Doba prwního člowěčenstwa, aneb, Auplnějši wylíčení stawu prwního pokolení lidského

Google

This is a digital copy of a book that was prcscrvod for gcncrations on library shclvcs bcforc it was carcfully scannod by Google as part of a projcct

to make the worlďs books discoverablc onlinc.

It has survived long enough for the copyright to cxpirc and thc book to cntcr thc public domain. A public domain book is one that was nevěr subjcct

to copyright oř whose legal copyright term has expircd. Whcthcr a book is in thc public domain may vary country to country. Public domain books

are our gateways to the past, representing a wealth of history, cultuie and knowledge thaťs often difficult to discovcr.

Marks, notations and other maiginalia present in the originál volume will appear in this flle - a reminder of this book's long journcy from thc

publishcr to a library and finally to you.

Usage guidelines

Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we háve taken stcps to
prevent abuse by commercial parties, including placing lechnical restrictions on automated querying.
We also ask that you:

+ Make non-commercial use ofthefiles We designed Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for
personál, non-commercial purposes.

+ Refrainfivm automated querying Do not send automated queries of any sort to Google's systém: If you are conducting research on machine
translation, optical character recognition oř other areas where access to a laige amount of text is helpful, please contact us. We encourage the
use of public domain materials for these purposes and may be able to help.

+ Maintain attributionTht GoogXt "watermark" you see on each flle is essential for informingpeopleabout this projcct and helping them lind
additional materials through Google Book Search. Please do not remove it.

+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are lesponsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other
countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can'l offer guidance on whether any speciflc use of
any speciflc book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be ušed in any manner
anywhere in the world. Copyright infringement liabili^ can be quite severe.

About Google Book Search

Google's mission is to organize the worlďs information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps rcaders
discovcr the worlďs books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through thc full icxi of this book on the web

at |http: //books. google .com/l

WYDAWAT4A

NÁKLADEM ČESKÉHO MUSEUM.

C i.e. VI 3 £t<i

jana slaw. tomicka

DOBJl

PRWNÍIIO ClOVVĚČENSTWA.

-cigjrs-

W KOMMISSf U KaONBERGRA A ÍIIWNÁCE.
I » i (>.

JANA SLAWOMlRA TOMlí;KA

noBA

PRWNÍflO GLOWĚGENSTWA

auplnéjší wyllčeni stawu prwního
pokolení lidského.

SPISU M U S E J N I CH
ťisiiO XKI.

<lg»=-

[v/ KOMMISSÍ U RRONBEHGRA A ŘIWNÁČE,

t.i» ř. >■ • n
STAOm

MAR 3 O 1967

v. U

Tiskem- knížecí' arcíbískapské- knihtiskárny w Prase.

WYSOCE UROZENÉMU PÁNU,

IMIlTIŠiflWI

HRABĚTI

» f

PESTOWATEU UMĚNI A WEDOMOSTI, NÁRODNÍ

LITERATURY

v »

I SWEMU příteli

MA méSLAM WKMéVtĚmWLÚ éCTY

OBĚTUJE

if

SPISOWATEL.

Waše hraběci urozenosti!

jLfějiny člowěcenstwa jsaa Próteus, kterýž
rozličným jednotliwcům rozličné, ano i jedné a též
mysli w rozmanitých jewí se podobách. Potřebí
k tomu zwlástní jeho přízně, aby na otázka: ^co
by] a jest?^ poněkud zewrubně odpowěděl; na
otázku : „co bude ?^ obyčejně mlčíwá , aneb jen
nejobecnějších odpowědí udíU. Wypřawowání dějin
bez wniterního swazku jest chwalitebný příspěwek
k rozmnožowání wědomostí; ukázání jich swazku,
přirozeného wýwinu, příčin a následků — jest: wá-
žati pružného Prótea we swau moc. Při tisícerých
a tisícerých dějinách, ježto se w oceánu lidského
pokolení hemží, není snadno woliti práwě ty, jimiž
by se hlawní, rázný obraz člowěčenstwa malowal,
a nejméně snadno, malowati obraz prwní doby člo-
wěčenstwa. Jesto žádný Herodot, žádný Sanchiiř

v

niaton, ani Šuking, ani Wedy na prwní staw člo<-
wěčenstwa nijakého swětla newyléwají, předeslán
zde obraz nynější, na posledním stupni stojící částky
lidských tworů, a snad je to nejpewnějsí podsta-
wek, s něhož se do čiré tmy prwního člowéčenstwa

nazírati může. Zprivry o dáwných národech asiat-
ských 5 egyptských a ewropejských , jak je steří
dějepisci podáwají, a nejnovější zpytatelé starožit-
ností w Indii, Persii, Assyrii, w Egyptě atd., jakož
i přemnozí cestowatelé oswětlají, atwi'zují a z části
i nowé na swětlo wynásejí (^neboť možná říci, že
staroswétský dějepis teprwa twořiti se počiná} byly
spisowateli kolosálním stawiwem ke zřízení budowy
celé, a dle jeho snahy ústrojné, organické. Jestli
steré spisy ty ze jména zde udati se opomíjí, přece

v

zatajiti nelze, že bez 8afaříkowých Starožitností
slowanských, prwní to pohnutky a pewného základu,
toto dílo nikdy by swětla božího nebylo spatřilo.
Na jakém pak stupni dokonalosti samo dílo se na-
lézá, je-li budowa ta dobrého a pěkného rozměru,
nachází-li se u welkolepých, tisícerých sálech a chod-
bách jejích oprawdu nit Ariadnina, to saudu Waii
hraběci urozenosti zůstawuje

Jfmm HiawD. Tomíiek.

DOBA

PRWNÍHO ČLOWĚČENSTWA.

Odděleni L

Hlawa prwni.

O wznikání lidské společnosti.

jjlezi Iwory našeho swěla stojí člowěk na prwním
miste; hodnosti té udili mu jeho duch^ onen w celém
tworstwu naši země nejskwélejši úkaz. Co duch ten konaI>
jak se během času dále wywijel a zdokonalowal^ toho wy-
ličeni jest úlohau dějepisce člowěčenstwa. Počáteční staw
pokolení lidského nebyl takowý, jaký jest nyní, a nynější
nebude zcela podoben tomu^ až kolo času^ jako od wzniku
prwniho twora lidského ^ ještě jednau tak weliký okruh
wykoná. Wěčný pokrok je cílem člowěka^ změna jeho
stawu newyhnutelnau wýminkau. Cnosti a neprawosti, roz-
um a blud^ ohniwá tauha a chladná newšímawostj snaha
po wěčném pokoji a krwi pokálený meč, zhaubná newě-
domost a blahodatné wědy, a jak dále tyto protiwy w lid-
ském žiwotě sé nazýwají, jsau mocné ony páky, kterými
staw Člowěčenstwa se mění a ku předu žene, byť i mnohdy
stání aneb zcela zpáteční krok jednotliwcu nám nějakau
roejlku w tom činil. I labyrint bludů a klamů jednotli-
wých lidí a národů wede celost, člowěčenstwo, ku předuj
a na místě wyzuřilých wášní ujímá se cnost, jako sladký
hrozen na Etně. Postupuje člowěk , aby se wětšil jeho
obzor, aby w tom wěčném wíru časowém, w tom wěčném
prostoru wšehonura, w této wěčnosti, wýše wstupowal od
sídla 4)odnožního, a jasněji nahlédal do onoho, před sebau
rozloženého zrcadla, w němžto sebe samého, zákony pří-
rody a wšcmocného Tworce spatřuje. Wyprawowání děj^ů

\

|g Odděleni I. Hlawa prwní.

člowěčenstwa^ a w těchto dějinách dalši jeho pokrok w do-
konalosti^ činí nemalé jedno odděleni zrcadla toho^ a není
tak weliké otázky při tom^ zdali by každý rád do něho
nahlédaU jako při druhém , zdali my ono zrcadlo čtená-
řům našim w auplné čistotě a jasnosti předstawujeme.
Byla to wšak naše tauha nejswětější. Beze wšeho obšír-
ného wyměřowání wěci té, o které mluwiti chceme, beze
wšeho udáwání látky, ježto do dějepisu člowěčenstwa ná-
leží, přikročíme raději k wěci samé ; onať bude nejlépe
za nás udáwati, co našeho předmětu se dotýká.

Z té hlubiny času, kde prwní lidská společnost swého
wzniku nabýwala, newycházi nijaká písemní pamádca tako-
wého způsobu, aby nám jakožto wzácný swědek odpowí-
dala na zwědawé otázky o stawu a powaze prwní společ-
nosti. Jest to mořské dno , wlny tiché i bauřliwé nad
nim se wálejí, zdola wšak nejde žádný hlas. Lecjaký, a
náhodau snad i wěrný mohli bychom podati obraz toho
stawu, kdož ale wezme náhodu naši za prawdu? Jakau
twámost měl, o tom nelze mluwiti, jaké neměl, o tom
širá může býti řeč. Netřeba nám podotýkati, že prwní
tworowé lidšti w městech nebydleli jako jejich potomci,
že neměli škol a odtud plynaucich wěd a umem'; netřeba
zmínku činiti, že po wlnách mořských nesplýwala tehda
kupecká loď, aniž parostroje přewážely je bleskem s místa
na místo, oniť byli zbaweni i wšeho jiného, čím teprwa
wzdělanějši společnost se honosí. Owšemť ležely w teh-
dejších tworecb lidských jíž ony wlohy a nadáni, kteréž
postupem dále se wywínujice, člowěku potomnímu do ru-
kau daly palmu nejslawnějšiho twora na kauli pozemské.
Oni bylí počátkem, byli semenem teprwa se klíčícím, a
snad we mnohém ohledu byl žiwot jejich podoben stawu
a powaze lidí s námi saučasných, jižto u přirownáni k ostat-
ním třídám lidstwa na nejnižším stojí stupni, a jak se
]m:^wí, posud přirozený, newzdělaný wedau žiwot, lidí ta-
kowých, jaké w Austrálii, w pralesích Amerických, w pal-
čiwé Africe a sem tam i w horách Asiatských nalézáme.

o wznikáni lidské společnosti. 3

Myšlénka ta « že společenský staw těchto nám saučasných
spolutworů aspoň nějakau má podobnost se slawem pra-
lidi, pohnula nás k tomu^ abychom krátce hlawni úkazy
z jejich žiwota podali a tím aspoň nějakého nabyli obrazu^
w jakém žiwot pralidstwa mohli bychom si předstawowati.
Krom toho nabudeme též nějakého přehledu oněch swěta
částím které wlastně k historii swěta nenáležejí^ do nichž
ale swět historický zasáhal a znowu sáhati počíná.

Jak podotknuto^ w oněch swěta dílech nalézáme člo-
wěka wíce méně w takowém stawu^ jak byl z ruky přírody
wyšel a během wěk& nehrubě se proměnily člowěka posud
žijícího buď we swém ráji newinnosti^ buď we swé zlobě
nebo ztupělosti. Co nahá skála stojí on před námi^ pauhé
tělo, arci wýbornými čidly, smysly tělesnými, opatřené,
w jehož ale duši patrně jen nejnižší, s tělesnými smysly
auzce spojené wlohy, jako paměť, obrazotwomost a nápo-
dobení se wywinuly. Schopnosti rozumowé teprwa se kUči
jako jarní bylina, a říše nadsmyslowá jest u něho posud
nedospělým, we skořápce uzamčeným jádrem. Jeho staw
společenský je staw dětí, buď žádnými, buď nepewnými
zákony se řídících. Když jej máti příroda na diwadlo
swěta uwedla, bylť arci prwní a hlawni její aučel, aby se
tělesný jeho žiwot zachowal; protož obdařila jej bystrými
čidly, těmito prwnímí ochránci a štíty jeho bytosti, tímto
mechem jeho nahoty, aby jej před autokem nepřátelským
chránil , a obor jeho rozumu a swěta nadsmyslowého se
wywíjel, t. j. aby on sám umění a wědomosti, tyto pěkné
byliny a stromy žiwota lidského, kolem sebe wštěpowati
mohl, a jiníi na bauřlíwém okeánu swěta lépe ochraňowán
byl. I jak žije tento člowěk, z dílny přírody wystupujici?
W austrety nám wychází:

1. Australan.

Weliké pewniny a nepočetných ostrowA, kteréž pod
jménem Austrálie w moři jižním se rozprostírají, jest on
obywatelem. W jedno zahrnaucc podnebí a půdu tohoto
swěta, zplodiny zemní, rostliny a žiwočichy, widímc to
wšechno co nowě wyníklý , nejnilndší swět. Praho 17 so

4 Oddélcni L Hiawa prwni.

swými sopkami wystaupily snad w historických teprwa do-
bách z mořského lůoa^ s nimi wysla také aurodná páda^
a žiwotodárné slunce a země daly wznik rostUnám a ko-
nečně žiwočichům^ jakožto třetímu ^ nejdokonalejšímu ži-
wotn. Ať člowěk^ hlawa žiwočichá pozemských^ z Austral-
ského pramene swůj žiwot čerpaly aneb tam z olidněných
swěta dílů přešel^ onť nalézal se u prostřed mladém wzni-
kajicí přírody^ s ni musil jíti^ omladnauti> státi na jednom
a tom samém stupni^ kterýž^ jak ze stawu jeho poznáme^ nej-
nižší je stupeň ohledem na druhé třídy pokolení lidského.

Ohromná bujarost wšelikých rostlin, s tau důležitau
známkau, že wětším dílem jsau nepotrawné, žádné owoce
nenesaucí, a potom, ačkoliw různí žíwočichowé jen se tam
hemží, onen přede weliký nedostatek ctwernohé zwéři,
J6au wýmluwní swědkowé mladosti země Australské, počí-
najícího wznikání jejího. Tato podrowníkowá příroda ne-
wywedla posud žádných tigriím, Iwům, hyenám a jiným
drawcům podobných, aniž takowých zwířat, jež by s na-
šimi domácími, s koněm, owcí atd. mohly se porownati;
jewi ještě jakausi nedospělost, nedozralost; není nowá
pouze proto , že nedáwno se wynašla , nýbrž i pro swůj
dětinský wěk.

Na tomto dětském swětě žije i dětský člowěk; pří-
roda « jeho matka, wšak jej tak zcela neopustila, jak by
z hořejšího popsání se mysliti mohlo. Dalať mu ořechowé
stromy, pomeranče, citrony, cukrowau tresť, fíky, owocné
palmy, wepře, slepici a kénguru; ano tomuto poslednímu
dítěti swému odňala i nejmenší starost, neboť růsti dala na
stromech takowému owoci, jehož on co chleba požíwá.
Teplé podnebí a lahodné wětry wanau přes jeho kraje, a
w kolébce té a těch plénkách wede žiwot bezstarostný,
weselý, lehkomyslný; we slunečním teple nemá péči o oděw,
a dle chuti metá šípy na kořist

Diwno ale jest, že mezi těmito ostro wy práwě nej-
wětši, Nowý HoUand, od matky přírody jako od macechy
obdařen je tím , co by člowěku žiwot zachowati mohlo.
Do ohromné wysosti pnau a široko rozkládají se tu sti^o-
my pepřowé , pryskyřičné , mahagonowé , wysoké byliny
trawnaté plejnení se w nejwětši síle, žádný ale druh obilí.

o wznikání lidské spolednosti, 5

málo jaký owocný strom; podiwná^ wětšlm dilem ne-
foremná zwiřata z oboru ptáku i zeměplazů hemži se
w hustých lesináchj málo které wšak může za potrawu
slaužitL Příroda wystawila si tu ohromnau dílnu rostlin
a žiwočíchŮ5 a člowěka uwrhla k tomu co stafáži^ jako
lišici (luxus)^ dawši mu rozkaz^ aby w okolnostech ještě ne
skwěle pro něho připrawených^ ze swé nízkosti na swědo
se wydíral. Ze dwau^ plemen. Malajského a Negrowitého^
z nichž Australské člowěčenstwo záleží , patři NowohoUan-
ďan k pojLolení Negrowitému5 jenž wice k opici nežli
k člowěku se blíži , a potutelnější ^ krutějši jest powahj^
než tělem krásné pokoleni Malajské. A jako Australan
mezi druhými plemeny lidstwa^ tak Nowohollandané mezí
plemeny Australskými na stupni stoji nejnižším^ i w ohledá
těla i ducha. Jsauce od Ewropanů tázáni na jméno swé
země> newěděli co odpowěděti. Obličej stawi tohoto Au-
stralana do řady opic; weliká, jako tlama čnici ústa
8 odwislýmÍ5 rozewřenými pysky poukazuji na hlawni čin-
nost jeho žiwota; hluboko ležící oko pátrá po wšem so-
koli bystrotau, wzdálený šumot neuchází jeho sluchu^ a
předce nepřemejšli^ jak by nejsnáze kořist UI0WÍI5 sotwa
že od Ewropanů darowané udice použiwá. Jest nahý^ neb
jen lehce zwiřeci koži oděn; jako opice skáče se stromu
na strom 5 pod šírým spáwá nebem » nebo w mizemýdh
budkách; w nečase leze do jeskyň « u wchodu rozdělaný
oheň je strážcem jeho před zimau; krotkau kénguru po-
žíwá syrowau, ptákům sotwa peří ošklube; leklá 5 ku bře-
hům zahnaná welryba dělá slawnau hostinu « až poslední
kost ohryznuta jest; kořen kapradímu podobný slauži mu
za chléb. W člunech ze stromowé kory5 malými laučemi
spojené , a napolo wodau naplněných , číhá na ryby celá
mnohdy rodina ^ na oheň u prostřed kladau lapenau rybu
a sotwa ohřátau sjídají. Widauce rozličné nástroje nebo
cizí Udi^ newšímají si jich^ aneb wztekle je přepadají, wšeho
spolku 8 nimi se warujíce. Různé kmeny národu toho

" Že obywatelé Tanny, Nowé Raledonie a Fidiiského ostrowi
míšenici Malajského a Negrowitého plemena nejsau, sjevruje se wlastni
trojí plemeno w tomto swčta pásu.

^ OddělcDÍ I. Ulawa prwni.

wespolek si nerozumějí; lidský jeden wěk stačí až k ne-
poznání zpotwořiti počáteční^ arci přechudau řeč^ jak to
u i^ech diwých národů widíme. Jsau schopni nápodobiti
chod 5 twáření a každé hnutí £wropanŮ5 tak že na prwní
pohled předstawowanau osobu možná poznati; opičí to
schopnost. Ewropan ušilo wal wyrwati je ze stawu diwo-
kosti 5 oni wšak naučili se jen pití kořalky. Prosti wšeho
nábytku^ wšeho jměním wedau předce mezi sebau wzteklé
půtky a sauboje; prwní jest to hnutí noworozence swěta^
aby swau sílu cwičil a swůj rod zachowal^ neboť, ač mezi
jejich ženskými žádné není Heleny « předce o ně se rwau.
Tento, diwoké swobodj požíwající twor^ nezná arci žádné
spráwy zemské, přede má ale jeden zákon. Po učiněném
bezpráwí^ kde nejwíce žarliwost býwá žalobníkem 5 obstu-
pují zločince j házejí naň dřewce^ jež on štítem ze stro-
mowé kůry odwraceti může. Jestli obratností swau z ne-
bezpečí wywáznulj je sproštěn dalšího trestu. Zemře-li
někdo náhle « býwá toho některý kauzelník příčinau^ a
k policejnímu wyšetřowání stačí třeba sen ženy» že ten
onen winen jěst^ načež ho přepadají a umrtwi. Nenapadáť
jim^ aby spáchanau wraždu měli za nesprawedliwau ; zabiUť
několik Angličanů ^ a bez ostýchání přišli do osady An-
glické « aby se jim brady oholily. Bez citu přátelstwí> za-
bíjejí i swé dobrodéje, owšem cizince. Jen u jednoho
kmene bylo widěti jakýsi rozdíl mezi lidmi; náčelník byl
wětšíj silnější 5 wyšňořenější a ode dwau poddaných na
ramenau nošen; poddaní žili w malých wesničkách po
dwau stech. Ostatně jsau NowohoUanďané wespolek do-
cela si rowni; pauhá tělesná jen síla udílí muži jakési
přewahy, jiného wšak prospěchu nemající^ leda že on ča-
sto je wyzýwán, aby skutečné aneb domnělé urážky mstil.
W malých haufech jsauce spojeni^ hledí spolek swůj čistý
zachowati; z rozličných haufů tedy, jako pokrewní^ se ne-
zasnubují. Mladík wida milau díwku« prawi k ni, že s ním
domů jíti musí; ona zpěčuje se, a wýhrůžkami a bitím
wítězí ženich. Z počátku se myslilo, že díwky na tento
způsob proti swé wůli do manželstwí se nutí; ženušky ale
samy se wyjádřily, že obyčej ten pauhá je uctiwost a do-
cela podlé wůle jejich. O krasochuti podotkneme, že.

1 o winikáni lid»ké společnosti. 7

jako druzí národowé diwoci^ tělo swé tétuji; do wlasů^
mechem owinutých, žrawcowy zuby zapichujíj a skrze nosní
chrustawku driwko prostrkují. O swětě nadsmyslowém
má NowohoUanďan nejhrubší předstaweni; Karhadžowé čilí
knězi jejich « stařic mizerní to kejklíři^ mohau prý obco*
wati 8 duchy zemřelých, o nichž udáwaji, že we wrcho-
lech stromů bydlí a tam malých ryb do sytosti mají.

Tento stupeň tělesné i duchowní činnosti Nowohol-
landské nepotřebuje žádného wyswětlowání: dřewce, člun
ze stromowé kory, budka , dělání ohně 5 tét a wznešený
ráj zemřelých jest plodem jejím; oprawdu hubený to, řídký
teprwa mech nahé té skály, která pod jménem člowěk se
tam zjewila. Jenom w horách Indických žijí lidé ještě
o něco níže, posud ani wětších spolků nemajíce; jen po
dwau skákají na stromech a před cizincem utíkají jako
plachá zwěř. Nad NowohoUanďanem o znání wýše stojí
obywatel Yan-Diemenska ; po krwi tak tuze nežízní, již
wice diwi se nowým wěcem a je rozeznáwá.

Ač ne o mnoho wznešenější, přede ale zcela jiný,
swětlejši obraz poskytuje ostrowan Washingtonský (makér-
ský), hlawně ostrowan Nukahiwský. Tělesná tupost No-
wohollanďana má tu swého protinožce* Ku břehům při-
stála Ruská loď, a několik set nahých mužů, žen a díwd^
uwrhlo se do moře, a křik, smích a howor těchto pořád
weselých Udí byl kolem lodi newýslowný; howořiwé žen-
štiny jewily swau schopnost w dělání kotrmelců we wodě,
nad míru jsauce tomu rády, jestli některého díwáka zřetel
na se obrátily; a wnadné twory tyto, plného a wýznam-
ného obličeje, welikých, jiskrenných očí, kwětaucí barwy
a černých kadeří, ucházely se o přízeň cizinců, nebo tím
wíc je tam díwka wážena, čím wíc milowníků má* Jest
to Malajské plémě, kteréž (dle Marsdena a Wiléma Hum-
boldta) od Madagaskary až na wýchodní ostrow k jiho-
západní Americe, tedy přes dwa tisíce zeměpisných mil,
od Malakky až na Nowý Zéland po ostrowech Australských
rozsypáno jest a řeč mluwí, která swými známkami na je-
den a ten samý ukazuje půwod, na jeden a ten samý
pramen wzdělanosti národu toho, jehož rodiště hlawně
zdají se býti krom Malakky Sumatra, Žawa, Luson atd..

g Odděleni I. Hlawa prwni. ^

kde wzdělanost plemene toho mnohem w^še stojíc než
u Malajů jiho-australských. Jako Nowohollanďané wzorem
oškliwosd5 tak jsau Nuk^iwané wzorem krásy. Belveder-
ský Apollo a Medicejská Venuše mají tam žíwé bratry a
sestry. Probuzená žiwost jejich wywedla nejen ch;ýže dře-
wěné^ po stranách kokosowim listím owěšené^ n;^brž i stawby
kamenné 5 bez wápna a malty uměle a pěkně spojené^ že
Ewropskému stawiteli nečest by nečinily. W čistém obydli
widěti již wětši průmysly šálky z kokosowých ořechů j ry-
bářské sítě5 kopí 5 praky > wálečné sekery 5 palice a bubny^
a w úrodné půdě sázený kořen arům a strom marušowý^
čímž Nukahiwan žiwé již sází pomníky swé práce 5 stawí
cíl přebíhawému žiwotu; jedna krůpěj citu^ jedna myšlén-
ka jeho wylíla se a spojila s rodinnau půdau^ sypl^ý jeho
žiwot nabýwá pewnoty. Nukahiwané zpíwají a tančí 5 a
tancem zdají se předstawowati hlawní činy swého žiwota^
lowení ryb 5 házení z praku « běháni na chůdách 5 plowáni
atd., w kterýchžto wěcech^ jakož i w lezeni na stromy,
nejwětší nabyli, obratnosti. Nejwyššího stupně dokonalo •
sti nejen mezi Australany, ano mezi wšemi diwochy swěta,
dosáhli w tétowání swého těla, w tomto bolestném řezáni
kůže a panštěni tam wšelikých barew, tak že po zaceleni
ran okrasa ta na wěky trwá. Od hlawy až k patě jest
Nukahiwan přerozmanitými a sauměmými 6gm*kami pokryt.
Mimo okrášlení těla znamená to prý w Austrálii ještě něco
jiného, a sice známky společenských záwazků, tedy obli-
gace a kwitance zřejmé a nezhladitelné. Weselému žiwotu,
rozkošem a zahálce nad miru jsa oddán, nestojí w nábo-
ženském a nadsmyslowém ohledu o mnoho wýše, nežli
Nowohollanďan ; kauzla a čáry, knězi kejklíři, a onen we-.'
liký policaj Australský, powěstné tapu^ t. j. prohlášeni, že
ta ona wěc poswátná jest a nikdo se jí dotknauti nesmí,
jsau i zde we swém žiwlu. — Každé údolí, každý kmen
Nukahiwský má swého náčelníka nebo-li krále, který wšak
ani oděwem, ani tétem od nejmenšího z poddaných se
neliší a we swé moci též wysokého stupně nedošel; smějíť
se jeho rozkazům, a chtěje bíti někoho, neminul by se
oplátky. Illawni přewaha králowa záleží we wětším bohat-
stwi, že wíc lidi a sluhů může užiwiti. Nowohollanďan

<&■ o wzníkáaí lidské společnosti. 9

překonáwá spolutwory swé iěUsnau silau jcdnoduchaa , Nu*
kahiwan již ijménim, k jehož wydobytí tělesná síla nékoh*
krát se wynakládatí musiia nad potřebu toho^ co k den-
nímu zachowání žiwota jest newybnutelné* Jako tělesná síla
prwním« jest jmění druhým stupněm^ kteréž Udskau spo-
lečnost děliti^ do řadů a stawů různiti a síly její buditi
počínají. Síla králů Nukahiwských není wšak ještě tak
mocnáj ješto poddaní hrubě si jí newšimají; protož i ko-
nání sprawedlnos ti jest mizerné; panujeť krewní pomsta.
Kinenowé žiji mezi sebau w půtkách^ nejwic proto « aby
zajaté pekli a jedlic kterážto ^ docela při weselých^ nad
žiwotem se radujících, a při směnném obchodu s Ewro-
pany wždy welmi poctiwých lidech 5 nám Ewropanům ne-
pochopitelný jest cit kanibálský. My jsme odrostli a již
neznáme ony citů praudy w dětech přírody.

Další úkazowé Australského žiwota jsau buď o něco
wyšší^ buď předešlému podobni. Obywatel smutné Nowé
KaledoniCj obratný a silný, byl nehrubě aurodnau půdau
nucen sázeti owocné stromy; aulowité jeho obydli, již
dwéřmi opatřené, chowá nějaké nářadí, pladbty, hliněné
hrnce, dřewěné motyky, udice. Na loďkách pluje pomoci
plachet; 15 střewíců dlauhé kopí hází po kořisti, z twr-
dého dřewa řeže pěkné kyje, použíwá praku, do něhož
kameny welmi pilně kulatí a po nepříteli wrhá, jejž zabi-
tého zwláštním nástrojem krájí a tráwí. — Kde lidská
společnost žádnými zákony se neřídí, kde nadání rozumu
ještě w lupení zahaleno jest, tam, postaupí-li síla tělesná
a jmění o něco wýše, snadno můžeme najíti nejkrutější
tyranstwí, wůlí tyranowu místo zákona. Rybáři a lowcí
Salomonských ostrowů newracejí se domů se swau kořistí,
dokud swému panowníku ji nepředložili, z níž on dle li-
bosti si wybírá; naproti tomu jednající býwá potrestán.
Wstaupí-li poddaný do králowa stínu, smrtí to zaplatí,
bohatší se může wyka upiti. A wšak na ostro wech Austral-
ských druhého není příkladu tak krutého despotismu.
Ono člowěčenstwo je tuze ještě plaché a od přírody ne-
hrubě nucené, libowůlí snadno se podrobowati. Z wětšího
dílu nalézáme náčelníky, jižto ale pauze w čas bojů nějaké
wážnosti požíwají; ostatně jsau wcsničky samostatný a

10 Odděleni I. EUawa prwni. ^■

mocnost w&dců někdy tak nepatrná ^ že chtěje takowýto
jenerál na ostrowě Tanně jednau kokosowé ořechy Ewro-
panům darowati^ sám na strom musil wylézti, neboť jeho
poddaní nechtěli to zaň wykonati. I tam5 kde pokolení
to z IVowohollandské nízkosti poněkud se wydralo a ně-
jaké již třídy w obywatelstwu panují^ předce nemá wzác-
nější osoba při weřejných záležitostech žádné předností^
jak to na ostrowech Mariánských widime; každého řeč je
tam slyšána^ a má-li rada nejsprostšího z nich pochwalu
wětšího počtu lidí^ jedná se podlé ní — pauhá to lidth
wldda čili demoknzcie. Tento spůsob řízení ^ w naší době
od některých za wrchol spráwy zemské wychwalowaný^ na
ostrowech Mariánských z ryzího přeswědčení o dobrotě
eho5 ze wzdělanosti obywatelstwa newyplynul. W onom
přirozeném stawuj kde Člowěk člowěku we wšem roweň
est, wywinul se rozum ostrowana toho^ a wšak ničím se
ona rownost ještě nezahladila; každý přináší swoji hřiwnu,
mluwí, řeční pro tu chwílku^ newěda, jak druhý den celá
jeho atistawa bude wypadati* Lidowláda ta je prwní pý-
ření se nějaké aspoň spráwy^ ne wšak onen wyšší wzděla-
nosti a čistější cnotau wydobytý stupeň lidské důstojnosti.
Newzdělanost obywatelů těch nebudeme tím dokazowati^
že při prwní m tam příchodu Ewropanů ještě oheň ne-
znali^ jeť dosti jiných známek^ ukazujících na ně co na
děti přírody. Nalezajiť se arci již na tom stupni radost-
ném, kde při tělesných náklonnostech již i rozum se wy-
wíjí a s wášněmi boj začíná. Ostrowan ten spěchá za swau
rozkoší, přede ale o wěcech rozumně saudí^ nekoná cnost,
přede wšak ji poznáwá. Příroda štědře obdařila ho po-
trawau beze wšeho přičiněni, on přede ale pracuje, dělá
sítě, plachty a takowé loďky, jimžto se i lodirobec An-
gličan diwil. To wšechno poukazuje na wzbuzenau čin-
nost jeho ducha, kterau za ranní záři z IVowohollandské
noci možná powažowati. Nicméně paupě to bylo ještě
tak audé a slabé, že pod mrazem Spanielského barbar-
stwí rychle zhynulo. Poslední bojowníci národu toho
zašU w horách aneb se skal do moře se uwrhli.

Síla tělesná již na Nowém HoUandu, jmění na ostrowě
Nukahiwě a rozum řečníka ostrowů Mariánských nabýwá

db o vrimkání lidskú apoledností. | |

jakési přewahy^ byť i na krátký čas« na okamžení. Je-li
wsak rozum^ docela s nějakým jměním spojeným a někdy
i pauhá síla tělesná w jednotliwém člowěku tak wywinuta» že
na swé okolí trwanliwý má ančinek^ toť jest í přewaha ráz-
nější a stálejsL W krutých půtkách mezi kmeny Nowého
Zélandu^ na němž somodárné stromy owocné již nerostau
a člowěk pracowati musí^ bylo dost příležitosti k najewo
dáni této sily a rozumu; obywatel, přírodau wíce již
k tomu donucen, snáze utíkal se pod ochranu mocuěj-
Siho, a protož nalézáme tam náčelníky nejen na Čas ži-
wota^ nýbrž i dědičné; tato důstojnost přechází i na po-
tomky — wznik wyššího stawu^ pánů^ šlechticů. A jestli ,
konečně jednotliwec buď jměním^ nebo dušewními wlo-
hami^ byť jen chytrým pojmutím swých okolností^ takowé
moci dosáhnuly že ona wšecko ostatní w sobě zahrnuj e^
widíme již jednotliwce toho co krále^ samow]ádce5 wedlé
něho šlechtu a pod nimi Ud sprostým dělníky^ widíme mO"
narchii, jako na ostro wech Peldžuských^ poněkud ještě ale
obmezenau^ konstitučni^ neboť šlechtici chodí na sněmy^
kdež o zemských wěcech se jedná; sprostý ale řečník
ostrowů Mariánských nemá již tam přístupu; widíme mo-
narchii čistější^ kde král sněmem šlechticů již obmezowán
není^ jako na ostrowech Přátelských^ Společenských a Sand-
wických; tam šlechticowé wysoké zastáwají auřady^ králi
odwáději daň, z plodin půdy, kterau lid sprostý wzdělá-
wati musí. Nejsa obywatel ostrowů Mariánskýck od Spa-
nielů zahlazen, jeho lidowláda byla by časem též do ta-
kowé monarchie se proměnila. Při wšem ale rozdílu stawů,
jichž nejwice na ostrowech Společenských nalézáme, kde
i jakausí třídu neswobodných sluhů jest pozorowati, ne-
panuje přede nijaké tyranstwí, otrocká podrobenost. Kde
ruka přírody člowěku štědře liotowé podáwá obžiwy, jest
on swobodným synem jejím, a nad sebe wyniklému není
nucen prokazowati žebráckau úctu.

We wšeličem wyniká obywatel těchto monarchických
států Australských nad ostatní pokolení pásu toho; bnť
již není kanibalem, zabité nepřátely totiž nepožírá; a pak
mají zwyky jakausi platnost zákonů. Byť i obywatel ostrowů
Společenských s mnohým druhým ostrowanem zároweň měl

12 Odděleni I. Hlawa prwni. ^

Střechu^ kokosowim listím pokrytau^ nebo širau oblohu za
swůj stan^ wálečné dělal kyje^ dřewěné lawice^ koše^ ry-
bářské síiés přede již ze stromowého wlášení plete kmenty
na oděw^ příprawau a barwami tak pěkném že by Ewropan
něčemu se přiučiti mohl; králowská hrobka může slaužiti
za wzor jeho stawitelstwi^ jednoduchém nástrojem robí
člun> jehož wywedení proň tak těžkej jako při ohrom-
ných nástrojích stawba korábu Ewropského; loď swau řídí
podlé stání hwězd a s dlem se nemíjí. Jsa wesel, hoduje,
nápodobí mrawy Ewropanů a nešetří ani swých knížat, neb
satyrickými předstawami se jim posmíwá; při tanci zpíwá,
k tomu bubnuje, nebo do píšťalky nosem fauká; je zdwo-
řily a wlídný — mnohý Ewropan spal s nimi w chyžích
u prostřed lesa. Mezníky a pamět jsau jejich rolní známky;
spory býwají od sudích rozhodowány. * Nebesa i země
jsau naplněny duchy a bohy, jež rozmnožují duše zem-
řelých, znamenitých osob; o zemřelém se prawí, že jeho
duše do noci odešla; w příštím žiwotě očekáwá je štěstí
nebo neštěstí. Někteří ze stawu kněžského, dědičného a
početného, stawíce se nadšenými, předpowídají budaucí
wěci; při pohřebu, obětowání lidí a wšech duchowních
a politických slawnostech je kněz prwní osobau. Stwoření
swěta předstawují si následně: Zpočátku zplodil Bůh slad-
kau wodu a moře, smrště, wítr, nebe, noc a slunce. Když
bylo slunce zplozeno, odebrali se wšichni jeho bratři a
sestry na zem. Jenom jedna paní zůstala w nebi, kde tři-
nácte porodila měsíců (poQÍ tajíc podlé lun, mají w roce
třináct měsíců). Potom i paní ta přišla na zem, objala
skálu kámen ^ narozen byl syn, kterýž objaw písek moř-
ský, zplodil syna a dceru, kteří po smrti swých rodičů
zasnaubili se a děti zplodili, od nichž lidé na zemi se
rozmnožili.

* Naiše práwo a nepráwo jest u lidi w stawu přirozeném žijících
téměř prázné slowo; slabými, roztáhly' mi swazky spojená jejich společ-
nost nemá oněch zámotků objfwatelstwa hustého, obchodního; tam buď
se nešidí, nekrade, bud ani oČ šiditi, co krásti není. Jestli přede někdy
Ewropské lodi o nijakou zbraň neb nádobí se ulehčilo, diwoch krádce
nemyslil na zločin, widělť jenom potřebu neb zalíbeni w tom (ač to
logika £wropských býwá zlodějů).

9 o wsnikání lidské ^f{N>lednosti. | 3

S nějakými proméiiamí je staw i na ostrowech Přá-
telských tomu podoben. Poctiwý a důwěmy tento ostro-
wan má stromy, lesy, prameny, wětry a wšecky úkazy
w přírodě za byty a plody wyšších duchů, s nimiž pánowé
země příbuzni jsau. Každá krajina, každá wznesenějši ro-
dina má swého boha nebo genia strážce , a spráwcowé
krajů jsau náměstkowé bohů těch. Wětry stoji pod wlá-
dau bohyně Kalia-Filatongy, tuze mocné, od lidí nehrubě
ale wšímané, tak že nucena býwá stromy wywraceti, by
obywatelům připomněla, že jí obětowati náleží. Přátelé
nemocného snaží se jeho genia strážce uchlácholiti uříznu-
tím malíku, poraněním obličeje nebo zdržením se od jistých
jídel. Nemocna-lí osoba wznešená aneb zemřel-li král, za-
bíjejí se i lidé k oběti a smíření bohů. W rychlém člunu
pluje duše zemřelého w krásný ráj, do Dubludy, kde mocný
nade wšemi powýšený sídlí bůh Higgolago. Wšak jen wzácné
duse tam přicházejí; sprostáci nejsau nesmrtelní; kolem
hrobů létající pták Lota sjídá jejich duše.

Obywatelé ostrowů Peldžuských (Karolinských) byli
w mrawnim ohledu nazwáni diamantem člowěčenstwa ; jsau
dobromyslní, úslužní, krutě wšak zabíjejí we wojnách za-
jaté, bezbranné bqjowníky.

Ki*om podotknutého obywatelstwa žije ostatní Au-
strálie w mezech společenských .wíce méně rozsáhlých, we
stawu wíce méně diwokém. Nawštiwíme ještě jednau ráj-
skau Tannu, ostrow Swatodušní. Kauř mezi stromy zhůru
se walící oznamuje autlé radosti domácího žiwota; zlaté,
hroznowité owocc welikých lesů pisangowých je whodným
obrazem pokoje a hojnosti, obrazem blaženosti; pahor-
kowé s lesy a owocními zahradami pnau se poznenáhla,
o palmy winau se kwětné zwonkowité byliny, obraz přá-
telstwí, a w tom zawzníwá píseň pracujícího rolníka! jenž
suchau wHwi půdu wzděláwá. Zapomněli jsme podotknauti,
že se i oby^vatel ostrowů Přátelských, Společenských a
NowozélandskVch wzděláwáním půdy zanáší. Orba - — prwní
to záře lepšího žiwota, prwní to krok, jímžto člowěk ze
stawu diwokosti wychází. Nedospělé dítě žiwí se tím, čeho
mu příroda sama udílí; jest to Nowohollanďan; wýše stojí
rybář se sítí, nad ním lowec zwěři; potom jde pastor.

14 Odd£leni*J. Hlawa prwni. lfl|

který již plachau zwéř ochočil, k sobě připautal a s ní
z pastwy na pastwu přechází; načež weliký stojí mezníky
jenž nowau zwéstuje říši — pewnau, stálau půdu rolníka!
W mrawním ohledu stojí Tanňan jako Rhodický welikán
přes moře rozkročený, jednau nohau w zemi noci, druhau
w krajině denního ús^átu; neboť mimo nadřečenau známku
jeho pokroku, mimo orbu, jest sice přímý, dobro-
myslný, hostinný, we swém zpéwu a hudbě wážný, nesetřei
ale posud zíiamení kruté diwokosti; chutě jde a usmrcuje
w boji zajatého, trhá jeho audy a požírá, jest posud
kanibal.

Jako mezi národy wzdělanými základní powahu mrawů
rozdílnau wídáme, tak i mezi diwochy. Obywatel ostrowu
Admiralských we podnebí krásném pěstuje si w úrodné
půdě zahrady, a jako slunce na jasné obloze, skwí se ra-
dost w jeho twáři; autlý a jemný mraw, jeho důwěra a
prostota nezná wálečných zbraní, newede wojny, nezabíjí
nepřítele; — jest to s osudem swým spokojený, šťastný
nái*odek, a též jedno, ačkoli řídčejší oddělení obrazu dětí
přírodních — eldorado stawu diwokého. A Behrens pra-
wí: » Nejlidštější, nejpoctiwější lidé, jež jsme na naší cestě
po jižním moři nalezli, byli obywatelé ostrowů Rogwin-
ských.a Poctiwost a lidskost tuto jewí též ostrowan Nowé
Britanie, kdež zatím oškliwý diwoch na ostrowě sw. Kříže a
w dělání nářadí schopný obywatel ostrowů Fidžiských a
Lodnických swau mysl jen na wojnu obrací, a ostro wan
Malikolský šípy již jedem kalí, čímž arci známku swé pře-
mýšliwosti na jewo dáwá. A wšak ani wojna, tento w lid-
ské přírodě ještě hrubý osten ku probuzowání člowěčen-
stwa k činnosti, nemá wšady stejně kruté powahy; de-
mokrati ostrowů Mariánských wedli nedlauhé, lestné jen
půtky; nepřítele klamali, ze zálohy nenadále ho přepada-
jíce, a bitwa se končila, když jeden nebo dwa zabiti a něko-
lik poraněno bylo dřewcem, na konci ostrau kostí lidskau
opatřeným.

Máme za to, že podaný tuto obraz australského ži-
wota k aučelu našemu dosti zřejmý jest a obšírným roz-
jímáním ho oswětlowati nepotřebí. Tupá i žiwá, krutá
i wlídná powaha tohoto lidského tworu, jeho lidowláda

*^jO wzníkání lidské společnosti. t5

i monarchická austawa a wšechny poměry ostatní jewi, že
kolébku swého dětinstwi ještě neopustil. Weškerý obor
toho žiwota je posud žiwot tělesným neboť žiwot rozumo-
wý zjewil se jen w té sile 5 aby k zachowáni téla příspi-
wal^ tudyť jeho někdy i pěkné potřeby a nářadí; žiwot
wyšší jest u něho jako člun ze stromowé kůry, wlnami
okeánu zmítaný. Z citu Australana ještě newyplynulo
uslechťujíd umění, neboť jednozwukýzpěw a hudba tuze od
mluwy se neliší; z jeho lebky newystaupila Mudřena, wědy
nepěstují se we školách ani demokratů ani monarchistů;
slabé myšlénky nenutily jej wynalézti prostředky, aby je
chytal na papír nebo do knihy, a pro čísla dost má prstů.
W říší nadsmyslowé pokročil tak wysoko , že byliny a
stromy za byt a plod má wyšších duchů. Než by Austra-
lan ke wzdělanosti Ewropana labyrintem přemýšleni se do-
pídil, mohla by ještě jedna Austrálie z mořského lůna
wyjíti na den swětla. On wšak rychleji toho dosáhne.
W naší wěčnosti není času minidého ani příštího, pozdější
potomstwo ničehož neztrácí; nejwzdělanější člowěčenstwo
zasahuje tento swěta pás, na Sandwických a Nowozéland-
ských ostrowech zakládají se školy — a člowěk Austral-
ský rychle odwáže lodku swau na praud ducha Ewropské
wzdělanostL

2. American,

Odhrneme teď oponu s Ameriky, a sice s národu,
který, jak ze wšeho sauditi možná, swým krokem půdy
té nejprwé se byl dotknuL « Jako ostrowy Australské jest
Amerika přírodní swau powahau také swět mladý, a mno-
hem později, nežli ohromná pewninaAsie, Ewropy a Afri-
ky z moře wystauplý, aby se jeho zlato a démanty za-
bleskly a žiwot ústrojný wywíjel. Tato mladost jewí se
hlawně, že rostlinstwo nad žiwočichy skoro posud má pře*
wahu , a ačkoli tigr a lew, w Austrálii docela neznámi,'
zde swau wládu mají, nejsau to přede ony smělé a hrozné
šelmy Africké. Medwěd klecá leniwě a hlaupě, maso jAo
podobá se wepřowému, a maso bůwola, tohoto Amerického
welikána, je tak měkké, že syrowé možná je požíwati;
zwěřina jest jako maso krotké zwěří, drůbeže jako holubů.

I g Oddélení I. Hlawa prwni. •

howězí není tak silné a potrawné jako w Ewropě. Ze
zw]'řat> od nás tam přewežených^ zwrhuje se málo kterém
potrawních ale částek w jeho mase ubýwá; a tak i na po-
hled překrásné byliny jsau méně žiwné^ nežli w jinoch
swéta dílech. Nechceme tím dokazowati slabost Ameriky;
tento díl swěta Tuxbýwd teprwa síly swé5 která 5 jak podlé
zákonů přírodních newyhnutelno 5 během wěků arci we
swém Americkém spůsobu zajisté ohromného stupně do-
sáhne. Za tau pnčinau5 že Americká příroda swau sílu
posud na zdokonalení rostlin a žiwočichů obrací » stoji
poslední její twor, člowěk^ pode jménem Indiánů známý
to národy též posud jako stafáž w její dílně — jako Au-
stralan na stupni nejnižším. Od Grdnlandu^ wlasti Eski-
máků^ přes Hudsonůw žálíw po nesmírných planinách
Misurských^ odtud přes hory Skalné k západnímu okeánu,
po Kalifornii a Mechiku^ přes Panamu w jižní Americe po
pramenech Maraňonu a Paraňy až do Patagonie roztaže-
ných ^ rozerwaných Indiánů tělesná a duchowní činnost
je wůbec nullau. Dříwe než Ewropané wýchodní obsadili
krajiny, nebylo w Americe koně, a malá ona částka železa^
již tato země we swém lůnu chowá, nebyla ještě do po-
třeb skowána. Byl tedy nedostatek dwau wěcí, kterými
státy se zakládají, wywracejí, národowé zanikají a druzí
na diwadlo wstupuji. Ten samý úkaz widíme i zde: Ewro-
pan wzniká. Indián zachází. Dupotem koňů a třeskotem
prachu střelního třásla se půda pod ním žasnaucím, z čá-
sti podlehnul, z části hledal a našel autočiště na západních
pustinách. Wlny Ewropské činnosti dělají tam wír, na
němž lodka Indiánowa zaufale se kolotá a časem na wěky
snad zmizí.

Nahlédajícím do stawu tohoto Amerického pramene,
a ze wšech úkazů jeho žiwota widaucím, že on, jako Au-
stralan, ohledem na ostatní třídy pokolení lidského na nej-
nižším je stupni, možná učiniti námitku, že o přirozeném
stawu jeho mluwiti nelze; přewrhlať se powaha jeho kru-
tým barbarstwím Ewropanů a morem kořalečnim, kterým
jako hřomonosnau bauři tyto Americké třtiny klesaly; nelze
mluwiti o nízkém jeho stupni, méloť Mcchiko a Peru sla-
wné chrámy, skwělé paláce; byť i nedokonale, znali předce

o wziiikání lidské společnosti. j[7

nejpotřebnější mechanická umení^ poněkud prowáděli orbu,
měli nějaký pojem o malbě, byli wětsím dílem dobří, ho-
stinní, nápomocní lidé. — Obchodníkům Ewropským,
pro zisk Indiánowi za kožichy a drahé kowy zhaubnau
kořalku dáwajícím, můžeme to počítati za hřícli, jestli
z jejich posměchu si nic neděláme. W Ewropě, w tomto
nejwzdělanějším dílu swěta, poskytujeť se wolnč národům
toho nápoje, a přede obecného rozšíření nedošel; pewný,
silný duch tomu wzdoruje, a wšeobecné klesnutí člowě-
čenstwa £wropského , přirozený toho následek , nemůže
míti wznik. I proč w západním swětě učinil tento jed
spaustu wšeobccnau? Američan, syn nedospělé mladosti,
widí arci Boha swého z moře wycházeti a zapadati za hory
Kordilerské; s wětry běhá po stepech, z lesů, řek a moře
dobýwá si potrawu jako druzí národowé, dál se ale ne-
ptá po příčině a následku wěcí; žiwot jeho nemá žádného
cíle, společenské swazky jsau jako píštěcích šakalů, on po-
dobá se rostlině, klátíwé třtině na swé půdě, i přichází
palčiwá z Ewropy wláha — on klesá. A chceme-lí dál
ony Ewropské barbary, ty zlatochtiwé ukrutníky národu
Amerického před saud pohnati, oni žalobě naší neporoz-
umějí. Wywrátili a zničili Mechiko a Peru; toto wšak
rychlé zahlazení kmenů Indiánských od několika set lu-
pičů, wywrácení tak ohromných říší, poskytuje nám swě-
dectwí o nepewném zřízení jejich, o jich posawadní sla-
botě. Říše Mechická a Peruánská, nádherné paláce a chrá-
my, byly jako ty krásné Americké rosdiny, bez žiwné
šťáwy, bez potrawního základu, pěkný sen diwocha na
pauštL Stáři císařowé Mechičtí byli woleni od Kazíků,
nejwyšší Šlechty, jenž nádlierně si chodili, an zatím pod-
daní, ob*oci, nahotu swau nezakrýwali, orbu prowáděli,
tkali, pánům paláce stawělí, kteří dle libosti je zabíjeli.
Tělesná síla, ne práwo, byla prwním jejich krokem, we-
daucím ze stupělé, takměř Nowohollandské diwokosti, byla
to říše tyrana ostrowů Salomonských, do jehož stínu pod-
daný wstaupiti nesmí, a tak slabau se ukázala, že nepatrná

v

sila Spanielů jako dechnutím ji překotila. Chrámy ony
stawěl otrok, jako Egyptské pyramidy; elektrickau ranau
duch Mcchických Indiánů prolomil násilně mraky, a zas do

f g Oddélení I. Hlawa prwDÍ.

předešlé ochablosti klesnul a do nocí se ponořiL A w lélo
ochablosti^ w této nocí wídime prwotního obywatele Ame-
ríky^ jenom že po tolikerých pohromách mrawni jeho po*
wahu zkaženější^ přewrácenéjsi nalézáme.

Američana dudiowni sila posud nejwice působí na
ústroje, kteréž obyčejné smysly nazýwáme, zrak, sluch,
čich atd. Smyslcwá tedy řňe jest nejwétší obor jeho činů.
Trpaslikowitý saused ledu sewemiho, jako silný a w}'soko
rostlý Patagonec jsau si w tom ohledu rowni. W čerwe-
nobarewné kůži zahalené télo je plnější, tučnější, nabu-
břenější nežli Ewropana, tedy ne těžké a k plowání, bě-
hání a tančení schopnějšL Paraquajec wrhá se do wodnich
propastí, a s polapenau rybau na jewo přichází. W lezeni,
dostihách, trefném házeni šípů nemá Indián sobě rowných;
prstami u nohau zdwihá nože, hřeby i špendlíky; zdaleka
čenichá oheň, poznáwá osoby od něho odešlé po šlépějidi
nejen w tráwě a měkotě, i na kamení. Ano jeho smyslowé
jsau tak wywinuti, že obywatel Nowého Skotska přes
Wawřinpůw záliw bez magneto wé jehly do Labradoru
wesluje a wždy na tom samém místě přistáwá.

Při této wšak nesmírné bystrotě smyslů, při ohebném,
obratném i silném těle, jest on předce pauhým plodem
Amerického žiwota, jemuž wnitemí pružina schází: onť
jest lenochem. Eskimák a Huron nestawěli by si baudu,
nejsauc k tomu zimau doháněni, a newyšli by z ni,
nejsauc hladem puzeni; je-li žízniw, raději si dělá ránu
a wlastní ssaje krew. A jsau-li mnozí Indiáne pro jistotu
před nápady líté zwěři, počasí a swých spolutworů nuceni
stawěti si chatrče ze stromowých wětwí nebo z hlíny, jest
také mnohý, že nad sebau ani krowu před palčiwým slun-
cem nerozlozii, a spíše pod stromowým listím^ w jeskyních
a slujíeh se ukrýwá. Než by jiho-španielský Indián zď^lau-
dilému cizinci na cestu ukázal, raději se schowá neb ho
zabije; a na těle i dudiu oškliwý Worrojec ji kořínky
a plané jowoce, než by na low šel nebo pracowal. Tak
i Kaliforňan a Mechický Indián, tupí, špinawí, mají špičatý
kámen za swůj nůž, dříwkem hrabau kořínky, zwířecí
měchýř jejich picí nádobau, želwi skořepina kolébkau;
listí, stébla, hadi, ještěrky jejich potrawau; umi-Ii dítě myši

o wjsnikání lidskú spolcjiaosti. 19

chytati a kořínky wyhrabowatí^ nikdo se již o ně nestará;
štěbetá se, hraje, při tom usj^pá a zas se probuzuje, až wěčný
f^pánek se přiblíží.

Tato ochablá, tupá, zarytá powaha nemá sobě rowni.
Lhostejnost we twářeni, w pohybowáni a hlase wyniká
nade wšecko ; při nejdiwočejších weselostech je zasmuMIýj
ano i ten prwni a nejprudší pud, jejž příroda tworiim
k jich zachowání dala^ jest u něho tak slabý, že Jesuité,
zřídiwše w Paraquaji^ Mechiku a w Kalifornii nejen cir-
kewní, nj^brž i politický stát> o půlnoci zwonkem na ty
powinnosti je napomínati musili. Proto jest i druhé pohlawí
u něho tworem nižším, otrockým, zaň pracujícím^ a proto
i Neger Africký wléká se na pole Amerických Ewropanů,
aby cukr, káwu a rudu jim dobýwal, ješto Indián k trwan-
liwé, obtížné práci docela jest neschopen. Nesnáze počasí^
nejdelší posty, omamujicí nápoje, hnusnau potrawu, nej-
prudší bolesti, muky tétowání a wpalowání do těla roz-
ličných figur snáší jako bez citu^ bez pohnu tL Na dary
za trochu obtížnější práci podáwané, odpowídá : » Já jsem
leniwa nebo »nejsem hladow«, a celé dni odpočiwá na
8wém hamaku (plachtě k líhání) wbaudě třeba bez krowu.

Z této náramné ztmulosti, z tohoto hrobu jejich
žiwota, wywoláwá je wšak kořalka, tanec a hry. Wesnice
6 wesnicí, kmen s kmenem hrají o kořalku, sázka jsau
ženy, děti, swoboda; kořalka je ta mocná páka^ která
skwělejší diamant z twrdé wylamuje skály; bez ní je&t
Amerika němá^ smutná, zarytá, bez myšlének ; w opilosti
wšak budí se Indiána ducb^ je wesel, žiwý, bije a rwe s^
do krwe, a wěmý sluha jeden zabil pána swého we spaníj
aby jen láhew jeho mohl wyprázniti*

Nicméně jako twora každého, tak i Indiána wede
příroda k zachowání se, tedy ku práci,^ činům třeba sebe
menším, třeba ne wšady. Hotowíť on, jak jsme slyšeli^
chatu, někdy arci bez střechy, dělá zbraň k lowum a bo-
jům, palice, w ohni pálené kyje, sekery z ostrýdi kamenů,
kopí, luky, šípy, někdy i s podiwu hodnau umřlosti,
plachty — a potom mistrowský kus swého stawitelstwi,
ony čluny ze dříwí, stromowé kůry nebo z welrybích
kosti, a kyjem a toporem k weslowání opatřený a tuleni

/-..

f^Q OJdMeni I. Hlawa prwní.

koži oděný Eskiniák wzdorujc wtéto křehké lodici wlnám
oceánu. W jižní Americe w}'pátrali již někleré kmeny
weliké tajemstwi děláni hrnců ^ při ohni nepukajících
sewemí Indián dlabe do dřewa díni^ plní ji wodau a hází
do ní rozpálené kameny^ aby se mu wařila. Hlawní jest
ale známka při jeho práci^ že dílo s malau horliwostí za-
číná a ješté chladněji w něm pokračuje^ také mimo je
pauštíj neboť čas nemá u něho ceny. Ku zhotowení malé
plachty potřebuje rok a k dýmce měsíc. »Je to práce
r Indiánowaa^ dí, EwropaUj schce-li něco wjfbome spatného^
čas a mnoho trampot žádajícího naznamenati.

S čidly nebo-li se smysly auzce spojené dušewní
wlohy, pamšl, ebrazotwomost a nápodoben/, jsaů též u In-
diána znamenitě wywinuty, třebas se příklady toho na
wšechny kmeny a na každého jednotliwce newztahowaly ;
dosti na tom^ když se jen takowéto schopnosti při někte-
rých jednotliwcích pojewují. Předlauhé řeči missionářů
opakuje on na slowo^ ač jim z wětsího dílu nerozumí.
Obrazotwornost je nejžiwější. Widěné jednau osoby wště-
puje se mu obraz tak hluboko w mysl^ že ji po létech
a w stu jiných osob i jinak oděnau na prwní pohled po-
znáwá; co nejwěměji i po dlauhém čase líčí každau stezku
a strom^ každý potok a pahorek. Při pošmurné obloze
b^z bludu ubírá se nejhustějšími lesy, přes řeky, jezera
a záliwy. K mechanickým práčem, k čemuž potřebná je
schopnost nápodobení, má zwláštní dar. Snadno a lépe než
děti Ewropské, učí se řemeslům, i psaní, malbě, zpěwu
a hráni na hudební nástroje; wšak jen podlé wzoru, sám
nemůže nic wywesti, aniž mu napadá, aby to lépe učinil.
Co widí, to dělá. W Guianě přišel hauf diwokých In-
diánů ke kostelu; s Indiány na křesťanstwi obráoenými šli
do chrámu, kropili se wodau, bili w prsa, dělali kříž atd.

W krajinách rozumu nezná wšak Indián cesty w oné
dokonalosti, jako po swých lesích. Počítati umějí někteří
jen do třech nebo do pěti, pro čísla wětší nemají slow;
a chtíce udati počet weliký, ukazují na wlasy, jež také wy-
počísti nelze; někteří počítají do 10 a 20, Irokez do 1000.
Gísla mohau u Indiánů býti měřítkem wywinutého rozumu.
Jižní Američan ncwí, co rok znamená, a vr Peru a Čili

o wzntkáni lidské spolučnosli |^|

i wzdělanějši^ jsauce tázáni o swé stářím počítali guberná-
tory nebo Kaziky, pod kterými žili. Od Karaibů kupo-
walí Francauzowé hamakj jen ráno^ třeba za maličkost^
neboť wečer nebyli by tuto swau postel za žádnau cenu
prodali; ráno wšak nemyslili na noc^ a proto žádali we-
čer hamak nazpět^ že prý na holé zemi spáti nemohau.
Eskimák boji se popsaného papíru^ aby někdy prý neob-
žíwnul a jemu neškodily a jižní Američan^ maje donésti
psaním wine je do mnoha šátků, aby jeho příhody na ce-
stách wyzraditi nemohlo. Papír jest u něho welikým kaur *
zelníkem.

Řťše nadsmyslowá neníť arci wšem Indiánům zcela ■
zawřena; majíť někteří a wšak jen malé do ní okénko,
wšelijak mřežowané^ kterým někdy oko ze swého žaláře
zhůru panštěji. Weliký duch^ Tupan zwaný^ řídí arci udá-
losti swěta; hrubé je wšak o něm předstawení: postawy
lidskéj nadlidské ale powahy. Též někteří mají pojem
o nesmrtelnosti duše, která do spanilé, wěčným jarem
kwětaucí přijde země, w jejíchž lesinách hojně je zwěře
a ryb w řekách nad míru. Schopní lowci a udatní wojí-
nowé zwláště dojdau odměny za swau práci pozemskau,
a každého zaměstnání bude tam jako zde; protož dáwaji
zemřelým do hrobu i jích nástroje, zbraň, také potrawu
a Kazíkowi i jistý počet jeho žen, miláčků, a otroků, ri)y
na onen swět zároweň se swým komonstwem přišel. Ostatně
jest náboženstwí u welikého počtu Indiánu slepá powěra,
fetišníctwi; za swého boha a strážné duchy mají tu onu
wěc, blawně Indiáne jižní, Ewropanům ještě nepodlehlí,
an slunci a luně, čtwemohým zwířatům a wyřezáwaným
ptákům božskau prokazují úctu. Kauzelníci jsau jejich
knězi i lékaři; nemají weřejných služeb, ani chrámů, krom
u Načezů, kteří w nich ustawičný žiwili oheň, a Bogotů,
jíž bohům lidi obětowali. Powahau mírný Cepouan, oby-
watel sněžných a Icdowých zemí sewerních, wídi po smrti
nebe swé jen w rozkošech tělesných a peklo w tom, že
se pořád we wodě až po bradu státi musí, a marnét úsilí
nešťastného, dostati se na ostro wy blažených. Peruán widí
zemřelého na onom swětě s přátely jísti, tancowati a bitwy
swáděti, to mu zwěstuje lirom a blesk; po cestě inléčvié,

^^ Oddálení I. Hlawa [irwDÍ.

procházejí se dusc^ kteréž u něho se také stehuji: zabiti
nepřátelé měni se do zuřiwvdi drawců^ Kazikowé do wo-
jinůy wěmé ženy do opie« kterýmžto i wšelikau jewi úctu.
Díwoch Brasílský nemá poněti o božstwu; jeho wsak duše
octne se w ráji za horami Kordilerskymi.

U těch Indiánů^ kteří nejwy^ bytost nějak si před-
stawují^ pocházejí wsechny stwořené wěci od ní. Dobři
bohowé, prawí Patagonec^ kteří we welik^ch jeskyních
bydlíj stwořili nejdřiwe Patagonce s kopím a lukem^ se šípy
a praky, tak že hned w auplném ozbrojeni k wojně a
honbě na swět přísli. Potom wyšla malá a nejrychlejší
zwířata, na to wětsi^ a naposledy chtěli wen i koně,
woli a kráwy; kmen ale Tehueltň leknul se tak jejich
kopyt a rohů, že welikych kamenů před jeskyně nawálel
a zwiřata ona již wyjiti nemohla, až chytří Španiela je pu*
stili a k nim přiwedli. Kdyby wšak druhé, ještě zawřené
jeskyně sami chtěli otewřiti, wyšlo by mnoho nowých zwi-
fat Po smrú wraceji se Patagonci do těchto jeskyň, neb
na mléčnau cestu, kde jejich otcowé pštrosy honi, jích peří
w oněch bžlych na obloze mráčkách ukazujíce. A Mbayowé
di: Bůh stwořil na počátku wšecky národy w nynějším
počtu, posléze i dwé Mbayů; leme byla wšak již rozdě-
lena, i wzkázal jim Bůh po ptáku Karakarowi, že mu lito,
že- již pro ně žádné země nezbylo, a protož w jiných
mají zemídi choditi a s národy wojny wésti.

O mrawni powaze Indiánů musíme šetrněji mluwiti, ješto
násilným setkáním s Ewropany a kuřalkau welmi zakalena
jest. Za jich wěrolomnost, potutelnost a falešnost musí po*
někud Ewropské barbarstwí a podotčený nápoj odpowídati.
Ostatně lež a podwod jsau jim maličkosti, a diwí se, pro-
to-Ii hanu a trest mají snášeti; práwo a bezpráwí pocho*
puje málo kdo. Nestáli jsauce we swých žádostech, dě*
lají si budky na plawnýdi a rybných řekách, a již tauží
po lesích a lowu zwěře, a w lesinách stany si rozbiwše,
dychti zase po řekách, a přede žádné muky ncpřemohau
wzdor a twrdošijnost těchto děti přírody. Se zajatým a
bezbranným zachází každý wzdělanější národ wlidněji; In-
dián mučí ho ale s kanibálskau radostí: jeden trhá nehty,
druhý prsty kauše neb mezi kameny je rozmačkáwá; po-

o wzuikďni lidtkké společauailí. 23

chodněmi za žiwa ho peče a požirá. Jeli konečně zajatý
bez sebe, holemi wyhánejí duši jeho ze wsí, tlukauce na
tu onu chatrč « kde by snad se byla ukryk. Karaibský
kanibal pohlcuje maso nepřítele s dichtiwosti jestřábi. Wy-
cpanau koži s hlawy a s wlasy okrašluji swé obydli ja-
kožto znamenim wítězstwi.

S udanými známkami Indiánské bytosti zároweň kráčí
i staw společenský, wýsledek ducha národního. Rodičowé
pečuji o swé dětij dokud autlost jejich pomoci žádá;
prwním ale během utíká dítě ochraně a wychowání do
širé swobody; otec jest mu sice pánem baudy, ostatně
wšak osobau cizi^ jež byla náhoda swedla. Předce-li se
někdy na ně dohlédne^ býwá trest toho způsobu^ že se
jim do twáře woda stříká^ což welikau jest urážkau. W Ka-
nadě jedna bidiánka učinila to swé dceři; »Nemáš míti již
dcerUjM wece k ní diwka> a šla a oběsila se. Odchází-li
žena od muže, )dau děti s ní^ aniž kdy k otcowi se wra-
ceji. W rodině jeden druhým powrhá^ a wimeť, že za ko-
řalku dá Indián ženu, dětí, otce i matku. Jen rodičům
starým udili pomoci, ne wšak dlauho, potom bez citu ne-
cháwa je hynauti; a jeli mu při taulawém žiwotě nošení
jich obtížné, láme jim wazy, to od Hudsonowa záliwu až
k řece La Platě. I wida starec, že mu ochrany a pomocí
chyběti počíná, prosí děti, bratry a příbuzné, by ho zar-
dausili neb žiwého zahrabali, a děti a bratři mu otáčejí
prowaz neb jámu hrabau, a po zesnutí jeho pláči a naří-
kají welice, a bolest přechází jako mráček slunce. Se zem-
řeiau matkau zahrabuje se i nemluwně její, onoť by jiného
prsu nenašlo. S malými wýminkami jsau ženy pracující
třídau po celé Americe; obstaráwají dílo domácí i polní,
kde půda nějakau pozornost na se obraci. Stromowé lejčí
poskytá jim látku k přízi, liška a diwoká owce wlnu ; muž
je lowec a bojownik. — O dalším stawu společenském,
o nějakých státech, o zemském řízeni nelze býti řeči.
W malých samostatných žijí obcech nebo-li kmenech, po
dwau nebo třech stech osob* Nemajíce jmění, nemají zá-
konů. W nebezpečenstwi a při wětším podnikáni chowají
se dle rady zkušených starců; na low wede je nejschop-
nější, do boje nejsmělejší. Plachý wšak a báiliw^ v^t.

2.^ Odilčluuí I. Hluwa prwni.

Indián na nejwýš; ručnice jediného Ewropana plaší celá
hejna jich; protož we wojnách užiwájí wětsím dílem lsti,
při náramném křiku náhle se přepadají, než aby w širém
poli wálčili. Laupežný, ^ lesích bydlící Botokud lehá na
zem, kryje se pískem a tak metá šípy na nepřítele.
W míru není rozdílu mezi nimi; sudím je každý sám,
práwcm krewní pomsty, kterau se starými Araby a se
wšemi diwochy zároweň majL Za tau příčínau wznikají
ustawičné wálky, a wítéz ohněm wesnice popleniw, slawí
hody kanibalské. Micméné jako w Austrálii na ostrowech
Admiralitních, máme i w jižní Americe podlé řek Pumeronu
a Kuimy šťastné národky, Otomachy a Arrowany, jižto mezi
sebau rozdílu ani bohatstwí neznajíce, na čaroki^ásných ni-
wách wéčného jara žijí bez starosti, péče a potřeb; nemyslí
na druhý den, a žiwot plyne jim w pokoji a pokojně umí-
rají. Aniž budeme zpomínati oněch slabochů na úžině Da«
riské, Běláci čili Kakerláci zwaných, křidobílých, kteří jen
při měsíčku ožiwují a dobře widí. Lidé ti, duchowní i tě-
lesné síly zbawení, jimž podobných také w Africe, na ostrowu
Cejloně, Bomeu a Žawě nalézáme, jsau wšak jako Kretini
we Swejcařích, toliko nemocnau odrůdau obywatelstwa
zdrawého, byť i, ač jen welmí zřídka, k rozmnožowáni
se byli schopni. Jenom u některých kmenů w jižní Ame-
rice mají Kazíkowé nějakau a wšak welmi obmezenau
moc; we wojně i w pokoji jsau oni hlarwy jejich, sudí
wc sporech. Důležité wěci rozhodují se w obecných schůz-
kách, bez kterých nic se neuzawírá. U některých kmenů
jest to samé i w Americe sewerní, an zatim nesečtení
kmenowé ostatní zcela bezuzdé požíwají swobody. Kri-
kowé jen a Čerokesowé, ze wšech Indiánů pomocí Ewro-
panů nejwzdělanější, nalézají se w lepším stawu, prowozu-
jíce orbu a pod náčelníky jakausi spráwu zemskau majícjB.

Hostinnost widěti u wšech Indiánů wíce méně, b\ť
i wšady takowého stupně nedosáhla, jajjo u Patagonců,
z nichžto tři i čtyři na každého z Ewropských hostů
swých se položili, aby je zahřáli a před zimau ochránili.

Takowjfť je nástin žiwota a ducha Amerických pra-
zemců. 1 jakéž plynau z jeho činnosti wíditelní, wyšší úka-
zowé, umění a wědy? O wědách pomlčíme; a uměni?

o wiDÍkání Ililskti společnosti. 25

Zmínili jsme se na počátku o Mecliiku a Peru; nalézaly se
tam chrámy, obelisky, pyramidy, wodowody, hudba, ano
i wěda — hwězdoslowí! Ccljf' Epypt i osud jeho tu wi-
dime, a prawdě podobno, že to wše wjHworem jest ně-
jaké osady Egyptské, jcsto by sice tato oasa na paušti In-
diánského žiwota byla nepochopná, neboť surowi, tupí, ne-
wědomí potomci neposkytuji oni dost malého důkazu, že
by to wše bylo z jejich ducha plynulo. Mnoho-Ii smyslu
uměleckého w nich wězí, wídéli jsme z jejich nástrojů; a
máme-li ještě něčeho podotknauti, jsau to některých ná-
čelníků řeči, w přirozené, obrazotworné mysli půwod ma-
jící* Nicméně, ačkolíw Indián oheň třením dwau suchých
dřew dělá, má předce ponětí o malbě, nejen že se tétuje
a ptačí peří rozmanitých barew do obrazů skládá, sewe*
rozápadní Indián kryjeť i swůj obličej dřewěnými larwami,
na kterých jsau wyřezány a pomalowány wšeliké zwířecí
potwory, také orli, rohy a ohony ^wířat, a ač pod larwau
dobrosrdečný Nutkán sé ukrýwá, přede komusi jinému
wíc je podoben. Ještě méně ducha uměleckého wywinul
Indián Sindowských a jiných ostrowů; chce-li něco klížit,
uhodí se do nosu a wlastni krwi potírá, co má býti sklízeno.
Položíme tu ještě popsání břehů ostrowa Ohniwce
na úžině Magelanské; pobřeží to welmiť obrazu Indiána po-
dobno. Zřídka hnízdí se tam žiwý twor, rowněž jako po
nesmírných rowinách a pauštěch Amerických; pořidku wi-
děti chýži, jednotliwi jen mořští ptáci zde onde wřískají.
Šlehawé plameny několika sopek, kmitawá to záře z ducha
Indiánowa, oswědují temný wzduch a sníh, aniž jej tawí.
Do nepočetných průlíwů mezi příkrými ostrůwky a do
úzkých slují, kde příboj prudký, witr bezúzdý, neodwa-
žuje se duchowní kolumbus, leč by wyzýwala jej wlastni
záhuba. Kusy láwy, žuly a čediče wesměs hozené činí
ohromné auskaU, srázy, propasti a wíry, kde se bauřné
winy zmítají. Krásný wodopád přetrhuje někdy pustau
tichotu, mořští psowé druhu wSelikého lirají w zálíwech,
aneb Icniwá těla jejich na písčitém břehu odpočiwaji.
Korejci, tučné husy a jiné ptactwo diwoké stihají tam
swau kořist, neb se třepetají w diwém wřeskotu.

36 OddMení I. Hlawa prwoí.

3. Afričan^

Wynediajice Egypt a sewemí Afriku, jakožto místa
hištoríckyd) události i patrně znamenitého wzděláni, o kte*
rýchž tedy později širěi bude řed« promluwime jen o druhé
ohromné části, jejíž obywatelstwo k našemu dli a konci
též k oswětlení prwního stawu člowěčenstwa poslaužiti má.

Co se Afrického žiwota w&bec doteče, jeát on,
k ostatním přírownaný, we swém spíisobu nejbujnější, nej-
mocnější. I rozhlášené moře písku má wíce aurodn^ch^
bujným rostlinstwem pokrytých míst, oasy nazwanýdi, nežli
zpočátku se myslilo. Tato wlast slunečnílio tepla hemži
se žiwotem w každém záhybu ; ona jest eldorádo wzácných
i potřebných kowň, rostlinstwo je w nejwyšší bujarostí,
k ozdobě krajin i k zachowání žiwota lidského. Mimo obili
a zelin wšeho druhu je zde keřowitý maniok, chlebowník
to Australanů, stromy ty nejwětší a nejkrásnější w hu-
stých pralesích, w čele onen rozsáhlý, co les rozložený
baobab, chlebowník opic, jakožto nejwážnější swědek rost-
linné sily. Na stejném stupni bujarosti widíme obor
žiwočichů pozemních i wzduchowých; nejwětší diwoká
zwířata žijí w celých stádedi. Protož i w ohledu na bujné
rosUiny i na zwířat mocnau říši, kde lew swůj má trůn.
a tigr a leopard, hyena a druhé šelmy swé stany, nepo-
četní slonowé, i wýborný kůň a pěkná zebra, a w čele
ptactwa pauštěmi weslujicí pštros swoji wlast, w každém
ohledu můžeme powažowatí Afriku za prwni a nejmo-
cnější pramen, za slunce žiwota, jehož paprskowé čím dáte
sáhají, tím slabší jsau; neboť wůbec praweno, což jest
Americký lew a docela z toho samého rodu pošlá kočka
Ewropská proti Iwu Aírikánu ? což Americký aHigator
neb naše ještěrka proti krokodilu? tanmí želwy a hadi
proti jiným, obywatel moře^ aneb konečně rostlin koře-
nitý žiwot proti rostlinám druhých swěta dílů?

Dle této podoby měli bychom mysliti, že í žiwot
nejwyššího twora na swětě, člowěka, nade wšecky jiné
wyniká, že nejen síla tělesná, nýbrž i duchowní zde jako
welikán proti trpaslíkům se jewí. Stojíme wšak u pro-

o wzníkáoi lidskv spule^nosti. 27

pasti^ přes kterau nesnadno je láwku zdělati. Obywatel
podotknuté části Afriky jest owšem o něco wýše, nežli
Indián neb Australan^ přede ale nejnižší obor swého ži-
wota ještě neopustil. Proč^ jako jeho saused baobaby
nerozkládá šiřeširoee letorosti uměni a wěd? proč hlasem
králoirského Iwa neozýwá se jeho duchowni sila po da-
lekém sweté? Že palci wé slunce mozku lidskému není
přizniwOj činíc jej w konání jeho auřadíi ochablým^ pří-
čina ta není dostatečná; jen mozek Ewropský ochabuje
wyááí teplotau^ wšak ani on pod sluncem Aírikj docela
neprahne^ pod sluncem oním, kteréž tak silné swaly
w rostlině a žiwočichu wywedio, a jen duchowni pružinu
w lidské bytosti posud nenapnulo. Spíše možná toho pří-
činu hledati we wětší mladosti swěta Afrického, nežli jest
Asie nebo Ewropa. Celau náplň swé síly wyléwala pří-
roda posud na nižší twory; w sestawowáni a twoření Afri-
ckého člowéka nepřišla ale k tomu ještě cíli, kterého
w stawu jest dojíti a časem i dojde, ačkoliw pochybno,
zdali z Afrického pláněte štěpný wywede strom; my aspoň
máme za to, že se, jako w Americe a w Austrálii, wrub
Ewropský do něho wštěpí a tudy rychleji wyššího owoce
bude poskytowati.

Opominutím Arabů, kteří nejen Egypt a sewerní,
teď Francauzkau částku zahrnuli ano i hluboko do oněch
se wedrali krajin, na kteréž nyní zřetel náš se obrací,
podáme též nějaký nástin prazemců Afrických. — Nej-
hlawnější a nejčetnější obywatel jest od slunečního palu
čemobarwý Neger; smáčknutá hiawa, wzadu ku hřbetu
rownoběžná, beze wšeho prohlaubení w týle jako u opic,
čelo nízké, lícní kosti wywstáwající, oči kulowaté, wy-
paulené, nos opičí, pysky tlusté, odewstalé, k&že měkká,
wlasy wlnowité, jsau nejhlawn^ší známky wnější, jimižto
se Neger od Ewropanů lišil; že wšak Jalofowé a Fu-
lowé prawidelností hlawy swé mejlku Činili, proto prý
ze sewerních krajin k Negrům se přistěhowali, aby jen
opičí hlawa s menším mozkem Negrům pozůstala wý-
hradně. A wšak buď tomu jakkoli, tentoť obywatel wy-
winul swé síly nehrubc wic» nežli člowěk Australský neb
Americký* Posud jest i jtho sm^M c6or nc]čvN»Uij^f> ^-

28 Odděleni I. Hlawa prwoi.

liwý jsa a žhauci obrazotwomosti ^ i wýborné paměti^ a
jako ostatní děti přírody^ mysli lehké a nestálé ; w mla-
dosti oddán rozkošem^ w mužném wéku lenosti^ a w stáří
ztupělé bezcitnosti. Požíwaje hlawně potrawy rostlinné^ což

krwi pod palčiwým sluncem whodnější, bére hotowé již
owoce s ňader bujné přírody, neb se obírá orbau, kteráž
arci w dětinském stawu se nalézá: spalujeť wysokau tráwu,
půdu kypří tyčkau nebo dřewěnau motičkau, seje obilí a
do země trochu zahrabáwá, klasy řeže, na stromy wěší,
zrna holí wytlauká a w dřewěném moždíři na mauku tře.
Kuchyňské jeho umění wyšlo již z prwní školy Americké;
mnohdy i chutně připrawenau, na palmowých Uštech po-
loženau strawu bére prawau rukau, neb lewá, zwláště u Negrů
Mahomedánských, za nečistau se powažuje. Žiwí se i cho-
wcm dobytka a méně lowením ryb a zwěří; masa požiwá
poloshnilého, tolik potrawních částek již nemajícího. Neger
jí welmí rád; kde co k zažití, to i tráwi, a tuze často
bjfwá nezwaným hostem. Jíž tím, ač leniwost w jeho po*
waze hlawní místo zaujímá (w Guinei pracuje tři dni, čtwrtý
odpočíwá), pudí ho příroda k zachowání a rozmnožení sebe,
aby hotowil stawiwo a látku pro boje s lítau zwěří^ se žiwly
a lidmi. I k jeho pozemskému blahu jest kořalka newy-
hnutelná.

Pro tento horký pás země možná omluwiti auplnau
nahotu, přede ale odíwá se Neger, byť i mnohý jen potud,
co by jeho cit studu jewilo. Zwláště pohlawí ženské pečuje
o okrášlení hlawy ozdůbkami měděnými, stříbrnými atd.,
což nepochybně znamením wětšího již působení mozku.
Chaty, spíše auly,, ze třtin a kolu listím pokrytých, jsau
u sprostého bídné a slabé, u bohatšího trwanliwějši, někde
také z hlíny, a jest to známka milosti králowské, dowolí-li
poddanému o jedno poschodí wýše stawěti. W doleni
Guinei kupuje si Neger díly chatrče té již na trhu, jde
s nimi na oblíbené místo, a w krátkém čase je chatrč po-
stawena. Nářadí w obydlí jest arci početnější než u jiných
diwochů; luky a šípy, i jedem kalené, dlauhé nože, šawle,
helebardy, kopí a štíty z koze bůwolské jsau jejich zbraň;
ačkoli nemotornými nástroji, předcc předau, šijí, tkají,
pletaa prowazy, wyděláwaji kůže, hrnčířské mají nádobí.

o wznikání lidské společnosti. <^9

pracují o dřewěj mědi^ stříbru a zlatu s welikau schop-
noslíj owšem je to wše welmi ještě hrubé. Kowáři se sw^mi
měchy a kowadlem chodí po zemi; díwky a ženy zhoto-
wuji kmenty z bawkiy^ rohožky z l^čí a slámy^ což w ně-
kterých krajinách za běžnau minci platí, š matkau zemí
jsau Negrowé ještě tak úzce spojeni, že na stolicích sedati
ne snadno priwykají.

Krom podotknutí hry Ury, jež prý mnoho přemý-
šleni potřebuje, a pak že w dolcní Guinei jen do desíti
se počítá, poznáme rozumcivé schopnosti Negra ještě lépe
z toho^ jak nadsniyslowd jeho řťíe opatřena jest.

S Australanem, jako s Američanem má obywatel Afriky
wůbec nějaké předstawení o nejwyšší bytosti; Bůh se mu
wšak trati w mlhách, sem tam rdí se jen praužek jeho
záře. Slabá ta předstawa^ nespočíwající na pewném základu
wědomostí a wywinutějšího rozumu, nemá žádné pro něho
zajimawosti, nijaké wnady; slabý o Bohu pojem slabě s ním
jej spojuje. Bůh ale působí na jeho smysly tisícerými
předměty přírodními, jej poutajícími; a že člowěk nějak
aspoň úkazy kolem sebe wyswětliti se ^^nasnažuje, tuť
Negrůw takořka citorozum stanowil tyto předměty za swé
bůžky; bohy a bohyně položil do rostlin, pramenů, řek
a zwiřat, a tauto kolejí jde wláda jeho swěta. Nicméně
z plachosti Australana, nebo ze ztupělosti Indiána wychází
již rozum obywatele Afriky, ne sice na cestu prawau, k to-
muť je různých wědomostí potřebí, nýbrž do labyrintu
bludů, do školy zkaušek, na cestu do krajin cizích, aby,
mnohé přehledná, swé hospodárst^ví doma lépe mohl začíti.

Ony předměty, prameny, rostliny, zwířata i wyřezá-
wané wěci, jimžto se božská prokazuje úcta, nazýwáme
také fetiše, od slowa feitize, kteréž čáry znamená a od
Portugalců nejdříwe rozšiřeno bylo. Afrika je wlast fetišů,
onyť jako rostliny se bujaří^ jako baobab rozkládá se tam
fetíšnictwí. I mahomedánští Negrowé podrželi z nábožen-
ství toho jen pouhé obřady, neb duch starého fetíšnictwí
je prowíwá. Powinnost za bůžka stanoweného a ze dřcwa
nemotorně wy řezaného fetiše jest, aby štěstí a blaha udílel
a wšecko zlé odwracowal; nekoná-li swou powinnost, ne-
dáwá-li pršeti, kdy toho třeba, kazí-ií se auroda polní, tu

30 Oddéleiií 1. Hlawa prwní.

Neger swáže hoj bije a roztluče, a jiného si postawi. Jeho
dušewni sila wystoupila již tak wysoko, že o sobě má
wědomost; tuto wsak silu nepříwedl Afričan ještě do žádné
srownalosti se silami druhými, ješto buď žádnou^ buď jen
slabau o nich má předstawu; toliko se swou mod wykročil
on na prostor swěta, do boje se silami žíwlů, ješto s mocné
nejwyšši bytosti oponu j^ště neodhalil ; a takto na wlnách
žiwota bez wesla se kolotá a podléhá, neboť třískaje swého
fetiše, niči wůli swau, a od samowrahů wzdělan^ch lisí se
jen tim, že samobijstwi na předmětu mrtwém páše. Feti-
šowé nebywdji wšak od Negru wšady pouhau náhodau
woleni; jsouť jimi i předměty, wýžiwu neb nějaké dobro-
diní přinášející; u rybářů na Pepřowém pobřeží jest feti-
šem moře; kněží mu obětujíce, házejí do wln kamení,
rohož, byliny atd., aby letní jeho bauře uchlácholili; a na
pobřeží otroků jsou jimi hadi nejedowatí, jichž tamní oby*
watel požiwá a kteřiž i hadu jedowatých ouhlawiií jsau
nepřátelé; mají swé kapličky, i kněze a kněžky w jakýchsi
řádech bydlící; hadům těm obětuji, procesí konají atd.

Podotknuto^ že i Neger nějaký má pojem o nej-
wyšši bytosti, a sice Dolno-Guiňan o dwau, dobrém Zambi
zwané, puwodcí wšeho debrého, a dé, Zambi-a-ebi, pů-
wodci neštěstí a záhuby. Protiwy ony w žiwotě wšeho-
míra, dobré a zlé, z jejichž boje wyšší plyne dokonalost,
má tedy za samé bohy. Dobré bytostí neprokazuje nijakau
úctu, ješto wznešenost její žádné služby nežádá; zlau ale
wšelijak hledí uchlácholiti a nakloniti. Nižších bohů a fe-
tišů jest u něho weliké množstwi; jsauť to arci jen zá-
stupcowé boží, poslowé a dumočníci jeho wůle. Ze dřewa
hrubě udělaným bůžkům obětuje zwířata s pomocí gang;y
(kněze); bůžek se pokropí krwí a maso od přitomnýdb
ztráwí; kosti ale necháwá si ganga na wšeliké amulety a
talismany. Fetišowé jsau též rybí kosti, ptačí peří atd.
Gangy má za diwotworce a kauzelníky, mysle, že se mohau
učiniti ncwiditelnými a zawřenými projiti dweřmi; a Bě-
láky, ony nemocné, žlutobílé slabochy, kterým se w Ame-
rice, i na ostrowech Asiatských weliká prokazuje úcta,
powažuje za swaté, božské twory, jejichž ostatkům, nej-
wice wlasňm, čarodějnau přičítá mocnost Wěří w ne*

o wznikÁni li(!Uk«> spolei^nosli. $|

smrtelnost dtxhe, kt»^ w^iak jen we wzduchu se třepetá. —
Siera-Leoňan též neprokazuje swému bohu úctiu 3^^ toho
domnění^ že ani dost málo on nedbá. Ctí duchy rozlič-
ného spůsobuj kterých se bojí, oběti jim přináší, neštěstí
i smrt jim přičítá, a nejhlubší úctu fetišům koná. Co
u Negrů do nadsmyslowé říše poněkud sáhá, jest ponětí
o nesmrtelnosti duše; Bulám w Sieře Leoně obětuje mrt-
w^m kameni, na něž rejží pokládaje, pokorně na zem
před nimi se Hxhá; a rybář na Pepřowém pobřeží dáwá
kněžím částku swého lowu za jannaniny čili duchy zem-
řelých, w hustých lesích bydlící, jež o pomoc wolá, knim
přisahá a za trestatele křiwdy powažuje. Na úctě duchů
těch je založen weliký a strašný řád, bolli; král stojí
w čele jeho, audowé mají weliká wýsadní práwa a w ta-
jemstwí řádu jsau zaswěceni. Takowé osoby jsau wysocí
radowé lidu, saudcowé nad žiwotem a smrtí, plnitelé zákonů,
swati, nad jiné wznešení, s duchy obcující lidé. Jich ura-
zitel nebo zločinec býwá od nich se swěta uklízen, a pak
se prawí, že proň jannaniné přišli; schůzky míwají w le-
sích. Na welení krále peče nejwyšší kněz belli-mo, těsto
w rozličných spůsobách a lidu je udili, pewně přeswědče-
nému, že komu král nakloněn není, těsto welmi jest ne-
bezpečné. Že by wšak nesmrtelné duše přirozeným záko-
nem se swěta odcházely, tomu Neger nepřipauští. Do dílny
přírody ještě ani powrchně nenahlídnuw a teprwa sám
o swé moci poněkud wědomosti nabýwaje, přičítá i smrt
kauzelníkům, čarodějům, jež proto utrácí neb do otroctwí
odwléká. Zemřelí prý se na lidech mstí a wšelíkých nehod
jsau půwodcowéj proti tomu užíwá ale Neger opět swé
wlastm', domnělé moci; on je zaklíná, dělá proti nim kauzla
a čáry. S malými tedy a tuze nepatrnými wýminkami wi-
děti, že Negra duchowní moc ještě w kauzlech a čárách,
we fetíšnictwí ponořena jest, jimiž on úkazy swěta hledí
do nějaké srownalosti uwesti. Afrika slyší jakýsi temný
zwuk wšehomíra, a wšak na hodiny ty nepřipiala ještě
raíiji, která by začátek, pauti pokrok a cíl konečný jí
ohlašowala.

Přikročíme ku společenskému stawii Afrického člowě-
čcnstwa. Ačkoli již w Austrálii a w Americe i jmění a \akél

3!^ OdilMcni I. lilawa prwní.

takéž rozumowé schopnosti stawu toho základem nalézáme,
přcdce. wůbec praweno, zaujímá prwní místo w něm sila
tělesná. Ten samy poměr widíme i zde^ s tím jen rozdí-
lem« že zde tato síla swého wrcholu dosáhla. Wůbec pa-
nujcť násilí. Již při uzawirání manželstwi musí ženich od
rodičů kaupenau newěstu, ač jen na oko, unésti. Byť i zde
onde malé byly monarchie, jejichž panowníd starými oby-
čeji wázáni jsau» jakož i malé republiky šlechtické, kde
wládu mají starostowé, předce nejwětsí počet Neerň stojí
pod krutými despoty čili tyrany, jichž wule zákonem a
žiwot poddaných ničím. Z prostoširé swobody Australské
^vynikly již na Africké půdě jedno tliwé osoby nad jiné
sílau tělesnau, jměním neb rozwinutějším rozumem, jakožto
panowníci podrželi onu bezuzdau swobodu, wůleť jejich
zákon. Jest a bylo to po celé zemi té, že bohatší na méně
olidněných prostorech wesnice zakládá a náčelnické chápe
se wlády, jejížto způsob dle jeho powahy, kruté neb mírné,
se řídí. Toto wyniknuti jednotliwců, ačkoli tyranů, je. po-
stupem ze stawu nejnižšího, neb w sobě mocnau chowá
páku» aby utištěný národ i swou silu zkaušel a swých pa-
nowníků ncwázanou moc zákonami obmezil. Příkladů kru-
tého tyranstwi není nedostatek. Ašantskému králi náleží
wšechno jmění po zemřelém, a uzawřel-li král wojnu, dělá
nejdříwe zkaušku na swém wlastním národu, aby do wztcku
přišel; znamením na buben paušti wojáky na swé wlastni
město, a strašné krwe proléwání se počíná; kdo w oustrety
přichází, je synem smrti. Jednomu zas králi patíi wšechny
díwky, a ženich musí newěstu od něho koupiti; aniž bu-
deme zpomínati krále Dahomského, který s poddanými co
se psy a otroky nakládá. Při tomto ale nedostatku pewných
zákonů, ustálených swazků, stáwá se někdy, že i wůle otro-
ckého obywatelstwa na jewo přichází a král ssazen nebo
zabit býwá. W tom případu posílají Ajoané ku králi swému
deputací s papauškowými wajíčky, známka u swé nespoko-
jenosti a s doložením, že panowáni musí mu býti obtížné,
aby tedy odpočinul. Král děkuje poddaným a do swých
odchází pokojů, kde se od žen zardausíti dáwá. A zemře-li
král w zemi té, wšechno se plení; nejdříwe w jeho paláců,
kde 3333 jeho žen se zabíjí, a pak w celém městě počíná

o wznikáni lidské společnosti. 33

se drancowáni a wražda wšeobecnáj až uowý král zwolen
jest. Tím samým spůsobem pokračuji w Sarakolezu; wůle
králowa plati^ dokud wůle obywatelstWa ji nezniči.

Pro tuto newázanost číni se Negrům námitka^ že
dalšího pokroku a wywinutí schopní nejsau; a wsak ne-
wázanost ta je sama sebau jejich pokrokem. Bujná sila
tělesná hotowi byť i hroznau a strašnau látku pro rozum^
Neger pleni a zůří^ aby časem na říceninách swého žiwota
o swých činech přemýšlel a ze swých dějů čerpal zákony^
kterými příští jeho žiwot má se říditi. Clowěk africký
jest nyní w prwní škole « žák nezbedným diwoký, boje-
chtiwý; neboť nejen doma w nadřečených případnostech^
i kmen s kmenem^ národ s národem wedau wojny^ a ko-
nečný cil je pleněni^ drancowáni a laupežení lidí^ jež do
otroctwi prodáwají. — Ewropané^ sem tam na západním
pobřeží usedli^ naučili Negry wšelikým wěcem, použíwání
železa^ ručnic^ sukna^ rozličných nástrojů a hříček^ skle-
něných perlí a korálů, hlawně ale pití kořalky. Na směnu
wěci těch dostáwali a do síly prázné Ameriky za otroky
odwlékali zpočátku jen dlužníky^ zločince^ cizoložnice a
w boji zajaté wojíny; chtěl-li wšak negerský tyran delší
míti ráj kořalečního opojeni^ prodáwal i zcela newinné
lidi^ otec děti swé> sausední wesnice se přepadaly a oby-
watelé přiwáděli se kupcům. Arciť býwal obyčeje že nejen zlo-
čincowéj ano i zajatí se zabíjeli ; po zawedeném wšak otroctwi
nepřestala ještě, auplně ona krwežízeň Afrických despotů;
posud konají se odprawy pro nejmenší přestupek^ a krutá
duše negerského drawce ráda ještě potápí se w krwi bratrů
swých. Wellký onen děj, wlékání totiž Negrů již po tři
sta let do otroctwi^ jichž počet přes 40 millionů obnáší,
není ještě ukončen; neznáme tedy následků^ jakých ruka
prozřetelnosti jím dosáhne; poněkud ale w^swítá, že po
oswobození otroků w Americe a po dokonalém jich wy-
cwičeni apoštolowé mezi nimi powstanau, a we swé wlasti
hlásati budau společenský přewrat na základě křesťanském,
W domnění tom potwrzuje nás nedáwná žádost jednoho
Negra, že do africké wlasti swé k poučení krajanů se
odebere; — žádost, obsahující w sobě símě, jež wysoká
ruka pfo kwět budaucích wěků do tohoto děje b^la ta&vW

34 Otldřlcní I. Hlawn prwni.

Podotknuté tření tělesného žiwota Afrického^ z néhož
swýta časem jiskry žiwota duchowniho wycháxeji^ jcwilo
se nám posud co částečné. Afrika má wšak také již brus
obsahu wětšího^ ačkoli zhusta ho nepoužiwá; má swé Attily^
swé Alexandry Afnkoborce^ kteří jako těžká bauře tímto
člowěčenstwem hýbali. W šestnáctém století bjli to Negří
Omrowé (Gallasowé)^ krwežizniwý národy který od západu
na wýchod^ na Nilu prameny a na Habeš se uwrhna^
wšecko na swé dráze ničil; potom Negři Šagowé^ Omrům
we mnohém podobní^ kteří w tom samém wěku co doby-
watelé wystaupili. W dolení Guinei zjewili se wedením
swého knížete, Zimbo zwaného^ kde s Portugalci bojo-
wali^ a pak k jiho-wjfchodnímu pobřeží se obrátili; kořist
byla heslem jich. Po Zimbowě smrti rozděliwše w&dcowé
armádu mezí sebe^ plenili a dobýwali jižní Afriku. Wůdce
Donši dobyl králowstwí Matambské^ po němž wdowa jeho^
Mussasa a dcera Temban-Dumba w čelo laupežného wojska
se postawili; po wypuklé wšak neswornosti wálčila dcera
proti matce, w udatností konala diwy, od wojska byla
zbožněna, a wydáwala zákony — zákony africké. Děti
mužského pohlawí, w táboře narozené, nesměly se wycho-
watí; matky musily je zahazowatí aneb usmrtiti. Za to byli
dwanáctiletí chlapcowé zajatých národů we zbrani cwičeni.
Temban-Dumba roztlaukla w moždíři sama wlastního syna
nemluwně, a z těsta olejem a jinými wěcmi smíchaného
dělala nad ohněm mast, jížto potírala tělo swé w tom
domnění, že bude neranitedlné. Takowáto mast ^ roztlu-
čených dětí musila wždy býti w zásobě.

Ačkoli wůle despotů Afrických nejwysším je záko-
nem, předce král, hlawně chce-li wojnu wésti nebo daně
ukládati, s ostatními náčelníky musí bráti radu, wůlí jejich
získati a jednotliwé odpomíky i lstí nebo násilím odstra-
niti. A při onom poměru mezi otroky a pány, kde jeden
před druhým žádné trwalé jistoty nepožíwá, hledí králowé
a náčelníci opět získati si náklonnost poddaných: wímeť,
kde co k jídlu, tam je Neger s tělem, s duší; protož krá-
lowé w šírém poli weliké jim připrawují kwasy. Ano w ně-
kterých krajinách, jako w dolení Guinei, nakládají s těmito «^
otroky tuze mírně, ze strachu, aby wšeho jmění zbawená

o wzoíkáni lidské společnosti. 35

holá těla jim neutekla^ a jiného krále mocnost nerozmno-
žila. Za to wšak pro Negry, jižto wolnosti, a tudy i ně-
jaké mohowitosti nabyli, je swoboda auplnau kletbau;
drau je a utiskuji^ co snésti mohau; i jest toho následek^
že swobodný Neger jen tolik práce konáj co mu newy-
hnutedlně potřebí^ aniž o zlepšeni stawu swého přemýšlí.

Trestními zákony « welmi jednoduchými a přisnými,
jsau u wšech Negrů staré obyčeje a zwyky; konáni spra-
wedlnosti řídí se podlé rozličných wlády spůsobů^ w mo-
narchiích od nejwyšši hlawy^ w republikách od starostů^ kde
virpatawerách čili radpicích^ zločinci weřejně do otroctwi nebo
k smrti se odsuzuji. U Bulamů w Sieře Leoně jest ale tajný
spolek^ Purra zwanýj jenž na zločince rozsudky pronáší;
strašný je to řád, jakýsi femni saud^ w lesích odbýwaný^ který
zloděje^ kauzelniky i jiné osoby ze swěta uklízí. Podobnau
společnost mají u Timanů i ženské ; před saud pohánějí to-
liko osoby STi^ého pohlawí^ jež na hříchy se wyptáwajíce^
winné do otroctwi posílají. Také jisté ordalie panuji w mno-
hých krajinách; nemůže-li se totiž na zločince spáchaný
zločin dokázati, musí pití jedowatý nápoj kasowý; silný
žaludek ho wywrací« a tím i zločin. Ješto žádných není
žalářů^ zločinec^ rychle trestán býti nemohauci^ se dřewem
na krku upewněným sem tam se wleče.

Ostatní poměry stawu společenského jsau téměř jako
u diwochů druhých^ s tím toliko rozdílem^ že již méně
kanibalů zde nalézáme. Ženské , třída pracující , jsau
u mužů w auplné poddanosti; dowolené mnohoženstwí
widime jen u bohatších; wychowáwání děti jest indiánské.
Když ženich kaupenau newěstu násilně odnese^ dáwá
kněz mladým manželům trochu pisku polknauti« načež je
požehná. Ještě podiwnějši je zasnubowání u Ilottentotů^
národu Negrům podobného^ kterýž mezi wšemi Afričany
nejníže stojí ; jest to přecházející pastýř^ honí také a ry-
baří ; je bez fetišů^ bůžků a knězi ; o nesmrtelnosti duše
má nějaké ponětí^ neb umírajících prosíc aby po smrti
žádných nedělali hlauposti a jich nestrašili. Bez králů a
fdechty panuje obecná wolnost pod spráwau patriarchální;
každá wesnice má swého dědičného náčelníka nebo-li pa-
triarchu jako otce rodiny « kterýž ale mnoho wážtio«.liL

30 OddMcui I. Hlawa prwnf.

nepožiwá; k rozhodnuti rozepři scházejí se u wětším sboru.
Z lenosti newedau wojny a jen do desíti počítají. —
O něco wýše stojí národ Kafrů, též Negrům podobný;
králowé, jen we wojnách wážnost mající, sami trestají zlo-
činy smrtí neb bičem ; a jsau-li wýchodni Kafrowé s králem
nespokojeni, napomenau ho, a nedbá-li na to, w krátkém
čase je pusto a prázno, kde wesnice stály, neboť chatrče
do jiných zemi se přestěhují. Bez ponětí o Bohu wěří
w kauzla a čáry; jeden král Kaferský poručil poddanému,
aby kus kotwice ztroskotaného tam kdysi korábu urazil,
a že poddaný brzo na to zemřel, již nikdo se jí nedo-
týká, a mimo jda, koná jen swau úctu. U Makošů, kmene
jednoho, jsau tresty k ukradené wěci práwě w opačném
poměru, než u jiných národů; kťádce wola neb owce
w této na dobytek bohaté zemi platí zločin žiwotem, pro-
tože pohnutka neweliká jest; krádce ale wzácného železa
nebo mědi nehrubě přísně býwá trestán, pro welikau toho
wnadu.

I Afrika má swé Otomachy a obywatele ostrowů Admi-
ralitních. Jsau to Serarowé, swobodní Negři w Senegambii,
od nikoho ještě nepodmanění} w patriarchálním žijí stawu
w malých swobodných státech, pod náčelníky nehrubě
mocnými; we swé prostotě a nahotě bytují w lesích, žiwot
wedau bezstarostný, poctiwý, hostinný, pracowitý w orbě
a chowu dobytka, a o Bohu nemajíce ponětí, stojí we
swém blahu na stupni nejnižším. Jim podobni jsau Be-
ninowé w hoření Guinei ; ano w Guinei doleni shledáwáme
se i s NowohoUandskau powahau, u Benguelů, surowých,
hlaupých fetiániků ; z lenosti raději taulají se po lesích,
a nejšpatnějším pokrmem berau zawděk, než by se na
matce půdě něco wylauditi snažili ; ani ruky rádi nepo-
zdwihují pro lepši sausto. Tyto jsau wšak malé jen wý-
jiraky proti onomu hemžení tělesného žiwota Afrického,
proti smělým, barbarským a laupežným Felupům, Felatům
a Balentům, proti Biaforům, Bidžugům a Papelům w Se-
negambii, proti obywatelům wlastního Negerska rozlehlého,
proti krutým Omrům a Šagům , a jak se dále ostatní
nazýwají oddíly tohoto Člowěčenstwa, u kterého nic není
stálého, kde následuje jedna říše po druhé, města po

o wzaikáDi lidské společnosti. 37

městechj cizi panownici po domácích knížatech^ kde násilně
celi národowé se přesazuji^ tyran tyrana potírá^ aby někdy
po wybauřených útrobách z lebky lidstwa toho wyšla Mu-
dřena; kde se wšechno střídá a zachází^ a uowí cesto-
watelé wšechno nalézají změněno kromě wěčné přírody^
která we swém blahodatném twoření neustáwá.

Mrcewni powahu Négrowu můžeme ze předešlého jíž
hlawně poznati. Prawí-li se o něm^ že od přírody je do-
bromyslný, přítel přítelcj wděčný^ že i nepatrné znamení
úcty naň působí^ že mezí jednotlíwými osobami řídké jsau
urážky^ záwisti a ctižádosti že téměř neznají^ že hostinnost,
lásku k dětem a dědině widíme^ a pozemské statky a dů-
stojnosti pro. ně wnady nemají, a že spokojeně swůj ži-
wot tráwí y nejen z části , ale i wůbec rownáwá se to
s prawdau. Nalezámeť ty samé známky i u lidí níže sto-
jicichj aniž zaujímají u Negra wýhradní, nejpřednější místo,
ano surowé tření síly nejskwělejší u něho stránkau jest.
Ony protiwy žiwota lidského, dobré a zlé, jsau w boji,
kterýž jej wésti má k onomu pomezí, kde barbarský staw
se končí a pole olwírá, na kterém se ten samý začíná boj,
a wšak w powaze ušlechtilejší, wzdělanější. Jewě Neger
tělesnau bolest křikem nebo zpěwem, ukrýwá naproti tomu
bolest mrawní hlubokým mlčením; pro ni nemá ještě
hlasu. Wšak i swé zlobě klade již nějaké meze ; znajíce
Ewropané zlomyslnau powahu Negrů na Pepřowém po-
břeží, newys tupují na zem. Kapitán Ewropský a náčelník
Negrů, smlauwu uzawírajíce, stříkají si několik krůpějí
mořské wody w oči, neboť diwochowé ti, majíce moře za
swůj fetiš, myslí, že každý oslepnauti musí, kdo pří-
sahu zruší.

Tak můžeme i poznati, w jaké as dokonalosti ne-
gerské umění a wědy se nacházejí. Tento smyslný twor
jest milownik zpěwu, hudby a tance, we wšem ale jen
břidil; zpěw jednozwuký, hudba dětinské jenom klinkání;
rohy má ze slonowých zubů, z dutého kusu dřewa bubny,
kozí neb owči kůží pokryté ; šesti strunami potaženau
půlku tykwe má za citaru, A wšak bafalo, klawíru po-
dobné, jest nejznamenitější nástroj hudební j na 17 dře-
wěných pautcích, spořádaných jako u warhan registry.

38 Odddicnt I. Hiawa prwni.

jsau upewněny co brk tlusté a střewic dlauhé dráty; hu-
debník tluče na pautce ty paličkama kaudeli owinutýma^
a za průwod k hudbě té slauži kraužky a zwonečky na
rukau hudebníkow^ch příwěšené. Pod wydutinau nástroje
toho wisi dwě prázné tykwe> aby zwuk se chytal a dwoj-
násobil. Hudebnici jsau i básnikowé^ pochlebnfci a tudy
i břichopásci; chwálu^ hanu zpiwaji zhotowa dle platu;
zwláštni mají cech^ a kletba leží na nich ; jsauť powažowání
za nečisté^ aniž se pochowáwají ; mrtwoly jejich stawi se
do wydutých stromů, kde čas a drawci je tráwí. — Že
Neger wyššího wzdělání schopen jest^ dokazuji mnohé pří-
klady mezi nimi w Americe^ kde nejen mnoho řemeslniků
swau umělostí se wyznamenáwá« nýbrž i učení a lékaři
z nich se wychowali. Od Ignacia Sanča wydalo se tiskem
pojednáni, a jedna Negerka psala něžné básně w řeči an-
glické. Škola we Filadelfii založená jewi, že toto ple-
meno člowěčenstwa neméně chápawé jest^ nežli ewropské.
O wědách mezi Negry africkými neniť arci potichy; jen
u Negrů mahomedanských nalézáme některé osoby, teprwa
čísti a psád umějící, hlawně u Mandingů, welikého kmene
negerského ; jsau to obyčejně tak zwaní učenci, kteří i ko-
ránu rozumějí. Po wyšších ale wědomostech není pa-
mátky ; wyswětlujíce některé zwláštni úkazy přírodní, jewí
dětinský, zpozdilý rozum; tak myslí, že zatmění luny po-
chází odtud, že weliká kočka tlapu mezi lunau a zemí držf.
Poznawše tedy poněkud i nástin toho oboru, w němžto
žiwot lidstwa afrického s'e hýbá , činíme tím i záwěrek
s oněmi swěta díly, kteréž přímo k dějepisu člowěčenstwa
nenáleží. Jako Austrálie, tak i Amerika, a posléze i Afrika
s wynechánim Egypta a sewerniho pobřeží, neměly na ostatní
pokolení lidské žádného aučinku, ani událostmi wálečnými,
ani dějem wzdělanosti; aučinek ten jest opačný, neboť
historické člowěčenstwo, hlawně ewropské, va ně působí«
bud žhawau pochodni wálky, tu ze spaní je budicí, tu
zahlazující, aneb cestau wzdělanosti, jako Anglicko na
Nowém Zélandu, Rusko w sewerozápadni Americe. We-
škerá historie oněch děti přírody jest obsažena w podaném
nástinu jejich žiwota; prwni je to wywinutí, k budauci
ratolesti teprwa puk, jenž posawad žádných nemá wětwi.

o wzuikáuí Itdiikc S[>olcčuosli. 3<^

žádnýdi saučků, od kterýchž by nowá, wywínutejši doba
jejich žiwota nastáwala^ a k cíli swému^ k owocí rostla.
Gasté boje mezi nimi nepostawily ještě nijakého^ našim
očím patrného mezníku^ jenž by nám další jejích pokrok
hlásalj krom že je přiměly k hotowení kyjů a kopi^ sem
tam i jedem napuštěné zbraně^ známky to wyšší přemýšlí-
wosti. I jejich pro wětší silu a jistotu zřízené swazky, tu
despoticko-monarchickéj tu republikánské^ nemohau w do-
konalosti nad ducha samých zakladatelů wynikati. Proč
jsme ale tohoto nehistorického lidstwa předce podotkli^
již. nahoře powědíno; wšak i prwní wýwin^ jakož i stáni
toho neb onoho národu^ jest událost, jež pod slawný prapor
člowěka náleží^ a kterau dějepisec jeho opominautí a bez
wyswčtlení nechati nemá. Nejhlawnější ale náš aučel byl>
ukázati na podobu kolébky, z jaké prvnií historické úkazy
na pozemské půdě kráčeti začaly. K žiwotu hemžících se
národů a jimi nawalených hor dějů máť ono lidstwo slau-
žití nám za ukazující raíiji na naší pauti, za zwonek hlá-
sající, který odbil čas; slaužiti má konečně za obrázek,
jak asi prwni lidskau společnost mohli bychom si před-
stawowati, společnost onu, ku které nyní přistaupiti máme.
Nicméně že ku poznání každé wěci i známost jejího zá-
kladu téměř newyhnutedlná jest> nebude od místa, přede-
žleme-li arci nejobecnější obrysy o wýwinu půdy, na kxacé
se člowěk pojewil.

Hlawa druhé.
1. O wznika uasí země.

Čím hlauběji do naši země se wniká, tím wíce při-
býwá tepla, což pozoruje se při wstupowání do rudních
dolů, neb dlabání hlubokých studnic^ kde na 65 střewíců
o jeden stupeň tepla přibude. Trwá-Ii toto zmáhání se
teploty pořád we stejném poměru^ w hlaubce půl hodiny
weliké nemůže již woda w tekutém stawu obstáti, a w páru
se musí proměniti; w hlaubi asi 20 až 2b hodin bylaby

40 OdJ&lení I. Hlawa druhá.

horkost již dosti weiiká^ že by wětši počet skalných druh&
rozplawila^ t. j. tekutými učinila. Dle wéci té^ na které
nynější zeměslowi swůj základ má^ musílo se newyhnutedlně
uzawříti» že útroba naši země ze samé žhawé skládá se
tekutosti^ z niž na počátku náš swět záležel5 neb powrch
na zhaucí hmotě té^ nyní as 10 neb 12 mil tlustým během
časů teprwa se nasazowal a pořád ještě nasazuje. Dle mí-
něni některých země- i hwězdoslowců byla tato zhaucí
hmota ze slunce wyhozena^ kterýmžto sp&sobem i druhé
oběžnice čili planety naši sluneční saustawy wznikly a wla-
satice čili komety posud wznikaji. Zhawá ona hmota měla
již w sobě wšechny zárodky^ z nichž korá země a wšechny
ůstrojné bytosti na ní byly powstaly. I jakž utwořiia se
tato korá zemská ? Zeměslowci udáwají čtyry doby two-
řéní toho.

Snadno pomysliti^ že z tak ohromné žhawé hmoty
na počátku mnoho wycházelo par^ hlawně z wěcí^ wzdu-
chowíté powahy snadno nabýwajících ; wystupowaly páry,
z nichž napotom se woda srážela, w páru měnilo se olowo,
síra, rtuť, pryskyřice, zinek a t. d. Pamatý obor byl tedy
welmi rozsáhlý, hustý, těžký, w úžasném boji s plamenným
mořem, tak že tworů žiwých, jak se později wywinuli,
w něm býti nemohlo. Když ale během času na powrchu
teplo se menšilo, počala žhawá tekutost hustnauti, a korá
se dělati, které neustále přibýwalo a přibýwá. Základní
látka wychladlého powrchu měnila se w rozličné druhy
kamení a rud, w čedič a weliké zpausty žuly. Swau ale
pružností, docela když rozsedlinami kory mnoho wody
do wnitř líti se počalo, dmula žhawá hmota powrchní
koru, tak že nerownost wzníkala a na mnohých místech
wrstwa žulowá w dost welikau wýši se wznesla; jsauť to
hory prwotní čili tak zwané prahory, wětším dílem jinými
wrstwami již pokryté. W těchto prahorách nalézá se
mnoho drahých kamenu a kowů; zbytky ale zkamenělých
bytostí ústrojných, jako rostlin a žiwočichů, nikde se ne-
nacházejí. Že parnatý obor, hlawně weliké množstwí wody
w něm, na utwořenau již koru- bez welikých následků
nezůstal, jest patrno ; wodau, sírau a jinými látkami z par-
ního oboru sráženými, rozpauštělať se korá, mělnila a

o wzniku naái zemS. 41

wodami na jiné přenášela se misto^ aby swau dobau stala
se ložem jinoch bytosti. Máme tedy dwa hlawni spůsoby^
kterak powreh se twořil^ chladnutím zpodní žhawé hmoty^
a nasazeffinami parnatého oboru ^ nejwic wodau^ máme
dílnu Yulkanowu (oheň), a dílnu Neplunowu (wodu). Tato
jest prwni doba twořem', za jejížto mezník udáwá se čas»
když powreh tak již byl wychladl, že woda na něm bez
wypařeni-se mohla zůstat ležeti.

W druhé době dílna Yulkanowa a Neptunowa po-
kračowaly dále we swém twoření ; ze shora skládala se
tak zwaná wrstwa přechodní, a potom íuiry druhé z rozlič-
ného kamení, wápna a hlawně z welikého množstwi kamen-
ného uhlí. Rozpauštěním a mělnéním kory stáwala se
pAda kypřejší, tak že w ní rostliny wznikaly a krajiny
obrowskymi lesy kapraďowými se pokryly. Wody se wíce
jasnili, wznikala w nich mořská zwířata, zjewili se oboj-
žiwelníci a konečně zeměplazi, jichž zkamenělé zbytky
we skalních útwarech se nalézají, Sewřená, žhawá hmota
podwrstewní neupauštěla wšak od boje proti hradbám
swj^m, dmula se, a trhala wazby, zdwihala powreh, který
wšak stejností swau wšady i stejný odpor ji čině, jenom
wlnowitě se pozdwihowal a u wysoké* hory ještě newy-
staupil. Protož woda širošiře rozlitá neměla posud hlaubky
nynějších moří, a jezera a řeky přeléwaly se z místa na
místo dle hnuti zemského powrchu. Zdwihánim a lámáním
se půdy bylo mnoho rostlin a žiwočichů zachwáceno a
w řiceninách pohřbeno, kde zkameněli, a pozdějším wy-
stupowánim půdy u wysoké hory až na náš powreh
země se dostaly. Jen těmito ostatky, za našich časů na-
lezenými, poznala se podoba oněch ohromných pratworů
swěta, kteří swým, wíce méně hrubým ústrojím, nejen
stáno wuji dobu, w které žili, nýbrž i wšeobecnými rysy
obraz doby té nám před oči kladau.

Doba třetí, ačkoliw působeni hlawních dwau stawi-
telíi zemního powrchu, ohně a wody, to samé bylo. Uši
se od prwnich mnohými rozmanitostmi a úkazy wyššich
tworů. Přeléwajici se wody přenášely částky powrchu; tím
W7.níkala nestejnost kory, pročež dmutím podwrstewní
žhawé hmoty nejwic slabší částky powrchu u wysoké, tak

.'%■

4S Oddělení I. Hlawa druhá.

zwané třeli Iwry , byly wynešeny. Tím nabyla plocha
země weliké nerownostij wody přelily se do nižin« činíce
moře a jezera. Když na to žhawá hmota sihiější korau
již tak mocně pronikati nemohla ^ počala woln;^mi prů-
chody, sopkami, wice působiti. Po zabynutí welikého
množstwí ústrojných bytostí předešlé doby w říceninádi
zemských zjewily se nowé> dokonalejší, obrowští čtwemozí
ssawci , hmyzi a ryby w sladké wodc ; tak též nabylo
i rostlinstwo dokonalejšího ústrojí. Některé druhy oněch
bytostí nalézají se posud na naší zemi.

We čtwrté, posud trwajicí době, máme další pochod
we twoření a změnách powrchu. Usedlinami čistícího se
oboru parního, tisícerým klesáním ohromného rostlinstwa
zmáhal se powrch pořád mocněji, dílna Yulkanowa swí-
rala se stále tužšími wazbami, tak že na weškerý powrch
stejně již působiti nemohauc a silu swau na jednotliwé
slabší částky wynakládajic, je do nejwyšších pozdwihla
hor. Tímto zdwihánim nastaly wšeobecné změny w poloze
wod; moře i s půdau a skalnými balwany přeléwalo se
do nowě wzniklých nížin, mnoho druhů welikých žiwo-
čichů a rostlin zhynulo w přewratech kory, a nowé, menší
a wšak dokonalejší přišly na jewo ; rozsáhlost jejich se
ztrácela a sila wnitřní zmáhala. Připrawowal a šlechtil se
powrch země i parnatý obor, a clowěk zjewil se na pro-
strani swěta. Nikde, w žádných wrstwách nižších, jež byla
nejzpodnější wrstwa žulowá zdwiháním-se proryla a na
nynější powrch země wynesla, nenalezly se zkamenělé
ostatky takowého twora, aby člowěku na jeho wýši podo-
ben byl. Teprwa w jednom z posledních útwarů zemních
našly se na Guadelupu takowéto zkameněliny. Clowěk je
posud nejdokonalejším wýtworem našeho swěta. Na po-
čátku, jak jsme widěli, twořil se tuhý, skalný powrch, na
něm začal bujeti žiwot nejnižších rosdin aučinkem síly
powrchu toho a pamatého oboru, neboť i holá skála silau
ze sebe wydáwanau twoří mech; ta wšak ohromná zpausta
zemské hmoty měla i ohromnau w sobě sílu, tak že po-
stupem času obrowské wyniklo rostlinstwo, nowý to praud
síly, která se sílami předešlými základ osnowala k nepře-
hlednému pořadí žiwočichů. Tauto sílau našeho swěta^

Prwní spolek lidský. 43

tímto dechem wšemocného Tw&rce, zjewowaly se bytostí,
jejichžto hlawau je člowěk, onen twor, jehož nejhlawnější
dějiny teď máme projiti.

2. Prwní spolek lidský.

Krajina Kašmirská w Indií, jedno z nejwyššich údolí
našeho swěta a též nejwyššímí horami Himalájským! a Hin-
dukusskými (Paropamisem) obklíčené^ udáwá se za prwní
kolébku pokolení lidského. Wýchodní spisowatelé nazwali
jí zemským rájem. S nebetyčných, wěčně sněhowých hor,
sléwají se wody do wšech swěta úhlů, Hoangho, Jantse-
kian a Bramaputra do Cíny, swatý Ganges a Indus do
Hindostanu, a na sewer řeku Amu do Aralu.. Hory jsau
u weliké nesrownalosti s tuze mírným a teplým podnebím
dolin: steré potoky a říčky rybné swlažuji úrodnau půdu,
pokrytau kwětinami wěčného jara, wínodárnými hrozny,
obilím, owocem wšeho druhu a^ horskými pralesy, kde
nosorožec, slon, medwěd, šakal, tigr a nepočetné ptac-
two bytují.

Před částečnými potopami, po wšeobecném přelé-
wání se wod na powrchu zemském nastáwalými, bylo
údolí to pro swau wysokost bezpečné a tak úrodné, že
na něm noworozenec swěta žiwot započíti a zachowati
mohl. Jakýž byl jeho prwopočátečni staw ? Mohli bychom
se odwolati na ony dětské lidi, před našima očima žijící,
na lidské děti w Austrálii, Americe nebo w Africe, kdyby
mnoha tisiciletau společností staw jejich tak říkaje wzdélán
nebýt* Wšeliké nářadí, kterým se tato společnost již ho-
nosí, chybělo prwnim tworům, a w tom boji, do něhož
je prwní krok na diwadle swěta s lítau zwěří, s mnohým
ještě z minulých wěků pozůstalým drawcem, uwrhnul,
bylo dřewo a kámen jejich zbraní, strom a jeskyně auto-
čištěm, dříwe nežli zbraň dokonalejší a wystawená chata
z jich rukau byla wyšla. Co wšak prwní twory ty ještě
na mnohem nižší sází stupeň, jest, že nijaké, i sebe chudší
neměli řeči. Plachý byl žiwot jejich, tělesný, zwířed,
swazky společenské nejslabší , jež okamžité nebezpečí
k obraně wázaIo« druhé zase trhalo; nic nepautalo je

44 OJděleni L Hlawa druhá

w stálejši obec. Teprwa když hlas átrob jejich jednozwiiký
lámati se počal we články, když rozmanité hnuti citn i mysli
w něm se jewilo a od druhách bylo rozuměno^ teprwa
tenkrát bylo widěti welikau mezeru^ která ďoweka od
žiwočichů wůbec dělila. Rec postawila ho na tu vr^síy na
které se nalézá ; a byť byl, jako mnohá zwiřata, i bez ča-
rodějného talismanu toho tělesnau obratností swau chaty
wystawěl a rozličné spůsobil nářadí, předce nikdy nebyl
by dosáhnul pro swůj tělesný žiwot společenských wýhod
nynějších ; bez mluwy byla by mu wěčně zawřena zůstala
brána krajin nadsmyslowých, krajin duchownich. We swé
řeči žijí lidé, národowé, člowěčenstwo, bez ní wedli by jen
žiwot zwířecí, neziU by^ než jen by iiwočili, Mluwa lidská jest
ono slawné effeta wšemocného Twůrce, kterým se dotknul
jazyka, aby se duch rozwázal a z okowů wyšel ; twoření
mluwy jest weliký děj, jenž prwní zaujímal člowěčenstwo*
Jako wšechno w počátku^ byl i prwní krok u wěd
té malý, nepatrný ! Bolest, nesnáze, protLwenstwí, jsauc
přiměřené, wzbuzují činnost lidského ducha wíc«, než ra-
dost, pohodlí, příjemnost; protož i wšickni národowé ko-
nali náboženské obřady dřiwe duchům zlým, ňež dobrým,
což hlawně u Neg^ů jsme pozorowali. To samé dalo se
i při prwním pučení a chroýření se lidské mluwy: oka-
mžité nebezpečí, obtíže a jiné drsnoty pobauříly cit a mysl
člowěka, i wydal zwuky, jimižto se různé, naň dorážející
předměty líčily a malowaly. Teprwa později, častějším
působením plynuly z jeho citu i hlaholy pro wěci pří-
jemné, lahodné, ač patrno, že i náhlá, prudká radost hned
na počátku swého našla ohlasu. Wýrazowé ach, á, ó, oi,

fi, hii, kteří s malými proměnami skoro u wšech národů
se nalézají, a bolest, radost, úžas, podiwení, potupu a

hnusnost na jewo dáwají, byly prwní známky pohnutného
citu. Ony wšak prwní puky mluwy lidské byly co tráwa,
jež každoročně mizí a nowě se pučí. Úkaz ten widime
u diwochů, jejichž mluwa, ač dlauhým již užíwáním pe-
wněná a ulwrzowaná, předce w jednom wěku lidském až
k nepoznání se mění, posud řekám nowohoUandským se
podobá, kteréž pewného, prawidelného toku ještě nema-
jíce, Imijí w bažinách, neb se w pisku ztrácejí; ano-

Prwní spolek lidsky. 45

widfme to i w řečích ewropskýchj kde ze slowanských
českáj polská^ iliyrská^ z druhých wlaská sotwa 500 rokuj
ostatní méně, tři, i dwě stě let počítají^ aby látku i twar
swiij znamenitě nebyly změnily, poskytujíce tím důkaz wětsi
neb menSi pewnoty a wzdělanostL Jako polewníci sotwa
na swět přicházejíce, již umírají, tak se jewila a zacházela
řeč prwních tworů ; a mnoho odletělo wěků a s nimi
mnoho zwuků jako snowých obrazů, dříwe než takowé
nabyla wáhy, aby jakožto majetnost po půwodcich, po
rodičích, zůstala a něčím rozmnožila hospodářstwi potomků,
dříwe než doba nastala pewnější, utkwělejší.

Másledowalť člowěk zwukem swým zwuky přírody,
swým hlasem malowal hlasy její, neboť sluch ze wsech
smyslů nejprwé a nejmocněji na cit jeho působí. Neger
jeden, slyšew wystřeleni z ručnice, nazwal i ručnici huf.
Ono póhybowání w^duchu, nazwané slow^nsky wítr, wiatr,
wětr, w staroindické řeči sanskritu watri, řecky aether,
německý 38etter, z čehož i latinské ventus a německé
SOBtnb powstalo^ mělo w oné utkwělejší době takowý zwuk,
*takowý kořen, z něhož tyto wýrazy u podotknutých ná-
rodů se sterými wětwemi wyrostly a s malými proměnami
w dědictwi se zachowaly, dáwajíce teif swědectwí, na jaký
spůsob aučinek přírody w ohledu tom od předků zašlé
minulosti pronesen a zwukem wylíčen byl. Kdo wícc pří-
kladů žádá, jak zwučná příroda, na sluch působíc, od lidi
byla nápodobena, najde jich několik w níže položeném
přídatku. ^

* Čtenářům na wůli ponccháwajícc, chtějí-li to neb ono slowo sluciiu,
Amjrslu ncjhlawDejsimu při twořeni řečí, neb oku neb jiným smysl&m
připočísti, klademe zde slowa následující: SLowanské: zon (zwon, zníti),
lat. sonus, něm. %.^Ví, sanskrit. tan, řec. dtvvaQto, — Slow. rt>ju (řinu,
teku), řec. (^éoo, lat ruo, sans. ri, něm. nnttcn. — Slow. kůň (koil,
kin), řec. ylvvo^y lat. hinnus (hinnio, řehci), něm. Í)tXi%^, sans. kan
(zníti, zwučeti). — Slow. klinkati, lat. clango, řec. 7iXayyé(a, očm. řlin*
gen. — Slow. rwu (rewu), sans. rove, lat. rapio, něm. XdWbtXi, perské
rubaden, řec. UQnío, — Slow. hlas (golos), něm. fy^\i, sans. klad, kal,
řec. }i(tXé(új lat. calo, dámo, — Slow. hrob (grob), něm. ^rab, řec.
xovTitriy lat. scrobs. — Slow. ssaju (ssu), lat. sugo, něm. faugetl^ sans.
sis (wlažiti), řec. TJyxw. — Slow. hus, polské gens, něm. @ail^, řec.
XV^'» sans. liansas, laU anser. ~ Slow. woda, sans. uda, udaka (lat. unda

46 OtldMcní I. Hiawa Jnihá.

Druhý smysly kterým příroda na cit pňsobfj je zrak.
Ze wšech předmětů^ lidské oko nejmocněji dojimajidch,
bylo zajisté ono diwadlo^ jež blahodějné^ ohniwé těleso
na obloze podáwá. Diky^ jež pralidé tělesu tomu wzdali,
prwní modlitba jejich byla^ že swého dobrodince jmeno-
wati začali. Tato křestní památka lidí w krajinách indi-
ckých zachowala se we slowanském slunce, w lat. sol, w něm.
@onne w řec. rikiog.

Předměty, působící na ostatní smysly, pojmenowa!
člowěk též podle dojemu, jakýž na cit jeho činily; a wsak
takowé rozsáhlosti nemajíce, nezahrnují weliký obor wěcí,
z jejíchž názwů u rozličných národu patrně by se uzawí- ^
rati' mohlo na jeden a ten samý pramen počáteční.

aqua), řec. vdcůQy lat. sudor, staroněm. ^atter^ nolré ^afTer, litcwské
yanJu. — Slow. olej (kořen líti), lat. oleuixiy něm. £)M/ ^^c. BXcu^Vm —
SIow. myS, řec. l^vg (mys), lat. mus, nčm. ^auů, sans. musas, perské
mush. — Slow. hnízdo (gniasdo), lat. nidus, sans. nidas, něm. 9?Cfř^
řec. vsoffffíá, ^ Slow. sníh, něm. (Báfntt, lat. nix, řec piq^ág. — Slow.
tahu (tag;u , táhnu) , lat. duco , něm. gie^e , řec. Te(v(0 , sans. tig
(dosíci, tihnautí). — Slow. tenký, lat. teniús, něm. tútltl, řec. TVWOQf -
pers. tinc , sans. tanus. — Slow. hořím , hárám , sans. ghar , řec.
XQÓíco, něm. {)eerb, lat. nro. — Slow. Ihu (lehu), něm. (úgett (zle
mluwiti), sans. lagh, řec Myojy lat. lego, loquor (dohře mluwiti). —
Slow. metu (meju), lat. metére, něm. niál)Cn, řec. ccfiaoo^ sans. mas. —
Slow. melu, něm. malf^íe^ lat. molo, řec. fivXXoj. — Slow. minám (na-
pomínám), něm. marněn / lat. moneo, řec fiTlWOOy sans. man (ozná-
miti). — Slow. misím, něm. mtfc^e^ lat. misceo. řec [i((Ty€Oy sans. maks,
misr. ^ Slow. mru (act. mořím), sans. mar, lat. morior, řec f^OQOgy
něm. SKcrb. — Slow. řeČ (ret, kořen rejů, téci, odtud i řeka), sans. rot
(mluwiti), lat. rhetor (iuLerpretor), něm. rcbctt^ řec QCC^(0, — Slow.
půda, řec. nodog^ něm. ^obeit/ lat. fíindus, sans. pattan (rowné mí-
sto). — Slow. pýr (parný, teplý), řec TťÚQy anglosaské fyr, něm. %t\Xtt
sans. prausas, lat. huro [brennctt^ zpruditi, průd (jantar)]. — Slow.
pluji, sans. plu, lat. fluo, něm. fitcfe^ řec Avoo. — Slow. ch}'£e (chata,
chatrO^, hťiSť?), sans. kutos, perské chuse, něm. ^dVíé, ^VíHt, lat. casa,
řec xmdog. — Slow. mech, řec, fiO(TJ[Og^ lat. muscus, něm. ^OCé. —
Slow. jež, ježek, lat. a rec echinus, něm. 3^t\, sans. agh. (píchati). •—
Slow. chlad (chladny), nt^^m. falt, lat. gelidus, sans. žalitas. — Slow.
lípnu, sans. lip (maž), řec. XiTtafo, lat. liho, něm. f Ubctl. — Slow. nebe
(na poěátku toho wznc^cného wý známu jako teď nemající), sans. noha,
(wzduch, oblaka), něm. ^cbti, lat. nubbSy řec VBCfs}.!] (wže oblaka). —
Slow. noc lat. nox, řec. í'Vg, sans. nis, něm. 9?ac^t, — Slow. dlauhy
(s nosowým zwukem dlongy), lat. longus, něm. 1(1110. *— Slow. wino,

Prrriii spolek lidský. 47

Ať byl jaký koliw swazek mezí rodiči a dětmi, ač
podlé podoby na nejnižším stupni žijících národů o sla-
bosti a wetchosti jeho pochybowati nelze ^ předce mela
dáwnowěká společnost lidská pro osoby toho swazku^ při
wM surowosti ze wšech nejmocnějšího ^ již jména swá,
kteráž posud mluwi k nám we slowanském máť^ matka»
w sanskritu mata^ w lat. mater^ w řec. iiyitriQ^ w něm. ^nX^
ttt, w perském maděr, moder. We slowanském ot, otec,
w sansk. ata, w řec. átta, w něm. íOatct/ w lat. i rec. pater,
w pers. pader, fader. We slowanském sestra, sansk. svo-
stri, w něm. ©d&wefter , w lat. sosor (soror) w pers. sister.
' We slowanském brat, bratr, w sansk. bhrata, w nějn. SSm*
ter, w ifec. (fQatioQ, w lat, frater.

lat. viouin, něm. Qdtt^ řec. oovog, — Slow. malowati, ném. mCLÍCtíf
sans. mal (znamení, skwma), lat. malus (skvrrna). — Slow. zima, sans.
hima (snili, odkudž Himalaja snéhu doraow, a staré jméno hor třch
Iraatis (Himaus, mons), řec. X'^^? í^^* hiems, persky sime-stan, afgansky
xnmy, z fiehož i něm. JĎimmeí powstalo? — Slow. mléko, něm, ^íld^
Cmeířcn), lat. (m)lac, rec. yákax(tog)^ aju^oo. — Slow. med, něm. SKet^,
' sans. madža, rec. [lédv (wíno). — Slow. juny (mladý), lat. junio (ju-
nior), něm. jung, sans. yuvan. — Slow, Čistý, lat, castus, něm. řeufct|,
sans. suddhag. — Slow. čereáně (trcSně), lat. cerasum, reČ. XBQCCíTtoVy
něm. ^rfc^e. — Slow. len, něm. Sem, řec. Xívov, lat. linea, (lana). —
Slow. žena, sans. žani, žanika, řec. yVVT^y lat. genus (pohlawí), něm.
&ttiO^C (společník). — Slow. muž (monž), něm. íOtctifáj, lat. mas, sans.
mas (něm. letnit, lat. hu-man-us, homo). — Slow. doc, dci, dcera
(doccra), něm. Xoc^ter, pers dokter, řec. (h)y(CtYiQy sans. duhiur. —
Slow. wdowa, lat. yidua, sans. TÍdaha, něm. ffiitlt^e, pers. bideli. —
Slow. já (jaz, az), řec. iyto^ lat. ego, něm. \^, sans. ahan, arem. —
Slow. ty, řec. 'tVy lat. tu, pers. tu, něm. tVí, sans. tya. — Slow. miij,
něm. tndn , pers. mcn , sans. mat , lat. meus , řec. BfÁOg, — Slow.
možný (moh}), něm. mác^ttg, lat. magnus, řec. f^^yccg^ sans. mah. —
Slow. no¥Fý, lat. novus, sans. navas, řec. VEOg^ pers. nau, něm. ncu. —
K tSmto připojujeme zde je^tě následující. Slow. srdce, sans. hird, řec.
xoQolay lat. cor (cor-dis), arménské sírd, něm. í)crg, lítewské szirdís. —
Slow. lehu (ležím), něm. íie^C (ÍCgC)/ ^^^ Icgo (loco), řec. }dy(ů, sans.
lig (připojiti). — Slow. lehký, něm. \t\áfi, lat. levis, řec. ^^«X^?' sans.
laghus. — Slow. lid, něm. žeilt, řec. éMoq, — Slow. libý, něm. íieb
lat. lubo, sans. lubh, řec XiTttco. — Slow. niěru (měřím), něm. meffC/
sans. maj^ řec. /líT^^co, laL metior. — Slow. máchati (bojowali), něm.
ina(^en, laU machinor, řec Il0yi(úy sans. m.igh (jednati). — Slow. mez
(mezi), řec fA^ffOVy lat. medium, níimKJlittC, sans. madhyai. — Slow.
ne, sans. na, pers, nch, řec. ftjy kjfT non, něm. ntitt. — Slow. uyuí,

48 Odděleni I. Hlawa druhá.

Sterá ona slowa^ která zde wšechna wypočisti na
8wém by místě nebylo, týkají se naskrze wěcí tělesných,
smyslowýeh, jež člowěk swými čidly pojímá. O předmětech
nadsmyslowých budau sotwa dwě, kteráž by w oněch před-
wěkých dobách z myslí pralídstwa wyplulá, nám jakožto
pozůstalost w tak patrné ryzosti byla se dochowala; neb
jakauž majf společní podobu slowa ctnosls Tugend, TÍrtus,
ao^tT^ a tisícero jiných wýrazů pro předměty z říše du-
chowní? Protož ono plémě lidské, poslauchajíc přírodu
a ji swými nápodobíc zwuky, jichžto zajisté částka nej-
menší až k nám zawzníwá, a druhá podlé okolností, po-
třeb, rozličného podnebí se zjinačila aneb nowě twoříla, -'
ono plémě šířilo se, od swého pně wzdalowalo a do wětwí

řec. vvvly ném. nun, lat. nunc. — Slow. ucho (stejného kořene co oko,
SlUgC^ sans. ak-SÍ, oculus), řec. ov^^ lat. ausis (auris), něm. £)^r. —
Slow. syt, lat. sat (salis), něm. fatt^ sans. sadhus (plný)^ řec. occffvg
(plný). — Slow. stojím. laL sto, sans. stha, něm. jlc(|fn — Slow. den,
sans. dina, pers. di, lat. dies, anglické day, něm. XCL^* — Slow. dwéře,
sans. dwara^ něm. Xf)ÚX, řcc. 'dvQUy lat, foris. — Slow. plný, laL ple-
nus, řec. ^T^eo^, sans. pulítas, něm. Jíolí. — Slow. piju, řec. Ttl^^ sans.
pi, laL hibo, něm. ^\tX, — Slow. jedu, jedm (stažené jim), lat. edo,
řec. BO(ůy něm. effc, sans. ad. — Slow. hřímě, sans. hharman, řcc
^UQOgy něm. 93ŮrĎC, pers. farda, lat. vara. — Slow. tuhý, sans. dih,
BČm. bic^t, lat. densus, řec. dacvg, — Slow. wěk (čas), něm. eícig, lat.
aevum, řec. cucoVy sans. ajus. — Slow. pata, sans. padám (noha), řcc
íiovgy lat. pes (ped-is), něm. guf (í)fotte), pers. pa, pé, pei. — Slow.
wezu, lat. yeho, sans. vah, něm. ^agcn (^ecg). — Slow. kupa (hro-
mada), sans. kup, lat. copia (cumulus), něm. $)Ciufc, řcc. CCTIOD, — Slow.
haliti (zahaliti), sans. hul, řec íAvco, něm. ^úlíen, lat. celo (z čehoá
pošlo helma, galea, ekVfAOg.') — Slow. wrch, něm. S&CV^, sans. hora,
řec. TZVgyogy pers. herj. — Slow. hora, řec. o^og^ hebr. horeb. — Slow.
zahrada (hraditi, hrad), laL hortus, řec. ^O^^TO^, něm. &avten, sans.
garh. — Slow. koze, sans. kudis, lat. cutis, řec XVTOí, něm. ^aut. —
Slow. hod (čas, hodný, tolik co s časem se srownáwající), laL hodie
(dnes), řec. ccyaůog (dobrý), něm. gut, per eminentiam god, ©Ott^
kamž i ^CUte (dnes) náleží. — Slow. jeden (jen), sans. ádá, řec. tf,
laL un-us. něm. cÚl. — Slow. dwa, sans. dvi, řec. <5'vců, lat. duo, ném.
gruei. — Slow. tri, sans. tri, něm. tXÚ, lat. třes, řec tQEigy pers. thre,
thri. — Slow. jho, jiho, něm. Soc^r l*^» j^S^™> pers. juh, jug, sans.
jugan, řec. ^vyóv. — Slow. znám, sans. Žna, řcc. yv6(úy laL gnosco,
ném. fenne* — Slow. měsíc, sans. masa, pers. mah, lat. mcnsis, řcc.
M^^^y něm. SKonb aul. atd.

Prwni spolek lidský. 49

rozkládalo mnohem dřiwe, nežli druhý, duchownější oddíl
mluwy lidské wywíjeti se počal. Nedime, že pralidsLwQ. vi
wšech duchownejších náhledu zcela zbaweno bylo; niď^'
méně, jelikož jasnější a docela nowý pojem wěcí buď
twar názwů aneb nowá slowa twoří, snadno stalo se, že
prwni wjjádření pro neswctlau, temnau myšlénku zapo-
menuto a jiným nahrazeno bylo. Horami a řekami oddě-
lení a malého mezi sebau spojeni mající kmenowé začali
žiwot o sobě w každém ohledu, tedy i w řeči. Pokud
člowěk twořenim swé mluwy podlé hlaholů přírody se
obíral, konal cit hlawni auřad w dílně té; jak mile wšak
duchownější nastáwala doba, přiwtělilo se k citu i přemý-
šleni, rozums a zašlých wěků národowé skládali swau filo-
sofii w nejskwélejši knihu člowěčenstwa — we swau řcc.
Twoření duchowniho oddílu mluwy šlo cestau přiroze-
nau; dřcwní národowé nečinili jako jisti slowokujci wěku
naSeho, kteří chudau řeč několika libowolně slepenými
hláskami snaží se obdařiti. Každé, i nejwyšši duchowni
pojem w sobě obsahující slowo má swůj kořen we slowu,
wěc smyslowau znamenajícím a příhodném, aby předmět
duchowni se wyjádřil ; jenom twar slowa toho se pro-
měnil. Cnosl (čestnost) pochází od čistý, Xugenb od tan*
gen (šwédské duga, slowanské tuhý, tolik co pewný), yir^
tus od vis (síla). Bůh od býti, Deus, Dios od Divus,
(dies, den, a diw, žiw, tedy od swětla a žiwota). Slowa,
jimiž wěci smyslowé se wyjadřowaly, slaužila za základ,
na kterém řeč duchowni se stawěla, takořka za pláňata,
na něž duchowni wrub, z nadsmyslowých krajin wzatý,
se wštěpíl, wyrůstal a mnohé wětwe wyháněl. Hlawni
wýsledek tohoto srownáwání podotknutých řeči jest na
jewu; totiž, že indická, perská, afganská se swými odwčt-
wemi w Asii, keltická, německá, slowanská, latincká, řecká
w Ewropě ne pauze pro uwedené nahoře wýrazy, ale pro
welikau shodu we swé stawbě, wnitřním ústrojí, co poto-
kowé z jednoho pramene wyšly, se zmáhaly, a po welikých
částech našeho swěta co jezera se rozprostranily. ^ Že pra-

* 6e6i wlaská, francauzská, spaDÍelská a portugalská jsau loliko
odnože latiny, řcči staiých 6ímanú; nyn^jdi řed anglická je směsice

\

50 OildMcni I. Hluwa li-cti.

nien jejich ^ Kašmir^ krajina jest indická, nazwerae řečí
i národy ty indoewropejskými,

Wrátíme-li se ještě ku prwní společnosti lidské, ne-
snadno bude nám něco powěděti, čehož by čtenář ze
wšeho předeslaného sám se domysliti nemohl. Každý po-
stup společnosti, té, každý nowý úkaz we přírodě, každá
wěc, rukau její utwořená, množily, obohacowaly řeč; den
a noc, noční částky, klesání a nowé bujení rostlinstwa,
slunce, luna a hwězdy, bauře a sopky, pískot .a řwání
drawců, weškerý ten duch z tworstwa wanaucí měl na tato
lidská téměř nemluwiiata aučinek newýslowný, pohnul je-
jich citem, a krůpěje, slowa, linuly se ústy. Kámen a
dřewo, k boji s drawci a k lowu zwěři, dutý strom, je-
skyně neb z wětwí sestawená chata i dělání ohně atd.
staly se nowými předměty, jimiž pníček lidské řeči no-
wých puků nabýwal. Clowěk tehdejší byl pauhý .syn pří-
rody; jeho zákon byla i drawcowa stopa, dle které se
řídil, čas dospělého owoce, aby je ztráwil, těsnota, aby
dále odstaupil na místa, kde mu druhý w lowu nepře-
kážel, potrawy neodnímai. Že při tomto pýření se lidské
společnosti mnohočetní minuli wěkowé, není dle podoby
wywinujícich se spolku žádné pochybnosti, což my úwaze
každého ponechati můžeme.

Hlawa třeti.

v

Síření se clowécenstwa.

i. Plémé Indoewropejské.
a, Od^větwi asiatské.

Úžinami Himalájských hor k jihu do Indie a na zá-
pad do Persie počalo se rozcházeti toto pralidstwo, opau-
štěti prawěkau kolébku w onom čase, když krajina Kašmírská

skoro wšech hlawnich řeČi ewropejských, nejwětSí ale základ má w řeči
germánské Čili německé, protož o nich, jakožto nepil wodnich , nelze
mluwitL

šíření se člowCf(!:enstwa. .51

rozmnoženému počtu lidí počínala hýú lesná a neposta-
čítelná. Teplé, spanilé kraje indické wábily diwoké lowce,
aby sestupowali s hor do krajin banánu a owocedárné
palmy. A když během času zákon těsnoty, -u rybářů a
lowců welmi záhy nastáwající, dále jíti nutil pomnožené
rodiny, wedly je swaté wlny Gangesu a Indu na jih, až
na třech stranách Indie rozložený oceán pauti jejich konec
učinil' I zalidnili zemi tu, w které za naší doby w tak
ohromném počtu je nalézáme. Od Híndukuše na jih k Cej-
lonu, od Perského zálíwu k řece Bramaputře na ^chod
rozprostřené kraje jsau zemi a wlasti oné čeledi, která
později pod jménem čeledi Indicie w dějepisu člowěčenstwa
se wyskylá, a z prwopoČátku oním mocným byla pramenem,
z něhož mnohé praudy žiwota lidského wycházetí počaly.

Wystupowal a zaujímal dále prawěký tento kmen ony
wysočiny mezi řekau Amu, Kawkazem a řekau Tigrem,
ony kraje nafty, pěkných koňů, aurody, wšak i sucha a
parného slunce, kraje nynější skoro Persie, w dáwnowě-
kosti Area (Irán) zwané. Přes Tiger a Eufrat rozprostxa-
ňowal se do Sýrie ke Středomoří, přes Taurus do nynější
Arménie, Malé Asie a na Kawkaz. Tato jest druhá čeleď
Indoewropejského plemene, která od Arei, půwodního
jména země od národů medsk^ch a perských osazené, celedť
Areitskaii nazwána. INárodowé k ní počítaní jsau Perkmé,
od samých sebe Farsi, w dáwnowěkosti Parthowé jmíni, Me*
dowé a Sarmati; potom Afgané, od jižní strany Paropamisu
nyní přes Kašmir do Pendžabu a wýchodní Persie rozlo-
žení; Kurdowéy na wysočinách, kde Eufrat a Tiger wzni-
kají, mezi jezerem Wanem a Urmi podlé Tigru k jihu, .
w Mezopotamii, w Sýrii a w Malé Asii roztraušený a ko-
čující národ, a konečně Armenowé w hornatých krajinách,
kde se Kawkas a Taurus splítají a holý strmí Ararat.

h, Odwětwi ewTopejské.

W newystíhlé době začalo od kmene asiatského wy-
rážeti weliké odwětwi, a růsti dále k sewero - západu ku
krajinám ewropejským.

1) Oddíly plemene toho w Ewropě jsau: Čeleď Cd-
tická (Keltowé čili Gallowé), nyní za wlastni čeleď dňwo-

»■

52 Oddi^Icní I. Illawn Uřgrtí.

dně powažowaná; měla swoje sidla w Gallii^ w nižto ny-
nější Francauzsko zahrnuto jest« w půlnoční Itálií^ w kraji-
nách jižního Německa j potom we Španielích a Britanii.
Jejich odwětwí zjewuje se w dějepisu pod jmény Bojů,
Jaurisků a Skordiskii. Nejhlawnější částka jejich potomkA
zachowala se w nynějších Francauzích.

2) Po sewero-západní Ewropě rozložila se ceUď Ger^
manská čili Německá. K Alpám berauce autočiště swé, po-
stupowali po R^nu a Labi k moři sewernímu a do Skandi-
nawie, nynějšího Dánska^ Šwédska a Norwejska; z této země
utwořili swau prawlast^ z niž napotom praudowé čeledi té
řítiti se počali; Gothowé s Gepidy, Withingy atd., Šwédowé
s Heruly, Warjahy atd., jsau čelnější, národowé její,

3) Z kmenního pralidstwa toho wynikala ps^k dále
čeleď Slowanská. Od Starých hor (Haemusu čili Balkánu)
wzhůru po Dunaji a wedlejších řekách až na Tatry, tato
dáwnowěká Slowanůw kolébka, potom země na sewer,
jimiž walí se řeka Labe, Odra a Wisla, ony pak rowiny^
které swlažuje Němen, Dwina, a na wýchod ku pohoří
Uralskému, k jihu řeky Wolha, Don, Dněpr a Dněstr až
zase k austí Dunaje byly a jsau půdau a wlastí čeledi té,
jenž na patero hlawních částí neb národů se dělí, a sice:
Národ Jllyrský 9 jakožto někdejšího půwodu swého nej-
bližší, jenž obyčeji a řečí jeden čim' celek pod jmény sice
rozličnými, jako jsau Bulhaři, Srbowé, Bosňané, Černo-
horci, Dalmatowé, Chorwati, Slowenci, Krajinci, Štyrowé
atd. Národ Cechoslowanshj, jmenowitě Slowáci, Morawané
a Cechowé. Národ Polabský, nyní zněmčením téměř wy-
haslý, jmenowitě Srbowé, jejichž zbytky w Lužicích posud
widěti; Lutici čili Weleti, mezi Labem a Odrau, a Bodrici
na Baltickém moři mezi těmaže řekama. Národ Polskýj
od řeky Odry přes Wislu a od Geskomorawského pohoří
na wýchod, od Tater k seweru a k jihu k oné klikaté
linii, která jej od národu Ruského dělí, bytowal, a s wy-
laučeníra kmenů Pooderských, nyní zněmčených, bytuje
posud pod jmény Poláků, Slezanů a Pomořanů. Národ
Ruskýs jehož meze w starožitnosti jsau na sewer jezero
Ladoga w nynějším okolí Petrohradském, na wýchod řeka
Wolha, k jihu Černé moře a Dunaj, na západ k Tatrám

.ř

Siřeni se ólowečenslwa. 53

a k Baltu. K této^ jak we starožitností^ tak w naší době
krom Indů nejčetnější čeledi Indoewropejskéko plemene
počítají se ještě národowé kmene Lilewského, s ni co do
jazyka a mrawů sbratřeného a na moři Baltickém a za
Tatrami společně usedlého^ a sice hlawně někdejší Pru-
iané a dnešní Litwané a Lotyšowé.

4) Konečně ceUd! Thrácká^ na polauostrowě thrácko-
illyrském a italském. K nim počítali se národowé thráčtí,
a sice Getowé Čili Dakowé, Moesowé^ McLcedoni, Epiroti, Cim"
met^cwé, Taurowé, atd. jenž před wěky w části nynějšího
.Turecka přebýwajíce, až na chudé ostatky Epirotů, Mace«
donfi, Albaňanů a směsici Walachů wyhasli, potom Phrygowé,
I^dcwé, BytlUnij Karowé atd. w Malé Asii někdy bytowawší,
Pdasgowé a pak HeUerwwé, z nichž národ Řecký wyniknul. —
Národy na polauostrowě italském bydlící, nazweme latinský-
mi, kteří později pod jmény rozličnými na jewo přicházejí,

v

jako : Sikulowés z Kecka přišli Pelasgowé, Lalinici^ Umbrowé,
Fclscť, Sabinis Etraskowé a na jich řiceninách wynikli Rtmané,
Tyto jsau nejhlawnější nástiny čeledí a národů ple-
mene Indoewropejského, jakož i těch zemi, jež tato nej-
mocnější haluz člowěčenstwa zahrnula. Reč těch národů,
jak nahoře poukázáno, plynula z jednoho pramene, tedy
i národowé ti jednoho a téhož jsau půwodu.

2. PUmé Semitické.

Do druhého plemene, kterým, od Tauru do Arábie
a wýchodni Afriky rozloženým, jako klínem rozštěpilo se
plémě Indoewropejské, počítají se hlawně tito národowé:
Čeleď Chaldejsko-Assyrská, Chaldeowé, w Chaldei a w zemi
Babylonské, Assyři mezi řekau Tigrem a horami Zagros-
skými a Syrawé w Sýrii; čeleď Hebrejská, Židé, Kanánané
a FtrUkowés z počátku w Mesopotamii, potom w Kanánu
čili Palestině, části Syrské země bytowawší; čeleď Arab-
ská, Arabowé w nynější posud Arábii, k nimž i téhož
půwodu Maurowé w sewerni Africe patří; Habdanéy w ny-
nější Habeši w AfKce, a Koptowé w Egyptě. Řeči hlawněj-
áich čeledí těch, welikau příbuznost mezi sebau jewící, po-
ukazuji též na jeden půwod národů samých.

51 Oddólfoí I. Ulawa Ikcti.

3. Plémé Sewerské.

Druhé wysočiny Asiatské^ také za nejwyšší wypu-
klinu zemského powrchu udáwané^ jsau ony země^ na kte-
rých s Uralem spojené hory Altajské na wýchod po jižní
Sybirii a Mongolsku se wznášeji a rozkládají 3 rozlehlé
kraje ostrého wětru sewemího a pustiny Gobi^ písčitého
dna před wěky odteklého moře^ kraje surowéjši powahy,
posud newzdělanéj planém kde kůň a jeho saudruzi ještě
žijí diwoce a we stádech^ jak w Sibirii^ pří řekách Argonu
a Amuruj tak na stepech Gobi^ na pomezí Tibetu a Cíny;
kde welblaud, po wšecky časy pozemského bytu swého
ode wšech národu w otroctwí odwlékaný, wolně po Mon-
golských stepech blaudí, i yak čili diwoký wůl^ owce^ koza^
wše posud přirodau udělené wolnosti požíwá^ neb jich po-
sud člowěk nezkrotilj k dalšímu nepoužil prospěchu. Tyto
wysočiny střední Asie, ono pohoří Altajské^ pokládáme za
wlastj za půwod Sewerského plemene^ kteréž od plemene
Indoewropejského nejen mrawy, obyčeji a zákony, nýbrž
i auplnym řečí rozdílem se liší, a duchowní wýkwět jeho
ku plemenu prwnímu tak se má, jako pláně ke štěpu.
O jazykowé příbuznosti, jakowá u plemene Indoewropej-
ského panuje, u těchto nízko stojících národu nelze býti
řeči, aniž pro malau jí známost možná na ni poukázati.
Jsauť pak čeledi a národy, ku plemenu tomu patřící, jakož
i země, we kterých přebýwají, následující:

Čeleď Wychodosibirská, k niž počítáme Yukagiry, Kor-
jaky, Kamčadaly, obywatele ostro wu Aleutských a Kuríl-
ských, atd.

Ccleď Tunguzská, do níž počteni Tunguzowé w Si-
birii a Mandžurowé na wýchod od Mongolie.

Čeleď Mongolská čili Tatarská, jejíž hlawní národowé
jsau: Mongoli čili Tataři we skalnaté pustině Gobi a na
Čínském pomezí; Burjati, we wýchodní Sibirii okolo jezera
Baikalowa, prawlasti Mongol ůw; Oelóti, we střední Asii
a na pomezí Čínském se potlaukající; Kalmykowé, z Asie
okolo 1662 k Wolze přitáhli. Někdejší Skythowé při Čer-
ném moří počítají se též k této čeledi.

DÍřeui se ^lowč£:oDslwa. 55

v

Celeií Samojedská, od hor Menšího Altaje po řece
Jeaiseji a Obu k moři ledowému rozšířená.

Čeleď Turecká, ze swé prawlasti u welikého pohoří
Tagnu a Altaje šíroširoce se rozprostranila , sewerowý-
chodně k řece Leněj západojižně k moři Adriatskému.
Hlawnější národowé jsau: Osmani čili Turci w Ewropě a
w Malé Asii; Turkmani (Turkomani, Truchmeni) w Arménii^
w Sýrii, w Kawkazii co pastewci rozptýleni ; Uzbekowé w ny-
nějším Bucharsku; Karakalpaci, Kirgízowé, Nogsgci, tak
zwaní Tatarowé Kazanští a Astrachanšti, atd. Mnozí kme-
nowé této čeledi pomísili se již w dáwní době s kmeny
čeledi Gudské a Mong^olské, odkudž powstaly národy po-
lowičátné: Hunowé, w horských krajinách mezi Kašgarem
a Altajem usedli^ Awarowé w Gerkesku, w horách Kawkaz-
ských, Bulhaři na Uralu, Kozaři, Plawci čili Kumáni, In-
growé, a w nowější době Geremisi, Baškiři atd.

Čeleď lh^alská\ za dáwná sídla její pokládají se hory
Uralské, Ewropu od Asie dělící; hlawní národowé jsau:
Gudowé čili Finowé, kteří za prawěků sewerní osadili
Ewropu; odpolu poněmčilí Guchonci a Čudi we Finlandu
a Estonech; později do Ewropy přitáhli Maďaři w Uhřích;
národ Loparský na seweru Šwéd a Ruska, konečně Eski-
máci w Sewerni Americe.

Cdcď Jbcrská; Iberowé a s nimi příbuzní Kantabrowé
již před wětším šířením se plemene Indoewropejského
osadili Aquitansko (část Gallie), ostro wy Sicílii, Sardinii,
Korsiku , pak celý polauostrow Spanielský, wšady byli
wšak od Celtů podmaněni a wyhubeni až na malý ná-
rodek Basků, we Španielích w horách Pyrenejských bydlící.

Čeleď Kmvkazská. Na 150 mil dlauhé a 20 až 40 ši-
roké, horami Kawkazskými rozcrwané půdě hemží se we-
liký počet národků plemene Sewerského, z nichžto jen
Lesgy (Lesghy), Kazi-Kamyky, Čerkesy (Cychy), Abasy a
kmen Gruzinský pojmenujeme.

Od pohoří Altajského přes stepi Oelótů přicházímo
do Tibetu, jenžto s prawlasti plemene Indoewropejského
mezuje, k národu Tibetskému, který též k Sewerskému
plemenu se přiwtěluje a jeho záwěrek činí.

56 OiIdélcDÍ I. Illawa Lrclí.

4. Plémé C/nské.

Krajiny rozložené po žluté a modré řece, Hoanghu
a Jantsekianuj na sewer Mongolském pohořím a tři sta
mil dlauhau zdi od Mongolie, na západ téměř řekau Bra-
mapatrauj na jih a w^chod oceánem obklíčené^ jsau pů-
wodištěm plemene Čínského^ jehožto řeči stawba a w^slow-
nost cely wýjew utkwělé duchowní powahy od plemen
ostatních. značně je děli^ ačkoliw zapříti se nedáj že w dáw-
nowěkosti z plemene Sewerského a Malajského^ po ostro-
wích asiatskych a australských rozptýleného > přítoky do
něho přicliázely^ tak že někteří za pauhau směsici obaa
plemen je wydáwali. Ku plemenu tomu připočteme Zapany
(Japany) na sewerních ostrowích, Koreany^ směs Číňanů,
Mandžurů a Mongolů na polauostrowu Korei^ Kočinčíňany
a Siamesy; Birmané stoji uprostřed mezi plemenem Čín-
ským a čeledí Indickau.

Ze wšeho předeslaného samo sebau se jewí^ že člo-
wěčenstwo na sedmero hlawních plemen máme rozděleno,
jež dle stupňů po sobě stawíme, a sice:'!) plémě Ma-
lajské, z něhož ohledem na nízký wzdělanosti stupeň jen
částka australská může rozuměna býti; 2) plémě Americké
čili newlastně tak zwané Indiánské; 3) Negerské; 4) Se-
werské; 5) Čínské 6) Semitické a 7) Indoewropejské. Mno*
ho-li historie prwni tři plemena w sobě zawírají, poněkud
hned na začátku jsme ukázali; jsauť ona, jako předwěké
moře, mělká, nehluboká, tak že historie ^ tento admirálni
koráb člowěčenstwa, s welikým prospěchem na ně pustiti
se nemůže, aby w útrobách jejich ponořené poklady k swé-
mu užitku na swědo wywážela. Zbýwaji nám čtyry ostatní,
w jejichž okresu činowé a skutky lidstwa wíce neb méně
se jewí. Plemeno Čínské, w sobě uzawřené, má též uzawře-
nau historii swau; jest oáza, která, sama w sobě mnoho-
obsažná, jistého wzdělanosti stupně dosáhla a stanula, do
které mnohá karawana z ciziny se wedrala, z níž ale žádná
loď wlny druhých plemen hrubě neprorýwala. Plemeno Se-
werské, samo w sobě nemnoho obsahující, prázdné, duté,
bylo wzduchem sewerním, kterýž teprwa pohnutím sebe

'*K

silu a ostrotu jewil, wiclireni do sauscdtiich plemen
i^ul. Plémě SemiLÍckéj dílem kočowné, dílem obcbodnické,
'sw^mi dobami wšak co orkáu baurlíwé. Plémě Indoewro-
.]>ejské, nejhlubší tu díl oceánu lidskébOj wše obsabujíci, co
jjSlowěčenstwo posud wywedlo, a uyai weškerá osLatni ple-
mena sílau a ducbcin .sw}'ra zacbwacujíci.

Hlawa čtmrtá.

Píáslin iiejLlawiiějšícIi pokroků u wzdělárií a stawu
• společenském.

Dle aatioře poloicnydí obrazů o národecb, na níz-
kém stupni stojících, neti-eba nám široce itiluwiti, na jaký
Ékpůsob zabruowání našeho swěia od lidsk^cli tworů na
počátku se dalo. Z ruky přírody wyšlý, sílau telesnau
obdař^ý, jarýj diwokj syn země řítil se do boje se žiwly
alítau zivéří, požíwal, co mu rostlinsiwo a žiwoČiSstwo udílelo.
Pťwní krok jeho činnosti byl lúw, pauť zwérebijnau
konal po wšech končinách země, až moře kroky jeho
Mawělo. S kusem dřewa, za kyj uzíwaného, w ehladnějšícb
jkrajinácb staženau kožÍ oděný, kráčel tento sněta pán
yBawými pralesy po stopách zwěře, a t důmyslu jeho wj*
jtel prak, luk a iip, a jak se jinač prmií loweckébo žiwota
vynálezky nazýwají,

Kdyi ale moře, wysoké hory, diwé řeky hlawní bj-
mly přičinau, že lowecká společnost, zastawcna a chy-
cena, se množila a hustla, a potrawy již nebylo dostatečné
tuť ona podlé toho samého zákona začala chytati a sta
wěti plachau zwěř — a mezi lowcí zjewil se poífp'-, kro-
cen okolnostmi, krotil sám: wyJSÍ, ducbownějši to stupeů
jeho žiwota.

Z toho pak snadno uzawríti, jak z rozmnožené spo<
JdČdosIÍ pastýřské opět nowý, pro blaho a wzděláni člo-
^íěčenstwa newýslowně důležitý žiwot se wywinul; — jak
ďofvék množiti počal plodonosné rostliny, jak zrnf matce
zemi swěřowal, wida, ze je mnohonásobně zas nawraci —

9

i

1
I

58 OJilélcnl I. Ulawa čtwrtá.

jak mezí pastýři rolnik se zjewíl. Lowec stál na stupni nej-
nižším ^ nejméně požiwal swobody^ neb kroky jeho dle
běhu zwěře musily se říditi^ kdež zatím přecházející past;^ř
sám kroky stáda swého řídě, we wůli již wětší měl swo-
body, která w rolníku swého wrcholu došla, ješto on na
místě bytu swého přírodě rozkázal, udíleti potřeb" žiwota,
Nepřešliť ale wšickni národowé trojí tento stupeň sami se-
bau, neb mnozí, jak dějepis učí, ještě lowci byli, když druzi
dáwno již orbau se zaměstnáwali a lowce jí wyučowali.

Tyto wěci, ať z počátku jakkoli hrubého spůsobu,
žádaly wětšího přemýšlení, než pokud člowěk samorostlým
darem přírody ještě se žiwil; hlawně rolníkowi, tomuto
pn\'nímu občanu sweta, bylo dál a dále mnohých potřeba
nástrojů, skwělých pomníků wzdělanější powahy, a mimo
to i chaty, byť i sebe mizernější, tak že během času roz-
množená jich potřeba rozmanitých řemesel prwní byla pří-
činau — uměni strojmckd začala pučeti. Rolníků usedlá:'
společnost začala lesy mýtiti: swětlo nebes padalo na jarní
osení, po údolích rozléhal se howor, zpěw, dojimawějši to
hlasatel lidské bytnosti; společnost se šířila w obce a ná-
rod. Mezi pauhými pastýři a pauhými lowci byli národowé
rolničtí pěknými oázami w různých swěta končinách.

Zde onde plnily se wesnice obywatelstwem na taký
způsob, že se od jiných počtem lišily, a takowé místo na-
zwáno město, jehož nadpočetný lid ze swých zásob žiw
býti nemoha, z okolí zásobowán byl; tudy wzniknul obchody
zpočátku sniénnýy wěc za wěc, obilí za nástroje a jiné po-
třeby, jež hlawně města byla hotovila. Záhy wšak cítila se
nedokonalost obchodu směnného, neb často kupec té wěci
neměl, krerau prodawač na wýměnu žádal, a cena obau
wýměnných wěci málo kdy zcela se wyrownati dala. My-
šlénka o zdokonalení obchodu zawdala příčinu k horniclwi,
klestila cestu k oněm wzácným kowům, k zlatu a stříbrný
ježto w peníze se měnily, a cena a poměry jich od auwérné
osoby, tedy od hlawy země, se ustanowowaly. Tím uleh-
čeno obchodu, který při rozmnoženější a mohowitější spo-
lečnosti, ke swému žiwotu wíce prostředků žádající, do
dalších krajin, za hranice k jiným národům se šířil, a pro
pohodlí a zwětšené potřeby, plodiny a wýrobky wzdálený^ch

Pokroky. u widélÁni a slawu společcuském. 59

sweta pasu dowážel. Obchodem nastaly wšeliké zmény
cesty byly zakládány^ přes řeky stawěny mosty, spatřením
cizích zemi a národu jiných nabyto náhledů, různých wč-
domostí o lidech a swětě; a byť již dřiwe po řekách a na
moři podlé břehů w malých člunech dobýwána mořských
žitelů, přede teprwa užitek obchodní stawél lodi wětši,
hnal člowěka, swéřiti se wyšším wlnáni, dal základ k mořské
plawbě, byť i bez kompasu a bez té jistoty, která za naši
doby kupecké loďstwo prowázi.

Celý ten žiwot lidský, jakýž posud byl, jeho wywť-
jeni, wše ty wynálezky, znamenité příhody, wšecko žilo-
w ústech člowěka; malowalť to řeči swau, sdílel sausedům,
a dětem wyprawowal; brzo ale cítil, že pauhé slowo,
zwlášť při welikých událostech, slabé jest a nepostačující,
aby i pozdějšímu potomstwu w žiwé paměti bylo zacho-
wáno. I k jakémuž prostředku pudil jej wzbuzcný pro to
cit? K nejjednoduššímu. Podlé znamenité příhody pojme-
nowal pole, na kterém se udala, nebo les, horu, údolí, a
w nepostačitelnosti toho, wsadil strom, kámen, aneb wrchol
hlíny nawozil. Po okolí naznačowal historii swau; pole,
hory, lesy byly prwním, na krajiny pohzeným jeho p/^mem.

Také zpěwem, obnowowanými slawnostmi utkwíwala
události památka. Když ale počet znamenitých činů 9 po-
kroky wzdělanosti se zmáhaly a přírodní látka k písmu již
byla zpotřebowána, i cit pořád mocnější byl, aby wěci,
uchem pojímané, i okem byly pozorowány, a takto dwěma
ranama aby najednán se duše jeho otřásla, a co duchem
nabyto, myšlénky slowy pronášené, aby se wíce rozšířilo,
upewnilo a zachowalo, tu wypučila se w něm nowá moc,
posud ukrytá, ona síla, která nowau wynalezla řeč, mlmvu pro
oko čili psáni, kteréž tak rychle, jako ústy pronesený zwuk
pominauti nemohauc, i k pozdnímu promlauwalo potomstwu.
* « Jako diwoch americký do boje tělo kWé strašnými
barwami líčí, aby we swém nepříteli cit a myšlénku hrůzy
a strachu zbudil, tak i w šedé minulosti, byť i hrubým
spůsobem, užíwalo se malby k wylíčení buď skutečného
neb myšlénku značícího pi-edmětu na stěnách staweni, neb
na látce papírowé, a pro wětši stálost a pewnost byly na
to předměty i w kameně tesány. Toto umění, časem wy-

50 Oddělení I. Hlawa élwrti.

sokéko stupně dokonalosti dosáhlé ^ nemAžeme leč we
smyslu nejširším nazwati psaním ; wlastnimu psáni dalo
wšak základy jelikož pod psaním nejen sdělowáni po-
staupn^obj po sobě následujidch myšlének^ nýbrž i známky
postaupných slow rozumíme. Připojíl-li se k wyličenému
hrdinowi letící šíp^ nastalo již psaní obrazowé, ješto slowa:
rek a let šipu« jak w řeči se to myslilo^ naznačena byla.
Předwéké ony společnosti lidské^ ježto tak říkaje s při«
rodau jedním žili žiwotem^ a každý w útrobácb wzbuzený
cit a myšlénku pod obrazem ze přírody wzatým si předsta-
wowaly^ a k té se ještě newynesly wýsosti^ aby netélesné
pojemy^ jako í^udatnosU^ r^wémosU atd.^ o sobě myslily^
mohly tím méně připadnauti na takowé známky^ aby na-
šimi neb jim podobnými naznamenaiy netělesný pojem
udatnosti. Oni podali obf^az, a sice jaký w přírodě nejlépe
k tomu se hodil; psali tedy »udatnosta« když k hrdinowi při-
dali Iwa; noc naznačili hwězdau^ chuť ústy a jazykem^ slaehf^
uchem^ manzelslwi dwěma holuby s wěncem^ autok na město
žebříkem atd. Jest to obrazowý způsob psáni^ jedna, částka
tak zwaných hieroglyfů^ kteréž w £gyptě nejwyššího stupně
dosáhly^ ač je z počátku nepochybně každý národ měl*
Nicméně že obrazowé psací mnohonásobně se wykládati^
aniž pak se wěděti mohlo^ byl-li u př« k hrdinowi přidaný
lew^ skutečný jeho průwodce^ čili jenom statnost jeho zna-
menal, tu cítila se nedokonalost a nesnáze náležitého čteni
a wýkladuj pohřešowala se w řeči určitost panující.

Zároweň tedy^ co w obrazowém psáni se pokračo-
walo» nutila ncauplnost ta důmyslné muže^ u kterých po-
jemy samy o sobě nějakau jíž wáhu měly^ že hlubokým
rozbíráním řeči a jejich žiwlů, ne snadná to pro ně úloha,
nowé známky wynašli^ jimiž by zwuky slow se naznačiti
mohly. W Egyptských hieroglyfích nalézají se již i tyto
známky. Mezi obrazowým a písmenowým psáni způsobem
stojí u prostřed psáni známkowé, jsaucí u Číňanů w obyčeji,
kterým se ne slowo^ ne zwuk^ nýbrž pojem wěci nějakau
známkau podáwá ; u př. pojem srdce^ ruka atd. mají swé
známky; přidá-li se ke znamení pro srdce známka jednoty,
máme napsán pojem: jednomyslnost , přidá-li se ale známka
nejednoty (známka záporní), čteme pojem: sper atd.

Pokroky u wžd£lám a siawu spolcéeaském. ^ |

Pro řeč mluwenau nejjasnější^ nejurčitější psáni spů-
sob je wšak psaní pťsmencwé, t. j. aby se ne obraz^ ne
známka pro tu neb onu wěc wynašla^ n^brž ústy pronesené^
néjakau wěc znamenající slowo aby w jednotliwé zwuky^
z kterých sestáwá^ se rozebralo^ a pro každý zwuk známka
zwolila. Byla to úloha nejtěžší^ pauze pro lidí^ kteří swým
důmyslem wěci w prwky rozlučowatí počali. A byť i známky
pro zwuky z hieroglyfů čili z obrazowěho psáni byly při-
jaty a stárnutím proměněny^ nespočiwá zásluha w stanowe-
ných za písmeny známkáchj nýbrž w tom^ že jimi nazna-
čeni byli zwukowé. Již nahoře jsme podotkli, že i w egypt-
ských hieroglyfech známky pro zwuky se nalézají; hlawní
wšak toho sláwa náleží Asii, Indům ^ Medům, Chaldeům
a Feničanům, u kterých arci rozmanitého byly twaru. Od
Feničanů přešedši do Ewropy k Řekům, nabylo u nich
opět nowé formy, která w ohledu fysiologickém u Římanů
nejwyšší dosáhla dokonalosti. Od Reků přešlo k Rusům,
od Římanů k driihým národům ewropejským, s tau wý-
jimkau, že/ čeleď Germánská libau kulatost we wíce hranu
a rohů změnila.

Psáni známek na papír bylo příčinau šťastné myšlénky,
aby, co se psáti zamýšlelo, na twrdé ploše dřewní se wy-
rylo a na papíře wytisklo, a tudy při rozmnožených po-
třebách zdlauhawému psaní takowýmto tiskem, w krátké
době tisícero otisků podáwajícím, rychleji se wyhowělo.
Číňané již dáwno, Ewropané později to wynašli. Aby wšak
na ploše wyrytých písmenowých známek ještě dále mohlo
se použíwati, newázaly se již w jednotwámé otroctwí plochy
dřewní neb kowowé, dělaly se o sobě, staly se pohybli-
wými, aby k tisku i knih jiných slaužily. Tento sám w sobě
jednoduchý, w následcích ale předůležitý wy nálezek přiná-
leží teprw našim stoletím.

Wylíčení na papír toho , co lidský jazyk pronáší,
psáni, tato mluwa pro oko, jest jeden z nejskwělejších
úkazů člowěčenstwa, děj ohromný, tisíce let trwawší, nežli
swého wrcholu dosely a zatemněný jen těmi ducha po-
klady, kteréž jeho prostředkem do spisů byly se wložily.
Pauhé slowo ústy pronesené jest lowec, jenž w pustinách
mizi a nikdy se newrací; psáni obrazowé, ony hieroglyfy.

^2 Otldclcní I. Illawa čLwrtá.

jsau přecházojicími pastýři^ jižto našemu zraku ukluzujt
a my práci máme, abychom z daleké pauti zpátky přišlé
zase poznali a z nich mnohého ani nepoznáme ; psáni
pismenowé podobno jest rolnikowi'; jako on símě zefni
dáwá, aby zachowalo se a množilo, tak pomoci psáni sklá-
dal člowék we spisy myšlénky a wědomosti swé , aby
k užitku potomstwu byly zachowány, třibeny a množeny.

v

Psáni známkowé Giuanii stoji na rozhráni mezi obrazo-
wým a pismenowým, tak že z obojího něco, wííbec pro-
spěch a pokrok neweliký jest. Že teprw wywinutím se
pismenowého psáni wcliký strom užitečných známostí a
wěd šíře nad člowéčenstwem se rozkládati a k owoce-
dárným wětwím wábiti počal, netřeba nám důkazů.

Zbýwá nám ještě udání hlawního přehledu forem,
we kterých společenský staw lidského pokoleni se jewil.
Podobu prwních začátků widěli jsme u tak zwaných diwo*
chů, hlawně australských, s tím toliko rozdílem, že prwni
lidské společnosti od přírody a lowem se žiwící, we swé
surowosti ještě álaběji byly spojeny, wíce rozerwány. Twar
čili forma jejich společenského stawu byla jako ostatních
žiwočichů: hledáni potrawy bojem a půtkau se wšim, co
w cestu přicházelo. Na swět wystaupil člowěk do boje,
w něm zkaušel a jewil sílu swau, z počátku aby zachowal
se tělesný, později aby tímto třením projewil se duchowui
žiwot. Bojem na jewo dáwané síly jsau wlny mořské;
jedny přes druhé wystupuji, mocnější zachwacuji slabší,
až zmitánim-se a rozmanitým prauděním slabší opěl wy-
nikají. Když w dáwnowěkostí lowcowé snáze, nežli bojem
s litými drawci w pralesích, potrawu si dobýti mohauce,
na stáda bezpečných pastýřů se uwrhowali, nalezli je po
druhé w jiném, brannějším stawu, w čele nejschopnějšího,
a diwočejší hordy lowecké již snadněji o tento klín se roz-
rážely. Následek toho byl, že společnost pastýřská, předtím
prosta wšech wazeb, nyní k swému náčelníku již wázati
se počala, aspoň w čas nebezpečenstwí, w čas půtky, a
w čas pokoje že k němu o radu a wýrok we swých roze-
přích se utíkala; společenského stawu jejich nastala forma
patriarchální » kde náčelník jako otce rodiny se powažo-
wal. Byl-li wšak spolek pastýřů neb rolníků od lowcu

PoVroky u wzclělÁDÍ a stawti spolť^ťnském. ^3

přemožen^ wywinula se pojednau forma despotická, tyran-
skáj kde wítěz pánem, přemožený otrokem se stal. Neob-
mezená počáteční swoboda a despotie we swém kwětu
jsau ony dwa kraje, ony točny člowěčenstwa, mezi kterými
ostatní formy společenské se twořily, jsau břehy oceánu
toho, na němž koráby, národowé, se kclctaly a zmUaly; kla-
deme zde úmyslně slowo : zmítati^ protože celá posawadní pauť
člowěčenstwa byla takměř bez kompasu, t. j. bez wědomosti,
bez poznání swé cesty a plawby, neboť dráha člowěčenstwa
s kompasem, s wědomím totiž a poznáním sebe, osnowáni
historie takowé posud w lůně příštích wěků spočíwá.

O wywíjení se rozličných forem společenského stawu
z jedné méně dokonalé do druhé dokonalejší nelze mlu-
witi. Neobniezená swoboda národu mohla, jak jsme po-
dotklij^dle okolností we formu obmezenější změněna, aneb
zcela sewřena býti krutým jařmem tyi^ana, a z něho opět
na swobodu wyjíli; wšecko záleželo na poloze krajin, zau-
jímal-li totiž národ rowiny, kde snáze mohl býti podma-
něn, neb hory, hájící jeho swobodu; byl-li s wíce stran
ochraňowán mořem , bydlel-li w teplém neb chladném,
w úrodném aneb chudém podnebí. Na ostrowích austraU
ských mořem obklíčených nalézáme již mnohé formy, pro-
tož , kdo by aspoň nějaký přirozený wýwin jich widěti
žádal, po kterém w dějepisu člowěčenstwa nadarmo se
ohledá, poukazujeme na ty národy, jež za příčinau polohy
swých zemí tak zhusta se neprorýwaly a kde formy stawu
společenského přirozeně twořiti se mohly. Z neobmezené
diwoké swobody, z formy pustoty, je nejpřirozenější pře-
chod buď ku patriarchalstwí, o sobě žádnau wládní formau
nejsaucímu, kde rada a pomoc od muže jakožto otce wy-
chází a swoboda jednotliwcú ujmy netrpí, aneb k formě
tvclnoivlády » republiky, při které každý zemských záležito*
stí může býti aučasten. Pak nalézáme společnosti we formě
wlády llcchtické y UeclUowlády čili aristokratie , kde jednot-
liwé osobv, slechticowé, ostatními wládnau, a konečně we
formě jcdnoivlády y monarchie, kde jedna osoba w čele
wšech jakožto král se nalézá.

Tyto tři formj^ wolno-, šlechto-, a jednowláda, mají
každá zase několikero rozdílnosti pod zwláštmmi názwy;

Q4 Oddělení I. Hlawa élwrlá.

nalezá-li se wolnowláda w rukau wšech občanů prostředkem
-jich zástupců^ nazýwá se Udowládau čili demokrati!; swě-
řena-li wšak přednějším občanům země^ jest wolnoudádau
Uechtiekau; uběhla-li w ruce nejnižších^ newzdélaných ob-
čanů, luzy, nazýwá se luzowládau, ochlokratii; wšecky tyto
rozdílnosti mohau býti despotické, tyranské, lidowláda k té
neb oné třídě národu, jako Spartani k Helotům, Sewero-
amerijčané k Negrům, wolnowláda šlechtická a luzowláda
k druhým třídám obywatelstwa. Šlechtowláda, i we wol-
no-, i w jednowládě jewiti se mohaucí, má tyto rozdíly:
zmocní-li se wlády jen několik šlechticů ke swému pro-
spěchu, jest nékolikowláda čili oligarchie, a pauze-lí jen bo-
háči, nastane penězowláda čili timokratie; oba druhy bý-
waji samy sebau despotické. Jednowláda obsahuje násle-
dující rozdíly: Jednówládu neobmezenau čili absolutní^ kde
wládce podlé stáno wených i od sebe wydáwaných zákonů
panuje; pak jednówládu obmezenau, austawni Čili konstí-
tuční, kde we wládě jeden neb dwa, nebo wšecky stawy
národu, šlechtický, duchowenský atd. aneb docela i před-
nější třída obywatelů prostředkem zástupců aučastna je
wlády, protož tento wlády spůsob wíce neb méně buď k je-
dno- neb šlechto- aneb zcela k wolno wládě se blíží. Ne-
řídí-Ii se wšak wládce ani austawau, aniž jinými zákony,
nýbrž pauze libowolí swau, nastáwá libowláda, despotie.
Kněžewláda, theokratie, kde knězi podlé božích zákonů
wládlí, může přijmauti na se wšcchny podotčené formy
wlád. Rozpadnuti se lidské společnosti, že nižádnau for-
man a w ní danými zákony se neřídí, nazýwá se bezwláda
čili anarchie, kteráž ale od neobmezené, pusté swobody po-
čáteční zcela se liší. Mnohdy a wětším dílem býwaly formy
wlád pomíchány; dwě i tři nalezámeť spojené. Jakým
spůsobem wláda se konati, od koho a w jaké rozsáhlosti
nejwyšší moc wycházeti má, stanowuje zemské zřizerU.

Nejhlawnějsi nástin pokroků a wzděláni, jakož i hlawnf
formy lidské společnosti podawše, měli bychom udati i spů-
sob wýwinu mysli náboženské. Jak dlauho ona doba trwala,
w níž lidstwo, jako někteří národowé australští a indiánští^
takměr wyšši bytosti ani netušilo, a podobno dětem na
wznešené diwadlo swěta a swětla zrakem slabým, pomate-

Pokroky u vsdělánl a stawu společenském. ^5

n^m patřilo^ nelze owšem nijakž ustanowíti. Jisto wšak,
že prwní krok z tohoto temného labyrintu k duchowni síle
jich byl přiměřen, malý totiž, nepatrný. Jak jsme již po-
dotkli, působí strach na lidskau mysl nejmocněji; strašní
tedy i záhubni líkazowé w přírodě, hromonosné bauře a
sopky, předwěké potwory, příwaly wodaí, a jak se jiné
lidem škodné moci jinak jmenují, zatřásly nejdříwe duši
w člowěku, wýjewů těch pochopiti nemohaucím, a wzbuzo-
waly onu mysl, w kteréž náboženstwí má swé kořeny. Jakási
licta zlých a škodných, t. j. clowéku zlých a škodných mocí,
byla nejdřiw jewena ; pak nastala úcta dobrých blaho-
datných předmětň a moci ; wděčně winul se . ólowěk ke
stromu, který jej žiwil, ku pramenu, který žízeň jeho
ukájel; řeku, jenž zemi činila úrodnau, ^wotodárné slunce,
lunu, hwězdy atd. ctil a jim se klaněL Tauto cestau, ač-
koli fetišnickau, blížil se wic a wíce ku poznání bytosti
nejwyšší. Že pak ony spůsoby, kterým se tato bytost
předstawuje, rozdílným náboženstwim základ udílejí, bu-
deme o nich mluwiti na místě jejich pramenů a půwodů^
jakožto o ratolesti stromu, z něhož děje a duchowni žiwot
národů jsau wyrostly, na^^ež nyní, když jsme jakýž takýž
obraz o wýwinu předwěkého člowěčenstwa podali, ku prw-
ním přikročíme pobleskům, jimižto se na národy, jako na
zábé pautníky, nějaké šero a postupně wíce swětla wylé-
wati počíná.

v\

Oddělení 11.

1 w*-^

Hlawa prwni.

Powěsti a podání, prwní to čerwánky dějepisu.

U mnohých národu sáhají powěsti do hluboké sta-
rožitnosti^ neboť necU se mysliti^ aby zcela žádného spo-
jeni mezi prawéky a pozdějšími dobami nestáwalo^ aby
počátkowé různých plemen w luně minulosti jako němé
skály na dně mořském odpočíwali. Wanul jakýsi duch
od pralidstwa k potomkům^ zachowáwaný w austním po-
dání, w powěstech, časem jinačený, měněný, w raucho
básnické zahalowaný, tak že nejisto, mnohoJi w něm
prawdy jest. A wšak se domýšleti nesmíme, že plynul
docela z oněch prwních, temných dob, za kterých lid-
stwo ještě žiwočilo, neprobuzený duchowní žiwot ještě
dřímal; staw ten^ jejž toliko wůbec w nástinu mrawním
podiopiti možno, zůstane w ohledu na zwláštní události a
osudy lidstwa na wěky zamčen. I cožby Nowohollanrfané,
sami sobě zůstaweni, až by někdy města a wzdělanost pu-
stau nyní půdu pokrýwaly, což by wěděli o stawu předků
swých, a což wědí nynější potomci o swých předwěkých
otcích, na jejichžto hrobích kráčejí? Tak míjelo a kle-
salo jedno pokolení po druhém jako rostliny, tráwa nowá,
bujará wlála opět na zemském powrchu, aniž zašuměla
co o swých předchůdcích. Teprwa když nabylo se ně-
jaké pewnoty, zwláště w lidské mluwě, tak že již s každým
pokolením nemíjejíc, na potomky co ustřádaný poklad
přicházela, teprwa tenkrát mohly se i wšeliké události do
ní skládati a potomstwu odewzdati, od kteréhož ale dě-
dictwf, jak praweno, každý ubíral, a nowého přidáwaje

Powěsli a podáni. ^7

nienil a jinačily až posléze pauhá jenom skořápka s cele
jiným obsahem^ mnohdy wšak po tisícerém odrazu přec
nějaký odblesk prawdy, někdy konečně pod jistými wý-
minkami i ryzí prawda zůstala. Tím jsau ony zachowané
powěsti, jež my tuto krátce položíme.

v v

W Číňanů swatých knihách^ a hlawně w knize Súking
zwané, která dle některých domnění starší jest než knihy
Mojžíšowy, stojí psáno^ že nad jejich zemí po mnoho mil-
lionů let panowali bohowé, Ticni, po nichž napotomní
králowé a císařowé nejen zemi^ >nebeskau říšia^ nýbrž
i jméno zdědili^ posud »syny nebesa ^ »nejčistějším rozu-
mema, nodbleskem boha« atd. se nazýwajíce. Bohowé
wládnau posud nad Ginau, a co powěst w sobě uzawírá^
jest, že božský majestát na onom trůnu již we předhisto-
rické době sedáwaje^ zemi jako posud otcowským, a sice
twrdým žezlem sprawowal. Pro swau moc a blesk i dobré
mnohdy wlastnosti bylí wladařowé ti od potomků mezi
bohy počtení.

A wšak nejen w Číně, i w Indií, Persii, po celém
swětě asiatském, tak i w Egyptě za wěků dáwných bo-
howé wládli a na trůnu seděli, pod nimižto mnohý rek,
mnohý dobrodinec, mnohý tyran se ukrýwá. Zwláště we
swatých knihách Indů, o náboženstwí jednajících, nalézáme
desateré zjewení se boha Wišnu, což bez historického
není základu. W podobě rozličných zwiřat sestupowal bůh
ten na zem, aby dobré působil a proti zlému bojowal;
zjewil se při weliké potopě, hledal nápoj nesmrtelnosti,
zabíjel obry; co trpaslík zabil tyrana Mahabati; dwakráte
co rek bojowal proti tyranu Rawaně na Ceyionu; co bůh
Krišna zabil draka Kaliju, a co Buddha, zakladatel budd-
hickóho náboženstwí, zjewil se as 1000 let před Kristem.
We wtěleni desátém zjewí se teprwa co Kalki, t.j. zlý, aby
swět zničil a duše hříchů zbawil. W desaterém tomto zje^
weni boha Wišnu jest podobně ukryt mnohý rek indické
starožitnosti, smělý, udatný dobrodinec, bojující proti dra-
kům, zwířatům i proti drakům lidem, a wděčnost potomstwa
powýšila je za boha dewětkrát wtěleného, mnohau skutečnau
událost oděla rauchem básnickým, kdež mimo to w nábo-
ženstwí indickém nižší bohowé a polobohowé jen se hemží.

^g Odděluni II. Hlawa prwni.

Ze swat^ch knih národu Židowského jsau knihy Moj-
žíšowy nejhojnějším pramenem, kterýž nejen na tento,
n^brž i na mnohý sausedni národ swědo wyléwá. W nich
je zaznamenáno i prwní, nejstarší jméno rodiny, která
na nejzažším obzoru historických powěstí w austrety nám
wychází. Že příhody Adama a Ewy i jich potomků w ústech
každého žijí, netřeba nám zde o nich šířiti slow. Mimo to
nalézáme knihami těmi stwrzenó podáni o potopě swěta,
s kterau powěsti mnohých národů se srownáwaji. Jako Mojžíš
o zachowání Noema s rodinau na hoře Araratu zpráwu áiáwá,
tak mluwí Číňané o zachowání Fohi, Indowé o Satti-wratu,

v

Chaldeowé o Xisuthrosu, Řekowé o swém DeukaUonu a Ogy-
gesu, w sewerní Americe Eskimáci a Mechičané o zacho-
wání druhého praotce lidstwa. Tyto po celém swětě roz-
šířené powésti o potopě wšeobecné jsau zároweň důkazem
proti wšeobecnosti zemské záplawy w jedné a té saíné době.
Zaplawení weškerých zemi najednau piůže wzniknautí jen
wystaupenim dna welikého okeánu swěta, čímž by suchá
půda země pod wlnami se ukryla a dotud zaplawena zů-
stala, dokud by sama se nezdwihla a wody zase w lůno
předešlé newywrhla. Zcela jiné částky zemské 'kory musily
by tedy při záplawě wšeobecné wyniknauti na swětlo, než
kterých po opadnuti wod Noe, Fohi aneb druhý otec
Mechičanů po swém zachowání se dotknuli. W prwnich
dobách twoření zemského powrchu možnoť mluwiti o po-
topách rozsáhlejších; po útworu wysokých hor a hlubokých
dolin wšak jen o částečných a k tomu deštěm wznikaji-
cích, jako podotčená z časů Noemowých. iNékteré částky
šwédského, finského, západo-francauzského i jiných po-
břeží posawad, a wšak pozwolna se zdwihají, a podlé těch
samých zákonů zwolna a zdlauha dělo se to i za dáwných
wěků lidských bytostí; zdwíháním se částek mořského dna
wyléwaná woda zatápěla jednotlíwé nížiny^ a tudy státi se

v

mohlo, že prodrám'm se Černého moře do Středozemního
potopa Řecka a rozerwání Lektonie nastalo, a ješto mnohé
wěci, hlawně ohromný počet slaných jezer, tomu nadswěd-
čují, že nynější Mongolie dnem byla moře, s Chwalinským
jezerem i s welikým oceánem wýchodním spojeného, tu
wystupowánim dna wyléwalo se wodstwo audolímí do

Powi^sti a podáni. Q9

Ledowébo moře sewerniho a wýchodniho^ i dolinami Jantse-
kianu a Hoangha přes Cínu* Wznešením se Kordilerských
hor byly zatápěny i auwaly Americké^ a powstáníni stře-
dohoři a jiných wrchů prodralo se jezero z kotliny Čech
do moře Sewerniho. Wšecky tyto náwaly wod, wíce neb
méně prudké^ žíwotu ústrojnému nestejně záhubné^ stáwaly
se postupem času; do kiteré doby potopa za Noema padá^
rozličně praweno^ tak že rozdíl ne méně než 1200 let ob-
náší, ješto dle jedněch roku 2327, dle jiných r. 3547 před
Kristem se udala; tolik w«ak jisto, že posledními útwory
zemského pqwrchu wzniklé powodně jednau zuřily, a lidské
pokolení, příčiny toho wyswětliti si nemohauc, tím spůso-
bem, jako znamenité, udatné muže za bohy a za posly
nebeské lásky, ony úkazy přírodní za trest nebes po-
wažowalo.

Mezi powěsti člowěčenstwa, ačkoliw ze časů již po-
zdějších, náleží i powěst o řeckém polobohu Herkulowi,
ne sice pro jeho sílu a cnosti, že Iwy a hady zabíjel a
chlíwy krále Augia čistil, nýbrž pro wykonaná taženi w růz-
ných swěta krajinách a zakládání osad. Na pobřeží úžiny
Gibraltarské, na břehu Afriky a Ewropy, posta wil dwě
sochy, sochami Herkulowými nazwané, jakožto mezníky swé
k západu konané pauti wálečné. Jinau podnikl s lasonem
a jinými reky na wýchod pro tak zwané zlaté rauno do
Kolchidy, nynější Mingrelie, kdež obywatelé owčí koze
do potoků kladli, zlatý, s hor přicházející písek jimi chy-
tajíce. Oswobodil též od Jupitera ku Kawkazu přikowa-
ného Prome^Jiea, zabil králownu asiatských Amazonek,
zničil Amazonky africké, a po Africe přes Libyckau pu-
stinu táhl. Ať se tato dobrodružno-wálečná podniknutí
jediné přičítají osobě, aneb pod Herkulem wíce reků se
rozumí, přec poukazují powěsti ty na dost znamenité
tahy národů w šedém již prawěku, na jakési předchůdce
později wzniklého, ohromného žiwota kolem wod středo-
zemních.

Wedlé Ilerkulowy zbraně a skutků hrdinských dáwá
řecká powěst wyrůstati réwě, kterau Bachus w údolínách
Nysských wzděláwaje, nápoj z ní dobýwal. Nechtě wy ná-
lezek swůj obmezití na údolí anatolské, táhl» \ak powěst

fQ OJdMtrní 11. Hlawa prwiií.

udáwá^ po celém skoro tehda známém sweté^ a cesta jeho
šla až do daleké Indie. Zajisté ne nepatrná jest i tato
powest o nowě wznikajícim obchodním swazku u národu
starožitných. A k těmto powéstem musíme připojiti i onu
wěkostarau o nahoře již podotknutých Amazonkách. Nelze>
aby zcela bez historického byly základu ony státy ^ jež
w Asii i w Africe ženštiny zřídily « a s muži sausednimí
obcowaly jen pro zachowání wjfhradné společnosti swé.
Pod králownami swými chodily do boj&j, a moc jejich
dosáhla takowého stupné^ že sausedé před nimi beze stra-
chu nebýwali. Podotknuto^ že africké Amazonky Herkules
potřely asiatské wšak u Černého moře sídlící « byly nej-
znamenitější; se swau zbrani táhly prý někdy po celé
Asii, Efesus wystawěly, za Thesea Attiku přepadly « Tróji
ku pomoci přispěly, a wládu měly až do Alexandra Weli-
kého, načež s diwadla swého na wždy zmizely. O půwodu
a příčinách, úkazu toho nedá se owšem nic jistého powě-
děti, krom že z onoho jha, w kterém, jak jsme widéli,
u wšech surowých národů ženské pohlawí se nalézá, ně-
jaké haufy ženštin asiatských a afrických wywázly, a zwláštni
osady založiwše, proti au tokům tyranů swých bojowáwaly.
Tyto jsau nepochybně wšechny znamenitější powěstt
a podání, kteréž rozsáhlejší lidstwa částky w prawěku se
dotýkají, krom onoho, u wšech národů od jednoho po-
kolení k druhému jako ozwěna od skály ke skále zwuči-
ciho hlasu o welikánech čili tak zwaných obřích w dáwno-
wěkosti. Že silnější, obrowitéjší lidé w dáwných wěků
temnotách žili, tomu přírodní zákonowé neodpírají. Bylyť
někdy rostliny rozsáhlejší, chatrné teď kapradi pnulo se
w ohromné lesy, zwířata jako skalné balwany zuřily po
našem swětě ; bylyť tedy i prwní wýjewy lidských by-
tostí pro surowé okolnosti swé i surowější mocí a silau
obdařeny, až během časů obrowitá hmota wšech tworů
jemněním se menšila, ošlechťowala a w sílu ducha obra-
cela. Býti wšak nemůže, aby předwěcí welikáni byli prc-
sahowali obor zákonů přírodních, jak se w mnohých Učí
powěstech^ jež arci wšechny kniha Talmud zahanbuje, ješlo
dle ní stwořen byl Adam« jehož hlawa do nebes sáhala a
blesk jeho twáře nad slunce byl skwělejší, a noha jeho

kráčela s jednolio sweta na dnibý, az na zem naŠi piuSel' i^^4'
a na ni přeb^waii počal. Nedoswědčujet" se tím welikost
našich předků, nybri jen welikost asiatské obrazotwornosti.
Co powĚsti a podání tulo nám o člowečenstwu udílejí,
o jeho postaweni a osudu, o bozích nad národy panují-
cích, o wálcčnjfch taženicli atd., toho wřiší díl t)'ká se
tedy predhísiorického, a protož možná řici neznámého náitt)*!
ělowěčenstwa.

(

Hlawa druhá.
O postaweni Čeliiéjšícli dílů známého clowééenstwa.

Aby žiwol se wywijel a zachowáwal, záleži weškerá
pHroda w protíwácb; jeden předmět působi proti druhé-
mu, aby wzbudila se jiskra žiwotni ; krajina teplem naplněni;,
a bujejici ochabuje wlastním žiwotem, nenalézajíc u wěinj^i
chladné noci aneb w krupobitné bauri swého zotaweni;
člowěk spí, jestli buď myšlénky o předmětech aneb před-
měty samy k činnosri ho nebudí. My o protiwách tědi,
arci jen u nejblawnejších , mezi nahoře jmenowanými ple-
meny a národy k snadnějšímu prchlídnutt dějinného pole
několik slow položíme.

Nejwětši a tak říkaje kolosální protiwa zjewila se mezi,
od nás tak zwan^m, čloTrěfienstwem historickém a nehisto-
rick^m, a w našem wěku hlanně mezi Ewropau a ostatní
zemi. Tento swěta díl postawil se proti swětn celému,
činí autok na wšechny pásy země, ssaje a ujidú jich, tak
^ie w tělesném ohledu možná zwáli ho drawcem weškerého
oboru pozemského. We starších dobách bylo tím pauze'
plémě Semitické, a sice Arabowé, kteří hluboko do AírikjJ'
wnikše, lam z Negrů žiwota jsau čerpati; Ewropan ale^
jak jame widěU, zahrnuje teď nejen tytéž Negry, ubirá
xíwota nejen plemeni Americkému a Australskému, newyí
winutému, sjidá kuře takorka ještě we wejci, onť postami

proti plemenům wywinutějšfm , historickým , proti
ilemenu Sewcrskému , proti Seiuilickému a kuuc^av

li

7JS Oildulcní II. Hiawa druliá.

i Čínskému, ano stawi se i proti čeledím swého wlastního
plemene, proti Indům a Peršanům.

Tato nejohromnější protiwa je zároweií také nej-
mladšL Nejstarší, pokud nám historie nějaké zpráwy
o tom udíU, přes 2000 let před Kristem, nastala od ple-
mene Semítického nad Eufratem a Tigrem proti Persii^ Indu
a Egyptu, pod náčelníky Nimrodem^ Ninem a Semirami-
dau, nastala w oné částí země^ která mezi Taurem, Himalájí,
Rudým a Středozemním mořem ležící, po wšechna téměř
století skwěla se hlukem wálečným, bauřliwými přewraty
a sjezdy na jiné národy, w různých dobách powěstnau
byla protiwau Indii, Africe, ano i proti některým kra-
jinám ewropejským^ ješto zatím w Indii a Číně (čehož pří-
činy později samy sebau se udají)> krom w domácích roz*
miskách a sporech, ani nohau se nehnulo, zbrojně se ne-
wystaupilo proti jiným národům, rukau se nesáhlo k zatře-
seni stromem člowěčenstwa w tomto ohledu.

Jinau též ohromnau, násilnau protiwu nalézáme w ple*
menu Sewerském proti Ewropě, hlawné proti swětu slo-

v

wanskému, proti Gíně, Persii a Indii; s wysočin Altajských
udeřil blesk Attilůw do Ewropy, rod Džengis-chanůw sypal
plameny na swět slowanský, na Čínu, Peršany a Indy; a
čeleď Turecká plemene toho , zmohši se nad plemenem
Semiti ckým w západní Asii, zuřila w Ewropě proti čeledi
Slowanské a Ře/cké.

We swětě ewropejském konečně nalézáme rowněž we-
liké protiwy mezi samými čeleděmi plemene toho; widíme
Germany proti Slowanům, Řekům a Keltům, Thraky proti
Bekům, Reky proti Semitům a Peršanům, Římany pak
proti wšem, Keltům, Germanům, Slowanům a Řekům,
proti plemenu Seraítickému w Africe a w Asii, i proti
čeledi Perské, snad nejwětší protiwa po wše wěky, pře-
konána jsauc pauze od nejmladší. •

Protiwy tyto dají se wyswětliti nejhlawněji polohau
země, podnebím a úrodností, těmito welikými předpiso-
watelí jednání lidského. Rozlehlé stepy wedlé Altaje a
Uralu, jakož i hory Kawkazské, nemohauce dosti látky
i zacbowáni žiwota poskýtati, wrhaly nesčíslné hordy na
Asu a Ewropus Skandinscwie na jixneͧikTa\e\ motTOv^«^vax^,

o postaweoí uelncjsícli dílů známého ólowět^cnslwa. 73

přeplněný a hrdý Bim wyšel se zbrani na moře i země,
a tak i ze staré Mesopotamie^ swými řekami^ hlawně Eufra-
tem^ jsiko Nilem £gypt> we bahno měněné> a sesauwajicímí
86 národy s hor Taurických lidnaté^ zahrnowali kočowníci
krajiny k moři Středozemnímu a Rudému, a později
i w haufy wálečné se stawěli. Weliká posléze náplň oby-
watelstwa ewropejského pudí je do wšech swěta končin.

Tento jest dle našeho zdáni nejhlawnějši ráz posta*
weni člowěčcnstwa, jak nám je historie podáwá; o pro*
tiwném stawu lidstwa předhistorického buď zcela nelze býti
řeči, buď jen tušení lze přednésti. Uwedené protiwy týkají
se wšak jen hmoty, swěta tělesného, jak se národů tělo
proti tělu stawělo, bojujíc o wládu a statky pozemské.
Druhá částka protiw je spůsobu duchowního; neboť jak
samo sebau wyswítá, na pozemské naši kauli, tak rozma-
nitými wlastnostmi nadané, nabýwal i duch rozmanitých
twárnoslí; zde onde wysoko wystaupil, zde onde nízko se
plazil; různé wýwiny jeho bojowaly buď proti sobě, buď
proti surowosti a sweřeposti; i potichu a téměř podtají
wznikaly protiwy duchowni; skwělý bleskot rozumu, wřelý
cit do pěkné formy wlitý, spůsobem wanotu šířil se do
krajin temných a chladných. Nicméně zawdáwal i mnohdy
příčinu k taseni zbraně^ rozžehal plamen wálečný, protiwa
tělesná a ducliowni splýwaly w jednu (a to nejčastěji)^ neb
wláda a statky pozemské, tato posud nejmocnější wnada
činů lidských, za kořist duchowni wlády, duchowního wi*
tězstwi se powažowaly.

Táž kolosální protiwa, nastalá od Ewropanů k ostat-
ním swěta dílům w ohledu hmoty, nastáwá pomalu též
w ohledu na staw duchowni. W minulosti nemáme tak
rozsáhlé protiwy duchowni, jaká se nyní twoří; a ačkoli
černý a snědý diwoch pod ranami tělesných protiwníků
swých aupí, na příšť protiwa duchowni poskytne mu síly
k osobní samostatnosti. Z těchto dwau protiw našeho
wěku patrno, že člowěčenstwo, ať wnitřní jeho staw jaké-
koli oprawy žádá, u srownání weškerých wěků minulých
pro tuto swau wšeobsáhlost nejdále ku předu jest postau|^ilo«

W nejstarším wěku proúwa d\id[io\^w\ x^e^*^^ ^^
fv fadii, wícc tichá, tajná « působíc do ^^Nq^TtivAw >kc^>J>^

74 OddtMcní II. Hlatia Jruhá.

Perských, na plémě Semitieké w Mesopotaniii a na Feniky

v

w Arábii^ na Egypt a Meroe, a pak i na Cínu a na různé
čeledi plemene Sewerského w Tibetu « w Mongolsku a Si-
biři. Mědíme « že ráz uméni a wedy indické čistě ražen
byl na podotknuté národy; bylť jenom pohnútkau probu*
zeni ducha po širé Asii a části Afriky. U Chaldeů (Baby-
loňanů) na záliwu Perském k západnejši Asii^ u Feniků
na břehy Středozemního moře přešlý ch, u Egypťanů nad
dolenim ?)ilem wznikla nowá protiwa duchowni wztahem na
Řecko, do kteréžto země když byl we wědách a uměni
wywinutý duch asiatský a egyptský swoje odnože pustil«
během wěků zwlástniho a nejskwélejšího wrcholu u we-
škeré starožitnosti dosáhnul. Řecká protiwa duchowni je
slunce w poledníku nad dáwnowékým oborem země, pů-
sobila zpět na Asii a Egypt, w Ewropě nejhlawněji na
Římany, a když se napotomními bauřemi duch ten roz-
česnul, swítil w mnohých hwězdách weškeré Ewropě, a
sice we spojení s nowě wycházejícim sluncem Nazaret-
ským, kteréž během wěků se zmáhajíc, a s jedné strany
s protiwau mahomedanskau, s druhé se staroewropejskau
čili tak zwanau pohanskau, po mnohá stoleti w' úžasném
boji trwajíCf konečně duchowni protiwau nowoewropskau
se stalo.

We staroewropejském swětě wychází nám w austrety
ještě wcliká protiwa se strany Slowanů. Ony poklady
mírného mrawu a pokojné^ weselé mysli w powaze čeledí
té, obracowání zřetele jejího na dobýwání plodin z méně
přízniwé půdy, než jakau pod teplými pásy nalézáme, pů-
sobily mocně na staré Čudy a jiné dáwnowěké hordy
asiatské, nejwic ale na lesobytnau, nájezdiwau čeleď Ger^
manskau, s kteréž teprwa aučinkem podotčeného působeni
pi*wopočátečni lowecko-surowá powaha se byla setřela.

Nejstarší dojcpisné zpráwy. 75

Hlavm třetí.

Nejstarší dějepisné zpráwy o národech.

Rozšířeno bylo jíž lidstwo po různých swěta končí-
nách> žiwočílOf bojowaloj čeleď s čeledi j plemeno s ple-
menem se strkaly, dřiwe než jméno aneb nějaká událost
národu byla zaznamenána nějakými známkami^ onau řeči
pro oko^ kteráž jediné w stawu jest zachowati potomstwu
činy a skutky starožitnosti. Na wysokém stupni stál již
člowěk> wynalezlť již písmo ^ a my teprwa jakých takých
zpráw o lidstwu aneb spise o tom neb onom národě na-
býwáme. A ačkoli prwni zpráwy dějepisné jsau neauplné^
nejisté^ pauhá podáni ze starších wěkii^ přece již^ ať tak
díiiie« jako w sítích se chytily a bez welikých proměn
pozdních wěků došly. Kdež byly by zpráwy o událostech
mezi Negry^ mezi Indiány^ než by národowé ti^ sami sobě
zůstaweni^ písmem z důwtipu swého wyšlým^ mohli je za-
psati sobě a potomstwu? Bylý by ptactwem odletlým,
nikdy se newracujícím^ jehož pění dáwno zaniklo^ o jehož
barwách a žiwota spůsobu nikdo nic powěděti neumí.
A kdež jsau zpráwy o bojích zajisté úžasných^ jež bylo
plémě Indoewropejské^ do našeho swěta dilu přicházejíc,
8 plemenem Sewerským, po krajinách těch rozloženým,
swádělo, nad ním witězilo a je překonáwalo, Slowan nad

v

čudy, Kelt nad Ibery? a po ubytowání se w krajinách
ewropejských zpráwy o bojích mezi čeleděmi samého ple-
mene Indoewropejského wespolek, mezi Slowany a Ger-
many, Kelty a Thraky atd.? Jakéž máme zpráwy o žiwotě
předwěké Asie? Jest to mořské dno, wlny tiché i bauřli-
wé nad nim se wálejí, zdola wšak nejde žádný hlas. Te-
prwa později, když člowěčenstwo wyššího stupně dosáhlo
a písmo wynalezlo, nabýwáme nějakých zpráw o národech
a dějinách jejich.

Jednau jsme již podotkli, že weliké řeky a moře
hlawně k wýwinu wšelikého žiwota přispíwají, že tedy
i lidská společnost dříwe na blízku wod znamenitějšího a
hlučnějšího žiwota dpšla, než na dalekých wodopráza^ch

76 Odděleni II. Hlawa Iřtiti.

rowinách. Protož nejstarší dějepisné zpráwy, na předwěké
temné moře člowěčenstwa nějaké swětlo wyléwající, odha-
lují nám lidskau společnost nad Gangesem a Indem čeleď
Indickau^ nad Hoangheni a Jantsekianem plémě Čínské^ nad
Tigrem, Eufratem a u Perského záliwu plémě Semitické,
Assyry^ Babyloňany a Israel, nad iNilem mezi dwěma jeho
rameny tak zwaný ostrow Meroe a Egypťany, u Středo-
zemního moře Feniky, Syriany, množstwí národků w Malé

v

Asii, w Ewropě Řeky, Latiníky, odhalují konečně i obdiod
Feaiků se Slowany při moři Baltickém, ačkoli w ča&e po-
zdějším , w šestém století před Kristem , přec ale již
w době té, když welikau Ewropy částku ještě temnoty
kryly, a šest století před tím historie skoro wšech tehda
znám^xh národů w powěstech a národním podání se potápí.
I na jakémž stupni spatřujeme ono lidstwo, o kte-
rém utwrzenější podání a prwní zpráwy nás došly? Jaký
jest powšechný jeho charakter, powšechné známky Jeho
žiwobytí? Srownáme-li staw oné půle člowěčenstwa, kterau
jsme na začátku popsali, staw národů diwokých, teprwa
se wywinujících , Yiehistorických , se stawem druhé půle,
člowěčenstwa historického, a sice nejstaršího, widéti jest,
že prawěcí národowé dle známek powšechný ch na dráze
ke swé dokonalosti před těmito pautníky nowýmí da-
leko postaupili ku předu. Powšechné ony známky ná-
rodů starožitných jsau města a obchody znamenitě dokoná*
UjU nábozenstwť a z toho ze wšeho plynaucí uméni a wédy^
mocnéjU statni zřízeni a konečně následků plnější děje*
Toho wšeho u národů diwokých zcela buď nestáwá, aneb
tak nepatrné a slabé jest, že to s ohromnými úkazy na
nejzažším obzoru dáwnowěkosti porownati nelze. Rama-
jana, hrdinská báseň Indů, jejíž půwod do nejstarších
wěků se pokládá, líčí Udžadhiu co město čarokrásné a
bohaté, plné chrámů a paláců s báněmi k wrcholům hor
podobnými; EUora byla již we prawěku středem indického
náboženstwí, Mawalipuram město obchodu, Benares, sídlo
wěd, indické to Athény — a než wšechna tato města mno-
hem starší ony chrámy nesmírné welíkostí pod zemí a nad
zemi vrytesamé we skalách na ostrowě Slonowce a Salsetě,
na pobřeží KoromandelskémL cVirásci Dxai^exBax ^ nm;^^

Nejstaráí dějepisné zpráwj. 77

jiné pagody (chrámy) objewují se nám w šedé starožitnosti
we swétě indickém. A na řece Tig^u a Eufrate o městech
Ninive a Babylonu, w objemu mnoho mil zaujímají cích,
newí se, komu wystawéní jich wíc než 2000 let před K.
přičísti se má ; skwélé pak a nejstarší město starého
Egypta, stobranné Theby, o nichž Homér wzpomíná, aneb
dle některých starší Meroe w Ethiopii, o němž nyní po-
chybno, které zříceniny z něho pošly; potom prworozený
syn pauště fénické, obchod wedaucí Sidon a slawnější
jeho syn, loděrobný Tyrus, jakož i Damask we Sýrii, a ať
konečně na daleké zajdeme břehy wýchodní, a tam na

v

Thinu, hlawní město dáwných Číňanů, dle některých ny-
nější Pekin, dle jiných Kant-ču, pohledneme, aneb po
řeckém Archipelagu na Peloponnes do Ewropy přejdauce,
tam na stawění Argosu a Epidauru popatříme, již z toho
wyswítá, že ono člowěčenstwo, na které nejstaršími zprá-
wami a podáními nějaké padá swětýlko, jakaUsi pewnotu
a stálost mělo, že staw jeho se stawem plachých ještě ná-
rodů wubec porownati nemožno; neboť i u samých Negi*ů
těch, kam Arabowé nepronikli, jsau města i samy paláce
králowské posud pauhými, každau chwíli přecházejícími
chatami. A což newyhhutedlno, skwělo se ono známé pra-
lidstwo aspoň již těmi wědomostmi a tím uměním, jakých
k wywedení tak nádherných a welkolepých staweb býwá
potřebí. Takž byl i obchod w dáwné starobylosti we srow-
nání tom na stupni wysokém; zwláště bujná příroda Indie
a pilnost obywatelů již záhy obrátily na sebe zřetel národů
starožitných: drahými kameny a perlami odtamtud, roz-
ličnými plody rostlinnými a kmenty hedbáwnými zdobily
se země sewerní , od Arábie až přes moře Chwalinské,
Egypt i Čína. W poměru témž bylo i státní zřízení, ná-
boženstwí a z něho wyplulé plody literami. Jako wětrem
třtiny, klesají státní útwory diwochň, kdež zatím swazky spo-
lečenské w Indii a w Číně již we prawěku takowé pewnoty
dosáhly, že wichřice napotomních tisíciletí přetrwawše, po-
sawad sílu swau jewí; a literami plody, náboženské knihy,
u Indů Wedy, u Číňanů Šuking zwané, náležejí do časů
nejstarších, báječných, Mojžíšowy do 16. století před Kri-.
Biem, kdežto w krajinách plemea sutoví^jAv &«o^ \^^&3^

78 Oddí^lťní II. Hlawa Iřeti.

na palmowV' list klásti neumí známek swého žiwota ; a udá-
losti, hlawné déje w zapadni Asii, nad Tigrem a Eufratem,
kde Babylon a Ninive mocnými jich byly ohnisky, jsau
w nejzažšim weku weliké, ohromné, daleko přes břehy wy-
stupující, kdež zatím činy diwochíi jako řeka jsau, w níž
wlna wlnu schwacujíc, bez pomníků dále unáší.

Již tedy z pauhych jmen wšeho toho, co se o dáw-
ných národech podáwá, možno w poměru uzawírati na
dost wysoky stupeň wzdélanosti toho času, když prwní
písemné zpráwy nám zwéstují, že tomu před wéky již tak
býwalo; mimochodem pak můžeme z toho uwážiti též
i wysoké stáří lidstwa wůbec; neboť byla-li dráha předního
Člowěčenstwa k prwnímu stupni wzdélanosti tak dlauhá,
jako národů nízce žijících, kteří po tisíciletém žiwoté ani
prwního stupně ještě nedokročili, tuť, aniž důkazů jiných
potřebí, leží nám před očima hluboké, neproniknutedlné
stáří pokolení našeho.

My pak, po tomto krátkém, wšeobecném úwodu, při-
kročíme k podrobnějšímu nahlédnutí do hlubin národů.

I. Národowé jižní Asie a wýchodní Afriky.

1. Indowé.
a, Powaha země.

Jest to pás země od hor Himalájských, stojících mezi
ním a sewemími krajinami co kolosální hradby, aneb dle
slow biskupa Hebera wjako zářné stupně k boha wěčnému
trůnu,a rozložený k jihu ku předhoří Komorinu, kde se
do moře Indického austí, a od západního moře Indického
na wýchod k řece Bramaputře wztaliuje, 60,000 čtwereč-
ných mil weliký a w naší době téměř 130 millionů obywa-
telů obnášející. W teplém páse, kde ewropejské není zimy,
ležící tyto krajiny byly po wše wěky Učeny co rajská zem,
neobyčejně krásná, spanilá a bohatá na wšecky poklady
rostlin a kowů w lůně wod a hor; co země, kde dwakrát
i třikrát dozráwají polní úrody a stromy owocné, tisíceré
pahny, banány a chlebowníky se klenau před žhawým
sluncem ; země, kde steré walí se praudy, hlawně pak
dwa welikáni, nedaleko sebe na Himalájí wznikajíce, do

Indowé. 79

protiwných moři se uwrhuji^ Ind a Ganges, kteréž wláhy a
úrody wystupowánim z břehů swých udílejí krajinám^ s půl
Ewropy welikým a co do prwního wýtwaru přerozmanitě
rozdílným; bez konce střídají se hory, údolí a rowiny,
pustiny a pralesy, horské propastí a úžasné stepi s litými
drawci, s nimižto sausedí kwětina lotos, druh wodní lilie,
swatá kwětina to w Indii a nad míru krásná. Od hor Hi-
malájských wedlé západního pobřeží Koromandelského wý-
chodo-sewemě opět k horám Himalájským táhnau se hory
Gatské, jakoby wěncem chtěly okrášliti tento ráj, tuto wše-
likým žiwotem bujejici přírodu. 1 jakýž může býti nej-
hlawnějši aučinek její? Ne jiný, leč že twořící síla pří-
rody i w člowěku tworčí budí sílu, žiwé její obrazy i w něm
obrazotwomau, básnickau mysl rozžehuji, an jejími diwy
zachwácen býwá, aby šel po půwodu a příčinách. Tako-
wého spůsobu jest i nejhlawnějši powaha jak nejstaršího,
tak napotomního člowěčenstwa Indického, mysl ponejwíce
básnická a rozjimawá, z níž rozmanité plody w uměních a
wědách wynikly. Byloť od přírody zajato i tělo Inda, pro-
čež nikdy wálečné z ní newycházel, i duše jeho, neboť
stěhowání se duší z jednoho těla do druhého bylo již
w dáwnowěkosti u nich rozšířenau myšlénkau, wzniklau
zajisté jen w krásných, teplých pásech, jichž člowěk neřád
opaaští; neb dle našeho wědomí nikdy w podnebí drsném
a studeném wzniku neměla.

Wšecko, co w indickém obywatelslwu se nalézá, mů-
žeme powažowati za samorostlé, z jeho duše wyniklé;
mnoho toho wyšlo za pomezí, málo wšak aneb zhola
nic tam newešlo, co by na wýwin osobného žiwota toho
patměji bylo působilo. W ohledu samého sebe je swět
indický uzawřen; a jelikož we wojnách s cizími národy se
neproslawil, jest dějepis toliko na činy a skutky domácí
obmezen, a čehož, arciť z malého ještě pokladu, jaký po-
sud je znám, nejhlawnějši zde položíme. Patrnější ale
částku w dějepisu indickém zaujímá ona, již we prawěku
znamenitá wzdělanost indická, ona protiwa duchowni, kteréž
opominauti nemožno, aby weliký pramen swěda, tak mnohé
w napotomním dějepisu oswětlující, newjhasnul.

80 Oddťlcní JI. Ulawa třetí.

b, Nejprwnejsí pomníky ladického umČni.

Od pralidí b^waly a od diwochů býwají posud je-
skyně za obydlí wolcny; skalné dutiny byly a jsau jidi
autočistěm; zde žil diwoch se swau rodinau, s pobitaa
zweří, se swými amulety a talismany^ chráněn před auto-
kem wod^ drawci a ostatními nehodami swěta. Po swém
ale wítězstwí nad okolní přírodau^ po založení obci^ měst
a pewnějších swazků společenský ch^ když jeho duch nad
jasným zkwétajícím prostorem kraje plesal a swau pilnost
od tajemné moci^ přírodau působící^ odměňowanau spatřily
tu citem wděčným puzen, zřizowal tajemným oněm mocno-
stem, w rozmanitých postawách wypodobňowaným, < zwláštní
obydlí, by je we swé společnosti měl; a těmto silným^
neustále a wěčnč působícím bohům wywolil někdejší byty
swé, ony též silné, wěky trwající, před autokem chráněné
horské dutiny we skalách, zwelebowal je, šířil a krášlil, že
oko potomků nad nimi w úžasu stoji. Úkaz ten jewi se
nám w nejstarších pomnících Indie. Ony Gatské hory,
wěnec skal a pahorů kolem Indie, jsau plny pomníků, ta-
kowýchto chrámů indických, a u prostřed wěnce toho
znamenité jeskyně w EUoře, a stranami, jak podotknuto^
na ostrowě Slonowce a Salsetě, a posléze na pobřeží Ko-
romandelském; nejméně w Bengalsku a w Pendžabu (w Pě-
tiwodách), pro okolnosti přírodní, kdež zatím w nahoře
položených místech příroda sama k tomu zwata* Wšecky
tyto chrámy indické rozdělují se na tři thdy, a sice jsau:
1) wy tesány we skalách pod zemí, 2) we skalách nad zemí
a 3) wlastni stawby. Mnohý pomník ten možná počítati
mezi diwy swěta, k jehož wywedení století nestačowala.

Skalní chrámy na ostrowě Slonowce (zwaném od
slona, z kamene zde wytesaného w nadžiwotní welikosti),
byly od Ewropanů posud nejwíc nawštěwowány. Hlawní
chrám, na němž hora stojíc w pauhé skále wytesaný, má
krom wedlejších komnat a kaplí, 120 střewíců zdélí a
též tolik zšíří; stěny jsau pokryty sochami, ze samé skály
tak wypukle tesanými, že jen na znaku se skalau se spo-
jují. U wchodu nalézá se kolosální poprsí 13 střewíců
wysoké, se třemi hlawami a čtyřmi rukanii, obraz to boha

lodo

we.

81

Šiwy, jemuž chrám ten zaswěcen byl. Druhá wyobrazení
jsau rozmanitého spůsobu; widíme Šiwu co štiru, pAl
muže^ pul ženy, w jedné ruce hada, w druhé kotel, w třetí
bič, čtwrtau podpírá se o býka Nundi; w lewo ženštiny co
služky; w prawo opét Šiwu co muže s trojzubcem, známkau
wlády jeho nad hořením, prostředním a dolením swétem;
za ním a nad tím čtwerohlawého boha Brámu se čtvrmi
labutěmi, jenž ho po nebesích nosíwaly. Gangešu, boha wéd,
sedícího na přemoženém od něho obru a množstwí jiných
bohů a bohyň ze Šiwowa komonstwa; scény z dějepisu boha
toho, jak swau choť, Parvadi, od Kamy, boha lásky, při-
jímá; widíme ho co mstitele, hubitele, s mečem a dítětem
k smrti určeným, řetězem z lebek opásaného atd. W po-
zadí chrámu nalézala se kaple, swatyně jeho, s hlawni
známkau lingamem, kterým u Indu a Egypťanů twořící a
plodící síla přírody se wyznamenáwala. Mnohé řezby na
stěnách, ačkoliw skála mezi nejtwrdší náleží a powětrnost
na ně působiti nemohla, jsau předce již tak wywětraly, že
je sotwa poznati lze, což nejpatrnějším je důkazem hlu-
boké jich starobylosti, a tím wíce, protože při auplné do-
konalosti prací těch nejwětší jednoduchost panuje a w dáw-
ném wěku již o národním tom dílu památka se ztratila;
aniž jakých je zde nápisů, jako w podobných a jeŠiSě
wětších chrámích na blízkém ostrowě Salsetě , jež ale
posud nikdo nemohl přečísti, protože we wšech abecedách
indických písmen není těmto podobných. »Nejen množ-
stwí chrámů těch , prawí anglický lord Valencia , nýbrž
i we skalách wy tesané rj'bníky, šírá místa, řady slaupů a
schodů, z jednoho chrámu do druhého wedaucích, zje-
wují nám, čím obywatelstwo nahých skal těch býwalo.
Teď není zde slyšeti lidského kroku, leč zwědawého ce-
stowníka; wzdělaná někdy půda stala se neproniklau hu-
stinau, autočištěm tigrů^ sídlem moru a zhauby.a

Tak i chrám w Karli swých řezeb dokonalostí skwěje
se na prwním místě; a přejdauce do hor Gatských, do
oné ohromné řady chrámů o dwau i třech poschodích
nad sebau, spojených neb mezerami oddělených, zmíníme
se jen o nejhlawnějším, jenž zdá se býti chrám Keyiasský.
Wšecko, co stawitelstwí wywedlo welikého, welkolepého a

6

'?.

3S OtlMcní II. Hlawa t*^ti»í.

ozdobného nad zciiii^ je zde pcd zemí: předsints mosty^
kaple^ slaupy a slaupořadi^ obelisky^ kolosy, a skoro na
Wfeiech Stellách wyobrazcní bohu, jichž se tu wíce než i 3
nalézá, prawy indický to pantheon, se scénami z jejicli ži-
wota. U prostřed ohromné, ze skály wytesané jeskyně,
w které by několik welikýcli chrámů gotliickýcb dosti
místa niMo, byl neclián kamen, z néhož nowý clirám se
wy tesal, jehož kauzelnau stawbu, rozmanitost w ozdobách
slowem popsati nelze.

A u prostřed Gatskydí hor ony čarodějné chrámy
Ellorské, jak z mnohého wyswitá, nejmladší stawby pod-
zemní, obracejí neméně na sebe zřetel cesto wníka. Zde
není již weliké té jednoduchosti w řezbé, jako na Slo-
nowce a Salseté; zde widéti bohatost a rozmanitost we před-
stawách, dokonalost u wywedení stawitelskjfch twaríl a
obrazů, tak že jimi indické umění na nejwyšším stupni se
jewí. Na stěnách nalézáme rodiny bohů, jejich průwodce,
příbuzné a sluhy; wyobrazení welikydí wýjewů ze dwau
slawných dějezpěwů indických, z básní totiž Ramajany a
Maliabaratu; bitwu u př. mezi Ramau a Ilavunau a půtku
Keysy Panda; wojsko bojuje pěší, na slonech neb wozích
šípy, palicemi a tasenými meči. Nesčíslné množstwi ma-
lý di jeskyň wedlejsídi slaužilo za obydlí kněžím, pautni-
kům a kajícím. Také pozorowati snahu, aby slaupowé co
možná stihlí byli, tak že úžas pojímá člowěka, widauciho
na nich ohromné skály ležeti, a ležící již wěků počet ne-
přelilcdný; k rozměru tomu bylo potřebí nemalého uměni.
K žiwějsimu wylíčení byly obrazy omalowány, a ačkoli
podnebí indické tak suché není jako egyptské, předce
barwy we chrámích Ellorských sem tam se zachowaly. I zde
jsau obrazy kolosální s nápisy, jak se udáwá, w řeči již
sanskritské*

Druhý oddíl stawitelského umění indického jewí se
we chrámích nad zemí, taktéž w pauhé skále tesanýcli.
Chrámy podzemní jsau rostUny kořenem, žiwot swůj w zemi
hledajícím, chrámy nadzemní rozivituUými jii lúty nad po-
wrchem země. Prwní místo mezi nimi zaujímá tak zwa-
nýdi sedm pagcd (chrámů) na pobřeží Koromandclském,
řiceníny z města Mavalipuramu , na jehož místo Ptole-

Inílowé. g3

iiiaeus Muliarfu klade. Jest to auplné^ ze skal wytesané
město králowské, jehož weliká část od moře zdá se po-
hlcena býti ; několik mil do země wznášeji se ale ještě
wrcholy spraGowaných skal, a w nich jeskyně, sály, po-
koje ^ na stěnách postawy bohů, mimo Šiwu také biih
Wišnu, zwířecí kolosy, Iwowé, slonowé. Není wšecko chrám,
nalézáme zde také čultry, hospody to pro cestowníkv.
Stawby ty nejsau ukončeny ; strašná událost přírodní,
jaké ještě za našich časň úžasným příbojem moře na
mnoho mil wesnice a lidi splawuji, zastawila toto dílo
a pohřbila část města w mořských wlnách, ač mnozí uply-
nuli wěkowé od prwních začátků, než ruka posledního
stawitele mořskými winami byla zachwácena. Ani o této
události newí se, kdy nastala* Teď je wšechno pokryto ne-
proniklým hauštím, sídlem tigrů a hadů. Ačkoli stawěni
Mayalipuramu, jako wůbec stawby nad zemí^ k nejstarším
pomníkům indického stawitelstwi nenáleží, předce do temné,
báječné dáwnowěkosti se pokládá.

Třetí konečně spůsob stawitelského uměni u Indů
jsau wlastní stawby, wywedené zcela rukau lidskau, rost-
lina takměř přesazená. Stawby ty nazýwají se wůbec pa-
godyy kostely to indické. Ačkoli z wětšího dílu každá'
wesnice swau pagodau se honosí, předce jsau některé
slawnější, swětější, ku kterým tisícero pautníků přichází.
Nejstarší jest Deogurská (Božíhorská) čili Dulatobodská
blíže Ellory; potom pyramidální Tandžorská, 200 střewíců
zwýší a nejkrásnější stawitelské dílo w Indii; w okolí ko-
naly se slawnosti na spůsob Bachusowých orgií. Jedna
z nejstarších a spolu nejswětějších na pobřeží Koroman-
delském , kdež wůbec pagody se hemží , je Dzaganata
jedno z mnohých příjmení boha Wišnu, jemuž chrám ten,
we starém městě Puri čili Parsottemu stojící, zaswěcen
byl ; při něm není rozdílu mezí třídami indického obywa-
telstwa. Kararak, čili Černá pagoda,' jedna z nejpamátněj-
ších ří cenin w Indii, obrowské to stawení z ohromných
balwanů černého mramoru složené, tak že nelze pocho-
piti, jakými prostředky mechanickými kamenné ty hmoty
na místo se připrawiti mohly. Konečně, o které zde ještě
promluwíme, je Galambromská, w krajině Tandžorské,

6*

%%l

g4 OdfItMcni II. Hluwa tnii.

pa{(oda podiwu nejhodnější^ při niž neméně než 3000 knézi
indirkýdi bylo uslanoweno. Swatyné pagody té jsau obe-
hnány dwojnúsobnau ctwcrhranau zdí, 1320 strewícu zdéM
a iM)() zsírí ; každau stranu k úhlům swéta obrácenaa
ozdobuje hrána s pyramidau, iH2 strewícu zw^ší, a zdola ai
nahoru je wsc wyobrazcními bohů a zwiřBl pokryto. Tyto
/di objímají swatyno a šírá místa; tu jsau tri kaple, za-
s\v('(*ené liri^amu a Wisnowi, w třetí není obrazu, a zas
obehnané zdí, wcdlé kteréž u wnitrku řada slaupů se na-
lézá ; onde zas, a sice uprostřed, jest weliký rybníky ko-
lem néhož opét řada slaupů béží ; zde wstupují pautni-
kowé do swaté wody k očištění. Na třetím místě je hlawni
chrám , též obezdčný a slaupořadím okrášlený ; wedlé
ncho sál, na 100 slaupich spočíwající. Nejpamátnější ale
slawba je na čtwrté straně welikého rybníka: u prostřed
ohromného slaupowého sálu stojí swatyně, 360 střewiců
zdélí a 200 zšírí; as 1000 w řady postawených slaupů,
každý 30 střewiců zwýkí ^ nese plochau střechu, z weli-
kydí kamenných balwanů záležící. Wšady widěti obrazy,
celé wjfjewy z Maha1)aratu a z indického bohorodu. Za
čas welikých slawností přenášel se obraz bohyně Parvadi,
choti Siwowy, jíž tato pagoda zaswěcena byla, z jedné
swatyně do druhé, a jaký sběh pautníků zde býwal, wy-
swítá z toho, že oněch 3000 knězi indických jenom po-
skytowanými dary nábožných pautníků bylo wydržowáno.
Ani zde uwedených pagod, nejmladších to pomníků
indického stawitelstwí, nemožno stáří posud udati. Děje-
pisci weškerého swěta toho newědí, a dle učenců indických
mají stawitelští welikánowé ti kořeny swé w báječných ča-
sích, w oněch dobách, kde Indowé různé doby swěta
ještě na milliony let rozdělowali; že tedy wystawení pa-
gody Džagernatowy, dle jejich počtu, neméně než llOOO
let před Kristem se udalo, není žádného diwu ; tím není
určeno jich stáří, aniž pak ono posud jinač, a to ze sa-
mých wniterních známek chrámowých kolosů těch, dá se
určiti, leč že welmi wysoké jest. Jsau pak známky ty, jak
nahoře již zmíněno, hlawně na chrámích we skále tesa-
ných, krom jednoduchosti a neznámých nápisů, ony před
ndiodami časů, před deštěm a sluncem chráněné, a předce

Indowé. 35

mnolidy až k nepoznáni již wywětralé obrazy z kamene
nejtwrdšihoj z porfiru, kterýž prý jen powěslnau ocelí
indickau^ wudz zwanau^ tesán býti mohl* Že k wywětráni
tomu ohromné řady století se požadowaloj není třeba dů-
kazů. Na tomto základě stojice^ pokročíme dále do in-
dické starožitnosti; neboť samo sebau jest patrno^ že tyto
bohům zaswěcowané stawby z nábožné mysli plynuli^ že
mysl ta wysokého stupně dosáhla^ než pomníky we swé
welkoleposti se zaskwěly^ indické tedy chrámy že plodem
jsau indického náboženstwí.

e, Nejstarái náboženstwí indické.

Zaujawsi bujará příroda pásu toho indické člowě-
čenstwo^ wzbudila mysh pátrající po půwodu a příčině
wsech welebných předmětů^ po pramenu, z kterého tworná,
blaho- i krásodáruá síla země i nebe plynula. Wznikla
mysl rozjimawá o mocné bytosti — o bohu. Že i tamějši
obywatel někdy, jako Nowohollandanj žiwočilj jako Neger
hrubé swoje míwal fetiše, není pochyby ; my wšak o ná-
boženském stawu jeho nabýwáme zpráwy z wěků již po-
zdějších, když mysl náboženská mocnější byla a tak
utkwělá, že slawné známky zůstawiti mohla potomstwu.

Jest to wěc přirozená, že Ind, wycházeje ze sle-
pého žiwočení, hrubého fetišnictwí, onu welikau dobro-
ditelku swau, přerodu^ poznáwal a předměty její za swé
bohy stanowil. Památku toho ctění přírody nalézáme
w nejstarších knihách, Wedy zwaných, kde w nábožných
zpěwích země a slunce, oheíi a woda, wzduch, déšť ^d.
co nebeské bytosti se welebí. K jasnému slunci, braman
jmenowanému, modlil se, aby přijalo chwálu jeho, k tau-
žící jeho duší blížilo se co milující k choti swé, by, wše
wěci wídauc a prohlédajíc, bylo mu ochráncem a wedlo
jeho ducha a darů udílelo, začež oběťmi a modlitbami
ctěno jest od knězi a maudrých. Bůh ohně, Agni zwaný,
byl panowníkem jihowýchodní strany, pramene slunce
a tepla; w podobě jinocha na owci jedauciho, byl nejen
šiřitelem jasnosti a sláwy, nýbrž i čistitelem Indů, jemuž
oběti konali, by snímal hříchy a neprawosti jejích. Indra

3G OtUlMcDÍ II. Hlawa Liotí.

byl bňli oblohy a wzduchu, Waju čili Pawana bůh nej-
nižšího wetru, Yaruna buh luoře^ Jáma podzemní propasti^
Kuwera bulí bohatstwl atd. Ctili také nebeské oběžnice
co bohy pod zwlástnimi jmény. Wsak i zlým wécem we
swěté a w lidském žiwote dal Ind piiwod a začátek w osobě
některého hoha, a tudy wzniknid nemalý počet ziych boh&
a duchů. Když podzemní síla přírodní častéji koru zem-
skau trhala, a morní wétrowé přes kraje duli, přičítal to
Ind bohu Hiraniaksowi s jelení hlawau, jenž celé hory roz*
metáwaL

Nicméně wedlé ctění přírody, po wše wěky w Indii
trwa jícího, nalézáme we Wedách zároweň již myšlénku nej-
wyšsí, ku které se člowěk powznesl, myšlénku o jediném
tworci, půwodu swěta, o jednom bohu — onu nit Airia-
dny, wedaucí jej ze swětowych labyrintů na denní swětlo,
na swětlárnu pomořskau, s níž patřil na zmatené pod
sebau wlny. Tohoto wšech wěcí půwoda nazwal Ind Brom,
welikého ducha, sídlícího na nejwyšším místě, ťoniyšlenim
a slowem boha toho zjewilo se wšecko ostatní na swětě,
na obloze slunce, luna a hwězdy, na zemi úkaz wšeliky.
Wedy jmenují ho žiwaucím, prawym bohem, wěčnym,
netělesnym, bez wášní, wšemocnym, nejdobrotiwějším, nej-
maudřejším. Nikdo ho nezná, nad slunci není slunce, neni
luny, hwězd a blesku, tam swítě bůh jediný, weškerenstwu
swětla udílí.

Z této nejwyšší bytosti, jak powědíno, wypiynuli
ostatní úkazowé swěta, a proto samé, že w ní půwod
swůj mají, jsau i poswátní, bohowé sami , tudy nelze di-
witi SQ, že u Indů mnoho bohů a bohyň, bůžků pak
a duchů několik set millionů nalézáme; krása a rozma-
nitost přírody wedla ku poznání boha, z něhoi myšlénky,
sami to bohowé, k wytwoření krásy té jsau wyšly. W onom
wšak nesčíslném počtu myšlének z boha plynaucích po-
zorowal Ind hlawně tři, jakožto ze wšech nejmocnější^
a sice : twoření, zachowáwáni a ničeni wšeliky ch ákazů
swěta; myšlénky ty staly se třemi bohy, trimurtí L j. tří-
osobí, čili trojicí indickau: bůh Brmna stwořil swět, Wiirui
jej zachowáwá a Síwa ničí; ti jsau wládcowé wšehomíra,
jedno a to samé s bohem nejwyšším, jedno a to samé

Inflow<^. 37

mezi sebaUf rozdílní toliko w úct^ u lidí. Bram^ jakožto
pojem bytostí wšech, byla myšlénka zjewená sama sebau
beze wšeho twaru, přede ale, wzhledem na různé úkazy,
nesčíslné twary mající; pod žádnau postawau nebyl ctěn,
a chrámy jemu zřizowati bylo by rauhání býwalo; wzý-
wal se ale pod jmény rozmanitými, jimiž w^^sost a weleb-
nost jeho patrné se líČí ; samo slowo Bram znamená počátek
wšech wécí; zbuzená w ném láska a tauha, aby se zjewíl
w míru, skwí se mu po boku co choť jeho Mnja\ zowe
se též Gum čili myšlénka a rozhodnutí k tworení: Haran-
gun^hha t j. prazárodek wšeho duchowního a tělesného ;
Poriy proníkawý, božský dech, praswětlo^ co základ wšeho
duchowního a tělesného; Pradiabat^ žiwota pán, pražiwot,
základ wšech jednotliwých úkazů, takořka símě toho, co
Brama později stwořil, ruka tworce Bramy; Prakrat^ pra-
men wšech proměn w duchowním i tělesném swětě, zá-

v

klad boha Bramy, Wišnu a Siwy. Když wesmír jakožto
ideál w bohu spočíwal, wládnul již Prakrat, rozdělowal
celost w částky, stanowil úlohu každé wěci. Tomuto
w bohu spočíwajicímu swětu chyběla wšak ještě pružina
k jeho pohybowání ; i té bylo w bohu Bramě , pročež
zowe se Prán, dech, duše, wycházející z Almy t. j. swětla
(jiného to příjmení jeho). W člowěku zjewuje se Prán
co dýchání, sídlí w srdci, žene krew, myšlénkám křídla
a wůbec w každém ohledu žiwota mu udílí, a kde pře-
stáwá, následuje smrt. Jiná jména bytosti nejwyšší jsau:
Abaricedi (newýměrný), Advaja (rowného sobě nemající),
Anadi (bez počátku), Ananda (bez konce), Bagawat (boho-
watý, bůh), Karunnanidhi (poklad slitowání), Parabara
a Parama (nejwyšší bytost), Sarvačarutram (nej^^yšší doko-
nalost) atd. W těchto wlastnostech jest Bram nejwyšší
prabytost, která ze swatyně swé do Činného swěta wstaupila.
Bůh Brama, jakožto myšlénka z nejwyšší bytosti wy-
plynulá ke stwoření wšehomíra, nejmocnějšího úkazu a do-
jemu na člowěka, stal se záhy předmětem nejwyšší úcty
a pramenem braminského náboženstwí. On jest Abdzajoni*
matka oblakůw, Attúnaba, dobrý duch; samo pak slowo
Brama znamená prawdu, zákon; Caturanana, čtwerohlaw,
Logneša, země a oblohy pán, Sršda, twůrce, Weda, wěda,

gg Oddéieni II. Hlawa Iteti.

wedomost, Weddatta^ wédodárce, Vidhi^ osud^ zákon pří-
rody, Višvasri, wšehowěnec, atd. Ačkoliw ještě posud
wšechny sekty náboženské w Indii boha toho za prwního
uznáwají^ etice ho wíc we spdsobu duchownim, předce
již od dáwných čas& nebyly mu žádné chrámy a oltáře
zaswěcowány, an během času wznikati počaly jiné nábo-
ženské saustawy, zakládané na druhých dwau známkách,
zachowáwání a ničení neboli ménéní úkazů sweta, již
mocnějších a dáraznějšich , a účinek twoření jakožto
wěci ukončené a odbyté, slabnuL Wznikali ctitelé boha
"Wišnu a Šiwy. Boj a spor mezi nimi byl přenesen mezi
samé bohy a Šiwa zwítězil. Brama wystaupil z úcty we-
řejné, jsa jako nejwyšší Bram w duchu ctěn, a Siwa
a Wišnu, takořka zosobnění, smyslowí zástuplowé ducho-
wního božstwí, wstaupili w úctu weřejnau* Do jak newy-
stižné starobylosti ctění boha Bramy padá, můžeme z toho
mysliti, že ani jeden z nejstarších chrámowých pomníků
jemu wýhradně zaswěcen není, a jen Siwa a wedlé něho
Wišnu a Budha w nich sídlí.

Bůh ff^iJínu ctěný jakožto zachowatel, blažitel, opa-
trowník a hájce swěta před zlými bohy, duchy a králi,
jest památný swým wtělowáním. Při té saustawě nábožen-
sko-filosoíícké, dle níž člowěk z myšlének boha nejwyššího
wšecko wywáděl, jest wtělowání se nejen nižších, nýbrž
i božských bytostí wěc docela pochopitelná , přirozená.
Ač i Brama a Šiwa se wtělowali, předce s ohledem na tyto
inkarnace stojí Wišuu co spása a blaho swěta na prwním
místě; kdykoliw tedy zliauba nějaká swětu nebo pokolení
lidskému hrozila, bera na se ty neb ony těla podoby člo-
wěčí aneb zwířecí, záhubné odwracowal pohromy. Když
spícímu Bramowi obr Hajagriwa čtyry Wedy, swaté knihy
ukrad, s nimi na dno mořské se ukryU lidé pak bez zá-
konů těch stawše se hříšnými, krom sedmi Rišůw (swatých)
a krále Satjawrata potopau zahlazeni býti musili, tu na Bra-
mowu žalobu wzaw na se podobu ryby, wyrwal z obrowa
břicha ještě neztráwené knihy tři a Bramowi je odewzdal.
A když pyšný', tyranský Hiranjakša, obr a wůdce ducliůw
zlých, nejen Wišnowi se rauhal a od Bramy wládu nad
zemí žádal, nýbrž konečně i za boha ctěn býti clitěl.

Indowé. 89

zadáwil jej Wíšnu w posiawě muže a Iwa. Krále Bela čili
Belradžu, bohům mnoho příkoří Činícího^ co pídimužík
u welebnau podobu boha před ním rostaucí ^ swrhnul
do propasti pekelné. Zrozen co člawěk pode jménem
Ram^ táhl se spráwcem údolí Kiekendy^ pod jehož ko-
mandem 360 tisíc poddanydí mu opic stálo^ do boje proti
Ravanu, mocnému panowníku ostrowa Zelanu (Cejlonu) a
porazil ho. Pode jménem Krišna rozdrtil patau hlawu ha-
dowi Kalinakuj bojowal s Pandy proti Kurům, a na ostro wě
mořském wystawilsi město Dwarku^ kde ze 16000 jeho man-
želek každá skwélj^ palác měla. Dewáté wtělení hoha Wišnu
bylo w člowéka pode jménem Budha, welíkého opráwce indi-
ckého náboženstwí, dle některých as 1000 let před Kristem
žilého, o němž později wíce se powí. W bílého koně,
teď již na nebesích stojícího, teprwa se wtělí, aby po uply-
nutí jistého počtu let hříšný swět zničil. Skwělá pak jeho
jména jsau: Bagawat (bůh), Gakrawanni (zbrojnoš), Gatur-
bfaudžia (čtwerruký, čtweropažec) , Džaganat neboli Dža-
gemat (nejwysší bytost), Kamsarati (bojowník proti králi
Kamsowi), Krišna, Mahadewa (mocný bůh), Narajana (kníže
mužů), Ragowat (ozbrojený), Yanamali (owěnčený), samo
pak slowo Wišnu značí pronikatele, wojína, wítěze, wyš-
šího, Wišwanbhara, wšeudržující, wšebránící, atd.

Třetí člen indického trimurti je strašný Siwa, hu-
bitel a ničitel wšeho. Že pak i za základ žiwota se po-
wažuje, není na odporu hlawní jeho powaze; w němť je
předstawowán běh tělesného žiwota, nadchnutí twaru čili
těla, jeho wýwin a konec neboli smrt. Jako u Srbů a
Černohorců twořící a zachowáwaci bůh posud i starým
krwníkem čili wrahem se nazýwá, tak u Indů Siwa jakožto
zhaubce jest líčen, ačkoli s Wišnem, Bramau a Bramem
jedno a též znamená ^ ačkoli i on pod obrazem plodící
a zachowáwaci moci přírodní se ctí, jenom že to wše k tě-
lesnému žiwotu má wztah, a konečný wýsledek tohoto
žiwota smrt jest, tedy wedlé plodiwosti, wedlé udíleni ži-
wota 1 nejhlawnější známka Siwy jeho zhaubnost, jeho
strašnost. Powahu tu líčí i jména jeho Agni (oheň), Bagis
(bůh), Bhawa (ploditel), Bliima (hrozný, strašný), Bhudeša
(demonůw pán), Giriša (hor pán), Haimavat (zimy pán)

90 OddMcní II. Hlawa li-ctí.

Hara (hubitel)« Kala^ Mahakala (mocný čas jakožto nej-
hroznější zhaubcc sweta), Mahadewa čili Mahadea (mocný
bůh), Mudha (smrtnik)> Parasati (prabytost), Uudra (krwawý,
rudý), Šarva^a (wšewěd), Šastawa (mstitel); samo pak

v

slowo Siwa znamená wznešený; Triburandaga (obywatel
tří mést neboH krajin , nebe , země a propasti ; Vrsad-
vadžia, destitel, blyskatel a hřímatel atd.

Angličan Moor w pantlieonu indickém prawí, že w tomto
trimurti následující pojemy obsaženy jsau, a sice: w Bra-
mowi slunce, twoření, moc, minulost a hmota; we Wišnowi
woda, zachowáni, maudrost, přítomnost a prostor; wŠiwowi
oheň, rušení, sprawedlnost, budaucnost a čas. Bylo pak toto
božstwo wyobrazowáno a cténo rozličné, krom boha Brama,
bytosti nejwyšší, kteráž pod žádnými obrazy se nectila;
že pak weřejná, smyslowá úcta stwořitele swéta, boha
Bramy, záhy již druhýma dwéma sektama w úctu du-
chowní pošinuta byla, nalézají se we chrámowých pomni-
cích zde onde pauhé toliko obrazy jeho. Jmenowala pak
se též trojice tato jedním slowem Oum, obraz její bylo
télo o třech hlawách, nebo kruh we trojhranu:

Br«m

Weřejná, smyslowá úcta nejwyšŠího božstwí koná se
"Wišnowi, hlawné pak Siwowi.

Jako téméř wkaždém náboženstwí starožitném, tak
i w indickém spatřujeme onu stránku, již manželky nad-
řečených bohů zaujímají* Dwojí pohlawí, ty dwě točny,
jimiž ku prospěchu žiwota weškerá příroda proniknuta
jest, dal Ind i samým bohům, z čehož mnoho božských
rodin wyšlo. Choť nejwyšší bytosti zowe se, jak praweno.
Mája, o níž Wedy prawi : Byla to wěčná láska. Mája, kteráž

Indowé. 9 1

boha pohnula stworiti swět^ a sňatkem tfm zjewil se Bram
co tworce (Braiua)^ co zachowatel (Wišnu) a co zhaubce
(Šiwa). W)šla tedy Mája eo pnvní cit z boha ^ ona láska
a tauhaj aby se zjewil mírem^ čarokrásná a spolu nejduchow-
nějsí choť. Manželka pak boha Bramy jest Saraswati, bo-
hyně sauzwuku a sauměru» sám totiž onen pořádek^ w jakém
stwořený swět, příroda se jewí. Z úzkého spojeni stwoře-
n^ch wěcí a do nich wloženého sauzwuku snadno wyswét-
liti^ proč Brama pod obojím též pohlawím zároweň^ co
muž a žena — co twiirce a příroda — se wyobrazowal.
Saraswati jest také bohyně déjin a wýmluwnosti ; druhá
choť jeho zQwe se Branii. Bůh Wiinu w rozličných wtě-
leních swýchj měl wice manželek^ z nichž nejhlawnějsí
jsau Lakšmi^ dcera oceánu a noci^ na lotosowé kwětině
plynaucí> potom Lotos^ Prija, Srí (bohyně štěstí). Šita,
když co Ram proti Ravanowi bojowal, a jiné. Dle po-
wahy boha Siwy, žiwotodárného a rušícího, jsau i jeho
manželky, jako jest Bhavani, žiwotodárná, Devimata, bohů
matka, Isi, wesna čili bohyně jara, Parwadi, bohyně hor«
Šiwá, dobrá bohyně a jiné. Zlé pak powahy jsau Bhadra-
kali či Vatrakali, ohniwá bohyně Času, Káli, Černá sudička,
Rudraní krwawá, a jiné. Takž i druzí bohowé měli choti
swé; Agni swau Agnaji, Indra swau Indrani atd.

I budeť nyní krátkým tímto předložením indického
pojemu o božstwí patrnější onen úsudek, že náboženstwí
to, w pračase lidské společnosti swé kořeny mající, wyšší
a dokonalejší jest, než které koliw jiné těch národůj je-
jichžto duch o sestawení poměrů mezi Bohem a swětem
teprwa se namáhá. S plesem patři zde každý na skwělau
bránu we mračnách mezi nebesy a zemí, skrze kterau Ind
myšlénky boha pauštěl, by si wýjewy swěta mohl wyswět-
liti; s radostí se diwá na ono hemžení nábožných citů a
myšlének^ z indického člowěčcnstwa, co z prwního pramene
swého, plynaucích, a nelze jinak, než sprawedliwě pronésti,
že w ohledu tom weliký a swatý děj zjewil se nad wclikým
a swatým Gangesem, jenž w náboženstwí swau pn^'ní a nej-
hlawnější postawu nalézaje, duchowní stal se protiwau k ostat-
ním zemím, a, což samo scbau wyswítá, nejmocněji na
staw' a zřízení samého lidstwa indického působil.

9d Oddělení II. Blawa ti-etí.

d. Forma wlády a státní zřízení indické.

Jako stawitelstwi, bylo i státní zřízení zároweň plodem
indického náboženstwij protož nalézáme zde knězeivládu,
čili tlieokratiij U j. nejwyssí moc a přewahu pode jménem
braniind wůbec známých knězi. Když Ind jasnějších ná-
hledů o swětě a božstwí nabýwal^ nelze mysliti^ že weškeré
t, obywatelstwo najednán a zároweň stejného stupně dokona-
lostí w tom dosáhlo ; jako wšady jinde^ byly zpočátku i w Indii
jednotliwé to osoby^ jejichž učení během času rošiřeno a
upewněno bylo. Možná^ že pauze z takowýchto učenců, anebo
snad také z některé částky obywatalstwa, ze wzdělanějšiho
národkuj duchem swým nad ostatní wyniklého, což nám pro
nedostatek zpráw jedno býti musí, paměti hodný sestawíl
se spolek, ona kasta braminů, jež we prawěku již wlády
dobyla a po wše wěky, při wšech politických wichřicích,
po tu dobu zachowala. Úkaz ten je w dějepisu tím zna-
menitý, jak duchowní sila wšecko ostatní, co se zároweň
s ní nepowzneslo, w tuhá pauta sewřela, od chrámu wědo-
mosti wzdalowala, a osud národu na mnoho tisíc let černau
pečetí naznamenala, což, jak ze samé wěci patmo, w tom
prawěku státi se musilo, když hmota národu we slepotě
pohřížená, uměním a wědomostmi jednoUiwců, pojmauti jich
nemohauc, jako bleskem byla dotknuta, a učenost a učenci
božskau se obklíčili září a mocnými obehnali hradbami,
že nikdo již napotom přístupu neměl. Nejprwnéjší tedy
a nejslawnějsí z oněch kast, na kterých státní zřízení in-
dické spočíwá, je kasta braminů, druhá četrů (kšatrijů,
ketrů) neboli wojínů, třetí vaisyů, čili řemeslníků, rolníků
atd., a čtwrtá sudrů, služebníků. Již samo slowo bramin
poukazuje na tuhý swazek náboženstwí indického a jeho
zakladatelů, pochodíc od Bramy, jakož i učení o wzniku
těchto kast, dle kterého bramini z úst boha Bramy, co
obrazu maudrosti, aby se modlili, četli a učili, četrowé
z rukau jeho, aby bojowali, vaisyowé z břicha a stehen,
aby žiwili, a sudrowé konečně z nohau, aby slaužilí, bylí
stwořeni, a po nich teprwa stwořili se ostatní lidé, zwí-
řata^ rostliny a jiné wěci. I stojí a stál Bramin na wrcholu

lodowé. 93

»wé ííláwy; on jediný má práwo nejen 6iaú, nýbrž i wy-
kládati Wedy, knihy swaté, jsauci skladem indického ná-
boženstwí a w něm obsažených zákonu občanských i we-
ikerých wědeckých známosti. On jest knězem, wůdcem
mrawnosti, onť jediný zná božské zákony; jest saudcem,
nejlépeť zná zákony občanské; jest lékařem^ neboť ne-
moci, za trest přestupků powažpwané, musí pokáním a
jistými obřady se léčiti. Onť může též, jako druhá kasta
četrů, nositi zbraň, i také obchod wésti, jako třetí, a
wšak jen s některými wěcmi. Mezi těmito druhy nebo-Ii
podkastami Braminů stojí owšem wykladatel Wed na prwním
místě, jemuž i králowé hluboko se koří, za nadlidskau by-
tost nadpřirozené síly a moci jej powažujíce. Půda bra-
minů je prosta wsech daní, oni sami prosti wšech trestů,
neboť jen wypowězcním ze země a pokutami mohau býti
trestáni; zabíti bramina, byť i samými zločiny cele po-
skwměného^ jest předce zločin nejhroznější. Neobmezená
jest tedy k nim wážnost, a tak též i hrdost jejich. Bramin
byl by sebe zneuctil, maje občanský auřad zastáwatij
ano třebas i na trůn wstaupiti, od kteréžto přísnosti poz-
ději se upustilo, aby totiž Indie od cizích národů podma-
něna, zase předešlé sláwy nabyla. Tak Sewadži, zakladatel
Maratského státu, a ministři i jiní auředníci u knížat do-
mácích, byli a jsau z kasty bra minské, a mnozí sipahowé,
indičtí to wojáci we službě anglické, pocházejí od bra-
minů. Při těchto wýsadách a práwích jsau wšak bramini
podrobeni též welmi přísným powinnostem; mnohoť let
musí ztráwiti w domě swého učitele, dokud se Wedám
nenaučíj pak se mohau zasnaubití, a při modlitbách, mytí
a obětowání mine jim weliká část žiwota; bedliwau péči
musí wynakládati , aby čisti zůstali : nesmějíť s nikým
z nižší třídy, ba ani s knížetem jísti, nic žiwého zabíti leč
k obětij a masa, leč obětního, nepožíwati, sic takowéto
znečištění sebe pokáním naprawiti musí. Předpis také
jest, aby w stáří od swěta se wzdálili a w samotě swatému
rozjímání odewzdali, by s bohem spojení dosáhli. Ze zří-
zení této kasty w jakémsi pořádku a postaupnosti se na-
lézalo, nadswědčují sbory, často z mnoha set ano i tisíců
braminů u jednoho chrámu se skládající.

"li ■

94 Odděleni II. Hlawa Lretí.

Tauha po wýsadách a práwích bramínsk^ch zplodila
ony četné třídy indických mnichů , jimž jméno mnichů
maliomedanskych, y^A/r, se přikládá; nesmyslnými mukami
chjtejí u lidu wážností dob} ti, pro swau ale prostopášnost
a tajné neprawosti jsau u tříd oswícenéjších w opowržení.
Do rádu těch , již před Alexandrem w Indii stáwalých>
možno každému wstaupiti.

Druhá kasta je známa pode jménem četrů (kšatrijů,
ketrů)j dle Wed z kasty bramínů pošlých; jich určeni
jest w čas míru wládnauti^ občanské zastáwati auřady^ a
w čas wálky bojowati; w potřebách i nižši konati práce^
ne wšak práce braminů; Wedy mohau čísti^ ne wšak učiti^
máji obétowati a dáwati almužny^ ne wšak jich bráti jako
bramini^ a smyslných rozkoši se warowati. Že tato kasta^
auřady a hlawné zbraň w rukau mající^ snad již w dáwném
wéku nehrubé zřízena byla^ dokazuje špatná jich obrana
wlastij když cizí národowé Indii si podmaňowali; záleželof
pak také braminům tuze na tom^ aby weliké moci a síly
nedosáhla^ začež národ trpěti a šíji pod cizí jho skláněti
musel. Dobytím Indie od Mong^olů a Ewropanů zmizela
tato kasta skoro docela^ ačkoliw za její potomky posud
Nairowé na pobřeží Malabarském^ Rasbutowé na seweru>
Kanarowé a Maradj někteří i radžowé se hlásají.

Třetí, nejčetnější, je kasta vaisyů, oráčů, polních
hospodářů a z nich pocházejících kupců; orba, chowáni
dobytka, obchod, půjčowáni peněz pod auroky jest její
zaměstnáni. We Wedách prawi zákon: »Twůrce odewzdal
dobytek na péči vaisyům, tak jako lidi péči braminům a
četrům; vaisyowi nesmi na mysl tanauti, by řekl: já ne-
chowám žádného dobytka.a Mohau též Wedy čísti a obé-
towati jako třída wojínů. Pracowitá, počestná je to kasta;
dělá též průplawy a studně, je twůrkyni úrodnosti země
a pole její stojí pod ochranau náboženstwí. I trwaly wálky
domácí sta let, orba wšak pokojně se prowozowala ; owocné
stromy, auroda polní, stodoly, chaty rolníkůw byly od stran
bojujících co swatyně powažowány, až cizí dobywatelé i na
ně sáhli rukau rušící. Snad nikde nebyla péče o orbu ta-
kowá, jako w staré Indii, jsauc pod dohledem zwláštni
třídy auředníkůw. Domácími bauřemi ztratila tato kasta

Induwé. 95

jmen i swé> náležející od časů mahomedanských knížatiun
a králů nij kleří půdu co lenní statky jistém rodinám^ ze-
inindary zwaným^ udelowali. Nyní jest rolník indický
pauhý rioty^ pauhý nájemník.

Tyto tři kasty nazýwají se též dwojrozencí^ U j. dwa-
kráte rození, také jeden to spůsob wtělowání, ješto čtwrtá
kasta sudril čili šutrů jenom jednorozencí jsau, a od prw-
ních kast, sňurau opásaných, přísné se oddělují. Z nohau
boha Bramy stwoření, jsau kastau nejnižší : Wedy nesmějí
čísti, a čtauce je, páchají zločin smrti hodný. Sudra činí
nejlépe, slauží-li braminowi, a wérné-li slauží, zbýwá útěcha,
že w příštím stéhowání jeho duše do wyšší přijde kasty —
tak dí král Menu, prawěký zákonodárce indický. Kolik
řemesel a mnéní, tolik oddílů počítalo se w kasté té, a zde
nejpatrněji widéti, w jaké sautésky třída tato uwržena byla:
nikdoť nesmí řemesla otce swého zanechati, nikdo uchý-
liti se od obyčejů minulých wéků, protož mely wýrojbky
indické cosi jedno twárného, ač tím powahu a. dobrotu swau
podržely. Kasta je to nejpracowitéjší, lidé nejsilnější.

Nadřečené kasty nazýwají se také cístýnU a dle stupně
swého jsau ctěny. Jest ale .w Indii weliký počet nešťastných
tworů, prazemců, do žádné kasty nenáležících, potlačených
od náboženstwí a kast, žijících w potupě nejhroznější, pa"
ria, také čandala zwaných — nccisttjch! Služby konají nej-
nižší, čistí ulice a domy, zahrabáwají mrtwé, jsau zbaweni
wšeho jméní, aniž jakého smějí nabýti, wylaučeni ze wšech
společenských práw. Špatná obydlí jejich wzdálena jsau od
jiných; jen w noci mohau kupowati potrawu, pro niž na
jistá docházejí místa, kam dříwe peníze neznámým proda-
wačům byli složili; krom toho wšak nejwíce zdechlinami se
žíwi* Potká-li pária náhoda u četru , může ho tento bez
trestu zabiti^ a wida přicházeti majetníka, jehož pole wzdě-
láwá, musí na dané znamení na zem se položiti, a pod
ztrátau žiwota nesmí pozdwihnauti obličeje swého, dokud
pán neodejde. INikdo z wyšší kasty ho w domě netrpí;
a wstaupí-li na koberec, padne-li jen stín jeho na wodu
neb mléko, již nečisty jsau a bez očištěm' nesmí se jich
požíwati. INelze wyjádřiti oškliwost Indowu, wyslowí-li se
Jen jménu paiia, a že jenom on službu kata konati

96 Oddélcni II. Hlawa tťelí

můžOj protož mnozí wyprosilí si tu milost (od Angličanu),
aby sami se opodrhnauti mohli, ncchlíce se dotknutím parie
znečistiti. A přede ještě i tato pária wywrlila ze swého
spolku jednotlíwé osoby do stawu ještě bídnějšího; jsau
to bídní pališowé; jimť zakázáno i ohně použíwati a mi-
zernau chatu stawěti; žijí we skalních slujích, w dutých
stromích, a hladowi jsauce, wyjí co diwá zwěř, by mimo-
jdauci powzbudili k milosrdcnstwí.

Že z této nešťastné parie snad asi ku konci čtrnác-
tého wěku po K. známí Cigáni na swobodu w šírý swět
se wyrwali, ku prawdě welmi se podobá ; jsauť posud w Indii
Čingani tuze jim podobní, jestiť řeč jejich nářečí indické,
žiwota spůsob jako u parie; na stepech, w lesích a pau-
štích došli swobody, kletbu ale, kterau osud w ducha jejich
wryl, nesau s sebau do wšech swěta končin, jsauť powr-
ženi, žijí krom koleje lidské společnosti. Páriu w Indii
zachowala jen síla tělesná; jsa tak slabý jako Američan,
již dáwno nebyl by ušel osudu auplného wyhlazení, jemuž
tento podléhá.

Že nejen mezi nižšími třídami w kastě sudrů, hlawně
pak w kastě vaisyů, rozpadlých do rolníků, průmyslníků,
kupců atd., nýbrž i mezi braminy, jsaucími nejen wykla-
dateli Wed, saudci, lékaři, ano i obchodníky, mnoho roz-
dílů se nalézá, wydáwaly se pauhé tyto poddíly také za
samé kasty, a protož není diwu, že při zahrnutí w to
i rozdílů parie wesměs 84 kast se napočítalo.

Jak podotknuto, jsau kasty základem indického zří«
zení; a ačkoliw jsme ze začátku formu wlády kněžewládau
nazwali, předce dle Menowých zákonů wšude w Indii na-
lézáme swětské panowníky we formě monarchické, kastau
ale kněžskau čili braminskau obmezené. i>Mocnost četrů,«
dí Ramajana, »není wětší nežli braminůw. O bramine!
twoje moc jest půwodu božského a mqohem wětší než
četrůwla Bramin, tento mocný říditel osudů indických
národů, předepsal i radžowi (králi) denní žiwota spůsob
a zaměstnání: W osamotnělé twrzi bydliž s chotí ze swé
kasty. Na líswítě powstaň z lože, odeber se k bramin ům
we Wedáťh zběhlým, a s domácím knězem obětuj a modli
se» Potom Jconej . řízeni slálni a se &vi^\m služebníky o to

Indowť. ^'^

se raď. O poledni požiwej dowolenýeh, od sluhů wšak
zkušených jídel; i léky a amulety chraňtež tebe před je-
dem. Po obědě odejdi na cas do swého harému^ pak zase
konej státní řízenij prohlížej wojíny swé, komoně a slony.
Po západu slunce trwej dříwe w powinnostech nábožen-
ský ch> slyš na to wyslance swé, zase do harému swého
odejdi, kde při střídmém jídle hudba tě obweseluj až
k odpočinutí. — Nemňže-li radža zastati swé práce, jest
mu swobodno, zwoliti si náměstka učeného, pána swých
wášni a wzácného rodu. Se sedmi neb osmi radami, we
wedách zběhlými, se raď, bramina wywol za swého dň-
wěmíka, jemuž swá tajemstwi zjewuj.

Spváwa a zřízeni obcí bylo podlé Menowých zákonů
zcela obcím samým zůstaweno. Král ustanow jednoho
spráwce nad každým městem a jeho okolím, jednoho zas
nad desíti, jednoho nad dwadciti, jednoho nad stem, je-
dnoho nad tisícem měst. Nastalé nepořádky buďtež ozna-
mowány od spráwce jednotliwých měst spráwci nad desíti
atd. — Tito předstawení byli z dani obecenských placeni.
Wysoký auředník měl dohled nad těmito spráwci, aby král
swůj lid před špatnými sluhy, kteří jeho ochránci býti mají,
chowal, jmění jim wzíti a ze země wypowědíti mohl. Nej-
wyšší saudni moc jest w rukau krále, již on sám, s po-
moci braminů, wykonáwá; aneb zwoli bramina za nejwyš-
šího saudce a tři braminy mu přidá, obraz to čtwero-
hlawého Bramy, aby jakožto nejwyšši saud rozhodowali
rozepře práwní i trestní. Král jest také nejwyšši wůdce
wojska nejen k hájeni, nýbrž i k dobýwáni zemi.

Za staršího wěku, a snad až do panowání Mongolů
(1400 po K.) nad Indií, byla půda majetnosti toho, kdo ji
wzděláwal. »Maudři,a prawi staré zákony Menowy, »kteři
dáwné wěky znají, dí, že wzdělané pole toho majetnosti
jest, kdo lesy wymýtil, neb půdu očistil a zoral, jakož sajha
(antilopa) prwnímu náleží lowci, který ji smrtelně poraniv
Že i králowé, chrámy a swatyně znamenité měli statky
we swé moci, není pochyby. Nicméně, ač starým králům
indickým půda nenáležela, zákonem bylo jim přece powo-
leno daně s ni bráti, a tudy mimo obchod a cla, téměř
wýhradno w moci králů se i\a\e7-a^Vc\, Ax3ic\\cv\v\ xv^^V*^^^-

98 Odddlcní U. IDawa Iřelí.

Z nadřečeného je wíděti^ že ačkoli rámě kasty bramínské
wšecko swau mocí zasahowalo^ přece pod jeho perutěmi
wláda monarchická^ a wzhledem na spráwu, obcím samým
zůstawenauj i forma republikánská se wywinulaj o kteréžto
poslední jistý cestowatel dí: »Každá obec indická jest a
byla oprawdu obcí pro sebe^ malau republikán^ mající swoje
saudcej magistrát a jiné auředniky^ a když jen spráwa do-
mácí a mezníky obce té se neruší^ nedbá se o klesání neb
dělení říŘe, a lhostejno^ ten-li neb onen nad říší wládne.a —
Bylo to símě wolnowlády^ která při obcích se jewila; malá
Indowa obec byla jeho wlastí^ jeho kasta lidskau jeho spo-
lečnostíj co dále^ wýše neb níže leželo^ bylo mu cizí« pro
to neměl aneb nesměl míti smyslu; w tyto kasty jsa roz-
dělen^ nijaké neměl wzájemnosti^ nijaké obecné myšlénky,
ano každá třída s jakýmsi záštím, s jakausi nenáwistí na
druhau hleděla, tak že bez obtíže cizím panowníkům za
kořist upadáwal; kdyby národ pod tak mocnými panow-
níky, jako pod braminy, se byl nalézal, nikdy nebyl by
w cizí jařmo býwal uwázán; wším oplýwající Indie neměla
wSak dobýwawých hord potřebí, bylať sama pro sebe swě-
tem, dráha národu íilosoficko-básnická byla tedy cestau při-
rozenější, ačkoli w této přirozenosti perutě básníků a filo-
sofů perutěm cizích orlůw odolati nemohly, a tudy w slabém
politickém zřízení cizincům snadno bylo wlády si dobýti*
Jakož kasty základem byly státního zřízení, tak měly
samy kasty zase swůj základ we zř/zeni rodinném. Při onom
přísném rozdělení národu indického w jisté třídy, kde
se nikdo k wyšší powznésti a k nižší snížiti nesměl, mu-
sila každá kasta sama sebau zachowána býti. Každému In-
dowi bylo tedy prwní a nejdůležitější wěcí, by se rodina
jeho w potomcích zachowala; bez synů býti bylo neštěstím,
8 zákon welel, by se tomu přijímáním za wlastní pomá-
halo, neboť potomci musili přinášeti oběti za duše zesnu-
lých, kteří by sice přístupu k wyšší mu swětu neměli;
na obětech takowých spočíwalo práwo dědictwí i wýsadní
práwa prworozencowa. Wyšším kastám bylo mnohoženstwí
zákonem powoleno, radžowé a páni indičtí, i bůh Wišnu
we Dwarce, měli swoje harémy. W mírných a chladných
pásech země není poměr mužského a ženského pohlawi

Indowé. 99

Stejný*; w dospělosti tenčí se owšem wojnami a nebezpeč-
ným podnikáním počet mužských^ tak že počtu ženských
roweň jest; naopak wypadá wěc we pásích teplých, kde menší
počet narozených pacholat w dospělosti oněmi příčinami
ještě býwá tenčen, a tudy mnohoženstwí snáze je pochopiti.
Nicméně při wšech harémích indických přece z mnohého
wyswítá, že jednoženstwí mrawem bylo přewažným. dMuž
a choť jeho,« prawí Menu, i»jest jedna osoba; dokonalý
muž záleží ze sebe samého, ze swé choti a ze swého syna. a
Wěrnost s obau stran jest hlawní powinností, něžná a wřelá,
nikdy nemíjející náklonnost k muži se strany choti, kteréž
druhého muže pojmauti zakázáno. Podotknutau přewahau
ženského pohlawí, z čehož i tento zákon pro wdowy ply-
nul, zjewil se w Indii onen, snad teprwa w pozdějších
wěkách nastalý úkaz žalostný, že od swěta zawržená choť
raději s mrtwolau chotě swého w plameny se wrhala a wrhá.

Gtwrtá kasta sudr& mohla jen ze swé třídy choti po-
jímati; zplozenci od ní a wyšší některé kasty byly do kasty
nečisté, do parie, wywrhowáni. Ona žárliwost na wýsady
a práwa každé jednotliwé kasty, stářím a náboženstwím za
swatau powinnost powažowány, zplodila sama ze sebe jakýsi
rodinný a kastni dohled na wšechny společenské swazky,
čímž weškeren swazek státního zřízení zachowáwán byl, tak
že hlawní pilířowé, w prawěku již hluboko w indickém člo-
wěčenstwu založení, posud we swé podstatě jsau.

Nahlédajice w pramen a počátek kteréhokoliw ná-
rodu, widíme, že nábdženstwí, politika a wšechny moci,
jimiž tecf stát se rozumí, téměř w jednom punktu byly
spojeny; tak i w Indii. Bramin učil náboženstwí, rady
udělowal wla darům, byl saudcem, a nechybělo mnoho, že
by i w skutek zákony byl uwáděl. W tom ohledu možná
tedy formu wlády kněžewládau nazwati ; pokud wšak i swětští
panowníci podíl měli, byla to forma smíšená, kněžewláda
monarchická, a chceme-li podotknauti i samowolné spráwy
obcí, máme již u národu nejstaršího důkaz, že čistá, jedno-
duchá forma wlády, zwlášť u rárodů welikých, nikdy se
newywinula.

•\^

100 Oddělení 11. Hlawa ticLÍ.

e. Nejstarší indická literatura.

Ačkoliw O indické literatuře^ této hlawni pácc^ ná-
rody na swětlo nesaucí« nijakž dokonalá řeč, jako o té
neb oné literatuře ewropejské, hjú nemůže^ predceť bude
wšeobecný nástin ze známech posud zpráw sestawený, zcela
k našemu cíli a konci postačowati.

Nejstarší literární plody indické jsau sepsány we swaté^
nyní již nežiwé řečí sanskritské, ony několikráte již po-
dotknuté wedy« jenž, jako počáteční literatura wšech téměř
národů^ Číňan ů. Židů, Řeků, obsahem jsau nejen nábožeíi-
stwij nýbrž i zákonů politických a prawidel pro žiwot spo-
lečenský. Dle báje indické pošly knihy ty, werše i próza
w nich, od samého Bramy; wšech ostatních plodů byly
zdrojem newywážným, a aČkoliw obr Hajagriwa jednu
knihu ztráwil, dělí se předce posud na čtyry části, rigwedy —
chwalozpěwy to z 10,000 slok, sepsaných prý od riši\w,
nábožných a swatých lidi, od braminů a též králů; yajus-
wedy — ' modlitby a zpěwy, pronášené při obětowání, a
rišům i bohům připisowané; samawedy — pauhé to zpě-
wy, a atharwedy — modlitby a zpěwy k slunci, luně, ohni,
obloze atd., wůbec k rozličným předmětům přírody. Při
pronášení těchto modliteb záleží prý dle zdáni braminů
málo na tom, zdali se i smyslu rozumí, wí-Ii se jen, který
riš mluwí a kterému z bohů modlitba se přináší. Jsauce
bramini w ohledu tom podobni Kalmykům, modlitbami
jen točícím, poskytují zároweň důkaz, jak nesmírně od
oněch počátečních swatých myšlének a citů, jimiž modlitby
ty psány byly, náboženstwí braminské později se odchý-
lilo a kleslo. Modlitby ty (mantras) činí jednu částku wed;
druhá obsahuje předpisy (bramanas) a články na bohoslo-
wíj na wědu o bohu, potah mající (upanišad), hlawni to
základ indického náboženstwí — zpytowání totiž božské
bytosti, swěta, přirozenosti duše, nejjemnější a nejsubtil-
nější rozjímání, w tajemstwí zahalené učení o neskonče-
nosti, o půwodu a přirozenosti wěcí, o wýplynu a ná^Tatu
bytostí do božstwi, jak to powaha rozjímawého národu
(zde wýhradně kasty braminské) s sebau přinášela; obsahují

lodowé. 101

též rozmluwy mezi bohy» žiwly^ swatými atd., čímž hlawne
druhá a třetí weda naplněny jsau.

Tyto w nejhlubší starožitnosti z kwětu indického mu-
drctwí a jak se domýšleti Ize^ během nmoha století wzniklé
knihy^ zcela od samých braminů spisowané^ byly později se-
brány prý od Měna čili Manusa, ač také Dwapajana (Viasa =i
sběratel) se udáwá^ a wydány již té doby, když kasty, ne
ale sekty, dokonale byly wywinuty, neboť ani památky není
ještě w nich o sektách šiwanů a wisňanů, dle pomníků stawi-
telských do hluboké staťobylosti náležících ; jest w nich ale
símě k sektě budhistů ; a že rozličné sekty, jako různí kře-
sťané biblí, přede za pramen swého učení je pokládají,
jest zároweň důkazem wysokého stáří wed; okolnost tedy,
že nyní i sami bramini této staré, nežiwé již řeči san-
skritské ztíží rozumějí, není podiwná; že ale w šedé jíž
dáwnowěkosti mnohých wýkladů bylo potřebí, wzniklo
neméně než 1100 rozličných škol nebo-li spůsobů wyklá-
dáti swaté koihy ty, kterauž rozmanitostí i rozmanité na-
staly náhledy. Protož se i přihodilo, že mnoho, čemu se
we wedách učí, zastaralého jest, totiž tak, že pozdější
bramini buď tomu nerozuměli aneb rozuměti nechtěli, a
tudy jiná náboženská učení a obřady na to místo nastau-
pily. Toho důkaz dal za našich časů učeností proslulý
Ind, Kam Mohun Roy, prawě, že nynější náboženstwí in-
dické od čistého pramene swého, od úcty jediného boha,
nejen se odchýlilo, nýbrž auplně w pabožnictwí upadlo.

Že wedy též pramenem zákonodárstwí a wědomosti
jsau, netřeba wyswětlowatí; kde studně wšeho wyššího ži-
wota kněžská je kasta, plynau z ní mimo náboženstwí i zá-
kony a wědy, jak u Indů, tak Eg^ťanů, Peršanů atd.
Protož obsahují wedy powinnosti kast, králů i druhých
lidi, a zákony pro wšeliké případy žiwota. A jako záko-
nodárstwí 8 wedami auzce spojeno jest, tak i jiné wědy;
bramin, weslo k řízení ducha w rukau mající, jinau cestau,
než dle směru prstu swého, nedal mu jíti* Wším wesměs
byl bramincm, j^ik učitelem, saudcem, lékařem, básníkem,
zákonodárcem, tak filosofem, w rukau měl trojzubec a jím
nebesa i země řídil. Že z rozmanitých škol, z rozmanitý cli
náhledů jakési tření, jakási filosofie wzniknauti musila, i bylyť

lOd OdilčIcDÍ II. Hlawa třetí.

to hlaubawéj chytiawé hádky o skořepku a slupinu^ opraw-
dowí pak jádroborci^ jak dějepis indický nám je předsta-
wuje^ mocným braminů ramenem zničowáni býwali* Gtyry
knihy upawed čiU pod-wed^ obsahuji ostatní wědy a uměni,
lékařstwíj hudbu^ tanec^ wálečné a stawitelské uměni atd.
Že Indowé již we starobylosti dokonalau prý měli mluwnici
swé řečij jakož i slowniky^ ač we weršich psaném w nichžto
se wěci, jména totiž bohň^ hwězd, žiwlň a wědy wyswět-
lowaly^ srownáwá se docela s jích powahau ; nápadnější je
snad auplný nedostatek wlastniho 'dějepisu^ ješto prý ani
pauhých kronik posud se nenašlo; a známost země naši
též nehrubě daleko se wztahowala. Hned na začátku zmí-
nili jsme se o krásné kwětíně lotos^ jenž ohniwě modrau
korunu swau před sluncem kloní a nočnímu tichu otwírá,
a swým pelem (práškem) , co skwělým pískem zlatým,
wšechny potoky barwí. Ind předstawowal si kauli pozem-
skau jako tuto kwětinu; woda« wzduch byly prwní základní
sily — Krišna spí na dně wody mořské neb na hadu
wěčnostij w moři plynaucim; z pupu Krišnowa^ co obrazu
plodnostij wyniká stepka lotosní a její paupě^ zawírá
yv sobě zem a lidské pokolení^ zawírá totiž w sobě wše,
co stwořeno jest =: Bramu^ co protiwu Parabrama, totiá^
nestwořenéhoj twořícího ducha. Z prostřed kwětiny té wy-
niká Meru> t. j. nejwyšši hora pozemská; k jihu rozkládá
se list Džambu-Dwipa , totiž Indie^ k seweru list Kuru,
totiž krajiny sewerní; menší pak lístek k wýchodu zna-
mená země Pegu> Avu atd., menší lístek k západu Persii,
Arábii; jiné lístky jsau ostatní země w oceánu. Takowýto
byl wšeobecný náhled zeměpisný a jak widěti, nehrubé
dokonalý. Při té filosoficko-básnické mysli, kterau se wy-
značowal Ind, bylo mu wšecko jednoduché a prosté líčeni
předmětů nedostojné a téměř nemožné. Při pohledu na
diwadlo přírody wystawil si, wedlé dosti wyspělého pojemu
o bohu, fantastický pantheon, kde mysl jeho blaudila, a
s druhé strany, wida neobyčejné děje od swých spolutworů
konané a jako wšechno ostatní dle jeho zdáni z bohů sa-
mých, neb jich synů a wnuků wyplulé, přiodíwal je též
rauchem neobyčejným, básnickým, rauchem swatým, pročež
jednoduchých událostí a jich popsáni, čili wlastniho dějepisu

Indowé. 1 03

ostatnímu swětu nepodal. Dějepis Ind&w je w básních ob-
sažen^ a tato básnická částka jesti hlawním oddílem indické
literaturyj sanskritu nejskwělejším wýkwětem. W čele stojí
dějepisné básně^ haluze to swaté literatury wed a pramen
wzděianosti Indického národu; bylyť mu již přístupnější
knihy ty. I jejich půwod klade se do báječných časů^ hlawně
dějezpěw Ramajana a Mahabarat W Ramajaně opěwá se
wítězstwí reka Rámy (Wišnu) nad Ravunau, knížetem zlých
geniům Rakšů^ jenž nad dobrými bohy přewahu dostawše,
od nich přemoženi býti nemohli. Jenom smrtelníky a wšak
též ne pauhý člowěk byl w stawu je pokořiti. W radě bohů
wywolen byl Wisnu, aby se člowěkem stal, a Wišnu přiwo-
liw, zwitězil a porazil Ravunu. Tento prostě a jednoduše
udaný obsah dýše ale nejbujnějším žiwotem básnickým a
s nejwýtečnějšími dějezpěwy jiných národa může býti po-
rownán; wšechno skwěje se w kráse a lepotě wýchodní
obrazotwornosti, tu popis čarowného města Udžahye, pří-
prawy ku wtělení se Wišnu, napnutí od něho a prasknutí
luku, podobné řítícím se horám, tu úžasný boj opic se
zlými duchy Ravunowými. W druhém dějezpěwu Mahaba-
ratě (weliké wojně) opěwá se boj mezi potomky dwau krá-
lowských bratrů, mezi Kory a Pandy, w němž Korowé
klesli a Pandowé trůnu dosáhli. 1 w této básni zjewil se
bůh Wišnu pod jménem Krišna co hlawni rek, aby Fan-
dům pomáhal a swět z neprawostí a wšeho zlého očistil.
Tyto dwa dějezpěwy indické, nade wšecky ostatní wyniklé,
w nichž jednající osoby wtělení jsau bohowé a lidé božské
nabýwají sily a moci, jejichž spisowatelé sami, jak se udáwá,
Yalkimi a Yyasa, mudrcowé byli a we společnosti bohů
býwali, jichž tedy hlawni ráz náboženským žiwlem prodech-
nut jest a s wedami zároweň mezi knihy swaté jsau počí-
tány, wyšly za těmito příčinami od kasty braminské a beze
wší pochybnosti z toho času, když bramini nad ostatními
kastami wítězstwí jsau slawili; wšechnoť čelí k jich oslawě
a zwelebení, králowé koří se jim hluboce a wšecko uráž-
liwé se opomíjí. Tato úcta, toto zbožňowání braminů při-
spělo k tomu, že dějezpěwy ty welmi se rozšířily; nežilyť
pauze na palmowých listech, žíly w ústech národu a pře-
weliký měli aučinek na další jeho wzdělání.

104 Oddělení II. Hlawa tiretí.

Neoiť pochybnosti^ že, když wedy swoje náboženstwi^
maudrost a wedoinosti z prawéké studně národní wzděla-
nosti čerpaly^ z onoho pramene^ který snad ještě před zří-
zením kast se temenil^ pramen ten zhotowením a sepsáním
swatých knih newyhasnul^ ano dále^ owšem w rozmanitých
proměnách, do národu plynul. Z pramene toho, a pak,
co z tajených wed mezi lid se bylo wlaudilo, hlawně ale
z obau dějezpěwů, sestaweny jsau pozdější také swaté knihy
pode jménem Purana, z nichž se národ (nižší kasty) ná-
boženstwi a známostem wyučowal. Purany jakož i hrdinské
básně Ramajana a Mahabarat jsau lilawním temeništěm ná-
boženstwí národního. We wedách jest bůh čili božstwi před-
staweno wíce duchowně — Brama — zde wíce smyslně —
Wišnu a Šiwa — dwě hlawni osoby indického básníctwi,
zwláště často wtělowaný Wišnu. Nejskwělejšimi barwami
skwí se jejich obydlí na nebi, swětlem samých bohů jsau
ozářena celá nebesa, žijí tam se swým komonstwem a cho-
těmi; tak má i bůh Indra skwělý palác u prostřed zahrad
wěčně kwě tancích a wodomety wlažených, kde na čaro-
stromu roste amrita, owoce nesmrtelnosti, kde wůbec, co
země wýborného má, w nejwyšší nalézá se dokonalosti,
a ony miliony bůžků poslušný jsau tomu bohu. Základ
braminského náboženstwí, že z boha wšechno plynulo, by)
příčinau, že w obor bohů a bůžků, w náboženstwí ná-
rodní, u weškerau tedy básnickau literaturu indickau, za-
ňaty byly i wěci přírodní, žiwé i nežiwé^ slunce, luna,
hory, řeky — swatýť posud co weliký zúrodňowatel Gan-
ges — i pokolení zwířat, býk a kráwa, hlawni to nástroje
orby a hospodářstwí — opice, medwědi a slon — jakožto
weliký bojowník, páwi, ryby atd., z nichž mnohý přeweliké
úcty dosáhl. — Budeť nyní na jewu, že i básnická lite-
ratura Indůw žíwlem náboženským naskrze proniknuta jest,
a tudy poučowání nemalau částku w ni zaujímá, ačkoliw
co do básnické iiwosti a lepého twaru snad nade wšecky wý-
twory ostatních národů wyniká. Purany jsau arciť pozdější
(prý as 2000 roků před K.), ještě pozdější básnictwí drama-
tické, čehož ale zde nepodotýkáme, protože jsme toliko
o wedách a dějezpěwích, co nejstarším wýkwětu indické
literatury, několik slow chtěli pronésti.

Indowé. 105

f. Nejstarší dějiny lodůw.

Jelikož^ jak prawenOj Indowé sami pro wlastni děje-
pis smyslu aemělij Aleicander pak Weliký se swými Macc-
dony teprwa we čtwitém století před Kristem, po Bachusowi
prwni, jak sám se honosil, do Indie táhl, zde wšak je-
nom hranic došel a bez odhaleni swěta indického se wrátíl,
nelze ani z -domácích, ani z jinozemsk;f'ch zpráw nabýti
žádného swěda, pročež o nejstarších dějinách Indie pauhé
toliko domněnky možná pronésti.

W indickém obywateistwu , jak i nejnowější cesto-
watelé i nejstarší o národu tom zpráwy podáwají, pozoru-
jeme dwa hlawni rozdíly, tak že indické člowěčenstwo we
dwě různá plemena se rozpadá, aneb raději že dwě různá
plemena půwod dala nynějšímu obywateistwu, a sice: ple-
meno rozšířené z Indie do Ewropy, a druhé rozšířené
z Indie na ostrowy Andamanské a australské, Nowý HoUand
totiž a Yandicmensko, Nowau Guinei, Filipínské ostrowy
atd., plemeno negrowité, od Negrů afrických w podstatných
wěcech docela rozdílné. Obě, máme za to, sídlila počá-
tečně we welikém pásu indickém, na seweru daleko snad
do Persie, wlastni, prawí Indowé, na jihu plémě negro-
wité. Již jména podáwají nám obraz plemen těch, jaký
jsme s nimi spojowatí uwykli, a jaký skuttečně o nich
zde nalézáme : swětlau barwu u wyššich kast indických^
temnau ano zcela černau u lidu sprostého, Opičáků čili
Psohlawců, jak je Ktesias nazýwá, neforemných tworů,
hnusné, opičí barwy a zanícených oči, jak Čandalu (páriu)
Ramajana maluje. Že nyní sem tam některý bramin ne-
gersky černý jest, mnohý zas pária barwy swětlé, pochází
buď ze prawěkého smíšení jednotliwců z obau plemen, bud'
že wlastni, od přírody jižní Indie udělowaná barwa temná
i černá jest, tak že mnohý běloch seweroindický co do
barwy w Negra se proměnil aneb též ze swé kasty do
parie wywržen byl. Posud wšak swětlejší barwa obličeje
nejen za krásu, nýbrž i za důkaz šlechetného půwodu se
uznáwá. W jižní části Indie zachowali tito prazemcowé dosti
dokonale nejen barwu, nýbrž i řeč svtiau; jest to mluwa

109 Ocldéleni II. Hlawa Lřeti.

Telmgů, Tulawů, Karnatiků^ Tamulů^ Oriů a jiných, která
formau i podstatau od řečí indoewropejských se liší. Při
setkáni se obau, od sebe tělesnau i duchowni powahau
tak různých plemen, wznikla zároweň protiwa obého spů-
sobu, tělesná i duchowni, kteráž auplnýra podrobenim ne-
growitého plemene byla odstraněna. Zde stojíme u zdroje
snad nejprwnějšiho hnuti lidského u wětsí míře a rozsáh-
losti, u prwnich bojů a půtek, jež bylo člowěčenstwo na
zemském oboru kdy swádělo, stojíme u prwnich dějin lid*
stwa, jež z položení obywatelstwa, ze stawoi a poměra jeho
možná tušiti. A následek jejich byl zajisté weliký, džasnj':
na mnoho tisíc let rozhodnul se osud walné části lidstwa,
sewřeného tuhými wazbami, nešťastné to parie, posud ještě
pětinu obywatelstwa obnášející! Ind zwítezil, ^eger pod-
lehl — prwní to doba indického dějepisu. Pánem stalo
se plemeno Indické nesmírného pruhu země, hmota sama
nesmírná, wíce ještě bojowná, sama w sobě newywinutá,
slepená, až postupem časů i její wýwin nastaly a nastal
s počátkem wědomosti a umění a jejich boje se surowější
silau bojowníků; bojownici podlehli — a nejwzdělanějši
částka obywatelů wznesla se nad ostatní : kasta braminft
se zřídila, newládnaucí sice, wojínům wšak, radžům nebo-li
králům, do druhé kasty pošinutým, předpisy dáwajícL Druhá
to doba indického dějepisu. W obau dějezpěwích, Rama-
janě i w Mahabaratu, podotýká se této weliké události.
Wišnu wtělil se (po šesté) w bramina pod jménem Parasu-
Ramy, w dwaceti bitwách zwitězil nad bojowníky a chtěl
dokonce je shladiti, tu se bramini sami nad nimi slitowali
a pod swau ochranu je přijali — politika to wšech witězů,
by síla podrobená za prostředek wlastni jejich sily a moci
slaužila. Hlawní následkowé události té jsau předně: zří-
zení kast; praud duchowni a tělesné síly, w jednom řečišti
ještě tekauci, rozdělil se we dwě ramena: u welebný praud
duchu — kastu Braminskau — po němž mimo ni pod
ztrátau žiwota nikdo swau rukau weslowati nesměl, a w ra-
meno wedlejši — kastu wladařů — prokopaný téměř pru-
plaw ku pomoci hlawní řeky, kteráž dle libosti stawidla
zdwihajic a spauštějíc, mocí swau jej naplno wala; w kastu
vaisyůj nesčíslné ono komonstwo ředitelů a wůdců> ko-

Indowé. 107

monstwo prospěšné^ pilném pracowité^ a posléze w kastu
sudrů^ služebníků^ otroků^ temných^ načernalych sausedů
parie^ z niž mnohý snad došel té cti^ že kastám předešlým
slaužiti mohl. Za druhé: Tesáni chrámowých pomníků we
skalách^ stawěni starožitných pagod a starý psáni spůsob.
Za třetí: Nowý psáni spůsob^ wznikáni wed^ prwni začát-
kowé učeni a škol.

Po upewněni moci braminu nad Indiím po zřízeni
státu w ústrojný, trwanliwý celek a sewřeni národobitných
wln w jisté newýwratné, téměř wéčné kolej e^ klenula se
nad zemí duha míru. Na jižní ale straně^ w Indickém
moři na ostrowě Zelanu (w Ramajaně Lanka^ u starých
Taprobana zwaném)^ zdá se, že známý král zlých duchů,
RaTuna, Indii hrozil. I welikéť musilo nastáwati nebezpe-
čenstwí od perlorodné Taprobany, když k jeho odwráceni
nowého, sedmého wtělení boha Wišnu bylo potřebí. O šťast-
ném wítězstwí byla již nahoře zmínka; za času toho boje
třásla se země sedm dní, jak Ramajana prawi, dříwe než král
Rakšůw klesnul. Že plémě negrowité, oněch tři sta šede-
sáte tisíců opic pod wůdcem Hanumanem, wálky té bylo
aučastno, skoro nelze pochybowati; nebylať tenkrát ještě
takowá před nimi oškliwost, jako za našich dnů před pa-
riau, wedlé něhož w boji nikdo státi nechce, a náčelníkům
Indie takéž welmi na tom záleželo^ by se počet nenáwidě-
ného plemene wojnami ztiral; opačná politika, než jaké se
při podrobení wojínů zachowáwalo, byla při plemenu, oby-
čeji, mrawem a národní powahau naskrze rozdílném, do-
cela přírozenau wěcí, kdež, ne-li auplné zahlazení, aspoň
auplné otroctwí na swém místě býwá.

Mocnost braminů, duchowní to síla náboženstwí je-
jích, wztahowala se na celau Indii; ne tak monarchická
moc, aby jediný panowník nad tímto pásem byl wládnul
w tom smyslu, jako nyní indické ministerium w Londýně.
Mluwi-li se o tom neb onom králi w starožitnosti nad Indii
panowawšim, wždy rozumí se jen král nejmocnější, wedlé ně-
hož, jak z obau dějezpěwů patmo, i jiní radžowé w auplné
byli samostatnosti. Tak nazýwá se Menu, král z časů báječ-
ných, panovníkem Indie; nicméně panownický kmen po-
tomkůw slunce w Udžadhyi (Audě), a potomkůw luny

108 OddČleni II. HUwa Iřeli.

w Pra Ustane (Vítoře) sídlících, jíž na rozdělení země (Gan-
gesské) poukazují, a w Ramajaně swoláwá král Duša Riitha,
otec wtěleného Kaniy, k slawné oběti panownika Košského
(Bernarského), panowníky Magadské (Baharské) a jiné co
prátely a příbuzné, nikoliw co područníky. Nechceme-lí
Indy wyzauti z lidské powahy, musíme připustiti, že Iření
a boje mezi různými wladaři nebyly pauhau wýjimkau od
wšeobecného pravidla. Tak-li tomu, že teprwa Alexander
co prwní dobýwatel k Indii přitáhl, měly dřiwe wnitami
swáry a boje tím prawidelnější běh. Protož můžeme bez
wáhání, co Mahabarat o boji mezi Pandy a Kory zwěstuje«
za historickau událost powažowati. W Bagawat-Džite (je-
dnom tak zwaném oddílu Mahabaratu) di pod jménem
Krišna wtělený Wisnu sám o sobě: »A.čkoliw dle powahy
swé ani porodu ani smrti nejsem podroben, jsa pánem
wsech stwořenjfch bytostí, přece wlastní moci swau beru
na se widitelnau postawu. Jak mile cnost klesati, a. zlé a
křiwdy wítěziti počínají, jsem widitelný, po časích jewim
se ke spáse dobrých, ke zhaubč zlých, k zachowáni cnosti.ii
Že i w této době potřebí bylo wtěleni boha Wišnu, jest
patrno z Mahabaratu, kde Durdžon, jeden aud Korůw,
Pandům, swým příbuzným w druhé hnii, nejprwé falešnými
kostkami wšechnu odňal majetnost a potom krutě je pro-
následowal. I wznikly strašné wálky, až, dle Wišnowa slibUj
po osmé wtěleného, zlé bylo potřeno a Pandowé trůnu
dosáhli. Tato jest třetí doba a téměř konec prwní ho od-
dělení indického dějepisu.

Do druhého oddělení klademe mocný wýwin Bud-
howa náboženstwí, historicky tím památnějšího, že za na-
šich časů téměř 300 millionů wyznawačů počítá, ne sice
w Indii, odkud zcela zmizelo, nýbrž w ostatní Asii, na
Zelanu, w Siamu a w Bírtně, w Číně a w Žapanu, w Tun-
kinu, w Tibete a u tak zwaných národů tatarských až
k moři Ledowému. Aučelem náboženstwí toho byla oprawa
náboženstwí braminského. Že se Budha (po dewáté wtě-
lený bůh Wišnu) dle některých w desátém století před
Kristem zjewil, není dle našeho poj mu ti wěci té, na od-
poru udání tomu, že Budhowi zaswěceny byly nejen sochy,
slaupy a chrámy, nýbrž i prawěké chrámy podzemní we

Indowé. I Q9

skalách na Salzctě a Slonowce^ i na jiných místech až da-
leko na w^fchod w zemi Asamské^ tak že by zjeweni se
jeho do mnohem staršího náleželo wěku^ ano snad starší
jestj než w^fwín sekty šiwanů a wišňanů. Myslíme to^ a
protož rozeznáwáme dwojí znamenitější dobu budhismu^
jednu starožitnauj dle některých dáwno před dwěma tisíci
léty před Kristem nastalau^ ano také zároweň z boha Bramj
wyšlauj jejíž bytnost pozdějším během historie člowěčen-
stwa snad bude patrnější^ a druhau nowější^ pauze asiatskau^
obě wšak w tom si podobné a stejné, že oprawu nábo-
ženstwí braminského za aučel měly a budhisté od braminů
zahlazowáni a wypuzowáni byli : aneb raději, na dwojí dobu
tu ohled neberauce, takto: že od prawěkii až do 16 sto-
letí po Kristu, kde Budhowo učení z Indie zcela zmizelo,
w duchowním žiwotě indickém dwě protiwy ^ se nalézaly,
o sebe se traucí, až jedna zcela zničena byla. Když bra-
minské náboženstwí síly a moci nabýwalo, neníť we praudu
žiwota lidského wěci přirozenější, nežli že wlny nepřátelské
dmauti a bíti se počaly na skalné hradby braminů, kde
se okowy kuly a Damokliiw meč nad duchem weškerého
národu wisel. A wšak ne to učení budhistů, že nejwj^šší
bytost nad swětem wládne, newiditelná, nejmaudřejší jest,
že jenom tichým rozjímáním sebe i boha poznáwati možno,
a člowěk jenom cnostmi blaha dojde, a přísahati, lháti,
mstíti se a jiných neprawostí konati nemá, že budhisté masa
nepožíwali a krwawé oběti jakož i necudnau Siwanů službu
Lingamu zawrhujícéT swatým a nižším bohům jen kwětiny
a owoce obétowali, že se nepásali šnurau braminskau, a
hodnost kněžskau zase složiti mohli, hlawu si holili, w klá-
šteřích a w bezženstwí žili, kdež zatím bramini manželstwi
za swatau měli powinnost — lo učení nebylo bramitiům
na odpor, srownáwaloť se w nejhlawnějších zásadách s nimi,
nýbrž že Wedy k pojmutí Boha nestačí, že rozumem se
musí pochopowati jeho přirození, hlawně pak ona zásada,.

* Sekly siwanu a i/visilanů nebyly proliwama bramiostwi, jsauce
toliko wVsledkcm znároilnclého nábožcnslvfi braminského, jenom zjewiiy
úkaz úcty ncjwyš.šílio boba, nebol' bramini konají obřady wc cbrámírh
Iioha Siwy i boha Wi.šuu.

1 10 Oddělení II. Hlawa třetí.

že lidé wespolek si rowni jsau a hasly zawrieny hýli majL
W těchto slowích ležela mocná páka» která státní pewnost
bi*aininů wywrátití měla^ zwučel silný hrom do táboru da-
chownich duchabijeů. A bramini nebyli lhostejni při autoku
tom. W dáwném wéku, když náboženstwi jejich méně bylo
porušenOj čerstwé^ we kwétu^ snáze bylo jim zbawiti se ne-
přátelských soků> nastal počátek později jak w Indii, tak
w dějinách ostatního člowěčenstwa často opakowané udá-
losti, že náboženskými spory wy^^ržené haufy w jiných
pásich autočistě hledaly. Když se ale náboženstwi bra-
minské porušowalo, w powěry, neřády a pabožnictwi mě-
nilo, a Budha, zlý jeho démon, tím samým wice sily na-
býwal, zcela když i braminstwem zároweň sewření radžowé
k němu hlásiti se počali, tu nastal boj zuřiwý, strany byly
od králů wyzýwány, aby před nimi objasňowali spory swé —
zlatý wěk skolastických hádek I — až braminské wýmluw-
nosti se podařilo učení budhistů wywrátiti a hajitele jeho
do řek a jezer házeti. Dobrau dobau spláceli to budhisté
braminům. Kwětauci wěk jejich nastal w šesténi století
před Kristem, a we čtwrtém rozšířilo se učení to do Ti-
betu, na Zelan a Žawu, nicméně již w době Kristowě
prudce počali je bramini pronásledowati, za Ganges do
Siamu, Tunkinu atd. je wytiskli, učení jejich přišlo do
Číny, kde se jméno Budha we Fo změnilo, w Žapanu zje-
wilo se pod jménem Omito, protože budhisté Oum zároweň
ctili, přešlo do Mongolská, kde se historické jméno Bud-
howo, Sakšamunip (z rodiny Sakša, jejž Mája dle swaté po-
wěsti co panna porodila), we Šigemuni, a titul nábožných
budhistů. Šramaná, we Šamana změnilo. Toto wywinuti
budhismu můžeme powažowati takořka za historické, jistěj-
šími zpráwami stwrzené. Na prawěké pronásledowání učení
toho, kdož wí nepoukazuj e-li hned prwní wtělení se Wiá-
nowo, na uchwácení totiž wed od Hajagriwy a zase mu
jich wyrwání od boha Wišny; kdož wí, neni-li Budha též
ukryt pod rauhačem a zlobohem Hiranjakšau, spráwcem
duchů zlých, kterýž na žádost swau od*Bramy neranitel-
ným, neusmrtitelným byw učiněn, stal se pyšným, boho-
rauhawým a braminy místo jiných bohů sebe ctíti nutil, až
jej Wišnu we čtwrtém wtělení swém w postawě mužo-lwa

Indowé. III

zadáwiL Budiž tomu jakkoliw^ přece obě tato wtěleni na
welíké spory náboženské poukazuji^ a jako w pozdějším
wěkuj byl toho ten samý následek: pronásledowání odpůrců,
wywrhowání jich ze země, násilné a walnějši rozšiřowání
lidslwa po oboru zemském; prawíme násilnéy ješto rozši-
řowání pokojné^ tiché, přirozené, takořka ještě žiwočiwé,
rozcházení se jednotliwých rodin nespolečenských, w užším
swazku neb státu nežijících, dříwe již před tímto násilným
rozsiřowáním, obce a státy rychleji zakládajícím, bylo na-
stalo. I wyšlo tak náboženstwí Budhowo na swé cesty,
kočowalo po pewné zemi, přeplaulo na ostrowy, pastwec
dolin Himalájských i hrdý jezdec na wětrných wýšinách
Turkestanu k němu naslauchal, na horách tibetských tak
jako na pustinách mongolských zaskwěly se kláštery a knihy
učení toho, jež od některých křesťanstwím wýchodu bylo
nazwáno.

Jak politické, tak náboženské spory, klesání jedné,
zmáhání se druhé dynastie a s tím spojený kwět jednodí-
wých měst a krajin, byly hlawní powahau indických dějů
domácích, jejichž podrobnosti buď zcela ještě jsau ne-
oswětleny, bucf pro dějepis Udstwa nepatrný, a daly se
mezi Indy samými, bez cizího wplywu, na půdě toliko
indické , až we čtwrtém století před Kristem cizí host,
Alexander weliký, se sewerních wysočin Indii hrozil. My
tímto končíme nejstarší děje národu toho.

Možná-li k této hlawními tahy nastíněné budowě před-
wěkého ducha indického ještě něco přidati, náleží mezi to
nepochybně obchod, hlawně za tau příčinau, že obchodními
cestami krom diamantů, koření a kmentů pro tělo, též
i diamanty a koření pro ducha se dowážíwají, zjewnýmí
i tajnými, tělesnými i duchowními zároweň swazky národy
se spojuji, a proto w dějepisu člowěčenstwa obchod ná-
rodopojný wždy se uwážiti musí. Jest tedy řeč o obchodu
raezi Indií a jinými národy, nikoliw o domácím, o obchodu
w Indii samé, dle Ramajany již we starobylosti skwěléni,
neb město Udžadhya plno bylo kupců a umělců wšeho druhu,
plno zlata, drahých kamenů atd., o obchodu, jemuž řeky
a lodi, rozšířená ciwilisacc a w dáwných dobádi již wy-
konáwané ohromné pauti byly nápomocny, ano samy jej

0<]jr-l<^ni n. Hbwn IK-Ii

utwořily, jenž na seweru mři Ozenu (OugeTn), ů prOBlřed

ĚDeogur (Tagaru) a Plulanu, města swatá, sidelni, městR
obchodu.
Poklady indické přírody a [ďnosCi, ono ninoistnf
zlata, drahé kamení, diamanty a rubiny, perly a slonowi
kost, kořeny a nejjemnější kmenty, byly již w dáwných
časích nejen sausedům, njbri i dalekým krajinám otewŤenj,
dowážely se po zemi i po moři na wSe strany, a na wzájem
opatrowaly cizí kraje opět Indii sw^nii plodinami a wý'
^ robky. Hedbáworodá Čína posílala do králowskych harémů

' swoje kmentVi jimiž dle Uamajany již Bamowa choť. Síta,

H se zdobila ; sewerní kraje Asiatské poskytowaly kožichy,

j* w Indii co wěc luTcusu wzácné, kterými podobně již Videha

B^, dceru swau Šitu ke síiatku byl obdařil; a w Indii wůbec

^■|C v ^Qžfwaného kadidla udělowala SCastná Arábie. Do wšech zemi J
^^^|( těch wycbázely zas plodiny a wýrobky indické již w do* ]

^^^B^' bácb nejdáwnějších, hlawně k Fenikům na Arabském moři,
Hft a k Babyloňaníim u záliwu Perského, odkud k západu se

r ,, Siřil, tak že již za Abrahama obchod indicky w aaplném

řběhu se nalézal.
^ Za známku starjch Indů též se udáwalo, že moře-
plawnjni nebjli národem; tohoť důkazy jsau na jewu:
nepotrebowaliť zámořských plodin, a pohodlného žiwota
byli tuze milowni, aby zmitawym wlnám žiwot a jmění b^
swěrowali. O národu wůbec mají důkazy fy swau platnost;
u prostřed ohromné pewniny, daleko od splawných řek
* -^ ^^ nestawěly se lodi, obchod pozemní wSem potřebám wyhi
#^ ^B wowal, národ ivůbeo nebyl mořeplawný. Úkaz byl ale zi

a^jiný kolem iičnych krajin, na pobřežích welikého
^ ♦ tu stawěly se lodi a koráby, tu počala se plawba, obchod

^^ pořiční a pomořský — jenom že tento oddíl indického

^^ ^^ žiwota hlučný nebyl, tak aby cesty do krajin zámořských
^^C^m byly hlawní zřetel na se obracowaly. Že wětwc Semitického
B^ J^^ plemene, Fenikowé totiž a Arab o wé na druhém moři, plo- i
^ diny a wýrohky indické do swých zemi a do Egypta na ]

:orábícb dowáželt, je w dějepisu za prawau uznáno udá-
lost; *.e wšak prwni toho začátek sami Indowé učinili,
z mnohých okolností wyswítá; předně z oné wzdělanosli,
jížto Arábie w praswělě lak jako Indie se ještě nehonosilai

>.-M

I

Indowé. 113

Ind ale k stawění lodí schopen byl, potom z dosti starých
swedeetwí písemních, jak z Arrianowa »Oplutíc<^ tak ze spisii
indických, kdež kupci indičtí obchodem pomorským ne-
smírného jméní dobyli, a na ostrowé Sokotře blíže Afriky
se usazowali, a za třetí, z diiwodu nejráznějsího, že lesy
indické nejwVbornéjši poskytowaly látku k stawéní korábů,
kdež naproti tomu celé pobřeží arabského polauostrowu
pustá je zenié^ beze stromu, z něhož by se i dost malá loďka
zhotowiti dala, neb palma k tomu dosti twrdá není, a Arábie
po dnešní den ohledem na stawiwo k lodím až po Bagdad
a Džiddu od lesu indických záwisí. Aniž tedy potřebí uka-
zowatí na tu okolnost, proe by mořem obklíčený národ
bráti nemohl swůj užitek z cesty wodní, snadnějšího spo-
jidla mezi národy než sama zemé, aneb zmínku činiti
o neohrožené smělosti indických lodníků, jenž w bauři
a wichru s wlnowitých bor do propastí metáni, jako ryby
na powrchu zas se zjewují — dosti na podotknutém*
kdež duch, příroda i swědci to hlásají, že staří Indowé
mořeplawným byli národem, přicházejícím k Arábii > ku
pobřeží africkému a odtud poříčím Nilu do JUeroe, až
během času činný obchod na jeho učeníky/ líia Feniky
a Araby přesel — prudší, surowějsí Semita zisk Indowi
wyrwal.

Po odbytí nejstarší dobv indického žíwota wedau nás

% ti v

obchodní dráhy k jiným národům. Pohlédněme wšak ještě
jednau na ten země páSj w jaké podobě wnbec se nám
zjewuje. I widimeť w Indii přewcUké ohnisko, rodiště roz-
manitých wýjewů, pramen bujarého žiwota, Indii^ kterái
stala se duchowni protiwau k jiným zemím, Indii, kteráž
sama w sobě plna jest protiw, tohoto welikého zřídla ži-
wotního. Jako powrchní wýtwar zemé té nejwětsí protiwy
w sobě zaujímá, wěčný sníh na temeně Himalájských hor«
u pat jejich wěčné jaro, rozerwanau půdu wedlé úrodných
rowin a diwokých stepí, holé písčiny a nejbujnějším rost-
linstwem poki-yté doliny, zwěř krotkau a drawce nejlítější —
tak i protiwy u weškerém žiwotě lidském zde nalézáme.
W jakých terasech jest sestaweno lidstwo indické ! Dole
w nížinách hlemejždowitě se plazící kasta sudrů a w zářné
wýsosti sídlící braniin^ k němuž nikdo oka pozdwihnauti

■Ai

J t 4 Oddrlení 11. Hlawa třetí.

se neosměluje^ po jehož důstojnosti jen sílený fakir tau%i,
sebe muči^ umírá a zemře^ než cíle swého dosáhne. (Ne-
šťastný pária a bramin — jací to stuphowé 1 We swé
maudrosti slawný zákonodárce prawéký — a posud w ho-
rách indických po stromich skákající Člowék-opice. Lau-
pežiwí Puharowé — ač ne Indowé — se swými společníky,
a Ind, jenž we žhawé pausti stromů nasázel, chtě jiných
ochrániti přede strastmi, jež byl sám wylrpél, a hrázi přes
ohromnau wvstawel bažinu, kde swoie welblaudv ztratil.
Ono chladné, studené rozjímání boha w jedné části wed,
sníh to Himalájský, odkud swiží tekau prameny do nížin
k owlažowání kwétného, bujného náboženstwí, jak nám je
Ramajana a Mahabarat podáwá — a ta pária, jež do chrámů
wstaupiti nesmí, a ti pranárodkowé horští, kteří o bohu
žádného dosud pojemu nemají, posud žiwočí a swé fetiše
ctí. Ono swětlo a maudrost, ona swatozářná pochodeň
w prawéku již zjewilá se na wrcholu obrowského stromu
indického^ a ty wétwe nízké, jež wéčná halí tma. A w ja-
kém poměru s wédomostmi a wšelikým poznáním lidským,
tauto swétlau stránkau člowéčenstwa, to postupowalo, w ta-
kowém- poméru bylo i prrítvo; čím dále člowék od studné
swětla stál, tím méně měl i práw, až u parie poslední
kořen nejen práwa, nýbrž i lidské důstojnosti wyrwán byl.
W samých protiwách^ jak materiálních, tak duchowních
a dějinnýcn jewil se indický žiwot; práce a díla rukau
lidských měly swůj obor, swé meze, z nichž nikdo wykro-
čiti, do nichž jiný wkročiti nesmél; jeden byl bůh u filo-
sofů indických, wíce bohů u národů wňbec, u chátry do-
cela kráwa, opice, páw, a přied několika léty i cholera
morbus pod jménem bohyně Ola Bibi. U Bíndrabundu
zastřelili dwa mladí oficíři angličtí swatau opici, a wzteklá
luza wehnala je do wln Džamny. Mahomedánští obywatelé
města Benaresu zabili swatau kráwu, a krew její do swaté
hodili studně; luza indická sáhla ke zbrani, a že polowic
města z kořen wywráceno nebylo, stalo se jen pomoci
anglickau. Zákonem jest Indowi zapowězeno požíwati masa,
leč obětního; za to wšak obětuji se celé hekatomby, a jistý
radža dal před oltáři we dwau nedělích wíce než 60,000
požiwných zwířat zabiti, ač i neobětowaného se požiwá.

Indowé. 1 1

Wynikli i nejjemnéjší metafysikowé i nejiirubši bůžkáři,
tak jako odporná sobě nábožeastwi^ ač jedno i druhé
z wed pocházelo, — Od prwnich žíwlů swěta indického
až na naše časy nebyla země ta nikdy jediným státem;
nejwětsí Indoborci mahomedán Mahmud» Mong^ol Timur,
Šach Nadir^ ani trojzubec Albionu nebyli se státní jednotu
Indie, wznikajíci a klesající tam říše byly wždy proti sobě. —
Protiwy ty wztalmjí se i na wěci přírodní: swatá jest woda
Indu, Džamny a jiných, nejswětější z Gang^esu, kde tisícero
pautníků se kaupáwá, aby smyli neprawosti swé, a woda
jeho rozwáží se do weškeré Indie; naproti tomu, kdo se
řeky Karamnasy, i>hubitele dobrých skutkůu, jen dotkne,
šmahem tratí zásluhu předešlých almužen , pokání atd.,
protož wystawení prowazniho přes ni mostu jest pro Indy
nejblahodatnějši dílo časů nejnowějších.

Tyto wšak protiwy plynuly přece, jakž se jinač my-
sliti nedá, z jednotwárné hmoty, z jednoty národní, ze
žiwota, který se newztahowal na nic jiného než pauhau
tělesnost, ze žiwočení tedy národu indického, kde pauhé
zachowáni, pauhé množení se nejhlawnější byl úkaz, jakýž
u wšech tak zwaných diwochů posud widime. Při wší zu-
riwosti byl onen prawěký žiwot přece jen tichým mořem,
jednotau; neb teprwa, když během wěků zti^nulý, tmau
pokrytý oceán ten hýbati se počal, zjewil se i žiwot wyšší,
z nitra wystaupily kolosální wlny, protiwy to indické, w této
wšak swé kolosálnosti opět ztrnulý a ztrnulými zůstaly po
tu dobu. Mělyť mnoho w sobě žiwota, tuze byly wýtwarné,
plny wýznamuj než aby snadno něčím jiným se nahraditi,
auplně změniti, aneb docela smésti se daly, než aby ta neb
ona myšlénka protiwy ty w stawu byla w sebe zahrnauti, nowau
utwořiti jednotu, w níž by indický duch nowý swůj wý-
kwět, nowé witězstwí byl slawil. Té jednoty dosáhne snad
(nebo bez snadu?) wštěpeníra wrubu ewropejského do ko-
řená swého stromu, aby nowé hnal haluze, nowý žiwot,
a na příšť nowé z něho stawěly se protiwy ku prospěchu
a cíli weškerého člowěčenstwa.

V^

Sfnfikau zdí na sewer, Tibetekvmi hnrs
západ, mořem oa jih a w^cliod olikliřem' plémi' bvlo a jesi
?:a Clnskě powažowátio. Země, ačkoliw teplá, nemá přece
indického wedia, ac prikrjmi skallnami a pahory poseta,
nemá přece lak welikťch proiiw wc Iwaru swého powrchu,
a w čem poněkud s Indii se srownáwá, jesl, Iloanglia a Jant-
sekiana tak jako Indu a Gangesu wsKtnp a záplawa jimi
krajin širo-širokj'ch. Směrem rek postupownlo ohywatel-
stwo k ni?.iniini wjchfidnfm, kdei krajiny kotem welikého
oceánu nejlidnatější nalézáme. Plodiivost země, w každém
ohledu fveliká, byla w stawu wvwóstj a užiwiti člowěka, 61o-
wěka Čií^mt, jeboí, nejslarSÍ dějiny, pokud známy, teď
krátkjími^iy nakiesliti hodláme. Uriw ale učiníme ještě
zmínku o tak zwaně uzawrenoRtJ Čínského národu^ z-uzaw-
renusti té plynaucich následcích , že zřídka jinoch zemi
dcbywat, nehrubě do obchodu s jiueiemstwtm se paušlěl,
slowem, že po swém wýwinu sám sebau se drží a stoji.
Priůínau nzanřeni toho jest sama pclcha země: ani pusté
wysočiny mongolské na seweru, ani skwřlé sněhy nepre-
chodn^ch tibetských hor na západě nemohly míti půwabu
pro národ we krajinách úrodných bytující; diwokj' Mongol,
bojowny Arab byli by utkwMi w plodonosnč půdě tak jako
Číňan, před jehož očima a rukama rozsáhlé, nesmírné kon-
činy se rozprostíraly, před nimž cel;^ sinH ležel a ku práci
a pilnosti ho vřyz^wal. Číňan utkwél w zemi swé, nabyl
k ní lásky, se uzawřel, neboť uzau>řen byl; půda newy-
háněla bo do bojů s jinými národv, dáwalať odměnu rol-
nikowi, sadari a jinak pilném rukaum; uzawřcl se před
ostatním swětem, ne ale swět před Čínau. která w každé
době živvota swébo we spojeni bjwala s dnihvmi národy
asiatskymi, konečně i s Ewropany; ano čínské letopisy
poučují nás. že čínsky národ wždy tak na odporu neby-
wal obchodu s jinozemci, ano wláda sama obchod podpo-
rowala; tak se wyprawuje, že 2(ÍO0 let před K. jisti ostro*

Cua. 1 1 7

i
I

dr^é dary přinesli, a že 300 let později národ krátce
' -ostnlian^ťh wlasů a tělowaii^ do Činy přišel se ěpičatjini
médi a štíty co dary; tak i později měla Čina spojeni
s osmi barbarskými národy tin-čuskými čili indickými, a roz-
ličná spojeni nalézáme w jich dějepisu až do příchodu 1
Evropanů, jejíchž ziskuehtiwost a prudké jednám hlawni 4
bjlo příčinau, že Čína západní Ewropé na několik století
zawrena zůstala. Asíac^ti sausedé hledali bucf swazky, buď
ochrany w Čině, nápodobili její společenské zřízení, čitali

jeji spisy, a wyjmauc Indy, byla Čina pro ostatní Asiaty ob- "í

chodnim místem, wzorem w každéni ohledu. Že wšak Číňan
sám z oboru swě wlastí hi'ubě ani newycliázel, we swé

, dzawřenosti na sta a tisíce let udržeti se niohl. to wyswětJuje
ohromná rozsáhlost Číny, onen přes 80.000 Čtwereí:nich
mil, přes půl Ewropy obnášející swět — a we swětě tom
nesčíslné předměty, jež wěky wěkůw obracely na se jeho
zřetel. On krotil podótečuí krajin diwokost, meze kladl
řekám a bažinám, nijtil lesy a w pole obrace)^ wjrobky
wjwáděl — samé lo předměty, k jichž wywedení pilnái
ruka nesčíslné radv let potřebovala. Do^taupiw konečnfiT
břebň w^chodniho oceánu, byl tv každém záhyba domá-^
cílio žiwota již tuze ustálen, tuze nrostlVm již colniketn.
řemeslň ikem, než aby žiwící půdu byl zústawil na sirobě^
a na mořské winy se wi-hnul, bv wjhradnlm stal se chchod-

piketa íu'£ta. Že obdiod i po mtiH wedl, jest známo; nikdy
wšak nedosáhl »■ něm wysokého stupně, nikdy nemohla
se pomořská jeho činnost wyrownati pozemské, prawěkáť .
ustálenost w pňdě pewné tomu odporowala — ne rozsáhlfi
moře, rozsáhlá půda stala se jeho žiwlem, na ni bauřily *
tělesné i duchowni sily jeho žiwota, neboť zhola prewrá-
ccna jest myšlénka, že Čiňan i we swém domácím žiwotě
byl zttnuh on we swě nebeské říši wywíjel se a wzděláwal,
bauřil a zuřil — z ni wšak newystaupil; nicméně do této
jeho uzawřenosti činila průlomy jinosUanná sila, mongolské
Lordy w starém, Angličan w nowém wěku, a na obzoru
aejzazsí prawěkosti Indowé. Zdah Ind někdy se swjm sau-
sedeiu w)'chodnÍm boje swáděl, neniť owšeni wědomo, že
wšak duchowni sila po nějakém řečišti z Indie do Činy
přiťtiázulu, neni téměř pochybnosti. ■

)ky . J

iná^^yi

:nfi^P^^
ná-W^^B

í

lig Oddělení II. Hlavru t.rctí.

Po wypršeni weki\ swé diwokosti stal se Číňan rolníkem,
řemeslníkem^ a nejstarší zpráwy líčí nám ho w této powaze
a s ní w auzce spojeném společenském swazku patriarchál-
ním neboli spíše monarchickém. Nicméně jako w Indii,
byly jisté i Fohi^ Yao, Sin a jak dále Čínští mocnáři
w prawéku se nazýwají, toliko nejhlawnéjši z mnohých wla-
dařů nad Gínau. Z oné jednoty stawu diwokého , w kte-
rém čínský národ, jako každý jiný, zpočátku byl žiwočil,
wyniklo podlé zákonů wšeho wywinowání mnoho protiw,
mnoho mocnářů a despotů, až konečně protiwy ty zase
w jednotu se slily, w jednotu pod nejwětším panowníkem
Číny, pod císařem Tsin-ši-chuan^-tim , w jednotu, jakéž
Indie sama sebau nedosáhla. Ziwot indický byl w každém
ohledu silnější, bujařejší, w té ale síle swé nedošel tako-
wého stupně dokonalosti, jako slabší žiwot čínký. Nedíme,
že čínský žiwot slabý byl; jenom we srownání se žiwotem
mdickým byl slabší, což w ohledu na ducha i tělo jeho
patrno. Číňan newywáděl tak ohromných staweb jako Ind,
staweb totiž uměleckých, nemusíme-li ohromné průplawy,
měnění hor w rowiny, úžasné zdi w Čase k tomu později
wzniklé, do této řady klásti; on se nehonosí ani Rama-
janau ani Mahabarateni^ j^bo básnictwí nemá žiwosti a bar-
witosti indické, a básnictwí dramatické, u dworů indických

v

králů pěstowané, jest u Číňanů aspoň dle zákona w opo-
wrženosti, zákonem za škodné prohlášeno; nicméně jako
opium co nejpřísněji tam zapowězené, nikde jinde tako-
wého nemá odbytu jako w Číně, takť i s diwadlem wy-
padá. W rozjímání o předmětech wšeho míra wyniknul
nejhlawněji, wšak i tato jeho filosofie stojí pod bramin-
skau, a neklamau-lí wšechny známky, jest odnoží filosofie
Indické, její haluzí, která zarywši se do půdy čínské,
nowé hnala kořeny a swůj započala žiwot, žiwot ne na-
prostý, samostatný, odtažný, ke wšem ale poměrům, ke
wšem společenským swazkůni upotřebowaný, s nimi srostlý.
Owšem prawí jedni, jako Abel Remusat, znamenitý fran-
cauzský čínoslowce, že některé nowoewropejské saustawy
filosofické za opisy Čínského mudrctwí možná powažowati, a
jiní, že mudrctwí Číňanů prázdné jest, slupka bez jádra. Nic-
méně aspoň co se filosofie Konfudowy týče, možná říci, že

ČiAan filosofowal, pokud to we společenském žiwoté jeho
auí'iaek mělo. W sobě jsa uzawren, pílen, skaunial, co mu pro'
spťšno bylo — jeho žiwot nebvl sedmibarewnau duhau, aby
srownáwáaim rozmanitých úkazů byl zalíbeni naáel we skau-
maní pauze theoretickém, bez ohledu totiž na swůj U2itek>c
w nejnižším toho slowasmyslu.ači wČiněs theoretiky možná "^■"^^
se potkati; bjl to praud jednobai-ewny, oswětlujici mu jeho " .

pole a člowěka, s nimž w tom neb onom swazku žiti měl. '

Nemuhauce u Cliiand mluniti o žádných přísně umě' ,

lěckych wýtwořícli, o stawhách, socháoh a malbách, aniž
o básnictwí, aby toho w plné mire zaslubowalo, položíi
zde několik slow o hlosobi, o tomto ncjwyjíšim wýkwétu
národmho žiwota. Kdy Číňan swým fetišnictwým pi
tnul, o tom nelze býti řeči; jakau silau^ zdali wlastni
sebe wywinutau , čili cizí , na to snad bez pochybení
možno odpowědíti, že Indickau; některéť z dáwnych wěků
pověsti, wywětraló téměř wzpomínky, užíwání obrazů atd,
tomu naswědčuji; indické Deu (BCih), nalézáme Opět w čín-
ském Tac (rozum, jenž byl wesmir stwoříl), trojici Oum
w Ihu, Prán boha Biama, totiž dech, jenž ducha a tělo
spojuje; nalézáme Budhu zase we slowu Fo-hi (Fo), jakož
i jiné wěci připomínají predhistoncké swazky mezi Indií
a Čínau. Podzáwojnau filosofii Indickau nalézáme w Číně

I .bez zánoje, chléb z pece do chladu přeneseny. I jaki

.wypadá toto bezzáwojné učeni?

Tao Čili rozum dal wzaik swětu a wšehkym úkazům

ft přírodním; jest to deu, deus (diw), logos, rozum, slowv
na počátku. 'Swět objímající Tao jest bez začátku akonce^

r aneb jak se jeden čínsky filosof wyjádril, bez jitra a we-
£era. Pro neskončenau jemnost nelze ho pochopiti. Tao

- obsahuje dwě zásady, dwa póly: swětlo a tmu, weliké a

'• malé, silné a slabé; jím hjbe se hwězda i pták, sobe sám
jest základem, wlastnim kořenem. W jednom jsau tri;

t jest to rozum, něco welikého, prawda bez šalby, něco na-
prostého, jenž wlastnosti nemá do oka padajících; jest to
příroda dle na jewo dáwané síly, jest to duch, dle pauhé,
Dad prostor a čas wznešené formy swjch wjjewů, dle
počtu jednota, dle podstaty nic, dle netěla duch = Tao.
Myšlénka ho nedostihne, slowo nepronikne; twoíením se

4

1

iii ^J

Ij^Q Odděleni II. Hlawa treti.

mu nic neodnimáj prijiuutíin wsehomira w sebe se ne-
wétsí; řídi sily swětowé • — nelze ho pojmenowati^ nelze
ho sobě předstawiti.

Z Tao wyplynul wesmír a člowěk; dokonalý rozum
lidsky jest jako rozum Taůw^ rozum wšeobecný^ naprostým
jemuž jest podoben^ wzornau jeho Částkau. Z oné dwoji
zásady w rozumu naprostém (w Tau) wyplynuio wše; ze
zásady čisté utwořeni jsau lidé^ z nečisté wysla zwiřata;
duch lidský jest bytosti nebeskau^ tělo lidské plodinau
pozemskau, oba wraci se^ odkud přišly. Nebe jest otcem,
země matkau člowěka, jehož čistota nebeský jest pokojj
pi^wý žiwot jeho duše; smrt nastáwá, neni-li wšehomíra
pro člowěka, žiwot, je-li člowěk s wesmírem weswornosti.

Bez welikého přemýšleni možná poznati , že tyto
hlawní zásady čínské filosofie téměř pauhé jsau parafrase
(opsáni) filosofie indické, a sice školy budhistůw, čehož
lilawně to důkazem, že w Gíně žádné kasty newznikly,
protože tomu učeni budhistiiw odporowalo. We filosofii
braminské měla přewahu obraznost, méně w budhistické,
tak jako u wšech oprawců; tato wšak, čínská, jest wšeho
básnického přiměšowání zbawena, na nejwys jemná meta-
fysika; záwoj, wnější okrasa indická odňata, a předewším
jest památno, že w Gíně tyto myšlénky w zásady nábo-
ženské nebyly proměňowány, že wolně beze wšeho ta-
jemstwi, beze wšech mystérii o wěcech i od budliistů za
halowaných se mluwilo, že jest to indické náboženstwi bez
záwojcy téměř pauhé theoretické rozjímání. Swědectwí toho
poskytují zlomky ze spisů čínských fiJosofů Lao-tse, Hoai-

v

Nant-se, Le-tse, Coang-tse a jiných před Konťuciem. Je
to starožitné, čisté, ryzí rozjímáni úkazů přírodních, wý-
kwět rozumu indo-čínského swěta za dwau prwních dy-
nastií Hia a l^ung, a za třetí dynastie Čeu až po Kon-
fucia (do roku 500 před K.) wládu mající. (2500 až 3000 let).
Nazwán-h tento oddíl čínské filosofie indickým, aneb
aspoň semenem indickým w Číně wzešlým, musíme druhé
oddělení, učení Konťuciowo, wýhradně, samorostle čín-
ským nazwatL W pátém století před Kristem odbila Tau
poslední doba. Konfucius, po čínsku Kon-fu-tse, Kung-
fu-tse, z králowské rodiny w krajině Lu (Šang-tong) roku

Čína. 1 8 1

551 před K. narozený a 478 zemřelým byl raudrc^ jemuž
dosawad po celé Cíne swatá se prokazuje úcta.

On byl zakladatelem společenských poměrů swého
národu 4 byl učitelem mrawů^ ctnosti a wěblasnosti. Slo-
žiw wysoký státní auřad^ hlásal po městech a u dworů
knížat slowo swé. Hlawním jeho aučelem nebylo subtilné
skaumání wšech wěcí; jehoť metafysika byla neurčitá, ne-
sauwísná; co o Bohu a duši učil, dá se tak i onak wylo-
žití; newywracel učení taoské, ano použil hlawních jeho
zásad k ustanowení swazků a poměrů národních. Za zá-
klad slaužila mu rodina. Přirozená audost citu jest pewný,
do každého srdce wštípený zákon, kterým nejlépe stano-
wuji se powinnosti rodičů a dětí, poslušnost a úcta s je-
dné « laskawý dohled s druhé strany. Tento poměr chtěl
Konfutse i do státu uwesti; panownik měl býti otcem ná-
rodu, poddaní jeho dětmi, cit wzájemné lásky měl je spo-
jowati, stát býti rodinau, která nejen obraz blaženosti, ale
i sily k obraně poskytuje, neb, jak se on sám wyjádnl:
•Rozsáhlé příbuzenstwí jest obezděným městem.a Tento
poměr čínské společnosti trwá posawad; jest to eldorado
státDÍ dokonalosti u wsech^ kteří mimo tuto zásadu lásky
o Gíně nic newědí. Střízliwému, při tom ale lásky plnému
Konfuciowi odpowidá čínský národ zrowna naopak. Hlawní
jeho zásada a cit lásky, jenž we státě nikdy tak přiroze*
ného pole jako w rodině pro swau činnost najíti ne-
může, ano dle smyslu Kontudowa (poslušnost bez wý«
minky) i w rodině toliko w nedospělosti dětí se jewíwá,
tato 2^sada měla we swém komonstwu pauhé zlé ; on chtěl
učiniti konec weřejnému boji mezi lidmi, a weřejný boj,
tento zub tigrůw, proměnil se w tajný, w zub hadí, změ-
nil se w lest, podwod, lež a t. d. W jeho ponětí lásky
měla zaniknauti osoba, wše býti jedinau hmotau; osoba
wsak dle přirozeného puzení k wýwinu sebe, nemohauc
poddati se tomu zákonu, zjewila se opět w síle, která zá-
sadě lásky podtají na odporu jesL Osoba ta jest Giňan.
Na ohromných trzích čínských stáwá nezřídka na krá-
raich nápis: ^Tady se nfši(//,a a pod tauto řirmau naopak
skwí se jemně rozeklané oko Cíhana. Weliká moc, kte-
rau Konfutse brci rodiny udělil, měla krom udušení silné

i^^ OJdéleni II. Hlawa Iřeti.

powahy w dětech i to za následek^ že otec děti swé na trh
wodíwá^ ze mnohých některé do wody hází jakožto obět
bohu řeky^ dle wůle swé je zasnubuje^ a choť neb choti
swé u wěčném wězeni chowá; jeho zásada utwořila ty bez-
konečné^ dětinské obřady^ w nichž citu lásky neni^ bez
kterých se nic nekoná » a které Číňana skoro wšech spo-
lečenských radostí zbawily.

Konfuciowo učeni zaujalo místo^ na němž státní ná-
boženstwi u jiných národů se nalézá; neboť Čína jest je-
dna z oněch málo zemí^ kde není náboženstwi státního;
nicméně jeho za swaté powažowdné knihy byly základem
státního zřízení, prawitkem politiky ^ základem literatury*
Staré učení taoské^ ač několik století po Konfudowi^ ano
po tu dobu we swém chorém žiwotě se wleklo, hylo pro*
následowánim tak seslabeno^ že je téměř za wyhasié moiná
powažowati.

Okolo časů Kristowých wznikala nowá třetí saustawa
náboženská^ neb raději saustawa « kterau učeni Taoské ze
sna se budilo. Byl to budhismus wydáni druhého^ jenž
we sporu s íilosofii Konfucíowau rychle se zmáhal. Z Indie
pronásledowaní budhisté^ jdauce do Tibetu^ Mongolská a
Cíny, přinesli zase ono hlaubawé^ tajemné^ zahalené učení,
onu prahy tost bez wlastností a poměrů^ t. j. že clowék
wlastnosti a poměry boha ustanowiti nemůže; prabytost^
we které wšecko se nalézá « a z toho plynaucí zásada « že
Bůh fdc jestj to jest^ že Bůh whcko^esX, co není wesmí-
rem. Cnostné skutky pomáhají blížiti se k této bytosti;
wic ale pomáhá rozjímáni a nadšeni, tedy nečinnost^ po-
koj, tak jako u starých filosofů čínských. — Tudy wznikly
nesčíslné kláštery mnichů, wíce méně kněžewláda, která
činnost, mužnau silu, k wýwinu lidského ducha potřebnau,
w národě potlačowala : — Tibet a Mongolsko podlehly
ochablosti té ; pilný a praktický ale Číňan , který skálu
pro símě kypří , neslyšel ohlasu učeni toho we swém
srdci; literami boje zwitězily nad budhísmem, ač ho ne-
zničily, nezahladily, tak že nynější císařowé z rodiny man-
džurské ke wšem třem saustawám se přiznáwaji, k Laotse-
owu Tau čili síle rozumu , ku Konfuciowu pořádku we
swětě a státu, i k budhistickému ničemu, čili k naprosté

Čina. i*4S

dokonalosti naproti pomijiwé smyslnosti. W kořenu jedna
a ta sama zásada^ mela wšak owoce přerozmanité.

Filosofie čínská je psána w jednotliwých sadách beze
wšeho spojeni; nauka o mrawich^ o swétě nadsmyslowém
(metafysice)> o wzniku swéta^ dušeslowÍ5 wše wesmés we
krátkých průpowědich; tak pět knih pod jménem nKínk^a
které za nejstarší a nejswětéjsi knihy Číňanů jako Wedy
Indů se powažuji^ a z nichž kniha »I Kingv báječnénm
císaři Fohi se připisuje, jejímž obsahem jest rozjímáni^
prwní to puky čínské íilosofíe; kniha iiŠukingci obsahuje
historické zpráwy prwm'ch čtyř císařů ; kniha nŠikinga staré
básně ^ na nichž čínská wzdélanost a literatura spočíwá;
»Li-king« jest kniha obřadů, a kniha i>Cun-tsin« jsau letopisy
krajiny Lu. Ze řeč w nich welmi stará a stručná byla,
mnozí učeni ^ mezi nimi i Konfutse ji wyswětlowali. Pak
jsau spisy íilosofa Laotse, Konfuciowa saučasníka, jenž,
jak podotknuto, we swéni posud stáwajícím spise nej-
wyssí bytost rozumem (Tao) nazwal; potom spisy Konfu-
ciowy a jeho saučasného filosofa Meng-tse, též we krátkých
a jadrných sadách; swaté knihy budhistů byly ze sanskritu
do čínského přeloženy.

Tyto tři filosofické saustawy byly zároweň i nábo-
ženstwim Ginanů; jest památno, že u národu toho žádné
náboženstwí nestalo se wýhradnim, státním, jako bramin*
ské w Indii ; a ačkoli mezi sebau w dosti prudkém se na-
lézaly boji, předce newyniklo žádné tak, aby národ wý-
kradné podlé jeho směru jiti nucen býwal. Kněžstwo se
naskrze newywinulo, jako w jiných zemích. Když do
temné noci fetišnictwi prwní swětla záře wyléwati se po-
čala , tu mocně wyniklo Tao , a welikau řadu století žilo
we swé pořád obnowowané síle, kterážto forma Indická
i w Číně byla zachowána ; neboť Laotse, jehož učení w Tau
základ má, zjewowal se po wšechna století tak jako Wišnu
u Indů, zjewil se w šestnáctém i w šestém století před K.,
ano dle twrzení přiwrženců saustawy té nebyl ani pozdější
Budha nic jiného^ než Laotse; kněžstwo ale z něho žádné
newyniklo, aby do swého okresu, pod swůj prapor wládně
celý národ bylo pojalo. Ten samý poměr nalézáme u sau-
staw druhý cli, wyjimajíc ony po klášterácb žijící bonce.

1124 Oildřlení U. Hlawa tťeti.

knéži náboženstwi budhístů.^ w jejichž ale obřadech lid
podílu nemaje » toliko sw^ini dary žiwot jim suichowáwá.
Od nejstariiích časů nebylo zapowézeao přiznáwati se
k tomu neb onomu učení o wzniku swěta^ o poměru lidi ku

v

přírodě a bohu^ o swobodé a newolnosti : Číňan, za císaře
Jaa a Suna tak jako teď snad nejpilnéjM wzdélawatel p&dy
pozenr.ské, musil přerozmanitě sbírati swůj rozum, by se
půda jeho wíc plodonosnau stáwala, tak že konečně i na
wodách seje a klidí; a tuto pátrawau mysl zachowal i we
swém duchowním žiwoté^ z čehož snad si wyswétliti možno«
proč knězstwo jakožto zástupce a wodič toho neb onoho
učeni náboženského w Číně neutkwělo^ zwláátní mocí nadáno
nebylo. A předce musíme řícÍ5 že w zemi té kněžewlády
stáwáj a sice w císaři^ w tomto synu božím« w tomto ná-
rodním bohu; kněžská moc je zde s moci swětskau w je-
dnu slíta^ spojena w panowníkowi, blesku nejjasnějším,
Podotčení boncowé, tak jako učitelé sekty Laotse-owy^
w bezženstwí a w četných chrámich a klášteřích žijící^
nezasluhují jména nkněžstwo^a s kterýmžto slowem jakausi
moc nad národem spojowalí jsme uwykli. Od prawěkého
učení budhistůw^ od wznešeného rozjímáni ^ od prawého
pokoje duchowého jsau tito boncowé tak daleko wzdáleni^
jako nynější bramini od starého učení wed. Zásadě, »prawý
pokoj dušena pozdější učitelé nerozumějíce, myslili w tom
zásadu oprawdiwé lhostejnosti, oprawdiwé nečinnosti —
a stali se pauhými hadači, udržowateli powěr, na něž Čí-
ňan, ač w každé maličkosti, jako jinde k cikánům, o radu
k nim běhá, welikého zřetele neobrací, ze chrámů jejich
hospody dělá, a jestliže se bone auřadu swého odřekne,
dostane 80 ran holí za propustěnau; tak i učitel sekty
Laotse-owy. Toto knězstwo jest jako bledá luna podlé
majestátního slunce čínské kněžewlády, která w jedné
osobě, w císaři spojena jest. Oněch před wěky nad Čí-
nau panowawších bohů byli nápotomní panownici pauzi
synowé, hlawy země, hlawy náboženstwi, wse wesměs, alfa
i omega, ačkoliw ani tato kněžewláda nic není, leč zka-
menělá, ztrnulá forma wedlé welikého wýwinu čínského
žiwota. .íakožto syn boží má a musí míti císař ostatní
jsily příi^odni we swé moci; jsau to geniowé, čenowéj také

Čína. 185

Z Indie přísli, kde je pod jménem džiná známe. Těmto
duchům^ we chrámícli také neumělecky wyobrazeným a
nad osobami a krajinami ostrahu majícím^ weli císař ^ by
se wšeclmo w zemi dokonale dařilo; stane-li se přec nějaké
neštěstí w tom neb onom krajin tu střehaucí a w deskác*h •
zemsky-ch ze jména udaný duch býwá jako u Negrii, spii-
sobem trochu jen mírnějším, potrestán, totiž s auřadu
složen. Císař sám obrací se modlitbami swými k tíenu
(k nebesům) o wšecko požehnání, čtyry roční obéli při-
naši a díky wzdáwá. Ze w těchto náboženských mezech
wšeliké učení do Cíny má přístup, snadno se nahlédne;
mimo Tao, mimo Konfucia a Budhu trpiť se tam i Ma-
homed, a že křesťanské wznikawší učení opét wyhošténo
bylo, stalo se příčinami politickými, že totiž jesuité trůnu
nejjasnějšího blesku byli nebezpečni. Tato wšak nejw^^šší
kněžská moc jest pro panowníka pauhau, mnohdy snad
i obtížnau forman; obmeškaw tento weškerého swěta
wládce u př. při zatmění slunce neb měsíce postiti se,
neb chyby swé wlády, pro něž neauroda meb jiné neštěstí
nastalo, weřejně oznámiti, tu hned zákonem powolené
spisky (jedenkrát wyšlo jich sto tisíc) jeho powinnost a za-
chowáwání starých obyčejů říše před oči mu kladau.

Dle podotknutého možná učiniti otázku, jeliž nábo-
ženstwí u Cínanů o mnoho lepší, nežli u Negrů, poněwadž
jako tito, ochraňující bůžky swé při nějaké nehodě s auřadu
swrhují ? Číňan není tedy ještě w žádném spojení sbohem,
neb císař jediný s nebesy we spolku jest, a modlitby za
wSechny Číňany k nebi wysílá? W něm tedy bije srdce,
w něm působí rozum toliko pro wěci pozemské, pro
wyšší ideál jest citu a ducha prázden ? Wyjímajíc , že
tělesný žiwot swůj tisícerými prostředky lépe opatřil, jest
tedy w durhownlm žiwotě také pauhým ještě Negrem ?
Nic není bludnějšího! Duchowní onu sílu, která poměry
a swazky jeho s bohem, s přírodau, s jeho spolutworem
stanowila, we které cit a duch jeho na jewo přicházel,
složil do swých Jflosqfických spisu , jejichž obsah zajisté
hluboko Čínský národ proniknul; zdeť jeho náboženstwí!
To , co moc císaře jakožto kněze we swůj okres pojímá,
jsau pauhé obřady, slupka bez jádra* a jako mnohé

f se ()i1<lMťDÍ n. HUwa Iřeti.

\inép zkamenelau formau z prawékého žiwota Čínského,
kde ji nejakÝ duch jeste prowíwal, po tisicleti ale posud
zachowáwanau. Ať spisowé oni jakkoli rozcrwané o wyš-
šich předmětech mluwi^ ať sebe menší a účinek na Čínský
nieli národ j at pode jménem Tse (Lao-tse, Nan-tse atd.)
známí spisowatelis dle Konfucia Cínstí to kacířowé, o roz-
umu^ prawde, čase, o wselikVch iikazich, o žiwoté, o duii
a cnosti, tak jako Konfucius o nebi a přírodě, o člowéku
a jeho silách^ poměrech, powinnostech, o politice atd. we
swvch malvch článcích rozpráwéji: ^'ždy z toho wzne&ené
wynikají city a myšlénky, wždy jest to záře, která ze srdce
a lebky čínské temný prolomila mrak a náboženstwí, sufOř'
zek a pcmíf-y k bchu, založila.

Přikročí me-li od těchto [nať s^oxriv) duchowních ákazň
k oném, jež nám Číňan w ohledu na swůj žiwot pozemský
na 0'>i klade, k úkazům, kterými wíc jeho materiální, spo-
lečenské poměry se w^^wíjely a stanowily, tu pric^házíme
na weliké pole Činnosti. Rozmanité byly jeho wynálezky,
rozmanité jeho úsilí. Zahmauce .do okresu toho i řeč,
tento nejduchownéjsí wýrvin každého národu w jeho po-
čátku, widíme, že i ta wýkwétem jest čínského podnebí,
čínského národu. Ani s indickau, ani s mongolskau a ma-
lajskau, nejčelnějšími sausedkyněmi swými, nemá ústroj-
ního swazku, jest samorostlý, ryzí plod čínské půdy^ ro-
win a jehlowých pahorků — toto rozmanité wystupowání
a padání čínských hlaholů. Jest ale w přemnoho nářečí
rozpadlá , každá krajina mluwí swým wlastním , tak že
sobě ztíží anebo zcela nerozumějí; k tomu ještě přichá-
zejí řeči mnohých národů , od Číhanů prý cele rozdíl-
ných: černí a žlutí Sifarowé, nejwíc ještě kočowníci nad
řekau Jalonau a Jantsekianem, Loiowé w krajině Junanské,
jak se zdá půwodu indického, a w západních a jižních
horách co prazemci přebýwající, wětším dílem již do

v

otroctwí odwlečeni Miaowé, od Číňanů Miao-se zwaní a
swými řečmi od sebe opět rozdílní. Weliká tato rozma-
nitost řečí a nářečí může býti příčinau i následkem čín-
ského psáni spůsobu, i zároweň obé spolu. Budiž tomu
jakkoli, to wšak památná wěc, že w šedém již prawěku,
jak se udáwá před 4400 léty, Číňané tímto slawným

Čina. |<|{7

nálezem^ písmem totiž figurowým, se honosili. W písmě tom
spočíwá snad také jedna záře k oswétleni úkazu tak we-
likého státu, s tak welikým obywatelstwem. Sterý jazyk
panuje w Čině — zákony wšak^ známosti^ wšelikterá učeni
pronikaji weškeré končiny jeji — prostředkem pisma jejího.
Písmo jest hlawním zachowatelem státu toho^ a nebeský
trůn nejhlasnějšího rozumu Pekinského snad by klesnuly
kdyby chtěl od něho upustiti: rozličné národnosti mocně
by se wywíjely přijmutím známek pro zwuky swé řeči,
této utajowané, po tisíce let utiskowané duše swé. O písmě
tom prawi Konfucius: »Widíme-li písemní známku »psaa,
s dlauhým, zakrauceným ocasem, jest jako bychom samého
psa widěU.a Indoewropejští národowé rozložili zwuky slow,
kterými ten neb onen předmět naznačili, a zwuky ty ob-
dařili známkami, protož musejí se wespolek učiti, co Ind,
German, Řek neb Slowan píše; Číňan ale dal známku
předmětu samému, ne slowu pronesenému, a protož ro-
zumí tomu Číňan každý, ať jakkoli rozličnými slowy na-
znamená předmět ten. Nicméně nebylo možno tolik utwo-
riti figur, kolik je wěcí we swětě, aniž by kdo w stawu
byl naučiti se těmto nesčíslným známkám, aniž bylo by
dosti tak schopných kreslitelů býwalo, aby wlk od lišky,
sajha od kozy dokonale mohli se rozeznati. Přijal se
tedy jistý počet základních známek, kterými wěci s sebau
jsau příbuzný aneb k sobě podobny: w rodinu psa posta-
wili se wlk, liška, kočka, lew a jiní masožrawci; w rodinu
prasete slon, jednorožec; w rodinu wola wšichni přežwy-
kawci, w myš wšichni hryzaucí; takž i u ptáků, hmyzů,
želw, rostlin, kameni. Každá wěc má swau známku ze
dwau částek; jedna wyznamenáwá základní, hlawní ráz
wěcí, druha zwláštni ráz druhu. Píše se tedy pes — liška,
koza-sajha. Takowýto psáni spůsob musil míti za ná-
sledek pilnější pozorowání přírodních wěcí, a třebas by-
chom dokonalých pořadatelů přírodních bytostí u nich
nenalézali, přece powěst prawi, že Číňané již před 4400
léty o bylinách a jich aučinku knihy sepsané měli. A by-
la-li, jak téměř jisto, Čiňská řeč před tímto wynálezem we
mnoho nářečí rozpadlá, jest další toho následek^ za \es.t4
wfíc různiti a rozpadáwati se poca\a; Y>^\^1 i>a^^««ka.\vsw^i

1I2S OddMeni II. Hlawa íVetu

tohoto welíkého wůdcc^ aby armádu slow před auplnfm
rozplašením cliránil a ji do boje L wítézstwí wedU aby reó,
nejdražší poklad prawěkébo duchowniho žiwota národu,
později slaužila za ústrojí k w}šsímu wzdelání^ wyššimu
duchu; neboť wyjmauc předměty smyslowé, jest tím patrno,
proč nadsmyslowá říše, wyšší ono wzděláni národu toho,
wíc ochablá, zasmušilá zůstala; hlas jeho duše newtělil se
w písmo; sprawedlnost^ čest a cnost, w jeho slowě wtě-
leně, těla toho w pí^imě nenašly — písmo jeho bylo opět
forman, w níž cit, srdce a duše nespočiwaly; nemohl
řeč swau wzděláwati, nebylyť fígurowé známky tolikerých
proměn schopny, jakých wzděláwaná a pořád roslaucí
mluwa žádá, a jakých 25 až 30 známek pro zwuky lidské

v

oprawdu poskytuje. CíĎan stanul na místě, kterého mu
w tom ohledu bylo možno dojíti — dále nepokročil. Po-
sléze, ačkoli pro wšechny wěci a pojemy figur neutworil,
aniž to učiniti w stawu byl, přec utwořené již známky a jejich
swazky dokonalému se naučení byly obtížné. Pro obyčej-
nau, takořka denní potřebu má Číňan 10,000 figur, a wůbec
we knihách pro wšechny okolnosti žiwota užíwaných, během
času dle potřeby twořenýchj počítá se prý 80,000. Učiti se
těmto, každé století měněným známkám, tomu namítají se
překážky, kteréž překročiti každému Cííianu jest nemožno;
ano prawí se, že ani jeden Číňan auplnau* známost jich
nemá. Jest tedy třetí toho následek, že nástroj wyššího
wzděláni národu, a tudy i wedení zemských záležitostí,
zemská spráwa w ruce těch uběhly, kteří čínského písma
poněkud aspoň byli schopni, w ruce tak zwaných man-
darinů, čínských to učených auředníků, ředitelů, spráwcA,
kteří, jako bramin w Indii a učený newzdělanec po celém
swětě, swé učenosti použíwali k wýklenku swé moci nad
ostatní částkau lidstwa newědomého, neučeného. Se psáni
spiisobem auzce spojené knihtisknutí náleží též wýhradné
důmyslu čínskénm. Již prý za císaře Wa-Wanga, 1 1 00 let
před Kristem wynalezené, zůstalo owšem na stupni swé
počáteční dokonalosti; do dřewěné totiž desky wyrytých,
barwau potřených a na papír otištěných figur nemohloť se
arci pro jich nepohybliwost dále užíwatí, nicméně tento
w následcích teprwa ohromný pokrok nezastíňuje onu

čina. 189

prwní stopu ducha lidského. Co se dalšího w^winu spole-
čenského žíwota čínského dotýče, netřeba nám ještě jednau
poukazowati na pilnost pří wzděláwání půdy^ s niz ruka
Číňana k jeho zachowáni se zasnaubila. Obnáší-lí as s půl
EwTopy weliká země ta pres 300 millionů obywatelů, tuť
od nejstarších wěků až po naši dobu wychwalowaná pil-
nost nebude aniž bytí může báchorkau. W potu twáři
mělnil Číňan půdu swau^ rownal hory^ wysaušel jezera
a bažiny, úrodné símě swěřowal prsti^ a tím nastupowal
na dráhu ^ která ke wzdělanějším wede poměrům. Mezi
welmi četnými^ na 350 udáwanými průplawy^ jimiž do-
mácímu obchodu se napomáhalo^ wystawěl také průplaw
pod názwem nprůplaw císařskýa^ jenž přes w^chodní Čínu
skoro od Pekinu k městu Hang-čeu-fu 300 zeměpisných
mil se táhne. Diwíme-li se egyptským pyramidám a kata-
kombám^ kde mumie odpočíwaji^ wěži a zahradám Baby-
lonským^ tím wice zasluhuje obdiwu kolosální toto dílo,
na němž, přisněji-li sauditi chceiňe^ rejdí a hemží se mumie
čínské. Dále • podotkneme mostů s ohromnými oblauky,
wynálezu střelního prachu , již záhy w Číně užíwaného,
jenž ale tak welikých přewratů jako w Ewropě za následek
neměl; aniž budeme připomínati rozmanitých předmětů
obchod ní chj jež byla zwýšená duchowní činnost pro swau
potřebu, pohodlí a okrášlení swé bytnosti wynalézala: uči-
níme jen krátkau zmínku o mnohonásobně popisowáné
a ťozličně posuzowané stawbě, o tak zwané Čínské zdí»
obrowském to díle národu Čínského. Bez ohledu na swůj
politický wýznam jest ona pro pauhau ohromnost swé
hmoty mezi diwy swěta počítána. Na sewerním pomezi
nebeské říše, od Mandžurských hor až ku pramenům
Hoangha, byla od welikého císaře Tsin-ši-choang-ti-ho k od-
wrácení wpádů diwokých hord sewerních w třetím století
před Kristem založena, a z weliké Části zdéli 600 hodin,
26 střewiců zwýší a 14 zšíří, wlastně jen ze dwau tenčích,
hlinau wyplněných zdí wystawena na ten samý spůsob,
jako jsau hradby Pekinské, tak tuze na hradby Suské, Ba-
bylonské a Niniwetské připomínající. AČkoliw toto dílo jen
wýchodním jest koncem welikého náspu, od Kawkazu přes
nížinu k moři Chwalinskému , prý Alexandrem Welik^

130 OddMcDÍ II. Hlawa třetí.

proti laupežnikům wystaweného, potom silnými wéžmi opa-
třené zdi od moře Chwalinského k Bochaře a Samarkandu^
jakož i řicenin w sewerní Persii, Kisil-alan zwaných, čímž
tedy od Kawkazu až na daleký wýchod k záliwu Pečel-
skému Asie buď od ruky lidské nawalenými náspy^ neb
od přírody horami nepřestupnými byla přepásaná^ a tudy
i její obywatelstwo we dwé půle, w jižní, orbu wedaucí^
wzdélanéjší (Peršany, Indy a Číňany), a w sewerní, laupežné
a surowé hordy plemene sewerského se rozdélowalo, ačko-
liw, díme, toto ohromné hradební pásmo přes celau ^sii
se táhlo, přece ze wšeho toho nejwíc zachowaná zeď čínská
došla obdiwu člowéčenstwa. Z jejího stawiwa zeď 6 stre-
wícu zwýší a 2 střewíce zšíří wystawená šla by dwakrát
kolem našeho swéta. Dle toho možná sauditi o pilnosti
a wytrwalosti Číňanů, byť i s aučelem swého úsilí byli se
chybili, neboť ani wýchodní, ani západní, celá po Asii se
táhnaucí hradba nedosáhla swého cíle a konce.

' WcUkau přewahu, kteréž u Čínského národu nade
wšecko jiné zaměstnáni orba w prawéku již nabyla^. musíme
též za základ zřízeni zetnského a wlády powažowati. Orá-li
císař ješté posud každoročně jednu brázdu, neníť to arci
důkazem pozemské jeho práce, nýbrž toliko známkau úcty
a swatosti, udělowané tomuto dílu lidských rukau. Wše
se uwrhlo na půdu k dobýwání plodů z ní a tak utkwělo
w*práci té, že weškeren staw společenský pewné, téměř
newýwratné formy dosáhl. Neni-li wládní forma posud pa-
triarchální w té čistotě a neauhonnosti, jak jsme o tom
mysliti uwyklí, přece aspoň dle jména zachowána jest;
neboť jako staw kněžským w Číně žádné obsáhlé moci ne-
nabyl , takž ani žádná llechta wzniku neměla ; stupňowé
třídy nepnuly se jedna nad druhau jako w Indii, wše zůstalo
jednotwárnau hmotau rolnickau, a s ní auzce spojenau
hmotau řemeslní; jenom w nedohledné wý^^i zaskwíwá se
něco jako hwězda stálice, co se od zemského prachu
wzhůru powzneslo w nebes wýšiny k wedení osudů národu
toho. Jest to císař, syn nebes, otec Číny. Je-li zřízení
zemské stanowení práwnich wýminek a poměrů, w kterých
rozličné třídy a jednotliwci dle swého saučasného wýwinu
žíti mají, tedy w Číně, jelikož w jejím obywatektwu pří-

čina. 1 3 j

křejšich není rozdílů^ o zřízení zemském nelze býti reci.
Celá ohromná hmota národní jest podrobena wůli císaře^
a tudy možná mluwiti jen o wládé^ jaké podléhá.

Císař a mandarini^ jichž počet přeweliký jest, musejí
we wšem, co zemských záležitosti se dotýče, býti cwičeni,
w dějepisu, we wédách práwnických, we známosti weškerého
žiwota národního a státního ústrojí. Nejnižší mandariní
i princowé císařowi podléhají zkauskám welmi přísným^
a kdo je wšecky dokonale a k obecné spokojenosti od-
býwá, připauští se k auřadiim nejwyšším^ stáwá se mini-
strem, rádcem nejwyššího rozumu, prwní to a nejwyšši
z osmi tříd čínských mandarinů, po které následují mí-
stokrálowé po krajinách a tak dále a níže, označeni jsauce
knoflíkem a pawím perem na čepicí, pro každau třídu
zwláště stanoweným. Wšeliké a každau minutu zase odwo-
lati se mohaucí zákony wydáwá císař šesti sborům pro
rozličné oddíly státních prací, od kterých podřízeným
maadarinům a jimi weškerým končinám čínské říše býwaji
wydáwány. Wůle panowníka nemůže nikým býti odwolána,
jest neobmezena; z nejmocnějších mandarinu činí bez*
mocné žebráky, tak jako nejchudšího, nejnižšího obywatele
(o wšem po přestání zkaušek) do swé rady může wolati.
Proti jeho wůli jest wůle jednotlíwců a celého národu ni-
čím. Nicméně jest předce jeden ústaw, arciť trochu po-

v

diwný a malomocný, kterým Číňan neobmezenau moc pa-
nowníka swého obmeziti zamýšlel: tak zwaný censorat dwau
mužů (kutao), za powinnost majících, aby panowníkowi
wšeliké nadužíwání moci wy týkali; prozřetelnosti nebude tu
zbýwati, a celý ústaw byl by jen holau forman, kdyby neměl
též za swau úlohu, aby nejpamátnější události za wlády
každého panowníka, nejčelnější jeho činy saukromé, jeho
řeči a projewowané myšlénky byly zaznamenány a w děje-
pisnau bednu pro potomstwo složeny, kteráž teprwa po
smrti cisařowě, někdy po wyhasnutí celé dynastie se otwírá.
Císař jeden z dynastie Tangu (od 600 do 900 let po K.)
wěda, že několikráte překročil meze moci swé, žádal na-
hlédnauti do bedny swých činů, aby nejwětší chyby swé po-
znal a tím se polepšil. Kutao prý mu odpowěděl: »Oprawdu,
Waše Wclebnost nmohýdi dopustila se chyb, a traplíwau

13;^ Odděleni JI. Hlawa Irelí.

powinnosti auřadu našeho byli jsme nuceni je zazname-
nati. Ten samý auřad ukládá nám ale též za powinnosti
podati potomstwu rozmluwu^ kterau jste nyní proti wšemu
obyčeji s námi wedl.a Ncpřichází-li poučení dějepisné pro
potonistwo nazmar^ nelzcť odepříti aučinku ani tomuto
kontrolnímu auřadu čínské samowlády; žijicínm ale poko-
lení téžko nalézti plnau náhradu w tom^ pozná-li jen po-
tomslwo chyby predwékých panowníků swých. Ostatně oby-
čejná pohnutka k plnění wládních rozkazů býwá mimo
wšeliké muky a bič nejhlawnější hůl^ nejen w ohledu pod-
daný ch^ nýbrž i samých mandarinů^ neboť i welepřísně
zkaušený býwá za chybu od swého o stupeň wýše stojí-
cího druha holí trestán. A snad wšechno děje se teď pro
blaho a štěstí národa^ když tomuto wládnímu stroji za rafiji
slauží hiil? Jenonx o finanční saustawě, tureckého to způ-
sobu^ ješto mandariuj kaupiw licitací od wlády daně té neb
oné krajiny^ jistinu swau i s auroky na poddaných wydirá^
aniž to chybau jest: činíme zde zmínku^ čtenářowi hrozné
komonstwo saustawy té^ útisky lest^ podwod^ mrawni zkázu
wůbec na domyšlení zůstawujíce. Jak ostatně čínská wláda
o národní wychowání^ o školy pečuje a peČowati s to
jest^ každý nahlédne^ kdo nesnáze, naučiti se čínskému
čtení a psáni žiwěji si předstawi. Jen od státu pozemské
wýžiwy dobýti taužící Číňan může a musí pokračowati we
wyšších wědomostech, kteréž krom dějepisu^ práwnických
známostí a mrawních průpowídek, nejhlawněji přece jen we
čtení a psáni záleží, poněwadž u př. lékařstwi pauhé mastič-
kárstwíj hwězdoslowí pauhé hwězdoprawectwí jest. Wládu
čínskau můžeme nažwati wládau učených nad neučenými^ při
které o w^^šší ducha wzdělanosti, kde wzdělanější jsau po-
hnútky, nežli dřewěné, mluwiti nelze.

Takowý jest asi rámec^ we kterém powšechnými tahy
nakreslený obraz čínského žiwota nám se před oči stawí.
Přírodními hranicemi od jiných swěta krajin téměř odlau
čený národ sdružil se s půdau, která za toto přátelstwí
hojné poskytla odměny jeho audům, pro ohromný počet
swůj opět nuceným, tužeji napnautí pružinu ducha> z ně-
hož plynuly wšeliké wynálezky a ta duchowni oswěta, že
w nesmírné wýsosti nad Negrem stojv a \lY>oW\3l ^iA«\»i^W

Dřje čínské. 133

Inda lne. W státním ohledu wseliké různosti w celek,
w jedno státní ústrojí spojiw, tím wyniknul nad Inda, a že
z této jednoty zase různosti, o záwod jdaucí rozdíly, wysší
a wyšši stupně wzdělanosti se networily, a žiwot této ná-
rodní hmoty jako po tiché mořské hladině plynul a plyne,
to se děje swým Časem, doba wýwinu toho ještě nepřišla,
welkolepý národozor ještě neposkytuje krásy duchowní síly,
wšady ještě rowina, ohledem na Negra owšem wysočina
duchowní, z níž ale newyniká žádný ještě Kuen-lun, žádný
Imaus neb Himalaja, by rowinu prorwaly, žiwotním silám
rychlejší daly oběh w nowém útwaru, w nowém zřízení
zemském. W jistém ohledu máť ale i Čína zemské zřízení,
jenom trochu drsné, hrubé, zřízení ncgerskému podobné,
změny totiž a přewraty, při čemž mnohdy w této tak zwané
ztrnulé, zkamenělé Číně nejen dynastie, nýbrž i staw spo-
lečenský w základě swém se měnily a wšechno jinau kolejí
se ubíralo. Poněwadž se to čínských dějů týká, w krátkostí
je zde položíme.

b. Děje čínské.

Pomineme panowání báječných wladařů, kteří byli co
bohowé nad Cínau wládlí, neb to w čínské bohoslowí ná-
leží; i bez doby této, dle udáwání čínských letopisců tak
jako u Indů mnoho millionů let ti^wawší, jest čínský národ
jeden z nejstarších, který se připomíná. Teprwa as tři
tisíce let před Kristem počínají wychazeti jednotlivé po-
blesky na předwěkau noc, wystupuje Fo-hi (3100 před K.)
co wzdělawatel ještě surowého, diwokého národu. O něm
se wyprawuje, že lidi učil stawěti chaty a mosty, hedbáw-
nictwí a obchod wésti, w manželstwí žíti, zkrocených zwířat

v

ke swému prospěchu užíwati atd. Dle toho obywateié Cíny,
jsauce beze wšech zákonů ano i bez krowů, byli jeŠtě
w auplně diwokém stawu, bez wůdce a ředitele, a jinak
zdwořilý Číňan prawil později, že když nikdo nad diwokau
Čínau newládnul, tenkrát bohowé wládli. Za Fo-hi nastala
hrozná powodeň, spůsobená dle čínských letopisů od zlého
ducha Kung-kunga, jsaucího s Čuan-ehiem w boji o wládu
swěta; Kung-kung zatraubil na swůj roh tak ^\Vxv^j lifc ^^\x^^
nebeské rozkotaly se a zemé trhala a ip\i!i\a> Tka3t:«í* ^^qj:^

134 OdilMini II. Hlawa třeli

zaplawily zemi^ Fo-hi wsak se ochránil. As o osm století
později udala se druhá powodeň za časů císaře Jaa r. 2300
před K.; wody Hoangha spojily se s wodami Jantsekíana,
a zpausta byla wšeobecná. I radil se Jao se schopném
stawítelem Pe-koenera, by se wody Iloang^ha jistým wedly
řečištěm^ kteréžto záhé a na weliký již pokrok ukazující
pořádání Hoanghowa běhu tím nějakého nabýwá důwodu^
že na této řece ležící krajiny Šen-si a Šan-si nejdřiwe byly
wzdělány. Prokopáním hory Longmenu nabyla tato ještě
za našich dnů drawá řeka wolného průchodu k moří^ pra-
lesy byly páleny^ bahna wysaušeny, průplawy zřizowány.
Do tohoto úžasného boje se žiwly a drawci klade powěst
již také žiwel duchowní^ neboť s Jaem počínají se knihy
Šu-kíng. Položil-li již Fo-hi sw^^mi zákony nějaký základ
státníma žiwotu^ tím wíc stalo se to mocnějším wýwinem
duchowní síly za panowání Jaa a jeho nástupců Suna
a Jua. Nestálým kočující lid nabýwaje stálosti přemáháním
přírodních žiwlů^ utkwíwal w půdě a w rodinných swaz-
cích^ a duchowní přewahau wýznační mužowé stali se jeho
rádci^ řediteli a wladaři we spůsobu pairiarchiUnňn. Wodám
a panštím wyrwaná půda úrodná byla dělena mezi rodiny^
a nejstarší členowé řídíce záležitosti domácí, byli poddáni
králi co swému otci^ nejwyšší hlawě. Ze Fo-hi^ ani Jao^
ani blízcí jeho nástupcowé nad weškerau Cínau w nyněj-
ším smyslu nepanowali^ netřeba snad důkazu. Od pramenů
Hoangha^ od hor Kuen-lunských sestupující lid plemene
toho usazowal se nejdřiwe na prostředním Hoanghu^ w kra-
jinách Sen* si a San-si; zde nastal prwní pokrok a další
wýwin, zde byl okres jmenowaných panowníků, wladařů
nebojownýchj patriarchálních. Dime nebojovmýdis neboť za
císařů z dynastie Hia a Šanga^ za prwní dwě dynastie čili
rodokmeny udáwaných^ nebylo podlé čínských letopisů až
do nastaupení třetí dynastie Geu-ské r. 1122 před Kristem
skoro žádných wálek zahraniřných^ a pokoj domácí byl
jen dwakráte změnau w dynastiích zrušen. Ohromné pro-
story čínského swěta byly zalídňowány a wzděláwány w ta-
kowém míru a pokoji^ že nastalé snad různice a swáry
domácí dějepisného zaznamenáni nebyly důstojný; byla to
dwautisiciletá doba orby a upewňujicích se rodinných swazkň ;

U«j« íi'n»kú. 135

hyliť přemáháním drsné přírody čleDuwéTodÍDy nuceni pilní
rukau pričiňowati, wěmě při sobě sláti, a w rodině wywinula
se ona otcowská moc, kteréž déti bez wjjimky podléhaty,
jnaucjB až na konec žiwota pauhýnii nástroji wúle otce,
kter^í i po smrti co strážný duch o pomoc se wzywal.
Byla to doba státního hospodářslwf, starání se o potrawu,
Ifeboť dle čínského roznrau jest polrawa nebem lidu. Nic-
méně toto pauxe maleriálni úsilí bylo prowiwáno T^em,
m o nejivyšiini rozumu, kterjmž, ať z Indie přišlo
aneb w samé Číně swňj mělo půwod, již duchowni narů-
stala křidla, a národ nad pauhé žiwoČeoi se powynášel.
rjapliiowala se tedy Cfna lidím, potrawau, t. j- wšenii pro-

B$tredky k dobýwání jí, a Tacm, t j. silau duchowni, třemi
jednateli, jimiž, wrcholu swěho došlými, rozmanilé wzni-
kají /.měny w osudech národů. Poslední císař dynastie
áangii byl na místě patriarchálního wládce krut^ tyran
a roxkošnik. Seiverni barbarowé, w dějepisu známí Hiong-
nowé, počali, jako sokol swau kořist, oblelowati lídskau
pilností požehnanau Čínu; jim brániw se We-wangr, maudr^

,• kniie krajiny Ceu-ské, zárov/eů rozmařilému wládci a pánu
snému wjatraliu dánal před reptáním národu na zhjřra-
lost a krutost jeho. Když nic neprospělo, Wu-wang, syn
knižete We-wanga, na hlas lidu wstaw, táhl proti swému
císaři, zwitě/.il a od druhých knížat za císaře uznán byl.
I stal se takto zakladatelem nowé třetí dynastie Čeu-ské,
čih tak zwaných Wangů, kteii nad Čínau, aspoíi nad sě*
werni, flOO let panowali.

Now^ nastal žiwot, nahromaděním pozemských statků
a zmnožením obywatelstwa tuze bujný, než aby předešlá
patriarchální jednoduchost a prostota mrawů byla se mohla
zachowati. Zmáhal se obchod a luxus : zlatohlaw, perle,
drahé klenoty a oděw hedbáwný poĎaly se nositi, nádher-
nost. panowala u dworů knížat co králowé žijících; města
se množila, a zřizowáním škol přibýwalo i sily duchowni.
Že místo žiwota jednoduchého staw nastal rozmanitější
a poměry lidské této společnosti zapletenější, potřebowaloť
i řízeni wíce díSwtipu: jednotliwi mužowé musili se oddá-
wati wýhradně tomuto zamésLnání, a lim zakládala se whíiia
iiciiiijck. VVe zbujnělém žiwotě Čínj ochablo wšak již záhy

í

i

J3e UiUléleiii ir. Illawa u^U.

Úsilí paoowriíků léti^ djnasiie; ivedlé domácích rfiř.RÍc, weáté
pfcwratů, wraad bratrň o trůn se rwaucichj wedlé nátisku
poddaných, činili dinocí a laupeziwí Hiongaowý od dewá-
Lého stoleii pořád mocnější auioky na Činu, lak že se-
werní knížata, kteří nájezdy jich nejwíce jaau trpěli, pro
nedhalost pauowníků sami o spásu krajin swých pečowali
musiti; i protilaiiujícc swau samostatnost, uzawiruh mrafl
sehau spolky a smlauwy proti hnrbanini, i též samí pFstt
sobě wálčili, tak i.e Ccu-skau dynastií, na okamžení, jak
se xdálo, wzniklá jednota krajin čínskýdi opět se rozpadla.
W každt^in ohledu nastala auplná revoluce; nawalená sila
oněch tří jednatelů protrhla wšec^y hráze minulého žiwota;
nejhlawnějSí byl ale pi-ewrat we smyšlení; rodinné stvazkjF
se trhaly, syn sáhal na otce, poddaný na knížete, a Taowci,
oni stáři mudrcowé, byli od mládeže wysmiwáni jako zpoz-
dili blaudkowé, a poslední slawný mudrc starého učení,
Laotse (uar. COi před K.) ušel w samotu, dosti síly w sobě
necítě, by odolal bauřliwým příbojům zkažených mrawů.
Sílu wšak w sobě cítil ailudšf jeho společník, zAroweh
slawný Konfucíus, jenž z dynastie Šangů pocházeje, léta ■
úňS w knížetstwí Lu se narodil. S nadScnira ztráwi! wěk
swé mladosti zkaumáním starožitnosti swého národu a po-
znal, že jen obnowenim přodwěké prostoty a jednoduchosti
mranů btalio a sláwa národu znowa může zawítati. On pe«
odešel w nečinnau samotu; jako muž postawil se naproti
morní wichřici, kteráž korunu i kořeny národního stromu
k wadnulí přiwodila. We wíru, w kterém probuzené sily
národní prawidelný běh zanecliawše, jako wzteklé winy bau-
řilv, nahlédnul Konfucius, že by uoeni starých Taowců,
naprosté, subtilné skaumáni nejwyšší bytosti a tworstwa
jejího marné bylo a ne na místě swém ; nahlédnul, že na
samý kořen zlého sáhnaoti a rythle wyrwali se musi, ne-
uiá-li národ níže klesati; člcwik slal se ivýlu'adně předmě-
tem jeho učení, a rodina byla mu wzorem wacch poměrů
člowěka; zbuditi onu starau, z kořen wywrácenau mysl
rodinnauj a to samé w celém slátu prowésti, zdálo se mu
nejhlawnějším auůelem. I chodil se swýnii žáky pozdní
tento potomek wyhaslé dynastie ode dworň knížat ke dru-
hým, hlásal učeni swé, i hlásal je hluchým. W kniželstwi.

ké. 137

'. narodil, stal sé niinístrenij země ftvědu pod jeho

I ^ráwau, byl wšak wypuz.eii od tanečnice. Wšady byl wy-

mínáii a tupen — lásky dosáhl jen u žáků swycli. R. 4T8

^el we swé dřdiiiě liciFein nad wlasti. Od něho scbVaně

Inihy KJng, swatě knihy Číňanů, staly se d^díctwini ná-

_ Itodinná mysl, cQost, láska postawily se w Konfu-

■ eoiíi co obr welikán proti sw^m protiooicůni, Koniucius

f vJesaul, z jeho wšak popele wyniknu] nowy feni?k, jehoř

i^Čenim byl přece dán směr národu Čínskému; íieniu učil,

přišlo w skutek, slalať se rodinau nejen rodÍDa> w jedí

obromnau rodinu bylié změněn celý stál; nicméně byla

» jen forma; jádro učení toho, ona predwéká prostota

" idouduchost mrawů se newrálily; nepíipauštěl tomu sa^

iuostatný wjVin osob, nyní co scbectwi na jewo přišlý

t i w těsnách formách Konťuciowa učeni přece zachi

le hledící. Konfuctus chtěl sobcctwí dobry''m shasiti, místu

cti je dobrým zplameniti mM; úsilím jeho nezanikla osoba,

lebplvnula jako za čas prostoty a jednoduchosti mrawů

t jediuau národní bmoLu^ jejíť činnost obrátila se jen

I druhému pólu, w obor tmy, aĎ ji zakladatel nowé doby

la wrchol swětla wyněsti laušil. Žáci Konfuciowi hlásali

Itale a wSady učeni mistra swého s takau roznícenau hor-

urostj, že knížata se jim a knihám jt:jich wzpírali, tak /.e

HBodrc Meng-tse we čtwrtěm století před Kristem téměř

poslední prawý hajitel sUirožitnosti byl.

Wedlé tohoto ducbowního sporu zuill mnohem ťisil-
Oeji buj mřzi kfaížatv, a možná říct, že za celé dynastie
|četi>skě Čina obraz roKernanosti poskýtala; zwláště doba
óá r. 730 nazjřwá se dobau nbojujících králů", t. j. knížat
temostatnyclv, jenž za dynastie té slabjmi swazky jsauce
Bpojeoí a téměř auplné samostatností požíwajíce, me/.i sebau
rálčili; mocnější potíral slabšího, až konečné jen 10 samo-
iBln^cb knižet^twi neboh králowstwi se nalézalo. Ze kra-
jiny Hewenii, w neustálém jsauce boji s diwochy asiatskVcb
^sočin, hlawne s Hiongny, nejdříwe se osamostatnily, již
lábore podotknuto; a že we wálkách těch samy se tuiíce,
lad ostatními krajinami píenahy nabj'waly, netřeba doki
lowati. Ze waech nejwíc wyníká kniietstwí Tsin w krajíc
ien-si, kteréž r, 897 založené a od 'rll sanioslatué, wd

J

člwrlého stoIetP přewelnii se wětšilo, tak že již Tsuang-

Siang w aumyslu mel státi se Činy samowládcem; to wšak <
wywedi jelio sja (prawouk?) Wang-čing, jenž po podro-
benf Činy jmeao Tsin-ši-choang-ti přijal. Jako Konrucius

■ nejwptši mudrc, byl Si-choang-ti nejw£'t£f panownik čínský, •

Po třínáclileténi úžasném bojí byla Čina r. 317 před K. \
pod nim spojena, a nnwá dynastie pod jménem TsinVpo-

Ďala panowali nad zemi, kteráž dle této dynastie Tsina I

nebo-li Čina od jinozemcíj byla nazwána. 4

Tsin-ši-choang-ti wyrwal zemi ze zmatků wěky trwají- I

cích. We třináctém wefcu ^láří swélio nastaupiw na trňn \

swého knížetKtwi, počal zbawowati se okolních soků a ne- i

přátel; metal spory mezi knížata, by se potírali, a seslabe> I

D^ch se zmocňowal. 1 widauce knížata, kam jeho zámysl oelí, i

spojili se proti němu — již ale pozdě — on wtrhnul do i

jich zemí, na bluwu je poru/.il a krajiny pch se swymi š

spojil. Od seweru ícl přes lloangliu k Juntsekíanu, k to> m

niuto jižoiniu pomezí někdejší Cíny, a odtud walil se co J

láwa k moři jižnímu, kde na oliromném prostoru tom pře? J

300 polodiwokjťh ještě kmenů si podmanit a zde co p* . i
^^ tiownik weškeré nynější Činy stál. Mezitim w krwawém

r^^ ' ^É boji potřel i Hiongny, a aby Čina před jich Utymi náběhy .

3^^ llbyla chráněna, stawěl po deset let pomoci millionií lidí J

-oůu .íOO mil dtauhau zeď, jejíhož ukončení wšak.Sft ne- 1

r dočkal, zemřew okolo 207 před Kristem. ^

Že čínská zeď jen mrtwau byla hradban proti náwalu I
sewernich kočowniků, w pozdějším dějepisu bude ukázáno;

te ale oslrowtipný Ghoang-tÍ přece ji stawěl, toho přičina i

může hledati se we hrubém ještě wálčení spůíiobu dáwn^ch ^

diwochů, kteří na nájezdech snadno o zeď posádkami opa-, ^

třenau co litá zwěř se rozbíjeti mohli. Bez léto zdi byla 1

by jim cesta do Číny cele oiewrcna býwaU. Hiongnowé í

r nynější krajině Ordu usadili se wehni pewně n záhybu 1

^^Uoangha, kterážto krajina bez stromů hluchfm pískem jest
pokryta, země toliko pro lowce, hotowé na laupež wychá-
zctí nždy a kamkoiiw. I lákalaf je aun>dná a na rozmanitá
zboží bohatá Čina, byliť od sídelního místa Cboang-ti-ho,
od llicn-šangu w krajině bcusí jenom hO zeměpisn)'ch mil
wzdáleni, a záhy již do ní wpády činili, w trwanliwjch

■i

Déje óÍDská. 139

wálkái^h ji pokořowali, tak že čínský dwůr na důrazné
prostředky mysliti musil; stawěla se tedy proti nim ona
památná zeď; památnější jest ale při tom jiná okolnost,
s kterau se i u jiných národů, zwlástě ewropejskýeh pot-
káme, a která Číňanům wice nežli zeď jejich proti diwo-
chům prospěla, ano swým časem jakausi přewahu nad nimi
jim opatřila, že totiž wedlé zdi zárowen i twrze, města
a wesnice, žiwé tedy hradby, tak zwané marky, byly zři-
zowány, w nichž za času Choan£:-ti-ho as 100.000 lidí bylo
usazeno. ObraceUi Tsin-ši-choang-ti zřetel swůj na surowé
sewerní pomezí, nemenší byla jeho snaha o záležitosti do-
mácí. Z kořen wvwrátiw samostatná knížetstwí, rozdělil
Cínu na 36 krajin, a spráwce nad nimi mohl panowník
sám wolíti a swrhowati. Ríšskau půdu, od předešlých wlád
pro jich potřeby užíwanau, prodal poddaným, a za to daň
s půdy ustanowil. Na swých cestách užitečné sbíraje wědo-
mosti o potřebách té neb oné krajiny, stawěl průplawy, hráze
a silnice, čímž krajiny aužeji se spojily — a tak ony bauř-
liwé síly, kteréži, prolomiwše hrázi předwěkého patriarchál-
stwí, za Ceu-ské dynastie we zmatku se potíraly, wzal tento
welikán we swau uzdu a w kolej je uwáděl ku prospěchu
národu a státu, spojil je w mocnau jednotu , která wšem
pozdějším odolala wichřicím. A pro tuto jednotu máme
za to, že Čína we swém wýwinu wyššího stupně nad Indii
dosáhla, třebas její tělesné a duchowní síly takowé nena-
byly žiwosti jako indické, kteréž samy ze sebe nikdy ani
8 takowau nebyly jednotu, by je před hrstkami cizích we-
dralců byla chránila. 'Wšickni podmanitelé Indie byli w Indii
swrchu, byli pánowé, zachowali swé obyčeje, mrawy, nábo-
žeastwi; wšickni podmanitelé Cíny utonuli w Číně, přijali
její mrawy, obyčeje i náboženské obřady. Když byl Ši-
choang-ti onu kácel stawbu, kterau staré obyčeje a zákony
z jeho wlasti utwořily, když ony malé zahlazowal tyrany
a starými po^Thowal předsudky, wy stupo waly bauřné mraky
nad obzorem jeho. On si wážil užitečných wědoniostí, lite-
ratuře dáwal nowý wznik, za jeho doby wynašel se papír
a psáni štětcem, zamítal wšak učení Konfuciowců, neustále
o starau prostotu a jednoduchost wolajících, a wíce klonil
se k učeni Taowců, we swém úsilí o staré časy takowau

140 Oddélení II. Hlawa U-etí.

horliwost na jewo nedáwajicích. Nicméně když jeho násil-
nými prewraty mnohý býwalý pán uražen^ i lid stawěním
průplawů, silnic a sterými pracemi weřejnými trápen byl,
a hlasy w národu mocněji proti němu ozýwati se počaly,
použili této příležitosti Konfucio^ci, a hroznau zduli wi-
chřici: potupné metali spisy proti císaři a jeho wládě, po-
chybowaliť i o jeho knížecím piiwodu, weřejně wyzýwali
ku powstání, jestli samowlády se neodřekne a feudaldi
zřízení, předeslán knížat samostatnost, neobnowí. I wida
Choang-ti neuznáwanau snahu swau o dobré wlasti, powstal
we swém hněwu, pány a státní auředníky sezwal k ho-
stině — a na trůn se posadiw, žádal wšech* aby swé zje-
wili zdání o jeho wládě. Dle slow dějepisce Scmatsíana,
čínského to Hcrodota, wyjadřowal jeden chwálu, druhý
hanu , až posléze ministr Li-se wystaupiw^ we swé řeči
hlawně proti učeným mluwil spisowatelům , že wěk starý
a jeho různice zastáwají a s nynějším stawem a říši udě-
leným pokojem srozuměni nejsau; i nawrhnul: aby rozličný
psáni spůsbb zrušen a budaucně jen w kraji Tsinském uži-
waný potřebowán byl; aby wýtisky letopisuw, národních
powěstí a zwláštních kronik, hlawně knihy Šu-king, po zemi
se nalézající, byly spáleny; a kdoby o těchto knihách we-
řejně mluwiti, a chwálením starého wěku čas přítomný sni-
žowati se osmělil, aby zahlazen byl i se swau rodinau. —
Po třidcet dní byla Čína w knihopalnu změněna, wyjímajíc
pauze knihy o lékařstwí, práwnictwí a orbě. Bylo prý i 760
učených w sídelním jeho městě odpraweno. A wše. na-
darmo! Teprw nyní zahřměla od spisowatelů proti císaři
diwá bauře; sám jeho prworozený syn spiknul se proti
němu — tu wšak Ghoang-ti w plné síle žiwota swého náhle
zemřel, a plápol powstání najednán se wšech stran se roz-
žehl : hlawní město bylo drancowáno , císařowí synowé
wražděni a kosti jejich předků z hrobů metány do swěta
končin, až posléze w několika letech anarchie té s prosto-
pášným synem Ghoang-ti-ho dynastie ta wyhasla; muž níz-
kého půwodu, Lieu-pang, zmocnil se samowlády a nowau
dynastii, která 426 let panowala, pode jménem Hanu založil.
Po zahlazení Tsinů nabyla Konfuciowa škola auplné
přewahy. Weliký Tin-ši-clioang-ti chtěl rozerwati okowy«

D^jc čínské. |4|

skuté z rudy předwekých obyčejů a předsudků^ a raziti
Cíne dráhu k dalším pokrokům. I proč se to jinak wrhlo?
Jakáž toho přičína? Slepéhof není osudu; přirozené^ byt*
i mnohdy tajné síly působí w každém déji člowécenstwa :
w této ale čínské události jsau tyto síly zcela na jewé.
Weliky onen přewrat we smýšlení za dynastie Ceu-ské, ono
wyzauwáni-se ze staré prostoty a jednoduchosti^ ani hrubé
weHké hmoty národu se netklo; ta zůstala wdéčna pude
swéj která po tolik tisíciletí ji žiwila^ zůstala w dáwní pro-
stotě a jednoduchosti mrawůj a tudy newyčerpaným stala
se pramenem síly pro onu stranu^ která nowéniu smýšlení,
nowým obyčejům a mrawům prudká u wypowědéwší wálku^
Tiowoty z kořen wywrátiti usilowala. I došla-li swého cíle
a konce? Nikoli w. Klesl Choang-ti^ zahladila se rodina
jeho — ducha wšak nowoty, již po tisíc roků Čínau hý-
bajícího, nebilo lze wyhubiti. Stály tedy naproti sobě dwe
síly^ jenž po tolikém boji a zápasu konečně se smířiti
a nowému žiwotu základ dáti měly. Sňatek byl uzawřen —
síiatek nowého ducha se starau patriarchyní — plod jejich
je nynější Čína. Dáwní prostota mrawů se newrátila, z učeni
Konfuciowa zůstala jen forma ^ duse odlítla — a nowý
duchj jemuž klesnutím Ši-choang-ti-ho plodonosná hlawa
se uťala, ten stanul starým krojem sepiatý. meze a formy
sobě wytknuté neprorwal> a do nížin se ponořil k záhubě
skwělejší stránky čínského člowéčenstwa.

Nowá dynastie, chtíc na trůnu se udržeti, musila smír
oněch dwau stran, jež ani zahladiti lze nebylo, ani wyhnauti
se jim, co možná podporowati. Leu-pang, jakožto císař
Kao-hoang-ti čili Kao-ti zwaný, powolal Konfuciowce do
swé rady za zemské auředniky a sám u hrobu welikého
jich učitele pobožnost wykonáwal. Staré knihy Su-king,
jež plamen nezachwátil, přicházejíce opět na jewo, byly
we školách wyswětlowány. Nowá dynastie přiblížila se ke
starému zřízení poněkud i tím, že několik swých příbuz-
ných a přátel samostatnými učinila knížaty^ čímž arci poz-
ději nastalé nowé zmatky a nepokoje úsilím samých Kon-
fuciowců^ kteří dříwe o rozdělení Cíny křičeli, zase byly
uspořádány a zdušeny. Když ale tito zemští auřednici we
swéro pati'iarchalníni na lid působení sami po samostatnosti

142 OdilĎiení IJ. Hiawa třetí.

taužili^ musili Hanowé tonm odpor klásti; protož auředniky
ty z jedné krajiny do druhé překládali, držení statků jim
zapowidali a wšemožným spůsobem mezi ně a národ ne-
důwěru wrhali — patriarchálstwi zwonila se hrana^ w prawdě
ho wsak ani nebylo « aniž býti mohlo ^ kterého stáwati
může jen na šírých a málo lidnatých prostořích^ obchodem
hrubě nespojených, hustau, mrawy a zwyky rychle měníd
lidskau společností nesewřených, jakož bylo za prwni dy-
nastie, ne wšak za dynastie Ceu-ské a Ilan-ské, kde při
zahuštění obywatelstwa wětší musila býti péče o zacho-
wání řádu a společenských poměrů , kdež tedy wláda
byla spletenější , na wojsko , placené auředniky a dwůr
wice nákladu žádající, protož i národ wětšími břemeny
stížen byl ; kde přibýwáním obywatelstwa půdy zároweň
nepřibýwalo, a tudy klasy a owoce již nestačily zachowati
patriarchálstwi w jeho ryzotě, nestačily odwi^átiti chudinu,
jejíž rozumowání duchu patriarchálnímu nejméně býwá prí-
zniwo. I otwírala se ústa ne pro učení Konfuciowo, ale
pro pozemské plody, a již Kao-ti musil poddaným dowolit
prodáwati sebe a swé dětí do nucené práce, by jen žiwot
zachowali; newolnictwí úžasně se zmáhalo, a pozdě, teprwa
po osmi stech roků, za dynastie Tangu, bylo zase wyzdwi-
ženo. W jaké nesrownalosti patriarchálstwi a nowý duch
se nalézaly, nejrázněji ukázal čínský dwůr, sami čínští wla-
dařowé, kteří dle stanowené Konfuciowy zásady měli býti
wzorem a příkladem cnosti a jednoduchosti. Swlékajíc Gina
staré prosté raucho, počala se odíwati w rozkoš a zbujně*
lost; swým časem poskytowal dwůr čínský nejskwělejši
obraz asiatské zhýralosti. W ohromných palácích se ženami i
a kleštěnci ukrýwali se panowníci před očima národu; ženy
řídily státní wěci, zmochowaly se trůnu, kleštěnci prodáwali
auřady, nejwyšší samí sobě zůstawujíce; wraždili císaře,
hanobili a w zmatek uwáděli dwůr i zemi, a nejwětšimi
byli nepřátely učených, na zmar uwáděli jich rady a co
zrádce pudili je ode dworů. W takowém spůsobu přichá-
zelo Konfuciowo učení w skutek, w pauhé toliko formě;
bylo ustanoweno pro poměry lidské společnosti, w kterých
se, aspoá ohledem na částku obraušenější, nežilo, aniž žíti
mohlo. Mnohý tedy hledal a nacWxfi. íbcc^vw^č^^^V ^caswr^

It sterem uSeili Tao-ském, kteréž nad pozemské záležitosti
feylo w/.nešeno, k wyššini wedlo píedmělfim, a Lak wedlé
^eni Konfuciowa se pěstilo a zachowáwalo.

Nicméně při wšech zmatcích u dworu a mezi

j^jmi blawami, při wšem zapasu ducha starého s nnwyuii
■áliyta Čina podrobením weškerjch zemí a scstí-eděníni
ireškeré síly a moci w jeden punkt za panowání TsId-
kdioang-lt-ho přece již wáhy Lakowé, že na w^chodě asi

i prwní byla mocností, pod důraznými wladaři rychle^

[■■ochablého stawu w\cházela a na wšc strany se šířili
^nownik Wu-ti wládna od r. 141— 8T pied K. a podio-
■ beni jižní Cíny dokončiw, wálečně wtrhnut do zadni 1
až k Bengalsku, kdež w)'chodni toto pobřeží indické
||tau stalo se křajinau, kteráž později po odpadnutí Čin-'.

Aýcb námřstkíi w říši Tonkinskau, Kočinčínskau a Kam-
Dod^skau byla změněna. A jako na jih, wyšel ten samý pa-
ilownik Wu-ti i na západ do hocnaljch krajin, do šírých
fustin diwokjch Ilion^m']. Spojením Ďin.ské moci za dv-

Kstie Tsin-ské a Han-ské byli lito diwoši i nuceni i pří-
idem lim powzbuzowáni, aby ostatní diwochy slředo-
MBÍalských wysocin si podrobili a wětáí nabyli sily naproti
wým mocným sausedám. Od tvýchodniho moře až k bo-
1 Himalájským (k Mustagu) na západ zaujali Hioiif;noné
Mi- 161 před K. wšecky země a národy a 240,000 jezdců
VDStawiti blízko čínského pomezi w nynější zemi Ordu,
Bvlidež do Cíny wcbod je nejsnadnější a jediná dráha, táli'
• iiaucí se od západu mezi horami tibetskými a wysočinami
mongolskými, tauto nejhroznější suchotau panšti Gobi.
Zc ela diwoká pj-iroda wýchodo-tibetskýcb a lan^utskýrh,
íaždém ohledu nej kolosálně jsich hor, byla nejwětší pře*
LI w obcowání národů západo-óinských s Jího-indickýnw
obywateli tibetských wysočin; i w úžinách jsau hory
rty od Kabulu až na jih do činy lak nedostupné, že ku
' přechodu žebříky musejí se pfistawowati; proto wždy, we
i^ilečnim i obciiodnim se iítýkání, musíly se obcházeti huif
i jihu, kudy jsme již panowníka Wu-li-ho do zadní Indie
^bnauti widěU , buď na sewerti podotčcnau liži

, nejhlawnější Čarau wálečni, 'pí) Vlttt ^ '\eA.w íWotí^
' a sewer asíatský, s dru\\é tiw&V^ ■w^A\ťi'\ ■íii^.etívi:

vÉÁpad i

•^ ^

^

B

liauřc na se walilv, a na klert' Wu-ti a Hinngnowř proii
;obě šli. Okolo roku 151 wnikl Wu-tÍ až k jeíerii Lop-
ikému a nepiátclůni Cíny /.asadíl lak welikau ránu, že se
jňnem stal oně w niiio Asie wedaud dráJiy, podlé které
pewná stawí'l města a na západe na řece IIÍ a .Inxartesu
wazky uzawiral s návody, k nimž před bojem již posly
odesl-il. by Hiongnflm nápomocni nebyli. Tautu ranau
tvniLerninii nepokoji slábli Hiongnow^ neustále, a Km
více, když s Cinaii sausedící diwoší čínské přijímali rorawy
a spňsob Žiwola, sewerni'jSi pak, okolo léta 89 po K. jeSlě
jednau proli Cině powstawše, w Altajskych horách nad
řekau IrtySem poražení a na zá^d rozpij'Ieni byli, kdežto

t prý pod jménem Hunů opět zjewilí.

Nyní byla Čina panující moci i nad wnitřní Asii,

locí, klerau pewná města a posádky, čínské obynatelstwo _
a obchod udržowaly. Činíme zde za.stáwku w ůiuském dě-
jepisu, ku kterému se později zase wrátinie. Jednoho wšak
wyjcwn, na čínsky národ welikjí působ měwšfho, musíme
ještě podotknauti, a sílb ndlicienálwf BudliPiva. Když bylo
uĎeni to as lÚOO let před K, ?. indického žiwota wyniklo
a W tisíciletí tom hlawn^ po Tibetu a dále po wysočínách
asiatskích se šířilo, tu okolo časů Kristow^ch otewřela se
mu brána i do Cíny. Snadno dá se pochopiti, jak Čina
starám učením Taowců a Konfuciowcň nasycena í
rwána, docela při lhostejnosti panowníků pro jedno i druhé
učeni to, w náboženském ohledu nowé poirawy žádnstiwa
a po utišeni politických bauif s dňvoťhy nowého rozjímáni
wěci těch schopna b^ti mohla. Pii tií^iciletém, ač nehruhě
welikém obcowáni Číňanů s Indy mohla se přece o slawaém
učení Budbowě ro/nésti powěst na daleky wycbod, ono
wšak newniklo tam dřiwe, nes když cisar Ming-li w polowitá
pnvDího století po Kristu posly do Indie odeslal, aby do
čínv bylo wštěpeno — na zkaženau pláň ještě zkaženějšf ,
wrub — neboť nyní z Budhowy oprawy stala se neprawa,
7. knězi luhál&iwi mniši, u li táhli do Číny, a Číňané pu-
towali do Indie pro obrazy, ostatky a itnihy, kteréž walné
na čínský jazyk se překládaly. KnězJ Budhowa učeni, tak
zwani hoacowé, bjli wSech státních břem
u osoby saukromé slawěiy jim

•i

i(t, il5etií jejiťlt Sířilo se rychle, ačkoliw welik^ nai-há-
lo odpor u Taowcii a KoDfcciuwců, jimž tito blauzniwí,
hniwi, žebrawi, potem dělafkú se žlwící a w bczěenstwi
[rřk fiWŮJ tráwid mnictiowé hrůxau byli a oškliwoiiti. /au-
ňaa měli bytí Kablaz^ni; a vvšak pres wšeeko napotommtn
lAsledowání udrželi se po tu dobu, a jii žáby z weiikp
MŘsti přispěli ku klesnutí čínskébo národa, ňaiui tve wáž-
u lidu klesajíce.

Zanecháme teď čínský národ, kterj' w očich Ewro-
ipana jako w klecí zaivřenv, hluboce kleslf, nepatrný jest;
aĎkoliw zase w očicli Cthana Ewiopa jen západní jest kra-
^nau nebeské řiie, naď níž pro cbudobu newládoe man-
'darin, ale cbanowé dle spůsobu Kalmyků; zanecháme zemi
niž i důwupní lidé wyskaumatt hleděli, proč po Ďtyry
^_„..^ let bez priiměuy zůstati mohla, kteří wšak jen tu
hňaliíkost přehlédli, že událost sama prawdiwa není. Měnilté
^íhan swé zásady, obnowowal sná ustanowení, rozličné
^Mwáděl wlády, zdukunalowal se we swéin spnsobu, a dějepis
j^ho má témi^r ty samé dobyj jako dějepis wlédnlch lorem
šech skoro oárodů.

II'

3. Egypi.

S LunT)í'ch hor^a z krajiny Habebské přichází reka

;l, která každorbčuě'* nad břehy wystupujíc, na 13a mil

ited swjm austim údoH jedno zaplawuje a zúrodfiuje.

VpsL tn Egvpt, Nilem nejen nanesená, nj'brž i z části utwo-

země, neboř dolení Egypt, dwěma řeky té rameny

ibklfčený a řeckému písmenu delta (d) podobný a prolož

i delta zwaný, jest docela útwor poswátného iNilu. Dwa

let pi'ed Kristem nebylo ještř dolenfho Egypta neb

ik zwané delty, a mnohem wjše bylo ještě hojně močálíi

I. Možná tedy míti za prawdu, že Egypt leprwa se

oril, kdyi w rozlehlé a pftwaé Asii člowěk dánuo žíwočii^

společnosti zakládal. Jako Herodut pran-í, že delta dar ^

lu jest, to též říci možná o celém as \-V\ tvftfc "áwvítiex^

800 ůiwerečnicii mil ohsa\iujlcÍTn «d*i\\ \*^A^t-^

I

»

f4(>

(jiUři.

fl^

< II. Hlu

AssuaDU až ku Kahirc. Kazdj rok usazuje se nowá \v1f[^
7,eiiji; tak piawideltip, ze we sta léLech wždy třetinu (^/g)
jedtioho strewice obnáší. Wšeckv slaro- egyptské wesoicK ,
a města byly na umělýcb terasicb z rumu wystawěiiv,
a rumu mho bylo u města Thcb na 18 strewiců r.hlaulil,
kdež teprwa na půdé z Nilu nasazené spočiwal, a Tlieby
na aěin stawěti se poČalv. Od prwnibo základu města zvý-
šila se ledy údolí Nilské n 1« slrcwíců během as 4800
roků aneb 3000 let před Kristem, Powázíme-li pak, ze
Thebj nejstariiiin městem w zemi tě nebyly, nj'brž Eiefan-
tina, město nad Nilem ještě w^še lezid, můžeme aspoň po-
někud tušiti neobyčejné stáři obywatelstwa bořeniho Egypta,
což docela se srownáwá se zpráwami starobylých národů,
jak řeckého, lak hebrejskéhoj dle kterých nejen upewněnau
společnost nj'brž i dosti wysokau w/dělanost země na nej*
/ážšiin obzoru widime. Ze wšebo dá se myslili, že Egypťan
praobywatelem země tě nebyly ale že odjinud přicházel, dle
okolností w ni se usazowal a ji wzdělána); se dwau toliko
stran mohl Eg^pl nabýti osadníků, od jihu a od seweru;
od západu nikdo nepřicházel aniž přichází; odtamtud wa-
lila a wali posud africká paušť zhaubné wlny piskowí, az
Nilské údoií zaplawí a se swj'mi družicemi na Kudém moři,
w Arábii, Persií a w Mongolskuj od Atlantu k welikému
oceánu, se spojí, jestli lidským přičiněním nějaká přítrž
lomu se neučiní. Od wýchodu pro nebezpečné auskali
Rudého moře a skalnaté pauště al k údolí Nilskému byla '
cesta w tu zemi méně schůdná, nežh od seweru. Zbýwá, T
ledy cesta od seweru, ze zemí asiatskýeh od Eufratu a Ti-
gřu, kde w pračase wĚtwe Indického a pak Semitickétý
plemene se rozložily a Egypl s tě strany zahdbowaij-, jala
i cesta od jihu, odkud obywatel Afriky, nepochybně plemenu'!
Negerského, Nilem jsa weden, snad dríwe do Egypta sešel," '
než obywatel přes úžinu Suezskau pricházejici. A w skutku
mluwí se o dwau rozličných barwácb starých obywatelň
Egypta; Aeschylos a Herodot o načernalé a wlQowalých
wlasech, a spisowatelé hebrejští prawi, že nebyli barwy I
temnější nežli Uebreowé sami. Elliiopan tedy a sewerni
Asiat, nepochybně plemene. Indického a Semilského, byli
prwními objwuieli Nilských břehů, až bťhem času pomí-

147

^fiňiíf tťch plemen naslalo a třeli wzaiklo, barwau a jinými
^Ltřlesnymi známkami u prostřed stojiof.

Ačkoliw Egypt nepochybné prwniho objwatelstwa,
í oegerského, od jihu nabyl, zdá se přece dle nej-
aowpjfiího zdání , že wzdělanosti swé od sewerti doíiel.
Podlé přirozeného Iwořenf země egyptské spsluiiowal Neger
po Nilu dolů, jak mile se úrodná země nasazowati zarala;
a poněwadi boření Egypt dřiwe zúrodněn byl, než dolení,
postawil w něm Ďlowěk, od seweru přicházejici, známky swé
wzdělanosti dřiive, nežli w krajinách blíže Střednilio moře;
nel)0 dle dawnowékjch zpráw bylo město Memfis sice staré.
Starší ale města po Nilu nahoru, jako Tbeby, Elefantina,
někteří tomu chtěli , že město a stál Aferoe zwany,
Ethiopii nad Egyptem ležící, kde se !NÍÍ a teka Asta-
Ikoras pojí, nejstarší byly i swau wzdélanosLÍ.

Od Assuanu, staré Syeny, posledního města horeníbo
Egypta, poíiná se krajina pustá a hnrnatá, (Nubie; Ni! péní
9f mezi děrnými zulow^mi balwany,. co kow skwělími,
« DÍchž staro -egyptské uměni swé chrámy, obeliskv, rakwe
a pyramidy twořilo. Během dlauhých století zdá se, že
paufiť nad mnohVnii kwětaucimi městy dobyla wlády a Nii,
'^írodnau prsť odplawil. Posud widěti ohromné kamenné
liráze, nyní zanedbané, mnohé skwělé riceniny, na něž
,d^iu krokem se přichází co na zřejmé důkazy, že někdy
4epH a šfastnější pokolení zde bydlelo, ješto zatím teď
tfcidné jenom chaty widime. Dále po Nilu zhíiru w krajině
Dongolské nalézají se posud dtvě kolosální Mcmnnnowy
•Ochy; po chrámu wšak jimi ozdobeném ncni památky,
:k o něco w^ae přicházíme ke stoku Nilu s Atbarau
itahnras). W této zemi, we státě Meroe, od starjch spi-
iwatelA též ostrowem jmenowané, nacházíme město mrt-
nepuchybně hrobky někdejMch králů; as 1000 kroků
id Nilu widěli řieeniiiy, jež cestowatelé za roKwahny wele-
^wného Meroe mají; patnácte je zde pyramid a základ-
mch zdí osmi chrámů — pyramidy jako egyptské. W po-
diwu a úžasu stojí cestowatel ii prostoru, obrowskjmi říce-
ninami a rumem pokrytého, u zbytků starého Meroe. Nic-
méně jako w Memfisu, lak i zde sotna nalézti památku
;ěkterého paláců neb chrámu, drawcowé jen rejdí iv říce-

t

14S

0d.lř[eiii n. Hl»v

paprákv

li osiatkv ,

ninách, a bily piskomy kámen zčernnl žhaivýii
slunce. Nťniě pase teď Arab zde stáda swá, m
mocného národu, po němž jenooi chrámowé smrti a pyra-
midy staly se nesmrtelnVmi. Egyptským hieroglyfi^m roz-
uměli jen kn('ží, w Ethiopii wšak dle Diodora i lidí a stejná
jewi se tu i socbaístwí, malby a pyramidy, což w Egyptř
owsem wětšiho zdokonaleni a ohromnosti dosáhlo. Zdali
prwni pukv wzdělanosti w Egyptě samém nznikly óili od-
jinud tam wštěpeny bylv, o tom z dokonalejšího poznám
KÍwota egyptského wělši nabudeme jasnosti a lé přeswi'd-
čenosti, že wzdělanost ona indického jest piWodu.

í. PHroda a alowfk^ prwni státy.

W Egyptě příroda málo, lidé wšecko učinili; Nilem
nasadila se toliko úrodná prsť, a co na ni se nalézá, jest
w^twor nejwyšší lidské pilnosti : prwopočá teční chaty a

• pozdější ohromná města, průpíawy. Jimiž pvo nedostatek

-•■ dešťů, i w dolenim Egyptě wzácnjch, prsť ona wlažiú se

' muala, a ti welikánowé stawttelští, pyramidy, chrámy, obe-

lisky a sfinxowé, to wšechno jest dílo nadobjčejné snahy
lidské, jelikož příroda w samém údolí Nilském nijatě po-
moci , nijaké látky k wywedení stawiielských obrů těch
neposkytata. Odjinud, z [Nuhie a z lomů na Rudém moři
dowážely se kamenné ly balwany, aby brebowé poswátného
dárce diwů plnými slawbami se kráSlilí, Na Nil, na toto

I ^^^ lůno egyptského žiwota, obracela se wšei'ka péče, wšecko J
^^^ lisiK ohynatelstwa. Musíme wšak ^a to míti, že lidoli Nilské
za dáwnjch wéků širší bvlo, než nvní, nehnť mvsliti neiz^
aby Faraonowé (králowé) egyptští byli sláwu hledali w toin'^|
by zwítězili nad prírodau, ješto Jinak nemožno iryswptlilíl
ony skwělé stavvby dále na západ ti proStři'd more písko-'
wého, kde starých staveb rozwaliny z pisku slrnií, kde se |
putuje nad městy, ježto někďv lidem za obydK slautila,
kde owocné stromy a polní auroda wlálv; i jest pra'
podobnější, že hluchý písek nad žiwotem přírody i lidi ,
lady swoje wítězslwí hlásá, a hrozná Lihycká paušť se blí-
žila ku kořisti saiisedů, až ji scbwétila a pořád ještě schna-
cuje. Ono wšak údolí, jak naHoře wylknuto, jest posud

tachewáno — we ninoliéin ohledu co němj, newyzpjta-
tedln^ pomník bjwalé welikosli a sláwy,

Ačknliw Egypt za naširh dnů rostlinami tak hojně
pokryt není, jako za minulých WL'ků, přece obili a zeliny
fvšehu druhu, cukroná třtina, papyrus^ kwětina lotos, ha-
wJna, jižní owoce atd., potom palniowé lesy, tamar!ady,L
akacie a zwlášté přemnoho rŮ7.i, ozdobuji zemi tu co nej-
bujněji; palino a kotvy chybí skoro docela; mimo mramor,

[^^lui natřou, sanytr, jest málo jiných užitečných nerostů.
W tuze teplém podnebí tom, kdež i welmi chladní duji
wětrowé, zemětřesení a krupobití neznáma jsau, za to w&ak
mor, oční nemotri, kobylky a myši obyčejně obywaielstwo
sužuji, žije též lew, tigr, hyena, šakal, wlk, liška, žirafa,
ibis, jenž hady w iNilském kalu požírá, krokodil, promyka
(ichnewmonj atd. Ma tvto rostlinami bujně pokryté břehv
přitáhše z Ethiopie pfede wšemi jinými ohywateh diivoké
lihordy kmene iNegerského, staly se tu rybáři a pastewei,

kt w bažinatém, porostlém údolí téniéř prwní razili a ušla-

^áwali cestu později přišlým obywateKim sewernim, kteří
W čele swých knězi osady zakládali, a ze skalných sluji
a jeskyň po obau stranách Nilu, prwním obywatelům za

^guto£)šlě slaužicich, swá obydh a bohům chrámy stawěti
počínali. Jest beze wší pochybnosti, že w hořením a střed-
ním Egyptě mnoho malých stálů kněžských již bylo wzniklo,
prwé než doleni Egypt moři auplně wyrwán byl. Jme-
nují se státy: Elefantina. Theby, Tliis čili Abydos, Heraklea
a Memfis, a w dolením Egyptě státy pozdějSi: Tanis (Tsoan).
Bubastus, Sais, Mendcs a SebennVtus. W šedé minulostí
a nejdříwe dosáhly Theby (w bibh No-Ammon) nejwyšši moci
a sláwy w hořením a w středním Egyptě, později přešla tato
moc na stát Memliský, tak jako napotom a až posud we dole-
nim Egyptě Alesandria a Kahira nad celým Egyptem wládnau.

^- e. Pornia s|)oli;čnii.>.li..

W atarb-egypstých státech kněžských hjlo obywatel-

stwo dle Diodora Sicilského rozd&leao do pěti tříd neboli

kasE, a sice do kasty kněží, w^áki"!, umělcfl. rolníků a re-

, nieslniků a pastýřů. Král, knězi a wojinowé bylf wýhradni

I pánowé země ; prwní část uležela kořžim, ahy sebe a swé

«l

I

] 50 Oddčlcuí II. Hiawa iřctí.

rodiny žiwiti a náklad na weřejné služby boží zaprawowati
mohli; druhá králi a třetí wojinům co země obhájcům.
Kněžíj prwní zakladatelé států^ byli nejhlawnějši pružinau
státního stroje, wšeho zemského řízení. Král sám^ dědičný
aneb z knéží neb wojínů wolený^ stáwal se jich řádu
členem, zaswěceným w jejich učenost a tajemstwí, a we
wšech státních záležitostech rady od nich nabýwal. Wojí-
nowé, jichž počet as na čtyry sta tisíc udáwán, nesmě-
jíce jin5ch prowádéti řemesel, cwičili se pauze w uměni
wálečném, jak otec, tak syn — dědičné; chwálí se jízda
jejich a sestawowání wojenských wozů. Proti zahranič-
nému nepříteli bojcwali wšak wojáci ti zřídka šťastně; za
příčinu udáwají se práwě nadřečené wozy w zemi, prů-
plawami naplněné, a těžké odění, jako jsau byly jejich
píílbice a ohromné štíty. Také možná z toho uzawirati,
že wojenské zřízení takowé dříwe stáwalo, než i prů-
plawj. Jelikož ale staří Egypťané při wšem ohromném
počtu wojínů, dobýwaw^m a bojowným nebyli národem,
z toho patrno, že wojenská moc pauhým byla nástrojem
kněží, aby zřízenau wládní saustawu swau a pořádek přede
wším autokem lidu zachowali; neboť nemohli se nadíti,
aby ostatní kasty, rolníci, pastýři^ též dědičně ke hrudě
zemské upautaní a do žádných občanských záležitostí mí-
chati se nesmějící, w nedostatku wojenské moci o néjakau
změnu stawu swého nebyly se pokaušely. Mimo tyto kasty
byly též zawržení lidé, k nimž hlawně pastýři wepřů ná-
leželi. Lidé ti, s nimiž nikdo neobcowal, neměh žádných
občanských práw, a do chrámů wstaupiti nesmějíce, byli
náboženské potěchy zbaweni. Protož konečně potupená
tato kasta proti ostatní společnosti zemské pobauřila se '^
a w nedostupné zabrala se močály, kde powěstný založila
stát laupežníků, kteří dlauho zemi pustošiwše, teprwa od
Římanů auplně byli přemoženi.

d. INáboženstwi egyptské.

Jako wojínowé, rolníci a pastýři we swém řemesle,
jemuž syn od otce wyučowán byl, weliké obratnosti do-
sáhli, tak í kněží, tito wladařowé země, na mnohá století
uměli wládu a náboženská učení swé upewniti. Při egypt*

ském náboženstwíy jak později we swé dokonalejší způ-
sobe se projewilo^ nemůže owáem o žádném hrubém íe-
tisnictwí hýú řeč, nicméně přece nalézáme, že staří Egyp-
ťané smyslowym předmětům božskau wzdáwali úctu, wzý-
wajice kwétinu lotos, která mimo krášlení břehů iNilskVch
též zrna ke chlebu a cukrowau šťáwu poskytowala, ctili
ptáka ibise bílé ban^-y, wolné po ulicích mezi lidmi cho-
dícího, neboť jen černé barwy jeho druh welikym byl hu-
bitelem hadů, žab a jiného hmyzu w kalu Nilském; ctili
kočku, kteráž pole od nesčíslných nepřátel čistila,' owci
mléko- a wlnodárnau, přede wším ale kráwu a býka apise,
silného pomocníka při wzdéláwání polí. Obyčejná náklon-
nost k užitečným zwiřatům byla powýšena w úctu jak
u jiných národů, tak u Egypťanů. Byl to přirozený základ
dalšího pokroku , prwni wýwin uctiwého citu — swétlá
jeho stránka; neboť staří Egypťané ctiU i škodná zwířata,
hada, krokodila, wlka, Iwa, myš atd., ze strachu, chtíce
prokazowanau úctau zhaubnost jejich odwracowati — temná
stránka. Že w tom neb onom státu obvwatelé užitečná,
w druhém škodná zwířata ctili, nastáwala mezi nimi jakási
náboženská žárliwost^ ano i nepřátelstwi. Možná, že témto
fetišům wznik dal již obywatel Negerského plemene; by lať
to w Egyptě wěc tak přirozená , že další náboženská
stawba na tom spočíwala, a základ ten ani w pozdějším
čase wywrácen nebvl; neboť, když jistý Říman kočku ná-
hodau zabil, ani král, ani strach před Římany nezachowali
' mu žiwot před chatrau. A když za Ptolemea Lagowce býk
apis (wždy nejkrásnější wyhledaný a dwadceti sedmi znám-
kami od jiných se lišící) we wysokém stáří zemřel, byly
ohromné sumy na jeho pohřeb wynakládany. Hlídání po-
swátných oněch zwířat stálo též mnoho peněz; také přiná-
šely se jim nejwětší pamlsky^ byliny we mléku wařené, ko-
láče w medu zaděláwané, husí maso pečené a warené;
osoby nejwyššího dňstojenstwí při nich auřadowaly, což
důkazem, že wladařowé země nehrubě dbali o wvwráceni
wý nosných fetišň. A nejwětší fetiš egyptský, Nil, jest posud
w poswátné úctě.

Na tomto základě stawěno dále; Osirú, nejwyšší bůh
Egypťanů, z počátku w podobě Apisowě wyobrazowaný.

|5Sd Oddéleiií U. Hlawa Iruti.

nabýwal přikládaným sobě žezlem a okem známka wyssi
mocí a prozřetelnosti; wyobrazowal se též we podobě so-
kola, a později j když náhledy wíc byly očištěny, zcela
w lidské postawě. Byl to obraz nad Egyptem wždy jasného
a blahodárného slunce. Isis, w podobě ženské s kraw-
skými rohy na hlawě, cimbál w prawé a džbán w lewé
ruce, wyobrazowala se co náplň žiwota. Pod tím obrazem
ctili Egypťané též lunu. Horiis , syn obau , co kojenec
u prsau matky swé, wyobrazowán se sokolí hlawau. W těchto
třech bozích možná pozorowati tri weliké děje egyptské
přírody: w Osirisu základ wšeho skutečného, fysickau pří-
činu wystupowání INilu, w Isisi žiwotodárnau záplawu samu,
a w HorusoTvi plod jejích, aurodu země. Dle udání ně-
kterých dějepisců měla lato téměř pozemská trojice swůj
základ w trojici wyšší, kterau předstawují bohowé Ammon,
duchowní swětlo, Moth» noc a matka třetí osoby Konse,
kterýž rozumnost značL A wšak i trojice tato měla swůj
půwod we wěčné lásce, kteráž z prwopočáteční směsice
wyplynula. Jak widěti, měli staří Egypťané náhled nejwyssi
bytosti, která též podlé některých (Jamblicha) ze tři roz-
dílných zásad sestáwala, a sice byl Cikton wěčnau základní
zásadau, Emef nejdokonalejším duchem a Ftha slowem,
z něhož ostatní wěci utwořeny jsau; z Eiktona wyšly obě
druhé zásady. Z této tedy prabytostí wynikla láska, z té
pak trojice Ammon, Moth a Kons, a z té zas trojice Osí-
ris, Isis a Horus. Tyto bohy možno powažowati za hlawu
onoho labyrintu, w němž bohowé egyptští na jewo přichá-
zejí. Rozděluji se pak též na dwě třídy; k prwní náleží
osm welikých bohů, z nichž jen Mendes a Léto (Pan a La-

v

tona u Reků) známi jsau, a k nímž prý i Ftha (Vulkán),
Helios (Apollo), Bubastis (Diana), Neith (Minerwa) a Ammon
(Jupiter) patřili. Ke druhé náleželo dwanáct bohů, mezi
nimi Herkules. Z bohů prwní a druhé třídy pošlo pak
ještě mnoho jiných, do třetí třídy počítaných, hlawně osoby
lidské, za dáwných wěků zemi a národu užitečné, ježto
později do třídy bohů byli powýšeny.

Jako dobré úkazy přírodní za aučinek dobrých bohů
se wykládaly, tak i zlé přičítány bohům, zlým, jichžto nej-
hlawnějši byl Tyfon, bratr dobréVío boW OsffV&fc. T\«Lvií[ya.^»

Egypt. 1 53

wysaušející witr panště byl jeho dech« horké páry serboa-
ského jezera jeho wvzew; moře stálo pod jeho wládau^
neboť je často na doleni Egypt wypaustěl^ slaná woda
mořská byla jeho pénau; on posílal wedro a nemoci do
zemé> a Israelité^ jež Egypťané za auhlawní nepřátely méli^
byU jeho potomci.

Jelikož starých Egypťanů náhledy o božstwu w žád*
ných knihách^ jako jsau u Indů Wedy^ Ramajana atd.^
u Cínanů spisy jejich mudrců^ nám se nezachowaly^ a hie«
roglyfy nijakého swétla neposkytují, aneb jen přeslabé^ ne-
Izeť tedy jiného o něm pronésti úsudku, leč jejich wlastní^
jejž byli na chrámu Saiském napsali: nJá jseins co jest ^ bylo
a bude: mého záwoje nikdo neodhaUL Ze Egypťan tak jasné
náhledy o božstwu měl jako Indowé, nebude snad již dle
řcčeiiého weliká pochybnost ; neboť i náboženstwi jest
wůbec indické; nejhlawnejši předstawy Indů o božstwích,
jak jedno ze druhého plynulo, nalézáme zase w Egypte^
ano můžeme skoro za to míti, že ty a takowé náhledy
Egypťanů o mnoho byly jasnější, nežli samých Indů^ neb
dle našeho wédomi není w náboženstwi indickém nikde
heslo Saiského chrámu tak swétle proneseno, a přece ob-
sahuje tato záporná sada mnohem wíce rozjímání, přemý-
šlení a zpytowání neobsažitelné bytosti, nežli w prwnim
zápalu utwořená o ní předstawa Indů. Jakž ale dají se po-
tom wyswétliti obau náboženstwi různí wýsledkowé? bujarý
žiwot indický, kterýž; byť ne párii, přece nesmérné oby-
watelstwo wyšších kast rozehříwal, tolikeré plody wédecké
a básnické na swétlo wynesl — a onen egyptský žiwot
zahalený, temný, jako w podzemním ukrytý chrámu, do
kterého newnikla záře swétla, žiwot, kterýž ani u wšech
národů wynikajících puků milostných písní a zpéwů. nezplo-^
dil, tím méné Ramajanu, Mahabaratu, kterýž jenom skály
stawél a w ně nemluwné, neodhalitelné tesal známky, ku
kterým klíč we hrobě dáwno kleslého národu odpočíwál
Owšem nejinak, než že weškerá wzdělanost w Indii prese
wšecky kastní příhrady přece žiwlem byla národnim^ w Egyptě
ale jen wládním, Wětew Indického plemene přišla do Egypta,
se swým braminským dědiclwím, a yí ipoVŤAyKŠvícv Tlv«*íXaL
wédomostech zběhlým mužům neb\\o nve sTv^dAvví>fSwi» "^^^

154 Oddálení II. Hlawa tťeti.

ono ještě žiwočfci obywatelstwo k sobě nakloniti, a po wěky
ti-ii^alé wlády nad ním si wydobVti wyučowánim^ jak by na
Ú7.kém poriči Nilu nejsnáze mohla býti zřízena žiwnost lidi.
Stfilo se to na spiisob čistě braminský. Oswiceni wládcowé
nepustili ze swé moci klíčů wlády, t. j. wšechna učenost,
wscchna wzdělanost z Indie zděděná a w Egyptě rozmno-
žená, byla a zůstala hluboko w jejich lůně ukryta, a jewila
se jenom we wnějších dílech, we stawění nádherných měst
a průplawů, základů to blaha lidského, we stawění soch,
obelisků a pyramid , jakožto známek zbujnělého žiwota
státního, we siawěni chrámů^ w tesání a malowání wšeli-
k>ch figur a obrazů, jakožto známek nadsmyslowého ži-
wota je)ich. Wšecko to widěl egyptský národ wznikati před
sebau, on při tom pomáhal, ruky při čino wal, wše ale bylo
to proň jako působení přírody, kde se diw za diwem jewí,
tworná ale moc, tworný duch w neodhahtelném taji zůstáwá. •
Dwojí tedy spůsob žiwota se wywinul, žiwot wládni, oswí-
cených kněží a wladařů, a žiwot národní, který we swých
nížinách se plazil. Tímto náhledem w nitro egyptského
žiwota wůbec dá se nepochybně mnohá stránka w této
diwů a podiwností plné zemi odekrýti. Nebyl to tedy
Egypťan wůbec, kterýž jako Ind jasné aneb jasnější měl
náhledy o božstwu, on nepsal slowa na Saíském chrámu,
je psala ruka braminského nástupce. A když se bohům
lidé obětowali, býk Apis slawně pochowáwal, krokodilům
a kwětinám božská se prokazowala úcta, nekonal to oswícený
Egypt, nebyly to náhledy a rozum wládnaucich knězi, byl
to plod náboženstwi národního, na které kněz se díwal,
je podporowal, jemu učil a národ na takowém udrzowal '
stupni^ jejž by maudrost jeho přehlédla, by státní uzda
jeho dokonale člowěka říditi mohla.

Nahoře položený důkaz, že indickému podobné ná-
boženstwi egyptské již tím samým na indický půwod swůj
ukazuje, nemáme za důležitý; neboť duch lidský, počínaje
nahlédati do říše nadsmyslowé, jewí se u wšech národů
nehrubě různými o ní wýtwory, jelikož předmět jeden
a ten samý, a zákonowé myšlení, k němu wedaucí, jedni
a ti sami jsau. Indowé, Číňané, Egypťané atd. mohli tedy
beze wšeho spojení mezí sebau k těm samým aneb aspoň

Egypt. 1 56

podobným wysledkům w náboženstwi přijíti. INa užší ale
swazky mezi národy poukazuje stejné aneb podobné státní
zřízení 5 jelikož spůsob jeho stanowení libowolnéjsí jest.
W Indii widéli jsme kasty^ a kasty ano i samu ptirii na-
lézáme w Egyptě. A mnohem ještě libowolnější, nežli státní
zřízení^ je spůsob stawění^ a přece jsau oba^ egyptský
i indickým welmi sobě podobny. Umělé jeskyně w hořením
Egyptě a podzemní stawby indické mohly owšem beze
wšeho sdělení wzniknauti; stejný ale stawění spusob nad
zemi nedá se bez národního spojení wyswělliti : oběma
bylo klenuti (naskrze?) neznámé ^ oba měly ten samý ráz
pyramid ní ^ formy té samé mysli , toho samého ducha^
kteréž ze stejnosti stawiwa se utwořiti nemohly.

e. Státní zřízeni.

Jako bramini , činili knězi egyptští nejwyšší kastu^
měli nejwyšší moc; od nich wyc^házel wšeliký zákon; ani
dědičný král nepanowal neobmezeně^ jsa mnohými swatýrai
předpisy téměř wice wázán^ nežli jeho poddaný. Kněží
byli při wšem připauštění wojínů skoro wýhradní wolitelé
králů, a wždy miwali wětšinu; mimo to musil býti král
buď z jejich kasty, aneb před wolením do jich řádu přijat.
Nejwyšší hlawa kněží byla k němu přidána. Synowé kněžští,
konajíce králi službu, dnem nocí byli kolem něho; w jistých
hodinách musil se oddáwati státním pracím, ráno čítati
zpráwy z krajin, kaupati se, králowské obléci raucho, jíti
obětowat do chrámu a přítomen býti modlitbě nejwyššího
kněze, kterýž mimo to dobré wlastnosti králowy chwále,
neopomíjel také wytýkati zlé wášně a . chyby, jež ale po-
sléze na a úředníky uwalowal. Král musil i w stanowený
čas na procházku jíti, předepsaná požíwati jídla a nápoje,
wšeho střídmě, tak že na slaupu Thebského chrámu kletba
napsána byla na hýřiwost jednoho krále. Wše to jest po-
dobno formám indickým jako wejce wejci. Král byl lautka
w moci kněžské, nástroj kněžské wlády, musil býti bez
wůle, bez wášní, a zemi podlé předepsaných zákonů říditi.
Udál-li se ale w lidské přírodě neřídký úkaz, že zákonowé
mimo sebe byli panštěni, buď že stráitvé oVo '^oxALxiwA^^^^wá^
král dosti síly aeméi^ tu po smrti wetc\ivř \ew*^^ s%i. w^»2!Ís^vi^í^^

156 Oddáleni 11. Hlawa třeli.

aniž jeho mrtwola se pochowala^ jesto zatím po smrti do«
brébo krále celý E^gypt jako pro swého otce truchliL
O konáni sprawedlnosd pečliwí králowé egyptští snažně
dbali o woleni dobrjfcb saudců. Z jejicb nebrubě mno-
bých zákonu trestnícb jsau nejblawnějši^ že smrtí trestán
byl kriwopřísežník , lichý žalobník , wrah třebas otroka,
lichý udawatel swého jména a žiwnosU^ ano i kdo pře-
padlého nebránil (s to nejsa^ musil zločince aspoň udati);
rodicowé^ kteří dítě swé žiwota zbawili^ musili k wětsímu
trápení tři dni a tři noci po sobě mrtwolu jeho w náruči
držeti ; penězokazům , wáhy ujimačiim a jiným šidíř&m
odňaly se obě ruce^ podawitelům stydké audy; kdo nepří-
teli tajné aumysly wyzradil^ zbawen byl jazyka; cizoložník
trestán tisíci ranami holi^ cizoložnice ztrátau nosu; dlužník
musil wěřiteli zastawiti mrtwolu swého otce, a newyměniw
ji, nebyl pochowán, aniž potomek jeho. Zákony egyptské
byly w osmi knihách sepsány, z nichž jednotliwé zlomky
ne zcela prawé se zachowaly. Podlé řádu saudního musil
žalobník při swau s důwody, obžalowaný s protidůwody
jenom pisemné předložiti, což oběma stranám dwakráte
opakowatí se powolowalo, načež pře od saudu se rozhodla.
Weliké pře rozhodowal zemský saud ze třidceti saudců
z kněžské kasty sestáwající; samostatní saudcowé nezáwiseli
od moci wýkonné, a od státu jsauce placeni, konali spra-
wedlnost darmo — wrchní saudce obrátil se k wítězné
straně s obrazem prawdy, drahými kameny hojně okrášle-
ným. Ješto ale členowé nejwyššího tribunálu z kněžské
byli kasty, nemá samostatnost saudii mnoho wáhy; nikdoť
se necítil samostatným w národě^ nýbrž jenom w kastě; jen
kastní konala se sprawedlnost, jelikož národní samostat-
nosti w prawém toho slowa smyslu nebylo, sice by byl
opowržený pasák též musil náboženské útěchy jakožto aud
národa aučasten býti a wiibec wšechny kastní rozdíly se
wyzdwihnauti. Jako zákonodární a wládní čili wýkonnau
moCj měli tedy kněží i moc saudní we swých rukau, a tím
samým náležela do jich oboru i wniterní spráwa země«
rozdělené na krajiny čili nomy, z nichž každá swého měla
náměstka. Ano pomyslíme-li, že i wyměřowání půdy po
ročni záplawé Nilu, stawby we wodách i na suché zemí»

Egypt 1 67

dohled poiicejnf^ školni a jiné listawy na jich péči byly«
nelze diwiti se úžasné moci a welikéniu počtu jich, na
sedmý neb osmý díl weškerého obywatelstwa udáwanému.
Jelikož posléze kastám nižším celý žiwota běh po wše
wéky předepsán byl, nelze mluwiti o nijakých obecenských
práwich nebo swobodách^ o žádném obecenském zřízeni:
rolník musil pronajatau půdu knéžskau^ králowskau a wo-
jinskau wzdéláwati jako otec a déd jeho^ řemeslník musil
pracowati o swém řemesle^ což podobně konati musili po-
tomci jeho, wšeť bylo dědičné; žádný wtip, bystrý rozum,
žádná sila ducha nemohla prorwati hradby, jimiž byla
sklíčena , nemohla se ozbrojiti naukami a wědomostmi,
we kterých jen zwláštní cechy od kněží byly wyučowány;
od wojina až do pasáka nesměl nikdo wystaupíti ze swého
oboru, wše zůstalo klečí, smrčinkami we stínu wládošumné
daubrawy kněžské. Jako w Indii, byly tedy kasty w sobě
uzawřeny, a widauce, že jim wýše postaupiti nelze, pečo-
waly jen žárliwě, aby nikdo z kasty nižší do jejich se ne-
wtíral. Společnost egyptského národu podobala se tedy
čtyřem, pěti kristalům, we kterých žiwot beze wšeho sdě-
lowání sám o sobě swými kruhy obih'\l.

f. Národní obyčeje, mrawy, náboženstwi, obchod atd.

Sestaupíce nyní z této wýše egyptských braminů do
žiwlu národního žiwota a nejdřiwe na poměry žiwola ro-
dinného pohlédnauce, nalézáme jakausi odchylku od oby-
čejů wýchodních w ohledu ženy. Dle Herodota obíralyť
se ony obchodem a pracemi wenkowskými, kněžské ale
důstojnosti nemohly dosíci, ačkoliw podlé některých obrazů
se zdá, že bohyně Isis kněžky měla. Nicméně, an Hero-
dot sám dokládá, že »mužowé doma tkají, « obmezowala
se tato wolnost ženy nepochybně jen na nižší kasty. Pani
wyšších kast měly swé ženobyty jako po celé ostatní Asii
a Řecku. Mnohoženstwí bylo jen kastě kněžské zákonem
zapowězeno, tak že i w tom shoda panuje s kastau bra-
minů indických. Též chwálí se pečliwé a střídmé wycho-
wáwání dítek, což také ien o wyšších kastách mysliti možná.
Jelikož nižší obywatel o wyšší krok dítěte nad swůj wlastní
pečowati nemohl. Málo které dítě nižších kast umělo čisti

158 Oddělení 11. Hlawa Lřetl

a psáti 9 a hudba a télocwik zápasením byly u wšech za-
nedbány^ onau že mysl ochabuje^ toto že nebezpečné jest
Mluwi se o čistotě Egypťanu^ i o bydleni jich s dobytkem
w jednom a tom samém misté^ což zase jen o rozličných
kastách platí. Odchylka od zwyku nebo-li spíše zákonu
indického byla též> že Egypťané krom drawc&^ ryb bez
šupin a wepřowiny^ masa požíwati mohli « wyjimajic též
bohyni Isisi poswécenau kráwu, což jako w Indii wice
z náboženského a ne z ohledu zdrawi se zachowáwalo.
Že prasata w oškliwosti a pasáci jich z obce wywrženi byli,
to mažeme udati i za přičmu policejního prostředku kněží,
že celá hejna zwířat téch na pole se pauštéla ke ztráwení
zemské neplechy w kalu Nilském. Jedeni byli též z úcty
wylaučeni holubi^ husy^ kuřata (ačkoliw i welblaud> kůň a
osel wšeliké úcty byli zbawenl). Mimo Nilskau wodu pilo
se i piwo z ječmene^ zythum zwané^ později i wíno. Trochu
podiwná byla wšak pohnutka k weselosti při kwasu^ že bud
skutečnau aneb dřewěnau^ barwami potřenau mrtwolu w rakwi
dáwali si přinésti a kolem nositi.

W ohledu nakládáni s mrtwolami zachowal se u Egyp-
ťanů spůsob od jiných národů cele rozdílný; bylať péče
o to, aby mrtwoly netlely. Nejhlawnější toho příčina zdá se^
že spočíwala w jejich náboženském domnění o stého wáni
duší. Po pauti skrze powětrní, zemni a wodní zwířata, my-
sliliť, že duše po 3000 létech zase lidské tělo ožiwuje^ o jehož
tedy zachowání welikau měli péči. I záplawy Nilu mohly býti
pohnútkau proti obyčejnému pochowáwání^ jakož i nedo-
statek dřiwí proti mrtwol pálení^ a potom i ta útěcha ^ že
podobu dáwno zesnulých předků swých pozorowati mohli»
neboť predwěkých Egypťanů těla, mumie, zachowala se ai
posud. Z mrtwoly wyndané wnitřnosti, očištěné a w pal-
mowém wíně omyté složily se opět do útrob, železným
háčkem byl mozek wy tažen nosem a do lebky lily se bal-
zámowé tekutosti; 70 dní leželo tělo w sanýtru, potom se
balzámowalo, obwinulo se obwazky mnoho set loket dlau-
hými a rozličně napájenými, a w rakew malbami okrášle-
na u se složilo. Krom tohoto drahého balzamowání byl
ještě dwojí spůsob lacinější a jednodušší. Barwa mumií
jest teraněbarewná , často cele Černá a skwělá^ tělo twrdé

Egypt. 1 69

a 8uché jako dříwi, a tahy obličeje někdy zcela zachowány.
Po zesnutí wznesenějsi osoby chodila rodina zemřelého^
ženské a mužští o sobě^ we průwodu příbuzných po mésté^
a w pláči a nářku bili těla swá po čtyryďcet ano i sedm-
desáte dni. Potom přímo postawili rakew ke zdi we hrob-
kách Čili w katakombách^ nebo w krásných pokojích swého
domUj a tu se stáwalo^ že si k slawným hostinám stole-
tého praotce pozwali. Zdali wšeobecný^ čili jen na některé
krajiny obmezený byl též památný obyčej, že dríwe nežli
mrtwola na poswátné místo se odwezla^ každému wolno
bylo zemřelého obžalowatiu přítomnosti čtyrydcetisaudcu;
byl-li na zesnulého nějaký zločin dokázán, odepřel se mu
obyčejný* pohřeb, a příbuzní w domě w tichosti ho po-
chowali; jinak ale podléhal žalobník trestu přísnému. Za
hrobky slaužily podzemní, do skal wy tesané jeskyně, kata-
komby zwané, čtwerhrané to komnaty, 15 až 20 střewíců
zdélí a zšíří, kde na každé straně do skály wytesána byla
lawice 'a na ní postaweny balzamowané mrtwoly s bůžkem
u hlawy, s ptákem u nohau a s hieroglyfy čili swatým písmem
po stěnách. Dwadcet i třidcet takowýchto komnat bylo
chodbami spojeno, a shora wcházelo se do nich jediným
studňowvm otworem.

Jelikož weselá mysl jenom někdy při národních slawno-
stech, a to opět zámezná, se jewila, byla jakási těžkomysl-
nost a zasmušilost hlawní powahau národu. Okolnosti wsak
málo pomáhaly buditi w něm weselého ducha: kolem po-
sta wené mrtwoly po domích a w ohromných hrobka ch^
upomínajíce na memento moři, nad obyčej stěsněné oby-
watelstwo, neboť dle Herodota as 20,000 obcí, měst a wesnic
počítáno bylo w úzkém audoH, kde s krokodilem, hady a hmy-
zem zápasiti musilo, kde nízké neb wysoké wystaupení Nilu,
jehož přiměřená záplawa úžasným úsilím říditi se musila,
polní aurodu obyčejně rušilo, diwé kmeny w jihu, walíci
se paušť od západu, na sewer moře se zemí o wládu boju-
jící, a na wýchod nebezpečná auskalí mořská, ony příhrady
a klécky, we kterých národ jako u wězeni lapen byl, moha
se jen dle předpisů pohybowati: toť owšem nebyly nijaké
wnady a pohnutky, aby weselá, milostná a pěkná mysl byla
wzniku nabyla. Protož krom při národních slawnostech

f 60 Odflťlení II. Hlawa třetí.

nemluwi se o žádném tanci jejích , aniž hudbě^ zákonem
bez toho zakázané a též jen na slawnosti obmezenéj aniž
o poesii » kteráž jenom pohřební zpéwy a snad několik
záduničiwych písní národních na swétlo wynesla, aniž o ře6-
nictwi, ješto se pri saudech wše jen písemně wyjednáwalo
a knězi slowo prawdy weřejně lidu nehlásali* aniž o kráse
w egyptských stawbách, kde wíce pewnost* jakási temnost*
zasmusilost a pohádkowá spletenost přewládá. Chrámy a
paláce byli wně i w nitru podobny jeskyním, bytům prw*
nich obywatelů, majíce tolik prostoru nad zemí jako pod
ní. Sochař ne^^ywinul z kamene umělého wýtworu, tělo jeho
sochy zůstalo zawinuto* pohybliwé audy neměly směm
k pohybu, nohy neoddělený — socha zůstáwala téhiěř w ka-
meni. Malba proslula nejhlawněji trwanliwostí a krásau mo-
dré a čerwené barwy, zwírata, nejwíce k hieroglyfům po-
uzí waná* byla dosti zewrubně, bez ducha wsak uměleckého
wyznačena; slowem z dewatera mus téměř žádná neusmdla
se na Nilského obvwatele.

Jelikož jsme již národní žiwel oddělili od wládního,
do něhož wědy a nauky starých Egypťanů náleží* zbýwá
ještě promluwiti o národním náboženstwí* obchodu a řečí.
Již nahoře podotknuto* že péče o ctění rozličných bohů
welmi weliká byla* a myslíme* že nejwíc jen w obřadech
národní náboženstwi spočíwalo. Mnoho-li jasnějšího učeni
o tajích (mystériích) do národu wešlo* nelze určití* spíde
ale sauditi možno* že národní náboženstwi aspoň s nižšími
třídami kněžstwa mocněji se spojilo a wíce srostlo* než-li
oswěta wysších tříd národ pronikla. Ačkoliw o hrubém
fetišnictwí u starých Egypťanů slow šířiti se nedá* mělo ná-
rodní náboženstiví předce weliký w něm základ. Ctěni bohů
pod obrazem toho neb onoho zwířete možná směle powa-
žowati za pokračowáni starého fetišnictwí* a sice obywatel-
stwa afrického* nikoli příchozích Indů. Hrubá* a dle swé-
dectwi starých dějepisců i |>nusná úcta bohů byla rozšířena
po celém Egyptě; mnoho bylo národních slawnosti wše-
obecných* mnoho i částečních pokrajowých* ne wšechny
z aumyslu nábožného* některé i k weselosti bezuzdé* prosto-
pášné. Théby* Memfis* Heliopolis* Bubastus a Sais byly
hlawuími sídly takowýchto slawnosti; černý býk Apis (Osiris)*

Egypt. ISl

Ctěný w Memfisu, dosáhnul raezi wšemi bohozwiřaty prwního
stupně; w krásném bydlil chrámu, kam o slawnosti weškeren
hrnul se lid, jemuž u weliké nádhernosti okazowán byl. Knězi
hlídali ho a krmili, w 2 o. roce stáři jeho w^ak obyčejně utá-
pěli; wlastně ale nezemřel, neboť ožiwující jej duše Osiri-
sowa podlé učení knězi přešla jen do jiného býka, a celý
Egypt smutnil, dokud Osirisowa duše po dwadceti sedmi
známkách zase wypátrána nebyla. Jeho úcta přestala teprwa
za Theodosia welikého, ku konci čtwrtého století po Kristu.
Mnevis, býk bílý a otec černého, byl ctěn w Heliopoli, a
bohu Onufisowi, synu Isisí, byla též pod obrazem býka úcta
wzdáwána. Aminon, egyptský to Jupiter, byl pod obrazem
berani hlawu majícím nejhlawněji w Thébách ctěn, kdež
86 mu kozy obětowalv* Do Bubastisu k slawnosti Diany
scházelo se mnoho set tisíc lidí, a weliká slawnost swětel
w Saisu ke cti Minerwě konaná, památná wšelikými prosto-
pášnostmi , nezdá se býti obrazem hwězdozářné oblohy
egyptské; wečer toho dne musil každý Egypťan okna swého
obydli oswětliti. Při slawnostech obětowala se zwířata, od
knězi dříwe za čistá prohlášená, do krále Amasise (1200 let
před K.) i hdé zrzawých wlasů, známky to zlého Tyřona;
za obět powažowáno také stříhání wlasů, bičowáni těla, a
jest-li swými obětmi žádané wěci od bohů nedosáhli, za-
"wřeli poswátná zwířata (wyjma Apise) do temných míst, a
jako (Neger swého fetiše, bili a zabíjeli je.

Do Psammeticha, polowice šestého století před K., bylo
cizmcům zakázáno wstaupiti na půdu egyptskau, sic je smrt
nebo otroc^.wí očekáwalo. Příčina tohoto, w záhé době wy-
daného zákonu byla nepochybně ta, že okolní národowé
bucf skutečnými byli barbary, aneb Egypťané za takowéje
powažowali. Nechuť k cizincům byla weliká; Egypťan ani
řeckého nože a hrnce neupotřebil, ani masa řeckým nožem
rozřezaného nepožíwal. Zákonem tím položila se nejen ne-
přechodná hradba wšemu stýkání se s cizími národy z příčin
politických, nýbrž i wšemu zahraničnému obchodu, o nějž
ale w každém ohledu wzdělanější Egypt ani hrubě nestál.
Cizinec nesměl s Egyptem obchod wésti; že'wšak ani Egyp-
ťan, aspoň na břehu žijící, obchodem w cizÁ kra.\a ^^ \\a-
zaaáiel, toho příčina leží dileui w po&Vac\v\ve\ \»4>jdka.Vw:ksV\^>x^

W

1G2 Oddt-liiii II. Hlawa Lřclí.

domácí 4 díleiii má i jiný základ. Přirozená cesta egypť
ského ol)chodu mohla bvti jen po Nilu do protějších kra-
jin středo inořsk^ch^ aneb po Rudém moři do Asie. Byť
i Wvsak K^pťané swau k moh nechuť bylí odložili a se
nehrozili nebezpečných auskalí Smaragdowého poboří a
melčin^ neměli předce prwnilio základu k mořeplawbě —
stawiwa k lodím. Palma ^ která z owoce swého poskytuje
chleby wodu^ wíno^ ocet^ cukr^ olej atd.> z kořání swého
prowazy^ z listi plachty, ze dřewa stěžně a cely člun, na
nějž ony w^robky se nakládají, má dřewo jen pro malé
lodi ku plawbě na řekách a mělčinách; když tedy wlny
mořské tyto čluny drtily, wznikla nechuť k moři, záhubný
dech Tyfoniiw wystaupi^ a náboženstwí poswětilo tyto při-
rozené okolnosti. Wyjmauce tedy Ediiopii a Libyi, ještě
do oboru Koptské státní saustawy náležící^ a w některém
ohledu snad i Feničany, widíme egyptsky obchod obme-
zenjf- cele na swiij domow s wýrobky Nilského audolí.

Za řeč starých Egypťanů udáwá se wůbec mluwa ko-
ptickáj již ale za Kristowých čas& prý tak změněná, že
se starau nemnoho měla podobnosti; Koptowé, posud wy-
trwali, hbití a rozumní, zachowali po tu dobu jméno Fa-
rauni, řeč ale a podání swých předků zapomněli; Egypt
jest od Arabů též íVlesr, Misr (řecky Mscrtanaia) nazywán:
jméno Misrité přikládá se obywa tělům půwodu sewero-asi-'
atského. Jakési rozdělení mezi Ethiopany (Egypťany) a Asiaty
(Misrity) tnvalo prý až do časů Salomonowých, načež užšími
swazky pomíchané nastalo plémě. Možná tedy bez welikých
omylů za to míti, že we starém Egyptě několik panowalo řečí,
ethiopská (zdaliž zároweň i negerská?)^ potom sewero-asiat-
ská toho neb onoho nářečí indického a později semitského.
Z nedostatku ale písemních památek nelze ani o té aniž o oné
mluwiti. Aigyptos znamená prý černau bai*wu Nilského kalu.

g. Stawilelské uměni: průplawy, pyramidy, obelisky, labyrinty, sfínxowé.

Zahrnauce nyní zas oba žiwly, wládní čili kněžský , a
národní w jeden celek, pohlédněme, co tato spojená, du-
chowní a hmotná sila w uzawřeném w sobě Egyptě pa-
mátného wywedla. Počneme-li s péčí o zachowání tělesného
žiwota, naskýtá se nám řeka Nil a její záplawy, na

Kgypt 1 63

kteraužto žiwotodárnau okolnost Eg^ťané záhy již a nej-
dřiwe zřetel swůj obraceti musili, neboť co poswátné wody její
nezawlažují, tam nehostinná paušť se rozprostírá. Silnými
dešti a roztálými na horách sněhy wystupují z břehu swých
skoro wšechny řekv, ne wšechny ale prawidelně, ano ně-
které i škodliwě, jako Hoangho w Gíně^ Tiger w Assyrii
atd. Nilu naproti tomu přibýwá a ubýwá prawidelně w ji-
stých dobách^ w polowici oerwna 't)očíná se pomalu zmá-
hati o dwa, čtyry caule denně, w polowici srpna wystupuje
z břehu a w polowici záři dochází nejwětsí wýsky od 16
do 24 eg>'ptsk} ch loket^ mezi nimiž stupeň aurodnosti spo-
čiwá. Menší i wětší záplawa stejně je škodliwa^ a činí Egypt
neaurodný; onde že málo půdy swlaženo^ tuto že weliké
wystaupení déle trwá^ než aby do budauci záplawy zasetá
auroda skliditi se mohla. 1 to škodné^ padá-li rychle^ ne-
boť půdu náležitě zúrodniti nemůže^ aneb padá-lí před na-
staupeníra chladnějšího powětři^ jelikož potom hmyz au-
rodu hubí. Z toho widěti, že Nil na osud národu weliký
měl aučínek^ že pro Egypt jest to řeka osudná, Předwěký
ale Nil nemohl a údolí swlažowati tak prawidelněj abywýšiny
zasahowal a nížin w bahna neměnil. I nutil tedy člowěka na-
pnauti duchowní sílu a wyhowěti nehodě té přiměřeným roz-
, wáděním wod — a swým Časem wy nikly ony úžasné hráze
a průplawy^ po nichž woda na wše strany se rozwáděla^ a kte-
rých prese wšecky potomní wálečné bauře a přewraty ještě
dewadesáte pozůstalo. Zde musilo nabýti wzniku umění sta-
witelské a počtářské, tato duchowní páka kněží^ a rámě^ tato
páka lidu^ lámalo kámen a kladlo hráze bezuzdým wodám.
ALy po odtoku wod pole swá zase určili^ musili je umět
měřiti a zřetel swój obraceti na stáni hwězd^ aby o záplawě
napřed mohlo se wěděti^ při čemž arci nejwíce jasná obloha
je podporowala. Stawěli po obau Nilu stranách weliká města
a w nich ohromné paláce a chrámy bohům swým; a prawda-li»
že po břehách 20^000 obcí se nacházelo, bylť jako perlami
Nil majestátný obložen: spanilá to oasa mezi pauštěmi.

Ke zwěčněni památky slawných králů a welikých udá-
losti wystawěli i jiného druhu stawby^ jež pode jménem
pyramid 7 obelisků « labyrintů a síinxů známe. Pyramidy
mají též Indowé, Babyloňané^ Mechičané, i jiní národowé^

i^4 OdiiMeiii II. Hlawa Ireli.

neboť tak zwané iiioliyly a kurhany jsau nasypané pyra-
midy podlé wzoru přírody, jesto každá hora, každý po
wynešený kopec toho samého twaru jest. Tohoto wsak nej-
staršího wzoru stawitelstvví jsau pyramidní pomníky eg^ypt-
ské nejpamátnější: ctyrhrané, wnitř wélším dílem duté na
šh*okém základe^ od néhož se pomalu w kosmem sniéru
w špici sbíhají^ aneb malau rownau plochau končí. Z weli-
kých, newelmi twrdvch kamenů wrstewnatě wystawéné, wně
žulau obložené a swýrai stranami ke čtyřem swéta úhlům
obrácené stawby ty mely podlé wýkladu některých mužů
rozličné určení: bylyť prý zaswéceny slunci neb hwézdo-
slownímu pozorowání^ byly schránami dějepisných zpráw
a známostí, pomníky marnosti egyptských králům místy ke
slawení tajů, žitnicemi^ hrobkami^ obrazem říše stínuj ko-
morami mumií atd. Možná, že mnohé z určení těch rowněž
bylo pohnútkau zakladatelů, ačkoliw za hrobky a spolu za
pomníky weliké události je powažowati ku prawdě nejwice
se podobá. Stawělyť se ohromné komory podzemní a celá
města pro mrtwoly. aby nesmrtelná duše při swém stěho-
wání skrze těla wšech říší zase někdy býwalau swoji schránu
snáze nalezla^ mohlyť tedy hlawně z toho samého aučelu
wywáděny býlí i stawby do wýše, dokonce daly-li se snáze
na ten než jiný spůsob wywésti. Pyramidami a obelisky^
údolím iNilskýni obmezený duch egyptský wynášel se do
wýsosti, do nii, prodrati se taužil^ byť i jediná kasta aneb
jediný muž k tomu byl základ položil. Již samo koptické
slowo npyramysv znamená paprslek čili pramen sluneční.
Posud ještě stojící pyramidy, wesměs jich asi 40, nalézají
se nedaleko Kahiry podlé města Sakary a starého MeniRsu
až k Dagžuru, na prostoru 14,000 střewiců dlauhém a ne-
hrubě širokém; dwě z nich nejznamenitější jsau u Džizy,
od bratrů Keopsa a Kefrena as w i L století před Kristem
wystawěné. Herodotowi dostala se zpráwa, že se w nich
chowají ostatky oněch dwau králů, a že 100,000 lidí po
20 let o těchto 800 střewiců wysokých a na každé straně
též tak širokých stawbách pracowalo.

Obelisky, wysoké, čtyrhrané to slaupy, náležící k nej-
starším a nejjednodušším pomníkům egyptského stawitel-
stwí, byly nepochybně jii. ^ted ^Vosei^^m ^\vt&\^ ta '^^W í»&ul

zdwiženy; w základe swém zaujimaji prostor 4 až 12 stre-
wfců, a ačkoliw Herodot o mnohem wétsieh wédel, přece
již na naše časy dochowané úžasem naplňuji díwáka, a
tím wice^ jelikož tyto od 50 až do 180 strewíců wysoké
a až 13000 centů wážicí siaupy lámány byly ze žuly z je-
dnoho kusu^ nejwíce w lomech Syenských^ jakož i w ne-
přetrženém pohoří mezi rudým mořem a INilcm^ kde se
Čerweny a zelenV' mramor nalézá. ZeméchwatnV' Říman
přenesl jedenácte obelisků do swého mesta^ a podobnými
úchwaty honosil se i Carohrad^ Arles^ Londýn obehskem
pod jménem njehla Kleopatrya^ a Paříž obeliskem Luxor-
ským. Theby w hořením a Heliopol w dolením Eg^-pté
mely obelisky nejznamenitější. Na některých nalézají se
hieroglyfy na wsech čtyreeh stranách, na některých jen
dilemj až na dwa caule do kamene wr^té, barwami wypl-
néné aneb jen potřené; jsau též obelisky docela hladké.
Po dobytí Egypta od Peršanů žádné se již nestawély.

Pod jménem sGnxů známé sochy jsau půwodu egypt-
ského; lidský mají obličej a Iwi télo^ co lew ležící, přední
tlapy ku předu, na čele malého hada, na bradě někdy
liché wausy, na hlawě w záhyby složený swatý čepec. Ne-
daleko p\Tamid Kahirských je z jediného kamene wyte-
saný síinx 148 strewíců dlauhý a napřed 62 strewíců wy-
soký. U Theb jsau dwa sfinxy welikáni, n sochy Memno-
nowya zwané a od jakéhosi krále Memnona postawené,
z nichž prý jedna při wýchodu slunce zwuk weselý, při
západu smutný ze sebe wydáwala, ano prý i slzela a w sedmi
werších wýpowědi dáwala. Sfinx egyptský měl powahu po-
hádkowau tak jako řecký; w řeckém ale spočíwal ještě
charakter ukrutnosti a umění, lapawé ukládati pohádky.
Se sfinxy možná porownati památné staweni pod jménem
labyrint, něco wýse nad pyramidami u Krokodilopole sto-
jící napolo nad zemí, napolo pod zemí, as se 300(> sály,
slaupowými chodbami tak spojenými, že bez wůdce ne-
snadno bylo z nich wyjíti. Dle základu byla tu hrobka
s palácem spojená. Možná-li obelisky a pyramidy powažo-
wati za wýtrysk jasnějších pramenů egyptského ducha^
w kterých skwělejší náhledy, slawiié doli^ xv'W^:iA?w\^^^ 'ia?
wota se odrážely, tu sfinxowé a Va\íyr\tv\. V5i>iVj i^^ c\w^xv3«a.

f 05 /< OilJMcni H. Hlawa ťretí.

wšeho tajemného^ pohádkowého a zapleteného w lidském
žiwotě — prostor zemé^ na kterém člowék bludné řídil
kroky w pr&wodu neobjasněného rozumu , neboť jej
w mnohé záhyby složený čepec ještě zakrýwal, w prňwodu
swé síly tělesné^ Iwího téla^ které s hlawau ještě w nijakém
swazku se nenacházelo. — O wzniku staweb egyptských
možná říci^ že každý král až do perského podmanitele Kam-
bysesa několik jich wystawěl; i trwaly a zbytky rukau lid-
skau nerozkotané budau trwati, jelikož pod wěčně stejnau
oblohau žula a mramor tak snadno se neruší. Africkým
obchodem nabýwal Egypt nesmírného bohatstwí^ a hlawně
na okrášlení břehů Nilských je wynakládal.

h. Wědomosti egyptské.

Při neobyčejné aurodnosti pudy mohli se Epypťané
wědami obírati, a wystupowáním Nilu, každoročně čtyry
měsíce trwajícím, když nic na práci nebylo, musila se
u nich wzbuditi náklonnost k rozjímání a přemýšlení.
Widěli jsme, že z toho na jewo přišlo uměni stawitelské,
počtářské a strojnické u weliké dokonalosti, neboť našim
cestowatelům diwno, jakými prostředky ohromné ty bal-
wany se wylamowaly a na swá místa dowážely. Mimo to
nabyly wzniku i jiné wědy. Náboženstwí nepřekáželo Egyp-
ťanům, aby se mrtwol dotýkati nesměli, jako Indowé, ano
byla to jejich powinnost, a ačkoliw Člowěk, jenž mrtwolu
k balzamowání ustanowenau ostrým kamenem rozříznul,
pronásledowán a kamenowán byl, přece po tomto wyko-
naném trestu mohla se mrtwola w částkách swých pohodlně
skauinati a wěda pitewní zwelebowati. Rekowé učili se jí
od Egypťanů, a Galen schwalně podnikl cestu do země
té , aby lidského kostliwce z mědi postaweného spatřil.
I slowo chemie (lučba) pochází od starého názwu Egypta
dChima. Z ethiopského fetišnictwi ctěná a we chrámích
chowaná zwířata, kterých i k hieroglyfům mnohonásobně
se použíwalo, dáwala příležitost ke wnějšímu sebe pozo-
rowání, a sice zewrubnému, a tudy w Indii cele zanedbaný
přírodopis děkuje Egypťanům za swé počátky. W zazna-
menání starých a již ztráceti^ cVv ktv5i\ Weírsv^&ow^^Vw, o kte-
rých se jeden král proWáaA, xe \s3.u vo \^V>i y^v^ ^x^cSmi,

Kj>yi>t. ^.. 167

čte se na jednom místě^ že knihy ty jednaly o božích
službách, o umění lékařském a mnohých wědách jinoch,
žádná ale o dějepisu, tak že kněží egyptští braminům byli
w tom podobni. W Indii pěkná litera tm*a, w Egyptě přísné
wědy měly přewaha.

I. Hieroglyfy.

Písmo starých Egypťanu, w knihách, při občanských,
saudních a státních záležitostech užíwané, bylo tak zwané
enchorské, hieroglyfy hláskowé, jimiž hlásky slow (jako
w našich řečech) se naznačowaly. Ztrátau knih ztraceno
i písmo až na malé zbytky na papyrusu a na weřejných
pomnících, hlawně na Rosetském kameni. Wětší ale díl
egyptských pomníků, hlawně obelisky a stěny hrobek, byl
popsán čili poryt nehláskowými hiei-oglyfy, wlastně zwaným
písmem swatým, písmem obrazowým, w němž ponětí slowa
w obrazu dáno. Již u diwokých národů widěli jsme na
jewo dáwati malbau nějaký předmět aneb myšlénku. Me-
chičan pohybowání osoby naznačil šlépějemi, wznešenost
její welikým nosem, witězstwí malbau takowau, w níž se
dwa rwau a jeden podléhá. Tak i lew podlé egyptského
krále Osyinandyasa jdaucí znamená udatnost jeho ; na woze
stojící rek stíhá dwa Iwy, z nichž byl jednoho zabil, dru-
hého poranil, již ale zas obrácený pauští střely na nepřá-
telský hauf s Egypťany bojující — jest to prý král Seso-
stris, kterýž za swého mládí w Arábii bojowal a neskro-
cené národy si podrobil, aneb že mimo low i wojnami se
zanášel. Tento psáni spůsob w obrazích, k nimž předmě-
towé přírodní, zwířata, rostliny atd. se bráwali, měl tu
nehodu, že Čtenář newéděl, má-li obraz powažowati we
smyslu prostém (kynologickém) , čili přeneseném , znám-
kowém čili symbolickém, má-li totiž obraz Iwa čísti za Iwa
čili za udatnost, jelikož krále Osymandyasa také skutečný
lew mohl býti průwodcem. Tak též we prostém i známko-
wém smyslu možná powažowati obraz ženy, která znamenala
bohyni Isis a rok; obraz ryby značil nenáwist, pawí péro
sprawedlnost, wčela poslušnost poddaných. Egypťané d-
tiwše nesnázi tu , připojowali k l^isvVo Vvycíc^^^Sn^'^^ iíí5w\
jiz hieroglyfy hIáskowé« u pr. nad VAawnvttx \tí«.«»\ n^ixs^-

168 OJdéleiii II. Hlawa IrcLÍ.

■ *

šejici se sokol má takowéto hieroglyfy w pazaurech; na
jiném obraze wycházeji z úst oblehatele. Spojeni těchto
dwau saiistaw hieroglyfů^ písma totiž obrazowého a hiá-
skowéhoj nazýwá se též písmem hieratským, a hlawné na
papyrusu a rakwích mumijních se nalézá. Bylo také wice
známek pro jeden a týž předmět; pro pojem npewnosta
byla známka oltáře , jakožto pewné a jisté postaweného
kamene y i známka křepelčí kosti ^ která tsňa snadno se
nekazí. Známky býwají skoro wždy jen druhy^ ne rody
předmětů ; co obraz hieroglyfický nejewí se tedy nikdy
zwíře, pták, strom atd., ale jen druh^ lew, sokol, palma ald.
Toliko ryba jest známkau wšeobecnau. Také jest málo
známek we smyslu prostém, wždy jen w přeneseném: noc
naznamenána hwézdau^ chuť listy a jazykem, sluch uchem,
ale býčím, zrak ne okem, ale jestřábem. Oko a ucho
z drahých kowů byly známky božského zraku a sluchu.
Ano wolily se i takowé známky, že tuze malá byla podob-
nost mezi nimi a předměty: had co známka pro ústa, pes
pro slezinu^ krokodil s otewřenau tlamau pro jedícílio člo-
wéka, ibis pro srdce; naproti tomu obraz srdce s kaditel-
nicí znamenal žárliwost. Jedna známka slaužila též we
dwQJím přeneseném smyslu: palma byla známkau slunce
i powodné, jesto slunce také wšechno proniká a téméř
zaplawuje; míwala i několik wýznamů: hieroglyf sokol pro
swau i*ychlost značil wítr^ boha, wýsku, hlaubku, wynikání^
witézstwí. Naproti tomu jeden pojem miwal nékolik zná-
mek; pojem cas mel známku slunce, luny, hwezdv, neb
hada^ ohon swňj pod téiem skrýwajícího ; pojem sivi^t mel
obraz hada, ohon swůj kausajícího, šupiny byly hwézdnaté
nebe, tíže téla zemé, hladkost woda, roční swiékání kůže
též roční omladnutí; slunce má známku brauka, sokola
neb muže w člunu, spočíwajicím na krokodilu, aby se tím
naznačil wzduch; nebo též známku datlowé palmy^ aneb
jen pauhý kruh (kyriologumenon). Hieroglyfy neznačily
pauhá toliko slowa, ale i celé prňpowédi; měly-li nějaké
spojeni mluwnické (grammatické), o tom nelze posud mlu-
witi. Obraz byl podán, ku kterému čtenář přiměřené hledal
slowo k wyjádření pojmu. I záporný pojem byl skutečným
předmětem wyobrazen, u př. »bůh ncnáwidí nestydatost,a

Egypt. ■?. 169

byl záporný pojem onenáwidia wyjádřea rybau^ jakožto
obrazem oskliwosti, nenáwisti.

Ackoliw již Herodot trojí rozeznáwá pismo^ totiž
hieroglyfy obrazowé, enchorské a hieratské, přece, jelikož
toto poslední ze dwau prwních záleží, wywinuly se jen
dwě saustawy písemní, hieroglyfy obrazowé a hláskowé,
a sice tak, že hieroglyfy obrazowé nijaké neutrpěly ujmy
w^winem enchorských; jsau to welmi čisté a určité obrazy
nejen na papyrusu ale i na kameni, swédectwí dáwajicí
o weliké bystrotě oka a jistotě ruky, a o zewrubném po-
zorowání předmětů přírodních, ač béhem časů Egypťan
wšechno zbytečné ze swého obrazu wypauštéje, toliko to
předstawowal, čím by myšlénka jeho na jewo přicházela*
Hieroglyfy obrazowé možná míti za žiwel africký, za plod
fetišnictwí. Na jednom obraze jest wítěz w celé posta wě
a brnění, a wedlé ného člověčí aud, co známka přemože-
ného národu; w některých částkách Afriky jest posud w oby-
čeji, odnímati audy ty w boji padlým — 'jest posud žiwý
to hieroglyf. Žiwel ten byl tuze ohniwý, než aby ponětí
slowa nepatrnými naznačil známkami pro hlásky, písmem
rozuntoivýín; příroda tuze jej zajímala, on psal jejími obrazy,
písmeni to hásnicki]ftn; w písmu ale enchorském nalézáme
žiwel jiho-asiatský, žiwel osady indické, z něhož i ostatní
wědomosti egyptské jsau plynuly. Francauz Champollion
a po něm Němec W. Humboldt, jichž ;re článku o hiero-
glyfech hlawně použito, twrdí, že se i w hieroglyfech obra-
zowých hláskowé hieroglyfy nalézají. Dle ChampoUiona byla
prý samohláska a naznačena pěti neb sedmi druhy ptáků.

A. Egjrpt a Meroe.

Dle nahoře položeného bude již patrnější úzký swazek
mezi Indií a Egyptem. Podlé Nilu -nahoru rozšířila se wzdě-
lanost egyptská do Ethiopie čili do Meroe, o kteréžto zemi
hlawně Herodot a Diodor Sicilský psali; onen dí wýslowně,
že w) cliodní Ethiopané od Indů podstatně se nelišili, a jiní
udáwají, že Ethiopané od řeky Indů wedlé Egypta se usa-
dili, nicméně prawí, že oswěta indická přes Ethiopii do zá-
padních zemí se rozšířila. Mnohem určitější jest ale podáni
o swazku mezi Egyptem a Meroem čili EUiiopií nadegv^tní^

170 OcM^Icní 11. Hlawa třetí.

zaujimajíci tecf Nabii a částku Habeše (Abyssinie). Ethiopie
ta> powažowaná s Eg^tem za jeden stát, byla k jihu po-
slední známá země slonů, tisu a zlata, země černobarewnych
lidi asiatských, pěkných, silných, jako Indowé, wlasů dlau-
hýcli, a afrických černochu, wlasů kadeřawých. Mluwi se
o welikém městě Meroe, jež nad mnohými panowalo
městy, rozlični menší a surowějši udáwaji se kmenowé
pod jménem jeskyňáků (obywatelů jeskyň čili troglodytů),
lowců, rybářů atd. Toto místo ^mezi Atbarau a wlastním
Nilem, schůzkám welmi jsauc přízniwo, stalo se středem
obchodu jižní Asie a Afriky. O stawbách města Meroe,
nyní w rumu ležících, zmínili jsme se již nahoře; we swém
kwětu mohlo toto město (či stát?) 250,000 mužů ozbrojiti,
počítalo 400,000 řemeslníků a řadu 45 králů; říše ta byla
120 hodin dlauhá a třetinu toho široká. Za bohy ctili se
Jupiter Hammon, Osirisj Isis a Pan; zemřelí balzamowali
se jako w Eg^tě, knězi byli nejwyšší kastau, na mnoho
tříd rozdělenau, lidu předstawowali swé krále co polobohy,
měli je wšak we swé moci jako w Egyptě, wolili je toliko
ze swé kasty, berauce muže nejšlechetnější a wodíce je do
chrámu, kdež Bůh některého se dotknul, jenž na to od
lidu co panownik wzýwán byl. Knězi ale poručili mu též
zemřiti, kdy se jim líbilo — až w maudrosti řecké wyučený
král Ergamenes okolo r. 300 před K. na swatyni knězi
autok učinil a trůn barbarstwí toho zbawil. Od králů od-
sauzení zločincowé činili sami konec swému žiwotu, a dů-
wěrnici krále hledali w tom čest, aby zároweň s nim z to-
hoto swěta se ubírali. W umění a wědo mostech nezdá se,
že weliký byl rozdíl mezi Meroem a Egyptem, a jelikož
i znamenití učenci, jako swětopautnik Apollonius Tyanský,
Meroe nawštěwowali, aby we swém učení wrcholu došli,
byli zajisté knězi ethiopští swau učenosti prosluli.

L Dějiny egyptské.

Jako w Indii a w Číně, tak i dějiny w Egyptě počí-
nají se panowáním bohů a polobohů, jichž patnácte dy-
nastií 18,000, dle jiných až 35,000 let wládlo. Z udáwa-
n>cb bohů jmenuje se prwni Helios (Sol, slunce), potom

Dějiny egyptské. '17!

Uefaisios (Vulkanus) ^ Kronos (Saturnus) , Osiris a Isis^
a posléze Horus^ kterjfž wládu bohů ukončil. Z nich pro-
sluli nejwice Osiris a Isis uwedenim orby a užitečných
řemesel do Egypta^ Ethiopie^ Arábie a jiných zemi až na
konec swěta. I zde widíme^ jak prwni počátkowé lidské
společnosti^ orba^ sázení réwy^ předení, tkáni a jiná řemesla
wděčně byla uznána , že jejich wynálezcowé mezi bohy
a polobohy se wznesli, a; duch nad tělesnau silau wlády
nabýwal; neboť při prwnim wystupowáni lidstwa ze stawu
surowého bylo k oněm, nám již na oko prostým n^ynále-
zům, poměrné též tolik důwtípu třeba, jako k zapletenějším
strojům našeho času. Ano, je-li w podáni něco prawdiwého,
byli Egypťané již toho wéku na wysokém stupni wzdéla-
nosti. Hermes, jméno tajuplné, o kterém nic zewrubnéji
powěděti nelze, udáwá se za Osirisowa přítele, a od Egyp-
ťanů a Feničanů (od těchto Thaut, Thet zwaný) byl ctěn
jakožto wynálezce písma, užitečných známosti a wěd; on
wzdělal řeč Egypťanů, učil počítáni, měřením lékařstwí, byl
zákonodárce, ustanowil obřady božích služeb, a wšickni
staří dějepisci mluwi o jeho maudrosti. Učeni swé dal prý
do kamenných slaupů rýti, z čehož na počátku jedna, po-
tom nesčíslně mnoho knih pod jménem Hermesowých swůj
půwod má. Ješto každý wynálezek, ať na počátku ještě
drsný, od někoho musí pocházeti, můžeme w Hermesowi
ctíti jednoho z nejwětších dobrodinců člowěčenstwa, wyná-
lezce totiž písma, kteréhož od Feničanů arci během wěků
změněného posud i my užiwáme.

Po panowání bohů wládlo nad Egyptem až do Ale-
xandra Welikého 31 dynastii lidských. Zdá se ale, že až
do uchwácení Egypta od Hyksů, čili fénických králů pa-
stýřůw, země rozdělena byla do několika malých států,
z nichž každý swého měl krále, swau kastu kněžskau, swau
spráwu zemskau; protož prwni dynastie Thebské, Thisské,
Memfiské, Tanisské atd. ne postaupně, ale wedlé sebe měly
by se powažowati, čímž poněkud aspoň možno wyswětliti
zmatek, panující w udáwání egyptských králů. Prawi se»
že jedna z nejstarších dynastií byla Thisská a prwni lidský
král Menes (Menas, Misraim), jeViOx 'ycí\«wo xvíi \xv^\^<^^
kráie Menu upomíná ; on hrázemi ví^^tvxA \ví^v ^^>a.» ^^^x;

179 Otliit>ltiiii U. Hlawa Ihoí.

suáii bahna kolem Memfisu^ jemuž i základ položil a chrám
Hefaístowi íVuIkanuwi) wvslawél» službv bozi uwedl a nád-
hcMMiost iiiilowal. Syn jeho Athostis, jemuž další rozsiřo-
wání mesla Memfisu se příčí lá^ obíral se prý wědau léční
a pílewní. Polom udáwají se králowé Busiris prwní a druhý,
Osyniandyas^ kterVž prý nad Buktry zwítézil, chrámy stawél,
a jehož pckné paláce obrowskVmi sochami bohň a králů,
jakož i jeho samého byly okrášleny, steny řezbami po-
kryty; tu mu lew we bitwách po boku kráčí, tu zajatým
odňaty ruce a jiné audy na znamení ochabiosti; mel také
swatau knihárnu s nápisem: »Tady nalézají se léky pro
dusí. o Na to král Uchoreus, we kteréžto as době Josef, syn
Jakobůw, do Egypta prodán byl a Israeli^é, posud pastý-
řowé a kočowníci, neaurodau z Kanánu wypuzeni, do Egypta
přitáhli. I tento čas můžeme naznačiti za dobu welíkého
přcwratu we stawu společenském ; neboť , ačkoli kasty
w Egypte již byly, jelikož «w mrzkosti mají egyptští pa-
stýře stáda^tt přece zdá se, že wládní forma králowská ještě
tak utužena ncbywsi, posud wíce neb méně byla patriar-
chální, a osud Egypta od každoroční záplawy (Nilu záwisel;
nyní ale zdá se, že patriarchální moc eg^^^ptských králů
w moc králů samostatnějších měnili se počala, když shro-
maždbwáním poti*awy, zakládáním žitnic, i na následky
špatného zaplawení Nilského se pomýšlelo. Tu králowé
w neaurodném roce ohromné nabyli přewahy nad lidem,
kterýž nucen jsa kupowati od nich chleb, wíce již paulán
byl k nim jakožto ochráncům a dobrodincům, wíce již od
nich záv/iscl, wůli swau w moc jejich skládal, a ješto se
prawi, že toho času prodáwati musil swůj dobytek, swá
obydlí, swau půdu a posléze i sebe samého, tu uměli knřxi
we swé politice použíti okolností, aby se lid podlé jich
wůle sprawowal — patriarchální swoboda měnila se w ne-
wolnictwí. Po smrti Josefowě a jeho bratří ztratili Israelité
nejwětší podporu u Faraónů Čili králů, mezinárodní nená-
vist se zmáhala a rozmnoženého a wzkwétajíciho potomstwa
Aio otroků se použíwalo, nejwíce k dělání cihel, k nošení
břemen, ke stawění měst, a mimo to bylo nuceno weliké
.daně odwáděti. Prawí se, že toto utiskowání Israelitů teprwa
4>d iJ yksů nastalo, kteří, jsauce nepochybně též plemene semitr

Dějiny egyptské. |73

skóho^ z Arábie prý přitáhli a doleního i středního Eg\pta
aiiplaě se zmocnili; a ze proti diwým hordám od míru-
milowných Egypťanu žádné hráze pohotowě nebyly, pálili
města, kácely chrámy a obywatele, ženy a děti do zajetí
odwlékali. Král jejich Salatis rozbil stany w Memfisu a do
jiných mest odeslal posádky; půl třetího sta let byl prud-
kým bičem šlehán Egypt i onen národek israelský, ^enz
w okresu Gosenském přebýwal. Z jaké příčiny wraždéním
neb utápěním mužských rozehátek Israelité zcela se wyko-
řeniti měli, není patrno. Prawnuk Jakobowa syna Lewi
ušel wyplnění rozkazu toho, a z ošatky, w Nilském rákosí
položené, přišed do paláců Faraónů za syna králowské
dcery, stal se osvoboditelem Israela. Odchod národku toho
pod Mosesem neměl takowých následků pro Egypt, jako
příchod jeho praujce a řízení od něho státních wěcí.

Když pod jařmem Ilyksů dolení a snad i střední
Egypt úpěl, kralowal w hořením Egyptě Amasis, jenž we-
dralce ty wyhnati uzawřel. S půl millionem mužů wojska
swého oblehl je w Abarisu, wida ale, že jich násilím pře-
konati nelze, jednal a wyjednal s nimi, že i s rodinami
z Egypta do Palestiny odtáhli, kdež prý založili město Je-
rusalem. — Jak podotknuto, panuje weliký zmatek w udá-
wáni postaupnosti egyptských králů , čehož nejráznějším
důkazem jest i -to, že král Osymandyas dle některých
teprwa po wyhnání Hyksů panowal. Mluwi se též o krásné
králowně Nikotrisi, jež prý wšechny wznešené Egypťany,
zawraždění jejího bratra aučastné, tajným průplawem (Nil-
ským w jednom sklepení utopiti dala. Král Móris dal wy-
hrabati kolosální místo pro jezero Morisské blíže Memfisu,
do něhož průplawem woda z INilu se wyléwala, a w jehož
prostředku dwě weliké pyramidy se postawily.

As do polowice čtrnáctého století před K. klade se
panowání Sesostrise, jenž také Sesoo«is, .S^thosis i jinak
se jmenuje, jednoho z nejslawnějších králů egyptských,
jichž temný dějepis tento připomíná. We snách bylo již
otci bohem zwěstowáno, že budaucí jeho syn stane se pa-
nowníkem swěta. S pacholíky zároweh s sebau w Eg>'ptě
narozenými byl wychowán w umění wálečném, a již za
panowání otce swého dobyl Arábie a Libyi, a po otcowě

I 74 OíldMení II. Hlawa třetí.

smrti sám konečné žezla se uchopiw a péči méw o jistotu
wlastní zemé swé, kterau na 30 noni (okresu) rozdélil a
w každé náčelníka ustanowil , wytáhl s ohromným woj-
skem péším a jízdným nejdřiwe do Ethiopie^ kdež prý na
zříceninách Džebel-el-Birkelských jméno jeho co wítěze po-
sud se nalézá; řezby w jednom chrámu na hořením Nilu
udáwají o něm^ jak na trůnu poddanost Afriky přijímá;
palmu wítězstwí w rukau majíce^ wrhají se knížata Ethiopie
před ním a poplatek odwádéjí ; tu jsau poklady a -drahé
wéci ^ kožichy, koše s owocem a kwftim, opautaní Iwí
a chrti od Negru wedeni, opice, sajhy a žirafy. Potom
zmocnil se w Rudém moři wšech ostrowů a pobřeží; k jihu
táhl přes Ganges až k Indickému oceánu, na sewer až
do krajin Donských, kdež prý z pozůstalých Egypťanu
národ Kolchický u moře Azowského wzníkl , obrátil se
do Thracie, kdež dewítileté dobýwáni swé ukončiw, dílem
z nedostatku potrawy, dílem pro drsné podnebí zase do
Egypta se wrátil. Byly-li tyto wálečné pochody w skutku
od jediného muže w dewíti letech wywedeny, nejsa uť přece
nic jiného, leč nádherné tažení bojowníka, kterýž swětu
okázati chtěl swé wojíny, swau moc, a krom wy braných po-
platků k zaprawení wálečných autrat nic po sobě nezůstawil,
žádného nowého wštěpení ducha swého, žádného nowého
zřízení, žádných tužších swazků cizích národů se swým dě-
dičným trůnem, a tak, jako nmohý úkaz w pozdějším děje-
pisu člowěčenstwa, po swém zablesknutí co meteor zmizeL
Owšem prawi se o něm, že kdekoliw jeho wítězná zbraň
se zableskla, stawěti dáwal pomníky s hieroglyfy, s náčel*
niky národu laskawě zacházel, wyjmauc, že jich několik
k wítěznému wozu zapřáhl. I w Egyptě wykonal Sesostrís
mnohá weliká díla; w městech stawěl bohům chrámy, umělé
zřizowal pahorky, na kterých Nilem zatápěná města nowě
zakládal*, zemi mnohými opatřil průplawy k rychlejšímu
obchodu, i též proto, aby wedralý nepřítel se swými wozy
a wojskem tak snadno w zemi postupowati nemohl. Od
Pelusium, města u Středomoří, až k Heliopoli, městu nad
Nilem, kde se Delta začíná, wy stawěl as 37 mil dlauhau zecf
proti nepřátelským nájezdům z Arábie a Sýrie, dal postawiti
dwa obelisky 120 loket zwýši, jakož i sochu swau a swých

Dějiny egyptské. 175

Žen a détí před chrámem Hefaista^ a když po třidcetitři-
letéin panowáaí zraku pozbyly odňal si žiwot.

Po Sesostrisowi až do bratrů Keopsa a Kefrena pa-
nowalo mnoho králům aniž krom stawění obelisků od Fe-
rona a násilné a nenáwiděné wlády Amasise , na jehož
trůnu ethiopský Aktisanes mírně wládl^ co památného jest
zapsáno. O Keopsowij králi z polowice 11. století před
K.9 prawí Herodotj že až posud zacbowáwaným zákonům
země se posmiwal a wšem nepra wostem oddán byl; on
zawřel chrámy^ zapowěděl konati oběti^ lid utiskowal těž-
bami pracemi^ hlawně stawěním weliké, za diw swěta po-
čítané pyramidy blíže Memfisu^ kterau za hrobku si urěil.
Po padesátileté wládě nastaupilo šest a padesátileté pano-
wání jeho bratra Kefrena, ze šlépěji bratrowých newyšlého,
kterýž druhau ze tři welikych pyramid stawěl. Nenáwist
a kletba lidu doprowázela tyto panowníky. Keopsůw syn,
Mykerinus, wystawěl třetí welikau pyramidu, pročež jede-
náctý wěk stawbami takowého spůsobu proslul, ačkoliw
začátkowé pyramid již do prwní doby lidských králů se
pokládají. Dle Herodota bylo při stawění nejwetsí pyra-
midy denně sto tisíc lidí po dwadcet let w lomích, do-
wáženim balwanů po silnicích átd. zaměstnáno. IVaproti
pyramidám těm byly postaweny tři menší, za hrobky žen
oněch tří králů určené. Mykerinus otewřel zase chrámy,
obnowil služby boží, a swau dobrotau dobyl si u lidu ta-
kowé lásky, že od něho stawěná pyramida jménem jeho
byla naznačena. Patrno, že událost, jakowá jest zawřeni
chrámů a zastawení služeb božích po 106 let, bez welikého
přewratu w mrawním a společenském žiwotě nastati ne-
mohla; známe ale jen pauhau událost bez pohnutek a
příčin, a protož do wnitřního ústrojí času toho jakož
i z hlawní částky egyptského národu nelze nahlédnauti.

Z nápotomních králů jmenuje se Asychis, nádherný a
uměni milowný, kterýž pyramidu z cihel stawěl, swau ale
stawiwostí zemi w chudobu uwrhnul. Do této as doby
klade se též wítězstwí egyptského krále Sisaka (od někte-
rých za Sesoslrise měného) nad Reboamem králem Lsrael-
ským. W jednom welikém paláců egyptských králů w Kar-
naku (na místě někdejších Théb) našel ChampoUion roku

176 Odtlélení II. Hlawa třetí.

1828 na stojici ještě zdi kus rezby, kteráž wítězstwi Fa-
raóna toho předstawowala. Sisak wleče hlawy třidceti pře-
možených národů k bohům w Thébách ctěným. Mezi ja-
tými jest jeden, na jehožto štítu hicroglyfami napsaná a od
Champolliona wyložená stojí slowa: Judaha Malek^ t. j. král
Judsky. Sisak dobyl Jerusalema a chrám olaupii. Sabakon,
král elhiopský, nepochybně nepřátelským wpádem w Egyptě
panstwí nabywší, dle jedněch tyran, dle druhých mírný, wy-
zdwihnul trest smrti a nařídil, aby zločinci w okowech we-
řejné služby konali a takto příměřeněji byli káráni. Asi w sed-
mém století zmocnil se trůnu Sethon, kněz boha Hefaista,
jenž kastau wojenskau powrhowal a wšecku zemi jí odňal.
Spor tento mezi dwěma wládnaucíma kastama wylówá trochu
swětla na panowáni Keopsowo a Kefrenowo, kdež kasta
wojenská wítěznými pochody Sesostrise a nápotomních bo-
jowníků zpyšnělá^ nad kněžími přewahy nabyla^ moc jejich
obmeziti taužila, až konečně chrámy zawřeny a služby za-
staweny byly. Kleslá ale moc knězi jako wlna na zmíta-
wém praudu wymknula se ode dna, a Sethon dobyl zas
přewahy nad kastau wojenskau. Po jeho smrti nedošla
prwní ani druhá kasta žádané kořisti, Egypt proměnil se
we dwanácte částek pod nowými wladaři, odporná moc
knězi a wojínů rozprchla se w tolikéž stran a wšecky tyto
sobě proti wné a zmatené sily měl spojowati nowě wysta-
wený^ labyrint, dwanácti egyptských králů společný to hrob,
A wlák ani tato hrobka nebyla jim společná. Ačkoli smlau-
wami, sňatky, schůzkami wládu nad Egyptem zachowati
hleděli, přece w patnácti letech konec se jí učinil. Psam-
metich, panowník Středomořského pobřeží, obchodem s Ka-
riany a jónskými Reky zbohatnuly, wzbudil proti sobě žár
liwost a nepřátelstwi ostatních králů, před jejichžto spoje-
nau moci na počátku owšem do bažinatých krajin ustaupil,
na jaw %\e arabské, karíské a jónské wojsko, u Memfisu na
hlawu je porazil, tak že jedni na bojišti padli, druzi do
Libye utekli, a on samowlády nad Egyptem dosáhl. Psam-
metich klade se do 26té dynastie, a jím nastáwá swětlejši
doba w dějepisu egyptském, jakož i auplný přewrat we
společenském stawu a w poměrech k jiným národům. Ob-
chodními swazky, jimiž pobřežní Egypt za wlády Psamme-

^ Dějiny egyptské. 177

tichowy s Řeckem spojen byl, proniknul i řecký swobod-
nejši duch do Egypta; teprwa nyní mohli Rekowé použí-
wati wěd egyptských, mohli Thales, Pythagoras a jiní we
školách knéží se cwičiti ; cizincům otewřel Psammetich
wšecky přístawy země, krutému obyčeji, dle kterého s lo-
děmi přistáli kupci býwali oblupowání a zabíjeni, učinil ko-
nec, a zwláště Rekům jsa nakloněn, swěril jim wychowáni
králowskýxh princů a důležité auřady zemské, spoléhaje při
tom na pomoc řeckých wqjinů. Tím wsak roznítil proti
sobě mysl staré kasty wojenské, dokonce když we wojné
se Syrý prawau stranu wojska swého Rekům swěril. Čímž
uražena kasta se pobauřila a se dwěma sty tisíci mužů
do Ethiopie odtáhla. Za čtyryapadesátileté wlády obléhal

v

po 29 let syrské město Azot , a Rekowé usazowali se
na obau březích Nilu, kde dříwe stany swé měli. Psam-
metichůw syn Necho (Nechus), činný, podnikawý, chtěl
průplawem spojiti Nil s Rudým čili Arabským mořem,
ztratiw ale práci tau 120,000 poddaných, upustil od ni,
wystawěl loďstwo na Středomoří, porazil Syrý u Magdola,
dpbyl města Kadytií, a hlawně dobýwání Babyloňanů
w přední Asii zastawiti hleděl. — Wnuk Nechůw, Hyries,
porazil w mořské bitwě Cypriany a FeniČany, autokem
dobvl Sidonu, z kteréhožto obchodního města Feničanů
s ohromnau kořistí do Egypta se wrátil. Wztóh swoje
rámě i na západ na malý řecký stát Cyrenaiku, proti ně-
muž ale najatých wojínů řecJkých použíti za dobré neměl,
byl na hlawu poražen a obwiněn, že wojsko eg>'ptské s au-
myslem w záhubu uwrhnul, aby jen pomocí swých najatou
samostatněji panowati mohl. Nastala obecná zpaura, ne-
spokojenci sebrali weliké wojsko; nadarmo wyslal ku po-
bauřeným swého wůdce Amasise, u Mary byl poražen,
zajat a násilné zawražděn. Wojín Amasis wstaupil na trůo;
Herodot líčí jej co wýbomého knížete; on zweleoil zemi
skwělými stawbami a díly uměleckými, dobyl ostrowu Cypra;
rozšířil obchod, wydal zákon proti zahálce, čímž blaho
země tnkowého stupně dosáhlo, že pod jeho wládau 20,000
lidnatých měst se počítalo. Najati wojínowé řečtí podpo-
rowali jeho 44 lete panowání. Syn jeho Psammenit wládl
kest měsíců , předtucha strašného osudu se uskutečnila.

Ví

17S Otldt^tťní 11. Hlawa ll-ell «

KamlnjsfSi prwni dědíc weliké monarchie Perské přiláhl,
a od té doby, od roku 526 před K. egyptsky « posud
samočinný duch nawždy podlehl.

4. Pcrsfe.

a, ZemS perská a hlawnřjSi částky její; pAwod čeledi té.

Obvwatelé nyní od Peršanu »Iranj« od Arménů Ša-
chistan nazýwané země jmenuji se u Herodota Kefeni^
w knihách Mosesow^ch Elamowci podlé Elama syna Se-
mowa^ w starožitnosti proslulí to Parsowé, jenž sami sebe
Artejci a zemi swau Artei jmenowalí. Wyjimajíc snad jen

v

Parthy z Gudské čeledi plemene Sewerského^ náleží Per^
sáné do společnosti Indoewropského plemene. Na pobřetí
Perského záliwu k Paropamisu^ odtud na sewer k moři
Chwalinskému a ke stepím diwochů byl nejrozsáhlejM
obor jejich žiwota. Gedrosia, kraj písčitý a parny^ kde
Arbité, Parsirowé^ Musami a Rhamni bydleli^ a mésta Ar-
.bisj Parsis a Kuni se nalézala^ Karamania^ kde Areowé^
Pasagardi atd. přebywali, a města Karomana (Kwinaiui),
Armuza (Armuzum, Ormuz) stála^ krajinka z části tak ne-
úrodná, písčitá, a fiarná, že síroširoce wisky neni ^aěti;
inaiy ostrow Ormuz^ skalnatý, neúrodný^ bezwodny, a tak
parny, že lidé w jeskyních bydleti a we wodě spáti byli
nucení, náleží k tomuto kraji; hornatá Drangiana, Bak-
triana Čili Baktria (nyní Chorasan), s králowskymi městy
Baktrau a Ebusinau ; aurodná Margiana, kterau řeka Oxus
swlažuje a kde město Nigea, potom Antiochia a konečné
Seleucia zwané, se skwělo; wínorodá Hyrkania, městnatá
Aria, lidnatá Pardiia s městem Hckatompylem, pry nynějším
Isfahanem; Persis se starobylým blawním městem Persepolf,
Pasargadau od Cyra wystawenau, kraj pahorkowity^ parny,
neúrodný; Suziana se starobylým městem Suzau; Médie, nyní
Širwan zwaná, a jiné byly nejhlawnějsími krajinami této čeledi
Perské, k níž počítání ještě Afgani na jižní straně Paropamisu,
Kurdowé při řece Tigru, Armenowé na horách Taurskych
a konečně Sarmati, kteříž wesměs Čeleď Areitskou čini.

Země ta, wysoČina s mnohými pustinami, ponejwice
parná a wedrá, sewerni wšak a západní krajiny w zimě

Persie. 179

Studené, nezřídka zemětřesením a wichry nawštěwowána^
přewelmi hornatá a bezwodná, ješio s holých kopců a hor
žiwiBDdárné prameny nestékají a hlawnějši jenom dwé
řeky, pod jménem Araxes ji swiažujij a fezera i jiné wody
mnoho soli w sobě drzí^ země tedy možná říci suchá^
pustá, neúrodná, má přece na mnoha místech krásné a
úrodné doliny s rozmanitými stromy, potrawné kli (gummi),
mannu a kadidlo poskytujícími; koření, kwětokrásný mák,
z něhož opije se připrawuje, šafrán, bawlna, z owoce
roelony, Ťirozny, palmowé datle a wšechno jiné owoce
ewropské jakož i druhy obilní se tu daří a kwětinaté ko-
berce tyto úwaly krášlí. Za dáwných wěků byla wšak
Persie úrodnější, jelikož mnohé staré průplawy k wlaženi
pAdy teď jsau zasypány. — Arabskému může po boku
státi kftň perský, z dwojího druhu oslů jest jeden welmi
učeliwý a pro swůj lehký chod užitečný, a welblaud, tato
stepni loď, je prostředníkem obchodu. Na užitečná zwířata
nečiní dr^wci autoku, neníť tam iwů, tigrů, leopardů atd.,
wyjinajgg' nikja šakaly. Pták abmelek jest auhlawním ne-
přiCq||^ nesčíslných kobylek. '*.

^ A^bliw Perská čeleď nejposlézfe od kolébky plemene
Inail^kého se oderwala, ano dle zeměpisné polohy wice neb
méně wždy spojena s ni zůstala, přece již záhy započala
wlastni žiwot swůj. Z půwodního pramene byla napojena
prwními žiwotnimi žiwly, jaké jsau předně řeč perská^ na
dwé nářeči, Zendské a Pehlewské, rozpadlá^se sanskri-
tem ale, swatau řeči Indů, wíce příbuzná, nez kjjy^á koli
ze sester Indoewropských; ano i nowo-perská, pomíchá*
nim národů w pozdějších stoletích welmi změněná, má
w sobě kořen starožitnosti. PrwopočáteČní nadsmyslowé
předstawy, na kterých Zerduštowo (Zoroastrowo) nábožen-
stwi (jediný to pramen ku poznání staroperského duchow-
niho žiwota) spočiwá, plynuly z toho samého zdroje in-
dického; wzýwáno slunce, luna, hwězdy a wzduch co
dobré bytosti, jakož i zlé bytosti, detiy jmenowané. Persie
jest ona země, kde swětlo sluneční k sobě wábi oko
i ducha, protož i zemí slunce a swětla se nazýwá. JatSŠ
Ind, Ginan a Egypťan, utkwíwal i Peršan zpočátku w ué.-
boženstwí přírodním; -jasné witév nebe «l «^wcí\^ ^>w^

190 OddMeiii II. Ulawa třetí.

wedly ho k bytosti jasné a spanilé^ odporné pak sily pří-
rodní, zátřesy zemé^ wichry, zima, nesčíslaý hmyz, k by-
tostem tenmým, zlým. Oheň, ono wše ziirodňujícf iMhce,
byl obrazem prasárodku wscch bytostí, obrazem nejwyá-
šího, protož Persané i wzywateli ohne se jmenují.

b. Společenský pomér a děje starého Perská.

Wí-Ii se málo o nadsnTvslowém žiwolě starého -Per-
ska, tím méně wí se o poměrech společenských. Jenom
to památno, že, byť i knéží, z kterých později fak zwani
magikowé pošli, jakausi kastu hned na začátku byli činili,
a wojínowé, oráči a řemeslníci se tam nalézali, přec onen
příkrý ÁasM duch indický nikdy se tam neujal, kořenů
do čeledi té nepustil* Nebylať Persie obmezený úwal Nil-
ský, ne tak těsně obywatelstwem naplněna, jako Indie;
oko Peršana dlelo na plochých wysočinách a bezlidných
stepích; opatřen lukem a šípy a na swém koni za kořisti
se honě trhal wšeliké sítě společenských pouiérů, z pří-
činy wálečného duchař jeho newznikl duoh vJcaiÁiM^ Již
záhy mtuwí se o monarchickém zřízeni spůsobuj ne .sioe
o jediné monarchii, což o welmi rozsáhlých krajinách
těchto hned při wzniku nedá se tak snadno mysliti. ' "Pa-
nowali nad Čeledí tau rozliční králowé, z nichž se hlawné
krélowé bojowných Medů a Ekimowců (Peršanů w užším
smyslu) připomínají — z oněch hlawně Farnus, Arbaces
a později Dejoces, z těchto Chedoriaomer. Až do zalo-
žení ohromné říše Perské od Cyra w polowici šestého
století před K., wznikaly přirozeným během nejen domácí
mezi nimi wálky, oniť bojowali i s jinorodci, jako Farnua,
král Medský, se západními sausedy Assyry, od jejichž
krále INina prý poražen a jat byl a králowstwí Medské na
mnoho století we jho Assyrské uběhlo — až. w osmém
století před K. seslabnutím Assyrské a sesílením Medské
říše jakási rownowáha nastala, a během dwau století jedna
druliau wálkami pohlcowala. ^ Bojowali se Skylhy, kteři^

* Arbaces, prý nad Asií wítézný král, oswobodil Medii ode jha
íísyrského; assyrský král Nabuchodonozor opřt si jř podrobil, zwitřziw
nad Dejocesem a blawni město medské, Ekbatanu, ztroskotaw; na to
medský Cyaxares vAJéil $ As^fty a hlawni jejich mésto NinÍTe oblehl.

ťersie. 1 d 1

od seweru přitáhli a Cyaxara medského w krwawé bitwé
poraziwse, Asii až k Egyptu plenili^ zrádně wsak od Medň
je jopiwších zawraždéni byli. We spojení s Babyloňany
(s králem Nabuehodonosorem babylonským) oblehl konečné
Cyaxares město ÍNinive a z kořen je wywrátil, čímž Mcdo*
Babylonská říše na rozwalinách Assyrské wznikla, a křídly
orla toho západní Asie se zachwěia: INabuchodonosor wí-
tězně táhl na Sýrii, Palestinu a Egypty Cyaxares podrobil
si Arménii^ Kapadocii, Pontus, na to Persii a Suzianu,
a mocnaíi říši tuto zanechal synu swému Astyagowi, jehož
dceru Mandanu Peršan Kambyses okolo 600 před Kristem
za manželku pojal; ze sňatku toho pošel Cyrus, zakladatel
Perské monarchie*

e. Náboženstwí perské.

Těmito slowy jsau udány téměř wšechny hlawnějši
společenská poměry staré Persie. Položíme zde ale ještě
jedoja udAlost* která w Perské starožitnosti swůj půwod
VMJiCj na pozdější pokolení weliký měla aučinek. . Jest to
náJHAenttwi Zerduštowo. O čase^ kdy učení to hlásáno bylo^
jsaii udání rozdílná; jedni mu wyznačují dobu po založeni
weliké monarchie od Cjra^ druzi kladau je do hluboké
starobylosti, přes 2000 let před K., kdež neomylnř, aC se
pak Zerdušt w té neb oné době svrým učením zaskwěl,
aspoň začátky jeho náboženstwi hledati se musejí. Zákla-
dem učení toho jsau dwě weliké protiwy swěta, swHlo a
temno, dobré a zlé, w neustálém boji společném. Pramen
swětla a dobrého nazwal Zerdušt bohem Chmuzd^m (Hor-
muz , Hormizda), pramen temna a zlého bohem Ahri'
manem (Abariman). Někdejší ctění slunce, luny, hwězd a
wšech dobrech bytostí^ jakož i wšeho zlého bylo spojeno
w tomto dwojim božstwí. Ormuzd přebýwal w neskon-
čeném swětle, Ahriman w neskonečné temnotě. Ormuzd
stwořil widitelné wěci na 12,000 let, na čtyry částky rozdě-
lených; w prwním třitisíciletém běhu měl panowati Ormuzd
sám, we druhém měly se již jewiti aučinky Ahrimana, tř^
měl býti diwadlem jejich zápasu, we čtwrtém le •La.^^vkvv
měl Ahriman wJadnauti, konecue aVe od OTVEWLxAa. y^««j«^

|gg OdJéleiií II. Hlawa Iřetí.

Žen sám se očistiti. I stworil Ormuzd ferwery, newidi-
telné to duchy widiteln^ch wéci; každáť bytost má swau
'duši (psychu); stwořil oblohu a zemi^ a na ni hoij^in-
dické 'Meru) do praswétla sahající^ na, niz Ormuzd -swé
stany rozbil. Od té hory jde most Cinewad k Dorod-
manu^ k obloze nebeské^ sídlu ferwerii a blažených; pod
mostem w neskončené propasti^ Dusak zwané, rejdi Ahri-
man. Stwořené slunce^ luna a hwězdy mely Ormiui^a
podporowati w boji s Ahrimanem^ kterýž wida ii-šady plno
swétla^ stwořil temnotu^ zlé a ohawné bytosti; nasm úžasný
boj ; Ormuzd owým ale swétlem oslepen Ahriman klesl
zase do propasti. Nastalo druhé twoření: z pramene wšeho
žiwota^ z Mithry^ slunce nebeského ^ přicházely duše do
wsech těles — a wšak i Ahriman twořil we swém Du-
saku proti swétlým bytostem černé déwy též diwý^ jm^
nowané; pod obrazem hadů^ wlků^ much a diwých ko-
čowníků turanských bojowal s nimi proti nebesům ^ do
kterých se wedral> w podobě hada wšak na s^m opět
swržen byw^ poskwmil Ormuzdowo tworstwó Sil. ixiowa do
Dusaku smeten byl. Nastala opět krásná doba brorSihii^
Ormuzda : wyšel prwni člowěk Kajomort a z něho 'fMnw
dwa lidé Mešia a Mešiana»' Ormuzdowi to nevňnni ctitéle»
jako jejiidi potomci dobři a.^wati^ mohauci stwořitele swého
Onňuzda w boji proti zlému podporowati; wznikla dobré
zwiřatf a byliny. Naproti tomu utwořil Ahriman zlá zwi*
řata a byliny jedowaté, zabil Kajomorta a potpmky jeho
obcházel a swáděl na cestu zlau — až konečné Ormuzd
po swém sluhowi Zerdúštowi lidem zjewil swau wůU, zá-
kon nebeského swětla^ dle kterého každý Ahrimanowi odo-
lati může, jehož duše (ferwer) po mostě Cinewadském do
nebes přichází, duše ale zlého s mostu w Dusak se řitL Po
uplynutí 12000 let pošle Ormuzd proroka. SoIio$e> aby
lidi ke ctěni Ormuzda obrátil a mrtwé zkčIsiL Aluriman
wrhne potom wlasatici na zem , která we žhawý praud
změněna do Dusaka se wylije, wšechno zlé tam zniči^:
i samého Ahrimana očistí, a na nowé, krásnější zemi bude
l^tom samo Ormuzdowo swětlo . nezkalené wládnauti. Učení
tó jest obsaženo we swatých knihách pód jménem Zenď
awesta. Perské to Wedy.

Pursíe. 1 8»l

W^win ducha indického je sopka^ jejiž wysoké pla-
meny s popelem pomíchané w rudém ještě zákalnim swěde
se jewi. Zákalu toho není w náboženstwí perském, tem-
noty lehly dolem, čisté, jasné swétlo wládne we wýšinách;
skwélého, mocného a wsak přec ještě krwežízniwého není
zde Šiwy, tohoto Mahakaly a Rudry, Wišnu co mužlew,
ryba neb pídimužík nesestupuje s nebes, aby zlé a zhaubné
zahladil, zde wládne již nezkalený, jasňy Ormuzd, w Per-
šanowě modlitbě sprawedliwý to saudce, skwělý we swé
spanilostí, wšewědauci, působící, pán pánů, král králů,
wšeho twůrce, žiwitel, od počátku milosrdnj^, štědrý, mocn^',
maudrý, čistý, zachowawatel wšeho, co jest; množitel skwě-
losti slunce, kteréž neumírá, skwěle switf we swém běhu
rekowném.tt A dále modlí se k němu Peršan: »Rozhně-
wá-lí tě Člowěk myšlénkau, slowem neb činem, před tebau
se ale pokoří a tebe wzýwá, buď mu přítelem, ó Ormuzde,
jakož i já rozhněwán myšlénkau, slowem neb činem opět
jsem přítelem člowěku, prosí-li mě w lítosti.a W těchto
slowich spočiwá wznešené učení Zerduštowo. Poznaw, že
konečný cíl člowěká w čistotě mysli, slowa a činu záleží,
rozbil Peršan i čistý, jasný stan swému božstwu na wýso-
stech, co pramen čistoty swé, a wšecko zlé w přírodě
i w sobě uwrhnul do temné propasti, s kterau je w ne-
ustálém boji. Působení dwau těchto sobě protíwných sil
nazýwá se perský dualismus čili dwojstwo neb dwojice.
Nicméně plynul tento dualismus i u Peršanů z jediné pra-
bytosti, Zerwany Akereny, na niž ale na nečinnau jako
u Indů na Brama^ welikého nemajíce ohledu, toliko třeni
oněch dwau sil, skwělejší z toho wýwin, wětší a wětši
dokonalost před očima měU. Na oněch jasnoskwělých wy-
sočinách — kde za prawěku na pahorcích a w jeskyních
před oltáři swatý žiwil se oheň, wyobrazení slunce a hwězd
se zaskwiwalo a modlitby říkaly, až později od Zcrdušta
pyrea čili chrámy ohně založeny a ohně drahým olejem
žiweny byly, před nimižto kněz dech swůj tajil — na
oněch wysočinách wzniklo i toto jasnoskwělé náboženstwí,
nejkrásnější posud úkaz na naši plawbě po dějinném
praudu olowěčenstwa. Základ swůj we hluboké starobylosti
majíc, působilo mocně na powahu Perské čeledi. Ačkoliw

1^4 OddMctii II. Klawa IrLaí.

Jtáhy i panowníci monarchie Perské, již prý za časů Abra-
liamowých mocné, co bohowé cténi býwali, a přistupujici
jt'nim lidé dríwe jich obrazům se kořiti a u přítomnosti
ICrále ruku w rukáwé míti m ušili, přece nezpodleia mrawni
powaha starého Peršana: chwáli se jeho cit sprawedlnosti,
jeho střídmost, prawdy milownost a jiné cnosti; neprawdu
potwrzowati bylo za nejwétsí hanbu pokládáno; a staropcr-
ské zákony mely prý na zřeteli wzbuzowati lásku k cnosti
a oškliwost před neprawostí. Peršan nemel arci ještě ob-
chodu a řemesel, jehoť rauchem byla zwířecí kože> ztra-
wau za jnládi chléb a řeřicha, nápojem woda; uméni a
wédy, mathematika a přirozená filosofie, nalézaly se wíc
w rukau ma^ků (knéží), on byl wíc lowcem, jezdcem,
wojínem wždy na koni, wíce woln^m synem přírody —
taule a luku neodkládal, jimiž později swětoznámou založil
monarchii.

5. Semité,
Pňwod Semitů a jejich kmeny.

a

Prawlast Semitů jsau wysočiny Taurské« kolein ho-
lohlawého Araratu, sauseda Elbrusu. Pod názwem nplémé
Semitickéa podotčení nářodowé: Assyři, Chaldejci w Chat
ději a w Babvlonii (Babyloňané), Hebrejci, Kanáňané, Sy-
rowé, Feníkowé, Arabowé atd. byli ponejwíce kočowníci,
kteraužto známkau hlawně se liší od plemene ladoewrop-
ského. Rozdílná známka druhá jest dle wýroku nejslaw-
nějších zpytatelů jazyků, že řeči obau plemen též od sebe
se liší, tak že ústrojního nemají swazku. Tímto plemenem
Činíwá se obyčejně začátek dějepisu člowěčenstwa. Snad
posud neodhalená toho příčina jest ono prawěké pohnutí
národů Semitických. Pohlédneme-li na ty swěta págy, jež
obě plemena zaujímají, widíme, že plemeno Indoewropské
od Semitů jako klínem prorwáno jest. Zde přepadli ko-
čowníci národy wzdělanější, a snad nejpamátnější je to
wýjew starobylosti, jímž mnohé swazky byly přerwány a
společenské poměry obau plemen nowě twořeny. Nám
zjewuje se to nyní owšem co blesk we šedých mlhách, je-
hož br( miu jii není slyšeli, i úcvt\Vvv\ í\^, tó Va^ké ^^^v\ la.-

lialcnfťh, mužno na iveliké hnutí a baurc uitawírali. l'n- i

pnmínáme jen národy pod jmencni Pelasfjň a HellonQ
w dáwnéin Řecku powěstné, kten w dobách hentženf .«
posauwáni-se kačowniků Taurských ^iewily se w Řecku ěa
poslěi/nf pHchnzi plemene swého do EwTopy. Možná tedy,
že hnuti Semitů hlawni bylo přičinau postnpowáni Indic-
kélio plemene do další Ewropy a snad pře.s ůžittu Suez-
kau i do Ejvpia ; w přední Asii iněloť ono i^pln^l přewrat
za následek: prirkod a odchcd zce\a rň/.njcli národů. Pnvni
wjíjewy Seinitů nyni krátce udáme.

^. Assyrftwé. |

o. SlaroiitDosli assyrsicěí rai-slo NJciive. 1

Ptwni wjstup Assyrů utkwěl w dějepisu dwěma punkty, f

wLibec žnántytoi městy Ninivem a Babylonem; ono za-
skwěto se na w^chodním hrehn Tigru, naproti nynějšímu
MoshIu, loto nad doleníni EuFratem. Na březích třchto rek
nacházejí se nesčíslné zříceniny a zbytky starobylosti; kam
'cesti^^ krokv swé obrací, nalézá umělé pahorky z baby-
loqsk^cfa cihel s klinowjm písmem a základy staweb, nad
lifmiz pluh po stalet piidu kypří, na nichž tráwa roste,
wesnice stoji a potoky tekau, z jejichž slawiwa nowó města

tse zakládají , nalezeni pení^oné w noné se přeléwaji a JJHfl
fanatismus obrazy ruSf. Hamudan, 8uster, Hilla a j>'^^^^^|
místa mohla by se od zpvtatelá mnoho let prohledáwatí ; ^^H^
rtakž i starobylé (Ninive, kde wesnice Kojundžuk a Nebbi '^

Junus (prorok Jonáš) s několika sty domy na umělém ^flj

nacliázejj se pahorku, z něhož cihly s klinowyni písmem ^H

mnohé již w nowjch domech zazděny; nalezeny též po-
lowvpuklé obrazy lidí a zwiřat. Rozwaliny ty jsau prý
jenom zbytky twrze a sídelního místa, ncbof ostatní
ohiHímné město, obklíčené wysokymi ^tděmi a wěžemi, po-
řitalo ]>rý 10 mil w objemu; a takž i onen z nejstarSich
pomníkíi lidského ujiiěni w stawitelstwí, slawný Babyldn £ih '

Babel, ona brána Bela, boha slunce, jenž welikosti snau
iQřstU tNinive důstojně poňoku stoji se stem bran, chrá-
mem Belowým a wisutými lahvadamv, YTQá\w«t;:í\\'ía \í\
dhvem nwi-la. Ninive slawěl prj K\uua, ft^^^.oíl ^-íws^-^i.. i

18tt Oddéleai II. UU^a Iřetí.

lowec a smélý bojownik^ prwni dobywalel zemi^ jehož
dějepis připomíná^ prwni to přiklad přepadáni a we jho
wázáni wzdélanéjšich národů od kočownikii; srazilať še tu
dwé plemena; surowec welel^ wzdélanéjši slaužil^ slaužíl a
stawél Ninive a Babylon a wéž Babylonskau^ kde byl zma-
tek jazyků při národech w jednu smyčku serwan^ch, která
pominutim samowládné sily despoty opět se rozwázala a
rozešla. Nesmime wšak mysliti^ že měst oněch spaniiosti
a krásy hned na začátku auplně se byly zjewily; mnohau
pozdějši okrasau bywá zdoben záhy wěk; jako jiných
lowců a kočowniků marky a hrinky bylo zpočátku i Ni-
nive náspem obkličenau rowinau se stany ^ kde Semita
w bezpeči si oddechnul a plány snowal pro swůj šíp.
I bauřil na wše strany.

é. Dějiny assyrské.

Když byla monarchie Assyrská dle pisma od Assura^
Babylonská od Nimroda založena^ a zemské zřizeni a zá-
kony w libowůli panowníků spočiwalvj zjewil se as 2000
let před K» w Assyrii král Ninus. Prawdiwé-li udáni sta-
rých dějepisců^ že on se swými bojownými hordaOii na-
padni pronikal krajiny k Černému a Středozemnimu moři
až do Egypta a přes Persii na wýchod až k Indu^ widime
w něm dáwnowěký meteor , který • byť - i bez welikého
pfisobu^ národy strašil. Z wycwičenVch k boji mladíků
mocné zřidiw wojsko , hrozil pode jho iskloniti i swé
kmenowce Babyloňany » jichž králowskau rodinu pomocí
bojowných Arabů zawraždil^ Armény poplatnými učinil*
a Medy poraziw^ Farna, jejich krále^ i s dětmi jeho ukři-
žowati rozkázal. Jsa pánem zemi západních a wýchod-
nich až po Baktru^ počal stawěti Ninive^ města podlé
jména swého — a jak ze wšeho patrno* město již w dáw-
ném wěku ohromné, Z té příčiny sami wěřime již welikým
bojům a wálečným pochodům Ninowým. Jen kořist mohla
býti politikau tehdejších kočowniků^ jen w kočownících^
kořistěmi a klenoty ztížených^ mohla wzbuditi se tauha^ aby
dobyté statky utkwěly^ stálosti a pewnoty nabyly — i sUh
wěiiť město s hradbami, město podlé jmění swého úžasné.
Po wystawěni Ninive táhl Ninus prý se dwěma milliony

Assyrowé. | g7

wojska k horám indického Kawkazu^ na nepokořenau po-
sud Baktruj a ač po ztrátě lOO^OOQ mužů dobyl hlawni
inést<» Baktru dle rady Semiramísi, paní Menona^ wrch*^
niho wňdce wojska swébo. Welici duchowé býwaji oby-
čejné obmyšleni podíwným půwodem nebo podiwným ukon-
čen/m swého žíwota. Tím skwéje se i tato žena. Bohyně
DercetOj^ matka její^ položila dítě swé na skálu w paušti»
holubi wšak je žiwíli, swými křidly zahříwali^ pastýři po-
tom našli je a králowskému owčáku odewzdali, kter^^ž je
Semiramis nazwal. Králůw náměstek w Svrii, Menon, také
dozorce králowých stád^ pojal potom kréstiau a rozum nau
déwu za swau ženu, a wždy podlé rady její se chowaje,
powolal ji i do táboru u Baktry, kdež ona nejpewnějsí,
slabé wšak hájené místo hradební ztekla a města dobyla.
Krásao'' a maudrostí její roznicen Ninus powýšil ji po
samowraždě mužowě a po sňatku s ní k důstojnosti krá-
lowské, a před smrtí za poručnici* syna swého Ninya a
panownici nad Assyrií ustanówil. I ona rozšiřówala Babylon
a sláwu jeho wystawěním mnohých paláců a mostu pres
Eufraty^, swojskem táhla po swé říši, skwělé zahrady a let-
níky siďdádala w Medii, w Persii skály a wrchy dala sná-
šeti a nasypáwati, w Africe bojowala s Ethiopany, až ko-
nečně wálečný duch až ke břehfim Indu ji nesl. Wojsko
na 2000 lodiček a welblaudi we wycpané clerné kůži wolowé,
aby slonům byli podobni, táhli sewerním mračnem na spa-
nilau Indii, poraženého krále Stabrobata hnali před sebau,
kdyi^ ale omyl s strany Semiramisiných slonů se poznal a
widélo se, že mračno to oprawdow^ch hromů w sobě nenese,
byli Semité na hlawu poraženi, tak že sotwa třetina se wrá-
tila, a žiwot maudré, krásné a rozkoše milowné bojownice
assyrské prý w Indii se ukončil, dle jiných zanechala swět
w podobě holuba a říši swému synu INinyowi.

Podlehli národowé, podrobeny byly země šíroširoce^
a Ninyas schowaw zbra& wálečnau , oddal se rozkoším
w Niniwetských palácích. O potomních králích nečiní se

* Bohyni Dercelo náležela clo druhé třídy bohň^ mimo to byli
od Assyru ctěni bůlkowé INisroch, Nergal, Adramelech a Auamelech;
o obřadech a náboženslwi jejich nic newi se jistého.

188 Oddélcaí II. HUwa iřeti.

po 1200 let nijaké zminky až do Sardanapala^ posledního
assyrského panownika. Liný^ rozkoši milowný duch jeho
dosáhl w ochablosti nejwyssiho stupně. Oděn co žena
přádal se ženami a líčil twáře swé^ a Arbak (Arbaces)
w Medii a wrchní knéz Belesys w Babylonii^ i druzi ná-
městkowé osnowali sítě na zženštilého krále. A Peršané,
Medowé a Babyloňané > i wojsko krále Arabského táhli
k Ninive^ a když bylo z počátku átéstí králi přálo a jakási
mužská Semiramis w něm se zjewila^ porazil konečné Ar-
bak woje králowy, po dwé léta obléhal Ninive* třetí rok
strhly wody Tigrd kus městské hradby — i wida Sarda-
napaly že dáwné próroctwí se wyplnilo a Tigris nepřítelem
města jest^ dal wyrownatí hranici we swém paláců a zlato
a stříbro snésti a zažehl to, a sebe^ swé milostnice a wše
w popel obrátil. Od powstalců bylo město plenédli, čtr-
náctisetleté Assyrské říši konec učiněn, z jejichž rozwalin
tři nowé . říše wynikly: Nmoo-Assyrskdy která od roku 175
až do 625 trwala, jejíž panowníkowé jen ze starého zákona
známi jsau, jako Pul, Tigiat Pilezer, jenž mnoho Israelitu
w zajeti odwlekl a od Judského krále Ahaza ppplatek
bral, Salmanasar (roku 728), jenž Israelského krále Hoseu
i s poddanými w zajeti odwlekl atd.; potom říše Baby^
loňská a Medskd,

B. Babyloňané čili Chaldeowé.

a. Základni wrstwa národu toho ^ jeho náboženslwl.

Sinar, Babylon, Chaldea — tři jména, jež značí
krajinu nad dolením Eufratům mezi Mezopotamií, Tigreiii,
Perským záliweni a pustau Arábií. Babylonie nazýwá se
též okolí města Babylonu, Chaldea okres u Perského zá-
liwu. Na místě dešťů byla země ta jako Egypt záplawami
Tigru a Eufratu neb uměle z nich wáženau wodau weli-
k}'mi prňplawy swlažowána a nad míru úrodná.

Prawí-li se, že wládní forma docela byla despotická,
panowník neobmezen, slowo jeho zákonem, ničím neliší
se to od wládní formy assyrské. Semité zasáhli krajiny
tyto, a za prwního zakladatele udáwan}' Nimrod byl jen
prwní assyrský wládce Babylonu, jen wládní forma, jen

BabyloilaDf* óili (Ibaldeowé. 189

panowníci byli assyrstí, dolení wrstwy národu obsahowaly
w sobe 7<iwel jiný, žiwel Indického plemene od Semitů za-
plawenéhoj nicméné tak již utkwélého obyčeji a zwyky, že
powodeň kočowníku sewerníeh ráz jeho nesmyla a nescs
třela. Semité nezřidili tam učené kasty ^ která již záhy
sla^náj i za jejich wlády, jako w Egypte knéži, společenské
poměry řise babylonské stanowowala a řídila. Když se
byl w národě Indickém wyšsi objewil žiwot a amfítiieatralně

v

w kastách se zdwihal, jehož bleskem^ jak podobno. Čina
se oswětlila a Egypt byl proniknut, honosil se i Babylon
částka u toho dědictwi dawné minulostí. Mluwí se o desíti
prawěkých králích, kteří byli nad těmito krajinami wládli,
o Alorosowi co prwníra, Xísutrosowi co posledním, za
jehož panowáni potopa zemi tu zasáhla. Na boží rozkaz,
jak wfprawuje Berosus^ wystawěl tento král koráb, do
něhož potrawami jsa opatřen, se swau rodinau a zwířaty
wstaupil a při opadáwání wod ptáky wypaustěl, kteří su-
chau zemi nalezše, již se newrátili. Za čtwrtého krále Ane-
niona, prawí powěst dále, přisel jistý Oannes po wodě
do Babylonie a k její wzdělanosti základ položil. W tomto
podáni jewí se ono prawěké tíhnutí národů ze swěta in-
dického dále k seweru a západu. W Babylonii nalézala
se kasta učených nebo-li roudrrů, kasta magiků. Tito
učení stáli w čele spráwy zemské, wyučowali náboženstwí,
konali obřady, rozhodowali spory, a též na kasty byli roz-
děleni jako w Indii a Egyptě; wykládali prý též hieroglyfy^
ačkoli w Herodot myslíc že jen písmenné měli písmo. Uzná-
wali jedinau wěčnau, neskončenau prabytost, Zerwanu (in-
dický to Bram), wesraír ale, swět duchů a těles, wzniknul
ze dwau nižších bytostí, Apasona a choti Tawty (indická
to Mája), a naplněn jest dobrými a zlými duchy, jichžto
nejwíce na hwězdách se nalézá. Chtíce utwoření člowěka
položiti před oči, použili zcela smyslowého obrazu, a sice
že bůh, stwořiw zemi a zwířata, hlawu si dal uříznauti, a
druzi bohowé že tekauci krwí nawlažili zemi, z níž roz-
umem obdaření a částku boha w sobě mající lidé wznikli.
Lidská duše i wšecky její předstawy pocházejí přímo od
božské bytosti, nauka, s kterau se nejslawnější filosofowé
až na naše časy obírali. Obloha nad Eufratem nikdy nezka-

190 Oddělení 11. Hiawa třetí.

lená a wždy jasná^ záhy již obrátila na se pozornost ná-
rodu, i wzniklo cténi hwézd; slunce (Belus, pán) a luna
(Mylita, též Nebo, Benoth, u Reků Venus, Astarte u Fe-
niků)^ byli hlawnimi bohy; u Babyloňanů byla Mylita obo-
jího pohlawi, jako Šiva u Indů. Slunci pbétowali se zwiřata
a lidé, ne wšak luně, bohyni tišší, lahodnější, nicméně při
tom zas i tak milostné, že w jejím chrámu cos podobného
jako w indick;fch, Siwowí zaswécenjch pagodách, se při-
házelo a o zh^řilosti Babyloňanů swědectwf dáwalo. Bůž-
kowé ze zlata, stříbra a dřewa byli slawně kolem nošeni
a od lidu prowázeni, jako bůžkowé indičtí. Ačkoliw dle
Diodora, zatměni slunce napřed ustanowiti neuměli, znali
přece dwanáctero znamení zwířetníka, nestejný běh oběžnic
od západu k w^chodu, dwanáctilety oběh kralomoce, tušili
okrauhlost země, a dle« Diodora nejen že wlasatice ^j^mety)
znali, oníť i oběh a náwrat jejich počtem ustanowili. Wěž
chrámu boha Bela slaužila prý za hwězdárnu. Weliké
stawby swědči o jejich strojném umění; wodostawitelstwí
dosáhlo u nich památné dokonalosti, což dokazují mnohé
průplawy, stawidla, čerpadla a wodňi kola, hlawri^ ale že
woda z Eufratu do zahrad 200 střewíců wznešen/čh byla
brána. Mimo to prowáděli orbu, zahrad nictwí, rybářstwí,
lowy, chowání dobytka; mleli obilí, pekli chléb, připrawo-
wali kůže a winu, předli, tkali, šili, barwili, razili peníze,
řezali kameny, hotowili sklo, lowili koraly, dobýwali kowy.
Na wyšším stupni nežli w Egyptě zjewilo se u nich pěkné
uměni, básnictwí, hudba a tanec, wedli obchod s Medy,
Baktry, Armény, Feniky; Persie a Indie poskytowaly perly
a jiné klenoty, Arábie kadidlo, Ceyion skořici, slonowau
kost atd., rozšířila se tedy i nějaká známost zeměpisu.
U Babyloňanů bylo w obyčejích druhých Asiatů wýjinikau
to, že ženštiny weřejně s mužskými obcowati ano t 8 ci-
zinci jísti mohly. Pěkné díwky prodáwaly se za ženy těm,
kdo za ně nejwíc podáwali, oškliwé dostáwaly wěno a muže,
který nejmenší summu žádal. Tyto beze wšech románsů,
jenom na zdařbůh uzawírané sňatky rozcházely se opět
w nesrownalosti a po nawrácení dané summy. Ačkoliw
uzawírání nerozlučných .sňatků za lehkomyslnost powažo-
wali, přece bylo manželstwí swaté. Berosus wyprawuje též.

Babyloňané čili Chalchřowé. I91

Že každoročně pětidenní byly hody, za kterých sluho wé
na miste swých pánů sedali a jim sobě posluhowatí weleli.
Wšecko-li to wesměs uwážime, stáli Chaldejcowé na
dostí wysokém stupni wzdělanosti ; byla to wsak jenom
QČeiiá kasta, která wédomosti ty pro sebe chowata, a snad
tajiéji, než braminí indičtí a než učená kasta egyptská.
W lid nerozšinla se blahá záře oswěty, w něm rozpro*
stírala se temnota hrubé newédomosti, hwězdoprawectwi,
bádactwí, zaklínáni duchů, wykládáni snů atd. Lid, jsa ná-
strojem w rukau učených, požíwal prospěchů z řemesel
a obchodu plynaucích, požiwal i wýsledků wyššich wědo-
mosti , ačkoliw nikdy jejich swatyně . sé mu neoswětlila.
6yla-li kněžím wláda nad swětsk^mi • záležitostmi odňata,
oni přece, konajíce přitom weškeré auřardy we spráwě
zemsky zachowali si. moc, nad psuiowniky. jakožto magi-
kowé a čitatelé w lůnu budaucnosti a we hwězdách, kde
podlé rozšířeného domnění zapsán byl osud každého člo-
wěka, krále jako žebráka> kteřížto oba, hieroglyfům skwělé
ftoblohy nerozumějíce a swého losu budaucího zwědawi
jsauce, o radu se tázali, kdež potom kněz wýrokem swým
národní rozhodowal wěci. Z této strašné duchowni moci
nikdo newywáznul, stanowená prawidla zachowáwala se přís-
nosti braminskau; žáci musili tak mysliti, jako jejich uči-
telé, od starši koleje nesměli se uchýliti, a tudy dalším
pokrokům we wědách a maudrosti brána byla zawřena.
Byl a jest posawáde spor^ kde dříwe, jestli w Egyptě čili
-w Chaldei, wédomosti a uměni wznikly? Jedni doprowázeji
wědy z Chaldei do Egypta, druzi naopak, z Egypta do
Chaldei. Podlé směru w těchto listech wy tknutého, jak se
totiž indické plémě a s nim wédomosti a umění rozšiřo-
waly, jest na jewu, že se to z Chaldejska do Egypta stalo.
Tento národ aneb spíše učená jeho kasta položila w zemi
té semeno wzdělanosti, jehož wýpukem pěkná rosdina se
ujawši^ dále swoje owoce šířila. Nic podobného, ani wzdé-
lanost ani zkaženost mrawů babylonských nedá se očeká-
wati od Semitů kočowníků, kteří od prawěků taulawému
žiwotu z weliké části posud neodwykli.

199 Odclěleni 11. H]nw» ti-eti.

b. Dřjiny babyloDáké.

Dějiny babylonské mají ten samý osud jako assyrské,
totiž že po nastaiipeni assyrskycb panowniká^ w jejíchž čele
INimrod se udáwá^ po wice neb méně úzkém spojeni Ni-
nive s Babylonem, 12 století až do Belesyse (Nabopalasara,
Nabuehodonozora) hrubě o nich žádné zmínky se nečiní.
Teprwa když Ninivetské poklady plápolem stráweny a dran-
cowánim odwlečeny byly, obrátili králowé babylonští wětsí
na sebe zřetel základem babylonské monarchie. Tímto po-
hybem na £ufratě a Tigru, nowé síly wzbuzujícím, hnulí
se i jiní národ o wé. Egyptský král INecho táhl k Eufratu,
byl ale zahnán od králowa syna Nabuchodonozora, kterýž
mimo to Jerusalem' dřancowal, krále Joakyma zahnal a Pa-
lestinu až po Egypt si podrobil. Mezi zajatými israelity
nalézal se Daniel,, potomní rádce krále Nabuchodono-
zora, kterýž podruhé Jerusalem plenil, konečně ztroskotal,
a Judskému králowstwi konec učinil. Po obléhání města
Tyru a po náwratu s welikau kořistí z Egypta okrašlowat
swLij Babylon, tuto králownu wýcbodu, která nyní nowým
chrámem Belowým, nowj^mi paláci, wysutými zahradami,
proslaweným to di vem swěta, průplawy a jinými stawbami
se honosila. Po smrti bojowného a hrdého krále toho a
jeho syna začali se jewiti příběhowé brzkého klesnutí říše
babylonské. Spiknutím na trůn powýšený Nerigiisar záwi-
stiwým patře okem na wzrůstající moc i\iedů a Peršanů,
swolal západní Asii do zbraně proti sausedům virýchodníro,
byl wšak zbawen wítězstwí i žiwota. Gyrus byl wůdcem
medo-perského wojska; as dwadcet let potom (538 před
Kristem) přešla sláwa s Babylonu na Persii.

C. Hebreowé.

a. Pftwod Israela; jeho odwélwíj sídla w Kanánu.

Snad dříwe ještě, než Assyrowé krajiny nad Tigrem
a Eufratem osadili, wrhly se jednotliwé hordy plemene
toho na západ a jih ; Mizraimité (dle starého zákona po-
tomci Chamowa syna Mazraíma) do Egypta, a po pastwi-
nách asiatských ke Středozemnímu a Arabskému moři Fe-

Hcbreowé. 193

nikowé^ Syrowé^ Kananité atd.^ až konečně do praudu a
wíru toho od swého kmene malá též haluzka se oderwaia^
se swými stády k západu táhla, a blíže kanánského města
Síchemu stany rozbila. Byli to Hebreowé. Zároweň při-
táhli snad i jiní haufowé, jako Amalekowé, Moabité, jakož
poisději z té samé haluze hebrejské malé odwětwi, Madíanité«
Amonitéj Edomité, opět se wywinula ke zwětseni národo-
wého labyrintu a k objísněni obrazu pastýřského, kočow-
ního žiwota. Neboť Kananité u př. počítali 30 oddílá pod
zwláštními králi neboli náčelníky. W chaldejském městě
Uru narozen, šel Abraham, praotec Israela, nedlauho po
smrti Nimrodowě (2083 před K.) pro swau čeleď a stáda
wolnějši a samostatnější pastwy hledat na' západ mezi si^é
kmenowee. Když ale w kraji kananském neauroda wznikla,
táhl se swau , w stáří ještě co krása sláwenau Sarau a
s čeledí do Eg^ta, kde Farao jeho stáda, otroky a otro-
kyně rozmnožil, klenoty ho obdařil a zase do Kanánu
propustil, kde od swého bratrowce Lota z příčiny roz-
fAhožených stád se odděliw, krajinu More w Hebronsku
osadil a bratrowce Lota (Moabity) od nepřátel přepade-
ného oswobodil. W krajině Hebronské měl hlawně stany
rozbity on i jeho potomci: Ismael ze služky Hagary (Ara-
bowé jsau prý jeho potomci), Isák ze Sáry narozený, wnu-
kowé jeho Esau a Jakob i Jakobowých dwanácte synů,
kteří z rozličných matek pošlí, na oblíbeného a láskau od
otce obsypáwaného bratra Josefa zanewřeli a kupcům ma-
díanským do Eg^ypta jej prodali, kde starý patriarcha Jakob
s ním, w blesku sláwy postaweným, opět se shledal a pro
swau čeleď krajinu Gosenskau za osadu dostal.

b» Přebýwáni w Egyptě j Moses.

Jak w dějepisu Egypta jsme podotkli, udělil Joseř
panowníkowi země té radu , by stawěním žitnic zásoby
hromadil na léta neúrodná; prodáwáním obilí za wysqkau
cenu byla w krátké době wšechna majetnost w rukau krá-
lowých, až konečně pátý díl polních aurod králi zákonem
náležel. Na pastwinách krajiny Gosenské žil nyní Israel
a umíral, Jakob ale byl pochowán u swý(*ii otců w jeskyni
Machpele w zemi Kananské (1689), a takž ani Josefa ae-

194 Oddělení II. Htawa Iretí.

chowala w sobě země egyptská. Starožitnosti duchem ne-
společným^ osobiwým^ kde hlawně při wznikajicich náro-
dech pastýřskýd) mnohé jewí se oddíly ke wzájemnému
třenic k dalšímu wýwinu a wyšším swazkům, byli Israel
i Egypťan jeden od druhého wzdalowáni; učený £gypt po-
wržliwě hleděl na bídné pastewce; o sobě množili se t|ldy
. Jibrabamowi potomci w zemi Gosenské a w krátké době
tak se rozmohli^ že wláda egyptská nedňvrěřiwým okem
na ně pohlížeti^ daně jim ukládati^ hlawně ale co otroků
jich použíwati začala. W tom wšak nebylo pomoci proti jich
množení se. Dle prwniho rozkazu měli nowoi*ozenci býti
wraždéni^ dle druhého měl je Nil pohlcowatř. Od Nilských
wln ale šla spása přímo do domu utiskowatele Israele^ aby
tam wychowán^ wycwjčen a ozbrojen byl wším spasitel jeho*
Moses^ na dwoře Faraónů do kněžské kasty jsa přijaty
učil se wědám> umění a maudrosti egyptské^ nezapomněl
wšak na hlas a slowa kojném matky swé^ a dospělý chodil
mezi powržené bratry a powrhowal sláwau Faríionů —
w roznícení zabil Egypťana^ tyrana Israele^ a za Rudé mow
ku příbuzným Madianitům a ku knězi Jetrowi prchnuly jehož
dceru Ziporu pojal a čtyrycet let spráwcem stád swého
tchána byl* Tam we skalnaté Arábii^ přírodními krásami
welkolepé i hrpzné, prodléwal dudi wydíowance Memfisu
w přemýšlení nad oběhy žiwola* Wědami starožitnosti
w mladého ducha zaseté símě dozráwalo tam we owoce;
jasněji než učitelé jeho pronikal poměry člowěka, hlubinu
wěčnosti a tworce^ jehož krásné i strašné dějiny před
očima rozložené měl, a jejž we skwělejším swětle spatřil,
než který koliw myslitel na prwním oboru Člowéčenstwa.
K tomuto horskému, žiwotodárnému pramenu, připojowala
se jako suchá, parná paušť Arábie myšlénka na potupený,
zmalátnělý, w kalu nízko se plazící národ, myšlénka ale
tíhl wznešenější, když na swatém Horebu swobodu a po-
wýšení lidu toho w sebe pojala. Oswoboditel šel a wolal
bratry k Bohu otců swých. Dlauho wáhal Farao naprosto
pustiti dělná ramena několika set tisíc otroků, a s woj-
skem stíhal je jdaud s egyptskau kořistí do země otcům
zaslíbené, náwratné ale winy Rudomořské jej zachwátily*

Hebreowé. 195

e. Kodowáni na pauátij dobyti Palestínyj Josue.

Wděčnymi zpě^y za oswobozeni^ pro nedostatek wody
a potrawy reptáním naplňowala úwaly Arábie z uzdy pu-
šj^ná, horda^ až se nasytila spadlau mahnau a křepelkami
zippřátelského Egypta příletělými^ až se napojila wodau
8 Iftrebu. Pod udatným jinochem Josuem porazili příbuzné
Amaleky^ kteří byli je přepadli. W rozhoštěný kolem Sinaje
tíárod začal podiwu hodn;f wůdce uwáděti wětši kázeň
w občanském i náboženském ohledu. Proti wšem^ buď dě-
dičným, neb za dlauhého otroctwí oswojeným neprawostem
wydal zákony^ w jichžto čele co hwězda prwní welikosti
skwí se zákon: wira w jednoho boha. W neustálém boji
se swým lidem, mnohonásobnau rozerwanost w sobě ne-
saucim^ hnul se Moses pustinau ku pomezi Kanánské země :
Amalekowé a Kanánšti udeřili na ochablé, w boji necwi-
čené Israelity a po welikém prolití krwe do pustin je zar
hnali. Na mnoho let rozhodnul se tím osud jejich, paušť
9k\si se mnoholetým jich obytem. I srocowali se proti Mo-
sesowi jakožto uchwatiteli nejwyšší wlády, weselosti a tance
w duchu egyptských slawnosti prowáděli, morem a nemo-
cemi hynuli: až konečně nowé, otuženější pokolení s pu-
stých hor wálečně sešlo na úrodnau a bohatau zemi Ka-
nánskau; přes pul millionu ozbrojenců pustilo si uzdu:
wraždili obywatele, pálili a drancowali města a krajiny
w newýslowné prostopášnosti. A když weliký zákonodárce
a neunawný bojowatel se swým wlastnim národem pozem-
ský okres usilowání swého opustil, wedl Jíosue syny Israela
w neuprositedlné kázni, neboť wedl je proti pewným mě-
stům, proti udatnému obywatelstwu ; klesly hradby Jericha,
mužowé, ženy i- děti jeho; klesla města Lebna, Lachis, Eglon,
Hebron, spojená wojska náčelníků kanánských porážena^
a Kanán pleněn po šest let, obywatelstwo wražděno, neB
do Afriky ucházelo, a země, přec jen na pólo dobytá,
rozděfila se k ujmě samých dobytců hned na dwanácte
částek, mezi dwanácte kmenů israelských. A "když přísné
rámě Josue nad nimi již newládlo, bezuzdý jejidi duch
žádného wládce jediného netrpěl, a každý kmen swého měl
náčelníka, ncwě uchýlili se od zákonů swého oswobeditele«

196 Odděleni II. Hlawa tř^ti.

nowé wypukly boje mezi nimi i s pozůstalými Kananity —
přitáhli Mezopotamci, a osmiletým podrobením byl w sobě
neswomý Israel w celosti zachowán.

d, Israel pod sau^ci a králi Saulem, Dawidera a Salomonem.

* '."■■

Zwitěziw Othniel nad nepřátely, stal se weškeWio
národu p-wntm soudcem (1405), jichž rada Samuelem, smid-
Gem jedenáctým, po 300 letech (1096) se ukončila. — Ne-
ustálé tření mezi samými knieny israelskými, jejich boje
s Kanánskými a sausedními národy, s Moabity, Madiany,
Amonity a Filistinskými, tak že jedni i druzí wzájemně
w podrobenost upadáwali, ctění model na spfisob národň
sausedních, některých kmenů stálé jeátě kočowání, byly
nejhlawnějáimi známkami tohoto nepokojného, bezwládného
času, we kterém se Debora, Jefta a silný Simson wy zname-
nali. Samuel, poslední to saudce, spolu nejwyšší kněz a pro-
rok, proslul založením tak zwaných škol prorockých, kde
mladí Israelité w zákoně, náboženstwí a básnictwí byli cwi-
čeni. Dwa syny swé ustanowil za podsaudce na rozličným
místech, a myslil-li saudcowskau wládu naď zemí we swé
rodině učiniti dědičnau, tuť ne-li myslénkau, aspoň uwe-
dením jí we skutek předešel ho Saul z kmene Benjaminowa,
neboť posawadní lidowládné řízeni bylo náhle w monar-
chii změněno — změna to snadná při neutkwělém, pořád
.wlnitém stawu israelské společnosti, kteráž, kolkolem bo-
jownými králi otočena, potřebí měla nejen saudce, nýbrž
i wůdce wojen^kého, jakýmž Samuel nebýwal.

Král Saul měi w Samueli welikého odpůrce; bojowal
sice. šťastně s Ammonity, Moabity, £domity> s králi syr-
skými, s Amaleky, když ale proti Filistinským stál a jinoch
Dawid jedinau ranau je porazil, začal se Kd prohlašowati
pro tohoto prakostřelce, tajně od Samuele již za krále po-
fnazaného a w jeho prorockých Školách snad wychowaného.
Král stíhal swého soka, propukáwala nejistota a bezwiáda,
dokonce když Dawid po smrti Saula se synem jeho Isbose-
tem boj nmú\ wésti o korunu Israele. Isboset zawražděn,
Dawid králem Israelským učiněn. iVyní teprwa byli Jebusité
podrobeni a dobyt hrad jejich Sión Jerusalemský, někdejší
Jebusi ^ nebo-li Salem. Ze Siónu, sídla swého a swátosti

Hebrcowé. 197

israelskycfa, šťastné činil král Dawid nájezdy na okolní ná-
rody, Filistinské, Moabity, Syrý, Amonity, a s úžasnými
wracel se kořistmi, z nichž napotom spanilosti a krásy
Jerusalema jsau wznikly. Za jeho wlády bylí pmzemcowé
dokoná potlačeni a rozšířeny hranice státu israelského na
fjHt^ 3 .Íib> od Středomoří k Eufratu, nastaly zmény w stať
cUiqpLzřízení nyní pewnéjším, we wojenstwi i náboženstwí,
nejwyšši knéz byl od krále záwislý, staw národu docháxel
wyššího stupně — nespokojenost ale, zpaura a domácí
zmatky znowa přece wybuchly: král musil utíkati před
swým wlastním synem Ábsolonem, krotiti žáriiwost mezi
kmeny a záhy ustanowiti - syna swého Salmnona za krále,
aby zan bratr jeho Adoníja se neprohlásil.

Minuly čtyry wéky, co otroci Egypta a kočowníci
Arábie w Kanánd se byli usadili; podrobeni byli prwni
obywatelé, zkroceni národkowé sausední, zlatem a stříbrem
jejich nasyceni synowé Israele, když pod maudrostí a nád-
herau krále Salomona, žáka proroka Nathana, zmitawé ná-
jpodu wlny pokojnějším řečištěm' se ubírati začaly. Na krá-
lowský blesk Jerusalema obrácen zřetel wšech kmenů; Je-
howowi stawen welkolepý chrám: z Tyra fénického přišli
stawitelé, s Libanonu stawiwo, a dwé stě tisíc dělníku ka-
nanských a cizích otroků a synů israelských w sedmi létech
wznesli stawbu, která lepostí swau, bohatostí a nákladem
mnohé přewyšowala (1006). Krásné paláce, domy a zahrady
se zaskwěly, zwelebeno palmowé město^ Tadmor Čili Pal-
myra na paušti pro obchod i proti nepřátelům zaeufrat-
ským, Baalat čili Baalbek a Heliopolis a> paty Libanonu
založeny, stawěno lodstwo na Rudém moři, obchodem při-
cházelo z ciziny zlato a stříbro, drahé kamení a Wt£cná
zwiřata, a slyšeti maudrost slawného Salomona a WsTaténi
blesku ho wíděti, počítalo se ku přednostem onoho ;(věku.
Wstupowal Israel we swazky s jinými národy, s králtfh
Feniků, s Faraónem egyptským, jehož dceru Salomo pojal,
Saba (Seba), králowna arabská nawštíwila Jerusalem s wel-
blaudy, zlatem, klenoty, wzácným kořením a kadidlem, wécmi
posud we městě Dawidowě newídanými. Přitom wšak sám
rozumný Salomo uchýlil se od zákonů předwěkého záko**
nodárce, blauzniwá mysl jeho zřizowala ještě w stáři jino-

198 Odděleni II. Hlawa třeli.

zemským milostnicim bůžky a chrámy^ na hoře Oliwetské
slauženo Ghemosu a Molochu^ w^ ponořeno we w^chodni
rozkoš a luxus^ důchody a daně shlcowány — krásnéť na
powrchu jablko chowalo w sobě čerwa — wznikala nespo*
kojenost, která po smrti Salomonowě (975) za náslei
měla roztrženi kmenů we dwě částky pod Jen^otanemi^
lem isradskijm (samařským) nad děsiti, a Rehobcamems s;
Salomonowýra, králem judským, nad dwěraa kmeny.

e. Králowstwí Israelské a Judskéj ztroskotáni jich a zajetí lidu.

Občanské wálce mezi těmato částěma ušlo se jen wý-
powědi proroka, že rozdělení národa bohem ustanoweno
jest. Podrobení cizí národkowé hleděli swé samostatnosti,
a jelikož dwa náměstkowé jediného boha nad Jerusalemem
panowati nemohli, uwrhla se hlawně částka samařská pod
ochranu jiných bohů; knězi po odňatých důchodedi odešli
do králowstwí Judského, do okolí poswátnébo Sionu^ zni-
čená Sodoma jewila se mnohonásobně, nátisky hrozné.
Sisak, Farao egyptský, draUcowal chrámy a paláce Jerusaif:
lema, rozdwojený Israel postawil se proti sobě, Jeroboam
poražen, 500,000 mužů zůstalo na bojišti, hebrejský stát
přec ale dwojí a slabý. Umění a wědomosti, ježto pod
Salomonem pučeti se začaly, opět zničeny. Dewatenácte
králů z rozličných kmenů, jeden druhého wraždíce, wstu-
powalo na trůn w Samáři, až deset kmenů těch po 2501eté
anarchii Salmanasarem assyrským jato a po horách Médie
rozhoštěno bylo (722)^ Samaria, hlawm' město i^aelské, bylo
% kořen wywráceáó a země osadami assyrskými zalidněna.
Zasnubowánim se Assyrů s pozůstalými Israelity- wznikla
směs, pod jménem Samaritánů známá. Králowstwí Judské,
které o 137 roků déle trwalo mělo z 20 králů Josafata,
Usia, Hiskia a Josia wladařskými cnostmi wýtečné, wnitř-
nioii 'ale zmatky, neustálým třením se národního náboženstwi
« obřady jinozemců a mrawní zkázau nemohlo odolati po-
plátkům n«>cných sausedů egyptských a assyrskýdi, až ko-
nečně posud solečný mělo se swými bratry israelskými^ když
.nowě zrozený Babylon s Egyptem o wládu bojowal a pod
Nabuchodonozorem wyšel proti Faraónu, a u prostřed ležící
Palestina co třtina klesla -^ Jerusalem dobyt, chrám, krá-

Hebreowť. | f^9

lowský palác a město drancowány a spáleny, a hlawni
částka obywatebtwa odwlečena do krajin babylonských.
Pozůstalá chudina ke wzděláwáni půdy kánanské potom
£ části do Egypta uprchlá a tam snad i zanikla.

Po úžasném úsilí národu toho o samostatnost widíme
lyni do wšech končin rozwátý, města jeho zbořena,
|lny popleněny, pusty; malé dobyl Palestiny a opět ji
ztratil, stupně welik^ch podmanitelú sausednich a politické
wýše jejich nedosáhl. Na zmitawém oceánu plaula tato lodička
osaměle, spoléhajíc na sílu wlastniho wesla; hledala eldo-
rado blaženosti pozemské, metala blesky na koráby druhém
až w bauři obecné sama se rozčesla. W samowolném sebe
wymezowáni ze wšech mezinárodních swazků a w nepřá-
telském postaweni proti ostatnímu lidstwu byl národ ten
člowěčenstwem w člowěčenstwu ; kletbu metal na wše, co
jim nebylo, až kletba ta sňata a konečně nejrozdrobe-
nějšimi částkami^ co pária swé wůle, s lidstwem zase
byl spojen.

/; Zaslíbená zeměj Bůh israelskýj zákony.

Na stejném stupni s dějinami stojí lidu toho žiwel
národní, wywinutý hlawně w krajinách, od rozličných spi-
sowatelů rozličně Kanán, Palestina, zasUbená země, ano dle
okolních zemi i Fenicia, Syria, Cólesyría, Idumea atd. na-
zýwaných, jimžto Středozemní moře, Fénicie a Sýrie, řeka
Jordán a hory idumejské pomezím byly; dle Mosesa země
mléka a strdi, potoků a studnic, pšenice, wína atd; na
seweru wlání cedrů Libanonských, rosodatný Hermon, ze-
lený Tábor, wínorodý Karmel, hora oliw, pastwiny Sa-
ronské, palmy a růže Jericha wábiiy národy pastýřské,
byly wnadau kočowníků pustin a stepí, nejdříwe pokud
známo Kananitů, potom děti Israele, jejichž praotec Abra-
ham w údoli Mamre se swými stády se rozhostil n pod
dubem bydlil. Hned zpočátku austním podáním, potom
psanými zákony byl lidu toho zřetel obracen Je wiře w je-
diného boha; bůh stanowen za nejwyššího wůdce a ře-
ditele osudů národu toho, a myšlénka o jediné nejwyšší
bytosti, pod žádným obrazem nečtené a jen we stánku
přebýwajíci^ stala se průwodni hwězdau na rozUdnýdi po*

H^OO Oddělení II. Hlawa Iřeli.

chodech^ kotwicí w utkwělycb stanech ;« pro ni snad již
Abraham oderwal se od modlosliueb assyrských^ k ni
wychowáwai a ^éstil Moses déti israelské • — > Abraham a
Moses — začátek a konec duchowní osy Hebreů — onen
ctitel mocného boha^ tento ctitel Jehowy. We wiru asia^
ských národů uchylowal se Israel arci po wše weky yE^I
myšlénky té, ctil modly národů sausednich, to nejen lid
sprostý, i maudrý Salomo. Aniž nabyla myšlénka ta oné
ryzoty, pauhosti a čistoty, jako w křesťanstwu; tam hubila,
z kořen wyv?racela národy, zde se mezi národy šíh; ano
kolkolem od národů sausedních úžasné utiskowaný Israel
opancéřil se tauto myšlénkau tak mocné, že zhola weleno
nositi smrt na jinowérce a jinorodce, kláti jejich bohy a
swého zachowati w čistotě, aby Israel modloslužbami sau-
sedů se neposkwrnil. Krwi byla křestěna zrozujici se my-
šlénka ta; jediný teprwa byl to poblesk oswétlujici a za-
hřiwajíci, jediný punkt — w}hradní to idea Israele, jeho
modla. Z ni wywinula se od Mosesa založená knéžewláda,
we wšech státních formách Israelitů zachowáwaná, pod Jo-
suem, pod saudci a králi, berauc dédičué swoje zástupce
z kmene Lewi, syna Jakobowa, w jichž č^e stál knéz
nejwyšši z potomků Mosesowa bratra Arona. Proti knéže-
wládé byl ale opét zákon, co wáha na straně lidu, žíwel
lídowládný. Z ni wywinuli se zákonowé, jimiž stanoweno
ctěni boha, oběti a slawnosti, zákony, jimiž jistota jmění,
osoby a swoboda se měla zachowati a národ wzdělati. As
ze 600 zákonů, z kteréhožto počtu o welikém žiwotu lidu
toho uzawírati možná, a jichž přestaupeni přísně bylo tre-
stáno, skwí se na prwnim místě boha israelského ctěni
w paubém jménu, pod žádným obrazem wěcí nebeskýcii,
zemských neb wodních, »Pán, náš Bůh, jest pán jediný,*
čím hlawně náboženstwí egyptské a chaldejské se wywra-
cowalo, a pabohy, oltáře a háje dr>ih}ch národů káceti,
města jejich bořiti, obywatelstwo zahlazowati a kořist páliti
a zničowati welelo. Smrtí byl trestán, kdo se klaněl bobu
cizímu, neb kdo člowěka obětowal modle Molochu; smrti
trestán i zlořečitel rodičů, wrah, krádce lidi, falešný swě-
dek^, nesraudní ohawníci, čarodějnice a jedlíci krwe —
Ipěl-tě Israel ještě tuze na prsu drsné přírody a teplau

Hebreowé. 801

krwí zwéře dráždiwal prudkau swau powahu. — Rozsudek
siTtrti byl we skutek uwáděn pálením^ stínáním^ wěšením^
hlawné wšak kamenowáním. Nejhroznějším trestem bylo
ze země wypowězeni. Za menší přestupky byly stanoweny
pokuty a náhrady, neb též oko za oko^ zub za zub atd.
^ikési ordálie s wodau byly w obyčeji při cizoložstwí ;
zákonem stanoweny sňatky, z nichž pokrewni a neobře- *
zani národowé (wyjimajic tedy Madianity, Ismaelity, Edo-
mity, Aioabity a Egypťany) byli wylaučeni a rozwod we při*
pádu nečistoty mužům dowoien; I wšeliké spůsobj lichwář-
stwí (wyjmauc proti jinowěrciim) byly zapowězeny; dány
zákony proti nečistotě, zlým to nemocem egyptským, jež
Israel znal; zákony s strany newolnictwi; byl wšak rozdíl
mezi otrokem hebrejským a cizím; zákony w ohledu na
chudé a nuzné, žebráctwi nemohlo se ještě při kořistujícím
národě wywinauti; proti krewni pomstě, která mezi Araby
posiid panowala byjo ustanoweno šest měst ze 48 Lewit-
ských, kam se utéci mohl každý, kdo druhého nechtě
zabil. Žádného wšak není w deskách zákonu, jimž by se
powinnosti lidu k panownikowi byly stanowily. Mosesowo
zákonodárstwi zakládalo se ješté na žiwot patriarchální, a
utiskowáni wladařň egyptských bylo ještě w tuze čerstwé
paměti, než aby se byl z otroctwí práwě wyšlý a bezuzdé
swobody požíwajíci Ud k čemu podobnému měl wázati.
Na dwau kamenných deskách, w arše iimluwy w stánku
složených, byly napsány nebo-li wryty základní zákony, a
wedle spočiwala kniha zákonu ostatnich.

g. Kněží) národní slawnostL

Dokonalé postawy těla, w zlatě, stříbře, hedbáwi atd.
oděného, na prsau drahé kameny, urim a thumim, na
důkaz dokonalosti ducha, stál nejwyšši kněz w čele kněž-
8twa» knězi a lewitů, kteří při službách božích konali ob«
řady, zákony ostřihali, léčili, na čistotu, zdrawi a mrawy
dohlíželi, lid wyučowaili, čímž od kněžských kast jiných
národů podstatně se lišili, a spory w náboženském i w občan*
skám ohledu jakožto pHsedtci nebo předsedici rezhodowali každ^
ráno we městské bráně ptí austnim toliko jednání se swédky,
a po 48 městech, co swých statcích^ rozhoštěni jsauce^

202 Oddělení II. Hlawa třetí.

wládu nad Israelem a osudem jeho w rokau méli. Pod
trestem smrti .musíl každý podrobiti se konečnému roz-
sudku jejich, besátky^ prwotiny polních aurod^ oběti oi-
tárni a čtyrycet osm měst» neboť domy w nich a polnosti
náležely jím» byly jejich důchody. Mimo oběti při weli*
kých třech slawnostech» přesnic^ slawnosti welikonočnLa
sklizeni, kde každý muž z Israela šedesátý neb dokonce 6ty-
rycátý díl aurody ke stánku umluwy přinášel, byly přede-
psány oběti ustawičné čili denní, oběť suchá (jídlo), mokrá
(nápoj), oběť za očištění, za hřích, winu atd., a tak i wy-
kupowání wšeho prworozeného z lidi a zwířal čistých, ano
i owoce stromu, ža prwních let nečistého, tak že se česati
nesmělo, náleželo roku čtwrtého k důchodům knězi, mohlo
se wšak wykaupiti. Wšem modlám jinýdi národů posta-
wilo se na odpor náboženstwi israelské; úcta boží neko-
nala se žádnému obrazu. Myšlénka ta byla wšak tuze na-
prostá a duchowná pro smyslný lid wýcbodozemský, pročež
k wyrownáni toho již na paušti zřízen stánek umluwy třicet
loket zdéli^ deset zšíři a zwýši, ze dwau komnat, z nichž
druhá zlatem okrášlená byla swatyně boha, do jejíhož we-
lebného temna nejwyšší kněz jednau za rok, na slawnost
smíření hříšného lidu s bohem, mohl wstaupiti^ a kde zlatá
nalézala se archa umluwy (skříně), a w ní dwě desky zá-
kladních zákonů a wedle kniha zákonů ostatnidb, na kte-
réžto skříni mezi splýwajícími k sobě křídly dwau cheru-
bínů sídlo bylo boha israelského. Lewité, nižší to druh
knězi, přenášeli stánek z místa na misto^ až Salomó jiný,
welkolepý chrám Jerusalemský, zřídil. Třikráte za rok
musil weškeren Israel scházeti se ke stánku boha swého,
aby po sedm dni w dubnu konal slawnost přesnic , po
sedm dni přesné (nekwašené) jedl chleby, pálil oběti
dwau dobytčat, skopce a sedmi ročních beránků na pa-
mátku wyjiti swého z Egypta; aby zadruhé konal slaw-
nost žní, slawnost^ welikonoční we kwětnu, a přinášel oběti,
prwotiny prací swých w poli na památku daného zákona
na hoře Sinai^ a konečně , slawnost sklizně a obětowání
prwotin pozdější polni aurody w září na památku čtyry-
cetiletého přebýwání na paušti, konanau pod stánky z wětwi
palmowýcb, oliwowých atd* Mělť Israel ještě i jiné alaw-

Hebrcowé. 203

nosti národní^ z nichž hlawně slawaost sobotního roku^
wždy sedmý rok^ a slawnost milostiwého čili plesného léta,
wždy padesátý rok, se wyznamenáwala a obě dosti weliký
přewrat w poměrech israelského - národa za následek mi-
waly; neboť za čas roku sobotního nepracowáno w poli
Q aurodě toho roku, wšechny samorostlé plodiny zůsta-
weny chudým^ sirotkům a cizincům, hebrejští otroci na
swobodu pauštěni, a kdo ji aučasten býti nechtěl, tomu
ucho propíchnuto na znamení otroctwi dobrowolného, pro-
míjeny dluhy (aspoň nesměly býti zupominány). Za čas roku
milostiwého byli oswobozeni otroci i se známkau, dluhy
zničowány, pole, domy (ne ale we městech), .ieny děti a
statky, jakýmkoli sp&sobem do jiných rukau přišlé, wra-
cowány (bylyť jen do milostiwého léta kaupeny), a tak
přicházela zase půda na potomky otce israelského. We
wětší míře byly obě slawnosti jen swěcením <lne sedmého,
dne sobotního*

A. Wědomostí a uměni.

W národě tom čelilo wšechno k tomu, aby zacho-
wala se rodina israelská we swé ryzotě a samostatnosti,
aby stála co hradba na wrcholu, jehož by okolní náro-
dpwé dostaupiti nemohli; wše ji odrýwalo od jiných, me-
talo w samotu, aby patřila jen na swau stálici, boha swého*
Zapowězeny wšeliké ordálie, prawectwí, čáry Egypťanů a
jiných: »Nebudeť nalezen w Israeli, kdož by wedl syna
swého neb dceru swau skrz oheň, ani wěštec, ani planétp
nik, ani čarodějník, ani kauzelník, ani losnik, ani zaklinač,
ani hadač, ani černokněžník.o Weliký zákonodárce změnil
i sluneční rok, měsíc i den na jiné rozdělil částky než
měli Egypťané. Powolena i jiná jídla a nápoje, aby auplně
zničila se památka na zemi jich otroctwi, a obřadní slowa
při obřezání: »We Iqrwi swé buď žiwl« naznačila úsilí a
tauhu po wýwinu israelské národnosti. Protož i hnusili a
oškliwili si učenost a wědomosti národů sausednich, a wy-
powídánim ze země trestala se k tomu náklonnost. Na
planinách Palestiny swobodný Israel wydbowaný, aby wzdě-
láwal pole a winice, sám látku ke skrownému oděwu si
hotowil, sám domy stawěl a chaty lepil> a tudy (až po Sa-

IKQ4 Oddéleni II. Hkwa Iřeti.

lomena) bez obchodu hy\, měl toliko w zákoně swém wi-
déti ukazowatele na dráhu swého žiwota, we schůzkách
sobotních poslauchati wýklady zákonu toho a swé rodině
w sobotu ho čítati a tím zachowati se od poskwrn jino-
rodců. Co se w mezech zákonu toho mohlo pohybowati,
wykwětlo w nížinách Libanonu: polní hospodářstwi^ umění
wojenské — od welikého wůdce Mosesa počítaloť se mnoho
reků, zjewilo se mnoho chrabrosti w Israeli — nade wše
ale wyníklo básníctwi^ samorosdá to Jiwětina wýchodu. Od
písně Mosesowy, této swaté slzy nad Israelem^ k písni
saudkyně Debory^ jejíž »duše udatně pošlapala nepřátely^c
ku praudům citu w žalmích^se rozléfrajícího^ k těmto ská-
lám důwěry w boha, wznešené hrdosti k nepřátelům^ tauhy
po wládě nad končinami země^ citům to plynaucím z duse
králowské — ona potom píseň co žhaucí láwa milosti,
jakož i ohně plné, horující álowa proroků — wšeť důka-
zem nadšeného ducha, kteráž samostatně w Israeli se wy-
winul a zaskwěl při temném jenom tušení žiwota nadzem-
ského, jimž we hemženi swětské ponořený Israel nebyl
zaujímán.

I. Proroci israelSti.

Celá saustawa israelského žiwota dala konečně půwod
pod jménem pfcrokd památným mužům, neohroženým to
horlitelům israelským. Wycházeli nejwíce ze škol od Sa-
muele založených; pod každým panowníkem bylo jich ně-
kolik, a někteří skwěli se u dwora jako Nathan. W záko-
nodárstwi Mosesowě nebylo wolno něco nowého stanowiti;
swým časem a okolnostmi potřebné wšak změny daly se
na radu nadřených mužů těch, jichž ale hlawním auče*
iem bylo: klásti hráze náwalům mrawní zkázy^ lid odwra-
ceti od modely wolati ho ke ctění jediného boha, neboť
Israel šinul se neustále z wytknuté dráhy slawného záko-
nodárce. nSestaupilo jako déšť naučeni jeho j spadla jako
rosa wýmluwnost jeho, jako tichý déšť na mladistwau
tráwu, a jako příwal na odrosUan bylinu: ale pokolení
přewrácené a zawilé zpronewěřilo se bohu wlastní mrz-
ko3tí swau.a A chudil špatně oděni, na modlitbách^ w učeni
a w šamote 'trwajici» od dworaníx iaL^oe«tó\Rfe '\\sslvqí%^^'.

» •

Fenikowé. S05

následowani možowé wyeházeli na jewo jako ze chmur blesky
nebeské^ mrskat spusdý Israel — «oneii winný kmen prá-
zdným co oral bezbožnost^ žal neprawost» jedl ówoce hi,
Wnitř zlodějstwím wriě laupežnictwi^v jak di prorok Ozeas^
»Hd obtížený neprawosti^ simé zlostníků^ syny nešlechetné^^
jak Isaias hlásá w dobé rozerwanosti israelské^ kde bylí
9 knížata zpumá a towaryši zlodéjů^a a lid bez uméní
schwacowán od nepřátel ' — blížilať se wichrice assyrská»
která Samarii^ králowstwí Israelské^ shladila a obywatele
rozptýlila; — přiblížilať se i wichrice babylonská, a slow
Jeremiášowých neposlušné Judstfro shlazeno a odwieeeno,
harfy zawésiío na wrby babylonské — hustým oblakem
přikryta dcera Siónská.

D. Fenikowé.

a. Obchod a um^ni Fenik&^ společenské jich zřízení a náhoženstwí.

We směsici národkii při Středomoří zjewují se ještě
některé, jež toliko dle jména udáme a sice: Kananité, jichž
dějiny s israelskými docel|i jsau polaučeny, Syrowés kteří
zpočátku co hordy pod náčelníky žili, na krátký čas od
Israelitů ^podrobeni, až později (1040) říše Damaská wznikla
á w assyrské (740) zase utonula, Filisté čili Filistinšti při
jižním kausku Středomoří, dříwe nepochybně v/ Pale-
stině usedlí. Historické důležitosti mezi nimi dosáhli Fť
fUkowé na pobřeží as 30 mil dlauhém a 200 čtwerecních
mil welikém. Národowé tito počítají se ku plemeni Se-
mitickému. Nebudeme spoléhati na důwod wzatý ze sta-
rého zákona, kde Filisté čili Keretité cizinci jsau nazý-
wáni, že byli hostinští, sprawedliwi a hladně obchod
wedli, i bez toho máme za to, že u Středomoří to samé
86 ák\o, co u záliwu Perského, protká wání se totiž dwau
plemen: na základě Indického plemene že stál Semita
w Sidoně a Tyru tak jako w Babylóně. Sidon a Babylon
jsau dwě pobřežní místa mnohonásobných wědomostí a
umění, mezi nimi Palmyra co ostrow se swětlárnau a kol-
kolem šíroširoce drawé wlny a př4bo\^ Vewíw^W ts^j^^í^
aetnitického.

<^Q0 Odilélent 11. Hlawa třetí.

Písčitá, Libanonem pokrytá krajinka Feniků neobra*
cela na sebe zřetele obywatelů, před nimi rozprostíraly se
wlny Středomořské; po nich wywáženy a dowáženy poklady
a potřeby zámořské, u nich stawěna města, mezi nimiž
Sidon již w prwnich dobách Semitů co město obchodní
se zaskwíwal. Sklo, pískem z říčky Bely připrawowané«
čerwcem barwenau wlnu, wáeliké nářadí z jantaru, slonowé
kosti a kowů, tkané látky, wše welmi umele zhotowowané,
odnášela žiwá ona loď stepní do nitra Asie přes Palmyru,
do Šťastné Arábie na jih a do Arménie na sewer, a locf
cedrowá přes moře na Cypr, do Řek, Sicílie, sewemí
Afriky a Španiel, do Atlantem oplutého Gadezu (Kadizu).
Weslem a plachtami hnaly se lodě, hwězdami nočního času
wedené, a prawi se, že až k austí Rýnu, kolem Afriky
(600 před K.) a po Rudém moři až k Gejlonu plauly,
o čemž arci možná pochybowati. Zakládány osady na Cy-
pru, Kreté, Rhodu, na pobřeží africkém w Utice, pozdější
to Karthago , kteraužto osadu punickau čili fenickau as
před 900 (880 před K.) založila sestra Tyrského panow-
nika Pygmaliona, kterýž, taužiw po pokladech, chotě jejího
zawraždil. Potom osady w Hispanii (His-Pania, snad tolik
co Cis-pania) w Tartesu, w Kadizu (as 1100 před K.) atd.,
a skály Kalpa a Abyla, kde nyní Gibraltar a Ceuta stojí,
byly ony slaupy moci a sláwy Melkarta, Herkula to féni-
ckého. K wywedení toho potřebí bylo znamenitého stupně
wzdělanosti, která owšem wýhradní nebyla plodinau Sidonu.
Egypt, onen tajuplný Hermes, Chaldea, onen neproniknutým
záwojem zahalený Oannes, a třetí jejich společnice Fénicie,
jsau tři studnice w trojhranu, které wespolek se žiwily a
w prameny dále rozléwaly. Protož i ražené peníze a písmo,
pauze Fenikům přičítaný to wynález, jen za zdokonalení
možná powažowati. Žil národ ten we městech na pobřeží,
mocný beze wšeho dobýwání a hluku wálečného, skoro
bez z«mě, nejisté jen wlny byly jistým základem jeho blaha,
skwělosti a sláwy. Mořeplawci ti, z počátku námořští jen
laupežníci, pozdějším obchodem zbohatlí, zakládali města,
a města byla státy pro sebe, wýwin společenského jich ži-
wota byl jako ty lodě na moři, kde každá pro sebe wše-
chen žiwot w sobě má. Ač hlawy států čili měst s okolím

Feoikowé. 20t

dédični byli králowé^ přec mela přewahu wládni forma
republikánská; obywatelšCwo bylo od swého počátku tuze
činné a duchowni^ než aby některá osoba s to býwala po-
drobiti si je wýhradně. Sw^m časem wládla wšak jednot-
liwá města nad jinými^ z počátku Sidon (nyní Saida), we tři-
náctém pak století před K. Tyrus (nynější zříceniny Sur,
Zor^ Tur) na ostrowě^ později s pewnau zemí spojeném,
a mimo ty skwěla se ještě města Byblus, Berytus (Bairut),
Ako (později Ptolemais)^ Cesarea^ Apania atd. Hlawním spo-
jidlem národu toho bylo náboženstwi^ mající ten samý zá-
klad jako chaldejské a poněkud i eg^tské. Chaldejský

v

Bel« Belus^ Baal, slunce^ král nebes^ od Řeků Kronos jme-
nowaný, byl pod tím samj^m jménem i od Feniku ctěn
co nejwyšší bůh^ co ploditel, a Baaltis, Melita neboli Astarta,
Astarotj co matka. Melkart (Herkules), obraz fénického
obchodu, byl hlawně w Tyru ctěn. Modloslužby jejich byly
spojeny s obětowáním lidí. Učinila se již zmínka o bůžku
Molochu, soše kowowé, na jejíž wnitřním ohněm rozžha-
wené ruce děti se kladly, a powyk dělal, aby nářek upálo-
waných slyšeti nebylo. O takowých obětedi činí se zmínka
skoro u wšech čeledí semitických.

b. Dějiny fénické.

Jelikož Fenikowé dob;f'wawým nebyli národem, spo-
^íwá historie země té pauze w jejím obchodu a stupni
wzdělanosti, která owšem \>iíce na hmotní okres umění
a wědomostí se wztahujíc, do duchowní říše, do umění
a wěd w užším smyslu toho slowa, walného pokroku neučinila.
To jen památno, že když Salmanasar králowstwí Israelské
wywrátil, a i Fenikowé se mu poddali, jen obywatelé Tyrští
na blízký ostrow se utekše, několik let moci jeho wzdo-
rowali, aniž podlehli, a znowa kwětaud Tyrus opět po wy-
wrácení Jerusalema od Babyloňanů do těsna ubíhaje, zase
na malý ostrow se odebral a jako dříwc samostatnosti swé
nepozbyl. Ze spisowatelů připcmiíná se jen Sanchuniaton,
z jehož fénického dějepisu nepatrné zlomky w řeckýdi pře-
kladech zachowány.

Tím byh by částka nejstaršího dějepisu Asie a Afriky
ukončena. Na cestě odtamtud w dědiny ewropejské jdeme

20B Oddélení II. Hlawa Iřeti.

přes ony krajiny, kteréž pod jménem Maloasíe známy jsau.
W historii jmenuji se ty země sidlem přerůznýcb, w jednu
směsici serwaných národů: Karů, Fryg^^ Kappadočanů,
Thraku, Lydu^ Cilicianů^ Lycianů, Bebryků^ Paflagoncň,
Henetů^ Amazonek w Pontu atd, Oprawdowý to gordický
uzel národu, kterýž poněkud se rozwáže tím wědomira,
že zde byl přechod z Asie do Ewropy táhnauciho lidstwa,
že dwě i tři plemena se tu srážela, a we starowěkosti žádný
z národů těch auplného wýwinu a wětsí rozsáhlosti nedošel.

II. Národowé ewropejští.

W Ewropě, na těchto tak říkaje břehách weliké pew-
níny asiatské, potkáwáme se toliko s národy asiatskýrai
plemene trojiho: Indického, Sewerského a Semitického.
Cástkau prwní a nejhlawnějši jsau ale čeledi tak zwaného
plemene Indického. Nicméně i plemeno Sewerské wyhr*
nulo ze sebe welikau část, která zalídnila náš díl swěta

v

jak w čase nowém (čeleď Turec^ká a Gudské [Finské] čeledi
haluz Maďarská), tak i w nejdáwnějšim (čeledi Uralské
kmea západočudský čili Finský, čeleď Iberská a čeledi
Mongolské kmen Skytický). Zpytatelé starožitnosti shoduji
se w tom, že tito Seweřané již před příchodem Indického
plemene walné částky ewropejského prostoru zaujímali. We
swých Slowanských Starožitnostech prawi Šafařík: že toto
sídleni národůw plemene Sewerského hlauběji w západní
a wýchodni Ewropě nemůže leč w době nejstarší, před-
historické, totiž mnohými wěky před Herodotem (bOO let
před K.), a dle wši prawděpodobnosti před rozšířením se
kmenůw indoewropejských, jmenowitě Celtůw, Germanůw
a Windůw čili Slowanňw, připuštěno býti. W dober histo-
rické, ^e století Herodotowě a nedlauho předtím již po-
ložení hlawních kmenů w Ewropě naší bylo totéž, kteréž
někbliko wěkůw později, w době římské, až do nowého
stěhowání národů w 4 — 7 století po Kr., w ní spatřujeme,
t. již wšecky hlawní ewropejské kmeny a národy, Thra-
kowé, Řekowé, Latini, Celtowé, Němci, Windowé a Lit-
wané, tatáž sídla zaujímali, w jejichžto držení je potom

Plémě Sewerské w Ewropé. Kmen Skythický. M)9

nalézáme, když historie na ně plné a jasné swětlo prostí-
rati počíná. Ačkoliť pak o iiěkterj^ch z nich, np. Němcích,
Windech a Litwanech, tak starých swědectwi^ jako o Thra-
dch, Řecích, Římanech a Celtech nemáme; wšak nicméně
přece za jisto pokládati lze, že onino tři kmenowé nejsau
těch čtyř mladší a pozdější přistěhowanci w Ewropě, ješto
není možné, aby se, bez jakých takých pamětí toho w hi-^
storii asíatské a řecké, přes tyto k západu byli prodrali^
nýbrž naopak í wíře podobné jest, že onino západní kme-
nowé šířením se wýchodních pořád dál a dále k západ-
nímu oceánu posauwáni, ba až na samy ostro wy jeho
wy tlačeni byli. a — Není-li paměti o později přišlých Něm-
cích, Slowaneeh a Litwanech, tím méně možná se toho
nadíti o jejich předchůdcích plemene Sewerského. Wěky
ty kryje čirá noc. Nebude wšak zby tečno, podati wšeo-
becné, byt\ i sebe chudší tahy o powaze a sídlech tohoto
prwniho obywatelstwa ewropejského, aby se i widělo, s kým
a kde nowé wlasti hledající předkowé naši činiti měli.

1. Ptémé Sewerské w Ewropé.^
a. Kmen Skylhický.

Ze wšech Seweřanů proslawil se nejwíce. tento kmen
w Asii i w Ewropě swými nájezdy na okolní národy.
K Mongolské patře čeledi, má s ní^ wáleční spůsob spo-
lečný, i mrawy a zwyky, i twar těla. Wšickni Skytowé%*
byli postawau i obličejem sobě rowní, práwě jako dnešní
Mongolowé: měli tělo tlusté a oduřilé, hnáty tučným ma-
siskem * obalené, břicho napuklé, wlasy řídké; s Mongoly
stejný měli spůsob léčení wypalowáním, stejné zwyklosti,
obřady a způsoby žiwobytí. Wzýwání boha wojny w obrazu
poswátného meče jest práwě a wlastně mongcdské, napotom
u Attily a ještě později w čas powýáení Cingischaňa na
důstojenstwí králowské znowu se wyskýtající; plstěné stany,
swinská nečistota, těsto, jímž se ženy obkládaly, aby jim.
čas po času bláto a špínu s kůže sklidilo, zahálčiwá leni-
wost a mimo wojnu a laupež zmrtwělost: wšecko to jest

Wiz Šafaříkowy Star. slow. Sir. 234.

14

IKIO Odděleni II. Hlawa třetí.

mongolské^ jakož i opájeni se kaařem konopného semene
na řeřawém kamenu w pewně zawřeném stanu. Jakoi
mužowé skytbičti celičký den wiseli na sw;^ch koních, tak
ženy i děti jejich pořád dřepěly w plstěných stanich^ jenž
na kolách čili wozích roztaženy byly. Hnusné^ nercili ho"
wadské byly ostatni jejich obyčeje a obřs^dy : lidi zabíjeli
při pohřebu králůw^ pili kyselé kobylí mléko (kumis, u ná-
rodů mongolských), oslepowali sluhy a otroky, jichž ku
polním a domácím práčem ^ užíwali, lokali krew zabitýdi
nepřátel, odírali kůži jejich a wyráběli ji k rozličným do-
mácím potřebám , užiwali Ibůw zabitých nepřátel místo
čísi atd. Byli laupežnici a pro swau surowost, podlost
a wnitřní rozmišky nemohli sobě dokonale podrobiti okoL
nfch národůw, jmenowitě Thrakůw. — Prawlastí jejich byly
krajiny spolukmenowců jejich, Sakůw a Massagetůw, nynější
to stepy kirgizských hord — od Orenburka až do Buchary
a ku perskému pomezí — krajiny to wěčného mlčení, kde
příroda oswěžujících nemá wýjewů , kde na - ohromném
oboru oko žádným předmětem se nestawí, kde půda par-
nem rozpukána, již w máji sluncem tráwa sežehlá, kde na
stepích středoasiatských wůbec od moře Chwalinského na
wýchod málo ústrojných plodin se wywádí; slabau wrst-
wau země neb pískem pokrytá půda nemá plodiwé sily,
suchá zima po nesmírném parnu překáží růsti stromům
a bylinám; kde pořidku je luk a lesů, někde několik to-
polů a wrb pět střewíců wysokých, když w běhu zasta-
wenau říčkau úrodný kal se nasadí neb pramen tráwu
swlažuje. Na sto mil od Uralu po Jaxartes není řeky>^a písek
přenáší se každým wětru pohnutím. Tak i stepi 'nynější
Astrachanské gubernie na sewer od moře Chwalinského po
obau břehách Wolhy náleží k nejpustějším krajinám Ruské
říše; toto dno předwěkého moře má nažlautlau hlínu bez
kamení^ kterau shlacená sůl proniká, kde se posud nezka-
menělé nacházejí lastury, málo rostlin, kde jen na jaře
mnohá stepní krajina spanilými- kwětinami se zaskwěje, až
parno bezdeštné krásu tuto šmahem ničí, fáta morgana
swé přeludy prowádějí a šumícími křídly kobylky zemi za-
temňují a pustoší. Jak posud, tak i za dáwných wěků roz-
kládali w úrodnějších místech kočownici čeledí mongolské

Čudowti nebo -li Finowé. Sil

Stany swé^ a na kořist krajin požehnanějších sletowali. Proti
Čmé, Indiím Persii a krajinám ewropejským^ w hluboké již
starožitnosti wzděláwaným, byla čeleď ta drawci^ čd^ajicimí
na dobuj aby země ty přepadati a z jejich darů také podíl
miwati mohli. W sedmém století (okolo 623 před K.)^ jak
podotknuto, prodrali se Skythowé pod swým králem Ma-
dyasem úžinami Kawkazsk^eh hor do Malé Asie^ plenili
Syrii^ Palestinu a Medií, až po 281etém hospodaření od
Medů zahlazeni a za Kawkaz opět zahnáni byli. Od Hero-
dota zaznamenaný tento jejich čin jest nejstarší^ kterým
oni ohlašowali swétu žiwot swůj od krajin Gernomořskýcfa.
Sami sebe nazýwali Skoloti; jméno Skyth pochází dle Sa-
faříka ze slowa Ščud (Gud}^ kterým Slowané národy Fin-
ského kmene naznačowali a též i na Skoloty přenesli. ^

b* Cudowé neho-li Finowé.

Na seweru říše Ruském w EstOAech, w Guchonsku^ na
Wolze atd. žijí posud zbytky národu, jenž k nejstarším
obywatelům Ewropy se počítá; jsau to zbytky již malé«
stín jenom někdy ohromného stromu. W celé sewemí
Ewropě, od Ledowého moře dolů přes Norwegy, Šwedy
a Dánsko po obau břehách Baltického moře k Wolze a
k Uralu wykazují se mu sídla již w staré době, ač ku prawdě
podobno^ že za prawěku, dříwe než Indo-Ewropané přišli,
na zwěř a byť i plané owoce úrodnější krajiny střední a
jižní Ewropy zaujímal a k seweru teprwa později tlačen

v

byl. Dle Tacitowa popsáni Cudůw nacházela se n nich
npodiwná surowost, špinawá chudoba : ani zbraně, ani koní,
ani domůw; potrawa jich byliny, oděw kožešiny, lože země;
wšecka jejich naděje we střelách, kteréž pro nedostatek
železa kostmi ostří. I muž i ženy pauhým lowectwím se
žiwí. Neboť i tyto w tom začasté oněm towaryáí, a s nimi
kořist dělí. Dětem spletené wětwí před zwěři a nepočasím
jedinau jest ochranau: w těchto košatinách meškají mlá«
denci, autočiště nacházejí starci. Toť oni za blaženější wěc
pokládají, nežli w potu zoráwati pole, s prací stawěti domy
a mezi nadějí a strachem péčemi o wlastní a cizí zbožt
sužowati sebe bez přestání. « Byť i tedy za dáwných wěků
národ ten ohromná byl zaujímal sídla, přece lidnatost jeho

14*

212 Oddělení II. Hlawa ihstí.

nebyla w poměru s těmito jeho sidly; onť byl národ lo-
wecký; a byť i nowým příchozím naprosto a w dobřete
swá sídla nebyl postupowai^ přece neproslawí! se činy wá»
léčnými^ nemělť ani. zbraně^ ani koní; ostatně Spinu^ suro-
wost a diwokost měl s druhými oddíly Sewérského ple-
mene wespolek.

c. Iberowé.

Ewropejské zbytky čeledi iberské jsau tak zwani Ba-
skowé (Yaskoni čili Biskajci) we Spahielíeh w krajině Bi-
skaji, Guipuskoí a Alayě, potom malá částka w Pyrenejských
departementech írancauzských^ jichž wesměs ani půl mil-
Honu se nepočítá. Reč Basků má welikau kmenowau pří-
tPVznost s řečí Iberů w horách Kawkazskýcb^ kteří ku ple-
menu Sewerskému náleží^ a tudy i nynější Baskowé do té
samé čeledi a téhož plemene počítáni býti musejí. Za prawěku
zaujímala tato čeleď jižní krajiny ewropejské, a ze jména
jmenují se ostrowy Sicihe, Sardinie a Korsika^ potom Aquí-
tanie^ částka to někdejší Gallie^ a celý polauostrow špa-
nielský. Až na ony slabé stíny národu toho w krajinádi
Basku nepozůstalo po nich žádné památky^ leda jméno
španielské řeky Iberu (Ebro)^ a snad i starý názew Itálie
a Španiel^ Hesperia (His-Iberia), a setřeme-li poesii, byl snad
od starších učených s welikau péčí hledaný ostro w některý
z nadřečených ostrowů Iberůw, kde Nymfy Hesperidky
w Junoniných zahradách zlatá střehly jablka j až přícho*
dem Argonautů zaplašeny byly.

Tito národowé plemene Sewérského byli nepochybně
prwními obywateli Ewropy, prwním steliwem půdy jcji
drsné, lesy a bažinami pokryté, jelikož za Kristowých
ještě časů podnebí Wlach podobno bylo nynějším o mnoho
sewern^jším pásůtti ewropejským. Iber, Čud a Skytha razili
za medwědem cestu w pralesy, aby sňali s něho oděw
proti mlhám, sněhu a dešti, a obsahem raucha toho aby
naplnili žaludky. Diwoch bojowal s diwau přírodau a šeK
mami, až posléze jiní přikwačowali naň nepřátelé, kterým
podlehl: bylí to předkowé naši.

Pléině Indické w £wropé. Čeiecf Kellická. S^13

2. Plémé Indické w Ewropé.

W newystihlau dobu náleží příchod národů plemene
půwodoě Indického w naše krajiny. Od hor Himalájských
k moři Středozemnímu mezi Taurem a pauštěmi Arábie
w prawéku bytowawše^ odrýwaly se část po části z příčin
wice méně již známých^ a přes úžinu mezi mořem Gemým
a Středozemním přecházeli^ nowf ch sídel hledajíce. Mimo-
chodem možná podotknauti^ že mluwa nynějších Albaňanů
čili Arnautů^ kteří sami sebe Škipetary nazýwají^ se žádnau
z indoewropejských řečí welikého přibuzenstwí nemajíc^ přec
dle wýroků zpytatelů indického jest půwodu; že tedy haluz
tato nejdříwe od swého kmene se oderwala^ do skalnatj^
bor Albánie se zanesla^ tam wšech proměn a wšeho st^l^í
8 jinými- národy prosta zůstala^ mluwu i mrawy a zwyky
8wé w počáteční drsnotě zachowala, pokud možná ještě wice
zdiwočela a posud diwočí. Po tomto nepatrném úrywku
přicházeli wšak zástupowé tak walní^ že w sobě dosti měli
síly k wýwinu osobliwélio žiwota^ k založení wehkých spo-
lečností, aupiných států. Jak dle našeho mínění a pře-
swědčení zástupowé ti w ewropejský díl swěta přicházeli,
udáme nyní s krátkým wytkoutim powahy jejich wůbec
jakož i sídel, we kterých oni napotom swými činy na di-
wadlo swěta weřejaě wstupowati začali.

a, Celcct Kellická.

Že po přechodu přes Hellespont (úžinu Dardanellskau)
wšickni národowé, z Asie do Ewropy táhší, krajiny pod
jménem Thracie, Macedonie, Moesie atd. známé, ano i wice
méně krajiny italské zaňali, netřeba jakožto wěc newyhnu-
telnau dokazowati. Sunutím se Keltů do krajin těch byli
snad nahoře podotčení Skypetaři do hor Albánských wrženi,
kdež i utkwěli. O pobýwání Keltů w krajinách Zadunaj*
ských není owšem nijakého swědectwí starého, leč w Itálii,
kdež Umbrowé k čeledi té se počítají. Příchodem druhých
národů byli Keltowé sauwáni dále do Ewropy, do které, byť
je ani podunajské bažiny, ani hory aneb diwoké hordy ple-
mene Sewcrského nebyly zastawowaly, nejpřirozenější byla
cesta podlé Dunaje, Sáwy a Dráwy, odkud, drsné a sně-

214 Odděleni II. filawa tí-etí. '

howé hory w prawo zůstawujice^ lahodnější hleděli si půdy
italské^ až po nemalých snad bojích s Ibery a od nástupců
tlačeni jsauce^ w oněch usedli krajinách^ kde je přewelmi
rozmnožené za Kristowých časů a dřiwe již nalézáme:
w Hispanii s Ibery walně pomíchané pod jménem Celtiberu^
od hor Pyrenejských na wýchod k Wlachům a k Rýnu^
na sewer k Britanii a Irsku — w zemích^ kterými za naši
doby tři z prwních monarchií spokojeny jsau^ ačkoliw i tyto
země jen za prwotní sídla národu toho powažowány býti
musejí. Čeleď ta^ aneb některá hlawní j^ji wětew^ sama
nazýwala se Gaely^ Gaily^ Galy, což Řekowé Keltae^ Ří-
mané po nich Celtae^ nejwíc ale Galií psáwalL Slowané
jmenowali je Wlachy^ kteréžto jméno i po wybynuti Keltů
^^^rajinách italských na nowé tam národy bylo přeneseno.
O tomto někdy mohutném národu nemáme pět wěků před
Kristem žádné zpráwy^ lze tedy o jeho dáwní powaze a
stupni wzdělanosti něco jen tušiti a uzawirati ze zpráw
pozdějších^ dle kterých ho na wysoký stupeň stawěti nelze.
Byltě to národ nejwíce pastýřský; orbu málo wzděláwal^
města [pořid ku stawěL jeho wesnice byly chudobné a nuzné;
a skwěl-li se na pánowě šiji zlatý řetěz^ bylo přec tělo jeho
pauhým pláštěm pokryto. Jazyk keltický jest konečně od
zpytatelů za indoewropejský uznán. Náboženstwí národu
toho je plné hrůz a powěr: Druidowé a druidky byli kněž-
skau kastau> na wládu země welíký aučinek mající; sedáwali
na saudech^ stanowili tresty^ kdo se protiwil^ do kletby dá-
wán^ od služeb božích wylučowán^ i jednotliwec i celé kmeny;
moc měli neobmezenau^ dani a břemen byli sproštěni^ sami
udělowaly odměny^ wšecky záležitostí zeiíiě uměli oplétati
moci swau^ pečowali o weřejné i saukromné oběti^ wykUdali
zásady swého náboženstwí^ nesmrtelnost duše a stěhowáni
její do jiných těles; nestawěli chrámů^ we welikých jen dau-
brawách konali službu swým bohům^ Dhewu a jiným^ jichž
pod žádnými obrazy nectili. W háje bohům zaswěcené^ kde
druidowé jakožto jejich služebnici bydleti musili, chodili
Keltowé swázani^ na důkaz^ že jsau bohům podrobeni a
jich otroci. Dar^ derw (dub) slaužil jim za smyslowý obraz
bohů^ jmeli, jemuž hojiwau přičítali moc> bylo u nich
u welik% wážnosti; hlawním náboženským zásadám učili se

Celed Germánská čili Německá. • iSlo

nazpamět. W nebezpečí upadlý žiwot některé osoby mohl
jen obětowánini druhého člowěka býti wykaupen^ jelikož
bohowé jen tím se dali smířiti; lidé byli též weřejně obě-
towáni pro blaho celého národu; u sochy boha (dubu?)
prautím obložení se. upalowali^ neb šípami zastřelowali^ neb
n^ kříž přibíjeli; kdo se pro blaho země sám dobrowolně
na smrt wyda]» byl dříwe lahůdkami krmen« Byť i, jako
každá starobylá kasta knězi wůbec^ o podstatě wěcí a moci
bohů^ o přírodě^ zemi a' hwězdách^ jasnější byli méli^ná-
hledy« přec jen kauzla a hadactwí prowáděli k šáleni lidu>
w temnotách^ polodiwokém stawu ponořeného. Kelt dlauhé
poslawy a diwokého pohledu^ lukem a šípy^ kopím» šawlí
a dýkami ozbrojený, byl we wojnách jako Indián diwoce
a slepě udatný; hrozný hukot rohů a trub prowázel úžasdé,
wše plenící zástupy proti nepříteli, z něhož zajatí pánům
za otroky se prodáwali, aneb obětowali, člowěk i kůň,- aby
tekaucí krew jim wěštila; diwoké činy wálečné opěwány,
aby se roznítila mysl k činům druhým, a z lebek zabitých
nepřátel se pilo. Národ ten došel powěsti, že za swého
času hrůzau byl celé Ewropy. Malé jsau jeho zbytky sem
tam na západním pobřeží francauzském, w Angličanech we
Wallisu a w Irsku. Mezi někdejší hrůzau a nynější slabotau
spočíwají dějiny jeho.

b. Čeleď Germánská čilí Německá.

W nejstarších zpráwách wykazují se této čeledi se-
werní krajiny podlé Rýnu, hlawně pak Skandinawie udáwá
se za prwotní sídla, tak říkaje za kolébku, z níž během
wěků rozliční kn^enowé její do šírého swěta se wyrojowali.
Na diwení se Římanů, proč národ w tak nehostinných,
lesy a bažinami surowých a drsných krajinách se ubyto-
wal, nelze odpowěděti, jelikož známy nejsau události, jimiž
nucen byl z krajů jižnějších, kdež podobně po nějakau dobu
sídlil, do seweru tak dalekého táhnauti. Opět musí nám
dosti býti na příčině, kterau w obecném náwalu asiatských
národů do Ewropy nalézáme. Krátce položíme zde též
několik slow o stórých Němců powaze, jak jí dle popisu
římských a pak řeckých dějepisců w každé historii ně-
mecké nacházíme.

216 Oddělení II. Hluwa třetí.

W zemi nesličné^ newzdělané a neauhledné^ di Ta-
citus^ žiji za Rýnem germánští národowé nesmišeni s ple-
meny jinými ; powaha tělesná wšem prý stejná; díwé modré
0ČÍ5 hnědé wlasy^ wysoká těla^ jenom k boji způsobná^
neboť ku práčem jiným nemají stejné chuti. Neobýwají
w městech^ netrpí příbytků s sebau spojených^ bydlí kde
komu líbo^ u pramene^ w polij w háji; kolem chýše má
každý swůj prostor; stawiwo hrubém n^ezké. Odíwají se
wubec hauněmij zwířecimi kožešinami jak mužští tak skoro
i ženjské; ostatně neoděni celé dni tráwi na peci> nebo
při ohni. W nahotě a špině nabýwají dětí audů obrow-
ských; mezi dobytkem na stejné půdě wyrůstá pán i pa-
cholek. German nezná uměním jimižto se žiwot činí pří-
jemným; nezná orby^ nezná písma, nezná použíwati kowů;
po stříbře a zlatě netauží; stříbrná nádobí^ wyslancům a
knížatům darowaná^ jsau u nich jakoby hliněná byla; ani
železa nemají na zbyt; málokteří jsau ozbrojeni mečem
neb kopím delším; oštěpy nosí s okowáním auzkým a
krátkým ; mají šípy a obarwené štíty» málo kdo brnění a
přílbici. W zemích lesnatých a pastwinných žiwi se Ger-
man bídně lowem a chowáním dobytka^ toť jejich jediné
a nejmilejší bohatstwí; štěpných stromů owocných půda
nesnáší^ na obilí jest ale dosti úrodná; jídla mají sprostá^
plané owoce, čerstwau zwěřinu a sýr. Nejsau-li w poli
wálečném^ málo zabýwají se honbau a zahálce a kwasům
se oddáwají. W míru je dnem npcí spaní a nečinnost
jedinau slastí mrzutého bojowníka^ aneb bezuzdau wášni-
wostí oddáwá se pití a hrám. Malým uměním ze pšenic neb
ječmene připťáwený nápoj nahrazuje rewowau šťáwu, které
mu příroda neposkytla^ a při hlučných weselostech se jím
opájí. Castéj jak mezi opilými wůbec, wznikají u nich ro-
zepře, ty wšají málo kdy pauhými wádami, častěji wraždau
a ubitím se končí. Opíjeti se, nemá German za nic zlého,
jelikož cítí, že opojením jeho smyslowé se bystři a ob-
jasňují; w tom stawu nejraději rokuje, a w opilosti uza-
wřenau wěc jakožto wyšší wnuknutí bez odkladu w skutek
uwádí. Ačkoli wšelikému násilí wzdoruje, a samostatnost
a swobodu za nejdražší má statek, přec ani osoba ani
swoboda jeho nejsau mu tak drahé, aby je do hry w kostky

Čeled Grermanská čili Mémecká. SI 7

nesázely a prohraje*!!, dá se bez odporu swázatí a prodati
do dalekého otroctwi. Trwá-H we wlasti dlauho mír a po-
koje na darmo-lí duše doma leniwého bojownika čeká na
chwili^ až boj a nebezpečí k dílu ho wolají^ tuť ubírá se
mnoho čackých jinochů dobrowolně k těm národům, kteří
práwě wálku wedau; pokoj není wdék tomu lidu; nedajíť
se tak snadno wybídnauti ke wzděláwáni polí a k dočekám
žní, jako k drážděni nepřátel a k získáni jízew; nechtí
potem nabyti, co se krwi dobyti dá. W čas wojny woli
se wůdce, jemuž se i jini kmenowé podrobují, je-Ií spo*
jené síly potřebí. Nejudatnější wede swé krajany wíce
příkladem nežli rozkazem; po minulém nebezpečí opomítá
German nenáwiděnau moci jeho, neboť w míru není jiné
hlawy, leč we schůzkách Wywolených knížat. Zkušenému
wůdci nabídnuwše se jinochowé službau wojenskau, horli
o jeho přízeň, a wůdce o nejstatnější jinochy kolem sebe.
W době nebezpečné býwá jeho powinnost prwnim býti
w udatnosti a smělosti, jejich — nezůstáwati w pozadí.
Wůdce bojuje o wítězstwí, jeho družina proň. Štít w boji
nechati za nejwětši hanbu pokládají; zhanobený ani k ob-
řadům poswátným, aqi do sněmu choditi nesmí ; ano mnozí,
wyšedše z boje, osidlem ukrátili hanu swau. Do boje jdau ^
tak říkaje celé rodiny a přibuzenstwa, na blízku slyšeti
bědowání žen a kwílení dětí, což hlawním býwá podnětem
k udatenstwí. Mají též písně, jejichžto přednášením srdce
rozpaluji; zpěwem wěšli také w^edek nastáwajícího boje,
strachu nahánějí pronikawými zwuky a zaraženým hlaho-
lem, pročež nastawují štíty před ústa, aby se plněji a ráz-
něji rozléhal odražený hlas. W bitwách i při slawnostech
opěwali zpěwcowé sláwu předešlých reků; bylyť to jejich
letopisy. Wzájemná obrana je swazkem Germanů» Od
swobodných rodičů jinoch dospělý býwá uwáděn do obec-
ného shromážděni krajanů, wyprawen štítem a kopím, a
za rowného a důstojného člena wálečné společnosti ná-
rodní přijat. Schůzky branných mužů jednoho kmene
odbýwají se buď w určitém čase, buď při událostech krom-
obyčejných, O weřejných urážkách^ o wolení wrchnosti,
o wojnč a pokoji rozhoduje hlas lidu; král anebo wlá-
dyka, každý dle stáří, dle urození, dle sláwy wojenské a

í¥

1018 Odděleni 11. Hlawa třetí.

dle wýmlawností se přimlauwá, wie jako rádce než jako
welitel ; lid uzawirá a w skutek uwádi bez ohledu na spra-
wedlnost a staw wěci dle prwni wášníwé pojatosti; potřá-
sáním zbraní^ nebo reptáním dáwá na jewo libost nebo
nelibost swau. Jak o weřejn^cfa^ tak o saukromných wě-
cech jednají we zbroji. Zwolený knize činí we swém
okresu práwo a spory ukládá; má stráž a radu ze sta
kmetů ; nemá wšak práwa^ smrtí^ wězenim neb ranami tre-
stati wolného muže^ který jen sebau uložených záwazků
šetři. Obecným a daným zákonům podrobuje se German
méniš než náhodné přewaze rodu, neb udatností, wýmluw-
nosti neb powěry. Dle prowiněni jsau tresty rozdilné;
zrádce a zběhy na stromich wěši, zbabělé, nestatečné a
mrzké lidí w bahna a močály uwrhujice pod pletiwem uto-
pují; za menší přestupky jsau pokuty. — Wěšteb a losů
co nejbedliwěji šetří; wětwičku s o wocného, stromu useče-
nau na raubky rozřezáwají a wšelijak je poznamená] íce,
maně na bílé raucho rozhodí, a bohům se pokloníce,
třikrát každý kausek zdwihají a podlé wraubků wykládají.
Znají rowněž potazy bráti ze zpěwu a letu ptactwa a z koňů,
jichž ťioení a frkáni kněz nebo kníže pozorují. Ordalie
býwaly neklamným rozsudkem w pochybných případno-
stecli. Příwětiwý a bezelstný ku příteli, k nepříteli Istiwý a
přetwářený dáwá German známému i neznámému stejné
práwo k pohostinstwí ; spokojuje se jedinau chotí, kromě
málokterých. Panowala^éž krewni pomsta; přízeň i zášti
po otci a příbuzných bezděky přecházelo na dědice. —
Náboženské pojmy národu toho byly hrubé, nedokonalé.
Oslawují Tuiska (Teuta, Deutsch), boha ze země pošlého,
a syna jeho Manna za předky a pradědy národu swého.
Slunce a luna, oheň a země byly jejich bohy; k ním při-
myslili si ještě jiných bytostí, majících prý na péči nejdů-
ležitější zaměstnání jejich žiwota; luhy a háje zaswěcowali
bohům jakožto sídla jejich. W poswátném temnu bohům
zaswěcených jeskyň chowané prapory zatykaly se na bo-
jišti, aby mysl bojowníků se roznítila, a bohům wojny a
hřímateli zaswěcowalo se hroznými kletbami wojsko nepřá-
telské^co obět. Jen udatní docházeli přízně bohů; wáleč-
ným žiwotem a smrti w bitwě wcházelo se nejsnáze do

Óeltid Slowaaská. 219

radosti na jiném swété« kde wyprawowánini swýcb činu
pří kwasu weselém se weselili a w^borné píwo pili z we-
lik^ch rohu a z lebek neprátelskýcb.

Tyto as jsau falawni rysy podaného obrazu o Ger-
manech z prwniho století po Kristu; a wšak někteří kme-
nowé byli Římanům známi již we druhém století před
Kristem^ w oné dobé^ když rozmnoženi Seweřané ti z ne-
hostinn;^ch krajin wycházeti a během iimoha wěků na jih,
západ a wýchod wálečnými bauřemi naléhati začali.

0. Čeleď Slowanská.

Po zaujmutí západních a západosewerních krajin
ewropejských od Iberů a dwau čeledi indického půwodu,
Keltu a Germanii^ postupowala čeleď Slowanská od jihu
do wýchodních a sewerowýchodnich krajin toho samého
swěta pásu* Od starých hor (Haemusu) a země italské,
kde staří Wenedi na stará jich tam sídla připomínají, šířili
se podlé welikého wůdce swého Dunaje ku Karpatům a
dále na sewer, kde les Hercynia, snad nic jiného než Hory
Crmj, šedým swědkem jich přebýwáni se býti zdá; mo-
hutně šířili se do leso- a čudo-temných krajin wýchodních,
tak že nepochybně tolik století před Kristem we swé moci
měli již ony ohromné prostory, kde po Kristu prwní o nich
se rozbřeskuje swětlo. Zůstawíce je nyní táhnaucí do pu-
stin přírody a sewerského plemene, dle spůsobu wytkneme
též krátce jejidi powahu, jak nám ji o něco pozdější
zpráwy než o Keltech a Germanech, a sice zpráwy ze še-
stého století podáwají, za to majíce, že národní powaha
we swých podstatách a základech ani w jednom, ani we
dwau tisíciletích tak se nemění, aby sobě naskrze nebyla
podobna, pročež my powahu Slowanů již w dáwnowěkosti
za takowau míti můžeme, jak se námi w oněch zpráwách
poskýtá.

Mezi prwnímí známkami, které se w powaze -našich
otců jakožto wlastnost wýhradní pozorowaly, byla jejich
orby núlownoU. Již na začátku stanowili jsme onen stupeň,
na kterém se orby milowná společnost nalézá. Stojí-li
pauhé chowáni doby tka čili tak zwaný kočownický, z pastwv
na pastwu přecházející lid o něco wýše, než kdo u řek

gigo Odděleni n. Hkwa třeli.

ryby lapá a sjidá, aneb docela polodiwoký^ iesobytný lo-
wec^ jest rolník nad oběma skoro již w nedostihlé wýsi,
pod jehož sekerau neproniknuta klesá bausť^ pod jehož
rádiem drsná příroda se mírnil osení se wlaje a wšechny
wynikají Arkadíe krásy, kteréž, za naší doby owšem zhusta
wysmiwané a pomítané, nékdy ohromným a nesnadným
wznikaly úsilím, aby lahodnější chystala se půda pro po-
tomky zapominawé. Připojíme-li k tomu i zpráwu, že Slo-
wané chowáiií dobytka pilni byli, owocné sázeli stromy, roz-
ličná prowádéli umění, jako je tkaní plátna, sléwání kowů,
dobywání soli atd., tedy wše to bylo jen následkem jejich
orby milowného žiwota — panště mizely, nowý wznikal
swět se wšemi wztahy. Další, byť o něco pozdější wýsle-
dek toho bylo wedení obchodu; orba, řemesla a druhá
umění jsau mu základem; plodinami půdy a wýrobky pilné
ruky swé otwíral Slowan bránu užitečnému obchodu nejen
k sausedům na bohopustém seweru ewropejském, obchod
wázal ho i s nástupci jižními, s nimiž dle přirozeného po-
chodu neustále spojen byl.

Druhá známka, o které se w powaze našich předků
též wýhradně zmínka činí, jsau národní zpétvy. Pěl a pěje
každý národ na milém oboru swěta, pod milým sluncem
nebeským; w ewropejské ale rodině možná jmenowati Slo-
wany národem zpěwů, plných ducha básnického a přesnoly.
Nejsauť zpěwem národním od uměleckých básníků, byť
i podlé myslí lidu utwořené písně, jež on w sebe wssál
a zpěwem zase pronáší: píseň národní plyne z lůna lidu
samého, přechází z úst do úst, w citných duších se tříbí
a čistí, až co poklad ducha národního po sta wěků zní.
Jen w tom smyslu možná mluwiti o národním zpěwu, má-li
on býti známkau powahy národu samého, má-li poukazo-
wati na stupeň jeho wzdělanosti, a jen w tom ohledu
oz.ýwá se tisíc a tisíc písní, které z duše národů slowan-
ekých přísně, samorostle plynuly. Za naší doby netřeba
žádných toho důkazů; netajiť znatel podiwení swého; a za
dáwné doby — máme-liž opětowati mnohonásobně hlása-
nau průpowěd zajatých Slowanů, kteří k řeckému císaři
l^rawili: »Hudbu a zpěw my doma máme; wojnu známe
sotrva podlé jmensí.M Palmějšim toho důkazem jsau w Kralo-

Čelcd SlowanskÁ. 22 1

dworském rukopisu obsažené písně milostné^ kteréž také
přesně z ducha národnfho wyplý wajíce, ' do prwnfch wěkft
doby křesťanské sáhají^ a jelikož jedna z nich (i>Růže«)
i mezi nowéjsími národními zpěwy ruskými skoro do slowa
zachowána jest^ wzniká domněnka^ že píseň ta z oné za-
wzníwá doby, když wětwe tohoto stromu národního ještě
daleko od sebe se nerozkládaly, když šumění jedné od
druhé ještě bylo slyšáno. Srowná wajíce nowé a staré písně
ty, skoro dali bychom těmto přednost ; jasnější jest to ži-
wot, ničím ještě nezkalený pramen přírody, skwělé krápěje
na kwětinách spanilé mysli.

Za třetí známku, dle které powaha Slowanů na tom neb
onom stupni se nalézá, musíme položiti zde i řec. K wyš-
ším účelům za nástroj powažowaná mluwa lidská uznáwá
se již za wědu sama pro sebe, do které lidský duch swá
pozorowání wnějšího i wniternfho swěta byl složil. Doko-
nalostí řeči stanowuje se též i dokonalost ducha: jeho
wnikáni do poměrů wěcí, jeho schopnost, kterau poměry
ty mluwau maluje. Toho wšak ukázání jest možné toliko
při ředich auplně ástrojnijch, organických; mezi ty náleží
řeč slowanská. Tisícileté památky, w kterých zachowána
jest mluwa naše, můžeme w tom samém poměru powa-
žówati, jako národní zpěwy w ohledu na básnictwí, totiž
za zdroj, z kteréhož potomstwo na přesnost, čistotu a
mnohau dokonalost swé mluwý se upomíná. Za ústroj-
nau máme wšak onu řeč, která sama ze sebe čerpá žiwot
swůj, jako rostlina ze semínka se pučí, wnitemí* swau
silau roste a šíř a šíře rozkládá plodonosné haluze; aneb
raději: ústrojná mluwa je sadem, kde z několika set růz-
ných semének i rozmanití wymknuli se stromowé, kteří
zase w pěkné srownalosti, w pěkné celosti k sobě se mají.
Slowanská mluwa honosí se takowýmto žiwotem ústrojným:
jí netřeba dobíhati k sestrám o radu, neníli to neb ono dítko
citu, to neb ono dítko myšlénky snad plod jejich. W ní
jasně plyne jedno z druhého, sámorostlá je to plodina
duše citné, ducha přemýšliwého. Ústrojnost je prwní
známka dokonalé mluwy. Druhau hledáme w onom zřeteli,
který na pohyb, na jednání weškerého žiwola se obracel ;
jak se rozmanitost pohybů a jednání toho w řeči maluje,

222 Oddéleni II. Hlawa treti.

dle toho stanowen i stupeň její dokonalosti. Formy: Sel
a zasely chodil a zacházely umíral a neumřely a jaké ještě
jiné twary we slowanském slowese se nalézají, mohau jen
mimochodem slaužiti za příklad, jak Slowan proměny čin-
ného žiwota stopowa) ^ ostře we swé řeči otisknul. Za
třetí známku dokonalosti řeči klademe ohebnost jmen stat-
ných, tak říkaje ustálených, utkwělých; ohebnost tu nalé-
záme w řeči slowanské, tak že určitými pády, bez pomoci
jiných slow, žádaný poměr se stanowuje. Za další doko-
nalost řeči naší můžeme také udati rozeznáwání dwojiho
pohlawí , na které se weškeren žiwot ástrojný dělí, a
k tomu podotknauti, že pro slowa pohlawí ženslcého, ja-
kožto autlejšího a jemnějšího, též i lahodnější známky se
ustanowily, a že rozdílu toho i we slowese šetříno. Ona
konečně lehkost a swoboda, kterau řeč slowanská w stawění
slow a sad se honosí, jest welmi wítaná dokonalost, že
neskončené poměry citů a myšlének přirozeně a jasně
mohau se wyjadřowati. Pružnost mysli wtělila se dpioláwy
národů slowanských. Tyto jsau dle našeho domněid.wSe^
cky hlawní známky, jimiž by se dokonalost řeči w&bec
naznačiti mohla ; slowanská jest jimi nadána« Možná ówšem
doložiti ještě něco o zwiičnosti a lahodě bez ujmy síly a
důrazu, kdyby wůbec tato známka swého neměla základu
w chuti osobní, u jednotliwých národů tak rozdílné, jako
je twar zemského powrcbu, jako jsau proměny podnební.
Zde toho podotýkáme jen proto, že ona zwučnost a la-
hoda řeči slowanské poněkud i dějepisným je důkazem,
že předkowé naši, mluwu swau twořice a zdokonalujíce,
we mnohem jižnějších sídlili krajinách, než na sewer wy-
táhli. Řeč naše jest dědictwím z jihu.

v

Gtwrtá známka, kterau se powaha národů wůbec usta-
nowuje, jest nábozenstwL Staří Slowané ctili jedinau nej-
wyšší bytost pod jménem Perun, jako Indowé Brama, jako
Peršané Zerwanu Akerenu, jako Egypťané nejwyšší bytost
pod tím neb oním jménem. Jméno Swětowid (Swantowid] je
snad pozdější wyswětlení prawěkého Peruna, w dáwné sta-
rožitnosti zahaleného, neboť i slowo ^Peruna možná po-
rownati s. Indickým Bram čili Prán, onau swětem hýbající
pružinau, tak že by ponětí nápotomního slowa »Swětowida

v

Čeledf Slowanská. 383

lo samé obsahowalo. Perun co hromowládce^ Swétowid
co bůh wojny, zdá se býti buď odchýlením od jasnějšího
náhledu o božstwí^ aneb srayskiým toliko wyznačením by-
tosti swětowládné. Ctili Bělboha a Gernoboha, předstawy
boje mezi dobrým a zlým, swého to Wišnu a Šiwu (Ma-
hakalu), swého Ormuzda a Ahrimana; i Diw (zlý duch)
je smyslem i slowem to samé, co perské Dew, Diw, in-
dické Deu, Dew, řecké a latinské Deus (u ňeků a Lati-
níků též -we smyslu dobrého božstwí), keltické, Dhew«
germánské Teu-t. Běl-boh, Indické Bel (Bel-radža), sta-
robabylonské a fénické Bel, Baal, keltické Beal, a snad
i řecké A-pollo, jsau opět jedno slowem i obsahem* Samo
pak slowo bůh, kteréž do křesťanského náboženstwi bylo
přijato, a s indickým bagawat (bohowat) jedno a to samé
jest, doprowázelo slowanské národy na sewer swěta a od
naprostého býti se odwoditi může. Ctili Ladu, bohyni
lásky, indickau to Majů, Moranu, bohyni smrti, ženské
téměř zosobněni indických ploditelůw a zhaubců žiwota;
mřlí Rusalky, bohyně řek a potoků, a blížili se takto ke
ctěni wěcí přírodních; poswátné byly jim prameny, řeky^
pole 'á háje, kteréž poskytowaly jim buď užitek, aneb mysl
jejich zaujímaly co známky pozemního žiwota. Ctili Rade-
gasta, boha hostinnosti, Prowe, boha sprawedlnosti, a jiné,
o kterých zde w pauhém nástinu síře mluwiti nelze. Wé-
řili w nesmrtelnost duše. Dle toho netřeba nám dokazo-
wati, z jakého zdroje náboženstwi starých Slowanů ply-
nulo a co o něm sauditi máme. Onen zdroj, od kterého
se Himalaja co » zářné stupně k boha wěčdému trůnu «
wypiná, napojil i w náboženském ohledu wšecky ty ná-
rody, kteří od něho ku Komorinu a Torneu se rozlehli.

Co o dalších poměrech společenského žiwota národů
slowanských se říci dá, jest, že u nich nebylo žádných
kast; bylyť owšem jakési stupně, bylať šlechta, kniaz, žu-
pan, pán, šlechtic, byli swobpdní lidé a též i neswobodní,
rob, rab, jak to newyhnutelno, kde tichá hladina patriar-
chálního žiwota přestáwá a wlnitý pohyb se začíná, kde
jak přírodní nesnáze, tak i boje s diwochy sewernimi ně-
jakého aspoň sestřcdění sil, jakýchsi wůdců, silau i roz-
umem, mohutnějších wéwodů požadowaly. Při tom wšem

224 Oddělení II. Hlawa Iřeti.

bylo wšak zřízeni lidowládné, národ wlastnimi sprawowal
se zákony. Jak z nahoře podaných známek patmo jest,
byla snaha Slowan& o wznik nowého žiwota, oni twořili,
nehubili^ znaliť wojnu sotwa dle jména; moc jejich neza-
kládala se na odnímáni toho^ co sami utwořiti za aučel
měli; ani doma^ ani za pomezini jejich wlasti newznikaly
tedy žádné lenni swazky^ ze sebe jen, samowolně wšickni
čerpali žiwot; tudy i patrná jejich podstatná swobody mi-
lownost, rozšafnost bez potutelnosti a zloby. Wáady po
neskončeném prostoru jejich wlasti stáli pomníkowé jich
pracowitosti, což důstojné přímosti jim dodáwalo; pročež
«m bojowných národů dobýwawý duch jich neposedl, ani
lest a auskok rot laupežných powahz jejich nezatemnil.
Obranné wedauce wojny bojowali pěší i na koni, měli
štíty a kopi, luky a šípy, meče a praky. Wysocí a silní,
býwali strachem i bojownikům z řemesla, zajatých nechowali
w otroctwí, po nějakém čase je propauštěli; k cizincům
byli nad obyčej příwětiwi a hostinní; bydleli ^ městech a
we špatných chatách atd. Udané známky stačí k objasněni
powahy národu toho; jsau to známky podstatné, ne. naho-
dilé, plynaucí ze základu člowěka; ony stačí k wymezení
toho, w jakém swětle národowé slowanští wedlé jiných se
pojewlli. Naznačené powahy byli Slowané za prwních sto-
letí doby křesťanské; doleji naskytne se nám příležitost
podotknauti, že takowýnd již we prawéku byli.

Pauze proto že sarmatští národowé od některých
spisowatelů za národ slowanský se powažowali , udáme
w tomto článku krátkau o nich zpráwu. Oni byli medského

v

kmene. Šafařík^ prawi o nich: )>Historie dřewních Sarmatů
w ohledu na starožitnosti slowanské zwláště proto důležitá
jest, poněwadž křiwé domnění, že nynější národy slowanské
od Sarmatůw pocházely, mnohem pospolitěji a hlauběji
wkořenéno jest, nežli které jiné, tak že má-li konečně
jednau wywráceno a odstraněno býti, zwláštní, ba takořka
názorné důwodnosti k dokázáni jeho neprawdiwosti po-
třebí, o Herodot nabyl známosti o nich, bydlících w pusti-
nách mezi Donem a Wolhau. Stromowí w jejich zemí (dí

* Wiz Starožitnosti slowanské. Str. 274—305.

čeleď Thrácká. 285

Herodot) naskrze se nenalézá; jakož skutečně až podnes
okolí na w^ chodu a jihu DonU pustina jest bezlesá^ by-
dliště kočowniků. Když Skythowé w sedmém století do
Médie a Malé Asie wpadli^ a tam as 21 let (od 6^ do 605)
panowali^ byli od jejich králů mnohé podmaněné národy
do ciziny zawedeny^ a sice Assyrowé do krajiny mezi Pa-
flagonií a Pontem, a Sauromati (Sarmati) x Médie k řece
Donu. Tito po mnohých létech rozmohse se w počtu
i sile, drahnau Část Skytie poplenili, a wyhubiwše lid pře-
možený do posledního kolena , wětsím dílem zemi tu
w paustku obrátili. Během wěků postupowali surowí a diwi
Sarmati dále do Ewropy. We třetím století před Kristem
již dokonale zawládli krajinau kráiowských Skythu nad Don-
cem a pod jménem Saiůw až blízko ke Dněpru se pošinulL
Přewaha jejich rostla co rok wzhůru. Asi sto let před K.
wyskytují se Roxolani, národ sarmatský mezi Dněprem a
Donem; okolo 60 — 55 r. před K* mezi Dněprem a Du-
najem. Od té doby historie Sarmatůw a jejich rozsídleni
w Ewropě počíná býti jasnější a prostírá se až téměř do
konce čtwrtého století po K., kdež národ ten až na malé
ostatky Jazygůw w bažinách a lesích polského Podlesí, na-
jednán z pole ewropejských dějin se ztratil. Nejhlawnější
wětwe národu Sarmatského byly Jaxamati, Roxolani, Jazy-
gowé a Alanowé.

d. Čeleď ThfiŘká.
a. Polauostrorv italský'*

Na polauostrowě italském bytowalo za prawěkň pod
r&znými jmény přemnoho národků, jako jsau byli Um-
browé, Sikulowé, Pelasgowé, Latiníci, Yolsci, Sabini atd.
Pominauce zde wzájemné jejich tření a boje, podotkneme
jen krátce o powaze nejpamátnějšího kmene, známého pode
jmény Etrurů, Hetrurů, Etrusků, Tyrrhenů, Tusků atd.
Pokud wědomo, náleží oni též k nejstarším národflm oné.
země, a byli nejmocnější, nejrozšířenější a nejwždělanější,
takořka hlawau wšech národd italských we starožitnosti.
Etrurie (dí kníže Canino) panowala za trojanské doby nad
Itálií a jejíma oběma moři. Yetulonia, hlawní její město^
bylo tak záhy ztroskotáno, že ani staří historikowé polohy

15

226 Odděleni II. Hlawa třetí.

jdio zewrobně udati nemohli; stálo pak na místě nynějSicb
lázni Caninských. Za prwnich století Řírna^ tedy okolo
600 před K.^ již města toho nebylo; za naší doby nale-
zené^ mistrně malowané vasy náleží tedy do časů před-
římských, jsau tedy o čtyry sta let starší^ nežli w Řecku
umění w ohledu tom swého w^kwětu^ swého wrcholu do-
sáhlo. Není zde řeč pauze o malowaných Tasách^ jež
i diwoši maji^ nýbrž o mistrných dílech uměleckých. Bá-
jeslowné události na nich namalowané^ patří do dějepisu
Pelasgů; není na nich zmínky ani o Alexandru Welikém^
ani o Romulowij jsau tedy z časů^ když ona směsice ná-
rodů Thrácké čeledi wedlé sebe swé plastické prowáděla
umění, Etrur swými Tasami, Daedalus sochami, jimž wolně
již stojící nohy a ruce dáwal, jiní opět swými štíty, jež
Homér s jakýmsi oblíbením opěwal. Kníže z Canina dí
owšem, že písmena na těchto vasách starořecká jsau;
z toho wšak nedá se ještě z cela uzawírati, že by Etru-
rowé a Pelasg^wé s potomními Řeky čistě k jedné nále-

v

želi rodině. Etrurowé a Řeckem do Itálie přišli Pelasgowé
byli snad jednoho kmene, po Itálii až k Alpům, po Řecku
a okolních ostrowích rozptýleného. Z jednoho wšak zdroje
čerpali swé umění národowé ti, ačkoliw, byť i pod jmé-
nem Thrácké čeledi w jedno zahrnuti, snad podstatně od
sebe se lišili. I w státním ohledu byl žiwot obau polau-
ostrowů samostatný: 12(X) let před Kristem byla Etrurie
mocným, kwětaucím státem; powěstnými Argonauty jewí
se opět samostatná síla polauostrowu řeckého; nastal spor,
a prawí se, ít Etrurie palmy dobyla. Mimo pěkné, až na
naše doby zachowané vasy, prawí se o Etruréch, že pe-
čowali o wědy, psaliť o tajnostech hwězd, o maudrosti
swětské, a stawíce lodi, města a průplawy, měli známosti
matbematické; léčili, znali tedy přírodu, ač i ptakoprawci,
wykladači a hadači, tato temná stránka přírodních wědo-
mostí, u nich se skwěli. Ctili jednu nejwyšší bytost pod
jménem Juve, jakožto nejwyššího panowníka swěta, pružinu
wšeho žiwota, ač mimo něj i mnoha jiným úctu wzdá-
wali. To wše klade se do tak záhé starožitnosti, že mnohé
za plod jich žiwota w Etrurii powažowati se musí; Mimo
Vetulonii wystawěli ještě jiná njěsta, mezi něž Nola, Kapua,

čeleď Thrácká. 227

CSsena a Mantua se počítají. Nade dwanácti částkami swé
říše pod óbmezenymi spráwcí neboli lukumy^ měli neob-
mezeného krále. Když Rím wznikal^ klesala Etrurie; moc-

v

nost jeji přešla na Římany a s ni i mnoho etrurské wzdě-
lanosti a powěr« náboženské mystérie i Římské kloaky.

b. Polauostrorv řecký".

Přišli jsme opět ke břehům asiatské pewniny, odkud
národowé jeden po druhém do Ewropy tíhli a w ni se
usazowali; jež tedy jmenowati budeme^ jsau poslední pří-
chozí indického půwodu« a sice Pelasgowé a Hellenowé.
Pod jménem Pelasgů možná rozuměti wšechny prawěké
národy w Recku^ pod jménem Hellenů onen kmen^ který
pod jménem Řeků známým as we 14. století před K. se

v

wywíjeti začal. Částka Hellenů^ jistý oddíl nebo-li národek
we západních krajinách polauostrowu řeckého^ nazýwala se
Graikowé, Grakowé (Řekowé), kterýmžto jménem napotom
od italských národů a po nich od celé ostatní Ewropy
wšichni Hellenowé byli pojmenowáni. K Pelasgům počítají
se Lapitij Minowé^ Lelegowé^ Flegowé atd. Og^yges a Ina-
chus co králowé w Attice a Argosu^ Orchomenos co
welmi bohaté město w Bootii^ jmenují se již 2000 let před
Kristem. Mimo to> že Pelasgowé orby milowný byli národ,
města a chrámy stawěli, jakowý byl Zeusowi (Deusowi)
zaswěcený chrám Dodonský w Epiru, nalézáme hlawně na
jejich půdě památné stawby, známé pod jménem vstawby
Kyklopské.a Jsau to neobyčejné welikosti mnohohranné
balwany kamenné^ buď wnitř shlazené^ aneb zcela neohla-
zené, bez malty na se pokládané, z nichž ohromné tlusté
zdi a náspy přeweliké rozsáhlosti se stawěly. Že obrowské,
téměř nadlidské síly k wywedeni tak wysokých ■ pomníků
bylo potřebij klade powěst ony stawitele mezi obry, mezi by-
tosti nadlidské. Stawby ty nalézají se nejhlawněji w Thradi,
w Thessalii, w Peloponnesu, jmenowitě w Arkadii, jakož
i w Itálii w zemi Sabinu a jich sausedů, na Sicílii, na
Maltě, we přístawích měst sardinských, a dle zpráw cesto-
watelů wšady i po Maloasii. Byť i ještě jinde, w Krimu,
na Wolze a we Španielích, kde Římský Dianin chrám
w Saguntě na základě Kyklopském spočíwá, památky tako-

'*

228 Oildřliiní n. Hlawa Iřeti.

w^chto staweb se nalézaly^ přec nejhlawněji a nejdetněji
na podotknutých místech w Thradi, we Thessalíi a w ny-
nějším Řecku obracely na sebe zřetel zpytatelů staroby-
losti. Po usazeni se Pelasg^ů w Thessalíi a,w Řecku sdě-
luje se w powéstech příchod Kekropsa z Egypta as 1600
let před K., jenž wystawěním Kekropského hradu základ
k napotomnim Athénám po!ož3; příchod Kadma z Fé-
nicie ^ pod jehož hradem Kadmejsk^^m napotom Theby
wznikly^ příchod Danaa z Egypta^ a sto padesáte let po-
zději příchod Pelopsa z maloasiatské krajiny Frygie do

v

Peloponnesu^ od kteréžto doby Řekowé teprwa jako o sobě,
o swém národu mluwiti začínají, předešlého žiwlu pela-
ského hrubě si newšímajíce a téměř za cizí jej powažujíce.
Tyto nowé, pod swými náčelníky do Řecka přicházející
osady, jakož i dříwější tahy Pelasgů padají w čas semiti-
ckych bauří. Národowé indického půwodu byli jimi z části
wywržení z bj^walé wlasti, z části Semitům nad Eufratem
a we Fénicii podlehli; a že úrodné krajiny Thracie, Mace-
donie a Thessalie toho času již prázdny nebyly, musiU nowi
příchozí útočiště hledati w horách a propastech skalnaté, pří-
rodau rozerwané Hellady. Záwěreční byl to kámen nowé
národu stawby, nowé společnosti indocwropejské, kámen
z Cararrského mramoru, uhlazený a skwělý, i^Xiog^ an zatím
jeho základowé w temných hlubinách Gallie, Skandinávie,

v

Karpat a Krkonošů, w černém wlnobiti Iberú, Čudu a Skythů,
se potápěli a ztráceli. Tím konči se prwní náš oddíK

Prwní wýwin, ústrojný nějaký základ nejbližší nám
společnosti indoewropejské jest zahalen tmami úžasnými;
tuto směsici prawěkosti uspořádali jsme dle našeho pře-
swědčení, jak se nám to nejwíce přirozené býti zdálo.
Zbýwá toliko, aby i Čtaucí o tom se přeswědčil a w la-
byrintu ewropejských národii widěl, že pochod a usazowáni
se jejich takowé a ne jiné bylo.

Mimo onu cestu přes Hellespont udáwají se ještě
dwě, kudy národowé indického půwodu do Ewropy táhli,
a sice: ázina mezi Chwalinským a Aralským jez/erem, a pak
ilu/e Kawkazu. Příčinau toho bylo owšem domnění, že

Záwěrek. 299

Z Thrácké čeledi hlawně Řekowé, w dáwné již době po-
mníkami swé wzdélanosti co prwni proslulí^ w Ewropě také
co prwni obywatelé se nalézati musili. Protož byla dru-
hým čeledím jiná cesta wykazowána, jelikož by Řekowé
náwalem druhých národ&« jidb krajinami jdaucich, stokrát
byli zašli, aneb o jich podiodu aspoň něco byli zazna-
menali. Nezb;fwalo tedy nic jiného, než úžina Chwalinsko-
Aralská, aneb Kawkaz, aby naši předkowé někudy přec do
Ewropy byli mohli přijití. Když bylo nahoře o powaze Skythů
mluweno, podotknuto též o powaze půdy kirgiských stepí
a té úžiny, kudy se indoewropejským národům cesta wy-
značuje. Ono široširé moře pisku, ony stepy, jež toliko
potrawau opatřený a patnácte mil denně ubíhající Mongol
na koni we třech dnech přeletěti může, ono před wěky
mnohem pustější mořské dno nebylo aniž mohlo býti pře-
chodem dlauho a zwolna stěhujících se národů. To samé
platí o těsných prosmykách tisícerořekého Kawkazu, o slu-
jich, kde díwoch asiatské i ewropejské ničil pluky ozbro-
jené, jemuž by tedy táhnaucí rodiny tím spíše za' kořist
byly podlehly. Neberauce wšak ohled ani na tyto, příro-
dau nahromaděné překážky, newidíme na oněch dwau
cestách ani jediné známky, již by po sta a tisíce wěků
táhnaucí národowé newyhnutelně po sobě byli zůstawiti
musili, kdež zatím na cestě přes Hellespont wšecky wesměs
je nalézáme. Od prwni lidské šlépěje až k wysokému
stupni wzdélanosti, prwni člowěka hlas, prwni jeho úsilí,
lowec á pastýř, další pomníky jeho pokroky, zúrodněná
půda, stawění chat a ohromných měst, obchod, památky
umění a wědomostí, wše hlásá nám bujaré pohybowáni
lidské od Himaláje k Hellespontu, přes který se žiwot do
Ewropy wyléwal.

Řekowé oderwali se naposledy od půwodního pra-
mene, pořád ale w úzkém spojeni s ním pozůstáwali;
protož byli s to již we dáwnowěkosti ozwatí se wyšším
žiwotem, kdež zatím druzí jejich bratří buď méně s sebau
přinesli, aneb při wší swé dokonalosti k nízkému stupni,
k pauhému zachowáwání žiwota, k dobýwání potrawy se*
staupiti musili. Ruka prozřetelnosti nehleděla na to, aby
wšechny částky člowěčenstwa od prwních začátků wýwinn

j^aO Odděleni IL HU^ta třeti.

swého pořád stejně a prawídelně pokračowaly ; ona wrfaak
je do širého prostoru^ aby jen dále a mnofaonásobnějí
tkali onu sít, jejiž niti mnohonásobněji a prostranněji we-
dau w labyrintskau její swatyni. Nadřečené stupně žiwotá
w ewropejskych čeleděch byly nám také jedním prawídlem^
dle kterého jsme národy ty w Ewropě usazowalL

Prwni byli Keltowé. Nebudeme připomínati^ že oni
z bojů domů jdauce^ hlawy zabitých nepřátel ke hlawám
koňů swých přiwazowali, abychom dokázali tím jejich
barbarstwí, dáwnau jejich surowost. Celý osud národu
toho jewí nízký stupeň jeho žiwota. Na ohromném pro-
storu nedetný podlehl haufu Římanů; wše nabylo jiného
twaru; jiná ustanowení^ jiné mrawy, jiné náboženstwí; že
pak ani řeč jeho> onen wšem drahým na dně národního
žiwota spočíwající klenoty zachowána nebyla ^ jest nej-
hlawnější důkaz, že při wší surowé síle wniterní jeho
ústrojí tak bylo slabém že pružina k wýwínu wlastního a
trwanliwého žiwota mocna nebyla. Na keltickau pláň wště-

v

pen Římský wrub* Nowě uniformowaní Francauzowé> po-
tomci Keltům wyjmauc snad pohybliwau krew, nehonosí se
welikým dědictwim po swých předcích, a wšak ani ti ne-
přinesli s sebau mnoho asiatských pokladjp^^ pročež je
za. prwní příchozí do Ewropy klademe*

Druzí byli Germani. Zdá se, že národowé čeledi
té dříwe na mnohem wyssím stupni státi musili, než jak
římští a řečtí dějepisci z prwních století našeho počtu je
líčí. Mělo se to snad i o Keltech podotknauti, kteří wál-
kami s Ibery a bojem s přírodau tak nízko klesli, že je
od barbarských národů ani stéblo neděli. Tím spíše dá
se to říci o durmanech, kteří co samostatný národ sebe
i swau řeč zachowali. K tomu potřebí zdrawějšiho jádra«
než měli Keltowé, wyššího stupně w národním wýwinu,
než jaký nalézáme w popisech starých letopisců, kteří nám
boj a zahálku co hlawní známky jejich powahy líčí a Po-
rýňany na jeden stawí stupeň s prabydliteli podlé Mara-
ňonu neb Missisippi. Třením s Ibery, s Kelty a Čudy,
bojem 8 diwau přírodau sewerní, bytowáním we hrozných
pralesích klesli též hluboko, zdrsnatěli a powahu swau pří-
krým okolnostem rownau učiniti musilL Jejich řeč, z onoho

./

prawěku snad jediná patrná známka, ďa owSem stejným
kročejem. Wice za skupení, než za ústrojí, wíce za rudni
doly, než za bujaré rostliny možná ji powažowati, neroste
sama ze sebe, wíce kupí, sletuje. Tímto nedostatkem wni*
terni sily žiwotní byli Germani nuceni spojowati slowa;
úkol owšem pohodlnější a snadnější, než má-li pojem ze
slowa samého wyrústi; podstatná jména jenom někde ob-
dařena tím neb oním pádem, pročež poměry wlečiwými
předložkami stanoweny býti musejí; nerozeznáwá wšech
nástinů w jednání (we slowesu), aniž dwojí pohlawí, w sta*
wění slow pořádek téměř určen, lahoda čili tak zwaná
libozwučnost přiměřena wíce podnebí sewernímu, a celá
řeč národu tomu, jehož jednotliwí členowé wíc o samotě,
opodál sebe sídlili, tak že jejich mluwa tisícerými obraty,
prúcity a nádechy společenského žiwota neproniklelná, we
mnohém ohledu jako we skořepce zahalena zůstala, k au-
plně ústrojnimu žiwotu se neprobudila.

Třetí byli Slowané* Po wydání Šafaříkowých Staro-
žitností Slowanských není žádné pochybnosti o prawěkém
bytowání Slowanů w Ewropě. Nestěhujeť se padesáte, ani
dwacet millionů isilný národ. Úpělať Ewropa a duněla
hrůzau, když jen nepatrné hordy hunských a awarských
kočowníků na ni přilehly. Ty a jim podobné meteory
byly zaznamenány od letopisců, a zaznamenáno též, že
Slowané mnohočetní na dalekých prostorech orbu prowo-
zujíce od starodáwna jsau bydleli. Pominauce nyní wšecky
méně wážné důwody, jenom jednoho se přidržíme, dů-
wodu nicméně takowé platnosti, jaké žádný, ž archivů
wyňatý diplom míti nemůže. Myslíme totiž řeč. Pro hi-
storii dáwno minulých wěků jsau řeči jedinými swětlár-
námi, pod kterými temné wlny národů ještě poněkud
možná pozorowati. Hlawně důležitý jsau pro nás řeči
indoewropejské, keltickau málo známau wyjímajíc. Učení
znatelé čtyř základních jazyků ewropejských, řeckého, latin-
ského, slowanského a germánského, newěděli, mají-li ten neb
onen prohlásiti za pramen druhých, tak tuze jsau protkány
nejen látkau, nýbrž i wnitemím ústrojím, ač po wěky a
wěky již swé samostatnosti požíwají. Slowan ani German**-
nechodili k Reko\yi učiti se jazyku, mezera wíc než tří

238 Odděleni 11. Hlawa třeti.

tísiců let je dělí, a posud wídětí pokrewni jejidi swazky.
Pramenem jedna druhým neb^a, wespolek mají se jen
sestersky, a sestersky jenom ewropejské, neboť toho samého
půwodu řeči asiatské jsau jim wzdálenější, sestry jako ne-
idastni. Z té příčiny musily ředi ewropejské w dáwnowé-
kosti déle pohromadě býwatf, nežli každá s wěnem swým
se rozešly a s některým pásem našeho swěta zasnaubily,
aby nowý začaly žiwot, nowé množily se rodiny. Hlawni
pak známkau příbuznosti jazyků jsau jedny a ty samy
formy; a kdož odepře jednu a tu samu formu latinskému
a slowanskému sipo — sypu, sipas — sypáš, sipat — sypat,
sipamus — sypáme, sipatis — sypáte, sipant — sipaut; si-
pem — sýpem, sipes — sypeš, sipet — sipet, sipemus — sy-
peme, sipetis — sypete, sipent — sypaut. Aneb jednu a tu
samu formu řeckému tVTtrm — tepu, xvntBíg — tepeš, tvn-
Tw — tepe, tiTttoiHv — tepeme, ivntBrB — tepete, tvtttotri —
tepu; aneb německému: f(|irage, f^^fageé^t; f(|ilaget; ((fiíagen/
Sůjiía^ttf fd^tagen* Nemíníme, ani nelze w těchto listech uwáděú
čtenáře na pole mluwozpytu, jen na ukázku něco zde po-
loženo, čim wěc sama sebau mluwí; řeči ty mají ještě
wíce forem wzájemných, * mnohými každá o sobě se ho-
nosí, tak že w jednu nesplýwají a sesterský.^ poměr zase
wyniká. I počet wýznamem stejných slow jest weliký, a
potřeba ukázati jen na shůry položená slowa, aby toho
prawda byla na jewě. ** Řecká řeč powažowána docda za

* Wú Čas. Mus. na r. 1845 sw. I. pojednáni od J. Fr. Šu-
mawského;

** Mimo již uwedená položíme zde jeStě maní toliko nahodilá
slowa latinská a slowanská : Sumo — sejmu (kořen jmu), capio — chápu,
ager — ugor (úhor), agna — jagňa (jehně), tenuis — tenký, tero — tru,
casso — kazím, casa — chyáíe, castus — čistý, cerasum — Čereáně. (třešně),
struere — strojiti, svesco — zwykám, culmen — chlum, curvus — kriwý,
cutis — kůže, do — dám, anser — hauser, angulus — úgol (úhel), aper —
wepr, aptus — japný, angina — úžina, ansa — úie (|icho při nádobí),
tango —: teku (tku, dotknu), auris — ucho, cabalhis — kobjia, cadus —
kadě, caligo — kalím, canabis — konopí, colus (kužel — kolo), cruor —
krew, crusta — chrustá wka, cuculus — kukačka, domus — dóm, dor-
*^ niio — dřimiu, duco — tágu (tahu), edo — jedím (jím), ferio — peru,
fi;$tula — píšťala, figo — pichu, flamma — plamen, fia^us — plawý, flao —
plnju , fretum — brod , frutex — průti , fundus — půda (kořen pod),

Záwěrek. 28B

dceru slowanské ; nicméně třebas podlé : i^vetTov ava gQarov
oigffB xaxTiVy ólsxovto ds Xaoia (nauzi na stráž wrže kakau
polekali jsau lidé) celau Homerowu Uiadu ze slowanského
wykládati za dobré nijakž by se neuznáwalo , přece ať
pátý neb desátý jen díl čistý zůstane^ přeweliký jest to
důkaz příbuznosti nadřečených jazyků^ důkaz neobyčejné
stejnosti kořenowé látky, stawby i forem řeči. A přece
déli je mezera wíce než tří tisíců let! Obchodem a wál-
kami sdělují se owšem jednotliwá slowa, ne wšak slow
kořeny , wšem čtyřem řečem stejné , ne stawba , ne
formy mluwnické. Jak se to wše udalo? W odpowědi na

fůro — búrim^ gelidus — chlady, globus — hlawa, glomus — klubko,
glutio — glútám (hltám), gnosco — znajn, grauum — zrno, gusto —
o-kaušim, hio — zeju, honos — honoseni, hortus — za-hrad-a, humus —
země, hjrems — zima^ ignis — oheň, plenus — plný, cayeo — chowati se,
ÍD-duo — o-děju. intra — nitro, Tcrto — wratiu^ Tetus — wetchý, vito —
witám, jugum — jiho (jho), jusculum — jížka, labo — s-labnu, lacu-
nosus — lužinatý, laeva — lewá^ lagena — láhew, laus — sláwa, lepor —
lepost, palus — po-luži, levis — lewný, s^lewiti, libet — libi se, locus —
po-loha, luteus-žlu^, lutum — bláto, lux — lúČ, mensa — měsa (mísa),
mensis — měsíc, medium — mezi, mico — míhám (bljrltim), misceo —
misím, miser — mizina (mizeti), omitto — po-mitnu, mortuus — mrtwý,
mors — smrt, manos — od-měna, muscus — mech^ muto — motám,
gnavus, navo (gnavo — hnawý (spěSný), nidus — hnízdo, niteo — roz-
nítím, ob^scurus — ékarý (Škaredý), occupo — uchopím se, oliva —
olíwa, omen — míniti (sauditi), opto — opytati (ptáti), ordo — řád,
os — ůsto, ostium — ústí, paco — pokojím, palea — plewa, parva —
prwá, pasco — pasu, paveo — báwám se, per-pctuo — o-pětuju, pes
(pedis) — pata, peto — pytám, ptám se, plango — plakám, polio —
plcju, postea — později, cedo — sedu, jdu, quatio — chwátím, qui — ký,
rámus — rámě , repudio — pudím , rideo — raduju , rodo — hrydu
(hryzu), rogo — reku (řku), * saccus — sádck (kořen sjati), saliva —
slina (kořen sliju), sat — syt, scipio — o-átép, sceptrum — o-éčep,
scopus — kopec, scutum — štít, seco — secu, securis — sekera, sedco —
sedu, sémeu — sémě, septus — sepiat, šero, satum — seju, šitý, siccus —
suchý, sipo — sypu, sonus — zon (zwon), spina — spina (kořen sepnu),
stigo (in-ve-stigo) ^- .stihu (stíhám), sto — stojím, sugo — ssu (ssaju),
sum — jsem, suo — áiju, ex-no — iz-uju (ob-uj, obuw), taceo — ticho,
tempora — ta-pora, tcxo — tkám, turris — twrz, vacillo — wiklám,
vapor - "wýpar, vastus — pustý, : unda — woda, veho — wezu, ver —
jaro, verus — wěrý, vespa — wosa, video — widim, vínco — wynikám,
vitupero — wytupim, voco — z-wuk, volvo — walím, uro — wru, uter —
>fvterý, uter — útroba atd. atd.

IS34 Odděleni IL Hlawa třeli.

Otázku tu odhaluje se nám historické pole^ kterého se rádlo
dějepisců dosud netknulo; pole to možná rozděliti na dwa
dily> a sice: že národowé při swém stěhowáni z Asie do
£wropy wšickni na řeckém a italském polauostrowu sídlili^
Keltowé^ Germani a po nich . Slowané^ a při swém od-
chodu vrrstvry po sobě zanecháwali; nicméně že mezi tě-
mito pozůstalými i sebe hustšími wrstwami weliká ona
shoda mezi indoewropejskými jazyky ještě auplně se nedá
wyswětlitij jest newyhnutelno^ že národowé ti w každém
ohledu jedním byli národem we swé prwní wlasti asiatské>
od Hellespontu k Eufratu a Tigru^ a že takowé as mezi
nimi byly rozdíly, jako teď mezi národy čeledi Germánské
aneb Slowanské. W užším ještě spojení byli arci we swé
kolébce kašmírské^ na oněch wysočinách, s kter;fch jedna
částka plemene toho do wnadných šířila se krajin indi-
ckých, druhá k Eufratu a Středomoří a dále do Ewropy,
až bauřné powodně Semitů s Taurických hor snad k rych-
lejšímu pochodu ji nutily. Krajiny obau sausedních • polau-
ostrowu byly dráhau mocných pratudů národních: nebyl
to tichý přechod, pokojné stěhowáni, nebyla to ještě láskau
dýchající Arkadie; hrozné jenom příboje, tragický lomoz
člowěčenstwa. Důkaz toho jsau Kyklopské náspy; ony
měly slaužiti za hradby proti nástupcům, a nástupcowé
bauřili přece, až Ewropa nasytila se nadbytkem lidstwa
asiatského, až čtwrté čeledi Thrácké poslední wětew řecká

■

we skalách Peloponnesu utkwěla. Z té příčiny, wyjmauc
snad jenom Reky, bylo prawěké lidstwo na polauostro-
wích welikau směsicí různých národů, pročež není diwu,
že dějepiscowé s Macedoňany, Epiroty, Daky atd., potom
s Umbry, Šikuly, Etrusky atd. co počíti a půwod jejich
wyswětliti newědí, že w krajinách Maloasie to samo diwadlo
se wyskytuje. A té směsici musí i býti přičteno, proč mimo
Řeky w ostatních krajinách we Thracii, Macedonii, pokud
známo, docela žádná, a w Itálii teprwa překonáním různo-
rodých žiwlů pozdě jakási literatura a umění se wywinuly.
I sama latinská řeč má ze wšech indoewropejských snad
nejslabší kořenowé ústrojí, a jen starší její sestry, hlawně
slowanská, na jejímžto základě nejwíc ona spočíwá, mo-
hau uděliti jí auplného swětla. Na malém okresu Thrácké

Záwérek. 2S&

čeledi počal se záhy bujarý žiwot> kdež zatím druhé tří
od nořeny byly w lůno mladém byť i drsné přírody, a s ní
pořád se omlazowaly> aby po tisíci létecli, we swé půwodní
samostatnosti owšem jenom dwé, co mladé zjewily se ná-
rodyj kdež zatím zářná hwězda čeledi Thrácké již ke swému
západu se klonila. Tímto udáním budau již pochopitelnější
nahoře položená slowa, že dále do krajin ewropejských
táhnaucí Keltowé a Germani zpočátku, na wyšším stupni
wzdělanosti stálic a později w nepřízniwých okolnostech
na onen stupeň klesli^ jejž potom hlawně Římský jejich
bratr na krátké lokte měřil. I Slowané přinesli s sebau
wíce, než we popisech dějepisců o nich se nalézá, k čemuž
hlawně známost písma aspoň u wyšších tříd a kněží po-
čítáme; owšem ztrácela se i tato známost na dno zapo-
menutí, když národu, jenž na zachowání swé bytnosti
hlawní zřetel míti musil, Uteratura newyhnutelnau potřebau
ještě býti nemohla; nicméně udržowala se aspoň w de-
skách prawdodatných, jimiž utkwíwaly nejen poměry spo-
lečnosti, ale i řeč> která, nejsauc žádnými známkami chy-
tána a potomstwu w látce i we formách sdělowána, ode
čtyř tisíců let we mnohem wětší různosti byla by se roz-
čísnauti musila, než jaké nyní w řečích národů slowan-
ských widíme.

Jsmeť tedy u cíle našeho udání o pochodu a usa-
zowání se národů indického půwodu w Ewropě, což po-
depřeno je hlawně o ty důwody, že lidstwo to ani úžinau
Chwalinsko-Aralskau, ani slujemi Kawkazu z příčin přírod-
ních jíti nemohlo, že na cestě od Paropamisu přes Hel-
lespont wšechny známky lidského žiwobytí, od malé chaty
až ke skwělým pomníkům a st^wbám Kyklopským nalézáme,
že národů těch poloha zeměpisná pro udaný mluwí pochod
a ne opačný, poněwadž Keltowé ani přes Řeky, ani přes
Slowany a Germany dráhu raziti si nemohli, že národní
powaha a stupeň wzdělanosti w prawěku zcela udanému
pořádku nadswěittčují, a že řeč Germanů a Slowanů s ja-
zykem řeckým a latinským takowý má swazek ewropejský,
že obě prwní čeledi později přistěhowati se nemohly, je-
likož by mluwa jejich newyhnutelně bUžší býti musila mlu-
wám asiatským toho samého půwodu, mluwě indické nebo

236 Oddělení U. Hlawa Iřeti.

perské^ a že tedy táhnuti jejich dříwe nastalo^ než Pelas-
gowé Thessalskau půdu neb Argonauti Středomořské winy
prorýwali. I jiných důwodu wíce mohli bychom uwésti,
kdybychom nebyl! přeswědčeni, že již těmito udanými wěc
sama nejen prawdě podobna, nýbrž i newywratná jest.

Prwní, nejzázší obzor člowěčenstwa došel položenými
zde zpráwami swého auplného kruhu. Jest to wýchod člo-
wěčenstwa, záhy začátek jarního dne, plný mlžin s jas-
nými zde onde průswity, ješto kolkolem čirá ještě tma.
Duch se chwěje nad temnotau, noha wáhá o krok dál, by
se w propast nesmekla. Jednotliwi národowé na dalekém
tomto obzoru jsau jako oasy na paušti nepřehledné, jed-
notliwé události a úkazy jako strmá auskali w moři, a po-
zorowatel těžce pátrá po jich spojení a swazku, po zákoně
jejich útworu a saustawy — základ položen na dne tem-
ných wod, na dně úžasného prawěku. A přece, jako druhé
nižší wrstwy přírody, pohybuje se i člowěčenstwo w da-
ných zákonech, jenom že wětší, wolnější mají prostor jeho
pohyby — wůli swobodnau, kdež zatím u nižších tworů
wůli obmezenější, pud, čiti nebo pauhé kolowáni sil nalé-
záme. Nicméně ani wrchol lidské swobody newymkne se
w konání swém z oněch zákonů, jež naše země a roz-

v

ličné její pásy ustanowují. Člowěčenstwo má a wždy bude
míti swoje ústi'ojí, byť sebe wolněji a swědoměji se hý-
balo. Ukázati ono ústrojí we wší jeho zapletenosti, onu
pružinu a zákony, podlé kterých wšeliký pohyb se řídil,
ukázati onen wýwin, který w tomto ne mechanickém, ale
žiwém, pořád rostaucím a wolnějším organismu se jewil,
bylo naším snažením. Zdali wšechno patmo, zdali wšechno
wyswětleno w oněch prawěku hrozných temnotách! Zdali
pořádek uweden w onu diwau směsici, kde báje, powěsti.
Činy, děje a přewraty jako šíroširé wynikají rumy města
rozbořeného! Newystawí se opět býwalé, jenom z odko-
paných základů možná poněkud uzawírati o obecných wý-
kresích; do něho neuwede sé obywatelstwo někdejší, onoť
jako orkánem rozptýleno na wše strany w Aowé žiwoty.
W nesčíslných dějepisnýcli kniliách různých národů čerpá

Zá^ivěrek. 237

se neskončený počet události^ podzemní ale kořání obrow-
ského stromu člowěčenstwa nikde není odhaleno. Ať jsau
pak w těchto listech sebe jasněji a dokonaleji asiatské a
staroewropejské mrákoty oswědeny, méně má to w sobě
wáhy^ než ona okolnost^ že ode wšech skoro dějepisců
člowěčenstwa wynecháwaná čeleď Slowanská zde we swau
řadu, we swůj žiwot wstupuje, a powšechný dějepis tím
swého celku dochází.* Staří dějepisci Římanů a Řeků
znali z nepatrné části jen ty národy, o kterých wálečným
hlukem wětsí nabýwali wědomosti. Slowané w ohledu tom
málo wynikli. Nicméně že i weškeré západní Ewropy nej-
nowější znamenatelé osudů lidstwa po mnohých swěto-
dějných událostech se strany Slowanů burf jen nepatrné
aneb docela žádné zmínky o nich nečiní, jest na ujmu
auplnosti a dokonalostí jejich spisů. Tito na západních
stranách našeho pásma stěsnění národowé jsau ponořeni
do swých společenských poměrů, a pud žene je na wlny
oceánu, aniž dáwá jim pohlednauti zpět do prostoru a
času. W ohledu neznámosti Slowanů náleží k nim i Ger-
mani. Podlé kroje národního žiwota wypadá i kroj jejich
dějepisců, kteří ponejwíce dějinami swého národu, jakožto
wrcholem wšeho ostatního, swůj úkol zawírají. Nebudeme
s nimi o to se příti; každý hledí si stupně, kterého může
dosíci. Jenom jednoho nelze pominauti Uios tejně: obrazu
totiž, který še nám o mrawní powaze Slowanů w děje-
a národopisech hlawně s námi po wěky sausedících bratrů
podáwá. Štětec oněch obrazotworců Sláwie newí kde na-
brati temných barew^ aby na mysl tanaucí ideál náležitě
se wylíčil; Slowana twoH docela z jiné látky, nežli jest
boží země; powaha jeho przní a kalí se neustále jedo-
wými nádechy jako zrcadlo samolibce; onoť owšem jasní
se opět a půwodní čistoty nabýwá. Newiníme národ Ně-
mecký wůbec ; ani malého, sebe nižšího národku nebudeme
drzí rukaii káleti, každýť je wíce neb méně zářnau perlau

* Není prawiďla bes 'wýjimky; professor na Praiské universitě,
K. J. Vicu, sděluje wc swém přew>borném 3!>®tubiltm tCV atígemdnett
©Cfc^íc^tc^ ze wSech nowějsich cléj^iscA nejlepší přehled i čeledi Sio-
wanské. Jelikož jeho studium též na ústrojncm wýwina MowěČenstwa
se zakládá, tim wétSi tauhau čekáme na dějepis sám.

J238 Oddálení II. Hlawa ťreti.

w diademě našeho swěta. Šlechetnost germánského národu
uznáwajíee^ míníme jen ony písaře jeho, kteří w dětinské
newědomosti ruší, kazí a powrhují tím, čeho ceny neznají.
Ježto ale pří welmi nepatrných wýminkách tito z lůna
germánského národu wycházející spisowatelé wesměs, co
jich koli každau jeseň dozráwá, swých slow co kalených
střel proti Slowanům použíwají, přec konečně netýká se
tato wěc pauze jednotliwých osob, jeť ona spíše známkau
času, historickau událostí, a hlubší má základ, než na
prwní pohled se widí. Tato kolkolem mocnými národy
obklíčená čeleď cítí sebe sewřenu, wšady tuší nebezpečí
a příchod mlhami jen zahalených pluků nepřátelských,
kterým w cestě nestojí ani Kyklopská, ani čínská zeď,
ani stepe, ani wlny moře, ani wlny písku. Zajisté nemalá
to příčina onoho láni a házení kalu na wše strany, hlawně
na národy wýchodu. Potomek Keltů a Sláwie syn činili
by na tom místě to samé — a pak by se jim wytknulo,
že při wší učenosti a wzdělanosti dewatenáctého wěku ani
na ten stupeň se nepowznesli, aby swému bratrowi spra-
wecUnost konaU. Neustálý howor o civilisací bez konání
mezinárodní sprawedlnosti, jest pauhým lalotáním o wéci,
jejíž obsah se nepojal; dělaný jest to oheň, ne wšak
blahé ony čerwánky, oni po těžké noci wítaní hlasatelé
radostnějšího žiwota. A jestli posléze duchowní náčelníci
národu a jeho dvilisace bez příčiny a bez důwodu z řady
člowěčenstwa usilují wylaučíti jakožto nedůstojný ten ná-
rod, který uzawřením wyšší moci přes tři swě.ta díly se
položil a wšechny pásy jeho zaujímá, jestli konečně ne-
sprawedlnost konají, samiť učinili otwor do stawby swé
wzdělanosti, a jejich bratr odwracuje se s bolestí a ode-
bírá se w lůno swé rodiny, tupené a przněné, která wšak
od prawěku posud onu zachowala mírnost, lahodu a lid-
skost, jež počátkem i koncem wzdělanosti jest. Rylo to
rádlo slowanské půdu poswátných Germanie daubraw, ho-
nila se do nich později jasná pochodeň swěda a swětlo
dáno do poměrů těles nebeských, po wěky a wěky kladly
se prsní hradby hordám asiatdcým — Slowan nechce díky,
sprawedlnost jenom žádá — a kolkolem ozýwají se jen
hany a urážky.

*. .

Záwěrek. Sd9

Pohlédneme-li ještě jednau na prostor a byť sem
tam pod pauhým jen stěhowáním známé dějiny wytknu-
tébo zde člowěčenstwa^ nebudeme dlauho wáhatí s úsud-
kem^ že to nebyly prwni jeho puky, že jeho žiwot nebyl
již žiwotem s námi saučasných diwochů, ale že na swé
dráze walně již bylo se pošinulo, když teprwa prwní
čerwánky bytnost jeho nám hlásají. Rozšířeno bylo již
we wšech swěta pásech , před námi leží ono co Sa-
hara, kde jenom jednotliwé oasy se zjewují. A co ob-
sahuji tyto punkty? Již welikau wzdělanost, weliké již
pohnutí člowěčenstwa. Wizme ohromné ty stawby a staro-
slawná města země Wed a Ramajany, země Kingii, hwěz-
doznatelu, hieroglyfů, země obchodu, Tamíra a Kyklopů,
a na stejný stupeň s barbary stawěti jich nebudeme pauze
proto, že napotomni lidstwo, byť ponejwíce na jiných
stranách wýše postaupilo. Takž pozorujeme w něm již
i weliké pohnutí, weliké již zátřesy w půtkách různých
plemen: zničující boj iic^zi syny Himaláje a opičatým po-
kolením Galských hor, mezi pilným obywatelem Hoangha
a drawcem sewemích stepi, příwal Semitů na národy in-
dického půwodu a další jich bauře pod Ninem a Semira-
midau; wystaupení Ponilanů z úzkých břehů swých pod
Sesostrisem, a w té samé podobě tuhé setkání různoro-
dých Asiatů w Ewropě — doba to, kde w člowěčenstwu
již walný kolowal žiwot na wytknuté prostrani našeho
swěta. Hlawni priižinau pohybů těch byly, jak mnoho-
kráte již podotknuto, rozličné protiwy pozemních pásů,
které na člowěka z počátku wětší majíce wplyw, podlé swé
formy ho wytwořowaly a naproti ^íi^ý™ stawěli k činům
byť i sebe drsnějším, nicméně přece k pohybu a žiwótuu
Aby se pak ony protiwy i pro další zachowaly potomstwo,
toho hlawni pomocnice byly různé řeči lidstwa. Po sra-
ženi se jinorodců nenastala z nich náhle jako w jediný
celek slitá hmota; řeč je oddělowala, různila, počáteční
útwar jejich zachowáwala, až po odbytí swého úkolu slabší
podlehli a stejně mocni wedlé sebe na wždy se udrželL
A tyto řeči, tyto wěmé ochránkyně půwodních útwarů
člowěčenstwa , jsau také jediné známky, kterými o po-
měru záhých národů nějaké wědomosti nabýwáme, jedi-

240 Oddélcní IL Hlawa třetí.

njfmi perlami na dně bylého člowěčenstwa. Nadřečené
protiwy byly konečně hlawnimí pákami lidstwa; na nich
spočiwá wýwin národů. Tworce uwrhnul je na úrodné
rowiny^ na plané stepe, hory a úskalí, aby se wzájemně
třeli, tělo tužili, rozum bystřili a na onen wycházeU stupeň,
na kterém by již wíce byU než drsnými bojowníky; pří-
roda jimi a oni přírodau ušlechtilejší budauce, aby mimo
zápas o pauhé zachowání žiwota skládali již také diky
tworci uměním a wědami, nowau utwořili protiwu, a po
dlauhé a dlauhé dráze této aby dosáhli posléze oné lid-
skosti, oné humanity, we které k dalšímu wýwinu protiwy
duchowní prostor mají neskončený. We wěčný kaleidoskop
lidstwa přidáwá každý wěk několik drahých kamínků (pro
stín někdy i temných), a wždy krásnější a rozmanitější
jejich wýwin stopuje powšechný dějepis; prwní toho wý-
twar, pokud naše ruka schopna byla, zde jsme podali.

R e i s t r í k.

ji.

Abaricedí 87.
Abarís 173.
Abasi 55.
Abdžajoni 87.
Abraham 193, 200.
AbsoloD 107.
Abydos 149.
Abyla^06.
Adam, Eva 68.^
Adonia 197.
Admíralské (admíralit-

dí) ostro wy 14, 24.
Adramelech 187.
Advaja 87.
Afgani 51, 178.
Afganská řeč 59.
Afričan 26.
Afrika 15, 26, 38.
Afri koberce 34.
Agni 86, 89, 91..-
Ahríman 181.
^Akereas^ 222.
Ako 2(lřř.
Aktisanes 175.
Aioan 32.
Alanowé 225.
Alava 212.
Albaňané, Albánowé 53,

213.
Albion 115.
Aleutské ostrowy 54.
Alexander Weliký 70!,

105.
Alexandria 149.
Alorosus 189.
Alp3r 52.
Altaj meniii 55.
Altajské hory 54.
Ainalekowé 193, 195.
Amasis 161, 175.
Amazonka 69, 208.
Americký Ewropan 19.
Američan 15^ 17.

Amerika 15, dňí\
Ammon 152. ^'^'••
Araonité 193, 196.
Amu řeka 43.
Amur řeka 54.
Anadi 87.
Anamelech 187.
Ananda 87.
Anemon 189.
Angličané 215.
Anliochia 178.
A^ona 189.
Apiy 151.
Apollo 152, 223.
Apollo Belwederský 8.
Apolionius Tyanskýl70.
Aquitanie, Aquitansko

55, 212.
Arab 24, 53, 184.
Arabská čeleď 53.
fAral 43.

trarat M, 184.
raxes 179.
Arbaces 180.
Arbak (Arbaces) 188.
Arbis 178.
Arbité 178.
Area (Irán) M.
Areitská celé? 51, 178.
Argos 77, 227.
Argun 54.
Archipelag- 77.
Aria 178.
Aristokratie 63.
Arkadie 227.
Arles 165.
Arménie 51, 55.
Armenowé 178.
Armuza 178.
Arnauti 2^3.
Aron 200u:
Arrian 118w
ArroTran 24.
Arrcwé ITO,
jArtea tlS.

Artcjci 178.

A.samsko 109. '

Asía 15.

Asiat 15.

Asi^, sewemi 146.

Assuana 146, 147.

Assyrie 163.

Assyri , Assyrowé 53,

180, 184, 185.
Assyrské dějiny 186.
Astaboras 147.
Astarte 190, 207.
Astarot 207.
Astrachanšti Tatarowé

55.
Assur 186.
Astyagus 181*.
Asychis 175.
Ašantský král 32.
Atbara 147.
Atharwedy 100.
Athos tis 172.
Atma 87.
Atlika 70, 227.
Attila 71, 207.
Attimaba 87.
Augias 69.
Australan 3, 5, 15.
Austrálie 3, 38.
Australský žiwot 14.
Awarowé 55.
AzoYské moře 174.
Azot 77.

Baal 223.
Baalat 197.
Baalbek 197:
Baaltis 207.
Babel 185.
Babylon T7, 185.
Bab^lo(^%x!L^ \^Sí».

Ba

Baeawst BT, 89.

Ilritanic 214,

Ces komora WS ké pohoH

Bag.wat-I)iiM 108.

Itubaslis 151, 161.

. 5Í-

Bagis 8».

Rudillia, Budha 67, 89,

Českoslowanslií n.iroil

Bachus 89.

100.

62.

Baikalowo ji-tero 5i.

Biib 223.

Č.lv>-.<- 92.

BíklTB 178, 187.

Buchara 210.

Cen 120.

Baklria 178.

Bucbarsko 55.

řingari 96.

BalUiana 1T8.

Bulám 3Í.

činBi.cban 209.

Bíktrowú 172.

Bulami 35.

Čile 20.

Bal oti 36.

Bulhaři 52, 56.

Ďlna 51, 116.

Balt. Ballické moi-e 211.

Burjali 54.

ČiňaD 58, 118.

Bairut 207.

Busiris 1T2.

Č.D«waJ 1S2.

Baskowé fiS. 312.

Bybliis 207.

Činstá tvd 130.

BaikíH 55.

Bjlhini 53.

('Inské piémS 56.

Beai 223.

Bebrvk'oȎ 308.

■-.-■^

Cud 71, 211, 212, 228.

BehreDS 14.

C.

Cudská řeled 17B.

Bel 223.

Bel Chalďejskv ZtW.

Carobrad 186.

Čuchoníko.

BeU 8H, lfl5. '

Ceilon 21, 87J

ČuD-tsin 123.

Břiák. KíikerlaL 21, 30.

Celli (Celtac) 308, 214.

Bělboh 223.

Celtibeři 211.

■>•

B..icgowA 227.

Celtická feU-ď 61.

Bclesjs 188.

Censorat 131.

DaliOBííký král ^12.

Belli-mo 31.

Cupouan 21.

Dalcdafowé 62.

Beiradia 89.

Csarea PanU 207.

Diiniask 77. , '

Belus 190.

Ceula 206.

Damoski iišc M^

Beoares 76.

Cigáni 96.
CiliciaDÍ 20S.

Danauí 228.

BeDgalsko 143.

Daniel 192.

BenguclL 38.

CImerowé ŮS.

Dánsko ez, 211.

Beninowé 38.

ri.i<pania 206.

Dar 214.

Berosus 189.

CdcMiin 199.

Dariská iilina 24.

Beryliis 207,

CrriL' í..>rv 219.

Dawid 198.

Bhadrakali 91.

(:ya.are5 180.

Debora IM..,

Bhara 89

f.\chowó 55.

Dedaks 22^.

Bhavrani 91.

f-yP' (Cyprus) 177.:,

Deioces 180.
Delu 145.

Bhima 89.

206.

Bhudeia 89.

Cypriam 117.

Deogilr 112.

Biafoh 38.

Cyronaika 177.

Deogursk.i pa|Kaa 83.

BidiugoTTé 36.

Cyrus 189, 181.

Dťtcclo 187.

Bindrahimd 1 U.

Dcrw 214.

Birmaoé 56.

DcspoMu 81.

Biskaia 212.
Búkajci 212.
Bodrici 52.

■č.

Deu 119, 222.

Deukalion 68.

ČakrawaDiii 80.

Deus 227.

Bogot 21.

Gatambromiká uaeoda

Druisch 218.

Bochara 130.

.83.

Dew 223.

Bojoné 52.

Candata 94,

Dewimala 91.

Bolli 31.

Oal»ra..na 87.

Dewy 179, 182.

BoDC 123.

Caliirbbiictíia 89.

DitBW 223.

Beoiia 227.

Čcchowě 52.

Dbewa 214.

BorDeo 2 i.

Čechy 69.

DÚM 152.

Boiflaoé 52.

Čeoowú 124.

D)W£ch Brasilskv aH

Botokud 21.

Č«r«misi 65.

Dnípr 52.

Bram 88.

Coikcs 21. 65.

Dnřstr 62.

Brama 88, 90, 222.

ěerkesko 55.

Dodoaskv cbrim W7.

Braman 85.

CiTué mor« 52, 61.

Dolno-GuiAan 30.

Bramapulra 13.

Čurnobog 223.

Don 52.

Bramia Si.

Četaoharci 52.

DoDgoliká krajÚHi 147.

DoDské krajiay 171.
DoDÍi 3i.

Dorodman 1S2.

Dualismus 1S3.
Dublud» 13.
Dulalobodská pa(>udii

83.
Dunaj 52, 319.

Dusak 183.

Du>a Rutha 108.

Dwapjana 101.

Dwarka 8».

D»ÍDa 52.

DynaMlc ČeuskÁ 13Í.

Diaganat íili Diagarnat

83, 89.
Díambu-Dwipa IHt.
Dtamoa (Dlumit-i^ 114.
Diebd-ťl-Birkelski- '

temnr 174.
Dlen gis -chánů w rod Tíí.

Etrurowé,Elruskowi;53,

225.
Eufrat 51.
Ewropa 15, 71.
Ewropan 6, 71.
Ewropejíli národowé

Femnl saud 35.
FcDÍcia 199.
Fenikowé, Feniíané 63,
74,179,184, 1&3. 205.
Peron 176.

Ebro 212.
Ebusina 178.
Edomili 103, 100.
Elcsus 70.
Egloii l»ů.
Egvpt 73, 145- -
EsViifan 146.
EikluD 152.
Ekbnl^aa 180.
Elám 178.
Elamowci 178, 180.
Etefantiiia 140, 149.
Etbn>.s 184.
Etupowó 217.
Ellora 7G.

Ellorsk.'! rbrimy 82.
Eniof 152.
Enrliorskú pia
Kpidaurus 77.
Epiioli 63.
Epiius 237.

IflS.

Erg

í 170.

Esaii 193.
Eskimak 20, 55, 68.
Eitoai 56, 211.
Elbiopan I4f!, 1G9.
Kthiopie 162.
Euuri« 225.

Haímawal 89.
[l.ijasrlwn HS.
Haamdan 186.
Hang-íeu-ru 129.
Hanuoian 107.
Hara 90-
Haraogur.ba 87.
Hebrejťi, Hcbreowé ISi,

92, ifla.

:irc»Li ieied S3.
Hehronsko 1113.
Hefaislos 171.
Hekalompvlos 17.
Hebopoli^lBI, 16M97.

Frvgie 228.
Frygowú 208.
Ftfia 152.

Gaely. Gailj 2U.

Galen 16C.

Galii 214.

GalUe 52, 212-

Ganga :I0.

Ganges 43, 51.70, 174-

Galské bory 78.

Gedio.sia 78.

Cepidi 52.

Germani 72, 208.

Germánská íeleil 62, 74,

215.

Geloné em DakoK
Gibralunká úžina
Gíciía 89.

Guthowé 52-
Gracci, Graici 837.
GrSnIaud 16.
Grusinsky kmeo 55.
Guiana SO.
Guinea tt-
Giiipuskoa 212.
Gybralur 200.

170.

Hrllada a2S,
Ht^llenow.^ 63.

rsponl 213.
Hetoli 64.

Hi'iiTi-1'h'iwy kniliy 166
PlovuiOTi IBX

H»prri3 212.

H«,-.|i.:N.ikv ai8.

Hcuuruwé" 226.

Hia 120.

Hieng-Čaag 138.

UiggoUgo 13.

Uimalajsků bor; 43, 60,
72, 133.

Hindnku^ké hory (Pá-
ro p.-. mis ,>..) 43.

Hin.ínMan 43.

Híi>

1.15.

Himniaki.n 8li.

Hi^kia laa

Hispatiía 306.
Hoai-Nan-Kc 121).
Hoantfho 4;), 66, 163.
Homér 77.
Horeb 194.
Hormiida 181- .

Korl>

t 181.

Horus 171.

!»44

Rejslrik.

Haní 55, 144.
Huron 18.
Hjrksowc 171.
Hyries 177.
Hyrkania 178.

Ch.

Chaldea, Cbaldeja, Clial-

dejská zem 53, 184.

188, 206.
Chaldcjsko - Assyrská

Čeleď 53.
Chaldeowé 188.
Chám 192.
Chedorlaomer 180.
Chemos 198.
Chim 166.
Chorasan 178.
ChwaLÍDské moře 68, 77,

228.

M.

Iber 75, 212.
Iberowé 55, 212
Iberská Čeleď 55, 208.
Ibis 151.
Idumea 199.
I-kÍDg 123.
Iho 119.
Imaus 138.
Ulyrský národ 52.
Inachus 227.
Ind 51, 78, 79.
lodian 16.
Indická čeleď 51.
Indická řeč 49.
Indické plémě 213.
Indo-ewropejské plémě

60.
Indoewropejské řeči 50.
Indra 85.
Ingrowé 55.
Irán 178.
Irokez 20.
Inko 214.
Irtyš 144.
Isak 193.
Isboset 196.
Isfahan 178.
Isis 152, 167, 170.
Ismael 193.
Isracl 193.
Israelský král 198.
Israelité 172.
Itaha 212.

Italský polauostrow 225.
^ttliú národowé 53.

Jalof 27.
Jalona 126.
JanLsekian 43.
Jao 118, 124, 134.
Jason 69.
Jaxamati 225.
Jaxartes 210.
Jazykowé 225.
Jebusi, Jebusité 196.
Jednowláda 63.
Jefu 196.
Jenisej 55.
Jericho 195.
Jeroboam 198.
Jerusalem 173, 198.
Jesuité 19, 125.
Jetro 194. ^
Joakim 192.
Jordán 199.
Josafát 198. •
Josef 172.
Josia 198.
Josue 195, 200.
Juno 134. ,-

Junoniny zahrady 212.
Junonská krajina 126.
Jupiter 69, 152.
JuYe 226.

Kadiz 206.

Kadmejský hrad 228.

Kadmus 228.

Kadytia 177.

Kafry 36.

Rahira 146, 149, 164.

Kajomort 182.

Kala 90.

Káli 91.

Kaliforiian 18.

Kalifornie 16, 19.

Kalíja drak 67.

Kalkí 67.

Kalia -Fiiatonga 13.

Kalmykowé 54.

Kalpa 20q.

Kambodžská řiSe 143.

Kambyses 167, 178, 181i

Kamčadalowé 54.

Kamzarati 89.

Kanada 23.

Kanán 172, 105, 199.

Kanáilané, Kananité 53,

184, 193, 205.
Kanibalský diwoch 9.

Kaninské lázně 226.
Kautabrowé 55.
Kant-Ču 77.
Kao-hoang-ti, Kao-ti

141.
Kapadocie 181.
Kapadočané 208.
Karpaty 219.
Kapua 226.
Karaib 21, 23.
Karakalpaci 55.
Karakar 22.
Karamnasa 115.
Karhadž 7.
Karli 81.
Karmana , Karamania

178.
Kar mel 199.
Karnak 17.
Kařnatici 106.
Karowé 13, 208.
Karlhago 206.
Karunnanidhi 87.
Kaákar 55.
KaSmir 13, 50.
Katakomby 159.
Kawkaz 51.
Kawkazic 55.
Kawkazská čeleď 55.
Kazanáti Tatarowé 55.
Kazík 17, 24.
Kazi-Kamyky 55.
Kefeni 178.
Kefren 175.
Keilasský chrám 81.
Kekrops 228.
Kelt 75, 215, 230.
Kcltícká Čeleď 213.
Keltická řeč 49.
Keops 175, 164.
Kelri 92.
Kiekenda 89.
Kink 123.
Kirgizowé 55.
Kirgizské hordy 210.
Kisil-alan 130.
Kleopatry jehla 165.
Kněžewláda 64.
Kočinčíňané 56.
Kočinčinská řiáe 143.
Kojundžuk 185.
Kolchický národ 174.
Kolchis 69.
Komorin předhořl 78,

223.
Konfucius, Konfíitse 120.
Konsc 152.
Koptická mluwa t95L
Koptowé 53.

KordUérské bory 17, 69.

Lewi kmen 200.

Mandana 181.

Korea polauostrow M.

Le»ité 202.

Maudarin 139.

Koroaoé 56.

Libanon 197, 20«.

MaudingovrČ 38.

Korjaci 54.

LibowUda 10, 64.

Mand^iironé 66.

Koromandetské pobťcii

Li-king 123.

Mann 318.

T8.

Lingan. 61.

:M,„i(ua 237.

Korowé 103.

Li-se 140.

Manu<^» 101.

Korsika bb, 213.

Litewskí kmen 53.

Mj,,, 177.

Koiskv panowDÍk 108.

Lilwané 53.

Mara-ion l«, 230.

KnííH 55.

Lodnicktt ostro wy 11.

Maraii 93.

Krajinci 52.

Logneía 97.

Maralskv stál 93.

Kra íod norský rukopis

Lolo«ó 136.

Margiana 178.

221,

Londjn 165.

Marian..;k.:. ostr-wT Itt

Krcla 206.

Lopardsky národ 66.

Markč.^kv osIro»ÍD 7,

Kr«tín 34,

Lop^kú jeiero 144.

Mas.sagiái 210.

Krim 327.

Lot 193.

Miitambstť kralowitwí

Krikow 24.

Lota 13.

34.

Kriioa 67, 89, 102.

Loios 91.

Maurové 6.3.

Srn KHle ostcoif 14.

LolvAowí 53.

Tllawalipuram 76, 88.

Krkonoše 338.

Lu 120, 136.

Mbayowe 22.

Krnkodilopol 165.

Luuné hory 145.

Mcdi,-. 178.

Kr.mo.i 171.

Luson 7.

Medianirt- 194.

Kialri 92.

Lulici (Wdcii) 53.

Medicřjská Wťnule 8.
Medo-éabylonski HU

Klesias 105.

Ln^ortkv obelisk 166.

Kuen-lun 133, 134.

LmowU"da 64.

181.

Klímáni 55.

Luiice 63.

Medowé 51.

Kimg-fo-Uie 130.

Lybia 162.

Mecbicfcv Indián 18.

Ku„g-kuns 133.

Lybická pnsUna 69, 140.
Lyciani 208.

ML-dii£aň 68.

Kuni 178.

Mcchiko 16, 19.

Kuíma 24.

Lydowé 63, 208.

Mcliu 307.

Kurdowé 51, 179.

Mclkart 208, 207.

Kurhan 164.

m.

Memi^ 147, 149. 17S.

Kurilské ostroTrr 5*.

Mcmnon 165.

Kurowě B9.

Maccdoni 53.

ML-mno»v 50chv 147.

Kuru 102.

Madagaskar 7.

Menu 94; 101, lOÍ.

Kjllop 230.

Maďaři 55.

Mrnas Mcnrs 17J.

Kaiopské •tawbj227.

Ma<t.nríkH b»luz 208.

Mtndcs 149, 153.

-MaOia..i 196.

M«Ds-u« 123.

1,.

Ma.Ua.,il,; 93.

Meroe 76, 145, IW.

Madvai' 211.

Mern 102.

Labe 53.

Mága, Iskvpafiownik 108.

Mosopotimci 196.

Labyrint 182, lfl»

Magd<,Ia"l77.

Meí.motamÍ>t 53, 73.

Laila 233.

:Mag.:U»ská úiina 25.

Mesr 162.

Ladoga jeiera 62.

Magik 180, 184.

Me^aoairt 162.

L.ic]iis 195.

■Maíiaba^lll. 103

Mi^iiana 182.

Lakirm 91.

IVtabab.-.!! BT.

Miaosc, Miaowé ISfl.

Lanka 107.

M iiadev-a 89, 90.

Mincrwa 152.

Laotse 130, 137.

Mabakaln 90, 183.

mingrcllc 69.

Lapili 32T.

TMal.mu<fll6.

Hing-li 144.

La-Plata 23.

Maciipek iga

MinoȎ 327.

LaLinská reí 49.

.Majft 87, 90.
Mflkoii 36.

Misr 162.

Lalnna 163.

Miaraim 171.

L«b..g 195.

Malá Asi« 51.

Misraimité 192.

Lcílovrč moře 69.

MalaÍ,.kť plemř 56, 57.
Malalk. i

Mlsrité 162.

Ltklonia 6S.

Missisippi 230.

Lena 55.

Maliarh B3.

Miíurafcé pUniny 1«.

Lcsgi 55.

Malikolsky ostrowan 14.

MÍLbra 183.

Lelo 163.

Málu 327.

Mne«is 161.

LeUe 120.

Mamre, ádoL 199

Moabitř 193, 196.

946

' Rejstrik.

N

Bfoesowé 53.
Mohamedanská proliwa

74.
Mohyla 164.
Moloch 198, 207.
Monarchie 11, 63.
Mongoli čili Talari 54.
Mongoli e 68.
Moth 152.
Moses 68, 77, 193.
Mudha 90.
Mudřena 37.
Munaie 158.
Musarni 178.
Mussasa 34.
Mykerínus 175.

Nabuchodonozor 180.

Načež 21.

Nairowé 93.

Narjana 89.

Nathan 197, 204.

Nazaretské slunce 7,4>

Nebbi 185.

Nebo 190.

Necho* (Nechus) 177.

Neger 127.

Negcrka 38.

Negerské plémě (Negro-

•wité plemeno) 5, 105,

146.
Neith 152.
Nékoliko-wláda 64.
Německá řeč 49.
Němen 52.
Nerighsar 192.
Nigea 178.
Nikotris 173.
Nil 73, 145, 159.
Nimrod 72, 185.
Ninive 77, 180, 185.
Ninus 72, 180, 185.
Nisroch 187.
No-Ammon 149.
Noe 68.
Nogajci 55.
Nola 226.
Nomy 156, 174.
Norwegy 52, 211.
Nowá Britanie 14.
Nowá Kaledonie 5, 9.
Nowé Skotsko 18.
Nowo-Assyrsko 188.
Nowohollanďan 5, 6, 13.
Nowo-perská řeč 189.
Nowý Holland 4.
No^ý Zéland 7, 11.

Nubie 147.
Nukahiwan 7, 8.
Nundi 81.
Nutkán 25.
Nynius 187.
Nysské ůdoliny 69.

O.

Oannes 189, 206.
Ob 55.

Obelisk 25, 162.
Odra 52.

Odwětwi asiatské 50.
Oeloti 54.
Ogyges 68, 227.
Ohniwec 25.
Ochlokratie 64.
Ola-Bibi 114.
Oligarchie 64.
Oliwt^tská hora 198.
Omito 110.
Omrowé 34, 36.
Onufís 161.
Ordowé 138.
Orchoraenos 227.
Oriowé 138.
Ormuzd 178, 181, 223.
Osiris 151.
Osymandias 167, 172,

173.
Othniel 196.
Oto mach 24.
Oum 87, 90, 110.
Oxus 178.
Ozena 112.

Paflagonci 208.
Pagoda 83.
Patavera 35.
Palestina 53, 193, 199.
Palisowé 96.
Palmyra 197. ^
Pan 162, 170.
Pan^ma 16.
Pandi 89, 1035^
Pantheon 82.
Papeli 36.
Parabara 87.
Parama 87.
Paraíia 16.
Paraguaj 19.
Parasati 90.
Pária 94.
Paropamisus 178.
Parsi 170.

Parsirowé 178.
Parsis 178.
Parthia 178.
Parthowé 51, 178.
Parwadi 91.
Pasargada 178.
Pasargadi 178.
Patagonec 18, 22, 24.
Patagonie 16.
Pavana 86.
Pečelský záliw 130.
Pehlewské nářečí 179.
Pekin 77, 129.
Pekoen 134.
Pelasgowé 53, 225, 226.
Peldžudské (Karolinské)

ostrowy 11, 13.
Peloponnes 77, 227.
Pelops 228.
Pelusium 174.
Pendžab 51.
Penězowláda 64.
Pepřowé pobřeží 30.
Peršepolis 178.
Persie 50, 178, 179.
Persis 178.
Perská čeled 19.
Perský záliw 51, 178.
Peršané 51, 178.
Peru 16.
Peruan 21.
Perun 222.
Phrygowé 53.
Pigmalion 206.
Plawci 55.
Podwedy 102.
Polabský národ 52.
Pohicf 62.

Polauostrow řecký 227.
Pomořané 52.
Pontus 81.
Pooderský kmen 52.
Porš 87.

Portugalská řeč 49.
PoryAané 230.
Pradžabat 87.
Prakrat 87.
Prán 87, 222.
Přátelské ostrowy 1 1,13
Pratistana 108.
Prija 91.
Prométheus 69.
Prowe 223.
Prusaoé 53.
Psammenit 177.
Psammetich 176.
Ptolemais 207.
Ptolemeus LagOTec 161.
Puharowé 114.

I»

Pul 186.
PumeroD 21.
Punická Hic Z
Purana 104.
Puri 83.
Purra 35.

nidv sa, 162.

PyreDfjské hory Mi, 211.

Py.hago, —

1 193.

., ITfl.

Raniajana 76, 103.
Ram Mohun Roj IIH.
Basbuiowé 67, 83.
Rawana 6».
Rawun« 103.
Reboam 1T5.
Rphoboam 19S.
ítuko-é 72, 27í, S29.
Rhaamani 178.
Rhodus 206.
Rim 73, 227.
~ ■ tt 19, 16ň.

Rií

Rogninské ostro^vy 1
RnselskV kámen 167.
Roiolani 225.
Rudé mote 72.
Rudta 90, 183.
Rusalky 223.
Ruska riic 211.
Ruiko 38.
RuskV n^roil 52.
aji> 'S2, 2J5.

Sabakon 178.
M.il>li.i 53, 225.
Sabu 197.
S«Bnnt 227.
Saida 207.
SaU 119.

Sainkj' rbriai 153.
Sakara 161.
Sakové 210.
Salatít 173.
Salem 196.

$alu>

> 198.

Saríswati 91.
Sardanapal 188.
Sardinie 56, 212.
Sarmati 51, 221.

latilt národové 221.
Sarokolei 33.
Saroníké pastniny 199.
Sarwai^arulra 87.
Satjarral, Salú-vrat 68,

Satii
Saul I9«.

s 171.

i 225.

Sfur
S«ba 197.
SebuDnytus 119.
Seleucia 178.
>t«ian 110.
ramis 72.
Semitů 181.
Semitické plémí 53, 71]
116, 17^ 161.
SDřgambiB 36.

163.

Serboíiské ]*i
Sc!)ostris 173. 167.
Svllion 176.
Setbusis 173.
Sevadti 192

Tané 209.
Seweioamerif ané 6i
Severské plémí 66,178,

209.
Sfinx 162. 165.

lusi 56.
Sicílie 65, 206. 212.
Siilon 77, 177, 206.
"■ a Leona 31.
Sífarowé t:i6.
Sígvedy 100.
Sirheni 193.
SIkulowé AS. 226.
- on 196.

S47

&kyilia 180, 211, 212,

226.
Skylickv kmen 209.

81eini,é"62.
Slonovka 76, 9a
Slováci 62.

ané 62, 76,208,231.
Slovanská éelcd52,21».
H]ovan.'.ká M 19.

Slabmbata 18T.
Starú bory 52, 219.

SlarQuwtopejsý svít

ina 178, 181.
SvaloJu^DÍ ourow

(Tanoa; 13.
Swítowid, Sw«ntowid

renskč loniy 1S6.
yňc 51, 199.

vrowó 53, 177,181, in»

. igové 31. 3«.
Sarlii^ilaii 178.
^acb-Nadir 116.

■ikja 110.

Salomou 196, 197.
Salomon^^ké ubtrc
Salieu 76.
SHDiaríUni 19S.
Sanojiidská íeleJ 65.

§igem«ni lil
"ikiug 123.

S48

Rejstřík.

fpanielská řed 49.

ityrowé 52.

fuking 67, 77, 123.

fuQ 124.

(ung 120.
Šuster 185.
Šwed 7, 52.
Šwedsko 52.

T.

Tábor 199.
Tadmor 107.
Tágu pohoří 55.
Talmud 70.
Tamír 239.
Tamulowé 106.
Taudžorská pagoda 83.
Tangowé 141.
Taois 149.
Tanna 5, 10.
Tanňan 14.
Tao 119.
Taprobana 107.
Tápu (tabu) 8.
Tartes 206.
Tatry 52.
TauriskoTvé 52.
Taurus 51, 72, 178.
Tawta 189.
Tehaeltí 22.
Telíngowé 106.
Temban-Dumba 34.
Teuta 218.
Thales 177.
Thaut 171.
Theby 77, 146.
Thessalie 227.
Tbeseus 70.
Tbet 171.
Thina 77.
This 149.

Thisská dynastie 171.
Thraci 72, 208.
Thracie 174, 227.
Thrácká čeleď 53, 225.
Thumim 201.
Tibet 54, 74.
Tien 125.
Tieni bohowé 67.
Tigr 51, 163.
Tiglat Pilezer 187.
Timani 35.
Timokratie 64.
Timur 115.
Tonkinská ři^e 143.
Torneo 223.

Triburandaga 90.
Trimurti 86.
Troglodita 170.
Trója 70.
Tse 126.
Tsin 137.
Tsin-ši-choang-ti 118,

129.
Tsuang-Siang 138.
Tuisk 218.
Tulawi 106.
Tunguzo^wé 54.
Tunguzská čeled 54.
Tupan 21.
Tur 207.
Turci 55.

Turecká Čeled 55, 208.
Turecko 53.
Turkmani (Turkomani,

Truchmcni) 55.
Tuskowé 225.
Tyfon 152, 161.
Tyrhenowé 225.
Tyrus 77, 197, 207.

11.

Udžadhia 76.

Uhry 55.

Uchoreus 172.

Urabrowé 53, 213, 225.

Ur 29, 194.

Ural 54.

Uralská čeleď 55, 208.

Uralské pohoří 52.

Urim 201.

Usia 198.

Utika 206.

Uzbckowé 55.

Wajsya 92.
Waju 86.
Walachowé 57.
Walkimi 103.
Wallis 215.
Wanamali 89.
Wang-Čing 138.
Warjahowé 52.
Wasningtonský ostro-

wan 7
Waskoni 212.
Walrakali 91.
Wa-Wanga 128.
Wawřincůw záliw 28.
Wedy 85, 87, 100.

Weddata 88.
Wenedi 219.
Wenus 190.
Welulonia 225.
Widhi 88.
Windi 208.
Wisla 52.
WiSnu 67, 86, 89, 90,

183, 223.
Wiswasri 88.
Withingi 52.
Wlaská řeč 19.
Wolha 52, 210.
Wolnowláda 63.
Wolsci 53, 225.
Worrojec 18.
Wršadwadžia 90.
Wulkan 152.
Wu-ti 143.
Wyasa 103.
Wýchodosibirská čeleď

54.

Xisuthros 68, 189.

Yajuswedy 100.
Yukagíři 54.

Zagresské bory 53.
Zambi 30.
Zambi-a-ebi 30.
ZápadoČudský kmen

208.
Zelan 89.
Zend-avesta 182.
Zendské nářečí 179.
Zerdušt 181.
Zerdustowo nábožen

stwi 189.
ZerTtana 183, 189, 222.
Zeus 227.
Zimbo 34.
Zipor 194.
Zoroaster 179.

r»

Zapan 110.
Zapanowé 56.
Zawa 7, 24.
Židé 53.

Obsah.

Odděleni M.

Hlawa pivnť. str.

O wznikáni lidské společnosti 1

1. Australan 2

2. Američan 15

3. Afričan 26

Hlawa druhá*

1. O wzniku naši země 39

2. Prwni spolek lidský 43

Hlaiva třeti,

oiřeni se člowřčenstwa.

1. Plémě Indoewro])cjské.

a, Odwětwí asiatské 50

h, Odwětwí ewropejské 51

2. Plémě Semitické 53

3. Plémě Sewerské 54

4. Plémě Čínské . . 56

Hlawa ctxvrtá.

Nástin nejhlawnějsich pokroků u wzděláwáni a stawu společenském 57

Odděleni H.

Hlawa pmvnt,

Powěsti a podáni, prwni to erwánky dějepisu 66

Hlawa druhá,

O postaweni čelnějších dil& známého ČlowěČenstwa .... 71
Hlawa třeti.

NejstarSi zpráwy o národech 75

I. Národowé jižni Asie a wýchodni Afriky.

1. Indowé.

a, Powaha země jejich 78

6. IVejprwnějSi pomníky indického uměni 80

c. Nejstarší nábožeustwí indické 85

d. Forma wlády a státní zřízeni indické ...... 92

e. Nejstarái indická literatura 100

/. Nejstarší dějiny Indíiw 105

2. Čina.

a, O lemi a národu wúbec 116

h. Děje čínské 138

3. Egypt.

«r. Utwor země; prwni obywatelé. Meroe 146

6. Pťíroda a člowěk; prwni státy 148

c. Forma společnosti 149

d. Náboženstwí egyptské 150

e. Statni zHzeni 155

f. Národní obyčeje, mrawy, náboženstwí, obchod atd. . .157
^. Stawitfílské uniť^ní : pruplawy, pyramidy, obelisky, laby-
rinty, sfinxowé 162

h. Wědomosti egyptské 166

u Hieroglyfy 167

A. Egypt a Meroe 169

U Dějiny egyptské . . . • « « ^^^

■ 1. Ferúe.

■ a. Země perská a hlawaRii Utíkj je^ p(h«oď ídedí lé . 178

^ft b. Společenský pumSr a déje starélio Perská 1U0

^P c. Náboíenscwi perské ISl

■ &. Semité.

H Pn«Qil Semitft a jejich kmenj 181

H A. Aisyrowé.

H[ d. StiiroiitiiDStí assyrské; místo Ninive |B5

^L b. Břiiny assyrské 1S8

^^^^^— B. Babyloňané fíli Cbaldeowé.

^^^^^k a. Zakladni wrstwa národu tuhu; jeho náboíenstirí . . . 1B6

^^^^V 1 h. Díjiny babyloDskě IS^-

^^^■^^C Hebreowí.

^^^MMĚ' a. Pdtrod Israelo; jeho oilw^wl; sídla v Eanánu , . . (KS

b. Pt-ebýffáDÍ w Egyptí; Moses MS

c. K.oi!iowAai na paušli; dobyli Palestiny; Josne . . . , 195

d. Israel pod saudci a' králi Saulem, Dawidem a Ssloraonem 198

e. Krulawílwi Israelské a Jodské ; ilroskotáni jich a za-
jeti lidu J»8

/ ZaUíbvni lemS; Bůb isiaeUky; lákan; 199

e. KnĚii: národni slavnosti 201

h. Wídomosli a umÉni 203

£ Proroci israelíti 204

D. Feaikowé.

a. Obchod a luníni Feoikůj spolnfcnsk^ jích Kiiieni a ak-

hcienstwí 205

i.. Dřjiny fénické 207

n, Národowé ewropejSti.

1. PlémS Sewerské w Ewrope.

a. Kmen Skythický 309

b. Cudowé neboli Finowé 211

c. Iberowé 212

2. Plěniř Indické w EwropĚ.

1. ČeleJ Keltickí 213

b. Celed Germánská éili Nřmecka 216

c. Ďdei Slowanskó 219

IffL" y d. Celed: Tbracká.

P^ ~l^^ a. Polauostrow italský 236

k ^ ^■t- b. Polanostraw řecký 227

t ' ^^^ Záwěrek 328

W Omyly

r Strana JdkThmmkék mkkj

[ «10 11 «kjbv'' '"

d b

61

ilS

I k