zasedáním  v  Pešti,  obnovené  zřízení  mést, 
oprava  berniční,    zrušení  robot  i  všelikých  závazkův  urbariálních. 
Nadšení  bojovníci  uherští  za  svobodu  proti  absolutismu  vídeňskému 
stali   se  zároveň    bezohlednými    utlačovateli   všeho    obyvatelstva 
zemského,  které  se  nepřiznávalo  k  jejich  původu.  Ale  právě  toto 
násilné  počínání  budilo  u  národův  nemaďarských  protitlak.  Sašové 
sibiňští  počali  se  dovolávati    někdejší   své   samosprávy,    zaručené 
starobylými  privileji.  Jan  Kollár  získal  si  velikou  zásluhu  o  pro- 
buzení   národního    ducha    na    Slovensku    svou    nadšenou    » Slávy 
dcerou*.  Slováci  uherští  počali  se  hlasitě  ozývati  proti  násilnému 
pomaďaršťování    úřadů,    Školy  i  kostela.  Ještě  tužší  odpor   proti 
panovačným    choutkám    finského    plemene   dali  na  jevo  Charváti 
a  dílem  i  Srbové.  Zásluhou  Ludevita  Gáje    byla  ze  Záhřeba  hlá- 
sána pospolitost  všech  kmenů  » národnosti  illyrskéc  a  dovoláváno 
se  pro  království  Charvatsko-Slavonské  téhož  práva,  jaké  si  oso- 
bovalo království    Uherské.    Rozvážný   Szechenyi  uznal  za  dobré 
varovati  své  krajany,  aby  šetřili  ostatních  národností,  ale  oblíbenost 
jeho    záhy    mizela   a   ustupovala    před   neurvalým    vystupováním 
Košutovým.  Na  říšském  sněme  r.  1843  sněm  většinou  se  usnesl, 
že  jedině  přípustnou  jeho  řečí  jednací  jest  maďarština,   že  nikdo, 
řeči  této  neznalý,    nesmí  v  Charvatsku   zastávati  úřad   královský 
a  že  se  maďarštině  má  vyučovati  ve  všech  školách  charvatských. 
Maďarská  většina  prohlásila  latinské  řeči  za  neplatné  a  provázela 
nátlak  bouřlivými    scénami   pouličnými.    Konečně  vláda  vídeňská 
ustoupila  a  r.  1844  maďarština  prohlášena  jazykem  jedině  platným 
ve  sboru  zákonodárném,  tak  jako  ve  správě  státní  a  ve  veřejném 
vyučování ;  každá  listina  v  jiné  řeči  vyhotovená  pozbyla  platnosti. 
Charváti  se  bránili  a  náčelníci  sněmu  illyrského  Gáj,  Kukuljevič, 
Horvat  a  j.  hleděli  zase  povznésti    charvatštinu  za  jazyk  jednad 
na  snémě,    v  úřadech  i  ve  škole.    Proti    tomu    zdvihaly  se   nové 
bouře  v  Uhřích,  rozněcované  hlavně  Košutem,  který  spolu  s  hra- 
bětem Bathyanyem  a  hrabětem   Telekyem  počali   hlásati  a  hned 
také  důrazně  prováděli    národohospodářskou    samostatnost    Uher 
zakládáním    obchodních  a  průmyslových    společností   na  ochranu 
domácí  výroby  i  jejího  odbytu,   stavbou  nových  železnic  a  pořá- 


487 


dáním  výstav  průmyslových,  v  čemž  byla  jim  horlivě  nápomocnou 
i  strana  konservativní  s  hrabětem  Szechenyiem  v  čele.  Po  smrti 
všeobecně  váženého  palatina  arcivévody  Josefa  (13.  ledna  1847), 
který  po  plných  padesáte  let  dovedl  býti  prostředníkem  mezi 
vládou  vídeňskou  a  národem  uherským  a  svou  autoritou  zažehnal 
leckterou  bouři,  dána  byla  oposičním  proudům  plná  volnost.  Syn 
jeho  arcivévoda  Štěpán,  který  po  něm  tento  úřad  přejal,  prese 
všechnu  osobní  vlídnost  nedovedl  bojům  čeliti.  Málo  prospělo,  že 
císař  Ferdinand  osobně  zahájil  říšský  sněm  (12.  listopadu  1847) 
trůnní  řečí  maďarskou  a  sliboval  podati  v  královských  proposicích 
návrh  potřebných  oprav.  Trpké  žaloby  a  útoky  Košutovy  ve 
sněmovně  deputovaných  a  zároveň  hraběte  Bathyanye  ve  sněmovně 
magnátů  proti  veškeré  dosavadní  vládní  soustavě  rakouské  byly 
hrozivými  předzvěstmi   brzkého  potomního  výbuchu   revolučního. 

V  Čechách  a  na  Moravě  národní  a  politické  probuzení  po- 
stupovalo mnohem  zdlouhavěji  než  v  Uhrách,  neboť  se  tu  potká- 
valo s  mnohem  většími  překážkami.  Německá  část  obyvatelstva 
zůstávala  dlouho  ještě  nepřístupnou  novodobým  snahám  politickým; 
jako  v  zemích  alpských,  tak  ani  v  zemích  koruny  české  Němci 
tehda  neměli  vyšších  cílův  a  nesnili  ještě  ani  o  svobodách  poli- 
tických ani  o  národním  sjednocení.  Český  národ,  zbavený  událostmi 
pobělohorskými  velké  části  svého  majetku,  počal  pracně  budovati 
základy  svého  národního  bytí  i  nemohl  na  vymoženosti  politické 
ani  pomýšleti.  Šlechta  česká  i  moravská,  po  němečku  mluvící, 
viděla  v  dosavadním  stavovském  zřízení  nedotknutelné  palladium 
svých  svobod  a  privilegií,  úzkostlivé  bděla  nad  tím,  aby  zůstal 
zachován  odvěký  svazek  mezi  vrchnostmi  a  poddaným  lidem; 
od  ní  tedy  rovněž  nebylo  lze  očekávati  ráznějšího  podnětu  k  jaké- 
koliv nápravě.  U  ní  nemohla  také  buditelská  činnost  českých 
vlastenců  hledati  hlubšího  porozumění,  a  pokud  se  jí  výminečně 
s  této  strany  dostalo  jakési  opory,  vysvětluje  se  nahodile  buď 
styky  osobními  nebo  ctižádostivými  záměry  jednotlivcův. 

Přímého  odporu  a  nepřátelství  proti  buditelským  snahám 
v  českém  národě  nebylo  s  počátku  ani  u  obyvatelstva  německého, 
ani  u  Šlechty,  ba  ani  u  vlády.  Ano,  vláda  císaře  Františka  snahy 
ty,  pokud  nezabíhaly  na  pole  politické,  do  jisté  míry  i  podporovala. 
Kromě  toho  snahy  českých  vlastenců,  pokud  jevily  se  čistě  kul- 
turními, dostávaly  i  z  jiných  stran  podpory  a  získaly  si  sympathie 
lidumilů,    kteří    horovali    pro    každý    pokrok    lidového    vzdělání, 


488 


i  přízeň  četných  nespokojencův,  odpůrců  tehdejší  vládní  soustavy. 
Mezi  těmito  i  oněmi  byli  také  nékteří  členové  rodů  šlechtických, 
kteří  doufali,  že  rostoucím  národním  uvědoměním  v  lidu  dostane 
se  vydatné  posily  zřízení  stavovskému  proti  vládnímu  absolutismu. 

Hnutí  české,  jevící  se  dosud  v  neurčitých  obrysech  všeslo- 
vanského  blouznění  anebo  čistě  literárního  vlastenectví,  do  pevných 
kolejí  zavedl  František  Palacký.  Myšlenku  všeslovanskou  vykázal 
do  užších  mezí  česko-rakouského  vlastenectví,  tím  mu  vytkl  určitý 
cíl  a  tím  také  zjednal  mu  mnohem  větší  než  dosud  oporu  u  české 
šlechty.  Jungmann  a  Hanka  netoliko  skromným  vystupováním 
v  životě  společenském,  nýbrž  i  svými  mlhavými  názory  politickými 
nehodili  se  za  spojence  vyšších  stavů.  Teprve  Palacký  stal  se 
prostředníkem  mezi  národem  a  poněmčenou  šlechtou,  jež  aspoň 
částečně  získána  pro  český  program,  který  časem  zbudován  byl, 
a  to  zase  zásluhou  Palackého,  na  základě  práva  historického. 
Po  této  stránce  lze  Palackého  nazvati  českým  Déakem.  Palacký 
poučoval  nejen  lid,  ale  především  šlechtu  o  jejím  úkolu  politickém 
svými  spisy  a  přednáškami  historickými.  Účastenství  její  při  za- 
ložení časopisu  Českého  musea,  Královské  společnosti  nauk,  Matice 
české,  při  vydání  Jungmannova  Slovní ka,  Palackého  prvního 
svazku  »  Dějin  českýchc  a  Šafaříkových  »  Starožitnosti,  tří  zá- 
kladních děl  českého  národního  bytí,  i  při  mnohých  jiných  ryze 
českých  podnicích  nelze  si  představiti  bez  působností  Palackého, 
který  svým  praktickým  názorem  životním,  ale  zároveň  také  vroucím 
přesvědčením  národním  zabezpečil  české  věci  úspěch  trvalý.  V  řadě 
přednášek,  které  Palacký  měl  r.  1843  v  domě  knížete  Karla 
Schwarzenberka  na  podnět  hraběte  Deyma,  tehdejšího  uznaného 
vůdce  stavovské  oposice,  hleděl  přesvědčiti  šlechtu,  že  jest  v  jejím 
zájmu,  aby  proti  přemocnému  centralismu  státnímu  snažila  se 
přimknouti  k  národnímu  hnutí  českému  a  takovým  způsobem  na 
nových  základech  znovu  zbudovati  někdejší  samostatnost  zemí 
koruny  české.  Palacký  nikterak  se  Šlechtě  netajil  míněním,  že 
dosavadní  zřízení  stavovské  nové  době  nikterak  již  nevyhovuje 
a  právě  proto  hleděl  činnosti  její  vykázati  nové  dráhy,  jak  ve 
prospěch  její,  tak  i  celého  národa. 

Rostoucím  uvědoměním  národním,  jež  Palacký  spolu  s  ostat- 
ními buditeli  vytkl  si  cílem  životním,  lid  zároveň  seznamoval  se 
s  novějšími  ideami  politickými  i  sociálními,  jež  byly  v  přímém 
odporu  proti  dosavadnímu    zřízení   stavovskému,    proti   všem  ne- 


489 


udržitelným  výsadám  a  privilegiím,  byť  i  historicky  odůvodněným. 
A  tu  nezbývalo  Šlechtě,  chtěla-li  ruku  v  ruce  jíti  s  lidem  českým 
za  společným  cílem,  jejž  Palacký  měl  na  očích,  za  cílem  obnoveni 
moci  království  Českého  ve  spojení  s  ostatními  zeměmi  koruny 
české,  než  aby  aspoň  částečně  se  přizpůsobila  novým  myšlenkám, 
které  tehda  prochvívaly  Evropou.  Tento  moment  ušel  pozornosti 
Palackého  a  tím  také  se  vysvětluje,  že  jeho  působení  na  lid  má 
téměř  výhradně  ráz  vědecký  a  literární.  Že  taková  působnost 
nestačí  k  dosažení  plné  samostatnosti  národní,  to  vystihl  po  Pa- 
lackém teprve  Karel  Havlíček,  který  šířením  idejí  demokratických 
vykázal  národnímu  probuzení  nové  dráhy,  rozšířil  a  prohloubil 
jeho  proud,  ale  tím  také  již  snahy  lidu  českého  uvedl  v  částečný 
rozpor  se  zájmy  Šlechty.  V  Uhrách  toto  lidové  hnutí  zvítězilo 
nad  konservatismem  magnátův  a  donutilo  jej,  aby  z  velké  části 
nové  době  se  přizpůsobil,  v  Čechách,  na  Moravě  a  ve  Slezsku 
lid  český,  maje  proti  sobě  šik  2l/2  milionu  Němců,  kteří  vždy 
rozhodněji  se  stavěli  proti  jeho  snahám,  na  překonání  všech  těchto 
překážek  nestačil.  V  antagonismu  zájmů  stavovských  a  lidových 
byl  zárodek  neúspěchu  české  politiky,  jehož  následky  pocitujeme 
podnes. 

Že  šlechta  česká  nepojala  myšlenku  Palackého  —  obroditi 
český  stát  v  souhlase  s  novodobými  požadavky  — ,  ano  že  z  velké 
části  její  myšlenka  ta  zůstala  úplně  cizí,  toho  důkazem  jest  veškero 
její  jednání  na  sněme  českém,  jež  má  spíše  ráz  osobních  třenic 
a  malicherných  sporů  s  úřady,  nežli  ráz  skutečného  a  opravdo- 
vého snažení  opravného.  O  nic  vydatnější  než  v  Čechách  nebyla 
činnost  sněmu  moravského.  Stavovské  zřízení  na  Moravě  zůstá- 
valo měrou  ještě  větší,  než  v  ostatních  zemích  dědičných,  v  do- 
savadních zkostnatělých  formách,  jež  jevily  se  naprosto  neschop- 
nými jakéhokoliv  oživení  v  duchu  nové  doby.  Nepatrné  změny, 
jež  v  té  příčině  byly  podniknuty  od  stavů  samých,  čelily  spíše 
k  zachování  a  utužení  stavovských  privilejí,  nežli  k  rozšíření 
sebe  menšího  práva  na  ostatní  třídy  obyvatelstva.  V  Uhrách  a 
v  Čechách  stal  se  aspoň  pokus  rozmnožiti  počet  zástupců  měst- 
ských na  sněme,  na  Moravě  všech  sedm  měst  královských,  ač 
vysílalo  čtrnácte  zástupců  na  sněm,  odevzdávalo  ústy  zástupce 
brněnského  pouze  jediné  votum  sněmovní  při  hlasování.  Vláda 
vídeňská  podporovala  tyto  snahy  stavovské,  ale  jinak  nešetřila 
úzkostlivě  stavovských  privilejí  a  dovolovala  si  povážlivé  úchylky 


490 


od  platného  zřízen/  zemského,    šlo-li  o  prospéch  její  neb  osoby, 
na  které  jí  záleželo.   Stavové  bdéli  ostražité  nad  nedotknutelným 
dosud  právem  svým,    zakupovati  v  zemi   statky   deskové,  s  čímž 
spojeno  bylo  právo  inkolátu  zemského  i  uvádění  do  sněmu.  Dosud 
také   vláda   stavy  v  tomto   právu   vším  možným   způsobem  pod- 
porovala. I  lze  si  představiti  ustrnutí  šlechty  moravské,  když  na 
sněme  konaném  17.  září  1844  bylo  jí  ohlášeno,  že  císař  ze  zvláštní 
milosti  a  výminečně  dovolil  baronovi  Sam.  M.  Rothschildovi,  aby 
pro  sebe  a  pro  své   potomstvo    směl   zakoupiti  jedno  neb  druhé 
dominikální  panství  na  Moravě.  Křiklavé  toto  porušení  odvěkých 
práv  zemských   pociťováno    bylo  od  hrdé  šlechty  moravské  jako 
neobyčejné  příkoří  a  pokoření  tím  více,  že  se  dosud  v  žádné  jiné 
zemi  nic  podobného  nestalo  a  že  právě  Morava  byla  vyhlédnuta 
k  odměně  židovského  bankéře  a  železničního  podnikatele.  Stavové 
důrazně  se   ohradili   proti   tomuto   kroku  vládnímu.    Kníže  Hugo 
Salm  odsoudil  jej,    poněvadž  jím   uráženy  jsou   náboženské   city 
stavův  a  ohrožena  vážnost  církve  katolické.  Tento  projev  nepotkal 
se  sice   s   všeobecným   souhlasem,   ale   v   dalším   průběhu   porad 
sněmovních   baron    Bedřich    Schell    prohlásil,    že  tímto   skutkem 
vládním  porušena  jsou  privilegia  stavovská  i  platné  zřízení  zemské, 
a  projevil   obavu,   že   starobylí   šlechtičtí   rodové  moravští  budou 
ponenáhlu  vytištěni  ze  svých  deskových  statkův  a  tyto  že  přejdou 
do  rukou  penéžné  aristokracie.  Návrh  jeho,  že  stavové  mají  před- 
nésti císaři  prosbu,    aby  povolení,    udělené    Rothschildovi  a  jeho 
potomstvu,  zůstalo  obmezeno  na  jediný  statek  dominikální  a  ne- 
bylo rozšiřováno  na  získání  několika  panství  deskových  na  Moravě, 
byl  od  sněmu    přijat   jednohlasně.    V  důsledku    tohoto   usnesení 
byl  také  v  témže  sezení  velikou  většinou  odmítnut  dar  40.000  zl., 
který  baron  Rothschild  nabídl  stavům  jako  příspěvek  na  zbudo- 
vání technického  učiliště  v  Brně. 

Jiný  spor  mezi  vládou  a  stavy  moravskými  vznikl  o  právo 
propinační,  dle  něhož  vrchnosti  v  obvodu  svého  panství  směly 
výhradně  prodávati  všeliké  nápoje  svým  poddaným.  Dvorská 
kancelář  několikráte  projevila  pochybnost  o  tomto  právu  a  po- 
ukázala při  tom  na  nařízení  z  dob  císaře  Josefa  II.,  jimiž  se  ná- 
levné právo  vrchnosti  obmezovalo  a  vůbec  se  zakazovalo  vrch- 
nostem vnucovati  své  prodejné  zboží  poddaným.  Proti  tomu 
stavové  dovozovali  i  z  některých  císařských  nařízení  (z  r.  1712, 
1738),  že  na  Moravě    vrchnosti    výhradně    samy   jsou  oprávněny 


491 


k  výrobě  piva  a  kořalky,  stejně  jako  k  nálevu  těchto  nápojův 
i  vína,  a  že  každý  nálevce,  buďsi  majitel  či  nájemce,  jest  povinen 
odebírati  a  nalévati  nápoj  vrchnostenský,  leč  by  se  vykázal  zvláštní 
smlouvou  v  té  příčině  s  vrchností  uzavřenou.  Ale  toto  ohrazení 
nemělo  valného  účinku.  Vláda  sice  všeobecně  prohlašovala,  že 
propinační  právo  má  zůstati  neztenčeno,  ale  jednotlivými  naří- 
zeními je  obmezovala  část  po  části.  Byla  v  tom  stará  polovičatost 
a  obojakost,  která  se  nemohla  ubrániti  mocnému  působení  nové 
doby,  ale  nechtěla  toho  doznati. 

Nejvíce  příčin  k  neshodám  mezi  vládou  a  stavy  moravskými 
zavdávala  otázka  zemských  financí.  V  posledních  letech  císaře 
Františka  stala  se  sice  v  lecčem  náprava.  Provisoriem  daně 
pozemkové  z  r.  1820  byla  odstraněna  dosavadní  nerovnost 
zdanění  mezi  pozemky  vrchnostenskými  a  poddanskými ;  daň  po- 
zemková, vyměřená  r.  1826  úhrnnou  sumou  na  3,094.230  zl.  k.  m. 
zůstala  v  této  výši  také  za  císaře  Ferdinanda  s  nepatrnou  toliko 
změnou  z  r.  1846,  kdy  roční  náklad  na  hrdelní  soudnictví  okrouhlou 
sumoQ  45.000  zl.  hrazen  byl  přirážkou  k  této  dani.  Bylo  to  již 
po  snížení  mimořádného  přídavku  daně  pozemkové  o  7i8/4%i 
ku  kterému  se  vláda  po  snažných  prosbách  stavů,  rok  co  rok 
císaři  předkládaných,  konečně  uvolila.  Mimo  to  byla  od  stavů 
požadována  po  celý  ten  čas  domovní  daň  činžovní  a  domovní 
daň  třídní,  jež  vyměřeny  byly  první  na  18%  a  druhá  na  36% 
činžovního  výtěžku.*) 

V  prvních  dvou  letech  panování  Ferdinandova  stavové 
moravští  povolovali  tyto  požadavky  bez  námitky.  Ale  již  r.  1837 
vyslovili  znovu  obavu,  že  moravský  poplatník  při  nastalém  vy- 
sílení nebude  moci  konati  svou  povinnost  berní,  které  dosud  jen 
s  největší  obětavostí  mohl  dostáti.  Hospodáři  nuceni  jsou  pozemky 
odprodávati  a  je  rozkouskovati,  odprodávají  i  dobytek  a  jiné 
podstatné  části  základu    hospodářského  a  přece   stále  upadají  do 


•)  R.  1847  Morava  a  Slezsko,  jež  tvořily  jediný  správní  obvod,  odváděly 
státní  pokladně  na  danícli  přímých  i  nepřímých  více  než  10,000.000  zl.  k.  m. ; 
poněvadž  pak  celkové  výdaje  státní  pro  tyto  země  činily  asi  3  mil.  zl.,  páčil  se 
čistý  výtéžek  roční  na  7  mil.  zl.  Čechy  odváděly  touže  dobou  21  mil.  zl ,  Dolní 
Rakousy  22  mil.,  Halič  12,700.000  zl.  Z  toho  vysvítá,  že  stesky  stavů  moravských 
na  finanční  přetížení  Moravy  v  pcměru  k  ostatním  zemím  skutečně  byly  oprávněné. 
Čechy  na  př.  odváděly  až  do  r.  1848  dané  pozemkové  5,507.000  zl ,  což  v  poměru 
k  Moravě  samé,  jež  odváděla  téže  daně  3,142.000  zl ,  jest  suma  velmi  nízká. 


492 


větších  dluhů  v.  Tíseň  poddaných  vzrůstá  také  neobyčejně  nízkými 
cenami  obilními,  které  jsou  mnohem  nižší,  nežli  bylo  přijato  za 
základ  odhadu  berního  provisoria.  Stavové  upozorňují  opětně 
na  nepoměr,  v  jakém  Morava  se  octla  při  vyměřování  dané  po- 
zemkové proti  ostatním  provinciích  a  zejména  proti  Čechám.  Na 
to  vláda  sice  prohlásila,  že  bude  náležitě  o  to  pečovati,  aby  se 
pozemkům  moravským  dostalo  všech  úlev,  jaké  dopouští  povinná 
úhrada  státních  potřeb,  ale  hlavní  požadavky  stavů  moravských 
nebyly  tím  vyřízeny.  Stavové  byli  rok  co  rok  nuceni  opakovati 
své  stížností.  Na  sněme  konaném  r.  1844  kníže  Salm  dotkl  se 
nepoměrného  břemene  daně  pozemkové,  kterým  Morava  byla 
stížená.  Kdysi  obtížena  jen  třetinou  berně  pro  Čechy  určenou, 
ochotným  podvolením  se  bernímu  provisoriu  z  r.  18 19  země 
Moravská  musí  od  té  doby  již  po  24  let  o  milion  ročně  více 
platiti,  než  jest  povinna  v  poměru  k  jiným  zemím.  Následky  toho 
dostavily  se,  ačkoli  říše  již  po  tolik  let  těší  se  stálému  míru, 
a  jeví  se  ve  značném  vzrůstu  dluhů  v  poddanských  knihách  po- 
zemkových a  v  obecném  úpadku  všech  poplatníkův.  Stavové 
úpěnlivě  prosili  za  nejrychlejší  provedení  prací  katastrálních,  od 
kterých  očekávali  úlevu.  Ale  vláda  prese  všechny  námitky  sta- 
vovské ukládala  kromě  toho  fondu  domestikálnímu  nová  a  nová 
břemena.  Nedbáním  námitek  porušována  byla  ústavní  práva  stavů  v; 
vláda  rozhodovala  o  jmění  fondu  domestikálního  bez  jejich  svolení, 
ano  i  proti  němu  a  bez  ústavního  svolení  sněmovního  byly  zemi 
nové  daně  ukládány.  R.  1845  obtížen  byl  zemský  rozpočet  mo- 
ravský novým  břemenem,  které  povstalo  z  nákladů  na  hrdelní 
soudnictví  moravské,  který  dosud  z  největšího  dílu  musila  hraditi 
města,  jichž  magistráty  hrdelní  soudnictví  provozovaly.  Tím  opět 
břemena  zemská  zvýšena  byla  asi  o  50.000  zl.  k.  m.  a  toto  zvýšení 
musili  opětně  hraditi  majitelé  pozemkův.  Stavové  marně  se  do- 
máhali toho,  aby  také  ostatní  stavové  v  zemi,  měšťané  a  živnost- 
níci, majitelé  domů,  továrníci  a  židé,  kteří  všichni  požívají  ochrany 
hrdelního  soudnictví,  byli  přibráni  k  této  přirážce. 

Takovým  způsobem  na  místě  zmírnění  břemen  berních,  jehož 
se  stavové  moravští  po  tolik  let  dovolávali,  dostalo  se  zemi  na 
konec  dosti  citelného  zvýšení  daně  pozemkové.  K  odstranění 
křiklavého  nepoměru,  v  jakém  se  Morava  octla  proti  jiným  zemím 
od  zavedení  berního  provisoria,  odvádějíc  téměř  o  milion  daně 
pozemkové  více  než  jí  příslušelo,  vláda  konečně  r.  1846  přikročila 


493 


tím,  že  zahájila  přípravné  práce  k  provedení  stálého  katastru, 
jímž  všechny  zemé  dédičné  mely  co  do  povinnosti  berní  býti  na 
roven  postaveny.  Ale  pravé  tyto  přípravné  práce,  provádéné  od 
komisařů  vládních,  zavdaly  podnét  k  novým  stížnostem.  Vyšetřo- 
vání a  odhadování  čistého  výtěžku  pozemkův,  na  základe  něhož 
měla  daň  býti  vyměřena,  nedala  se  spravedlivé;  původní  uznání 
hodný  úmysl  vlády,  čeliti  všeliké  libovůli,  zvrhl  se  v  přímý  opak, 
jak  tomu  nasvědčovaly  nesčetné  případy  nesprávného  ocenění 
pozemků.  Poplatník  mohl  pak  jen  reklamovati  proti  výsledku 
odhadu,  ale  reklamace  měla  málokdy  příznivý  výsledek.  Stavové 
podali  proti  takovému  jednání  stížnost,  ale  vyřízení  jejího  se  již 
nedočkali,  neboť  stálý  katastr,  jímž  nesrovnalost  v  berni  pozem- 
kové byla  odstraněna,  zaveden  byl  na  Moravě  teprve  r.  1851. 

Ještě   však   nebyla    vyčerpána    řada  nesprávností,    jakých  se 
vláda  na  Moravě  dopouštěla. 

Chloubou  stavů  moravských  byl  jejich  fond  domestikálnf, 
který  si  zřídili  v  minulých  dobách  z  rozličných  důchodů  zemských 
a  z  něhož  uhrazovali  náklady  na  četné  potřeby  zemské;  vůbec 
řízení  stavovských  financí  na  Moravě  v  té  době  možno  nazvati 
vzorným.  Stavové  vynakládali  ročně  značné  sumy  na  stavbu  silnic 
a  upravování  řek,  na  zvelebení  školství,  na  zřizování  ústavů  do- 
bročinných, na  zakládání  stipendií  pro  studující  vyšších  ústavů, 
na  podporu  věd  i  umění  atd. ;  fond  vykazoval  až  do  počátku  pa- 
nování císaře  Ferdinanda  roční  pravidelné  přebytky,  ze  kterých 
utvořen  byl  zase  zvláštní  fond  úsporný.  Vláda  dobře  sledovala 
rozkvět  tohoto  fondu  a  proto  rok  od  roku  ukládala  mu  vždy  větší 
oběti,  jichž   náklad  by  bylo   slušelo   hraditi   spíše  státu   samému. 

Velikou  újmu  utrpěl  fond  domestikální  již  za  cis.  Františka 
zrušením  daně  nápojové,  která  byla  již  od  dávných  dob  ve  správě 
stavovské  a  byla  hlavním  zdrojem  příjmů  fondu  domestikálniho. 
R.  1829  byla  tato  daň  zrušena  přes  odpor  stavův  a  zavedena 
všeobecná  daň  potravní,  která  však  převzata  byla  ve  správu  státní. 
Stavové  vypočetli  ztrátu  tím  utrpěnou  ročně  na  1 32.000  zl.  a 
žádali  od  státu  přiměřenou  náhradu.  Bylo  jim  však  přiřčeno  pouze 
89.425  zl.  Všechny  další  stížnosti  sněmu  moravského  zůstávaly 
nevyřízeny,  až  teprve  r.  1846,  když  stavové  obrátili  se  s  písemnou 
prosbou  k  samému  císaři,  státní  správa  nabídla  stavům  zvýšenou 
náhradu  101.400  zl.  k.  m.,  což  také  bylo  přijato. 


494 


Patrnou  křivdou  na  zemském  majetku  spáchanou  bylo  také 
odnětí  starého  zemského  domu.  Stavové  mčli  totiž  dříve  svůj 
vlastní  zemský  dům  v  Brně  na  Dominikánském  náměstí,  který 
však  r.  1784  z  nařízení  cis.  Josefa  It.  byl  odevzdán  k  zatímnému 
užívání  vojenské  ekonomické  komisi.  Stavové  po  všechna  potomní 
léta  se  domáhali,  aby  jim  tento  dům  by]  navrácen.  Císař  Leopold  II. 
uznal  jejich  právo  vlastnické,  ale  navrácení  domu  odložil,  až  by 
se  pro  monturní  komisi  naskytlo  jiné  vhodné  umístění.  Stavovské 
úřady  zatím  byly  umístěny  v  domě  dikasteriálním,  ale  místnosti 
ty  jim  hned  od  počátku  nestačily.  Nebyloť  ohněvzdorného  archivu, 
nejdůležitější,  ano  nenahraditelná  akta  byla  z  nouze  ukládána  ve 
vlhkých  sklepích,  kde  očividně  tyřela  a  stávala  se  neupotřcbitel- 
nými;  stavovská  registratura  mohla  sotva  pojati  běžná  akta, 
u  zemské  hlavní  pokladny  nebylo  spojení  s  likvidaturou  a  v  zemské 
účtárně  nemohlo  býti  ani  dosti  stolů  postaveno  pro  úředníky; 
konceptní  úřednictvo  nemělo  zvláštní  kanceláře  a  přísedící  zem- 
ského výboru  sami  neměli  nejmenšího  místečka,  kde  by  nahlíželi 
v  předběžná  akta  a  o  potřebných  věcech  se  dohodovali.  Bylo 
potřebí  najati  některé  místnosti  v  domě  soukromém,  od  úřadu 
dosti  vzdáleném,  čímž  opět  pravidelný  postup  úředního  jednání 
značně  byl  znesnadňován.  Proto  stavové  již  r.  1835  se  usnesli, 
aby  z  úspor  fondu  domestikálního,  které  tehda  přesahovaly  sumu 
220.000  zl.,  byl  bud  zakoupen  nebo  nově  vystavěn  dům  určený 
výhradně  potřebám  zemským;  návrh  byl  předložen  císaři  ku 
schválení  s  dodatket",  že  stavové  při  tom  nevzdávají  se  vlastni- 
ckého práva  na  starý  dům  zemský.  Avšak  dvorská  kancelář  si 
umínila  vynaložiti  tyto  přebytky  na  jiný  účel.  Oblíbenou  myšlenkou 
nejv.  kancléře  hraběte  Mitrovského  bylo,  vystavěti  silnici  z  Opavy 
na  Bruntál,  Rymařov  a  Šumberk  do  Jablonného  v  Čechách,  neboť 
si  z  tohoto  spojení  sliboval  značné  povznesení  obchodu  se  zeměmi 
polskými  a  ruskými.  Čeští  stavové  podnětem  nejv.  purkrabí  hraběte 
Chotka  uvolili  se  prodloužiti  tuto  trať  z  Jablonného  do  Králové 
Hradce,  kdež  ústila  do  císařské  silnice  pražské.  Stavové  moravští 
byvše  vyzváni,  aby  přebytky  svých  fondů  věnovali  účelům  pro 
blaho  země  důležitějším,  než  jest  stavba  zemského  domu,  upustili 
od  zamýšlené  stavby  nového  zemského  domu  a  usnesli  se  věno- 
vati pohotové  přebytky  svých  fondů  zřízení  nových  potřebných 
silnic  na  Moravě ;  při  tom  prohlásili,  že  nevzdávají  se  vlastnických 
nároků  na  starý   zemský    dům,    v  němž  byla  umístěna    vojenská 


495 


ekonomická  komise,  ale  všeliké  další  vyjednávání  o  jeho  navrácení 
až  do  r.   1848  nemělo  účinku. 

Stavové  nebyli  přesvědčeni  o  nutnosti  silnice  jablonecké. 
Morava  byla  za  panování  císaře  Františka  opatřena  hojnými  a 
dobrými  silnicemi,  jak  erárními  tak  i  okresními,  a  docílila  tím 
velmi  výhodného  obchodního  spojení  na  tři  strany,  totiž  s  Vídní, 
s  Lipskem  (přes  Prahu)  a  s  Haliči.  R.  1836  byla  značným  nákladem 
téměř  200.000  zl.  dokončena  stavba  silnice  uherské,  jež  vedla 
z  Brna  do  Slavkova,  Čejce,  Hodonína  a  do  uherského  Holiče, 
kdež  měla  spojení  s  Prešpurkem.  Od  té  doby  stavové  pokládali 
síť  moravských  silnic  za  dohotovenou  a  hleděli  více  vynakládati 
na  udržování  a  opravování  starých  než  na  zakládání  nových  tratí. 
R.  1 841  mor.-slezský  silniční  fond  vydal  na  udržování  a  opravy 
silnic  404.000  zl.,  na  stavbu  nových  silnic  pouze  32.000  zl.  a  po- 
dobně dalo  se  i  v  letech  potomních.  Při  stavbách  nových  musili 
blízcí  poddaní  konati  těžké  práce  robotní. 

Když  r.  1838  dvorská  kancelář  stavům  nařídila,  aby  pře- 
bytky ze  svých  fondů  vynaložili  na  stavbu  silnice  jablonecké, 
která  prý  zemím  koruny  české  zjedná  živější  obchodní  spojení 
se  zeměmi  východními,  stavové  prohlásili,  že  sice  uznávají  dů- 
ležitost silnic  pro  blaho  zemské,  ano  že  z  té  příčiny  chtějí  upustiti 
od  zamýšlené  stavby  nového  zemského  domu,  že  však  neuznávají, 
proč  by  právě  trať  vládou  navržená  byla  nejdůležitější;  naopak 
že  se  jim  zdá  na  př.  silnice  z  Brna  do  Uh.  Hradiště  potřebnější. 
Ale  dvorská  kancelář  neupustila  od  svého  záměru,  i  podařilo  se 
jí  konečně  přesvědčiti  většinu  stavův  o  důležitosti  obchodního 
spojení  Haliče,  Slezska,  Moravy  a  Čech  se  Saskem  zamýšlenou 
^silnicí  jabloneckou.  V  Čechách  byla  tato  trať  až  ke  hranicím 
moravským  blízka  svému  dokončení.  I  usnesli  se  r.  1839  stavové 
moravští  nepatrnou  většinou  hlasů  převzíti  a  co  nejrychleji  sami 
dokončiti  stavbu  této  silnice,  pokud  měla  jíti  Moravou,  v  délce 
16Y2  míle,  dle  plánův  a  rozpočtův  od  státních  úřadů  již  upravených ; 
rovněž  se  zavázali  bez  jakéhokoli  příspěvku  od  státu  neb  soukrom- 
níků udržovati  tuto  silnici  na  dobu  50  let  za  mýtní  výsadu  na 
touž  dobu  platnou.  Náklad  na  tuto  stavbu  měl  se  uhraditi  z  úspor 
fondu  domestikálního,  jež  tehda  dosáhly  výše  415.977  zl. ;  celý 
náklad  stavební  rozpočten  byl  na  417.537  zl.,  tak  že  bylo  třeba 
uhraditi  ještě  1590  zl.;  ale  záhy  se  ukázalo,  že  původní  suma 
na  stavbu    určená    nepostačuje.    Horská    krajina   působila  mnohé 


496 


obtíže,  na  několika  místech  bylo  potřebí  stavební  projekt  změniti, 
pozemky  vykupovati,  zřizovati  domky  mýtní  a  pohrabáčské,  vy- 
pláceti náhrady  za  skladiště  a  lomy.  Tím  vzrostl  náklad  na  více 
než  600.000  zl.  a  poněvadž  úspory  všechny  byly  již  vyčerpány, 
bylo  třeba  sáhnouti  k  základním  jistinám  stavovským  a  sumu 
odtud  vzatou  ponenáhlu  zase  nahrazovati.  Stavové  s  hrůzou  po- 
zorovali, co  na  Moravě  od  nepaměti  se  nestalo,  že  netoliko  veškera 
hotovost  pokladní  byla  vyčerpána,  ale  poprvé  bylo  třeba  se  dlužiti; 
poněvadž  pak  se  ukázalo,  že  příspěvky  mýtné  ze  silnice  jablonecké 
nestačí  na  udržování  její,  byl  r.  1844  přijat  návrh,  aby  byla  ode- 
vzdána bez  nároku  na  odškodné  správě  státní,  poněvadž  fond 
domestikální  jest  úplně  vysílen  a  nestačí  hraditi  tyto  náklady. 
Mezi  stavy  byla  veliká  nespokojenost,  že  jim  byl  od  vlády  vnucen 
tento  nákladný  podnik,  a  baron  Schell  navrhl  dokonce  podání 
prosby  k  císaři,  aby  bylo  zavedeno  vyšetřování,  z  jakého  podnětu 
se  to  stalo.  Bylcť  zjevno,  že  užitek,  jejž  si  vláda  slibovala  od 
silnice  jablonecké,  se  nedostavil  a  jistě  nebyl  v  žádném  poměru 
s  ohromným  nákladem,  na  ni  vynaloženým.  Již  v  nejbližším 
sezení  sněmovním  r.  1845  arcibiskup  olomucký  Somerau-Beekh 
vytýkal,  že  silnice  jest  málo  užívaná  a  travou  porostlá.  Lépe  se 
osvědčila  silnice  lomnická,  vedená  přes  Lomnici  (Lobnik),  Bruntál 
a  Cukmantl  k  pruským  hranicím,  neboť  docilovala  nejkratšího 
spojeni  mezi  Terstem  a  Gdaňskem.  Byla  dohotovena  r.  1846 
nákladem  248.OOO  zl.,  pořízeným  většinou  z  prostředků  státních. 
Ale  i  tato  silnice  potomním  železničním  spojením  Vídně  s  Terstem 
pozbyla  namnoze  své  důležitosti. 

Celkem  vzrostla  za  panování  cis.  Ferdinanda  sít  moravsko* 
slezských  silnic  erárních  na  150  mil,  okresních  na  865  mil, 
úhrnem  na  1014  mil  čili  7100  km.,  z  čehož  připadalo  na  Moravu 
samu  126  mil  (885  km)  silnic  erárních  a  760  mil  (5440  km)  silnic 
okresních,  dohromady  všech  silnic  886  mil  (6285  km). 

Netoliko  stavbu  silnic,  nýbrž  i  pro  Moravu  nejvýš  potřebné 
upravování  řek  vláda  ponechala  takřka  úplné  péči  stavů,  kteří 
ze  svých  skrovných  prostředků  nemohli  mnoho  poříditi. 

Ode  dávna  uznávala  se  na  Moravě  naléhavá  potřeba,  aby 
jednak  větší  řeky  zemské  byly  učiněny  splavnými,  jednak  aby 
řádným  jich  upravením  učiněna  byla  přítrž  velikým  škodám,  které 
vznikají  každoročními  zátopami.  Na  počátku  vlády  cis.  Františka 
uvedl  otázku  tu  do  nového   proudu   Jan   Hanke   z  HankenŠtejna, 


497 


který  zejména  r.  1795  podal  císaři  a  arcivévodům  Karlovi,  Josefovi 
a  Janovi  podrobný  plán  o  splavnění  řeky  Moravy  a  o  jejím  spojení 
s  Odrou,  v  němž  dovozoval,  že  jest  povinností  a  také  v  zájmu 
státní  správy,  aby  sama  se  této  práce  chopila.  Spis  působil  na 
císaře  tak  přesvědčivě,  že  na  jeho  rozkaz  uloženo  bylo  inženýrovi 
stavebního  ředitelství  Stoškovi,  aby  vypracoval  situační  plán  řeky 
Moravy  i  podrobné  rozpočty  o  její  regulaci.  Když  však  se  ukázalo, 
že  by  práce  ty  vyžadovaly  nákladu  skoro  2l/2  mil.  zl.,  gubernium 
ve  zprávě  z  r.  1797  se  vyslovilo,  že  za  válečných  let  nelze  podnik 
provésti  a  že  třeba  vyčkati  doby  pokojnější.  Hanke  potom  r.  1803 
na  žádost  arcivévody  Jana  vydal  nové  pojednání,  kde  uvedl  také 
vojenské  důvody  pro  upravení  řeky  Moravy  a  spojení  její  s  Odrou. 
Vypočetlo  se,  že  Morava  svými  zátopami  činí  ročně  škody  za 
100.000  zl.  a  moravské,  rakouské  i  uherské  úřady  byly  jednoho 
mínění,  že  by  se  úpravou  řeky  dosáhlo  velikých  úspěchů ;  i  utvo- 
řila se  r.  1807  v  Brně  soukromá  společnost  a  bylo  pomýšleno 
spojiti  Moravu  netoliko  s  Odrou,  nýbrž  i  s  Vislou.  Vláda  jsouc 
požádána  za  podporu  této  věci,  vyzvala  zemský  výbor  moravský, 
aby  podal  dobré  zdání,  ten  však  vyslovil  se  o  ní  nepříznivě,  a  to 
hlavně  proto,  že  stále  rostoucí  daně  činí  moravskému  poplatníku 
podobnou  oběť  nemožnou.  Tím  podnik  uvázl  na  dobro  a  po  celou 
řadu  let  nepomýšlelo  se  na  celkovou  regulaci  Moravy.  Za  to  r.  18 16 
upravena  byla  Blatná  ar.  í 818  Haná,  Čímž  nejen  uchráněna 
krajina  okolní  od  každoročních  zátop,  nýbrž  i  získáno  na  tisíce 
měřic  nové  plodné  půdy.  R.  1828  přikročeno  také  k  obtížnému 
i  nákladnému  upravování  řeky  Dyje  v  horním  toku ;  stavové  mo- 
ravští na  vyzvání  vlády  přispěli  podílem  na  zemi  moravskou  vy- 
počteným ve  výši  60.000  zl.,  který  však  byl  překročen  asi  o  8000  zl. 
R.  1833  byly  práce  při  horní  Dyji  v  délce  22  km.  dokončeny. 
Stavové  moravští  sice  ochotné  povolili  na  pokyn  dvorské  kance- 
láře podíl  na  ně  vyměřený,  ale  nepřestávali  poukazovati  na  větší 
ještě  důležitost  regulace  řeky  Moravy.  K  tomu  však  již  nedošlo. 
Roku  1838  dvorská  kancelář  vybídla  stavy  moravské,  aby  také 
k  úpravě  dolního  toku  Dyje  přispěli  podobně,  jako  se  dříve  stalo 
při  horním  toku  řeky,  ale  stavové  to  odepřeli,  ježto  fondy  zemské 
na  to  nestačí  a  nových  přirážek  by  poplatníci  nesnesli. 

Dalšímu  rozvoji  vodních  drah  na  Moravě  bylo  na  závadu 
zahájení  staveb  železničních.  Byloť  všeobecné  mínění,  které  se 
později  ukázalo    mylným,    že  železnicemi    cesty  vodní    stanou  se 

32 


498 


úplně  zbytečnými.  První  železnice  na  půdě  mocnářství  rakouského, 
nehledíme-li    ke  koňským    drahám  z  Lince    do    Budějovic  (1828) 
a  z  Lince  do  Gmundenu  (1834),  byla  severní  dráha  císaře  Ferdi- 
nanda.   Soukromé  společnosti  akciové,    v  jejíž  čele  byl   bankovní 
dům  Sam.    Rothschilda,    dáno    bylo    (4.   března  1836)    výhradné 
privilegium,  platné  na  dobu  50  let,  ku  stavbě  železnice  mezi  Vídní 
a  Bochní   haličskou,    s   vedlejšími    tratěmi    do    Brna,    Olomouce, 
Opavy  a  Bělska.    Poněvadž  velká  část    trati  měla    probíhati  Mo- 
ravou, vzbudila  zde  zpráva  o  tom   velký  rozruch.    V  brněnských 
úředních    novinách    bylo    zavčas    poukázáno    na  důležitost   toho, 
aby  hlavní  město  Brno  se  svými  živými  trhy  a  bohatě  vyvinutým 
průmyslem    nebylo    vypuštěno  z  hlavní   sítě    této    dráhy.    Tento 
varovný  hlas  však  nedošel   povšimnutí.    Ve  valné  hromadě  akci- 
onářů severní  dráhy  bylo  r.  1836  usneseno  vystavěti  hlavní  trat 
prozatím  z  Vídně  do  Břeclavi  a  odtud  vésti  jen  postranní  křídlo 
do  Brna.  Stavba  obou  tratí  zahájena  ihned  a  prováděna  zařízení 
vrchního  inženýra  Karla  Ghegy  s  velikou  horlivostí;   denně  tam 
pracovalo  na  6000  lidi.    Dne  11.  listopadu  1838    Ghega   podnikl 
s  lokomotivou  »Moravií«  první  jízdu  na  zkoušku  z  Brna  do  Raj- 
hradu.   Koncem  května    r.  1839   byla    trať  z  Vídně    do   Břeclavi 
dohotovena;    dne   6.  června    z   rána    vyjely   z  Vídně   dva   vlaky 
o  18  vozích  slavnostně  ozdobené  a  provázené  sborem  hudebním; 
v  Břeclavě    kam    vlak    dorazil   za   23/4   hodiny,    uspořádána  byla 
slavnost,   lid  uvítal   vídeňské  výletníky  v  národních   krojích;  tím 
byla  pravidelná  jízda  na  této   trati   zahájena   a   dne   7.  července 
1839  zahájena  byla  za  okázalých  slavností  pravidelná  jízda  na  celé 
trati  severní  dráhy  císaře  Ferdinanda  z  Vídně  do  Brna.  Ale  veselá 
nálada  toho  dne  proměnila  se  v  náhlé  zděšení,  když  došla  zpráva, 
že  ve  Vranovicích  lokomotiva  třetího  slavnostního  vlaku  »  Gigante 
neopatrností   stroj    vedoucího,    který    opomenul   na   stanici  jízdu 
zmírniti,  vrazila  do  posledních  vozů  druhého  vlaku,  čímž  zraněno 
bylo  pět  osob  těžce  a  několik  lehce.  Na  štěstí  byla  lékařská  pomoc 
hned  pohotově  a  zranění  cestující,  jimž  dány  byly  obvazy,  mohli 
ještě  téhož  dne  večer  dojeti  do  Vídně.  Další  jízda  konala  se  však 
již  pravidelné  a  bez  nehod. 

Práce  na  hlavní  trati  šly  zdlouhavěji  před  se.  Dne  1.  září 
1 841  zahájena  jízda  z  Vídně  do  Přerova  a  téhož  roku  ještě  bylo 
docíleno  spojení  Přerova  s  Olomoucem.  17.  října  t.  r.  zahájena  byla 
jízda  z  Vídně  do  Olomouce  za  účastenství   guvernéra  hr.  Ugarte 


499 


a  jiných  vynikajících  osobností  z  Brna  i  z  Vidné.  Strážné  domky 
po  celé  trati  byly  vyzdobeny  loubím  a  prapory,  na  stanicích 
byly  zřízeny  četné  brány,  lid  shromáždil  se  v  národních  krojích 
a  vlak  všude  byl  uvítán  střelbou  z  hmoždířův  a  zpévy  sborovými. 
Ale  do  Bohumína  dovedena  stavba  teprve  r.  1847.  Tím  docíleno 
železničního  spojení  Vídně  s  Berlínem,  Hamburkem  a  Štětínem- 
Krakov  spojen  byl  s  Vídní  teprve  r.  1854.  Tehda  severní  dráha 
délkou  kolejí  a  celým  svým  zařízením  byla  v  čele  všech  železnic 
rakouských  a  némeckých. 

Vláda  rakouská  s  počátku  stavbu  železnic  ponechávala  sou- 
kromé podnikavosti  a  vyhradila  si  pouze    svolení  a  vrchní  dozor 
státní  správy  nad  takovými  podniky.  Avšak  nový  president  dvorské 
komory  baron  Karel  Kubeck,  který  koncem  r.  1840  ujal  $e  tohoto 
úřadu  po  baronu    Eichhoffbvi,    postřehl    záhy   důležitost   železnic 
a  umínil  si  převzíti    všechny    další   stavby    železniční    do  správy 
státní,  jednak  aby  tím  zjednal  státní  pokladně  nový  zdroj  příjmů, 
jednak  aby  všechny   podobné   podniky   byly  uvedeny  v  pevnější 
soustavu.  Nejvyšším  rozhodnutím  z  19.  prosince  1841  bylo  usta- 
noveno nákladem    státním    vybudovati    trati  z  Vídně  přes  Prahu 
do  Saska,  z  Vídně    na    západ    do    Bavor,    z    Vidně  do  Terstu  a 
z  Benátek  přes  Milán  ke  Komskému  jezeru..  O  tři  měsíce  později 
byly    přípravné    práce    v    plném    proudu    a    řídilo  je  technicko- 
administrativní  generální  ředitelství  státních  drah  ve  Vídni. 

Pro  Moravu  měla  velikou  důležitost  otázka,  kudy  bude  vedena 
zamýšlená  trať  vídeňsko-pražská.  Byloť  v  té  příčině  vypracováno 
neméně  než  sedm  návrhů,  z  nichž  dva  dávaly  trati  směr  přes 
Brno,  jeden  přes  Olomouc,  dva  přes  Jihlavu  a  dva  z  Rakous  přímo 
do  Čech.  Stavové  moravští  r.  1842  na  návrh  preláta  starobrněn- 
ského  Cyrilla  Nappa  zavčas  upozornili  důtklivé  vládu,  aby  město 
Brno  nebylo  vypuštěno  z  hlavní  linie  této  dráhy.  Po  zralé  úvaze 
bylo  ustanoveno,  spojiti  obé  hlavní  města  moravská  s  Prahou 
dvěma  tratěmi  státní  dráhy,  jež  se  měly  setkati  u  České  Třebové, 
a  stavba  hned  také  s  velkým  úsilím  byla  zahájena.  Z  Olomouce 
vedena  trať  od  nádraží  severní  dráhy  napřed  po  pravém,  pak 
po  levém  břehu  řeky  Moravy  do  Mohelnice  a  Zábřehu,  odtud 
údolím  Sázavky  k  Lanškrounu  a  Třebovicím ;  od  Zábřeha  k  českým 
hranicím  bylo  zápaseno  s  velikými  překážkami,  u  Třebovic  bylo 
třeba  s  velkým  nákladem  proraziti  skalní  stěnu  v  délce  více  než 
400  m.  Celkem  vyžadovala  tato  dráha  velikého  nákladu,  o  čemž 

32* 


500 


svědčí  mnohé  smělé  zatáčky,  vedené  pohořím  česko-moravským ; 
bylo  potřebí  stavěti  mnoho  mostů,  propasti  vyplňovati  a  skaliska 
vylamovati;  na  některých  místech  bylo  zabráno  až  půl  vesnice. 
Ale  překážky  byly  šťastně  překonány  a  za  tři  léta  po  zahájení 
prací  mohla  jízda  z  Prahy  do  Olomouce  býti  zahájena. 

K  slavnostnímu  otevření  státní  dráhy  olomucko-pražské 
konány  byly  velikolepé  přípravy  v  Čechách  i  na  Moravě.  Sta- 
vové čeští  prosili,  aby  se  císař  této  slavnosti  účastnil.  Císař  Fer- 
dinand jmenoval  k  ní  svým  zástupcem  arcivévodu  Františka  Karla. 
Zahájení  jízdy  bylo  určeno  na  den  20.  srpna  1845.  Stavové  mo- 
ravští za  předsednictví  zemského  hejtmana  hr.  Rudolfa  Stadiona 
usnesli  se,  zříditi  na  rakouských  hranicích  při  severní  dráze 
triumfální  oblouk,  vypraviti  stavovskou  deputaci  se  zem.  hejtmanem 
v  čele  do  Břeclavi,  aby  tam  uvítala  arcivévodu  a  doprovodila  jej 
do  Olomouce ;  v  Olomouci  měla  býti  nákladem  stavovským  uspo- 
řádána veliká  slavnost  národní. 

Arcivévoda  František  Karel  přijel  se  svým  strýcem  arciv. 
Josefem,  palatinem  uherským,  již  19.  srpna  do  Břeclavi,  kdež 
byli  uvítáni  od  guvernéra  hraběte  Stadiona  v  čele  stavovské 
deputace  i  grémia  guberniálního,  od  zem.  velitele  knížete  Kinského 
a  četného  obecenstva.  Guvernér  v  uvítací  řeči  velebil  dobrodiní 
obou  drah  Moravu  protínajících.  Potom  hosté  odjeli  do  Olomouce ; 
na  nádraží  uvítáni  byli  od  knížete-arcibiskupa  olomuckého,  od 
úřadů,  magistrátu  a  četného  obecenstva ;  stf elecký  sbor  doprovodil 
je  k  arcibiskupskému  paláci,  kdež  očekával  je  pevnostní  velitel 
baron  Lauer  s  generalitou  a  vyšším  důstojnictvem.  Město  bylo 
skvěle  ozdobeno,  na  náměstí  vypínaly  se  triumfální  oblouky. 
Ještě  téhož  dne  konala  se  na  střelnici  národní  slavnost  uspořá- 
daná od  stavů  s  průvody  v  národních  krojích,  výbavou  snoubenců, 
banderiemi  600  venkovanů  a  s  lidovými  radovánkami.  Dne  20.  srpna 
po  6.  hodině  ranní  hnul  se  slavnostní  vlak  s  hostmi  z  Čech 
i  z  Moravy  na  nově  vystavené  dráze  přes  Litovel,  Mohelnici  a 
Zábřeh  k  hranicím  českým.  Na  všech  stanicích,  ozdobených 
triumfálními  branami,  vítaly  přijíždějící  hosty  tisíce  lidu  hlučným 
jásotem.  O  půl  9.  hod.  ranní  vlak  překročil  hranice  českomoravské 
a  dorazil  k  nádraží  lanškrounskému,  vkusně  ozdobenému.  Tam 
stáli  stavové  království  Českého  a  vyšší  duchovenstvo  s  arci- 
biskupem pražským  v  čele.  Arcivévoda  Štěpán,  jakožto  chef 
zemský  a  po  něm  nejv.  hofmistr  zemský  starohrabé  Robert  Salm 


501 


uvítali  arcivévodu  Františka  Karla  jménem  stavů  českých  jako 
zástupce  panovníkova,  načež  arcivévoda  v  delší  řeči  poukázal  na 
dobrodiní,  jaké  touto  drahou  vzniká  veškerému  mocnářství  a 
zejména  království  Českému.  Dne  i.  září  1845  zahájena  pravidelná 
jízda  na  trati  pražsko-olómucké.  Zatím  bylo  stejně  horlivě  pra- 
cováno o  spojení  Brna  s  Čes.  Třebovou.  Zde  však  byly  práce 
spojeny  s  obtížemi  ještě  mnohem  většími,  zejména  prolámání 
desíti  tunelů  mezi  Brnem  a  Blanskem  podél  řeky  Svitavy  vyža- 
dovalo delší  doby  a  většího  nákladu.  Se  stavbou  počato  již  r.  1843, 
ale  pokračováno  jen  ponenáhlu;  prolámání  nejdelšího  tunelu  no- 
vohradského trvalo  ještě  do  r.  1847.  Jízda  na  této  velkolepé 
trati,  která  pokládána  byla  za  vrchol  umění  stavitelského,  pokud 
ji  nepřekonala  dráha  semeringská,  byla  zahájena  teprv  1.  ledna  1849^ 

§  70.  Školství  a  stav  lidu  poddaného. 

Z  nejvíce  zanedbávaných  odvětví  správy  veřejné  bylo  školství  • 
Školství  národní  dělilo  se  na  školy  triviální,  hlavní  a  normální. 
Účelem  škol  triviálních  bylo  vštípiti  mládeži  vědomosti  potřebné 
sedlákovi  a  řemeslníkovi,  tedy  čtení,  psaní,  počítání,  základní 
pravdy  víry  a  mravouky ;  na  hlavních  školách  k  tomu  přidružoval 
se  návod  k  nejpotřebnějším  úkolům  slohovým.  Triviální  školy 
jež  byly  dvojtřídní,  byly  z  pravidla  při  každém  kostele  farním 
a  lokálním  ve  vesnicích,  městysech  a  menších  městech.  Všechny 
děti  od  6.  do  12.  roku  byly  bez  výjimky  povinny  choditi  do 
školy.  Takových  škol  bylo  r.  1848  na  Moravě  1522.  Hlavních 
škol,  jež  byly  trojtřídní,  bylo  na  Moravě  17  a  jedna  škola  nor- 
mální čili  vzorná  v  Brně.  Na  školách  triviálních  učili  se  chlapci 
i  děvčata  společně,  a  to  větším  dílem  ve  svém  mateřském  jazyku. 
Školy  hlavní,  v  nichž  vyučovací  řeč  byla  pouze  německá,  byly 
výhradně  chlapcům  přístupny.  Ponenáhlu  však  cítila  se  potřeba 
takových  škol  pro  dívky,  i  byly  zřizovány  ve  větších  městech 
Pro  ty,  kteří  školu  vychodili,  byly  tak  zvané  opakovači  hodiny 
v  neděle  a  ve  svátky,  do  kterých  musil  každý  choditi  až  do  16. 
roku  svého  věku. 

Márodní  školství  platil  si  větším  dílem  lid  sám,  v  čemž 
vězelo  hlavní  zlo  veškerého  jeho  organismu.  Na  školách  triviál- 
ních katechetové  za  učebné  hodiny  nebyli  vůbec  placeni,  neboť 
vyučování    bylo  jejich   povinností  jakožto  duchovních   správcův; 


502 


učitelé  pak  a  pomocníci  byli  nuceni  sami  si  vybírati  od  dítek 
školní  plat  a  dávky  potravin  takovou  měrou,  jak  bylo  vyjednáno. 
Muž,  který  svými  vědomostmi  a  bezúhonným  chováním  měl  za- 
ujímati přední  místo  v  obci,  který  měl  mravně  působiti  na  děti 
i  na  rodiče,  jemuž  svěřeno  vychování  budoucích  státních  občanů, 
byl  odkázán  na  žebrotu  I  Jiný  kořen  zla  tkvěl  v  nedostatečné 
osnově  těchto  škol,  zejména  v  tom,  že  neměly  pražádného  rázu 
národního.  Děti  nebyly  poučovány  o  svém  jazyku  mateřském, 
u  nich  láska  k  vlasti  nebyla  buzena  ani  vypravováním  z  dějin 
domácích  ani  líčením  vlastivědy.  I  na  hlavních  školách  byly  lite- 
rární dějiny  a  gramatika  věcí  naprosto  neznámou. 

Měšťanských  škol  a  reálek  v  nynějším  významu  tehda  na 
Moravě  ještě  nebylo,  ačkoliv  obojí  jinde  již  byly  zakládány  a  také 
u  nás  mnozí  se  jich  dovolávali,  jsouce  o  jejich  důležitostí  pře- 
svědčeni. Také  nebylo  ani  jediné  školy  večerní  pro  vzdělání  učňův 
a  jiné  mládeže  v  rozličných  závodech  průmyslových  zaměstnané. 

Ještě  méně  snad  než  školy  národní  vyhovovala  tehdejší 
gymnasia  svému  účelu,  podati  chovancům  povšechné  vzdělání 
a  připraviti  je  k  dalšímu  povolání  životnímu.  Hlavními  předměty 
gymnasijními  zůstávaly  vždy  ještě  náboženství,  latina,  řečtina 
a  mathematika.  Vyučovací  řečí  na  všech  tehdejších  gymnasiích 
moravských  byla  vedle  latiny  němčina;  druhá  řeč  zemská,  jakož 
vůbec  pěstování  řečí  živých,  přírodní  vědy,  zeměpis,  dějepis,  vlasti- 
věda byly  hříšným  způsobem  zanedbávány.  Mnoho  viny  měla 
také  tehdejší  spoutanost  veřejného  mínění,  neboť  jako  každá  jiná 
osobnost  ve  veřejnosti  působící,  tak  i  učitel  gymnasijní  musil 
holdovati  » systému  c.  Kdo  se  odvážil  rozhodněji  svému  smýšlení 
dáti  průchod,  octl  se  na  tajné  listině  a  tajné  mocnosti  byly  na 
něj  poštvány,  aby  podkopaly  štěstí  a  existenci  smělcovu.  Mrtvá 
uniformita  byla  cílem  všech  tehdejších  nauk  pedagogických 
i  methodických. 

Příčinu  tohoto  bídného  stavu  dlužno  do  jisté  míry,  jako 
u  školství  národního,  hledati  v  nemístné  spořivosti.  Z  osmi  teh- 
dejších gymnasií  moravských  byla  jen  čtyři  státní,  na  která  všechen 
náklad  hrazen  byl  z  fondu  studijního,  totiž  c.  k.  gymnasia  v  Brně, 
Olomouci,  Jihlavě  a  ve  Znojmě.  Náklad  ten  činil  r.  1843  29.240  zl. 
k.  m.;  žáků  měla  tato  4  gymnasia  úhrnem  1270.  Ostatní  čtyři 
gymnasia  (v  Mikulově,  Mor.  Třebové,  Kroměříži  a  Strážnici)  byla 
piaristská,  piaristé  sami  v  nich  učili  a  sami   také  téměř   všechny 


503 


výdaje  hradili.  Uvážíme-li,  že  kromě  toho  piaristé  vyučovali  na 
n  hlavních  školách  moravských,  poznáváme  z  toho,  že  řád  ten 
zjednal  si  veliké  zásluhy  o  zvelebení  osvéty  na  Moravě.  Mnozí 
piaristé  působili  tehda  na  mládež  ve  smyslu  národním.  Fond 
studijní,  jehož  úhrnné  příjmy  roční  páčily  se  r.  1843  pa  108.000  zl., 
mimo  na  gymnasia  vedl  náklad  ještě  na  jiné  ústavy  vzdělávací; 
zejména  na  ústavy  filosofické  a  na  universitu  olomuckou  (na  tuto 
30.000  zl.  ročně). 

Nutným  následkem  úpadku  školského  bylo  skrovné  vzdělání 
širších  vrstev  lidových,  zvláště  lidu  selského.  Vždyť  učitelstvu 
samému  dostávalo  se  jen  skrovné  přípravy  k  jeho  povolání.  Na 
základě  zastaralého  nařízení  z  r.  1804,  Je^  podrželo  platnost  po 
celou  tuto  dobu,  byl  pro  učitele  škol  triviálních  předepsán  tří- 
měsíční paedagogický  kurs  při  školách  hlavních,  šestiměsíční  kurs 
při  hlavní  škole  normální;  kromě  toho  bylo  všem  kandidátům 
podrobiti  se  theoretické  i  praktické  zkoušce  za  přítomnosti  okres- 
ních dozorců:  tof  byl  souhrn  veškerých  požadavků  v  příčině 
vzdělání  učitelstva.  Při  filosofických  studiích  byly  sice  zřizovány 
paedagogické  stolice,  ale  málo  komu  z  učitelstva  dostalo  se  pří- 
ležitosti je  navštěvovati.  R.  18 17  učiněn  byl  návrh  na  zřízení 
učitelských  seminářův,  ale  pro  veliký  náklad,  jehož  by  byly  vy- 
žadovaly, upustilo  se  od  nich.  Až  do  r.  1857  nebyl  na  Moravě 
založen  ani  jediný  takový  seminář,  vyjímaje  soukromý  ústav,  jejž 
s  dobrým  úspěchem  řídil  ředitel  brněnské  hlavní  školy  Pátek. 
U  kněžstva  zase  vadilo,  že  buď  neuměli,*  nebo  za  dlouhého  studia 
zapomněli  česky  mluviti  a  nemohli  tedy  na  lid  řádně  působiti. 

Také  vyšší  školství  nevyhovovalo  již  požadavkům  nové  doby. 
To  platilo  zejména  o  studiích  filosofických,  jež  byla  tehda  na 
Moravě  tři,  v  Brně,  v  Olomouci  a  v  Mikulově,  toto  řízené  a  vy- 
držované od  piaristův ;  studium  toto  lze  přirovnati  asi  k  nynějším 
dvěma  nejvyšším  třídám  gymnasijním.  Pro  brněnský  ústav  filo- 
sofický byli  bráni  professoři  z  klášterů  starobrněnského,  rajhrad- 
ského  a  novoříšského.  Universita  olomucká,  nově  povýšená 
z  někdejšího  lycea  (1827),  byla  sice  dosti  hojně  navštěvována, 
ale  neměla  úplné  fakulty  medicínské,  nýbrž  pouze  studium  me- 
dicinskochirurgické  s  právem  jmenovati  magistry  chirurgie.  The- 
ologické učiliště  bylo  také  při  kněžském  semináři  v  Brně.  K  vyšším 
speciálním  školám  moravským  náležela  také  moravsko-stavovská 
akademie  v  Olomouci  s  přednáškami  právnickými  (placenými  od 


504 


stavů  na  universitě),  jazykovými  a  hospodářskými  a  s  rozmani- 
tými cvičeními  v  šermu,  tanci,  jízdě  na  koni  atd.  Stavové  něko- 
likráte poukázali  na  to,  že  by  se  měla  přeložiti  do  Brna,  jež  vůbec 
poskytuje  více  příležitosti  k  praktickému  vzdělání.  Ale  s  touto 
otázkou  souvisela  ještě  jiná  mnohem  důležitější.  Morava,  kráčející 
již  tehda  v  čele  průmyslu  rakouského,  neměla  dosud  vlastního 
učiliště  technického  na  způsob  dávno  již  založených  technických 
ústavů  v  Praze  nebo  ve  Štýrském  Hradci.  Proto  r.  1837  byl  od 
zemského  výboru  předložen  podrobně  vypracovaný  návrh  jednak 
o  přeložení  stavovské  akademie  z  Olomouce  do  Brna,  jednak 
o  zřízení  technického  ústavu  v  Brně  při  Františkovu  museu,  jež 
mělo  úplně  přejíti  ve  správu  stavovskou  a  svými  sbírkami  při- 
spívati ku  vzdělání  posluchačův;  přeložení  akademie  do  Brna 
mělo  ten  účel,  aby  se  na  ní  ponechala  jen  rytířská  cvičení,  ostatní 
předměty  spolu  s  nové  zavedenými  měly  se  přenésti  na  ústav 
technický.  Veškeren  náklad  mínili  stavové  vzíti  na  sebe.  Také 
žádáno  bylo  od  stavů  přeložení  university  z  Olomouce  do  Brna, 
ale  proti  tomu  arcibiskup  olomucký  Somerau-Beeckh  podal  dů- 
razné ohrazení.  Vláda  otálela  s  vyřízením  těchto  návrhů,  zejména 
nemohla  se  odhodlati  k  přeložení  university.  Proto  stavové  pro- 
zatím odložili  otázku  tuto  na  dobu  příznivější  a  podali  prosbu 
k  císaři,  aby  aspoň  ostatním  návrhům  v  příčině  přeložení  stavovské 
akademie  a  zřízení  technického  ústavu  ve  spojení  s  Františkovým 
museem  dostalo  se  nejv.  schválení ;  stavové  hodlali  umístiti  tech- 
nický ústav  částečně  v  budově  musea  Františkova,  k  čemuž  bylo 
potřebí  souhlasu  arcibiskupa.  Ale  otázka  úhrady  stala  se  příčinou, 
že  celá  věc  počala  váznouti.  Vláda  totiž  uvalila  zatím  přes  odpor 
stavů  na  domestikální  fond  obrovská  břemena  stavbou  silnice 
jablonecké,  zemské  robotárny  a  nuceným  příspěvkem  na  vydržo- 
váni soudů  kriminálních. 

R.  1 843  schváleno  bylo  od  císaře  přeložení  akademie  z  Olo- 
mouce do  Brna  a  zřízení  technického  ústavu  v  Brně  ve  spojení 
s  Františkovým  museem,  ale  nákladem  výhradně  stavovským  a 
bez  jakéhokoli  nároku  na  podporu  státní.  R.  1846  byly  všechny 
učebné  stolice  stavovské  akademie,  až  na  právnické  přednášky, 
jež  ponechány  při  universitě  olomucké,  přeneseny  do  Brna  a  ústav 
umístěn  jednak  v  Jezuitské  ulici,  jednak  na  Velkém  náměstí.  Ke 
zřízení  technického  ústavu  však  v  tomto  období  již  nedošlo,  po- 
něvadž nebylo  možno  náklad  na  něj  uhraditi  z  prostředků  zemských. 


505 


Z  ústavů  humanitních  nově  založeny  nebo  aspoň  značně 
rozšířeny  ústavy  pro  hluchoněmé  a  pro  slepce  v  Brně,  a  dětské 
opatrovny  v  Brně,  v  Jihlavě  a  v  Olomouci,  k  čemuž  hlavně  při- 
spěla nadace  Františkova  a  Karolinina.  Vedle  toho  stavové  mo- 
ravští rádi  podporovali  každý  účel  obecně  užitečný.  Městu  Brnu 
prokázáno  veliké  dobrodiní  úpravou  a  vydržováním  sadů  na  Fran- 
tiškově a  v  Lužánkách,  které  byly  r.  1835  převzaty  do  správy 
stavovské.  Císař  František  na  sklonku  svého  panování  ustanovil, 
aby  také  brněnské  bašty  a  koliště  byly  upraveny  na  veřejné 
procházky  pro  zotavení  a  obveselení  obecenstva.  Stavové  přispí- 
vali na  tento  účel  městu  Brnu  po  několik  let  značnými  částkami 
peněžitými,  R.  1836  dokončen  byl  u  Rousinova  nový  litinový 
pomník  císaře  Josefa  II.,  zhotovený  bezvadně  v  železných  hutích 
starohraběte  Salma  v  Blansku  nákladem  4125  zl.;  byla  to  po 
tolika  předešlých  nedokonalých  pokusech  práce  trvalá  a  pomník 
podnes  hlásá  slavnou  památku  lidumilného  panovníka.  Také  mra- 
morový obelisk  na  Františkově,  který  časem  jevil  potřebu  opravy, 
ježto  zvětráním  mramoru  povstaly  trhliny,  byl  nákladem  stavov- 
ským v  letech  1840— 1845  opraven. 

V  prvních  desítiletích  19.  století,  právní  postavení  sedláka 
k  pánovi  se  značně  zlepšilo  a  také  nesrovnalost  v  břemenech 
berních  byla  aspoň  z  většího  dílu  vyrovnána  zavedením  berního 
provisoria  r.  1820.  Vrchnosti  byly  sice  stále  ještě  prostředkujícím 
úředním  orgánem  mezi  státem  a  poddaným  obyvatelstvem,  ale 
toto  postavení  nepřinášelo  jim  pouze  užitek,  jako  bylo  na  př. 
vybírání  tax,  vyplývajících  ze  soudnictví  patrimoniálního,  nýbrž 
také  značná  vydání,  jako  bylo  na  př.  pořizování  rozličných  prací, 
spadajících  částečně  též  do  správy  politické,  k  čemuž  bylo  potřebí 
vydržovati  stálé  úřednictvo.  Hlavní  břemena,  jimiž  poddaný 
byl  stížen,  byly  dávky  urbariální  a  zejména  roboty.  Robot  pod- 
daní nikdy  rádi  nekonali,  i  když  jim  na  některých  panstvích  byly 
trvale  neb  dočasně  proměněny  v  dávky  peněžité  nebo  plodinné. 
Myšlenkovým  pokrokem  nové  doby  ponenáhlu  i  sedlák  nabýval 
širšího  rozhledu  a  uvědomoval  si  vždy  více  poníženost  svého  stavu. 
Věda  národohospodářská  roboty  dávno  již  odsoudila,  jako  pře- 
kážku národního  blahobytu,  také  vláda  byla  o  tom  přesvědčena, 
ale  dosavadní  pokusy  její  o  nápravu  nepřekročily  práh  prakti- 
ckého provedení.  Vrchnosti  samy  neustále  láteřily  na  skrovný 
výtěžek  z  robot  i  z  dávek    urbariálních,    ale   na  zrušení  jich  ani 


506 


z  daleka  nepomýšlely,  naopak  mařily  každý  krok  vládní  v  tom 
směru  podnikaný,  dovozujíce,  že  by  se  tím  otřáslo  základy  stát- 
ního a  společenského  zřízení.  Neopomíjeli  při  žádné  příležitosti 
chlubně  hlásati,  že  blaho  poddaných  jest  stálým  předmětem  jejich 
péče  a  pozornosti,  ale  ve  skutečnosti  jevil  se  často  pravý  opak. 
Stalo- li  se  na  př.,  že  vyhořel  poddaný  na  nezakoupeném  pozemku, 
vrchnost  zdráhala  se  poříditi  kryté  budovy  i  iundus  k  nim  pří- 
slušný, ačkoliv  k  tomu  zákonem  byla  vázána,  i  musila  často  až 
i  dvorská  kancelář  zakročiti,  aby  ji  k  tomu  přidržela.  Vláda  sna- 
žila se  mimo  jiné  pohnouti  také  stavy,  aby  upustili  od  svého 
práva,  pásti  dobytek  na  poddanských  úhorech  a  strništích,  stavové 
však  houževnatě  se  tomu  bránili.  Těžkou  byla  také  povinnost 
poddaných  při  stavbě  silnic  okresních,  která  r.  1829  byla  značnou 
měrou  zostřena,  ano  učiněna  všeobecnou.  Poddaným  bylo  na 
panstvích,  kde  se  silnice  stavěly,  konati  roboty  tažné  i  ruční  dle 
miry  zeměpanské  daně  pozemkové  a  domovní.  Vrchnosti  měly 
při  tom  zapravovati  výdaje  za  nové  mosty,  zábradlí  a  za  takový 
stavební  materiál,  jejž  bylo  možno  jen  za  hotové  poříditi ;  ostatní 
stavivo  měli  přivážeti  poddaní.  Tím  byla  veliká  část  břemen 
uvalena  na  pozemek  poddanský,  kdežto  vrchnosti  a  zámožní  prů- 
myslníci byli  jím  dotčeni  jen  nepatrně,  neboť  za  každý  nově  vy- 
stavěný most  směli  pro  sebe  vybírati  mýto,  jímž  si  útraty  zase 
nahradili.  Nad  to  pak  vrchnosti,  majíce  v  rukou  svých  soudnictví 
patrimoniální  i  jinakou  moc  nad  poddanými,  hleděly  se  vymykati 
i  z  takových  povinností,  které  jim  dle  zmíněného  dekretu  příslu- 
šely. Teprve  v  pozdějších  letech  na  četné  stížnosti  zavedena  byla 
od  krajských  úřadů  v  té  věci  pevnější  soustava  a  lepší  pořádek; 
zejména  hleděno  poddaným  uleviti  půjčkami,  poskytovanými 
z  pokladny  státní  poddanským  fondům  kontribučenským,  a  kromě 
toho  dáváno  poddaným  čím  dál  tím  více  na  vůli,  aby  z  robot 
i  dávek  přírodních  se  směli  vykupovati  hotovými  penězi. 

Těmito  opatřeními  cítily  se  vrchnosti  opět  dotčenými  ve 
svých  právech.  Hrůza  před  úplným  osvobozením  sedláka  znovu 
je  opanovala.  Stavové  často  tvrdili,  že  sedlák  raději  robotuje, 
nežli  platí,  ale  toto  tvrzení  bylo  nesprávné  a  v  pravém  opaku 
se  skutečným  přáním  poddaných.  O  tom  také  vláda  byla  pře- 
svědčena, jen  že  se  jí  nedostávalo  potřebného  státnického  rozhledu, 
odvahy  a  důrazu,  aby  výkup  z  robot  přiměřeným  způsobem  na 
stavech  vynutila.    Teprve  bouřlivé   události  v  Haliči    r.   1846  do- 


507 


nutily  ji,  aby  se  touto  otázkou  bedlivěji  zabývala.  Haličská  šlechta 
toho  roku,  v  dorozumění  se    stejně    smýšlejícími   ve  svobodném 
státě  Krakovském  a  v  Poznaňsku,  vzbouřila  se  za  účelem  obnovení 
říše  polské.  Ale  sotva  zahájena,  revoluce  hned  v  prvním  zárodku 
byla    potlačena,    Krakov    obsazen    společným    vojskem    ruským, 
pruským  a  rakouským  a  smlouvou    těchto  tří  mocností    připojen 
k  Rakousku.    Tyto    události   měly    však  pro  Halič  ještě  jiné  ne- 
blahé následky.  Příčinou,  že  revoluční  pokus  potkal  se  s  tak  ža- 
lostným výsledkem,  byl  nedostatek  opory  a  obliby  šlechty  v  lidu 
selském,    který  na  vrchnosti   pohlížel  s  hlubokou  nenávistí,  jako 
na  své  odvěké  utiskovatele.  Když  tedy  haličská  šlechta  za  příprav 
revolučních  snažila  se  získati  poddaný  lid  selský,  potkala  se  u  něho 
s  nedůvěrou  a  odporem.  Na  konec  strhly  se  krvavé  srážky  mezi 
poddanými  a  vrchnostmi,  sedláci  zjímali  a  povraždili  četné  šlechtice. 
Po  několik  dní  trvalo  vraždění,   plenéní  a  pálení  v  kraji   tarnov- 
ském,  v  ostatních  krajích  haličských  pak  lid  odepřel  konati  roboty 
a  odváděti  dávky  urbariální.  Veškera  hospodářská  činnost  v  Haliči 
byla  přerušena,  největší  část  polností  zůstala  neobdélána.  V  ostat- 
ních zemích  mocnářství  události   haličské  způsobily   pochopitelné 
pobouření  myslí.    Vrchnosti,   dobře   jsouce  si  vědomy  útisků  pá- 
chaných na   lidu   selském,    počaly   se   obávati    osudu,   jaký  stihl 
jejich  stavovské    soudruhy  v  Haliči,  u   poddaných   pak   vzbuzena 
byla  znovu  přání  i  naděje,    že  státní  moc  sama  konečně  zasáhne 
rozhodným  způsobem  do  posavadních  poměrů  v  jejich  prospěch. 
Moravský  sněm,    konaný   dne  29.  května    1846,    na  návrh  rytíře 
Baratty  se  usnesl,    aby  za  příčinou    politování    hodných   událostí 
v  Haliči,    císaři   byl    podán   projev   nejhlubšího   zarmoucení.    Ale 
náprava    se    státi    musila,    v    poddanských    robotách   i  ostatních 
povinnostech  bylo  nevyhnutelně  potřebí  nějak  uleviti,  o  tom  byli 
stavové  také  na  Moravě  jako   všude  jinde  přesvědčeni;   za  těch 
okolností  konečně  vláda  se  vzchopila  k  činu,  od  něhož  očekávala 
trvalé  zlepšení.  Po  několikaměsíčních  poradách  byl  vydán  dekret 
dvorské  kanceláře  z  18.  prosince  1846,  jenž  obsahoval  povšechná 
ustanovení  o  dobrovolných    výkupech   poddaných    z  robot  a  de- 
sátkův.   Ale  hned  první   odstavec  jeho  měl  patrnou   známku  ne- 
rozhodnosti a  polovičatosti.    Výkupy  nebyly  učiněny   závaznými, 
nýbrž  na  paměť  uvedeno  to,   co  již  dávno   bylo   vysloveno,  totiž 
možnost    vykoupiti  se  z  břemen  poddanských.  Některé  nově  při- 
dané výhody,  že  na  př.  celé  obce  mohly  se  vykupovati  z  přebytku 


508 


jmění  obecního  nebo  že  na  výkupy  mohly  se  vénovati  přebytky 
fondů  kontribučenských,  neměly  pro  celek  valného  významu. 

Moravský  sněm  zabýval  se  tímto  dekretem  v  sezení  konaném 
2.  června  1847.  Zemský  výbor  navrhl,  aby  se  císaři  vzdaly  díky 
za  projevený  úmysl,  provésti  výkupy  z  robot  a  desátkův,  ale 
zároveň  vyslovil  pochybnost,  zdali  všechna  ustanovení  tohoto 
dekretu  jsou  přiměřena  poměrům  země  Moravské  a  přimlouval 
se  za  zřízení  komise,  která  by  se  uradila  o  potřebných  změnách. 
Mnozí  řečníci,  jako  kníže  Hugo  Salm,  hrabě  Egbert  Belcredi, 
hrabě  Ferd.  Spiegcl,  hr.  Bedřich  Sylva-Taroucca,  rytíř  Laminet 
projevili  obavu,  že  selský  lid  pro  své  skrovné  vzdělání  nebude 
schopen,  aby  nabyté  svobody  a  získaného  času  využitkoval  k  svému 
prospěchu,  že  tedy  bude  třeba  přihlížeti  k  úpravě  národního  školství, 
k  pilnějšímu  pěstění  České  řeči  ve  školách  středních,  aby  vzdělaná, 
zvláště  kněží,  mohli  lid  v  jeho  jazyku  poučovati,  že  bude  třeba 
úsilovněji  brániti  moru  kořalečnímu  a  upraviti  soudnictví  ven- 
kovské. Hrabě  Stockau  poukázal  na  to,  že  jest  povinností  všech 
stavův,  aby  svými  zkušenostmi  přispěli  k  jejímu  rozřešení.  Pře- 
devším jde  o  to,  aby  se  zemskému  výboru  dostalo  zevrubných 
zpráv  z  celé  země  o  potřebách  poddaného  statkáře,  o  tom,  jak 
poddaný  smýšlí  o  výkupu  vůbec,  zdali  jest  schopen  a  ochoten, 
výkup  realisovati  pozemkem  či  penězi,  může-li  a  chce-li  za  tím 
účelem  užiti  pomoci  banky  hypoteční,  kterou  stavové  na  Moravě 
chtěli  založiti,  a  bude-li  moci  dostáti  smluveným  závazkům; 
jaký  účinek  bude  míti  výkup  na  jeho  blahobyt,  na  jeho  hmotný 
život  a  v  dalších  důsledcích  i  na  jeho  život  mravní;  nevykláda- 
jí-li  si  někde  poddaní  nesprávně  nařízení  dobře  míněné  a  jak  by 
se  předešlo  možnému  porušení  pořádku;  dochází- li  vyjednáváni 
o  výkup  účinné  podpory  u  krajského  úřadu,  či  naopak  pozoruje-li 
se  opačné  zbraňující  působení.  Konečně  bude  potřebí  podati  zprávy 
o  výkupech  dosud  uskutečněných  a  o  jejich  výsledku.  I  bylo 
usneseno,  aby  navržené  otázky  byly  doručeny  všem  vrchnostem 
i  také  hospodářské  společnosti,  sebraná  od  nich  data  aby  zemský 
výbor  uspořádal  v  soustavný  celek  a  předložil  je  s  příslušnými 
návrhy  sněmu  nejblíže  příštímu. 

Jest  velmi  pochybno,  mínili-li  stavové  těmito  návrhy  upřímně 
rozřešiti  otázku  výkupův  ve  prospěch  lidu  selského;  již  jedno- 
stranné složení  vyšetřující  komise,  jež  měla  se  skládati  pouze 
z  členů  stavovských,   nevzbuzovalo   mnoho  důvěry  v  dobrou  vůli 


509 


vrchností.  Ale  při  vší  dobré  vůli  cesta  naznačená  dekretem 
z  1 8.  prosince  1846  nevedla  k  cíli,  za  kterým  lid  poddaný  spěl, 
totiž  k  úplnému  vybavení  z  břemen  vrchnostenských.  Sedláci 
nebyli  s  to,  aby  přinesli  oběti,  kterými  výkup  se  měl  uskutečniti, 
neboť  neměli  ani  hotových  peněz,  dlužiti  si  nechtěli  a  také  z  po- 
zemků svých  nemohli  takového  dílu  postrádati,  za  který  by  se 
byli  mohli  vykoupiti.  Důvěra  lidu  v  státní  správu  byla  tímto 
dekretem  více  otřesena  než  upevněna  a  proto  také  nikdo  k  vý- 
kupu se  neměl.  Lid  neočekával  již  ani  od  vlády  ničeho  a  čím 
dál  tím  více  klonil  se  k  živlům,  jež  hlásaly  potřebu  státního 
převratu.  R.  1848  přinesl  nové  státní  zřízení  a  s  ním  zároveň 
pronikavou  změnu  v  sociálním  postavení  lidu  selského.  V  té  pří- 
čině rok  ten  splnil  daleko  více  očekávání  a  naděje  poddaných 
nežli  se  stalo  s  tužbami  rázu  politického. 


I. 


Rejstřík  věcný. 


Advokáti  zemští  307. 

Amnestie  471. 

Anabaptisté,  viz  novokřtěnci. 

Anticipační  listy  439. 

Arcibiskupství  moravské  24. 

Arcibiskup,  moravsko-pannonské  16,  19. 

Arcibiskupství  olomucké  353,  429 — 430. 

Arcijáhen  101. 

Artykulové  pražští  153,  158,  159,  168. 

Banka  půjčovní  340. 

Bankocedule  388,  409,  438. 

Báňské  direktorium  337. 

Bernictvi  288,  291,  292,  296,  300,  302— 
303,  309—310,  317—319,  336,  346— 
347,  3i8,  367—369,  372,  376,  385— 
386,  393,  402,  403—410,  435—444, 
490—493. 

Bible  Kralická  228. 

Biskupství  brněnské  354,  431. 

Biskupství  olomucké  32,  33,  38,  43,  46, 
58,  70,  71,  76,  101,  120,  124,  142— 
144,  149,  152,  161,  165,  176,  178, 
191,  204,  213,  218,  221,  223,  228, 
2-29,  245,  278,  279,  289,  304. 

Bratrská  jednota  188—190,  192,  210— 
211,  215,  216,  219,  224—225,  227, 
228,  229,  230,  232,  233,  249,  259, 
269,  290. 

Bratrstvo  sirotčí  161,  164,  166, 167,  168, 
169. 

Bratrstvo  táborské  153,  154,  155,  159, 
160,  163,  164,  169,  172,  173,  174, 
175. 


Bratří  Čeští  viz  Bratrská  jednota. 
Bratří  Ochranovští  229,  322. 
Brútiner  Zeitung  339. 

Cechy  122,  123,  325. 

Censura  305,  326,  339,  364,  378, 429, 457. 

Církevní  závazky  65. 

Církevní  zlořády  131,  141,  142. 

Církevní  zřízeni  v.  biskupství  olomucké. 

Císařství  rakouské  396. 

Cla  289,  293,  323,  336,  475. 

Codex  Theresianus  336. 

Constitutio  Theresiana  336. 

Čarodějství  305—306,  326,  337—338. 
Černá  smrt  viz  mor. 
Číšník  říšský  32. 

Daně  viz  bernictvi. 

Decennálni  recess  334. 

Deputace  brněnská  (zem.  úřad)  334. 

Desideria  mor.  stavů  376. 

Desky  zemské    100,  123,  189,  191,  201, 

207,  231,  233,  271,  307,  309,  379. 
Dějepisectví  102,  228,  229,  297,  326,  366. 
Děkan  kapitulní   101. 
Directorium  in  internis  atd.  335,  347. 
Direktor  zemských  peněz  207. 
Dvojice  papežská  viz  schisma. 
Dvorská  rada  vojenská  205,  307. 
Dvorská  komora  205,  288,  307,  347. 

Emigranti  284. 
Emfyteuti  98,  210. 


II 


Finance  zemské  viz  Bernictví. 

Finanční  patent  409,  438. 

Flagellanti  125. 

Fojtové  210. 

Fond  domestikálni  378,  493. 

Fond  náboženský  361,  378. 

Fond  studijní  350. 

Generální  pardon  267. 

Generální  semináře  361,  378,  430,  455. 

Generální  učeni  viz  Universita. 

Gubernium  348,  369,  425. 

Gymnasia  224,  ostatně  viz  školství. 

Habrovanšti  212. 

Hejtman  báňský  324. 

Hejtmanové  krajští  207,  307,  308,  317, 
334,  336,  348,  369,  370,  377,  426. 

Hejtman  zemský  93,  115,  148,  150,  154, 
155,  156,  160,  162,  173,  175,  176,  177, 
187,  188,  189,  192, 193,  197,  199,  202, 
204,  206—207,  213,  215,  231,  233,  239, 
241 ,  242,  257,  259,  263,  264,  278,  288, 
295,  308—309,  317,  334,  348,  377,  383, 
385,  393,  433. 

Hornictví  55,  85,  324,  336. 

Hospodářská  společnost  456. 

Hrady  54. 

Hranice  zemské  53,  9 1. 

Humanitní  ústavy  102,  363—364,  456, 
505. 

Husitské  učení  146  násl. 

Hymna  rakouská  388. 

Cholera  418. 

Illumináti  365. 
Investitura  01,  64. 

Jednota  zelenohorská  181. 

Jezuitský  řád    218,   223,   224,   228,  229, 

269,  350. 
Justiciár  371. 

Kancelář  královská  (dvorská,  česká)  93, 
198,  205,  242,  307,  335,  424. 

Kancelář  éesko-rakouská  347,  369,  472. 

Kancléř  český  (česko- rak.)  205,  308,  317, 
33i,  335,  347,  424,  472. 


Kancléř  státní  a  dvorský  361,  423,  473 

až  474. 
Kapitula  olomucká  70,  71,  101,  129,  134, 

135,  137,  143. 
Karbonáři  416. 
Katolická  reformace  230—232,  235,  239, 

245,   246,    248,    249,    268—270,    279, 

289—290,    303—304,    322,    337,    354 

až  357. 
Kláštery  30,  35,  43,  51,  59—60,  96—98, 

112,  122,  126,  360,  378,  432. 
Kmeti  97. 
Knéz  54. 
Kníže  55. 

Kollegiátní  kostely  102. 
Komora  česká  appellačni  307. 
Komora  dvorská  205,  288,  307,  369,  472. 
Komorník  práva  menšího  207. 
Komorník  zemský  nejv.  206, 207, 231, 278. 
Kompaktáta  169,  171,  172, 173,  175,  179, 

184,  186,  188,  220. 
Konference  státní  473. 
Konfesse  česká  225. 
Konfiskace  267,  2(58. 
Konsistoř  pod  obojí  220,  224. 
Kontinentální  systém  408. 
Korunováni  za  krále   čes.    (účast  stavů 

mor.)  383—384,  475—481. 
Kraje  moravské  (slezské)  91,  ostatek  viz 

hejtmanové  krajští. 
Královská   hodnost   v   Čechách   32,  44, 

61,  62,  64. 
Královská  louka  197. 
Královský  kámen  198. 
Křesťanství  15. 

Kurfirstská  hodnost  32,  78,  86. 
Kutnohorský  dekret  147. 

Legie  zeměbranecká  394,  396. 

Lékař  zemský  207. 

Liga  katolická  243. 

Lilečti  212. 

Liturgie  slovanská  16,  20,  29,  30. 

Loterie     336,  372. 

Lutheránství  211,   218,    222,    224,    227, 

228,  232. 
Lyceum  olomucké  viz  školství. 


III 


Magistráty  370. 

Majestas  Carolina  124. 

Majestát  cis.  Rudolfa  243,  258. 

Malířství  viz  uměni. 

Mandát  proti  Bratřím  230,  232. 

Manové  biskupští  246. 

Markrabství  moravské  (nástupnictvi  a 
moc  markrabího)  49,  50,  52,  53,  66, 
72,  73,  91,  92,  115,  124,  127,  128, 
148,  159, 161, 171,  173,  174,  176,  188, 
192,  197,  198,  206,  220,  227. 

Maršálek  královský  206. 

Města  86,  87,  95—97, 114,  122,  125,  126, 
189,  214,  232,  279,  293,  307,  335,  379, 
427,  435. 

Mincovnictvi  82,  292,  323,  337,  340. 

Monopoly  323. 

Mor  125,  298,  300,  315,  318. 

Museum  Františkovo  421,  457. 

Mýta  289,  293,  372,  377,  378. 

Háboženstvi  Slovana  8. 

Nástupnictvi  na  trůně  českém  104,  123, 
128,  157,  161,  171,  173,  174,  176,  177, 
185,  196—197, 2J5, 226,  245,  250—252, 
256,  258,  259,  271,  290,  327. 

Nemesis  Theresiana  336. 

Nevolnictví  191,  367. 

Nordické  kollegium  223. 

Notár  zemský  123. 

Novokřtěnci  211—212,  215, 216,  224,  268. 

Obnovené  zřízení  zemské  270—272,  279. 
Obrana  zemská  200,  201,  218,  233,  234, 

236,  237,  295,  394,  403—404. 
Obyvatelstvo  98,  287. 
Obyvatelstvo  Moravy  keltické  1. 
Obyvatelstvo  Moravy  germánské  2. 
Obyvatelstvo  Moravy  slovanské  7. 
Oděv  60. 
Otroctví  57. 

Pašalik  budínský  203. 
Peníze  55,  85. 
Pikarti  189,  192. 
Písař  menši  207. 
Písař  zemský  nejv.  207. 
Písmo  15. 


Placetům  regium  359. 

Pobečovné  214. 

Poddaní  57,  88, 191,  210,  293,  319—322, 

336, 348—350, 366—367, 389, 445—449, 

505—509. 
Podhradí  94. 

Podkomoří  zemský  206, 207, 231, 232, 264. 
Policejní  dvorský  úřad  424,  429,  473. 
Policejní  ředitelství  370,  429. 
Pomník  míru  (na  Františkově)  414,  505. 
Pomník  rousinovský  358,  505. 
Porotcové  97. 

Pošta  288,  324,  340—341,  374,  452. 
Pragmatická  sankce  319,  327,  333. 
Právo  emfyteutické  viz  zákupni. 
Právo  zákupni  97,  210. 
Probošt  brněnský  86. 
Probošt  kapitulní  101. 
Probuzeni  na  Moravě  459—468,   487— 

489. 
Provisorium  daně  pozemkové  441. 
Průmysl  340,  373,  449—450. 
Prvorozenský  řád  64,  65. 
Přijímání  pod  oboji  220. 
Půhončí  207. 
Purkrabí  zemský  207. 

Badá  královská  207. 
Rada  tajná  205,  307. 
Repraesentaci  a  komora  335. 
Robota  viz  Poddaní. 
Robotní  patenty  322,  349. 
Rychtář  97,  210. 
Rychtář  královský  214. 

Řeč  úřední  281,  288. 

Selské  nepokoje  321—322,  349,  44-3. 
Schisma  papežské  131,    135,    141,    147. 
Scholasticus  101. 
Silnice  54,  289,  323—324,  340,  373—374, 

451—452,  495—496. 
Sněmy  generální  99,  122,  201,  203,  204, 

208—209,    218,    234,    247,    249,   250, 

258,  259. 
Sněmy  (sjezdy)  mor.  47,  57,  64,  99, 124, 

156,  158,  173,  174,  1,75,  177,  178,  179, 

187,  193,  194,  197,  199,  208,  215,  218, 

33 


IV 


230,  221,  224,  227,  234,  236,  241,  242, 
246,  247,  249,  251,  256,  258,  260,  263? 
270,  288,  290,  300,  310,  366,  376,  377, 
378—380,   383,   385,   393,    432—435, 
489—490,  508. 
Societas  eruditorum  339. 
Soud  manský  208,  309. 
Soud  menši  zemský  209. 
Soud  větší  zemský   209,  227,  232,  307, 

309,  370. 
Soud  appellačni  209,  215,  242,  307,  316, 

335,  370,  425,  426. 
Soudnictví    57,  58,   99—100,  126,    192, 
209,  246,  307,  309,  316,  334,  335,  370, 
378,  379,  372. 
Soudní  dvůr  nejvyšší  335,  370,  388,  424. 
Soudy  hrdelní  (kriminální)  371,  426. 
Soudy  městské  209,  309,  316,  335,  370, 

426. 
Spiknutí  helvetské  (moravské)  389—391. 
Stařešinský  řád  30,  34,  37,  64. 
Statuta  vév.  Konráda  Oty  50,  51. 
Stavové  zemští  123,  208,  ost  v.  Sněmy. 
Stěhování  Slovanů  7. 
Sudí  dvorský  207. 
Sudí  práva  menšího  207. 
Sudí  zemský  nejv.  207,  264,  335. 
Svatá  alliance  415. 
Svobodnici  98. 
Syndikus  371. 
System  Metternichův  419,  473. 


Školství  60,  102,  218,  223,  224,  228, 
269,  304—305,  325— 326,  338—339, 
350-353,  362—363,  377—378,  452— 
455,  501—504. 

Šlechta  55,  56,  93—91-,  307. 

Toleranční  daň  332. 
Toleranční  edikt  359,  389. 
Tovačovská  kniha  189,  242. 
Tribunál  královský   278,  286,  288,  308, 

329,  334,  335,  370. 
Učená  společnost  v  Praze  365. 
Udělný  kníže  55. 
Úděly  moravské  31,  32,  33,  34,  35,  36, 

37,  38,  40,  43,  445,  48,  49,  50,  52,  53. 


Umění  60,  61,  102—103,  327,  469—470. 
Unie  evangelická  243,  244. 
Uniforma  stavovská  434. 
Universita  olomucká  viz  školství. 
Universita  pražská  85,  102,  147,  152. 
Úprava  řek  452,  496—497. 
Urbariálni  patent  368. 
Úročnici  98,  210. 
Úřednici  dvorští  56,  92. 
Úředníci  krajští  93. 
Úřednici  královští  92. 
Lředníci  zemští  56,  194,  202,  206—207, 
271,  278,  288,  308—309,  335,  433. 

Valašské  povstání  282,  354—357. 

Vesnice  rodové  54. 

Vesnice  zákupné  97. 

Vojvoda  54. 

Vpády  Bočkajovců  236—237. 

Vpády  Francouzů  398,  407. 

Vpády  Kuruců  310—315. 

Vpády  Prusů  329,  343. 

Vpády  Tatarů  294—295. 

Vpády  TókOlovců  298—300,  301. 

Výbor  zemský  310,  377,  434—435. 

Výměnné     papíry     (EinlĎsungsscheine) 

409,  438. 
Výpravy  do  Itálie  44,   45,  46,  47,  50. 
Výpravy  křížové  42,  74,  115,    118,  120, 

154,  157,  164,  166. 
Výstava  průmyslová  421,  471. 

Zákonníky  335,  336,  372,  427—428. 

Zednářství  365. 

Zemský  dům  stavovský  369,    377,    494. 

Zřízení  kmenové  12,  13,  91. 

Zřízeni  slovanské  10. 

Zřízení  stavovské  viz  sněmy  mor. 

Zřízeni  zemské  55—58,  91—94,  123— 
124,  189,  192,  205—210,  216,  233,  242, 
246,  257,  264,  270—272,  279,  306- 
310,  333-337,  369—371,  377—380, 
424—427,  472. 

Železnice  473,  497—501. 
Židé  216,  33-2,  360,  379. 
Župan  54. 
Župy  54,  91. 


v 


II. 


Rejstřík  jmen  osobních  a  místních. 


Adalbert,  knize  rak.  30. 

Adalram  13. 

Adam  Hanuš  267. 

Adamov  324,  397. 

Adda  44. 

Adela,  manž.  Přem.  Ot.  I.  51,  64. 

Adleta  uher.  31. 

Adolf  Nasavský  86,  87. 

Adyže  44. 

Aeneáš,  senior  bratrský  228. 

Achniet  Kiuprili  294. 

Alamanové  5. 

Alberoni  318. 

Albín  Tomáš,  biskup  olomucký  223. 

Albert,  arcibiskup  magdeburský  126. 

Albert  Sasko -Těšínský  392. 

Albert  Sasky  83. 

Albik  z  Uničova  148,  149. 

Alberoni  318. 

Albrecht,  arcikníže  237,  250,  251. 

Albrecht  Gorický  80. 

Albrecht  Míšeňský  51. 

Albrecht  I.  Rakouský  84,  86,  87,  88,  89, 

90,  104,  105,  106. 
Albrechtu.  Rak.  114,  115,  117,  120,  121. 
Albrecht  III.  Rak.  127,  132,  133. 
Albrecht  IV.  Rak.  134,  139. 
Albrecht  V.  Rak.    154,    157,    159,    160, 

161,  162,  163,  165,  166,  167,  168,  171, 

172,  173. 
Albrecht  VI.  Rak.  178,  180. 
Alessandria  47. 

Alexander  I.,    cař  ruský  397,  398,  399, 
.  400,  410,  413,  415,  417,  4á0. 
Alexander  III.  46,  48. 
Alexander  V.  147,  148. 
Alfons  Kastilský  75. 
Aleš,  biskup  olomucký  152. 
Aleš  z  Ryznburka  170. 
Ali  pasa  318. 
Alt-Ranstadt  314. 
Alvinzy  386. 
Alžběta  uh.,  sestra  Ladislava  V.  84. 


Alžběta  Falcká  259. 

Alžběta  Lucemb.,   manž.  Albrechta  V. 

157,  159,  161,  172,  173,  174. 
Alžběta  Míšeňská,  sestra  Joštova  132. 
Alžběta  Oetingenská  127. 
Alžběta  Polská  (Richsa)  105,  112. 
Alžběta,   cařevna  ruská   341,  345,  346. 
Alžběta  Uh.,  dcera  Ondřeje  III.  88,  90. 
Alžběta  Uh.,  manž.  Ludvíka  I.  129. 
Alžběta  Virtemberská  422. 
Ambros  253. 
Ambrosius  6. 
Amberk  386. 
Amos,  bratr  210. 
Andrée  464. 

Anežka  z  Blankenheimu  112. 
Anežka,  dcera  Přemysla  Ot.  I.  66. 
Anežka,  dcera  Přemysla  Ot.  II.  80. 
Anežka,  dcera  Václava  II.  104. 
Anhaltsko-Dessavský  princ  329. 
Anhalt  Kristián  st  259,  260,  262,  264. 
Anhalt  Kristián  ml.  262. 
Ankona  46. 
Anna   Jagjelovna,  manž.   Ferd.  I.  193, 

196,  197,  198,  212. 
Anna  Přemyslovna  90,  104,  105,  107. 
Anna,  sestra  Lad.  Pohrobka  177. 
Anna  Tyrolská,  manž.  cis.  Matyáše  250. 
Antonín,  král  saský  475. 
Apafy  Michal  I.  294,  296. 
Apafy  Michal  II.  303. 
Aquileja  5,  77. 
Aribo  21,  23,  24. 
Arminius  3. 
Arnim  275,  276,  277. 
Arnold  Hiacint  365. 
Arnošt  z  Pardubic  120,  142. 
Arnošt  Rakouský  139. 
Amulf,  císař  18,  21,  22,  23,  24. 
Aspelt  Petr  86,  89,  107,  110. 
Aspern  405. 
Asti  47. 
Attila  6,  8. 

33» 


VI 


Auersperg  Josef  426,  467. 

Auerstádt  403. 

Augusta  Jan  215,  219,  225. 

Augustus  3. 

Augsburk  44,  67,  327. 

Avaři  10,  11,  12. 

Avignon   114,    119,  120,  131,   141,  145. 

Axmann  470. 

Baden  431. 

Bagration  399. 

Baillet-Latour  394,  396. 

Bajan  10. 

Balbin  326. 

Bamberk  38,  64. 

Banér  277,  278,  280. 

Bartenštejn  481. 

Batu  68,  69,  70. 

Bavorský  Brod  276. 

Basilej  64,  165,  168,  170,  230,  385. 

Bašta  Jiří  235. 

Báthory  Zikmund  234,  235. 

Beauharnais  405. 

Beaulieu  386. 

Bedřich,  kníže  český  45, 46, 47,  48, 49, 50. 

Bedřich  I.,  císař  43,  44,  45,  46,  47,  48, 

49,  50. 
Bedřich  II.,  císař  59,  61,  64,  65,  66,  67, 

69,  71,  73. 
Bedřich  II.,   Rakouský  66,   67,   68,  70, 

71,  72. 
Bedřich  Sličný  Rak.  105,  106,  107,  108, 

110,  lil,  113,  114,  115. 
Bedřich  111.,  cisař  174,    175,    176,    178, 

180,  181,  1S3,  186,  187,  188,  191. 
Bedřich  August,  král  saský  422. 
Bedřich  August  II.  314. 
Bedřich  August  III.  319,  330,  331. 
Bedřich  Braniborský  166. 
Bedřich  Falcký  239,  243,  253,  259,  260, 

261,  262,  263,  264,  265,  272. 
Bedřich  Míšeňský  162. 
Bedřich  III.,  král  dánský  291. 
Bedřich  Vilém  I.  322. 
Bedřich  II.,  král  pruský  327,   328,  329, 

330,  331,  332,  333,  341,  342,  343,  344, 

345,  346,  356,  358. 


Bedřich  Vilém  III.  403,  420,  475. 

Bedřich,  purkrabí  norimberský  147. 

Bedřich  ze  Strážnice  155,  156,  170,  172. 

Bedřichovice  399. 

Bechyně  153. 

Bejdov  nad  Dyjí  167, 

Bela  II.  40. 

Bela  IV.  68,  69,  70,  73,  74,  75,  77. 

Belle  Alliance  413. 

Bellegarde  393,  472. 

Belcredi  508. 

Bělehrad  Karlův  217. 

Bělehrad  Srbský  194,  296,  300,  302,  303, 

318,  374. 
Bělehrad  Stoličný  199. 
Benátky  416. 
Benedikt  IX.,  papež  29. 
Benedikt  XII.,  papež  119,  120. 
Benedikt  XIIL,  papež  141,  147. 
Beneš  76. 

Beneš  Černohorský  z  Boskovic  175, 176. 
Berka  z  Dube  Zdislav  203. 
Berlin  129,  342,  403. 
Beroun  133. 

Betlémská  kaple  146,  149. 
Bezděz  82,  138. 

Bělsko  301,  373,  374,  452,  498. 
Běs  9. 
Bethlen  Gabriel  (Gábor)   247,  259,  260, 

261,  263,  264,  265,  268,  272,  273. 
Berczenyi  310,  311,  313,  315. 
Berezina  410. 
Berger  Jan  Kryštof  266. 
Berka  Ladislav  231,  233,  236,1239,  240, 

242,  243. 
Berka  Lev  Burian  248,  261. 
Bernadotte  411. 
Bernard  Výmarský  276,  277. 
Bernklau  330. 
Bernolák  463. 
Beroun  (mor.)  302,  324. 
Biháč  233. 
Bílá  Hora  262. 
Bílá  věž  133. 

z  Bílkova  Beneš  Pražma  266. 
Bílovec  343,  369. 
Bílovice  236. 


VII 


Bilsko  viz  Bělsko. 

Biskupice  426. 

Bítov  67,  84. 

BítoYský  kraj  91. 

Bítovský  Petr  96. 

Bítovský  Smil  118. 

Bítovský  Václav  266,  267,  276. 

Bítovský  Albrecht  140. 

Bítovský  Hynek  178,  180,  181. 

Blahoslav  Jan  216,  219,  225,  229,  230. 

Blanka  z  Valois  117,  122. 

Blansko  358,  450,  505. 

Blatnice  313. 

Blažkovi*  315. 

Blekta  z  Outěchovic  267. 

Blúcher  411. 

Blúmegen  Jindř.  334,  347,  355,  373,  397. 

Blůmegen  Petr  426. 

Boblig  306. 

Bočkaj  Štěpán  235,  236,  237,  238. 

Bočkové  56. 

Boček  Ant.  456,  467,  468,  481. 

Bohuslav  ze  Švamberka  163. 

Bohuš  ze  Zvole  176. 

Bochnia  498. 

Bojohemum  2. 

Bojové  2. 

Bolek  Svidnický  121. 

Boleslav  I.,  kníže  český  25,  26. 

Boleslav  II.,  kníže  český  26,  27. 

Boleslav  III.,  Ryšavý  27. 

Boleslav  Děpoltovec  66,  69. 

Boleslav  Krakovský  74,  75. 

Boleslav  Křivoústý  36. 

Boleslav  Opolský  86. 

Boleslav  Chrabrý  25,  26,  27,  28. 

Boleslav  Stará  25. 

Bonaparte  viz  Napoleon. 

Bonifác  VIII.  88. 

Bonifác  IX.  132,  134,  137,  139,  141. 

Bononia  140. 

Bořišov  84. 

Bořivoj  Děpoltovec  66. 

Bořivoj  I.  18,  19. 

Bořivoj  II.  34,  35,  36,  40. 

Boskovice  108,  162,  467. 

Boskovici  56,  93,  211. 


Boskovici  Jimram  a  Arkleb  108. 

z  Boskovic  Arkleb  211. 

z  Boskovic  Jan  116. 

z  Boskovic  Jan  Šembera  155. 

z  Boskovic  Vaněk  177. 

z  Boskovic  Jindřich  187. 

Božetěch  61. 

Braida  Karel  Ant  322. 

Brandýs  n.  Orlici  230,  279. 

z  Brandýsa  Bedřich  108. 

z  Brandýsa  Vintíř  108. 

Branibory  127, 128, 129, 132, 134, 135, 147. 

Breisach  284. 

Brescia  44,  137. 

Brtnice  197,  450. 

Brodek  343. 

Browne  328,  333,  340,  342. 

Brugge  94. 

z  Bludova  páni  94. 

z  Bludova  Viktor  67. 

Bregetio  5. 

Brenner  44. 

Breitenfeld  275,  281. 

Brno  31,  32,  33,  34,  35,  36,  38,  40,  42, 
47,  50,  52,  59,  77,  81,  82,  84,  85,  87, 
88,  89,  90,  91,  92,  93,  96,  99,  100, 
102,  105,  106,  107,  108, 109, 110,  111, 
112,  113,  117,  118,  122,  123, 125,  126, 
129,  143,  150,  152,  156, 158,  162,  163, 
169,  170,  173,  175,  176,  177,  178,  181, 
182,  184,  185,  187, 190,  192,  198,  199, 
203,  208,  209,  215,  224,  227,  233,  234, 
236,  237,  240,  241,  246,  248,  251,  254, 
255,  256,  258,  260,  263,  267,  272,  276, 
278,  279,  280,  281,  282,  283,  286,  287, 
288,  291,  295,  298,  299,  301,  302,  305, 
307,  309,  318,  323,  324,  326,  327,  329, 
330,  332,  334,  335,  337,  338,  339,  340, 
343,  351,  352,  353,  354,  357,  358,  361, 
362,  364,  365,  366,  370,  371,  373,  374, 
377,  378,  380,  383,  388,  389,  392,  394, 
395,  396,  398,  399,  400,  401,  402,  406, 
407,  408,  412,  413,  414,  418,  420,  421, 
426,  427,  430,  431,  432,  435,  449,  450, 
451,  452,  453,  455,  456,  457,  460,  462, 
464,  466,  469,  470,  477,  478,  479,  480, 
490,  494,  497,  498,  502,  503. 


Brno  Staré  108,  112,  115,  122,  18i,  31 

369,  380,  +32,  466,  476.  503. 
Broumov  252. 
Brodek  421. 
Brumov  236,  298,  314. 
Bruno  Oloni.  71,  72,  74,  75,  76,  77,  ' 

82,  83,  97,  108. 
Brunsvik  63,  64. 
Bruntál  95,  494,  495. 
Brussel  374,  384. 
BruSperk  96. 

Brus  Ant  z  Mohelnice  217,  233,  236. 
z  Bubna  Otík  304. 
z  Bubna  Josef  426. 
Břeclav  52,  59,  73,  89,   116,   163,  2! 

283,  395,  498,  500. 
Břeh  280,  328. 

Břetislav  L,  kníže  český  38,  29,  30,  t 
Břetislav  II.,  kníže  český  33,  34. 
Břetislav  Jindřich  50,  61,  52. 
Břetislav  Olomucký  45,  50,  52. 
Břevnov  30,  36,  59. 
Březnik  136. 
Březová  485. 
Budějovice  České  89,  169,  201,  213,  3 

249,  253,  333,  395,  405. 
Budějovice  Moravské  163,  197. 
Budín  88,  89,  174,   194,  199,  200,  » 

294,  303,  881,  389,  407. 
Budisin  45,  114,  181,  342. 
Bukov  344,  345. 
Budisov  135. 
Budovec  Václav  230,  231,  243,  244,  2- 

252,  256. 
z  Bukovin  páni  94. 
Bukovina  357. 
Bulhaři  14. 
Bíilow  344. 
Buožik  9. 

Buquoy  259,  261.  262,  263,  264. 
Burian  Trika  z  Lipnice  178. 
Burkersdorf  346. 
Buzov  334. 
Bystřice  (slez.)  165. 
Bystřice  (u  Olom.)  344. 
Bystřice  pod  Hoslýnem  450. 
Bystřice  nad  Pernstýnem  467,  468. 


Burgundové  7. 
Butler  277. 
Bytes  96,  329. 
Bzenec  96,  109,  312. 

Oáhnov  236. 

Cáchy  414. 

CalixL  III.  46. 

Campu  Formio  387, 

Carafa  272. 

Cařihrad  203,  204,  218,  221,  315. 

Cassano  44. 

Castaldo  217. 

Cavriani  Ludvik  369. 

Celovec  370,  387,  408. 

Cerroni  Jan  Petr  266,  461. 

z  Cimburku  páni  93. 

Glaudius  4. 

Cobenzl  382,  391,  392,  394,  423,  424. 

ťolloreúo    Aut.    Th.,    první    arcibiskup 

olomucký  354.  430. 
Čolloredo-Manmfeld  477, 

i  ''I)' i ii-  5. 

Co  r  nov  a  365. 

Cornstejn  178,  180. 

Coulbon  385. 

Creroona  4. 

Cron   479. 

Ctibor  Sedtnibr.  167. 

Cukmantl  495. 

Czikann  Jan  384,  407. 

Čáslav  82,  156,  159.  198,  341,  331. 

Čejka  Jan  z  Olbramovic  363,  366. 

Ceník  z  Rožmberka  85. 

Čenék  z  Vartenberka  154. 

Černá  Hora  397,  480. 

z  Černé  Hory  páni  93. 

Černisev  346. 

Černohorsky  z  Boskovic  224. 

Černý  Jan,  bi-kup  bratrský  325,  229. 

Červenka  Matéj  219,  239. 

z  Čistého  slemene  páni  94. 

Čudové  7. 

Dacia  7. 


Daíice  299,  340,  432. 

Dagmar  63. 

Dagobert  lt. 

Daiupierre  253,  857,  268,  259,  262. 

Daniel  biskup  43,  44,  45,  46,  57. 

Daniel  Romanovič  74,  75. 

Daun  Leopold  342,  343,  344,  345,  346. 

D&vousL  406,  407,  408. 

Datbog  8. 

z  Deblina  páni  94. 

Decebalus  4. 

Desava  273. 

Dettingen  331. 

Deym  488. 

Débií  411. 

Ded  9. 

Depolt  1   40,  41,  42,  43,  45,  46. 

Depolt  11.  50. 

Depolt  ili.  62,  66. 

Depolt  IV.  66. 

DĚpolt  z  Rvznhurka  83. 

Detleb  46. 

Detmar,  biskup  pražský  26. 

Detmar,  arcibiskup  solnohradský  24. 

Détřich  Vltkovec,  biskup  olom.  83,  86. 

Detficb  de  Castello  108. 

Devana  8. 

Devin  14. 

Dietrich  František  384. 

Dietrichstejn  Leopold  329,  334,  358,  364. 

Diatrichslejn  knize  330,  380,  389. 

Dietrichstejn  Adam  231. 

Dietrichstejn  Ferdinand  308. 

Dietrichstejn  FranL,  biskup  olomucky 
226,  231,  232,  233,  235,  239,  241,  246, 
246,  248,  251,  254,  255,  256,  257,  260, 
263,  264,  265,  267,  Í69,  270,  274,  276, 
278,  279,  289,  295,  307. 

Dietrichstejn  Zikmund  Si,  232. 

Dietrichstejn  Maxitnilian  278,  279. 

Dietrichstejn  Josef  383.  425,  450. 

DietrichStejnský  palác  351. 

Diviš  BoreS  z  MUetinka  161,  169. 

Djakovo  201. 

Dobner  Gelasius  365. 

Dobrovský  Josef  361,  366,  461,  466. 

Dolany  162. 


DomaSov  344. 

Domažlice  111,  122,  166. 

Domitianus  4. 

Dom  Pedro  422. 

Donin  Hanibal  265. 

Dom  Hanuš  267. 

Doubravice  450. 

Doubravka  26. 

Doubravnik  98. 

Doubravský  Jan,  biskup  olomucký  200, 

204,  213,  226,  223,  326. 
Dovina  14. 
Drahomíra  25. 
Drevan  11. 
Drabik  Jan  297. 
z  Drahotous  páni  94. 
Drážďany  333,  340,  345,  410. 
Drinopol  822,  308. 
Drouet  385. 
Drozdovice  HO. 
Dubíanskí  Jan  212. 
Dubsky  Ondřej  467. 
Duraouriei  382,  384,  385. 
Dunajovice  268. 
Dvorce  302. 


Eberhard,  biskup  olomucký  61. 

Eckmúhl  405,  407. 

Edele  469. 

Eduard  III.  122. 

Egilbert  32. 

Ehrmann  418. 

Eichhoff  472,  481,  484,  499. 

Ekbert  33. 

Elba  412,  413. 

Elblag  74. 

Eliška,  manž.  knížete  Bedřicha  49,  5a 

Eliška  Přemyslovna  104,  106,  107,  108, 

110,  111,  112,  115. 
Elsas  132. 
ďElvert  464.     . 
EngelSalk  17,  18,  21,  22. 
Englis  (Petr  Payne)  168. 
Enže  118,  133. 
Erfurt  342. 
Ermenrich  19. 


X 


Esslingen  405. 
Eszterházy  Ant.  313,  332. 
Etgens  327. 
Eufemie  33,  34. 
Eugen  III.,  papež  42. 
Eugen  IV.  173. 

Eugen    Savojský    303,    311,    312,    316, 
318,  328. 

Pabricius  253,  255. 

Fanti  327. 

Fantin  de  VaUe  180. 

Felbiger  353. 

z  Felsu  Kolona  251. 

Ferdinand  Aragonský  196. 

Ferdinand  Brunšvický  384. 

Ferdinand  I.,   císař  193,  195,  196,  197, 

198,  199,  200,  201,  202,  203,  204,  205, 

210,  212,  213,  214,  215,  216,  217,  218, 

219,  220,  221,  222. 
Ferdinand  Tyrolský,  arcikníže,  syn  Fer- 
dinanda I.  214,  221. 
Ferdinand  II.,  císař  230,  237,  238,  246, 

247,  250,  251,  252,  253,  254,  255,  256; 

257,   258,    259,    260,   261,    271,    272, 

273,  278,  309. 
Ferdinand  III.,  císař  271,  277,  278,  279, 

280,  284,  287,  288,  289,  290,  291,  305, 

307,  308. 
Ferdinand  IV.,  císař  290. 
Ferdinand  V.  (I.),   císař  413,  414,  417, 

420,  422,  471,  474,  475,  479,  481,  482, 

493,  500. 
Ferdinand  IV.  Neapolský  392. 
Ferdinand  Josef,  arcikníže  290. 
Ferdinand,  arcikníže,  bratr  cis.  Frank  II. 

389,  398,  401,  404,  405,  414. 
Ferdinand  z  Este  420. 
Filip  VI.,  král  francouzský  118,  122. 
Filip  Korutanský  75,  77. 
Filip  Sličný  196. 
Filip  Švédský  61,  02,  63. 
Filip  III.,  král  španělský  261. 
Filip  V.,  král  španělský  316. 
Finck  346. 
Finnové  7. 
Fischer  z  Erlachu  327. 


Fleurus  385. 

Florencie  375. 

Fontána  327. 

Forgáč  Rudolf  421. 

Forchheim  18,  21. 

Frajštýn  84. 

Frangipani  297. 

Frankfurt  n.  M.  41,  106,  257,  330,  332, 
334,  382. 

řrankfurt  n.  O.  345. 

Freiburk  362,  370. 

Freitag  z  Cepirohu  229. 

František  I.,  císař  328,  331,  332,  333, 
346,  347. 

František  II.  (L),  cisař  357,  380,  381, 
382,  385,  391,  392,  393,  396,  397,  398, 
399,  400,  403,  405,  406,  408,  410,  411, 
412,  414,  419,  420,  421,  422,  423,  424, 
426,  427,  428,  450,  454,  455,  466,  467, 
459,  461,  471,  475. 

Františko  v  414,  420. 

František  Karel,  arcivévoda  472. 

František  Karel  422,  500. 

František  Josef,  cisař  422. 

Frenštát  299,  301. 

Fridlant  (pruský)  403. 

Frimont  416. 

Fritigilda  6. 

Fryčaj  Tomáš  366,  402. 

Frýdek  299,  420. 

Frýdlant  324,  450. 

Fulnek  126,  281.  282,  283,  286,  373,  432. 

Fůssen  332. 

Oabinius  5. 

Gáj  486. 

Gallas  277,  281. 

Gallaš  Josef  366,  462,  469. 

Gallová  Angela  306. 

Gardské  jezero  44. 

Gdaňsk  374. 

Gebhard,  biskup  braniborský  82. 

Geissler  329. 

Geiza  II.  45,  49. 

Gepidové  7. 

Gerhart,  arcibiskup  mohučský  87. 

Gerhart  z  Obran  83,  84. 


««. 


Germanicus  3. 

Gertmda  Rok.  I.  40,  41. 

Gertruda  Rak;  IL  68,  70,  71,  71 

Gervasius  43. 

Ghega  498. 

Gindl  Frant,  bisk.  brn.   432,  431,  481. 

Gňllheim  87. 

Gorazd  20,  11- 

Gotthard  sr.  396. 

Gotoré  6,  7. 

Gotz,  generál  383. 

Gotz,  malíř  337. 


Goi 


3  Z  Orv 


le  Gtam  Daniel  337, 
Grodecký  Jan  234. 
Grodecký  Václav  334. 
Grunvald  140. 
Guido  41,  76. 

Gůnther  ze  Scbwarzburka  122. 
Gustav  Adolf  374,  275,  276. 
Gustav  IV.,  král  Švédský  397. 
Guta  80,  84,  86,  87. 
Guttalek  470. 

Habrovansti  912. 

Habsburk  106. 

Haderer  Zachar.  140. 

Hadik  342. 

Hadrían  H.  16,  19. 

Hadrían  IV.  43,  44, 

Hág  318. 

Hájek  z  Libocan  228,  336. 

HtBwatadt  380. 

flalií  357,  3l>8. 

Hamilton  353. 

Hanke  Jan,  malíř  337. 

Haňte   Jan   Alois  z  HankenStejna  3f)£ 

460,  461,  495,  497. 
Hano  19. 
Hanuš  Opav  sto -Ratibořský  134,   135. 


Hai 


íígni. 


472. 


Hardekové  73,  324. 
Harkán  303. 
Harracb,  kardinál  370. 
Harrach  Bedřich,  kancléř  334. 
Harrach  hrabe  373. 
Hasan  pase  233. 


Hastenheck  343. 

Hašek  Ostravský  Z  Valdstejna  157,  183 

Haška  388.  , 

Hatvau  234. 

Hatzfeld  278,  283,  391. 

Hatzfeld,  kancléř  335. 

Haugwitz  Joachim  331,  333. 

Haugwitz  Jindřich  481. 

Haugwitz  Karel  364. 

Haugwitz  hrabe  333,  334,  335.  339,  469 

Havlík  464. 

Hay  (Háj)  Jan  356.  387. 

Havden  388. 

Hedvika  Uh.  129. 

Heilbronn  106. 

Heinricha  96. 

Sv    Helena  413. 

Heissler  Josef  334. 

Heister  311,  312.  315. 

Helicha  50. 

Hfllatýn  84. 

Helt  z  Kementa  315. 

Herbeville  312. 

Hermundurové  4. 

Berulovů  7 

Heřman  Badenský  72,  73. 

Heřman,  biskup  pražský  36. 

Heřman  Durynský  62. 

Herrnhut  332. 


Hef 


Hcim 


Hilburka  33. 

Hlohov  36,  328. 

Hluboká  85. 

Hlubčice  87,  96,  103,  164. 

Hlucké  pole  36. 

Hluk  236,  313. 

Hnevkovský  461. 

Hnezdno  87. 

z  Hodic  Jiří  337,  239,  241,  344. 

Hodonín  88,  185,  273,  283,  394,  449,  451. 

Hofer  Ondřej  407. 

Hohenburk  33. 

HohenCriedberg  333. 

Hohenlohe  356,  260,  264. 

Hochkireb  345. 

Hiichstadt  311,  314. 

Holasici  12. 


xn 


Holabický  kraj  91. 

Holeáov  228,  236,  249,  260,   280,  282. 

Holice  344. 

Holič  109,  160,  203,  400,  420,  451. 

Holubec  165. 

Honoríus  III.  65. 

Horký  465. 

Horažďovice  105. 

Hormayr  419,  465,  466. 

Horn  Gustav  276,  277. 

Hospodářiček  9. 

Hospodářík  9. 

Hostin  38. 

Hostěradice  182. 

Hostýn  84. 

Hradec  Králové  137,  333,  342,  357,  494. 

Hradec  (opavský)  83,  100,  109,  164. 

Hradec  Štýrský  362,  408,  455. 

z  Hradce  páni  93. 

Hradiště  (u  Olomouce)   33,  43,  45,  59, 

98,  122,  167,  184,  280,  455,  461. 
Hradiště  (u  Znojma)  380. 
Hranice  70,  96,  273,  299,  301,  329,  369, 

373,  420,  450. 
Hroby  252. 
Hronovici  56. 
Hrozenkov  235,  295. 
Hubertsburk  346. 
Hubmaier  211. 
Hůbel  481. 

Hukvaldy  135,  299,  322,  324,  349. 
Hunyady  Jan  174,  176. 
Hus  Jan  146,   147,   148,  149,    150,  151. 
HusC  298. 
Hustopeč    112,  264,  295,  299,  313,  351, 

352. 
Huter  211. 
Hýbl  462. 

Hynce  Ptáček  z  Pirkštejna  172,  173,  174. 
Hynek  z  Dube,  bisk.  olom.  114,  117. 
Hynek  Poděbradský  187. 

Ohalil  paSa  318. 
Cheb  107,  169,  277,  284. 
Chebsko  87,  88,  90,  108,  113. 
Chelčický  Petr  188. 
Cheruskové  3. 


Chlumec  30,  37,  411,  475. 
Chorínský  Ignác  412,  425. 
Chorínský  MatyáS  Frant,   první  biskup 

brněnský  354,  431. 
Chotek  Ferdinand,  arcib.  olom.  431. 
Chotek  Rudolf  335,  347. 
Chotek  Karel,  nejvySSi  purkrabí   český 

425,  479,  480,  494. 
Chotusice  331. 
Chres  8. 
Chrlice  354. 
Chropin  248. 
Chrudim  30,  31,  331. 
Chudobin  324. 
Chvátal  (Quadal)  470. 
ChytU  468. 

Zbrahim  paSe  235,  303. 

IllyeShazy  231. 

Innocenc  II.  41. 

Innocenc  III.  61,  62,  63,  101. 

Innocenc  IV.  71,  72. 

Innocenc  VII.  141. 

Innocenc  XI.  300. 

Innská  čtvrt  357. 

InSpruk  115,  266,  362,  453,  455. 

Inzaghy  425,  444,  472. 

Italicus  4. 

Ivančice  89,  106, 162,  182,  219,  228,  240. 

Ivanovice  343. 

Izabela,  manž.  Jana  Záp.  202. 

Izrael  Jiří  219. 

Jablonice  311. 

Jablonné  494. 

Jablonovský  301,  S02. 

Jablunkov  273. 

Jagababa  9. 

Jagel  129. 

Jager  222,  234,  238,  303. 

Jagersdorf  Veliký  342. 

Jakub  I.,  král  anglický  259,  261,  272. 

Jakoubek  ze  Stříbra  150. 

Jan  I.,  biskup  olomucký  32,  33. 

Jan  II.,  bisk.  olom.  38. 

Jan  III.,  bisk.  olom.  43. 

Jan  IV.,  bisk.  olom.  45,  46. 


XIII 


Jan  VI.,  bisk.  olom.  105,  106. 

Jan  VIL  (Volek),  bisk.  olom.   117,  118. 

Jan  VIII.,  bisk.  olom.  126. 

Jan  IX.,  bisk.  olom.  129,  135. 

Jan  Lucemburský    106,   107,    108,    109, 

110,  111,  112,  113,  114,  116,  117, 118, 

119,  120,  121,  122,  142. 
Jan  VIII.,  papež  19,  20. 
Jan  IX.,  papež  24. 
Jan  XXII.,  papež  113,  114. 
Jan  XXIIL,  papež  148,  149. 
Jan  Pasrícida  106. 

Jan  z  Jenštejna  129,  131,  132, 143,  144. 
Jan  z  Lipé  116. 
Jan  Jindřich,  markrabí  mor.   114,  115, 

117,  118,  119,  120,  121,  122,  123,  124, 

125,  126,  127,  128. 
Jan,  arcikníže  393,  395,  399,  404,  405, 

422,  427,  497. 
Jan  Bedřich  Sasky  213,  214. 
Jan  Čapek  ze  Sán  166,  167,  169. 
Jan  Filip,  bisk.  olom.  191. 
Jan  Jiří,  kurfirst  saský  259,  261,  272. 
Jan  Jiskra  z  Brandýsa  174,  177. 
Jan  Kazimír,  král  polský  291. 
Jan  Korvinus  191. 
Jan  Minsterberský  166. 
Jan  Pardus  172,  174. 
Jan  Příbram  164. 
Jan  Rokycana    161,  164,  168,  169,  170, 

171,  175,  176,  186. 
Jan  Sarkander  249,  260. 
Jan  Sobieský  300,  302. 
Jan  ze  Středy  142,  143. 
Jan  Vítovec  174. 
Jan  Eliášův  149. 
Jan  Ház,  bisk.  olom.  176. 
Jan  Galeazzo  132,  137,  139. 
Jan  Hvězda  z  Vicemilic  161. 
Jan  Kolda  Náchodský  175. 
Jan  Milic  z  Kroměříže  viz  Milic. 
Jan  Mráz,  bisk.  olom.  144. 
Jan  Očko  z  VlaSimi  142,  145. 
Jan  z  Pomuka  132. 
Jan  Soběslav  127,  128,  129,  143. 
Jan  Zhořelecký  128,  130,  133,  134. 
Jan  Železný,  bisk.  olom.  150,  151,  152, 


155,  156,  157,  160,  165. 

Jan  Želivský  153. 

Janko  479. 

Jankov  282. 

Janské  Hory  427. 

Jaromír,  kníže  český  27,  28. 

Jaromír,  biskup  pražský  31,  32,  33. 

Jaroslavice  89. 

Javor  137. 

Javorník  235. 

Jazygové  4. 

Jedenspeigy  81. 

Jedovnice  324. 

Jemappes  384. 

Jemnice  52,  55,  100,  105,  114, 123,  159, 
263. 

Jena  403. 

Jeroným  Pražský  150. 

Jesek  z  Vartenberka  109. 

Jevíčko  42,  85,  96,  343. 

Jeviáovice  157. 

z  Jičína  páni  94. 

Jihlava  81,  82,  85,  89,  91,  96,  100,  102, 
105,  106,  113,  123,  152,  160, 169,  171, 
173,  175,  176,  178,  179,  181,  182,  186, 
190,  191,  197,  208,  211,  213,  214,  244, 
254,  255,  256,  263,  267,  269,  275,  277, 
280,  281,  282,  283,  287,  321,  322,  223, 
324,  329,  337,  340,  349,  351,  352,  354, 
370,  371,  373,  374,  401,  406,  407,  418, 
426,  432,  435,  442,  475,  481,  502. 

Jimramov  324,  390,  466. 

Jindřich  Bavorský  79. 

Jindřich  z  Gmúndu  128. 

Jindřich  Grojský  38. 

Jindřich  Pobožný  69. 

Jindřich  L,  rakouský  28. 

Jindřich  II.,  rakouský  47. 

Jindřich  L,  král  německý  25,  26. 

Jidřich  II.,  císař  27,  28. 

Jindřich  I1L,  císař  29,  30,  31. 

Jindřich  IV.,  císař  32,  33,  34,  35. 

Jindřich  V.,  císař  35,  3tí,  37. 

Jindřich  VI.,  císař  51,  52,  61. 

Jindřich  (VU.)  král  66. 

Jindřich  VH.,  Lucemb.,  císař  106,  108. 

Jindřich  Lev  61. 


XIV 


Jindřich  Velfovec  62. 
Jindřich  Vladislavovič  40,  42. 
Jindřich  IV.,  král  francouzský  239. 
Jindřich  Zdík  39,  40,  41,  42,  43,  59, 101. 
Jindřich  Poděbradský  185,  187. 
Jindřich  Raspe  71. 
Jindřich  z  Rosenberka  135. 
Jindřich  Vratislavský  75,  114. 
Jindřich  Korutanský  90,  104,   105,  106, 

107,  110,  114,  115. 
Jindřich  z  Lipé,  otec  106,  109, 110,  111, 

112,  115. 
Jindřich  z  Lipé,  syn  116    135. 
Jindřich  z  Lipé  175,  176,  187,  228. 
Jiří  II.,  král  anglický  331,  333. 
Jih  III.,  král  angl.  346. 
Jiři  Krnovský  256,  264,  265,  272. 
Jiří  Poděbradský  174,  175,  176,  177,  178, 

179,    180,    181,    182,    183,    184,    185, 

186,  188. 
Jitka  29,  47. 
Jívová  302. 
Joachim  Branib.  203. 
Johana,  manž.  Jiřího  Poděbrad.  186. 
Johana  Kastilská  196. 
Josef  I.,  císař  312,  313,  316,   317,  319. 
Josef  II.,  císař  331,  346,  347,  349,  350, 

353,  355,  356,  357,  858,  361,  362,  363, 

364,  365,  366,  367,  369,  370,  371,  372, 

374,  375,  376,  378,  381,  445,  455,  456, 

458,  459. 
Josef,  arcikníže  422,  487,  497,  500. 
Josef  Bonaparte  403. 
Josefské  údolí  397. 
JoSt,  markrabí  moravský  127,  128,  129, 

130,  131,  132,  133,  134,  135, 136,  137, 

138,  139,  140,  143,  147,  148,  191, 
JoSt,  biskup  vratislavský  180,  181. 
Joubert  387. 
Jourdan  385,  386. 
Julian  Cesaríni  165,  168. 
Julius  III.,  papež  223. 
Jungmann  461,  467,  488. 
Jurende  464,  465. 
JuriSič  Mikuláš  201. 

Kališ  411. 


Kaltenhof  Bedřich  z  Malejova  267. 

Kalvarijský  vrch  414. 

Kamel  Jiří  Josef  326,  327. 

Kamenec  Podolský  186. 

Kamenice  saská  280. 

Kampelik  466. 

Kaniže  235,  238,  303. 

Kank  158. 

Kapistrán  175,  179. 

Kapliř  ze  Sulevic  Zdeněk  300. 

Kára  Mustafa  299,  300,  302. 

Karel  IV.,  král  franc.  113. 

Karel  VI.,  král  franc.  141. 

Karel  VIL,  franc.  177. 

Karel  IV.,  císař  103,  110,  113,  115, 116, 

117,  118,  119,  120,  121,  122,  123,  124, 

125,  126,  127,  128,  142, 144,  145,  208. 
Karel  V.,  císař  196,  199,  200,  202,  204, 

214. 
Karel  VI.,  císař  309,  316,  317,  319,  322, 

323,  325,  326,  327,  328. 
Karel  Eman.,  vévoda  savojský  255. 
Karel  Robert  88,  89,  90,  114,  115,  118. 
Karel  Štýrský  221. 

Karel  Tlustý,  syn  Ludv.  Němce  17,  21. 
Karel  Veliký  11,  12. 
Karel  X.,  král  franc.  417. 
Karel  X.,  král  Švédský  291,  292. 
Karel  XII.,  král  Švédský  314. 
Karel  Albert  (Karel  VII.,  císař)  327,  328, 

329,  330,  332. 
Karel  Josef,  arcivévoda  290,  304. 
Karel  Lotrinský,  vojev.  a)  300,  302, 303. 

b)  330,  331,  332,  333,  342. 
Karel  Lotrinský,  bisk.  olom.  313. 
Karel,  arcikníže  384,  385,  386,  387,  392, 

393,  394,  395,  396,  398,  399,  403,  404, 

405,  406,  407,  422,  424,  497. 
Karel  Badenský  343. 
Karel  Eduard  Stuart  333. 
Karlovice  303. 
Karolyi  312. 

Karloman  14,  16,  17,  18,  19,  21. 
Karlštejn  133,  135,  201. 
Karolina  Augusta  420. 
Karolina  Ferdinanda  422. 
Kateřina,  dcera  Jiřího  Pod.  177. 


XV 


Kateřina  II.  Ruská  346,  356,  374. 

Kateřina  Pavlovna  413. 

Katvalda  3,  4. 

Katzbach  411. 

Kavka  z  Říčan  243,  248. 

Kazi  11. 

Kazimír  Branib.  197. 

Kazimír  Bytomský  86. 

Kazimír,  knize  polský  29,  30. 

Kazimír  Veliký,  král  polský  118,  120. 

Kazimír  IV.,   král  polský  172,  173,  182, 

183,  185,  186,  187. 
Keith  343. 
Kelečin  Volf  267. 
Kemenyi  294. 
Keresteš  234. 
Keltové  1,  2. 
Kepler  226. 
Kesselsdorf  333. 
Khevenhuller  330,  331. 
Khlesl    241,   244,   245,    246,   247,   248, 
250,  252,  253,  254. 

Khuen  Marek,  bisk.  olora.  218,  219,  223. 

Kinský  Frant.  Ferd.  317. 

Kinský  Filip  Josef  317. 

Kinský,  knize  500. 

Kinský  Frant  Josef  365. 

Kinský  Frant  Oldřich  307. 

Klácel  468. 

Kladsko  34,  114,    137,    164,    165,   178, 
331,  341,  343. 

Klášter  Králové  112,  115,  182. 

Klein  450. 

Klebelsberg  481. 

Klieber  469. 

Klíčnik  327. 

Kliment  VI ,  papež  120,  121,  124. 

Kliment  sv.  15. 

Kliment  VII.  131. 

Kliment  Vlil.  233. 

Kliment  XIV.  350,  353. 

Knin  50. 

Knoll  464. 

Kobelnice  399. 

Koblenc  384. 

Koburk  385. 

Kocel  13,  16,  19. 


Kocián  Jan  200,  202. 

Kojetín  96,  468. 

Klobouky  Nové  126,  299,  301,  314. 

Klobouky  Staré  126. 

Kollár  461,  486. 

Kolin   82,  105,  158,  169,  185,  331,  342. 

Kolovrat-Krakovský  Vilém  317. 

Kolovrat-Libštejnský  Fr.  Karel  308. 

Kolovrat-Libgtejnský,  hrabě  365. 

Kolovral-LibStejnský  Fr.  411,  472,  473. 

Kolovrat  Leopold  424. 

Komárno  166,  174,  206. 

Komárov  329. 

Komenský    Jan    Amos    225,    269,   285, 

290,  297. 
Komo  47. 

Konrád,  bisk.  vratisl.  164. 
Konrád,  brněnský  proboSt  77. 
Konrád,  biskup  olomucký  71,  114. 
Konrád  Oleánický  134. 
Konrád  II.,  císař  28,  29. 
Konrád  III.,  král  38,  40,  41,  43. 
Konrád  IV.,  král  něm.  72. 
Konrád  I.  Brněnský  31,  32,  33,  34. 
Konrád  U.   Znojemský   36,   37,  38,  40, 

41,  42,  43,  47. 
Konrád  Ota  47,  48,  49,  50,  51,  58,  59. 
Konrád  z  PotenStejna  90. 
Konrád  Zbraslavský  90,  106. 
Konrád  z  Veselé  143. 
Konrád  z  Vechty  149,  152,  155. 
Konice  344. 
Kónigsmark  284. 
Kólbl  470. 

Konstantin  14,  15,  16. 
Konstancia  67,  98.  103. 
Kopřiva  466,  476. 
Korsakov  392,  393. 
Kotinové  2. 

Kostnice  149,  150,  151. 
Kostka  z  Postupic  190. 
Kostka  z  Postupic  Albrecht  182. 
Kostka  z  Postupic  Zdeněk  182,  184. 
Kostřín  345. 
Košice  221,  264,  299. 
Košut  486. 
Kounice  Dolní  50,  59,  98,  295,  299,  330. 


XVI 


Kounicové  78,  94,  211,  380,  479. 

Kounic  Oldřich  256. 

Kounic  AraoSt  349. 

Kounic  Bedřich  266. 

Kounic  Karel  266. 

Kounic  Maximilian  Oldřich  317,  334. 

Kounic   Václav    Ant,    kníže   341,    347, 

350,  359,  382,  423. 
Kouřim  66. 
Kovář  282. 
Krakov   86,    114,    121,    182,    292,    301, 

385,  408,  453,  507. 
Králové  Pole  126,  283,  480. 
Královský  Kámen  198. 
Královská  Louka  198. 
Kralice  228,  230. 
Královec  74,  219,  403. 
Kramerius  390,  460,  462,  4£3. 
Krásná  324. 

z  Kravař  BeneS  Krumlovský  126. 
z  Kravař  Lacek  viz  Lacek. 
z  Kravař  Petr  Plumlovský  126,  134. 
z  Kravař  Jindřich  Plumlovský  154,  155. 
z  Kravař  Petr  Strážnický  156,  157, 160, 

163,  165. 
z  Kravař  Václav  157,  158,  163,  170. 
Kravaři  56,  93. 
Kravsko  450. 
Kressenbrunn  75. 
KreSčak  122. 
Kristián,  arcib.  moh.  46. 
Kristián  IV.,  král  dánský  273,  274. 
Kristina,  královna  Švédská  276. 
Krnov  69,  273,  331,  343.  356,  371,  426. 
Krok  11. 

Krokvitzer  Hanuš  Ludvík  267. 
Kroměříž  39,  76,  96,  102,  160,  185,  231, 

281,  322,  327,  330,  351,  352,  420,  426, 

432,  467,  469,  502. 
Kumáni  68,  69,  73,  74,  75,  78,  81. 
Kunhuta  Švábská  63. 
Kunhuta  Uherská  75,  82,  83,  84,  88. 
Kutná  Hora  85,  89,  105,  121,  139,  147, 

154,  155,  158,  186,  198. 
Kutuzov  398,  399,  400. 
Kúbeck  472,  484,  499. 
Kuenring  60,  81. 


Kunersdorf  345. 

KuneS  ze  Z  vole  165. 

Kunvald  189. 

z  Kunovic  Jan  Bernard  266. 

z  Kunovic  Jan  222. 

Kunovice  2:2,  313. 

Kunratice  153. 

Kuřím  480. 

Kunštát  324,  390,  409. 

z  KunStátu  páni  93,  98,  110,  156. 

z  KunStátu  Boček  126,  127. 

z  KunStátu  Jan  201,  202. 

z  KunStátu  Erhart  134. 

z  KunStátu  Hynek  JeviSovický  138,  139, 

140. 
z  KunStátu  Sezima  157,  167. 
Kvádové  2,  3,  4,  5,  6,  7,  8. 
Kvasíce  160,  288. 
Kyjev  69. 
Kyjov  166,  227,  228,  236,  267,  287,  299, 

313,  351,  352,  426,  432,  435. 
Kynský  Frant  Dom.  366,  462,  466. 
Kyrillos  16. 
Kysek  201. 
z  Kysku  Jindřich  78. 

Iiacek  z  Kravař,  bisk.  olom.  144. 
Lacek  z  Kravař,   zemský  hejtman    148, 

150,  151. 
Lacy  (Lascy)  358. 
Ladislav  I.,  uher.  34. 
Ladislav  IV.,  uher.  80,  81,  84. 
Ladislav  V.,  uher.  88. 
Ladislav  Opolský  135. 
Ladislav  Neapolský  138,  149, 
Ladislav  Pohrobek    171,  174,   176,  177, 

178. 
Lafayette  384. 
Lachenbauer  383,  431. 
Laminet  508. 
Lamberk  138. 
Landshut  343. 
Landskronský  Jan  267. 
Landštýn  109. 
Lanškroun  143,  390,  499. 
Langobardi  7,  10. 
Láva  71,  75,  81,  166,  406. 


XVII 


Larisch  425. 

Latour  viz  Baillet. 

Laudon  344,  345,  358,  374,  375. 

Lauer  393,  395. 

Lautner  306. 

Lanžhot  236,  294,  298,  313. 

Lažanský  Prokop   starší  402,   407,  424, 

425. 
Lažanský  Prokop  mladší  424, 
Lehel  26. 
Lehnice  69. 
Lech  275. 
Lechovice  451. 

Leopold  I.,  vévoda  rak.  30,  32. 
Leopold  V.,  vévoda  rak.  48. 
Leopold  VI.,  vév.  rak.  66. 
Leopold  L  rak.  (Habsb.)  106. 
Leopold   Štýrský   (Pasovský)   238,   243, 

244,  266. 
Leopold  Vilém,  arcikníže  a  bisk.  olom. 

278,  279,  280,  283,  289,  304. 
Leopold  Desavský  333. 
Leopold  I.,    císař   290,    292,    293,    298, 

299,  300,  303,  307,  308,  309,  310,  312, 

316,  319,  323. 
Leopold,  syn  cis.  Karla  VI.  319. 
Leopold  II.,  císař   357,   372,   375,   376, 

377,  378,  380,  382,  383,  432,  445,  453, 

455,  456,  461. 
Leopold  Salernský  (Neapolský)  420,  422. 
Leopold,  arcikn.  422. 
Lesonice  349. 
Lešské  pole  26. 
Lešno  269,  290. 
Leštno  31. 

Letovice  162,  340,  397, 426,  432, 450. 480. 
Letím  ayer  450. 
Leukarta  103. 
Leuthen  342. 
Levice  296,  298,  311. 
Lhota  54. 
Libeň  241. 
Libice  26. 
Libuše  11. 
de  Ligne  413. 
Lichtenburkové    93,    Oldřich,    Raimund 

105,  Jan  116. 


Lichtenštejnové  73,  89,  93,  380,  469. 
Lichtenštejn  Kryštof  Pavel  278,  288. 
Lichtenštejn  Karel  232,  236,  239,  240, 

242,  244,  254,  256,  257,  263,  264,  265. 
Lichtenštejn  Linhart  211. 
Lichtenštejn  Adam  Ondřej  306. 
Lichtenštejn  Jakub  Arnošt,  bisk.  olom. 

317,  331. 
Lichtenštejn  Jan  407. 
Lichtenštejn  Karel  Eusebius  306. 
Lichtenštejn  Václav  333,  358. 
Lichtenštejn-Kastelhorn  Karel  304,  306, 

313,  324. 
Lilečtí  212. 
Lilienborn  450. 
z  Linavy  Bedřich  84,  108. 
Linec  89,  247,  328,  421. 
Lipa  217. 
Lipany  169. 
z  Lipé  páni  93,  209,  228. 

—  Bertold  119,  221. 

—  Čeněk  119,  126. 

z  Lipé  Bertold  Bohobud  263,  266. 
Lipsko  147,  283,  341,  411,  412. 
Lipník    190,   265,   273,   281,   301,   329, 

351,  352,  432. 
Litava  72. 

Litoměřice  73,  213,  214,  276. 
Litomyšl  42,  129,  281,  321,  343,  390, 
Litovel  85,  96,  114,  172,  265,  280,  281, 

298,  299,  329,  343,  345,  401,  451,  500. 
Litvané  7. 
Liutpold  23. 
Lobau  405. 
z   Lobkovic    Ladislav    Popel  248,   249, 

257,  259,  264. 
z  Lobkovic  Vilém  248,  252. 
z  Lobkovic  Zdeněk  253,  263,  264. 
z  Lobkovic  Bohuslav  Hasišt.  191. 
z  Lobkovic  Polyxena  253. 
Locella  348. 
Loděnice  50. 
Lodi  386. 

Loket  110,  li 2,  169. 
z  Lomnice  páni  93,  108,  111,  156. 
z  Lomnice  Jan  156,  192,  193. 
z  Lomnice  Václav  177. 


z  Lomnice  Jindřich  303. 

z  Lomnice  Vzňala  119. 

Lomnice  (Lobnik)  495. 

Losin  306,  334. 

Lolar  III.,  cisaf  37,  38. 

Loun;  104. 

Lonňovice  59. 

Lovatici  12. 

Lovosice  342. 

Loweuthal  Martin  267. 

Lowenthal  Leupold  267. 

Lubek  274. 

Lublaň  416,  420. 

Lubno  387. 

Lucius  IL  42. 

Ludanický  Václav   202,  204,  213,  2U, 

215. 
Ludovika,  arríkn.  422. 
Ludvik,  arcikníže  432,  472. 
Ludvik  Badenský  303. 
Ludvik  Bonaparte  402. 
Ludmila  19. 

Ludvík  Braniborský  119,  120,  124. 
Ludvik  Bavorský    108,    110,   111,    113, 

115,  117,  120,  121,  122. 
Ludvík  Ditě  23. 
Ludvik  Du  rýnský  66. 
Ludvik  Falcky  260. 

Ludvik  Němec  13,  14, 16,  17, 18, 19,  21. 
Ludvik  lil.,  sjn  17,  21. 
Ludvik  Pobožný  12,  13. 
Ludvik  I.,  král  uher.  120,  lil,  128,  130. 
Ludvik  II.,  kra]  český  a  uher.  191,  193, 

194,  195,  196,  905. 
Ludvik  XIV.  298,   299,   300,   305,  310, 

315.  316. 
Ludvik  XVI.  381,  382,  384. 
Ludvik  XVIII.  413. 
Ludvík  Filip  417. 

Lúfca  51,  59.  61,  98,  163,  229,  322. 
Lukov  117,  273,  324. 
Lulč  312. 

Lunéville  393,  395. 
Lupoli  38,  40. 
Lulher  194,  211. 
Lutoli  34,  35,  36,  59. 
Lutter  274. 


Lulzen  276. 

na  Luze  59,  68. 

Lužice  115,  127,  128,  133, 134,  137, 147, 
179,  181,  184,  186,  187,  188,  192, 197, 
205,  250,  251,  254,  358,  259,  261,  264, 
275,  277,  281,  284,  322,  345. 

Lužický  Václav  267. 

Lysá  342. 

Lysice  480. 

Macdonald  411. 

Mack  398. 

Maďař  i  22,  23,  24,  25,  26. 

Magdeburk  275. 

de  Magnis  Jakub  269. 

de  Magnis  František  278. 

de  Magnis  Josef  322. 

Maidburg  14. 

Mailberk  32,  116. 

Malennvice  236. 

Mansfeld  255,  262,  272,  373. 

Manuel  45. 

Manderscheid  331. 

Manila  326. 

Maradas  275. 

Miuvii-  Aurelius  5. 

Mařenek  77. 

Marie,  manž.  Konráda  Oly  51. 

Marie  JUher.  128,  129. 

Marie  Španělská  22fi. 

Marie  Hubili.,    maní.   Ludvíka    II.    193. 

Murie  Anna  422. 

Marie  Karolina  392,  422. 

Marie  Klementina  420,  422. 

Marie  Ludvika,  manž.  císaře  FranL  II. 
420,  422. 

Marie  Luisa,  dcera  cisafe  Františka  II. 
410,  422. 

Marengo  393. 

Maric  Antonie  382.  392. 

Marie  Terezie  319,  327.  328.  3J9,  330, 
331,  332,  333,  336,  337,  338.  339,  341, 
346,  347,  348,  350,  351,  :J5->,  353,  355, 
357,  359,  362.  363.  mí,  365,  367,  381, 
459. 

Markéta  (Dagman  l>3. 

Markéta  Rak.,  manž.  Přem.  OL  I.  66,  73. 


XIX 


Marie  Terezie,  manž.  cis.  Frant.  II.  382, 

392,  397,  398,  422,  471. 
Markéta  Opavská  125,  127. 
Jíarketa  Přemyslovna  101,  107. 
Markéta  Tyrolská    114,    115,    117,    119, 

120,  124,  127. 
Marlborough  311. 
Maroncelli  416. 
Markomani  2,  3,  4,  5,  6,  7. 
z  Martinic  Jaroslav  230,  252. 
Marschal  343,  344,  345. 
Marobud  3,  4. 

Martin  V.,  papež  152,  159,  163,  165. 
Matěj  z  Janova  145. 
Martinovič  385. 
Matouš  Trenčanský  88,  109. 
Masséna  393. 
Matyáš   Korvinus   177,    183,    184,    185, 

186,  187,  188,  190,  191,  192. 
Matyáš,  císař   235,    237,  238,  239,  240, 

241,  242,  243,  245,  246,  248,  249,  250, 

252,  253,  256. 
Maxen  346. 

Maximilian  I.,  císař  193,  196. 
Maximilian  II.,  císař  220,  221,  2-22,  223, 

224,  226,  227. 
Maximilian,    arcikníže     234,    237,    246, 

250,  251,  253. 
Maximilian     Bavorský    243,    261,    262, 

272,  274,  275,  276. 
Maximilian  Josef  Bavorský  332. 
Mayern  448. 
Mazzuchelli  479. 
z  Medlova  páni  94,  111. 
z  Medlova  Štěpán  98. 
MehoíTer  363. 
Meinert  464. 
Meinrath  Bedřich  267. 
Melas  393. 
Menhardt  z  Hradce   169.  170,  172,  174, 

175. 
Menhart  Ortenburský  89. 
Menhart,  opat  30. 
Menhart  Tyr.  80. 
Menzel  330. 
Messina  52. 
Metod,  arcib.  14,  15,   19,  20. 


Metternich  410,  411,  415,  416,  417,  419, 
420,  423,  458,  472,  473,  482,  483. 

Měšek  I.,  kníže  polský  26. 

Měšek  II.,  kníže  polský  28,  29,  30. 

Měšek  Těšínský  86. 

Mety  124. 

Meziboř  35,  62,  64. 

Meziříčí  Valašské  373. 

Meziříčí  Veliké  150,  192,  228,  263.  281, 
295,  329. 

z  Meziřiče  páni  111. 

z  Meziřiče  Jan  302. 

Mezon  Jan,  bisk.  olom.    223.   225,  227. 

Mělník  112. 

Měnin  112,  295,  398,  400. 

Michal  Úl.  15. 

Mikuláš  Brněnský,  bisk.  trident.  119. 

Mikuláš  z  Husi  153,  154. 

Mikuláš,  biskup  kamenecký  186. 

Mikuláš  Opavský  (L)  78,  82,  83,  85,  86, 
87,  107,  111. 

Mikuláš  Opavský  (II.)  108,  111,  121, 
124,  125. 

Mikuláš,  biskup  pražský  71,  72. 

Mikuláš,  biskup  olomucký  134. 

Mikuláš  z  Jičína  145. 

Mikuláš  I.,  cař  ruský  417,  420,  473,  475, 
482. 

Mikuláš  z  Oseká  čili  Ryzmburka  143, 
144. 

Mikuláš  I.,  papež  15,  16. 

Mikuláš  z  Pelhřimova  168. 

Miholetice  135. 

Michna  255. 

Michalesi  462. 

Mikulov  73,  89,  163,  211,  2,51,  258,  265, 
283,  284,  287,  295,  299,  301,  302,  323, 
330,  331,  340,  351,  352,  380,  406,  426, 
430,  432,  455,  469,  479,  502,  503. 

Milic  144,  145. 

z  Miličína  Heřman  113. 

Místek  96,  299 

Milán  43,  44,  45,  47,  115. 

Milota  z  Dědic  76,  83. 

Miniati  280. 

Mnichov  122,  331,  332,  398. 

z  Miroslavi  páni  94. 

34 


Mí9eň  87,  88,  90,  313 

Mirov  381,  300. 

Hinsterberský  Jan  166. 

MHrovsky  Jindřich  866. 

Mitrovsky  Ant.  Bedřich  414,  424,  425, 

443,  450,    457,   465,    467.    468,   472. 

477,  480,  494. 
Mitrovsky  Jan  Křtitel  436. 
Mitrovsky  Vladimír  467. 
MinsterberskJ-  Karel  193,  243. 
Mohuč  3Í,  49,  61,  67,  87. 
Modříce  283,  302. 
Mohelnice     102,    162,    281,    306,   461, 

499,  500. 
Mojmír  I.,  12,  13. 
Mojmír  11.  18,  23,  33,  24. 
Mol  Václav  266. 
Molvice  318. 
Mongolové  68. 

Monse  Josef  Vratislav  366,  461. 
Monte  Comiano  21. 
Montecuculi  294,  S97. 
Morana  9. 
Moravské  pole  165. 
Moreau  386,  393,  395 
Mortier  399,  401. 
Mořic  Desavsky  343. 
Mořic  Sasky  213,  213,  214. 
Mosaburk  13. 
Moskva  68,  410. 
Most  30,  169. 
Míihlberk  214. 
Můbidorf  113. 
Mustafa  II.  303. 
Munka  Vilém  z  Ivančic  367. 
Monster  384. 
Murat  399,  403. 
Musov  301. 
Mulavakkil  15. 
Mutb  481. 
Mužik  Bedřicb  267. 
z  Myslibořic  páni  94. 

■aarden  390. 

Načeral  40. 

Nadasdy  297,  472. 

Namést  n.  0.  329,  340,  469. 


z  Namesté  páni  111. 

Napajedly  282,  288,  330. 

Napoleon  I.  384,  386,  387,  391,  392,  310. 

396,  397,  398,  399,  400,  402,  403,  404, 

405,  406,  407,  408,  410,  41 1,  412,  413, 

415,  470. 
Napp  466,  476,  481.  499. 
Nasedlo vic  e  400. 
Nav  9. 

Neapol  51,  416. 
Nebovidy  158. 
Nedakunice  155,   156. 
Neerwinden  385. 
Neipperfr  329. 
Nejedlý  Jan  461. 
Nejedlý  Vojtech  461. 
Kém.  Brod  168,  198,  280,  281. 
NSmcice  470. 
Nesmily  173. 
Nessebrode  430. 
Netolická  Eliáš  267. 
Neumann  479. 
fíikopole  131. 
Nimvejfy  298. 
Nisa  69,  164,  187,   280,  329,  331,   343, 

3i4,  358. 
Nitra  13,  17,  30,  167,  396. 
Norimberk  41,  63,  64,  79,  94,  107,  1S4, 

275. 
Nostic  Jan  Hartvík  307. 
Nová  ftise  98,  380,  433,  503. 
Nové  Mésto  290. 
Nová  Veska  344. 
Nové  Zámky  264,  294,  295,  296. 
Novy  Jičin  229,  269,  273,  281,  301,  371. 

373,  375,  426. 
Nordlinkj-  277. 
Nymburk  275. 

Oberhollabrunn  302. 
z  Obran  Boiek  98. 
Obrany  84,  110. 
Oeztíiy  314,  815. 
Odo  de  Colonna  148. 
Odry  309,  373. 
Oesterlinp  284. 
Oeslerreieher  Vit  267. 


XXI 


Offermann  450,  481. 

Ohéral  468. 

Ochranov  322. 

Oktaj  70. 

Olbraraův  kostel  102. 

Oldřich  Celský  174. 

Oldřich  Kapellský  81. 

Oldřich  z  Boskovic  87,  90. 

Oldřich  Brněnský  34,  35,  36,  37,  59. 

Oldřich,  knize  český  27,  28. 

Oldřich  z  Rosenberku  169,  172,  174, 175. 

Oldřich  z  Drnholce  77,  78. 

Oldřich  Soběslavovié  43,  46,  47,  48. 

Oldřich  Korutanský  72,  75,  77. 

Oldřich  ze  Znojma  168,  170. 

Oliva  292. 

Olivetská  hora  153. 

Olomouc  31,  32,  33,  34,  35,  36,  37,  39, 
40,  41,  42,  45,  47,  50,  52,  54,  59,  67, 
70,  71,  74,  81,  85,  87,  90,  91,  92,  93, 
96,  99,  100,  101,  107,  113,  114,  117, 
123,  124,  125,  126, 129,  135,  143,  144, 
149,  152,  154,  155,  157,  159,  162,  167, 
169,  172,  176,  179,  181,  182,  184,  185, 
187,  188,  191,  192, 193,  194, 197,  198, 
199,  203,  208,  209,  218,  221,  223,  227, 
229.  232,  238,  241,  243,  246,  247,  248, 
254,  260,  263,  265,  267,  269,  272,  273, 
278,  280,  281,  282,  283,  286,  287,  289, 
298,  301,  302,  305,  306,  307,  309,  311, 
313,  321,  323,  326,  329,  332,  338,  339, 
340,  343,  344,  345,  350,  351,  352,  353, 
354,  355,  357,  361,  364,  365,  366,  369, 
371,  373,  374,  378,  380,  384,  395,  H98, 
399,  402,  420,  421,  426,  427,  432,  435, 
451,  452,  455,  456,  460,  469,  498,  500, 
502,  503. 

Olšany  341,  358,  362,  398. 

Omuntesberk  22. 

Oňate  253. 

Ondřej,  biskup  pražský  65. 

Ondřej  I.  uherský  31. 

Ondřej  II.  uherský  67. 

Ondřej  III.  uherský  88. 

Opava  (Opavsko)  53,  70,  82,  83,  85,  87, 
90,  99,  107,  114,  lil,  124,  166,  184, 
185,  187,  191,  229,  246,  273,  281,  301, 


305,  329,  331,  343,  353,  354,  356,  365, 

370,  371,  416,  420,  426,  427,  452,  494, 

498. 
Opoli  280. 

Oppersdorf  Bedřich  298. 
Oppersdorf  Frant.  Jos.  309,  313. 
Orava  298. 
Oreb  153. 
Ořechov  324. 
Osek  201. 
Oslavany  98,  103. 
Osnabrůck  284. 
Osoblaha  426. 
Ostrava  135,  281. 
Ostravice  91. 
Ostrogoti  7. 

Ostroh  159,  236,  312,  313,  315,  420. 
Ostřihom  77,   89,   160,   204,   231,    234, 

236,  302,  303. 
Ota  Braniborský  75,  82,  83. 
Ota  I.,  císař  26. 
Ota  IV.,  císař  61,  62,  64. 
Ota  Bamberský  37,  39. 
Ota  I.  Olomucký  31,  32,  33,  59. 
Ota  II.  Olomucký  33,  34,  35,  36,  37,  39. 
Ota  III.  Olomucký  40,  41,  42,  43,  45,  50. 
Ota,  biskup  pražský  41. 
Ota  Rakouský  114,  115,  116,  117. 
Ota  Wittelsb.  63,  72,  74.  90. 
Otakar,  syn  Jana  Lucemb.  112. 
Otaslavice  432. 
Otislav  Mikuláš  311. 
Otovalský  284. 
z  Oujezda  Jan  Odkolek  266. 
Oxenstierna  276. 

Paar,  gener.  poštmistr  324.  340. 

Pabianice  167. 

Faburg  476. 

Padova  453. 

Palacký  461,   462,    461,    467,    468,  488, 

489. 
z  Paltrama  Rudiger  80,  81. 
Pankracz  Kašpar  310,  311. 
Pannonia  4,   7,    13,   14,    16,  19,  21,  22. 
Pano,  legát  129. 
Pappenheim  275. 

3  i* 


XXII 


Pardubice  185,  331. 

Parkán  89,  296. 

Paříž  341,  381,  384,  409,  412,  414,  418. 

Pasov  94,  107,  243,  244,  328. 

Pavel  II.,  papež  181,  182,  183,  186. 

Pavel  IV.,  papež  218,  219. 

Pavel  V.  261. 

Pavel,  cař  ruský  392,  393. 

Pavel  z' Milicí  na,  biskup  olom.  173. 

Pavia  47. 

Pavlovice  326. 

Pavlovské  kopce  14. 

Pavlovský  Stan.,  biskup  olom.  223,  228, 

229,  231. 
Payne  168. 

Pelcl  Frant.  M.  366,  460. 
Pelhřimov  255,  281. 
Perno  341,  345. 
Pernátýn  3*24,  390. 
z    Pernátýna  Jan    177,    187,    193,    197, 

199,  200,  201,  234,  235. 
z  Pernátýna  Vilém  190,  192. 
z  Pernátýna  Vratislav  228. 
z  Pernátýna  páni  94,  98,  111,  211. 
Peáina  Tomáá  297,  326. 
Peáf  l'03,  303,  418. 
Petr  III.,  cař  ruský  346. 
Petr  Strážnický  z  Kravař  148,  151,  154. 
Petr  Žitavský  106. 
Petr  ze  Znojma  149. 
Petr,  bisk.  olom.  131,  143. 
Petraá  339. 

Petrovaradín  194,  318. 
Petrohrad  470. 
Petrovice  Velké  431. 
Petrátein  305. 
z  Pezinka  páni  94. 
Petřvaldskv  Jan  267. 
Peteany  476. 
Piche&ru  385. 
Piccolomini  341. 
Pilz  481. 

Pipa  z  Ozora  157. 
Pisa  147. 
Písek  75,  262. 
Pitt  William  st.  346. 
Pitt  William  ml.  384. 


Pius  II,  papež  179.  ';S0,  181. 

Pius  IV.,  papež  219.  220.  223. 

Pius  V.,  papež  223. 

Pius  VI.,  papež  353,  360. 

Pius  VII.  430. 

Plavci  68. 

Platýz  z  Plattenátejna  269,  278. 

Plumlov  228,  283. 

Plzeň  41,  169.  213,  255,  262,  276,  277. 

Poéaply  74. 

Podivín   106,  113,  163,  295. 

Podstatský  Jiří  Val.  295. 

Podstatský  Frant.  317. 

Podátát  318,  344. 

Pohl  V.  357,  366. 

Pohořelice  75,  106,  107,   108.   138,  295, 
324,  330,  39S,  451. 

Polička  281,  390. 

Popel  Vilém  237. 

Popovice  463. 

Posti  Karel  463. 

Pouzdřany  290. 

Poznaň  116 

Požarevec  318. 

Praděd  305. 

Prachatice  262. 

z  Pramzova  Seidl  Oldřich  267. 

Praha  30,  31,  41,  42,  43,  45,  48,  49, 
51,  53,  65,  74,  83,  85,  89,  102,  104, 
106,  107,  110,  112,  117,  120, 122,  124, 
133,  135,  136,  138,  143,  145,  149,  150, 
151,  153,  155,  159,  161, 168,  169,  170, 
171,  175,  176,  177,  179,  185,  186,  187, 
197,  198,  199,  203,204,208,212,213. 
214,  215,  218,  219,  220,  223,  225,  226, 
227,  232,  339,  244,  245,  246,  249,  259, 
362,  271,  275,  277,  284,  288,  299?  323, 
329,  331 ,  332,  342,  362,  365,  370,  380, 
383,  384,  388,  389,  418,  419,  421,  452, 
453,  475,  476,  477,  486,  500. 

Pratce  399,  400. 

Prespurk  75,  77,  78,  129,  138,  165,  174, 
199,  202,  204,  221,  227,  235,  238,  259, 
260,  264,  294,  296,  297,  301,  400,  401. 

Pribina  13,  16. 

Prkoá  Bilínský  30. 

Procházka  Frant.  Faust.  366,  460. 


Prokop,  markrabí    127,    ISA,   130.  131, 

132,  133,  134,  135, 136, 137, 138, 13a, 

140,  143. 
Prokop  Holý   163,   164,   165,  166,  167, 

168,  169. 
Prokop  Malí  (Prokůpek)  166,  167,  169. 
Prostějov    126,  190,  228,  280,  281,  287, 

343,  365,  399,  426,  431 
Prusinovsky  Vilém,  bisk.  olom.  221,  225. 
Přemek  Opavský  164,  166. 
Přemysl  11. 

Přemysl  Dépollovec  66. 
Přemysl,  bratr  Václava  I,,  markr.  mor. 

66,  67,  66,  98,  103. 
Přemysl  Otakar  I.    47    49,  50.  SI,  62. 

53,  57  61    62,  63,  04,  65,  66,  93,  96. 
Přemysl  Otakar  fl.    72,   73,    74,  75,  76, 

77,  78,  79,  80,  81,  84,  91,  93,  96,  99, 

100,  101. 
Přemysl  TéSínský  129,  134. 
Přemysl  Velkopolský  87. 
Přerov  59,  81,   91,   90,   166,  219,  265, 

269,  281,  287,  329,  344,  426,  498. 
Přibislav  161. 

Příbor  96,  351,  352,  373,  432,  454. 
Přimda  43,  45,  46. 
PAtiua  53,  69,  91. 
Puchheim  282,  284. 
Puchraajer  461. 
z  Pulina  Vilém  59. 
Puntovice  399. 
Purcelpuhel  143. 
Pustiměř  122,  126- 
PuSdorf  479. 
Pultensko  74. 

Báb  78,  234,  235,  300,  405,  408. 

Rábnice  77,  78. 

Radéjov  311. 

Hadvit  de  Souches  283,  284,  294,  295. 

i96,  297. 
Raffelstatten  24. 
Rainer   arcivévoda  416,  422. 
Raispnrk  180. 
Rájec  397,  469. 
Rajhrad  30,  59,  84,  98,  175,  295,  327, 

380,  398,  432,  498,  503. 


Rákociy  Frant.  1.  297. 

Rákoczy  Frant.  II.  310,  311,  312,   313, 

316. 
Rákoczy  Jiří  I.  281,  282,  283. 
Rákoczy  Jiří  II.  291,  *92,  293. 
Rákoczy  Zikmund  381. 
Rakousy  (hrad)  34. 
Rakovník  262,  276. 
Ramée  243,  244, 
Ramilbes  314. 
Rastatt  387. 
Ratiboř   121,  139. 
Redey  259. 
Reichenbach  375. 
Reichenball  76. 
Reiter  469. 
Rense  121,  136. 
Retz  258. 
Riecke  464. 
Ried  261 
Riedel  479. 

Richard  Cornwalliský  75. 
Richelieu  273,  274,  276,  277. 
Rjchsa  (Rejcka)  87. 
Richter  464. 
Rimský-Korsakov  392. 
Ritschel  466.  476,  481. 
Rivoli  386. 
Robert,  bisk.  olom.  63,  65,  71. 


i  385. 


Rogerninrl  Jin  Emerich  266. 

Rohatec  236. 

Rochau,  generál  329. 

Rojenice  9. 

Rokyta  Jan  216. 

Roman  282. 

Rosa  366. 

Rosa  Coeli  59. 

Rosice  257,  263.  330. 

Rostislav,    kníže  mor.    lá,    13,    14.    15, 

16,  17. 
Rostislav  Haličský  75. 
Rotb  329. 

Rothschild  450,  490,  498. 
Rolhivam;  481. 

Rotlal  Jan  278,  282,  288,  291. 
z  Roupova  Vilém  243.  248, 258,  266, 275. 


Rousinov  358,  399,  467,  505. 

Hoíinka  390. 

Rožmberk  298. 

z  Rožmítňla  Lev  Zdenek  193,  194,  427. 

RSava  Stará  375. 

Ruda  32*. 

Rudava  74. 

Rudolf  Habsb.  (I.)   78,   79,  80,  81,  8*. 

83,  85,  86,  96. 
Rudolf  (II.)  80. 
Rudolf  (III.)  89,  104,  105. 
Rudolf  II.,  císař  843,  825,  226,  257,  228, 

230,  234,  236,  237,  Í38,  239,  240,  2*1, 

242,  243,  944,  245,  249. 
Rudolf,  legit  181. 
Rudolf,  arcikníže  a  arcibiskup  olomucký 

430,  431,  455. 
R ligové  7. 

Ruprecht  Falcký,  král  133, 13C,  137, 147. 
Ruprecht  Falcký,  ml.  136. 
Rusalky  9. 
Rychmburk  390. 
Rymařov  :134,  494. 
z  Ryznburka  Bores  80,  84. 

Řehoř,  bratr  188,  189. 

nehoř  VII.,  papei  32,  33. 

Řehoř  IX.,  papež  68,  71. 

Řehoř  X..  papei  79. 

Řehoř  XI.,  131,  145. 

Řehoř  XIL,  141,  1*7,  149. 

Rezno  13,  17,   18,  22,  25,   26,  30,  34, 

4*.  49,  79,  89,  94,  116,  226,  27*,  376. 
Rifan,  generál  3)  I. 
z  Rlčan  Kryštof  466. 
z  Ríian  Pavel  252. 
RiCka  399,  400. 
Rim  *6,  61,  61,  88,  131,  137,  141,  1*5, 

176,  179,  181,  220,  359. 

Sádek  108. 

Sadská  3(5,  38,  50. 

Saint-Hilaire  289. 

Sak  z  Bohunovic  Leopold  311,  326. 

Salm  Julius  278. 

Salm  Hugo  ml.  490,  500.  508. 

Salm  Hugo  st.  358,  450,  457. 


Halm  Robert  500. 
Samo  7,  11. 
Sandomíř  69,  86,  90. 

San  Felice  116. 

Sarmati  5,  7. 

Saurau  424. 

Savary  400. 

Sealsfield  464. 

Seckendorf  332. 

Sedlec  82,  136. 

Sedlnický  Josef  429,  458,  *73. 

Sedlnický  Petr  267,  263,  466,  267. 

Selim  II.  322. 

Semovil  Mazovil  134. 

Šeřeny  Gabriel  291,  295,  308. 

Scbafgotscbe  476,  478,  481. 

Schauberger  327. 

ScheU  490. 

SchleiniU  Ladislav  266. 

Schleinitz  Rudolf  266. 

Scbmíd  481. 

Schnellendorf  329. 

Schňherle  481. 

SchuUer  481. 

Schonbrunn  407. 

Schraltenbach  Volfg.,  bisk.  olom.313, 317. 

Schratlenbach,  bisk.  bm.  396,  431,  455. 

Schraltenbach,  nejv.  sudí  335. 

Schubert  481. 

Srhivanenfeld  318. 

Schwarzenberg  Karel,   knize  399,   410, 

411,  488. 
Schweigel  469. 
Schwerin  328,  329,  342. 
Schwoy  461. 
Sido  4. 

Sieradz  86.  90. 
Sieniawski  301,  302. 
Sifrid  Hohucký  70. 
Siget  217,  SIC,  2*3,  303. 

Silvio  Pellico  416. 
Simbach  331. 
Sinán  paSe  23  V. 
Sísek  :!33. 


Sixtu*  IV.,  papež  187. 


XXV 


Skála  48. 

Štírové  7. 

Skrbenský  Jan  z  Hřiště  266. 

Skythové  7. 

Slankamen  303. 

Slavata  Vilém  230,  252,  253. 

Slavíček  460. 

Slavikovice  358. 

Slavitěch  14. 

Slavkov  240,  330,  357,  373,  399,  451, 
469. 

Slavník  26. 

Slavomír  17,  18. 

Slavonice  263. 

Slezany  228. 

Slezsko  186,  187,  188.  197,  199,  203, 
205,  245,  246,  250,  251,  254,  255,  258, 
259,  264,  273,  276,  290,  291,  299,  308, 
314,  316,  322,  323,  328,  329,  331,  332, 
333,  334,  338,  341,  342,  345,  348,  353, 
354,  356,  357,  363,  369,  370,  371. 

Slované  7,  8,  9,  10,  11,  12,  15. 

Slované  korutanští  11. 

Slované  polabští  42. 

Sloup  397. 

Smil  ze  Střílek  98. 

Soběbor  26. 

Soběslav  I.  36,  37,  38,  39. 

Soběslav  II.  43,  45,  46,  47,  48,  49. 

Soběslav  Děpoltovec  66. 

Sobotín  324. 

Sojenice  9. 

Sokol  z  Lamberka  Jan  138,  139,  14U, 
161. 

Sokol  z  Lamberka  Mikuláš  161,  167, 
170,  174. 

Sokol  z  Lamberka  Jaroslav  167. 

Sokolnice  399,  450. 

Soliman  II.  194,  195,  199,  200,  201, 
202,  203,  204,  216,  217,  222. 

Solnohrad  46. 

Somerau-Beckh,  arcib.  495,  504. 

Soluň  15. 

de  Souches  viz  Hadvit 

Sovinec  94,  283,  286,  324. 

ze  Sovince  páni  94. 

Spálený  mlýn  400. 


Speratus  211. 

Spiegel  598. 

Spylihněv  (osada)  59. 

Spytibněv  I.,  kníže  český  23,  25. 

Spytibňěv  II.,  kníže  český   28,   30,   31. 

Spytihněv  Bořivojovič  40.  42. 

Spytibněv  Brněnský  50,  52. 

Stadion  Filip  403,  423. 

Stadion  Rudolf  500. 

Stará  Voda  432. 

Stahremberg  299,  300. 

Stará  Voda  351,  352,  432. 

Stanislav  ze  Znojma  145,  146,  149. 

Staray  395. 

Stein  508. 

SUffl  410. 

Stěnava  276. 

Steinbach  Oto  z  Kranichštejna  365. 

Stockau  508. 

Stollberg  479,  481. 

Stonařov  322. 

Stožec  71,  75. 

Strahov  43. 

Stráni  236. 

Strážnice   157,  204,  236,   264,  265,  287, 

294,  297,  298,  299,  301,  310,  311,  313, 

315,  351,  420,  432,  502. 
Stribog  8. 
Středele  289. 
Stříbro  164. 
Středovský  326. 
Stutterheim  400. 
Stuffler,  biskup  brněnský  431. 
St.  Just  385. 
Sudoměřice  231,  311. 
Suché  Kruty  81. 
Suchý  Čert  138,  139,  140. 
Sušil  467. 
Suvarov  392,  393. 
Svaroh  8. 
Svatava  32,  36,  37. 
Svatovít  8. 
Svatopluk  I.,  veliký  kníže  mor.  15,  17,  18, 

19,  20,  21,  22,  23. 
Svatopluk  II.,  syn  jeho  22,  23. 
Svatopluk  Brněnský  50,  52. 
Svatopluk  I.  Olomucký   33,  34,  35,  39. 


XXVI 


Svatopluk  II.  Olomucký  42. 

Svétlá  163. 

Sv.  Gotthard  393. 

Svidnice  69,  137. 

Svinibrod  29. 

Svištovo  375. 

Svitavy  174,   331,   345,   373,   374,   451, 

452,  480. 
Svratka  32. 
Svojanov  84. 
Svojanovský  Ješek  175. 
Swieten  338,  339. 
Sychra  466. 
Sylva-Taroucca  508. 
Szathmar  315. 

Šafařík  461,  488. 

Šárovec  Jan  181. 

Šebiř  29,  30,  32. 

Šedivý  462. 

Šellenberk  Jaroslav  197. 

Šembera  467. 

Šeršnik  457,  461. 

Šetek  9. 

Šlapanice  398,  399. 

Šlik  Leopold  Josef  312,  317. 

Šlik  Jindřich  262. 

Šlik  Ondřej  243,  248,  252. 

Šmídek  468. 

ze  Šonburka  Bedřich  84. 

Špilberk   178,   182,   184,   260,  283,  295, 

322,  330,  357,  358,  385,  391,  407,  408, 

416,  474. 
Špýr  107. 
Šternberk  (město)  94,  119, 126,  265,  281, 

282,  286,  3*24,  340,  343,  344,  449. 
Šternberk  Adam  237,  253. 
Šternberk  Albrecht  126,  129. 
Šternberk  Kaápar  481. 
Šternberk  Petr  126,  134. 
Šternberk  Štěpán  248. 
Šternberk  Zdeněk  KonopiStský  180,  181, 

182,  183,  186,  187,   188. 
ze  Šternberka  páni  9i,  111,  211. 
Štěpán,  arcikníže  487. 
Štěpán  z  Kroměříže  145. 
Štěpán  z  Lučence  139. 


Štěpán  z  Pálce  149,  150. 
Štěpán  Sv.,  uherský  29. 
Štěpán  III.,  uherský  45. 
Štěpán  IV.,  uherský  45. 
Štěpán  V.,  uherský  77. 
Štěpán  V.,  papež  20. 
Štěpánek  462. 
Štěpnička  466. 
Štěrboholy  241. 
Štokrava  163,  165,  183. 
Štramberk  125,  322. 
Štrassburk  230. 
Šturm  Václav  229. 
Štýr  395. 

Šumberk  426,  449,  494. 
Švabenov  466. 
Švarcenberk  Adolf  234. 
Švendi  Lazar  221,  222. 
Švihovský  z  Ryzmberka  193. 

TaaíTe  Eduard  472. 

Taaffe  Ludvik  472. 

Tábor  153,  173,  244,  332. 

Tábor  nový  155. 

Tachov  164,  166. 

Tannenberk  140. 

Tas  z  Boskovic,   bisk  olom.    176,    178„ 

180,  181,  182,  183,  191. 
Tasovici  56. 
Tataři  68,  69. 
Tattenbach  297. 
Tauroggen  410. 
Tejřov  109. 

Telč   117,  186,  263,  283,  331,  351,  352. 
Telnice  399,  400. 
Temešvár  217,  303,  318. 
Temudžin  68,  69. 
Teplá  79. 
Teplice  475. 
Terezín  420. 
Tersch  476. 
Terst  387,  408. 
Teta  11. 

Tetaur  Karel  234. 
Třáin  273,  301,  331,  354,  356,  359,  369, 

371,  420,  426,  427,  457. 
Tham  462. 


XXVII 


Theben  14. 

Theodosius  5. 

Thomas  Ignacius  3YI. 

Thurn  Jan  Jakub  266. 

Thurn  Jindřich  Matyáš   233,   243,    244, 

248,  250,  251,  252,  253,  255,  256,  257, 

259,  260,  262,  263,  272,  275. 
Thurn  Karel  Maximilian  309. 
Thugut  3S2,  391,  393,  423. 
Thurzo  Stanislav,  bisk.  olom.  197,  198, 

200. 
Tiberius  3,  4. 

Tiefenbach  Bedřich  257,  258,  266. 
Tilly  239,  240,  261,  272,  273,  274,  275. 
Tilže  403,  410. 
Tišnov  98,  102,  103. 
Tobiáš,  biskup  pražský  86. 
Tókoly  Eraerich  298,  299,  300,  301. 
Tomáš  ze  Štítného  145. 
Tomáš  z  Vizovic  155. 
Torstenson  280,  281,  282,  283. 
Torun  374. 

Tovačov  185,  190,  281,  282. 
lovačovský  z  Cimburka  Jan    162,   163, 

164,  173,  175,  176,  177. 
Tovačovský  z  Cimburka  Ctibor  182,  184, 

187,  188,  189,  190,  192. 
Trajanus  4. 
Traun  332. 
Trautmannsdorf-Weinsberg,  arcib.  olom. 

431,  457. 
Trautson  337. 
Travensko  74. 

Trenčín  109,  185,  236,  315. 

Trenek  330. 

Trnava  204,  311,  312,  313,  314. 

Troyer  Ferd.,  bisk.  olom.  334. 

Třebele  284. 

Třebíč  35,  59,    61,    98,    103,    162,    163, 

183,  263,  275,  295,  340,  432. 
Třebová  Česká  468,  499. 
Třebovice  499. 
Třebová  Mor.    119,  175,   185,  265,  345, 

432,  450,  451,  454,  562. 
Trnka  Ant.  358. 

Trnka  Frant.  466,  467,  468. 
Trucbsess-Zeillová,  hrab.  464. 


Tulenské  pole  195. 
Tuln  14. 
Turenne  284. 
Turín  314. 
Tuřany  397,  421. 
Tycho  Brahe  226. 
Tyrol  (hrad)  117. 

Ugarte  Alois  (st.)  376,  383,  384,  385, 
386,  387,  393,  394,  396,  424,  425. 

Ugarte  Alois  (ml.)  425,  477,  479,  481, 
498. 

Ugarte  Václav  387. 

Uh.  Brod  78,  96,  164,  167,  185,  235, 
236,  265,  281,  294,  295,  301,  311,  315, 
432. 

Uh.  Hradiště  75,  96,  113,  126,  155,  178, 
182,  184,  185,  186,  187,  202,  208,  267, 
272,  280,  281,  287,  298,  299,  311.  351, 
352,  371,  395,  420,  426,  432,  435. 

Uh.  Skalice  185,  203,  236,  237,  265,  315. 

Ullerstorfer  z  Němčiho  Kryštof  267. 

Ulm  65,  398. 

Unčov  (Uničov)  96,  114,  159,  160,  172, 
178,  182,  265,  267,  273,  280,  282,  283, 
286,  287,  298,  324,  329,  343,  369,  401, 
435. 

Ungar  Karel  Rafael  365. 

Ungerssberg  108. 

Urban  IV.,  papež  75. 

Urban  V.,  papež  143,  145. 

Urban  VI.,  papež  131,  132,  143. 

Úsobrno  42. 

Úsov  324,  401. 

Ústi  n.  L.  163,  213. 

Utéšinovič  Jiři  202. 

Utrecht  316. 

Václav  z  Buřenic  (Králík)  149,  152. 
Václav  z  Dube  i  z  Leštna  160. 
Václav  Lucemb.,  syn  Janův  123,  132. 
Václav  I.,  kníže  český  25 
Václav  I.,  král  český  63,  65,  66,  67,  68, 

69,  70,  71,  73,  93. 
Václav  II.,  král  český  80,  81,  82,  83,  84, 

85,  86,  87,  88,  89,  90,  93,  96,  117. 
Václav  III.,  král  český  81,  88,  90,  91. 


XXVIII 


Václav  IV.,  král  český  128,  129,  lbO, 
131,  132,  133,  134,  135, 136,  137,  138, 
139,  140,  141,  142,  143,  144,  145,  146, 
147,  148,  149,  151,  152,  153. 

Václav  Olomucký  38. 

Václav  (II.)  Soběslavovič  47,  48,  49,  51. 

Václav  Opavský  111,  164. 

Vadkert  315. 

Valcice  81,  236. 

z  Valdeka  Vilém  Zajíc  109,  110. 

Valdendti  131,  188. 

Valdštejn  Burian  Ladislav  282. 

Valdštejn  Zdeněk  Bohnický  266. 

Valdštejn  Frank  Jos.  317. 

Valddtejn  Albrecht  248,  264,  2(i5,  269, 
273,  274,  275,  276,  277. 

ValdStejnové  98. 

Valmy  384. 

Vandalové  7. 

Vangio  4. 

Vandamme  411. 

Vannius  4. 

Varadin  202,  294,  296,  303. 

Varšava  291,  300. 

z  Vartenberka  Beneš  116. 

z  Vartenberka  Jeáek  109. 

Varus  3. 

Velehrad  97,  98,  103,  122,  156,  327. 

Veles  8. 

z  Veleslavína  Adam  Daniel  229. 

z  Velínova  Hynek  267. 

Venetové  7. 

Verdun  384. 

Verona  44,  416. 

Versailles  381. 

Veseli  159,  164,  185,  236,  294,  312. 

Vesna  8. 

Vespasianus  4. 

Vešelenyi  297. 

Veveří  76,  106,  109,  117. 

Věd  9. 

Viardot  315. 

Vibillius  4. 

z  Vickova  Závig  222. 

z  Vickova  Jan  Adam  266. 

Vídeň  80,  81,  83,  110,  138,  139,  159, 
176,  180,  197,  198,  200,  201,  219,  220, 


237,  238,  240,  245,  254,  257,  260,  272, 
276,  283,  288,  289,  291,  297,  299,  300, 
302,  303,  311,  323,  334,  335,  336,  337, 
338,  339,  340,  341,  348,  350,  351,  352, 
360,  362,  364,  368,  370,  374,  383,  388, 
389,  392,  395,  398,  405,  406,  407,  408, 
412,  413,  414,  418,  420,  431,  452.  453, 
475,  498. 

Viching  20,  24. 

Viktorin  Poděbradský  181,  182,  183,  184. 
185,  187. 

Vily  9. 

Vilémov  184. 

Vilém,  markr.  rak.  17,  18,  21,  22. 

Vilém,  bisk.  olom.  71. 

Vilém  Holandský  72. 

Vilém  Míšeňský  132,  135. 

Vilém  Rak.  (Habsb.)  134,  140. 

Vilém  Sasky  177,  179. 

Vindobona  5. 

Viola  Těšínská  90, 

Viprecht  35. 

Visto  nice  258. 

Vítek  z  Rožmberka  85. 

Vitellius  4. 

Vítkov  155,  369. 

Vítkovci  80. 

Vítkovice  431,  458. 

Vitold  158,  159,  161. 

Vitoraz  14. 

Viznberk  324,  450. 

Vizovice  98,  355,  373,  426,  432,  450. 

Vladiměř  68. 

Vladimír  Olom,  45,  60,  52. 

Vladislav  I.,  Polský  130,  139,  158,  159, 
160.  161,  164,  167. 

Vladislav  II.,  Polský  172,  173,  174,  176. 

Vladislav  Jagel  130,  139. 

Vladislav  I.,  kníže  35,  36,  37. 

Vladislav  II.,  knize  (král)  38,  39,  40,  41, 
42,  43,  44,  45,  46,  47. 

Vladislav  III.,  kníže  (markr.  mor.)  51, 
52,  53,  57,  61,  62,  63,  64,  66,  66,  91, 
95,  96,  98. 

Vladislav,  syn  Přem.  OL  I.  66,  91. 

Vladislav,  syn  Václ.  I.  68,  70,  71,  72,  91. 

Vladislav  II.,   král   český  a  uher.   185, 


XXIX 


186,  187,  188,  190, 191,  192,  193,  205, 

211. 
Vladislav  Soběslavovi*  38,  40. 
Vladislav  Opolský  74,  75. 
Vladislav  Lokietek  86,  88,  114,  116. 
Vladivoj  27. 

z  Vlašimě  Volfgang  Zikmund  267. 
z  Vlašimě  Karel  177. 
Vlček  z  Čenova  183,  185. 
Vodnauy  262. 
Vogastisburk  11. 
Voigt  Adanctus  365. 
Vojkovský  Albrecht  212. 
Vojtěch  sv.  26. 
Vojtěch,  arcib.  solnphr.  47. 
Volbram  Pavel  ze  Štěkře  267. 
Volný  466. 
Vracen  26. 
Vráno vice  498 

Vranov  n.  Dyjí  109,  324,  450. 
Vranov  u  Brna  469. 
Vratěnin  324. 
Vratislav  Brněnský   37,  38,  40,  41,  4*, 

43,  50. 
Vratislav  Jan  Vád.,  hrabě  31.4,  317. 
Vratislav  L,  knize  český  23,  25. 
Vratislav  II.,  kníže  (král)  31,  32,  33,  34. 
Vratislav,  syn  Přem.  Ot  I.  64. 
Vratislav,  město  139,  167,  178,  179,  180. 

181,  182,  18i,  186,  187,  246,  260,  269, 

288,  318,  331. 
z  Vrbna  Jan  313. 
z  Vrbna  Jiři  Štěpán  3U8. 
z  Vrbna  Rudolf  409. 
Vrbovec  322. 
Vršovci  26,  35,  36. 
Vsetín  (Vsacko)  248,  273,  274,  282,  301, 

314,  315,  124,  337. 
Vys.  Mýto  185,  390,  467. 
Vyšehrad  36,  37,  155. 
Vyšehrad  uherský   185. 
Vyškov  176,    182,   289,    302,   329,    357, 

399,  420. 

z  Walldorfa  Alžběta  364. 
z  Waldsee  Oldřich  105. 
Wallis  409,  425. 


Waterloo  413. 
Wedell  345. 
Weithner  479. 
Werner  Jan  426. 
Windiscbgr&tz  479. 
Winterhalter  470. 
Wittenberk  219. 
Wittstock  278. 
Wrangel  283,  284. 
Wrede  401. 
Wúnsch  450. 
Wurmser  386,  387. 
Wůrzburk  386. 
Wyciiff  Jan  145. 

York  410. 

Zábrdovice  98,  329,  364. 

Zábřeh  184,  499,  500. 

Začany  400. 

Zahradecký  Jiři  266. 

Zahradecký  Jindřich  263,  266. 

Záhřeb  199. 

Zachariáš,  senior  brat,  228. 

Zápolský  Jan  193,    194,    199,  200,  201, 

202. 
Zápolský  Jan  Zikmund   202,   203.  216, 

221. 
Zárov  333. 

ze  Zástřizl  Bernard  Prakšický  266. 
Závis  z  Falkenštejna  8*,  85. 
Zbyněk  Zajíc  z  Hasenburka  146, 147, 148. 
Zderad  33. 
Zelená  Hora  181. 
Zenta  303. 
Zhořelec  181. 
Zhořelecko  115,  128. 
Ziethen  344. 
Zikmund,  císař  128,  129,  130,.  132,  133, 

134,  135,  136,  137,  138,  139,  140,  147, 

148,  150,  151,  152,  153,  154,  155,  156, 

157,  158,  159,  160,  161,  162,  165,  166, 

167,  168,  170,  171,   172. 
Zikmund    Korybutovič    158,    159,    161, 

162,  163,  164. 
Zikmund  I.,  Polský  193,  199. 
Zikmund  III.;  Polský  260,  261. 


XXX 


Zima  462. 

Zina  53. 

Zlín  236. 

Znojmo  31,  34,  36,  37,  40,  41,  42,  47, 
50,  59,  61,  66,  67,  73,  81,  91,  92,  99, 
100,  102,  103,  105,  106,  107,  108, 113, 
122,  123,  125,  138,  139,  140.  153,  154, 
156,  157,  168,  169,  172,  176,  181,  182, 
186,  197,  200,  201,  204,  208,  212,  216, 
240,  244,  256,  260,  263,  267,  269,  271, 
272,  275,  280,  282,  2*3,  287,  295,  299, 
305,  323,  324,  326,  329,  330,  331,  340, 
349,  351,  352,  354,  371,  388,  398,  399, 
401,  406,  407,  408,  436,  439,  435,  451, 
452,  463,  470,  475,  481,  502. 

Zorndorf  345. 

Zrinský  Mikuláš  222. 

Zrinský  Petr  297. 

Zusmarhausen  284. 

Zvikov  73. 

ze  Zvole  Jai  216. 

Zwentibold  18. 

Žák  Vincenc  466,  467. 

Zalkovice  468. 

Žamberk  189. 

Žampach  Mikuláš  119. 

Žampach  Zdeněk  243. 

Žaroslce  400. 

Zatec  157. 

Ždánice  159. 

Zďár  98, 102, 122, 281,  318, 390,  391,  466. 


Žebrák  133. 

Želč  431. 

ze  Želetic  Václav  Rechenberg  267. 

Železné  Hrady  (Vašvar)  296. 

Ženeva  230. 

Žeranovský  Viktorin  267. 

Žerotín  Frant.  476,  479,  481. 

z  Žerotina  Plichta  113. 

Žerotínové  67,  94,  190,  306. 

z  Žerotina  Bedřich   221,  231,  234,  235. 

z  Žerotina  Jan  230. 

z  Žerotina  Karel  (vojevůdce)  204,  213, 
217,  218. 

z  Žerotina  Karel  starSi,  (státník  a  zem. 
hejtm.  mor.)  226,  230,  231,  232,  233, 
236,  239,  240,  241,  242,  243, 244,  245, 
246,  248,  250,  251,  254,  255,  256,  257, 

259,  260,  263,  266,  269, 

z  Žerotina  Ladislav  Velen  256,  257,  259, 

260,  263,  265,  266. 

z  Žerotina  Vilém  Bedřich  267. 

Žerotin  Zdeněk  467. 

Židlochovice  295,  330,  392,  398. 

Žitava  155. 

Žitva  238. 

Žižka  Jan  140,  153,  154,  155,  157,   158, 

169,  160,  161. 
Žižkov  155. 
Žižkovič  344. 
Žofie,  manž.  Václava  IV.  136,  145,  148, 

154. 


OBSAH. 


Kniha  první. 
Od  nejstarších  dob  až  po  vijmření  Přemyslovců  (—1306). 

§     1.  Keltové 1 

§    2.  Markomani  a  Kvadové                2 

§    3.  Příchod  Slovanů.  Samo 7 

§    4.  Mojmír  I.  Rostislav 12 

§    5.  Svatopluk.  Mojmír  II.       .     .      .     ; 18 

§    6.  Morava  pod  panstvím  maďarským,  českým  a  polským 25 

§     7.  Břetislav  I.  Spytihnév  II 28 

$    x.  Vratislav  II.  Zmatky  po  jeho  smrti.  Soběslav  II.                      ...  32 

§     9.  Vladislav  II 39 

§  10.  Spory  Přemyslovců  do  nastoupeni  Přemysla  Otakara  1 47 

§11.  Vnitřní  stav  Moravy  do  sklonku  XII.  století 53 

§  12.  Přemysl  Otakar  I.  (1197—1230) 61 

$  13.  Václav  I.  Přival  tatarský 66 

§  14.  Přemysl  Otakar  II 74 

§  15.  Václav  II.  a  III 81 

§  10.  Vnitřní  stav  Moravy  v  XIII.  století       .           91 

Kniha  druhá. 
Od  vijmření  Přemyslovců  do  nastolení  krále  Ferdinanda  1.  (1306—1526). 

§  17.  Rudolf  I.  Jindřich  Korutanský.  První  léta  vlády  Jana  Lucemburského 

(1306—1319) 104 

§  18.  Jindřich  z  Lipé  správcem  Moravy  (1319—1329) 112 

§  19.  Vladaření  markrabí  Karla  (1:^33—1346) 115 

§  20.  Cis.  Karel  IV.  v  Cechách  a  markr.  Jan  Jindřich  na  Moravu  (1349—1375)  121 

§21.  Vláda  markrabí  Jošta.  Války  domácí 128 

§  2-2.  Ruprecht  Falcký.  Smrt  markrabí  Prokopa  (1405) 136 

$  23.  Příčiny  a  vznik  hnuti  husitského.  Smrt  markrabí  Josta  (1411)  .  .  140 
§  24.  Lacek  z  Kravař.  Upáleni  Jana  Husi.  Smrt  krále  Václava  IV.  (1419)  148 
§  25.  Albrecht  V.  Rakouský  markrabím  moravským  (1423^—1437)    .      .      .161 


VI 


§  26.  Koncilium  basilejské.  Zikmund  přijat  za  krále  českého  (1496)      .     .165 

§  27.  Albrecht  II.  a  Ladislav  Pohrobek  (1437—1457) 171 

§  28.  Král  Jiří  Poděbradský  (1458—1471) 177 

§  29.  Matyáš  Korvinus  (1471—1490) 186 

§  30.  Vladislav  II.  Ludvik  II.  (1490—1526) 191 

Kniha  třetí. 
Od  nastolení  Ferdinanda  L  po  mír  vestfálský  0526-1648). 

§31.  Ferdinand  I.  zvolen  králem  českým  a  přijat  za  markrabí  moravského  196 

§  32.  Účast  Moravy  ve  válkách  tureckých  do  r.  1547 199 

§  33.  Vnitřní  stav  země.  Účast  Moravanů  ve  válce  šmalkaldské      .     .     .  205 

§  34.  Poslední  léta  císaře  a  krále  Ferdinanda  I.  (f  1564) 216 

§  35.  Císař  a  král  Maximilian  JI.  (1564—1576) 220 

§  36.  První  léta  vlády  císaře  a  krále  Rudolfa  II.  Žerotin  a  Dietrichštejn     226 

§  37.  Války  turecké  a  vpády  Bočkajovců  na  Moravu 233 

§  38.  Mír  libeňský  (1608).  Sesazeni  a  smrt  Rudolfa  II.  (1612)  .  .  .  .238 
§  39.  Císař  a  král  Matyáš.    Ferdinand  Štýrský  přijat  za  krále  českého  a 

markrabí  moravského 245 

§  40.  Výbuch  povstání  českého.  Smrt  císaře  a  krále  Matyáše  (1619)  .  .  252 
§  41.  Cisař  a  král  Ferdinand  Ií.  Potlačeni  vzpoury  v  Čechách  a  na  Moravě  256 
§  42.  Potrestáni  vzpoury.  Katolická  reformace  a  Obnovené  zřízeni  zemské 

(1628) 265 

§  43.  Válka  falcká,   dánská  a  švédská.  Mír  pražský.  Smrt  císaře  a  krále 

Ferdinanda  II.  (1637) 272 

§  44.  Cisař  a  král  Ferdinand  III.    Válka  švédsko-francouzská  a  mír  vest- 
fálský (1648) 278 

Kniha  čtvrtá. 
Od  míru  vestfálského  po  smrt  císaře  a  krále  Leopolda  II.  (1648— 1792). 


45.  Stav  země  po  míru  vestfálském 286 

§  46.  Poslední  léta  vlády  Ferdinanda  III.  Ferdinand  IV.  a  Leopold  I.  .  .290 
§  47.  Prvni  válka  turecká  a  vpády  Turkův  i  Tatarů  na  Moravu  (1663)  .  293 
§  48.  Vpády  Tokólyovců  na  Moravu.  Druhá  válka  turecká  (—1699)      .     .  297 

§  49.  Stav  náboženský.  Procesy  čarodějské.  Zřízení  zemské 303 

§  50.  Válka  o  dědictví   Španělské   a   vzpoura   Rákócze  v   Uhrách.   Vpády 

Kurucův  na  Moravu.  Císař  a  král  Josef  I.  (1705—1711)     ....  310 
§  51.  Cisař   a   král   Karel   VI.    Mír  utrechtský.    Pragmatická  sankce.  Pod- 
danství selské  a  stav  náboženský    .     .     .     ' 316 

§  52.  Obchod  a  průmysl.  Vzdělanost 323 

§  53.  Císařovna  a  královna  Marie  Terezie.  Válka  o  dědictví  rakomské  (1748)  327 
§  54.  Opravná  činnost  Marie  Terezie  před  válkou  sedmiletou     ....  333 

§  55.  Válka  sedmiletá 341 

§  56.  Spoluvladařství  císaře  Josefa  II.  (1765 — 1780).  Opravy  po  válce  sed- 
mileté. Věci  poddanské  a  nepokoje  selské 347 


VII 


§  57.  Opravy  církevní  a  Školské.  Náboženské  nepokoje  na  Valašsku.  Smrt 

císařovny  a  královny  Marie  Terezie  (1780)    .     .     .     .     s     .     .     .  350 

§  58.  Císař  Josef  II.  (1780—1790).  Opravy  náboženské  a  Školské.  Počátky 

duševního  obrozeni  národa  českébo 957 

§  59.  Ostatní  činnost  opravná.  Zabraničná  politika  a  smrt  cisaře  Josefa  II. 

(1790) 366 

§  60.  Císař  a  král  Leopold  II.  (1790—1792) 375 

Kniha  pátá* 

Od  nastoupení  císaře  a  krále  Františka  II.  (I.)  do  únorové  revoluce 

0792-1848). 

§  61.  Nastoupeni  a  korunováni  cisaře  Františka  II.  za  krále  českého  a 
účast  stavů  moravských  při  něm  (1792).  První  válka  koaliční  (1792 
až  1797).  Helvetské  spiknutí  (1796—1797) 381 

§  62.  Druhá  válka  koaliční  (1799—1801).   Prohlášeni  císařství  rakouského 

(1804).  Třetí  válka  koaliční  a  bitva  u  Slavkova  (1805)       ....  391 

§  63.  Čtvrtá  válka  francouzská  (1809).  Úpadek  státních  financi.  Pád  Na- 
poleonův. Kongress  vídenský  (1815) 402 

§  64.  Povšechný  stav  Rakouska  po  kongresse  vídeňském.    Povaha  cisaře 

Františka  a  návštěvy  jeho  na  Moravě 414 

§  65.  Správa  státní  a  církevní.  Zřízení  stavovské 422 

§  66.  Zemské  finance  a  stav  lidu  poddaného 435 

§  67.  Průmysl  a  obchod.  Školství  a  jiné  ústavy  vzdělávací.  Censura.  Pí- 
semnictví a  umění  výtvarné 449 

§  68.  Císař  a  král  Ferdinand  1.  (V.)  Stav  říše  při  jeho  nastoupeni.  Koru- 
nováni jeho  za  krále  českého  a  účast  mor.  stavů  při  něm  (1836)     .  471 

§  69.  Říšské  finance  a  věci  zahraničně.  Hnutí  národnostní  v  zemích  uher- 

0 

skýcb    a   českých.   Úpadek   zemských   financi   moravských.   Silnice, 

úprava  řek,  počátky  železnic 481 

§  70.  Školství  a  stav  lidu  poddaného 501 


•