Dv knihy eských djin : kus stedovké histoirie naeho kraje

iiraft *\ÍíyÁf'. ■^í'ifc;^.^^í^'5»v'%:?,íffi

řA<i.'imt,>-'i^r:smiť -"/"fJTTr" "*«aafc

^-^^.

^XJ

V$

■ -/ -

^

^

f

, f^'

;< f

i^'

//

^ ■ t^at^-

DVÉ KNIHY ČESKÝCH DEjlN.

KUS STŘEDOVĚKÉ HISTORIE NAŠEHO KRAJE.

NAPSAL

JOSEF SUSTA.

KNIHA PRVKÍ:

POSLEDNÍ PŘEMYSLOVCI A JEJICH DĚDICTVÍ.

KNIHA DRUHÁ:

POČÁTKY LUCEMBURSKÉ.

v PRAZE.

NÁKLADEM ČESKÉ AKADEIMIE CÍSAÍLE FRANTIŠKA JOSEFA
PRO VÉDY, SLOVESNOST A UMÉNÍ.

1917.

POSLEDNÍ PŘEMYSLOVCI
A JEJICH DÉDICTVl

1300—1308.

NAPSAL

JOSEF ŠUSTA.

V PRAZE.

NÁKLADEM ČESKÉ AKADEMIE CÍSAíRe FRANTIŠKA JOSEFA
PRO VÉDY, SLOVESNOST A UMĚNÍ.

1917.

^^bKAKy

APR 30 1968

^/ry oí ^

.<^

TISKEM ALOISA WIESNERA V PRAZE,
KNIHTISKAŘE CESKE AKADEMIE ClSAftE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VÉDY, SLOVESNOST
A UMÉNl A C. K. ČESKÉ VYSOKÉ ŠKOLY TECHNICKÉ V PRAZE.

PŘEDMLUVA.

Vlastním jádrem práce, jejíž první knihu tuto předkládám^e,
jest podrobné vylíčení dějin českých v letech 1300 — 1320. Takový
výsek poměrně krátkého období z dlouhého pásma dějin národních
mívá příchuť jakési náhodné libovůle, nejde-li o prostou studii,
určenou odborníkům; a kniha naše hledá opravdu i jiných čtenářů.
Proto jest zajisté třeba ospravedlniti aspoň několika slovy úvodními
volbu a těsné ohraničení látky.

První léta čtrnáctého věku poutají k sobě mocně zájem náš
především proto, že jsou takřka předělem obou rodů panovnických,
které určovaly ve středověku osudy státu českého, ten i onen svým
způsobem. Přemyslovci, vzešlí přirozeně ze slovanského prostředí
země, vytvořili stát český; oni zabezpečili jeho .svéráznou platnost
a moc vůči sousední cizině, dbali však zároveň i toho, aby se jejich
národ pevně vtiskl do velikého společenstva křesťanstva západního.
U Lucemburků, jejich dědiců, bylo jinak. Je sem zavál náhodný
náraz okamžiku a šlo naopak o to, zda se nová dynastie, vyspělá
v daleké cizině, dosti bezpečně vkoření do země české. A nebylo to
věru snadné. Zrak prvních Lucemburků byl jakoby neodolatelnou
silou miinovolného stesku znova a znova stáčen zpět k románskému
západu a osudová tragika dějin českých nadto chtěla tomu, že právě
ve chvíli, kdy kouzlo této nostalgie přece osláblo a nová dynastie
v Cechách poctivě domácněla, prudký var hnutí husitského ji národu
znova odcizil. Tento sounirak rodu lucemburského leží ovšem daleko
mimo dosah naší knihy ; ona vede čtenáře jen až ktěm letům, v nichž
se ustálil ráz vlády prvního panovníka této řady, krále Jana, tak,
že bylo zjevno, kolik z velikého dědictví moci přemyslovské v jeho
rukou \^skutku utkvělo.

VI

Podkladem práce jest tedy doba velmi pohnutá, ale nad jinc
vhodná za stanoviště k dalekým výhledům vpřed i nazpět. Neboť
jako ze strmé výšiny lze odtud oceniti i staletý výkon státotvor-
ného úsilí Přemyslovců i předpoklad}^ na nichž pak spočinula doba
předhusitská. Rod porýnských hrabat ne vystři dal ovšem starou,
domácí dynastii v Cechách bezprostředně ; vraždu olomouckou dělí
od příchodu mladičkého krále Jana několik divoce zxdřených let,
v nichž také potomstvo Rudolfa Habsburského a Menharta Tyrol-
ského se snažilo zasednouti na osiřelém trůně českém, a rušné udá-
losti právě tohoto pětiletí se vtiskly v pamět našeho lidu nad jiné
důrazněji. Vědecká revise všeho toho jest tedy úkol jistě vděčný a
to tím spíše, že posk^^uje převýhodného východiska i k poznání řádů
ústavních a společenských. Odkrývajíť vysoko vzduté vlny tehdejšího
života v Cechách pozornému oku nejednu dříve ztajenou spodinu
vnitřního vývoje a prozrazují zejména jasně jeho dvojí význačný
rys: oligarchické snahy panstva zem.ského, srůstajícího v pevnou
skupinu stavovskou, a smělé náběhy něm.eckého patriciátu, který se
tlačil žádostně po bok panstvu a rovněž hořel touhou po moci.

Výbojné sklony té i oné skupiny, urozené i plebejské, nezrodilo
ovšem teprve bouřlivé mezivládí; zrály ť již v době přemiyslovské
a mohutněly ve stínu moci Icrálovské tím více, čím výše ona vyrůstala
na výsluní c\Topského významu. Pravá však síla zbujnělého podrostu
se ukázala teprve, když náhle se skácel pyšný kn:en a no\^ stromek
královský, z ciziny přesazený, nemohl hned \y plniti jícen veliké vý-
vratě. To byl okamžik, kdy zápasu jednotlivých skupin o podíl na
moci ve státě přibylo prudkosti nebývalé, kdy i postavení panovní-
kovo vůči nim se valně pozměnilo a kdy všecek pořádek zemský
nabýval nových základů.

V souvěké Evropě se setká vám-C ovšem i jinde s podobnými pře-
suny, a jejich výsledek, dualistický stát stavovský, dělící moc veřejnou
mezi panovníka a obec zemskou, pevněji spiatou, jest pro pozdní
středověk stejně význačný, jako jest význačný pro středověk raný
drsnější stát feudální. Ústa\Tií vývoj český ukazuje ve směru
tom vskutku tolik rysů obecných a typických, že bylo možná hleděti
naň prostě jako na věc zákonité nutnosti a přezírati dosah dynasti-
ckých převratů v jeho průběhu; bylo s vážné strany dokonce vy-
sloveno mínění, že ani v^nriření Přemyslovců nelze přiznati valné
ceny při periodisaci českých dějin.

VII

Než zdá se přece, že takové podceňování osudných nahodilostí
poHtického života a takové zanedbávání jejich těsné souvislosti s vý-
vojem institucionálním nám vskutku zavírá bránu ke mnohým dů-
ležitým poznatkům. Jak daleko od sebe se na příklad rozběhly, a to
v směr zcela protivný, ústavní řády monarchie francouzské a státu
českého v pozdním středověku i v době nové, A přece se jevila ještě
na počátku 14. věku tolikerá shoda jejich vývojových směrnic a knize
naší bude nejednou se toho dotknouti. Opravdu určovala odchylné
osudy obou států, přitisknutých se západu i východu na širokou ob-
last jazyka německého, valnou měrou jenom náhoda, že totiž ve
Francii rod Kapetův mohl bez přerušení roz\ajeti silnou tradici dyna-
stickou a sbírati v jednotné řečiště národní sílu, kdežto v Cechách
náhlou záhubou domácího rodu byl kořen m.onarchického cítění
předčasně v hloubi zraněn a síly stavovské tím účinněji uvolněny.

Snaha po obecném a co možná výstižném ocenění těchto složek
a sil, které v prvních letech 14. věku tak mocně působily na další bu-
doucnost našeho národa, způsobila, že se práce naše po mnohých
stránkách vynikla těsným poutům vlastního thematu. Zejména
dvé pr\aiích kapitol přináší řadu obšírných úvah o hospodářských,
společenských i ústavních předpokladech doby posledních Přemy-
slovců a zabíhajíc namnoze hluboko nazpět do starší minulosti,
tvoří jaksi úvod k událostem následujícím. Úvod ten ruší snad
poněkud souměrnost celku a bude na obtíž čtenáři, zlákanému jen
barvitostí dějinných příběhů, vskutku však jest nezbytný. * Neboť
jen důkladná retrospektiva rázu obecného dává účelný podklad
osobitému pochopení významných změn, které přinesl počátek
14. věku.

Retrospektiva ta nemohla se ovšem vyhnouti mnohým sporným
otázkám zásadním, vskutku však nešlo nikterak o to, aby snad
přinášela soustavný nástin starších dějin českých, právních i spole-
čenských, který by pojednával o všech kusech s žádoucí úměrností
a v obv\'klém postupu. Takového cíle byl autor věru dalek a podává
v úvodních těch kapitolách spíše jen volně spiatou kytici rozličných
postřehů a vývodů, jež jsou podle jeho soudu zvláště důležitý k po-
chopení toho, co následuje.

Ale celku práce se tím vším dostalo poněkud obojetného rázu:
jest někde monografií, jinde však nikoliv, a věc ta působila i na její
úpravu a zejména na doložení vědecké. Odborníl<: pozná bez obtíží

VIII

v kolika důležitých kusech jsou naše vý\'ody podmíněny prací bada-
telů starších nebo novějších, ač vznikaly téměř všude za přímého
studia pramenů původních ; přesné súčtování závislostí těch a rovněž
i hromadné vypočítávání dokladů pramenných bylo by však zatížilo
knihu mnohem více, než se zdálo účelným, hledělo-H se k tomu,
že není psána jen pro odborníky. Proto uskrovnili jsme počet poznámek
a vůbec učený aparát co nejvíce, v naději, že bude možná zdůvodniti
jinde, a to soustavně a odborněji, aspoň některá tvrzení, odchylná
od názorů obecně platných.

Při práci své požíval autor účinné pomoci a. přátelských pokynů
některých badatelů, jimž tuto dík svůj vyslovuje ; zejména pak jest
zavázán díkem svému obětavému mistru a učiteli Jaroslavu Gollo\d
a milému příteli Josefu Pekařovi. V otázkách jazykových cenné
opory mu poskytli zejména Dr. Oldřich Hujer a Dr. Miloš Weingart.

V PRAZE, v prosinci 191G.

Josef Šusta.

I.
Groše pražské.

Již záhy ve středověku, sotvaže křesťanské počítání let
vrostlo pevně do vědomí obecného, vítávalo jakési slavnostní na-
pětí první rok nového století, jasného výrazu se pocitu tomu
však dostalo teprve roku 1300, když Bonifác Vlil. velikým ju-
bileem důrazně připomněl lidstvu sekulární okamžik. Po celý
rok se tehdy stékaly do Říma z nejvzdálenějších krajů davy,
dychtivé neobyčejných milostí duchovních, a po prvé po plném
tisíciletí se opět tísnil v kruhu zvětralých hradeb Aurelianových
zároveň veškeren orbis latinus. S houfy tažného ptactva srov-
nával básník poutníky, kteří si odnášeli z věčného města dojmy
vskutku silné, šíříce daleko široko vypravování o nepřetržitém
vlnění lidu na mostě Andělském, v ulicích i basilikách římských.
Mnohý z nich si povšiml únavy kleriků postavených u hrobů
apoštolských, kteří nestačili od rána do večera hrnouti s misek
obětních drobné denáry a bílé turnosy do vaků, putujících pak
den co den do sklepů toskánské banky rodu Spini. Jiným
utkvěly v paměti turnaje, které v samém předdvoří sv, Petra s hluč-
nou nešetrností k svatému místu strojil nepot papežův, Loffrido
Gaetani, mladík, jemuž sňatek s pověstnou falckrabinkou Piti-
glianskou dal hotové království před branami Říma a v jehož
službách guelfská milice touže dobou tak hrozně pustošila jižní
To skánu.

Triumf moci papežské, která po dlouhých a krvavých
bojích právě dokončeného století vítězně zastínila všecku církev
a křesťanstvo západní, se zrcadlil v nádheře a sebevědomém
postoji papežově, když, žehnaje z loggie lateránské skloněným

Susta, Dv5 knihy řpských dějin I. 1

hlavám tisíců, zářil drahokamy jako východní sultán a s novou
tiarou o třech zlatých kruzích na hlavě se je\dl pánem knížat
i králů. Než přes veškeru slávu jubilea vanula z Říma přece ná-
lada spíše ponurá a předtucha nových, osudných zmatků, fflavně
vznešenější poutníci, jako byl bohatý opat břevnovský, pan
Bavor, přinášeli z pohostinných klášterů italských divné zprávy'
o tom, jak v Římě a vůbec po Vlaších šeptají, někde však i nahlas
tvrdí, že papež, velebný stařec hrozného pohledu, není leč bídný
simoniak a vetřelec, který dábelskou lstí přiměl svatého před-
chůdce k neplatné abdikaci, aby ho pak kdesi v horách tajně
umořil v žaláři. Třebas se jeho obrazy stkvěly na pilířích ko-
st elův a stříbrné sochy s jeho podobou na oltářích, jest Bonifác
prostý rouhač, nevěrec a posel Antikristův, který dotud zplodil
jen zlé války na zemi i na moři a vzbudí ještě hroznější.
Neboť již po druhé uvítal posly nového krále římského, Al-
brechta, s posměchem a urážkou, dokládaje před tváří všeho
dvora, že mu Albrecht není než věrolomným vévodou, který
zabil svého pána, Adolfa Nasovského. Do nejdelší smrti se mu
prý nedostane papežského potvrzení, nezřekne-li se všech ná-
roků císařských na střední Itálii, kde papež sám mínil založiti
dědičné panst\d svých nepotů.

Obě hlavy křesťanstva, papež i král římský, stály tak ve
stínu hrozných žalob, obviňujíce se navzájem z usurpace a vraždy
předchůdcovy, takže se v ne jednu mysl tiskla obava, zda již
v nejbližších dnech nevzplanou znova úporné boje, veškeré kře-
sťanstvo ve zmatek vrhající, v jakých před padesáti lety utonula
vláda posledního korunovaného císaře, Fridricha Štaufského.

Do zemí českých zmatené vypravování poutníků přinášelo
zprávy ty ovšem jen jako náhodný ohlas věcí vzdálených, o nichž
nikdo nemohl tušiti, že se v několika málo letech prudce a přímo
dotknou samého království, a že právě společné nepřátelství
proti králi českému přivede v svorný soulad papeže Bonifáce
s králem Albrechtem. Toho nemohl předvídati v Cechách roku 1300
opravdu nikdo a nadto dojmy, přinášené z daleké ciziny, ustu-
povaly nepochybně v zápětí věcem mnohem bližším. Neboť
také na domácí půdě se nové století přihlásilo událostmi, jež byly
sto, aby zvířily všecek život v zemi. Hned z jara se totiž vědělo
o chystaném druhém sňatku králově s mladičkou knežicí polskou
a velikém tažení, v jehož čele Václav II. sám chtěl vytrhnouti

do Hnězdna, aby si na hrobě sv. Vojtěcha vstavil na hlavu druhou
korunu královskou. A ještě se vojsko nezačalo ani polem sbírati,
an zemi vzrušil jiný úmysl neklidného pano^míka, novota,
jež se mocně dotkla všech, bohatých i chudých. Na dvore krá-
lovském v Praze se vyskytlo několik Vlachů, lidí zřejmě vel-
možných. Měli dlouhá jednání v komoře, objížděli mincovny
po zemi, zakoupili se v Praze i v Brně, a v brzku se zvědělo, že
cizinci přišli zaraziti novou minci, jaké tu dotud nebylo. Minci
nejen plného zrna a nezvykle těžkou, nýbrž takovou, aby byla
věčná. Ve všech zemích královských, jak v Cechách a na Mo-
ravě, tak i v Krakovsku a v ostatních údělech polských, kde vládl
Václav II., měla rovnou měrou platiti a to nejen po krátkou lhůtu
několika měsíců, jako mince dotavadm', nýbrž trvale. Nové groše
bude každému volno po léta chovati v truhlách a přicházeti s nimi
na všechny trhy, a nebude nutno znova a znova je měnit se ško-
dou za denárky novějšího ražení.

Tomu, kdo pohlíží na tuto událost s výše složité budovy novo-
dobého života hospodářského, není ovšem snadno vystihnouti
dosah i smělost rozhodnutí Václavova a pochopiti obecné na-
pětí, které vítalo první bílé groše, když se v červenci roku 1300
vskutku rozběhly z mincovny pražské po zemích českých. No-
vota se nám jeví čímsi samozřejmým anebo leda věcí podružnou,
u níž jen odborníku numismatikovi jest déle se zastaviti. A přece
šlo tehdy o veliký převrat hospodářský a neobyčejně plodné za-
končení dlouhého vývoje, který prozíravá odvaha vynikajícího
krále směle urychlila.

Zaražení mince grošové Václavem II. bylo činem opravdu
sekulárním, kterým se nové století v naších dějinách začínalo
význačně a působivě a který říši českou posouval mocně do po-
předí v kruhu sousedních zemí. Ale chceme-li skutečnost tu řádně
osvětliti a spolu se i poněkud sblížiti s ovzduším českým za vlády
posledních Přemyslovců, jest nám podstoupiti nejprve trochu úvah
předběžných ; zejména jest třeba uvědomiti si jasně dosah působ-
nosti peněz a drahého kovu v tehdejším životě naší vlasti a do-
tknouti se i jiných otázek obecných, s tím souvislých.

Jest známo, že století třinácté, které vláda Václava II. uza-
vírá, zemím českým přineslo obecný a pronikavý posun všech
řádů životních. Jeho podstatným rysem byl přechod od hospo-
dářství naturálního k hospodářství peněžnímu. Peníz, dotud jen

vzácný host, zobecněl tehdy i v Cechách zcela jako všemocný
prostředkovatel nejrozmanitějších vztahů a vzájemných závislostí
hospodářských, pronikaje \átězně do nejodlehlejších koutů kraje
a do všech oblastí životních. Jaké účinky mělo vítězství to na
ústroj společnosti národní a na moc státní? Máme je vítati jako
veskrze kladný úspěch kulturní či mělo také stránky stinné,
osudné?

Německý učenec Jiří Simmel v znamenité knize věnované
filosofickému ocenění peněz vytýká důrazně, že peníz bývá
téměř všude neodolatelným průkopníkem svobody, třebas byl
tak často proklínán jakožto \'ýiaz lidských nerovností. Nebýváť
pokrok sebeurčení jednotlivců v rámci družného -života vždy pod-
míněn hned dokonalým setřesením dotavadních závazků ; prostá
změna jejich přináší mnohdy také podstatné uvolnění, když na místo
výkonů, poutajících služebného člověka nerozlučně k určitému
řádu životnímu a takřka pohlcujících jeho osobnost, nastupuje
závislost, která žádá snad stejné nebo i větší námahy, ale ne-
chává podřízenému přes to více svépráví a volnosti při volbě
prostředků.

A takovou změnu přináší pem'z, an zužuje vzájemný poměr
pána a poddaného v prosté dávání a braní nějakého počtu
mincí. Plat je sice také projevem závislostí, ale pouto skuté
z drahého kovu jest přece daleko ohebnější jakéhokoliv pouta
jiného. Kdo může osobní služby nebo přírodní dávky, k nimž
jest vázán, změnit reluicí v pouhý úrok, stává se nepochybně
více pánem své b5d:osti, než jím byl dotud, neboť jeho zá-
vazek se pak jeví mimoděk spíše reálným břemenem produkce
než osobním poutem. Obecné užívání peněz v životě hospodář-
ském uvádí člověka sice do větší zá\'islosti na trhu a vůbec na
směnném řádu společnosti, ale odosobňuje jaksi jeho povinnosti
a mění je v méně ponižující. A také pán, který přijímá peníz
místo robot, služeb, desátků a jiných naturálních podílů na cizí
práci, cítí uvolnění ; neboť žádný jiný majetek a důchod nepo-
nechává vlastníkovi tolik svobody. Jen drahý kov skrývá v sobě
m.ožnost, užíti zisků panování nad jinými kdykoliv a kdekoliv,
a teprve peněžní hospodářství dovoluje, aby majetek a vlastník
žili daleko od sebe, každý podle svých zvláštních zákonů a zvyků ;
žádá sice Často většího napětí pracovního i duševm'ho, ale uvol-
ňuje osobnosti. V jeho rámci nabývá jednotlivec nepochybně

větší možnosti, aby si volil vlastní tempo pracovní a není aspoň
denním životem tak pevně připoután k m-čitým osobám, v jejichž
područí se náhodou zrodil. Peníz jest mocný klín, trhající mnohé
laskavé a vlídné poměry patriarchální, jejichž půvab a kouzlo
ostatně vídávají zřejměji oči panstva než oči poddaných, ale
klín ten razí zpravidla bezpečně cestu demokratickému sebe-
určení porobených.

Potud Jiří Simmel, a tážeme se mimoděk, Ize-li pravdivost
jeho obecné úvahy doložiti také vývojem národní společnosti
české v 13. věku, kdy se i u nás peníz ujal vlády v hospodářském
životě.

Kdybychom setrvali při názoru na dějiny české, jemuž se do-
stalo klassického vyjádřeni v díle Palackého, musili bychom to
ovšem popříti. Palacký posuzoval dobu posledních Přemyslovců
YŮbec se zřejmým příměskem trpkosti. A ta byla zaviněna nejen
žalem nad tehdejším vzrůstem německého živlu v Cechách, nýbrž
také domněnkou, že v 13. věku i obecná svoboda lidu našeho
utrpěla osudnou pohromu. Palacký uznával sice, že vznikf^m
měst a skvělých hradů veškeren život v zemi zbohatěl, věřil
však, že zároveň podle cizích vzorů původní demokraticky'' ústroj
našeho národa ustoupil tuhému kasto vnictví ,, feudální mu", které
vedlo znenáhla ale jistě k úplné porobě lidu venkovského, dotud
svobodného. Vlivemx germánské panovačnosti pohynula prý tehdy
v Cechách ^TOzená laskavá povaha slovanských řádů a veškeré
další zlo i osudné sklony našich dějin měly v tomto převratu
svůj kořen.

Odborné badání otřáslo ovšem již nejedním základním ka-
menem tohoto názoru. Nevěříme v idyUu původního mírumi-
lovného a rabů neznajícího Slovanstva tak pevně, jako v ni
věřUa generace vyiostlá za červánků liberalismu, kdy v pravěku
byl vůbec spatřován zlatý věk demokratické rovnosti lidstva,
ještě nezkaženého šlechtickými předsudky a výsadami. Víme
dobře, že již původní ústroj slovanský znal tuhé rozdíly svo-
body i nesvobody a že nadto dávno před 13. věkem cizí zřízení
společenská měla značný vliv na vývoj státního života u nás.
Než přes to prese všechno některé základní rysy nazírání Pa-
lackého na dobu posledních Přemyslovců utkvěly tak pevně
v našem písemnictví, že brání spravedlivému a správnému oce-
nění velikého věku, kteiý zajisté přinesl mnohou pronikavou

změnu společenského bytu v zemích českých, ale nezpůsobil zde
nikterak vzrůst nesvobody, nýbrž naopak umožnil rychlý vznos
tříd nejtíže porobených. Ze tomu tak vskutku bylo a že
i v Čechách peníz byl nejmocnějším prostředkem postupu
k větší svobodě a podstatnému uvolnění všech z tradicionální
svázanosti vzájemné, toho důkaz bude především úlohou ná-
sledujících stránek, které nás snad zavlekou na daleké stezky
pobočné, ale přivedou tím bezpečněji k důležitým předpokladům
celého thematu.

Ustrojení společenské, jaké nám v zemích českých ukazuje
pozdější středověk počínaje od století třináctého, má vskutku
mnoho rysů, jež se mocně protiví našemu požadavku lidských
práv a rovnosti občanů ve státě. Základní jeho myšlenku postihl
velmi názorně Petr Chelčický ve spisku ,,0 trojím lidu". Veliký
písmák jihočeský tu zdvihá zásadní odpor proti skutečnosti, že
obec křesťanská, stmelená v jedno krví Kristovou, opravdu jest
roztržena v tré, protože dva stavy \'yšší počtu jen skrovného,
kněží a bojovníci, se stavějí mimo ostatní lid, ba nad něj, jakoby
zvláštní národ vyšší. Vozí se piý na chudých bratří ch a tisknou
je tak, jako by všichni nebyli údové jednoho a téhož těla, nýbrž
jako b}^ klerikové a ozbrojenci byli ,, lepší v těle Kristově", od
ostatních hotovou hrází oddělení.

Selský utopista s duší z\dřenou biblickým přesvědčením,
že doba milosti, zjednaná výkupným dílem Spasitelovým, žádá
naprosto jiných řádů životních než předchozí t\Tdé doby zákona,
odsuzoval trpce takové panování mocí a porobení jedněch
druhými, hledaje nápravy zázrakem vzájemné lásky křesťanské,
jež by trojí lid svedla vskutku v jedno bez násilí. Jeho volání
nemohlo míti ovšem valného účinku, neboť naráželo na nejsilnější
nosný pilíř celého tehdejšího ústrojí hospodářského i státního.
Zatracuje veškeré panování vyšších stavů nad nižším lidem.,
Chelčický vskutku se srážel beznadějně se zákony historického
vývoje, proti němuž již před tím nejedná středověká sekta marně
stavěla doslovné plnění příkazů evangelia. Hlasy takové za-
nikaly v neúprosném ovzduší dějinné skutečnosti a ještě dlouhá
století potom tvořilo rozděleni na trojí lid základ křesťanské
společnosti, uznávaný církvemi a mnohokrát zdůvodněný učeně

scholastickou sociologií. Staré německé pořekadlo vidělo v něm
prostě věc nezvratně nutnou a přirozenou, kladouc poddanský
,,Náhrstand" do područí vyšším stavům ,,Lehi-" a „Wehr-
standu" a podobná hesla by bylo možno shledati i u nás.

Se stanoviska čistě hospodářského lze schéma ovšem ještě
zjednodušiti a mluviti o dvojím lidu, neboť vskutku obě vyšší
skupiny, z nichž jedna panovala mečem, druhá duchem, splývaly
po mnohých stránkách v jednu jedinou, trčící nad ostatním ná-
rodem jako bohatě učleněná stavba nad bezbarvým podkladem,
v šero povinností a dávek stlačeným. Tak můžeme společnost po-
zdějšího středověku prostě děliti na třídu vyrábějící hmotné statky
v potu tváře a na třídu druhou, daleko méně četnou, jež žije
z přebytků výroby té, jsouc opřena o právní základ panování
velmi různotvarého a v drobné částečky roztříštěného. Vyšší
\Tstva není ovšem nikterak kastou jednotvárnou; vidíme v ní
naopak stupně velmi příkré. Všemocný kníže duchovní k ní
přísluší stejně jako skromný střídník, živořící z několika desát-
kových grošů při pokoutní kapli; feudální magnát, pán dvaceti
rozsáhlých dominií, i vladyka, který zove svým zbožím dva nebo
tři poddanské lány a chodívá v lýčenných škorm'ch. Ale přes
to všichni, malí i velcí, tvoří vespolek vyšší lid, svedený v jedno
tím, že nekoná ,,opus servile", maje určitý, třeba sebe menší,
podíl na panství nad druhým, plebejským národem, mozolícím
se na poli a v šachtách hor, tísm'cím se v kupeckém kotci nebo
v tmavé dílně řemeslnické a poutaným rozličnými odstíny práva
poddanského, zásadně odděleného od zemského práva svobod-
ných „dobrých lidí" a kanonického práva kleriků. Všichni, kdo
k tomuto právu náleží, ať žijí v pohodlných domech městských
nebo ve veských chatrčích, jsou ,, jednoho řádu chlapského", jak
důrazně vytýkal český právník 14. věku, a jen obojí vyšší lid
jest národem v pravém, politickém smyslu. Jen jeho přesuny
a spory tvoří, aspoň zpravidla, dynamiku národních dějin a ne-
viditelná, ač všem známá hráz jej dělí od lidu nižšího, jeho
živitele. Ten pak je v dějinách dlouho němým a trpným před-
pokladem a pouze občas obživne bezvýslednými výbuchy ne-
spokojenosti.

Tato hráz rozdělná nebyla ovšem zcela bez průchodních
branek, a ne jednomu šťastnému jednotlivci se zdařilo bud ve
službách církve bud ve službách meče nebo i jinak proniknouti

z oblasti poddanské do oblasti panování a zvolati pak stejně
jásavě jako slavný Walter z Vogelweide ,,Ich hábe mein Lehen,
hors alle Welt, ich hab mein Lehen". Také bohatnoucí města
se podrobovala takřka od samého vzniku svého platnému rádu
tomu jen zpola a nevolky: již ve středověku se v nich leckdy
útočilo i zásadně na tvrdé dvoj vrství společenské. A nadto téměř
všude, kde silnější zvniterněm' křesťanského vědomí vítězilo
a bible se ocitala v rukách laiků, slovo evangeha rozněcovalo
tu prudší tam nesmělejší odpor proti kompromisu, který v této
základní otázce společenského ústroje hierarchie uza\'írala s moc-
nými světa.

Ale vyšší sta\'y snadno odbyly města skoro všude čočo-
vicí několika zvláštních výsad a ojedinělé vlny heretických vznětů
a protestů, v jejichž dlouhé radě hlas Petra Chelčického svou
hlubokou důsledností zvláště vyniká, nebyly nikterak s to, aby po-
povaUly pevné budovy^ stavovské. Naopak; každý útok způsobil
jen to, že vyšší třídy s rostoucí bdělostí a zřejmějším uvědo-
měním zpevňovaly hráze své urozenosti, až konečně os\ácenství
18. věku do ní učinilo rozhodný a široký průlom novým ideálem
všemohoucího státu, založeného na panství jednoho a téhož zá-
kona nade všemi.

Teprve když se toto hledisko obecné rovnosti znenáhla
vzmohlo jakožto samozřejmý požadavek společenské spravedl-
nosti a svobodomyslné proudy začaly i jinak prudce otřásati
starou stavbou historického státu, došlo k naprosté změně ná-
zoru. Tu se pojednou dotavadní , .feudální" rád, vsunující pa-
trimoniální moc pánovu mezi poddaného i stát, jevil čímsi zcela
nepřirozeným a zlořádem, kterého stará doba původní svobody
kmenové zajisté neznala, nýbrž který vznikl patrně až někdy
velmi pozdě sobect\am a úchvaty šlechtickými.

Tak hleděli na poddanství lidu obecného osvícenci i ctitelé
nauk Rousseauových a přesvědčení to rychle se ujímající bylo
zcela pochopitelné; neboť člověk od jakživa tak rád klade
na počátek všeho vývoje stav, po němž vskutku touží, a vidí
v přítomných překážkách svých snah jen zjevy úpadkové.
Luther, zahajuje svůj boj proti moci papežské, zdůrazňoval
to, že Rám vlastně sotva po čtyři sta let panuje v obci kře-
sťanské, která před tím byla prý prosta jakékoli hierarchické
nadvlády. A podobně v době, která zjišťovala základní práva

lidská, uvěřila také většina vzdělanců, že obecně odsuzované
nerovnosti stavovské nejsou odvěkého původu, nýbrž že jsou
zlo, zahnízděné v lidstvu teprve poměrně nedávno za plného
světla dějinného. Obecným podkladem společnosti v dávné minu-
losti se jim jevil naopak úplně svobodný a sebevědomý sedlák
celolánník, hájící vlasti vlastní zmozolenou rukou a sebevědomě
si vedoucí na sněmích zemských, pravzor svobodomyslného občana
a gardisty národního, který teprve později poklesl v náhodnou
závislost a pak i trvalou porobu tím, že nečetná vrstva šlech-
tická se zmocnila lennim systémem nebo jinými prostředky veškeré
moci veřejné a proměnila zlatou dobu obecné svobody v železný
věk stavovských \'ýsad a rozdílů.

S tímto názorem setkáváme se i u starších dějepisců os\^-
cenských, jako byl na příklad anglický Robertson, i u duchů
již mocně dotčených pozdějším romantismem a liberalismem, jako
byl náš Palacký a jeho družina. Proto ti všichni pokládah dobu,
v níž se zásady lenního nebo stavovského ústroje oku dějepiscovu
poprvé objevují v jasně vj^hraněných tvarech, a u nás jest to
právě věk třináctý, za dobu nejtěžšího hříchu proti svatým právům
svobody. Vj^nášeli nad ní přísný soud, jsouce silni věrou v samo-
zřejmost původní selské demokracie, kterážto víra byla ovšem
opírána důvody přerozličnými: v Němcích tendenčním obrazem
života starých Germánů., kterým kdysi Tacitus nastavoval vy-
čítavé zrcadlo svým servilním souvěkovcům v Římě, kdežto u nás
rukopis zelenohorský a herderovská fikce původní mírumilovnosti
slovanské působily tým.ž směrem; ale všude základním výcho-
diskem vývoje národního se jevil svobodný zemědělec, vedle
něhož znevolněný rab byl pouhou bezvýznamnou výjimkou.

Teprve na sklonku 19. věku spolu s poklesáním důvěry
v neklamnost hesel liberalistických se přihlásila reakce proti ná-
zorům těm a naznačili jsme již, že ve dnešním ovzduší vědeckém
není už namnoze takové pevné \áry v původní svobodu nižších
vrstev národních, ač neustaly ovšem ani dnes rázné pokusy o to,
aby její oprávněnost aspoň z části byla zachráněna a nově
doložena.

V těsném rámci naší knihy, kde podobné úvahy jsou pouze
stručnou částí úvodní, nelze ovšem řešiti těžkých těch otázek do
dna a dotýkati se snad záhad původního ustrojení slovanské
společnosti v době pravěké nebo v těch temných dobách, kdy

10

jednota státu českého teprve vyrůstala z kmenových zápasů
a křesťanství si v něm pracně razilo cestu. O to opravdu nejde;
nám postačí, dotkneme-li se, byť jen letmo, té periody našich
dějin, jež bezprostředně předcházela před velikými posuny spole-
čenskými v 13. věku, otázkou, zda doba ta opravdu ukazuje
národ českj^ v jasu obecné svobod}', ještě nedotčené tvrdým
rozrůzněním ,, feudálním", v němž Palacký spatřoval především
rub kulturního úspěchu následujících časů.

A tu postihneme snadno, že, ačkoliv společenský řád doby
knížecí ještě nezná jednoduchého ucelení pozdějších velikých
skupin stavovských, jevě se mnohem pestřejším a neuklidněným,
přece jeho tvrdost vůči nižším vrstvám nebyla o- nic menší, než
jakou prozrazuje řád ,, trojího lidu" v pozdním středověku. Obraz,
který prameny české 11. a 12. věku odhalují oku nepředpoja-
tému, má tolik těžkých stínů, že jen jejich poctivým přiznáním
dospějeme k správnému ocenění pokroku, který přinesla doba
posledních Přemyslovců a uznáme, že pevnější vyhranění sta-
vovských vrstev v národě nebylo nikterak původem poroby,
nýbrž zjevem provázejícím mocný proces emancipační.

&onika Kosmova vypravuje, jak se roku 1091 s nespo-
kojeným kněžicem Břetislavem do uherského v\'hnanství v}^-
bralo přes dva tisíce bojovníků českých ,, sebravše veškeren svůj
majetek, jak dobytek tak nevolníky". S mladým Přemyslovcem
tu osud svůj nespíná tedy jen obvyklá skupma dvorských ,, druhů",
nýbrž i veliké množství svobodných bojovníků, a pohnuté dě-
jiny sporů o stolec vévodský v Cechách nám ukazují drahně
podobných episod, kde se značné skupiny ozbrojené srážejí
kolem některého z nápadníků, chtíce jemu vymoci knížectví
a sobě „chleba". Žádoucím pak chlebem pro bojovníky tak snadno
pohyblivé a patrně ještě málo srostlé s půdou zajisté nebyl
prostý a mozolný byt selský, kde se muž svobodný vrací z boje
přímo k pluhu, aby sám zemi potem rosil. Vidíme naopak, že
vedle dobytka tvořil otrok životní předpoklad, o který se český
,,miles" doby Kosmovy opíral a z ne jedné jiné narážky souvěké
jest zjevné, že také u nás v době, kdy první jasnější světlo dě-
jinné padá na zemi českou, meč a rádlo se asi jen zřídka střídalo
v téže ruce. V ozbrojené ,,militia plebis" našich starých kronik,
která tak často táhne s knížaty do bojů vnitřních i zevních a na-
vštěvuje jejich hlučné roky soudní, někdy prý dokonce až počtem

11

tří tisíců hlav, která vstupuje jakožto „vojíni druhého řádu"
do družin mocnějších „hrabat" anebo jiných „primátů" a tvoří
s nimi „národ" svobodných Cechů, nelze tedy nikterak spatřo-
vati pilné roln'ky, jen výjimkou zbraně se chápoucí a ostatek
na zděděném lánu se lopotící, kteří naplňují zemi svou selskou
svobodou, nikomu nepoddáni, ale také nikoho neznevolňujíce.

Zpupnost dvořanů je stihala ovšem druhdy přezdívkou
venkovských sprosťáků a kníže, který se z nedůvěry k velmožům
jimi SDustavně otáčel, jako Soběslav II., vysloužil si snadno
posměšný název ,,princeps rusticorum". Ale ze slov kronikáře
Jarlocha o tom vysvítá jasně, že tu promluvila především žár-
livost odstrčených primátů, a jistě význačná jest i zmínka, že
aspoň část těchto ,,pauperes populi" Soběslava koňmo pro-
vázela ,, podle toho, jak to připouštělo bohatství jednoho kaž-
dého z nich." Nešlo tu tedy o selské zemědělce, nýbrž spíše o jakýsi
svobodný proletariát válečnický, v službách knížecích hledající
štěstí i ochrany, a ovšem i o muže, kteří, podobně jako drobní
vladykové pozdějších věků, byli vskutku nebohatí, ale vládli
přece některým poddaným a stáli tak hospodářsky na šijích
druhého, nižšího hdu, skloněného k neslavné, všední robotě
proto, aby se vyšší vrstva mohla bíti v poli a účastniti se života
veřejného.

Vyšší vrstva ta, tvořící veliké pokrevenstvo svobodných
Cechů, lišila se nepochybně valně od pozdější vyhraněné šlechty
stavovské a nebyla snad ani nepodobna válečným obcím sou-
věké říše kyjevské, jež nám živě líčí letopis Nestorův; ale v po-
měru k nižšímu lidu byla svérázná společnost ta, oživující
v jakémsi válečnickém synoikismu především důležitá hradiště
zemská a živená z valné části samým knížetem prostředkem
,,župních" přídělů, již opravdovou aristokracií.

Hluboká průrva, dělící svět plnoprávných válečníků, spjatých
navzájem ušlechtilými svazky lenní družnosti, od světa ne-
svobodných, zela dávno před 13. věkem v společenském bytu
našeho národa, a její překročení nebývalo zajisté ani tehdy
snadné. Knížecí přízeň povznášela sice nejednou jednotlivce
původně nesvobodné do kruhu vlivných ,,proselitů" a zbrojná
čeládlca velmožů, „druhové" a ,,štítníci", dosahovala nepo-
chybně i u nás podobných výhod, jako ministerialita v zemích
sousedních. Ale v právním názoru a zvláště na soudě se velmi

12

přesně rozlišoval ten, kdo se zrodil nesvobodným „druhem",
od toho, kdo byl svobodný, ,,ingenuus", a tím i ,,nobilis." Sku-
tečný život postupem doby ovšem vše zmirňoval a rozmnožoval
možnost přechodů. Zejména rušných okamžiků, jako bylo
tažení na Milán roku 1158 nebo útok Soběslavův na Rakousy
roku 1176, užívali mnozí k tomu, aby z kruhu hanobící práce
unikali do řady bojovníků, v takové chvíli snáze přístupné, ale
posměch, s nímž kronikář mluví o chlapských rukou, spíše k rádlu
než meči vhodných, nám ukazuje, jak nezvyklé bylo takové pro-
lamování tradicionálního řádu. Když kníže za zvláštní zásluhy
sprostil muže, jako byl podle pověsti záchrance Jaromírův
Dovora, příhany nevolnosti a vsunul jej do řady ve svobodě
urozených, bjdo nutno věc tak vzácnou proyolati "po trzích,
stejně jako se to dalo v podobných případech i u západních
sousedů.

Společenské dvouvrství, s nímž se potkáváme v pozdějším
středověku, nepřišlo k nám tedy s novými ,, feudální mi" řády
a s vlivem německým, nýbrž bývalo v Cechách již v dobách
mnohem starších, jevíc se tu namnoze podstatně tvrdším nežli
pozdější poddanství. V píipadú kněžice Břetislava jmenují .-"e
otroci odcházejících bojovníků jedním dechem s dobytkem
a vlastně za ním, takže mimoděk si vzpomeneme na hrozný výrok
Benjamina z Tudely, arabského geografa 12. věku. Ten pra\á,
že židovští otrokáři zovou Cechy svým Kanaanem, protože odtud
mohou stejně volně vyvážeti lidské zboží jako z krajů ruských
a téměř každý prý v zemi jest ochoten za vzácné cizí tovary pro-
dávat svou čeled do ciziny.

Vývoz poklesal valně ve 12. století nenáhlým pokrokem
zemědělství, zvyšujícím cenu pracovních rukou, ale téměř po
celé století vidíme ještě jeho sledy a listiny nám zachovaly
nejeden doklad dokonalého porobení nevolné čeládky, převá-
děné v četných houfcích z místa na místo sloužit novým pánům.
Bylo tu ovšem vedle dokonalé poroby i mnoho mírnějších od-
stínů osobní závislosti, které povznášely plebejce až do oblasti
jakési polosvobody a poměrné nezávislosti hospodářské, ale
právní záruky výhod těch byly většinou jen vratké a poměry
nižšího lidu se jeví vůbec tak svérázné a pestré, že nelze v dobách
těch ještě naprosto mlmdti o jakémkoliv normálním práMi pod-
danském.

13

Cechy 12. věku byly již země nepochybně bohatá, živící
četný národ, ale ráz kraje byl ještě dalek bezpečné ustálenosti
pozdější zemědělské kultury. Nejen pomezí nýbrž i nitrozemí
kryje množství nekonečných hvozdů a močálovitých povodí,
oblast lovců, kočovných svinařů, brtníků, smolařů a rybářů
většinou nesvobodných a dělících se o výtěžky urvané divoké
přírodě s knížetem a těmi, jimž je kníže přikázal nebo daroval.
Les ustupuje sice na mnohých místech novým vesničkám úročných
hostivců a jiných polosvobodných zemědělců, ale ustupuje jim
jen zvolna a jaksi nesměle, neboť kníže, daruje-li větší kusy lesa
klášterům a komukoliv jinému, zakazuje často výslovně jeho
mýcení a přeje si, aby jen po divoku ho bylo užíváno.i) Všude
pak na půdě staršího osídlení setkáváme se s nejrozličnějšími
skupinami lidu poddaného, až pro jejich odstíny a určení sou-
věké listiny stěží nalézají dostatek vhodných označení. Mnozí,
zejména ti, kdož se sebevědomě zvali ,, dědici", měli jakousi
právní záruku svých dědinek, jsouce snad vázáni jen k určitým
dávkám svým pánům a knížeti,^) ale také oni bývají darováni
a prodáváni, ovšem spolu s půdou svou a ne bez ní, jako se dělo
s jinými par oby, kterých žilo zejména na velkých dvorcích
villikačních vévod a velmožů duchovních i světských někdy velmi
mnoho. Hledáme-li v listinách souvěkých, vidíme, že nevolníci ti
mívají v nich přesně rozrůzněné určení, od čeládky domácí a pro-
stého oráče nebo pastuchy až k zbrojným pacholkům strážním i zvo-
níkům, a zvláště veliký počet nesvobodných řemeslníků vše-
likého druhu, výslovně vypočítávaných při jednotlivých daro-
váních, zaslouží tu pozornosti.

Podrobná specialisace ta, po dnešním názoru někdy až mali-
cherná, ale pro naturální soběstačnost jednotlivých villikací velmi
význačná, prozrazuje, jak pevně býval každý z poddaných těch

^) Jest známo, že teprve Přemysl I. Otakar po zápase s biskupem
Ondřejem přiznal duchovenstvu českému ,,liberum usům silvarum suarum".

2) Slovo „dědic" (haeres) netkvělo ovšem, rovně jako tolik jiných
odborných označení soudobých, jen na tomto jediném pojmu; hojně se ho
užívalo ve. smyslu širším i pro muže plnoprávné, ale právě v rámci života
poddanského dosáhlo spíše než kde jinde rázu technického, ježto vytýkalo
zcela mimořádnou právní způsobilost některých nesvobodných. Pro po-
znání poměrů těch jest zvláště cenná listina z roku 1185 o směně pozemků
záběhlických, učiněné dvěma zvoníky kostela vyšehradského a dosvědčené
okolním obyvatelstv^^em.

14

prissát k určitému kruhu činnosti, těsně \'yniezenérau a jeho
osobnost zcela pohlcujícímu. Oko naše, zvyklé soustavnému
členění společnosti v širší tříoy právní, snaží se marně se-
řaditi v přehledný pořad tyto rozličné odstíny znevolnění a polo-
svobody. Námaha jest patrně bezúspěšná, neboť rozmanitost
primitivní společnosti se prostě vymyká jakémukoliv třídění
obecnějšímu; všechno jest tu ještě příliš podmíněno místními
i osobními předpoklady a poměr téměř každého jednotlivce jest
sul generis. Neboť poddaní se dělí především podle toho, co umějí
anebo jakému bezprostřednímu cíli slouží,^) výkon zatlačuje
do pozadí osobnost a jeho rozmanitost nepřipouští, aby se v tom
pestrém chaosu snadno tvořily větší skupiny se. shodně vyme-
zeným právem třídním.

Takové pevné připoutání k určité, třebas někdy i málo na-
máhavé funkci v tuhém rámci primitivního hospodářství při-
nášelo věru nemalou míru nesvobody a téměř úplný nedostatek
volnějšího sebeurčení. Jednotlivec, nemající ještě dostatečné
opory v třídním právu, jest takřka bezmocným kaménkem v mo-
saice poddanského světa a vydán libovůli pánově. A při tom
nesmíme zapomínati, že i na ty, kteří jakožto dědicové nebo
úročníci jiného druhu požívali poměrně větší volnosti hospodářské,
nedoléhaly pouze závazky k vrchnosti bezprostřední, často jen
dočasné, nýbrž také zlá a náhle stupňovaná břemena, ukládaná
mocí veřejnou. Namnoze ten i onen útisk splýval v jedno způ-
sobem, jehož význačné rysy můžeme pro nedostatek pramenů
jen nedokonale vytušiti, ale který prozrazuje, že původně kníže
byl asi v nemalé míře jaksi spoluvlastníkem bohatství téměř
všeho kraje.

Dobyvše svého panství nad kmeny českými většinou s mečem
v ruce. Přemyslovci vládli tvrdě své zemi. Hrabská soustava
francká byla jim při tom bezpochyby v lecčems vzorem, ale
tak, že stát český přes to je\ál ve svém zřízení mnohou národní
svéráznost, jej odlišující od západních sousedů. Dotkneme se
věcí těch ještě v kapitole následující; zde postačí, uvědomíme-li
si, že v 11. a 12. věku lze u nás mluviti vskutku o jakémsi pa-
triarchálním despotismu, při němž ovšem vedle vůle a často

^) Proto tak často na příklad poddaný darovaný kostelu na spásu'
duše slově prostě „dušníkem" (proanimatus, animator), a jeho postavení
nebylo jinak karakterisováno.

15

i zvůle panovníkovy a jeho* dvorské družiny platila občas i ná-
lada ozbrojeného národa, shromaždo váného na tažení vojenském
nebo na velikých zapovědných rocích soudních.

Ve známé apostroíě Libušině o rozdílu ženské a mužské
vlády Kosmas zvěčnil tíhu té „poroby, v kterou byl ^ršecek národ
tištěn" silnou rukou knížete, v3^máhajícího si nejednou i prostou
mocí, co se mu právě uzda. Obraz ten jest z části sice načrtnut
barvami odjinud vypůjčenými a snad příliš ostrými, ale, chce-
me-li si správně představiti první staletí našich dějin, nesmíme
ho nikdy zcela s mysli pouštěti.

Kníže jest vskutku pánem, jehož milost si jednotlivé kraje
v^T^kupují těžkými tributy míru. Projížděje zemí vymáhá pro
sebe a svou družinu výživné dávky a služby nemalé, brzy rozlišo-
vané rozličnými jmény ,, nářezu", ,, noclehu", ,,pojízdy", nebo
,,tenetného", brzy shrnované prostě význačnou přezdívkou
„ohavných daní" a ovšem druhdy i měněné v peněžitou úplatu
několika denárků. Chystá-li se válka, jest lidu nadto sháněti
zásoby na tažení stejně, jako když kníže ohlásí slavné koUo-
quium, obecný ,,rokoš", kde hostí všechny urozené a bojovníky.
Záseky, ochrana stezek a bran zemských, úprava knížecích hra-
dišť, vše to žádá rovněž značných robot zemských a tíha břemen
těch nedoléhá ovšem tou měrou na vyšší národ svobodných a zbraní
vládnoucích, jako na nižší lid. Všichni slouží sice knížeti, ale
kdo slouží se zbraní, jest prost služeb jiných, a pozdější rozlišení
svobodného dominikálu od zdaňovaného rustikálu hlásilo se
v podstatě zajisté již v těch dávných dobách. Zvůli knížecí ne-
unikají ani svobodní, kteří často obratem ruky pociťují zle
nemilost a úchvaty panovníkovy, ale to jsou přece spíše výjimky
neklidných dob; pravidelná břemena veřejná nese přede-
vším nesvobodný, i jinak státní moci utištěný.^) Neboť

^) Prameny nep rozřazují ovšem dosti zřetelně, na kolik se při vy-
máhání všech těchto břemen rozlišovalo mezi nevolným lidem osedlým
na , .dědinách" svobodných rodů a mezi lidem knížeti přímo poddaným;
než nesmíme zapomenouti, že patrně dlouho valná část země příslušela
vskutku knížeti, který jen dočasným přídělem lidí a dávek, nesloužících
přímo mensální potřebě dvorské, odměňuje a živí jak duchovenstvo tak
velkou obec svých bojovníků, žárlivě závodících navzájem o tento ,, chléb"
knížecí. Teprve při postupném uvolňování svazků, poutajících bojovnou
obec zemskou ke knížeti, zmenšuje se a tříští tato rozsáhlá oblast vlastního
panování knížecího darováním a jiným zcizováním a roste počet zboží a

16

vládnutí bylo tehdy vůbec drsné a bezohledné řemeslo a mnohé
z toho, co pozdější doba znala jen jakožto obecně užitečný úkon
moci státní, bylo původně spíše jen holým prostředkem panování
a často i bezohledného útisku slabších.

Tak zejména soudnictví, nejsilnější nástroj moci knížecí
v míru a vlastní jádro provinciálního života veřejného. Pokuty
soudní, rozličné dávky plynoucí z t. zv. svodu, nároku, osady,
z půhonů a jiných processualních výkonů jsou namnoze metla
lidu, soudům podléhajícího, a nelítostně vykořisťovaný zdroj
důchodu těch, v jejichž ruku ,,iudiciaTÍa potestas" byla položena.

Neboť moc veřejná nezůstává jen při osobě panovníkově ;
km'že se děh o ni s mnohočlenným zástupem ,, hrabat" a jiných
bojovných mužů, takže panování nad krajem se drobí na pestrou
směs sliižebných lén a podružných pravomocí. ,, Satrapové" ti, ať
větším ať menším kruhem moci ověnění, užívají pak svého nad-
práví začasté tak, že sám panovník o jejich normálním působení
mluvíval jakožto o násilí a tyranii, slušející spíše prý pohanům
než křesťanům. V immunitních listinách se setkáváme nejednou
s narážkami, prozrazujícími, že návštěva komorníků soudem po-
hánějících a pokuty \-ymáhajících v ob\-iněné vesnici se tehdy
valně nelišila od nepřátelského nájezdu. Chatrče bývaly při tom
až ničeny a lid zle ožebračován, a kníže poznamenává k tomu s re-
signací jen, že prý ovšem ,,bez škody a pohromy majetku vy-
máhání taková nesnadno mohou býti podnikána".^) Soudm'
útisk splýval tak začasté s ostatními ,, ohavnými daněmi", že
nám není podivno, slyšíme-li, jak lid ,, nemoha již snésti násilí

zbožíček, která, podobně jako anglosaský ..bócland", nejsou již „folc-
land", nýbrž trvalé, vlastnictví dědické určitých rodin nebo ústavů du-
chovních, ochranou zvláštního práva zabezpečené. Ale i taková zboží
nesou dále aspoň některá břemena veřejná, pokud jich nejsou sprošťo-
vána výslovnou exempcí, cenu dědiny podstatně zvyšující.

1) Tak se praví na příklad v listině markrabí moravského Přemysla
pro kostel olomucký z roku 1234. Označení pokut soudních jakožto „vendi-
ciones hominum" prozrazuje, že v starší době vinníci, neschopní vykoupení,
bývali patrně do otroctví prodáváni, jako o tom máme i přímé zpráv3^
tfřední stíhání zločinu se tu je\á vůbec jakožto ,,gravamen et předa vio-
lenta, que solet exerceri", a pochopíme, proč vrchnostem světským i du-
cho\Taím, jakmile se jen poněkud vj-prostily z područí moci knížecí a dosáhly
značnějších dědin, záleželo především na tom, aby výsadou immunitní
zabezpečily své vesnice a dvorce před vstupem komorníků a půhončích
soudů provinciálních.

17

kastelánů knížecích", dokonce prchá ze svých sídlišť, což při
poměrně řídké zalidněnosti a neustáleném ještě zemědělství
mnohých krajů nebývalo snad ani nesnadné. V carství mos-
kevském podobná přebíhá vost utiskovaného lidu byla ještě na
počátku 17. věku věcí pravšední a v starších dobách se s ní po-
tkáváme i jinde jakožto s význačným rysem primitivních poměrů.

Obrázky ty nám tedy osvětlují nemilosrdně rub dějin našich
doby knížecí. Svéráznou statností vynucují ozbrojení Češi, sbíra-
jice se kolem vévod z krve sv. Václava, svému národnímu státu
stále pevnější místo v rámci středověkého impéria. Dosahují
toho podivuhodnou silou a tuhostí i za nepřízně císařů a jiných
mocných sousedů německých i přes ustavičné dynastické zmatky
v zemi, ale vnitřní ústroj národní společnosti české trvá po
mnohých stránkách velmi dlouho v neklidném varu a tone ve
vášnivých násilnostech, jak knížat vzájemně se sesazujících,
oslepujících a hubících, tak jejich bojovného lidu, o němž po-
kračovatel Kosmův s povzdechem praví, že jest vůbec neschopen
v klidu a míru žíti. Pozorné oko vidí sice, jak v prostředí tom
vzdělanost přes to značně pokračuje a přináší jeho postupné
zjemnění, ale ještě na sklonku 12. věku byla to společnost jistě
málo něžná, jen zlehka přikrytá pláštíkem křesťanských příkazů
a zejména daleká demokratické rovnosti. Stejně jako v po-
zdějším středověku krčí se tu v jařmu národa plnoprávného,
vládnoucího zbraní nebo svátostní mocí, četný lid poddaný nej-
různějších odstínů, plný pohanských pověr a plachosti. V sousední
Míšni se dostalo nižšímu lidu tomu potupného názvu ,,smerdů"
a to ne od německých dobyvatelův, nýbrž patrně od sourodých
županů a vdčazů, bývalé vládnoucí vrstvy srbské, které noví
němečtí páni země ponechali aspoň část starých práv, užívajíce
obratně původního dvouvrství slovanského k správě kraje. U nás
o podobné přezdívce sice nevíme, ale ve věci samé nebylo patrně
rozdílu.

Doba knížecí nebyla tedy nic demokratičtější pozdější doby
„trojího lidu", v jednom směru však se v ní průrva, dělící
obojí vrstvu, jeví našemu oku aspoň zdánlivě méně hlubokou.
Vládnoucí a ovládaní mluví téměř veskrze ještě týmž jazykem
slovanským a nejsou ani místně od sebe ještě tak odlišeni
a roztrženi jako ve vlastni době stavovské; prosté poměry
životní srážejí obojí společnost těsně k sobě a nedopouštějí

Šusta, Dvú knihy českých dějin I. 2

18

V ledačem tak jasného odlišování jednotlivých kruhů právních,
jaké \^značuje středověk pozdní. Na pohnutých rocích kní-
žecích se jedná o důležitých věcech veřejných pod širým nebem
v shluku mocných , .primátů" s četnými bojovníky druhého řádu,
a v životě všedním pán i rab dýchají rovněž ještě týž vzduch
v společném rámci dřevěných hradisek a dvorců, takže v zevním
pozorovateli toto těsné soužití snadno vzbudí mylný dojem
laskavější nerozrůzněnosti společenské. Vskutku však šlo jen
o primitivní neústrojnost, při níž řetěz spojující pána a nevolníka
bývá tak krátký, že oba jsou jaksi jen líc a rub téže mince. Neboť
právě to jest \'ýznačný rys naturálního hospodářství, že naprosto
pevný svazek pojí poddaného, který prací získává vše k životu
nezbytné, k pánovi, který s družinou vyjídá zásoby svých dvorců,
jsa stále odkázán na bezprostřední výkony služebníků zabavených
ať v agrární ať v průmyslové činnosti. Teprve kde se peníz ne-
slyšně mezi ně vsouvá, bývá možný větší odstup té i oné vrstvy,
který pak přináší oběma větší svobodu a svéprávnost.

A této úlohy peníz v 12. věku u nás ještě většinou nehrál.
Život ovšem ani tehdy neprobíhal zcela beze styků směnných
a tržních. Potřeba soli a rychle se šířící záliba v cizích, umělých
tovarech vsouvala zemi českou ode dávna do sítě e\Topského ob-
chodu. V pevných hradištích, která bývala hromadným sídlištěm
svobodné obce bojovníků a útočištěm celému kraji ve ch\'íli ne-
bezpečí, dochází stejně jako v četných vsích trhových občasně
k čilé výměně rozličného zboží ; na některých místech pozoru-
jeme i větší hromadění \'ýrobního ruchu a zvláště, kde cizí kupci
a osady židovské rozvíjely svou činnost pod ochranou tržního
míru a knížecích vý^ad, živil se také nejeden polosvobodný
domácí řemeslníček na vlastní \Tub prodejem svých tovarů.
Ale tyto průlomy v tradicionální budově hospodářského života
nesahají až ke dnu, nýbrž postihují jaksi jen jeho po\Tch. Směna
jest výjimkou, vlastní \-ýToba a spotřeba v tomtéž soběstačném
rámci zůstává pra\ddlem a peniz, ražený knížetem v tržních osadách
spíše z důvodů fiskálních než z opravdové potřeby hospodářské,
hraje sice důležitou úlohu při tributech, pokutách, darech, al-
mužnách a jiných výjimečných událostech, ale nehodí se neustá-
leností svou ani k trvalejší tliesauraci. Jest spíše jen měřítkem
a význačnou ozdobou než nosným pilířem směnného ruchu,
spíše vzácným zbožím, které občas jest nutno získati, aby

19

se ho k/ určitým výkonům užilo, než obecným uchovavatelem
hodnot.

Jak podstatně jinými se nám je\á proti tomuto stavu ho-
spodářské a společenské poměry na sklonku 13. věku, v době
Václava II.!

Hvozdy uvnitř země zřídly neobyčejně rychle a hotová ho-
rečka kolonisační rozhlodává na všech stranách i široký pás lesa
pomezního, kterým bylo před tím obchodníkům putovat na
mnohých místech plných osm dní a někdy i více. Místo malých
osad rolnických,^) přeletavých ždárů a táborů brtnických vzni-
kají všude veliké vsi s pravidelnými lány ; zemědělská výroba
země jimi vzrostla neobyčejně rychle, ale současně se po všech
koutech jejích bělají nová střediska družného života, města,
většinou ještě neveliká, často zemědělským rázem svým ode vsí
nevalně odlišená, ale přece zvláště důležitá jako ohniska ruchu
řemeslného a obchodm'ho, na nový základ postaveného a novým
právem m.ěstským lépe chráněného. Vedle nich rychle zakrňují
hlučná kdysi hradiska provinciální, pokud nebyla sama v města
přetvořena. Města, někdy již pevně hrazená a s rostoucím počtem
domů kamenných, jsou vskutku projevem pokročilejší dělby
práce národní, a jim po boku vyrůstají na skalách t\Tdé hrady
jakožto symbol odstupu nejvyšší, vládnoucí třídy od ostatní
společnosti národní. Jest zjevné, že starší kultura, dřevěná a tak-
řka z lůna domácích hvozdů vyrostlá, se rychle mění působi-
vějšími zášlehy vzdělanosti, postupující od teplého, bezlesého jihu
do severm'ch oblastí s novým evangeliem kamenného a zděného
přepychu. A současně se ovšem i původní čistě slovanský ráz
země nápadně zpestřuje prudkým přílivem cizích hostí, nové
nároky ssebou přinášejících.

Tak S3 pohnul mocně veškeren život v zemi, bohatěl a ši-
roká vlna novoty šla krajem, zanechávajíc po sobě stopy nesma-
zatelné. Jejich přesné vymezení a vytčení by bylo ovšem snazší,
kdyby se nám stav doby předchozí jevil v jasnějším světle a nebyl

^) Jak malé bývaly starší vesničky, prozrazuje na příklad listina
vyšehradská z r. 1130, připomínající osady oráčské o dvojím nebo
nejvýš trojím popluží, a také zakladatel kláštera tepelského, Hroznatá,
to potvrzuje r. 1198 ustanovením, podle něhož se jeho ministeriálům mělo
dostati za jedno popluží odstupného dvou hřiven, za ,,villa integra" pak
po pěti hřivnách.

2*

20

tak zahalen temnou rouškou nepaměti, jejíž cípy jen tu a tam
odkrývají skoupé narážky pramenů. Ale přes to poznáváme aspoň
některé rysy změny té zcela nepochybně, a z nich nejdůležitější
jest pevné vyhranění tříd společenských. NekUdná pestrost,
unikající namnoze přesnému vymezení, ustupuje znenáhla jiným
poměrům, v nichž obecné schéma vítězí nad místní i osobní
zvláštností a jednotlivec se stává více než před tím především
členem určité skupiny, spiaté zájmem společným; staré výsady
krevní pošlosti při tom sice nemizejí, ale jejich síla slábne ve
mnohých případech nemálo vlivem hospodářského vývoje, který
dopouští na příklad, aby nesvobodný ministeriál, stane-li se dě-
dičným pánem zemského statečku, vrůstal plnoprávně do tvořící
se drobné šlechty.

Angličtí badatelé, promlouvajíce o podobných zjevech svého
kraje, rádi užívají geometrického obrazu: společnost starší prý
měla členění spíše vertikální, vyrůstajíc v hrotitou pyramidu ne-
přehledného množství svislic rozličné výše a \Tcholící v prvních
lennících královských ; pozdější doba naproti tomu projevila větší
sklon k členění horizontálnímu, spojujíc jednotlivé třídy pevněji
v široké stupně společné úrovně, takže se národní společnost zemi
obývající rozestupuje určitěji do několika málo táborů, pevně
ohrazených novým právem třídním, z nichž každá může nyní
samostatněji a bohatěji roz\'ijeti svou svéráznost. Tak teprve
vzniká vskutku stavovsky učleněný národ, význačný pro dějiny
evropské až do 18. věku, v němž rozdíly jednotlivých tříd se
sice x^tlrají v oko pozorovatelovo zřejměji, ale jehož vývoj ne-
znamenal nikterak krok nazpět, posuzujeme-li věc s hlediska
svých kulturních a právních ideálů.

Promluvíme na jiném místě o změněném postavení vyšších
stavů, které také v Čechách na rozhraní 12. a 13. věku nalezly
v zemském právu svobodných a církevním právu kleriků mocnou
osu krystalisační a oporu proti libovůli vládcově. Zde nám jde
o vrstvu nižšího lidu, postiženou krušnějším údělem životním,
o stav poddanský. Nesmíme ovšem podléhati představě, již
jsme se nahoře již dotkh, že by původem vrstvy té byli přede-
vším dědiníci, nedávno ještě plně svobodní a teprve na konci doby
knížecí v podanství uvázlí. Byly nepochybně i takové případy,
neboť každý přerod společenský mívá své oběti, ale domněnka, že
byozbrojená,,militiaplebis",oživujícíknížecítábory 11. a 12. věku.

21

byla většinou poklesla do poroby svých nečetných šťastnějších
druhů, měnících se v novou šlechtu, není nikterak odůvodněna.
Z větší části jest asi dlužno hledat potomstvo bojovníků těch
v kruhu drobnj/ch vládyků pozdějších,^) v němž se ovšem, jak
víme, zachytil také nejeden z původně nesvobodných družiníků
panských. Poddanský však lid ve vesnicích a městech pozdějšího
středověku, pokud nebyl původu cizího, německého, z větší části
zajisté souvisel přímo s nevolníky a polosvobodnými zemědělci
doby knížecí, a pro ty hluboká změna řádů hospodářských a
společenských, v 13. věku jasně se ohlašující, znamenala vskutku
zlepšení a zajištění.

Neboť veškeren vývoj nižších vrstev těch byl nepochybně
mocně podporován právě odstupem třídy nad nimi vládnoucí
z dotavadního těsného společenstva životního, když na místo
otrockých, podrobně specialisovaných služeb a nalurálních dávek
nastoupily platy peněžité. Viacíme se tak k thesi Simmelově
a vidíme, že i u nás bylo úspěchem svobody, když peníz se stával
širokým mostem, spojujícím vyšší i nižší lid a zjednodušujícím
steré závislosti, když nahradil většinu starých pout svým
stříbrným řetězem, který sice někdy řinčel velmi vtíravě a tížil
rovněž dosti, ale dával té i oné straně přece větší volnost
pohybu a samostatného vzrůstu. Reluice nejrozmanitějších zá-
vazků nevolnických a poddanských v peněžité platy jest zá-
kladní rys hospodářského pře\Tatu, který našim krajům při-
neslo 13. století, a byl to zajisté převrat ohromného dosahu.

S úžasnou rychlostí mizejí tu především nejtěžší zjevy ne-
svobody. Poddanství jest sice i pak životním údělem pracují-
cího lidu, ale po prvních desítiletích 13. věku se ^- Cechách
již nesetkáváme s otrokem, jehož lidská osobnost by byla úplně
pohlcena služebnou funkcí. Otrocké trhy, které i církev po staletí
trpívala v podhradích, zmizely a s nirni ovšem také čilý dotud
styk obchodní s e\Topským východem. Ani zemědělská ani ře-
meslná ,,familia" otrocká již neoživ-uje íalce knížecí a dvorce
velmožů, které vůbec dohrály slavnou úlohu. Neboť pán s vy-
branou družinou zbrojnou nalézá nové sídlo, ať již v těsném hradě
nebo v dřevěné tvrzce, a veliké dvorce se scvrkají na pouhá sídla

^) Jak veliký býval vskutku počet vládyků těch v době předhusitské,
ukázal pracemi svými zejména A. Sedláček, který také pěkně do\odil,
proč počet ten rychle klesal v 15. a 16. věku.

22

panských šafářů a sběrny úroků poddanských ; řemesla na nich
kdysi kvetoucí se stávají výsadou měst a veškeren venkov na-
bývá v společenském ohledu nových, svérázných rysů tímto roz-
kladem starého villikačního pořádku.

Především tu vidíme vůbec patrné zjednodušení. Místo
pestré směsi rozličných parobků, dušníků, hostivců, úročníků,
dědiců a jiných skupin nevolnických hlásí se nám mnohem jed-
notnější stav vesničanů, v latinských písemnostech prostě ozna-
čovaný jakožto ,,rustici", ,,homines" nebo ,,pauperes". Má sice
škálu hiajetkových odstínů od chudičkého podsedka až k sebe-
vědomému vlastníku zakoupeného dvoulánu, ale všechny spojuje
zpravidla týž závazek poddanský, aspoň v hlaMiích zásadách
shodný, jehož nejdůležitější podstatou jest placení pevně stano-
veného úroku, občasných berní a peněz soudních.

Přelom minulosti nebyl ovšem nikde tak dokonalý, aby
osobní služby a dávky naturální byly penízem ve všem vytlačen}'.
To se nestalo ani v dalším vývoji a po staletí ještě nosil sedláček
do panského dvorce o svátcích sýr, vejce a slepice, odváděl osepní
oves a vykonával při orbě, žni a senoseči na panském po několik
dní povinnost rolí>otnou, stejně jako řezník v městečku odevzdával
vrchnosti ročně několik kamenů loje, kramář libru pepře a po-
dobně. Ale vše to bývala zpra\'idla jen malá, podružná břemena
vedle hlavní povinnosti úročné a již z listin 13. věku vidíme, že
také tyto zbytky naturálních vztahů namnoze propadaly zpe-
něžení. Brzy ta brzy ona vesnice se vykupuje z robot a drobných
dávek zvýšením úroku o několik denárků a zcela význačným
svědect\ím naprosté změny poměrů venkovských jsou zprávy
prozrazující, jak záhy některé \Tchnosti zvykaly platit i prostou
práci nádenickou na svých poplužích nebo na svých vinicích
penězi. Aspoň smlouvy o minci královské z doby Václava II.
prozrazují vědomou péči mincéřů o to, aby v době žní a vino-
braní mzda taková byla vyplácena jen raženým kovem a ne jinak.

Peníz, slouže pánovi i venkovanu, učinil jejich vzájemný
poměr rychle mnohem schematičtějším a tím i po právní stránce
zajištěnějším, než jaký býval před tím, a \'ítězství obecnějšího
pravidla při úpravě venkovských poměrů v 13. věku se neje\'í
ničím tak důrazně, jako r3'chlým zobecněním systému lánového,
který se v západní Evropě již od dob starověkých byl znenáhla
vj'tvářel, ale k nám přišel jakožto věc hotová.

23

;í Pojem lánu sám jest význačný. Záleží především v tom, že se
podkladem k vyměření břemen panských v té oné vsi nebo i ve
větší skupině osad činí pevná jednotka, jakási normální usedlost
selská, určená počtem měřic, korců nebo jiter půdy orné.^) Počet
ten sám o sobě nebyl ovšem nikterak ustálený a ve vší zemi jed-
nostejný, rovně jako bývaly přerozličné korce a jiné míry polní;
slyšíme o malých lánech pouze s 30 — 36 měřicemi role vedle
častěji se vyskytujících skupin lánů o kopě jiter nebo 64 korcích
výsevku, a nechybí také lány velmi veliké se 72 — 93 měřicemi.
Někdy se určuje rozsah lánu počtem 12 prutů po 5 jitrech role
nebo podobně, slyším.e mluviti o zvláštních lánech pražských,
chrudimských, čáslavských, norimberských, pasovských a tak
dále. Jest tu tedy mnoho odstínů, ale princip lánový zůstává
vždy stejný, záleže především v tom, že dávky a jiné povinnosti
poddaného nejsou již určeny jeho individuálním poměrem k pá-
novi, nýbrž obecně stanoveny měrou břemen, jež ve vsi, o niž
jde, zásadně připadají na jednotku úroční. V důsledku toho,
ať se počet rolí jednotlivého rolníka náhodou rovnal skutečně
lánu, nebo ať měřil asi jen jeho polovinu, třetinu anebo naopak
dosahoval i půldruhá lánu, bylo vždy zcela jasno, jak veliký při-
padá na usedlost úrok a k tomu úměrné dávk}' ostatní, shrno-
vané v jedno význačným jménem dávek urbariálních, kteréžto
jméno vzniklo ze staroněmeckého slova ,,Urbor", užívaného od
dávna pro zisky peněžní z určitých práv.

V listinách a soupisech vrchnostenských, urbářích a registrech
výhercích, čtem.e pak ovšem nejčastěji jen, že ves má tako\^
nebo jiný počet lánů, ale tu není třeba míti za to, že b^^ se
každá vesnice taková vskutku byla dělila na tolikéž usedlostí
rozsahem přibližně stejných. Tak bývalo namnoze jen v osadách
vznikajících rázem na nové kolonisační půdě, kde zakladatel při-
měřoval ,, provázkem rozdělným" předem určenému počtu osad-

^) Že při výměře šlo především jen o půdu ornou — věc, kterou
dobře vystilil již J. Pekař úvahou o lánu v ,, Knize o Kosti" — , dosvědčuje
také listina (Reg. II., no. 2486), kterou královna Kunhuta daruje klášteru
jindřichovskému ,,mansum, qui vulgariter lan dici tur, et insuper quatuor
virgas pro supplemento locorum inarabilium in predicto manso incidencium
computatas et eidera adiunctas". Jinde zase (ib. no. 1941) se praví, že
lán smluvený ,,continere debet tantum de terra, quod in eo semináři possint
60 strichones scminum universorum." Všechno ostatní, co není půda
orná, tvoří jen „attinentie" lánu.

24

níků stejnoměrné pruhy půdy. Ale systém lánový se šířil i jinde
a zvláště tam, kde naň převáděli starší osady, nenastala asi téměř
nikdy podobná rovnoměrnost usedlostí. Z narážek listm vidíme
jasně, že tu zpravidla stačilo, když se hrubým odhadem nebo
skutečným měřením zjistilo, kolika místním lánovým jednotkám
se rovná orná půda osady a kolik tedy užitku z ní vrchnosti
přísluší podle normy na lán smluvené. Osadníci pak zachovali
při tom často bez valné změny svá dotavadní ,,popluží" a ,,země"
v nepravidelné směsi promísené, jen bylo u každého odhadnouti,
jaký zlomek lánové jednotky asi značí jeho podíl. Pouze tím vysvět-
lujeme, že vrchnost častěji, poznávajíc po letech, „že v míře chyba
se stala", napravovala původní příliš nízký odhad novým pře-
měřem'm orné půdy celé vesnice. Zpravidla ovšem ukázala taková
,,nova mensuratio", že ve vsi se ,, nalezlo" vskutku více lánů,
než za kolik se dotavad platilo. Někdy však došlo také ke zmenšení
počtu toho, jako se stalo roku 1293 ve Chvalšinách na Zlato-
korunsku, kde opat sedlákům svým přiznává, že souhrn jejich
usedlostí nemá nadále platiti klášteru více ,,než břemena 27 lánů".
Tak se nám je.\í soustava lánová, aspoň u starých osad
do ní dodatečně ' uvedených, namnoze pouhou pomyslnou sítí
shora vloženou na rozmanitost místních poměrů, ale i v těch
případech byl její význam převeliký, neboť vedla nejjednodušší
cestou k rovnoměrnému a spravedlivému rozdělení břemen pod-
danských, stavíc jednoho každého na pevnou půdu společné
normy úměrně jeho silám. A tím se stal systém lánový také
předpokladem bezpečnějšího práva třídního, neboť právo takové
může vznikřiouti jen tam, kde se vyškytá větší počet zásadně
shodných případů a kde se projevuje snaha rovně je řešiti;
a že se vskutku snaha taková řádem lánovým uplatňovala, uka-
zuje dobře na příklad listina biskupa olomouckého z roku 1301,
kterou svým poddaným ve Staré Vsi dává přídavek půdy orné
s podmínkou, aby si jej rozdělili spravedlivě podle svých lánů
a dílců podsedčích^) a aby ovšem pak všichni rovnoměrně za
přírůstek ten biskupství některé služby společné konali. Za-
jímavé jsst pak i ustanovení konečné, podle něhož nemá žádný
lán na dělení přírůstku zúčastněný, i kdyby během doby přešel

^) Doslovně ,,equa lanse, ita videlicet, quod uni laneario sicut alteri
et similiter uni curticulario sicut alteri cedat pars sua". C. dipl. Mor. V.,
no. 118.

25

V držení uiozených manu biskupových, ze služeb těch se vy-
vlékati, a to proto, aby druhým snad břemena nepřirostlo.

Rád lánový znamenal tedy snahu po zásadní úměrnosti
a tím veliký krok z osudného kruhu prosté libovůle, která vět-
šinou vyznačovala dobu předchozí. A také jméno samo pro-
zrazovalo, jakým pokrokem v stupnici sociální byl rolníkovi.
Neznamenaloť slovo lán, jak některé listiny naše 13. věku dobře
ukazují, původně nic jiného, než německé ,,lehen", tedy ,,léno",
a skutečnost, že se výrazu toho vůbec užilo, naznačuje, jak
blízko se novou úpravou tou rolník přiblížil bránám sv )bodného
světa, schopného lenní závislosti. Slyšíme-li roku 1281 v moravské
listině, že pán ,, investuje" svého poddaného dvěma lány a že klade
při tom zákupné právo purkrechtní, jaké vyznačovalo většinu
lánových vesnic, na roven právu lennímu,^) nesmíme ovšem
případu tomu hned připisovati obecnou platnost, neboť jde tu
o osobního sluhu* pánova, odměněného snad za službu se zbraní
konanou, ale přes to jest taková rovnice význačná pro souvěké
myšlení.

Systém lánový, jehož rozšíření jest nejdůležitější zjev agrárních
dějin 13. věku, byl velikým krokem k emancipaci venkovského
člověka hlavně také tím, že býval zpravidla spojen s důslednou
úpravou j<i'ho právního poměru k vrchnosti kollektivní smlouvou,
dávající skupině poddaných pevnou záruku proti náladovým
útiskům a zároveň zabezpečující jim dědické držení půdy.

Jest obecně známo, že se tak dalo tak zvanými lokačními
smlouvami. Páni půdy smlouvami těmi nevysazovali jen místa
nově zakládaná cizími osadníky za podmínek pevně stanovených
a zpravidla i listinným handfeštem dosvědčených na právo,, emphi-
teutické", zvané také ,, německým" nebo ,,purkrechtmm" ; uza-
vírali smlouvy takové často také se svými ftarými poddanými
a to zpi-avidla tehdy, když přikročili k převodu jejich dota-
vadních služeb a závazků v dávky peněžité. Reluice a získání
právní záruky šly tu ruku v ruce zvláště tam, kde docházelo
zároveň k t. zv. zakoupení poddaných. Tu peníz konal zvláště
účinně své uvolňovací dílo. Zaplacením t. zv. podací, zvaného
po latinsku ,,arrha", německy ,,anleit", jehož výše na lán předem

^) ,,Duobus ^laneis cum suis attinentiis iuvestisse iure íeudali sen
etiam emphiteotico, quod in vulgari burchrecht nuncupatur". C. dipl.
Mor. rV., no. 183.

26

určená ovšem nebývala všude stejná, stává se rolník právním
vlastníkem svého statku a pán se vzdává práva, libovolně jej
s něho sehnati. Pouze vykoupiti ho může, ale nikoliv prostým
vrácením summy zákupné, nýbrž trhem, v němž poddaný má
podstatný vliv na určení ceny. Tak slyšíme roku 1297, že klá-
šterníci ždárští, chystajíce se ve vsi Blučiaě postaviti nový dvorec
farní na lánu purkrechtním kteréhosi z poddaných klášterních,
jsou předem rozhodnuti, že právo sedlákovi odkoupí, ale táží se,
co třeba učiniti, ,,kdyby vlastník lánu za purkrecht svůj příliš
vysokou cenu žádal". Jiné vrchnosti snad nebyly vždy tak úzkost-
livé a dovedly užiti tvrději své přesily, ale pro obecný názor
právní na právo zákupné jest takový případ -jistě \^značný.

A stejně drahocenným právním ziskem jajco zaručené vlast-
nictví dědické byla i neproměnnost a zásadně věčná platnost úroku
a jiných dáv^ek, stanovených úmlu^•ou lánovou. Ve chxíli smlouv}'
bylo to ovšem především pánovou výhodou. Plat úročný, věc
hlavní, býval totiž z míry značný, vyjímaje řídké případy, kde
pán, přijímaje podací nepoměrně veliké, nízkým důchodem ročním
se spokoj o val. Povinnost platiti z lánu až i hřivnu stříbra ročně
v jediném nebo dvojím termínu byla v 13. věku jistě krutým
zatížením poddanského statku, spojujíc se zároveň s některými
dávkami a pracemi rázu naturálního a se závazkem dávati vý-
běrčímu úroku ,,výmazné" a pohoštění a nad to hrozíc i těžkým
penále, kdyb}^ sedláček úroku v čas nesehnal. Někde se stanoAi
pokuta až dvou hřiven na pouhé omeškání platu o několik dní,
takže systém ten zřejmě vnášel do poměrů poddanských přesnost
dotud nezvyklou a páno\d velmi výhodnou. Ale klesající hodnota
peněz a s ní stoupající cena plodů práce rolníko\^ zmirňovala již
v nejbližších desítiletích podstatně tíživost úroků selských a dobro-
diní pevně stanovené výše dávek urbariálních se stávalo pak co
rok zřejmějším.

Při tom jest ovšem třeba míti na paměti, že úrok nebyl
jediné břímě rolníkovo. Vskutku poměr poddanský, tak jak
se nám ]eví v zemích českých na sklonku 13. věku, dával
pánovi půdy ještě dlouhou řada jiných výhod. Stručně a dobře'
je shrnuje listina, kterou roku 1273 kostel olomucký z odkazových
peněz zemřelého kanovníka kupuje v jakési vsi úrok z osmi lánů
,,se všemi příslušnostmi lánovými, totiž se soudy a berní". Právo
soudní a právo bráti od poddaného vedle pravidelných dávek

27

urbariálních ještě občasné daně zvláštní, jest podstatnou částí
vrchnostenského panování i v těch vesnicích, jež požívají nej-
lepšího práva zákup ného, a tu nesmíme při slově ,,daň" ovšem
mysliti na berni královskou ukládanou celé zemi. Jde tu spíše
o mimořádný příspěvek, který \Tchnost na své vlastní potřeby
může občas vymáhati na svých poddaných a jehož uložení zá-
sadně bývalo v její vůli.

Ale také v tomto bodu řád zvykový poskytoval poddanému
aspoň někde ochranu, obmezuje právo vrchnosti k takovým
nepravidelným ,,subsidiím" na chvíle výjimečných nákladů vá-
lečných nebo rodinných zcela podle analogie lenního práva, kde
pán měl také možnost žádati ,, pomoci" svých manu, ale ne
příliš často. Že vskutku nárok na neobmezené právo vrchnosti
v této věci již v 13. století u nás býval výslovně odsuzován,
ukazuje zajímavé rozhodnutí biskupa olomuckého Dětřicha z roku
1299. Biskupská vesnice Slavonín byla tehdy svěřena v léno
jakémus manovi, který sedláky příliš často utahoval mimořád-
nými příspěvky a vůči naříkajícím S3 chvástal, že „může přece
daň nebo berni jim ukládati, kdykoliv se mu zlíbí". Sedláci se
s tím však nespokojili; šli s nářkem přímo k biskupovi a ten
velmi rázně odsoudil jednání svého mana jako „málo spravedlivé"
a smluvil s poddanými, že za určité zvýšení ročního úroku budou
nadále vůbec sproštěni jakýchkoliv berní mimořádných. Vskutku
slyšíme i na jiných zbožích o podobném pravidelném kontingento-
váni mimořádných daní vrchnostenských anebo dochází aspoň
k přesnému určeni výše, jakou daň taková nemá překročiti.

Jiný prostředek, jímž si poddaní hned ve smlouvách lokačních
zajišťovali větší bezpečnost před nemilým útiskem vrchnostenským,
byla ustanovení, že berně panská nebude vybírána v té neb oné
vsi nikdy jindy anebo větší měrou, než v nejbližším městečku
pánově, o němž venkovští poddaní patrně soudili, že by se dovedlo
spíše postax-iti přílišnému utahování. Tak vytýká sice opat břev-
no vský roku 1296 při lokaci kterési vsi své právo, ukládati ,,daně,
sbírky a pomoci kdykoliv a za jakoukoliv záminkou by se uzdálo,
a žádati i služby formanské, kdykoliv by jí třeba bylo", ale hned
na to si váže ruce ustanovením, že se tak nemá díti nikdy větší
měrou, než jaká i městu Broumovu bude uložena. Jinde podobnou
zárukou bylo ustanovení, že berně panská smí býti vypsána
jen současně a stejně všem vsím a městečkům pánovým. Tak

28

sliboval na příklad biskup pražský Tobiáš v ne jedné své lokační
listině a dával tím poddaným vskutku cennou záruku, neboť
b^do zjevné, že se při převelikém počtu osad biskupských
nerozhodne tak lehce k vypsání daně všechny postihující a že
učiní tak jen z opravdové nutnosti. A ustanovení toho druhu
nadto přispívala zajisté i k tomu, že u poddaných jimi rostlo
mimoděk vědomí o společném zájmu třídním a urychlovalo se
stmelení rozličných živlů v jednotný pojem selského stavu.

Vedle dávek urbariálních a mimořádných berní měl pán
ze vsi poddanské, jak jsme již naznačili, ještě jiné zisky tradicí
ustálené. Takovým ziskem bývalo hoštění při osobní návštěvě,
mnohdy rovněž přesně smluvené a několika denáry splatné, dále
právo na odúmrť tam, kde by nebylo přímých dědiců gruntu pod-
danského, a pak hlavně soud. Na sklonku 13. věku většina \Tch-
ností má již plnou nebo aspoň nižší moc soudní nad poddanými,
dosaženou ať pouhou z^^•kovou usurpací, ať \ýslovným privi-
legiem královským, a vidíme, že často i drobný farář, vládnoucí
několika lány svého záduší, má nad nimi právo soudu. S hlediska
vývoje společenského bylo toto drobení práva, původně zástupcům
královým příslušejícího, jistě pokrokem, neboť soudní svrcho-
vanost v rukou bezohledný^ch beneficiárů královských bývala,
jak víme, obávanou strastí nižšího lidu a pochopíme, proč nejprve
poddaní církevní a cizí kolonisti a po nich i lid ostatních \Tch-
ností se snaží všemožně uniknouti zpod jha obecné poruk}',
,,osadv" a vůbec soudní příslušnosti pro\-inciální do bezpečnějšího
útulku patrimoniální justice svých pánů, zvláště bylo-li to spojeno
zároveň i s osvobozením od ostatních ,, ošklivých" robot zemských
a nex-í taným orgánům hradským přístup na půdu z jejich moci
vyňatou vůbec zakázán.^)

Zřízení rychty a u .tanovení, jakého se má přidržeti práva,
bývalo význačnou částí smluv lokačních, v nichž někdy osad-
níkům, výslovně zaručována i ochrana proti libovůli soudcově
zcela podobně, jako jsme poznali při mimořádných berních. Tak

1) Dobrý příklad, v němž se jasně zračí přímá souvislost \ynětí
osad z nioci úřadů veřejných s jejím převedením na nový řád lánový, dává
listina Přemysla I. pro klášter břevnovský z roku 1224, v níž se tré kdysi
mensáluích vesnic eximuje z příslušnosti pro\anciální ,,ne a beneficiariis et
a \illicis nostris diversimode et intolerabiliter de cetero ledantur," a zá-
roveň vesnice ty s novými jmény převádějí na sousední místa.

20

slibuje litoměřický probošt Herbort roku 1269 při vysazování
nové rychty vesnické, že pokuty, které rychtář jeho tu bude
vymáhati, nepřekročí nikdy ,,míru zadostiučinění obvyklou
v ostatních osadách okolních, právem německým obdařených,"
kterýmžto postupem bylo zajisté účinně podporováno tvoření
obecných norem životního řádu veškerého stavu selského. Po-
kuty soudní činily ovšem i pak důležitý důchod, o který se vrch-
nost děhvala podle zvykového klíče se svým rychtářem, a vedle
nich soud dával pánovi druhdy i jiné, pravidelnější důchody.
Tak vykupovala se ta ona obec ročním penízem z povinnosti,
přicházeti pravidelně k hlavním, ,, zahájeným" rokům soudním
celého panství, při nichž pán nebo jeho plnomocník soudili nej-
těžší případy a které bývaly dvakrát nebo třikrát v roce.

Vidíme tedy, že placení řady ročních důchodů řádných a mimo-
řádných jest hlavní podstatou nového poddanského poměru
v 13. věku, a souhrn důchodů, které vrchnost brala z vesnice na
novémi právu vysazené, býval velmi značný, takže nejeden pod-
daný jistě klesal pod jeho tíží, zvláště uvážíme-li, že i berně
královská občas přitížila a mimo vše to i církev přistupovala
k lidu poddanému se svým desátkem a jinými břemeny. Proto
v řeči vyšších stavů venkované ti sluli právem ,,pauperes" a kvóta,
kterou přispívali k výživě ,, vyššího lidu" byla nepochybně
v každém směru značná. Než přes to prese vše jeví se společenské
i hospodářské postavení jejich neskonale pevnějším a svobodnějším
nežli postavení rozličných tříd nevolných v době předchozí. Sedlák
i podsedek soustavy lánové jest proti holé libovůli podstatně
chráněn již hotovým právem vlastním, jeho styk s pánem se zúžil
na určité a takřka neproměnné závazky a jeho sebeurčení
vzrostlo tím více, čím více ubylo osobního doteku vrchnosti
a její družiny.

Teprve nyní, když veliká část poddaných nabývá právně
zaručeného držení svých gruntů, srůstá zemědělec pevně s půdou
své osady, jeho byt jest položen na bezpečnější podklad a tím
dána i možnost rychlého vzrůstu svérázné, v pravdě vesnické
kultury, pevně vkořeněné v rodnou zemi a nepřebíhavé. Obec-
nému názoru jevívá se toto klidné ovzduší vesnické sice věcí jaksi
od pravěku samozřejmou, ale neprávem. Měloťsvůj dlouhý vývoj,
rychleji pokračující namnoze teprve pozdě v době historické,
a vítězství řádu lánového bylo jeho důležitou kapitolou.

30

Za vzorem a vlivem měst, o němž se obšírněji ještě zmí-
níme, hlásí se pak, třeba zprvu jen nesměle, leckde ve stínu
místní rychty již i první počátky vesnické samosprávy kon-
šelské ; někde ves odvádí pánovi kollektivně souhrn svého
úroku, jehož repartice se pak stává její \lastm věcí, a slyšíme
dokonce i o případech, kde pán skupině \esmc sousedm'ch dává
společné užívání lesa s nižší honitbou.^) Sedláci bohatnou dnihdy
tak, že mohou, ovšem se souhlasem \Tchnosti, činiti kostelům
drobné fundace a pochopíme, proč se následující, čtrnácté století
stalo dobou, \' níž vzrostlé sebevědomí selské vystoupilo i s hla-
sitou kritikou poddanských porr.ěrů, která na konec tak vý-
značně zbarvila ovzduší husitské.

Při tom nesmime ovšem nikdy zapomínati, že vlídná per-
spektiva ta jest pouhým akkordem základním, který provází
bez ustání mnoho rušivých tonů vedlejších, jako byly surovosti
četných válek a zmatků vnitřních, srážející se hlavně na bedra
poddaných, nebo zvyku nedbající útisk některých \Tchností,
a třeba míti rovněž na mysli, že \atězství právně zaručené
držby selské podle ,,něm-eckého" práva na počátku 14. věku
v celé zemi ještě' neb3do nikterak dokonáno, nýbrž teprve na
postupu. Vsi položené na plné právo zákupné jsou dlouho jen
jaksi smetánkou obecného stavu rolnického, ale jejich počet
roste takřka co den a ustanovení o berni královské z počátku
14, věku ukazují, že systém lánový byl v zemi již takřka
pravidlem a staré počítání prostě podle popluží jen \'ýjimkou.
Veliký pře\Tat agrární, opírající se především o reluici služeb
a dávek naturálních v platy peněžité, byl v době té skutečností
aspoň v podstatných rysech hotovou, která vytvořila obraz
venkova na dlouhou řadu věků trvalý a vynesla nejnižší \Tstvě
obyvatelstva zřejmé zlepšení, provázené konečným přissátím
k rodné hroudě a důkladnějším ovládnutím jejího bohatství
plodnou prací.

Zajímavým dopliíkem a takřka protikladem tohoto pevného
zakotvení poddaných v rámci vesnického mikrokosmu jest trva-
jící a spíše ještě vzrostlá pohyblivost \tšší, vládnoucí \Tstvy.

1) Takový případ byla na příklad známá souhrnná lokace skupiny
vesnic královnou Eliškou na Volyňsku roku 1315, kde vzniklo v rámci
vrchnostenském cosi velmi podobného domnělé staroněmecké ,,Mark-
genossenschaf ť ' .

31

V neklidné době knížecí sotva bývala převážná většina
svobodných boj ovníků zcela pevně a nadobro srostlá s půdou toho
onoho kraje. Přemnohým z nich byla tehdy hlavním podkladem
bytí veliká nebo drobná léna služebná, přízní knížecí rázem získá-
vaná, ale častými převraty a boji vnitřními snadno ztrácená,
čímž klidné splývání jednotlivých rodů s místním ovzduším nebylo
nikterak usnadňováno. Darování klášterům a kostelům z doby té
prozrazují zřejmě, že ani dědiny předních velmožů ještě ne-
tvořívaly zboží souvislá, veliká. Jde při nich téměř všude jen
o vesnice a zlomky jejich, roztroušené po rozličných koncích
země a v dědinu získané patrně většinou darem knížecím. Roztří-
štěnost taková za naturálního ústroje nebyla ovšem s ne\'ýhodcu;
usnadňovala přechodný pobyt v rozličných koutech kraje i cesto-
vání, a udělováním podružných lén bylo možno sebe menších
dědinek kdekoliv dobře užíti k zesílení bojovné klientely, která
jest v primitivní době jedinou pravou oporou moci. Poměry ty
byly na sklonku 13. věku sice již podstatně jiné, než ani tehdy
ještě nepřipoutala půda vyšší, bojovnou vrstvu k sobě tak pevně
jako sedláka a právě vítězství soustavy lánové mělo na tom nepo-
chybně značný podíl.

Kdo sleduje šlechtu naši v pozdějším středověku a probírá
se přívalem listin trhových, zachovaných po rozličných archivech,
bývá překvapen nápadnou pohyblivostí svobodných statků,
jak se jeví již ve 13. věku a v stoletích následujících nemizí. Veliké
i drobné vrchnosti kupují ustavičně, prodávají a směňují nemo-
vitosti jednotlivými lány počínaje až k velikým dominiím. Mnohé
zboží se ocitá takřka v každém, desítiletí v jiných rukou, zůstávajíc
druhdy třebas jen po několik měsíců v držení téhož vlastníka,
a sestavujeme-li seznamy těchto častých trhů a směn, zdá se
nám někdy, jakoby šlo o velikou hru společenskou. Není snad
pána z pramenů nám jen poněkud známého, který by nebyl
aspoň některá zboží za svého života měnil, a trhy takové při-
pomínají svou jednotvárností téměř dnešní převody cenných
papírů. Srovnání jest snad poněkud upřílišené, ale ne zcela bez-
důvodné, a úžasná pohyblivost immobilií v pozdním středověku
jest vskutku význačnou stránkou právních poměrů tehdejších.

Její příčiny jsou na snadě. Hlavní jest, že vrchnost zřídka
kdy bývá k statku poutána silnějším svazkem osobního zájmu
tak, aby v něm zcela kot\'ila. Nechybějí ovšem ani takové případy:

32

vládyka jednodvorec, vládnoucí několika úročnými sedláčky,
seděl často přepevně v rodném koutě, a byly tu i rody velmožů,
které po dlouhé generace zachovávaly táž doniinia, soustavně
je scelujíce. Ale u většiny ,, dobrých lidí" nebyl poměr k půdě
tak prostý, hlavně proto, že jeden a týž zeman míval na roz-
ličných místech rozličná zboží. Listiny nám ukazují, že i poměrně
chudí vládykové mívali majetek svůj tak roztroušen po několika
vesničkách navzájem dosti vzdálených, páni větší pak, i sám král
a biskup, vládli statky rozloženými kdekoliv po Čechách nebo
i Moravě, majíce při tom však namnoze s jinými pány v bizarním
kondominiu podíly na rozličných městečkách, hradech a tvrzích,
často pouhé čtvrtiny nebo šestiny. Dělby dědické, dary církvi,
výsluhy manské, odprodávání a koupě jednotlivých lánů způso-
bily, že majetek šlechtický vůbec jen zřídka tvoříval logicky
učleněný celek^) ; zpravidla býval to náhodný a nestálý agregát
větších nebo menších panství a jejich zlomků a ani církevní
zboží dlouho nebyla jiná; drobné a nahodilé donace způsobo-
valy, že původní majetek duchovní tvořil rovněž tříšt sta-
tečků a práv jen z části souvislou. Proto, kdybychom mohli
nakresliti výstižnou mapu českých dominií na počátku 14. věku,
vznikl by nám neobyčejně složitý a chaotický obraz, v němž
se rozsáhlé i zcela miniaturní útvary navzájem proplétaly
v divném neladů a jemuž jen veliká zboží některá, vzniklá rychlou
kolonisací na půdě bývalého hvozdu pomezního, dávala rámec
poněkud pevnější.

Sklon k soustavnému scelování hlásil se nepochybně záhy
hlavně u bohatých klášterů a předních velmožů, ale rozhod-
ných úspěchů došel teprve vývojem pozdějším, v němž války
husitské svým neslýchaným převratem všech poměrů vlast-
nických v zemi měly hlavní úlohu a který teprve v 17. sto-
letí dospěl k svému konci, ovšem namnoze za cenu téměř

1) Někdy dělby našemu oku podivně spletité měly ovšem dobrý
důvod v obecných poměrech souvěkých. Tak se dělí na příklad bratři
rožmberští v druhé polovici 14. věku o svá ohromná dominia tak, aby kaž-
dému zůstal podíl jak na statcích pohraničných, tak na zbožích ležících
spíše ve střední části země, patrně hlavně proto, aby jeden každý z nich
mohl při častých jízdách z oblasti jihočeské do Prahy nalézati vhodné za-
stávky a noclehy na vlastní půdě. Páni méně zámožní si ovšem vymiňovali
takové noclehování druhdy u klášterů při darováních jim činěných.

33

úplného vyssátí drobného majetku vlády ckého. Středověku vlast-
nímu však bylo toto trvalé ovládání ucelených zboží deskových
poměrně malým počtem rodů šlechtických ještě věcí neznámou
a právě neustálená pohyblivost zemských statků a jejich vlast-
níků vyznačuje dobu tu právě tak jako skutečnost, že hluboko
do 14. věku většina lidí urozených až i několikráte v životě
měnila svá jména a predikáty, zovouc se brzy po tom brzy po
onom statku podle toho, jak kterého zboží nabývala anebo je ztrá-
cela a prodávala.

A všechna neustálenost t x měla nejpodstatnější příčinu patrně
jen v tom, že vlastník půdy v pozdějším středověku se zbožím
svým ještě nebýval dostatečně spojen produktivním zájmem.
Dominikál, ,, dědina poplužní" vzdělávaná na jeho vlastní vrub^),
se menšila na prospěch rustikálu, ,, dědiny kmecí" rozdělené pod-
daným, z níž šly jen platy pevmé a neproměnné, bez ohledu na
to, zda hospodářství rozkvétalo či chátralo.

Zmínili jsme se již o tom, jak zmizely dvorce otrocké,
kdysi důležitá střediska primitivního zemědělství i průmyslu;
od té chvíle, co pán zmenšiv svou osobní čeled na několik sluhů
a ozbrojenců nalézá v bhzkém trhu městském pohodlné ukojení
všech kulturních potřeb a v peněžitých dávkách poddanských
pružnější základ moci, může do vůle unikati těžkopádnému
ovzduší naturálního bytu, uvolniti se z dotavadního těsného
soužití s nevolnickou chasou a uzavříti na novém zděném hradě
nebo aspoň v dřevěné tvrzi, která měla rovněž ráz podstatně
různý od původních sídel slovanských. Pokud staré dvorce vel-
možův vůbec změnu přežily a neutonuly úplně v poplatném
rustikálu, zůstává v nich namnoze jen ,,colonus", šafář, s několika
pacholky pečující o dvě nebo tři ,,aratury" panské, popluží ve
vlastní režii zůstavená, a i tyto dvorce^) bývaly vlastníkem
dávány v dočasný nájem podnikavým měšťanům, o čemž mnohá
smlouva nájemná ve formulářích zachovaná podává zprávu.

^) V pramenech našich se takové půdě panské někdy dává také,
ovšem nezcela případně, jméno „allodium".

'') V některých listinách, na příklad v listině kláštera vilémovského
z roku 1279 (Reg. II., no. 1167), se označují dvorce takové případně ja-
kožto „curiae, quarum terras solebamus excolere propriis laboribus et
impensis".

Susta, D/S kaViy iaskýoli díjin. 3

34

Vládnoucí vrstva se tak odcizila v 13. věku ještě dokona-
leji než před tím zemědělské výrobě a když se po staletích, na
začátku nové doby, jala k ní vraceti, měníc zboží úročná rozšiřo-
váním pcplužních dvorců ve skutečné velkostatky, nebyl návrat
ten již možný bez těžkých otřesů společenských a zjevných ne-
spravedlností, shrnovaných v Němcích pověstným názvem
,,Bauernlegen" a u nás označovauých jakožto ,, svádění" půdj'
rustikální pod panský pluh.

V středověkém šlechtici doby posledních Přemyslovců ne-
smíme tedy viděti velkostatkáře podle našeho a také jeho styk
.í poddanými býval, aspoň u větších vrchností, nevalný, neboť
mezi vrchnost a sedláka se vsunul lokátor, který změniv ves
v lánový systém v ní pak nejčastěji rychtářem zůstával, a na
větších zbožích i purkrabí, jemuž pán správu statku zpravidla
zcela svěřoval. Ti vybírají úrok a pokuty, z nichž jim. samým
smluvená kvóta v odměnu zůstává, a soudí zpravidla poddané
tak samostatně, že pán ani při ročních soudech zahájených vždy
nezasedá na stolci soudním. Mělť systém lánový, usnadňující
takové uvolnění vrchnosti od půd3^ zároveň tu \'ýhodu, že
poskytoval snadný přehled o výnosu rustikálních důchodů bez
denního zasahováni osobního ; ze stručného záznamu urbariálm'ho
bylo zjevné, mnoho-li má rychtář nebo jiný vojt vlastníkovi
odvésti, a stačilo, učinil-li pán občas s těmito svými plnomocníky
počet z toho, co přijali na mimořádných důchodech a co vyna-
ložili na správní potřeby statku. Takové kladení počtu při polo-
letních terminech úročních bývalo u vrchností, které měly několik
statků, někdy jediný takřka jejich styk s dominiem, a pramenj^
nám ukazují, že bývaly i případy, kdy pán brával od svých
rychtářů nebo od purkrabího již předem zálohy na důchod
příští lhůty.

Můžeme tedy právem tvTditi, že se půda stala valnou měrou
vyšší třídě především jen podkladem renty, jejíž výše rok po
roce jen nepatrně kolísala, pročež bývalo i určení trhové cen}"
kteréhokoliv statku velmi snadné. Stačilo znásobiti desíti, dva-
nácti nebo až i čtrnácti důchod urbariálně zjištěný a tím byl
kupní odhad zpravidla dostatečně proveden, nebcť vývo] vedl
ktomu, že ráz správy a panských práv míval na většině dominií
zcela podobný ráz a nový vlastník vcházel do obecně známých
poměrů. Jak schematicky s- daly trhy o nemovitosti a hledíce

36

namnoze jen k rentě ze zboží plynoucí, nikoliv k jeho individu-
álním vlastnostem, již na počátku 14. věku, ukazují nám pře-
mnohé snilouvy, výslovně vytýkající^) jen lánový důchod anebo
ustanovující, kdyby se platy plynoucí z koupeného nebo směně-
ného statku vskutku nesrovnávaly se sumou kupní, že má býti
prostě přidán nebo přikoupen úměrný počet vesnic a lánů úročných
,, podle odhadu lidí urozených". Při darech, zástavách nebo při
zajišťování věna a obvěnění na nemovitostech vidíme skoro vždy
totéž; jde tu zpravidla jen o bezpečné platy úroční úměrné vlože-
nému kapitálu, a ostatní vlastnosti koupeného nebo zastaveného
statku jsou jaksi lhostejné. Roku 1303 na příklad dává král Vá-
clav II. jednomu svému žoldnéři výslužným ves Hluk na Ostravska,
v niž byl dvorec s dvojím poplužím a kmecího důchodu na
24 hřiven ročně. Darování je však s podmínkou, chtěl-li by
král na ves zase sáhnouti, že může tak učiniti, dá-li držiteli
jejímu kdekoliv jinde podobné zboží anebo ,, peníz, který se rovná
dvojímu popluží a řečenému úroku". Tu jde o stateček nepatrný,
ale i při velikých nebylo jinak. Týž král Václav II., umlouvaje
s markrabětem míšeňským směnu některých hradů a měst, za-
vazuje se za zbcží v Míšni postoupiti mu ve východních Čechách
několik jmenovaných statků, o nichž lze prý míti za to, že za-
bezpečují roční důchod 4500 hřiven pražských; kdyby však
toho vskutku nedosahovaly nebo naopak důchod z nich
plynoucí byl podstatně větší, mají býti zboží ta podle rozhodnutí
několika pánů prostě bud zvětšena nebo zmenšena o několik
vesnic.

Vidíme z toho, jak vládnoucí společnost na svá dominia
hledí s význačnou lhostejností jako na pouhé podklady renty
peněžité, které lze libovolně trhati a tříštiti a to nejen ve smyslu
geografickém, nýbrž i jinak. Jak často slyšíme, že ve vesnici
jedna vrchnost má holý úiok poddanský, kdežto druhé náleží
soudní zisky anebo jiná práva vrchnost ná, čímž vznikávají právní
poměry nadmíru složité. i) A také dlouholeté kondominium ně-

^) Tak listina, kterou Bernard z Cimburka roku 1308 prodává za
84 hřiven ,,decem laneos, hoc est sex marcas redditus annuatim" (Reg. II.,
no. 2179). Zde se tedy hřivna důchodu lánového klade na roven čtrnácti
hřivnám jistinným.

*) Pěkný doklad takového velmi zmotaného spoluvlastnictví dává,
na příklad, listina z roku 1306, urovnávající spor kláštera želivského s kou-

3*

36

kolika bratří nebo strýců na tonitéž zboží, s nímž se stále se-
tkáváme, bývalo umožněno jen tím, že osobní vztah ani toho
ani onoho pána k statku nebyl těsný.

V 12. století se prodávali a darovali lidé, jejichž cena tkvěla
v osobních dovednostech, na sklonku 13. století se zpravidla
prodávají jen lány, jednotky zaručující praxádelný peníz roční,
jež se tak stávají takřka běžnou měnou bohatých. Touha po
získání co možno největšího počtu úroků poddanských jest pak
hlavní vzpruhou společenského zápasu vyšší vrstvy. Jako sou-
dobí mnohoobročníci duchovní kumulují beneíicia při nejrůzněj-
ších kostehch bez ohledu na to, mohou-li o ně opravdu pečovati,
stejně mocní laikové hromadí koupí, výprosem, sm.ěnou, sňatky
a jakkoliv jinak rozsáhlá dominia, jejich zlomky nsbo i jednotlivé
lány v kterýchkoliv koutech země. Pán tak roztříštěného zboží
sice namnoze nebýval s to, aby posvětil vlastnický poměr ke
každému získanému statku intimním vztahem osobním, než na
tom ani nezáleželo; panství poskytuje pravidelný důchod a o ten
jde. Na některém zboží ovšem vlastník sídlí s oblibou, zove se
po něm, přijímá tu půhony a užívá dávek naturálních z něho
plynoucích k své výživě, ale v zápětí je přes to mnohdy prodává
nebo směňuje a přijímá obratem ruky jiné příjmení po nově
získaném hradu nebo městečku, takže tato ustavičná změna
jmen působívá badání genealogickému vážné trampoty.

Tak se nám je\'í vládnoucí xistva duchovní i šlechtická,
Chelčického dvojí lid wšší, na počátku 14. věku především do-
konalým stavem obročnickým, který se hospodářské výroby jen
pramálo účastní, zakládaje svůj blahobyt spíše na pevně stano-
veném podílu z ní, převahou v penězích splatném. Jde tu tedy
o zcela jiný poměr k půdě než bývá u novodobého velkostatkáře,
ale také od novodobého rentiera dělí společnost tu ovšem hluboká
propast obecného nazírání soudobého na peníz a vůbec na bo-
hatství movité. Neboť ani na to nesmíme zapomínati.

Rozšířením trhů městských stával se drahý kov v pozdějším
středověku sice stále mocnějším klíčem ke všem požitkům život-

nickým o čtyři moravské vesnice. Nebo roku 1272 Bruno Olomucký,
dávaje manům svým v léno 30 lánů ve vsi Bělé, ustanovuje ,,cum plures
sint mansi preter vestros in eadem villa, quod iudex dicte \dlle principaliter
vester sit et ad vos tamquam ad dorainos snos respectum habeat" (Reg. II.,
no. 784).

37

ním, ale feudální svět, ač se po něm shání co nejdychtivěji,
zdráhá se přece bez výhrady legitimovati jeho hospodářskou
sílu. Vyšším vrstvám se jeví bohatství movité dlouho přede-
vším jen výdejnou hodnotou nikoliv také jistinou, která b}'
směla bez jakékoliv zástěrky, volně a bez hříchu zase nové
peníze ploditi.

Bylo v tom jaksi pudové gesto obranné starých hledisek proti
novým silám, život si podmaňujícím. Stejně jako se snažil po-
zdější středověk přesnějším vytčením podmínek urozenosti dědičné
vztýčiti umělou hráz proti hrozivé záplavě plebejců přelévající se
přes odvěké rozdíly svobody a nesvobody, podobně stavěla táž
doba mimoděk řadu překážek v cestu vítěznému postupu ka-
pitalismu. Příliš zásadní a blouznivě naprostý odpor, s jakým vy-
stoupil, na příklad, sv. František Assiský na počátku 13. věku proti
zánovní všemoci rostoucího bohatství v městech italských, nemohl
míti ovšem valných účinků obecných, ale jest význačný, protože
v téže době vidíme, jak také jinak tradicionální názor životní
se bránil vtíravé moci té. Teprve tehdy scholastika, rozumářská
sice, ale souvěké cítění dobře vystihující, rozvádí s náležitým
důrazem a zdůvodňuje staré tvrzení, že ,, peníz sám peníze ploditi
nemůže", vedouc církev k tomu, aby provedla důsledněji než
před tím zákazy, stigmatisující veškeré braní úroku z prostých
půjček jakožto hříšnou lichvu. A tak smí po dlouhou dobu drahý
kov sám o sobě býti zdrojem trvalých příjmů jen v rukou ži-
dovského lichváře nebo obchodníka, svědomí zjevně zatěžujícího.

Rádnému křesťanu a zejména muži svobodného rodu lze jej
učiniti podkladem spolehlivého blahobytu jen, koupí-li zaň důchod,
opřený o některou nemovitost. Proto listiny nám ukazují tak
nápadný chvat, s jakým se na příklad ústavy duchovní,
kláštery, špitály nebo kapituly, obdrževše závětním odkazem
několik hřiven stříbra, hned ohlížejí, jak by je proměnily v pevnou
rentu koupí několika lánů veských nebo aspoň úročného platu
plynoucího z domu a kotce městského. I obecně užitečná zařízení
technická, jako na příklad mosty, byla jen tehdy pokládána za
zabezpečená, byl-li k jejich udržování předem určen úrok z ně-
které vesnice, a proto pochopíme, že jednotlivci lepšího rodu
se dostává pevného postavení společenského jen, má-li rovněž
důchod opřený o vlastnictví nemovité a s ním spojené panování
nad poddanými.

38

Tkáč, to jest bezzemek, který těká a při půhonu soudním
nemůže býti pohnán ve vlastní tvrzi nebo aspoň dvorci,
nýbrž jen trhem veřejným, pociťoval mnoho nevýhod právního
názoru, uznávajícího jen v ,,domovitém člověku" muže plné
ceny a náležité záruky právní. Proto naznačuje na příklad kniha
Rožmberská, že zemane téměř všech statků prodejem nebo
odstupem zbavení, rádi zachovávali třebas sebe menši kus ,,dědm3^
k dědině", jen aby nebyli poháněni tkáčem, A jen takový, ne-
movitostí opřený důchod S3 stával branou, kterou i plebejec může
proniknouti do kruhu ,, vyššího lidu", ať již majetku toho nabývá
výsluhou jakožto jízdný pacholek, jemuž pán za dlouholeté služby
dal několik úročných lánů, nebo jakožto zbohatiý kupec, který
zisky obchodní a úvěrní obracel v nákup statků zemských a jehož
potomci se pak nejednou měnili veskrze ve vládyky. A to byl
vskutku zjev zcela obecný. Belgický badatel H. Pirenne v ducha-
plné studii ukázal pěkně, jak vývoj spekulativního kapitalismu
městského byl po dlouhá staletí mocně zadržován touto znova
a znova se opakující feudalisací patriciátu, nejprve plně vy-
těžujícího obchodní podnikavostí a úvěrem hospodářskou sílu
peněz, ale pak výsadami nemovité držby zlákaného a obchod
se vzdávajícího.

To vše se nám sice ještě vrátí v dalším vypravování, ale
bylo již zde třeba dotknouti se věcí těch, neměla-li naše úvaha
sváděti k představám zcela nesprávným. Moxdté bohatství bylo
zajisté již v pozdějším středověku účinnou zbraní nižšího lidu
v boji s řády feudálními o právo jednotlivce nadaného, třebas
neurozeného, ale mluvíce o peněžním hospodářství doby té, ne-
smíme přes to zapomínati ani na četné překážky, které souvěký
názor světový dlouho ještě stavěl v cestu jeho volnému působení
v životě společenském, ani na množství podstatných rysů, které
si doba ta zachovala z předchozího, převahou naturálního bytu
hospodářského. Peníz jest teprve na postupu, probíjeje se na-
máhavě stěnou tradicionálních předsudků, a vyšší společnost
svobodná pohlíží ještě se zřejmým pohrdáním na ty, kdož vládnou
jen drahým kovem, netušíc ani, jak hluboce jest její vlastní život
již proniknut i určován silou tou a že jen díky jí mohla její zjem-
nělejší, rytířská vzdělanost tak rychle nabýti svérázných rysů.

Neboť jako na úročícím venkově teprve potom vzniká typický,
zvolna se obohacující život selský, podobně se vyvíjí teprve

39

V nových hradech a tvrzkách význačně šlechtické ovzduší. U nás,
v zemích českých, ovšeni z valné části prostou recepcí cizích
vzorů, jež vedla, jak známo, za posledních Přemyslovců k do-
časnému zněmčení našeho panstva, kterýžto význačný zjev byl
patrně velikou měrou podmíněn změněnými předpoklady hospo-
dářského života.

Již v době knížecí nechybělo sice styků mezi zeměmi
českými a sousední cizinou ani mocných vlivů kulturních, z věnčí
působících na národní život ; ale vlivy ty působily dlouho jen
znenáhla a proto se vžívaty jaksi neslyšně do původního slo-
vanského prostředí země. Dokud wyšsí společnost laická trvala
v denním styku s ostatním lidem, nemohla se zajisté mechanicky
připodobniti mravům cizím, které nadto nejčastěji poznávala jen
na náhodných válečných taženích za hranice. Teprve když hospo-
dářským pře\Tatem velmož ba i vládyka český se stal vskutku
obročníkem, otevřel se mu širý svět zcela jinak, než před tím.
Návštěva ciziny v míru přestává býti výsadou duchovních ;
pánové, jako Jan z Michalovic nebo Plichta ze Žerotína, mohou
se svobodně, jen úročnými penězi svých poddaných jsouce obtíženi,
rozjížděti do světa za koleckým dobrodružstvím. Se zřejmou ží-
znivostí zmocňuje se teprve tehdy vyšší společnost česká zjem-
nělých potřeb a zvyků západního rytířstva a neassimiluje je
již zvolna, nýbrž prostě přijímá s cizí řečí i cizí kroj, erby, hesla
i jména, jen aby setřásla co nejrychleji stopy dotavadního staro-
světského ovzduší. Byl to sice zjev jen dočasný, ale přes to
značného dosahu a stejně významný, jako rychlá změna, kterou
současně prožívaly vesnice naše, rovněž cizími německými rády
dotčené.

Jednoho ovšem nesmíme při tom zapomínati, totiž, že nutnou
podmínkou těch i oněch změn byl vznik nového prostředí kul-
turního v městských obcích, bez něhož převrat obecný by nebyl
možný. Teprve města položila základ pravidelnému oběhu peněz
tím, že vyssála z venkova odbornou práci řemeslnou a umožnila
venkovanu na svých trzích snazší získání stříbra na platy úroční
a jiné, jimiž byl podmíněn jeho nový vztah k vrchnosti.

Vznik měst byl předpokladem nové dělby práce národní
a emancipačních účinků jejích ve vší společnosti. Ale ještě \áce.
Rozšíření systému lánového po vsích se dalo téměř veskrze přímou
pomocí měšťanů i městských zřízení, takže by valně chyboval.

40

kdo by snad při líčení poměrů těch vytýkal jednostranně roz-
dílnost městského a vesnického ovzduší, klada obec městskou
a osadu selskou v odpor proti sobě a nevytýkaje také to, co je
k sobě těsně poutalo.

Jest obecně známo, že i při přeměně starších osad na nové,
,, německé" právo i při zakládání nových vsí na právě tom úlohu
rozhodnou liráli lokátoři, na jejichž součinnosti podstatně závisel
zdar podniku. Lokátor bývá tu zpravidla nezbytným pro-
středníkem mezi poddaným a vrchností, zůstávaje pak namnoze
i trvale rychtářem v jedné nebo několika vesnicích; a on umožňuje
vznik nebo proměnu osad nejen svou zkušeností odbornou a pří-
vodem kolonistů, nýbrž nejčastěji také tím, že lokaci na počátku
financuje. Jinak většina vrchností by byla asi. stěží sama bývala
s to, aby dala sobě a svým zbožím výhody nového řádu, anebo
aspoň by to nebyla dokázala tak rychle, jako se stalo podporou
zámožných podnikatelů. A ve většině lokátorů těch poznáváme
měšťany, hlásící se k té oné, nově vzniklé nebo starší obci
městské.^)

Než nejde jen o takové čistě osobní svazky mezi venko-
vem a městy. Sotva vzniklé obce městské jsou hned od po-
čátku také ve věcech zásadních nezbytným vzorem nových
vesnic. Ne nadarmo bylo současníky právo zákupné nazváno
také právem ,,purkrechtním", to jest městským, neboť vesnice
na něm vysazená není v podstatě než zdrobnělou kopií města,
ovšem kopií podstatně zjednodušenou a na agrární výrobu ob-
mezenou. Nesmí meť zapomínati, že také život městský byl z veliké
části opřen o činnost zemědělskou. Nepochybně upřílišené jest
sice tví-zení Juritschovo a některých jiných badatelův, jakoby
ráz většiny měst českých v době předhusitské byl býval takřka
veskrze rolnický a průmyslná i obchodní činnost jejich celkem
bezvýznamná, ale sotva lze pochybovati o tom, že rázné pokroky
v zemědělství, které přineslo 13. století, souvisely těsně s jejich
vznikem.

^) Domovská obec městská bývala někde patrně i oporou lokátorovi
vůči vrchnosti. Tak lze aspoň vyložiti případ z roku 1315, kdy klášter
plasský, koupi v Žihlice, tamnímu rychtáři Ondřeji, synu plzeňského kon-
šela Jimrama, potvrzuje jeho smlu\ná práva před konšely plzeňskými
a s jejich svědectvím (Reg. III., no. 279—280).

41

Systém lánový a zákupný byl v nich nejdříve uplatněn;
osady městské byly první, kde pán dával pojednou značné kusy
půdy v dědičné držení osadníků, zavazujících se k pevně stano-
venému a poměrně velikému úroku peněžitému, ovšem za cenu
pevné smlouvy lokační a bezpečného řádu rychetního. Slyšíme-li
na příklad, že Chrudim dostává přídělem 100 lánů orné půdy,
Nymburk 116, nebo Nová Plzeň dokonce 168 a dovídá me-li se,
že panovník znova a znova přiráží skupiny sousedních ves-
niček k městům, jen aby zvětšil jejich polní obůri), nelze po-
chybovati o tom, že založení města především směřovalo
k lepšímu zužitkování úrodné půdy, ač ovšem vedle toho
slibovalo i mnohé zisky jiné. Soustavná kolonisace veská
se pojí k Lomu teprve podružně a znamená jen jakousi další
extensi typu ,,purkrechtního", což listiny lokační někdy vý-
slovně přiznávají, jako na příklad listina kláštera vilémov-
ského z roku 1279, v níž se praví, že nové vesnice ,,se přidrží jak
v soudním řádu, tak ve vyměření lánů vzoru městské obce čá-
slavské".2)

A nejen se pak zovou rozličné druhy lánů podle význač-
ných měst domácích i cizích, ale také o rychtě vesnické a
řádu soudním, pro ni závazném, slyšíme, že má býti řád pí-

1) O takové rozšíření svého agrárního základu pečovala, jak se
zdá, města česká za posledních Přemyslovců velmi pilně; znova a znova
slyšíme o přirážení sousedních vsí k obůru měst královských. x\le často
nešlo jen o takové rozšíření vlastní městské půdy lánové; města se snaží
záhy získati také vesnice, jimž by vládla jakožto pán gruntovní. Tak
vidíme, jak na příklad Olomouc získala od krále nejdříve ves Holice a pak
i nevzdělaný dotud, houštinou porostlý kotit sousední, zavazujíc se, že
tam zřídí novou vesnici, zvanou ,,Au", jež bude z lánu platiti totéž, co
lány holické. (C. d. Mor. V., no. 195.) A několik let potom, roku 1314,
získalo město od krále Jana právo založiti na ladech u řek\' další ves,
zvanou Novou vsí, nad níž by Olomouckým náleželo společné panství,
a vidíme, jak hned téhož roku obec svěřuje provedení lokace o rozsahu
24 lánů opravdu dvěma svým členům, kteří pak v Nové vsi měli míti dě-
dičně podružnou rychtu vesskou.

2) ,,Tam in iudiciorum forma quam in laneorum mensura habebunt
modům municipii Chaslaviensis" (Reg. II., no. 1167). Někde ovšem obojí
nevycházelo z téhož pramene. Tak při veliké lokaci královny Elišky na
Volyňsku roku 1315 lány byly vyměřeny ,,sub Melnicensi mensura distri-
butionis funiculo", kdežto v jiném se měly nové osady říditi právem města
Písku. Míra mělnická tu byla vzata patrně proto, že byla A-ubec obvyklá
ua věnných statcích královniných.

42

secký, chrudimský, hlubčický, litoměřický nebo dokonce i magde-
burský a norimberský. Německé přísloví, „Stadtluíl macht
frei", platilo, třebas zmenšenou měrou, i pro venkov, jemuž se
novými řády dostává aspoň několika doušků volnějšího vzduchu
městského.

Ale vztah nové vesnice k sousednímu městu nebo městečku
nebýval jen prostě imitativní; mezi nimi vzniká často zcela
ústroj né spojení a podřaděnost právní. Jak často se dovídáme
na příklad, že rychtář vesnický má hleděti k sousední rychtě
městské téhcž pána jako k vyšší instanci a u ní hledati bud roz-
hodnutí vážnějších pří nebo aspoň právního poučení! Tak určuje
biskup olomucký roku 1290, že čtrnácte vesnic, ležících vůkol
Kroměříže, má ve přích hrdelních ,,in civitate iura sua requirere" ,
a týž biskup nařizuje roku 1299 jiné osadě, aby v těžkých píí-
padech, v nichž by místní rychtář a obec ,,sami práva nalézti
nedovedli", hledali pomoci v městě Pustiměři a jednali ,, podle
toho, jak je poučí přísežní nebo konšelé tamní".

Když královna česká Eliška roku 1312 převedla některé
své obce ve dnsšním obvodu smíchovském na právo německé
a systém lánový, staré obyvatelstvo tam však veskrze nechávajíc,
dala jim svobodu užívati rychetního práva magdeburského a na-
řídila, aby poučení o něm kdykoliv hledali u Menší obce pražské,
takže vidíme jasně, jak v právním ohledu nový řád zákupný
namnoze znamenal pevné přičlenění venkova k určitým
městům.^)

Nebývalo to ovšem ani pro rychtáře městské bez užitku,
vneboť pokuty se pak dělily určitým podílem mezi pána
a rychtu městskou, a proto se hned při zakládání nových měst
často určovalo předem, které vsi sousední budou vyšším soudem
hleděti k nové stolici, jako to učinil biskup Bruno při založení
městečka Brunšova, kde jmenuje čtyři vesnice, z nichž má soud
jíti do nového městvse, půjde-li o zabití, násilí, krádeže a ,, vůbec

1) Při tom postup býval patrně dvojí: buď stačil dotaz veského
soudu k rychtě městské o právní poučení, anebo ujal se rychtář městský
pře sám a zajížděl k rozsouzení rovnou do vesnice. Dobře to vjrtýká dotčená
již listina pro Kroměříž, v níž se také připomíná, že venkované z těžkých
zločinů ,,per sententiam in civitate seu extra civitatem" usvědčení, mají
podstoupiti trest, jakého žádá právo a spravedlnost (Cod. dipl. Mor. IV.,
no. 291).

43

případy, ve kterých vesnice bývají něktex-ému městu přikázány,
ježto se po vsích o zranění a což vyššího jest, souditi nemá".

Neboť přirozeně, nebylo radno přenášeti na rychty vesnické
veškeru vyšší jurisdikci dosaženou vynětím poddaných z pří-
slušnosti zemských soudů beneficiárních. Proto se stává v tom
případě město aspoň z části jaksi dědicem soudní svrchovanosti
provinciální a jeho založení se jeví někde takřka podmínkou nové
právní a hospodářské úpravy okolního venkova. Tak nalézáme
v privilegiu Václava II. pro klášter zabrdovický z roku 1298, kterým
král dovoluje klášteru, aby proměnil ves Klobouky v městečko
tržní a tam zřídil soud pro devět vesnic, na právo německé pře-
váděných. Král vyjímaje osadj^ ty z moci beneíiciárů moravských
praví, že prý nebude již třeba, aby vraždy nebo krádeže v nich
spáchané šly k soudu provinciálnímu; půjdou prostě do města,
leda by yinníkem byl snad šlechtic svobodný, který rychtou
městskou pohnán býti nemůže. U jiných osob má však rychtář
nového městečka veškeru moc souditi ,,jak právo zemské a zvyk
toho žádá."i)

Proto pochopíme, proč tak často založení města a současná
úprava lánových vsí v okolním kraji jsou vskutku jen vzájemně
se doplňující stránky jednoho a téhož velikého podniku koloni-
sačniho. Vznikáť tak rázem zboží, tvořící skutečnou ,,pro-
vincia," to jest útvar, který stejně jako starší okršlek veřejno-
právní může dostáti všem úkolům právního života. Nejznámější
příklad toho druhu jest založení Poličky s kruhem osad na ploše
měřící 800 lánů orné půdy, kde městský vojt, spravující rychtu
a vesnice k ní připojené, nebyl již ani podřízen vladaři sousední
villikace královské, nýbrž přímo panovníkovi. A případ ten nem'
nikterak ojedinělý, ani nebyl zvláštností pomezní oblasti, kde
ovšem množství panenské půdy umožňovalo nejsnáze podniky
rozsahu tak neobyčejného. Se zjevy podobnými setkáváme se

^) ,,Pena et correctione debita, sicut ius terre et consuetudo obtinet,
puniautur". Jen kdyby žalujícímu soud byl odepřen a věc zjevná byla,
,,tunc ad beneficiarios terre ipsius, ad quos prius dictorum hominum perti-
nebat iudiciura, ea vice pro iusticia recurratur." Právo klobúcké má býti
totéž, jako v královském městečku Měníně, ,,nec ad significandum amplius
beneficiariis quibuscumque furta, homicidia et vulnera seu quoslibet alios
excessus, qui in loco et villis predictis ac eorum territoriis per quoscumque
maleficos committentur, de cetero teneantur" (C. d. Mor. V., no. 95).

44

i ve vnitrozemí, jako na příklad v Příbrami, kde roku 1290 biskup
Tobiáš dává najednou témuž podnikateli v lokaci městečko s pa-
terem vesnic k němu hledících. V distriktu landškrounském,
v kraji kolem Jevíčka, na panství hranickém, v "Ostí nad Orlicí,
v Moravské Třebové a i jinde vyskytují se ro^•něž podobné ,,pro-
vinciae", vzniklé souběžnou kolonisací městskou a vesnickou.

Oba útvary tedy, město i ves, ať jsou jakýchkoliv rozdílů,
vznikem svým se jeví dětmi téhož ducha, jehož základním rysem
jest úprava poměru mezi pánem a poddaným pevnou smlouvou,
zaručující vlastníkovi půdy bezpečnou rentu a poddanému bez-
pečné právo, chráněné trvalou výsadou proti feudální libovůli.
Nová vesnice jest útvar k obrazu města stvořený, ale ovšem
značně zjednodušený, především tím, že nemá řemeslné výroby
a tržního práva, jsouc ve věcech těch zpravidla uvedena v při-
rozenou závislost na nejbližším městě, s nímž nový rád ji těsně
spínal jak hospodářsky, tak začasté i právně. V dalším vývoji
poměru toho města projevují ovšem po mnohých stránkách sklon
zajistiti si největší míru výhod tímto důsledným rozdělením
práce.

Zostřování práva mílového v řemeslech i krčmářství, tuhé
poutání okolních vesnic k týdennímu trhu^) a podobné váza-
nosti ukazují, že města jsou odhodlána užíti vůči venkovu dosti
bezohledně své předností staišího a silnějšího bratra, který dovedl
i proti \Tchnosti bohatěji rozvíjet své svobody a dosahovati koupí
rychty anebo jiných práv mnohem větší samosprávy než vesnice,
kterážto, nemajíc tak řízné zbraně jako mělo město v rychle
rostoucím bohatst\-í, zůstává namnoze trvale zakleta v kruh
svobod, prvním náběhem získaných a jen velmi zvolna dále roz-
víjených koupí cdúmrtě nebo podobně.

A tak se v dalším průběhu dějinném město i \-^esnice
od sebe rozcházejí tím více, čím svérázněji se rozvíjela i ven-
kovská i rněstská vzdělanost. Rostoucí nedův&a ba i nechuť
vzájemná se přihlašuje velmi záhy, ale přes to prese všechno
historik nemůže neviděti ve vzniku m-ěst i nových vsí lánových
dvě od sebe nerozlučné stránky jednoho a téhož processu spo-

^) Zajímavý a poměrně raný doklad snahy té dává nám výsadní
listina Přemysla II. pro Most z roku 1273 (Cod. jur. municip. II., no. 21);
ukládající sedlákům okolních vesnic povinnost, a.by nejdříve vykládali
opce^lé dva dny obilí na trhu v Mostě, než je jinam k prodeji rozvezou.

45

lečenského, kterým nižší lid chlapského urození, ač nesetrásl
ještě nikterak nadpráví vládnoucí vrstvy feudálně-klerikální,
přece se pomocí vítězného postupu peníze v hospodářském životě
domáhá aspoň větší míry sebeurčení a namnoze i blahobytu.

Vytkli jsme tak některé význačné rysy hlubokých změn
hospodářských i společenských, které 13. století přineslo zemím
českým ; bylo by však nesprávné, kdybychom hned nepřipome-
nuli, že změny podobné v pozdějším středověku bylo pozorovati
ve vší střední Evropě, někde dříve, někde později.

V Cechách se ta změna začala o něco později nežli v zemích
západních, ale udala se tu tak rychle, že to vzbuzuje podiv.
Doba dvojí generace stačila, aby se její důsledky jevily již po
všech stránkách, takže na příklad v zemi, ve které na počátku
13. věku sotva bylo skutečné obce městské, v polovici téhož
století nebylo kraje, v němž by se nehlásila města vzkvétající
a tvořící takřka hotovou síť, po celém království rozloženou. Kon-
venty žebravých mnichů, františkánů a dominikánů, vyrostlé od
počátku v městském ovzduší a je všude vyhledávající, byly v době
té dosti význačným měřítkem postupu urbanisace; kdo si po-
všimne, jak rychle se nové ty řehole rozšířily v zemích českých,
nepotlačí otázku, proč asi ^dtězství změněných řádů společen-
ských u nás bylo tak překotné a čím bylo umožněno.

Odpověď zní zpravidla, že to byl příliv cizinců, houfná in-
vase německých kolonistů městských i vesnických, kteří s sebou
přinesli již hotové, nové zásady právního a společenského bytu,
dokonalejší techniku hospodářskou a větší potřebu svobod
osobních. Nikoliv vývojem přirozeným, nýbrž chvatnou recepcí
cizích řádů, přinášených německými osadníky, byla po ná-
zoru tom pozměněna tvářnost zemí českých v době posledních
Přemyslovců s tak neobyčejnou rychlostí a při tom tak hluboce.

Tento výklad chová jistě mnoho pravdy, třebas snad nepronikal
až ke kořenu věci a nepodával vysvětlení úplného. Proud cizích
přistěhovalců a jejich vliv v zemích českých byl v 13. věku
nepochybně mocný a pokusy některých novějších badatelů
o zlehčení jeho zavádějí rozhodně na scestí. Stejně jako
do sousedních Uher nebo Krakovská přicházeli za posledních

46

Přemyslovců také do Cech osadníci „z nejrozmanitějších oblastí
a se všech stran světa", jak to vytkl v kterési listině o své říši
Bela IV., a sama jména jednotlivých měšťanů nám prozrazují,
že proud nevycházel jen z blízkých Bavor, Durynk nebo Míšně,
nýbrž až ze Sas a od dalekého Rýna; z Kohna, z Hildesheimu,
z Tournay, z Antverp pocházejí jednotliví kolonisté, náhodou
v listinách jmenovaní, kteří s sebou přinášeli nejen pokročilejší
dovednost, nýbrž i zcela nový názor životní.

Jest známo, že emigraci provází vá zřejmé zesílení ekono-
mického racionalismu: kolonista zanechává ve staré vlasti složité
poměry historickým vývojem zauzlené, snaže se nový život budo-
vati na jasných základech, vytvořených ne tradicí, nýbrž roz-
umovou úvahou. Lánový systém s řádem zákupným byl zřejmý
projev tohoto sklonu a ovšem zároveň také projev většího sebe-
vědomí i vůle k zajištěnému právu třídnímu, jež provázely
německého osadníka, jak to velmi výstižně vytkl hned v prvních
létech 13. věku moravský markrabě Jindřich Vladislav, dávaje
řádu johannitů na vůli, osazovati své statky lidem odkudkolivěk
přivolaným. Markrabě tu zaručuje, že osadníci ,,vocati iure Theo-
tonicorum" nebudou vůbec utištěni břemeny zemskými, jimž
nižší lid domácí podléhal, nýbrž že budou požívati ,,ve všem,
podle toho, jak se s nimi smluví, bezpečné svobody i práva ne-
proměnného, jaké Němci mívají".

'-1 Slova ta tlumočí totéž přesvědčení, že cizího osadníka ne-
mohou ůdové moci veřejné libovolně tisknout a vykořisťovati,
jaké se ozývalo již v 12. věku ve slovech Soběslava II. připomína-
jícího o německých hostech v osadě pražské: ,,Věztež, že Němci
svobodní lidé jsou".^) A pochopíme rovněž, proč Přemysl I.
roku 1226, chtěje mnišky doksanské a jejich zboží účinně chrá-
niti, aby je nevyssávali páni, vládnoucí soudem provinciálním,
prostě jim dovolil, aby vesnici svou ,, opevnily právem německým",
jakožto nejlepší zbraní proti podobným útiskům. Rychlý příliv

^) Nesmíme ovšem slov: ..noveritis, quod Teutonici liberi homines
šunt," vykládati s Lippertem tak, jako by tím vévoda byl přiznával ci-
zincům rovnou míru svobody a urozenosti s plnoprávnými Čechy, a tvrditi,
že teprve v 14. věku šlechta česká zásadně se ohradila vyšším sebevědomím
vůči německým měšťanům. Svoboda, kterou mínil vévoda, nechovala
naprosto takového kladu, jsouc spíše jen rázu negativního jakožto svoboda
od břemen, které zvyk uldádal domácímu clilapstvu.

47

německých hostí a jimi přinášených řádů byl vskutku hlavní
příčina toho, že se právní poměry veškerého nižšího lidu v zemích
našich tak podstatně změnily „Bohemici iuris condicione mutata",
jak praví Přemysl II. v jedné listině. Nové právo městské i ves-
nické v Cechách i na Moravě jest vskutku především právem
německým, ,,ius theutonicum"^), a věc ta jest nepochybná, ale
sama o sobě přece jen nedává dostatečné odpovědi na otázku,
proč se cizinecký proud právě do Čech přelil silou tak důraznou
a proč právě zde působil o tolik rychleji a účinněji, než na příklad
v zálabských krajích severního Německa, kde se zejména vývoj
městského života dlouho nemohl vyrovnati husté síti měst
českých.

Vlna německého vystěhovalectva beroucí se z původní oblasti
národní k východu , byla ovšem zjev, jehož působení lze postihovati
téměř všude na široké frontě, sáhající od moře baltského až do
Sedmihrad, a právem anonymní horlivec český v 14. století připo-
míná, že Něm.ci jsou jediný národ, který se neobmezuje na svou
vlast, nýbrž ke všem sousedům proniká v menších nebo větších
skupinách. Pamfletista ten, zapomínaje zcela, jak velikou oblast
si Němci na své zpětné pouti k východu podmanili s mečem
v rukou, ironicky je nazývá plemenem nevolnickým, které prý
lstivě své služby nabízejíc a ,, služebný lid všem sousedům opa-
třujíc" po veškerém světě se rozlézá a vetřevši se někam, ovšem
pak obchodem a obratností v zápětí i moc na sebe strhuje. Jest
význačné, ale velmi pochopitelné, že právě v Cechách mohl
vzniknouti takový názor o expansi německé. Rod Přemyslovský
vytvořením skutečného státu mnohým bojem zoceleného, dovedl
zde zabrániti tomu, aby Němec nepronikal na půdu českou se
zbraní v ruce, jako do Míšně nebo Branibor, a aby také tu ne-
projevoval velkopansky své tradicionální opovržení plemenem slo-
vanským. Německá vlna u nás narazila na útvar z míry pevný a
nemohouc jej rozdrtiti, přelévala se jen drobnými a nesmělými
potůčky přes hraniční hory do země, tvoříc tu dlouho neveliké
ostrůvky svým vlastním životem žijící v slovanském prostředí.
Od počátku 13. věku nabývá však tato pénétration pacifique
německťho živlu do Cech rázem větší prudkosti a zároveň i obec-

^) Druhdy se v listinách potkáváme i s jinými hesly; tak děje se
lokace v severovýchodní Moravě nčkde ,,more Francorum" (C. dipl. Mor.
V., 14).

48

nější působivosti než v kterékoliv jiné zemi sousední, a jde právě
o vysvětlení tohoto náhlého zrychlení jejího tempa. Vysvětlení
to, tuším, lze nalézti jen, oceníme-li po zásluze význam kovového
bohatství, které v 13. století posunulo země české neočekávaně
do popředí e\Topského zájmu a zároveň podstatně usnadnilo ve-
liký pře\Tat společenský, jak jsme v předchozí úvaze načrtli.

Vítězství peněžního hospodářst\á nad vázaným bytem pri-
mitivnějším žádá všude především dostatečné zásoby drahého
kovu, který jest jaksi krví, živící nový, směnný ruch. Ale právě
o drahý kov byla v západní Evropě po drahná staletí citelná
nouze. Historikové někteří vysvětlují záhubu říše západořímské
a úpadek umělého vládního stroje antického impéria \^slovně
úbytkem stříbra a zlata, po staletí odtékajícího na východ passivní
bilancí obchodní ze západních provincií. Nedostatek oběžného
kovu způsobil prý tu návrat k poměrům naturálním a zeslabil
tím odpor proti přívalu germánskému, jemuž lépe odolávala
říše východní, hospodářství peněžní a tím jak města tak stálé
vojsko déle udrževší. Theorie ty jsou snad upřílišené, ale ji to
jest, že až do 12. věku západní a střední Evropa neměla dosta-
tečných zdrojů a , zásob stříbra, kterýžto nedostatek vskutku
zdržoval osudně tok hospodářského vývoje. Neboť když potřeba
peněz přes to trvající jen poněkud vzrostla, bylo nutno sáhati
na konec v době brakteatů k ražení téměř bezcenných plíšků,
chovajících sotva sledy stříbra.

Podstatnou změnu poměrů těch přinášel od sklonku 12. věku
jednak zpětný příliv stříbra z oblasti východní, který způsobilo
ovládnutí bohatj^ch krajů levantských Benátčany, Janovany, Mar-
seillskými a křižáckými výpravami, jednak četné objevy nových
dolů, provázené zdokonalením hornické techniky, které rychle
saturovaly stříbrem západní i střední Evropu. Země, v nichž se
požehnání hor tehdy větší měrou otevřelo, octly se pak přiro-
zeně na výsluní hospodářského ruchu ; a Cechy byly z nich.

Těžení drahých kovů bylo tu sice ode dávna domovem, ale
teprve za posledních Přemyslovců v 13. věku nabylo míry netušené.
Skoro současně s Míšní stávají se Cechy tehdy soudobému světu
po výtce zemí stříbra a z části i zlata, a zejména od doby Václava I.,
když rudné bohatst\a Jihlavy a sousední vysočiny českomoravské
bylo dokonale poznáno, vyrůstají země naše v klassický Icraj
středověkého hornict^d vůbec. Zde se zdokonalují methody vý-

49

těžné a vytváří po prvé ve střední Evropě skutečně kapitalistická
organisace těžařská t. zv. kverků, -nutná k nákladnějším inve-
sticím důlním, zde dozrává nejprve důsledná svoboda kutací , a horní
právo středoevropské dosahuje zde, v Cechách, vůbec první ucelené
kodifikace v právě jihlavském. Odtud pak proudil drahý kov
do vyprahlých žil zemí sousedních, až na sklonku století se chví-
lemi zdálo, jako by celá země byla zachvácena horečkou stříbra,
podobně jako v 19. věku některé kraje zámořské. Tlupy pod-
nikavých horníků do země zevšad proudících rozrývají veškeru
oblast mezi středním Labem a Jihlavou. Zejména v Kolíně,
Čáslavi, Chrudimi, Německém Brodě, Šlapanicích, Bělé, Vodě-
radech, Ždáru, Přibyslavi a na mnohých jiných místech vznikají
o překot důležitá střediska důlní, vedoucí mezi sebou namnoze
prudké spory ,,o vlastnict\d a hranice hor mezi řečenými městy
objevovaných", jak praví listina souvěká.

Ale ruch hornický se neobmezuje nikterak jen na tuto vy-
sočinu. Slyšíme o pokusech důlních v okolí Brna, které předem
na králi vymáhá výsadu kutací v kruhu šesti mil od hradeb měst-
ských ; slyšíme o olověných dolech na Opavsku a v severní Moravě
vůbec, kde si biskup olomúcký ve smlouvách se svými many
vyhrazuje možný zisk z nove nalezených hor. V západních Ce-
chách, ve Stříbře, jmenují se doly již roku 1188, a obce hornické,
jako Plánice, Hory Kašperské a jiné táhnou se pomezím šu-
mavským až do Loketská, kde páni z Rizmburka mají doly na
stříbro a cín ve Slavkově i jinde, závodíce zároveň ve vlastním
Rudohoří v hledání jich s klášterem oseckým a pány ze Žeberka
i Sumbm^ka. V Krupé u Bíliny kvetou doly již v 13. věku stejně
jako v Jílovém a jiných místech v povodí vltavském a v listinách
se stále setkávárríe i s domácím ,,aurum rivale", rýžovaným
v přítocích vltavských, na Sušičku, Strakonicku i na zboží te-
pelském tak horlivě, že potulní rýžovci se mnohdy jeví hotovou
metlou ostatnímu obyvatelstvu.^)

A tak se stává již v první polovici 13. věku české stříbro,
zlato i cín hledaným zbožím, jehož cena se sleduje i v tehdejším
ohnisku západoevropského obchodu, v nizozemském Brůgge;

^) Proto asi byl nucen plebán Jindřich, přijímaje roku 1290 na
Sušičku prekaristicky jakési zbožíčko klášterní, výslovně slibovati, že
nedopustí ,,aurifossores in sepedicta curia negotiari vel f odere" (Reg. II.,
no. 1506).

Susta, Dvě knihy Českých dějin I. 4

50

do nejvzdálenějších zemí pronikají přemrštěné zprávy o stříbrném
bohatství krajů tam za Šumavou, lákajíce k nám nové a nové
horníky.

Svého \Tcholu dosáhla tato horečka kutací ovšem až ob-
jevem zvláště mohutných couků rudných v Hoře Kutné. Již
za Přemysla II. se tam sice dolovalo, ale zpočátku patrně s ne-
valným úspěchem, neboť na místech dnešní Staré horv' nevzniklo
hned ani město, nýbrž jen obec hornická, z níž klášter sedlecký
bral od" počátku některé užitky. Teprve na začátku devadesátých
let, za vlády Václava II., byla jižně od původní osady objevena
ložiska tak úžasné vydatnosti, že předčila nade vše, co se dotud
v střední E\Topě v oboru tom vyskytlo. Václav II.., vzdávaje pohnu-
tými slo\^ Bohu dík za to, že právě jeho vládě dal do vínku dar tak
vzácný, vytýká doslovně, že od staletí nebylo slechu, aby se kde na
kousku země tak nepatrném, jako jest Hora Kutná, tolik bo-
hatství skrývalo, a rychle kolující zprávy o obje\ai působil}-
patrně ve vší souvěké E\Topě dojmem nevšedním. Ze všech
krajů sbíhá se tehdy lid lačný rychlého zbohatnutí k Hoře, která
podle slov opata zbraslavského přímo ,, přitahovala k sobě ohromné
zástupy z cizích národů jako hotový jícen lakomstva a propast
hříchu".

Zbožný opat tu 0A'šem nepřipoměl, že jeho vlastní řád
jakožto podílník z propasti té mnohonásob zisky čerpal, a že
jeho zbožňovaný král Václav II. svou Horu nadšeně velebil jako
místo spásy, kterým ,, nejen království české ale vskutku i ve-
škeren okršlek zemský jest oblažován". I na slovo skoupý kro-
nikář rakouský, Jindřich z Heimburka. zaznamenal v letopise
svém, jinak jen nejznamenitější události registrujícím, k roku 1294,
že tehdy ,,sběh se začal ke Kutné"^) a brzy si vypravovali až na
Rýně, že král český jest nepřemožitelný, maje v Hoře přes še-
desát tisíc havéřů, kteří mu ve dne v noci z dolů stříbro vy-
nášejí.-)

^) Rukopis má ovšem doslova ,, čepit esse concursus in Gurim" (F.
R. B. III., 321), a proto vydavatelé měli za to, že jde o jakési srocení a
vzpouru v Kouřimi. Než rukopis nám jedině zachovaný jest velmi vadný
opis 16. věku a místo nabývá pravého smyslu jen, čteme-li ,,Guttin".

2) Tak jest nepochybně rozuměti slovům větší kronikj^ kolmarské
a nikoliv, jak opětovně se stalo, jakoby roku 1304 ve vojsku krále če-
ského 60 tisíc havéřů bylo bojovalo.

51

Přímo nad šachtami, v samém poli důlním, vyrůstalo s ho-
rečným chvatem neladné a ledabyle improvisované město, v němž,
jak se později stařičký farář ze sousedního Malina rozpomínal,
bylo třeba ,,pro nespočetnost lidstva z rozličných království
sem se sbíhajícího" na kvap stavěti dřevěné kaple, krčmy
a lázně. Babylonskou věží, hlaholící nejrůznějšími jazyky při-
padala Hora tehdejšímu veršovci štýrskému, který tvrdil, že
tam bylo na 100 tisíc havéřů z Míšně, Pliseňska, Pomořan,
Uher i Polska se sebehších. Při menší volnosti středověké byl
zajisté tento ,,concursus" do zemí českých za ziskem důlním
zjevem stejně nevšedního rázu, jako novodobé chvatné sbíhání
dobrodružného lidstva k ložiskům stříbra nebo zlata v dalekém
zámoří náhle rozhlášeným, a není pochybnosti, že úžasnou
úrodou hor se státu Přemyslovců dostalo postavení zcela vý-
jimečného v kruhu zemí středoevropských.

Nebcť zjev nebyl jen krátkého trvání. Vyvrcholil sice na
sklonku století Horou Kutnou, ale již Jihlava před tím a jiné
doly české zažily asi podobné, třebas ne tak vzrušující chvíle
velikých úspěchů, o nichž jsou nám svědectvím zprávy cizích
kronikářů, na příklad annalisty kolmarského, vytýkajícího
úžasné bohatství, jež prý již Václavovi I. a Přemyslovi II.
z dolů plynulo. Cechy byly po celý 13. věk zemí stříbra,
a s pyšným sebevědomím vytýkal Václav II. ve svém Horním
právě, že právě ve chvíli, kdy ,, téměř ve všech královstvích bo-
hatství stříbrných a zlatých dolů vyschlo, jediné Cechy veškeren
svět s\^m stříbrem a zlatem zúrodnily a zavlažily". Byli si
tedy v Cechách tehdy dobře vědomi toho, jaký význam mělo
požehnání domácích hor pro všecko křesťanstvo, a také kdo uva-
žuje o společenských dějinách našich v době té, nesmí zapomínati
této stránky, která sama o sobě byla s to, aby mocně ur^^chlila
hospodářský vývoj země a vtiskla mu ráz hotového přelomu.

Podivuhodný postup německého živlu směrem k východu,
\y vrcholený v 13. věku, postup, jehož hrdinou byl německý sedlák
i měšťan, bývá často srovnáván s dravým proudem osadnické
okupace, který v 19. století tak rychle otevřel bílému plemeni
širé plochy Severní Ameriky, zalidniv zemědělskými osadami
a městy takřka přes ncc vyrůstajícími ohromný kraj mezi hor-
stvem alleghanským a Tichým Oceánem. Souhlasíme-li s tím
srovnáním, nezbude nám, leč přiřknouti zemím českým v cel-

4*

52

kovem rámci německého výboje hospodářského postavení po-
dobné, jaké měla za oceánem v rámci Spojených států Kalifornie,
předstihující svým kovovým bohatst\ím mnohé bližší a snáze
přístupné končiny a lákající mocně nejrozmanitější lid, a to nejen
lid hornický, nýbrž i jiné podnikavé živly. Podobně i v Cechách
od počátku 13. věku neočekávané poklady hor způsobily, že
proud německé kolonisace širokým tokem k východu se obracející
do našich zemí zašlehl účinněji než do krajů sousedních.

Stříbro tu pomohlo překonávati s výjimečnou hbitostí
veškeré překážky, jež se kulturnímu \ývoji stavěly v cestu. Ne-
bylo již třeba, aby byly cizí tovary a vzácné plodiny získávány
jen bojem a vývozem otrocké krve, koní, kozí a jiných suro\dn.
Země může cizině bohatě platiti výtěžkem svých dolů, dosahujíc
přes to sama takového nasycení domácího oběhu drahým kovem,
jakého vyžaduje vstup do skutečného hospodářst\'í peněžního,
a sacra argenti fames jí nadto zajišťuje rychlý příliv pilných
a zkušených rukou z ciziny, které nejúčinněji pomáhají bořiti
v nové vlasti budovu tradicionálních řádů společenských a bu-
dovati novou, bohatějši.

Neboť zkušenost uči, že podobný rychlý rozmach a pře\Tat
hospodářský, jaký vyznačoval dobu posledních Přemyslovců,
nebývá možný bez součinnosti jednotlivců, vynikajících speku-
lačními schopnostmi a ,,grunderskou" odvahou. U feudální a
válečné společnosti, jež až do té doby jedině řídila život národní,
lze ztěžka předpokládati dostatek schopností tako\^ch. Bývá
ovšem zvy^kem vjrtýkati zvláště zásluhy duchovních řádů ně-
kterých a klášterů vůbec o kolonisaci kraje a zdvižení zeměděl-
ského ruchu ve vší střední Evropě, badání podrobné však redu-
kovalo značně toto obecné t%Tzení a ukázalo, že podnikavosti
klášterů netřeba přeceňovati. U nás není sice pochybnosti o tom,
že stejně cizí řády rytířské, jako cisterčští nebo premonstráté
dali mnohý raný podnět ke vzniku nových osad a přivábili i cizí
lid do země, ale při změnách, o nichž jsme mluvili, šlo také o věci
rozsahu daleko většího.

Proměna starých hradišt zemských a větších osad tržních
ve skutečné obce městské, na novém základě právním postavené,
nalézala snad tu onde vhodnou osu krystalisační v předchozích
výsadách starých kupeckých družstev cizineckých, ale případy
ty jsou jen nepatrným zlomkem v rámci soustavného zakládání

53

osad městských, vznikajících na ráz a s užitím značných investic.
Znenáhlé množení rolnických osad a pozvolná kolonisace star-
šího typu byla věcí zcela jiného ducha, než překotné zabírání
kraje velikými podniky zúrodňovacími, kdy kusy hvozdu, jež
mají v několika krátkých létech padnouti v oběť pluhu, se od-
hadují předem na sta lánů a kdy slyšíme o záborech ry^ů vskutku
velikých.

Neboť připomíná to opravdu postup takřka americký,
stanoví-li biskup olomucký na příklad, že v určité oblasti lesní,
jedinému podnikateli k ,,extirpaci" svěřené, má na každých
100 lánech vyklučené role vzniknouti kostel, jehož podací zůstane
dočasně lokátorovi. A také proměna starších osad v nový systém
lánový i mnohé jiné stránky převratu směřujícího k urychlenému
využití hospodářských možností kraje, dotud valnou měrou
ladem ležících, piozrazuje vtíravou činnost ducha komer-
ciálně prozíravého, který jen zřídka vznikal ve vyšší, feudální
vTstvě půdcu vládnoucí, nýbrž téměř všude se rodil se vzrůstem
měšťanského kapitalismu.

Z tohoto prostředí, novým hospodářským rationalismem
mocně dotčeného vycházely patrně hlavní nárazy a vlastní ini-
ciativa. Jediné obratný podnikatel, který měl praktickou zku-
šenost i styky, umožňující přívod spolehlivého lidu z cizí oblasti,
a především také nutný kapitál movitý, se mohl se zdarem pod-
jímati úkolů tak nesnadných. Neboť zejména značný základ
peněžitý byl naprostou podmínkou. Slyšíme-li, na příklad, že
při přeložení Staré Chrudimě na místo nové, kde měla vzniknouti
větší osada městská o 100 lánech úročné půdy, bylo třeba jen
na podacím do dvou let složiti vrchnosti značný peníz 1000 hřiven
stříbra, pochopíme, že lokátor, který podle slov listiny přijal
„váhu této úpravy a zřízení toho na svá bedra", nemohl býti
ledakdos.

V kolika případech bývalo zajisté třeba, aby pomáhal
podstatně osadníkům půjčkou hned při prvním zákupu i po dobu
prvních těžkých let Ihůtních, kdy mladá kolonie si vytvářela
svůj fundus instructus a zápasila s panenskou půdou. Podnikatel
takový zajisté mnohdy slibem budoucích zisků pohnul vrchnost
k pokusu, ruče za zdar svým jměním; vidímeť, že bývá nucen
začasté stavěti jí i zámožné jistce z kruhu svých přátel, a sly-
šíme, jak si na příklad klášter želivský vymiňuje, aby lokátor

I

54

ze svého doplatil veškeren klášteru ucházející úrok z lánů, je-
jichž zdárného osazení by nedocílil do pěti let. A listin^^ nám
ukazují radu lokací, které neměly vskutku takového úspěchu a
znova s nezdarem se potkal3^

Risiko podnikatelské bývalo tedy opravdu asi jen zrídlca
nepatrné, žádajíc značné hotovosti, a to nejen při lokacích,
nýbrž i při jiných podnicích souběžných, jako bylo třebas opev-
nění městečka a vystavení tvrzky obranné \' něm, jaké na
příklad v Kladské Bystřici na svůj účet pře%-zal měšťan Jakub
Rucker. A sledujeme-li pozorně kusé zprá\y, jež se nám v listin-
ných památkách o ruchu tom zachovaly, \ádíme, že mnozí lokátoři
se patrně nespokojovali s jediným podnikem toho druhu, uvá-
dějíce na rozličných místech v oběh svůj peníz, i zkušenost a tím
prozrazujíce nepochybně svůj sklon k řemeslnému g^ůnderst^^.

Kdyby listiny naše byly četnější a také hovornější, mohli by-
chom zajisté vypočísti znamenitý počet rodin měšťanských, u nichž
to kumulace dědičných rychet přímo dosvědčuje, ale stačí i \ý-
slovné ustanovení některých pozdějších smluv lokačních, jež
čelí tomuto zje\Ti, jenž se patrně \Tchnostem jevíval druhdy ne-
výhodným proto, žé rychty se tak dostávaly do rukou o3ob příliš
mocných a nezá\d3lých. Proto s3 setkáváme i s klausulemi, že
nový rychtář má v místě jím založeném opravdu sídliti, anebo,
že nesmí přikoupením lánů svůj majetek v ní rozšířiti nad určitou
mez.

Než obmezení takové nebývalo nikterak obecné a zvláště
nikoliv v době pr\'ního rozmachu kolonisačního, rozweného
nemalým množstvím podnikavých jednotlivců, z nichž některým
kapitál a rozhled ovšem stačil jenom na skromnější úkoly, kdežto
jiní necouvali před řadou nákladných a ne nadných pokusů.

V proudu cizinců po zemích českých v 13. věku dlužno
vůbec dobře rozeznávati dvojí \Tstvu. Jedna, tvořící hlavní počet
příchozích, nemá ovšem jiné touhy, než usaditi se v nové
vlasti na bezpečném smluvním právě a zde vzdělávati lán
půdy nebo rozxájet vedle toho rozšafně práci řemeslnou v těs-
ném, dřevěném domku uvnitř nar^xhlo sdělaných hradeb měst-
ských. Zabezpečení skromného živobytí, poctivá ,,Nahrung",
jak znělo německé heslo, jest jí cílem a proto se lid ten
vžívá klidně v rámec poddanského poměru k vrchnosti a jen
znenáhla nabývá ve větších městech výraznějšího sebevědomí

55

stavovského zvolna se tvořícími bratrstvy cechovními, jež bývaly
mnohde dosti- dlouho zakazovány a pak z pravidla trpěny jen
pod dozorem vrchnosti a rady městské. Od lidu toho se však
lišila podstatně skupina méně uklidněných příchozích, které ne-
přivedl do země cíl tak skromný, nýbrž palčivější touha po rychlém
zbohatnutí a skutečné moci. Tato menšina výbojným duchem
zisku zvířená, stává se podkladem ctižádostivého patriciátu,
označovaného v pramenech často jakožto ,,cives potiores" nebo
,,potenciores" ; ona strhuje od počátku na sebe vládu ve větších
městech i v rychtách venkovských a jeví se hlavním poháněčem
hospodářského přerodu. Bohatství v jejich rukou se stává účinnou
pákou, která na mnohých místech dokonce prolamuje vysokou
hráz, dělící nižší lid pracovny od vyššího národa, a hýbá směle
vším životem v zemi, A není pochybnosti, že příliv právě této
podnikavé vrstvy z ciziny často velmi daleké byl valně podně-
cován stříbrným bohatstvím Čech, touhou zachytiti mocně vy-
trysklý pramen drahého kovu u samého zdroje.

Bylo to zcela přirozené. Doly, s žárlivým chvatem na všech
koncích země otevírané, nevolaly sem jen skutečné havéře a ta-
viče s horninou se mozolící, nýbrž i mnoho jiného lidu za nimi
se táhnoucího, a zejména obratné kupce, kteří jako kverkov^é
vedou pak náklad na hory, strhuj í na sebe výnosný obchod s vytě-
ženým kovem a ujímají .se i nájmů mincoven i urbury knížecí
a jiných podobných podniků. Staré, spíše řemeslné havéřství ustu-
povalo řádu kapitalistickému a to tím rychleji, oč větších investic
žádalo dolování do velikých hloubek pronikající a překonávající
zejména vodu důlní jen nákladnými pokroky technickými.^) Chudý
knap mohl sice i pak ještě zbohatnouti šťastným nájmem podružné
jámy nebo lénšaftu, ale hlavní couky na poli důlním utkvěly
v rukách bohatých kverků, dědících nebo kupujících jednotlivé
podíly horní (kuksy). Ti tvoří složitě ustrojená těžařstva, jejichž
členové namnoze ani v důlních střediskách nesídlí, nýbrž v městech
jiných, ale dávajíce peníz na zařízení důlu a mzdu havířskou, mají
vedle urbury královské hlavní zisk z prodeje vytěžené rudy.

^) O těchto novotách technických, nutných hlavně při štolách
,,que difficilibus expensis et laboribus excolluntur", mluví Václav II.
v Horním právě, zmiňuje se výslovně o umělých zařízeních ,,cum rotis
aliisque studiosis instrumentis", které prý „quotidie per modernos sub-
tilius emendantur."

66

A také další zpracování rudy nabývalo snadno rázu kapitali-
stického podnikání zámožných kupců a hutníků^), takže převaha
obchodnictva nad vlastními havíři tu byla od počátku nepo-
chybná. Převaha ta se projevuje namnoze i v tom, jak rychle se
na mnohých místech obec horní mění v pravou obec městskou,
zjednávající si výsady, které, jako ukazuje slavný handfešt ji-
hlavský z roku 1249, účinně ppmáhaly při tvoření společné zá-
kladny lepšího práva městského v Cechách vůbec, takže jeden
z prvních znalců práva toho (Tomaschek) mohl výslovně tvrditi,
že právo v praxi měst českých v 13. a 14. věku platné, vyjímaje
některá města severočeská, většinou se opírá o právo jihlavské.

Jako mocný kvas pronikali spekulanti ti pak celou zemi.
Stříbro a kovy vůbec je sem sice přilákal}^ především, ale bystré oko
jejich poznalo rychle i jiné poklady, které bylo lze vytěžiti z úrod-
ného a dosti zaostalého kraje intensivnější a uměleji seřízenou
prací. Bohaté požehnání hor nesmělo jen zhola odtékati ze země
passivní billancí obchodní, nýbrž mělo býti zde z valné části pevně
upoutáno a mělo zúrodniti veškeren život. Úvahy ty nevznikaly
sice zajisté hned jasným učleněním příčin a účinků, nýbrž spíše
z podvědomého instinktu a praktických příležitostí v hlavách,
jejichž nositelem byla patrně nejedná rázovitá a zajímavá postava
hospodářského dobyvatele, jaké ruch podobný rodívá. Suché
a náhodné zmínky listin nám dávají ovšem sotva tušení o tom,
jak hluboko do osudů vlasti naší zasáhl na příklad valně zbohatlý
pražský měšťan Eberhard mincmistr a urburéř Václava, o němž
víme, že utvořil z přátel svých družstvo k založeni nového města
pražského, založeného u sv. Havla, pravidelně a s nevšední
,,magnificencí", jak přiznává později sám Přemysl II. Značnými
statky zemskými jej vyznamenal Václav I. ; nejbohatší pán český,
Smil z Lichtenburka, jemuž Eberhard pomáhal při zakládání horní
osady v Brodě Německém, jej neváhá zváti svým milým kmotrem,
a s jakým respektem o něm mluvil ještě po smrti jeho Přemysl II. !

A Ebrlin ten nebyl jediný z bohatých kverků a nájemců
urbury, o nichž \ame určitě, že jmění v obchodu stříbrném zí-

1) Vedle družstevních podnikatelstev, ne nepodobných dnešním
společnostem akciovým, hráli ovšem v menších místech horních úlohu
i podnikatelé jednotliví, na vlastní vrub duly i hutě zřizující. Tak vytýká
na příklad pražský měšťan Konrád roku 1311, že založil na biskupově
půdě v Příbrami huť ,,suis sumptibus et expensis".

57

skané neváhali vkládati do lokačních podniků. Jeho souvěkovcem
jest na příklad Jindřich, rovněž pražský měšťan a nájemce mince
královské, s nímž se potkáváme jako s lokátorem v Humpolci,
kde převzal od kapituly vyšehradské komplex lesů, aby tam
hned skupinu osad založil, stavě kapitole jistcem za včasné do-
konání podniku svého bratra Albrechta a ještě jiného měšťana
pražského.

Souvislost rozvoje našich měst s hornictvím a mincovni-
ctvím se prozrazuje i jinak. První německý měšťan pražský
nám jménem známý jest ,,monetarius" Dreiloth roku 1207 jmeno-
vaný a v Brně rovněž prvním jest mincéř Bruno, který v domě
svém mohl hostiti i markraběte i samého krále Václava I. Jeho
vedením patrně koupilo roku 1239 měšťanstvo brněnské ,,horu
stříbrnou" na zboží kláštera doubravnického a jevilo i později
horlivý zájem o podniky důlní. Mincéřem byl také olomoucký
vojt městský Fridrich, a podrobným probádáním všech zacho-
vaných listin, které jsou ovšem jen pranepatrným zlomkem
skutečně uzavřených smluv, by bylo snad možno zjistiti i více
podobných případů, dosvědčujících, jak těsné bývalo spojení
důlních podniků s prvními předáky nového měšťanstva. V jejich
rukách pak zisky hornické obratem se měnily v produktivní
kapitál, jenž probouzel rušnější život hospodářský v zemi vůbec
a přiváděl cizí lid i řády nové. Byli mezi nimi jistě i šťastní
selfmademani, kteří podle slov Horního práva krále Václava II.
dnes neměli, kam by položili hlavu a zítra byli již vlastníky
podílů ceněných na tisíce hřiven. Ale vedle toho nelze pochy-
bovati, že rychlé zisky, které slibovala bohatá země stříbra,
přilákaly do Cech také ne jednu osobu, již před tím zámožnou.
Slyšíme-li na příklad, že tři přední měšťané brněnští roku 1285
dávají souhlas k prodeji rodinné nemovitosti, ležící v patricij ské
čtvrti v Kolíně nad Rýnem, i) lze míti za to, že již jejich otec,
Konstantin, nepřišel do Moravy s prázdným měšcem.

1) Zajímavé listině, již o tom vydala 11. dubna 1285 obec brněnská
spolu s opatem zabrdovickýra (C. dipl. Mor. XV., no. 16) nesmíme ovšem
rozuměti tak, jako činí Bretholz (Gesch. d. Stadt Brunn 75), který maje
za to, že jde o prodej domu v Brně samém, marně tam hledá zmíněnou farnost
sv. Brigitty a nemůže pochopiti, proč zpráva o trhu do Kolína nad Rýnem
byla posílána. Vskutku jde o dům ležící v Miihlengasse ve staré čtvrti
kolínské, který Blizza, ovdovělá matka brněnských měšťanů, prodala

I

58

A rovněž jest jasné, že vkládání mo^"itého bohatství, ať
z ciziny přineseného ať teprve v zemi samé získaného do lo-
kací a jiných podniků podobného rázu b^do neobyčejně výnosné,
dávajíc hojnou odměnu podnikavosti a tím umožňujíc i její další
kroky.

Lokátor se stává z pravidla rychtářem, šult3"sem nebo vojtem
ne-li dědičným, což jest velmi časté, i) tedy aspoň doživotním,
v místě jím založeném nebo v nový řád úročný převedeném;
bére jakožto zástupce vrchnosti jednu nebo dvě třetiny pokut
a jiných peněz soudních, ale stává se zároveň vlastníkem jednoho,
dvou nebo až pěti lánů zcela svobodných, v odměnu mu urče-
ných, a mnoha jiných výhod. Někdy jest to právo podací
nebo i úrok z každého šestého, nově osazeného lánu, mlýn, kotce
masné a tržní, právo na krčmu nebo lázeň a valchu a vůbec řada
koncessí, jejichž užívání zaručuje novému rychtáři hospodářský
primát i v městě i na vesnici, odhodlá-li se v místě samém zů-
stati nebo usaditi tam některého svého synka. Jinak však bývá
mu možno zpeněžiti práva ta prodejem a záhy pozorujeme, že
ceny takových dědičných rychet bývaly značné, i byla-li vrch-
nost sama kupcem.. Tak byl klášter břevnovský již roku 1266
nucen, kd^^ž odkupoval vojtovi broumovském.u Wicherovi holou
rychtu, vyplatiti za ni 220 hřiven stříbra, sumu tehdy zajisté
převelikou.

Takové znamenité zúročení a rychlé zisky lákaly ovšem
kapitál i podnikavost obchodní měrou stupňovanou a vj^světlují
nám dostatečně překotnou takřka činnost kolonisační, která
v 13. století zeměmi českými pronikala a jejich vnitřní ustrc-
jenost měnila. Stříbro z dolů zemských na světlo boží vynášené
bylo hlavní vzpruhou rychlého vývoje, který, jak jsme již nahoře
viděli, měl zároveň velmi mocné důsledky společenské jak v nižší,
tak vyšší \Tstvě národní a obohatil podstatně veškeren život

Konrádu Hartvuestovi. Tento kolínský a nikoliv brněnský měšťan si
pak zajistil nesporné vlastnictví tím, že žádal na brněnském potomstvu
Blizzině výslovný souhlas, pověřený obcí brněnskou a duchovní autoritou
opatovou.

^) Ze by bylo vskutku možno kolonisaci německou v Čechách
děliti podle dědičného nebo jen dočasného práva rychetného ve dvojí
oblast zeměpisně rozdílnou, se mi nezdá nikterak tak bezpečně dokázáno,
jak se často tvrdí^•á.

59

V kraji. Obecný blahobyt všech vzrůstá, ale ovšem zvláště zna-
menitá část zisku se hromadí trvale v rukou jednotlivců, jejichž
přičiněním se ruch především rozvířil, a z kruhu toho vyrůstá
patriciát městský, nová a důležitá třída společenská, hluboko
zasahující do osudů státu českého. ; :

A není jistě nemístné, povšimneme-li si tu hned poněkud lépe
vývoje stavu toho, který ovšem byl proti třídám ostatním jen
velmi neurčitě ohraničen a jistě znova a znova se doplňoval zvlášť
nadanými a šťastnými jednotlivci z kruhu nižšího měšťanstva.^)

Toto měšťanstvo ostatní tvoří většinou společnost pevně
přissátou k lánům nebo živnostem a trvale spiatou se svými městy
a městečky. U patriciátu toho však namnoze není ; tomu jest z pra-
vidla celá země okrskem hospodářské činnosti. Bohatý měšťan
poděluje nejednou syny své dvojí nebo až trojí rychtou, od roz-
ličných vrchností získanou, mívá domy i statky v několika městech,
najímá clo, minci nebo jiná práva daleko od svého hlavního
sídla, lokuje v rozličných krajích, jest k verkem, který má kuksy
při podnicích důlních v Cechách i na Moravě, a proto patriciát
ten neutkvíval, zejména v menších městech, příliš pevně. Působil
v nich často jen přechodně a stékal se mimoděk do několika větších
středisek, zejména do měst pražských. 2)

^) Nepozorujeme vskutku, že by patriciát u nás byl tvoříval spole-
čenstva rodová, vůči ostatnímu měšťanstvu tak se uzavírající, jako t. zv. ,,Ge-
schlechter" některých měst v říši. Nebylo to ani možné v zemi, kde tolikerý
cizí živel se mísil. Hranice mezi městským velmožem a prostšími ,,cives"
nebyla u nás tedy asi nikdy pevně stanovena, ale skutečnost její uznávaly
přes to v lecčems i řády právní. Tak stanoví právo brněnské z roku 1243,
že poliček lze splatiti pokutou l^ó hřivny, ale jen, není-li uražený ,,de
honestioribus unus". ,,Honestiores", to jest patriciát, se tedy těší zvýšené
ochraně právní a z nich od počátku byli mužové, kteří si nadto vymáhali
zvláštní svobody osobní, jako na příklad pražský měšťan a mincmistr
Reinard, o němž Václav I. roku 1234 praví, že nabyl zvláštních výsad
dědičných ,, extra ordinem suorum concivium".

2) Zjev ten upomíná v mnohém na dnešní pohyby rodin židovských,
tvořících v našem životě podobný kvas jako německý měšťan v slovanském
ovzduší středověkém a postupně se sunoucích z venkovského městečka nebo
nájemného dvorce do Prahy nebo Brna a na konec pak ve Vídni za-
kotvujících. Analogické posuny lze asi v 13. a 14. věku sledovati v ro-
dinných jménech známých boháčů pražských, Rokycanerů, Benessoverů,
Znaimerů a jiných. Názviska ta ovšem neznamenala vždy původ z tako-
vého města venkovského; často stačil zajisté i přechodný pobyt v něm a
proto z nich nesmíme snad dovozovati českou pošlost jmenovaných.

60

Praha se jevila ovšem již v době pradávné podivuhodnou
měrou hlavním těžiskem země. Ve středověku jest vskutku
málo příkladů, aby veliké území, jako jsou Cechy, mělo stře-
disko veškcren národní život tak pevně k sobě poutající,
k němuž by se od hranic cesty obchodní soustředně sbíhaly
a jehož držení by znamenalo opravdu panství nad krajem.
Patrně mělo hradiště pražské, které již Kosmovi jest ,,metro-
polis", stěžejný význam obchodní hned před scelením země
a usnadnilo tím Přemyslovcům valně státotvorný úkol. Jakožto
sídlo biskupské vzrostlo pak významem ještě více a měníc se
v město zachovalo přitažlivost tu i pro nový patriciát německý,
který se zde kupí nepoměrně více a trvaleji než v ostatních nových
městech;^) a uvidíme, jak pozoruhodné následky to mělo i při
prvních rušnějších projevech politických městského stavu u nás.

Na Moravě nevzrostlo naproti tomu středisko tak uznané ;
zde Jihlava, Brno, Znojmo, Opava a Olomouc se jeví takřka rovno-
cennými centry, a zdá se, jako by vůbec Moravu od Cech podstatně
byla odlišovala i jinak menší soustřednost veřejného života a
pevnější setrvačnost bývalých údělných oblastí. Než nesmíme si při
tom věc představovati tak, jako by mezi patriciátem měst českých
a moravských byl býval hluboký předěl ; toho nebylo. Peníz
boháčů pražských jest stejně cenný na Moravě jako v Cechách
a vidíme na příklad, že sj^n známého urburéře Eberharda, Ekhart,
má současně majetek v Praze, v Brodě Německém i v Brně, jsa
dočasně i v Hoře Kutné konšelem, kdežto jeho bratr Jaroš
vyniká mezi měšťany jihlavskými^ a dva bratří jiní sedí v Kolíně
na Labi. Vidíme tu jasně, jak hospodářská podnikavost jediné
rodiny se projevovala v nejrůznějších koutech zemí českých a při,
tom dlužno míti na paměti, že zprávy naše o ní jsou naprosto
náhodné a jistě kusé.

Tato větší pohyblivost, odlišující městské velmože od chudší
vrstvy, byla vskutku nezbytným předpokladem hospodářského

1) Teprve na počátku 14. věku soupeřila ve směru tona s Prahou
jaksi Hora Kutná, ale nesmíme zapomínati, že patriciové pražští bývali
jakožto vlastníci důlních podílů namnoze členy horní obce kutnohorské
a že proto přední členové rodů pražských, na příklad někteří Pušovci,
hráli zároveň vedoucí úlohu i v Hoře. Obojí město trvalo v době té patrně
v jakémsi těsném soužití, společností kapitálu utvořeném.

*) Také jiné rodiny pražské mívaly v Jihlavě podíly; tak na příklad
známý rod, zvaný od Kamene.

61

podnikání patriciátu, které zachovává trvale rysy spekulačního
a obchodnického ducha. Patricij má ovšem valnou část majetku
svého pevně upoutánu v městě, Bývala to skupina městišť a domů,
pronajímaných bucf na kratší lhůty, bud vysazených na dědičný
úrok, nebo kotce, hospody, mlýny městské, lázně a jiné drobné
podniky, které zámožní vlastníci menšímu lidu popouštějí za
plat nebo někdy i za závazek určitého výkonu. Tak na příklad
Velfovec Menhait dovolil krejčíkovi jakémusi, z Bavor přícho-
zímu a na jeho městišti usedlému, aby tam zůstal doživotně,
jsa zavázán šíti zdarma Šaty chase Menhartově. Většinou však
bohatý měšťan nedává majetku svému veskrze utkvívati tak
na pevno, nýbrž i když ho již neobrací k podnikům lokač-
ním na venkově, hledá jím jinak vyšších zisků. Především
v obchodu.

V 13. věku byla již ta tam doba, kdy cizí, v zemi neosedlý
kupec veškeré vzácné zboží vozíval do Čech. Naopak, již roku
1249 se obchodníci z Čech jmenují mezi těmi, o nichž arci-
biskup kolínský, patrně na prospěch svého skladu v Kolíně,
stanoví, že nemají je se zbožím pouštěti přes Rýn, leda by šlo
o zbožnou pouť. Brzy na to však ,,mercatores" pražští pronikají
přece do Flander, ovšem, jak se zdá, především po Labi přes
Hamburk, na kteréžto cestě jim páni kraje, jako na příklad vé-
vodové lůneburští, poskytovali podstatných výhcd; a současně
vidíme, jak zajíždějí osobně i na jih až do Benátek, kam obchodu
českému patrně doba Přemysla II. byla otevřela cestu, která mu
pak ani za habsburského panství nad zeměmi alpskými již nebyla
zavřena. Rostoucí obchodní zájem patriciátu pražského v tom
i onom směru pak prozrazují nejjasněji obtíže, které se z kruhu
toho hned v prvních letech 14. věku kladou soutěži cizích ,, hostí"
do Čech zajíždějících, a zejména přísná ustanovení proti těn
domácím importérům, kdož by se dali cizí firmou za komissio-
náře užívati a umožňovali příležitostná zasílání zboží, přímo neob-
jednaného. V řádech těch z roku 1304 se jeví Praha velmi vý-
značně jakožto přirozený zástupce všeho obchodnictva nejen
českého, nýbrž i moravského, mluvíc takřka jeho jménem. Šlo
pak při importech těch ovšem především o dvojí, totiž o jemná
sukna nizozemská i o levantské zboží, a překvapující schopnost
mladé obce kupecké v Čechách, jevící se v samostatném vyhle-
dávání zboží u pramene, souvisela zajisté s tím, že patriciátu

62

Českých měst výnosný vývoz domácího stříbra, zlata a cínu na-
opak otevíral rychle cestu do ciziny.

Vývoz ten narážel ovšem zpravidla asi na značné pře-
kážky se strany urbury královské, jež spěla k tomu, aby ve-
škeré stiíbro království opouštělo jen jakožto mince ražená, zů-
stavující část zisku v rukou králových, ale obchod dovedl právě
ve středověku každý zákaz podobný hravě obcházeti. Stříbro
tedy také touto cestou přispívalo k rychlejší komercialisaci ho-
spodářského života v zemích českých a jest známou zkušeností
obchodních dějin, že právě obchod drahým kovem zesiluje téměř
všude odvážné sklony zúčastněných a mocně otevírá dveře
i úvěru a lichvě.^)

Vskutku, probírajíce se listinami, vzniklými v městech našich
a zejména v Praze na sklonku 13. a počátku 14. věku, spatřujeme
značný rozkvět úvěru vůbec, takže se nám patriciát pražský
jeví společností nikterak necouvající před lichvou nejrozličnější.
A nejde jen o úvěr obchodní, jako když třeba grosista pražský
menšímu krajeři z Vysokého Mýta kredituje na delší lhůtu a značný
úrok několik postavů sukna tournayského, nebo o úvěr hypo-
tékami, zatěžující postupně mnohé domy městské několikerou
pohledávkou, před soudem konšelským zjišťovanou.^ Vlastní
lichvu přináší st^-k patriciátu se světem feudálním, a vidíme,
jak se kupci pražští záhy stávají věřitely šlechticů i \'3^sokých
pánů drxhovních v sumách tak ^'3^sok3''•ch, že to nelze \ys^'ětliti
snad neplacením dodávek obchodních. Listiny nám ukazují
mnohokráte kanovníky, zastavující svá obročí měšťanům, slyšíme
o tom, jak věřitelé ti v^-máhají pro neplacení proti nim i exkom-
munikace, %-idíme, že v dnech tísně i bchaté kláštery vyhledávají
úvěr měšťanský a slyšíme, jak na příklad i biskup pražský, Řehoř
z Valdeku, žádá pražských patriciů Volflina a Znojmera o prolon-
gaci dluhu 1000 hřiven, aby nebyl nucen postaviti jimx ležákem
některého svého rytíře.

1) Význačným příkladem toho jest třeba vývoj jihoněmeckých firem
obchodních na sklonku 15. věku, s Fuggery v čele měnících se v hotové
banky úvěrní právě vlivem účasti na podnicích důlních a na obchodu s kovy.

*) Velmi poučné příklady takového úvěru hypotékámího dávají
na příklad Reg. II. no. 2003 nebo listiny č. 50 a 52 ve formuláři Svato-
pavelském.

63

A totéž platí zvýšenou měrou i o světském panstvu. Zejména
rada zajímavých úpisů, zachovaných ve formuláři svatopavel-
ském, ukazuje nám pány mnohonásob jakožto dlužníky praž-
ských měšťanů obnosy dosti znamenitými, a to nejen šlechtice
z okolí pražského, nýbrž i zemany z dalekých krajů, na příklad
pány moravské a many olomúcké, kteří se svolením biskupovým
zatěžují v Praze dluhem svá služební léna.

Ráz úvěru tehdejšího býval ovšem ten, že nevystupoval téměř
nikdy zcela bez zástěrky. Církevní zákaz holého půjčování na zisk
a snaha nejeviti se v tom prostě soutěžníkem židů ze zákazu toho
vyňatých, 1) působil, že vážený měšťan podle obecného zvyku
dob}^ skrývá lichevné úroky rozpačitými írásemi o ,,damnum
emergens", zvaném v němčině kruhů těch z pravidla slovem
,,verbeit", neb že odívá půjčku vůbec v nevinný šat pouhého
obchodu. Drahé yperské sukno tvořilo z pravidla záslonu, jíž
se licbva kryla tak, že valuta bývala, aspoň podle slov zápisu,
dána dlužníkovi v tolika a tolika postavech sukna, jejichž cenu
měl po smluvené lhůtě složiti. Ve mnoha případech však vidíme
jasně, že nešlo o koupi skutečnou, nýbrž jen o maskování půjčky,
a zcela nepochybně přiznává praxi tu obvyklá klausule, stanovící,
že nezaplatí-li dlužník včas, věřitel nabývá práva na jeho řád
a nebezpečí pohledávku svou hraditi bud půjčkou u židů nebo
,,pannos emendi et iterum vendendi super damnum debitoris".

Proto při všech úvěrních transakcích v tehdejší Praze, také
obecní správou prováděných, při nichž se mluví o yperském nebo
gentském sukně, dlužno býti pamětlivu té skutečnosti, že zpra-
vidla tu jde jen o zakrytí úvěru. Panské dluhy u měšťanů učiněné
pak bývaly bezpečny bud osobou dlužníkovou a závazkem ležení,
nebo zajištěny na některém zboží nemovitém, a není pochybnosti.

^) Není tu místa na vývody o postavení židů v rámci tehdejšího ži-
vota městského, lze však mimochodem vytknouti, že jich tu nebýval na
sklonku 13. věku patrně ještě počet příliš veliký. Jinak by nebyl asi
Václav II. roku 1294 v listině, kterouž jako vzácnou milost povoluje Oldři-
chovi z Hradce chovati na svém zboží osm rodin židovských, výslovně po-
dotýkal, že si je má opatřiti z ciziny a že je nesmí vzít snad z královských
měst českých. Listina ta jest i jinak velmi důležitá pro tehdejší dějiny
našeho židovstva, které ostatně nevynikají valným bohatstvím pramenů
a opírají se především o známé ochranné listiny Přemysla II., z nichž
důležitější, datovaná dotud zpravidla k 29. březnu 1253, vskutku jest
o celé desítiletí mladší.

64

Že cestou tou nejeden statek zemský přešel do rukou měšťan-
ských.

Rozsah, v jakém patricij ské rodiny pražské pěstovaly úvěr
takový, nepochybně velmi výnosný, ač jistě ne prostý těžkých
svízelů s mocnými dlužníky, i) rostl pak, jak se zdá, na sklonku
13. věku zvláště ve stínu skvělého dvora Václava II., pány k pře-
pychu svádějícího, znamenitě a způsobil, že se některé pražské
domy obchodní již valně nelišily od souvěkých firem vlašských,
berouce na sebe ráz hotových bank. Slyšíme-li na příklad, že
na počátku 14. věku král česVý deponuje svému německému
spojenci, v říši žoldnéře proň verbujícímu, 4000 hřiven u Vel-
fovice Mikuláše, nebo že biskup pražský poukazuje svému plno-
mocníkovi do ciziny peníze devisou koupenou u pražského
obchodníka, poznáváme nepochybně komerciální vyspělost spo-
lečnosti té.

Ale všestranná podnikavost zámožnějšího měšťanstva ne-
obmezovala se za posledních Přemyslovců na tyto obvyklé
způsoby obchodních a úvěrních zisků, nýbrž přelévala se za-
jímavým způsobem do kraje. Zmínili jsme se nahoře o tom, jak
značnou měrou se , odcizily \Tchnosti menší i větší vlastnímu
zemědělství, takže i neveliké dvorce poplužní na účet pánův
osévané, se mnohému staly břemenem. Tu měšťan najímá dvorce
ty na lhůty delší nebo kratší, provádí na nich nutné opravy stavební
a je\'í se tak oku našemu ve světle zcela podobném, jako dnešní
židovští nájemci panských dvorů, kteří rovněž, ač se vlastní
bytostí svou k městskému lidu počítají a zbohatnuvše snadno
do města vrací, přece nalézají v zemědělské výrobě vhodné pole pro
své výtěžné sklony. Hlavně duchovenstvo rádo pronajímalo v 13.
a 14. věku měšťanům pozemky svého obročí podrobnými smlou-
vami nájemnými, přesně určujícími plat nájemný, záruky jeho
i v jakém stavu jest třeba statek vrátiti; ale bývalo i světských
pánů dosti, kteří tak činili, jako na příklad pan Sezema z Land-
štejna, který pronajímá kolem roku 1300 své zboží Karrenberk,
na Vožicku ležící, i s tvrzí na tři léta měšťanům pražským. Vidíme

°) Prí\alegia měst mívají důrazná ustanovení o tom, jak jest si vésti
neuspokojenému věřiteli měšťanu vůči dlužníku zemanovi a kdy smí jej
a jeho čeleď v městě sta\'iti. Dluhy pánův vznikaly nejednou ostatně také
tím, že přijíždějíce do měst, brali hospodu u měšťanů, kteří ovšem k za-
jištění svému žádali druhdy předem zástavy, vracené teprve při odjezdu.

66

dokonce, že se k větším nájmům takovým častěji několik měšťanů
spojovalo v družstva dočasná, kteroužto cestou bylo asi možno
i vznešenějším členům obce městské účastniti se podniku pouhým
vkladem peněžitým, kdežto jiní členové konsorcia bděli nad hospo-
dářstvím vlast ním.i)

Podstatně větších hotovostí než takové drobné podniky
agrární žádaly ovšem nájmy celých villikací královských, cel,
urbury, mincoven a jiné podobné obchody, jichž se patriciát
měst českých rovněž horlivě chápal a které více než vše ostatní
ukazovaly, jakou mocí v životě veřejném se stává měšťanstvo
právě svou schopností, zvětšovati moc movitého kapitálu účelným
sdružováním.

Než o stránce té promluvíme podrobněji na jiném místě,
až bude řeč o komorní správě Václava II. Zde stačí, uvědomí-
me-li si dosti důrazně široký kruh činnosti a význačné sklony
společnosti patricij ské, odlišující ji dostatečně od prostých ře-
meslníků, kupečků a poloselských sousedů, tvořících jinak pod-
statu obyvatelstva měst, v nichž menšina bohatých rychtou
a schůzkami konšelskými mocně vládne a chudší často dosti proti
právu tiskne z vlády své stranicky kořistíc. A bchatý měšťan
se nedělil od chudšího jen podnikavými sklony hospodářskými
a životní náladou, nýbrž jistě i zevním zjevem. To, co slyšíme
o krvavých sporech předních rodů měšťanských, někdy v hotovou
drobnou válku vyrůstajících a zejména Prahou občas mocně
otřásajících, nám neukazuje patriciát naprosto jakožto hlouček
skromně stranou se krčící a zbrani nezv^^klý, nýbrž jako spo-
lečnost prudkou a v rytířské zbroji si libující. Než takový byl
asi vůbec souvěký ty pus zámožného obchodníka, v němž neusnul
ještě dobrodruh, odvážně se deroucí do neuklidněných oblastí a
v tví-dé době tvrdě si vedoucí. W. Sombart ukázal velmi případně,
jak dlouhá byla cesta, než v západní Evropě vývoj dospěl k tomu,
aby z ozbrojeného kupce pólo hrdiny, pólo piráta se stal krotký
a rozšafný buržoa, dýšící ukázněnými ctnostmi měšťáckými.^)

^) Většina družstev takových se jeví ovšem jen spolkem několika
příbuzných. Smlouvy bývaly uzavírány před soudem městským, někdy
však také před radou konšelskou.

2) Jiné vývody Sombartovy, zejména tvrzení, že většina velikých
bohatstev měšťanských vznikla prostě hromaděním renty pozemkové
v městech, jeví se ovšem právě českým vývojem zcela pochybené. Jmění

Susta, Dvě knihy českých dčjin 1. 6

66

U nás bylo nejinak v ovzduší, v němž, jak památky mnohonásob
ukazují, soudní souboj ještě dlouho nevymizel, proskripce a vy-
tlačení soupeřských skupin z města byly věcí všední a v němž
hazardní hra kvetla zvláště tam, kde, jako v horních městech,
zvuk stříbra naplňoval všechen život.

Na tyto stránky tedy nesmíme zapomínati, chceme-li se
vžíti do prostředí smělých a vypočítavých mužů, kteří u nás
v 13. věku vývoj hospodářský především v před sunuli pod-
nikavostí svou, zosobňujíce v něm mladou moc movitého kapitálu.
Hotovosti, které tvořily jejich výstroj, byly ovšem u srovnání
se dneškem neveliké, ale středověk žil vůbec v rozměrech daleko
skrovnějších, na něž nelze klásti našeho měřítka. A nesmíme rovněž
zapomínati na mocné překážky, které se stavěly v cestu přímo-
čarému vzrůstu městského kapitalismu. Zmínili jsme se již
nahoře o tom, že mladá moc ta měla největšího nepřítele v touze
zbohatlé vrstvy měšťácké po pevném zakotvení ve vznešeném
přístavu velkopanského obročnictví. Druhá nebo třetí generace
úspěšných obchodníků a podnikatelů hledá, jak by mohla za-
měniti zbraň volného peníze za důchod k nem.ovitostsm při-
poutaný, a v patriciátu mladých českých měst namnoze hlásí
se íeudalisace ta takřka u samé kolébk}^ převádějíc z jeho řad
znenáhla mnohou ráznou osobnost do kruhu současně se vyhia-
ňující nižší šlechty.

Hned nejedná rychta dědičná chovala v sobě nebezpečí to,
zavazujíc svého držitele, aby v případě válečné potřeby vrchnosti
sloužil ,,in equis et armis", tedy po lytířsku a jako služebný
man. Tak roku 1252 kapitula vyšehradská, odměňujíc svého
lokátora, pražského měšťana Jindřicha, na Humpolecku rychtou
a. svobodným vlastnictvím každého sedmého a osmého lánu ve
vsích jím osazených, činí podmínkou, aby přijal lány ty ,,nomine
feodi ab ipsa eccesia" a složil jí sám nebo z dědiců jeho ten, jemuž
statky ty odkáže, přísahu ,,tamquam fassallus".i) Podobný zne-

obchodně a spekulačně získané se tu mění v rentu pozemkovou, jak ještě
uvidíme, a nikoliv naopak.

^) Již roku 1229 dala táž kapitula jakémusi Jindřichovi Saskému
,,iure feodali" statek Zděnice u Prachatic. Jindřich jí učinili za to ,,homa-
gium" a slíbil platiti ze statku ročně úrok 1^ hřivny, zavázav se nadto
k založení dvou vesnic na svěřené půdě, jejichž osadníci měli po desítileté
lhůtě platiti po solidu pasovském a raíti táž práva, jako poddaní pro-

67

náhlý přesun do světa služební šlechty nám ukazuje i příklad
bohatého rychtáře německobrodského Wernera, který roku 1265
od Smila z Lichtemburka přijímá v léno vesnici s podmínkou,
že bude panovi ve válce pomáhat ve zbroji sám s jedním lehko-
oděncem. A že poměr ten vskutku byl velmi blízký lénu ušlechti-
lému, ukazuje skutečnost, že syn Smilův, Heiman, prodávaje
Wernerovi druhou vesnici zove jej ,,svým milým a věrným
lonotrem".^) Proto se nesmíme diviti, když v patriciátu, takto
do kruhu služební šlechty vstupujícím, záhy se projevovaly rysy
drsnosti čistě feudální a jakákoliv měšťácká zakřiknutost vůči
velkým pánňm mizela.

Pěkným příkladem toho jest kioužek lokátorských vojtů
»a panství kláštera břevnovského v Broumově, Dědičnou rychtu
městskou v Broumově měli dva bratři. Lev a Dizman, mladíci
velmi neklidní. Roku 1300, spolčivše se s vesnickými šultysy,
ottendorfským Waltrem a martinsdorfským Kunclínem, vylou-
pili násilně kostel v Polici. Byli za to opatem uvězněni, prchli
však a jali se zboží broumovské drze pustošiti loupežemi a nočními
přepady, obrali klášterního notáře Jana, když se vracel do Prahy
s vybraným podzimním úrokem, a učinili konečně i zapálením
broumovské tvrze Škodu prý přes 2000 hřiven. Trvalo dlouho,
než je bratr opatův Vyšemír v hotové polní bitvě porazil a zajaté
se slávou vítěznou vlekl přivázané k ohonům koní přes tržiště
broumovské. A jest zajímavé, že opat provinilcům těm neodňal
rychtu broumovskou, k níž náleželo vyšším soudem sedm vesnic

boštovi v Prachaticích. Jest tu tedy rovněž lokátor manem kapituly
a jeho označení jakožto Sasíka činí pravděpodobným, že to byl Němec
rázu městských podnikatelů.

1) Jiný podobný případ vidíme na Moravě, kde se vyškytá mezi many
biskupa Brunona olomucký měšťan Dětřich a po něm jeho syn Meingot,
držící v léno vísku jednu a dvorec. Také královna Kunhuta, vládnouc na
Opavsku, dala měšťanu Guntrovi ves v léno dědičné se závazkem služby
,,cum uno dextrario íallerato in suis expensis in Opa\densi provincia".
Kdyby tažení šlo za hranice kraje, ,,utpote contra Moravos vel Polonos",
má sloužiti za žold a, nemohl-li by sám, má postaviti za sebe ,,duos probos
servos, unum in dextrario et alterum cum balista." Také Gotfried, šultys
Idáštera břevnovského v Haidvolksdorfu, který, ztrativ listinu o své pů-
vodní smlouvě, roku 1296 dal si ji znovu klášterem sepsat, měl povinnost
,,in equis et armis servire, si ipsum super hoc haberemus requisitum; ideo
pro huiusmodi servitii' absolutioue nostram tenetur annis síngulis gratiam
invenire" (Reg. II., no. 1730).

5*

a která se cenila na 400 hřiven, pouhým rozhodnutím vlastním,
nýbrž, že odnětí to a proskripci vinníků dal vykonati rádným
postupem před soudem konšelským za spoluúčasti všech šultysů
klášterního zboží. A podobně stalo se spoluvinným dvěma rychtá-
řům vesnickým, jejichž rychta ceněna jedna na 130, druhá na
100 hřiven.

Příklad ten ukazuje jasně, jak rychtáři městští i vesničtí
z městského sta\ai vyšlí tvoří rychle jakousi služebnou šlechtu,
zbrani zvyklou a zámožnou, která se při soudních rocích proti jed-
notlivým členům kruhu takřka v lenní dvůr ustavuje a rychty
své vysoko cení. A to bylo v zapadlém kraji horském, ne-
zámožném.^)

Jinou a daleko důležitější stezkou, převádějící patriciát
z oblasti života městského na vyšší jeviště, byla koupě svobodných
statků v zemi. Od polovice 13. věku v řadě privilegií městských
důležitou věcí bývají ustanovení o zbožích, která netvoří část
městského gruntu a často leží v kraji zcela jiném, ale jsou vlast-
nictvím zámožných měšťanů. Patriciál rád ukládal obchodní a
jiné zisky své v tako\ou koupi zemanských statků a záhy vidíme,
že nešlo jen o malé dvorce nebo skupinky lánů úročních ; celé
vesnice a nemalá zboží se tak ocitají v rukou osob měšťanských,
plného prá\ a svobodných Cechů v zemi nemajících ale vý-
sadami svobody městské opatřených, a milostí královskou noví
vlastníci dosahují pak záhy i 'oho, že poddaní na jejich statcích
sedící se vyprošťují z příslušnosti provinciální a přicházejí pod
městský soud svých pánův, třebas i znj-čně odbhlý. Jest obecně
známo, na příklad, že v 14. věku na tři míle kobm Prahy
veškeren téměř majetek nemovitý, pokud nebyl v rukou cír-
kevních nebo netvořil zbytek starých služebních lén dvorských

^) Ji^ý> třebas méně hlučný, ale rovněž význačný případ sebevědo-
mého si počínání bývalého lokátora vytýká listina kláštera hradištského na
Moravě z roku 1271 (Reg. II., no. 756). Gisilbert, rychtář v Hlušovicích,
měl k rychtě vsi jím osazené tré svobodných lánů, než jen na doživotí
a se závazkem ,,cum equo falerato ad expeditionem de eisdem laneis
d. abbati servire". Přes to připsal před městským soudem v Opavě rychtu
v dědictví svému synovi a opat byl nucen soudit se o to s ním před týmž
soudem, na jehož ochranu lokátor, patrně sám k Opavě jakožto měšťan
se táhnoucí, spoléhal. Také doksanský klášter byl již roku 1234 nucen k sa-
mému králi se utíkati o pomoc proti jakémusi Němci Otovi, který mu chtěl
podobně odcizit tři lány na Loketsku.

69

beneficiárů, uvázl v rukou měšťanských.^) Ta vidíme význačný
zjev, že měšťan vysazuje sám své vesnice na právo německé a svě-
řuje provedení úkolu podřízenému lokátorovi, jemuž dává ly-
chetní právo nižší, sobě zachovávaje hrdelní právo, pobyt v pevné
tvrzi a vrchní ,, dominium". Slyšíme také, jak pražský kupec
v záruku za několik set hřiven dává skupinu svých vesnic,
vidíme jej jako patrona farních kostelů na venkově a jako do-
nátora znamenitých fundací církevních, jejichž řada se začíná
hned roku 1239 klášterem hospitalitek herburských v Brně, za-
loženým Oldřichem Schwarzem, a špitálem krátce před tím tamtéž
nadaným měšťanem Rudgerem.^) Jest známa vyčítavá apostrofa
Dalimilova k pánům zemským, kladoucí jim za vinu, že mě-
šťátům prodávají zboží i pevné hrady, takže tito po\'ýšenci,
kteří prý nejprve poníženě ,,pánkajíce" do země byli přišli, nyní
nad urozené vyrůstají.

Jak zajímavá osobnost v ohledu tom jest na příklad kutno-
horský Pertold Pirkner, o němž kronikář zbraslavský píše, že jej
hornické podniky tak ,,\7ynesly do výše nad hranice měšťanského
stavu", že si mohl postaviti pevný hrádek ,, spíše z všetečné dych-
tivosti než ze skutečné potřeby"! V těchto stručných slovech
byla důležitá stránka věci velmi přiléhavě vystižena. Všetečnou
dychtivostí jevil se oku středověkého mnicha tento sklon rychle
zbohatlého patriciáta, postaviti se po bok vyšší šlechtě a hleděti
jí přímo do očí; vskutku byl to jen přirozený důsledek poměrů,
v nichž peníz byl již mocným pánem života hospodářského, ale
nebyl ještě plně oceněn, neměl-li oporu v majetku nemovitém
a panováním s ním spojeném.

S resignací přiznával nedlouho potom slavný otec huma-
nismu Petrarka v jednom listu, že ,, zlato i z otroků knížata a
7. knížat otrok}'' činí, bojovným strachu a ustrašeným bojovnosti

^) Ovšem ne vždy cestou práva; tak vytýká již Václav I. roku 1253
v listině pro špitál křižovnický, že ,,Champnosius civis Pragensis" se proti
právu zmocnil vsi Kralup „quando fuit subcamerarius matris nostrae,
reginae Constantiae". Vidíme tedy, jak již v první polovici 13. věku
pražský měšťan, jemuž královna svěřila asi správu svých statků a pokladny,
dovedl vlivu svého zneužíti k množení vlastní moci.

2) Že i měšťané menších měst venkovských bývali s to, vůči církvi
štědře si vésti, ukazuje na příklad špitál, který roku 1289 v Klatovech založil
Konrád z Pomuku, nebo dotace, kterou křižovníkům učinili ve třech ves-
nicích roku 1297 kouřimský rychtář Adloth a jiný tamní měšťan Rudger.

70

dodává, bezbranné vyzbroj uje a obrněnce svléká". Kdo viděl
mocné pány zemské, jak váznou v liché vné síti pražských kupců
a jak jejich vesnice i tvrze přecházejí v majetek čilých Němečků,
rozhorlil se ovšem snadno nad tím nezvyklým zjevem stejně jako
Dalimil nebo jako autor prudkého útoku literárního, známého
jako ,,De Theutunicis bonům dictamen": tento metá oheň a síru
proti tomu ,, chytrému a lstivému plemeni", které prý do země
vešlo jako lid služebný a nyní ,, pomocí bídného peníze" moc na
sebe strhuje, aby ,,jako liška se vkrádajíc, jako lev vládlo, ne-
bude-li jako pes vyhnáno". V tom právě tkvěl kritický bod, že
pouhý peníz, ač působil již nezdolatelnou mocí, vskutku v názoru
obecném byl jen ,, podlým penízem", takže každý šťastný vítěz
v závodění hospodářském se nemohl spokojiti jen movitým
bohatstvím, nýbrž přhozeně byl tlačen k tomu, aby zakotvil
v prostředí zemanském, o panství nad půdou se opírajícím. Feu-
dální svět silou svých starších tradic se však bránil přílivu tomu,
uzavíral se před ním konečně důslednou pýchou urozenosti vědo-
měji než před tím, a v střetnutí těchto dvou sklonů tkví důležitá
dějinná složka periody, které kniha naše jest věnována.

Německý badatel Jal. Lippert pokusil se o to, aby ukázal,
jak mnoho z patricij ských rodm německých v Cechách v 14. věku
bylo vskutku přijato do ustavující se šlechtické obce zemské;
ve vývodech jeho, ač po stránce průkazné nejsou ve všech podrob-
nostech bez vady a o kusý výběr pramenů se opírají, jest nepo-
chybně mnoho pravdy, ale vlastní nálada rozhodné kritické chvíle
v nich wstižena není.

Na sklonku doby přem3^slovské nejdeť ještě tolik o to, zda ta
nebo ona rodina původu měšťanského se neslyšně vsune do kruhu
prostého zemanstva a s ním splyne. To nebylo tak nesnadné,
neboť nižší šlechta se teprve tvořila z živlů rozličných a měla
i potomky nesvobodných ministeriálů ve svých řadách, takže
nebylo ještě ani nápadné, když se na příklad skupina vážených
měšťanů mísila i na soudech provinciálních ve společnost zeman-
skou a jednání dosvědčovala.^) Ale ctižádost nejvyšší vrstvy

1) Tak spatřujeme některé měšťany brněnské jakožto svědky při
jednání soudu zemského roku 1262 a měšťany olomucké rovněž tak roku
1287. Roku 1282 se soudí dokonce zemanka jakás s klášterem hradištským
před beneficiáry olomuckými, jsouc zastoupena ,,per advocatum. meum,
Teraardum čivem Olomucensem". Ve sporech o právo vlastnické nebo

71

patriciátu, hlavně v Praze a v Hoře Kutné se hromadícího,
vzrůstala a naplňovala se již duchem v pravdě seigneuriálním
tou měrou, že přicházela znenáhla v přímý dotek s kruh^^m
nejvyšší, panské feudality. Bohatství movité, v zemi stříbra tak
úžasně rychle podnikavou rukou sbírané, se sráželo s nejzna-
menitějšími zástupci panování nad půdou, jakmile se vzrostlé
sebevědomí cizího organisátora nového ústroje hospodářského
plně přihlásilo k svému právu.

Původní německé osady v hradištích doby knížecí usazené
sebevědomí takového jistě ještě neznaly. To byly spíše uzavřené
faktorie cizinců rozličného původu,^) malé ostrůvky v slovanském
moři pod ochranou privilegia bohatnoucí, ale většinou jen s váhou
v ruce se stýkající s domácím lidem. Patriciát 13. věku však ne-
spěje jen k takovým ziskům a nestojí již v zátiší tržního dvorce
týnského, nýbrž uprostřed zvířených vln života zem.ě, kterou chce
hospodářsky ovládnouti. Převahou, k níž v městech dospěl národ
německý, třída obchodnická se stává jednolitější; rostoucími
úspěchy probouzí se v ní mnohem prudčeji nežli před tím tradi-
cionální panovačnost německá vůči domácímu lidu, jako by šlo
o to, aby výboj hospodářský dohonil, co nezmohl výbDJ vojenský,
uvázlý na úbočích pomezních hor českých.^)

o hranice svobodných statků byh měšťané nuceni vésti pře před soudem
zemským, jemuž ovšem osobně nepodléhali. Tak vidíme na příklad, jak
se pražský boháč, Konrád od Kamene, roku 1297 s kapitolou pražskou soudil
dokonce o pouhý nájem vesnice před soudem zemským (Loserth, St. Pauler
Formulář no. 92). Proto pochopíme, proč mohl biskup pražský Jan r. 1312,
měně starý zákaz svěřování statků duchovních v delší užívání ,,laicis
potentibus", určiti přesněji tyto ,, mocné laiky" jakožto ,,vladicones et
de civibus, qui non fuerit facilis ad conveniendum".

1) Zejména podíl ,, Románů" na původních osadách těch byl patrně
daleko větší než později. Ukazují to velmi případně poměry brněnské,
kde v první polovici 13. věku farní kostel sv. Petra sloužil lidu slovan-
skému, kostel sv. Jakuba hostím německým a zvláštní kaple sv. Mikuláše
Románům. Jinde slyšíme o skupinách kupců uherských a ruských, vý-
znamných patrně hlavně, dokud otrokářský obchod kvetl, a jest zřejmé,
že teprve veliký převrat hospodářský 13. věku setřel původní pestrost
tu a dal německému živlu v tvořících se městech skutečnou převahu, která
je později vyznačuje.

2) To ovšem nevadilo měšťanům těm aby nedávali svým dětem záhy
jména česká, jako ukazuje třebas jméno Jaroslav u synka slavného
Eberharda a mnoho jiných příkladů. Bylo správně připomenuto, že podnes
Němci v cizině, na Rusi nebo jinde, rádi dávají potomkům svým jména

72

Z těchto složek vyrůstá napětí, které poměry české na počátku
14. věku činí ne nepodobnými zjevům, jaké se na sklonku 19. věku
odehrály v rámci burských republik jihoafrických, do nichž rovněž
neočekávaně bohaté nálezy zlata a démantů svedly úžasně rychle
příval anglických podnikatelů, dělníků a dobrodruhů. Tkví ještě
vpaměti nás všech, jak tito uitlandři měli zprvu zájem jen o hospo-
dářské otázky, vládu nad krajem nechávajíce v rukou boerského
zemanstva, kLeré dovedlo před tím tak udatně odraziti nárok
arglické nadvlády. Příchozí spekulant, stroj nik a obchodník,
vládnoucí movitýin kapitálem a pokročilejší technikou, podro-
buje se zdánlivě tomu, spokojuje se s ochranou V3^jimečného
postavení, sotva však jeho důlní podniky zra zhutněly a kolem
nich vyrostla znamenitá střediska městského života, nežádá již
jen stále větších výsad hospodářských, nýbrž probouzí náhle
své aspirace politické, a jsa si vědom opory velikého impéria
mateřského, spěje k úplnému ovládnutí kraje a odtištění domá-
cího živlu od moci. Německý patricij v Jihlavě nebo v Praze na
počátku 14. století měl namnoze zcela podobné postavení jako
anglický podnikatel a obchodník v Johannesbiu^ce, jen chybělo
mu pozadí pevné opory říše, tehdy bojem s papežstvím i roz-
vojem moci knížecí v hloubi otřesené a patrně již neschopné
rozpětí vědomého cíle. Proto osud krá]ovst\a českého se utvářel
zcela jinak než osud boerských republik; zemanstvo nepodlehlo
a zachovalo prvenství ve státu českém, ale zápas podobný
tu byl vskutku a uvidíme, jak vyvrcholil v zajímavé episodě
roku 1309.

Než tím vbíháme již příliš hluboko do vlastního thematu
ještě než jsme objasnili ostatní dějinné předpoklady vývoje,
a proto se vraťme k původnímu východisku.

Dříve však jest ještě třeba vážně zdůrazniti význačnou
okolnost, podstatně odlišující středověké poměry české od novo-
dobých, podivně vzdálených analogií, k nimž jsme se zatoulali.

v kraji obvyklá, třebas Saša nebo Věra, ale při tom se těsněji nesbližují
s domácím prostředím a neodkládají vědomí své povýšenosti nad ním. U ně-
meckého patriciátu v Čechách sklon ten ovšem podporovaly patrně i sňatky
s Češkami dobrého původu, o nichž máme nejednu zprávu i z menších
měst; tak vidíme na příklad, že měšťan bydžovský zvaný Hartman de
Nordhausen měl za manželku Libuši, která byla patrně původu zeman-
ského, neboť ji městská kniha důsledně zove ,, domina".

73

Hospodářský přerod zemí českých v 13. století připomíná
zajisté silně svou horečnou rychlostí nedávná kolonisační úsilí
zámořská, byl však přece podstatně jiný, protože jen menší
jeho část se odehrála na panenské půdě hvozdů dotad rádlem
netknutých ; podstatnější částí byla proměna starších osad v systém
lánový nebo města, a proměna ta byla možná jen proto, že
domácí živel byl patrně již dosti vyspělý, aby mohl rychle
pochopit výhodu nových řádů z ciziny přinášených, z nich hbitě
těžiti a přizpůsobit je svému vlastnímu svérázu. Počet nových
osadníků z Němec přiváděných do zemí našich byl snad opravdu
dosti značný, ale větší díl práce skutečné zůstal nepochybně do-
mácímu lidu.

Silná schopnost akkomodační byla, jak se zdá, od počátku
význačný úděl našeho km.ene, jeho předností i jeho kletbou.
Zjednala mu zvláštní místo v řadě národů slovanských a amožnila,
aby byl tuhou, ač ne vždy štěstím podporovanou stráží na místě
ohroženém. Žádný z kmenů slovanských nezdomácněl tak rychle
a dokonale v oblasti latinské vzdělanosti a v rámci středověké
říše římské, žádný nepřijímal s opravdovostí tak vášnivou nové
myšlenky v lůně západního světa se rodící, aby se jimi zdoko-
nalil a přerodil. Receptivní vášeň tu projevilo, jak známo,
v nejvznešenějším smyslu husitství, aspoň pokud uvádělo oprav-
dově v život myšlenky 'Wikliíovy, ale tutéž schopnost pružné
recepce ukazuje již i hospodářský převrat 13. věku.

Jak rychle pochopili panovníci i velmožové čeští v^^ýhody,
kterých jim poskytovalo peněžní hospodářství a důslednější užití
úrodné půdy pomocí cizích osadníků a nová úprava i dělba
práce výrobní! S jakou horlivostí závodili v zakládání měst
a nových vesnic, v klučení hvozdů a v zavádění zákupného práva
na svých statcích 1 První ovšem razily snad cesty iiěkteré živly
cizí, totiž klášterníci, členové duchovních řádů rytířských nebo
vysocí hodnostáři církevní z ciziny povolaní, jako byl Bráno
Olomoucký, veliký kolonisátor severní Moravy. Ale přes to
většina těch, které na sklonku 13. věku spatřujeme jakožto
majetníky zabezpečených rent gruntovnícn, pány měst a větších
nebo menších zboží podle nového řáau ustrojených, byla če-
ského původu a úspěch jejich svědčí o obratné bystrosti, s jakou
veškeré zemanstvo české podalo ruku cizím lokátorům.

74

A rovněž jest pozoruhodné, jak rychle i poddán ký živel
český zdomácněl v nových poměrech, jak obratem ruky se dovedl
přidržeti vzoru, kterým mu byly osady cizích kolonistů, přiná-
šejících do země právo městské a purkrechtní. Touto schopností
akkomodační byl nepochybně v značné míře zachráněn slovanský
ráz mnohých krajů českých před rozsáhlejším přílivem cizích
příchozích a příliv ten na počátku 14. věku vůbec zastaven, neboť
jen proto, že český živel tak snadno přijal nový řád a právem svým
německému osadníkovi se zpodobil, přestali cizí sedláci brzy hráti
úlohu privilegovaného staMi a splývali znenáhla aspoři. tam, kde
neseděli zcela hustě, s domácím lidem, piávem jim se vyTovnáva-
jícím. Odchylný vývoj německých kolonií v Uhrách nebo v zemích
polských ukazuje nám postup zcela jiný tam, kde domácí oby-
vatelstvo nebylo s to, aby si tak obratně osvojilo cizí řády

Přerod se ovšem neodebral ani u nás bez bolesti. Na začátku
b3'lo českému nevolníkovi zajisté velmi těžké místo obvyklých
dávek naturálních a služeb rabských v souhrnu svém často dosti
lehkých sháněti o každém terminu úročném pro pána třebas
půl hřivny stříbra nebo i více. K tomu bylo třeba nabýti ne-
malé obratnosti trhov'é, jakési kom.erciahsace všeho názoru
životního, která nebývá věcí zcela lehkou. Bylo třeba zejména
více a důsledněji pracovati, schráněti a samostatněji si vésti.
Mnohé skupiny domácích rolníků vskutku toho nedovedly a bjiy
sehnány s rodné půdy, aby bylo místo pro cizí, v-ýkonnější osad-
níky hlavně tam., kde šlo o zřízení městské osady. Městečka
a veliké vsi lánové vznikaly často na troskách starších chatrčí,
bez )hledným vírem novoty odvanutých; dvojí rozličné jméno,
původní české a nové německé, s nímž se u nás tak často setká-
váme, bývá stopou těchto přesunů, při nichž slabší ustupoval
silnějšímu.

Vláda peníze, prostá vší sentimentality, žádala svých obětí
stejně, jako jich žádá i dnes ještě řád kapitalistický tam, kde
se střetne se starosvětskými a trochu zaostalými poměry. Pra-
meny nám zachovaly hlavně z doby Přemysla II. Otakara
ohlas nářků na to. Mnozí poddaní, kteří ve starém řádu měli
jakousi větší právní be?pečnost, zejména úročníci zvaní obecné
,, dědici", se někdy i s úspěchem ohrazovali proti proměně v řád
lánový. Tak žaluje roku 1295 probošt ode Všech svatých na hradě
Pražském, že nemůže ,,ad majorem censům locare" některé své

75

vesnice v kraji Plzeňském pro odpor jejich obyvatel, kteří tvrdí,
že jsou ,,heredes", což prý po česku ,, dědic" se zove. Proto, ne-
moha z nich míti bezpečné \^^šší renty peněžité, prodal je raději
klášteru plasskému, který, maje je blíže, snáze mohl jejich staro-
dávných dávek užívati. Ale to byly přece jen asi výjimky. Zpra-
vidla nový systém lánor/ý, tvořící z pestré směsi nevolníků jednot-
nější stav selský, znamenal po překonání nemilých strastí pře-
chodných společenský vzestup a český člověk to dovedl v čas
pochopit.^)

A vskutku nejen se dovedl v kruhu vesnickém postaviti
rychle po bok německému přistěhovalci, nýbrž ani při měst-
ských obcích nebyla od počátku ryzost cizineckého rázu nových
osad naprostá. Také tu rychlý vývoj byl možný jen tím, že
podnikaví lokat oři, sbírajíce obec, se neobmezovali na přistěho-
valé krajany, nýbrž sáhali do zásoby země samé, v níž ře-
meslný vývoj dvorců panských, hradišť a vsí tržních vychoval
zajisté mnohého pracovníka schopného vžíti se rychle do no-
vého rámce, sehnati sumu nutnou k íákupu a hledati si živo-
bytí pod ochranou nových svobod městských. Zprávy listin o
tom, jak města přijímají do svého svazku poddané sousednícu
velmožů a i královská astanovení, věc tu fedrující, ukazují bez-
pečně národně smíšený ráz měst českých již v 13. stoietí. Jinak
nebylo také ani možné, .aby města tak rychle vyssála řemeslnou
výrobu venkova a monopolisovala ji prá.vem mílovým, leč při-
táhla-li z venkova do svých valů živly řemeslné. Vyšší vrstva
patricijská, ,,cives potiores et honestiores", kteří vedli T-piávu
města a spolu s rychtářem mu vládli, byli ovšem patrně skoro
všichni Němci, dlouho cizineckým duchem proniknutí a jen
k vyšší, feudální vrstvě domácí blíže se tisknoucí. Ale dosti rychle
i íu se potkáváme s případy, že člověk měšťanský, patrně čer^kého
původu, se pouštěl i do věcí žádajících ducha vědomé podnikavosti.
Takový byl na příklad rychtář Přemysl, jenž přijal od biskupa
Tobiáše lokaci Příbramě a několika vesnic sousedních, nebo lo-
kátor Útěch, který se již roku 1254 vsunul na Broumovsku do
kruhu německých vojtů kláštera břevnovského.

1) Výchovnou a přípravnou školou šíření práva německého ovšem
byly i exempce z řádů provinciálních, poskytované, ač nepochybně ještě
zřídka, hned v 12. věku některým předním ústavům duchovním.

76

Než to byly vskutku asi jen řídké výjimky a jest známo,
jak význačně německý ráz má ještě v 14. věku většina měst
českých ; tudíž právem asi mohl k roku 1334 kronikář zbraslavský
napsati známá slova, že německá řeč ,, téměř ve všech městech
a u dvora jest běžnější než čeština". Ale Petr Zbraslavský měl
tu ovšem na mysli patrně jen vládnoucí ^Tstvu v městech a jeho
postřeh nemění ničeho na skutečnosti, že český lid při velké pro-
měně poměrů hospodářských, kterou 13. věk přinesl, nehrál jen
trpnou úlohu.

A jiná ještě okolnost nad míru zajímavá se vtírá oku našemu,
dobu ta pozorujícímu, totiž obratná ráznost, s jakou domácí
dynastie česká dovedla na vcnek užíti důsledků neobyčejně
rychlého rozkvětu hospodářského s\'ých žerní. Jevilo se to ze-
jména v změněném poměru jejím k říši.

Dějiny doby přemyslovské nám ukazují takřka nepřetržitý
vzrůst moci a významu národa českého ve velikém společenstvu
západního křesťanstva. Nepříznivé okamžiky stáčely sice stezku
vývoje toho druhdy v údolí a tarasily ji, ale v celku spěla stále
výš a výše. Zárukou postupu toho pak bylo především, že země
česká zůstávala jednotným celkem velikého rozsahu, podrobeným
moci jediného panovníka a nerozhlodaným, kdežto v sousedství
dělby rodové a řády lenní vedly téměř všude k mnohonásobnému
tříštění velikých útvarů, jakými b3da na příklad stará kme-
nová vévodst\a bavorské a francké. Podporovaly to ovšem při-
rozené podmínky" zeměpisné, jak dobře pochopil již Kosmas
vytýkaje, že Cechy jsou vlastně jednotný úval, do něhož hory
pomezní nedovolují přístupu žádné vodě cizí ; ale přes to i jemu
se jevila trvalá jednota českého státu ,,věcí podi\Tihodnou" a proto
ji zjasnil bájí o letorostech lísky vetknuté v zem Přemyslem
Oráčem, který prý poslům užaslým nad oschnutím podružných
větví věštil, že z jeho rodu se sice zrodí mnoho pánů, ale vždy
jen jeden bude vládnout zemi.

A vskutku vděčí asi dějiny české za svůj pozoruhodný vznos
politický především rázností své první, národní dynastie. T\Tdou
rukou skuli Přemyslovci veliký čtverhran země české v jadrný
celek, nalezli v hradu Pražském vhodné těžiště a v sv. Václavu
velebného světce, který se stal mocným tmelem a symbolem
jednoty národní, takže právem mohl pokračovatel Kosmův
zváti národ svůj ,, velikou rodinou sv. Václava." Důrazným ší-

77

řením křesťanství a včasným přijetím některých zásad státní správy
francké vykonali Přemyslovci v Cechách v podstatě sami totéž,
co v Míšni nebo Branibořícn provedla teprve ruka cizího doby-
vatelem a tím, že získali v Moravě pobočnou zemi, vhodnou k po-
družným údělům, usnadnili i tivalou celistvost Cech samých. Proto
mohli zjednávat svém.u panství postupně postavení stále výhod-
nějšího v kruhu středověké říše římské, do něhož ^ilná ruka
Karla Velikého a jeho nástupců kdysi vtiskla kmeny české jako
podružný a poplatný článek, a v němž velela setrvat příliš
v před posunutá poloha země české, neměl-li se národ úplně vy-
čerpati zoufalým bojem proti přesile.

Přemyslovci byli patrně vedeni zcela správným instinktem,
když se spokojili v rámci říše s jakousi polosuverenitou a
snažili nutné zlo učiniti zdrojem výhod. Vidíme, že sice neopu-
stili nikdy půdu své původní, v národu kotvící svrchovanosti
a nestali se nikdy pouhými stvůi"ami moci císařské, ale získali
jakožto knížata říšská dědičné důstojnosti své přece, smíme-]i
tak říci, snáze bezpečný kurs ve společnosti západoevropské, než
kdyby se byli tomu důsledně bránili. Příslušenství to, ač žádalo
dosti značných obětí a nebylo bez hrozivých okamžiků, poskytlo
slovanskému živlu v Cechách jaksi bezpečnější přístřešek, než
byl trvalý otevřený boj, a právě okolnost, že Cechy samy od
sklonku 10. století zůstávají takřka bez výjimky v moci jediné
ruky, umožnila rychlý vzestup mezinárodní přes tuto zásadní zá-
vislost na říši.

Jsa tak pánem kusu půdy rozsáhlého a žádnými državami
cizí moci neprostoupeného, jaký se téměř ve vší říši římské
v jediné ruce nezachoval, mohl se vévoda český z poplatného
nohsleda státi předním vévodou říšským, z passivního poddaného
skutečným členem vybraného kruhu světských paladinů římského
impéria. V dobách, pak, kdy se v sousedství ze zmatené směsi práv
vévodských a hrabských, z rozličných vojtství a jiných útržků
moci veřejné teprve zvolna rodí větší panství rodu wittelsbaš-
ského, babenberského nebo wettinského, a kdy se také na východě
moc polského rodu Piasťova tříští v nepevné úděly, uplatňovala
se pevně scelená moc česká hlavně imposantní silou vojenskou,
kterou vytýkají i tak vzdálení pozorovatelé, jako arabský Masudi.
Když český kníže udeřil v bubny a přirazil se svým četným a obá-
vaným lidem do tábora císařského, byla to vždy věc znamenitého

78

dosahu a císařové byli volky nevolk}'^ nuceni skutečnosti té při-
znávati stále větší míru uznání. Koruna královská, udělená nejprve
Vratislavovi v době zápasů o investitiu^u, byla nejpádnějším
projevem tohoto poměru, ale její osudy byly ovšem zároveň
dokladem nechuti, s jakou králové římští svému slovanskému
lenníkovi dávali tak výjimečné postavení. Neboť jakmile tomu
poměry jen poněkud přály, odjímali mu zlatý vínek se zjevným
chvatem, a zejména za Fridricha Barbarossy' se nepochybně pro-
jevila vědomá touha vrchního lenního pána po trvalém rozbití
velikého vévodství, tak nepohodlně lemujícího východní hranici
německou. Ale pevný krystal státu českého překonal i teto ne-
bezpečí, kníže český přemoJil šťastně i odstředivé snahy biskupů
pražských, a v zápětí hra se rázem obrací v opak.

Od sklonku 12. věku pán Cech jest nepochybným a dědič-
ným králem, kterému již není třeba brániti se proti pokusům
o rozdrobení rodové drža^y se strany vládců něm^eckých. Ale na
tom nezůstává ! Naopak. Vidíme, že Přemj' slovci v 13. věku ro-
stoucí mocí svou takřka ohrožují rovnováhu v říši. Zcela správně
to vytkl Palacký, pravě k roku 1198, že „spojení Čech s říší
německou, nedávno ještě tak. obtížné, protože téměř jen na samých
povinnostech založené, stalo se nyní náhle studnicí nejedncho pro-
spěch a a znamenitých práv". Jsa zárukami, jako byla bulla
sicilská z roku 1212, chráněn před zasahováním ruky císařské do
své původní moci, král český sám jakožto volitel římský, jako
říšský číšník a vůbec ,,úd říše co nejvznešenější"^) hluboko za-
sahoval do osudů sousední oblasti německé. Nejen, že podstatně
pomáhá rozhodovati o tom, kdo bude její hlavou, nýbrž stává
se v druhé polovici 13. věku dočasně i pánem velikých kusů ja-
zykové oblasti německé, jak v dědictví babenberském v zemích
alpských, tak i v pohraniční oblasti bavorské i na severu hor
Krušných, v Chebsku, Pliseňku, Osterlandu a Míšni ; moc česká
zasáhá tu do věcí říšských tak důrazně, že se králům římským
od té chvíle poměr k ní stává skoro podobně důležitým, jako
býval před tím poměr k papežství, až Karlem IV. otázka byla
aspoň na čas rozřešena spojením římské i české koruny na
jediné hlavě — řešení, které ovšem již doba přemyslovská při-
pravovala.

^) I Otakaru Štýrskému, tak nenávistnému k moci přemyslovské, m

jest český král ,,der hóhist amtman, der dem rích waer undertán".

79

Než zastavmež se vůbec na okamžik u postavení, jehož se
dostalo posledním Přemyslovcům v tehdejší Evropě.

V následujících oddílech bude nám několikráte dotknouti se
shod, jaké se jevily ve vývoji vnitřních řádů mezi státem
Česk3'^m doby té a souvěkou Francií, a shody ty lze aspoň po
některé stránce postihnouti i v zevních osudech obojího králov-
ství a zejména v poměru jak k říši německé tak i ke kurii papežské.
Pozorovateli dnešnímu se takové srovnání evropské velmoci
s drobným národem našim zdá ovšem poněkud nevhodné, v 13.
věku však nepoměr ten ještě nebj/l nikterak vtíravý, neboť bu-
doucnost kryla ještě řadu nešťastných náhod, jež zadržely český
stát na cestě k skutečné velikosti.

Královská moc jak Přemyslovců tak panovníků francouz-
ských v^a^ostla vskutku jaksi po boku středověkého impéria, ve
státu českém ovšem pod jeho B\T:cnovaností, kterouž Kapetovci,
©pření o přímou tradici karolinskou, mohli důsledněji odmítati.
Než také oni v době, kdy císařství zářilo v plném lesku úspěchů,
byli nuceni skutečnou moc svou teprve znenáhla vytvářet získá-
váním velikých lén a dlouhým zápasem s krály britskými o pás
krajů západních. Pravé ,,regnum Franciae" bylo dlouho stát
neveliký, který jen s námahou si razil cesta k moři, a v týchž
letech téměř, kdy Přemysl I. Otakar bullou sicilskou získá] svému
království znamenité záruky právní a uznání opravdové státo-
vosti, zajistilo teprve vítězstva u Bouvines také Kapetovcům
trvalou pře\'ahu ve Francii severní, a spojení se zájmem papež-
ským jim otevřelo cestu do oblasti středozemské.

A také další vývoj byl souběžný. Ve shodě s kurií se zmocňuje
Přemysl II. zemí alpských a dotýká se ve Furlansku až ,, svaté"
půdy italské, rozpínaje moc svou do vzdálené Litvy v téže chvíli,
co poboční větev domu francouzského, nabyvši říšského území
v Provenci i Piemontu, proniká ve službách papežových do Nea-
polska a král francouzský sám přistupuje krokem sice pomalým
ale úspěšně k ovládnutí rozličných částí království Arelatského
i západního Porýnska. Jako dva kmeny silné mladým rozpětím
tísnily tehdy obě dynastie s východu i se západu a ohlodávaly
říši, jež se pádem Štaufů byla změnila v pouhou federaci velikých
i drobných dynastů a knížat duchovních, pečujících volbou králů
římských více o zachování odvěké formy, než o ustavení opravdové
vlády vrchní v říši. Což divu, že jak na dvoře pražském tak i v Pa-

80

říži se probouzí téměř zároveň touha po dovršení a zajištění dota-
vadních úspěchů korunou císařskou, jejíž vskutku mezinárodní
ráz byl nedávnou volbou anglického prince a krále daleké Ka-
stilie zřejmě vytčen.

Roku 1273, skoro v tomže okamžiku, co Přemysl II. k ní
obrací zrak svůj anebo hledí aspoň nové volbě jiného nápadníka
zabrániti, sune také obratný Karel z Anjou kandidaturu svého sy-
novce, francouzského krále Filipa III., v Němcích neskrytě do
popředí. Jako český tak i francouzský král počítali tehdy i s roze-
rvaností prostředí německého i s podporou kurie, ovšem zatím
beze zdaru. Neboť nedbaje jejich předchozích služeb a oddanosti
papež Řehoř X. nezabránil odporu, který se .v kruhu knížat
německých náhle zdvihl proti tomu, aby se Slovan nebo Francouz
stal hlavou říše ; a odpor ten vynesl do výše Rudo fa Habs-
burského jakožto panovníka, jemuž od počátku kynul úkol,
čeliti postupu kapetovských usurpací na západě a zlomiti příliš
vzrostlou moc krále českého.

Jest pak obecně známo, že král Rudolf, ač kotvil minulostí
svou v západním pomezí říšském, se obrátil především k druhému
úkolu, a spojiv v táboře svém všechny žárlivé sousedy i vnitřní
nepřát eis Přemyslovy, vskutku dosáhl cíle. Ovšem jen z části
a vlastně jen dočasně. Přemysl zahynul sice v boji a rod Rudol-
fův ovládl dědictví babenberské, ale vlastní základna státu
českého zůstala neotřesena. Ani Moravu se nepodařilo římskému
králi odtrhnouti od Cech a také snaha po uskrovnění výjimečného
postavení, jehož se stát česk}''^ v rámci říšském domohl, neměla
výsledků trvalých. Rudolf sám, chtěje dosáhnouti římské ko-
runy pro svého syna, viděl se nucena českému zeti obnovit dů-
stojnost kiurfiřtskou a dbáti jeho přátelství. IMladý Václav II.
obracel pak ctižádost svou sice jen z části týmž směrem jako
kdysi otec, bera se většinou jinou cestou k cíli, ale i on dosahuje
konečně moci, kterou souvěkovci právem směli zváti přední
v křesťanstvu a s níž se mohl postaviti jako rovnocenný spojenec
po bok králi frncouzskému i proti císaři i proti papeži římskému.

Poznáme vše to podrobněji v kapitolách následujících, ale
již zde obecným pohledem na rj^chlý a nezdolný vzrůst státní
síly české v 13. věku vkrádá se nám mimoděk otázka, jaké byly
vlastní jeho příčiny. Ze aetkvěly jen v osobních schopnostech
zajímavých panovníkův, jimiž se končí rod Přemyslův, jest zřejmé.

81

Roz\Tat veřejných řádů říšských byl vzrůstu moci české ovšem
stejně mocnou podporou, jako příznivý jí byl i vývoj dynastických
poměrů v Cechách samých, kde vymření vedlejších větví vlád-
noucího rodu učinilo konec bojům o trůn. Ale nebylo to zajisté
vše; také jiné příčiny měly svůj podíl na smělém rozběhu po-
sledních Přemyslovců k moci vskutku evropské.

Byly to zejména obecné předpoklady hospodářské. V 11. a 12.
věku síla státu českého se projevovala na venek především pozoru-
hodnými ale přece jaksi jen chvilkovými výpady velikých a udat-
ných houfů vojenských. Rozsáhlá a úrodná země česká živila houfy
ty, ale dokud trvala v prostém ústroji hospodářství natmrálního,
mohla jen ruka vskutku silného knížete sebrati je občas v jedno,
a nemohlo se tak díti příliš často, sice se hlásíval v zápě*;í
odpor starších bojovníků, toužících, jak se zdá, spíše po krátkých,
kořistných nájezdech do Polska než po slavných ale nevděčných
výpravách, s vysokou politikou knížecí spiatých, jako byla tažení
na Milán a do Říma nebo jízda do Uher roku 1164.

Zcela jinak bylo, když v 13. věku král český se stal pánem
kraje, z něhož se do sousedství nevyvážejí jen koně nebo otroci,
nýbrž odkud se roztěká mocný proud stříbra, a když pří-
rodní bohatství veliké země bylo nejen probuzeno, ale zároveň
i mobilisováno novými městy a kolonisací o ně se opírající. Tu
bére na sebe moc Přemyslovců ráz zcela nový. Nepůsobí již jen
občasnými nárazy drsného vojenského lidu, nýbrž projevuje se
vytrvaleji bohatstvím, které zvyšuje rychle převahu královu nad
sousedy.

Nyní teprve se jeví pravý dosah toho, že v rukou české
dynastie tak veliká država byla scelena, a zejména požehnání
dolů začíná obetkávati Přemyslovce, počínaje králem Václavem I.,
hotovou zlatozáří, zrcadlící se zejména v naivním nadsazování sou-
věkých kronikářů, z nichž daleko nejstřízlivějším jest elsaský autor
,,Descriptio Theutoniae"; ten tvrdí již někdy kolem roku 1240,
že král český má dvakráte tolik důchodů jako nejbohatší knížata
v říši, kurfiíl kolínský a braniborský, pětkrát tolik jako kurfiřt
falcký, dvanáctkrát jako mohučský a patnáctkrát jako trevírský.

Nyní teprve může český panovník zasahovati do říšských
dějin pádnou zbraní, kterou se mu stal peníz, kupovati si rostoucí
vliv na všech stranách a platiti zejména také houfy námezdníků
do služeb jeho stejně ochotně se hlásících, jako se k jeho dvoru

šus ta, Dvt- knihy českých dčjiii I. O

82

nyní tlačili němečtí niinnesángři, své publicistické služby nabíze-
jíce.^) Kdo sleduje zejména dějiny politických úspěchů Pře-
mysla II. a Václava II., nesmí této stránky nikdy pouštěti s očí
a zapomenout na údiv, s jakým na příklad mnich fiirstenfeldský
vypravuje, jak ve Štrubině se setkal s vozem přivážejícím vé-
vodovi bavorskému od Přemysla II. žoldem nádobu se sedmi
měřicemi stříbra, podotýkaje, že kdyby na vlastní oči nebyl viděl
hromadu peněz, jinému by neuvěřiL

U souvěkovců Přemysl II. vzbuzuje vážnost především ja-
kožto král, který podle slov kolmarského letopisce ,,věže zlatem
i stříbrem naplnil" a který, jak tvrdil mnich erfurtský již roku 1260,
,, otevíraje brány svého bohatství žold a dary tak štědře mohl
dávati svým vojínům, že nemalé množství rytířstva německého
na sebe přitáhl." Bylo by možno sestaviti řadu jiných výroků
souvěkých o tom, jak ochotně se brávali tehdy němečtí páni do
služeb českých a v zrcadle nejednoho kronikáře říšského se jeví
zápas Rudolfův s Přemyslem namnoze zápasem tuhé odhodlanosti
nebohatého ale ukázněného hrdiny německého s bohatým měšcem
českým, v kterémžto boji ovšem penězi koupená cháska podléhá.

Proto stavějí souvěcí straníci habsburští tak rádi Rudolfa
v prosté šeré kytlici proti Přemyslovci v zlatém hávu se pyšnícímu,
proto jest jim Rudolf především ,,rex pauper", který, silen jsa jen
říšským právem, se pouští v nerovný boj s mocí českého mamonu.
A zdá se, že Rudolf sám si druhdy zahrával s tímto obrazem,
jakousi oporu a sympatii mu zjednávajícím, jak o tom svědčí na
příklad jeho bonmot z doby, kdy začínal právě veliký zápas
s králem českým, že prý vůbec nepotřebuje pokladníka pro patero
stříbrňáčků, které má svého jmění. Vskutku dovedl i on i syn jeho
Albrecht sbírati značné sumy peněžité pro své podniky; nepod-
ceňovali nikterak jejich sílu a užívali jí hojně pro své smělé cíle
v říšské politice. Ale neměli ve věci té základnu tak pevnou,

^) Téměř souběžný, ovšem skromnější, byl také rychlý vznos vý-
znamu Míšně v říši. Rozkvět dolů freiberských činí v 13. věku rovněž
příslovečným bohatstv-í markrabat tamních, jako byl Jindřich ,,der Er-
lauchte", vrstevník Přemysla II., dvorskou nádherou i podporou licho-
tivých pěvců s ním závodící. Bohatství usnadňuje Wettincům postup
do Durynska, ale způsobuje ovšem také, že zbohatlá Míšeň, rovně jako
Čechy, na sklonku století se stává svůdným jablkem, po němž tolik římských
králů žádostivě vztahovalo ruku.

83

jakou Přemyslovcům poskytovaly země české, zejména po ne-
obyčejném rozkvětu dolů kutnohorských. Skutečnost, že Habs-
burkové byli nuceni k získání potřebného peníze síly své zástavami
a jinak přes příliš napínat, přispěla vadnou měrou k tomu, že ani
Rudolf ani Albrecht nedosáhli mnohého ze svých původních cílů.
Neboť jak důležitým činitelem v říšské politice doby té vskutku
býval peníz, ukazuje nejlépe žalostná postava vskutku chudého
krále římského, Adolfa Nasovského, jehož nedostatek nutil k tomu,
jakmile se rozešel se svým bohatým příznivcem, králem českým
Václavem II., aby tajně se prodával hned jinému bohatému
panovníkovi, králi francouzskému.

Vznos královské moci české v 13. věku, tvořící jeden z hlav-
ních rysů souvěkých dějin evropských a jevící takřka přídech
poněkud ukvapené dychtivosti, souvisel tedy velmi těsně s teh-
dejším hospodářským rozvojem zemí českých, byl jím přímo
pcdmíněn a poháněn. Probuzené bohatství země způsobilo tu
rychlou zm.ěnu úloh. Pohraničný hvozd český chránil kdysi slo-
vanské společnosti v Čechách před zavalením mocnými sousedy,
byl takřka symbolem obrany té; v 13. věku kolonisace po-
žehnáním hor česk3'ch urychlená proráží však jeho stěnu téměř
na všech stranách, a vskutku obratem ruky ho již nebylo
třeba; stával se spíše překážkou královské moci české, opačným
proudem do oblasti německé se přelévající, a proto mohl beze

škody mizeti.

Tolik asi postačí zatím k ujasnění dosahu hlubokých změn
hospodářských, jejichž stín i jas leží na době posledních Přemy-
slovců. Po celá dlouhá desítiletí pozdější setkáváme se ovšem dále
s opožděnými případy, kdy vesnice, dotud na tradicionálním právě
,, českém" sedící, získávají právo zákupné a kdy řád lánový v nich
zatlačuje starší počítání podle potahů poplužných. Zakládáni
nových osad na půdě lesní pokračuje bez přerušení a zvolna se
snad tu i tam do země ještě trousí i hloučky cizích přistěhovalců.
Ale všechno to jsou přece již jen dozvuky veliké doby. V 14. věku
u nás již nevznikají nová města, a můžeme právem tvrditi, že
celkové nazírání na život hospodářský na sklonku vlády Václava II.
dosáhlo téměř všech podstatných rysů, jaké zachovalo pak po
celý pozdější středověk. Přechod od naturální směny k peněžně,

6*

84

jehož hlavní podmínku jsme poznali v dostatečné saturaci země
drahým kovem a v přílivu podnikavých živlů, byl tehdy věcí
hotovou a stříbro již nepochybně osou, kolem níž krouží veškeren
ruch společenský.

Jde však o to, v jaké formě drahý kov projevoval tuto svou
všemocnou vládu, v jakém rouše vstupoval do vln směnného
života. Teprve tou otázkou se vskutku vracíme k bodu, od něhož
jsme vyšli, totiž k českým poměrům mincovním 13. věku, a čeká
tu na nás opravdové překvapení, totiž poznání, že přes rychlý
vývoj, kterým právě peníz byl posunut do popředí, poměr^^
mincovní dlouho zůstávají k nevíře zaostalé a daleko za sku-
tečnou potřebou života. Ovšem nejen u nás, nýbrž ve vší střední
Evropě, a k tomu jest třeba několik slov na vysvětlenou.

Úloha, raženému kovu ve středověku po dlouhá staletí při-
suzovaná, příčí se naprosto dnešním zvykům a názorům. Podle
těch peníz má býti účelným nástrojem tržních styků, usnadňujícím
každou směnu, ale zároveň i vhodným prostředkem trvalé akku-
mulace majetku. V ranném středověku však vidíme takřka opak ;
svou krátkou platností a pochybnou hodnotou peníz není ta jen
naprosto nevhodným předmětem thesaurace ; není ani usnad-
ňovatelem směny, nýbrž ji často spíše stěžuje. Stal se namnoze
svízelným zařízením, zdražujícím jen a znesnadňujícím veškeren
ruch tržní, jehož pravým účelem jest hlavně nepřímé zdanění
všech movitých převodů.

Souviselo to s obecnými poměry evropského západu, jaké
nastaly poklesnutím světa starověkého. Antika zanechala po
sobě veliké bohatství účelných zařízení kulturních, ale mnohé
články dědictví toho přesahovaly, aspoň jistou měrou, skutečné
potřeby primitivnějšího života, v troskách říše římské se roz-
víjejícího. Články ty tedy zůstávaly dlouho pouhým mrtvým
inventářem, dokud je intensivnější ruch a postupný vývoj po-
zdějších století neprobudil zase k životu skutečnému. Dějinj^
náboženské a literární nám ukazují mnoho takových statků,
živořících dlouho jen jako zvykem posvěcená ale neplodná jistina,
kterou teprve vyspělejší sklonek středověku lépe pochopil a do-
datečně s novou vášní si osvojil. Problém renaissance i reformace
má v tom společný kořen, z něhož v nerozlučné vzájemnosti
vyrostl, v životě hospodářském pak měl podobné osudy peníz.

85

Prostý a jednoduchým koloběhem statků spoutaný život, jaký
nastal v západní Evropě po zániku měst a hlavně po rozkladu
říše Karlovy, ho hrubě nepotřeboval ; ale z doby pí edchozí potrval
zvyk, v peněžních jednotkách platiti anebo aspoň určovati pokuty
nebo jiné veřejné dávky, a zejména zachovali panovníci jakožto
cennou část své moci výhradné právo ražení mince. Razí ji tedy
jakožto malé, stříbrné denárky s nejrůznějšími, více nebo méně
dokonalými značkami, za antickými vzory valně pokulhávajícími, a
žádají, aby poddaní jí užívali, třebas že jich skutečný zájem ktomu
valně nevedl; a tak se to, co V3n:ostlo kdysi z přirozené potřeby
miěstských obcí starověkých, stává neplodným závazkem, často
dosti tíživým. Peníz v agrárním prostředí ranného středověku
nebyl již vskutku ústřední studnou, do níž se všechny hodnoty
přirozeně stékají a z jejíž hloubi je lze stejně snadno vybaviti;
stal se prostě zvláštním druhem zboží, jež bývalo třeba jen
k mxitým účelům a k vyplnění jistých zvykových závazků
občas získat směnou v mincovně, a jehož výroba byla monopolem
panovníkovým.

A panovník dbal především toho, aby z tohoto monopolu
vytěžil co nejvíce. Nutí poddané rozličnými předpisy k tomu, aby
od jeho mincéřů peníz kupovali, a to nejen k placení daní a pokut,
nýbrž aby ho užívali ve vzájemných stycích tržních i tam, kde
bylo možno bez něho se obejíti. Chtěje míti častý zisk z prodeje
raženého kovu, dbá zároveň o to, aby týž peníz příliš dlouho ne-
kroužil v obecném oběhu. Proto ruší často jeho platnost, nahrazuje
jeho ráz novým, a tak dochází k tomu, že mince byla v leckterém
kraji i několikráte v roce měněna a obyvatelstvo nuceno zásobu
denárků s určitou ztrátou znova a znova vyměňovati za nový peníz
pohrůžkou, že mince prošlé jakožto neplatné propadají zabrání.
Tento způsob daně, našem unazírání tak protimyslný, byl možný
právě jen v rámci patriarchálního hospodářství, kde tržní ruch
byl nepatrný a život tkvěl pevně ve zvykových kolejícn pra-
videlných vztahů sousedských, kde bohatství hledalo jen z malé
části své těžisko v ražených mincích, uchylujíc se při thesauraci
spíše k hromadění klenotů a prostého kovu.

Peníz se tehdy vůbec daleko nerozbíhal. Býval ražen zpra-
vidla před většími trhy v tržních osadách, sloužil krátkou chvíli
v těsném rámci tom se scházejícímu lidu a jeho celá činnost
byla jaksi sváteční, místně obmezená. Byl tak spíše, podobně

86

jako clo, nutným břemenem trhování, prostředkem, kterým pa-
novník měl podíl na všech koupích a prodejích, a proto se nedivíme,
slyšíme-li, že ta ona skupina poddaných výkupem dosahuje práva,
neužívati při svých obchodech vůbec peněz a že se zavazuje raději
k pravidelnému poplatku ročm'mu, jen aby ušla nemilé ,,renovatio
monetae".

Neboť kov nerazeny, na váhu braný, byl pohodlnějším a
bezpečnějším platidlem nežli peníz, pokud vůbec nestačila prostá
směna věcí anebo pokud obchod nevytvořil rozličné konvencio-
nální surogáty měny, jako byly u nás v 12, století látky (panni)
nebo na trzích polských kožky z hlavičky vzácné veverky šedivé,
dovážené ze Sibiře a z krajů čeinomořských, kterých tamní ob-
chodnictvo užívalo k tomu, aby obcházelo špatnou měnu stříbrnou
zcela podobně, jako Vlaši cd 12. století počínaje na velikých
trzích západních vytvořili směnku a prosté clearingové řízení jen
proto, aby ušli s\ázelnému užívání stále měněných peněz místních.
Neboť nevýhody m.ěny denárové nespočívaly jen v její nestá-
losti a v sužování ustavičnou renovací; snaha po zwšení min-
covního zisku vedla i k tomu, že knížata postupně minci zhoršují
jak ve váze tak v zrnu, kazíce ji tak, že se při někteié směně
odvolaných denárů za nové ztrácela až čtvrtina stříbrné hodnoty.
Proto bývalo tu i tam zhoršování aspoň na oko zmirňováno bo-
tovou soustavou znenáhlých poklesů a tím, že mincovna při po-
stupném vydávání denárků téhož typu měsíc po měsíci ubírala
jejich zrnu, takže při vyhlášení nového typu skok mezi posledními
exempláry starého lažení a prvními ražení ncvého nebyl tak
značný.

Postupné horšení, jež dosáhlo svého vrcholu na sklonku
12. věku, nebylo ovšem jen výsledkem knížecí aychtivosti po
snadném zisku. Nepochybu^ přispěl také nedostatek ražebného
kovu k tomu, že měděný náčist nabyl často mnohonásobné pře-
vahy nad stříbrným obsaherr.. Neboť oživováním hospodářského
života množily se znenáhla trhy, při nichž bylo třeba mince,
a zvýšené potřebě té nestačily zásoby stříbra, dokud v 13. věku
větší množství drahého kovu do západoevropského oběhu ne-
přišlo ; a zdá se také, že rostoucí potřebě peněz nestačila loudavou
výrobou svou ani stará technika mincéřská. Proto vidíme, že
od sklonku 12. věku ve střední E\Topě skoro všude denár, za-
chovávající zhrublý ráz oboustranné mince antické, ustupuje

87

brakteátu, tenounkému plecháčku, jen po jedné straně raženému
a zřídka nápisem, nejčastěji jen chvatně zhotoveným emblémem
opatřenému, který výrazněji nežli jakákoliv památka jiná ukazuje
zvláštnosti čistě středověkého mincovnictví. Je tak křehký, že
stěží vydrží oběh několika měsíců, a je zpravidla tak nedbale ražen,
jak toho žádalo nutné zmenšení ustavičných ražebných nákladů;
je lehký a tenký, aby budil zdání velikosti, ale vskutku spo-
třeboval jen tolik kovu, kolik zásoba dovolovala. Arcibiskup
magdeburský Konrád dobře karakterisoval roku 1276 měnu sou-
věkou jako lupénky tak lehké, že i nejněžnější vánek prý je odvane.
Brakteát jest vrcholem zrůdného vývoje, který prodělala mince,
stavši se přežitkem z dob intensivně jšího hospodářství, a byl
vlastně jen pošklebkem pravému penízi, stejně jako byly fan-
tastické figury na něm vyražené zpravidla již jen smutnou karika-
turou značek starověkých.

Tyto poměry mincovnictví středoevropského byly v Čechách
obecné rovně jako v zemích sousedních. Z dob 10 — 12. věku
máme dlouhou řadu denárů nejrůznějších typů a jejich mnohost
dokazuje, jak často bývala i tu mince měněna. V 13. věku pak
vládne také v Cechách němá mince miskovitých brakteatů
s nejmožnějšími hrubými obrazci, často zcela pitvomými, jimž
nedbalý chvat vtiskl své stopy. A také listiny naše přinášejí
doklady toho, jak nemilým zatížemm veškerých trhů tu býval
peníz; kláštery si vymáhají výpadu, aby jejich poddaní tihujíce,
aspoň v klášterních městečkách nebyli nuceni pokaždé nevolky
měniti zásobu starých peněz za nové.^) Slyšíme, že židé jsou
nuceni jednotlivým mincovnám týdně mxité množství peněz od-
kupovat, a jako zvláštní milost odpouští král některé židovské
osadě na dobu roku břímě to. Slyšíme, jak se proti krámcům min-
coven královských obrací nenávist obecná jakožto střediskům
zlého vyděračsťvá.

V zemi bylo namnoze přesvědčení, že mincéři na vlastní
vrub minci zhoršují více, než panovník nařizoval, a často bylo
třeba chrániti jich před násilnými projevy místní nespokojenosti
i před žalobami pánů zemských, kteří bývali až příliš rychle od-

1) Tak dostal Idášter vilémovský roku 1276 výsadu, ,,ut tempoie
nove monetě in suis forensibus opidis homines ipsius monasterii per regios
monetarios cambire denarios non cogantur inviti" (R. II., no. 1009).

88

hodláni samovolně soudit mincíře minci domněle ve svůj prospěch
padělajícího, takže nebývalo vždy bezpečným řemeslem zaměstnání
zřízence, který chodil s novými penězi po tržních místech jed-
notlivých baronů, aby zde vnucoval své zboží, málo důvěry vzbuzu-
jící. Mnohé zprávy svědčí i o tom, že vskutku oběh falešné měny
v zemi býval značný, takže bylo častěji nutno i upálením hroziti
penězokazům a jmenovati zvláštní pravomocí vyznamenané sti-
hatele jejich.

V zemi bylo nadto mnoho mincoven, hlavně ovšem na
důležitějších zemských stezkách položených, a změna mince se
\'ždy nedala ve všech současně, nýbrž patrně podle rozličných
terminů hlavníc trhů; proto mince, dnes ještě y Plzni platná,
již neplatila v Mostě, a podobně. Cizí obchodníci vymáhali si
tudíž, že stálejší typy některých zemí sousedních, zejména ob-
líbená mince rezenská nebo na sklonku 13. věku i vídeňské denáry,
měly otevřený trh v některých krajích českých, ale to byla jen
výjimka a na sklonku 13. věku zmatený stav ten se stával zjevně
nesnesitelným. V zemi vznikla četná města, návštěva trhu stává
se i venkovanům věcí všední a tu teprve počíná se rychle všecek
absurdní systém mincovní jeviti v pravdě tíživým a všude se
hlásí nutnost, jeho nedostatky vyrovnávati stůi co stůj.

Především nebyl přes veškeré zákazy královské v trhovém
styku peníz stále ještě platidlem prostě počítaným, nýbrž zbožím,
které se bére jen na váhu a skutečně přijímá bez ohledu na počet
kusů jen na hřivny, věrdunky, loty a kventlíky. To však mělo
také stránky velmi zlé. Sedláček, který v mincovně vyměnil
váček právě odvolaných plíšků za nov^é, přesv-édčoval se podle slov
kronikářových v zápětí u kupce, který penízky ty jen na váhu
bral, nejednou, že jeho hotovost se směnou vskutku scvTkla na
polovic tím, že nový penízek denárový váhou sotva převyšoval
obolus (brakteat v půli rozlomený). Nutnost užívati váhy při
platech měla nadto i tu nevýhodu, že venkovský prosťáček býval
vydán na pospas podvodnému vážení. Z listin se dovídáme, že
při prodeji nemovitostí se stalo ,, právem zemským", aby kupující
'ke každé hřivně peněz přidal jeden lot, tedy 7i«. ..pro purificando
argento",^) kteréžto placení t. zv. ,, náčistu" prozrazovalo, že pro-

^) Pěkně o tom poučuje zejména listina \-j'šeIiradská z roku 1279
(Reg. II. no. 1189).

89

dávač hodnotil jen stříbrný obsah mince a že patrně bývalo
vskutku obecně zvykem, jak praví výslovně kronikář zbraslav-
ský „ražené denárky lámati a ne bez škody je v pouhé stříbro
přelévat."

Peníz byl vlastníkovi tedy namnoze jaksi jen pouhou do-
časnou formou stříbra zdraženého a pokaženého mincováním,
bez nepochybně bezpečné hodnoty platební, a nadto způsobovala
nestejná cena denáru často bud dlužníkovi bud věřiteli citelnou
škodu při splnění závazků úvěrních nebo i jiných smluv.

Jaký div tedy, že se při množení tržních převodů stále hojněji
užívalo kovu neraženého, ať již stříbra čistého nebo ,,argentum
usuale", legovaného tu po českém onde po míšeňském (freiber-
ském) způsobu, že se platy \^miňovaly v denárech, ale jen pokud
obsahují stříbro, anebo že se kupní cena určovala schválně v ,,aurum
bonům de rivulis", aby se obešla mince stříbrná. Proto vedle
ražených peněz kolují i stříbrné cány, značkou tavířovou označené
jakožto kov čistý nebo smíšený. Zákazy proti tomu všemu byly
patrně bezmocné a zdá se, že zvyk si vymohl právo, aspoň při
prodeji nemovitostí, kde šlo o vyšší sumy, beztrestně užívati kovu
neraženého. Neboť tvrzení, s nímž se setkáváme v některých
knihách, že prý předpisy královské zakazovaly komukoHv míti
přes 20 hřiven neraženého stříbra, zakládá se jen na pochybné
interpretaci pramenů, a ve smlouvách královských s mincmistry
bývá kladen důraz jen na to, aby žádné pokuty, trhy věcí mo-
vitých a vyplácení mzdy dělníkům, jak v dolech tak při žni a na
vinicích, se nedaly bez ražených peněz. Jak se zdá důchodem
mince královské bývalo dokonce, že za plat dovolovala jednotlivým
pánům, aby měli váhu na stříbro a zlato,^) stejně jako bylo ně-
kterým zlatníkům, zejména v Praze, výslovně přiznáno právo,
zkoušeti čistotu stříbra a označovati ji. Privilegium pro Kroměříž
z r. 1290 ukazuje, že i města venkovská mívala možnost, koupiti
si ,,cameram pro argenti examinatione". Vlastní zčišťování ovšem
mělo se dáti jen v mincovnách, které tím zachovávaly kontrolu
nade vším drahým kovem v zemi obíhajícím

Nepohodlné poměry ty volaly tím hlasitěji po nápravě, čím
živěji se na konci 13. věku utvářilo směnné hospodářství a čím více

1) Případný obrázek k tomu nalézáme ve větším letopise ždárském,
kde roku 1250 velmož svému zeli, dav čeledí přinésti dvojí váhu, odvažuje
deset hřiven zlata a 104 hřivny stříbra.

90

se vyšší třídy měnily ve stav obročníku, o důchody peněžité se
opírajících. Tu se celé společnosti jevila bezpečná konsolidace
měny věcí ohromného v}' známu. Nelze ovšem neviděti, že již od
polovice 13. věku se hlásil v Cechách opravdový sklon k nápravě,
především zlepšením zrna královských brakteatů. Ještě na konci
12. století nedostatek zásoby stříbra vedl k tomu, že v Cechách,
stejně jako v zemích sousedních, došlo až i k užívání t. zv. platý-
rované mince, kde podstatu denáru tvořila vlastně med pouze
tenkou šupinl^ou stříbrnou přebitá. i) Tu důlní úroda, brzy potom
země české vyznačující, umožnila rychlou nápravu aspoň v tomto
směru. Brakteaty české hned od doby Václava I. se Uší od mincí
zemí sousedních bohatst\am svéiio stříbrného zrna, jež zřídka
klesá pod 900/1000, takže v ohledu tom před nimi iistupují daleko
do pozadí všechny mince zemí sousedních i mince rakouské a
štýrské ražené za vlády Otakaro\^. Ve smJouvách lo-álových s minc-
mistry o stříži a zrnu máme doklady, že nová mince neměla býti
aspoň v zrnu horší nýbrž naopak lepší mince odvolané, a v prvních
letech Václava II. došlo dokonce, jak se zdá, k pokusu o nápravu
měny a zatlačení neraženého ko\Ti z trhu tím, že brakteaty měly
býti raženy z ryzího, vůbec nenačistěnéha stříbra. Aspoň nazna-
čuje to jedna smlouva o minci a v nálezech se vyskytují vskutku
plíšky, v nichž příměsek klesá pod 3%, což lze při stavu tehdejší
techniky zčisťovací míti téměř bezpečně za příměsek jen bezděčný.

Ale pokusy neměh" zdaru, dokud potrval starý způsob usta-
vičného odvolávání peněž a dokud vládl brakteat nejisté stříže,
při všech větších trzích jen na váhu přijímaný. Kronika zbia-
slavská vyličuje velmi názorně v 66. kapitole škody systému toho
a v}^týká paneg}-ricky zásluhu Václava II., že přinesl konečně
rozhodnou odpomoc zaražením ,, věčné" mince, jež byla zcela
jinak schopna novému ruchu hospodářskému vyhovět než křehké
plíšky dotavadní.^j

1) Tenkráte také dovolil papež Coelestin III. (1191 — 1198) kostelu
vyšehradskému, aby, hledě k „vilitas monetae" v Čechách panující, kurii
místo 12 hřiven denárů dával jen 5 hřiven stříbra neraženého a privilej
Přemysla I. pro církev českou z roku 1221 ukazuje, jak na počátku 13.
věku komorníci za půhon vymáhali rovněž ,,propter vilitatem monetae"
místo patnácti denárů dvakráte tolik.

*) Zaražení grošů pražských Václavem II. bylo po stránce numis-
matické dobře oceněno a vyloženo zejména soustavným dílem Smolíkovým

91

Vhodné vzory reformy takové bylo lze nalézti v cizině, ale
ovšem nikoliv v sousední cizině německé, nýbrž ve vzdálených
a pokročilejších krajích e\'rop3kého jihu a západu. Myšlenka za-
raziti novou minci pevnou a cennější, jež by se lépe hodila k pla-
cení větších sum a kolujíc trvale zatlačila nerazeny kov i směnu
natuiální, přišla, jak se zdá, z východu, kde se v byzantské
oblasti opiavdové peněžní hospodářství a městský život udržely
takřka v nepřerušené souvislosti od dob antických. Od roku 1194
razí Benátky podle vzoru byzantského vedle drobných denárů již
větší pem'ze, ,,denarii grossi", a před rokem 1230 byl v soupeřské

,, Pražské groše a jejich díly", i drobnějšími články téhož autora. Výstižnému
pochopení po stránce hospodářské však překážkou jest zejména nedosta-
tečné probadání mincovnictví českého v 13. věku. I v té věci dalo se ovšem
mnoho pilné práce a zvláště veliké dílo E. Fialovo o českých denárech
jest vskutku bohatým svodem vědění; přesnému poznání mincovních po-
měrů za posledních Přemyslovců přes to nedospějeme, pokud potrvá
dosavadní přílišná důvěra v spolehlivost některých pramenů.

Hlavním pramenem naším jsou totiž smlouvy královské s družstvy
mincmistrovskými a některé jiné listiny k mincovnám hledící, veskrze do
dob Přemysla II. a Václava II. náležité. Nejsou zachovány v originálech,
nýbrž jen ve formulářích, a badání přezíralo namnoze skutečnost, že sbírky
ty, zejména t. zv. formulář Zdenka z Třebíče, jsou valně nespolehlivé a po-
kažené co do jmen i čísel. Proto stojí mnohý výpočet o ně opřený vskutku
na písku. Než k tomu přistupuje i jiná svízel. Smlouvy jsou nedatované
a vskutku lze je vročiti jen zcela přibližně, takže u mnohých jest pochybné,
platí-li pro dobu Přemysla II. nebo pro samý sklonek století. Vydavatelé
jejich však, a zejména H. Jireček, opatřili listiny na základě zcela vratkých
dohadů příliš určitými daty let 1253, 1267, 1286 a tak podobně, čímž zmátli
badání odborné stejně jako zase učiniti jinde ne zcela správnou inter-
punkcí svých textů. Numismatikové, zcela spoléhajíce na letopočty ty a
na jména i čísla v listinách dochovaná, dospěli namnoze k soudům velmi
pochybné bezpečnosti, takže nezbude, než mnohý z nich podrobiti důkladné
zkoušce, která snad ochudí vědění naše o mnohou domněle zjištěnou po-
drobnost, ale opírajíc se o správnější pochopení obecných poměrů hospo-
dářských, ukáže zajisté mnohou věc zase v novém světle. Při tom bude ovšem
také třeba nezapomínati toho, že smlouvy středověké mlčívají o věcech
zvykem samozřejmých, vytýkajíce jen to, co bylo třeba zvláště vytknouti,
a rovněž nesmíme, užívajíce čísel v listinách uváděných, zapomínati ani
toho, že namnoze nehledí jen k nájmu mince, nýbrž kumulativně i k rychtám
měst horních a k nájmu urbury. Úkolem práce naší není ovšem naprosto
taková revise podrobná, nýbrž jen snaha, vytknouti některé, dotud poněkud
opomíjené momenty vývojové; skutečně odborné badání vynese pak skizze
naší nepochybně mnohou opravu a podstatný doplněk.

92

Pise peníz ten ražen rovněž a aveden v pevný poměr k dotavadnímu
systému měnnému tím, že se rovnal 12 denárům nebili jednomu
solidu.

Jest známo, že se v starším středověku razily jen denárky
a větších jednotek se dosahovalo jejich početním spojováním v zvy-
ková množství. Tak nejoblíbenějším bylo, počítat na hřivny
o 240 denárech, jež se pak dělily na 20 solidů o 12 denárech. Při
tom však solidus takový až do 13. věku nikdy ražen nebýval, zů-
stávaje pouhou jednotkou početní, až v pisánském groši byl opravdu
také v stříbrné hodnotě ztělesněn. A způsob ten rozšířil se rychle
i do blízkého sousedství, neboť větší peníz patině vyhovoval velmi
množícímu se počtu větších platů, při nichž přílišné množstrí
denárkůbylojenna obtíž. V polovici třicátých let Í3. věku pak se
potkáváme s grošem již i ve Florenciia v jiných italských městech,
a brzy N^šecek poloostrov italský přivyká této solidnější a trvalejší
měně grošové, která svůj vjezd na sever Alp pak slavila roku 126C,
kdy Ludvík IX. francouzský v Touisu začal raziti slavný ,,grossus
turonensis", rovný dvanácti ,,turonenses pa*vi". Do sklonku
13. věku však vítězný postup nové měny již dále nepokračoval,
a zejména nepronikl do oblasti německé. Na jižním pomezí jejím
se sice rozšířila nehluboko do jižních Tyrol, kdežto na západě
v obchodu porýnském se kolem roku 1276 stával ,,gros tournois"
oblíbenou mincí cizí, podobně jako u nás denár řezenský, takže
některá knížata lotrinská a nizozemská francouzskou mmci tu
i podvodně padělá vála, ale jinak až do roku 1300 všude v Německu
v}xházejí z mincoven stále jen brakteaty nebo výjimkou ještě i le-
četné oboustranné denárky staršího typu, a nebyl to tedy vliv
německý, nýbrž přímý vliv románský a především vzor mocného
krále francouzského, který pohnul Václava II. k tomu, aby zavedl
ve svých zemích nejen pevnou a trvalou měnu grošovou, nýbrž
aby upravil veškeré mincovnictví na základě zcela novém zrušením
mincoven místních a soustředěním vší ražby v Praze.

Rozhodnutí vyšlo patrně ze správného poznání, že rozvíjející
se směnný ruch v zemi opatření takového naléhavě žádá. Máme
toho doklad v kapitole třetí knihy Horního práva Václava II.,
nadepsané ,,De emptione et venditione", v níž se pěkně a geneticky,
ovšem pomocí hesel z práva římského, vv^kládá o vývoji trhovém
od prosté směny až k pra\ddelnému užívání peněz. Bylo tedy na
dvoře Václava II. dobré pochopení nutností hospodářských a stři-

93

brné bohatství Cech umožňovalo tu rovněž spíše než kdekoliv
jinde provedení veliké reformy mincovní. Ale přes to prese vše
nesmíme si zaražení nového systému peněžního představovati
věcí lehkou.

Slo vskutku o neobyčejně vážný pře\T:at, neboť přechodem
k trvalé, „věčné" minci plňovážné vzdával se král důležité složky
důchodu plynoucí z každoročních renovací měny a bylo mu
nadto odkoupiti mnoho práv a odškodniti řadu osob novým
systémem zasažených. Abychom pochopili plný dosah věci, jest
třeba dotknouti se některých technických podrobností mincovní
organisace v 13. věku v Cechách obvyklé, pokud nám ji ovšem
hrstka, náhodou zachovaných, listin odhaluje.

Středověk, hlavně středověk raný, vytvářel pro každé umělejší
podnikání podrobnou a našemu oku často až bizzarní specialisaci
výkonu, děle složitější práci nejraději tak, aby řadě osob z ní vzni-
kaly hotové úřady a obročí, honorované ovšem ne pevným platem,
nýbrž určitým podílem ze zisku. A stával-li se podíl takový pak
z míry výnosným, nebýval zpravidla zkracován, nýbrž vrchní pán
hojil se tím, že úřad nebo funkci draze prodával nebo uděloval
v léno. Tím vznikaly poměry velmi složité, jimiž většina veřej-
ných výkonů nabývá rázu nádoby, z níž současně celá řada osob
v oddělených trubičkách vzácný nápoj ssaje. V mincovnictví
českém před reformou grošovou nebylo jinak.

Mince královská se razila ve mnohých městech i tržních místech
a prács ta poutala k sobě přerozličné osoby. Především jest tu
třeba rozeznávati stránku technickou od stránky komerciální, což
se v odborné literatuře dotud dosti přesně nedalo hlavně proto, že
souvěká nomenklatura středověká nakládala se slovy ,, moneta",
,,monetarias", ,,fabrica" a ,, magister monetě" stejně málo přesně
a výrazně, jako s jinými titulaturami. Tavení starého i nového
stříbra, načišťování jeho, lití cánů, vytepání plechů, hotovení
střížků, ražení vlastní a zkoušení peněz na váze byly výkony ře-
meslné, jež mohly konati jen odborníci v dílně k tomu vhodné.
Právo k zřízení dílny takové a jejímu vedení udílel král český
v 13. věku bud v dědictví, bud pronajímal na čas anebo i pro-
dával na doživotí některému zámožnějšímu měšťanu, někdy i ně-
kolika měšťanům; ti pak podle vzoru německých ,,Hausgenossen"
společně mincovnu spravují, a jejich právem jest přijímati v od-
měnu zvykem určený počet denárů z každé nově ražené hřivny.

94

Dědičné vlastnictví mincovny v jejich rukou jevívalo se pak zvláště
bezpečným, měli-li je výslovně zaručeno i pro ten případ, že by
král dílnu přeložil do jiného místa, což se patrně vskutku stávalo
a bývalo v odborné hantýrce označováno jako ,, forum monetae
transferre".

Zcela jinou věcí však než dílna mincérská jest ,,cambium",
krámec peněžnický, v němž obchodní obrat se soustředí. Zde
se ted}^ starý nebo cizí peníz mění na nový a vůbec děje styk
s trhovci všelikého druhu. Tento krámec mohl trvati bud ve vlastní
režii královské komory a byl spravován jejím prokurátorem,
nebo — a tak se to dalo asi nejčastěji, — býval svěřován roz-
ličným nájemcům. V staré době, dokud nebylo u nás ještě mě-
šťanstva, často knížatům sloužili v mincovnictví židé, ale rozvoj
německého patriciátu rovně jako při jiných obchodech je i v tom
zatlačil rychle do pozadí. V druné polovici 13. století převládl
zvyk, že král pronajímal na dobu roku všecek mincovní obchod
v zemích .vých, odděleně však v Cechách a na Moravě, konsorcia
zámožných obchodníků, kteří se tím stávají vespolek ,, magistři
monetae".

Těm král dává , často zároveň v nájem i rychty důlních
měst, správu královské urbury a s ní -pojené výhodné právo ke
koupi všeho stříbra z dolů vytěženého, které mělc z hatí tavičských
jsn do rukou těchto urburéřů královských přecházeti. Neměl oť
stříbro z dolů přicházeti voLiě do obchodu, nýbrž teprve, až by
bylo prošlo mincí a dalo králi zisk ražebný. Toto družstvo minc-
mistrů, v j?hož čele stojí zpravidla některý slovutný měšťan praž-
ský, jako byl třeba pověstný Ebeihard, jeho syn Ekhard nebo
známý Klaric, uzavírá s králem přesnou smlouvu, t. zv. ,,locatio
monetae", o tom, v jakém zrnu a stříži nové mince budou raženy
a jak má býti chráněn prospěch králův i nájemcův proti rozličným
škůdcům. Nájem, placený v několika lhůtách, neznamenal však,
že by jím král se snad vzdával veškerého dalšího zioku. Koruna pro-
najímala jen správu mince a co s tím souviselo, hlavně tedy právo
participovati určitou částkou na výtěžku, kdežto větší kvóta zů-
stávala králi i potom a mincmistři ji měli jen řádně schráněti
a zúčtovati, stejně jako se i pokuty z přestupků mincovních
dělívaly nad polovic mezi krále a mincmistr}'.

Konsortium se pak ujímá obchodů při rozličných mincovnách
v kraji tak, že sami členové jeho s titulem mincmistrů nebo jejich

95

agenti, zvaní ,,kampsory" a „prokurátory", vládnou směnnými
krámci ; v těch přijímají nový, urburou dodávaný kov i starou minci,
prodávajíce za ni mince nové, které podle jejich příkazů a pod
jejich dozorem \^rábějí zmínění dědiční nebo dočasní mincéři. Vzá-
jemný poměr těchto i oněch pak nebjWal, jak le zdá, všude a vždy
valně přátelský, takže mincmistři si vymáhali ve smlouvách až
i ustanovení, že mincéři do dílny nesmějí choditi se zbraní pro
možné spory a výtržnosti. Docházelo patrně nejednou k ne-
shodám o podíl na zisku z nové mince a z výměny staré, kterýžto
se týdně dělíval tak, že určitá kvóta ponechávána králi, uičitá
mincmistrům a určitý podíl majiteli dílny mincéřské. Aby zisk
byl správně rozdělován a podíl královský nezkracován, měl pa-
novník k tomu při každé mincovně svého dozorce, zvaného
notářem mince nebo provisorem mincovním. Tomu bylo státi při
každé affusi t. j. lití cánů v mincovně, aby zjistil, zda se opravdu
podle smlouvy zachovává zrno střížků a zda se větším náčistem
snad zisk nájemcův úskočně nezvětšuje ; on psal účet o tom, kolik
nové mince bylo vydáno, a přijímal kvótu královskou i podíl,
který komoře připadal na pokutách ze soudnict\a mincovního.
Odměňován byl týdně při každém účtování pevně stanoveným
počtem denárů a mincmistři mu dávali zpravidla nadto jakožto
,, poctu" o vánocích soukennou sukni nebo jiný oděv. Provisor
ten býval ostatně zároveň často i notářem berně a pokladníkem
královským pro určitý kraj a vykonával pak za komoru podle
jejích příkazů rozličné platy, vypláceje zejména i obročí, jimiž
král tu onu mincovnu trvale zatížil ve prospěch některých
kostelů nebo svých, dvorských milců. tJřad nebýval sice dědičný,
ale zpravidla doživotní, a býval buď prodáván nebo dáván od-
měnou a darem rozličným sluhům lorálovým. Podle zvyku doby
pak vlastní titulár často nepobýval ani trvale v místě svého úřadu,
nýbrž dlel u dvora, dávaje se zastupovati jinou osobou podružnou.

Tak byla tedy každá mincovna organism valně spletitý, slo-
žený z osob vzájemně se střehoucích a jevila se významným
střediskem hospodářské sprá\'y knížecí. Zde chová se i normální
míra a váha, děje se směna rýžovného zlata za stříbro, odtud se
dozírá na trh, aby neobcházel minci a netrpěl penězokazi, kterýchž
nebývalo patrně aspoň v některých dobách málo.

Uvědomíme-li si ustrojení to, uznáme, jak nesnadné bylo
rázem je měniti a rušiti zavřením četných mincoven a soustředěním

96

veškeré ražby v jediném místě i zavedením těžkéhe peníze, jenž
by koloval trvale a odstranil hlavní obchody krámců mincovních,
veškerou zásobu raženého kovu každoročně a di'uhdy i častěji
v roce znova přesévajících. Nájem s konsorciem bylo ovšem možná
zrušiti, jak uplynul, ale práva dědičných a doživotních majitelů
dílen, provisorů a ostatního personálu bylo nutno vykoupiti a zá-
roveň bylo i k získání dostatečné zásoby nové, solidní mince třeba
předem sebrati takové množství drahého kovu, že věc nabývala
povahy podniku pro dobu tu neobyčejně smělého, který mohly
šťastně a na ráz vykonati pouze ruce velmi obratné a značným
kapitálem vládnoucí.

Přirozeně tedy že Václavu II. nebylo snadno a nezdálo se
snad aniradno uložiti podnik ten domácímu patriciátu, kteiý dotud
z mince královské brával zisky tak znamenité ;' bylo mu jíti pro
pomoc do ciziny. Z Itálie, kde řádná měna grošová žila téměř
již celé století, přivolána b3''la pomxoc taková a že se o ni král český
právě do Florencie obrátil, pochopí snadno, kdo jen poněkud zná
postavení tohoto města v souvěkém životě hospodářském. Po-
volání tří Florenčanů k zaražení groše v Cechách bývalo dotud
zpravidla ovŠ3m vykládáno tak, jakoby příchozí byli jen obratní
pregéři, ř<^meslníci, kteří měli bezvadně zaříditi novou výrobu
těžších peněz v Cechách. Než představa ta jest zcela omylná.
Florenčané, kteří na počátku i. 1300 v Cechách vystupují a
s nimiž se i na sklonku vlády Václava II. znovu setkáme ve vyso-
kých úřadech zemských, nebyli nikterak mincéři řemeslného
cechu ; družstvo zkušených kapitalistů to bylo, králem přivolané
k provedení podniku, na který zkušenosti domácího obchodnictva
nestačily j'ž proto, že se pod")bný pokus do té doby nikde v Něm-
cích skutkem nescal. Věc se sběhla asi zcela podobným postupem,
jako když dnes k veliké operaci finanční na Rus nebo do některého
z balkánských států vláda přibírá osvědčené a přední zástupce zá-
padoevropské haute finance. Tři Vlaši roku 1300 jmenovaní
měli v Cechách patrně postavení téhož rázu, třebas že chudičké
a zcela náhodné zminky několika listin nás poučují jen velmi
nedokonale o jejich působení.

Florencie tehdejší byla místo, v němž veliký kapitalism jiho-
evropský a nejvyšší umění úvěrní mělo vlastně kolébku. Novější ba-
dání Dorenovo, Davidsohnovo a jiných ukázalo jasně, jak výji-
mečné postavení v hospodářských dějinách středověkých měla

97

krásná metropole na Ai-nu. Zde nabylo jemné textilnictví,
o dovoz anglické vlny opřené, již v 13. věku rázu smělého podnikání
ve velkém a uvádělo patriciát florentský v obchodní styk se vším
světem západním, zatím co současně těsné spojení toskánských
guelíů s kurií římskou urychlilo vývoj úvěrnictví florentského ne-
obyčejnou měrou. Na sklonku století, v době Dantově, Florencie
jest městem bankéřů, vládnoucích mocí peněžní tak, že se mohou
zpupně srovnávati s římskými senátory starověkými a plniti duše
své důvěrou, jakoby se od břehů Arna mělo světu vládnouti po-
dobně, jako se vládlo kdysi od břehů Tiberu. Dcerkou a dědičkou
Říma zve Giovanni Villani roku 1300 své rodné město a již před
tím troufala si guelfská pýcha stavěti bohatě zlacené lilie florent-
ské proti oškubanému orlu impéria jako symbol nové moci, která
penízem a důvtipem dobývá světa. Solí země nazýval jeden papež
tehdy Florenčany, kdežto jiný je zase srovnával s antickými
Athenčíky; takový podivvzbuzovaly rychlé úspěchy, za něž město
vděčilo podnikavosti svých členů, neúnavně výbojný zrak do
dalekých krajin obracejících a před žádnou novotou, ani před
zákazy církevními, necouvajících. Také florentský bankéř, ať po-
cházel ze staré krve patricijské nebo byl parvenu z ,,gente nuova",
býval na smrtelné posteli 43všem středověkým člověk^^m, zkroušeně
se kaje z Uch vy, jež mu byla vlastním živlem a zavazuje dědice
své k nápravě, ale i tu nejednou se snažii samého Boha obratně
ošiditi, a v rušném ovzduší tom se cítíme vskutku již takřka na
prahu nové doby.

Většina bohatších domů obchodních ve Florencii zesilovala
moc svou sdruž ijíc se ve společenstva o několika účastnících
jistou dobu platná, do nichž podílníci přinášeli i obchodní rutinu
i značné kapitálové vklady. Tyto ,,societates" florentské vládly
pak často penízem vskutku velikým a vystupovaly nejen jako
vývozci a dovozci průmyslní a jako věřitelé mocných tohoto světa,
nýbrž přijímaly s oblibou nájem dolů i mincoven také za Alpami
a \'cházely tak nejednou v těsný styk s finanční správou rozličných
států, stávajíce se předůležitými rádci komorními. Tak vidíme,
že florentští kapitalisté již kolem r. 1270 jsou na dvoře biskupa
tridentského a berou od něho v léno minci v celém biskupství.
Později táž společnost najímá také minci sousední od Mcnharta
Korutansko-Tyrolského a razí tu nové peníze podle vzoru veron-
skf ho ; najímá doly, solivárny i cla a přivádí vévody korutanské

Susta, Dvé knihy Českých dějin !• 7

98

k tomu, že ukládají své hotovosti jako deposita v bankách
florentských.

Nejvíce pozornosti k sobě však připoutalo působení Flo-
renčíků v souvěké Francii. Na předělu 13. a 14. věku spatřu-
jeme na dvoře Filipa IV. Francouzského jen málo tak vlivných
a mocných mužů, jako byli florentští bratří Musciato a Albizzo
de' Francesi. Od r. 1295 se stávají obchodníci ti takřka finanč-
ními ministry královými a jako dovední strůjci tíživé fiskální
politiky připoutali k sobě nenávist veškerého národa, který
v měšťanských cizincích viděl hříšné vyssavače stejně jako vi-
děly pozdější generace francouzské ve vlašských ,,partisanech"
16. a 17. věku rakovinu národního státu. Florenčtí bratří dráždili
ovšem prostředí francouzské mocně vtíravým sebevědomím pra-
vých povýšenou a také tím, že strhovali na "sebe značný vliv
v diplomatické i vojenské službě, zvláště kde šlo o působení pe-
nězi. Roku 1297 Ser Musciato kupoval do služby francouzské
krále římského Adolfa za 80 tisíc liber grošů túrských. Všichni,
kdož byli ve Francii nespokojeni s vládou Filipa Sličného, žehrali
i na tyto jeho vlašské favority a také zhoršení mince královské,
kterým si pomáhal Filip IV. z tísně, bylo jim kladeno za vinu, ale
jistě neprávem. Novější badání ukázalo naopak, že právě tito
Florenčané měli zásluhu o zlepšení zrna grošů francouzských, a že
byvše pověřeni stahováním špatné mince předchozí, dali podnět
i k ražení prvra'ch ,,florins ďor" francouzských.

V následujících kapitolách udá se nám častěji sledovati jak
se brával právě Václav II. ve věcech státních touže cestou
jako jeno francouzský souvěkovec Filip IV., a není vyloučeno,
že vešel i v osobní styk s vlašskými úvěrními umělci dvora
francouzského. Aspoň když roku 1298 pobýval na říšském sněmu
v Norimberku, byli tam i bratři Musciato a Albizzo jakožto zá-
stupci krále francouzského a vysloužili si tehdy u nového krále
Albrechta hrad Staggia u Poggibonsi jako léno říšské. A hned
v roce následujícím vidíme, že se král český rozhoduje, získati
podobnou zkušenou a zámožnou ,,societas" florentskou pro veliké
dílo mincovní refo*my v Čechách.

Než to jsou pouhé pravděpodobnosti; jisté však jest, že
se Václav II. přistupuje k věci té, naprosto neobmezil na po-
hodlné přejímání prostředků, které mu nejbližší sousedství takřka
mimoděk přinášelo, nýbrž že šel proudu obecného pokroku směle

99

vstříc i přes oblast dělící Cechy od stkvělejší vzdělanosti italské.
Povzbuzovat e lem mu byl nepochybně také mistr Gozzo z Or-
vieta, jeho učený a důvěrný rádce právní: ten spíše než kdo jiný
mohl mysl královu naplniti přesvědčením o požehnání, ply-
noucím z trvalé úpravy měny, po níž volal rozvíjející se ruch
směnný v Cechách a kterou Gozzo ovšem dobře poznal v rodném
kraji. Než o osobnosti jeho i opodílu, který při podobných novotách
pravděpodobně vůbec připadal králi samému a jeho jiným rádcům,
promluvíme zvláště. Zde nám jde zatím o věc samu, o provedení
reformy mincovní pomocí florentských kapitalistů-odborníků.

Vlaši, které v Praze v sekulárním roce spatřujeme jakožto
strůjce nové měny grošové, tvořili vskutku, jak prameny vý-
slovně prozrazují, obvyklou ,,societas", obchodní družstvo toskán-
ské, které získal do služeb českého krále slibem značného výdělku
snad ve Florencii samé na skloaku roku 1299 Petr z Aspeltu,
biskup basilejský a kancléř Václavův. Aspoň víme, že pan Petr
v listopadu roku toho v Itálii krátce prodléval a že záhy po jeho
návratu do Cech, na začátku roku 1300, Vlaši ve službách krá-
lových tu již vystupují.

Byli tři ti společníci, a opat zbraslavský Petr Zitavský se
o nich zmiňuje, jak prý to byli ,, mužové důmyslní se zkušeností
odborncu tak znamenitou, že mohli s užitkem říditi veliký podnik."

Jejich jména byla Rinieri, Appardo a Čino; Florenčané byli
všichni a jen neprávem Petr Zbraslavský označuje Čina jakožto
Lombarda,*) ale pouze u druhého z nich známe rodovou pří-
slušnost. Podle pozdějšího zápisu, vydaného Davidsohnem,^ byl
Appardus rytíř a syn pana Taddea ze slavného rodu Donati. A již

^) Není ovšem vyloučeno, že užil slova ,,Lombardus" nikoliv ve
smyslu zeměpisném, nýbrž jakožto označení odborného pro úvěrníka,
který otevřeně, ,,po lombardsku", lichvu provádí, stejně jako lichváři po-
dobní bývali neprávem zváni také ,,caorsiny", třebas nepocházeli z jiho-
francouzského Cahorsu nýbrž z Asti a jiných měst lombardských. Že se
tak častěji dalo, ukázal svými pracemi dobře A. Schulte a v případě tom
by bylo lze míti za to, že Čino se družil k ostatním společníkům jako nerovný
druh se zvláštním obchodním úkolem. Než spíše tu jde asi o omyl. Že
vskutku Čino byl Florenčan, vysvítá z listin roku 1305, jichž se později
dotkneme.

2) Forschungen zur Gesch. von Florenz III., 121. V ,,Geschichte
der Stadt Briinn" 77 zmiňuje se Bretholz o pečeti Apardově, na níž spa-
třujeme rytířský štít s břevnem, ale její nápis valně jest poškozen.

7*

100

z toho lze soudit, že ani jeho společníci nebyli lidé všedního původu,
jen řemeslní mincéři, jakých by byl ovšem ani opat zbraslavský
jménem neuváděl a kteří by nebyli mohli zajisté ani později do-
sáhnouti úřadů zemských, jakých se jim doptalo. Duší společnosti
byl, jak se zdá, Rinieri, který se stal, aspoň podle jednoho zápisu
ve formuláři svatopavelském, záhy po příchodu členem komory
královské, což bylo ostatně zcela přirozené při těsné souvislosti
chystané reformy mincovní s veškerým finančním hospodářstvím
královským 2e pak florentští společníci hned po příchodu počílali
s delším působením na půdě zemí českých, ukazuje skutečnost,
že již v dubnu 1300 Rinieri kupuje od brněnského měšťana Heiniga
veliký mlýn před branami brněnskými na Švarcavě ležící s pod-
danskými grunty k němu příslušnými, Dorneck zvanými, a že
král společnosti v Brně zároveň opatřil dům, ktěiý dotud náležel
bývalému mincmistrovi Ekhardovi s jinými dvěma mlýny a valchou,
na Svitavě.i)

Již tehdy se začala patrně činnost jak v Cechách tak v mar-
krabství, která žádala nepochybně nemalých prací přípravných
rázu technického, obchodního i právního, ale hned několik měsíců
potom se projevila prvními bílými grošíky, jež začaly v čer-
venci 1300 opouštěti mincovnu pražskou, florenckými společníky
n ">vě zřízenou

V komorní mincovně vzniká od té chvíle ražebné středisko
pro celou říši českou: ani Morava, ani Krakovsko nezachovaly
mincoven samostatnýcíi, nýbrž veškeren starý peníz měl se patrně
stékati do Prahy a zde nabývati nového, jednotného tvaru, ježto
Václav II. podle souvěkého svědectví prý chtěl, „aby lid, který
společně má jediného krále a v jediném jest pojat království,
v jediné měně také měl vzájemné společenstvo". Úplné tedy
zlomení soustavy předchozí a vytkli jsme již, jak ještě větší
novotou byl slib královsky, že nová mince, jednou byvši vydána,
měla bez odvolání až do opotřebování v oběhu tržním set -váti
a zůstati tak nejen pevným a nezměrným měřítkem všech hodnot.

1) Tuto usedlost daroval Václav II. společnosti ovšem teprve
28. dubna 1301, ježto však šlo o dům bývalého mincmistra a značnou sílu
vodní, lze míti za to, že je král již před tím pro společnost zakoupil a teprve
dodatečně jí dal v plné vlastnictví. Zmíněné mlýny a valchu získali Flo-.
renčané, jak se zdá, k účelům, jež sotva souvi.sely s mincí; spíše šlo o jiné
souběžné podniky, textilní, o čemž ještě bude řeč jinde.

101

nýbrž také vhodným prostředkem k hromadění nemovitých ho-
tovostí, jakému dotud sloužily spíše klenoty nebo kov nerazeny.
Proto bylo přirozené, že nemohla zachovati tvar křehkých brak-
teatů ani drobných denárků, pro větší sumy nevhodných. Těžkého
peníze bylo třeba, pravého ,,denarius grossus", jehož utváření
mohla býti také věnována zcela jiná péče, nežli ražbě plecháčků
krátkému oběhu postačujících.

Zcela jiné pochopení úkolu peníze a vůbec hospodářských
potřeb, pochopení nám již neskonale bližší, prozrazují tedy proslulé
,, groše pražské", srovnáme-li je s chatrnou měnou doby dota-
vadní. Pro kulturní proudy, okolí Václava II. ovládající, jest pak
zajímavo, povšimnouti si, jak grošíky ty- s uměleckého hlediska
spojovaly jednoduchou eleganci francouzských vzorů s vlivy ital-
skými. Základní předlohou byl jim ovšem francouzský groš turský.
Stejně jako u něho nalézáme na líci mince české dvojí ob vodek
perlovitý, v jehož vnitřním kruhu jest jméno královo ,,Vencezlau5
Secundus", ve vnějším pak prostý titul ,,dei gratia rex Boemie".
Obvodky ty však nejsou jako u turnosů ovinuty kolem znamení
kříže, nj^brž lemují korunu královskou, symbol Václavu II. patrně
zvláště drahý. A na rubu, kde u turnosů byla allegorická figura
města Toursu, týčí se lev s vyceněnou tlamou a hřívou, utvořenou
trojí řadou měsíčků, v zajetí jednoduchého nadpisu ,,grossi Pra-
genses".

To tedy nebylo otrocké padělání francouzské mince, jaké
v následující době rozkvetlo v západních Němcích, nýbrž sebe-
vědomé vytčení Prahy jakožto střediska veliké říše a jediné min-
covny české.

Groš pražský nebyl ovšem vybíjen, jak se často tvrdilo,
z čistého, 16tilotového stříbra, nýbrž s ^/^j příměsku ; ale byl
i tak velmi krásného zrna. Vážil 3.5 — 3.7 gramů a přímé sou-
vislosti s měnou denárovou se dosahovalo tím, že vedle groše jako
drobná mince byly vybjíeny malé denáry s podpisem ,,parvi Pia-
genses," vypadající takřka jako miniatura groše, ale o něco hor-
šího zrna, patrně proto, aby nebylo třeba raziti je příliš malé. Těch
šlo početně i stříbrnou hodnotou dvanácte na groš, takže se groš,
stejně jako to bývalo i v italských městech, vsunoval do staršího
systému početního jakožto vskutku ražený solid krátký, kterých
20 tvořilo talent neboli početní hřivnu. Ovšem se zavedením grošů
přestávalo zpravidla vůbec počítati na malé talenty; život ho-

102

spodářský volil raději větší jednotky, bud kopu o 60 groších,
rovnou třem talentům, nebo rozličně hřivny, 48 — 64 grošů za-
hrnující a rozličně označované. Jejich různost byla založena
bud ve zvycích místních, jako bylo při hhké hornické hřivně
o 48 groších, nebo ve vztahu k sousední měně, jako bylo asi u mo-
ravské hřivny těžké o 64 groších, jež se rovnala dvěma librám
vídeňským. Velmi oblíbena byla také hřivna o 56 groších, zvaná
někdy královskou.

Čechy mely tedy novou měnu, kterou daleko předběhly země
sousední, a dosáhly pokročilých vzorů jiho- a západoevropských,
měnu, která nebyla již překážkou a nenáviděným břemenem,
tržních styků, nýbrž usnadňovala je mocně a plně odpovídala
změně veškerého hospodářského života, kterou přinesl 13. věk.
Byl to skutečně pamětihodný čin králův, ,, zaražení" nové měny,
a byl i sou veko vci jako věc opravdu veliká oceněn i uvítán.
Snad zpočátku zpráva o chystané novotě způsobila v mnohém
směru obavy; aspoň zdá se, že obavy takové prozrazuje na
příklad nezvyklá klausule úpisu dlužního pánů z Lipé a Lichtem-
burka pražskému měšťanu Jakubu Velfovici na 122 hřiven stříbra
z roku 1300, ustanovující, že suma dlužná má býti splacena
v ryzím stříbře ,,ať se poniěry v zemi jakkoliv změní". Jest také
pravděpodobno, že Václav II. se neodhodlal k zrušení mincovních
výtěžků starého rázu bez náhrady, jež by komoru jeho plně za-
bezpečovala před škodou. Při všech téměř pozdějších ,, zaraženích"
věčné mince v zemích sousedních podle českého vzoru se aspoň
•setkáváme s rozličnými ,,múnzgeldy" a novými daněmi nepřímými,
k nimž se země a města za^'ázaly v náhradu tradicionálního zne-
užívání regálu mincovního knížetem, a není vyloučeno, že na
příklad nová úprava pražského ungeltu na počátku 14. věku byla
v souvislosti s mincovní úpravou. Ovšem na druhé straně nelze
pochybovati o tom, že ani ražení groše pro komoru nebylo bez
značného zisku; svědčí o tom některá pozdější ustanovení
Václava II., jako to, že dává kupcům řezenským právo obchodovati
v Čechách s podmínkou, že nevyvezou ze země stříbro stržené
za zboží leda v groších pražských. Jisto jest však, že král k nové
měně nesáhl prostě ze zištných úmyslů, nýbrž, jak uznává krc-
nikář, ,,aby obecné dobro více rozšířil" a že dobrodiní bylo vskutku
rychle pochopeno ; stačí čísti o tom nadšené verše Petra Žitav-
ského, jimiž vyličuje, jak ,, srdce učinila veselými takřka většině

I

103

tato mince, takže mnozí nové grošíky uctívají jako svaté". A také
mimočeské letopisy ukazují, jak hlubokým dojmem působila
reforma ta v zemích sousedních ; do nich si těžká mince česká
tak rychle razila cestu, že na dlouhou dobu zachovala úkol zvláště
ceněné měny obchodní v krajích, které jen zvolna mohly ná-
sledovati zaražením podobné měny trvalé za bohatým královstvím
českým. Groš pražský vskutku vykonal v střední Evropě podobné
dílo hospodářského průkopnictví, jako turnosy v Evropě zá-
padní, a dílo to zůstalo trvale spojeno s památkou předposledního
Přemyslovce.

II.
Král a panstvo české.

Zaražení měny grošové v Cechách roku 1300 se nám ukázalo
dílem ducha prozíravého a nevšední odvahy. Což divu, že se
obracíme od úhledného stříbrňáku přímo k osobě krále, jehož
jméno grošíky nesly, s otázkou, byl-li to panovník opravdu veliký
a zajímavý, nebo jen všední zjev na trůně. ^) Odpověd, kterou
literatura historická na otázku tu většinou dávala, není valně
příznivá. Veliký náš historiograf, Palacký, mluvě o Václavovi II.,
vytýká sice mocné postavení koruny české v jeho době, ale má
za to, že ,, kdyby Václav II. zdědil byl jen trochu oné síly ducha,
podnikavosti, chrabrosti a ctižádosti, kterou vynikal otec jeho,
byl by mohl v okolnostech a náhodách nad míru příznivých, i po
celá tisíciletí zřídka se opakujících, zříditi na východu Evropy
říši nejmohutnější a povýšiti rod svůj mezi nejslavnější v dějinách
světa". Přízeň poměrů nesla tedy Václava podle toho do výše, J
nikoliv vlastní síla ducha, a podobné, nevalně příznivé úsudky ■
o králi byly pak častěji opakovány a někdy i nadsazovány tak,
že ukvapeným soudcům předposlední Přemyslovec se jevil do-
konce bezmocnou loutkou v rukách rádců, tělesně a duševně za~
krnělým nedochůdčetem. Ozvaly se sice hlasy oceňující jeho
osobnost lépe, ale jen mimochodem a jaksi nesměle, obmezujíce
se spíše na záporné tvrzení, že král nebyl snad tak bezvýznamný
a nezajímavý, jak se za to mělo. A vše to souviselo s těžkým

^) Některých otázek, o nichž v následující části promlouváme, dotkli
jsme se obšírněji v článku ,, Skládal Václav II. básně milostné?", který
vyšel r. 1915 v Českém Časopise Historickém.

I

105

stínem, který na Václava \Thl několika pohrdavými slovy slavný
souvěký autor ,, Božské komoedie". Veliký Florenčan, položiv
zásvětnou pout svou právě do jubilejního roku na rozhraní dvou
věků, nemohl se sice s králem Václavem ještě přímo setkati
v říši stínů, ale umístiv tam Přemysla II. do kroužku panovníků,
v postranním údolí očistce zádumčivě rozsazených, šlehl po sy-
novi jeho aspoň škodolibou poznárnkou, kladoucí Václava jakožto
nečinného a bojácného rozkoš nika hluboko pod hrdinného otce.
Měl Dante pravdu?

Roku 1300 byl Václav II. král vskutku ještě mladý, čítaje
jedva třicet roků, ale SLUvěkovcům zdál se asi mnohem starším
proto, že vládl již téměř plná dvě desítiletí. A nebylo při něm
ani mladické svěžesti ani jaré útočnosti zevnější. Byl V5kutku
dokonale nepodobný otci, který si podle slov kronisty salcbur-
ského světem razil dráhu ,,pod znamením lva a bleskurychlými
údery lví odvážnost napodobuje".

V těžké zbroji válečné vidělo Václava II. jen málo sou-
věkovců. Necválal téměř nikdy s družinou na odvážné výpravy
jízdní do Bavor, Uher nebo vzdálených Prus. Němečtí kapitáni
a biskupové nebo spříznění vévodové slezští veleli zpravidla jeho
vojskům, a až do roku 1300 vypravil se král sám jen jedinkrát
válečně za hranice své říše. To bylo roku 1292, kdy vstupuje
právě do věku mužného, táhl osobně do Polska, aby dosáhl ostruh
rytířských.

Neúmorná pohyblivost otcova mu byla tedy cizí. Pobý-
val nejraději v Čechách, v okolí pražském, a jen když vysoká
politika toho zcela naléhavě žádala, vypravoval se za mnoho let
jednou ke schůzce s některým ze sousedních panovníků do Vídně,
do míšeňského Grůnhainu nebo do Norimberka, ale nikdy dál.
I na Moravě si prý naříkali, že král příliš zřídka navštěvuje mar-
krabství, a podle slov kroniky štýrské rádcové zrazovali Václava II,
s toho, aby se neucházel o korunu uherskou, ukazujíce mu, že není
zvyklý, jak v Uhrách králi jest třeba, život trávit věčně na koni
a projížděti s Kumány o závod širým krajem.

Zdá se ovšem, že především chatrná přirozenost nedovolo-
vala králi takové námahy a vedla. jej spíše k životu sedavému.
Nezachovala se nám sice podrobnější zpráva o tom, jakého byl
vzhledu, jen Florenčan jakýs, který psal kolem roku 1333 ko-
mentář k Božské komoedii Dantově a o sobě tvrdí, že Václava II.

106

vlastníma očima spatřil, naznačuje, že byl podivuhodné, něžné
krásy; jisté však jest, že nebyl pevného zdraví a to již jako hoch.
Když se čeští páni s Otou Braniborským smlouvali o jeho vydání
z poručenství, měli obavu, že hošík, který se jim jevil ,,z míry
slabým", nebude dlouhého života; rozpakovali se proto dáti
za něho žádaný výkup. A také později vědělo intimní okolí krá-
lovo, že přes horoucí zbožnost a odříkavé sklony Václav byl nucen
u papeže Bonifáce VIII. vyprošovati si povolení, aby směl tajně
požívati v dlouhé době postní aspoň někdy masa. Neboť, jak
papež v dispensační listině píše, byl přirozenosti chatrné, těla
zjevně slaboučkého a churavého žaludku, tak, že nemohl ryb
vůbec požívati a těžkých jídel postních nesnášel. i) Neobyčejná
sklonnost k hromadnému pojídání nezralých plodů, kterou kro-
nikář zbraslavský \ytýká jakožto věc pro krále i* v dospělém věku
význačnou, prozrazuje rovněž jakousi chorobnou disposici zá-
kladní, a také leccos jiného svědčí o \Tozené nervové roze-
chvělosti mladého krále.

Tak nepřemožitelný odpor proti kočkám a děs při jejich
mňoukání, nebo panická hrůza před bouřkou, která Václava II.
již jako hocha přivedla k tomu, že se s prvním hrozivým mrakem
utíká val do jakési schráně oltářní, ostatky svatých nesoucí,
v níž setrval, dok ad bouře nedozněla, dávaje si předčítati
písmo svaté.

Snad možno tu tušiti stopy dědičného zatížení, význačnéno
pro staré, vznešené rody, dědictví po Václax^u I., který trpěl
rovněž nepřemožitelnou idiosynkrasií proti zvuku zvonů a nemohl
prý spát, cítil-li blíže lože zlato. Možná, že Václav II. připomínal
i v lecčems jiném tohoto svého děda, o němž víme, že si k stáru
liboval v samotářství, unikaje s nečetnou družinou několika vše-
mocných favoritů z hluku panstva, podle starého zv^^ku kolem
osoby královské se kupícího, na osamělé, nové hrady.

1) Doslovně praví papež: „Dinoscitur íore nature debilis et pati
defectum vigoris proprii corporis et piscium esům abhoreat et alia cibaria
qaadragesimalia sue complexioni seu dispositioni bene non competant."
(Reg. II., no. 1747.) Patrně nesloužilo ani umění souvěkých lékařů, jemuž
Václav II. od mládí propadl, valně k tomu, ab}?" churavý mladík zesílil.
Prozrazuje to v\-pravování mnicha furstenfeldského, i pro tehdej.ší po-
méry dvora pražského význačné, jak byl mladý král při obavě z otravy
věšen nohama vzhiiru v audienční síni.

107

Václav II. ovšem samotářem nebyl a miloval ruch skvělého
dvora, ale nebýval svým poddaným rovněž vládcem snadno pří-
stupným. Čeští vládykové, zvyklí z dob Přemysla II. viděti nej-
lepší záruku práva v panovníku, který projíždí bez únavy svými
zeměmi a vyslýchá pilně při slavných rocích soudních i méně
důležité nářky, želeli toho trpce, že jeho syn neměl trpělivosti
takové a sklonu k dlouhým audiencím. Jejich zklamání se zjevně
ozývá z veršů Dalimilových, vytýkajících mladému králi, že často,
sotva vyslechnuv prosebníka, ,,pryč pojdieše a pánu některému
súd ruku poručieše". Takové gesto královské, odkazující zále-
žitost odborné úvaze rádců, bylo v očích lidu svědectvím lenosti
královy, který prý příliš zapomínal toho, že ,,kniežecí úřad jest
na sudě seděti, sirotčiu žalobu slyšeti".

Uvidíme později ještě, jakou měrou souvisela taková nechuť
králo-^a k tradicionálnímu řádu, žádajícímu na panovníkovi, aby
kraloval takřka před očima všeho národa, s celým rázem vlády
Václavovy a s novotami, jím do správy zemské uvedenými. Jisté
však jest, že nechuť ta Václava vyznačovala a že se snažil, i roz-
ličnými vývody ji přikrašlovati a ospravedlňovati.

Tak dovozuje v druhé kapitole první knihy svého ,, Horního
práva", že se ,, dobrým vládcům sluší ve všem jednání dbáti ná-
ležité mí*y, aby jejich vážnost nebyla zlehčena příliš ochotným
stykem s poddanými, ježto se z takového důvěrného stýkání
snadno nevážnost k hodnosti rodívá". Na jiném místě téíiož
práva horního, které se jeví v lečcem vůbec sebráním osobních
názorů a konfessí králových, ujišťuje Václav II., že jest vždy
ochoten přijímati v slyšení své konšely horské. ,,Ale nechť nám
nezazlívají, pakli se jim někdy, jsouce mimo vlastní vůli rozličnými
a důležitými záležitostmi zabaveni, ihned věnovati nemůžeme;
tu ať moudře uváží, že také podle řádu práva se sluší, aby každý
patřičného vyřízení své věci dle pořadu některý čas vyčkával".

To zní zřejmě jako obrana pioti nářkům na nesnadnou přístup-
nost a není pochybnosti, že Václavovi samému výmluvy takové
někdy nestačily, že si činíval trpké výčitky pro útěk od osobního
styku s národem. Nejlépe to dosvědčuje zajímavé vypravování
83. kapitoly kroniky zbraslavské, kde se líčí, podle důvěrné zprávy
nevlastní sestry Václavovy, jak král sebe sama tajně potrestal
za to, že v Brně netrpělivě odbyl zemánka, žádajícího spravedl-

108

nosti. Jsa v zápětí po činu v ústraní ložnice zmučen výčitkami,
pocítil tak prudce hříšnost své náladovosti, že uchopil žhavý uhlík
a jím pětkráte bolestně se popálil na chodidle, opakuje důrazně
slova: ,,Kdo jsi vlastně? Člověk ženou narozený, krátkého života,
pouhý popel a hlína, a jak máš žádati u Boha milosti, když t\T:dými
slovy odháníš slabého, který u tebs hledá ochrany?"

Myšlenka, že král jest člověk jako druzí, jen vyššími po-
vinnostmi vyznamenaný, tiskla Václava II., jak se zdá, vůbec
mocně, srážejíc se s přirozeným sklonem ke vznešené výlučnosti
a panovnickému sebevědomí. V nedatované listině pro kterousi
obec židovskou na příklad rozhovořil se král se scholastickým
důvtipem o původu nesvobody lidí, podle ,,ius- nalurae" sobě
rovných, a o nutnosti základních rozdílů stavovských, ale zdů-
raznil zároveň hned své přesvědčení o tom, jak přes to, kdo má
dar panování, nesmí zapomínati, že jest především člověkem, jako
druzí. Jest to ovšem pouhá arenga v kanceláři vzniklá, ale není
jistě bez významu, ježto, jak ještě uvidíme, právě Václav II.
takovým učeným vývodům svých listin věnoval značnou péči
osobní.

Z vnitřních bojů, jaké prozrazuje brněnská episoda, dýše
takřka chorobná rozechvělost duševní, s níž souhlasí i některé
trpké výroky královy o tom, jak těžce nese břímě vlád3^ Tvrdíval
častěji,kdybysynbyl již dospělý, nebo kdyby znal osobu jinou,
třebas pouhého podkoního, jemuž by mohl svěřiti s bezpečností
vládu, korunu prý by složil rád a vyhledal s důchodem jediného
tisíce hřiven příšeří klidného, poloklášterního útulku. Jindy říkal,
že by byl raději pastuchou než králem, a znělo to jako svět obol
blaseované duše, od útlého dětství panováním přesycené, ale
zároveň ovšem i jako asketické pohrdání leskem světa, vyrostlé
na půdě vroucího cítění náboženského.

Ze cítění to u Václava II. bylo neobyčejně důrazné, jest
obecně známo. Oddanost církvi a duchovnímu ovzduší byla rys,
který současníkům při Václavu II. nejvíce bil do očí a který pověst
nesla až k vzdáleným letopiscům, za Rýn a k moři baltskému.
Německý veršovec, který kolem roku 1303 v dlouhé básni o kří-
žové výpravě lantkrabí Ludvíka oslavoval také poslední Přemy-
slovce, vyličuje velmi výrazně lásku Václavovu k duchovenstvu ■
a zejména k mnichům.

109

„In hitziger liebe ger

gotes dienst vor ziuhet er ;

allen orden geistlich

in grozer démuot neigt er sich,

nach der himmelminne gebote

hát er liep si in gote".

A věru na dvoře českém se tehdy hemžilo kleriky a hlavně
šedí mniši cisterčští tu měli veliké slovo. Král počítal se takřka
k jejich řeholi a zvláště lád uchyloval se \> vybianým průvodem
do jejich novéhj -kláštera na Zbraslav.

Jeho poměr k Zbraslavi byl vůbec význačný. Již Přemysl II.
si oblíbil místo, které prostě odňal biskupovi, aby tam zařídil
lovecký zámek po vodě snadno příst apný jak z Prahy tak i
z lovecké oblasti berounské Byl to opevněný letohrádek s vinicí,
jejíž révy dal král z Rakous přivésti, a kde pobýval rád s nečetnou
družinou, vyjížděje odtud do blízkých lesů. Václav II. vrátil
Zbraslav zpět církvi, ač ne bez těžkého boje ; miloval i on místo
to, a vlastně se ho nevzdal ani potom. Neboť učinil si jedním
z úkolů životních, vystavěti na Zbraslavi nejnádhernější konvent
cistercský s velikým kostelem, v němž chtě] míti hrobku, a znova
a znova přicházel dozírat na stavbu, jež měla býti chloubou jeho
vlády. Tak byl mu vznikající klášter jakýmsi Marly nebo chce-
me-li Karlštejnem, místem oddechu v důvěrném kroužku. Ovzduší
Šedé řehole mu zde patrně bylo zvláště milé, ale také jinde, v ruchu
skvělého dvora, vedl si prý někdy spíše jako mnich, než jako pa-
novník rytířský.

On, který tak nerad vysedával na soudě, dovedl vyklečeti
v kapli dlouhé hodiny a poslouchati mši po mši zároveň u několika
oltářů sloužené, až jeho družina při tom zmírala netrpělivostí
a páni marně Čekali v radě. V chóru kněžském vyzpíval celé ho-
dinky, s odborným zájmem určoval podrobnosti bohoslužebné
a zvláště miloval dlouhé rozhovory o nejsubtilnějších otázkách
theologických s učenými kleriky, kteří oživovali jeho dvůr. V nich
naučil se nazpaměť takřka celému písmu, takže svými otázkami
uváděl často i zkušené bohoslovce do rozpaků. Okázalá pokora
především, co souviselo se svátostí, znamenala jeho cestu a v Praze
se vypravovalo mnoho o tom, jak v návalech pokání nned od
mládí dovedl trýznit tělo žíněnou košilí, bičováním a jiným stra-

110

dáním. Potřeba pokořiti ob čas pyšné sebevědomí před bližním
vedla ho k tomu, že nezanedbal o zeleném čt^a•tku nikdy umývání
nohou chudým, a německý veršovec, o němž byla již řeč, klade
stejně důraz na to, že úspěchy vládě Václavově přineslo především
boží požehnání za křesťanskou ,,demuoť' královu, jako souvěký
komentátor Dantův, jemuž byl Václav II. především ,,re mansueto
et umile".

Jiní souvěkovci ovšem posuzovali tyto stránky bytosti Václa-
vovy s menší úctou. ,,Mnišský král", ,,rex monachorum et cle-
ricorum", zněl posměšek bezbožných, ale vskutku označení ne-
vyčerpá válo nikterak všech stránek královské osobnosti. Kronikář
zbraslavský přiznává, že Václav býval ,, otcem a oddaným patronem
všech mnichů", ale klade zároveň váhu na to, že byl i ,,milicie
secularis instaiu"ator strenuus" a sráží svůj úsudek o bytosti krá-
lově v tvrzení, že ,,hned mnichem, hned rytířem" býval, kterýžto
úsudek pak jinde obrazně ji opakuje slo\'y, že Václav II. měl na
štítě lva, znamení Samsona, hrozného nepřátelům, v duši však
orla vzhůru k Bohu letícího.

A vskutku mnohé svědčí o tom, že pokorný sluha Páně, který
se di'uhdy jevil takřka klášterníkem, jind}' býval panovníkem^
mocného sebevědomí a horoucí ctižádosti, s duší naplněnou sží-
ravou potřebou lesku zevního a slavné moci. Zářivá památka
otcova mu nedala patrně žíti v klidu prostřednosti, a všecek průběh
jeho vlády ukazuje, jak velice mu křivdil Dante t\Tzením ,,che
mai valor non conobbe, ně voUe".

Václav II. nebyl ovšem bojovníkem a hrdinou jako otec,
jehož slávu v očích sou veko vců vzrušená tragika rekovné smrti
na bojišti neobyčejně povznesla. Byl osobně opravdu ,,rex paci-
ficus", který se proto zdál pochmurnému soudci zásvětí v da-
leké Toskáně zbabělcem a který snad i jinak nemíval odvahy,
tváří v tvář čeliti prudkému soupeři, jako se to ukázalo při ně-
kterých schůzích osobních s Albrechtem Habsburským, kde
Václav II. prý plaše ustupoval před bouřlivým vystoupením
švakrovým. Oprav^du však duše jeho vřela smělými plány a touhou
po věcech neobyčejných, k jejichž provedení spěl s pevnou tuhostí
a chytrostí, ať již šlo o revindikaci ztracených zemí alpských, nebo
o rovnocennou náhradu v Míšni a v Polsku, o změnu vnitřních
řádů země nebo cokoliv jiného. Václav nechtěl býti jen tím, čím
se zrodil, prostým králem zemí českých; nejmocnějším vládcem

111

v střední Evropě se mínil státi a uvidíme ještě, že necouvl před
nejsmělejší sázkou vedoucí k tomu cíli.

Nádhera dvorská mu byla zajisté při tom z prostředků, jimiž
vědomě zesiloval vážnost svou v cizině, a proto jí věnoval náklad,
který budil daleko široko úžas obecný. Až na Rýně se mluvilo
o jeho korunovaci roku 1297 a kronikáři, kteří jinak o českých
událostech téměř ničeho nevěděli, se dotýkají slavnosti té líče-
ním, podle něhož prý nádherou jí nedostihl vůbec žádný pa-
novník od nejdávnějších věků, ani Šalamoun a ani biblický král
Asverus.

Korunovace, k níž se po léta daly přípravy, byla asi opravdu
cosi zcela výjimečného a popisy kronikáře zbraslavského nebo
Otakara Štýrského jsou nám jen chudým odleskem přepychu,
kterým Václav II., obraceje hrot moci své proti králi římskému
Adolfovi, se snažil oslniti pozvaná říšská knížata a zdůrazniti
pověstné bohatství české ,, stříbrné" země. V Praze při několika-
denních turnajích a rejích shromážděných cizinců z kašen teklo
víno a král, jediného dne na Zbraslavi pasovav 240 pánů na
rytíře, obětoval i zdraví a život své choti, která byla právě slehla,
jen aby slavnost byla bezpříkladná. A že i neobyčejný přepych,
s nímž Václav II. vystupoval při svých řídkých vyjiždkách za
hranice země, ať to bylo roku 1296 při schůzce s Adolfem Na-
sovským nebo 1298 při návštěvě říšského sněmu v Norimberce,
míval politické pozadí, přiznává výslovně jeho životopisec, pravě,
že král se snažil, ,,aby sv^ojí velebností všem, kdož se tu sešli, do
mysli vtiskl paměť svého jména".

Ale vedle cílů státnických projevovala se v nádherymi-
lovnosti té zajisté i vrozená potřeba a čistě osobní sklon, který
Václav II. nezdědil jen po otci nýbrž i po temperamentní matce
Kunhutě, zadlužující se ještě ve vdovství nákladnými choutkami,
jako byla koupě dvou živých lvů z Benátek.^) Lesk zlata a draho-
kamů lákal patrně také Václava II. neodolatelně, tak že mu ne-
stačilo zboží klenotné z Vlach přinášené ; při dvoře jeho nalézáme
klenotníka Jana přivolaného z dalekého Řecka, jemuž král daroval
tvrz Spitihněv a dvě vsi, a podobně značným důchodem po-

1) O zaplacení lvů těch bylo pak hotové jednání diplomatické, ježto
věřitel, který královnu marně upomínal kterýmsi členem řádu minorit-
ského, konečně se dovolal pomocí dožete Jakuba Contariniho.

112

daroval i druhého zlatníka, který zvláště uměle vyřezával pečeti
královské, nebo dovedného mistra zbroj íře, povolaného z Vídně
do Prahy, jemuž král přikázal roční plat desíti hřiven z důcnodů
mince pražské, podotýkaje výslovně, že tak činí, aby se Praha
naplnila množstvím dovedných umělců.

Divem nádhery se stala zejména dvorská kaple Všech Svatých,
o níž kronikář praví, že žádný ze souvěkých knížat neměl podobné i
Václav II. učinil ji hlučným střediskem bohoslužby a dočasnou
soupeřkou biskupova dómu kathedrálního tím, že k ní přenesl
proboštství a kapitulu Mělnickou se všemi prebendami a para-
menty, a zřídil při ní mimo to nové děkanství a několik kanoni-
kátú. Pro oltáře kaple té pak sháněl u biskupů z nejrůznějších
zemí odpustky a neváhal posílati až do vzdálených krajů,
na příklad do Anglie, poselstva,. jen aby rozmnožil sbírku svých
ostatků o kusy vzácné, jako byly kostečky sv. Tomáše Becketa.

Bylo již častěji připomínáno, že těmito a jinými ještě sklony
předposlední Přemyslovec byl takřka předchůdcem svého vnuka
Karla IV., jemuž ovšem osud dopřál nabýti širšího obzoru dlouhým
pobytem v ohniscích západní vzdělanosti a dovolil také, aby po
sobě zůstavil trvalejší pomníky, než Václav II., v mladém věku
smrtí zkosený. Vskutku u obou asi byl přirozený sklon k nádheře
zbarven vážnou snahou po uměleckém povznesení ovzduší českého.
S jakou pýchou a porozuměním odměňuje na příklad Václav II.
svého stavitele, jehož jméno^) nám bohužel známo není! Král
vytýká tu nadšeně, že mistr ,, zkušeností umění stavebnického
(artis architectonicae) nemá v zemích českých sobě rovného, vy-
nikaje přirozeným jakýmsi nadáním nade všechny ostatní umělce",
a ze slov králových dýše přímo osobní zájem pro technickou do-
vednost, ač šlo snad jen o budovatele dřevěných staveb, jako byly
veliké dvorany pro mnoho set účastníků dvorských slavností.

Jak se umělecký zájem ki"álův ztělesnil v trvalejších stavbách
■monumentálních, ovšem nevíme. Současné prameny jsou příliš
skoupé se svými zprávami v tomto směru ; stavby zbraslavské, jež
byly Václavovi asi totéž, co jeho vnukovi Karlštejn, zahynuly úplně
v dobách husitských, a velký požár na hradě Pražském na konci

1) V listině (Reg. II., no. 2370) slově ovšem Robertem, ale jména
toho se nelze bezpečné přidržeti, neboť listina jest zachována jen ve formu-
láři Zdenka z Třebíče, který téměř důsledně jména osobní svévolně měnil.

113

vlády Václavovy, přispěl zajisté rovněž k tomu, že se nám ne-
zachovalo téměř stopy po stavbách posledních Přemyslovců vůbec.
Zdá se, že jediné zříceniny nádherného kostela a konventu zlato-
korunského jsou s to, poskytnouti aspoň jakousi představu o rázu
uměleckých snah v záři vlády Václavovy v Cechách rozkvéta-
jících. Tolik však lze říci s jistotou, že mnišské a asketické nálady
královy naprosto nenaplňovaly jeho bytost tak, aby v ní nebylo
■ívěžího a vášnivého pochopení pro nádheiu a jas vezdejšího světa.

Klerikové a mniši měli ovšem mocný vliv na dvoře pražském,
ale byli to, aspoň z veliké části, mužové světa znalí a v umění
státnickém sběhlí, kteří v přísežné radě králi pomáhali vládnouti.
Na druhé straně vidíme, že Václav II. pobýval rád i v ovzduší
zcela jiného rázu, v kroužku básníků milostných a jiných literátů.
Z kroniky zbraslavské, která se snaží mladého krále opřísti takřka
3vatozáří jen v zbožnosti tonoucího panovníka a staví jej v tom
s průhlednou tendencí za vzor nástupcům, se toho sice nedo-
vídáme, ale jiné prameny to jasně prozrazují. Minnesang a ně-
mecké verše vůbec zaznívaly na dvoře českém ovšem již za dob
otce a děda Václavova. Reimarem Zwetrem začíná dlouhá řada
cizích veršovou, kteří se horlivě tlačili k bohatým králům Václa-
vovi I. a Přemyslovi II., sloužíce jim publicisticky a zvyšujíce
jejich lesk dedikacemi i oslavnými slokami, Václav II. mohl tedy
navázati na pevnou tradici, stávaje se rovněž mecenášem takových
dvorských pěvců. Zdá se však, že jeho poměr k nim byl vřelejší ;
dvorská poesie mu nebyla pouze nutnou okrasou královské magni-
ficence, nýbrž opravdovou potřebou a půdou, na níž sám učinil
několik krůčků. Aspoň ho na začátku 14. věku minnesángři ně-
mečtí počítali s chloubou do svého cechu a ve veliké sbírce písní,
která tehdy vznikla v oblasti horního Rýna, dostalo se čestného
místa trojí písni milostné, kterou prý skládal ,,Kůnig Wenzel
v^on Behein". A není příčiny, proč bychom pochybovali o tom,
že Václav II, byl vskutku skladatelem těchto tří svěžích a dovedně
složených bá-ní; složil jimi patrně v jinošském věku svůj hold
módě, svádějící k podobnému veršování i jiné vládnoucí hlavy
v sousedství českém, jako byl na příklad Jindřich, vévoda vra-
tislavský, Jmdřich, markrabí míšeňský nebo Ota se šípem, mar-
krabí braniborský.

Ke vzniku veršů těch snad přispěla ovšem i pomocná ruka
zkušeného odborníka, jaká dilettisu jícím panovníkům zpravidla

šus ta, Dvě knihy českých dějin I. 8

114

pomáhá pres úskalí formy a o niž u dvora pražského nebylo nouze.
Neboť ve světě většinou chudých a často i velmi dotěrných pěvxů
se rychle rozneslo, že mladý král má štědrou ruku, která podle
slov Otakara ŠtýTského mnohého z nich pak vskutku obohatila
,,unde von armuot schied". Někteří z nich se ocitli Václavovi II.
zvláště blízko ; tak rozvláčný epik Oldřich z Eschenbachu, rodák
ze severních Cech, kdesi od Litoměřic, autor německé Alexan-
dreidy, který směl ve svém ,,Wilhelm von Wenden" odíti ve
fantastické roucho básnické allegorie některé momenty ze života
králova a jeho choti, Guty, v}^stupuiící v básni s průliledným
názvem ,, královny Bene", anebo míšeňský lyrik Jindřich, známý
jménem Frauenlob, o němž se dovídáme, že \dce než druzí želel
předčasného skonu Václavova, ztráceje v něm pána zvláště
laskavého.

Doznívajícímu básnictví dvorském.u v Němcích stal se dvůr
posledních Přemyslovců vůbec střediskem nad jiné lákavým, kde
nejen král sám, nýbrž i mnozí z dvořanů si objednávali oslavné
verše a odměňovali štědře obratná věnování básnická; a proto
se nesmíme divit, když se v jedné listině Václavově potkáváme
s narážkami na pověsti o Dětřichovi Berúnském, dosvědčujícími,
jak oblíbeným kořením zába\y na dvoře pražském bývaly tehdy
asi sujety staré německé epiky.

Listina ta jest vůbec velmi cenným dokumentem k poznání
duševního ovzduší okolí Václavova. Pochází ze sbírky Jindřicha,
královského protonotářé, a jest to žertovný dekret, kterým
Václav II. poškádlil svého komorního písaře, Jana Westfalského,
jehož obratnost v přijímání drobných úplatků od rozličných do-
davatelů již před tím zesměšňoval v jiném žertovném privilegiu.
Král dává tu svému Němečkovi v náhradu za dlužný obnos, který
Jan patrně trochu příliš horlivě ua komoře vymáhal, desátek ze
snědených mís a hrnců a nařizuje nadto, aby s^i mu v Čechách
od hrnčířů a škopkařů doptávalo božské pocty, jaká prý se vzdávala
Priapovi v staré Helladě nebo bohu hnoje, Sterceniovi, v starém
Římě.

Z posměšků těch vyznívá humor literárně zabarvený a svěd-
čící o značné míře klassické erudice, jakou tehdy nalézáme přede-
vším v ovzduší škol rhetorsk3'ch a diktátorských, rozkvetlých
v Praze na sklonku 13. věku zejména zásluhou Vlachů, Jinařicha
z Isernie a jeho krajana, královského proton j>táře Jindřicha.

115

A v souvislosti té jest nám zvláště cenná zpráva kroniky zbras-
lavské, jak těsné styky prý míval Václav II. s družinou literátů,
kupící se v jeho kanceláři, dávaje si od nich zvláště předčítati
umělá diktamina, jež tvořila důležitou větev tehdejší publicistiky
a krásného písemnictví latinského. Král sám piý tu posuzoval
odbornicky slovesné výkony svých notářů a dával podněty k ho-
tov3'''m turnajům slohovým.

Tak vidíme, jak kolem Václava II. vzniká zajímavé piostředí
literární, v němž německý verš se střídá se snahou po klassickém
vědění i latinské eleganci a které druhdy působí na nás takřka
jako anticipace učených kanceláří a k nim se družících kotterií
humanistických pozdějšího 14. a 15. věku; zmínka o Priapovi
pak prozrazuje, že prostředí to nebylo nikterak mniŠ3ky za-
křiknuté a prosté vší bujnosti, nýbrž že milovalo i dosti obhroublé
žerty, takže v něm asi byly i dobře známou četbou hrozně lascivní
listy družstva Venušina, zachované v jednom vídeňském formuláři,
vzniklém snad přímo ve stínu dvora piažského..

A tím se dotýkáme stránky, která pro pochopení osobnosti
Václavovy není rovněž bez významu, totiž jeho života erotického.
Uvidíme ještě později, že když zemřel v poměrně tak mladém
věku, šly světem pověsti, jakoby příčinou smrtelné choroby jeho
byla přílišná vášnivost v požitcích lásky. To mínil zajisté i Dante,
přísně vytýkaje Václavovi ,,lussuria e'l viver molle", a jiní sou-
věkovci vykřikovali to na plno. Není vyloučeno, že pověsti ty
byly stejně přemrštěné a nadsazené jako mnoho jiného, co se o Ce-
chách tehdy v cizině vypravovalo. Ale sotva lze věřiti, že byly
úplně bez podkladu a není pochybnosti o tom, že Václav II. ve
věcech lásky nebýval zcela odříkavým. Kronikář srovnává jej
jednou s králem Davidem a patrně podléhal pokušení rovně
snadno jako biblický patriarcha, zvláště když po smrti první
choti od roku 1297 byl dlouho mladým vdovcem a jeho dvůr
neměl paní. Z té doby pocházeli asi jeho levobočkové a tehdy
v jeho okolí patrně vskutku hrály úlohu ženy, jako byla paní
Anežka, o jejíž dvornosti štýrský veršovec mluví se zřejmým
zájmem a nadšením, kresle její obraz jako vzor maitressy krá-
lovské, nejen tělem nýbrž i dary ducha panovníka ovládající.

Nevystačíme tedy u Václava II. prostě s představou po-
božnůstkářského askety, který žíněné košile kajícnické neodkládá
a požitkům rozkoše uměním zjemnělé se vyhýbá. Vášnivý sklon

8*

116

pro obojí vřel v jeho nitiu a sváděl tu patrně těžké boje, vedoucí
krále k tomu, že již ve věku 21 let rnluví o nutnosti vykupovati
zbožnými činy ,, hříchy mládí našeho" ; ale jest možno tázati
se, zda protichůdné nálady žízně po světských požitcích a zkrou-
šené kajícnosti se v duši králově srážely jen ve zmatených, ne-
klidně se střídajících vlnách, nebo zda nebyly aspoň z části nutným
a vzájemně se doplňujícím projevem téhož základního cítění ner-
vově rozechvělé ale i zjemnělé bytosti.

Hltavě hřešit, v zápětí pak padat na kolena a ponižovat se
před svátostní mocí kněžskou, to bylo ve středověku vůbec zjevem
častým, ale při Václavu II. cítění náboženské při vší zevní oká-
zalosti vyvěralo patrně z hlubších zdrojů a mnohc svědčí o tom,
že ani jeho pobožnost nebyla pouhé chvění před trestem věčným,
ani jeho horlivost kultuclní pouhý z\"yko\'ý čin hříšníka, který
se před \'ýčitkami utíká pod pláštík církve a knězi pasivně dů-
věřuje.

Zmínili jsme se již o Václavově dokonalé znalosti písma
svatého a jeho o zájmu pro theologické záhady, kterým vzbudil
roku 1298 v Norimberce neobyčejný podiv i u arcibiskupa tre-
virského Boemunda.. Stejně jako dovedl kněžím s odbornou zna-
lostí předpisovati každodenně způsob obětních modliteb, snažil
se jim \^ovnati i bohoslovným věděním. Ještě na smrtelném
loži, krátce před skonem, rozhovořil se prý o možnostech spásy
tak \'ýmluvně, že žár jeho ,,ignitum eloquium" zachvacoval po-
sluchače a sděloval se jim. Vse to ukazuje, že jeho religiosita
nevyrůstala jen z výčitek zatíženého svědomí, nýbrž měla původ
také v kladných potřebách vzdělaného ducha.

Křesťanská vniternost a přirozená touha člověka po bohatším
životě vezdejším soupeřily sice po celý středověk prudce, ale
přece se navzájem podmaňovaly ve svém vývoji. Křesťanství bylo
v hlavních kusech svých dědictvím pozdní antiky a jeho plné
uchopení v}'žadovalo značné úrovně kulturní. Bylo třeba, aby
původní barbarská prostota, vyznačující raný středověk, byla
setřena a profánní vzdělanost zjemněna, než mohlo hlubší a dů-
slednější přemítání o záha.dách víry pronikati také do kruhu laiků,
dotud namnoze prostě a trpně věřících v magický účinek svátosti,
knězem podávané. Teprve zvýšeni úrovně vzdělanosti, které při-
nesla doba x^yznačená rytířst^^m, gotikou a minnesangem, vzbudilo
potřebu opravdové assimilace křesťanských hledisek tam, kde

117

dotud vládla jen zevní síla řádů poenitenciálních. A tu rostoucí
zájem theologický není namnoze úspěchem církve; probouzí
naopak nebezpečnou vlnu kacířstva, a i tam, kde důvěra v hier-
archii zůstává neotřesena, bývá projevem ducha samostatného,
jehož zesílená vnímavost a probuzená zvídavost se nespokojuje
s pouhou důvěrou v kněze, nýbrž chce dosáhnouti vyššího stupně
duchovního života, jaký dotud byl takřka výhradou kleriků.
Theologisující laikové se jaksi nevědomky tlačí na přehradu, od-
dělující od nich v společném ,, corpus Christianům" pomazané
Páně, a v dobách těch ani přemíru zevního pobožnůjtkářství,
s jakou se na přiklaď u Václava II. setkáváme, nesmíme bráti
za doklad ducha nábožensky trpného a neplodného. Var nábo-
ženské potřeby probouzel v zanícených duších v pozdějším středo-
věku skoro obecně silné kouzlo mystiky kultuelní, vrcholící
zejména v přečastém přistupování ke stolu Páně, a bylo by ne-
správné všechny, kdož jí podléhali, považovati za bezduché po-
vérčivce. Století třinácté jest nejen doba sv. Františka z Assisi,
nýbrž také doba asketů knížecích, sv, Alžběty a sv. Ludvíka.
Otec poručníka Václavova, Ota III. Braniborský, proslul rovněž
zbožnou trýzní a býval při tom skvělý, vynikající kníže.

Hlubší cítění a nové, čistě náladové prvky pronikaly íiehdy
vítězně do výkonů náboženských, přijímaných dotud laiky na-
mnoze jen jakožto záruky a tuhé symboly věroučných pravd.
Kristus se stává člověku lidsky bližším svým utrpením, přestává
býti jen dogmatickým schématem a od 12. věku počínaje nové
cítění to jest zvlášt výrazně vyznačováno šířícím se kultem ma-
riánským, který teprve ve 14. století vniká také do obecného
lidu, byv před tím obmezen spíše na vzácnější duchy.

U Václava II. kult Bohorodičky byl z nejsilnějších stránek
bytí duchovního. Vším životem ho provázejí hodinky marián-
ské a mše k poctě Panny ; zvlášt vyprosil si sepsání krásné
legendy o Marii a žákovi na Jindřichu Poustevníkovi a o erotické
téměř vášnivosti jeho poměru k Madonně, prozrazované často
,,yperbolice excessivis eloquiis", svědčí zejména známé vypravo-
vání 58, kapitoly kroniky zbraslavské, kde král při pohledu na
líbezné údolí Vltavské se Zbraslavě k zděšení svých duchovních
průvodců propukl ve slova téměí blasfemická, pravě, že Kiistovi
samémd by nebyl ten krásný kout země daroval, jen Bohorodičce
že tak učinil. Opatrný opat Konrád uhladil vše ovšem v zápětí

118

učeným citátem ze sv. Bernarda, pravícím, že co dáváš Matce,
platí také Synovi, ale právě tento kontrast mezi duchovním di-
plomatem a zanícenj^m králem, schopným tak vřele vnímati krásu
přírodní a zároveň tak citově řešiti svůj poměr k božstvu, nám
ukazuje Václava jakožto ducha jemně ostruněného, jehož nesmíme
měřiti měrou zvykového kaj ícníka. kněžským okolím znevolněného.
A v citové vášnivosti té jeví se nám také pevné, třebas snad zcela
podvědomé podněty, spojující vezdejší sklony kiálovy se spiri-
tuální náladou jeho.

Mezi mystickou zaníceností náboženskou a profánní erotikou
bý/ají vůbec vztahy velmi těsné a to zvláště u nervově roze-
chvělých osob, které se nedovedou dosti klidně rozvíjet. V po-
zdějším středověku vztahy ty však měly namnoze význam obec-
nější. Tu vidíme jasně, jak živel erotický, minnesangem obohacený
a sublimovaný, proniká také do náboženské sféry. Šalamounova
Píseň písní a kult Bohorodičky klenou namnoze most přes propast,
zející mezi neodolatelně pokračujícím zjemněním ve :dejších sklonů
a zásvětnými příkazy evangelia, a také jinak vidíme, že bá 'nicka
fantasie dovedla aspoň s částečným zdarem hledati smír mezi
vítězící ,,Frau Welt" a křesťanskou odříkavostí v ideálu piavého
rytíiství. Tak se potkáváme v německé poesii epické hlavně u ně-
kterých epigonů Wolframa z Eschenbachu s nerozlučným splý
váním dvorského přepychu s mnišským asketismem a s bezmeznou
oddaností cíikvi, a pročítáme-li únavné verše ,, Mladšího" Titurela
nebo bavorského Lohengrina z konce 13. věku, které byly jistě i na
dvore pražském dobře známy, ocitáme se přímo v ovzduší, v němž
se kontrasty, význačné pro Václava II., aspoň z části smiřují.

Táž touha po stupňovaném lesku, po dvorské nádheře
a vzácných věcech bují i v básních těch při popisech sídla sv.
G-álu a kde jinde se dá. Hrdinové jsou tu skvělí páni, kteří
vzdychají láskou, ale zároveň se horlivě modlí k Bohcrodičce,
jsou neúnavní v příjímání svátostí, postí se krutě a zakládají
kláštery, myslí a cítí často zcela mnišsky, ale jsou plni žhavé
touhy po slávě. Než také sklon k učenosti theologické a shon
po zdánlivé hloubce úvah jsou význačné pro tuto epigonskou
epiku, jež mohla na fantasii Václavovu dosti mocně působiti;
rovněž souvěká lyrika německá, kvetoucí u jeho dvora, ukazuje
podobnou souběžnost náboženské horlivosti s čistě profánními
přízvuky.

119

Bylo již řečeno, že pěvcem Václavu 11, zvláště milým byl
Jindřich Frauenlob. Básník, jehož náhrobek později věnčívaly
dívky v dómu mohučském, nabyl líbezného příjmení zejména
nadšenými písněmi ke chvále matky Boží a ve verších jeho leichů
se setkáváme zároveň se značnou dávkou nábožných úvah a sym-
bolických výkladů na slova bible. Ale hloubání o základech božské
přirozenosti tu sousedí někdy dosti bezprostředně s verši světské
milosti a ovšem také s drobty erudice klassické a přírodo vědecké,
s hebrejskou mystikou i pověstmi z družiny Artušovy. Celek
básnického díla Frauenlobova jeví vůbec již mnoho odborné pe-
danterie knižní, a proto Jindřich se klade na začátek t. zv.
učeného meistersangu, kde původní, zpívaná poesie dvorská se
stává znenáhla literaturou v našem smyslu, nabj^vajíc knižního
rázu a honosíc se odbornými znalostmi všeho druhu. Než i v tom
byl Frauenlob věrnou ukázkou duševního prostředí, obklopujícího
Václava II., v němž vskutku odborně učené snahy hrály značnou
úlohu, takže i jim třeba několik slov věnovati.

Náhodné zmínky pramenů, z nichž jako z pestrých kaménků
rozmetané mosaiky m.ůžeme jen zcela kuse sestaviti bledý obraz
bytosti Václavovy, nedovolují nám ovšem, abychom rozeznávali
určité fase v jeho vývoji duševním. Ale dá se z nich aspoň vytušiti,
že vlastní mládí s přirozenou svěžestí, jakou prozrazují verše králi
přičítané, Václava II. asi velmi rychle opustilo. Ve 14 letech byl
ženat, v 17 letech byl otcem a tíha vlády nad mocně rostoucí
říší zesilovala patrně jeho sklon k obřadné důstojnosti ; uzavřenost
sedavého života mu dávala předčasně přídech stáří, který opat
Ota s takovou pochvalou vytýká. Ale neúnavně mladým zůstával
král svou žízní intelektuální, svou všestrannou zvídavostí a touhou
obohatiti ducha v každém sm.ěru. I v tom byl ovšem dítětem
doby.

Zabloudíme-li okem do spleti skulptur zdobících gotická
průčelí kathedrál nebo do vědeckých encyklopaedií, v nichž scho-
lastika 13. věku se snažila shrnouti veškeré vědění, potkáváme
se všude s mocně výplatou touhou po mnohosti poznání a jakousi
nevyběravou lačností probuzeného zájmu o divné zázraky, které
chová Širý svět. Není to ještě soustavné dolování za induktivně
dokazatelnou pravdou a jejími zákonitostmi, nýbrž spíše horečné
shrnování a třídění vědních pokladů lidstva, rozkošnické pro-
bírání jejich bohatství, které vyznačuje scholastiku vrcholné

120

doby, ještě aerozhlodanou blížící se skepsí scottistů a terministů
14. věku. S duchem této scholastiky a jeho synthetickou vše-
stranností se potkáváme patrně u Václava II.

Kronikář zbraslav -ký nám vylíčil velmi živě, s jakým zájmem
král dovedl sledovati subtilní vývody nejrozmanitějších učenců,
které kolem sebe shromažďoval v jakousi dvorskou akademii,
dávaje jim rozličná themata, aby je objasňovali scholastickou
disputací. S každým prý tu dovedl promluviti odborně ,,in ter-
minis suae facultatis", míse se sám někdy do debaty s důvody
tak svéráznými, že ,,i nejzkušenější druhdy svými jemnými ná-
mitkami zabavil". Rozpravy ty se daly ovšem po latině, kterou
Václav II. podle svědectví kronikářova ovládal tak, že ,, proti
bezpečným pravidlům umění gramatického jen velmi zřídka se
prohřešoval", ač se mu vlastního školského vzdělání nikdy ne-
dostalo.

Bylo v tom vskutku cosi neobyčejného. Neboť král sám ani
čísti ani psáti nedovedl: neklidné mládí, přerušené hroznou smrtí
otcovou právě v sedmém roce věku princova, mu nedalo k tomu
času, aby si osvojil umění, které ovšem v laické společnosti soudobé
vůbec bylo ještě neva^lně rozšířeno a jehož panovník, mající hojnost
předčitatelů a písařů, mohl snadno postrádati. Než snad právě
proto, že mu kniha a věci učené nebyl}/ v útlých letech zhnusený
školskou pedanterií, zajímal se o ně Václav II. dospívaje, a to
vášnivě, jsa v tom ovšem podporován pamětí přímo zázračnou.
I velmi dlouhé vývody, jednou předčítané, dovedl prý hravě
opakovati a soustavným vj^cvikem • paměti dosáhl toho, že ,,co
jednou slyšel, již nedovedl neznáti".

Všestranná touha po vědění spolu s čistě náboženskou horli-
vostí zajisté přispěla k tomu, že Václav tak těsně srostl se společností
duchovní. V jeho době především klerik byl stále ještě hlavním
nositelem veškeré theoretické učenosti. Kromě jiných příčin také
proto, že povahám, ke knižnímu životu sklonným, církevní obročí
bylo takřka jediným bezpečným přístavem. Kathedrální kostel
pražský, při němž právě v době Václavově kvetlo ,, studium"
i v cizině vysoko ceněné a z daleka navštěvované, byl místem,
kde král zaopatřil mnohému ze svých učených chráněnců nej-
pohodlnější útulek, a nebyl to zajisté jednostranně bohoslovný
zájem, který mu vnukl smělou myšlenku, zříditi v Praze skutečné
vysoké učení, všemi právy akademickými opatřené, jakého střední

121

Evropa tehdy vůbec ještě neměla. Myšlenku tu provésti se králi
ovšem nezdařilo, ale jest velmi význačná pro obor jeho zájmů.
Snaha po hlubším poučení a po poznání cizích věcí prozrazuje
se u Václava II. i jinak mnohými podrobnostmi znova a znova.
Ať volá k theologickým debatám rozkolnické kněze řecké i slo-
vanské, nebo ať hostí zbloudilé mladíky tatarské dlouho na svém
dvoře a vyptává se jich na zázraky dalekých zemí, vždy jest to
týž rys neúnavné potřeby ducha po vzácném vědění roztou-
ženého.

Viděli jsme již nahoře, jak zřejmě se v kanceláři Václava II,
prozrazuje značná míra klassické erudice, kteiou sám král byl
nepochybně dotčen. Znělo to jako předzvěst humanistického
údivu nad starou slávou Říma, když vypravováním obratného
kanonisty, který znal dobře věčné město i Itálii, dal se pohnouti
k tomu, aby nabídl ruku dcerky své římskému velmožovi z rodu
Orsini. Episoda měla ovšem i politické pozadí, ale pramen, který
nás o ní zpra\aije, prozrazuje nepochybně, jak mocně při tom
na Václava působila ,,magnificence prokonsulů římských" a kouzlo
rodu, s antickým dávnověkem přímo souvisícího. A zároveň
vidíme, jak mocnou úctou byl naplněn král k římskému právu,
takže se rozhodl přímo z Říma si vyžádati slavného odborníka,
který by na české půdě soustavností práva toho zlepšil řády
veřejné.

Promluvíme o tomto neobyčejném povolání Gozziově do
Cech a jeho působení podrobněji v jiné souvislosti: zde slouží
nám jen jakožto doklad, jak vysoko cenil Václav II. theoretickou
vědu právní, ovanutou leskem římského starověku, která si jeho
ducha vedle scholastické theologie, jak se zdá, nejmocněji byla
podmanila. Řada učených kanonistů a jiných doktorů práv hrála,
již před tím úlohu v radě královské, ale styk s orvietským mistrem
patrně rozšířil obzor Václavův a ještě zesílil jeho zájem o právní
systematiku. Dokladem toho jsou nám již listiny, vycházející
z kanceláře královské a vyznačené stále zřetelnějším přídechem
právnického ducha, ale především slavné právo horní, v němž
vskutku lze viděti neobyčejně zajímavý plod společné práce
hloubavého krále s vlašským učencem.

Jest to památka zcela svérázná a vynikající. Přední novodobý
znalec otázek těch, Zycha, přiznává výslovně, že dílo nev^zniklo
z věcných potřeb českého hornictví, dobře opatřeného zvykovým

122

právem jihlavským, nýbrž z osobní lásky královy k soustavné
jurisprudenci, a že nese i zjevné stopy původu toho. Vskutku
nenalezneme asi vůbec v středověké literatuře díla právnického,
v němž panovník by tak často a slovy takřka náladovými sunul
do popředí své osobní cítění, a kde by se tak výi"azně prozrazoval
rozjímavý sklon ducha vycvičeného scholastikou k jasnému členění
úvah, ale přes to odbíhajícího co krok s jakousi dilettantskou
zálibou na pobočné pěšinky. Ať čteme význačná slova úvodní,
vytýkající, že třeba nejprve duši modlitbou povznésti, aby jazyk
k učenosti se rozvázal, nebo úvahy o užívání rozumu, o Seneku
se opírající, podrážděné invektivy proti Jihlavským nebo sebe-
vědomé pohledy zpět na rychlý vznos království z úpadku po
smrti Otakarově, filosofické vývody o úkolech ki álových i o původu
společenských řádů nebo jiné podobné vložky obecného rázu,
všude zasvitne přímý reflex myslivé osobnosti královy, která se
v díle jasně zrcadlí a projevuje.

A k této zálibě v umělých vývodech právních, někdy až
sofisticky zahrocených, připojme rysy, které nám prozrazuje
skutečný postup Václavův v zevní i vnitřní politice, postup zchy-
tralý a někdy až k perfidnosti lstivý, ale vždy k nezvyklým,
velikým cílům se obracející: tu se nám zjasňuje bytost Václavova
měrou nemalou. Z pološera skoupých a schematických zpráv
kronikářských vystupuje postava panovníka vskutku zajímavého:
přirozená nestatečnost tělesná mu zatarasila sice cestu k rytířskému
heroismu, ale dovedl užíti jiných prostředků, aby si přes to razil
dráhu k neobyčejným úspěchům. V jeho jemných rukou diplo-
matická intrika a právnický důvod se stávají zbraní nebezpečnou,
stejně jako jí byly v rukou kleriků, snažících se podobně ovládnout
drsný svět silou slova a systematikou práva kanonického.

Podobnost taková nebyla ve středověku nic nepřirozeného:
doba ta spojovala symbolikou korunovačních obřadů a rouch
důstojnost kněžskou i královskou, biblický Melchisedech, „rex
et sacerdos" byl jí ideálem, jemuž se Václav II. patrně dosti
přibližoval. Neboť také knižním zájmem svým srůstal král ten
mimoděk s ovzduším kleriků, třebas že mocná ctižádost a
citové potřeby mysli poněkud nervosně rozechvělé nedopouštěly,
aby v něm zcela utonul. Pružná obrazotvornost, podněcovaná
právě klidným životem v dvorském závětří a zesilovaná stykem
s muži přerůzných povah, vzbuzovala v jeho nadané duši sžíravou

123

touhu setřásti se sebe pouta dosavadních tradic a pokusiti se
o věci zcela neobyčejné, z nichž ^ednu jsme již poznali v zaražení
měny grošové. Na dvoře pražském byly tehdy Alexandreidy asi
nikoli nahodile čtení velmi oblíbené: vypravování o tom, jak
m.ladý král makedonský s ctižádostivou úzkostí hledí na úspěchy
svého otce a činí je měřítkem svých vlastních nadějí, nalézalo
jistě ozvěnu v duši Václavově, jemuž veliký stín Přemyslův stál
stále před očima, dokud si nemohl říci, že vlastní úspěch není
menší úspěchu otcova. Uvidíme ještě později, jaké prostředky
jej vedly na dráze k tomu cíli; zde nám stačí, pochopíme-li, že
neobyčejně vypiatá intelektualita především působila, že součas-
níci, třebas mu ve všem neporozuměli, obraceli k němu zraky
s obdivem, vidouce v něm panovníka, zřejmě odlišného od ob-
vyklého typu vládců.

Nelze ovšem tvrditi, že by byl v době své Václav II. býval
zjevem zcela ojedinělým. Podobnou pozornost, jako on, budil
na příklad o něco málo později i král neapolský Robert, velebený
Petrarkou jako ,, panovník filosof" a označovaný Dantem s po-
hrdavou ironií jakožto ,,král kazatel," protože neváhal svůj theo-
logický zájem projevovati s kazatelny i v uštěpačné Florencii.
Také tento král, který naukové úsilí zvěčnil v dlouhé řadě traktátů,
dovedř slučovati lstivost právníka a diplomata s vroucností za-
níceného bohoslovce a subtilním uměním odborného scholastika.
Ale Robert vyrostl v Itálii, v ovzduší neskonale zjemnělejším
a silněji provátém vzdělaností knižní nežli bylo ovzduší české,
takže jeho bytost sotva má tolik záhadného půvabu, jako postava
předposledního Přemyslovce, obestřeného smutným nádechem
hlodá vé choroby a předčasného skonu uprostřed rozhodného náběhu
životního.

A tak přísný soud Palackého, upírající Václavovi II, veškeru
sílu ducha a ctižádost, jistě není spravedlivý. Než soud ten ob-
sahuje zároveň také klad, hodný rovněž kritické úvahy, totiž
tvrzení, že poměry, v nichž bylo Václavovi vládnouti, byly vý-
jimečně příznivé slavnému a úspěšnému panování. Palacký upřel
tu zrak svůj patrně na některé zevní předpoklady rychlého vzrůstu
moci české, jako byly sváry Piastovců, říšské spory v Němcích
nebo vymření rodu Arpádova, jež razily králi českému cestu ke
koruně polské a uherské i k rostoucímu vlivu v oblasti německé.
Než nesmíme zapomínati, že výhodných příležitostí těch bylo

124

lze užíti jen tomu, kdo k nim přistupoval s pevnou mocí vlastní.
A tu jest obecně známo, že zřídka kdy se mladičký panovník
ujímal dědictví tak nesnadného jako Václav II., který byl nucen
nejdříve rozervané země české takřka od kořene opravovati, nežli
se mohl odvážiti většího rozpětí na venek.

Viděli jsme sice v první kapitole, jak celkový vývoj hospo-
dářský v 13. věku rychle sunul ^emě české do popředí a množil
jejich bohatství, ale právě ve chvíli, kdy se Václav vracel do
vlasti ze. zajetí braniborského, byl stav zemí těch takřka zoufalý
pohubením, vylidněním a rozervaností šírých krajů.

Vyskytli se sice dějepisci novodobí, na pr. Fr. Grábner,
kteří vyslovili pochybnost o tom, zda údaje kronik domácích
o bídě té nejsou ze zášti proti braniborské správě značně pře-
mrštěny, ale jistě neprávem. Stačí všimnouti si toho, že i vzdálené
prameny, které věcem českým jinak nevěnovaly zvláštní pozor-
nosti, o zhoubě výslovně mluví a dojemně ji líčí, jako na příklad
durynský Sifrid z Balnhusenu, podle něhož ještě za života Pře-
myslova kterýsi zbožný klášterník ve snách viděl, jak se na Cechy
žene dravá řeka, plná ledu, a hlas s nebe volá ,,Dies tribulationis,
dies miseriae". Sifrid vyličuje, jak se prý pak po tíi léta houfy
vyhladovělého lidu z Cech neustále trousil}^ do Durynska a Míšně
a i hlouběji do Němec, hledajíce obživy a hynouce vysílením po
cestách a po náměstích nehostinných měst. Na 630 tisíc čítá jiný
kronikář porýnský těch, kdo prý tehdy v Cechách bídně zhynuli,
a vytýká při tom zcela podobné, píišerné případy hladného lido-
jedství, jako souvěký annalista pražský. Tak píše o hrozných
věcech těch i bavorský pokračovatel Martin Polona a také nejedná
listina trhová o prodeji zboží duchovních z doby 1279 — 1282
nám zachovala zprávy o strašných útrapách těchto smutných
let ,, obecného sváru a boje v zemi", kd}^ se zmatek a zápas všech
proti všem rozmohl tak, že i bohatí klášterníci třeli bídu a šťastná
byla vesnice, jíž bylo lze ,,inkastellací" zděného kostelíku nabýti
pevnějšího útulku před zdivočilými tlupami domácích i cizích
kořistníků.

Není listin, které by tehdejší stav země případně ji označo-
valy, nad dopisy biskupa Tobiáše o opevnění kostela a hřbitova
v Kojetíně, nebo nad smlouvu, kterou roku 1281 uzavřely klá-
štery plasský a zderazský o kostel v Potvorově, kde se poddaným
obou klášterů vykazují předem oddělená místa v kapli i ve zvonici

125

kostelní pro případ nepřátelského útoku. Slyšíme zevšad vzdechy
o metle boží, jež prý zemi takřka vylidňuje, i o obecném roz-
vášnění, které jí zmítá jako nemilosrdná vichřice. Sám Václav li.,
v ,, Horním právu" uvažuje obšírně o užitku, který jednotlivci
přináší příslušnost k spořádanému státu, a o povinnostech z toho
plynoucích, vzpomíná dojemnými slovy hrozného rozdílu mezi
skvělou dobou moci Přemyslovy a lety následujícími, kdy se prý
po veškerém světě o Cechách mluvilo jako o zemi ztracené a všemi
bědami zbičované.

Takové poměry vítaly tedy mladičkého Václava při návratu
do Cech a zlé rány mu bylo hojiti dříve, nežli se království mohlo
zase přihlásiti jako mocný člen mezi státy středoevropské. Úrodné
a rychle se rozvíjející zemi nechybělo ovšem silných schopností
obrodných, ale velmi nesnadné bylo dosíci opravdového uklidnění
rozvířené společnosti národní. Neboť je podstatně stěžovala nesnáz,
která nebyla rázu jen okamžitého, nýbrž působila trvale, ohrožujíc
monarchický řád a ústrojí země, totiž vzrostlá moc panstva.

Dějin českých na předělu 13. a 14. věku nepochopí plně,
kdo si neuvědomí, že byly zároveň důležitou kapitolou v zápase,
který s korunou o moc ve státě po drahnou dobu sváděl stále
pevněji se vy hranující stav panský. Šlo vskutku o to, kdo v Cechách
podrží trvale \Tch, zda dynastie nebo hlouček velmožných rodů
deroucích se k oligarchickému postavení s takovým úsilím, že
se otázka ,,kdo s koho" jevila mnohdy takřka páteří vnitřních
dějin českých v pozdějším středověku. Přemysl II. zahynul
opravdu jakožto oběť tohoto boje ústavního, Václav II. pak, od
počátku prudce zmítaný jeho vlnami, byl rovněž nucen naň ob-
raceti nemalé úsilí a to jen s dočasným úspěchem. Neboť hned
po jeho smrti se obnovuje příliv žádostivosti niagnátské se zdvo-
jenou silou a stáčí osu dějin českých v směr zcela jiný, než jaký
měla za doby Václavovy. Proto, chceme-li správně poznati pod-
statu vnitřní politiky tohoto krále a oceniti její obtíže, jest třeba,
abychom si nejdříve poněkud ujasnili, co bylo vlastně panstvo
české v 13. věku a jakou mocí vládlo. To se bohužel neobejde
bez podrobné úvahy odvádějící nás znov^a dosti daleko zpět do
minulosti, která nám však ukáže zároveň cestu k některým, jinak
těžko přístupným končinám našeho thematu.

126

V druhé polovici 13. věku panstvo české tvořilo již nepochybně
svéráznou skupinu společenskou, složenou z nevelikého počtu
rodin, vysoko se povznášejících nad úroveň ostatního národa^)
a vyznačených zvláště pozoruhodnou soudržností plemennou.
Jednoduchá znamení erbovní, ať to byla ostrev, růže, lekno nebo
jiný emblém podobný, víží k sobě hotové řetězy jinak samo-
statných odnoží rodových, původ od společného předka jim při-
pomínajíce, a zvláště v pohnutých okamžicích dějinných se osvěd-
čovala tato rodová pospolitost Vítkovců, Ronovců a jiných
panských ,,generationes" druhdy dosti účinně.

Při tom však není nikterak zřejmé, že by se byla zásadní
povýšenost pánů nad ostatním svobodným národem opírala o přesné
vědomí krve zvlášť urozené a od pradávna pečlivě střežené před
přím.ěskem nerovnorodým. Zdá se spíše, že tomu tak nebylo.
Aspoň nesáhaly genealogické vzpomínky ani nejpřednějších rozrodů
dále než do 12. věku, a jistě také panstvo české nepožívalo zvlášt-
ního práva osobního, jaké měla vysoká šlechta rodová zemí sou-
sedních. Společenství jednoho a téhož práva zemského objímalo
ve věcech trestních i občanských všechny zemany,^) ať byli zváni
pány nebo jen vládyky. Jen v jeho rámci dostávalo se pánům
některých výsad a ještě na počátku 15 věku narážela jejich snaha,
děliti se od ostatní obce zemské a stanouti zřejmě vedle ní, na odpor,
vytýkající důrazně společné zemanstx-í šlecht}^ vyšší i nižší.

Z čeho tedy vyrostlo \ýznačné postavení této nevalně početné
skupiny rodin panských, nebyla-li aspoň z největší části potom-
stvem pradávné šlechty kmenové, zakládající zvláštní urozenost
svou na odvěké přednosti krve? Jsme ve věci té vskutku od-
kázáni na pouhé dohady.

1) Tvrzení některých badatelů německých, že se odlišné postavení
pánů ustálilo až v 14. věku a zejména domněnka Werunského, jakoby
teprve dědičné kmetovství při soudě zemském bylo bývalo hlavním zdrojem
jejich povýšenosti nad ostatním zemanstvem, se nesrovnává nikterak s pra-
meny 13. věku, v nichž se panstvo jeví již zřejmě stavem zvláštním, třebas
snad ještě ne úzkostlivě a formálně uzavřeným.

2) Zcela nesprávně, aspoň pro dobu, o niž nám jde, bývá mnohdy
název zeman stotožňován s pojmem šlechtice drobného, vládyky. Opravdu
z Daliraila a jiných prainenů souvěkých vyplývá, že zeman znamenal
prostě totéž, co po latině ,,terrigena", totiž jakéhokoliv svobodného a
příhaně chlapství nepodléhajícího obyvatele země.

127

Cizí kronikáři, jako byl Otakar Štýrský, mluvíce o pánech
■českých a ceníce vysoko jejich vliv ve státě, zovou je někdy prostě
,,die lantherren" ; raději je však označují výraznějším slovem
,,die beheimischen suppan". A to nejen kronikáři, píšící po ně-
mečku ; i latinské letopisy rakouské mluví o ,,suppani Bohemiae".
Bavorskému mnichovi jest na příklad Závis z Falkenštejna ,,sup-
panus quidam", a také prameny dokumentární, listiny císařské
• a papežské, obracejíce se k velmožům českým, neopomíjejí toho
výrazu. Ještě roku 1310 král římský Jindřich VII. píše ,, urozeným
župamim a obyvatelům království českého".

V domácích zápisech našich slova župan se ovšem neužívá
tak zhusta, jak bychom očekávali podle jeho pronikání do ciziny.
Po prvé se s ním setkáváme v listině vévodské 1 oku 1187 av 13. věku
sotva několikráte se nám mihnou v letopisech a listinných pro-
jevech panovníků českých zmínky jako ,,s radou věrných županů
našich", ,, kněžstvo a župane", ,, župane nebo urození naši". Daleko
častěj i se v pramenech našich v podobné souvislosti užívá latinských
výrazů ,, domini terrae" a ,,potentes" nebo označení ,, barones
regni", které ostatně i v cizině platilo za úplně souznačné se slovem
župan.^)

Z toho však nelze nikterak dokazovati, že by se byl název
,, župan" v Cechách až pozdě ujal a jen nevalného rozšíření došel. 2)
Prameny naše psané až do konce 13. věku veskrze latinsky, vplétají
<io vět svých česká označení vůbec jen výjimkou, a když se na
začátku 14. století vlastní písemnictví české rozvíjelo památkami,

^) Tak Jan z Viktrinku, mluvě o velmožích českých, praví výslovně
, .barones terre, quos subpanos vocant". A že i rovnice ,, domini terre vel
suppani" v Čechách na konci 13. věku obecně platila, ukazuje na příklad
listina biskupa Tobiáše z roku 12S9 (vydání Novákovo č. 164).

*) Nejdůrazněji to tvrdil A. Sedláček v pozoruhodné práci o vzniku
šlechty české (Věstník sp. nauk 1890, 235), kde vyslovil přesvědčení, že
na počátku 12. věku u nás jak slovo tak pojem ,, župan" patrně ještě vůbec
nebyly známy, protože se v kronice Kosmově nevyskytují. Než tu dlužno
si vzpomenouti, s jakým úsilím se Kosmas vůbec vyhýbal podobným barba-
rismům, sáhaje raději po málo případných slovech klassických, jako jest
,, satrapa" nebo ,,tribunus", a užívaje ovšem nejčastěji obecného označení
,,comites" nebo ,,primates". A že i jeho pozdějším pokračovatelům a
prostým annalistům 13. věku, literární umělosti a klasického přídechu již
tolik nedbajícím, slovo ,,supanus" jen tu onde proklouzlo, svědčí přece
spíše o obecném rozšíření terminu toho nežli o opaku, neboť víme, že jim
nikterak nechybělo souznačných označení latinských.

128

jako Alexandreida nebo kronika Dalimilova, bylo nepochybně
slovo župan již valně zatlačeno prostším názvem ,,pán", s nímž
se v pramenech po prvé setkáváme kolem roku 1280, ale které
patrně již před tím v obecné mluvě bylo.

Jazykozpytci vedou ovšem dotud nerozřešený spor o to, je-li
název ,,pán" pouhá zkrácenina slova župan, jak dovozuje zejména
polský badatel Brúckner a po něm mnozí jiní, čili nic. Než jisté
jest, že se v druhé polovici 13. věku v Cechách toho i onoho výrazu
užívalo .pro jedinou skupinu společenskou a to jest podstatné
důležitosti. Dávať nám slov^o ,, župan" jaksi klíč k tomu, abychom
mohli aspoň poněkud proniknouti k záhadným původům moci
panské, ač ovšem ne bez obtíží, neboť klíč ten otevírá jen vrátka
zcela nevlídná, za nimiž číhá hned celý roj dohadů o tom, co byl
prvotní a vlastní význam slov ,, župan" a ,,župa". A otázka ta
jest, jak známo, z nejsvízelnějších sporných kusů starších právních
dějin slovanských.

V mezích naší povšechné úvahy jest ovšem možno pominouti
vůbec spor o původní význam slova ,,župa" a spokojiti se jen
s dohadem toho, co se jím v Cechách v 12. a 13. věku zpravidla
rozumělo.!) A tu jest pravdě nejvíce podobno, že terminem tím
byly zahrnovány přerozličné významnější úřady, důchody a vůbec
užitky z moci veřejné, byly-li panovníkem uděleny ,,v župu",
to jest přikázány buď v odměnu nebo jako služebná obr očí, za-
ručující určitý důchod a pravomoc veřejnou.

Neboť slibuj e-li král některému městu výslovně, že nedopustí,
aby bylo ,,suppae nomine" kterémukoliv velmoži postoupeno,
zastaveno anebo prodáno, můžeme se snadno dohádati, že takové
udělení ,,v župu" znamenalo zcizení přímého panství královského
ne nepodobné zástavě, ale přece od ní poněkud odlišné. Roku 1283
vytýká známý velmož pan Dětřich Spatzman, ze vznešeného
plemene Buziců, zvláště listinou, že přijal sice jakési statky
v Boru od krále ,, nomine suppae", ale ohrazuje se proti tomu,
aby mu toto ,, přijetí z rukou královských" bylo snad ke škodě.

1) Rovněž není snad třeba zde výslovně vypočítávati dlouhou řadu
prací, u nás o otázce té napsaných, z nichž našim vývodům asi nejblíže stojí
článek Pekařův, otištěný roku 1906 v Sborníku Gollově, o který se opřel
zejména také R. Koss, jednaje ve své studii ,,Zur Kritik der áltesten
bóhmisch-máhrischen Landesprivilegien" dosti obšírně o županech a právu
župním.

129

kdyby chtěl důkaz vésti, že statky ty mu náležejí jakožto dědina,
a vyhrazuje si výslovně právo nastoupiti důkaz ten i tehdy, kdyby
mu král nařídil, statky zmíněné ,, spolu s župou vrátiti."

Statky v župu propůjčené jsou tu tedy zřejmě položeny
v protiklad proti svobodnému dědictví, majíce ráz dočasného
údělu. A z podobných zmínek jiných vyplývá dosti zřejmě, že
se v 13. věku českým rčením ,,dáti úřad, statek nebo důchod
některý komukoliv v župu" v podstatě mínilo totéž, co latinským
obratem ,,in benefieium conferre" nebo ,,ratione beneficii dare".
Můžeme tedy slovo župa aspoň v době ,o níž nám jde, ztotožniti
prostě se slovem ,, benefieium", a tím se nám ovšem i název ,, župan"
objevuje souznačným s tituly ,,beneficiarius" ,,beneficus" nebo
,,inbeneficiatus", s nimiž se v pramenech našich dosti často set-
káváme.

Než co jest benefieium? Vyslovení jména vybaví v mysli
každého, kdo se obíral středověkem, vzpomínku na obročí du-
chovní nebo na léno, neboť slovem tím latina středověká nej-
častěji vyjadřovala ten i onen pojem. Nelze-li tedy županstvo
doby přemyslovské snad přivésti v souvislost s lenním zřízením
nebo dokonce s obroční soustavou duchovní?

Jest známo, že dokonalý feudalism, jaký v západní Evropě
a z části i v Němecích vyspěl v přesně učleněnou soustavu vyšších
a nižších lén, býval u nás zřízením cizím. Panovník a velmoži
sice je tu onde uměle zaváděli, ale s úspěchem mnohem menším
než na příklad právo m.ěstské nebo zákupné řády na vesnicích.
Přes to však by bylo zcela nesprávné, kdybychom měli za to, že
v národním ovzduší našem nebylo vůbec základních myšlenek
a podmínek, z nichž soustava lenní vyrůstala. Naopak ; prameny
ukazují jasně, že i v Cechách se vyškytaly záhy aspoň náběhy
k opravdovému feudalismu, které ovšem byly zadrženy svérázným
vývojem práva zemského, takže nevyspěly v urovnanou soustavu.

Vyplývá to ostatně i z obecné zkušenosti, podle níž více nebo
méně vyhraněné zřízení lenní bývá téměř všude nutnou průpravou
k pokročilejšímu ústroji stavovskému, zvláště jde-li o větší útvary
státní, které jinak snadno podléhají úplnému rozkladu. Neboť
nejen novodobý stát byrokratický, ani stát stavovský, s jakým
se setkáváme v pozdním středověku, nebyl možný bez vážných
předpokladů kulturní vyspělosti, jako jest mocný oběh peněz
.anebo aspoň občasný, písemný styk instanční a odborně vzdělané

S u s t a, Dví knihy českých dčjin I. 9

130

úřednictvo ústřední. Kde úroveň obecná toho ještě neposkytovala,
docházek) všude k nepravidelnému drobení moci veřejné a jejímu
utkvívání v rukou soukromých, jaké vyznačuje poměiy feudální,
při nichž ještě nikdo nevidí zlořádu v tom, když panovník jednotlivé
kusy své vládní moci spolu s důchody z nich plynoucími jedno-
tlivcům dává na čas nebo trvale a třeba i v dědictví, \y minu je
si za to jen zvláštní věrnost a některé služby.

Cechy byly od té chvíle, co dcšlo ke stmelení všech území
kmenových v jedno, stát vskutku veliký a v naturálním prostředí,
jaké u nás ještě ve 12. věku převládalo, nemohl kníže svých pře-
rozmanitých statků, práv, robot, dávek i pokut, po celé zemi
roztroušených, pokud je nestačil stráviti sám se svou družinou
při obvyklé jízdě krajem, užíti jinak, než přidělo val-li je ,,ad
victum", k výživě, těm, kdož mu pomáhali rozlehlé území vo-
jensky ovládati a soudní mocí v míru udržovati. Vymiňoval si
při tom ovšem zpravidla větší nebo menší kvóty z tributů, pokut
a cel pro svůj ,,íiscus" nebo pí o některý kostel, podílem tako\-ým
ověněný, ale ostatek důchodu tvořil ,, chléb" toho, kdo byl kusem
moci panovnické pověřen, a jevil se jaksi jeho, třebas dočasným,
vlastnictvím.^)

Tak bývaly patrně knížetem rozdělovány dvorské úřady
i moc v krajích ,, primátům" a ,, hrabatům" v odměnu jejich
zásluh i k zajištění jejich další věrnosti, a také, aby mohli vyživiti
své družiny, o něž se branná moc knížecí především opírala.
Do\-ídáme se, jak panovník po vítězném boji ,, vy brané válečníky,
v zápase osvědčené, znamenitými obročími obohacuje", a sliby,
k tomu hledící, bývaly patrně mocnou vzpruhou oddanosti; jednou

^) Zcela případně to vystihl ještě na samém sklonku 13. věku pan
Oldřich z Hradce, užívaje v listině z roku 1298 slov ,,nos, qui de gratia
serenissimi regis Bohemie in Lucensi provincia bonorum et hominum
possessores seu gubematores existimus per tempora vité nestře" (C. dipl.
Mor. V., č. 83). A že tato ,,possessio provinciae Lucensis" — jest to území
spravované s hradu Lukova u Holešova ležícího — nebyla snad prostou
zástavou komorního zboží, nýbrž vskutku funkcí práva veřejného, dosvěd-
čuje sám obsah listiny, projevující souhlas s darováním statku, který učinil
klášteru vizo^■ickému svobodný zeman, Petr ze Stopne. Jest také význačné,
že pan Oldřich svolení to dává ,,de consilio fidelium nostrorum aliorumque
nobilium", rozlišuje tak svou vlastní družinu od zemanů ostatních, vůči
nimž byl v podkrají lukovském patrně jen beneficiámím pánem a zá-
stupcem moci královské.

131

líčí Kosmas dokonce velmi názorně případ, kde kníže, sváděje
svého družinníka k vraždě, dává mu na vybranou hrabství žatecké
nebo litoměřické nebo výnosnou hodnost při dvoře. Zpravidla
býval asi hned nastupující kníže, zvláště dcmohl-li se stolce bojem,
obklopen skupinou silnějších nebo drobných stoupenců, kteří
složili své naděje v jeho vítězství. Kroniky nám ukazují nejednu
příhodu toho rázu a dobře vylíčil ještě i Jarloch Milevský k roku
1197 pří\TŽence Přemyslovy, jak táhnou k Praze ,, připraveni
jsouce bud zemříti, nebo zjednati sobě chleba a pánu svému
knížectví".

Neklidná obec svobodných bojovníků českých bývala ne-
pochybně velmi často roztržena na takové tábory, navzájem
z beneficií se vytlačující, ježto jednotliví členové rodu Přemyslova
se netajili, jak kronikář k roku 1091 výslovně píše, s přesvědčením,
že synek knížecí bez četných stoupenců jest bídný jako voják
beze zbroje. Jindy zase slyšíme, že panovník, jsa v tísni, prodával
rozličné hcdnosti dvorské a provinciální i za peníze, což se názoru
souvěkému ovšem jevilo — namnoze podle analogie církevní —
nevhodnou simonií.

Delegace moci panovnické, vyrostlé na takovém pozadí, ne-
měly ovšem rázu úřednického ve smyslu pozdějším; byla to
opravdu služební léna, poskytující velmi sam^ostatný podíl na
panování, který zajisté nebýval někdy ani vytvářen skutečnou
potřebou celku státního, nýbrž spíše přistřižen podle nároků
a osobní moci lenníkovy. Jest vůbec nesprávné, spatřuj e-li kdo
v dvorských úřadech doby té podle analogie státu pozdějšího
cosi jako odborná ministerstva a v úřadech provinciálních místní
orgány, jim podléhající. Poměry v státu představovskem jsou
zcela jiného rázu. Tu vládne každý beneficiár svým úřad,em se
samostatností daleko větší, jsa k panovníkovi poután především
jen slibem věrnosti a válečné pomoci. Proto pochopíme, proč
panovník český v 12. věku mluvívá s takovou lesignací, jako
o věci, do níž nemůže zasáhati, o kruté vládě a útiscích svých
zástupců v krajích a že není s to zjednati nápravy jinak, než když
zásadní exempcí vyjme statky duchovní nebo jiné, kterých chce
chrániti před dalším útiskem, vůbec z příslušnosti svých služeb-
níků a vyhradí si jejich osobní nápravu.

Vedle této moci vládní, na služebná léna rozdrobené a osobní
vládě knížecí unikající, zbývala panovníkovi ovšem nemalá oblast

9*

132

přímého panování, mnoho statků mensálních a důchodů, pro něž
středověká němčina měla význačný název „unbestiftet" ; ale i ty
se mnohdy, zvláště v okamžicích tísně, podstatně zmenšovaly
přídělem jednotlivým stoupencům nebo milcům.^)

Představíme-li si tedy poměry ty, uznáme, že panovník český
mluvívá právem o ,,beneficiarii a nobis infeudati" a pochopíme,
proč pro takové podíly na moci vládní také u nás zdomácněl
název ,,beneficium", obv\'klý v zemích sousedních jak pro léno
světské, tak i pro duchovní obročí. Kd3'ž pak šlo o vyjádření
věci po česku, tu sáhlo se patrně po slově ,,župa", třebas snad
jeho půvcdní smysl býval jiný; a tak župany po výtce se stávají
v mluvě obecné ti, kdož dosahují předních lén služebních a od-
měnných v zemi. 2) Proto právem v listině 1187 názvem tím jsou
zahrnuti rozmanití hodnostáři dvorští i provinciální, a označuj e-li
se na příklad v 13. věku pan Boček, jeden z předků rodu kun-
štátského, jednou jako ,,purcravius de Znaym" a hned na to zase
jako ,,suppanus de Znaym", neznamená to, že by snad županství
bylo totožné s úřadem purkrabským, jak bývalo někdy tvrzeno;
slovo ,, župan" tu V3'jadřuje jen skutečnost, že Boček byl členem
kruhu beneficiárů znojemských, kdežto titul purkrabský vyznačuje
jeho postavení v kruhu tom již poněkud přesněji.

Beneficia panovníkem rozdávaná bývala ov'šem druhu pře-
rozličného. Vláda knížecí se vyznačovala v jednotlivých krajích
českých asi rysy dosti shodnými, tím spíše, ježto nevznikla bez
důrazného působení cizích vzorů, hlavně hrabské soustavy francké,
ale přes to nesmíme zapomínati toho, jak cizí byla starší době
vůbec pravidelná schematičnost, kterou oko naše, vjxhované sou-
měrnostmi novodobého státu, hledá mimoděk všude i v minulosti.
]\Iluvíme-li tedy vůbec o správním rozdělení země české v době

1) Mnohdy se priházel ovšem i opak. Tak víme na příklad z listiny
Přemysla I. pro klášter kladrubský z roku 1222, že ves Uherce po smrti
beneficiámího držitele bj^la králem obrácena,, ad usus nostre regalis mense",
a příkladů takových by bylo možno více nalézti.

^) V dalším vý\^oji pak název utkvíval ovšem snadno i na s^-nech
"bývalých županů a jiných potomcích jejich, byť i sami žup větších právě
neměli, a měnil se tak v titul rodinný, zcela podobně jako se stalo v zemích
sousedních s názvem hraběcím, kterýžto rovněž původem svým byl ozna-
čení úřední, ale již ve 12. věku se stával třídním znakem všech členů těch
rodin, v nichž důstojnost hraběcí se častěji vyškytala.

13Í

knížecí, ač slovo samo má přídech anachronismu, jest třeba,
abychom s mysli pustili úplně představu pevného a soustavně
učleněného celku byrokratického, v němž každá provincie jest
jen typickou a cd dávných dob pevnou jednotkou, spravovanou
zcela podobně jako jednotky druhé a opatřenou týmiž úředníky.

Takové jednoty v době starší jistě nebylo. Jen znenáhla,
podléhaje svérázu bývalých území kmenových a jiným náhod-
nostem vývoje, drobil se souhrn zeměpanské moci v pestrou
směsici beneficií větší nebo menší stálosti. Prameny naše nám
ovšem asi nikdy nedovolí postihnouti podrobností vývoje toho,
v němž zásadní rysy snadno mizely ve spleti osobitých změn
místních ; avšak jeho podstata tkvěla nepochybně v tom, že
některá léna služební, původně velmi rozsáhlá, se postupně tříští
v několik beneficií menších a souběžných nejen proto, že kníže
z provincie vylamuje jednotlivé menší kruhy juiisdikční stavbou
nových hradišt,!) nýbrž i tím, že rozmnožuje vůbec počet svých
županů. Tak býval snad kdysi v hradišti, tvořícím ohnisko veřejné
moci v tom onom kraji, vládou pověřen především jediný ,, hrabě",
na sklonku 12. věku vidíme však, že se tu o ni dělívá hotová
skupina beneíiciárů provinciálních, komorníků, soudců, kastelánů,
cudařů, villiků, officialů a jinými jmény vyznačených županů,
z nichž každý má zvláště své statky služebné^) a bére, patrně
podle tradicionálního klíče, určitou kvótu z pokut soudních, tributů,
cel a jiných příslušností beneficia, jichž ovšem určitým podílem
požíval i fiscus knížete samého a desátkem nebo jiným zlomkem
také kostely nebo kláštery, často velmi vzdálené.

Každý z těchto beneíiciárů a podílníků má tu své ministeriály,
zvané rozličnými jmény komorníků, druhů, pohončích, obúzníků,
vladařů, kteří hájí jeho zájmu a mají rovněž drobná léna služebná.
,,Hradník3^" nebo ,, kastelány" zvala je souvěká mluva všechny,

^) Poměr těchto ,,castella" nebo ,,munita oppida" k hlavním ,,civi-
taíes" jest dosti jasně naznačen u Kosmy ve vypravování let 1099 a 1114
a dobrou analogii dávají k tomu i souvěké zprávy o míšeňských ,,burg-
wardech", tvořících vedle liradišť hlavních podružná sídla vlády v kraji.
Veliká beneficia dvorská pak se tříštila namnoze rovněž tím, že vedle
číšníka vystupuje podčeší, vedle maršálka maršálek mladší a podobně.

2) Z listin 13. věku vidím jasně, že rozliční beneficiáři mívali často
v jedné a téže vsi zcela drobné dílce (terrae), což asi nejlépe lze vysvětliti
štěpením původně jednotného léna služebního na několikeré.

134

pány i sluhy/) a patříme-li na mnohohlavou tu společnost, hlásí
se nám mimoděk srovnání s kollegiátním kostelem středo věk3'^m,
kde si sbor kanovníků, původně společně chlebících, podobně
rozdělil důchody pravidelné a příjmy denní na pevná obročí,
a funkce své specialisoval jmény děkana, probošta, scholastika,
ministra, oficiála a jinak, nepřestávaje při tom na venek býti
kapitulou, svazkem jednotně působícím a obklopeným rovněž
rojem střídníků, altaristů, žáků, zvoníků a jiné příživné chasy.
Pojem beneficia jakožto obročí zajišťujícího tradicionální důchod
a zlomek moci jest v obojím případu stejný a podobnost v 12. věku
vzrůstala zajisté i tím, že poměr nemalé části duchovních vůči
knížeti nebýval valně jiný než světských županů. Hierarchie
tehdy u nás nečinila ještě nikteiak tělesa svéprávného, ob-
dařeného nedotknutelností statků a přesně odděleného cd řádů
laických; byloť to v době, kdy i v západní E\Topě ještě trval
boj rozvířený požadavky reformy kliinijské a kdy na příklad
i obřady při korunovacích nebo pasování rytířském, vytvářejíce
se zjevně podle vzoru ordinace kněžské, ukazovaly, jak těsně
splývá vyšší společnost laická s dncho\ní. A jako tehdy císař moc
svou v říši opíral především o duchovní lenníky a jimi mocně
vládl, podobně kníže český vidí ve svých \yšších duchovních,
většinou ještě ženatých, jimž zpravidla sám obročí udílí a \^živu
poskytuje, své služebníky rovně, jako ve světských županech.
Vyhání je nejednou a zbavuje beneíicií stejně jako nevěrná ,, hra-
bata", právem spolií zmocňuje se jejich pozůstalosti; ,,clerus
et suppani" vystupují ruku v ruce na dvoře vévodském i při

1) Také s názvem ,,urbani" se tu setkáváme vedle obvyklejšího
„castrenses", ,,qui castri tenent beneficia" nebo ,,castellani", kterýmžto
názvem ovšem býval druhdy označován zvláště i vrchní hraďník, zvaný
jindy , .prefektem", , .rektorem" nebo , .purkrabím". Nomenklatura listin
středověkých hledící k jednotlivým stupňům úředním jest, jak známo,
vůbec nadmíru kolísavá a nepřesná; neváhá užívati jednoho a téhož
jména pro rozličné hodnosti a jmenuje naopak touž hodnost několika
jmény, jak ukazuje na příklad mnohoznačnost slov ..komorník", ..vojt",
..villicus". ..provincia" a jiných. Také název ..cudarius" měl patrně
význam širší i užší a nebýval vždy souznačný se slovem ..iudex", jak uka-
zují na příklad Reg. II., no. 1248, 1268. Nedostatečné přihlížení k této
středověké vratkosti. promítajíc naši potřebu výrazu přesného a omyl vy-
lučujícího do doby, která potřeby té patrně ještě neměla, zavedlo již ne-
jednoho badatele při rozlišování rozličných kompetencí středověkých úřadů
k planým domněnkám.

135

velikých koUcquiích národních, a užívání jednoho a téhož slova,
,,beneficia", pro duchovní a světské léno nebylo zajisté tak ne-
vhodné, jak se zdálo době pozdější, zvyklé úplnému vyproštění
církve z objetí státních řádů.i)

A jako se v duchovní společnosti záhy šířilo hromadění ně-
kolikerého obročí v jediné ruce, dalo se podobně i u světských
beneficiárů českých. Zastoupení ministeriály umožňovalo, že
velmož měl současně několikerou ,,dignitas", třebas vedle hradského
beneficia některé léno lovčí, přinášejíce značný podíl na dávkách
povinných knížeti za extensivní užívání lesa, jako to měl na příklad
roku 1183 jmenovaný ,,Milgost comes, beneficium habens in Bouses
et summus venator silvarum in Netholicz". Lenní soustavu i všude
jinde vyznačovala takováto kumulace beneficií nejrozličnějšího
rázu, rozsahu a původu, mechanicky hromaděných a zajišťujících
držiteli jejich možnost výživy tím četnější družiny a odvislých
manu.

Než právě proto, že župa byla především zajištěním určitých
důchodů a moci, nikoliv úřadem ve smyslu novodobém, poro-
zumíme, že i bratří vládnoucího knížete se spokoj ováli někdy
s beneficiemi dvorskými, jako učinili bratří Spytihněva II., z nichž
jeden byl nejvyšším lovčím, druhý správcem kuchyně vévodské.
Dvorské úřady takové stály pak nejvýše v řadě výnosných obročí
župních, při čemž se některé ovšem takřka nelišily od pouhých
placených sinekur ; tak bral na příklad polský kněžic, investovaný
jiodností mečníka knížete českého, za hodnost tu prostě z tributu
polského roční podíl 100 hřiven stříbra a 10 hřiven zlata. 2) Většina
však županů dvorských neměla jen podobné ,, výživné" platy,
vesnice a dvorce, pevně přidělené ,,ratione beneíicii", nýbrž
i výnosnou pravomoc soudní, k určitým místům a případům
hledící.

Pom.ěry 12. a 13. veka byly ve směru tom jistě mnohem
složitější a pestřeji ustrojeny, než-li poměry pozdějšího vyhraně-^

^) Jest význačné, že v Uhrách i biskupové ještě v 13. věku bývali
výslovně počítáni mezi ,,jobbagiones", to jest župany.

2) Z Kosmy se dovídáme rovněž, že podobné ,, komorní lenníky"
Přemyslovci mívali i v říši. Tak dával král Vratislav ročně ,,pro bene-
ficio" mocnému íalckrabímu Rapotovi 150 hřiven stříbra a biskup Jaromír
současně platil Kampoldovi, hradníku řezenskému, 30 hřiven za závazek
manských služeb.

136

ného státu stavovského doby lucemburské, hovějíce \'íce náhodným
odchylkám a dočasným novotvarům. Neboť vedle beneficií delší
tradicí posvěcených a tvořících jaksi kostru normální vlády v zemi,
mohl se tehdy státi ad hec župou jakýkoliv jiný zlomek důchodu
nebo pravomoci panovníkovy, ať to byl třeba jenom nepatrný kus
mensálního statku knížecího nebo podíl na cle kterémsi ,,v župu"
udělený, a nepochybně lze do téhož rámce vměstnati i veliké
úděly, jichž se dostávalo členům rodu knížecího na Moravě, někdy
však i V.Čechách, a vůbec jakékoliv jiné podobné přikazování
celých provincií v podružnou vládu, při němž se no\'ý lenník
vsouval mezi knížete a dosav^adní drobnější beneíiciáry.i)

Neboť že i tu slova ,,župa" někdy bývalo užito, ukazuje
případ kraje vítorazského, který byl dán celý vévodou Fridrichem
roku 1185 mocnému ministeriálovi rakouskému Heřmanovi z Kuen-
ringu a to výslovně ,,v župu" ; neboť ještě v polovici 13. století
potomek Heřmanův, pan Jindřich z Kuenringu, českým právem
kraj vítorazský držící, sluje v listinách ,,suppanus de Witra"
a vystupuje i mezi velmoži rakouskými častěji s V3'značným
označením ,, Heinrich der Suppan". Bral-li tedy mocný pán cizí
z rukou českého knížete jmenované panství tímto způsobem,
nemůžeme pochybovati, že pojem župy měl opravdu mnoho
příbuznosti s lénem,^) a patrně týmž postupem měli od knížete
českého na sklonku 12. věku i bavorští dynasté z Luku kraj sušický
anebo pozděj i purkrabí norimberský Loketsko a lantkrabí leuchten-
berský Plzeňsko. Ještě v druhé polovici 13. věku nemělo asi
jiného rázu ani vznikání podružných vévodství v rámci království
českého, jako byl úděl levobočka Mikuláše v Opavsku nebo státeček,
který měl dostati roku 1289 vévoda Fridrich Míšeňský ve východ-
ních Cechách náhradou za kraje postoupené v Míšni.

Vidíme tedy, že řád župní záležel v podobném drobení moci
veřejné, jaké v západní a střední E\Topě ukazuje rarý feudalism,

1) Při tom však nebylo nutné, aby je po.škozoval. Pěkný příklad
takového poměru, ovšem z oblasti polské, uvádí Koss 1. c. 139. Jde o li-
stinu, kterou kníže dává svému palatinovi v úděl rozsáhlé území ,, salvo
tamen iure aliorum supariorum nostrorum, qui in prenominatis castei-
laniis aUquas habent supas vel officia, quibus per hoc ratione huiusdem.
donationis in proventibus suorum officiorum nolumus aliquod prejudicium
generari."

2) Vévoda Fridrich praví ostatně výslovně, že Hadmarovi kraj ,,iure
beneficii concessimus et sine contradictione infeudavimus."

137

a županstvo 12. věku jeví se nám především souhrnem těch, kdož
vládnouce většími lény služebnými se dělí s knížetem o vládu.
Opírajíce se o klientelu živenou úděly „druhého řádu", mívali
ovšem veliký vliv v bězích zemských, za slabých knížat a za
bojů o stolec často i vliv rozhodný, takže o mnohém Přemyslovci
mchl kionikář právem zapsati, že ,, nežil svou vůlí, nýbrž vůlí
svých hrabat", anebo, že za něho , .držitelé znamenitých beneficií
vše v zemi po své vůli vedli." Ale i za silných vládců býval vli^
těchto ,,optimates et prcceres" nepochybně značný. Císařové
římští, mísíce se jakožto rozhodčí do rodových sporů knížat českých,
nevolali ke svým dvorským rokům jen Přemyslovce, nýbrž spolu
s nimi druhdy i župany české, jako učmil na příklad Barborossa
při známém jednání v Řezně v letech 1179 a 1182. Ale přes to
prese vše byl veliký rozdíl mezi panstvem českým, jaké se nám
jeví na sklonku 13. v^ěku, a těmito župany doby knížecí.

Především není to ještě šlechta podle stavovského pojetí doby
pozdější, nýbrž společnost velmi různorodá. Slyšíme o některých
knížatech, že se zálibou dávali důležité úřady ministeriálům
nízkého urození nebo jiným povýšencům, ,,proselitům" a ,, neo-
fytům", o nichž Kosmas v předmluvě ke třetí knize výsměšně
praví, že nemají vůči pánovi než tupé a ponížené přitakání. Jaké
moci došli na počátku 12. věku na příklad Vacek ,, zrozený pod
žernovem osličím" nebo pokřtěný žid Jakub! Jindy bývali do
země volání cizinci, patrně především protože pcdle slov, jež
kronikář klade do úst Neklanoví, ,,s mužem cizím domácí lid
tak snadno spiknutí hledati nemůže." Názoru obecnému bývala
většina případů těch ovšem pohoršující výjimkou a knížeti zpra-
vidla nezbývalo než podělovati župami vynikající bojovníky ze
starých, svobodných rodů, v zemi ode dávna úcty požívajících
a vládnoucích vedle služebných lén také některou mocí dědičnou,
takže nejeden župan mohl o sobě sebevědomě říci, podobně jako
to učinil roku 1197 známý Hroznatá, že jest ,,dei gratia de pri-
mátům Boemie clariori stemate descendens," Ale jest význačné,
že ani tak slavné rody panské, jako Vítkovci nebo Ronovci, na
počátku 14. století počátky své mcci nekladli do dávné nepaměti,
nýbrž že je spojovali s vítěznými bitvami 12. věku, v nichž podle
Dalimila ,,růže vzhůru vznide" anebo ostré v do popředí se posunula.

Župane doby knížecí nebyli ještě veskrze dědičnou skupinou,
pevně zakotvenou spolehlivým právem třídním, a právě časté

138

boje o trůn a častá nejistota všech věcí veřejných, jež zvyšovaly
politický význam jednotlivých velme žů, způsobovaly ovzduší,
v němž nemohla tak snadno vznikati zabezpečená a po radu ge-
nerací v popředí se udržující šlechta rodová, jakou se jeví panstvo
české za posledních Přemyslovců. Neboť zápas o stolec knížecí
býval také bojem o veliká i drobná beneíicia v zemi, v němž se
rychlé vznos}^ jednotlivců snadno střídaly se stejně rychlým pádem.
Drsný a proměnlivý způsob vlád}^ knížecí nechránil ani nejmocnější
skupiny, rodové před úplným zmarem, při němž se neztrácela
jen služební léna, ale propadal i dědičný statek. Katastrofa
Vršovců jest jen zvláště křiklavým \'y vrcholením tohoto náladového
despotismu knížecího, který také jindy nutil valné skupiny v ne-
milost upadlých županů k útěku do Němec, Polska nebo Uher.
Slyšíme, jak kníže Spitihněv dal zatknouti na' tři sta nejzname-
nitějších bojovníků po celé Moravě a jejich jměním podělil své
věrné, a dovídáme se také, že podobné houfce ,, hodností zbavených' '
předáků bývaly především pcdněcovateli nových převratů a
nebezpečným kvasem v zemi; spiknutím a úklady proti ži-
votu vévodovu mstívá se odstrčený nebo ze země vyhoštěný
župan nejednou a poměr mezi knížetem a předními velmoži
býval i toho rázu, že kníže v záruku věrnosti bral v rukojmí syny
jejich a dovedl se proti nim po případě opříti účinně o mladší,
změny žádostivé pokolení, nebo o množství chudších bojovníků
svobodných, oživujících bouřlivě obecné roky knížecí, jako činil
Soběslav II. Ten prý se na tažení válečném nikdj^ nemněl bez-
pečným mezi ,, primáty", neměl-li vůkol sebe dostatek bojovníků
nižších, což nám mimoděk připomíná podobnou snahu souvekých
Štaufů, opříti moc svou proti méně spolehli\n;?m dynastům o říšskou
ministerialitu.

Tito drobní ,,milites" čeští 12. věku se kupívali sice ostatně
zpravidla pod korouhvemi xětších županů, od nichž přijímali
podružná léna, ale dovedli si vésti mnchd}' i velmi samostatně,
jak názorně líčí kronikář Jar loch k roku 1198, kdy na tažení
pomocného vojska českého do říše u Vircpurka nespokojení ,,mi-
litares viri" většinou prostě opustili přední župany a \Tátili se
do vlasti na svůj \Tub, nevzavše odpuštění.

Drsná doba knížecí, tak častými dynastickými pře\Taty roz-
vířená, měla tedy svou velmcžnou \Tstvu županskou, ale nebyla
to nikterak ještě ustálená vyšší šlechta rodová, zvláštním stavo v-

139

ským sebevědomím spiatá, což ostatně souhlasilo zcela přirozeně
s obecnou náladou a význačnými rysy doby. Neboť stejně jako
jsme viděli při nižším, nesvobodném lidu, schází ještě schopnost,
přemáhati konkrétní rozmanitost a pestrou nevyhraněnost spo-
lečenských zjevů jednoduchým a právně pevným schématem
třídních předělů a řádů stavovských.

Než jak tedy vzniklo z původního županstva, bujícího ne-
klidně ve stínu moci knížecí, panstvo pozdější, pevně vrostlé
v půdu a sebevědomě vytyčující vedle panovníka svá práva
rodová? Věc souvisela nepochybně s obecnou proměnou řádů
zemských, kterou přinesl pozdější středověk.

Vytkli jsme již, kolik shodných rysů měl župní ústroj český
s raným feudalismem západoevropským, ale prese všechny po-
dobnosti ty bral se další vývoj v Cechách přece cestou zcela své-
ráznou. Kdo překročil západní hranice země a poohlédl se třeba
jen v Chebsku, viděl, že tam myšlenka lenní proniká veškeren
život mnohem důsledněji a obecněji než u nás. V ki"ajích ně-
meckých a ještě větší miěrou ovšem dále na západ od Rýna vyvinul
se znenáhla souhrn norem, odívajících nejrůznější píípady bene-
ficiárních závislostí v jakýsi stejnokroj obecného práva lenního
a srážejících rozličně navrstvené stupně xyšších a nižších lén
v hotovkou soustavu. Soustava ta roztrhala sice stát někde, jako
se stalo v Němcích nebo v Itálii, v kusy samostatným životem
žijící, ale jinde, kde jí čelila trvaleji moc d3'nastická, jako tomu
bylo v Anglii nebo ve Francii, stala se, aspoň na některou dobu,
takřka ústrojnou zásadou nového státního pořádku, vyrůstajícího
nad spleť primitivních poměrů, určovaných osobní náladou. Heslo
,,nulle terre sans seigneur" znamenalo tu vskutku spíše vítězství
jednotného řádu nad chaotickou náhodností, než rozrušení jednoty ;
lenní svazek tu pom„áhal k organickému učlenění celku.

Takové soustavné v3'hraněnosti řád}'' beneíiciáiní v Čechách
nikdy nedosáhly a není nesnadno dohádati se příčiny toho.
Z hlavních opor při vznikání soustavného řádu lenního v západní
Evropě byla rychle se ujímající obecná dědičnost lén. Ani té
v Cechách nescházelo docela. Zmínili jsme se na příklad již o kraji
vitorazském, jenž zůstal po sto let jakožto česká župa v rukou
Kuenringů, než byl při pádu Přemysla II. Otakara od Cech odtržen,
a slyšíme i o jiných případech dědičného udělování beneíicia.
Tak víme, že byl třeba* úřad lovčí v kraji zbečenském dědičně

140

V jednom a tomž rodu. Ale obecným pravidlem se dědičnost
župních beneficií u nás nikdy nestala; kníže je rozdává bud na
doživotí^) nebo jen do vůle své a právě to byla asi hlavní příčina,
proč se župní rady u nás nestaly tak jako lenní právo v zemích
sousedních principem pronikajícím veškeré vzájemné vztahy
vrstvy panující, nýbrž zůstaly obmezeny na oblast poměrně
těsnou.

Ježto držení důchodů a práv v župu nemívalo záruky bezpečné
trvalosti-, snažili se patrně župane nabývati aspcň některých částí
svých.beneficií ,,k dědině", tedy ne již jakožto statků služebných,
nýbrž v plný allod. A tak dochází štědrostí knížat,^) jejich občasnou
tísní peněžitou, anebo i prostou usurpací velmožů k soustavnému
rozchvacování beneficiární půdy a \'ýsostných práv. Viděli jsme,
jak se pan Dětiich Spatzman přel s králem o lo, zda zboží, jež
má, jest ,,župa" nebo ,, dědina" a v starší době bylo zajisté mnoho
případů podobného zcizení statků a důchodů původně knížecích.
Jen tak si vysvětlíme na příklad, že mocný ,, hrabě" Hroznatá
na sklonku 12. věku mohl darovati klášteiu tepelskému důležité
clo v ,, bráně zemské" a že ze služebných statkii hradišť kd^^si
důležitých zbývaly y 13. století jen ubohé trosky, jako při hradišti
prácheňském, kde zbyla pouze jedna ves a několik starobylých
dávek medu a drůbeže, které na konec páni Bavorové Strakoničtí
také získali v dědictví. 3) Přízni panovníkově se těšící župane
a menší lenníci užívali zajisté každé příležitosti, aby ze služebných
lén ulamovali kus po kuse, třebas to b\Í3' mnohdy jen malé statečky

^) Že i nejdůležitější župy bývaly na doživotí dávány, ukazuje na
příldad zmínka Vincenciova, že hrabě Velislav hradnictví vyšehradské
,,usque ad finem vite sue obtinuit." Ze samého sklonku 13. věku ještě
známe případ již uvedený, kdy Oldřich z Hradce dostal od krále výslovně
do smrti své správu podkrají lukovského.

*) Zejména z pmií polovice 13. věku máme toho i listinné doklady,
na příklad zprávy o rozdání četných ,,terrae" beneficiámích markrabětem
moravským Přemyslem roku 1239. Docházelo nejednou i k tuhým sporům
županů o podobná darování starší, jako byl roku 1207 zmatek mezi hra-
bětem Slávkem a Vítkovcem Jindřichem o ves Tynčan5^ Proto si dávali
obdarovaní nově získanou dědinu někdy výslovně knížetem potvrdit proti
budoucím ,,machinamenta quorumUbet beneficia castrorum possidentium".

^) Poněkud více zbylo ovšem jinde, na příldad při župě kadaňské,
k níž podle listiny z roku 1325 náleželo tré vesnic, kus neosazené půdy
hraničně a jakési platy v Kadani.

141

po rozličných krajích roztroušené, jakýrni bohabojní velmožové
své kostely a kláštery v 12. věku tak rádi obvěňují.

Půdy a dávek, jež mohl kníže český rozdávati v župu, bylo
původně ovšem velmi mnoho a v mnohých krajích míval statek
knížecí patrně dlouho vrch, ale úděly poskytované z toho kostelům
a kusy přecházející v trvalé vlastnictví beneíiciárů zmenšovaly
oblast tu postupně tak, že to, co na konec zbývalo, nebylo již
dosti silnou kostrou pro vzrůst jednotného ústroje lenního, ve-
škerou společnost pronikajícího. Církev se vymkla obecně z bez-
prostřední moci knížecí a svobodná dědina světská zvítězila nad
župou, která původně uváděla ve zv^láštní závislost na knížeti
velikou část obce svobodných bojovníků. A tak v 13. století
slovo ,,beneficium" se u nás stává takřka souznačným se služeb-
nými obročími při soudech zemských, které se allodifikaci lépe
ubránity, než většina jiných starých lén služebních.

Tato skutečnost, že se lenní zřízení v Cechách -vlastní silou
plně nerozvinulo, jsouc utištěno svobodným statkem zemským,
měla vůbec vážné důsledky pro další vývoj řádů českých. Ze-
slabila sice nebezpečí, že by se země mohla rozpadnouti v pouhý
svazek baronií a zásada obecného poddanství státního všech
svobodných tím získala trvalosti, ale jinak sotva lze popříti, že
setřásání tolika zvláštních závazků služebných bylo pro moc
panovníkovu ztrátou podstatnou, tím spíše, že současně působ-
nost moci té byla i jinak obmezována, totiž pevnějším utvářením
práv a svobod zemských, které se staly bezpečným podkladem
stavovského sebevědomí vznikající šlechty a zejména panstva.

Vzrůst svobod těch byl ovšem tak znenáhlý, že není ven-
koncem snadno jíti v jeho stopách. Takřka jen tušiti jej lze spíše
než přímo poznávati. Ale kdo čte pozorně prameny souvěké,
tomu sotva ujde, jak krok za krokem, zejména od doby Vla-
dislava II., od polovice 12. věku, život vyšších vrstev našich
ztrácí vůbec drsnost a tuhou upoutanost původní. Nová laická
i duchovní vzdělanost, pramenící zvláště z oblasti románské,
hlásí se i u našich dveří stále mocněji se svými požadavky rytíř-
ského zušlechtění a větší dokonalosti křesťanské, se svými časovými
hesly klunijskými, které nevytýkaly jen lozdíl klerika a laika,
nýbrž hlásaly také důrazně veliká slova ,,iustitia" a ,,pax.'.' Křížové
výpravy a jízdy znamenitých houfců českých až do Itálie rozšiřují
•obzor a posilují sebevědomí jednotlivců, t,akže nebylo nikterak

142

s podivem, když se v pokolení následujícím mocně ozvalo volání
po větších svobodách a lepším zabezpečení práva v zemi vůbec.

I doba předchozí nepostrádala ovšem řádů zvykových a
měla přirozené vědomí toho, co jest s právem a co bezprávím,
ale tyto záruky a ohrady práva byly patrně často příliš nízké pro
silné vášně, zvůli a náladu panujících, na níž bezpečí osob i ma-
jetku až příliš záviselo. S rostoucí vzdělaností a sebevědomím
roste však obecná touha po upevnění ochranných hrází těch tak,
aby poutaly činy panujících vskutku těsněji a vzrůstá i potřeba
přesnějšího rozlišení jednotlivých skupm společenských, zabez-
pečujících se pívnou ochranou svobod a zvláštního práva tříd-
ního. V první kapitole jsme viděli, jak v 13. věku hospodářské
převraty způsobity jasnější uvrstvení a aspoň částečné zlepšení
právního stavu nejnižších, porobených tříd, a téměř současně
dosáhl i vyšší, svobodný národ na knížeti podobných záruk
lepšího bezpečí osob i statků a větší svéprávnosti.

Jest známo, že se to tehdy nejdůsledněji podařilo především
duchovenstvu. Dlouhým úsilím, patrným zvláště ve sporu biskupa
Ondřeje s Přemyslem I. Otakarem, nabývají také v Čechách
veškeří klerikové zarjičených výhod zvláštního stavu, chráněného
proti komukoliv jinému silou právě se ustalujícího práva kano-
nického, a dosahují v 13. věku namnoze i pro své poddané milostí
panovníkovou dokonalého vyproštění ze soudní pravomoci žu-
panské. Duchovenstvo vítězilo ovšem snáze, opírajíc se o rostoucí
moc hierarchie vůbec, která teprve tehdy, po částečném aspoň
vítězství idejí Řehoře VII., srůstá pevně v jediný útvar universální,
Římem ovládaný, a vym.áhá všem svým příslušníkům důsledně
výjimečné postavení v řádu společenském. Než také jiné \Tstvy
obyvatelstva, nechráněné tonsurou, dosahují v Cechách od konce
12. věKu pevnějších záruk právních proti zneužívání moci veřejné
a tím i trvalých výhod jiných. Jest to zemanstvo, souhrn plno-
právných oby vatel země, společný kruh, v němž se v dalším vývoji
sice od sebe rozrůznila rodová šlechta vyšší a nižší, páni a vladykové ,
který však zásadně měl i v pozdějším středověKu rovné svobody.

Svobody ty, shrnované nejčastěji jménem práva zemského, —
,,ius terrae", ale druhdy i ,,ius nobilium"i) — tvoří na sklonku

^) Tak čteme v moravské listině z roku 1296 (Cod. dipl. Mor. V.,
č. 44), jak se dva mocní páni zaručují klášteru oslavanskému tříletou

143

13. věku již zcela pevnou soustavu práva z\'ykového, obhajujícího
každého zemana a nepřímo i jeho poddané před jakýmkoliv ne-
slušným útiskem. Vlastní vývoj tohoto práva zemského, kterým
moc panovnicí b3^1a svedena v užší a přesněji stanovené řečiště,
jest ovšem dosud jen málo znám, ježto se nedál s pom.ccí cizích
činitelů, jako bylo u duchovních, a není zde ani místa, o něm
podrobněji uvažovati. Svobod}' jím zaručené vyrostly nepochybně
především ze starších, obecných zvyků a názorů, ale z části vznikly
přece i z nových ústupků, vynucených na panovníkovi silnějšími
potřebami země kulturně pokračující, takže se jenom neprávem
později hledělo na právo zemské jako na stav v státu českém
platnj'^ hned od těch dob, co podle slov Dalimilových ,, Přemysl
s Libuší vše právo zemské zamyslí."

Nebylo tomu u nás zajisté jinak, než v ostatním světě sou-
věkém. I jinde byty počátky svobod stavovských sice cosi vlastně
nového, výsledek vzepření proti dotavadním poměrům, ale obecný
názor je rychle přioděl úctyhodným pláštíkem domnělé staro-
bylosti a svatozáří pradávného, dobrého práva. Neboť středo-
věký člověk hleděl na právo nejraději jako na samozřejmý a odvěký
řád mravní, \ykládaje většinu jeho přirozených nedostatků,
jakmile si je uvědomoval, za pouhé jeho pokažení dočasnou ne-
dbalostí. Proto pojem ,,reform.ace" hraje v době té tak velikou
úlohu a legislace bére na sebe tak ráda tvářnost prostého návTatu
k domjiělým původním starým obyčejům ,,antiquae consuetu-
dinis" nebo se opírá aspoň o slavná jména domnělých dávných
zákonodárců, ať to byl Karel Veliký, anglosaský Eadward nebo
v Rakousích svatý vládce Leopold. Vskutku však právo zemské,
vítající nás na počátku 13. věku, nebj^lo tém.ěř nikde prostou
kodifikací starých řádů, nýbrž především projevem nových potřeb
a sil společenských.

Týž duch, s jakým se setkáváme roku 1214 v anglické Magna
charta, ve zlaté bulle Ondřeje IL Uherského z roku 1222 nebo
o něco později v podobn3'^ch listinách polských Piastovců, vane
nám i z t. zv. iura Conradi, vzniklých na rozhraní 12. a 13. věku
a tvořících úhelný kámen pro veškeren další vývoj práva zem-

správou statků koupených od jakéhosi zemana, slibujíce je ,,secundum
ius nobilium tueri".

144

ského v zemích českých.^) Tato statuta „knížete Konráda Oty"
prozrazují řadou článků, že byla především rozhodným úspěchem
vzepření svobodných Cechů proti dotavadní nejistotě poměrů
veiejných, ať již nejistotu tu zaviňov^ala sama ruka panovníkova,
sáhající na statky svobodných, nebo svévůle mocných županů
v soudech provinciálních. Přinášejí posílenou bezpečnost statků,
zmírnění tuhého rádu odúmrtního dědickým právem dcer a sou-
rozenců, záruky proti náladovému řízení soudnímu i mnoh^^-m
jiným útiskům a byly nepochybně rovněž ,, forma securitatis ad
observandum pacem et libertates," jako slavná listina slibů, k níž
Jan Bezzemek roku 1215 na louce Runnymede přitiskl svou pečeť.

Konrád Ota, dávaje v Sadské r. 1189 svým Čechům a Mo-
rav-anům statuta ta, činil tak snad s nechutí poněkud menší než
anglický král, ale rovněž sotva zcela by předchozího nátlaku,
a jeho nástupcové, zejména Přemysl I. Otakar, býv^ali nuceni,
ovšem v rozsahu postupně rozšiřovaném, stvrzovati jednotlivým
provinciím práva ta znova, stejně jako to v Anglii několikráte
učinil s ,, velikou chartou" syn Bezzemkův, Jindřich III. A z tohoto
jádra pak vyrůstá rychle souhrn zásad poutajících panovníkovi
ruce daleko pevněji než doba předchozí. Tak, nechce-li slouti
tjo-anem, nesmí již sáhnouti na statek zemanův, aniž smí jej
prohlásiti psancem leda ,,secundum terrae consuetudinem, hoc
est post ternae citationis edictum", nesmí se ani opravdu od-
umřelého zboží zmocniti bez \'ýslovného rozhodnutí soudu ve-
řejného a vůbec nesmí si vésti podle svého ani ve mnoha jiných
případech, v nichž jeho předkům kdysi jen okam.žitá nálada byla

1) Věcné důvody, jimiž někteří badatelé, zejména Jar. Čelakovský,
hleděli dovésti, že práva Konrádova nebyla vydána pro Čechy, nýbrž
jen pro Moravu, jsou sotva dostatečné, opírajíce se příliš o právní před-
poklady doby mnohem pozdější. Správnějším se jeví zajisté opačné mínění
Kalouskovo a Demelovo, jež lze opříti i jinými důvody, kterých tu však
není vhodno rozvádět. Starou domněnku, jakoby původcem práv těch
nebyl kníže Konrád Ota nýbrž Konrád, syn Břetislava I., obno\-il sice ne-
dávno ještě Koss (1. c. 124), ale naprostou lichost její prohlédne asi každý,
kdo poněkud bedlivěji uváží třeba jen ustanovení statutů o nerušeném
držení statků zemských od dob Konrádových, které jistě nemohlo hledět
ke sklonku 11. věku. A rovněž lze sot^•a přijmouti ve všem tvrzení Kossovo
o vlivu německých vzorů na jednotlivé článlíy řádů Konrádových; spíše
by bylo možno mluviti o obecném vlivu cizího ovzduší na náladu, která
vůbec vedla ke vzniku kodifikace té.

145

zákonem. Složitý íormalism půhonů a jiných obšírných zvyků
prccessualních, dobře shrnutý v knize starého pána z Rožmberka
a jevící se našemu oku tak podivným, utužil se rychle právě touto
snahou po ochraně obviněného proti náhlé libovůli mocnějších,
dodávaje slabšímai času i právních prostředků k odporu.

Proto v 13. věku již není možno u nás mluviti o patriarchálním
despotismu. Korunou trvale ozdobený panovník český vyrostl
sice znamenitě do výše jak v očích ciziny, tak před tváří svého
vlastního národa; s upevňujícím se blahobytem v zemi sílí i jeho
sebevědomí, ale jeho moc vůči svobodným Cechům a Moravanům
není již bez výslovných hranic, zvykem se stále více upevňujících.
Roku 1278 koupil míšeňský pán, Rulko z Bibersteinu, od Pře-
mysla II., shánějícího tehdy peníze na poslední výpravu, hrad
Friedland, a vstupuje v poddanský svazek království českého,
zavazoval se, že bude plniti všechny povinnosti z toho plynoucí,
ale jen v té míře, jak to prý činí ostatní zemane čeští ,,pcdle zvyku
tohoto království". Zvyk zemský se stává v 13. století pevnou
normou a proto můžeme za posledních Přemyslovců mluviti již
i o stavovských svobodách v zemiích českých.

' Ovšem že ještě nikterak ve smyslu, ve kterém, slovo to zdo-
mácnělo na sklonku středověku. Bylo to jistě nesprávné, kladli-li
starší badatelé již do 13. věku na příklad vyvinutá zřízení sněmovní,
majíce za to, že již tehdy hotová obec stavovská, jakožto pevný
útvar vedle panovníka stojící, se účastnila Vlády a dokonce snad
pravidelně berně mu povolovala. K tomu vskutku bylo ještě
velmi daleko, a uvidíme později, jak jen katastrofální poruchy
veřejného řádu v zemi vedly k některým prvním náběhům v tomto
směru. Ale že jinak svobody zemanské tehdy nebyly již prostě
jen obranného rázu, ukazuje nám nejlépe vývoj soudů provin-
ciálních.

Soudy ty stěhovaly se ze starých hradisek do nových měst,
poněvadž tržním ruchem svým byla k soudním půhonům a pro-
klamaci vhodnější, a zůstávaly při tom ohniskem veřejného života
v loraji, takže podle nich právo zemské bývá také zváno ,,ius
provinciale," ale podstata jejich se pozměnila valně. Z tvrdého
prostředku panování nad zemí mění se soud provinciální již ve
13. věku stále zřejměji v ústav zaručující především dokonalou
bezpečnost práva svobodných a sloužící zřetelnosti jejich ne-
movitého zboží. Řídí jej sice stále skupiny beneficiárů, uváděných

§ ústa, Dvě knihy íeských dějin I. 10

146

panovníkem na delší nebo kratší dobu v držení hradských lén, ale
žnpané ti jsou vázáni pevněji než kdysi nejen pořadem práva,
nýbrž i přímou součinností kraje. Ve všech větších věcech
a sporech rozhodují o tom, co jest právem, vskutku zemane,
scházející se několikráte v roce k soudu provinciálnímu podobně
jako k několikadennímu výročnímu trhu,i) a dobře to vystihl
Václav II, v listině vj^dané r. 1292 Brnu, kde mluví o takových
rocích soudních jakožto o schůzích, k nimž prý se ,, urození schá-
zívají k projednání s\'ých záležitostí". Tím se vskutku zřejmě
přiznává, že původně nejmocnější bašta knížecího panování se
změnila vlastně v zařízení ovládané obcí zemanskou. A čteme-li
pozorně listiny 13. věku, vidíme, jak vskutku beneíiciárové soudů
provinciálních se znenáhla mění spíše v jakýsi stálý výbor soudní,
působící v obdobích mezi jeho jednotlivými' roky především
v zájmu svobodného obyvatelstva.

Neboť nepřijímají jen pokuty, neopatřují jen půhony a ne-
stíhají jen škůdce míru, nýbrž jsou zároveň v provincii soudní
jakousi zárukou pořádku vlastnického, dosvědčujíce s\^mi pečetmi
trhy a směny nemovité, jako se to později dalo deskami, vykoná-
vajíce na požádanou limitační ochozy a přijímajíce právní pro-
hlášení nejrůznějšího druhu. Tak slouží kraji a nevládnou mu
pouze, a proto můžeme mluviti o stavovském opanování soudů
provinciálních, které ve 13. věku bylo zajisté největším úspěchem
zemanstva a základem, na němž se sebevědomí vznikající vrstvy
šlechtické mocně vzpřímilo. Král je ovšem v názoru obecném
i dále nejvyšším zdrojem práva, může mocným slovem svým
a immunitním privilejem vyjmouti celé skupiny obyvatelstva
a statků z příslušnosti soudu i jeho beneficiárů a činí tak na
žádost duchovních i světských pánů patrně tím ochotněji, čím
více soudy provinciální přestávají býti oporou jeho moci, takže
exempcemi unikalo nižší soudnictví nad poddanými znenáhla
vůbec soudům těm a zbývalo jim jen souzení svobodných. Král

^) Že obojí druhdy bývalo vskutku spojováno, dosvědčuje listina
beneficiárů znojemských z roku 1278, v níž se jmenují zemane ,,qui ad
forum in Znoym convenerunt et ad iudicium provinciale" (C. d. Mor. IV.,
no. 151). Byloť zajisté o trhu snáze než kdy jindy sebrati dostatek uro-
zených, žádoucí k plnosti soudu a řešení otázek, které podle mínění doby
žádaly ,,nobilium terre copiam in generali coUoquio astantium", jak to
vytýká listina rovněž znojemská z roku 1279 (Reg. II., no. 1177).

147

může také rozkazem svým zastaviti rádný běh jakékoliv pře,
může jmenovati zvláštní rozsudí a vyhraditi si osobní rozhodnutí.
On soudí důležitější věci vskutku často sám na dvoře a při jízdě
zemí svolává občas pro větší nebo menší počet provincií zvláštní,
slavnostní roky soudní ,, super decidendis quaestionibus, causis
et litigiis omnimodis" ; ale i při rocích takových, zvaných po
latinsku ,,placitum" nebo ,,curia sivé coUoquium generále", nalézá
král právo v souhlasu a podle výpovědi shromážděných zemanů;
s nimi se tu dohoduje namnoze i o nových ustanoveních, do-
ta vadní právo platně doplňujících a odívaných většinou rovněž
v roucho soudních nálezů.

Naznačili jsme již, že roky takové nelze ztotožňovati s po-
zdějšími sněmy vyvinuté soustavy stavovské. tJčast na nich
jest stále ještě spíše nepohodlnou povinností poddanskou,^) než
cenným právem, ale jednání při nich bylo zajisté již podstatně
jiného rázu, než jaké znaly staré tumultuarní tábory doby knížecí,
jsouc daleko více provanuto duchem práva formálního.

V tomto jednotném právě zemském, jemuž každý plnoprávný
Cech byl ,,nobilis", nabyla tedy v pozdějším středověku jak
vyšší tak -nižší šlechta naše společného přístřešku a nám jde nyní
především o to, abychom vystihli, jaký vliv měl jeho vývoj zvláště
na poměry těch velmožů, jimž kníže český zpravidla svěřoval
větší beneficia a pro něž se ustálil název županů.

Vliv ten byl nepochybně veliký. Rostoucí svobody zemanské
a bezpečnější řády právní v zemi zužovaly sice v mnohém zvůli
mocných kastelánů, soudců a villiků knížecích, a podstatné kusy
t. zv. práv Konrádových obracely svůj hrot spíše proti nim, než
proti knížeti samému, ale naopak nesmíme zapomínati toho, že
většina županů vládla jen dočasně jménem knížecím a že i oni
druhou částí své bytosti příslušeli k svobodným obyvatelům země,
majíce vedle lén služebních i dědické statky a snažíce se podle
sil počet jejich množiti. V Anglii za boje o velikou chartu dovedl
velmožný baronát obratně získati proti koruně i nižší rytířstvo,
užíti jeho stížností a přes to podržeti potom z vítězství sám lví

^) Tak tomu bývalo i v sousedství, na příklad v Rakousích, kde se
šlechta v 13. věku domáhá toho, aby zápověduí ,,taidinky" nebyly časté
a aby je kníže jen do několika větších měst svolával a řádně, aspoň šest
neděl napřed, ohlašoval.

10*

148

podíl. U nás b}^! asi při vzniku práv Konrádových podíl nespo-
kojenosti drobných bojovníků, již za Soběslava II. v před se
sunoucích, ještě lilučnější, výsledek však byl vlastně týž, Z nových
záruk právních měli velmožové znamenitý zisk, neboť právě
v kruhu předních županů, v němž se skvělost moci tak snadno
obracela v potupný útěk a ztrátu všeho, bylo patrně více než
kde jinde oceněno čelné ustanovení nového práva zemského,
podle něhož ,, všechny dědiny, které by mužové urození, jak větší
tak menší moci, drželi od dob vévody Konráda bez nářku, právem
a klidně, jim mají dále bezpečně náležeti". Byloť ustanovení to
zajisté hoto\ým mezníkem, zarážejícím dotavadní neklidné pře-
suny nemovitých statků v kruhu svobodných bojovníků i velmožů,
jež nejvíce vadily bezpečné ustálenosti vyšších vrstev a vzniku
pevné, rodové šlechty.

Proto pochopím.e, proč právě v županstvu v druhé polovici
12. věku nalézáme praotce mnoh5'ch později čelných rodů panských,
na příklad Vítkovců, u nichž pam-ět potomků se pak zvláště za-
stavovala, a kteří, jak se zdá, opravdu položili základ k moci
svých rodů. Teprve bezpečněji nalezené právo zemské umožnilo
prom.ěnu županstva, -vratké šlechty služební, v rodový stav panský ;
přihlédneme-li. však k věci pozorněji, postihneme snadno, že
předpoklad ten ovšem nebyl jedině rozhodný. K vysvětlení
vzniku panstva jako zvláštní vyhraněné skupiny v zemanstvu
požívajícím vůbec výhod práva zemského, dlužno si povšimnouti
i jiných podstatných okolností. Jsou to především některé vý-
značné rysy nemovitého majetku v rukou pánů nahromaděného.

Na sklonku 13. věku mají rody panské v dědičném vlastnictví
rozsáhlá panst\a, v jejichž středu stává hrad nebo aspoň městečko
hrazené a obklopené věncem úročných vesnic i poplužních dvorců.
V rukou jediného pána bý\'á někdy i několik takových panství,
ale rovněž často několik bratří nebo strýců drží zboží svá po
dlouhou dobu v rodinném nedílu, chráníce se tak před odúmrtí
královskou, jež hrozila vždy, kdykoliv by oddělený člen zemřel
bez potomků. A pozoruhodné jest, že největší a nejscelenější
zboží panská neležela ve středu země anebo aspoň nikoliv v oblasti
staršího osídlení. Tam má až do husitských dob především církev
rozsáhlý majetek, sebraný z knížecích i soukromých donací, koupí
a směnami horlivě scelovaný. Velcí páni světští mívají sice rovněž
v oblasti té zboží, ale převahou jen neveliká a roztroušená, která

149

až V 15. věku saekularisací církevních statků a soukupem majetků
vlády ckých rychleji vzrůstala. V dobách předchozích vskutku
veliká panství světská, jak v Cechách tak na Moravě, ležela spíše
na půdě nového osídlení, kde dříve v době knížecí bývaly ještě
lesy. Zvláště v Cechách tvořila hlavní latifundia panská hotový
věnec kolem hranic zemských, dosti široký, a sleduj eme-li pozorněji
podíl jednotlivých rodů na této půdě, objevíme i jiné, zajímavé
zje\^.

Vidíme totiž především, že jednotlivá plemena panská na
sklonku 13. věku mívají sice hlavní těžiště moci v některém koutě
pomezního kraje — tak Vítkovci a Bavorové na jihu českém,
Markvartici a Ronovci pak na severu země, rozličné větve Drslaviců
v Klatovsku, rodiny Janoviců v horním Poohří, Hrabišici v severo-
západním pomezí, Divišovici a Benešovici v Posázaví a tak dále —
ale téměř žádný z rozrodů těch nemá dominií jen v takovém
místním kruhu ; téměř každý mívá značná zboží i na protilehlých
stranách pomezí a někdy až na kolonisační půdě moravské.

Tak vidíme na příklad, že páni z Rizmburka, jejichž hlavní
moc tkvěla pod Rudohořím, mají lesní zboží i v horním Posázaví a
na jižních hranicích moravských. Páni z Potštejna zakládají
stejnojmenné hrady i v Plzeňsku i na severovýchodním pomezí
českém; Ronovci mají státky v severním cípu Cech i na vyso-
čině českomoravské a hlouběji v Moravě samé, rovně jako ně-
které větve Divišoviců,' zejména Šternberkové. Také z Jano-
viců někteří, jako Jan z Polné a jeho bratří, mají vedle
statků v Poohří lesní zboží na Polensku, Litomyšlsku a
Pardubsku ; páni z Rožmberka a z Hradce nabývají rozsáhlých
Újezdů ve vzdáleném Opavsku, kdež se vedle nich objevují
ovšem i páni Bavorové Strakoničtí, sousedící s nimi v Pošu-
maví, i Benešovici, jejich sousedé na Sedlčansku. Sleduj eme-li
pak některé případy ty podrobněji, zvláště, kde jde o pozdní
kolonisaci dlouho opomíjených oblastí, jako bjdo Opavsko, ne-
ubráníme se přesvědčení, že většina rozsáhlých zboží panských
měla svůj původ ve výprosech Újezdů lesních na knížeti ve chvíli,
kdy ruchem kolonisačním tvářnost země se vůbec rychle měnila,
tedy především v době Přemysla I. Otakara a Václava I. Jednot-
liví župane z družiny, která se právě tehdy těšila králově přízni,
užívali patrně vší příležitosti, aby si zajistili kde jaký volný podíl
na hvozdu královském v pomezí nebo i více ve vnitrozemí, a v pře-

150

kotném závodění vzájemném nedbali příliš toho, v kterém koutu
země nový úděl ležel.

Zda byla darování taková knížetem činěna zpravidla bez
podmínky, prostě v dědictví, anebo jinak, ovšem ne\'íme. Snad
pojil se někdy k větším výprosům závazek ke zvláštní službě a
jejich vlastníci tím vstupovali v užší, takřka manský poměr ke
králi. Některé zmínky aspoň tomu opravdu nasvědčují. Tak při
své známé srážce s rodem Vítkovců roku 1277 Přemysl II. vy-
týkal, že páni ti nejsou k němu vázáni jen obecným závazkem
poddanským jako druzí zemane, nýbrž nadto ,,íidelitatis hom.agio
astricti", což by nasvědčovalo zvláštnímu závazku lennímu.
Také pan Vilém z Hustopeče praví výslovně, že od krále Václava I.
obdržel ,,v odplatu svých zásluh" veliký kus lesa ,,titulo íeodali"»
Než to byly snad výjimky anebo závazky, na něž se v Čechách
rádo zapomínalo, neboť svobodné vlastnictví dědické tu vůbec vy-
tlačovalo statek lenní.i) Vskutku však patrně většina rozsáhlých
dominií panských vyrostla na půdě původně knížecí a proto lze
míti za to, že podstatnou složku vznikajícího stavu panského
tvořili ti z županů, družinníků a milců královských, kteří dovedli
dříve než ostatní postihnouti směr hospodářského vývoje 13. věku.

Neboť nestačilo jen uloviti v čas slušné sousto z velikého
koláče knížecí půdy, dotud jen na divoko užívané, nýbrž trvalý zisk
spadl do klína pouze tomu, kdo si dovedl hbitě zjednati i kapitál
a vhodné lokátory k rychlému užití dosažené koncese a neprodal
snad holý výpros jmým, podniká vějším.^) Hospodářský převrat,
který změnil v podivuhodné rychlosti podstatu celého národního
života, měl zajisté okamžiky, kdy ti, kdož měli příležitost, aby

^) Snad míval vyprosný statek z počátku i jiná břemena, podobné
jako v Uhrách, kde ,,terra a rege deservita" podléhala odúmrti větší měrou
než pravá ,,terra hereditaria" a směla býti dlouho jen se svolením králov-
ským prodávána. Trvalých stop to však u nás jistě nezanechalo, ač na
sklonku 13. věku by bylo lze některé zmínky pramenů vyložit tak, jakoby
páni zemští byli platili obecně za přímé many královy. Aspoň slibuje
na příklad vévoda opolský Kazimír, vstupuje roku 1289 v lenní závazek
ke králi Václavu II., že mu bude sloužiti ve všem ,,tamquam vester va-
sallus quilibet sivé baro regni vestri nec non ad omnia et singula, que iura
íeodi exigunt et requirunt" (Cod. jur. boh. I., no. 80).

2) Že i to se dalo, ukazuje třeba případ Petra, ,, rektora pro\-incie
bítovské," který, vyslouživ si u Přemysla I. lesní Újezd lovětínský na
Jihlavce, prodal jej klášterníkúm louckým.

151

ve větší míře z něho těžili, rychle nabývali trvalého prvenst\i
před ostatními. Zvláště podařilo-li se jim dokonce přitisknouti se
k samému zdroji nového blahobytu a státi se pány důlního bo-
hatství, jako učinil na příklad v polovici 13. věku pan Smil z Lich-
temburka a někteří jiní Ronovci na vysočině českomoravské,
pan Boreš z Rizmburka v Horách Krušných, nebo panští majitelé
zlatých rýžovišť v rozličných koutech země. To byly ovšem vý-
jimky; většinou se bylo županům spokojiti se zisky plynoucími
z probuzeného ruchu kolonisačního, který rázem dodal nové ceny
lesní půdě, dotud opomíjené.^)

Ke vzniku nových, výnosných dominií nestačila pak jen půda
a kapitál ; bylo třeba také svobod a výsad právních, bez nichž nebylo
snadno dosíci lepších osadníků a zvláště nikoliv zámožnějších
Němců. Viděli jsme, jak městečko s týdenním trhem a rychtou
bývalo přirozeným středem a takřka podmínkou řádnému vzniku
četnějších lánových vesnic, vysazených na peněžitý úrok ; ale jen
královská milost umožňovala zpravidla zřízení takové osady
s právem, ,,jako se ho obce královy drží", osady vyňaté z moci
krajských beneíiciárů. Zkáza, které u nás propadly skoro veškeré
starší písemnosti světských vrchností a snad i ta okolnost, že
patrně mnohá milost královská byla jen ústně učiněna, způsobily,
že se zachovalo jenom nemnoho privdlejí podobných, jako jest
list Václa^^a II. z roku 1293, povolující panu Bavorovi ze Strakonic
v Horaždovicích zřízení rychty, na provinciálním soudu nezávislé
a přičleněné co do pořadu odvolacího k samém.u soudu podkomoř-
skému, stejně jako to měla vlastní města královská. Nepochybně
však většina panských městeček vznikala podobným výprosem,
kterým župan nabýval vhodného podkladu k pevnému vybudo-
vání samostatného soudnictví patrimoniálníh o, jehož se podle vzoru
duchovenstva i světské vrchnosti v 13. věku vůbec domáhaly.

Pěkným dokladem toho jest nám listina z roku 1265, v níž
Přemysl II. uděluje statkům Herborta z Fulštejna na Opavsku
stejné výsady, jaké prý kdysi udělil tamním statkům svého mar-
šálka pana Voka z Rožmberka, totiž ,,aby poddaní jeho nebyli
vláčeni k soudům provinciálním a sudí provinciální, komorník,

^) Zvýšená cena ta se jeví také rostoucí přesností hraničních limitací
sousedících Újezdů lesních, jakou mívají listiny 13. věku a kterou mnohý
klášter se snažil vsouvat také do starších listin darovacích smělými inter-
polacemi.

152

cúdař a jiní beneficiárové aby xieměli žádné moci souditi je anebo
jimi pod záminkou soudu jakkoliv^ěk vládnouti". Pan Herbort sám
a jeho dědicové nabývají práva na svých zbožích rozsuzovati
veškeré spory a sousedé, jeho poddané žakijíce, mohou se jen
tehdy obraceti k soudu provinciálnímu, kdyby on jim odepřel
učiniti po právu ; ale i tehdy připadají pokuty soudní jen jemu
samému a nikoliv beneíiciárům.i)

Tak vznikal}' šířením piáva purkrechtriílio vedle církevních
immunit hojné immunity panské jako hotové státečky ve státě,
v nichž lid poddaný, podléhaje jasnějšímu právu rychetnímu,
byl chráněn před útisky beneficiárů krajských, a jest význačné, že
název ,.provincia", platný pro okršlek soudu knížecího, platí
záhy i pro ně. Tak mluví pan Idík Svábenický o svém lesním
zboží na Úpě, totiž pozdějším panství trutnovském, jakožto
o ,,p-"ovincii úpské", kde podobně, jako to činila stará knížata,
i on daruje desátek ze soudních pokut klášteru zderazskému.

Znenáhlý vývoj věcí těch působil ovšem, že poměry soudní
byly u nás asi hodně dlouho svrchovaně pestré a složité, když
vrchnosti nesoustavně a téměř náhodně, někde ]en na pólo, vy-
vlékaly své poddané z dosahu úřadů hradských. Jistě se teprve
v průběhu 14. věku vyhranil poměr beneficiárních a vrchnosten-
ských jurisdikcí s větší stejnoměrností, podobně jako se stalo
roku 1311 v Dolních Bavořích, když vévoda Ota zvláštním hand-
feštem stanovil obecně právo všech pánů zemských na nižší justici
v jejich ,,Hofmarken". Ale již patrně za Přemysla II. Otakara
soudní s\Tchovanost aspoň větších pánů zemských nad poddanými
zobecněla tou měrou, že král, urovnávaje spor o příslušnost pan-
ských lidí v královských městech osazených, ale starého svazku
poddanského nesproštěných, obecně ustanovil, aby pokuty na ně
vynesené soudem městským připadly jejich pánům ,, stejně jako
kdyby jimi samými nebo jejich rychtáři byli odsouzeni".

Kdo tedy z mocnějších v zemi dovedli rušné doby velikého
převratu a dočasné přízně královy nejlépe užíti k vytvoření větších,

^) Jiude ovšem bývaly takové exempce jen částečné, jak ukazuje
na příklad listina Přemysla I. z roku 1225, kterou král, směňuje s bratry
Petrem a Benedou zboží jakési, sprošťuje je pouze ,,ab omni servitute que
narez et nocleh vulgariter dicitur". Ale zpravidla ovšem asi i tu následovalo
později rozšíření výsad v plnou immunitu, jako toho u duchovních statků
máme zřejmé doklady.

153

scelených panství, zaručujících znamenitý trvalý důchod v peně-
zích a panování, nabývali již tím nepochybně význačného posta-
vení proti ostatním vlastníkům drobných nebo příliš roztříštěných
zboží. A zvláště, směli-li ve středu panství svého postaviti t\Tdý,
v kameni zdělaný hrad a ozdobiti jej zvučným, nejraději německým
jménem!

Jest známo, že se ve středov^ěku válečné prostředky útočné
opoždovaly za vývojem techniky obranné ; proto, kdo vládl třeba
s malým hloučkem místu dobie opevněnému, stával se mimoděk
podstatným činitelem v životě veřejném a snadno i metlou kraje
okolního. Nešlo ovšem o drobné, ze dřeva sroubené tvrzky, chránící
před loupeží, jimiž kraj byl poset, nýbrž o místa odolávající vskutku
i delšímu obléhání. Stará hradiště provinciální, tvořící kdysi
hlavní body obranné osnovy v zemi, ustupují v 13. věku novým
útvarům, a to jsou jednak hrazená města, jednak hrady. Hrady
byly menší sice, ale za to novou gotickou technikou pevně ztu-
ženy a právě pro svůj neveliký rozsah snáze nalézaly místa i pří-
rodou zvláště silná. Kdo má města a hrady, jest vskutku pánem
kiaje, a pochopíme, že touhou velmožů se stalo, vedle městečka,
vsí lánových a soudní pravomoci míti také skutečný lirad, k jehož
posta v^ení bylo zásadně třeba svolení panovníkova, ač ovšem v do-
bách neklidu bývaly hrady i svévolně zdvihány. Pýchu nad takovou
zvláště cennou oporou vlastní moci nám dokazuje obliba, s níž
od polovice 13. věku panstvo naše, ovšem podle cizích vzorů,
spojuje jména svá s názvy nových hradů a tím konečně dosahuje
znenáhla i větší stálosti vzájemného označování.

Do té doby nebývalo ve věci té ani v právních listinách
dbáno jakéhokoliv pravidla, zajišťujícího nepochybné určení
osoby. Středověk, a na to se tak rádo zapomíná v pracích z dějin
právních, dlouho neměl vůbec potřeby podobné přesnosti v titulech,
jaká nám jest vrozena. Užívá bez rozpaků téhož slova pro dvě
zcela různé věci a naopak dvojího označení pro pojem jediný.
A zejména v označování osob nebýval nikterak důsledný. Velmož
vystupuje jakožto svědek v listinách téhož panovníka jednou
jen s křestním jménem, podruhé bývá trochu bezpečněji označen
přidáním jména svého otce nebo bratra,i) jindy zase zmínkou

^) Patronimická označení, jako Pomněn Jarohněvič, Předbor Čena-
kovič (ale také Valter Pemoltovič nebo Zdi voj Rainartič) vyskytují se

154

O své úřední hodnosti v knížecí službě, ale tu často opět bez přes-
nosti; tak na příklad jednou jakožto „dapifer", podruhé správ-
něji jakožto ,,subdapifer", jednou zcela obecně jako „supanus",
podruhé s přesnějším vymezením své funkce. Jindy zase slouží
jeho identifikaci některé vesnice, jež mu náležejí, ale ve všem
tom není pravidelnosti.

Tuto nedbalost v označování a titulaturách, což úspěchům
genealogického badání bývá zlou brzdou, z novodobých bada-
telů nejlépe osvětlil Dungern ve svých pracích o německém ,,Herren-
standu", správně ji vysvětluje tím, že dlouho šlo v listinách panov-
nických většinou jen o neveliký počet osob obecně známých. Ne-
dbalost ta nemizí u nás sice ještě ani v 14. století, ale mírní se zřejmě
již za posledních Přemyslovců, aspoň pokud šlo o velmožné pány,
a tu, jak pozorujeme, zejména vlastnictví skutečného hradu platilo
za tak silnou karakteristiku osobní, že zatlačovalo zvolna ostatní
způsoby označování a rovnalo cestu k trvalým predikátům rodo-
vým. Vlastnictví hradu patrně přinášelo hlavně v první době
sebevědomí zvláště význačné, jaké na příklad přímo čiší z listiny
pana Idíka Úpského, který sám sebe roku 1260 zve ,,tam de Usow
quam de Swabenicz castrorum dictus dominus".

Současné vlastnictví několika hradů v jediné ruce tehdy nebý-
valo ovšem zjev příliš rozšířený; většina pánů vládla sotva jediným
anebo měla vedle bratří a strýců jen částečný podíl na rodném
hradě, často po generace zachovávaný, který ostatně také za-
jišťoval podílníkům význačné postavení mezi ostatní ^^'šší společ-
ností. V některých territoriích dolnorýnských v pozdějším středo-
věku mívali jen skuteční vlastníci hradů právo, vystupovati
na sněmích stavovských vedle knížete jako praví ,, domini terrae",
a podobné vysoké cenění hradu nebylo ani u nás neznámé, třebas
že nedospělo tak výslovné právní vyhraněnosti.

Bývalť i u nás pevný hrad zvláště v nových panstvích, vznik-
lých soustavnou kolonisací, mnohdy i jádrem trvalé branné orga-

nejčastěji v listinách Přemysla I. ; později mizí nápadně. V téže době vi-
díme také, že rostoucí potřeba označování přesnějšího vedla dočasně k hoj-
nému vzpomínání tělesných vlastností jednotlivých velmožů při jejich
vypočítávání v dlouhých seznamech svědeckých, čímž vznikala jména jako
Hroznatá Kadeřavý, Hroznatá Holý a Hroznatá Bradatý, kteří všichni
tři v družině Přemyslově současně se vyskytují.

155

nisace, která zboží panskému dávala ještě více ráz malého stá-
tečku a nelišila se valně od nižších řádů manských zemí
sousedních.

Již ve 12. věku mocní župane vystupovali s četnými druži-
nami, v nichž vedle nesvobodných ministeriálů, štítníků a jiných
zbrojných pacholků, bývali i svobodní ,,milites secundi ordinis",
dobrovolně následující korouhve mocného župana, jak nám to
třeba Jarloch výslovně vypráví o milevském hraběti Jiříkovi.
Bojovníci ti pak dostávali od pána výslužná zbožíčka v léno nebo
i k plné dědině a jednotliví velmožové vyprošovali si patrně proto
na knížeti nejednou dosti nepatrné úlomky beneficiarních statků,
aby jimi mohli poděliti družinu, jako to učinil na příklad roku 122-7
Kojata Hrabišic, který svým 23 ,,servientes'' a ,,clientes" rozdal
závětně řadu zbožíček. Vznik velikých dominií a kolonisační ruch
s tím spojený dával však magnátům ještě hojnější příležitosti,
obklopovati se množstvím osvědčených bojovníků a nabývati
zároveň trvale nebo aspoň dočasně mocného vlivu v neklidném
prostředí, z něhož znenáhla \'yrůstala nižší šlechta vládycká.

Prostředí to bylo ovšem dlouho nadmíru různorodé a nevy-
hraněné,!) neboť i nesvobodná ministerialita trvala v zemích
českých po celé 13. století. Roku 1249 velmožové, králevice Pře-
mysla se přidržující, hájili hradu pražského ,,se svými ministeriály"
a názvem ,, druhů" označují právní prameny tyto služebné lidi,
od plnoprávných je lišíce, až do doby, kdy dokonalé rozdělení
společnosti národní 'na stavovské skupiny zatlačilo úplně starší
názory o svobodě a nesvobodě. Nesvobodní ministeriálové byli
také četní ,,milites", o nichž mluví roku 1197 Hroznatá ověňuje
klášter tepelský, stejně jako ,,servientes", jimž roku 1271 pan

^) Název v něm nejčastěji a zcela nerozlišně užívaný byl .miles",,
kteréžto slovo dlouho nechovalo v sobě vůbec žádného přesného kladu
stavovského, neboť vidíme, že současně jím býval označován i ne-
svobodný klient i velcí páni. Tak jmenuje Přemysl II. roku 1256 svého
velmožného komorníka, pána Strakonického, prostě ,,íidelis noster, miles
Bavarus" a ještě roku 1306 zval se velmožný pan Vítek ze Švabenic sám
,, miles de Swabenicz sivé Hermanicz", ač v téže listině a v jiných sou-
rěkých mluví sám o četných ,,milites et servi entes nostri." Někdy snad
slovem ,, miles" měl býti vytčen rytíř pasovaný, kterážto hodnost, podobně
jako ordinace kněžská, vskutku asi mocně přispěla k splývání ministeriality
se svobodnými bojovníky v jednotný sbor šlechtický.

156

Hartlib z Myslibořic závětně odkazoval peníze, zbroj a koně,
dávaje jim svobodu, aby mohli, nehodlají-li dále sloužiti jeho
vdově, jíti do vojenských služeb kohokoliv jiného. Vedle takových
zbrojných pacholků v nesvobodě zrozených dávali se však tehdy
do služby velmožů i ,,vládykové mající jinde své dědiny vlastní",
jak praví výrazně listina Václava II. pro Dětřicha z Třebelovic
z roku 1299, tedy svobodní, kteří sloužili za smluvený žold ať
již v družině pánově nebo jakožto ,,custodes" jeho tvrzí na
smlouvu dočasnou podobnou, jako byla na příklad zajímavá
smlouva, uzavřená roku 1296 mezi klášterem brevnovským a
jeho purkrabím v Broumově. A obojího vojenského lidu, jak
ministeriálů tak drobných vládyk, poutal k sobě pán rozsáhlých
zboží začasté počet Tiemalý, dávaje jim za služebné léno vesnice
nebo jiná zbožíčka a označuje svůj poměr k nim výslovně jako
poměr seniora k manům.

Neboť výslovné zmínky o takové ,,infeudaci" nenalézáme
jen u velmožů cizích, v zemích českých prodlévajících, jako byl
rakouský hrabě Konrád z Hardeggu, který, dostav od Přemysla I.
v dědict\T[ ves Žarošice, dal ji v podružné léno svému rytíři Berthe-
rovi; s touže věcí se potkáváme obecně i u českých pánů. Tak
vidíme na příklad v listinách pánů z Lichtemburka nemalý
počet ,,milites", jimž pán dával dědičně v léno drobná zboží,
ponechávaje však sobě nad nimi vrchiií vládu a zejména ,,soud
všech sporů větších i menších". A také tu šlo ovšem o živly rozlič-
ného původu. Roku 1265 na příklad dal Smil z Lichtemburka
v dědičné léno rychtáři Vernerovi v Brodě Německém vesnici
s podmínkou, aby mu Verner i jeho dědicové z ní konali osobní
službu v plné zbroji s jedním lehkooděncem, takže se tu stává
zámožný měšťák lenníkem panským; současně však svoluje Smil
k tomu, aby jeho kastelán na Lichtemburce, ,,nobilis vir Bohus-
laus", daroval klášteru ždárskému ves, kterou drží ,,iure feudi
ex parte uxoris nostrae". Podobně dává roku 1287 Jan z Micha-
lovic svolení k tomu, aby na klášter marienthalský plným právem
přešlo zboží, které dva jeho klienti ,,in íeodo habuerunt". Jinde
se ovšem nevzdával pán svých vTchních práv lenních tak lehce.
Když na příklad Heřman, ,,miles" pana Bohuše z Ryzmburka,
prodal klášteru oseckému důchod půltřetí hřivny na svém
lenním statečku, žádal pán výslovně, aby si za sumu kupní
opatřil nový, rovnocenný statek a v léno jej poddal, nechtěje

157

býti zkrácen ' o práva, jež mu prý náleží „tamquam feudi
domino".!)

A zvláště hojné zprávy máme o manské klientele rožmberské
v lesní oblasti pošumavské, kde, jak se zdá, dlor:ho celé kraje bý-
valy osídleny panskými many, takže pan Petr z Rožmberka
roku 1318 může mluviti o „právu manském, kterým urození mu-
žova této oblasti od starodávna předkům našim a nám jsou zavá-
záni". Vskutku v listinách děda tohoto pána i v listinách jeho otce
se setkáváme s řadou ,,milites", kterým pan Vok a Jindřich dávají
v odměnu za služby vojenské nebo z pouhé milosti vesnice, ne-
dávno vyklučené v pomezních hvozdu, s podmínkou, že je mohou
bud jako dočasnou zástavu míti až do splacení dluhu, plnou svo-
bodu zachovávajíce, bud vzíti je ,,in feudum" se závazkem trvalé
služby vojenské. Podle jmen uvedených bývali to bojovníci ně-
meckého-i českého původu a k roku 1259 se do\adáme, jak biskup
pasovský nesl těžce, že někteří z jeho manu se dávali získat do
služeb páně Vokových, čímž nepochybně bavorské zvyky do již-
ních Cech snadno pronikaly; ale listiny rožmberské ukazují na-
proti tomu rovněž, proč se soustavný řád lenní, jaký v sousedních
krajích německých byl pravidlem, dlouho neudržel ani v rámci
takových velikých dominií panských. V závěti páně Vokově
z roku 1262 totiž shledáváme, že pán z milosti mění některým
svým klientům služebná léna v dědičné, svobodné ,,proprietates",
a zjev ten zajisté nebyl ojedinělý. Rychlý výv^oj zemského práva,
poskytujícího dostatečnou bezpečnost i nevelikým statkům, pů-
sobil patrně, že u nás ani zcela slabý svobodník nebýval nucen,
utíkati se trvale do přístřešku lenní ochrany velmožů, a unikal
z ní, jak jen mohl, do plné svobody zemanské. Postupem tím bo-
jovná klientela, x^^TOstlá vůkol velmožů, přispívala v průběhu
další doby spíše k rozmnožení drobné šlechty vládycké a důsledný
feudalism nepotrval u nás leda výjimkou, takže se tu opakovalo
v malém podobné vítězství svobodného vlastnictví, jaké jsme po-
znali ve větším měřítku při župním řádu zemském.

^) Někdy dával pán ovšem družinníkovi svému odbytné v penězích,
ponechávaje mu na vůli, aby se jinde zakoupil, jako učinil na příklad
roku 1268 ,,Alexius miles viri nobilis d. Ulrici de Dorrenhols, burgravii
Znoimensis", který z vysloužených 90 hřiven si koupil od kláštera do-
životní držení veliké vsi.

158

Než to platí obecně teprve pro 14. věk, kdežto na sklonku
13. věku kvete ve stínu velmožných rodů panských nepochybně
ještě mnoho družin, pra\^m poutem lenní závislosti připiatých
k maj etnikům velikých kolonisačních dominií; a vojenskou sílu,
kterou tehdy mnohý magnát český vládl, nám dobře ukazuje
rozhodčí výrok Václava II. v zášti mezi biskupem olomouckým
a panem Fridrichem ze Šumburka. Výrok ten stanoví, že kdykoliv
biskup o to požádá, má pan Fridrich v náhradu za některé škody
biskupství učiněné postaviti na čtrnácte dní do vojenské služby
biskupovy družinu padesáti plně oděných rytířů, což na sklonku
13. věku znamenalo vskutku znamenitý sbor válečný, a to tím více,
protože vývoj souvěké techniky válečné a zejména zdražení plné vý-
zbroje rytířské, způsobily, že bývalá obecná bojovnost svobodných
mužů valem ustupovala jakémus význačnému o'dbornictvi, v němž
zkušení turnajníci panští a jejich družiny zaujímaly místo vůdčí.

Kroniky i listiny dávají nám dosti jasný obraz o tom, jak
mnoho se lišila od výprav doby knížecí obv\^k]á mobilisace válečná
13. věku, při níž se zpravidla jen neveliké, ale nákladně vyzbrojené
čety, stojící pod praporci velkých pánů, dostavovaly na místa
hlavní schůzky, ohlášená pano\Tiíkem za východisko tažení, ať to
byla Láva v Rakousích nebo některé místo při bavorském, nebo
slezském pomezí. Vidíme, jak každá družina panská se tam zvlášt
ubírá, cestou obvykle zle navštěvujíc domácí kraj, a vše to sunulo
vznikající stav panský mocně do popředí a zvyšovalo jeho váhu.

Můžeme tedy, shrneme-li veškeré tyto podrobnosti, míti prá-
vem za to, že při vývoji stavu, který v 13. věku býs^al v zemích našich
zván županským nebo raději již prostě panským, podstatnou úlohu
měli právě ti, kdož, opírajíce se o přízeň knížecí, dovedli v průběhu
13. století včas a obratně kořistiti z velikého rozmachu hospodář-
ského, utvořivše si z rozsáhlých a poměrně scelených zboží dědič-
ných osobitý a trvalý podklad moci. Upevňující se právo zemské
jim pak zajišťuje podklad ten i při ztrátě přízně knížecí, takže
zachovávají ,,ratione patrimonii" mocné postavení v životě ná-
rodním, nemají-li právě podílu na vládě v zemi ,,ratione beneíicii".
Ale jejich touhou ovšem zůstává přes to i pak, aby udrželi také
tento podíl měrou co největší a zůstali župany v původním smyslu
slova; neboť i nejmocnějšímu vlastníku rozsáhlých dědin a tvrdých
hradů znamenalo držení dvorského nebo provinciálního beneíicia
neobyčejný přírůstek moci a ylivu.

159

Zmínili jsme se již o sebevědomí, s jakým pan Idík ze Švabenic
roku 1260 ve svém titulu vypočítával hrady své, ale týž velmož
neopomíjí zároveň výslovnou zmínku, že jest ,,in dignitate camere
Wetoviensis constitutus", to jest komorníkem při královském
soudě provinciálním v Bítově. A po celé 13. století setkáváme se
s případy, že i u pánů nepochybně velmožných pojmenování podle
služební župy vítězí nad označením podle rodových statků; tak
Ronovec Jindřich, praotec pánů z Lipé, se zove pravidelně Jindři-
■chom Žitavským, jsa v Žitavě králoyským kastelánem, a z podob-
ného důvodu se zove i známý pan Boček z Kunštatu často Bočkem
ze Znojma. Ještě v době Václava II., na samém sklonku století,
slavný pan Dobeš z rodu Benešoviců sluje v listinách zpravidla
Dobešem z Bechyně podle královského hradu jemu svěřeného,
a jeho spojenec Purkart, z rodu Janoviců, bývá z téže pííčiny
označován prostě Purkartem Zvíkovským. Beneíicium tedy
zde a v jiných podobných případech má stále ještě větší význam
než moc dědičná, a tak pochopíme, proč se zejména v cizině ozna-
čení velmožů českých jakožto ,, županů" tak dlouho udržovalo.
Patrně i za posledních Přemyslovců mívala většina , .baronů"
skutečně vedle svých dědičných zboží větší nebo menší župy krá-
lovské. Přímo to naznačuje Václav II. v listině zroku 1291, kterou
zakazuje páaům, aby s družinami svými do pole se berouce, statků
biskupství pražského plenem neobtěžovali ; kdo se proti tomu pro-
hřeší, ztratí prý ,,ipso facto" své beneíicium, a jen ti z pánů, kteří by
neměli ,, úřadu nebo župy", propadnou trestu tříměsíčního žaláře.

Velmožové čeští, stejně jako v starší době knížecí, závodili
patrně i tehdy ještě stále horlivě o získání beneficií králem roz-
dávaných, a pochopíme snadno proč. "Ořady ty, třebas jejich
bezprostřední požitky značně byly zchudly vzrůstem zemského
práva, množením immunit duchovních i světských a zcizením
mnohých částí služebného statku, zajišťovaly přece i tak značný
podíl na moci veřejné, zvláště šlo-li o župní držení silných hradů
královských. A stejně jako ve 12. věku, nebylo ani v době pozdější
vyloučeno, že by. z beneficia se nemohlo státi dědické vlastnictví
darováním nebo jinak. Takové zcizování služebných lén bylo
patrné po celé 13. století stále ještě tužbou mnohých a jak doklady
svědčí, vskutku se s úspěchem potkávalo.

Tak vidíme na příklad, že páni z Rizmbuika bývali na hradě
jména toho kdysi jen laálovskými kastelány, až pak přešel v jejich

160

plný majetek; a není vyloučeno, že i řada jiných větších hradů
s německými jnjény, které na sklonku 13. věku nalézáme v rukou
rodin panských, bývala kdysi zbožím královskym.i) Neboť jak
snadno delším držením beneficiárním vznikaly u potomků původ-
ních županů nároky vlastnické, prozrazuje na příklad pan Jindřich
z Lipé, táhna se roku 1310 k Žitavě jako k vlastnictví svých předků,
ač vskutku jeho děd a prastrýc tam bývali než královskými kaste-
lány. Tu se ukazovalo jasné, jakou nevýhodou bylo pro korunu,
že župní soustava u nás ne vy spěla v přesně stanovený řád len ní
po způsobu západním.

Ale i tam, kde nebylo naděje na trvalé získání služebního léna,
jevilo se jeho držení i nejmocnějším pánům věcí velkých výhod,
ježto úřady župní, nebyly-li zcela zvláštního rázu, stejně jako
v době předchozí svého titulára nikterak nepoůtaly k trvalé resi-
denci osobní. Listiny soudní ukazují jasně, jak i v 13. věku, každý
beneficiár má svého villika nebo komorníka, který za jeho nepří-
tomnosti úřad vede, 2) stejně jako mnohý purkrabí královský mívá
zástupce, správu svěřeného hradu obstarávajícího. Slyšíme na
příklad, jak se královský kastelán ^^slovně zavazuje, že jeho
zástupce bude vázán bez prodlení vydati králi hrad, kdyby on
sám měl snad upadnouti v zajetí .3) A vskutku jen tak byla možná

^) Lze tak souditi na příklad i u Hradce Jindřichova, důležitého místa
na pomezí, z toho, že je Přemysl II. revindikoval podobně, jako učinil
s Poděbrady i jinými pevnvmi místy, o nichž níže bude zmínka, a která
v první polovici 13. věku patrně byla koruně zcizena župními držiteli.

2) Zastupování to vytýká výslovně Václav I. roku 1236, nařizuje
šetření immunity olomuckých kanovníků tamními beneficiáry slovy:
,,si desunt domini, ipsorum milites exequantur". Někde se zovou zástupci
ti ještě ,,ministeriales", jako na příklad v listině olomucké z roku 1275
(Reg. II., no. 987), kdežto hned na to tíž slují ,,villici'' anebo, jde-li o zá-
stupce villika královského, ,,sub\allici" (ib. no. 1028). Zde lze mimo-
chodem připomenouti, že máme-li vskutku zpráv podobných zachováno
z Moravy více než z Čech, věc nesouvisí nikterak, jak bývalo tvrzeno,
8 odchylnou organisací řádů soudních v markrabství, nýbrž se skutečností,
že Morava má vůbec v mnohém směru více pramenů dokumentárních než
kraje české, kde zejména bouře husitské zásobu nejstarších listin důkladněji
ztenčily. Proto jest velmi pochybné i tvrzení, tak často opakované, že ve
vývoji městských řádů severní Morava Čechy předstihla, ježto se opírá
jen o lepší zachování listinného materiálu v markrabství.

') Takové zajímavé reversy moravského podkomořího Albrechta
nebo pana Habarta z Fulštejna jsou v Reg. II., no. 2261, 2262.

161

•obvyklá kumulace vysokých úřadů v jediné ruce, když třeba pan
Purkart, dvorní maršálek Přemysla II., kterýžto úřad dvorský
měl značnou pravomoc i důchody, byl zároveň purkrabím na
Zvíkově, ale nepobýval vůbec v Čechách, nýbrž kapitánoval
kdesi v zemích alpských. Pan Hartlib z Dubna byl roku 1281
zároveň komorníkem znojemským i bítovským, Jan z Meziříčí
současně komorníkem olomouckým a purkrabím brněnským,
Dětřich Spatzman podkomořím královským a zároveň purkrabím
v Mostu, Veikart z Trnavy purkrabím znojemským i vranovským
a zároveň zástupcem královým ve Vídni a případů podobných
by bylo možno vypočítati více.i) Zdá se dokonce, že některé dvorské
úřady bývaly téměř vždy spojovány s panstvím nad některými
hradem královským v kraji, takže podkomoří moravský na příklad
vládl z pravidla hradem Veveří. Někdy se ovšem zdá naopak,
že o touž župu současně se dělili dva páni a jest nepochybné, že
si mocní baroni nejednou, ovšem se svolením královským, navzájem
beneficia směňovali, takže mnohý z nich jich vystřídal dosti rychle
několik, ač střídání to nemělo rázu jakéhokoliv pravidelného
„cursus honorum".

Úřad ať při dvoře nebo v kraji dával tedy svému majetníku
ještě i v 13. věku především některé důchody a pomiěrně samo-
statný podíl na moci veřejné, a neukládal mu osobní povinnosti
úřednické v duchu pozděj,ší správy. To ovšem neznamená, že b}^'
župane a vůbec velmožové čeští byli tehdy bývali prosti skuteč-
ných závazků služebných vůči svému králi. Jsouť vázáni účastniti
se na jeho slovo se svou brannou mocí válečných výprav ; i návštěva
pravidelných a zápovědných sněmů dvorských jest jejich povin-
ností a vůbec patřil občasný, delší nebo kratší pobyt při dvoře
nepochybně k zvykovým závazkům panstva. Neboť s pomocí svého
dvora panuje král a ,,curia regis" i za posledních Přemyslovců jest
stále ještě vlastně jediný, všestranný orgán správy zemské.

Dvůr ten byl ovšem shlukem osob velmi rozmanitého a ne-
ustáleného rázu ; značnou úlohu tu hrají i klerikové a to nejen ti,
kdož, jako kancléř a protonotáři, mají obročí dvorská, určitými
úkoly a právy vyznačená nýbrž i jiní, zvláště tonsurovaní yel-

^) Někdy bývaly v rukou jedné a téže osoby úřady české i mo-
ravské; tak byl roku 1287 Jaroslav ze Šternberka v Čechách číšníkem
.a na Moravě purkrabím bítovským.

Susta, Dvě knihy českých dějin 1. 11

162

moži, biskupové a opati velikých klášterů. Jejich služeb užívá kiál
často velmi důrazné \- oborech přerozličných, hlavní však podstatu
dvora tvoří houfec baronů světských, jejich S3-nků a klientů, pro-
vázejících krále jak natažení válečném tak při jízdě zemí.

Kdo z nich mají právě starodávné úřad3^dv^orské, vyšší i nižší,
stojí ovšem v popředí ostatních, ale nesmíme zapomínati, že úřady
ty, stejně jako v době knížecí, nemají ještě naprosto rázu ani
našich odborných ministerstev ani rázu úřadů zemských ve
smyslu pozdějšího vyhraněného státu stavovského; jsou to stále
ještě spíše služebná léna se svéráznou pravomocí, která se
vj-myká pra^'idelnému zasahování a rozhodování králo\ai a jejíž
rozsah titulár žárlivě střeží. Vlastní vláda pano^-níko^•a hledí
většinou k věcem, ležícím mimo tuto oblast beneficiárních pří-
dělů, jaksi nad nimi nebo vedle nich, a při jejím \yřizování král
nevázal se zpravidla ještě pevnými příkazy resortními. Užívá
sice v té oné věci pomoci některého dvořana častěji než pomoci
jiných, ale není tím poután a přikazuje obratem ruky týž výkon
vládní jinému členu své ,,curia".

Ostatně se také příchodem a odchodem baronů složení dvora
královského ustavičně m.ěnívalo stejně, jako je měnila okamžitá
náklonnost panovníkova pro tu onu skupinu panstva. Ne bývá
to ani V3>běr osob pevně stanovený, s nimiž král na soudě
dvorském zasedaje nalézá rozsudky místního nebo i obecného
dosahu a hned ten hned onen župan dvorský jde jménem krá-
lovým vykonati na příklad žádaný ochoz nemovité sti nebo fungo-
vati v jiné věci jakožto ,,executor a rege deputatus". Vidíme,
jak třeba zvíkovský purkrabí na místě králově určuje de>mini-
kánům v Budějovicích nové městiště pro klášter, kdežto jinde vy-
stupuje zase stolník králův jako ,,regis nuncius ad cives" ; svelár.ím
a řízením slavných soudů generálních v tem oncm kraji, k nimž se
král nemůže sám vj-brati, nebo \yžádanou ochranou některého
kostela a kláštera bý\^ají pověřeni majetníci kteréhokoliv soused-
ního beneficia, stejně jako si volí král k trvalejšímu zastoupení,
kde jde na příklad o kapitanát v zemi vzdálené, jako bylo Štýi-sko
nebo Korutany, důvěrníka ze svého okolí bez ohledu na to, zda
má vysoký dvorský úřad čili nic. Tím nabýA'ají ovšem někteří
dvořané dočasně mocného vlivu nad ostatními, stávajíce se pravou
rukou královou a jeho oblíbenci; a ti pak hromadí zpravidla ve

163

svých rukou v odměnu^) řádu výnosných hodností dvorských
i žup v kraji, zaručujících jim důchody a moc, ale jejich vliv na
vlastní vládu královskou není organicky spiat s těmi úřady, nýbrž
s osobní důvěrou, které u krále požívají.

Dotkneme se později rozličných náběhů, jimiž se snažili
poslední Přemyslovci aspcň v některém směru zdokonaliti a
novým duchem naplniti svou vládu, ale v podstatě byl to přece
ještě feudální ráz, který ji i za nich vyznačoval a který obratným
velme žům znova a znova umožňoval trvalé zcizování všemožných
kusů mcci veřejné. A skutečnost byla tím vážnější, že nešlo již, jako
v 12. století, o župany v pravdě služební, vydané přízni knížecí
na milost a nemálost, nýbrž o magnáty daleko samostatnější,
vládnoucí ťědičrě tvrdými hrady i pravidelným důchodem z mě-
steček i vsí lánových, chráněné při tom právem zemským proti
násilnému zdolání a otočené skupinami oddaných lenníků pod-
ružrých.

Opírajíce se tak o dvojí kořen své mcci, o vzrostlá dominia
rcdc\á i o beneíicia z rukou králových vymáhaná, dosahují čeští
župane, ,,die behemschen suppan", v 13. věku znenáhla postavení
vskutku velmcžného. Jak mccr.ým panem se nám jeví v prvních
letech vlády Přemysla II. na příklad pan Smil z Lichtemburka!
Jeho rozsáhlá zboží dědičná na vysočině českomoravské s Ně-
meckým Brodem uprostřed jsou bohatá stříbrnými doly a i když
byl královský regál horní v celé zemi důsledně proveden, zacho-
vává si pan Smil a jeho synové ve své oblasti přece jakási pseudo-
regální práva na nově objevených horách, odlišná od od-
škodného, na něž m.ěl pcdle svobody hor právo vlastník půdy.
Jako pravý panovník dává roku 1257 tento pán cisterciácským
klášterům v Sedlci, Hradišti a Zdaru desátek z důchodu důlního
,,kdekcliv by v částech panství našeho úroda hor stříbrných byla",
zejména v Brodě, Bělé, Šlapanicích a Přibyslavi. Vidíme, jak
uděluje Německému Brodu soustavný řád piáva podle vzoru
řádu, který panovník krátce před tím byl učinil Jihlavě, jak osvo-
bozuje město a duchovní od svých cel a mýt, maje vůkol sebe

^) Odměnný ráz žup i v té době dobře vystihuje na příklad Přemysl II,
v listině z roku 1256 (Reg. II., no. 95), v níž mluví o hodnosti a služebných
statcích nejvyššího komorníka „quos tuno temporis fideli nostro, militi
Bavaro, ob sue probitatis merita in beneficium contuleramus".

11*

164

opravdový knížecí dvůr odvislých klientů, dvorských hodnostářů,
notářů a vlastních kaplanů. A podobné zjevy vidíme v polovici
13. věku i u jiných rodů panských, sledujeme-li na příklad zprávy
o panu Bočkovi z Kunštatu a jeho bratřích, nebo o mocném Bo-
rešovi z Rizmburka, jenž bjd za Václava I. jako ,, veliký komoří"
takřka majordomem dvora ki"álovského. Za Přemysla II., aspoň
v prvních letech, zdá se, že podobné postavení měl Bavor ze Stra-
konic, mocný zvláště v Pootaví ale i jinde, který založil rytíř-
skému řádu svatomářskému trojí komendu, dubskou, strakonickou
i manětínskou a získal pro syna svého ruku pobočné dceiy královy.
V plemeni Vítkovou se pak v téže době potkáváme rovněž s posta-
vami, jako byl nejv^^šší maršálek Vok z Rožmberka nebo pan
Vítek z Hradce, oba důvěrní služebníci mladého krále, ale zároveň
\^znační rozmnožovatelé trvalé moci svého rodu, kteří vystupují
vždy s četnou družinou, s vlastním truchsasem, číšníkem, mar-
šálkem, dispensatorcm, kaplany i písaři a jinými služebníky, usta-
novenými podle vzoru knížecího. Páni ti závodí s králem v zaklá-
dání nebo aspoň ověnění velikých klášterů a kostelů, a právě
kronika, vzniklá kolem roku 1300 v takovém panském klášteře,
totiž větší letopis ždárský psaný Jindřichem z Heimburka, uvádí
nás nejlépe do tohoto ovzduší pevněji se vyhraňující šlechty
baronské, od ostatních vrstev národních již zřejmě se odlišující.

Z letopisu toho lze pak zvláště dobře postihnouti také, jak
mocně asi na vznikající solidaritu stavovskou působilo mnohoná-
sobné vzájemné sešvakřování bohatnoucích rodů českých i morav-
ských, jež bylo s to učiniti z panstva vskutku jakousi velikou
rodinu. Při tom nesmíme však zapomínati ani na to, že současně
tytéž rody hledaly a nalézaly nevěsty i ženichy také v kruhu vy-
soké šlechty cizí v sousedních krajích německých, čímž rovněž
vyrůstaly nad úroveň ostatního národa.^)

Toto konnubium. s cizinou bylo, jak se zdá, pro změněné
postavení županstva českého v 13. věku vůbec význačné, stejně
jako není naprosto náhodné, že právě v době Václava I. německý
mrav začíná ve vyšší společnotsi české tak překotně vítěziti. Již

^) Snad právě proto byly vznešeaé Němky nevěstami v Čechách
tak hledanými, jakou se jeví podle letopisu žďárského třebas paní Sybilla,
v průvodu švábské manželky Václava I. do Čech zavítavší, která byla
nejprve chotí pana Bohuše, pak pana Pribyslava a, po druhé ovdověvši,
.konečně manželkou známého Ronovce, Jindřicha Žitavsktho.

165

dávno před tím bývalo u dvora knížat a králů českých sice nemálo
němectví, přinášeného cizími kněžnami, duchovenstvem i rozličnými
dobrodruhy r3'tířskými, ale kruh, v němž vliv cizí vskutku důrazně
působil, b}^ zajisté poměrně jen neveliký. Zmínili jsme se již dříve
o tom, jak naturální poměry vedly i nejmocnější župany k těsnému
soužití s ostatním národem a slovanský ráz všeho prostředí českého
dlouho znesnadňoval denní styk se sousední cizinou, stejně jako
mu bránil hvozd pohraniční. Nyní však řídne a padá hvozd ten,
páni čeští nabývají systémem lánovým a peněžním hospodářstvím
vůbec větší volnosti, rozkvět země činí je rázem zámožnými a tu
vidíme, že sousední svět německý neváhá jim \^' jí ti mnohem hbitěji
vstříc, nežli činil dotud. Stejně j ako bohatství krále českého rovnalo
cestu jeho rostoucímu vlivu v říši a lákalo ke dvoru pražskému od
polovice 13. věku více než kdy před tím německé dobrodruhy
i pěvce, podobně se vzrostlou mocí a bohatstvím panstva českého
se dostavuje sblížení i se strany německých velmožů a ochota, při-
jmouti nejvyšší vrstvu národa českého za rovnoprávného člena
vyšší šlechty středoevropské, ovšem za cenu, že se zvyky a na-
mnoze i jazykem přizpůsobí prostředí cizímu.

K roku 1252 vypravuje Dalimil výslovně o tom, jak páni
čeští tehdy dostávali erby cd krále římského, a jest známý jeho
nářek na jejich snahu vystupovati pak bohatě na kolbištích za hra-
nicemi a v dvornosti se vyrovnati cizině. A zjev ještě důležitější
jest, že i vysoká šlechta říšská a nejmccnější rody ministeriálské,
v její kruh přijaté, počínají vstupovati v příbuzenské svazk}^
s českými župany.

Stačí několik příkladů. Tak jest známo, že Vítkovci, kteří ovšem
záhy nabyli i v Bavorsku lén pasovských a jiných, vstupovali
častěji v příbuzenské svazky s rodinami dynastů německých,
jako bjdi páni ze Schaunberga, z jejichž rodu byla na příklad
Hedviga, manželka pana Voka z Rožmberka, nebo hrabata z Hard-
eggu, z kteréhož rodu pocházela Marie, manželka pana Vítka
z Hradce Jindřichova, jehož vnučky se pak zase provdaly za hra-
běte Bernada ze Schaunberga do Bavor a za Menharta Liznického
do Míšně. Sňatky takovými dostává se Vítkovcům dokonce cti,
že Albrecht Habsburský je mohl zváti svými ,,consanguinei caris-
simi", a že Přemysl II. směl uděliti panu Vokovi hrabství Raabs
v léno s výslovným odůvodněním jeho urozenosti, že prý ,, pocházeje
cd předků svobodných a urozených jest schopen dosahovati hrab-

166

ských a i vyšších hodností". i) Kdo ví, jak se v 13. věku ještě v ně-
mecké oblasti dbalo na přednost „íreiherilich" urozených rodů,
a jak jen několika málo nejbohatším rodům ministeriálským se
podařilo vstoupiti do tohoto kruhu \Tsoké šlechty, ocení význam
výroku takového i cenu konnubia s rody dynastů jihoněmeckých
pro vážnost panstva českého.

A Vítkovci nebjdi jediný panský rod český, který vidíme
v podobném poměru k cizím hodnostem, vyhrazeným svobodným.
Dříve než dal panu Vokovi zmíněné léno, udělil Přemysl II. podobně
rakouské hrabství Bernegg panu Bočkovi z Kunštatu, a hledě
k sňatkům s urozenými německými sousedy, vidíme, že i páni
z Rizmburka jsou sešvakřeni s říšskou šlechtou durynskou i mí-
šeňskou, pan Ceč z Budějovic s rakouskými Kuenringy, páni
z Michalovic s pány z Wallsse, kteréžto oba rody byly sice mini-
steriálského původu, ale na sklonku 13. věku byly již přijaty do
řad šlechty vysoké. Vidíme, že i moravský pán, Gerhard z Obran
měl v manželství dcerku z rodu mocných rakouských pánů z Felds-
berka, a kdyby listin}^ naše přinášely v-íce zpráv- o ženách uro-
zených, vzrostla by asi ještě řada dokladů této velmi důležité
skutečnosti, že přední české rodiny panské byly v 13. století pii-
jímány na roven vysokou šlechtou německou, s níž tehdy vstupo-
valy i jinak v těsné styky pohraniční.

Bylo by zajímavo styky ty sledovati soustavně, ač ovšem
prameny naše jen v neveliké míře je prozrazují. Tak obrátímc-li
zrak k české hranici jižní, není pochybnosti, že vstupu Přemysla II.

1) „Maxime nobilitatem suam attendentes, quia a progenitoribus
suis liberis atque nobilibus \'itara ducens, comtitas vel majores dignitates,
si sibi collate íuerint, tenere poterit et habere" (Reg. II., no. 262). Bývá
ovšem tvrzeno, že Vítkovci pošli z rodu německého, ale vedle jiných dů-
vodů, proti domněnce té právem uvedených, lze vytknouti i výrok Pře-
mysla II. v známém dopise Rudolfo\a z 31. října 1277, kde král tvrdí,
že také „prosapia" Vítkovců vždy byla poddána králům český^m a od
poddanství toho nikdy se nemohla děliti, což souhlasí zcela s označením
,,nobilis homo de Boemia", které roku 1221 biskup pasovský dával Vítkovi
Prčickému. A také kdyby b\4i Vítkovci bývali potomky německých
dynastů z oblasti bavorské do Čech se přesunuvších, nebyl by měl Pře-
mysl II. zajisté příčinu, aby tak výmluvně omlouval udělení rakouského
hrabství panu Voko\a . Jen proto patrně, že Vok byl původem Čech a uznání
parity předního panstva našeho s německými dynasty ještě bylo věcí
pochybnou, měl král nutným, aby tak učinil.

167

Otakara do zemí babenberských rovnaly cestu styky Vítkovců
s tamními pány, a že zvláštní uznání, jehož se Vokovi z Rožm-
berka dostalo, bylo za to odměnou. Odchovancem styků takových
s šlechtickým prostředím bavorským byl ovšem také Závis z Falken-
štejna, pocházející z německé matky a sklonku vlády Přemyslovy
tak osudný. Na hranicích severních pak by bylo důležito sledovati,
jak i tu častý styk pánů českých se sousedy německými otvíral
české expansi cestu do Míšně, Plíseňska a Chebska. V listinách
severočeských pánů v druhé polovici 13. věku setkáváme se znova
a znova zejména s urozenými Míšňany, jako byli páni z Koldic,
s vojty Plavenskými, s pány z Donína, Bergau-Lobdaburgu,
purkrabími liznickými a i jinými velmoži, za lesem hraničním
sedícími.

Tak vstupuje na příklad mocný Boréš z Rizmburka v tak
těsný poměr příbuzenský s durynským rodem pánů ze Schon-
burka, že členové větve rodu toho do Cech přesídlené zde zejména
jakožto strýcové a poručníci osiřelých synů Borešových v prvních
letech Václava II. hráli zajímavou úlohu a pod jménem pánů
ZQ. Šumburka zcela zdomácněli. i)

Nebyli to ovšem jediní páni z říše, kteří tehdy do bohaté
země české zavítali a zde pak setrvali. Stejně jako kolonisty a
podnikavé měšťany, lákaly Cechy tehdy také mnohé jiné synky
urozených rodů, aby zde hledali štěstí. Známá jest tu postava
Ojíře z Friedberka, milce Václava I., a rovněž o strakonických
pánech Bavorech lze míti za to, že vskutku z Bavor do Cech přišli
a z rodu vysokého byli, ježto jeden z nich v době Václava I. mluví
o sobě jakožto o knížeti (princeps). Jiný příklad zdomácnění ci-
zího rodu v panském prostředí českém ukazuje listina, v níž Pře-
mysl II. roku 1265 dává rozličné výsady Herbordovi z Fulnš tejná,
jenž se zakoupil v severní Moravě — jak král praví ,,in terminis
regni nostri et sub jurisdictione nostra" — a tím se stal českým

^) Také při postupu panství českého do Míšně vystupují čtyři bratří
Šumburští několikráte v popředí jako jistci Václava II. a prostředníci
jeho smluv s Wettinci, takže jim král na příklad roku 1294 svěřuje ,,cu-
stodiam" panství, koupených od Fridricha Drážďanského (Reg. II., no. 6162).
Také s vojty Plavenskými z vznešeného rodu purkrabí míšeňských vstoupil
Boreš z Rizmburka v svazek příbuzenský tím, že jeho dcerka Kateřina
se stala chotí Jindřicha II. Plavenského (f 1302), jenž dostal přezdívku
,,der Bohme". Rizmburkové měli ostatně za hranicemi v Míšni statky
podobně jako Vítkovci v Bavořích.

168

poddaným. Pan Herbort byl sice původem svým jen ministeriál
severoněmecký, jehož si biskup Bruno jakožto truchsasa přivedl
odtud do lenního svazku biskupství olomuckého, ale jeho potom-
stvu, ač je bylo třeba nejprve vykoupiti ze svazku ministeriality
kláštera Mollenbecku v Mindensku, se podařilo rychle se vsunouti
mezi vyšší šlechtu moravskou. A podobně cizího původu byl asi
i hrabě Franco, který v polovici 13. věku měl na Ostravsku roz-
sáhlá zboží lenní,^) stejně jako víme určitě o moravském pánu,
Janovi z Klimberka (Klingenberg), že byl původem Šváb. A také
u některých jiných, v Čechách osedlých pánů, kteří na sklonku
13. věku hráli v zemi úlohu, bude genealog asi na rozpacích, Ize-li
je míti původem za Čechy nebo za cizince. Tak důležitý pán severo-
český, Albrecht ze Žeberka, jeden z předků pozdějších Egerberků,
s nímž se ještě několikráte setkáme, má bratra, rovněž Albrechta,
purkrabím v míšeňském Lizníku a vystupuje tak často v společnosti
vojtů plavenských a s jinou šlechtou míšeňskou, že vzniká pode-
zření, zda, podobně jako páni ze Šumberka, také on nepochází
z říše.

V souvěkém Polsku družiny jednotlivých knížat z rodu
Plastová se hemžily německými rytíři, z nichž mnozí pak v zemi
trvale zůstávali. Germanisace Slezska byla tím značně urychlena.
V Čechách zjev ten nedosáhl nikdy míry tak značné, ale zajisté
nechyběl úplně, a při vzniku stavu panského nelze jej nikterak
úplně stranou ponechati.

Monografické probadání veškeré látky listinné s kritickou
přesností, jaká se stala od některé doby i v genealogickém badání
obvyklá, by snad vneslo vůbec více světla do otázek těch. Nám
zde však stačí prostá skutečnost, že na rozličných místech pomezí
českého došlo v 13. věku k těsnému styku panstva českého s něme-
ckou šlechtou vyšší, k vzájemnému přelévání obojího prostředí
přes hranice země a že stykem tím nepochykně vzrostlo i sebe-
vědomí pánů českých a upevnilo se jejich stavovská solidarita.

Německé názvy nových hradů našich, někdy zcela pitvorné,.
jako na příklad Smilenburg, nejsou tedy jen svědectvím rychlého

1) Snad byl synem hraběte Arnolda z Hucheswagen, který za Pře-
mysla I. a Václava I. vystupuje v listinách moravských a vysloužil si patrně
značné Újezdy, jež jeho potomci pak z části vzali v léno od biskupů olo-
muckých.

169

ustupování od dotavadní tradice, nýbrž zároveň dokladem snahy
vzmáhajícího se panstva, vytknouti co nejdůrazněji svou pový-
šenost nad ostatním národem a zejména nad vrstvou, z níž se
současně tvořila drobná šlechta vládycká. V přesnějším užívání
názvů ,,pán" a ,,vládyka" zračí se již na sklonku doby Přemyslov-
ské zřejmě dvojí tábor stavovský, do něhož se ozbrojená spo-
lečnost trvale rozcházela a jehož bašty se proti sobě stále jasněji
týčily.

Vytkli jsme sice již nahoře, že se odlišení pánů od ostatního
zemanstva u nás až do 15. věku v životě právním zásadně nejevila
tak dokonalým, aby bylo ve všem jasné a nesporné. Jedno právo
zemské zůstává společnou základnou všech ,,nobiles et ingenui"^)
a před krále smí se stížností přímo předstoupiti vládyka jedno-
dvorec stejně jako magnát největší, vskutku však týž podstatný
rozdíl, jaký uvnitř hradeb městských odlišoval zbohatlý patriciát
od drobných měšťanů, jevil se záhy také v zemské obci svobodných.
Moc opravdová byla v praxi vždy silnější zásadní normy a proto
v rámci téhož práva zem.anského vyrůstá skupina panská stále
pozoruhodněji do výše, zahrnujíc ty, kdo um.ěli a mohli osobnost
svou včas vsunouti v popředí života veřejného tak, aby měla
individuální váhu a nezanikala v houfci ostatních. V Anglii, kde
vývoj obce šlechtické V 12. a 13. věku dlouho zcela podobně ko-
lísal, stala se posléze hlavním znakem rozlišujícím ,, barones ma-
jores" od ostatního svobodného národa okolnost, že lordy volá
král k rokům svým jednoho každého zvláštním listem, kdežto
ostatní obec svobodných k účasti na jednání veřejném byla zvána
jen kolektivně, mandátem šerifovi hrabskému zaslaným. A po-
dobně i u nás k pevnějšímu rozrůznění obojího táboru šlechtického
nepřispívala jen skutečnost, že mnoho vládyk se ocitá smlouvou,
služebným lénem nebo i jinak v závislosti na mocných pánech,
nýbrž také znenáhlé rozrůznění veřejného působiště. Zemanstvo
drobné nalézá hlavní pole činnosti v provinciálních soudech a
sněmících, kdežto vyšší život veřejný se stává takřka výhradou

^) Při řízení trestním se ovšem již ve 13. věku činíval výslovný rozdíl
mezi „barones" a prostými ,,milites" nebo „servi baronům", to Jest mini-
steriály. Velmož může býti usvědčen jen přísahou sedmi sobě rovných,
čímž stavovská odlišnost pánů byla zřejmě vytčena. Dosvědčuje to určitě
na příklad známý statut Přemysla II. o padělatelích mince a přechova-
vatelích psanců.

170

„baronů králových", pánů, vládnoucích vzrostlou mocí dědičnou
i úřední, a novým mravem dvorským lépe schopných, králi se
přiblížit.

Veliké roky zemské, na nichž se do tisíců bojovné chasy
tísnívalo, aby tu hlučně projevili svůj souhlas nebo odpor proti
úmyslům knížecím, mizely rychle, jakmile mcc vévod českých,
trvale ozdobená korunou královskou, ustupovala z tábora pod širým
nebem rozbíjeného do těsnějšího prostředí dvora zjemnělého po
západním vzoru. V 13. věku roky ty upadají zcela v zapomenutí
a mluví-li se v listinách panovníků i tehdy ještě o souhlasu, který
vyslovili ,,fere omneš Bohémi", nejde tu již o valnou obec svobod-
ných válečníků, nýbrž jen o houfec pánů, kteří nyní národ zastu-
puj í^) a s nimiž se panovník dohoduje o důležitých věcech náhod-
ných i zásadních, jejich radu ve statutech sVých výslovně v^'-
týkaje. Nedošlo k tomu zajisté nijakým aktem konstitutivním,
nýbrž prostě neslyšným, třeba velmi složitým vývojem, který
byl však mocnější jakéhc-koliv ustanovení zásadního a jehož dů-
sledky jak pro zevní tak pro \'Tiiti"ní dějiny národa našeho byly
předůležité.

Rostoucí moc panstva provázela tedy korunu českou neroz-
lučně jako stín, který hf ustl a se prodlužoval tím více, čím výše
ona wrůstala \e vážnost zemí sousedrích. Přízeň dvorská učinila
z českých županů opravdové ,, domini terrae", zemské pány, sebe-
vědomě opřené o rozsáhlé dědiny ; služba královská je udržovala
především v popředí života veřej néhc>, ale víme, že dějiny uznávají
v takových případech jen zřídka trvalého poměru oddané vděč-
nosti. Každá dospívající síla m.á své vlastní zákony vzrůstu, star-
ších závazků nedbající. Jak bez okolků se obrátila na piíklad
v 11. věku hierachie, vzpružená refrrmou klunijskou, proti císa-
řům římským, ač právě nadšená snaha a podpora císařů těch

1) Výrazně to vyjadřuje již papežská listina o smíru krále s biskupem
Ondřejem z roku 1221, žádající, aby smír ten odpři sáhli a rukojmím zabez-
pečili vedle Přemysla I. i ,,majores barones regni pro se ac pro aliis". Sou-
viselo to patrně s tím, že již roku 1217 jednatele králem do Říma vysla-
ného pověřili zvláštním listem komoří Slávek, Beneš kastelán budyšínský>
maršálek Jindřich, stolník Hrděbor ,,et uni versi suppani per regnum Boemie
constituti", kterým pak papež milostivým listem odpověděl.

171

■opravné straně v církvi urovnala cestu k vítězství! A podobně,
moc pánů českých ve stínu rodu Přemyslova vzrostlá stává se
v 13. století zřejměji a zřejměji koruně hrozivým nebezpečím
íinebo aspoň povážlivou soutěží. Jednotliví členové obce panské
bývali sice prečasto panovníkovi služebníky oddanými a plnými
ryzí loyality, tvořící přirozenou podstatu mravního závazku vá-
lečníka k svému vůdci, šlechtice k svému králi ; avšak povšechné,
třebas na venek utajené nálady a sklony celku byly podstatně
jiné a monarchickému ustrojení země zjevně nepříznivé.

Tkvělo to j aksi v nutnosti vývoje. Jak krátký krok dělil ně-
která dominia panská, v zemích českých vzrostlá, v 13. věku od
hotových státečků, naplněných odstředivou touhou po všemožném
uvolnění svazků těla státního, a jak snadno se mohl nadto panovník
ocitnouti v područí velmožů, sáhajících dotěrně po komorním zboží
i veřejných právech, od té chvíle, co nesměl tak násilně jako kdysi
•oseká váti příliš bujné výhonky županského sebevědomí! Ne jed-
nomu z pánů českých ve směru tom byl asi ideálem panovníka
vévoda vratislavský, slibující svým družinlkům, že si chce po
•celý život vésti ,,mit leibe und mit guote nach ihrem muote", a
Dalimil vytkl nepochybně dobře sklon mnohých z nich pravě, že
■chtěli s králem ,,jako s dítětem hráti a od něho dědiny jako hlívy
od pně bráti". Co bývalo kdys darem štědié ruky a milosti knížecí,
měnilo se takřka v nárok, a oligarchické sklony panstva vyhrá-
no valy se tím zřejměji, čím více se upevňovalo jejich postavení
vůči nižším \Tstvám národa.

Než třeba přiznati, že zjev ten nebyl jen v českém prostředí
doma. V tolika souvěkých státech jiných vnitřní dějiny ukazují
v téže době význačný vzrůst a ustaveni dědičného baronátu,
který se pak domáhá co největšího podílu na moci státní, dbaje
zároveň s netajeným sobectvím svých zvláštních prospěchů a stá-
vaje se hlavní překážkou účelnější úpra\y řádů státních, k níž
spěl nejeden panovník ať již z upřímné prozíravosti nebo z vědomí,
že tím dynastickou moc upevňuje. Panstvo se při tom ovšem
nejednou odívá v hesla obecná, jako b3'la ochrana starého piáva
a národních řádů proti novotám cizích rádců, přivádí na svou
stranu chvílemi i nižší šlechtu, již jindy zle tiskne; mluví důrazně
o své oddané věrnosti a bývá druhdy naplněno i skutečně přesvěd-
čením, že bojuje za celou zemi dobrý boj proti nebezpečné zvůli
špatně zpraveného krále, svobody zemské ohrožující. Až do doby,

172

kdy veliká, demokratická vlna v 18. a 19. roku poutem společ-
ného zájmu upřímně] i k sobě spiala v^^sokou šlechtu a dynastie,^)
ukazují dějiny e\Topské všemožné odstíny téhož zápasu o stát
mezi monarchickým a oligarchickým hlediskem, brzo sem brzo
tam se klonícího a často samými základy státu otřásajícího. Dě-
jinné osudy jednotlivých říší souvisely namnoze těsně s jeho
průběhem a šlo zejména o to, jak rychle která dynastie postihla
nebezpečí a zda nalezla v čas účinné zbraně a spojence k zápasu.

Neboť ani těch ovšem králové čeští nikterak nepostrádali.
Viděli jsme sice, jak v Čechách vývoj práva zemského otupil cstří
původní moci knížecí, vskutku však v téže době, v níž se svémcc
panovnická tu ocitá sevřena v mezích těsnějších než před tím, vy-
růstají dynastii Přemyslovců nové a cenné opory, kterých jest
nutno pilně si povšimnouti.

Byla to jednak skutečnost, že zmenšením počtu mužských
členů vládnoucího rodu spory o trůn v 13. věku u nás mizejí a tím
i ubývá velmožům vítané příležitosti zeslabovati jimi panovníky.
Ale ještě většího dosahu byly jiné zje\y soudobé.

Václav II., jehcž duch právnickým vzděláním dotčený mi-
loval přesné distinkce, dělil výslovně souhrn své mcci ve dvé: na
,, dominium generále" a ,, dominium speciále". Názvem obecného
panování shrnoval patrně veškerá práva vůči svobodným zema-
nům, mocným i drobným, a vůči jejich poddaným, plynoucí
z obecné podstaty moci královské a obmezená ,, zvykem zemským".
Dominium speciále naproti tomu tvořilo jakýsi jiný, užší kruh,
v němž se mcc královská jevila zásadně s větší plností. Rozdíl
nám osvětluje nejlépe souvěké bernictví. Na sklonku 13. věku
může český král žádati v zemi své obecné berně z každého pod-
danského lánu, popluží, mlýnu, domu nebo krámu městského.
Ale tuto ,,coUecta generalis" král podle mínění obecného nesmí
vymáhati, kdykoliv se mu zlíbí. Jen v určitých chvílích smí tak

1) U nás mělo již husitství aspoň dočasně podobné účinky. Vi-
dímeť, že ve chvíli, kdy radikální sklony se jaly otřásat vším řádem v zemi,
panst^-o, za Václava IV. koruně tak málo příchylné, zaleknuto přivi-
vinulo se těsně k Zikmundo\d a to namnoze i páni podobojí. Strach před
hnutím nižšího lidu a obecným převratem tu působil na bý-\-alé jednotníky
panské zcela podobně, jako ve Francii rok 1789 na bý-v^alé malcontenty
z kruhu vysoké šlecht^', tak že si uvědomují rycjile základní spiatost svého
a dynastického zájmu.

178

učiniti a ukládá-li zemi přes to berni obecnou jindy, jedná proti
zvykovému právu a stává se tím „rex iniquus", král nespra-
vedlivě si vedoucí. Naproti tomu žádný názor právní mu nebránil,
aby podle vůle své a kdykoliv neuvaloval berně zvláštní nejen na
poddané svých korunních zboží a na města královská, nýbrž také
na zboží duchovní, zejména na bohaté kláštery, neboť veškeré tyto
skupiny podléhají jeho ,, zvláštnímu panství", k němuž se ovšem
ostatně počítají také některé regály, jako byla urbura, mince,
regál židovský a některé jiné dávky podružné.

Z toho vidíme, že dominium speciále nastává tam, kde nor-
mální mcc královská jest zesílena určitým vztahem zvláštním,
kde tedy král jest spolu bud gruntovní vrchností a vlastníkem
nebo aspoň ochranným vojtem. Svazek všech těchto zvláštních
práv tvoří svéráznou oblast, na niž pozdější středověk hleděl
okem zcela jiným než na souhrn moci plynoucí z obecného pano-
vání ; bývala pak druhdy j akožto oblast práva dvorského kladena
výslovně v protivu proti oblasti zemského práva. Názory vyslovo-
vané později o jejím vzniku bývaly ovšem valně nesprávné; tak
převraceli páni čeští, stojíce na vrcholu svých úchvatů vdobě Vá-
clava IV., vývoj skutečný v naprostý opak, tvrdili-li ústy pana.
Ondřeje z Dube, že král byl právem dvorským od pánů nadán ,,ku
polepšenie svého dóstojenstvie" a že panství ,,upřiemo na královu
stolici hlediecí" vzniklo jen jakožto ústupek učiněný kdj-si obcí
zemskou panovníkovi. Ale stejně nesprávný jest předpoklad,
s nímž se namnoze setkáváme v novějších spisech o právních ději-
nách našich zemí, promítá-li se totiž takřka do nejstarších dob
souběžnost zvláštního práva zemského a dvorského. Byly tu sice
od dávných dob jakési zárodky, tak na příklad rozlišování důchodů
v župu rozdávaných od důchodů mensálních, ale skutečný vznik
pevnějšího loruhu ,, zvláštního panování" přinesly teprve veliké
převraty hospodářské i společenské 13. věku.

Obrat, který v zemích českých způsobilo \itězství peněžního
ruchu a rychlý piítok cizích živlů, nepovznesl jen šlechtu, nýbrž
postavil také důchody panovníkovy na novou základnu. Viděli
jsme krále, jak rozdávali štědře svá lesní zboží, ale přes to zbyla
i pak veliká, k lánové kolonisaci vhodná plocha v jejich vlastních
rukou, bohatství ceny dříve netušené. Také na ní vyrůstají nová,
pevně scelená zboží komorní, význam starých statků mensálních
se rovněž zvětšuje intensivnějším těžením zemědělským i vznikem

174

nových hradů, chránících tyto „villikace", v rozličných částech
země rozložené, a hlavně rychle se množící města horní i královská
zabezpečují moc knížecí ve mnohém směru.

Panovník nebere z nich jen pravidelné úroky roční, nýbrž
i vysoké sumy občasné za podací, za prodej nebo nájem rychet,
ungeltů, kauíhausů nebo jiných podobných svobod a města se
mu stávají vůbec novou, hlubokou mošnou, do níž lze sáhati
půjčkami i mimořádnou berní. Zesilujíce ostatně veškeren ruch
tržní v zemi, stupňují také v nebývalé míře výnos mnohých star-
ších regálů. Zejména mince a urbura horní se stává , jak jsme již
v první kapitole vytkli, teprve v 13. století v očích sou veko vců
takřka nevyčerpatelným důlcm důchodů krále českého.

Tak v}^rostla v krátké době Přemyslovcům cenná oblast
moci komorní, vyňatá většinou německým cizineckým právem
z rámce beneficiární soustavy a podléhající přímo osobní vládě
králově. Nebyla ovšem ani ona trvale chráněna před zcizováním
a drobením; darem, zástavou nebo udělením v léno získávají
milci královi a jiní vlivní páni znova a znova celá zboží komorní,
ale to, co zbývalo v rukou králových, tvořilo přes to na dlouho
pozoruhodný podklad vlády bezprostřední a právem zemském
neomezované, kter\' opatrným hospodářstvím mohl býti kdy-
koliv podstatně zdokonalován.

A na tom nebylo dosti. Vytkli jsme již, že také zboží duchovní
bylo počítáno k zvláštnímu dominiu panovníkovu, a věci té jest
třeba věnovati poněkud více místa. Víme, že v době Přemysla 1.
Otakara církev i v zemích českých dosáhla výsad velikých, které
v západním křesťanstvu již o něco dříve byly obecným nárokem
hierarchie Římem vedené a v jedno stmelené. Klerikové také
u nás tehdy se nejen od laiků přesně odlišují mocí svátostní, nýbrž
zvláště svým právem kanonickým jsou zásadně chráněni před
útisky jakéhokoliv světského panování; vedle státu, ztrácejícího
dosavadní přídech theokratický, staví se církev, stírajíc rázněji
než dotud národní zvláštnosti, jako útvar zásadně neodvislý. Přes
to však setrvává i v následujících dobách duchovenstvo zemí
českých, zejména pokud jde o temporalie, ve značné závislosti
na králi, takže dokonce se mohl ujmouti názor, jakoby zboží
duchovní vůbec bylo počítati k statkům komorním, na nichž
král daleko vyšší práva má než na jiných statcích zemanských.
Jednotlivosti vývoje toho nám nejsou dosti jasné, sotva však

175

lze pochybovati o tom, že tak účinné panství královské nad stavem
duchovním v zemích českých, přes veškeré hrozby dekretů papež-
ských spíše se utužující, než polevující, souviselo podstatně s po-
měrem bohatého duchovenstva, najmě klášterního, k vznikajícímu
stavu panskému, kterýžto poměr pro naši úvahu jest zvláště
důležitý.

Plně mu porozuměti lze ovšem jen, uvědomíme-li si postavení,
které v době tehdejší klérus český měl v rámci ostatní společnosti,
a zejména, jak značný byl jeho podíl na národních statcích. Církev
tu sice nebyla snad tak bohatá a mocná jako na příklad v sou-
sedních Uhrách, ale přece plynuly do jejích rukou příjmy velmi
značné a oblast jejího panování byla nemalá.

Již desátek církví všude vymáhaný, ať šlo o staré desátky
biskupské nebo o důležitější desátky farní, byl zdroj důchodu
neobyčejně všestranný, dotýkaje se nejen úrody polní, nýbrž
i přírůstků dobytka a všemožných výnosů jiných. Slyšíme i o de-
sátcích z platů úročních i rychetních a od dávných dob měly
jednotlivé kapituly i kostely nadto valné podíly na knížecích
clech, soudních pokutách a jiných beneíiciích veřejných. Církvi
plynou značné příjmy také přímo ze spiritualií rozličnými poplatky
za administraci svátostí, koledou a oíěrou, k čemuž se v 13. století
druží i výnosy z odpůstků, jednotlivým kostelům i oltářům o překot
získávaných.!) Vše to však převyšují daleko důchody z vlastního
majetku nemovitého, který býval nejrozmanitějšího rázu, od
několika políček, tvořících podružné, ,,věno" filiální kaple, až

^) Bývaly to ovšem zpravidla jen čt^í^řicetidenní odpustky, udělo-
vané kterýmkoliv, třeba i sebe vzdálenějším biskupem. Proto hromadil
nejeden kostel nebo klášter, zvláště pustil-li se, jako učinil roku 1292 klášter
vyšebrodský, do staveb, ,,qiiae propter operis celebritatem, qua inchoatae
šunt, non valent sine aminiculo Christi fidelium consumari", takové výsady
odpustkové hned po tuctech, a mnohým biskupům při kurii papežské,
ale i jiným, se stávalo vydávání listin odpustko\'ých druhdy výhodným
zdrojem příjmů postranních. A odpustky ty pak nebývaly vnucovány
jen návštěvníkům kostela jimi nadaného, nýbrž šířeny i po kraji ,,per
questuarios" ; proto docházelo záhy k pohoršlivému soutěžení rozličných
ústavů duchovních v tomto směru a k vzájemnému se vytlačování z přízně
věncích, takže biskup pražský Tobiáš na příklad roku 1287 dočasně za-
kázal šíření jakýchkoliv indulgencií ve své dioecesi, dokud prý nebude
z odpůstků pražskému kostelu přiznaných dostaven nový ,,ambitus"
kathedrály.

176

k Úžasným dominiím duchovm'm o mnoha tuctech vesnic. Generace
za generací množila vlastnictví mrtvé ruky ve směru tom tak,
že v 13. věku již zajisté zabíralo aspoň třetinu země, stále ještě
vzrůstajíc rozmanitým postupem.

Veliké donace km'žat a velmožů v době té byly ovšem zjevem
již poněkud vzácnějším než kdysi, ale církev zvětšovala svůj
majetek dále a co nejsoustavněji. Listiny nám ukazují, jak nejedno
zboží šlechtické se r^-xhle tenčilo vstupováním členů rodu do klá-
šterů a. řádů rytířských nebo prekaristickými smlouvami, jimiž
drobní vládykové přijímali od kostelů na dožití důchod nebo ves
některou, odkazujíce jim za to předem své vlastní dědiny. Kláštery
a špitály podstupují za tím účelem často stejně složité operace
rentové a úvěrní, jako dnešní pojišťovny, obchodujíce vedle toho
neúnavně nejen se zbožím vesnickým, nýbrž i V městech s dom}',
městišti, mlýny a jezy.

Na trhu nemovitostí v době té se jeví církevní ústavy vůbec
kupcem nejdůležitějším. Souviselo to především se skutečností,
že aspoň část duchovních nestačila spotřebovati svých obročí;
byli ovšem i klerikové, kteří se mocně zadlužovali u židů i u kře-
sťanů,^) ale mnozí kapitul arové a jiní kněží dožívají se nemalých
úspor, které pak kapitalisují koupí lánů vesnických nebo domů
městských, po smrti je namnoze kostelům svým odkazujíce.
A právě tyto závěti duchovních nám ukazují, jak značné bývaly
přírůstky, které téměř každý rok přinášel církvi jak na bohatství
movitém, v sakristiích se hromadícím, tak na nemovitostech.
Neboť zmínili jsme se již nahoře o tom, že kde odkazem kostelu
se dostává peněz hotových, úřady duchovní chvátávají, aby legát
proměnily co nejrychleji koupí některého statku v založenou
rentu.

1) Zvláště zlá léta po pádu Přemysla II. vedla k těžkému zadlužení
českého kléru, takže na příklad biskup Tobiáš, maje se vypraviti roku 1287
k metropolitní synodě do Vircpurka a nenalézaje již jinde úvěru, vzal na
lichvářský úrok a na zástavu vzácného kalicha 120 hřiven u židů pražských.
Týž, jednaje s arcibiskupem mohučským o slevu dlužných a interdiktem
vymáhaných peněz prokuračních, vytýkal tehdy obecnou zadluženost
svého duchovenstva a dovolával se právní zásady: ,,Inanis est actio,
quam excudit inopia debitoris". To byla ovšem léta obecného rozvratu
země, ale i jindy slyšíme, že i znamenité, kláštery bývaly dlužníky židů;
tak měl klášter kladrubský roku 1302 veský úrok dvaceti hřiven zastaven
,,in Judaeis sub usuris intoleralibus".

177

A zvláště bohatství předních ústavů duchovních vzrůstalo
obratnou politikou hospodářskou svých správců, účastí na ruchu
kolonisačním, závazným příkupem lenníkův i přízní mocných na-
mnoze stále ještě postupem tak zrychleným, jaký nám na příklad
ukazuje životní dílo Brunona Olomuckého, biskupa, který neúnav-
nou pílí dovedl ze statků svého stolce v severní Moravě v druhé po-
lovici 13 věku utvořiti opravdový státeček, A podobných roz-
množovatelů církevních temporalií znají zejména dějiny velikých
klášterů v zemích našich mnoho, mužů, kteří dovedli konventy
své učiniti vrchností celých okresů a souvislých Újezdů lesních,
rámcem stezek obchodních ohraničených, pány četných rent
a jiných důchodů v městech a věřiteli velmožů i samého panovníka.

Ze vší země plyne tedy rozličným stroužkami důchod vskutku
ohromný a stále ještě rostoucí do rukou kleriků, z kteréhožto
důchodu v 13. věku ještě jen poměrně malá část unikala do
ciziny desátky křížovými a servitiemi papežskými anebo platy
prokuračními, vymáhanými občas apoštolskými legály. Větší část
bohatství církve české dělí se, ovšem velmi nerovnoměrně, mezi
domácí duchovenstvo, tvořící společnost věru velmi pestrou
a důležitou složku národního života, svět zcela svérázný a plný
prudkých protiv.

Jak složitý a podivuhodný organism jest na příklad každý
větší kostel kolegiální, zabezpečující život legii tonsurovaných
hlav, nejrůznějšího rázu! Jsou tu kanovníci s několikerým obročím,
které kostel jen zřídka vídá, a kteří nemívají vyšších svěcení,
dvořané a členové kanceláře nebo učenci prodlévající na cizích
universitách; někdy i cizinci, jako byli na příklad za krále Pře-
mysla II. litoměřický kanovník Jan z Aschaffenburku a Štěpán
Carusii z Říma, za Václava II. pak pražský kanovník Diviš z Yper,
o němž k roku 1290 slyšíme, že plná čtyři léta kapitola o něm ne-
měla zprávu, živ-li vůbec, a který přes to teprve roku ] 305 byl
zbaven své hodnosti proto, že se již vůbec v Praze neukázal. Jiní
kanovníci sídlí sice doma a dělí se o hodnosti kapitulní, zvláště
o bohatě dotované, bývají však zároveň i arci jáhny některého,
třeba vzdáleného kraje v zemi, z něhož berou slušné platy visitační,
anebo mají bohaté fary, spravované střídníky. Kapitulárové ti
žijí Často v prudkých sporech s proboštem nebo i se samým biskupem
a počítají se k vládnoucí vrstvě ve jtátě. Skutečná bohoslužba
v kathedrálním chrámě živí pak houf vikářů 9 altaristů, obklopený

S u s t a, Dvě knihy českých dějin I. 12

178

množstvím scholárů, zvoníků, strážců kostelních a jiných drobných
příživníků.

Při slavných příležitostech se duchovní národ ten jeví zvlášť
četný a rojí se takřka kolem svého svatého úlu; tak se po-
staral na příklad biskup Bruno o to, aby jeho anniversaria v Olo-
mouci každoročně bylo činně účastno aspoň na 200 vysvěcených
kněží, tedy hotový sněm kleriků. Ale i v normálních dnech bývalo
velmi rušno v ovzduší velikých kostelů kolegiátních. Každý člen
duchovní společnosti zde se hromadící tu má svůj přesně vy-
měřený úkol a také přesně stanovené obročí, jeden každý oltář
mívá své vlastní statky, jejichž úrok živí altaristu, ale také každá
svíčka, jež se rozsvítí, každý denár almužny, padající do rukou
žebráka nebo scholára, každý oběd a snídaně v pamětní dny ka-
novníkům a vikářům podávaná, mají své fundační zajištění na
některém třebas velmi vzdáleném, nemovitém majetku, a tak se jeví
veliký kostel s hospodářské stránky neobyčejně složitým svazkem
věčných rent a práv z nejrůznějších koutů země k němu se sté-
kajících; avšak veškerý zmatek jest tu právě tím vyloučen, že
sebe menší obročí má pevné určení a každá sebe užší trubka,
přivádějící zvenčí pravidelné důchody, ústí do konvičky předem
přikázané.

Jiný, ač neméně různotvarý, obraz poskytuje místní správa
církevní, jejíž schéma, v zásadě prosté, bylo neskonale zpestřeno
náhodnou rozmanitostí místního vývoje, poměrem filiálních kostelů
k mateřským, inkorporováním far ke klášterům a valně rozší-
řeným mnohoobročnictvím, které nutilo k soustavné nepřítomnosti
titalárů a vedlo namnoze k tomu, že jedna a táž osoba duchovní
měla někdy zcela podivnou směs podílů a zlomků rozličných obročí.
Vidíme farní kostely vládnoucí mnoha lány, dvorci a mlýny v roz-
ličných vesnicích, desátkem z širokého okolí a starými právy, které
faráře Činí velmožným pánem s vlastní jurisdikcí nad hloučkem
sedláčků a faru takovou ovšem velmi hledanou kořistí pro neúnavné
,, lovce beneficií", takže pochopíme, proč o ně bývaly sváděny
spory tak dlouhé, tuhé a čas'-o až krvavé.

Svět duchovní vřel vůbec nsustále drobným bojem vnitřním,
vedeným s význačným úsilím zejména o rozličné statky vezdejší,
při němž nedávno kodifikované právo kanonické, v církvi vůbec
rychle šířící byrokratickou psavost a přesný formalism, umožňo-
valo nekonečné průtahy. Slyšíme o dlouhých sporech o beneficia

179

i příslušnost desátkovou, o exkomunikacích pro neplacení kano-
nických prokurací, kathedratika anebo jiných platů vybíraných
biskupovými decimatory, s nimiž bohatší kostely se ovšem naopak
mnohdy hned na řadu let napřed dohodují o sumárním odbytném;
v městech soudí se plebáni navzájem o právo zřizovati školu nebo
o hranice čtvrtí, a spory nad jiné trpké zavinuje pak zejména
soupeření duchovenstva řádového s klérem světským.

Bývaly to ovšem především nové konventy mnichů žebra-
vých v městech zřizované, které se svou kazatelskou horlivostí
a obratnou čilostí stávaly duchovenstvu farnímu takřka zlým
svědomím anebo aspoň nepohodlným soutěžníkem, až to vedlo
i ke krvavým výtržnostem.^) Ale také mocné kláštery starších
řádů, postavené většinou mimo hradby nových měst, hotová opev-
něná hradiště, z nichž opat a mniši někdy zcela feudálně vládli
ohromným majetkem nemovitým, nebývaly vždy s okolním
klérem v dobré shodě. Vidíme na příklad, jak opat pomůcky de-
nuncuje okolní faráře, že obchodují simonicky se sv. křižmem
a vynucují neoprávněné desátky odpíráním svátostí ; opat při-
pojuje k tomu ovšem i stížnost, že brání věřícím v návštěvě kláštera
a zakazují pohřbívání svých oveček na tamním hřbitově. Faráři
zase naopak viní klást erníky z propagace shovívavější a poho-
dlnější nábožnosti, než byly staré řády poenitenciární, tvrdíce že
dopřávají pohřbu výslovně kletbou stíženým a že zkracují boho-
službu neslušně, hovějíce nové náladě doby, která prý již nemiluje
poctivé důkladnosti dob minulých .2) Starší spíše formalistní nábož-
nost se tu patrně srážela s novější, více o kázání a cit opřenou, ale
zájem hmotný ovšem stupňoval druhdy srážky ty tak, že docházelo
mezi obojím klérem až ke skutečným bitvám o mrtvoly, podobným
známé, krvavé rvačce o mrtvolu Bely IV., svedené r. 1270 mezi
františkány a kapitolou budínskou, při níž byly kostel a sama
královská mrtvola krví zality. S pochopitelnou žárlivostí patřil

*) Jak rychle i u nás vypuklo soupeření mezi novými řády žebravými
a duchovenstvem starším, dosvědčuje list Řehoře IX., kterým papež kára
olomuckého biskupa za to, že výslovně zakazoval svým dioecesánům
uctívání stigmat sv. Františka a vinil minority, že, vsouvajíce rány svého
zakladatele takřka na místo ran Kristových, matou křesťanský lid.

2) Zajímavé poznámky k tomu všemu a zejména o tom, jak prý
,,gaudent brevitate modemi", má známý list Brunona Olomuckého papeži
Řehořovi X. z roku 1273.

12*

180

klérus světský na to, jak kláštery, obratně svádějíce dobročinnost
bohatých do svého širokého řečiště, při tom si vykupují zvláštní
ochranu papežskou i vynětí z řádů diocesánních a mohutněji tak,
že mnohý zastiňoval důchody svými i přední kapituly a jeho opat
právem se řadil mezi první velmože zemské. Bouře husitsKé
způsobily, že nezbylo téměř stopy po bohatství, v konventech
těch již na sklonku 13. věku se hromadícím, ale jaký býval přepych
některých, toho svědectvím jsou nám na příklad seznamy vzácných
skvostů, drahých rouch, knih a jiných cenných věcí, které tehdy
opatřil klášteru břevnovskému jediný opat, Bavor. Rub blahobytu
vyššího duchovenstva tohoto ovšem byla i spousta tonsurovaného
proletariátu, mezi nímž byli i zjevní zloději, podvodníci a mnozí
jiní, kdož podle slov nejlépe zpraveného souvěkovce ,,nechtějíce
nádeničiti a řemesel neznajíce, pod ochranu výsad duchovních
se utíkali."

Než to byly výjimky. Jakožto stav jest za posledních Pře-
myslovců různotvará společnost duchovní, vládnoucí tak velikou
částí země, stále ještě na postupu a v rámci života národního
činitelem nesmírně důležit3'm, který s ostatním obyvatelstvem
země jest ovšem spíat mnohými vztahy přátelskými i nepřátel-
skými. Nám jde zde přdevším jen o její poměr k panovníkovi
a k světskému panstvu.

Poměr ten nebyl v piavdě nikterak jednoduchý. Od dávných
dob bývali velmožové v zemích českých horlivými množiteli
kultu a slávy církevní; ještě v 13. věku rozličné rodiny panské
dotují nové kostely a kaple na svých zbožích, zakládají i kláštery
nákladem nemalým, zvláště kláštery oblíbené tehdy řehole cister-
ciácké, z nichž řada, jako Osek, Hradiště Mnichovo, Vyšší Brod,.
Vilémov, Ždár, Oslavany, Vj^^zovice, svůj počátek vzala štědrostí
právě těch rodů, které kolonisační ruch posunul do popředí.
Synové a dcery panské vstupují do řad kléru i do klášterů, velmo-
žové, kladouce hojný peníz na oltáře, vkupují se do fraternit
řeholních a mnohé okolnosti svědčí o tom, že kouzlo ovzduší cír-
kevního nepřestávalo nikterak působiti na bojovnou společnost
světskou.

Ale jsou tu i jiné zjevy: právě štědrost dárců budívala.
nespokojenost jejich příbuzných, závodění dvořanů světských
a kleriků o veliké výprosy knížecí půdy lesní kalilo vzájemný

181

poměr duchovenstva a pevněji se vytvářející šlechty/) v níž
znova a znova procitá prudká touha po bohatém zboží kostelů,
žárlivost na rostoucí moc kněžstva v zemi a sklony, jež dioecesánní
synoda z roku 1267 tepala slovy, že prý mnohým pánům „krádež
zboží církevního jest pouhou chytrostí, oloupení a násilí proti
kněžím poctivou udatností."

Světská společnost se opravdu u nás, rovněž jako jinde, jen
těžko loučila s dobou, kdy kostel býval vlastnictvím zakladatele,
který podle vůle dosazoval a vyháněl sluhy Páně, děle se s nimi
často ,,more leonino" o desátek a dary světci kýmkoliv činěné.
Zásady klunijské, vyprošťující veškeren klérus a jmění církevní
z těsného soužití s mocí světskou a ponechávající, laikům v patro-
nátu jen skoupý stín bývalých práv, vítězily tu rychleji v theorii
než v životě skutečném. Ještě na počátku 14. věku prohlašovali
prý velmožové někteří biskupovi Janovi z Dražíc, že raději zpět
k pohanství dávných předků se vrátí, než by se podrobili ve všem
požadavkům práva církevního, a vskutku vidíme nejednou, jak
i v té době stále ještě patroni násilím vypuzují faráře z obročí,
a zápisy urbariální nám ukazují zjevně, že ve mnohých zapome-
nutých koutech země vrchnosti svému kléru farnímu ponechávají
než třetinu desátku, zbytek činíce svým vlastním důchodem.
Patronát spojený s právem podacím jest věcí cennou, jejíž požitky
se dědí a dělí mezi členy rodiny a prodávají za sumy dosti značné.
Ale daleko tíživější bývaíy duchovenstvu jiné zjevy, prosté i této
zástěrky právní, jež svědčily o tom, jak nedostatečnou ochranu
církevnímu zboží dávaly sebe těžší censury a pohrůžky práva
kanonického.

Slyšíme znova a znova nářky na to, jak kostely i klášter}'
trpí ,, zlobou mocných sousedů". Kdykoliv páni s družinami
táhnou do boje, upadají v plen zejména církevní vesnice, neboť
tu zvůli nehrozila tolik tvrdá odplata. Proto letopisci duchovní
oplakávají namnoze tak trpce každou výzvu a hotovost zemskou
i když vedla k vítězství. Ale i v míru obtěžují baroni kláštery
požadováním nákladného pohostinství ,*) zasáhají do ho nit by

^) Závodění to osvětluje dobře na příklad spor o les Bořek mezi
klášterem želivským a syny Wolframovými, za Václava I. roku 1233
vedený.

2) Někdy bývalo ovšem pohostinství takové smluvně sjednáno;
tak slevil pan Jindřich z Rožmberka roku 1285 klášteru zderazskémm

182

jejich, ubírají klášterní pastvy pro své hřebčince a vydírají rozličné
jiné ústupky.

Tak se setkáváme velmi často se zjevem, že duchovenstvo
volky nevolky postupuje kusy lesa svého sousedním velmožům
na doživotí nebo aspoň na řadu let, aby tito jich mohli užíti k lo-
kačním ziskům zakládáním nových vsí, a klášter tak přijde o zákup
a dočasný úrok.^) Marně hrozil biskup těžkými pokutami du-
chovním, kteří k tomu svolují ; blízká moc bývá silnější než vzdá-
lený představený a předpis kanonický. A kde věc nešla po dobrém,
nastupovalo často prosté násilí. Zvláště cítili-li se sómové zkráceni
přílišnou štědrostí otcovou vůči církvi, namáhal se mnohý klášter
marně, aby dosáhl vskutku slíbeného legátu a rovněž vedlo ne-
jednou společné vlastnictví jedné a téže vsi, zbožnjmi odkazy
vzniklé, k sporům mezi duchovními a světskými' podílníky. Proto
býval zvláště v dobách neklidných statek církevní tak zhusta
vydán na pospas závistivé žádostivosti sousedů a panských lapků,
kteří z pevných kostelů si činí hrady, stavějí tvrze na půdě církevní
a zabírají násilnou rukou mnohdy celá zboží klášterní.

Duchovenstvo se proti tomu neobmezovalo jenom na
volání po ochraně qírkevního práva ; nedbajíc samo svého ,, pri-
vilegium fori", hledá spravedlnosti právem zemském a chodí
s žalobou i k soudům provinciálním. Ale ty mu bývaly asi jen
zřídka půdou příznivou. Naopak, znova a znova slyšíme nářky
na to, jak mocní beneficiáři krajští sami obracejí ostří své moci
právě proti poddaným duchovních, tisknouce je proti všemu
právu pokutami a sužujíce pres oprávněnou míru ,, ohavnými
robotami". Roku 1226 vyjímá Přemysl I. některé osady duchovní
z pravomoci místních úřadů s \ýslovnvm odůvodněním, že mnišky,.

40 hřiven s tržního peníze za městečko Neveklov, když klášter vzal na se
závazek, opatřit jej s družinou až o dvacetipěti členech třikráte do roka
při jízdě do Prahy na Neveklově noclehem i stravou (Reg. II., no. 1341).
^) Již z roku 1222 máme takovou smlouvu barona Ratimíra s klá-
šterem plasským. Mnohdy nelze vskutku ani rozhodnouti, zda také donace
velmožných pánů, zdánlivě štědré, ale spojené s prekaristickým užíváníra
do života a značným přídavkem kostelní půdy, ducho^^lím ústavům byly
vůbec ziskem. Jistě tu šlo zpravidla jen o zisk v nejisté budoucnosti ky-
noucí, kdežto výhody okamžité bývaly pánů světských, kteří si patrně
tak nejednou z tísně pomáhali. Rázu takového byla, jak se zdá, na příklad
již veliká donace Hroznatý Kadeřavého, učiněná řádu s\^atomářskému
roku 1189.

183

jejich vlastnice, nedovedouce se brániti, jsou v šanc vydány „kou-
savé hltavosti" kteréhokoliv župana.

Klérus měl ovšem dosti účinnou zbraň vlastní v exkomunikaci
nebo v odepření svátosti i pohřbu křesťanského, a vidíme, jak
mnohý mocný škůdce kléru na smrtelné posteli se kaje, jsa ochoten
k nápravě svých úchvatů. Tak žádá roku 1281 umírající pan
Albrecht ze Šternberka klášterníků hradištskýcli, které před tím
zle stiskl, o smírné poselství, ale jest význačné, že se mniši ani
tehdy neodvážili do doupěte lvího, dokud se syn umírajícího
nedostavil sám jakožto rukojmí do Olomouce. Ostatně nebývalo
ani duchovenstvo y těchto věcech dosti solidární ; zmínili jsme se
již o nářcích na žebravé mnichy, že neprávem poskyjují nejhorším
škůdcům jiných kostelů absoluci a řádný pohřeb.

Vskutku v drsném ovzduší jen silná ruka, zbraní vládnoucí,
mohla ochrániti včas před škodou, a postavení duchovenstva
v ohledu tom bylo velmi svízelné. Stávalo se sice, že čeládka,
vedená některým srdnatým konvršem, se zbraní v ruce čelila
plenníkům, jako na příklad v Kladrubech roku 1279. Při lokací -h
nových vesnic opatřovali si i duchovní zpravidla ozbrojené náprav-
níky, a nejvýznačnější pokus o opatření vlastní moci branné bylo
zřízení manské, které zavedl biskup Bruno ze Schauenberku podle
vzoiu arcibiskupství magdeburského na statcích biskupství
olomuckého, přivolávaje namnoze osvědčené bojovníky až ze
své severoněmecké vlasti a zakládaje horlivě i pevné hrady
s nemalým nákladem Biskupství mělo se tak trvale opírati
o brannou výzvu četných -lenníků rj^tířských a náběh}^ k podobné
organisaci manské nalézáme nejen na Moravě u kláštera hradišt-
ského nebo třebíčského, nj/brž i v Cechách, kde vidíme na příklad
bojovného biskupa Tobiáše, an vede válku obklopen jsa četnými
klienty, nesoucími na štítě jeho znak, ovinutou střelu, nebo kde
slyšíme, jak na statcích kláštera tepelského a plasského opati
dávají zemanům kusy půdy v léno s výslovnou podmínkou, že
mají klášteru sloužiti vojensky jakožto ministeriálové a nad to
i v běhu právním býti klášteru pomocí před soudy zemskými .i)

^) Tak slibuje roku 1301 Heliáš z Tuchoměřic, bera od kláštera
plasského na doživotí stateček, že bude klášteru sloužiti ,,sicut alter mini-
stcrialis íideliter sivé coram iudicio terre verbum eorum promovendo et
suorum hominum, quam in aliis servitiis, in quibus requisitus fuerit, et

184

Ale zřízení takové naráželo na značné obtíže pro přirozenou
nebojovnost duchovních, mezi nimiž byli i jednotlivci tak úzkost-
liví jako pražský děkan Vít, který se bál, že uškodí své duši rmutem
světským, bude-li se třeba jen soudů nad svými poddanými osobně
účastniti ; a také roztříštěnost mnohých držav a důchodů duchov-
ních po rozličných provinciích země vadila soustavnému lennictví,
které nadto mívalo i nebezpečné stránky; zbrojní ministeriálové
tak snadno přerůstali svým duchovním pánům přes hlavu, i když
sami nebyli ani rodu urozeného. Již v první kapitole jsme viděli,
jak špatné zkušenosti nabyl na příklad klášter břevnovský r. 1300
u svých zpupných rychtářů vesnických v Broumovsku, a proto
nezbývalo zpravidla, než hledati opory u vlastního patrona
nebo jiného mocného pána sousedního a uznávati jej vojtem
ochranným.

Ale málokterý velmož přijímal takovou ,,advocatii" nezištně
a nevymíniv si výslovně cenných požitků, jako to učinil na příklad
pan z Rožmberka, který, odevzdávaje klášteru drkolenskému
některé statky, vymiňoval si sice, že mají podléhati ,,moci i svrcho-
vanosti" jeho i jeho dědiců, ale sliboval výslovně, že cuto ,,guber-
namen et tutela" nad nimi bude vykonávati zcela zadarmo ; jinde
žádal vojt za ochranu svou zpravidla nemalých dávek. Tak bére
pan Albrecht z Dube od nebohatého kláštera chotěšovského ročně
sedm hřiven, které mu později byly směněny za doživotní vlast-
nictví kterési vesnice, a podobných případů by bylo možno uvésti
do vůle.

Právě z ohledu na zisky ty páni druhdy vnucují přímo
své vojtství klášterům pohrůžkami, jaké jasně prosvitají i z listiny
bohatých pánů z Lichtemburka, kteří roku 1288 klášteru vilé-
movskému slibují, že, dostanou-li na doživotí dvě vsi, nebudou
nikterak „násilně ohrožovati klášter na statcích a osobách, nýbrž
naopak ochraňovati". Sami dědicové zakladatelů, připlatí k jed-
notlivým kostelům a klášterům poutem přirozené piety, nebývali
začasté lepší cizích sousedů. Tak žaloval klášter zderazský až do
Říma na to, jak jest vykořisťován pány ze Švábenic, ač le Švá-
beničtí počítali za jeho fundátory a měli v něm hrobku rodinnou.
Proto pochopíme, že se kostely často raději vykupovaly z takové

eorum homines pro posse suarum virium ab infestatiouibus omnibus pro-
tegendo in propriis sumptibus et expensis" (Reg. II., no 1881).

185

cchrany, jako učinil roku 1291 klášter doksanský, vyprostiv
některé vsi své za cenu 24 hřiven z „iuspatronatus vel advocatiae"
mocného souseda.

Roku 1269 dává Přemysl 11. Otakar Waldsasům výslovně
výsadu, že žádný z baronů českých nesmí klášteru vnucovati své
vojtství, nýbrž že opat má právo, uzná-li to nutným, svobodně
učiniti si kohokoliv ,, ochranným patronem".

Tento vývoj vzájemného poměru mezi panstvem a bohatými
domy duchovními stal se, jak později ještě zase a zase poznáme,
velmi důležitou stránkou vnitrních dějin českých. Žárlivost na
rostoucí bohatství církevní a žádostivá touha po podílu na něm
zdvihá se ustavičně jako napiatý luk proti vyššímu kléru a zejména
proti klášterům, tisknouc je rovnou k tomu, aby bez příliš úzkost-
livého zření k svým zásadním výsadám a bez ohledu na oběti
s tím spojené se přivinuly k panovníkovi, jehož silná ruka
chránila před úchvaty bezpečněji než universální moc práva
kanonického.

Proto biskup Tobiáš, dovolávaje se královské pomoci proti
panským opovědníkům, přiznával výslovně, že „jenkrále a nikoho
jiného po Bohu v temporáliích svých a biskupství svého pánem
a ochráncem neuznává". Šlo ovšem především o to, aby ochrana
králova byla bezprostřední a nezůstávala snad věcí beneficiárů
královských, jejichž rukám naopak klérus stále více touží unik-
nouti dokonalým vynětím z moci soudů provinciálních a útěkem
do přímého područí soudní stolice krále samého. A panovník hoví
přání tomu immunitními výsadami tím ochotněji, čím více jeho
sama ohrožuje rostoucí moc županská a čím více soudy provin-
ciální přestávají býti pravým nástrojem jeho panování.

I jinde, v zemích sousedních, jak ukázalo badání novější,
immunity duchovní nebyly veskrze na újmu vlastní moci pa-
novnické, nýbrž jejich hrot, aspoň z počátku, se obracel především
proti úchvatům úřednické feudality. Při velikém rozsahu statku
církevního bylo vládnoucí dynastii nadto takřka životním pří-
kazem, aby jí aspoň tato oblast zcela neunikla do ovzduší opevně-
ného výhradami zemského práva a zůstala přístupna jejich bez-
prostřednímu vlivu.

Takovým postupem se ocitá v 13. století naše vyšší ducho-
venstvo na dráze zcela protichůdné vývoji světského panstva.
Preláti a opatové vystupují na dvoře královském sice často se

186

sebevědomím pravých velmožů, ale králi z rozkvětu jejich moci
nehrozí nebezpečí, nýbrž naopak spíše zisk. Jako císařům římským
v 10. — 11. věku bývali říšští biskupové a opati hlavní oporou
proti nespolehlivým vasalům světským a ústroj říše tak dlouho
byl pevný, dokud se opíral o mocné lenníky duchovní, podobně
i v Cechách v 13. věku vzrostlá zboží církevní se stávají posledním
Přemyslovcům zálohou, kterou pevně poutají k sobě v ochrana
proti světskému panstvu.

Není ovšem zcela jasné, zda názor, že král jest ,,dominus in
temporalibus" již v 13. věku platil zásadnc- pro všechna zboží cír-
kevní, nebo jen pro tu část, která neměla svjřch zvláštních vojtů
a patronů, a zda se snad u klášterů neuplatňoval dříve než u kléru
světského, ale jisté jest, že hledisko to bylo na postupu a že král
český do církevních věcí zasahoval často daleko hlouběji, než to
připouštěla thecrie kanonická. Vidíme na příklad, jak rozhoduje
autoritativně ve přích o podací právo mezi samým biskupem
pražským a klášterem \valdsask3''m, jak deleguje zvláštní mocné
soudce k rozhodování sporů o hranice duchovních zboží nebo
vysílá své dvořany k provedení obšírných šetření reviiidikačních,
když nedbbalostí některého kapitulára byly zmenšeny statky
jeho obročí. Zlomlcy nejstaršího urbáře biskupství pražského
z posledních let 13. věku se jeví v pravdě také jen takovým pro-
tokolem o revisi, kterou vykonal královsk}^ komorník o stavu zboží
biskupových. Prodeje a koupě nemovitostí klášterních bývají
neplatné, staly-li se ,,favore d. regis super hoc prius non obtento",
a často bývá svolení královského hledáno i k pouhým emf iteutickým
lokacím nebo delším pronájmům klášterní půdy. Bylo to stejně
projevem péče o integritu půdy té jako důkazem královského
vrchního vlastnictví, když Václav II. na příklad prohlásil ne-
platnými všechny prodeje vesnic kláštera zderazského, učiněné
bez vůle královské od smrti Přemysla II., a stanovil, že pán, vla-
dyka nebo měšťan, který by podobně zboží klášterního nabyl,
prostě je ztrácí i s penízem trhovým.

Král chrání tedy zboží mrtvé ruky proti vynuceným trhům
i proti nespolehlivosti samých obročníků s pilnou bedlivostí, ale
doprovodem této péče jeho jsou ovšem i těžké oběti, které zároveň
sám zboží tomu ukládá přímo i nepřímo, hledě na ně vskutku
často podobně, jako na pravé zboží komorní. Vliv, který má král
ve věcech církevních' mu umožňuje především aby svým slu-

187

žebníkům a členům kanceláře platil mnohdy prostě výsluhou
duchovních obročí. Tak slyšíme, že přikazuje svému kaplanovi
dvorskému důchod komorní, ale jen na tak dlouho ,, dokud bychom
jej neopatřili obročím církevním kdekoliv v Cechách nebo na
Moravě, jež by mu postačovalo." Proto bývali právě členové
rady královské tak znamenitými mnohoobročníky.i) Než král
neváhá i jinak sáhati na statky církevní, kde toho žádá jeho vlastní
zájem.

Tolikrát slyšíme na příklad, že při zakládání nebo roz-
šiřování měst královských panovník prostě užil půdy sousedních
vesnic biskupských nebo klášterních; hned roku 1226 tak učinil
Přemysl I. při založení městském ve Znojmě a řada dalších případů
takových z doby jeho nástupců jest velmi dlouhá. Král slibuje
při tom sice poškozenému ústavu duchovnímu zpravidla náhradu,
ale zřídka ji vskutku dává anebo teprve až na smrtelné posteli.
Dalo se tak i v případech, kde šlo jen o osobní libůstku, jako bylo
zřízení loveckého hrádku na Zbraslavi prostou usurpací biskupské
půdy králem ; a jest zajímavé, že již Václav I. zásadně hájil práva>
směňovati jakékoliv zboží církevní, pravě v listině z roku 1248,
že jest dovoleno ,, kterémukoliv katolickému knížeti nemovitosti
církevní směňovati za jiné podobné nebo lepší."

Než to vše byly jen náhodné a chvilkové zisky. Výhody
jiné, které koruna ze svého ochranného panování nad temporaliemi
církevními pravidelně čerpala, byly daleko podstatnější. Roku 1 294
daroval Václav II. klášteru slezskému v Kamenici zboží Mittel-
walde, ale s výslovnou podmínkou, že tím nepřestane příslušnost
jeho ke království, nýbrž že klášter má dávati dále komoře české
ze vsí těch ,, všechny dávky, jež podle zvyku všechny kláštery
tohoto království nám přinášejí". Jaká „servitia" to bývala,
dovídáme se pak z jiných zmínek. Slyšímeť o mimořádných
dávkách sedláků klášterních na výživu dvora, když králi se zlíbí
s družinou svou některý čas na zboží klášterním návštěvou pobýti ;
v lesích klášterních bývá mu vyhrazena vyšší honitba, kláštery
v bezprostředním okolí pražském, zvláště strahovský a břevnovský,

^) Nebývalo to u nás asi jiné než v Anglii, kde znamenitá skupina
beneficií, tomu účelu sloužících, slula výslovně „capella dominica" a kde
v 13. věku bývalo řádem výslovně uznaným, že kaplane dvorští i členové
kanceláře královské neměli bráti platu, leda by obročí duchovní, jim králem
•patřené, nedosahovalo ročního výnosu 40 liber.

188

slouží dvoru k ubytování vznešených hostí a nad to vymáhal na
nich i nejvyšší purkrabí, aby svými penězi opravovaly mosty
vedoucí k hradu pražskému. Když roku 1253 král Václav 1. z obavy
před vpádem Uhrů a Rusínů zásoboval na kvap hrady své a ze
jména hrad pražský, tu předepsal vydatné dávky obilí, vína, uze-
niny, soli a jiných potřeb nejen svým villikacím a městům králov-
ským, nýbrž i všem klášterům pražské dioecese. A břemenem
těžším jiných byly i daně peněžité. Křížové desátky, papežem
čas od času duchovenstvu ukládané, plynuly větší polovicí do
pokladnice královské a ještě častější byly berně přímo králem
požadované.

Duchovenstvo platívalo ze svých lánů poddanských stejně
jako páni a vladykové, kdykoliv byla vypsána berně obecná vší
zemi, ale mimo to ukládal mu král, a to zejména bohatým klá-
šterům, nejednou berně zvláštní, nejsa v tom nikterak vázán
právem zemským. A k těmto ,,collectae speciales" se družívaly
mnohd}^ i vynucované půjčky ^) anebo jiné dosti pochybné převody
finanční; tak prodal Přemysl II. cisterciákům sedleckým les
jakýsi, ale vzav peníze, podržel jej dále a po několika letech prodal
jim týž les znova za nemalý peníz 150 hřiven.

Takový tedy býval vzájemný poměr koruny a vyššího ducho-
venstva, poměr, který církvi české ukládal věru oběti téžkě a na
něž ona druhdy i trpké nářky vedla, které však zpravidla nesla
ochotně nejen proto, že náhradou jí bývala příležitostná štědrost
králův, nýbrž především z toho důvodu, že vědomí sdruženého
zájmu a obava před úchvaty společného soupeře, panstva, tiskla
k sobě pevně tu i onu stranu. Veškeré duchovenstvo nebývalo
ovšem rovnou měrou proniknuto vědomím tím; vždyť bylo v něm
hojně synků panských se svými rody těsně spiatých a feudální
sklony neodkláda jících, takže zpravidla více než na biskupa a vůbec
na klérus světský mohl se král bezpečiti na kláštery a zejména
na ty, v nichž cizí živel převládal. Než o tom a o ohlasu národních
protiv v duchovenstvu vůbec promluvíme jinde. Zde nám stačí

^) Již roku 1215 slyšíme o Přemyslu I., že si půjčil od kláštemíků
milevských 60 hřiven, ovšem na zástavu některých mensálních statků,
a i jeho syna, Václava I., vidíme, an podobně roku 1239 na jízdu ke
dvoru císařskému vymáhá na klášteře Idadrubském půjčku 200 hřiven,
kterou jim pak oplatil vsí, odňatou jinému ústavu duchovnímu, totiž bohaté
královské kapli plzeňské.

i8d

skutečnost, že vyšší klérus v zemích českých, kdysi rázem svým
županům tak blízký, v 13. věku se bral většinou zcela jinou cestou
než velmožové světští. Ač se zásadně i on domohl znamenitých
svobod a kanonické nezávislosti, setrval mocnou oporou pa-
novníkovi a snášel, že se na rostoucí zboží jeho hledělo takřka
jako na součást komory královské a přirozenou zálohu pro potřeby
vládcovy.

Nová města, hrady a villikace komorní, rozličné regály a vláda
nad duchovenstvem byly tedy zbraně, které především umožřio-
valy posledním Přemyslovcům, aby přes neodolatelný \^voj
práva zemského a pevnou konsolidaci panstva se nestali hříčkou
v rukách několika velmožných rodů. Z tolika rozličných složek
vyrostlé dominium speciále jim zajišťovalo bezpečné jádro moci
a zejména značné výnosy peněžní, pravidelné i mimořádné ; ono
především činilo panovníka českého králem , .zlatým", který
mohl, kdykoliv potřeba kázala, v cizině kupovat vojenskou podporu
i proti vlastním poddaným.

Jak neskonalá složitost a mnohostranost zjevů dějinných
jeví se oku pozorovatelovu, sledujícímu vý^oj ten! V 11. a 12. věku
otřásaty nejednou úchvaty bojovných piimaťů a županů stolcem
knížecím a uváděty zemi ve zmatek ; otřesům těm však čelil drsný
despotism a bezohledné srážení i nejvyšších hlav. Veliké hospo-
dářské i společenské přesuny následující doby způsobily, že ne-
klidné velmožstvo se pevněji vkořenilo v půdu, nabylo větší
stavovské konsolidace a v zemském právě lepšího bezpečí proti
náladovým převratům knížecí přízně; tak vyzbrojeno jest s to,
aby mnohem účinněji než před tím s panovníkem závodilo o moc
ve státě. Ale také panovník, dosažením dědičné koruny povzne-
sený, nabyl týmiž přesuny hospodářskými nových sil k obraně
pevnějšího řádu státního, k němuž jej tiskla nejen ctižádost
dynastická, nýbrž také přirozená potřeba dokonalejšího pořádku
vživotě veřejném, s rostoucí vzdělaností stále důrazněji seozy/vající.

Ta i ona strana zesílila tedy valně a proto starý zápas mezi
oligaichickým a monarchickým principem neochabuje, nýbrž stává
se na nové základně ještě prudším a závažnějším. Skutečnost tu
třeba míti dobře v patrnosti, chceme-li porozuměti vnitřním jest
událostem doby Václava II. a oceniti pravdivě výkon mladéh®
krále. Než nestačí tu jen zásdní pochopení věci; zápas mezÍB
panstvem a korunou v novém ovzduší nezačal se teprve na sklonku

190

13., věku. Již generace předchozí jej vedla novými zbraněmi
a postavení Václava II. bylo přímo podmíněno některými
událostmi, jež se ve směru tom sběhly za vlády jeho otce i děda
a kterých se zde jest rovněž třeba dotknouti, aniž bychom ovšem
snad mínili rekapitulovati tu dějiny vlády Václava I. a Pře-
mysla II. Otakara. Jde jen o některé okamžiky a význačné zjevy
z doby jejich panování, které jsou nezbytným předpokladem
poměrů, na samém sklonku 13, věku trvajících.

Kusé výpisky z lakonických letopisů pražských a některých
jiných pamětí souvěkých, které na, počátku doby lucemburské
byly slátány v t. zv. druhé pokračování kroniky Kosmovy, jsou
takřka jediným historiograíickým pramenem domácím pro dobu
Václava I. Proto víme vskutku jen málo o důležité vládě jedno-
okého krále. Ale i ze skoupých narážek lze dobře uhodnouti zá-
kladní motivy prudké srážky mezi sebevědomým Přemyslovcem
a jeho pány, která v letech 1247 — 1249 vyvrcholila v opravdový
,,boj obecný",

Václav byl prvý panovník českj^, ozářený od dětství leskem
koruny královské, a spolu první, kdo mohl na venek uplatniti
neočekávaně rychlý rozkvět své země. To vrhalo stín i na
věci vnitřní. Opřen o „ohromná bohatství", která mu podle
porýnského kronikáře horníci z lůna země vynášeli a patrně dotčen
i touhou, co nejvíce se vyrovnati cizím králům, Václav I. si oblíbil
v Cechách dotud nevídaný způsob vlády takřka kabinetní. V ne-
četné družině jeho důvěrníků stávali se někteří favorité, zahrnovaní
štědrostí královskou, jako pan Boreš z Rizmburka a Havel z Jab-
lonné nebo z Němec přivolaný pan Ojíř z Friedberka, rádci takřka
všemohoucími; jen s nimi prodléval král nejraději na no\ých
hradech, zřízených po západním způsobu pevně, ale těsněji, unikaje
tak odvěkému soužití s nepohodlným houfem ostatního županstva.
To se pak ovšem cítilo odtištěným od oprávněného vlivu, vinilo
krále, že žije jen svému pohodlí a žárlilo prudce na jeho milce i na
lesklou cizí chasu, již zvuk českého stříbra lákal k dvoru pražskému.
Německé verše králova obhbeného poety, Reimara Zwettra, za-
chovaly nám dosti výstižný obraz dusné nálady nespokojenosti
tehdy v panstvu doutnající. Šachovnicí jeví se vtipnému „minne-

191

sángrovi" Cechy tehdejší, ale běhouni i věže stojí proti králi,
v nových zálibách svých ještě příliš osamělému, takže německý
pěvec míval prý pocit, jako by byl v nebi, kde však jen Bůh ho
ctí a svatí se naň mračí.

Skutečný výbuch nálady té způsobil ovšem doutnák přiložený
z věnčí, když Václav I. v památném boji mezi Římem a Štaufy
roku 1247 rozhodně přešel na stranu papežovu a znamením kříže
se ozdobiv, hodlal táhnouti do Němec. Tu dovedla protivná strana
■císařská, která měla i ve vysokém kléru českém ještě stoupence,
využíti proti němu nespokojenosti panstva českého ^) i předčasné
-ctižádosti mladičkého králevice Přemysla. Václav byl odbojem
županů kolem ,, mladšího krále" seskupených takřka vší moci
zbaven, dočasně i z království vy puzen a pak donucen rozděliti se
o vládu v zemi se synem. Páni tedy triumfovali, ale jen na krátko.
Václav I., vzchopiv se znova, zůstal konečně přece vítězem a jest
zajímavé, s jakou pomocí se mu to podařilo. K vítězství u Mostu
mu pomohli jednak žoldnéři v Němcích, v Rakousích i v Uhrách
najatí, jednak papeži věrná část duchovenstva v čele s biskupem
cizincem Brunonem Olomouckým a vlivnými kláštery, a konečně
nové měšťanstvo. Pražané roka 1249 otevřeli znenadání své brány
,, starému králi", který z obce jejich učinil opravdové město a jehož
socha právem zdobila později staroměstský rynek, jihlavští horníci
pak donutili svými podkopy posádku Přemyslovu v hradě pražském
ke kapitulaci. Pomocí těchto hlavních sloupů svého ,, dominium
speciále" přemohl "Václav pány zemské, pokořil ctižádostivého
syna a potrestal na hrdle jeho hlavní svůdce.

A jest třeba povšimnouti si tu také, jak Václav užil vítězství.
Neodměňuje jen duchovní stranníky své, jako byl biskup Bruno,
štědře dary a výsadami; veliký handfešt, kterým na sklonku
roku 1249 hned po vítězství potvrdil jihlavským práva horní, byl
zároveň první společná „magna charta" městského stavu v zemích

1) Ovšem několik let před tím, roku 1240, přála prý opačně , .major
pars baronům Boemie" spíše kurii, když Václav I. ,,baronibus minime
requisitis" stranu papežskou opustil a s císařem se smířil. Tehdy radil
neúnavný agitátor protištaufský, Albert Behaim, papeži, aby dopisy hleděl
zachovati přední barony české a opříti se o ně proti králi. Jest tedy zjevné,
že snaha panstva českého po podílu na zahraniční politice, která vedla
roku 1247 k zjevné vzpouře, již dávno před tím i cizím pozorovatelům
nebyla skryta.

192

Českých, chránící královská města výslovně před zpupností a ná-
silím baronů. A pokořené panstvo bylo patrně nad to donuceno
přiznati vítěznému králi i jiné výhody. K roku 1250 zaznamenal
letopisec pražský, že král tehdy vybíral ,,berni po veškeiém krá-
lovství svém, žádaje jí z každého popluží." Důraz, s nímž to vy-
týká pramen jinak slova skoupě vážící a věcí podobných hrubě
si nehledící, dosvědčuje, že šlo o věc vskutku nebývalou, o cosi
v podstatě jiného, nezbývaly dávně tributy míru a jiné podobné,
většinou již na dobro uvázlé v rukou mocných beneficiárů anebo
exempcemi odstraněné.

Snad byly již před tím náběhy k takovému novému, mimo-
řádnému zdanění veškerého království podle vzoru ,,auxilií", jež
i v sousedních zemích lenníci čas od času dávali svým seniorům,^)
ale opravdu obecná a v penězích splatná ,,collecta generalis per
totam terram", jako se uvádí roku 1250 a s níž se pak v druhé po-
lovici 13. věku několikráte setkáváme, nebyla ani možná, dokud
nový systém lánový nezvítězil aspoň ve větší části země. Neboť
její podstata tkvěla v předpokladu značného zobecnění oběhu
peněžního a zároveň přibližně stejných jednotek úročnjxh. Král
totiž žádá obecnou berní z každého poddanského lánu, popluží nebo
většího mlýna po věrdunku, z každé chalupy podsedčí, menšího
mlýna nebo od řemeslníčka z venkovského města po lotu stříbra.
Půda, osévaná pány a vůbec zemany svobodnými na vlastní účet,
dominikál, zůstává sice daně prosta, neboť za ni koná vlastník
králi osobně službu mečem nebo radou, ale každá vrchnost jest
povinna berníkům královským přiznati počet svých rustikálm'ch
lánů a na poddaných vymoci daň jemu úměrnou. Některé
vrchnosti, zejména duchovní, dosahovaly později ovšem slevy
daně té nebo se dohodovaly s komorou o sumární výkup, ale to
byly jen výjimky. Jádrem věci zůstávalo, že král vymáhal berní
generální na vší zemi asi čtvrtinu pravidelné roční renty, kterou
vrchnosti po novém řádu od poddanj-xh braly, a skutečnost, že
Václav I. mohl roku 1250 s požadavkem takovým v^^stoupiti,
svědčí o úspěchu, kterého docílil svým předchozím vítězstvím

1) Bylo by ovšem také možno míti za to, že tu působil vzor daní
říšských, jež císař Fridrich II. nedlouho před tím zaváděl v Němcích a
jejichž vzory dlužno hledati zase v sicilském království Fridrichově. Ostatně
i ,,bede" rozličných territorií německých jeví značné podobnosti s berní
českou, řešení těchto nesnadných otázek však leží mimo rámec práce naší.

193

nad rebelií panskou. V sousedním Slezsku na příklad teprve vévoda
Bolek Svídnický na samém sklonku 13. věku mohl šlechtě svého
údělu uložiti břímě podobné. V Cechách Václav I. již o půl století
dříve ukázal svým nástupcům prostředek, kterým bylo možno
občas těžiti z rozkvetlého bohatství veškerého království, jinak
koruně vzrůstem stavovských svobod většinou unikajícího.

První bouřlivá srážka koruny se skupinou panskou pevněji se
ustavivší skončila* tedy vítězstvím královým, provázeným nad to
v zápětí slavným úspěchem zahraničním, získáním dědictví ba-
benberského. Ale na podzim roku 1253 umírá náhle Václav I. a na
trůn vstupuje mladičký jeho syn, který nedávno ještě byl pouhým
nástrojem v rukou mocných županů, jevě se vůči nim, jak pro-
zrazují zejména pozdější spory o lesní půdu v severní Moravě,^)
pánem velmi štědrým. Páni se bezpečili tedy jistě příznivou změnou,
ale nedošli jí, neboť právě vláda Přemysla II. se stala dobou pře-
těžké zkoušky jejich nadějím.

Vystihnouti poměr slavného krále k českému panstvu není
jistě snadné, neboť pozdější žaloby Dalimilovy přespříliš ustálily
obraz panovníka, podporujícího jednostranně cizí, německé živly
v zemi a domácí šlechtu nevlídně odstrkujícího. Obraz ten však,
vzniklý strannickou retrospektivou básníka, promítajícího kon-
flikty a nálady své vlastní doby do národní minulosti vůbec,
není nikterak spolehlivý.

Přemysl II. neměl ani sklonů otcových k samotářské uzavře-
nosti v těsném kruhu několika milců, ani se neobklopoval tou měrou
učenou společností tonsurovaných a z ciziny přivolaných rádců,
jakou poznáme na dvoře jeho syna. Souvěké prameny nám ukazují
rytířského krále naopak ustavičně v tak četné družině českých
bojovníků a velmožů, že podle slov letopiscových ,, rytířů denně
ho provázejících ani spočísti možná nebylo". S nimi koná Pře-
mysl II. neúnavně jízdy po rozsáhlých zemích svých a daleké
výpravy, na nichž čeští bojovníci zpěvem ,, Hospodine pomiluj
ny" plaší koně uherské; bére je v potaz i v tak význačně dy-
nastických otázkách, jako bylo ucházení se o korunu římskou,
a řady svědků v jeho listinách nám jej ukazují neustále obklopena

^) Dotýká se jich zejména biskup Bruno ve své závěti, ale o tehdejší
štědrosti Přemyslově vůči pánům moravským máme i jiná svědectví, na
příklad darování župních statků v dědinu Pardušovi z Horké, komorníku
olomuckému, nebo důkazy přízně učiněné komorníkovi Benešovi.

Susta, Dvč knihy Českých déjln I. 13

194

Členy téměř všech významnějších rodů panských z Cech
i z Moravy.

Jako vládce nad zeměmi alpskými míval při sobě ovšem často
i tamní hrabata a ministeriály, než nelze říci, že by byl kterému-
koliv z nich uděloval beneficia v zemích českých. Naopak, právě
rakouští a štýrští páni nesli těžce, že moc v jejich zemích král
svěřoval od počátku s oblibou českým magnátům, jako byl Boček
z Kunštátu a jeho bratr Smil, Vok z Rožmberka nebo Vítek z Hradce,
Beneš a jeho bratr Milota z Dědic, Jaroš z Poděhus, Purkart z Ja-
novic, Veikart z Trna\y, Oldřich z Drnholce a jiní, kteří, zacho-
vávajíce výnosné župy v Cechách, vládli jakožto kapitáni nebo
důvěrníci královi v dědictví babenberském a sponheimském. Ra-
kouský veršovec Seifrid Helbling žaluje trpce na tuto invasi českého
panstva do alpských krajů, která prý rakouské pány naučila nejen
dennímu užívání pozdravu ,, Dobro utro", ,, Vítej páně", ,,Boh-
pomozi", nýbrž i hnusným nadávkám, jako ,, Kurvy syne". A ani
německý mrav, vzmáhající se při dvoře pražském, nevedl zajisté
nikterak k odcizení krále panstvu českému, jak by se podle Dali-
mila zdálo.

Vždyť v čele panské oposice v Cechách, která tak pod-
statně přispěla k pádu velikého krále, stály právě rody něme-
ctvím dokonale proniknuté a se sousední šlechtou říšskou se-
švakřené, jako byli Vítkovci, Rizmburkové a jiní. Snaha Václava I.,
žíti podle vzoru dvorů cizích, budila před tím v kruhu panstva
českého ovšem odpor, ale patrně proto, že vyjadřovala výlučnou
povýšenost několika nad ostatní společností národní. Přemysl II.
naproti tomu byl naplněn touhou, aby rozšířil rytířskou ,,ho-
vescheit" co nejšíře, spěje vědomě k torna, aby drsná zaostalost
jeho země ustoupila co nejrychleji jemnějšímu dvořanství, pro-
nikajícímu k nám ze západu německým prostředím. Zbraslavský
kronikář hodnotí jeho životní dílo především tvrzením, že prý
,,v zemi nový řád zarazil a obhroublost národa Českého, který do
té doby prostě živořil v hovadském mravu, aspoň poněkud zjemnil
podle předpisů vzdělanosti". Král podle tohoto svědka nemálo
pečoval i o dvorskou výchovu dětí svých baronů ; jsa sám důsledně
zdvořilý, odvykal je slovům hrubým a v turnajích pěstil jejich
dvornou křepkost, až prý dosáhl vskutku toho, že ,, všichni začali
ve vzájemném obcování uctivě si vésti, čehož až do té doby zřejmě
nedovedli, zmítajíce se v síti své prostoty."

195

Netřeba pochybovati, že úspěch ten byl valně usnadněn také
společenskými převraty, které jsme načrtli v první kapitole,
a které uvolnily vyšší třídu z příliš těsného soužití s nižším lidem;
přes to však jeví se památným a nevšedním zanícené úsilí královo
o to, aby jeho lid dohonil ostatní Evropu, a na pozadí tom se
odráží svérázně veškera vláda Přemyslova, tak často nespravedlivě
posuzovaná. Nešlo o bezduché němčení, za nicotným leskem
zevním se ženoucí, nýbrž o snahy hlubší. Král, jemuž i nepřátelsky
zaujatí svědci přiznávají, že byl ,, moudrý, výmluvností učence
a filosofy překonávaje", a že ,, kdykoliv chtěl, nad zvyklost jiných
knížat vládl slovem co nejúčinněji", netrpěl ve svém okolí dvor-
ských básníků a učenců jen proto, že mu lichotili a sloužili po-
litickým cílům, nýbrž protože v dvorské družině své viděl vůbec
pochodeň nové, slavné doby své země.^) Přemysl II, se necítil
tedy jen pánem, nýbrž i pěstitelem své šlechty a jeho poměr k ní
nebyl zajisté instinktivně nepřátelský a odmítavý. Neodděloval
se od ní, užíval hojně jejích služeb, které štědře odměňoval, viděl
ve své ,,curia" velikou rodinu, žádající pečlivé výchovy, ale dovedl
také rázně čeliti jakýmkoliv úchvatům panským, které by ohro-
žovaly podklad jeho moci a slávy. Tím přistupujeme ovšem k rubu
poutavého obrazu.

Dalimil a pozdější kronikáři, viníce Přemysla II. z nepřá-
telství k pánům českým, dokládají to především tvrzením, že prý
jim pobral mnoho statků. Než vskutku byly to asi prostě revindi-
kace, jež měly ochrániti královo obecné i komorní dominium
před hrozícím okleštěním trvalým. Neboť jmenují-li se mezi
pobranými statky na předním místě Kladsko, Žitava, Poděbrady,
Jičín nebo Louny, není pochybnosti o tom, že šlo o výkup krá-
lovských zboží, udělených pánům v župu nebo daných v zástavu
bud již v době Václava I. nebo v prvm'ch letech Přemyslových,
kdy mladý král ještě neměl dosti vyhraněného vědomí o cílech

^) O zájmech, které se v družině Přemyslově aspoň chvílemi hlá-
sily, svědčí význačně list kteréhos dvořana, žádajícího Brunona Olomuckého,
předního rádce králova, aby mu poslal básnické skládání, ,, jehož část mi
Vaše Milost přednášela, když jsme se brali pláněmi polskými." Znamenitý
rozkvět kathedrálního učení na hradě pražském v době Přemyslově do-
svědčují ostatně také známé vzpomínky Engelberta Admontského a zjevem
rovněž význačným jest, že literáti z daleké ciziny, jako byl Jindřich Isernský,
na vlastní pěst do Prahy se vypravili, bezpečíce se patrně, že tam naleznou
vhodnou půdu a pochopení svého slohového umění.

13*

196

své vnitřní politiky. A není vyloučeno, že i u jiných míst, které se
rovněž vytýkají, jako byly Budějovice a Hluboká, ležící na místě
tak \ýznačném a odňaté mocnému, s rakouskými Kuenringy
sešvakřenému panu Céčovi, nebo Hradec Jindřichův a "Ostí nad
Lužnicí, odňaté Vitkovcům, nebylo jinak, ; i to byly možná statky
původně královské a jen delším vlastnictvím v ruce rodů panských
nabývaly rázu dědin soukromých.

Král dbal patrně v pozdějších letech své vlády stále přesněji
toho, aby služebným lénům a zástavám nebyl ztracen ráz do-
časnosti do vůle panovníko\'y a činil tak rovnou měrou v Čechách,
jako dbal v zemích kdysi babenberských památnými svody zápisů
urbariálních o přesnou inventarisaci a zabezpečení vévodského
zboží a důchodu. Taková soustavná snaha se ovšem srážela tu
i tam se základním sklonem panstva k trvalému zcizování žup
i zástav, takže postižení ji cítili druhdy jako úkor právu ,,per
potentiam, sine causa et cofttra iustitiam." Tak to aspoň označoval
později pan Smil z Lichtemburka, jemuž byla odňata Žitava
a jiné statky. Ale že se revindikace t}' vskutku nedaly vždy bez
pořadu právního a bez náhrady, ukazuje na příklad \'ýkup Ta-
chova, který král odňal panu Albrechtovi ze Žeberka vyplativ mu
některý peníz. Albrecht se ovšem po smrti králově táhl k Tachovu
znova, tvrdě, že hrad a zboží nebylo vůbec župou, nýbrž jeho
svobodným dědictvím, a že Přemysl tedy neměl práva nutiti ho
k přijetí výkupu; ale nedovedl toho právem a případ pouze uka-
zuje, jak nejasné a sporné bývalo vlastnictví mnohého dominia
panského.

A nad to ovšem byly asi i případy, kde potřeba ucelení
zboží komorního vedla krále k tomu, že vědomě nedbal příliš
přesně práva, zvláště šlo-li o nutné rozšíření obecně důležitých
měst. Tu necouval, jak se zdá, před skutečným vy vlastněním
nejen zboží církevního, nýbrž i statečků světských sousedů. Vzrůst
Budějovic na příklad vyžádal si takového znásilnění vladyky
Slavomíra z Němčic, a podobné případy, byť i nebyly četné a ve-
likého dosahu, z\^šovaly nespokojenost, zvířenou v panstvu
prostou skutečností revindikačních sklonů králových tím spíše,
že také jiné stránky hospodářských snah Přemyslových byly s to,
vzbuditi a živiti jejich neklid.

Viděli jsme, jak se hrozivý koruně vzrůst moci panské namnoze
opíral o veliká zboží, vyrostlá z výprosných Újezdů lesních. Nej-

197

Účinnější obranou proti tomu jevilo se tedy obmezení výprosů
takových a důsledné využití zbývající plochy hraničných hvozdů
rychlou kolonisací na vlastní účet koruny, a bylo již často, na-
posledy v pracích A. Zychových, dobře vylíčeno, jak ráznou rukou
se právě Přemysl II. chopil toho úkolu. Osazení Poličská jest
klasický příklad, jak uměl v zapomenutých koutech pomezí
pomocí podnikavých lokátorů jedinou ranou vytvořiti hotové
provincie nově osazené zákupnými vesnicemi, soustavně priřa-
děnými k některému novému středisku městskému, jimiž dominium
korunní nabývalo podstatného zvětšení. Věci ty jsou obecně
známé a podobně by bylo rovněž zbytečno vyličovati zde péči,
s níž Přemysl II. dbal toho, aby jeho města, jejichž počet zname-
nitě rozmnožil, nebyla jen uměle opevněna nákladnými hradbami,
valy a parkány, nýbrž aby rostla významem v zemi a lidnatostí.
Máme dlouhou řadu dokladů toho, jak zejména nutil zemany
k snadnému udělování výhostů poddaným do měst tíhnoucím
a jak i jinak města všemožně fedroval. Ráznou politikou hospo-
dářskou zasedal král tak jaksi sám ke zbytkům koláče, o nějž se
mocné rody s ním dříve dělily, a také městský kapitál, k lokaci
nutný, i zdatné osadnictvo, jehož jistě nikdy nebyl přebytek,
byly odváděny valem do širokého řečiště jeho podniků. Silná
soutěž ta pak se stávala panstvu také tím nadmíru nepohodlnou,
že Přemysl II, současně -neopomíjel užívati i sil duchovenstva
v tomto směru. Neboť vůči oddaným klášterům nebyl s lesní
půdou naprosto skoupý, věda dobře, že ji klade do spolehlivých
rukou a získává tím koruně jen oporu hlavně tam, kde sám nestačil
dosti rychle čeliti přílišnému vzrůstu a scelování velikých dominií
některjÁch rodů šlechtických.

Dobře to ukazují jeho opatření v jižním cípu země. Tam
si rozličné větve rodu Vítkoviců budovaly v povodí horní Vltavy,
Malše, Lužnice a Nežárky usilovným zabíráním jinak dosti ne-
vlídného kraje hotový státeček. Zaujetím Budějovic, Hluboké
tJstí i Jindřichova Hradce a, jak se zdá, i jiných míst menších,
jako byly Protivín, Veselí a Lomnice, snažil se král rozrážeti
souvislost zbcží těch, ale hlavní kh'n do postavení nepřátelského
vrazil zároveň i založením kláštera zlatokorunského, jehož věnem
staly se nejen župní vesnice netolické, ke královským zbožím,
se připínající, nýbrž především ohromný lesní Újezd v přímém
sousedství Krumlova. Bohatý konvent, vyrůstající tu na horní

198

Vltavě se svým stem vesnic, byl od počátku Vítkovcům trnem
v oku a jest zajímavo sledovati úsilí, s nímž se páni ti pak po
staletí snažili všemožným způsobem otupiti jeho ostrost a ovlád-
nouti Zlatou Korunu.

Prameny listinné nám ukazují vůbec, jak případně si Pře-
mysl II. hleděl získati v bohatém duchovenstvu podporu proti
úchvatům světských velmožů. Znova a znova obecnými kon-
stitucemi zakazuje jim a jejich vojenským družinám zneužívání
pohostinství a pícování na církevních statcích, zbavuje kláštery
nepohodlných, přemocných vojtů a sune i jinak štít své ochrany
mezi ně a násilnické sousedy. Byla. to ovšem jen jedna stránka
jeho obecné péče o mír v zemi, proti zvůli mocných se obracející,
která se vůbec jevila i pozdějším a vzdáleným pozorovatelům
zvláště význačným rysem jeho vlády. ,,Nullus turbatur, nullus
penitus spoliatur, malá corrigit arbiter equus," veršoval opat
zbraslavský, připomínaje tyto snahy Přemyslovy a ocitaje se tím
nevědomky úplně v souhlase se souvěkým opatem Heřmanem
Altajšským, pochvalujícím si rovněž, že král „tvrdou přísností
krotil pány, kteří před tím byli zvyklí nájezdům a loupežím,
chráně bez rozdílu slabého jako silného."

Četné variace téže písně i u jiných letopisců se vyskytující
nehledí ovšem jen k Čechám, nýbrž k veškerému rozsáhlému
kruhu moci Přemyslovy a zejména k pacifikaci rozervaných zemí
alpských, kde pak se ovšem záhy ozvala i ozvěna protivná, ob-
viňující krále, že prý pány zemské bez důvodu tyranskou přísností
hubí a vraždí. Ale není pochybnosti, a domácí prameny to po-
tvrzují, že i v zemích českých si král vedl stejně ,,contra potentum
maliciam," a že jeho s.nahy se také tu neobmezovaly na stavení
hrubých násilností nebo boření hradů, zdvižených bez královského
dovolení, nýbrž že splývaly s důslednou péči o to, aby v žádném
směru moc panstva nepřesahovala rámec koruně žádoucí a aby
všechna práva obecného i zvláštního dominia královského zů-
stávala nedotčena, a kde přece poklesla, byla znova zdvižena.
Poznáváme soustavné snažení to, když náhodná zmínka po-
zdější nám dává na příklad zprávu o tom, jak mocnému Smilovi
z Lichtemburka král nedovoluje obez děním zpevnit i horní městečko
Brod Německý a zříditi tam sklad kupecký na úkor sousedních
měst královských a zejména Jihlavy. Důsledné provedení regálu
horního a s ním spojené zemské svobody kutací bylo nepochybně

199

rovněž teprve dílo Přemyslovo, obrácené zejména proti panstvu.
Neboť jím byla přesně vytčena práva vrchností, na jejichž pťidě
doly vznikaly, a obmezena na t. zv. ackerteil, panské lány a určitý
podíl na kvótě urbumí, ale jinak důrazně zajištěna obecná svoboda
hor ve veškeré zemi. To bylo vskutku přehluboké zasažení moci
královské do práv vlastnických, ale zároveň i mocný prostředek
k rychlému povzbuzení kutací podnikavosti na všech stranách,
jež obohacujíc zejména měšťanské živly, zvyšoval? zároveň ne-
obyčejně rychle příjmy urbury královské. A důchody ty pak
ovšem umožňovaly králi zase najímání cizího žoldnéřstva, kterým
se, aspoň podle německých letopisců, Přemysl II. prý uměl měrou
mnohem větší obklopovati než kterýkoliv jiný panovník souvěký
na oporu proti komukoliv, i stavbu pevných hradů, při nichž si
Přemysl mnohde, jako na příklad v Kladsku nebo na Loketsku,
zřizoval podobnou obrannou organisaci manskou, jakou si s jeho
vůlí současně snažil biskup Bruno zabezpečiti Olomucko.^)

Bylo by zajisté možno snésti ještě mnoho jiných podrobností
a dohadů o tom, jak na příklad při odúmrtích právě Přemysl II,
vůči svému zemanstvu v lecčems méně ochotně a ústupně si vedl
než jeho předchůdci, leč to, co jsme tu uvedli, stačí zajisté k pře-
svědčení, že snahy královy byly s to vzbuditi mnohou nespoko-
jenost a v nejednom velmoži touhu po svržení vlády tak pevné.
Jde však ještě o něco jiného, totiž o otázku, zd9 vláda Přemyslova
neprojevila vedle místních opatření, zájem panovníkův zajišťují-
cích, také zásadní sklony novotářské, směřující k institucionálním
změnám veškerého řádu a panování v zemi, jimiž by moc králov-
ská nabývala silnějšího upevnění. Odpověděti na otázku tu jest
vskutku velmi nesnadné pro nedostatek výstižných badání mono-
grafických.

Ocenění dějin Přemysla II. jakožto významné kapitoly našeho
vývoje vnitřního jest vskutku bolestný dluh vědy velikému králi,
což platí ostatně i vůbec o době posledních Přemyslovců, pravé

^) Přemysl II. tu patrně nápodobil i systém souvěkých německých
„Burglehen" (feudum castrense), o něž se později také jeho soupeř, Rudolf
Habsburský, rád opíral, a ve směru tom jest význačná i zpráva Františka
Pražského o desíti purkrabích pražských ,,quibus rex ita bene duxerat
providendum, quod quilibet eorum circa minus poterat habere triginta
armatos pro predicti castri defensione vel causa alterius imminentis ne-
cessitatis."

200

popelce v souhrnu naší dějepisné práce. Zevní politika Přemysla II.
byla nejednou předmětem píle i cizích badatelů, z nichž většině
bohužel nenávistný a veskrze zkreslený obraz Lorenzův utkvěl
příliš hluboko v mysli; ale vnitřní činnost králova, hlavně pokud
se obracela k zemím českým, nebyla dotud nikde podrobněji
hodnocena. V nedávných letech rozvinul se sice čilý spor odborný
o tom, zda a jakou měrou Přemysl II., upravuje poměry zemí
alpských, tam zaváděl správní a soudní zařízení vyrostlá v ovzduší
českém. Rozprava byla však vedena na základě poněkud vratkém,
protože české poměry právní třináctého věku a novoty v nich
Přemyslem II. zavedené nejsou dosud vůbec přesně poznány,
takže se tvrzení o nich tou i onou stranou pronášená namnoze
mohou opírati jen o představy příliš povšechné a dosti nerozlišující
mezi ovzduším doby přemyslovské a podstatně 'změněnými řády
věků lucemburských. Podrobnější studium věcí těch, jež by si
všímalo co nejpečlivěji jednotlivostí, ale zároveň nikdy nezapo-
mínalo osudné nepřesnosti nomenklatury středověké, tak často
ztěžující bezpečné určení právních kompetencí, posune zajisté
a doplní mnohý z následujících vývodů, ale thema naše nedovoluje,
abychom se zcela vyhnuli této nejisté půdě.

Význačný ry^s odlišuje nejpodstatněji nazírání na stát středo-
věku obvyklé od pozdějších hledisek: člověk středověký zpravidla
nečinil úkolem správy státní předběžnou péči o vezdejší pokrok
a zdokonalování společnosti státem spiaté ; očekával od státu
spíše jen zabezpečení míru a ochranu právního řádu tradicí posvě-
ceného. Doba ta neměřila ještě dosti právo positivní právem
ideálním a nežádala na moci státní, aby měnila řády právní podle
potřeb účelnosti a směrných idejí, v životě mravním postupně
vítězících. Naopak ; právo positivní se cítění středověkému
jevilo věcí pevnou a jaksi samozřejmou, od nepaměti jakožto
,, dobré" a „staré" právo nad vůli vládnoucích povznesenou;
a proto podstatou panování mu byla hlavně jen činnost krotící,
trestání rušitelů klidu a bránění zřejmému bezpráví, jak to
pěkně vyslovil opat zbraslavský Ota v 35. kapitole svého
díla, kde odůvodňuje nutnost nepřetržitého pořadu panovníků
tvrzením, že jen jejich moc drží na uzdě zločinné pudy
lidské, neboť ,, jakýmkoliv násilníkům brání v nedovolených
počinech, a jednoho každého poddaného zachovávajíc při jeho
náležitých právech, o spásu všech se stará." Křesťanské cítění

201

kladlo sice panovníkovi na srdce také kladnou péči o usku-
tečnění mravních ideálů, ale cíl ten se obracel spíše k posmrtné
spáse svěřeného stádce a bylo lze ho dosahovati především účinnou
obranou církve. Vlastní právní řád státu i společnosti mohl býti
podle středověkého nazírání ovšem nedbalostí doby pokažen
a správnými nálezy pak znova očišťován, ale účelná legislace,
k nové úpravě jeho vědomě směřující, se vlastně příčí duchu doby.

Proto středověký zákonodárce zpravidla prostě kodifikuje to,
co neslyšný vývoj skutečný přinesl; a i tam, kde vyhovuje vědomě
novým požadavkům, zachovává aspoň zdání, jakoby šlo jen o „legis
emendatio," opravu a utvrzení starého, dobrého práva, o jeho
,, nalézání", to jest vybavování z obecného vědomí. Přes to se
vyskytli i ve středověku vskutku zástupci názoru opačného,
uznávajícího také právo obecné za výsledek vědomé vůle vlád-
noucích^) a byli i vládci, kteří cítili potřebu smělejší rukou zasá-
hati do právního ústrojí svého státu. A postavy takové působily
zpravidla zvláštním kouzlem na souvěkovce, vtiskujíce se hluboko
do paměti i pozdějším pokolením.

Viděli jsme, jak se Přemysl II. cítil povolaným vychovatelem
své šlechty k jemnějšímu mravu a slušné dvomosti, která byla
podkladem nové, gotické kultury západoevropské, a řada jiných
stop, chatrnými prameny ovšem jen kuse zachovaných, nás vede
k přesvědčení, že nehleděl vůbec na úkol svůj prostě jako na
kámou ochranu zvykového pořádku. Roku 1268 na příklad
nařizuje, aby k hubení dravé zvěře byly zřizovány po vší zemi
soustavně vlčí jámy, a současně se pokusil i o to, aby jednotné,
královským znamením opatřené míry a váhy v říši jeho nabyly

^) To třeba vytknouti proti zajímavým a cenným vývodům Fr.
Kernovým, jimiž byl obecný názor středověku na právo zákonodárné
poprvé jasně ač snad poněkud jednostranně osvětlen. Tak lze povšimnouti
si zejména význačného výroku, který Kosmas k roku 1040 klade do úst
císaři Jindřichovi III., odpovídajícímu Čechům, když se odvolávali na
stará a proto nezadatelná práva svá, těmito slovy: ,,Regibus hic mos est
semper aliquid novi legi addere anteriori, neque enim omnis lex est consti-
tuta tempore in uno, sed per successores regum crevit series legum." Ovšem
že tu Kosmas sám v zápětí oslabuje poněkud vývody ty sarkastickou
poznámkou, že král proto není zákonem vázán, ježto má železnou ruku
a zákon voskový nos, ruce té snadno povolující. Tím se nárok Jindřichův
sune zřejmě spíše do oblasti násilného nepráví než skutečného práva
legislativního.

202

platnosti výhradné, pokus to velmi pozoruhodný, o němž letopisec
právem poznamenal, že nic podobného před tím nebývalo. Vskutku
,, královský" korec a loket nezvítězily nad pestrostí místních měr,
ale zůstaly výmluvným svědectvím ducha zcela nového, snažícího
se obecným opatřením pořádati shora život hospodářský. A duch
ten jevil se i radou jiných statutů, které král, ovšem ,,s radou svých
baronů," nalézal a prohlašoval, ať to byly nové ,,constitutiones
de tabernis" nebo zásadní ustanovení o stihání psanců, o minci,
o škodách činěných při zemské hotovosti vojenské a o jiných
jednotlivostech. Ze všech mluví snaha, kterou Přemysl II. ve
význačné arenze takového nálezu sám karakterisoval jakožto
touhu, vládnouti ,,rationis liberamine, non casibus," tedy účelným
opatřením, vzniklým z předběžné úvahy rozumové a nejen pod
tlakem okamžité náhody.

Již tento sklon a jím vzniklá řada drobnějších novot správních
by nepochybně postačily na vysvětlenou, proč zbraslavský opat
oslavuje Přemysla II., že v Cechách ,,leges condidit" ; ale zdá
se, že král ten vskutku ještě mnohem hlouběji zasáhl do obecného
vývoje právního našich zemí, necouvaje ani před většími a sou-
stavnějšími pracemi > zákonodárnými.

Letopis t. zv. Beneše Minority vypravuje k roku 1271, že
král, tehdy po celý půst v hradu pražském setrvávaje, z práv
magdeburských a jiných práv cizích se svými důvěrníky vybíral,
co by se hodilo k utvoření a upevnění práv království, neužitečné
a špatné řády odmítaje a bezcenná práva zvyková lepšími nahra-
zuje, což prý však způsobilo zjevnou nelibost jeho baronů. i)
Zpráva jest nesmírně zajímavá přes to, ženění ani tak jasná
ani tak úplná, jak bychom si přáli. Pramen, jenž nám ji zachoval,
jest sice zmatená slátanina letopisná 15. věku a rok 1271 asi stejně
pochybný, jako řada jiných jejích dat ; ale odmítnouti zprávu

^) Doslovně: ,,Eodem anno rex Otagarus per totam quadragesimam
Pragam in castellum se recepit et de iure Magdeburgensium et aliarum ter-
rarum et regionům meliora, quae sibi et suis fidelibus videbatur exigere
et ius íormare et eonfirmare in regno suo, iura vilia et inutilia amputando
consuetudines malas in melius commutando, quodsuis displicuit baronibus".
Jest ovšem patrné, že tento text, jen v druhotném opise wolfenbiittelském
zachovaný, jest vadný, ale porušení způsobil snad hned pův^odní kompi-
látor 15. věku, který vůbec rád chvatně zkracoval a nedbale opisoval své
předlohy.

203

přece nelze, neboť kompilátor ten vskutku, jak se zdá, nic ne-
vymýšlel, nýbrž skládal mosaiku svých výpisků z rozličných
záznamů starších a právě pro 13. věk má mnoho výpisků z pramenů
souvěkých, dnes ztracených, jež by zasloužily zvláštního ocenění.^)
Proto neprávem někteří badatelé, kterýmž bylo nepohodlno při-
znati, že doba Přemyslova jest skutečně pravým mezníkem ve
vývoji vnitřního ústrojí našich zemí,^) podceňovali význam
zápisu toho.

Lze míti za to, že králi tu asi nešlo o prostý svod práva zvy-
kového, zabezpečující výsostné nároky panovnické, ale jinak hrubě
neměnící řádů platných, jakým byl na příklad ,,Landrechť'
rakouský, vydaný Přemyslem II. někdy roku 1266 s užitím
starších pokusů podobných, nýbrž že šlo o důraznější zákono-
dárství, vnášející do právní oblasti české vědomé napodobení
účelných zařízení cizích.

Formální ospravedlnění, kterým středověk zakrýval s oblibou
novotářské činy, tu ovšem bylo také a zápis letopisný vytýká
výslovně, že šlo především jen o odstranění škodlivých nedbalostí
a zlořádů; ve skutečnosti však byl pokus Přemyslův nepochybně
výronem téže touhy rychle se vyrovnati cizině, jaká vedla krále
při snahách o výchovu šlechty české k jemnějším mravům dvor-
ským. Kusá zpráva nás sice nepoučuje ani o tom, zda chystané

^) Kompilátor měl patrně v ruce, podobně jako Neplach, poněkud
úplnější výpisky z annalů pražských, než jaké nalézáme u t. zv. druhého
pokračovatele Kosmova, a užíval mimo to i souvěkých zápisů z kteréhosi
českého kláštera minoritského, velmi důležitých pro dějiny počátků řádové
provincie české i polské.

2) Posléze byl to zejména Werunský ve své polemice proti pracím
Stiebrovým (Mitt. d. Inst. 29), v níž sice vytld nejeden platný důvod
proti domnělému pronikání českých řádů do zemí rakouských za Pře-
mysla II., kde však zcela neprávem popírá anebo aspoň valně zmenšuje
význam vlády velikého panovníka pro právní vývoj zemí českých. Neboť
třebas uvěříme, že úprava poměrů rakouských i českých k jménu Přemy-
slovu sepoutající byla zjevem prostě souběžným a podmíněným odchylnými
předpoklady právními toho i onoho kraje, nemůžeme popříti, že by z land-
frídních řádů, úpravy čtvrtních soudů zemských a jiných činů Přemy-
slových v dědictví babenberském nemluvil týž duch rázného sebevědomí
vládního a vůle k pořádku před novotou necouvající, s jakým se potkáváme
i v českých konstitucích téhož krále. Nutnost, čeliti tu i onde úchvatúm a
vzrůstu moci panské, vedla Přemysla II. patrně k mnohým analogickým
opatřením jak v zem"ch čeřkých, tak i v državáoh alpských.

204

statuty vešly plně v život nebo zda zmíněná nechuť pánů k nim
byla dosti silná, aby tomu zabránila, ale pokus sám o sobě vý--
značně dokazuje, že za vlády Přemyslovy došlo vskutku v právních
řádech zemí českých ke mnohým podstatným změnám, a to
změnám, jimiž se poměr mezi korunou a panstvem, o který nám
zde především jde, asi nemalou měrou posouval ve prospěch moci
panovníkovy.

Některé ze změn těch ovšem snad ani nepřežily velikého
krále a zanikly hned ve víru událostí, jeho záhubou způsobených,
jiné však zůstaly trvalou složkou dalšího \'ývoje právního a mezi
nimi místo nejpřednější přísluší patrně nové úpravě vrchního
soudu královského v Cechách. Pozdější vývoj soudu zemského
sváděl dějepisce ovšem k představě, jakoby nad jiné důležitá
instituce ta, která zřejmě teprve za Přemysla II. nabyla pevnějších
tvarů, hned od počátku bývala měla přídech stavovský, sloužíc
spíše panstvu než moci korunní, a jsouc jaksi původní přirozeností
svou protikladem soudnictví dvorskému. Názor ten není zajisté
zcela případný a tarasí zejména značně cestu poznání důležitých
převratů, pro veškeren vývoj monarchického práva u nás osudných,
které přinesl pád Př.emyslův a vůbec sklonek třináctého věku.
Jest to věc vskutku zásadní důležitosti a proto snad nebude se
škodou, obrátíme-li pro jasnější osvětlení její na chvíli zrak do
ciziny a několika slovy se dotkneme zřízení, jehož základy byly
patrně dosti podobné počátkům našeho soudu zemského, ale další
vývoj ovšem, z příčin, které rovněž poznáme, se bral zcela jinou
cestou. Máme tu na mysli nejvyšší soud zemský království fran-
couzského, parlament pařížský. i)

Základy k silné moci panovnické ve Francii byly v 13. věku
položeny především tím, že si Kapetovci dovedli v čas vytvořiti
některé orgány vlády ústřední, které, nepodléhajíce tolik ne-
klidnému prostředí dvorskému a poměrně rychle se ustalujíce,

1) Zcela podobně by bylo možno liledati analogie také v Anglii,
neboť i tam se vývoj zemského soudu (common pleas) vedle soudu dvor-
ského (kings' bench) a soudu komorního (exchequer) odehrál v 13. věku
postupem celkem podobným a zejména utkvění zemského soudu ve West-
minstru připomíná v lecčems stabilisaci vrchního soudu beneficiámího
v Praze. Xež poměry anglické mají přece mnoho insulámích z\-láštností,
takže příměr k Francii jest pohodlnější a to tím spíše, že i na poli vj^voje
politického souběžnosti českých a francouzských dějin práci naší jest se
nejednou dotknouti.

I

205

byly zárodkem pozdější byrokratické správy státní, Francii vy-
značující nad jiné státy. Původně vládne král francouzský stejně
jako panovníci čeští a jiní vládcové středověcí prostě pomocí své
družiny, v níž vysocí hodnostáři dvorští mají sice určité pravomoci
zvláštní, stejně jako v Cechách velcí beneficiárové, ale vlastní
vláda králova jeví se při tom většinou jako nahodilá porada se
střídavým počtem velmožů a s nezávazným přidělováním jedno-
tlivých výkonů dnes tomu, zítra onomu důvěrníkovi. ,,Curiaregis/'
s králem zemí projíždějící tu četněji onde slaběji navštěvovaná,
jest jaksi jednotnou nádržkou, do níž panovník sahá, sestavuje-li
si z jejích členů dvorský soud nebo kollegium poradní, okamžité po-
třebě odpovídající, a pouze kancelář, většinou z duchovních složená,
je od počátku jaksi úředně ustálena. A tu bylo vskutku podstatnou
novotou, když král skupinu rádců pověřil trvaleji určitou funkcí,
přikazuje jí samostatné wřizování některých záležitostí korunních
a zároveň pevné sídlo.

Od potulného dvora královského odlučují se tak podružné
sbory kuriálů, na panovníkovi sice úplně závislé, jím na čas jmeno-
vané, které však záhy rozhodují v mezích vytčených i bez jeho
osobní součinnosti a jsou v hlavním městě, v Paříži, pevně za-
kotveny. Říšský soudní dvůr, roku 1239 poprvé ,, parlamentům"
jmenovaný, a o něco později vznikající dvůr účetní, „camera
compotorum," byly takové první osobité kruhy, od staré ,,curia
regis" v 13 století odštěpené, a jejich ustavení se dokonalo hlavně
za vlády souvěkovce Přemysla II., svatého krále Ludvíka IX.

Nesmíme si však hned, a hlavně nikoliv při parlamentu, věc
představovati příliš odborně byrokratickou ; toho se parlamentu
pařížskému dostává až vývojem pozdějším, počínajícím se hlavně
od doby Filipa Sličného, za něhož teprve povýšenecký živel učených
právníků a diplomatů znenáhla zaplavoval dvůr francouzský.
Teprve ve 14. věku ovládla parlament ,,noblesse de robe," nová
šlechta taláru, od vlastní feud a] ity odlišná a proti ní moci královské
účinně pomáhající. V době Ludvíka Svatého byl parlament ve-
skrze složen z lidí urozených, majících léna od krále, užíval písařů
a pomocníků rodu měšťanského jen v podružné úloze, scházel
se třikráte nebo čtyřikráte v roce k několikanedělnímu zasedání
a to někdy i za osobní přítomnosti královy ; v mezidobích zůstává
v Paříži jen několik členů soudu žaloby přijímajících a registra
zápisná opatřujících..

206

V tomto okamžiku vývoje svého parlament pařížský se
tedy nelišil od našeho soudu zemského tak valně jako po-
zději a právě srovnání vývoje obojí instituce jest tím za-
jímavé, že se v něm vůbec jasně zrcadlí zcela odlišný osud té
i oné monarchie, francouzské, v níž koruně se podařilo, ač ovšem
nikoliv bez ústupků a nebezpečných otřesů, udržeti pomocí práv-
nicky vzdělané buržoasie feudalitu ve stínu své moci, a české,
kde panstvo dovedlo z rukou koruny vytisknouti soud zemský
a učiniti jej nástrojem svých zájmů.^) Jsou to jakoby dva chcdci
rozbíhající se od sebe do vzdálen3>ch krajů, ale bývaly chvíle,
kdy východisko obou bylo téměř společné.

Není ovšem naprosto třeba domnívati se, že by Přemysl II.,
upravuje soud zemský v Praze, byl vědomě nápodobil o něco
starší zařízení pařížské. Toho jistě nebylo; podobné potřeby
a předpoklady vedly prostě tu i tam k vzniku ústavů v jádře
dosti podobných, ale ovšem hned od počátku přece v mnohém
odlišných.

Vznik pravidelného soudu zemského v Praze souvisel patrně
přímo s \'ývojem soudů provinciálních a s přírůstkem exempcí
z jejich příslušnosti. , Zmínili jsme se již několikráte o tom, jak

^) Odchylný vývoj působilo ovšem mimo to ještě mnoho jiných, pod-
statných zjevů, tak zejména různý úkol, připadající v životě státním sta-
vovský^m sborům sněmovním, které ve Francii, aspoň pokud šlo o celek
království, zůstaly výjimečnou událostí pohnutých okamžiků dějinných,
kdežto u nás vyrostly v pravidelnou a důležitou instituci státní, třebas že
snad teprve později, než se často za to má. Věci té se dotkneme ještě jinde,
zde však lze snad jaksi mimochodem podotknouti, že také pozdější sněmy
stavovské vyrostly z téhož společného kořene jako soudy zemské, z ,,curia
regis" ; připínaly se jen spíše než k její všední činnosti k znamenitý^m
chvilkám, kdy hlučnou návštěvou šlechty dvůr královský se stával ,,magnum
concilium" a obvyklý ,,consensus fidelium" s rozhodnutím panovníkovým
byl projevován slavnostněji než jindy. Při tom však nesmíme zapomínati,
že i jednání sněmovní zachovávalo dlouho zevní ráz soudního nalézání
práva — v Anglii ještě v 16. věku třetí čtení ,,billu" se zove ,,judicium"
— a proto hranice mezi soudy a sněmy zemskými nebývala vždy zcela
zřejmá, ač šlo od počátku o dvojí instituci, různým směrem se beroucí.
Tak jest ,,curia regis" jaksi základní buňkou, z níž v pozdějším středo-
věku \'yrůstají jak byrokratická kollegia, moc panovníkovu podpírající,
tak sněmovní zřízení stavovská, sloužící oligarchickým sklonům šlechty, .
a proto v mínění obecném dvůr králův i přes rozrůznění to dlouho zůstává
jaksi ideální jednotou všech zařízení státních.

:07

V 13. věku soudy ty znenáhla unikaly dosahu přímé moci krá-
lovské, přestávajíce býti jejím projevem a měníce se spíše v nástroj
moci panské a v záruku zemského práva svol:|odných. Ale právě
proto tím ochotněji vyprošťoval panovník jednotlivá zboží du-
chovní i světská z jejich kárné moci, přijímaje ]e pod svou bez-
prostřední ochranu, a zvláště za Přemysla II. přibývá valem
immunit takových, které neposkytovaly vrchnostem již jen
požitek pokut splatných jejich poddanými podle rozsudků soudů
provinciálních, nýbrž přinášely dokonalé vynětí. Jejich ro-
stoucí počet vedl nutně k hromadění pří a právních jednání při
dvoře královském tou měrou, že starý postup, při němž panovník
nebo jím pověřený zástupce s radou kurie velmožů kdekoliv
žádané právo nalézal, brzy nedostačoval, zvláště, když Přemysl II.
jakožto vévoda rakouský a štýrský prodléval hojně mimo země
české a nad to i jinými dlouhými výpravami byl zabavován. Starý
patriarchální pořádek tu vskutku nepostačoval a proto přesunuje
král valnou část svých právních úkolů, aspoň v Cechách, na nový
soud, který v pravdě jest nástupcem starého soudu dvorského,
ale nebloudí s králem již po širých krajích, nýbrž, podobně jako
francouzský parlament v Paříži, schází se pravidelně v Praze
i když krále tu není, a tvoří si zde rychle pevný řád
i kancelář.

Zván byl zpravidlasoudembeneficiárůpražských, ježto v jeho
čele stanuli někteří z dvorských županů, které král pověřoval
předsednictvím soudu, totiž nejvyšší komorník a dotavadní sudí
dvorský, vedle nichž bývali z počátku nejčastěji některý z ka-
novníků kostela pražského nebo vyšehradského pověřen správou
soudní kanceláře jakožto ,,notarius terrae." Po bok benef iciárům
těm, kterým připadaly značné peníze pokutní a které obklopoval
ovšem i personál nižších i vyšších půhončích a písařů, stavěl král
pak některý počet jiných pánů, aby jako kmeti zemští spolu s před-
sedy soudu pravidelně právo nalézali, a mimo ně se ovšem, stejně
jako tomu bývalo u starších, soudů dvorských, jednání rovněž účast-
nila brzy větší, brzy menší ,,curia" královských baronů. Snad byly
učiněny náběhy k takové delegaci několika beneficiárů, určených
na místě panovníkově k přijímání pří, již v první polovici 13. věku,
ale k dokonalému vyhranění soudu vedly nepochybně teprve
změněné poměry za Přemysla II. a vědomá snaha králova po
pevnějším řádu zemském.

208

Osobní, dvorský soud panovníkův zaražením tohoto pravidel-
ného soudu beneficiárního v Praze nebyl ovšem nikterak od-
straněn ; kteroukoliv při může král vyhraditi i pak svému vlast-
nímu rozhodnutí a to nejen na Moravě, kde prozatím, jak se zdá,
nedošlo k podobné pevné delegaci soudní moci královské, i) nýbrž
i v Cechách samých . Také tu nalézá panovník stále ještě ve mnohé
při právo osobně, ať již v obvyklých audiencích s užší radou svých
dvořanů, nebo při slavnostnějších zápovědných rocích dvorských
s četnějšími barony, branými vždy v potaz, šlo-li o věci obecně důle-
žité. Obvyklému běhu práva v Cechách se však stává soud nejvyš-
ších beneficiárů pražských, v pravidelných obdobích zasedající,
zřízením předůležitým a bylo nepochybnou zásluhou zákonodárství
Přemyslova, že došlo záhy i k zásadnímu určení, které významnější
pře a viny svobodných zemanů smějí býti souzeny jen jím a nikoliv
již soudy provinciálními.^) Při rostoucím počtu trhů a sporů
o nemovitosti, které s sebou píinášel rychlý hospodářský vývoj
země, a hledě také k tomu, že veliká část šlechticů měla zboží
svá roztroušena po rozličných krajích, byla taková centralisace
důležitějších jednání právních na jediném místě zajisté účelná
a všem vítaná.

Nový zemský soud pražský vystřebal tak již v 13. věku
značnou část příslušnosti stary^ch soudů provinciálních, a není
třeba pochybovati o tom, že jeho rj^chle zakotvená pravomoc
neznamenala zatím nikterak pokrok moci panské. Neboť soud
ten stál daleko těsněji na dosah osobní moci královy než soudy

1) Na Moravě za Přemysla II. vskutku nedošlo k takové trvalé
delegaci, jak dosvědčují listiny, podle nichž rozliční župane jakožto ,,iudices
delegáti et constituti" jménem panovníkovým řídí brzy v Brně, brzy i v Olo-
mouci nebo i ve Znojmě ,,iudicium seu curi am "generálem super decidendis
questionibus causis et litigiis Moravorum". Souviselo to patrně s tužším
životem partikulárním v bývalých údělech knížecích a s menší soudržností
obecnou, Moravě vůbec vlastní. Ale již za Václava II. i tu došlo patrně
aspoň k náběhům za vzorem českým; aspoň čteme r. 1303 o zápisech
učiněných ,,in tabulas publicas Olomucensis čude, ad quam universe pro-
vincie Moravic se recHnant" (C. d. Mor. V., no 158). Proto asi a nejen s hle-
diska církevního se jevila Olomouc souvěkému kronikáři zbraslavskému
jakožto ,,totius Moravic metropolis". Jinak bral se ovšem i pak vývoj
další na Moravě cestou poněkud jinou než v Čechách.

2) Tak jest bezpečně doloženo, že již za Přemysla II. ve sporech,

o statky ceněné nad 10 hřiven půhon šel k soudu zemskému do Prahy, j

kdežto o hodnoty menší bylo lze příti se před soudy provinciálními. i

209

venkovské, a stavovského rázu, jakého nabyl pozdějším vývojem,
nebylo při něm z počátku valně pozorovati. Doba ještě vůbec
neznala rozdílu později tak význačného mezi dvorsk}'; mi a zemskými
hodnostáři, takže za Přemysla II. na příklad pan Céč, nejvyšší
soudce zemský, býval s význačnou neustáleností označován brzy
jakožto ,,summus judex terrae Bohemiae", a ,,iudex totius regni",
brzy však i jako ,,iudex aulae regiae". Beneficiári pražští bývali
zpravidla i tehdy zajisté župane z mocných rodů, ale sedíce na
soudu, působili především jako služebníci královi a nikoliv jako
zástupci zemské obce panské. Proto také sluly jejich první knihy
zápisné, z nichž pak se vyvinuly slavné desky zemské, původně
právem ,, registry královskými" nebo ,, registry dvorakrálovského",
a zdá se, že veškeré zřízení soudu zemského vůbec valně se lišilo od
starých útvarů předchozích, nesouc na sobě pečeť novot ářských
snah krále, tak bedlivě si všímajícího cizích vzorů.

V historické literatuře bylo vskutku již nejednou vysloveno
domnění, že se při zřízení soudu zemského za Přem.ysla II. uplatnil
knižní vliv saského Zrcadla právního, ale ještě větší měrou půso-
bil tu asi praktický vzor rychetních soudů městských; domněnka
ta aspoň má mnohou oporu. Čtyři lavice soudní a dvanácte přísud-
ních kmetů zemských, označovaných často výslovně jménem , .kon-
šelů zemských", připomínají přímo městský soud zahájený, který
podobně jako soud zemský zpravidla čtyřikráte do roka zasedával.
Proto mimoděk tu vzpomínáme i na uvedenou již zprávu leto-
piscovu, že Přemysl, chtěje zlepšiti právní řády zemské, vybíral
vhodná ustanovení zejména z práv magdeburských ; a také účelné
zařízení desk zemských pro rozsudky nebo trhy vykonané před
beneficiáry pražskými a vůbec pro prohlášení právní před nimi
učiněná, nalezlo nejsnáze vzory v tehdejších soudních knihách
pokročilejších měst říšských, takže, upravila-li záhy po smrti
Přemyslově obec Starého města pražského svou novou knihu
soudní výslovně podle těchto ,,register královských," přejímala
asi vskutku věc vyrostlou na vlastní půdě práva městského.^)

^) Při tom nesmíme ovšem zapomínati, že vedle formálního vzoru
knih městských důležitým předpokladem vzniku desk byl patrně dávný
zvyk, podle něhož zemane si zajišťovali stará nebo nově nabytá práva
svědectvím listin, které na žádost strany vydávali beneficiárové na soudě
sedící nebo i sám král, třebas ani nebyl předcházel výslovný rozsudek soudní.
Tak vidíme na příklad, že ještě roku 1275 synové z dvojího lože Sulislava

šus ta, Dvč knihy českých dějin I. 14

210

Oku zakalenému pozdějším vývojem stavovským v Cechách
připadá ovšem těžko pochopitelným, že by vlivy z ovzduší měst-
ského byly stály u kolébky vznešeného zemského soudu, ale v době
Přemysla II. jest vůbec třeba hodnotiti postavení měst, tehdy
ještě postupujících s nezlomenou podnikavostí do popředí veškerého
života v zemi, zcela jinak, než v době pozdější, kdy stavovské
snahy panstva došly plnějšího uspokojení. Prostý měšťánek krčil
se ovšem i tehdy plaše vedle svobodných zemanů, ale s jednotlivými
patriciia ,,civespotiores" se setkáváme, jak již nahoře bylo wtčeno,
nejednou jakožto účastníky a svědky královských soudů, a věcí
zvláště význačnou pro -poTciévy v zemi za posledních Přemyslovců
jeví se i činnost konšelů městských v obecném řízení infamačním,
bezpečnost země zaručujícím.

Přemyslovi se se v literatuře historické nejednou přičítalo
zavedení krajských poprávců, pověřených stiháním škůdců zem-
ských a vůbec péčí o mír a dobré řád}^ v rozsáhlj^^ch obvodech
tak zvaných ,, krajů", jež prý byly králem nově zřízeny k lepší
správě země a shrnovaly vždy několik staiších provincií.^) Než

z Tmovan, dohodnuvše se o rozděl dědictví, přistoupili před krále s žádostí,
aby jej zabezpečil svou .listinou, která tedy měla podobnou funkci právní
jako pozdější zápisy deskové. Jindy král prohlašuje zase, že ,,in nostra
presentia constitutus N. manifeste nobis declara\-it, quod uxori sue dědit
atque tradidit jure dotalicii quod morgengab dicitur villam etc." (Reg. II.,
no. 2379). Listina pečetěná byla však nákladnější než prosté protokolování
\- registru zápisném, které v městech se \-yvinuvši, snadno pak i u dvora
královského a u zemského soudu zatlačovalo listiny, ač po některou dobu
obojí trvalo vedle sebe; neboť máme doklady toho, že smlouva byla sou-
běžně zabezpečena i pergamenem i zápisem do ,, registrum regiae curiae",
jak ukazuje na příklad rozhodnutí učiněné r. 1279 ve sporu mezi pro-
boštem a kapitulou vyšehradskou (Reg. II., no. 1182).

1) Mínění toho hájili v novější době zejména B. Riegsr a M. Stieber,
proti jejichž vývodům ^yslo\-il Werunský některé závažné námitky'', aniž
však otázku docela objasnil. Zde jí nelze rovněž plně rozvinouti, ale
nebude zajisté se škodou, připomeneme-li, že ,,consules terrae" ve známé
listině landfrídní, kladené do let 1300 — 1301 (vskutku uvidíme, že jest
asi spíše z roku 1305) nejsou nikterak poprávcové krajští, nýbrž kmeti
soudu zemského, a že listiny naše, v nichž se v době přemyslovské vyškytá
název ,,justiciarius regionis" (zejména Reg. II., no. 2306, 2431 — 2432),
nejsou vskutku českého původu, nýbrž že přešly jen do formulářů našich
z cizích sbírek. Také t\'rzení, že zřízení poprávců krajských bylo do Polska
z Čech uvedeno Václavem II., nemá opory pramenů souvěkých. Slova
, .poprava" a ,,poprávce" jsou ovšem mnohem starší než zřízení krajské

211

sotva právem. Krajské zřízení to, o němž máme určité zprávy
až ze 14, věku, jest spíše výsledkem změn, které přinesla teprve
doba lucemburská; v druhé polovici 13. věku, užíval král, jak
se zdá, k popravě jednotlivých částí země, pokud jí nepostačovala
činnost starých beneficiárů provinciálních, - především svých vla-
dařů a subsidiérně někde i rychtářů a konšelů městských. ^

Vystihnouti postavení villiků neboli vladařů královských
v životě tehdejším jest ovšem velmi nesnadné. Vadí tu jednak
neurčitost souvěké nomenklatury, užívající téhož slova ,,villicus"
pro nejrůznější kategorie zplnomocněnou, a pak patrně i to, že
skutečné poměry místní správy bývaly velmi pestré a unikaly

a bývalo jich od dávna užíváno vůbec pro činnost kárnou a pro rozličné
okresy jurisdikční. Hlavní změny, které doba Přemysla II. dala vývoji
právního života českého a které nezanikly s velikým králem, hleděly, jak se
zdá, především k soudnictví, kde bylo zvláště třeba staré a exempcemi
rozhlodané zřízení v mnohém upravovati a kde vznik stálého soudu zem-
ského i převádění některých soudů provinciálních do nových středisek
městských způsobily podstatné změny. Zřízení krajské, s jakým se setká-
váme v 14. věku, však nesouvisí s organisací soudní, k níž vůbec těsně ne-
přiléhalo, tolik jako s péčí landfrídní, s bernictvím a jinými novými potřebami
státního života, a vyvinulo se patrně spíše znenáhlou stabilisací dočasných
a zprvu jen místních opatření mimořádných, asi podobně jako ve Francii
v době nové se znenáhla z opatření takových vyvanuly generalitní okrsky
intendantské vedle starých obvodů správy provinciální. Vskutku nemělo
zřízení krajské u nás ještě áni v 14. věku rysů pevně ustálených; kraje
se měnily znova a znova počtem i rozsahem a také značná moc, kterou
zřízení to kladlo do rukou panských poprávců, svědčí tomu, že zobecnělo
nejspíše teprve asi v dobách Jana Lucemburského. V době posledních Pře-
myslovců lze hledati ve směru tom spíše jen místní, nesouvislé náběhy,
jako bylo na příklad, když Václav II. roku 1291 pověřil pány Bohuslava
a Racka z Boru, Dětřicha purkrabího na Přimdě a Bohuše z Klenová,
aby jakožto ,,iudices et arbitři" v dohodě se čtyřmi pány bavorskými,
jmenovanými falckrabím Ludvíkem, pečovali o mír a právo na rozhraní
šumavském. Kdyby ústav poprávců krajských tehdy již býval obecný
v zemi, nebylo by patrně bývalo třeba takové delegace mimořádné. Insti-
tuce poprávců shoduje se velmi dobře se vzrostlou mocí panské oligarchie
ve státu, jakou přinesla doba po smrti Václava II., a proto netřeba ji nikterak
klásti na vrub Přemyslu II., stejně jako není dokladu toho, že by týž
král byl v soudě nejvyššíhc purkrabí pražského stvořil nový orgán udržo-
vatele míru zemského. Neboť právě falsum rožmberské z roku 1333, jež
bylo uváděno na oporu tvrzení toho, vzniklo v zcela změněném ovzduší
doby Janovy a jest dokladem úspěchů panských, které nesmíme prosté
promítat do 13. věku.

14*

212

vskutku ještě jednotvárnému schématu správnímu. Než zdá se,
že nejčastěji královský villicus býval úředník ne nepodob-
ného rázu, jaký měli v souvěké Francii královští prévoti,
mužové rozličného původu, pověření ochranou zájmu moci krá-
lovské v jednotlivých částech země, jimž panovník dával zpravidla
své komorní statky a často i jiné regály v nájem. Jisto jest aspoň,
že i u nás býval takový pronájem domén korunních vladařům
věcí obvyklou a smlouvy o tom zachované ukazují jasně, že ná-
jemce bral na sebe tím i rozličné funkce veřejné, jako byla vrchní
rychta nad královskými poddanými ve vsích a někdy i městech
obvodu jeho přidělených, anebo ochranné vojtství nad okolním
zbožím duchovním.

Nájemce villikace se tak stával, zcela podobně jako fran-
couzský prévot, i ve mnoha jiných věcech výkoným orgánem
vůle královy a proto býval někdy označován také jakožto
,,advocatus/' ,,procurator," nebo ,,iudex piovincialis," po ně-
mečku pak nejčastěji jako ,,lantrichter", při čemž jeho ,,iu-
dicium provinciale" nebo-li ,,lantgericht" znamenalo ovšem
něco naprosto jiného než starý obvod provinciálního soudu be-
neficiárního.^) Byla to patrně vláda nad skupinou zboží a práv
královských rozličného rozsahu a slyšíme ovšem i, že některé
statky komorní, jako na příklad Polička, si vymáhaly výsadu,
aby nebyly vůbec podřizovány takovým provinciálním vojtům,
nýbrž, aby místní rychtář městský přímo králi podléhal, což
patrně platilo i o většině větších měst královských a odlišovalo
je od t. zv. měst villikačních.

1) Jak těsně se namnoze dvojí pravomoc ta navzájem prostupovala,
dobře dokládá smlouva mezi Jindřichem Korutauským a Fridrichem Ra-
kouským ze 14. srpna 1308, v níž Jindřich vévodovi zastavuje „lantgericht"
znojemský ,,als ein lantrichter daz hat inne gehabt von alter gewonheit,
mit statgericht, mit zóllen, mit mauten und mit allem dem recht und nutze
und darzu gehort, gestift und ungestift", ale vyjímá z toho výslovně „die
edelen liit, di in dem lantgerichte sitzend und pfaífen und geistlicher lut
gut, di sullen bei dem rechte beliben, alz es herchomen ist". Také v listině
Václava II. pro Dětricha z Třebelovic z roku 1299 (Reg. II., no. 1841) jest
jasně odlišena oblast staré soudní pravomoci beneficiárů provinciálních
od kárné a exekuční moci královského villika, která patrně v mnohém
byla podobného rázu, jako činnost rozličných, .Amtsmannů", „Lantrichterů"
a ,,Pflegrů" v souvěkých Bavorích nebo Míšni a jiných territoriích němec-
kých, ustanovovaných zeměpány ne již pořadem práva lenního, nýbrž
nájmem nebo prostě ,,amtsrechtlich".

213

Tito vladaři, kteří, jak ještě později uvidíme, aspoň na sklonku
13. století pocházívali namnoze z řad bohatého patriciátu měst-
ského, byli tedy patrně pravou rukou královou při správě jedno-
tlivých končin země a vykonavateli jeho vůle, zejména pokud šlo
o nepochybné prerogativy korunní. Vedle toho však pozorujeme, že
král k infamaci psanců a třebas i urozených škůdců země, kteří
měli býti pohnáni před soud a rozsudkem kmetů zemských
zbaveni ochrany práva, neváhal užívati také pomoci konšelů
městských.

Vysvítá to jasně z konstituce Přemyslovy o psancích,^) podle
níž ,,civitatum consules" mají králi ,,profitendo criminare" jména
urozených přechovavačů a podporovatelů psanců a zbůjníků,
aby byli souzeni a králem na hrdle a statcích trestáni. Někteří
badatelé, věci té si povšimnuvše, měli za to, jako posléze M. Stieber,
že vskutku tu nelze mysliti na městské konšely, nýbrž vykládali
konstituci tak, že slovem ,, consules civitatum" prý byli míněni
krajští poprávcové, čímž by ovšem jejich existence již v době
přemyslovské byla doložena. Než výklad ten byl zajisté zaviněn
aspoň z části nesprávnou interpunkcí Jirečkova vydání konsti-
tuce,2) vzbuzující domnění, jako by konšelům městským Pře-
myslem II. tu bylo přiznáváno také právo souditi obviněné pány,
kdežto správně čtená věta práva toho jim nikterak nedává, mluvíc
jen o jejich infamační činnosti. A že ta vskutku byla i o něco
později obvyklá, naznačuje veliké privilegium Václava II. pro
města česká z 24. května 1285, v němž se klade důraz na to, aby
o jménech všech psanců soudu zemskému propadlých, chlapských
i urozených, byly činěny zápisy rychtářem a konšely všech měst
královských. Rychty městské nemohly ovŠem souditi svobodných
zemanů pro porušení míiu a jiné veřejně trestné Činy, ale stávaly
se jaksi povolaným žalobcem, který dával králi, podobně jako
v dávných dobách činili arcikněží, zprávu o páchaných zločinech,
vedl evidenci psanců i jejich pomahačů a tím vykonával aspoň

1) Konstituce ta (jireček, Cod. jur. Boh. I., no. 52) bývá kladena
do let 1265 — 1266, ale bez podstatného důvodu: neboť vojenskou hotovost,
o níž se v ní mluví, netřeba nikterak ztotožňovati s tehdejším tažením do
Bavor, a stejně by bylo možno mysliti na některé pozdější tažení do Uher
na počátku let sedmdesátých.

*) Tím, že klade zbytečnou čárku mezi slova ,,aliquod opponetur"
a ,,per civitatum consules".

214

některou část činnosti, v 14. věku krajským poprav cům pří-
slušející.

Města, jež byla po celé zemi rozeseta a toužila po bezpečném
míru, hrála důležitou úlohu v obecném životě právním také jakožto
sídla mnohých soudů provinciálních a vůbec střediska, v nichž
se trhem pohánělo a vyhlášky odúmrtí daly ; mohla ted^" pravi-
delnou notifikací zřejmých zločinů účinně čeliti strannic^é ne-
tečnosti nižších beneficiárů a nedostatku jiných místních orgánů
kámé moci královské. Neboť nedostatek ten byl vůbec význačnou
stránkou státu středověkého, v němž většina úřadů brala na sebe
příliš r\'Chle ráz služebních lén a tím degenerovala, Souvěcí
králové francouzští pomáhali si tím, že vysílali do jednotlivých
okrsků říše k hájení zájmů královských často vedle zmíněných
již prévotů ještě mimořádné plnomocníky, t. zv. "bailli a senešaly,
kteří z počátku nesměli ani žen s sebou bráti a neměli míti statků
ve svěřeném kraji, ač ovšem později rovněž valně změnili svůj ráz a
pak velmi upomínají na naše poprávce krajské doby lucemburské ;
u posledních Přemyslovců toho nenalézáme, vidíme však, jak
platné služby jim konal zejména městský patriciát, pomáhaje
koruně proti feudálnímu panstvu asi podobně, jak činívali
druhdy nesvobodní ministeriálové soupeříce s urozenými
župany.

Vedle nových, hrdých hradů komorních a oddaných klášterů
stávají se tak v druhé polovici 13. věku rychle bohatnoucí města,
bezpečným poutem vlastního zájmu ke koruně připoutaná, krá-
lovské moci nejen znamenitým zdrojem příjmu a po případě
i úvěru^) ve chvílích potřeb, nýbrž vskutku i opěrnými body
neobyčejného významu. Přemysl II. byl král r>^tířský, který
zajisté nikdy nepomýšlel na to, aby snad překlenul hlubokou
propast, dělící svobodného bojovníka od obyčejného měšťana,
anebo aby městům poskytoval příliš hlučného podílu na politickém
životě, ale dovedl vsunouti tuto novou sílu účelně do rámce státního
života své říše, neváhaje i mocné pány trestati příkladně za činy,
jako bylo třebas zabití dvou měšťanů stříbrských anebo jiná
podobná zbůjnictva vůči královským městům.

1) Rozšíření výsad některých měst Přemyslem II., tak na příklad
Jihlavy a Braa, prozrazuje dosti jasně, že předcházely půjčky, 'městy
těmi králi učiněné.

215

Z kusých zpráv pramenů, jimiž právě doba Přemyslova
]est bohužel macešsky opatřena, a z náhodných narážek jejich
vyrůstá nám tedy poněkud mlhavý sice, ale jistě podivuhodný
obraz krále, který netvořil jen netrpělivou rukou překotně
velikou říši v srdci Evropy, nýbrž dovedl i vnitřní ústroj rodného
království podstatně obohacovat novými rysy. A pochopíme
snadno, že tento panovník, bohatýrsky žijící v čele svých velmožů,
užívající pilně jejich služeb a štědře je odměňující, ale zároveň
nepomíjející žádného i sebe neobvyklejšího prostředku, vhodného
k tomu, aby krotil jejich zbůjnost a feudální sklony, měl po celý
život mezi vysokou šlechtou českou mnoho oddaných a věrných
služebníků, s nadšením sledujících rozkvět jeho slávy a velkoleposti,
ale pochopíme rovněž, že i u nás stejně jako v zemích alpských
právě za jeho vlády v panstvu čím dále tím více vřela pod zevní
rouškou poslušenství touha po převratu a svržení otěží příliš
tuhých. Ne bez důvodu poznamenal letopisec výslovně, že zejména
právní novoty králem vymýšlené jeho baronům se valně ne-
líbilyi) a postupem let jistě vzmstal stále počet těch, kteří jen
s pocitem ponížení a křivdy snášeli vládu silné ruky, opírající
se tak zřejmě o popy a městské chlapstvo. Náladu tu pak vy-
značovaly nejlépe přemrštěné pověsti, rozlétající se až k Rýnu
a pomlouvající krále, že prý pány české bud zrádně a násilně hubí,
nebo ze země vypuzuje,

S tragickou takřka nutností, urychlenou překotným vývojem
hospodářskj^^m, sráží se tu v rámci slavně rozkvétajícího ,, stří-
brného" království českého dvojí síla královského a šlechtického
sebevědomí a k výbuchu nastřádaného napětí došlo ihned, jakmile
zevní poměry, do té chvíle Přemyslu II. tak příznivé, se náhle
změnily v opak a jakmile nový král římský, Rudolf, mohl s úspěchem
vystoupiti proti králi českému, opuštěnému i kurií římskou i vět-
šinou dotavadních spojenců z episkopátu bavorského.

Říše Přemyslova, ještě nehotová, zeměpisným útvarem k sou-
stavné obraně málo vhodná a předchozím bojem s Uhry poněkud
vysílená, byla tak náhle se všech stran ohrožena žárlivostí sou-

^) tJ sudek panstva o králi zněl tu nepochybně asi podobně jako
nevlídná slova, jimiž anglický letopisec karakterisoval svého krále Jin-
dřicha II., pravě oněm, že ,,nulloquaestu satiatus, abolitis legibus antiquis,
singulis annis novas leges, quas assissas vocavit, cdidit". A právě assisy
Jindřichovj^ se v tak mnohém podobají konstitucím Přemysla II.

216

sedů, za léta nahromaděnou. A okamžiku toho neužili jen ne-
spokojení páni štýrští a rakouští k odboji proti českému panství,
nýbrž i mocná skupina velmožů českých se ve chvíli nejosudnější
obrátila proti svému panovníkovi a tím uspíšila podstatně
jeho zkázu.

Nejčastěji se mluvívá ovšem o tomto povstání z roku 1276
jako o vzpouře Vítkovců, ale šlo patrně o hnutí větších ry'sů.
Mocný pan Boreš z Rizmburka byl již před tím pro zrádné pikle
a spojení s Rudolfem stíhán, a odporu otevřeného proti králi
účastnili se po boku Vítkovců i páni ze tak vzdálených končin
země, jako Albrecht ze Žeberka nebo Jindřich z Lichtemburka.
Byla to revolta mocné skupiny panské, neváhající se družiti
k cizím nepřátelům Přemyslovým a obhajující patrně počínání
své obvyklým ve středověku právem odporu proti panovníkovi,
jenž, prohřešuje se proti tradicionálnímu řádu své zem.ě, jevil se
tyranem.

Doba, která obmezovala závazek poddanské věrnosti vý-
značnou podmínkou ,,rex eris, si recte egeris," nepočítala po-
dobné pozdvižení, mělo-li jen stín právního odůvodnění, nikterak
za zradu, jakou se jeví očím našim. Jistě však pozdvižení to bylo
vážné a jen nebezpečný vzrůst jeho té přiměl roku 1276 krále če-
ského k tak neočekávanému ústupu před Rudolfem. Přemysl oběto-
val s rychlou rozhodností raději země alpské, jen aby mohl co nej-
spíše v Cechách zlomiti hrot panskému odboji. Poznalť asi v čas, že
se tu neprojevila jen okamžitá nálada nespokojenosti ojedinělých
velmožů, nýbrž sklony hlubší, ohrožující celistvost českého státu.
Ukazuje to jasně polemika, jež se roku 1277 rozpředla mezi ním
a králem Rudolfem o postavení Vítkovců a o právo Přemyslovo
je trestati.

Mocné plémě, v němž společným názvem ,,Vitconides" byli
tehdy zahrnuti páni z Krumlova, Rožmberka, Landštej na, Hradce,
tJstí, Stráže a snad i některé jiné, menší větve bočné, dalo Pře-
myslovi na počátku vlády oddané pomocníky, jako byl pan Vok
z Rožmberka nebo Vítek z Hradce, ale pronikání královo do oblasti
jejich zájmů, o němž jsme nahoře mluvili, zkalilo poměr ten patrně
tak dokonale, že v pozdějších letech Vítkovců v okolí králově
téměř nepostihujeme. Než na tom nebylo dosti. Nespokojených
magnátů zmocnila se zřejmě touha, utvořiti si podle vzoru vysoké
šlechty říšské na pomezí jihočeském státeček, ke koruně české

217

jen volným poutem připiatý, a dosáhnouti takřka říšské bez-
prostřednosti.

Myšlenka ta vznikala u Vítkovců zcela přirozeně. Měli za
lesem v Pasovsku a sousedních hrabstvích několik lén a statků
zpupných a byli sešvakřeni s rody tamních dynastů ; vlastním
otcem myšlenky byl asi mladý Závis, v bavorském ovzduší úplně
zdomácnělý a po tamní tvrzi Falkenštejnu se zovoucí. Ale můžeme
míti s dobiým důvodem za to, že plány podobné nebyly příliš daleky
ani severočeských magnátů, v podobných poměrech na hranicích
země vévodících, jako byl Boreš Rizmburský, sešvakřený s duryn-
skými pány ze Šumburka a Plavná, nebo Albrecht ze Zeberka,
příbuzensky spojený s jinými míšeňskými rody. Vytvoření ve-
likých dominií panských právě v oblasti pohraniční a urychlené
pronikání jejich maj etniku do ovzduší zahraniční feuda] ity ně-
mecké vedlo k důsledkům takovým tím snáze, čím více se pro-
hlubovala nechuť velmožů českých k rázné vládě Přemysla II.

Král postihnuv správně nebezpečí, přijal i pokořující podmínky
Rudolfovy, jen aby mohl udupati požár doma hrozící. V té náladě
uklouzly mu asi známé hrozby o ,, pavlače na Petříně", které mu
Dalimil tak trpce vyčítá, a ve chvíli té si uvědomoval nepochybně
ještě jasněji než před tím, jakou oporou mu jsou pevná města,
vzdávaje na příklad městu Ústí nad Labem pohnutě dík za spo-
lehlivé služby měšťanů, právě osvědčené ,,v této době vzpoury,
v níž pro trvalou věrnost nám zachovanou byli zmítáni mocnou
bouří a mnoho vytrpěli." Trestá přísně pány odbojné, zvláště
pana Boreše, jehož některé statky právě městům byly rozdány,
a snaží se pak hlavně Vítkovce zúplna pokořiti. Ale ti se brání
dále, činíce nárok na to, aby s nimi bylo jednáno jako s kterýmkoli
zahraničním spojencem Rudolfovým, a nalézají v tom podporu
římského krále, pochopujícího dobře, že podstata moci Přemy-
slovské může býti nejdokonaleji podlomena právě vzrůstem od-
středivých sklonů panských v Čechách samých.

Tím nabývá podružná a místní otázka hloubi sporu zásadního
a v památném listu ze dne 31. října 1277 Přemysl dobře vytkl,
že mu za nic nelze přistoupiti na to, aby byli Vítkovci kladeni
na roven ostatním pomocníkům habsburským. Zdůrazňuje roz-
hořčeně, že tu přece jde o dávné poddané a lenníky koruny české,
kteří rovně jako jejich předkové nijakou výsadou od přirozených
závazků ke králům českým nemohou býti odtrhování. S krásným

218

pathosem hlásá tu král své rozhodnutí, hájiti do poslední síly
zásady, že tělo království českého má zůstati nedotčeno jakýmkoliv
odštěpováním, a že všichni údové jeho se všemi odvěkými právy
zeměpanskými mají býti koruně zachováni. Jasné vědomí, že
by sebe menší porušení zásady té, způsobené zvůlí pomezních
velmožů, znamenalo zkázu království a jeho hanebné ohlodání,,
bylo z hlavních důvodů, jež vedly Přemysla II. k tomu, že neváhal
znova se měřiti s králem římský-m na poli Moravském.

Slavný král zahynul tedy vskutku jako oběť feudálních sklonů
českého panstva, toužícího prolomiti tvrdé hlati velikého krystalu
českého království, a v první chvíli se zdálo opravdu, že žalostnv
pád Přemyslův znamená i úplnou porážku myšlenek jím hájených.
Ve chvíli, kdy na Moravě vítězný Rudolf, navazuje jaksi na dávné
snahy Barbarossovy, pomýšlí na trvalé zabrání markrabství, snaží
se zlákati tamní města výsadami měst říšských a obsazuje nej-
důležitější beneficia zemská pány z Rakous i knížaty říšskými,
bylo jako by i v Cechách nastával úplný soumrak státní moci
a jednoty. Nesvorná vláda poručenská nebyla s to, aby nabyla
obecného uznání, a panstvo, nedbajíc v ničem platného řádu,
mstí se bouřlivě za újmu let předchozích. Rozchvacuje bezohledně
panství komorní i statky župní, hubí zboží duchovní, přepadá
kláštery a města, mění kostely v hrady a uvádí zemi ve svorném
závodění s cizími žoldnéři, vládou poručnickou přivedenými, vůbec
ve stav bídy, jehož jsme se již nahoře dotkli a který současníci
právem jmenovali ,, obecnou válkou a zvířením veškeré země."
Václav II., vzpomínaje později ve svém Horním právě hrůz těch,
v duchaplné úvaze jich užil jakožto dokladu, že druhdy smrť'
jediné osoby působí zlo a úpadek tisícům, a vskutku se zdálo,
jakoby s Přemyslem padalo také staleté dílo jeho rodu.

A přece unikl stát český vírům bouře té bez podstatných
ztrát, ač ovšem nikoliv beze změn, jaké způsobuje skoio každé
bezvládí déle trvající. Moc minulosti, spojující zemi v celek
a posvěcená pamětí slavných světců národních, se projevila
silnější než jakékoliv síly odstředivé, a posléze vj^chází soudržnost
státu českého z hrozivé krise spíše utužena než otřesena ; neboť
se ukazuje, že není to jen ruka králova a zájem dynastický, který

219

dědictví sv. Václava sjednocuje, nýbrž že k témuž cíli směřují
i složky jiné. Právě v okamžiku nejvyššího rozvratu české panstvo,
spojujíc se samovolně v jednotu k uklidnění země, přejímá řadu
úkolů dosud dynastii vyhrazených, vrací zemi mladého krále
a jeví se poprvé stavem, stát i na venek zastupujícím ; tím uvě-
domuje si nové povinnosti vůči celku národnímu, ale získává
ovšem kladnou prací tou i nárok na nová práva stavovská.

Nezpůsobila to patrně tolik úvaha zásadní, jako spíše okamžitá
únava a přirozený pud jakýsi; valně věc usnadnily nepochybně
i vzájemné žáilivosti panstva, rozděleného od počátku na několik
koterií, závistivě se navzájem střehoucích a ochotných podporovati
moc ústřední, šlo-li o to, aby soupeřná skupina škodu utrpěla.
Proto poruč nicka vláda Oty Braniborského, hájíc s malou ovšem
obratností a ne bez zištných sklonů dědictví královského, neměla
proti sobě nikdy svorného šiku pánů, nýbrž nalézala mezi nimi
záhy četu hotovou postaviti se do stínu moci korunní a obrátiti
proti soupeřům ostří zákonného pořádku. U mnohých z nich
působil však jistě také upřímný žal nad bědným stavem země,
přesvědčení o společné škodě všech a nezištná snaha ,, nebezpečím
království čeliti všemožně, aby jen země dosáhla zase požehnání
klidu", jak výslovně !:o přiznává pramen souvěký. Rozličné
motivy ty vedly k právnímu sjednání pánů s vládou poručenskou
na podzim roku 1280 a k slavnostním závazkům velikého roku
pacifikačního v květnu ] 281, kde se obec panská zavazuje přísahou
k obnovení míru obecného, k vrácení úchvatů učiněných na zboží
korunním i duchovním, k zrušení svévolně zdvižených hradů,
a hrozí přísnými tresty všem, kdož by se k usnesení tomu nepřidali
a ruku k přísaze nezdvihli.

Není pochyby, že nálezy ty se nestaly s vůlí všech baronů
zemských, nýbrž byly ,, nalezeny" především stranou markraběte
Oty, ale skupina ta vzrostla záhy tak, že vedena jsouc biskupem
Tobiášem, může právem mluviti jménem celé země, setřásti ne-
pohodlné poručnictví braniborské a přivésti si z ciziny mladého
krále.

To všechno bylo pro další ústavní vývoj český významu
velmi podstatného. Události se odehrávaly v hladovějící zemi
asi v divokém neladů a pod tlakem okamžité tísně, takže z účastníků
sotva kdo byl s to, uvědomiti si plně jejich trvalý dosah, ale
budoucnosti zůstalo věcí nezapomenutelnou, že zde panstvo poprvé

2 20

přerůstá přes tradicionální postavení, odsuzující je k tomu, aby
bylo bud poslušným nástrojem panovníkovým nebo aby jen míst-
ními úchvaty a Istným vzdorem moc svou zvětšovalo. Aniž
je panovník svolal k dvorskému roku, srážejí se župane v jedno
a jednají jménem státu, projevujíce tím, že cílem jejich není
jeho rozrušení a feudální svéprávnost, nýbrž spíše ovládnutí
státního celku. A tím pak roste nemálo jejich stavovské sebevědomí
a nabývá zbarvení zcela nového.

Starší projevy sebevědomí toho byly spíše negativní: šlechta
spěla k zajištění svých svobod soukromých setřásáním břemen
státních a dosahováním právních záruk proti zviili panovníkově ;
nyní se ujímá o své újmě platně pacifikace země, vyprošťuje stroj
státní z úskalí, na němž uvázl, a projevuje přísežn}' souhlas s re-
vindikací rozchvácených částí ,, zvláštního domihia" královského.
Byly to zřejmé důkazy snahy o stát, svědčící o tom, že panstvo
české již uzrává k většímu a bezpečnějšímu podílu na ústřední
moci, než jaký mu byl dotud právem přiznáván. A podílu toho
se mu dostává hned plnou měrou.

Vykoupivši po dlouhém smlouvání mladého krále z cizích
rukou, vládnoucí skupina panských pacifikatorň zachovává i pak
skutečnou vládu v zemi; rozděluje si vysoká beneficia, jež dotud
král rozdával, svolává roky dvorské, soudí královým jménem
a co mělo ve vývoji tom význam největší, v rukou panských
mezivládců díio státních úprav krále Přemysla II. nezaniklo
úplně, nýbrž bylo jen svedeno v jiné řečiště.

Jde tu především o soustředění právní péče v zemi, o královský
soud pražský. Instituce, která vznikla jako projev snahy panov-
níkovy o účinnější dozor na důležité právní běhy v celém království,
nezaniká a nezanikají ani její desky zápisní. Právě z let zmatků
máme určité zprávy o tom, jak se do ,,register" těch na žádost
stran dále dě]í zápisy i výmazy, a soud beneficiárů pražských
zachovává rovněž nepochybně svou pravidelnost a pravomoc pro
celé království. Ale patrně právě v době tak hluboko rozvířené
a kladnou součinnost panstva při vládě posilující, v době po
smrti Přemyslově, základní ráz vrchního soudu pražského se začal
posunovati týmž směrem, jak3'm se již dávno před tím braly soudy
provinciální. Panstvo se ho zmocňuje, vtiská mu ráz zařízení,
sloužícího především zájmům svobodné obce zemanské, a činí
jej znenáhla tím, čím později se jevil, totiž stavovským soudem

221

zemským a baštou panstva i proti koruně i proti nižšímu ze-
manstvu.

Pozemštění to odpovídalo ostatně sklonům pro středověk
obecně význačným, že se totiž téměř každá instituce, jakmile
se jen poněkud odpoutala od osoby panovníkovy a nabyla
vlastního života, ocitala ve službách některé mocné skupin}^
O sto let později, za Václava IV., opakoval se týž proces s manským
soudem dvorským, vzniklým v 14. století, při němž stavovský
vliv rovněž nabyl konečně takové výše, že panovník byl nucen
opouštěti i tuto posici a zachraňovati zbytek své osobní jurisdikce
přikazováním pří hofmistrovi nebo jiným radům, čímž, jak známo,
byl položen základ k pozdějšímu soudu komornímu. Do toho
bylo na sklonku 13. věku ovšem ještě daleko; tehdy šlo teprv^e
o to, aby se stavové zmocnili soudu beneficiárů pražských, věc
to pro celé právní dějiny naše neobyčejné důležitosti, jejíž postup
přesně sledovati nám chatrnost pramenů sice nedovoluje, a,le
jejíž účinnost ještě jinde poznáme.

Pád velikého krále byl tedy výhrou panstva českého. Umožnil
mu vybouřiti se z plných plic a vyrovnati mnohý starý účet, ale
obrátil také zrak pánů k novým cílům zákonité spoluvlády v zemi
a naplnil stavovské vědomí šlechty cennějším obsahem.

Vznik dualismu, kterým byla na sklonku středověku ve-
řejná moc tolika evropských států a území roztržena na oblast
panovnickou a oblast obce zemské, zastoupené pravidelným
sněmem stavovským, zlákal v posledních letech badatele, zvláště
v Němcích, k pilným úvahám a dohadům. Z úvah těch, ač valně
neshodných, vysvítá, že podstatným krokem vývoje toho byl právě
vznik přesvědčení, že určité skupině společenské přísluší repre-
sentace celé země vedle panovníka a druhdy i proti němu. Skupina
ta arci neupouští od svých zájmů třídních a snaží se je dále pěstovati,
zesiluje všiak své postavení mravně nemálo myšlenkou, že jest
zvláště povolána, aby chránila odvěká práva a dobro obecné.

V Cechách kolem roku 1281 lze zajisté postřehnouti vzrůst tako-
vého cítění v panstvu a skutečnost ta se stala dalšímu 'vývoji sta-
vovské ústavy naší složkou předůležitou. Přes to nesmíme ovšem ni-
kterak zapomínati, že panstvo české ani tehdy, když bylo uvedlo
mladého krále na trůn otcovský, nebylo ještě veskrze svorný sbor,
pevně stmelený společným zájmem třídním a vyšším vědomím obec-
ných úkolů. Naopak ; tábor velmožů rozpadá se i pak stále ještě na

222 , - . - ■

nepřátelské skupiny, vzájemně se s úpornou žárlivostí střehoucí
a stále hotové, rváti se navzájem o vliv ve státu, o beneficia dvorská
a o hrady, odkud se zemi vládlo. Proti skupině pacifikatorů,
vedené biskupem Tobiášem a Purkartem z Janovic, stojí zejména
mocná koterie, v níž mají hlavní slovo Vítkovci s nadaným panem
Závišem v čele a která jen vyčkává vhodného okamžiku, aby
stranu protivnou od veškeré moci odtiskla, což se jí roku 1284
pomocí královny Kunhuty, milenky Závišovy, vskutku povedlo.
Ale ne přece tak, aby protivníci byli úplně zlomeni a nemohli
doufati v nový obrat štěstí. A tak vlastně zápas ani potom ne-
utichl úplně ; jeho mraky dále visely nad nebohou zemí, dodávajíce
takřka celému prvnímu desítiletí vlády Václavovy neklidný
a záhadný ráz vnitřního napětí a drobných bojů, který nám
ukazují zejména nově objevené listiny formuláře biskupa Tobiáše
a jehož zmatené rysy lze tak těžko svésti v jednotný obraz.

V tomto sváru stran o moc na půdě bojem i hladem hrozně
zhubené, cizinci pokořené a vyssáté, se počíná tedy vláda Vá-
clava II. Po dlouhém a nedůstojném vláčení cizinou ocitl se sotva
dvanáctiletý král jako jablko sporu mezi svými pány, pouhé
dítě, nervosní a churavé, odcizené rodnému ovzduší a kolísající
mezi žíznivou touhou po bujném životě a předčasnými náladami
asketickými, roztoužené dvorskými písněmi lásky a zároveň se
chvějící před výčitkami přísného zpovědníka Alberta. Bylo zcela
přirozené, že divnými osudy zmítaný hoch hledal zkušené ruky
vůdčí, jíž by se mohl svěřiti, a oporou takovou se objevil pan
Závis. ^ '^

Při dvorské výchově vznešených mladíků k rytířství bylo
v době té zvykem, že jinoch se přissál pevně k některému osvěd-
čenému kavalíru, který jej uváděl do života dvorského a byl
ochranou jeho dospívání. ,,Meinzoge" mu říkávali Němci. Mezi
oběma vzniká pak zpravidla trvalé pouto přátelství. Závis byl
Václavovi vskutku takovým úvodčím do života na trůně. Bystrý
a bezohledný Vítkovec stal se dokonce i otčímem mladičkého
krále a usihije nad tos hoilivostí zdánlivě nezištnou o obnovení
královské moci v Čechách i na Moravě, ovládl aspoň na chvíli
situaci. Rychle se probouzející ctižádostivost Václavovu živil
smělými plány o částečném aspoň znovunabytí otcovského dědictví
v zemích alpských a úspěchy, jako bvlo utišení Moravy roku 1286,
zkolíbal mladíka dočasně opravdu v domnění, že je na postupu

223

Ic bezpečné a slavné vládě. Mužná osobnost Závišova poutala
jej k sobě vůbec patrně tak silným kouzlem, že lehce uvěříme
slovům opata zbraslavského, jimiž nám s jemným pochopením
psychologickým líčí, jak těžký boj Václav prožil, než uvěřil, že
s důvěrou svou kráčí na kraji propasti.

Bylo třeba dlouhého našeptávání stranníků z tábora biskupova,
ale také plného vlivu mladé manželky, habsburské Guty, a tchána
Rudolfa, který nepřestával obratně zasáhati do věcí českých, aby
mladý král prohlédl, že otčím se svými pomocníky opravdu zneužívá
moci, snaže se z těla království vykrojiti na hranicích česko-
slezských a na Moravě státeček takřka samostatný, že potutelným
smlouváním s okolními panovníky kříží plány koruně užitečné
a snad jemu samému i záhubu chystá. S hrůzou si uvědomil
Václav, že jest jediným mužem svého rodu, jehož smrt by snad
mohla otevříti cestu k českému trůnu ctižádostivému bratrarici
vratislavskému, s nímž právě vstupoval v zápas o Krakov a s m'mž
Falkenštejn měl stejně podezřelé styky, jako se svým novým
svakem, s králem uherským.

Nikdo nám již nepoví, kolik bylo vskutku viny na panu
Závišovi a kolik jí přibájili jeho domácí i zahraniční nepřátelé,
Václav v ni však uvěřil plně a zklamání i strach, který jím zachvěl,
zanechaly v jeho duši hlubokou rýhu, dovršující trpké dojmy
dětských let. Zesílily však také jeho nedůvěni k českým velmožům
vůbec, zjitřily vzpomínku na nevěru, jejíž obětí se stal veliký
jeho otec, a probudily usilovnou snahu, uniknouti přílišné zá-
vislosti na nespolehlivých pánech těch, také navzájem neustále
se zrazujících a stranické tábory opouštějících.

Nebezpečí, kterým jejich veliká moc byla koruně, ukázalo
se mladému králi nejzřejměji, když po náhlém zatčení Závišově
strana zrádcova neváhala se zbraní v ruce svému králi čeliti tak
prudce, že byl na konec nucen vyžebrávati pomoci u habsburského
tchána a opírati se úplně o strany Závišovi protivné, vedené
Benešovici a Puikartem z Janovic. V tomto novém boji vnitřním
let 1289 — 1290, který znova hrozně zhubil jedva se zotavující
zemi, cítil Václav II., jak koruna se chvěje na jeho hlavě zbujnou
svévolí vzbouřenců spojených s cizími nepřáteli, a prožíval tak
před dvacátým svým rokem to, co jeho otec poznal až na sklonku
věku; a jen sběh šťastných náhod, náhlá smrt uherského krále

224

i vratislavského vévody, ho vyprostila z tísně tak, že se mohl
odvážiti nešťastnému otčímovi hlavu sraziti.

V těchto letech zklamání a těžké zkoušky ztvrdla duše krá-
lovského mladíka, ale zároveň vyvinuly se rychle i veliké schopnosti
rozumové v ní dřímající. Naučil se nedůvěřovati, ale naučil se
také vésti si opatrně a spolu i bezohledně, jak ukázala jeho
mistrná přetvářka při zajetí Závišově nebo pozdější obraty v říšské
politice, jimiž setřásl se sebe přátelský závazek, poutající jej
k rodu habsburského tchána. Naučil se i klikatou cestou hledat
úspěchu, po němž vší duší toužil. Neboť Václav, jak jsme již na
začátku kapitoly vytkli, nebyl pokorný a s málem spokojený
panovník. Chtěl býti velikým králem a touha po moci vskutku
evropské vřela v jeho duši stejně jako v duši Přemyslově.

Příklad otcův, který, jak píše v Horním prá.vě, ,, každým hnu-
tím svým zářil tak, že žádný ze souvěkých knížat celého světa slav-
nými výkony rovnati se mu nemohl," byl mu pobídkou k cílům
nevšedním a především také k tomu, aby, jak praví jinde, ,,stát
svůj a celé království šťastnou vládou znova zvelebil, jak v du-
chovních, tak i ve vezdejších věcech." Ale viděl dobře, že se mu
nelze bráti k cílům těm stejnou drahou, jakou se hnal za úspěchem
otec. Nebyl skvělým rytířem, jenž by, stana v čele ozbrojené
společnosti velmožů, strhoval je s sebou k odvážným bojům
v cizině a obratem ruky zase doma krotil jejich dravé sklony
železnou rukou a s otevřeným hledím. Příroda mu odepřela
zářivého vystoupení, ale nad to osud Otakarův stál tu jako vý-
stražné znamení. Bylo třeba spíše hledati cesty, na níž b}^ se
uplatnily jemné dary vysoce vypiaté intelektuality.

Poprava před Hlubokou na podzim roku 1290 byla tedy
jaksi zakončení úvodní kapitoly vlády Václavovy, projevujíc již
zřejmě snahu královu vyprostiti se z přílišné závislosti na panstvu
a povznésti korunu nad jejich zápasy. Ota Zbraslavský nám
zachoval ve svém vypravování snad trochu zmateném, ale podstatné
rysy znamenitě vystihujícím, velmi názorný obraz o tom, jak
se Václav II. po krisi způsobené zradou Falkenštejnovou jal
usilovně přemýšleti o věcech budoucích a zejména, jak by sebe
vychoval na velikého panovníka. Syn krále římského, mladý
švakr Rudolf, který na jaře 1290 mu přišel do Cech s vojskem
na pomoc, učinil na něho hluboký dojem svou zdatností a dvorským
mravem. Václav pocítil náhle, jak, vyrůstaje ve zmatcích rodného

225

kraje, zůstal pozadu za ideálem mladého knížete, platným tam
na západě v rytířském Porýnsku. Takovým jako mladý Habsburk,
jejž si otec vychovával nástupcem na trůně římském, chtěl se státi
sám, a i když Rudolf v Praze náhle zemřel, zůstal jeho obraz
tak pevně vtištěn v duši Václavovu, že jednoho ze švábských
pánů z průvodu Rudolfova, templářského rytíře Bertolda z Gepzen-
steinu, uprosil, aby u něho zůstal a jej v dvorském mravu a pravém
životě panovnickém vyučil tou měrou, až by se stal podobným
zesnulému příteli.

Ale nešlo jen o zevní eleganci a dvorský mrav; kronikář
nám vyličuje výstižně, jak Václav II. začal tehdy vůbec ostřeji
hleděti kolem sebe, podrobuje prý zralé úvaze i stav království
i svůj poměr k velmožům českým: ,,nobilium suorum merita
revolvens in animo" praví doslovně. Tu nestačily rady dvorného
templáře. Po několikerých schůzkách s tchánem Rudolfem, králem
římským, jenž se byl dávno vzdal původních myšlenek o dokonalém
pokoření moci přemyslovské a hledal horlivě smíru zájmů českého
zetě se zájmy svého vlastního rodu, rozhodl se Václav nově upraviti
veškeren rád dvora svého a vlády s účinnou pomocí starší, zkušené
a mocné ruky. Neměl to však býti již nikdo z kruhu domácích
velmožů, sobeckými zájmy a řevnivostmi naplněných. Vždyť
na těch právě se chtěl osamostatniti a tu jen cizina mu mohla
býti pomocí.

V italských městech, kde zuřil boj stran, brávali si po-
destou pány z dalekého kraje cizího k urovnání sporů; ,,pa-
ciarius" se jim říkalo a takového potřeboval i mladý král český.
Proto prostřednictvím cisterciáckého opata Dětřicha Waldsaského
vyprosil si k úkolu tomu biskupa bamberského Arnolda. Biskup,
který byl z piedních rádců krále Rudolfa, vzal na sebe vskutku
úkol, aby, jak kronikář praví, ,,s jeho radou král mohl zříditi
moudře poměry dvora svého a se slušnou obezřelostí záležitosti
celého království napraviti." Na podzim roku ] 290 vidíme Arnolda
v Cechách s četnou družinou německých válečníků, která dodávala
náležitého důrazu jeho poslání a byla s to, aby po případě zlomila
odpor panstva. Tím nastala nová doba, jež na venek se jeví
výbojem Krakovská a ve vnitřních poměrech přinesla rychlé
zesílení královské moci v každém směru.

V čem záležely podstatné rysy nového režimu vlády Václavovy ?
Kronikář mluví o tom příliš obecně, jako o věci souvěkovcům

Susta, Dv5 knihy českých dějin I. 15

226

dobře známé. Proto nám nezbývá, než dobývati obrazu rys po
ryse z nahodilých zmínek, a to není věc snadná. Obecné panování
kiálovo se ovšem nemohlo zásadně měniti, tak totiž, že by se proti
dotavadnímu zvyku odstrkovalo panstvo, které se právě v po-
sledních letech takového vlivu domohlo. Země byla zvyklá viděti
soudy, hrady královské a dvorské úřady se samostatnou pravo-
mocí v rukou velmožných beneficiáríi a ani Václavovi II. nebylo
radno ustupovati od tohoto tradicionálního způsobu vlády. Vidíme,
že i on rozdává v župu členům mocných rodů obvyklá léna služební,
přikazuje někdy dokonce i na doživotí celé provincie osobám
knížecím, jako byl levoboček jeho otce Mikuláš, jemuž se dostalo
Opavska, nebo wettinský vévoda Fridrich, který výměnou za
některé kraje míšeňské měl vzíti podobný úděl -ve východních
Cechách. Ba Václav udílí léna taková i pánům českým. Tak
jsme se již na jiném místě dotkli toho, že právě za Václava II.
na příklad Oldřich z Hradce vystupuje jakožto doživotní ,,pos-
sessor seu gubernator" celého podkrají hledícího k moravskému
hradu Lukovu u Holešova a vládne trvale tamním ,,lantgerichtem"
jakož i jinými statky od krále v župu přijatými, jak o tom hned
ještě bude řeč.

V podstatě beneíiciární správy země se Václav II. tedy
neuchýlil od předchozích z\'yklostí, ale byl pilen toho, aby
ze šlechty české správně volil živly spolehlivé, užívaje při tom
rady bamberského biskupa. Kronikář Ota praví výslovně, že
,, podle rady páně Arnoldovy" vybral si ty, které zvlášť věrnými
poznal, aby jim svěřil své zastoupení, ,,vices suas in regni negotiis,"
klada do jejich rukou soudy, hrady i hodnosti dvorské. Hledisko
pak, které při volbě rozhodovalo, uhodneme snadno, povšimne-
me-li si vztahů, které v letech následujících po roce 1290 mladý
král zachovával vůči soupeřícím skupinám pánů. Tu vidíme, že
zjevnou snahou mu bylo, neučiniti vládu v zemi výsadou jediné
skupiny panské, stranickým zájmem stmelené, jež by tak držela
moc královskou takřka v zajetí svého vlivu, nýbrž že si vedl
zcela jinak.

V těžké krisi let 1289 — 1290 opíral se král o skupinu vedenou
bojovným biskupem Tobiášem, jeho strýcem panem Dobešem
z Bechyně a panem Purkartem Zvíkovským, jejichž pomocí po-
tlačil nebezpečné vzbouření Vítkovou. I bylo ovšem nutno od-
měniti stranu tu podílem na konfiskovaných statcích, úřady dvoř-

227

skými i jinak. Pan Dobeš na příklad, zachovávaje purkrabství
bechyňské a hrad Hlubokou, byl maršálkem, ale zároveň obdržel
v župu i veliké zboží komorní. Poličku. To ukazuje zajímavá
listina, kterou sliboval německým kolonistům tamním, přijímaje
od nich jako ,,rector et capitaneus" přísahu věrnosti, že zachová
jejich práva. Přední účastníky odboje Závišova, pokud včas se
nepoddali, stihly tehdy naopak těžké tresty, a nejvíce kompromi-
tovaní byli dokonce nuceni prchnouti do Polska. Ale záhy dovedl
mladý král přes to znova navazovati přátelské styky také s touto
frakcí a smiřovat se i s rodem, který byl hlavní oporou Falken-
štejnovou, s Vítkovci. Vidíme, že aspoň někteří z bratří Závišových,
Vok a Hynek, zachovávají své statky rodové, zejména Krumlov;
jiný Vítkovec, pan Smil z Nových Hradů, vyznamenav se v tažení
do Němec roku 1298, dostává od krále důležité purkrabství zno-
jemské a zejména zmíněný již pan Oldřich z Hradce vstoupil
záhy dokonce v zjevně přátelské styky s dvorem.

Byl to pán bezdětný, který si patrně v době, kdy Vítkovci měli
vrch, získal povolení, že mohl závětí učiniti pořízení o svých stat-
cích. Toho přiměli rádcové královi roku 1294 k tomu, že odkázal
pro případ, zemře-li vskutku bezdětek, svá rozsáhlá zboží, zejména
Hradec a Strmilov, koruně, ale za to přijal od krále vedle menších
ústupků, hledících třebas k právu na silniční clo v Hradci nebo
jiným věcem podobným, v doživotní majetek velmi cenná bene-
ficia na Moravě. Stal se zástavním pánem města Uherského
Brodu, purkrabím na moravském Broumově a pánem provin-
ciálního soudu tamtéž, gubernátorem již nahoře jmenovaného
podkrají, spravovaného z hradu Lukova, a pánem cla v Uničově
a Lipníku. Stal se tedy doživotním županem, užívajícím důležitých
výsostných práv zemských a to s výslovnou podmínkou, že nebude
nucen za državy ty při výpravách vojenských králových žádných
povinností na sebe bráti. Smlouva byla pro Oldřicha patrně tak
výhodná, že král, jak se z listu jeho zpovědníka dovídáme, některou
dobu váhal ji vůbec ratifikovati, ale konečně tak přece učinil.

Poškozeným jevil se při tom ovšem jiný Vítkovec, Jindřich
z Rožmberka, jemuž Oldřich byl před tím dědictví své sliboval,
ale i ten pán byl v následující době králem získán, stav se nej-
vyšším komořím v Cechách a dosáhnuv později i zvláštní milosti,
že směl poděditi rozsáhlé statky pánů krumlovských, k nimž
-se jinak král jakožto k odúmrti mohl právem táhnouti. Proto

15*

228

pochopíme, prcč i pan Jindřich v posledních letech Václavov^xh
patří mezi přední stoupence králo\^ v panstvu a proč vůbec
odstředivé a odbojné snahy veškerého rodu Vítkovou úplně upadají
v zapomenutí. Václav je získal včasnými ústupky, a jednání to
jest nám zjevným dokladem snahy, neopírati se pouze o určitou
stranu šlechtickou, nýbrž získáváním vlivných pánů z kterého-
koliv tábora rozrušiti vůbec stranická družstva, vzniklá v letech
zmatků, a povznésti se nad ně.

Obratná volba velmožů, pověřovaných úřady zemskými, byla
tedy zárukou, že proti panovníku nevznikne tak snadno mocný
šik oposice panské. Stejně důležitým předpokladem obnovení
moci královské byla však aspoň částečná revindikace kusů dominia
komorního, zcizených v časech bouřlivých a v době prvních kt
panování Václavova, kdy vlivní páni dovedli uzavírati s korunou
tak výhodné směny, jako byla třebas směna uzavřená r. 1283
Janem z Michalovic, který za své nároky na některé vsi jičínské
dostal od mladého krále hrady Velešín, Ostrý a Děčín, slíbiv jen
rozdíl ceny vyrovnati splátkou 800 hřiven. Kronikář zbraslavský
vytýká výslovně, s jakou bedlivostí se král po reorganisaci dvora
roku 1290 ,, ztraceného znova domáhal, rozdané zase získával
a vraceje koruně s největším úsilím to, co cizí ruce rozchvátily,
dobré správy si hleděl".

Václav II. byl tedy nucen bráti se touže cestou jako otec,
ale zdá se, že zachovával při tom přece poněkud jiný způsob.
Jak dovedl na příklad obratně a při tom bez zbytečné násilnosti
vyrovnávati účet s mocnými pány, ukazuje nám případ pana Al-
brechta ze Žeberka. Pán ten, maje hlavní statky v severozápadních
Cechách pod horami Krušnými, pocházel snad původem z ciziny
a byl z nespokojenců, kteří vzbouřením byli přispěli k pádu
Otakarovu. Příčinou bylo patrně, že král jej donutil k vydání
některých statků, pochybným právem vlastněných, zejména Ta-
chova. V době zmatků po roce 1278 Albrecht se zmocnil Tachova
znova a snažil si ho trvale uhájiti. Kdysi stoupenec Závišův, přešel
v čas k straně vítězné a dostal výnosné purkrabství kadaňské.
A přes to ho král, obnoviv právní spor o Tacho\% donutil k tomu,
aby se nejen zřekl všech nároků na sporné zboží, nýbrž i jiné
těžké závazky na sebe vzal. Přísahou na sv. ostatky ve Zbraslavi
slíbil pan ze Žeberka, že do pěti let, kdyby si toho král přál, opustí
vůbec země Václavovy, prodav komoře všechny statky za cenu

229

určenou výrokem čtyř pánů českých, a že se již více nezakoupí
ani ve Slezsku ani v Míšni ; kdežkoliv by se však v cizině usadil,
zůstane aspoň po patnácte let leníkem krále českého, a ponechá-li
jej král v Čechách, tu bez dovolení jeho nepostaví na zbožích
svých ani hradu ani tvrze. Smlouva nám ukazuje jasně, jak Václav
urněl houževnatě obnovovati a uplatniti nároky na zboží koruně
zcizené, i bylo-li v rukou člena skupiny, která s králem byla zví-
tězila, a j ak důvtipně se při tom opatřoval proti možným následkům
nespokojenosti postižených. Albrechta vskutku nedonutil k emi-
graci a pan ze Žeberka hrál v dějinách země ještě dlouho úlohu
nemalou, ale Damoklův meč nuceného výkupu, visící nad jeho
hlavou, vedl jej zajisté k dobré vůli s dvorem.

Příležitostí k soustavné revindikaci zcizených práv byla Václa-
vovi patrně i korunovace roku 1297 ; aspoň vydal tehda konstituci
stanovící lhůtu a zvláštní rok dvorský, kde měly býti předloženy
všechny listiny donační a jiná privilegia milostná, vydaná v letech
předchozích, aby byly revidována a s velikou pečetí obnovena.
Náhodné zmínky listin neprozrazují nám ovšem všech prostředkův,
jichž král ve směru tom užíval, ale výsledek se nám jeví jasně.

Václav II. setrval tedy v zásadě při způsobu vlády v zemi
obvy^klém a ponechávajícím značnou část moci v rukou velmožů,
ale dovedl otupiti jeho hroty tím, že beze zřetele k nedávné řev-
nivosti a stranickým spolkům vybíral z veškeré obce panské
a vyznamenával spolehlivé jednotlivce, kterým nesvěřoval jen
úřady dvorské, nýbrž které činil vskutku oporou své moci i vlády.

Takovým vskutku vlivným rádcem a pomocníkem královým
zůstal, jak se zdá, až do konce vlády Václavovy pan Dobeš z rodu
Benešoviců, původně nejvyšší komoří a později maršálek dvorský,
který maje vedle jiných beneficií, o nichž jsme se již zmínili,
svěřeno purkrabství bechyňské, býval zpravidla zván pánem
z Bechyně. Následující generace vzpomínala na něho jako na
,, Velikého Dobeše" a vliv jeho, opřený až do roku 1297 strýcem
biskupem, byl značný. Na sklonku vlády Václavovy platili, jak
se zdá, u dvora dosti také pan Jindřich z Rožmberka a pan Tas
zVizmburka, který osvědčiv se jako kapitán v Polsku, převzal
roku 1303 řízení komory královské. Ale nade všechny vynikal
vlivem svým u Václava II. pan Hynek z Dubě, který, postoupiv
panu Jindřichovi nejvyšší komornictví, byl nejvyšším purkrabím

230

na hradě pražském, užívaje spolu důchodů purkrabství doma-
žlického a jiných beneíicií.

Pan Heinman, jak ho Němci zvali, byl jistě hlava nad jiné
bystrá, pravý dvořan, jehož opat zbraslavský stručně karakteri-
soval, že jest ,, mužem účinných řečí a lstivých skutků". Seznáme
ráz jeho postavení v radě královské ještě podrobněji ; zde jest
třeba jen vytknouti, že pan z Dube nestál u dvora osamocen.
Z mocného rodu Ronovců, k nimž náležel, seskupil kolem
sebe zejména některé mladší člen}^ kteří dovedli obratně jísti
dvorský chléb a nalézati milost před očima královýma, třebas
že je dlouhý pobyt u nákladného dvora druhdy nutil k tomu, aby
se velmi zadlužovali u patricij ských lichvářů pražských, jak nám
o tom zachované dlužní úpisy svědectví dávají. Takový b3^1
zejména mladý pan Jindřich z Lipé nebo jeho přítel Raimund
z Lichtemburka, kterého jako dokonalého rytíře oslavoval dvorský
básník Jindřich z Freiberka v předmluvě ke svému Tristanu,
a jehož Václav II. již roku 1298, bera se na delší dobu ze země,
jmenoval svým osobním zástupcem na Moravě. Setkáme se ještě
častěji s těmito oběma chráněnci pana Hynka z Dube, k jehož
kruhu náležel, jak se,zdá, také pan Beneš z Vartemberka, s Ronovci
sešvakřený, se svým synem Janem, určený Václavem II. k důle-
žitým posílkám diplomatickým do Branibor i jinam a pověřený
dočasně také purkrabstvím kladským. K vrcholu dvorské společ-
nosti náleželi zajisté i mužové dvou nemanželských dcer Pře-
mysla II., pánové Bavor ze Strakonic a Weikart z Polné, z nichž
jeden obdržel po panu Purkartovi důležité purkrabství zvíkovské,
kdežto druhý velel v Brně.

A vůbec byl počet pánů českých, dvůr královský na delší
dobu vyhledávajících, za Václava II. zajisté značný, ježto král
uměl pány své patrně také zlatou otěží k sobě poutat. Neboť,
že nebyl vůči dvořanům skoupý, potvrzuje kronikář, výslovně
vytýkaje, že Václav,, rozdávaje štědře dary pánům svým, všechny
si získával laskavostí vskutku královskou". Stkvěly dvůr, který
kolem něho vznikal, konal zajisté ve směru tom i politickým
zájmům královým služby cenné, sváděje šlechtu v dosah dvor-
ského vlivu. Na slavných rocích generálních zasedá tu Václav
stejně jako jeho otec mezi četnými barony českými a moravskými,
soudí s nimi věci důležité a užívá jejich ručení i při smlouvách
se sousedními zeměmi. Jeho ,,curia" nebyla tedy méně hlučná

231

otcovy, ale přes to prese všechno se vládlo za Václava přece zcela
jinak než za Přemysla II.

Dotkli jsme se již přirozeného sklonu králova, poněkud se
vyhýbati styku s národem, kterým se lišil od otce. Než šlo
i o jiné. Za něho vedle panstva domácího dosahují rozhodujícího
vlivu na vládu v zemi také živly, které dotud v Cechách v okolí
panovníkově tou měrou do popředí nevystupovaly, a chceme-li
nabýti správného názoru o podstatě novot, které dobu Václavovu
od roku 1290 počínaje vyznačují, nezbývá než seznámiti se poněkud
i s nimi.

Králem mnichů a kněží byl Václav mnohým pozorovatelům
v době své dospělosti; nadbytek duchovního živlu dodával okolí
jeho patrně zcela zvláštního zabarvení, nápadného i době, která
kněžím vůbec tolik přála, a příchylnost k duchovnímu světu tkvěla
zajisté v hloubi samé bytosti královy, jemuž řeholnílc a kněz
nebyl jen pomazaným Páně, nýbrž také hlavním zástupcem knižné
osvěty a učeného vědění, po němž zvídavost králova tak toužila.
A také důstojná obřadnost, církevníkům vlastní, souhlasila s při-
rozeným sklonem Václavovým, působiti velebnou nádherou. Ale
bylo tu ještě více. Chytrý kněz, zvyklý vládnouti zbraní ducha
a psaného práva, se jevil neboj ovnému* na bystrý vtip se bez-
pečícímu králi pomocníkem bližším než kdokoliv jiný, zvláště
šlo-li o protějšek domácí feudalitě panské a byl-li to vážený kněz
cizinec, vzbuzující obecně úctu a nedotčený řevnivostmi vyšší
společnosti české.

Viděli jsme, jak Václav II. opřel svá snažení o novou
úpravu vlády povoláním biskupa bamberského, velikého pána,
říšského knížete, pocházejícího ze vzácného rodu hrabat Solmsů.
Biskup Arnold na dvoře pražském nepobyl ovšem hrubě dlouho.
Na jaře 1291 vedl ještě osobně vojsko Václavovo k výboji Krakov-
ská, ale pak došlo k roztržce mezi ním a králem, jež vedla k od-
chodu biskupovu z Cech a ke sporu o náhradu vysoKých nákladů,
které si biskup počítal a k jejichž záruce prý měl zastaven loraj
loketský. Štýrský rýmovník dával vinu na roztržce té dvorské
pletce, způsobené žárlivostí panů českých a jiných rádců krá-
lových, ale sotva lze pochybovati o tom, že byly i příčiny politické.
Zemřelť tehdy král Rudolf, a Václav II., ztrácející v něm takřka
kurátora svých počátků vládních, obrátil v zápětí vliv svůj v říši
přímo proti jeho dědicům, zapomínaje rázem, jakou pomocí mu

232

V nedávné době bylo přátelské spojení s Habsburky. Biskup
Arnold, jejich horlivý stoupenec, odcházel tedy snad naplněn
i proto nevůlí proti nevděčnému králi. Ale odchod jeho nezna-
menal nikterak, že by cizí vlivy duchovní u Václava II. ustoupily
do pozadí. Na jeho místo u dvora českého sunou se dva jiní
tonsuro vání páni němečtí, totiž králův zpovědník Heřman a probošt
Bernard z Kamence, jež kronikář štýrský přímo obviňuje, že
spolu s pány českými se přičinili o pád Arnoldův.

Zpovědník býval ovšem u zbožného krále vždy osobou znač-
ného vlivu, ale Heřman byl nad to znamenitého původu a značné
ctižádostivosti. Papežem legitimovaný levoboček vznešeného pána
říšského, Gottfrieda hraběte Hohenlohe, byl členem a prebendářem
mocného řádu rytířů německých a v území řádovém dosáhl
později biskupství chelmského a na krátkou dobu i marienwerder-
ského, nepřestávaje přes to i pak prodlévati u dvora českého. Tak
zůstal důvěrným rádcem Václavovým téměř až do smrti královy,
maje podstatný vliv nejen na jeho duchovní život, nýbrž i na volbu
družiny a účastně se velmi horlivě nejrozličnějších i světských
záležitostí. Již roku 1287 byl poslán s důležitým diplomatickým
poselstvím do říše a v následujících letech vystupuje přečasto
jakožto přední ,,conšiliarias" králův. Máme zachovány zlomky
jeho korrespondence sjinýxni královskými rádci, svědčící o tom,
jak horlivě zpovědník zasáhal do důležitých otázek správních
a finančních jakožto odborný člen rady královské, nezapomínaje
však při tom nikterak ani zájmů svého řádu.

Zmíněné listy ovšem ukazují zároveň, že vliv jeho, ač silný,
nebyl naprosto tak všemohoucí, aby králem nadobro vládl. Ale
vliv ten byl jistě veliké váhy již s\^m dlouhým trváním, kterým
zpovědník nabýval zřejmé výhody nad jinými rádci, jen dočasně
v okolí Václavově působícími. Tako\ým byl na příklad na počátku
let devadesátých pan probošt Bernard z Kamence. Duchovní
ten, rovněž pošlý z hraběcího rodu Vestu, osedlého v Budyšínsku,
šel jako mnozí jiní mladší synkové urozených rodin německých
záhy do dvorských služeb slezských Piastovců, a zajistiv se pro-
boštstvím při biskupství míšeňském, byl posléze kancléřem Vá-
clavova soupeře, Jindřicha IV. Vratislavského. Ze služeb těch přijal
jej po náhlé smrti v^évodově Václav II. na podzim roku 1290, právě
v téže chvíli, kdy Arnold Bamberský zde poměry nově upravil
a kdy česká mcc začínala s vážným postupem do krajin polských.

233

při kteréž věci zkušená rada Bernardova byla ovšem vítána. Ve
službách českých zůstal pak duchovní velmož ten až do roku 1293,
kdy se stal biskupem v Míšni, ale i potom do své smrti roku 1296
býval Bernard častým hostem v okolí Václavově, takže jeho podíl
na české politice, pronikající tehdy úspěšně do krajů míšeňských,
nebyl jistě nikterak nepatrný. A zajímavé jest, že hned potom,
co zemřel, objevuje se ve službách dvora pražského na čelném místě
jiný duchovní diplomat německý, pan Petr z Aspeltu.

U něho jest ovšem třeba zastaviti se poněkud déle, neboť
tu jde o osobnost pro celých dvacet let dějin českých na sklonku
13. apočátku 14. věku neobyčejně důležitou. A také jinak veškeren
život Aspeltův jest velmi význačný pro kulturní prostředí pozděj-
šího středověku a pěkným dokladem, jak již toho času obratný
plebejec mohl překonávati přehrady feudálního světa a dospěti
k nejvyšším metám.

Petr byl, jak se zdá, synek měšťanské rodiny zdom.ácnělé
v Trevíru, ale původně pocházející z lucemburské vesnice Aspeltu.
Studoval v Itálii i v Paříži a byl z tuhých i nadaných snaživců,
kteří pod ochranným pláštěm církve hledali moc a bohatství,
ale, nepocházejíce z rodiny urozené, měli nesnadné počátky, takže
teprve v pokročilém věku cíle dosahovali. Petr blížil se již padesátce
stále jako všední klerik-kapitulár porýnský, když ho štěstí našlo;
stalť se tehdy, někdy roku 1286, osobním lékařem Rudolfovým,
a postavení to mu umožnilo, aby s úsilím, s nímž se u souvěkých
dvořanů ovšem často setkáváme, hromadil dychtivě výnosná
obročí při rozličných kostelech kathedrálních v Porýnsku a i jinde,
sváděje s jinými uchazeči tuhé boje o tučná sousta, jako bylo
zejména proboštství trevírské, kde ho kapitula přes papežskou
provisi a královskou protekci důsledně odmítala, protože nebyl
šlechtického urození. Petr vedl boje ty s obratností i úsilím,
neváhaje i osobně vymáhati v Římě klatby na své protivníky,
a nabyl v ovzduší jak papežského tak i habsburského dvora
takových znalostí osobních i styků, že nepřestávaje býti dvorským
lékařem se znenáhla přebarvuje na vlivného diplomata.

Pro obor ten měl chytrý a ctižádostivý povýšenec patrně
i dostatečnou míru bezohledného sobectví, s nímž uměl podle
potřeby měniti tábor, kynula-li jinde větší čáka zdaru. Neboť
sotva že zemřel král Rudolf a x Adolfovi Nasovském říši vyšla

234

nová hvězda, jejíž lesk zlé prorokoval mladé moci habsbm'ské'-
vidíme Petra v družině nového krále římského.

Král Adolf děkoval za svou korunu přede\'ším náhlému
obratu, který Václav II. učinil proti habsburskému švakrovi, a.
styky mezi ním a dvorem pražským byly tehdy velmi těsné. Petr
z Aspeltu, který si již asi před tím získal i v Praze některá obročí,
poznal lehce, jak vděčným polem činnosti b}' bylo okolí bohatého
krále českého, oceňujícího a štědře odměňujícího nadané rádce.
Proto přechod do služeb Václavových mu nebyl jistě příliš velikou
obětí, zvláště proto ne, že se stal v době, kdy bystré oko Petrovo
mohlo již viděti, jak se koruna římská také na hlavě Adolfově
zachvívá ; český král nabízel nadto osvědčenému státníkovi velmi
lákavé vnadidlo, totiž důstojnost kancléřskou v Čechách, spojenou
s bohatým proboštstvím vyšehradským.

To bylo na podzim roku 1296. Nositelem hodnosti kanc-
léřské od roku 1290 býval nevlastní bratr Václavův, probošt Jan,
nemanželský sj^nek Přemyslův a mladší bratr opavského vévody
Mikuláše. Václav II, choval se^ jak mnohé známky tomu svědčí,
k levobočkům svého otce vůbec přátelsky, jak k dcerám tak
i synům, dbaje toho, aby se jim dostalo opatření, jejich původu
důstojného. Jan, který byl asi starší Václava samého, nabyl
u něho slušného vlivu zejména po pádu Zá visově, k němuž starší
jeho bratr, vévoda Mikuláš Opavský, podstatně byl přispěl. Vlastní
agendou kancelářskou se patrně mnoho neobíral, ponechávaje ji
protonotářům, z nicliž jeden měl v péči věci české a druhý kancelář
moravskou, zatím co zvláštní protonotář, někdy také kancléřem
označovaný, dbal o území krakovské. Ale v radě králově b^d Jan
platným členem a s význačným důrazem označuje jej i Václav
jako ,,dilectus princeps familiaris et consiliarius noster". O jeho
vlivu svědčí i to, že četné kláštery české i moravské mu postupovaly
s rozličnými záminkami důchody, kterých Jan při stk\-ělém dvoře
Václavo%-č měl zaoptřebí, s výslovnou prosbou, aby se jejich věcí
u krále ujímal. A bylo zjevné, že vliv ten ještě vzroste, podaří-li
se mu dosíci, po čem toužil, totiž biskupství pražského po smrti,
biskupa Tobiáše. Některé zmínkv- svědčí ovšem o tom, že ani
myšlenka, opustiti stav duchovní a státi se světským knížetem,
neb3'la Janovi, patrně ještě nevysvěcenému, zcela cizí. Ale veškeré
plány ty ztroskotaly. Přes podporu královu váhala kapitola po
smrti Tobiášově na jaře 1296 zvoliti levobočka bez zvláštní dis-

235

pensace papežské, a sotva že bylo — prý na radu moravského
protonotáře Jana — rozhodnutí aspoň na některou dobu od-
sunuto zatímní volbou stařičkého kanovníka Řehoře z Valdeka,
zemřel Jan náhle v srpnu téhož roku.

Tím bylo uprázdněno kancléřství i proboštství vyšehradské
a jest význačné, že král ho nesvěřil nikomu z domácích kleriků,
ani zkušenému protonotáři českému Petrovi, synu zdomácnělého
v Čechách Vlacha Angela z Pontecorvo, kdysi kollektora komory
papežské, který si patrně činil valné naděje na kancléřství. Král
hledal raději pro vlivný ten úřad osvědčeného diplomata z říše.
A tím byl Petr z Aspeltu, přinášející do služeb krále českého
nejen valnou zásobu zkušeností politických a přirozeného nadání,
ale i slavné umění lékařské, jež u krále často churavého mu jistě
dodávalo zvláštní ceny. Již koncem roku 1296 vyjednává nový
kancléř český, který však ještě formálně po některý čas zůstával
,,íamiliarem" krále Adolfa, spolu s královým zpovědníkem Heř-
manem v Římě o české korunovaci a jiných záležitostech.

Při jednání tom, které se protáhlo až do počátku roku 1297,
nezapomínal obratný povýšenec ovšem svých vlastních zájmů.
Dosáhlť v Římě toho, že k mnohým obročím svým mohl připojiti,
nevíme za jakou cenu, vysoké důstojenství nové, totiž biskupství
basilejské.

Jakožto biskup basilejský stává se tedy kancléř krále českého
sám říšským knížetem a tu pochopíme, jak vážné postavení pak
měl u dvora pražského a že jeho nadání a ráznost zajisté přispívaly
i k podstatnému zesílení autority Václavovy jak na venek tak
i uvnitř země. Samy listiny z české kanceláře vycházející svědčí
o tom, že Petr z Aspeltu dovedl svůj úřad kancléřský daleko
pevněji uchopiti nežli předchůdcové. Podrobil patrně veškeru
agendu svému skutečnému dozoru více, než se to stávalo před
tím, a soustředil ji tak, že vidíme, jak jm.éna zvláštních protonotářů
pro Cechy a Moravu mizejí z rekognice listin, i) ač starý protonotář
Petr Angelův dále zůstal v kanceláři a měl platné místo i v radě
královské.

^) Zajímavá jest ovšem i skutečnost, že se tehdy v listinách Václa-
vových stále řidším stává výslovné jmenování svědků, což souviselo patrně
s obecným sklonem vlády Václavovy k všemožnému vyprošťování správy
státní z tradicionálních vlivii šlechty u dvora se kupící a po dokonalejším
zbyrokratisování jejím rukami povolaných odborníků.

236

Vznešení duchovní z říše, jako biskup bamberský, míšeňský,
basilejský nebo zpovědník Heřman, měli tedy vrch na dvoře
Václavově a k nim se družil i nemalý houfec j iných učených , ton-
surovaných hlav, krále trvale obklopujících. Byli to většinou
kněží právnicky vzdělaní, a i tu jest význačné, jak poměrně
málo z nich bylo rodilých Čechův. Vlastně víme o jediném, který
králem byl ceněn, o Oldřichovi z Paběnic, učeném doktoru práva
kanonického, scholastikovi kostela pražského a bratru pana
Hrabiše z Paběnic, který dovedl své slavné znalosti dekretů užívati,
— podobně jako ostatní duchovní ládcové Václavovi — prakticky
k hromadění kanonikátů a jiných beneficií, slouže králi ve mnohých
vážných poselstvích, zejména při styku s Římem. Svěcení kněžské
přijal však teprve mnohem později, někdy po roce 1307, Ten byl
tedy Cech, ale vedle něho jsou v užší radě královské téměř vesměs
Němci, ovšem Němci v Cechách již zdomácnělí. Tak je to patri-
cij ský synek pražský, kanovník Jindřich Šturmův, později proto-
notář moravský, nebo mistr dekretů Jan Wulíing z Ostrova,
také protonotář a kazatel u krále zvláště oblíbený, ale tvrdý
Němec, rodem z Gúttingen, který se dovedl později vyšinouti
na biskupa brixenského, bamberského, a frisinského. Slezský
Němec byl, jak se zdá, mistr Alexius, rovněž doktor dekretů, jehož
Bernard z Kamence s sebou přivedl na dvůr pražský a který
dočasně u krále nabyl prý takové váhy, že ,, slovům jeho ve všem
přisvědčoval a téměř ničeho bez jeho rady konati se nepokoušel".
A snad jich bylo ještě více, hladkých a v hustém lese kanonického
práva honěných mistrů, kteří se ochotně přitiskli k trůnu Vá-
clavovu, závodíce navzájem o výnosné sinekury církevní, jež jim
vliv mocného krále lehce zjednával ; venkoncem asi málo sym-
patická společnost dvorských prelátů, která však se Václavovi II.
stala v mnohém nezbytnou.

Poznali jsme jeho sklon k scholastické diskussi a zejména
k právnickým úvahám; v kruhu tom mohl král nejlépe hověti po-
třebě té a učených pánů bylo nadto možno dobře užíti i jako spolehli-
vých rádců a pomocníků ve věcech komorních, správních i dipoma-
tických. Že byli skoro vesměs cizinci anebo pocházeli z německého
patriciátu českých měst, bylo jen s výhodou ; nebyli aspoň vkoře-
něni do domácího světa feudálního, jemuž král málo důvěřoval.
Václav II. užíval tedy z míry jejich služeb, ale svědčí
o hloubce odborného zájmu i o jeho duševní nezávislosti, že nebýval

237

zúplna dosycen schopncstmi těchto Němců, kteří svou moudrost
načerpali většinou v Padově nebo Bologni. Nestačili rozletu jeho
ducha, když zatoužil po nových, v zemi neslýchaných věcech,
jako byl soustavný zákoník práva českého nebo založení V3^sokých
škol, a tu se oko královo obracelo dále za mezníky vlastního
Německa, do vlasti vědy prá\'ní, Itálie, odkud již v době jeho otce
mužové jako Jindřich z Isernie nebo protonotář Jindřich do Čech
přinášeli nové úrodné podněty a nárazy. Původní slavnou vědu
právní vlašskou chtěl král míti po svém boku, ne jen její druhotný
odvar, a proto si vyprosil z Říma proslulého mistra obojího práva,
kanonického i římského, Gozza Orvietského, jehož podle kroniky
zbraslavské ,,jako přítele s radostí přijal a jemu předkládati se
jal tajemství své m.ysli, vždy laskavou tvář mu ukazuje". Nevíme,
byl-li Gozzo klerik, ale není vyloučeno, že také jemu b^-l tučným
obročím oslazen dlouhý pobyt v cizí, chladné zemi a mnohé svědčí
tomu, že učený Vlach si dovedl v řadě druhých kanonistů zajistiti
zvláště ceněné slovo a vliv na krále, plného zájmu i pro světské
účelnosti římského práva. Než o tom promluvíme ještě na jiném
místě.

Učený sbor středověkého duchovenstva štěpil se zpravidla
ne bez jisté žárlivosti na tábor kanonistů, jemně budujících zřízení
církevní, a na tábor theologů, její dogmatický podklad střehoucích.
Václav II. měl pilnou lásku také k úvahám bohoslovným, snaže
se neklidnou duši vynésti až na vrcholky mnišské kontemplace
mystické. Potřeba ta otevřela brány jeho přízně i četným mnichům,
mezi nimiž zejména šediví mniši cisterčští tak vévodili, že se vliv
jejich záhy neobmezil na ukájení náboženských nálad zbožného
krále, nýbrž závodil namnoze i jinak se skupinou ostatních rádců.
Opate cisterčští tvoří za Václava II. a namnoze i potom na dvoře
českém skupinu venkoncem svéráznou a k ocenění jejich významu
jest třeba vzpomenout šíře toho, jaké postavení šedivý řád vůbec
měl v zemích českých.

Bylo to postavení zcela význačné, které lze srovnati jen
s postavením pozdějšího řádu jesuitského v době protireformační.
V 12. a 13. věku jsou cisterciáci u nás po výtce obHbeným řádem
vznešené společnosti feudální. Ve vznikajících m.ěstech nebylo
ovšem jejich pole; tam v kruhu měšťanské společnosti vítězily
nové řády žebravé, k širokým vrstvám se obracející bosáci fran-
tiškánští a dominikáni, kterým nebylo dovoleno přijímati statků

238

nemovitých a jimž proto stačilo, postavili-li v městě konvent
a větší kostel pro horlivou činnost kazatelskou, kterou veškeré
religiositě 13. věku vtiskali nový rys. Pro vznešenou společnost,
smývající hříchy nejraději bohatými dary a okázalou . štědrostí
před Bohem se lesknoucí, byli tito ,, chudí bratří" asi jen tím,
čím jí byli \- 16. věku špina\'í kapucíni; vznešený pán se k nim
sice obracel s patrnou úctou, ale jen výjimkou, hledaje denní
styk svůj spíše u uhlazenější a rovněž ještě módní řehole sv.
Bernarda, jehož neobyčejná svatost podle slov Hartliba z Dubne
„celou církví rozhořela." Klášter po klášteře vzniká cisterciákům
v zemích českých štědrostí královou i velmožskou ; k starším, jako
byl Sedlec, Plasy, Hradiště, Pomuk a Sv. Pole, přistupují v 13. věku
Velehrad, Osek, Zdar, Tišnov, Oslavany, Vyzovice, Pohled, Vyšší
Brod, Zlatá Koruna a konečně klášter Václavův, Zbraslav, kon-
venty skoro vesměs bohaté nadané a účelnou správou na statcích
mohutně jící.

Řád cisterciácký šířil se zde právě v šťastné době rychlého
bohatnutí země a dovedl přeúčelně užíti i velikého ruchu koloni-
sačního. Jednotlivé jeho domy, jako na příklad Vyšší Brod nebo
Zlatá Koruna, získaly v pohraničních okresech hotová knížectví.
Ale i na půdě starého osídlení vidíme, jak cistercské kláštery ne-
únavnými směnami a trhy ucelují svá panství, rostoucí hojně
i zbožnými odkazy ; a kdyby prameny naše nám dovolily vkresliti
veškeren nemovitý majetek řádu na počátku 14. věku na mapu
zemí českých, viděli bychom jasně, jak cisterciácké državy jako
mnohoramenný polyp prorůstají nejrozličnějšími kraji a zabírají
neobyčejně veliký díl země.

O bohatství klášterů svědčí nám výmluvně i náhodné zpiárvy,
jako zmínka, že při neúrodě píce jediné Zbraslavi pohynulo v krátké
době přes tisíc ovec, nebo že nepřítel odvedl ze zboží sedleckého
rázem do sta koní a že ještě zbylo pro lupy pozdější. Statky
českých klášterů cistercských ležely někdy i mimo zemi: tak
mívají cenné vinice v Rakousích a některé, jako velehradský,
důchody i v Polsku, a pochopíme, proč se na příklad ujal tak rj' chle
název kláštera zlatokorunského místo původní Svaté Koruny.
Jest ostatně také známo, že řád více nežli řády jiné dbal ve
vlastní režii o rozkvět hospodářský na svých dvorcích, grangiemi
nazývanjxh. V Praze pak a v jiných městech konventy měly
nejen dvorce a hospitia, nýbrž domy a mlýny na úrok v}'sazené.

239

O jejichž šosovní povinnost často sváděly spory se správou
městskou, svých výsad a immunit tvrdě se dovolávajíce.

Kláštery druhých řeholí byly ovšem rovněž bohaté; řád
"benediktinský a jeho starší odnože měly v Čechách slušná zboží,
ale poměry jejich byly přece jiné. U nich platila nejen stabilitas
loci, poutající členy trvale k určitým konventům a působící, že
kláštery rychle srůstaly se svým nejbližším okolím, nýbrž starší
řehole neměly především té vnitřní vzájemné spiatosti, jako domy
cistercské. Jejich vzájemná souvislost byla spíše jen genetická,
nikoliv hospodářská ; každý bral se svou cestou a třebas při
začátcích první osada bývala cizího původu, nabýval v dalších
generacích domácí živel přece převahu, takže kláštery ty se
snadno počešťovaly.

Toho u cisterciáků nebylo .i) Řád sv. Bernarda byl ze-
jména i v tom pravzorem řádu jesuitského, že dosáhl první
zcela pevné organisace celkové, tvořící z rozlehlé sítě mateřských
a filiálních konventů, všude v Evropě ve skupiny t. zv. vikarií
seřaděných, vskutku jediné těleso, pevně učleněné a spiaté zá-
vaznou návštěvou ročních generálních kongregací v Citeaux.

Kongregace ty podrobují svému soudu sebe menší změnu
majetku řádového a ruší trhy nevýhodné, jako se stalo na příklad
r. 1306 při prodeji některých zboží velehradských opatem Jindři-
chem. Kapituly ty sesazují také opaty, kteří se neosvědčili, nebo
je převádějí jinam, dbajíce důsledně i toho, aby kláštery řádové
nevznikaly příliš těsně vedle sebe, nýbrž v provinciích byly účelně
rozsazeny ; udržují vzájemné vědomí celku i tím, že na piíklad
za celý řád, ať ležely jeho statky kdekoliv, smlouvají se stolicí
apoštolskou sumární výkupné z desátků křížových, vymáhajíce
při tom znova a znova exempce ze závazků dioecesánních k malé
radosti jednotlivých biskupů a světského kléru vůbec. Kongregace

1) Totéž platí ovšem i o premonstrátech, kteří však v zemích našich
přece nedosáhli tak znamenitého významu. V 12. věku, když župan Jiří
jim zakládal klášter v Milevsku a Hroznatá v Teplé, když vytlačovali
starší řehole z Želiva nebo moravského Hradiště, zdálo se sice, že družina
sv. Norberta předstihne šedivé bratry cistercské v závodění o přízeň vzne-
šené společnosti, a Jarloch Milevský mohl oba ňidy srovnávati se sluncem
a měsícem, zemi českou novým jasem zbožnosti zalévajícími. Ale v 13. sto-
letí cisterciáci dovedli předstihnout své soutěžníky zcela podstatně a za-
stínili je nepochybně.

240

a visitátori pečují vědomě o to, aby jednotlivé kláštery přílišným
splýváním se svým okolím zájmu celku nebyly odcizeny. Cistercský
řád byl zkrátka prvním řádem velikého, jednotného hlediska
a proto v době květu svého mocí evropskou, nedopouštějící, aby
členové její toho zapomínali a v mialých zájmech místních utonuli.
Vidíme, že zvláště schopní mniši jsou posouváni z jednoho kláštera
do druhého, rozdělení jmění klášterního na díl opatův a podíly
konventuálů, vedoucí často u starších klášterů k tuhým sporům,
rovněž ucistercských není; opat vládne jměním veškerým a převor
jest jen jeho pobočníkem, a vedlo-li rostoucí bohatství také tu
k setření přísného důrazu na odříkavost těch, kteří se původně
zvali ,,pauperes Christi" a byli ve v-ěci té vlastně předchůdci řádů
že hravých, nevedlo aspoň k zmenšení celkové moci řádu, nýbrž
naopak k jejímu zesílení.

Proto řád cistercský v 13. století v kruzích feudálních působil
s úspěchem daleko větším, než řády starší, zachovávaje při tom
důsledně svůj internacionální, cizinecký ráz. U nás byl ráz ten
ovšem převážně německý, neboť románských členů do Čech pře-
sazených, ač i tací tu bývali, až z Burgundska a Francie povolaní,
nebylo nikdy mnoho; za to však tu měli rodáci z nejrůznějších
krajů říše německé naprostou převahu nad přírůstkem \'yšlým
z domácí, české půdy a poměr ten potrval velmi dlouho vlivem
stálého a intensivního styku českých konventů s německými ma-
teřskými domy, jako byly Waldasssy nebo Ebrach. Stále noví
členové přicházejí z říše do českých klášterů, z nichž máme první
po němečku v Čechách psané listiny ; proto ve 14. věku říkalo se zde
obecně cisterciákům ,, rýnští mniši" a Karel IV. byl ještě roku 1348
nucen hrozbami na generálním opatu v Citeaux vymáhati toho,
aby řád rodilých Čechů z kruhu svého nevylučoval. Čteme-li
v době Václava II. jména tehdejších opatů cistercských, slyšíme
veskrze t^-pické německé názvy: vedle Heydenreicha Sedleckého
stojí osecký opat Gerwik, pomůcky Ingebrand, velehradský
Konrád, ždářský Arnold, vyzovický Walter (klášter \yzovický
býval v 13. věku podle zakladatele zván také smilenheimským) ,
tedy vesměs jména, proti nimž nelze v době té v řadě opatů
cistercských v Cechách postaviti ani jediného jména českého
zvuku, kdežto o nemnohých opatech jiných, nesoucích jména
bezbarvá, víme odjinud, že byli rovněž Němci, jako Ota Zbraslav-
ský, rozený Durynec. A také v seznamu mnichů, vyslaných

241

k prvnímu založení do Zbraslavě, nesetkáváme se ani s jediným
jménem českým.

Taková pevně spiatá skupina klášterů, ohromným majetkem
vládnoucí a universálním hlediskem řízená, byla ovšem v zemích
českých mocí samostatnou a velikou. Byla sice vůči řevnivosti
sousedů i ostatního duchovenstva více než druzí odkázána na
ochranu koruny, ale mohla jí naopak prokazovati podstatné
služby proti vzdorným živlům. Již Přemysl II. to pochopil,
jak ukazuje zejména založení Zlaté Koruny právě uprostřed ne-
bezpečně se ucelující moci Vítkovců, a u syna jeho nebyla to
zajisté jen láska k duchovním darům šedivých mnichů, že přilnul
tak oddaně k jejich řeholi. Jest význačné, že ve chvíli, kdy se
odhodlal změniti ráz své vlády povoláním Arnolda Bamberského
roku 1290, právě cistercský opat Dětřich jeho jménem s biskupem
w jedná val.

Dětřich byl ovšem opatem ve Waldsassích, ted3^ klášteře
vlastně bavorském ; ale klášter ten měl i v západním cípu Cech
nemalé statky a jakožto mateřský klášter kláštera sedleckého
a oseckého měl u všech českých cisterciáků veliký vliv.i) Opat
Dětřich býval na dvoře Václavově i potom častým hostem a
rádcem ve věcech důležitých, děle se o vliv ten především s opatem
sedleckým Heidenreichem.

Tento Heidenreich pak byl osoba vskutku zajímavá, s níž
se ještě často setkáme. Pocházeje ze severních Němec, tedy
původem Sasík, přijal správu kláštera sedleckého roku 1282 v době
nejhroznějšího zpustošení statků, kdy i v bohatém konventu se
hladovělo, a šlo především o to, aby obratný správce rány zhojil.
Takovým se Heidenreich skutečně osvědčil a výsledky jeho správy
byly tak skvělé, že posunuly Sedlec v následujících desítiletích
bohatstvím na první místo mezi kláštery českými vůbec. ,,Bůh
otevřel mu ruku své štědrosti a zaplavil role jeho nadbytkem
hojnosti", napsal o tom se zbožným obdivem kronikář. V pozadí
zázraku trčel ovšem stříbrný kužel Kutné Hory, kde měl klášter
rozsáhlé pozemky a stará práva, která po otevření neobyčejného
bohatství rudných couků umožnila Heidenreichovi, že obratnou
rukou mohl požehnání hor měniti v statky skupované v dalekém

^) Jest známo, na příklad, že Dětřichovu nástupci věnoval Petr
Žitavský první knihu své kroniky.

Su sta, Dv5 knihy íeských dějin I. 16

242

okolí a iičiniti nadto klášter svůj, jak ještě uvidíme, hotovou
bankou, otevírající druhdy úvěr s\ů] i králi i šlechtě. Tento prak-
tický organisátor, honěný finančník a horlivý bojovník za moc
svého rádu stává se spolu s Dětřichem Waldsaským pravou rukou
mladého krále, který jej někdy zve i v listinách ,,svým milým
kmotrem"; on w^mohl, ač ne bez průtahů a obtíží, na Václavovi,
že k slávě jména svého a na pamět \^svobození ze zrádného
úkladu páně Závišova a jeho panských spojenců založil nový
klášter čistercský, ale nikde v daleké pustině, jako Přemysl II.,
nýbrž přímo před branami pražskými, takřka v dosahu ruky,
na Zbraslavi, takže mocný řád touto obratnou volbou místa
k sobě připoutal stykem takřka denním zbožného krále, nemilu-
jícího příliš dlouhé potulky šírým krajem.

Viděli jsm.e již, čím byla Zbraslav Václavovi, a k tomu přispěla
zajisté i volba vhodného opata, durynského rodáka Konráda,
učeného theologa, ale při tom nadaného i vynikajícího bystro-
zrakem pro věci tohoto světa, rozeného dvořana a diplomata.
Konrád stává se vedle Dětřicha a Heidenreicha králi rádcem
denním a naprosto intimním, bez něhož prý, aspoň podle kroniky
zbraslavské, král takřka žíti nemohl, svěřuje mu bez rozdílu
veškeré své starosti a vládní záležitosti a užívaje ho k důležitým
poselstvím i za hranice země. Trojice opatů cistercských, z nichž
ani jeden nebyl synem království, stojí tedy králi vytrvale po
boku, tvoříc tak význačnou skupinu mezi duchovními rádci a stát-
níky, většinou rovněž cizinci, kteří Václava obklopují.

Než tím cizí živel v okolí Václavově nebyl nikterak \Tčerpán,
i kdybychom zcela pominuli německé rýmovníky nebo jiné dvořany
menší váhy, které lesklý dvůr králův k sobě lákal. Vidíme totiž,
že král od té chvíle, co překonal zradu Falkenšte j no vu, v nej-
vážnějších záležitostech státních neváhal se opírati i o neton-
surované cizince.

Především o zkušené válečníky cizí. Již vzpouru Vítkovou
roku 1290 zdolal jen pomocí branných sil německých, které
mu přivedl švakr Rudolf Habsburský a bamberský biskup. Ne-
malá skupina pánů švábských a franckých prodlévala tehdy se
svými houfci v Čechách, pánové známých jmen, jako Eberhard
Truchsess z Waldburka, Hillprand maršálek z Papenheimu, Al-
brecht hrabě z Hohenberka a druhý příbuzný římského krále.

243

švábský Rudolf z vedlejší větve habsburské, Jindřich z Bams-
wage a jiní, které slib štědrého žoldu do českých služeb přivedl.

Nebylo v tom ovšem nic nového a neobvyklého. Německo,
nemajíc pevné vlády ústřední a jasných cílů národních, jež by
překypující a přirozenou bojovnost germánskou sváděly v jednotné
řečiště, bylo již v 13. století zbrojnicí zemí okolních. Tak již
z 13. století slyšíme z Francie, pyšné na pokroky svého státního
ucelení, pohrdlivévysméšky o tom, jak prý lze v Němcích kohokoliv
penězi koupiti. Stejně na jih do Itálie jako na západ do Francie
nebo na východ do zemí slovanských putují tehdy za žold rok co
rok v nové, těžké zbroji vetší nebo menší hloučky rytířského
proletariátu, vedené zpravidla některým urozeným kondottierem,
aby prodávaly cizím pánům svou dovednost lytířského boje,
zdokonalenou hlavně v Švábsku a Porýnsku podle vzorů francouz-
ských a velmi obávanou. C eské stříbro mělo na žoldnéřském trhu
v Němcích stejně dobrý zvuk jako sterlinky anglických králů
nebo turnosy Kapetovců, a již Přemysl II. doplňoval voje své
často takovými četami cizích ,, železných pánů". Václav následoval
jen jeho příkladu, když po veškerou dobu vlády své na výpravy
válečné najímal houfy z říše, vedené často i knížaty tak vzne-
šeného jména, jako byli mladí vévodové dolnobavorští.

V případech těch bývaly uzavírány s hraběcími nebo kní-
cími hejtmany případné smlouvy o výši žoldu za stanovený
počet rytířských kopí, určeny předem náhrady za možné ztráty
koní, zbroje a života a dávány na zachování smlouvy námezdní
pevné záruky, často i zástavou nemovitostí. Ale Václavovi II.
nešlo jen o dočasné výpravy ; chtěl vládu svou opříti aspoň z části
o trvalejší pomoc některých pánů cizích, jejichž otužilé a bez-
ohledné družiny by byly výstrahou každému vnitřnímu hnutí.
Tak se dovídáme, že roku 1290 přijal do svých služeb francké
pány, s nimiž se v událostech českých ještě několikráte potkáme,
Dietegena a Waltra, hrabata z Castellu, spojence biskupa bam-
berského, kterým svěřil důležitý pohraniční hrad Kladsko, a to,
jak štýrský kronikář výslovně praví, ,,den Beheim ze tratze,
den er niht mohte wol getroun." Současně však vidíme, že koupil
od Albrechta , hraběte z Hohenberka, za 400 hřiven hrad Weiseneck
v Breisgovsku, ale vrátil jej hraběti ihned zpět jako české léno,
kterážto právní transakce zajisté neměla cíle jiného, než získati
:švábského pána do trvalých služeb českých, v nichž o několik

16*

244

let později nalézáme ještě druhého pána z Hohenberku. Šlo tedy
patrné o postup podobný, s jakým se potkáváme i později, třebas
v 16. věku, když králové francouzští i španělští, vyplácejíce
osvědčeným kapitánům a říšským knížatům německým po léta
t. zv. pense, si zajištovali tak pro potřebu válečnou trvalou oporu
a záruku rychlého verbování na landsknechtském a rejtharském
trhu v říši.

Jmenovaní páni z Castellu nevládli ovšem na Kladsku příliš
dlouho; opustili Cechy, a to ne po dobrém, spolu se svým bam-
berským patronem, ale později nalézáme v Kladsku zase purkrabím
cizího důvěrníka králova, který se zove Konrádem Porýnským
a nebyl jistě jediným německým pánem ve vojenský^ch službách
Václavových.

Němečtí rytíři v družině panovníků českých bývali ovšem
ode dávna zjev častý, třebas že se tu snad nikdy nevzmohli
tak, jako v souvěkém Polsku, kde knížata piastovská byla na-
mnoze obklopena četnými družinami pánů z Němec přivolaných,
kteří, ač stiháni prudce žárlivostí domácích velmožů, někdy takřka
vládli údělem a tvořili zed mezi knížetem a jeho lidem. Než nešlo
jen o služby vojenské. Při Václavovi II. vidíme německé pány
světské i na nejvýznačnějších místech dvorské správy a to ze-
jména v úřadě podkomcřském, jehož zvláštní důležitosti a dosahu
je třeba se zde několika slovy dotknouti.

Podkomoří^) za posledních Přemyslovců býv^al jak v Čechách,
tak na Moravě osoba mezi dvorskými hodnostáři zvláště mocná ;
v odborné literatuře mluvívá se o něm ovšem především jako
o finančním ministru královském, vskutku však jeho úkoly se
neobmezovaly nikterak na otázky finanční, nýbrž nejlépe bychom
jej označili asi jako všemocného ministra pro královské ,, do-
minium speciále". Kdežto ostatní hodnostáři dvorští, jako nejvyšší

1) V listinách souvěkých nebývá ovšem vždj' správně označován
jakožto „subcamerarius" ; jmenuje se často s nepřesností středověku vlastní
prostě ..camerarius", takže lze jej někdy másti s nejvyšším komorníkem,
jako se stalo Loserthovi prá^^ě při Purkartovi Magdeburském v předmluvě
k vydání formuláře Svatopavelského. Ostatně zdá se, že ještě v první
polovici 13. věku vedle „velikého" komorníka, který býval druhdy hotovým
majordomem dvora královského, působívalo současně třeba několik pod-
komoří a že teprve doba Přemysla II. přinesla pevné rozlišení úřadu pod^
komořského, jediné osobě .svěřovaného, od funkce nejvyššího komorníka,
pověřeného zejména důležitým iikolem při novém soudě zemském.

245

komorník, maršálek, sudí a purkrabí mají své význačné pravomoci
a zvykem pevně vytčené obory působení, takže se znenáhla jeví
spíše plnomocníky zemské obce než krále samého, a zatím co
některé jiné hodnosti dvorské, jako úřad nejvyššího číšníka,
stolníka, mečníka a podobné, nenabyvše takové juridikce, scvrkají
se v pouhé dobře dotované sinekury, stává se na sklonku doby
přemyslovské podkomoří vlastním pomocníkem královým ve všech
věcech, kde panovník není poután zemským právem. Tehdy ani
úřad soudce dvorského ani hofmistra nebyl ještě vyvinut, a proto
svěřuje král nejčastěji právě podlcomořímu jakožto svému ,, vikáři"
slyšení pří, jež vyňal z moci soudů beneficiárních a vyhradil
svému rozhodnutí ; podkomoří jest zároveň vrchním soudcem
stavu městského, k němuž se nejen královská, nýbrž někdy i pod-
danská města rozličných vrchností obracej í,i) má vrchní dozor
nad villikacemi komorními i zbožím duchovním, soudní moc ve
sporech o minci a urburu a k tomu všemu ovšem i péči o složitou
správu finanční, o jejímž rázu ještě promluvíme a která zejména
žádala jak odborné rutiny tak namnoze i toho, aby podkomoří
svým osobním jměním a úvěrem kryl, kdykoliv bylo třeba,
okamžité schodky královské pokladnice.

Byl to tedy úřad nesnadný, a přes to vidíme, že býval cílem
žádostiv^osti mnohých, poskytuje nejen nevšední vliv při dvoře,
nýbrž patrně i příležitost ke značným ziskům. Často ovšem asi
i ziskům nenáležitým. Není nic význačnějšího, než, že dva pod-
komoří Václavovi domácího původu, Zbislav z Třebouně roku 1291
a Tas z Vizmburka roku 1304, zahynuli rukou vražednou, protože
zneužívali úřadu k nespravedlivému vydírání. Ale i řádné zisky
hodnosti podkomořské jistě nebyly malé. _]iž z pokut sou'dních
z měst i villikací mu plynul značný podíl a nadto býval úřad
spojen i s držením některých důchodů žup nich. Tak víme, že
moravský podkomoří míval zpravidla jakožto léno služební některý
z předních hradů zemských, Veveří nebo jiný.

Proto nebýval úřad ten, jak se zdá, svěřován z holé milosti
a důvěry, nýbrž takřka vydražován. Aspoň máme zachovánu
listinu, podle níž Václav II. za roční nájem ve čtyřech lhůtách

^) Postavení některých měst vrchnostem poddaných ve směru tom
osvěthije význačně listina Václava II. pro Horažďovice z roku 1293.

246

splatný 1) svěřuje na dobu jednoho roku „officium et curam ca-
mere nostre totius per Moraviam et subcamerariam dignitatem"
nejmenovanému pánovi, dávaje mu plnou moc souditi pře měst
markrabských ,,a všechny jiné, jež dotud podkomořím moravským
po zvyku slušně i spravedlivě příslušely, s výjimkou pří velikých,
vyhrazených osobnímu slyšení a soudu královskému". Smlouva
mimo to spojuje s úřadem výslovně užívání kteréhosi hradu a
zboží královského se všemi důchody, kteréžto zboží té doby prý
sice bylo kterémusi jinému pánovi zastaveno, ale mělo býti do
nejbližšího terminu úročného ze zástaw vyproštěno s výslovnou
podmínkou, že, nestane-li se tak, nový podkomoří smí ušlý úrok
sraziti se svého nájmu.

Postavení podkomořího na Moravě, zvaného tu na rozdíl od
komorníků provinciálních zpravidla prostě ,,camerarius Mora-
viae", bylo ovšem podstatně jiného rázu než postavení stejno-
jmenného hodnostáře v Cechách. Neboť král prodléval na Moravě
zpravidla kratčeji než v Cechách ; měl tu sice také dvorské hodno-
stáře, jako stolníka, číšníka, maršálka a jiné, jejichž hodnost
hleděla k celému markrabství, ale význam jejich byl, jak se zdá,
přece nevalný a hejtmana zemského j akožto vrchního plnomocníka
králova v době přemyslovské vskutku ještě nebývalo, leda opou-
štěl-li panovník na delší dobu země české vůbec, jako se stalo
roku 1298 při jízdě Václavově do Míšně a Norimberka. Na Moravě
se nevžil také jednotný soud zemský tak jako v Cechách, třebas
cuda olomucká získala jakési prvenství; život veřejný se tu
poutal s větší setrvačností v rámec bývalých údělů a proto v ne-
přítomnosti králově hájí především podkomoří zájmu celého
markrabství a representuje vládu ústřední.

Podkomoří v Cechách naproti tomu, jsa stále v osobním
doteku s králem, stává se především vlivným členem jeho důvěrné
rady a jaksi jeho pravou rukou. Uvědomíme-li si tedy to vše,
pochopíme, jak význačnou stránkou vlády Václavovy bylo, že
úřad podkomořský s oblibou ponechával cizincům. Zprávy naše
o tom z Mora\y jsou ovšem nadmíru kusé a víme jen, že na sklonku
devadesátých let komoru tam spravoval, nevíme jak dlouho.

^) Jak drahý ten nájem vskutku byl, toho se z listiny bezpečně ne-
dovídáme; jeť zachována jen v t. zv. formuláři Zdenka z Třebíče, kde
jména i čísla jsou téměř veskrze fiktivní.

247

německý pán, Albrecht z Nonecken, ale o Cechách jsme zpraveni
lépe. Tam bezprostředně po pádu Závišově se vystřídali v hodnosti
podkomořské v krátce dva páni domácílio původu, Beneš z Var-
temberka a Zbislav z Třebouně, ale potom déle desíti let bez pře-
tržení měl tu X rukou správu komorní cizinec, Purkart z rodu
purkrabí magdeburských, který ve službách Václava II. dospěl
vůbec veliké vážnosti a vlivu, jak to dokazují zřejmě zejména
zbytky jeho úřední registratury ve formuláři zachované.

Pocházeje z rodiny vznešených dynastů dolnoněmeckých, po-
tomků Viprechta Groičského, prodal sice pan Purkart purkrabství
magdeburské hned roku 1269 vévodům saským, zachoval však
aspoň titul a mocné styky. Jeho stejnojmenný synovec dosáhl
arcibiskupství magdeburského a Purkart sám, který přišel do Cech
patrně v průvodu Arnolda Bamberského, nabyl důvěry Václavovy
tou měrou, že mu po násilné smrti Zbislavově roku 1291 svěřil
úřad podkomořský a ponechal jej v něm po drahná léta, jak
se zdá, až do roku 1303, kdy změněné poměry politické a ne-
odvratná srážka s králem římským vedly k odstoupení Purkartovu.
Hověl tedy vznesen}/ cizinec, německými pomocníky obklopený, i)
při správě komorní Václavovi II. lépe než kterýkoliv z pánů
domácích a uvidíme ještě, že po krátkém úřadování Tasa z Vizm-
burka k hodnosti podkomořské znova povolal cizince a to vlašského
finančníka.

Zdrželi jsme se snad až k únavě v této galerii postav, oživu-
jících dvůr Václava II., ale bylo tak nutno; neboť ti všichni,
cizí diplomaté a námezdníci, němečtí opate a učení preláti, nebyli
jen společností dvorskou, zvyšující lesk králův a hovící jeho
osobním zálibám, nýbrž měli podstatný vliv na vládu Václavovu,
tvoříce jaksi hlavní protiváhu domácímu panstvu. A jejich vliv
vzrostl tím více, že nebyli pouhým hloučkem nazdařbůh sezvaných
hostí, vmíšených do neklidného ruchu velikého dvora, nýbrž
většinou pevně přimknuti ku králi trvalým poměrem služebným.
Skutečnost ta dávala vládě Václavově význačné zabarvení.

V pozdějších dvorských řádech knížat německých se rozlišuje
dvořanstvo častěji na ,, gemách" a ,,kammer". Prvním označením
se rozuměly komnaty, v nichž kníže vládne takřka v dohledu

^) Ze sekretářů Purkartových zval se jeden Bosscheffer, druhý
Hermann, oba byli patrně Němci.

248

všech, kdož ke dvoru mají přístup, jsa obklopen rušným kruhem
hrabat, pánů, velmožů ,,oder wer sie da seien". Do komory však
mají přístup jen někteří, najmě ti, ,,die dem fůrste in die kammer
geschworen haben". Tam ustupuje feudální hlučnost tišší práv-
nické úvaze a písařské důkladnosti, Temperament jednotlivých
panovníků pak rozhodoval o tom, zda větší váha příslušela kom-
natě nebo komoře.

U Václava II. vítězila rozhodně komora. V kroužku lysých
hlav chytrých kněží, diplomatů a právníků bylo nervosnímu králi
patrně volněji, než v audienční síni, zaplavené přívalem hlučících
žadatelů, a Dalimil nám zachytil asi věrně netrpělivé gesto, s nímž
Václav II. odtud unikával spěšněji, než dopouštěly staré tradice.
Ale při tom kroužek rádců v ústraní na krále čekajících nebyl
již společností několika velmožných milců, jako u Václava I.;
bylo to skutečně kollegium vládní, služebnou přísahou spiaté.

Na dvoře Václava II. se vůbec mnoho přísahalo. Každý ,,no-
tarius," vstupující do kanceláře, přísahal, že bude věrně sloužiti a že
z úřadu nevynese žádného tajemství, nýbrž naopak oznámí vŠe, co
by bylo namířeno proti prospěchu a cti králově ; byl nadto vázán
k sepsání vlastnoručního reversu o tom, zpečetěného biskupem
a proboštem pražským. Villikové, ujímající se nájmu některého
zboží královského, přísahali ,,in curia" ; přísahali tam i notářové
veřejní, podrobivše se zkoušce před komisí královskou, jak toho
žádala konstituce o řádu jejich králem vydaná, i lékaři, kteří
chtěli u dvora dosáhnouti ,,licentiam exercendi artem^medicinae".

Není tedy divu, slyšíme-li, že probošt Bernard Kamenecký,
vstupuje do služeb Václavo\ých, byl nucen zavázati se ,,daz er
sinen rat swúere". Již to, že mnozí z rádců králových nebyli
k němu poutáni přirozeným závazkem poddanským, vedlo při-
rozeně k takovému opatření, mělo-li se jim, cizincům a pouhým
hostem v zemi, také dostati významného názvu ,,familiaris et
consiliarius noster". Tak vznikl v rámci dvora nevalně četný sbor
zvláštních důvěrníků a pomocníků králových, přísežná rada, jaká
ostatně tehdy i leckde jinde vzniká především proto, že starý,
prostý způsob panování již nestačil no\'ým úkolům správním,
a době, žádající vůbec intensivně jšího vládnutí.

Nebylo to ovšem ještě skutečné ministerstvo kabinetní, neboť
rozdělení jednotlivých resortů zůstávalo v nesmělých počátcích
a bylo stále křižováno přidělováním jednotlivých případů podle

249

nálady a náhody tomu onomu rádci. Ale král měl v komorní
radě aspoň stálý sbor mužů literně vzdělaných a věcí státních
prakticky zkušených, vázaných přísahou zájmu jeho hájiti, a mohl
pomocí jejich vládnouti daleko soustavněji a důrazněji, než spo-
léhal-li se jen na neukázněný a stále se střídající shluk dvořanů
a skupinu nejvyšších beneficiárů dvorských, žárlivě střehoucích
svou tradicionální pravomoc podružnou. Vůči těmto služebníkům
korunním staršího rázu, feudálním duchem naplněným, repre-
sentuje přísežná rada a k ní se družící personál namnoze jakousi
,,ecclesia militans" nového, potřebou opravdového odbornictví
dotčeného názoru na panování.

Trosky vzájemné korrespondence některých rádců Václa-
vových, zachované zejména ve formuláři Svatopavelském, dovolují
nám aspoň poněkud nahlédnouti do tohoto kroužku, v němž
vedle cizích důvěrníků, jako byl zpovědník Heřman, Petr z Aspeltu
nebo pan Purkart z Magdeburka, nabyl z domácích pánů českých
vlivu především pan Hynek z Dubě přirozenou obratností svou
a důvtipem, který mu vynesl tak málo příznivou karakteristiku
se strany žárlivých cisteciáků zbraslavských.

S přísežnou radou v těsném spojení byla ovšem i kancelář
královská se svými právnicky a literárně vzdělanými protonotáři
a diktátory, jimž Václav II. věnoval značný zájem osobní, a pak
i komora v užším slova smyslu, totiž kancelář účetní; ta vedla
,,rationes regis", počty i o důchodech a vydáních panovníkových,
již roku 1283 připomínané, a její hlavou byl podkomoří.

Přísežná rada, kancelář a komora tvořily tedy význačné
ovzduší, v němž lepší byrokratický pořádek si razil cestu ; skupina
mužů nejrůznějšího původu, jen na králi těsně závislých, nabyla
značného vlivu na státní správu, naplňujíc ji novým duchem
písařské přesnosti. A v ovzduší tom nutno hledati také těžisko
panovnické činnosti Václavovy, kterou neprávem řada badatelů
posuzovala tak, jako by mladý král byl býval loutkou v rukou
několika ministrů a snad pouhým ,,roi faineant", kterým postupně
vládli Závis, Arnold Bamberský, Bernard Kamenecký a Petr
z Aspeltu.

Pozornější četba pramenů nám věc ukazuje ve světle nadobro
jiném. Václav přál intimním rádcům svým jistě značného vlivu
a spoléhal se na ně hodně, ale dovedl je také náležitě držeti v míře,
nepodléhaje nikterak vždy a ve všem jejich nátlaku, takže jim

250

druhdy nebývalo snadno, dovésti jej tam, kam sami chtěli. Zpo-
vědník Heřman píše na příklad roku 1294 v důvěrném listě pamt
Purkartovi z Magdeburk a, že král se zdráhá ratifikovati hotovou
již úmluvu s Oldřichem z Hradce a že jest třeba, aby také Hynek
z Dube se pokusil o to, zda by se jeho vlivu nepodařilo překonati
odpor. Byl tedy pan Hynek vskutku nemalé váhy u krále, ale
přes to vidíme, že Václavovi neušly jeho některé slabosti, zejména
zištnost, s níž vlÍAai svého užíval a někdy patrně i zneužíval. Když
kdysi vymohl Žitavským audienci u krále a za ně se příliš horlivě
přimlouval, otázal se Václav s úsměvem měšťanů přímo: ,,Waz
habt ir gegeben.dem von der Duben, daz er euer wort redt?"
a zvěděl, že to byl postav jemného sukna, kterým prosebníci
vymohli na mocném rádci, aby se stal jejich ,,vbrreder". Podle
názoru doby takový zdvořilý úplatek nebyl jistě hroznou věcí,
ale Václav neopomenul přece napomenouti měšťan^^ aby podruhé
bez podobných oklik přímo k němu se obraceli.

V tako\3'7ch otázkách, týkajících se důležitých měst králov-
ských, král \njbec neopomíjel kontrolovati a případně i pokárati
své nejbližší rádce; tak utržil si podkomoří Purkart řízný ,,nos"
za málo spolehlivé opatření královského rozkazu v jakési sporné
věci pražského patricia Fridlina Baiera a nepochybnou důtku
pro neplechy, které pod jeho záštitou ztropila vládnoucí strana
patricijská v Budějovicích. Ani opate cisterčští, u zbožného krále
tak mocní, nebývali si vždy jisti dosahem svého vlivu: nedatovaný
dopis páně Purkartův nám ukazuje na příklad, jak hledali vše-
možné pomoci, aby odvrátili krále od zřízení nové t^/rze v Chocni,
která se jim z ohledu na blízké statky řádové jevila nepohodlnou,
a zdá se, že ani tak nedosáhli svého cíle.

Rozličné tyto episody, jen šťastnou náhodou zachované, ne-
ukazují nám tedy naprosto, že by král bjd bezmocný slaboch,
ovládaný brzy tím brzy oním oblíbencem. Pozorovateli neza-
svěcenému a jen zevní tvářnosti si všímajícímu, jako byl Dalimil,
jevil se král, zřídka na veřejném soudě zasedající a často rádci
svými zastupovaný, ovšem panovníkem lenivým a mdlým, ale
kdo stáli blíže, věděli, že Václav nelhal, tvrdil-li o sobě, že ,, mnohé
noci tráví beze spánku péčí o království" a že ho ,, Bohem svěřená
vláda nad tolika lidem denně tak mnohonásob tiskne starostmi^
až jimi jest zmítán jako list ve vichřici". Václav vládl vskutku
jinak než jeho slavný otec, ale nevládl méně pevně, nýbrž jen jinými

251

schopnostmi i novými prostředky a ani jeho panovnická pýcha
nebyla patrně menší.

Jak známo, králové, spravující říši se zálibou a pílí ze závětří
svého kabinetu a pevně obklopení důvěrnými spolupracovníky, mí-
vají zvláště vypiaté vědomí o svém úkolu i o své moci. Z doby nové
by stačilo jmenovati Filipa II. Španělského nebo Ludvíka XIV.,
ale jest tu příklad Václavu II. daleko bližší. Bylo-li možno při
Přemyslovi II. vzpomínati na rytířského souvěkovce, rovněž na
tažení tragicky zahynulého, krále francouzského Ludvíka IX. —
a vrátíme se k podobnostem, jejich znova, až budeme hovořit
o věcech polských — , vtírá se při Václavu II. srovnání s vnukem
tohoto svatého krále, Filipem IV., a to tím více, že zápas proti
Římu a Habsburkům, jak rovněž ještě uvidíme, vskutku oba
svedl na chvíli ke společnému postupu a vzájemné alianci.

Zevní podobnosti mezi Václavem a Filipem ovšem nebylo.
Vedle urostlého krasavce, jehož pochlebníci zvali Filipem Sličným,
jevil se neduživý Přemyslo\^ec jistě nevzhledným a také citové
nálady obou králů se rozbíhaly patrně různým směrem. Ale
po mnohých jiných stránkách zní tu souzvuk. Také francouzský
král byl člověk v jádru ner^^tířský; všude v Evropě zpívali po-
směváčkové o tom, jak se prý s bázní a nechutí oblékal do těžké
zbroje, byv donucen osobně táhnouti do Flander, a jak plačtivě
se při tom dával v ochranu mnichů i svatých ostatků. Většině
souvěkovců zůstával i ón, podobně jako Václav II., zjevem zá-
hadným, sfingou halící se v zášeří poradních komor ; také o něm
se trousily pověsti, že jest pouhou loutkou v rukou lstivých rádců,
a pověsti ty matou ještě podnes dějepisce. Filip IV. neměl na
dvoře svém ovšem tolik duchovních ani neměl učených zálibí
Václavových, ale tím, čím byli českému králi chytří kanonisté nebo
duchovní diplomaté rázu Petra z Aspeltu, bývali králi francouz-
skému obratní ,,legisté", právnicky vyškolení rádcové rytířského
nebo měšťanského původu, kteří se v jeho osobním conseillu stali
velmožné íeudalitě mocnou protiváhou, hájíce žárlivě zájmů ko-
runních na venek i uvnitř říše. V povýšencích těch, na které praví
Francouzové pohlíželi jako na nevítané cizince, ježto většina jich
pocházela z oblasti jazyka provencského, a v nichž Paříž poznala
první z jihu přicházející snaživce, monarchie Kapetovců nabyla
první byrokracie, které úřad králem svěřený nebyl již dočasnými
ochotnickým výkonem ani služebním lénem, jako feudálním vel-

2 52

možům, nýbrž životním povoláním. Sklony královy, směřující
k smělému šíření moci francouzské na úkor slabších a znesvá-
řených sousedů, nalézají v nich lstivé a bezohledné nástroje,
a z jejich kruhu za Filipa IV. vyrůstá ve Francii vůbec nový názor
na stát, mocně dotčený absolutistickými hesly pozdního staro-
věku, který si t\Tzením, že ,,král jest císařem ve svém krá-
lovství", zájištuje veškeré výhody přičítané učenou jurisprudencí
moci císařské, aby mohl pak všechnu sílu národa pevně upoutati
do služeb monarchie.

Nešlo při tom ovšem již o náladovou despocii staršího, drsného
rázu, kterou vrůst svobod třídních znemožnil, nýbrž o novou moc
panovnickou, \^šších úkolů kulturních se podjímající a právními
hesly opřenou, která hlásajíc, že zájem celku žádá zajištění autority
státní, povznášela tím sebevědomí vládcovo do áíér převysokých.
A jest zajímavo povšimnouti si toho, jak současně podobné vědomí
moci a sklon k zásadním kladům absolutistickým se hlásil také
u Václava II., byv tu rovněž podnícen římským právem a obratnou
dedukcí scholastickou.

Na několika místech svého Horního práva polemisuje král
proti těm pobloudilým a zpyšnělým, kteří prý míní popírati, že
by on, jehož důstojnost jedině majestátu císařskému jest podřízena,
nebyl ,,lex animata", vtělený zákon, a že by mu nepříslušelo vý-
hradné právo ,, v zemi naší zákony stanoviti a stanovené vykládati".
Václav II. přiznává tu ovšem výslovně, že král nemá při tom dbáti
jen svého zájmu, nýbrž především blaha celku, ježto prý ,, všichni
lidé jsou zavázáni k množení moci státní a každý zájem osobní
má zpravidla ustupovati před zájmem obecným", ale vytýká,
že panovník, v jehož rukou spočívá ,, blaho a klid tolika lidí",
jest jediným, vskutku nosným pilířem státu, a ukazuje vtipně
na osudech svého otce, jakou zhoubu všech za sebou táhne pád
králův. Obřadné sebevědomí zcela podobného rázu, s jakým se
potkáváme na souvěkém dvoře francouzském, čiší i ze slov Václa-
vových, jimiž označuje své poddané jako ,, omneš, quos magni-
ficenciae nostrae regit iudicium" a náladě té odpovídalo zcela
dobře, když vysoký hodnostář korunní v listině své krále označuje
téměř byzantinským titulem,, praeclarissimus princeps et dominus
semper magnificus".

S tím vším ruku v ruce šlo pak ovšem i nové chápání úkolů
vládcových ve státě, nazírání, jež proti pohodlnému tradiciona-

253

lismu dotavadnímu i proti náběhům stavovské spoluvlády kladlo
účelnou péči o stát, rationalisticky zbarvenou, a necouvalo před
sebe smělejším novotářstvím. Již u Přemysla II. jsme se potkali
s rozhodnou a ve středověku řídkou odvahou, všestrannými pro-
jevy moci panovnické zasáhati do zvykového řádu království
a pilným zákonodárstvím je zdokonalovati. Sklon ten byl u Vá-
clava II. mocně posilován právnicky vzdělanými rádci a pro-
hlouben subtilní úvahou učenou, která probouzela v mladém králi
přirozenou touhu po slavném panování, přerůstajícím hráze dosa-
vadních zvyklostí.

Mladý Přemyslovec měl patrně sžíravou ctižádost, vlastní
nadaným duchům, jejichž potřeba rozpětí jest poněkud poutána
churavým tělem a kteří tím vášnivěji osnují v zátiší svých komnat
smělé plány, podléhajíce přitom často bezděčně knižním vlivům.
V politice zahraniční byly cíle jeho stejně prudké jako bývaly
rozběhy otcovy, ale cesta k nim byla klikatější a dokonaleji při-
pravována obratnou diplomacií, která dovedla vyčkávati vhodné
chvíle a spřádati tiše své sítě. Uvidíme to nejlépe, až budeme
jednati o Václavově usilování o korunu polskou. Než také vnitřní
politika králova má podobné rysy. Byl nucen se smířiti se vzrostlou
mocí českého panstva a opsírati se o ni, ale snažil se jí při svém dvoře
čeliti sborem intimních rádců, přivolaných většinou z ciziny nebo
vybraných ze spolehlivého duchovenstva. Nemohl rovnou setřásti
nepohodlná pouta, která moci královské ukládalo právo zemské,
valně upevněné po pádu Přemysla II. zejména vzrostlým vlivem
pánů na soud beneficiarů pražských, ale hledal obratně prostředků,
jimiž by obešel toto úskalí.

Z listin výsadních, vydaných některým klášterům, jako na
příklad zderazskému nebo zbraslavskému, vidíme, že nepřikazuje
již spory jejich soudu tomu, panstvem ovládanému, nýbrž že je
namnoze vyhrazuje svému osobnímu rozhodnutí. To jsou význačné
náběhy, z nichž v dobách pozdějších vyrostl nový soud dvorský,
soutěžící s panským soudem zemským. Za Václava II. ovšem
nový soud ten se ještě neustavil jako věc pevných tvarů; krále
při něm zpravidla zastupuje některý z jeho přísežných radů, nej-
častěji podkomoří, a nebylo tedy ještě řádně ustanoveného soudce
dvorského, jurisdikcí tou trvale pověřeného, s jakým se v době
lucemburské setkáváme. Ale Václav II. se vskutku nespokojoval
s takovým zachraňováním podružných zlomků soudní pravomoci

254

před zátopou vlivu panského. Jeho cílem se jeví spíše snaha,
obratným užitím vhodných prostředků nenápadně znovudobýti
koruně půdy ve veškerém soudnictví zemském. Neboť k tomu
patrně směřoval jeho plán soustavné kodifikace a reformy všeho
v Cechách platného práva, náběh, který jest i jinak velmi význačný
pro svérázné myšlení královo, duchem právnického rozumářství
dotčené.

O pokusu tom nám vypravuje první kronikái zbraslavský
sice dosti obšírně, ale bohužel bez odborné přesnosti. Podle něho
hlavní pohnutkou králi byla vratkost a nesoustavnost práva
zemského, jehož řády se mu prý jevily ,, příliš rozptýlenými
a zcela nedokonalými". Zejména zdálo se mu protimyslným, že
páni na soudech vynášejí rozsudky prostě ,,secundum suum sen-
sum", podle pouhého, náladového cítění svého, a proto mnohdy
nerozvážně. Všichni v zemi měli býti tedy pevněji spoutáni jediným,
trvale stanoveným a napsaným zákonem, tak aby ,, nikdo nadále
si neosoboval vymýšleti práva a jak mocný tak i nízký byl bezpečen,
že zaň bojuje spravedlnost před sborem jakéhokoliv soudu".
Soustavný a všestranný zákonník měl nahraditi právo zvykové
a zabrániti ,, ziskům, které velmožové z nepravých svých nálezků
dotud zpravidla brali". Díla tak těžkého si však pano^'ník netroufal
svěřiti ,, žádnému z doktorů dvora svého"; odborník nad ně vy-
nikající měl vykonati zázrak ten a sevříti rozvolněné tělo zvykového
práva národního do těsnějšího kabátu řádného svodu. Proto se
obrátil Václav někdy na počátku roku 1294 do Říma k spřízněnému
kardinálovi Matoušovi z rodu Orsini s prosbou o muže takového,
a tak přišel ke dvoru jeho proslulý mistr Gozius Orvietský, pro-
fesor práva římského i kanonického, který získav, jak jsme již
se toho nahoře dotkli, plnou důvěru královu, díla se vskutku ujal.

Než úmysl králův, jakmile vešel v obecnou známost, znepokojil
hluboce pány a zejména prý ty, kdož podle mínění kronikářova
vždy se stavívali s úsilím na odpor ,, prospěchům státu". Přemlou-
váním a naléháním velmožové pak vskutku dosáhli u krále, který
prý jim ,, někdy i v tom, co mu bylo proti mysli, vyhověti hleděl",
že provedení úmyslu zatím odložil, nikoliv však nadobro. Neboť
vraceje se k němu zpět, vyslal brz}' potom jakéhos mladíka, jménem
Konráda, do Orleanu, ,,aby tam ve studiu znalosti zákona prospěl
a někdy, vrátě se, sestavení těch zákonů, jak to král zamýšlel,
v královst\d českém provedl".

255

Tolik nám vypráví kronikář a někteří historikové hleděli
na událost tu spíše jen jako na zajímavou hříčku okamžité nálady
Icrálovy. Není pochybnosti o tom, že nálada taková měla snad
jakýsi podíl na rozhodnutí, ale vlastní podklad byl zajisté hlubší
a určitější. Od té chvíle ,co papežství vítězilo tak úspěšně v zá-
padním křesťanstvu zbraní učených svodů kanonických, vznikalo
také u světských dvorů tu i onde pochopení, že právní věda může
býti velmi účinným prostředkem moci. Století třinácté nebylo
jen v církvi dobou vítězství jurisprudence Římu sloužící nad zvy-
kovými řády; jest to století, v němž učené studium právnické,
probuzené nedávno před tím k novému životu v Bologni a jinde,
si uvědomuje dosah síly své a kdy odborně v}^ školený právník,
většinou z měšťanského ovzduší vycházející, se stává i v rámci
feudální společnosti skutečnou mocí. Není tu třeba mysliti jen
na j menované legisty koruny francouzské ; táž doba viděla i učeného
krále kastilského, Alfonse X., který se svými právnicky vzdělanými
,,letrados" hájil obratně zájmu monarchie proti grandům a v sed-
midílném zákonníku slavných ,,Siete Partidas" hlásal zásady
královské všemohoucnosti. Souvěkovcem Václavovým byl i ,,Ju-
stinián anglický", Eduard I., u něhož zcela podobnou úlohu,
jako Gozzo v Čechách, v kruhu domácích anglických právníků
korunních hrál boloňský glossátor Francesco Accursi. Myšlenka,
že nestačí jen fragmentární konstituce a assisy, jednotlivé, zvlášť
naléhavé, otázky upravující, nýbrž že jest třeba obecně a sou-
stavně čeliti učeným zákonodárstvím feudalitě a postaviti v něm
pevnou hrázi proti neklidným vodám zvykového práva, naplňovala
veškeré ovzduší evropské a proto snahy Václavovy ve směru tom
nejsou vskutku nic ojedinělého, třebas jsou zřejmým svědectvím
ducha neobyčejného.

Že pak neměly hned výsledku kladného a narazily na odpor
jediným nárazem nepřekonatelný, bylo zcela přirozené. V drsných
dobách minulých, kdy zemské právo se teprve rodilo z boje proti
libovůli vládnoucích, byla každá, sebe nesoustavnější kodifikace
řádů právních obmezením despocie panovnické i ziskem vznikající
šlechty, a proto vítána, nyní však byl poměr obrácený ; šlechta,
zmocnivši se živého zdroje práva v soudech, viděla sprá vně v každém
spoutání zdroje toho psaným zákonem ohrožení. Již legislace
Přemysla II., méně soustavná a k zvykovým řádům snáze se pojící,
budila nespokojenost velmožů a rovněž asi nebylo panstvu ne-

256

snadno uhodnouti, kam Václav II. vlastně míří pokusem o obecný
svod českého práva.

Zákonník takový by nebyl býval zajisté jen překážkou vol-
ného rozhodování beneficiárů a kmetů při soudech panských,
svazuje je silou své písmeny, nýbrž byl by přirozeně u soudů
zvětšil i potřebu osob literně vzdělaných a otevřel tak cestu
živlům šlechtě málo vítaným a zcela opřeným o cizí myšlenky
právní, vrcholící v pojmu naprosté suverennity panovníkov5',
jakou římská sentence stručně vystihovala slovy ,,princeps legibus
solutus." A jako se roku 1236 baroni angličtí v Mertonu shro-
máždění ohradili proti vnášení římských a kanonických hledisek
právních na půdu britskou sebevědomým pokřikem ,,nolumus
leges Angliae mutari", podobně panstvo české stanulo v pevném
oporu proti kodifikačnímu pokusu Václavovu.

A jistě nebyla to jen hesla třídního zájmu, jež činila odpor
ten úspěšným. Dva základní principy stanuly tu proti sobě,
hlediska, jejichž zápas se pak vlekl namnoze až hluboko do nové
doby.i) Vůči novému názoru na stát, který kladl věc celku a spolu
ovšem i vládní moci jej zastupující nad sebe starší, subjektivní
práva jednotlivce i - svobody třídní a upravoval společenský
řád shodně s tako\n^mi ideálem přesným právem psaným, stojí
tu názor starší, jemuž stát jest především svazkem určitých
subjektivních práv, zvykem posvěcených a proto i panovníkovi
nedotknutelných. A tomuto druhému názoru jeví se čímsi zásadně
protim\^slnA/m, aby jen učený odborník věděl, co jest právem,
aby právo žilo jen v mrtvé knize a nikoliv ve svědomí a zdravém
rozumu národa, opřeného o tradice domněle prastaré. Hlásila
se tu přirozená nedůvěra i k tomu, aby pohanská moudrost, vy-
hrabaná všetečně knihomoly v daleké Bologni z trosek dávnověku.

1) Velmi \ vražně zvučí zásadní rozpor ten ještě v 17. věku v pole-
mikách o legislativním právu v Anglii vedených za Jakuba I. mezi slavným
kancléřem Francisem Baconem, zastupujícím všestranný nárok koruny
na účelné upravování a doplňování platného práva, kde zájem celku toho
žádá, a proslulým legistou Edwardem Cokem, hájícím nedotknutelnosti
historického řádu národních práv proti prosté generalisaci rozumové,
která pomocí maxim římských a pod rouškou ochrany slabých stírajíc
stará privilegia třídní, všemoc státu stupňuje k hotové despocii. Zde
ovšem spor znenáhla již přecházel na novou půdu boje o stát mezi panov-
níkem a parlamentem, národ representuj ícím, ale v pozadí trčí stále ještě
starjV, středověký problém.

257

nyní velela národnímu životu; a proto třídní zájem panstva
spojoval se s přirozeným cítěním obecným a vítězil.

Šlo jen o to, bude-li vítězství trvalé. Kronikář sám vytýká,
že Václav II. vskutku neviděl v ústupu svém věc konečnou.
Neboť snaha jeho, aby se nestřetl v zcela otevřeném nepřátelství
s panstvem, nebyla asi jeho jedinou příčinou. Veliké obtíže působilo
patrně i dílo samé: na prostou recepci římského práva, jaké učený
mistr z Vlach s sebou přinášel, nebylo pomyšlení, měla-li reforma
dojíti kladného účinku, a soustavné zpracování svérázných řádů
českých bylo jistě prací přesahující ve mnohé věci schopnosti
cizinco\r^^ Vnitřní překážky ty osvětluje asi správně vyslání
mladého Konráda na cizí učení; domácí člověk, který od mládí
vyrostl v nepravidelné budově českého života právního, mohl
jediný býti s úkol ten, opatřil-li si náležitou erudici. A jest zajímavé,
že nebyl poslán do Bologně, původní metropole glossátorů, nýbrž
do Francie, kde právě v Orleanu francouzská jurisprudence, ovšem
rovněž vzrostlá vlivem vlašským, nejslavněji rozkvétala. Poslání
to vrhá tedy velmi příznačné světlo na směr, kterým se zrak krále
Václavův v otázkách takových asi vůbec obracel a nelze zhola
odmítnouti domněnku, že pověstný dvůr Filipa IV. byl králi
českému aspoň poněkud vzorem.

Král Filip IV., opíraje své absolutistické sklony o učené
rádce, m.ěl ovšem postavení mnohem snazší. Vlastní země, zejména
jih, na římském právě žijící pays du droit écrit, mu dával hojný
výběr netonsurovaných, právnicky školených hlav. Český král,
však, nechtěl-li sáhati k cizincům, jako byl Gozzo, výběru takového
neměl; v 13. věku" u nás většinou jen duchovní, dobrým obročím
zajištění, chodí za studiem do ciziny, a ještě jest daleko doba,
kdy větší počet našich světských lidí se obíral úsilně ji právním
bádáním. A kněz, který v radě královské měl platné slovo, ať
byl sebe obratnějším kanonistou, nemohl zasednouti na soudě
vyslovujícím hrdelní rozsudky a tam právo nalézati.

Proto není vyloučeno, že právě tato úvaha vedla Václava II.
i k myšlence zároveň vytrysklé, zříditi v Praze skutečné v^^soké
učení. Aspoň se zmiňuje kronikář o úmyslu tom bezprostředně
po vypravování o činnosti Gozzově, odůvodňuje věc ovšem jen
snahou královou po povznesení svaté víry. a prohloubení studií
bohoslovných v království českém. Snaha taková působila jistě
při vzniku myšlenky spolu s touhou královou po něčem, čím se

S ust a, Dvě knihy ieských dějin I. 17

258

Žádný ze sousedních knížat ještě nemohl honositi, ale zároveň jest
pozoruhodné, že se také proti zaražení vysoké školy v království
podle vypravování kronikářova tak důrazně postavili páni zemští,
odůvodňujíce odpor svůj neklidem, dotud v zemi trvajícím, který
by prý vadil tomu, aby studenti a mistři z cizích zemí do Prahy
bezpečně mohli přicházeti. Petr Zbraslavský soudí, že páni tak
činili hlavně ze žárlivosti na duchovenstvo, jehož význam v krá-
lovství by vysokým učením byl vzrostl, a podezření bylo ne-
pochybně správné, ale odpor panský, který ostatně asi nebyl
jedinou příčinou, proč k uskutečnění plánu nedošlo, zesilovalo
patrně také vědomí, že i moc královská by v nové instituci našla
valnou posilu. 1)

A tak se nám vrací znova týž motiv. Král, jehož sebevědomí
a touha po slávě roste s každým úspěchem, maje oporu v důvěr-
ných rádcích, většinou cizincích a lidech učených, hledá nové
a v zemi dotud neob\yklé dráhy, ale naráží co krok na odpor
panstva, v zvykovém řádu mocně zakotveného a spějícího k dua-
listickému rozdělu moci mezi obec zemskou a panovníka. Nechtěje
jedva se zotavující zemi vrhati do těžkých zápasů vnitřních,
couvá tedy někdy před odporem tím, ale přes to jest moc jeho
zřejmě na postupu, jednak úspěchy politik}' zahraniční, rozšiřu-
jícími vládu českou do sousedství, jednak soustavnou péči o oblast
moci, v níž mu nebylo třeba tolik dbáti dobré vůle s pány,
totiž v dominiu speciále.

Orvietský mistr nedospěl k tomu, aby dal zemi české soustavný
svod práva zemského, ale zanechal po sobě přece památku trvalou
v slavném .,Jus regále montanorum", které jest nepochybně jeho
dílem, vzniklým ovšem za horlivé účasti krále samého, jak jsme
se již nahoře toho dotkli. Hory, dávající zemi stříbrné požehnám
a královské urbuře lví podíl na něm, byly mocným pilířem věhlasu
krále českého, jehož cenu Václav II. plně chápal a nedopouštěl,
aby cizí ruka se k němu vztáhla. Víme, jak vděčně velebil Boha

^) Že i jinde a později vývoj učené byrokracie býval spojován s za-
kládáním nových, vysokých škol, prozrazuje plán anglického krále Jin-
dřicha VIII., který, zamýšleje po vzoru francouzském reorganisovati svou
státní radu, službu diplomatickou a ústřední úřady vůbec, dlouho se obíral
myšlenkou, založit novou kolej, \ níž by se především římskému právu
učilo důkladněji než v dotavadních domácích inns oí court, cechovních to
školách praktického práva.

269

za to, že právě do jeho dob uchoval v zemi skrytu úžasnou úrodu
Hory Kutné, a vědomí, že v hornických podnicích má nejbezpeč-
nější oporu,!) vedlo ho k tomu, aby s neúnavným úsilím a přemáhaje
i zatvrzelý tradicionalism Jihlavských, český řád horní co nejvíce
zdokonalil.

Václav II., upravuje s vlašským mistrem soustavně řád svých
hor, byl i jinak ve vlastním živlu, neboť zde mohl bez překážky
vysloviti své přesvědčení o božském základu a neobmezeném
rozsahu panovnického úkolu a zároveň zdůvodniti opatření svá
co nejhlouběji, takže odborný zákonník se mu stal jaksi splátkou
za nedosažený cíl obecnější. Uděluje jej horám svým měl i vědomí,
že koná věc slavnou, dotud v sousedství neobnošenou, kteréžto
vědomí mu bylo zajisté vzpruhou a odměnou i při jiném podobném
činu, nám již známém, totiž při zaražení nové měny grošové.

Po obé šlo o oblast drahého kovu, který razil jménu českému
nejrychleji cestu k vážnosti ve světě a který i ve vnitřních po-
měrech zůstal králi spolehlivým pomocníkem, takže asi právem
již Otakar Štýrský uváděl české úspěchy politické v přímou sou-
vislost s rozkvětem Kutné Hory, vyličuje, jak prý se stal Václav II.
objevem tím tak bohatým ,,an fahrendem Gut", že ,,daz kreftige
guot gap im so írechen muot, daz er trahte und gedaht, wie sich
gemerte sin maht an landen und an gewalť'.

Ovšem nesmíme tu zapomínati, že bohatství svého král český
nečerpal jen přímo u pramene urburou a mincí, nýbrž že se mu po-
skytuje pííležitost, stříbrný proud, po zemi životem hospodářským
rozličně se rozbíhající^ zachycovati ještě ve mnohých jiných
nádržkách.

V jedné z úvodních kapitol Horního práva nalézáme tuto
zajímavou úvahu. ,, Stejně jako se sluší," praví tu král, ,, aby-
chom bedlivě dbali obecného užitku svých poddaných, jest
třeba, abychom také rovnou měrou ostříhali práv korunních
a nevzbuzovali domnění, že pečujíce o potřeby poddanské, jsme
nedbalí zájmu vlastního". Slovy těmi jest velmi pěkně vysloveno

1) Z níž ovšem neopomíjel čerpati s chvatem takřka horečným,
obraceje se prudce proti liknavým těžarstvům těch kverků, kteří prý, opatrně,
dolujíce, tvrdívali, že mají svůj peníz bezpečněji schován pod povrchem
zemským než kde jinde. Takové zadržování výnosnosti hor tepal Václav II.
prudce jakožto hřích proti zájmu země, jež měla býti podle něho co nej-
rychleji obohacována.

17*

260

hledisko, určující poměr králův vůči státu. Václav II. má živé
vědomí svých obecných povinností, jaké ve středověku jen zvolna
si razilo cestu, ale nezapomíná nikterak, že souhrn práv dynastie
v celku státním tvoří přece osobitý útvar, k němuž krále vážou
závazky zvláštní péče. A nelze popříti, že jich byl pilně dbalý.
Poznáme to zejména, povšimneme-li si jen poněkud jeho poměru
k hlavním sloupům ,, zvláštního panování" královského v Cechách,
k duchovenstvu a stavu městskému.

Že byly vztahy Václavovy ke klerikům přátelské, není třeba
zvláště vytýkati. Král se sám cítil takřka sluhou Páně, žil nej-
raději v ovzduší kadidla, a podobně jako církev, toužil po tom,
aby opřel veškeren život o pevně kodifikované řády právní, —
takový král byl většině duchovních ideálem knížete. Klášternímu
letopisci ,,sládla vzpomínka na něho v ústech jako krůpěj medu",
když psal o jeho vládě v dobách pozdě jšílio trápení, kdy nežil již
ten ,,rex paciíicus, amatcr cleri et tutor", jenž dovedl tak účinně
chrániti svých kostelů a klášterů před plenem panským a vším
neklidem.

Ale ani zbožný Václav II. nedával své záštity církvi
české z prosté úcty;, i on byl si dobře vědom toho, čím naopak
duchovenstvo jest povinno jemu, a neváhal důkladně užívati své
moci nad jeho temporaliemi. Na smrtelné posteli viděl se i on
zavázána, napravovati mnohé přehmaty, kterých se ve směru
tom dopustil a určovati zejména náhrady jednotli-^/ým kostelům,
na jejichž statky vztáhl ruku ve chvíli potřeby. Také on platíval
zásluhy svých dvořanů duchovními obročími a pěkným příkladem
toho jest řada listin z let 1294 — 96, jimiž rozličné kláštery byly
nuceny jeho nevlastnímu bratru, kancléři Jaaovi, postupovati
značných důchodů, aby královský levoboček mohl důstojně žíti
při stkvělém dvoře. A také v zdaňování duchovenstva svých
zemí přidržel se Václav II. dotavadních zvyků, takže i jemu byla
velmi nepohodlným napomenutím slavná bulla Bonifáce VIII.
,,Clericos laicos" z roku 1296, zásadně zakazující takové samovolné
zatěžování kléru. Český král se proti ní ovšem nepostavil v příkrý
odpor jako král francouzský nebo anglický, ale odpověděl ilmed
poselstvím, které, dokládajíc se ,, nesnesitelným takřka přívalem
nákladů", vznikajících zvláště z chystané korunovace, žádalo,
aby král český směl znovu vymáhati na svém duchovenstvu
peněžitých pomocí. Koruna česká se prostě nemohla ani za nej-

261

zbožnějšího krále vzdáti tak důležitého pramene příjmu, jako byl
podíl na rostoucím bohatství duchovním.

Ruce daleko volnější měl Václav II. ovšem tam, kde šlo
o vlastní zboží komorní a zejména o města, ale záležitosti ty
žádaly také péče a píle daleko důraznější a soustavnější než věci
duchovenstva; zejména bylo třeba dbáti o města královská.

V době zmatků po pádu Otakarově prošla města ta hotovou
výhní běd a nebezpečenství. Většina ,,munitae civitates" se ovsem
nedala utiskovati bez obrany; ozbrojený patriciát stavěl pěst
proti pěsti a zvláště Pražané se účastnili v době vlády braniborské
jako důležitý činitel všech panských porad a jiných běhů poli-
tických, rozmnožujíce při tom i jako věřitelé vlády poručenské
i jako úvěrníci stísněných klášterů prodejem a zástavami nemálo
svá zboží. Kronikář zbraslavský přímo je obviňuje, že vydali Otovi
královské děcko, jsouce od něho uplaceni rozdáním četných vesnic
předním měšťanům.^) Ale to byly vskutku jen výjimky. Zpu-
stošením země utrpěl především městský stav těžké ztráty a za-
kládaje nově město kterési, Václav II. \^týká výslovně jakožto
povinnost svou péči o to, aby ,, města naše, která po smrti otcově
mnohonásobnými bouřemi klidu a takřka obyvatelstva pozbyla,
zase poznala dobrodiní míru a lidem se naplnila".

Nejen útoky velmožů a zastavení obchodu v zemi, nýbrž
také vnitřní strannictva a sváry v městech samých způsobily,
že hned na počátku vlády, podléhaje ještě vedení Závišovu,
Václav byl nucen obírati se hotovou obnovou městského života
v Cechách. K urovnání vnitřních zápasů a krvemsty s nimi spojené
b^^lo tehdy třeba zřizovati zvláštní smíixí soudy a výbory,
a v květnu 1285 byla králem ,,na žádost všech měšťanů všech
měst českých" vydána podrobná ustanovení, směřující k obecné
■nápravě zmatků, na něž přísahu složili veškeří rychtáři a konšelé
celého království.

^) Také jiná větší města sunula se patrně za zmatkťi těch namnoze
více do popředí, než v dobách klidných. Tak vidíme, že na příklad roku 1282
rj-tír Bohuslav ze Žernosek, prodávaje ves kterousi klášteru doksanskému,
činil to před ,,obcí měšťanů litoměřických" a dal listinu trhovou sepsati
mistrem Janem, který, jsa kanovníkem kollegiátního kostela sv. Štěpána,
byl v městě zároveň obecním písařem (Reg. II., no. 1275). Také smír uči-
něný vévodou Mikulášem s městem Opavou v dubnu 1284 (Cod. dipl.
Mor. IV., no. 217) ukazuje jasně, jaké váhy nabylo město to právě v ne-
klidných časech.

262

Ustanovení ta nám zároveň ukazují ovšem pěkně, jakou
sílu branné svépomoci v neklidných dobách měšťanstvo do-
vedlo rozvinout, a mladý král toho zásadně nikterak neodsuzoval.
Dává naopak svolení k tomu, aby několik měst, kde by jeho moc
snad ještě nestačila k pokoření panských škůdců, se spojovalo
ve zbrani na ochranu svých práv, a neposlušné pány pokořujíc
nebo náhradu na nich vymáhajíc, je i zajímalo a věznilo. To byla
snad ustanovení jen přechodné platnosti, která přirozeně ustoupila
do pozadí, jakmile moc královská zase nabyla náležitého panství
v zemi a zaručila právu obv^^klý průchod, ale jsou význačná
pro postavení měst v rámci řádů zemských, stejně jako dobře
ukazuje náladu, jež se v patriciátu pražském, bojem zvlčilém,
rozmohla, i zřízení šestičlenné komise konšelské roku 1287 na dobu
jednoho roku, která měla podle slov králových'čeliti neslýchané
bezuzdnosti, odmítající již takřka jakékoliv řádné panství.

Ze statutu komise té vidíme, jak v městě trvala nepřátelství
a kul}' se vraždy, jež jsme zvyklí klásti jen do tehdejších měst
italských, jalc Pražané chodí i v městě opásáni a se zbrojnou
čeládkou, přechovávajíce psance a tajně se spolčujíce navzájem,
stále hotovi zdvihnouti na dané znamení ,, válečný tumult". Po-
měry takové žádaly zajisté značného úsilí, mělo-li se rj/chle vrátiti
ovzduší klidnější. Než pilná péče o ochranu a množení měst ne-
přestala zaměstnávati Václava II. ani v době pozdější.

Třebas snad nezaložil již tak značný počet osad nových
a života schopných jako otec, umožnil přece rozvoj mnohých
tím, že přidávaje půdy okolních vesnic, zesiloval jejich zemědělský
základ; překládal nadto častěji i města nevhodně založená na
sousední, vhodnější půdu, poskytuje jim štědře dříví k stavte
domů a výhody k vybudování zdí. Dlouhá řada jeho výsadních
listin pro města česká i moravská ukazuje, jak byl bedliv toho,
aby jeho měšťané nebyli tištěni panstvem a právem zemským.
Svobodné statky, které bohatnoucí měšťané měli často daleko
od svého města, \yprošťuje tu král z vojenské povinnosti expe-
diční i ze svazku soudů provinciálních, vyjímaje je někdy i z moci
obecných berníků a podřizuje soudu městskému, nedbaje toho, že
se tím oblast práva zemského podstatně tenčila na úkor panských
beneficiárů.

Zapovídá pánům v případech takových výslovně, aby nepo-
háněli měšťany před soudy provinciální, leda by šlo o sporné

263

vlastnictví statků svobodných, usnadňuje však naopak soudní
postup městských věřitelů proti urozeným dlužníkům^) a obranu
proti jejich násilnostem ; zdůrazňuje městská práva míle, poskytuje
jim úlevy celní, zvláště, kde šlo o cla váznoucí v rukou županských,
a začíná zejména účelně chrániti zájmu domácích měšťanů proti
soutěži cizích „hostí" rozličnými právy skladu a obmezeními.

Obmezeníta, jako zejména veliké privilegium pražské z května
roku 1304, ukazují jasně, že země česká byla tehdy již nasycena
přílivem cizích živlů městských, jimž dříve byla ochotně otvírána,
a že zdomácnělý zde patriciát začíná hlasitě žádati ochrany proti
dalšímu přítoku i proti jakékoliv cizí soutěži obchodní, poukazuje
na veliké daně, které platí králi. V některých případech roz-
šiřuje král i samosprávu městskou, podléhající jinak valně panství
lychtářovu, tím, že městu prodává rychtu anebo umožňuje, aby
si měšťané sami rychtáře volili. To byly ovšem jen velmi řídké
výjimky, ale i ze mnohých jiných jednotlivostí vidíme, s jakým
zájmem král sám si všímal toho, aby jeho města rozkvétala.

Pravidelnou vládu nad nimi ve jméně jeho míval ovšem
podkomoří. K němu jde odvolání od rychet a on jest králův
,,vicarius", jde-li o rozsouzení zločinů, přesahujících kompetenci
soudu městského, nebo sporů mezi měšťanstvem a šlechticem,
který se nechce podrobiti pořadu městského soudu ; podkomoří
sází zpravidla konšely a hájí zájmu měšťanů, když jim kdokoliv
nechtěl učiniti po právu. Při těžkých sporech vnitřních volají
ho strany do města, aby je osobně rozsoudil, při čemž ovšem
strana prohrávající se vydává velikým útratám, s cestou vel-
možného pána spojeným. Ale přes to vše pan podkomoří za
Václava II. není nikterak neprostupnou stěnou mezi králem
a měšťany, i kde jde o dosti vzdálená města královská. Měšťan,
jenž od něho nedosáhl práva, mohl hledati pomoci přímo u krále
samého, který věcí podobných dbal s pílí pozoruhodnou.

^) V poněkud trapném rozporu dvojího sklonu ocital se král zajisté,
kde šlo o vádu měst s ústavy duchovními, tvrdě hájícími svých výsad na
škodu městského života. A spory ty nebývaly řídké, ježto většina klášterů
měla v městech četné nemovitosti, ale jak obratně i v nich dovedl Václav II.
prostředkovati, prozrazuje na příklad zajímavá listina z roku 1298 (Reg. II.,
no. 1814), rozhodující spor o placení městských sbírek z týnského dvorce
kapitulou.

264

Zmínili jsme se již o tom, jak pražský Fridlin Baier, jemuž
v při se synovcem pokomoří nevyhověl, ač měl tak nařízeno
mandátem královským, hledal s úspěchem osobního slyšení
u Václava II., anebo jak byly přísně pokárány králem zlořády,
zahnízděné ve správě městské v Budějovicích vinou příliš dlouho
trpěné strany konšelské ; Václav II. tehdy nařídil panu Purkartovi
z Magdeburka velmi důrazně, aby věci té nezanedbal a osobně
ji vyřídil, nespokojuje se snad s delegací kohokoliv jiného, pod-
řízenějšího. Proti útisku rychtářskému měli měšťané vůbec bez-
pečné útočiště v přímé stížnosti ke králi; tak řezník jakýs z Hradce
Králové, jehož rychtář nutil mocí k prodání masného kotce pod
cenou, vymábá si audiencí mandát královský na podkomořího,
aby byl jím ochráněn. A o podobných slyšeních se dovídáme
vůbec častěji: tak pražský patricij Konrád od Kamene měl spor
s kapitulou pražskou o nájem vsi, a ač již proti němu rozsudek
byl vynesen a podkomoří měl kapitulu v držení sporné vsi uvésti,
dosáhl Konrád osobním zakročením u krále úplného zrušení
rozsudku. Proto města, chtějíce nabýti milostí jakýchkoliv, jdou
nejraději přímo ke dvoru, jako učinili Plzeňští, vysílajíce dvou-
člennou deputaci do Prahy, aby jim vymohla slevu úroku a vůbec
pomoc při chystaném obezdění města. Deputace jedná sice s pod-
komořím, ale neobmeškala toho, aby i před krále samého ne-
předstoupila.

Král, o němž šla řeč, že tak nerad zasedá na soude veřejném
a že ponechává přímý styk s poddanými právo hledajícími jen
rádcům, nezavíral tedy měšťanům dveří své komory. Pochopíme
to ovšem, uvědomíme-li si znovu výši zisku, právě z rozkvětu
měst mu plynoucího.

V pravidelných důchodech komory na místě neposledním
býval zajisté roční úrok z lánů a městišt, z kotců tržních, hospod,
pivovarů, lázní a jiných podniků městských. Veliký důchod
každoroční plynul také z rychet, které odváděly dvě třetiny pokut
a vůbec peněz soudních komoie a spravovaly obyčejně i cla a
ungelty tržní. Věci rychetní nebyly ovšem jednoduché, setkáváme
se při nich s neobyčejnou rozmanitostí. Někde byl rychtář vskutku
povinen zúčtovati a odváděti plný podíl královský, jinde, a to
býval za Václava II. asi zjev častější, byl mu také tento podíl
pronajímán na lok nebo na několik let za pevný peníz, který skládal
v několika terminech. A nájemné takové nebývalo malé. Tak

265

pražský měšťan Meinhart, najav r3'chtu v Hradci Králové na čtyři
léta, zavazuje se platiti z ní čtvrtletně 25 hřiven stříbra, 2^/2 hřivny
zlata a jeden postav jemného sukna gentského.

Rychty bývaly vůbec řádů velmi různých ; byly rychty dědičné,
vzniklé lokací, které se svolením královýnn se i prodávaly, kdežto
jiné obsazoval král co rok jiným nájemcem, který, složiv přísahu
,,in curia", býval s mocným listem obci poslán. Jinde propůjčována
rychta hned na několik let, a velmi často král volnou rychtu
dodatečně přece prodával v dědictví a to za ceny značné. Tak
rychta městečka Králic, spojená s podružnou rychtou vesnickou,
byla Václavem II. prodána měšťanu Ebronovi za 100 hřiven stíibra,
při tom však nepřestával závazek platiti z ní roční úrok 10 hřiven
a královský podíl na pokutách. Jinde — ale to byly ještě případy
vebni vzácné — kupovalo si rychtu město samo, smluvivši se
s ki^álem o pevné nájemné z pokutného i ungeltů, a veškeré tyto
mimořádné příjmy, do komory plynoucí, dosahovaly jistě výše
velmi značné, stejně jako značné výše dosahovaly i sumy placené
za podací gruntů městských, ať šlo o založení města nebo jen o roz-
šíření jeho obůru připočtením sousedních vesnic královských nebo
klášterních.

Tak vidíme, že přenesení města ze Staré Chrudimě do
Chrudimě Nové vyneslo komoře královské jen na ,,anleitu" v době
dvou let 1000 hřiven, a můžeme právem za to míti, že téměř
každou výsadu, králem městu povolenou, ať šlo o rozšíření svobod
nebo o povolení skladu kupeckého, práva lyžného {Schi"otamt)
nebo nového ,,kaufhausu", bylo nutno vykupovati nemalým pe-
nízem. Bývalo to ovšem spojeno s postupným zcizováním
původních práv královských, bez něho se však středověcí panovníci,
i ti, kteří měli m"Ovnané finance, nedovedli nikde obejíti.

Tak stávají se města pokladnici králově stále bohatším zdro-
jem pííjmů řádných i mimořádných, k nimž se pak jakožto pod-
statná položka vedlejší družilo i občasné zdanění berněmi ,, speciál-
ními". A Václav II. v tom nešetřil, jak se zdá, měšťanů svých,
žádaje od nich brzy větších, brzy menších,, collectae seu exactiones
aliaque subsidia", jichž nebylo možno odepříti, třebas že měšťané
sebe neochotněji sháněli potřebné peníze vzájemnou reparticí.
Neboť král měl po ruce vždy dostatečné prostředky, jimiž mohl
obětavost jejich poháněti, zejména hi"ozbu, že město zastaví
některému z pánu zemských, což se vskutku druhdy stávalo a bylo

266

městům královským nejhorší pohrůžkou, proti níž se marně snažila
zajistiti di"aze kupovaným slibem královským. Než byly tu i jiné
pobídky ; tak třebas revise gruntů městských přeměřením, při
níž se ukázal snadno ,, přebytek rolí" nad úroční normál a jež
mohla vésti ke zlému přitížení trvalému, jaké stihlo na příklad
roku 1301 Uherské Hradiště, kde král prostě ,,z ohledu na větší
blahobyt" zvýšil komorní plat roční z 40 na 100 hřiven stříbra.

Někdy naopak býval ovšem král nucen příliš tíživá břemena
městům rozličně ulehčovati, stanově na příklad, kdykoliv by
současně vypsána byla zemská daň obecná i městská zvláštní, že
měšťané budou osvobozeni odběrně obecné. V jiném městě osvo-
bozoval od daně domy a zdaňoval jen městiště anebo snižoval
berni ze svobodných statků, získaných měšťany mimo obvod
městský, na polovic a vyjímal z ní, podobně jako byl vyňat panský
dominikál, ta role, jež měšťané na vlastní účet vzdělávali, pod
úrokem poddanským je nemajíce, takže patricij městský se tu
povznášel i v berním ohledu takíka na roven panstvu.

Úkolem královské politiky městské bylo vůbec, aby našla
správnou cestu mezi ukládáním břemen a poskytováním výhod,
a tu nebylo ovšem niožné, vésti si s takovou tradicionální setr-
vačností, jako při důchodech plynoucích z vesnic a lánů selských.

Někdy bývalo třeba městu odpouštěti dočasně i úrok řádný,,
aby mohlo dostáti těžkým nákladům obezdění, opravě mostu nebo
jiným úkolům, zejména po požárech nebo jiné pohromě. Tak,,
když roku 1291 v noci sv. Ambrože Praha téměř celá vyhořela,
pomáhal Icrál úlevami velmi účinně znovuzbudování m-ěsta, jež
podle jeho vlastních slov mělo právem ,, čest hlavy království";
a bylo patrně především dílem vlády Václavovy, mohl-li Florenťan,
píšící v době Jana Lucemburského, nazvati Prahu největším
městem Německa.

Usilovná péče, dopřávaná králem měšťanstvu, byla však
i jinak, jak se zdá, odměněna neobyčejně zdá rnýnn rozvojem stavu
toho. Jeví se to zejména stále rostoucím bohatstvím patriciátu,
který za vlády předposledního Přemyslovce dosáhl vrcholu
moci a významu v zemích českých, protože právě Václav II.
dovedl podnikavosti a kapitálové síly bohatších měšťanů užívati
co nejvydatněji ve svých službách i mimo rámec osad městských.

Vidíme to jasně, popatříme-li třebas na správu venkovských
statků komorních. Statků těch zbýval na sklonku 13. věku jistě

267

počet značný přes četná zcizení, jimiž mnohé, dříve královské
zboží bylo převedeno do trvalého vlastnictví rodíi panských. Tak
zakládaje Zbraslav, mohl Václav II. dáti klášteru do vínku čtvero
městeček trhových a přes padesáte vesnic. Král získával ovšem také
nově veliká zboží, jako byl Nový Trutnov, koupený od pánů ze
Švabenic, anebo jich nabýval odúmrtí; jindy však je zase prodával
a dával si nejednou odkupovat i nápady odúm.rtí, jako ukazuje
na příklad smlouva, uzavřená roku 1299 s Dětochem z Hořepníka,
jemuž král za 700 hřiven popustil dědictví po strýci Sez;emovi,
soudem zemským za odúmrť prohlášené. Tak se počet a rozsah
zboží královského sice měnil takřka každým rokem, ale býval
v celku jistě pozoruhodný.

Bylo přitom ovšem rozeznávati mezi těmi statky korunními,
které král, podobně jako stará zboží služebná, svěřoval
v odměnu vlivným dvořanům nebo purlorabím důležitých hradů,
a statky, s nim-iž komora královská mohla bezprostředně vlasti.
Naznačili jsm.e již nahoře, že tyto statky v jednotlivých částech
země bývaly shrnovány v skupiny zvané villikacemi a dávány
nejčastěji v dočasný nájem královským vladařům nebo villikům,
v některých částech země také zemskými rychtáři nebo vojty
zvaným a vrchní miOci královského podkomořího podléhajícím.
Za Václava 11. najímali villikace královské, jak se zdá, zpiavidla
bohatí měšťané a to na kratší nebo delší dobu, zcela podobně jako
najíinali v městech rychty, cla nebo podobná práva komorní. Fi-
nanční spiávě královské byl způsob ten patrně velmi pohodlný,
zaručuje jí určité, předem stanovené příjmy, s nimiž bylo možno
pevně počítati při úhradě královských vydání, a poskytuje do-
statečnou bezpečnost před zcizením, jaké hrozilo vždy, kdykoliv
správa korunních statků se ocitla v rukou šlechtických pánů.

Bohatý měšťan vstupoval v držení villikace se závazkem,
že bude platiti komoře ročně v pravidelných lhůtách smluvený
nájem peněžitý a vedle toho že dodá dvoru obvyklé množství
potravin z úrody na villikaci, nebo, když by dvůr do kraje samého
zavítal, že bude pečovati po několik dní nebo týdnů o jeho výživu.
Za správné placení nájmu stavěl pak zpravidla zámožné jistce
anebo dával některou svou nemovitost v zástavu dvorskému
hodnostáři, jejž král k tomu splnomocnil. V smlouvách nachází se
většinou i ustanovení, že v případě předčasné smrti villikovy
právo nájmu přechází až do konce lhůty na tyto jistce. Nájemný

268

. villikus nemá poddané statků mu svěřených nad spravedlnost
utiskovati, ručí za inventář a jest povinen při vypršení nájmu
vrátiti popluží dvorců přímo pod pluh braných dobře vzdělaná
a osetá s náležitým počtem dobytka. Naproti tomu zavazoval
se král, že po dobu nájmu z villikace nic nezcizí darováním ani
prodejem, a kdyby některé vesnice snad jinými pány byly za-
drženy a zabrány, že sleví nájemci kvótu jim úměrnou.

Tak bohatý měšťan se stává vlastně dočasnou vrchností
korunních sedláků a měšťanů menších městeček, která podkomo-
římu přímo nepodléhala ; jest jim, jak nejstarší kniha města Bydžova
praví, králem ustanoven ,,in seniorem et promotorem", smí někdy
od nich vybírati ,, jménem berně" mimořádné příspěvky, byl-h
mu třeba nájem zvýšen, a stává se i věřitelem lorálovým, když
komora ,,pio naléhavou potřebu" na něm žádá zálohy na částky
nájmu, teprve v příštích letech splatné. Ba zdá se, že za Václava II.,
stejně jako již za Přemysla II., se užívalo těchto villiků i jinak
jakožto orgánů královského panování v náhradu odborné byro-
kracie místní, které ještě nebylo.

Aspoň tomu nasvědčují zmínky některých listin a ve smlouvách
nájemných nalézáme ustanovení, že nájemce villikace na příklad
má chrániti ,,regia auctoritate et nomine" veškerých klášterů
a statků jejich, ležících ,,iníra terminos villicationis", a nedopustiti,
aby kdo jiný se jim vnucoval za vojta. Nejednou ovšem býval
vladař takový sám duchovním pánům ochráncem velmi nepo-
hodlným, jako třebas Rulko, villicus poděbradský, který prý
obtěžoval poddané biskupa pražského kolem roku 1297 tak, že
biskup si na to stěžoval. Jindy slyšíme, že nájemci villikací jsou
pověřováni vykonáváním mandátů královských anebo že za-
stupují podkomořího při souzení těžších případů na soudech sou-
sedních měst královských a podobné.

Bohatí měšťané, pronikající podnikavým duchem a touhou
po zisku do všech téměř oblastí života v zemi, jeví se tak nad jiné
užitečným nástrojem královým v mnohém směru a skutečnost
ta vtírá se zraku našemu ještě zřejměji, povšímneme-li si úkolu,
který jim připadal také ve vlastní správě komorní.

Tato správa komorní na sklonku 13. věku žádala již nemalé
rutiny i pečlivosti. Dávno minula doba, kdy vláda nad zemí pů-
sobila nevalný, spíše jen mimořádný obrat peněžní a kdy kníže česlcý
nemohl důchodů svých většinou užíti, než měně je v župní bene-

Z69

ficia, zaručující služby a vojenskou pomoc lenníkuv. Moc po-
sledních Přemyslovců opírala se především o peněžní hotovost;
skvělý dvůr i rozpínavá politika zevní žádaly velikých sum,
kterých zejména nové zdroje „zvláštního panování" králi sice
hojně poskytovaly, ale jichž nebylo snadno spolehlivě mobilisovati
a tím chrániti před zcizením. Součinnost obratné a potřebnou
jistinou vládnoucí buržoasie tu byla neobyčejně důležitá.

Vidíme to třeba při vybírání berně obecné, urbury a jiných
dávek podobných. Ani tu se správa komorní neobešla bez nájmu,
který měl ovšem své zvláštnosti. i)

Právo vybírati daň obecnou v některé provincii, kdykoliv
byla vypsána, pronajímal totiž král zpravidla družstvu kollektorů ;
ti si ponechávali odměnou část výběru, zbytek pro panovníka
uchovávajíce, takže komora počítala při ber ni s dvojím ziskem:
jednak s výnosem vlastním, jednak s penízem strženým předem
za prodej práv kollektorských. V družstvech těch pak bývaly
sice nejednou zastoupeny i osoby rodu panského, hlavní práce
však připadala měšťáckým peněžníkům, k pánům těm přidruženým,
jako vidíme na příklad roku 1300 na Žatecku vedle uiozeného
pana Alberta Spazmana berníkem Dětřicha Velfovce, měšťana
pražského.

Výkony berníků však nebyly ani snadné ani jednoduché;
bylo třeba pevně doléhati na vrchnosti a m.ěsta, mnoho duchovních
dominií se dovolávalo královského odpuštění, jiné uzavíraly s ko-
morou na léta platné konvence o placení odbytného ,,pro deter-
minata pecuniae quantitate", kdežto u podniků důlních bylo podle
Horního práva dbáti pilně toho, aby zisky jednotil výchk verků
berni neunikaly. Aby na podílu svém nebyl šizen, pí idá val král
pak kollektorům i svého notáře, který, podobně jako královský
provisor pí i mincovnách, bděl nad zúčtováním kvóty komorní
a dostával za to rovněž část vybraných peněz a t. zv. výmazného.^)

^) Řády bernické, platné v době lucemburské a v mnohém podobné
řádům platným na sklonku doby přem3'slovské, ač přece ne ve všem
s nimi shodné, osvětlil nejpodrobněji Č. Klier v Č. Č. M. 1902, překládaje
však zcela nevhodně latinské slovo ,,civis" slovem ,, občan".

*) Jako tolik jiných úřadů, stávalo se i toto notářství berně v mnohých
krajích druhdy pouhým výnosným obročím, inkorporovaným některému
klášteru nebo udileným členťxm kanceláře, kteří pak práci skutečnou
dávali konati svvm vikářům.

270

A nejinak bývalo s urburou, která požehnání hor sváděla
do pokladny lorálovství.

Dotkli jsme se již nahoře toho, že bývala někdy pronajímána
spolu s mincí, někdy však odděleně od ní, a vždy zámožná konsorcia
patricij ská se v úkol uvazovala, slušný podíl na zisku si zajišťujíce.
Také tu, stejně jako při berni, nájem ovšem neznamená, že by jím
urburéři nabývali práva na veškeren výnos, králi z dolů připadající.
Jen určitý podíl byl jejich, ale ten asi značně převyšoval skutečný
náklad spojený s vybíráním, neboť by jinak nebyli na příklad
pražští měšťané Eberlin od Kamene a Mikuláš od Věže, přijavše
urburu českou 1296 na část roku, mohli za to zaplatiti 1000 hřiven.
Týden co týden byli urburéři povinni klásti účet z přijaté rudy
a kovu a jako re višní orgán královský stál při tom po boku jejich
urburní písař, za každý počet týdenní hřivnou odměňovaný.^)

Královské podíly, jak na berni v rozličných krajích, tak na
urbuře četných dolů, přinášely tedy sumy znamenité, ale z tohoto
proudu stříbra, rukou výběrčích družstev probíhajícího, jen málo
vlnek dospívalo vskutku do pokladen pana podkomořího na dvore
laálovském. Středověk nemiloval vůbec pokladní centralisace,
nedospěl jí ani. Zdálo se mnohem jednodušším, komorními man-
dáty, t. zv. assignacemi, přikazovati úhradu nejiozrnanitějších
vydání královských přímo kterémukoliv místnímu zdroji příjmů,
ať to byl nejblíže splatný úrok pravidelný z lánů a městišt, ungelt,
rychta, náhodný výnos odúmrtě, koníiskace či jiné pokuty, berně
některého kraje nebo týdenní výnos urburní, nájem celní a cokoliv
jiného. Tak se stávalo, že podkomoří a jeho pomocníci s většinou
důchodů královských vcházeli v dotek pouze účetnický: měli míti
o nich dobrou vědomost i o době jejich splatnosti^) a určovali,

^) S urburou vlastní býval}^ spojeny ovšem i jiné funkce; tak na
příklad nájem královského ungeltu v kutnohorském Kutelhofu, kterýžto
ungelt byl v rozkvétajícím městě tak výnosný, že král mohl na počátku
14. věku jej zatížiti ročním platem 100 hřiven na prospěch církve. Také
při četných daních speciálních, jimiž král navštěvoval horní města, vybíraje
zvláště vysoké dávky z domů, mlýnů, pecí, lázní a hospod ležících ,,intra
limites argentifodinarum seu montium nostrorum", byli urburéři vedle
horních konšelů vlastními výběrčími a pokladníky berní těch.

*) Proto měl podkomoří za Václava II. již nemalý počet písařů a
účetních pro rozličná odvětví specialisovaných, takže slyšíme o zvláštním
písaři důchodů ze zboží psanců nebo z odúmrti, o notáři účtu kuchyňského
a podobně.

271

k úhradě jakého závazku králova jich třeba užíti, kterému věřiteli
komory lze dáti právo, v ně se uvázat. Jeden každý, kdo byl
pověřen výběrem některých důchodů královských, ať to byl
urozený beneficiár, rychtář městský, vladař villikace, urburéř nebo
berník krajský, působil tak zároveň jakožto platebna komorní,
vypláceje sebrané peníze zpravidla rovnou těm, kdož si assignaci
na ně vymohli, a byl ovšem nucen vésti počet o tom, který komoře
v obvyklých lhůtách předkládal k revisi a dosažení absolutoria.

A tu piečasto se ukazovalo, že assignace učiněné na to ono
konto místní vskutku byly daleko vyšší důchodu skutečného a že
jeho výběrčí jest věřitelem, nikoliv dlužníkem komory, jemuž
jest třeba doplatiti nebo přenésti schodek na termín příští.

Proto mohly namnoze jen osoby zámožné a dobře počtů znalé
bráti na sebe funkce, jako. bylo například bernictví, a chápeme,
kolik vděčných úkolů tu zejména patricij ské podnikavosti bylo
přístupno. Nepříznivý poměr mezi mandát}^ assignačními a sku-
tečnými důchody jeví val se pak nejdůrazněji při urbaře, kde účty
k výplatě urburéřům přikázané se hromadívaly tak, že bývalo
nutno na dlouhou dobu stanoviti jejich pořad a drobiti je na něko-
likerou výplatu týdenní, při čemž ovšem usilovnou snahou
věřitelů bývalo zajistiti si v pořadu místo co nejlepší aspoň
částkou pohledávky.

Tím se dotýkáme velmi význačné a podstatné stránky vlády
Václavovy, jeho úvěru. Souvěké cizině byl král ten neskonalým
boháčem ; slova Kroesus a Šalamoun tlačila se letopiscům zemí
sousedních na rty, kdykoliv jeho vzpomněli, a bohatství ho
zdobilo leskem takřka magickým ; nádhera dvora pražského
podněcovala trpké m.oralisty, jako byl Dante, až v daleké Itálii
k zlým odsudkům a obraz nevyčerpatelné hojnosti doplňovaly
i veliké sumy, věnované Václavem II. k účelům politiky zevní,
ať šlo o zálohy na věno dceřino, učiněné Adolfovi Nasavskému,
o peníz, jimž kupováni Piasté polští nebo veliká léna v Míšni,
o subsidie poskytnuté Albrechtovi k dosažení koruny římské
nebo o žold placený německým kondotierům. Václav II. byl si
patrně dobře vědom toho, jak mocnou zbraní jest mu peníz a cenil
jej náležitě, ale, nejsa nikterak otrokem mamonu a snad ani příliš
úzkostlivým hospodářem, vydával také štědře a namnoze snad
i přes míru. Proto, ač všecek svět věřil, že český král
jest nesmírně bohat, sleduj eme-li poněkud podrobněji zprávy

272

O komorním hospodářství jeho, vidíme, že ruka do pokladnice
sáhající také u Václava II. nejednou zavadila o dno a že jeho panu
podkomořímu nebývalo snadno nalézti v seznamu nejbHže splat-
ných důchodů královských konto, jež by nebylo již přetíženo po-
ukazy. Zvláště šlo-li o peníz větší.

Tak zachoval se nám z počátku r. 1300 připiš, v němž král
upozorňuje předem podkomořího, že o nastávajících Hromicích
bude, najdeš kde najdeš, míti nutno pohotově 2000 hřiven za
město Saydu a hrad Borsenstein, koupený od markrabinky mí-
šeňské, ježto, kdyby peníze toho v daném terminu nebylo, trh
by byl zrušen ,,k věčné škodě naší a království našeho". Jindy
slyšíme, že vlivní členové dvora, jako byl sám zpovědník králův,
na něho naléhají, aby s určitým poukazem, na němž měli zájem,
nebylo již prodléváno a nalezena bezpečná úhrada. Roku 1296
zase slezský vévoda Bolek velmi hrubým dopisem odbývá pana
podkomořího Purkaita, když k němu poslal královského lékaře
mistra Kuncelina s žádostí, aby splatnou o Hromicích sumu 60
hřiven prolongoval nebo přijal snad splátku v sukně a vínech.
Slezský vévoda vyjadřuje se o tom velmi rozhořčeně a tvrdí, že
by byl hotov jen tehdj^ poshověti, kdyby česká správa komorní
vymohla zase jemu poshovění u markrabí braniborského, jemuž
jest dlužníkem.

Při středověkém hospodářství, jež neznalo soustavných roz-
počtů předem a bylo zvyklé vůbec klín klínem vytloukati,
podkomoří patrně často býval nucen pomoci komoře vydatně
penízem vlastním anebo aspoň úvěrem svým i svých přátel,
takže míval při delším úřadování za králem skoro vždy veliké
pohledávky. A tu pak bylo zejména nutno, aby nebyl bez styku
s živly, které dovedly po případě rychle pomoci půjčkou, nebylo-li
právě u krále chuti uniknouti okamžité tísni prostředkem piíHš
tvrdým, jako b}^ prodej korunního zboží nebo dočasná zástava
některému pánovi. V takové chvíli bohatství pražského patri-
ciátu přicházelo velmi vhod a vážení členové obchodnické obce
na Starém městě si podávaH dvéře u pana podkomořího. O věcech
těch se dovídáme ovšem jen málo a jen šťastnou náhodou, jako
když slyšíme, že Jakub Velfovec půjčil komoře 200 hřiven a že
mu byly pak splaceny berní pokladnou provincie žatecké, nebo
když pražský měšťan Matěj z Chebu za pohledávku 50 hřiven,
které miěl za komorou, dostal mandát na výnos rychty chrudimské.

273

Podruhé se jeví týž Matěj věřiteJem královým na 247 hřiven,
kdežto jindy v úloze podobné vystupuje bohatý Dětřich Velfovec,
a není pochybnosti, že komorní správa vůbec částěji tak antici-
povala úvěrem u pražské plutokracie příjmy, jichž v blízkých
terminech z rozličných pramenů mohla očekávati.

Služeb svých patriciát pražský komoře ovšem nepropůjčoval
zadarmo, ale jako ve stí edo věku vůbec, také tu lichva bývala ne-
jednou maskována tak, že půjčka se kryla třeba dodávkou drahého
sukna, a z zpravidla vidíme rovněž, že pouhé jméno královo úvěru
komornímu nebývalo dostatečnou zárukou. Král sám byl příliš
mocným a tedy nespolehlivým dlužníkem a proto nejčastěji se
půjčovalo ne jemu samému, nýbrž podkomořímu, který zpravidla
zase závazek svůj upevňoval ještě jin3hTii jistci. Tak vidíme ručit
za dluhy kom. orní pány rady královské, jako byl Hynek z Dube,
maršálek Dobeš z Bechyně nebo proton otář Petr Angelův. Byl
to zvyk tehdy ostatně i jinde častý, který zvětšuje vliv hlavmch
rádců panovníkových, svazoval je naopak pevným poutem zájmu
s korunou. Patriciát pražský úvěrem tím se rovněž mocně tiskl
ke králi a ke dvoru a styky jeho s komorou stávaly se tak těsné,
že jednotliví členové jeho přímo do ní vcházejí a v dvorském
ovzduší dom-ácní.

Tak pozorujeme, že roku 1298 na příklad známý boháč Klaric,
častěji nájemce urbury a mince, mající v Kutné Hoře i v Brodě
Německém podíly důlní a jehož syn v Budějovicích rychtou tak
mocně vládl, výslovně se jmenuje údem komory, a brzy potom se
mluví podobně i o jiném měšťanu pražském, Wolf línovi, rovněž
urburéři a patrně totožnému s pozdějším rychtářem pražským.
Wolflin byl členem komory zároveň s florentským Rinierim, jehož
příchod s druhými společníky vlašskými do Čech roku 1300 byl,
jak víme, spojen s podnikem finančním, přesahujícím znamenitě
všecky zvykové počiny dotavadní a velikého kapitálu vyžadujícím.

Občasná tíseň, k lichvářským půjčkám nutící, obratem ruky
však zase bujný přepych a smělé podniky valného nákladu,
sklon k pevnému pořádku i hazardní štědrost, vše to tvoří
ovšem obraz neklidný, plný prudkých protiv a uvidíme ještě,
jak osudně Václav II. vskutku přecenil meze svých finančních
schopností a zanechal nástupcům ve směru tom zlé dědictví. Uva-
žuj eme-li však o věci hlouběji, vidíme, že vše to bylo jen nutným
důsledkem ctižá dostivého rozletu, vyznačujícího jeho vládu, a z části

S u 3 1 a, Dvé knihy českých dějin Ii 18

274

i předurčeno dotavadním vývojem moci přemyslovské, a změííme-li
finanční hospodářství to opiavdu měřítkem doby,^) bude nám
přece přiznati, že při všech nedostatcích stroj, který českému králi
opatroval zlaté pozadí, byl neobyčejně vyspělý. Ovšem především
zásluhou patricij ské společnosti německé, která byla hospodářsky
tak vzbudila a ani nesnadných administrativních úkolů se nelekala,
že v ní král nalézal účinnou protiváhu feudálnímu panstvu, A tu
chápeme, že mužové ti, ač chlapského urození, se právem cítili
služebníky královskými ne zcela podřízeného rázu a snadno
zahořeli sebevědomím nevšedním. Viděliť dobře, jak králi jich
jest třeba a Václav II. s nimi patrně i jednával zcela podle toho.

Tak slyšíme k roku 1292, že mistr urbury .Ekhard, patrně
syn slavného Eberharda, zakladatele města Havelského, ,, zpupností
se proviniv" upadl v nemilost královu, že až jeho statky byly
fiskem zabrány, a jen mlýny, jemu v Kolíně náležité, za 500 hřiven
zpeněženy. A přece krátce na to dosáhl zase přízně královské
takovou měrou, že nejen znova urburu najímá, nýbrž dostává
z nájmu jejího sleveny aspoň z části i peníze, jež byl konfiskací
ztratil. Král vede si tedy s bohatým měšťákem jako s hotovém
magnátem, s nímž se lze pohněvati, ale zase smířiti, a pí o vzrůst
patriciátu německého v Čechách jest případ ten stejně význačný,
jako vzrušující příběh boháčů pražský-ch, Reicherta a WoFrama,
kteří roku 1291, jsouce sužováni podkomořím Zbislavem z Tře-
bouně, jej na ulici pražské u sv. Klimenta s družinou ozbrojenců
přepadli a zabili. Po zločinu bylo jim sice prchnouti ze země, ale

^) Jak dlouho, až hluboko do novověku, i v nejpokročilejších státech
takový způsob hospodářství komorního potrval, ukazují dobře slova, jimiž
na příklad finanční poměry anglické na počátku 16. věku karakterisuje
Hatschek (Englische Verfassungsgeschichte 534) pravě: ,,Dem Schatz-
minister íehlte damals die Uebersicht iiber die Staatsausgaben. Die Staats-
revenuen waren gewohnlich verpachtet oder unter dem Schein von Pacht
verpfándet an Kaufleute, an Finanziers und Korporationen. Jede dieser
so verpachteten Einnahmen hatte Lasten zu tragen, und zwar diejenigen
Ausgaben zu effektuiren, welche jeweils die Staatskasse brauchte. Jede
einzelne dieser Einnahmequellen war gleichsam ein Wasserleitungsrohr
fiir sich, durch welches das Geld theoretisch in die Staatskasse fliefien solíte,
praktisch aber war das Wasser auf dem Wege bis zur Staatskasse schon
lángst versiegt, d. h. von den groBeren und kleineren Staatsgláubigern
auígefangen, ehe dem Schatzminister uberhaupt Kenntnis von dem Ver-
si egen der Quelle móglich war".

276

ne na dlouho; bohatství umožnilo jim nejen smír s rodinou zabitého,
nýbrž i se samým králem, jehož majestát tu byl tak neslýchané
uražen, a mohli se klidně vrátiti do Prahy; Wolfram měl tehdy
ostatně i s vévodou Fridrichem Míšeňským těsné styky a byl jím
zván ,, milým kmotrem", a hrál pak ještě, jak uvidíme i po
vymření Přemyslovců velmi důležitou úlohu politickou.

Tato episoda nejlépe ukazuje, jak velikou mocí bylo bohatství
měšťanské u nás v době Václava II. a jak milostivým pánem býval
král ten plutokracii pražských ,,cives potiores". Brával dokonce
některé z nich výslovně do své ,, zvláštní oclirany", zaručuje jimi
tím cenné výhody berní i celní, smiřoval jejich spory, které se někdy
— tak spor Olbramoviců s rodem od Kamene — měnily
v krvavou válku, propouštěl zatčené Pražany na záruku stejně
jako urozené pány a býval, jak ještě uvidíme, i hostem v jejich
domech.

Již v první kapitole jsme vytkli, jak vyšší vrstva německého
měšťanstva v Čechách, rychlým postupem do popředí života v zemi
se prodírajíc, společenské zvrstvení zneklidňovala a význačného
zbarvení dějinám našim dávala. Za králů předchozích zjev ten se
znenáhla připravoval, za Václava II. však vyspěl tou měrou, že
nebylo možné, aby se co nejdííve také v politických dějinách země
důrazně neuplatnil. Než o tom o všem udá se nám příležitost pro-
mluviti ještě později a zatím stačí snad, co zde bylo řečeno k do-
ložení velikého významu, který pro vládu Václava II. měly
těsné styky s měšťanstvem pražským.

Zdrželi jsme se £n£,d poněkud příliš obšírnými výklady o rázu
správy království na sklonku 13. věku, bylo to však nutné,
neboť jedině těmito úvahami se nám ujasňuje v mnohém
podstata kralování Václavova a sama záhadná bytost jeho stává
pochopitelnější. V dějinách evropského lidstva můžeme vůbec
pozorovati jaksi trvalý zápas dvojího ideálu životního, který
ve vůdčí vrstvě národů působí střídavou silou a stále znovu
se přihlašuje od té chvíle, co se ve starověkém Řecku dorští
dobyvatelé střetli v dlouhém boji s ohebným duchem jónskjnn.
Sebevědomí feudálnímu, cenícímu především osobní hrdinství
i povahové cnosti silného mužství a věřícímu pevně v přiloženou

18*

276

sílu zděděné krve ušlechtilé, čelí proud, jenž klade větší důraz na
hodnoty intelektuální a obratnost ducha, výchovou k vědění
vyzbrojeného. Proud ten, který proti zásadám společnosti chrabře
bojující a nepříliš dbalé opatrných počtů, položil spíše buržoasní
touhou po klidném a hospodárném občanství, vedl znenáhla k umě-
lejší úpravě života veřejného, v i]íž silnějším jest chytrý, byť
i nebyl z krve vznešené, a převáděl tak správu státní z rukou
urozených ochotníků, o třídní výsady opřených, do moci odborně
vyškolených a nadaných jednotlivců, třeba plebejců. U nás
zapustil v 13. věku své kořeny církví i měšťanstvem, rozvíjeje
se rychle vítězstvím hospodářství peněžního nad naturálním,
a nalézal ve Václavu II. panovníka, který dovedl jeho sil užívati
v zájmu monarchie proti panské feudalitě soustavněji než který-
koliv jeho předchůdce, silně blíže se mu i svými osobními sklony.

Jak působil však na mysl národa nezvyklý zjev krále takového,
obklopeného učenými mnichy a vypočítavými pubhkány, strojícího
podivné novoty a ohrazujícího se tuhým ceremonielem a nádherou
dvorskou proti doteku širších \Tstev? Lze to jen tušiti, neboť
zprá^^y naše jsou ve směru tom příliš jednostranné. Obecný lid byl
mu jistě stejně vděčen jako klérus za pevnější pořádek v zemi
i za m.ír, kterým se Václavovi podařilo zhojiti rány doby předchozí
tak, že dvorský veršovec, Ulrich z Eschenbachu, mohl název Beheim
povážlivou etymologií latinsko-německou vykládati jakožto ,,Beaten
heim" ,, sídlo blažených". i) Přesto však sotva lze míti za to, že
byl Václav II. králem opravdu populárním, jako býval jeho otec.
Chyběloť mu jednak bohatýi-ské gesto, nezbytné k dosažení obecné

^) Třeba ovšem připomenouti, že ani v tomto ,, sídle blažených" za
Václava II. nebylo dosaženo vnitřního míru tou měrou, jakou jsme zvyklí
nalézati v spořádaném státě. Aspoň mohli páni čeliti myšlence nového
vysokého učení v Praze tvrzením, že země neposkytuje dostatek bezpeč-
nosti pravidelnému přicházení a odcházení mistrů i scholárů, a patrně
ani v pozdějších letech vlády Václavovy nebývala tu vzácná překva-
pení, jakého se dožil roku 1297 arcibiskup magdeburský, který, spěchaje
ke korunovaci do Prah}', chasou jednoho lenníka královského byl dokonale
obrán. Než takové episody přiházely se i v nejlépe urovnaném státu středo-
\ěkém, a zprávy nejednoho letopisce dosvědčují vskutku, že Václav II.,
.,rex pacificus", mohl právem o sobě v Horním právě tvrditi, že píli jeho
se podařilo zemi tolik zbědovanou a rozervanou uvésti do žádoucího klidu •
a tak opravit po každé stránce, až prý takřka nikdo již ne^•zpomínal dnů
neštěstí a všichni slavnému míru se těšili.

277

obliby, pravá podstata jeho pokrokových snah zůstávala neza-
svěcenému množství zřejmě nepochopitelná a zároveň se hlásily
v sou věkem ovzduší českém j iž stále j asněj i i hlasy rostoucího uvě-
domění národního, jeho snahám v mnohém protivné.

Není ovšem nikterak snadné odkrývati klikaté pěšinky, po
nichž národní cítění dosahuje vyšších vrcholů dějinných, a v rámci
našeho thematu lze se nadto jen letmo dotknouti zajímavé otázky
té. Jest však známo, že výraznější vědomí národní, pokud není
jen prchavou náladou pudovou, nýbrž má skutečnou a kladnou
vyhraněnost, vzniká teprve trvalejším stykem s jinorodými živly
a dosahuje pravé intensivnosti odporem proti cizímu panství nebo
nemilé soutěži. A zpravidla zvláště poškozené zájmy určitého
stavu je burcují k silnějšímu životu.

Ani v Čechách nebylo v ohledu tom jinak a stavem, který
zde nejdříve dospěl k opravdovému uvědomění svého češství,
bylo asi duchovenstvo domácí ; nebot to pocítilo osten cizí soutěže
mnohem dříve než vrstvy ostatní a žehralo naň velmi záhy.

První generace kněží světských i klášterníků řádových byly
u nás ovšem skoro veskrze cizího původu, ale vedle nich vzrostly
rychle i skupiny kněží domorodých, jež vzděláním cizince za
nedlouho doháněly; a tím vznikla i význačná řevnivost, která
ovšem nemívala jen duchový základ, nýbrž valně se točila kolem
vezdejších statků. Duchovní obr očí, zvláště tučná místa v kapitolách
a bohatých konventech, poutala k sobě ve středověku daleko více
nežli v době nové zraky všech, kdo toužili po zcela bezpečně
zajištěném blahobytu. Proto stávala se i snadno cílem závodění
mezi domácími kleriky a cizinci, kteří se hrnuli do země vytrvale
dále, i když jich tu nebylo již třeba, a zasedali sebevědomě ke
stolům hojnosti, štědrost velmožů a panovníka k sobě stahujíce. Již
v kronice Kosmově máme velrňi výrazný ohlas tohoto soupeření
a zjevné projevy nechuti proti německým biskupům i kapitulárům
do Cech volaným, stížnosti do ,, vrozené pýchy Němců a zpupné
domýšlivosti, kterou projevují ne vážnost Slovanům a jejich
jazykům" ; a také v některých klášterech českých se ozývala
již ve 12. věku hesla národní řevnivosti. Cím více pak vývoj
církve západní spěl k splynutí všech sluhů Páně v jediný,
universální ústav, zastíněný všemocí papežskou, tím trpčími se
stávaly nářky domácího kněžstva, jež se cítilo odtištěno od moci
a okrádáno o důchody nejen jednotlivými beneficiáry cizího

278

původu, nýbrž d řády rytířskými, premonstráty i cisterciáky,
bosáky a jinými novými řeholemi, které většinou pevnější
organisací svou zachovávaly všecírkevní a tím cizinecký ráz svůj
důsledněji nežli starší odnože řeholní a nesplývaly tak rychle
s národním ovzduším.

Ani u jiných tříd nechybělo ovšem občasných projevů nená-
visti proti cizině. Kdykoliv byl boj s německými sousedy, zachva-
coval odpor ten i širší vrstvy a proti cizím milcům knížat obracel
se často žárlivý hněv domácích velmožů, ale bývaly to většinou
přece jen chvilkové nárazy bez trvalých následků, ježto cizí živly
světské tvořily v zemi dlouho nepatrné ostrůvky nebo skupiny
bez pevných kořenů a německá hrabata i rytíři, v zemi trvale
usedlí, sešvakí"ením rychle splývali s domácím županstvem.
Proto po drahnou dobu jen duchovenstvo cítilo váhu cizí sou-
těže trvale a bylo zároveň vyšším vzděláním svým i širším roz-
hledem spíše schopno odívati instinktivní odpor ve výraznější
hesla obecná.

Neočekávaně rychlý příval německých měšťanů a venkovanů
do země české v 13. věku změnil poměry ty ovšem hluboce ; příval
ten přinesl i duchovenstvu domácímu zajisté mnohé obohacení,
ale nezmenšil nikterak soutěž. Naopak ; patricij ští synkové za-
jišťují si mnohá obr očí, — jména některých kapitulárů to zřejmě
prozrazují — a také potřeba nových osadníků, sh^šeti slovo boží
v rodné řeči, zatlačovala českého ducho\'Tiího na mnohých místech.
Takový význačný případ máme doložen třeba listinou biskupa
pražského Jana z roku 1268, kterou se dovoluje německým osad-
níkům v Zitenici na Cáslavsku, aby se obraceli se svou potřebou
svátostní na komendu německého řádu do Dobrovic tak dlouho,
dokud by faře jejich ,,kněz Němec nebyl zjednán, jenž by je, ježto
Němci jsou, v zpovědích a jiných spáse duší nutných věcech
opatřoval".

Pohoršlivé žárlení a závoděni obecné mezi klérem svět-
ským a řádovým, o němž jsme se již nahoře zmínili, bylo pak
v Cechách patrně ještě více zostřováno právě tím, že vmnišstvu
cizí živly měly zjevnou převahu a zejména rychle bohatnoucí
,, rýnští mniši" cisterčtí se stávali domácímu kléru pravým trnem
v oku, takže ani olomúcký biskup Dětřich, jsa roku 1297 na žádost
královu nucen potvrditi novou inkorporaci kterési fary klášteru
ždárskému, neopominul vplésti aspoň do úvodu listiny, ironicky

279

se dovolávaje sv. Jeronýma, narážku na to, jak rostoucí bohatství
klást erníků jest v odporu s příkazem mnišské chudoby.

Tím vším se v duchovenstvu českého jazyka vyhraňovalo
stále jasněji vědomí národní, sesilované také skutečností, že kněz
dříve všech ostatních byl i povoláním svým veden k tomu, aby
vedle církevní latiny si všímal řeči domácí. Neboť s rostoucí
vroucností náboženských potřeb laikův, kterou se vyznačuje
pozdější středověk, lidu obecnému nepostačilo prosté přijímání
svátostí a mechanické volání slova „Krleš" v kostele; chce více na
církvi, žádá poučení podrobnějšího o víře, kázání a svaté děje-
pravy. A proto kněz překládáním žalmů, perikop, homilií a formulí
zpovědních se stává prvním pěstitelem národního písemnictví
a přirozeným obráncem rodného jazyka. V ovzduší tom se rodí
v druhé polovici 13. věku slavný hymnus svatováclavský a první
veršované modlitby, vhodné k recitaci žalmické. Přebásnění cizích
legend církevních jest první projev snahy po umělejším tvoření
básnickém, jehož potřebu vzrostlá úroveň vzdělanostní vzbudila,
a v kruzích vzdělaného kněžstva doby té se ozývají i zajímavé
hlasy, plně vystihující nebezpečí, kterým nové rozpětí německého
vlivu v městech i na vesnicích ohrožuje nejen český, ale i příbuzný
polský jazyk.

Již kolem roku 1272 cítění to dosáhlo klassického výrazu
v listáři jednoho z pražských žáků vlašského mistra slovesnosti
Jindřicha z Isernie. Jmenoval se, jak se zdá, Bohuslav a ve smyšle-
ných listech svých žaluje trpce nato, jak bezohledně například
minoritě českého i polského původu jsou posíláni do cizích zemí, kde
nemohou užívati jazyka svého, zatím co se v jejich vlasti roz-
tahují němečtí mniši a kláštery vládnou. Rozhořčený vlastenec
vidí v tom potupu svou i svého národa a nebezpečí ,, jazyka slo-
vanského", mluví dojemně o ,, sladkosti národního cítění" a vytýká
s důrazem, že bratří českého a polského zrození boží milostí jsou již
stejně vyzbrojeni ,, doklady učených znalostí" jako cizinci a proto
jim rovnocenní.

A že nálada taková současně vládla i v srdcích jiných
duchovních literátů českých, ukazuje nejen známý manifest k Po-
lákům, vložený do úst Přemyslovi II. a rovněž ze Školy zmíně-
ného Vlacha vyšlý, jehož ještě jinde se nám bude dotknouti,
nýbrž i listina, kterou probošt kláštera chotěšovského odpírá pří-
slušnost soudu biskupa řezenského jako konservátora řádu Magda-

280

le nitek, dovozuje, že ,,Boemia non continetiir sub regno Alemanie,
cum sit regnum per se et alio utatur ydiomate". Biskup Jan z Dra-
žíc, který zakládaje klášter augustiniánský v Roudnici určil vý-
slovně, že členem jeho smí býti jen ,,Cech z otce i matky jazyka
českého pošlý" a ne cizinec, náležel sice již generaci o něco po-
zdější, ale mládí jeho náleží ještě 13. věku. A trochu nálady
podobné bylo zajisté již i ve vyzvání, které biskup pražský Tobiáš
učinil někdy kolem roku 1287 svým ovečkám, napomínaje je,
aby se s modlitbami a poutěmi svými neobraceli toliko do ciziny,
nýbrž zůstávali věrni národním patronům českým ; vyzvání to
bylo tak důrazné, že biskupovi v3^neslo přísnou důtku od metro-
polity mohučského.

Vidíme tedy, že národnostní zápasení a obrana českého
jazyka proti cizímu přívalu měla první uvědomělé zástupce v ducho-
venstvu, což se, jak později uvidíme, stejnou měrou jevilo i v sou-
časném Polsku, a právě přízeň, které se u Václava 11. těšili ně-
mečtí mniši a klerikové, domácí klérus mocně u dvora předháně-
jíce, nebyla jistě s to, aby zeslabovala protiněmeckou náladu tu.
Zbožného krále provázely zajisté modlitby všech, ale k jeho ně-
meckým rádcům se obracelo nejedno oko se zjevnou nechutí. Jde
však o to, zda i jiné vrstvy, a zejména zemanstvo vyšší i nižší
tím vším bylo mocněji dotčeno.

Že v lidu obecném přítok cizinců, vytlačujících domácí oby-
vatelstvo ze mnohých osad a rozrušujících tradicionální ovzduší
dravou podnikavostí svou, byl od počátku provázen mnohým stes-
kem, jest samozřejmé, byť i nové německé právo v důsledcích
svých přinášelo jasné výhody. Cizinec v takových poměrech
jevívá se domácímu všude především ziskulačným vetřelcem a
prostý lid český se díval jistě úkosem jak na severoněmecké Sa-
síky, tak na jihoněmecké Bavoráky, kteří si v jeho vlasti podávali
ruku a o nichž šlo pořekadlo, že jeden prý mluví pisklavě, druhý
bručivě, navzájem si stejně nerozumějíce jako sova strace, ale oba
jsou Němci ,,qui ambo possunt benedici".

Než nešlo tolik o náladu vrstev nižších, jako o vyšší společnost
laickou a tu jest neobyčejně těžko vystihnouti proudy, které se
v ohledu tom křížily v ustavující se šlechtě české v 13. věku. Není
pochybnosti, že právě tehdy panstvo české podléhalo mocně
půvabům dvorského mravu a kultury, v rouše německém do Cech
pronikající. Dotkli jsme se již v předchozím nejedné z příčin zjevu

281

toho, ale skutečnou intensivnost jeho nelze přece měřiti pouhými
zevnějšími projevy, jako jsou jména hradů a záliba v podobných
věcech, jimiž se český pán snažil vyrovnati německým sousedům.
Proto jen nesnadno lze rozhodnouti, jakou m.ěrou přední společnost
česká za posledních Přemyslovců vskutku poněmčení podlehla.

Jisté jest, že asimilace nebyla nikdy úplná a že rytíř český
lišil se i na počátku 14. století ledačíms od německých sousedů, a to
i tam, kde je nejvíce nápodobil: tak vytýká kronikář výslovně,
že Češi užívají pí i klání delších a tlustších dřevců než němečtí
páni. Sešvakření se sousedními rody působilo, kde k němu došlo,
asi nej intensivněji, ale i v rodinách jím dotčených nemizí nikdy
zcela jména jadi"ně česká a sotva který rod panský českého pů-
vodu byl vskutku úplně zněmčilý. Dvorské ovzduší Václava II.
se svým převážně německým rázem sice podporovalo nepochybně
vývoj, jenž se nám nejjasněji zrcadlí v skutečnosti, že němečtí
básníci dvorští věnují své skladby také českým pánům, jako
byl Jan z Michalovic, Borešz Rizmburka Raimund z Lichtemburka
nebo Oldřich z Hradce, a že páni ti i v listinách svých začínají
užívati někdy jazyka německého, 1) ale naopak nelze pochybovati,
že právě nakupení cizinstva v okolí králově mělo i opačné
výsledky.

Panstvo české pociťovalo jistě s nevolí moc německých pre-
látů, mnichů a hrabat na půdě, kterou sobě vlastnilo, a Otakar
Št3/rský vyličuje velmi živě, jak prudce v duši urozených Cechů
vřel odpor proti cizím rádcům, kterýžto odpor prý vůbec

,,der Béheim staet dem Tiutschen treit,
umb niht wan umb sin frumikeit".

Když s Přemyslem II. roj zemanstva českého zajížděl do zemí
alpských a pomáhal je ovládat, nebylo ovšem tolik důvodů k proti-
německé náladě jako za jeho syna, který obratněji než otec uměl
cizinci na uzdě držeti své Cechy.^) A také v obecném životě vy-

^) Ovšem patrně často prostě vlivem německých příjemců listin
těch, zvláště byly-li to kláštery cisterciácké, jejichž vliv na rodiny panské
patrně mocně působil.

") I v tom bychom mohli postaviti vládu Václavovu přímo vedle
vlády Filipa IV. francouzského, do níž si šlechta severofrancouzská

282

stupovaly teprve znenáhla význačné stíny, poměr k německému
živlu sešeřující.

Německý kolonista, opatřující velmožovi českému zvýšené
důchody, byl ovšem vítán, ale jako nelítostný věřitel, užívající
valných výhod právních proti panskému dlužníkovi, jako rozpínavj^
vladař královský a komorní úředník, stává se zbohatlý patricij
českým zemanům rychle nemilým vetřelcem. Neslyšně po vší
zemi rozsazené cizí skupin}- prozrazují tak znenáhla příkré hrany
své podnikavosti a tím připravují půdu silné reakci národního-
uvědomění i ve vyšší společnosti laické, burcují i v panstvu
..nelstivé píátele jaz^^ka českého". Sám odpor pánů proti novotám
Václavovým nabýval snadno přídechu obraríy staj'ých domácích
íádů proti cizím vlivům a cítění takové dělil jen malý krok
od zvučných hesel národních.^) Setkáme se s' jasnými projev^^
tohoto probouzení ovšem až v pozdějších kapitolách knihy, ale
nepochybně již doba Václava II. přichystala úrodnou půdu
vzíúku českého nacionalismu, jaký k nám podnes tak mocně
mluví z veršů Dahmilových a který se stal podstatným činitelem
dalších dějin českých. Za předposledního Přemyslovce národní
vědomí to bylo ovšem ještě příliš spoutáno předchozími sklony
a nemohlo zdvihati dosti hlasu svého, ale cítíme takřka jeho
neslyšný vzrůst v ovzduší tom a pochopíme, proč mohlo v tak
hotové výzbroji vystoupiti do popředí, jakmile pád domácí
dynastie hladinu národního života bouřlivě rozvlnil.

Přerozličné a protichůdné byly tedy síly i směry, jež vy-
růstaly a zrály v prostředí českém ve chvíh, kdy století třinácté,
které přineslo zemím našim tolik změn základních, ustupovalo
století novému. Než nesmíme zapomínati, že souvěkovcům se
obiaz ten jevil ve světle zcela jiném než nám, z dalekého

mocně stěžovala, na příklad ústy veršovce Geffroi de Paris, pro přílišnou
moc cizinců, Vlacha a Provenzalů, u krále, který jest prý ,,dur aux
siens et douz as estranges."

^) Také při vzniku národního uvědomění anglického v 13. věku
působil mocně odpor baronů proti vlivným milcům královým z Gaskoňska
a Poitou. A kdož by tu nevzpomněl i toho, že známý zákon o výhradném,
užívání češtiny z roku 1615 byl z valné části rovněž jen výsledkem ne-
chuti proti dvořanům, císařem ze zemí rakouských, z Itálie i Španěl přivo-
lávaným, a dílem šlechty-, která jinak stála mocně pod vlivem německé
reformace.

283

odstupu věc pjzorujícím, jsa mocně ozářen skvělými nadějemi
mladého, jedva třicetiletého krále, který, dosáhnuv mnoho, pevně
věřil, že obratným úsilím překoná veškeré zbývající překážky,
upevní moc svou ještě dokonaleji a zároveň rozšíří také na venek
hranice její tak, aby zastínil i slávu otcovu. Získám koruny
polské roku 1300 zdálo se nejúspěšnějším krokem k tomuto cíli
a proto jest především k němu obrátiti zraky, chceme-li správně
oceniti vedle vnitřních, také zevní podmínky moci české na počátku
14. věku.

III.
Koruna polská a uherská.

Druhá koruna královská, koruna polská, bylá po léta snem
ctižádosti Václava II. Mimoděk navazoval tu na dílo otcovo, ač
šel k cíli cestou jinou. V směle rozpiatém rámci snah Přemysla II.
Otakara mělo také Polsko místo význačné, neboť král pochopil,
že v širém kraji, kde se mluvilo jazykem českému tak pííbuznym,
bylo velmi tíeba silné ruky vrchního pána. Polsko 13. věku byla
nešťastná, rozervaná země. Prostírajíc se bez ochranného valu
přirozených hranic na východ do nekonečných bažin a stepí,
nemělo v čele svých knížat zářivého světce, jako byl český Václav
nebo uherský Štěpán, světce, který by byl posvátným dědicem
země, silným tmelem a s^nnholem její jednoty. Národ polský měl
ovšem v Hnězdně mocného patrona, Vojtěcha, ale Vojtěch byl
apoštol-cizinec, který nepatřil jen Polsku, a teprve mnohem po-
zději přidružil se k němu vlastni světec národní, krakovský biskup
Stanislav. K němu však se pojilo vlastně více hrůzy než požehnání.
Bylť krakovský biskup mučedníkem, byv zahuben samým králem
polským, když hájil svobod církevních, a proto se v 13. věku vtřilo,
že koruna Boleslava Chrabrého, potřísněná svatou krví, unikla
kamsi v neznámo a ne\Tátí se, dokud hrozný hřích nebude smazán
sterým utrpením polského národa.

Polsko tehdejší pak nebylo vůbec státem; tvořilo vlastně jen
velikou provincii církevní, podléhající lenní svrchovanosti vzdále-
ných papežů a metropolitní správě arcibiskupů hnězdenských.
Od smrti Boleslava Smělého (1080), ^Taha Stanislavova, nebylo
tu vskutku korunovaného ki ále a kraj se tříštil znovu a znovu na
hbovolně ukrajované a náhodně spojované kusy. Knížata, hrubě
nedbajíce prvenství stolce krakovského, dáví se navzájem v zma-

285

tených bojích; hranice jejich údělů, příhš \Tatké a mnohdy takíka
chvilkové, netvoří spolehlivou kostru národní jednoty a rod
Piastův se rozpadá v nepřehlednou spleť větví mazovských, ku-
javských, slezských, malopolských i velkopolských, jejichž vzájemné
soužití se druhdy jeví takřka bojem, všech proti všem, kterým
se vzdělán ostní vývoj země tím žalostněji opožďuje, že i cizí
kořistníci ji neúnavně oklovávají a plení.

Hrozný nájezd tatarský roku 1240 byl jen kapitolou dlouhé
knihy podobných útoků z východu, zasahujících zhoubně brzy
ten brzy onen úděl a provázených neméně sveřepými návštěvami
pohanských Litvínů a Jatvěhů nebo schismatických Rusů. Žádná
společná obrana nekladla plenům těm trvalejší hráze a také na
západní hranici bylo se jednotlivým knížatům polským brániti
soustavným záborňm markrabat braniborských nebo křižáků
něm.eckj^ch.

V tomto soumraku národní bídy a rozvratu zaznívají z ochu-
zených klášterů polských resignovaná proroctví, hlásající, že teprve
před posledním soudem bude splněn nebeský slib obnovení pol-
ského království podle slov: ,,In fine dierum gentis illius miserebor
et gloria regni illam illustrabo" ; ale zoufalství tomu čelily zároveň
i hlasy větší důvěry, jako byl hlas dominikána Vincencia roku 1261,
pevnou nadějí, že milosrdný Bůh neprodlouží svých trestů až do
konce dnů. Vždyť pokořil se rod knížecí v prachu před památkou
Stanislava, slavně přijatého roku 1253 papežem v řadu svatých
církve obecné, a stejně jako srostly rozsekané údy těla mučedníkova
zázrakem v celek, podobně snad ,, zadrží nyní již všemohoucí ruku
hněvu svého, uvede v jednotu rozdělené království, zesílí je spra-
vedlností a oděje znova slávou svou všecko Polsko".

Zvláště v Krakově trvala naděje ta, jsouc živena pohledem na ko-
runovační klenoty, žezlo, korunu a kopí, chované v kapitulním
armariu a čekající jen chvíle, ,,až přijde ten, jenž povolán jest
Bohem jako nový Aron". Ale vyvolenec páně nepřicházel a údělná
knížata se svými bojovnými družinami ani netoužila po jeho
příští. Jen vyšší duchovenstvo, oživující občasnými synodami celé
,,spatiosa Polonia" vědomí národní, budilo zvolna touhu po pev-
nější jednotě.

Přemysl II Otakar znal jakožto nejbližší soused dobře po-
měry polské. Jeho dětstvím píeletěl hrozivý stín velikého ná-
jezdu tatarského, jehož vlny, třeba jen zlehka, se dotkly také

286

českých zemí. Piímé nebezpečí ustoupilo sice tak rychle, jak přišlo,
ale kdo mohl ručiti za to, že se nepřivalí zdvojenou silou? Jako
velká hrozba trčela moc tatarská na blízkém východě a po celou
vládu Přemyslovu na dvoře pražském neutichlo přesvědčení,
že Polsko, dělící západní Evropu od hrůz východu, jest nešťastný,
hořící dům, jehož požár má král český hasiti v zájmu svém i všeho
křesťanstva.

S vážným důrazem užil srovnání toho olomoucký biskup
Bruno, dávaje papeži Řehořovi X. souhrn všeho, oč by bylo na
chystaném koncilu obecném v Lyoně především pečovati. A není
pochybnosti, že Bruno tu byl jen mluvčím svého krále, který již
roku 1255 v listu, poslaném krakovskému biskupovi Prandotovi
mluvil o zemi české a polské jako o dvou stěnách téže budovy,
spojených jediným úhelným kamenem. V listu tom^) vytýká mladý
král svou snahu, ,, poutem nerozlučné smlouvy a přátelství k sobě
připoutati všechna knížata polská a s pomocí boží jich chrániti
před jakýmikoliv útočníky, schismatiky i pohan}^ a to tím účin-
něji, čím dokonalejší moc mu bude nebem popřána."

Přemysl psal tyto programové věty maje zrak upřen ke koruně
římské, která mu právě tehdy kynula, a nám se zdá, jakoby dlouhý
věk děhl ten projev mladické naděje a sebedůvěr}^ od šeré nálady
pamětního spisu Brunonova z r. 1273, jehož cílem bylo především
dokázati papeži, jaJc nebezpečno jest podporovati proti králi
českému, obětavému ochránci východních hranic křesianstya,
jeho nepřátele v Německu, nesvorném a velikých obecných cílů již
neschopném. Ale základní nazírání na polskou otázku jest stejné
v tom i onom projevu. Ne bez jemné ironie ukazuje Bruno papežovi,
obracejícímu se s utkvělou touhou jen k znovudobytí Svaté země,
že především v Polsku, stále ohroženém Tatary, Rusíny a Litevci,
jest ,,paries proximus nobis", nejbližší ochranná stěna křesťanstva
západního, které neudrží drobná knížata německá, nýbrž jen silná
moc krále českého.

A přesvědčení takové neměli jen pochlebníci na dvoře
pražském, kteří s Ulrichem z Eschenbachu Přem3'sla zvali
„der hoeste kůneg der under loróne ie wart bekant, das běste glit
der kristenheit" . Také vzdálenému annahstovi lambašskému jest
Přemysl panovníkem, v jehož rukou spočívá praporec Kristův

Kodeks dipl. kathedrj' Krakowskiej I. 62.

:287

proti pohanstvu, a dojemný žalozpěv německý nad jeho smrtí
vytýká především, že český král byl po všecek život svůj mocným
štítem církvi proti východním nepřátelům. i)

V polovici 13. věku obracel se zrak souvěkovců se zvláštní
úctou k zbožnému králi Francouzů, Ludvíkovi IX., který s ne-
únavným úsilím suna moc svou k břehům severoafrickým, tam
i zahynul, snaže se ochrániti tento bok křesfanstva od útoků
moslimů, Přemysl II. měl nepochybně v svatém Kapetovci,
jen o málo jeho samého starším, jehož výpravy i pražští letopisci
pilně zaznamenávali, zářivý vzor. Dotkli jsme se již nahoře toho,
jak mladou rozpínavostí kypící říše česká zaujímala po východním
boku pokleslé moci německé postavení podobné jako Francie
po boku západním, a heslo ochrany křesťanstva mohlo i jejímu
králi dáti podobné posvěcení. S význačným důi-azem psal Přemysl
roku 1260 papeži, že se zdi"žuje odvetného vpádu do Uher jen proto,
aby neseslabil důležitou baštu viry Kristovy a ,, neotevřel brány
její a tím i ostatní země křesťanské útoku tatarskému." Podle kro-
niky erfurtské báli se Tataři především ,, železného" krále če-
ského a minesinger Sigehér vytýkal v básních svých výslovně,
že křesťanstvo jest ztraceno, nebude-li Otakar čehti pohanskému
východu podobně jako Alexandi" ve starověku. S vědomím tohoto
velikého úkolu byly patrně spiaty jak slavné jízdy královy do
Prus, tak i jeho zdánlivě fantastický plán litevský roku 1267.

Král český měl se podle plánu toho státi lenním pánem Ga-
lindie, Jatvěžska a Lit\y, získati ki"aje ty křesťanství, dáti novým
biskupům jejich metropolitní středisko v Olomouci a sevříti tak
rozháraný živel polský se severu i jihu do pevných hrází poru-
čenskou mocí česko-litevskou. V 12. věku užívala knížata česká
slabosti svých východních sousedů nejednou k loupežným vpádům
do Polska, houfy otroků odtud odvádějíce. Nyní chtěl Přemy-
slovec bjHi rozervaném-u kraji silnou oporou.

'•) A svědectví těch by bylo možno uvésti řadu ; tak na příklad výroky.
Heřmana Altašského nebo Magna, kronikáře kláštera reichersperského,
podle něhož Přemysl životním zápasem, po sedmadvacet let znova a
znova naň doléhajícím, ,,ad nichilum redegit omncs inimicos crucis Christi,
qui multociens res neíandas exercuerant in populo Dei". Výrok Brunonův,
nahoře uvedený, souvisí ostatně snad také s bullou Alexandra IV. z 10. srpna
1260, v níž se Polsko, ohrožené Tatary-, označuje rovněž slovy Horácovými
,,paries cum proximus ardet" (Voigt, Cod. dipl. Prus. I. č. 1301).

288

Jeho zájem o věci polské dosvědčovala horlivá úcta k novému
národnímu světci Stanislavovi a péče o beatifikaci Piastovny
Hedviky. Přenášeje tělo její, Přemysl vytýká důrazně těsný svazek,
který ho poutá ke knížatům polským, ,, přirozeným pokrevencům
a přátelům", a vskutku neopomíjel ničeho, co mohlo pouto to
utužiti. Mladým Piastům opatřuje v říši slavná obročí, jako byl
stolec solnohradský nebo pasovský, prostředkuje sňatky polských
kněžic s německými vévody a přispívá k jejich vyvěnění, stává se
poručníkem nedospělých princů a smiřuje rozhodčím slovem jejich
spory.

Že snaha po pevnějším zcelení Polska v bezpečnou hráz
křesťanstvu nebyla jedinou pohnutkou jeho jednání, jest ovšem
jasné. K prozíravé e^a•opské politice dalekých výhledů pojily se
také potřeby dne a okamžiku, souvislé zejména s nepřátelstvím
uherským. K hrobu sv. Stanislava do Krakova nepřicházel se
poklonit jen král český; putoval tam také král uherský, který,
stejně jako Přemysl, byl sešvakřen s několikerou větví domu
Plastová a mohl se dovolávati slov obecně rozšířené kroniky
Kadlubkovy, podle nichž se v nebi sv. Štěpán se sv. Vojtěchem
svorně modlí, aby Polsko a Uhry navždy setrvaly ve věrném přá-
telství.

Mezi Přemyslem II. Otakarem a králem uherským, se odehrával
po léta diplomatický zápas o spojeneckou přízeň polských sousedů,
jež byla té i oné straně stejně užitečná. Přemysl nezapomněl nikdy,
jak právě před jeho vstupem na trůn, v letě 1253, hrozný vpád
Boleslava Krakovského a Vladislava Opolského do severrí Mo-
ravy dokázal nebezpečí takového přátelství Piastovců s uherským
nepřítelem, a u Kressenbruna, stejně jako v pozdějších bojích jeho se
Štěpánem II. a Ladislavem IV., bojovala na české i na uherské
straně vždy knížata z nejodlehlejších koutů Polska.

Ale přes to prese vše zasáhal Přemysl II. Otakar do věcí pol-
ských jen jaksi levou rukou a bez úsilí soustavného. Jeho hlavní
snahy spěly k jihu, do zemí alpských a k Adrii. A nad to trvala
mezi ním a knížaty polskými zásadní různost nazírání na poměr
k říši německé.

Souvěcí Piastovci vytýkali s žárlivým důrazem, že nepodlé-
hají jinému panství než lenní s\Tchovanosti papežově, jemuž platí
na znamení svodoby halíř svatopetrský. Odmítali, aspoň většina
jich tak činila, důsledně veškeré závazky k říši a to právem. Jim,

289

drobným knížatům, příslušnost k říši římské mohla vynésti jen
břemena, nepřinášejíc výhod nijakých. Král český hleděl na to
jinak a zmínili jsme se již v první kapitole, proč.

Také v Cechách vyrostla sice panovnická m.oc Přemyslovců
ze samostatných kořenů dom.ácích, ale poloha Cech, jejich přirozené
bohatství a příliš rané styky s oblastí íránskou způsobily, že země
naše byly tai: záhy a pevně vkloubeny do středověké ííse římské,
že později nebylo již možné bez vážných škod je odtud vytrhnouti.
Když v polovici 11. věku kníže Spytihněv hledal podobně jako
Piastovci v JŘimxě korunu a s ní patrně oporu proti nárokům cí-
sařským, netroufal si mu jí již sám papež poskytnouti. Cechy srostly
dokonale s říší a dynastii v zem.i vládnoucí to vlastně nebylo bez
výhody, zvláště když, setřásši většinu tíživých povinností, ze
svazku toho plynoucích, mohla jako čelný člen veliké rodiny knížat
říšských dbáti toho, aby v Němcích nenabyly vrchu síly jí nebez-
pečné nebo nepohodlné. Jakožto přední úd říše mohli králové
čeští mnohem snáze šířiti moc svou k západu nebo jihu, nežli,
kdj^by byli stáli vně hranic impéria, a proto se nejevilo lenní pří-
slušenství k tomuto velkému, universálnímu útvaru Přemyslovi II.
tíživým okovem jako knížatům polským, zvláště dokud z mysli
jeho nevyprchala naděje, že sám dosáhne římské koruny, jako
dosáhl zemí alpských i Chebska, m.ocného vlivu v Bavořích i říš-
ského vikariátu na pravém břehu Rýna. Neboť spojením české
i římské koruny bylo podle jeho mínění možná českou otázku
v rá.m-ci říšském nejbezpečněji rozřešiti a zároveň i obranu kře-
sťanství proti východu zabezpečiti.

Než naděje ta zklam.ala. Pomocí papeže Řehoře X. bylo proti
vzrostlé moci české vztýčeno království Rudolfa Habsburského,
a podléhaje roku 1276 zradě i útoku téměř všech sousedů, spo-
jených pod praporem nového krále římského, pocítil Přemysl
prudce, jak prese všechny svazky, vížící jej a rod jehokříši, zůstává
v ovzduší něm.eckém cizincem proto, že nebyl Němec. Slyšel jásot
vynášející Rudolfa za to, že podle slov opata admonského ,, zlomil
rohy^) zpupného panování slovanského" a viděl, jak se všude

^) Také d ur^nskcmu kronikáři £if^ido^ i z Balnhuscnu (M. G. SS.
25, 708) jevil Se Otakar zvířetem o mnoha rozích, které prý mu byly pak
vytrženy všechny až na jeden, ale jevil ře mu ovšem také měsícem, který--,
mnoho jiných měsíčků pohltÍA-, kcnrčnč je všechny zase vydávil.

Susta, Dvě knihy íeských dějin I. 19

290

viíši věří, že sám papež prohlásil nemožným, ab}' Slovan vstoupil na
stolec Karla Velikého.

Vítězný Riidolt pak nepřipravil Přemysla II. jen o ži-
votní dílo \'ýboje zemí alpských, nýbrž pokoušel se zřejmě i o to,
aby znova dal českému králi pocítiti také stinné stránky jeho
závislosti na říši. Zdálo se, že ani bulla sicilská z loku 1212, na
níž svědkem byl vedle jiných di^obných dynastů švábských stejno-
jmený děd Rudolfův, neobstojí plně jakožto palladium výsad
českých a marně dovozoval Přemysl A"ítěznému soupeii, že český
král jest „údem říše, jehož seslabením impérium ničeho nezíská,
nýbrž spíše jen podstatnou ztrátu utrpí."

Trpká zkušenost ta nezůstala bez vIím.! na základní rysy
dalších činů Přemyslových. Jak prudkými slovy se domáhá roku
1277 na generální kapitule řádu cistercského, ab}' Zlatá Koruna,
klášter, který byl takřka s^Tubolem jeho předchozích úspěchů,
byla \'\'proštěna z filiálního poměru k rakouskému klášteru sv.
Kříže a postavena pod Plasy! Dovozuje to výslovně svým roz-
hodnutím, v^-vésti královstx-í své v každém ohledu ze závislosti
na němicckém sousedství.

X^Tií ocenil Přemysl jistě i výhody zásadního odporu knížat
polských proti německé nadvládě, hledaje daleko úsilovněji nežli
před tím jejich spoj enect\a. Dnes víme ov?em, že domnělý manifest
Přemyslův ke knížatům polskýTu z roku 1278, slovanským cítěním
překypující, je pouze slohové cvičení ze školy vlašského rhetora,
v Praze působícího Jindřicha Isernského, ale zvučné vět}^ zacho-
valy nám nepochybně aspoň ohlas tehdejší nálady u královského
dvora pražského. Jsou takřka zje\Tiou polemikou proti vývodům,
kterýaiii nedlouho před tím^) král Rudolf knížatům slezským vy-
nášel říši římskou jako jediný pevný základ veškerého křesťan-
ského společenstva, \'y'Zývaje je, aby se neoddělovali od jejího
mocného svazku. Naproti tomu manifest Přem.yslovi připisovaný
varuje knížat polských před nenasytnou vládychtivostí Němců,
která by ujařmila i svobodné Polsko, kdyby jí v tom nebránila
hráz moci krále a národa českého, které k Polákům pojí příbuznost
krve i jazy-ka.

^) V listu ze 17. června 1276 ; Loschke Zeitschrift f. Gesch. u. Altertum
Schlesiens XX. 107 a Redlich, Reg. imp. nó. 563.

291

Myšlenka, že Cechy a Polsko jsou jen dvojí sténá téže
budovy, společně vzdorující cizímu vlnobití, hlásí se tu stejně,
jako se hlásila v starších projevech králových o vzájemném poměru
obou zemí, ale roku 1278 hradba budovy té necelí ovšem s vědo-
mým vzdorem jen východu, nýbrž jest obrácena také proti zá-
padnímu nebezpečí a Poláci jsou tentokráte, kdož mají přispěchati
na pomoc k uhašení požáru německé sveřeposti, společnou budovu
ohrožujícího. Vzrušená a přívalem slov \^značná dikce mani-
íestu jest sice nepochybně dílem italského stilisty, ale myšlenka
sama nebyla ve chvíli té zajisté ani samému Přemyslovi cizí. Neboť
prudké zaujetí protiněmecké, z manifestu sálající, nikterak se
neobracelo proti mírnému pronikání německého vlivu a kolonisace
do zemí slovanských, jehož král tak důsledně užíval k sílení své
moci, nýbrž proti politické rozpínavosti říše, Rudolfem Habs-
burským znova mocně probuzené. A přesvědčení, že Cechy k Po-
lákům těsně pojí příbuznost krve i jazyka, naznačoval Přemysl
i v authentických projevech, jako byla na příklad smlouva s Bole-
slavem Stydlivým, vévodou krakovským, uzavřená roku 1277.^)

Než král český padl vskutku v nešťastném boji a jeho polské
snahy byly tím pohřbeny. Znělo to takřka jako posměch osudu,
že právě vratislavský kníže Jindřich, vychovaný na dvoře pražském
,,jako vlastní syn králův", týž, který se kdysi zavázal písemně,
že nepřijme rytířského meče než z rukou Přemyslových a že oděje
i čeled svou do barev českých, uznal za cenu Kladska, odtrženého
od Cech, lenní svrchovanost krále římského,^) podobně jako učinil
snad i jeho příbuzný, vévoda lehnický. Plné desítiletí není pak
slechu o pronikání m^oci české do Polska, a když Václav II. smělou
hra zase začíná, děje se tak za předpokladů zcela změněných.

Přemysl II. nemohl vlivu svého v Polsku platně roz\dnouti, jsa
příliš poután k zemím alpským, ale z části i proto, že sám žádným
kusem země polské nevládl, neboť dočasné poručenství nad Vra-
tislavském bylo ve směru tom základnou příliš vratkou. Postup
jeho syna byl zcela jiný.

1) Arch. Ost. Gesch. 29 Nó. 36—37.

") Viz k tomu Emler, Reg. II. Xo. 2248 a 2282 — 84. Xázor Grábnerův,
Bohmische Politik 44, že Jindřich Vratislavský teprve roku 1287 podstoupil
lenní svrchovanost krále římského, neobstojí ; stalo se tak patrně hned roku
1279.

19*

292

Pokušení, jíti cestou otcovou a setrvati při nárocích na země
alpské, přihlásilo se ovšem i u Václava II. několikráte. Nejprve,
dokud byl ještě pod vlivem Závise z Falkenštejna, a pak znova
roku 1292, když se po smrti krále Rudolfa vyšinul na trůn římský
pomocí českou Adolf Nasovský a panování rodu habsburského
v dědictví babenberském bylo nebezpečně ohroženo mocnou koalicí
sousedů. Ale obratné ruce nejstaršího syna a dědice Rudolfova,
vévody Albrechta, se podařilo zažehnati nebezpečí, a Václav II.
vzdal se pak znenáhla myšlenky, odčiniti porážku otcovu přímým
útočením na habsburského švakra, a vzdal se jí tím snáze, že již
před tím hledal své nedočkavé rozpínavosti jiných polí, kde bylo
se nadíti menšího odporu.

Byly to jednak země míšeňské, v nichž tehdy Wettinci dělením
a vnitřním nešvarem do kořene otřásli svou rodovou mocí; již
roku 1288 počal tu Václav II. svůj postup tajným jedná níin
s Fridrichem Drážďanským o koupi jeho podílu. Na druhé straně
pak to byly země polské, kde v téže době po smrti vévody Leška
Ce/ného ohlásil král český své nároky na vévodství krakovské
i sandoměřské, snaže se zároveň získávati lenní svrchovanosti
české i hornoslezské Piasty. Úspěchem, který po některém prodlení
konečně provázel snahy ty, nabývá vliv český v Polska základny
daleko pevnější, než měl v době Přemysla II. Otakara.

Není třeba, abychom tu líčili podrobně^) průběh zápasu
Václavova o Krakovsko v letech 1288 — 1291. Nebyl bez nesnází,
protože byl doprovázen posledními dozvuky vnitřních bojů v Ce-
chách, nebezpečnou vzpourou Vítkovou po pádu Zá visově. Dotkli
jsme se již v předchozí kapitole toho, jak mladý král překonal
odboj ten pomocí z Němec, a táž pomoc, vedená bamberským bisku-
pem Arnoldem, mu usnadnila také vstup na stolec krakovský.

Nešlo přitom ovšem jen o výboj válečný ; skoro důležitější byla
jednání diplomatická jej připravující a provázející. Bylať pro Václava
důležitou školou, neboť jej naučila užívati nesvornosti drobných
knížat slezských, znicliž nejdříve Kazimír Bytomský a po něm jeho
tři bratří, vládnoucí v Těšíně, Opolí a Ratiboři, se stali českými

^) Následující nástin postupu moci Václava II. v Polsku opírá se
především o podrobnější úvahu, uveřejněnou s názvem,, Václav II. a koruna
polská" roku 1915 v Českém Časopise Historickém, kde lze nalézti také
podrobnější vývody o úpravě lenního poměru Čech k říši z roku 1298.

293

many, a ukázala mu zároveň, že i odpor mocnějších Piastovců, jako
byl Přemysl Velkopolský, lze překonati penězi a obratným jedná-
ním, jediné proti odhodlanému knížeti kujavskému, Vladislavovi
Lokýtkovi. bratru Leška Černého, se vžírn úsilím dědictví kra-
kovsko-sandoměřského si hájícímu, nebylo lze užíti prostředků
takových ; jeho bylo pokořiti se zbraní v ruce a prostý houfec
polní na to nestačil.

Tak se stalo, že tažení do Sandoměře a Kujav, uchystané
roku 1292 proti Vladislavu, bylo první velikou zahraniční vj^^pravou
Václava II., při níž osobně neboj ovný kTál si získal rytířské ostruhy
a pocítil po prvé sladkost velikého úspěchu, když v ííjnu 1292
pod hradem Sieradzí před tváří valného zástupu knížat polských,
vedených hnězdenským metropolitou, pokořený Lokýtek koleno
před ním sklonil, manskou věrnost mu přísahaje. Když pak na
sklonku téhož roku jedenadvacetiletý Václav II. vjel slavně do
Krakova, byl bezprostředním pánem dvou nejbohatších údělů
polských, znamenitých doly a obchodním významem, a lenním
seniorem většiny vévod slezských i kujavských, kdežto k jiným
Plastům, jako byl Bolek Svídnický, získaný již roku 1289 ustou-
pením Šumberska, nebo Boleslav Mazovský, manžel Přemyslovny
Kunhuty,!) ho poutaly rovněž svazky přátelské. Tak mocného
vlivu v zemích polských jeho otec nedosáhl nikdy a pochopíme,
že touha Václavova se nesla rychle ještě k cílům dalším a vyšším.

V kathedrálním chrámě na Wawelu, který, jsa posvěcen
svatému Václavu i Stanislava, byl přímo symbolem spojené moci
českopolské, uviděl korunovační klenoty polské a slyšel zajisté
z úst kapitulárů stará přání, aby zemím polským opět vzešla silná
moc královská. Spojiti na své hlavě korunu přemyslovskou a pia-
stovskou se stává od té chvíle touhou jeho duše, pokorně se sklá-
nějící před knězem, ale vskutku žíznivé světského lesku, moci a
magnificence. Ale ptal-li se, jak by bylo lze obnoviti korunu Bo-
leslava Chrabrého, zněla odpověď krakovských kněží nepochybně,
že tak může učiniti pouze stolec papežský, jehož lénem jsou veškeré

^) Sňatek ten způsobil nemalé pohoršení, ježto Kunhuta byla k němu
vyvedena z kláštera klarisek pražských, kde složila již sliby řeholní; že se
tak stalo právě roku 1291 a to s vůlí Václavovou, vnucuje domněnku,
že sňatek byl především prostředkem k získání přátelství Boleslavova
proti Lokýtkovi.

294

kraje polské. Souhlasu papežova bylo třeba tomu, kdo by se chtěl
ozdobiti korunou, skoro dvě stě let již odpočívající; leč právě
v té chvíli jakékoliv jednání s Římem mělo značné nesnáze.

Od smrti Mikuláše IV., který zemřel v dubnu 1292, byl stolec
papežský neobsazen a předmětem boje kardinálů, kteíí, jsouce
rozděleni na dva tábory pod vedením rodů Colonna a Orsini, byli
daleci dohody. Šlo tedy o to, zvěděti v čas, která strana má lepší
Čáku vítězství a získati ji již předem. Rádcem nad jiné povolaným
se zdál tehdy jakýsi mistr Alexius, jehož přivedl ke dvoru českému
probošt Bernard Kamenecký. Obratný ten kanonista znal dobře
kurii římskou a pevně věřil v úspěch strany orsinské. Získati ji,
znamenalo podle něho i získání budoucího papeže pro přání česká,
anebo aspoň trvalou oporu jejich u kurie. Alexius naplnil mysl
královu vypravováním o velikém vlivu rodu Orsijii v Římě, o tom,
jak před několika lexy Mikuláš III., z rodu toho pošlý, jim již
připravoval království v Toskáně a jak mocní prokonsulové toužili
po spojení s některým domem královským. Z jeho úst mlavila
k Václavovi stará sláva Říma, věčného města, která mysl královu
mocně vzrušovala. A právě tehdy, 1. března 1293, se mu narodila
dcera Jitka. Zásnuby nemluvňat nebyly v době té neobvs^klé;
nedlouho před tím zasnoubil Václav jinou dcerušku, Anežku,
synáčkovi římského kiále Adolfa přes to, že byla ještě v kolébce.
tJmluva taková, byla-li hned provázena politickým ziskem, měla
výhodu pouhého úpisu na velmi dlouhou lhůtu. Proto dal Václav II.
svolení k tomu, aby Alexius šel do Říma jednati o získání rodu
Orsini závazným slíbením ruky Jitčiny synkovi senátora Gentile
Orsini, který byl z čelných členň rodu, jsa vlastním synovcem
všemocného kardinála Mattea, a právě roku 1292 se vyznamenal
před Pisou jako generalissimus strany guelfské.

Alexius šel tedy do Říma a jeho přičiněním byla rychle zpe-
četěna svatební úmluva mezi královským rodem česk3hii a římským
magnátem, jehož potomci o dvě stě let později se spokojili s tím,
že uznali za své příbuzné české pány z Rožmberka. Účinná pod-
pora chystaného jednání o korunu polskou byla zajisté podmínkou
svazku, jehož Václav II. užil také k tomu, že tehdy prostřednictvím
kardinála Mattea Orsini získal do služeb svých slavného mistra
orvietského, o jehož činnosti v Cechách jsme již slyšeli.

Václav II. byl právě v prvním náběhu svých velikých plánů,
ale stejně jako narazily ve vnitíní politice no votářské snahy jeho

295

na mnohý odpor, bylo mu i v otázce polské koruny pocítiti těžká
zklam.ání. Konklave v Peruggi trvalo nekonečně dlouho a teprve
v červnu 1294 vlivem kardinálů z rodu Orsini byl vskutku zvolen
papežem ubohý poustevník, Celestin V. V :zápětí však došla do
Říma zpráva, že malá princezna česká, synu senátorovu určená,
3. srpna 1294 zemřela. Tím zájem rodu Orsini na věci krále českého
jistě zvlažněl a na sklonku roku pak došlo po nenadálé abdikaci
Celestinově k volbě nového papeže, Bonifáce VIII. Mistr Alexius
zůstal sice i potom v Římě, žádaje z Cech znovu peněz pro svá
jednání, ale konečný výsledek byl zcela neočekávaný. Bonifác VIII.
na jaře 1295 obnovil vskutku korunu polskou, ale ten, kdo ji
měl nositi, nebyl Václav II., nýbrž kníže z rodu Plastová, Pře-
mysl II. Velkopolský.

Jak došlo k tomuto obratu? Podle kroniky zbraslavské mistr
Alexius byl prostě zrádce, který zpronevěřil peníze svého pána a
nad to jej ošidil, opatřiv korunu polskou ne jemu, nýbrž druhému
nápadníkovi. Snad se versi té na dvoře pražském vskutku věřilo,
ale byly tu zajisté i jiné příčiny neúspěchu, než zrádné jednání
Alexiovo, který záhy po tom bídně skončil, byv vlastním sluhou
zavražděn. Plán Václavův patrně nezůstal utajen a žárlivost
vyššího duchovenstva velkopolského, vedeného arcibiskupem
hnězdenským, Jakubem Svinkou, byla snadno vzbuzena. Koru-
novací Václavovou by byl Krakov zajisté postoupil mnohem více
do popředí, než bylo snesitelno metropolitovi, zdůrazňujícímu
důsledně prvenství Hnězdna. Svinka m.ěl časté styky s Římem,
rád vystupoval jako strážce práv stolce papežského v Polsku a
nebylo asi příliš těžko probuditi ctižádost Přemysla Velkopolského
proti plánům Václavovým.

Kníže ten, vládnoucí po smrti bratrově samostatně zemí
poznaňskou, kališskou i Hnězdenskem, dal si roku 1291 sice od-
koupiti bohatým ki"álem českým své nároky na Krakov a žil
s ním v následující době v dobré vůli. Ale jeho postavení změ-
nilo se podstatně, když roku 1294 smrtí vévody Mestvína získal
také Východní Pomořany. Stal se tak pánem největšího zceleného
území v Polsku, území, jež se dotýkalo přímo moře, a myšlenka,
že by Václav, dosáhnuv království, snad i nad ním chtěl prostříti
svrchovanost svou podobně jako nad drobnými knížaty horno-
slezskými nebo nad přemoženým Lokýtkem, byla mu jistě málo
příjemná.

296

Bylo to tedy především gesto obrany proti hrozícímu
postupu bohatého krále českého, vstupujícího plnou váhou moci
své do kruhu Piastovců, když Přemysl Velkopolský se jal
ucházeti v Římě o to, aby se koruny polské nedostalo pánu Kra-
kova, nýbrž jemu samému, v jehož zemi leží metropole hnězdenská.
A Bonifác VIII? Neznáme důvodu jeho rozhodnutí; snad zdál se
mu pohodlnějším lenníkem pán menší moci. Jisté jest. že s jeho
svolením mohl Přemysl 26. června 1295 v Hvězdně za assistence
biskupa poznaňského, plockého a vloclavského dáti se Jakubem
Svinkou pomazati a korunovati na krále polského. Hrob svatého
Vojtěcha zvítězil nad ostatk}' sv. Stanislava a nový král okrášlil
pečeť svou významným nadpisem ,,Reddidit ipse solus victricia
signa Polonis".

Nevíme ovšem, jak ostatní knížata polská hleděla na neoče-
kávanou událost, zda viděla v novém názvu Přemyslově sku-
tečný nárok vrchní moci nad veškerou oblastí jazyka polského
nebo pouhé vyznamenání, jehož právní působnost nepřesahovala
vlastní oblast jeho moci knížecí, kraj velkopolský a Pomořany.
Přemysl sám si snad nebyl zcela jasně vědom, jal< daleko jdou
jeho zásadní práva vůči ostatním knížatům ; jistě se těšil z toho,
že ušel nebezpečí české nadvlády a dosáhl znamenitého zvýšení
své osobní hodnosti; cítil-li se však vskutku ,, králem Polska" nebo
jen ,, králem v Polsku", jest dnes těžko rozhodovati.

V Praze ovšem přijali čin papeže Bonifáce za těžkou nespra-
vedlivost a korunovaci hnězdenskou za nesnesitelný insult. Jest
jistě význačné, že nový biskup krakovsk}'^, Jan Muskata, rodem
vratislavský Němec a v Bologni vyučený, bystr}^ kanonista,
který požíval zvláštní důvěry Václavovy, právě v polovici června
r. 1295 dlel v Praze a s ním i jiný sufragán arcibiskupství hněz-
denského, Konrád, biskup lubušský. Lze právem míti za to,
že se král český s nimi radil o protestu proti korunovaci ,, krále Ka-
lišského", jak na dvoře českém posm^ěšně Přemysla nazývali.
Zvláštním poselstvem pohrozil tehdy Václav Píemyslovi, nevzdá-li
se nové hodnosti, že ostřím meče k tomu bude donucen, a obšírné
žaloby české putovaly do K.íma k papeži, dovozující, že velko-
polský pano\Tiík a arcibiskup hnězdenský si neprávem osobují
,,diadem, který od starodávna býval v Krakově" a že učinili to
zjevně ,,na potupu krále Václava", Václav II. žádal na Boni-
fáci VIII. výslovně zrušení předchozího rozhodnutí, ale věcí ho-

I

297

tovou bylo ovšem těžko otřásti a vzápětí byla situace ještě více
znesnadněna, když Přemysl II., netěšiv se více než půl roku z nové
koruny, 6. února 1296 náhle zahynul rukou vrahovou, synů ne-
zanechá vaj e.

Smrt jeho vzbudila dvojí otázku: kdo bude po něm vládnouti
na půdě Velikého Polska i v Pomořanech a zda na tyto dědice
píejde také hodnost královská. Václav II. zajisté kroky svými
v Římě a i jirak dosáhl, že žádný z knížat, kteří se zmocnili části
dědictví Přemyslova, si netroufal přijmouti výslovně důstojnost
kiálovskou, ale zatím nic více. Bonifác VIII. nebyl patrně ochoten
měniti zásadně své rozhodmití Hnězdnu příznivé a nadto jevila
se asi doba tehdejší Václavu II. samému málo vhodná k rozvinatí
velikých sporů, protože byl právě mocně upoután hrozícún sporem
o Míšeň s králem římským Adolfem NasovskýiU a politikou říš-
skou víibec.

Jest to chvíle, kdy český král počal připravovati svržení
Adolfovo a pozdvižení svého dosavadního soupere, Albrechta
Habsburského, na trůn římský a kdy otázky ty patrně zaměst-
návaly úplně dvůr pražský, posunujíce zájem o věci polské do
pozadí. Teprve roku 1299, když pádem Adolfov^ým spory říšské
byly neočekávaně rychle rozřešeny a Václav si dostatečně pojistil
odměnu své pomoci v zemích míšeňských, vstoupila otázka ko-
runy polské znovu do popředí. Ale tenlnráte v jiném rouše nežli
před tím. Na dvoře českém hlásí se ve lstivých hlavách právnických
a snad i přičiněním krakovského Jana Muškáty od roku 1299
myšlenka, nev^máhati jen korunu polskou na pokladě vévodství
krakovského, nýbrž pokusiti se zároveň o získání částí nebo celého
territoriálrúho dědictví Přemysla Vellcopolského.

Spory o dědictví to vlastně neustaly od roku 1296, neboť
po násilné smrti Přemyslově bjdo tu hned několik nápadníků.
V Pomořanech, na které již tehdy žádostivé zraky upírali jak
Askánci braniborští, tak i řád Německý, vystoupil j akožto nápadník
Lešek, syn Ziemomysla Kujavského, ve Velkém Polsku sna/il se
dosíci vlády slezský vévoda Jindřich Hlohovský, dovolávaje se
závěti Přemyslovj^ největší však úsilí rozvinul Vladislav Lo-
kýtek, jehož šlechta velkopolská povolala do osiřelé země jako
manžela ladvigy, neteře Zcibitého krále.

Zdržme se trochu u muže, jemuž osud určil, aby od mládí
byl úhlavním odpůrcem českého panství v Polsku. Úryvkovité

298

záznamy několika klášterních annálů, jež jsou takřka jediným
naším pramenem o politických bězích v tehdejším Polsku, nedo-
volují nám ovšem, abychom pronikli až k jeho osobnosti. Z chudých
narážek jejich jest možno jen uhodnouti, že život Vladislavův
byl vskutku pohnuté dram.a barbarské pestrosti a plné stíídání
jasu i stínu, jehož konec teprve ozářila smířlivá a veliká peispek-
tiva. Drsný bojovník, otřelý od mládí ve sterých dobrodružstvích,
byl jistě pravým protikladem českého krále, churavého, obale-
ného dvorským přepychem a klášternickou učeností. U mnohých
historiků polských Vladislav jest ovšem od počátku uvědomělým
vlastencem, bojujícím obětavě za zcelení národa a proti vládě
cizinců v polské zemi. Lze však sotva míti za to, že by představa
ta byla výstižná.

Uvědomělé snažení národní, pokud nebylo pouhým při-
rozeným instinktem, nýbrž mělo ráz skutečného programu,
probouzelo se v době té, jak ještě uvidíme, hlavně v duchovenstvu
polském a vnikalo na sklonku 13. století asi jen velmi pomalu
mezi knížata, obklíčená namnoze cizími, bojovnými námezdníky
a s duchovenstvem se statně sváíící. Vladislav v prvních letech
svého \^'stupování se neliší nijak od svých knížecích druhů. Měl
patrně především vzácnou neústupnost, vlastní tak často lidem
drobného vzrůstu, pro jaký byl sám posměšně přezván Lokýtek.
Bojoval se zdravým sobectvím především za vlastní zájmy, za
svá práva dědická. Jen řada neočekávaných shod asi způsobila,
že po vymření Přemyslovců jeho vítězství b3do zároveň ^átězstvím
národního celku polského a teprve tehdy, k posledku dlouhého
boje, postihl \nadislav vlastní cenu národního uvědomění pro své
cíle. Ale statečný bjd vždy a nezdolatelný v sebedůvěře svérázného
hrdiny, protloukajícího se dobrodružně s malou družinou rodným
krajem, jehož nezlomila řada těžkých proher a který dovedl
těžiti obratně z mnohých šťastných náhod.

Na ty jeho život v pravdě rovněž neb^d skoupý. Štěstí mu
přálo především tím, že přežil své bratry a mohl po nich děditi.
Jako drobný údělný kníže, vládnoucí nevelikou zemičkou kolem
Brestu Kujavského, byl bj^asi beze stopy zmizel v klubku ostatních
Piastovců. Smrt bratra Leška Černého roku 1288 jej však posu-
nula rázem do popředí: mohl zápasiti o Krakov a Sandoměř nejen se
slavným vévodou vratislavským, ale později i s mocným králem
českým. Byl to boj plný dobrodružství, vítězství a pádů tak ne-

I

I

299

očekávaných, jako byla porážka roku 1289, kdy Vladislav byl
nucen v přestrojení žebravého mnicha se vykrásti z Krakova,
odtud pak ještě podruhé podobně prchal před vojskem českým. Ale
v bojích těch stal se osobou obecně známou a i když konečně
roku 1292 byl donucen vzdáti se obou zemí, na něž český lev položil
svou těžkou tlapu, zůstalo mu z dědictví po bratrovi aspoň kní-
žectví sieradzské, třebas jako pouhé léno české. Roku 1294 smrtí
druhého bratra, Kazimíra, nabyl údělu lenčického, tak že spojil
ve svých rukou téměř celou oblast kujavskou. A náhle smrt Pře-
mysla II. mu otevřela dvě léta potom cestu k panství nad Velikým
Polskem.

Tu bylo mu ovšem zase zápasiti s ostatními nápadníky
dědictví, ale Vladislav snažil se tentokráte nespoléhati se jen na
zbraň, nýbrž vedl si diplomaticky. Aby mohl vytlačiti synovce
Leška z Pomořan, uzavřel nejprve s Jindřichem Hlohovským
smlouvu smírnou, kterou slezskému soupeři postoupil jihozápadní
část kraje velkopolského, ponechávaje sobě díl, který bylo snáze
s Kujavskem spojiti. Tak opanoval vskutku i Pomořany a byl
pánem držav rozsáhlých.

Než po Přemyslovi II. nezbyly jen země a města, zbyl také
lesk koruny královské, kterou se zesnulý se svolením papežským byl
ozdobil. A lesk ten měl zvláštní cenu pro Piastovce, jenž předcho-
zími zápasy byl takřka předurčen k tomiu, aby vzdoroval hegemonii
krále českého nad krajem polským. Lokýtek cenil i toto dědictví
vysoko. Bez výslovné autorisace papežské, které nebylo ani rychle
ani lacino dosáhnouti, netroufal si sice přijmouti koruny královské,
nechtěje se patrně před upevněním moci své v novém kraji zne-
přáteliti zjevně také s Václavem II., svým lenním pánem za Brest
a Sieradz, ale naznačoval přece aspoň titulem, jehož v listinách
nejčastěji užíval, že není jen pánem obyčejného údělu, jako ostatní
Piastovci, nýbrž země vyznamenané důstojností královskou.
,,Dux regni Poloniae et dominus Pomoraniae et Cujaviae, Lenci-
ciae et Siradiae" jest titul ten. V jiných listinách užíval ovšem
také obratu ,,dux regni Maioris Poloniae", který ukazoval zjevně,
že v jeho rukou důstojnost království polského jest pojem čistě
territorialní, k údělu Velkopolskému se poutající, a nikoliv snad
nárok na svrchovanou moc nad veškerou oblastí národa polského,
po jaké toužil Václav II.

300

Na cíl tak vysoký Lokýtkovi tehdy nebylo vskutku možno
mířiti, neboť v samém. Velkém Polsku jeho postavení se jevilo
stále svízelnějším.. Hned r. 1297 se rozbila dohoda s Jindřichem Hlo-
hovským a mezi sousedy došlo přece k tuhému boji. Takové zápasy
údělných knížat polských nestrhovaly s sebou ovšem širších vrstev
národa; země jimi sice trpěly velmi, ale boj opravdový vedla jen
malá vojska, jejichž jádrem byly dvorské družiny knížat, složené
z několika magnátů, jejich klientů a z čety najatých, cizích žoldnéřů.
Vše se končívalo zpravidla jen útočením na několik pevných míst
a pálením, vsí nechráněných, ale i taková drobná válka žádala
peněz. A ty nemohl Lokýtek snadno sehnati, ač jich měl zjevně
zapotřebí již proto, že se v boji s Hlohovským opíral zejména
o hlouček uherských jezdců, vedených magistrem Synkou, jemuž
bylo hotové platiti. Finanční nesnáze rostly tak- den za dnem a
staly se Vladislavovi konečně osudnou léčkou, jež umožnila zejména
Václavovi II., aby svým vlivem nadobro opředl bojovného
Piastovce, Icterý stál českému postupu nejvíce v cestě.

Rozmnožení panství Lokýtkova působilo hned roku 1296
v Praze patrně obavou, aby nevystoupil znova s nároky na Kja-
kovsko. Nevíme, zda obava ta byla oprávněná ; v titulech listin,
v nichž Vladislav vypočítával tak svědomitě své úděly, není tehdy
nikdy ani Krakova ani Sandoměře; vidíme však přece jen, že
18. listopadu 1297 vymohl na něm dvůr český zápis, v němž
se co nejdůkladněji znova odříkal všech možných nároků na Ki-a-
kovsko a Sandoměřsko, uznávaje výslovně lepší právo Václava II.
Za slavnostní renunciaci tu pak přijal slib peněžité podpory 5000
hřiven stříbra, která zajisté ve chvíli tísně byla vehni vítaná.

Listina svým slohem a ostražitým vypočítáním všech práv-
ních prostředků prozrazuje, že vznikla nepochybně v kanceláři
české, a pro zásadní stanovisko dvoru pražského jest význačné,
že Lokýtkovi nebylo dovoleno zmiňovati se v ní ani narážkou
o ,, království polském'". Směl se označiti prostě jen ,, vévodou
Velkého Polska", neboť Václav II. neuznával království polského,
jež by se opíralo o korunovaci hnězdenskou z roku 1295, nechtěje
patrně upustiti stále ještě od naděje, že si jednou sám korunou
polskou, jež mu tehdy unikla, ozdobí skráně. A rostoucí nesnáze
Lokýtkovy mu usnadňovaly cestu k tomu cíli.

Peněžní pomoc z Čech, ač-li byla vůbec vyplacena, neukojila
zajisté potřeb vévodových, který vlekoucím se bojem s hlohovským

301

soupeřem byl donucen k vymáhání mimořádných dávek na du-
chovenstvu velkopolském a byl i jinak se svou válečnou rotou
zemi stále na obtíž. Letopisy velkopolské naříkají trpce na divoké
to hospodářství, jehož vlastní pííčinu můžeme tušiti v chudobě
Lokýtkově. Bez vlastního bohatství a patrně prodlužen již z bojů
o ICrakov, byl odkázán na náhodnou pomoc velmožů světských
a duchovních, kteří ho do Velkého Polska byli povolali, ale sotva
se měli ochotně k velkým obětem. Tak zápasil Lokýtek znova
a znova s nemožností platiti své družině a byl nucen sáhati k ná-
silnému vydírání, jež mai pak podkopalo půdu pod nohama. A bo-
hatý král český hleděl s ironickým úsměvem na zoulalý zápas,
jenž nm přiváděl obět přímo do sítě. Okamžik, kdy nesnázemi
uštvanému knížeti síť ta byla vržena na hlavu, ukazuje nám listina
Lokýtkova, vydaná v Kl^ce 23. srpna 1299.

Jest to opět listina, jejíž právnicky mnohomluvný a při
tom předůkladný koncept patrně dodala kancelář česká a v níž
zase slib několika tisíc hřiven svůdnou čočovicí, za niž stísněný
Piastovec, kícrý několik dní před tíra psal měšťanům do Lubeka
důrazně, že nepotřebuje jiného než peněz, prodává své prvoro-
zenství. Listina se jeví prostým užitím přemoci velmožného
ki"ále nad chud3'^m dobrodruhem. Slavnostní přísahou na evange-
lium, se v ní zavazuje Vladislav, že o příštích vánocích přijde do
Prahy, odevzdá do rukou Václavových své země Velké Polsko,
Poznaňsko, Pomořany, Lenčici, Kujavsko i Sieradz a přijme
je od něho zpět jakožto dědičná léna česká. S velkou podrobností
uvádí listina závazky s tím spojené a záruky, kterých se králi
českému od nového mana dostane ; a nejen že se v ní neděje nikde
zmínka o Lokýtkově ,,la:álovství" velkopolském, nýbrž smlouva
určuje, že vévoda má míti novou pečeť s tituly svých zemí, jejíž
nadpis byl patrně stanoven tak, aby ani stínem neurážel nároků
Václavových. Smlouva vrcholí pak v drakonickém ustanovení,
že Vladislav, nedodrží-li slibu a nepřijde -li k lenní přísaze do
Prahy, ztratí prostě všechny své země. Spadnou ipso facto na krále
českého a poddaným Lokýtkovým bude otevříti brány měst
i hradů české moci a složiti Václavovi přísahu poddanskou, aniž
by vévoda měl práva tomu jakkoliv brániti. A to všechno za 4000
hřiven polských a za postoupení důchodů župy olkušské na osm let.

Ze spleti římskoprávních a kanonických klausulí listinu
přeplňujících a prozrazujících učenou ruku mistra Gozza Orviet-

302

skéh.0 nebo jiného juristy Václavova, vyzírá jasně očekávání, že
kníže, podepsav tvrdý úpis ve chvíli tísně, v slově asi státi nebude,
a ře král český tím nabude proti němu právních prostředků,
jaké zákon dává věřiteli proti padlému dlužníku. Pom_ěr schytra-
lého Přemyslovce, opírajícího se o hromady stříbra a diplomati-
ckou převahu, k divokému knížeti z poviselských hvozdů nemohl
býti vskutku lépe vystižen nežli pergamenem tím, jenž dnes od-
počívá ve vídeňském archivu.

Přišel-li Lokýtek do Prahy, nevíme, nejspíše nikoliv. Ale
Václavovi II. nebylo ani třeba využíti až do krajnosti práv, jež
mu dával Sh^^lokův úpis, zpečetěný na Kl^ce. Cesta do Velkého
Polska se mu roku 1300 uvolnila ještě jinou branou, kterou mu
otevřelo duchovenstvo velkopolské.

Dotkli jsme se již toho, že útisky, které přinášela válka Lo-
kýtkova s Jindřichem Hlohovským, vzbudily prudkou nevůli
kléru. Souvěký letopisec poznaňský viní Vladislava a jeho družinu
ze svévolného hubení statků duchovních, utiskování poddaných
i sirotků, ze svatoki"ádežného pustošení hřbitovů a jiných věcí,
,,0 nichž mluviti jest hrozno". Ještě po letech naříkal arcibiskup
hnězdenský na bezprávné zabrání statků svého kostela na Len-
čicku, a zejména biskup poznaňský Ondřej, z mocného rodu
Zarebův vydal konečně v dioecesi své obecný interdikt pro ná-
silí utrpěné od vévody. Biskup ten spolu s Wislavem, biskupem
vloclavským, sjednal již v červnu 1298 v dohodě se svým metro-
politou v Koácianech tajnou smlouvu s protivníkem Lokýtkovým,
Jindřichem vévodou Hlohovským ; slezský vévoda, užívaje v listině
té poprvé názvu ,, vévoda království Polského, Pomořan a Slezska",
zaručil v ní duchovenstvu velkopolskému veškeré žádoucí svobody
a biskupovi poznaňskému důstojnost královského kancléie pro
případ, že by se mu podařilo ,,dosíci pomocí arcibiskupovou a
biskupů jmenovaných i jejich kostelů královské koruny".

Ondřej Poznaňský a Jakub Sviňka doufali patrně, že stejně
jako roku 1295 proti Václavovi Českému opatřili v Římě korunu
Přemyslovi, touže cestou nyní vytlačí Lokýtka z jeho velkopol-
ského dědictví a vsunou Jindřicha na jeho místo. Než síla úděl-
ného knížete slezského na to patrně přece nestačila a půl druhého
roku potom, kdy postavení Lokýtkovo bylo zřejmě podryto a jeho
spory s duchovenstvem ještě více zostřeny, obrátil se zrak duchov-

303

nich magnátů konečně k jedinému sousedovi, jenž mohl mocí
svou zmiítané zem.i dáti rázem kHd, ke kráH českému.

Někdy na počátku roku 1300 došlo v zemích velkopolských
k sjezdu pánů světských a duchovních, na němž odpůrcové Vladisla-
vovi mnohými důvody hájili návrhu, aby byl proti němu král
Václav do země povolán, a ozdoben korunou hnezdenskou. Zazněla
tu slova, jaká asi již za dob Přemysla II. Otakara bylo v Polsku
častěji slýchati; byla vynášena do výše moc panovníka, jenž
nejlépe může obhájiti krajů polských před nájezdy pohanů a vrátiti
jim mír vnitřní, byla prý vytýkána výslovně podobnost jazyka
českého s polským a kmenová příbuznost národů těch, pro kterou
na panství krále českého nebude nutno hleděti jako na vládu
cizince. Mocným lákadlem bylo ovšem také bohatství královo,
jehož domiuěle nevyčerpatelné poklady obetkaly hotovou svato-
září u sousedních národů. Než přes to prese vše zdálo se potřebným
opodstatniti jeho povolání do země aspoň poněkud i dědickým
nárokem.

Středověký velmož i tam, kde si osoboval právo volby
panovnické, činil tak nejraději v rámci rodu dotud v zemi vlád-
noucího. Václav II. byl již téměř od tří let vdovcem a kdesi v Něm-
cích u příbuzných své macechy žila mladá dcerka krále Přemysla II.
Velkopolského. Dotud jí nebylo mnoho dbáno, nyní však měla vy-
stoupiti v popředí, aby -připjala českého krále k rodu Piastovu,
zjednala mu dědická práva k zemím velkopolským i ke koruně
svého otce.

S požadavkem, aby Václav II. pojal mladou Ryksu za choť,
bralo se tedy z jara 1300 poselstvo pánů velkopolských do Čech,
kde příchod jeho, aspoň u dvora, zajisté nebudil dojem neočekáva-
ného překvapení. Neboť poselství formálnímu zajisté předcházelo
důvěrné jednání, a byly-li které obtíže, šlo při nich asi hlavně
o smíření nároků stolce krakovského s hlediskem arcibiskupa
hnězdenského, který se nemínil vzdáti požadavku, aby Václav II.,
stane-li se králem polským, byl konmován jeho rakou.

Šlo o to, přistoupí-li Václav na podmínky poselstva a zejména
rozhcdne-li se s rukou mladé Ryksy přijmouti korunu svého
bývalého soupeře a tím ustoupiti od tradice, která viděla v Krakově
hlavu zemí polských. A král přivolil, vida před sebou otevřenu
nejschůdnější cestu k dosažení cíle tolik let unikajícího. Povolání

304

velmožů velkopolských bylo jistě bezpečnější než pouhý důraz
na důsledky smlouvy v Kl^ce uzavřené, a zprávy, které přinesl na
počátku roku 1300 králův kancléř Petr z Aspeltu od stolce papež-
ského z Říma, nebyly asi tak příznivé, aby budily naději, že Bo-
nifác VIII. se rychle přikloní k vyplnění Václavovy žádosti o koru-
nování v Krakově. Nemáme sice o tom přímých zpráv, ale z toho,
co později následovalo, lze míti za jisté, že papež nechtěl slyšeti
o tom, aby zm.ěnil předchozí rozhodnutí ve prospěch Václavův.
Jen jakožto zeť a dědic Přemysla Velkopolského mohl se Václav II.
odvážiti i bez povolení papežského sáhnouti po koruně polské
a proto přijal, slibuje poselstvu, že se v brzku vypraví s vojenskou
mocí do jejich zemí.

Než Václav II. byl panovník opatrný. Nemaje souhlasu
papežského a nedoufaje, že ho v brzku dosáhne, chtěl býti aspoň
bezpečen před odporem druhé hlavy křesťanstva, krále římského,
i rozhodl se, že vezme země, které se chystal vyrvati Vladislavovi
Lokýtkovi, v léno od říše.

Historikové polští Idadli nejednou Icráli českému rozhodnutí
to za těžký hřích proti slavné zásadě úplné nezávislosti krajů
polských na říši německé a sluší se, abychom věci té věnovali
několik slov. Dotkli jsm.e se již při Přemyslovi II. Otakaru tohoto
rozporu mezi státní tradicí českou a hlediskem, většiny Piastovců.
Poměr Václava II. k říši byl ovšem poněkud jiný, než býval poměr
otcův. Zdá se, že nikdy nezatoužil po koruně římské, ač na dvoře
jeho nechybělo hlasů povzbuzujících; dovídáme se ,že sama sestra
králova, vášnivá Anežka, vdova po mladém Rudolfovi a matka
Jana Parricidy, odsuzovala opatrnou netroufalost bratrovu,
tvrdíc, že kdyby byla na jeho místě, H^šecek svět by pokořila
své moci.

Václav byl patrně sdostatek poučen nezdarem náběhů otco-
vých a věděl, že každé úsilí panovníka slovanského původu by
skončilo zase porážkou stejně jako kandidatury souvěkých princů
rodu francouzského ; Neněmec neměl vskutku vyhlídek na korunu
Oty Velikého. Ačkoli tedy nepodléhal žádné illusi ve věci té a ač
byl naplněn ctižádostivým sebevědomím panovníka v pravdě veli-
kého a v křesťanstvu nad jiné vynikajícího, nemínil se přece
naprosto vytrhovati ze svazku říše řím.ské. Svazek ten mu měl
naopak býti cennou zbraní proti žárlivosti sousedů, a neměl-li sám

306

naděje na korunu římskou, chtěl ji aspoň rozdávati jako přední
volitel a dbáti toho, aby nesetrvala na hlavě příliš mocné. Jeho
stanovisko ve věci té se srovnávalo asi dlouho se slovy, jimiž
podle letopisu souvěkého český komoří Ondřej kdysi ki"ále Přemysla
srážel s ucházení o korunu římskou, pravě, že spokojí-li se se
stolcem otců svých a dědičnou moc svou vskutku až k moři
rozšíří, král řím.ský v pravdě bude na něm závislý a sám štítem
i mečem mu bude sloužiti.

Proto nepokoušel se Václav o zlomení odvěkých svazků,
poutajících monarchii přemyslovskou k říši a tsikřka již vrostlých
v český názor světový ; ale nesměly býti tíživé a králi českému se
mělo dostati plné záruky, že žádný král římský se již nepokusí
o takové zdůraznění jejich ,jako učinil posléze Rudolf Habsburský
vůči pokořenému Přemyslovi. A tu vskutku vjnnohl si Václav,
dosáhnuv již před tím obnovení práva kurfiřtského a důstoj-
nosti arcičíšnické, dříve než uvolnil Albrechtovi Habsburskému
vstup na trůn v Němcích, roku 1298 závazný slib, že on sám
i všichni nástupci jeho v království českém budou prosti jakých-
koliv závazků říši povinných za léna, která mají od krále římského
a kterých snad ještě nabudou. Jako lenník říšský neměl býti
král český nikdy vázán k účasti na říšských taženích a rocích,
jen když se k tomu odhodlá dobrovolně a z vlastni vůle.

Slevou tou tedy poměr Cech k říši ztrácel vlastně pravý ráz
závazku poddaného, měně se spíše ve spojenectví svrchovaně
výhodné a jen jednu stranu právně vížící. Podobně asi, jako toho
v 16. věku Karel V. sm.louvou burgundskou dosáhl pro kraje nizo-
zemské, požíval král český tehdy ochrany říše: jest jejím údem
a smí zasáhati působivě do jejích vnitřních věcí, ale přes to stojí
se svou mocí vlastně mimo dosah jejích řádů, pokud řády ty jsou
povinnostmi a nikoliv jen právy. Ježto pak výhody ty platily pro
všechna, i později získaná léna, nebylo zajisté těžkým rozhodnutím,
připustil-li Václav jejich rozšíření na nové državy^ polské.

A byl v tom i projev prozíravé opatrnosti. Václav II., jak se
zdá, vzal kdysi již cd Rudolfa I., jsa právě odkázán na jeho pomoc,
v léno Krakovsko a Sandom.ěřsko. Syn Rudolfův, nyní vládnoucí
král Albrecht, nevzdal se zajisté zásadních nároků říšské svrcho-
vanosti nad Polskem, třebas neměly valné opory v právní tradici.
Promluvíme na jiném místě souvisleji o vzájem.ném poměru

Susta, Dví kaihy ítských dějin I. 20

306

mezi ním a Václavem II.; zde stačí, připomeneme-li, že poměr
ten nebyl ozdoben trvalým přátelstvím, nýbrž naopak do dna
prosycen nedůvěrou a žehráním, otráven protivami let minulých.
Václav II. pomohl sice Albrechtovi nedávno na trůn římský,
ale teprve, když jej byl jednou před tím již se stupňů jeho strhl,
a byl nadto jistě zklamán příliš dokonalým úspěchem svého díla,
urychleným neočekávaně rychlou záhubou Adolfa Nasovského
v bitvě u Gollheimu. Albrecht nebyl, jak se toho v Praze jistě
nadáh, zabaven na léta vleklým bojem se svým soupeřem, nýbrž
zvítězil na ráz a dosáhl i obecného uznání v říši rychleji, než jeho
českému spojenci bylo milo. Zdá se sice, že Albrecht dostál přes
to hlavním slibům, učiněným Václavovi před volbou, ane odmítal
závazků z volby plynoucích a to tím spíše, že se tíživý stín papež-
ského neuznání stále vznášel nad jeho hlavou, ale hořkosti dřívěj-
ších neshod a nepřátelstev tkvěly na dně číše a bylo na obojí straně
třeba vědomi opatrnosti, aby nebyly náhle zvířeny.

Proto pochopíme, proč se Václav, dříve než vytáhl do Polska
dobývati zemí Lokýtkových, rozhodl požádati Albrechta o jejich
udělení v léno. B\i to pouze, jak jsme již pravili, čin prozíravé
opatrnosti a nikoUv snad svévolné ,, koření Němicům", jak mínili
někteří dějepisci polští. Albrechtovi se nemělo především dostati
pohodlné příležiíosti, aby jednou snad mohl vystoupiti proti králi
českému s podobným obviněním samovolného sahání na léna
říšská, s jakým vystoupil jeho otec proti Otakarovi. Prosba o před-
běžný souhlas s výbojem chránila před takovými konci a len ní
závazek k říši podle normy z roku 1298 nepřinášel vskutku břemen
podstatných.

Někdy na počátku června 1300 vybral se tedy kancléř český,
pan Petr z Aspeltu, na Rýn ke králi římskému s žádostí tou a neměl
nikterak těžkou práci. Neboť vskutku připoutání sil českých k vzdá-
lené oblasti poviselské bylo habsburskému panovníkovi jen vítané.
Již Rudolf I. viděl v ucházení Václavově o Krakovsko nejbez-
pečnější od\Tácení re\ándikační politiky dynastie české od zem.í
alpských a podporoval je, jsa si dobře vědom toho, že v Německu
samém není dosti místa pro současné uplatnění rozpínavých snah
moci české a nadějí habsburských. Albrecht soudil o věci té patrně
podobně jako otec a roku 1300 měl nadto i jiné důvody, aby se
v^-střehl jakýchkoliv neshod s králem českým.

307

Zrak jeho spočinul právě tehdy na hrabství hollandském a
některých jinj^ch lénech nizozemských, osiřelých roku 1299 smrtí
Jana Hollandského. Jejich získání naplňovalo především jeho
m.ysl. Habsburská moc, opřená nejen o m.ocné dědictví baben-
berské a državy švábské, nýbrž dosahující také břehů moře sever-
ního, mohla spíše nabýti v říši trvalé nadvlády, než zůstávala-li
vlivem svým připoutána pouze k jižnímu Německu. Albrecht,
ponechávaje vládu v Rakousích úplně nejstaršímu synovi Rudol-
fovi, soustředil tedy zájem svůj tehdy především k věcem po-
rýnským, snaže se tam nabývati rozhodné převahy také smírnou
dohodou s králem francouzským, které měl sloužiti i sňatek syna
jeho s francouzskou princeznou Blankou a v níž Albrecht viděl
mocnou oporu jednak proti útokům z Říma, jednak proti nespo-
lehlivosti knížat německých. Než získání HoUandska a zemí
frízských nebylo snadné; bylo nutno v}Tvati je dědici po přeslici,
Janu z Avesnes hraběti hennegavskému, a Albrecht si byl již
na jaře 1300 jasně vědom., že proti postupu jeho moci v kraji
porýnském zraje vůbec a zejména mezi tamními kurfiřty prudký
odpor. Shoda s králem Václavem mu byla v předvečer těžkých
zápasů těch tedy zvláště cenná, a když Petr z Aspeltu v Mohuči
k němu přistoupil s žádostí svého pána, chvátal jí vyhověti.

Dosvědčuje to zřejmě listina, kterou Albrecht 29. června
vydal ,, svému nejmilejšímu bratru", králi českému, aby prý
,, aspoň poněkud" odměnil věrnost a příchylnost, kterou Václav
vyniká nad ostatní knížata říšská. Dává m.u v ní výslovné povo-
lení k zabrání všech zemí Lokýtkových a jejich přijetí jakožto
lén říšských, a o nějakých závazcích nebo povinnostech z těchto
nových lén plynoucích není ani řeči.

Dosáhnuv tak účelu svého poslání a zpraviv o tom svého
pána, Petr z Aspeltu zatím se nevrátil do Cech, nýbrž jakožto kníže
říšský, neboť tím byl biskup basilejský, provázel Albrechta dále
na tažení do oblasti dolního Rýna, zatím co se Václav, zajištěný
souhlasem krále římského, chystal k výpravě do Polska.

Přípra\y k tažení tomu byly patrně velmi důkladné. Silnou
mocí početného vojska měl býti odpor v Polsku na ráz zlomen.
Ještě na smrtelné posteli Václav II. vzpomínal velikého nákladu
na to vynaloženého a skoupé zprávy pramenů nám napovídají, že
z valné části to byly zase žoldnéřské kontingenty z Německa,

20*

308

kteréž táhly s českým králem do Polska. Tak zavázal se dolno-
bavorský vévoda Ota, že přirazí k vojsku Icrále českého se stem
těžkých jezdců za žold pěti tisíc hřiven, zaručený spolehlivými
jistci.i)

Ale vedle cizích kapitánů účastnili se také domácí velmo-
žové čeští se svými družinami dobrodružné jízdy do dalek3'Ch kon-
čin; o tom není pochybnosti. Dočítáme se toho zejména o panu
Hynkovi z Dube a Jindiichovi z Lipé, kteří ještě po letech připo-
mínali nesplacený žold svůj a táhli se k zástavám za něj učiněnvTn.
A podobných zjevů v panstvu českém byla nepochybně více.

Počátek výpravy se však poněkud zdržel, asi hlavně proto,
že Václav II. nechtěl opomenouti, oč podle kroniky zbraslavské
národ polský tolik žádal a za ,, potěchu si kladl", totiž sňatku
svého s dědičkou Velikého Polska, dcerou Přem.yslovou.

Byla to ovšem, podivná nevěsta královská, vlastně ještě pouhé
dítě, osudem divně zmítané. Mladá princezna, zvaná Richenzou
po švédské matce, dceři vyhnaného ki'ále Valdemara, kteréžto
jméno b3do y^^slovováno u Poláků jako Ryksa a u Čechů pak
jako Rejčka, ztratila m.atku v pátém, otce v sedmém roce a opu-
stila Polsko po za\Táždění Přemyslově roku 1296, ubírajíc se do
Němec s nevlastní m.atkou svou, třetí ženou Přemyslovou, Markétou,
dcerou Albrechta Braniborského. Jak podobný byl vlastně její
osud mládí Václavovu! Na téže braniborské půdě ztrávila i ona
několik krušných let dětských, v cizím světě, kde její macecha
rychle \ystřídala dva nové m.anžely, knížete Niklota Roztockého
a Albrechta Lauenbm^ského. Sama Ryksa byla záhy zasnoubena
bratranci Oto\i, nejmladšímu sj^nu téhož m.arlvraběte, jenž býval
poručníkem Václavovým. Patrně m.ínil rod braniborský sňatkem
tím zesíliti své nároky na Pomořany, ale mladý snoubenec zemřel
předčasně a pak vzpomněli si duchovní páni velkopolští na mladou
dcerku Přemyslovu, nabízejíce ji spolu s polskou korunou českém.u
kráh.

Dobrý poměr pražského dvora k rodu braniborském-u jistě
usnadnil jednání a tak se stalo, že v červenci 1300 mladičká kněžna,
zajisté již valně poněmčilá a polskému ovzduší odcizená, vstupovala

1) Riezler, Gesch. Baierns II. 280; listina ta jest u Emlera, Reg. II.
N«. 2776 neprávem položena k roku 1306, kdy Ota dlel v Uhrách.

309

na půdu nové vlasti, do Cech, do země, na jejíž osudy měla míti
značný a chvílemi takřka osudný vliv. Tehdy bylo to však ještě
nesmělé děvčátko, které nedokončilo dvanáctý rok,^) když ji
někdy v druhé polovici července v Žitavě z rukou braniborských
pěstounů přijímali důstojný opat Heidenreich Sedlecký a pan
Beneš z Vartemberka, aby ji slavn.ostně doprovodili do Prahy
před krále, o jehož dvoře v Brambořích jistě slj^chala a který ji
měl nyní jako manžel ruku podati.

A zdá se nepochybným, že došlo v Praze vskutku k sňatku
v posledních dnech července, ale byla to pouhá ceremonie a nic
více. Skutečné v sňatky dvanáctiletých děvčátek nebyly ovšem
v době té vzácné; Jakub Aragonský na příklad, jednaje
o svých dcerách roku 1314, naznačuje, že jedenáct let jest
věk, kdy děvče lze provdati, a kronikář zbraslavský přímo
tlumočí obecný podiv nad tím, že Václav II. konsumaci druhého
manželství svého zdržel až do 14 roku Ryksina. Ať již bylo pří-
činou odkladu toho cokoliv, jisto jest že Václav II. se spokojil
s pouhým slovním obřadem, jenž mu umožnil, aby vystupoval
v Polsku jakožto právní dědic Přemyslův, a mladou choť ode-
vzdal do ochrany své tetě, povolané za tím účelem z Polska.

Byla to Grif fina, bývalá vévodkyně krakovská, sestra Václa-
vovy uherské matky Kunhuty, která měla kdysi, jak se zdá,
značný podíl na založení panství Václavova v Krakovsku a s kterou
se v září roku 1299 ještě setkáváme na vdovství jejím v Starém
Sači. Na českém dvoře nebylo tehdy patrně jiné paní královského
rodu, jež by se byla mohla státi oporou mladé královničce. Sestra
Václavova Kunhuta byla tehdy ještě u svého manžela v Ma-
zovsku a proto povolána paní Grif fina a dáno jí v užívání
královské panství Budyně i některá jiná zboží, aby se ujala Rejčky,
zatím co Václav II. v čele svých vojsk počátkem srpna vstoupil
na půdu polskou.

Kudy se bralo tažení, nevíme přesně, ale jest pravděpodobné,
že se někde v horním Slezsku vojsko české spojilo s rytířstvem
krakovským a pomocnými četami Piastovců hornoslezských. Pak
bylo patrně nejprve třeba zlomiti moc LokjHkovu tam, kde měla

1) Tvrzení kroniky zbi-aslavské, že Rejčce roku 1300 bylo již 14 let,
není správné; narodila se 1. září 1288; viz o tom Balzer, Genealogia
Piasíów 256.

310

Oporu nejspolehlivější, v rodném jeho údélu.^) Přes Sieradz tedy
a Lenčici táhl asi Václav přímo na střední Vislu, k Brestu Kujav-
skému. Pozdní podrobná zpráva Dlugošova o průběhu tažení
nezasluhuje sice v celku víry, zakládajíc se jistě jen na vratkých
a mylných dohadech povídavého sběratele, ale poznámka, že král
český ležel táborem u Gostinina, v srdci žírných zemí Kujavských,
a že pronikl až k Plocku na Visle, opírá se asi přece o datum z ně-
které souvěké listiny Václavov^^

Odpor, s kterým se tu české vojsko setkávalo, byl nepatrný;
v otevřeném poli mu čeliti nedovedl nikdo, hrad za hradem,
město za městem vzdávaly se téměř bez obrany, a ztečení ně-
kterých tvrzí, jejichž špatné placené posádky byly metlou kraje,
dodalo výpravě vskutku spíše rázu výpravy proti loupežným
škůdcům země, jak to tvrdí lo-onika zbraslavská. Na kterémsi
takovém hradě, útokem vzatém, byla nalezena vzácná kořist,
bratři a jiní příbuzní Závise z Falkenštejna. Byli to asi Vítkovci
Budivoj a Henclin, kteří nedovedli jako druzí bratři nešťastného
otčíma Václavova nalézti po jeho pádu milosti královy, nýbrž
hledali útulku u polských nepřátel kiále českého. Nyní byli ko-
nečně přece v rukou , Václavových ; moc česká, jejímuž pronikání
do Polska se právě Závis kdysi v cestu stavěl, dospěla po desíti-
letém usilování až k střední Visle a zbožný Václav ukázal, že
neumí zapomínati urážek. Jeho nenávist k zrádnému poruční-
kovi byla patrně přehluboká a hlavy bratrů Zá visových padly
na polské půdě rukou katovou stejně jako hlavy jiných loupež ivých
dobrodruhů z družiny Lokýtkovy, který sám byl nucen prchati
z rodného kraje.

Vylíčení Dlugošovo, jak nešťastný vévoda, zradou se všech sti-an
tísněný a marně se skrývající v odlehlých koutech m.očálovitého
kraje, nemoha konečně nikomu ze svých bývalých poddaných
důvěíovati, prchal s manželkou do Uher, neopírá se snad o pra-
meny souvěké, ale není pravděnepodobná. Vskutku je těžké upříti

1) Tak se aspoň věc jeví podle Roczniku wielkopolského (Mon. Pol.
3, 41), kde jedině jest zápis poněkud podrobnější, a také Jindřich Heim-
burský (Fontes rer. Boh. 3, 321) vytýká, že Václav táhl především ,,contra
Loketkonem". Že se tažení účastnilo rytířstvo krakovské i sandoměřské, ,
vysvítá ze zápisu Roczniku Traskeho o vpádu ruském do Sandoměřska
,,militibus existentibus in bello cum rege Bohemie" (Mon. Pol. 2, 858).

311

soucitu knížeti, jehož tehdy kolo štěstěny smetlo ve čtyřicátém
roce věku s výše skoro královské zase tak hluboko do bídy vy-
hnanství, že sotva byla ještě naděje na nové povznesení.

Stejně jako Kujavsko podrobil Václav rychle Kališ, Hně-
zdensko a Poznaňsko, vlastní země velkopolské, kde mu dohoda
s magnáty světskými i duchovními předem urovnala půdu, a tak
tažením několika málo neděl bylo dosaženo vlastního cíle výpravy.
Neboť zdá se jistým, že Václav II. od počátku nemínil táhnouti
ani přes Vislu do údělů knížat mazovských, ani do polských Po-
mořan k Baltu.

Pomořany ty, jest to dnešní Západní Prusko, ovšem hodlal
připojiti k ostatním svým zemím, ale spolehl se při úpravě tamních
poměrů na spojence, jemuž jen opravdu mocný panovník mohl
důvěřovati, totiž na řád rytířů německých, nejbližších sousedů
země. Václav II. měl s řádem, který v jeho zemích byl ode dávna
bohatě nadán, styky přátelské a přirozeným prostředníkem byl
člen řádu, nám dobře známý zpovědník králův Heřman, kanovník
řádové kapituly cheknské. Právě několik měsíců před tažením
do Polska daroval Václav na jeho prosbu německým křižovníkům
kapli na hradě Špilberku u Brna s bohatou dotací a výslovným
určením, aby kapitule chehnské sloužila za útulek, kdyby vpády
Litvínů a jiných pohanů její pobyt v Chelmsku snad ohrozily.
Z těchto slov listiny královské^) zní podobný zájem o řád jakožto
baštu proti severnímu pohanstvu, jaký vedl Přemysla II. k jeho
jízdám do Prus, a není třeba pochybovati o tom, že také Václav II.
hájil scelení Polska pod svým žezlem zájmem ochiany křesťanstva
od loupeživých sousedů pohanských, k jejichž pokoření řád i Polsko
měli svorně pracovati. Jisto jest, že užil přátelských styků
s řádem nemalou měrou při pronikání moci české do Pomořan.

V zemi té tehdy značnou moc měl velmož Svenca, palatin
kdanský a stlpský, se synem Petrem, jenž přízní Lokýtkovou se
stal proboštem v Kališi. Svenca přešel bez obtíží na stranu českou,
ale byl ohiožován jinými pány, kteří do země volali Sambora,
knížete rujanského. Sambor se zmocnil vskutku některých pohra-
ničních zboží. Na odvrácení nebezpečí toho požádal tedy Václav II.
pruského landmistra Helwiga z Goldbachu, aby se ujal vrchní

Byla vydána 23. března 1.300; Emler, Reg. IV. No. 1916.

312

ochrany Pomořan, a nařídil posly svými Svencovi, jehož potvrdil
v úřadu palatina a kapitána země, aby ve všem užíval rady land-
mistrovy i bratří řádových, do Pomořan vyslaných.') Sám do
Pomoían a k moři nešel, nýbrž shromáždiv kolem sebe v Hnězdně
kruh knížat a velmožů polských, obklopen jsa vítězným vojskem
svým, hodlal přijmouti bez průtahů korunu královskou.

Kdy došlo ke korunovaci té, na den sice nevíme, ale podle
datování panovnických let polských v pozdějších listinách Vá-
clavových jest zjevno, že se tak stalo v posledních dnech měsíce
srpna 1300. Hnezdenský arcibiskup Jakub, řečený Svinka, týž,
který korunoval Přemysla před několika roky a s nímž Václav II.
se poprvé byl sešel již kdysi při obléhání Sieradze rolcu 1292, vsadil
korunu na hlavu Václavovu. Korunovace sama ovšem neprošla
bez rušivých stínů a byla pravým opakem nádherné slavnosti
pražské roku 1297, která přepychem a počtem knížecích účastníků
k sobě připoutala zraky celé Evropy. Kraje velkopolské, zmítané
zápasy let minulých, byly zchudlé a zneklidněné ; v nich nebylo místa
na rozvíjení knížecí nádhery. V\^jma účastníky \^pravy a někohk
Piastovců nebylo tu také cizích hostí knížecích a proto slavnost
měla spíše ráz kvapné improvisace, naprosto odchylný od českých
korunovací, k nimž často se daly po léta znamenité přípravy.
Bylo zjevné, že Václav II. chvátá s návratem a že mu jde jen o to,
aby si tentokráte zajistil přijetím koruny co nejrychleji jméno
královské v Polsku. Lesku mělo slavnosti dodati pasování četných
bojovníků na lytíře, ale také tento obřad byl \^'konán způsobem
neobvykle ponurým., neboť v Hnězdě kolovaly pověsti, že životu
královu hrozí tajné úklady, a proto noví rytíři se nezastkvěli ani
v zlatistých řízách sla\niostních. nýbrž setrvalí v železném odění,
takže na slavnosti vůbec jako by byl utkvěl neklid přístrachu
a zlých předtuch.

A byla i jiná znamení, která jedva korunovanému králi jaksi
posměšně připomínala úskalí, na nichž bylo možno uváznouti.
Slavné kázání po korunovaci v dómu hnězdenském neměl polský
duchovní, nýbrž kanovník pražský, doktor dekretů Jan Wulfing
z Ostrova, královský protonotář a rodem Němec. Bylo to kázání

^) Vysvítá to ze zajímavé a bádáním dosud opomíjené listiny Hel-
wigovy z 29. května 1301, otištěné u A. Seraphima, Preussisches Urkunden-
buch L, No. 762.

313

velmi dovedně sestavené, patrně plné scholastických subtilit,
v jakých si Václav II. liboval, takže mu nemohl upříti uznání
ani hnězdenský pan arcibiskup Jakub, veliký nenávistník všeho,
co páchlo němectvím, který jistě jen s nechutí viděl uhlazeného
dvořana z Cech vstupovati na kazatelnu ve svém kathedrálním
kostele. Ale sedě vedle krále, odlehčil své nevůli aspoň drsnou
poznámkou, že mistr Jan sice znamenitě káže, ale že jest přece jen
psí hlava a šelma německá.

Ne\áme, zda král tváří v tvář pokáral smělá slova arcibi-
skupova^), ale nezatajil jich svým důvěrníkům a horšil se nad nimi
velmi. A pochopíme snadno, proč. Nešlo jen o urážku vynikajícího
člena rady královské ; z úst Jakuba S^^nky zavanul takřka chladný
dech protestu proti rázu okolí Iviálova a jeho sklonům vůbec.

Jest jistě nesprávný názor historiků, líčících věc tak, jakoby
Václav II. byl přímo směřoval k založení veliké říše, v níž německý
duch a živel měly co možno rychle zvítěziti nad původním pro-
středím slovanskjžm. Zejména zcela bezdůvodné jest tvrzení
Grabnerovo, že Jan z Ostrova v kázání svém prý ,, vytýkal ně-
mecký ráz nového panství v Polsku". Toho jistě nebylo. Ale
se stejnou jistotou můžeme říci, že králi, který měl kolem sebe
toUk německých rádců a který moc svou opíral zejména o německé
měšťanstvo, horníky a žoldnéře, byly velmi proti mysli podobné
projevy protiněmeckého nacionalismu. Václav II. znal oucha toho
zajisté dobře již z Čech a vědě], že aspoň z části jest rouškou, v níž
se kuje také odpor svetsk^/ch i některých ducho^^lích pánů proti
vzrůstu moci l<rálovskc. Viděli jsme ostatně již nahoře, že proti-
německé cítění v Polsku i v Cechách se nevyvíjelo jen v prosté
souběžnosti, nýbrž že se namnoze navzájem stýkalo, sesilovalo
a vyrůstalo ve skutečné vědomí společných zájmů ,, slovanského
jazyka".^)

V Polsku bývalo ovšem ještě určit ěj i nežli v Cechách ducho-
venstvo vlastním, pilířem uvědomění toho. Kdežto u tříd jiných

1) Tvrdilo se to nejednou, na příklad Wolkan ve své Geschichte der
deutschen Literatur in Bohmen 8, ale bez důvodu podstatného. Neboť
uštěpačná replika, že kdo mluví jedovatě jako arcibiskup, má jazyk horší
psího, který přece lízáním ránám ulevuje, jest pouhá sentence Petra Ži-
tavského a nikoliv snad výrok králův.

*) Velmi případně o této stránce věci pojednal J. B. Novák ve Sb >r-
niku Gollově.

314

odpor proti německému živlu se dlouho je^^l i tu spíše jen chvilko-
vými záchvěvy, nesli duchovní polští přetěžce trvalou soutěž
cizineckou a nespokojenost jejich vyrostla konečně v hlasitý
odpor proti Němcům jakéhokoliv druhu, hrnoucím se do rozervané
země a její domácí řády drsně odsunujícím. Biskupové polští
stěžují si na synodách s vášnivým rozhořčením, že cizí řády du-
chovní v zemi odmiítají příjímání Poláků ; zakládajíce nové kláštery
bez povolení biskupů a ,, vyhánějíce syny vlasti polské", připojují
prý kláštery své k saským provinciím, nedbají interdiktů vy-
slovených biskupy proti hříšným knížatům, přisluhují jim svátostmi
bez ohledu na daný zákaz a kazí tím vůbec církevní svobody.
Než polské duchovenstvo spatřovalo záhy přirozeného nepřítele
svého i v družinách německých nám.ezdníků a "rádců, jimiž se
knížata rodu Piastova tak ráda obklopovala a -jejichž vzájemné
boje hubil}' zemi. Výboje německých sousedů, jako byla markrabata
braniborská, ohrožovaly rovněž těžce i dioecesánní práva biskupů
velkopolských a zkracovaly jejich důchod}-. Ne vážnost, kterou
něm.ecký r5rtíř ve službě knížecí v Polsku projevoval dom.ácímu
obyvatelstvu, a hrabivost, s jakou se vsouval do kruhu domácích
velmožů, budila odpor prelátů polských rovnou měrou jako za-
tvrzelost, s níž němečtí kolonisté odepíravali placení desátků
duchovních a halíře svatopetrského, dovolávajíce se svého privi-
legovaného postavení a handieštů. Biskupové polští viděli se
odstrčeny cizími klerik}^ i pány světskými od vlivu a moci a to
tím spíše, že některá knížata polská se ocitla v opravdovém zajetí
svých německých družin a dávala němčině přednost, i když jí sama
mluvila tak bídně, jako Boleslav Lehnický, součást nik Přemysla II.
Otakara, o nem-ž kronikář zlomyslně zapsal, že němčinou svou
budí val obecnou veselost. Biskupové viděli vůbec ve změnách
společenského řádu, jak je Němci do země vnášeli, zhoubu svého
postavení a hledali proto ochrany zejména u stolce apoštolského.^)

Hlavmím mluvčím nespokojenosti té byl právě Jakub Svinka,
který prý o Němcích vůbec nemluví val jinak než jako o psích
hlavách. Hned na počátku své metropolitní činnosti vyhlásil na

-) Zprávy o věcech těch nejlépe sebral Jan Ptáánik v rozpravě ,, Denár
swiQtego Piotra obroňc^ jednosči politicznej i koácielnej w Polsce" Akad.
Krakov. Ser. II. 26, 1908. 164 s. Jiné doklady má H. Abraham, Sprawa
Muškáte 144.

315

synodě v Lenčici roku 1285 památné ustanovení proti německým
mnichům a kněžím, žádaje ,,k zachování a posile jazyka polského",
aby se katechese dala v národní řeči tak, že by školmistry vůbec
nesměli býti, kdo neznají dokonale polsky a neumějí v jazyku tom
spisy vykládati. V obratném memoriálu do Říma shrnul Svinka
tehdy stížnosti národní, ukazuje zejména také na to. že oškubá vání
Polska německými sousedy zmenšuje výnos halíře svatopetrského,
a žádaje, aby stolec papežský se ujal práv jeho suffragánů proti
Němcům. Volání pak obnovoval i později, zejména roku 1295,
takže nepochybíme domněnkou, že drsné slovo pronesené při
korunovaci hnězdenské roku 1300 nevyklouzlo mu z úst náhodou,
nýbrž jako nepřímá výstraha králi, který tak miloval německé
básník^^ a cisterciáky, výstraha, aby se jeho vláda snad také
v Polsku nestala ochranným štítem cizích mnichů a prebendářů,
kteří se k novému králi jistě horlivě tlačili.

Otázka, jak bude králi českému vůbec možno vládnouti nad
novými kraji polskými a jakými zásadami se při tom bude říditi,
byla ovšem velmi důležitá. Historiografie polská není v oceňování
krátké vlády Přemyslovců svorná. Setkáváme se v ní s hlasy
velmi příznivými a hned na to s rozhořčeným odsuzováním. Tak
praví M. Bobrzyňski doslovně: ,, Vláda česká vehni blaze působila
na další rozvoj Polska. Byla to vláda silná, která všeliké zápletky
hned v zárodku dusila a společnost polskou, z tolika různorodých
činitelů složenou, navykala jednotnosti a svornosti. Vedena jsouc
jedn.otným směrem, navykala vláda česká jednotě zároveň roz-
manitě úděly, přesvědčila Poláky, že přes půldruhavěkové rozdělení
mohou tvořiti, a to s velkým prospěchem svým., jedno politické
tělo. Kdo ví, zda-li bez krátké vlády Václavovy byli bychom se jiz
kdy sami na jednotnou monarchií vzmohli!" Naproti tomu z výroků
jiných historiků polských, na příklad H. Abrahama nebo dokonce
F. Koneczného, vane ostrý přízvuk nechuti a odsudku. Jim jest
vláda česká v Polsku prostě cizovJádou, bezohledně odstrkující
■domácí živel a instituce. Vítězství Václavovo bylo podle nich
pouhým vítězstvím německé rozpínavosti a germanisačního úsilí
a bylo od počátku nenáviděno vlastenci polskými, kteří skládali
veškeré naděje v Lokýtka jakožto uvědomělého zástupce národní
svéráznosti.

Skutečně, zdá se, dějiny českého panování v Polsku nenalezly
ještě posuzovatele dosti střízlivého, který by je cenil s monografi-

316

ckou přesností, nejsa \' zajetí zásadních hledisek, předem po-
jatých. Snad bude badatel takový jednou nucen značně stlumiti
i chválu i hanu. Než úkol ten by mohl s prospěchem vykonati jen
polský dějepisec: co nám zde jest možno podati, jsou prosté a jistě
nevýstižné poznámky k důležitému thematu.

Nesmímie zapomínati především, že Václav II. ani po koruno-
vaci hnězdenské nevládl vším Polskem. Jeho vlastní panství tvořilo
po vy puzení LokjHkově ovšem mocný a souvislý pás země, sá-
hající od moře až k hranicím uherským a ruským. Táhlo se od ústí
Visly především po levém břehu veliké řeky, jen v Sandoměřsku
a Krakovsku přesahujíc talcé na břeh pravý, a k tomu zabíralo
ještě skoro veškero povodí Varty. Pomořany, země velkopolské
část Kujavska a vévodství krakovsko-sandoměřské tvoiity tento
mohutný pás, který jak po levém tak po pravém boku byl
ověšen menšími vévodstvími Piastovců. V poříčí Odry byla to
knížata slezská, na pravém břehu Visly knížata mazovská a
kujavska.

Poměr jejich k českému králi nebyl asi veskrze stejný. Knížata
slezská se již od devadesátých let přiznávala většinou k lenní
závislosti na Cechách, 'ač i z nich se někteří patrně nepodrobili. Tak
se zdá, že Jindřich Hlohovský, čině si i po roku 1300 dědické
nároky na některé země velkopolské, nebyl nikd}" v přátelských
stycích s moci českou.

Na dolní Visle kuj avsko-inovroclavští synovcové Lokýtkovi,
Lešek, Přemysl a Kazim.ír, uznali lenní svrchopanost českou, a jest
pravděpodobné, že tak učinil i nejmladší bratr Lokýtkův, Zie-
movit, kníže dobřínský. Neboť právě roku 1300 byl postižen
lirozným vpádem Litvínů, který m.ocně zpustošil jeho zemi a po-
stihl i sousední državy řádu německého. Jedině od silné moci novéha
krále polského kynula podstatnější ochrana a proto se jí Ziemovit
asi sotva vzpíral, stejně jako jest málo pravděpodobno, že by to
byl učinil jeho soused Boleslav Mazovský. Někteří polští histori-
kové tak sice tvrdí, ale bez souvěkých dokladů a zapomínajíce, že
BoJeslav, loupeživýiui sousedy z východu nejvíce ohrožovaný, měl
dříve než jiní Piastovci přátelské styky s dvorem pražsk3'7m. Víme,
že jeho manželkou byla již zmíněna Kunhuta, sestra Václavova,
s níž měl syna, význačně Václavem, nazvaného. Kunhuta sice
opustila manžela z příčiny nám neznámé a vrátila se do Cech,

317

ale to se udalo teprve roku 1302^) a v době korunovace hnězdenské
nic nesvědčí tomu, že by byl Boleslav Mazovský vzrůstu panství
svého švakra na levém břehu Visly překážel.

Neumíme ovšem ííci, zda Václav II,, dosáhnuv koruny polské,
s ní spojoval určité nároky na zásadní suverenitu nade všemi
údělnými knížaty polskými z rodu Piastova. Jest to však dosti
pravděpodobné a jistě můžeme míti za to, že přijímaje z rukou
arcibiskupa Jakuba zlatý vínek královský, necítil se pouhým
nástupcem Přemysla Velkopolského, prostým ,,rex Majoris Po-
loniae", nýbrž viděl v sobe patrně nástupce Boleslava Smělého,
nového Arona, jak ho slibovaly legendy o sv. Stanislavu.

Svědčí o tom hned titul, který přijal od té doby a jehož v listi-
nách dále vždy užíval, prostý ale V3h-azný název ,,dei gratia Bo-
hemiae et Poloniae rex". Z něho zmxizelo tedy stejné markrabství
moravské jako vévodství krakovské a sandoměřské, jichž až do
roku 1300 Václav neopomíjel nikdy v titulu vypočítávati. Pojem
koruny polské zahrnoval v představě jeho asi stejně Krakovsko
i Sandoměřsko, jako pojem království českého mu zahrnoval i Mo-
ravu, a již v této změně názvu tkvěl jaksi program i praetense.

Uskutečněni jejich ovšem nebylo snad veskrze úspěšné. Sotva
lze míti za to, že by byli všichni Piastovci, i ti, kdož byli již lennírn
poutem k Václavovi spiati, přiznali korunovaci hnězdenské dosah
tak hluboký, a v praxi i po roku 1300 slovem ,,regnum. Poloniae"
skoro vždy, aspoň v Polsku samém, se rozumělo jen Velkopolsko
na rozdíl od polských území sousedních.^) I sam_a česká správa
užívá někdy označení toho ve vytčeném smyslu, čistě terríto-
riálním.

Než právní poměr k zbývajícím knížatům polským byl věc-
vlastně podružná; důležitější byla úprava vládní moci v rozsáhlém
území, králem českým v Polsku přímo zaujatém. Zdá se, že
Václav II. po korunovaci v Plnězdně v Polsku příliš dlouho ne-

^) Teprve 22. čer\'na 1302 vstupuje do kláštera sv. Jiří na hradě
Pražském, kde se 19. září téhož roku stala abatyší. Zprávy o ní sebral
nejlépe Balzer 1. c. 424 a M. Vystyd, Die steierische Reimchronik 1, 33.

2) Tak mluví Přemysl Inovroclavský v listině ze 7. prosince 1300
(Cod. dipl. Maj. Pol. II. Nr. 833) o hradu Naklo, že leží ,,in regno Poloniae"
a sousedí s kujavským krajem bydgošcským.

318

prodlel/); aspoň na sklonku roku 1300 byl již zase v Čechách,
a lze míti za to, že již před odchodem dal nové říši správu, jež
pevně zajišťovala jeho panství.

Kronika zbraslavská, která má nejpodrobnější zprávy o pobytu
králově v Polsku, zmiňuje se o tom všem jen obecnými slovy,
pravíc, že král odjel, ,,když byl všechno v oněch krajích polských
řádně upravil", a zanechav tam ,,pro capitaneo" pana Hynka
z Dube. Jestliže vskutku pan Hynek, který jak víme, náležel
k nejužšímu kruhu důvěrníků Václavových a byl vlivným členem
přísežné rady, po odchodu králově v Polsku některou dobu ještě
pobýval, nebylo to jistě dlouho, neboť brzy se s ním potkáváme
zase v Cechách a v listinách polských se jméno .jeho vůbec ne-
vyskytá. V listinách těch se potkáváme v letech následujících
s řadou jiných plnomocníků královských, kteří tu vládu vedou
a zpravidla jsou opravdu označováni jménem ,, kapitánů".

Pozdějšímu zvyku českému by odpovídalo, překládati název
ten slovem ,, hejtman", v historické literatuře polské se však ujal
název ,,starosta"2) a většina badatelů věří v přímou souvislost
hejtmanů ki-ále českého s pozdějším zřízením starostů polských;
než nezdá se, že by 'skutečná, institucionální souvislost taková
byla dokázána. Otázku tu by bylo snad třeba znova podrobiti
přesné revisi, jež by zjistila, jak mnoho sledů ki"átkého panství
českého přežilo vůbec zmatenou a rozvířenou dobu let 1306 — 1314
následující po záhubě Přemyslovců a zda Lokýtek, spojiv konečně
opět země polské v jakousi jednotu, mohl na ně nějak navazovati.
Cenná monografie St. Kutrzeby o starostech polských 14. věku,
vydaná v rozpravách akademie krakovské, dala věci té sice
mnohé objasnění, ale ve všem jí přisvědčiti lze přece asi ztěží.

Jisto jest, že slovo ,,capitaneus" v monarchii přemyslovské
mělo pevný obsah hned před tím, než český rod pronikl do Polska ;
znamenaloť osobu, již panovník pro určitý obvod pověřoval vy-

i

1) Dlugošovo vypravování o tom, jak táhl z Hnězdna na Poznaň a tam
prodlévající Ryksu za manželku pojav, ji korunou ozdobil, odporuje svě-
doctvím pramenů souvěkých a neprávem je přijal na příklad Caro, Gesch.
Polens II. 4.

2) Že název ten na počátku 14. věku ani v Čechách nebyl neznámý, ,
dosvědčuje Dalimil cap. 56, mluvě o tom, že Božej a Mutina ,,v zemi za
starosty ostasta".

319

koná váním úkonů, které jinak byly vyhrazeny jemu samému.
Podle názoru 13. století měl panovník vládnouti co možná osobně ;
sám měl, aspoň v některých případech, seděti na soudě a přijímati
stížnosti poddaných a mnoho jiných rozhodnutí záviselo na něm
a vymykalo se zvykové kom,petenci krajských a dvorských bene-
ficiárů. Zejména byla třeba, aby v každé zemi shromažďoval
občas kolem sebe pány k dvorskému roku a vyřizoval nahromaděné
otázky většího dosahu. Proto vidíme, že Přemysl II. Otakar
v turnu takřka pravidelném navštěvuje Cechy, Moravu a Rakousy
a s obvyklou pohyblivostí středověkého krále vládne v nich
osobně. Tu není mu třeba hejtmanů zemských. Vzrostl-li však
počet panství podrobených vládě jednoho panovníka tak, že nebylo
mu mxožno vzdálenější úzerrií pravidelně navštěvovati, nezbývalo,
než pověřiti zastoupením panovníkovým některého pána, ab}^
souvislost vládní moci příliš netrpěla. A takovým zástupcem jest
kapitán nebo hejtman zemský. Tak vládl král Otakar pomocí
takových hejtmanů ve vzdálených krajích, do nichž nemoh] příliš
často dojížděti, jako byl kraj nad Enží, Štýrsko, Korutany a pan-
ství ještě jižněji ležící. Tím se jeho země vlastně rozpadaly ve dvé,
na skupinu vlády osobní a skupinu vlád hejtmanských. A totéž
vidíme u Václava II. V Čechách a na Moravě postačil vládnouti
osobně, ale v Krakovsku a Sandoměřsku užíval hned od počátku
hejtmanů.

Tak vlastně jmenování hejtmanů neznamenalo nic jiného,
než pcnhou substituci osoby panovníkovy, a ke jmenování jejich
docházelo někdy i tam, kde jinak král vládl osobně, byl-li totiž
panovník nucen odjeti na delší dobu. Tak roku 1298, kdy Václav II.
dlel po několik měsíců mimo země české, jsa zabaven jízdou do
Míšně a návštěvou říšského sněmu v Norimberce, jmenoval Rai-
munda z Lichtenburka svým ,, kapitánem" na Moravě, i) a učinil
tak nejspíše také v Čechách, ač zde jméno zástupce nám známo není.
A uvidíme ještě, že Václav roku 1304, bera se na výpravu do
Uher, rovněž učinil zemským hejtmanem v Cechách svého brani-
borského strýce.

1) Proto bývá neprávem \-znik trvalého hejtmanství zemského na
Moravě kladen již do doby přemyslovské; došlo k němu vskutku teprve za
Jana Lucemburského, v letech, kdy nepřítomnost králova se stala zjevem
téměř neustálým. A rovněž neprávem vidí Grábner 1. c. 105 v jmenování
Raimundově účinek domnělých centralisačních snah Petra z Aspeltu.

320

Hejtman zemský jest tedy v podstatě náhrada za osobu
královu v zemi, jeho plnomocný zá.stupce. Vskutku ovšem taková
nálirada nebývala vždy m-ilá zemi, kteréž se jí dostalo, a hlavně
šlo-li o hejtmany cizince. Katastrofa moci Otakarovy v zemích
alpských s tím souvisela aspcň z části, a city, s nimiž obyvatelstvo
vítávalo vládu hejtmanskou, vyjadřuje případně Otakar Štýrský
v 230. kapitole své kroniky. Vypravuje tam, jak se bránih slezští
páni ,aby země jejich nepřipadla králi českému. Král prý má tolik
zemí

daz wk mit im versůmet waeren;
nů kumt er hinze Merhaeren
etwen kům in zwein járn.
wir hieten iibel gewarn,
swenn er uns sine Béheim sant
ze houbetliuten in daz lant.

Páni slezští zde ovšem Václava II. zle pomlouvah; z jeho
itinenáře vidíme, že do Moravy jezdil vskutku často vládnouti,
ale jest význačný strach, že by nestačil již na jízdy do Slezska
a že by tam proto jm.énoval Čecha hejtmanem. Václav II. vskutku
tak učinil v Krakovsku a, rozšířiv roku 1300 panství své až k moři
Baltskému, nemohl asi ani chvíli pomiýšleti na to, že by krajům
tak vzdálenými a rozsáhlým vládl osobné. Od počátku tu nezbývalo
než jmenování hejtmanů.

Jde o to, kolik hejtmanů správa zemí polských žádala. V lite-
ratuře se potkáváme ve věci té s rozhčnými názory; byloť vy-
slovováno mínění, že nade vším Polskem byl ustanoven jediný
nejvyšší kapitán, kdežto jiní badatelé, na příklad Kutrzeba,
tvrdili, že každé bývalé vévodství údělné mělo svého starostu.
Obojí jest asi nesprávné. K domnění prvnímu sváděl titul někte-
rých hejtmanů, kteří se zvali ,,capitaneus regni Poloniae", což
však dlužno v^iožiti jen na království polské v užším smxyslu,
totiž na Velkopolsko. Na druhé straně máme listinné doklady
o tom, že stejně jako pod Piasty bývalo několikero vévodství
spojováno dočasně v jediné ruce, tak i za české správy někdy týž
kapitán zastupoval osobu královu zároveň v někohka údělech.
Jisté jest ovšem, že vláda česká nikde nesmazala nadobro hranic
údělných útvarů, vzniklých v době předchozí, a že nesvedla dů-

321

sledného soustředění správy zemské do jedněch rukou. A není
bez zajímavosti poohlédnouti se po osobách, jimž král český
dával vládnouti svým jménem v zemích polských.

Ocitáme se tu ovšem na půdě velmi nejisté, jsouce odkázáni
na několik náhodných zmínek listin, které se právě z doby vlády
české zachovaly v počtu pramalém a neposkytují nijaké záruky
úplnosti. Kapitáni byli většinou cizinci. Cechové. Jedině v Po-
mořanech v prvních letech vystupuje jakožto ,,capitaneus terrae"
pán domácí, zmíněný již palatin stlpský a kdanský Svenca, vládne
tu však takřka pod dozorem landmistra řádu německého, který
v květnu 1301 dočasně ovládl i Kdansk a vyslovoval naději, že
král Václav město i s kiajem okolním dá řádu ,,v almužnu a věčné
vlast nict ví". 1)

Ve skutečnosti král tak neučinil, snaže se později opříti
panství své patrně i v Pomořanech o živly spolehlivější, nežli
byl řád a m.ístní magnáti. Svenca zůstal palatinem, jeho syn
Petr, bývalý probošt kališský, dostal darem město Neuenburg
a král český slíbil mu při sňatku s českou šlechtičnou, dcerou
Dětřicha Spatzmanna, bohaté věno, ale kapitánem v Pomořanech
na, sklonku roku 1302 jmenuje se český pán. Tas z Vizmburka,
který již roku 1294 hejtmanoval v Krakovsku a nyní se stal sta-
rostou královským nejen v Pomořanech, nýbrž současně i v Ku-
javsku.

Kujavskem se tu ovšem rozumělo nejspíše jen území kolem
města Brestu, totiž původní úděl Vladislava Lokýtka. Neboť
současně v jiné části Kujavska, v bývalém vévodství lenčickém,
v}^stupuje jakožto hejtmian Václavův jakýsi pan Alexius z Leken-
štejna, jemiTŽ nejspíše byla přikázána také bývalá země sieradzská.
V království polském pak v užším smyslu, tedy ve VelkémPolsku,
jmenuje se hejtmanem královským záhy po odchodu Václavově,
v lednu 1301, moravský pán Oldřich z Boskovic, který tu však
dlouho nepobyl. Bylť králem přeložen do Krakovská a spravoval
v letech následujících tuto zemi, se Sandoměřskem spojenou,
kdežto na jeho místě starostou ve Vell<ém Polsku stal se Mikuláš,
bývalý vévoda opavský.

^) Vysvítá to z listiny landmistrov)^ otištěné v Preuss. Urkundenbuch
I. 2, Nr. 762.

šus ta, Dvě knihy českých dějin I. 21

322

Mikuláš, levoboček Přemysla II. Otakara a tedy nevlastní
bratr Václava II., byl již muž nemladý, prošlý pohnutým životem.
Již roku 1273 byl královským otcem, pasován na rytíře při tažení
do Uher a v bouřlivých dobách po sm^rti Otakarově hrál dosti
důležitou úlohu, snaže se uhájiti především údělu opavského
proti straně protivné, vedené Závišem z Falkenštejna. Pád jiho-
českého velmože byl z části jeho dílem, a následující postup moci
české do Krakovská posunul Mikoláše, znalého poměrů polských,
rovněž do .popředí. Roku 1294 vidíme ho jakožto kapitána českého
v Krakovsku a výnosné to postavení mu umožnilo v následující
době vzdáti se zemiě opavské, kterou, snad pro dluhy, zachovati
nedoved] a Icráli Václavovi postoupil.^) Jak dlouho tehdy hejt-
manoval v Krakově, říci nelze,^) ale ve stycích Václavových
s knížaty polskými býval asi důležitým prostředníkem; tak při
jednání s Vladislavem Lokýtkem v Kl^ce roku 1299 jest určen
rozhodčím s české strany. Pochopíme tedy snadno, proč právě
jeho Václav na jaře 1301 jmenoval svým zástupcem ve Velikém
Polsku na místě Oldřicha z Boskovic, přesunutého do Krakovská.

Nezdá se však, že by vláda Mikulášova v novém hejtmanství
byla bývala úspěšná; aspoň vypravuje Dlugoš, opíraje se patrně
o některý záznam sou věky, že bývalý vévoda opavský byl již
roku 1302 králem odvolán „pro nářky na zlé v^''dírání", a zminky
listin to činí pravděpodobným. Neboť od jara roku 1302 zástupcem
královým v krajích velkopolských není již Mikuláš a vůbec žádný
vznešený kapitán, nýbrž jen provisorní správce s nižším titulem
,,camerarius regni Poloniae", Fridrich z Cakovic, český vladyka,^)

1) Prásek, Dějiny kraje Opavského 102 měl za to, že Mikuláš Opavska
se vzdal hned roku 1294, do Krakova se ubíraje. Než že se tak stalo teprve
později, kdy Mikuláš již některý čas v Polsku hejtmanoval, dokazují listiny
jeho, otištěné Loserthem z formuláře svatopavelského. Snad se udala ,,re-
vocatio terre Opavie ad manus regis", o níž se mluví roku 1298 (Cod. dipl.
Mor. V. Nr. 84) až po smrti bratra Mikulášova, kancléře Jana, v němž
vévoda opavský ztratil cennou oporu. Jistě však k ní došlo před prosincem
1296.

2) V březnu 1300 vystupuje jakožto hejtman v Krakovsku pan Vok
z Kravař (Cod. dipl. Min. Pol. II. Nr. 538), než není nemožno, že byl jen
dočasným zástupcem Mikulášovým, když on se chystal s králem na \'ýpravu
do Hnězdna.

^) Palacký {II., 283), sveden byv poznámkou Dlugošovou, měl tohoto
Fridricha za Slezana a ve stopách Palackého šel i Griinhagen, Schlesische

323

jenž vystupuje mezi služebníky Václavo\^ v Cechách po prvé
roku 1297.

Patrně byl Mikuláš vskutku odvolán, ale zachoval snad titul
kapitána a některé důchody, kdežto skutečnou vládu vedl muž
nižší, ale spolehlivější. Fridrich z Čakovic se pak stal na ně-
kterou dobu dokonce opravdu nejdůležitějším zástupcem krá-
lovským v nově získané části Polska. Neboť, když v druhé polovici
roku 1303 dotavadní kapitán pomořansko-kujavský, Tas z Vizm-
burku, byl odvolán do Cech, aby se tu stal podkomořím, převzal
Fridrich také tato hejtmanství ve správu a mohl se již slavnostněji
zváti ,,gubernátorem království Polského i vévodství Kujavského
a Pomořan". V jediné ruce českého vladyky byla tedy spojena
všechna vláda nad Velkopolskem, Pomořany a sousedním dílem
Kujav, čímž mimoděk dosaženo vskutku znamenitého soustředění
moci.

Ze všeho vidíme tedy, že čeští kapitáni anebo jejich zástupci
bývali králem posouváni s místa na místo a že se kruh jejich pů-
sobnosti nejednou měnil. Než jaký vliv měli na vlastní ústrojí
státní zemí polských? Pokud chudé zprávy listin nám. dovolají
přihlédnouti k věci té, zdá se, že nedošlo vůbec k podstatnému
přervání předchozího vývoje institucionálního. Český hejtman
spojoval sice v ruce své vládu nad několika bývalými vévodstvími,
to však neznamenalo, že. by byl stíral jejich hranice, stejně jako
toho nečinili před tím Piastovci, ovládnuvše několik údělů zá-
roveň. V jednom každém bývalém, kraji potrvaly nadále dvorské
hodnosti palatinů, soudců, korouhevníbů, mečníků, kastelánů
a jiných hrabat v rukou domácích velmožů, královský kapitán
předsedal soudům zemským podobně, jako to činil kdysi vévoda,
a proto se nezdá, že bj^ panství české do vnitřního života údělů
polských bylo vůbec přineslo vážné změny zásadní.

Patrně bránily tomu i výslovné závazky, jež byl král český
na se vzal, ujímaje se vlády nad jednotlivými zeměmi, třebas že
se nám listiny o tom všude nezachovaly. Aspoň to odpovídalo
obecným zvykům doby a můžeme míti bezpečně za to, že páni

Regesten IV. 36, stotožňuje jej s Fridrichem vonSchaffow, kdežto Dudík,
Dčjiny Moravy 7, 175 soudil, že se zval po Kašové u Meliče. Při tom si
však nepovšimli, že Dlugoš jinde výslovně praví ..Friczko de Schachowicz,
Bohemus".

21*

324

velkopolští nebo kujavští si vymohli při korunovaci v Hnězdné
zcela podobné reversy královské, jako je dalVáclav II. již roloi 1291
velmožům krakovským a sandoměřským, zavazuje se jimi k zacho-
vávání starých řádů i svobod a zejména k tomu, že bude úřady
a hodnosti ve vévodstvích rozdávati jen s radou pánů, nevymáhaje
nějakých nových a neslušných dávek, a že konečně i staré výsluhy
a žold rytířský jim budou zachová ny.^)

V celku zůstává zajisté Polsko i pod českou vládou po stránce
právní pouhým agregátem státečků, z nichž každý má svůj osobitý
život vnitřní a v němž se kapitán vsunul pouze na místo bývalého
vévody, takže v čistě ústavním smyslu kiátké panování Přemy-
slovců asi ztěží mělo význam převratný, jaký mu bývá připisován.
A přes to prese vše přinesla doba ta Polsku mnoho nového a stala
se důležitým mezníkem vývoje dalšího. Novým byl především
mír v zemi. Čeští hejtmani nebojují navzájem, jako činila knížata
údělná. Se svými družinami a posádkami, mezi nimiž převládali
cizinci,^) brání naopak loupežím a válkám soukromým a rovnají
staré spory velmožů světských i duchovních. A tak annalista
poznaňský mohl asi právem zapsati do svého letopisu, že ,,pod
Václavem králem největší mír a spravedlnost v Polsku vládly" ;
a podobně kronikář kláštera Olivského, se smutkem srovnávaje
zmatky pozdější s dobou ,, slavného krále", povzdechl si, že ,,pod
stínem jeho moci království polské se ve všech dílech svých těšilo
dokonalému dobrodiní míru". A nejen uvnitř, i na venek vláda

^) Někteří badatelé polští, zejména Abraham, Sprawa Muškáty 137,
tvrdí sice, že král český slibům těm ani v Krakovsku ani v Sandoměřsku
nedostál, že vládna tam despoticky neobsazoval starv^ch úřadů anebo
je stlačoval na význam jen titulární. Avšak doklady tvrzení toho jsou ne-
valné, neboť při nepatrném počtu listin zachovaných nelze z okolnosti,
že o tom nebo onom úřadu v nich v některých letech zmínky není, souditi,
že nebyl vůbec obsazen. Takové argumentům ex silencio bylo by jen tehdy
přípustné, kdyb}? prameny nebyly veskrze kusé. A naopak mnohé do-
svědčuje, že i v Krakovsku za českého panství vážnost starých domácích
úřadů nepoklesla. Proč by si byl dal jinak na příklad klášter velehradský na
Moravě své důchody ze solní pokladny krakovské potvrzovat nejen králem
a jeho kapitánem, nýbrž zvláštní listinou (Cod. dipl. Mor. V. Nr. 48) také
od palatina, kastellana a ostatních domorodých beneíiciárů krakovských?

2) Vedle německých a českých vojínů užívala vláda Václavova v Polsku
záhy i uherských námezdníků, jako b}^ na příklad jakýsi hrabě Štěpán, '
jemuž krakovský hejtman Tas z Vizmburka roku 1294 dával výsluhu
<Cód. dipl. Min. Pol. II. 195).

325

Česká byla projevem silné ruky, která, nespokojujíc se s odrážením
útoků, zjednávala si vážnost neklidných sousedů. S chloubou
vypravují letopisy malopolské na příklad o tom, jak roku 1302
rytířstvo krakovské a sandoměřské vj/irhlo k Novému Lublinu,
zabranému před několika lety od Rusínů, zde porazilo v polní bitvě
přesilu spojených Rusů, Litvínů, i Tatarů a podrobilo hrad
lublínský opět panství krále českého.

Mír sám o sobě pak znamenal rozkvět hospodářský, ovšem
především v Krakovsku, které bylo nejdéle pod vládou českou
a předběhlo pro své bohatství důlní a výhodné postavení obchodní
valnou m.ěrou ostatní kraje polské. Odtud m.áme bezpečné zprávy
o zakládání nových osad městských, jako byl Nový S^č, vzniklý
na půdě, kterou Václav II. odkoupil biskupovi, o pevném hrazení
měst starších a o jiných projevech královské péče, pohánějící
rozvoj života hospodářského, ovšem hlavně pomocí německých
miěšťanů a kolonistů.

V jiných částech Polska ovšem pom.ěrně krátká doba
českého p nství nebyla asi s to, aby trvale vtiskla svou pečeť
dalšímu vývoji, a bylo by nesprávné, představovati si vůbec
hejtmany královské jako přehorlivé roznašeče ,, osvěty", kteří
nemají větši péče nad kolonisační a podobné jiné práce. Úkol
jejich v rozervaných údělech byl asi namnoze tvrdšího rázu, ale
věcí, která se mocně dotkla všech měst polských a nejvíce ovšem
zase Krakova, byl nový peníz královský, groš pražský, který
zároveň s tažením hnězdenským slavil svůj vstup do zemí polských
a vzbudil zde značné vzrušení proto, že právě v Polsku dotavadní
poměry mincovní byly zvláště neutěšené a tuze brzdily obchodní
rozkvět.

Kujavský letopisec názorně vyličuje, jak byly do Krakova
přineseny první bílé groše pražské a jaký převrat v životě obchod-
ním tu způsobily. Neboť do té doby obíhalo v zemích polských
jen tak zvané černé stříbro, úžasně znehodnocené denárky, takže
větší obchod je obcházel. Užívalť, jak již v první kapitole bylo
naznačeno, za konvenční náhradu mincovní hlaviček vzácné
veverky šedivé, jejíž břišní kožky přicházely ze Sibiře a pod jménem
,,vaio", byly z nejcennějších předmětů přepychového obchodu,
spojujícího Krakov až i s Itálii. Pražský groš stal se tak takořka
symbolem vlády české v Polsku, která, neměníc zásadně řádů
ústavních, přinášela přece zcela nové ovzduší státního života

326

Byla tu však ještě jiná okolnost. Čeští hejtmani stáli na
místě dřívějších vévod a nevládli v podstatě jinak než oni, ale,
jsouce cizinci, nesplývali s životem domácích velmožů přece tak
důvěrně, a proto se příkop m.ezi jejich mocí a mocí domácích
beneficiárů mimoděk prohluboval a bývalé dvorské úřady na-
bývaly snáze rázu stavovských, zemských funkcí, když hlava
státečku bj-la jaksi jen nástrojem cizího panovníka, skrytého kdesi
v šeré dálce, přes to však tu i tam se vkládajícího do správy zem.ě.

Neboť vskutku zdá se, že Václav II. sám občas písemně
zasáhal do důležitých otázek polských a neponechával vše vůli
svých zástupců. K němu bývalo třeba choditi zejména pro větší
darování ze jm.ění panovnického a úcta, s jakou o -majestátu jeho
mluvili někdy sami starostové, dýše ze zajímavé listiny hejtmana
lenčického, Alexia z Lekenštejna, který roku 1302, urovnávaje
,,auctoritate domini regis" starý spor svého vévodsíví s arci-
biskupem hnězdenskýrr, připomíná slavnostně, že má moc svou
z rozkazu ,, nejjasnějšího knížete a pána, vždy velebného ki"ále
českého a polského" a že jest povinen pečovati o rozmnožování
cti jeho.i) Vzdálená m.oc slavného krále byla pozadím, na němž se
odrážely postavy jeho starostů, a její pouhá existence byla již
důležitou výchovou k větší jednotnosti zemí polských.

Lze se však tázati, jaké asi pocity toto nové panství česká vůbec
vzbuzovalo ve vyšších vrstvách společnosti jím ovládané. V ně-
kterých populárnějších spisech polských se potkáváme s tvrzením,
že panování krále Václava II., Němcům kořícího se a uznávajícího
lenní svrchovanost krále římského, od počátku tajně odporovali
uvědomělí členové národa, že mocné sympatie provázely Vladi-
slava Lokýtka jakožto mxučedníka národního do vyhnanství a že
česká vláda tak od počátku stála na sopce národní nespokojenosti.
Ale ve skutečnosti tvrzení ta nemají mnoho pravděpodobnosti.
Síla národního uvědomění ve vrstvách laických jest v nich patrně
značně přeceněna, stejně jako jest přeceňována uvědomělá snaha
vrstev těch o obnovu jednotnějšího státu národního. Doklady
nálad}' takové u světských velmožů nám scházejí docela a jak se
zdá, důslednější cítění vlastenecké se tehdy stále ještě obmezovalo
především jenom na vzdělanější duchovenstvo. Ale právě toto
duchovenstvo přispělo podstatně k povolání Václavovu, těšilo

1) Cod. dipl. Maj. Pol. II. Nr. 859.

\2l

se z toho, že silná ruka jeho kapitánů je chránila před úchvaty
světských velmožů, a vzpomínalo ještě po letech na dobu českého
krále jako na zlatý věk.

Varoval-li Jakub Svinka Václava II. vylíčeným drsným
způsobem před nenáviděnými Němxi, jest nám to dokladem,
že na samého syna Přemyslova nehleděl jako na Němce, a holý
výmysl je, tvrdí-li na příklad F. Koneczny ve sv3>ch ,, Dějinách
Polska za Piastovců", že arcibiskup současně tajně nabádal
LokíHka, aby šel do Řím.a prositi o pomoc. Stávala-li se snad
vláda hejtmanů českých některým magnátům brzy nepohodlnou,
ač o tom zpráv souvěkých nem.áme, neb}'! příčinou jistě tolik
moment národní, kolik přirozená nechuť k vládě silné ruky
a snad i osobní vlastnosti některých zástupců Václavových.

Neboť páni v podobných úřadech postavení rádi si vedou pro-
konsulsky k vlastnímu prospěchu a to platilo patrně i o některých
hejtmanech českých v Polsku. Slyšeli jsme o stížnostech na vy-
dírání Mikuláše Opavského a jeho kollega, Tas z Vizmberka,
vládnoucí na Kujavsku a Pomořanech, nebyl jistě lepší. Podle
lo-oniky štýrské byly na něho nářky jako na nestydatého vyděrače
již tehdy, když v devadesátých letech vládl Krakovském, a i způsob
jeho smrti jest význačný pro povahu tohoto pána, který na-
sliromáždil v Polska tolik peněz, že mohl býti hned na to pod-
komořím v Cechách, kterýžto úřad mohli na se bráti jen boháči.
Zahynulť pan Tas takřka před zrakem královým v Praze roku
1304 nožem chud&ho souseda svého, jehož bezprávně ožebračil,
a smrt taková vrhá stín na všecek předchozí život. Vláda česká
v Polsku nebyla tedy jistě prosta křivd a tví- dosti, které provázely
ve středověku skoro vždy nadvládu jednoho kraje nad druhým,
ale přes to sotva lze tvrditi, že měla již ve svém vínku předzvěst
brzkého konce.

Návrat krále Václava z Polska do Čechi) na sklonku roku
1300 byl jistě slavný, odpovídaje sebevědomí vzrostlému úspěchem.
V úvodu k svému svoda práva horního vytýkal Václav II. ne-
dlouho potom s pýchou, že on první ,, připojil s pom.ocí boží kiá-

^) Itinerář Václavův po korunovaci hnězdenské nám zcela uniká;
víme jen, že 6. ledna 1301 byl již v Praze (Cod. jur. municip. II. No. 71).

328

lovství polské ke království českému", a vskutku v křesťanstvu
nebylo v okamžiku tom panovníka vládnoucího bezprostředně
a ne jen vrchním panstvím lenním tak rozsáhlému svazku krajů
žírných a vyznamenaných v očích součást níků zvláště cenným
požehnáním důlním hor českých, míšeňských i krakovských.
Sesílené přitažlivosti státu toho sotva mohl odolati zbytek Míšně,
chvějící se v rukou nesvorných Wettinců, nebo úděly nečetných
Piastovců slezských, dotud váhajících s uznáním vrchního panství
českého. Zdálo se jistým, že širou plochu od horního Mohanu
a lesa Durynského až do nepřístupných močálů litevských
ovládne trvale stát Přemyslovců, vyrostlý v pevnou baštu proti
pohanskému a schismatickému východu, a že v něm živel západně-
slovanský znenáhla procitne k jasnějšímu vědomí svých sil. Než
nestalo se tak. Síla a zájem dynastie české byly vzápětí odvrácen}'-
zcela jinam smrtí posledního Arpadovce, krále Ondřeje, který zemřel
náhle na počátku 1301, zanechávaje pouze dceru, mladou Alžbětu.

Zpráva způsobila u dvora pražského nepochybně prudké
vzrušení nejen proto, že Alžběta byla snoubenkou českého krá-
levice, nýbrž také pro znamenitý zájem, který politika česká vůbec
měla v dobách těch na věcech uiierských.

Třináctý věk uvedl oba státy, český i uherský, do styků
častých a těsných, ba lze mluviti o dlouhém a soustavném- jejich
soupeření, podmíněném souběžným, vývojem. Oba ležely u vý-
chodních bran středověkého im.peria, stát uherský ovšemi vně
hi"adeb říšských, a jako v Cechách, také i v Uhrách dovedla ná-
rodní dynastie spojiti pod svým žezlem veliké kraje a uchrániti
jich před údělnýTQ i feudálním roztříštěním, jaké namnoze zavládlo
jinde v sousedství. V obojí zemi měnil se znenáhla přičiněním
dvora královského i církve mrav i řád společenský podle vzorů
západních, a podobně jako do Cech přilákalo v 13. veku také do
Uher zejména bohatství kovů mnoho přistěhovalců, usnadnilo
tu vývoj nových osad městských a zúrodnilo veškeren život ho-
spodářský, třebas že ne tak důsledně a hluboce jako se stalo v Ce-
chách. Proto přirozeně, oba státy, spěchajíce těžiti z rozkladu
a seslabení říše po pádu Štauíů, střetly se při tom. v prudkém
zápase o dědictví babenberské a sponheimské, že Přemysl II.
neměl nepřátel urputnějších a vytrvalejších nad Arpadovce.

Příčina, proč v souboji tom království uherské, ač rozsáhlejší,
sloitečně znovu a znovu podléhalo a ani z konečné porážky sou-

329

peřový, k níž ovšem platně přispělo, nemělo kladného zisku, tkvěla
nepochybně v jeho větší zaostalosti vnitřní a hlavně v hluboké
poruše, kterou vývoj zemí uherských utrpěl nájezdem tatarským.
Nájezd, který se zemí českých dotkl spíše jen pohrůžkou, přinesl
zemi uherské skutečnou zhoubu dotavadní práce kulturní a to
právě ve chvíli loritické, kdy moc dynastie také v Uhrách ustupovala
před magnátstvem, které vyi"ůstalo v sebevědomou skupinu sta-
vovskou.

Vlna vpádu tatarského v Uhrách nezanechala po sobě jen
kraj zpustošený a vypálený, nýbrž i stopy trvalejší, zejména hordy
divokých Plavců a Kumánů, kteří, velikým nárazem byvše vtlačeni
do rovin uherských, zde zůstali. A dotekem s nimi jako by se byl
v národě madaiském znova probudil sotva uspaný pud k dobro-
družnému nájezdnictví bez zřetele na potřeby vnitřní. Výboj
na všechny strany, ohrožování všech sousedů hroznou metlou
jízdních útoků stává se v druhé polovici 13. věku zase hlavním
obsahem dějin uherských, ovšem bez trvalých úspěchů, neboť
ruku v ruce s ním kráčí návrat k obecné nekázni a opojné svo-
bodě pustinné, jemuž ani dynastie neodolala.

Stárnoucí Bela IV. se sice ještě pokoušel o pokračování
v kulturním díle dobj^ předchozí, aby zhojil aspoň poněkud rány
způsobené Tatary, ale jeho syn i vnuk se již nikterak netajili
zjevnou nechutí k snahám takovým a vůbec k pozvolnému vrůstání
madarského živlu do rámce vzdělanosti západoevropské. Štěpán V.,
manžel Kumánky, bouří se znova a znova proti ,, švábským"
sklonům svého otce a jeho syn, Ladislav IV., ten se vskutku
nelišil již takřka ničím od kočovného příbuzenstva matčina. Za
něho se zdálo, že veškeren národ uherský nadobro zachvátila
zpětná horečka kmenového barbarství. Papežští legáti, do Uher
vysílání, vzdychají nad tím, že Uhři stykem se sveřepými Kumány
,, téměř zapomínají života křesťanského", vracejíce se tajně k po-
hanským ohavnostem, tak že již sotva ,,polokřesťany" zváni
býti mohou. Zásady, které zvítězily v celé církvi západní vlivem
hnutí klunijského, byly v Uhrách rázem odvanuty: laikové usurpují
beneíicia duchovní a obsazují je svévolně, kně/í zápasí o ně na-
vzájem vojensky, žijí v mnohoženství a dávají křesťanky bez
odporu v manželství pohanům. V Římě se přiznávalo, že prý
veškerá země uherská žádá nového apoštolátu anebo spíše kři-
žáckého tažení proti králi, který si tropí zjevný posměch ze svátosti

330

manželství; a při tom království propadalo zřejmé i jinak ro-
stoucímu zmatku.

V rodinných zápasech m.ezi Belou IV. a jeho synem, ve sporech
o poručnictví nad Ladislavem a v jiných svárech podobných
vážnost posledních Arpadovců valně hynula. To, co v Cechách
v některých zlých okamžicích hrozilo, stalo se v Ulirách skutkem.
Jako smečka úskočných dravců soupeří tu na sklonku 13. věku
skupiny vehnožů bezohledně o prvenství a vliv v zemi, uvádějíce
veškeren. život veřejný v nevylíčitelný nelad. Byla to ovšem
svérázná společnost, pyšně zdůrazňující svou příslušnost k slavným
starým svazům plemenným, jako byty ,,generationes" Aba,
Rátolt, Csák Ákos, Borso a jiné. Nejčastěji \^'stupuje velmožný
otec hned s houfcem bojovných synů, honosících se chlubnými
tituly bánů, palatinů, magistrů a jinými hodnostmi, které, stavše
se spíše kořistí silné ruky ne/li darem přízně královské, ztrácely
rychle svůj původní význam.. Šlechtické klány ty usurpují o závod
v3>sostná práva v komitátech a zápasí navzájem do krve o ko-
runní i církevní panství, nutíce slabší sousedy, aby vstupovali do
jejich vojenských dru/in a tím, jak praví jeden stížný list, ,,do nedů-
stojného otroctví, odporujícího přirozené svobodě". Někteří z vel-
možů se obklopují trvale tlupam.i kumánských jezdců, jiní najímají
cizí, také českéi), pacholky zbrojné do svých slnžeb, prodávají
moc tu pak věrolomně brzy tomu brz}'' onomu nápadníkovi, až pod
úchva.ty a v nešváru těcVito koterií m-agnátských zřízení státní,
předchozími generacemi budované, rozpadá se v pouhé trosky,
sloužící spíše moci jednotlivců nežli celku národnímu. A se svět-
skými velmoži pak závodili v tom ovšem i biskupové a opate,
namnoze prostí veškerého přídechu duchovnosti, páni ohromných
statků a ,,comites perpetui" nejednoho hrabství, talcže prudce
zvířeným životem a surovvm bojem o moc společnost ta připom.íná
nejspíše poměry, jaké západní Evropa viděla naposledy v době
merovejské nebo při rozvratu říše Kar lovcův v 10. věku.

^) Tak míval Matouš Csák české rytíře ve svých službách na Slovensku,
hotové předchůdce husitských ,, bratrstev". Ve vojenských službách uher-
ských se také asi pomaďarštil synek moravského zemana \nka z Násile
tak, že přijal jméno Farkas (Vlk) a, získav od biskupa olomuckého v léno
kus lesa, zakládal tam roku 1299 městečko zvané ,,Farkastat" (Cod. dipl. -
Mor. V. Nr, 112). Naopak víme ovšem, že někteří páni uherští vodívali
družin}'' své za žold bojovati do ciziny, zejména do neklidného Polska.

331

Zdrsnělému ovzduší tomu se ostatně připodobňovaly dosti
rychle i německé osady hornické a městské, které se v zemi za-
chovaly a nově vznikaly. Cizinci ti, opřeni o své výsady, tvořili
někde poměrně rozsáhlé ostrovy, ale ani tam, kde to byly poahé
oasy městské, nesmíme v nich viděti houfečky skrom.ných a před
zbraní se chvějících řemeslníčků a kupců. Zná váli dobře vlasti
m.ečem a v nich samj^ch docházelo ke krvavým zápasům pa-
tricij ských družstev o rychty, jejichž páni se pyšně zvali hrabaty.
Zejména měšťanstvo budínské, vládnoucí rozsáhlými statky i mimo
okiuh městský, bylo neklidná společnost, která si nedávala
magnáty upřít ani práva, aby se nemísila do sporů o korunu.

V tomto víru sobeckA/ch úchvatů vymírá rod Arpádův, nikoliv
však: rázem., nybrz spíše desítiletou agónií, vládou Ondřeje III.
Život tohoto krále pak byl vskutku pohnutý román, který již
u současníků vzbuzoval mnoho pozornosti, a ani my ho nemůžeme
zcela miinouti, neboť kralování Ondřejovo jest takřka předpokladem
osudů přemyslovského panství v Uhrách.

Když v létě roku 1290 Ladislav IV. náhle zahynul kumánským
nožem, dlel Ondřej ve Vídni na dvoře vévody Albrechta jako
bludný princ, který se marně domáhá dědického podílu. Vlastně
již jeho otec by] takový princ bez otčin}^, divně osudem zmítaný.
Jmenoval se Štěpán a byl mladší syn krále Ondřeje II. Matka,
Beatrice ďEste. ho však porodida, pohrobka, až po návratu ao
italské vlasti a Štěpán se pak marně dožadoval uznání u vládnoucího
bratra v Uhrách. Zůstal po všecek život jen odmítaným nápad-
níkem podílu na panství rodovém, zatoulal se až do Španěl,
byl podestou v Ravenně a doufal konečně, že si usnadní dobytí
aspoň kusu Slávo nie nebo Dalmácie sňatkem s vznešenou Benát-
čankou z rodu Morosini. Mladý Ondíej, vzešlý ze sňatku toho a vy-
chovaný po vlašsku, pak neupustil od otcovských náioků. Jedva
dospěl, odvážil se do samých Uher, počítaje s podporou některých
nespokojenců, neboť byl ozáien leskem znamienitého bohatství
rodu matčina Ale benátští strýcové vedli si patrně při skutečném
kupování příwženců v zemích koruny sv. Štěpána příliš opatrně ;
náběh se nezdařil a zklamaný princ byl nucen hledati útulek ve
Vídni, kde si ho cenili jakožto možné zbraně proti nekhdným
sousedům.. Teprve zpráva, o zavraždění Ladislavově změnila rázem
jeho postavení. Ondřej zbývá jako jediný mužský potomek rodu

332

Arpádova a opustiv tajně Vídeň, dosahuje v několika málo dnech
v červenci 1290 korunovace ve Stoličněm Bělehradě.

Povýšení čilého Vlacha na trůn uherský mohlo býti zemi po-
žehnáním, kdyby b}^ Ondřej dosáhl obccnéh o uznání tak rychle,
jako koruny. Ale jeho desítiletá vláda bjla vskutku jen boj a usta-
vičné válení Sysiíova balvanu do \Tchu věrolomstva velmožů
světských i duchovních, kteří kořistili bezohledně z jeho nesnází.

Bojovalť Ondřej takřka od prvního dne vlády své s neapol-
skými Anjouovci, kteří rovněž v\'stoupiji s nároky na trůn
uhersk}^, popúajíce legitimitu Ondřejova a dovolávajíce se pří-
buzenství s posledními Arpády.

Bylo to ovšem jen příbuzenství po přeslici. Sestra zabitého
Ladislava, Marie, byla manželkou kulhavého kra^e neapolského
Karla II., a přenesši svá práva na mladšího syna, Kaila Maitella,
doufala, že mezi uherskými velmoži nalezne stoupence, a to tím
spíše, že se mohla opírati i o přízeň papežskou.

Mezi rodem Anjou a stolcem římským bylo, jak známo, od
záhuby Štaufů trvalé společenstvo, mnohdy tíživé i pro tu i pro
onu stranu, ale znovu a znovu upevňované bojem proti neum orné
frakci ghibellinské v Itálii. Proto se bezpečil král neapolský, že
i v zápasu o Uhry bude podporován jak papežem tak veškerou
,, parte della chiesa", a vyjednával několikráte s guelískými re-
publikami na poloostrově, a zejména s Florencií, o peněžní i vojen-
skou pomoc pro uherské tažení. Jsa si jist tím, že rozsudek do-
padne v jeho prospěch, opakoval do úna\^ tvrzení, že jediný
papež jakožto vrchní lenní pán jest oprávněn rozhodnouti, komu
koruna sv. Štěpána právem přísluší, a názor ten nalézal ovšem
u dvora římského souhlas horlivý.

K rozsudku výslovnému sice nedošlo, Karel Martell však,
dokud žil, byl v Itálii vskutku uznáván, jak později se připomíná,
,,skoro obecně a zvláště církví římskou" i) králem uherským. Že
však přes to rod neapolský po dlouhá léta nedovedl úspěšněji
uplatniti svých nároků v Uhrách samých a že chystané tažení
znovu a znovu bylo odkládáno, souviselo především s tím, že síly
Anjou ovců poutal dlouhý boj o Sicihi s Fridrichem Aragonským;
nepřály tomu však i jiné události. Jednak překáželo dlouhé
uprázdnění stolce papežského v letech 1292 — 1294 a nešťastný

1) Emler, Reg. II. Nr. 196á.

333

pontifikát Celestina V., jednak v létě 1295 zemřel nenadále i sám
Karel Martell. Matka jeho, královna Marie, přenesla ovšem bez
odkladu své právo na vnuka, Karla Roberta, ale jeho úplná ne-
dospělost b^^la novou překážkou úspěchu, a to tím více, že ani
papež Bonifác VIII., brzy potom zvolený, nejevil valné chuti,
dáti veškerou m_oc v této věci do služeb zájmů neapolských.

Uherská politika Bonifáce VIII. nebyla dosud náležitě po-
suzována v rámci ostatních snah papežo^^ch a zejmiéna bylo
v literatuře historické přeceňováno jeho úsilí na prospěch mladého
Caroberta. Bonifác VIII., ač tak často a drsně vytýkal univer-
sální ráz své vlády nad veškerým světem křesťanským, lpěl s váš-
nivým a soustavným zájmem především na otázkách italských,
jež vyrostly ze zápasu posledních Štaufů s papežstvím. Byl pa-
mětníkem zápasu toho takřka od počátku a nevyprostil se vlastně
do smrti z jeho ovzduší. Pravou touhou životní mu bylo, zničiti
Fridricha Sicilského, vnuka Manfredova, opírajícího jako uhelný
kámen kdekoliv v Itálii ještě trvající zbytky ghibellinské a vy-
růstajícího tím v pohrůžku moci papežské. Nadto však doufal
Bonifác také, že se mu podaří pom.ocí oddaných guelfů ovládnouti
Toskánu a vykrojiti svým nepotům z kraje toho veliké knížectví.

K dosažení těchto cílů především mu měla sloužiti m.oc neapol-
ských Anjouovců, a vášnivý papež se chvástá val, že je k tomu
bude poháněti třebas i ,-,hady a škorpiony", anathem.aty a se-
sazením, dávaje Karlovi II. nejednou prudkýirii a bezohlednými
slovy na jevo, že jest králem^ jen z milosti církve, který by bez
podpory stolice papežské záhy bídně dohospcdařil. Proto, kdy-
koliv ki^ál ten si troufal jednati spíše na vlastní vrub, slýchal
od papeže tvrdé výčitky, a také otázka uherská byla z těch, v nichž
se jevilo mezi nimi málo shody.

Dokud boj o Sicílii a Toskánu nebyl rozhodnut, nechtěl
Bonifác VIII. nikterak, aby koruna neapolská na sebe brala
vážně úkoly jiné. Hlásal sice ještě důrazněji nežli jeho před-
chůdcové, že jediný papež může rozhodnouti o zemích sv. Štěpána,
ale nechvátal nikterak, aby rozhodnutí takové vskutku učinil
ve prospěch Karla Roberta, a stejně jako Ondřej i princ neapolský
mu byl pouhým nápadníkem, nikoliv králem uznaným^). Při

-) Skutečnost, že královna Marie se zove roku 1298 v kterési listině
papežské královnou uherskou, nestačí k tvrzení, jaké má například Grábner,

334

obsazování biskupských stolcův uherské části Dalmácie a někdy
i v Uhrách samých jevila kurie ovšem větší přízeň jeho stran-
níkům, ale jinak papež nedopouštěl, aby neapolský klient své
síly v Uhrách příliš poutal.

Proto počet spolehHvých stoupenců neapolských tam dlouho
nevzrůstal tak, aby Ondřejovi hrozilo snad V5^1ačení ze země.
Pevným středem odporu proti němu zůstávaly kraje chorvatské
a dahnatské, kde zejména m.ccný rod hrabat brebirských při-
jíi:ial z Neapole pravidelné roční platy; ale ani všechna města
daknatská se nepr ohlásila pro Anjouovce a ve vlastních Uhrách
se poměry měnily tém.ěř denně. Kdekoliv který m.agnát světský
nebo ducho\Tií se ocital v neshodě s králem Ondřejem, nalézal
ovšem, pohodlné lože právní pro svůj odpor tím, že se na chvíli
prohlašoval pří\Tžencem kandidatury iieapo]ské'a popíral právo
Ondřejovo. Ale přes noc, byv ústupky získán, měnil prapor,
a proto tu dlouho nebylo opravdového boje o trůn dvou pevných
táborů, nýbrž spíše vleklý požár, který brzy v mal3'ch, brzy ve
větších plaméncích tu onde šlehal z rozvrácené budovy státní,
a král Ondřej marně vyčerpával síly jeho hašením.

Zvláště v prvních letech, nem.aje valně jiné opory než věna své
matky Tommasiny, kterou nám. některé zprávy^ líčí jako démonickou
travička vlašskou a která dočasně se jeví vskutku spolu vládkyní
synovou, ocital se Ondřej začasté v postavení zcela nedůstojném.;
býval i zajatcem s\^ch předních m.anů, chvěl se stále před otrá-
vením, které bývalo ovšem obecným přístrachem. panovníků doby
té, a přiznával slavnostním potvrzováním svobod říšským sjezdům
panským znova a znova výslovně právo, posuzovati vládu krá-
lovskou a rozhodovati o obsazování vyšších úřadů říšských.

Přes to prese všechno se mu v průběhu let přece podařilo
obratným jednáním aspoň poněkud upevniti své panství v zemi.

Die bohmische Politik 113, že prý tehdy Bonifác VIII. rozhodl spor o trůn
sv. Štěpána vskutku v neprospěch Ondřejův. Veškeré následující projevy
papežovy svědčí jasně proti tomu a ani dvůr neapolský si netroufal až
do roku 1300 zváti Karla Roberta králem uherským, nýbrž vlastním rodičům
jest zpravidla jen ,,Carolus de Ungaria", tedy nápadník. Souviselo to
patrně ovšem i s ohledem na uherské straníkjr, kteří k formální volbě ne-
dospělého prince přistoupili nejspíše teprve v Záhřebe v září 1300, jak správně
naznačuje W. Fraknói ve článku ,,Die Thronfolgeordnung im Zeitalter
der Arpaden. Ung. Rundschau II. 152.

335

zejména, když navázal přátelské a příbuzenské svazky s dvorem
vídeňským. Zprvu byli Habsburkové sice stejně jeho nepřáteli
jako Anjouovci, toužíce rovněž po koruně uherské a vztahujíce
na ní lenní svrchovanost říšskou. Než Ondřej odrazil šťastně
jejich nároky a získal je posléze pro sebe tou měrou, že směl za
druhou choť pojmouti dceru Albrechtovu, Anežku. Habsburská
pomoc mu pak umožnila zejm^éna ráznější postup proti mocným
pánům z Gysinku (Nérnetuj var) . Magnáti ti, osazení při hranicích
štýrsko-rakouských, ale vládnoucí i v jiných částech říše značnými
statky, hráli v uherských dějinách 13. věku úlohu, kterou lze
dobře srovnati s úlohou našich Vítkovců za Přemysla II. Otakara.
Neboť touha pánů z Gysinku spěla rovněž k tomu, aby si při samé
hranici, mezi zeměmi habsburskýnr^j a Uhrami, utvořili téměř ne-
odvislý státeček. Setkáme se ostatně s členy rodu toho, hlavně
s mladým Ivanem a Jindřichem, ještě častěji. Za krále Ondřeje
byli z prvních přívrženců strany neapolské, ale změnili stejně
jako jiní magnáti častěji tábor, a spojení Ondřejovo s Albrechtem
Habsburským jim svázalo aspoň poněkud ruce.

Spojem to vedlo také k přátelským stykům se dvorem
pražským, které valně usnadnila ovšem i změněná orientace
politik}^ Václavovy v druhé polovici let devadesátých. Neboť
dokud se mladý král český znova a znova vracel k plánu aspoň
částečného znovunabytí otcovského podíhi na zemích alpských,
nemohlo býti trvalé shody jeho ani s Habsburky ani s uher-
ským ki"álem_. Věc se však měnila, jakmile Václav II, konečně
dal na jevo, že se spokojí s náhradou v Míšní a Polsku a že obrátí
rozpínavou sílu své říše zcela v tento směr. Tu bylo rázem možné
obnovení klidných styků a pak dokonce i spojenectví s dvorem
vídeňským a přes Vídeň šly svazky ty dále až do Budína. V téže
chvíli, kdy začala společná akce česko-rakouská proti Adolfu Na-
savskému, roku 1298, byla mladičká dcerka Ondřejova z prvního
m^anželství, Alžběta, ve Vídni zasnoubena kiálevici Václavovi a
v bitvě u Gollheimu pomáhal sbor jezdců uherských po boku
české čety Albrechtovi dobývati koruny římské.

Následky alliancí těch se pak jevily v zápětí i ve vnitřních
bězích uherských. Opíraje se o slíbenou pomoc mocných sousedů,
král Ondřej pokusil se na velikém sněmu v Budíne v srpnu 1298
o obecnou nápravu říše. Mluvilo se tu o revindikaci rozchvácených
statků korunních i církevních, o zrušení samovolně zdvižených

336

hradů, o klatbě proti neposlušným, loupeživým pánům i o úpravě
rady královské a zdálo se, jakoby se vskutku na pomoc králi zdvi-
hala i vlna vlasteneckého uvědomění, čelící zhoubné anarchii. Ale
úspěch byl ovšem provázen i nevýhodou, protože přivedl protivnou
stranu neapolskou k poznání že jest třeba úsilí ve prospěch Karla
Roberta zdvojnásobit a právě roku 1299 dostalo se straně té
nadto vehmi činného vůdce, jaký ji dotud chyběl.

Přes odpor menšiny zvolila totiž kapitola ostřihomská arci-
biskupem mladičkého Řehoře Bododa, horlivého protivníka Ondře-
jova. Papež ho sice nepotvrdil, patrně pro přílišné mládí, ale pověřil
aspoň administrací arcibiskupství, největšího v Uhrách, a Bodod,
stav se zároveň i administrátorem v Stoličném Bělehradě, vyšinul
se rychle na hlavu strany anjouovské a dovedl ji vzpružiti k nové
útočnosti.

Jakožto primas země obrací proti protivníkům bezohledně
zbraň interdiktu, svolává do Vesprima sněmy vlastní strany a snaží
se odvésti zejména vyšší duchovenstvo od Ondřeje. Výsledek
agitace jeho nebyl ihned stkvěly; sám byl nucen opustiti vlastní
diecési a hledati útulku v Charvatsku, kam moc Ondřejova valně
nesáhala. Odtud však Bodod spolu s hrabaty brebirskými tím
důrazněji naléhal na Icrále neapolského, aby s větší silou nežli
dotud se ujal věcí uherských, nechce-li, aby vyhlídky jeho vnuka
byly zcela ztracen}^ Žádali ovšem zejména toho, aby král Karel
zvýšil peněžité podpory, ale také, aby konečně vypravil vnuka
čeliti osobně soupeřovi. Proto zajel hrabě brebirský Řehoř, syn
bána Pavla, na jaře 1300 až do Neapole a jeho domJuvám se v srpnu
vskutku podařilo přivézti do Splitu žádaného prince, byť jen
s družinou nevalně četnou. Jedenáctiletý Karel Robert byl pak
veden do Záhřeba, kde jej v říjnu po předchozí volbě formální
pomazal Bodod slavnostně na krále uherského, vytýkaje, že jako
hodnostář stolce ostřihomského je k tomu jedině oprávněn. A tak
vstupoval zápas Ondí"ejův s rodem Anjou konečně do nového,
spádně jšího řečiště a stával se vzrušenějším.

Než výprava neapolského nápadníka a záhřebská volba se
staly zřejmě proti vůli Bonifáce VIII. a papež se nikterak netajil
svou nespokojeností. Zástupce Ondřejův v Římě, Petr Bonzano,
který nešetřil peněz; na získání vlivných kurialů, věděl o tom
dobře a rozhlašoval všude, že jeho pán, až prý porazí a zajme
nezkušeného prince, na důkaz své úcty k stolci římskému a po-

337

slušnosti ho pošle prostě papeži, jsa jist, že týž mu pak neupře
žádaného uznání. Z toho jest zřejmé, že ani ve chvíli té strana
neapolská nemohla počítati s valnou pomocí Říma a že král Ondřej
doufal v úspěch patrně pevněji než kdy jindy, spoléhaje se na
pomoc krále Albrechta a snad i na pomoc českou ; ale nebylo mu
souzeno, dočkati se vrcholného zápasu. Jeho zdraví bylo, jak se
zdá, již na podzim roku 1300 vážně otřeseno^) a 14. ledna roku
následujícího náhle skonal.

To ovšem změnilo stav věci v Uhrách dokonale. Nebylo
již mužského Arpadovce a strana neapolská uvítala srnrt Ondře-
jovou jako událost, jež Karlu Robertovi otevírá konečně a plně
bránu k panství v zemi. Než sklamala se. Smrtí Ondřejovou vzrostl
zajisté počet přívrženců jeho mladého soupeře — z pozdějších
zmínek vidíme, že vedle administrátora ostřihomského a vehnožů
charvatských stanuli při něm tehdy i biskupové nitranský, pěti-
kostelský a záhřebský, některé bohaté kapituly a kláštery, ze
světských m.agnátů pak zejm.éna Štěpán syn Markův a jeho zeť
Roland, mocní hlavně v komitátech Poszega a Baranya, Ugrin
syn Pousův z kmene Csáků a jiní — ale větší část duchovního
i světského magnátstva uherského, trvající dotud v táboře On-
dřejově,2) nebyla nikterak ochotna palmu vítězství prostě po-
stoupiti protivníkům v Záhřebe shromážděným a vzdáti se snad
v jejich prospěch úřadů a moci.

Tvrdila-li strana neapolská, bezpečíc se podporou Říma, že
nyní více než dotud jest třeba žádati o rozhodnutí papeže jakožto
vichního lenního pána Uher, odpovídali druzí, že by takové do-
volávání papežského soudu bylo se zřejmou ztrátou svobod ná-
rodních. Rozhodnutí o tom kdo bude v Uhrách vládnouti mělo
podle nich zůstati zemské obci, a papežovi bylo přičítáno jen
právo ,, potvrzovati a korunovati krále z pravého rodu králů
uherských pošlého, jehož by páni jednomyslně a svorně z rodu
toho si vybrali." Tak aspoň byla věc vyjádřena doslovně o něco

^) Svědčí o tom aspoň nápadný důraz, s kterým Petr Bonzano
tehdy vytýkal v Římě, že pán jeho jest zcela zdráv; neboť dementi
podobná bývají opakem pravdy.

^) U mnohých historiků se stalo zvykem, mluviti o straně, čelící ná-
rokům Karla Roberta, jakožto o , straně národní" a zvláště Grábner zneužil
valně označení toho. Vskutku ve věcech těch moment národní, jak my mu
rozumíme, nehrál úlohy rozhodné.

Susta, Dvě knihy českých dějin I. 22

338

později, roku 1308, a není pochybnosti o tom, že již při smrti On-
dřejově hledisko to platilo za správné většině magnátů, shodujíc
se úplně i s obecně platnými názory panstva středověkého na
právo dynastické. Potkáme se s hlasy zcela podobnými i v Cechách
po vymření Přemyslovců, s tím ovšem rozdílem, že tam nešlo
o nárok moci papežské, nýbrž o právo císařovo.

Proto magnáti, sluromáždění u mrtvoly Ondřejovy, neváhali
jednati na svůj viub a nevyčká váli rozhodnutí z Říma. Z rukou
mladé vdovy ki*álovské, dcery Albrechtovy Anežky, pro niž si
rakouský maršálek, Heřman z Landenbergu, zajel s branou m.ocí
až do Uher, přijali správu hradu budínského, shodh se na novém
rozdělení dvorských úřadů a uvázali vůbec ve vládu prozatímní.
V Budíne pak, jehož měšťanstvo se porad činně účastnilo, začala
se v zápětí jednání o volbě nového panovníka. Pozdní kompilace
uherské, jediný domácí pramen Icronikářský, dávají nám ovšem
jen velmi skoupě zprávu o jednáních těch; že však při nich ne-
ch37bělo z\aičných frásí, dosvědčují listiny, ■'^) v nichž se líčí, jak
po smrti krále Ondřeje, té ,, poslední zlaté haluze V3^pučelé z po-
svátné z krve krále Štěpána po meči" všecek národ byl prý rozža-
lostněn ,,jako Ráchel oplakávaje ztrátu pravého a přirozeného
pána a hledaje, jak by zase mohl nalézti s boží pomocí nového
panovníka pošlého z krve svatého krále." Neboť vskutku se
jevilo především nutným, aby proti Karlovi Robertovi, po přeslici
s Arpadovci spřízněnému, byl postaven nápadník, který by rovněž
nebyl bez téže přednosti, což ostatně nebylo nesnadné, protože
krev Štěpánova zúrodnila i jiné rody sousední.

Podle věrohodné zprávy Heřmana, opata Altaišského, obrátili
se někteří m.agnáti nejdříve do Bavor k vévodům Štěpánovi
a Otovi, jejichž matka byla dcera Bely IV. Ale bez výsledku.
Vévodové dolnobavorští patrně nedůvěřovali nabídce, která snad
ani nevyšla od pánů předních. Proto usnula bavorská kandi-
datura ta dříve, nežli vešla v obecnou známost, a do popředí
se posunula kandidatura jiná, českého krále vice Václava. Tvrdívá
se ovšem, že šlo původně o jeho otce, kmitla-li se však vskutku
myšlenka ta vůbec ve vleklém jednání volebním, bylo to jistě
jen na chvíli a bez účinku .2)

1) Cod. dipl. Andeg. I. Nr. 47.

') Mínéní, že koruna uherská byla nejdříve opravdu a formálně na-
bízena Václavovi II., zavládlo, zesíleno autoritou Palackého, těměř obecné

339

V Uhrách nemohlo býti přece sklorxu k tomu, aby se pyšná
země snad, jako nesvorné úděly polské, podrobila vládě kapitánů
málo pohyblivého krále českého, o němž kronikář štýrský tvrdil
tak důrazně, že neměl ani síly ani chuti, aby denně cválal s houfcem
Maďarů a Kumánů po stepích, jako prý králi uherskému toho
jest třeba. Uhři chtěli míti svého krále v zemi sídlícího a nadto
pro mladého kralevice Václava bylo možno uvésti nejen to, že
byl po bábě stejně pravnukem Bely IV. jako Karel Robert, nýbrž
ještě jin}^, závažný důvod, totiž, že byl snoubencem jediné dědičky
Ondřejovy, Alžběty. Aragonský jednatel v Benátkách, Mario
Mariglori, dávaje o té věci zprávu svému pánovi, králi Jakubovi II.,
v\rtýká výslovně, že uherští páni obrátili zi"ak svůj na syna Václa-
vova především proto, že na něho hledí jako na manžela dcery
zemřelého krále, vlastní dědičky koruny .i) Týž motiv, který pro-
vázel Václava II. ke korunovaci do Hnězdna měl tedy dovésti
S3ma jeho ke koruně uherské.

Úvahy ty byly ovšem jen pláštíkem, zdobícím a zakrývajícím
mnohou jinou pohnutku vedlejší. Strana odporující Karlovi Ro-
bertovi hledala především nápadníka, který by moci neapolské
čelil podstatnou silou vlastní a byl s to, nésti i značný náklad

a drželi sa ho i Krones, Der Thronkampf der Přemysliden und Anjous
in Ungarn (Zeitschrift d. ost. Gymnas. 1863, 640) i Huber, Geschichte
Oesterreiclis II. 79 i Grábner 1. c. 115. Teprve v posledních letech byla
proti němu vyslovena důrazněji pochybnost W. Fraknóiem, který ve článku
nahoře uvedeném tvrzení to nazval bajkou. Tvrzení vskutku opírá se jen
o domácí kompilace uherské z druhé polovice 14. věku (Chron. Budense
= Chron. pictum), jejichž skrovná spolehlivost se jeví také nespráv-
ným výpočtem přívrženců té i oné strany, a pak ještě o zmínku
v rýmované kronice štýrské cap. 723. Zápis kroniky světelské (M. G. SS.
IX. 659), že králevic Václav se stal králem uherským ,, patře eius primitus
r,'nitente" dlužno vysvětliti tak, že Václav II. se zpočátku zdráhal, syna
svěřiti Uhrům, jak o tom také kronika zbraslavská vypravuje, která sou-
hlasně s Contin. Vindobonensis a Cont. Hermanni Altahensis neví ničeho
o kandidatuře Václava II. Důležité jest svědectví Mariglonovo, o němž
ještě bude řeč, že Uhři volili kralevice Václava proto, že byl snoubenec
Alžbětin; to vylučuje takřka předchozí kandidaturu jeho otce, o níž vznikly
n ^odůvodněné pověsti patrně asi tím, že se tajná jednání, volbě předcházejíci,
dlouho vlekla a rozličné dohady vzbudila.

^) Finke, Acta Aragonensia I. 241. Listu toho si povšiml již W.
Fraknói v článku ,,Wenzels Wahl zum Konig von Ungarn". Ung. Rundschau
1914. 537.

22*

340

boje. Moc a bohatství krále českého jevily se zárukou zdaru
a slibovaly nadto hrabivým rukám magnátů nevšední odměny.

Jméno kralevice Václava bylo tedy v Budíne asi velmi záhy
proneseno mezi rozhodujícími voliči, ale dříve nežli došlo k volbě
skutečné, předcházela dlouhá vyjednávání předběžná, o nichž nám
prameny zachovaly jen dost nejasné narážky^). Českou kandi-
daturu podle pramenů podporoval zejména pan Ivan z Gy-
sinku se svým bratrem Jindřichem, tedy dva nejmocnější a zároveň
nejnepokojnější páni západních krajů uherských, o nichž jsme
se již zmínili a jimž ani cesta ke dvoru českému patrně nebyla
nikterak neznáma. Nebyloť tomu ještě třicet let, co jejich otec,
uprchnuv k Přemyslovi II., pojal v Cechách za manželku dceru
bohatého Smila z Lichtemburka, kterou však, vraceje se zpět
do Uher, bezohledně opustil. Rýmovaná kronika štýrská, popisujíc
vehni obšírně tajná jednání, předcházející volbě roku 1301, zlae-
sluje sice jejich ráz svou netajenou nepřízní ke všemu českému,
má však přece mmohou dobrou zprávu a zejména to jí lze asi
vskutku věřiti, že právě páni z Gysinku byli z prvních, kdo vy-
zvídali u dvora pražského, svěřil-li by Václav II. vůbec syna
Uhrům a jaké oběti "^y byl ochoten jeho volbě přinésti.

Král český stanul tak před těžkým rozhodnutím a ještě podnes
doznívá v úvahách historiků spor o to, nebylo-li přijetí koruny
uherské Václavem II. osudným překročením přirozených mezí
moci české. Jisté jest jen, že se nestalo ukvapeně a bez rozmyslu.

V radě králově byli mužové, kteří varovali. Nevěrnost a ne-
spolehlivost uherských velmožů stávala se tehdy příslovečnou;
jediný dědic trůnu českého, sotva dvanáctiletý, měl jim býti vydán
do zdivočelé země, cizích mravů, kde právě Icrál Ondřej zahynul
tak podivně náhle a kde i jeho předchůdce Ladislav byl úkladně
zabit. Skutečné vlády pak bylo patrně proti neapolskému
princi teprve dobývati a to nepochybně s ohromným nákladem,
a nedávné tažení do Hnězdna vyčerpalo téměř všechny zdroje
příjmů. Uhry bude třeba sytiti českým stříbrem ve chvíli, kdy
se upevnění moci v Polsku jevilo tak naléhavým, a nadto bylo

^) Kronika zbraslavská mluví ovšem jen o jediném poselství uherském
do Čech, ale to se vztahuje na slavnostní nabídku koruny, připravenou
předchozím jednáním. Uherské listiny (Cod. dipl. Andeg. I. Nr. 47) vy-,
týkají výslovně, že uherská poselst\'a šla do Čech ,,iteratis vicibus antc
coronationem".

341

se báti i vážného nepřátelství dalšího, jak s papežem, ochráncem
Karla Roberta, tak patrně i s králem římským. Neboť snadno
bylo se dohádati toho, že Habsbm-kům bude spojení koruny české
a uherské, které by země jejich sevřelo takřka železným kruhem,
velmi proti mysli.

Naproti těmto důvodům stály ovšem jiné. Z pozdějších
zmínek vysvítá, že z hlavních strůjců uherské volby Václavovy
byl obratný biskup krakovský. Jan Muskata. Není vyloučeno,
že očím tohoto předního stranníka české moci v Polsku se jevilo
získání Uher především zabezpečením Krakovská a jiných krajů
polských pro krále. Styky uhersko-polské , zejména hospodářské,
byly v době té mnohem čilejší, nežli styky, jež se rozvíjely mezi
Uhrami a zeměmi českými. Těm byly Bílé Karpaty od Ostravy
až k Skalici mocnou překážkou a zbahněný kraj při střední Moravě
proslul od dávna loupežným nájezdnictvem hraničným. Naproti
tomu důležitá obchodní cesta od ústí Visly ke Krakovu vedla dále
přímo na Budín, a obchod mezi západní Evropou a Uhry bral se na-
mnoze po ní, nikoliv podraze dunajské anebo přes Cechy. Kdo chtěl
pevně ovládati Krakovsko a byl nucen odrážeti útoky rusínských
i tatarských sousedů, pro toho panství v Uhrách mělo vskutku
podstatnou cenu. Neboť každé hnutí proti vládě české v Malo-
polsku mohlo právě tu nalézati oporu nejsnazší a pozdější doba
ukázala skutečně, že Vladislav Lokýtek začal zpětný výboj Kra-
kovská s pomocí uherskou.

Větší silou než snad tyto důvody místní působily ovšem
úvahy obecné, hledící k celku moci přemyslovské. líronikář
zbraslavský, užívaje vítané příležitosti, aby mohl novým, půso-
bivým rysem okrášliti ve Václavovi pravého knížete míru, tvrdí,
že ho koruna uherská lákala především jakožto záruka trvalého
khdu v střední Evropě. Měl prý za to, že ,, chudým a vlasti útěcha
z toho vzejde," když pod vládou českou zvířený živel madarský
bude spoután do pevných hrází a těsným spojením koruny české
i polské s korunou svatého Štěpána vznikne moc, proti níž se
nikdo neodváží pozdvihnouti zbraně. Opat Petr tu jistě zase
poněkud idealisuje obraz svého krále, ale vyloučeno není, že úvahy
takové u Václava II. vážily aspoň z části, ovšem vedle mocné
touhy po nebývalých a nevšedních úspěších, duši jeho naplňující.

Jaký výhled se otvíral jeho prudké ctižádosti! Žádný král český
nepozdvihl ještě zraku ke koruně sv. Štěpána, a snil-]i otec v době

342

litevských plánů o panství od moře k moři, mohl jeho sen nyní
uskutečniti syn říší sáhající od ústí Visly až k Dalmácii. Ti, kdož
se přimlouvali za přijetí koruny uherské, stavěli prý Václavovi II.
před oči také ohromné síly, skryté v národě, který podle jejich
slov, „kdysi tém.ěř celé Německo mocí svého meče po dlouhou
dobu znepokojoval". Bylo tak svůdné, tvořiti monarchii, v lúž
by tato nezkrocená bojovnost uherská byla postavena do služeb
dynastie české, a jež by se stavěla po bok říši řúriské jakožto
veliký a vskutku evropský útvar. Skrývalo se v tom i vzácné
zadostiučinění za pád Otakarův, týmiž Uhry umožněný, a nej-
lepší snad ochrana před podobným osudem. Neboť kdož ze sou-
věkovců by byl již zapomněl, že jen vzájemné soupeřství a úporné
boje Přemyslovy s krály uherskými umožnily Rudolfovi Habs-
burskému, že mohl tak snadno povaliti českého krále a jako tertius
gaudens ovládnouti země alpské, o něž se oni oba do vysílení
přeli.

Spojení té i oné koruny miohlo tedy ochrániti Václava před
nebezpečím takovým a sám okamžik se zdál nad jiné příhodným,
aspoň hledě k možnému odporu římského krále. Neboť Albrecht
Habsbm"ský byl právě úplně zabaven a i vážně ohrožen novým
bojem skurfirsty porýnskými, jehož výsledek nebyl ještě nikterak
zjevný a mohl býti mladé moci habsburské osudný. Čtvero kur-
fiřtů se pokoušelo se vším úsilím o jeho sesazení, papež Bonifác VIII.
je k tomu zřejmě nabádal a v boji posiloval, takže se v říši již
vyprávělo, jak pyšně si arcibiskup mohučský poklepává na lo-
veckou brašnu, tvrdě se smíchem, že v ní má ještě několik králů
římských. A sám Václav II. jistě nezapomněl, jak lehké mu bylo,
odstraniti takovou pomocí knížat říšských Adolía Nasavského,
jakmile se stal nepohodlným českým zájmům, a to byl piece
král sice malé moci, ale Římem uznávaný a nestihaný příhanou
usurpátora, jako Albrecht! i)

1) Že by byl Václav II. do boje toho přímo zasahoval v neprospěch
Albrechtův, jak tvrdí kronika štýrská, které jde ^•eImi o to, aby ospravedl-
nila pozdější vystoupení Albrechtovo proti Čechám, není ovšem pravda. Podle
kroniky kolmarské (M. G. SS. 17, 209) měl římský král ve svém vojští
dokonce ,,homines Bohcmiae" a hlavně jeho stykj' s českým kancléřem,
Petrem z Aspeltu, dosvědčují, že dobrý poměr moci habsburské a české
ti Jxdy ještě nebyl, aspoň na venek, nikterak zkalen. Uzavřelť biskup basi-
lejský, Albrechtem na sklonku roku 1300 označovaný jakožto ,,princeps
et secretarius nostcr carissimus", s Habsburky / dubnu 1301 spolek k hájení

343

A možný odpor papežský proti volbě uherské? Václav II.
sáhl po koruně polské bez svolení Říma a nic nesvědčilo tomu,
že by Bonifác VIII., který nedávno s takovou nechutí uvítal
výpravu Karla Roberta do Charvátska, byl nyní odhodlán státi
obětavě za jeho právem ve chvíli, kdy veškeru sílu svou právě
soustredoval k boji o Sicihi, chystaje se pomocí francouzského
prince Karla z Valois k rozhodnému útoku na ostrov. Vskutku
Bonifác VIII. ani po smrti Ondřejově neprohlásil, že uznává
Karla Roberta pravoplatným králem uherským a dědicem tiůnu
Arpadovců. Vše, co učinil, bylo, že až v miěsíci květnu 1301
jmenoval Mikuláše kardinála Ostijského legátem a latere, který
měl v Uhrách stav věcí vyšetřiti a podle slov papežových ,,jako
anděl míru" poměry urovnati tak, aby to bylo s prospěchem
křesťanstva a se ctí stolce apoštolského. Plné moci legátovy pak
neprozraz ovály nikterak, že by z Říma, kdokoliv se postaví
proti nárokům Carobertovým, byl nutně ohrožen zatracením.
A ostatně legát ani nechvátal, aby cestu do Uher vskutku
nastoupil; pozdě do léta zůstal v Itálii a nebylo tedy vyloučeno,
že Bonifác VIII. bude i nadále rodu Anjou v Uhrách pomocníkem
stejně vlažným, jako za Ondřeje III.

Veškeré věci ty byly na dvoře pražském jistě dokonale brány
v počet a snad padaly na váhu i jiné, zcela osobní důvody. Václav II
byl sotva třiceti let a uzavřel teprve nedávno druhé m.anželství.
Podle středověkých zvyků jeho syn však v nejbližších letech již
dospíval a tací princové zadávali někdy velmi důrazně podílu
na vládě jako ,, mladší', králové, často dříve, nežli otci bývalo vhod
spokojiti se s úkolem výměnkáře. Bylo-li možno po dobu života
otcova zajistiti synkovi vládu v Uhrách, byl tím klid v Cechách
i v Polsku, kdysi tak často rušený ctižádostí dospívajících ki^aleviců,
nejlépe zaručen, a vzejdou-li snad i z druhého manželství králova
ještě synové, bude lze mnohem snáze rozděliti koruny mezi ně.

zemského míru na horním Rýně, prodléval na sklonku téhož roku v Heil-
broně při dvoře Albrechtově a snažil se zároveň osobními návštěvami ve
Vídni získati od vévody Rudolfa bohatou faru svatoš tě pánskou pro svého
bratra, magistra Paulina, rovněž klerika. Nepřátelství mezi Přemyslovci
a Habsburky tedy tehdy ještě jistě nebylo, není však vyloučeno, že Albrecht
králi českému valně nedůvěřoval, maje za to, že Václav přece, třebas tajně,
jak praví Chronicon Wimpinense (M. G. SS. 30, 1, 673), ,,aliquantulum
principibus favebat".

344

Kdo z nás, kteří patříme na vzdálené události málo prů-
svitnou clonou nevlídných a lakonických zápisů kronikářských,
na níž se postavy panovníků a jejichrádcůmíhaií jen jako matné
stínové obraz}^ smí rozsuzovati, co bylo správným a co nesprávným
krokem v osudné chvíli? Jisté jest, že Václav II. neodolal důvodům
kladným a po delším váhání vskutku projevil zásadní ochotu,
dáti Uhrům svého syna. A tím se ovšem veškerému jednání
dostalo rázem rychlejšího spádu. Neboť teprve, když velmožové
uherští nabyli záruky, že král český neodmítne, došlo v Budíne
k pravému sněmu volebnímu a zde byl kralevic Václav ,,pari voto
et comm-uni consilio" prohlášen čekatelem koruny sv. Štěpána.

Stalo se tak asi^) v druhé polovici května 1301 a lze souditi,
že se tehdy pro volbu Václavovu vyslovila vskutku většina m.a-
gnátstva uherského, z něhož se jen velmi malý díl hlásil dále ke
Karlu Robertovi^). Slavné poselstvo s plnou mocí, jednat s kralevi-
cem i jeho otcem, šlo pak na Moravu, kde se dvůr český právě
zdržoval. Bán Ladislav z rodu Rátolt a magister Demetrius, syn
Mikulášův, stáli v jeho čele, jsouce obklopeni houfcem průvodců,
v němž každý z čelných magnátů chtěl býti zastoupen aspoň
některým klientem. Neboť s budoucím. Icrálem a jeho otcem ne-
bylo poslům těm jednati jen o obecných podmínkách vlády nad
osiřelou zemí, o zásadním rozdělení moci ve státu mezi nového
krále a obec velmožů, nýbrž především o přídělu úřadů dvorských,
hradů a měst jednotlivým osobám. A při tom ovšem každému
velmoži šlo o to, abv hned na počátku na něm spočinul stín milosti
nového pána. Žádný nechtěl \^jíti na prázdno při prvním dešti
darů a projevů přízně, který se měl snésti na žíznivou zemi uherskou
z bohatých rukou českého krále, a mnohý z magnátů se hlásil
zcela bez ostychu o výkupné za slibovanou věrnost.

Všechny prameny naše aspoň souhlasí v tom že se Uhři rozhodli
pro krále vice českého ,, jsouce k přízni naladěni dary jeho otce

^) Soudím tak za zmínky' v kontinuaci altajšské, kde se praví, že
Václav byl na krále uherského korunován o letnicích (21. května). Toto
datum kronikáře jinak velmi dobře zpraveného nemůže hleděti k vlastní
korunovaci, k ní došlo až v srpnu, nýbrž hledí patrně k slavnostní volbě
a v tom smyslu souhlasí dobře s ostatním pořadem událostí.

2) Zprávy o tom, kdo náležel k jednomu i druhému táboru, sebral
nejlépe Grábner 1. c. 114 ns. ; než pro nedostatek pramenů také jeho výpočet
jest velmi kusý.

345

a v očekávání daru dalších", nebo jak jiný letopisec di-sneji praví,
,, koupeni penízem", a ještě mnoho let potom tvi'dil Karel Robert
vyčítavě, že český princ získal hlas}' Uhrů ,, silou své pokladnice."

České stříbro působilo zase divy, stejně jako v Polsku, a
zbožný kronikář zbraslavský, přiznávaje, že sladký jeho zvuk roz-
množil horlivost mnohých Uhrů, omlouvá to veršovanou úvahou
o tom, jak těžko prý člověk odmítá dary laskavě nabízené. Jeho
vrstevník Otakar Štýrský, to ovšem neodbývá tak delikátně, nýbrž
líčí drasticky nenas^^tnost magnátskou a reptání českých dvořanů
nad štědrostí, s kterou Václav II. zahrnoval uherské poselstvo
stříbrem, klenoty, zbraněmi i drahými rouchy. A s milou opravdu
naivností to přiznává i sám Štěpán, kdysi palatin. syn bána Irenea
z rodu Akos, hrabě komitátu borsodského, z nejmocnějších pánů
severouherských, který také byl nejštědřeji podarován. Ten ještě
po letech vychvaluje čilost rytíře, jenž ho tehdy zastupoval při
jednání v Brně a opatřU mu tam prý nejen ,,s bedlivou pílí a pečlivou
prozíravostí od Icrále českého pocty, důstojenství a vzácné dary,"
nýbrž získal i jednomu ze synů Stěpánových vznešenou nevěstu
z vlastní krve králů českých pošlou ,,filiam domini Bavarini ducis
Bavarie,"

Byla to vskutku asi dcerka pana Bavora ze Strakonic a Anežky,
nemanželské dcery Přemysla II., kterou tu chlubná ješitnost
uherského tchána učinila- bavorskou vévodkyní, ale případ nám
osvětluje nad jiné jasně ráz jednání, které se na Moravě v červnu
1301 odehrálo mezi uherským poselstvem a českým dvorem.
Václavovi II. bylo zajisté sáhnouti až na dno pokladnice než
byly vyměněny vzájemné přísahy mezi ním a uherskými plno-
mocníky, podle nichž měl krále vic český do měsíce býti vypraven
do nové říše své a na hranicích země slavnostně přijat šlechtou
uherskou.

Místem slavnostního přijetí toho byl určen Hodonín, město
v pohraničním styku s Uhry vůbec nejdůležitější, a zde došlo
na začátku srpna^) k valnému sjezdu uherského panstva, který
umožnil již přesnější odhad, na kolik mocnějších přívrženců bude
mladičkému panovníkovi se bezpečiti. V čele duchovních byl tu

1) Václav II. dlel 29. července na Velehrade (Reg. II. Nr. 1890),
12. srpna pak jest ještě v Hodoníně (Fejér VIII/1 Nr. 7, kde ovšem nutno
čísti ,,Kodini" místo ,,Kochin".).

346

Jan arcibiskup kalocský, provázený biskupy jagerským, vácov-
ským, ceanád-kým, velko\arad.inskýni, djakovarským a infu-
lovaným proboštem spišským, kteréžto všechny duchovní pány
nakzáme 30. července v Trnavě, shromážděné k jízdě do Hodonína.
Z velmožů s\'ětských, kteří uvítah hned na hranicích země uherské
nového pána, poutal k sobě pozornost přede všemi Matouš, syn
palat ina Petra z rodu Csák, pán násilnický a výboj ný, který již
ve sporech za Ondřeje III. se s\'ými bratry Dominikem a Michalem
hrál úlohu důležitou, přebíhaje z jedné strany na druhou a získávaje
při tom stále nové statky a hodnosti usurpací tak bezohlednou,
že jeden z jeho soupeřů ho může ve veřejné listině jm.enovati
,, hlavním kořistníkem a zhoubcem království." Vytlačiv biskupa
nitranského z hradu Nitry a z hrabství, byl se" zmocnil téměř
všech statků bohatého biskupství, ovládl i celou stohci trenčínskou ;
donutiv mnoho nižších šlechticů v kraji, aby mm sloužili, budoval
si silnou rukou bezprostředně u hranic moravských témiěř ucelený
státeček pohraniční, podobně jako činili, ovšem s menším zdarem,
na západě páni z Gysinku. Měl své dvorské úřady s týmiž tituly
jako sám král, snaže se však při tom zachovati palatinát uhersk>'
nebo aspoň jinou výnosnou hodnost dvorskou.

Tento Matouš Trénčanský se jeví spolu s Gysinskými hla\Tií
oporou české kandidatury a mladý Václav mu později vyndal
svědectví, že ,,se přede všemi šlechtici uherskými radou a po-
mocí co nejbedlivěji přičinil o to, abychom zvoleni byli". Vedle něho
vvTiikal v řadě pří\TŽcnců českých palatin Amedeus z rodu Aba,
m-agister Demetrius, člen poselstva do Brna, Kokas, syn Stě-
pánův z rodu Rátolt a zajisté mnozí jiní, o nichž se zprávy ne-
zachovaly.

Vedle těchto prvních magnátů zen o, shromážděných v Ho-
doníně, ne nejmenší pozornost pak na sebe obracel také hrabě
Werner, rj-chtář budínský, který se svým synem Ladislavem
nedávno zabil předchůdce Waltra a m.ocnou rukou se ujal i rychty
i statků jeho. Werner byl tu zástupcem německého měšťanstva,
jež zajisté nad jiné rádo vítalo krále z tak m.ocného rodu, od něhož
se bylo snad nadíti konečného uklidnění zem.ě.

Slavnostní rokoš v Hodom'ně byl ovšem po mnohé stránce
jen pokračováním jednání předchozího a také zde bylo Václa-
vovi II., jak listiny výslovně dosvědčují, zajišťovati rozličné
úřady i odměny stranníkům neúnavně ruku nasta\iijícím a nešlo

347

jen o vlastní statky korunní, nýbrž i o zboží cíi-kevní, odnímané
prelátům, stranícím Karlovi Robertovi, a o holý peníz. Na štědrost
českého krále daly se tu vůbec nároky nevšední a tak se dovídáme
na příklad, že byl nucen velikými penězi odkoupiti Ivanovi z Gy-
sinku hrad i kostel Ostřihomský, kterých se pán ten v době mezivládí
zmocnil a zle prý tam iádil.^) S obvyklým nadsazováním mohl
Otakar Štýrský živě vylíčiti, jak prý řada vozů a soumai-ů stěží
stačila odvážeti dary, s nimiž se po ukončení schůze hodonínské
šlechta uherská vracela do země, ve svém středu m.ajíc mladého
krále.

Dvanáctiletý Václav vstupoval tedy na půdu uherskou hlučně ;
ale zajisté nepřicházel sám, nýbrž provázen četou osvědčených
průvodců. Určitě víme, že mu otec určil jakožto spolehlivého
rádce do cizího prostředí muže, který se již při šíření českého
panství v Polsku znamenitě byl osvědčil a m.ěl patrně i na jed-
nání o koiunu uherskou znamenitý podíl, totiž vratislavského
Němxe, Jana Muškátu, biskupa krakovského. Muskata jede s mla-
dým Václavem do Uher jakožto vicekancléř a vlastní správce
kanceláře královské, jejíž titulámí hlavou zůstal ovšem arcibiskup
kalocský. Jízda pak nesměřovala hned k Budínu, nýbrž nejdííve
do stolic ného Bělehradu. Nezbytný zápas s Karlem Robertem
žádal totiž toho, aby Václav co nejrychleji dosáhl koruny krá-
lovské, neboť bylo patrně obecně známo, že také neapolský ná-
padník se chystá slavnostním aktem korunovačním zdůrazniti
své právo.

Obklopen zejména četnou zbrojnou družinou Matouše Csáka,
chvátal tedy český kralevic z Hodonína přímo do Běleliradu,
aby zde 27. srpna z rukou arcibiskupa kalocského přijal korunu
sv. Štěpána spolu s novým jm.énem krále Ladislava V., uherské
národní tradici hovějícím.2)

Mladý král nebyl patrně pověrčivý, jinak by byl sotva zvolil
ke korunovaci den sv. Rufa, Cechům zlověstný. Anebo byla snad
v tom trocha zadostiučinění za to, že v týž den před třiadvaceti

1) Ftjér VIII. 1. 184.

*) Skutečně však nebývalo jména toho potom ani v uhc rských
listinách užíváno důsledně; tak se setkáváme v listinách kapituly jagerské
s datováním ..regnante illustri rege Hungariae Wenzeslao", Cod. dipl.
Andeg I. Nr. 3.

348

lety mrtvola jeho děda byla pohaněna týmž lidem uherským,
který se nyní před vnukem nízko klaněl? Jistě lze míti za to, že
ve chvíli té sebevědomí mladého prince i jeho otce, Václava II.,.
bylo na vicholu. Jejich soupeí Karel Robert přitáhl sice s Řehořem
Bododem současně rovněž do středu země, před Ostřihom, ale
město mu neotevřelo bran, a tak byl nucen administrátor ostři-
homský svého chráněnce korunovati zatímní korunou kdesi v pol-
ním táboře, jak o tom opat Gauírid zpravoval krále aragonského,
přiznávaje, že hvězda rodu Anjou v Uhrách zcela nezvratně klesá,
jsouc podporována sotva některými velmoži a nalézajíc hlavně jen
u loupeživých Kumánů hlasitější přízeň. Vše ostatní prý drží
s králem českým, který má naději, že téměř celou zemi v krátce
ovládne.^)

Proto pochopíme, že se tehdy k moci Václava II. obracel
veškeren svět s podivem, jalcý zní ze souvěkých veršů pěvce křížo-
vého tažení landkrabí Ludvíka,^) hlásajících, že co pam.ět lidská
sahá o činech králů, nikd^' nebylo slechu, že by byl který z nich
bez hrozného úsilí válečného získal v jediném roce takové dvě veliké
říše. Téměř bez boje nabjd prý rod český koruny polské a nyní
i uherské:

alsó ^■on dem mer biz an daz m.er

ist er von der kristen dietě

an voUer gebiete

den Urbatzen, Kolzen, Valben

den Tzoken anderthalben

Bulgaeren und swaz diu lande sin

an dem teile bis an Griechen hin.

Od moře k moři, od Baltu až k Adrii, mělo sahati panství rodu
Přemyslova a v tu chvíli, kdy ve Stoličném Bělehradě na mladé
hlavě Václavově spočinula koruna sv. Štěpána i nejsmělejší sen
jeho otce se zdál skutečností. Jak pochybnou a malou se v okamžiku
tom proti moci jeho domu jevila moc krále římského Albrechta, za-
baveného kdesi na Rýně drobným bojem o jednotlivé hrady nepo-
slušných kurfiřtů a stíženého prudkým odsudkem papežovým!
Tu zajisť^^ nebylo mnoho těch, kdož by byli věřili, že stk\'ě]á ta

1) Finke, Acta Arag. I. 112.

-) Edit. von der Hagen v. 5520 sq.

349

l)udova přemyslovská stojí jenom na vratkém písku, jak později
podle slov evangelia škodolibě poznamenal Otakar Štýrský.

Po svátcích přicházívají bohužel v zápětí dny všední roboty
a ty nastaly novému králi uherskému, Ladislavovi V., jakmile se po
korunovaci z Bělehi-adu odebral do Budína. Ráz vlády jeho, která se
tím začala, ovšem není snadno postihnouti. Jest zjevné, že magnáti
uherští, zejména drsní uchvatitelé, jako byl Matouš Csák, v mla-
dickém princi viděli pouhý nástroj oligarchické zvůle. A jak bo-
hatá byla vskutlai kořist, kterou mnozí z nich odnášeli z volebního
ruchu, ukazuje nám výpočet titulů, které si dává na příklad Jind-
řich z Gysinku ; zove se magistrem taverniků, což byl jeden z nej-
vyšších úřadů dvorských, báném Slavonie a pánem čtyř komitátů,
kdežto jeho bratr Ivan, který se stal palatinem království, vládl
rovněž několika stolicemi. A s podobným hromaděním hodností
setkáváme se i u jiných, kteíí si již v jednání předvolebním byli
zajistili tučn3> podíl na moci veřejné. Naproti tomu však nebylo
lze neviděti, že mladý král vkročil do království píece zcela jinak,
než kdysi Ondřej III., že nestál tu tak osamocen v cizím prostředí.
Do některých pevných míst vstoupily české posádky; tak se
v důležité Ostřihomi stal kastelánem český rytíř Zdislav řečený
Měšec^) a při samé osobě mladého krále stál oddaný rádce, kra-
kovský biskup, jemuž mladý král v listinách svých dosvědčoval,
že k upevnění vlády jeho obětavě nastavuje život i jmění.

Ovšem ani Muskata nečinil tak zadarmo ; hned mezi prvními
vládními činy Václavovými bylo darování spišského hradu Plawiec
biskupovi,^) ale ve společnosti nespolehlivých velmožů uherských
byl Muskata Václavovi oporou jistě podstatnou. A v pozadí stála
veliká moc samého krále českého, jehož ruka nepřestávala zasa-
hovati do panství synova a který prý býval i po odchodu jeho
ve dne i v noci obtěžován dopisy a prosbami uherských pánů,
aby jim ,,mit guote fulf den sac". Statky korunní i církevní v Uhrách
samých patrně nestačily k ukojení jejich žádostivosti a Václav II. byl

1) Fejér VIII. 1, nr. 44 a Emler, Reg. II. Nr. 1957.

2) Cod. dipl. cath. Cracow. I. 140; Fejér VIII. 1, Nr. 8 a po něm
Grábner 1. c. 118 vztahují list omylem na Jana Kalocského.

50

nucen sáhnouti i do zásoby svých druhých panství ; tak se do\'ídáme,
že v prosinci 1301 v Praze podař oval Jordána Gorgeye, hraběte
spišských Sasů, dvěma vesnicemi v Krakovsku.^)

Není tedy divu, že jakmile vyprchal první údiv nad rychlým
úspěchem, již světem se trousily pověsti, jak Václav II. prý přece
lituje dobrodružství uherského a že jen stud a nechut, upouštěti
s hanbou od věci začaté, mu brání aby syna zpět odvolal. Aspoň
tak psal v říjnu 1301 z Budína legát papežský.

Papežský legát ten byl nový činitel, který záhy po obojí
korunovaci do věcí uherských zasáhl. Šedesátiletý Mikuláš Bocca-
sini, kardinál Ostijský, syn chudého notáře z Trevisa, býval kdysi
vychovatelem v patricij ských rodinách v Benátkách a odtud
poněkud seznámen s poměry království uherského, jež mělo
v Dalmácii časté styky s repubhkou sv. Marka. Byl mnichem řádu
dominikánského, který dával stolci papežskému v době tehdejší
tolik obratných diplomatů, a jeho socha, zachovaná podnes v San
Domenico v Peruggii, ukazuje rysy khdného a chytrého muže.
Bonifác VIII., který cenil jeho ochotnou poddanjost, ozdobil ho
purpurem, netuše ovšem, že skromný frate bude jednou jeho
nástupcem na stolci Petrově.

Bylo již nahoře vzpomenuto, že papež jmenoval Mikuláše
v květnu 1301 plnomocnýmlegátem pro země koruny sv. Štěpána,
aniž byl však přesně v^miezil jeho úkol. Aspoň se v hlavní listině
legační, dané 13. května, mluví jen ožalostném stavu Uher a o hroz-
ných zločinech, tam páchaných, legátovi však nikterak nepřed-
pisuje, jakým způsobem by měl nápravy dosáhnouti. Dobře zpra-
vení diplomaté, jako byl zástupce Jakuba II. Aragonského v B:í-
nátkách, t\Tdili sice od počátku, že kardinál jde do Uher hlavně jen
proto, aby podporoval stranu Karla Roberta, ale ze zpráv Miku-
láše samiého vidíme, že aspoň na venek to neměl přiznávati; měl
si vésti spíše jakožto zcela nestranný pacifikátor rozervané říše
a zástupce vTchního lenního pána, který o nárocích neapolského
prince nepronesl ještě závazného, posledního slova a byl ochoten
slyšeti také hlas strany mu odporující.

Jak málo Bonifác VIII. tehdy vskutku dbal rychlého ví-
tězství Karla Roberta, bylo zřejmé i z váhavosti jeho zástupce.
Ještě v červenci 1301 Boccasini dlel v Benátkách a teprve, když

1) Cod. dipl. Andeg. I. Nr. 5.

351

tam došly zprávy, že sněm v Budíne zvolil určitě českého prince
a že Václav II. se chystá uvésti ho s velikým vojskem do krá-
lovstviV) vydal se přes Vídeň a Prešpurk na cestu do Uher. Až za-
čátkem září objevil se v Rábu, kde zvěděl, že český králcvic byl
právě v Stoličném Bělehrade korunován a slavnostně do Budína
odveden .

Kardinál byl zprávou tou, jak se zdá, opravdu roztrpčen,
maje za to, že strana česká schválně urychlila korunovaci, jen aby
předešla jeho možnému zakročení a provedla svou bez ohledu
na vrchní práva stolce římského. Zejména na arcibiskupa kaloc-
ského, kter5', vkládaje korunu na hlavu Václavovu, si osobil úkol
příslušící vlastně primasovi království, arcibiskupovi ostřihom-
skému, žaloval prudce, dávaje o věci rychlým poslem zprávu do
Říma.

Bonifáce VIII. listy legátovy ovšem rovněž nemálo pobouřily.
Nešloť jen o urážku jeho bohorovného sebevědomí, velmi citlivého,
kdykoliv se cizí ruce dotýkaly zásadních práv a vážnosti stolce
apoštolského ; šlo i o nemilou vyhlídku, že zápas se vzrostlou mocí
českou k sobě upoutá Anjouovce právě ve chvíli rozhodného boje
o Sicílii. Nečekaje dalších zpráv Bonifác Vlil. vyprázdnil tedy
nádobu hněvu svého na hla^a^ arcibiskupa kalocského v zajímavém
listu ze 17. října 1301, v němž nejprudšími slovy káral duchovního
velmože jakožto zběsilého odvážlivce, který prý nezaslouží jména
,, ctihodného", zasáhnuv tak drze do práv papežských. Způsobem
obecně známým z pozdějších bull Bonifác VIII. v listě tom rozvíjí
pak smělé theorie o naprosté svetovládě papežské a jak zejména
Uhry donací sv. Štěpána jsou pouhým lénem a podnoží stolce
apoštolského; pohání provinilého arcibiskupa do čtyř měsíců
před svůj soud a hrozí mu přísnými tresty.

Tento list je příklad obvyklých projevů ráznosti Bonifácovy,
ale jest zajímavé, že současný dopis papežův králi Václavovi II..
rovně? 17. ííjna z paláce lateránského datovaný, má zvuk mnohem
mírnější. Skoro laskavými slovy, ,,familiarius et coníidenter",
vyčité. tu papež králi českému, že dopustil, aby jeho synek byl
ozdoben uherskou korunou, nerozváživ, že dříve papeži přísluší
o ní rozhodovati, a rozmnožuje tak nebezpečí, že těžce zpustošená

^) Finke, Acta Aragonensia I. 241. O plných mocích, které kardinál
s sebou přinášel viz článek Digardův v Bibl. de 1' Ecolc dcs Chartes 1887.

362

země může novými boji upadnouti do temnot pohanských, státi se
obětí Kumánů i Tatarů. Papež ani slovem nevytýká v listu tom,
že by mu Karel Robert platil za jedině oprávněného dědice ko-
runy, nýbrž ujištuje, že chce chrániti i práv Přemyslovců na uher-
ský trůn, mají-li jaká, žádá vsak na Václavovi II., aby od-
činil své i synovo nerozvážné a ukvapené jednání, podrobuje se
radám a rozsudku legáta Mikuláše, který prý ,,jako anděl míru
a posel spásy s mnohými námahami a trampotami se byl vypravil
do království uherského."

List byl tedy zřejmě káravý, ale srovnáme-li jej s jinými
projevy prudkého papeže, zbude nám přece dojem, že Bonifác VIII.
netoužil nikterak po srážce s králem českým, jsa vskutku ochoten
k smírnému vyřízení. A nálada ta byla jen ještě posílena následují-
cími zprávami legátovými z Uher.

Pokračuje ve své cestě, kaidiná] Mikuláš dospěl začátkem
října do Budína, kde se mu naskytla příležitost lépe poznati stav
věci. Arcibiskupa kalocského, který se mu jevil vinníkem hlavním,
již nezastihl na živu ; zem.řelť ještě v září a byl pochován v Budíne
u františkánů. Za to poznal kardinál, jakou váhu má u mladého
krále Jan Muskata a- jak nepatrný jest ve vlastních Uhrách počet
přívrženců strany anjouovské. Rozervanost země učinila na něho
dojem hluboký. Kardinál ujišťoval papeže, že si vede zatím opatrně,
nevystupuje jako stranník ani toho ani onoho nápadníka, a m.ěl
podle některých příznaků za to, že mezi oběma dokonce již došlo
k jednání o smírnou dohodu, která není zcela bez naděje, ježto prý
král český již tajně lituje, že se do věci vůbec pouštěl. V Budíne
legát také pochopil, že k zostření protiv nemálo přispěly prudké
způsoby Řehoře Bododa, a navrhoval papeži, aby nejen uprázdněný
stolec kalocský, nýbrž také ostřihomský byl obsazen vhodnější
osobou.

Dojem, který zprávy ty učinily v Říme, zrcadlí se v řadě
listů Bonifácových z 8. listopadu 1301. Papež uvítal patrně rád
myšlenku smírné dohody nápadníků; aspoň dál kardinálovi
ostijskému plnou moc k jednání o cenu, za jakou by bylo lze Vá-
clava II. pohnouti k ústupu. Vyhrazuje obsazení stolce ostři-
homského i kalocského vlastnímu opatření, v}'bídl legáta přece,
aby se poohlédl po vhodných osobách v Uhrách nebo i v zemích
sousedních, dávaje mu zároveň plnou moc, že může stíhati i nej-

353

větší osoby duchovní v zemi censuvami a pohnáním před soudní
stolec papežský, kdyby se smírnému jednání jeho stavěly v cestu
překážky.

Zdá se, 76 tu šlo především o Jana Muškátu. Aspoň dostal
legát, aby mohl krakovského biskupa, v něm.ž u kurie nyní
viděli hlavního strůjce uherské kandidatury Václavovy, účinněji
pokoíiti, list papežský, kde se Muškátoví příkře vytýkalo, že ,,koná
dílo ne pastýře, nýbrž pobloudilého vlka", když vzbuzuje v Uhrách
nešváry, a dávala krátká lhůta tříměsíční, před jejímž vypršením
se měl zodpovídati samému papeži. K listu tomu měl však legát,
jak se zdá, sáhnouti jen tehdy, kdyby se Muskata projevil zjevným
nepřítelem smírného jednání; neboť zároveň byl vydán jiný pa-
pežský reskript pro biskupa Icrakovského, mnohem mírnější,
v němž Bonifác VIII. sice rovněž kára jakožto dílo nekřesťanské
a nehodné jednání biskupů, kteří by spory ,, národů živili a války
vzbuzovali k obecnému pohoíšení", ale činí to spíše obecnými
slovy a nepohání Muškátu před svůj stolec, nýbrž vyzývá ho jen,
aby přispěl účinně legátovi a vyvaroval se všeho, co by mohlo m.íru
království škoditi a činnosti legátově býti na úkor.^) V duchu
zcela smířlivém pak byl psán list papežův samému kláli
Václavovi II.

List ten obrací pozornost královu zejmiéna k zhoubě duší,
působené rozvratem poměrů v Uhrách. Král český jakožto ,,prin-
ceps catholicus, deo gratus et apostolice šedi devotus" má prý
podati zástupci papežovu ruku, aby společnou prací jejich ,, krá-
lovství kdysi tak přeslavné a nyní, bohužel, mnohonásobně roz-
chvácené, mohlo býti duchovně i po stránce vezdejší znovuzrozeno
k chvále boží, a k množení víry křesťanské". Jen tak bude Vá clavovi
možno dosíci ,, věhlasné slávy a věčné odplaty". A znova jej ujišťuje
papež, že nemíní nikterak zkracovati opravdové a důvodné ná-
roky české, nýbrž ochotně a horlivě podporovati jeho čest i pro-
spěch.

Z úst Bonifá cových řeč taková vůči panovníkovi, jenž byl
jednal zřejmě proti zám.ěrům stolce papežského, byla vskutku

1) Papežské listy Muškátoví jsou otištěny u Theinera, Mon. Hist.
Hung. I. Nr. 624; zcela nesprávné jich užil Brctholz, Gcschichte Bóhmens
502, který, nemaje tušení o úkolu Muškátově v Uhrách a j(ho poměru
k Václavovi II., tvrdí, že byly nepřátelským krokem papežovým proti
českému panství v Polsku a že směřoval}^ k poštvání biskupa na Václava.

5 u s t a. Dví knihy českých déjin I. 23

354

pozoruhodná a ukazuje, kolik papeži záleželo na tom, aby nebyl
nucen k zjevné srážce s ním. A pochopíme snadno, proč. Právě
tehdy Bonifác Vlil. stál v plném boji s íímským králem Albrech-
tem, jenž se v otázce toskánské byl ukázal málo povolným a hle-
dáním pevného spolku s Francií mohl býti i nebezpečným. Papež
posiloval znova a znova kurfiřty porýnské v boji proti němu
a viděl dobře, že v zápasu tom mocný král český může té i oné
straně býti nejcennějším spojencem.

Proto se patrně Bonifác VIII. choval k němu s podivuhodným
sebezapřením i v polských věcech. V Římě nemohla korunovace
hnězdenská, vykonaná bez papežského svolení, zůstati bez povšim-
nutí, a to tím spíše, že ^^adislav Lokýtek, z Polska uprchlý, hledal
u papeže osobně pomoci. Bonifác VIII. jí vskutku neuznával;
nedáváť Václavovi titulu krále polského a, vysílaje v září 1301
kollektora Bonaiuta Casentinského do jeho zemí, mluví výslovně
jen o království česl^ém. vévodství polském a markrabsť^/í mo-
ravském. Království polské tudíž, v Hvězdně roku 1300 obnovené,
pro kurii právně neexistovalo, nicméně se však k výslovnému
protestu proti korimovaci Václavově Bonifác VIII. tehdy rovněž
ještě neodhodlal. Zásadní otázka nezdála se mu asi tak vážnou,
aby proto zaváděl soud s panovníkem církvi oddaným, jehož mocí
halíř svatopetrský z Polska byl nejlépe zaručen a jehož přátelství
mohlo býti tak cenné. A podobné úvahy vedly asi také k um.ír-
něnosti ve věcech uherských.

Jest těžko říci, jak jednání to dvorem pražským bylo oceněno.
Zprávy naše jsou příliš kusé. Jisto jest však, bylo-li Václavem II.
vůbec zahájeno smírné jednání, jakého si přál legát Mikuláš, že
nevedlo k dobrému konci. A postavení legátovo se v Budíne nadto
stalo záhy i jinak nesnadným. Mikuláš nemohl a nedovedl
trvale vystupovati s tváří nestranného soudce; jeho sklon ke
Karlovi Robertovi projevil se patrně již na veliké synodě du-
chovní, kterou svolal na konci října a na níž vydal zejména
velmi ostrou konstituci proti usurpátorům a nesprávným pánům
statků církevních hodností. V prudkém sporu mezi měšťanstvem
budínským, vedeným stranníky českými v čele s jakýmsi peněžní-
kem ,, Martinem Slovákem" na jedné, a kapitolou budínskou na
druhé straně o clo na Dunaji, legát marně přiváděl měšťany hrozbou
interdiktu k ústupnosti. Záhy se cítil takřka zajatcem strany
Václavovy a počal se, aspoň annály rakouské tak výslovně t\Tdí,

355

V zvířeném městě obávati i o život. Proto koncem roku 1301,
opustiv tajně Budín, uprchl do Prešpurku, provázen jsa četnou
družinou písařů, auditorů a j iných funkcionářů, kteří tvořili v době
té nezbytný průvod legační.

Útěk z Budína znamenal pak patrný konec dotavadního
zdání legátovy povýšenosti nad stranami. Jeho dvůr v Prešpurce
se stává rychle střediskem horlivé agitace ve prospěch Karla Ro-
berta, která měla neapolskému princi získati zejména duchovní
velmože. Na Budín byl vskutku v37-sloven interdikt,^) jehož ovšem
měšťanstvo málo dbalo, a processy duchovní zahájeny proti če-
ským stranníkům, kteří se násilím zmocnili některých kostelů.

Tak zakročil legát velmi prudce proti kapitulár ům pětikostel-
ským, poněvadž se uvázali v biskupství a hájili ho proti dotavad-
nímu biskupovi, který se uchýlil do Prešpurka. Podobný spor byl
o infulované proboštst\á spišské, k němuž se mladý král Ladislav
táhl právem presentace od legáta popíraným. Čelní stoupenci
neapolští, jako byl biskup nitranský, vystupují na počátku roku
1302 zjevně v okolí legátově a není pochybnosti, že o smírném
jednání, které by bylo skončilo dobrovolným vzdáním se toho
nebo onoho nápadníka, v době té již nebylo vůbec řeči.

Václav II. nemínil patrně ustoupiti od podniku, s nímž
sláva jména jeho byla tak těsně spiata. Stál na tom, že jeho syn
jest stejně pravnukem Bely IV. jako Karel Robert, a nadto snou-
bencem dědičky posledního Arpadovce, zvoleným na trůn uherský
říšským sněmem ,, svorně a kanonicky". Jeho právo bylo tedy
lepší práva prince neapolského, a nalézaje se s legátem papežským
v patrné roztržce, Václav II. neváhal práva toho hájiti přímo
u stolce papežského.

Proto byl na jaře 1302 do Říma vyslán mistr Oldřich z Pa-
běnic, nám již známý člen rady královské, proslulý kanonistickou
učeností i obratností. Sklon k jemné dialektice právnické, který
byl tak význačnou stránkou Václava II. i jeho okolí, jest nám
zárukou, že mistr Oldřich nesl s sebou velmi podrobně zdůvodněné
vývody o právu Přemyslovců k Uhrám, jest však pochybné,
zda mu bylo vůbec dopřáno skřížiti zbraň svou úředně s řím-

1) Listiny otištěné u Fejéra VIIII. 1, Nr. 54 náleží vskutku do
roku 1302 a nikoliv do roku následujícího, jak za to mel vydavatel a po něm
Grábner 1. c. 126.

23*

3óG

skými kanonisty. Neboť nepřinášel ústupků, na něž papež čekal,
a vlastně ani uznání vrchní rozhodčí moci jeho v otázce uherské,
nýbrž pouhou prosbu krále Václava, aby papež, dbaje lepšího
práva jeho syna, vzal Ladislava ve svou ochranu a byl mu ,, pomocní-
kem příznivým a vůdcem laskavým". To bylo zdvořilé, ale určité
odmítnutí nároků \Tchní lenní moci papežské a jevilo se vůči
vypiatému sebevědomí Bonifácovu posměšnou svévolí, která také
jednání krále českého v Polsku sunula do jiného světla. Proto bylo
zcela přirozené, že se Bonifác VIII. nemínil již spokojiti s mírným
napomenutím, nýbrž rozhodl se vysloviti svůj nárok mnohem
důrazněji a ukázati zároveň králi českému pádně pěst své moci.

V takových chvílích se Bonifác VIII. jen nerad spokojoval
s pohrůžkou na trpělivém pergamenu, nýbrž pronášel svá rozhod-
nutí osobně a zesiloval tvrzení, že papež jest král králů, namnoze
vehkolepostí, která někdy nebývala daleka ne vkusu okázalosti
v pravdě herecké. V rodišti papežově, Anagni, kam se
Bonifác VIII. rád uchyloval do horského vzduchu Apenninů
před letním žárem Říma, předstoupil Oldřich z Paběnic na začátku
června 1302 před něho, jejž panegyrikové zvali bohem na zemi,
aby v přítomnosti dvora i kardinálů přijal odpověd. Bonifác VIII.
v ní shrnul krátce dotavadní piůběh sporu o Uhry a vyslovil
svůj žal nad tím, že smírné snahy kardinála Mikuláše, který s tak
velikou obětavostí vážil cestu do daleké země, nevedly k cíli, nýbrž
že rozvrat nešťastného království poki"ačuje: ,,A proto" pra\ál,
,,jest třeba, aby stolec apoštolský. Bohem, vztýčený vysoko nad
trůny a královstvími k nestrannému rozsuzování práv jednoho
každého, napravil křivdy, jež se staly, a čelil ráznějším léčením
chorobě, vzdorující lékům mírným". Žádosti krále českého o uznání
jeho syna králem uherským papež prý vyhověti nemůže, ježto
jest mu dbáti i nároků královny neapolské a jejířio \Tiuka; a proto
nezbývá než dáti se cestou přesného práva a formálního soudu.
Obojí strana bude peremptorně vyzvána, aby do šesti měsíců
předložila stolci papežskému doklady svých nároků a papež pak
nalezne, „co pro blaho království uzná nutným".

Bonifác VIII. nepolemisoval tedy přímo s tvrzením krále
českého, nýbrž položil proti němu prostě silný klad svého půhonu,
opřený nejen o vrchní lenní moc nad Uhry, nýbrž i obecný
závazek stolce papežského, pečovati o ochranu křesťanstva a jeho
mír i zdar. Než na tom nebylo dosti. K půhonu byla připojena

357

i vážná pohiůžka, jež nehleděla sice přímo k věcem uherským,
ale měla krále českého jinde těžce zasáhnouti, totiž v Polsku.

Viděli jsme, že Bonifác VIII. neuznal korunovace hnězdenské,
ale byl ochoten mlčky ji přehlédnouti. Nyní však mu měla býti
cennou zbraní proti Václavově nepovolnosti. Jako kdyby se náhle
dovídal věc z brusu novou, vyslovuje vůči mistrovi Oldřichovi
podivení nad tím, že jeho pán se zove také polským králem, ne-
dbaje nikterak vrchního práva stolce apoštolského nad zemí
polskou. S důkladností stai-ého právníka, kterým Bonifác VIII,
hýú nikdy nepřestal, oceňuje čin ten pak jakožto ,,assumptio
íalsa regiae dignitatis", tedy zločin, který prý již podle nejstarších
řádů právních podléhá těžkým trestům. Stolec papežský nemůže
nikterak strpěti této ,, zpozdilé troufalosti", která budí obecné
pohoršení, a proto papež zakazuje Václavovi, aby nadále užíval
titulu i pečeti krále polského a vykonával jakožto král polský
jakékoliv jednám právní.

Prudký výpad byl v příkrém rozporu nejen s dotavadní sho-
vívavostí vůči skutečnosti skoro již po dvě léta obecně známé,
nýbrž lišil se nápadně i od poměrně klidných výkladů papežových
o otázce uherské. Proto lze míti za to, že právě v tom byla jistá
míra vědomé strategie, která Bonifáce VIII. neopouštěla ani při
sebe choleričtějších projevech. Proslulť od mládí v umění advo-
kátském, spojujícím obratný právnický argument s včasným
rozhorlením. Poměr k rodu neapolskému a obrana zásadního
stanoviska mu nedovolovaly, aby v uherské věci ustoupil. Byl patrně
již pevně rozhodnut, uznati jen právo Karla Roberta, ale hodlal
předem zlomiti ostří odporu mocného krále českého proti tomu
ústupkem, který byl sice vehni laciný, jehož cenu však bylo snad
možno připojenými pohrůžkami vydražiti. Papež byl sotva od-
hodlán, upříti Václavovi navždy a zásadně hodnost ki-ále polského,
ale uznání mělo býti teprve odměnou za povolnost v Uhrách.
Ustoupí-li tam Václav II. po dobrém, dostane se mu papežského
uznání v Polsku; jinak hrozí zjevný spor.

Přijetí uherské koruny českým krále vicem projevovalo tedy
stinné následky pro celek moci dynastie české a věc byla tím
povážlivější, že i v Uhrách samých postavení mladého krále
Ladislava v průběhu roku 1302 již nemělo původní pevnosti.
Nespolehlivosti velmožů, přebíhajících za slib větších výhod z tá-
bora do tábora, nebylo lze překonati zvláště proto, že legát papež-

358

ský z Prešpurku horlivě dbal toho, aby zejména mezi duchovními
magnáty zesíhl stranu neapolskou. Českému princi bylo zjevnou ne-
výhodou, že tak záhy po korunovaci mu zemřel Jan, arcibiskup
kalocský, a brzy potom i infulovaný probošt spišský Jakub, jeho
horliví stranníci. Papežskou provisí dostalo se v květnu 1302
metropolitního stolce kalocského angiovinskému přívrženci Ště-
pánovi a vlivem legátovým. zvolila kapitula spišská probošta Pavla,
české straně rovněž nepříznivého. Legát získal na svou stranu
i biskupa csanádského i djakovarského a deserce ty nezůstaly
zajisté ojedinělé. Ztrátou pro Václava zvláště bolestnou bylo pak
asi, že Jan Muskata, netroufaje si déle vzdorovati rozkazu papež-
skému, opustil vskutku Uhry. Roku 1302 vidíme na jeho místě
vicekancléřem jakéhosi Štěpána, jak se zdá, měšťanského původu.

Zřejmým znamením, jak postavení mladého krále v zemi
se horšilo, bylo, že strana neapolská v září 1302 se odhodlala
k nenadálému útoku na samý střed jeho moci, Budín. Prudký
rozmach Karla Roberta souvisel snad poněkud i s tím, že v letních
měsících 1302 král neapolský přes odpor Bonifácův se konečně
vzdal dlouholetého usilování o Sicilii, a po nezdařilém útoku na
ostrov uzavřel v CaltřibeLlottě s Fridrichem Sicilským mír, který
na dlouhou dobu odpoutal osudy ostrova od jilioitalské pevnin3^
Vojenská a zejména finanční pohotovost rodu Anjou se tím ne-
pochybně značně uvolnila a bylo jí snáze vj^stoupiti s větším dů-
razem v Uhrách, aby tam našla náhradu za ztracenou moc nad
Sicilii.

S vlajícími prapory, jak praví listiny souvěké, přitáhl Karel
Robert, provázený rázným Řehořem Bododem a četnými staršími
i novými stranníkv, před samý Budín a oblehl tu českého soupeře.
Byla to jediná chvíle, v níž proti sobě stanuli v dohledu mladí
pretendenti, oba po bábě pravnukové Bely IV. a po matce vnukové
Rudolfa Habsburského, neboť matka Karla Roberta, princezna
Konstancie, byla sestrou královny české Guty. Po tři dny pak
leželo vojsko angiovinské táborem před městem, zničilo předměstí
i vinice, vedralo se dokonce na okamžik do Nového Budína,
který tehdy ještě zcela nesplýval se starým hradištěm budínským.
A zvláště povážlivé bylo, že měli dole v m.ěstě nejednoho přívržence,
zejména ze stranníků zavražděného rychtáře Waltra, takže české
vládě v Uhrách chvíle byla kritická, když Karel Robert pod hra-
dem budínským udílel věrném.u Janovi, biskupovi nitranskému,

369

za zásluhy a oběti, projevené v exilu skoro tříletém, v léno stolici
nitranskou. Ale úspěch nebyl trvalý. Města dobyto nebylo a blížící
se čety Ivana z Gysinku donutily, aspoň podle vypravování
kroniky štýrské, stranu neapolskou k rychlému ústupu nazpět
do jižních částí země.

Toto tažení na Budín však nebylo jedinou překvapující
vojenskou demonstrací strany neapolské. Vidíme, že nabyla stou-
penců skoro ve všech částech země, kteří se pak utkávali v drobné
válce místní se stranou českou. Slyšíme, že jeden houfec takový se
pokusil o dobytí StoUčného Bělehradu, ovšem bez úspěchu. Až
v nejsevernějších částech země se bojovalo. Tam kapitula a nový
probošt spišský nalézali oporu v Rykolíovi z Tarko, jemuž Karel
Robert dal bohatou odměnu v stolici saryšské, kdežto proti nim
se snažil spišské Sasíky zachovati při české straně hrabě Jordán
Gorgey, nechávaje si ovšem věrnost svou rovněž platiti korunním
i církevním zbožím.

Tato stránka boje jest vůbec význačná. Rovnováha sil
nutila oba nápadníky, aby stále nový-mi ústupky a dary kupovali
věrnost sv3'^ch přívrženců, ale při tom ovšem nebylo přece možno,
žádostivosti jejich zcela nasytiti. Vrcholem nedůstojné odvislosti,
jaké propadla koruna tak nepevně spočinuvší na hlavě mladého
krále, jsou pak listiny, kterými si Ladislav V. zajišťoval pána
trenčanského, Matouše Csáka, na počátku roku 1303.i) V nich jest
vlastně vyslovena kapitulace veškerého řádu právního před bez-
ohlednou mocí uchvatitelskou, neboť jimi král ziaručuje Matou-
šovi pokojné držení všech kdysi královských nebo církevních
statků, které palatin v moci má, ať byly prý panem Matoušem
jakýmkoliv způsobem získány. Než na tom není dosti. Král sli-
buje, že kdyby dřívější vlastníci právem z;emským chtěli proti
Matoušovi nebo jeho dědicům nároků svých hájiti, že toho nedo-
pustí a že při odejme řádnému pořadu soudnímu.

1) Listiny ty z 28. února a 4. března (Fejér VIII. 1, Nr. 26 a Cod.
dipl. Andeg. 1. Nr. 22, 23) jsou a ydavate li položeny do roku 1302 a kdož
jich užívali, zejména Wertheim, Mattheus von Trencsin 9, nepochybovali
o \ roce ní tom. Vskutku však, jsou-li listiny pravé, o čemž by bylo odborné
diplomatické úvaze rozhodovati, jest třeba vročiti je do druhého roku vlády
Václavovy, tedy po srpnu 1302, a odchylný letopočet jejich by bylo možno
snad vysvětliti užitím kalkulu florentského.

360

A neslo tu o državy malé, n3>brž o celou stolici trenčanskou
a nitranskou, o velilcý kraj, v němž si Matouš tvořil zjevně panství,
spjaté jen volně s korunou uherskou. Králi Ladislavovi patrně ne-
zbývalo nežli podávati ruku k takovému drobení veřejné moci,
neboť přísnější zdrženlivost byla by mocné pány vehnala prostě
do tábora protivného. A tak se stávalo, že táž práva, a statky
veřejné, jako byla hrabská moc v Nitře, byly současně tou i onou
stranou rozličným nápadníkům rozdávány a jen síla zbraně roz-
hodovala, kdo je vskutku podržel. Byl to stav trvalého rozvratu
a kaleidoskopicky se měnící občanské války ve mnohých částech
země a ki'onikář štýrský, mluvě o bezmocnosti obou mladých
králů uherských, dobře jej líčí slovy:

Alsó gie ez entwer

hiute hin, m.orgen her ;

in dem lande iiber al

was von dem irresal

weder fride noch gerichte . , ,

klein was ir beider gewalt

davon ez iibel wart gestalt".

Zmatené poměry ty pak doléhaly těžce nejen na krále vice českého,
nýbrž i na jeho otce, neboť spolehlivé známky nasvědčují tomu,
že se vlastně z Prahy vládlo Uhiám a to nejen peněžní podporou,
které se Ladislavovi odtud dostávalo, nýbrž přímým zasahováním
českého dvora do věcí uherských. Tak vidíme na příklad, že se
kapitola ostřihomská se stížností svou proti královskému kaste-
lánovi neobrací se Budína, nýbrž přímo k Václavovi IL a že na
její prosbu český král tvrdého purkrabího vskutku odvolal. Ale
právě proto není vyloučeno, že touto trvalou oporou o moc českou
synu Václavovu se přece mohlo podařiti, aby přes veškeré ústupky
a zmatky dosáhl znenáhlého upevnění v zemi a vytlačil soupeře,
kdyby do boje toho nebyl od roku 1303 počal zasahovati v jeho
neprospěch nový mocný činitel, král římský.

IV.

Proti papeži a králi římskému.

Upevňování moci české v Polsku nenalézalo překážek u krále
římského; viděli jsme naopak, jak je Albrecht vítal, doufaje, že
ctižádost Václavova postupem do Povislí bude s dostatek pou-
tána, aby se nestala překážkou jeho snahám v říši a snad znova
hrozbou jeho panství v zemích alpských. Než nastolení českého
prince na trůn uherský to změnilo rázem. Spojení koruny české
s korunou sv. Štěpána ohiožovalo Habsburky zcela nepochybně,
zvláště, podaří-li se Přemyslovcům ovládnouti trvale celé Uhry.
Neboť pak svírali země rakouské se dvou stran a stačila dohoda
s vévody bavorskýmxi, aby snad nalezli i cestu k odvetě za pokoření
a smrt Přemysla II. Otakara. Česká vláda v Uhrách byla páno-
vitému a nedůvěřivému Albrechtovi změnou, proti které se vze-
přel veškerou silou a která zároveň mocně probudila jeho starý
odpor proti českému švakrovi, jen povrchně překlenutý dočasnou
dohodou.

Nelze si vskutku představiti většího protikladu dvou osob-
ností. Albrecht, drsný a střízlivý válečník, který dovedl v prudké
seči vyhledati a vlastní pěstí zahubiti soupeře, zasmušilý muž
s jedním okem a hroznou tváří, neměl ani stínu knižné kultury
a kněžské zjemnělosti Václavovy. Byl téměř mužem již, když se
jeho otec vyšinul na trůn, a jeho vlastní cesta k úspěchu nebyla
ani pohodlná ani přímá. Vedla mnohým zklamáním a přes mrtvoly ;
Albrecht zešedivěl v boji o dědictví babenberské, kde jeho panství
bylo tolikrát ohroženo vnitřní vzpourou a koalicemi žárlivých
sousedů. Václav II. spřátelil se sice se starým králem Rudolfem,
otcem své choti, který mu býval dobrým rádcem ve dnech těžké
zkoušk}-, v Albrechtovi však nepřestal viděti soupeře, sedícího

362

na dědictví Otakarovi odňatém, a Albrecht to věděl dobře. ]\Iarně
snažili se i Rudolf i Guta, aby překlenuli vzájemnou nechut švakrů.

Osobní schůze, které měly sblížení sloužiti, je jen zvj^šoyaty,
a kronikář zbraslavský dobře vystihl hluboký podklad protivy
t\Tzením, že král český tváří v tvář Albrechtovi sice poněkud ustu-
poval, ale po rozchodu tím houževnatě] i stával na svém. Byl to
rozpor dvou světů i dvojího sebevědomí; hloubavý intelektuál,
naplněný pýchou, vlastní posledním haluzíjn starých dynastií,
srážel se tu se zástupcem rodu nedávno povýšeného, který byl sice
rovněž schytralý počtář, ale při tom nejraději roztínal překážky
mečem. Moře nedůvěry bylo mezi nimi od té chvíle, co Václav,
veden jsa Falkcnštejnem, obnovil nároky na některé země alpské.
Albrecht tušil pak jeho jemnou ruku v každém projevu nespoko-
jenosti a odporu rakouských pánů proti švábské vládě ; cítil, že ruka
ta mu odtrhla od úst číši moci, když po smrti otcově se mněl již
římským laálem, že ho opřádala na počátku vlády Adolfovy
pavučinami nástrah, Icteré dovedl setřásti jen stěží.

Podrobnosti nám nejsou přesně známy, ale v životě Albrech-
tově byl okamžik, kdy jako prosebník píed Václavem sklonil
koleno, a král český, dávaje mu patrně cítiti převahu své staré
moci, nechal ho prý ,,aus beheimischer tuc" déle klečeti, než bylo
slušno. A pokoření taková se nezapomínají, ani když zájem svede
obojí stranu později k společnému úsilí, jako tomu bylo u Albrechta
a Václava roku 1298. Habsburský vévoda se tehdy stal lorálem
římským vskutku především pomocí českou, ale byl ji nucen platiti
dosti draze zástavou Míšně i Chebska a nadto zásadním povzne-
sením krále českého v právním ústrojí říše. Osud Adolfa Nasav-
ského byl Albrechtovi zároveň výstrahou, aby se příliš nebezpečil
na trvalost české podpory, a Albrecht byl z mužů, jimž nejlepším
zajištěním se jeví vlastní útok.

Nastolení syna Václavova v Uhrách pochopil tedy jakožto
hrozivou změnu rovnováhy, kterou nemínil snášeti trvale. Proto
od sklonku roku 1301 počítal s nutností nového zápasu s mocí
českou a byl k tomu veden také jiným zájmem. Šesti synům, již
mu dorůstali, nestačily statky porýnské ani země rakouské k dů-
stojnému zachování m-oci rodové; neměly-li se drža\'y ty příliš,
roztříštit dělením, bylo třeba získati mladším ještě jiné dědictví,
dokud to koruna římská na hlavě Albrechtově usnadňovala.

363

Zprvu ovšem doufal kiál, že to budou uprázdněná léna hol-
landská, ale v letech 1300 — 1301 se přesvědčil, že krajů těch proti
hrabatům hennegavským nedobude a néuhájí. Jinde bylo třeba hle-
dati, a Albrecht vstoupil tu přirozeně do šlépějí Adolfa Nasavského,
obrátiv zrak k državám nesvorného rodu wettinského v Durynsku,
Osterlandu, Pliseňsku a Míšni, k nimž již předchůdcové na stolci
římském mu upravili právní cestu soudními nálezy a smlouvami
s landkrabětem Albrechtem Nezdárným. Ale právě zde trčela
v cestě moc Václava II., který jako říšslcý vikář a zástavní pán
držel Chebsko, Plíseňsko i velké kusy země míšeňské a nadto i koupí
rozsáhlých lén v nich soustavně uceloval své panství. Kdo chtěl
Míšně nabýti, tomu nebylo zápasiti jen s mladými Wettinci,
smluv otcem uzavřených neuznávajícími, nýbrž i s králem českým,
a bylo-li Václavovi možno sesíliti v zemích uherských, pak jevil
se zápas s ním tím těžším.

Veškeré úvahy ty vedly Albrechta k přesvědčení, že nesmí
dopustiti zakotvení českého panství v zemích sv. Štěpána, než
v jeho moci nebylo ovšem, aby tomu čelil otevřeně v zápětí. Neboť
v létě roku 1301, kdy se mladý Václav chystal do Uher, stál Al-
brecht právě v nejprudším boji s kurfiřty porýnskými a nepřá-
telství krále českého mohlo mu býti zhoubné. Proto strpěl
mlčky korunovaci Ladislava V., hleděl však co nejrychleji uvol-
niti své ruce na Rýně .rozhodnými činy válečnými i hledáním
mírné dohody s poraženými nepřáteli. A skutečně se mu podařilo
roloi 1.302 tím i oním prostředkem dosáhnouti kapitulace odboj-
ných knížat a zvýšiti svou vážnost v říši, ale zbýval ještě jiný,
důležitý předpoklad úspěšného zahájení boje proti Přemyslovcům,
totiž vyrovnání s papežem.

Albrechtovi, který dospěl římské koruny vzpourou proti
svému předchůdci a jeho zahubením, záleželo od počátku mnoho
na tom, aby uznáním se strany církve setřel skvrnu usurpace.
Domáhal se uznání toho neúnavně několikerým pokorným posel-
stvem, nedávaje se odstrašovati ani posměšným a vyzývavým
způsobem, jakým je Bonifác VIII. přijímal.

Papež ten se vzpíral uznání Albrechtovu proto tak dlouho,
že viděl v moci obecně přijatého krále řfir^ského možnou překážku
a nebezpečí. Uznaný král mohl naléhati na korunovaci císařskou,
vzpružiti tím ghibelliny italské a znemožniti vlastní plány Boni-
fácovy ve střední Itálii, při jejichž provádění účinnou pomocí

364

právní bylo tvrzení, že dokud není císaře, správa římských práv
na poloostrově náleží papeži. Proto stál Bonifác VIII. od počátku
na tom, že jest třeba v Rím.e zkoumati pilně volbu kurfiřtů
a rozhodnouti, je-li platná čili nic, jsa odhodlán nevysloviti slov
uznání dříve, pokud by Albrecht nepřiznal, že královská moc
jeho i volební právo kurfiřtů jest pouhým výr oněm milosti stolce
apoštolského a dokud by se nad to nevzdal veškerých práv říš-
ských k Toskáně, podobně, jako jeho otec kdysi se vzdal práv
k Romagni.

Albrecht sám byl ochoten k všemožným ústupkům, ale byl
silně poután ohledem na veřej né mínění německé ; neboť mínění
to odsuzovalo s žárlivostí, probouzenou scholastickými publicisty,
jako byl Jordán z Osnabriicku, každé zjevné zmenšování a dro-
bení práv králů německých i v Itálii i v Burgundsku, tušíc v ta-
kovém zlaacování universálních nároků říše římské a národa ně-
m.eckého nástrahu Antikristovu, ať přicházela od krále francouz-
ského a jeho strýců nebo od samého papeže. Proto nemohl Albrecht
vyplniti požadavků, které Bonifác VIII. činil podmínkou své
approbace, a dlouhé jednání se skončilo bez úspěchu. V dubnu 1301
ohlásil papež dokonce kurfiřtům, že, neospravedlní-li se ,, vévoda
rakouský" do šesti měsíců z \Taždy svého pána, Adolfa Nasavského,
všichni údové říše mu mají odepříti poslušnost.

Účinek hrozby v Německu byl ovšem nepatrný; doba, kdy
slova papežská kácela trůny, minula, a nepřátelství Bonifácovo
nezabránilo Albrechtovi, aby nevítězil nad porýnskými odpůrci.
Než přes to Albrecht opakoval i potom neúnavně pokusy o do-
hodu s Římem, doufaje, že papež konečně nahlédne, jak povol-
ného a vší důvěry hodného syna církve vlastně odhání. S vrcholu
vítězného postupu svého proti kurfiřtům obrací se znovu a znovu
do Říma s pokornými listy exkusačními a prosbou o uznání.

Povolnost tu pochopíme jen, uvedeme-li ji v souvislost
s otázkou uherskou a úmyslem Albrechtovým, dosáhnouti podpory
papežovy při útoku na Přemyslovce. Nelzeť pochybovati o tom,
že poslové ki"álovi, roku 1302 znova nabízejíce Bonifácovi, že pán
jejich jest ochoten ,, opásati se neohroženě, mužně a mocně k boji
proti rebellům a odpůrcům církve římské nevyhýbaje se ani smrti",
mínili při tom především neposlušného krále českého a že se tak
stalo po prvé skoro v týž čas, co se papež jal ostřeji hroziti
Václavovi II.

365

Ale tehdy nabídka neměla ještě žádaného úspěchu. Otázka
uhersko-polská nebyla papeži v době té patrně ještě věcí tak
vážnou a veškercn smír vylučující, aby z ohledu na ni měnil v zá-
kladech svůj poměr ke králi římskémiu.^) V červnu 1302 přijetí
poslů Albrechtových papežem v Anagni bylo stále ještě chladné
a náladu při něm vyznačuje nejlépe nechutný výjev v ložnici Boni-
fácově, kde papež při důvěrné audienci, cítě se uražen tím že
členem poselstva jest pouhý subprior dominikánský ze Štras-
burka, Werner Kuchinmeister, kopl skloněného m-uicha s hrubým
laním do tváře tak, že okrvavělý klesl k zemi. Než o několik mě-
síců později všechno bylo zcela jiné a neočekávanou změnu při-
nesly patrně především důležité události zcela jiného rázu, totiž
ztroskotání veškerých italských nadějí Bonifácových a jeho defi-
nitivní rozchod s králem francouzskýTn.

To i ono mělo mocný vliv na veškeren další postup Bonifácův
jak vůči Habsburkům tak i v uherské a polské otázce a proto jest
třeba, abychom se věcí těch několika slovy dotkli.

Poměr Bonifáce VIII. ke králi francouzskému ukázal jasněji
než cokoliv jiného osudnou dvojakost bytosti papežovy, zmítané
rozporem mezi povolností prozíravého diplomata, podrobujícího
se daným podmínkám, a cholerickou umíněností právníka, pře-
ceňujícího světovládné nárok^^ papežské, plynoucí z kanonisti-
ckých theorií. Jest známo, že spor s Kapetovcem, žárlivě hájícím
naprosté svéprávnosti své panovnické moci, se táhl pontifikátem
Bonifácovým jako motiv základní, někdy sice přidušený, jindy
však ostře vyznívající. Od prvních potyček o zdaňování ducho-
venstva francouzského, vzniklých roku 1296, vidí Bonifác ve

1) Zcela jiného názoru jest ovšem Grábner 1. c. 124, domnívaje se,
že již na sklonku roku 1301 otázka uherská u Bonifáce VIII. zatlačila do
pozadí zájmy italské a vzbudila v Římě myšlenku smíru s Albrechtem
proti králi českému. Kdo však vskutku sleduje podrobně činy a projevy
papežovy v první polovici roku 1302, jeho horečný zájem na válce sicilské
a odmítavé chování k jednatelům německým, dojde zajisté k soudu opač-
nému. V rámci práce naší ovšem není možno věci ty široko rozváděti, třebas
že v literatuře historické dosud nebyly vyloženy s náležitou jasností a zře-
telem k vzájemné souvislosti rozličných otázek ; italskou politiku Bonifácovu
osvětlil nejlépe a podle nových pramenů posléze Davidsohn v třetím dílu
monumentální ,,Geschichte von Florenz", kdežto o jednání Albrechtově
s kurií nejspolehlivěji informuje práce práce A.Niemeierova, Untcrsuchungcn
ilber die Bezichungen Albrcchts I. zu Bonifaz VIII. 1900.

366

Filipovi a jeho bezohledných rádcích právem zásadního nepřítele
universální moci papežské, kterého třeba zdrtiti nebo aspoň za-
strašiti. Ale přes to mnohé ohledy vedly k tomu, že papež ne-
jednou a to právě ve chvílích, kdy bychom toho nečekali, své
rozhořčení vůči Francouzům přemáhal a meč hnčvu do pochv}?^
skrýval. Působila tu především úvaha, že plány italské nebylo
možno uskutečniti bez peněz plynoucích z Francie do komory
apoštolské ani bez pomoci francouzského rytířstva, které jsouc
vedeno bratrem královým, Karlem z Valois, mělo přemoci odpůrce
Bonifácovy na poloostrově, podobně jako kdysi pom.oc Karla
z Anjou přemohla Staufy. A Filip Sličný dovedl užívati obratně
těchto závislostí, ale měl ještě jiný, a to účinnější prostředek.

Od své volby chvěl se Bonifác VIII. před vlastním stínem,
před přídechem pochybné legitimity, který dasil všecek jeho
pontifikát. Přízrak svatého předchůdce Celestina V., jehož byl lstivě
odstranil a uvěznil, strhoval ho s vj'še sebevědomí. Vzpoura kar-
dinálů z rodu Colonna, propuknuvší roku 1397, odhalila mu zřejmě
ovzduší nenávisti a hrozícího spiknutí, které ho obklopovalo a
tak často pak svádělo k \n^buchům šíleného vzteku, kdežto ve
chvílích tísně se vídal již před koncilem, jak potupně ho sesazuje.
Legisté koruny fi^ancouzské kořistili nemilosrdně z tohoto zlého
svědomí papežova. Hrozbou, že se král francouzský spojí s jeho
odpůrci a s odmítaným králem Albrechtem, s nímž Filip vskutku
uzawel proti vůli papežově rodinnou i politickou alianci,
dovedli po dlouhá léta udržovati Bonitáce VIII. v šachu tak, že
zavíral oči i před četnými, zjevnýini výboji Filipo\'ými ve věcech
církevních i píed nebezpečím přílišného vzrůstu moci francouzské,
že ho naopak zahi"ncval desátky ze jměni duchovnílio a ozářil
hlava jeho děda Ludvíka IX. aureolou světce, ač dobře věděl,
že tím jen sesiluje božské právo monarchie Kapetovské, které
popíral.

Zájmy okamžité vedly k této oportunistické pohtice a
Bonifác se jim podvoloval, ale věčný strach před francouzskou
sfingou, mlčenlivým a shčným králem, otravoval jeho život
stále více a více, a nenávist strachem jitřená vřela pod povrchem
přátelských styků tak mocně, že občas vybuchovala přece vášni-
vými projevy i v té době, kdy papež pevně počítal s pomocí FiU-
povou pro své italské plány a vyznamenával jeho bratra Karla
nejvážnějšími úkoly. Temper ament Bonifácův a jeho vnitřní

367

přesvědčení o papežské „plenitudo potestatis" nade vším kře-
sťanstvem, upevňované nemíi'nou adulací kuriálních učenců,
byly příliš silné, takže se nemohly vždy a beze slevy podřizovati
nutnosti daných poměrů. A proto někdy i podružné otázky způso-
bovaly překypění duše hořkostí naplněné.

K takovému výbuchu nespokojenosti vedl na sklonku
roku 1301 spor mezi králem Filipem a biskupem pamJerským, do
něhož Bonifác VIII. zasáhl osudnými bulami Salvátor mundi
a Ausculta fili. V nich, vztyčuje se prudce proti praeceptuře krá-
lově, papež shrnul s vášnivou trpkostí všechny hříchy vlády Fi-
lipa IV. vůči církvi a vystoupil proti jeho rádcům jako proti
..falešným prorokům a kněžím Baalovým", podkopávajícím
prý s vědomou zlobou svrchovanost moci papežské, která právem
vévodí králům a trůnům. Jsa rozhodnut čeliti jejich rozpínavosti,
volá před svou tvář do Říma duchovenstvo francouzské a hrozí
králi ztrátou všech milostí.

Sahaje v otázce poměrně podružné k prostředkům tak drs-
ným, Bonifác VIII. přes to sotva se nadál, že svým projevem
rozpoutá konečný zápas s obávaným soupeřem. Doufal spíše, že
prudkým slovem zastraší protivníky a donutí krále k částečnému
ústupu, stejně jako se o to pokusil o něco později v otázce polské
vůči Václavu II. Ale sklamal se trpce. Papežský im.perialism
narazil tu na stěny přepevné, jakých dosud nepoznal, totiž na
budovu nového státního sebevědomí, na níž dynastie Kapetova
vztýčila směle a vzdorně prapor nebývalých úkolů a práv stát-
ních. Právní spor se stal dějinným okamžikem neobyčejného vý-
znamu a z výpadu, který nebyl prost náladové náhodnosti, roz-
vinul se vskutku boj, v němž umění římských kanonistů se po-
prvé sráží s rovnocenným soupeřem, s bezohlednou a právnicky
vzdělanou byrokracií státní. Dvorští legisté Filipovi, Pierre Flote
aNogaret, necelí těžké střelbě bul a dekretů papežských nebo trak-
tátů Egidia Colonny a jiných kuriálních kanonistů jen prostředky
juristické sofistiky, pomiáhají si statně i lží, pomluvou a falsifikací
výroků odpůrcových, aby jen rozvířili obecné rozhořčení proti
Římu.

Prostředky těmi si koruna francouzská vskutku dovedla
zajistiti oporu vyšších vrstev národních a veliké shromáždění
stavovské, sebrané v dubnu 1302 v Notre Dáme v Paříži, dalo
Římu odpověd velmi ráznou, která ovšem naopak papeže vy-

368

dráždila k novým, rozhořčeným výrokům a deklamacím. Metaje
národu francouzskému v tvář příkrá jlova ,,amantes neminem,
amat vos nemo", Bonifác proklíná rádce královy jako dábly po-
sedlé touhou po hříšné moci a chvástá se před tváří svých věrných,
že Filipa potrestá jako chlapce, ,,sicut unum garcionem". Ale
přes to pře se vše po celou první polovinu roku 1302 nevzdával se
ještě naděje, že zvířený spor skončí stejně jako roku 1297, netaje
se ani tím, že by byl ochoten jednati s některým nezávadným dů-
věrníkem královým o smír a spokoj iti se snad s prostým uznáním
své vrchní moci pokud jde o hřích ježto prý úm3^slem jeho vskutku
není hubiti panovníka, jemuž byl prokázal tolik dobrodiní. Proto
i v nejhorší vřavě publicistického a právního boje v^''znamenával
nerušené svou důvěrou bratra králova, Karla z Valois, jemuž svěřil
vedení boje na Sicílii, a odmítal dále nabídky římského krále Al-
brechta.

Než to se změnilo rázem, když v srpnu 1302 přišly do Říma
dvě zprávy. Jednak že král francouzský u Courtray ve Flandrech
utrpěl porážku tak hroznou, že sláva ]eho rytířského voje byla
přetěžce otřesena, a dále, že přes odpor papežův král neapolský
v Caltabellottě smluvil s Fridrichem Sicilským náhle mír, kterým
vnuk Manfredův, poslední ze ,, zmijí štaufských", zůstával pánem
ostrova. Sny Bonifácovy o úplném zničení ghibellinů vlašských
a velikém panství rodu Gaetani byly ty tam ; Anjouovci setřásali
tíživé poručenství Říma, berouce se cestou vlastního zájmu a
dlouholeté plány italské, pro které Bonifác byl králi francouzskému
projevoval tak málo důstojnou shovívavost, se ztroskotaly doko-
nale. Tento francouzsk}/ trapič, Filip IV., byl však nyní hanebně
poražen nizozemskými měšťáky, a se vší vášní zklamané bytosti
obrátil se tedy Bonifác k nové touze, pokořiti dokonale asprň
jeho a tím povznésti zraněné sebevědomí. Ze hlavní rádce Fili-
pův, Pierre Flote, u Coutray padl, byl jistě soud boží. Papež
přeceňoval vůbec dosah porážky té, přeceňoval i míru nespoko-
jenosti vnitřní, jež se tehdy jevila proti vládě Filipově v Lan-
guedocu a Burgundsku, a viděl krále francouzského před sebou
v prachu.

Král byl tehdy vskutku ochotnější k jednání mírnému,
ale papež nikohv. V hstopadu 1302 mu odpovídá známou bulou
,,Unam sanctam", v níž nároky papežské theokracie byly vyslo-
veny tak bez výhrady, že při čtení buly jistě mnohým otužilým

369

kanonistům stydla krev v žilách, když slyšeli, že papež uznává
jakoukoliv moc na světě jen ,,ad nutum et patientiam sacerdotis" a
prohlašuje dogmatickým článkem víry, že nedojde spasení stvoření,
jež by se ve všem nepodrobilo římskému papeži. Bonifác VIII. zá-
sadně neodmítal sice ani pak jednání další, ale jeho legát, kardinál
Jean Lemoine, nesl do Francie vskutku jen ultimatum, s něhož
nemělo býti sleveno. Hrot politiky Boniiácovy, dotud obrácený
k jihu, stočil se rázem jasně proti západu a nabídky římského
krále Albrechta, v červnu 1302 ještě odmítané, se zaleskly náhle
v jiném světle.

Po neúspěchu nadějí toskánských aprobace krále římského
a možné jeho povýšení za císaře nebyly již věcí nebezpečnou a
uznaný král římský mohl býti naopak podstatnou oporou proti
Francii. Albrecht byl dosud s Filipem Sličným spojen smlouvou
uzavřenou roku 1299 v Ouatrevaux a zpečetěnou sňatkem jeho
syna, Rudolfa Rakouského, s princeznou francouzskou Blankou.
Tuto podporu bylo třeba králi francouzskému odejmouti a také
společný postup Řím.a s Habsburky proti českému králi v otázce
uherské jevil se nyní výhodným. Neboť nechtěl-li papež zcela
ztratiti neapolské Anjouovce a zabrániti jejich přechodu na stranu
starší větve rodu Kapetova, byl nucen ostřeji nežli před tím pod-
porovati jejich nároky na Uhry, a mohl-li při tom také potre-
stati neposlušného krále Václava, tím lépe.

A tak se stala dohoda mezi stolcem papežským a králem
Albrechtem, jak proti Francii tak proti Přemyslovcům se obracejíc,
na sklonku roku 1302 neočekávaně snadnou a nalézala nepochybně
vřelého přůuluvčího i v legátovi Milciiláši, kardinálovi ostijském,
prodlévajícím tehdy právě ve Vídni. Boj v Uhrách, rozpoutav se
roku 1302 se stupňovanou prudkostí, způsobil totiž, že Boccasini
nebyl ani v Prešpurce jist a unikl na půdu rakouskou pod ochranu
syna Albrechtova, kde pak po několik měsíců světil kostely a
vybíral k své výživě poplatky prokurační, které mu jeho vlastní
legační okres v Uhrách odpíral. Kardinál ten jednal zajisté s vé-
vodou Rudolfem a provázel svým doporučením nové, do Říma
se beroucí poselstvo smírčí, kterým král Albrecht v prosinci 1302 po-
věřil probošta Konráda z Lorchu a basilejského rytíře Konráda
Múncha.

A poselství to sjednalo vskutku základ, na němž Bonifác VIII.
se zvoleným králem římským postavili vzájemnou dohodu. Ne-

S u s t a. Dvě knihy íeských dějin I. 24

370

máme sice příirých zpráv o jeho jednání, ale podstatu smlouvy
konečné lze z pozdějších projevů obojí strany bezpečně uhodnouti.
Albrecht slíbil v ní především, že zruší přátelské styky s králem
francouzským a posk^ine Bonifáco\á naopak pomoc proti němu.
Hledě k římským právům v Toskáně a v Itálii vůbec stačil nyní
za zm.ěněných pon ěrů papeži pouhý slib, že Albrecht, i kd^^^ž
dosáhne koruny císařské, nebude po celých pět let ustanovovati
říšskího vikáře v Toskáně a Lon bardii a i potom jen takového,
který by došel schválení papežova. V otázkách zásadních rru
bylo ovšem jíti mnohem, dále v ústupnosti, neboť Bonifác VIII.
stál na tom, aby jeho světovládná noc a podřízenost císařství
pi d papežskou s\Tchovanost b3^1a výslovně \'ytčena. Něm.ečtí
badatelé sváří se sice nekonečně o to, zda přísaha oboedienční,
kterou se tak m.ělo státi, byla přísaha lenní,. činící krále římského
vasalem stolce apoštolského, čili nic; ale i kdybychom přiznali
pravděpodobnost některých nám.itek proti lennímm rázu přísahy té^^)
nem.ůžemie popříti, že znamenala dokonalé upuštění od starších
nároků, jin^.iž se králové římští stavěli po bok papežův jako druhá,
svéprávná hlava křesťanstva. Albrecht přiznal výslovně, že císařství
jest darem milosti papežské, čerpajíc lesk svůj od něho jako měsíc
od slunce ; přijal i důsledek theorií kanonistických, že ve lební právo
kurfiřtů pcchází a trvá z vůle stolce apc štolskcho.od něhož veškerá
moc v křesťanstvu vůbec bére svůj právní původ. A zavazoval se
také, že nebude jednati o zajištění koruny říir.ské svémm synovi
bez výslovného svolení papežova.

Byly to tedy ústupkj^ neobyčejné, k nimž se Albrecht patrně
jen proto mohl odhodlati, že pojal ještě důsledněji nežli jeho otec,
Rudolf I., m^yšlenku, císařům doby předchozí většinou cizí, pode-
příti pokleslou moc císařskou kompromisem s papežstvím. Kom-
promxis takový žádal sice upuštění od nejednoho starého nároku
říšského, vyžadoval též zásadního uznání prvenství stolce Petrova
i ve světských bězích, ale z kompromisu toho kynul značný i zisk.

Dlouhý vzájemný zápas obou universálních mocí um.ožnil
zajisté valně nebezpečný vzrůst sousedů říše na západě i na
východě a od té chvíle, co se skutečně státotvorné síly v Evropě
účinněji projevovaly, stálo jak císařství tak papežství před těžkou

1) Námitky ty shrnul zejména W. Renken v dissertaci ,,Hat Konig
Albrecht dem Papste Boniíaz VIII. einen Lehnseid geleistet? Halle 1909.

371

otázkou. Jejich vlastní těžisko tkvělo spíše v morální moci obecné
než v bezprostřední vládě nad určitým rozsáhlým územním, a pev-
něji se ucelující Icrálovství a knížectví territoriální jevila příliš
zřejmě snahu, setřásti tuto tradicionální vrchní moc vůbec. Spo-
lečnou základnu její vytkl o dvě stě let později Zwingli dobře zná-
m^ými slovy ,,das Papstum und das Kaisertum sind beide von Rom"
a bylo na snadě, že spojení dotavadních soupeřů proti témuž
nepříteli přinášelo nejednu výhodu. Přijímaje meč moci své po-
korně z rukou papežových vzdával se sice král Albrecht dávného
nároku císařů na nadpráví v křesťanstvu, ale právě ústupek ten
a smírná dohoda s Římem miohly snad zostřiti zbraň samu.

Aspoň to výslovně sliboval Bonifác VIIL při slavnostním
konsistoriu v Lateráně 30. dubna 1303 v dlouhé allokuci, kterou, vy-
sloviv schválení Albrechtovo, se obracel k jeho prokurátorům. V ní
vytýkal sice znova a důrazně svou vrchní moc nade všemi trůny
a připomínal Němcům, že by stolec papežský mohl důstojnost cí-
sařskou, kterou jim daroval, bez úhony práva zase odejmouti;
."oučasně vsak prohlašoval, že král římiský, jehož bude slušno
ozdobiti císařskou korunou, jest ,, králem nade všemi pozemskými
krály, z nichž žádný není vyňat z moci jeho", a marně se prý
brání tomu zpupnost francouzská tvrzením, že neuznává vyššího
pána nad sebou. ,, Pouhá lež jest to, neboť také Francouzové
právem jsou a bý^ti mají poddanými krále římského a císaře a my
stanovíme, že kdokoliv by jiné hlásal, i kdyby to anděl nebeský
byl, kacířství hláse".

Výmluvně vyzýval tehdy papež Bonifác krále Albrechta,
aby hájil bedlivě svých práv k všemu křesťanstvu, slibuje, že mu
v tom bude pom.ocen veškerou silou proti komukoliv v světě.
Byl to význačný a zcela neob\'yklý projev souručenství impéria
a papežství, dostatečně ospravedlňující učený sermon, kterým
zaň vydal dík Albrechtův kancléř Jan, znova ujistiv papeže na-
prostou poslušností a oddaností svého pána. Jedva smíí-ené obecné
moci v křesťanstvu vytáhly tu svorně do pole proti zásadě své-
právnosti novodobého státu, který legisté vlaští i francouzští
právě počínali sebevědomě označovati jako ,,universitas superi-
orem non cognoscens". A opovědění zásadního boje neplatilo zajisté
jen ki-áli francouzskému, nýbrž rovnou měrou také krán českému,
který jsa rovněž naplněn přesvědčením o božském původu své
moci a opíjaje se o právo Uhrů na svobodnou volbu, odmítal

24*

372

příslušnost soudu papežského a ani přísným zákazem Bonifácovým
se nedal pohnouti, aby odložil titul krále polského.

Václav II. po návratu Oldřicha z Paběnic z Říma si nedal
nikterak zviklati přesvědčení o právu svého syna k Uhrám. Po
vypršení šestiměsíční lhůty neposlal do Říma ani plnoprávného
zástupce k soudu papežskému, nýbrž jen jakéhosi doktora dekretů
Jindřicha a budínského kapitulára Jana, kteří spolu se stálým
prokurátorem koruny české u dvora papežského, laikem Janem,
předstoupili před papeže prostě jako ,,omluvčí",i) zásadně odmí-
tajíce soud papežův prohlášením že jejich pán ,, vůbec nikdy ne-
pomýšlel na to, že by se měl o království uherské souditi".

To byl ovšem podle Bonifáce VIII. drzý čin odboje, a papež,
jsa si nyní jist pomocí krále římského, neváhal již s vynesením koneč-
ného rozsudku, a to tím spíše, že protivná strana neapolská soud
uznala a k němu vyslala skvělé poselstvo v čele s novým arcibisku-
pem kalocským, provázeným biskupem záhřebským, rábským a ves-
prúnským a jinými vyššími duchovními z Uher i ze Sedmihrad.^)
Rozsudek byl tedy vynesen 31. května 1303, kdy Bonifác VIII. pro-
hlásil, že království uherské právem se získává nárokem dědické
posloupnosti a nikoliv volbou národa, a uznal oprávněnými dědici
trůnu sv. Štěpána královnu neapolskou Marii a jejího vnuka Karla
Roberta. Proto sprostil zároveň poddané koruny uherské přísah
učiněných Václavovi a pohrozil nejtěžšími tresty duchovními
všem, kdož by odporovali dále panství neapolského prince. Václa-
vovi II. ponecháno sice na vůli přednésti do čtyř m.ěsíců své
důvody proti rozsudku, ale odvolání nemělo míti síly odkladné.
Naopak. V nejbližších dnech papež zvláštním listem vybídl Karla
Roberta, aby se vlády v Uhrách m.ocně chopil ,, pokud mu to dovo-
luje útlé mládí", a zároveň vyzval 11. června jiným listem, v němž
připománá, že Karel Robert jest vlastním synovcem Albrechtovým,

^) ,,Excusalores" naz\n,-á je listina papežská. Reg. II. Nr. 1964.

2) Členy poselst\-a lze poznati z průvodních listů krále neapolského
otištěných v Mon. Hung. Diplomacziai emlélek 1, 170. Současně s posel-
stvím vrátil se ke dvoru papežskému také legát Mikuláš, který opustiv
v dubnu Vídeň, byl 11. května v Padově a deset dní potom již v Anagni;
Grandjean, Benoít XI avant son pontificat. Mélanges ďarchéologie et
ďhistorie VIII. 282. Jeho zpráva o poměrech uherských a českých b^^la
jistě u papeže rovněž veliké váhy.

373

i krále římského, ať prince při vládě účinně pomáhá a nedopustí,
aby král český nalézal pro svůj výboj v Uhrách pomoci v říši nebo
v zemích habsburských.

Král Albrecht dosáhl tedy toho, po čem toužil, a plným
právem kronikář štýrský karakterisuje toto poselství Bonifácovo
slovy, že od nepaměti nedošlo německého krále z Říma ,,so friunt-
lich botschaít", jako tehdy. Albrechtovi se dostalo na jaře 1303
nejen uznání papežského, nýbrž i výslovného vyzvání, aby čelil
králi českému, a tím i značné mravní opory v chystaném boji.

Bylo to ovšem za cenu závazku, že přeruší dotavadní dobré
styky s Francií a postaví se proti ní na stranu papežovu. Neboť
téhož dne, který přinesl rozsudek o Uhrách, 31. května, Bo-
nifác VIII. odmítl drsně také poslední omluvný list Filipa Sličného
a dal svému legátovi plnou moc, aby vyhlásil klatbu na něho, nepo-
koří-li se král okamžitě a dokonale. A při tom měl legát zejména
slavnostně sprostiti veškerých přísah pány světské i duchovní
v království arelatském, v Burgundsku a na pomezí lotrinském-,
kteří, ač členové říše, byli se zavázali králi francouzskému manskou
věrností.

Boj měl tedy Francii zasáhnouti na místě velmi citlivém,
ochromiti její rozběh směrem k Rýnu i k Alpám, za Filipa IV.
tak úspěšně pokračující, a také oku nezasvěcených se jevila jasně
souběžnost útoku na krále francouzského i českého. Papež i císař
spojili se tu k svornému boji proti románské i slovanské moci,
ohlodávající od pádu Staufů na tom a onom pomezí středověkou
říši římskou a svírající postupně živel německý do těsnějších
hranic. Vrací se nám tedy znova a znova motiv, na který jsme
již v ústavních dějinách narazili, souběžnost a vnitřní příbuznost
úspěchů posledních Přemyslovců se snahami souvěkých Kapetovců,
podrobujících si kus po kuse bohatou oblast říšskou na západ od
Rýna a Rhonu a zasahujících i do vnitřních dějin rozervaného Ně-
mecka s podobnými úmysly, jako panovníci čeští. Království
římské, probuzené Rudolfem Habsburským, zase k novému životu
a sebevědomí, nalézá v obojí dynastii přirozené nepřátele a jeho
spojení s Římem proti nim nebylo naprosto protismyslné.

Při tom ovšem nesmíme zapomínati, že se skutečné cíle
spojenců roku 1303 navzájem úplně nekryly a že zásadní dohoda
jen z části odpovídala jejich určitým úmyslům. Bonifác VIII. chtěl

374

užíti moci Albrechtovy především proti Francii a věc česká mu
byla asi vedlejší, Albrecht pak viděl naopak ve srážce s Francií
spíše jen nepohodlný přívažek shody, obraceje se s veškerým
zájmem k boji s Piemyslovci, který měl nejen říši, nýbrž ještě
více jeho vlastnímu rodu posloužiti. To se však ukázalo teprve
časemi ; zatím Francii jako dynastii českou neočekávaný smír
císařství s papežstvím ohrožoval ro\'Tiě a není podi\aié, že i tyto
obě mocnosti záhy dospěly k jednání o vzájemnou pomoc a obranu.

V slavnostní allokuci approbační 30. dubna 1303 Bonifác Vlil.,
pronášeje hrozbu, že zdrtí každého knížete, který by se mu stavěl
v cestu, poznamenal výslo\Tie: ,, Někteří panovníci vskutku smlou-
vají se navzájem, ale my jim pravíme, že kdyby všichni vládcové
světa se dnes spikli proti nám a svaté církvi, pokud piavda jest
na straně naší a my stojíme při ní, nevážíme piklů jejich ani jako
stébla trávy". Narážka ta neplatila patrně jen úmluvám chysta-
ným právě tehdy mezi dlouholetými soupeři, Filipem Sličným a
Eduardem Anglickým, nýbrž v Říiuě tušili nepochybně také
již jednání navázané mezi Prahou a Paříží.

Podceňovali bychom patrně diplomatickou obezřelost Vá-
clavovu domněnkou, že neměl o skutečných úmyslech Albrech-
tových tušení dříve, než došla do Prahy zpráva, jak posledního
dubna 1303 v Římě podle posměšných slov Petra Zbraslavského
,, holubice se stříbrnými křídly a zlatým hřbetem" smířila krále
římského s papežem, a list Bonifácův oznamující také českému
králi approbaci tu s přísným napomenutíiu, aby Albrechta byl po-
slušen ve všem ,, poníženě a oddaně". V Praze byli asi dobře
zpraveni o tom, co se chystá, ale zevní styky Václavovy s úskoč-
ným švakrem zůstávaly přes to dlouho ještě zdvořilé a korektní^)
a zdá se, že český dvůr do poslední chvíle se snažil jednáním
diplomatickým zdržeti Albrechta od kroků, které bj;- vedly k pře-
rvání dosavadních přátelských svazků Habsburků s Přemyslovci.
Český kancléř Petr byl v pivních měsících roku 1303 někohkráte

^) Že by byl Albrecht již v létě 1302 svolával říšskou hotovost proti
českému králi, jak tvrdí Bohmer, Reg. Alb. Nr. 381, jest nesprávné (srovn.
také Niemeier 1. c. 168). Hotovost ta byla určena proti arcibiskupovi kolín-
skému i trevírskému a proti hraběti Janu Hennegavskému. Ještě 25. května
1303 vydával Václav II. v Praze jako kurfiřt souhlasný list k zcizení ně-
kterých vesnic říšských v Elsasích, v němž označuje Albrechta svým
pánem. Mon. Germ. Const IV. Nr. 153.

375

jak ve Vídni u vévody Rudolfa tak v Ulmu i ve Špýru u samého
krále římského, a na počátku května, vraceje se do Cech, přivedl
s sebou do Prahy i Jindřicha, biskupa kostnického, který byl z nej-
důvěrnějších rádců a diplomatů Albrecht o vých.^) Mosty mezi Vá-
clavem a králem římským nebyly tedy ještě spáleny ve chvíli,
kdv v Řím.ě právě zrálo rozhodnutí o koruně uherské, ale sou-
časně snažil se Václav II. již nepochybně zabezpečiti se mocnými
spojenci pro případ neodvratné srážky a v téže chvíli, co jednal
s biskupem kostnickým, posílal již do Francie návrh smlouvy
neobmezující se na pouhou obranu, nýbrž připravující preventivní
útok proti římskému králi .2)

Kronika štýrského Otakara, plná nenávisti proti Petrovi
z Aspeltu jakožto hla\mímu strůjci nezdarů, stíhajících moc hab-
burskou na počátku 14 věku, vidí v tomto kancléři českém vlast-
ního vinníka, který prý proti vůli ostatních rádců přemluvil svého
krále k spolku s Francií a k záhubnému spoléhání na pomoc od-
tam.tud. Kronikář znehodnocuje toto tvrzení své sice v podrob-
nostech vážnými poklesky chronologickými i věcnými, ale tolik
mu lze asi vskutku věřiti, že basilejský biskup měl patrně hlavní
podíl na diplomatickém jednání dvora českého s Filipem Sličným
na jaře 1303. Ze by byl za tím účelem sám jel do Francie, jak se
tvrdívalo, není ovšem možné ; jednalť právě co nejhorlivěji s ki"áiem.
Albrechtem, ale při svém pobytu ve Švábsku a v Porýní neopo-
menul jistě navštíviti své biskupství a sejíti se s tím, kdo pak
vlastní vyjednávání s ki'álem francouzským vzal na se.

Byl to Theobald hrabě z Pfirtu,^) drobný dynasta horno-
elsaský, který nemíval s Habsburkj- dobrou vůli, stav se za Adolfa
Nasavského říšským vojtem v Elsasích. Maje léna také v hrabstvi
burgundském, byl Theobald klientem krále francouzského a proto

^) O itineráři Petrově podávají regesta Vogtova nejlepší zprávy;
domněnka Grábnerova 1. c. 1.30, spojující pobyt Petrův ve Valdsasich na
začátku května s jednáním s markrabaty braniborskými, jest zcela bez-
důvodná.

2) Návrh jest nyní přesněji otištěn v Mon. Germ. Const. IV. Nr. 1199.
Proti mínění Huberovu (IVIitt. d. Inst. VI. 398), že by jednání to patřilo
až k roku 1304, vyslovili se právem i Niemeier a Grabner i Vogt.

') Tedy nikoliv hrabě Asto (!) VIII. z Este-Ferrary, jak, sveden byv
názvem ,,comej Ferrensis", s osvědčenou určitostí tvrdí Bretholz, Geschichte
Bohmens 504.

376

zvláště vhodným prostředníkem pří jednání mezi Prahou a Paříží.
O počátcích jednání ničeho nevíme, ale na jaře 1303 bylo již valně
pokročilé, neboť někdy v květnu toho roku posílal Václav II. svého
rytíře Heřmana Spechta s hoto\ým návrhem smlouvy k panu
Theobaldovi. A v zápětí za ním pak \^slal ještě di'uhého posla,
švábského rytíie Jana, přivedeného kancléřem Petrem do služeb
českých, s duplikátem^ smlouvy. Zdálo se patrně nutným zabez-
pečiti se tak pro případ, že by první poselství padlo do rukou
nepřátelských, a již z toho lze souditi, jak důležitým a kvapným
dvoru pražskému vyjednávání to se jevilo. A také kreditivjanův nám
ukazuje, jak plně požíval hrabě Theobald důvěry Václavovy,
maje se s poslem královským sám vypraviti do Francie, aby po-
hnul Filipa IV. k přísežnému schválení smduvního návrhu.

Tento návrh se nám zachoval a, b\d-li vskutku upřímně míněn,
nepřipouštěl pochybnosti, že Václav II. jest rozhodnut, podstoupiti
po boku krále francouzského co nejdříve boj útočný, který měl
Albrechta podobně zahubiti, jako on sám byl zahubil Adolfa
Nasavského. Mluvíť se ve smlouvě o něm již jen jako o samo-
zvanci, ,,ienž se za krále římského vydává" a spojenci se zava-
zují vytrvati v boji proti němu ,,až do konce", aby prý nebezpečí
Cechámi i Francii hrozící dokonale bylo odvráceno. A k boji tomu
m.ají oba ki^álové vedle veškeré branné moci svých zemí do svatého
Jakuba (25. července), přibrati do služeb svých sbor německých
žoldnéřů, jaký by bylo lze najmouti za cenu 100 tisíc hřiven váhy
pražské, kterážto pomoc bude králem francouzským sebrána
v Německu západním, Václavem pak v Německu sever ovýchodním.^)
Suma 100 tisíc ve sm.louvě jmenovaná jest na dobu tu a na
poměr}^ středoe\Topské peníz ohromný, převyšující všecek důchod
největších knížat říšských, a ukazuje jasně, že Václav II. byl
vskutku odhodlán k boji rozhodnému. Brzký termin mobihsační,
v ná\Thu jmenovaný pak dokazuje, že ač dotud s králem
římským vyjednával, opravdu hodlal válku začíti ještě téhož
roku, patrně dříve nežli Albrechtovi, nevládnoucímu tak velikou
hotovostí, bylo možno vykonati nutné přípravy. Vědělť Václav II.
dobře, že nejlepší obranou jest vlastní útok a chystal se k němu

1) Tak aspoň lze nejpřirozeněji vyložiti výslovné rozlišení ,,Alemania"
a ..Teutonia" v návrhu smluvném. V podružném bodu smlouvy stanoví se
nadto, že žoldnéři němečtí, které Václav II. i Filip IV. již z dřívější doby
ve službách svých mají, mohou býti pojati v počet vytčeného nákladu.

377

velmi důkladně, vida, že mu nebude bojovati jen s římským
králem, nýbrž také s nebezpečnou mocí papežskou. Sám návrh
smlouvy to prozrazuje. V něm Václav vytýká sice výslovně svou
úctu k ,, stolci apoštolskému a k víře křesťanské, ke které se známe,
velebíce ji jako kterýkoliv jiný vyznavač pravé víry", ale pro-
hlašuje zároveň, že jest rozhodnut pomáhat si vzájemně s králem
francouzským proti papežovi, který by nepřátelsky jednal ať
proti Filipovi nebo proti Ladislavovi, králi uherskému.

Zbožný král český, posměšně označovaný ,, králem mnichů",
odhodlal se tedy k otevřenému zápasu s Římem po boku panovníka,
proti němuž Bonifác VIII. metal tak hrozná obvinění, a není
pochybnosti, že se tak stalo teprve po vážných úvahách a ne
bez odporu některých rádců Václavových. Otakar Štýrský v 726.
kapitole své rýmované kroniky zachoval zajímavý ohlas těchto
úvah státní rady královské, který jistě není holým výmyslem,
třebas jej veršovec v zmateném pořadu svých zápisků vřadil
hned k událostem roku 1301.

Podle vypravování toho někteří z rádců Václavových,
jati strachem před spojenou mocí krále a papeže římského, radili
k ústupu v uherské záležitosti, připomínajíce zejména, že i tak
veliký panovník, jako byl Fridrich Staufský, na konec klesl zdolán
mocí stolce apoštolského. A zvláště nyní, když se zdá, že papež
nalezne oporu v králi římském, jeví se prý odpor proti spojené
jejich vůli věcí vehni povážlivou. Král Václav však hlasů těch
nedbal, bezpeče se především na to, že proti Albrechtovi lze užiti
jakožto účinné zbraně násilného způsobu, kterým došel trůnu, zabiv
svého pána a krále, a vytýkal, že totéž platí prý i o Bonifácovi,
který v žaláři tajně zahubil svého svatého předchůdce. Zve se tedy
vlastně jen neprávem papežem, ježto učení doktoři pařížští spisy
svými dokázali, že papež ani nemůže ani nesmí dobrovolně moci
své se vzdáti, označujíce volbu Bonifácovu za neplatnou. ,,Budu-li
tedy proti oběma falešným hlavám křesťanstva", pravil prý tehdy
Václav rádcům svým, ,, státi za jedno s králem francouzským"

,,so weiz ich ninder

anderswá zwéne kunige

akó riche, als ich und

der von Frankriche.

wer mocht uns beiden widerstreben?"

378

Papežská klatba není všemocná ; také králové aragonský i sicilský
byli stiženi bleskem tím a málo jim uškodil, ježto právo bylo na
jejich straně, a proto jest i Václav odhodlán nedbáti hrozeb Boni-
fácových a třebas ,,in des bannes burde leben, unz ein ander
bábest werde".

Snad nebylo o věcech těch v nejužší radě Václavově tak
řízně a bez obalu mluveno, j ak tvrdí štýrský apologeta Albrechtův,
ale můžeme míti bezpečně za to, že také na dvoře pražském
nalezly tehdy velmi živý ohlas stále se stupňující útoky, které se
od počátku roku 1303 v Paříži proti legitimitě Bonifácově daly
a které diplomacie francouzská usilovně šířila po všem křesťanstvu.
Co se dříve jen šeptem vyprávělo v místních kroužcích spirituálů
vlašských a pří^TŽenců rodu Colonna, to hlásali nyní rádcové
Filipa IV. s dryáčnickým hlaholeni a nestoudným nadsazováním:
papež Bonifác jest averroistický kacíř a epikurejský sodomita,
popírající nesmrtelnost duše a rouhající se pravé víve ctěním model
i démonů, který nosí dábla v prstenu kdysi krále Manfreda a roz-
mlouvá s ním v tichu své ložnice, neváhaje veřejně hlásati, že jest
štastnějším a vyšším samého Spasitele, a jiná hrozná kacířství;
Bonifác jest vrah svatého svého předchůdce, brodí se jen v křes-
ťanské krvi a štve bratra proti bratru, zatím co svatá země zů-
stává ztracena. Ježto pak král římský úkolu svého j akožto \Tchní
vojt k nutné nápravě a záchraně církve nekoná, jest král fran-
couzský nucen ujmouti se oliroženého křesťanstva proti tomuto
poslu Antichristovu a způsobiti, aby se sešel obecný koncil k se-
sazení falešného pastýře a reformě církve, lstivými kanonisty
hříšně zmonarchisované a bludnou učeností otrávené.

Státní moc, spějící k nebývalému rozsahu a sebevědomí, vy-
stupuje tu poprvé zřejmě jakožto plnoprávný obhájce ki"esťan-
ského dědictví a jeho mravních hodnot proti Římu a tato
hrozná obvinění, jež Nogaret a Vilém de Plaisians za bouřH-
vého souhlasu notáblů francouzských v Paříži předčítali ve-
řejně, valila se na jaře 1303 vším světem západním jako veUká
vlna, pronikající i tam., kam pokoutní zpravodajství dotud nebylo
doneslo ohlas římských klevet. A současně vláda francouzská
oznámila všem dvorům i fonnálně svůj úmysl, naléhati vší silou
na svolání brzkého koncilu obecného, a není tedy pochybnosti,
že i mezi učenými duchovními na dvoře pražském obvinění metaná
proti Bonifácovi VIII. byla předmětem vážných úvah, které ze-

379

sílily odhodlání Václavovo, setrvati po boku Filipa Sličného děj
se co děj v odporu proti Římu i jeho habsburskému spojenci. Vždyť
nešlo jen o věci vezdejší; církev svatou bylo vytrhnouti z panství
hrozného bludu a úkolu toho nesměl se zbožný král český vzdalo-
vati. Svědomí Václavovo bylo tím nepochybně uklidněno a spolek
s mocným vládcem francouzským stupňoval prý jeho důvěru
v úspěch až sebevědomým výrokům, že ,,ein so hoher kunic als
ich bin" se nemusí vůbec nikoho v světě báti.

Přes to netřeba ovšem pochybovati, že jednání o alianci
s Francií se dalo zcela tajně a že se Václav II. se vším úsilím zároveň
snažil zajistiti i na jiných stranách pomocí k chystanému boji.
Pro nedostatek současných zpráv uniká nám sice většina tehdejších
kroků a pokusů diplomacie české, ale její horečnou činnost do-
kazují aspoň některé narážky. V boji Albrechtově s kurfiřty
rýnskými v letech 1301 — 1302 stál král český stranou a jen
proto dosáhl Albrecht konečného vítězství. Nyní však snaží
se Václav II. všemožně odčiniti to, co tehdy zameškal, tajným
jednáním s arcibiskupem mohučským Gerhardem z Eppensteinu,
který z duše nenáviděl Albrechta a těžce nesl své nedávné
pokoření.

Zjevná podpora tohoto nejváženějšího z duchovních kurfiřtů
by byla zmohla mnoho, zvláště mělo-li se dosáhnouti podobně,
jako se stalo při Adolfovi Nasavském, zlehčení a otřesení práva
Albrechtova na korunu římskou. O tom prý jednal Václav vskutku
tajně kurfiřtem saským a snad i s ostatními volenci, ale nedávné
vítězství Albrechtovo a jeho uznání papežem způsobilo, že nedo-
sáhl nikde více nežli ujištění přátelské neutrality.i) Knížata, ač
nepřála Albrechtovi, byla spíše ochotna vyčkávati výsledku boje,
a u jediného mocného rodu říšského měla diplomacie česká
úspěch podstatnější, u Askánců braniborských. Než to byl vskutku
úspěch nad jiné cenný.

^) Kronika štýrská mluví výslovně o uplácení kurfiřta mohučského
i saského a zajímavou zprávu má i durynský kronikář Sifrid zBalnhusena
(M. G. SS. XXV. 715), jenž tvrdí, že Albrecht svolal na 20. ledna 1303 sjezd
dvorský do Merseburka; ježto však kurfiřt mohučský ,,quibusdam litteris
regis Boemie mutatus" proti tomu odporoval, ,,íuit dlete curie celebritas
prepedita". Snad to byla jen pověst v Durynsku šířená po odreknutí sjezdu,
ale jest význačná pro napjatou situaci tvořících se táborů.

380

Poměr Václavův k markrabatům těm, kteří jako vlastníci
kdysi českého Budyšínska a Zhořelecká byli jeho bezprostředními
sousedy a s rodem Přemyslovců mívali po celé 13. století styky nej-
těsnější, byl sice vůbec velmi přátelský, ale nesmíme zapomínati,
že také král Albrecht se snažil od let nabýti přízně Askanců, dav
zejména dceru svou za manželku markrabímu Heřmanovi a po-
tví-div zeti některé důchody říšské v severních Němcích, jako bylo
na příklad vojtství a říšská daň v městě Lubeku, o jehož ovládnutí
se Bramborci od mnoha let pokoušeli. Kdyby se mu bylo podařilo
je zachovati po své straně, hrozilo Přemyslovcům těžké nebezpečí
jak v severních Cechách, tak ve Velkopolsku a i v polských Pomořa-
nech, na které si markrabové braniborští již na sklonku 13 věku
činili valné naděje i nároky. Bylo tedy Václavovi II. zajistiti se
jejich přátelstvím co nejbezpečněji, třebas i za cenu sebe znač-
nějších ústupků.

Askánci braniborští byli tehdy ještě rod dosti četný a vzrůstu
panství svého dychtivý, jehož dvě větve, otonskou i Janovu,
nutila přes časté dělení držav a rodinné spory společná hodnost
kurfiřtská namnoze k svornému vystupování na venek. Ve
větvi otonské tehdy jediným dospělým mužem byl zmíněný již
Heřman, syn Oty Dlouhého, kdysi poručníka Václavova. Větev
starší naproti tomu měla několik členů, z nichž vynikali zvláště
hrdinný Ota IV., který kdysi po boku Otakarově bojoval na Mo-
ravském, poli, a jeho synovec Waldemar, České panství v Pomo-
řanech a Velkopolsku zastavilo sice výboj ný postup Askánců do
zemí polských, ale současně jim ukazoval rozklad moci nesvorných
Wettinců jinde možnost úspěchu. Již roku 1291 koupili od Albrechta
Nezdárného přes odpor synův jeho v Posálí marku landsberskou a
na počátku roku 1303 prodal Heřmanovi, Otovi i Waldemarovi
markrabě Diezman i Dolní Lužici, starou državu wettinskou.
Dosáhnuvše tak bezprostředního spojení territoriálního s Budy-
šínem a Zhořelcem, spojení Askánci obrátili zraky své hned
dále i k sousední Míšni, a Václavovi II. nezbylo, chtěl-li za-
chovati jejich pomoc spojeneckou, než aby jim otevřel cestu do
kraje toho.

Právě ve chvíli, kdy se jeho srážka s Albrechtem stala ne-
odvratnou, postoupil braniborským strýcům řadu důležitých práv
a zboží v Míšni, zejména bohatá města Freiberk, Míšeň i jiná pan-

381

ství, která měl sám zástavou od krále římského.^) Byl to tah jistě
velmi obratný. Václav tušil již tehdy patrně, že Albrecht bude na
něm vymáhati především vrácení zástavy míšeňské. Postupuje
ji Askáncům braniborským, připoutal je tím pevněji k sobě a zá-
roveň i bezpečně znepřátelil s Albrechtem. Postoupení to pak bylo
současně i splátkou na pomoc v chystaném boji, neboť Václav,
ač sám měl od říše zboží míšeňská v sumě 40 tisíc hřiven, zapsal je
Braniborcům v sumě lOtisíc vyšší, nemaje patrně vůbec mnoho na-
děje na jejich znovuzískání. To byla ovšem značná obět vynu-
cená situací, ale nesmíme si věc přes to představovati jako na-
prostý konec českého panování v krajíci míšeňských ; týkala se jen
některých držav, v nichž Václav II. vládl jménem říše. Zboží
koupená kdysi od Fridricha Dráždanského a landkraběte Albrechta,
léna biskupství míšeňského, země plíseňská a Osterland zůstávají
i potom v rukoQ krále českého a Braniborcům se dostalo jen menší
polovice bohatých zemí.

Smlouva ta kryla tedy země české na severu, bylo však
třeba opatřiti se lépe i na straně slezské a v Polsku, odkud mohlo
rovněž přijíti nebezpečné zaneprázdnění. Rozdrobení Piasté horno-
slezští byli ovšem zcela ve vleku českém a připiati k Václavovi
pevně svazkem lenním ; než jinak bylo ve Slezsku dolním. Tam o
panství se dělila trojí větev, hlohovská, vratislavsko-lehnická i svíd-
nická, a jen na tyto dvě, poslední se mohl král český bezpečiti.

Nebyloť v obou tehdy dospělých knížat nýbrž jen dědicové
nezletilí a poměry poručenské byly výhodné jeho zájmu. Nad
zeměmi větve svídnické měl totiž moc poručnickou od roku 1301
markrabě Heřman Braniborský a nad mladými vévody lehnicko-
vratislavskými vykonával opatrovnictví od roku 1302 sám
Václav II., dobře ho užívaje ve vlastním zájmu. Ve Vratislavi
seděl český kapitán a Václav II. připoutal k sobě mladé syny
zesnulého vévody Jindřicha V. nadto i svazkem rodinným, dav
nejstaršímu z nich, dvanáctiletému Boleslavovi, v manželství
svou sedmiletou dcerušku Markétu.

1) Že se zástava ta stala roku 1303, ukázal přesvědčivě Grábner 1. c.
130; nesoudím však, jako činí on, že by byla důsledkem smlouvy uzavřené
již roku 1300 při získání Pomořan Václavem II. a kompensací braniborských
nároků na toto panství. Vznikla patrně teprve ze snahy dvora českého,
nedopustiti, aby král Albrecht Askánce převedl na svou stranu.

382

^ Sňatek dětí byi slaven, jak se zdá, záhy po Novém roce 1303
v Hradci Králové a matka ženichova, vévodkyně Alžběta, pře-
sídlila pak se syny svými na delší dobu vůbec ke dvoru pražskému.
Těsné spojení s touto lehnicko-vratislavskou větví bylo Václavovi
tím cennější, že jím mohl vyvážiti nepřízeň, kterou mu projevoval
jiný Piast dolnoslezský, Jindřich Hlohovský, kdysi soupeř Lokýt-
kův, který nemohl zapomenouti svých nároků na dědictví po Pře-
m^yslovi Velkopolském a jal se právě v letech 1302 — 1303, patrně
jakmile se papež Bonifác VIII. \^slovil proti hnězdenské koru-
novaci Václavově, zase užívati význačného titulu ,,heres regni
Poloniae".!)

Nedovídám.c se ovšem, zda příkré vystoupení Bonifáce VIII.,
upírajícího Václavovi titul a práva krále polského, v Polsku vlastním
již roku 1303 jevilo nepříznivé následky ,2) zdá se však, že se toho
v Praze vskutku obávali a že se zde ozvaly hlasy V3>stražné, na-
bádající krále, aby neopominul zesíliti své nároky na dědictví
Přemysla Velkopolského uskutečněním svého sňatku s mdadou
Piastovnou.

Viděli jsme, jak v červenci roku 1300 došlo sice k slavnost-
nímu zasnoubení královu s dědičkou trůnu velkopolského, ale
skutečné provedení sňatku s dívkou, podle názoru středověkého
již dospívající, král odkládal i po návratu z Polska rok po roce,
ponechávaje Ryksu dále v ústraní a v opatrování své tety Griffiny.
O příčině odkladů těch nemáme sice zprávy přímé, ale není asi
těžko ji uhodnouti. Kronika zbraslavská mluví o intinmím životě

1) Hlohovský měl ostatně s Václavem II. také jakožto s poruční ke m
větve lehnické spor^' o část území vratislavského, kterou kdysi, roku 1295,
byl zrádně vynutil na Jindřichovi V. A proto bylo českému králi tím spíše
počítati s jeho otevřeným nepřátelst\am, jakmile by jeho panství ať v Polsku
ať v Čechách bylo odjinud ohrožováno.

2) Co Bretholz, Geschichte Bohmens 504 píše o domnělé schůzi Vác-
lavově s knížaty polskými, dovolávaje se listu pražského biskupa Jana, jest
nesprávné, neboť list ten, jak J. B. Novák již dávno ukázal,, pochází vskutku
od biskupa Tobiáše a náleží do roku 1289. A rovněž úmluvy s řádem
pruským, o nichž tu Bretholz mluví, hledí až k roku 1305 (viz k tomu Preuss.
Urk. I. 2, Nr. 820). S právem mnohem větším by bylo možno položiti
otázku, zda snad se změněnou náladou některých Piastovců polských vůči
hegemonii české nesouvisel návrat sestry Václavovy, Kunhuty, do Prahy ,
která, jak jsme již nahoře poznamenali, právě v polovici roku 1302 svého
mazovského manžela opustila.

383

Václavově s šetrnostfoslavné legendy, ale, i z jejího vypravování čiší
přídech pohoršení, který obecně působila zřejmá nechut králova,
uvésti n ladistvou Polku v práva panovnice a manželky. Byloť
prý třeba krále důl klivě napomínati, než tak učinil, a zdá se tedy,
že jakési jiné osobní sklony tu byly hlavní překážkou. Od roku 1297
byl Václav II. vdovcem, a to vdovcem mladičkým, ještě dlouho
nedoíahu jícím let, které době té platily za ,, pólo vinu cesty životní",
a m.mšská odříká vost, ač ji jinak tak vysoko cenil, nebyla přece
s to, vtisknouti veskrze svůj ráz jeho životu. Naopak, také u něho,
jako u mnohých jiných pobožnůstkářů, docházelo patrně k spo-
jení náboženské rozechvělosti s horoucími vzněty erotickými
a třebas bychom neuvěřili zcela pověstem v cizině šířeným o
jeho prostopášnosti, nelze upříti aspoň jisté míry pravděpodobnosti
tomu, co vypravuje O akar Štýrský v 754. kapitole své kroniky,
jak právě v posledních letech života mladý král uvízl v poutech
la"ásné paní — Anežkou ji jmenuje kronikář — která jej dokonale
opředla půvabem své ,, milost i" a jemnými dvorským uměním.
Vládnouc vsím, ,,čím se ženy mohou mužům cennými státi",
dovedná ve zpěvu i hudbě, vymohla si prý u dvora postavení takové,
že dvanácte koní bylo jí vždy k službám; na komorních vozech
jezdila s králem, vozíc s sebou drahá roucha i klenoty a kdo
se těšili u Václava vlivu, viděli v ní nejednou nebezpečného sou-
peře. V plastickém vylíčení kronikářově jeví se nám paní ta ho-
tovou markýzou Pompaďourovou 14. věku ; neboť nebyla ani
žárlivá, stávajíc se i prostřednicí, zatoužil-li král po jiné krásce,
a v bězích politických mu prokazovala prý služby nemalé, nosíc
poselství jeho tajně k sousedním knížatům a špehujíc v jeho zájmu
obratně v cizích zem.ích. Lze těžko míti za to, že by byl štýrský
veršovec zajímavou postavu, dýšící opravdovou životností, zhola
vymyslil. Hodí se příliš dobře k ostatním rysům rafinovaně na-
laděné bytosti královy a bezpečně doložených zpráv o jeho ,,incon-
tinencia" dostává se nám i odjinud.^) Život na dvoře pražském
byl tedy asi sotva takového rázu, aby bez hlubokých změn do jeho
rámce mohla býti uvedena mladá královnička, a Václav II. vzpíral
se, jak dlouho jen bylo možno, dáti čtrnáctiletému dítěti místo
po svém boku.

^) Na příklad v dobře zpravené Continuatio Zwetlensis (M. G. SS.
IX. 661).

384

U poddaných však neobvyklé poměry ty budily patrně ne-
libost, které pak zvláště v Polsku se snadno dostávalo politického
přibarvení. Vždyť jen závazkem sňatku s Ryksou dosáhl Václav II.
tak rázem dědictví velkopolského i Pomořan a od té chvíle, co
z Říma jeho právo na korunu polskou tak prudce potírali, bylo
vskutku nebezpečné oddalovati opravdové provedení manželského
svazku a odstrkovati sirotka od lesku vlastního dvorského života.
Nyní bylo naopak třeba zdůrazniti sňatek Václavův jakožto
právní podklad hnězdenské korunovace a obrátiti zraky všeho
světa k skutečnosti té. Jen tak pochopíme, proč obratný diplomat
Konrád, opat zbraslavský, o velikonocích 1303 v Brně králi tak
důrazně vytýkal nutnost uvedení mladé královny ke dvoru a její
rychlé korunovace. Jeho nástupce Petr, spisuje svou kroniku
více nežli deset let potom, nevystihoval sice již vlastního politi-
ckého pozadí věci, ale Václav II. uznal nutnost a podrobil se jí.
Ryksa měla vstoupiti ve veškerá práva skutečné m^anželky a k slav-
nostní korunovaci její na královnu českou i polskou určen svátek
letnic, 26. května 1303.

V krátké době nebylo ovšem možno ustrojiti slavnost skvělou,
a zřejmý kvap, který jen naléhavostí politických poměrů lze vy-
světliti, nedovoloval ani, aby korunovaci vykonali arcibiskupové
mohučský a hnězdenský. S jejich svolením vzal úkol ten na sebe
biskup vratislavský, Jindřich. Než beze vší slávy korunovace se
přece neobešla, ani bez cizích hostí. Byli to především markrabí
braniborští, kterým Václav II. v první polovici května vyjel
v ústrety až do Žitavy, a ještě dlouhou se vzpomínalo v městě tom
slavnostního turnaje, pořádaného tehdy na jejich počest na městské
louce za přítomnosti šesti knížat a čtyř set rytířů. Václav byl do-
provázen svým zpovědníkem Heřmanem a nepřítomného Petra
z Aspeltu, který se v té chvíli vracel právě od dvora krále Albrechta
do Cech, zastupoval jakožto protonotář výmluvný mistr Jan
z Ostrova.

Slavnostní turnaj skončil se však tragicky, neboť zahynul
v něm pan Heřman řečený Barby, spřízněný s markrabaty brani-
borskými, a to vinou některých lenníků pana Jindřicha z Lipé,
který prý proto upadl u krále dočasně v nemilost.^) Korunovace

^) O věcech těch zpravuje nás žitavská kronika Jana z Guben (SS.
RR. Lusat. 1, 5) a Cod. dipl. Lusat. I. Nr. 109.

385

sama, provedená ve chrámu sv. Víta v Praze, byla oslavena velikým
panketem v dřevěném sále, sroubeném mezi basilikou a chrámem
sv. Jiří, a mladá královna, odkládajíc nezvyklé v Cechách jméno
Richenza, přijala tehdy módní jméno Alžběty. Ale původní jméno
nedalo se přece rázem zatlačiti a Cechům slula i později ještě krá-
lovnou Rejčkou.

Korunovace roku 1303 měla tedy stejně významný doprovod
motivů politických jako korunovace roku 1297, ale jak naprosto
jiné byly motivy ty. Tehdy mluvilo se o velikolepých slavnostech
pražských po všem světě jako o demonstrativním projevu dohody
Václava II. s habsburským švakrem, a korunovace se stala vskutku
dnem úmluv, které rok na to povalily Adolfa Nasavského a vy-
nesly Albrechta do výše. Korunovace roku 1303 proti tomu byla
vzdorným zdůrazněním práv Václavových na Polsko proti papeži
i spojenému s ním králi římskému, projevem jeho souručenství
s domem braniborským a snad přímo od kvasu korunovačního král
český vysílal tajného posla do Francie nabízeti králi Filipovi
spolek proti Albrechtovi, ,, který se zove římským králem" a který
měl býti nyní spojeným úsilím francouzským i českým sevřen.
Korunovace Rejččina bořila tedy jaksi to, co kdysi zbudovala
korunovace Václavova, a stála ve stínu diplomatických příprav
k velikému boji, který měl rozhodnouti, zda jsou silnější obě
navzájem smířené universální moci křesťanstva nebo spojená
síla Kapetovců a Píemyslovců.

Ve chvíli té záleželo ovšem mnoho na tom, zda Filip IV.
bude vskutku ochoten s plným důrazem vystoupiti proti Habs-
burkům a zda vůbec ratifikuje smlouvu, podle níž veliký boj měl
začíti hned na konci léta roku 1303. A zdá se, že u Fihpa IV. ochoty
té nebylo. Vítal sice nepochybně spojenectví české jakožto účinnou
pohi-ůžku Albrechtovi, kdyby král římský chtěl vskutku ve službách
Bonifáce VIII. na PYancii udeíiti a říšská práva v Arelatu a Bur-
gundsku revindikovati. Filip pohřbil jistě bez velikého žalu i píá-
telskou smlouvu, uzavřenou s habsburským panovníkem v Quatre-
vaux roku 1299, smlouvu, která ani tou ani onou stranou ne-
byla upiímně zachovávána, ale k bezodkladnému útoku a k uvá-
zání v náklady tak značné, jakých návrh Václavův žádal,
k tomu bylo asi u dvora francouzského tím méně chuti, ježto
současně také u Albrechta Habsburského se v poměni k Francii
jevila značná zdrženlivost a nevalný sklon k rychlému vyplnění

<; u s t a, Dvě knihy Českých d«iki I. 25

386

slibů v Římě učiněných. Bylť Albrecht v hájení říšských práv
pii západní hianici, pokud tu nešlo o jeho rodový zájem, ještě
vlažnějším než otec a viděl v úkolu tom spíše jen nutné zlo, což ve
Francii bylo asi dobře známo.

A tak se stalo, že ve složité hře diplomatické zůstali na
konec ošizeni i papež i král český. Albrecht, dosáhnuv svého po-
t\Tzení a dostatečné legitimace k útoku na moc Přemyslovců,
neučinil vskutku nic, čím by odvrátil chystaný francouzský útok na
Bonifáce VI 11., a král francouzský, ač-li vůbec schváUl smJouvu
s Václavem, o čemž není určité zprávy, nevedl si rovněž tak, aby
se král český b}^ mohl již v létě 1303 odvážiti útočných kroků
proti Habsburkům a užíti snad jejich nepřipravenosti.

Vypuknutí boje bylo tak odročeno, soupeři se jen vzájemně
střehli a do trvajícího napětí vpadla jako hromová rána zpráva o ka-
tastrofě Bonifáce VIII. v Anagni, Jak zachvěl se tehdy svět křesťan-
ský zvěděv o ní! Na počátku září chystal se papež právě zmraziti
slavnostním interdiktem veškeren církevní život francouzský a tu
byl v rodném městě, sotva den jízdy od Říma, uprostřed s\^ch
nepotů a kurialů, přepaden hloučkem osobních nepíátel a fran-
couzských zakoupenQŮ vedených Nogaretem, synem francouzského
kacíře, a florentskýnn lichvářem Musciatem, a při přepadení lirozně
pohaněn, zcela jako prostý plebán vesnický, který se znelíbil
divokému sousednímu zemanovi! S hrůzou a úžasem se vypravo-
valo, jak krvavý Sciarra Colonna, zatím co jeho rota plenila a pálila
v papežském paláci, vztekle hi'ozil smrtí starci vztýčenému na
lůžku, který s křížem a klíči sv. Petra v ruce odolával důstojně
hrozbám svého lemiíka i bezohlednému naléhání Viléma Nogareta,
jenž chtěl na něm \^^nutiti resignaci anebo jej odvléci do Francie
před koncil, aby ho soudil a sesadil podle rozkazu králova. A při-
cházely pak zprávy další, jak osvobozený papež, pokořením polou-
šílený, vrátiv se do Říma, vlastně jen změnil vězení, ocitaje se úplně
v rukou rodu Orsini, a zde 11. října 1303 bídně zemřel.

Byla to tragedie života, v němž bezprostředně sousedily světo-
vládné nároky s trpkou bezmocností, osobní rysy přfliš vehké
s pííhš mialými, a katastrofa ukazovala zejména, jak \Tai:ké jest
vůbec postavení papežů bez spolehlivého základu territoriálního.
Papežové, kteří chtěh vládnouti světu, nebyh vskutku pány ani
v Římě, jsouce nejednou nuceni krčiti se kdesi v Orvietu nebo
Viterbu a třásti se před každým hnutím neklidného kraje.

387

Boniiác VIII. padl jakožto oběť protikladů těch, které kon-
cem konců papeže odvedly na méně výbušnou půdu, do Avignonu,
ale zcela neočekávaná smrt ,, nejsrdnatějšího hříšníka na stolci
Petrově", jak Bonifáce VI II. nazval souvěký kronikář italský, změ-
nila rázem i mnohé jiné věci a to nikoliv ve prospěch krále českého.
Sotva měsíc uplynul od smrti papežovy a v Praze se již vědělo, že
jeho nástupcem není nikdo jiný než Mikoláš Boccasini, týž, který
v letech 1301 — 1303 legátoval v Ulirách. A zvědělo se také rychle,
že nový papež Benedikt XI., ač oddaný přítel Bonifácův, nebude
jeho mstitelem. Učený dominikán, který sám b^d pln údivu nad
cestami prozřetelnosti, jež ho přivedly až na stolec Petrův, nedo-
vedl býti hrdinou dalšího důsledného boje s nepoddajnou Francií,
a obratní diplomaté Filipovi, kteří to rychle vystihli, nalezli snadno
cestu k výhodném.u kompromisu, kdežto naopak král Albrecht,
smrtí Bonifácovou sprostěný tíživých závazků, které mu proti
Francii ukládaly sliby approbační, byl si jist, že proti Přemy-
slovcům může přes to počítati s podporou papeže, který se s nimi
byl v uherské otázce již jako legát tak prudce střetl.

A tak se shroutila smrtí Bonifácovou základna, na níž spo-
čívala pospolitost zájmu francouzského i českého, a Václav II.
cítil asi podobné zklam.ání jako o mnoho později, roku 1620, po-
ciťovali odbojní stavové čeští, na protihabsburskou politiku Francie
se bezpečivší a neočekávaným obratem dvora francouzského
trpce zklaniání. Roku 1303 nebyly ovšem mosty k vzájemné
dohodě mezi Prahou a Paříží docela spáleny, ale prozatím Václav II.
mohl sotva počítati se skutečnou pomocí z Francie, jsa naopak jist,
že ve věci uherské se setká snad s důslednějším odporem stolce
papežského nežli dosud, a uvěříme štýrskému veršovci, tvrdícímu,
že tehdy se v radě Václavově ozvaly velmi trpké nářky. Ti, kdo
roku 1301 byli zrazovali od přijetí koruny uherské, stojíce nyní
před hrozivou válkou s římským králem, \'yzývali prý pana Petra
z Aspetu jakožto hlavního strůjce českofrancouzských námluv
uštěpačně ,,daz er uns her bring die hilfe des von Frankriche, des
sul wir im alle geliche danken", a zdá se, že Václav II. sám, bystře
pochopiv dosah nastalé změny, mnohem úsilovněji než před tím
se jal hledati, zda by přece nebylo možno bez boje s králem římským
najíti shodu.

Svědkové souvěcí nám sice nezachovali dostatečných zpráv
o tom, jak se na venek utvářel poměr českého krále k Albrechtovi

25*

388

od června 1303, tedy od té chvíle, kd}/ byl vynesen výslovný roz-
sudek papežský o koruně uherské a král římský vyzván, aby Karla
Roberta podporoval. Nevíme, zda Albrecht, dávaje Bonifácovi VIII.
z Norimberka 17. července 1303 znova slavnostní ujištění svých
slibů, snad tak neučinil projevem, který jeho nepřátelské posta-
vení k Václavovi nepokrytě prozrazoval, anebo zda předstírání
dobrých styků vzájemných ještě některou dobu potrvalo. Nikterak
však nelze pochybovati o tom, že Albrechta nezůstaly tajný
diplomatické i vojenské píípravy českého krále a jest velmi pravdě-
podobné, že byl dobře zpraven i o důvěrném jednání česko-fran-
couzském,!) zachytiv jednoho z poslů českých.

Nebylo-li tedy nepřátelství mezi králem českým a Habsburky
v druhé polovici roku 1303 ještě otevřeně vyhlášeno, bylo jistě
veřejným tajemstvím, že k boji dojde co nejdříve, a dobře rozumělo
se obecně zejména slavnostnímu a nápadně okázalému návratu
Albrechtovu do Rakous v září 1303. Byloť zjevné, že král přichází do
největší državy rodové, kde vůbec nepobyl od své volby roku 1298,
hlavně proto, aby sebral její síly k útoku na země české, a Vídeň
stává se ve chvíU té ohniskem nejhorlivějších příprav diplomati-
ckých i vojenských. Mnoho knížat říšských tu navštěvuje Albrechta,
zejména jeho zeť, Albrecht vévoda Sasky, falckrabové rýnští
Rudolf i Ludvík, oba mladí vévodové korutanští, Jindřich hrabě
Gorický, arcibiskup salzburský, biskup pasovský a jiní páni,
jejichž pomoc v chystaném tažení mohla býti především cenná
a jejichž získání bylo přední snahou Albrechtovou. A proto po-
chopíme, že způsobilo obecné vzrušení, když koncem listopadu
ve Vídni se objevil český kancléř, Petr z Aspeltu, aby jménem
svého pána, tehdy právě v nedalekém Brně prodlévajícího, s Al-
brechtem přece ještě jednal ,,damit zwischen in beden wurd ge-
macht ein suon".

Byl to poslední pokus smJru, o němž ná,m bohužel jen stra-
nické vypravování rýmované kroniky štýrské podává zprávu a
k němuž patrně popud vyšel z české strany ; ale přes to nebyla to
jistě pouhá pout do Canossy. I v nové situaci, způsobené smrtí Boni-

*) Svědčí tomu skutečnost, že ve formuláři vzniklém v kanceláři
Albrechtově není zachován jen duplikát návrhu Václavova do Francie
poslaného, nýbrž i kreditiv posla, jemuž byl svěřen. Otakar Štýrský,
který jest takřka oííiciálním oslavovatelem vlády Albrechtovy, znal zřejmě
text smlouvy a ukul z ní těžké obvinění i králi českému i Petrovi z Aspeltm.

389

fácovou a tím, že naděje ve Francii kladené selhaly, nebyl Václav II.
nucen hledati míru za každou cenu. Šlo mu asi o čestné odvrácení
boje, který pro tu i onu stranu mohl skončiti tragicky, a vskutku
ani Albrecht neodmítal zhola jednání. Přijal poselství a mezi
Brnem a Vídní došlo na sklonku roku k delšímu vyjednávání,
jehož se vedle českého kancléře účastnil především nejobratnější
diplomat habsburský, Jindřich z Khngenbergu, biskup kostnický;
ale výsledek byl od počátku pochybný, ježto požadavky, které
Albrecht kladl, byly příliš tvrdé.

Král římský se nespokojil s tím, že, dovolávaje se výroku
stolce papežského, žádal ustoupení Přemyslovců z Uher; osvojuje
si plně hledisko papežské popíral také právo Václavovo ke koruně
polské a což bylo ještě závažnější, hodlal užíti okamžiku i k tomu,
aby rázem zastavil vůbec postup moci české do sousedních krajů
říšských. Žádal na švakrovi bez obalu, aby se vzdal držení Chebu
i zemí míšeňských. Peníze, v němž mu kraje ty roku 1298 byly
zastaveny, mělo se Václavovi ovšem dostati, ale z vlastního m.ěšce,
do něhož ruka Albrechtova i nadto hodlala hluboko zasáhnouti.

Neboť nepřihlížeje nikterak k výjimečnému postavení
koruny české v rámci říše a k tradicionálním výsadám jejím, tvrdil
Albrecht, že králům římským přísluší právo regální k veškerým
dolům v českých zemích zdviženým a že se právu tomu Přemy-
slovci dotud jen neprávem vymykali. Tím se prý sice těžce prohře-
šili proti říši, ale Albrecht byl hotov prominouti a i pro budou-
cnost právo regální Václavovi popustiti, přizná-li mu jakožto
desátek císařský značnou sumu — v Cechách se později mluvilo
o 80 tisících hřiven — anebo postoupí-li mu urburu kutnohorskou
aspoň na šest let.

Kutná Hora, podle jedněch, ,, ohnisko lakotenstva a propast
všeho zla", podle jiných božský zázrak bohatství, tvořící nej-
pevnější sloup moci králů českých, lákala k sobě zrak krále římského
silou neodolatelnou. Albrecht, jehož podle slov kronika řských
,, štěstěna vynesla až k nejvyššímu vrcholu, ale jehož žízeň po moci
ani Rýn ani Dunaj nedovedl uhasiti", hleděl od dávna se závistí
na požehnání, které útroby země do kh'na nenáviděnému českému
švakrovi sypaly a které jemu bylo odepíeno píese všecko úsilné
hledání. Annalisté rakouští vypravují, jak nutil kláštery svých
ztmí se značným jejich nákladem k hledání ložisek drahých kovů
a jak žárlivě dbal svých diilních práv; když roku 1297 ve Štvru

390

byl nalezen poklad zlatých mincí římských a sběhlým obyva-
telstvem rozebrán, vymáhal jej vévoda na účastnících kořisti
vytýkaje důrazně, že vše, co země jeho kryje, jen jemu patří.
Státi se, třebas na krátko, pánem legendární Hory, jevilo se ]emu,
který býval po všecek život, chtěl-li dosíci vytčených cílů, nucen
k tuhé šetrnosti, svodem nad jiné silným, a nepodařilo-li se to, bylo
snad aspoň možno donutiti krále českého pod zástěrkou právního
nái oku, aby z vlastních důchodů vyplatil říšské zástavy míšeňské,
v nichž Albrecht již viděl léna svých synů a nový podklad vzrůstu
moci habsburské.

Plán byl pojat s levšední bystrostí a jeho piávní rouška,
spojen? s výroky stolce papežského, cliránila krále římského aspoň
poněkud píed výčitkou, že přepadá bez důvodů dotavadního
spojence, jehož pomocí dosáhl trůnu. A není \'yloučeno, že Albrecht
nalézal současně i jiné motivy, jimiž m 1 býti Václav zeslaben. Sly-
šíme, že pochyboval i o právech jeho ke Krakovsku a Sando-
měřsku, ujímaje se nároků LokýtkoA^'ch, a podle kroniky <í.týrské
hájil dokonce i Mikuláše Opavského, manžela své sestřenky,
který po ztrátě kapitanátu v Polsku patrně zatoužil po znovu-
nabytí Opavska.

Byla to tedy přííiš veliká kytice nároků a požadavků, kterou
kancléř Petr z Vídně do Brna přinášel, a pochopíme, že je nemohl
Václav II., nejsa poražen, ani z části přijmouti. Bylo však o nich
přes to jednotlivě jednáno a obratní juristé dvora českého užili
při tom jistě výzbroje své co nejdůkladněji. V kronice zbraslavské
slyšíme ještě ohlas jejich vývodů, dovolávajících se na piíklad
toho, že Albrecht, nemaje dotud ani důstojnosti císařské a neo-
vládaje ,, plene fasces imperii", nemůže prostě ,,iure regio" vymáhati
desátky, kterých králové čeští nikdy neplatili.

Toto nezvyklé rozHšování práva císařského od kusého
práva krále římského jest zvláště význačné, prozrazujíc nám znova
tehdejší těsné styky dvora českého s francouzským. Nebof také
legisté Filipa Sličného se snažili zeslabovati moc králů římských
v Burgundsku i v Itálii především theorií, podle níž římský
král, který ještě na císaře není korunován, pouze ve vlastním
,,regnum Alemaniae" má plnou moc vládní, nikoliv však v ostat-
ních korunách impéria.^)

1) Právníci francouzští podpírali tvrzení to také zákony Jiistiniano-
vými, v nichž císař mluví o ustanoveních, jež jsou ,,ex eo tempore valitura,

391

Hlediska toho, kterým si moc francouzská rovnala cestu
k Rýnu a k Alpám, chápe se tedy Václav II. jako prostředku obrany
a snaží se vindikovati koruně české podobné výjimečné postavení
mimo vlastní ,, království německé", jaké theorie korunovační při-
suzovala koruně arelatské. Proti papežským rozsudkům ve věcech
uherských a polských pak \'y týkal zejména svá práva, získaná
,,legitimae successionis, dotis et vocacionis titulo" a co jiného
více, hlavní podporu vsak při jednání mu poskytl markrabí brani-
borský Heřman, který sám přijel do Brna, aby se odtud za Albrech-
tem odebral do Vídně a pak ještě dále do Štýrského Hradce. Než
ani usilovné přímluvy braniborského zetě a jeho opětovné doléhání
nepolmuly Albrechta k větší ústupnosti. Byl patrně nezvi"atně
rozhodnut k záporu a snažil se jen nejprudším způsobem odvrátiti
Heřmana od spolku s Václavem, hroze také jemu říšským
achtem.

Ale marně; na Bramborce nepůsobily ani výkladv o tom
,,waz schaden unde smách dem rlch in kurzer frist widervaren
ist von dem kunig Wenzlá". Jsa zcela získán postoupením Míšně
a nejsa nikterak zváben vyhlídkou, že by i tam, v přímém sou-
sedství jeho rodu, rostoucí moc habsburská se měla usaditi, zů-
stal Heřman věrný/n českému strýci a odejel náhle z Vídně .i)

Tak se skončilo zcela bez líspěchu dlouhé jednání krátce před
vánocemi 130o a nepřátelství mezi Habsburky a Přemyslovci se

quo nutu divino imperialts suscepimus inftilas" ; tak činil na př. Jean
Cabussole v dobrozdání pro město, Die sepsanéin někdy roku 1310, tedy
v době, kdy si Filip IV. vůbec při svyxh pokusiech o Toul, Lyon a jiná města
říšská touto korunovační theorií postup usnadňoval. Ale věc nebyla tehdy
nikterak nová; Fr. Kern, Die Reichsgewalt der deuťschen Konige nach
dem Interregnum, Hist. Zeit. 106, 43 sq, ukázal dobře, že již za dob Rudol-
fových k Francii se klonící lenníci říšští, jako íalckrabí burgundský Ottenin
nebo Delfín Humbert, téže záminky užívali k odmítáni vrchní moci krále
římského a že především Karla z Anjou lze považovati za vynálezce
theorie, jež měla zabrániti znovuvzkřlšení říšské moci v království bur-
gundském i italském.

1) O jednání tom zachovala nám sice jen kronika Otakara Štýrského
zprávu, ale není důvodu jí nevěřiti, aspoň pokud jde o hlavní rysy.obvyklýta
fabulovauímveršovcovým ovšem přízdobené; neboť vypravování Otakarovo
souhlasí s itineráři m Albrechtovým a také pobyt Václavův v Brně
v listopadu i prosinci 1303 lze listinami doložiti (Reg. IV. Nr. 1939 a Cod.
dipl. Mor. V. Nr. 158).

392

stalo nejen neodvratnou, nýbrž i obecně přiznanou událostí, A zíej-
mým projevem jeho bylo také odvolání habsburského prince Jana
od dvora pražského.

Čtrnáctiletého tohoto syna — pohrobka předčasně zesnulého
bratra Albrechtova Rudolfa a české princezny Anežky choval
totiž Václav II. od útlého dětství na svém dvoře a vymáhal pro
něho, jak se zdá, jiz dávno podíl na dědictví otcovském. Podle
některých zpráv kmitla se osoba Janova i ve vyjednávání o Míšeň
na sklonku roku 1303 a na české straně byla prý ochota k ústupkům
ve prospěch tohoto vnuka Rudolfa Habsburského a Přemysla 11.
Otakara, jimiž mohl býti spor o říšské zástavy při severních
liranicích českých po dobrém vyrovnán. i) Ale když vše se rozbilo,
tu naléhal Albrecht na to, aby mladý Jan, jeho budoucí \Tah, opustil
český dvůr, obávaje se snad, že by v něm Václav měl nebezpečné
rukojmí, a s Janem odešlo poslední zdání vzájemné shody obou
dynastií. Zbývala válka, jež měla rozhodnouti mezi Václavem
a Albrechtem podobně, jako kdysi mezi jejich otci meč rozhodoval.

Rok 1304 stal se vskutku rokem prudkého zápasení váleč-
ného habsburské moci s králem českým, ale boj vlastní vzplanul
teprve v jeho druhé polovici a zejména sám Albrecht zasáhl do
války hlavní silou svou až s podzima. Toto opoždění, které, jak se
pak ukázalo, b3'lo z hlavních příčin neúspěchu, vysvětlíme však
snadno, uvážíme-li jakých příprav žádalo tažení proti Cechům.
Šloť o přípravy rázu právnílio, finančnflio i vojenského a nadto
ještě o překonání četných jiných překážek.

Albrecht Habsburský nemínil s Václavem II. vésti pouhou
válka sousedskou, k níž stačila prostá opověd; chtěl vystoupiti
jménem vší říše a to nebylo možné bez některých průtahů a bez tra-
rlicionálních kroků soudních. Listiny k tomu hledící se nám sice
nezachovaly, ale právní postup byl sotva jinv, než jakým roku 1300
Albrecht v}'^stoupil proti Janovi Hennegavskému ve sporu o Holland,
Zeeland a Frísko. Výrokem zpřízněných knížat, vysloveným na
dvorském roce v obvyklé formě ,,reichsweistumu", dal si král římský
patrně nejprve přiřknouti právo vj^upu zástav říšských v Chebsku

^) Tak bych aspoň vysvětloval narážtu v dobře zpravené Cont.
Zwetlensis 661.

393

a Míšni a uznati nárok na regál horní v Cechách .i) Slavné poselstvo
— kronikář zbraslavský mluví výslovně o „nuncii satis solemnes" —
neslo pak do Prahy citaci, vyzývající Václava, aby se zodpovídal
dvorskému soudu říšskému jako ,, škůdce knížectví a práv říšských,"
a dal do jisté doby zadostiučinění. Když Václav II. setrval v od-
poru a lhůta prošla, byl knížaty na jiném sjezdu říšském vysloven
rozsudek, na základě jehož mohl král Albrecht piistoupiti k publi-
kaci achtu a žádati členy říše o pomoc proti českému rebellovi.

Jest pravděpodobné, že předběžný nález a citace byly učiněny
v Norimberce, když tam Albrecht v době mezi 10. — 20. březnem
roku 1304 slavil dvorský sjezd,^) a konečné odsouzení že se stalo
až na říšském sjezdu ve Frankfurtě v posledních dnech června téhož
roku; neboť tam byl, jak listiny dosvědčují, vynesen přísný roz-
sudek i proti markraběti Heřmanovi Braniborskému, spojenci
Václavovu, a lze míti za to, že obojí se stalo zároveň.

Sám právní postup proti králi českému žádal tedy několika
měsíců, kteiéžto doby Albrecht ovšem zároveň již užil k m^obili-
saci branných sil, umožňující mu vytrhnouti do pole hned, jakmile
říšský acht proti Václavovi bude vysloven. Než přípra\'y ty, s nimiž
začal již za zimního pobytu v Rakousích a Štýrsku, nebyly lehké.

Poměrně nejsnáze bylo se zajistiti pomocí z Uher. Karel
Robert .sám se tehdy přiznával výslovně ,3) že veškeru naději svou
opřel o ,, drahého strýce Albrechta" a proto vypravil 1: ujednání
společného postupu do Vídně již na sklonku roku 1303 poselstvo
vedené magistrem Benediktem, synem hraběte Budy z Gezthu,
který byl i před tím sloužil při diplomatických posilkách do Říma.

Ale bylo jisté, že strana neapolská v Uhrách zesílí tou měrou,
aby mohla ohroziti moc českou tak, jak by k rozhodnému úspěchu
bylo třeba? A za nejpříznivějších poměrů znamenala pomoc od-
tamtud jen sbory lehké jízdy, jež nerozhodovaly boj. Daleko více

^) Vysvítá to také ze slov kroniky zbraslavské, jež tvrdí v 71. kapitole,
že Albrecht chystaje válku ..convocat quosdam principes ct amicos, justum
se asserens, confugiens non ad conscienciam sed ad testem".

2) Viz Mon. Germ. Const. IV. Nr. 187. Podle smlouvy uzavřené
Albrechtem 1. května 130d s biskupem vircpuským (ib. Nr. 188) acht
říšský proti Václavovi II. tehdy ještě nebyl formálně vyhlášen, kdežto
1. července (ib. Nr. 194) již ano. Z toho vyplývá značná pravděpodobnost
pro červen jakožto měsíc konečného rozsudku.

') Cod. dipl. Andeg. Nr. 74.

394

záleželo na solidním sboru rytířských bojovníků, jehož, jádro bylo
postaviti i"odo\^m državám habsburským, a k tomu nestačily jen
dlouhé porady, v nichž podle Štýrského kronikáře Albrecht jednal
se svým synem Rudolfem podrobně o tom, ,,mit wie gelánen
dingen, er uz solde bringen gráven, frién, dienstman, swaz er der
moht geten in ietwederen sinen lande''. Neboť bylo nutné, získati
k spolehlivé a účinné účasti na tažení nejen mocné pány zemské,
svobodné i ministeriály, ješ+ě před několika lety v Rakousích i ve
Štýrsku znova a znova se bouřící proti ,, švábské" vládě Habsburků ;
bylo třeba zmoci tu i rozličné jiné překážky, v jejicliž překoná-vání
Albrecht sám byl zešedivčl. Nebylať \Tiitřní a territoriální ucelenost
zemí rakouských nikterak dokonána, a mnohonásob je ještě
prostupovaly větší a menší državy rozličných svobodných pánů
říšských a zejména knížat duchovních, bez jejichž souhlasu ne-
bylo možno uvolniti všecku braimou sílu kraje. S arcibiskupem
salzburským, biskupem pasovským, řezenským, frisinským, bam-
berským bylo tu jednati o pomoc i s opaty velikých klášterů ba-
vorských, v zemích rakouských rozsáhlými enJvlavami vládnoucími,
a zejména bylo třeba pojistiti se i proti možn5'm nemilým příhodám
na neklidném jižním pomezí štýrském.

V boji s Přemyslem 11. Otakarem platným spojencem Ru-
dolfovým tu býval kdysi, jak známo, ]\Ienhart Gorický a Tyrolský,
jemuž podílem z vítězství se dostalo vévodství korutanského, zá-
stavního držení Kraňska i marky vindické. Synové jeho Ota, Jin-
dřich a Ludvík, od roku 1295 v državách těch společně vládnoucí,
byli nejdůležitějšími sousedy Habsburků na jihu a dosud také jejich
věrnými spojenci. Nejpodnikavější z nich, mdadý Jindřich Korutan-
ský, bojoval po boku Albrechtově roku 1298 u Gollheimu a účastnil
se později i jeho tažení proti kurfiřtům na Rýně. Zachovati pomoc
Jindřichovu a jeho bratří v těžkém boji s Václavem bylo tedy
přední snahou Albrechtovou a Otakar Štýrský líčí velmi podrobně,
jak se o to jednalo ve Vídni na samém sklonku roku 1303. V jeho \'y-
líčení mají vrch ovšem. moti\y spíše osobní a podružné, jako na
příklad nevraživosti turnajové mezi rytířstvem korutanským
a habsburskými Šváby, ale jádro vypravování jest nepochybně
správné.

Mladý vévoda, kterého osud o několik let později postavil
do Čech za hlavní překážku vítězného postupu moci habsbiurské,
ocitá se tehda po prvé v odporu s králem, římským, manželem

395

jeho sestry Alžběty. Albrecht vymáhal na něm pomoc proti Čechám,
vymáhal ji sliby i hrozbou, že jemu a bratřím odejme iíšskou
zástavu kraňsko-vindickou, ale marně. Nelze říci, zda snad již
tehdy Jindřichovi byly učiněny naděje na ruku nejstarší dcery
Václava II., nebo zda byl prostě syt obětí ve prospěch moci habs-
burské a dotčen obavami před jejím přílišným vzrůstem. Ode-
přel a jeho neochota byla královskému švakrovi těžkým zkla-
máním, neboť pomoc rodu korutanského nevyvážilo, získal-li
Albrecht některé menší pány okolní, jako byl Albrecht Gorický
nebo hrabě Menhart z Ortenburka. A odmítnutí Jindřichovo
nadto jistě i vydražilo podmínky těchto sousedů tak, že i k získání
podružného spojence, jako byl třeba hrabě Oldřich z Heun-
burka, bylo třeba postoupení důležitého hradu Arnfelsu v Dolním
Stýrsku.

Veškerá jednání ta zabavovala Albrechta tedy v prvních
měsících roku 1304; začátkem března pak opouští Rakousy a
v nejbližší době ukazují nám data listin, jak neúnavně, zatím
co říšský process proti Václavovi dozrával, král římský sám kroužil
jižním i jihozápadním Německem od Norimberka až ke švýcarským
horám a k ústí Mohanu, pojížděje po říšských městech s horečným
chvatem a jednaje s velikými i drobnými pány o pomoc proti Če-
chám, při čemž byl nucen nešetřiti ani sliby ani hotovými obětmi.

Neboť na počátku 14. věku nestačilo prosté vyzvání, aby
vytvořilo velké vojsko národní a přivádělo členy říše pod prapory
královské. Knížata a hrabata říšská se již necítila povinna prostě
,,bí des riches hulden naht unde tag dem riche ze dienen". Proto Al-
brechtovi bylo jednati s každým z nich zvláště, přemlouvati a ku-
povati, a to tím více, že veřejné mínění v Němcích, jak souvěký
mnich kronikář fúrstenfeldský zřejmě naznačuje, nemělo chystanou
válku proti Václavovi veskrze za spravedlivou a hledělo velmi
střízlivým okem na domnělá provinění českého krále proti říši.

Poměrně nejsnazší bylo získání některých knížat duchovních,
podléhajících vůbec více vlivu královskému, zvláště tu, když
šlo o válku schválenou Římem. Vedle jmenovaného již Konráda
Salzburského a jeho sufragánů z oblasti bavorské mohl se Albrecht
záhy bezpečiti i na pomoc biskupa augšpurského, vormského,
špýrského a opata fuldského, k nimž se ovšem družili i starší
klienti domu habsburského, biskupové kostnický a štrasburský,

396

a posk^ze přistoupil i mocný biskup v^rcpurský.i) Za to nepoměrně
méně bylo knížat světských, kteří byli ochotni účastniti se útoku
na moc přemyslovskou. Nejpodstatnějším úspěchem úsilí Albrech-
tova ve směru tom bylo, že získal téměř všecek rod wittelsbašský,
pro vpád do Cech zvláště důležitý, rod, jehož se bylo po případě
i báti, kdyby se Václavovi snad podařilo na svou stranu jej pře-
vésti.2) Vskutku nejen falckrabí Rudolf, nýbrž i jeho dolnobavorští
strýcové, Ota a Štěpán, se zavázali na jaře 1304 k pomoci králi
římskému a tím byl ucelen nepřátelský polokruh, země české
z jihu svírající.

Než nešlo jen o získání spojenců politickými důvody a obec-
nými sliby ; finanční stránka velikého podniku byla mnohem svízel-
nější. Neboť jen malá část knížat říšských, králi pomoc přislíbivších,
byla patrně ochotna nésti také břemena ze závazku toho plynoucí.
Většině byl král nucen zaručiti v náhradu značné obnosy peněžité
a tak se dovídáme na příklad z dopisu falckrabího Rudolfa, náhodou
zachovaného, že kníže ten se zavázal k tažení do Cech jen za zname-
nitou sumu, z níž část mu byla hned splacena a zbý\''ajících 1200
hřiven zapsáno na některých zbožích ve vévodství rakouském.
A podobné smlouvy bylo Albrechtu uzavírati nepochybně i s čet-
nými jinými spojenci a to valnou měrou i se zcela drobnými pány
říšskými, jejichž význam byl ovšem posilován souvěkými poměry
vojenskými.

Bylať na počátku 14. století každá větší válka útočná již
podnikem velmi nákladným, který nebylo lze vésti jen náhodně
improvisovanými silami a na rychlo sehnanou výzvou. Měla
svou odbornou techniku a pevné společenské předpoklad}^ Vojsko

^) Zajímavá smlouva jeho proti Václavovi, uzavřená s Albrechtem
1. května 1304, jest otištěna v M. G. Const. IV. Nr. 188.

2) Neboť že se král český vskutku namáhal, aby v nastávajícím boji
sousední knížata říšská pro sebe získal, jest nepochybné. Podařilo se mu
to sice, jak jsme již viděli, pouze u Askánců Braniborských a zpráva Jana
z Vitrínku, že také kurfiřt mohučský a vévoda saský za veliký peníz přešli
na jeho stranu, jest nepochybně mylná, ale Albrechtovi bylo zajisté ne-
jedním drahým ústupkem pečovati o to, aby v tomto směru činnost české
moci překazil. Tak zdá se, že Gebhard Mohučský užil právě této příležitosti,
aby si vymohl na králi římském slevu tuhých podmínek z roku 1302, a že
i z Říma ve věci té b^-lo na Albrechta působeno (viz k tomu Vogt, Reg. der
Erzb. von Mainz Nr. 824).

397

do pole táhnoucí hemžilo se ovšem množstvím rozličné čeládky
pěších záškodníků a lehce oděných harcovníků, ale boj vlastní
rozhodovala rytířská jízda, na velmi drahých koních, za něž si
páni počítávali až po padesáti hřivnách, chráněná oděním ceny
rovněž nesmírně veliké a provázená houfem služebnictva. Toto
jádro vojska nebývalo sice příliš četné,^) ale za to velmi drahé,
takže jen panovníci nebo města vládnoucí značnými důchody
mohly sehnati několik set nebo dokonce přes tisíc plno-
cenných kopí.

Neboť železné čety ty mívaly převahou již zřejmě ráz řeme-
slně nám-ezdnický. Dotkli jsme se věci té sice hned v předchozích
kapitolách, nebude však se škodou, osvětlíme-li ji tu poněkud
podrobněji. Zámožnější šlechta byla v pozdějším středověku
sice skoro vesměs rytířsky vyzbrojena a v klání vycvičena, ale
jen s malou poměrně částí její bylo panovníkům počítati při jakém-
koliv větším podniku vojenském a to skoro vždy za drahý žold.
Z prosté povinnosti poddanské nebo na základě závazků lenních
bývalo ozbrojené panstvo a zemanstvo téměř všude svolné jen
ke krátkým hotovostem obranným nebo rychlým odvetným
nájezdům do sousedstva. Knížata upravovala ovšem zřízení manská
znova a znova, snažila se je utužovati, ale opatření ta stačila zpra-
vidla sotva k zajištění několika pevných míst a rezavěla příliš ryclile.
Annalista kolmarský vypravuje na příklad k roku 1304 výslovně,
jak drsných slov bylo užívati Albrechtovi, aby aspoň část rytíř-
stva elsaského, svých lenníků, k jízdě do Čech pohnul; hrozil
jim prý dokonce zdaněním chlapským, nebudou-li ochotni uro-
zenou svobodu svou s mečem v ruce vysluhovati, a ani to nemělo,
jak se zdá, valného výsledku.

Vážnější operace vojenské, na dobu několika měsíců se pro-
tahující a žádající solidního obozu i jiných technických pomůcek,
obstarávaly tehdy již jenom skupiny rytířského žoldnéřstva,

1) Pro souvěký názor o početnosti velikých vojsk jest význačné pro-
hlášení sienských guelíů z roku 1282, kteřížto slibují, že poslechnou krále,
přijde-li vskutku s ,,Theotonicorummilitum magna potencia, scilicet numero
quingentorum". Tedy 500 rytířů byla již veliká armáda, s níž římský král
v Itálii důstojně v^^stupoval. Z hlediska toho jest také třeba posuzovati
původní závazek krále českého, účastniti se římské jízdy četou 300 oděnců,
jakožto závazek velmi těžký a podstatný, dokud nebyl v malý plat
proměněn.

398

které se válce odborně věnovalo a služby své prodávalo ať na delší
dobu ať na jedinou kampaň válečnou.

Dělo se to podle pevných smluv námezdních. Ve smlouvách
těch nešlo ovšem vždy o žold stanovený přesně podle počtu kopí
a dnů služebných, ač ani takové smlouvy na počátku 14 věku
nebyly nezvyklé ;i) nejčastěji sjednáván souhrnný peníz hned za
celé tažení, splatn^^ z části předem, z části dodatkem, a vedle
něho určen i tarif náhrad za škody utrpěné ztrátou koní nebo
jednotlivých kusů zbroje a vyjednány podíly na kořisti.

Nad lenníkem nebo ministeriálem provázejícím prapor kní-
žecí z vděku za udělenou půdu nabývala tak ve vojštích pozděj-
šího středověku stále více vrch pestrá, z rozličných končin shle-
daná společnost professionálů, namnoze mladších synků šlechti-
ckých, spojujících s dobrodružným sklonem snahu po zakoupení
některého zboží doma nebo v cizině z výsluh vojenských.

Námezdné to rytířstvo, jehož rozvoj byl valně podporován
i šířícím se hospodářstvím peněžním, rozmohlo se nejprve v zemích
románských, zejména ve Francii a Katalonsku, ale od druhé polo-
vici 13. věku počínaje i Německo, a to hlavně kraje švábské, po-
rýnské a francké, stále vydatněji opatřují země sousední za žold
odborně osvědčenou chasou rytířskou. Většinou se nedalo její na-
jímání jen jednotlivě, nýbrž v houfcích, sebraných zkušenými
kapitány a rotmistry, kteří na válku již dokonce hleděli způsobem
pozdějších kondottierů a mívali vedle vyššího žoldu osobního
také rozličné znamenité provise. Jimi vyrůstá na kmeni středo-
věké chevallerie svérázná odnož, plná smělé a bezohledné podni-
kavosti, která vskutku dovedla nejeden drobný rod hraběcí a
rytířský k větší moci territoriální. Neboť z výsluh a kořistí řemesla
válečného množili někteří štastní kapitáni soustavně své rodové
statky, kupovali zboží za zbožím a umožnili potomkům svým
někdy až i postup do vysokého kruhu knížecího.

1) V případě tom se platívalo nejčastěji jízdnímu těžkooděnci po
4 hřivnách, stříbra měsíčně, jej provázejícím lehkooděncům pak jen čtvrtina
peníze toho ; většinou však býval rj^tíř v případech těch zavázán, stravu
a píci ze žoldu si kupovat. Nejvíce zpráv pramenných o smlouvách takových
sebral K. H. Scháfer v knize ..De^ntsche Ritter und Edelknechte in Italien
wáhrend des 14. Jahrhunderts", kde ovšem pozornost jest obrácena přede-^
vším k zvláštním poměrům vlašským.

399

Dokonalým vzorem takového hraběcího kondottiera, rytíř-
skou válkou na vlastní i cizí vrub vedenou věčně zabaveného,
ale také stále výše a výše vynášeného, byl na počátku 14. věku
třebas Eberhard Virtemberský, s nímž se nám ještě nejednou bude
obírati. Nebyl však jediným význačným representantem tohoto
typu urozených dobrodruhů ; podrobné dějiny Švábska, Bavorska
a vůbec jihozápadního Německa nám ukazují mnoho jiných,
podobně podnikavých pánů říšských, bez nichž se téměř žádná
válečná srážka v souvěké střední Evropě neobešla a kteří byli vždy
hotovi z jakéhokoliv politického konfliktu kořistiti, své služby
té oné straně nabízejíce. Hrabata z Castellu, Hohenlohe, Oettingu,
Hennebergu, Leuchtenbergu, Hirschbergu a jiní drobní dynasté
jihoněmečtí dávají se neúnavně s družinami svými do vojenských
služeb větších knížat a tvoří jaksi společnost, s níž se potkáváme
takřka na všech souvěkj/ch bojištích středoevropských.

Habsburkové, kteří sami vyšli z tohoto neklidného pro-
středí říšské šlechty švábské, pochopili dobře, jakou mocí jest
odborně vyškolené rytířské žoldnéřstvo jihoněmecké a dovedli
obratně užívati ve svých shižbách jeho sil a věhlasu. Námezdná
družstva švábská a porýnská, obestírající se sebevědomě nimbem
nepřemožitelnosti, tvořila dlouho vlastní jádro jejich moci, jsouce
pro domýšlivost a zpupnost svou v Rakousích i Štýrsku stejně málo
oblíbena, jako francouzské rytířstvo, kterým souvěcí Anjouovci
podobně ovládali království neapolské a velikou část Itálie
ostatní.

Zajistiti se tedy co možno největším počtem bojovníků
těch a soustřediti ve vojští svém nejosvědčenější hejtmany ná-
mezdné bylo zajisté úsilnou snahou Albrechtovou na jaře
roku 1304, ale nebylo nikterak snadné sehnati zároveň i náklad
na to potřebný.

Zmínili jsme se již v první kapitole o tom, jak boj Rudolfův
s Přem.yslem II. souvěkovcům se jevil namnoze soubojem chudého
Davida švábského s bohatým Goliášem českým a také nový
zápas Albrechtův s Václavem nepostrádal v jejich očích podob-
ných rysů. Neboť s přemrštěnými pověstmi o bohatství krále
českého kontrastoval zřejmě finanční stav římského krále. Albrecht
byl sice dobrý počtář a šetrný hospodář, neboť jinak mu nebylo
ani možno dosáhnouti životních cílů ; bedlivý dozor nad veške-
rými důchody dýše z velikých urbariálních soupisů habsburských

400

jeho doby a také výslovné zprávy' pramenů to dosvědčují,
ale válka vedená roku 1298 a pak hned na to v letech 1300
až 1302 vyčerpala ho skoro úplně a proto přípravy k českému
tažení roku 1304 se neobešly bez hromadného zastavování kde
jakých důchodů rodových i říšských, jen aby bylo možno jak
knížecím pomocníkům, tak i drobnějším vůdcům námezdných
rot poskytnouti záruky za slíbený žold a náhrady polních ztrát,
bez kteréhožto zajištění vypočítaví bojovníci nebyli nikterak
ochotni, do pole vytrhnouti. Král Albrecht napjal ve směru tom
jistě veškeru svou nevšední energii a prostředky, kterých mu
bylo se chápati, byly nejrůznějšího druhu. Brzy čteme, že donu-
cuje rakouské úředníky zemské, aby ručili bavorskému vévodovi
za slíbený obnos žoldu, brzy získává peníze půjčkou u florent-
ského domu obchodního Alf ani, dávaje mu jako zástavu do správy
mincovnu ve Švábském Hallu, zatím co sám neúnavně objížděl
říšská města, vymáhaje na nich mimořádné dary a půjčky. Tak
vzpomínal annalista kolmarský s trpkostí, jak na jeho rodném
městě král tehdy vynutil dar 400 hřiven a ještě jiné věci.

Bylof Albrechtovi vyčerpati kde který zdroj příjm.ů do dna,
což nebylo ovšem možné bez průtahů a také z těchto příčin král
nemohl hned na jaře 1304 tažení své do zemí českých nastoupiti,
nýbrž protahoval počátek jeho takovou měrou, až v Porýnsku
se již ozývaly hlasy, že si na Cechy vůbec ani netroufá, obávaje se
moci krále, kterému prý ustavičně tisíce hutníků vynášejí z útrob
země zlato i stříbro.

A při tom při všem bylo králi římskému třeba míti v pilné
patrnosti ještě i kroky Václavovy, jimiž si český král v říši chtěl
rovněž zajistiti spojence a sebrati vojsko námezdné stejně jako to
činil kdysi i jeho otec před osudným bojem, s králem Rudolfem. Tu
spěla úsilná snaha Albrechtova ovšem k tomu, aby takové verbo-
vání české v Němcích co možno nejmenším úspěchem bylo pro-
vázeno a říšský process proti Václavovi II. zahájený byl ve směru
tom nepochybně zvláště dobrou zbraní.

Hlavně proto patrně se českému králi nepodařilo z urozených
pánů porýnských získati do svých služeb nikoho jiného, než mla-
dého Ruprechta Nasavského, syna zabitého krále Adolfa, kdysi
ženicha zemřelé dcery Václavovy Anežky, který byl po smrti
otcově po celý rok držán v zajetí Albrechtově a hořel asi touhou
pomstíti smrt otcovu.

401

Ruprecht odebral se se svou zbrojnou družinou opravdu
ochotně do Cech, ale mimo něho se toho neodvážil nikdo
jiný z jihoněmeckých pánů, takže úmyslné zkřížení obranných
opatření českého krále bylo v tomto směru vskutku provázeno
zdárným výsledkem. A ostatně bylo postavení Václavovo ve chvíU,
kdy pomalý postup příprav soupeřových mu mohl snad výhody
některé poskytnouti, i jinak značně znesnadňováno, totiž
vývojem poměrů v Uhrách, jenž ho konečně přinutil k tomu, aby
ještě dříve než se bude měřiti s králem řúnským, podnikl chvatnou
výpravu na pomoc synovi do Budína.

Panství českého králevice v Uhrách jevilo se totiž od sklonku
roku 1303 stále neutěšenějším a na konec i vážně ohroženým.
Morální váha výslovného rozhodnutí papežského počínala tehdy
znenáhla sice ale přece jen vážnou měrou působiti. Až do nedávná
bylo české straně možno tvrditi, že Rím nepromluvil slova koneč-
ného, ale začátkem srpna 1303 vrátilo se do země slavnostní po-
selstvo Karla Roberta, rozsudek Bonifáce VIII. byl na veliké
schůzi přívrženců strany neapolské veřejně prohlášen a těžké
tresty církevní pohrozily jménem samého papeže všem, kdož by
dále trvali při Václavovi.

To vše nemohlo zůstati bez následků. Stranu neapolskou
stihla ovšem v nejbližší době rovněž těžká rána. Administrátor
ostřihom.ský, Řehoř Bodod, který byl na podzim sám zajel k pa-
peži, patrně proto, aby nedal jeho podpoře usnouti, zahynul při
katastrofě v Anagni rukou sveřepých útočníků takřka před očima
Bonifácovýma. Ale jeho stolec přešel rychle na jiného horlivého
stranníka rodu Anjou, Michala dotud biskupa záhřebského, který
se spolu s arcibiskupem kalocským ze všech sil vynasnažoval,
aby odtrhl veškeré duchovenstvo koruny uherské od Václava.
Zprávy o chystané válce Albrechtově proti Cechům pak působily
rovněž nepříznivě, a to tím spíše, že král český nyní nemohl svým
stoupencům v Uhrách již tak štědře platiti jako dosud, kdežto
strana protivná naopak napjala veškeru sílu, aby je kupovala.
Dovídáme se, že bába Karla Roberta, královna neapolská Marie,
tehdy zastavila i šperky své a zlatou korunu u největší banky
florentské, pověstné firmiy Bardi a Peruzzi, jen aby umožnila
nové zásilky peněz do Uher.^)

1) Mon. Hung. Dipl. Emlékek I. Nr. 224; viz také Fejér VIII. Nr. 67.
Sasta. Dri knlby Seskýcb dřjin I. 26

402

Hlavně od počátku roku 1304 byla tedy hromadná deserce
z tábora českého králevice zřejmě patrná. Palatin Štěpán, syn
Ireneův, který ještě roku 1303 byl posílal svého klienta, hraběte
Řehoře, do Cech peníze si půjčovati a na počátku následujícího
roku ještě v listinách počítá val data podle let panování Ladisla-
vových, \^dává 5. dubna 1304 listinu „Carolo illustrissimo rege
regnante" a s ním přešla do nového tábora také kapitula jagerská
pod jeho vlivem stojící. Totéž pak učinila tehdj^ i kapitula ostři-
homská, kterou Václav II. ještě v létě 1303 se snažil zachovati
při své straně odvoláním nepohodlného českého kastelána, a kapi-
tula ta umožnila novému arcibiskupovi dokonce přístup do samé
Ostrihomě.

Dotud váhající některá města dahnatská uznala rovněž
Karla Roberta a postavení českého prince v ovzduší takto denně
se množící zrady se jevilo znenáhla věru nebezpečným.

Roku 1303 ještě mohl jezditi krajem,^) nyní stával se takřka
zajatcem v Budíne a ani tam. nebyl zcela jist životem; cítil se
pr}''' poněkud bezpečen jen v novém městském paláci budínském
uprostřed měšťanstva své strany a i tam tušil všude úkladné vrahy.
Značnou nevýhodou pro jeho panství bylo ostatně také, že novému
papežovi, Benediktovi XI., nebylo možno čeliti vý-tkou, že není
,,verus summus pontifex", jaké před tún proti Bonifácovi v Uhrách
patrně hojně bylo užíváno.^) A nový papež ten, bývalý legát
uherský, trval při rozhodnutí předchůdcově.

Vše to vedlo Václava II. k tomu, že se rozhodl na jaře 1304
uprostřed příprav válečných proti Albrechtovi, navštíviti Uhry
osobně v čele značného vojska. Věda dobře o úmluvách mezi Habs-
burky a Karlem Robertem, doufal patrně, že se mu podaíí rychlou
ranou útočnou ochromiti uherského protivníka dříve, nežli se spojí
s vojskem rakouským, a předejíti tak jejich součinnost, jež stala
se kdysi Otakarovi osudnou. Pomalý postup zbrojení Albrech-
tova v říši to dovoloval a zdálo se vskutku účelné, učiniti ve věcech
uherských pořádek dříve, nežli bude hájiti samých Cech .3)

1) Tak byl v květnu 1303 v Pásztó blíže Jageru (Fejér VIII 1 Nr. 43).

2) Dosvědčuje to také důraz položený na slova ,,perp3tuis futuris
temporibus veri summi pontifices" při jednání pacifikačního sněmu
roku 1308.

•) Věc bývá zpravidla ovšem líčena tak, jako by se byl Václav do-
Uher ^^'■b^al prostě jen proto, abj- synka odtud vyvedl. Mám však za to.

403

Tu bylo ovšem třeba, dáti zatím vládu v zemích českých
do rukou spolehhvého „kapitána", který by byl s to, aby
za nepíítomnosti královy možné útolcy odrazil a další píí-
pravy válečné řídil, a jest význačné, že Václav II. k tomu neurčil
nikoho ze svých domácích důvěrníků. Jeho německý spojenec,
Heřman, markrabí braniborský, zůstal hejtmanem v Cechách,
a bezpeče se v něho, vypravil se Václav II. koncem května přes
Moravu vskutku doUher, učiniv z opatrnosti na cestě v Brně také
ještě některá poslední pořízení pro případ své smrti, při čemž
moudrý opat zbraslavský neopomenul, aby si tu nedal jakousi
druhou listinou fundační zaručiti znova všechna zboží a práva,
získaná klášteru za vlády Václavovy .i)

Cílem tažení byl ovšem Budín a stísněné postavení mladého
krále uherského se jasně jevilo také tím, že nesměl táhnouti otci
vstříc, nýbrž že vyčkával jeho příchodu pied samým městem.
Václavovi II. však nešlo jen o to, aby tam. prostě co nejrychleji
dospěl. Chtěl si dříve zabezpečiti trvale důležité přechody pres
Dunaj a proto s vojskem udeřil především na důležitý Kahutský
brod u Parkaně, který byl v rukou nepřátelské kapituly ostři-
homské, zmocnil se ho a na to i samé Ostřihomě. Velmi trpce si
naříkali pak překvapení kapitulárové na plenění českého vojska
v městě i v kathedrále ; král sám prý s družinou vstoupil
do sakristie, zmocnil se pokladu i armaria, v němž byly chovány
listiny arcibiskupství, a dal proboštovi i kapitule tvrdě pocítiti
svůj hněv za jejich nevěru.

že tak nebylo předem rozhodnuto, nýbrž teprve, když král český na vlastní
oči poznal svízelnou situaci v Budíne, a že Václav li. původně počítal
ještě s možností zabezpečit panování synovo v Uhrách vojenským úspěchem.
Svědčí tomu aspoň jeho nepoměrně dlouhé prodlévání na půdě uherské
v době, kdy jeho přítomnosti v Čehách bylo právě více než kdy jindy třeba,
a také znamenitá moc vojenská, jejíž veliký počet nevytýkají jen letopisci
rakouští , nýbrž sám Karel Robert, v jedné pozdější listině (Cod dipl. Andeg.
1. nr. 192) vzpomínaje toho, jak kr^l český ,,cum magna et maxima multi-
tudine armatorum usque Pesth personaliter venit." Toho všeho nebylo
třeba, měl U král od počátku na mysli jen vyvedení synka z Uher a nikoliv
rozsáhlejší podnik válečný. Ostatně vypravuje dobře zpravený souvěký
ietopisec světelský výslovně, že Václav II. byl nucen z Uher odtáhnout
,,antequam negotia sua terminare posset . . . inconsumatis negotiis atque
imperfecíis."

^) Tadra, Listář kláštera zbraslavského nr. 15 a Cod. dipl. Mor. V.
ar. 194.

26*

404

Vzetím Ostřihomě mělo vojsko české otevřenu cestu na
Budín a mohlo v brzku rozbíti své stany před hlavním městem,
,,na Rákuši", jak praví Dalimil. A tam došlo i k setkání otcovu
se synem.

Václav II. stál patrně o to, aby před tváří shromáždě-
ného množství bylo co nejjasněji prokázáno, že jeho syn jest své-
právným králem a jediné pravým nositelem svaté korum/ uherské.
Odpovídalo to však i jeho sklonu k slavnostní nádheře a zálibě
v důstojné obřadnosti, že nežádal přirozeného a improvisovaného
setkání se synem, s nímž se po tři léta nebyl viděl. Ozdoben koru-
novačními insigniemi sv. Štěpána vyjel mu mladý Václav z města
v ústrety a na místě předem určeném, koberci bohatě zdobeném,
u\atal latinskjhn proslovením otce tak, jakoby cizí pano\Tiík vítal
souseda, až na konec pravda nabyla přece \Tcha nad důstojnou
formulí a hošík se slzami padl otci v náručí.

Otakar Štýrský tvrdil sice později, že všechna sláva a oká-
zalost ta byla jen k tomu schystána, aby se Václav II. mohl snáze
zmocniti insignií korunovačních a s nimi ze země prchnouti. Než
není to pravděpodobné. Král český by se byl sotva v Uhrách
zdržel až pozdě do července, kdyby nebyl měl skutečně úmyslu,
učiniti rázný pokus o upevnění moci synovy v zemi. Jeho sliby
uherským přívržencům, že se oboří na stranu protivnou se vší
mocí, kterou byl s sebou přivedl, nebyly asi vědomým klamáním,
a vidíme vskutku, že se daly vážné přípravy k trvalému zabez-
pečení panství Přemyslovců v zemi a že zejména brannými posád-
kami českými bylv na příklad nově opatřeny důležité body opěrné,
jako byl Vyšehrad, zajišťující spojení mezi Budínem a Ostiihomí,
nebo Bělehrad Stoličný. Ale některé nepříznivé okolnosti donu-
tily krále posléze k úplné změně plánů původních.

Karel Robert se mu nepostavil vůbec polem a léto bylo
výjimečně parné. V Rakousích prý vyschl roku toho Dunaj tak,
až bylo lze jím probřísti, a vojsko české v Uhrách trpělo nesmírně
nemocemi a nedostatkem píce, zatím co Václava II. docházela
neutěšená zpráva za zprávou. Doufal-li snad přece, že říšská
knížata, m.ezi nimiž měl kdysi tolik přátel, neschválí výslovně
postupu Albrechtova proti něm-U, zklamal se, neboť v posledních
dnech června bylo králi řím.skému lze ve Frankfurtě vyhlásiti
proti němu slavnostní acht, zbavující jej i dědice jeho všech lén

405

říšsk^xh^) a ohroziti touž zbraní i jeho spojence a zástupce v Če-
chách, Heřmana Braniborského. A nad to pak došla do Budína
v polovici července i vzrušující zpráva, že vévoda rakouský náhle
vtrhl do Moravy a zle tam řádí.

Rudolf, nejstarší syn Albrechtův, byl s přípravami k tažení
patrně hotov mnohem dříve, nežli otec jeho, v Porýnsku meškající.
Kontingenty některých blízkých spojenců, jako byl Konrád Salz-
burský, vyčkávaly sice příchodu Albrechtova, ale rytířstvo štýrské
a rakouské se začátkem července již hojně shromaždovalo kolem
vévody, a Rudolf, nemoha na vlastní vrub začíti s tažením, roz-
hodným, chtěl aspoň sebrané vojsko živiti na účet jižní Moravy.
Zajistiv si bok posádkou vloženou do Marcheggu, překročil tedy
Dyji a jal se loupežně zajížděti až do Brněnská.

Bylo to ovšem pouhé hubení a pálení otevřených vesnic,
z nichž se obyvatelstvo valem utíkalo do pevných hradišť a měst.
Jediným velikým, úspěchem jmenovali účastníci Istné získání
Mikulova bývalým majitelem městečka toho, Jindřichem z Liech-
tenstejna, a kruté vypálení dřevěné pohraniční tvrzky Jaroslavic
na Dyji, v níž zahynulo mnoho rodin zemanských z okolí tak bídně,
že to na dlouho utkvělo i v paměti otrlých žoldnéřů. Pohraniční
škádlení však zneklidňovalo Václava II. v Uhrách a vzbuzovalo
obavu, aby tam nebyl vůbec odříznut od Cech s vojskem ztenčujícím
se, ježto se i věrnost pana Matouše Csáka, pána trenčanského,
jehož územím bylo se králi vraceti, jevila velmi pochybnou. Ne-
zbývalo tedy než jednati rychle a bezohledně.

Přes vynaložené úsilí vláda králevice českého v Uhrách
neměla již tolik půdy, aby jediný dědic trůnu českého i polského
tu mohl setrvati bez nebezpečí, a vojska potřeboval otec k hájení
vlastních zemí. Rozhodl se tedy syna vyvésti vůbec z neklidné
země, kde nebyl na konec zcela jist ani Budínem, těžce nesoucím
dlouhý interdikt, pro pikle stranníků neapolských, z nichž zvláště
Ladislav, syn bývalého rychtáře Wernera, se zdál nebezpečným.
Ale odjezd mladého panovníka neměl býti naprosto resignací na
důstojnost královskou a práva, která si přičítal. Korunovační
insignie, koruna, meč a šat sv. Štěpána, byly Uhrům zvláště

^) Že acht proti Václavovi vyslovený se vskutku i na dřdice jeho
vztahoval, vysvítá jasně z listiny mírové z roku 1305, kde se výslovně
zmiňují ,,regales sentencie velbanna, que eius se extendebant ad heredes".

406

posvátnou zárukou pravého panství nad zemí. Kdo je měl v moci,
měl v očích národu přednost před každým druhým nápadníkem,
byl jaksi v ochraně jejich mystické síly. Dávaje se s vojskem na
zpětný pochod do Cech, vzal tedy Václav II. s sebou nejen syna,
nýbrž také korunu i ostatní klenoty a také živá rukojmí. Hlouček
velmožů, kteří se sice do Budína byli dostavili, ale v jejichž věrnost
král neměl valné důvěry, byl jím lstivě zadržen a odváděn do Cech.i)
Václav hledal v nich asi záruky, aby jejich rody nepřešly do
tábora protivného, a chtěje se tak dokonale zajistiti i Budínem,
sadil tam nové konšely s jakýmsi Petrmanem jakožto rychtářem,
odváděje i odtud nemalý počet nespolehlivých patriciů do zajetí.
Správa země za unikajícího mladého krále pak zůstala jeho plno-
mocnému kapitánu, Ivanovi z Gysinku, který s bratrem Jindřichem
setrval dále nejmocnější oporou strany české. Upraviv tak věci
uherské, bral se Václav zrychlenými pochody nazpět do Cech a
dospěl tam šťastně, aniž by si byl vévoda Rudolf troufal na hranicích
morav-sko-rakouských cestu jeho zkřížiti. Syn Albrechtův nechtěl
se vydávati nebezpečí bitvy dříve, než otec přišel, a couvl tedy
včas z Moravy zpět na půdu rakouskou, nepokusiv se ani valně,
aby vracející se vojsko české obtěžoval.

Přes to byl ná\Tat králův ze země uherské zřejmě neslavný.
Annalista světelský vytýká výslovně, že lidu a koní na tažení
mnoho pohynulo, a ti, co zbyh, přišli hrozně schvácení. Po-
mýšlel-li Václav II. opravdu na ochromení uherských nepřátel
dříve, než jim bude možno pomáhati Habsburkům, nedosáhl
účelu toho nikterak, neboť za ustupujícím jeho vojskem pěnila
se naopak širá země uherská jako znekhdněné moře, z něhož již
jen jako ostrůvky čněla tu a tam města osazená českými posádkami
a hrady nečetných stranníků jeho syna. Zvěst o odvezení klenotů
sv. Štěpána a odvlečení čelných pánů i měšťanů šla zemí uherskou
jako horká vlna, obracející kvapem vše na prospěch strany
neapolské.

I prostý lid se prý hrozil nad tím, že král český jako zloděj
odnesl ze země svaté památky ,, záruku národního štěstí" a ,,sláTu
i čest zesmutnělého království", jak patheticky psal nový biskup

^) Zprávu o šlechtickýcli rukojmich přináší určitě Cont. Weichardi
de Polhaim 817 a potvrzuje ji provolání Albrechtovo k magnátům uherským
ze srpna 1304 (Reg. II. nr. 2010).

407

ostřihomský, a po vší zemi se šířilo volání, že obecnou povinností
jest, zpět z Cech jich vydobýt. S kazatelen hlásali to knězi a arci-
biskup kalocský prý dokonce prohlašoval, že účast na válce proti
svatoki"ádežnýni Cechům přinese duším bojovníků stejné výhody
jako tažení do svaté země. Se všech částí říše se začínaly tedy sbíhati
houfy ke korouhvím Karla Roberta, rozvinutým v západních
Uhrách, a na konec tu nalézáme i většinu bývalých čelných stou-
penců Václavových.

Bylo zjevné, že moc Přemyslovců v Uhrách opravdu se bortí a
uhasíná neodvratně, ptáme-li se však proč konec ten byl tak rychlý,
neuspokojí nás zajisté odpověď historiků tvrdících, že panství
české v Uhrách padlo především proto, že jeho německý ráz a
sklony se střetly s národním sebevědomím magnátstva.^) Neboť
opravdu v pramenech souvěkých nenalézáme ani stopy takového
hlubšílio protikladu a stejně v nich není slechu o jakémkoliv
germanisačním usilování české moci v Uhrách. Přemyslovci se
v zemi neudrželi prostě proto, že nalezli příliš silné nepřátele
zevní s papežem a larálem římským v čele a že v rozvířeném,
věrolomstvím otráveném ovzduší uherském každý pokus o vládu
byl smělou sázkou, při níž prohra byla pravděpodobnější zisku.
Moc Václavova byla zajisté s to, aby velikými náklady a úsilím
poněkud upravila rozhárané poměry polské a uvedla je do lepšího
řádu ; že vzala na sebe v téže době a vlastně bez oddechu i v Uhrách
úkol podobný a to úkol podstatně ještě ztížený nepřátelstvím
tak mocných soupeřů, šlo nad její síly.

Ustupuje z Uher, král Václav neměl ovšem času hloubati
o tom a ohlížeti se zpět do země, kde se takřka za patami jeho
vojska odpadlictví rodilo a kde se již i Matouš Trenčanský, tolika
milostmi vyznamenávaný, chystal do tábora Karla Roberta.
Králi českému šlo o obranu zemí otcovských. Oplativ někohka
nájezdy z Moravy do pohraničních krajů rakouských červencovou
návštěvu Rudolfovu, vrátil se v polovici srpna^ do Prahy, aby
tu vyčkával hlavního útoku Albrechtova. Než útok ten se vskutku
pozdržel až do podzimu, zajisté k radosti Václavově aknespo-

^) Tvrzení to rozvinuje především Grábner 1. c. 132.

*) Datum to vysvítá z kroniky zbraslavské a z ostatní souvislosti
událostí. Domnčlá listina pražského biskupa Jana z 15. srpna, které se
dovolává Dudík (Dějiny Moravy VII. 211), jest vskutku jen autorem for-
muláře přestrojená listina biskupa Tobiáše o patnácte let starší.

403

koj enost i vévody rakouského, který se zjevnou netrpělivostí očeká-
val příchodu otcova a vojska říšského, aby spolu s ním a s Uhry
obnovil vpád do zemí soupeřových.

Hlavní příčina průtahu tkvěla, jak jsme již viděli, přede-
vším ve vleklém průběhu úsilí Albrechtova o sehnání mocného
vojska v říši. Římský král věděl dobře, že Cechy jsou, jak kronikář
fůrstenfeldský tehdy napsal, ,,kraj svízelný a ode dávna nedobytný",
o jehož pokoření prý bylo samému Otovi Velikému plných čtrnácte
let bojovati. Proto chtěl míti voj vskutku znamenitý, který by
byl s to, aby na ráz zlomil odpor, ale snahou tou se jen ještě
více odsouval začátek tažení, chystaného původně asi na letní
měsíce.

Tak se na příklad teprve 25. července podařilo Albrechtovi
získati pevnou smlouvou pomoci nejneklidnějšího válečníka
švábského, hraběte Eberharda Virtemberského, s nímž se sám
teprve nedávno byl smířil a jehož si patrně nikterak nechtěl zůsta-
viti v zádech. Hrabě se uvolil k tažení do Cech, ale jen za žold
2000 hřiven, v němž mu král byl nucen zastavili některá zboží
říšská a důležité vojtství klášterní. Tím však byly patrně přípravy
ve Švábsku a v Porýnsku konečně přece dovršeny a v prvních dnech
srpna spatřujeme Albrechta v Norimberce ve středu sbírajících se
houfů válečných, an výmluvným manifestem, vyzývá magnáty
uherské, aby co nejsilněji podporovali mladého Karla Roberta při
,, srážení rohů odbojné vyzývavosti krále českého", a slibuje, že
co nejdříve vytrhne s vojskem říšským do pole, aby se s nimi spojil
na moravských hranicích k společnému útoku na země protivní-
kovy.i)

Než vskutku i tento pobyt králův v bohatém městě říš-
ském se valně prodjioužil a to nejspíše nesnadným jednáním
s vévody bavorskými. Jak falckrabí Rudolf, tak jeho dolnobavorský
bratránek Ota byli sice králem již před tím získáni, ale nemínili
trpěti hrozícího zpustošení svých zemí, jakmile zvěděli, že Albrecht,
nehodlaje vtrhnouti do Cech přímo ze západu, nýbrž z jihu společně
se svým synem, určil některým svým jihoněmeckým spojencům
Linec za místo válečného srazu a chtěl se tam sám bráti se vším

^) Manifest jest jistě authentický, ale na místo Neuburgu starších
tisků dlužno položiti Norimberk, čímž jakákoliv nesrovnalost mizí (viz
Winkelmann, Acta imp. inedita nr. 219).

409

svým lidem z Norimberka zemi bavorskou. Zejména vévoda Ota
bránil se tomu, znaje dobře, jak hrozné škody přinášel průchod
rot tak četných, a připustil teprve po delším jednání za slib zvláštní
odměny, že se vojsko Albrechtovo, cestou nové a nové tlupy
přibírajíc, smělo ubírati podél Dunaje do Rakous. A bavorští
letopisci neopomenuli zaznamenati, že tažení to bylo vskutku
znamenáno hotovými spoustami kraje, kterým šlo, až se za ně
lid domácí krutě mstil na menších četách, za hlavním vojem se
trousících.

Tak se stalo, že polovice měsíce září již minula, když
sbory říšské se v Horních Rakousích k útoku na Cechy teprve
řadily a přes Cáhlov k hranicím braly. A proto také o předchozím
spojení s rakouským a uherským vojskem na hranicích m-orav-
ských již nebylo řeči. Zima nutila postupovati co nejrychleji
a král Albrecht posunul spojení obojího vojska raději do jižních
Cech, k Budějovicům, hlavně také proto, že jeho syn, vévoda
Rudolf, byl zatím, ne\^čkávaje příchodu otcova, již vstoupil
znova na vlastní vrub na půdu moravskou.

Vévodu přiměl k tomu především zřetel na spojence uherské,
kteří hned po ústupu Václavově se začali valem sbírati kolem
Prešpurka. Sám král Karel Robert, podle rakouských zpráv ještě
,, pouhý něžňounký hošíček", tam přišel v polovici srpna, maje
s sebou sedm duchovních knížat uherských, vedených arcibisku-
pem Michalem Ostřihomským, a rostoucí družinu magnátů svět-
ských. Pověst, že tažení půjde do bohatých krajů českých",
lákala ještě více nežli hlásání kříže do jeho tábora kořistníky se
všech koutů země a vedle vlastních Uhrů hemžili se tu staří stou-
penci rodu Anjou z Charvátska, Srbové z Bosny a Rašky, Sekelové
a Valaši ze Sedmihrad, jež přiváděl voj voda Ladislav, a nejvíce
pozornosti budili ovšem divocí Kumáni ze Zátiší a Banátu, které
přiváděli ve velikém počtu magister Ugrin syn Pousův z rodu
Csák a magister Leukas syn Vavřincův. Hrůza šla s těmito po-
hanskými kočovníky, o nichž až v Bavořích se vypravovalo, že
pojídají nasolené ručky malých dětí, a kteří s dábelskou rozkoší
se chystali na výpravu jako na veliký lov lidí pro otrocké trhy
východní. Žádná páska kulturní je nepoutala k společenstvu kie-
sťanskému ; měli ve stanech svých pohanské věštce a šamany a
nikde nešetřili kostelů. Než i křesťanští Madaři byli hrozní hosté,
zachovávajíce podle EUcnharda Strassburského většinou ještě

410

dlouhé vlasy v copy spletené, divoký vous a původní útočnost leh-
kýcli jezdců, kterým žádný brod nebyl dosti hluboký a kteří
mizeli tak rychle, jako se byli objevili.

Samému Rudolfovi Rakouskému a jeho rytířské družině
bylo nevolno při pohledu na rostoucí houfy spojenců, kterýni
záhy nedostačilo plenění západouherských statků pánů z Gys-
sinku a kteří s netrpěhvostí tlačili na to, aby se s jízdou do Cech
již začalo. Nejsouce zvyklí zimnímu tažení a potřebujíce hojné
píce pro své koňstvo, Uhři nemínili déle se vázati válečným spole-
čenstvem nežli do sv. Michala na konci září, a byla nadto i obava,
že shromážděni příliš dlouho na samj-ch hranicích, nebudou vůbsc
rozhšovati mezi zemí nepřátelskou a spojeneckým krajem ra-
kouským.

Proto s nimi uzavřel vévoda o sv. Bartoloměji (24. srpna)
v Prešpurce podrobnou smlouvu, nám ovšem jen z části zacho-
vanou v původním znční, o níž však i kronikáři štýrští a rakouští
dávají dobré zprávy. Bylo tu smluveno, že ani ta ani ona strana
neuzavře s Cechy míru zvláštního, dokud nebudou vráceny klenoty
sv. Štěpána; podrobně byl stanoven i řád pochodů a táboření,
jakož i dělení kořisti společně získané, aby nedošlo k třenicím.
Otázkou nejtěžší při tom byl lup otroků a pohanství Kumánů.
Znělo to vskutku téměř jako posměch křižáckým heslům, jimiž
boj vedený králem a papežem římským proti Čechům byl přizdoben,
když vévoda Rudolf spolu s panem Menhartem z Ortenberka, Jin-
dřichem hrabětem ze Schaunberka, Oldřichem hrabětem z Heun-
burka a rakouským maršálkem Heřmanem z Landenberka vydávali
uherským divochmn hotový revers, kterým se jim dovolovalo na
místě žoldu^) páliti vsi, odváděti křesťany do otroctví a zacho-
vávati na tažení pohanské pověry i oběti; jen se to nemělo díti
hned na rakouské půdě, nýbrž teprve až v zemcích českých.

A tak se vyrojilo koncem srpna vojsko rakouské spolu s Uhry
podél Moravy k ústí Dyje, aby odtud po jižních krajích morav-
ských táhlo směrem ke Znojmu, I Matouš Trenčanský se k nim
posléze přidal^) a ubohý kraj pocítil všecku tíhu hrozné metly
barbarského válčení, obmezujícího se ovšem skoro veskrze na ple-

^) ,,Loco salarii" praví vj^slovně letopisec světelský.
*) Dosvědčuje to listina Karla Roberta otištěná u Fejéra Vlil. 1
Nr. 146.

411

není bezbranného venkova. Neboť české vojsko polní nebránilo
vůbec hranic moravských; jen pevná místa, na něž se rakouské
a uherské vojsko neodvažovalo, poskytovala zde obyvatelstvu
útulku. Až na Rýn a do Durynska zaiétaly pak pověsti o hrozném
řádění uherské chásky v jižní Moravě, jakého tu nebylo pamět-
níka od strašného vpádu kmnánského roku 1253. Soustavné pálení
a pobíjení obyvatelstva bez rozdílu věku nebylo věcí nejhorší.
Vypravovalo se o hrozných blasfemiích pohanů v chrámech božích,
spálených i s lidmi, již se do nich byli utekli, o tom, jak dábel-
ským mučením Uhři vynucovali prozrazení ukrytých pokladů.
Celá stáda ubožáků k otroctví určených prý honili s sebou,
nepovolným dokonce i provazy skrze dlaně převlékajíce a
děti ke koňským ohonům přivazujíce.

Byly to věci i otrlému středověku hrozné, ale že nešlo
o pouhé pomluvy, dosvědčuje sám král uherský Karel Robert, který
ještě po letech odměňoval s odpornou upřímností své věrné vý-
sluhami za udatnosti na Moravě vykonané tehdy „pleněním, pá-
lením a ničením, jak toho žádal příkaz pomsty", a také z kroniky
štýrské se dovídáme, jak pernou práci měl vévoda Rudolf neustále
s urovnáváním srážek, hrozících mezi jeho pány a uherskými spo-
jenci proto, že Kumáni a Uhři, postupujíce podél křivolakého toku
Dyje, vskutku zajížděli za plenem i na rakouská zboží a tam
podobně si vedli.

Vévoda byl by spory ty nejraději rozřešil rychlejším po-
stupem do vnitra nepřátelské země, ale byl nucen čekati, až se
otec s říšským vojskem přiblíží a to se protahovalo tak, že v Ra-
kousích se mluvilo již vůbec o odvolání říšské výpravy a teprve
na samém konci měsíce září přišla konečně zpráva, že Albrecht
stanul na české půdě.

V budějovické kotlině měl se král spojiti s vojskem synovým
a uherským, ale Rudolf mu netáhl vstříc přímo z Moravy, nýbrž
zabočil nejprve zpět na půdu rakouskou a tam se položil polem
mezi Cmuntem a Vítorazí, ač jeho vlastní kraj při tom Uhry velmi
trpěl. Příčina tohoto obcházení kratší cesty tkvěla asi v silném
zasekání českých hranic zemských mezi Hradcem Jindřichovým,
Strm.ilovem a Landštejnem, kde mocní Vítkovci vládli zbytku
hvozdu pomezního a neměli se k tomu, aby znova zradili svého
krále.

412

Viděli jsme nahoře, jak odboj Vítkovců a jejich spojení s Ru-
dolfem 1. podstatně přispělo k pádu Otakarovu a jak členové
téhož rodu, pro zajetí pana Závise se bouříce, také mladého Václava
kdysi vážně ohrozili. Podle kroniky mnicha fiirstenfeldského
doufal prý i roku 1304 Albrecht, že pokoří Václava podobně, jako
se to podařilo jeho otci, ,,suffragantibus sibi perfidissimis sup-
panis", maje za to, že, jakmile s mocí svou k Čechám přirazí, ne-
spokojení magnáti čeští proti králi se vzbouří. Ale hned chování
Vítkovců ukázalo správnost politiky Václavovy vůči nejmocnějším
rodům zemským, kterou mladý král uměl k sobě poutati zejm.éna
jihočeské pány, jako byli Oldřich z Hradce, Jindřich z Rožmberka
nebo Smil z Nových Hradů. Velmožové mu zůstali vesměs věrni
a vévoda rakouský, netroufaje si udeřiti na Hradec a vyhnuv se
až k Cmuntu, viděl, že m.u bude i s této strany raziti si cestu do
Cech násilím po podružné stezce zemské, vedoucí přes zboží novo-
hradské.

Postavení Rudolfovo nebylo tehdy i jinak valně příjemné.
Dovolávajíce se svého závazku, platného jen do konce září, ulierští
jezdci se již nechtěli vůbec pokoušeti o proniknutí do Čech vlast-
ních. Byli obtíženi kořistí m.oravskou a ch\^stali se prostě odvléci
naloupená stáda a tisíce schytauj^h otroků přes Rakousy do
domoviny. Marně s nimi jednal vévoda, ukazuje patrně na to, že
jeho otec již vskutku v Čechách stojí, překročiv šumavské kopce
a proniknuv s vehkým vojskem podél Vltavy do roviny. Teprve
když Albrecht sám, jsa znepokojen prodléváním synovým, zajel
s malým průvodem od Budějovic až do ležení u Cmuntu, podařilo
se mu přemluviti Karla Roberta a většinu vojska jeho k pro-
dloužení smJouvy a dalšímu tažení do Čech. Ale část kumánských
jezdců neposlechla ani svého krále, v noci opustila s někohka
tisíci zajatých ležení a hnala se napříč zemí rakouskou zpět do
Uher, což vzbudilo v rakouském vojště zase takový neklid a obavy
před dalším pleněním divochů těch, že Albrechtovi nezbylo, než,
aby za nimi vyslal jízdní četu, která je dohnala, z veliké části pohu-
bila a zajatce x^y^prostila. První větší úspěch v poli, annalisty ra-
kouskýma do nebe \ynášený, byl tedy vybojován vlastně proti
spojencům a byl již začátek října, když konečně vojsko rakouské
se zbytkem Uhrů, spálivši podhradí novohradské, ale hradu sa-
mého nedobyvši, splynulo s říšským vojskem v rovině u Budě-
jovic.

413

Tehdy se teprve počalo tedy vlastní tažení, které mělo zlo-
miti moc Přemyslovců,!) a obvyklé strategii doby by byl nejlépe
odpovídal útok nebo pravidelné obléhání některých důležitých
míst v zemi k nabytí záruky a opory pro možný boj let příštích.
Všichni kronikáři sou věcí v^iiýkají jaksi s podivením, že král Al-
brecht nedobyl a ani neobléhal žádného tvrdšího hradu nebo
města v Čechách,^) někteří z nich to však zcela případně vysvět-
lují jednak pokročilou dobou roční a hlavně snahou královou
sil svých netříštiti a nezeslabiti pro chystanou velikou srážku.

Albrecht sázel mnoho na jedinou kartu veliké bitvy, jež mu
měla přinésti úspěch podobný, jako Rudolfovi bitva na Moravském
poli nebo jemu samému vítězství u Gollheimu. Spoléhal se na
osvědčenou cenu svých Švábů a Porýnců i na početnou převahu
uherské jízdy. Což bylo dobytí některých hradů a měst proti takové-
vému úspěchu, který by vyvrátil panství Přemyslovců tak, jako
bitva u Beneventa vyvrátila panství posledních Staufů v Nea-
polsku? A ostatně byl si Albrecht snad i vědom toho, že finanční
poměry mu sotva dovolí v roce příštím opakovati tažení stejně
nákladné, tak že v odvážné hře jen rychlý úspěch se mu jevil
skutečně cenným. Proto byl od počátku rozhodnut nedopustiti
tříštění sil a stál na tom, aby vojsko jeho společně s Uhry a ra-
kouským kontingentem působilo v Cechách jediným mocným
přívalem. Šlo však o to, zda se Václav II. dá pohnouti k veliké
polní bitvě.

Že se s tím v táboře Albrechtově na počátku pevně počítalo,
ukazuje zajímavý list falckrabího Rudolfa, psaný v září za po-

1) Bachman, Geschichte Bohmens I. 707 věc vyličuje tak, jako by
byl Albrecht vyčkával v Čechách déle sedmi neděl, nabízeje bitvu Václavovi,
a podobně si pod dojmem nepřesných zmínek kronikářských průběh války
představovali i jiní dějepisci. Vskutku však pobyt Albrechtův v Čechách
od vstupu přes Šumavu až k ústupu na Jihlavu nebyl delší pěti neděl a vlastni
pochod od Budějovic k Hoře Kutné trval sotva tři týdny.

2) V listinách uherských (Cod. dipl. Andeg. I. nr. 178, 192) mluví se
ovšem o dobytí a spálení četných ,,munitiones et castra" a jakýsi magister
Pavel bére odměnu za to, že při obléhání hradu ,,Lean" mu několik zubů
vyraziU; šlo tu však patrně jen o dřevěné tvrzky vládycké a ostatní pra-
meny, zejména Eberhard Řezenský, letopisci rakouští i Matyáš Neuen-
burský vytýkají vesměs souhlasně, že Albrecht ,,nullam civitatem aut
castrum opugnare volebat".

414

stupu na Budějovice^), ale počet zklamal. Vrátiv se v srpnu 1304
do Cech, Václav II. nebyl, hledě k velikým přípravám protivní-
kovým, v postavení zcela výhodném. Cspěchu podstatného, jak
jsme viděli, v Uhrách nenabyl, spíše rozjitřil zemi, a vojsko jeho
bylo zle decimováno. A nadto přicházely i z Polska zprávy nemilé
o událostech, které znemožňovaly užití posádek tam položených
a pomoci knížat piastovských k obraně Cech. Vladislav Lokýtek
objevil se zase v zemi a začal ohrožovati panství české.

Dobrodružný kníže, který od roku 1300 jedl hořký chléb
vyhnanst\á a býval časem až v takové bídě, že byl nucen man-
želku svou, Jadvigu, nechávati kdesi v ústraní pod ochranou od-
daného měšťana z Radziejova, nabyl nových nadějí od té chvíle,
co Bonifác VIII. začal králi českému upírati právo královské
v Polsku. Tehdy, zdá se, přichvátal sám do Ríma^) připomínati
své nároky a stal se přirozeným spojencem Karla Roberta. Neúspěch
českého tažení do Uher a vzrušení, nastalé po odvezeni klenotů
korunovačních, umožnilo mu, že se s hrstkou uherských námezd-
níků, kterou mu prý posk^iil bývalý palatin Amadeus, z Uher
vkradl do Haliče a zmocnil města Vishce na Nidě, velmi výhod-
ného pro ohrožování českého panství jak v Sandoměřsku, tak
v Kujavách. Vpád jeho stal se jistě po předchozí dohodě s polskými
stoupenci, zejména s bratrem Ziemovitem Dobřínským; u něhož
již v červenci 1304 spatřujeme Jaška, písaře Lokýtkova, a který
se patrně postavil nyní zjevně proti českému panství v dohiím
Povislí.

Jak mnoho jiných pomocníků se tehdy k Vladislavovi
přihlásilo, ovšem nevíme, lze však míti za to, že mnohý nespo-
kojenec s tvrdou vládou českých hejtmanů připjal své naděje
k vracejícímu se neúnavnému nápadníkovi a že tedy z polských
držav Václav II. sotva mohl čekati pomoci. Nejspíš ještě od svého
vratislavského svěřence Boleslava, ale i v samém Slezsku bylo
počítati s nepřátelst\'ím Jindřicha Hlohovského, který, jak se
zdá, s Habsburky vešel v jednání.

A stejně málo vydatná se jevila pomoc, kterou bylo možno
získati za peníze v Německu. Dotkli jsme se již toho jak úspěšně

1) Reg. II. nr. 2012.

•) Ze byl vskutku v Římě, nedosvědčuje jen pozdní zpráva Dlugošova,
nýbrž také ruská kronika hypatievská k roku 130-5 (Polnoje sobranie russkich
Ijetopisej II. 227).

415

říšský acht a vliv Albrechtův tam působily proti českém verbo-
vání. Třebaže Heřman Braniborský za doby nepřítomnosti Václa-
vovy v Uhrách jeho jménem jednal dále s některými knížaty
dolnoněmeckými/) a z Cech podle řezenského kronikáře Eber-
harda na žoldnéře do Němec přes 200 tisíc hřiven bylo posláno,
lze přece věřiti Otakarovi Štýrskému, že z ohledu na habsburskou
moc a na říšskou klatbu nikdo z čelnějších kondottierů německých,
vyjma Ruprechta Nasavského, si netroufal přiváděti branné
mužstvo do služeb českých.

Nemaje tak dostatek cizích „hostí" válečných, Václav II.
byl nucen počítati hlavně s hotovostí domácí, již bylo ovšem
k vlastní obraně země jistě možno sehnati v značném počtu.
Neboť prameny české ukazují, jak upřímné bylo v zemi rozčilení
nad tvrdými požadavky Albrechtovými a zvláště nad tím, že prý
nežádá jen Kutné Hory, nýbrž i ,, nejlepší tři města v zemi".
Rychle oživly vzpomínky na to, že se to syn zhoubce Otakarova
chystá na Cechy, a zjednávaly obranným snahám Václavovým
valnou oporu. Ale věc měla i povážlivé stránky.

Prostá výzva zemanská hodila se vlastně jen k hájení pev-
ných míst a táborů, proti slavnému rytířstvu Albrechtovu bylo
ji těžko vésti. Větší odbornou cenu válečnou měly ovšem dru-
žiny velmožů, klání rytířskému zvyklé a dobře vyzbrojené, ale
bylo možno jim ve všem důvěřovati? Václav II. opíral se v míru
tolik o cizí živly a obával se prý — aspoň tak tvrdí kronika štýrská
— že nejeden Čech jej tajně nenávidí. Mnozí z velmožů
jako hned Vítkovci, se sice osvědčovali věrni, než viděU jsme
v předchozích kapitolách, jak napjatý byl v podstatě poměr
mezi dynastií a pan^vem v Cechách, a první vážnější neúspěch
králův v poli mohl snadno probuditi sotva ulíUdněné žádostivosti.
A srazil-li Václav bojovné družiny svých pánů předčasně v hromadu,
byl vůbec jist, že je udrží v jednotě a naprosté věrnosti, jak žádala
rozhodná bitva? Stín vzpomínky na krvavé pole Moravské tkvěl
jistě v duši králově, když viděl, jak Albrecht své síly soustředuje
k jedné rozhodné ráně. O zradě se tehdy vůbec tolik mluvilo v Ce-
chách. Dalimil tvrdí výslovně, že Němci z českých měst krále
římského tajně do země zvali, ba v radě Václavově prý byli cizinci.

*) O jednání s Otou Brunávicko-Lůnebursk3>m svědčí listina vévodova
z 24. srpna 130i; Reg. 11. nr. 2008.

416

O nichž bylo podezření, že ,, což ses nimi král uradieše, to Albrecht
ihned vzvědieše". V povídačkách těch se zrcadlily ovšem jen
rostoucí národní protivy i nechuti mezi českým zemanstvem
a německým patriciátem a byly to patrně pomluvy stejně ne-
doložené, jako výslovné tvrzení Otakarovo, že naopak mezi pány
českými bylo několik, kteří ,,waern geheime und gereht von Rom
dem kunig Albrecht" ; ale všechno to jest tak význačné pro po-
hnutou náladu doby a vůbec pro pom.ěry české na počátku 1 i. věku.

Proto rozhodl se Václav II. k prosté obraně. Třebas to vrhalo
stín zbabělosti na jméno jeho, nechtěl sázeti vše na rozhodnou
srážku v poli, jako učinil otec. I rozdělil vojsko své značnou měrou
po důležitých hradech a městech, která dobře opatřil, a hlavní
jádro vybraných námezdníků^) položil pod vedením Heřmana
a Oty Braniborského k Nymburku, odkud bylo patrně možno
stejně v čas přispěti na pomoc i Praze i Hoře Kutné, dvojímu
ohnisku Ivrálovské moci v Cechách. Výzva panská byla zatím
ponechána v jednotlivých krajích, stojíc připravena na rychlé
svolání, kdyby se snad jevil přechod k útoku výhodnjhn.

Vyčkávavé a obranné vedení války mělo ovšem těžké stíny.
Bylo nutno, podobniě jako se již stalo v jižní Moravě, dáti veliké
části země české bez odporu v plen kořistníkům uherským i ně-
m-eckým. Družiny baronů, na něž opat zbraslavský zlý nářek
vedl, vyčkávajíce povelu královského zahnízdily se po bohatých
zbožích klášterních nebo kostelních a vyjídaly je hůře, nežli sám
nepřítel, plny radosti nad tím, že mohou trochu sehnouti hřebínek
duchovním pánimi, kterých ruka králova dotud byla tak pečhvě
hájila. A tak se prý dala přes tři neděle tém.ěř všude, i kam vojsko
nepřátelské nedošlo, neslýchaná zlodějstva, zatím co král podle
slov kronikářových ,,jen opatrné vyčkával, až by zvěděl dokonale,
jaká jest síla vojenská krále římského a jak početná."

Právě pokročilost roku umožňovala tuto passivní strategii,
neboť v měsíci říjnu bylo možno nadíti se, že blížící se zima vypudí
nepřítele rychle ze země. Z trpkých úsměšků kronikářů přejících
Albrechtovi o bídné zbabělosti české, pro kterou prý Václav
nepřijal několikrát nabízené bitvy, lze vskutku tušiti hněv, který
se zmocňoval krále římského, když to poznával, ale ke změně

^) Kronikář mluví o pěti tisících těžkooděnců, což však jest patrně
číslo valně iipřílišcné.

417

válečného postupu bylo již pozdě. Neměla-li veškera námaha
a hrozný náklad zůstati nadarmo, bylo třeba aspoň dobýti, ne
snad několika měst menších, nýbrž místa, jehož ztráta byla protiv-
in'kovi smrtelnou ranou. Praha byla příliš pevná, proto zbývala
Kutná Hora, stříbrné srdce království.

Vskutku vidíme, že Albrecht, spojiv se se synem, neudeřil
na Budějovice ani na kterékoliv město jiné v jižních částech země,
nýbrž že po některém prodlení a v^^zývání k bitvě se dal náhle
jihovýchodními kraji českými přímo proti Hoře, a nenalézaje
cestou vážnějšího odporu, přirazil před ni 18. října.

Naděje na rychlý úspěch nebyla tu vskutku "\^loučena.
Město, které vyrostlo v průběhu posledního desítiletí na samých
jamách rudných, bylo ještě zcela nehotové. Třebas že Václav II.
v horním právu tamním konšelům kladl na srdce, aby dbali co
nejsnažněji o ,, rychlé rozmnožení města a jeho ozdobení budovami",
byl to vlastně teprve nepravidelný shluk polovesnických osad
a skupina domů postavených na rychlo a většinou ze dřeva; ná-
kladnější stavby byly tu ještě vzácností a město bylo jen ledabyle
opevněno náhozem a hradbami z kolu sbitými a vrbovím opletenými.
Vážnému útoku osada podobná spíše táboru vystěhovalou nežli
m.ěstu skutečnému, mohla sotva odolati a zvláště pochybné bylo,
jak se zachová pestrá společnost hutníků, většinou německých,
přišlých sem z nejrůznějších končin světa. Podle některých zpráv
počítal prý Albrecht hlavně s tím, že němečtí měšťané mu bez
boje brány otevrou, a sám král Václav prý se toho obával, ,,aby
některým z nich uši nevisely spíše na stranu krále římského".
Ale horníci byli patrně pamětlivi výsad a obětavé péče, jíž se právě
jim od Václava dostávalo, a odolali svodům zrady tím spíše, že
král český neopominul do města vložiti spolehlivou posádku.

Albrecht tedy, jehož vojsko se položilo táborem v údolí
malešovského potoka, usadiv se sám v klášteře sedleckém, byl
tjm hluboce zklamán. V jeho vojsku řádila nadto úplavice, kterou
souvěké pověsti, patrně však neprávem, přičítaly vodě potoka
hornickými struskami otráveného ; blížící se zima odňala koňům
píci a Uhíi tlačili zno\ai na návrat. Bylo sice možno pokusiti se
o rychlé ztečení slabých hradeb a Albrecht chtěl hned nazítří po
svém příchodu uchystati obecný útok na město, ale narazil i v tom
na odpor svých spojenců.

5 US ta, Dvč knihy Českých déjin I. 27

418

Někteří kronikáři Albrechtovi přízniví, stojíce patrně pod
dojmem pozdějšího postupu obou pánů, vinili Otu Bavorského
a Eberharda Virtemberského, že znemožnili útok ze lstivé
zrádnosti a ukazujíce k tomu, že by vedl k hroznému pohubení
německých krajanů v městě uherskou rotou. Než to byly jistě
jen nezaručené zkazky, jaké vznikají po každém nezdařeném
tažení, a příčiny, proč vojsko Albrechtovo se zdráhalo útočiti na
Horu, byly asi méně humaního důvodu. Mužstvo bylo patrně
uštváno-, znechuceno bezvj^sledným bojem a plno obavy, že po
možném odražení útoku bude následovati protiútok českých sil,
na blízku postavených. Město sevříti se všech stran nebylo možno
a síla obležené posádky ukazovala se hned druhého dne výpadem,
který vedl k zajetí některých roztoulaných kořistníků, v městě
pak umučených a s hradeb sházených. Proto nedošlo vůbec k útoku
na město^) a postavení Albrechtovo se stalo zřejmě kritickým,
když se po třídenním nečinném ležení před Horou rozneslo, že
král český sem táhne od Prahy s vojskem značné síly.

Václav II. vyčkával vskutku patrně jen tak dlouho, dokud
o vlastním záměru Albrechtově nemohlo býti pochybnosti. Pak
ale nemínil dále trpně přihlížeti řádění nepřátelskému a zejména
nehodlal dopustiti obléhání a možné ztečení drahé Hory Kutné.
Kronika štjhrská, která má o tomto tažení Albrechtově vůbec
zprávy velmi dobré a patrně z úst kteréhosi účastníka války,
líčí, jak v téže chvíli, co se král římský k Hoře píiblížil, z Prahy
na všecky strany se rozletěli poslové, svolati do čtyř dnů ke Kolínu
nad Labem zemskou hotovost pánů i měst, K rychlému roz-
hodnutí tomu Václava II. prý přivedla zejména energická výzva
pana Jindřicha z Lipé,^} který radu královskou strhl k útočnému
odhodlání a zdá se opravdu, že to byla chvíle, kdy pán ten, který
v následujících letech tak hluboko vryl jméno své do dějin doby,
po prvé na se obrátil obecnou pozornost.

1) Také Eberhard Řezenský potvrzuje výslovně, že Albrecht odtrhl
odHory ,,nulla impugnatione ibi facta." Kronikář ten poznamenal ostatně,
rovněž jako Petr Zbraslavský, pověst o otrávení vody horníky.

') Užívám tohoto znění a nikoliv z ,,Lipého", kteréž se rozšířilo
teprv-e v 15. ^•ěku. Starší doba užívala tvaru Lipá podobně jako Duba.
O Jindřichovi není dotud monografie, ač by jí nepochybně zasloužil; článek
H. Brunnerův, Die Herren von Lippa" vydaný v Zeitschríft f. Gesch.
Máhrens XII. v mnohém nepostačuje dějepisnému významu zajímavé
osobnosti.

419

Otakar mluví o něm jakožto o mladém županovi a Jindřich
byl tehdy snad vskutku ještě poměrně mlád, ač brzy na to již měl
urůstající syny. Dotkli jsme se hned nahoře toho, že náležel mezi
podnikavé šlechtice, kteíí hledali štěstí dvora Václavova a v jeho
službách, maje nepochybně oporu v mocném strýci, panu Hynkovi
z Dube. Vlastní jmění Jindřichovo nebylo ovšem na počátku asi
příliš valné ; s bratrem Ceiíkem měl Českou Lípu a hrad Oj vín
a nemohl se ve směru tom zejména rovnati příbuzným pánům
z Lichtemburka , kterým zvláště stříbronosné doly na česko-
moravské vysočině dodá vaty zcela zvláštního postavení a s nimii
Jindřich od počátku míval těsné styky. Život ve společnosti ta-
kové byl však patrně z míry nákladný a první listiny, v nichž
se s Jindřichem z Lipé roku 1296 setkáváme, jsou dlužní úpisy
na rozličné půjčky dosti značné, učiněné u bohatých patriciů
pražských, známých lichvářů. Ale Jindřich nesloužil králi Václa-
vovi jen dvorsk^^ Vojenské výpravy krále toho do Polska byly,
jak se zdá, pro některé pány české školou vojenské podnika-
vosti; sloužíce tam králi, utvořili si vojenské družiny, s nimiž
pak později tak mocně zasahovali do osudů země české. Žitav-
ský kronikář Jan z Guben tvrdí výslovně, že Jindřich z Lipé se
bil v Polsku pod panem Tasem z Vizmburka, zemským hejtmanem
krakovským., a zmiňuje se hned na to o jeho bojovných lennících.i)

Výsluhou, po které Jindřich nejvíce toužil, byla pak Žitava a
blízký hrad Ronov. Toto královské zboží, tehdy ještě přímo k Če-
chám náležející, kde předkové Jindřichovi se b^di zmohli jakožto
královští kasteláni, bylo Přemyslem IL z rukou jejich vykoupeno
a za Václava II. dlouho državou korunní. Někdy však po roce
1300 získal je pan Jindřich vskutku za dlužný žold v zástavu,
kterou — aspoň se tak později v městě tvrdilo — tehdy ovšem
nepodržel příliš dlouho. Bylať mu prý roku 1303 odňata pro zmí-
něnou již nahoře neurvalost jeho družiny při turnaji, který Václav II.
byl uspoíádal v Žitavě hostimi, jedoucím ke korunovaci jeho
manželky. Ale nemilost královská patrně neměla dlouhého trvání;
když válka roku 1304 žádala zkušených bojovníků, nalézáme

1) Guben (SS. RR. Lusat. I. 5) zve lenníky pana z Lipé ,,die
Napticzer und die Tanncvclder" a nevyhnul se ve vyprav o^■ání svém ně-
kterým omylům, když například tvrdí, že pan Tas z Vizmburka, zahynuvší
již na konci roku 1303, s Jindřichem z Lipé také bojoval proti Rakušanům.
Jádro vypravování jest však cenné.

27*

420

Jindřicha z Lipé zase v okolí králově. Nevíme ovšem, zda táhl
s ním do Uher, jako jeho strýc, pan Hjmek zDubé.i) jisté jest však,
že se posunul do popředí ve chvíli, kdy král Albrecht ohrozil
Kutnou Horu.

Jak se to stalo, není ovšem zcela jasno. Podle Dalimila
Jindřich, háje Horu spolu s panem Janem z Vartemberka, nepři-
pustil nepřítele ani k městu. Podle kroniky štýrské byl naproti
tomu vůdčím duchem, který řídil zemskou hotovost, sebranou
u Kolína. Ten i onen úkol se sice snad navzájem zcela nevylučoval,
ježto Hora nebyla nepřítelem se všech stran sevřena a ani vlastně
obléhána ; jisto však jest, že tažení to Jindřicha uvedlo v obecnou
oblibu a že ,,pro své hrdinstvo ot toho časa sě vzmože".

Jak veliké bylo vojsko české, které se tehdy u Kolína rychle
sebralo a k němuž Václav II. sám 21. října z Prahy přirazil, sice
nevíme, ale na počet bylo jistě značné. Eberhard Rezenský praví
dokonce, že tam bylo na deset tisíc těžkých koní a přes 100 tisíc
ostatního lidu, kdežto Otakar Štýrský zmenšuje počet rytířsky
oděných na 3200, ale i to jest patrně ještě číslo přOiš značné, neboť
podle Matyáše Neuenburského měl Albrecht, když vytáhl s voj-
skem říšským, na 3000 oděnců a budil již počtem tím hotový úžas.
Rozhodně však tu konečně stanuly blízko proti sobě značné sbory
a v nejbližších dnech bylo snad přece možno čekati velikou bitvu
polní.

A není pochybnosti, že Albrecht i po ztrátách, které utrpěl,
byl odhodlán, nevyhnouti se jí. Ale nezdálo se mu ovšem výhodným
sváděti boj pod samou Kutnou Horou, kde silná posádka vý-
padem mohla uškoditi. Proto ustoupil 22. října na dvě míle od
města na místo výhodnější, doufaje, že za sebou potáhne jízdu
českou a svými Šváby porážku jí připraví. Chtěje zdůrazniti
význam okamžiku, pasoval prý tu již asi padesát panošů na ry-
tíře, jak se to dalo tehdy před mnohou slavnou srážkou. Byla to
patrně poslední naděje, které se chytal, vida s rozhořčením, jak
Kutná Hora, cíl jeho touhy, který byl takřka v dosahu ruky,
mu přece uniká. Ale opatrnost Václavova zkřížila i tentokráte
počet římského krále.

Ve válečné radě Cechů, kteří, přirazivše k Hoře, nalezli
ležení nepřátelské opuštěno, nebylo svornosti. Někteří prý radili

1) Viz Cod. dipl. Mor. V. nr. 194.

421

k útočnému stíhání ustupujících Němců i Uhrů, kdežto většina,
ukazujíc na vratkost bojovného štěstí, mínila, že by král
sám, pouštěje se v bitvu rozhodnou, ,,mohl život i krá-
lovství ztratiti". Stín Přemyslův jim tanul patrně před očima
a zbraslavský kronikář, jenž ovšem nemiloval valně pánů českých,
se vysmíval nadto s uštěpačnou skepsí i opravdovosti těch, kdož
radili k obecnému pronásledování. Byli prý rádi, že nepřítel pole
opustil, ač se tvářili, jakoby toho litovali, že jim uniká příleži-
tost k hrdinství. Než Petr Zbraslavský si tu vedl vskutku asi
nespravedlivě k svým krajanům a nechápal dobře situace. Václav II.
dosáhl i bez boje plně svého vlastního cíle; zabránil útoku na
Horu a o ostatní se postarala sama doba roční, přinesši neoče-
kávaně veliký chlad. Neboť raný sníh zavál již českomoravskou
vA^sočinu, Uhři se bouřili a říšské vojsko, úplavicí zmožené, vy-
povídalo službu. Albrecht se vítězné bitvy nedočkal a byl na-
opak v zápětí nucen ke kvapnému ústupu, který drobným škád-
lením českých jízdních čet se stával stále neutěšenějším.

Vojsko německé stejně jako uherské pustošilo ovšem dále
kraj , kterým se bralo, a rozzuřen}'^ král prý chválil výslovně každého,
kdo Čechům hodně škodil ,,mit roube und rnit brande". Ale Češi
opláceli krvavě hloučkům záškodníků a v zemi se ještě pak dlouho
vzpomínalo, kohk německých pícovníků tehdy pobil pan Dětoch
z Hořepníka a jak pan Jindřich z Lipc s Janem z Vartemberka
,,vžd3^ o Švábích biesta a škodu jim vehkú činiesta". Drsný hor-
nický kraj, po jehož stříbře Albrecht tolik byl toužil, mstil se živelně
zištným útočníkům tak, že ústup nepřátel se podobal stále více
útěku, až v den Šimona a Judy, 27. října u Buřenic blíže Hořepníka
se konečně rozděhly jejich houfy nadobro. Uhři. se svým králem
odtud táhli přímo přes Moravu domů, a Albrecht chvátal rovněž
zasněženým Jihlavskem do Rakous. Ztráty jeho šiků mrazem tu
byly prý zvláště citelné a řady rytířstva rakouského i říšského
prořídly značně, než o Všech svatých vojsko konečně stanulo na
rakouské půdě a rychle se začalo rozcházeti.

Tažení tak dlouho připravované, k němuž se pojilo tolik
naděje, skončilo se tedy zjevným neúspěchem a ze souvěkých
kronikářů ani ti, kdož nejvíce piáli Albrechtovi a nejhlasitěji
se posmívali zbabělosti krále českého, nepopřeli, že z mocné vý-
pravy se vlastně vracely ubohé trosky ,,cum confusione et casso
labore", aniž bylo dosaženo jakéhokoliv úspěchu jiného, než hroz-

422

ného zpustošení některých krajů českých, o němž zpráva do-
létla až do daleké Florencie a dala podnět k veršům Dantovým,
kladoucím Albrechtovi za vinu, že jím ,,regno di Praga íia deserte".
Zpráva ta přišla ovšem do toskánské metropole patrně v za-
barvení zvláště tendenčním, plném výsměchu pro nestatečnost krále
českého, jenž ani takovým pustošením se nedal pohnouti k polní
bitvě, a pod jejím dojmem především veliký básník, srovnávaje
hrdinnou smrt Otakarovu s domnělou zbabělostí jeho rozmařilého
syna, napsal asi verše, které podnes vrhají tak těžký stín na pa-
mátku Václavovu ; vskutku však Václav II. byl vítězem, který
ovšem děkoval úspěch vskutku spíše prozíravé obratnosti než hrdin-
né odvaze, a není pochybnosti, že správněji než geniální Florenčan
na věc hleděl mnich cisterciáckého kláštera v polské Olivě, když
si zapsal do svého letopisu se zadostiučiněním, že nebezpečný
útok byl obrácen v niveč a nepíátelé Václavovi pokořeni, protože
Bůh sám prý stál pí i zbožném králi českém.

v.
Konec Přemyslovců a smrt Albrechtova.

Veliký náběh tedy selhal. My, kteří hledíme na věci tehdejší
pod dojmem blížící se konečné katastrofy rodu Přemyslova,
dovedeme si ovšem těžko představiti situaci, do níž rod habs-
burský byl uvržen nezdarem tažení roku 1304 a jeho bezvýsled-
ností. Mladý princ český byl sice z Uher vytlačen, ale jeho strana
tam přece úplně nezanikla a při nestálosti poměrů uherských
nebyla vláda Karla Roberta ještě nikterak zajištěna. V Polsku
Vladislav Lokýtek udržel se sice v některých místech, ale jeho
úspěchy byly teprve v začátcích a vlastnímu cíli velikého zápasu,
pokoření dědičné moci krále českého, Albrecht se nepřiblížil
téměř ani o krok, takže zejména i získání Míšně mizelo stále
v mlhavé dáli a se zjevnou výčitkou mohl zapsati klášterník
světelský do svých letopisů, že pro Míšeň jen zbytečně zahynulo
přes třicet tisíc lidských životů.

Sklíčen přezimoval Albrecht v Rakousích s prořídlou družinou
svých věrných Švábů a Elsasanů, kteří prý byli většinou nemo-
cemi a útrapami tažení tak zdoláni, že se jim nechtělo v zimě ani
domů se vraceti, a pohromou největší pro moc habsburskou se nadto
jevilo hrozné břemeno dluhů válkou vzrostlých. Bjdať veliká
armáda proti Čechám sebrána s krajním využitím všech důchodů,
zastavením četných zboží rodových i říšských a přes to bylo stále
mnoho závazků neuhrazených a nekrytých. Vojsko spojenců
říšských, uniknuvši z Cech, rozešlo se sice bez odkladů — íalc-
krabí Rudolf na příklad byl v prosinci již v Mnichově — ale do
Vídně v zápětí docházeli nemilí poslové vymáhati zadržené části
žoldu a náhradu ztrát utrpěných na tažení. A král římský nemohl,
jak Ebcrhard Rezenský výslovně vytýká, ,,ani knížatům ani ry-

424

tířům vypláceti slíbené částky", byl nucen hledati nové zástavy,
záruky i lhůty a při tom mu nezbývalo namnoze, než aby se ote-
vřeně přiznával, že tak činí, ,, ježto hotových peněz u nás není".i)
Z toho však vznikaly trpkosti i nemilé spory s neuspokojenými
věřiteli, z nichž někteří, jako rázný Eberhard Virtemberský.
neváhali hojiti se otevřenými útoky na sousední zboží říšská
i habsburská.

Nejvíce hluku svými požadavky způsobil tu ovšem Ota
Bavorský. Vévoda, podle kronikáře člověk ,, holohlavý a chytrý,
ale statný bojovník", asi čtyřicetiletý, byl patrně sám v peněžních
nesnázích a nedomáhal se jen zadi-ženého žoldu, nýbrž také slíbené
\^^soké náhrady za těžké škody, které jeho země na podzim utrpěla
průchodem vojsk královských. Annalista bavorského kláštera
osterhofenského i veršovec štýrský vodičů jí shodně, jak důrazně
prosil Albrechta o splátky a jak marně upomínal královy
jistce, žádaje zejména, aby mu bjdo v záruku lepší zastaveno
aspoň několik měst a hradů v Rakousích. Ve Vídni si tehdy mohli
dobře vzpomenouti, jak zcela podobné jednání a spory se ode-
hrály roku 1277 mezi otcem vévodovým Jindřichem a Rudolfem
Habsburským o náhradu za účast na tažení proti Přemyslovi II.
Ale peněz nebylo a k cíli nevedly ani osobní schůzky ve Welsu
a v Linci, na nichž se chtěl kiál římský smíi-ně smluviti s nalé-
hajícím věřitelem. Ota, který se s Albrechtem nepohodl také o dě-
dictví po nedávno zemřelém hraběti z Hirschbergu, hrozil konečně
přímo, že si násilím zjedná právo, a dodal slovům svým důrazu tím,
že se zbraní v ruce zastoupil Švábům z Rakous domů se vrace-
jícím cestu na hranicích své země, až byli nuceni probíti se ná-
silím.

Nebyla to tedy nikterak růžová nálada, ve které se Albrecht
začátkem března 1305 bral z Rakous do Norimberka, aby se dal
zase v obvyklou projíždku po jižních Němcích a k novým při-
chystal zápasům. Jeho válečnický věhlas utrpěl nezdarem českým
nepochybně a budova jeho moci jevila vůbec povážlivé trhliny.
V Durynsku mladí Wettinci, Fridrich Pokousaný a Dizman, kterým
nepíátelství mezi Přemyslovci a Habsburky vypuklé posílilo
naději na úspěch v boji o otcovské dědictví, tiskh s novou od-

^) Tak vyjadřuje se Albrecht doslovně na příklad v zástavní listině
pro pana Fridricha z Hohenecku.

426

vahou Erfurt i jiná města, jež měla sloužiti za oporu královu
postupu do Míšně ; ve Švábsku hrabě Eberhard uváděl nepokrytým
nepíátelstvím proti Habsburkům vše ve zmatek a před nedávném
pokoření kurfirsté duchovní patřili se škodolibou radostí na rostoucí
nesnáze královy. Albrecht b^d sice hotov s nezdolnou energií čeliti
všem odpůrcům, ale věděl jistě dobře, jak, povážlivá jest sku-
tečnost, že množící se nepřátelé jeho mohou nalézti oporu a sjedno-
cení ve stínu nepokořené moci české.

Nebylo ovšem pochyby, že také Václava II. boj stál těžké
oběti a zejména byl to naprostý klam, když se v sousedství ještě
stále mluvilo o jeho nezměrném bohatství. Neboť ani Václav II.
roku 1304 nebral již z plna, a ruka jeho se dotýkala rovněž po-
vážlivě dna domněle nevyčerpatelné pokladnice.

Jednajíce o komorní správě jeho, zmínili jsme se již o tom,
že ani slavné důchody kutnohorské nezabránily, aby nebyl nucen
občas utíkati se k úvěru pražského patriciátu, mocných pánů.
zemských a svých podkomoří. Téměř žádný panovník středověký
se ovšem bez toho neobešel, ježto pevný rozpočet a bezpečná
úhrada každého vydání byly věcí době té ještě zhola neznámou
a chvíle přebytku se téměř všude střídávaly s chvílemi tísně.
Ale horečné šíření panství přemyslovského současně do Míšně,
do Polska i do Uher si vyžadovalo vskutku sum zcela neobyčejných
a na smrtelné posteli omlouval se Václav II. výslovně, že tyto
veliké úkoly posledních let ho donutily ,, činiti nesmírná vydání,
platiti žold vojínům, peníze bráti na úrok lichevný a tu onde
v krajní nutnosti od věíitelů půjčky téměř vyprošovati, ježto
veškerým nákladům příjem pokladnice královské nikterak ne-
mohl postačiti". Válka s Albrechtem pak zdvojila potřeby ty
a nutila píímo ke krajnímu napětí úvěru.

U většiny knížat souvěkých úvěr ovšem nalézal přirozenou
hrázi a obmezení v tom, že zpravidla bez věcné zástavy a záruky
na pouhé slovo a závazek se tehdy panovníkům nepůjčovalo,
leda z donucení. U Václava II. však bylo jinak; král český do-
sahoval patrně úvěru i na prostý zápis, že splatí dlužný peníz
z budoucích týdenních důchodů urbury kutnohorské, tedy anti-
cipací tohoto velkého zdroje příjmů, a užil důvěry té ve chvílích
potřeby tak nadměrně, že na počátku roku 1305 souhrn dluhů
jeho, založených i nezaložených, tvořil již vysokou horu, jejíž
tíha pak osudně utkvěla i na jeho nástupcích. Byl to následek příliš

426

rychlého a rozpínavého postupu přemyslovské politiky, spějící
k postavení vskutku evropskému, který vzdáleným očím sice
byl ještě zakryt zevním leskem dvora pražského, ale bližšímu
pozorovateli se stával zcela zjevným.

A lze sotva nalézti lepšílio dokladu vzrostlé finanční tísně
Václavovy, než jsou náhodné zmínky o úkolech, které roku 1304
nastaly florentským bankéřům, přivolaným do Čech k zaražení
měny grošové. Víme, že společníci ti zůstali trvale v zemi, obíra-
jíce se nejen správou mince, nýbrž patrně i jinými obchody, k nimž
jim piízeň královská usnadňovala cestu. Tak ukazují na příklad
výsady udělené roku 1304 Pražanům, že obratní Florenčíci měli
postavení zvlášť privilegovaných importérů a . není v^doučeno,
že se pokusili v zemích českých i o zavádění pokročilé textilní
výroby své vlasti. Při tom však Rinieri, Apardo i Čino vystu-
povali v komorních službách králových zároveň jako velcí páni,
tlačíce se do ovzduší domácí feudality zcela tak, jako to činívali
i jinde do ciziny přivolaní členové vlašské ,.haute finance". Koupili
na Moravě panství Černou horu, v Čechách pak Křivsudov s dvojí
t\Tzkou a desíti vesnicemi, a získali lacino snad i jiná zboží odúmrtí
na krále spadlá, takže se k nim nepochybně mnoho očí obracelo
se stejnou tichou závistí, jako ve Francii k jejich slavným krajanům ,
Bicciovi a Musciatovi. A závist ta rostla nepochybně v pohoršení,
když se roku 1304 rozneslo, že messer Rinieri vládne jménem.
Václavovým v Krakovsku jako hejtman zemský a pan Apardus
že se stal královským podkomoříin v Čechách. i)

Vlaští cizinci dostali tedy do svých rukou oba úřady pro ko-
runu nejdůležitější a největší důvěry vyžadující, vládu nad vévod-
stvím, které bylo podkladem panství českého v Polsku, a komorní
správu v Čechách. Zda snad třetí společník. Čino, měl podobný
úkol na Moravě, ne\'íme, ale není to vyloučeno. Zvláštní zjev ten
si vysvětlím.e jen mimořádnými poměry, způsobenými válkou roku
1304 a nutícími krále k tomu, aby se opřel beze všech ohledů
k dotavadní tradici o muže, kteří mu nejspíše mohli pomoci při
úsilném shánění peněz. Krakovsko se svými doly a obchodním
významem žádalo ve chvíli té asi ruky obratnějšího finančníka,
nežli byl pan Oldřich z Boskovic, dosavadní hejtman, který byl

^) Zpravuje nás o tom zejména listina z 23. února 1305; Cod. dipl.
Mor. V. nr. 169.

427

proto přeložen do hejtmanství velkopolského. Florenčan Rinieri
měl patrně jakožto jeho nástupce s náležitou dovedností využíti
urburních a jiných zdrojů země pro okamžitou potřebu královu,
při čemž mu, jak se zdá, byl po bok postaven biskup Jan Mus-
kata. Druhý společník florentský, messer Apardus, pak píevzal
jako podkomoří podobný úkol v Čechách a celá ,,societas" pomá-
hala králi svým úvěrem a jměním překonávati kritickou chvíli,
stejně jako na příklad o něco později florentská banka Bardi a
Peruzzi umožňovala svým úvěrem králi anglickému válku proti
Francii.

A že šlo o znamenité sumy, kterými se Vlaši ti tehdy stávali
věřiteli Václavovými, dosvědčují bezpečně zprávy pozdější. Po
mnoha letech ještě král Jan Lucemburský byl nucen zaručiti
splacení "peněz, které republika florentská, ujímajíc se nároků
Aparda a jeho společníků z dob Václavových, na něm vymáhala,
a roku 1316 ceněn byl zbytek dluhu na 28 tisíc hřiven.^)

Zdá se ostatně, že bohatí Vlaši roku 1304 ani nestačili sami
na vzrostlou potřebu královskou ; aspoň vidíme, že si přibrali za
společníka jakéhosi Michala z Kolína nad Rýnem a chtějíce vyhověti
okamžité tísni, byli nuceni zpeněžiti na ráz i vlastní své nemo-
vitosti v Čechách. Jsou to ovšem jen kusé a náhodné zprávy,
z nichž se dovídáme na příklad, že v únoru 1305 prodali své mlýny
a rozsáhlé usedlosti u Brna tamnímu patriciovi a že v dubnu
hned na to od nich koupil klášter sedlecký za 2000 hřiven panství
Křivsudov, ovšem s výhradou zpětného kupu do dvou let, kteroužto
podmínkou trh se stával vlastně spíše půjčkou. Bohaté kláštery
cisterciácké, jimž Václav II. býv^al tak horlivým ochráncem,
b37ly tehdy patrně i jinak nuceny pomáhati komoře královské,^)
a zdá se, že mimořádnými berněmi Václav II. v posledních letech
své vlády vůbec hojně dokračoval jak na duchovenstvo tak na
m.ěsta královská, vypisuje i berně generální častěji, než bylo před
tím zvykem. Ale s rostoucí potřebou vlaští pomocníci jeho neváhali
sáhati i k jiným prostředkům. V květnu 1305 přiznával se nemocný

1) R. Davidsohn, Forschungen zuř Geschichte von Florenz III. 121
a Vogt, Reg. d. Erzb. von Mainz nr. 1857.

2) Ještě roku 1341 počítal si na příklad klášter sedlecký na 4000 kop,
jež Václav II. zůstal dlužen opatu Heidenreichovi a které jeho nástupci
na trůně nesplatili. A to byl jen zbytek větších dluhů původních.

428

král na příklad, že nedávno, patrně za války roku 1304,^) nucen
jsa naléhavou nutností, vztáhl ruku na peníze sebrané zástupcem
papežského kollektora v dioecesi olomoucké a vzal z nich 580 hřiven,
o které pak komora apoštolská dlouho ještě upomínala jeho ná-
stupce a, jak se zdá, bez konečného úspěchu, neboť ještě podnes
chová Vatikán ve svém archive zápis Václava II. k tomu hledící.

V době zápasu s Albrechtem byl tedy i český král nucen
na všech stranách hledati, čím by ucpal zející díry svého rozpočtu,
a netonul nikterak v pokladech tak, jak se mimo Cechy věřilo
a jak zcela naivně i blízcí kronikáři, na příklad mnich světelský,
ubezpečovali. Nepohrdalť tehdy ani drobnou peněžitou pomocí
svého slezského zetě, přijímaje od města Vratislavě roku 1305
příspěvek 500 hřiven, takže skutečný stav jeho financí, jsa po-
rovnáván se stavem Albrechtovými, nebyl dojista stkvěly; úpadek
hrozil i jemu, ale jeho úvěr byl přes to patrně větší a jeho posta-
vení tím výhodnější.

I.ze míti za to, že se i v Cechách ostře kritisovaly konce,
k nimž vedla smělá politika Václavova, a že se obecně žehralo
na nezvyklé novoty i na časté berně. Otakar Štýrský to tvrdí
a také podmínky pozdějších reversů korunovačních proti pa-
nování cizinců a časté berni obecné tu měly zajisté svůj
původ. Ale Václav II. byl přisedl k \^soké hře a nemohl
zpět, třeba že boj žádal i jiných obětí. Nebot jest jisté, že válka
s králem římským měla vůbec značný a neblahý vliv na poměry
v Cechách.

Viděli jsme, jak z nejcennějších úspěchů vlády Václa-
vovy bylo, že dovedl stlumiti vnitřní zápasy skupin panských
a zjednati koruně u vehnožů vážnost takovou, že ve stínu jejím
statky duchovenstva a měst byly bezpečny před úchvaty neklid-
ných sousedů. Dosáhl toho jednak opíraje se soustavně o branné
síly, najímané v cizině, ale také tím, že podnikavé pány zaba-
voval ve svých službách v Polsku i v Uhrách. Válka roku 1304
přiměla ho však k svolání zemské hotovosti a páni ti si rázem
uvědomují plně svou moc, střásajíce uzdu, která je dosud krotila.

^) Vysvítá to také z okolnosti, že zmíněný koUektor byl mistr Bon-
aiuto z Cassntina, kanovník aquilejský, jenž byl Benediktem XI. poslán
do Čech a do Uher v únoru 1304; viz Reg. II. nr. 2035; Riezler, Vatik.
Akten nr. 30 a Haller, Papstum und Kirchenreform I. 137.

429

Dřímající jejich touha po bohatých statcích duchovních probouzí
se znova mocně a Icronikář zbraslavský neměl ani dosti slov, aby
si do sytá požaloval na strasti rozpoutanné obrannou válkou
na zboží klášterů, zejména cisterckých. Družiny šlechtické podle
něho po odražení nepřítele odkládaly prý sice zbraň, ale chápaly
se honem cepů, aby si vymlátily klášterní zásoby, shánějíce
z panství klášterních dobytek a v\'jídajíce co neodnesly. Tak
mnohý pán prý si i jinak shladil žáhu na duchovním sousedu, na
něhož dotud, obávaje se krále, jen úkosem hleděl a hrozné se tím
staly škody zemi.

Actus tam viles faciens, non est miles ;

miles pugnare debet, non spoliare
veršuje zmíněný klášterník vyčítavě a svolává trest boží na hlavu
Albrecht o\ai, jenž svou lakotou byl poslední příčinou všeho zla.

Válka nebyla tedy ani pro Cechy bez hlubokých a pro další
vývoj osudných ran, jejichž dosah nemohl býti v okamžiku tom
ani dosti oceněn, Václavovi II. však šlo o to, aby stůj co stůj
zlomil ostří pohrůžek římského krále; byl odhodlán napnouti
veškery síly k boji dalšímu, jsa jist, že úspěch zhojí rány a proto
nepřistoupil na polovičatý smír, který se mu na samém počátku
roku 1305 nabízel.

Tehdy král Albrecht, jsa k tomu prý doháněn zvláště na-
léháním vévody bavorského a Emicha, biskupa frisinského,
navázal nové jednání o kompromis a projevoval prý — aspoň
podle letopisce světelského — ,, souhlas se vším, co by se zdálo
čestnjhn a rozumným". Ale Václav II., důvěřuje „věci a spra-
vedlnosti své", nejevil ochoty k žádaným ústupkům a odmítal
mír, který by nebyl zadostiučiněním. Chtěl patrně tentokrát
dobojovati svůj zápas s Albrechtem do konce i za cenu nejtěžších
obětí. Ze ostatně již v době, kdy vojsko Albrechtovo ještě dlelo
v Cechách, pomýšlel na vážnou odvetu, ukazují jeho snahy,
zno\ai navázati s Francií. Spolek, o který se jednalo roku 1303,
zklamal sice, ale nebylo vyloučeno, že změna e\Topských poměrů
jej přece učiní cenným.

V červenci 1304 zemřel v Perugii Benedikt XI., papež ochotný
ke smíru s králem írancouzskjhn, a nastala opět mnohoměsíční
sedisvakance a vášnivý zápas o stolec Petrův mezi stranou fran-
couzskou a Bonifaciány, toužícími především po odvetě za zločin

430

Spáchaný v Anagni. Filip IV. byl nucen počítati s tím, že se pa-
pežem snad stane některý z jeho nepřátel, který obnoví proti
němu spolek s Albrechtem. Současně však král francouzský užíval
zabavení římského krále v Čechách, aby šířil svou moc v říšských
krajích Lotrinska a usiloval zejména o Verdun. Tím byly obno-
veny předpoklady společného postupu a v Praze to patrně včas
poznali. Právě ve chvíli, kdy se Albrecht obracel proti Kutné Hoře,^)
ujíždí z Čech tajně kancléř český, Petr z Aspeltu, do Francie
sjednat nový, protihabsburský spolek s Filipem IV., jehož účinky
se ovšem teprve roku piíštího mohly osvědčiti.

Poslání nebylo ovšem ani tentokrát provázeno štěstím.
Pan Petr jel sice po skr^i:ých cestách, jeho protivníci však dávali
dobrý pozor na každý jeho krok, jsouce píesvědčeni, že basi-
lejský biskup jest ,,ein phaífe trugenhaft", sklonný ke všemu,
co páchne lstí a ošemetnou zradou. Ve Švábsku byl přepaden
liabsburskýTi"íi klienty, panem ze Sargansu a panem z IMontťortu,
listy kiále Václava byly mu odňaty a český kancléř, bez oliledu
na to, že jest \^'soký prelát a kníže říšský, odpykal diplomati-
ckou horhvost svou několikaměsíčním žalářováním a velikým
výkupný-m.

Zda chystaný spolek s Francií byl za poměrů těch vůbec do-
jednán, nevíme, ale Václavovi nechj^bělo jiných spojenců, když na
počátku roku 1305, odmítaje mírné nabídky, byl hotov pokra-
čovati v boji. Přední péčí jeho bylo ovšem, aby získal v říši spo-
lehlivého condottiera, který by do českých služeb přivedl z Něm_ec
dostatečný počet zbrojného lidu a učinil krále méně závislým
na českých pánech. Zemřelť k veliké žalosti Václavově v Praze
8. prosince 1304 dotavadní hejtman německých námezdníků,
Ruprecht Nasavský. S knížecí nádherou doprovodil král jeho tělo
do hrobky u sv. Víta, ale ohlížel se neodkladně po nástupci, a tu
se mu nahodil s Albrechtem znesvářený Ota Bavorský.

Vévoda bojoval již roku 1300 pod českým praporem v Polsku,
a že roku předchozího byl Albrechtovým spojencem, nevadilo
naprosto. Doba byla takovým přemetům knížat říšských

^) Že poslání Petrovo patří do doby po 22. září 1304 a nikoliv do
letních měsíců téhož roku, jak tvrdil Hovedissen (Konig Albrechts I. Ver-
háltnis zu Bohmen 35), potvrzuje nejnověji také Vogt, Reg. Nr. 1071, kde
jsou sestaveny všechny prameny hledící k té věci.

431

zvyklá a Václav II. nelitoval nákladu, kterého věc vyžadovala.
Někdy v březnu 1305 Ota s četou svou přijel vskutku do Cech a,
jak shodně vypravují prameny souvěké, byl hned jmenován
hejtmanem všech válečných sil, jemuž i čeští velmožové byli
nuceni složiti přísahu poslušnosti, Václav doufal patrně, že tak
nejlépe uklidní jejich probuzenou vzpínavost, když je podřídí
cizí ozbrojené ruce.^)

Vévoda nepřinášel do Čech ostatně jen válečnou zkušenost ;
usnadňoval také získání cenných spojenců v říši. Byl to především
jeho nedílný bratr Štěpán a pak Eberhard Virtemberský, který
nyní, jak se zdá, přímo vstoupil do služeb českých. Důležitější
bylo však ještě, že se Otovi podařilo nadto pro stranu krále českého
získati i nejmocnější sousedy habsburských držav na straně
jižní, vévody korutanské.

Také král Albrecht znal ovšem dobře cenu těchto svých
švakrů a, ač víel proti nim hněvem proto, že mu neposkytli pod-
pory pí i tažení roku 1304, přece snažil se je všemožně odvrátiti
aspoň od spolku s nepřítelem. Tak rozšířil v lednu 1305 ve Vídni
milostivou listinou nemálo dotavadní práva korutanských bratří
k říšským clům v Luegu a Bolzanu, ale ústupek patrně již nestačil.
Ota Bavorsk3> měl pro ně lákadlo účinnější, sňatek mladého vévody
Jindřicha Korutanského s nejstarší dcerou Václavovou, Annou,
který byl v prvních měsících roku 1305 vskutku smluven. Podle
kroniky štýrské získal Václav vévody nadto i vydáním všech listin,
o které se kdysi opíral nárok Přemyslovců na dědictví sponheim-
ské v Korutanech i Kraňsku a kterých se Václav sam v mládí byl
ještě dovolával, ohrožuje jimi bezpečnost rodu Menhartova
v držení krajů těch.

Vidíme tedy jasně, jak politika česká po neúspěchu Albrechtově
roku 1304 snaží se sevříti Habskurky s rozličných stran mocným
kruhem-, těšíc se stále i účinnému spojenectví braniborsk3>ch
Askánců, které král římský marně hleděl, podobně jako Koru-
tance, odvrátiti od spojení s Cechy drobnými ústupky přes to,
že byli dotud v achtu říšském. 2)

^) Zda byl Ota snad již tehdy získán i vyhlídkou na korunu uherskou
a slibem, že jeho jednání s uherskými velmoži, o němž níže bude zmínka,
z Čech bude podporováno, nelze s určitostí říci. Otakar Štýrský to tvrdí.

2) Tak lze vysvětliti, aspoň, že připustil zase vyplácení říšské daně
města Lubeku markraběti Heřmanovi, ač-li ji město snad nevyplácelo

432

Tak stojí český král na jaře roku 1305 pevně a mocně proti
soupeři vysílenému nezdařeným útokem. Byl sice sám nucen
napnouti veškeré síly, ale podklad jeho panství byl neotřesen a sou-
časníkům ve chvíli té se nejevil nikterak ohioženým on, nýbrž
moc habsburská, které bylo možno jen s krajním odhodláním a
nevelikou vyhlídkou na úspěch pokusiti se znova o útok na Cechy.
Vše to se však rázem změnilo, když se ukázalo, že Václav II.
nebezpečně ochuravěl a že život jeho jest na mále. Více než kdy jindy
posunul tu osud jednotlivcův osudy vší střední Evropy.

O rázu nemoci královy šly světem podivné zkazky. Zdálo se
nemožným, aby mladý král, který oslnil všecek svět nádherou a
rychlými úspěchy, zcmiel všední plebejskou chorobou. Mnohem
pravděpodobnějšími jevily se dohady, že byl zahuben prosto-
pášnou vášní, a pověsti ty došly až do daleké Florencie, kde po-
máhaly velikému básníkovi uceliti si představu o nestatečném
a zrůdném sjmovi velikého otce, kterou v několika lapidárních
slovech své ,, Božské komedie" zvěčnil. Štýrský Otakar se ovšem
nespokojil s tak stručnou zmínkou, nýbrž v3díčil trnoucím čtená-
řům, jak rafinovaně podplacená milenka Anežka Václava prý
zahubila při lásce hnusnou nemocí, kterou panovník ze studu
tajil tak dlouho, až bylo již pozdě. Se vznosem takřka básnickým
útočí tu neúnavný rýmovník na paní ,,Minne", že ve stínu jejího
žezla tak hrozná věc byla dokonána. Než to vše byly patrně holé
povídačky, svědčící o tom, jaký zájem se k osobě Václavově vůbec
pojil. Pramen nejspolehlivější a nemoc královu dosti názorně
vyličující, kronika zbraslavská, nám ukazuje, že Václav, od mládí
jsa zdraví chatrného, zemřel prostě úbytěmi, kterýžto ,,morbus
ptysicus" snad nebyl než dědictví po matce, rovněž ve věku
m.ladém zemřelé, ale byl patrně poněkud urychlen neklidným
životem posledních let králových.

První stopy nem.oci, již před tím tajně hlodající, se začaly
prý jeviti za podzimních mlh po návratu z namáhavé jízdy uherské
a v následujících bojích s Albrechtem. Zvolna, ale jistě, ,,non
repente sed leňte et bene", trávilo pak zrádné zlo přes zimu síly
královy. Koncem února 1305 navštívil Václav sice ještě Lito-
měřice, ale pak úplná v^^čerpanost ho upoutala na lože trvale a

samovolně. Neboť, že by Heřman byl od Václava II. ustoupil, jak se do-
mnívali Kopp III. 350 a Dudík VII. 220, není správné.

433

nemoci přibývalo rychle. Na zelený čt\T:tek (15. dubna) byl již
tak sešlý, že nemohl sám konati obvyklé mytí nohou chudým
starcům a dal je vykonati svým milým opatem zbraslavským,
Konrádem. Brzy na to přijal i poslední svátosti a zcela vychudlý,
modravé barvy v tváři, uhasínal v šeru ložnice. Ale konec ne-
přišel přece tak rychle, jak se tehdy čekalo; ještě mnoho neděl
trvaloť trapné a bolestné umírání a při úplné bezmoci tělesné
Václav neztrácel ani na chvíli jasnosti ducha. Octnuv se ve stínu
smrti, poznal naopak v čas, že jinošská ruka šestnáctiletého syna
nebude s to, aby dobojovala s úspěchem veliký zápas s rodem
habsburským, a uvědomil si, že mu nesmí zanechati po sobě
dědictví tak tíživé.

Durynský kronikář Sifrid z Balnhausenu^) vypravuje, že král
český ,,před velikonocí těžce ochuravěv a cítě nebezpečí smrti,
posly a slavnostními prostředníky smluvil smír s králem římským
a zanechal psané ujednání takového míru svému jedinému synu
Václavovi, jemuž také, ještě živ jsa, vládu odevzdal", a zpráva
ta, jak průběh událostí ukazuje, jest asi vskutku zcela spolehlivá.
Václav II. odhodlal se nyní přece k podstatným obětem, aby syna
sprostil dalšího boje, a král Albrecht, chystající se právě k zá-
pasu s Eberhardem Virtemberským ve Švábsku, nebyl rovněž
neochoten podati ruku míru, který ho vyprošťoval z trapné sta-
rosti a sliboval mu nadto i značný prospěch.

Jednání nebylo přes to nikterak snadné, neboť neběželo
j en o spor mezi Přemyslovci a Habsburky ; byloť opatřiti
také zájmy rodu braniborského i vévod bavorských a dotknouti
se i Uher a Polska, kde vedle Lokýtka král římský měl spojencem
také Jindřicha Hlohovského. Kdo tu prostředkoval mezi umíra-
jícím králem a Albrechtem, nevíme sice určitě, jest však nejvíce
pravděpodobno, že to byli hlavně vévodové braniborští a s nimi
sešvakřený pan Berchtold, hrabě z Henneberka, hornofrancký
dynasta a muž veliké obratnosti, s nímž se v dějinách českých
let následujících ještě mnohokráte setkáme a který v době té
měl těsné styky s domem Albrechtovým.

Jednání smírné, tolika stran se dotýkající vyžádalo snad
některého času, ale není pochybnosti, že bylo jeitě za života
Václava II. ,jak zmíněný kronikář tvrdí, dosaženo shody aspoň

1) M. G. SS. XXV. 717.

S u s t a, Dv5 knihy ieskýcb dějin I. 28

434

O hlavních bodech,^) totiž, že Albrecht má nabýti uspokojení
svých nároků ústupky v Chebsku a v IVIíšni, a rod braniborský
že bude odškodněn v Pomořanech. To byly hlavní oběti, které
bylo králi českému přinésti, chtěl-li syna sprostiti břemene váž-
ného boje s Habsburky, a není pochybnosti, že nebyly tak veliké,
aby otřásty podstatou moci české, která tak z těžké krise vycházela
ne sice vítězně, ale v podstatě nezlomena.

Tak zabezpečoval Václav vládu svého syna na venek a s touže
starostlivou péčí dbal i o úpravu vnitřních poměrů svého dědictví.
Jeho duch, sklonný k pevnému poíádku a právnické přesnosti,
zůstal důsledný i v okamžiku smrti. Petr Zbraslavský, jemuž se
nekonečné umírání královo jevilo zvláštní milostí boží, umožňující
do bělá očistiti duši dlouhým ohněm bolesti od strusek hříchu,
klade ovšem hlavní důraz na náboženskou roznícenost královu a za-
chycuje poslední měsíce života jeho v obraze zřejmě hagiogi"a-
íickém, plném vtíravé svatozáře. Ale i u něho umírající král.
rozdav nádherné lože i šaty a leže v šerém rubáši na prostém
loži, nezapomíná přesného urovnání závazků pozemských.

Ve mnohých případech splývala ovšem, jak řada zachovaných
listin z posledních dnů Václavových jasně ukazuje, péče o spásu
duše s urovnáním spletitých závazků právních. Ki"ál, maje před-
stoupiti před nejvyššího a znova a znova zpytuje své svědomí,
vzpomínal si, jak často sáhl nespravedlivě po cizím zboží nebo
nedostál daným slibům, a duchovní okolí mu neopomíjelo piipo-
mínati zejména případy, kde šlo o majetek klášterní, bez náhrady
přibraný k tomu onomu městu královskému, nebo o vydřené daně
a sporné poměry vlastnické gruntů darovaných kostelům bez
dostatečného odškodnění původních vlastníků.

Ale to vše byly jen otázky podružné ; nejtěžší věcí byla lavina
dluhů korunních, která v posledních letech vzrostla nejrůznějším

^) Zdá se dokonce, že mírový preliminár v době smrti Václavovy
nebyl ani vzdáleným kruhům tajemst\ím. Aspoň vidíme, že právě z Po-
mořan, kde se patrně roznesla zpráva o ch^^staném vydání kraje Brani-
borcům, prichvátali k úmrtnímu loži královu četní zástupci klášterů, řádu
německého i velmožů světských, aby dosáhli písemných záruk rozUčných
slíbených i přijatých již milostí, a také Albrecht dával v některých tehdy vy-
daných listinách — na příklad ve smlouvě o Schweiníurt a v Ustinách pre
Cheb (Reg. nr. 510 — 511) — najevo, že den smíru mezi ním a králem českým
jakož i s markrabaty braniborskými jest nedaleký.

435

způsobem a nyní tížila svědomí Václavovo obavou, že mladý
nástupce nebude ochoten uznati veškeré závazky otcovy, čímž
památka jeho vážně utrpí. Věřitelé hlásili se na zprávu o chorobě
králově u dvora jistě stejně důrazně jako bývalí služebníci a kleri-
kové, tlačící se k loži umírajícího s prosbou o poslední dary a legáty ;
dluhy komorní však tvořily nepřehlednou spleť správných i pře-
mrštěných nároků, takže Václavovi konečně nezbylo, než usta-
noviti zvláštní komisi k jejich soustavnému prozkoumání a sepsání.

Důvěrní rádcové jeho, Konrád Zbraslavský a Heidenreich
Sedlecký zasedli ke stolu spolu s učeným Janem z Ostrova a ka-
novníkem pražským Janem Šturmovým, moravským protonotářem,
a ti čtyři Němci v duchovním šatě jali se obšírně spisovati závazky
královské a zároveň asi též revidovati komorní hospodářství
Vlachů Aparda a Riniera, kteří na jaře 1305 již nevystupují ve
vysokých hodnostech, jako krátce před tím.

Komise vyslýchala prý všechny hlásící se věřitele, zkoumala
zápisy jejich a dospěla k jakémus takémus přehledu aktiv a passiv
královských.

Výsledek nebyl příznivý a tíha dluhů se objevila tak veliká,
že král měl za nutné zabezpečiti passiva aktem co nejslav-
nostnějším, totiž shromážděním předních velmožů zemských
u svého lože. Mladý Václav, král Uherský, stanul tu před umíra-
jícím otcem v průvodu duchovních i světských magnátů, z nichž
zvláště se zmiňují páni Heřman z Dubě, nejvyšší purkrabí hradu
pražského, Jindřich z Rožmberka, nejvyšší komorník, Tobiáš
z Bechyně, maršálek dvora králova, Vítek z Landštejna a pak
moravští páni Smil z Obran a Ješek z Meziříčí. Bylo to vlastně
smutné a tragické finále krále, jehož bohatství bývalo příslovečné,
když umírající Václav pohnutlivou řečí se omlouval, že suma
jeho dluhů vzrostla v takovou výši velikými podniky posledních
let, a scholastickým výkladem se snažil zdůvodniti, že se „právem
splácí z fisku královského to, co na jméno královo bylo kdy
půjčeno".

Nám se jeví taková souvislost závazku přecházejícího s jed-
noho panovníka na druhého věcí zcela přirozenou a srostlou s pod-
statou státního úvěru, ale v době, o niž jde, taková představa
trvalosti moci státní se začínala k svému právu teprve prodírati
a to spíše jen v kruzích učených. Doba hleděla na úvěr královský
namnoze ještě jako na prostý úvěr osobní, jenž málo váže ná-

28*

436

stupce, pokud on osobně smlouvu nepodstoupil. Proto pochopíme ,
proč Václav II. stál na tom, aby syn před očima jeho spolu s pří-
tomnými magnáty složil velikou přísahu na hlavu sv. Václava,
největší svátost země, a na jiné svátosti přinesené před lože chorého,
■že věřitelům otcov3hn práva neupie a že na umoření dluhů jinou
zárukou nezaložených bude věnovati aspoň sedmý díl důchodů
z urbury kutnohorské.

Tak měla býti od paměti slavného krále odvrácena pííhana
úpadku, ale péče umírajícího Šla ještě dále. Rozpoutání zbůjnosti
panstva, způsobené válkou, leželo asi těžce na jeho duši; viděl již,
že za slabé vlády nedospělého syna zase zemi zachvátí vír vzá-
jemných záští a hubení duchovního zboží jako po smrti Otakarově,
že právo bude zase šlapáno nohama mocných a soudní ochrana
majetku i života znevážněna. Tomu chtěl brániti, pokud vůbec bylo
lze, a před ložem svým dal synovi a shromážděným tu baronům
přísahati slavný landfríd, zavazující i mladého krále i pány, že
nebudou bráti v ochranu lupiče ani rušitele míru jakéhokoliv
stavu, jakmile by soudem a výrokem kmetů zemských byl usvědčen
a odsouzen. Jak králevic tak velmožové byli nuceni slíbiti slav-
nostně, že takovému ani příměří neposkytnou ani se ho pomocí
nezastanou, a že stejnému trestu jako vinník propadne i každý,
kdo by mu pomáhal.

Byla to posvátná smlouva míru, před umírajícím uzavřená a
opatřená pečetěmi královskými i pánů.i) a nám prozrazuje, jak
správně asi Václav II. odhadoval neklidné síly, zadržované jeho

^) Nedatovaný zápis o přísaze té byl z vratislavského formuláře
po prvé vydán Th. Jacobim v ,,Codex epistolaris Johannis regis Bohemiae"
p. 25 a později znova a lépe otištěn v Mon. Germ. Čonst. IV. p. 1225. Oba
vydavatelé jej kladou ovšem k roku 1300, patrně proto, že mladý Václav
v něm není zván králem uherským. Důvod však nestačí a ze srovnání
s V3rprav ováním kroniky zbraslavské vysvítá, kam jej dlužno zařaditi.
Zajímavé jest, že Václav II. v něm vystupuje jakožto ,,rex senior" a jeho
syn tedy platí za mladšího krále. Nechceme-li to prostě vztahovati na
jeho uherskou hodnost královskou, mohli bychom míti za to, že mladému
Václavovi byla ještě za života otcova dána jakási spoluvláda jakožto ,, králi
mladšímu", jak to vskutku tvrdí Šifrid z Balnhausenu. Věci té by bylo
dobře věnovati přesnější úvahu monografickou rovně jako skutečnosti,
že Václav III. hned od smrti otcovy, ač nekorunován, užívá plného titulu
královského, a že jím mizí dotavadní zvyk, nekorunovaného krále zváti
jen ,,dominus regni".

437

obratnou rukou a jaká nebezpečí tušil vládě synově, jež bylo možno
zažehnati jen, budou-li páni sami s větší vážností hleděti k svému
zemskému soudu a když také mladý král bude jeho výroky ceniti.
Neboť i ten měl býti v libovůli své vázán slibem přísežným,

Václav II. sám se ovšem asi neklamal o pochybné ceně zá-
vazků takových, ohrožených živou silou vzdoru a sobectví, ale
chtěl patrně učiniti vše, co bylo v moci jeho chladnoucí ruky.
Slavnostně byla také tehdy prohlášena a zajištěna i jiná ustano-
vení královská, dary učiněné duchovním ústavům, zejména klá-
šteru zbraslavskému, jemuž připadla valná část skvostných para-
mentů a pokladů dvorské kaple, a vůbec ujednáno poslední po-
řízení, v němž Václav II. pamatoval zvláště na svou druhou man-
želku, mladičkou Alžbětu Rejčku, která mu právě tehdy, 15. června,
povila dcerušku a jíž bylo jakožto vdovství na důchodech něko-
lika měst zajištěno dvacet tisíc hřiven.

Se světem takto vyrovnán, věnoval se pak král vlastní duši,
vzpomínaje v nervosní rozechvělosti před zpovědníkem znova a
znova starých hříchů a veda až do posledního dechu s duchovními
oblíbenci zbožné úvahy o spáse duše a záhadách křesťanských,
až prý horoucí plamen jeho roznícenosti všecko okolí s sebou str-
hoval, třebas že slabého hlasu králova již takřka ani slyšeti nabylo.

Osobně určoval tu Václav kněžím, jaké mše třeba sloužiti na
oltářích v ložnici zřízených a ostatky svatých přeplněných ve
chvíli skonu. Poslední zápas pak konečně nastal 21. června, kdy
v přítomnosti opatů zbraslavského a sedleckého, kteří se střídali
v předčítání umučení Páně podle evangelia Matoušova, královo
drobné a nemocí zničené tělo, — ,,corpusculum" praví výslovně
kronikář, — dotrpělo.

Ač Václav II. sám prý žádal pohřbu prostého v šedém rouchu
cistercského konvrše, byl vskutku pochován se slávou, jakou
v životě miloval. Nezemřel ovšem na hradě Pražském, neboť
královský palác byl požárem někdy roku 1303 zle poškozen
a pohnutá doba následující nepřipustila asi tak rychlé opravy,
aby se tam dalo pohodlně bydliti. A Václav II. byl ostatně, jak se
zdá, vůbec milovníkem nového pohodlí, které poskytovaly spíše
dom}^ rychle bohatnoucích povýšenou měšťanských, než starší
stavby hradní. Když se zastavil v Brně, nebydlíval na hradě,
nýbrž v městě u zámožných patriciů, a také poslední dny života

438

a choroby své prožil na Starém městě v domě zlatníka Konráda,
blíže kostela sv. Klimenta,i) v místě pro blízkost mostu i
reky velmi vhodném, a právě vedle konventu dominikánského,
kde zemský soud se scházíval.

Tam byla tedy mrtvola králova nejprve veřejně vysta-
vena v rouchu nádherném a den po smrti pak v průvodu nošena
kostel od kostela za nářku lidu pražského, který se jistě těžce
loučil s králem stkvělým a přítelem měst. Okolo třetí hodiny
odpolední byla obchůzka u konce a rakev vložena na lod, na
níž syn s velmoži vezl tělo otcovo do Zbraslavě, zatím co množství
lodí jiných a lid po břehu se hrnoucí je doprovázel. Teprve pozdě
večer mohh tu mniši uvítati svého zakladatele a poskytnouti mu
noční stráž v chrámu Panny Marie, sotva dostavěném, ale ještě
nevysvěceném, kde 23. června opat Konrád, vykonav exekvie,
přijal tělo, obalené v nádherná roucha, s pozlacenou korunou
na hlavě a žezlem v ruce, a uložil je do hrobky uprostřed kostela,
nad níž se v krátce potom zdvihal kamenný náhrobek se sochou
královou.*)

Král Václav zemřel mlád, dosáhnuv jedva 34 let a jest vskutku
těžko říci, zda hvězda jeho pí i smrti byla již v sestupu, nebo
spěla-li ještě výše. Král šel po celý život jaksi horečně za veli-
kými a neobvyklými cíly a zemřel právě uprostřed odvážné hry
tak náhle, že stěží měl času, aby \Tžené kostky bral se stolu,
vida, že jeho syn by nebyl s to s úspěchem dohráti. Jisté jest,
že součást níci ve všem neporozimněli panovníkovi, který vedl
těžké války, ač neboj ovný, miloval lesk dvorský, ale byl zároveň
zbožností téměř mnichem, který se nořil v učené úvahy a vedl
život sedavý, ale šířil svou říši do bezmezné dálky. HleděU na
něho jistě jako na zjev záhadný, ale pamět po něm zůstala přece
veliká a to nejen v kruhu mnišskV^^ch oblíbenců, kteří by byli
nejraději zesnulého prohlásili hned svatým, t\Tdíce, jako Jan

^) Vysvítá to jasně z 80. kapitoly kroniky zbraslavské, třebas Tomek
místu tomu jinak rozuměl.

2) Že to nebyl pouhý reliéf na desce náhrobní, dosvědčuje zpráva
Petra Žitavského o pacholkovi z družiny Viléma Zajíce, který prý roku 1307
k soše přistoupiv, políček jí vyťal.

439

z Ostrova, že se jim ve snu zjevuje se zlatozárí věčného světla.
I jiným byl Václav, jak roku 1319 král Jan pravil, ,,magnae et
felicis recordationis, divus rex", jehož předčasný skon byl důle-
žitou událostí a to nejen pro české dějiny. Neboť nejbližší doba
ukázala, podle slov dobíe zpraveného souvěkovce, že zemř^^l
sice jen člověk, ale že s ním zašlo mnoho, nebot prý s ním pohasla
pochodeň moci královské, chudým zahynul mír a nářek nastal
všemu světu.

Smrt panovníkova v dobách těch znamenala ostatně vždy
mnoho; stát nebyl ještě útvarem tak ustrojeným, aby změna na
trůně nebyla v mnohém zároveň i změnou lázu vlády. Osobnost
králova podmiňovala takíka veškeré důležitější projevy života
státního, aspoň ve sféře vlastní moci vladařské, v níž téměř vše
záviselo na jeho sklonech a schopnostech. Středověk znal dobře
náhlé přemety ze stavu klidného pořádku do úplné rozháranosti,
způsobené pouhým posunem na trůně, neboť měl sice dosti přesně
stanovené a tradicí posvěcené řády právní, ale jejich skutečná
ochrana a vůbec moc výkonná byla ještě příliš náhodná, ježto se
neopíi"ala, leda výjimkou, o odbornou byrokracii a jiná zařízení,
v autonomické nepřetržitosti činná, nýbrž spočívala především
v osobní energii i bdělosti panovníka i jeho vlivných rádců. A zvláště
změna, kterou rok 1305 přinesl moci přemyslovské, byla hluboká ;
postavilať na místo panovníka, stojícího v rozkvětu mužného
věku a plného odvážných plánů, jinocha sotva odrostlého dět-
ským škorničkám.

Pouhých šestnáct let bylo Václavovi III., když přijal vládu
nad trojím královstvím, českým, polským i uherským, a to s tíži-
vým dojmem skutečnosti, že jest jediným členem rodu. Vědomí,
že se může státi také posledním členem svého rodu, hlásilo se jistě
jako zlověstný přídech hned při jeho nastoupení; nedávné vy-
mření Arpadovců bylo ponurým mementem a tvrdilo se dokonce,
že svatý kazatel Bertold Řezenský kdysi výslovně předpověděl
takový náhlý pád rodu králů českých, příliš rychle rozmohlému.

Ale doléhavosjt podobných úvah mírnily v Cechách aspoň
trochu vzpomínky, že také otec mladého krále býval plných deset
let a jeho děd ještě mnohem déle jedinou mužskou haluzí staré dy-
nastie, a podle zpráv rakouského kronikáře kvetlo tu dokonce jakési
proroctví, že zvláštní milostí božskou jest rod Přemyslův vůbec
chráněn před vymřením. Ale právě šíření takové uklidňující

440

věštby dosvědčuje, že v zemi si byli dobře vědomi toho, jak černý
mrak trčí na obzoru, mrak, který sice byl dvakráte šťastně zažehnán,
ale nechce na trvalo zmizeti.

Mládí královo samo sebou nebylo jistě pociťováno za nebez-
pečí; středověk kladl mez dospělosti níže než my a ještě žila gene-
race, která měla v paměti, že i Václav II. nebyl o mnoho starší,
když, zbaviv se poručnictví Falkenštejnova, sám začal vládnouti
se zdarem a slávou. Ale mezi otcem a synem byl rozdíl i v povaze
i ve výchově. Václav II. prodělal těžkou školu prvního jinošství
v cizím ovzduší a pak uprostřed bezohledných zápasů českých
velmožů, které zbystřily jeho nedůvěru k mocným vasalům a
v37pěstovaly předčasnou chytrost i opatrnost ve volbě rádců
a spolupracovníků. Také Václav III. byl v útlém věku odveden
do ciziny, do Uher, a měl zde rovněž pííležitost k předčasnému
dozrání v panovníka. Ale věc byla přece podstatně jiná. Princ,
zhýčkaný v přepychu otcovského dvora, stál i v Uhrách v záštitě
moci otcovy, spoléhal na to a z Čech se rozhodovalo skutečně
o vážnějších záležitostech uherských. Tak těšil se mladý Václav lesku
koruny, aniž plně pocítil její tíhu; a když začala naň vskutku
doléhati, byl otcem rychle odveden z dosahu všeho nebezpečí
a pobyt v Uhrách měl patrně píedevším jen ten výsledek, že krá-
levic poznal bujnou nevázanost polobarbarského ovzduší, pro
mladou mysl tak svůdnou, a volný způsob vlády, naprosto od-
chylný od opatrné vlády otcovy, přetížené právnickou pedanterií
a kněžskou psavostí.

Zprávy' letopisů líčí nám Václava III. souhlasně jako pěkně
urostlého mladíka, který nebyl bez nadání a, dosáhnuv pečlivého
vychování, uměl prý plynně mluviti česky ja.ko německy, latinsky
jako uhersky. Štýrský veršovec i Dalimil vyslovují shodně pře-
svědčení, že by byl nepochybně vyspěl i v dobrého panovníka,
kdyby mu byl osud dopřál přečkati první bouíe mladistvé zbuj-
nosti. Ty se ovšem přihlásily, jak se zdá, hned po smrti otcově.

Pozdější opat zbraslavský Petr, tehdy ještě skromný mladší
člen řádu, skládaje roku 1305 v únavných leoninských verších
žalozpěv nad smrtí Václava II., obracel se k mladému králi s vý-
mluvnou apostrofou, v níž mu přál, aby dosáhl slávy otcovy,
nesetkávaje se v životě svém protivenstvím a, jako dokončil Šala-
moun chrám Davidem začatý, aby i on navázal na dílo otcovo.
Později, skládaje svou kroniku, byl Petr ovšem nucen užíti jiného

441

biblického srovnání; Šalamounem jevil se mu tehdy Václav II.
a jeho syn jen nerozumným Roboamem, který, „pohrdnuv radou
moudřejších a starších v Israeli, hledal jen společenství a rady
mladších a proto zahynul".

Srovnání nebylo nevhodné, neboť nastoupení nového krále
znamenalo vskutku téměř úplné odpoutání od dosavadního způ-
sobu vlády v Cechách. Na místě cizích státníků, jako byl Petr
z Aspeltu nebo Purkart Magdebiirský, a německých řeholníků,
jako byl zpovědník Heřman a cisterští opate, vidíme v radě
Václava III. skoro veskrze domácí velmože české, mladého pa-
novnílca zcela ovládající. Někteří badatelé němečtí, jako již biograf
Petra z Aspeltu, Heidemann, viděli v tom vítězství uvědomělého
češství nad německými vlivy, a posléze zejména Grábner hledal
původ zjevu toho v účelném programu politickém Václava III.

Grábner má totiž za to, že mladý král, který se prý v Ulirách
naučil ceniti sílu národní pýchy a ,, ideou národnosti se tam na-
pojil", poznal bystře základní chybu otcovu v nedostatečném
ohledu na národní cítění české a v germanisu jících sklonech jeho
řádu vládního. Chtěje opraviti chybu tu a vládnouti v Cechách
i v Polsku jako král vskutku národní a slovanský, obhbil si prý
těsné společenstvo se šlechtou českou a změnil vtom zcela dosa-
vadní způsob dvorského života v Praze. Grábner se snaží vůbec
Václava III. učiniti panovníkem bystrým a prozíravýjn, odsunuje
lehkou rukou nejen truchlivý obraz mladého zpustlíka, jakým se
nešťastný král jeví podle kroniky zbraslavské, nýbrž také podobné
zmínky jiných letopisců souvěkých.

,'^i/ Než myslím, že neprávem. Neníť nejmenšího důvodu věcného
pro to, abychom změně způsobu vládního, kterou přineslo na-
stoupení Václava III., podkládali podněty uvědomělého naciona-
lismu. Vždyť právě přední oblíbenci mladého krále, jako na příklad
Raimund z Lichtemburka, vynikali dokonalou zněmčilostí a vý-
klad daleko přirozenější nám dává tak zhusta se vyskytující
odpor sklonů synových proti tomu, čeho si otec nejvíce cenil.

Vehni poučnou analogii nalézáme hned v souvěké Anglii.
Tam zemřel roku 1307 veliký panovník Eduard I,, neúnavný
zákonodárce a zdokonalovatel státu, který dovedl obratnou
rukou a ráznou "prozíravostí udržovati v rovnováze soupeřící
členy a skupiny národní společnosti. Jeho synek však, Eduard II.,

442

vstoupiv na trůn, mění na ráz všecek způsob vlády otcovy, upadá
do rukou několika všemocných milců a uvádí zemi v krátké době
do tak hlubokého zmatku, že z toho zvláště moc korunní odnesla
trvalou škodu. Zcela podobně věc měla se patrně i s Václavem III.
^Hadičky král nedovedl naprosto postačovati úkolu vladařskému
tak jako otec, který ve směru tom ovšem podstatně byl předběhl
svou dobu. Hleděl na dílo panovnické mnohem chlapečtěji —
,,more puerili" praví výslovně letopisec — a zejména mu nebylo
vůbec patrně po chuti knižní a duchovně právnické ovzduší otcov-
ského dvora, dlouhé porady o věcech správních v těsné komnatě
a soustavný dozor na kancelář i komoru. A pobyt v Uhrách,
uprostřed zmatených poměrů, zesílil jistě t3rto sklony; společnost
bujných magnátů byla zábavnější než kruh mnišských rádců a
opatrných legistů, panovati znamenalo především žíti s pocitem
volné moci.

Ujímaje se vlády v Cechách, Václav III. tedy nepomýšlel
snad ani na změnu zásadní, ale nebyl prostě s to, aby ovládl pevně
důmyslný stroj otcem seřízený, a velmožové čeští ovšem užili
vítané příležitosti, aby těžili z neočekávané změny.

Již dlouho byli čekali, až přijde zase chvíle, kdy jejich vliv
zatlačí cizí rádce a -kleriky, kteří tak žárlivě bděli nad spo-
lečným zájmem svýni i korunním. Krise, která vyznačovala
poslední rok vlády zesnulého panovníka, zejména válka na podzim
roku 1304, vzpružila nemálo sebevědomé magnátstvo v Cechách
i jeho touhu po moci a byla jaksi přechodem k novému režimu,
k jehož zavedení patrně přispěla také okolnost, že tu právě nebylo
při smrti Václava II. z míry silného státníha cizince, který by byl
dovedl zmírniti sráznost přechodu a také u mladého krále nále-
žitou platnost si získal.

Ota Bavorský, jemuž podle jedné zprávy umírající král syna
zvláště doporučil a který v otázkách zahraniční pohtiky jistě
měl značný vliv, nedlel v Cechách tak trvale, aby také do věcí
vnitřních soustavně zasáhal, opustiv záhy po smrti králově Cechy,
snad aby dokončil smírné jednání s Albrechtem ; a kancléř králov-
ský, Petr z Aspeltu, dlel touž dobou ve svém basilejském biskup-
ství.

Nemáme sice přím3'ch zpráv o tom, proč se Petr, byv někdy
v březnu 1305 za velké výkupné z vazby svých nepřátel propuštěn,

443

do Cech již nevrátil,!) podobá se však pravdě, že to bylo vůbec
podmínkou jeho propuštění; strana habsburská nemohla pii-
pustiti, aby nebezpečný jí státník dále v Cechách působil. Petr
zůstal tedy v Basileji,, ale patrně nerad; neboť žil v takové nevůli
se svou kapitulou, Habsburkům stranící, že — aspoň tak čteme
v zápisech Matyáše Neuenburského — dokonce kanovník kterýsi
se opovážil ho spolíčkavati v síni kapitulní. Všechno táhlo tedy
Petra mocně zpět do Cech, na větší jeviště státnické, ale dříve
nežli si cestu tam uvolnil, zemřel Václav II. a u jeho mladého ná-
stupce předním důvěrníkem zůstal Petr, syn Angelův, protonotář,
který byl sice kdysi, roku 1296, basilejským biskupem vytlačen
z vůdčího místa v kanceláři, ale setrval přes to jejím členem .2)

Tento protonotář Petr, syn české matky Petruše a kuriála
vlašského, z apenninského městečka Pontecorvo rodilého, ale
v Cechách za Přemysla II. zcela zdomácnělého, měl tehdy již přes
šedesát let, byl peněz nesmírně chtivý a znaiuenal vzor klerika, zne-
užívajícího dvorského postavení k hromadění výnosných obročí.
Dosáhl časem celého věnce kanonikátů v Praze, na Vyšehradě,
v Olom.ouci, v Krakově, ve Vratislavi, v Sadské, v Litoměřicích,
v Staré Boleslavi, tedy skoro všude, kde král český vHv svůj
v kapitolách uplatňoval, a nad to i jiných beneficií, jako byla fara
u sv. Petra v Brně, zdvižená na jeho žádost na proboštství. Obratný
dvořan dovedl, jak se zdá, získati rychle naprostou důvěru mladého
Václava III., takže dosáhl hned po jeho nastoupení i proboštství
kostela Pražského a mohl si činiti naději, že se domůže i hodnosti
kancléřské po nepřítomném Aspeltovi.

1) Domněnka Heidemannova ■ (Peter von Aspelt 39). že roku 1305
se přece ještě vrátil do Čech, opírá se jen o listinu z 24. května (Reg. II.
2032), která však vskutku patří do roku 1304. Z kroniky zbraslavské jest
zřejmé, že nebyl při Václavovi II. v posledních měsících života králova
a že ho zastupoval Petr Angelův ; zprávy sestavené Vogtera (Reg. nr. 1072)
to potvrzují.

2) Spor o jeho totožnosti s protonotářem Petrem, činným v kanceláři
české v letech 1289 — 1296, jehož Heidemann a jiní badatelé němečtí ne-
právem ztotožňovali s Petrem z Aspeltu, rozhodneme zajisté ve prospěch
názoru Emlerova, sestavíme- li bez předsudku veškeré zprávy listin a zejména
také ty, které Vogt v listáři arcibiskupství mohučského nově uveřejnil.
Vogt sám ovšem ve věci té, sveden j sa apodiktickým tvrzením Grábnerovým,
neučinil správného soudu. Že Petr Angelův také za kancléřství Aspelto\a
nepřestal úřadovati jako protonotář, dosvědčuje na příklad listina Václa-
vova pro biskupa krakovského z 24. března 1303.

444

Nešlo to ovšem zlehka. Václav III. mu svěřil sice ihned úplně
agendu kancelářskou, takže Petr mohl listiny královské opatřo-
vati svou rekognicí, z počátku ale píece jen jakožto protonotář
a nikoliv jakožto kancléř. Neboť důstojnosti té se nepřítomný
Aspelt vzdáti nechtěl, dovolávaje se patrně toho, že jest nerozlučně
spojena s proboštstvím vyšehradským, jehož právním a světskou
mocí nesesaditelným držitelem byl a které mu dávalo ovšem
příjmy nemalé. Žádostivý protonotář však naléhal a tak bylo
konečně nutno spornou věc smírně rovnati před stolcem apo-
štolským v Lyoně, kam se proto odebral známý kanonista český
Oldřich z Paběnic. Jemu pak se podařilo \'3TTiocí na Klimentovi V.
v lednu 1306 rozsudek, podle něhož se protonotáři Petrovi vskutku
dostalo probošství v^^šehradskčho a tím i hodnosti kancléř ské,
ale důchody proboštství měly býti ještě po několik let zachovány
Petrovi z Aspeltu na splacení dluhů biskupství basilejského.

Zda biskup s rozhodnutím tím byl spokojen, nevíme ; jisté jest,
že ani některý čas potom se nevzdával titulu kancléře českého
a že vzpomínal se steskem na dobu svého vlivného působení
v Cechách, což dosvědčuje i anniversarium, které v květnu 1306
v Basileji založil na pamět svého milostivého pána, Václava II.
Ale starý diplomat nebyl ovšem muž, který by skládal ruce ne-
činně v klín a po zašlých dnech slávy s resignací vzdychal ; cítil
ještě žhavou touhu po moci a'0£ud mu dal stkvělé zadostučiněni.
Vhvem francouzským a osobní obratností, rozvinutou při návštěvě
kurie v Lyonu, podařilo se mu totiž zcela mimo nadání dosáhnouti
místa, kde mohl svou protihabsburskou náladu ještě účinněji
uplatniti než kdysi v Cechách, totiž nejvyšší důstojnosti duchovní
v Němcích, arcibiskupství mohučského, jež mu padlo na konci
roku 1306 do klína a vyneslo ctižádostivého měšťanského synka
na vrchol dějinného působení. Setkáme se s ním ještě mnohokráte.

Zatím tedy, co se Petr z Aspeltu, pozbyv naděje na návrat
do Cech, bral ke kurii hledati neočekávaně skvělé náhrady za ztra-
cené působiště, přijal tu Petr Angelův plně funkci kancléřskou i
titul, s nímž po prvé vystupuje v květnu 1306,^) a slunil se v přízni

^) Tvrzení Heidemannovo a Vogtovo, že titul kancléřský přijal již
v prosinci 1305, opírá se jen o listinu pochybné pravosti, otištěnou Emlerem
v Reg. nr. 2066; listiny pravé ukazují vesměs, že Petr Angelův přijal titul
teprve po papežském rozhodnutí (viz Reg. nr. 2068-2071, 2090). Tím padají i

445

králově tak, že ho Václav 111. zval dokonce ,,princeps noster dilec-
tiis", ač vyznamenání to předešlým kancléřům bylo přiznáváno jen
proto, že jeden byl biskupem, druhý levobočkem královým. Petr
Angelův dovedl se patrně vlichotit náležitě v důvěru mladého
krále a není příčiny, proč bychom nevěřili zprávám, které tvrdí,
že jí i valně zneužíval, stávaje se příliš horlivým přisluhovačem
panské skupiny ,která po smrti Václava II. dvůr ovládla a rychle
mu vtiskla ráz naprosto odchylný od obřadného pořádku let
předchozích.

Jak kronika zbraslavská tak i Otakar Štýrský vypravují
dosti shodně, ale ovšem každý s jinými podrobnostmi, o divokéin
hospodářství tom. Ve společnosti synků magnátských mladičký
král oddával se prý zejména bezuzdnému pití, běhal po Praze za
nevěstkami ,,jako panošík pouhý" a prázdnil vůbec číši života
tak hltavě, že nerozumné hýření budilo pozornost až v cizině.
Vskutku i jiní letopisci dotýkají se těch ,, zlých a hnusných věcí"
výslovně jakožto čehosi, co přesahovalo obvyklou míru zbujnosti
mladých knížat soudobých, a kronikář kláštera Matsee praví do-
konce, že si Václav III. vedl prostě jako zběsilý maniak. A není
snad nemožné, že to byla vskutku nervová rozechvělost, vy-
skytující se v rodě přemyslovském již od dob Václava I., která si
žádala tímto způsobem své daně na princi, obklopeném četou bez-
ohledných soudruhů, v jejichž zájmu bylo ovšem nedopustiti, aby
vlivu u krále nabyl kdo jiný a kteří rádi hověli jeho nerozumnému
sklonu k orgii. Petr Zbraslavský věřil dokonce, že tu šlo o dábel-
skou intriku vypočítavých velmožů, kteří mladé synky své Václa-
vovi úmyslně nastrkovali jako svůdce, jen aby jej přivedli k ne-
dbalosti á špatnému životu a tak jeho panovnickou ráznost
otupili.

Mnišský kronikář v tom jde snad příliš daleko, nejsa prost stra-
nické nechuti vůči pánům, s jeho řádem o moc a vliv v zemi soupe-
řícím. Chladná promyšlenost a plánovitost takového rafinovaného
kažení mladého vládce jest asi stejně málo pravděpodobná jako
uvědomělý nacionalism český, který okolí Václava III. připisují
někteří badatelé novější. Byla to patrně instinktivní a v tolika

vývody Heidemannovy k tomu hledící a není dokladu, že by Aspelta z Čech
byla vypudila bezohledně a proti právu ,,nacionální strana", na kteréžto
vývody především Grábner tak důvěřivě navázal svá další tvrzení.

446

případech se opakující snaha feudální skupiny, učiniti vášnivého
hocha nástrojem své moci hověním jeho jinošským náladám a od-
tištěním jeho od jiných, lozmyslnějších rádců.

A panská společnost kořistila z nezkušenosti mladého krále
tím snáze, že i zadluženost, v jaké mu otec království zůstavil,
poskytovala hojnou příležitost k lovení v kalných vodách. Kro-
nikář štýrský, o poměrech těch, jak se zdá, dobře zpravený
rytířskými dobrodruhy německými, kteří v Cechách pobyli,
vypravuje výslovně, jak se velmožové čeští Václavovi znova a
znova hlásih s nároky na odškodné za vojenské služby prokázané
jeho otci a jak král, který prý neměl ,,weder silber noch phenninge",
jim za to dával v zástavu statky komorní, vesnice, městečka i celá
zboží. Již Václav II. býval nucen podobně si vésti v posledních
měsících svého života a dovídáme se na příklad, že Jindřich z Lipé
tak zase nabyl Žitavy i vsí Schlackendorfu a Hengtbergu a po-
dobných zástav že se domohl také Hynek z Dube a jistě i jiní páni
za výlohy v dvorských a vojenských službách králových skutečně
nebo domněle učiněné.

Věc sama zásadně nebyla nikterak neobv}'klá, naopak, byl
to obyčejný prostředek soudobého hospodářství finančního, ale
šlo o jeho rozsah ; a pohoršení obecné budilo, když vešlo ve známost,
že družina mladého krále zneužívá i chvilek jeho nepříčetnosti
při \^máhání takových náhrad a jiných výprosů. Bedlivé sepsání
závazků královských, vy^konané čtyřčlennou komisí na jaře roku
1305, patrně bylo odplaveno nároky s jiných stran houfně ohlašo-
vanými a urovnání závazků zemřelého krále nabývalo rázu horeč-
ného drancování zboží komorních neskromnými dvořany. Až do sou-
sedních zemí donášely se pověsti, jak páni V3miáhají veliká daro-
vání a zástav}^ na královském jinochu, zmoženém silným vínem
a blábolícím závažná rozhodnutí s bezstarostností opojených. Sou-
věkovcům bylo jasno, že vina toho nemalým dílem padala i na
nového kancléře, Petra Angelova ; ten prý o nerozumných donacích
spisoval bez prodlení listiny, o nichž opat zbraslavský s opo\TŽením
užil slovní hříčky, že nebyla to ,, privilegia" nýbrž ,,pravilegia",
ne listiny, nýbrž zlostin}^ Dovídáme se také, jak obratně si při
tom stárnoucí mnohoobročník druhdy vedl; zdráhal se prý na
oko a odkládal věc, ale psal pak listinu přece, jakmile mu král v opilé
náladě, rozjařenou družinou jsa podněcován, pohrozil, že nena-

447

píše-li hned, bude nucen trestem vyvaliti ze svého sklepu nejlepší
sud vína nebo dáti nejlepšího koně ze svých stájí.i)

Zápach odporné opilosti čiší z těchto shodných vypravování
několika navzájem nezávislých svědků souvěkých a také listiny,
ač se jen nepatrný zlomek jejich původního počtu zachoval, nám
dosvědčují zištnou obratnost některých milců mladého krále. Tak
se dovídáme z listiny Václavovy, vydané v prosinci 1305 panu
Raimundovi z Lichtemburka, že pán ten získal dvě vesnice krá-
lovské, které byl vykoupil ze zástavy svých strýců, pánů z Lipé,
v plné držení dědičné, ač skutečná cena jejich splacený zástavní
peníz daleko převyšovala. V listině se mluví ovšem o tom, že da-
rování již nebožtíkem králem bylo stanoveno, ale t\Tzení to krylo
patrně jen jako zástěrka zjevné poškození komory královské,

Raimund z Lichtemburka náležel vůbec k předním milcům
královským, maje důležitý úřad vrchního strážce hvozdů králov-
ských nejen v Cechách, nýbrž i na Moravě, úřad zvláště hledaný
proto, že s ním bylo namnoze spojeno rozhodování o zbývající půdě
kolonisační, která stále ještě zůstávala cílem žádostivosti mnohých.
A jak i jinak Lichtemburk patrně uměl zneužívati důvěry Václa-
va III., ukazuje nám skutečnost, že při volbě jeho nástupce, Ru-
dolfa I., z prvních starostí Raimundových bylo, vymoci si listinou
záruku, že nebude právem stíhán pro výsluhy, jež byl na mladém
králi v3niiámiL Hojil se tak nejspíše z dluhů, do nichž byl upadl
v letech minulých nákladným pobytem při dvoře krále Václava II.,
kdy spolu s Jindřichem ž Lipé a jinými Ronovci býval nucen pečetiti
pražským patriciům mnohý zápis lichevný. Setkáme se s ním
ostatně ještě častě ji jako odvážným snaživcem, který neopomíjel
nikdy vhodné příležitosti k zisku a mladému králi zamlouval se
zajisté především svou obratnou zběhlostí v dvorském mravu,
kterou nám dosvědčuje výslovně německý pěvec Jindřich z Frei-
berka. Básníkovi tomu byl pan Raimund vrcholem rytířské doko-
nalosti, ,,ein ritter vrech und gar kurteis", jemuž Jindřich, jakožto
svému přednímu příznivci, věnoval umělé skládání o Tristanovi,
v předmluvě do nebe jej vynášeje.

^) Že Petr Angelův také za Jindřicha Korutanského těsně byl spiat
s panskou kotterií, ukazuje jeho zatčení roku 1309, jež dosvědčuje, že
měšťané na něho hleděli jako na spoluvinníka magnátů, ze slabosti královy
kořistících.

448

Obraz, který nám poskytuje dvůi" mladého Přemyslovce, není
tedy vábný, ale jest to obraz, jaký v dějinách středověkých není
naprosto neobvyklý a jemuž jen tragické zakončení dodává oso-
bitých rysů. Vidíme, že královského otce vskutku neklamala před-
tucha, když se staral před smrtí tak usilovně, aby slavnostními
přísahami a pečlivým soupisem závazků zamezil zmatky a rozvrat
v zemi, přecházející do slabých rukou bujného dítěte. Prostředek
se osvědčil vskutku málo účinným a bylo dosti na tom, že aspoň
v zahraniční politice opatrné jednání umírajícího usnadnilo situaci.
Neboť smíru s králem římským bylo vskutku dosaženo za podmínek,
o nichž jsme se již nahoře obecně zmínili. Ale ovšem ne bez doda-
tečného jednání.

Zpráva o smrti Václavově zastihla Albrechta ve Špýrech a
římský král poctil prý památku bývalého švakrá slavnou boho-
službou zádušní, což samo o sobě naznačovalo, že smír s achto-
vanými Přemyslovci jest blízký. Albrecht tehdy zbrojil sice znova,
ale sotva již proti Čechám, spíše proti Eberhardovi Virtemberskému,
nepojatému do míru. O definitivní sjednání míru s Cechy se pak
přičiňovala nejen markrabata braniborská a Berchtold z Henne-
berka, nýbrž, jak se zdá, i Jindřich Korutanský, který platil
zejména za důvěrníka knížat dolnobavorských. Pomocí jejich
byl v Praze 5. srpna podepsán mírový preliminář panem Berch-
toldem a odeslán králi Albrechtovi k ratifikaci, k níž opravdu
došlo 18. srpna v Norimberce.

Z řady listin, které vyžádalo složité ujednání, se nám
bohužel nezachovaly všechny kusy, takže naše vědění o ko-
nečných podmínkách není úplné, dovídáme se však ze zbylých
aspoň o věcech hlavních a vidíme zejména, jak Albrecht slavnostně
zrušil kletby říšské a rozsudky vynesené proti Přemyslovcům se
shbem, že po všecek život nebude Václavovi a jeho nástupcům
dále činiti žádných překážek „v královstvích českém i polském
nebo jakvchkoliv jiných knížectvích a zemích a vůbec ve všem, co
na krále Václava jako dědictví otcovské nebo kterýmikoliv jiným
způsobem píešlo, i kdyby iíši římské na to nějalcý nárok, obecně
,,Ansprache" zvaný, příslušel". Král Václav má ,, zmíněné králov-
ství české i polské, knížect\á, zem-ě a všechno ostatní svobodně
a klidně podržeti s plným panstvnm a všemi titul3^ pocta ni,
práx^y, pravomocemi, užitky nadzemními i podzemními, a to državy
lenní právem lenním, državy zpupné a dědičné právem vlastnickým

449

a dědičným". Albrecht upustil tedy od námitek proti českému pa-
nování v Polsku a nepopíral výslovně ani jeho nároků na Uhry,
ač mu titulu krále uherského nepřiznal; zmínka o „utilitates intra
et supra terram" pak ukazuje, že upustil rovněž i od nároků říš-
ských na regál horní v zemích českých, smířiv se zase s plnou
suverennitou Přemyslovců v zemích českých a stvrdiv Václavovi III.
nadto zvláštní listinou všechny výsady, práva i svobody, jeho otci
a králům českým vůbec krály římskými a zejména jím samým
udělené.

To byl zjevný ústup od silného náběhu proti moci rodu českého
od roku 1303 učiněného a šlo o to, jakou cenu Albrecht skutečně
odnesl za námahu, která síly jeho do dna vyčerpala. Než právě
o tom zprávy naše nejsou zcela bezpečné. V hlavním traktátu
smírném jakožto jediný ústupek se strany české se uvádí \Tácení
Chebska k říši v rozsahu, v jakém je Václav II. kdysi byl přijal
v zástavu od krále Adolfa; statky, které tam králové čeští koupili
vlastními penězi a které se proto nemohly počítati za zboží říšské,
měly zůstati dále při Cechách a o jejich rozsahu měl rozhodnouti
zvláštní soud. Ale i tomu soudu se mohl král český vyhnouti,
kdyby se rozhodl statky ty vzíti od říše v léno. Podle toho by byla
tedy pouze stará říšská léna v Chebsku bývala hlavním ziskem
Albrechtovým,!) vskutku však zdá se přece, že jinou, dnes již ne-
zachovanou listinou Václav III. přistoupil ještě na další ústupky
rovněž již před smrtí otcovou zhruba smluvené a především
k Míšni se táhnoucí. -

Aspoň výslovně tak tvrdí annalista světelský a svědčí
tomu zejména i okolnost, že se markrabatům braniborským, jimž
od roku 1303 část Míšně byla zastavena, v náhradu za zástavu tu
tehdy vskutku dostalo od krále českého zápisu na polské Pomo-
řany, jehož by byl Václav III. sotva vydal, kdyby nebyl k tomu
býval donucen závazky, které mu smír s Albrechtem ukládal
a které především k Míšni hleděly. O jejich rozsahu ovšem nevíme
ničeho a můžeme se jen dohadovati, že také v Míšni šlo především

1) Nejasné ustanovení další mírového traktátu, hledící k dodatečnému
stanovení rozsahu a práv vévodství vratislavského prostředkem dvou
rozhodčích, lze nejspíše vysvětliti dohadem, že Jindřich Hlohovský, s Vá-
clavem II. znepřátelený, byl Albrechtem brán v ochranu jakožto spojenec
a že šlo zejména o území sporné mezi ním a švakrem Václava III., Boleslavem
Vratislavským.

S u s t a, Dvě knihy českých dějin I. 29

450

O práva a zboží, která kdj/si Václav II. držel jakožto říšský
vikář a zástavní pán podle smlouvy z roku 1298, vyhlášením
říšské klatby proti němu zrušené.

Albrecht získal tak značná práva v marce míšeňské a snad
i v Pliseňsku a Osterlandu, ale ústupky neznamenaly ani tu, že
by česká moc tím byla na severu hor Krušných úplně vymizela.
Jako v Chebsku zůstaly králi českému i v zemích míšeňských
značné statky zpupné, koupené kdysi od rozličných Wettinců,
rovně jako léna přijatá od biskupství míšeňského, a vliv český
tímto směrem postupující nebyl tedy pro všecku další budoucnost
nikterak zasažen. Bylo mu jen počítati i v těchto rozervaných
končinách s mocnou a důslednou soutěží rodu habsburského, jež
před tím byla tak rázné zastavila postup Přemyslovců k jihu.

Přes to však nelze říci, že by z úsilného zápasu stát český byl
vyšel poražen a neplatilo to ani o jeho spojencích, nebot Albrecht
byl nucen zároveň smířiti se po dobrém jak s vévodou Otou a
Štěpánem Dolnobavorským, tak s rodem markrabat branibor-
ských a sejmouti s nich bez jejich podstatného pokoření říšské
klatby. Náhlá smrt Václava II. vyprostila rod habsburský vskutku
z nebezpečného postavení, zjednávajíc mu neočekávaně výhodný od-
chod ze slepé uličky konečného neúspěchu, ale sama o sobě nepři-
vodila podstatného úpadku moci přemyslovské, takže se vláda
mladého Václava III. nezačínala nikterak jako vláda předem od-
souzená k živoření v potupě porážky.

Skromný rozsah úspěchu krále římského byl ostatně patrný
i v otázce uherské. Pro uherskou korunu Albrecht vskutku začal
boj a nemohl tedy ve věci té povoliti na tolik, jako v otázce polské,
aby totiž uznal Václava III. také uherským králem, což mu ostatně
i dotavadní spojenectví s Karlem Robertem zajisté nedovolovalo.
Ale zdá se, že se spokojil věru s málem, totiž s tím, že ve smlouvách
smírných o koruně uherské nebyla vůbec učiněna výslovná zmínka
a že obě strany ve věci té setrvaly mlčky na svém stanovisku,
bez vzájemného uznání, ale i bez výslovného protikladu. Albrecht
nenazval ve svých listinách Václava králem uherským, ale trpěl
mlčky, že Václav sám se jím zváti nepřestával. Snad ho ovšem
čeští jednatelé před tím v čas byli důvěrně ubezpečili, že Václav
vskutku nemíní práv svých v Uhrách již mocí vymáhati, ale není
pochybnosti, že v srpnu 1305, když mír v Praze a v Norimbercc

451

byl zpečetěn, otázka uherská zůstávala nerozrešena a že král český,
aspoň podle jména, stále trval při svých nárocích ke koruně sv.
Štěpána.

Úplný nedostatek pramenů znemožňuje nám sice přesnější
poznání toho, co se v Uhrách roku 1305 skutečně sběhlo, jisté však
jest, že se Karlovi Robertovi přes veškeré úspěchy předchozí ani
tehdy nepodařilo zdolati nadobro moc českých stoupenců, třebas
řídce rozesetých po království. Boje v zemi trvaly dále a vidíme,
jak neapolské čety dobývají hradu Spišského, obsazeného českou
posádkou, zatím co čeští žoldnéři z Vyšehradu přepadají lodi na
Dunaji a kapitula budínská se listy psanými latinou vskutku bar-
barskou obrací do Prahy k Václavovi jakožto „králi uherskému",
dovolávajíc se jeho dvorského soudce Tomáše. Hlavními odpůrci
angiovinského panství v Uhrách a vůdci české strany pak zůstá-
vali stále bratří Ivan a Jindřich z Gysinku, proti nimž arcibiskup
ostřihomský, Tomáš, vydal v červenci 1305 hroznou klatbu,
odevzdávající je výslovně satanáši, ovšem jen ,,in interitum caxnis,
ut spiritus eorum in die indicii salvus fiat".

Z klatby té jest zřejmo, že Ivan ovládal Ostřihom a hubil
krutě okolní statky neapolských přívrženců, ač prý byly již jen
holou ,, kůrkou chleba, zbylou po hltavosti dračího plemene české
posádky", a z pozdějších zpráv vidíme také, že roku 1305 dokonce
někteří velmožové, jako biskup csanádský, kteří nedávno byli
přešli na stranu neapolskou, zase se od ní odvraceli a tak zmatku
v zemi neubývalo. Tak se měly tedy věci uherské, když se na podzim
mladý Václav, píšící se do té doby důsledně králem uherským, náhle
práv svých ke koruně sv. Štěpána výslovně zřekl ve prospěch Oty
Bavorského.

Vlastní pozadí této abdikace nám ovšem zůstává zahaleno
rouškou neprostupnou a proto nelze k němu připínati ani příznivé
ani odsuzující úsudky o státnických schopnostech mladého krále
a jeho rádců. Víme o věci vůbec příliš málo a zachované zprávy
jsou nadto veskrze nejasné. Kronika zbraslavská tvrdí, že se Václav
sám do Uher vrátiti „dobrým způsobem nemohl a nechtěl" a
proto prý přenesl svá práva na Otu, takže z vypravování toho
vzniká dojem, jako by hlavní příčinou postupu byla nechuť mla-
dého krále k další vládě v Uhrách, z níž všechno vzalo původ.
Skutečně se však věci asi tak prostě neodebraly a není vyloučeno,
že iniciativa k vzdání Václavovu vyšla z Uher samých.

29*

452

Otakar Štýrský tvrdí totiž, že Ivan z Gysinku, vida, že mii
nelze čeliti trvale národnímu rozhořčení, vzbuzenému proti Cechům
po odvezení říšských klenotů, hledal své straně krále nového,
ale přece takového, který by mohl nejsnáze navrácení svaté koruny
na králi českém vymoci a s ním nebyl znepřátelen. Obrátil se
tedy s nabídkou k Otovi Bavorskému a tentokráte se zdarem.
Vévoda neodmítl a ještě před smrtí Václava II. jednal o tom v Ce-
chách, kde se mu prý skutečně podařilo umírajícího získati, ač sjed-
nání zatím zůstalo tajné a teprve po uzavření míru s Albrechtem
bylo uskutečněno.

Vylíčení to, třeba snad v jednotlivostech ne zcela spolehhvé,
má nepochybně dobré jádro. Neboť také annály bavorského kláštera
Osterhoíen tvrdí, že koruna uherská byla Otovi nabídnuta hra-
baty a biskupy uherskými a sám papež Kliment V. se \'y slovu je
podobně v bulle, vydané roku 1307 proti Otovi a jeho přívržencům.
Lze míti tedy za to, že vlastní popud vyšel vskutku z Uher. Páni
z Gysinku, zvěděvše o nebezpečné chorobě Václavově a ztrácejíce
naději, že by jeho syn jako král český a polský v Uhrách vskutku
kdy pobýval, jali se patrně v Bavoíích i v Cechách důrazně jednati
o přenesení koruny sv. Štěpána na Otu, a zájmům českým, jakmile
mladý král nehodlal veškerou sílu svých zemí v Uhrách upoutati,
jevilo se řešení takové nejvýhodnějším, přenášejíc tíhu pochyb-
ného podniku na spřáteleného souseda, o němž se dalo čekati, že
zachová i v budoucnosti přátelský poměr k Přemyslovcům. A také
ujednání míru s Albrechtem bylo usnadněno, mohli-li čeští jed-
natelé nadhoditi, že se jejich král sice formálně nezříká nároků
na Uhry, ale že je nemíní již mocí uplatňovat. Mlčení smírné smlouvy
o uherské otázce aspoň nasvědčuje takovému tichému závazku,
v jehož pozadí se kryla myšlenka pozdějšího postupu českých práv
Otovi, zatím ovšem před Albrechtem utajená anebo aspoň zjevně
nevyt čená.

Jisté jest, že její uskutečnění se stalo v zápětí po konečném
stvrzení míru s králem římským. V polovině září 1305 vybral se
vévoda Ota s družinou několika bavorských pánů opět do Čech
a doprovázel pak Václava III. na Moravu, kde v prvních dnech
říjnových přijal z jeho rukou korunovační klenoty a slavnostní
resignaci na království uherské.

Vlastním důvodem k jízdě českého dvora na Moravu bjda
ovšem věc jiná, totiž sňatek s Violou, dcerou vévody Měška Tě-'

453

šínského. Sňatek ten vzbudil namnoze velmi nepříznivé posudky
součást níků, jimž se zdálo, že dcerka ,, chudého knížete", který
byl nadto lenníkem českým, ,,ze so hóher krón niht gezam".
Kronikář zbraslavský byl nad messaliancí tou dokonce oprav-
dově rozezlen, sváděje ji na lstivou intriku pánů českých, mladým
králem vládnoucích, kteří se prý obávali, aby Václav dynastickým
spojením s některým mocným rodem nenabyl snad proti nim
opory a jejich vlivu se ne vymkl. V tvrzení bylo asi vskutku aspoň
zrnko pravdy. Z pánů českých starší pamatovali si jistě dobře,
jak vzpružení moci Václava II. a střesení nadvlády Vítkovou bylo
těsně spiato s příchodem Habsburkovny Guty do Cech, a sňatek
s bezmocnou Piastovnou se jim jevil zárukou, že něco podobného
se nebude opakovati.

Podle Otakara Štýrského byli však i na dvoře krále římského
málo spokojeni s náhlou ženitbou Václavovou, a Albrecht prý
vyslal dokonce do Cech zvláštní poselstvo, jež mělo od ní krále
odvrátiti a připomenouti mu závazek k Alžbětě, dceři Ondřeje
Uherského, s níž byl Václav, jak víme, od roku 1298 zasnouben.
Zpráva ta jest sice poněkud podivná, vzpomeneme-li si na
předchozí odpor Habsburků proti české kandidatuře v Uhrách,
o zásnub s Alžbětou se opírající, ale zcela nepravděpodobná přece
není. Neboť Albrecht, spoléhaje na sílu strany anjouovské
v Uhrách, neviděl snad nyní v českých pokusech tím směrem
se obracejících již vůbec vážného nebezpečí a sňatek s Alžbětou
mohl naopak zesíliti svazky mezi Přemyslovci a Habsburky proto,
že malá princezna uherská byla již od let vychovávána na dvoře
ve Vídni. Hned po smrti Ondřejově ji totiž odvedla s sebou nevlastní
matka její, dcera Albrechtova, z Uher do Rakous, a jen proto
patrně nebyl její sňatek s Václavem uskutečněn v letech, kdy
mohl Přemyslovcům valně posloužiti k upevnění se v Uhrách.
Nyní však Václav III., jsa rozhodnut o postupu svých práv Otovi,
nestál již oň a bývalá dědička trůnu uherského zemřela vskutku
neprovdána roku 1338 v ústraní habsburského kláštera ve Švý-
caři ch.

Nedbaje přání dvorů habsburských přidržel se tedy Václav III.
dcerky vévody těšínského, ať již v tom podléhal vlivům cizím či
jen vlastnímu mladickému rozmaru, i) a urychlení sňatku bylo ne-

1) Že by byl Václav III. při tom, jak tvrdí zejména Grábner,
býval veden především politickými motivy, totiž snahou po upevnění

454

pochybně podporováno také obecným přáním, aby mladý král
co možno bez prodlení pečoval o zajištění rodu. Svatba slavena
byla v Brně 5. října 1305, při čemž Viola, podobně jako kdysi
Rejčka, přijala křesťanštější a tehdy nad jiné oblíbené jméno
Alžběty.

Hlavním svatebním hostem byl vévoda Oto, který se však
odtud i s klenoty sv. Štěpána záhy vydal na dobrodružnou
pout za korunou uherskou, nedbaje obtíží, na něž jeho podnik
hned na začátku narážel. Neboť přímá cesta z Moravy do Uher
byla mu zatarasena Matoušem Csákem a průchod zemí rakouskou
do oblasti pánů z Gysinku nebyl rovněž volný, ježto jak král
Albrecht, tak jeho syn Rudolf, jsouce bud již předem zpraveni
o plánech Otových, nebo zvěděvše o nich od poslů do Moravy
vyslaných, prohlásili, že bavorskému vévodovi naprosto nedovolí
přístupu do Uher. I nezbývalo Otovi, než aby se s několikerým
dobrodružstvím v přestrojení a v průvodu kupecké karavany pro-
plížil zemí rakouskou, než mohl na začátku listopadu vstoupiti
v Šoproni na uherskou půdu a dosáhnouti korunovace.

Episoda ta a sňatek Václavův ukazují tedy, že přes smírnou
smlouvu v srpnu uzavřenou poměr dvora pražského k Habsburkům
se nestal příliš vřelým, a k jeho zlepšení nepřispělo zajisté ani
sešvakření mladého krále českého s rodem korutanským. Sňatek
nejstarší sestry Václavo\y Anny s vévodou Jindřichem, smluvený
vlivem Oty Bavorského již za života Václava II., byl totiž
skutečně vykonán v Praze 13. února 1306, kam mladý vévoda
přijel, jsa doprovázen Albrechtem, hrabětem Gorickým, Oldřichem,
hrabětem z Heunbergu, a jinými pány ze zemí alpských. Věno.
jehož se Anně tehdy dostalo, bylo tradicionální věno Přemysloven.
které ovšem již dávno neodpovídalo slávě a bohatství králů če-
ských; pouhých deset tisíc hřiven se krčilo skromně vedle obvě-
nění a ranního daru 21 tisíc, jež Jindřich své nevěstě přiřkl a,
odvážeje ji do nové vlasti, na zastávce v Landshutě se zárukou
vévod bavorských na některých statcích tyrolských zapsal.
Václav III. nebyl patrně s to, aby věno zvýšil, a Jindřichovi šlo
zajisté především jen o dynastický svazek s královským rodem,

zviklané moci české v Polsku, není nikterak pravděpodobné. Získání
Měška Těšínského, který byl nadto zcela v dosahu moci české a lenníkem
královým, nemohlo míti tu cenu a všecek ráz vlády Václavovy nežádá ani
toho, abychom jednání jeho podkládali vždy střízlivé úvahy státnické.

455

otvírající jeho ctižádosti veliké naděje pro případ, kdyby Václav
snad zemřel bezdětek. Tak bylo uskutečněno rodinné spojení mezi
Přemyslovci a rodem Menhartovým, jež se mělo v době netušené
blízké státi zemi české osudným ; v Cechách bylo tehdy
nepochybně vítáno především jako bezpečná opora pro možné
nové spory s Habsburky.

Prozatím ovšem srážka taková nehrozila, neboť Albrecht
byl dosti zabaven zápasem s Eberhardem Virtemberským a po-
mýšlel vedle toho také na důrazné uplatnění svých starších
i nově získaných práv k Durynsku a zemím míšeňským proti
Wettincům. S jeho strany nebylo se králi českému tedy obávati
znepokojení a po složení koruny uherské nechystal se ani VáclavIII
patrně k žádnému výboji, snaže se především bujně užívati mla-
dého života. Ale neklidné poměry polské toho nedopustily a vtiskly
mu přece zbraň do ruky.

Panství české v Polsku bortilo se od počátku roku 1305 pováž-
livě. Čeští místodržící v Krakově, Vlach Rinieri a biskup Jan
Muskata, nedovedh vypuditi Vladislava Lokýtka z pevné Vislice.
Naopak, tuhý Piastovec nalézal, jak se zdá, u všech krajanů
s českou vládou nespokojených stále ochotnější pomoci přes to,
že prý biskup mnohé z jeho stoupenců byl na hrdle ztrestal, a Vladi-
slav zmocnil se i hradu Pelczysky i některých jiných míst v Sando-
měřsku, kde mu úspěchy ty pak zjednaly rychle další spojence.
Pozdější události nasvědčují tomu, že se Lokýtek nadto již tehdy
asi znova dohodl s Jindřichem Hlohovským o společný postup,
přenechav slezskému spojenci nárok na vlastní země velkopolské,
kde se Jindřich záhy zmocnil aspoň části Poznaňská. Bratr
Lokýtkův, Ziemovít Dobřínský, a jeho synovec Přemek Inowroc-
lavsko-Bydgoštský pak útočili na české panství zase v Kujavsku
a jejich poměrně neveliká moc vzrostla spojením s Litevci, kteří
v létě 1305 vtrhli loupeživě do Lenčicka a pokusili se na podzim
dokonce o některá pevná místa až v zemi kališské. Český hejtman
ve velkém Polsku, pan Oldřich z Boskovic, opíraje se hlavně o po-
sádky v pevných městech, jako byla Kališ, Hnězdno, Radziejów,
Mogilno, Pyzdry a Konin, nestačil sám na tolik nepřátel, a to tím
méně, že také v Pomořanech se hlásil zřejmě odpor proti českému
panství.

V Praze viděli tedy, že otřesené panství nelze zachrániti
než účinnou pomocí sousedů některých a úvaha ta uspíšila patrně

456

postoupení Pomořan markrabatům braniborským, smluvené již
Václavem II. Někteří historikové polští činí postoupení to těžkým
proviněním Přemyslovců proti národní myšlénce polské, zapo-
mínajíce, že nebylo bez praecedencí se strany Piastovců a že
k němu došlo patrně pod tuhým tlakem nutnosti, s několika stran
na krále českého doléhající. Smlouvou sepsanou dne 8. srpna 1305
se zavázal Václav III. k vydání Pomořan markrabatům Otovi,
Heřmanovi a Valdemarovi, ale jen tehdy, když oni do jeho rukou
vrátí zástavy míšeňské a zavážou se také zachovati nedotčena
práva obyvatel pomořanských a zvláště těch, kteří od Václava II.
dostali ze statků vévodských odměny za své služby. Česká vláda
chránila tak včas své přívi"žence. Ke skutečnému postupu však ne-
došlo hned v zápatí. Ještě na sklonku roku 1305 vládl v Pomo-
řanech stlpský palatin Svenca a jeho syn Petr Neuenburský jakožto
zástupcové krále českého a teprve na jaře 1306 proniklo vskutku
panství braniborské do některých částí země, kde se mu ostatně
nemalá část šlechty protivila, navazuj íť otevřeně styky s Lokýtkem.

Vedle markrabat braniborských měl však i iád německých
rytířů podpírati ohrožené panství české v Polsku. Styky řádu
toho s Přemyslovci zůstávaly totiž přátelské i v době, když král
Albrecht na Cechy útočil a z části zasahovaly do věci té, jak se
zdá, také některé vnitřní spory řádové. Velmistr Gotfrid z Hohen-
lohe, roku 1303 k resignaci donucený, dovolával se proti svému
nástupci pomoci u Albrechta, kdežto nový velmistr, Siegfrid
z Feuchtwangen, hledal naproti tomu zase oporu u Václava II.,
na jehož dvoře zvláště landmistr pruský Konrád Sack býval
častým hostem. Proto mohl mladý Václav III. počítati s podporou
řádu, když ho docházel}^ zprávy o nebezpečí hrozícím Velko-
polsku i Kujavsku. Prolévaje tehdy právě po svém sňatku s Violou
v prvních dnech října v Bruntálu na Opavsku, vypravil odtud
k landmistrovi do Prus na rychlo řádového bratra Havla s úpěnli-
vou prosbou o pomoc proti zhoubnému vpádu Litevců. Zda po-
moci té vskutku došel, nevíme, dovídáme se však bezpečně, že
o několik měsíců později nepohrdl prostřednictvím řádu při jed-
nání se svými protivníky.

Synovec Lokýtkův, Přemek Inowroclavský, způsobil totiž
tehdy, že se měšťané důležitého Břeště Kujavského prohlásili
pro Lokýtka a jako svého starého pána ho zpět do země volali.
Ale v městě byla menšina s tím nesouhlasící, která se utekla do

457

tvrze břeštské pod ochranu české posádky a jejího vehtele, jaké-
hosi pana Berolda. Mezi městem a tvrzí nastaly přestřelky a hejt-
man zemský, Oldřich z Boskovic, vystoupil útočně proti samému
Přemkovi, jemuž zajal bratra Leška a odňal hrad Barow i clo
v Radziejowě. Byl však z neznámých nám příčin králem odvolán
a na jeho místo postaven Pavel z Paulštejna, který prostřed-
nictvím landmistra Konráda a zmíněného již bratra řádového
Havla zahájil smírné jednání se stranou protivnou. Jednání
toho se účastnili také Gervard biskup vloclavský a Heřman
biskup chelmský, nám dobře známý bývalý zpovědník Václava II.,
který patrně i v novém kruhu svého působení se horlivě ujímal
českých zájmů.

Jednalo se v Toruni a král Václav III. nebyl neochoten smlu-
viti s Lokýtkem a jeho synovcem mír byť i za některé ústupky
vypuzenému vévodovi. Skutečně bylo smluveno v lednu 1306
aspoň místní pííměří, platné až do podzimu, a čekalo se, že k dal-
šímu jednání Lokýtek sám přijde do Kujavska.

Ale v zápětí se vše rozbilo. Lokýtek dostal totiž z Uher pomoc
mocného palatina Amadea a ovládl na jaře, patrně náhlým pře-
padením, krakovský Wawel. Město samo se mu ovšem hned ne-
poddalo; jsouce vedeni sebevědomým vojtem Albrechtem, kra-
kovští Němci zůstali věrni českému králi a vznikla i tu zcela po-
dobná situace jako nedávno před tím v Břešti. Než Lokýtek na-
býval patrně v Krakovsku stále půdy, zmocnil se hlavních biskup-
ských statků i s tvrdýrri hradem Bieczem a zdá se, že již tehdy sám
Jan Muskata mu padl do rukou. Nemělo-li české panství v bohatém
Malopolsku zcela zahynouti, byla rychlá a vydatná pomoc nutná,
a zejména bylo zachrániti Krakov.

Nebezpečí to vytrhlo mladého Václava konečně z rozmařilých
daremností, jimiž mařil čas mezi zištnými milci. Až do té chvíle
nevěnoval patrně zájmům svého panství v Polsku valné péče
osobní,!) nyní však, když poměry skutečně zahrozily, jal se chystati
obranu s jinošskou horoucností a jak se zdá i se stejnou náladovou

^) Opačné tvrzení Grábnerovo 1. c. 137, jakoby Václav III. byl býval
pojal vážný plán, opříti moc svou o národně slovanský stát českopolský
,,mit voUer Gleichstellung aller Landesteile", jest holá smyšlenka, pro niž
není ani stínu dokladu a která zjevně odporuje všemu, co víme o vládě
královského hocha.

458

bezohledností, jaká vyznačovala všecku jeho vládu. Na sebrání
nájemného vojska nebylo peněz a proto nařídil král prostě obecnou
zemskou hotovost k záchraně Krakova.

To byla ovšem věc nezvyklá, ježto v očích Čechů Krakov byl
cizinou, pro niž tradicionální závazek obranné výzvy vlastně ne-
platil, a vymáhání kvapné hotovosti vzbudilo patrně v zemi,
sotva se zotavující ze spoust roku 1304, značnou nelibost a hotové
zděšení. A snad narazil Václav III. i na zjevnou neochotu a malou
obětovnost svých pánů, která' rázem zkahla jeho dotavadní
důvěrnost k nim. Aspoň se tehdy těm, kdož nesli těžce roz-
háraný způsob vlády Václavovy, toužíce zpět po pořádku za
jeho otce platném, naskytla příležitost přesvědčiti krále o ne-
spolehlivosti jeho panských oblíbenců.

Podle Otakara Štýrského přičinili se o to zejména němečtí
měšťané, tedy nejspíše patriciové pražští, kteří za předešlých let
mívali u komorní správy tak značný vliv a nyní se cítili nadobro
zatlačeni. Ti prý nenápadně v střízlivé chvilce poučili krále o tom,
jak je soustavně šizen panským okolíni a ukázali mu, bude-li dále
rozdávati celá panství tam, kde jeho otec dával sotva jedinkou
vesnici, že záhy dohospodaří tak důkladně, až nejeden velmož
český bude jeho bohatším. A skutečně prý se jim podařilo pohnouti
Václava k tomu, že pojal úmysl v3Tvati pánům statky nesprávně
získané.

Tak si aspoň představoval náhlý obrat králův štýrský souvě-
kovec; kronika zbraslavská naproti tomu V3^týká především
blahodárný účinek napomenutí, jimiž prý Konrád, opat zbra-
slavský, přivedl mladého krále na lepší cestu a k tomu, aby si
vedl nadále s větší vážností a lépe se vystříhal nenáležitého hý-
iení. Než vypravování to, zvláště zbavíme-li je trochu legendárního
a kněžsky nasládlého přídechu, lze s předchozím zcela dobíe uvésti
v soulad.

Německý patriciát i němečtí opate cisterčtí měli v magnátech,
ovládajících mladého krále, společného nepíítele, jehož vliv se
zajisté společně snažili zeslabiti i zlomiti. Válka chystaná k záchraně
Kjrakova a nákladné píípravy k ní ukázaly i nezletilému Václavovi
rychle, k jakým koncům vede nepořádná štědrost a jak nespoleh-
livou oporou ve chvíli potřeb}^ jest vehnožné panstvo. Byl nadto
patrně nucen obrátiti se o peníze i o půjčky jak k městům tak ke'

459

klášterům!) a jejich předním zástupcům se tedy podařilo nalézti
k němu snáze přístupu a nabýti vůbec větší moci na dvoře. Zají-
mavým dokladem náhle vzrostlého vHvu obratných mnichů
pak jest zejména skutečnost, že se jim podařilo přemluviti Václava,
aby podobně jako otec ještě před nebezpečnou výpravou do Polska
zajistil zdar své vlády rychlým založením nového cistercského
kláštera. Vskutku vydal mladý král 14. května 1306 dlouhou listinu
zakládací, kterážto, přihlédneme-li blíže, se jeví dokum-entem
nesmírně zajímavým.

Václav III. se v ní pokouší zjevně o to, aby šel zcela ve stopách
otcových, ale dospívá tím vlastně k nechutnému plagiátu. Otec
založil klášter zvaný ,,Aula regia", proto nový klášter synův se
bude nazívati ,,Thronus regis" ; bude posvěcen rovněž Panně
Marii a listina zakládací opakuje tytéž myšlenky, jako zakládací
listina zbraslavská, jen slovy poněkud odchylnými. V jedné věci
byl ovšem rozdíl podstatný: Václavovi II. bylo možno založiti
bohatý klášter ve vzácné oblasti u samé Prahy a od počátku jej
stkvěle vyvěniti; jeho syn činí tak v zapadlém koutě kolonisač-
ního území na Moravě, asi tam, kde dnes leží Vsetín, a zajišťuje
novému založení jen skrovný důchod 100 hřiven, poukázaných
na urburu kutnohorskou a tím jen velmi nepevně zajištěných.
Byl to tedy spíše akademický projev ochoty, dáti se touže cestou
jako otec a jaksi poklona před mocným řádem ,, rýnských mnichů",
jehož finanční pomoc před výpravou krakovskou byla zvláště
cenná. Ale i tak to byl projev pro změnu nálady královy velm.i
důležitý.

Výpravu do Polska hodlal Václav vésti sám a proto bylo třeba,
aby na dobu nepřítomnosti svěřil vládu v zemi české plnomocnému
hejtmanovi, kterýmž se měl státi jeho švakr, Jindřich Korutanský ;
jemu král, jak Dalimil výslovně poznamenal, ,,na vojnu jeda,
zemiu poručil bieše" a íídil se tedy i v tom příkladem otcovým,
že, ze země vycházeje, kapitanát nemínil poručiti některému
z pánů českých, nýbrž cizímu, spřízněnému knížeti. Nelze vskutku
ubrániti se dojmu, že poslední měsíce vlády mladého krále byly

^) Závislost mladého do boje táhnoucího krále na bohatých klášterech
ukazuje nejlépe skutečnost, že i pro výzdobu své polní kaple Václav III.
si ve Zn^raslavi vypůjčil cenné paramenty a zejména zlatý kříž, nemaje
patrně sám peněz, aby si opatřil vlastní.

460

patrně po mnohých stránkách vyznačeny odvrácením od dotavad-
ních sklonů.

Přípravy válečné pak se protáhly až do července a teprve
tehdy se Václav hnul na Moravu, jsa provázen velmi Četným sice,
ale nevalně seřízeným vojskem zemské hotovosti, která podle
zvyku doby cestou kraj nadmíru pustošila. A tak dospěl nešťastný
Přemyslovec až k osudnému cíli svého krátkého života, do Olo-
mouce, kde se na starém hradišti zemském, na místech dnešního
kathedrálního kostela sv. Václava, odehrála závěrečná tragedie
národní dynastie české.

O zevním průběhu \Taždy Václavovy znějí zprávy letopisců
poměrně dosti shodně. Král, ubytovaný v domě děkanském,
byl po polednách dne 4. srpna, když jen lehce oděn na loži odpo-
číval, kýmsi trojí ranou zrádně proklán a zemřel v zápětí, vědomí
již nenabyv. Stráž před domem postavená na pokřik učiněný
uchopila jakéhosi německého žoldnéře, Konráda z Botensteinu,
který prý s krvavým nožem z domu byl vyběhl, a utloukla ho
dříve, nežli se se přesvědčila, zda byl skutečně vrahem. Příšerný
zločin pak zůstal zahalen rouškou tajemství, která nikdy nebyla
s něho sňata, ale tím více lákala souvěkovce i badatele pozdější
k všemožným dohadům o motivech vraždy a jejím vlastním
strůjci.

V Cechách opatrní a střízliví posuzovatelé té doby, jako byl
opat zbraslavský, pokrčili prostě rameny a spokojili se s tvrze-
ním, že záhadu nelze vůbec spolehlivě rozřešiti, kdežto jiní byli
ovšem méně zdrželiví a vyslovovali záhy odvážné domněnky

Tak veršovec, známý jménem Dalimil, tvrdil bez okolku, že
\Taha najal král Albrecht, ač mínění to patrně mělo stejně málo
opory jako podezření, jež v naší době německý historik, drže se
prostě hesla „fecit, cui profuiť' , vrhl na Vladislava Lokýtka. V cizině
naproti tomu bylo mínění souvěkovců o původu vraždy ku po-
divu svorné; téměř všechny letopisy mimočeské vyslovují s na-
prostou určitostí, že Václav III. byl zrádně zahuben svými českými
pány, které prý k posledku zpupně a zcela nesmyslně byl urážel,
a tato shoda cizích pramenů jest tak naprostá ,i) že opravdu nelze

1) Vedle letopisců, jejichž zprávy sestavil Grábner 1. c. 141, viní
české pány z vraždy Václavovy také Sifrid z Balnhausenu (M. G. SS. XXV.

461

domněnku zhola odmítnouti, zvláště, uvážíme-li, že také Dalimil,
ač hlavní vinu sune na Albrechta, tajuplně naznačuje přece, že
tu snad nechybělo jiných spolu vinníků, o nichž soud přenechává
Bohu a z nichž někteří v době, kdy psal, patrně ještě žiU. Z tohoto
obcházení věci a z příhšné opatrnosti, s jakou o události vyslovuje
se i opat zbraslavský, lze souditi, že také v Cechách hned po činu
se trousily zlé pověsti o spoluvině některých pánů domácích,
kteréžto podezření pak v druhé generaci ještě mnohem hlasitěji
tlumočil Beneš Krabice z Veitmile.

Pražský kanovník ten, jehož styky s císařem Karlem IV.
jsou věcí známou, vytýká ve své kronice, jak neopatrně si vedl
Václav III. , s dotavadními milci svými se nepoh odnuv. V dětinné
rozhněvanosti prý si postavil v řadu hrnečky hliněné, které pak
jmény velmožů oslovoval a holí rozbíjel, volaje: ,,Ty, pane, vrať
mi hrad, který jsi vyloudil, neboť jinak, jako hrnec tento rozbiju
hlavu tvou a kteréhokoliv jiného poddaného, mně se protivícího."
Výroky ty se roznesly po zemi a jimi ohrožení polekáni pravili
v srdci svém: ,,Kam spěje hošík ten? Ponecháme-li ho takto,
všechny nás zničí a vypudí." A úvaha ta se prý stala skutečnou
příčinou záhuby Václavovy, neboť Beneš Krabice, ač neoznačuje
vrahy přímo, praví výslovně o pánech českých, že podle jeho pře-
svědčení viny sprostiti jich nijak nelze, ježto byli bud sami pacha-
teli vraždy anebo jí schválně nezabránili, v kterémžto případě
zanedbání se rovná spoluvině.

Vypravování to bychom ovšem mohli pokládati za holou po-
vídačku, po letech vzniklou, kdyby nápadně podobný motiv se
neobjevoval zcela nezávisle také ve veršované kronice štýrské,
která vznikala bezprostředně po zločinu. Otakar Štýrský, který
ovšem s osvědčenou svou líbezností ke všemu, co jest české, svo-
lává na zrádnou zemi českou kletby vyslovené Davidem po smrti
Jonathanově proti hoře Gilboa, vyličuje rovněž, jaké zděšení způ-
sobily pánům nenadálé revindikační úmysly mladého krále, který,
jsa měšťany podnícen, jim prý hodlal sebrati nejen nedávno vy-
mámené statky korunní, nýbrž i dědičná zboží. Otakar nezná sice
historky s hinci, líčí však podrobně, jak se král, ač měšťany varován.

717), Cont. Sancnicensis tercia (ib. IX. 733), Annales Matseenses (ib 832),
Annales Osterhovenses (ib XVII. 55-1) a Rocznik Gn^sowski wi^kszy
(Mon. Pol. Hist. III. 697).

462

V opilé náladě s úmysly svými netajil, chvástaje se tváří v tvář
pánům, že si nyní s nimi povede jako orel, který podle středo-
věkých pověstí zval štědře i jiné ptáky k hostině, ale jakmile po-
krmu ubývalo, sáhal bozohlednjhii spárem po nejbližším spolu-
hodovníku. Úmysly a výroky těmi zastrašení starší velmožové
přesvědčili prý obratně své mladší druhy, že nezahubí-li krále na
tažení vojenském, zaplatí to stejně, jako Závis splatil svůj krátký
lesk a vliv bídným koncem pod sekyrou královskou, ježto mladý
král patrně míní plně vstoupiti do šlépějí otcovských. S novelli-
stickou názorností vyličuje pak štýrský rýmovník, jak dvanáct
mladých rytířů českých házelo v kostky o to, kdo má vraždu na
sebe vzíti a jak los padl na pana Odolena z Wildsteinu.i) který
s jedním soudruhem hrozný čin vskutku vykonal a k zakrytí své
viny nadto i králova sluhu zabil. Není pochybnosti, že touha po
hodně poutavém vylíčení svedla tu verš ovce asi v ledačems za
meze opatrnému dějepisci vy^tčené, ale v podstatě kryje se jeho
obraz přece s vyspravováním Benešovým a domněnku, že vražda
vyšla z kruhu pánů českých, opravdu odmítnouti nelze. Snad nešlo
vskutku o chladně zosnovaný úklad hromadný, \Thající stín na
všecku velmožnou společnost v Cechách, nýbrž spíše o osobní
zločin některého pána, jehož královský chlapec v nepříčetné nála-
dovosti byl hluboce urazil. Středověk znal dobře takové msty,
které stihly i korunované hlaw ; král Albrecht skončil tak a sám
Přemysl II. zahynul na Moravském poli vlastně rovněž mečem
vášnivého zemana rakouského, hledajícího soukromé odvety na
bývalém svém zeměpánovi.

Než buď jak bud! Vskutku příčiny a podrobnosti ošklivého
činu zajímají nás mnohem méně nežli jeho následky.

V Olomouci byl patrně zmařen život pobloudilého hocha,
který předčasně zasedl k stolci moci a vedl si tu jako dítě, kterým
vskutku ještě byl. Kráčeje bez rozvahy po kraji propasti, sřítil se
do ní, a proto jest přirozené, že teprve pozdější generace mu věno-
valy větší míru soucitu, nežli mnozí souvěkovci, jimž, jak praví
letopisec rakouského kláštera sv. Kříže, hrozná smrt se zdála
náležitým koncem neřestného života. Osobní tragika však tu ustu-

^) Pána jména toho v listinách souvěkých nenalézám, roku 1284 se
však v Čechách vyškytá Holen z Wildštejna (Reg. II. nr. 1306 — 17) mezi
předními pány zemskými. Nejde tu snad o chybu písařskou?

463

puje zcela do pozadí pied tragikou celého národa, který byl nožem
úkladného vraha spolu zasažen ve chvíli osudné, kdy pod vedením
staré národní dynastie spěl k velkým cílům a významu vskutku
evropskému.

Již smrt krále Václava II. byla takovou nešťastnou ná-
hodou a nepřízeň osudu dovršila v Olomouci své dílo. Nemůžeme
sice říci, kohk pravdy měly hlasy tvrdící, že i u Václava III.,
jakmile by se byl jen vybouíil, ,,čáka k dobru bieše" ; jisté jest
však, že národ český ztratil v něm nejen panovníka, nýbrž daleko
více, totiž rod, který jej byl stmelil v celek a uvedl do západního
světa, rod, který mu dal ochranné světce a vůli k mocnému
rozpětí za přirozené hranice. Přemyslovci zmizeli a národ nena-
lezl již dynastie domácí. Z ciziny mu přicházeli páni, z ciziny
daleké i blízké, někteří z nich i ocenili plně význam su dětského
království jakožto základní osy mocného státu středoevropského,
ale to byli přece jen jednotlivci. Dynastie, jež by byla s jeho ná-
rodním životem dokonale srostla, český národ již nepoznal, a vtom
tkvěla jedna z příčin jeho sirotčího osudu, který jej přivedl ktomu,
že tak často býval nucen sloužiti cílům jiným, nežli svým vlastním,
a chtěl-li kdy pozdvihnouti osobitě svého hlasu mezi národy evrop-
skými, býval nucen učiniti tak namnoze v odporu proti svým
králům, jak v době husitské tak i v 17. věku.

Kronikář zbraslavský, dávaje zprávu o tom,- jak kladli mla-
ného krále do provisorního hrobu před hlavním oltářem v Olo-
mouci, žaluje pohnutě nad nepřízní osudu a vyzývá lid český, aby
hořce lkal, osiřev tak bídným způsobem. Opat Petr viděl událost
jen z několikaletého odstupu, plného bídy a divných zmatků;
my, patříce na ni z odstupu staletí, nemůžeme než souhlasiti s jeho
smutkem.

Zpráva o záhubě mladého krále letěla rychle krajem, jsouc
roznášena hotovostí zemskou, která se od Olomouce rozprchla
ve zmatku tak zřejmém, že i stan královský s nádhernou kaplí
polní neušel drancování. Po letech ještě se sháněl klášter zbra-
slavský marně po některých klenotech oltářních, půjčených
Václavovi III. na tažení do Polska.

464

Trpké vědomí náhlé osiielosti se rozlilo zemí a národu bylo
prý jako nevěstě, které zahubili ženicha. Kdysi býval veliký
počet mužů z pokolení Přemyslova zemi takřka kletbou a teprve
seschnutí rodu na jedinou větev v 13. věku přineslo bezpečnější
mír vnitřní a přispělo podstatně k rozkvětu moci české; nyní se
ukázal rub věci. Zmínili jsme se již, jak se možnost náhlého vymření
královského plemene plížila od dlouhých let hrozivě na obzoru
českém a jak přístrachy ty konejšila v hdu proroctví, zaručující,
že rod Přemyslův bude kvésti až do sklonku dnů lidských, pro-
roct\a, jejichž planost se njiií ukázala. Středověk neznal sice
legitimity ve smyslu novodobém jako naprostého a jaksi nadpřiro-
zenou mocí ozářeného nároku určitých jednotlivců na trůn a
vládu — jeden každý panovník býval volen nebo aspoň přijímán,
i když taková ,,electio" druhdy nebývala než pouhou formalitou, kde
syn po otci následoval — ale středověk byl při tom naplněn doko-
nalým přesvědčením o posvátném právu rodů panovnických
k trůnu a hlubokou úctou k ,,sanguis regius". JednotUvé členy
dynastie národ povyšuje a třeba i svrhuje s trůnu, rod však,
z něhož je yybírá, jest nádoba posvěcená, k níž se s chloubou
a důvěrou upírají zraky všech.

Proto s pocitem ponížení uvědomoval si nyní národ, že Češi,
zvyklí v posledních letech dávati sousedním krajům panovníky,
budou nuceni sami se ,,dožebrávati" vládce kdesi v cizině. Než
nešlo jen o to. Kdo stál v mužném věku, vzpomínal si ještě jasně
na strasti země po náhlém pádu Přemysla II., na léta zmatků
a nevýslovné bídy braniborského mezivládí. Nebyla slavná vláda
Václava II. snad jen krátkým snem, ozářeným leskem moci
vskutku veliké, po němž procitnutí bude tím trapnější? Neboť
v době tehdejší skoro vždy mezivládí provázely těžké zmatky. Moc
panovnická byla ještě příliš osobní a takřka bez opatření, která
by automaticky podržela otěže řádu státního, když panovníka
nebylo; a nadto vlastní cíl panování měl ráz především koerci-
tivní, vrchole v úkolu, zabraňovati bezpráví. Vládce byl jakoby
hrází, o niž se měly tříštiti vlny násilnických sklonů, a kde hráz
ta padla, třeba jen na chvíli, rozbíhala se záplava bezpráví zpra-
vidla do široka. Často stačila jen zpráva, že král leží na smrt, aby
nepokojní se hnuli.

O Cechách to platilo zvláště. Viděli jsme, jak vysokého na-
pětí tu dosahovaly protichůdné sklony jednotlivých skupin,

465

zejména panstva, kléru a patriciátu, a jakého umění vládnoucí
ruky bylo třeba, aby byla jejich rovnováha zachována. Jako
neklidný kůň neslo zejména panstvo otěže moci královské a spatřili
jsme, že jakmile jen srážka s Albrechtem a po ní následující smrt
Václava II. poněkud uzdu uvolnila, velmožové hned začali pro-
jevovati touhu po dravých skocích. A proto nyní, když ubohý
mladý jezdec ležel bezduch na kraji cesty, bylo podle žalobných
slov současníkových rychle zřejmo, „na jak křehkých základech
spočíval veškeren blahobyt české vlasti." Všechny zadržované
žádostivosti a nechuti vypukly nepokrytě a náladu mnohých vy-
jádřil asi nejupřímněji lapka jakýs, který se v pozdějších zmat-
cích s loupeživou družinou pana Zajíce z Valdeka vedral do kláštera
zbraslavského. Stanuv v novém chrámě klášterním tváří v tváí
kamenné soše Václava II., vztýčené nad hrobem královským,
udeřil ji pěstí v líc s výsměšným pokřikem: „Za tvého života, králi,
krčili jsme se do stínu a netroufali činiti násih', anyní hle, ty hniješj,
my žijeme a činíme, co nám jest libo."

Pánové zemští se ovšem v^^stííhali tak upřímného pokřiku,
jaký stropil tento rouhač, jehož prý nadto božská spravedlnost
v zápětí potrestala oslepnutím, ale ve mnohém z nich vřelo asi
podobně jásavé sebevědomí. Věděliť, že nyní přišla jejich chvíle,
kdy budou rozhodovati o koruně podobně jako před několika
lety uherští magnáti, a že moc ta jest jim zárukou beztrestnosti
ve mnohém směru. Viděli, že v dlouhém závodění s korunou o moc
v zemi nyní osud vtiskl- do jejich rukou mocnou kartu a neváhali
zneužíti šťastné chvíle s plnou bezuzdností.

Se všech stran království zazněly nářky na zrádná přepadání,
svévolný pych a trápení poddaných těch vrchností, které se ne-
dovedly násilí opříti. Hlavně zboží klášterní a statky měšťanské
pocítily těžce nedostatek ochrany královské. Jejich bohatství,
vzrostlé ve stínu moci korunní, bylo v očích urozených sousedů
čírňsi vlastně nenáležitým a proto vhodnou kořistí. Podrobnosti
nám ovšem unikají skoro naprosto. Jen náhodná pozdější zmínka
zpravuje na příklad o tom, jak pan Jindřich z Rožmberka, nejvyšší
komorník zemského soudu, a jeho bratranec pan Vítek z Land-
štejna, vniknuvše násilně do Budějovic, sehnali tu s rychty Miku-
láše, syna bohatého urburéře Klarice, snažíce se patrně nabýti vrchu
v důležitém městě, které jako hlavní opora korunní moci v jižních
Cechách bylo Vítkovcům trnem v oku.

5 u s t a. Dvě knihy českých déjin I. 30

466

Hrazená města vzdorovala ovšem snáze zvůli panské, za to
zboží duchovní, zejména bohatě zásobené statky cisterciáků, uviděly
v době mezivládí mnohou nevítanou návštěvu lačných sousedů,
kteří se již nespokojovali, jako na podzim roku 1304, s pouhým
vyjídáním vesnic klášterních a odháněním dobytka. Mnohem pád-
něji kladli někteří z nich ruku svou na statky duchovní, ať již pod
záminkou vojtských práv nebo pod zástěrou jiných nároků. Tak
obsadil Haiman z Dube, syn nejvyššího purkrabí pražského,
mladík, který první svému potomstvu vysloužil přezdívku Berků,
městečko Landškroun s kruhem vesnic, zdráhaje se vrátiti je,
dokud by vlastník, klášter zbraslavský, nesložil vysoké výkupné.
A běd takových přinášel kléru rozechvělý okamžik více, a to zvláště
tam, kde šlo o staré sporv vlastnické, jako mezi panem z Valdeka
a klášter niky zbraslavskýani o lesy brdské, nebo mezi biskupem
a Hynkem Krušinou z Lichtemburka o pozůstalost Závise z Falken-
štejna, tchána Hynkova. Jinde zase byl bouřlivý neklid způso-
bován návratem starých, vytlačených pánů ; tak v Opavsku, kam
na ráz se vrátil vévoda Mikuláš k ztracenému údělu se hláse.

Zmatek a nejistota rozvířily se tedy v zemi podobně jako
v hrozném roce 1278 a oči všech utištěných se s nedočkavým
očekáváním upíraly k Praze, přijde-h odtud aspoň rychlé obno-
vení moci královské.

Bylo zřejmé a obecně uznáváno, že věc ta leží především v rukou
pánů českých. I když posloupnost knížecí v minulých dobách
nebývala pochybná, přijímali oni na veřejném roce jako přirození
zástupcové obce svobodných dědice trůnu s obřadným projevem
souhlasu, který slul volbou. Zlatá bulla sicilská z roku 1212 jim
št\Tzovala výslovně toto právo vohti krále a proto nyní šlo jen
o to, bude-li svoboda volby jejich naprostá nebo snad zúžena
dědickými právy plemene Přemyslova po přeslici.

Sou věky názor nepomíjel rád podobných nároků. Viděli
jsme, jak silný byl v Uhrách ohled na ženské příbuzenstvo vy-
mřelé dynastie při obojí volbě, i roku 1291 i 1301 ; v Čechách nad
to prý jakési listiny císařské stvrzovaly výslovně dědická práva
Přem.ysloven. Nejsou nám sice zachovány, šlo však patrně o pri-
vilegium, jež Přemysl II. kdysi v letech 1265 — 1267 vymohl na
králi Richardovi a kterým se koruna česká stávala ,, ženským" lénem
t. j. i po přeslici dědičným. Nemaje tehdy z několikaletého druhého
manželství ještě jiného potomka než dcerku Kunhutu, žasnou-

467

benou durynskému lantkraběti Fridrichovi, snažil se Přemysl II.
jí a ženichovi odstraniti překážky možného nástupnictví v zemích
českých, aspoň pokud šlo o lenní poměr k říši.^) Narozením Vác-
lava II. brzy potom indult pozbyl sice váhy, ale roku 1306 nebylo
těžko znova jej připomenouti. Žilať ještě sama Kunhuta jako aba-
tyše u sv. Jiří náhradě pražském a kolem ní se kupilo čtvero Přemy-
sloven, které nyní mohly zdvihnouti nárok na dědictví otcovské
a žádati, aby Cechové při volbě nového panovníka k nároku
tomu přihlíželi.

Byly to vesm.ěs dcery Václava II. z dvojího lože a vesměs
bytosti mladičké. Na nejmladší z nich, Anežku, dceru polské
Rejčky, nemluvně jedva roku odrostlé, ovšem sotva kdo vzpomněl.
Z dcer prvního manželství s Gutou Habsburkovnou pak byla pouze
čtrnáctiletá Eliška neprovdána. Nejmladší Markéta byla přes
útlý věk již manželkou Boleslava Vratislavského a v době smrti
bratrovy asi sotva v Praze. Nejstarší Anna, vlastně rovněž ještě
pólo dítě, byla, jak víme, od několika měsíců manželkou Jindřicha
Korutanského a tento sňatek stal se nyní pro české dějiny zvláště
významný.

Jindřich sám vládl, jak se zdá, ve chvíli vraždy olomoucké
v Cechách jakožto zemský hejtman na místě švakrově.^) Již
jeho sňatek s Annou nestal se patrně bez vyhlídky na možné ná-
stupnictví v zemích koruny české a nyní, když se cesta k cíli tak
neočekávaně byla otevřela, neváhal mladý kníže na ni odhodlaně
vkročiti.

Zena v Cechách nikdy nevládla a proto páni čeští, při-
držujíce se dědických práv Přemysloven, niěli vlastně volbu jen
mezi ním a teprve dospívajícím knížetem vratislavským. To

^) O listinách těch jsme pojednali v článečku ,,K volbě roku 1306"
(GoUův Sborník 153). K mínění tam vyslovenému se přidal a přesněji je
vymezil V. Novotný v Čas. Matice Mor. XXXVIII. 25.

^) Námitky, které jsem ve článku v předchozí poznámce jmenovaném
uváděl proti přítomnosti Jindřichově v Čechách na počátku srpna 1306,
nejsou dostatečné, jak správně na to ukázal V. Bozděch v článku ,, Volební
jednání r. 1306" (Výr. zpráva zemské reálky v Příbore 1909) a ani přivěsení
pečeti Jindřichovy k listině Dětmara z Gurnitz nedokazuje, že by Jindřich
aspoň 15. června 1306 byl býval v Korutanech dlel, neboť pečeti zeměpanské
b^^valy k podobným listinám jakožto projev souhlasu někdy i dodatečně
přivěšovány. Pěkný doklad tohoto je na příklad pečeť Fridricha Rakouského
na listině Voka z Kravař ze dne 3. března 1308 (Cod. dipl. Mor. VI. 15).

30*

468

zlepšovalo podstatně vyhlídky korutanského vévody, ale bylo třeba
jednati co nejrychleji, aby se cizí ruce nemohly vmísiti do volby
a páni čeští přikročiti k zištnému vydražování stolce královského.
Bylo to tedy asi dílo Jindřichovo, že termin volebního jednání
byl vypsán s nápadným chvatem. Osudný měsíc srpen nebyl ještě
u konce, když se v Praze již začaly hlučné schůze panstva, k voleb-
nímu roku sezvaného.

Přesných ustanovení zásadních o tom, kdo má v Cechách
podíl na volbě královské, asi nebylo. Středověk řešíval otázk}' ta-
kové někdy dosti na neurčito a nejraději prostým přihlížením
k skutečné moci, což bylo tím snazší, že píi volbách podobných
hlasy se nepočítaly, nýbrž vážily. Slabší účastníci byli prostým
chórem vedle mocných protagonistů a zdálo se tedy zcela přiro-
zeným, že krále českého zvolí především ti z obyvatelstva země,
v jejichž rukou jest opravdový podíl na panování, bez ohledu na
jejich postavení v právu zemském. Proto vidíme, že urození
páni do Prahy se sjíždějící z porad svých nevylučovali ani
mocných měšťanů.

Nešlo ovšem o korporativní zastoupení stavu městského
zvláštními posly, jako později na sněmech 15. věku. Volební
jednání tehdejší nemělo ještě vůbec úpravných řádů vyspělého
sněmování kuriálníhó. Byla to spíše neklidná schůzka velmožů
a šlechticů, zvyklých navštěvovati pravidelné a zápovědné roky
dvorské, k níž byli přizváni také Pražané. Neboť především jen
na ně a vedle nich snad ještě na Kutnohorské, namnoze s Prahou
těsně souvisící, smúne mysleti, kdykoliv se v době té mluví o ,,cives"
jakožto účastnících zemských běhů, a nikoliv snad na zástupce
měst venkovských. Praha zosobňuje tehdy jaksi sama sílu cizího
měšťanstva v zemi vůči panstvu, a to nikoliv snad výslovným zmoc-
něním ostatních měst,i) nýbrž prostě proto, že se uvnitř jejích hradeb
za posledních Přemyslovců rozmohly rody, které peněžním bo-
hatstvím, majetkem nemovitým a osobním sebevědomím zřejmě
přerůstaly nížinu městského života, prorážely hráz dělící svět
, .chlapský" od ,,zemanského" a tiskly se mimoděk do společnosti

1) Města ta ovšem uznávala namnoze mlčky toto postavení Prahy
jako přirozené Tak pravili ko ínští r. 1310, rozpakuj íce se přijmouti
o své ujmě nového krále Jana: ,,Nolumus hune primům regnare super
nos, sed quidquid Praga, nostra metropolis, fecerit. hoc et nos simi-
liter f aciemus . ' '

469

vyšší a i do ruchu dvorského života. Mluvih jsme o tom dosti již
v předchozích kapitolách a vytkli, že na počátku 14. věku Praha
měla v zemi české asi zcela podobné postavení jako v Uhrách
město Budín, jehož bojovný patriciát míval rovněž značný podíl
na volbách královských ne jako zástupce veškerého stavu měst-
ského v zemi, nýbrž svým individuálním významem. A příkladů
podobných dalo by se ostatně nalézti v cizině ještě více ; hned
postavení Londýna v anglické „Magna charta" jest téhož rázu,
neboť jediní londýnští sedí s počátku vedle baronů ve stavovských
výborech říšských.

O průběhu volebního jednání na sklonku srpna 1306 v Praze
zahájeného jsou zprávy naše bohužel velmi kusé. Víme jen, že se
Jindřich Korutanský úsilně domáhal od počátku, aby byl jako
manžel nejstarší z dědiček trůnu piijat za krále a že ona privilegia
cís£iřská, nárok Přemysloven podpírající, byla veřejně čtena.
A valná část shromážděných pánů souhlasila vskutku s řešením
takovým tím spíše, že Jindřich sám jako zemský hejtman prý
vzbudil naději na dobrou vládu. Než záhy ozvaly se i hlasy pro-
tivné, které, pomíjejíce vůbec dědické nároky Přemysloven, k tomu
se nesly, aby česká koruna byla podána rakouskému vévodovi
Rudolfovi. Proti korutanské kandidatuře vystoupila kandidatura
habsburská.

Její vznik není ovšem zcela jasný, ale sotva lze míti za to, že
byla výsledkem spontánního rozhodnutí pánů českých. Habs-
burské strany za posledních let předchozích v Cechách jistě ne-
bylo a jest spíše podobno pravdě, že první popud přišel od samého
vévody Rudolfa z Vídně. Rudolfovi byly ovšem naděje korutan-
ského strýce od počátku zřejmé a jakmile došla zpráva o katastrofě
olomúcké, zvážil jistě na ráz i nebezpečí, které hrozilo habsbur-
skému panování v zemích alpských, kdyby je moc Jindřichova
sevřela z jihu i ze severu. Neboť moc taková mohla rychle nabýti
sklonu k obnovování velikého panství Přemysla II. a nebezpečí
se dalo v čas zažehnati jen vlastní habsburskou kandidaturou
v Čechách.

A také král Albrecht byl nepochybně téhož názoru. Neuvěři-
telná zpráva o vraždě Václavově ho stihla u Hagenavy na Rýně
právě, když v Elsasích sbíral rytířský voj k výpravě do Míšně a
do Durynk. Neboť nedlouho před tím ve Fuldě byl vynesl slavnostně
říšský acht proti wettinským lantkrabatům Fridrichovi a Diez-

470

manovi, jsa hotov se vším úsilím sklízeti plody smlouvy uzavřené
s Václavem III. roku předchozího a zmocniti se i kraje kolem
Wartburku i bohatých lén míšeňských. Věc česká byla však před-
nější a Albrecht neznal váhavosti. Bez prodlení odkládá tažení a
chvátá na pomezí české ; 20. srpna byl ve Spýru, den na to ve
Wimpfen na Neckaru a pak ho již nalézáme v Norimberce, odkud
byl styk s Cechy nejsnazší. A ještě než taní dorazil, vypravil do
Prahy slavnostní posly, žádaje pánů českých důtklivě, aby králem
nevolili jiného, než jeho syna Rudolfa.

Tak narazil korutanský vévoda přes veškeren chvat na vážné
překážky, jež mu znemožnily vyříditi věc prostým náběhem.
Počet těch, kteří se na první ráz přiklonili k myšlence vohti Ru-
dolfa, nebyl ovšem veliký, byli však mezi nimi vážení mužové a
vládli účinnými důvody. Byloť tak na snadě, že, bude-li syn Alb-
rechtů\- pominut, nic neuchrání znavené a vyčerpané země české
od nových útoků krále římského. Voliti Jindřicha znamenalo
voliti válku s mocným sousedem a pochopíme, že právě živly po
míru toužící, jako byli vli\Tií opate cistercští, se r^xhle zviklaly
v závazku věrnosti k ženské pošlosti rodu Přemyslova, jak to dobře
vysvítá z vypravování kroniky zbraslavské.

Většina voličů však lnula pevněji k domácí dynastii, jejíž
kořeny se ztrácely v temnu národních pověstí a která dala Čechům
tolik slavných chvil. A což nebyl rakouský Rudolf týž kníže, který
nedávno v čele rot kumánských \Tahů a paličů projížděl zemí
Českou, nebyl jeho otec zasmušilý, jednooký král, jehož m.oc vůbec
vyrostla z krve prolité na Moravském poli a jehož tvrdá ruka
přinesla tolik běd do země české? Korutanský vévoda byl ovšem
také cizinec a syn drobného německého knížete, který si prodloužil
vévodský plášť kusem urvaným z královského šatu Přemyslova ;
ale toho se v Cechách již asi mnoho nevzpomínalo. Korutany ne-
souvisely se zeměmi českýTui přímo, v posledních bojích za
Václava II. jejich knížata nestála v šiku bezohledných útočníků
a syn Menhartův, jakožto choť Přemyslovny, stává se proto jaksi
národním kandidátem proti rakouskému ,, vrahovi".

Cvahy ty, jejichž ohlas zní ještě z veršů Dalimilových, rozvířily
mocně Prahou a způsobily tu obecnou, i do nízkých vrstev sáhající
náladu, která nebyla bez účinku na vlastní voliče. Později se \'y-
pravovalo dokonce, že mladé Přemyslovny, na kolena klesnuvše
před shromážděnými pány, úpěnlivě prosily, aby nebyh' zbavovány '

471

dědictví^) otcovského. V tom tradice pozdější snad poněkud při-
barvovala, ale jistě volební rok nebyl bez výjevů hlučných a vzru-
šujících. Lid pražský projevoval nepokrytě Jindřichovi svou ná-
klonnost a pod tlakem nálady té byl Korutanec konečně většinou
voličů vskutku provolán králem někdy na začátku měsíce září.

Avšak, jako se ve středověku zhusta stávalo, menšina neustou-
pila od svého nápadníka a rovněž neustoupil král Albrecht, Byl
tentokrát odhodlán nespokojiti se s pouhým odbytným soustem.
Českou korunu chtěl svému rodu získati stůj co stůj a o právní
důvody nebyla nouze. V^/zýval-li před tím Cechy, aby vohli jeho
syna svým králem, zdůraznil nyní, po prohře, zcela jiné hledisko.
Čechy se mu rázem staly prostě lénem říšským, osiřelým smrtí
posledního mužského potomka lenního rodu a proto na říši spadlým,
o němž rozhodovati přísluší jen římskému králi. Dědických nároků
Přemysloven, opírajících se o listiny krále Richarda, byl hotov
stejně nedbáti, jako otec nedbal jiných listů Richardem udělených
králi českému, a volební právo pánů českých, ač zaručené bullou
sicilskou, mělo prostě ustoupiti tíze jeho meče.

Již do Norimberka přijel patrně s počtem branného lidu;
rozmnožoval jej chvatně v nejbližších nedělích, chystaje se přes
Chebsko vpadnouti do západních Čech a dávaje zároveň pokyn
Rudolfovi, aby i on s rakouskými pány z jihu vytrhl ku Praze.
Slo o to, zda se Jindřich Korutanský odváží čeliti hrozící bouři.

S počátku hodlal zajisté. Aspoň hledal spojence. Osmého
září se sešel na pomezí českobavorském v Brodě s vévodou dolno-
bavorským Štěpánem, uzavíraje s ním obrannou smlouvu, jejíž
hrot čelil zjevně proti Habsburkům. A smlouvu tu podepsal Stepán
také jménem svého bratra Oty, v Uhrách o trůn zápasícího, takže
Jindřich mohl doufati, že tímto spojením s dolnobavorskými

^) Vypravování to má Pulkava (F. R. Boh. 5, 188), který je ovšem
v druhé redakci své práce spojil s výpisky z kroniky zbraslavské tak ne-
šťastně, že obraz volby u něho jest zcela v opak obrácen. Jest však zřejmé,
že zmatek ten vznikl jen nedbalým užíváním a násilným zkracováním
předloh, s jakým se u Pulkavy i jinde (na příklad při událostech roku 1248)
setkáváme, a názor Grábnerův (1. c. 153), jen o vylíčení volby roku 1306
se opírající, jakoby Pulkava byl užíval kroniky zbraslavské v redakci zcela
jiné, než jaká nám se zachovala, jest nepochybně nesprávný a zamotává
jasný poměr dvou pramenů doliady zcela zbytečnými a celkovým
srovnáním neopřenými.

472

vévody donutí Habsburky k opatrnému postupu a nabude času,
aby se v Cechách upevnil. V tom se však těžce zklamal.

Neboť nečekaje ani, až otec z Chebska vyrazí, pronikl Rudolf
v druhé polovici září pres Jihlavu do Cech a prvního října stanul
již před samými hradbami pražskými. i) Výpad nebyl jistě bez
nebezpečí, měl však plný úspěch. Korutanec netroufal si útoku
Rudolfovu polem vůbec čehti, nemaje patrně řádného vojska.
Valných sil branných s sebou do Cech nepřivedl a bratr Ota, s nímž
se děhl o otcovské dědictví, sotva mu mohl poslati rychlou pomoc,
jsa právě zabaven hraničním bojem s gorickými sousedy. Bavor-
ského spojence pak střehl král Albrecht a tak nezbývalo Jindři-
chovi, než aby počítal s tím, že panstvo české projeví za uhájením
Prahy a odraženíin habsburského vpádu podobnou horlivost jako
roku 1304. Než tu se rychle ukázalo, že kořeny Jindřichovy netkvěly
v české půdě ještě tak hluboko, aby mohl beztrestně nápodobiti
defensivní postup Václava II.

Štýrský Otakar líčí velmi názorně, jak se v kritické chvíli
páni čeští ze závazku vyvlékali tvrzením, že jsou sice hotovi dědic-
kého nároku Přemysloven hájiti pořadem práva, že však těžko jim
jest se zbraní v ruce znova čeliti římskému králi a jeho synovi.

^) Opačně si věc představoval Otakar Št^Tský, kter\' své obšírné
vylíčení volby Rudolfovy pomátl domněnkou, jakoby byl první k Praze
přitáhl král Albrecht a zde se stavy českými vyjednával dříve, než za ním
Rudolf přijel, kdežto vskutku, jak Ustiny dosvědčují, rakouský vévoda
otce předešel. Tím dostává se vypravování Otakarovo ovšem do mnoha-
násobného odporu s ostatními prameny, bylo by však s chybou úplně je
proto pomíjeti, tím spíše, že také pro tuto část rýmované kroniky jest
třeba upustiti od mínění, přičiněním SeemúUerovým zobecnělého, jakoby
pramenem Otakarovvm byla býv^ala první kniha kroniky zbraslavské.
Čteme-li pozorně únavné sloupce veršů Otakarových, k roku 1306 hledících,
poznáme, že veršovec sice sám tehdy jistě Čech nenavštívil, jak Horczicka
(Mitt. d. Ver. XVII. 197) a jiní za to měli, ale zdá se pravděpodobným, že
čerpal zprávy své o tehdejších událostech českýxh aspoň od některého,
třebas podřízeného, účastníka tažení Rudolfova ku Praze. Tak dověděl se
mnoho zajímavých podrobností, ale zmotal k nerozeznání jejich postup
a znesvářil je nadto některými typickými doplňky, jež měly zvýšiti pou-
ta\ ost vypravování a posloužiti jeho ucelení, zvláště kde šlo o událost tak
sensační a nepostrádající erotického přídechu, jako byl urychlený sňatek
Rudolfův s vdovou po Václavu II. Proto jest třeba přijmouti z vylíčení
toho jen podrobnosti, které přirozeně doplňují zprávy jinj-mi prameny
spolehlivě ověřené.

473

Věc Jindřichova se jim. patrně jevila ztracenou, zvláště když v prv-
ních dnech října 1306 také Albrecht s vojskem svým vstoupil
z Chebska do Cech a, proniknuv až k Lounům, tam tábor rozbil.

Tu zmizela nadobro ochota velmožů českých nasaditi hrdla
a statky za Korutance a dochází naopak k rychlému přecházení
jejich na stranu rakouskou. Listiny vydané v těchto rozhodných
dnech Rudolfem před Prahou i Albrechtem u Loun ukazují ovšem,
jak cenných ústupků mnozí z nich dovedli přestupem svým na-
býti, a že neopustili stranu Jindřichovu zadarmo. Tak získává
pan Jindřich z Rožmberka nárok na hrabství i hrad Raabs v Ra-
kousích, které míval již kdysi jeho otec a které posouvalo pána
svého takřka do svobodné šlechty říšské. O jiné věci šlo zase panu
Raimundovi z Lichtemburka, který měl především důvodnou obavu,
aby nový král český nezkoumal příliš důkladně způsob, jakým
mnohé korunní statky v dobách Václava IIL přešly do jeho rukou.
Proto si dal králem Albrechtem 10. října v Lounech potvrditi
výsluhy ty a nárok na některé sumy splatné z urbury královské,
získávaje nadto i slib, že obdrží od Rudolfa výnosný a vlivuplný
úřad podkomořský, stejně jako si pan Jindřich z Rožmberka
vymohl, že bude zachován při úřadu nejvyššího komorníka.

A s pány těmi přicházeli jiní, šlechtici i patriciové, nabízejíce
králi římskému i vévodovi rakouskému ke koupi své poslušenství
a služby, takže po několik dnů patrně posel za poslem chodil mezi
táborem lounským a Prahou v těchto věcech. Oba Habsburkové
pak nezavírali nikterak ruky štědrosti své. Vévoda rakouský řídil
se při tom, — aspoň tak tvrdí, ne bez zlomyslnosti, Dalimil —
radou otcovou, aby neodvažoval příliš úzkostlivě proseb pánů
českých, nýbrž do vůle jim dával pergamenů a černidla. Až usedne
pevně v sedle, pak prý bude snadno, vše jim zase odejmouti a
,,šíji mečem oholiti". Proto nestačil kancléř Rudolfův, mistr
Bertold z Kyburka, mnohoobročný farář hollabrunský, pečetiti
listiny o darování hradů, městeček a jiných důchodů českým
pánům při tomto málo důstojném trhu o korunu českou.

Hromadná deserce odňala tak v několika málo dnech Jindři-
chovi Korutanskému veškerou naději na udržení Prahy a země. Ne-
přítel stál před hradbami a kolem rostla zrada. Nezbýval než útěk
a Jindřich nebyl tou měrou hrdinou, aby promeškal vhodnou
chvíli k němu. Kterési noci se vykradl z Prahy i s manželkou
svou tak neočekávaně a skrytě, že ani mladičká švakrová jeho,

474

Eliška, o úmyslu jejich nezvěděla a bez pomoci jsouc tu ostavena,
zoufalstvím takřka šílela. Odvážná sázka byla ztracena a syn
Menhartův, nedočkav se ani slavnostního nastolení, bral se přes
Bavory zpět do Tyrol bez valné naděje, že věc se kdy ještě změní
v jeho prospěch.

Habsburkové zvítězili takřka bez boje, pouhým zdůrazněním
vůle k vítězství odsunuli železnou rukou právo Přemysloven,
ale šlo o to, nebylo-li by užitečno úspěchu získanému mocí dodati
přece právního zabezpečení. Albrecht, nechávaje na žádost Cechů,
zhouby země se obávajících, vojsko své u Loun a zajev sám do
tábora před Prahou ,i) mohl zajisté trvati při tom, že udělí synovi
Čechy a Moravu prostě z vlastní moci jakožto spadlé léno říšské.
Ale věc měla i stinné stránky. Král český, opírající se jen o lenní
praporec přijatý z rukou otcových, mohl se v budoucnosti snadno
octnouti v nesnázích, kdyby koruna římská přešla, podobně jako
roku 1292, zase na pána Habskurkům nepřejícího. Tu se mohlo
opominutí volby bullou sicilskou stanovené snadno vymstíti
a sloužiti k popření jejich práva. Proto vidíme, že Albrecht byl
po útěku Jindřichově rázem znova ochoten uznati volební právo
Cechů, vyzní-li ve prospěch jeho s^nia. Rudolf měl býti v Praze
slavně a jednohlasně zvolen a větší část pánů, dříve Jindřichovi
přející, byla nyní k tomu svolná, ač ne bez podmínek.

Albrecht a jeho syn získali sice bohatými dary a sliby jednot-
livě mnoho velmožů, nyní kladlo však panstvo české také jako
celek své požadavky. Nevíme, zda dosáhlo již od Rudolfa obec-
ného reversu, zaručujícího svobody zemské a obmezujícího v ne-
jedné věci \^slovně moc panovníkovu, jaký byl od následujících
panovníků před vstupem na trůn vyžadován ; ale pravdě se to vebui
podobá. Zcela určitě víme, že nový král byl zejména nucen vzíti
na sebe výslovně těžké břímě dlužních závazků posledních Pře-
myslovců a uznati i zástavy jimi učiněné. Pro mnohé z pánů jevil se
patrně právě tento bod zvláště důležitým, neboť pozdější záznamy
nám ukazují, v jak velké míře někteří z nich byli věřiteli koruny.

^) Stalo se tak někdy mezi 10.— 16. říjnem. Tvrzení V. Novotného
(Kronika Zbraslavská 191), že Rudolf již 3. října byl v Praze, opírá se jen
o nesprávný regest Emlerův k listině č. 2108 ; příslušný text listiny ukazuje,
že vévoda vskutku ještě ležel před Prahou. A rovněž nesprávně položil
Emler listinu Albrechtovou č. 2110 k 8. říinu ; patří k 10 a ukazuje, že král
bjd tehdy ještě v Lounech.

475

Tak počítal si Hynek z Dube peníz, který měl roku 1306 ještě
za králem, na 2638 hřiven, a ii pana Jindřicha z Lipé činila suma
ta 2250 hřiven, tedy obnosy po představě doby vskutku značné,
jejichž splácení si páni u nápadníka koruny ovšem neopominuli
zásadně zajistiti. Ale byly tu i otázky rázu podstatnějšího,
hledící k samým základům veřejného práva v Cechách, při nichž
nepostačovalo pouhé slovo budoucího krále českého. Tak vidíme,
že si páni čeští tehdy vymohli i na jeho otci, králi Albrechtovi,
slavnostní potvrzení bully sicilské z roku 1212 a jest jasné, že jim
při tom šlo zejména o potvrzení práva, voliti si a přijímati krále;
neboť zároveň byl Albrecht nucen potvrditi jim i listinu císařskou
z roku 1216, k volbě Václava I. hledící.^)

Jednání s pány českými před vstupem Rudolfovým do Prahy
\' polovici říj na vedené nabylo tak vůbec rázu j akési revise poměru
koruny české k říši a jest zajímavé, že panstvo spolu s městem
Prahou neváhalo vůči římskému králi vystupovati tu j ako legitimní
zástupce celého ,,regnum Bohemiae". Jako mezivládí po smrti
Přemysla IL měla i tato a nejblíže následující doba nemalý vý-
znam pro vývoj státního sebevědomí obce panské v Cechách.
Neboť ro\^ně jako se souvěcí páni uherští pevně drželi ,, svobody
voliti krále svého" a hájili jí i proti nárokům papežského stolce,
podobně také české panstvo trvá vůči králi římskému při názoru,
že česká koruna není prostým lénem říšským, nýbrž královstvím
skutečným, kde národ volí a přijímá svého pána.*) A Albrecht

'■) Jest to zřejmé z listiny pánů českých z 23. října 1306 (Reg. II.
nr. 2121). Emler má tu v příliš stručném výtahu svém ovšem mylné tvrzem',
že inserovaná listina jest Reg. I. nr. 532, pohlédnutím do originálu ve
státním archivu vídeňském zachovaného zjistil jsem však, že jde vskutku
o nr. 531, totiž o zlatou bullu sicilskou.

-) Patrně dovolávali ře zároveň i starších výsad, než byla bulla sicilská
a opírali se o nejednu historickou reminiscenci, třebas že ji nebylo lze
doložiti přímo listinou. Vysvítá to dobře z důrazu, s jakým například Dalimil,
nejvýraznější tlumočník tehdejších názorů šlechty české, vypravuje o od-
měně, jíž se zemi české za prvm'ho krále, Vratislava, dostalo císařem
Jindřichem IV.

,, Tehdy císař dá zemi české svobodenství

a u volení dobrovolenství,

když by přirozeného kněze nejměli.

kohož by zvolili, toho by za kněze jměii".
.\ zajisté leckdo byl sto, aby uvedl i slova sázavského pokračovatele
Kosmova z druhé polovice 12. věku, dovozujícího ,,quod electio ducis Boe-

476

byl hotov přáti Cechům práv zajištěných bullou sicilskou, ale za
cenu upuštění od jiných, pozdějších výsad; šlo mu patrně jednak
o listiny Richardovy, zaručující dědická práva Přemysloven, ale
dále také o ústupky jím samým Václavovi II. učiněné roku 1298,
jimiž Cechy byly taki"ka veškerých závazků k říši sproštěny.
Vše to mělo zmizeti, privilej z roku 1212 měla zůstati zase
normou poměru Cech k říši a věc byla prostě vykonána tak, že páni,
království české zastupující, zpečetili Albrechtovi slavný revers,
v němž vyznali, že od něho ,,ani nežádali aniž obdrželi" potvrzení
jiných listin pro království české než zmíněných dvou z roku
1212 a 1216. Tím byla ostatní privilegia odstraněna a pohřbena
a není pochyby, že se král Albrecht zároveň postaral, aby vůbec
bez stopy zmizela.

To vše je jasné, třebas že zprávy o jednání tom zachované
jsou nadmíru skoupé ; nás však zajímá při tom zvěděti i jména
těch, kdo se ve chvíli tak důležité cítili povoláni mluviti a jednati
jménem království. Naznačili jsme již, že ani při tomto aktu ne-
chyběli Pražané; rychtář, konšelé a všecka obec Starého města
přivěsili svou pečeť vedle pečetí magnátů českých, zdůrazňujíce
tím své výj imečné postavení mezi ostatními městy českými. Peče-
tili ovšem na posledním místě ; před nimi šla řada pánů, ale ani
těch nebylo mnoho a většinou je již známe. V čele stál biskup,
Jan z Dražic, za ním hned triumivrát za Václava II. zvlášť vlivný,
totiž Hynek z Dube, Tobiáš z Bechyně a Jindřich z Rožmberka;
pak následují páni Raimund z Lichtemburka, Albrecht ze Žeberka,
Jindřich z Lipé a Oldřich z Lichtemburka. To b5^1i tedy náčelníci
panstva získaného pro volbu Rudolfovu a jest význačné, že mezi
nimi není velmože z jihozápadních krajů českých, žádného Bavora
nebo pána z Valdeku, Ryzmberka a Potštejna. Uvidíme později,
proč tak bylo.

Úpravou státoprávních otázek nebylo však jednání před-
cházející nové volbě ještě vyčerpáno; páni čeští žádali určitých
slibů také v jiné věci, totiž v otázce ženitby Rudolfovy. Pozbyli
dynastie domácí a cizinec povolaný na stolec Přemyslovců měl
býti především zakladatelem nové posloupnosti. Toť bylo hledisko,
s nímž se ve středověku nejednou potkáváme tam, kde dochá-

miae, sicut ab aatecessoribus nostris accepimus, nunquam in imperatoris
semper autem in Boemiae principům constitit arbitrio, insua vero potestate
elcctionis sóla confirmatio.

477

zelo k volbě a přijímání panovníka z rodu jiného než králů
dotavadních. V případech takových bývala dávána přednost
nápadníkovi, který měl již syny, právě proto, že přinášel s sebou
bezpečnost potomstva. Rakouský vévoda však byl již na druhý rok
vdovcem a neměl z prvního manželství s francouzskou princeznou
Blankou dětí. Cechům šlo nyní patrně o to, aby jako zakladatel
nové dynastie neotálel s péčí o legitimní dědice trůnu. Z pramenů
vysvítá jasně, že bezodkladný sňatek byl činěn přímo podmínkou
volby a proto jest na snadě domněnka, zda páni nemínili cestou
tou nalézti smír mezi nároky Přemysloven a skutečnou moci
habsburskou. Snad bylo vskutku nějakou chvíli uvažováno o mož-
nosti sňatku Rudolfova s osiřelou Eliškou, jak to kronika štýrská
výslovně naznačuje, ale, stalo-H se tak vůbec, bylo od myšlenky
té patrně v zápětí upuštěno pro blízké příbuzenství obou, které se
příčilo souvěkým názorům a žádalo aspoň dispensace papežské,
spojené s dlouhými průtahy. Vskutku byla Rudolfovi vyhlédnuta
jiná nevěsta, vdova po Václavu II., Alžběta-Rejčka, která trávila
s dceruškou své mladé vdovství na dvoře pražském.

Některým posuzovatelům událostí těch zdála se volba ta
z míry záhadnou, ač její motiv jest zcela jasný. Byl to patrně zřetel
na zachování práva ke koruně polské novému králi českému.

Náhlá smrt Václava III. znamenala také v polských poměrech
dějinný obrat. Výprava, jež mohla vésti k záchraně Krakova a
zachování českého panství v zemi, se rozutekla. Od vraždy olo-
moucké neuplynulo ani, plných čtvero neděl a Krakov přijal Lo-
kýtka za pána, obec zemská celého vévodství s biskupem Janem
Muskatou v čele mu přisáhla věrnost a posádky české, v rozličných
krajích polských ještě se držící, byly ztraceny. Zatím co se v Cechách
zápasilo o království, podařilo se Lokýtkovi znovu nabýti všech
zemí kujavských a na počátku října mu holdovala i větší část
panstva pomořanského, takže mohl v zápětí pomýšleti i na postup
do Velkého Polska, pokud je ovšem hned po pádu Václava III.
neobsadil jeho spojenec, Jindřich Hlohovský, s nimž se byl Lok5rtek,
jak se zdá, o rozdělení země již předem dohodl. Ale proti nim
oběma vystupoval tu jakožto ,, dědic království velkopolského"
i šestnáctiletý vévoda vratislavský Boleslav, opíraje nárok svůj
patrně o sňatek s Markétou českou, takže takřka celé Polsko
vymřením Přemyslovců se stalo zase jevištěm závodění a zápasu
rozličných větví piastovských o hranice údělů a jednotící symbol

478

královské koruny, Václavem II. znovu probuzený, mizí opět
na řadu let z dějin polských .i)

V Cechách však tehdy neměli panování nad Polskem ještě
nikterak za odbytou episodu. Páni, z nichž tak mnozí právě tam
byli získali ostruhy rytířské, trvali, jak se zdá, na tom, aby Rudolf
zůstal i králem polským a nastoupil tak v plné dědictví Václava II.^)
Dcera Přemysla Velkopolského, která kdysi byla urovnala Václa-
vovi cestu ke korunovaci hnězdenské , měla nyní také nové dynastii
býti podporou při zachování svazku česko-polského, a Rudolf se
sňatku s ní nikterak nevzpíral. Neboť třebas bychom nepřijímali
doslovně líčení Otakara Štýrského, který, chápaje se se zjevnou
zálibou příležitosti k poutavé vsuvce, obšírně vypravuje, s jak
vášnivou náklonností Rudolf na ráz zahořel k Rejčce, můžeme
věřiti, že mladičká a ctižádostivá vdova v rozpuku svých sedm-
nácti let dovedla býti věru svůdnou nevěstou, když šlo o to, aby
znova vstoupila na trůn.

Tak byly uklizeny veškeré překážky a 16. října^) urychlené
jednání vyvrcholilo řadou slavnostních aktů. Rudolf byl znova
zvolen za krále českého, přijal na hradě Pražském přísežný hold
panstva a podal ještě téhož dne ruku Alžbětě k sňatku, posvěce-
nému salcburským arcibiskupem Konrádem.

1) Již 6. září 1306 udílí Boleslav jako ,,heres regni Poloniae" vesnici
jakousi ,, svému městu" Kališi (Cod. dipl. Maj. Pel. II. nr. 905; pochybnosti
Grúnhagenovy (Schles. Reg. IV. nr. 2905) o pravosti listiny té jeví se lichými,
zvláště přihlédneme-li k hstině otištěné v Cod. dipl. Maj. Pol. II. nr. 914).
Že Boleslav pak vskutku v následující době zápasil s Jindřichem Hlo-
hovským, dosvědčují zápisy v účtech vratislavských (HenricusPauper. 18).
zdá se však, že se mu valně nedařilo, neboť roku 1308 vládl i v Kališi Jindřich
Hlohovský, který vůbec až do smrti (1309) zachoval panství nad celým
téměř Velkým Polskem a uhájil ho i proti Lokýtkovi, zápasem o Pomořany
valně zabavenému (viz Mon. Hist. Pol. III. 41 a K. Potkaúski, Walka
o Poznaň v Rozpr. Ak. Kra,kov. 38, 5).

") Že Rudolf hned po volkě přijal titul krále českého i polského, jest
zřejmé jeho listin, na příklad z Reg. IV. nr. 1944.

') Datum to jest doloženo dvojím, vzájemně nezávislým pramenem,
totiž jednak kronikou erfurtskou (M. G. SS. XXX. 1, 457) a pak ještě
přesněji zápisem zachovaným v kompilaci t. zv. Beneše Minority, kde čteme
určitě: Dominica, qua legitur evangelium ,,Simile est regnum coelorum
regi, qui fecit nuptias etc."

479

Království české mělo nového panovníka, Praha to však neví-
tala s tváří radostnou. Lidu jevil se Rudolf vskutku vetřelcem,
který, jsa podporován nevěrou prodejných pánů, týchž pánů,
které nejedná ústa vinila smrtí Václava III., vytlačil holou mocí
právní dědičky království. Náklonnost veliké části národa prová-
zela prchajícího Jindřicha a Přemyslovnu Annu jakožto pravé
dědice země za i hranice, kdežto na Rudolfovi lpěla památka,
že byl vrahem plemene českého a výtka, že jest cizincem, jehož
rukou, jak praví letopisec durynský, ,,regnum Bohemie ad Theo-
tonicos translatum est". I jeho překotný sňatek s polskou prin-
ceznou, jehož vlastní motivy do širších vrstev asi nepronikly,
jevil se schválným opominutím neprovdané Přemyslovny.

Nálada ta platila ovšem asi jen málo v očích krále Albrechta,
který v zápětí po volbě udělil synovi mocí říšskou Cechy i Moravu
v léno a se sebedůvěrou si uvědomoval zázračný obrat, který
rodu jeho přinesla doba tak krátká. Právě přede dvěma roky
byl nucen upustiti od obléhání Hory Kutné a s vědomím ztracené
hr}^ prchati z Čech; nyní seděl jeho syn na trůně v Praze, souvislá
oblast habsburské moci se prostírala od Durynska až ke hranicím
korutanským a byla naděje, že se přeleje snad i do dalekého Polska.
Albrecht jistě ještě nezapomněl, jak v mládí, jako synek švábského
hraběte, slyšel divy o ohromném panství krále Přemysla. Nyní on
sám a jeho syn vládli téměř vším panstvím tím a mohli doufati,
že na jeho mocném podkladu i říšské koruně, rovněž mečem získané,'
dají nový lesk a učiní ji trvalým klenotem rodovým.

Povídá vý kronikář sou věky, Sifrid z Balnhusenu, vypravuje
o vidění jakéhosi kněze drážďanského, který prý již o vánocích
roku 1305 ve snách spatřil nad královstvím českým zářící světlo
nebeské, jehož jasu se všichni podivovali; světlo však, náhle ve
tvar ryby se měníc, padlo na zemi a zcela uhaslo, zatím co se od
západu na oblohu sunula jiná, větší hvězda a její lesk pak ozářil
nejen české, ale i míšeňské kraje tak, že i v noci lidé mohli jako
ve dne choditi za svou prací a pole se jen hemžila rolníky.
A tu usoudili prý moudří lidé již tehdy, že dojde k pádu panství
rodu Přemyslova a po něm vzejde moc slavná a pevná, v jejímž
stínu bude mír tak zaručen, že i noc pozbude svých nebezpečí — ■
moc habsburská.

Jde tu patrně jen o pochlebnou vaticinatio ex eventu, ale jest
význačné, že přichází právě z oblasti durynsko-míšeňské, kde

480

patrně nyní, po vítězství Albrechtově v Cechách, měh za věc ho-
tovou konečnou porážku Wettinců a rozšíření moci habsburské.
A vskutku vidíme, že se Albrecht nedal úspěchem v Cechách
přivésti k tomu, aby složil ruce v klín a delšího oddechu si popřál.
Slavnosti pražské byly sotva odbyty a listiny s pány českými
předem smluvené 23. října zpečetěny, a již vidíme, jak Albrecht
chvátá, aby užil zbývajících chvil podzimu přece ještě k dobytí
míšeiiského Osterlandu, zatím co jeho spojenci v Durynsku, vedení
městem Erfurtem, oblehli pevný Wartburk.

Nepochybně jen proto, že měl úmysl ten od počátku na pa-
měti, byl král přivolil k tomu, aby vojsko jeho u Loun se zastavilo,
a rovněž není pochybnosti, že chystaný výboj Míšně měly podstatné
usnadniti i zbytky českého panství v kraji tom zachované a nyní
na prospěch -moci habsburské obrácené. Výprava směřovala
přímo proti Lipsku, hlavnímu středisku wettinského odporu.
V prvních dnech listopadu minul král Altenburk a 13. toho měsíce
ležel v Borně na jihu od Lipska. Dosáhl-li zde úspěchů podstatných,
nevíme, zdá se však, že nikoliv; doba roční byla asi příliš pokročilá.
Wartburk se ubránil Erfurtským a počátkem prosince také král
římský stanul zase na půdě české, bera se nejkratší cestou do
Vídně.

Tento návrat přeS Cechy měl, jak se zdá, své zvláštní důvody.
Byle třeba pány a žoldnéře krále provázející ,,abdankovati" a
peníz k tomu nutný mohla poskytnouti nejsnáze měšťanská pluto-
kracie česká, která kdysi bývala úhelným kamenem moci Přemy-
slovců a nyní měla sloužiti i jejich habsburským nástupcům.
Proto asi táhl Albrecht přes Horu Kutnou, a zastaviv se v klášteře
sedleckém, vymohl tu nemalou půjčku na bohatém patriciovi
kutnohorském Percht oldovi Pirknerovi a na pražských Pušovcích.
K zimnímu pobytu svému vybral si pak tentokráte Vídeň a nikoliv
oblíbené Švábsko, patrně proto, že uvedením Rudolfovým do
Cech nebyly ještě všechny naléhavé otázky vyřízeny.

Král Albrecht měl příhš mnoho synů a nemohl pomýšleti na
to, aby zanechal veškeru moc rodovou v jediné ruce syna nejstar-
šího. Jakmile dosáhl koruny české, byl Rudolf nucen vzdáti se
Rakous a Štýrska ve prospěch druhorozeného bratra svého,
Fridricha, který již počátkem listopadu oznamuje papeži Klimen-
tovi V., že se stal podle vůle svého nej jasně jš ho otce v těchto
zemích nástupcem staršího bratra, ,,na království české i polské

481

božím vnuknutím svorně zvoleného a přijatého". Zdá se sice, že
se Rudolf jen nerad a po některém zdráhání loučil s panstvím
nad krásnými zeměmi alpskými, v nichž se byl učil vládnouti,
ale rodový zájem žádal na něm ještě dalších obětí. Neboť sotva
se jen poněkud v Cechách ohřál, byl nucen vymáhati na pánech
zemských, aby přivolili k takové úpravě posloupnosti panovnické,
která zaručovala také jeho bratřím podstatná práva k trůnu če-
skému a tím ovšem valně zkracovala Cechům právo volby.

Není nám známo, proč král Albrecht naléhal na bezodkladné
zabezpečení koruny české veškeiému svému potom-stvu touto
cestou. Rudolf byl přece mlád a právě oženěn, takže bylo možno
počítati s dlouhou vládou jeho i s jeho potomstvem. Než nebyl
snad zcela zdráv; aspoň Dalimil tvrdí o něm, že si vedl od pří-
chodu do Cech ve stravě s podivnou přísností a opatrnou zdrželi-
vostí, ,,neb mdlého života bieše". Bud jak bud; jest jisto, že
Albrecht se necítil bezpečným, dokud koruna česká pouze jeho
nejstaršímu synovi byla zaručena a uchystal ve věci té zcela
neobvyklé opatření.

Když se Rudolf na počátku roku 1307 vybral na Moravu, aby
také tam přijal poslušenství pánů zemských a měst, došlo mezi ním
a otcem, provázeným novým vévodou rakouským a třemi nejmlad-
šími bratry, k osobní schůzce ve Znojmě a při ní k podstatné
změně veškerého monarchického práva v koruně české. Zem.ím
českým byl tehdy uložen první přesně stanovený řád dědický,
vybudovaný na zásadě , prvorozenství a vyhlášení změny té se
stalo 18. ledna 1307 ve Znojmě s užitím veškerého slavnostního
formalismu lenní soustavy. Vrácením symbolických korouhví
do rukou otcových vzdal se tu Rudolf lén českých, která před
třemi měsíci v Praze pouze jemu byla udělena, a král Albrecht
pak podal je znova, ale ne již jemu samému, nýbrž současně i všem
jeho bratřím. A při tom stanovil, že Rudolf má sice vlasti sám
plně a nezkráceně všemi lény koruny české, kdyby však zemřel
bez manželského potomstva anebo potomstvo to hěkdy později
vyhaslo, tu koruna připadne bratřím jeho nebo jejich potomkům
podle pořadu prvorozenství.

To byla ovšem hluboká změna, obmezující v důležitém bodu
zlatou bullu sicilskou a odstraňující takřka nadobro dotavadní
volební právo Cechů, Albrechtem samým před několika měsíci
přiznané. A římský král si byl dobře vědom toho, že se novým

S u s t a, Dvě knihy českých dějin I. 31

482

opatřením dostává zřejmě v odpor s uznanou právní tradicí
českou, která ani za dob přemyslovských neznala prostého pořadu
prvorozenství, nýbrž viděla ve volbě, třebas byla omezena na
příslušníky rodu královského, podstatnou podmínkou dosaho-
vání trůnu. Proto v listině o novém řádu vydané král Al-
brecht vytkl výslovně, že jsou-li snad v novém řádu některé
právní nedostatky a nedokonalosti, s dobrým vědomím je
odstraňuje a nahrazuje ,, plností naší mocí královské, jejíž míra
jest nekonečná a která i nedokonalé může učiniti dokonalým".
Přenesl se tedy sofismatem o všemoci císařského práva přes veškeré
právní obtíže a sporné otázky, spoléhaje se ostatek na to, že,
jak v listině rovněž výslovně pravil, čeští páni k opatření jeho
nedali pouze své svolení nýbrž dokonce o ně prý prosili.

Souhlasné zprávy pramenů souvěkých i pozdějších ukazují
nám opravdu, že tehdy ve Znojmě velmožové čeští i moravští
přísahali znova věrnost poddanskou nejen Rudolfovi, nýbrž
spolu i vévodovi Fridrichovi a jeho bratřím, a vydali o svém při-
stoupení k novému řádu posloupnosti i řadu listin, které pak byly
dlouho chovány ve Vídni a ukazovány jakožto doklad práv habs-
burských k zemím českým a důkaz křivopřísežnictví českých pánů.
Panstvo české nekladlo tedy výslovného odporu pozoru-
hodnému zmenšení svého práva mocným slovem krále římského,
ale sotva lze věřiti vypravování štýi^ského veršovce, \^liču jícího
věc tak, jako by Češi byli Albrechtovi ve Znojmě a již před tím
zmíněné handíešty přímo vnucovali a v zabezpečení dědických
práv jeho synů zvláštní prospěch nalézali. Otakar, stejně jako
někteří jiní kronikáři ze zemí alpských, měl dosti podrobné zprávy
o jednání tom, ale zprávy zkalené a z druhé ruky, kterým nadto
ani plně neporozuměl a silně je pomátl. Proto jest třeba jeho
vylíčení užívati vehni opatrně a spíše můžeme za to míti, že král
Rudolf byl naopak nucen vykupovati novou povolnost panskou
novými sliby a ústupky.

Aspoň tomu nasvědčují některé náhodně zachované zmínk}'
listin, jako o daru 200 hřiven, učiněném králem 27. ledna v Brně
,,de liberalitate regia" mocnému pánovi moravskému Janovi
z Meziříčí, nebo listina, kterou se rakouský vévoda Fridrich za-
vazuje panu Hynkovi z Dube, že uzná a zaplatí jeho pohledávky
peněžité vůči koruně české, kdyby Rudolf před zaplacením jejich
zemřel.

i

483

Podobnými zárukami a milostmi bylo zajisté možno se-
brati skupinu velmožů ochotných k spečetění žádaných reversů,
ale sotva lze uvěřiti, že oblíbenost nového krále u vší obce zemské
vzrostla takovými, dávným zvykům a právním názorům se
příčícími novotami. Král Albrecht zabezpečil sice korunu českou
svému potomstvu tak pevně, jak popsaným pergamenem a pří-
sežnými formulkami bylo lze, ale nebral patrně v počet ztrátu
popularity, která jednáním tím, sliby z října 1306 valně rušícím,
jeho synovi a rodu vznikala. Vskutku však věc ta byla tím více
na pováženou, že se vláda Rudolfova v Čechách i jinak s vehkou
přízní nesetkávala. Ovšem spíše vinou těžkých poměrů, do nichž
mladý panovník vstoupil, než jeho vlastní.

Rudolf nebyl jistě špatným vládcem a hospodářem. I kdyby-
chom nedali plnou víru pochlebným epilogům, jež mu věnovali
oficiosní letopisci rakouští nebo Petr Zbraslavský, který zjasnil
obraz panování Rudolfa také proto, aby stíny pozdější vlády
korutanské tím více zčernaly, jest jisté, že pětadvacetiletý král
činil vše, co mohl, aby upravil velké a nesnadné dědictví rodu
Přemyslova. Měl zajisté střízlivou ráznost á chladnou ukázně-
nost, která vůbec vyznamenávala Habsburky při prvním jejich
vstupu do velikých běhů dějinných. Největší potíž, na niž jeho
vláda od počátku narážela, byla hromada dluhů, zbylá po náhlém
ztroskotání smělých náběhů Václava II., lavina, která vzrostla
nejen nerozumným hospodářstvím, dary a zástavami posledního
Přemyslovce, nýbrž také ústupky učiněnými Rudolfem samým
při volebním jednání pánům i patriciům. Zlatá koruna česká uvázla
hluboko v tůni lichvy feudální i měšťácké a bylo třeba dlouhé i opa-
ti né ruky, měla-li býti odtud zase vynesena.

Především léčil Rudolf neduh své moci přísnou spořivostí,
kterážto mu asi vůbec nebyla věcí nezvyklou. Vytkli jsme
již několikráte ,s jak krajní opatrností Habsburkům bylo tehdy
hospodařiti, chtěh-li dosáhnouti velikých cílů, k nimž se rozpínala
jejich ctižádosti vost. Zvláště král Albrecht byl hotový umělec
ve způsobu, jakým dovedl veliké náklady své politiky krýti obrat-
ným užitím všech prostředků a spojovati požadavky vysoké
hodnosti s úpornou spořivostí. A tak se i na dvoře vévodském
ve Vídni nežilo v podobném přepychu jako v Praze za posledních
Přemyslovců, jejichž dvůr se proto právě rakouským annalistům
jevil ozářen leskem přímo východní irarnotratnosti. To přestalo

.31*

484

za Rudolfa úplně. Se sklamáním pozorovali kramáři a kupci pražští,
kteří za předešlé vlády dvoru mnoho dodávali a zajisté s nemalým
ziskem, že se nový král snaží úplně vyprostiti z jejich Hchevných
počtů, dávaje si přímo a na vlastní účet přivážeti z Rakous víno,
olej a jiné potřeby pro dvorské hospodářství. Brzy ozývaly se po
ulicích pražských popěvky o ,, králi hokynáři" a posměšky ty se
měnily v zřejmou nevoli, když se ukázalo, že král všemožným
šetřením zmenšuje vůbec podstatně náklad na dvůr a také osobně
prostým životem uvádí v zapomenutí stkvělou magnificenci svých
předchůdců. Tu kolovaly po vší zemi vtipy o ,, králi kaše", jak
prý sobě a družině nepřeje sytosti. Velké město, vzrostlé v blaho-
bytu svém nemalou měrou právě nákladným dvorem králův,
nešetřících stříbrem dolů a zlatem řek českých, cítilo se přímo
ohroženo skoupým cizincem, o němž se nadto tvrdilo, že ubohou
dceru královskou, vlastní sestřenku Elišku, nelítostně s otcovského
hradu sehnal dolů do města. A kromě toho byla Praha zajisté málo
spokojena i s přesností, s jakou Rudolf v^nmáhal přes těžké doby
obvyklé daně i dávky.^)

A král šetřil vskutku i jinak. Jen z důchodů úsporných od-
kládal zajisté slavnost korunovační, kterou jeho otec původně
měl za tak neodkladnou, že hned na podzim 1306 vyjednával s kapi-
tulou právě uprázdněného arcibiskupství mohučského, zda by
nepřipustila, aby ji v^^konal biskup eichstádtský na místě mohuč-
ského metropolity. Pak se o ní však již vůbec nemluvilo, ač ještě
před sklonkem roku na stolec arcibiskupský v Mohuči zasedl
nový arcibiskup, náš dobrý známý, Petr z Aspeltu. Rudolf korunou
Přemyslovců nebyl vůbec ozdoben a jeho střízUvý sklon cenil
patrně nad stkvělou okázalost symbolické slavnosti praktické
úspěchy, kterých bylo možno dosáhnouti velikým nákladem na
korunovaci nutným. Petr Zbraslavský tvrdí, že po dobu své vlády
z týdenních výnosů urbury uvolňoval pokaždé aspoň tisíc hřiven
na umořování dluhů, a některé zprávy Hstinné prozrazují, že tomu
vskutku tak bylo. Vidíme na příklad, že jedinému panu Hynkovi
z Dube bylo v dubnu a květnu 1307 na důchodech kutnohorských
poukázáno 1638 hřiven a vedle něho spláceno zároveň i jiným
věřitelmu.

^) O tom se dovídáme z pozdějších záznamů účetních na příklad,
že byla Praha nucena vypůjčiti si peníze na vánoční poctu dvorem požadova-
nou u žida Jakuba.

485

Kde šlo o dlužný žold, bylo opatrné hospodářství to velniož-
ným pánům českým jistě vhod, jinak však bylo, šlo-li o vyplácení
zástav nemovitých. To bý^^alo panským věřitelům asi stejně ne-
milé, jako jsou v naší době málo vítány konverse státních půjček ;
znamenaloť i ztrátu naděje, že za sumu zástavní, často ceně zboží
zcela nepřiměřenou, octne se hrad nebo jiný statek komorní
trvale ve vlastnictví panského věřitele a jeho rodu. Při volbě své
Rudolf byl ovšem nucen napřed potvrzovati zástavy i pochybné
oprávněnosti, upevniv se však u vládě, neopominul důkladné
revise. Otakar Štýrský vypravuje, j ak volal proto všechny držitele
zboží kdysi korunních k svému dvoru a jak páni s různými vý-
mluvami příchod odkládali, po straně proti králi se obracejíce
s nevolí a s nářkem, že jest zcela v rukou cizinců a rakouské dru-
žiny. Rostoucí nevoli tu prozrazují zřejmě i verše Dalimilovy,
v nichž se tvrdí, že Rudolf vskutku chtěl ,, všechny české pány
zbíti" a ,,jich zlého chytře hledáše", takže ,, kdyby byl býval živ
déle, byla by pošla mezi pány veliká mele".

Panstvo počíná tedy záhy se zklamáním hleděti k novému
králi vidouc, že stejně, jako bývalo za Václava II., cizí rádcové, ze-
jména rakouští páni Dětřich z Pilichdorfu a Jindřich ze Schaunberka,
mají na něho hlavní vliv a vedle nich i obratní opate cisterčští,
Konrád Zbraslavský a Heidenreich Sedlecký, znovu nabývají
u dvora půdy. Sám biskup pražský, Jan z Dražic, vůbec nevalně
příznivý cizím mnichům, dostal se do zřejmého rozporu s králem
a to, jak se zdá, zejména pro neshody v počtech o škodách statků
biskupských, jejichž náhrada mu byla komorou odpírána.^) Zivoto-
pisec biskupův, František Pražský, později pomlouval zle Ru-
dolfa, tvrdé o něm dokonce, že odcizil kostelu pražskému cenné
klenoty i ostatky a zejména hlavu sv. Markéty. Patrně přehlížel

^) Ze by příčinou sporu byly bývaly otázky správy církeA-ní, jak za
to má V. Chaloupecký (Čas. přátel starož. XIII. 68), není doloženo, jistě
však není správná domněnka téhož autora (ib. 135), že Jan z Dražic Rudol-
fovi poslušnost venkoncem vypověděl a do tábora jeho veřejných nepřátel
přešel. V listině Jindřicha Korutanského z 6. května 1308 (Reg. II. nr.
2175), které se tu Chaloupscký dovolává, mluví se sice o škodách, jež vojska
Albrechtova a Rudolfova způsobila na zbožích biskupských, lze to však stejně
vztahovati na boje z roku l.'>04, jako na podziriiní tažení za korunou českou
let 1306 a 1307, které se zajisté dotklo nejednoho biskupského statku. Kdyby
byl Jan z Dražic býval stál v otevřeném boji s králem, nebyl by patrně
mohl 22. února 1307 klidně s.dět v Praze (Reg. II. nr. 2132).

486

opatrný král také důkladně bývalé klenoty kaple královské,
což se neobešlo bez sporů s duchovenskou obcí hradu pražského.

A tak mohutněla, z rozličných pramenů vyvěrajíc, nechut
k habsburskému králi a nálada ta byla tím významnější, že v zemi
české byl kout dosti rozsáhlý, v němž od počátku panování Ru-
dolfovo bylo velmi pochybné. Byl}^ to západní končiny české od
Pobrdska přes Plzeňsko směrem ke hranicím bavorským. Zde
rada mocných pánů setrvala při tom, že Přemyslovny jsou pravé
královny země, a nalézajíc patrně oporu v sousedních stycích
s Bavorskem, nelekala se ani branného odporu proti vnucenému
králi.

V čele pánů těch se jmenuje především Vilém Zajíc z Valdeka,
jímž tehdy do dějin českých vstoupila postava velmi působivá.
Syn mocného kdys Zbislava z Třebouně, zavražděného v úřadě
podkomorničím v Praze roku 1291, byl Vilém pánem silného
hradu Valdeka u Hořovic a členem starého rodu Buziců, pyšnícího
se znamením svinné hlavy, který jako pán Žebráku, Zbiroha i
Rožmitálu a jakožto zakladatel kláštera sv. Dobrotivé na Ostrově
měl tehdy čelné místo v zemi. O panu Vilémovi slyšíme ovšem
až v p ohnutých dobách po náhlém vymření královského rodu ;
teprve tehdy sune se do popředí jeho drsná a neklidná osobnost,
zajímavá zejména tím, že ji tak zvaný Dalimil ozářil leskem uvě-
domělého vlastenectví.

Pan Vilém Zajíc z Valdeka jest veršovci pravým hrdinou
českým, hájícím směle zájmů domácího panstva proti cizím ve-
třelcům, a ,,nelstivým přítelem jazyka českého", kdežto naopak ně-
m.eckým mnichům zbraslavským, s nimiž sousedil a časté spory
míval, b3''val zosobněním panského zbujnictví, ohrožujícího veškeren
iád země a hotového jen k loupeži zboží komorních a církevních.
A proto není snad ani náhodou, že se s pánem tím nesetkáváme
vůbec při dvoře krále Václava II. Patřil patrně k těm, kdo od po-
čátku s nechutí hleděli na roj cizích rádců světských i duchovních,
krále obklopující. Ne že by snad jeho české uvědomění jazykové bylo
tak mocné, aby vše ,co němectvím páchlo, mu bylo nesnesitelné.
Víme bezpečně, že byl na příklad těsně spřátelen s bavorskými lant-
krabím Oldřichem z Leuchtenberka, ale vládní směr králův, o cizince
se opírající a nové nezvyklé řády osnující, mu byl asi stejně protivný,
jako mnohým jiným pánům českým. A když v říjnu 1306 velká
část velmožů, kteří se za Václava II. u dvora pokorně tísnili, obra-

487

tem ruky a beze zřetele na Přemyslovny přešla od Jindřicha Koru-
tanského do tábora habsburského, nebylo rovněž Viléma Zajíce mezi
nimi. Setrval při těch, kteří hlasů svých Rudolfovi nedah,
stojíce na tom, že Přemyslovny jsou jediné ,, pravé královny"
země,

Takových pánů bylo prý zejména na Plzeňsku nemálo.
Jménem z nich se uvádí ovšem jen pan Ojíř, patrně z Komberka,
z rodu pánů Rýžmberských, který měl na Stříbrsku znamenitá
zboží. Ale také dále směrem k jihozápadu trval tento odpor proti
habsburské posloupnosti a nalézal tu mocnou oporu hlavně v panu
Bavorovi ze Strakonic, synu nevlastní sestry Václava II., který
spoléhaje na svá pevná města Horažďovice a Strakonice, vládl
také důležitým královským hradem Zvíkovem a byl tak pánem
téměř celého Pootaví, maje při tom spolu s bratry svými rozsáhlé
statky i na Blatensku, Příbramsku, Prachaticku a jinde v již-
ních Čechách.

Takovým způsobem zboží panstva odporujícího od počátku
kralování Rudolfovu tvořila široký pás v hustě zalesněném kraji
od dolní Berounky až k hranicím země a odpor ten byl tím pováž-
livější, že se nedál zajisté bez dorozumění se zahraničními protiv-
níky moci habsburské a byl mravně podepřen neodvolanými
nároky Jindřicha Korutanského i jeho choti.

Jindřich sám ovšem po útěku z Cech nepomýšlel asi mnoho
na rozvinutí úsilného zápasu s králem římsk}hi"i a jeho synem.
Netroufal si ani vlastniti si titul zvoleného krále českého, spoko-
juje se s tím, že jeho manželka Anna se psávala v listinách svých
„Erbe des Kunigieichs ze Beheim".i) Ale jeho spojenci, vévodové
dolnobavorští, měli, jak se zdá, více odvahy setrvati v odporu proti
přílišnému vzrůstu moci habsburské. Jim nešlo pouze o české
sousedství, nýbrž také o korunu uherskou, o niž vévoda Ota od
podzima 1305 se vším úsilím zápasil, narážeje při tom v roze-
rvané zemi nejen na stoupence Karla Roberta, nýbrž i na ne-
přízeň Habsburků, jeho soupeře zjevně podporujících. Neboť
králové Albrecht i Rudolf Český, oplácejíce Otovi bedlivě jeho
spojenectví s Jindřichem Korutanským, nespokojili se s tím, že
vyslali na sklonku roku 1305 do Uher ke Karlovi Robertovi a

^) Svědčí o tom zejména listiny otištěné Schonachem v Mitt. d. Ver.
46, 131 a 47, 283.

488

k vojvodovi sedmihradskému slavnostní poselstvo přátelské ;
Rudolf se snažil nadto zesíliti postavení strany anjouovské účinně
i propuštěním rukojmí uherských, jež roku 1304 byl Václav II. do
Čech odvedl. Z českého zajetí se vracející Ladislav, syn bývalého
hraběte-rychtáře budínského Vernera, přepadl pak začátkem
června 1307 Budín a krvavě tu potlačil stoupence strany věrné
kdysi Václavovi II. a nyní Otovi Bavorskému, a to právě ve chvíli,
kdy Ota sám upadl v nastraženou léčku a v zajetí vojvody sedmi-
hradského, což se prý stalo, aspoň podle slov bavorského kronikáře ,
rovněž jen ,, návodem krále římského Albrechta".

Proto pochopíme, že mezi Habsburky a dolnobavorským
Štěpánem, bratrem Otovým, potrvalo prudké nepřátelství i po
útěku Jindřichově z Cech a že odpor proti králi Rudolfovi v Ce-
chách právě na straně hranic bavorskj^ch z\'láště tvrdě se hlásil.
Čeští páni krajů těch byli patrně z Bavor povzbuzováni a není
ovšem vyloučeno, že jejich sebedůvěru zesílila nadto i úspěšná
obrana wettinských lantkrabat, Fridricha i Diezmana, proti po-
stupu moci habsburské v Pliseňsku i v Durynsku.

Právě v květnu 1307 utrpělo vojsko Albrechtovo, vedené Jindři-
chem z Nortenburku, v jehož řadách bojovali také čeští manové jako
na příklad purkrabí liznický, úplnou poráiku u Lucky blíže Alten-
burka, která vzbudila veliké vzrušení po vší říši a nemalé po-
těšení všem, kdož s obavou sledovali hrozivý vzrůst moci Albrech-
tovy. A neúspěch ten byl tún působivější, že také nový pokus
o dobytí Wartburka skončil nedlouho před tím porážkou habs-
burské výpravy a zajetím jejího vůdce, hraběte z Weilnau. Ne-
ohrožení Wettinci dokazovali činem, že odpor proti králi římskému
není nikterak beznadějný, a dodávali tím odvahy i jiným jeho
odpůrcům, jejichž území, roztroušená od Tyrol a Korutan přes
úděly dolnobavorské až do středních Cech a Míšně, tvořila vskutku
jakýsi dlouhý klín, štěpící povážlivě ve dvé říšskou a rakouskou
m.oc Habsburků.

ChtěU-h tedy Albrecht i Rudolf zlomiti účinně tuto koalici
proti jejich vzrostlé moci, byli nuceni v létě 1307 opět napnouti
veškeré síly k boji. I sebral v červnu král římský opravdu značné
vojsko u Frankfurta nad Mohanem, aby mocným vpádem do
Durynska zkrušil Wettince. zatím co jeho syn, král Rudolf, vy-
trhl rovněž do pole, aby si opravdovou výpravou válečnou v zá-
padních Cechách v^^máhal konečné uznání a pokořil odbojné pány:

489

Výprava ta měla plný úspěch. Proti silnému vojsku královu
většina odbojníků ani si netroufala hájiti svých tvrzí a prchla,
takže vlastním cílem tažení zůstalo pokoření pana Bavora, opíra-
jícího se o města dobře opatřená. Jeho zboží byla vydatně pleněna
a odpor téměř již zlomen, když Rudolf s vojskem, se položil před
pevnými Horažďovicemi. Strakonický pán, nedostávaje patrně
z Bavor valné pomoci, poddával se a jednal o podmínky úplné ka-
pitulace, takže přijetí vlády Rudolfovy také v tomto koutu země
se jevilo zajištěným, zatím jeho otec v Durynkách rázně postu-
poval proti míšeňským markrabatům a odpor vévod dolnobavor-
ských zajetím Otovým v Uhrách byl rovněž otřesen. Ale právě
v této chvíli vrcholného úspěchu, osud, který byl prvním Habs-
burkům tolik přál, odvrátil od nich svou přízeň.

Rudolf před Horažďovicemi těžce onemocněl. O chorobě
jeho jen vzdálenější kronika erfurtská vyslovuje obvyklé tehdy
podezření otravy; prameny lépe zpravené mluví vesměs o úpla-
vici, která u krále již před tím churavého — Otakar Štýrský si vy-
bájil, že byl zhuben příliš vášnivým milováním královny Rejčky — ■
rychle dosáhla hrozivé síly. Cisterčští opate Konrád a Heidenreich,
na kvap přivolaní k loži královu, mohli jedva několik slov promlu-
viti s umírajícím, jehož poslední péče platila manželce; zdvoj-
násobilť jí vdovství králem Václavem II. vysazené na čtyřicet
tisíc hřiven. Zemřel 3. července 1307 a náhlá smrt ta právě ve
chvíli konečného úspěchu budila dojem čehosi osudově tajem-
ného tím spíše, že se is mrtvolou tak náhle zkoseného mladého
krále udaly věci vskutku podivné. i)

Dobře zpravený mladší pamětník, František Pražský, tvrdí
totiž , že smrt králova byla důvěrníky j eho po j akousi dobu schválně
zatajena, ježto právě šlo o to, aby jednání s panem Bavorem o vydání
některých pevných měst a zejména královského hradu Zvíkova
bylo podle přání skoncováno. Proto byl prý pán ten, když přišel
do ležení hledati milosti královy, přiveden k tmavému stanu,
^' němž odpočívalo vychladlé tělo Rudolfovo, a v klamném do-
mnění, že stojí před živým, donucen, aby se Zvíkova vskutku
vzdal do rukou pana Jindřicha z Rožmberka, králi věrného. Historku
tu mohli bychom ovšem odmítnouti jako planou povídačku tábo-

') O sporném datu smrti Rudolfovy a událostech k ní se pojících
pojednali jsme poněkud podrobněji v článku „Smrt krále Rudolfa"
(Lumír 191 (i. 1,5.3 ns.).

490

rovou, kdyby její aspoň částečnou pravdivost nedosvědčoval
ještě jiný záznam souvěký, totiž listina, vydaná králem Rudolfem
v ležení před Horaždovicemi, ale 4. července, tedy den po smrti
králově. V ní panovník dává hrad Zvíkov Rožmberskému na
tak dlouho v zástavu, dokud mu nebude vydáno hrabství Raabs,
již při volbě roku 1306 slíbené, anebo, kdyby se toho dosíci nedalo,
jiné rovnocenné zboží v Cechách podle rozhodčího vj/roku pana
Jindřicha hraběte ze Schaunberka, nej\^ššího maršálka Tobiáše
z Bechyně a pana Albrechta ze Zeberka. A při tom se stanoví vý-
slovně, že v případě bí^zdětné smrti Rudolfovy závazek přechází
na Fridricha nebo kteréhokoliv jiného z bratří králových, jenž
v Cechách vlády dojde.

Listina jest zachována v originálu a řádně zpečetěna, a přece
nelze pochybovati o tom, že byla sepsána až po smrti Rudolfově
s užitím nesprávného tvrzení, jakoby ji byl vydal král ještě živý.

Situace způsobená neočekávanou smrtí Rudolfovou byla
patrně taková, že donutila jeho důvěrníky k nezvyklému jednání.
Král zemřel bezdětek a hlavní předáci rakouské strany v Ce-
chách stanuli nad jeho mrtvolou v trapné úvaze, co bude dále.
Jejich cílem bylo, zabezpečiti nástupnictví na trůně českém bratrovi
zemřelého, Fridrichovi Rakouskému ; ale ten byl daleko a při
náladě v Cechách obecné bylo na snadě, že jeho nastoupení nebude
lehké. Pan Jindřich z Rožmberka, nejvyšší komoří a velmož,
jehož hlas při volbě mocně vážil, byl poněkud znechucen tím,
že se mu dosud nedostalo Raabsu, tak závazně slibovaného. Strana
rakouská nemohla se jím bezpečiti, nedá -li mu ihned pevné záruky,
že tentokrát slib nezklame, a jakožto takové žádal Jindřich pev-
ného Zvíkova. Pan Bavor sliboval sice v jednání kapitulačním vy-
dání hradu toho, ale bylo takřka jisto, že přeruší jednání a snad i
odpor svůj obnoví, doví-li se v čas o smrti králově. Chtěla-li strana
rakouská tohoto mocného odpůrce oslabiti a zároveň Rožmberka
pevně k sobě připoutati, nezbývalo než zamlčeti nakrátko skon Ru-
dolfův a sehráti s Bavorem smutnou hru před stanem královským.
Pokořený vehnož sklonil, nevěda, své koleno před pouhou mrtvolou
v příšeří posazenou a podepsal rozkaz k vydání Zvíkova, načež
královský notář rychle sepsal a zpečetil listinu Jindřicho\á z Rožm-
berka hrad přikazující.

Byl v tom všem zášleh ryzí tragiky. Mladý a hospodárný
král, který s takovou nechutí již při své volbě zištným pánůiň

491

dával zástavní listy, že zkušenému otci jej b^do k tomu přemlou-
vati, byl nyní nucen i jako chladnoucí mrtvola sloužiti k tomu,
aby se podobnými úpisy panská přízeň kupovala. A to zcela bez
užitku, neboť žádná moc nedovedla umlčeti odpor, který se po
vší zemi ozval proti setrvání habsburského panství, jakmile zvěst
o smrti Rudolfově se rozšířila.

Historikovi není snadno oceniti krátkou vládu Rudolfovu
a výhledy k ní- se pojící. Syn Albrechtův byl nepochybně bystrý
a rázný panovník, předurčený k tomu, aby se stal také v říši
německé nástupcem otcovým. Vzdav se nároků na země alpské,
byl by zajisté v zemích českých hledal základnu své moci
a zde rychle zdomácněl, takže rozřešení poměru Čech k říši, jaké
přinesla doba Karla IV., mohlo již za něho býti dosaženo.
A také osudy domu habsburského by se byly braly jistě jinou
cestou, kdyby jeho hlavní větev byla již ve 14. věku zachovala
vládu v naší zemi. Než veškeré dohady takové jsou plané hříčky
vůči tvrdé skutečnosti. Král zemřel a síly, které jeho osobnost
vázala, začaly znovu svou bouřlivou hru v krajích českých.

\'lastní rukou uložil upřímně rozžalostněný opat zbraslavský
Konrád krále Rudolfa k věčnému klidu do hrobky uprostřed
chrámu sv. Víta na hradě Pražském, ozdobiv mu hlavu pozlace-
ným padělkem prosté koruny přemyslovské, které ,,zimní la"ál"
v životě vskutku nikdy nenosil. Byl to již třetí člen rodu habs-
burského, který tam ve stínu staré románské basiliky spočinul
po boku tety Guty a strýce Rudolfa, jimž, podobně jako jemu,
pobyt v zemi české se stal v mladém věku osudným. Dětí králov-
ských po něm nezůstalo a proto podle úmluv znojemských se měl
v dědictví prostě uvázati vévoda rakouský Fridrich. Než stalo se
jinak.

Ovšem ne vinou Fridrichovou. Fridrich, sotva že obdržel
zprávu o skonu bratrově, vybral se ještě v červenci s vojenským
průvodem z Rakous do jihozápadní Moravy, maje v úmyslu nej-
dříve markrabstvím se zajistiti a pak do Čech vstoupiti. Hned
počátek se však jevil svízelným. Pevné Znojmo neotevřelo vévodovi
svých bran, a proto se položil polem u Jemnice blíže k hranicím

492

Českým, odkud mohl v obojím směru, jak v markrabství, tak v krá-
lovství, s pány i městy nejsnáze jednati.

Obtíží jednání toho mladý vévoda hned na počátku patrně
nepodceňoval. Mohl ovšem přijmouti bez odkladu titul krále nebo
aspoň dědice království českého; vždyť před půl rokem za sou-
hlasu Cechů i Moravanů vzal z rukou krále římského země koruny
české v léno, třebas že jen in eventum. Než neučinil toho. Nechtěl
patrně sáhnouti po titulu královském dříve, dokud nebude pány
českými znovu přijat a na stolec uveden, a stejně si vedl i vůči
markrabství moravskému. Byl to zřejmě projev vážnosti k státo-
právním názorům českým, ve Znojmě tak znásilněným, šlo však
o to, nemine-li se opatrnost taková účinkem, přicházejíc příliš pozdě.

A tu vskutku bylo záhy zjevno, že vyhlídky na Moravě pro
rod habsburský jsou mnohem vlídnější než v Čechách. Morava
měla od dávných dob jak ve věcech hospodářských, i) tak i jinak
zřejmý sklon k zemi rakouské a dovedla i n3mí oceniti výhody
dynastického svazku mezi obojím krajem. Proto vidíme, že obec
pánů moravských v Brně shromážděných s biskupem olomouckým
Janem v čele nikterak neodporovala nárokům Fridrichovým, nýbrž
nevyčkavši ani výsledku věcí v Cechách vyslala do ležení jemni-
ckého své zástupce, aby vévodovi jménem veškeré ,, universit as
nobihum terrae Moraviae" složili přísahu věrnosti poddanské.

Ovšem ne bez podmínek. Poslové přinášeli hned návrh slav-
nostní listiny, kterou měl nový markrabě Moravanům potvrditi a
rozmnožiti svobody zemské ; požadavky pánů byly v ní v řadě článků
přesně shrnuty. Návrh se nám bohužel nezachoval, ale lze míti za to,
že požadavky panské nebyly zcela skromné, neboť Fridrich, ač byl
r^^chle ochoten žádanou listinu vydati, zdráhal se přece pojmouti
do ní některé z žádaných kusů. Proto vyslal do Brna s vracejícím
se poselstvem svého důvěrníka, johannitského komtura meilber-
ského, Bertolda ze Salzachu, aby s pány jednal a dohodl se s nimi
též o to, kdy a kde by mu chtěli složiti osobně společnou přísahu
věrnosti. Neboť slib věrnosti učiněný pouhým poselstvem vévo-
dovi patrně nestačil. Ale tu se ukázalo, že páni moravští nemají
přece valné chuti hned se \'ypraviti do jeho ležení. V\anlouvah se,
že vévodovi již před půl rokem ve Znojmě holdovali a že by obno-

^) Zejména vinařství moravské prozrazuje t\'to staré styk\-, jakož
i právní řády důležitých měst mora\-ských.

i9-d

vování přísahy jim způsobilo zjevně „úhonu a umenšení cti".
Kdyby vévoda mocně o to stál, byli prý ovšem hotovi vyhověti
mu, jakmile se příležitost udá, ale nezavazovali se k určitému
terminu a hledíc k článkům vévodou odmítnutých, trvali při své
prosbě, aby do konečného inauguračního diplomu byly přece
pojaty.

Tak se vleklo smlouvání s pány po všecek měsíc srpen a
současně jednal vévoda z Jemnice ovšem také s městy moravskými,
slibuje jim slavnostní potvrzení všech výsad a svobod, jakmile
by za krále českého byl ,, přijat a korunován". Ale naděje ta byla
zprávami z království přicházejícími stále umenšována.

Zřídka teklo pro schopného panovníka v jeho zemi tak málo
slz, jako v Čechách pro krále Rudolfa. Ne žal, nýbrž neskrývanou
radost působila neočekávaná zpráva o jeho žalostném konci.
Lid věřil, že 'zde ruka boží spočinula na vetřelci, který osiřelé
děti domácího rodu královského s údělu jejich byl sehnal, a páni
si rovněž oddechli, jsouce zbaveni přesného počtáře na trůnu
a odhodláni přes sliby ve Znojmě učiněné těžiti podle sil z nového
bezkráloví. A zvláště důležité bylo, že přes zřejmý úspěch posled-
ního tažení Rudolfova veškeren odpor strany korutanské v zá-
padních Cechách přece ještě nebyl udupán, nýbrž smrtí královou
rychle znova vzplanul.

Zejména pan Vilém Zajíc z Valdeka vystoupil nyní do popředí.
V nastalém zmatku se mu podařilo sehnati s pevného Křivoklátu
švábskou posádku a jeho branná družina mohla v brzku zajížděti až
poblíž samé Prahy. Jako nevítaný host navštívil tehdy Vilém se
svou četou i klášter zbraslavský a neopustil jej s prázdnýma ru-
kama. Strana korutanská takřka přes noc zdvihala se i jinde,
zejména v Praze samé, a její důvěra v úspěch vzrostla tak, že ne-
váhala zvláštními posly zváti Jindřicha, aby z Tyrol přichvátal
do Cech a boje za práva své choti se ujal. Ulice pražské zase zhluč-
něly rozčilenými spory o tom, co dále bude, a družinami pánů
sjíždějících se k poradám.

Za toho stavu věcí stoupenci strany habsburské, kupící si
kolem královny Alžběty, po druhé ovdovělé, mezi nimiž zvlášť
vynikali starý maršálek Dobeš Bechyňský se svými pokrevenci
a bohatý patricij Volfram, netroufali si ani žádati, aby Fridrich
Rakouský byl uznán králem prostě pořadem nástupnickým,
v Znojmě přijatým. Posouvali spíše do popředí nutnost neodpo-

494

rovati hrozné moci krále říjnského a navrhovali straně, vytýkající
právo Přemysloven, jakýsi kompromis: Fridrich měl býti ,, postu-
lován" za krále, pojme-li v manželství dceru Václava II., mladou
Elišku.

V rozčilených hovorech o právní stránce věci padlo asi mnohé
prudké slovo a starému Dobešovi byla zvláště zazlívána jizlivá
poznámka, že by snad bylo třeba do Stadic jeti znova pro někte-
rého vzdáleného příbuzného vymřelého rodu, když se jeví taková
nechut k přijetí panovníka z ciziny. Napětí rostlo, až se přívrženci
Jindřichovi odhodlali k násilí, jsouce jisti podporou pražské ulice.

Hlavy panstva se sešly právě — bylo to v předvečer sv. Jakuba,
tedy 24. července^) — k poradě ve dvoře biskupském na Menším
městě a to patrně v počtu nevelikém, neboť shromáždění stačil
kterýsi z menších, postranních pokojů biskupových. Starý Dobeš,
dnou sklíčený, byl nucen odpočívati na lůžku po boku hostitele,
biskupa Jana z Dražic, a kolem nich se tísnil sbor ostatních pánů,
když se z hlavní síně do komory poradní vedrala skupina ozbro-
jených stoupenců strany korutanské, vedená dvěma členy rodu
z Lichtemburka, paneni Ulmanem a jeho synovcem Hynken',
zvaným Krušinou, naléhajíc hrozivě na to, aby se pánové konečně
prohlásili pro Jindřicha Korutanského. Ve zmatku nastalém byl
hlasitě odporující pan Dobeš ubit někým z Lichtemburků ; na
zločinu tom spolupůsobilo snad i staré záští soukromé. Bylť Hynel:
Krušina zetěm Závise z Falkenštejna, jehož pád především panu
Dobešovi a jeho rodu byl přičítán a o jehož dědictví pan Hynek
pak vedl ještě po letech pře s vítěznou stranou.

Rána mečem bezmocnému starci, jehož dlouho pamětníci
zvali ,, velikým Dobešem", vyrovnávala tedy velmi staré účty,
ale byla zároveň smrtelnou ranou kandidatuře habsburské. Neboť
násilné vystoupení v panské poradě bylo znamením k bouřlivému
vzchopení strany korutanské v Praze vůbec, kterým stoupenci
habsburští i z patriciátu pražského měli býti pohubeni a zastra-

1) Datum to má t. z. Beneš Minorita, u něhož právě v těchto letech
jsou zřejmé sledy staršího pramene letopisného. Ostatně přináší o událostech
pražských roku 1307 vedle kroniky zbrasla\ ské a Otakara Štýrského dobré
zprávy také Beneš Krabice, který čerpal patrně z tradice kathedrálního
kléru pražského, třebas že již neporozuměl ^ždy pravé podstatě věci. Naproti
tomu méně spolehlivým jeví se vylíčeni Pulkavovo, který se snažil především
hlavní výjev co nejvíce zdramatisovati.

495

šeni. Volframovi, po němž se odpůrcové zvláště byli sháněli již
v domě biskupském, podařilo se z města prchnouti, ale jiný straník
rakouský, bohatý Hiltmar Fridinger, zahynul ve vratech mino-
ritského chrámu sv. Jakuba, kde hledal patrně asylu, byv ubit
luzou vedenou staroměstským měšťanem Mikulášem, řečeným
Thusintmark.

Strach padl na nečetné ostatní stoupence habsburského ná-
padníka a pod tlakem obecné nálady byla volba Jindřichova za-
jištěna. Šlo jen o to, zda se korutanský vévoda odváží do Cech,
odkud byl deset měsíců před tím tak nehrdinsky uprchl.

A zdá se vskutku, že Jindřich trochu váhal s uposlechnutím
hlasů svých stoupenců, ta^že teprve důrazná přímluva a slib
pomoci dolnobavorského vévody Štěpána ho k tomu přiměly,
aby se podruhé pustil v odvážný podnik. Aspoň vyznívá to ze slov
kronik bavorských a pochopíme snadno, proč tak bylo. Vévodovi
Štěpánovi i jeho v Uhrách zajatému bratru stalo se zájmem opravdu
životním, aby v Cechách rod habsburský pole neopanoval. Hněvivé
verše Otakara Štýrského prozrazují jasně, že od vymření Přemy-
slovců dolnobavorský Lancut byl vůbec místem, kam hlavně
se sbíhaly rozličné nitky protihabsburské politiky ; odtud bylo
nejúčinněji usilováno o součinnost všech, kdož v říši odporovali
přemoci krále Albrechta, a bohaté Cechy měly zůstati ústředním
článkem v tomto řetěze. Svou i cizí pomoc zaručoval tedy Štěpán
Jindřichovi, jen aby ho pohnul k obnovení sázky. Ve Švábsku se
byl utkal nedávno před -tím ve zjevném nepřátelství s mocí habs-
burskou znovu dobrodružný hrabě Eberhard Virtemberský,
jehož služby mohly býti vehni cenné každému, kdo je dovedl za-
platiti. Proto navázal s ním vévoda Štěpán bez odkladu jednání,
aby zajistil Jindřichovi četu jeho otužilých manu pro očekávaný
boj o Cechy, ale neopominul zároveň počítati i s pomocí wettinského
lantkraběte Fridricha Pokousaného, který, jsa přímo ohrožen vý-
pravou Albrechtovou v Durynsku i v Míšni, bez rozpaků sliboval
veškerou pomoc nárokům svého korutanského švakra.

Těmito nadějemi a sliby jsa poháněn odvážil se vévoda Jindřich
s nečetnou družinou, zanechávaje zatím v Tyrolích mladičkou
choť svou, jež byla právě s outěžkem,^) rychlé jízdy do Cech, kde

^) Anna dlela 20. srpna ještč v Hallu a porodila v listopadu dceru,,
která však po několika měsících zt mřela (viz o tom článeček Schónachův

496

byl v Praze uvítán opravdu s bezmezným nadšením. Nikdo si
již netroufal odporovati jeho volbě, v níž prostý lid viděl záchranu
práv Přemysloven, a Praha byla jakoby opojena, když 15. srpna
roku 1307, v den Nanebevzetí Bohorodičky, nový král usedl na
hradě Pražském na starý stolec panovníků českých a brevnovský
opat Bavor mu k posílení slavnostní nálady místo koruny, kterou
ozdobiti krále směl jen arcibiskup mohučský, vsadil na hlavu svou
mitru, takže korutanský kníže před tváří lidu tu seděl ozdoben
podobně, jako staří vévodové čeští, kápí biskupskou vyznamenaní.
Petr Zbraslavský, který viděl v slavnosti té vlastní začátek běd
potom přišlých, líčí ironicky, jak nárůdek pražských ulic od mě-
šťana až k umaštěné hokynářce po náměstích tančil a výskal
radostí nad tím, že nenávidění Švábové jsou nuceni ustoupiti zeti
krále Václava.

Hlasitý jásot vítal ted}' novou vládu, ale vítaly ji neprodleně
i vážné starosti, především nutnost přichystati se na nevyhnu-
telný útok Habsburků, z nichž jeden stál v Durynsku v čele znač-
ného vojska a druhý na Moravě úspěšně nabýval půdy. A zdálo se,
že se mladý král Jindřich tentokráte bude míti k obraně s větší
rázností a větším zdarem nežli roku předchozího.

V první radě bylo ovšem nutno zabezpečiti se Horou Kutnou ,
klenotem království a předním zdrojem moci v zemi, a vskutku
tam chvátal Jindřich, sotva že byl dozněl jásot v Praze ; již čtvr-
tého dne po slavnostní volbě setkáváme se s ním v klášteře
sedleckém, an \-ydává tu první své listiny jakožto král český.

Poměry v Hoře Kutné žádaly patrně zvláště rozhodných
opatření, neboť také tam, rovněž jako v Praze, se utkala strana
korutanská prudce se stoupenci Habsburků ve vrstvě zámožného
patriciátu. Mezi nimi vynikali především bratří Jenslin a Ortlieb
z Rosenthalu, kverkové velmi bohatí, z nichž první za Rudolfa
držel rychtu kutnohorskou, kdežto druhý již za Václava 11. byl
si koupil rychtu v nedalekém Nymburce. Vedle nich pak v čele pří-
\TŽenců habsburských stál i Pertold Pirkner, jehož jsme poznali

v Mitt. d. Ver. 47, 283). Zpráva Jana z Vitrínku (ed. F. Schneider 1, 343),
že Jindrích tehdy jel do Čech s veHkou družinou, není naprosto správná,
jak ukazují listiny i pozdější události. Korutanský kronikář má v těchto
kapitolách vůbec mnoho podivných nesprávností, tak báchorku o synu
pohrobku Rudolfově.

497

jakožto věřitele krále Albrechta, opět muž velikého bohatství,
kterého podle slov kronikářových výtěžky stříbrných dolů
,, povznesly do výše nad n^eze měšťanského stavu". Byl to oprav-
dový magnát měšťanský neobyčejného sebevědomí, který prý ,,více
z všetečné touhy po lesku než ze skutečné potřeby" si v blízkém
údolí na potoku Křenovce postavil pevný hrad Pirkenštejn a
později se jeví pánem i jiných hradů.^) Naproti tomu vedli stranu
korutanskou mocní Ruthardovci a v bojích, které se patrně za
nového bezkráloví v městě se rozpoutaly, podržela strana ta vrch.
Pertold byl nucen uprchnouti na Pirkenštejn, bratří z Rosen-
thalu se utekli k Fridrichovi Rakouskému a nový král Jindřich,
pospíšiv do Kutné Hory, ustanovil tu novéhorychtáře Alberta, jak
se zdá z rodu Ruthardova, a slíbil městu ,,solich friunge, des alte
und junge immer waeren fró". Zároveň se mu podařilo zajistiti se
i sousedním Kolínem a druhým nejdůležitějším zdrojem zisků
urburních, Jihlavou, takže se mohl ještě před sklonkem srpna vrátiti
do Prahy s vědomím, že nejdůležitější opora moci královské
v Cechách, okres stříbrného dolování, jest proti útokům strany
protivné dobře opatřen.

Úspěch ten byl patrně valně usnadněn účinnou pomocí
panského rodu, který v kraji tom sám vládl důležitými městy
důlními a měl moc vůbec znamenitou, totiž Lichtemburků. Páni
z Lichtemburka, nejspíše dokonale nespokojení s opatrným hospo-
dářstvím krále Rudolfa, zajistili odvahou svou, ani prolití krve
se nelekající, návi"at Jindřichův a posunuli se tím vůbec mocně
do popředí. V čele jejich stál stále ještě obratný pan Raimund,
který roku 1306 byl sice z prvních, kdo přešli k straně habsburské,
ale nyní pevně přilnul k Jindřichovi, zachovávaje také při něm
důležitou hodnost podkomořskou. Ve chvíli, kdy neodvratný
boj žádal značných peněz, nebylo jistě úkolem lehkým nésti úřad

1) Roku 1317 byl vlastníkem hradu Tempelštejna na Moravě, koupiv
jej snad po roce 1312, kdy zboží terríplářská byla prodávána. Již roku 1303
vystupuje sice s přídomkem ,,z Tempelštejna" jakýsi Pertold, jehož s ním
však nikterak ztotožňovati nelze, neboť byl to prostý člen řádu templářského
nesoucí totéž, tehdy velmi oblíbené jméno a přidělený komturství tempel-
štejnskému (,,Abel et Pertoldus, cruciferi domus in Tempilsteyn" Reg. 11.
nr. 1955). Také Jan a Ortlieb z Rosenthalu byli sto, aby po vyhnání z Hory
roku 1307 v Rakousích si kovípili hrad Haseneck s příslušným zbožím (Reg.
II. nr. 2167).

S u s t a, Dvé knihy českých dčjin I. 32

498

ten a pan Raiinund neučinil tak zadarmo. Za pobytu v Hoře Kutné
dal si novým králem postoupiti v dědičné držení a tedy ne pouze
v zástavu důležitý hrad zemský Bítov se zbožím k něm.u příslušným
a darování to osvětluje lépe než co jiného situaci Jindřichovu.

Nový král přišel do rozvířené země ve chvatu a bez valných
sil vojenských a jeho listiny z doby potom nejbližší nasvědčují
i tomu, že přišel bez veliké hotovosti peněžní. Chtěl-U se udržeti
v zemi proti útokům krále římského a jeho syna, bylo mu od po-
čátku počítati především s pomocí a obětavostí těchže pánů, kteří ho
před rokem tak bezohledně byli zůstavili na holičkách. Jediní oni
mohh mu ve spěchu, jakého žádal rozhodný okamžik, poskytnouti
dostatečné opory vojenské svými družinami a brannými četami,
na vlastní vrub sehnanými.

Ze vskutku nebylo jiného prostředku k nutné obraně země,
toho máme dobré doklady. Tak dovídáme se, že si pan Jindřich
z Lipé později počítal náklad, který tehdy, na podzim roku 1307,
ve službách vojenských krále Jindřicha z vlastního jmění byl
učinil, zejména na žold svým ,,stipendiariis et soldenariis", úhrnně
na 1 1 .875 hřiven. Snad opravdová vydání jeho výše té nedosahovala,
ale již skutečnost, že sumu tak značnou mohl vůbec vysloviti, uka-
zuje jej ve světle hotového Valdštejna 14. věku, který vůči novému
kráh stál jakožto hejtman o vlastní měšec a úvěr se opírající.
A nebyl zajisté jediný svého druhu v panstvě českém, neboť ze-
jm.éna smělé podniky Václava II. vychovaly ve šlechtě české
patrně vůbec takovou vojačkou zkušenost a podnikavost a ta
nyní dvojím bezkrálovím dospěla k tomu, aby síly své co nejsamo-
statněji užila.

Poučným dokladem jest nám také způsob, jakým důležité
Znojmo bylo zachováno straně korutanské. Královským purkrabím
na hradě tamním byl roku 1307 mladý Vítek z Landštejna, který
výnosnou župu přijal patrně po svém strýci, Sm.ilovi z Nových
Hradů. Když po smrti Rudolfově rakouský vévoda vstoupil do
jižní Moravy, šlo o to, zda mu město otevře brány, a tomu vskutku
Udé páně Vítkovi zabránili, ač v Praze volba Jindřichova ještě
nebyla vykonána. Vítkův maršálek Jeník byl tehdy ovšem nucen
spolu s vicepurkrabím Mikulášem dáti měšťanům záruku, že budou
svým vlastním Údem hradeb městských brániti a že pan Vítek,
bude-li třeba, posádku zesílí tak, aby obyvatelstvu žádné ne-
bezpečí nevzniklo.

499

Na příkladu tom vidíme tedy dobře, jak samostatně si mocní
páni vedli v začínajícím zápase a že rozhodující otázkou zakotvení
Jindřichova v Cechách bylo, zda většina jich se ho opravdu přidrží a
při něm vytrvá prese všecky přísahy králi Albrechtovi v lednu 1307
učiněné a psanými handfešty stvrzené. Náhodou zachované ne-
četné listiny z počátku vlády Jindřichovy ukazují nám vskutku
dosti značný kruh nejmocnějších pánů, kolem mladého krále se
tisknoucích. Vedle Lichtemburků a jmenovaného pana z Land-
štejna vidíme v něm z Ronovců Hynka z Dubě se synem Putou
i Jindřicha z Lipé, z Markvarticů mladého Jana z Vartemberka,
z Buziců pana Viléma Zajíce a počet ten rostl patrně denně. Tak
zachovaly se nám pozdější přístupné listy Heimana pána na
Ronově a Přibyslavi i moravského velmože Smila z Obran, v nichž
ten i onen přísežně slibují králi Jindřichovi poddanou věrnost,
zavazujíce se, že nikdy od něho neustoupí a vší silou proti komu-
koliv jeho zájmu budou hájiti.

Přístupy takové se ovšem většinou neobešly bez předem za-
ručených odměn, jimiž zbývající statek korunní tál jako jarní
sníh. Dobře nám to ukazuje na příklad přístup pana Jindřicha
z Rožmberka, učiněný teprve 13. září. Jihočeský magnát, který
byl před mrtvolou Rudolfovou tak naléhal na zabezpečení své
kořisti stranou rakouskou, neobrátil se ke korutanské straně
lacino. Nejen že bylo třeba ponechati mu úřad nejvyššího komor-
níka a potvrditi mu zástavu Zvíkova; Zvíkov se měl státi jeho*
plným dědictvím spolu s královským dvorcem Záhořím, a nový
král bral nadto na sebe závazek, že plně nahradí Rožmberkovi
a ostatním jeho příbuzným z kmene Vítkovců také všechny škody,
které by válka jejich statkům přinesla. A význačno jest, že pan
z Rožmberka se nespokojil s listinou sekretem Jindřichovým
zpečetěnou, nýbrž že si dal sliby ty zaručiti také spojencem krá-
lovým, míšeňským markrabětem Fridrichem.

Tím se dotýkáme druhé význačné opory panství Jindři-
chova v Cechách. Nejen vojenská moc pánů českých, kteří jej
byli do země povolali, také činná pomoc říšských nepřátel rodu
habsburského jevila se od počátku oporou jeho trůnu. Vévoda
dolnobavorský mu umožnil příchod do Cech a zde stanul po jeho
boku hned v zápětí po volbě markrabě Fridrich. Neúmorný Wet-
tinec ten, osudem krutě zmítaný dědic lantkrabství durynského
i zemí míšeňských, jehož současníci zvali Fridrichem ,,s pokou-

32*

500

sánou tváří", ale také Fridrichem ,, Hrdinným", nedal se klamati
skutečností, že vojsko krále Albrechta postupovalo v Durynsku
a zle pustošilo jeho statky. Jakmile seznal, že Jindřich Koru-
tanský znova vystupuje jakožto nápadník trůnu v Cechách, byl
přesvědčen, že se otázka habsburské přemoci v říši, na níž jeho
vlastní osud závisel, nerozhodne jinde, než na české půdě.

Zabrániti za každou cenu, aby Habsburkové nezachovali dě-
dictví rodu Přemyslova, a prispěti k jejich porážce v zápase o ko-
runu českou zdálo se mu úkolem mnohem důležitějším, než ško-
diti královskému vojsku někde v Osterlandu nebo Pliseňsku. Ještě
před sklonkem srpna zajel s brannou družinou do Prahy, uzavřel
tu 1. září s Jindřichem pevnou smlouvu o vzájemné obraně a
zůstal zde i v následující době, aby spolu s Jindřichem podstoupil
nebezpečí nepřátelského vpádu. Zvláštní postavení jeho vedle
krále Jindřicha pak vyznačuje velmi dobře zmíněný závazek,
který na sebe bral vůči panu z Rožmberka a zajisté i vůči jiným
velmožům, že sliby jim učiněné budou splněny. Korutanská vláda
v Cechách stála tak od počátku ve stínu spoluvlády míšeňského
spojence, který při tom ovšem neopominul také sobě zajistiti slušnou
náhradu z důchodu urbury kutnohorské, a životní tragika krále
Jindřicha, jakožto -loutky ráznýma rukama brzy do výše zdvi-
hané a brzy zase odhazované, hlásila se hned na počátku jeho
druhého vystoupení v Cechách.

Skoro současně s obranným spolkem uzavřeným mezi Fri-
drichem a Jindřichem byla však v Praze listinou utvrzena i ná-
mezdní smlouva s virtemberským hrabětem. Eberhard zavázal
se na pomoc proti Habsburkům přivésti do Cech houf bojovníků
,,tak veliký, jak jen možno bude", ovšem že na útraty Jindřichovy,
a měl přijmouti za námahu tu do čtrnácti dnů po vkročení na
českou půdu 2000 hřiven a tolikéž pak i při odchodu. Tuto mzdu
verbířskou opatrný hrabě si však dal dobře zaručiti několikerou
listinou a to nejen králem Jindřichem, nýbrž také předními pány
českými, kteří tak slovem svým vlastního krále mocně zaručovali.

Hned první dny panování Jindřichova v Cechách byly tedy
naplněny horečnými přípravami k obhájení znovuzískané koruny
proti témuž nárazu, jaký před rokem byl náhle strhl královský
purpur s beder korutanského vévody a který nedal na sebe ani
tentokráte dlouho čekati.

501

Zpráva o náhlé smrti Rudolfově, zdrcující a rázem ohrožující
všechny výpočty předchozí, zastihla římského krále Albrechta,
když byl právě z Wetteravska vytrhl mocně do kraje durynského.
Zdá se ovšem, že Albrecht zvěděv ji, z počátku dosti se bezpečil
na účinek znojemských přísah, doufaje, že nástupnictví Fridri-
chovo v zemích českých s velikými obtížemi se nesetká. Aspoň
pokračoval dále v tažení směřujícím přes Miilhusy, Seebach, Langen-
salzu a Naumburg do Osterlandu, znamenaje cestu svou hrozným
pustošením kraje. Teprve v první polovici srpna, patrně po zprá-
vách o tom, co se v Praze sběhlo, stáčí náhle svůj pochod k jihu
do Chebska a obrací se k některým knížatům říšským o rychlou
pomoc. Ze dnů těch máme zejména jeho dopis, kterým důrazně
žádal nového kurfiřta mohučského, Petra z Aspeltu, aby jej rychle
navštívil, ježto prý se nechce obrátiti do Cech, nevzav dříve od
něho rady.i)

Byla v tom jakási ironie osudu, že mocný král se nyní, v kri-
tické chvíli, obracel k muži, který jako kancléř Václava II. kdysi
tak účinně byl křížil jeho snahy ; ale Albrechtovi nešlo jen o radu,
nýbrž také o brannou pomoc. Vědělť asi dobře, že tentokráte mu
cestu ku Praze neurovná vrtkavost českých pánů, kteří se tak
rozhodně vyzuli ze znojemských přísah, a tušil, že jen úspěšným
útokem zachrání rodu svému královský stolec v neklidné zemi.

Proto se snažil dáti své jízdě do Cech ráz skutečné výpravy
říšské, a vskutku se mu podařilo získati pro ni aspoň hornobavor-
ské falckrabí, Ludvíka i Rudolfa, a vedle některých menších knížat
duchovních konečně i Petra z Aspeltu. Po boku krále římského vstu-
poval tedy bývalý probošt vyšehradský zpět do země, již byl opustil
na podzim roku 1304, a to se zbrojným průvodem tak četným,
že si mohl později počítati deset tisíc liber na útratách z tažení toho.
Takto vzrostlé vojsko Albrechtovo, které podle souvěkých, arci ne-
pochybně přehnaných zpráv dosáhlo znamenitého počtu až deseti
tisíc oděnců, leželo 22. srpna ještě v Konigsberku blíže Chebu a
překročilo hranice české asi v téže chvíli, kdy v Praze král Jindřich
podpisoval obranné a námezdné smlouvy se svým míšeňským
a virtemberským spojencem a rakouský vévoda Fridrich, nedo-
končiv ani jednání s moravskými pány, začal pustošiti jihočeské
statky Vítkovou.

*) Dopis ten nalezl a otiskl Levison v Neues Archiv XXXII. 443.

502

Zdá se, že se Fridrichovi tehdy podařilo opanovat i Budějo-
vice, zatím co jeho otec, postupuje podél Ohře, na počátku měl
rovněž podstatné úspěchy. Získalť města Zatec i Kadaň,
kterou mu vydal pan Fridrich ze Šumburka, župní držitel hradu
kadaňského, založivší krále římského nadto ještě i půjčkou
přes tisíc hřiven stříbra. Zdálo se tedy, jako by se měly události
roku 1306 opakovati, ale úspěchy přestaly při dalším postupu do
země, protože, jak praví sou věky oíiciosní letopisec rakouský,
,, skoro veškerá města a páni čeští naděje královy zklamali". Uká-
zalo se rychle, že boj o korunu českou bude tentokráte neskonale
svízelnější, a že nebude pouhou válečnou procházkou jako ví-
tězné tažení po smrti Václavově, kdy panstvo české o překot spě-
chalo hledati milosti římského krále. Čeští páni, poznavše za Rudolfa
opatrný režim habsburský, netoužili po jeho návratu a také většina
měst zůstala pevně při Jindřichovi. Proto pochopíme však také,
že se v nadějích svých zklamaný a rozhněvaný král římský, směrem
ku Praze postupuje, bezohledně mstil za věrolomnost pánů českých
všemožným hubením jejich zboží, což oni zase podle sil opláceli
menším záškodným houfům nepiátelským.

Tak udržela se dlouho pamět, jak m.noho škody způsobil
slavný turnaj nik pan Plichta, syn Habartův z rodu Janoviců s orlicí
ve štítě, pán na hradu Žerotíně blíže Panenského Týnce, na Údech
a koních tehdy v kraji lounském králi římskému ,,a tiem čest
velikú učiní rodu svému". V otevřeném poli se ovšem Jindřich
Korutanský silnému vojsku nepřátelskému zase nepostavil, zů-
stávaje spolu s míšeňským markrabětem v Praze a klada opět
naději v podobnou obranu země, jaké se roku 1304 přidržel VáclavII.
A podobně jako tehdy nepokusil se ani Albrecht píímo o Prahu,
nýbrž, obešed ji, spěchal položiti se táborem mezi Horou Kutnou
a Kolínem, kde se spojil s vojskem rakouským, od jihu postupu-
jícím.

To bylo někdy v druhé polovici měsíce září, tedy v době
roční již valně pokročilé, a pochopíme, že Habsburkové tento-
kráte napiali všechny síly k tomu, aby aspoň v důležitém okrsku
horním dobyli trvalých úspěchů. Tu se však ukázala cena včasných
opatření, která byla učinila strana korutanská k zajištění tamních
měst. Marně spoléhal král římský na pomoc své strany mezi hor-
níky, marně útočil na Horu i na Kolín s nejvydatnějšími pro-
středky tehdejší techniky obléhací, mezi nimiž se zvláště v}i;ýká

603

veliký „antwerk", který házel ohromné koule zápalné do obleže-
ných míst. Kutná Hora byla po roce 1304, snad samým Rudolfem
Habsburským, důkladněji opevněna; nový ,,kostlich werk" táhl
se ,,alumbe umb den bere" a také rázných obránců nechybělo ani
jí ani Kolínu. Domácí tradice přičítala asi právem hlavní zásluhu
uhájení toho i onoho města panu Jindřichovi z Lipé, po jehož
boku stál Jan, syn Beneše z Vartemberka, s ním po matce spíízněný,
pán ještě mladý, který se však již i v cizích zemích byl udatností
proslavil a hořel podle slov kronikářových touhou po činech ne-
všedních a po všem, co slibovalo čest.

Němečtí útočníci tu patrně naráželi, stejně jako již v Lounsku
a zřejměji než kdy v letech minulých, na novou generaci šlechty
české, která v rozletu rostoucího sebevědomí a bohatá pevnými
jedinci, plnými dravé výboj nosti, si byla osvojila západní umění
rytířské tak dokonale, že úplně odvykla před ním couvati. Z ně-
meckých letopisců i ti, kteří stáli moci habsburské nejblíže, při-
znávají, že vojsko Albrechtovo v drobném boji, který se odehrával
kolem horních měst a pod jejich hradbami, utrpělo velmi vážné
ztráty a na konec bylo zjevno, že nedobude ani Hory ani Kolína.

Než římský král nemínil tentokráte ustoupiti bez trvalého,
byť skrovnějšího úspěchu, jako učinil před třemi roky. Syn jeho,
přijatý za pána v značné části Moravy, měl bezpečnou naději na
postup třeba znenáhlý i v Cechách, kdyby se podařilo v části
země s Moravou sousedící nabýti vhodné základny několika pev-
nými městy, odkud bylo pak možno soupeře tak zvanou ,, denní
válkou" unaviti. A zvláště výhodnou skupinu takovou ve vý-
chodních Cechách tvořilo patero měst, totiž Polička, Vysoké Mýto,
Chrudim, Hradec Králové a Jaroměř, zapsaných v zástavu věnnou
Alžbětě, vdově po Václavu II. a králi Rudolfovi. Města hleděla
k paní Rejčce jako k své vrchnosti a poměr ten otvíral přístup
k jejich snadnému získání. Neboť královna Alžběta po smrti Ru-
dolfově stála zřejmě při svém rakouském švakrovi, přijímala
jeho posly a počítali ji za důležitou oporu jeho nápad nict ví.
Ale právě proto ji po vítězství strany korutanské v Praze zadrželi
a s nedůvěrou hlídali. Chtěl-li Albrecht její pomocí nabýti věnných
měst, bylo třeba vyvésti ji dříve z rukou nepřátelských a obrat-
nost ženská to vskutku umožnila.

Noční dobou přilnul rakouský vévoda Fridrich s jízdní četou
až ke klášteru zderazskému, ležícímu uprostřed předměstských

504

zahrad a vinic na přístupném svahu mezi hradbami pražskými
a vyšehradskými, a vyčkal tu Alžběty, která se s jedinou služkou
a malou dceruškou svou tajně z města vykradla, aby ji rychle
odvedl do královského ležení před Kutnou Horou.

Ctěk Alžbětin byl velkým úspěchem strany habsburské,
neboť n5nií bylo možno upustiti od beznadějného obléhání Hory a
přes to tažení nezůstalo zcela bez výsledků. Někdy kolem posledního
září^) \^trhlo vojsko Albrechtovo z dotavadního ležení směrem
k Hradci Králové a 5. října vidíme již samého krále, jak v klášteře
opatovickém, ležícím výhodně uprostřed kruhů věnných měst
Alžbětiných, vyjednává se zástupci jejich. Neboť nestačilo
patrně pouhé vyzvání královny vdovy, aby věnná města otevřela
své brány habsburským posádkám. Němečtí měšťané v čele s Krá-
lovéhradeckýrmi, které Dalimil proto zle viní, byli sice ochotni
,, pustiti Šváby na svá města" a přijmouti Fridricha za pána země,
ale nechtěh tak učiniti bez určitých záruk a užili vhodné příleži-
tosti i k tomu, aby rozmnožili trvale své svobody.

Listinou zvláště slavnostní byli Albrecht i Fridrich nuceni
Hradci, Jaroměři, Chrudimi, Mýtu a Poličce zaručiti nejen výsady
dotavadní, nýbrž rozmnožiti je ve mnohých kusech, z nichž dobře
lze poznati, co bylo tehdy touhou měšťanů. Vedle výhod čistě
místních, jako bylo povolení skladu kupeckého, jarmarku a kusá
královského lesa, jež si Hradečtí \ymohli, vidíme, že přední snahou
východočeských měst těch byla svobodnější účast na výnosném
obchodování stííbrem, kterému urburéři bránili zabavujíce ná-
klady drahého kovu, jejich předkupnému právu unikající a z Hory
podloudně do sousedních měst dopravované, kde cizí hosté na ně
čekávali.

Věnná města měla na obchodu tom patrně velký zájem
a počítala si za ústupek nevšední, když Albrecht nyní obmezil
právo konfiskační urburéřů na mílový okres kutnohorský a i tami
stanovil za hřivnu sebraného stříbra slušnou cenu 42 grošů. Jiné

I

*) Dne 28. září leželi ještě před Horou, kteréhožto dne Petr z Aspeltu
tam ,,v den svatého Václava" dává odpustky kterémusi oltáři ve Vídni
(\'ogt, Reg. nr. 1142) ; dva dny potom však počal se již ústup, neboť 30. září
přistupuje Smil z Obran, přední šlechtic moravský, v Kutné Hoře k poslušen-
ství krále Jindřicha a vvdává o tom listinu přísežnou, což by v obleženém
ještě městě asi sotva byl učinil (Schonach, Mitt. d. Ver. 43, 187).

I

505

Ústupky byly rázu obecnějšího, na příklad slib zachování dobré
mince jak grošové tak denárové nebo ustanovení processualní,
usnadňující postavení měšťanů ve sporech s pány a vůbec se ze-
many. Pro rozsah moci královské však zvláště důležité byly závazky,
hledící k umenšení a pevnému stanovení berní královských jak
z vlastních gruntů městských tak i ze svobodných statků jednotli-
vých měšťanů a k zúžení moci královského podkomořího ve věcech
rychetních. Měšťané se takovým zvětšováním kompetence svých
soudů patrně zajišťovali trvale před nákladným potahováním sporů
ke dvoru, stejně jako se snažili proti možné libovůli toho onoho
velmože, zastávajícího podkomořský úřad, zajistiti výsadou,
že nebude proti běhu práva zatčen nikdo, kdo může postaviti
rukojmí nebo má aspoň určité minimum nemovitého majetku.

Boj o korunu vedl tak mimoděk k soustavnému umenšování
panovnické moci v Cechách a to v nejrůznějším směru, neboť ani
ten ani onen nápadník trůnu nemohl odpírati drobné a někdy
i větší ústupky pánům a městům jeho se přidržujícím. Šlo o to,
nabýti co nejvíce půdy, a proto král Albrecht viděl v ústupcích
učiněných v klášteře opatovickém levnou cenu, získal-li jí skupinu
důležitých měst, východní Cechy ovládajících a k moravské oblasti
přirozeně přičleněných.

Města ta ostatně nebyla jedinými pevnými body, které ra-
kouská strana v Cechách zachovala ; podle některých zpráv dostal
se do jejích rukou také Nový Bydžov, osada ještě nehotová a jen
plaňkami hrazená, na samých hranicích zemských pak byl ob-
sazen hrad broumovský, opatem břevnovským Bavorem právě
v posledních letech zvlášť pevně vybudovaný. Také Kouřim stála
při straně rakouské, kdežto u samé Hory Kutné hrádek Pirken-
štejn byl rovněž opěrným bodem budoucího postupu. V západních
Čechách zůstávala Kadaň a Zatec v rukou habsburských, v Ce-
chách jižních pak Budějovice. i) Tu všude byly ponechány větší
nebo menší posádky, kdežto ostatek valně ztenčeného vojska

^) Bydžov jmenuje ovšem jen Dalimil, kdežto Budějovice jsou v počtu
měst uvedených Benešem Minoritou. Že Kouřim teprve v březnu 1308
uznala Jindřicha, jest zřejmé z Cod. juris nunicip. II. 156. O tom, že Brou-
mov byl v držení rakouském, dovídáme se ze smírčí listiny mezi Jindřichem
a Fridrichem Rakouským ze 14. srpna 1808, kde ovšem stojí doslovně ,,die
stát ze Broewnow" ; ale že Broumov v době té podobně býval psán, ukazuje
na příklad list Bonifáce VIII. z roku 1295 (Reg. II. nr. 1716).

606

královského opouštěl již v první polovici října') za zlé nepohody
zemi českou, rozděliv se na moravských hranicích dvojím proudem.

S některou částí obrátil se totiž vévoda Fridrich do Brna,
,,ke stráži města toho a k obhájení Moravy", jak praví rakouský
annaHsta, kdežto král Albrecht se vracel píímo do Rakous, po-
kusiv se ovšem ještě cestou v jihozápadní Moravě polepšiti moc
synovu tím, že pohrozil Znojmu, pied kterým ležel 17. října; ale
landštýnská posádka udržela město, takže králi nezbylo, než
bráti se dále. A v patách za ním vstupovali do Moravy stoupenci
jeho protivníka v čele s podkomořím Raimundem z Lichtemburka,
který 16. října byl v Brodě Německém a tři dny na to již vjížděl do
Znojma jako plnomocník krále Jindřicha, v zápětí rovněž přes
Jihlavu do Znojma chvátajícího.

Straně korutanské záleželo zřejmě velmi na tom, aby zachovala
v moci své tento strategicky důležitý kout země moravské, byť to
stálo značné ústupky. Stejně jako před tím Habsburkové městům
východočeským se byli zavázali nejedním slibem, byl nyní Jindřich
nucen městům jihomoravským slibovati hory doly, aby je udržel.
Tehdy si vymohlo Znojmo nejen nové záruky, omezující práva krá-
lovské posádky v hradě, a slib, že bude po Šest let vůbec úroků
i daní prosto,, nýbrž obdrželo i plné právo města Prahy a svo-
bodné obsazování rychty volbou měšťanskou, z kteréžto rychty
dokonce i důchody, dotud do komory markraběcí plynoucí,
měly býti na věčné časy obraceny ,,k nápravě města". To znamenalo
darování vskutku znamenité a svobodu zcela neobvyklou, ale
král nemohl toho patrně odepříti městu pro obranu proti Rakousům
tak důležitému, které si výslovně vyhradilo právo, vypověděti
mu přísahu poslušnosti poddanské, kdyby slibů nedodržel. A pod-
statných ústupků si vyžádali zajisté i ti páni moravští, kteří té
chvíle, jako to víme na piíklad o panu Janu z Klimberka, nově
ke straně korutanské přistupovali. Ukazuj íť nám listiny Jindři-
chovy, že král se snažil rozhčnými dary a exempcemi právními
získati pro sebe i osoby z nižšího duchovenstva, jako na příklad
plebány v Čáslavi nebo ve Znojmě, které jmenuje s\ými dvorskými
kaplany.

1) Listina, podle níž král Albrecht ještě 11. října v Opatovicích pro-
dléval (Reg. II. nr. 2151), pochází vskutku z 5. října (viz Bóhmer, Acta
imperii selecta 416 a Kopp 277).

507

Vraceje se v listopadu 1307 z jižní Moravy nazpět do Prahy,
měl tedy Jindřich asi podobný pocit, jako Václav II. tři roky píed
tím. S těžkými obětmi sice, ale přece podařilo se mu odraziti
hrozný útok krále římského, podporovaného mocnými knížaty
říšskými, a udržeti se na královském stolci přemyslovském. Ovšem
že postavení jeho bylo přece podstatně jiné a nesnadnější. Morava
zůstávala v rukou soupeřových svou větší částí a v Cechách rovněž
řada bodů důležitých. Jindřich utrpěl nadto těžké škody i ve svém
rodném panství. Neboť současně s útokem na Cechy vpadl zemský
hejtman štýrský, Oldřich z Wallsee, podporovaný arcibiskupem
salzburským Konrádem a biskupem krkským, do Korutan a zmocnil
se tu Celovce, Sv. Víta, Volkermarktu a jiných důležitých měst.
Jindřichův bratr Ota nemohl s dostatečným úspěchem brániti vé-
vodství, úplně pr ohlodaného enklávami salcburskými, frisinskými,
bamberskými a statky rozličných klášterů bavorských, kde země-
panská moc ještě nescelila kraj v pevnou jednotu, jsa zároveň
ohrožen v Kraňsku a vindickém krajišti hrabaty gorickými
a ortenburskými, užívajícími vhodné příležitosti k vyrovnání
starých sporů. Habsburská politika pak měla ve výbojích těch
aspoň vhodnou zástavu a příležitost připoutati k sobě i jiné
ziskulačné sousedy, jako na příklad patriarchu aquilejského, kdežto
naopak někteří ze spojenců Jindřichových, kteří jej byli tak horlivě
tlačili do zápasu o českou korunu, neprojevovali valné obětavosti.
Zejména Štěpán Dolnobavorský, který však tehdy prý vážně
churavěl. Ukázalo se to hned po skončení podzimní kampaně
v Cechách.

Tehdy král Albrecht, v Rakousích jen několik dní se pozdržev,
mohl se svou družinou bez velikých překážek projíti celým údělem
Štěpánovým. Bavorská výzva se mu postavila sice na odpor
u Neuburka na Innu, ale sestávajíc většinou z pěšáků na rychlo
sehnaných, byla těžkou jízdou švábskou na ráz rozehnána. Albrecht
bral se již 11. listopadu hlavním městem Stěpánovým, Lancutem,
a popleniv vydatně kraj, odpočal si v Norimberce, odkud bylo
nejsnáze stříci jak české, tak bavorské i wettinské nepřátely.

Pohnut}/ rok nekončil mu tedy zcela bez úspěchů, ale oč
zhoršilo se přece postavení jeho od vánoc předchozích, které byl
slavil ve Vídni s vítězným vědomím, že rodu jeho kyne trvalé
držení ohromného a nepřetržitého panství, prostírajícího se od
jižního svahu Alp až k Sále a do Polska Ztratil syna znamení-

508

tých nadějí a s ním i vétéí část Cech, kdežto výboj Durynska
a zemí míšeňských přes opětovné úsilí valně nepokročil ; protivná
koalice knížat nebyla povalena, nýbrž pevněji spiata společným
zájmem a hrozné oběti tolikerých válečných podniků doléhaly
stále tíživěji na jeho bedra. Již nemohl se jako před rokem opříti
o úvěr pražského a kutnohorského patriciálu ; v průběhu českého
tažení byl nucen jednotlivým rytířům hraditi splatný žold zase
zástavami, a zvláště, když koncem října rozpouštěl větší část
vojska v Rakousích, nebylo postavení jeho snadné. Obvyklé
náhrady jednotlivým hejtmanům za ztracené koně, lidi a zbroj
družily se k zadrženému žoldu a také opatření zimních posádek
pro česká města vyžádalo nákladu nevšedního. Tak zpravuje
nás náhodou zachovaná listina, že za jediného válečného oře,
zůstaveného ve službě pana Waltra z Castellu, velitele švábské
posádky v Chrudimi, bylo nutno dáti vlastníkovi v zástavu ovesné
clo v Brucku ve výši 44 hřiven. Ještě po letech při rozdělování ro-
dinného jmění počítal si rakouský vévoda Fridrich ve prospěch
svůj značné sumy, v kterých tehdy důchody jeho vévodství byly
zadluženy, a kdyby veškeré listiny úhradné, tehdy Albrechtem
vydané, byly zachovány, objevil by se jistě velmi pestrý obraz
složitých operací úvěrních jakožto rub hlučné výpravy rytířské .i)

Než starosti Albrechtovy byly zajisté i jiného rázu. Postavení
v říši bylo sice pro úžasnou pohyblivost a ráznost jeho v podstatě
ještě pevné, ale král cítil dobře, jak mnoho škodolibých očí
se upírá s nadějí k jakémukoliv jeho nezdaru a jak zejména
v západních končinách říše lačný soused, král francouzský FiUp
Sličný, se nemůže dočkati nového otřesení královské moci německé,
aby beztrestně v oblasti burgundské a lotrinské své panství
rozšířil. Albrecht viděl lépe než kdo jiný, jak úsilně diplo-
macie francouzská rozdmýchává zejména žhavý popel nespo-
kojenosti porýnských knížat duchovních, těžce nesoucích Albrech-
tovo vítězství v celní válce let 1301 — 1302 a s obavou hledících
i na jeho postup v Dur3'nsku, kde zejména m^ohučské arcibiskup-
ství mělo značné zájmy vlastní. A nad to ukazovala poslední léta
stále jasněji, jak mocné zbraně nabyl Filip Sličný v poddajném

^) Podle pozdějšího výroku Jindřicha VII. přesahoval náklad Al-
brechtův na výpravu roku 1307 peníz 100 tisíc hřiven a byl ještě po
letech z největší částí nesplacen. (Kron. Zbrasl. 139.)

509

papeži Klimentovi V., zbabělém a lakomém Gaskoňci, netroufa-
jícím si ani Francii opustiti, aby zasedl na apoštolském stolci
v Římě.

Nástupce hrozného Bonifáce VIII., v Avignone, Lyoně a kde
jinde v jižní Francii neslavně pobývající, chvěl se před bezohled-
ností rádců krále Filipa a vedl si zcela podle jejich přání zejména při
obsazování důležitých stolců církevních v Němcích. Již jmenování
Petra z Aspeltu arcibiskupem mohučským se tu obracelo zřejmě
proti zájmům Albrechtovým, nebot bývalý kancléř Václava II., ač se
zatím, s vrozenou opatrností vyhýbal otevřené srážce s králem
a v případě potřeby i své služby mu prodával, vyčkával jen vhodné
chvíle, aby se s papežskou pomocí a v dohodě s novým arcibi-
skupem kolínským, Jindřichem z Virneburka, zavázaným rovněž
jen králi Filipovi za své povýšení, znova domáhal sporných cel
na Rýně a vůbec moci, kterou Albrecht byl jejich předchůdcům
zkrátil. Jmenování rodilých Francouzů na stolec basilejský a
kostnický, s rodinnou mocí habsburskou těsně sousedící, bylo
také neklamným znamením nového směru papežské politiky
z Paříže ovládané, který byl dovršen, když po smrti Dětřicha
Trevírského i tento třetí stolec kurfiřtský byl papežem v únoru
roku 1308 dán Balduinovi Lucemburskému, mladíčkovi připouta-
nému závazkem lenní věrnosti ke králi francouzskému a takřka
na dvoře Filipově v3n-ostlému.

Král Albrecht cítil jasně, jak mu obratná ruka lstivého sou-
seda na západě, který se dovedl před nedávném i o vzdálené Pře-
myslovce opříti a k němuž se snad již tehdy i) i Jindřich Koru-
tanský o pomoc obracel, soustavně podkopává půdu v Porýnsku,
a byl si vědom toho, že konečný neúspěch v Cechách a v Míšni může
zvířiti proti jeho rodu v říši novou bouři, horší předchozích. Bylo
tedy nutno tu i tam a zejména v Cechách, zvítěziti nebo aspoň
udržeti se stůj, co stůj a proto vidíme, že ani zima zde nepřinesla
úplného klidu zbraní. Neúnavně se snaží obojí strana na tom
onom bodu otřásti silou protivníkovou a zviklati jeho postavení.
A bylo přirozené, že v této drobné ,, denní" válce popud nevycházel
jen od panovníků, nýbrž že samostatná podnikavost jednotlivých
pánů v ní měla volné pole.

^) Aspoň lze tak souditi z pozdějších zmínek o jednání mezi Paříži
a Prahou při volbě krále římského roku 1308.

610

Tak se dovídáme ze záznamu letopisce jinak na slovo skou-
pého, že pan Vilém Zajíc z Valdeka dobyl Žatcc, takže v této
části Cech již jen Kadaň zůstala v moci habsburské. Daleko větší
pozornost pak připoutaly k sobě boje v kraji věnných měst vý-
chodočeských. Posádky v nich rozsazené se utká va jí s okolním
zemanstvem v neustálých potyčkách, pustošíce a vypalujíce sou-
stavně okolí, až z toho vznikaly pověsti, že král Albrecht chce
Cechy hladem vymoriti. Hodlá prý na jaře přivésti do království
roty chlapů s kosami, kteří úrodu požnou a donutí tak pány české,
aby se pokořili před jeho Šváby, v městech rozloženými a z Rakous
zásobovanými. Vskutku zdá se ovšem, že bylo již v zimě nutno
věnná města z Moravy zásobovati a to dalo podnět k šarvátce,
působící široko daleko mnoho hluku, o níž jak u Dalimila tak
v rýmované kronice štýrské máme dosti podrobné zprávy.

Někdy po novém roce 1308 byl totiž z Moravy takový oboz
zásobovací, prý na 30 vozů, vypraven k Vysokému Mýtu a bylo
třeba, aby se mu dostalo na české půdě bezpečného průvodu.
Proto se vypravila značná četa Švábů z Chrudimě k Mýtu, vedouc
si při tom s bezstarostným sebevědomím, ač prý byla zajatým
českým županem varována před nástrahou. Z pozdějších listin vy-
svítá, že v čele jejím .byl Walter hrabě z Castellu, týž hornofrancký
pán, který s bratrem Dietegenem býval kdys ve službách Václava II.
a pur kraboval na Kladsku. Znal tedy jistě poměry české a byl
z těch cizích pánů, proti nimž se již za Václava II. obracela žárlivá
nenávist české šlechty. Mezi vesnicemi Turovem a Opočnem byla
jeho četa vskutku napadena houfem Cechů, vedených Ctiborem,
pánem blízké tvrze Uherska. Útočníci měli snad počtem převahu,
ale němečtí rytíři, zvyklí pohrdati Cechy a spoléhajíce na svou do-
konalou výzbroj, přijali boj. Chvástajíce se prý, že z nich každý
platí za deset protivníků, pustili se v půtku, pyšně tlukouce mečem
o štíty a potřásajíce vysokými klenoty na helmách. Ale konec byl
žalostný, neboť téměř nikdo z švábských pánů se nespasil z boje.
Většina, ztrativši koně, byla zajata a ještě po letech počítal si pan
Walter z Castellu na 800 hřiven škody z této pohromy.

Otakar Štýrský omlouvá sice porážku tvrzením, že šest Cechů
šlo na jediného Němce, a praví dokonce, že sedláci, sběhše se z okol-
ních vesnic, pomáhali tyčemi a žebříky utloukati opěšalé rytíře;
ale po celých Cechách se nesla radostná zvěst o slavném ví-

511

tězství nad devíti hrabaty a jejich houfy, zvyšujíc neobyčejným
způsobem sebevědomí ozbrojené společnosti národní.

Od dob Přemysla II. hledělo se v Cechách i v zemích soused-
ních na švábské a porýnské pány, vycvičené v těžkém jízdním
boji po západním způsobu a lesknoucí se v nákladné zbroji, s po-
svátnou úctou, stejně jako se hledělo v .Toskáně nebo Neapolsku
nedávno před tím na sevérofrancouzskou družinu Anjouovců.
Moc habsburská od dob Rudolfových opírala se především o ně
a páni ti byli zvyklí prodávati válečný věhlas svůj cizím panovní-
kům, jako byl Václav II., jen vehni draze. Již rok 1304 a podzimní
tažení 1307 ukázalo, že lze odolati jejich útoku, nyní však bylo
zřejmé, že cizí páni nejsou ani v otevřeném poli nepřemoži-
telní a že se dají zajímati jako jiní. České rytířstvo cítí s chloubou,
že dorostlo jejich výše a jásá nad východočeským úspěchem
stejně hlasitě, jako nedlouho před tím jásali durynští a míšeňští
bojovníci, .když u Lucky pobili a přemohli podobně větší četu
Švábů. Vojenská prestiž Habsburků, opírající se o jihoněmecké pro-
fessionály rytířského boje, která byla tak ohromila svět úspěchy
získanými na Moravském poli, u Gollheimu a v jiných menších
srážkách, nepomíjela jen obratnou defensivní strategií českou,
nýbrž ztrácela i v otevřeném poli své kouzlo.

Naděje Jindřichovy na zachování koruny české drobnými
úspěchy těmi tedy stoupaly zajisté nemálo a oblast jeho moci vzrů-
stala; tak vidíme, že v březnu 1308 město Kouřim uznalo jeho
panství, a zdá se, že i na Moravě nabýval půdy. Aspoň se dovídáme,
že rakouský vévoda, na hranici korutanské prodlévající, po
porážce u Opočna na rychlo poslal do Moravy se zvláštní vojen-
skou posilou štýrského maršálka Oldřicha z Wallsee, aby markrab-
ství zajistil, a templářský mistr Egon, podle kroniky štýrské
rovněž důvěrník vévodův, se snažil rozličnými ústupky zachovati
v táboře habsburském vlivné pány moravské, jako byl pan Bolek
z Kravař.

Ale přes tyto příznivé vyhlídky můžeme dáti víru Otakarovi
Štýrskému, ujišťujícímu, že Korutanec již na počátku roku 1308
prodléval v Cechách jen s pocitem stesku po svém rodném panství
v Tyrolích a ,,daz in des lebens dá verdróz". Jeho postavení v zemi
vskutku nebylo závidění hodné. S podstatnou mocí vlastní do
země nepíišel a ve chvíli, kdy Habsburkové a jejich spojenci ohrozili

612

téměř celé Korutany, nemohl na bratrovi Otovi žádati ani posil
ani peněz. Byl stále odkájsbi na pomoc a dobrou vůli svých českých
voličů a z těch jistě mnozí jen a neradi nesli vyhlídku, že země
ostane snad na dlouhou řadu let bojištěm a jablkem sporu mezi
dvojí dynastií, podobně jako ubohá Míšeň nebo Durynsko. Proto
vyčítali prý Jindřichovi mnozí neskrytě ,,daz er hát niht der maht
noch der kraft von siner erbschaít, dá er uns mit beschermen mug".

Trousily se pověsti, že také značný počet pánů českých se
začíná přece viklati ve své věrnosti a že mistr Egon také z Čech
přinesl do Vídně dobré sliby pro vévodu Fridricha a výzvu, aby
znova udeiil na Cechy, panstvím Jindřichovým již přesycené.

Že páni čeští vskutku nebyli v slovu příliš pevní, Jindřich
dobře věděl, a poslední léta je navykla žádati nadto za poddanskou
věrnost a pomoc stále nové a nové ústupky. Královské listiny
Jindřichovy z první polovice roku 1308 nám ukazují jasně, jak
kde kdo v Čechách zneužíval tísně zvoleného, krále k množení
svých důchodů a práv. A snad ze všech nejzjevněji biskup pražský,
Jan z Dražic.

Biskup ten stál sice od počátku při Jindřichovi a zacho-
vala se nám i přísežná formule, kterou mu věrnost poddanskou
sliboval. Ale trval 'na tom, aby mu nový král dal plnou náhradu
těžkých škod, které biskupství v posledních letech válečnými
běhy bylo utrpělo, a počítal si peníz tak velik}^, že se patrně dlouho
jednalo o to, jak věc rozřešiti. Konečně na jaře 1308 byl nalezen
způsob zdánlivě vhodný. Král slavnostní listinou přiřkl biskupovi
i jeho nástupcům na věčné časy plný desátek z důchodů mince
kutnohorské i z urburního zisku kom.ory^ ze všech dolů v Cechách.
Biskup měl nabýti práva sázeti ke všem urburním úřadům své
zřízence, aby přijímali týdně desátek ten a dbali o jeho úplnost.

To byl ústupek vskutku neslýchaný, který při výši důchodů,
králi českému z hor plynoucích, znamenal jistě lichvářskou ná-
hradu škod biskupových a v budoucnosti se opravdu ukázal ne-
možným. Ale král Jindřich byl nucen postupní listině přivěsiti
svou pečeť a v}' značný jest i způsob, jakým k tomu bjd přiveden.
Biskup sám toho nedokázal, nýbrž teprve, když se byl smluvil
s panem Jindřichem z Lipé, nejv^-šším maršálkem, který spolu
s podkomořím panem Raimundem z Lichtemburka měl patrně
krále především v rukou. Jedině pan Jindřich toho dosáhl u kťále

513

,, zralostí rady a podpory své", jak biskup výslovně uznává, ale
ovšem ne zadarmo. Závaznou listinou, provázenou souhlasem
kapitoly, slíbil mu biskup darem za pomoc tu roční podíl 200 hřiven
z výnosu zmíněného desátku a to na věčné časy, takže Jindřich
z Lipé důchod ten mohl odkázati nebo prodati komukoHv, jen
když to nebyl nepřítel kostela pražského ; a také to si vymiňoval
biskup, aby mu bylo volno kdykoliv vykoupiti tíživý úrok ten
sumou 1000 hřiven.

Tu vidíme nejlépe, jak bezohledně se dělil přední rádce králův
s biskupem o peníz vydřený na bezmocném panovníkovi a není
tíeba pochybovati, že šlo o věc zcela podobného rázu, když král
později na pííklad i ]inému Ronovci, Hynkovi řečenému Žák,
synu nejvyššího purkrabí Hynka z Dube, zastavuje kutnohorské
lyžné, tedy důchod, kteiý jinak koruna s užitkem pronajímala
městu neb rychtáii a jehož si feudální pán povšiml zajisté jen jako
příležitosti k vydatnému zisku. Listinami toho nelze sice veskrze
doložiti, ale není třeba nevěřiti steskům kroniky zbraslavské na
hrabivost i jiných pánů, z nichž prý ,,co mohl kdo z důchodů
korunních uloviti, to snažil se podržeti, jeden získávaje města
nebo vesnice, druhý opomíjeje neprávem uchvácené vrátiti a
všichni hromadíce o překot bohatství".

Čechům veřejné mínění evropské později jistě křivdilo do-
mněnkou, že si Jindřicha Korutance vůbec jen proto zvolili za
krále, že byl bezmocný a neschopný čeUti jejich ziskuchtivosti.
Pohnutky, jež vedly k jeho volbě, byly jistě méně vypočítavé,
ale l^-dyž se postavení jeho tak utvoiilo, že byl nucen znova a
znova se ucházeti o pomoc panskou, bylo asi z předních velmožů
nemnoho těch, kteří by byli odolali svodu a nezajistih si aspoň
některé výhody. A města si vedla zcela podobně.

Tak vidíme, že byl Jindřich nucen věrnost Litoměřických
kupovati 26. února 1308 privilegiem, podle něhož měly všechny
dotavadní i budoucí svobody Praze udělené také Litoměiicům
náležeti, ale město píi tom neodstupovalo od svého práva magde-
burského; a zejména se zavazoval král tehdy na věčné časy, že
Litoměřic nikdy nezastaví, nýbrž pod přímvm panstvím svým
je zachová. Totéž bylo slíbeno i městu Písku, kterému se
nadto dostalo záruky, že původní osada, Starý Písek, opodál
města ležící, nikdy nebude ke škodě nového založení znovu-

Susta, Dvé kniby eeských déjta I. 33

614

zřízena.^) Příklad, který dala na podzim roku 1307 města věnná,
horní a Znojmo, působil patrně mocně i v městech ostatních,
a snaha dosíci ve vhodné době znamenitých darů a výsad na
újmu moci korunní, stala se obecnou jak v panstvu tak v pa-
triciátu.

Tím vším byl \'šak povážlivě stupňován rozvrat hospo-
dářství komorního, zjevný již za Václava III., a málo rázný král
nevycházel z tísně, upadaje hloub a hloub do rukou věřitelů.
Hned z prvních měsíců jeho vlády máme dlužní úpisy, jimiž
slibuje jednotlivým měšťanům pražským a jiným věřitelům
postupné splácení půjčených peněz z urburních důchodů kutno-
horských, které byly již předchozími anticipacemi tak za-
tíženy, že týdenní podíl na těžbě a zisku mincovním komoře krá-
lovské náležitý byl vskutku na dlouhou dobu napřed úplně vy-
čerpán.2) Proto nezbývalo králi a jeho podkomoíímu panu Rai-
mundovi z Lichtenburka, než aby hledali jiných, mimořádných
zdi- oj ů, a tu daňový útisk bohatých klášterů zůstával cestou
nejschůdnější.

Nenávist, kterou kronikář zbraslavský věší na vládu Jind.i-
cho\ai, má zajisté hlavní počátek v úsilí, s jakým vláda ta na
cisterciácích vy^nucovala s rozličnými záminkami mimořádné
dávky. Tak byl klášteru sedleckému upřen podíl na urbuře kutno-
horské, plynoucí patrně z gruntovních nároků kláštera k části
důlního pole, a opat donucován, ab}^ si právo to, chce-h je vůbec
zachovati, vykupoval nemalými půjčkami, což opatrnému finanční-
kovi, jako byl sedlecký Heidenreich, bylo zajisté věci velmi trpkou,
zvláště když viděl, že z peněz, na klášteře tak vydřený''ch, bohatnou
páni, dávnou nepiízní a závistí proti cizím klášterníkům se ne-
tající.

Z novějších historiků se pokusili někteíí o obhájení nešťastné
vlády Jindřichovy proti nelítostnému odsudku Petra Žitavského

1) Listina pro Písek jest zachována jen v pozdějším českém překlade
(Cod. jur. nunic. II. 158), s datem však jistě porušeným . Neboť 13. srpna
1308 Jindřich népobýval v Praze, nýbrž ve Znojmě ; proto Iza míti za to, že
tu jde o omyl překladatelův a že listina vskutku náleží do prvních měsíců
roku toho.

*) Tak ukazuje na příklad dorsuální poznámka na dlužním zápisu
Jindřichově pro pražského měšťana Fridlína z října 1307, že dlužných 661
hřiven nebylo splaceno z urbury, jak bylo slíbeno, nýbrž že si věřitel pomohl
k penězům teprve později zabavením několika set beček tyrolské sole z Hallul.

515

a o důkaz, že její obraz v kronice Petrově jest stranicky zkreslen.^)
Ale jistě neprávem. Jindřich snad nebyl osobně špatnějším mnohých
svých vrstevníků, ale nestačil rozhodně na těžký úkol, jehož se
byl podjal, jsa k tomu ovšem od počátku tlačen spíše naléháním
piátel, než vlastní vůlí k moci. Naznačili jsme již také, že tragika
jeho panování byla aspoň z části důsledkem nedostatečnosti
vlastních prostředků, s jakou byl vržen do víru bojů o korunu
českou, ale hlavní příčinou nezdaru byla přirozená slabost králova.
Dalimilovi jest Jindřich člověk dobrý sice, ke kralování však
,, sprostný ', který nemá jiné starosti, ,, jedno že rád, boží muž, syt
býti chtieše", a ironická karakteristika ta souhlasí plně s poznám-
kami i jiných souvěkovců, ať to jest erfurtský letopisec, jemuž
Jindřich byl ve vládě příliš ,,mansuetus", nebo kronikář svételský,
který jej bez rozpaků kára z lenivosti ; ze všech těchto úsudků plyne
jeden a týž dojem malomocné neschopnosti, kterou zbraslavský
opat vytýkal tvrzením, že Jindřich nebyl sice hošík věk m, vskutku
však jednáním.

Pii tak malých vlohách vrozených tedy a chabé prostřed-
nosti povahové pochopíme, že synu Menhartovu bylo ve vrtkavém
a jemu cizím prostředí českém záhy nevolno a proto vystihl
štýrský veršovec patrně zcela dobře královo postavení na počátku

1) Ze starších to byl zejména Heidemann (Forschungen zur deutschen
Geschichte IX. 471), hlavně o rozbor kroniky zbraslavské se opírající, který
však ve své apologetické sna^e nevytkl dosti důrazně, že také jiné prameliy,
jako na příklad letopisci raTíOuští a durynští, o Jindřichovi nevalně soudili,
a že on i pozdější vládou svou v zemích alpských zjevnou neschopnost projevil
(viz o tom na př. Huber, Gesch. Oesterreichs II. 105). Z novějších pak zej-
ména J. Gebauer (Věstník spol. nauk 1908) snažil se dokázati, že vláda Jindři-
chova přinesla do Čech nový, pokročilejší řád účtování komorního a splácení
dluhů královských z důchodů urburních místo primitivního zastavování
azcizování statků komorních, za Přemyslovců prý jedině obvyklého. Tvrzení
takové mohl však vysloviti jen, kdo o komorní správě posledních Pře-
myslovců vskutku valně poučen nebyl a celek' vlády Jindřichovy nadto
posuzoval jen podle několika ojedinělých dokumentů. Od badatelů něme-
ckých bylo takové ukvapené posuzování poměrů českých ovšem s ochotou
přijato, jak dosvědčuje na příklad článek R. Heubergerův (Mitt. d. Inst*
Erg. IX. 120), kde se odkazem na bádání Gebauerovo výslovně píše, že
finanční hospodářství Menhartovců, třebas se v alpských zemích velmi
špatně bylo osvědčilo, v Čechách bylo ,,imxnerhin ein Fortschritt gegeniiber
dem bis dahin herrschenden primitiven Gebrauch". Kdo zná vskutku
dobu Václava II., přizná, že opak jest pravda.

33*

516

roku 1308 tvrdě, že Jindřich měl tehdy chvíle, kdy zoufal nad
úspěchem a chtěl znova utéci se z Cech do klidu rodných hor.
Ale i k tomu bylo tíeba větší odhodlanosti, nežli mu byla osudem
dána, zvláště když byl k dalšímu setrvání v boji znova a znova
přidržován ráznou rukou cizí.

Vír dobrodružného života zavál totiž v době té zase do Prahy
muže, který již za posledních Přemyslovců tu býval častým hostem,
Otu Bavorského, nástupce Václava III. na trůnu uherském.
Vyváznuv ze zajetí vojvody sedmihradského a nemoha si troufati
nazpět do Bavor ani pies kraj Matouše Trenčanského, ani pies
země habsburské, byl Ota nucen k dlouhé, bludné pouti. Píes
země Jiřího, knížete HaUčského, jehož matka byla jeho vlastní
tetou, dostal se konečné do Slezska k vévodovi Jindíichovi Hlohov-
skému, kterýžto byl sestrou svou rovněž s Wittelsbachy sešvakřen.
Zasnoubiv se v Hlohově s jeho dcerou Anežkou, chvátal odtud
do Cech, a objevil se tu asi v lednu 1308, maje prý ještě dlouhý
vous střižený podle uherského způsobu.

Již před zajetím v Sedmihradech byl neklidný kníže ten hlav-
ním podněcovatelem spolků v říši čelících Habsburkům, jsa si
jasně vědom, že koruny uherské nezíská, dokud jeho soupeř,
Karel Neapolský, bude jimi podporován. Trpký neúspěch uher-
ského dobrodružství jej nikterak neukhdnil. Naopak; přichází
do Prahy s novými, velkými plány a stále pln důvěry, že mu
trosky bývalé české strany, kolem pánů z Gysinku se kupící,
znova ote\Tou cestu do Uher a že pom.ocí jich bude možno dokonce
i Štýrsko válečně ohroziti. Proto měl býti pan Jindřich z Gysinku
ještě pevněji připoután k protihabsburské straně sňatkem svého
syna s dcerou vévody korutanského Oty, a cestou Slezskem nabyl
pak Ota rovněž i přesvědčení, že by bylo vhodné a možné také
tamní Piastovce získati k pomoci proti Albrechtovi. Z vypravo-
vání Otakara Štýrského o věcech těch zní takřka ozvěna hesel
známého manifestu z roku 1278, když se tu vyspravuje, jak Ota
hodlal přesvědčit knížata polská, že vítězství krále římského
v Cechách by přineslo také jim ztrátu svobody a kruté panství
německé.

Vskutku se asi snažil a snad se zdarem dosáhnouti především
vyrovnání sporů mezi budoucím tchánem svým, vévodou hlohov-
ským, a mladým \Tatislavským vévodou Boleslavem, švakrem

517

Jindřicha Korutanského, kteří, jak víme, zápasili o dědictví
velkopolské. Aspoň neuplatňoval v pozdější době Boleslav již
nároků svých ve směru tom a náhradou mu bylo Opavsko, jehož
se později vskutku zmocnil a to nepochybně v dohodě s koru-
tanským švakrem proti vévodovi Mikuláši, levobočku Přemysla II.

Podle zpráv Otakarových neúnavný Ota vysílal pak z Prahy
poselství až do Sas, jednaje zároveň o udržení spolku s Fridrichem
Míšeňským a hledaje znova zajištění branné pomoci Eberharda
Virtemberského, jehož zástupcové se v první polovici února 1308
v Praze zase objevili a s králem českým vešli v novou smlouvu,
kteráž nám jest v plném znění zachována a v níž se úkol Oty
Bavorského jakožto plnomocného prostředníka výslovně vy-
týká. Na plných deset let zavazuje se v ní švábský hrabě podpo-
rovati proti Albrechtovi a jeho stoupencům krále českého a v pří-
padě jeho smrti i jeho dědice, totiž královnu Annu a její sestry,
Elišku a Markétu, které tu vystupují společně jako jediné pravé dě-
dičky zemí českých, kdežto o Anežce, dceři Václava II. z druhého
lože, se zmínka neděje. Eberhard sám hodlal přijeti k ratifikaci
smlouvy do Prahy o příštích velkonocích, dostav za námahu svou
zaručeno paušální odbytné deseti tisíc hřiven, jejichž splatnost byla
hned přesně stanovena. Čtyři tisíce měly býti ještě před příchodem
Eberhardovým pro něho deponovány u pražského měšťana Milíuláše
od Věže z rodu Welfoviců, kdežto zbývajících šest tisíc mu mělo
býti později vypláceno ve lhůtách a na záruky, které by určil
Oto Bavorský, jehožto ,, radou a pořízením" smlouva vůbec vznikla.
Korutanský král jeví se tu zcela ve vleku dobrodružného Wittels-
bacha, který, upraviv dílo v Praze, chvátal dále do vlastní země,
kam prý ještě před koncem února dospěl.

Obojí strana tedy, král římský stejně jako koalice proti němu
ukutá, chystaly se na jaře 1308 k obnovení zápasu, jehož hlavním
jevištěm měly zůstati nešťastné země koruny české. O velikonocích
v dubnu 1308 přijel vskutku Ota znova do Prahy, tentokráte
se samým Eberhardem, a přípravy válečné byly zajisté v plném
proudu, když začátkem května vší říší se rozezněla neuvěřitelná
zpráva o zavraždění krále Albrechta.

Sbíral právě na horním Rýnu s těžkým úsilím spojence a len-
níky k novým bojům, když byl 1. května zrádně ubit mladým
synovcem Janem a jeho druhy v kraji, který byl vlastní kolébkou

518

jeho moci rodové, právě tam, kde švýcarské řeky Aara, Reusa
a Limaat do roviny vstupují a volněji se rozlévají. Velmocné
postavení prvních Habsburků rozkvetlo s rychlostí věru úžasnou
v krátké době třiceti let nejen podivuhodnou jejich rázností, nýbrž
také náhlým skonem jejich hlavních soupeřů ; pomohla je budovati
stejně záhuba Přemysla II. i Adolfa Nasavského v rytířském
boji, jako neočekávaný konec Václava II. i jeho syna. Ale roku 1307
osud obrátil svou čepel proti nim samým a to, aspoň podle mínění
mnicha světelského, prý proto, že se tehdy kněžstvo králem
Albrechtem nespravedlivě utiskované, přestalo za něho modliti a
Bůh se jal navštěvovati plémě Rudolfovo svým hněvem.

Zemřel tak podivně mladý král český před Horažďovicemi
a několik měsíců potom ležel i jeho otec bezduch v krvi přímo
pod rodným ,, hnízdem jestřábů", strmým Habichtsburkem , nedo-
sáhnuv cílů svých, ke kterým spěl s tak neúnavnou prudkostí
a tuhou vůlí, v pravdě ocelový muž, v jehož prsou jedině něžná
náklonnost k manželce a vlastním dětem zněla měkčí strunou.
A byla v tom divná hra osudu, že vražedné ostří do jeho hrdla
vetkl vnuk Přemyslův a syn téže české princezny Anežky,
která pohrdlivě vyčítala svému bratrovi Václavovi II., že
netouží po koruně- císařské, tvrdíc s vášnivým sebevědomím,
kdyby vládla všemu světu a jen malý kousek země by panství
tomu se vzpíral, že by dala všechno v sázku, aby i ten získala.

Posledním důvodem k hroznému činu bylo osmnáctiletému
mladíku ovšem hořké zklamání nad soustavným zadržováním
slibovaných statků Kyburských, ale již souvěcí letopisci neklamali
se o tom, že to, co vášeň Janovu stupňovalo až k Mlenství, bylo
zklEimání nad ztracenými většími vyhlídkami. Hoch chovaný až
do roku 1304 na dvoře pražském, viděl nejprve ve sporné Míšni
své budoucí panství, ale byl rychle zklamán. Rod jeho matky
vymřel v Cechách a on cítil, jak praví brabantský pokračovatel
světové kroniky Martino\y, že jest ,,regno Bohemiae proximior
haeres". Ale řada synů Albrechtových vsunula se zase mezi něho a
českou korunu ; ve Znojmě v lednu 1307 král římský, uděluje jim
všem korouhve lenní, ani slovem nevzpomněl práv Janových
a nyní dospívající princ viděl, jak i jeho otcovský podíl a věnné
statky mateřské ve Švábsku propadají zástavám, které žádal
boj o Míšeň a Cechy ve prospěch šťastnějších bratranců. Proto

619

vzkypěla v něm prudká krev matčina a bez rozmyslu pozdvihl
ruku proti strýci, vida se odsouzena k doživotní prostřednosti
a nedoveda toho snésti.

Byla to sice planá pomluva, když oficiosní letopisec rakouský
v klášteře sv. Kříže psal, že král byl zavražděn úplatkem českých
peněz, jimiž prý byli vrahové získání, ale nepiímo to byla přece
česká otázka, utkvělá touha zajistiti korunu Přemyslovců svému
potomstvu, která ukrátila dny Albrechtovy, a v Praze zazněl
především jásot nad hrozným činem ,,junocha šlechetného" .i) Petr
Žitavský kára ostře lid ten, který podle něho se radoval nad krutou
smrtí hlavního nepřítele království, nevěda, jaké jiné horší metly
mu osud chystá; ale vskutku jásot nezněl jen v Cechách, nýbrž
i na mnoha jiných místech v říši poznamenali o zesnulém, že ,,ani
nářku ani žalu po něm neslyšáno". Většina knížat říšských,
světských i duchovních, oddechla si, jsouc zbavena tvrdé ruky
krále, který s houževnatostí tak znepokojivou budoval monarchii
svého rodu a o jehož cílech nebylo lze ííci, kam až směřují. V první
řadě ovšem triumfovala koalice stojící v boji s Habsburky.

Fridrich Míšeňský, který po nedávné smrti svého bratra
Diezmana spojil ve své ruce téměř veškeré nároky domu wettin-
ského, upevňuje se nyní znova v Durynsku, pokoÍTije Eisenach,
odkud mu král Albrecht ještě na počátku roku byl zahrozil, a vy-
tlačuje rychle habsburské posádky z Osterlandu i Pliseňska.
A jeho příkladu následuje i Jindřich Korutanský v Čechách, snaže se
co nejrychleji uceliti panství své jak v království samém, tak
na Moravě.

Mladí dědicové Albrechtovi s vévodou Fridrichem a třetím
bratrem Leopoldem v čele octli se tak ovšem na ráz v největší
tísni a při nejistotě, zda se podaří jim zachovati korunu římskou
a mocné postavení v říši, byli v zemích českých rychle tištěni
do málo nadějné defensivy, takže panství Fridrichovo se začalo
v zápětí po zavraždění Albrechtově i na Moravě zjevně droliti.
Jest význačné, že na příklad od 18. května při dvoře Jindřichově
vystupuje přední pán moravský, Vítek ze Svábenic, dotud komorník
olomoucký, který brzy potom obdržel od Jindřicha i důležitý

^) Tak o Janovi piše Dalimil, který i jinde poohvalně naráží na čin
Paricidův, dávaje již Přemyslovi od pluhu prorokovati, že po vymření rodu
jeho ,,vnuk pomstí svého děda".

520

Úřad podkomořský na Moravě. A také biskup oloiroucký Jan
opustil tábor rakouského vévody, čímž se ovšem sám dostal do
těžkých sporů. Mnozí totiž z jeho manu, s nimiž již před tíni míval
zlé soudy, zůstali při Fridrichovi, a v kapitule i kléru olomouckém
se utvořila strana rakouská, vedená, jak se zdá, kanovníkem
mistrem Martinem, která odpírala biskupovi zjevně poslušnost,
takže Jan byl nucen sáhati až k rozsudkům, zbavujícím many
lén a neposlušné kněze obr očí.

Válka vnitřní pronikala tak veškerou Moravou, zatím co
král Jindíich hleděl užíti nesnází strany protivné především
k tomu, aby ve východních Cechách vytlačil rakouské posádky ze
zbývajících měst. Začátkem června vidíme, jak rozbil vojenský tábor
na Kutnohorsku, kde dotud protivníci jeho byli z hradu Pirken-
štejna okolní kraj stále znepokojovali. S pomocí horníků kutno-
horských byl po některém obléhání hrádek bohatého kverka
vskutku přinucen ke kapitulaci, a Fridrich nebyl s to, posk^iinouti
mu pomoci; a zajisté v touž dobu počet měst, v nichž habsburské
posádky se ještě držely, zmenšil se na několik málo ostrůvků,
trčících beznadějně v kraji, obecně již uznávajícím korutanského
nápadníka.

V té chvíH pak právě před Kutnou Horou došlo k zajímavé a
význačné změně v dvorské vládě Jindřichově. Dotavadní podko-
moří, pan Raimund z Lichtemburka, který od nastoupení Jindři-
chova byl vedl správu komorní, tu ustupuje s úíadu. Pííčiny
neznáme; snad nestačila již jeho úvěrní síla, aby v napiatých po-
měrech dále financoval vládu Jindřichovu a čelil obtížím, které
žádaly ruky silnější. Ze zpráv listinných vysvítá vskutku, že byl
v poslední době před tím nejednou nucen na vlastní vrub sháněti
těžce potřebný peníz,^) a při konečném počtu s králem, který
složili 11. června v ležení u Kutné Hory královský kancléř Petr
Angelův a komorní písař Mikuláš, dokázal Raimund, že svých
peněz za komorou královskou má již 9042 hřiven 1 lot. Dále
patrně jeho úvěr nestačil a proto vrací úřad do rukou králových,
vymiňuje si, že mu dlužná suma bude co nejrychleji splacena
z urbury a mince kutnohorské .2)

^) Tak zastavil v květnu 1308 několik svých vesnic a vesnic bratra Ol-
dřicha cisterciákům sedleckým v 1600 kopách.

2) A to nejprve po 200 hřivnách týdně a teprv^e až by umořen; dosáhlo
dvou třetin dlužní sumy, zbytek po 100 hřivnách, takže podle smlouvy té

521

Můžeme býti ovšem jisti, že pan Raimund při počtu tom
sebe nikterak neošidil a spolu jest zjevné, že vlivné místo nepo-
stupoval nikomu, kdo by byl jeho komorní správu podrobil přísné
revisi dodatečné. Neboť úřad podkomořský bére z rukou jeho
příbuzný a přítel zjevný, pan Jindřich z Lipé. Obratní Ronovci
patrně nebyli ochotni ztratiti vliv, kterého byli u dvora nabyli;
nestačil-li již pan Raimund, sune se na jeho místo bohatší a ještě
bezohlednější člen rodu, který si k němu cestu byl již před tím
dobře upravil. Viděliť jsme, jak býval pan Jindřich z Lipé z před-
ních opor, ale zároveň i věřitelů královských a jak zištně dovedl
zneužívati svého vlivu; panu Raimundovi sloužil již během jeho
úřadování za ručitele při půjčkách a byl vyhlédnut i za případného
poručníka synů Raimundových. Úřad, který byl v tehdejších
poměrech vskutku nejdůležitějším při správě korunní, zůstával
tedy v rukou téže skupiny, která krále Jindřicha svým vlivem
obklíčila, jenže ctižádostivý pán z Lipé, jehož rychlý postup,
od roku 1304 se počítající, jsme mohli sledovati, opět vystoupil
o stupínek výše. Neboť pro jeho postavení bylo vyznačené, že se
nevzdal ani hodnosti nejvyššího maršálka, k níž mu byla vražda
Tobiáše z Bechyně cestu otevřela, nýbrž že ji spojil s úřadem
podkomořským a tak zvolna dospíval opravdového major domátu
vedle stísněného krále.

Věc ta byla pak tím důležitější, ježto se smrtí krále Albrechta
postavení Jindřicha Korutanského vskutku začínalo tak nadějně
polepšovati, že závislost na pánech českých, do níž ho vtiskl boj
s mocí habsburskou, mohla býti snad v krátce střesena. Obracelť se
zápas zřejmě v jeho prospěch nejen v zemích českých, nýbrž také
v kraji korutanském, čehož svědectvím byl zejména smír, uza-
vřený počátkem července 1308 vévodou Otou Korutanským,
bratrem Jindřichovým, s dotavadním spojencem Habsburků,
hrabětem gorickým.

Habsburští bratří, Fridrich a Leopold, jimž připadla nesnadná
úloha zachrániti ze spletitého dědictví a nároků, po otci na ně tak
náhle přešlých, co se zachrániti dalo, poznali tu asi rychle, že od
boje o korunu českou dlužno zatím stejně upustiti, jako od boje
to panství durynsko-míšeňské. Jevilať se jim právem věcí důleži-

odcházející ministr byl nucen nejméně pět čtvrtí roku poshověti, než dosáhl
plné náhrady svých záloh.

522

tější péče o starší državu rodovou a pokus o zachování koruny
římské, jejíž ztráta nesla s sebou zlá nebezpečí, jak již jednou,
roku 1292. zkušenost byla ukázala. V této náladě stal se tedy smír
jejich s Jindiichem Korutanskýin rychle možným.

Již někdy v červenci bylo uzavřeno předběžné příměří, které
nr.ělo zastaviti drobný boj v Cechách doznívající a zachrániti zbýva-
jící skupiny habsburských stranníků před úplným vykrvácením.
Dovídáme se sice, že nebylo řádně zacho^•áno, ale ani konečný
rrír nedal na sebe dlouho čekati. V srpnu 1308 dlí Jindřich Koru-
tanský hned od počátku měsíce ve Znojmě, vhodném k přímému
jednání s rakouským sousedem; zda také Fridrich tam přišel
osobně, není jisto, ale vskutku 14. srpna v městě byla zpečetěna
smlouva, kterou byla válka o země české ,,gentzlich vericht,
versiint und vertaidingť'.

Kdo měl o sjednání nesnadného traktátu hlavní zásluhu,
nevíme ; zdá se však, že na něm měl podstatný podíl bývalý rádce
a podkomoří Václava II., pan Purkart z Magdeburka, věcí českých
tak dokonale znalý a zároveň důvěry Habsburků požívající.
Určité zprávy o podmínkách míru nám dává jen list smluvný
krále Jindřicha, v originálu zachovaný ; kronika zbraslavská, jinde
tak hovorná, nemá o .důležité věci té ani slova, nejlepší svědectví
jak nedostatečný byl vskutku politický obzor jejího původce.
Smlouvou znojemskou vzdával se tedy vévoda Fridrich úplně
a na věky veškerých práv k Čechám a Moravě, ať již jich byl nabyl
vůlí krále římského, svého otce, dědictvím po zemřelém bratru
Rudolfovi nebo uznáním pánů a m.ěst českých i moravských.
Sliboval, že vydá Jindřichovi do čtrnácti dnů všechna města jeho
stranou v zemích českých ještě hájená a zavázal se dokonce po-
rrocí 300 rytířů přispěti k pokoření těch, která by do konce září
smlouvě vzdorovala. Při tom se však mělo habsburskjon stoupen-
cům dostati všude plné amnestie ; léna, statky a obročí duchovní
jim měla býti \Tácena a zachována, královna vdova Alžběta, se-
dící tehdy v Klosterneuburce pod ochranou rakouského švakra,
miěla si zachovati své vdovství neztenčené i věnná města v Ce-
chách, a rovněž i svobody, udělené městům těm za krále Rudolfa,
měly zůstati v platnosti^) ; naproti tomu vzal král Jindřich Korutan-

^) Také o vj^bavení zboží, zastavených Fridrichem v zemích českých,
a o splácení dluhů králem Albrechtem v městech tamních učiněných a asi

523

ský na sebe závazek, že splatí do dvou let dotavadním-u soupeřovi
svému vysoké odškodné 45 tisíc hřiven pražských ve lhůtách
přesně určených a jako záruku ponechá v rukou jeho řadu pevných
města míst, jež budou pak postupně \Tácena podle pořadu uči-
něných splátek.

Výpočet měst těch není nezajímavý. Byla to především města
a hrady, kterých Habsburkové dobyli v Kraňsku a ve vindickém
krajišti, a ze smlouvy vysvítá, že Jindřich nebyl neochoten zboží
ta jim vůbec prodati k ulehčení svých závazků, svolí-li k tomu
jeho bratr Ota. Další skupina zástav pak záležela v korutanských
rrěstech Celovci, Sv. Vítu a Volkermarktu a konečně tu byla i sku-
pina držav m.oravských, při níž jest význačné, že nebyly to snad
zbytky oblasti, která se byla Fridricha v boji přidržela, nýbrž na-
opak města, která dotud stála při straně korutanské, především
Jihlava se svým obvodem důlním a Znojmo, nadto pak i Ivančice,
Podivín, Pohořelice a hrad Veveří, vesměs s dotavadním příslu-
šenstvím.

Snad byla tu vybrána schválně místa, kde nebylo habs-
burské klientely a jejichž nálada byla králi českému zárukou proti
trvalému zcizení a odepření postupu po splacení zástavních peněz,
proti čemuž ostatně ochranu dávala také některá smluvní ustano-
vení, hledící k správě těchto zástav. Rakouský vévoda směl sice sá-
zeti do měst své purkrabí z kruhů pánů štýrských nebo rakouských,
ale purkrabí ti měli složiti králi českémm přísahu na vydání místa,
jakmile bude vyplaceno. A důležito jest, že přísahu tu nebylo jim
skládati jen králi Jindřichovi, nýbrž také ,,den lantherren".
Panstvo české tedy vystupuje tu vedle krále jakožto rovnoprávný
podílník státního zájmu a suverennity české a představa ta pro-
niká vůbec vší smlouvou, takže jejímu duchu plně odpovídalo,
když vedle pečetě královské své pečetě přivěsili jako zástupcové
panstva i pan Jindřich z Rožmberka, Jindřich z Lipé, Albrecht
ze Žeberka, Heyman z Dube mladší, Raimund z Lichtemburka,
Jan z Vartemberka, Vítek z Landštejna, Zdeslav ze Šternberka
a Vítek ze Švábenic.

Rakouský vévoda věděl dobře, že král Jindřich není vskutku
pánem v Cechách, nýbrž že lví podíl na moci veřejné tam náleží

dvanácti tisíc hřiven dosahujících, jakož i o jiných menších otázkách místního
nebo osobního rázu má zajímavá smlouva ta ustanovení podrobná, jichž tu
však netřeba se dotýkati.

524

panstvu, a proto žádal jejich výslovného přistoupení k smlouvě,
kterou se sice vzdával smělé naděje životní, ale která mu měla
poskytnouti aspoň možnost, aby snáze spořádal tíživé závazky se
všech stran naň doléhající.

Byl to vlastně truchlivý konec smělého náběhu. Plných pět
let se bylo obracelo usilování rodu habsburského k zemím koruny
české, nejprve za zlomením vzrostlé moci Přemyslovců a pak za
jejich poděděním ; úporný boj vyžádal ohromného počtu obětí
a strávil i život Albrechtův i jeho nejstaršího syna, a nyní bylo
se synům -krále římského spokojiti s tím, mohli-li českým stříbrem
aspoň z části uhraditi těžké náklad}', na boj vynaložené. Ale také
české země vycházely ze zápasu s hroznou pohromou. Velmocenský
rozlet jejich do krajů polských, míšeňských i uherských byl ochro-
men a slavená síla koruny české byla vážně otřesena vnitřním
roz\Tatem, který podporoval rozpínavost panstva i měst a posi-
loval neodvratně vítězství stavovských živlů nad jednotící mocí
panovníkovou, položenou do rukou zjevně neschopných.

OBSAH.

Předmluva I, — IV.

I. Groše pražské.

Jubilejní rok 1300a jeho nálada 1; zaražení měny grošové Václavem II.
3; peníz průkopníkem svobody v řádu společenském 4; starší názory
na dobu posledních Přemyslovců; jejich neoprávněnost 5. — Ustrojení
společenské pozdějšího středověku: řád ,, trojího lidu" 6; domněnky o jeho
pozdním vzniku a původní svobodě obecné 8 ; také stará doba knížecí v Če-
chách zná tvrdé dvouvrství sociální 10; svobodní bojovníci a lid nižší 12;
tíha vlády knížecí 14; malý význam peněz v životě hospodářském 18;
převraty 13. věku 19 ; pevnější vyhranění tříd společenských 20 ; jeho výhod-
nost pro nižší vrstvu 21 ; reluice a její význam pro vznik jednotnějšího
práva poddanského 22 ; řád lánový 23 ; smlouvy lokační 25 ; úrok, dávky
mimořádné a soudní 27; psvnější ustálení vesnického ovzduší 29. Pohyb-
livost šlechtické vrstvy 31; roztříštěnost jejích zboží 32; peněžité renty
podkladem postavení vyššího stavu, jeho odcizení hospodářské výrobě 34;
souvěké nazírání na peníz a movitý kapitál 37 ; význam věcí těch pro zjem-
nění rytířské kultury 39. Vznik měst předpokladem nové dělby národní
práce 40; vztahy jejich k venkovu 41 ; souběžnost a vzájemná podmíněnost
vývoje městského i vesnického 43.

Příčiny převratu ; příliv cizích kolonistů 45 ; působí v oblasti české
účinněji než v sousedství 47; význam důlního bohatství našich zemí 48;
rychlý rozvoj našeho hornictví 49 ; Kutná Hora 50 ; spekulační činnost pod-
nikavých jednotlivců 52; dvojí vrstva obyvatelstva měst 54; patriciát
a jeho kapitalistická výbojnost 55; těsná souvislost jeho s hornictvím
a mincovnictvím 57 ; zisky lokační 58 ; pohyblivost patriciátu a jeho sklon
k Praze 59; rozvoj obchodní 61; úvěr a lichva 62; nájmy statků venkov-
ských 64; feudální sklony v patriciátu 66; měšťan velkostatkářem 68;
vzrůst sebevědomí a politické snahy německého živlu 70. Podíl českého lidu
na hospodářském přerodu ; jeho značná přizpůsobivost 13 ; české obyvatelstvo
měst 75. Následky hospodářského rozvoje pro politické dějiny české 76;
změněný poměr k říši německé 77; evropská moc posledních Přemyslovců
a její souběžnost s mocí souvěkých Kapetovců 79; hospodářské předpo-
klady zjevu toho 81 ; bohatství českých kiálů 82.

526

Středověké mincovnictví 83; jeho zaostalost a zrůdný vývoj 85;
české denáry a brakteaty ; škody z nestálé měny v životě hospodářském 87 ;
první pokusy o nápravu 90; groš italský a francouzský 91 ; Václav 11. hodlá
zaraziti novou minci ,, věčnou" a plnovážnou 92; obtíže podniku; stará
organisace mincoven 93; přivolání Florenčanů do Čech 96; rozpínavý kapi-
talism florentský 97; Rinieri, Appardo a Čino 99; počátek jejich činnosti
v zemích českých 100 ; groš pražský 101 ; jeho úspěch v zemích soused-
ních 103.

II. Král a panstvo české.

Soud.déjep.scu o osobnosti a schopnosítch Václava II. 104; chorobná
přirozenost králova 105; jeho nesnadná přístupnost a náladová rozechvě-
lost 107: poměr k mnišstvu a asketické sklony 108; ctižádostivé sebe-
vědomí 110; milovnost nádherj-, umělecký zájem 111 ; minnesang a literární
družina 113; erotický život 115 ; protikladné nálady dokladem jemné ostru-
něnosti duševní 116; všestranná zvídavost vědecká 119; záliba ve vědách
právnických, právo horní 121 ; svízelnost poměrů českých při počátku
vládv Václavovy 124; trvalý zápas se vzrostlou mocí panskou 125.

Panstvo české v 13. věku 126; pán, župan a župa 127 ; feudální základ
župních řádů českvch v době knížecí 129; zemská beneficia a jejich držitelé
132; odlišnost staršího županstva od pozdější šlechty, stavovsky vy-
hraněné 137; příčiny nedokonalého vývoje feudalismu u nás 139; Nňtězství
svobodné dědiny nad statkem služebn}Tn 140; vývoj svobod zemských 141 ;
obmezení zvůle panovnické 142; t. zv. iura Conradi 143; zvj-k zemský
a změněný ráz soudů provinciálních 145; vliv nových svobod na přercd
županstva v panstvo 147. Latifundia na půdě kolonisační 148; jejich vý-
prosný původ 149; základ moci panské v obratném užití hospodářského
převratu 150; význam hradů 153; zbrojné družiny a ministerialita 155;
závodění o úřady zemské 159; jejich kumulace a zcizování služebných
statků 160 ; dvůr královský a vláda ústřední 161 ; velmožné postavení před-
ních pánů 163; jejich styky- s cizinou 164; příbuzenské svazky se šlechtou
říšskou 165; cizí živly v panstvu českém 167; poměr panstva k otatnímu
zemanstvu 169.

Nebezpečí vzrostlé moci panské pro korunu 170; zápas principu mo-
narchického s oligarchick<-m 171 ; obranné prostředky moci královské a její
..dominium speciále" 172; oblast moci komorní 173; opora o duchoven-
stvo 174; trvalý vzriist majetku církevního v Čechách 175; různotvámost
duchovní společnosti v 13. věku a její \Tiitřní spory 177 ; poměr k světskému
panst\-u 180; obrana proti útiskům; ministerialita a manství ústavů du-
chovních 183; vojtství 184; utíkání se do ochrany pano\-níkovy 185; krá-
lovské pmování nad temporaliemi církevními a zisky z toho komoře ply-
noucí 186 ; zápas mezi panstvem a korunou na nové , složitější základně 189.

Zpětnýpohled na dobu Václava I. 190 ; zápas let 1247 — 1249 a \-itězst\'í
královo 191; nová berně obecná 192; poměr Přemysla II. Otakara k pan-
stvu českému 193 ; výchovné snalij- královy 194 ; jeho revindikační úsilí 195 ;

627

soutěž na poli kolonisačním 197; péče o mír zemský a regál horní 198;
novotářství na poli zákonodárném 199; řídkost účelné legislace ve středo-
věku 200 ; Přemyslův pokus o nový svod práva zemského 202 ; zřízení soudu
zemského 204; příměr k parlamentu pařížskému 205; původní ráz soudu
beneficiárů pražských 207 ; slouží více koruně než zájmům stavovským 208 ;
jeho souvislost se soudnictvím měst? kým ; vznik desk zemskvch 209; do-
mnělé zřízení k^ajú Přemyslem II. 210; činnost a postavení villiků krá-
lovských 211; infamační činnost konšelů městských 213; význam měst
pro správu království 214. Nevůle panstva proti králi 215; povstání Vít-
kovců a jiných velmožů 216; spor o jejich pokoření a pád Přemyslův 217.

Kritická chvíle a nebszpečí rozvratu 218 ; součinnost panstva při uklid-
něni země 219; význam věci té pro další vývoj ústavní 220; pozemštění
soudu pražskélio a upsvnění obce zemské 221 ; vzájemná souperstva skupin
panských a doba moci Závišovy 222 ; pád Závišův a vliv zmatků těch na
vývoj Václava II. 223; jeho nedůvěra k velmožům českým a povolání
Arnolda Bamberského 225 ; nový režim ; vztahy královy k soupeřícím
skupinám panským 226 ; revindikace zboží komorního 228 ; důvěrníci královi
z domácí šlechty 229 ; vznešení duchovní němečtí v radě královské 231 ;
Petr z Aspeltu 233; jiní dvořané duchovní 236; Gozzo Orvietský 237;
zvláštní postavení řádu cisterciáků 238 ; jeho pevná organisace a něm.ecký
ráz české odnože 239; Heidenreich Sedlecký a Konrád Zbraslavský 241.
Námezdné rytířstvo německé v službách Václavových 243; význam úřadu
podkomořského 244 ; Purkart purkrabí Magdeburský podkomořím 247. Pří-
sežná rada dvorská 248 ; podíl k álův na správě ústřední 249 ; podobnost vlády
jeho s vládou Filipa IV. Francouzského 251 ; absolutistické sklony a nové
pochopování úkolů monarchie 252 ; snahy o zvětšení pravomoci korunní
vůči soudu zemskému 253 ; plán soustavné kodifikace platného práva
v Cechách 254; podobné zjevy v jiných zemích 255; zásadní odpor panstva
256; snaha o zřízení vysokého učení v Praze 257; péče o ,, dominium speciále"
a pi-ávo horní 258 ; podíl na bohatství církevním 260 ; péče o rozkvět měst 261 ;
důchody z měst plynoucí 264; statky komorní 266; nájmy villikačni 267;
správa berní 269 ; urbura 270 ; úvěť královský a nesnáze správy komorní 271 ;
podíl patriciátu na ní 273; vzrůst sebevědomí předních měšťanů 274.

Celkový ráz vlády Václava II. 275; jeho popularita 276; probuzení
národního vědomí českého zvláště v kněžstvu 277; vliv německé kolo-
nisace na věc tu 278; počátky národního písemnictví a projevy slovanské
vzájemnosti 279; protiněmecká nálada v společnosti laické 280; význam
vlády Václava II. v tomto směru 282.

III. Koruna polská a uherská.

Roztříštěnost Polska v 13. věku 284; naděje na obnovení národní
jednoty 285; polská otázka v politice Přemysla II. 286; jeho poměr k říši
římské289 ; manifest králův k Polákům 290; změněný postup Václava 1 1. 292;
získání Krakovská 293; poslání Alexiovo do Říma 294; jeho nezdar a koru-
novace Přemysla Velkopolského 295; odpor Václavův proti tomu 296;

528

Vladislav Lokýtek 297; využití jeho nesnází Václavem II. 300; smlouva
v KlQce 301; duchovenstvo velkopolské proti Lokýtkovi 302; nabídka
koruny polské králi českému 303; poměr Václavův k říši německé 304;
Albrecht mu dává Polsko v léno 306 ; přípravy k tažení do Hnězdenska 307 ;
zasnoubení s Rejčkou 308; rychlý úspěch válečný 310; poměry pomořanské
311; korunovace v Hnězdně 312; protinémecká nálada v Polsku 313;
ráz českého panství v zemích polských 315; oblast přímé vlády a poměr
k Piastovcům 316; čeští starostové v Polsku 318; jejich počet a osob-
nosti 320; způsob jejich vlády 323; poměry hospodářské a rozšíření grošů
oražských 325; vyhlídky českého panství v Polsku 326.

Stát uherský a český v 13. věku 328; rozvrat poměrů v Uhrách 329;
nastoup2ní krále Ondřeje 331; zápas o korunu s Anjouovci 332; uherská
politika Bonifáce VIII. 333; znenáhlé upevnění mcci Ondřejovy 334;
alUance s Habsburky a Přemyslovci 335; Řehoř Bodod 336; smrt Ondře-
jova 337; bavorská kandidatura 338; nabídka koruny českému následní-
kovi 339 ; úvahy o ní na dvoře českém 340 ; volba Václavova a poselství do
Brna 344 ; uvítání v Hodoníně 345 ; Matouš Trenčanský 346 ; korunovace 347 ;
dojem v Evropě 348.

Počátky české vlády v Uhrách 349; papežský legát Mikuláš 350;
jeho první zp:ávy z Uher a odpověď papežova 351 ; legát v Budíne a pokus
o smírnou dohodu 352; poměr Bonifáce VIII. k Václavovi II.; útěk le-
gátův z Baiína 354; poslání Oldřicha z Paběnic do Říma 355; odpověď
papežova 336; otázka koruny polské 357; útok strany neapolské na Budín
358 ; úchvaty Matouše Trenčanského 359 ; zmatenost poměrů uherských 360.

IV. Proti papeži a králi římskému.

Král Albrecht a Václav II. 361; Albrechtův odpor prcti čeíkértu
panství v Uhrách 362; marné pokusy o smír a spolek s papežem 363; pcměr
Bonifáce VIII. k Francii 365; jeho zjitření 367; změněná situace po míru
sicilském 368; dohoda mezi Albrechtem a Bonifácem VIII. 370; spolek
moci papsžské a císařské proti Francii a králi českému 371; rozhodnutí
papežské o uherské koruně 372; pohrůžky Francii a jejím spojencům 373;
vyjednávání českého dvora S Albrechtem 374; tajná smlouva Václava II.
s Filipem Sličným 375; sebedůvěra českého ki-ále 377; obvinění prcti Boni-
fácovi VIII. 378; hledání spojenců v Němcích 379; spolek s rodem brani-
borským 380; poměry slezské 381; uskutečnění sňatku s Rejčkou 382;
slavnosti svatební 382; pochybnost spolku s Fi'ancií 385; katastrofa Boni-
fáce VIII. 386; její následky pro českou politiku 387; poslední pokus
o smír s Albrechtem 388; požadavky krále římského 389; čeká odpověď 390;
nezdar jednání 391.

Přípravy Albrechtovy; achtování krále českého 392; pomoc uherská
a sbírání vojska v zemích alpských 393; jednání o pomoc říšskou 395;
rytířské námezdnictví německé 397 ; náklad na válku a nekáže finanční 399 ;
české verbo vání v říši 400 ; otřesení českého panství v Uhrách 401 ; Václav II.
tam táhne s vojskem 402; dobytí Ostřihomě 403; setkání se synem v Bu-

529

díně 404; rakouský vpád na Moravu 405; ústup Václavův z Uher a jeho
následky 406. Průtahy zbrojení Albrechtova 408; spojení vojsk rakou-
ských a uherských 409 ; druhý vpád do Moravy a jeho hrůzy 410 ; schůzka
v Cmuntu 412; počátek tažení českého 413; postavem Václavovo; návrat
Lokýtkův do Polska 414; hotovost zemská a nedůvěra Václavova k vel-
možům 415 ; obranná strategie česká 416 ; Albrecht před Kutnou Horou 417 ;
Jindřich z Lipé 419; Albrecht marně očekává bitvu 420; jeho ústup z Čech
421; neúspěch tažení 422.

V. Konec Přemyslovců a smrt Albrechtova.

Sklíčenost krále římského 423; jeho zadluženosta spor s Otou Bavor-
ským 424; finanční nesnáze krále Václava 425; správa komorní v rukou
florentských peněžníků 426; jejich mocné postavení 427 ; vzrůst sebevědomí
panstva českého za války 428; nové jednání s Francií 429; Ota Bavorský
v Čechách 430 ; spojení s vévody korutanskými 431 ; nemoc Václava II. 432 ;
jednání o smír s Albrechtem 433 ; péče o urovnání domácích věcí českých 434 ;
slavnostní landfríd 436; smrt kiálova a pohřeb 437.

Následky smrti královy 438 ; obavy před vymřením rodu 439 ; osobnost
Václava III. 440; změna způsobu vládního v Čechách 441; vzrostlý vliv
panstva na dvoře královském 442; Petr z Aspeltu a Petr Angelův 443
divoké hospodářství mladého krále 445 ; nestoudné výprosy dvořanů 446
Raimund z Lichtemburka 447; dojednání míru s králem římským 448
výsledky boje 449; věci uherské 450; abdikace Václavova v Uhrách a její
pozadí 451; sňatek s Violou Těšínskou 453; sňatek Jindřicha Korutan-
ského s princeznou Annou 454; úpadek moci české v Polsku 455; obranná
opatření Václavova 456 ; ohrožení Krakova 457 ; zemská hotovost a obrat
v jednání Václavově 458 ; vliv patriciátu a opatů cistercských; ,,Thronus
regis" 459 ; vražda olomoucjcá 460 ; domněnky, k ní se pojící 461 ; její dějinné
následky 462.

Dojem v Čechách 464 ; nepokoj v zemi a bezuzdnost pánů 465 ; dědická
práva Přemysloven 46.6 ; naděje Jindřicha Korutanského 467 ; rok volební
a účast měšťanstva při něm 468 ; kandidatura habsburská 469 ; volba Jindři-
chova 470; Albrecht vj^týká práva říšská 471 ; vpád do Čech a bezmocnost
Jindřichova 472; přechod pánů českých na stranu habsburskou 473; útěk
Jindřichův 474 ; jednání Albrechtovo s Čechy před novou volbou v Praze 475 ;
poměr Čech k říši 476; jednání o sňatek Rudolfův a věci polské 477; volba
a sňatek s Rejčkou 478.

Úspěch moci habsburské 479 ; výpad do Osterlandu 480 ; nová úprava
panovnické posloupnosti v Čechách; schůze znojemská 481; její dojem
v Čechách 482; neoblíbenost Rudolfova; jeho osobnost 483; opatrné
hospodářství; splácení dluhů a výplaty zástav 484; nespokojenost
českého panstva 485 ; odpor v jihozápadních krajích českých ; Vilém Zajíc
z Valdeka 486 ; říšští odpůrci moci habsburské 487 ; pokus o jejich úplné
zdolání 488 ; smrt krále Rudolfa 489 ; její dočasné zatajení a jednání o vy-
dání Z ví ková 490.

I as ta, DvS knihy Českých dějin !• 34

630

Fridrich Rakouský na Moravě 491 ; jeho jednání s panstvem morav-
ským 492 ; dojem smrti Rudolfovy v Čechách 493 ; volební jednání v Praze ;
vítězství strany korutanské 494 ; návrat Jindřichův do Čech 495 ; jeho
obranná opatření 496 ; závislost na pomoci panstva 498 ; cena jednotlivých
přístupů 499 ; spolek s Fridrichem Míšeňským 500. Král Albrecht táhne
do Čech 601 ; obtíže postupu 502 ; marné obléhání Hory Kutné 503 ; získání
věnných měst 504; ústupky jim zajištěné; opě-né body habsburské
moci v Čechách 605 ; Znojmo 606 ; bilance zápasu 507 ; nesnáze postavení
Albrechtova ; postup moci francouzské v říši 608 ; nutnost úspěchu
v Čechách 609; drobná válka zimní; porážka Švábů u Opočna 610;
vratké postavení Jindřichovo v Čechách 611; ústupky vynucené biskupem
Janem a Jindřichem z Lipé 612 ; poklesání moci královské a rozvrat hospo-
dářství státního 613 ; neschopnost Jindřichova 514 ; Ota Bavorský
v Čechách 616; smlouva s Eberhardem Virtemberským 617; vražda
Albrechtova 518 ; její dosah a souvislost s otázkou českou 619; nesnadné
postavení Habsburků; úspěchy Jindřichovy 620; změna v úřadě pod-
komořském v Čechách ; rostoucí vliv Jindřicha z Lipé 621 ; příměří
s Habsburky a smlouva znojemská 622; její podmínky a význam 623.

1ř

'

i

\

i

r;-r^;-".

♦

-7-4^

Susta, Josef

v..

Dv^ knihy českých dejin

/

PLEASE DO NOT REMOVE
CARDS OR SLIPS FROM THIS POCKET

UNIVERSITY OF TORONTO LIBRARY

m^