(navigation image)
Home American Libraries | Canadian Libraries | Universal Library | Community Texts | Project Gutenberg | Children's Library | Biodiversity Heritage Library | Additional Collections
Search: Advanced Search
Anonymous User (login or join us)
Upload
See other formats

Full text of "echy, zem i národ; obraz statistickohistorický, jej s pomoci jiných spisovatelu vzdlal Fr. L. Rieger"

■^' t 



.JiiLi.' 




s v 

4. 




(^. ^^^ž:^^^-t<?^W 



, .jj^j^i^gjlggji; 



ČECřlY, 

5^ e 111 ě i iiai^ocl. 



Obraz statistiťko-hisíoricky, 

jejž s pomocí jiných spisovatelů 
vzdclal 

Dr. Fr. L. Rieger. 

S iiiapoii iiálotslvi iVskťlio. 

(Vyňafo ze „Slovn'ka Naučného.") 

Cena : 2 zl. 40 kr. ť. ř. 



>7 Prijsaj mm. 
Nákladem kněbkupcctví ; I. L. Kober. 






// 



itJb/ 



í 



Tiskem Rohlíčka a Sieverse. 



Předmluva. 



Znej sebe sám, a nebudeš se ani pře- 
ceňovati ani pod cenu vážiti \ hled bys ne- 
byl cizincem ve vlasti své : zlatá to dvě 
pravidla, jichž pilné Šetření jak jednotliv- 
ce tak i celé národy mnohých chyb a vý- 
středností uchrání. Ovsem že ti, kteříž jen 
sebe znají, o poznání jiných nepečujíce, sna- 
dno v rozličné bludy zaběhnou: budou jiné 
holedbavostí a chvastavostí svou urážeti, 
budou jim odpírati i práva i čest, kteréž 
jim náležejí. Pravé vzdělání žádá, aby- 
chom jiné znali i spravedlivě cenili, přede- 
vším nle poznání vlastních věci nikdá ne- 
zanedbávali. Kdo sebe a vlasti své ne- 
znají, nebudou znáti kterak těžiti ze sil 
svých a bohatství země své, nebudou věděti, 
kterak by se učinili užitečnými národu 
svému, opominou zastávati práv svjxh a 
postrádají tak důstojnosti osobní i národní, 
poklonkujíce přes míru jiným, jichž sku- 
tečná hodnota vlastní jich cti a ceny ne- 
převyšuje, ba jim snad ani se nevyrovná. 



v tuto pak chybu upadají právě nejčastěji 
mnozí krajané naši ; neznajíf ani všelikých 
předností, jimiž se skví krásná vlast naše, 
aniž minulé slávy svého národu, aniž toho co 
tento, v okolnostech jakkoli trudných, i nyní 
silou ducha svého i neunavenou prací svou 
v každém oboru činnosti lidské užitečného 
a čestného i slavného vyvádí 

Má-li nabyti národ náš čestnějšího po- 
stavení mezi národ}^, musí tedy především 
znáti a ceniti sebe sám. K tomu chtěli 
jsme mu podati rukqjef příhodnou, ruko- 
jeť, kteráž by posloužila zvláště učící se 
mládeži naší, jížto svěřena jest budoucnost 
naše. I sestavili jsme rámec, k jehož vy- 
plnění jsme vyzvali mnohé výtečné dělní- 
ky ha roli národního vzdělání, hledíce k 
tomu, aby každý z nich nakreslil onu část, 
jejíž poznání je zvláště úkolem jeho lite- 
rárních snah ; uznaní znalci, ba mistrové 
slovutní vědy své propůjčili nára ochotně 
pomoci své, jako zejména páni : pr. Erben, 
Kořístka, Krejčí Jan, Maloch, Malý, Pala- 
cký Fr., Palacký Jan, Prach, Purkyně 
Em., Špatný, kn. Rud. Tliui'n a Taxis, 
Tieftrunk, Tomek, Vocel, Vysoký, ^ap, 
Zelthamracr, Zelený, Zikmund a Zvonař. 

PP. Malý a Zeithammer i v samé re- 
dakcí, kteréž jsme pro jiné práce veřejné 
všecku svou píli věnovati nemohli, značně 



nás podporovali; a tak povstal tento obraz 
vlasti i národu našeho, původně sice pro 
„Slovník naučný* určený, ale již spředu 
8 tím úmyslem pracovaný, aby se obecen- 
stvu a zvláítě mládeži naší co příručná 
kniha podal. 

Z něho pozná bohdá každý našinec, 
jakým bohatstvím a jakou neobyčejnou 
rozmanitostí plodů, zjevů všelikých obda- 
řena je země, ježto se dostala za vlast — 
za dějiště národu našemu ; z něho pozná, 
jak hrdinně, jak pilně, jak vytrvale a dů- 
myslně nevelký' ale dělný národ ten půso- 
bil po celé tisíciletí na dějišti, tu slavnou 
obranou práva i bytu svého, národnosti i 
samostatnosti své, tu ve vědách a umění, 
ve snahách šlechetných o mrav, víru a 
svobodu, tu o hojnou výrobu statků hmot- 
ných a zvýšení blahobytu obecného rol- 
nictvím, průmyslem i obchodem. Z obra- 
zu toho pozná zajisté každý, ano i dokla- 
dy dokázati dovede, že země naše nad 
mnohé větší vyniká nevyčerpatelným bo- 
hatstvím i neobyčejnou krásou, že národ 
nás nad jiné četnější národy předčí slá- 
vou á zásluhou z miuuhjsti, pevným setr- 
váním v nehodách a za dob nynějších 
schopností, pružností a dělností, kteréž mu 
jsou pevným rukojemstvím, že na dějišti 
světovém nové cti a nové oslavy dobyti 
si dovede, užíje-li moudře hojných darův 



vlasti své, bude-li míti důvěru v sebe - 
a protož voláme každému Čechovi: 

Nejkrassi buJ ti rodná země, 
Nejdražší bud ti vlastní plémě, 
Žes Cechem, hrdě vznes své témě ! 



V Praze na den sv. Václava 1862. 



Dr. Fr. Lad. R,ieger. 



Ivdožkoli se podívá na mapa Evropy, spatríjtu 
ve středu jejím na strané k západu zemi věncem hor ob- 
klíčenou a tudíž samou přírodou vyznačenou a co sa- 
mostatný celek ohraničenou. Vhodněli porovnána Ev- 
ropa s pannou, může se země tato slušně srdcem jejím 
nanazvati. Země ta je království C e s k é, hlavní 
to sidlo národu Ceskoálovauského. Jesti to země 
vynikající bohatstvím i krásou, na slovo vzatá v dě- 
jinách i slavnými skutky i velikými pohromami, ne- 
bo{ jakož je požehnána od Boha podnebím mírným, 
rostlinstvu příznivým, půdou úrodnou, bohatstvím 
rud a všelikých nerostů užitečných i hojností a vše- 
stranným rozdělením vodstva, je též oslavena nad 
jiné velikými boji duchovými i hmotnými a mnoho- 
stranně zvelebeua prací a uměním oby vatelstva svého. 
Národ Český, zajisté prvotní a lilavuí držitel její, 
jsa velmi nadaný a pracovitý, zatoužil záhy již po 
větší vzdělanosti a vynikl brzo v rolnictví i průmy- 
slu, v umění i ve vědách tak, že vlast jeho se stala 
vzorem a učilištěm zemím okolním. Jsa ze všech 
národů slovanských nejdále na západ posunut, mu- 
sel národ Český s mocnou sousední říší Římskou (Ně- 
meckou), kterouž posilovala ještě i vzdělanost i cír- 
kev západní, na východ se šířící, podniknouti boj 
téměř tisícelelý o bytnost a samostatnost svou, zá- 
pas to těžký, kterýž, byl-li začasté obrovský a skvělý, 
nemohl býti též bez mnohé nehody a zádavy. Země 
položená na rozhraní, kde se stýkali živlové slovan- 
ský a germánský, vzdělanost západní a východní, 
byla jako přirozeným jich bojištěm, a Čechům bylo 
nezřídka podstoupiti boj se Západem na celé Slovan- 
stvo, ješto Západu zase hájiti musili proti nával&m 
Cechy. 1 



v&leČuých kočovníku od východu, Avarů a Madarw, 
Tatarfi a Turkft. Mimo to bývala země Česká, ležic 
ua výšině středoevropské, odkudž »e rozcliází vod- 
stvo ke třem mořím, Severnímu, Baltskému a Čer- 
nému, a jsouc již od přírody obražena horami a lesy, 
ve vŘech dalekuiálilých půtkách uárodův zvláStř dů- 
ležitá co postavení válečné. Pročež bývala od jak- 
živa, i krom bohatství svého državou žádoucí v5em 
podmauitelům, kteříž ve střední ?-vropě panství své 
rozšiřovati se snažili, a následovně též hlavnim jc- 
viStěm mnohých válek, jichžto záhubué stopy však 
nezmořitelnou a nevyčerpatelnou plodností svojí vždy 
opět a opět hojila a zakrývala. Rozliční národové 
následovali po sobě v držení země té, z nichž jeden, 
Bojové totiž, zůstavili jí jako památku po sobě jméno 
Bojohemum čili Bohemia^ pod kterýmž je známa u 
národů západních. AvSak od polovice V. stol. za- 
jali zemi tu někteří kmenové slovanští, z nichž čelní 
a jako předáci těch, kteříž k západu táhnouti po- 
čali, nazváni byli Cechové, od niihž pak dostali 
jméno své ostatní kmenové sousední a příbuzní a 
Hová vlast jich sama. Na tomto dějišti prožil národ 
Český více než tisíceletou slavnou minulost. AČ ne- 
velký počtem a v držení vlastí nerozsáhlých stával 
předce národ náš po celé věky neobyčejnou dělností 
a sílou svou mezi přednějšími národy a státy evrop- 
skými, a žádný zajisté národ v poměrech podobných 
nevyrovnal se jemu mocí a slávou Nedostatek schop- 
nosti a ráznosti nebyl nikoli snad závadou, že ne- 
mohl trvale založiti říši velikou, ba aui konečně 
udržeti samostatnosti politické, ale osamělost jeho> 
skrovný počet a samo řízení přírody, kteráž zemi 
ČesKé tak úzké meze vytknula. Po mnohém slav- 
ném boji přemožen v zápasu aerovuém, a po ná- 
sledném omráčení asi dvoustolelóm vzkřísil so ná- 
rod náš na rodné půdč své opět, a vzchopil se pruž- 
ností nevídanou a životni silou podivuhodnou k nové 
činnosti, jsa odhodlán dobyti si vzděláním a vše- 
stranným úsilím opět čestného postavení mezi ná- 
rody a budoucnosti, ježto by byla hodná veliké jeho 
minulosti. — Cechy, zemi i národ, položili jsme 
sa předmět tohoto spojenými silami sepsaného poje* 



s 



(iuáuí. Že uabyio ))uuéku(l vetší rozaáhlusti, tu náon 
ss.!JÍ8té každý krajan a rodák netoliko promine, ba 
snad i vdodtíř přijme, uvážili důležitost věci té pro 
nás, jimžto konečně v každém obledn především 
ua tom záležeti musí, abychom zuali sebe a věci 
svoje nejlépe a lépe než cizí. Pojednáme pak o 
předměte svém ve trojím hlavním oddělení A) ze- 
měpisném, í>) statistickém a Cj b i s t o r i- 
ckém, a sice v pořádku následujícím. Počnouce se 
zeměpisem podáme nejprve ijolohu zemépisnon, a 
rozměry země ukážeme v přehledu kartografie, kte- 
rak tyto od nejstarších dob až na naše časy v ma- 
pách obrazně představovány. Povaha půdy samé 
co do útvaru a výše, jakož i co do látky nerostové, 
ježto slouží za podklad i rudnictví i všemu rostení, 
objeví 80 pak ve preMedu horopisném a zemězpytném, 
jemuž přidán seznam změřených výšek zna- 
menitějších míst v Cechách. Následující vodopis 
vylíčí nám, muoho-li povrchu země naší a v jaké 
spůsobě zaujímá vodstvo, tu průmyslu, obchodu i 
orbě i rybářství sloužíc, tu zase některé ač nevelké 
prostory užívání lidskému odcizujíc. Přehled klima- 
tologie České podá nám obraz podnebí a střídání 
tepla i vláhy. Kterak se na těchto podmínkách vy- 
vinulo rostlinstvo a živočišstvo ve vlasti naší, ukáží 
následující články o květem a zvířeně české. 

Vylíčivše takto poměry země príiodou dané, 
přejdeme k druhé hlavní části, k statistice, v níž 
popíšeme stav věcí, jak se v zemi utvořil samočin- 
ností lidskou a působením společenstva státního. Ta 
se ukáže nejprve ohgvalehtvo země co do portu 
prostého dle krajů a okresů vyčtené, pak poměrná 
houštka lidu Či lidnatost, poměry lidu dle pohlaví, 
věku a stavu civilního (ženatých a svobodných), dle 
živností, sídel, stálé nebo počasné usedlosti, pak pro- 
měny r těchto poměrech, konečně povaha obyvatel- 
stva dle národnosti a mluvy atd. Výroba atatkf' v, 
kterouž obyvatelstvo spňsobuje užitím sil pHrodních 
a přičiněním svým, je druhým hlavním předmětem 
statistického přehledu našeho. Počnouce s výrobou 
prvotní, kteráž dobývá hlavně plodin a látek, při 
nichž pínrodě samé velkou ne-li větší část ceny při- 

1* 



iisti slaSi, jako v bornictvi, rybářství, lesai- 
ctvi a pH polním hospodářství ve viecli jeho 
větvích, při Čemž zároveň o prirozeaé a politické 
povaze p&dy promluvíme, přejdeme k průmyslu v 
užSim a vlastním smyalu slova, při uémž hlavné 
práce lidská cenu výrobku Htaaoví, jehož rozličné 
véfve pak s ohleiem na látky, v nichž pracuje, popí- 
šeme. Prostředky spojovací t. j. silnice, želez- 
nice a splavné vody, na nichž se látky a výrobky od 
vyrábéíe k spotřeb oválel ům dostávají. íiní přechod 
přirozený k samé živnosti, kteráž setím zamé^tnává, 
k tržbé či obchodu a k ústavům pro ně zříze- 
ným. Po výrobě hmotné následuje výroba neb ciu- 
nost duchocul a společenská, jak se jeví v církvi, 
školství, v časopisectvf a ve všelikých úítavech ke 
vzdělání, umravnění a opatření lidu, načež so předsta- 
vuje samo ústrojí státní, administrace čili správa 
zemská, právo ústavní, práv o statuí a poměry me- 
zinárodní království Českého i koruny Oaské, co o- 
sobnosti politické, jich práva, čestné přiméty, statky 
a manství atd. 

V části historické předloŽima nejprve dijinj 
národu našeho politické, proměny drž^v říše a ko- 
runy Oeské, vývin prářa ústavního a poměrů ma- 
ziuárodních, zvláHé k Německu, jakož i českého 
práva soukromého, pak déje zioota cirkevniho a hi- 
storii jazyka našeho i literatuvy naší, načež přejde- 
me k historii kráiiiého um^.ni v Cechách i hudby 
České a skončíme krátkým přehledem d^jňv hmotné 
výrobně činnosti naší v prňmynh/. a obchodu. 

Tak myslíme, že podáme v rámci obmezeném spisu 
našeho obraz dosti úplný i vlasti naší i národu našeho 
a všeho toho, na čem se zakládá jich sláva minulá, 
jich čest a cena nynější, jich naděje pro budoucnost. 



A. 
Poměry přírodní, 

I. Polobn zeinépísná. 

Čecby leží meai 30" 15' 35" a 35" 1' 22" východ- 
ní délky Ferrské (čili 9" 45' 35" a U" 31' 22" 
vých. délky Pařížské); pak mezí 48o 33' 53" a 51« 
3' 27" sev. šířky, a) Zeměpisná délka Čech 
obnáSí tndíž 4" 45' 47" fili 44 zeměpisných mil ; 
zeměp. Šířka 2" 29' 24" čili 37 mil. , Délka Čech 
je tudíž o 7 mil větSf než šířka jich. Čechy jeví se 
ním na mapě v podobě nepravidelného kosočtverce, 
jehožto úhly jsou ke 4 končinám obznrníka obrá- 
ceny. Ještě nrčitěji naznačíme formu Čech, řekne- 
me-li, že mají podobu nepravidelného Sestistrann. 
Nejzápadnější místo v Čechách nalézá se za ve- 
snicí Mnhňvfjem při hranicích bavor. v okr. Asském 
kr. Cheb. ; nejdále na východ leží triangulační si- 
gnál na hoře Snéhiihu v okr. Králickém, kr. Hra- 
deckého. Nejjižnější místo jeza vinkon Schlagl 
řečenou při hran. hornorak. v okr. Vyšebrodském 
kr. Budějov., a nejsevernější tvoří vrch Buch- 
herg (Bílková) nade vsí Hilgersdorfem v okr. HanS- 
paSském kr. Litoměřic; místo to je spolu nejsever- 
nější končina státu liakouského vůbec. Nyní je v 
Čechách již více než 250 poloh astronomicky usta- 
noveno ; z těch je trigonometrických bodfiv 176. 
Poloha Piahy udává se vedle nejnovějších pozoro- 
vání (Bohm 1857) na 50o 5' 19" (rozuměj poloha 
pražské hvězdárny) sev. šířky, a 32o 35' 39" vých. 
délky Ferrské č. 12° .5' 39" pařížské. Půležitějgí 
místa v Čechách mají polohu následující (dle Ha- 
laSky, Davidn, Krejbicha, Litrová, Kreila 
a j.): Boleslav Mladá (věž farní) 50o 23' all«> 57'. 
Budijfivice (radnice městská) 49" 38' O" a 13° 26' 
54"; Čáalav (děkan, kostel) 49" 54' 44" a 13" 3' 
21"; Hora Evíná 49" 52' O" a 12° 15' O"; Hradec 
^Tálové (koBt sv. Ducha) 50" 12' 38" a 13o 29' 



50"; Cheb 50" 4' 59" a 10^' 2' 7"; Uuvdim (feost. 
dšk.) 490 52' a 12» 55'; KJaiovy (děk. chrám) 49" 
23' 48" a 10" 57' 38"; Liloméiice (radnice) 50o 32' 
4" a 11^' 47' 53"; Mélnik (knslol dék.) 50o -21' 5" 
a 120 8' 20"; rarduirice (zelená brána) SO" 2' 22" 
a 130 26' 39"; Pis.k (dék. kostel) 49" 18' 21" a 
11<» 48' 41" ; Plztk (kostel prob.) 49" 44' 55" a ll^ 
2' 32"; Tábor (děk. chr.) 49" 24' 57" a 12" 19' 
16"; T&pUce. (zámek) 50" 38' 18" a 11" 29' 23"; 
Zatec (děk. k.) 50" 19' 54" a 11" 12' 29". Nékte- 
rá pobrasični místa a znamenitější vrchy niaji po- 
lohu zeměpisnou : Anna Sv. (vrch a kastel nad Che- 
bem) a nejzápad. ustanovené místo v Cechách 50" 4' 
17" a 9" 58' 58"; Lezdéz (věž hradu) 50" 32' 26" 
a 12« 23' 7"; Cinvald (mezník) óo" 44' 10" a 11" 
25' 38"; JeStSd 50" 44' 3" a 12" 39' ó" ; Hoch- 
fichtef (ua Šumavě) 48° U' 16" a ll^ 35' 13"; 
Kdlbag Sl^ 13' 48" a 10" 37' 50" ; MiltíovJca 60" 
33' 23" a 11" 35' 51:;; ^oUei.doTf (far. k.) 50" 42' 
27" a n^ 32' 59"; Sip 50° 23' 18" a 11" 27' 20"; 
Snézka ÚO" U' 15" a 13" 24' 23" ; Trosky (Panna) 
eOt" 31' 2" a 12" 53' 51". b) Při zvláStní poloze 
a podobě Čech jsou zeměpisná délka a šířka téměř 
stejný s největšími vzdálenostmi v zemi. 
NejvětSí vzdálenost vých. obnáší 40, již. 33 rak. mil. 
Vzdálenost P/ahy od místa nejsever. 13',,, od 
o&tatoích nejkrajnější 20 mil ; t. j. Praha jest téměř 
pravý zeměpisný střed České země. Na šířce i délce 
zeměpisné zakládají se c) rozdíly v dobách i 
délkách denních. V Králikách vychází totiž 
slunce o 20 minut dříve než v Mabringu, a o 9' 
dříve než v Praze Ve Vyšším Brodě tr\á zase nej- 
delší deu 15 h. 57', v Praze 16 h. 10', v Hiigers- 
dorfé však u Hanšpachu 16 h. 19' 49"; rozdíly vy- 
stupují tedy na 13 a 23 minut, d) Délka hranic 
č. délka obvodní čáry celých Ctch p&H se na 
196',.^ zeniěp. mil; /lulio priiiaJá ii.-i lir.mici (řwtkou 
8 Havory .°i7], ua saskou 'it, ua piubktiU 32, teda 
veituiěs ua liiauici s vizozeuiskfiu 123,^ /.c-mt-u. mil. 
Hranice ( 'icli s Moravou je 40 zrméji. mil ijloiih/i, 
s Doluorak«>usliem 13], s řloruorakouhkciu 14 y.e- 
iiič|). mil. e) Pouičr liraui^né it^tfi Ir i^ovr- 



chu země jeví se tím spíisobem, íe na 4"C0 Q m 
povrchn 1 podélná míle hranic připadá ; má teda 
země Česká v poměru k povrchu svému málo hra- 
nic, což jest okolnost v nejeduom ohledu příznivá, v 
níž se sotva která země rakouská Čechám rovnati 
může (nebot v rak. mocnářství vůbec připadá te« 
prvá na 10'4 Qm. 1 m. hran.}. /) Povaha hra- 
nic jejích činí zemi Českou zvláětuím celkem, ne- 
vylučujíc jí ale zároveň od snadnějšího spojeni s 
vůkohiírai krajinami. Hranice České jsou sice na 
mnoze vysoké, ano (jak(j Krkonoše, Hory Orličné, 
Šumava a částečně i Český Les) pravé horské hřbe- 
ty, kteréž zvláště za starfiích dob úmyslnou lesna- 
tostí a pustotou svou vstup do země stěžovaly, ale 
i nejvyšší z nich dají se četnými sedly nebo prů- 
smyky snadno překročiti, ano mnohé z nich otvírají 
širokými průlinami volný přístup do země (jako slo- 
vutné prohbí Domažlické, údolí nejhořejší Moravy, 
Svratky a poněkud i dolního Labe, dále dolina Lu- 
žnice a j. v.). Rovněž poukazuje sourodnost útva- 
rfiv vysočin pohraničných, sváženost jejich do zemí 
sousedních, směrj- řek ano veškerá soustava říčná k 
mnohotvárné pospolitosti se sousedními zeměmi; tím 
se dá vysvětliti někdejší rozšířenost české národno- 
sti po Mohanu dolů až k Norimberku ano níže, ja- 
kož i prohbím Domažlickým do Bavor a údolím Ni- 
sy a Smědavy do Sas (k Žitavě, k býv. stolici ně- 
kdejší české župy Záhoštské) ; těmito poměry země- 
pisnými dá se vyložiti někdejší českost Kladska, 
kteréž je údolím Stěnavy a prohbím Náchodským 
8 Čechy spojeno ; jakož i posavádni zbytky českéb^) 
obyvatelstva tam jakož i v hořejSí dolině rakouské 
Lužnice (v někdejší župě Vitorazské). Nejsnadnější 
však přechod z Čech je do sesterské Moravy, jejížto 
záp- část má tentýž útvar půdy ano i vodstvo, po 
většině ještě ii:» půle České vznikající. K této ěťast- 
né povaze hrauic, <hránících a zároveň spojujících, 
přidimžuje ge vzácná su.středt-nost samé země a 
zeměpisná poloha její u prostředku střední Evropy, 
ve stejné téměř vzdálenosti od kulturních moří 
evropských, od Píiíiže a ítíuia, jakož i od Frank- 
furtu, Krakova i Pi'Hti ; na těclito důležitých země- 



8 



pisných pomérech, spojených s jinými , neméně mo- 
hutnými a prospéŠnými, y.ak)^dá se veíkeren státní 
a spoleÍMiský rozvoj národu ('eskřlio «e vSemi svř- 
tlými i temnými stránkami jeho; /. féchlo poměrft 
zeměpisných iisikí eemé vyvinula «<• pjítomnoHt její, 
E nich vzroMte vlnsti naší t-aké lepií hu<lniu>n()8t. 

Povrch B«mé české obnáší 94;iVt3 Q mil a 
rozděluje ne na 13 krajň následujicini HpŮNoh(-ni : 
město Praha Ol 4 čtvereíní míle, kraj Pražský má 
106-27D mil, Hudějovický S-ii?, Písecký 80-9Í{, Pl- 
zeňský 89-94, Chebský 79-31, Žatecký r>7'42, Litomě- 
řický 57-39, boleslavský (iň-lT, .liíínský r»4-()S, Hra- 
decký 53-90, Chrudimský 6(t-y;», Čáslavský 71-75, Tá- 
borský 84-17 Q mil. 

Kartografie česká, a tudíž i první pokusy o 
zobrazeni země České a jisté určeni povrchu, polohy 
a podoby její a jiných momentů astronomických a 
fysikálních, sahaji již do počátku XVI. stol., kdež 
i |humanitní studia u nás nesla první ovoce vědecké. 

1) První viapu země České vydal v jazyka 
Seském r. 1518 Mikuláš Klaudian, bratr český, 
knéhtiskař Mladoboleslavský, dav ji r. 1517 v No- 
rimberce ve dřevě vyryti. Jet sice praktická a příruč- 
ná i na ony Časy dosti spořádaná, nemá vňak vědec- 
kých základův. VySla podruhé r. 1545, 1550 i 1556 
při lat. vydáních Kotmografit Šebestiána Miin- 
8 tra (b přidáaím některých něm. náevd, jakož i stup- 
ňového rozdělení č. zeměpisné polohy, mezi 48'',')0 a 
50''56 sev. S.), V též podobě, opatřenou i znaky a 
jinými krajními ozdobami, připojili ji bratří z P u- 
chova k českémn překladu Miinstroyy kosmogratie 
z r. 1554. Druhá původní mapa Cech, a to ně- 
mecká a nyní již velmi vzácná, vyšla r. 1558 v Praze 
prací Jana Kriiginpra, «ahmujíc spolu i Du- 
rinsko a Míšeň, kterouž Abraham Ortelias 
(Ortel ?) ve větších rozměrech vyvedl a r. 1 570 i 
1592 při svém Theat/um orbm ttrraram uveřejnil. 
Táž mapa, ačkoli méně správná než KlandianoTa, 
objevuje se až do r. 1618 nejméně 8krát v rozl. ze- 
měpis, dílech těch časů, zvi. v Němcích a Nizozemí. 
Důkladnější mapa dala se tehdaž očekávati od trigouo- 
(n«tňckýcii prací si, aAtronoma i lékaře Ti^dyá^n 



9 



Hájka z Hájku, kteiýž v letech 1556 — 15C3 za- 
počal řádné vjměíováni země České okolím Praž- 
ským, ale pro veliký iiákl«fl i uerloBtalek podpory 
v tomto za oiiéch ČasA téměř neslýclianém podni- 
knntí ustali musil. O vyvedením uaBtinu jelio mapy 
míňnjts ,«« Matíuš Kolínuký k r. 156:1; nepíišlaf 
vSak pohřfclui nikdy n veřejnost. Za to vydal r. 
1619 pražř<ký měSfan a prohlulý Hvého čaan země- 
měřič Pavel Aretin z Ehreufoldn třetí pů- 
vodu í viapu r. České, v jaz. řes., na ceBtáeh i mřři- 
ckych, aí neúplných základech spočívající, kteráž 
r. 1632 v novém jím samým opraveném vydáni vy- 
šlu i r. 1665 od známého kněhtiskaře a ryjce Da- 
niela Vusína potřetí bez proměny vydána byla. 
Aretin udává obvod Cech ( i s Kladskem) toliko na 
120, povrch na 659Qmil Českých, v Čemž ho souvěký 
politik a první .statistik český Pavel Stránský, 
Balbin, ano uinoliem pozdéji Beruardin Erber 
bez velikých rcizdilfiv násl^^dují, kladouce obvod Čech 
na 123-110 a 107, povrch (Erber) na 682 □mil. 
Mapa tato je základem vSech pozdějSíchaždo r. 1720 
a objevuje se v nesčíslných obnovených otiscích, 
obměnách i opravách v rozl, zemřp. i kartografi- 
ckých pracích onéch dob a ve všech jazycích. Nej- 
správnější a nejpěknější uápodobení její zhotovil 
1630 slovutný Jiljí Sadeler, pak Sandrarti 
Blanco. Poněkud samostatná je topografická ma- 
pa cisterciáka Vogtena z r. 1712. 

2) Nová politická i soudní organisace zemS 
České r. 1714 obnovila opět potřebu náležitého 
vyměření povrchu jejího a zhotovení spolehlivé ma- 
py, a vedle nálezu sněmu českého od r. 1714 uvá- 
zal se v záslužnou tuto práci JanKriStof Miil- 
ler, tehdáž cis. král. setník, a měřiČ a provedl 
ji v 6 letech. R. 1720 zhotovena v Avigšpurku (ry* 
jec Kautfer) proslulá jeho mapa zemS České (a hrab. 
Kladského) v jazyku německém ; v rozměru '/jno-oro 
a 25 listech, mapa tehdáž největší na světě. Náklad 
stavftv českých na ni převyšoval 24.000 zl. V mapS 
Miillerově objevuje se poprvé země Česká v pravé 
podobě své, a o solidnosti a správnosti základův je- 
jích svědčí velikost skutečného povrchu země České 

* 



10 

054"87 Qmil, jakž jej setník BranJfuSteju z ní vy- 
počítal. Mapa Miillerova jest první důkladná 
práce toho drnhu v Cíeehácli a zdroj víecb po- 
zdějších po 100 téměí- let. R. 17'26 vydal poručík 
Wolfgang- Wieland větSí mapu MiiHeroTu v zmon- 
čeué míře s drobnějším písmeni a rovněž v 25 li- 
stech podruhé. Jesuita a kartolog Bernardin Er- 
ber uveřejnil r. 1760 menší mapa Miilierovu 
znova, a zhotovil z mapy Wielandovy 12 map tehd. 
krajfiv Českých v jaz. něm. Na Miillerově i Wie- 
landově mapě zakládají se i něm. mapy marných 
dědicův H omanových v Norimberce (1748. pak 
mezi r. 176'.1 — 1776 14 map Prahy, okresu Ašského 
a Loketského i ostatních 12 krajův českých), fran- 
couzské Mortierovy (v Bruselu) a La Rougeo- 
vy (v Paříži , mapa onoho v 25. tohoto v 9 listech 
a z r. 1757) a j. v. v rozličných zemích. 

3) Nová doba kartografii české vsak na- 
stala zavedením nov. spíisobu berničného za Marie 
Teresie (1748 a p.) a prvním uvedením katastru za 
císaře Josefa II. V králkém Čase 4 let ukončeny 
byly práce katastrální i v Čechách ; zároveň s nimi 
a dilem již něco drive (hl. mezi roky 1781 — 1783) 
dělo se vSesIranué změření a mapování Cech 
od vojenských inženýrův, a k tomu přidružily 
se souvěké a pozdější práre učených soukromníkův, 
(jako Schallera, Rieggera, Strnada, Reussa 
st., Bienenberga, dv. rad Majera a Peithne- 
ra, Davida, Halašky, Vydry ;i j.) a společno- 
stí, zvi. společnosti nauk. Na těchto a jiných zá- 
kladech vědeckých osnovány json generální mapy 
tuzemcův, jako; Bočka i Poláka (I7ft0 a drahá 
1808 ve 4 listech), Kindermanna (ve 3 1, 1803) 
Kipferlinga (1806), Ilard ta (1807), Schwaba i 
Stegmayera (1809),Schornera(1808), Schmol- 
la (1809 ve 4 ].). Lichtensterna (1812 ve 4 I., 
nejlepší ze všech) a j. v. — téměř všecky (kromě 
Schvřabovy) ve Vídni vydané, kdežť* cizraemští pod- 
nikatelé (kromě Giissefelda r. 1804 ve Výmaru), 
zvi. pak Tlomanovci v Norimberku, vždy jeStě o- 
pravené redakce Mullerových a Wielandových map 
do světa vysýlalí. AvSak i Jcseťovský materiál, 



11 



zvi. katastrální, ukázal se pro kvapnost a dílem i 
neumělost základních prací nedosti správným, a tu- 
díž kataster sám a veškerá berničná i^prava na něm 
založená již r. 1790 op6t zruSeny byly. 

4) Teprva nové opětné zavedeni stálé- 
lio katastru rozkazem od "23, pros. 1817 a počí- 
nající 8 ním zároveň jak nové katastrální tak dů- 
kladnější i jednotnější vyměřování vojenské a tri- 
gonometrické popisování i mapování všech kromu- 
herských zemi Rak. mocnářství a s tím spojené za- 
loženi zvláštních úřadův, obzvl. ale vojenského geo- 
grafického ústavu ve Vídni, spflsobilo i v Cechách 
uovou aeru astronomických i fysikálníeh a karto- 
grafických prací a důkladných moderních publikací. 
Hluboký, více než 301etý mír od r. 1815— 1848 byl 
rovněž i vědeckým pracím toho druhu nad míru 
přizniv. Z těch dob (zvi. mezi r. 1824 a 1832) po- 
cházejí privátní biče ale důkladné a pěkné práce 
kanovníka Krejbicha, zvláště jeho mapy ge- 
nerální, mapa sev. Cech a mapy speciální 16 kra- 
jův řeských v rozměru ' ;i^^;•',„ol j^ikož i jeho nové 
vydaní Klaudiáuovy mapy r. 1819. TéhoŽ roku vyd. 
také hvězdář A. D a v i d mapu Cech. Do této periody 
připadají též jiné menSí (dobré i jařmareční) práce 
domácích a Vídeňských, jakož i cizích znalcův, na- 
kladatelův a umělcův, z nichž nejIepSí gener. mapa 
země České od Kummersberga (v Piaze 1844 — 
1851 o rozm. ' .i^s-nou)' ^ cizozemských íirem staíí 
toliko jmenovati Výmarský ústav J ústa Perthe- 
ša (atlas Stielerův), Berghausa st., a j. V týchž 
časích poSíná též upotřebení hojuého materiálu to- 
pogr. k úřelfim zvIáStním , jako Školy, průmyslu, 
správy politické a íinanční a j., jakož i publiková- 
ní zvláštních map zeměslovných, národopisných atd. 
Bastierova finanční, Artari o va poStovni, Lich- 
tensternova orohydrografická, Schwarzrovai 
Schmidtova obě průmyslové, rozličné plány Pra- 
hy a j. měst a míst českých, větSí a menSí hydro- 
graf. mapy v archivech úřadův stavitelských a spo- 
lečností plavebních, Lothova závěsná (1847), Hoa 
rova a Berghausova (st, tato i, geolog.), mapa 



12 



Hf koiieřué i také kartografie domácí v jazy- 
ku českém, ačkoli nejvíce jen v skrovnSjSícb roz- 
měrech a ve směrech prakfickýdi se pohybuje. Z 
téchto dob (mezi l820— l,š4řS) pocházejí jmenovité 
dobré j)ráce Merklasovy (mapa zemň České % r. 1846 
nákladem Matice), Lothovy (1.S47 topograf. mapa 
závěsná), a jiné meuSÍ topo^íraiieké mapy. Soustav- 
né a stálé práce katastrální v č' e ch á ch počaly 
však teprv r. 188(5 a prodloužily se dílem až do r. 
1844, kteréhož r. přehledná mapa všech obci kata- 
strálních v Cechách uveřejněna. RozmŘrjciíl"-4()00^', 
při základních listech ale, kteréž se rovněž sonkrom- 
níki\m na požádáni a v levné ceně sdělují, ob- 
náSí 1^=40". K pravidelnému mapováuí země 
inženýry gen. Štábu přistoupilo se teprv r. 1840 
na základě redukovaných (l"-400°) map katastrál- 
ních a r. 1ÍS4.'J zhotovena první sekcí tohoto veli- 
kolepého díla, které 050 sekcí počítá. V po- 
sledních 12 letech objevuje se pK chvalné činnosti 
jednotlivcft a rozmnožení orgánův státních jak 
zdokonalení tak i větší rozšíření a všestranné, prak- 
tické i vědecké upotřebení bohatého materiálu, ja- 
kož i zvýšená vkusnost a správnost ťormy. Na prv- 
ním místě tu jmenovati sluší : mistrně vyvedenou a 
velikou mapa země České v rozměru '/'m.,MHi * ^X" 
značením kultur lesních od voj. ústavu zeměpisného, 
z mapy štábní redukovanou a ve 38 sekcích (od r. 
1849—18(50) vydanou, při kteréž toliko lepši základ 
pravopisný s ohledem na jména česká se pohřešuje. 
Taktéž ukončeny jsou r. 1861 všecky stadie č. doby 
katastrování zemského co podklad vyměření daní pří- 
mých a jiných statistických momentiiv. Z nejno- 
vějších map připomínáme mapu Cech (v roz- 
měru V433.000 přírody Č. r'=6000'>), kterouž vydal 
kuěbknpec Holzel v Olomúci a již navrhl dle nej- 
novějších měření prof. Kořistka a kreslil inženýr- 
geograf A. Sommer, a kteráž je první úplná do- 
mácí redakce mapy gener. štábu k potřebám příruč- 
ným a školským a di*ikladno8tí i správností zvi. 
v naznačení horopisu každou jinou, i z cizozemských 
skladův vyšlou, za sebou zůstavuje. Vyšla s textem 
německým a má se vydati i s českým. Z map v 



13 



cizině vyšlých sluSí jmenovati ještě co nejlepší : 
mapu Výmarského ústavu lithografickéLo (Streitova 
a Wailandova) na rp^álníni íirehu ve velkém po- 
všechném atlantu téhož ústavu, taktéž Ijerghausovu 
(mlad.) vetší nálí^žející ke Stielt-rovu atlantu príruí- 
nimu, obé ze řtkladu Pertht-Hova v tiotě vyšlé. Vet- 
ší mapa Ueighausova tvoří též záklail goolog. mapy 
F. Fo etterl a r. 1860 tamtéž vydané. Ze speciálních 
map (ve.«krz domácích), 8t/ii''i připomenouti některé 
plány Prahy (nejpěkněJHÍ jsou Lothovy) a jiných 
éeskych, zvi. lázeiiských míst i s okolím. Karto- 
grafie íe«ká v íeském jazyku vykazuje do- 
brou mapu .) i rečko v u, spolu národopisnou, správný, 
pěkný a do podrobnosti provedený karton okolí 
Pražského na základě map štábních od téhož (oboje 
vydání Matiie, rytí známého umrlce Sch iíu feldra, 
kterýž i Kummeraber^^ovn mapn zhotovil), konečné 
pěknou i správnou, pohříchu ale nedokončenou (a tu- 
díž ještě nevydaniin) historickou mapu t^ech od Pa- 
lackého, hÍHtor. mapky Cech od Tomka (přiložené 
k jeho historii (.'eské od r. 1843), administrativní 
mapa Pospíšilovu (Zap z r. 1859) a jinou nákladem 
Matice (od r. ISňO, spolu s kartoi.cm etnograf.), 
sjíhViovní Brdiřkovu (od r. 1Š6I, též něm.), kte- 
ráž ukazuje sněmovní okresy volební dle poítu a 
národno&ti obyvatelbtva, pak nrrhaioloi/ickow .©d 
Schmítta a j. v. Ir.voq 

II. ťoméry hoiopí^iiť a Kcinézpytiié. 

Cechy jsou v ohledu horopisném památným cel- 
kem, jakémuž v celé Evropě není rovno. Majíce podobu 
řtveráhelníku obracuji své Čtyry úhly ke čtyřem 
světa úhlům, boky pak jejich obsahují vysoké hory, 
jen na severu údolím Labským proražené. 

Povaha hor českých souhlasí úplně s povahou 
kamení, z něhož se ekládají. Největší prostoru za- 
ujímají prahory, kteréž v podobě tří ostrovu nad 
bórami vrstevnaté usazenými vynikají. Ostrq^vy tyto 
jsou: 1) Českomoravská vysočina se Suma- 
Toa, Smrčínami a EruSnými horami; 2)Lu- 



14 



žické, .Ijzei.ski' .1 KiUonoSské hory; 3) Or- 
lické hory. 

Druhou uouHtavu lior skládají vrstevnaté břidlice 
a vApeuoe, vyplňnjdo poilélnýcholtot mezi Ceskomo- 
ravukon vysořiuoii, Šumavou a Kniřmými liorami od 
(,'e8kého Brodu až k DomaŽliiům. Soastava tatilo- 
ve po hoři Brdské. 

Třetí soustavu hor skládají vrstevnaté pi(tkovce 
a opuky, vyplňujíce mezery mezi prahoruími ostrovy 
jakož i mezi Brdským pobořím. Dle uejvysiicb 
svých hor a hranic bliž Děčína a Broumova šlovou 
Stěny. 

(.Uvrtou sonstaxu hor skládají konočuě bomo- 
lité hory čedičové a melafyrové, kteréž podél Kru- 
šných a Krkonošských hor ve čtyřech skupeninách 
vystupují a sice l)co Doupovské čedičové hory, 2) co 
Litoměřické čedičové hory, :i) co Jičínské mela^rové 
hory a 4) co Broumovské melafyrové bory. 

BližSí rozčlenění třclito hor jest následující. 

A. Praliory. Kameni, z něhož se skládají, nese 
na sobě ráz nejstaršího p&voau, obsahujíc žulu, rulu, 
svor, priihoruí břidlice, bělokámen a amtibolové ka- 
meni. Poněvadž nikde nejsc u usazenými vrstvami 
pokryty, musily již původně nad moře vynikati, z 
něhož v pozdějších dobách vrstvy bohaté na akame- 
nělé mořské tvorstvo se usadily, V pravěku vystu- 
povaly tedy České prahory !<kuteČně co ostrovy nad 
moře. 

1) Největší ostrov prahorní obsahuje Českomo- 
ravskou vysočinu, s níž nepřetržitě souvisí Šuma- 
va, SmrČiny a Krušné hory. 

a) Českomoravská vysočina obsahuje celé 
jihovýchodní Cechy, začínajíc- jižně od údolí Labského 
u Kouřimi, Kutné Hory, ('áslavi, Chrasti, Ricben- 
burka aŽ k Poličce a pak v Moravě až k Boskovi- 
cům, Brnu a Znojmu, kdež se pata jejich kloni k 
moravské rovině. Na západě sahá ta vysočina až 
k břidličným BrdAm mezi Českým Brodem, Jílovým, 
Kofnem, Příbramí, Nfpoumkf-m a Klatovy, o» iihu 
jde až kí; Klatovfiro, Nalžovu, k údolí Otavy n Ho- 
ražďovic, Strakonic, k rovině Bndi^jovřké a k ú- 
dolí Vlfavv itiezi Bndť-ji.viceini a VyřtAíni Hrod(«li>. Celá 



15 



vysořJna jest nevysokými hřbety a kupami rozvlně- 
na, kteréž nad prfimérnon výšku 2000' o málo se 
vyzdvihují. NejvySší hory jsou uhhuny v jižní čá- 
sti Čech u hranic, rakouský cli. \' hlubojo zarytých 
a ťízkých údolídi, u pi. Vlt.ivy, Sáz.avy, [..užnice íi 
Malše, nabývá v5ak rázu hornatého. 

Největší íást její skládá se % ruly, jejíŽ vrstvy 
směřují od jihozápadu k severovýchodu a k severo- 
západu se kloní. Na Beverním pak kr«ji vystupuje 
humolité, amtibolové pohoří, K a ň k o v é hory zvané, od 
Labské Tejnice až k Na.savrkám, a uprostřed něho 
stojí na jedné homoli zbořený hrad Lichníce. Na 
západním kraji vystnpnje podél Brd žulový hřbet, 
20 mil dlouhý a 2 — ?> míle široký a nesčíslnými 
balvany pokrytý, od Českého Brodu přes .Jílové a 
Knín až ke Klatovům, na moravských hranicích vy- 
zdvihují se z ruly též žnlové hřbety a kupy a tá- 
hnou se vždy výše vystupujíce od Poíátkú až ke bře- 
hům Dunaje mezi Lincem a Kremží. U prostřed 
pak vysočiny vystupuje le.snatá krabotina, nesoucí 
na nejvyšším temeně hrad Lipnicí. V jižních čá- 
stech té vysočiny prostírají se konečně dvě pěkné 
roviny, jedna u Třeboně, druhá u Budějovic, obě 
vyschlá dna bývalých jezer a močálfl a posud čet- 
nými^rybníky pokryta. 

Českomoravská vysočina uáieží k méně úrodným 
krajinám českým, ačkoliv jediioilivá údolí výminku 
Činí. V Ifině jejím spočívá však znamenité množ- 
ství vzácných rud, kteréž v minulých dobách mno- 
hem živěji 86 dobývaly nežli nyní; tak jmenovitě 
o Německého Brodu, u Jihlavy a Kutné Hory, pak 
u Vozíce, Ratěbořic a u Malých hor. Železných rud 
jest hojnost zvláště okolo Í'(.lnó a Nové Bystřice, 
pak u Malešova a Vlastějova (Hammerstadt); tuha 
vyskytuje se u Svojanova, vájenec na přf mnohých 
místech.^ 

h) Šumava. V jižních (Jfchách připojuje se 
v Českomoravsko vysočině bezprostředně jiné hor- 
Btvo, které však docela jiným .směrem se táhne .a 
docela jiný ráz nese, totiž íSuniava. Celý pravý 
břeh Vltavy od Hluboké až k Vyššímu Brodu můžeme 
ještě k Českomoravské vysočině počítati. ,Jtžní hra- 



16 

nice Čech od VyřSího Brodu :»£ lin GIbckelberkn je^t 
vjplnřiia pťUii^mi okrouhlými chlumy, z nichž nej- 
výš hora sv. Toniáře (.'5291') vyniká, nesoucí daleko 
viditelný obořený hrad Vftkftv k^nitu (Wittiughansen). 
Chlumy tyto prostírají se daleko v Lorníiu Kakonsku 
mezi Budřjovickou železnicí a íekou Miihl pod jmé- 
nem Grei uer v\ ald. Teprve uad Glockelberkem.kde 
pamAtuá Svarzenbereká stoka pro plavení dříví z 
Cech do Horních RakoUH vstupuje prňímykem 2500' 
vysokým, vyziivilmje se vlastni Šnmava, kteráž jde 
pak podél liranic čepkubavoiských v podobě podél- 
ných biebenfi a hlbelfi až k údolí Oharky. Třicet 
mil dlouhé horstvo toto děli tte přirozeně ve dva hla- 
vni oddíly, z nichž jižní vyííši oddil jméno vlastni 
Šumavy nese, severní nižší oddíl však jménem 
Český Les Ke naznačuje. Mezi oběma třmi od- 
díly prostírá se prů.xmjk tři iníle široký, totiž mezi 
Nýrském a Domažlicemi, co jediná brána v přiro- 
zeném náspu západních Cech. Jako dva obrovské 
pilíře vystupují po obou stranách toho piňsmykn dvé 
malebné hory, totiž Jezeruí Hora (Pisa matky Boží. 
Osser 4050'), jíž se koníí vlastní Šumava, aCerchov 
(3282'), kdež počíná Český Les, v pozadí pak již v 
Bavořích vystupuje podélný chlum Osek (hoher Bo- 
gen 3.'560'), kterýmž se tento průsmyk jako napolo 
zavírá. Zde jest bojiště řlyr slavných bitev, od je- 
jichž výsledku osud Čech závisel, zde jde tou při- 
rozenou branou Železnice z Cech do Bavor, pro- 
Btředkujíc tou cestou míroplodný obchod, z které v 
dávných dobách zuřivá vojska se hrnula. 

a') Šumava vlastní obsahuje pohraniSné české 
horatvo od průsmykn ISvarcenberské stoky až k 
průsmyku u Kdyně. Jádro toho horstva jest lesnatá 
vysořina Pláně (Kvildy) nazv.iná, v průměru 3200' 
vysoká. Na české straně souvisí tato vysočina s Bon- 
bínem (Kubany 42!M)'), nejvyšší to horou šumavskou 
na české straně, pak s dlouhou Žda nickou horou 
(3305'), pod níž leží město Kašperské Hory (Berg- 
reichenstein). Na hranicích bavorských vyzdvihují se 
z této •.-ysočiny nejvyšší hory Šumavy, Luzen^La- 
zy? 4332'), Rokle (Ráchel 4680') a Javor (Arber, 
4604'), tyto dvě poslední již v Bavořích. Horský 



17 

uzel tento obsahnje nejdivočejší Část Samavy, ohro- 
mná klečí zarostlá bahna, rozsáhlé leny, částečně je- 
ště pralesy, a v roklíth některých malá malehuá 
jezera, jako na Kokli, ii Stubenliacliu a na .lavorn. 
Strany tohotu Lorstva k Cecháu) obrfk-<-né slyntíly 
Ba dob krále Jana a Karlu IV. bohatostí na zlato, 
a posud pozdiovati jest u všech fek a potokň od 
Velhariic aŽ k Bláuici nenčíblué hromady níi^ypané- 
ho pisku, pocházející z dávného ryžovuictví. Hla- 
vní střed tétc staročeské Kalifornie bylo okolí Ka- 
Sperskýťh Hor, kde ze zlatonosných křemeuu)'ch žil 
až do nejnovější doby zlato se dobývalo. Ostatně 
jsou tyto hory, jaku celá Šumava, chudé v radách. 
Celý tento hornatý kraj skládá se z ruly s jednotli- 
vými ohromnými ložisti Žuly; směr rulových vrbtev 
jde k severozápadu, úklon k severovýchodu. 

Dle téhož směru řídí se všechna podélná údolí 
a vynikající hřbety a kupy. Na jihozápadní straně 
připojují se k tomuto horstva dva obrovské žulové 
hřbety, mezi nimiž údolí Vltavy se prostírá. Jeden 
hřeben, vyšší a delší, jde podél hranic českých a 
jest od Kvildské vysočiny oddělen průsmykem u 
Knšvardy, druhý nižší a kratší jde zároveň s ním 
na levém břehu Vltavy od výběžků Bonbína u Vo- 
lar až k llorni Plané. 

Prahorniční hřbet má v průměru výšku 4000', 
nejvyšší kupy jeho jsou Třístoličná hora (4116'), 
Plockelstein (4352') a Hochfichtet (4226'), 
kteréž na temeně co zbytky zbořeného žulového hře- 
benu vynikají. Pod Plockelsteinem leží ve výšce 
3376' malé jezero. Oba boky hor jsou pokryty mo- 
hutným lesem, jimž na české straně se vine pamá- 
tná stoka knížete Svarzenberka k plavení dříví. 
Stoka ta počíná v pralesích pod 'IřístoliČnou horou, 
jde u Hirňbeiku tunnelem 221" dlouhým a konČi 
se u llaslachn v horních líakouBÍih v řece Miihl. 
Délka jeji obnáší (í-T mil. 

Nižší hřbet ua levém břehu Vltavy obsahuje 
tak zvaoé Zelnavské hory, taktéž hustým lesem 
pokryté. Průměrná jřho výška obnáší :i(íW ; nej- 
vyšší hory jeho jsou Sternberg (.S536'), Spitz- 
herp (.".846') a j.iSči luukv {ATif.O'). 



18 



Severné za Zťln&vitkýini horami a východně od 
B(>QbíiiA pro«tírííjí se hory PrachaticKé a Krn- 

mlovMké, které sice znavnou výňkcn se iievy«n«me- 
návají, ale pěkné okrouhle olirysy mají. Hned za 
Zelnavskýnii liorami vysttipiijo vlnitá liOOO' vysoká 
krabotiua, na západu Huubínem, na východu 
Chlumen) (375"J'), na sever Libin em (;>430') ob- 
stoupená. U prostřed leží ves Clirislianberp: (2810'). 
Za Libínem jest podobná ale vioe rozrytá vysočina 
mezi Prachaticemi a Lhenicemi, dosahujíc výSky 
2600', U obou těchto vysočin skládají se vyšii 
kraje z ruly, nižSi střed však z bélokamene. 

Třetí a nejvySSí Část těchto hor obsahuje Blan- 
ský les, východně od Prachatic a západně od 
Krumlova, složený z dvou řad bělokamenných hor, 
které na spflsob amfitheatra údolí Kremžské obstu- 
pují. Jižní hora, Schíininper nazvaná, jest nej- 
vySSí (3420'), na temeně jejím etojí věž, odkud roz- 
košná vyhlídka nejenom na ^iimavn, nýbrž také na 
Alpy se otvírá; v severní řadě jest nejvygSí hora 
Kluk (2328'). Severně ía těmito horami prostírá 
se již Budějovská rovina, na jižní straně pak vlní 
se půvabná 2200' vysoká, vršinatá krajina až k Vl- 
tavě. V krajině té, z ruly složené, jsou bohatá lo- 
žiště tuhy, jmenovité u Hůrky (Stuben) a Mokré 
(Mugrau). 

Nejsevernější část vlastní Šumavy jest tak zva- 
ný Královský Hrozd, který podél hranic seve- 
rozápadně od Kvildů se táhne, od nichž je dělí 
údolí Kezna, povstávajícího na vy.sočině nad Eiaen- 
steinem. Královský Hvozd skládá se z dvou hřbetů, 
z nichž vyšší jde podél hranic, niž^í pak na české 
straně. 

Oba hřbety jsou spojeny příčným sedlem, v je- 
hož koutech ge lesknou dvě malebná jezera, Ctrtovo 
a Černé Jezero. Mezi oběma jezery vystupuje po- 
hraniční iiřbet na Je žerní Stěně (4239') nejrý-S. 
Konec toho hřbetu naznačuie dvojhlavá .Je žerní 
Hora (Ortser), jejíž vyŠSí česká kupa 4U.'')1' výftky 
dosah nje. Na nižším hřbetu v C!echách jest hora 
Briickel (38y4) nejvyšší. Královský Hvozd sklá- 
dá se ze sYorn a nált-ží k nejniib li iřjSim částem 



19 



Sumary ; severní pata jeho spoéívá již v prfismyku 
Kdyňukém. 

6') Český Les počíuá se Cerchovem (3282') 
u Domažlic a koudí se Dylení (Dillenberg, 2875') 
jižné od Chebu. Piůměriiá výška jeho obuáňí jen 
2200'. Od vlastní Siiinavy roKCKnává se nejenom 
svým směren), nýbrž i ákloneni. Směr jde totiž k 
severozápadu, úklon vrstev do Bavor k jihozápadu, 
do Čech pak pndá náhUji v rovnější krajině, tak 
že z daleka má podobu dlouhé stěny, nad okolí 
málo vyzdvižené. V průsmyku Kďyiíském vyzdvi- 
huje se amfibolový hřeben O. se ku (hober Bogen 
a3(J0'), jenž se napolo zavírá, od tuho hřebenu vy- 
bíhají pak do Čech dvě ramena amfibolových kopců 
a hor, nižSí podél paty Českého Lesa přes RonSperk 
až k Plané, vySší ke Kdyni a Chudenioům až k 
Merklínu, obsahujíc řadu malebných nad 2000' vy- 
sokých chlumů, mezi nimiž zvláště Riesenberský 
vrch u Kdyně vyniká. 

Podél amfibolového pásma u paty Českého Lesa 
táhne se památná sloj křemenu vystupující v skal- 
natých útesech nad své okolí, úplná to obdoba po- 
dobné sloje křemenné na bavorské straně vlastní 
ěumavy, která jest známa pod jménem „der Pfahl." 

Panující hornina Českého Lesa jest rula ; % ní 
se skládají dva hlavní hřbety, kteréž se konečně v 
jeden spojují a ostrý hřeben tvoří, na němž stojí 
zbořený hrad Přimda (2661)'). Dyleň a okolí té 
hory na severním konci Českého Lesa skládá se ze 
BToru, nižší krabotina v západním Plzeňsku z pra- 
borní břidlice. Zola jest více podřízena, z ní se 
skládá přede'.'ňím površí u Horsova Týna, S c d m i h o ř í 
zvané, nepřesahující 2000', pak nížina mezi Českým 
Lesem a Karlovarskými horami. Mimo to se vy- 
skytují jeřtě porůznu řetná ložiště žuly. 

Kudy dobývají se zvláště v předhoří, tak v bři- 
dlici u Stříhla leštěnec olověný, ii Midielsberku v 
rule rozliíné stříbrné rudy, u Tři seker měděné rudy, 
blíže anifihdiiivého pásma pak na mnohých místech 
železné rudy. Nt jvétíi dil těch Imr jest jako Šuma- 
va pokryta leueui. 

•■| Snirf inj'. Sevtrne zh l>vlení leXi na se- 



20 

verii břidlice, jíŽ se vyplňnje prohyb m«i Čeakým 
Lesem a Smrčínami. TTory tyto vystnpnjfoe v seyero- 
západním kf<t)ci Cech json niohrttnj''m nzlem, od ně- 
hož vyhíhá Snniava, KriiSiiř Hory a Diirynský leň, 
a Kíinjíniají veliký iiepravidí-liiý řfvfrfc, z ii*hož jen 
východu! část do CVch zaHahnje. Zpodiii íi^st tPch 
hor (ÍÍ800') '/.áleží 7, břidlio, mvovti a rniy, střední 
nejvySSi řánt obsahuje žulu, kttrAž nn Ochsenkopfn 
Mf>'>' výšky mft. Krajina jfst vřtífni dilem lesnatá 
a pfivabnými lidolimi roeryta. 

d) KrnSné Hory obstnpnjí 00 vysoký jedno- 
tvárný val Cechy na etranř severozípadní. Západ- 
ní konec jejich sonvisf prohybem u Bleísfadlu se 
Smrčinami, liorami Karlovarskými vSak též se Stí- 
mavou. V horopieném ohledu dřít se přirozené ve 
dvě ífásti, v Hory Karlovarské a ve vlastní Kmí- 
ne hory. 

a') Hory Karlovarské vystupují na pravém 
břehu Oharky mezi Karlovými Vary, Bochovem a 
CbýSf. Uprostřed v tom pohoří leží Slavkov (Schlag- 
genwald.) 

Nejvyšší skupení těchto hor jest Císařský Les 
8 temenem Glatze 3084' vysokým. PohoK toto jest 
široký, četnými roklemi vyhrázděný hřbet běžící od 
západu k východu ; z údoH Oharky jeví se co 
značné pohoří. Jádro celého pohoří skládá se ze žu- 
ly, která zde ve dvou odríidá«'h vystupuje 00 oby- 
čejná a co cínonosná ; ona skládá větší díl borstva 
a dává zvětráním svých živifi původ mnohým lo- 
žištím porcelánové hlíny; cínonosná žula jest pro- 
stoupena cínovou rudou a mnohými pěknými nero- 
sty zvláště okolo Slavkova, kde se cínová ruda dobývá. 
Rula zaujímá v tomto pohoří jen menší pro- 
strannost, zvláště blíže pafy těchto hor. U Mni- 
chova (Kinsiedl) .1 Teplé leží v ní mocná ložiště 
amfibolového kamení a hfld<'P, který zdf v podobě 
celých hor se jeví. 

Pohoří to jest sídlem hlavních dílen na porce- 
lál) a též hlavních dolfl na cínovou rudu, ačkoliv 
nyní výtěželi sotva 1000 cen. ročně dosahoje. Ze žuly 
u Karlových Vaiů prýští se svřtozrámé prameny 
liorkě vody, která re sebe vvluČnjc v.ípenec 



21 



b') Kradné Hory vlaalui náležejí větším 
dílem ke královstrí Saskému. Od Smrčin délí je pro- 
hyb u Kraslic, od Karlovarských hor údolí Oharky. 
Směr jejich jde podol Čeákosaakých hranic od Kra- 
slic až k NoUeudorfu. Ploský a široký svah na 
saské straně nemá, ačkoliv jest zuačuě nad hladi- 
nou mořskou povýáen, nikde povahy pravých hor, 
ueb jen některé vrchy vyzdvihují se poněkud pa- 
trněji nad své okolí; úzká a klikatá údolí vybra- 
zJuJí ten svah k severu a severozápadu. Na české 
straně jest svah Krušných hor příkrý, krátkými a 
hlubokými údolími rozrytý, pročež od té strany se 
jeví co pohoří zuačaé velikosti. NejcySší temeno 
těch hor jest Keilberg (4002') u Jacliimova; pak 
následují Fichtelberg (3720') a Spitzberg 
(3498') u Bjžího Daru, Wirbelsteiu (3438'), 
Plat^tenberg (3278') a VVieselstein (3018'). 

Žádný z těchto nevystupuje 900' nad své okolí ; 
nejvyšší město Boží Dar leží ve výšce 3129'. 

Budova Krušných hor jest jednoduchá. Pra- 
horní břidlice, rula a svor převládají, směr jejich 
jde k severovýchodu, úklon k severozápadu ; žula a 
porfyr, jakož i zeleuokameu a čedič, pak četné rud- 
ní couky prorážejí břidličné kamení rozmanitě. Žula 
neleží však zde jako v Šumavé na spůsob ložiStš 
v rule, nýbrž proráží jí napříč od jihu k severu. V 
tomtéž směru jdou hlavně také rudní žíly, bohaté 
na stříbrné, k')baUové a niklové rudy, dle nichž již 
od dávných dob pohoří to své jméno (Rudohoří, 
Erzgeblrge) má. Hlavní doly stříbrné jsou na saské 
straně Freiberg, Auuaberg, Marienberg, Johaungaor- 
geastadt, na české straně především Jachimov, 
Bleistadt, Abertam, Weipert, Hroby a Niklasborg. 
Cínová ruda dobývá se u Cinvaldu a Krupky, man- 
ganová ruda u Blatná (fiattea), železná ruda u 
Přisečnice, Orpusu a Neudeku. 

Krušné hory jíou sídlem velmi rozmanitého 
pr&myslu , jímž se živí obyvatelstvo velmi četné. 
Celé hory od paty až k temeni jsou obývány a jen 
Částečné lesem pokryty, čímž se nápadně liší neje- 
aom od českých, nýbrž ode všech evropských hor. 

2) Drahý praboral ostrov Ůoúh skládají hory 



n 



L n :^ i < k p, .1 i K )< r Hk é x Krk<>uoJÍBk4. Onirov 
ten josl mnohem mniSI nežli předeSIý, svSak obsa- 
huje nejvySSí hory řeské. 

•Á) Lužické hory ohHahují řarlu vrchft a p;i- 
lioiků, které od pravého bíchn Lahe v Kaších horní 
Lužici a krajinu okolo Kiimburku a Slnknova v Oe- 
cbách vyplíínji. Mory tyto skládají ic 7. větSího dí- 
lu ze žuly, 8cvero\')'ohodné pak zr Byenitu a por- 
fyrn. Od KrnSiiých hor dělí je malebné pískovcové 
pohoří Děčínské, na severní straně kloní se k ro- 
vinám středoevropským, na jižní strané k pískov- 
covým skalám severních Cech, na východě připojují 
se nižším hřbetem u Chrastavý k .Jizerským horám. 

Lužické hory nejsou pohořím ve vlastním smy- 
slu 8 hlavním hřbetem a pobočními odnožemi, ný- 
brž jsou nopravidelnou smésí vrchů a pahorků bez 
jednoty. Prohyby mezi vyvýšenými místy jsou z 
velké část úrodné, vrSiny pak jsou pokryty lesem. 

b) Jizerské hory jsou hlavně odděleny od 
Lužických hor údolím Nisy. Jádro celého pohoří jest 
rozsáhlá žulová vysočina, která znenáhla ve východ- 
ním směru od Dittersbaehu a Neustadtlu v několik 
hřbetů přechází a vysokým sedlem me^i novým 
Světem v Čechách a Schroibershanem v Sleesku s 
KrkonoSským liřbetem souvisí. Hřbety tyto přesa- 
hují 3000' výšky, nejjižnější slově hřbet Volský, pak 
následuje k severu střední hřbpt Jizerní a konečně 
velký hřbot Jizerní, raeři nimiž so proudí velká a 
malá Jizera. U stoku obou řek vystupuje homolitý 
Buchborg, k čediče složený, do výšky 3000'. Jak- 
koliv osady oživené nejčilejším průmyslem na vyso- 
čině okolo Liberce jsou četné, tak zase jmenované 
žulové hřbety jsou pusté, hustým lesem zarostlé, 
jen okolo světoznámé sklárny v Novém Světě jsou 
četné domky sklářů v údolí Mumly roztrouRené. Na 
severní straně žulové krajiny připojuje se k žule 
mezi Haindorfem a Friedlandem pásmo ruly a pro- 
stírá se odtud podél žulových hor až k Varmbru- 
nu ; blíže ruly skládá veliký hřbet, připojený k 
Velkému Jizerskému hřbetu a ukoni^ený nejvyšším 
temenem Jizerských hor, Tafelíichte nazvaným 
(3568'). ÍJdoU u Flinsberku délí tento hřbet od dru- 



n 



liélio rulového hrebenci, iiuzvanehu Kauiěuický hřbet. 
Dále k sevorii skládá rula jen nižší krabotinu, kte- 
ráž konečně přichází v rovinu. Na ípské stiaaě le- 
ží na žule Jizerských hor bezprostředné hlinitá bři- 
dlice, která jde lo neširoké pásmo od Chrastavý 
přes JeSléd až k Vysoké a Ruprechticům. Jižní 
strana této břidlice jest lemována řervenýui pískov- 
cem, melafyrem a u paty JeStědu kvádrovým pís- 
kovcem. V břidlici té vyvinují se mocná ložiště kře- 
menné tvrdé břidlice, z níž právě temeno JeStěda 
(3206') vysoko nad sousední Libereckou žnln pový- 
šené se skládá. 

U Železného Brodu jest břidlice teukolupenná a 
tuhá, a dobývá se ve velkých lomech ke krytí střech. 
Vápenec a železné hnódé rudy jsou mezi Ještědem 
a Vysokou dosti hojné. V údolí Malé Jizery u pa- 
ty čedičového Buchberka uachází se pamětihodná 
uaplaveuina s četnými valouny a krystaly cirkonn, 
safíru, koruntu a Čeruéhi) spiuelu. 

c) KrkonoSské hory skládají s Jizerskými 
horami v geologickém smyslu jediný oelek, v horo- 
pisném ohledu jsou od nich jenom sedlem odděleny, 
jímž z Jizerského údolí na české straně vede silnice 
do ddolí Zackeun na slezské straně. 

Také zde jest žula jádrem celého horstva a vy- 
stupuje co ohromný 4000' vysoký hřbet zrovna na 
hranicích Českých. Boky tohoto hřbetu jsou skoro 
až k temenu poUryty lesem, temeno však vypíná 
86 již nad hranici stromového zr&stu a nese rozsá- 
hlé bařiuaté ,, louky" poseté čotnými dřevěnými 
boudami, v nichž horalé v letě přebývají. Jednot- 
livé kupy, ohromnými balvany pokryté, vyzdvihují 
86 nad široký hřbet. Velikost obrysů horských, roz- 
sáhlé travnaté bařiny a pasoucími se stády a dře- 
věné chýše horalů dávají horám těmto jakýsi ráz 
alpský a vyznamenávají se v tom ohledu před o- 
statuirai horami če.^kými. Zula nezaujímá však ve- 
skrz nejvyšší pohraniční hibet, nýhiž panuje více 
na straně slezské, náhle se snižující až k Varm- 
brunu, Iliršberku a Kupferberku. Na české stra- 
ně vyvinuje se ze svoru, který bezprostředně na 
žule leží, ostrý hřbet ukončený Sněžkou (5070'), 



24 



nejvyšií to horou v KrkonoSicba v celých Čechách. 
Procbáíejice se horami od západu k východu, vy- 
stoupíme od Nového Světa z oboru Jizerských hor 
na temeno nazvané Labská louka, kde v rozsá- 
hlých močálech Labe vzniká a v hlubokém dolu 
Labském (Elbegrund) s jinými i)rítoky se spojuje, 
které od temena dolů spěchají. Žulový hřbet jest 
zde lemován na české straně údolím Mumly a mla- 
dého Labe, za nímž svorový hřeben Krkonoše a 
Kozího Hřbetu počíná, na tilezské straně údo- 
lím Zackenu, které k Varmbninu vede. Na něm 
vyzdvihuje so zde od západu Iv východu nejdříve 
Kruhonoš (Keiťcrager 4140'), pak Vysoké Ko- 
lo (hohes Rad 4764'), velký ŠiSák (grosse Sturm- 
haube 4468), malý SiSák (kleiue Sturmhaube 
4332'), Stráň (Lehnberp 4.'>66'), za níž se prostírá 
Bila Louka (43.50') a na východním konci jejím 
malá Sněžka (klcine Koppe 4302') naproti svo- 
rové velké Sněžce (.0070'). K Slezsku se kloní 
tento hřbet náhlým, četnými roklemi rozrytým úpadem, 
který je lesem, poli a výstavnými dědinami pokryt. 

Na slezské straně připojuje se k žule rula s 
pásmem chloritového svoru u Varmbrunu, na české 
straně leží však na žule všude svor, kterýž se již 
u Maršová jižně od Jablonce mezi žnlii a hlinitou 
břidlici vkládá, pak vedle Přichovic po obou stra- 
nách Jizery až k Rlánsku u Vysoké se prostírá a 
celé pohoří vyplňuje, kteréž mezi Vrchlabím, Švarcen- 
tálem a Vrajtem (Freiheit) vystupuje. Bezprostředně u 
žuly vyzdvihuje se svor v podobě ostrých hřbetfl. 
které sousední žnlu místem převyšují. Z něho sklá- 
dá se velký Kotel (grosser Kessel 4;il2') naproti 
Krabonoši, hřeben Krkonoše (4524') naproti Širá- 
kům, Kozí hřbety (Ziegenriioifen 4300) a koneč- 
né Studu ičná hora (Braauberg 4920') a Sněž- 
ka (Schncekoppe 5070') naproti bilé Loace. S teme* 
na Sněžky, nejvySší hory v Cechách, otrírá so pano- 
rama 80 mil v průměru, od paborkA, v nkolí Praž- 
ském až daleko do nepřehledných rovin dolního 
Slezska. 

Od Sněžky vybíhá pak jeŠté pásmo svora po- 
dél žuly co úhledný hřbet k Beverovýchodu a konči 



ih 



86 n Kupferberku, kde amfibolová břidlice mísln 
8vc.ru zaujímá. Svorové horstvo jest od Vicbova u 
Jilemnice až k Vrchlabí a Vrajtu lemováno čer- 
veným pískovcem. Dlouhé hřbety vybíhají co rf- 
rnena od vysokých hřebenů až k patě této a dávají 
svým malebným seřaděním horstvu od české strany 
ráz velmi složitého horstva. NejvySší z těchto hřbe- 
tů jsou: Heidelberg (3012') na pravém břehu 
Labe, Černá Hora (Schwarzberg 3948') usv. Jan- 
ských Lázní a Rehhorn n Vrajtu. Od Vrajtn 
jde konečně zrovna k severu pásmo hlinitých bři- 
dlic, spočívající na svoru a b^ži přes Saclíř k Lands- 
butu do Slezska, odkud na západ se obrací a pak 
bezprostředné severní stranu Krkonošské žuly objí- 
má. Břidlice tato, která ve vySší své části u vzniku 
Katzbachu skamcněliny silurské a devonské chová, 
naznačuje zde přirozeně východní patu KrkonoSských 
hor, neb dále u Trutnova až k Náchodu panují ve- 
směs útvary novější, usazené v hlubokém probbí 
mezi Krkonoši a Orlickými horami. 

Na rudy jsou Krkonoše velmi chudé ; druhdy 
ryžovalo se néco zlats, nyní dobývají se jen mědě- 
né rudy okolo Jilemnice a Rokytnice na české stra- 
ně a v Kupferberku v Slezsku. Vápenec jest hojný, 
taktéž pěkný živec, kterýž z KrkonoSň do dílen na 
porcelán v Berlíně se dováží. 

3) Třetí a sice nejmenší prahorní ostrov Cech 
jsou hory Orlické. 

Od Krkonošů dělí je široké, pískovcem naplně- 
né prohbí mezi Trutnovem a Náchodem, na slezské 
straně lemuje je rovina naplaveniuou pokrytá, na 
yýchodě přecházejí mezi Moravou a Opavskem v 
tak zvané Jesenické hory, z břidlic snad silurských 
a devonských složené, na jihu jsou obstoupeny o- 
pakoToa plání, která z Hradecka v Cechách okolo 
Třebové do Moravy úzkým pruhem se táhne a tak 
hory tyto od česko-moravské vysočiny dělí. 

Uzlem celého horstva jest Sněžník (Schnee- 
berg 4483'), vystupující na hranicích mezi Ce- 
chy, Moravou a Slezskem. Od něho běží na východ 
vysoký hřbet až k D ě d a (Altvater 4620') ; drahé ra- 
meno dělené divokou Orlioi ve dva sárovná hřbety 



26 



běží na severozápad až k Náchodu a skládá vlastní 
Orlické čili Kladské hory (Deštná 3614'); třetí 
j^ameno běží k oeverozápada podél severní hranice 
.Kladska pod jménem Reichensteinských a Sovích 
hor ; ítvrté konečně jde k jihu mezi Oecby a Mo- 
ravou až k prohybu u Lanškrouua. 

Panující hornina jest rula ; zaajímáf celý nej- 
vySíí hřbet hor moravskoslezských mezi Sněžníkem 
a Dědem, jakož i v českých Orlických horách. Na 
rule loži 8 vor, zvLdfitě na východní a jižní stranS, 
z ného skládá se především temeno Děda. Na 
svoru pak spočívá břidlice, z niž se velká část 
Jesenických hor skládá. Břidlice tato láme se na 
mnohých místech těchto hor co břidlice pokryvač- 
ská. Hory Orlické json zvláStS v Slezsku a Mo- 
ravě bohaté na černou železnou (magiietovonj a 
hnědou rudu, kteráž se ve velkých pscech rozpouStí. 
Mimo to se v okolí Benešova ve Slezsku dobývá 
leštěnec olověný, taktéž okolo Rymařova v Miravě 
a jinde spolu s kyzy železnými a utrejchovými. 

B. Podhoří Brdské obsahuje druhou soustava 
horskou v Cechách. Tato soustava záleží z nevy- 
sokých sice ale dlouhých podélných hřbetů, které 
Ýyplňají bývalý aáliv .mořský mezi českomoravskou 
vysočinou, Hamavou a jižními výběžky Krušných 
Hor. Hřbety tyto nejsou nic jiného, než na den 
vystupující kraje ohromných vrstevných pásem, které 
Bonstředuě se kryjí a nesčíslné množství mořských 
korýSfi, mušlí, hlavonožců a j. skamenáliu obsa- 
hají. Skameněliny tyto náležejí k nejstarší zvířeně 
pozemské, a byly taktéž nalezeny ve Walesu (za 
starodávna království Silurské), v Skandinávii, Ru- 
ších, ř^panělich, sev. Americe a jinde, a všade je na- 
značují nejstarší usazeniny mořské, pojmenované vů- 
bec útvarem silurským. Jmono toto uvedl do 
vědy anglický geolog Murchison, který walesský 
útvar nejdříve popsal ; nán Český útvar ualezl pak 
výtečného badatele svého v Jachimu Barrandu. 
{Sifithne ailurien du centre de La Hohhnie 185Ž). 

Pohoří Brdské, kteréž ve své největší části jest 
l^i^eao z ůtvaro silurského, saujimá délku '20 mil 



8? 



mneRÍ Českým Brodem a Domažlicemi a Sfřkn 5 — 10 
mil mezi Rakovníkem a Přibramf. 

Jak horupisně tak i geologicky dělí se Brdské 
pohoří přirozeně ya 2 oddíly, v jeden břidličný a 
jeden vápenný. 

Vápenný oddíl obsahuje vysočina 5 mil 
dlouhou a ' ^ míle širokou, mezi Michlemi u Prahy 
a Libomyllí u Zdic. Vysočina ta zdviLá se v mír- 
ných vlnách od Prahy z výsky '^00 stop znenáhla 
k výšce 1200 fitop, jakéž dosahuje v okolí Karl- 
šteina, Tetína a Litnd. Skládáf se ze tří vrstevních 
pásem vápenných, z nichž nejhlubší obsahuje vá- 
penec tmavý plný skamenřlin, druhé vápenec rudý 
neb bílý (mramor Tetínský, Slivenecký) a třetí vá- 
penec šedý peckovitý (vápno Branické). Na tom 
posleduím leží porůznu jako ostr&vky kusy břidlic 
(u Hlubočep, Mořiu atd.). Vysočina ta jest proraže- 
na hlubokými a lizkými údolími, z nichž největší 
jest údolí Vltavské mezi Chuchlemi a Prahou a 
údoli Berounky mez! Berounem a K.irlšteinem ; osta- 
tní údolí mají více podobu divokých roklí (jako u 
8V. Ivana, Karlšteiua, u Kadotína, sv. Prokopa atd.), 
kteréž vbíhají do údolí Berounky a Vltavy. VyŠší 
temena okolo KarISteina a Tetína 1200' dosahující 
(Kytiva hora u Trebotova, Velká Hora u Karlšteina, 
Damil a Tobolka u Tetína, Mramor u Litně, Zlatý 
Kůň u Koněpnis) jsou pokryta půvabnými lesíky, 
plnými pěkných a vzácných bylin, vápenná vy- 
sočina pak pokryta jest úrodnými poli, jen stráné 
jsou kamenité a částečně lysé, na mnohých místech 
velkými lomy otevřené, v uichŽ se dobývá mramor 
a výborné vápno na malta. 

Pod vápennými vrstvami leží vaude pásmo ne- 
vrstematého ze lenokame nu, který též v znač- 
ných skalách vystupuje (Křížový vrch u Motol, 
skály pod Karlšteiuem), a pnk následuje pásmo měk- 
kých břidlic, v nichž kolkolem vápenné vysočiny ši- 
roké úvaly JBCu vyinlety. V úvalu takovém leží 
Praha, úval takový jest údolí Litavky mezi Berou- 
nem a Zdicemi, údolí Osovské a Svinařské, jakož i 
údolí Berounky mezi Karli teinem a Zbraslaví. Jen 
v údolí Osdvském vyzdvihuje se blíže vápenné vyso- 

Ž* 



28 



činy a VSeradic nevysoký avšak oslrý lesnatý břbet 
(1000') Tlousiny zvaný, z křemence složený. Ú- 
valy obstupující vápennou vysoíinu, jsou z druhé 
strany lemovány dlouhou řadou hřbetů > které na 
spútiob mohiStného elliptického krnbu jmenovanou 
vysočinu z daleka zavírají. Hřbety tyto u Prahy 
nižší a holé vyzdvihuji se vždy ve svém jihozápad- 
ním směru a vystupují od 000' až k 2000'. Ka- 
meni, z něhož se hřbety tyto skládají, jest pevný 
křemenec (Pražský dlažební kámen), jenž skládá 
vrstvy pod břidlice a pod vápennou vysočinu zapa- 
dající. 

Hřbety tyto počínají co nizké skalnaté pahrbky 
u Uval a táhnou se k Zbraslavi, kdežto nabývají 
podoby úhledných (1100' vysokých) chlumů. Vltava 
proráží zde ten hřbet, kterýž však t!m výSe a sou- 
visleji vystupuje, čím dále k jihozápadu se prostí- 
rá. Vyšší díl těchto hřbetů náleží však k hlub- 
Stm ještě vrstvám, a jen boky jsou vlastní křeme- 
nec se skamenělinanii. Hřbety tyto vlastně jen zde 
mezi Zbraslaví a Kokycany šlovou Brdy, kteréž 
jméno přenesli jsme na celou soustavu toho pohoří. 
Nejvyšší z nich jest Plešivec u Hostomic (1900'), 
Jedová Hora a Val dek s malebnou zříceninou; 
ještě vyšší jsou lesnaté hřbety Medoiijezdské (2000') 
a lesnaté chlumy Koukol, Zďář, Kotel atd. mezi 
Dobřiví a liokycany. Zde obracuje řada chlumů 
svůj jihozápadní směr v severozápadní, k němuž 
již náleží lesnatá Čili na u Ejpovic a Svabiuský 
les, přes kterýž jde silnice z Rokycan do Plzně, 
odtud pak obracuje se směr hřbetů nazpět k severo- 
východu, až na drulié straně od vá^jenné vysočiny 
severně od Prahy zase se konČí. Sem náležejí 
chlumy Klabavaké a u Březiny, mohutný Kadeč 
(2250') mezi Radnicemi a Mejtem , odkud se zase 
řady nižších vrchů táhnou k Žebráku. Zde vystu- 
puje hora Opy 9 a naproti ní ToČnik se zřícenina- 
mi hradu královského ; odtud jdou lesnaté hřbety 
bez přetržení k Svaté a Trubsku a ukončuji se les- 
natými Brdatky u Berouna. Řeka Berounka pro- 
ráží zde toto pásmo hor, kteréž od pravého břeba 
jejího Berounským Plešivcem (1900') k Železné 



29 



a Malým Přílepfim se táhne a konečně s bři- 
dličnou vysočinon a Chrašfan splývá, z níž jen malé 
hřbety vynikají, zvláště na pravém libočí údolí Ko- 
Sířského. Široký lival, v něm?, zde leží Praha, pře- 
trhaje řadn pahorků větši mezerou, avšak na pra- 
vém břehu Vltavy vystnpují opít cr> památný Žiž- 
kov (850') a připojují se konečně k řadě křemen- 
ných pahrbků, které u Uval v Labské naplavenině 
se Etrácejí. 

Tak jsme ukončili krátký přehled památného 
vlastního Brdského horstva, které na spůsob velké 
ellipsy vápennou střední vysočinu obstupuje. 

V břidličných a křemenných vrstvách toho poboří 
jsou uložena nejbohatší ložiště železné rudy v Ce- 
chách ; pročež nejmohdtnější železné peci všude u 
paty těch hor stojí (Stará a Nová Huť u Berouna, 
Nový Jachimov, Zbirožská a Holoubkovská huť, 
peci v Klabavě a Hormyelicích, v Bíezině, Darové 
a na Břasech, v Strašících a Komárově). Množství 
skamenělin silurských, zvláště v okolí Berouna 
vyznamenávají tu krajinu i v geolo^ckém smyslu. 

Za křemennými hřbety Brdskými rozšiřuje se 
rozsáhlá vlnitá vysočina jednotlivými kamýky a 
hřbety ; počínáf severně od Prahy mezi Kobylisy a 
Vodolkou, kdežto se vyzdvihuje z buližníku složené 
Iv a dví (1050') a jde s jednotlivými též buližnfko- 
vými skalinami přes Tursko a Noutonice ke Kladnu; 
jsouc na severní straně obmezena údolím od Pod- 
baby až k Chvatéruhfini. V lese Křivoklátském po- 
čínají se vyvinovati z té vysočiny vysoké (na 2000') 
chlumy, které v jihozápadním směru k Radnicům a 
Plzni se tAhnou. Na straně ke křemenným hřbetům 
bližší skládají sf ty chlumy z bHližníku (skály u 
Hndlic, Svaté, Velisf , Zbiroha, Radnic, mimo Krv- 
Snou Honí (1900') u Rudlic, která je křemenná; na 
straně k severnímu kraji silurského útvaru bližší «e 
živcového porfyru (n Křivoklátu, Skrej a Radnic) a 
jen úzké pásmo od Skrej až k Radnicům skládá se 
též z břidlic, chovajících v sobe první a nejstarSÍ 
skameněliny, jejichž obdoba na protější straně si- 
lurského útvaru v bHdlícich .Tineckých u paty via 
tttQÍch Brd se nalézá. Celá oBtatnl vlnitá krajina 



30 



<*ilnrská od Rakovníka k Mnnětínu, Besdrnžicflni, 
ČernoSínu, Stříbru, Horšovu Týnu n DomažiicAni 
obBahuje rozliíné odrůd} břidlic h<z skanitjnélin, 
spočívajících na prahorácb Zde ii Domažlic zasa- 
huje od bavorských hranic amlibolového pohoří de 
fúlurských břidlic až k Chudenifum; na západiii 
straně toho pohoří panují samé bridli<:e, na východ- 
ní pak buližník, který odtud přeí* Blovic« u Pleité 
široco se rozkládá a k písrnu dříve ii Radnic uve- 
denému se připojuje. K buiižníkové vysoČiné Blo- 
vické přidává so ve sméiu íevcrovýe-hrdníni mo- 
hutný hřbet křemencový, který s křeuienci vlantuími 
se spojuje a co Třem o 5 uá u Příbrami, Koinor- 
sko u J-lluboSe (obě nad -JOGO'), co Urobeny se- 
vero-aáj)adně od Dobříňeaž k wamé Zbraslavi s dra: 
hé strany vápenné vysočiny pokrařuje. Ná vysoCi- 
nách silurských spočívá několik ložišf pískovců a 
lupků 8 uhelnými vrstvami, které sice podobu 
krajiny nezměňují, avSak pro průmysl český vele- 
důležitá jsou. 

LožiSté tato jsou jako porůzuii ležící ostrovy, 
po silurském útvaru roztroušené, a náležejí vesměs 
k útvaru kamenouhelnému. 

Ostrovy tyto jsou 1) U Malých ťrílep blíže 
Loděnic. V malém tomto avSak druhdy vydatném 
ložiSti bylo dle li stinných zpráv již r. 1403 uhlí do- 
býváno. Nyní jest již z největšího dílu přeliráno. 
2) Na L ísk u a u Starýcli Hutí. Po obou stra- 
nách Berounky prostírá se úzký kamenonhelný pruh 
z boků PJeSivce na protější stranu k Strailonicům a 
Kdýčině až na temeno křemenného Lísku n Iludlic. 
Uhlí dobývá se jen na Lísku a jest nečisté. 3) Na 
Stilci u Žebráka; uhelné ložiště též malé leží na 
malé vysočině; nblí jest skóru dobráno. 4) 'J Těž- 
ko va a Holoub ko v a na jižní straně líadče jest 
malý ostrůvek uhelný, posud uevyskounianý. 6) U 
Mirošova jižné od Kokyc^ui prostírá se uhelný 
útvar v údolí, posud málo odkrytr)'-. 0) L' Skoupu, 
malý vybraný ostrůvek. 7) U Svinu é, taktéž fy- 
braný. 8) U Lohovic ve sméru k MostiSti jest 
úaký pruh uhelný, skoro vybraný ; uhlí dobývá m 
v otevřfoých lonieoh a mělkých Šachtách, d) U Mo- 



31 



stiStě, velmi malé vybrané ložiStě, 10) U Rad- 
nic. Zde se prostírá uhelný útvar podél Radnického 
potoka od Lhotky a NémŽovic až k Chotnlům, Vej- 
vanovu a Skomelnn. Uhlí, 3° mocné, dobývá se jen 
u Vejvanova. 11) U Břas blíž Radnic, malý sice 
avíak nejvydatnější uhelný ostrov v okolí Radnic 
obsahuje uhlí v mocnosti 5" Uhlí dobývá se teď 
hlavně v denních lomech, což poskytuje velkolepý 
pohled. Znamenitý průmysl spoíívá na tomto uhlí. 
Dobývání pofalo r. 1617. 12) U D arové, malý 
uhelný ostrůvek nade Mží, posud málo otevřený. 
13) Největší jest uhelný ostiov Plzeňský, pokrývající 
eelou nížinu okolo Plzně (10 Q mil) od ChotěSova 
až k Plasům, od Plzně až k VlkýSům. Uhelny 
jsou hlavně otevřeny u Njdran a VlkýSů •, budouc- 
nost jejich jest však znamenitá. 14) U Merklína, 
menší ostrov na nejjižnějším kraji břidlic, částečně 
na žule ležící ; má výborné uhlí. 

C. Třetí soustava hor českých obsahuje pí- 
skovcové vysočiny a površí, které zaujímá všechnu 
nižší Část naší země mezi silurským útvarem a po- 
psanými prahorami, tedy největší díl Chrudimského, 
Kralohradeckého, Jičínského, Boleslavského a Lito- 
měřického kraje^ pak severní část Pražského a Čá- 
slavského kraje. Vysočiny rovné s údolími mělkými 
pauují v celé krajině pískovcových skal, teprva v 
mezerách na hranicích českých mezi Krušnými a 
Lužickými horami, mezi KrkonoSi a Orlickým po- 
hořím vyzdvihují se tarasovité jejich skály do výšky 
horské ;i nabývají podoby ohromných stěn. Dle 
toho budiž celá U soustava naznačena jménem Stěn. 
V geologickém smy.slu obsahují pískovcové hory 1) 
útvar kamenouhelný ; 2) útvar permský ; 3) útvar 
křídový ; 4) útvar třetihoruí hnědouhelný. 

Útvar kamenouhelný s podobou krajin málo 
souvisí, poněvadž jeBt u nás z největší čábti pokryt 
útvary novějšími, zvláště permským a kíndovým. 

Bezprostředně vystupuje na den podél severního 
kraje silurského útvaru od Kralup nad Vltavou k 
Zakolanůro, Brandejeku, Kladnu až k Rakovníka. 
Zde jsou především bohatá ložišté kamenného uhlí 



S2 



5—7 aábfi oiocuá, kterAž velkolepým dolovániin 
svlAfitě T Kladně a ii Krandejnka otovroun jsou. 

Od Slaného a Rakovníka počínaje pokrývá perm 
ský útvar, /áležejici zde vůbei- ■/. červeného pískovce, 
uhelné vrstvy a tAhne He pak <lalek<> do Zatec ka. 
Zvláňté boky Zbánu nu riizh)an! Pražského a Ža- 
teckébo kraje skládají s»' z vrsft v c^ervcnélio perm- 
skébo útvaru, temeno vňak, jakož i vrch Louítín 
pokrývají vodorovné vrstvy pískovce a opuky útvaru 
křídového. 

Jiné pásmo vrstev kanKiiouhelných vyťliúzí na 
den na jižním svahu Žal t manských hor u Sva- 
toňovic. Hory tyto (Faltengebirge) skládají se ve- 
směs z piskovuových skal a vyplňuji mezeru mezi 
praborami Krkonošskými a Orlickými. Vezpod jsou 
vloženy vrstvy pískovce uhelné, na nich spočívají 
vrstvy pískovce červeného, permského, nejvýňe leží 
pak pískovec útvaru křídového. Mohutná skaliua 
pioBtupuje tyto vrstvy u Svatoňovic a Hronova, a 
dle DÍ jest celé vrstevní pásmo protrženo a uhlí 
jinde hluboko v lůně zemském ukryté až ua den 
vytlačeno. Dolováním u Svatoňovic a Šaclíře jest 
ložiště uhelné nyní dobře odkryto. 

Červený pískovec, pokrývaje útvar uhelný, sklá- 
dá nejenom boky Žaltmanských hor, nýbrž panuje 
v celém nižSím předboří Krkonošském od Ilodkovjc 
přes Semilv, Novou Páku, Trutnov, Oupici až k 
Náihodu. Temeno /aluuannkýih hor kryje mohutně 
vyvinutý a vyzdvižením bor znamenitě povýšený pí- 
skovec útvaru křídového. Walebné rozsedliuy a ro- 
kle rozrývají tento pískovec, z nebo/ se skládají 
světoznámé skály Aderspašske. K údolí Bronmov- 
skému kloní se jiak pískovinvé skály kolnami 
stěnami, zvláště okolc Polit e, a právě Icnto díl Žalt- 
manských hor má od starodávna již jméno Stěn a 
řeka zde počátek beroucí slově Stěnava (dio 8teine). 
Temena Stěn dosahují výšfcy žiiOí; stop, ha na Hej- 
šovině (již v Kladsku) vystupuje křídový pískovec 
až k i2880 stopám nad moře. 

V kraji Hradeckém, Jičínském, boleslavském a 
Litituriěřickém skládá pískovec a opuka útvaru kři 
dového niírjiř. vlnité tarasovité |>láné (lOOd - 1500'), 



33 

jen zase v mezeře mezí prahorami Orlickými a Ce- 
Bkomoravskými u Třebové a Poličky, pak zvláště v 
mezeře mezi KruSnými a Lužickými praboramí jsou 
vrstvy tolio útvaru do zuačnější výSky vyšinuty; 
pískovcový Sněžník (Schneeberg) u Děčína dosa- 
huje '2292' výšky. Jako na Žaltmanskýcli horách 
jsou též zde skály pískovcové hlubokými a maleb- 
nými roklemi zbrázděné, nejvíce po obou stranách 
Labe od Děčína až k Perun v Saších (tak zvané 
saské a České Svojcarsko), odkud se půvabné skalní 
brázdy údolní faž k Mělníku prodlužují (Kokorínské 
údolí). Také tichá Orlice a Děsná u Litomyšle vi- 
nou se romantickými dolinami v hluboce prorytém 
pískovci kvadrovuím. 

Útvar třetihorní hnědouhelný obmezuje se unás 
všude na roviny a nížiny. Vrstvy jeho, z drobného 
pískovce, jílu a vr.-ítev hnědouhelných složené, po- 
krývají rovinu Zateckou a doliny mezi homolitými 
vrchy Litoměřickými, pak úžinu mezi Krušnými a 
Karlovarskými liorami u Lokte a nížinu kolem Chebu. 
Taktéž pokrývají dvě značné roviny v jižních Če- 
chách, totiž Budějovskou a Třebouskon. Mírně vl- 
nitá jnlda 8 nepatru}''mi kopci liší tyto roviny od 
sousedních ze HtarSího kamení složených krajin ; jsou 
to dna bývalých jezer nebo rozsáhlých bahen. Ne- 
smírná zásoba hnědého uhlí, zvláště v severních 
Oechácli, činí tyto krajiny pro pifímysl velmi důle- 
žitými. 

/>. Čtvrtou a poslední sonstavu horskou v Čechách 
skládají hory původu ohnivého čili plutonského. 
Jsouť nejmladší ze všech, neb z velké části vystouply 
z lůna země teprva za posledních dob třetihorních 
a prorážejí tedy všechny usazené vrstvy České ; jen 
menSI část jest starší, pocházející z doby permské. 

K těmto posledním náležejí především malebné 
homole predhoří Krkonošského, z melafyru složené. 
Všude vystupují z červeného permského pískovce, 
kdežto novější křídový pískovec patu jejich kryje. 
Hlavní řada těchto hor počíná Kozákovem (2322') 
u Turnova a prodlužuje se dílem souvislými hřbety, 
dílem osamotnělými kupami až k Nové Páce a Ji- 
čínu, k Jilemnici a SacHři. Jiná řada homolitých 



34 

hor, složeua z červených poifyrfi, vyuikA z červo- 
nýth pískovců ua severní straně Broumovského ú- 
dolí, kteréž ua jižní straně malebnými Stěnami jest 
uzavřeno. 

Mnohem rozsáhlejSí jest prostora uovSjSich plu- 
tonských hor, z čediče (Basalt) a znělce (Phonolith) 
složených a z třetihoruích vrstev vyražených. Die 
svého skupení seia Juje se ve dva shluky, z niciiž 
východní má jméno Litoměřického Stfedo- 
hoří (Leitmcritzer Mittelgebirge), z/ipadní má jméno 
Doupovských hor. Mezi obcma prostírá se po- 
žehnaná rovina Zatecká. 

Oba shluky hor mají sotivislý střod čili já- 
dro, z mohútnýdi čedičových hřbetů a vysočin 
složené, kolem nichž osamotuělé kupy na mnoho 
mil jsou rozestaveny. V Litomí-řickém Středohoří 
prostírá se tento stí-edni uzel horský od Mostu a 
Loun až k (Jeské Lípě, a vystupuje všude z třeti- 
horní nížiny. NcjvyŠ.ší čedičové hory zde jsou Ra- 
delšteiu u Mukova (■2327'), Klot/.berg u Kostomlat 
(2275'), Ostrý u Mukova (:i_'l»') a Zinkeusteiu u 
Verneřic (2199'). Ještě vy55í jsou homole znělcové: 
MileSovka (2610'), Lausche u Waltersdorťii (-'-169'), 
Kleis u Haidy (2406'). Z osamotnělýcL plutonských 
hor vyniká zvláště dvojitý znělcový Bezděz (1788') 
u Bělé, ílip (14:40'J u Koudnice a Kunětická hora 
(1020') u Pardubic nad své okoH, z nichž obé po- 
slední se skládají z čediče. 

Doupovské čedičové hory (Duppauer Ge- 
birge) rozkládají se mezi Karlovými Vary a Kadaní 
na západní straně Zatecké roviny. Jest to mohutná 
souvislá vysočina, jejíž střed u Doupova dosahuje 
3000' nadmořské výšky. Od tohoto strediSté vybí- 
hají jako paprslky ke všem světa úhl&m nižší hřbe- 
ty, od sebe údolími oddělené a jednotlivými kužcli 
posázené. Cím dále od středu, tím více se snižují 
tyto hřbety a rozstupují se konečně v osamotuělé 
hory, jaké okolo MaSíova (Maschau), Válče, Bo- 
chova, Andělské hory, RadeSova (Rodisfurt), dílem 
v podobě homolí, dílem v podobě ostře obmezených 
hřbetů (jako hromádky na silnici) spatřují. Ještě 
daleko v horách Krušných a na vysočinách Plzea- 



35 

ekýth vjtiíui-ují ^ak OBřnanti.ělé ředičové hory, které 

též k tcn.uto skupeni pt Čísti lze. <[ 

Seznam výSek nad mořskou hladinoví znamentífjiích 
hor a mÍ8t v Cechách. 

trig. ziinmeuá : podle trigonomelríckého měření do- 
konale známé výšky; haron. znamená: podle baro- 
metrickčlio měření známé výřky, vře ve vid, střevíc. 

k^,{Asch), prostřední výřka místa, baroHi. . 1950 
Ansseigeťil de, záp. od Vimbeika, baiom. 3222 
Báň, koj^ec výcbodně cd Poděbrad, Irig. . . 846 
Benátky nové, u paty fainího kostela, trig. 760 
Bene Sov, prostřední výřka mésta, barom. . 1176 
Bor ns te i n berg, kopec severně od Jirko- 
va v Krušných horách, trig 2906 

Beroun, most přes Berounku, silnice, barom. 720 

Bezděz (i>^o«í</), kopec sev. záp. odBělé, trig. 1788 

Bílá hora, západně od Prahy, trig. . . . 1116 

Bor (Jla/jd), prostřední výška města, barom. 1506 
Boubín {Kiliány Béry), hora jižně od Vim- 

berka, trig. ." 4296 

Boží dar {Onltesyab), uprostř. města, bar. . 3129 

Brdy, hora jižně od Hořovic, trig. . . . 2424 

Březová hora (ií/jAeíiiej^f) u Příbrami, bar. 1704 

Broumov, prostřední výská města, barom, . 1290 

Br iickelberg, hora v iáumavě, trig. . . . 3894 
Brunnberg v. lótudničná hora. 
B u d ě jo v ice (iíwtítteía), uproetřed. meata, 

barom 1206 

C víko v (Zít kati), uprostřed města, barom. . 1172 

Čapí hora {Siorchberg), záp. od Teplic (lle- 

^ ckelsdo7-J), iňg. . . . . . ... . . 4 2484 

Čáslav, prostřední výška města, barom. , i774 
C^boíí, kopec severovýchodně od Teplé 

^ (klářt.), trig. . ^ 2562 

Cerchov, hora v Šumavě, trig 3282 

Čertův duD, hora blíže Chocně, trig. . . 1068 
Červený vrch, kopec sev. od Plzně, trig. . 1602 
Česká Lípa {Bdlvi. Leipa), uprostřed mě- 
sta, barom 840 



Ďáblická hora, severně od Praby, trig. . 1122 
Déčín {TetscJien), hladina Vltavy, baiom. . 408 
Deštná hora u Deštné, východně od Do- 

bruSky, trig. . . 3516 

D i a n a b e r g, kopec jihozápadně od Boru 

(Haydu), v Českém lese, trig 1698 

Dillenberg v. násU 

Dyleň {DiUeitberg), kopec jižae ud Chebu 

v Ceskéiu lese, trig á898 

Doubrava, kopec západně od Klatov, trig. 2100 
Dobříš, uprostřed města, barom .... 1*200 
Domaž lice (7a?ť,»), prostí, výška m., barom. 1518 
Donnersberg v. Milešovka. 
Dreisessel v. Třístoličná. 

Dub, kopec jižně od Vlašimi, trig. . . . 1398 
Duchcov [Dut), prostřední výška m., bar. 810 
DuSníky, západně od Prahy, kostel Homo- 
le, území, trig ^ . . . . 1243 

Fuchsberg, kopec záp. od Vel. ITpy, barom. 4.306 
F u ch s w i ě 8 e v. Liščí louky. 

Glatze-Berg, kopec sev. od Kyužvartu, trig. 3084 
Gloriet na kopci u Doniašíua, trig. . . . 1614 
Golič, hora východně od Friedbergu, trig. . 3108 
Gottesgab v. Boží dar. 

Hainberg, kopec sev. vých. od ASe, trig. 2370 
Hassberg, kopec sev. od Přísečnic v Kruš- 
ných horách, trig 3120 

Hajda, u paty farního ko-stcla, barom. . . 1190 
Heidelberg, kopec v Krkonošských hor., bar. 3012 
Heinrich sgriin, prostř. výška města, bar. 2130 
Hengsberg, kopec východně od Ostrova 

(Schlackenwerthu), trig^ 2592 

Hochřichtet, hora v Šumavě, trig, . . . 4226 

Hoher Schneeberg v. Sněžník. 

Hober Steinberg, kopec severně od Schon- 

bachu, trig 2424 

Hohes Rád v. Vysoké kolo. 

Holovýška, kopec záp. od Rožďalov^c, trig. 774 

Holubník {Taubenhavsherg), kopec severo- 

vých, od Liberce, trig 3384 

Holý, kopec jižně od Jílového, trig. . . . 1626 
Holý k o p e c (JTořftcrý), jižně od Jičína, trig. 1014 



37 



Hosťka (Gastorf), prostř. výška místa, bar. 594 
IlradiStěMnichovo (Miinchenyrálz), upro- 
střed města, barom 762 

Hiitten-Berg, jižně od Fribusii, trig. . . 2598 

Humpolec, prosti edui^výSka luésta, barom. 1680 

]Iňra, kopec jižně od ytěp.*inc>va, trig. . . 1842 

]Ii'irka Novákova, záp. od íseveklova, trig. 1506 

Cheb (Eyer), pr<jstieduí výská města, barom. 1404 
(.'hlum, hora v Šumavě výrliodně od Kri- 

stiaiisberku, trig 3752 

Chomutov, prostřední výská města, baronu 1200 
Chotě boř, prostřední výška města, barom.. 1566 
Chrastina, kopec záp. od Soběslavi, trig. . 1614 
Chrudim, uprostřed mt-sta, barom. . . . 780 
Chýše, prostřední výška města, barom. . . 1440 
Jablonué (Guhel) u Cviková, u paty farní- 
ho kostela, trig 1176 

Jáchimov, prostředni výská iiičsta, tiig. . 2298 
Ještěd {Jeachken) , kopec jihoz.ípadné od 

Liberce, trig ^ 3206 

J e z e rn í hora {Osser), kopec v Šumavě, trig. 4051 
Jezem í stěna (Seew(uttl), mezi ('ertovým 

a Černým jezerem v Šumavě, barom. . . 4239 
Jilenniice (Starketibuch), prostřední výška 

města, barom 1500 

J i n d ř i ťli u v Hradec {Xeuhct.isJ, prostřední 

výška města, barom 1440 

Josefov, rovina na výdiodu od městka, trig. 894 
Kaltenberg, kopec severně od (Je.ské 

Kamenice, trig 2328 

Kamejk, kopec jihových. od Písku, trig. . 1968 
Kamenná liora {Sttuibery), Jižně od Ně- 

meckélio Brodu, trig 2058 

Kam merb iili 1, koi)ec severovýchodně od 

Chebu, trig • . . . . 1566 

Kaň ková borová, hora jižně od Vysoké- 

kélu) Mýta, trig ." . . 1476 

K a p 1 i c e, jižně od Budějovic, prostí'edai vý- 
ška, barom 1668 

Karlovy vary {KarlsbudJ , prostíedai vý - 

ška města, barom i ... 1158 

Earlštein, v hradě, u paty věže, barom. . 1003 



58 



Karlfiv kAmen (Karhtein), hora u Svratky 

ua česko-nioravsk. hranícidi, trig. . . , 2454 
Kašperské hory {Bergreichenítein), pro- 

stíední výška mésta, barom 2280 

Kesselberg v. Kotel velký. 

Kladu o. u paty farního kostela, bíimm. . . 1188 

Klatovy, iirostiední výřka niístn, barom. . 1290 
Kleisherg-, kopec sev. západně n Cviková 

{ZuikaiiJ, trig 2406 

Klotzberg, kopec u Ko.^tonilat, barom. . . 2275 

Kluk, hora v Blanskem leí-e u Bndřjov., tr. 2.^28 

Kohout, kopte východně od Kaplice, trig. . 2736 

Kostelec Černý, uprostied m., barom. . 1290 

Kostelec nad Labem, prostí-. výSka, bar. 534 

Kotel, kopec jižně od Rokycan, barom . . 1806 
Kotel velký (Kťt^elberff), hora nad iipa- 

dem Labe v Krkonoších, barom 4542 

Kozák o v, kopec n Tnrnova, baicm. . . 2.322 
Kozí hřbety (Zieíie.rniirJcev), hřeben v Kr- 
konošských horách, barom 4300 

Kře m eSník, kopec vých. od Pelhřimova, trig. 2430 
Kříže, kopec jihozáp. od Kutné hory, trig. 1338 
Křížový, hora sev. od Selčan, trig. . . . 1542 
Krkonoš, hřeben v Krkonoš, horách, bar. . 4524 
Kruh o u o š ( Beifl} offerj, kojec v Krkonoš- 
ských hoiách, barom 4140 

Krumlov {Krvn.vKui), prost, výřka, barom, 1380 
Kubanyberg v. Boubin. 

Kunětická hora, sev. cd Pardubic, tng. . 1020 
Landškroun {Landetkirm), pro.ítřecní vý- 
ška města, barom. . • 1230 

Liberec (Beichenherti), u paly zřmku, bar. 1160 

Libin, kopec jižně od Prachatic, trig. . . 3430 
Liščí louky {Fvchíuiese), kopec severně 

od Planého v Šumavě, trig 3720 

Litomyšl, prostřední výška města, barom.. 1080 
Lomnice, severně od Jičína, uprostřed 

města, barom 1500 

Louny, prostřední výř^ka města, barom. . . 804 

Louětín, kopec sev. od Rakovníku, barom. 1644 

L u s e n, hora v České Šumavě, trig. . . . 4332 



39 



Lysá, kopec západně od Horšova Týna v 

Českém lese, trig.^ . 

Marberg, hora v Šumavě, trig 

Mariánské lázně (MaríenbadJ, prostřední 

výška, barom. . . . 

Mil e š o v k ^(DoHiiersberg), kopec u Lovosic, tr. 
Milevsko, prostřední výška města, barom. 
Minioíí (Niemes), u prostied města, barom. . 
Mirovice, prostřední výška uKsta, barom.. 
Mittagsberg, kopec sev. od Liberce, barom. 
Mittag.sberg, hora v .Šumavě, trig. . . . 
Mladá Boleslav, uprostř, uánié.sti, barom. 
Most {JJríixJ, prostř. výška mésta, barom. . 
Na skalách, kopec jižně od Eokycau, trig. 
Německý Brod, proati'. výška města, bar. 
O e d s ch 1 o s s v. Pustý zámek. 
Ohrenberg, kopec západně od Tachova v 

Českém lese, trig . . . 

Osser v. Jezerni hora. 
Ostrý, kopec u Mukova, barom. . . . 
Pardubice, prostředni výška města, barom 
Peleč, kopec sev. od Jindř. Hradce, trig. 
Písek, prostřední výška města, barom. 
Pískovec [Sandherg), kopec již. od Mýta, tr, 
Plané {Pian), prostř. vjška města, barom 
Plattenberg, kopec západně od Horšova 

Týna, v Českém lese, barom. . . . 
PlDck elstein, hora v Šumavé, trig. . 
Plzeň, prostřední výška města, barom 
Počnej, kopec východně od Mnichovic 
Polná, prostřední výška města, baroni. 
Pornby, kopec jižně od Třeboně, trig. . 
Praha, hladina Vltavy, normální bod Staro 

městských mostských mlýníi, trig. . . 
„ n paty sochy Panny Marie na Sta 

roměstském náměstí, trig 

„ u paty sochy sv. Václava na Svato 

václavském náměstí, tiig 

„ u paty kostela na Karlové {Karla 

hof), trig ^ 

„ u paty Svatovítské věže na Hrad 

č«nech, trig 



tri! 



2740 
4265 

1872 
2640 
1350 
1020 
1380 
2718 
4214 
754 
1080 
1782 
1380 



2298 

2218 
660 
22G8 
1110 
2076 
1620 

2712 
4352 
966 
1722 
1518 
1614 

579 

601 

620 

736 

810 



40 



„ u paty kostela sv. Vavřince na Pe- 

tiříné, U-ig. . 1020 

■ „ Vyšehrad, dlažba kostela, tňg. . . 723 
Pustý z {i mek (Oedschloss), kopec jihozáp. 

od Doupova, trig 2790 

Radeč, kopec severné od Ri)kycan, trig. . . 2250 

Radelstein, kopec ii Mukov/i, baroni. . . 2327 

Rakovník, uprostřed města, íiriioni. . 1020 
Rehberg v. Srnčí. 
Reiftriíger v. KruhonoH. 

R e i t e r k u p p e, kopec sev. od Zambi rka, trig. Í5078 

Říčany, prostřední výška města, barom. . 1051 

Ringelkoppe, bóra již. od Broumova, bar. 2400 

Kii> {Georgsberg), kopec již. od Roudnice, trig. 1440 

RoJíycany, prostředni výška města, barom. 1116 

Rollberg, kopec .sev. od Mimoně, trig. . . 2202 

Roudnice, prostřední vý.5ka města, barom. 630 

Rumburk, prostřední výská města, barom.. 1236 

Sadská, prostřední vý.^ka mě.^ta, barom. . 605 

Salnau, jižně od ^'olar v Šumavě, barom. . 2100 
S ch 1 i) s 8 1 b e r g, kopec sev. západně od KnS- 

varty, trig 3623 

Schneeberg Spiglitzer v. Sněžník Ceskomor. 
Schneekoppe, Gro8.se v. Sněžka. 

S ch o n i u ge r, kopec jihozáp. od Budějovic, tr. 3420 
S ch \v a r z b r u u n b e r g , kopec jihovýchodně 

od Liberce, barom 2754 

Seewand v. Jezeruí stěna. 

Sedlo {GeUschhery), kopec u Levíua, trig. . 2278 

S i e h ii b e 1, kopec jižné od Weisbachu ve 

Frídlandsku, trig 3552 

Skalice, hora severozáp. od Lomnice, trig. . 1368 
Skalka, kopec severozáp. od Poličky, trig. . 2208 
Slané, u paty kostela frantiskáníi, barom. . 932 
Sněžka {Sclmeekoppe), nejv}'§ší kopec v Kr- 
konošských horách, trig 5070 

Sněžník {Hoher ScJuieebery), hora západně 

od Děčína, tiúg 2292 

Sněžník Česko-moravský (Spiglitzer 

Schneelery), trig 4483 

Sounenwirbel, kopec východně od Božího 

daru {Gotteígab), trig. .;;.... 3906 



41 



Srnčí (Rehher g), koT^ec jH. od Merklína, trig. 1674 
Spitzberg, hora severně od Planého v Šu- 
mavě, trig. 3846 

Špit z Berg, západně od Božích daňi {Ool- 

tesquh), trig 3498 

S t e i n b e rg, hohe, kop. se v. od Sobrínbachu, tr. 2424 
Steintratten, hora jižné od Tuskova, trig 1422 
Sternberg, kopec sevenié od Planélio v Šu- 
mavě, barom. ^ 3536 

St oreb berg v. Čapí hora. 

Strašíc, kopec záp. od Hoiepníka, trig. . . 2354 

Stříbro {Mies), prostř. výška města, barom. 1260 
Studuičná hora {Brunnberg), kopec záp. 

od Sněžky v Krkonoších, trig 4920 

Sturmhaube, Grosse v. Sišák velký. 
Svatý Tomáš, hora jižně od Friedbergu v 

Šumavě, tiig ^ 3291 

Svidník, kopec sev. od Cemovie, trig. . . 2334 
ěišák, velký {Sturvihaube Grosse), kopec v 

Krkonošských horách, barom 4468 

Tábor, uprostřed města, barom 1338 

Tafelfichte, nejvyšší kopec v Jizerských 

horách, trig 3558 

Taubenhausberg v. Holubník. 

Teplá, klášter, barom 2022 

Teplice (Teplitz), prostř. výška města, bar. 708 

Teplice i^Weckel^dorf), u paty zámku, bar. 1488 
Terezín {Theiesie7istaiU), prostřední výška 

města, barom 516 

Ti 11x1 berg (Dilleiiberg) v. Dyleá. 

Topolina, kopec severozáp. od Turnova, tr. 1254 

Třeboň \^\\'iliin:fau), prostř. výška m, bar. i 320 

Třebová (Je .ská, na nádraží, barom, . . 1182 

Třeniošuá, hora západně od Piíbraini, trig. 2448 

Tiem.šiu, kopec jihozáp. od liožmitáia, tr. 2598 

Tři Bratří, liora sev.-vých. od Ivacova, tr. 1734 

'li íst u lii uí [ÍJ/eineiisel), hovA v Šumavě, tr. 4116 

Trutnov {^Trautetutu), u pro.střed města, bar. 1332 

I' u h o .í ř, pro.str. výška měsUi blíže kostela, bai*. 1 219 

Vel vary, prostřeilní výška města, baiom. . 648 

V«stec, kopec sev.-vých. od Chotéboře, trig. 2112 

Ylková, kopci- východně ud Jílovthu, tri^. , 1632 



42 



v oklikách, hora severně od CA«lavi, trig. 972 
Volary (Wnlleruj, prostř. výSka města, bar, 2346 
Voli vrch, liora jihozápathie od lUatiii-, trig. 1836 
Vysoké (Bochstadt), prosti-, výška města, bar. 2160 
Vysoké kolo {Hohes liiul,, kopte v Krko- 
nošských horách, baroui 4764 

W e ok e 1 H d o r ť v. Teplice. 

Werngtadt, prostředni výška iiiěsta, Larom., 1590 

Wieselstein, kopec záp. od Klostergrabu, tr. 3018 

Wol ťaberg, kopec jiho-vých. od Planého, trig. 2208 

Za kouty, kopec jiho-vých, od Kopidlna, trig. 966 

Zbiroh, uprostřed města, barom 1716 

Zbraslav (Kánigsaal), prostř. výš. města, bar. G\!^ 

Ziegenriicken v. Kozí hřhetif. 

Zimmerlehne, kopec v Jizer, horách, bar. 3216 

Zinkenstein, kopec u Veruei-ic, barom. . 2199 

Zwikau v. Cvikov. 

Ž a m b e r g ( Senflenherg)\ prostřední ■ výška 

města, barom. 1290 

Zatec, prostřední výška města, barom, . . 876 

Žbán, kopec severoě^.od Bakovníka, trig. . 1668 
•yA[vÁ Ur /v ion , 



III. Vodopih. 



'. I. a) VeSkeré vodstvo řeské pokrývá 11*59 Q 
iĎ. čili 1*2" o země. Z tfího připadá na tekoucí vo- 
dy 450 Q m,, na rybníky 7 Q m., na jezera to- 
liko 140 jiter (č. 009 Q m.). Prostor, močály a 
blaty pokrytý, je nynf již velmiskrovný, totiž poure ok. 
1 VzQ m, Tim větší je posud pořet slatin, jejichž prostor 
pokrývá 20 Q m. Jezera črí<ká j»ou bez rozdílu 
řičná a obmeznií se vlastně jen na Šumavu a Český 
les, nejsou ani četná, aniž prostranná, ale vynikají 
za to přírodní krásou břehilv svých. Nedostatek je- 
zer vyrovnává se vysoce překvapujícím počtem po- 
savadních rybníkflv, mezi nimiž mnohé jsou neslý- 
chané velikosti, p.čkoli se tento nepotěšný v národ- 
ním hosprdářství zjev hlavně jen na jižní ('echy X 
kotlinu Labskou obmezuje, kdež zemřslovné i oro- 
grafické poměry pfidy jich zakládání ode dávna pod- 
porují, a slabší lidnatost i zvláštní prměiy vlastni- 



43 



cké podnes je udržují. — h) Zvláště pak zjevné 
jest napohled veliké bohatství Cech v te- 
ku týih vodách (toliko severní plané křídového 
vápsuee jsou poněkud snché), kterýmž tvar půdy, 
liojuofit lesův i slatin i^etnóho vzniku a bornatost 
innobostrannébo svahu, vnbec uiocnélio spádu (téchto 
důležitých ťaktorů prňmyslná výroby, kteréž prá- 
vě na severu českém nejsilnéji sť. jeví) hojnou 
raérou poskytují. — cj Di\ležité tyto okolnosti 
/ivyšují sa je&té splavuostí čeakých tek, kte- 
ráž porovnána s hornatostí a zvláštním rázem sou- 
stavy říční v Cechách, vždy jest dosti veliká. 
Na 8 českých řekách provozuje se plavba pitní 
(Flosserei), a délka veékeré dráhy pro pltě(vory) splavné 
obuáfií 12b m. a í>5I»", i může jeStě na 150 m. a 
výše vzrůsti, až npravovací práce (jejichž délka 
r. 1856 teprv ól ni. a -180" obuáSela a toliko na 
Labe a Vltavu se vztahovala) i na jinó řeky (zvi. na 
lioruí Berounku, Ohři atd.) se obrátí, a četné posud 
překážky společenské a j. se odstraní. Plavba 
lodní provozuje se sice jen na 5ti m. a SoOC^ s 
loďmi od oUO ctů až do 25U0 ctů nákladu, při pla- 
vbě po vodé, a 8 loďmi ÓOO — lOOu ctů uákl. při plavbě 
proti vodě, k tomu pak jsou jen 2 řeky (Labe a 
Vltava) tím spůsobera splavué; za to leží však tato 
dráha v jedné Čáře a probíhá zemi od jihu na se- 
ver celou téměř délkou její, epojjijíc i hlavu země 
(Prahu) 8 těmito končinami. Skutečná nehoda je 
nesplavuost pravých přítokův Labských, jakož i do- 
lejších levých přítokův jeho, odkudž téměř třetina 
země nejlacinějšího spojení s jeho splavnou dráhou 
postrádá. — d) Za to zvyftiije se hospodářská vý- 
nosnost splavných řek českýtli jiohřežuimi silnicemi 
i železnicemi, posKdní jsou téměř v celé délce své po- 
dél řek vedeny, ačkoliv jich zvlášť Vltava posud po- 
hřešuje. Zvláštní poměry souHťivy vodní v Cechách 
jakož i líornatost půdy zemské nedopouštějí kon(?čné 
žádoucího spojení většími p r 6 p I a v y. Toliko dva 
(Svarcenberský a Tetovský) slouží k plavbě dříví, 
ostatní všecky yakkoli četné a nákladné) jsou butf 
tlronliy mlýnské, bud k založeni a živení rybníkflv 



44 



nebkjiuýni bospodářským účelGm^nstanoreDj. Délka 
vSech 30 mil. 

II. Soustava vod českých ch.irakterisujc 
se mnohými ssvl46tnoHtmi. Cťlá téměř země 
(vhístně it33*'u čili 880 Q mil) tvoi-i poUČi jedí 
11 é řeky t. j. Labe, a sic^ vi'-lini jioHíí její. Od- 
tud náleží zt^mé hlavně k okrenu (ámoH) moře 
západního (£. Německého), odtud vychází ale i 
také převlád aj ícl j edn otuoM t ae m ě v hy dro- 
graťickém ohledu, kteráž rozhodnou orograíí- 
ckou jeduotností její se podmiňuje, a touto zároveň 
jakési zavřenosti a dokonalosti nabývá, ano tím až 
k centráluoBti se dovršuje, že veliká většina pH- 
datků Labských do nitra země teče a tuto přímo 
a nepřímo do Labe se vlévá (z poříčí Labského při- 
padá toliko 20 □ mil na odchylné, t. j. do sou- 
sedních zemí tekoucí a tuto s ním se spojující pří- 
toky jeho), b) Odtud jest hlavní svah země se- 
verní (a nejnižší její místo při výlokn Labe, t. j. 
322'), ale pro výŠi pohraničních hornatin zároveň i 
80 US tře dní. c) Rozvodí poříčí Labského v 
Cechách drží se celkem všudež osy pohraničních 
hornatin, pokud tyto skutečné hřebeny ukazují (ano 
spadá tuto v jedno i s polit, hranicí) ; tam však 
kde vysočina poliraiiičuí ráz planiny nebo hrbatiay 
na se bére (jako v Krušných a Zaltmanských ho- 
rách, ua Lužické, zvi. však v Českomoravské vy- 
sočině), nebo od hranic ustupuje (jako z malé 
Části v Šumavě a v Českém le.se), tam počínají se 
poříčí odchylná u. dokonce cizi, a rozVodí točí 
se křivými čarami do země i ze země (strídavost tato 
je právě největší na moravské hranici), d) O d- 
chyluá tato poříčí ale náležejí všem nejčelnějším 
kromězemským přítokům Labe (t. j. k Zále a Dolní 
Vltavě v levo, a k Havole v právo), ano obsahují i 
tyto z velké ťásti samy kromě Zály a Ilavoly, za 
to ale její největší přítok, Sprevu. — K'jvnéž vzta- 
hují .se cizí poříčí k ueJsijnějSím levým přítokům 
Odry a Dunaje, k Odře v celém honiíui, k Dunaji 
\f středním bthu, a opět jsou i počátkové těchto 
přítoků v po vétšiué v Čechách. Odtud berou Če- 
chy podíl též na okresu Baltské hu a Čer- 



45 



iiého nioie, aí. leuto podíl skrovuý jest (to- 
liko 70/0 íili 63 □ m.), a vytknuté jednotnosti 
hydrografické celk»m neruší, e) Vnitř zorně je- 
ví se však tato jednotnost v dosti bohatém 
rozčlenění, Lahe SLliarakterisuJR se tu hlavně 
co vý'slednice dvou vřídelných řek t. j. Vl- 
tavy a horního Labe (až do Mělníka), ano Vltava 
sama objeví se tu co mocuéjSl těchto faktorův ; dál- 
ka, hloubka, šířka i sjdavuost ano i poříčí jsou u ní 
větší, kdežto Labské až do Mělníka jen 270 Q m. 
obsahuje. Soustava Vltavy zvláSC je obou- 
stranná a souměrná, a přítoky její, jak první tak 
druhé řady, velmi vyvinuté. Tak i jiným řekám do- 
stává se rozličných více zajímavých a pamětných, 
než důležitých niomentův, jako velkého rozvití (Sá- 
zava, Berounka a j.), náhlé a odchylné poměry smě- 
ru (Vltava, l,abe, Orlice a j.), slapy, peřeje a prahy, 
podzemní běh (Upa), tvoření ramen a ostí ovů v, pestré 
formy ústí, ba ani jakéhosi tvaru bifurkací ne- 
schází, ano Doubrava i Sázava ze společné slatiny 
vytékají. 

in. A) Labf Poříčí tohoto veletoku evrop- 
ského obsahuje v Cechách samých, jak svrchu zmíně- 
no, 880 □ m. rt) Zřídla na nejvyšších slatinných 
pláních Krkonošských z několika potokův, z nichž 
nejmocnější a nejvyšší jsou tak zv. pramen Labský 
(pod Sv. Václavským kamenem a s výše 4424'), 
pak Bělá (Weisswasser) s výše 4378' (pod Studnič- 
ným). b) Horní běh až k Jaroměři 10 m., pro- 
střední až k Mělníku 30} m. ; dolní až k hra- 
nicím zemským 14 1 m. c) Délka v Cechách 40, 
pravá 54'/, m. d) Výtok ze země pod 31" 52' 
vých. d. a 50° 51' sev. šířky, u Hřenska ve výši 
322' nad mořem. Rozdíl výše mezi nejvyšším vří- 
dlem a výtokem (spád či stiik) 3936'. e) Vzdále- 
nost výtoku od hl. vřídla 13'15 m. ť) Břehy 
jsou až do Jaroměři (772') vysoká a řeka má až 
potud ráz horské bystříce; z Jar. do Hradce Králové 
(656') provázejí pravý břoh její lesnaté a vzdělané 
výSiny: nad Hrad. vyrovná se však i její pravý břeh a 
řeka bére se úrodným, na 1 i 3 m. Širokým údolím, 
kteréž jen místy (u Kuuětic, a Val, u Týnce, u Kolína) 



46 



se búžujp ; u Týiice je pravA soutěska; od Brandýsa 
(St. Boleslav 548') drží «e vrchy pravi^ho bíehu až 
do Mélníka (440'), ano se skrovnými výjimkami až 
do Lovosic. (4'J5'), kdež řeka do vnadn^bo a lidného 
horského kraje (▼ čediíi) vbtiipuje a b přebytkem 
rychlosti k hranicím ůe nblrá. g) Bplavnost Labe 
poČiná u Jaroměři ; odtud až do Mělníka jo však 
jen pltuí, od Mél. lodní. Mťzi JarorDěří a Hrad- 
cem obnaží priiui. ftiřka řeky 112', hloubka 3', prfim. 
spád 60-2", ryclilost 2"5', od Hradce do Mélníka v 
prům. H. 250', hl. 4', spád 2fi.'{", rychlost 'J"3'; mezi 
Mělníkem a linudnicí ň. 540', hl. fi', spád 1-9', n. 
2'0'J', nejvyšší stav vody 18'; rotzi Roudnicí a Li- 
toméřici, 540, 6', '2*14, 1'7 a 18'; ni^zi L. a Ústím 
480. 4-5, 2-88, 1-35 a uejvétSI výSe 32'; z Ů. do 
Děčína 480, 4-8, 3, 2-9 a HO' ; z Déč. k hranici 480, 
5*7, 3*75, rtíy a nejvyšší stav 44'. Priíměrné trvání 
ledu 62 dní. Odchod ledu a zátopy vůbec v březnu. 
Čas plavby tedy prům. 200 dní do roka. h) Délka 
pitní dráhy obnáňí tedy na Labi 44-'/^, lodní to- 
liko 14'j, m. Hloubka řeky jo iia této prftméraS 
5*4', spád 2'73" a rychlost 1*Ó4'. i) Překážky 
plavební vyskytují se na lodní dráze po skrovná, 
na pitní dráze nemají pro mocnost řeky žádné dů- 
ležitosti. Teprv na trati mezi Litoměřici a Ústím 
nalézá se u títřekova soutéska, peřej a kamenitá ře- 
čiště ; na trati mezi Ústím a Déřínera je peřej u 
Povrle a Roztok, soutěska a peřej u Jakubic, a pe- 
řej u Podmokel. Ježův počítá se od Jaroměři do 
Mélníka 2J ; pod Mďlníkem jsou pouhé náhony (3). 
k) Za to jsou řečiStě i bieh Labe od Mělníka 
až k hranicím s velikým nákladem k plavbě n- 
pravony, a r. ISííí obnášela délka všech vodních 
a pobřežních staveb na této trati 7 mil a 2237" 
(rak.). í) Od Mélníka až do Oěčina noní Labe (v 
délce 12^/4 m,) lodě 1000 ct. nákladu, pod Děč. až k 
hranicím (v d. 1% m.) lodě 2500 ct. nákl. Po ře- 
ce nahoru mohou však wliko lodě 1000 (až do Déč.) 
a 600 ctů nákladu (od Déč. do Měl.). Dolní pouí vy- 
koná se průměrem ve 2, horní ve 4 dnech (pouť 
pitní od Jaroměři až k hranicím v 8 dnech), Praž- 
ská plavební společnost užívá však k službě na 



^ 



(Vltavě) i Labi krumé železných remorkér&v (po 
70 B. kon.) i lodí, pramic a člunův statečaosti 4000, 
2500 3 3000 ctů. m) ťaroplavba provozovala »e 
až do roku 1849 jíž od Obriství, tedj v délce 
16 mil, od otevření Dražtfausko-pražské dráhy 
chodí ale parolodě toliko od Litoměřic (v délce S'/^ 
mil,) m) Tří 8 lané ua Labi jsou : u Stétí, Rou- 
liuice, u Litoměřic, Lovosic, Lsti, u Rozběles (u. Ko- 
sawitz), Děčína a Niedergrumiu. V Rozbělesich je 
velikoiepý zimuí přístav h hrázemi v délce 328 
a 728". Zástavný parolodí nalézají se v Litomě- 
iicích, Lovosicích, v Ústí, Dófíně, Niedergrundé a 
Hřenska, o) Mostné přechody přes Labe jsou 
počtem dosti hojné (14), a mnohé z nich vynikají 
buď stratogickou důležitostí, bu<í nákladností svou. 
Nejdůležitější jsou : mosty v Jaroměři (řetězový 100' 
dl.), v Hradci Králové, n Pardubic (2), v Kolíně, 
T Poděbradech a Brandýse (onen řetězový a jdva b 
velikolepými stavbami proti záplavám) ; pod Mělní- 
kem jsou toliko dva : první m Litoměřic (začatý r. 
1859, dohotovený v d. 600') a v Děčíně (řetězový, 
též 600' dl.). 

Pravé čili severní poříčí Labské ob- 
sahuje toliko 165 Q m. (tedy jen 19"/o veškerého 
poříčí). Šířka jeho obnáší jen 15, délka 19 z. m. 
Pravé přítoky Labské jsou tudíž po většině krátké, 
a vznikajíce nejvíce v podhoří, trpí letními dobami 
od nedostatku vody, jsouce k tomu zvlášť (pokud 
na křídovém útvaru početí své berou) i počtem 
málo hojné. Některé z nich mají v poříčí svém čet- 
né i rozsáhlé rybníky (zvi. Cidlina, Pioučnice), ně- 
které rozstupají se v dolním běhu (v otevřených 
úlolícb křídového vápence) do početných ramen 
(což zvláSf o Cidlině platí) anebo tvoří pobočné mo- 
čály (jako Cidlina, Jizera a j.) v uáplavu kotliny 
Labské. Nej h la v něj áí jich jsou : 

V hořejším běhu o I blízkosti předěle Ji- 
Eerké, pr&m. na I m. vzdálené, jen několik vodna- 
tých potoků, mezi nimiž Kalná (ústí pod Hostin- 
ným) ap. Netřobský (pod kr. Dvorem) největší jsou. 
V Btřednim běhu ústí se kromé p stoka T ro- 
tí ny (2 '/z iQÍIe dlouhého, při néai Vřaštov) tejjrv 



48 



ye vzdálí 20 ni. o<l pranieuův Labskýcli první 
říčný přítok jeho t. j. Cidlina hlavní to řeka 
Jičin. kr., i a jio Jizeře iiejmocnějňí pravý pKtok 
Labský. Délka 7'/^, spád 8' fi". Zřídlo pod vr- 
chem Táborem ve výgi IťJH'. Untí 4 Iilavními hrdly 
(ale strojenými), jediný lo (kromř Ohřo) vétSl příklad 
v Cechách. Delta Cidliny má přes I Qm. Z prítokíiv 
jejich je iiejvétSí p. Zi;itnice (tistí pod Sraidary) a 
říčka Bystřice (li. nad (Jhlumcera) kteráž společ- 
ně 8 Ciilliuou 4 veliké rybníky tvoří. Se Čtvrtým hr- 
dlem Cidliny má společné ústí řeka M <1 1 i n á č. M r- 
lina, (též Drnavou zvau.á), h hl. přítokem svým 
LeStinou (při ní kopidlennké rybníky). Zřídlo u 
Markvartic listí nad Nioibnrkem. (Badiměnee ' .• 
výše Nimburka .594', Nimbnrk 480')- Délka 5 m. 
Keka Doubravka (od Doubravic), dél. 3 m., ústí 
pod Šnepovem (výňe Hlavnor 808'). Jizera, nej- 
mocnější přítok Labský na pravém břehu, a přední 
řeka Boleslav, kraje. Poříčí .51 Q m. veliké. Zří- 
delué potoky její . jsou : Vétsí Jizera (od 
Volského hrebena v Jizerskj^ch horách, a z výše 
2564'); Menší Jizera od Zadního vrchu (líin- 
terberg) v ^Krkonoších a s výše sk. 3.500'. Stok 
pod b. Bukovým (Buckbeig). Hořejší běh (7 m.) 
až k Turnovu v žulách a mnohotvárných porfyrech, 
odkudž do širisího prumysluého údolí v pískovcích a 
vápencích vstupuje, v němž až do ústi svého (proti 
TouSni šířkou 100' a ve výši 490^ n. m.) zůstává. 
Délka ř. 17 m., spád (na 1 m.) mezi Uarracbovici 
(ve výSi 3287 nad M. Jizerou) a MI. Boleslavi (768') 
240' 10", mezi Bol. a St. Benátky (504') 127', 
mezi Ben. a TouSní 4' 8". Splavná jen pro pltě; 
v dolním běhu močály. Přítoky její jsou vetmi čet- 
né : největší Kamenice (ústí nad Žel. Brodem), 
Mohelka (ú. pod Sichrovem), Bělá (ú. proti Ba- 
kovu), a v levo: druhá Menší Jizera (ú. nad 
Vilkový ve výši 850'), 1 e S k a (ú. proti Semilům) 
a Popelka (č. Libaňka, u Lomnice 10ri7'), ú. proti 
Turnovu. Mezi Jizerou a Ploučnicí vlévají se 
do Labe toliko potoky, z nichž největší: p. ByŠi- 
cký (S. u Třcbešnic), pověstná, malebnými pískovci 
t»e proslirající Bžovka (ústí pod Mělníkem), od 



49 



Dube potok Libichovaký, níže Cbablavka (při ní 
Hoštka) a blatný potok ÚStský. Plončnice 
8 potokem Panenským (od Jablonného 1001'), 
Svítavkou (od Zákup) a p. Ronovským (při něm 
Hajda llóG') v právo, a vodným potokem Bobra- 
vou (kterýž veliké rybníky u Doks a Nov. Zámkil 
876' tvoři) v levo. Délka její 9 m. Zřídla pod 
JeStédem (ve výái 2600'), ústí v Děčíně. Spád až 
k Vartemberku (1080') 700', do Mimoně (890') 
126' 6", do Lipého (779') 5.5', do Jezvého (Neu- 
stadtl 738') 42', do Děčína (377') 156' na 1 m, 
běhu. Údolí všudež horská, do Lipého v pískov- 
cích, níže v Čedičích, Za ní při samé hranici (u 
Hřenska 356') ústí se : pot. Kamenický (při něm 
Kamenice 90.5', Srbská Kamenice 641') do Labe, po- 
slední to pravý přítok Labský na české půdě, po- 
věstnou krajinou stěn děčínských tekoucí a vodstvo 
její přijímající. Délka 2 ',2 m., spád 220'. 

Levé poříčí Labské pokrývá v Cechách 
715 Q m., a pouštějíc se na východ, jih i západ i 
do pohraničních ijemí, objevuje všecky poměry své 
v rozměrech mnohem velikolepéjších. Cleny jeho 
jsou mnohem Četnější (8 velkých přítokfiv) a vyvi- 
nutější, ačkoli poříčí jejich kromě Vltavského do- 
hromady co do velikosti s pravým téměř úplné sou- 
hlasí (tvoří totiž též jen 155 Q m.). 

Kromě několika vodnatých potoků v Krkonoš- 
ských, mezi nimiž potok Proseče nský Č. Malé 
Labe (zřídlo na Kailberku, ústí pod Prosečnou), 
potok Hostinský a Pilnikovský jsou největší, nemá 
vySní běh Labe ani na této straně mocnějších prí- 
tokův. Teprv ve středním běhu počíná řada 
delších a roy.vitějSích přítokův, z nichž nejdůležitější 
jsou tjto: Úpa. Zřídla na Sněžce (a ze slatiny 
Bílá louka zvané), a s výše 4378'. Ve vrchoviSti 
2 pěkné slapy, pečerný běh na 300' dlouhý a di- 
voké údolí (Aupag^rund 2920'). Vysní běh až do 
Skalice (805') prňmyslným a lidnatým údolím v pra- 
horách a pískovcích (Vrait 1610', Trutnov 1203', 
Úpice 937'), dolní běh širokou a lučnou dolinou. 
Ústí pod Jaroměří ve výši 772'. Délka 11 m., sp H 
828' ua 1 m. Z četných přítokův největší jsou : 
Ceiliv. 3 



50 

Malá Úpa, Vrchní č. Zlatá OleSaice , Rtyňka a 
Olešnice dolní (všecky vlevo). — Metuje. Tato má s 
Úpou paralelní běh i podobné břehy (a Nov. Města 
příčné údolí v malebných pískovcích) a délku 9 mil, 
spád ale povlovnější, totiž 121'. (Police 1371', Ná- 
chod 979'). Ústí proti Josefovu (766'). , Větší přítoky 
její jsou jen v levo pro blízkost předěle Úpské, z nichž- 
to jsou větší potok Máchovský a Levinský (z Klad- 
ska) a potok Olešnice (od hory Mensy). Orlice, 
po Vltavě nejvodnějSí všech přítokův labských, a 
po ní skoro nejdůležitější, sbírá všecky přítoky z Or- 
ličných hor a přilehlých k nim na západ paborko- 
vin. Poříčí její pokrývá 43 Qm. Skládat se ze 
dvou zřídelných řek, z divoké Č. vysní Or- 
lice (d. 11 m.), jejíž zřídla jsou v Kladsku v ho- 
rách Orličných na rozsáhlé slatině, Jezerní pole 
zvané, a ve výši 2789', a z tiché n. nižní Or- 
lice (d. 10 m.), kteráž ze sousedství zřídla ř. Mo- 
ravy od Králík (2486') přichází. Obě mají v hor- 
ním běhu mnohotvárná údolí, v rule, v břidlicích 
a posléze v pískovcích (příčná), kteráž nejprve sou- 
těskami a peřeji prorývajícc (práh div. Orlice a Litic 
v žulách) posléz v širokých údolích křídového vá- 
pence (od Doudleb a Chocně) k společnému stoku u 
Albrechtic nad Týništěm (786') se sbíhají, odkudž 
spojená řeka šířkou 250' a spádem 42' 4" (na 1 m.) 
v prostranném údolí k Hradci se bére. Na divoké 
Orlici obnáší spád mezi zřídlem a Žámberkem (1221') 
861' 4", odtud až k Častolovicům (833') 97', k Tý- 
niSti 47'. Tichá Orlice má mezi Králíky a Mlad- 
kovem (1546;) spád 470,' odtud až k Ústí (970') 
spád 144, od Ústí až do Chocně (852') spád 118', od- 
tud až nad Týniště 13' 2". Po obou zřídelných ře- 
kách i níže provozuje se velmi živá plavba pit- 
ní (od Doubleb a Chocně). Nejmocnější přítoky 
jsou, a sice k div. Orlici : Rokytenka (od Rokytni- 
ce), Zdobnice (ústí u Doudleb) a Běla (zřídlo 
3188', DobruSkall09', Solnice 998', ústí 786'), spo- 
jená s pot. Kněžnou (Rychnov 1079'), kteréž obě prů- 
myslná ixdolí tvoří (ú.u Častolovic a všecky v právo) ; 
k thl ch é Orlici potoky Červená a Třebovka (pod 
Ústím, obě v levo). K spojené řece veliký a 



51 



Todný potok Dědina (n Třebechovic 722'), kte- 
rýž na Opočenská více rybmkův živí. — Mezi 
poříčím Orlice a Vltavy rozkládají se sou- 
běžná a z části jednoduchá poiii!í několika větších 
potokův a řek, kteréž vesměs při hranicích morav- 
ských vznikají a směrem severozápadním tekouce, 
v rule (i žule) po většině jen podélná ádolí tvoři. 
Povaha půdy, jakož i mírný spád také v hořejším běhu 
(při stejné téměř výšce hornatiny) spůaobují tu na 
mnoze i tvoření slatin ; dolní běh jejich prochází 
všude prostrannými dolinami, nebo pahorkovinou (na 
hlinitých břidlicích), kteréž lidnatostí, úrodou, jakož 
i hospodářským průmyslem (Čáslavská krajina) vy- 
nikají. Éeky tyto vesměs nesplavné, ale vodné a 
husté zátopy spůsobující, jsou: Loučná (pod 
Vysokým Mýtem Mýtnice řečená), kteráž od Karlího 
přichází, a pod Sezemici (762') do Labe se ústí. 
Délka 9 m. Hojné a mocné přítoky, zvláště ve 
vysním běhu pod Litomyšlí (1280') se sbíhající (pot. 
Desuá a pot. Sloupnický), pak nejníže nad Sezemici 
(pot. Rovenský v právo a mocný pot. Olšinka 
v levo, kteráž z tří vodných potokův v středu chru- 
dimského kraje se sbírá). Chrudimka (výše 
Ohebka i Oharka zvaná) , přední řeka Chrudim- 
ského kraje. Zřídla nad Hlinském ve výši 1874'. 
U Bojanova (vlastně mezi Ohbím a Pračovem) jest 
příčné divoké údolí v žule a břidlicích, a výše (pod 
Kamenicí Trhovou) velká slatina. Délka 10 mi), 
spád 124' na 1 mili (Chrudim 780'). Přítoky skrovné 
(poříčí je velmi úzké), ale hojnost vody (od sla- 
tin a lesů ve vysním běhu). Ústí v Pardubicích 
(632'). Potok Doubrava, 8 m. dlouhý a je- 
diné, podélné údolí tvořící, má se Sázavou společné 
zřídlo z jediné slatiny (u Polniček ve výši 1966'), 
ústí pod Lab. Týncem (682') n Záboří a spád 172' 
10". Nejvýš rada velkých rybníků v u Krucembur- 
ka, a jiná u Žehušic a Podolí. Kromě pot. Žlebského 
žádných téměř přítok ův. — Blízkost předěle Sázav- 
ské obmezuje odtud (až k ústí Vltavy) přímé příto- 
ky Labské toliko na malé, nejvýš 4 mile dlouhé 
potoky, z nichž největší jsou: Klýnarka s Vy- 
splicí (od Kutné hory), ústí u St. Kolína ; pot. Chotu- 

3* 



52 

sický, pot. Výrovka, niŽe Plananka zvaný, dat! a 
Píst. Černý Potok 6. Brodská (dští u Sadské), pot. 
Ůvalský H Ďáblický, vSecky 8 množstvím rybníků v 
pořídí svém. 

B) Vltava je nejmocnější všech přítokAv 
Lnhských (i kromě země), ano druhá zřídclná řeka 
jpho. Poříčí její obsahuje 560 Qm. (tedy o 320 
Qmil více než Labe o sobě), délka běhu 54 mil, 
délka pitní dráhy i2%, lodní 32='/^, mil. Bez Vlta- 
vy pozbývá Labe skoro zcela důležitosti své v poli- 
tickém hospodářství Čech ; s ní vespolek tvoří spla- 
vnou dráhu 5()V« mil, podélnou osou země jdoucí a 
ji světovému obchodu otvírající. Zří d 1 a Vltavy jsou 
v slatinných a lesnatých horách Šumavských. Vys- 
ní zřídelný potok, Teplá Vltava, vzniká pod 
Ornou Horou (3726') v Kvildech, a stéká se proti 
llumvaldu po 4milovém běhu s tak zvanon Stu- 
denou Vltavou (z Bavor od Tafelberka, 3408' 
vys.), tvore až pod Frimburk (2000') na 1 hodina 
prfim. Široké, 8 mil dlouhé, ale slatinné údolí podélní ; 
pn spádu 216' na 1 míli. Odtud až do Vyššího Brodu 
(1674') přechod do příčného údolí 2 mile dloubou 
soutěskou a se spádem 163' (nad Vyšším Brodem po- 
věstné peřeje , úskalí a prahy pod tak zv. Čer- 
tovou Stěnou v žulái'h). Od Vyššího Brodu do Budě- 
jovic (1155') střední běh, 10 mil dlouhý se spá- 
dem 75' 11" na 1 m. v pestrých tvarech prahomích 
a v údolí slovutném (Rožmberk 156G', Krumlov 1374'). 
Odtud nižní běh až k Mělníku (32'/^ m. dlouhý), 
v nejhořejší a nejdolejší části své v prostranných 
kotlinách, jinde všude (od Hluboké až do Kralup) 
v úzkém prahorním (příčném) údolí, kteréž jen na 
některých místech (n Týna, u Zbraslavi a v Prkze) 
poněkud se šíří. Spád na Im. 30' 2". U Vyššího 
Brodu počíná splavnost pitní, u Budě- 
jovic lodní. Šířka řeky mění se na této splav- 
né dráze od 138—420' (u Brodu a u Mělnika, u 
Prahy však pomoci jezflv obnáší 840'), hloubka od 
2 — 7'; průměrná hloubka vystupuje tedy na 425, 
prům. spád na 7-45", prům. rychlost 2*35'. Zvláště 
pak obnáší šířka Vltavy mezi Vyšším Brodem 
a Krumlovem 138', prům. hloubka 2, spád 11" 



53 



rychlost 2'3', nejvyšSí stav vody tí' (nad O), délka 
5 mil; mezi Kramlovem a Badějovici 
167", 3', 9", 2'2", 6', délka 5 mil; mezi Bud. a 
Týnem 198, 3-2, 6, 2*1, 7 a délka 47, mil; me- 
zi Týnem a Podolském 246, 3-7, 7, 19, 8 a 
3 míle; mezi Pod. a Cele baží, 246, 3-83, I0"5, 
355, 12 a 3 ''4 m.; mezi C. a Kovárnou 330, 
5, 6-3, 3'3, 15 5 a 4V4 míle; mezi Kovárnou 
a Obozí 333, 4, 9.8, 2-7, 1625 a 2 mile; mezi 
O. a Stěchovici 294, 5*3, 97, 3-8, 16 a 4 míle; 
mezi St. a Pra ho u 360— 420, 4, 3-2, 1-8, 14 
a 3^4 mile; v Praze samé 840, 6, 9'OC, 1-3, 
18 a 7g míle; od Prahy do Veltrus 360, 
5-5, 3-6, 1-3, 22 a 4V4 míle; od V. do Mělní- 
ka 420, 5 5, 4-23, 1.98, 20 a 2'/4 míle. Pře- 
kážky plavební json velmi četné; na trati mezi 
Týnem a Prahou (20'/4 m.)je 27 peřejův, z nichž 
tak zvané Svatojanské proudy nad Stěchovici u Tře- 
benic (kdež couk porfyru řeéišté proráží) vzdor sta- 
rým a nákladným pracím (již r. 1642 bylo při prv- 
ním regulování Vltavy řečiště prachem otevřeno) vždy 
jeStě nebezpečny jsou. Níže Prahy (kdež ostatně 
plavba proti vodě pro přílišné napnutí řečiSté pře- 
stává), nalézají se ještě 2 peřeje (n Podbaby a Pod 
Moráni) a mělčina u Lužce. Dále jest posud na 
Vltavě 57 jezův se 47 branami, kteréž ale (kromě 
pražského řečiště) toliko na traf mezi Brodem a O- 
bozí se obmezují (tedy na 1 míli běhu skoro 2 jezy); 
níže Prahy jsou jen náhony (7), tak že volná plavba 
po Vltavě toliko na 14^., mil se provozovati může. 
Práce upravovací na Vltavě, v nichž se 
každoročně pokračuje, počínají u Budějovic, a měly 
r. 1850 délku 29 mil a 2242" (na 1 m. běhu tedy 
0*92 mil regulováni). Při plavbě dolní unese 
Vltava na délce 10 m. (od Vyššího Brodu do Budě- 
jovic) lodě o 300, odtud až ku Praze v délce 2ó 
mil, lodě o 600, níže v délce 7 m. o 1000 centnýřflv. 
Plavbaproti vodě vykonává se toliko na 31 mílích, 
t. j. na trati od Mělníka do Prahy, (kdež v déle* ^/g 
mil zcela přestává a lodě ua vozích k hořejší pří- 
Btani se dovážejí), a výše Prahy až do Budějovic 
toliko 8 74 všech lodí, a jen s loJmi 300 centnýřů 



u 

uákladu. Plavba dolů trvá (od Brodu do Měl- 
níka) 8, zpátečná 6''\^ dni. Paroplavba ee ne- 
provozuje, toliko při vyšším stavu vody docházejí 
Labské paraíky druhdy až k Libni. Pokusy pra- 
videlné paroplavby (zvi. r. 1845 a 1859), s parníky 
malého ponoru učiněné, zcela se nezdařily. Při- 
stání je ua Vltavě níže Brodu 33 (5 v Praze a 2 
na předměstích), mostních přechodů v 20; 4 ka- 
menné, 9 dřevených a 1 řetězový (u Podolská) na- 
lézají se na trati mezi Budějovici a Obozí ; 2 (ře- 
tězový a 1 kamenný) jsou v Praze; mezi Brodem 
a Budějovici jsou 4 dřevěné. V Karlině je ú- 
pravný přístav, na všech přistavích loděnice (nej- 
větší budějovické a pražské), u Libně a Kralup lo- 
děnice na remorkéry či vlečné lodě a lodě většího 
uákladu (od 1100—4000 cent.) 

Přítoky pravého břehu. Malše: zřidla na 
Sandelberku v Dol. Rak. (2123'), údolí podélné a rov- 
noběžné s Vltav., v žule a rulách (v něm Dolní Bor 
1883', Kaplice 1660', Doudleby 1233'), ústí v Budě- 
jovicích. Délka 7 mil. 8pád na 1 míli 138' (mezi 
Doudleby a Borem toliko 62' 3"). Přítoky jen na pra- 
vém břehu, zvlášť pot. Černý s Puchořským (ústí v 
Kaplicích), pot. Stropnický s pot. Daňčím, oba mnohé 
a rozsáhlé rybníky okolo Nov. Hradů tvořící (ústí 
pod Stropuicí, 2 mile nad Budějovici). 2) Lužni- 
ce, po Sázavě nejmocnější pravý přítok Vltavský. 
Vrchoviště v okr. Novobystíickém ze 2 zrídelných 
potoků v, vysní bčh v Dol. Rakousích v žulovém ú- 
dolí, v němž Skřemelice (něm. Suhrems) a Gmund ; 
střední běh až do Veselého, v lesnaté a slatiuné 
třetihorni pláni Třeboňské, v průměrné výši 1180'; 
uižni běh v rulách^ malebným údolím (Soběslav, 
Tábor, Bechyně^. Ústí u Nezdášova. V nižním 
běhu (11 m.) provozuje se, ač ne bez překážek 
(proudy nad Táborem i pod ním, 24jezův a 1 brod), 
plavba pitní. Řečiště má tu prům. šířku 130, 
hloubku 2', spád O" a rychlost vody 2'. Na Lom- 
nicku a Třeboňsku velké množství rybníkův, veli- 
kosti a umělým založením pověstných (Rožmberský 
1182 j., největší v Čechách, Svět a j.) Rozvod ře- 
ky nad Třeboní (zlatá a stará stoka) přes 2 mile 



55 

dlouhý. Leyý břeh nemá (jako při Malši i Vltavě) 
téměř žádných přítoků?, na pravém nileži však \k 
řece celá již. polovice Táborského a záp. dil Budějo- 
vického kraje s Četnými potoky, z nichž potok ĚíS- 
ský (ústí n Švarcbachu) pot., Černovický, pot. Boro- 
tinský (s rybníkem Jordánem u Tábora), pot. Smu- 
tná (u Bechyně), zvi. pak Nežárka, u Jindřichova 
Hradce z 3 mocných potoků v se sbírající, největší 
jsou. Nežárka je od Weinzirlu až do ústí (ve 
Veselém) v délce 6 mil splavná (pltem) a má v té- 
to trati šířku 90', hloubku 1-ú', spád 6" a rychlost 
2'5. Rybníky jsou v celém poříčí, největší u Hradce. 
Délka 8 mil. Můžeť se za zřídelnou řeku Lužnice 
považovati. Od ústí Lužnice až do ústí Sá- 
aavy přijímá Vltava množství potokův, z nichž 
ale toliko p. Mastnik, n Selčan z 2 zřídelných 
přitokův se sbírající (nad 5 mil dlouhý), má ně- 
jakou důležitost. Dvě mile níže ústí jeho (kteréž 
jest ve výši C30', nad Živhosti) vtéká do Vltavy 
nejmocnější pravý přítok její, totiž Sázava, kte- 
ráž sbírajíc se ze slatin a z rybníka u Polniček (v 
jihových. koutě kr. Čáslav.) ve výši 1731' na Mo- 
ravskou půdu vstupuje (zde při ní Žďár) a po krát- 
kém běhu 1 míle opět do Čech přechází. Vysní 
běh až k Něm. Brodu (1275'), střední do Střímělic 
(Šternberk 925'), ústí nad Davlí (622'). Spád na 
1 míli 114', 43' 8" a 38'. Šířka v ústí 100'. Ú- 
dolí v celém toku podélné a stejného rázu (v rulách, 
okolo Světlé, a v nižším běhu v žule) ; délka 20, rozviti 
8 mil. Přítoky na pravém břehu zcela nepatrné; 
na levém zvlášť: Slapanka (ústí u Brodu), Že- 
livka 8 Trnavkou (ústí naproti Souticům, hluboké 
a krásné údolí v rulách), a Blaníce (ústí nad 
Sternberkem). Poslední pravý přítok Vltavy 
je pot. Rokytnice čili Rokytenka (ústí u Libně). 
Levé poříčí Vltavy má s pravým téměř stej- 
nou velikost (obé totiž okolo 280 mil), převyšuje je 
však i větší hojností i také vetší vodaostítokův svých, 
objevuje ale opět v rozčlenění jejich podobný ráz 
co pravé poříčí. Nejmocnější jsou: Něko- 
lik potokův v severní Části kr. Budějovskóho a ji- 
hosápadní kr. Piseckého, kteréž na třetihomí půdě 



56 



roviny Vodňanské a Budějovské velikolepé soustavy 
rybníkův tvoří, jako (bcromě pot. Starého a Brložského) 
potok Čojkovický a Hlubocký. Otava, nej- 
důležitější a po Mži největší přítok Vltavský levého 
břehu s pořídím 65 Qm. Má několik ařídelných po- 
tokův ; nej východnější Vydra, pod vrchem Luzným 
ve výSi 4300' s přítokem, jehož zřídlo (pod Marber- 
kem) jen 'jj hodiny od Vltavského vzdáleno jest; 
druhý od Roklauu z výSe 4394'; třetí Kyselíce 
(Kiesliug) , stokem několika slatinných potokův 
vzrostlý, slučuje se s Vydrou pod Hirschensteinem, 
a ^iní řeku splavnou. Dotud vysní běh (2 mile). 
Střední běh až do Horažďovic (ó mi!) v příčném 
údolí, přírodní krásou vynikajícím (v něm Dolní Ka- 
Speraké Hory 1776', Sušice 1452'). Dolní běh s 
počátku v prostranném údolí podélném až k Putimi 
(Strakonice 1166'), odtud opět příčným údolím v ru- 
lách a v žule až k Zvíkovu (839', Písek 1069'), líélka 
celé řeky 18 m., délka splavné dráhy 16 mil, pr&m. 
šířka v této 78 — 150', prům. hloubka 1-5 — 2', nej- 
vyšší stav vody 5' nad O, prům. spád 8", rychlost 
2'. Živá plavba pitní vzdor četným překáž- 
kám (proud Bučiny pod Sušicí, peřeje od Jiatce až 
k ústí, a 'ó'á jezův s 82 vraty) ; u Štěkně rybníky. 
P ř í t o k y (v právo) : V o 1 y ň k a s pot. Stařicí (z sla- 
tinných Kvildův a zvýše 3120') 6 mil dlouhá, z pra- 
lesův Boubínských ae sbírající (ústí pod Strakonici), 
a Blaníce (od Chlumu z výše 3007'), u Vodňan 
soustavu rybnikův tvořící, odtud v širším údolí te- 
koucí (ústí pod Putimí), a obě při vyšším stava vo- 
dy pltem splavné ; v 1 e v o mocný potok Dobevský 
(s rybníky u Sedlce) a vodná Vlčava (výše Ska- 
lice), kteráž spojená s Lomnicí rybníky Blatenské a 
Mirotické živí, a 1 hod. nad Zvíkovem do Otavy se 
vlévá. Z lesův Brdských jde k Vltavě množ- 
ství vodných potokův, z nichž největší V epice (ú- 
stí proti Červenému Újezdu;, Bří na (ústí u Zrub- 
ku) a vodná Kocába (pří ní Dobříš, Knín, ústí u 
Stéchovic). Berounka (výše Mže zvaná) je 
největší přítok Vltavy vůbec, a po Labi a Vltavě 
největší řeka v Čechách. Délka její staví se na 23 
mil, poHéi na 168 Dnail (t. j. SO^/o poříčí VJUv. 



57 



•kébo), a některé přítoky její mají délku 10 i 12 
mil. V národDÍm hospodářství převySuje ji vSak 0- 
tava, Ložnice i Orlice, jelikož splavnost pro četné 
zátoéiny v středním běhu, a pro mélkost ve vysním to- 
liko na trať' mezi Starou Hutí (nad Berounem) a li- 
stím jejím fpod Zbraslaví) se obmezuje. Dráha tato 
má jen 5 mil 1140" délky, pr&m. šířku 220', príim. 
hloubku 3-6', spád 5-4" a rychlost 2'3', a je k to- 
mu ještě 8 jezy stížená. Prameny Mže nalézají se v 
Českém lese, v horách Tachovských, dílem i na pů- 
dě bavorské ve výši 1872'; vrchoví Stě v praho- 
rách a břidlicích amfibolových až k Tachovu (1472', 
a před ním v historickém i přírodnickém ohledu 
památná soatěska v žulách) se spádem 200' na 1 
míli, odtud vySní běh v nehlubokém údolí měk- 
kých břidlicaž k Plzni (894'), kdež v kamenouhelné 
kotlině nejhlavnějších přítokňv svých nabývá (délka 
té trati jest 8 mil, spád na 1 míli 72' 3") ; odtud střední 
běh podélným, pak příčným údolím, divé krásy v 
břidlicích silurských a podél porfyrových skal až k 
Berounu (779') se spádem toliko 12' 8". Níže Berou- 
na proniká řeka vápencem silurským a zelenokamenem 
v úzké prorve, až u Dobřichovic opět do širokého po- 
délného údolí vchází a pod Zbraslaví (681') do Vlta- 
vy se vlévá. Časté zátopy a měnivost řečiště v ú- 
dolí Zbraslavském. Přítoky v lev o jsou toliko 
potoky, z nichž Košový^ (ústí pod Treblí) a Tr- 
pistský (od Bezdružic a Uterého) slynou vodnosti a 
přírodní krásou svých břehův (v basaltech, porfy- 
rech atd.); pot. TřemeSná (od Všerub) a S t ře 1 a č. Sa- 
lotka (od Toužimi, ústí nud Liblínem) vynikají 
svou velikostí a průmyslem svých údolí, Loděni- 
cký (ústí pod Tetínem) Četné rybníky živí. Z pra- 
vých přítoků v vynikají: Radbuza (15 mil 
dlouhá, vrchoviště ni RouovbRu a Domažlicku), kte- 
ráž spoieaá s Bystřicí (od Kdyně), Merklinkou, zvi. 
pak 8 lihl a v ou (jinak Bradlavkou, památné vřídlo 
nad Eisenstraasem, alpský ráz vrchoviště, vysní běh 
ke Klatovům prostranným údolím v žulách, dolní 
v břidlicích silurských, četné přítoky, stok nad Dou- 
dlebcem 1 míle od Plzně) v dolním běhu jedno 
E nejprůmyslnějšieh údolí v Čechách tvoři a v Plzni 



56 



se Mží se stéká. Jen o '/z hodiny niže (u sv.^ Jiří) 
je výtok třetí pramenité řeky Berounky, t. Ú slá- 
vy (eřfdla na Planicku, údolí vysní v žulách, dolní 
v břidlicích), a v středním běhu několika poto- 
ků v, kteréž rychlým spádem svým železnický a j. 
průmysl BrdskýcL lidolí podporují (jako Klábava 
od Rokycan a Holoubkova, pot, R a d n i ck ý a, Z b i- 
rožský, konečně pak pod Berounem bystrá i 
náhlými zátopami pověstná L i t a v k a s pot. Červeným 
a Chumavou, a při nich Příbram, Lochovice a Ho- 
řovice). Poslední levé přítoky Vltavy jsou 
pot. Zákolanský a pot Červený (ústi v Kralupích 
a u Vepřka), oba z celé osnovy potoků se sbírající, 
kteréž v údolích svých přírodní bohatství a průmy- 
siné závody krajiny Slánské i Kladenské skrývají. 

C) S poříčím Berounky stýká se na severu vSu- 
deŽ poříčí Ohře čili Oharky, 88 □ mil veliké. 
Zřídla řeky jsou pod v. Haidelberkem, v Černých 
horách na půdě bavorské ve výši 2215'. Vstup do 
Eemě po 2'/2 mílovém běhu pod Hobenberkem (ba- 
vor. 1307', délka 27 mil). Vysní běh (15 mil) s 
počátku až k Lokti (1242') v dosti prostranném á- 
dolí třetihorním (Cheb 1230'), odtud až ke Kadani 
(888') úzkou a skalnatou prorvou v granitech, por- 
fyrech a basaltech při peřejích a skalistém řečišti, 
kteréž plavbu vylučuje (spád 40' 4" na 1 míli). Za 
Kadaní otvírá se údolí pravé, od Žatce (635'), kdež 
řeka dolní běh (9 mil) nastupuje, počíná pro- 
stranné údolí, kteréž pomalu s kotlinou Labskou se 
spojuje (Louny 539', Libochovice 469', Břežany 
461'). Ústí v Terezině ve výši 396'. Spád v dol- 
ním běhu 39' 7", kterýž i tu plavbu činí nemožnou, 
neméně i veliké zátočiny (pravá to česká Tisa.) 
Šířka u Terezína 120', časté i náhlé zátopy, velká 
proměnnost stavu vody (při hojných deštich krajiny 
podkrušnohorské, jakož i pro nedostatek stálých 
přítoků v levo), tvoření ostrovů a močálů níže Po- 
Btoloprt až k iistí, kteréž jest deltové. Přítoky le- 
/vé vesměs jsou horské bystříce. Nejvétái Z vod a 
se saského Vojtlando, ústí u Palknova), pot. Sáza- 
va (něm. Saa čili Saubach, od Kralup, ústí a Li- 
boČan) a Chomutovka (ústí u Postoloprt). Moc- 



59 



néjSí JBOU pravé přítoky, avl. řeka O dra v a (něm. 
Wondrau, Wondreb) asi 4 míle v Bavořích tekoaci 
(ú.%tí pod Kalsamem, V/2 míle od Chbn); Teplá, 
největší přítok Ohře (délka 6 mil, podélné údolí v 
svora, basaltech a v žule, zřídla v Podhorné, ústí hod. 
pod K. Vary) ; pak B 1 š a n k a, výSe Zlatý Potok 
zvaná (zřídla na Jesenicku, ústí u Trnovan). P 0- 
8 lední mocnější levý přítok Labský na půdě če- 
ské je Běla, vrchovišté nad Bořkem (G Srkán) 
z množství horských potokův, a vlastní vřidlo ve 
výši 2265'. Běh až k Rvenicům (Seestadtl 764') v 
horách, odtud až nad Most (679') v kotlině na I7t 
h.Sir. a 2 hod, dlouhé (druhdy jezero, nyní půda zá- 
topní '^Qoaíle pokrývající), odtud až do Bíliny v 
třetihorní pahorkoviné, odtud v stěnách basaltových 
(Velvety 490'), a vstupujíc pod Trmicemi (^429') do 
krátkého _ prííného údolí tretihorního, vlévá se v šíř. 
50' pod Ústím (409') do Labe. Délka 10 mil, spád 
od Bořku až k Ústí 59' 8", řečiště od nánosu po- 
četných horských bystříc, kteréž jsou (kromě Most- 
ského potoka v právo) jedinými přítoky jejími, 
velmi mělké. Zátopy velmi časté a náhlé, u Rvenic 
rozlévá se na '/zQm. 

D) K poříčí Labskému náleží též více řek 
a potokův, kteréž v Cechách sice vznikají anebo 
vrchovišté své v zemi mají ale s řekou samou kro- 
mě země se spojují. Poříčí tokův těchto, (mezi ni- 
miž vrchovišté největších pravých i levých přítoků 
Labských v středním běhu jeho se nalézají), obsahuje 
toliko 20 □mil. čili 2-Boio veškerého Labského po- 
říčí v Cechách, i náleží k němu toliko severní svah 
hor Krušných (č. nejsevernější končiny Chebského, 
Loketského a záp. Litoměřic, kraje), pak část hornati- 
ny Lužiťké č. okres Hanšpašský a část okr. Rum- 
burského v kr. Litoměřickém. Některé z těchto to- 
kův jdou přímo k Labi, ostatní náležejí k poříčí Zá- 
ly, dolní Vltavy (Mulde) a Sprevy. Poříčí Zály 
obsahuje v Cechách toliko 2*80 Qm. a vztahuje se 
zvláště k řece Bílé Lstře (Weisse Elster), kteráž 
u vsi Steingrieru, 1' .• m. sev. odChbu, vzniká. Délka 
údolí jejího v Cecliách toliko 2 míle, ústí v Prus- 
ku 1 hod. nad Hálou do Zály. K Zále samé 



60 

(luid Hofepa) de p. SchweBnitz (í. Svísnice) od ASe. 
Poříčí dolní Vltavy (Mulde) tvoři na 13 mil 
dlouhý pruh od Blatná (Platten) až k Eberedorfa 
(sa Krupkami), a obsahuje skoro celé vrcbovtítě této 
řeky s velikým počtem potokův, mezi nimiž Píseč- 
nice a Vlha (Pressnitz, Fluhe), kteréž 6 mil níže ř. 
Čopavu (Tschopan) skládají, posléze i Freyber- 
skou Vltavu samu (zřidlo u vsi Albrechtic na 
Duchcovsku, délka v Cechách 1 m., stok s Cvíkov- 
skou Vltavau a Koldic, odkudž jméno Vltavy na- 
bývá). Do Labe přímo vlévají se v Saších, 
ale z^ Čech vychodíoí větSí potoky : na levém bře- 
hu Červená Byst řiče (něm. Rothe Feistrita, 
prameny na Bilinsku u vsi N. Města, ástí pod Drá- 
žďany); na pravém: Krňská (KiJrnsbach, vznik 
u Scbbnbornu na Kumbursku, Krásná Lípa 1302\ 
ústi pod Zandovem) a pot. Hukvaldský (při něm 
Hilgersdorť). — Okres tílnknovský náleží konečně 
pd vrchoviStS S pře vy, kteréž se tu nalézá (zřídlo 
a Johannesthalu, Šluknov 948') k poříči Ha voly, 
nejmocnějšího to poříčí na pravém břehu Labe^ vůbec. 
IV. Poříčí cizích řek obsahuje v Čechách 
dohromady ok. 63 □m., čili C-G^ země. Náležít k 
němu přetržité okresy na všech stranách země. Nej- 
větší podíl má v tom poříčí Odry ítedy úmoři 
Baltské), pak poříčí Dunaje (tedy umoří Černé). 
Poříčí Odry obsahuje v Cechách i oddělené o- 
kresy, kteréž v hromadě 23 Omil pokrývají, a do 
poříčí nejhlavnějších levých přítokův jejích t. j. 
Zhořelské Nisy, Bobravy a Kladské Nisy se roz- 
kládají. Poříči Zhořelské Nisy (Gorlitzer 
Neisse) pokrývá 1940 Qm. Náležejít k němu dvě 
oddělené krajiny, totiž okr. Kumburský a WarnS' 
dorfský v kr. Litoměřickém s potokem Mand avo a 
(zřídlo u Ehrenberka, Neudorfel 1420, Rumburk 
1200', datí nad Žitavou), dále pak celá severový- 
chodní končina kr. Boleslavského s 5 okresy správ- 
ními, kteréž v souvislosti s krajinou Rumburskou a 
Žitavskou tvoří nejlidnatější a nejprůmyslnějSí kraji- 
nu na celém evropském kontinentu, a přímo k Ni- 
se náležejí. Tato vzniká na eev.-výoh. svahu Ještě- 
du l'/2 míle nad Libercem, a tvoříc otevřené údoli 



61 



v žulách a břidlicích (v něm Liberec 1062', Jablo- 
nec 1517') vstupuje pod Hrádkem (Grottan 75<j'y na 
půdu naskou. Délka 4 m. Nejhlavnější přítoky v 
levo Černá Nisa, v právo 8mědá č. Smédava 
^něm. Schmieda anebo Wittig) , kteráž souběžná b 
Nisou údolí tvoří (v něm Fridland) a pod Ostřicí 
(v Lužici) do ní vtéká. PoříťSíBobravy za- 
sahuje eřídlem Bobravy 2349' (u Žacléře) a vrcho- 
viStěm Kvisy (Qiieis u Hennersdorfu v okr. Frid- 
landském) též na českou půdu, pokrývá vSak sotva 
2 rjm. K poříčí kladské Nisy (3-40 □mil 
velikému) náleží celý okres Broumovský v Králové- 
hradec. kr., kterýž takřka jen z údolí ř. Stěnavy 
(něm. Steine, vznik v Šlezích nad Fridlandem, dél- 
ka v Čechách 2' 2 míle, Halbstadt 1358', Broumov 
llfi4', Oftendorf 1068', spád na 1 m. 116', ústí pod 
Kladskem) a pobočných hor se skládá. Poříčí 
Dunaje vniká na 11 místech do Čech, neobsahuje 
vsak nic více než 40 Qm. čili 42'' <, země. Poří- 
čí ř. Moravy má v tom podíl s 32 Qm., ostatek 
náleží k pořléí Mhly (Miihl u. Miehl; , Jilce (Hz), 
ítezna a Naby. K poříčí Moravy patří nej- 
východnřjší (pohraničné) údolí v Čechách v okresu 
Kralickém s ř. Moravou samou (zřídlo v Krali- 
ckém Sněžníku ve výši 4400', délka v Čechách 

1 m.), dále celý skoro okres Lauškronnský (v kr, 
Chrudim.) od prvního pravého přítoku jejího, mor. 
Sázavy (něm. Sosa, zřídlo na Buchberku, délka 

2 m., ústí nad Mohelnicí). K poříčí největšího 
přítoku Moravy ř. Dyje sluší jižní polovice okr. 
Poličského a Hlinského v Chrudim, kr. se Svita- 
vou (tvořící hraníce na 1 míli délky) a některými pří- 
toky jejími, se Svratkou, kteráž nad Heralcem 
vzniká i na 3 míle hranici proti Moravě tvoří ; ná- 
leží sem též část okresu Polenského (v Čáslavském) a 
Pelhřimovského (v Tábor, kr.), z nichž několik po- 
tokův do Jih lávky, nad Cerekví vznikající a na 
4 míle hranici tvořící, se vlévá. Konečně teče 2 
jihoz. kouta okr, Bystřického potok LandStejn- 
ský (Wiesplf/rahenbach) k rak, Dyji samé (stok u 
Dobcrsberka). K poříčí Mhly náleží poto- 
ky, I okr. VySebrodského k této řeco tekoucí (ústí 



62 



okolo Haslacha v Rakonsfcb). K pořiči Jil- 
ce p. Furstenhatský (něm. Ohe) v okr. Vimperském 
(ústí pod Fiirstcnekem). Poříčí Kezna dosa- 
huje na půdu českon vrcbovištěm Řezná samého (od 
Javoru, při něm Eisenstein v okr . SuSickéra), a 
vrcbovištěm nejblavnějšího přítoku jeho ř. Chnby 
(Kamp), kteráž nad Novým Trhem v okr. Kdyňském 
(kr. Plzeň.) vzniká, a památnou prolukn tuto pro- 
téká (stok u m. Chnby v Bavořích), některé potůč- 
ky i z Domažlicko proluky sbírajíc. Poříčí 
Nábu (listí nad Řezném)^ vniká na 2 místech do 
Českého lesa t. j. pot. Černým (zřídlo pod Vel. 
Čerchoven), kterýž brzo na půdu bavorskou vstupuje 
(při něm Lesní Mnichov), a výSe ř. P ř i m d o u (něm. 
Pfreimt), kteráž v lesnaté kotlině Waldheimské (v 
okr. Tachov.) z několika potokův se sbírá, v okresa 
Přimdském při hranicích českých jezero V ranec 
tvoři (údolí krásné ve svoru, délka 2 m.) a a m. 
Přimdy (bavorské) s Nabou se stéká. 

V. Jezera. Rozšířenost útvaru prahorní- 
ho a provázející jej planitost n. kotlinnost půdy, 
místem i tarasovitost pohoří (zvláSť Šumavy a z čá- 
sti i KruSných hor), konečně i prostrannost třeti- 
horniho a křídového útvaru a velmi povlovný svah 
jejich podporují v Cechách nemálo stavení vody a 
tudíž i tvoření jezer, slatin a blat. Odtud 
býval za starší ch dob i počet jezer velmi 
hojný, jak to rozšířenost jmen jezero a pleso 
a něm. See v názvích poloh a sídel ukazuje a 
jak o tom i listiny, starší mapy a j. zprávy svědčí. 
Vzrůstem raSeliny a vymýtěním lesův proměnila se 
však velká část někdejších horských jezer v slatiny, 
a v podhoří zase od nánosu říčného pomalu v mo- 
čály, nebo je pokročilo rybnikářství XVI., XV., ano 
dílem již XIV. století v rybníky upravilo. 

Postupem rozumného užívání půdy zacho- 
vala se tudíž v Čechách jezera toliko v málo pří- 
stupných polohách Šumavy, kdež korytný tvar vyí- 
ních údolí (jako v prahorních Alpách i Tatrách) jich 
tvoření podporuje a lesnatost i hojnost dešfův jich 
trvání udržuje ; nad to mají Krušné Hory i Krko- 
noše, ano i část Českomoravské vysočiny některé 



63 

zbytkj jezer. Šumavská jezera jsou počtem 
i rozlohou skrovná, ale vynikají hlubokostí, jakož i 
krásou polohy své. Povrch vSech pokrývá dohro- 
mady 127^ jiter; na české straně jich jů 5 (všecka 
říčná). Jsouf to: DeStnické č. Eisenstras- 
ské, 64 j. veliké, 46' hluboké a největší všech šu- 
mavských jezer na české straně ; leží ve výši 3159' 
pod tak zv. Jezerní Stěnou (600' rel. v.) v okr. 
Nýrském ^ ve vrchoviSti Uhlavy. Eisenštein- 
ské č. Gertovo j., nejdivočejší všech jezer šu- 
mavských, ve výši 3243' (Stěna nad ním 996' rel. 
v.), 40 j. veliké (v okr. Sušickém) a k vrchoviští 
Černého Řczna náležité. Jezero L a k a zvané, 6 j., 
ve výši 3370' položené, a jezero Stubenbašské, 
7 j. veliké, 9" hluboké a ve výši 3353', v korytě 
vrchův Poledníka (4214) a Jezerního Hřbetu (3992> 
ležící, obě v okr.' Kašperskohorském a svými vý- 
toky potok Kisling (k Otavě) tvořící. Nejpěknější, 
nejhlubší a nejvyšší jez. šumavské a české vůbec je 
však Plocklsteinské (v okresu Planském), 
kteréž ve výši 3376 pod g^ranitnou stěnou Plockl- 
steina (900 rel. v.) se skrývá. Výměr lOj j., hloub- 
ka 16^*; výtok jeho (Seebach) jde krásným údolím 
Hirschberským přímo k Vltavě. Jezero toto, pak DeSt- 
nické i Stubenbašské jsou ostatně i splavem a sta- 
vidly k plavbě dříví (polének) opatřeny. O s t a- 
tní jezera v Cechách jsou vesměs velmi skrov- 
ná, a skoro i dle jmeua neznámá. Krušné 
Hory mají v rozsáhlých losinách svých několik 
ještě jezer, jako tak zv. j. (č. rybník) s v. Mauri- 
tia nad vsí Hengstererben (okr. Jáchymovského) 
k poříčí Oharky, potokem Bystřicí náležité; pak 
čtyry malá jezera, která tvoří zřídelné potoky 
Chomutovské bystříce (Sázavy) nad Bastianperkem. 
V Krkonoších nalézají se ve vrchoviSti Labe 
nad tak zv. sedmi doly^tři malájozírka, vůbec rybníky 
zvaná; taktéž má Českomoravská vysočina 
nad Kamenicí Trhovou tři menší jezera, k poříčí 
Chrudimky náležitá. Výměr všech těchto jezer kro- 
mě Šumavy obnáší v.šak sotva 15 j., & nevynikají 
ani hloubkou, aniž jinými známkami d&Iežitosti u. 
zajímavosti. Zvláštního sp&soba, ale zcela ne- 



64 



patroéLo rozměru je tak zv. jezero Kamencové 
(Alannsee), nad Chomutovem, opuštěním dolftv na 
hlínu kamencovitou ok. r. 1840 povstalé. 

VI. Půda blatná pokrývá v Cechách ok. 
1500 j. Skrovné toto číslo jest výsledkem lOOOle- 
tých snah o zmenšení jeho, (srov. hojná místní jména 
kmene bláto n, slatina v CJechách ) , kteréi 
zvláště rozvitím českého rybnikář8tvi(zvl. v XIV., XV. 
a XVI. století) velmi se přispíšilo. Tak jsou ryb- 
níky Třeboňské hlavně k vysušení blatné a slatinné 
pňdyjižvXIlI. a XIV. st. zakládány; do XV. století 
připadá založení rybníkův Poděbradských a Pardub- 
ských, týmž časem i Vojnoměsteckýeh atd. Tak 
bylo již v XV. století na nynější pastvině Bláta 
řečené (v okr. Hlubockém, 430 j. pokrývající) ně- 
kolik osad, tak jsou blatné břehy ř, Cidliny, Bystři- 
ce a Mdlinnéjiž v XVI. století prftkopy opatřeny a 
v lučiny proměněny h p. Vždy ale ještě zbývá 
sem a tam mnoho hospodářské práce toho spůsobu. 
Břehy dolní Ohře, této Tisy české (kteráž ta 
mnohočetnými zátočinami širokým lídolím se viue), 
jsou posud ještě blatné, břehy Jizery v 
nižním běhu (od Benátek až k ústí) a četných 
potokův zvi. na křídovém útvaru, jakož i na třetí- 
horním v jižních Cechách, a v Českých lesích vůbec 
čekají vždy ještě výnosnějšího upotřebení vysušením. 
Mnohem větší, ač posud neznámý jest počet 
a rozloha slatin, kteréž zvláště v Bumavě 
a v K r u S n ý ch H o r á ch dílem v nepřístupných po- 
lohách se šíří, ale bohatstvím na rašelinu, jakož i 
postavením svým v hospodářství přírody (co schra- 
nitelé vody a p.) větSiíio povšimnutí i opatrování 
zasluhují. Půda jejich je obzvláště na prahor- 
ním útvaru, jmenovitě na žule, ačkoliv i silurské 
břidlice ano i třetihorní a křídové vápence a bliny 
jich posud nejsou prázdny. Veškerá rozloha jejich 
může se asi na 20 Q mil páčiti. Nejvíc a .nej- 
rozsáhlejSí slatiny má Šumava. Zde po- 
krývají zajisté asi 8 □ m. a rozkládají se jak na 
vySších pláních (na Kvildech, na Maderské planině t 
a na širších, zvi. pralesních hřbetech vůbec, — se- 
stupují i do vyšších údolí a dolin, tak že celé vrcho- 



65 



viště Otavy až pod vtok potoku Kieslinga, jakož i 
vrchoviětě Vltavy jedinou jest téméř slatinou, kteráž 
86 i celým na 7 m. dlouhým a '/j i 1 hod. Širokým 
údolím vysní Vltavy až k Frimburku táhne. V 
Krušných Horách, vysokými a korytoými doli- 
nami podobně vyznačených a k tomu plánitých, po- 
krývají rovnéž slatiny více než 6 Q m., a mocnost 
jich raseliny přirovnává se k více než 3 mil. .šáhův 
dřiví. Nejmocnější jsou n Františkových Lázní, u 
Aberthamu, Nov. Hamrů a u Iíirschenstandu,i níže 
pak n Přísečnico a Schmiedeberka, jakož i n Kali- 
cha a Vrchu ^v. Kateřiny. Podobně mají též Te- 
pelské Hory slatiny asi v též rozloze a mocnosti 
více než 3,200.000^ dříví ; nalezajíť se pak zvlášf 
u Teplé a Mariánských Lázní, nad Kinžvartem, u 
Slavkova a éenfelda a j., i vytěžují se již. Skrovná 
jest naopak toho rozloha slatin v Krkonoších a 
horách Orličných (užši hřbety, táhlejiíí lidolí, 
a j. příčiny), ačkoli ani ony jich prázdny nejsou (Kr- 
konoSe mají slatiny na hřbetech, OrliČué Hory ve 
vrchovišti Orlice a v celém vyňním údolí jejim) ; i 
v Českém Lese má jen západní svah (zvi. ně- 
kdejší panství Tachovské a Plaiiské, diiem i Přimd- 
ské, pak Waldheimská kotlina) menší slatiny. 
Prahorní vysočina jihočeská má zvláště ve 
východní části své t. j. při horní Želivce, Sázavě, 
Doubravě a Chradimce (ok. Pelhřimova, u Radostí- 
na, u Rauska a Polniček, u Trhové Kamenice) roz- 
lehlejší elatinnoa půdu, kteráž se i na třeti- 
horním útvaru, jmenovité na planině Tře- 
boňské vyskytuje (Červená slatina u Suchdolu a 
slatina Borkovická, oboje v rozloze 1'/-, Q m.), ale 
již i přiměřeným spůsobem vytěžuje. 

VIL Průplavy. Hornatost pildy české, jakož 
i nedostatek větších splavných řek činí zakládání 
průplavův k potřebám plavby lodní zcela zbytečným. 
Tím hojnější je počet prflpiavftv , kteréž buď k 
úpravě řečiště, buď k vysušení močálřiv slouží, buď 
za starších dob k zakládání rybuíkův nebo k jiným 
hospodářským poť^ebám zavedeny byly. Délka všech 
obnáší (mlýnské strouhy, náhony, prfikopy atd. ne- 
počítajíc) okolo 30 zem. mil, a nalézajit se zvlá&t 
Čechv. 4 



66 

v podhoří KruSnohorském, v kotlině Labské, na pla- 
nině Třeboňské, v krajině Vojnoměstecké a vůbec 
tam, kde od XV. a XVI. století rybnik-^řství rozsá- 
hlejší měrou se provozov.alo, anebo ještě se udržuje. 
Největší z nich jsou: Průplav č. strouha 
Opatovická, 2'/2 ">• dloubá, na někdejším pan- 
ství Pardubském, vychází proti Opatovicům z Labe, 
žene 5 mlýnův a cliráníc i udržujíc celou velikole- 
pou soustavu rybníkův Bohdáneckých, Jde pod Semí- 
ny opět do Labe. Pr. Vokářovský, tamtéž a 
k podobným účelům ; jde od VokáČovic a ústí se v ^ 
Sezemicích do Labe. Délka 2'|j hod. čili ^,\ m., 
hloubka 4', šířka od 1 — 2''. Založení obou již od 
pánův z Pernštejna v XVI století. Lánská strou- 
ha (v okresu Poděbrad.skéui i Nimburském), již za 
pánů Poděbradských k hospodářským líčelům zalo- 
žená, má se svými odnožími délku S'/.^ m., spojuje 
Cidlinu 8 Mdlinnou, a dává oné řece umělé ústí 
deltové. Kromě toho jsou Mdlinná v délce ■'/, m. 
(od Křince až k Budiměřicům) a Cidlina i Bystřice 
na Chlumecku a výše v délce 2 m. v průplavích 
vedeny. Průplav Zlatnický, na někdejším 
panství Bílinském a Kamenovodském v Žateckém 
kraji, 1} m. dlouhý, v I. 1807 a 1808 k vysušení 
močálu Srbiny (druhdy 1| m. dlouhé) založený. Zlatá 
a Nová Stoka, dva průplavy na někdejřím panství 
Třeboňském, první mezi r. 1506 a 1519 založený 
(od slovutného Eožmberského lovČího a fišmistra 
Štěpánka) a r. 1570 prodloužený (vychází u sv. 
Magdaleny z Lužnice a dopadá jí po běhu skoro 
5timílovém h hod. nad Veselím); druhý k pojištění 
soustavy rybníkův a k odvádění vod r. 1586 (od 
J. Krčina z Jelčan) zřízený, spojuje v délce 1 V^ m. 
Zlatou Stoku 8 Nežárkou. Jiným hospodářským 
účelům, jmenovitě plavbě dříví (polínkového) slouží 
dva průplavy v Šumavě, tak zv. Švarcenberský a 
Tetovský pi-ůplav. Švarcenberský průplav 
počíná pod Eiřurcem č. Trojstoličným vrthem (v 
okr. Pianském) ve výši 2904', prochází nad Hirsch- 
berky tunelem, 221o dlouhým, SVj širokým a 8' 
vysokým, přemáhá nad Haslachem (v Hor. Rak.) 
ve výši 2544' předěl vodstva Vltavy a Danaje^.^ 



67 

ústí se ve výSi 2099' do p. Blatného (Bruckenbach), 
kterýž jej a ř. Mhlou (Miihl) a takto s Dunajem 
spojuje. Délka jeho 6-7 m., hloubka 3' a gířka 
(dolní) 6'. Jest buď veden žulou, anebo žulovými ítverci 
vyzděn. Vodu pnjímíi ze všech potok ův pobočních, 
kteréž k tomu konci jeStě v délce 2373" upraveny 
jsou. Založen byl r. 1789 a ve vySní Části (nad 
Hirschberky) prodloužen r. 1821 od inženýra Rose- 
naura. UČel jeho jest plavba dříví do Lince a do Ví- 
dně, Itdežto průplav Tetovský č. Kaltenbrunský 
bohatství lesův nadotavských ku Praze odvádí. Za- 
ložen jest též na půdě žulové při vySní Otavě v 
okr. KaSperskohorském v délce 7600", a vycházeje 
pod Tetovem z Otavy (Vydry), ústí se pod Rehber- 
kem skrze pot. Seckcrbach do pot. Kieslingu a pro- 
dlužuje takto pitní splavnost Otavy téměř o 2 m. 

VIII. Rybníky. Při vší pokročilosti hospodář- 
ství v Cechách jest počet i rozloha rybníkův, 
a to právě na větších statcích (kteréž jinak pokro- 
ků v hospodářství nejvíce sobě hledí a hleděti mo- 
hou) vždy ještě velmi znamenitý. Počítá se totiž v 
Cechách ok. 8000 rybníkův, kteréž dohromady asi 
70.000 jiter č. 7 Q m. nebo 0-74o'o povrchu zem- 
ského pokrývají, ačkoli počet jejich od konce 
minulého století, ještě více však od r. 1820 napo- 
řád se stenčuje. Starší katastr z roku 
1820 (práce nového katastrování posud ještě nejsou 
dokončeny a právě v této Části nedošly také ještě 
veřejnosti) vykazuje ještě 133.485 j. a 18ó*/^ □*• 
rybníkův, což činí 13-31 Qm. čili l-42o/o povrchu 
zemskélio. Vtom poČtu obsahuje se bývalý 
kr. Budějovský s Číslem 24.060 j. (nynější má ale pres 
30.000 j.), Bydžovský s číslem 16.083, Táborský 
8 15.158, Prachenský s 14.348, Chrudimský a 12.359 
jitry; přes 5000 j. (č. přes Vj D ^■) rybníkův 
měly ještě: kraj Čáslavský (8235), Bole.slavský 
(6345), Kouřimský (5969), Hradecký (5702) a PÍ- 
aenský (5160); mezi 5—3000 j. měly : kr. Klatovský 
('4646), Berounský (4047) a Loketský (3576); nej- 
méně rybníkův měl Litoměřický (2699), Žatecký 
(2615) a Rakovnický kraj (2483 j.). V nejnovějfií 
době udržpjí se rybníky zvláště ještě tam, kde jich 

4* 



68 



Blatinnost n. hlatnost. půdy k vtahování vlhkosti atd. 
vyžaduje (jako na Třeboňsku a Hlubocku), nebo kde 
přirozená nedrodnost půdy (jako na prahornim útvaru 
v aevenú části Píseckého kraje, ve vyšŠÍ části Chru- 
dimského a p.) vyššího výtěžku nad lov vodní 
schopna není. Vedle toho jsou i jisté poměry vlast- 
nické (na klášterních n. státních, dílem i na Šlech- 
tických statcích od záliby v honbě vodní a p.), po- 
měry lidnatosti, místem i průmyslové (zvýšení vodní 
BÍly atd.), dalšímu držení jejich velice příznivý, ač- 
koli se upříti nedá, že jich i v těchto okolnostech 
napořád ubývá. Největší posud komplexy 
a soustavy rybníkův (znamenité to vždy ještě 
zbytky proslaveného Českého rybnikářství XV, a XVI. 
století) zachovaly se tedy za vytknutými již příČina- 
1 i zvláště na třetí horním útvaru a na na- 
plaveninách jižních a severovýchodních Čech (ve 
východní a střední části Budějovského, pak v jižní 
(^ásti Jičinfikého a v severní části Chrudimského kraje) 
flílem i na křídových pláních středního Bole- 
slavského a Jičínského, jakož i na prahorách 
sev. Píseckého a již. Čáslav, kraje, kdež jich vedle 
orografické, hydrografické a kulturní povahy půdy i 
řídká lidnatost, jakož ', i velkostatkářství udržuje. 
Tak zachovalo někdejší panství Třeboň- 
aké (v Budějov. kr.) téměř celou velikolepou sou- 
stavu rybníkův, kterouž poslední pánové z Rožm- 
berka 8 ohromným n/ikladem založili a k jichž uži- 
vení zřídil 8 velikou umělostí úředník jich títěpánek 
průplav řeč. zlatá stoka 3 míle 360' dlouhý (mesi 
lety 1613 — 1531). Výtěžek její na vodním ptactvu 
a rybách Činí posud největší část přijmuv tohoto 
rozsáhlého panství. Stále užívaných rybníkův je 
tu posud 270 ve výměru 9023 j. a 375", mezi nimiž 
má pověstný Rožmberský (největší to nyní 
rybník český) povrch 1182 j. 1176 Q°, r. Vel i- 
ký Tisy 668 j. 1450 Q". Někdejší panství 
Hlubocké (též v Budéj. kr.) počítá 145 rybami 
osazených rybníkův, všech do 4553 j. a 1552 Q**. 
Na někd. panství Jindřichohradeckém zbylo 
ještě z někdejšího rovněž znamenitého hospodářství pá- 
n&v z Hradce a Slavatův 106 rybníkův ve výměru 2080 



69 



j. (mezi nimiž Holnavský 10 j.) ; a někdejli 
panství Novohradské a Ch 1 a m e c k é (oboje ve 
vySním poříCí Lažnice a MalSe) máji posná 1720 a 
2567 j. (r. Stankovský na Chlnmecku 573 j.); na 
někd. panství Krumlovském je 70 r. výměrn 1086 j. 
(Dehtarský m4 433'. j.). Kraj Táborský má 
ve svých nyn. mezech evl. v jižních a severních 
končinách (onde na Řečičku a Knmžácku, tuto na 
Konopiiítskn a Chlumeeku), vždy ještě množství ryb- 
níkův, kteréž dohromady okolo 1 '/2 D m- pokrývají 
(na Chlumeeku 500 j., r. Jordán u Tábora ok. 90 j. 
Kraj Písecký vykazuje na něk dej ším panství 
Nalžovském přes 1885, na Blatenském přes 1066 
jiter rybníkiiv, onde 200, tuto 40 kusův ; někd. pan- 
ství Horažďovské počítá 65 rybníkt^v ve výměru ví- 
ce než 500, Orlické ok. 130 rybníkův ve výměju 
více než 700 jiter. V kraji Plzeňském jsou na 
Borsku, Cbotéšovsku i Plasskn, jako>. i v končinách 
někd. Klatovského kraje četné rybníky (doLromady 
ok. 7000 jiter^. V Čáslavském kraji rozkládají 
86 zvlášť ve vrchovišti Doubravy a Sáza- 
vy rozHáhlé rybníky, zbytky to hospodářství slavných 
pánův Poděbradských (vel) ký rybník Žiárský, 
na někd, panství Vojnoměsteckém, má přes 349 j. 
výměru); naopak jsou rozsáhlé rybníky Podě- 
bradské v severních končinách t. kr. (skvostný to 
výtvor týchž velmožův Českých), kteréž ještě r. 
1820 skoro 4324 j, pokrývaly (mezi nimiž pověstný 
r. Bláto 1837 jiter, svým časem největší v Ce- 
chách), dílem již od r. 1795, po většině teprv za 
posledních 20 let spuštěny a v bohatouluční půdu 
obráceny. Za to zachovalo se neméně nákladné 
dílo pánův Pernštejnských, soustava rybníkův 
Pardubských a B ohdaneČský ch (v kr. Chru- 
dim.) ještě podnes, ačkoli počet někdejších rybnikňv 
na tomto panství (za Balbina ještě 400 !) nyní již 
velice (na 41) se ztenčil. Vždy ale pokrývají ještě 
prostor více než 7612 j. a jsouť mezi nimi rybníky 
(jako Rozkoš, r. Bohdanečský, Oplatil, zvi. paa Vel. 
Čeperka), kteréž 1462, 1648, 3347, ano i 3334 mě- 
řic výsevku (1 j. výměru = 3 měřice výsevku) po- 
čítají. I kraj Jičínský má ještě v jižních kon- 



70 



činách svých v poříčí Cidliny na Chlumec ku) 
109 rybníkfiv ve výměru téměř 3770 j., mezi nimiž 
Velko-Chlumecký a Zehuňský (tento ''^ ™- dlouhý) 
velikostí Bvou vynikají. Na Dymokursku je rovněž 
jeStě pres 1716 j., na Kopidlenskn ok. 1000 j. ryb- 
níkův, kdežto Kumburské (druhdy přes 180!) po 
většině již jsou vysušeny. V kraji Králové- 
hradeckém jsou jediné jpště na Opočenská 
větší rybníky více než 670 j. výměru, v v kr. Bo- 
leslavském na někd. panství Dokesském, 
kdež tak zv. rybník Dokesský Č. Velký veliko- 
stí (přes 609 j.) jakož i rybností svou vyniká a v 
lesnaté poloze své pod ssutinami Bezdězi téměř je- 
zeru se podobá. V kraji Litoměřickém zacho- 
valo jediné někd. panství Novozámecké něco 
svých starých (již za Karla IV. od pánův z Dube 
založených) rybníkův (dohr. 500 j ), mezi nimiž tak 
z v. Panský velikosti svou (300 j.), polohou i umě- 
lou úpravou, jakož i původem svým slyne. Z 
ostatních tří nyu. krajův českých má toliko jeStě 
k r. Chebský rybnik V ranec (přes 400 j., 
druhdy jezero, s ^/^ vým. do Bavor nál.), Praž- 
ský ve východní a západní Části své (v nékdejSím 
Kouřimském a Beroun, kr.) dohromady ok. 3000 j. 
rybníkův, kteréž se onde z hospodářských , tuto 
zvlášť z hornických ohledův (co nádržky a p.) udr- 
žují, kdežto je z bližšího vůkolí Prahy, jakož i z 
lidnatého severu Cech, a z kraje Žateckého a po 
většině i Chebského hustá lidnatost, rozsáhlý (po 
většině strojní) průmysl, rozšíření malostatkářstvi 
(kteréž skrovný jich výnos nejmé»iě snášeti mů- 
že) a j. účinky rozvitého národního hospodářství až 
na nepatrné zbytky zcela vypudily. 



IV. Podnebí. 

Podnebí České je podlé geologické a horopisné 
mnohotvárnosti zemé rovněž rozdílné, aČkolivod 
skrovné rozlohy zemé všudež rozhodnou jednot- 
nost a od zeměpisné polohy Čech i ráz konti- 
nentálnosti ukazuje a tudíž i jakýsi přechod do 



71 



klimatických poměrů východní Evropy tvoří. Zvlá- 
ště pak lze v Cechách rozeanávati patero kHmati- 
ckých reuii-áv i. okresův, kteréž s horopi-iným roz- 
děleuím země celkem bouvíbí a na ném hlavně se za- 
kládají. Tyto revíry jsou : 1) revír jižní, 2) severní, 
3) kruSnohorský, 4) krkonoSaký, 5) Šumavský. 

1) Revír- jižni obsahuje veškeru vysočinu pra- 
horní a silurskou v středních a jižních Cechách, 
pláně ksmenouhelné, v oné se zavírající, jakož i 
Český Les a podřízená jemu pohoří. Podnebí to- 
hoto rozsáhlého kraje (přes 500 Q m.) předsta- 
vuje v každém ohledu klimatické poměry ve- 
škeré země, objevujíc je ua sobě takořka v prů- 
měru. Střední teplota výroční jest tu asi 6ŠoR, 
střední teplota zimní — M, letní IG-T^R. Střední 
teplota nejstudenějšího měsíce (vůbec ledna) bývá 
— 2'7, nejteplejšího (července) 17-7°R. Větry pře- 
vládají západní. Průměrná výše deště bývá tu 
18—20", počet dní deštivých 192, sněžných 32, prům. 
výše sněhu ok. 3'5', počet bouřek 11, krupobití 7. 
Deště padá nejvíce v letě nebo na podzim, největší 
vlhkost vzduchu též v podzimku při ranních a ve- 
černích mhlách ; nej su šší bývá vzduch v dubnu 
(i v březnu; od větiův sever:. ích a východních, na 
podzim v září. Jaro je v celém tom revíru pro- 
měnlivé, dni podzimkové ale jasné. 

Nejteplejší místo celého toho okrají je 
Praha. Výr. teplota její obnáší totiž 7-33oR. Stře- 
dní teplota měsícův bývá: —2, —O, -f3, 8, 12, 15, 
16, 15, 13, 18, 3, Qo R, prům. teplota zimy +0-37, 
léta 15-Ó4, jara A-S, podzimku též S^R. Minimum 
teploty připadá vždy do ledna, vůbec s — 16'*R, 
max. do července s 281*>R. Co do deSfův náleží 
Praha mezi ncjsuSSí místa v Cechách ano v Evropě 
vůbec. Prům. výška dfStě obnáší jen 14 36" paříž., 
počet deštivých dní 107; sněhy řídké, nestálé a ne- 
vysoké. Nejvíce deště padává v červnu (26" p.), 
nejméně v iíjnu (8") a v únoru (sněhu 6" p.). Tlak 
vsduchn Čili prům. v<'8e tlakoměru obn.-íší v Praze 
27" 5-76"', odklon magnetické jehlice 14", 38' 3" 
(r. 1850) nachýlení 66° 52' O", vodorovná mocnost 



72 

1, 892, což TŮbec o celých Čechách platili může. 
Vétry převládají západní. Počet bouřek prům. 7. 

Po Praze jsou nejteplejSí krajiny to- 
hoto revíru údolí vůbec, pak severDÍ pláué a doliny 
na hrauiční íáře proti útvaru křídovému, jakož i 
podhoří Českého Lesa i Teplskýol) hor. Tak má 
Plzeň (ve výSi 56'' nad Prahou) 6-78° (jisak i 
7-5''J roční prům. teploty, min. — 24'2'>, max. 'iG-l^E, 
prům. teplota letni jest 17 3, zimní — lá. Červenec 
í nejteplejší méníc) 189, nejsfudenějňí leden — 2'8'*R ; 
Čáslav (30" nad Prahou) má 7-1" výr. pr. fepl., 
max. 21.5, min. — 14"R. Deště padá v Plzni 18-93", 
v Čáslavi 17". 

Nejstudenější Části naopak jsoa vlastní 
pohoří českoleské, Českomoravská hrbatina, jakož i 
vyšší piáně kraje Táborského a Píseckého. Onde 
známy jsou toliko z podhoiní bíidliČné planiny (te- 
dy s mnohem větší teplotou, a to jen z jednoročního 
pozorování): Planá s prům. roč. teplotou CňO** 
a Chodova Planá (Kuttenplan) s e-l" (max. 21** 
v srpnu, min. — 15 v úuoru, pr. tepl. zimní 00, le- 
tní 12-46«'R). V Stříbře bývá max. +220R. min. 
26** R. — V českomoravské krabatině má Ném, Brod 
(ve výši 217-80) 6-l«K (ale i rozdíly 459 a 7-360R 
výr. prům. t.), max. v Červnu 26, min. v lednu — 26. 
Theresienthal (u Nové Bystřice a ve výši 327®) 
má dokonce jen 4"6.'>'* roč. prům. tepl. — Tábor 
(ve výši 22.3") vykazuje ]>vůřn. roč. t. 6-39"R, min. 
— 24", max. 29-4° ; prům. t. zimy — 2*4, léta 18'3, 
B řez nice 6"R. Vůbec bývají tu všudež (jak na 
pláních, tak na horách) náhlé přeměny povétrnosti, 
tuhé a sněžné zimy pozdní i časné mrazy (na pod- 
zim a z jara), a poměrně velká horka letni (tedy 
vůbec mocné, kontinentální extrémy). Zvláště trvá 
na moravských a rak. hranicích jakož i v Českém 
Lese zima až do května, suěhy vysoké až do dubna. 
Mrazy počínají již koncem září a bývají jeSté v 
květnu dosti časté. Žně o tři neděle později, než 
vůkol Prahy. Větry jsou i tu, jako v celém reví- 
ru, hlavně západní : při tom poČiná však větší dešť- 
nost teprva v horách samých, nebo v podhorních plá- 
ních, kteréž dílem (jako Táborské a Písecké) pod 



73 

vlivem dešťné ŠumaTy stojí. Březnice mí 27", The- 
resienthal 29" a Český Les více než 30" pr. rýSe 
deSťův. Bouřek bývá v Ceskornoravgké krahatiné 
vůbec 16 do roka, neméně i v Českém Lese (kdež 
je větry jihovýchodní spfisobují), za lo v planinách 
jen 5 (Tábor). Onde i krupobití Četná. 

2) Klimatický revir severni obsahuje celou kří- 
dovou planinu severočeskou, jakož i západní kon- 
činy Cech útvaru plutonského a třetihorniho. Ne- 
veliká průměrná vyvýšenost tohoto okrají, položení 
podhorní, jižní svah a povaha půdy vápencové, na 
východě, — na západě pak kopcovitý ráz krajiny s 
bezpočetnými dolinami, přirozená teplota půdy atd. 
činí krajiny tyto (ok. 200 Q m. obsahující) nejte- 
plejším dílem Cech. Piům. teplota bývá tu 
70K, střední teplota zimní —19°, letní -j-lTS^R. 
Dešťů v přibývá z Polabí na všecky strany, zvlášť 
na severozápad, z 20 až do 27". Vétěím dílem pa- 
dají do času letního. 

Nejteplejší krajiny revíru toko jsou kop- 
čina Litoměřická, veškeré nižší Polabí od Pardubic 
až do Litoměřic, pak údolí Ohře a Bély, v menší 
míře kamenouhelné pláně okolo Slaného a Kladna. 
Ltoměříce (ve výši 67-3°) vykazují prům. te- 
plotu výše 7nR, Žité nice (ve výši IIď^) podlé 
43letého průměru 7-54''R (min. 15, max. 22"). Zatec 
má 7-0'' roř. prům. tpploty (min. —21-3, max. 27 5o), 
Zloíiice více než 7''R, Smeč no ale, 88*" nnd Pra- 
hou, toliko 6-770R (min. — 189, max. 29-6"R). 

Nemnoho studenější je otevřená plani- 
na křídového útvaru na východě, ačkoli již vice 
pod účinkem hor Krkonošských a Orličných leží. 
Mladá Boleslav (ve výši 23o n. Prahou) má 
vždy ještě roČ. pr. t. 7 5" (inin. —19", max. '.i5«), 
Jičín (ve výši 50 5" n. Prahou) 7 2" (min. — 16, 
max. 27-6*'), Hradec Králové, ač větrům Krko- 
nošským i Orličným velice v\dán, vždy ještě 7-3**. 
Deště padá v Zlonici prftu). do ruka 16", ve 
Smečné 17", v L'pé 19", ale v Hradci Králové 24", 
v západních údolích a kop<*inách vak, a bícc v Lito- 
měřicích 20, v Déčíiié 23 80", v Ž itci 20, v Clpmmu- 
tové 25". Větry v celém revíru jsou západuí, zvlášť 



74 



severozápadní, z Čehož ani vých. končiny jeho (i v 
Hradci sevcrozáp. a jihozáp.) vyjňaty nejsou ; zvláštní 
JBou i tuto obecní extrémy tepla, kteréž zvláSt v pod- 
hoří i 8 náhlými přeměnami temperatury nastupuji. 

3) Revir^ Krušnohorský zahrnuje KruSné Hory 
vlastní, pak Černé Hory a úzké podhoří obou, jakož 
i hory Doupovské a Cínové č. Teplské. Velikost 
jeho ok. 80 Q m. Revír tento vyznamenává se v 
nejvyšším patru svém (2500' n. ni.), poměrnou pří- 
sností podnebí a je v této části nejstudenější 
obývanou krajinou v Čecha ch. 

Vysoké pláně Krušnohorské, na svahu 
saském totiž, mají jen prům. roČ. t, 4*8"R, prům. tep. 
zimní — .3 7, letní -j-13"R., měsíc leden mívá tu 
průměrem toliko — 5", nejteplejší Červenec -í-i4oR. 
Max. (v červenci) -f~25, min. (v lednu) — 26" i více. 
Deště jsou velmi hojné (prům. 25" do roka); 
dní deštivých počítá se ročně 148, sněžných 36, 
bouřek 16. Zimy jsou velmi přísné, sněžné, větrné 
(severových.) a dlouhé (od počátku října až do května), 
lete krátké, jaro téměř žádné, podzimek deštivý, čas- 
né a pozdní přímrazky (někdy ještě v Červnu a pra- 
videlně zase již v záři), a husté mhly. Tyto poměry 
jsou i v samých údolích krušnohorských, pokud svah 
západní nebo severní mají (východní jsou příliš krát- 
ká i roklinatá) ; neboť jsou vysoká, otevřená, a málo 
které z nich 600' re), výše dosahuje. 

Příznivější jsou ovšem podnební po- 
měry na nižších (prům. toliko 1800') pláních tak 
zv. Černých Hor (pokud tyto do Cech se zapou- 
štějí) v Teplské hor nati ně, jakož i v Dou- 
povských horách, kteréž zvláště vyšší teplotou 
půdy, jakož i krytosti údolí se vyznačují, celkem ale 
vyšší jsou než Litoměřické. Tuto má Tnreč (u 
Mašťova 193" výše než Praha) 5-1 T^R, onde Te- 
plá (klášter, 242-5o n. P.) 50"R pr. roČ. tep., max, 
-1-22-40, min. — 26-2", leden —3-9, červenec 14-6. 
Karlovy Vary (v hlubokém údolí, v podlesí a ve 
výši 195" n. m.) mají již 5-40"R pr. tep.; Marián- 
ské Lázně, ač jižnější jen 5 2"R. Dešťů v mají 
Karlovy Varj; 25", Teplá 23", a Hory Doupovské 
ještě více. Údolí vůbec jsou vlhká, mhly pravidelné, 



75 



bouřky íasté, ale krupobití řídká, protože oblaka na 
výši krušnohorské vůbec se rozdělují. Sněhy jsou 
vysoké a zůstávají i 3 měsíce ležet, žně jsou vůbec 
o 14 dní později, než okolo Plzně n. Zátce. 

Podhoří Krušnohorské, jakož i údolí 
vySní Ohře (zvi. krajina Chebská) jsou^ z celého 
tohoto revíru nejteplejší. Onde má Červený 
Hrádek (106o n. Prahou a 66o výše než Zatec), 
prům. roč. tep. 645" (ovšem i velké rozdíly, 4-81 a 
7-85), max. 281", min. — 19»R. ; tntoCheb (ve výši 
132-6"R. n. Pr.), prům. tep. 6-0", min. —16 a více, 
max. 20'4''. Vegetace tu poííná již v březnu, jaro 
však bývá krátké, chladné a proměnlivé, léto teplé 
a dosti stálé, podzimek mlhavý a deštivý ; první sníh 
v listopadu. Hospodářství tu poskytuje všudež ji- 
sté úrody, ano i ovoce daří se v zákrytu a v ú- 
dolích. 

4) Eevir KrkonoSaký obsahuje Jizerské a Kr- 
konošské hory co střed, Lužickou vysočinu na zá- 
padě co pravé a Orličné Hory co levé křídlo. Vedle 
toho prostírá se přes Turnovské a Žaltmanské hory na 
jihu, přes Soví Hory a Stěny na jihovýchodě, a obsa- 
huje rovněž vyšší pláné pískovce křídového a čer- 
veného v podhoří Orličném (čarou od Náchoda na 
Hrádek, Rychnov, Žamlxrk, listí a Třebovou). Pro- 
storu má v Cechách 120 □ m. (vůbec 300 □ m.), 
a přechází povlovně na všech stranách do soused- 
ních revírův. 

Střední část celého revíru, 12 m. dlou- 
be a m. široké Krkonoše a Jizerské hory, leží více 
než 2400' pod čárou sněžnou, ale vyznačují s© 
předce již zvláštní přísnosti podnebí, jakož i náhlými 
převraty v klimatických i meteorologických úkazech, 
neméně i velikou deštivostí a větrností. I nejvyS- 
8í údolí Krkonošská mají (od hlubokosti a 
jižního svahu) sice jen něco málo tužší podnebí než 
krajiny podhorní (údolí Svatopetrské, ve vý-t 
ši 415" položené má na pr. roč. pr. tep. 4 47" B,'' 
min. — 21°, max. 23**); za to jsou holé, sev. větrům 
zcela přístupné hřbety a kupy, jmenovitě vlast- 
ních Krkonoší, nej studenější posice v Ce- 
chách. Bílá Louka (ve výši 727") má +l-5'> 



76 



R pr. výr. tep., teplota zimní bývA tn pr. —7-3, )et- 
nf 121° K., nejstudfnéjší niěBÍc (leden) — 9", nejte- 
plejší (srpen) -fl2-7"R max. 21, min, -26-3. Sněž- 
ic a má roř. pr. t. 4-0-3OR., —8-9, pr. t. zim., 10-5 
letní, nejteplejší měsíe (srpen) +11-1. nejstndenřjSI 
(leden) — lOG', max. 19, min. — 27oR. jizerské 
hřbety, lesnatější a vétSí mřrou slatinné, mají si- 
ce vyšší prům. teplotu, utávají se vSak hlavním plo- 
difitém mih a oblaUA, západním vřtrem na KrkonoSe 
přenášených a tudíž i jedním z piivndfiv zvláštní 
deStnosti těchto hor, kteráž jest po Šumavě 
největší v Čechách. 8v. Petr mívá totiž pr. výS- 
kn deřtě 43-18", a prům. výše 8raž*»niny obnáší v 
jednotlivých měsících 1733 fv lednn), 29, 35, 38, 
22, 62, 70, .59, 4fi, 27, 59. 51". Vlastní json 
též KrkonoSům stálé průvěj", a tudíž i prudké 
větry a vichřice, v zimě roz-áhlé závěje a při od- 
vlahách jarních i strže sněhové, neméně i íasté 
přeludy vzdušní, což s oropratickou i země- 
pianon posicí KrkonoSft souvisí. Sněhy jsou velmi 
trvanlivé (ni do května, na nejvyšších pláních až 
do konce Června), zima tudíž i velmi dlouhá (od 
října až do května), ale za to méně tuhá. Jara a 
podzimka není, za to léto vlhké a vlažné, slovem^ 
8 povahou jara. Větry jsou nejvíce severozáp. (i 
jiho/áp. a severozáp.). Západní větry bývají v letě 
suché, v zimě sněžné, východní naopak. 

Podhoří Krkonošské, — k n*mnž i Tur- 
novské, Z;íltmanskó a Soví H'iry pi^iíísti sluší — 
má od příznivé polohy své (■ívah jižní, chráněnost 
proti severu, liluboká lídoH, lesnatost atd.) vzdor své 
vyvýšenosti prflměrné (2000') velmi mírné pod- 
nebí. Vrchlabí (ve výši 2-40'' C. 14fi» n. Pra- 
hou) má -|-52<^R prí^m. roř. tep., min. — 21°R, mnx. 
23 8QR. Noj^tudeněiší mě>»íc (leden) tn mívá —4-5, 
nejteplejší (srpen) -f-17 2"R, zima —2-8, léto 16-5. 
Tytéž poměry jsou v krajině Trutnovské ; krajina 
Turnovská, hory Žnltmanské, zvi. pak kr. Broumov- 
ská JHon ještě miriiějSí (poněvadž n.žší a vlhíl) 
a dosahují bez mála 4~''**^^' prAni- roí. teploty. De- 
řf.ě padá ve Vrchlabí 34", v Novém Rvchnové a v 
Žaltmanských horách 36". Žué bývají v celém pod- 



77 



toH vůbec o 14 ňnf poíáSji, neí v přilehlých rovi- 
nách. Zimy dlouhé (6 měs.^, sněhy vypoké. jaro 
tíměř žáHné, srpen a září (jako v KrkonoSích sa- 
mých) nejjasnéjSí měsíce. Větry jako v KrkonoSích, 
bouřky hojné (16) a straíné, časté přivály. 

Podobnou povahu, ale kontinentál- 
nějSí, nkaeuje tak tv. vysofina Lnžická, 
kteráž má sice ien 1500' prňm. výSe, ale za to 
flvah severní a pfidu stndeně'Ři. jakož i málo lesfiv. 
8 podhořím KrkonoSskvm má spolehnou prům. te- 
plotu 5 — fioR. (Rumburk ve výiíi IPé':;" má ňfin^R. 
ale liSí se od něho větSími extrémy ( — 27 a 30nR.), 
jakož i menSí poměrně v^-Skou deSt.ě (prům. 2fi', a 
toho 26'''„ v letě). Pořet deštivých dni bývá tn 128, 
sněžných 2*í, bouří 16. V Rumburku bývá prům. 
tep. eimní —0-8, letní U^", max. 26", min. —18 i 
více. Nejteplejší měsíc (srpen) mívá -l-5'3**, nejstu- 
denější (leden) — 5<^. Výška deStě: v Rumbur- 
ku 29", v Šinknově (s roč. pr. tep. téměř fi<») 32". 
Nejvíce sněhu v prosinci a lednu, nejvíce deSté v 
Červnu a červenci. Větry v celém okrají, 7,ápad- 
ní a severovýchodní. 

Druhé křídlo krkonošského revír n, 
hory Orličné, vykazují již skrovnou závislost 
od středu svého, i mohon se takřka co zvláStní re- 
vír považovati. Podhoří jejich charakterisuje 
LanSkroun (ve výSi 21° n, Prahou), kterýž má 
prům. roč. tep. 6-20R min. —20, deSfův 26". Pa- 
tro hospodářské (až do výše 2.500') má jeStě 
prům. teplotu 4 2"^R, prům. tep. zimní — 2-8, letní 
+ 15*9<^R, pr. tep. nejstudenějšího měsíce (ledna) — 5**, 
nejteplejšího (srpna) +16-80R. Výška deště 26", 
-počet dní deštných 108, sněžných '.'ÍO, bouřek 23. 
Patro listnatých 1 esů v (do 3400') má prům. jen o 
lo nižší tep., deSfův ale 28" výše, deštivých dní 96, 
sněžných 38, bouřek 35; patro ch voj ných 1 esů v 
(do 4200') vykazuje prům. roč. tep. 2'5<*R., zimní — 4*4, 
letní -{-14, nejstnd. měsíce fledna) — 66, nejteplejšího 
(srpna) -flS, min. -19-6, max. 20-7, výši "deště 29", 
počet deštných dní 94, sněžných 41, bonřl 16; v 
patře kosodřevin (ač jen n» Králickém Sněž- 
níka, a některých kladských štítech) bývá prům. te- 



78 



plota jea o '2 ^ nižší, max. 20, mio. — 28'2, výika 
deStě stejuá, počet dní deStivých 90, sněžných 44, boa- 
řek toliko 8. I v tomto revíru převládají vétry 
západní, zvlášť severozápadní. Východní vítr, tak 
zv. Polák, je v účincích svých KraSské boře vel- 
mi podobný a tomuto pohoří vlastní. 

5) Revír Šumaviký obsahuje vlastní Sumavn 
od Domažlic až za Vyšší Brod a Krumlov, ja- 
kož i roviny a údolí, pod ní na sever a vý- 
chod položené, a vztahuje se v Cechách na prostor 
více než 80 Qm. Při mnohé podobnosti s Krušno- 
horským a zvJ. Krkonošským charakterizují revír 
tento předce mnohé zvláštnosti. Jestií to pře- 
devším tropická téméř hojnost dešťů v, jíž 
v Evropě málo která se vyrovnává. Tak má ves- 
nice Rehberk (14C n. m.) prům. výšku sraženi- 
ny do roka G2", Stubenbach dokonce 81-20" (č. 
292'" pařížských^, Eisenstein snad ještě více. I 
na předhoří, jakož i ua podhorní údolí a roviny 
vztahují se účinkové této mocnosti. Tak mají Su- 
šice ještě 30-2", Vimberk 29", Krumlov 26", 
Vyšší Brod 27'4", Strakonice 24", Budějo- 
vice 23"50" prům. roč. výše deště. V podhoří je 
toho 26*^ o, v patře hospodářském a zelených lesův 
31*^/0, v patře chvojných lesův 40"/„ sněžné sraženioy. 
Počet deštivých dní bývá tu 79, «5 a 90, 
sněžných 33, 54 a 60 do roka. Na měsíce 
rozděluje se pr. výše sraženiny v h o r á ch (ve Stu- 
beubacbu): 61 (v lednu), dále 147, 44, 127, 53, 99, 
82, 51, 55, 104,66,82", v pohoří (v Budějovicích ; 
jako: 8-64, 13-32, 15, 23, 18, 52-92, 51, 43, 24, 
7-80, 14, 7-80". Bezpříkladná tato vlhkost podnebí, 
jakož i poloha zeměpis, vyrovnávají dílem nehody, kte- 
réž by podhoří Šumavskému od severního svahu je- 
ho, jakož i od styčnosti s jihočeským (poměrné vel- 
mi studeným) revírem pojíti mohly. Odtud mají ú- 
dolí Šumavská a patro orby vůbec touž 
prům. teplotu, co podhoří Krkonošské, dílem však i 
větší výstřednosti teploty než onde. Rehberk (ve 
výši 446*', tedy o 31° výše než sv. Petr v Krko- 
noších), má pr. roč. t. 4-3*iK, min. —24", max. 27'»R, 
átřední t. letní 13-7, zimní — 0-8o ; Vol ary (385'» 



n. m.) 4"7°. Na východním křídle Šumavy má Vyš- 
ší Brod (ve výši 293° a o 53° výše, než Vrch- 
labí) prům. roč. t. 5-190R, prům. t. zimní — l-S^, 
letní 14-1, max. 268, min. — 26. V předhorí po- 
ložená místa Sušice a Krumlov (231 a 2524'* 
vys.) mají již prům. roč. tep. 6'4o a 7'lo , zimní 
— 1-30 a — O-S", letní IS-S" a 14". Max. bývá onde 
i 240, min. —17". Klimatické poměry rovin 
podšumavských (kromě Třeboňské, kteráž od 
výše, lesnatosti a blatnosti má nižší teplotu roční 
a vůbec vnitrošumavské poměry) představují Bu- 
dějovice (ve výš. 194°, tedy v též výši i v témž 
položení co Chomutov). Zde bývá pr. roČ. tep. 7-1 "K. 
zimní — 0'2''. letni 14-4'^, prům. tep. nejstud. měsíce 
(ledna) —1*6, nejteplejšího (srpna) 18*2. Jiná 
zvlášťnost revíru Šumavského jsou četné bouř- 
ky a krupobití, kterýmiž zvlášť střední patro 
(č. krajiny mezi 2500 — ■3500') navštěvovány bývají. 
Bouřek počítá se do roka v předhorí 16, v středním 
patře 22, ve vysním též 16) a sice nejvíce v červnu 
(a červenci), krupobití dole 1 (v červenci), ve středu 
4, nahoře 3 (tuto zvi. v červnu). V centrální části 
bumavy bývá jich nejvíce, méně na křidle východ- 
ním, nejméně na západním, odkudž po většině do 
Bavor se spouštějí. Větry zdají se navých. křídle 
hlavně jihozáp., záp. a jihových. býti, v středu vých., 
záp. a jihozáp., na západním zase záp., zvi. jihozáp. P o- 
Časi ročni mají na Šumavě dílem jiný ráz, než v 
Krkonoších. Zima nebývá sice tak dlouhá, jako tii- 
to, ale jest vždy mnohem sněžnější, místy i tužší. 
Jaro je rovněž vlhké a krátké, jako v Krkonoších, 
a povětří zůstává v horách samých proměnlivé 
až do srpna, ačkoli největší parna jíž do čnce 
padají. Druhá polovice srpna a září mívají 
na Šumavě nejjasnější a nejstálejší počasí, kteréž 
se výše i do října prodlužuje. Koncem ří- 
jna, nejdéle počátkem listopadu napadají na hoře již 
stálé sněhy, kteréž až do května ležet zůstávají a 
Evl. v lednu ohromné výše dosahují. Časné i pozdní 
mrazy jsou na velkou újmu hospodářství, ač menŠí 
měrou, než v Krušných horách. Jižní (rakouský a 
bavonký) svah Šumavy jest v každém ohledu mír- 



so 



nmi, n tudíž i v rostlinném i Evirecfm ohledu po- 
žehnanější a bohatSí. 



V. Kvetena. 

Poměry rostlinstva jsou v Cechách velmi roz- 
manité a ráz květeny jest v každé krajině jiný, 
protože mimo poměry půdy i poměry tepla u nás 
jsou velmi rozličné. Neboť země naše jest obklíče- 
na pohořími znamenité výšky dosahojicimi, sama 
pak uvnitř tu rovná tu hornatá a proryta hluboký- 
mi, chráněnými údolími ; proto nemá veskrze kli- 
ma, jaké by se dle jejího položení v teplejší Části 
střední Evropy očekávati mohlo, nýbrž dle známého 
zákonu, že ubývá tepla s výškou, mění se u nás 
poměry teploty a spolu i ráz rostlinstva v té míře, 
v jaké se mění poměry povrchu země. Jak veliké 
jsou tyto proměny, nejlépe lze poznati z toho, že 
na cestě od břehů Labských u Mělníka na Sněžka, 
sotva 15 mil obuásejíci, jeví se podobné likazy, ja- 
ké bychom pozorovali v rovné zemi, na p. v Rusku 
na nesmírném prostoru jdouce z Ukrajiny 15 stupňů 
zeměpisní šířky na sever, až ku břehům Ledového 
moře. Čechy mohou se ohledem na hospodářské 
poměry v podobná pásma rozdělili dle výšek, v ja- 
ké rozdělili zeniěpisci Rnsko dle zeměpisní Šířky. 
Máme totiž v Cechách 1) pásmo nejteplejší v 
údolí Labském a Vltavském (asi od 400' do 600'\ 
kde víno ve vinicích se pěstuje; 2) pásmo teplé 
(v celku od 600' do 1200', někdy i mnohem výée) v 
příznivých polohách, jako n. p^ okolo Chebu, v ně- 
kterých krajinách Kudíhoří, Šumavy a j., a zaují- 
mající největši část země, údolí, roviny a nízké po- 
hoří, kde pšenice a všechny druhy ovocní, z části 
i chmel dobře se daří, je-li půda k tomu; 3) p.ás- 
mo chladnější (v celkn od 1200' do 2000 v pří- 
znivých polohách i do 2500), v krajinách hornatých 
blíže hranicím a v některých lesnatých, vysokopo- 
loženýih místnostech a v chladnějších půdách v 
středních Čechách, na př. v okolí Rožmitálském, v 
hornatých krajinách údolí Sázavského a j., kde pSe- 



H 



nice již zindka, hlavně jen žito se seje a z ovocných 
drnhů nejvíce jen jablka a třešně se sázejí; 4) pás- 
mo ch ladné (asi od 2000' do 2500', v příznivých 
polohách do 3000') v samých hraničních pohořích, 
kde pouze len, oves (někdy ječmen) a bramhory se 
ještě pěstují, kde hlavní majetek obyvatelů json lou- 
ky a hlavní předmět hospodářství jest chování do- 
bytka, a 5) pásmo studené (od 2500' neb 3000' 
do nejvyšších temen), jež tvoří nejvyšší stráně a te- 
mena Krkonošská a Šumavská, jen za pastvu slou- 
žící a pouze letního ča«u obydlená. Pásma tato ne- 
jsou ostře od sebe odhraničena, nýbrž najdeme vždy- 
cky v dolejší teplejší části nějakého pásma plodiny 
předešlého, a za to se blíží hořejší, chladnější Část 
již k následujícímu pásmu ; bereme-li však ohled na hl. 
hospodářské výrobky jedné krajiny, tedy snadno lze 
ustanoviti, do kterého pásma patří. I lesy se mohou 
dle stromů, které je sestavuji, rozděliti na pásma, 
kterých máme hl. jen tré, totiž 1) pásmo le- 
sů listnatých poure na nejteplejší údolí a rovi- 
ny obmezených; 2) pásmo lesů jehličnatých 
stromů v celé ostatní zemi až do hranic stromoro- 
stn na nejvyšších pohořích, a 3) pásmo bezlesé, 
kde jen kleče po zemi se plazí, na nejvyšších temenech. 
Naše 1. pásmo tvoří lesy, hlavně z dubů a 
habrů se skládající, z části jeŠtě vysoké, nejvíce 
ale v nízké lesy proměněné, promíchané javory, 
babykami, jilmy, vazy, lipami, a mající hojný 
podrost, zvláště na krajích, lísek, hlohů, trnek, 
ptačího zobu, dřínů, svídy, planých ovocných stro- 
mů. Sem tam se též v nich nalézají břeky, mukyně, 
a v některých krajinách i kozílist, chordovina, Vi- 
bumum Opulus a plstnatý dub, Quercus pubescens. 
Lesy tyto jsou panující v údolí Dolno-Labském, 
Vltavském, Berounském, Oharském, Jizerském a Bí- 
linském a na vůkolních horách, pak v kraji Byd- 
žovském a Kralohradeckém a na horách Kosmono- 
ských a Doubravských. Údolí a roviny jmenované 
leží v celku 400 — 800' vysoko, ale na liklonech 
hor těchto v teplých krajinách vystupují tyto listnaté 
lesy do znamenitých výšek, přes 1500' v Beroun- 
ském ůdoH a ještě výše v stredohoří. Lesy 2. pás- 
Čechy. 5 



82 



ma ykládaji se ze smrkfi, jedlí, borovic a buků, a 
mobuu se rozděliti na 3 odděleni, totiž a) dolní 
t e p 1 ej š í, zaujimajicí střední Cechy a nižší hra- 
ničuí kraje asi až k 1200', cbarakterísujíci se hlavně 
tím, že tu v lesích smrkových, borových, bukových 
a jedlových ještě roztroušeně se nacházejí duby, 
habry a jiné stromy a křoviny 1. pásma, zvláště na 
krajích. I tu pozorujeme, že ačkoliv se odděleni 
toto drží v celku nižších krajin, předce tam kde 
jest panující, jako v některých krajinách v střed- 
ních Cechách, vystupuj© do 2000', na př. na Ple- 
Sivci, na Koruně a j. V některých krajích převládá 
borovice, takže jedině tvoři lesy, jako na př. v Ža- 
teckn, v Mladoboleslavsko a z části v Plzeňsku (jsou 
jak se zdá za posledních 100 let uměle zaseté, jak 
to i z CSásti se stalo v krajinách 1. pásma u Labe), o- 
statně tvoři ale borovice sotva třetí Část lesů, které 
nejvíce jsou smrkové se vtrouSenými buky a jedlemi, 
sem tam i s převládající jedlí, jako v Písecku, u Krá- 
lové Dvoru, u Strašic, uRožmitálua j.,neb s panujícím 
bukem (jalio též v Písecku, který i čisté lesy tvoří), 
jako u Beuče, u Oseku a na žulových a fonolithových 
horách, na Bezdězi a jinde v sever. Čechách. Velmi 
často se nalézají též čisté smrkové lesy, ačkoli tyto 
jsou za novějších Časů založeny, b) Druhé oddá- 
leni tvuři lesy pouze ze smrků, buků a jedlí mí- 
chané, ve vyšších horách střední země a v pohořích 
hraničních od 1200 do 3000' (v Šumavě do 3500), a 
není .již v tomto odděleni listnatých stromů a křo- 
vin mimo buky, kleny a zřídka horní jilmy a vel- 
kolisté lípy v lesích, pak vrby, osyky, střemchy, olše, 
jasany a javory u potoků. Lísky, šípky, krušiny a 
trnky nalézají se jen na teplejších stranách asi do 
2500'. Též borovice bývá tu zřídka v celých lesích a 
nevystupuje přes 2500', i tu se držíc jižních úklo- 
nů ; podobně se chová bříza, která ale vůbec v Ce- 
chách není příliš hojná v celých lesích a jen mezi 
Kolínem a Prahou tvoří větší čásť lesů, ostatně bý- 
vá vtrpuSena. V jihovýchodních a severovýchod' 
nich Cechách převládá v tomto oddělení v celku 
smrk neb tvoří též čisté lesy, ale v některých kraji- 
nách Rudohoří a j. převládá i jedle a sem tam na 



bavorských a rakonských hranicích též buk, který 
ostatně sem tam po celém oddělení v Čistých lesích 
se oachází. c) Třetí rddélení tvoří íi«fé smr- 
kové lesy od 3000' až kn hranici stromonistu, kte- 
rá leží v Šumavě asi 4500' a výSe, a v Krkonoších 
asi 4000'. Nad třmito lesy za-^íná se 3. pásmo křo- 
yin klenových (Pinns Piimilioj, které zaujímají v 
Šumavě nřkteré vysoké vrchole, v KrkonoŘích celé 
temeno. Mimo jmenované již hlavní stromy lesní 
musíme ještě se zmíniti o několika podřízených. V 
teplejších krajinách dnbre se daří moruSe, v Bílin- 
ském údolí, u Chomutova a v okolí pěstují se jedlé 
kaStany, v největSí řásti země maďaly, vlaské to- 
poly a akáce. Za to se daří modřín nejlépe v stu- 
denějších krajinách, na př. u Branné u Vlašimí a j. 
O bříze obyčejné jsme se již zmínili, mimo ni nalé- 
zá se černá bříza, B^tula pubescens, sem tam v střed- 
ních a severních Cechách, hojněji ale v jižních, 
zvláště v Šumavě, kdež vystupuje přes 3000', a v 
Rndohoří. V horách vyšších se nalézá též místo 
obyčejné olše, olše bílá, Alnus incana, a též jiné dru- 
hy vrb, nežli jsou po celé zemi obyčejné, vyskytují 
ae v horních krajinách, tak Salix pentandra v Šnma- 
vě, S. daphnoides v západních Cechách, Salix sile- 
siaca v Krkonoších a tamtéž v pásma klečovém 
krnějící vrby, Salix herbacea, Lapponnm a phylici- 
folia. V horních lesích roste místo obyčejných šípků 
a zimolezfi Rosa alpina a Lonicera nigra, a v pro- 
pastech Krkonošských Ribes petraeum. Charakteri- 
stické pro jižní Cechy jsou dvě křoviny alpinské, 
Spiraea salicifolia a Alnus viridis, rozšířené od Šu- 
mavy až do okolí Táborského. Zvláště rozšířená 
též jest v jižních Cechách bahenní borovice, Pinus u- 
liginosa, v ostatní Evropě vzácná, ktprá tvoří celo 
lesy od Třeboně do 2000' v hořejším Vltavském d- 
dolí a křoviny ve vyšších bahnech šumavských do 
3500'. Též v bahnech Rudohoří, Jizerských a Klad- 
ských hor se našla a bývá promíchána s Černoii bří- 
zou, v některých vyšších raSelinách též s trpasličí 
břízou, Betula nana, a se Salix myrthilloides z Em- 
petrum nigrům. Tato poslední křovina se též na- 
šla u Dokes a u Františkových lázni, nejjižnější to 

5* 



84 



sUiuoviska této severní rostliny v rovině (jižně od- 
fjad se nalézá pouze na vysokých horách). V již. 
Čechách, pak u Dokes a ve vSech vyšiíích pohoHch 
rostou v rafieliuách hojně severní křoviny Androme- 
da polifolia, Vaccinium Oxycoccus a uliginosum, Se- 
dům paluBtre a v Jizerských horách Linnaea borealis. 
Z drahé strany nacházejí se křoviny jižních alpských 
krajin a nás, Polygala Chamaebuxus v^ celé zapadni 
polovici Čech, Erica carnea v jižních Čechách a u 
Karlových Varů, Cytisus hirsutus a austriacus a 
Dapbne Cneorum v středních Čechách, Cytisus ca- 
pitatus a Clematis Vitalba na rakouských hranicích. 
Tis se nalézá sem tam v horních lesích, ač dříve 
byl hojný v středních Čechách, o íemž svědčí po- 
zůstatky tisových lesů u Stěchovic a j. Co vzác- 
nosti musíme ještě jmenovati hadí smrk, Ábies vi- 
minalis, odrod to obyčejného smrku, který se našel 
jednotlivě v Šumavě a v Krkonoších, a zvi. drah 
olše, Alnus pubescens, v Šumavě a v pohoří Ram- 
bnrském. Lesy, jak jsme je tu líčili, dodávají vlasti 
naší v rostlinopisném ohledu hlavního ráeu. Tím, 
že převládají u nás stromy sosnovité i v nižších 
krajinách, a že jsou dubové lesy obmeecny pouze 
na nejteplejší údolí a liklony, liší se země naše od 
zemí západní Evropy, Anglie, Francie a záp. Ně- 
mecka, kde dubové a bukové lesy převládají a so- 
snovité stromy jsou obmezeny na nejvyšší hory (v 
Britanii roste z nich pouze borovice a to jen v Skot- 
sku). Ještě více se liší od zemí severních a vý- 
chodních, od Skandinávie a Ruska, kde pro přilii 
krutou zimu naše horní stromy jedle, buk a klen 
zcházejí (vyjma některé jihozápadní provincie) a hl. 
lesy tvoří borovice, břízy a smrky. Největší podob- 
nost mají naše lesy s lesy Durynk, Ilarcu, horna- 
tého Saska a Slezska, Moravy a předhoří taterských 
a alpských (alpské a taterské pohoří liš! se hlavně 
tím, že tam nad pásmem smrků ^ ještě modříny a 
limby tvoří hořejší pásmo lesní). Čechy máji tedy 
ráz lesní, jaký panuje v jižní hornaté části střední 
Evropy. Prohlídneme-li blíže byliny u nás planě 
rostoucí, tedy poznáme podobné úkazy. 

Rostliny české, kterých počítáme asi 1400 dra- 



85 



hft, musíme rozděliti na dvS odděleni, chceme-li do- 
stati přehled naší květeny. Jsou u nás 1) druhy 
charakteristické ohledem na klima, kn kterým po- 
íítáme zajedno rostliny velikého tepla žádající a vět- 
Sího dílu pftvodu jižního, pouze obmezené na naše 
nejteplejší kraje (jest jich asi 350), a zadruhé ony, 
které v ostatní Evropě se nalézají v krajinách stu- 
dených, horních a alpských (dilem i v severních a 
arktických) i rostou též n nás jen ve vySSích chlad- 
ných pohořích (jest jich asi 230, z nichž asi 80 jsou 
pravé alpinské rostouce na nejvyíSích temenech, 
ostatní horní). Druhy tohoto oddělení jsou pro po- 
rovnání české flory s jin5'mi nejdůležitější. 2) Dru- 
bou, a to větší část (asi 850 druhů) tvoří rostliny, 
které méně jsou vázané ua poměry tepla, a jako 
skoro po celé Evropě (vyjma nejsevernější a nej- 
jižnější) a po velké Části Asie jsou rozšířeny, tak 
též u nás se nalézají po největší části země, dle po- 
měrů místních, jim svědčících, více méně hojně, a 
teprva od 2000' v hraničních pohořích jich ubývá ; 
jsou tedy pro charakteristiku květeny české méně 
důležité. Většina zase těchto rostlin kosmopoliti- 
ckých (asi 600) jsou jako v celé Evropě, tak i n 
nás alespoň do 2000' obyčejné ; ale odtud jich ry- 
chle ubývá, tak že najdeme na nejvyšších temenech 
krkonošských sotva 100 těchto druhů. Ostatní menší 
íást (asi 220) záleží z takových, které také po 
největší Části Evropy (v některých zemích hojně, v 
některých zřídka) se nalézají, které vsak jsou vybě- 
račnějéí ohledem na stanoviska a rostou dílem pou- 
ze v písčité půdě, dílem v hustých lesích boro- 
vých neb listnatých, v bahnech a t. p., a proto n nás 
ue v každé krajině fc nacházejí, ano z Části tak 
choulostivé jsou u vybírání mistuostí, že jen velmi 
zřídka se vyskytují. V jižních Čechách, u Dokes, u 
Pardubic, u Lysé a j. nalézá se větší Část bahenních 
na křídovém útvaru severních Cech, většina písek 
milujících ve velikých lesich středních Čech a v hra- 
ničních pohořích vétáina lesních, na slaných lukách 
v Bilinském ndolí většina sál milujících rostlin sem 
patřících atd., kdežto v jiných krajinách namnoze 
flcházejí neb vzácné jsou a proto pro charakteristika 



86 



oněch krajin, kdtí se nalézají, JRou důležité, neb svěd- 
čí o íivláStuích poměrech místních. Mimo jmenova- 
né rostliny jižní, horní a severní, pak kosmopolitické 
obyčejné a vzáonější jest u nás i malý počet pro 
českou floru důležitýcii rosth'n původu východního, 
BvláSté v teplém kraji, niéné v ostatních, které pak 
uvedeme. Zvláštní druhy ze západní Evropy pochá- 
zející u nás se nenašly. Nejbohatší květenu mají 
lídolí Labské, Vltavské a vtékající Berounské, Ohar- 
ské a j., které jsme již jmenovali co ležící v I. pas- 
me lesním. Mají tyto krajiny v celku podobný ráz, 
jako teplejší kraje duriuské a saské, ale chovají i 
jižní rostliny, kterých tam není. I teplým krajinám 
moravským a rakouským, porýnským a Mohanským 
poněkud se podobají, ačkoli tyto je předčí co do počtu 
jižních rostlin. Druhy, které pocházejí z jižních kra- 
jin aneb z jižní části střední Evropy a nebývají 
mnohem severněji nežli asi do Sas 'OíSiřeny, a n 
nás rostou hojněji jen na teplých stráních a listna- 
tých křcvinách nejteplejších údolí a dílem i v Ža- 
tecku, Kralchradecku a v Bydžov8ku(jen málo z nich 
ee našlo také na vápnitých skalách okolí kramlov- 
ského), jsou to : Erysimum crepidifolium, Andropogon 
Ischaemum, Melica ciliata, Alyssum saxatile, Seseli 
glaucum, Uippomarathrum, Asperula f,alioides, Cy- 
tisus rati:*bonensis, Lnctuca vimiuea, Noonea pnlla, 
Erynginm campestre, Salvia verticillata, sylvestris, 
Teucrium Botrjs, Chamaedrys, Anthcricum Liliago 
a j. V některj'ch těchto krajinách teplých nalézají 
86 také vzácnější: Euphra8ÍH lutea, lnula germaaica, 
Campannla bononiensis, Lithospermum purpureo-coe- 
ruleum, Erysimum odoraium, Stipa peiuiata, capilla- 
ta, Linaria penistaefolia, Jurinea cyanoides, Bupieu- 
rum tenuissimuiii, Astrapalus exscApus, onobrychis 
(oba zvláší v Zatecku), Linum flavum, tenuifoiium, 
a j. Co vzácnosti původu jižního pouze na jedno- 
tlivých místech nalezené jmenujeme: Thalictrum foe- 
tidom, llypericum pnlchruni, Hippocrepis coraosa, Do- 
rycnium herbaceum, Lacfuca quercina, Alriine Jac- 
quini, Globularia vulparis, Xeranthenium, Ro»n pim- 
pinellifolia, lnula ensiř>lia annuum, Erythronium 
dens Canis, Orchis řusca, variegata, Allium strictom, 



87 



rottradum, Silene viscosa, Carex stenophylla, supina, 
Iris bohemica, Loranthus europens. Původu jihový- 
chodního (totiž nejvíce v UhHch, v Rakousích a v 
jižním Rusku rozSířené) jaou v teplejSích Cechách 
Silene nemoralis, Nasturtium austriacum, Artemisia 
scoparia, L'num austriacum, Anthemis anptriaca, ro- 
thenica, Astrag-alus anstriacus, Podospermum Jacqui- 
nianum, Anthriscus tricbosperma, Ařriplex tataricam, 
Euphorbia Gerardiana, viriřata, a nebyly posud ani 
severně ani západně od Čech nalezeny. Divným 
spůsobem nalézáme i některé rostliny alpské, které 
XL nás pouze na skalách a v lesích teplých krajin 
rostou, ale nikoli v horách KrkonoSskýcb, jako Aster 
alpinns, Anemone Halleri, na žulových horách stře- 
dohoří pak Saxifrflga caespitosa, Geranium bohemi- 
cnm, Helianfhemum oelandicum tamtéž a v středních 
Cechách, pak snbalpinské Cirsium eriophorura a Oro- 
bns albus. Woodsia ilvensis, TíJeracinns Rchmidtii a 
Saxifrapa Aizoon jsou skalám středních Cech a Blr- 
knnogů společné. Pouze v lesích teplých krajin ro- 
stou : Arabis brassicaeformis, Hierochloa australis, 
Daphne Cneorum, Tordylium maximum, Euphorbia an- 
gnlata. Rosa cinnamomea, Omphalodes scorpioides 
a j. V bahnech u Labe jižní druhy: Althaea offi- 
cinalis, Galega oflPícinalis, Poleg-ium vulgare, Lyco- 
pns exaltatus, Thalictrnm galioides, Scirpus Holo- 
Bchoenus, Lythrum virg:atnm, u cest, v polích a na 
rumištích teplých kraiů sem tam se naSly : Cerato- 
cephalus orthoceras, Glancium cornicnlatum, Fnma- 
ria parviflora, Xanthium macrocarpura (u Labe), 
Scandíx pecten Veneris, a hojné jsou : Lepidium Dra- 
ha, Sisymbrium Loeselii, Vaccaria pyramidata, Con- 
ringia orientalis (obě v Litoměřicku), Chenopodium 
opulifolium, Atriplex nitens a j. Mimo tyto jižnějSí 
druhy roste také několik severních v nejteplejším 
kraji, které jinde se nenaSly : Hieracinm eohioidcs 
po celém Vlfavském iidoH, Cineraria aurantiaca na 
Kipn, pak Echinospermnm deflexum a Epilobium hy- 
pe-icifolium na Mileřovre. Luční bylina teplého 
iSdnlí Bílinského a Labského jest Scilla bifolia. Mimo 
rostliny jižního pftvodu roste jeSté v těchto kraji- 
nách i většina vSech ostatních tylin, ano na úpatí 



88 



Rudohoř! přimíchávají se i rostliny horní z hor se- 
stupující. 

Jak mile se vzdalujeme od nejteplejších údolí 
a vystupujeme do vysokých rovin a nižších horna- 
tých krajin, tu nás opustí ona pestrost bylinstva 
jižního rázu a nalézáme nejvíce květenu, záležející 
B rostlin, které jsou po celé Evropo obecné. Jen sem 
tam na jednotlivých výsluních ukazuje se několik 
druhů z teplých krajin, a z druhé strany jeví se tam, 
kde veliké lesy z vySSích pohoří sestupují do kraje, 
některé rostliny horské, a sem tam, jako u Dokes, 
v severozápadních a v jižních Cechách ve velikých 
raSelinách, Eriophora, Vacciuie a jiné raSelinové ro- 
Rtliuy, ač v celku nemá květena větší části země 
mnoho obzvláštního, ano jižní výše položená polo- 
vice země s půdou namnoze chladnou, prahorni, m& 
mimo vápeníte okolí krumlovské, na rostliny velmi 
bohaté v celku floru chudobnou (vyjmeme-li něko- 
lik zajímavých rašelinových bahennich a lesních bylin 
dílem z hor sestouplých), a scházejí tam některé rost- 
liny, které v nižší severní polovici s půdou teplej- 
Sí, z kamenů křídového útvaru povstalé, hojně jsou 
rozšířeny, jako : Veronica prostrata, Anemone pra- 
tensis, Scabiosa ochroleuca, Medicago falcata a j. 
Vzácnosti na toto pásmo obmezených jest málo a 
patří zvláště k bahenním rostlinám. Našly se v okolí 
Třeboňském a Budějovském: Bulliarda aquatica, 
Lindernia pyxidaria, Illecebrum verticillatum, Lyco- 
podium inundatum, Villarsia nymphaeoides, Oáteri- 
cum palustre, Nuphar pumilum, Coleanthus subtilis 
a j.; v okolí Dokesském Litorella lacustris, Schoenus 
nigricans, Rhynchospora fusca, u Teplé Scirpus Bae- 
otbriou, Carex pulicaris, Fritillaria Meleagris a j. ; u 
Karlových varů Scrophularia vernalis, u Františko- 
vých lázni Scorzonera parviflora, u Bělé Ligularia 
sibirica (dvě naposled jmenované rostliny jsou pů- 
vodu východního) ; u Koruny Sideritis mentana, a 
Třeboně Tunica saxifraga (tyto dva druhy jhou pů- 
volu jižuího a snad ze sousedních zemí přistěho- 
valé). V severních Cechách aera tam jsou hojitéjil 
píseční rostliny, na p. Astragalus arenarius, Spergu- 
la uodosa, Moachia glauca, pentandra, Sagina subulata 



(u Bělé), H«rniar!» hirsuta a j., ostatně ale zmizí v 
těchto krajích počet vzácnějších rostlin u porovnání 
8 byliustveni v teplých údolích. Když se blížíme ku 
pohořím hraničním, tu se vyskytuje mnoho lesních 
a lučních rostlin, horské floře přináležejících, na p. 
Cineraria, Phyteuma nigrům, Pirapinella magna, Pe- 
tasites albns, Narcissus Pseudonarcissus, Thlaspi al- 
pestre, Lunaria rediviva, Centaurea phrygia, Primula 
elatior, Knautia sylvatica, Convallaria verticillata a j. 
V horách v jižních Cechách přichází k tomu Sol- 
danella montana, Cyclamen europaeum (dosti vzá- 
cné), Salvia glutinosa, Cardamine trifolia, Cytisus 
capitatus (obě u VySšího Brodu), Erica carnea (v jižních 
a západních Cechách), v severovýchodních roste Iso- 
pyrum thaiictroides. V samých vysokých pohořích pak 
nalézáme mimo předešlé Arabis Halleri, Streptopus 
amplexifojius, Mulgedium alpinum, Ranunculus aconi- 
tifolius, Homogyne alpina, Adenostyles albifrons, 
Veratrum Lobelianum a j. V Šumavě mimo tyto 
ještě Willemetia apargloides, Doronicum Pardalian- 
ches a austriacum (tato poslední též v Kladských ho- 
rách), Gentiana paunonica a j. ; v Krkonoších Gen- 
tiana asclepiadea, v Jizerských horách Galium saxa- 
tile. Nejvyšší temena mají zvláštní alpiuskou kvě- 
tenu, v Krkonoších od 4000' do 4900 ; v Šuma- 
vě se našlo z alpinských druhů jen Epilobium al- 
pinum, Meum Mutellina, Aconitnm Napellus, Sagina 
eaxatilis, Juncus trifidus, Poa alpina, Senecio cor- 
datus ; v Rudoboři Alectorolophus pulcher a Swer- 
tia perennis ; v Krkonoších ale jest flora alpinská 
velmi bohatá, hojné jsou n. p. Anemone alpina, nar- 
cissiflora, Genm montanum, Potentilla aurea, Crepis 
grandiflora, Hypochaeris helvetica, Bartsia alpina, 
Hieracíum alpinum, Primula minima, Gnaphalium 
supinum. Sedům atratum, Poa laxa, Agrostis rupestris, 
Phleum alpinum, Cardamine resedifolia a j. Vzá- 
cnější jsou : SaxifragH bryoides, muscoides, Veroni- 
ca bellidioides, Hedysarum obscurum, Allium sibiri- 
cum, Victorialis, Geum incliuatum aj. P&vodu vých, 
jsou: PeUicularis sudetica (v Americe ruské se našlo), 
Hieracium sudeticum, Salix silesiacapfivodu severního, 
Rubus Chamaemorus, Salix phylicifolia, Linnaea bo- 



90 



realis, Saxiřraga nivalis. Na kladské sněžce roBte mimo 
některé z krkouořských rostlia: Canipauula barbata, 
Uieracium cydoniaefolium, Avena planiculmis. 

Prelilédoeme-li z krátká jeStě jednou českou 
květenu, tedy vidíme, 1) v nejteplejších údolícb, 
kde převládají listnaté stromy a daří se výborné 
víno Mělnické a Zernosecké, pak v poboínýcb údo- 
lích a nižíích rovinách kvetenu bohatou podob* 
nou jihoněmecké s přimíšenými druhy některými ji- 
hovýchodními ; 2) ve většině ostatních krajů obyčej- 
nou středoevropskou floru s málo významnými 
druhy, při čemž jižní chladnější část země má ráz 
eevernější, zvláště již pro rozsáhlé rasťliny a bahna. 
Ostatně se liší všecky krajiny tyto od rovin sever- 
ního Německa rázem svých lesů horních, který jest 
podobný, jako v horní jižní části střední Evropy. 
3) Pohoří Čechy obkličující mají subalpiu^ou floru, 
při čemž jižní a jihovýchodní temena zvláštní druhy 
8 Rakousy a Bavory společné mají. 4) Nejvyšší temena 
mají každé jinou povahu. Krkonoše mají bohatou floru 
alpinskou a při tom několik druhů severních a vý- 
chodních, též Kladské hory několik aipinskýyh dru- 
hů, Jizerské hory a Rudohoři skoro žádné, Šumava 
jen velmi málo, z Části ale druhy s Alpami bavor- 
skými společné, které v Krkonoších scházejí. Ko- 
nečně se zmíníme o druzích vzácných, které dlouhý 
čas za pouze české držánybyly; některé z nich, jako 
Iris bohemie."^, Gapea bohemica, Geranium bohemi- 
cum, dostaly jména svá proto, že se nejdříve v Ce- 
chách našly, pak ale též v jiných krajinách Evropy 
byly nalezeny. Též Nasturtium armoracioides, Poa 
sudetica, Pedicularis eudutica, Kanunculus paucista- 
mineus , Uieracium Schmidtii, Fnmaria rostellata, 
nejdříve z Cech a z Krkonošů známé, našly se po- 
zději jinde. Nejdéle byly považovány. Coleanthus sub- 
tilis a Epiiobium hypericifolium za rostliny pouze v 
Cechách rostoucí, až první se našla v Rakousku a 
v Norvéžsku, druhá v Švédsku. Senecio bohemicus 
Tausch, Enphorbia Čechica Opic a j. byly neprá- 
vem za zvláštní druhy držány, též Nymphaea Caa- 
dida Presl, která posud pouze v Cechách byla nale- 
zena, považuje se nyní jen za odrod Nymphaea alba. 



yi 



Tak není ani jednoho druhu fanerogamíckého, který 
by jen v Cechách rostl, ale za to jest mnoho kryptoga- 
mfl, zvláSť hub, od Cordy popsaných, které posud 
jinde se nenašly než v Cechách, hlavně proto, že se 
jich nehledalo. Zásluhy o květenu českou mají Meyer, 
Schmid, Pohl, K. B. Presl, Kostelecký, Tausch, 
Opic (který svým spolkem vyměňovacím mnoho 
chuti u studujících vzbudil), Knaf, Sekera, Kablíková, 
Hoffmann, Junj,^bauer, Karl, Peyl, Veselský, Pfund, 
Lorinser, Foch, Jechl, Štika, Bayer, Siegmund, Ort- 
mann, Ladislav Čelakovský, Purkyné a mnozí jiní ; 
z těchto ale sestavili úplné flory jen: Pohl Te.n- 
tamen Ji. boh. ; Presl Flora czerhica] Opic Ge- 
Wíichse Bóheims ; Kostelecký Clavia anály tica a 
Tausch, jenž vydal suSené rostliny ťfeské. Poněvadž 
ve mnohých krajinách ještě žádný botanik nebyl a 
na venkově jen málo lidí se zabývá botanikou, tedy 
známosti naše o květeně íeské jsou posud velmi 
kusé u porovnání se sousedními zemémi, zvláště se 
Slezskem, a nová flora čefcká, o které již od časů 
Pfundových kustosové musejní pracnjí, nebude tak 
brzo úplná. 

IV. Zvířena. 

Česká zvířena neposkytuje nic od sousedních 
zemí tak rozdílného, aby se mohla jakýmsi právem 
co zvláštní fauna uváděti. Též rozdíl hor sotvy lze 
znáti leda v Krkonoších. S savci obsahují 8 neto- 
pýrů (Vespertilio auritus, murinus, discolor, barba- 
strellus, pipistrellus, noctula, nilsoni, Rhizolophus fer- 
rum equinum, hippocrepis), 12 myší (Mus decumanus, 
rattus, musculus, sylvaticus, agrarius, Arvicola am- 
phibius, arvalis, glareola, Spermophilus citillus (sy- 
sel, plch), Myoxus glis, avellanarins, nitela, 2 rýsky 
(Sorex vulgaris, fodiens), ježka, krtka, zajíce, skře- 
čka, jezovce, lišku, vydru, a 5 kunovitých dravcA 
(Mustela vulgaris, martes, foina, putorius, erminea, 
hranostaj), co řídkosti divokou kočku a bobry (jen u 
Třeboně), jeleny, srny, daňky, kance divoké (v obo- 
rách). Medvědi a rysi vyhynuli ; daňkové, krysy, snad 



92 



i ježkové jsou přistěhovalci. NejlepSí seznam čenkých 
ptáků Dra 1'ryče má 264 druhů, mezi uimiž 11 
mořských (racky), 'ó holuby, 2 dropy (nahodilé e 
východu), 79 vodních, 34 dravců (jen 11 sov). Vel- 
ká Část stěhuje se jak známo na zimu do Středomoří 
a do Afriky, jiuá prolétá Cechy jen zjara a v podzimka 
a tráví léto v severu (nejvíc vo iávédsku a Norvéžsku): 
kachny, husy, sluky. Hranice obojích cest jsou málo 
známy, některé jdou snad až na Mys dobré Naděje, 
Madagaskar, do Guiney (kukačka), nejvíc jich bude v 
údolí řeky Nilu. Vzácuostí jsou vlha (Merops apiaster), 
dropi, rackové, orli a supi větší. Bohužel, že poČet 
ptáků vůbec, zvlášf zpěváků ntále se ztenčuje, nejvioe 
hubením lidskou rukou, jak v Itálii tak i v Němcích 
(ročně pochytávají miliony skřivánků jea u Lip- 
ska), ba též u nás, což by se mělo nejpřísněji tre- 
stat v prospěch rolníka, neb tím počet škodného 
hmyzu v zahradách a lesích stále roste. 

Málo četné jsou amíibie české : 4 hadi (Coroaella 
levis, Tropidonotus natrix, tesselatus, jediný jedovatý 
Felias berus je jen v teplých krajinách, ale var. pre- 
Bter v Šumavé), 4 ještěrky (slepejš a Lauerta agilis, 
viridis, vivipara v Šumavě), a 12 žabovitých (Hýla ar- 
borea, Kaua esculenta, temporaria, Pelobates fuscus, 
Bombinator igneus, Bufo variabilis, calamita, cinereus, 
Salamandra maculosa. Triton palustris, puuctatus, 
falpestris (na Krkonoších). O rybách českých vydal p. 
Dr. Fryč nedávno spisek, kde 38 dr. uvádí, v nichž 
arci kapří uvedeni, některé, jako plocky (Clupea 
alosa), velmi řídké. Snad je v Čechách o tucet dru- 
hů víc, o kterých ale s jistotou nevíme. Tak možná, 
že Šumava chová více pstruhovitých ryb nám ne- 
dobře známých. Kyb stále ubývá. Podivuo, že ú- 
kleje (Alburuus Lucidus; neužívá se u nás k pa- 
dělání perel (ze šupin), jako ve Francii a jinde. 

Ze zvířat nižších jsou nejčetnější u nás zastou- 
peni členovci a z těchto zvláště třída hmyzů. 
Počet zlomenokřidlých čili brouků páčí sena 
3000 druhů, z nichž jsou nejškodlivější čeleď chrou- 
stů (Melolouthida), nosalců (Curculiouida), lýkožrou- 
tů (Bostrichida), leštěoek (Nitidulae) a mandelinek 
(Chryaomelida). Žilokřidlých hmyzů jest u 



93 



nás přes 2000; včely^ počítají se mezi užitečné a 
péstají se v úlech. .Supinokřidlých čili m o- 
týlů jest počet velmi značný. Housenky nejmuož- 
5fch jsou škodlivé stromům zahradním i lesním, 
obilí a zelinám. Hedbávuíček a bourovee skočcový 
(Bombyx moři et cynthia) počínají se u nás pésto- 
vati. Dvoukřídlých či much nalézá se u nás 
as 2000 ílruhů. Některé, totiž ovad (Tabanus), či- 
plohubka (Stomoxys) a hejno komárů (Culiciua) sou- 
ží štípáním svým lidi i zvířata. Cecidomyia de- 
structor (the hessian fly), původně v Americe žijíc!, 
počíná 86 u nás co hlavni škůdce obilní vyskyto- 
vati, to vSak teprva v novějším čase. Si ťo li ři- 
dl ých je u nás na 300 druhů. Čeledi vážek (Libel- 
lulida) a chrostíků (Phryganeida) jsou nejčetněji za- 
stoupeny. Ko vnokři dl ých čítáme 65; zvláště 
nemilí hosté jsou u nás štír krtonohý (Gryllotalpa 
vulgaris) a švábi (Blatta). Z polokřidlých má- 
me asi 500 druhů štěnic a pak 200 druhů Cikád 
a mSic. Stonožek nalézá se 30 druhů, z nichž 
největší jest stonožka elektrová. 

Tavouků pravých jest ke 200 druhům; 
počet pak ostatních jest velmi valný zvláště z řádu 
roztočů (Acari). 

Mimo raka říčného (Astacus flaviatilis) na- 
lézají se u nás z korejšů sviňky (Isopoda), 
přes 30 druhů, pak množství nižších ráčků sladko- 
voduícl). 

Z měkkýšů jednoskořepných žijí u nás 
rodové Arion, Limax, Vitrína, Succinea, Helix, 
Pupa, Balea, Clausilia, Vertigo a Carychium na su- 
chu; pak rody Planorbis, Cyclostoma, Physa, Ly- 
mnaeus, Paludina, Valvata, Neritiua a Ancylus ve 
vodách. V celku 70 druhů. Z dvouskořep- 
ných as 22 druhů z rodu Anodonta, Unio, Cyclas a 
Pisidium. Velevrub perlenosný (Unio margaritifer) 
loví se pro své krásné bílé perly ve Vltavě, Votavě 
a menších potocích v jižních Cechách. Loveni 
toto vynáší ročně 8—10.000 zl. 

Červi u nás zastoupeni js'>ii násl. rody : Hirado, 
Haemopis, Niphilis, IMscicola, Clepsine, Lumbrícus, 
Enaxes, Lumbriculas, N.uis, Soenuris, Enchytraeus a 



94 



Tubifex ; pak z víreřiiíkfi (Turbellaria) rody: Micro- 
stomuin, VortPx, Mesostomum, Planaria a DendrO' 
coelum ; z vírníků (Rolatoria) rody : StephaQOceros, 
Hydatina, Rotifer a několik jiných. 

Z hlistů (Eutozoa) přiebázi u lidu tasemice 
(taenia solium); hranolilav (Botriocephalus latus) prý 
n nás se nenachází. Motolice a motohlav a ovci a uher 
(Cysticercus celluloeus) n vepřového dobytka hojný. 
Gordius, živý vlas, žije v stojatých vodách i v hmy- 
zech, jako rod Mermis. 

Polipi jsou jedním toliko rodem zastoupeni; 
tento jest : nezmar (Hydra) mezi rodními rostlinami 
žijící. 

Z prvoků máme kořenonožce (Rbizopoda) a 
nálevníky (Infusoria), poslednější v četné míře. 

B. 

Statistika. 

I. Obyvatelstvo. 

a) Pořet lidu, NejnovějSí sečtení lidu v Če- 
chách dělo se rovně jak v ostatních zemích Rakou- 
ských 31. říj. 1857. Toto sečtení bylo ze všech 
nejzevrubnější a nejvědečtější. Ještě v polovici mi- 
nulého století pohřešujeme pojištěná udání. Reskripty 
cis. Marie Terezie od 13. října 1753, 7. ledna a 16. 
února 1754: nařídila se dvojí konsignace lidu (du- 
chovní a světská), podle níž faktické obyvatelstvo 
zaznamenáno býti mělo a jež každý třetí rok opa- 
kovati se měla. Dle toho r. 1754 předsevzato první 
sečtení lidu. Obyvatelstvo Čech tehdáž počítalo 
1,941.284 duší. Výsledky z r. 17G1 nebyly vesměs 
spolehlivé (1,471,909 ob.). Reskripty od 24. dub. a 
22. kv. 1762 nařid'lo se rozšíření zákonu o sečteni 
a pravidelném zaznamenání sňatků, porodňv a úmrtí. 
Téhož r. 1762 napočítáno obyvatelstva 1,669.003 duší. 
Až dotud nejednalo se u sečtení než o účely poli- 
tické. Později však hledělo se nejvíce k účelfim 
vojenským, byly to konskripce, sloužící za základy 



95 



doplňování vojska. Patenty od 10. bř, 1770, 8. dub. 
1771, 15. pros. 1777 a 21, dub. 1781 se předešlá 
nařízení doplnila a dle toho „domácí" obyvatelstvo 
sečteno. K. 1785 obyv; talstvo Čech počítalo 2,745.018 
duší, r. 1787 : 2,793.882. Patentem od 25. říj. 18^4 
zásady dosavadního 8pů?obu sečtení nebyly vlastně 
změněny, vždy jeStě vojenské účely byly převláda- 
jící. R. 1807 počítalo se 3,124.573 duší, 1820 
3,379.341, 1827 : 3,704.041, 1830 : 3,828.749, 18.S4 
3,931.831, 1840 : 4,112.085, 1843 : 4,249.669, 1846 
4,347.962 (vojska 51.700 m.). Teprv r. 1850 odbý- 
váno sečtení z ohledů administrativních, vykázáno 
tehdáž 4,385.894 duší. Výsledky toho sečtení vŠak 
byly méně spolehlivé. Nejv. rozhodnutím od 23. 
bř. 1857 nařízen nový spůsob sečtení, v němž od 
výhradně vojenského aneb administrativního staao- 
viska upuštěno, a vědecké ohledy staly se převláda- 
jícími. Podle toho sečteni od 31. říj. 1857 vykázá- 
no co následuje: 



Kraje a okresy 


Povrch 
v rak. 
D mil. 


Obyvatel- 
stvo 


Lidnatost 
(na 1 
Qm.) 


Hl. město Praha . 


0-14 


142588 


1018485 


Okr. Berounský 

„ Brandýský 

„ Cernokostelecký 

„ Českobrodský . 


4-07 
5-28 
3-88 
4-71 


17912 
27704 
17245 
22970 


4401 
5247 
4445 

4877 


„ Dobříšský . . 


6-25 


20297 


3248 


„ Jílovaký . . 
„ Hořovický , . 


4-75 
5-94 


20515 
32890 


4319 
5537 


„ Karlínský . . 


5 42 


55537 


10247 


„ Křivoklátský . 


6-00 


18728 


3121 


„ Mělnický . . . 


6-65 


30568 


4597 


,, Příbramský 


5-81 


.33714 


5803 


,, Rakovnicky . 


5-38 


24770 


4604 


„ Říčanský . . 
„ Slánský . . 
„ Smíchovský 


3-36 
4-92 
4-22 


13974 

28572 
35882 


4159 
5807 
8503 



96 



Kraje a okresy 


Povrch 
v rak. 


Obyvatel- 
stvo 


Lidnatost 
(na I 




D niil 




Dm.) 


„ Strašsťký . . 


4-63 


17315 


3740 


„ Unhoštský . . 


4-98 


29297 


5883 


. ,^ Velvarský . 


3-81 


18706 


4910 


„ Zbirožský , . 


712 


26136 


3671 


„ Zbraslavský . 


4-47 
101-65 


20294 


4540 
5047 


Kraj Pražský . . 


513026 


Okr. Budějovický . 


501 


31630 


6313 


„ Bystřičky , , 


3-60 


16368 


4266 


„ Jiudř. Hradecký 


8-57 


38267 


4465 


„ Hlubocký . . 


6-25 


14522 


'2324 


„ Chvalšinský . 


5-17 


1-2460 


•2410 


,, Kapličky . . 


5-93 


19005 


3205 


,, Kramlovský . 


6-73 


25230 


3749 


>, Lišovský . . 


3-41 


9912 


2907 
2549 


„ Lomnický . 


3-48 


8870 


,, Novobradaký . 


4 18 


16190 


3873 


„ Pl&nský . , 


6-62 


12197 


1842 


„ Svinský . . . 


4-32 


14891 


3579 


„ Týnský . . . 


3-64 


16332 


4487 


„ Třeboňský . . 


0-45 


18630 


2888 


„ VýSebrodský . 


5-62 


16465 


2930 


Kraj Budějovský 


78-88 


269959 


34^22 


Okr. Blatenský . , 


5-94 


25713 


4329 


„ Březnický . 


5-89 


21462 


3644 


„ Horažďovický . 


4-49 


19709 


4390 


„ KaSperskohors. 


6-10 


16477 


2701 


1,, Mirovický . . 


4-80 


•20671 


4306 


j, Netolický . . 


4-10 


16101 


3927 


,, Pisecký . . 


7-00 


28740 


4106 


,, Prachatický . 


6-67 


23964 


3593 


„ Strakonický . 


5-88 


26802 


4558 


„ SuSický ^ . . 


9-05 


34253 


3785 


,, Vimberský . . 


7-94 


24289 


3059 


„ Vodňanský. . 


463 


19273 


4163 


„ Volyňský . . 


4-91 


21388 


4356 
3861 


Kraj Písecký , . 


77-40 


298843 



Kraje a okresy 


Povrch 
v rak. 


Obyvatel- 

SlVO 


Lidnatost 
(na 1 




D mil. 




Qm.) 


Okr. Blovický . . 


I 
5-65 1 


21 110 


3804 ' 


„ Domažlický 


422 i 


23993 


5686 


„ HorSůvtýnský 


.5 13 


17390 


3890 


„ Hostounský . 


3-53 


14231 


4039 • 


„ Kdyňský^ . . 


4-33 


22881 


5284 ' 


„ Klatovský . . 


7-09 


38479 


5427 . 


,, Kralovický 


5-83 


20249 


3473 


„ Manetínský 


560 


14682 


2621 


,, Nepomucký 


3-67 


lo970 


4351 


„ Nýrský . . . 


3-43 


12136 


3538 


„ Planický . . 


3-67 


15708 


4280 


„ Plzeňský . . 


5-73 


31986 


5582 


„ Preštický . . 


5-33 


2á275 


4367 


,, Rokycanský . 


5-52 


29841 


5406 


„ RonSperaký 


2-44 


11404 


4674 


„ Stodský . . 


4-63 


lá528 


2706 


„ Stříbrský . . 


6-74 


21863 


3244 


„ TouSkovský . 


358 


10891 
358617 


3045 
~416^9 


Kraj Plzeňský , . 


86-02 


Okr.Ašský . . 


2-68 


23589 


8802 -r 


,, Bečovský . . 


4-01 


17973 


4482 


,, Br:družický . 


4-65 


13471 


2897 , 


„ Blatenský . . 


1-30 


7457 


.S736 


! „ Bochovský 


3-57 


12743 


3569 


„ Falknovský . 


5-18 


29884 


5769 


„ Chebský . . 


4-84 


27143 


5606 


„ Jáchymovský . 


3-48 


13886 


3990 


„ Karlovarský . 


402 


22745 


6658 


„ Kynžvartský . 


3-46 


15376 


4444 


„ Kraslický . . 


2-98 


21273 


7139 


„ Loketský . . 


380 


22822 


6006 


„ Nejdecký . . 


2-86 


17180 


6007' 


„ Plauský « . 


5-18 


18641 


3477' 


,, Přiiadský . . 


5 73 


1 17973 


3253 


Ůechy. 




6 





98 





Povrch 




Lidnatost 


Kraje a okresy 


v rak. 


Obyvatel- 
stvo 


(na 1 




D mil 




Dm.) 


Okr. Tachovský 


5-10 


21723 


4259 


„ Tepelský . . 


4-85 


15752 


3248 


„ VilStejnský . 


307 

75-86 


16822 


5479 


Kraj Chebský . . 


3Ó2195 


4643 


Okr. Bastianperský 


093 


4947 


5319 


„ Bílinský . . 


4-12 


18569 


4507 


„ Borecký . . 


393 


16309 


4150 


„ Doupovský 


2-50 


7069 


2828 


„ Dachco/ský . 


2-85 


12698 


4455 


„ Chomátovský . 


398 


19.523 


4905 


„ Jesenický . . 


4.63 


13689 


2957 


„ Kadaňský . . 


5-59 


23743 


4247 


„ Lounský . . 


613 


25066 


4089 


„ Mostský 


4-58 


22007 


4805 


„ Podbořanský . 


5-64 


21841 


3873 


,, Postoloprtský 


2-22 


8588 


3868 


„ Přisečnický . 


2-62 


18428 


7034 


„ Sv. Kateřinohor. 


0-85 


4553 


5356 


„ Žatecký . . 


4-35 


22724 


5224 


Kraj Žatecký . . 


54-92 


239754 


4366 


Okr.BeneSovský 


2-45 


20090 


■ 8200 


,, Cvikovský 


1-61 


14678 


9117 


„ Děčínský . . 


4-87 


29773 


6114 


„ Hajdský . . 


1-86 


18629 


10016 


„ HanSpachský . 


1-80 


18534 


10207 


„ Chabařovický 


2-83 


17415 


6154 


„ Kamenický 


316 


24633 


7795 


„ Libochovický . 


3-60 


16182 


4495 


„ Lipský . . . 


3-74 


26007 


6954 


„ Litoměřický . 


4-22 


31275 


7387 


„ Lovosický . . 


316 


16734 


5296 


„ Oastský . . 


3-64 


23904 


5445 


„ Ouštský . , 


3-35 


19818 


7136 



99 



Kraje a okresy 


Povrcli 
v rak. 


Obyvatel- 
stvo 


Lidnatost 
(na 1 




D mil. 




Dm.) 


Okr. Roudnický 


4.38 


20180 


4607 


„ Rumburský . 


1-47 


24426 


16616 


„ Stětský . . . 


2-42 


12728 


5272 


„ Šluknovský 


1-52 


24241 


15948 


„ Teplický . . 


3-43 


25276 


7369 


„ Warnsdorfský 


1-38 
54-89 


26838 


19448 


Kraj Litoměřický . 


411391 


7495 


Okr. Bšl6ký . . . 


4-13 


15764 


3817 


„ Benátský . . 


4-97 


20067 


4038 


,, Boleslavský . 


4-90 


29993 


6121 


„ Cesko-Dubský 


3-42 


24715 


7227 


„ Dubský . . 


505 


17555 


3476 


„ Fridlandský . 


6.96 


39697 


5704 


,, Ilradištský 


4-03 


22236 


5518 


„ Clirastavský . 


2-52 


19979 


7928 


„ Jablonecký 


2'08 


26465 


12724 


,, Jablonský . . 


293 


19521 


6662 


„ Liberec, (město) 


001 


18951 


} 18805 


v (okolí) 


2-50 


30133 


,, Mimoňský . . 


4-61 


20115 


4363 


„ Nimburský 


4-17 


20336 


4877 


„ Sobotecký : . 


2-88 


16740 


5813 


„ Smržovský 


1-68 


16839 


10023 


„ Turnovský 


3-41 


25555 


7494 


„ Žtílezobrodský. 


1-98 


18405 


9295 


Kraj Boleslavský . 


62-33 


402969 


6465 


Okr. Bydžovský 


4 02 


27598 


6861 


„ Hořický . . 


4-06 


27646 


6809 


„ Hostinský . . 


2-63 


18043 


6860 


„ Clilumecký 


4-52 


19933 


4410 


,» Jičínský . . 


4-10 


28708 


7002 


„ Jilemnický 


3-38 


29925 


9236 


„ Královóméstec. 


4-10 


16579 


4044 


„ Libaňský, , . 


3-81 


19123 

6* 


5019 



'm 



Kraje_a olcresy 


Povr*^^ 
v rak. 


Obyvatel- 
stvo 


Lidnatost 
(naril 




□ mil. 

- 




□ m.) 


Okr. Lomnický . . 


2-18 


18010 


8261 


• MarSovaký 


2.3a 


7999 


3861 > 


'^, Novopacký 


3-45 


30467 


8831 


-„ Rokytnický 


2*11 


16899 


8009 


,, Semilský . . 


l-Oó 


16761 


8590 


,, Trutnovský 


4-84 


31731 


6556 


„ Vrchlabský . 


3-47 


18848 


6432 


„ Žaclérský . . 


0'87 


6637 


7629 


Kr^ Jičínský . . 


51-73 


334897 


6474 


Okr. Broumovský . 


3-25 


21532 


6625 


„ Dobřušský 


3'99 


22574 


5658 


,, Jaroměřský 


Í-8Í 


28218 


7348 


,, Kostelecký 


4-44 


26000 


5856 


„ Králický . . 


2-26 


14400 


6372 


,, Kralodvorský 


312 


26785 


8585 


„ Kralohradecký 


4-58 


34493 


7631 


j„ Náchodský 


4 30 


37630 


8751 


í,, Nechanický 


3-22 


17726 


5505 


j, Novoměstský . 


3-81 


22760 


5e74 


„ Poličský . . 


3-84 


26295 


6587 


,, Rychnovský . 


5-26 


31854 


6056 


„ Žamberaký 


5-64 


31525 


5Ó90 


Kraj Kralohradecký 


51-55 


340792 


6611 


Okr. Hlinský . . 


3-04 


194-20 


6888 


„ Holický . . 


4-30 


18861 


4386 


„ Chrudimský 


5-34 


40758 


7633 


., Lanškrounský. 


4-48 


33043 


6785 


,, LitomySlský . 


850 


51166 


6020 


„ Nasavrcký 


3'S>0 


19106 


4899 


\, OuBtský . . 


8 -38 


27478 


8'130 


„ Pardubický . 


5-85 


32-264 


6B14 


'„ Poličský . . 


5-57 


30567 


6488 


„ Přeloučský . 


3-97 


20423 


5144 


„ Skučský . . 


3 '63 


22432 


6355 


„ Vysokomýtský 


C09 


35763 


5872 


Kraj Chrudimfký . 


58-34 


351260 


6021 



IXU 



Kraje a okresy 


Povrch 
v rak. 


Obyvatel- 
stvo 


Lidnatost 
(na 1 


9 




D"iíl. 


Dm.) 




Okr. Brodský . . 


5-01 


23811 


4753 




„ Čáslavský . . 


6-7G 


40323 


5965 




. „ Habrský . . 


3-75 


16825 


4487 




„ Humpolecký . 


5-42 


26066 


4809 




„ Chotěborský . 


5-66 


29158 


5152 




„ Janovický . . 


4-43 


22030 


4973 




,, Kolínský . . 


3-98 


2G066 


4809 




„ Kouřimský 


4-59 


24836 


5411 




,, Kralovický 


6-49 


29102 


4484 




„ Kutnohorský . 


5-06 


39336 


7774 




,, Ledečský . . 


4-91 


21495 


4378 




,, Poděbradský . 


3-72 


18791 


5051 




„ Polenský . . 


4-83 


19102 


3955 




, ,, Pribislavský . 


4-02 


17264 


4295 




Kraj Čáslavský 


G8-fi3 


354677 


5168 




Okr. Bechyuský 


4-10 


14212 


3466 




„ Jicnešovský 


5-44 


23916 


4396 




„ Kamenický 


ÓIO 


22538 


4419 




„ Milevský . . 


G-26 


23452 


3746 




„ Mladovožický 


4-56 


20309 


4454 




„ Neveklovský . 


3-70 


13399 


3621 




„ Pacovský . . 


5-39 


22536 


4181 




, „ Pelhřimovský . 


7-28 


29392 


4037 




„ Poíátecký . . 


2-78 


12434 


4473 




„ Sedlčanský 


599 


25230 


4212 




-„ Sedlecký . . 


3-51 


17»24 


4993 




„ Soběslavský . 


4-24 


16567 


3907 




„ Táborský . . 


7-50 


32553 


4340 




- „ Veselský . . 


417 


13735 


9294 




„ VlaSimský . . 


G31 


27670 


4385 




„ VoUcký , . 


4-18 


19081 


4565 




Kraj Táborský . , 


80-51 


334548 


4156 




Král. České . , . 


90-2-85 

rak. neb 

943-71 


4705525 
bez vojska 


5212 






zem. ra. 


• i«| TCbl . 


ví n<í liv 


L 



Od předposledního sečteni rozmnožilo se tedy 
obyv. v Čechách o 319.631 č. o 45.662 d. za rok. 

b) Lidnatost. V lidnatosti staví se Čechy 
na druhé místo mezi zeměmi rakouskými^ ano poa- 
ze Benátsko s Mantovskem (5355 d. na 1 seměp. 
Qmíli) Cechy převyšuje. Mezi menšími politickými 
odděleními (kraji, provincemi) kraj Litoměřický za- 
ujímá v Rakousích místo třetí, převýšen jya toliko 
provincií Padovskoa (7671 d. na Qm ) a Benát- 
skou (7252 d.) ; taktéž kraje Boleslavský, Jičínský, 
Kralohradecký a Chrudimský náležejí k nejlidnějSím 
krajům zemí rakouských. Seřadírae-li veškeré kra- 
je na skupení podle lidnatosti, jeví se následující 
pořádek : ke skupení prvnímu (od 8000—7000 na 1 
zeměp. Qm.) náleží kraj Litoměřický, k drnhéma 
(od 7000—6000) kraje Kralohradecký, Jičínský a 
Mladoboleslavský, k třetíma (od 6000—5000) kraj 
Chrudimský, ke čtvrtému (od 5000—4000) kraje Čá- 
slavský, Pražský, Chebský a Žatecký, k pátému 
pak (od 4000—3000) kr. Plzeňský, Táborský, Pí- 
secký a Budějovický. Průměrné lidnatosti nejblíže 
stavi se kraj Čáslavský a Pražský. Vesměs lidna- 
tosti od sev. k jihu ubývá. R. 1824Bta^ila se lidna- 
tost v Čechách na 3.700, r. 1843 na 4.710, r. 1860 
na 4.884 ob. Příbyvek na lidnatosti od r. 1754 (za 103 
1.) obnáší 081, největší v starokonskribovaných ze- 
mích Rakouských. 

c) V poměru pohlavním náležejí Čechy k oněm 
zemím rakouským na severu se rozprostírajícím, v 
nichž jeví se převaha pohlaví ženského nad muž- 
ským, ačkoli nesmí se zapomenouti, že v následu- 
jících udáních není obsaženo vojsko. Podle sečte- 
ní z r. 1857 bylo totiž v Čechách 2,287.804 muž- 
ských a 2,490.889 ženských přítomných a nepřítom- 
ných domácích obyvatelů. Nejznačnější převaha 
jeví se v kraji Litoměřickém a Kralobradeckém (abi 
S**/o)t v ostatních krajích obnáší asi 2o,o. Vesměs tento 
pomér v Čechách stavil se r. 1857 jako 1000 : 1088; 
uvážíme-li však tento poměr z delší řady počínajíc 
od r. 1754, zdá se, že se staví průměrně asi jako 
lOOO; 1130, V městě Praze a v jednotlivých kra- 
jích bylo r. 1857 přítomných domácích v Praze : 



103 

27.832 m., 33.526 ž., v kraji Pražském 195.943 m., 
216.556 ž., v kraji Budějovickém 113.667 m., 128.016 
ž., v kraji Piseckém 131.365 m., 146.052 i., v kraji 
Plzeňském 164.320 m., 173.858 ž., v kraji Cheb- 
ském 149.558 m., 171.861 žensk., y kraji Žateckém 
92.947 m., 104.241 ž., v kr. Litoměřickém ; 168.193 
m., 192.594 ž., v kr. Mladoboleslavském 170.791 m., 
193.427 ž., v kr. Jičínském 146.380 m., 164.142 ž., 
v kr. Kralohradeckém 150.766 m., 170.259 ž., v kr. 
Obrudimském 153.131 m., 172.684 ž., v kr. Čáslav- 
ském 152.867 m., 170.794 ž., a v kraji Táborském 
146.161 m., 163.283 ž. 

d) Ohledem k věku bylo v Čechách r. 1857 ; 

Pod 6 let Od 6—14 let. 

ra. ž. m. ž. 

340 195 339.242 405 . 693 416.500 

679.437 822.093 

Od 14—24 let. Od 24—40 let 

m. ž. m. ž. 

445.245 498.542 610.487 609.743 

943.787 1,120.230 

Od 40-60 let Přes 60 let 

m. í. m. í. 

437.257 469.404 149.027 157.468 



9U6.661 306.485 

V procentech jeví se podle těchto oddělení 
14,2% pod 6 let, 17,2% od 6—14 let, 19,9% od 
14—24 let, 23,4% od 24—40 let, 19,1% od 40— 
60 let, 6,3% pres 60 let. 

e) Podle stavu civilního počítalo se roku 
1857 svobodných mužských 1,390.246 , ženských 
1,474.769, zasnoubených mužsk. 822.359, ženských 
822.804, ovdovělých mužsk. 75.199, žen. 193.316, 
t. j. 59-9% svobodných , 34-4% zasnoubených a 
5*7% ovdověl.. Podle starších udáni bylo v Cechách 
r. 1818: 37 7%, r. 1820: 37-4%, r. 1822: 37-3%, 
r. 1824: 36-6%, r. 1826: 36-1%, r. 1827: 36-92, 



J04 

(poBdSji při sečteni na tyto poměry nebyl ofaled 
brán), tak že souditi lze, že zasnoubených čím dá- 
le tím více ubývá, což ovšem sluSno pokládati za 
poměr nepříznivý. 

f) Ohledem na živnost bylo r. 1857: ducho* 
vnícli 6156, úředníkův 2Ó.490. vysloužilcův vojea< 
ských 23.462, literátův a umělcův 5066, právničil 
zástupcův a notářův 669, zdravotních osob 4608, 
vlastníkův pozemků 199.415, vlastníkův domů a pri- 
vátoíkův 247.816, továrníkův a řemeslníkův 115.986, 
obchodníkův 19.688, plavcův a rybářův 1663, přirač- 
ních lidí při hospodářství 297.285, při řemeslech 
876.641, při obchodu 16.164, služebných 96.662, ná- 
denníki\ 37.3.510, tak že zbývá ostatních mužův přes 
14 let 166.700, ženských a dětí pod 14 let 2,806.723. 
Neberouc ohled na poslední třídu (2,806.723 d.) spa- 
třujeme, že hospodářstvím zanáší se 26'2*'/o , to- 
vámictvfm a řemeslem 24'9";'o, obchodem 1*7, slu- 
žebných a nádenníkň jeví se 23-7''o, poČet ovSem 
nemalý. Podle těchto výsledků převládá v Cechách 
tedy, ač nepatrně, živnost hospodářská nad ostatní- 
mi, avaak živnost průmyslnická má skorém totéž 
rozsáhlost, ačkoli slušiio nezapomenout, že v Ce- 
chách řemeslník, zvIáStě v menších městech, zanáší se 
taktéž polním hospodářstvím. Jesti tedy hospodář- 
ství i průmysl v Cechách na stejném skoro stupni, 
kdežto málem ve všech ostatních zemích rakouských 
Dolaí hospodářství jest živnosti nejrozsáhlejší. 

(j) Obyvatelstvo Čech rozděleno jest v 13.002 
místech čili sídlech, totiž v 355 městech (s 170 
předměstími), v 223 městysech, a v 12.274 ▼esnících 
a to v 620.202 příbytcích ; tak že na 10 Q mil g'eo- 
graf. připadá 3"6 měst s předměstími, 24 městysů, 
130 vsí a 6558 příbytků, dohromady tedy 190 sídei, 
na 1 sídlo pak průměrně as 48 příbytků a 361 oby- 
vatelů. 

Podle sídel jednotlivých krajů rozděluji setaktd:: 



t .1 
1 .1 



105 



.Kt a j 


Mě- 
sta 1 
1 


M6- 

sty- 

se 


Ves- Pří- 
nice bytky 


Čáeti 
obyvatel- 
né 


Praha město . . 


1 






3400 


20534 


Kraj Pražský . . 


26 


32 


1274 


59810 


1256^9 


„ Budějovský . 


12, 


30 


974 


34914 


64267 


j, Písecký . . . 


19 


19 


1001 


37253 


72422 


„ Plzeňský . . 


35 


11 


1059 


45550 


92828 


„ Chebský . . . 


431 


9 


883 


48080 


93324 


„ Žatecký . . . 


36 


3 


661 


34480 


61999 


„ Litoměřický . 


32 


12 


880 


62171 


108983 


„ Ml. Bolesl. . 


29 


7 


938 


57569 


107381 


„ Jičínský . . . 


25 


7 


708 
759 


46949 
51581 


88921 


„ Královéhr. . 


24 


17 


83397 


„ Chrudimský . 


25 


10 


801 


51400 


86520 , 


„ Čáslavský . , 


19 


35 


1015 


44628 


90942 , 


„ Táborský . . 


__29 


31 


1321 


42417 


88963 


Cechy . . . 


355 


223 


12274 


620202 


1186180 



Na 1 2ást obyvatelnou připadá tedy 397 o^p}t,i 
a 1*91 část obyvatelská aneb 7-59 osob na 1 příby- , 
tek. Na 1 Q míli př.padá 0*39 města, 025 mě- ■ 
styse a 1356 vesaic. 

Přední místo co do počtu obyvatelstva zaujímá 
hlavni město Praha s 142.588 duší (r. 1850 počítalo 
se 118.405, r. 1846: 115.436, r. 1824: 94.357 d.); 
města druhé třídy (od 10.000—100.000) jsou Liberec 
v Boleslavsku s 18,854 (r. 1850: 13.183), Budějo- 
Tice s 14.811 (r. 1850: 12.311), Plzeň s 14.269 (r. 
1850: 11-486), KutuáHora 8 12.732, Karlín 8 12.048 
a Cheb s 11.461 ob. (r. 1850: 11.043); z měst třetí 
třídy (od 5000—10 000) mají: Chrudim 8.378, Smí- 
chov 8.195, Ml. Boleslav 7.779, Písek 7.771, Zatec 
7.674, Klatovy 7.671, Příbram 7.528, Litoměřice 7.488, 
Česká Lípa 7,432, Jindřichův Hradec 7.302, Kolín 
7 178, Teplice 6.854, Aš 6.753, Pardubice 6.714, 
Ústi 6.517, Domažlice 6.382, Slané 6.220, Krumlov 
6.093, Warnsdorf 5.897, Kraslice 5.825, Chomoutov 



106 

5.796, Jičin 5.715, Georgswalde stará 5.491, Krá- 
lové dvfir 6.370, Bydžov Nový 5.305, UnhoŠf 6.292, 
TAbor 5.255, LitomjSl 6.168, Čáslav 6.083 a KrA- 
lov6 Hradec 5.061 obyvateli ; míst s obyvatelstvem 

mezi 4.000—5.000 d. počítá se 25, mezi 3000 

4000: 42. 

h) Domácích obyvatelů bylo r. 1857 ťibrnem 
4,778.693, z nichž ale bylo 623 610 (333.903 m., 
289.607 ž.) nepřítomných. Cizích (t. j. nepřísluš- 
ných do obcí, v nichž byli sečteni) bylo 650.342. 
Z tak zvaných nepřítomných bylo 406.779 v zemi, 
ačkoli nebyli v obcích, do kterýchž příslušeli, 150.853 
v nečeských rak. zemích: 1.897 v Haliči, 18.143 na 
Meravě, 107.868 v Kakousích (nejvíce ve Vídni), 
4.674 v Štýrhku a 14.097 v Uhrách, v nerakouských 
zemích pak 15.113: 2.975 v Bavořích, 2.620 v Pru- 
sku, 1.397 v Raších, 4.604 v Saších, 380 v Turecku, 
135 v Britanii, 133 ve Španěllch a Portug., 93 ve 
Francii a 58 ve ViaSích, v ostatních zemích evrop- 
ských u nepatrnějším počtu ; 271 v Americe, 16 v 
Asii, 13 v Africe, 7 v Austrálii. Z nečeských zemí 
rakouských bylo cizích v Cechách 17.370, (z Ha- 
liče 959, z Moravy 7.651, z Rakous 5.156, z Uher 
1.556), s nerakouských zemi 9.736, totiž 1.522 
z Bavor, 3.005 z Prus, 3.610 ze Sas, 834 z ostatní- 
ho Německa, 263 ze Švýcar, 153 z Francie, 118 z 
Britanie, 81 z Rus, 45 z Ameriky. Jakým spůso- 
bem pohyblivost obyvatelstva se zvyšuje, nejlépe lze 
posouditi ze starších udání, v nichž vykázáno ne- 
přítomných domácích r. 1787 : 36.078, r. 1807: 50.166 
r. 1837: 150.635, r. 1846: 241.474, r. J850: 244.945, 
r. 1857: 623.510, cizích pak: r. 1787: 18.294, r. 
1807: 32,742, r. 1837: 124.979, r. 1846; 185.775, 
r. 1850/1: 231.491, r. 1867: 660.342. Samo sebou 
se rozumí, že v tom pohlaví mužské má větši po- 
díl nežli ženské. 

i) Podlé vyznání bylo v Čechách r. 1857 ka- 
tolíků římských 4,601.335, řeckých 13, arménských 
3; nesjednocených řeckých 14, arménských 23, evan- 
gelíků lutheránskýih 34.139, reformovaných 56.797, 
unitárů 22, Židů 86.339 a ostatních vyznání 6. 



107 

A;) Pohybování obyvatelstva vCechAch 
jeví se, jak následuje: 

a) Sňatků počítalo se od r. 1830—1839: 
313.921, od r. 1840—1849: 356.693, od r. 1850— 
1859 : 373.697 ; v jednotlivých letech pak r. 1850 
46.246, r. 1851: 44.158, r. 1852: 35.751, r. 1853 
36.850, r. 1854; 31.892, r. 1855 : 28.199, r. 1856 
38,963, r. 1857: 39.033, r. 1858: 42.290, r. 1859, 
33.326. Připadá tedy v Čechách na 1000 obyvatelů 
ročně průměrně 7 — 8 svateb, tak že Cechy v tom 
ohledá mezi zeměmi rakouskými prostřední misto 
zaajimaji, vždy ale za průměrem veSkerého Rakou- 
ska pozadu zůstávají ; v Praze jeví se počet vyšší, 
připadá totiž na 1000 obyv. průměrně 8 — 9 svateb. 
Smíšených svateb bylo r, 1859: 280. Ohledem k 
národnosti zdá se, že připadá více svateb na národ- 
nost Českou, než na německou. Co do stáři jeví se 
v Cechách největší poČet u mužských mezi 24 — 30 
i ženských mezi 20 — 30 lety, vesměs tedy příznivý 
poměr. V Cechách u ženichů průměrný počet let 
obnáší 28, u nevěst 24 V2, v Praze však 31 V^ a 27 V^. 
R. 1859 bylo nejmladšímu ženichovi 16, nejstaršímu 
96 let, nejmladší nevěsta byla 15 a nejstarší 85 let 
stará. Průměrně trváni sňatku v Čechách staví se 
na 21—22 let, v Praze na 16—17 1. 

P) Porodů počítalo se v Čechách 



no^ 



OOOOOOQCOCIXOOGCOO 
Ci C" ť O" Cn OJ C;i Cn CA 



t« >-' o ti 00 o< w ci o 
ooeotcoosiioii*'.*-' 



UICOQOCOCíAOOOOMUl 

'-'OOOO-IOjOO' 
OxH-OClCOOOl-^Oll-i 



CD 




ÍO 


-■1 

OC/ 


Ot 


Or. 
4^ 


00 






•'J 


S5 




Ci 


fc-* 


t^ 


ti. 


Ci 


CD 


v 


<x 


00 


O 


Oi 


^■^ 


k-L 


^i 


O 


o 


4^ 


C5 


w 


es 


tn 


X 


o 




w 


o 


ti 


C-. 


C-. 


o 


)-» 


i-í 


TP 


- 


- 


Cí 


*^ 


w 


M 


*» 


^-t 


(■» 


Oi 


o 


(f 




Cť' 


Oi 


•^ 


or 


•;i 


—I 


k— L 


o 


co 




5Í> 


rij 


-I 


-4 


-1 


■vl 


I-' 


00 


~ 


~l 


ti 


'"' 


O' 


'"' 


'^ 


^ 



M W W tC 1-^ ti Li ti ťS 

•f^lc-at;i^iWQ0O5QC 
OOOOteiot«-aS« 
O' C5 GO ^ CC o to 'X K^ 



co 


o 


co 


-1 




rr 


■^ 00 


00 


tiJ 


ti) 


O 


.^ 


cc 


o 


-4 


ti 


~J 


-í 


i—í 


o 


o 


h-^ 


-4 


w 


+^ 


M 


tt- 


*» 


co 




^1 


W 


Cl 


o 


io 


-J 


l-í 


00 


c; 


1-* 


^ 


!»»■ 


^ 


Ci 



ooco^ií-'iř'H-ti)(f»-c;< 

CJiCDCl-iCO-qtiiíí-ti 

cjCT-i-ao*»-co»a-a 



W 



Připadá tedy v Čechách na 1000 obyvatelů ročně 
průměrně 39—40 porodů, tak že Čechy v tomto ohle- 
du mezi zeměmi rakouskými prostřední místo zau- 
jímají; v Praze jeví se poíet větší, pi-ipadá totiž na 
1000 obyv. průměrně 48 porodů. Co do národnosti, 
nelze dokázat, žehy počet porodů u Čechů aneb u 
Němců byl větší. Počet nemanželských narozenci\ 



109 

v posledních letech snačnfi se zvětšil. Připadlo to- 
tiž r. 1851 nemauželské dítě 1 na 5*9 manželakýcfa, 
r, 1852 na 60 -, 1853 ua 6-3, r. 1854 na 6-0, r. 1855 na 6-6, 
r. 1856 aa 5-9, r. 1857 na 5*1, r. 1858 na 4-9. r. 1859 na 
4'9,* což zajisté souvisí s větší pohyblivostí obyvatel- 
stva za nynější doby vesměs, v kterémž ohledu Čechy 
mají místo nepříznivější než prostřední mezi země- 
mi rakouskými; v Praze se počítá mezi 1000 novo- 
rozenci asi 460 nemanželských. Udání o naroze- 
ných mrtvých mají do sebe méně spolehlivosti ; dr- 
žíme-li se udání z porodnic, připadá na 1000 novo- 
rozenců v Cechách as 35 mrtvých; samo sebou se 
rozumí, že poměr u nemanželských je nepříznivější. 
Jak na celé zemi, tak též v Čechách rodí se více 
chlapců nežli děvčat. Na jeden sňatek v Čechách 
připadá jprůměruě 4*2 porodů, v Praze jen 3. 

y) Úmrtí, nepočítajíc mrtvých narozených, po- 
čítalo ser. 1851: 129.766, r. 1852 : 129.383, r. 1853 : 
123.604, 'r. 1854: 123.968, r. 1855 : 148.028, r. 1856: 
140.549, r. 1857: 130.234, r. 1858: 130.158, r. 1859 : 
125.925. Připadá tudíž ročně na 1000 obyv. průměrně 
as 19 úmrtí, kdežto v Rakousku vůbec as 32 se počí- 
tá ; v Praze pak 39—40. E. 1859 z osob přes 100 
let starých zemřelo 10 mužských a 12 ženských, z 
těchto ,měla nejstarší osoba mužská 112 let, nej- 
starší osobě ženské bylo 107 let. Co do spůsobu 
smrti vykázáno nemocmi 125.270, smrtí násilnou 
1655, mezi tím samovraždou 341, neštěstím 1194. 
Průměrně lze počítat na jednoho obyvatele v Če- 
chách 27*28 let trvání života. 

/) Roční příbyvek obyvatelstva obnáší v 
Čechách průměrně 0,931''o; příbyvek to, u porovnání 
k ostatním, prostřední velikosti. 



II. .Xáioduost. 

Obyvatelstvo království Českého rozděluje se na 
Čechy, Němce, Židy a skrovný poČet cizozemcův 
vSech téměř náiodností. D oni ácí oby vat elstvp 
však skládá se toliko z tří prvnějších národností, a 



110 



vykazuje se úředně| r. 
oých číslech : ' j 



. Kraj 
Praba (město) 
Pražský . • 
Budějovický '. 
Písecký . . 
Plzeňský . . 
Chebský . . 
Zatecký . . 
Litoměncký . 
Boleslavský . 
Jiuaský . . 
Hradecký . . 
Chrudimský . 
Čáslavský 
Táborský . . 



1867 v následujícícb sbHže- 



Čechův 


Němcův 


Židův 


40.216 


24.000 


7706 


479.269 


4.871 


12.877 


145.823 


1.30.680 


1937 


256.559 


57.612 


5221 


258.953 


126.414 


7446 


— 


366,454 


68S3 


24.60-J 


207.449 


6402 


44.537 


.363.718 


4694 


186.976 


224.771 


8098 


237.380 


102.756 


2762 


248. G79 


96.419 


2241 


299.001 


56180 


3602 


349.371 


14.848 


10.691 


355.636 


400 


11.939 



Celá země tndiž 2,925.982 1,766 372 86 339 

Ve vojStě bylo kromě toho z král. Českého 
ok. 66.300 Čechův, 33.400 Němcův a 800 Židův, 
ovšem po většině kromě země, tak jako i z domá- 
cího obyvatelstva 150.853 osob v jiných zemích rak. 
mocnářství, 15.113 v cizích zemích ae zdržovalo, 
aniž by se podlé národnosti přísně určiti dali. ' Ro- 
vněž nejistá je národnost cizincův (27106), 
kteříž se vypisnjí jenom podlé států v a zemí, do 
Dichž náležejí. 

Z tří domácích nářodův v Čechách (z nichž 
vlastně Židy toliko za náboženský spolek vážiti 



Řádný popis z r. 1851, při němž se úřední 
vyšetřování národnosti (podlé vlastního přiznání) 
provedlo, udává počet Čechův na 2,635.857, po- 
čet Němcův na 1,70.]. 105 a Židův na 70.938, 
což se i 8 roztříděním obyvatelstva « r. 1846 
(2,598.774 Č., 1,679.151 N. a 70.037 Ž.) úplně 
srovnává, tíafaříkův Národopis (str. 89) 
klade však r. 1842 Č. 3,316.000, N. 1,145.000, 
Ž. 66.000. 



111 



slaSí, přiznávající se celkem k národnosti té krajiny, 
v níž usazeni jsou) mají toliko Cechové a Němci své 
pole, kdežto Židé vesměs v různosti (diaspoře) pře- 
bývají. 

a) Pole české národnosti, nejmocnřjSí, 
oejstarfií a původní v zemi, a nejzápadnější všech 
slovanských, pokrývá 604 Q mile zem. č. 64*'ozemé, 
a obsahujíc hlavně střední a východní část její, 
souvisí toliko na východ čarou ltV2 míl^ 8 ostat- 
ním polem českoslovanského jazyka, jehož třetí díl 
tvoří. Kraje Pražský a Táborský náležejí k ni celé, 
kr. Čáslavský svíce 0-9, Chrudimský a Písecký sO-S, 
Jičínský a Královéhradecký s 07, Boleslavský a Pl- 
Eeaský s 0-6, Budějovský s více než 0*5 površnosti 
své, kdežto lid český v Zatcckém a Litoměřickém 
kr. toliko na 0-2 jich půdy sedí, v Chebském do- 
cela (podlé úředních výkazův) schází. Obyvatel- 
stvo české nalézá se nyní hlavně jen v nižší a ro- 
vnější části země, majíc na pohraničních hornatinách 
(západních a severních) ode dávna jen skrovný 
podíl, ačkoli posud všudež do jich pohoří vniká 
(vyjmouc Krušné a Černé Hory, kteréž jsou výlučně 
německé). Hranic zemských dotýká se bez 
mála obyvatelstvo české (kromě dlouhé Čáry pohra- 
niční k Moravě) jen na dvou místech, totiž na 
severu vsí Rejdící, v kr. Boleslav, (korytem Jizery, 
proti Sasku), dále na sev. vých. korytem divoké Or- 
lice nad Kláštercem (kr. Hradecký proti Kladsku) ; 
nejvíce se k nim přibližuje ještě na jihozápadě v 
krajině Domažlické vsí H. Kubici (asi na \ hod. 
cesty, proti Bavorsku). Podobným prohbím, jako u 
Domažlic, vniká však obyvatelstvo české na 2 m í- 
8 těch i přes hranice zemské, a sice prohbím 
Náchodským v šířce 1| m. do Kladska a prohbím 
Lužnice do Dolních Rakous (do okr. Vejdovského). 
— Kromě souvislého pole toho má jazyk český v 
Čechách ještě jeden ostrov č. Újezd, t. j. město 
Stříbro (mích.) s y českými vůkolními vesnicemi. 

6) Pole národnosti německé pokrývá v 
Cechách 34()Qnilzem. čili ;í6"io půíy zemské, a tá- 
hnouc se do polokruhu šířkou velmi rozdíluou po- 
dél bomo- i doiaorakouských, jakoi i říšských hra- 



nic země, obtáčí z tří stran pole jazyka Českého. 
Krajní výpustkj tohoto rozdrobaji je do íesti okre- 
sů, v, jižního či bumavského, eeverozápadniho Trat- 
novského, Orlického, Králického a Jindřicho-Hrade- 
okého. Velikost okresův těchto je velmi ne^ 
stejná. 1) Šumavský pokrývá něco přes SOQmii, 
a měně ee v Šířce od 4^4 m. do '/» hod. zavírá jii- 
ní část Budějovského a Piseckého, a jihových. kont 
Plzeňského kraje (obyv. má ok. 155.000). 2) Se- 
verozápadní okres, nejdelší a nejprostranněji!, 
který přes 220 Q m. (s 1.150000 d.) pokrývá, vniká 
nejhloub do země, obsahuje ostatní něm. část Plzeň- 
ského, Chebského, Žateckého,Litoměřického a sev.-záp. 
část Boleslav, kraje. 3) Třetí okres, Trutnovský 
(3JQmilzem, a ok. 142.000 d.) obsahuje ostatní něm. 
část Boleslav., něm. část Jičínského a severní Hra- 
dec, kraje. 4) Orlický a Králický okras son- 
visí I hod. úzkým pruhem mezi sebou, a nemajíce 
více Šířky průměrné, než ^/4 m., pokrývají v Hra- 
dec, a dílem i Chrudim, kraji toliko málo přes 8 Qm. 
(8 40.000 d.), obmezujíce se rovněž na vyšší část hor 
Orlických. 6) Okres Jindřichohradecký ná- 
leží výhradně do kraje Budějov. a jeví se v rozlose 
5 □ m. (s 32.000 d.) co výpnstek z dolních H«- 
kous a něm. kraje Moravy, a je nejen velmi nepa- 
trný, nýbrž i velmi míchaný. Objem 13'/, m., prům. 
Šířka 1 r. m. 6) Kromě tohoto, aspoň za hranicemi 
zemskými všudež souvislého pole, kterýmž národ- 
nost německá se 3 stran do vnitra Cech se zapou- 
ští, nalézají se v samém poli jazyka če&ké- 
ho 3 dosti mocné ájezdy čili ostrovy ně- 
mecké, Svitavský, Jihlavský a Budějovický. Prv- 
ní dva, prostírající se při východních hranicích 
zemských po Cechách i Moravě v objemu 1tí a 12 
mil, přerušují pole českého jazyka na východ a 
pokrývají 12 a 7 Q mil v Čechách, majíce ta 
53.000 a ok, 16.000 d. Třetí, Budějovický, 
obsahuje míchané (však převahou české) Budějo- 
vice s 13 mích. obcemi katastrálními a jeví se co pra- 
vá protiva Újezdu Stříbrského, jehož vesnice jsbQ 
české, město však převahou německé. Z někte- 
rých pozdějších, v XVUI. století ua emfíteati- 



113 

«kých půdách uvnitř Čech (zvi. u Hořic, u ř^íim- 
burka, u Rožmitála a aa aěkd. konioraím panství 
Pardubském) založených , a německými přistěho- 
valci (z riSe) zaliduěných osad uiohoii se jen par- 
dubské, jakožto nejmladší (mezi r. 1778 — 1780 po- 
vstalé) ještě za m í ch a n é považovati (s převahou 
íeštiny), ano v ostatních o 60 i 100 let starších 
němčina j'ž dávno vyhynula.*) Po hraniční čáře 
obou národností táhne se konečné přetržitý ře- 
těz míchaných sídel (měst, městeček i vsi), 
kteréž zvláště v úpatí Orlických hor, v čáře mezi 
Jaroměří a Pákou, v okolí C'esko-Dubském, v čáře 
od Litoměřic až k Manětinu, okolo Plzně, 
Stoda , Týna Horšova, okolo Sušice, Vimperka i 
Hradce Jindřichova velmi četné jsou (viz níže). 

Hraníce národnosti České proti něm. v Cechách 
má pro četné zátočiuy své délku 85 a s okr. Hra- 
deckým a Újezdy německými 120 mil. a) Proti 
Šumavskému okresu ustanovuje ji čára od 
Julienhaimu (okr. Novohrad.) na Kaplici, 
Krumlov, Prachatice, Vimperk, Sušici, 
Nýrsko a Kdyni; **) h) proti okresu severozá- 
padnímu, jdouc od Nepomuka na Týn Hor- 
šfiv, Dobřany a Plzeň směrem sev.- východním 
odtud až k Manětinu směrem severním, od Ma- 
nětína pak na Libiui, Koleso vicc (u Rakovní- 
ka), Postoloprty a Třebeuice k Litoměřicům 
směrem opět severovýchodním ; odtud drží se (s vy- 
bočením k Libichovu) směru rozhodně východního, 
prevrhujíc se odtud až k Pasekám do směru se- 
verního, načež až k Eejdicfim (s vybočením pod 
Hodkovice) směr východní zachovává. Zde úzkým 
opět pruhem přichází čára národopisná c) na o k r. 



*) Jsout to vesnice : Baab, Drahouš, HrachoviStě, 
Jiřičky, Staroženské, Velké Lánské a Malé Lán- 
ské, Moravany a Koveaské, ač se jen v 5 
posledních ještě němčina poněkud udržela. 
'*) Strany jednotlivých sídel podél této čáry kq 
nacházejících musíme čtenáře odkázati k ma- 
pě ethnografické. 

Cechy. 7 



114 



Trutnovský, berouc se v něm směrem jižnim od 
Rokytnice, na Vrchlabí, Brannou (u Jilem- 
nice), Páku až pod Dvůr Králové, a odtmi 
směrem sev. vých. za Úpicí, Stár kovem, P o- 
licí k Machovu při hr. kladské, kdež £ára na 
kladskou půdu přechází, přestupujíc 1'/^ m. jižnSji 
u OleSnice opět ua českou půdu, odkudž d) o- 
kres Orlický až pod Rokytnici (Rokituitz) ob- 
mezuje, kterýž třetím úzkým pruhem u Či háků e) 
8 Králickým souvisí. /) Výpust ek Jindři- 
chohradecký poííná záp. Nové Bystřice (n.) 
a obmezuje se čájou, kteráž obejdouc Hradec (č.) 
u Kaltenbrunnu do Moravy přechází, g) Újezd Ji- 
hlavský táhne se směrem jižním od N. Brodu 
a B ě 1 é (obé Č.) až po S t o n á ř o v na Moravě, h) 
Újezd Svítavský rozkládá se v čtvercové po- 
době mezi Poličkou, Litomyšlí, C. Třebo- 
vou a Ústím na české a Zábřehy, Mohelnicí (n.), 
Jevíčkem a Březovou (n.) na moravské straně, ma- 
jíc v Cechách kromě města Landskrouna, rovněž 
co Jihlavský, toliko vsi v objemu svém. — V rov- 
ném poměru k podílu českého i něm. obyvatelstva 
na pňJě krajův stoji celkem (t. j. s výjimkou Bo- 
lesl. kr.) též intensivnost (síla) jedné i druhé 
národnosti, a) Okres největší intensivnosti 
českého obyvatelstva (přes OO^^/y) skládají 
kr. Táborský (^Oe-GS" o). Pražský (96-43) a Čáslavský 
(93-19). Druhý okres (s silon 90— 8O70) tvoři 
kr. Chrudimský (83-34) po jednom a Písecký (80.33) 
po druhém boku prvního okresu-, třetí (s sílou 
80— 50"/o) skládá se z kraje Hradeckého (71-60) a 
Jičínského (69-23) na severovýchodě, pak kr. Plzeň- 
ského (65-93) na západě a Budéjovského (52-37''/o) 
na jihu. Pod 50% Čechův (mezi 50— 20''/o) má 
kr. Boleslavský (4494), mezi 20— 107o Litoměřický 
fll06) a Žatecký (10-36,) v Chebském je 0°lo. b) V 
opačném poměru k této intensivnosti stojí in- 
tensi vnost národnosti německé, kteráž 
nad to i v týchž okresích se jeví. V kr. Chebském 
je Němcův 98- 17°/<„ v kr. Litoměřickém a Žateckém 
mezi 90—80% (8780 a 87-36), v kr. Boleslavském 
bi-il^lo, v Budějovském, Plzeňském, Jičínském a 



115 

Hradeckém mezi 50— 20<^'.o (46*93, 32-18, 29-97 a 
27'76). Pod 20% klesá intensivnost Němcův v kr. 
Piseckém a Chrudimském (18-04 a 136C) pod 5 ^lo. 
v kr. Čáslavském (3-96), pod I^.q v kr. Pražském 
(0.98) a Táborském (0-1 !« o)- c) V domácím o- 
byvatelstvu Prahy mají sice Cechové vždy 
ještě převaha (55*92*>/o), avšak Němci tvoří 33.37 
(a Židé 10.71'>/o jeho, což se velkoméstskou pova- 
hou, jakož i obchodními a průmyslnými poměry 
města vysvětluje (v skutečném obyvatelstvo tvoří 
CeSi více než 70*'/o). d) V zemi samé čítá se 
tudíž 61-23o/o Čechův, 36-96o/o Němcův) a 1.81 Ži- 
dův, odkudž tu české obyvatelstvo o 38-77**/o v pře- 
vaze se nalézá. 

Židé tvoří l-81'*/o veškerého obyvatelstva v 
zemi a nalézají se, jako všude, bez vlastního 
pole mezi obyvatelstvem usedlí. Nejsilněji vystu- 
pují v některých větších městech, zvi. českýcli, jako 
jsou Praha (s IOII^iq, kdež vůbec nejsilnější židov- 
ská obec v Čechách se nalézá) , Kolín , Mladá 
Boleslav, Tábor, Plzeň, Rychnov, Roudnice, .Jičín 
atd., ačkoli v některých (jako v Budějovicích, Žatci, 
Liberci, Kutné Hoře a j.) jsou velmi po skrovnu, 
a to teprv od posledních lei. Vedle toho jsou zvi. 
na někdejších menších panstvích četní, V nejče- 
Stějších krajích jeví se i obyvatelstvo židovské v 
největší intensivnosti (kr. Táborský má 3-24, Čáslav- 
8ký 2.85, Pražský 2-59** q Židův), ale i kraje nejvíce 
německé mají jich přes l^/o (Žatecký 2-28, Cheb- 
ský 1*83, Litoměřický l-14*'/o) ; kromě toho obje- 
vují se ještě silon více než I^/q v kr. Plzeňském 
(1-89), Píseckém (183) a Chrudimském (1-00). Osta- 
tní kraje mají jich pod I^/q, ale vždy přes 0-50**/o ; 
v Jičínském tvoří totiž 0'80, v Boleslavském 0-75, 
v Budéjovském 0.70, v Královéhradeckém 0'64*'/o 
veškerého obyvatelstva. 

Mluva o) národu českého v Cechách je 
čisté literaturni nářečí českoslovanské, jehožto od- 
chylky v nepatruosti své sotva vystačí, vytknouti 
v poli jeho podřečí a různořeči. (Viz Ději- 
ny jazyka českého). 6) Mluva Němcův v Če- 
chách jeví se podobně, jako pole její kromě země, cel- 

7* 



110 

kem co výpustek sousedních iiářečí německých a roz- 
padá se tudíž: 1) v nářečí ra ko u s k o-b a t o r- 
8 k ^, kterýmž rozprávějí němečtí obyvatelé kr. Bu- 
dřjovského, Němci BudějovStí i Jindřichohradeétí, 
jakož i Němci Jihlavští, kdežto 2) ve vlastní Šu- 
mavě nářečí francké rozšířeno jest, kteréž z 
vlastního Francka i do Chebské krajiny vybíhá. 3) 
Jižní Část kr. Chebského, jakož i souvislá německá 
část kr. Plzeňského až k Domažlicům, patří do o- 
boru sousedního nářečí hornofalckého; 4) sev. 
Chebsko, Žatecko a Litoměřicko v obor hor- 
nosaského", 5) v něm. části Boleslavského^ Ji- 
čínského a Královéhradeckého i Chrudim, kraje pa- 
nuje nářečí hornoslezské, k němuž i Němci 
Újezdu Svitavského (obecně Schouhengstler zvaní) 
přísluší. Hornatost krajin, v kterýchž Němci obý- 
vají, jakož i rozličné doby kolonisací německé vy- 
tvořily veliký počet pestrých růzuořečí, kteráž zvláště 
v území nářečí slezského, co nejhornatějšího a spo- 
lu nejrozsáhlejšího, početně se vyvinula, avšak po- 
sud, jako řeč Českých Němcův vůbec, kromě 
všech studií mluvozpytných leží; c) Židé v Če- 
chách přidržují se celkem řeči krajiny, kdež obý- 
vají i s dialektními zvláštnostmi jejími. Ostatně 
bledí si všudež známosti druhého jazyka zemského 
(zvláště pak jsou němčiny zuaii se skrovnými toli- 
ko výjimkami), což i o Češích platí, kteříž nejen 
ve vyšších stavich, nýbrž podél národopisné pře- 
dělné Čáry i v selském stavu známostí řeči něme- 
cké tu dialektní, onde spisovního jazyka vynikají, ač- 
koli tento ve vyšší rozhovorné mluvě obou národ- 
ností na mnoze svého rázu se zbavuje (jako « v 
násloví na místě s před souhláskami, nedbaní přesné 
výslovnosti přehlásek německých i dvojhlásky eu, 
početné bohemismy v mluvení a p.). 



III. Výiobn pí-irudniu. 

Výroba hornictví v Čechách r. 1858 byla 
následující : Zlata se nic nevytěžilo, jako již r. 1866 
a 1857. Doluje se teď jen v Jílovém ve 3 báních, a 



117 



veSkerá skrovuá Činnost (státní doly majf jen 18 
dělniků) obmezuje se na prodloužení Stol. Stříbra 
pořád méně se těží, r. 1858 jen 42.128 hřiven za 
1,011.156 zl. (1856 jeStě 47.000, 1857 43.000), a sice 
nejvíce v Příbrami (40.000 hř. a více) pak v Ja- 
chimově (3000 h.) ; ostatní doly, jakkoli v sobě bo- 
Laté (Ratibořice, Kutná hora Německý Brod, Tá- 
bor, Adamov atd.) nic teď npnesou. Železa asi z 3 mil. 
centil rudy vyrobeno 824.72.J icntů (400.000 v Pražském 
kraji, l.'S0.000 v P]rróri-('m) za 3,579.317 zl. 50 kr. 
stř., tak že co do ceny zaujímá první místo: cent 
stojí 3*7 zlat. Měi.i vytěženo jen 55.000 ctů kovu 
a 1330 ctů nickamínku, pro nedostatek hutí nemů- 
že se bohatých dolů vydatněji užiti. Olova vytěženo 
jen 1108 centů bělokruSe a 15.408 ctů kovu, nejví- 
ce v Příbrami as 34.000 ctů z leStěnce stříbronos- 
ného ve Mži (14.000 ctů), méně v Bleistadtu (1500 
ctů); ostatní doly jsou nepatrné. U menší hojnosti 
vytěžují se cín (u Cinvaldu a v okolí 10.093 ctů), 
cink, surma ;31 ctů) ; nikel, wolfram, uran (12 ctů). 
Důležitější mohla by býti výroba síry (7164 ctů a 
80,426 ctů kyzu), kamence (14.931 ctů a V^ mil. ct. 
břidlice kamenconosné) a zmidy (42.546 ctů), kdyby 
bylo vlče průmyslu u českých horníků, více peněz 
a více intelh'gence. Nejdůležitější plod je kamenné 
uhlí (14,228.719 ctů, z čehož připadá na doly Pl- 
zeňské přes 3'/j mil., na Buštěhradské 9' 2 a na Svado- 
vické 1 mil. ctů) v ceně dohromady as 2 mil. al. stí'., 
a hnědouhií (9,510.378 ctů : pod Rudohořím 9 mil., pod 
Krkonošemi '2 mil., u Cehnice 1200, v Budéjo- 
vickn 5—12.000 ctů liguitu) v ceně asi 800.000 z). 
Btř. Oboje dělá teď jistě již 25 mil. ctů v ceně .» 
mil. zl. stř. Grafitu se r. 1858 vytěžilo 42.546 (r. 
1857 : 46.128) ctů, nedosti pro potřebu, jelikož gra- 
fit ceylouský se u nás ukazuje. Připomenouti zde 
sluSuo i České kameny (granáty, anicthysty, achá- 
ty, chalcedony atd., jichž se za 50.000 zl. brousí v 
Turnově a jeho okoH (asi od GOO lidi). Mimo to 
jest i hojnost ostatních užitečných kamenů a že- 
rní na stavbu , i ku potřebám kamenickým po- 
lodrahokamů, rozličných hlin a jílů. Hodnota ve- 
Skeré výroby stavila ser. 1858 na 8,191.328 zl. stř., 



118 

r. 1H57 na 7,603.508, r. 186tt na 6,6%.711, r. 1«55 
na 8,078.106. Prostora hornická t. dolů vládou po- 
volených byla r. 1858 : 109 mil. čtv. sáhů, r. 1857: 
102, r. 1856: 98, tolikéž r. 1856. Z oněch 109 mi), sá- 
hů připadá 72 mil. na uhlí, 13 na železo, 5 na stří- 
bro. Počet hornických délniků stavil se r. 1858 na 
29.235, r. 1857 na 25.277, r. 1856 na 24.492, r. 1855 
na 28.144. Jmění výpomoccých pokladnic (Bruder- 
laden) udávalo se r. 1858 na 765,686 zl. stř., r. 1857 
na 679.992, r. 1856 na 630.597, r. 1855 na 579.406. 
Daně hornické obnáfiely as 242.000 zl. stř. — Na m in e- 
rální vody Čechy jsou velmi bohaté a v tom ohledu 
světoznámé. Nalézáme tu hořkou v Bylanech, Za- 
jeŽicíeh a Sedlci, alkalické vody v Teplicích, Kar- 
lových Varech a Mariánských Lázuích, železité vo- 
dy ve Františkových Lázních a v Chebu, kyseličné v 
Bílině, Kysiblu, Kynžvartě. Libverdě a Stekníku. 

Eybářství zvláště v jižních krajinách jest 
dosti značné. Tak na př. nacházejí se na velko- 
statku Třeboňském 9023 jit. 375 Q" rybníků, 
na Jindřicho-hradeckém 2080 jit., na Krumlov- 
ském 1086 jit., na Hlubockém 3642 jit. 275 [J°, 
na Chlumeckém (v Budějovicku) 2567 jit., tak 
že z Budějovského kraje až k 6000 ctů ryb se vy- 
váží , nejvíce kaprů, štik, okounů a j., zvláště do 
Vídně, Prahy a Lince. Úhrnem počítá se v Cechách 
přes 7 Qmil rybníků, ač jich značně ubylo. V šu- 
mavských potocích chytá se u velké hojnosti pstruh 
obecný ; rybníky , v nichž pstruh se choval, a ja- 
ké byly v Boleslavsku, Hradecku, Chebsku, Chru- 
dímsku a Žatecku, nyní již jsou vypuštěny. Losos 
chytá se ve Vltavě a v Labi, ačkoli ve mnohem 
skrovnější hojnosti než v minulých stoletích, kde 
tato ryba byla v týchž řekách obecnou. Jako 
vzácnost chytí se někdy i jeseter v Labi a ve Vl- 
tavě; výtěžek rybářství vůbec páčí se ua 34.000 
ctů ryb ročně. Připojujeme zde ještě lovení perel 
(unio margaritiferaj v hořejší Vltavě a v Otavě, 
ročně as za 12.000 z\. 

Lesnictví v Čechách jest velmi znamenité, 
.ivSak bylo před časy ještě znamenitější. Lesní 
půdy je 2,614.877 jiter, tedy SO^/o veškeré plodné 



119 

půdy. Lesy rozprostírají se na poLrauičných horách, 
zvláfité v Šumavě, uprostřed zemé, pak na Stredo- 
hoří a na pohoří Brdském, na Českomoravské vyso- 
čině a v polabských nižších krajinách. Přes 2,000.000 
jiter nachází se v držení velkostatkářů, a to čá- 
stečně v rozsáhlosti znamenité, na př. na statku 
Krumlovském 51.435 jiter, na Třeboňském 26.172 
jiter, na Jindřichohradeckém 11.092 j. V Šumavě 
sem tam nalézají se ještě pralesy. Roční porážku 
lze páčit na 2,650.000 sáhů ; a to neméně 2,430.000 
sáhů měkkého dříví; výnos staví se as na 17,0o0.000 
zl. Dřiví se vyváží do Němec a do Rakous (po 
průplavech Švarcenbersk. a po Dunaji až do Vidně). 
Vesměs ale v Cechách lesů přílišně ubývá, zvláště 
u menších statkářů a obcí, neb nebývá dosti přísně 
hledíno k ustanovením lesního zákona (z r. 1850). 
Zvláště v nižších krajinách země zpustošily se lesy 
nerozumným spůsobem. Některé stráně, na př. Vl- 
tavské severně za Prahou, hory, na př. Éíp, lesů se 
zbavily, tak že nové rostby staly se téměř nemož- 
nými ; ovšem sluší podotknouti, že mnozí velkostat- 
káři, na př. kn. J. A. Švarcenberk, o zvelebení les- 
nictví silně pečuji (znamenité jsou zvláště lesy 
Krumlovské a Hlubocké). České lesy jsou nejvíce 
míchané, než sem tam příliš jednotvárné, tak že by 
už byl čas, aby se na př. přílišné sázení borovi- 
ce zamezilo a vůbec méně k dobytí paliva, nýbrž ke 
dříví na staveni se přihlíželo. Žádoucno je, aby k 
lesnictví v (^echách i od menších statkářů a obcí 
větší pozornost se obracela, aby lesní zákon přísně 
«e vyplňoval, prostředkem pak lesnických škol 
patřičné vědomosti se rozšířily, neb jediná lesnická 
fikola v Bělé, nad to pouze německá, nevyhovuje 
potřebám v tomto oboru. — Pro bohatství na zvěř 
Čecby ode dávna prosluly. V Čechách je 86 obor, 
čítajících dohromady 87.602 jiter 120 čtv. sáhů vý- 
měry. Ve dvou posledních letech přibylo 8 obor na 5000 
jitrech výměry. Za honební doby 1860 — 61 bylo po- 
stříleno 223 jelenů, 181 laní a 108 kolouchů v oborách 
a 289 jelenů, 291 laní a 74 kolouchů na svobodě, 671 
daňků, 512 daněk a 146 daňčat v oborách a 165 
daňků, 42 daněk a 18 daňčat na svobodě, srnčí 



120 

zvěře 5852 srnců, 322 srnek a 259 srnSat, Černé 
zvřře 77 kanců, 108 sviň a 252 selat, dále 499 te- 
třevů, 1934 tetrlvků, 877 jeřábků, 34.169 bažantů, 
577,475 koroptvi, 8574 křepelek, 235 divokých hus, 
5404 divokých kachen, 37U4 sluk lesních , 2728 
sluk bahennfch, 2966 divokých holubů, 393.083 zají- 
ců, 7093 králíků, 146 vyder, 227 jezevců. Škodné 
zvěře: 3940 liSek, 2038 kun, 5947 tchořů, 22.822 
kolžav, 18.067 koček; pak 100 orlů, 257 výrů, 7604 
jestřábů, 15.192 supů, sokolů a rarohů, 7704 pa- 
stovek, 167.734 vran a strak, 19 522 veverek, 1073 
psů, 244 ježků, 1771 kvičal, 163 krahujů, 14 so- 
jek, 172 krtků, 3 lysky a 1 volavka popelavá. 
Proti loňsku byl výtěžek letos skrovnější. Vývrhu v5j 
postřílené zvěře bylo 36.337 centů, jedlého masa 
25.951 centů (o 5396 centů méně než v loni). Za 
jedlé maso napočtlo se 614.547 zl., za parohy 
(92 cfů) 5130 zl., za syrové koze 168.995 zl. a za 
tuk 555 zl. Celkem postřílelo se v té době za 
789 227 zl. zvěře, tedy o 66.470 zl. méně, než vloni. 
Soudný čtenář snadno pozná, kde uvedená čísla jsou 
méně spolehlivá, uvážili prameny takových udá- 
ní. Vždy ale patrno, že tato hojnost s blahem pol- 
ního hospodářství nedobře se srovnává. 

Polní hospodářství, a) Plodné půdy 
jesti v Čechách podle výsledků katastrálního vymě- 
ření z r. 1857: 8,612.259 jiter a 447 '/a Q^áhů, ne- 
plodné pak 367.158 jiter a 1056 j Dsáhů, úhr- 
hrnem 8,979.415 jiter a 1502, 6 Qiáhů (ovSem ne- 
srovnává se řo 8 veškerou plochou 944 G mil, po- 
něvadž nejmenší neplodné částky nebývají vyměřo- 
vány). Rozděluje se tato plocha na jednotlivé kraje, 
jak následuje : 



121 













o se-** fe 






C C1.G » 






c ;c "? í=- 


-fXxt-'ř>oo^;c;o-*oo-*'M 


•ii 


'-1 P,, 


2 -J 


ffi»c:cia«cíc>;c-»i<ic»o»n-«í(io»o 


o 


S.-Ž' 


•^CJCIClOOCiClOOCíOCVCS 


Ol 


a P. 






"^ 












« 


v " 


sž 


»S 


ií~^ 


^^ 




^ 


•^ Ci « 1-H iC iC ifS TI Ci o 00 t~ Cl »! 


■yt 


"čí 




ClTiyjiOTtt-tOCi-^COMtCOO 


ť- 


_o 


X 


■Ni-CTt< Mt-íCíO-^OD^Oi-i 


•^ 


o. 




^-n 1-^ ,— I — T-< »-, 






X -t -* ií: X :c íc X uo "+ ?i -^ =-. ^v 

t- C ro --> ri — :<: X TI t- ■?! c- o čb 


t— 


bi 




t- 


o 


%. 


'í' ^; X c ri x ~. '^ :c n ic « ri O 


t- 


^ 


o 


T-i«>x-!"C--cxo>?;t-»oío«iC 


» 


>ii 




i-iXt-->S»0-*rf<!í) — •^xxo 


n 


> 


*^ 


oi->t«aot*ta>oeoio>oio»x 


o 




'^ 


v> 






^ 


^ 


•* 


"3 


;:r- 


r~- 




— 


X — ^X«X?i>OOt-«ř-OCC 


tt> 


-5 


^íí 


rc-ř-t-^^Tl^WCs^-^vOiOX-^ 


•o 


o 


šč 


'O 51 w O lO O !o »o c; lO íí X O 


o 


'S. 

3 




^^,HM ■rt •■-(■rt ^ 


•H 




C-. ro -t "X CC ÍO X » co -* iC •« X t- 


w 




. 


c i~ « ■" >c -j; ic ^í « 5C ■* X lo TI 


o 


rt 


v 


■^ K~ K Cl -I- iC t~ iC -^^ -!»> >0 X 50 o 




"^ 




•sC o ~. X o X is ?i SI C' ío t^ -í" 


t>- 


»s 


"^ 


CC -t TI TI 71 -^ TI TI TI ra TI TI r<: 


50 


Ph 






» 






,Q 


1 "* 


«gj 


dZ 


- - 


» 

Tť 




'CC 


^^ ť" ^5 t"«» CO ^1 c^ ^* *o Tfl ^^ oi ío *^ 

x-t«-*i^-i'0?::»:o«xi--c5 


'^ 


M 


^ >f; iO ?i íc '-^ TI cc TI t-i -^ -^ TI c; 


'J* 


O^ 




'-' »H 1-1 




^ 




•jít^ccc-řcisiecwssK^si^a 


t- 






TI •-< ÍC CC t- l- X 05 X >C « o .TJ X 


•o 


:t 




« o 3> Cl r- o — C5 (M X t^ o ^ U3 


sa 


■^ 


ij 


-*540t~t^i~-xt--rt--HCí:'^íD 


!N 


• w 




t-CÍ^^ÍTlfřlTlT-iCiOlCiiíiiOtO 


»H 


d^ 


■'"' 


C5t~t-Xt^iC»0>C->*Tj<iC«0t» 








. . .... . . ^ ... 




5 




■ř.tsíiíilíllfí.- 

• {i; cq fs.. Oh U*3 ^ CQ n> « 0>0 H ^ 


ix 


* 










-«— > -. ..,..,.. 






ts* rrsísía-;:::- 






C fc. 








^Uí 





1Ž2 



U porovnáni a ostatnimi zeměmi rakouskými za- 
ujímají Cechy obledeoi rozsáhlosti půdy plodné mi- 
8to páté. Na 1000 obyvatelů připadá 1830 jiter (▼ 
Rakousích vůbec 2600 jit,). 

Čechy tedy v tom ohledu jsou v Rakousko 
předposlední, podobně jako jsou co do lidnatosti 
zemí drahou. Jednotlivé spůsoby používání půdy v 
Čechách jeví se následovně: 

Czornig počítá podlé nejnovějších udání: 
4,3.31.375 j. roli (přibylo), 1,605.184 luk a zahrad 
(přibylo), 12.050 vinic (ubylo), 684,417 pastvin (při- 
bylo), 2,614.887 lesů (ubylo), dohromady 8,697.900 
půdy plodné (přibylo). 

Z plodné půdy připadalo r. 1857 v Čechách na 
ornou půdu 49,8%, na luka lO^e^/o, na zahrady 
0,90/0 na vinice 0,03— 0,04o/o, na pastviny 7,9o/o, 



1 


Orné půdy 


1 u k 


zahrad 


Kraj 








1 
jiter □sáhů 


jiter Qsáhů 


jiter Dsáhů 


Praha. . . 


59 


750', 


50 


527 Vfi 


316 


14774 


K. Pražský . 


543522 


1269 


53652 


1433 


14557 


1344 


„ Budějov. . 


279810 


1158 


127146 


319 


1943 


1444 


„ Písecký . j 


291890 


1090 


100055 


138 


3123 


702 


„ Plzeňský . ' 


405809 


1242 


84699 


65 


5412 


393 


„ Chebský . 


281567 


1323 


110126 


1496 


2872 


73 


„ Žatecký , 


314876 


946 


32947 


420 


7803 


1535 


„ Litoměř. . 


261335 


1291 


49138 


1553 


8875 


1011 


„ Boleslav. . 
„ Jičínský . 


303704 


1453 


46136 


72 


8090 


1135 


233082 


391 


44102 


454 


5211 


816 


„ Kralohrad. 


272693 


1130 


57631 


1437 


5871 


267 


„ Chrudim. . 


279739 


1343 


64151 


835 


6514 


1367 


„ Čáslavský 


367280 


479 


67897 


230 


6í>02 


881 


,, Táborský , 


412729 


1268 


78907 


567 


4487 


1372 


Cechy . . 


4287104 


1733 78 


916642 


1536 ',6 


81083 


987 y. 



123 



na lesy 80,7°/o, na rybn. a močály 3 rákosim 0.02^1^. 
Cechy náležejí tedy k nejbohatším zemím na ornoa 
půdu, zaujímajíce mezi nimi místo druhé. 

Výroba polního hospodářství obnášela r. 1851 
(sklizeň prostřední) 5,656.000 měr pšenice (na 1 
Qm, tedy 6264 měr na 100 ob, 129), 13,746.000 m. 
žita (nalDmíli 15,223 měr, na 100 ob. 313), 9000 
kukuřice (na 1 Q míli 10 měr) 7,808.000 ječmene 
(na 1 n m- 8.647 m., na 100 ob. 178), 12,989.000 
m. ovsa (na 1 Qm. 14.384 m.), 120.000 m. prosa, 
pohanky atd. (na 1 Qm. 133 m. na 100 ob. 3 m. 
Qm.), 1,298.000 m. luštin, (na 1 n™- 1^37 m., 
na 100 ob. 30 m.), 16,442.000 m., zemřat (na 1 
18.208 m., na 100 ob, 375 m.), 198.700 centů lnu, 
7.900 c. konopě, 120.000 c. řepky, 75,394.000 slá- 
my, 15,000.000 centů jetele, 36.900 centů chmele, 
32,454.000 cent. seua. 







rybníků a 


vinic 


pastvi n 


lesů močálů s 
rákosím. 


jiterQsáhň 


jiter iQsáhů 


1 
jiter Qsáhů jiter Qs. 


116 


5Vt 


182 


1500 Vs 


1 


1 
735V. 






1122 


239 


65803 


556 


295846 


316 


42 


190 


— 


— 


80758 


505 


250213 


74 


91 


1530 


— 





92820 


1174 


251753 


573 


316 


1371 


1 


315 


77671 


1180 


254144 


1003 


35 


988 


— 


250 


59563 


702 


272934 


573 


14 


525 


34 


618 


35195 


164 


136328 


702 


3 


665 


1881 


501 


24342 


296 


173320 


1372 


101 


710 


42 


959 


26871 


1073 


212235 


836 


201 


1107 


12 


821 


1 .H6670 


1297 


152676 


1160 


100 


963 


1 


1121 


22519 


355 


132913 


1127 


131 


1394 


4 


1512 


i 34365 


1151 


149189 


1059 


1035 


631 


16 


176 


59092! 1504 


154319 


1244 


20 


562 


— 


— 


68290 


5 


202083 


1145 


87 


1437 


M^li 


117 V; 


684148 


261'/, 


2637961 


737 V, 


2183 


873 



124 



Roční hrubý vyn08 plodné půdy staví se takto. 



Roli z jitra 


. po 


32 


zl. - 


kr. . 


137,164.800 zl. 


Luk a zabrad „ 


21 


11 


i> 


21,0.39.900 „ 


Vinic . . 


11 


75 


11 


i> 


232.500 „ 


Pastvin 


11 


2 


1, 50 


i> 


1,710.000 „ 


Lesů . . 


» 11 


2 


,1 50 


11 • • 


6,597.000 „ 


Úhrnem z 8,614^00 jiter . 


. 166,744.200 zl. 


Hrubý 


výnos 


hlavních 


diubů 


rolnictví (podle 


výměru z r. 


1857) 


obnáSi : 






Pfienice . měř. po 


2 


zl. 50 


kr. . 


19,796.000 zl. 


Žito . . 


11 


2 


„ 30 




31, -.'16.800 „ 


Ječmen 


11 


1 


1. 70 




1.3,273.600 „ 


Oves . . 


JI 


1 


„ 10 




14,287.900 „ 


Proso atd. 


11 


2 


J) "~" 




240.000 „ 


LuSlíny . 


11 


3 


1, 20 




4,153.600 „ 


ZemČata . 


11 


— 


1, 40 




. 6,576.800 ,y 


Kukuřice . 


11 


2 


í» 




18.000 


Len akonopě 


cent 


21 


í? 




4,338.600 ., 


Řepka 


u 


5 


„ 70 




648.000 „ 


Sláma . . 


i< 


— 


„ 25 




18,848.500 „ 


Jetel . . 


11 


— 


11 »o 




13,.500.000 „ 


Chmel 


11 


63 


11 




2,324.700 „. 


Seno . . 


11 


— 


,1 70 




22,717.800 „ 


Ovoce a zeli 


ny 




, 




1.258.000 .. 



ce, 4/j. m. kukuřice, is;,j, m. ječmene, u/, ovsa, 2 m. 
pohanky, ->:v^. prosa, 9/,„ m. luštin, připadá v Če- 
chách na 1 jitro orné půdy 8 6 měř. žita. Na 1000 
obyvatelů připadá orná půdy 911 jiter a 7.700 měř. 
aequivalentn žitného. V hořejSích částech Šumavy, 
KruSuých hor a KrkonoSůjeví se v Čechách neplodná 
půda, ostatně co do úrody v zemi jest rozmanitost 
veliká. Nejúrodnější jsou částice dolníhu Labe a řeky 
Ohře. Pšeničná půda nalézá se nejvíce v části severní 
a západní, žitná pak v jižní a východní. Hlavni 
obilí pěstované v Čechách jest žito následkem pře- 
vahy pisku v orné půdě a menší mohutnosti jílu. 
Pšeuice seje se nejvíce v nižších, tučuéjších po- 
zemcích, avšak nevyrovná se pšenici banátské. Dů- 
ležité je pěstování ječmene, a zvláště v jižních Če- 
'chách ovsa, jenž se vyváží (ječmene r. 1856 : 200.000 



125 

měř., ovsa téhož r. přes 620.000 m.). Rozšířené 
je pěstováuí zemčat, průměrné 16,442.000 měř., po- 
dobně zelí a jetele (as i/,o celé orné půdy, 15.000 
ctů výrobj). PSenice vyváží se zvIáSté přes saské 
hranice, taktéž žito do Sas a do již. Německa, ječmen 
a oves dohoř, a dol. Rakous, poslední nejpravidelněji. 
Žito a pšenice nejvíce v zemi se spotřebují, avšak v hor- 
natých Částech i ječmen, oves a zemčata slouží hlavně 
potravě lidské. Vůbec připadá v Čechách na jednoho 
obyvatele ročně podlé vykázané spotřeby as 5 měřic 
jiequivalentu žitného. Výroba polních plodin v Cechách 
■vychází nad potřebu (as Ifsmil.). Vždy více zmaháse 
pěstování řepky a buráku. Bohužel, že v Cechách posud 
převládá hosp. trojstranné, zvi. umalostatkárů, avšak 
čistých úhorů ubývá, neb téměř na polovici jich pě- 
stují se zemčata, luštiny a krmné rostliny. Ho- 
spodářství střídavé vždy více se Síři>, zvláště na vel- 
kých statcích, a některá hospodářství v Cechách 
slouti mohou pravými vzory. Nelze však zapříti, že 
by se hospodářství polní v Čechách značně ještě 
zvelebiti mělo, a to povznesením vzdělanosti jak 
vieobecné tak i speciální, skládáním rozptýlených 
pozemků , užíváním trativodů zde a zavlažová- 
ním tam, založením hypotekárních a úvěreČních ú- 
stavů, rozšířením jednot a spolků hospodářských, 
sslepšovánim spŮEobu hospodařeni vůbec v rolnictví, 
v chovu dobytka a v náčiní hospodářském ; také 
ve hnojení jsou pokroky nevyhnutelné.^ 

Obchod v obilí obnášel r. 1850 v Čechách: 

Dovoz : (vídeň. centů) pšenice 82.804, žita 
179.873, ječmena 8996, ovsa 9542, prosa 274, lu- 
itin 1606, mouky 11.473. Vývoz: (vídeňs. ctů) 
pšenice '237.287, žita 1,058.384, ječmene 747.005, 
ovsa -257.969, prosa 5043, luskovin 67.654, mcuky. 
19.616. 

Slnšno zde nezapomenoutí, že všecko, co bylo do- 
váženo, nezůstalo v Čechách, jako i ne víe, co bylo 
vyvezeno, pocházelo vůbec z Cech. Obchod vnitřní 
arci je velmi silný, aniž by se nám dostávalo udá- 
ní o jeho objemu. 

Průměrné ceny obilní byly v Čechách následu- 
jící: 



126 



Roku 


pšenice 


žito 


ječmen 


oves 




zlatých r. 


i. za měřici 


1861 


3-64 


273 


2-24 


1-40 


1852 


4-34 


3-90 


2-78 


1-49 


1853 


4.64 


3-73 


2-90 


1-61 


1854 


6-16 


5-59 


3-80 


2-10 


1855 


6-18 


5-07 


3-69 


1-71 


1856 


5-56 


4-08 


3-13 


1-68 


1857 


4-36 


271 


2*27 


1-61 


1858 


4-29 


2-67 


2-40 


1-91 


Z obch 


d n í cb 


rostlin nejdfiležitějSi jsou 


len, konopě, 


chmel, i 


řepka, 


kmín, anis a cichorie. 



Len nejvíce pěstuje se jen v pozemcích horních, vý- 
roba obnáší as 198.700 centů, konopě pak 7900 ; 
zapotřebí jest, aby v tomto odvětví nastalo znaSněj- 
ší zlepšení spůsobu pěstování a upravování. Zname- 
nité jest v Ceclfách pěstování chmele na severu (v 
celku as na 1 Om.), zvláště v ódolí Ohře u Žatce 
a okolo Oušťku u Litoměřic ; u Mšena, Road- 
nice, Falkeuova a jinde jen nepatrně ; nejlepší je 
žatecký. Výroba obnáší 4 — 50.000 centů ročně, a 
Čechy mohou celé Rakousko zásobit, avšak chme- 
lařstvi kvetlo jindy více, než za nynější doby. Pě- 
btování řepky vyvinuje se patrně ; r. 1860 vyvozilo 
se přes 300.000 měřic. 

Zrušením svazku poddanosti v Čechách ne> 
málo získalo hospodářství , zvláště malostatkářfi, 
kteří se tím stali svobodnými vlastníky pozemků. 
Žádoucna tedy jen větší příčinlivost 8tatkáí°ů u vy- 
vinování hospodářství vůbec, ale rovněž upraveni 
politických poměrů k usnadnění v upotřebení dvěru 
a zvelebování prostředků spojovacích. V Čechách 
vesměs statkáři hospodaří na majetcích sami, e 
části s rodinou, z Části pomocí čeledi a náden- 
níkův; soustava pachtýř&ká posud jen u skrovné 
míře rozšířena jest. Co do rozsáhlosti statků v Če- 
chách nalézáme velikou rozmanitost : nacházejí se 
zde statky velmi rozsáhlé (na přiklad největší 
Krumlov s 10 Qm. lesu), avšak i pozemky velmi 
malé a rozdrobené. Deskových statkil počítá se 912; 
šestá Část jest jich svěřenských a zvláště největší. Ve- 
liká část statků deskových (přes 500) nachází se 



127 



v drženi šlechty , as v 150 rodinách , mezi ni- 
miž panovnické rodiny : Toskánská, Lippe-ská, Nas- 
savská, Bessokasselská, Lichtenšteiuská, Hohenzol- 
lerská, císař Ferdinand a j. Šlechta nejvíce hospo- 
daří na statcích prostředkem úředníků. Ze statkfi. 
deskových nachází se ostatně 86 v drženi ducho- 
venstva, přes 100 v držení měst, korporací, státu, 
nadací atd., as 200 v drženi udob měšfanskýcb. 

Svéřenství v Cechách vykazovaly r. 1861 zem- 
ské desky 146 v držení 52 Šlechtických rodin, velkých 
statků (přes 200 měr výsevu) jest 2278. Majetuíků grun- 
tů Ck nimž připočteni i majetníci dolů) počítalo se r. 1857 
v Cechách 199.415, počet velmi nejistý, pomocníků při 
hospodářství (a hornictví) 297.285. Výkazy ohledem k 
počtu a velikosti statků podávají se nyní veřejnosti, a 
v kraji Budějovickém (o jiných výkazy ještě ne- 
vyšly) jeví se tyto poměry velkých statků (přes 
200 jiter) jesti '142, malých statků 31.969, z nichž alo- 
diálních od 100—200 jiter 81, od 50—100 : 1837, 
od 25—50 ; 5802, od 10—25 : 4314, od 5-10 : 
2107, od 1—5 : 4623, pod 1 jitrem 11.999. 

Zahradnictví a sadařství není v Če- 
chách na žádoucím stupni. Cibule, bob polní, ze- 
lí, okurky, vodnice, mák pěstují se ovŠem i na po- 
lích, a významné je pěstování Malínského křenu, a 
však zahradnictví jen u Prahy a ua větních stat- 
cích jesti patrnější, ačkoliv téměř a každého dom- 
ku rolnického nalézá ne zahrádka. Zelin se vů- 
bec ještě více vyváží než dováží. Od 1844 do 50 
vyváželo se 177.158 centů, dováželo se 142.497 ;c. 
Sadařství je v Cechách dosti rozšířené a důležité, 
nebo veliké zásoby ovoce se vyvážejí do Německa. 
Počet štěpnic pro mládež vzrostl r. 1860 na 1529, 
v nichž se nachází 385,519 stromků ovocných. V 
zahradách obnáší počet ovocných stromiV 10,594.863, 
na pastvinách a pustých místech 1,755.618, na ce- 
stách a v alejích 2,165.438. Součet všech ovocných 
stromů v Čechách obnáší 14,901. 43«. Nejbohatší 
kraj na ovoce je Litoměřický, kde se ovocný strom 
Četně do polí sází a průměrné na 1 Qm. 44.400 
stromů se čítá. Mimo to připadá ua 1 Qm. v kr. Ža- 
teckém 28.900 ovocných stromů, v Praž. 28.200, v 



128 

Jfřfnském 26.000, v Chrudimském 18.400, v 
Kralobradeckém 17.700, v Boleslavském 12,800, 
v Čáslavském 10.900 , v Bndějovickém 8.700, 
v Plzeňském 7.900, v Táborském 7.600, t Píse- 
ckém 7.400, v Chebském 5.200. NejpatrnějSi jest 
sadařství v dolejSích krajinách Vltavských a Polab- 
ských, kdežto ovocné stromy v alejích a v polích se 
nacházejí a sem tAm hlavní živnost obyvatelftm po- 
Bkytnjí. V dolním Povltaví a Polabí pěstují se 
třeSné, broskve, meruňky, švestky, jablka (nejlepší 
míšeňská). Ovoce se po Labi vyváží do Drážďan, 
do Hamburka, do Berlína a t. d. , bud ferstvé, 
buď sušené. Švestky sušené až do Anglie a do 
Eus. Nejvíce z toho připadá na krajinu Ustskou 
a Děčínskou. Taktéž vyvážejí se odvařené švestky 
jako povidla do vzdálených krajin. Patrné tedy, 
že Cechy vydávají ovoce nad potřebu. Avšak mě- 
lo by 86 povznésti štěpjurstvi k vyššímu stupni, ani 
hospodáři v štěpování, očkování a t d. nehrubě 
se znají a školami aneb přímým poučením málo 
posud bylo získáno. 

Sečtení zvířectva r. 1857 vykázalo stav ná- 
sledující : 



129 



1 






1 t? 

1 Ol 

1 2 

su 


ÍC 'ÍI -* -^ X iM 1= l- O O O 00 >ÍS ~J 

Ti ci M o cv c". ^ Tj- C3 o ■-■: -T 5M o 


OJ 


O 


oc5iOci5eoc<50;n5(NOCioao« 

in -^ O t~ O cr. co » Sí co :c r- 31 u- 

<:ooot-i-í<io»hooooO'^i^'>*oo 

.H ^ 35 « ^ 




3 

2 


e<5 -^ I" o <o 00 >.o c^ cc ^ i~ 55 M c 
t-- la >o o ~ 1- -ri i- o -íi 00 !>• i.-; 

<3i o (M 00 »n -+ — j -t< o o C-: — « 

OOOClíMOOClOOO-^ — Oi-i 
5-1 la o c: t-- Tí( :<í C5 "* 5C -^ o TI 


OJ 

S-. 


o 


•ílt-^rO-^OOOCíííN^-iíMí-it— •— (N 

-fiooot^oi-t^cor-^^í^t^oíc 

«0001COl--0'r-iOQOCOt^rííC>C5 
WOOOO-^SIt-OItHi-icC^^OO 


o 

cí 

00 


2 

1 © 


íN (ři to eo t- o «o o ee »o líí o Ol o 

X (M 1-1 •<* i« ří Ol *J co M Tji .-( 


CC 

C<í 


s 


fřJ 1 II OJ 


OJ 

O". 


1 '3 
1 ^ 


Oí£>OOOJOOkí5t^-*005CCl^» 

eooiíoascoQooťoJiaao — t-cv 
e<5<x>t^O-*coO'-<uíO-i<oic.';i- 

THt^t-lfl-^rJlOi-l.rJ-eaOi-OOa 
OJ 1-ItH ^^rti-l-rlOJ-HT-l 


00 
•s 
>r: 

00 

00 


i 


'"' 0. cq pL, pi, «>N f^ pq t^ M axj H 


1 



j;3u 

R. 1846 počítalo se 168.819 koní (1.353 hřebců, 
86,-26ó klisen, 53.76S valachft, 16.933 hříbat), ine»- 
ků a oslů 226, skotn 1,647.410, 1,409.866 k. bravn, 
94.562 koz a 236.032 prasat. R. 1840 : l.'i0.836 
koní a mezků, 1,012.217 k. skotu a 1,660.370 k. 
bravu, R. 1820: 133.482 koní a mezků, 886.748 
k. skotu a 1,000.966 k. bravu. R, 1805: 164.161 
koni a mezků, 989.204 k. skotu a 1,297.816 'k. 
bravu. 

Mezi koiími bylo r. 1^57: 2.121 hřebců, 96.361 
klisen, .58.546 valachů a 31.540 hřibat(a8 do 3 let), 
mezi skotem 11.230 býků, 064.230 krav a 272.374 
volů, 587.210 telat (as do 3 let). Vesměs připadá 
ua 1 Qm. 



v kraji 


koní 


skotu 


bravu 


Pražském . . 


. 261 


1524 


2083 


BudějovsktiD 


. 95 


2207 


708 


Píseckém . . , 


. 186 


1885 


1.348 


Plzeňském . . 


, 160 


n^r, 


2142 


Chebském . . 


. 59 


1873 


956 


Žateckém . . . 


176 


1705 


2464 


Litoměřickém . 


196 


1965 


700 


Boleslavském . 


. 223 


1875 


1515 


Jičínském , 


. 297 


2210 


863 


Kralohradeckém 


. 305 


2106 


647 


Chrudimském . 


. 347 


2219 


678 


Čáslavském 


. 213 


2037 


1391 


Táborském . . 


. J52 


2202 


1326 


V Čechách . . 


. 199 


1944 


1345, 



7e4lé 

toho 145 koz a Cil prasat. Na koně nejbohatší 
jest tedy kraj Chrudimský, na skot tentýž a na 
brav kraj Žatecký. Drůbeže počítá se as 4,^00.000 
kusů, onlů 106.300. Hodnota dobj-tka v Čechách 
staví se na 63,621.683 zl. (podle p. Czorniga na 
104,648.993 zl.), koní na 12,757.280 zl. (po 80 zl.), 
skotu na 42,332.600 (po 40), bravu na 4,.5ó0.703 
(po 3 zl.), koz na3.SO.600 (po Sj, prasat na 2,93 1.600 
(po 1 2), drůbeže na 400.000 (po O- 10) a vČel (ůl po 3) na 
318.900 zl. Spotřeba píce ohnáSí 128,557.000 cen- 
tů, spotřeba^ stelné slámy 27.3ó.').0O0 centů. Chov 
dobytka v Čechách zůstává jeŠtě pozadu za vyiSimi 



131 



požadavky a skorera jde zpět namístS napřed. 
Velkostatkáři ovšem namnoze honosí se chovem vý- 
tečného dobytka, evelebujíce jej avá^déním plemen 
cizích, alpských, francouzských, holandských a an- 
glických, rozsáhlejším pěstováním piených rostlin 
(na pr. Bedr, svob. pan Riese-Stallbnrg, hr. Oswald- 
Thun Hohenstein, kn. A. Švarcenberk a j.), a chov 
bravu na mnoze je výtečný (k« př. v Pernci), avšak 
n malostatkárů stojí vše vůbec na nižším stupni 
pro nedostatek patřičné píce, následkem zorávání 
rozsáhlejších někdy pastvin, zvláště obecních, za- 
nedbáváním pěstování piených rostlin, a náslt^dkem 
vysokých daní, jež nutí rolníka, aby prodával z do- 
bytka kus po knsu ; nemalá překážka jesli též ne- 
dostatek dobytčích lékařů. Takovým spůsobejii stalo 
se, že jatečného dobytka posnd množství do Cech do- 
vážet 86 muselo z krajin polských. Zádoucno tedy, 
aby přihlíženo bylo více ku vykrmení dobytka ho- 
vězího takými prostředky, jež ostatnímu vývoji ho- 
spodářství nejsou na újmu. Upotřebením odpadků 
z Četných továren stal se v tom ohledu již leckterý 
pokrok. Chov koní v Cechách nejznamenitější je v 
jižních a východních Částech, plemeno je těžké a 
silné, avšak poČet hřebČíren rozmnožen býti musí, 
má-li i v tom odvětví valnějších pokroků docíleno 
býti, neb vyhlášená dvorní hřebčíma v Kladrubech 
arci nestačí, a hřebečni štace nejsou 'vesměs stálé ; 
též nedostatek zvláštního ústavu pro vyučování v 
okovávání pohřešuje se trpce. U Pardubic konají se 
každoročně závody koní a stát k tomu cíli vysazuj© 
ceny, avšak nelze toto pokládat za vydatný prostře- 
ďek ke zvelebeni chovu koní. Chov prasat se značně 
zmáhá a zlepšuje zvláště uvedením plemen angli- 
ckých. Z drůbeže chová se nejvíce hus, tak že n- 
žitek na peří je znamenitý (as 12.000 centů v ob- 
chodu ročně) jako i vývoz jich do severní Evropy. 
Roční výnos živočišných plodin staví se v Če- 
tbách takto : 



8* 



132 



Plodiny 


Množství 


Cena 


Hodaota v penézich 
b1. kr. 


Mléko . . 19,958.150 věder 


1-40, 


27,941.410 — 


Maso skopové 








a koz( 


130 816 centů 


8-40 


1,098.854 40 


Maso hovězí 


888.492 „ 


15-75 


13,993.749 — 


Maso vepřové 








a slanina . 


61.076 „ 


10-50 


641.287 60 


Kůže koňské 








a hovězí . 


191.532 kusů 


8-40 


1.608.868 80 


Kůže telecí 


225.329 „ 


1-70 


383.059 30 


Kůže ovčí a 








kozí . . 


472.832 „ 


0-50 


236.416 — 


Hedbávné zá- 








motky . . 


4 centy 


95'00 


380 - 


Ovčí vlna , 


36.406 „ 


95-00 


3,458.570 — 


Med . . . 


6.870 „ 


16-80 


115.416 — 


Vosk . . . 


2.250 „ 


79 00 


177.750 — 



Úhrnem 49,650.761 — 

Jak z těchto čísel vysvítá, je nejpatrnější po- 
žitek mléka ve spojení s máslem, sýra se málo 
připravuje, ale proslul přede tak zv. Švarcenberský 
sýrj jenž i do Vídně, PeSti a j. se vyváží. 

Náčiní hospodářské vesměs se zlepšuje a zvlá- 
ště na velkých statcích počet hospodářských strojů se 
množí. Hodnota veškerého náčiní hospodářského v 
Čechách staví se na 34,657.126. 

Hodnota veškerých pozemností staví se na 
1.736,085.822 zl., 8 dobytkem a náčiním tedy na 
1,875.391.941 zl. Na zástavu (hypotéky) vydluženo 
294,191.363 zl, převyšuje tedy tento dluh 6. díl hod- 
noty veškerého hospodářského majetku (v Rakou- 
8Ích vůbec převyšuje 7. díl). Vyvažování pozem- 
ností počalo v Cechách 16. srpna 1849 a skončilo 
86 31. října 1853. Veškerý kapitál vyvažovači je- 
vil se na 54,222.182 zl. stř., připadá tudíž na 1 Qm. 
60.057 zl., na 1 žitele 11 zl., poČet oprávněných na 
22.762, povinných na 587,341. 

Ke vzdělávání v naukách hospodářských slouží 
Částečně technika v Praze, pro úředníky hospod. 2 
hospod, školy v Rabíne a Libverdě. Před tím na- 



133 

cházel se v Krumlově soukromý dstav kn. Švarcenber- 
ka. Záležitosti hospodářské zastávají spolky, zvláStě 
c. k. vlastenecká hosp. jednota, vydávajíc časopisy v 
jazyku něm. a českém, pak jednoty krajské e ví- 
cero odbory. 

IV. Průmysl. 

1) Šlechtěni surovin z oboru hornictví. 

A) Šlechtění kovů. Průmysl v železe. 
Nejf^filežitějši tato část průmyslu hornického dosáhla 
v Čechách znamenitého rozkvětu aspfisob taveni že- 
leza kamenným uhlím nemálo jej ještě povznese. 

V obvodu Pražské obchodní komoryje^t 
18 hutí železných; v kraji Pražském: v StraSicIch, 
Dobřivě, Holoubkově, údolí FrantiSkově (v Zbirož- 
ském okr.), v Huti staré a Kadově (v okr. Berounukém), 
v Huti staré (v okr. DobřiSském), v Obecnicích (v 
okr. Příbramském), v Komárově a Jinci (v okr. 
Hořovickém), Nové Huti, Novém Jáchimově a v 
Roztokách (v okr. Křivoklátském), v Kladně (v okr. 
Unhoštskéro) ; v kraji Čáslavském : ve Vlastějovicích 
(v okr. Dolnokráloviekém), v Hedvigsthalu (v okr. Čá- 
slavském), v Ránsku (v okr. Chotebořském) a v 
Polničce (v okr. Přibislavském). R 1857 nachá- 
zely se v nich následující prostředky vzdělavaci : 
20 vysokých hutních pecí, 8 kupolních pecí, 8 pecí 
pndlovacích, 9 p. svářecích, 2 p. žíhací, 30 válco- 
vých strojů, 57 ohňů zkujáovacích a 62 dmychadel 
dílem kovářských a j. Surového a litého železavy- 
ráběno r. 1853: 157.941 centů suroviny a 286.40tj 
ctů. lifiny, r. 1855: 187.249 a 308.865 ctů, r. 1858: 
466.305 clň dohromady. Strojů n vysokých pecí 
bylo r. 1857 21. mezi nimiž 4 parní; dělníků pak 
1638 ; k zknjnění a Čištěni železa sloužilo 16 strojů, 
mezi nimi 3 parní ; dělníků při tom bylo 771 a vy- 
ráběno zde železa r. 1856 za 1.346.049, r. 1857 sa 
1,388 646 zl. stř. Ocel vůbec v Cechách se nevyrábí; 
nejdůležitřjŘí železné výrobky json železo hrubé, 
roztažené, plech bílý a Černý, rozličné' litiny a že- 
lezné nářadi. Prostředni cena za supové železo ob- 



134 

náSela r. 1851 <i zl. 18 kr., r. 1857 H t\. 43 kr., za 
lité r. 1852 6 zl. 13 kr. stř. 

V obvodu Budějovické obchodní ko- 
mory bylo r. 1856 7 huti železných ; v kraji Budě- 
jovickém v Josefsthaln u Chlumce (okr. Třeboňský), 
2 peci vysoké a 1 pudlovací a 6 kladiv vikujňovacich ; 
dělníků 115; výroba: 29.615 centů. Franzenstbal u 
Schwarzbachu (v okr. Planském), a Eugenthal (v 
okr. Jiudřichohrad.) 1 vysoká, 1 kupolni pec, 7 kla- 
div; 62 dělníků, výroba: 7073 centů. Adolfsthal, 
1 vysoká, 1 kupolni pec, 74 dělníků, výroba 24.141 
centů. Theresienthal u Nové Bystrice (v okr. By- 
stírickémj, 1 vysoká pec, 4 kladiva, 31 dělníků, vý- 
roba 8696 centů ; v kr. Táborském : Hermannsthal 
u Kamenice nad Lípou, 1 vysoká pec, 5 kladiv, 21 
dělníků, výroba: 9891 ctů. U Víelniřky (Bienen- 
tfaal) taktéž u Kamenice, 1 vysoká pec, 5 kladiv, 40 
déln., výroba: 6713 ctů. Sv. Gabriela u BeneSova, 
1 vysoká pec, 4 kladiva, 47 dělníků, výroba : 12.295 
ctů. Úhrnem 7 vys. pecí, 390 dělníků, výroby; 
98.324 ctů. 

V obvodu obchodní komory Plzeňské 
bylo r. 1858 10 hutí železných : v kraji Plzeňském 
v Mitrovicích (v okr. Blovickém), 50 dělníků, výro- 
ba 13.063 centů, ve Vrčanech (v okr. Nepomuckém) 
1 vys. pec, t klad., 91 dělu., výroba : 13,500 ctů, 
v Plasech (v okr, Kralovickém), 1 vys. pec, 60 děl., 
výroba: 22.658 ctů, v Horomyslicích (v okr. Roky- 
canském) 1 vys. pec, 37 děln,, výroba: 16.781 ctů, 
v Klabavé (v okr. Eokyc), 1 vys. pec, 74 děln., 
výroba 26.170 ctů, v Sedlci (v okr. Rokyc), 1 vys. 
pec, 2 kupolni peci, 164 déln., výr.: 34.180 ctů, 
ve Ferdinandsthalu (v okr. Hostouňském), 16 děln., 
▼ýroba : 12.942 ctů, v Biasech (v okr. Rokyc), 1 
vys. pec, 75 děln., výroba: 36.906 ctů, v kraji Pa- 
seckém v Zavěšíně (v okr. Blatenském), 1 vys. pec, 
30 děln., výroba: 9847 ctů, v Rožmitálu (v okr. 
Březnickém) 1 vys. pec, 46 děln., výr.: 13.198 ctŮ. 
Úhrnem r. 1868: 10 vys. pecí, 642 (s uhiíin 1306) 
dělníků, výroba: 199.736 centů. Zkujňovánl a éi- 
itění železa dělo se v Plasech (36.799 ctů výr.) v 
Padrti (v okr. Rokyc), 4529 ctů, v Horomyslicich, 



135 

2159 ctů, ve Vrčanech 5000 ctfi, ve VlkýSi (v okr. 
Stnbrském) 965 dělníků, výr. 225.080, v hodnotě 
1,700.640 zl, 6tř., v Břasecb 16.650 ctů, v Klabavé 
4454 ctů, v Kožmitálu 6010 ctů, v Sedlci 2619 ctfi; 
tedy v 9 závodech 302.300 ctů. 

V obvodu Chebské ob chodní komory bylo 
r. 1852 13 železných hutí, vzdělavSích Železné rudy 
z 86 cech. Výroba obnášela as 100.000 ctů suro- 
vého a litého železa. Nacházelo se v nich 65 ha- 
mrů, 13 strojů válcových, 34 pecí pudlovacích a 15 
j. strojů na kované železo, žesť a drát. Počet děl- 
níků udává se na 2500 (i s uhb'ři). 

V ob v. Liberecké ob chodnické komory 
nalézají se 2 železné hutě: v Eugenthalu (v okr. 
Semilském), 1 vys. pec, 2 kupolni peci, výroba r. 
1866: 8724 ctů, v Rosahiitte u Zdobnicích (v okr. 
fiychnovském), 1 vys. pec, 1 kup. pec, 7 hamrů, 
výroba: 4300 ctů. Veále nich připomíná se jeSté 5 
hamrů v rozličných krajinách. 

VeSkerá výroba surového a litého železa v Ce- 
chách obnáší tedy roČuě as 580.000 ctů, a však ne- 
fitačí potřebě, tak že značné množství z ciziny do- 
vážíno býti musí. Tato důležitá část domácího prů- 
myslu zasluhuje co nejvíce ustavičného namáháni, 
zvláště zavedením lacinějšího paliva, nežli je uhlí 
dřevěné, a zvelebováním prostředků komunikačních. 

Výroba košár en obnáší ročně as 160.000 kos, 
65.000 srpů a 45.000 řezacích nožů. Drátu se vy- 
rábí as za 150.000 zl. stř. Zhotovování hřebíků a 
cvoků jest velmi rozsáhlé v okresích Hořovickém, 
Zbirožském a Příbramském; r. 1856 počítalo se 188 
hřebařů a 30 cvoČkářů, rozličných hrebiků se zho- 
tovilo 18.336 ctů za 329.992 zl. stř., cvoků 1658 
ctů za 49.740 zl. stř. Zboží toto vyváží se do Mo- 
ravy, Rakous, Haliče, Uher a do podunajských kní- 
žectví. Železné lžíce a plechová zrcadla zhoto- 
vuji se u větSím množství v Kudohoří, zvláště v 
okolí Blatenském u Božího daru (as '/.^ n.il. zrcadel 
a 300.000 Ižic ročně), čímž se 120 mistrů obírá. 
Znamenitá je též výroba jehel v Karlových Varech 
& okolí, jehly tyto prodávají se co anglické. Výro- 
ba zbrani ve Vejprteeh (v kraji Žateckém v okr. 



Í36 

PříseSnickém), ačkoli klesající, eráru každoročně do- 
sti snačné množství střelných zbraní poskytla. V 
Praze proslula jedna firma y dělání zbraní, ježto 
do tureckých zemí, do Rus, Švédska a Dánska vý- 
roby své zasýlá. Přehled veSkerých závodů aa vý- 
robky železné jesti pro b. rok následující : sléváren, 
tavíren, železáren a plecháren počítá se úhrnem 85, 
z nichž v kraji Plzeňském 21, Pražském 17, Cheb- 
ském 15, Žateckém 7, Budějov.. Táb., Čásl. po 6, 
v Jičínském 4, Kralohrad. 2 a v Píseckém 1 ; závody 
na vyrábění nádobí smaltovaného 2 (v Nov. Jáchi- 
mově a v Komárově v kraji Pražikém) ; zhotovováním 
železného a ocelového zboží zabývá se nejvíce men- 
Sí průmysl, na vyrábění hřebíků zvláště 4 větSí zá- 
vody vBudéjov., Žat., Pražsk. a Litom. kraji; zhoto- 
vování kos, srpů, pil, lopat atd., jest rozsáhlejší v 
Chebském, Budějov., Bolesl. a Plzeňském kraji. Že- 
lezovárna a továrna na smaltované ná- 
dobí v Novém Jáchimově vyrobila roku 1856: 
16.607 clů železn. nádobí (289.100 zl. stř.), jež se 
prodává až do Turecka ; dělníků bylo 298. Továrny 
na stroje a na dovozovací prostředky ealo- 
žily se v Cechách teprv za novějších dob, a aČkoB 
výroba jejich nestaří potřebě domácí, nicméně toto 
odvětví piůmyslu v Cechách mezi zeměmi rakou- 
skými první místo zaujímá. V Praze nyní počítá 
se 16, v Karlině 5, na Smíchové 2, na venkově 35 
továren. V okresu Pražské obch. komory bylo r. 
1856: 15 továren, z nichž 6 mely železolijny a 2 
zhotovovaly železniční vozce, 4 pak hospodářské 
stroje. 10 jich bylo v Praze, ostatní v okolí Praž- 
ském. Dělníků bylo 1656. Hodnota výrobků ob- 
nážela 3,365.000 zl. stř., odbyt zasahal do rakou- 
ských zemí a i do Rusi. Litého železa domácího 
spotřebovalo se jen '/g, ostatní bylo nazvíce Skotské. 
Vyjma stroje výkonné, pak stroje pro papírny, prá- 
delny, tkárny a tiskárny skorém všechny stroje zde 
se zhotovují. Nemalá je také výroba nespalných 
pokladnic. Zvlažte se povznesla výroba strojů ho- 
spodářských, ačholi jí v tom nastala nemalá koa- 
kurence v mechanických dílnách železných hutí a 
cukráren. Železničních vozců zhotovuje se roSnS 



137 

přes 1000 a závody Pražské v tom konknrají šťa- 
stně 8 cizozemskými. Jedna z Pražských továren a 
jedna v Kralupech zhotovují železné lodě. 

V obvodu Budějovické obch. komory 
nacházejí se 2 továrny na stroje, jedna v Zlaté Ko- 
runě (v Kruml. okresuj) a v Theresienthalu u Nové 
Bystřice, v nichž pracuje 58 dělníků. 

V obvodu Liberecké obch. komory bylo 
r. 1856 6 továren na stroje: v Liberci, v Haben- 
dorfu, v Harzdorfu (v okr. Libereckém), v Franzen- 
dorfu (v okr. Jabloneckém), v Tannwalďu a v Chlum- 
ci; úhrnem ')36 dělníků. Vedle toho zhotovováním 
strojů a částek jejich obíralo se 135 podnikatelů s 
286 dělníky. Hodnota veškeré výroby stavěla se 
na ^ mil. zl. etř. Ostatně v prádelnách a tkárnách 
v Liberci, v Neuwaldu, v Smržovce a v Svarově 
jsou větší mechanické dílny (140 děln.), které as za 
I mil. strojů zhotovují. Znamenitá je výroba fešá- 
ků. Ze všeho toho patrno, že průmysl strojnický v 
Cechách vysokého stupně dosáhl, avšak vyjevilo se 
přání, aby továrny nebažily po tom, příliš muoho 
spůsobů strojil vyráběti, nýbrž aby zvláštní obory 
Činnosti sobě vyvolily. Měďárny a válcovjny na 
mě(J se r. 1850 počítaly 3: v Libni, v Záběhlicích a 
v Kamenici (v kraji Pražském), tvto vyráběly 45Ó0 
ctů zboží (za 382.500 zl.); dělníků bylo 30. Pie- 
teniny drátové zhotovují se nejvíce v kraji Li- 
toměřickém. Měděné a mosazné zboží zhoto- 
vováno bylo v 5 továrnách (v Praze 3, v Karlině a 
Čáslavi) za 363.000 zl,, zvláště pro cukrárny a vi- 
nopalny. Zlatého a stříbrného zboží nej- 
více poskytuje Praha (4 větší závody), jehož hodno- 
ta r. 1855 udána byla na 950.000 zl. Značný je 
průmysl v hudebních dechových nástrojích 
v Králové Ilraílci, kdežto r. 1856 15 dělníků zaměst- 
náno bylo a 400 kusů nástrojů za 10.000 zl. stř. 
se zhotovily. Bronzové a jiné skvosty (quin- 
caillerie) vyrábějí se v Jablonci, v Josefově, v Mi- 
knlášovicíťh, v Petrovicích (v kraji Litom., okr. Cha- 
bařovickém), v Liberci, v Ž.indově (v okr. Cesko- 
Lipském), v Tisó (v kr. Litom. okr. Děčín.). V zbo- 
ží hodinářském připomenouti dlužno zvláště Pra- 



138 

ha 8 několika diloami na hodinj astronomické ii 
kyvadelní. 

/>') Výrobky porculánové, kamenínné 
a hliněné. A6 by zábodno bylo, aby ee při lomto 
odvětví průmyslu více na děleni práce dbalo, nic- 
méně Cechy v něm předčily ostatní zemé Rakouské, 
tak že zvláště v zboží kameuinném a porcalánovém 
Cecby větší řást Rakouska opatrují a též mnoho vyvá- 
žejí. R. 1861 počítalo 66 v Čechách 29 továren pro 
vyrábění porcnlánu a kameniny, zvlášt v Chebském 
kraji (14 závodí). V obvodu Pražské obch, komory 
továrna na Smíchově založená r. 1841, pracovala r. 
1856 B 1 parním strojem, 60 kolotoČmi, 5 pecmi vy- 
palovacími a 20 pecmi muflovými, 250 dělníků. Vý- 
robky za 200.000 zl. Továrna na zboží siderolitbové 
v Karlině (založ. r. 1855 s 10 koIotočmí, 36 dělnSkfi, 
vyrábí nejvíce skvostiny, r, 1856 za 12.000 zl. To- 
váren na hliněné zboží a strojené cihly počítáno 
čtvero (ve Vysočanech, v Lahovicích a v Strnadě v 
okr. Zbraslavském a v Kladně) s 230 dělníky. Vý- 
roba za 58.519 zl. (1857). Cihelen bylo na konci 
r, 1856 412 s 1860 děln., a výrobou 46,504.150 cihel 
a tažek a 846.635 kusů trativodů za 497.096 zl., k 
Čemu továrny přispěly ještě 48,354.150 kusy cihel 
a tašek, a 1,186.635 trativodů za 533.586 zl. Hrn- 
čířů bylo 432. V Janovicích Uhlířských je továrna 
na zdravotní nádobí ledecké (r. 1856 za 4800 zl.). 
V Kolíně zhotovují se hliněnky (za 1500 zl.). Vý- 
roba vztahuje se na kamna, nádobí pro továrny che- 
mické, varné náčiní, mosaikové cihličky, trouby vo- 
dovodní, trativody a cihly všeho druhu. V obrodu 
obchodní komory Plzeňské jest 5 továren: ve VSe- 
rubech (v okr Kdyňském) s výrobou 1000 ctů ka- 
meniny, v Plzni, 8 výrobou hliněného zboří za 30,000 
zl., v Bajrekn (v okr. Nýrském) na kameninu (za 
2400 zl.), v Klenci (v okr. Domažlickém) na kame- 
ninu (za 10.000 zl.) a v Ždanově u Domažlic na 
porculán (za 2500 zl.). Dělníků bylo r. 1858 79. 
Téhož roku pocítilo se 371 cihelen. Hrnčiřství v 
Plzeňsku je slovutné. V obvodu obch. komory Li- 
berecké bylo r. 1856 392 cihelen 8 výrobou 60,789,306 
k. cihel 483.635 k. trativodů za 900.000 zl. a a 



1444 dělníky. Hrnífřů bylo 355. Skvostnější hli- 
něné zboží vyrábělo se v 7 továrnách (3 v ٧tí, 1 
v Unífíně v okr. Chabařovickém, 1 v Podmoklích a 
1 v Horním Grnntu v okr. Děčínském a v Tepli- 
cích) s 330 děln, ; výroba óuSO ctfl za 150.000 zl. 
Výroba z porcnlánu a z kameniny v 7 tov. je nepatr- 
nější (97 děln.) V obvodu obchodní komory Budě- 
jovické byly r. 1856 2 továrny na kameninu, 1 v 
Budějovicích (100 děln.), výroby jsou výborné, por- 
cnlánu podobné (porcelaine plaquée), a v Týnici n 
Benešova (s 18 děln. a výrobou za 5200 zl.): cihelen 
bylo 187, hrnřÍTŮ 341. Znamenitá je výroba porce- 
lánu v obv. obch. komory Chebské. Bylo tam r. 
1852 10 továren s 1800 děln. Výrobky konkurují 
flíastně s francouzskými a anglickými. 

C?) Výrobky skelné. Tato větev průmyslu 
náleží v Čechách k nejstarším, ale i k nejvyvinu- 
tějším a české výrobky zaujímají přední místo ne- 
jen mezi výrobky ostatních zemí Rakouských, nýbrž 
i celé země vůbec. Někdy nemělo se české sklo co 
báti konkurence na trhu světovém, nyní však pro dra- 
hotu zvláště paliva a drasla pak i pro nevšimání-si 
nejnovějších oprav cizí země na mnohých místech če- 
ské výrobky zvláště hrubší vytiskly. V Čechách ve- 
směs rafinování skla neděje se ve skelných hutích, 
nobrž zvláštní rafinérové a kopci další šlechtění su- 
rových výrobků obstarávají. Skelných huti počíti 
86 nyní v Čechách 115, z nichž v kr. Plzeňském a 
Chebském po 18, v Píseckém 16, v Čásl. 15, v Li- 
tom. 11, v Budějov. 10, v Tábor. 7, v Bolesl. 6, v 
Chrnd. 5, v Jičín. 4, v Pražs. 3, v Král. a Žat. po 
1. Dílen, v nichž se Čistí a spracuje sklo, počítá se 
větších a menších 110, z nichž největší Část nachá- 
«í se v kraji Litom. v okresích Hajdském a Cesko- 
kamenickém. V obvodu obch. komory Pražské nej- 
rozšířenější jest výroba v Čásl. kraji. R. 1855 na- 
lézalo se tam 19 skláren s 20 pecmi, z nichž 16 
duté skelné zboží, 2 tabulové, 1 pak obojí vyráběly; 
jen málo jich zřízeno na topení nhlím. Dvě z nich 
měly vlastni brusírny, ostatní zasýlaly sklo k šlech- 
těni severočeským rafinérům. Dělníků bylo 750. 
Výroba na počátku r. 1855 : Surového dutého skla 



140 

25.220 hutních tisíců, tabalovébo skla 28.000 sva- 
zků, v hodnotě 6.32.000 zl. (i s rafinováním). Bra- 
BÍren bylo 7 s 180 dělníky, V obvodu obch. kom. 
Plzeňské výroba skelná je znamenitá v krajích Pl- 
zeňském i Píseckém, nejvíce v krajinách lesnatých 
pohraničních. R. 1858 počítalo se 35 fabrik pro 
výrobu a rafinování skla, v nichž bylo 2330 dělní- 
ků. Peci bylo 39. Staniolu poskytovala 20 ctů 1 
fabrika v Sušickém okr. Znamenitá je továrna oa 
lité sklo zrcadelné v Elisenthaln. V obvodu obch. 
komory Budějovické bylo r. 1853 13 skelných hutí 
(r. 1851 jeSté 16); vyrábí se jen hrubší zboží duté 
a tabulové, čistějSí a brouíené sklo jen v okolí Novo- 
hradakém a Chvalfiinském. Dělníků bylo 699. V 
obvodu obchodní komory Liberecké vyrábělo se r. 
185G surové sklo v 10 sklárnách a 1 fabrice (3 v 
Bol., 3 a 1 fabr. v Jičínsku, 1 v Kralobr., 3 v Li- 
tom.). Dělníků bylo 598. Peci roztápěcích počítalo 
86 14. Výroba obnášela r. 1856: 32.676 ctů (408.756 
zl. str.). Fabrika se nachází v Novém Světě. Rafi- 
nováni skla se dělo na 22 místech, vesměs v okre- 
sích Kamenickém a Hajdském. Dělníků bylo 9970. 
Domácí průmysl v tom odvětví je znamenitý. Zr- 
cadla se zhotovují v 1 továrně v PirkStejně (v okr. 
Haidském), r. 1856: 143 dělníků, výr. 7800 kusů 
(1200 ctů) za 80,000 zl. Výroba skelných quin- 
caillerií zvelebena v r. 1852 zvláště v okresích 
Jabloneckém a Tannwaldekém. Zaměstnáno bylo 
r. 1856: 515 samost. mistrů, práce jsou nejvíce do- 
mácí (asi 14.690 déln.); výroba obn. as 50.000 ctů 
v hodnotě as 2,570.000 zl. stř. V obvodu obch. ko- 
mory Chebské bylo r. 1851 8 skláren a 2 to v. na 
zrcadla, as 300 dělníků s rodinami svými bylo za- 
městnáno. — Připojujeme zde nenepatrný průmysl 
šlechtění granátů v Světlé a okolí, kde byly r. 1856 
4 brusírny a hlazení polodrahokamenů v Turnově a 
okolí, ježto as 600 dělníkům zaměstnání poskytuje 
(výroba za 80.000 zl.) ; v Karlových Varech pak o- 
zdobué zbo%i z kouarce. 

D) Výrobky chemické. Toto odvětví zvlA- 
Stě za posledních let, nemálo se zvelebilo. Nyní po- 
íítá se v Čechách 106 minerálních závodů a tová- 



141 



ren na lučební a barvinné výrobky, nejvíce v 
kraji Plzeňském a Pražském ; v Plzeňském '68, v 
Pražském 26 (v Praze vedle toho 11), v Chebském 
12, v Litom. 8, v Žat. 5, v Bol. a Budéj. po 4, v 
Jičín. 2, v Chrudim, a v Čásl. po 1. V obvodu 
Pražské obchodní komory byly roku 1856 2 mine- 
rální továrny: v Lukavicich a v Chrudimi s 
58 děln., kde se vyráběly skalice železná (za 90.500 
zl.), síra, strojená sádra a j. za 346.900 zl. v Schwarz- 
tbalu u Nezabudic (v okr. Křivoklátském) na stro- 
jeBou sádru s 13 dělníky ; pak továrny na oleum v 
okresích Zbirožském a Rakovnickém s 28 dělníky 
(5684 ctft oleum a 4462 ctů caput mortuum). Vý- 
robky lučební poskytovalo 16 továren nejvíce v 
Praze s okolím (veškerá hodnota kyselin, žiravin, 
kysličníků kovových, solí a j. 1,434.980 zl,). Vo- 
sku pečetního vyráběno v 5 dílnách as 600 ctů, 
strojených mrvin v 8 établ. as 22.000 ctů, 
klej ovin. Škrobu, lacogomň vyráběno v 3 tov. 
za 38.376 zl. a bar vin v 10 tov. za 236.000 zl. 
V Budějovicích nachází se proslulá továrna na t u ž k y, 
v níž ročně 100 dělníků vyrábí okolo 500.000 tuctů 
tužek (tuha pochází z okolí Krumlovského), z r. 
1856 tatéž továrna zhotovuje tužky barevné. V Jin- 
dřichově Hradci je továrna na draslo (blausaurer Ká- 
li), výroba obnášela r. 1856 800 ctů. Znamenitá 
továrna na výroby chemické v Ústí, která poskytla 
do polovice r. 1858 výrobků (kyselinu sirnou, solnou, 
dusičnou, vápno chlorové a sodu) za 126.000 zl. Velmi 
rozsáhlé jest toto odvětví průmyslu v obvodu Pl- 
zeňské obch. komory, kde se 19 továren nachází, a 
to v Chotině, v Lobezi, v Hromicích, v Býkově, v 
h. Bříze, v Lipovicích (vesměs v okr. Plzeňském), 
ve Prakovieích, v Kamenci, v Kříši, ve Vranovicích 
v Břasech (v okresu Rokycanskěm), v Kozojedech 
(v okr. Kralovickém), v Kázňově (v okr. Manětín- 
ském), v nichž r. 1856 as 400 dělníků zaneprá- 
zdněno bylo. Fabrik na vyrábění rozžehadel a 
jiných zápalných prostředků počítá se nyní 
v Cechách 27; v Plzcň-ikém kraji 6: v Chodově, 
Kolovči, Plzni, Schoatbalu, l>-jma*licích a v Černo- 
ífné ; v LitoměřicLéiu kraji 3 ; v Ústi, Teplících a v 



142 

Cvikově ; v EolealavBkéra kraji 3 : v Benátkách, Mla- 
dé Boleslavi (2) ; v Chebském kraji 3 : v Bergfaauseln. 
v Karlových Varech a v Starém SedliSti ; v líralo- 
hradecku 2 : v KySperkn a v Bredovce ; v Chrudím- 
sku 2 : v Chrasti a v Heřmanově Městci ; v Jičínsku 
2: v Nové Páce, v Trutnově; v Pražském kraji 2: 
na Smíchově a ve Vysočanech ; v Budějovická 1 : v 
Budějovicích ; v Zatecku 1 : v Chomutově ; v Tábor- 
sku 1: v Nové Bystřici, a v Písecku^l : v Sušici. 
RoEŽehadel (sirek J vyrábí se v Cechách ročné 
nejméně 10.000 milionů (za 1,500.000 zl. stř.) a spo- 
třebuje se k tomu as 6000<* dříví. li. 18óG bylo v 
obv. Pražské obch. komory 5 továren, (v KarHně, 
ve Vysočanech, v Kostelci n. áernými Lesy, v Clira- 
sti a v Heřmanově -lěstci s 782 děln. ; výroba ob- 
nášela 1,120.000 rozžehadel (za 108.000 el.), z nichi 
nejvíce bylo sirkovaných ; v okresu Budějovické ob- 
chodní komory byly r. 185G 2 továrny (v Buděj, a 
v Zlaté koruně) s 480 děln. a výrobou as 1500 mil. 
kusů, nejvíce obyíejné zboží. V obvodu Plzeňské 
obch. komory bylo 6 továren : v SuSici, v Plzni, 
v Domažlicích, v Cernošíné (v okr. Stříbrském) a v 
Kolovči (v okr. Kdyňském) s 966 dělníky. Zápal- 
ky (kapsle) zhotovují se u Prahy v 1 továrně, první 
na pevnině evropské (mimo Francii), dělníků bývá 90 
— 100, výrobnost obnáSí 600 mil. kusů, za níž však 
skutečná výroba Bvláště ^a posledních let znavně po- 
zadu zůstala. Továrny na s v í č k y a*m ý d 1 o nacházejí 
86 v Karlině a v Zbraslavi (2700 centů svíček. 
7000 ctů mýdja, 1800 ctů elainu aa 354.800 zl.). 
V severních Cechách je 1 továrna ve Frídlandě. 
Plynárny jsou v Karlině, na Smíchově a v Te- 
plicích. 

2. Šlechtění surovin z oboru polního ho- 
spodářství. 
. A) Tekutiny kvaSené a lihoviny. Pivo- 
várů bylo v Čechách r. 1860 1040 (1859: 1045), 
vařeno bylo r. 1860: 4,424.744 věder piva. Největfií 
pokrok ukázal se tu v obvodu obchodní komory Pl- 
zeňské za posledních let a Plzeňské podkvasni pivo 
vždy většího uznání dochází. Továren na vyrábění 
líhu počítá 86 nyní na venkově 114. Vinopalen 



143 

bylo v Čechách r. 18G0: 566 (r. 1859: 589). Ko- 
řalky v Čechách vyrábělo se r. 1856: 403.017 vě- 
der (za 6,173.414 zl.), r. 1857: 465.749 věder, r. 
1858: 753.955, r. 1860: 946.102 věder. Znamenitá 
je též výroba likérů a rosole k. 

B) Vyrábění cukru z buráku. Toto od- 
větví stojí v Čechách na vysokém stupni a jest 
nejznamenitějším zástupcem hospodářského průmy- 
slu. První pokusy vyrábění cukru z buráku v Če- 
chách děly se na panství Hořovickém r. 1802 a z 
rafinerie Zbraslavsko vySel první v tuzemsku vyro- 
bený cukr. Značnějšího vývinu došla výroba od r. 1810 ; 
r. 1830 počítalo se již 39, r. 1845 46, r. 1860 
pak 60 továreu (z nichž bylo r. 1858 30 v obvoda 
obch. komory Pražské), vnichž se téhož r. 2,125.5.38 
ctů čerstvých buráků .spotřebovalo a 644.183 ctň 
výrobků cukrových vytěžilo. Fabrik na vyrábění 
cukru z buráku počítá se nyní v Čechách 64: 
v Pražském kraji 18: v Úžících, Cakovicích, Horo- 
měřicíeh, Zbraslavi, Líbeznících, Mratíně, v Studňo- 
V8Í, Rokosce, Rusíně, Slaném, na Smíchově, Zvole- 
něvsi, Doleních Beřkovicích, Vodolce, Osově, Vyso- 
čanech, Jizfifském, Vtelně a v Zdicích ; v Čáslav- 
sku 14: v Čáslavi, Ilostačově, Kutné Hoře, Liblicích, 
Milčicích, Nových Dvorech, Peckách, ř'iIipově, Při- 
bislavicích, Ratiboři, Sadské, Zehušicích, Vrdech a 
ve Žlebech ; v Jičínsku 9 : v Bělohrade, N. Bydžově, 
Chlumci, Libňovsi, Oboře, Slivovicích, Smidarech, 
Třebovéticích a ve Vysokém Veselí; v Žatecku 7: 
v Bílině, Chlumčanech, Duchcově, Údlicích, Peruci, 
Postoloprtech a Krásném Dvoře; v Litoméřicku 4; 
v LovoHÍcich, ilartinévsi, Sulejovicích a v Třmících; 
v B'>leslav8ku 3: Doubravicích, Lysé a v Ronově, 
v Králohradecku 3: v Králové Dvoře, LedČi a v 
Opočně; v Plzeňsku 3: v Jirné, Krimicích a v Měčí- 
né; v Chrudimsku 1: v Slatinanech ; v Táborgku 1: 
v Konopišti ; v Písecku 1 : v Blatné. Továrny, v 
nichž se r. 1850—1860 spotřebovalo přes 140.000 
ctů buráků byly následující: v Cakovicích, v Čá- 
slavi, v Doleních Beřkovicích, v Krásném Dvoře, ^. 
LibňovHi, v Postoloprtech, v Duchcově, ve Vrdech, 
ve Vysočanech a v Kutné Hoře. 



144 

C) Olejnictvi za poslední doby znamenitS se 
povzneslo, a vždy ještě počet olejen roste. E. 1861 
počítalo se v Cechách 49 olejen, a tov. na čištěni 
oleje (5 v Praze, 4 v Karlině, 1 na Smíchově, 39 
na venkově). R. 1858 počítalo se 11 závodů větSich 
a 13 menších na olej řepkový, v nichž se olej nejen 
lisuje nýbrž i čistí, 26 lisů poskytlo olej lněný. 
R. 1855 — 57 spotřebovalo se 150.934 měřic řepky, r, 
1856—57 262.085 měřic; oleje řepk. pak vyrábělo 
se r. 1857 64.061 ctů za 2,130.628 zl. Vedle toho 
jest vyrábění pokrutin jako píce pro dobytek (r. 
1856—7 101.550 ctů) důležité. Lněného oleje do- 
bylo se as 60 ctů (r. 1857) a 7000 ctů pokrutin, než 
odvětví toto klesá. 

D) Výrobky lněné a konopné. Tato vě- 
tev průmyslová náleží k nejstarším v Cechách a byla 
někdy u nás velmi důležitá, avšak nepříznivé okol- 
nosti, k čemuž hlavně přičísti dlužno konkurenci 
bavlněných výrobků a nevšímáni si pokroků techni- 
ckých, působily, že nyní více méně výroba klesla, 
co do hojnosti a jakosti. Lnu a konopě v Čechách 
ročně vyrábí se 200.000 ctů. Rosení Inu je dosti 
nedokonalé. R. 1858 bylo v Cechách 9 rozsáhlej- 
ších prádelen lnu s 60.000 vřeteny ; ruční práce 
vždy více ubývá. Poměry tkalců se poněkud zlep- 
šily, fabriční práce nechopila se posud tkání lnu. 
Bělení a upravování jest ještě pozadu. Větších prá- 
delen na přízi lněnou počítá se nyní v Čechách 14. 
V obvodu obch, komory Pražské provozuje se tkáni 
hlavně v okresích Ustském (n. Orlicí), Landškroun- 
ském, Poličském, Skutečském a Hlinském, nejvíce pro 
potřeby vojska, V obvodu obch. komory Plzeňské 
připomínáme továrnu v Domažlicích, kde se tkalouny, 
a závod v Klatovech, v němž se prádlo 300 dělni- 
cemi za 60.000 zl. zhotovuje. Tkalců bylo r. 1858 
416. V obvodu obch. komory Budějovské je závod 
na močení lnu v Zelnavě, kde se ročně několik ti- 
síc ctů lnu močí ; v Schwalbenhofu u Krumlova na- 
chází se prádelna na len, kdež r. 1856 160 děln. 
zaměstnáno, a 3000 kop příze vyráběno bylo. V 
obvodu obch. kom. Liberecké nachází se továrna na 
močeni lnu v Děčíně. Ručním předením Babývá 



145 

86 as 15.000 lidí, avšak i tu ubývá; za to povzne- 
slo se fabričui předení zvláfitě od r. 1852, tak že 
r. 1856 bylo 9 továren nejvíce v okresích Tratnov- 
ském a Vrchlabském ; vřeten počítalo se 50.920, 
dělníků 2885, výroba obnáSela 85,529 kop příze 
(hodn. 2,812.918 zl. stř.). Truchlivý jest ale stav 
tkalců, tak že nejednou dobročinnost valně vypomá- 
hat musela. R. 1856 spočítáno 30.373 stávku tkalc. 
8 výrobou 1,524.455 kusů (za 20 mil. zl,) zvláSť v 
kraji Jičínském, kdož na 11 obyv. připadá 1 tkadlec 
a na každý třetí dům 1 stávek tkalc. Nití lně- 
ných vyrábělo se r. 1856 v 13 továrnách 376 děln. 
889 ctů (za 89.980 zl.) a ruční prací v 1260 rodi- 
nách za 1,401.120 zl. atř. Hodnota veškeré lněné 
výroby v Lib. obch. okr. obnáší ročně přes 24 mil. 
zl. Fabrik na vyrábění nití počítá se nyní v Če- 
chách 21, z nichž 20 v kraji Litoměřickém: v Ar- 
nolticích (Arnsdorfu), Giirtenu, České Kamenici (2), 
Mikuiášovicích, Schonbůchlu (2), Schonfeldu, Krásné 
Lípě (10), Steinhiiblu a t Senově kamenickém, 1 v 
kraji Boleslavském v Rynovicích. Provazníků bylo 
r. 1856 254. V obvodu obch. komory Chebské vý- 
roba lněná skorém docela zanikla, v Rudohorí udr- 
želo se málo výnosné dělání krajek, ježto dříve 
mnohem rozsáhlejšímu odbytu se těšily. Bílení děje 
se v největší Části nadzmíněných továren, pak v de- 
síti zvláštních závodech (v Jetřichově, ve Vrchlabí, 
v Jablonci, Mimoni, Mikuiášovicích, Ilořejšim Vrch- 
labí, na OÍivetíně, u Broumova, v Nové Páce, v Po- 
řičí v Trutnovsku a v PořiČí u Rychnova, taktéž 
ale v cizozemsku). 

E) Výrobky bavlněné. V tétéž míře, ja- 
ko výroba lněná v Čechách klesla, zvelebila se vý- 
roba bavlněná a předčila co do rozsáhlosti a do vý- 
bornosti výrobků, zvláště v perkalínech, batistech a 
kartounových šátcích, ostatní země rak. mimo dole- 
ní Rakousy. Prádelen na bavlněnou přízi jest 
nyní v Čechách 103, z nichž 34 v Boleslavském, 
18 v Litoměřickém, 16 v Chebském, 9 v Zateckém, 
1 v Pražském (1 v Karlině a 1 na Smíchově), 6 v 
Táborském, 5 v Jičínském, 4 v Kralohradeckém, 1 
v Chrudimském, 1 v Čáslavském a 1 v BudSjovi- 
Čechy. 9 



146 

ckém kraji se nacházejí. Továren na bavlněné 
látky je nyni v Čechách as 300, z nich v8ak mno- 
té vyrábějí též lněné a vlněné látky. V obvoda 
obch. kom. Pražské, nacházelo se r, 1854 7 přáde- 
dělen (na Smíchově, v Slaném, ve Velikých Loho- 
vících v okr. Zbirožském, v Berouně, n Sv. Ivana, 
v Loděnicích a v Kntné Hoře) a 71.300 vřeteny a 
1307 dělníky. Rredou se nejvíce žísla 16—52, jen 
v 4 závodech také barchánová příze (č. 4 — 10). Vý- 
roba obnáSela as 20.000 ctů (za 1,375.000 zl. stř.). 
V obvodu Pražské komory počítalo se r. 1854 1936 
ručních stávku a 150 strojnických (na Smíchově). 
Tisk kartounů a to látek na Sáty děl se r. 1854 v 
závodech (v Praze, 2 na Smíchově, v Karlině, v 
Holešovicích u Prahy a v Libni) 1281 dělníky s 
roční výrobou as 350.000 kusů po 55 vid. lokt. a 
20.000 kusů muSelínů a batistů; tisk kartounových 
Šátků v 8 závodech (5 v Praze, 1 v Bubenči, 1 v 
Kutné hoře, a 1 v Chrudimi) 1.071 dělniky s vý- 
robou 360—390.000 tuctů šátků a 2000 kusů kar- 
tounů po 50 v. lokt. Hlavní sídla průmyslu bavl- 
něného nacházejí se v obvodu Liberecké komory. 
R. 1809 založena první prádelna v Liberci, r. 1846 
počítalo se 43 prádelen s 161.642 vřetenv, r. 1850 
181.000 rřet., r. 1852 182.622, r, 1866 42 prádelen 
8 256.605 vřeteny. Surové bavlny upotřebováno 
během r. 85.509 v, ctů, výroba obnášela 73.136 
ctů (č. 1—160), dělníků bylo 5037. V Boleslavsku 
bylo 25 (v okresu Libereckém 5, v Chrastavském 3, 
ve Friedlandském 2, v Tannvaldském 7, v železo- 
brodském 1, v Jabloneckém 7, v Litoměřic. 15 prá- 
delen (v okr. Děčínském 3, v Benešovském 7, v 
Cvikovském 3, v Haidskéra 2), v Jič. (v okr. Vrch 
labském) a v Kralohradeckém po 1 (okr. Náchodském). 
Tkání bavlny provozovalo se r. 1856 v 48 továr- 
nách 2175 mistry (84.638 dělníků), nejvíce v kraji 
Jičínském, kde na 15 obyv. aneb 2 domy připadá 
1 stávek tkalcovský. Vyrobilo se t. r. 1,52(1.800 
kusů (za 20,000.000 zl. stř.). Tisk bavlnou obsta- 
ralo t, r. 25 větších závodů s 3893 déln. a několik 
menSích s 6500 dělníky, nejvíce v kraji Litomě- 
řickém (17 záv.) a v Boleslavském (7 íáv., největíl 



417 

v Kosmonosich s 800 děln.). Barvíren nití na čer- 
veno bylo v obvodu Libereckém 5, vesměs v kraji 
Litoměřickém, největSí v Liudavé v okresu Haidském, 
Bělení dělo se v 10 větších závodech, 9 z nich je 
v Jičínském kraji (4 ve Vrchlabí), mimo to 199 
živnoatníků ; r. 1856 bělilo se 223.545 kasů zbo- 
ží bavlněného a 60.718 kusů zboží lněného v to- 
várnách úhrnem as 50.000 a 130.000 kusů. Tka- 
lóunkářství jen v Litoměřickém kraji je důleži- 
tější (4 větSí závody s 692 dělníky a 81 živnost- 
úíků). V obvodu obchod, komory Plzeňské toto od- 
větví průmyslu zastoupeno jen tkalounkářstvím v 
Domažlicích, kde se 7 větších ZíLvodů nachází a 
menším závodem na bavlněné látky v RonSperku. 
Odbyt páčí se na 60.000 zlatých, počet dělníků ob- 
nášel r. 1856 přes 950. V obvodu obch. komory 
Chebské počítalo se r. 1851 10 prádelen, nejvíce v 
kraji Chebském, v okr. Chebském,^ Falknovském, 
Kraslickém, Karlovarském, pak v Zatecku, v okr. 
Chomut.) s 149.940 vřeteny a 3100 dělníky, v nichž 
zpracovalo se r. as 39.000 ctů surové bavlny. — 
V obvodu obch. komory Budějovické byly r. 1856 
jen 2 větší prádelny a to v Rozkoši (v okr. Jindři- 
chohradeckém) a v Postupicích (v okr. Bonešovském), 
úhrnem s 14.120 vřet. a 322 dělníků. Menší je 
prádelna v Jižné 39 děln. Úhrnem počítalo se as 
36.000 vřet. a 750 dělníků s výrobou as 8000 ctů. 
Tkaniny byly vyrobeny vesměs ruční prací. 

F) Výrobky vlněné. VeSken výtěžek ovčí 
vlny páčil se v Čechách r. 1851 na 36.400 centů. 
Soukenictví někdy v Čechách bylo znamenité a na 
bIovo vzaté, rukodělství však muselo ustoupiti prácí 
strojnické a tudíž vždy více klesalo. Prádelen na 
přízi vlněnou počítá sa nyní v Čechách 120, z nichž 
největší část v Boleslavském kraji se nachází. To- 
váren na vlněné látky vůbec je nyní v Čechách 180 ; 
největší čáať jich nachází se v Boleslavském a v 
Litoměřickém kraji. V obvodu obch. komory Praž- 
ské výroba vlněná není potěšitelná. Ještě r. 1852 
počítalo se H závodů na přízi suknové vlny, r. 1858 
jen 4, zvláště následkem valného dovozu tenké pří- 
«e francouzské. V obvodu obch. komory Budějov- 



14b 

ské bylo r. 1856 6 veldíleu ua sakuo (2 v Jiudř. 
Hradci, 1 v Nové Bystřici, 1 u Pacova, 1 v Krum* 
love a 1 v Novém Etiuku v táb. kraji); dělníkd 
bylo 448 (r. 1856 596) a sukna vyrábělo ae nejvíce 
pro vojsko as 6000 kusů, 234 soukenníků (r. 1853 
ještě 308) vyrobili taktéž 6000 k. V obvodu obch. 
komory JPlísenské nacházela se r. 1858 1 veldílna 
na vlněné látky v Kdyni s 1170 dělníky a s výrobou 
3600 kusů vlněných látek a 67.000 k. šátků a Sá- 
lů (za 4—5000 zl.). Z obvodu obch. kom. Chebské 
máme zprávy jen o závodu přádeluickém v Neudeku, r. 
1851 s 2540 vřeteny a roční výrobou as 1460 centů 
příze (80 děln,). Hlavní sídlo toho odvětví průmy- 
slu však nachází se v obvodu obcb. komory Libe- 
recké v okr. Libereckém a v městě Liberci. E.1856 
počítalo se 7 velikých závodů soukennických a 432 
samostatných mistrů soukennických, z uicbž 30 ma- 
jí řízení fabriční. Dvě veldílny vyrábějí tkaniny ne- 
valchované a smíšené látky. Mimo to nachází se 
v Liberci a ve vůkolí jeho 6 — 8 prádelen na ovČí 
vlnu (spotřeba roČní 47.000 ctů vlny zvláště uher- 
ské, pak české, moravské a australské), a) Prá- 
delny na vlnu cajkovou v celém obvodu obch, k. Li- 
berecké nacházelo se r. 1856 112 prádelen s 1093 
sU-oji a 91.030 vřetenů, jež téhož r. 37.200 ctů pří- 
ze vyráběly. K. 1854 počítalo se jen 69.600 vře- 
ten, h) Vyrábění suken a suknu podobných látek 
dělo se téhož roku v 9 veldíluách v kraji Bo- 
leslavském (1 ve Fridlandě, 1 v Jablonci a 7 v 
Liberci), v 1 veldílně v kraji Kralohradeckém (v 
Žamberku), v celku tedy v 10 závodech. Vyrábělo 
se 19.500 kusů zboží (za 1,950.000 zl.). Samostat- 
ných soukenníků vesměs 800 s 2752 stávky a 8100 
dělníky s výrobou 100.000 kusů (za 8,000,000 zl.). 
Úhrnem tedy vyrábělo se zboží as za 10 mil. zl. c) 
Prádelen na Česanou přízi měl okres 4 (2 v Liber- 
ci, 1 ve Fridlandě a 1 v Muldenavě) s 9140 vře- 
teny a 178 dělníků (r. 1854 ještě 6 závodů s 12.040 
vřeteny). Spracovalo se r. 1856 6200 ctů vlny. ď) 
Na nevalchované a smíšené látky bylo 5 veldílen 
(v Českém Dubu, v Chodkovicích, v Liberci, v Dor- 
felu a v Mladé Boleslavi) s 1160 stávky a 2087 



149 

délniků. Vedle nich ještě 14 menSích závodů, ř) 
Koberce vyrábějí 2 závody, oba v Maffersdorfa u 
Liberce, s 600 dělníky; r. 1866 shotoveno 72.000 
loktů koberců a 1000 pokrývek za 234.000 zl. f) 
Tkané zboží vyrábí se v 32 závodech, zvláště v 
okresích Česko-Kamenickém, Haušpašském a Ram- 
burském 972 stávky a 1200 dělníky. Shotovilo se 
r. 1856 40.394 tuctů tkaného zboří za 282.758 zl. 
Mimo to počítalo se 346 punčochářů s 1338 stávky 
a as 1500 dělníků, ješto zhotovili zboží za 784.158 
b1. g) Tiskáren pro látky vlněné bylo 6 v okresích 
Dubském, Mladobol^^^^avském a Libereckém s 1814 
dělníky a výrobou 292.940 kusů za 1,517.000 zl. 

Připojujeme zde pro lepší přehled počet továren 
na tištění látek plátěných, bavlněných a vlněných ; 
počítá se jich nyní 73, z nichž v kraji Litoměřick. 
21, Boleslavském 19, v Praze 10, v kraji Jičínském 
8, Pražském 6, v Chrudimském, Žateckém a Cheb- 
ském po 2, v Budějovském, Kralohradeckém a Cá- 
Blavsk.,m po 1. 

G) Nenepatrný jest v Čechách průmysl v 
látkách smíšených zvláště prýmkářských, 
jichž hojnost do cizozemska ne vyváží. 

H) Papírnictví náleží k nejstarším odvět- 
vím průmyslu českého, avšak teprv zavedením prá- 
ce strojnické povzneslo se na vyšší stupeň, čímž 
zase množství menších papíren zaniklo. Zvláště 
výroba lepších druhů zvýšila se, ačkoli dílnám 
nedostává se dosti suroviny. V Čechách vyrábí 
se najmě mnoho papíru psacího, tiskacího a papírn 
k potřebám technickým v 182 větších závodech. V 
obvodu obchodní komory Pražské založila se první 
továrna na mašiiový papír r. 1836. R. 1857 po- 
čítaly se 2 továrnv a 18 obyčejných papíren, v nichž 
spotřebovalo se 40.000 ct. hadrů. Největší továrna na- 
chází se ve Vraném, kdež 828 dělníků vyrobilo 
16.000 centů a 5.200 balíků rozličného papíru za 
496.000 zl. Lepenku shotovujf 4 závody (největ- 
ší n Prahy). Výroba obnášela r. 1856 380 ctň za 
22.800 zl . Výroba různobarevného papírn 
dělá se v 1 větším a 2 menSích závodech s 12^ 
dělníky. Čalouny zhotovují se v 1 veldílné v O- 



150 

věnci u Praíiy se 100 dSln. V obvodn obch. ko- 
mory Budějovické bylo r. 185C 5 papiren a 3 zá- 
vody na vyrábění lepenky. Zvláštní odvětví jest 
shotovování pružnýcb početních tabulek v Badějovi- 
cícb. V obvodu obchodní komory Liberecké bylo 
r. 1856 8 veldilen na vyrábění papíru a 80 meuSIch 
papíren, úhrnem 8 576 dělníky a s výrobou 72.300 
rysů, a 12.090 centů rozličných druhů papíru za 
374.U00 zl. Lepenkářů bylo 7. Roz áhlá jest vý- 
roba zboží z papírovky, Čímž obírá se nyní 18 zá- 
vodů. Avšak i domácí průmysl v tom odvětví jest 
znamenitý, tak že je výživou mnoha set rodin. V 
obvodu obchodní komory Chebské papírnictví někdy 
bylo proslulé, než zvláště od r. 1836 vždy více 
klesalo a teprv od r. 18-18 zas poněkud se zmáhá. 
K. 1851 počítalo se 9 papíren s výrobou as 1000 
ctů papíru. Výrobků z papírovky pochází mnoho 
z Horního Litvínova. V obvodu obchodní komory 
Plzeňské bylo r. 1858 11 papíren s 122 dělníky. 

/) Výrobky dřevěné jsou velm' rozličné a 
znamenité. V obvodu obchodní komory Pražské 
připomínáme loďařství. Pražská páro- a plachto- 
plavební společnost má v Roztokách loděnici, kdež 
z r. 1856 množství vlečných a j. ioděk určených 
pro plavbu mezi Děčínem a Hamburkem se sboto- 
vilo. Tamtéž Á. Lanna zřídil loděnici, z níž r. 1856 
10, r. 1857 14 loděk vypraveno bylo. Kolářství v 
Praze není nepatrné, než vzorky výrobků jsou nejvíce 
Vídeňské. Prkna řežou se parními pilami v závodech u 
Dobříše, v Nové Páce a v Praze. Parkety hotoví se ve 3 
ávodech a zasýlají se také do cizozemska. Truhlářů je 
v, Praze 200, avšak dovoz vídeňského nábytku jest 
vilný. V obvodu obchodní komory Budéjovské bylo 
í<. 1856 454 kolářů a 4 loďaři. V Litvinovicích (v 
rokr. Budějovskóm) shotovují se od r. 1854 parkety, 
ročně as 40.000 kusů, a dřevěnky podlé franc. vzor- 
ků. V obvodu obchodní komory Plzeňské nachází 
se továrna na parkety v Nebřezinách (v okr. Kra- 
lovickém) s 50 dělníky (229.600 kusů). Šiudelár- 
ny jsou v Radnici (450.000 kusů ročně) a na Pla- 
ších. Dřevěných hraček shotovuje se v Lhotě Ska- 
Sově (v okr. Nopomuckém) as za 6000 zl. ročné 



151 

Ozvučné desky ebotovaji se t ModeDháuser (v okr. 
Kašperskohorském) za 25.000 zl. r. (50 dělníků) a 
v Aassergeáldu (v okr. Vimberském) sa 3500 zl.). 
V obvodu obchodní komory Chebské jesti důležitá 
Živao8t hotovení hraČak dřevěných, ježto na po- 
čátku t. století přestěhovala ue ze Sas do Čech. As 
500 rodin zabývá se tímto odvětvím v horním Lit- 
vínové, v Hoře sv. Kateřiny, v Brandově a j. Za 
novšjSí doby zmáhá se v Karlových Varech kraso- 
schránkářatví. V obvodu obchodní komory Libe- 
recké bylo r. 1856 1033 kolářů a 17 loďařů (v kra- 
ji Litoměřickém), 2 závody na zboží truhlářské, v 
Nové Páce jesti mlýn na řezání prken, spolu šinde* 
lárna. V Krkonoších zhotovuje nemalá Sást rodin 
dřevěné hraíky a rozličné nářadí. 

K) Proutěné nádobí v rozsáhlejší miře po- 
chází ze Zbraslavi, Kolína a z Brandýsa nad Labem. 
Upravováním kostice zabývají se 3 závody v Praze, 
ježto as lOOO ctů suroviny ročně spotřebují. Plete- 
niny ze slámy podávají nám zvláštní školy ve 
Vysoké (v ok. Roketaickém) a v Cinvaldě pak 7 
závodů v obvodu obchodní komory Liberecké. 

L)KožeakožÍ8iny. V tomto odvětví prů- 
myslu je výroba n velikém v Cechách obmezeněj- 
ší neb konkurence cizozemstva je značná. V Pra- 
se je 11 větších závodů. V obvodu obchodní komo- 
ry Liberecké bylo r. 1856 5, v obvodu obchodní ko- 
mory Plzeňské 6 větších závodů. Znamenité jesti 
rukavičkářství v Praze a za novějších dob v 
krajinách Rudohorských. V Praze zhotovuje se ročně 
as 30—35.000 tuctů rukaviček za 200—230.000 zl. 
0tř. Voskované plátno a rolety zhotovují se v 
Praze, a v okolí v rozsáhlé míře. Kožišnictvi 
není příliš znamenité. 

M) Kloboučnické a plstěné zboží zvi. v 
Praze bylo někdy velmi proslulé a dosud se ho 
jefitě mnoho vyváží. Výrobky toho druhu jsou zdařilé. 

Nj Mydlářské a svíČKářské výroby vy- 
cházejí z 3 továren : na Zbraslavi, v Karlíne a ve 
Fridlandě, ostatně se tím obírá jen malý průmysl. 
Fotogen a parafin poskytuje Ústecký okres. 

O) V mlyuářstvi stal se za posledních dob 



152 

patrný pokrok nejen zřizováním parních a strojních 
mlýnů (nyní se počítá as 70 strojných mlýnů v 
Čechách), nýbrž i rozšířením mlynářství obchodni- 
ckého. Sem tam spojeno s parními mlýny pekař- 
ství u velikém, čímž toto nemálo získá. Škrobu a 
škrobových výrobků dobývá se v 2 větS. závo- 
dech v okresu Boleslavském, pak zvláště v Kutné 
Hoře. Připomínáme zde také vyrábění moučných 
jídel a strojeného sága v Praze, čokolády 
v Praze (6), v Podmoklích, surogátů kávy v 
Praze (2), v Karlině, na Smíchově, na venkově 31 
závodů, v Mladé Boleslavi, v Karlině, v Terezíně. 

P) Knihtiskařství, kamenotiskárnya 
mědiryjectví vyniká zvláště v Praze, avšak za 
cizozemskem zvláště 2 poslední odvětví dosud po- 
zadu zůstávaly. V Praze počítá se nyní 15 knihti- 
skáren, 16 kamenotiskáren, 12 mědiryjeckých ústa- 
vů. V ostatní zemi nachází se 32 knihtiskáren 
a 12 liíhografií. Vedle toho za poslední doby vel- 
mi se rozšířily dílny fotografické. 

Na konci r. 1856 počítalo se v obvodu obchod, 
komory Pražské 343 továrníků a 42.358 živnostní- 
ků, z nichž připadlo na Prahu 92 továrníků a 5418 
živnostníků. V obvodu Budějovické komory r. 1856 
61 továrníků, 15,364 živnostníků, v obvodu Plzeň- 
ské komory 133 továrníků a 2775 živnostenských 
firem, v obvodu Liberecké komory bylo 50.721 živ- 
nostníků. R. 1857 počítalo se v Cechách 115.985 
továrníků a průmyslníků a 375.641 pomocníků v 
těchto odvětvích. 

V tomto přehledu obrazí se ve velkých rysech 
průmyslná činnost česká. Litujeme, že nám neby- 
lo všude dopřáno novějších udání upotřebiti, poně- 
vadž zprávy obšírnější zvláště průmysl, a obchod, 
komor nezasahají, než do r. 1856 — 58*). Ze všeho 
však patrno, na jak vysoký stupeň průmysl domá- 
cí se povznesl, tak že Cechy v tom ohledu první 
místo mezi zeměmi rakouskými zaujímají. Jesti s 



*) Také nejnovější správy Liberecké komory do- 
šly nás již příliš pozdě. 



153 

toho děkovati příznivým poměrům zeměpisným co 
do hojnosti a různosti surovin a spůsobMosti vod- 
ních sJl, avšak i pilnosti a průnayslnosti obyvatel- 
stva. Zvláště hornaté pomezné krajiny staly se sí- 
dlem znamenitého průmyslu a i Praha r tom ohle- 
du vždy více kráíí ku předu. Výroba látek lněných, 
vlněných, bavlněných, porculanových a kamenin- 
ných, skelných, kovových, sladovnictví, vinopalni- 
ctvf, cukrárnictví, výroba pak chemická a j. vyni- 
kají nad ostatními nejen v Cechách, nýbrž i napro- 
ti ostatním zemím rakouským. Nedostatky v prů- 
myslu posud panující vyplývají buď z nejistých 
poměrů politických a finančních, buď z poměrů ma- 
lých průmyslníků a živnostníků zvláště v menších 
městech, kdežto řemeslník mnohdy i rolníkem jest, 
čímž obě zaměstnání trpí, buď konečně z nedosta- 
tečného vyučování průmyslnického a řemeslnického, 
nebo ani polytechnický ústav , ani reální školy v 
tom dosud nestačily. Lepší budoucnost kyne zvllSté 
menšímu průmyslu následkem nového živnostenské- 
ho řádu vydaného dne 20. pros. r. 1859 a platnost 
majícího od 1. května r. 1860, následkem spolčo- 
vání se a upotřebením snadnějšího úvěru zřizo- 
váním řemeslnických záložen a pomocných kas, 
jichž na konci r. 1861 počítalo se 30, jmenovitě v© 
Vlašimi, v Písku, v Čáslavi, na Smíchové, v Ho- 
liči, v Humpolci, v Hlínsku, v Jaroměři, v Golčově 
Jeníkově, v Jilemnici, v Kostelci^ nad Orlicí, v dol- 
ních Královicích, v Kostelci Černém, v Lysé, v 
Lomnici u Jičína, v Ledči , ve Mšeně, v Náchodě, 
v Nasevrkách, v Poděbradech, v Rokycanech, v 
Sadské, v Sušici, v Semileeh, ve Zbraslavicich, v 
Nymburce, v Heřmanově Městci, ve Skalici a v 
Novém městě u Náchoda. Ze spolků , ježto zve- 
lebení průmyslu za obor sobě vyvolily, uvádíme 
průmyslovou jednotu v Praze, při níž před nedáv- 
ném zřídil se dočasný výbor pro průmysl a ře- 
mesla, živnostenský spolek Liberecký, ústřední vý- 
bor pro podporování průmyslové činnosti mezi oby- 
vateli hor Krušných a Krkonošských ; ze škol ur- 
čených výhradně vyučování průmyslnickému a ře- 
■ meslnickému Pražskou jednotou vydržované školy 



154 

průmyslué, českou a aěmeckoa aedéloí školu v Li- 
berci a průmjslni školu v Krásné Lípě, pak mecha- 
nické a řemeslnické školj v Pisku, v Jičiaě a v 
Rakovníku. 

V. Prostředky spojovací. 

Silnice. Ode dávna Čechy prosluly hojnosti 
a výbornosti rozličných silnic, ač spojení menSích 
míst mezi sebou sem tam ještě nedokonalé jest. 
Sif erariálních silnic jest hustější, než r ostatních 
zemích rakouských. Erariáiuí silnice spojují Cechy 
nejen s hraničními zeměmi rakouskými a cizími, 
nýbrž i důležitější místa království mezi sebou. 
Nejdůležitější z těchto silnic jsou silnice směřující 
z Prahy přes Kolín a Čáslav do Jihlavy a Vídně, 
přes Chlumec a Králové Hradec do Moravy a Slez- 
ska, přes Brandýs, Ml. Boleslav a Liberec do Lu- 
žice 8 odvětvím do Ccské Lípy a Rumburka, přes 
Lobosice a Teplice do Drážďan, přes Slané a K. 
Vary do Sas a přes Cheb do Bavor, přes Plzeň též 
do Bavor, přes Budějovice a Krumlov do Lince, 
přes Tábor a Jindřichův Hradec do Vídně. Erariál- 
ních silnic jest 459 mil, z nichž má býti vyňato 54 
mil a dáno do opatrování země ; mime to 9 '/, m. 
silnic horních na Zbirožsku. Okresních silnic je 12267i<> 
mil, obecních 477''/io mil, všech dohromady 2172 mile. 
Na erariální silnice vyloženo od roku 1850 — 1858 
1,563.573 zl. stř. za 26,157.813 kostk. stop jespu, 
na ostatní opravy a správu téhož času 1,627,146 zl. 

Soustava železnic v Čechách d»lece ještě ne- 
ní tak dokonalá, aby požadavkům v průmyslu a 
obchodu tak vysoce pokročilé země vyh ověla. V m. 
červnu r. 1861 počítalo se 9863 r. m. železnic, 
z nichž přináleželo 50'38 mil společnosti rak. stát- 
ní železnice 27, mil společnosti dráhy Pardubicko- 
Liberecké, 2 5 Pražbké společnosti pro železový 
Drůmysl, 10-25 spol. Buštěhradské dráhy, 550 spol. 
U<»tecko-Teplické dráhy, 3-000 Žitavsko-Lubijské 
spol., 7 mil společnosti Alžbětiny dráhy (Bud. L.). 
Nynější stav českých železnic jest následující: 1) 
c. k. rakouská státní dráha 50 30 mil z Podmokel 



155 

přes Prahu do České Třebové (priv. od 1. ledna r. 
J865 a 28. dubna 1856;. 2) c. k. privilegovaná ji- 
ho-severo-německá spojovací drAba 22 mil hlavní 
dráhy z Pardubic do Liberce a 5 mil poboční drá- 
hy do Svatoňovic, akcijui kapitál, jméní 15,745.821 
zl.) priv. od 15. června r. 1856) 3) c. k. pťw. U- 
Btecko-Teplická dráha, 2 '/a mil akc. kap. 2,1C0.000 
zl. (priv. od 2. srpna 1856). 4) c. k. pr. Buštéhrad- 
eká dráha 10-25 mil z Kralup do Kladna a z Klad- 
na do Nučic a dolních Tachlovic, akc. kap. 2 520.000 
bI. (priv. od 20. listop. 1855J. 5) Liberecko-Žitavská 
dráha 3 míle až k hranici saské (priv. od 19. září 
1857). 6) Česká západní dráha, vedoucí od bavor- 
ské hianice do Nýřan, akc. kap. 12 mil. zl. (priv. od 
8. září 1859) bude 27 mil dlouhá a má býti do kon- 
ce června r. 1862 dokončena, později pak se k ní při- 
pojiti má dráha do Chebu a do Budějovic ; j^obočni 
dráhy ji spojují s blízkými doly uhelnými a želez- 
nými. 7) Státní dráha z Podmokel k hranici saské 
IV2 mil smlouvou z 31. pros. 1850 správě saské 
vlády ponecháno. 8) Koňská dráha z Budějovic do 
Lince 17 mil dlouhá, založená r. 1825, dohotove- 
veua v 1832 nejstarší dráha na pevnině evropské. 
9) Koňská dráha z Prahy do Lán, TI- mil dlouhá, 
dohotovcun r. 1836. Nová dráha stavěti se má ze 
Cviková v tíasích přes Chomutov, Zdice, Příbram, 
Písek, Budějovice na Štokravu k Vídni. Taktéž ve- 
dena má býti dráha z Plavná v Saších do Chebu, 
a toto město má býti také spojeno s Bavory, dosud 
fle však neví, zdali piijde tato železnice ze Schwan- 
dorfu anebo zAmberka do Chebu. R. 1860 dopraveno 
bylo na Liberecko-Pardubické dráze 234.333 osob 
za 240.624 zl., r. 1861 osob 232.147, zboži pak 
2,130.523 ctů za 456.883 al., r. 1860 2,862.579 ctú 
za 643. G80 zl., r. 1861 3,514.328 ctů, příjem obná- 
šel téhož roku 982.774 zl ; na Ústecko- Teplické 
dráze 148.282 osob, r. 1861 151.333 osob a 6,767.352 
ctů (příjem 2'J4.547 zl. 94 kr.. o 54.167 zl. 75 kr. 
více než r. 1860). Roku 1860 152.985 osob za 
73.080 zl., zboží r. 1859 3,735.211 clu, roku 1860 
6,141.281 ctů za 167.300 zl., r. 1861 (od 1. ledna 
—30 listopadu 215.514 osob za 223.572 zl., zboží 



156 

3,231.549 ctft Ba 685.075 zl. na Ůstecko-Teplick* 
dráze 143.037 osob za 72.178 zl., zboží 6,238.816 
ctů za 200.751 zl. ; na BnStěhradské a Lánnké drá- 
ze r. 1861 59.295 osob a 11,799.434 ctů. úhrnem 
za 704.364 zl. Na Budějovicko-Linecké dráze do- 
praveno r. 1843 2.379 osob, r. 1850 18.080. Na 
Pražsko-Lánské dráze dopraveno r. 1850 859.556 
(675.503 ctů kamen. nhlí.). 

Plavba. V Čechách obnáší veSkerá délka 
splavných řek 128 mil a 3.518'*, trať splavná pak 
56 mil 3500". Nosnost těchto řek po vodě obnáSí 
po 10 mil SCO ctů, po 25 ""/^ 600 ctů, po ig-"^ 1000 
ctů, po 1^^ 2500 ctů. Parníky splavují se doposud 
jen Labe, zvláště z Litoměřic. Po Labi upotřebuje 
se 15V2 mil od ústí Vltavy u Mělníka až k hranici 
saské; po Vltavě především traf z Prahy do Mělníka. 
Obchod jest dosti živý. Dopraveno bylo na těchto 
řekách r. 1846: 3,536.153 ctů, r. 1850: 2,386.270 
ctů. R. 1822 založila se v Praze společnost paro- 
a plachtoplavecká, která r, 1860 od 21. března do 7. 
prosince 5 parníky, 20 většími a 41 menšími loděmi 
1,030.499 ctů zboží dopravila. Od Mělníka proti 
vodě není Labe pro plavbu důležité, zato Vltava 
mezi Prahou a Budějovicemi dosti značnému obcho- 
du slouží. (Splavná jest Vltava z Vyššího Brodu 
až k ústí u Mělníka po 42 mil. Na upravení řeči- 
ště Labského od Mělníka, až na Česko-saské hra- 
nice vydáno r. 1860: 138.390 zl. (r. 1859: 98.576 
zl.). V posledních 8 letech vydalo se úhrnem na 
upravení toho řečiště 853.984 zl. Délka břehů na 
rozličných mistech upravených stavbami kamennými 
obnáší u Vltavy as 100.000, u Labe as 30.00UO. 

Pošty. Působení pošty v Cechách jest velmi 
značné ; počítá se nyní as 20 rozličných poštovních 
linií a as 350 poštovních úřadů. PoStovní obchod 
jeví v psaních a v ostatních dopravených věcech 
vždy větší pokrok. R, 1860 dopraveno bylo 85,305.868 
listů (r. 1859 jen 31,061.529), jízdní poštou 6,903.529 
kusů hodnoty 890,355.457 zl. (r. 1859 5,416.708 ku- 
sů hodnoty 630,873.108 zl), osob pak 64.855 (roku 
1859 51.730). Na Prahu v tom ohledu připadá as 
jedna čtvrt. V prvním pololetí r. 1861 dopraveno 



157 

T Čechách 17,968.904 listů, 3,201.480 kusfl hodaoty 
550.324.715 zl., a 23.722 osob. Zajímavý jest vý- 
kaz o oběhu Časopisů. V 1. pololetí r. 1861 dopra- 
veno v Praze 2,230.749 výtisků listů vycházejících 
v Cechách, 494.100 výtisků listů vycházejících v 
ostatních zemích rakouských, cizozemských pak 
101.404, úhrnem 2,826.253 výtisků; u ostatních po- 
štovních úřadů 115.170 výtisků tuzemských, 120.000 
z ostatních zemí rakouských, a 84.331^ výt. listů ci- 
zozemských, úhrnem tedy 319.501, v Cechách tudíŽ 
2,345.919 tuzemských, 614.100 z jiných zemí rakou- 
ských, 185.735 z cizozemska, úhrnem tedy 3,145.754 
výtisků, mnohem více nežli za téže doby roku mi- 
nulého. Příjmy pošt v Cechách obnášely r. 1860 
1,898.286 zl., vydání pak 1,227.283 zl. 

Telegrafy. E. 1860 počítalo se v Čechách 
telegrafů 141 mil délky, z nichž připadlo na trať od 
českomoravských hranic přes Prahu na Podmokly 
42-1 m. od Ústí n/L. přesKarlovy Vary, Mariánské Lá- 
zně a Aš k hranicím bavorským a saským 31"9, od 
Mariánských Lázní k Plzni 107, od Pardubic přes 
Liberec k saským a pruským hranicím 31*3, od Pra- 
hy přes Budějovice k rakouským hranicím (k Lin- 
ci) 25. 

VI. Obchod. 

R. 1857 počítalo se českých 19.688 obchodníků 
a 15.164 pomocníků při obchodu. Nejznamenitější 
obchodní místa v Čechách, rovnající se velikým ob- 
chodním místům jiných zemí, jsou Praha, Liberec a 
Plzeň. E. 1859 obnášela hodnota dovozu zboží do Cech 
49,025.951 zl., vývozu z Čech 45,735.576 zl. r. č., 
při Čemž vybráno na clech při dovozu 2,626.211 zl., 
při vývozu 19.191 zl. E. 1858 obnášela hodnota 
dovozu zboží 64,426.262 zl., vývozu 37.977.695 zl., 
na clech vybráno při dovozu 3,874.805, při vývozu 
17,596 zl. Zmenšení dovozu o 15,400.311 zl. ho- 
dnoty, týkalo se zlatých a stříbrných mincí (o 2,552.980 
zl.), příze (4,717.086 zl.), železných Sin (2,004.624 
zl.), wagonů (1,471.500 zl.), tuků a olejů (1,004.447 
^1.), strojů (660.780 zl.), železa (583.824 zl.), tkané- 



158 

bo a pleteného zboží (566.120 zl.). Zi^ýSení vývoza 
o 7,757.881 týkala se ovčí vlny (o 1,420.490 el ). 
Podle kategorií zboží připadlo r, 1859 na dovoz do 
Čech a rývoz z Cech : na oeadnické zboží a jižní ovoce 
dovoz za 3,539.592 zl., vývoz za 7759 zl., na tabák 
a výrobky z tabáku dovoz za 382.333 zl., vývoz za 
200 zl., plodiny zahradnické a polní dovoz za 3,862.642 
zl., vývoz za 6,479.692 zl., zvířectvo dovoz za 685.797 
zl., vývoz sa 1,551.343 zl., plodiny zvířecí dovoz zař 
479.041 zl.. vývoz za 1,170.246 zL, tuky a oleje do- 
voz za 1,117 337 zl., vývoz za 573.497 zl., nápoje 
a pokrmné v^ci dovoz za 286.994 zl , vývoz za 134.218 
b1., palivo a stavivo dovoz za 527.991 zl., vývoz za 
4,072.078 zl., zboží lékárnické, vonidla, barviny, tří- 
Bloviny a chemické zboží dovoz za 6,034.072 zl., 
vývoz"za 812,138 zl. kovy dovoz za 2,800 571 zl, 
vývoz za 1, "37. 280 zl., látky tkané a pletené dovoz 
za 11,174 :-l56 zl., vývoz za 4,5l5í 611 zl., příze do- 
voz za 8,767 803 zl., vývoz za 878.544 zl., zboží 
tkané a pletené dovoz za 1,173.080 zl , vývoa za 
4,449.170 zl., zboží ze štětin, lýka, rokytí, slámy & 
papíru dovdz za 436.927 z!., vývoz za 388.779 zl., 
koze, kožiSiny a kožiSuické zboží dovoz za 2,065.970 
zl., vývoz za 158.050 zK, zboží z kosti, ze dřeva, 
Bkla, kamene a hlíny dovoz za 1,322,929 zl., vývoz 
za 14,855.499 zl., zboží kovové dovo? za l,02i).649 
zl., vývoz za 413.817 zl., pojezdní zboží dovoz za 
221.300 zl., vývoz za 388.980 zl,, stroje, maSiny a 
krátké zboží dovoz za 1,512 819 zl., vývoz za 1,208.636 
zl. Výrobky chemické, barvinné, mastné a zápalné 
dovoz za 513,908 zl., vývoz za 1,397.987 zl , před- 
měty literární a umělecké dovoz za 1,076.880 zl., 
vývoz za 590 035 zl., odpadky dovoz za 22.963 zl., 
vývoz za 5017 zl., úhrnem za 49,025.951 zl., tak 
že na Cechy připadá mezi zemérai rakouskými 
18-22<'/o veškeré hodnoty dovozu; vývozu úhrnem za 
45,735.576 zl. aneb i 5 62% hudnoty' vývozu veške- 
rých zemi rakonských. Hodnota vývozu zboží pře^ 
vyňuje tedy v Cecháih dovoz v plodinách zahradni- 
ckých a polních, ve zvířectvu, v plodinách zvířecích, 
v palivu a stavivu, ve zboží tkaném a pleteném, zna- 
menitě ve zboží z kosti ze dřeva, skla, kamene a 



159 

hlíny, ve zboží pojezdním, ve výrobcích chemických 
barvinných, mastných a zápalných (rozžehadlech). 
Pro záležitosti obchodní a průmyslové zřízeny ob- 
chodní a průmyalní komory a to v Praze pro 
kraj Pražský, Chrudimský a Čáslavský, v Liberci 
pro kraj Boleslavský, Kralohradecký, Jičínský a 
Litoměřický, v Bndějovicíeh pro kraj Buděj. a Tá- 
borský, v Plzni pro kraj Plzeňský a Písecký a v 
Chebu pro kraj Chebský a Žatecký. V Praze stojí 
v čele obchodnictva obchodní grémium. 

Ústavy podporující obchod a prfimysl jsou fili- 
ální eskomptní ústav rak. nár. banku v Praze, fili- 
álka rak. dveřního óstavn pro obchod a průmysl; 
česká tržnice pro plodiny a výrobky a jiné ústavy, 
jichž jsme u spolků připomenuli. 

VII. Církev. 

Ohledem k správě církve kat. rozpadají se Cechy 
na I arcidiécesi (Pražskou) a 3 diécese (Litoměřickou, 
Kralohradeckou a Budějovickou), avšak arcidiecése 
Pražská zaujímá mimo Cechy jeStě hrabstvi Klad- 
ské. R. 1862 počítá se v arcidiecési Pražské 4 ka- 
pitoly (1 metropolitská u sv. Víta s 1 proboStem, 
1 děk. a 10 kanovníky, a kolegiátní kapitoly na 
Vyšehradě, v Staré Boleslavi a u Všech Svatých), 
36 vikariáfů, 3 proboStství, 2 arcijáhen^tví, 42 dě- 
kanství, 507 far (z nichž 21 v Praze), 1 administratura 
farní, 1 lokalie, 8 expositur, 9 zámeckých kaplan- 
bM, 3S8 kapl.inů a kooperatorů (r. 1861 ; 391), a 
9 adminíatrátfi kostelních, kněží světských 1056; v 
diécesi Litoměřické r. 1862 1 katedrální kapitola 
(1 děkan, 5 kanovníků), 26 vikariátů, 2 arcijáhen- 
stvi, 31 děkanství, 371 far, 5 lokalii, 10 expositur, 
16 zám. kaplanství, 1 resideut, kněží světských vůbec 
845; v díeeési Králohradecké r. 1862 1 kapit. (1 
děkan, 7 kan.), 31 vikariátů, 1 arcijáhenství, 30 dě- 
kanství, 385 far, 19 administratur, 13 kaplanství lo- 
kálních, 3expo8, 15kapl.Kám., kněží světských vůbec 
873 ; v diecési Budějovické 1 kapitola (1 děkan, 5 
kanovníků), 34 vikariátů, 1 proboStství, 2 arcijáhen- 
ttvf, 37 děkanství, 365 far, 4 administrátory, 8 loká- 



160 

lii, 2 expoHÍturj, 7 resid., 13 kápl. zámec. Keliolnikú 
bylo r. 1862 v arcidiec. Pražské: 663, z nichž 497 kně- 
zi, v 1 klášteře maltezáků (30 ka.), 1 klást, křižovuiků 
(76 kn.). 2klášt. premonstráků (173) 2 kl. benediktinů 
(32), 5kl, piaristů (30), 2 kl. dominikánů (13), 1 kl. mi- 
noritu (6), 2 kl. august. (9), 11 kl. frant. (64), 6 kl. 
kapucinu (31) a 1 kl. milosrdných bratří (43) ; ře- 
bolnic v arcidiecési Pražské bylo 219; v 1 kl. angl. 
panen (18), 1 kl. uršuliuek (35), 1 kl. alžbětinek 
(34), 1 kl. karmelitánek (15), milosrdných sester 79, 
školských sester 12, tercianek 26. V diecési Lito- 
měřické je r. 1862 řeholníků 184: řádů cisterciá- 
ckého (1 kl.), jezuitského (1 kl.), piaristského (3), 
dominikánského (1), augustinského (4), frautiškán- 
Bkého (4), kapucínského (6); řeholnic 73 řádů alž- 
bětinek (1 kl.), milosrdných sester (8 kl.), sester 
školských (2 kl.). V diecési Králohradecké bylo 
t. r. 117 řeholníků řádů: premonstráckého (2 kl.), 
benediktinského (1), piaristského (2), jezuitského (1), 
augustinského (l), mariánského (1), františkánského 
(1), kapucínského (2), milosrdných bratří (2), řehol- 
me 49 : z řádů uršulinského (1), školských sester 
(3), milosrdných sester (I). V diecési Budějovické 
bylo téhož roku řeholníků 117: řádů cisterciáckého 
(1 kl.), piaristského (1 kl.), augustinského (2), ma- 
riánského (1), františk. (3), kapuc. (2) ; řeholnic pak 
40: řádů mUosrdných sester (3), školských sester (3). 
Evangelíci helv. vyznání mají v Cechách 1 
superintendencí a 3 seniorství (Pražské, Poděbrad- 
ské a Chrudimské). Pražské seniorství má 12 sborů, 
Poděbradské 12, Chrudimské 14, úhrnem s 36 faráři. 
Evangelíci augsburského vyznání mají v Cechách 1 
superintendencí (s 3 seniorstvími : Pražským, sever- 
ním a jižním, a 14 sbory) a inspektorství Ašské s 
3 parochiemi, úhrnem 9 farářů. K povšechnému 
přehledu podáváme zde následující úplný výkaz z 
r. 1857 : V Čechách byly 1 arcibiskupství řím. kat., 3 
biskupství ř. k., 2 superínteudence, 7 kapitol (s 48 
členy), 1781 farností kat., 45 evangel., 82 lok. kaplan- 
8tví,expos.atd., 5 seminářů (8 332 chovanci), 3436 du- 
chovních ř. k. a 55 evangelických ; výnos prebend ob- 
aáSel 1,231.787 zl, (913.h75 zl. vlastních důchodů, 



161 

818.212 zl, dotací erární), klášterů 108 (1081 řehol- 
níkň, 381 řeholnic) 8 výnosem 280.431 í1. (238.292 
al. vlastních důchodů, 42.139 zl. dotací erární) 1 
polní superior a 10 kat. polních kaplanů. 

Vlil. školství. 

a) Národní školy. R. 1860 bylo v Čechách 
3741 katol. Skol národních (r. 1850: 3522), mezi těmi 
bylo 36 hlavních škol pro chlapce s nižšími reálkami a 
15 bez nižších reálek^ 36 hlavních škol pro chlapce 
a dívky a jen 4 pro dívky, úhrnem tedy 91 hlavních 
škol (r. 1850 57). Triviálních škol bylo 3650 (r. 
1850: 3421), z nichž 18 pouze pro chlapce, 59 poQze 
pro dívky, 3416 pro oboje pohlaví a 157 pomocných 
škol, které nebyly podle pravidla zřízeny. Přihlíží-li 
se k řeči, tož bylo 1914 českých, 1635 něme- 
ckých škol, ostatní byly míchané. Ve spojení s tě- 
mito školami bylo 96 dívčích škol pro vyučování 
ženským pracím a 12 živnostnických škol pro u- 
čeuiky. Školy se pilně navštěvovaly, neboť ze 629.400 
k návštěvě školní povinných dítek navštěvovalo školu 
skutečně 610.980 dětí (tedy 97-07„, r. 1841 : 94-3, r. 
1850 : 934) a sice 307.448 kat.. 2557 evang. a 3228 žid. 
chlapců, pak 292,721 kat., 2136 evang. a 2890 žid. 
děvčat. Nejpříznivější jest v tom ohledu poměr v 
Praze, kdežto, přičtoa-li se také dítky venkovské v 
Praze školu navštěvující, o 4o/oVÍce dítek školu na- 
vštěvuje nežli k návštěvě povinno jest; pak následuje 
kraj Litoměřický, kdežto též počet školu navštěvu- 
jících dítek o něco větší jest, nežli počet k této 
návštěvě povinných, naproti tomu jest poČet navště- 
vujících menší v Žateckém a Chebském kraji o l°/o» 
v Jičínském o 2"^/o, o něco více nežli o 2^/o "^ Kra- 
lohradeckém kraji, skorém o 3° \, v Boleslavském a 
více než o 3*>/o v Chrudimském, o 4'^/o v Budějovi- 
ckém a Čáslavském, více než o 4**/o v Plzeňském, 
skorém o 5°/o v Pražském a Táborském a přes 6^/o 
v Píseckém. Avšak skorém všude se u porovnání 
8 návštěvou za předešlých let počet školu navště- 
vujících dítek znamenitě rozmnožil. .Ve školách 
těchto vyučovalo 1246 katechetů, 3271 učitelů, 2454 
Čechy. 10 



162 

podučitelů, 35 učitelek, 18 podačitelek a 123 učite- 
lek ženských prací. Čekatelů bjlo 116 duchovních 
a 692 světských. Mezi školními budovami jest 3176 
škol ve vlastních atavenícb, 393 jsou v najatých a 
ostatní v místnostech zdarma přenechaných. 

V opakovači ch hodina ch vyučovalo se r. 
1860 na 3651 školách a ze 258.956 k navštěvování 
tohoto opakovacího vyučování povinných žáků na- 
vštěvovalo vyučováni skutečně 240.395. Co se v 
tom ohledu týče poměru v jednotlivých krajích, ne- 
navštěvovalo opakovači vyučování z povinných k 
tomu dětí: v Litoměřickém kraji více než l^/oi ' 
Žateckém skorém 2''/o, v kr. Hradeckém skorém •i"/©* 
v Chebském a Jičínském ^více než 4",^, v Chrudim- 
ském skorém 6''/o, v Čáslavském a Plzeňském 
skorém 7, v Boleslavském více než 7, v Pražském 
9, v Táborském 11, v Budějovickém 13, v Píseckém 
14 a konečně v Praze skorém 21%. 

Při velkém poČtu jsou zvláštní školní knihovny 
(při 940 školách), v kterých je v celku 116.787 děl 
čítajících 176.375 svazků. Početskolek čili štěpme 
pří školách národních vzrostl již na 855. 

Střední školy, á) Gymnasií bylo r. 1861: 



163 



Gymnpium 






o 

= Já 

,2S 




žáků podlé 
národnosti 




co 


-^"5 


o 
> 


s. 






Praha, Staré A 


[st. 19 


3 


474 


23 


469 Č. 


28 N. 


„ Nové M( 


;st. 8 


12 


538 


39 


254 Č. 

9 Maď. 


311 N. 
3VI. 


^ MaláStr 


an. 18 


2 


429 


28 


233 Č. 


222 N. 


Budějovice 


4 


10 


388 


35 


238 Č. 


185 N. 


Králové Hrad( 


3C 14 


1 


416 


17 


383 Č. 


50 N. 


Jičín. . . 


13 


2 


325 


18 


331 Č. 


12N. 


Litomyšl . 


4 


8 


333 


2 


210 Č. 


125 N. 


Cheb . . 


11 


3 


268 


4 


11 Č. 


261 N. 


Jindř, Hradec 


5 13 


2 


332 


1 


293 Č. 


40 N. 


Písek . . 


13 


2 


423 


77 


464 Č. 


36 N. 


Plzeň . . 


2 


13 


325 


— 


163 Č. 


162 N. 


Litoměřice . 


14 


1 


367 


1 


78 Č. 


190 N. 


Klatov . . 


6 


8 


312 


24 


266 Č. 


70 N. 


O. Lípa 


12 


8 


289 


6 


44 Č. 


25 IN. 


Zatec . . 


6 


9 


204 


1 


47 Č. 


158 N. 


Most . . . 


— 


12 


173 


4 


29 Č. 


148 N. 


Chomutov . 


2 


12 


240 


3 


8Č. 


235 N. 


Kychnov . 


2 


6 


151 


— 


115Č. 


36 N, 


Ml. Boleslav 


2 


6 


179 


6 


137 Č. 


48 N. 


Něm. Brod 


1 


6 


137 


2 


130 Č. 


9N. 


Broumov . 


2 


8 


123 


3 


71 Č. 


55 N. 


Benešov 


— 


6 


146 


— 


118Č. 


28 N. 


Slané . . 


2 


3 


57 


— 


54 Č. 


3N. 


Úhrn 23 


167 


143 


6629 


294 


4146 Č. 
9 Maď 


2765 N. 




i 31 


10 1 


69: 


Í3 1 


. 3 VI. 



Mezi těmi gymnasiem! je 17 vyšších a 6 nižších 
(v Rychnově, v Ml. Boleslavi, Něm. Brodě, Brou- 
mově, Benešové a v Slaném). Z duchovních uíitelft 
bylo 16 kněží světských, 59 piaristů, 16 cisterciáků, 28 
premonstráki^ 16 benediktinů, 8 augustiuů. Podle 
tříd rozdělili se žáci následovně: v I. 1416 veř. 
153 priv,, v IL 1249 veř. 55 priv. , v III. 1000 
veř. 51 priv., v IV. 879 veř. 15 priv., v V. 657 

10* 



164 

veř. 6 priv., v VI. 564 veř. 1 priv., v VII. 473 veř. 
8 priv., v VIII. 391 veř. 5 priv. Naproti minalému 
roku přibylo žáků 389. Podle náboženství bylo žáků 
katol. 6318, 228 evang. a 377 židů. Vyudovaci řeč 
valné převládala německá, ačkoli v tomto školním 
roce popřáno i češtině opět rozsáhlejšího ožívání; pro- 
hlášeno totiž 10 gymn. za česká (Benešov, Něm. Brod, 
Jičín, Mladá Bol., Král. Hradec, Jindř. Hradec, Písek, 
Praha (Staré Město), Rychnov a Slané, 6 za německá 
(Česká Lípa, Broumov, Most, Cheb, Chomutov, Za- 
tec), a 7 za utrakvistická (Budějovice, Klatovy, Lito- 
měřice, Litomyšl, Plzeň, Malá Strana (Praha), Nové 
Město (Praha). — Školného platilo se r. 1861 43.770 
rl., osvobozených od platu bylo 2348. Přijímacích 
tax platilo se 2484 zl. 90 kr. 

Ve spojení s gymnasiemi jsou sbírky přírodově- 
decké, kabinety fysikální a knihovny. 

h) Samostatných reálních Skol bylo v Če- 
chách r. 1861: 8. 





Já ® 


.!^ .■Š 


-s 






Reální škola 






rtoC 


žáků podlé 
národnosti 




ta 


-^^ 


> 


a. 




Praha, česká . 


22 


1 


524 


29 


547 Č. 5 N. 
1 Pol. 


„ německá 


17 


1 


443 


8 


230 Č. 219 N. 
2 Pol. 


Liberec . . . 


9 


6 


405 


14 


126 Č. 293 N. 


Rakovník . . 


6 


5 


319 


2 


208 Č. 113 N. 


Loket . . . 


11 


2 


231 


2 


13 Č. 220 N. 


Budějovice 


4 


1 


214 


— 


114 Č. 100 N. 


Kutná Hora . 


11 


1 


411 


15 


402 Č. 24 N, 


Písek . . . 


11 


1 


363 


— 


363 Č. 


Úhrnem 8 


91 


18 


2910 


70 


2003 Č. 974 N. 




10 


9 


29 


80 


3 Pol. 



165 

z těchto byly vSecky vySSí reálky mimo Budě- 
jovickou. Jakožto vyučovací jazyk převládal jazyk 
německý. Školného platilo se 22.955 zl., tax při- 
jato 4403 zl. 

Polytech nicky zemský ústav v Praze. 
Jesti to ústav zemský, jenž se udržuje pod správou 
výboru zemského z fondů zemských, a o jehož ob- 
novené zřízení vzhledem na uČení samo a provedení 
rovnoprávnosti se nyní jedná a přípravy se činí, aby 
zemský sněm o tom rozhodnouti mohl. R. 1860 — 1 
učilo na tomto ústavu 9 veřejných řádných profesorů, 

1 provisorní a 1 mimořádný, pak 6 učitelů, 1 pri- 
vátní docent a 8 adjunktů, úhrnem 26. Účelům vě- 
deckým slouží bibliotéka, sbírka modelů a kabinet 
pro geometrii, fysikální kabinet, technologická sbírka, 
architektonický kabinet, chemické laboratorium a ka- 
binet modelů hospodářských, kabinet naturálií a zboží, 
a konečně mechanická dílna. Přednášek bylo ozná- 
meno 42 (mezi nimiž 3 České), v přípravném ročníku 
5. Studujících bylo na počátku r. 1860 — 1 707, t. 162 
rádných, 93 mimořádných a 2 hosté; r. 1861 — 2 ú- 
hrnem 805 (68 na přípravě), z nichž 587 Cechů, 7 
Poláků, 203 Némců, 8 Maďarů. V přípravném 
ročníku zapsáno bylo r. 1861 : 80, úhrnem tedy 787. 
Nadací pro studující na technice zvláště určených je 7. 

Universita pražská, li. 1860 — 1 učilo na 
bohoslovecké fakultě 7 řádných profesorů, 1 suplent, 

2 docenti a 2 adjunkti, na právo- a státovědní fa- 
kultě 10 řádných profesorů, 4 mimořádní pr. a 3 sou- 
kromí docenti ; na lékařské fakultě 13 řádných pro- 
fesorů, 8 mimořádných, 10 docentů a 14 asistentů; 
na filosofické fakultě 18 řádných profesorů, 6 mi- 
mořádných, 4 docenti, 6 učitelů, 1 adjunkt na hvě- 
sdárně a 3 asistenti, dohromady tedy na všech 4 fa- 
kultách mimo akad. kazatele 48 řádných profeso- 
rů, 18 mimořádných, 1 suplent, 19 soukromých 
docentů, 6 učitelů, pak 20 adjunktů a asistentů. Slu- 
žební plat všech těchto učitelských sil obnášel 
105.420 zl. r. Č. V zimním běhu bylo na univer- 
sitě 172, v letním 150 zvláštních přednášek, mezi 
nimiž je na ten čas českých : na fakultě theol. 1, 
na právnické 6, na lékařské 4, na filosofické 6, a 



166 

I polská, ostatek jsoa mimo nSkteré latinské posnd 
všecky přednáSky jen německé. K podpoře ůčelft 
universitních sloužila o. kr. universitní knihovna s 
130.000 svazky a rukopisy, 19 sbírek učitelských 
pomůcek a lékařské kliniky, na něž náklad obnA- 
Sel 32.000 zl. r. č, V zimním běhu bylo zapsáno 
na universitě dohromady 1285 (945 řádných) stu- 
dujících, mezi nimiž 29 cizinců a 81 pomocnic po- 
rodních. Z těchto posluchačů bylo 113 na bohoslo- 
vecké, 614 na právnické, 218 na lékařské a 340 
na filosofické fakultě. V letním běhu bylo zapsáno 
v celku 1122 studujících, z těch 900 řádných a sice 
bylo 106 na bohoslovecké, 547 na právnické, 185 
na lékařské a 284 na íilos. fakultě. Mimo to na- 
vštěvovalo během r. lékařské kliniky na čas 200 
cizozemských lékařů. Podle národnosti bylo mezi 
studujícími v zimním běhu zapsanými 664 Cechů, 

II Pcláků, 14 Jihoslovanň, 570 Němců, 15 Italiá- 
nů a 11 Maďarů. V obou bězích bylo na univer- 
sitě 62 cizozemců. Zaplacené kolejní platy obnáše- 
ly v zimním běhu 16.425 zl., v letním 13.628 zl. 
Nadací požívalo 146 studujících ; nadaci tato obná- 
šela 17.719 zl. 55 kr. Za doktory bylo povýšeno 
kandidátů na bohoslovecké fakultě 1, na právnické 
27, na lékařské 46 a na filosofi 'ké 5. V běžicim 
roce 1861 — 2 ohl;išeno bylo českých přednášek mezi 
187 jen 22. Náklad na universitu obnášel r. 1857 
krom theologické fakulty 102.128 zl., suma stipendii 
14 918 zl. za rok. 

Ojstatní ústavy vyučovací. 

Theologické ústavy jíou v L'tomSricfch, 
v Králové Hradci, v Budějovicích, a v Teplé. Profe- 
sorů bylo r, 1861 na ústavu Kralohradeckém 5, ala- 
muů 63, na Budějovickém 6 učit., 75 alumnů, na 
Litoměřickém r. 1857 7 uč., 82 alumnů, v Teplé 
(domácím studium Premonstráků) 3 uč., 10 alumnů. 
Mimo to jest v Praze semeniště srbskolužické s 2 
prof. a 45 alumny. 

C. k. hornická akademie v Příbrami měla 
r. 1857: 7 učitelů (3 prof., 3 adj. a a-^i^t., 1 pr. do- 
docent), 33 studujících (1 Nómee, 30 Čechů, 1 Po- 
láka a 1 Madara), 18 stipendistů (3.600 zl.). Náklad 



167 

obnáSol 12.498 zl. K této je přidána nižSí hornická 
Škola k vzdělání kovkopů-lezcfi, na níž se vyučuje 
Česky i německy. R. 1857 měla 2 učitele a 42 žá- 
ků. — Hospodářských Skol jest posud nedosta- 
tek; dosavad jsou jen 2 zřízeny, rolnická SkoIa v 
Rabíne (v Píseckém kraji), česká, a hospodářská 
Škola v Libverdě u Děčína (v I>itoměřickém kraji) 
německá. Rabínská Škola měla r. 1857 3 třídy, 5 
učitelfi, KX) žáků (96 Čechů a 4 Němci, z nich 13 
stipendistů (700 zl.), náklad obnášel 9.094. Libverd- 
Bká Škola byla r. 1860 navStívena 906 žáky. K 
praktickým cvičením .slouží dvůr Rabínský a Libverd- 
ský. Libverdská Škola dělí se na vySSí (2 běhy) a 
na nižSí oddělení (3 běhy). — Lesnická Škola ▼ 
Bělé (v Bol. kraji), byla otevřena r. 1855 se 4 učiteli, 
počítá 8 něm. vyuč. jaz. 2 běhy, měla r. 1857 74 
žáků (43 N. 29 Č.). — Při universitě Pražské založena 
jest Škola pro báby, česká a německá s 3 učiteli, 
ježto počítala r. 1857 224 navStěvovatelek (149 ČeSek, 
75 Němkyň), z uich57 8tipendistek (1828 zl.). — Ústavů 
pro umění a hudbu bylo r. 1857 15, předně a- 
kademie společnosti vlasteneckých přátel umění v 
Praze s 5 učiteli a 81 žáky, konservatorium hudby 
v Praze s 15 učiteli a 144 žáky obojího pohlaví, a 
ústav pro kostelní hudbu v Praze se 4 učiteli 
a 170 žáky, pak 12 soukromých hudebních ústavů. 
— Ůstavfi obchodnických bylo 7, vyšší obch. 
ústav v Fráze s 14 prof. a 186 žáky, nedělní obch. 
Škola v Pr.tze s 8 uč. a 610 žáky, 3 soukromé obch. 
Bkoly v Praze s 26 uč. a 167 žáky, gremiální škola 
v Plzni 8 2 uč. a 23 žáky, a grem. škola v Liberci s 
4 uč. a 60 žáky. 

Ze zvláštních ústavů připomínáme: Průmyslni 
Školu v Praze se 4 uč. a 1009 žáky, s-rotčinec u sv. 
Jana Krt. v Praze s 12 uč. a 89 žákv (18G0), sirotči- 
nec pro Vlachy B 9 uč. a 17 žáky (1860), pak 9 sou- 
kromých vyui^ovacích ústavů 8 65 uč. a 364 žáky, 
soukromé ú.stavy v Ůatí nad Orlicí a v Pardubicích. 
Pro pohlaví ženské v Praze: školu spolku dám se 7, 
Školu v klá.?teřo urSuHnek s 15, školu v ústavu 
anglických panen s 13, 30 soukromých ústavů s 163 
vyučujícími, v Kutné Hoře Školu urSulinek s 15 



168 

TyoČ. a více než 1000 žaček, a t Ml. Bol. soukromý 
ústav. Pro oboje pohlaví pak v Praze : listav pro 
hluchoněmés ISuČiteli, 48žákya53 žačkami (1860), 
listav vzdělávací pro slepé s 13 uč. se 17 žáky a 16 
žačkami (1860J, 3 soakromé ústavy s G ač. 'i9 žáky a 
36 žačkami. Vojenských skol bylo r. 1857 v Ce- 
chách : Škola pro dělostřelce v Praze s 1 řed. 10 uč. 
a 120 žáky (104 Slované), vySši vychovací ústav v 
Kutné Hoře s 1 řed. 10 uČ. a 206 žáky (136 Slo- 
vanů), nižSí vychovací ústav v Josefově a 1 řed. 7 
uč. a 100 žáky (56 Slov. a 43 Němců). 

Opatroven pro dítky bylo r. 1857 v Cechách 
24 (4 v Praze) s 57 uČ., 3212 dítkami a nákladu 
11.773 zl. 

Spolky pro vyšSí vzdělání. R. 1857 počí- 
talo se jich 15, z nichž bylo v Praze 13, mezi nimi kr. 
česká společnost věd (123 členů, nákl. 1269 zl.), spo- 
lečnost kr. Cesk. musea s odbory archeologickým, pří- 
rodovědeckým a literárním, kterýžto poslední pod jm. 
Sbo7' pro védecké vzděláni řeči a literatury české 
řídí Matici t. pokladnici na vydáváni českých knih. 
Museum samo čítá 405 Členův, vydává ročně 5466 
si., udržuje knihovnu čítající přes 100.000 svazků, 
mezi nimiž mnohé rukopisy drahocenné a vzácné 
spisy zvi. české a přírodnické, pak bohatou sbírka 
přirodnickou, starožitnickou, mincovní a důleiitý 
archiv. Přírodovědecký spolek Lotos (385 Členů, 
nákl. 341 zl.), c. k. vlast. hosp. spol. (559 členů, nákl. 
28.028 zl.),a její odbory: pomologická spol. (128 členů, 
nákl. 2377 zl.), o vČácká jednota (187 členů, nákl. 343 
zL), zahradnická společnost (516 členů, nákl. 6319 zl.), 
jednota česk. lesníků (1322 členů, 4167 zl. nákl.), 
podle níž povstala v nejnovější době jednota statkářů 
českých k udržováni lesnické školy v Bělé, Jednota 
průmyslná (i, 1857 měla jmění 6573 zl., r. 1860: 
400 členů, jmění 30.496 zl., dle výpočtu r. 1861 
příjmů 6125 zl., vydání 4989 zl., r. 1862 jest čle- 
nů přes 900. Záložna jistina české průmyslové 
školy 12.776 zl., německé 3617 zl.). Jednota vlast, 
přátel uměni (6331 členů, nákl. 39.186 zl ), jednota 
pro zvelebení hudby (120 členů, nákl. 12.054 bL), 
«polek pro zvel. hudby církevní (283 Členů, 1811 



169 

z\.), ceciliánaký spolek (327 ílenů, nákl. 10 16 zl.), 
hamanistický hudebui spolek Žořínská akademie, pak 
spolek pro mužský zpěv, spolek pro vojenskou hudbu 
a za nejnovější doby zpévácký spolek Hlahol v 
Praze a hojnost zpěváckých spolku na venkově, v 
Liberci průmjslná jednota (84 íleuů, 304 zl.) a pří- 
rodověd, společnost (61 členů, 73 zl.). 

IX. 1'asopisectvi. 

Až do měsíce června 1862 vycházelo v Cechách 
dohromady TO novin a ČAsopisů (37 českých a 33 
německých). Z toho počtu jich přišlo na Prahu 45 
(30 Českých a 15 uémeckých). Politických listů 
vycházelo v Praze 12, totiž 8 Čt-ských (denně: A'ťí- 
roclni listy, hlas, Pražské Noviny, Pražský Posel, 
Pozor, Oas; týhodné : Obecné Listy, Huvioristické 
Listy obrázkové) a 4 německé (Prayer Zeitung, Ta- 
geabote aus Bokmen, Morgenpost, hohemia, všecky 
denně). Z ostatních 22 českých časopisu v Praze 
vycházejích bylo 5 cíikevnich (kat.: Časopis ka- 
tolického duchovenstva, Blahověst; evaug. : Hlasy ze 
Siona, Hus, Evangelické Noviny) ; 2 paedagogické 
(Škola a Život, Přítel zvíf-at), 5 vědeckých (Ča- 
sopis Musea království Českého, Živa, Památky ar- 
chaeologické a místopisné. Časopis lékařů českých. 
Právník), 4 prňmyslní a živuostnické (Novi- 
ny hospodářské. Pokrok hospodářský, Listy zivno- 
atenské. Zlaté dno), 1 hudební (Dalibor), 2 belle- 
tristické (Rodinná kronika obrázková, Lumír), 
2 satyrické (Brejle, Kovář; oba obrázkové); 1 
módní (Lada). Nepolitické německé časopisy vy- 
cházely v Praze následující: Centralblatt Jiir die ge- 
aammte Landeskultur, Erinnerungen, Lochners Ge- 
gehdftsblatt, Uslerreichisches Geu:erbeblatt, Prager 
Handelsblatt, Lotos, Medicinische Monatschrift fiir 
Homóopathen, Vereinsschrift Jiir Forst-, Jagd- und 
Naturkunde, Vierleljahrschrift fiir praktiscUe Heii- 
kunde, Wochenblatt Jiir Land-, Forsl- und Haus- 
wirthschaft, Stenographische Zeitung, dohromady 11, 
s nichž jediný belletrický, 3 vědecké, ostatní se 
směrem praktickým. Z českých nepolitických ča- 



170 

Bopisů Pražských vycházelo jich jednou týhodně 7, 
dvakrát týhodně 1, jednou mésíéně 1, dvakrát mS- 
fličně 2, třikrát měsičně 3, čtvrtletně 3, osmkrát do 
roka 2, ostatní v jiných neb neurčitých lhůtách; z 
německých jednou týhodně 2, dvakrát týhodně 1, 
třikrát týhodně 1, jednou měsíčně dva, dvakrát mě- 
síčně 2, čvrtletně 1, v neurčitých lhůtách 2. 

Mimo Prahu vycházelo časopisů českých 7, ve- 
směs nepolitických, z nichž 2 (Školník a Pěstoun 
inoravskfj) paedagogické, 1 belletristický obrázkový 
{Ohrazij života), ostatní belletristicko-lokální, vesměs 
třikrát za měsíc. Německých časopisů vycházelo 
mimo Prahy 18, z nichž jeden politický (Reichen- 
herger Zeitung) denně, ostatní, větším dílem lokální 
a oznamovatelské, v rozličných lhůtách. 

X. ústavy spolcťenské opafrnostů k zaopa- 
třeni zdraví, bezpcrnosti ; pak ústavy dobro- 
ťiiiné, v prospěch rliiidoby, zaopatřovací, po- 
jišťovací a nvérní. 

Kizeuí zdravotnictví v Cechách náleží mí- 
stodržitelství (stálé zdravotní komisí, protomedikátu), 
jemuž podřízeni jsou lékaři krajští a okresní jakož i 
státem ustanovení ranhojičové a báby. R. 1857 po- 
čítalo se v Cechách 732 lékařů (19 vojenských), 795 
ranhojičů, 4296 bab. — Očko ván í. R. 1860 bylo v 
Cechách 793 lékařů očkujících, v 6643 místech oč- 
kováno 155.973 osob; neořkovaných zůstalo 1669 
Osob k očkování schopných. V průměru očkoval 
jeden očkující lékař 196 osob; průměrně se počítá, 
že se z 482 osob očkovaných a z 6 neoČkovaných 
jedna na neštovice roznemohla, a že z 10.389 očko- 
vaných jedna osoba zemřela na neštovice, kdežto 
naproti tomu z 25 neoČkovaných osob jedna na ne- 
štovice zemřela. Přeočkováno bylo t. r. 233 lékaři 
očkujícími v 1244^ místech 32.475 osob. — Nemocnic 
bylo r, 1857 v Čechách 78 s 2907 postfilmi, v nichž 
přijato 22.858 nemocných (11.702 mužsk., 11.166 
žensk.), z nichž zemřelo 2422. K ústavům zdra- 
votním slušno připočísti i lázně léčivé, jichžto 
množstvím země Česká po celém světě slyne; my 



171 



zde jen o návStčvS nejdůIežitSjSích mezi nimi položiti 
můžeme. R. 1861 bylo v Karlových Varech 6615 
stran aneb 9625 osob (připočtením jen po kratfii 
žaspobyvgích 13.343 osob); v Teplici bylo t. r. 5557 
stran aneb 7925 osob, v Mariánských Lázních bylo 
t. r. 3134 stran aneb 4388 osob (vesměs 5320 osob). 
— Do blázince v Praze, jediného v zemi, přijato 
t. r. 893 osob (502 m., 391 i.), zemřelo jich 113.— 
Do porodnice v Praze, jediné v Cechách, s 245 
postelemi, přijato t. r. 2957 rodících; zemřelo 126 
matek, mrtvězrozených ditek bylo 119, po poroda 
zemřelo 158 dítek. — V domě nalezenců v 
Praze zaopatřeno bylo t. r. 2682 dětí, zemřelo jich 
1167; mimo dům zaopatřeno 7162 dětí, na něž vydáno 
186.237 zl., zemřelo jich 1416. — Opatřoven po- 
čítalo se r. 1857 v Čechách 373, v nichž opatřeno 
4707 osob (1886 m. 2821 ž.), zemřelo jich 345. — 
Ústavů pro chudé bylo t, r. v Čechách 1332, 
poděleno bylo 41.224 osob (14.842 m., 26.382 ž.), úhr- 
nem sumou 346.715 zl. (na 1 prům. 8 zl. 25 kr.). 

Opatřovací ástav pro propuštěné kárance a 
zanedbané děti nalézá se v Praze; spolek, jenž 
jej vydržuje, čítal r. 1857 338 účastníků, opatřilo se tam 
t. r. 41 opatrovanců (jmění obn. 6086 zl.), příjmy 
3204, vyd. 3118 zl. PolepSení výtržníků společen- 
ských věnován též ústav polepšovací a spolu nutná 
pracovna v Praze, zřízená pro pohlaví mužské i žen- 
ské a vydržovaná z fondů zemských pod správou 
zemského výboru. Pro polepšení kněží zřízen od 
biskupstva českého ústav u sv. Jiří v Praze. 

Věznice nalézají se u soudův hrdelních pro 
lehčí trestance ; těžké žaláře isou ve dvou zemských 
trestnicích u sv. Václava v Praze a v Kartouzích u Ji- 
čína. Počet všech u prvních instancí odsouzených zlo- 
činců obnášel r. 1859 v (Jechách 3351. Mezi nimi 
bylo 49 pro urážku J. Vel., 52 pro nrážku členů 
cis. domu, 7 pro rušení veřejného pokoje, 14 pro 
povstání a zbouření, 183 pro veřejné násilí, 18 pro 
rnSení náboženství, 40 pro vraždu, 17 pro zabití, 2221 
pro krádež, 362 pro podvod, ostatní pro jiné zločiny 

V oboru hmotném, zvláště vzhledem k opatření 
a sbíráni kapitálů v a úspor na podáni potřebného 



172 

ůrěrn, sloaži společenstvu t Cechách rozlífiné ústa- 
vy úvěrní a sporicf. V nejnovějSí době hlavně pft- 
Bobenim české žurnalistiky zřizují se vSude po Ce- 
chách zvláStě v městech české národnosti záložny 
měšfanské a řemeslnické, pomáhající měifanům avěr- 
kem společným přispíváním. V Praze mimo to je 
zvláštní ústav zápůjční pro řemeslnictvo. Uvěrku 
domácímu pomáhají zvláště blahodárně spořitelny, 
jaké se nacházejí v Praze, v Litoměřicích, Liberci, 
Budějovicích, Plzni, Chebe, Děčíně, Mostě, Chomutově, 
Teplicích, Ml. Boleslavi, Jáchimově, Trutnově, Vrch- 
labí, Příbrami, Kadani, Kutné Hoře, v Č. Lípě, 
Táboře, Chrudimi, Šluknově, Sříbře, Něm. Brodě a 
v Jičíně. Největší rozměry má spořitelna v Praze 
(založená r. 1825), jejížto zvláštní jmění (fond zá- 
ložní) obnášel koncem r. 1861: 1,834 965 zl., a v níž 
jmění 87. '275 vkladatelů obnášelo na počátku r. 1861 
25,651.448 zl. 33 kr.. k čemuž téhož r. od 40.579 
účastníků vloženo bylo 5,624.227 zl. 81 kr. Vedle 
Pražské nejznamenitější jsou spořitelna Liberecká a 
Budějovická, v nichž vklady 1 mil. převyšovaly, pak 
Litoměřická a Chebská. Vůbec počítalo se v Čechách 
ku konci r. 1851 52.494 účastníků ve spořitelrtách, 
koncem r. 1860 114.126, vkladů 1851 18,705.890 zl., 
r. 1860 30,603.476 zl. 

U stavy pojišťovací rozmnožily se v nejnovějSí 
době znamenitě, berouce sobě úkoly nejrozmanitější, 
jako pojištění proti škodám z ohně, krupobití, povodně, 
pak též proti nedostatkům spůsobeným starobou, bezděl- 
ností, nemocí atd. Vzájemný poj. ústav proti ško- 
dám spiisobeným ohněm v Praze (zal. 1827) jest je- 
diný, kterýž v Čechách povstal, koncem r. 1859 po- 
čítal pojištěného kapitálu 38,104.830 zl. a vyplatil 
t. r. 167.756 z'. Vedle toho ústavu, jemuž přáti by 
bylo většího iičastenství a jakéhos obnovení, mají 
4 Terstské, 4 Vídeňské, 1 Pešťská, 1 Drážďanská a 
1 Lipská společnost hlavní agentury v Čechách. 
Mezi ústavy pojišťujícími opatření starých vdov atd. 
mají nejrozsáhlejší filiálky v Čechách vídeňské ústavy 
Áustria a Kotva. 

Vedle těchto obecných ústavů jsou četné sou- 
kromé spolky pro opatření vdov a sirotků zvláště 



173 

jifitých stavů, jako při hornictví, při železnici, pro slu- 
žebnictvo a děinictvo rozličných 7Ávoáů hospodářských 
a průmyslových, pensijní fond pro vdovy Členů fakulty 
právnické, lékařské, členův zemského divadla atd. 

V nejnovější době povolením místodržitelstva od 31. bř. 
1862 povstal Svatobor, spolek k podporování spisovate- 
lův českých, rodin jejich i k oslaveni památky jejich. 

Úvěrních ústavů domácích na ten čas v Če- 
chách ještě není, vyjma českou tržnici {Producten- 
halle) v Praze, kteráž prodej plodin hospodářských 
obstarává, hospodářům na ně půjčky dává a vůbec 
též některé kreditní operace činí. Národní bank 
vídeňský a kreditní ústav vídeňský mají v Praze 
veliké a výnosné filiálky. Nyuí se jedná právě u 
zemského výboru o zřízeni hypotečního banku pro 
celé království a o proměnění kontribučenských a špej- 
charních fondů v ústavy úvěrní pro menší hospodáře. 
Také bursa má vstoupiti Wrzo v plnou činnost v Praze. 

\l. Správa zemská. 

Správa zemská vykonává se v rozličných od- 
větvích dle rozličně rozdělenýcli krajů neb okresů. 

V celém království Českém řídí veškeré záležitosti 
správy politické c. k. místodržitelství v Praze. 

V týchže záležitostech podřízeny jsou mu: Pražský 
magistrát pro hlavní město Prahu, pak 13 ki-ajských 
úřadů, pro každý kraj jeden, majících v čele svém kraj- 
ského presidenta. Térato jsou podřízeni iiřadové 
okresní ve 207 okresích, jež jsme vypočtli zejména 
tam, kde jsme lidnatost země udali. Kraj Budějo- 
vický má 15 okresů a 478 katastrálních obcí, kj-aj 
Boleslavský 17 okr., 523 k. o., kr. Chrudimský 12 
okr., 571 k. o., ki-. Čáslavský 14 okr., 794 k. o., 
kr. Chebský 19 okr., 752 k. o,, kr. Jičínský 1(3 okr. 
615 k. o., kr. Kralohr. 18 okr., 522 k. o., kr. Li- 
toměř. 19 okr., lOU k. o., kr. Plzeňský 18 okr., 
928 k. o., kraj Písecký 13 okr., 790 k. o., kr. Praž- 
ský 20 okr., 99tí k. o., kr. Žatecký 16 okr. 605 k. 
obcí, kr. Táborský 16 okr. a 825 k. obcí, úhrnem 
tedy 207 okresů a 8919 kat. obcí. 

Městské zastupitelstvo Prahy má v čele 



174 

1 purkmistra a 1 náměstka purkmistrova, pak 90 
obecních starších co zástupců vsi obce, z nichž se 
ke správě věcí obecních, zvláště jmění obecního, volí 
městská rada sestavená z 24 členův. Pod řízením 
purkmistra zvoleného úřaduje též magistrát hlav. 
města Prahy, sestavený z rad a jiných úřaduíkův 
od obce placených, kteří obstarávají jménem obce 
tak řečený přenesený obor činnosti, zvláště záleži- 
tosti obecní policie, ač pro jiné úkoly veřejné policie 
je zvláštní policejní ředitelstvo pro Prahu a nej- 
bližší okolí. 

V záležitostech soudních podřízeny jsou 
Cechy (dle nejvyššího rozhodnutí od 14. září a 26. 
listopadu 1855 a 5. března 1854) vrchnímu zem- 
skému soudu v Praze, od néhož jde odvolání 
k nejvyššímu soudu ve Vídni. Pod vrchním 
eoudem českým stojí 16 soudů první instance; 
zemský soud a obchodní soud v Praze, 14 kraj- 
ských soudů, kteříž spolu těžší věci trestní soudí, 
a pak soudové okresní, kteříž jsou bučí delegovaní 
(17), neb samostatní (6) aneb smíšení t. j. takoví, 
kde okresní úřad spolu záležitosti soudní spravuje a 
spolu okr. soudem se zove. V Pražském kraji 1 
zemský soud v Praze, obchodní soud v Praze, 3 de- 
leg. soudy, samostatný okresní soud v Karlině a 19 
okr. úřadů, v Budějovickém kraji 1 krajský soud 
v Buděj., i okresní soud v Jindřichově Hradci a 13 
okres, úřadů, v Píseckém kraji 1 krajský soud v 
Písku a 12 okr. úíadů, v Plzeňském kraji 1 kiaj- 
ský soud v Plzni, 1 okresní soud v Klatovech a 16 
okr. úřadů, v Chebsk. kraji^ 1 krajský soud v Chebu 
a 18 okresních úřadů, v Žateckém kraji 1 krajský 
soud v Mostu a 14 okr. úřadů, v Litoměr. kraji 2 
krajské soudy v Litoměřicích a v C. Lípě a 17 okr. 
úřadů, v Boleslavském kraji 2 krajské soudy v Mla- 
dé Boleslavi a v Liberci a 15 okr. úřadů, v Jičín- 
ském kraji 1 krajský soud a 15 okr. úř., v Kralohr. 
kraji 1 krajský soud v Králové Hradci, 1 okresní 
soud v Rychnově a 11 okr. úřadů, v Chrud. kraji 
1 krajský soud v Chrudimi, 2 okresní soudy ve Vy- 
sokém Mýtě a v Litomyšli a 9 okr. úřadů, v Čá- 
slavském kraji 1 krajský soud v Kutné Hoře, a 13 



175 

okr. úřadů, v Táborském kraji 1 krajský soud v Tá- 
boře a 15 okr. úřadů ; úhrnem v Cechách 1 zemský, 19 
kraj. a okr. soudů a 187 okr, úřadů, jež spolu soudní 
záležitosti spravují. — V záležitostech manželských 
rozhodují zvláštní duchovní soudy. Pro záležitosti 
obchodní a směnečné ustanoveny jsou u soudův první 
instance senáty obchodní, pro záležitosti horní se- 
náty horní v Mostě, Plzni a v Kutné Hoře. Jakožto 
vj'šetřovací soudy pro zločiny a přečiny zařízeny 
jsou zemský soud Pražský, krajské soudy a 23 okr. 
úřadů. — Vrchní důchodkový soud pro Cechy na- 
chází se v Praze. V místě každého okr. finančního, 
tedy v každém kraj. městě nachází se jakožto soud 
v záležitostech přestupků důchodkových 1 důchodkový 
okresní úřad. — V soudních záležitostech vojenských 
podí-ízeny jsou Cechy zemskému voj. soudu v Praze, 
pak plukovním soudům a auditoriátům, — V Praze 
nachází se advokátní komora. Advokátů je v 
Praze 69, v ostatní zemi 98, notářů v Praze 12, v 
ostatní zemi 167. 

Ve finančních záležitostech stojí Cechy 
(podle nejv. usnesení od 26. čna a 19. čce 1849 a 
9, led, 1850) pod finančním zemským ředitel- 
stvím, jemužto podřízeny jsou finanční prokuratura v 
Praze, 14 finančních okresních ředitelství v Praze a v 
krajských městech, bemičná administrace pro Prahu a 
Vyšehrad, archiv katastrálních map a 14 katastrál- 
ních inspekcí, 207 berničních úřadů, v každém totiž 
okresu po jednom, a mimo to jeden berničný úřad 
pro Prahu, zemská hlavní kasa v Praze a sběrací 
kasy na venkově. V Praze zřízen jest loterní ú- 
řad pro Cechy s 480 loterními kolekturami. V Sedl- 
ci u Kutné Hory je zvláštní správa tamní fabriky 
na tabák. V hornických záležitostech zí-ízeny 
jsou horní bej tmanství, jimž náleží propůjčování 
hor a dolů a vybírání horní dané (posud horního desát- 
ku), jichž jest v Cechách pět: v Chomutově (s horním 
komisariátem v Teplicích a Slavkově horním), v Ku- 
tné Hoře (s komisariátem v Budějovicích), v Plzni, 
Lokte a v Praze, ^'rťhuí horní úřady v Jáchimově 
a v Příbrami s podřízenými úřady mají úkol spra- 
Fovati hornické závody korunní a sluší pod mi- 



176 

nisterstvo financi, jeSto hornická hejtmanství co ú- 
řady správy politické podřízeny jsou místodržitelstvu. 
V poStovních záležitostech podřízeny jsoa Čechy 
poštovnímu ředitelství v Praze, jemuž se podřizují 
hlavní poštovní úřad v Praze, filiální poštovní úřad 
na Malé Straně a na nádraží, poštovní ambulance 
mezi Prahou a Podmokly, 8 poštovních iiřadů, 145 
pošt. úřadů s pošt. štacemi, 198 poštovních expedicí. 
Záležitosti stavitelské spravuje zemské stavi- 
telské ředitelství, jemuž podřízeny jsou krajské a 
okresní stavitelské oddělní iiřady (vždy pro několik 
okresi°i dohromady). Záležitosti vojenské spra- 
vují zemské generální komando v Cechách s 3 sek- 
cemi, zemský vojenský soud v Praze, pak komanda 
pevností a měst v 1'raze, Josefově, Králové Hradci, 
Terezíně a v Chebu, konečné řediteb tví pro jednotlivá 
odvětví vojenská. V policejním ohledu podřízena 
Praha s okolím policejnímu ředitelství v Praze. Tak- 
též nachází se štáb žandarmerie (2. pluk) pro Če- 
chy v Praze. 

XII. Finance. 

Příjmy státní obnášejí v Cechách podle nejno- 
vějšího rozpočti! 45,081.800 zl., vydání 9,279.800 zl.; 
zbývá tedy z Cech čistý přebytek k zapravení vý- 
dajů veškeré říše 38,202,000 zl. Čechy jsou tedj 
druhá země, která na zapravení státních potřeb ve- 
Skeré říše nejvíce přispívá. Hla\'ní odvětví stálniek 
důchodů v Cechách vynášejí: Daň z pozemků 
12,631.200 zl., daň ze stavení 2,608 000 zl., daň 
E výdělku 1,299.300 zl., daň z dědictví 8000 
zl., daň z příjmů a jiných druhův důchodů 
1,005.000 zl., obecná daň po travní 10,216.000 zl,, 
cla 2,789.700 zl., tabák 5,345 300 zl., kolky 
l,989.300zl.,taxy a po plátky 3,583.300 zl., loterie 
l,254.300zl., pošty 754.700 zl, mýta 662.000 zl., 
puncování a cimentování 5000 zl., státní 
statky a lesy 470.800 zl., hornictví 355.800 zl., 
fiskus a odúmrtí 12.000 zl., přebytky z fondu ná- 
boženského, školského a studijního 36.400 
zl., pří.spěvky z rozličných jiných fondů 42.100 
zl., konečně rozličné menší důchody 13.600 zl» 



177 



Co se týče vydáni, tož pnpadá na Čechy z rořpočtu 
státního ministeria úhrnem 4,613.200 zl., ministeria 
financí 2,806.400 zl., m. spravedlnosti 1,410.200 zl., 
m. policie 172.700 zl., kontrolních úřadů 277.300 
zl., ostatní menší vydání 181.800 zl. 

Pod správou výboru zemského stojí následující 
fondy: A) domestikální fond, jehož základní jmění ob- 
náší 6,230.993 zl. r. č. s ročním důchodem 245.163 zl. 
(stav kasovní kw konci března 1861 : 2,035.778 zl.). B) 
Nadací oborj' Bubenečské, základní jméní 130.461 zl. 
(kasovní stav 5.486 zl.). C) Nadací hr. Straky pro stu- 
dující, zákl. jmění 1,522.876 zl. (kas. stav. 937.470 
zl.). D) Nadací císaře Leopolda pro dívky, jmění 
93.382 zl. (kas. stav 94.837). E) Fond dobrovol- 
ných střelců s fondem ku podporování vojínů k vý- 
dělku neschopných, zákl. jmění 118.695 zl. (st. kas. 
114.080 zl.). F) Úvěrní fond 7,710.418 zl. G) Zem- 
ský fond (koncem října 1860), příjem 12,195.499 
zl., vydání 10,255.310 zl., přebytek 1,940.189. Stav 
jmění: a) fond zemský v užším smyslu 2,162.655 
zl., b) domestikální fond 5,663.107 zl., c) fond po- 
rodnice 92.347 zl., d) fond nalezenců 226.821 zl., 
e) fond blázince 342.389 zl., fj fond nutné pracovny 
193.679, úhrnem 8,680.998 (stav kasovní koncem břez. 
1861 : 3,785.198 zl.)'; g) fond vyvažovači měl jmění 
49,735.352 zl., a dluliů 48,714.395, přebytek 1,020.957 
zl. a po srážce úroků i nedoplatku na anuuity 391.424, 
přebytek 629.533 zl. 

Erární dluh český na V-^W^/o obnášel při 
konci dubna 1861: 96Í..S06 zl., na 20/o: 5,040.478 
zl.; na 2},"/r,: 1,645.814 zl. Slosováním zmenšil se 
dluh od října 1860 do dubna 18G1 o více nežli o 
1 mil. zl. Platné komorní dluhy u zemské po- 
kladnice na 730/0 byly: 6399 zl., na 50/0 7452 zl. 
Vyvažovači dluh král. Českého obnášel při konci 
dubna 43,928.490 zl. Přebytky z fondu vyvazova- 
cího obnášely téhož času 17,065.142 zl. 

Pro kontrolu úřadův zvláště v ohledu na vý- 
daje ziízena pro cele království státní účtárna, 
jejíž sídlo je v Praze. 



Čtcliy. 1 1 



178 



XIII. Výbor zemský. 



Vedle úřad&v od vlády zřízených působí výbor 
zemský, jemuž vykázána ústavou rozsáhlá moc a 
Sinnost, neboť on je na mnoze ústrojem výkon- 
ným samosprávy zemské ; on spravuje jmění zem- 
ské a všeliké fondy i nadace na mnoze svrchu u- 
vedené, on vede z plnoinocenství sněmu dohlídku 
na samosprávu obcí, zvláště vzhledem jmění obec- 
ního, on spravuje činnost fondu vyvazovacího, ústav 
polytechnický, divadlo německé a české a jiné ú- 
fitavy užitečné a vzdělávací nákladem země udr- 
žované nebo podporované, on vykazuje dotace na 
všeliké potřeby zemské a připravuje pro sněm ná- 
vrhy zákonův a všelikých jiných usnesení sněmov- 
ních. 

V čele výboru zemského v království Českém 
stojí nejvyšší maršálek zemský od krále jmenovaný, 
kterýž je po Čas sněmu jeho předsedou. Místopřed- 
seda sněmu též od krále jmenovaný není mocí úřa- 
du svého členem výboru zemského, k němuž náleží 
toliko 8 výborův, z nichž dva volí ze středu svého po- 
slanci velkostatkářův, 2 poslanci měst, 2 poslanci obcí 
venkovských a 2 konečně celý sněm. Záležitosti 
výboru pokud jsou důležitější vyřizují se sborně, a 
při poradách přednáší každý výbor věci a návrhy 
náležející do jeho odboru, kterýchž je rovněž 8. Do 
1. odboru náležejí na ten Čas nadací a všeliké do- 
bročinné ústavy zemské, do 2. záležitosti osobní 
úřednictva zemského a intendance něm. divadla, do 
3. věci hospodářské, stavby, pak platy zemské na 
přípřeže, postrk a opatrování nemocných; do 4. 
listav polytechnický, ubytování vojska, věci obchodní 
a živnostní, ochrana hranic zemských a blázinec; 
do 5. dlužní a úvěrní záležitosti země, přirážky a 
podatky zemské, hudebné, komunikace zemské, nut- 
ná pracovna a intendance českého divadla; do 6. 
záležitosti katastru a dělení gruntů, věci školní, re- 
krutování, knihovna, archiv a dějepis zemský ; do 
7. správa statků nadacích a fondům Strakovu, Gerst- 
nerovskému a dobrovolnickému, náležejících, vzdě- 
lávání země a věci církevní; do 8. vyvažovači fond 



179 

zemský a domestikální, kasovní záležitosti, pak úvě- 
rek gruntovní a věci právní. Záležitosti volební z, 
obecni rozděleny jsou mezi všemi odbory dle kra- 
jův. Jakož iistavní život na základě ústavních zá- 
konův teprva se vyvinuje, je mnohá stránka opráv- 
něnosti výboru zemského posud neurčitá a s vládou 
sporná. Zvláště neví se ve mnohé věci posud, jak 
daleko bude sahati moc vykonavací zřízencův 
sněmovních v oněch věcech, v nichž moc zákono- 
dárná vyhrazena zastupitelstvu země. 

XIV. ústava. 

Ústava země České, jakož celé ústavní a státní 
právo koruny České nedá se přehlédnouti pojednou, 
aniž poznati z jediné listiny státní, onoť je posud, 
ano právě nyní více než kdy před tím, v době vy- 
vinování a ustalování se, onoť závisí zároveň od 
síly a činnosti živlňv politických v zemi samé jakož 
od poměrův k veškerenství říše Rakouské posud ne- 
ustálených. ^Hlavní základové nynějšího práva ú- 
stavuího v Cechách, jsou sice diplom od 20. řijna 
1860 a cis. patent od 26. února 1861 s volebními 
řády k němu přináležejícími, avšak tyto samy nejsou 
spolu v úplné shodě a předce mají toliko pospolu 
a ve spojení sloužiti za základ ústavního práva, ne- 
boť sám patent od 26. února klade sobě v ú- 
vodu svém za líčel podati toliko řád a spůsob pro- 
vedení práva uděleného diplomem, kterýmžto se moc 
zákonodárná mezi mocnářem a sněmy dělí, a tudiž 
podstata toho, což se obecně konstitucí jmenuje, buď 
zcela nově zakládá neb aspoň obnovuje. Odvolá- 
vaje se takto k diplomu potvrzuje patent od 26. \in. 
též zásady v tomto vyslovené, kterýmiž mocnář za 
svou povinnost uznává šetřiti spomínek, právních 
názorů a právních nároků všelikých národů rakou- 
ských jakož i práv i zvláštního postaveni jednotlivých 
království a zemí, a měniti v nich jen tolik, kolik 
nynější poměry časové a skutečné potřeby veškeré- 
ho mocnářství nutně vymáhají. 

Zároveň odvolává se diplom k starším základ- 
ním zákonům říše o posloupnosti a hlavně k pra- 
li* 



k 



180 

gmatické sankci, kterouž se uedilnost říSe a dédič- 
uost její i v ženské posloupnosti rodu Habsburské- 
ho ustano\'ila, a s právy i svobodami jednotlivých krá- 
lovství a zemí v souhlas uvedena byla, když od sně- 
mův chorvátského, uherského, českého, moravského 
a jiných uznána jest. Dále uznává týž diplom za 
povinnost panovnickou moc říše Rakouské upevniti 
rukojemstvím práv trvajících, jasných a nepochyb- 
ných, jakýmiž zve instituce a právní poměry tako- 
vé, kteréž jsou zakořeněny v historickém vědomí 
práva a v rozdílnosti království a zemí v říši Rakou- 
ské nedílně spojených. 

Z toho patrno, že diplom uznává historické 
právo a zvláštní právní osobnost jednotlivých krá- 
lovství a zemí, a sám patent od 26. ún. nepopírá 
historického práva jednotlivých zemí, ano praví v 
či. III., že se práva a svobody snemfiv posud stavov- 
ských nikoli rušiti nemají, ale že se mají toliko s potře- 
bami celého mocnářství v souhlas uvésti, a pokud 
toho poměry nynější vymáhají, vyvinouti i přetvořiti. 

Jelikož úplné říšské radě (do §. 14) právo ná- 
leží většinou dvou třetin hlasi°i svých změny v zá- 
kladních zákonech od 26. ún. žádati — plyne z toho, že 
tyto ovšem měniti a vyvinovati se mohou, patrno tedy, 
že zákonové od 26. ún. o sobě nemohou býti považovány 
za ústavu konečnou a nezměnitelnou, a jelikož mají 
býti toliko vyvedením diplomu, nemohou míti plnou 
platnost a váhu, leč ve spojení s diplomem. 

Tento zas klada sebe sám za stálý i neodvola- 
telný základní zákon říše Rakouské, potvrzuje staré 
historické právo jednotlivých království a zemi, po- 
kud s ním v odporu nestojí, v plné míře. 

Z toho plyne, že k úplnému poznání ústavního a 
státního práva rak. třeba poznati netoliko patent od 
26. ún. 1861 a diplom od 20. října 1860, ale i starší 
základní a ústavní zákony těchto zemí a jich hi- 
storické vyvinutí. 

Již původní ústava vlasti České nebyla nikterak 
absolutní; bylať to monarchie obmezená, utvořená 
dle podoby staroslovanského zřízení rodinného, v němž 
vládli synové dědinami vespolek, vládyku si z rodu 
vyberouce, neb jakož jednotliví rodové volili vládyky 



181 



své, tak vSichni rodové v národě representovaní svými 
vlá dýkami a lechy povolávali k vládě volbou knížete 
z rodu panujícího, kterého z dědicův téhož rodu za 
nejschopnějšího pokládali. Nejvyšší kníže ten, později 
král zvaný, závisel ve všem zákonodárství i soudství 
od svolení sněmu obecného. Břetislav proměnil svo- 
bodnou volbu v posloupnost dle staršinství a král Pře- 
mysl Otakar I. konečné ustanovil posloupnost v rodn 
svém po prvorozenství. Avšak obecné mínění starodáv- 
ním podáním zděděné, že národu náleží knížete sobě vo- 
liti, udržovalo se přes všecky tyto změny a všecka 
tato ustanovení a vystupovalo později dlouho ještě 
na jev a domáhalo se platnosti, zvláště kdykoli ne- 
bylo dědice mužského v rodu panujícím. Mezi tím 
počínali se patriarchální řádové původního slovan- 
ského státu v Cechách měniti, tu názory západního 
křesťanského světa vůbec, s nimiž zvláště za Otaka- 
ra II. domácí živlové ostrý boj podniknouti musili, 
tu zvláště zaváděním do zemé řádů manských, ja- 
kýmž se v té době, zvláště pro časté stjky s náro- 
dem Německým, národ Český uhnouti nemohl. Když 
konečně s Janem Lucemburským i dynastie něme- 
cká do Cech povolána, při níž se ovšem o pilném 
šetření práv národu a sněmu v poměru k panovní- 
kovi pochybovati mohlo, dali sobě Cechové od krále 
Jana zvláštní kapitulací zachování starých práv zem- 
ských slíbiti, kterouž obmezení moci královské v 
Cechách ponejprv formálně a diplomaticky vysloveno 
a zjištěno jest Karel IV. snažil se ústavnímu právu 
v zemi vlastním řádem zemským novou formu udě- 
liti, ale nemohl mu proti starému podáním stvrze- 
nému řádu a zřízení zemskému platnost zjednati. 
Za krále Vladislava II. teprva ustanovil sněm obecný 
uvésti staré obyčeje veřejného práva v řádný kodex 
a zřídil k tomu ze sebe zvláštní komisí, jejíž refe- 
rent, důmyslný Albrecht Kendl z Oušavy, zřízení 
zemské spolu s právem zemským v určitou soustavu 
uvedl. Toto zřízení zemské od krále i od sněmu při- 
jaté bylo odtud základem ústavy státu Českého a 
všeho veřejného i)ráva v něm ; ono sloužilo nejedné 
lístavě v jiných zemích za vzor, i zachovalo se co 
do podstaty své v platnosti až do bitvy bělohorské. 



182 

Na základě této ústavy povolán rod Habsburský 
svobodnou volbou na trůn Český, na tuto ústavu 
zavázal Ferdinand I., přijav zvolení za krále, pří- 
sahou svou sebe i potomky své. 

Když potomek jeho Ferdinand II. s většinou 
sněmu českého přišel ve spor o význam práva ve- 
řejného, o práva svá v poměru k právům stavův, a 
když z toho válka se vyvinula, tu Ferdinand obdržev 
vítězství, nechtěl se více spokojiti právem svým 
údtavním a nepochybným, ale uživ příležitosti a práva 
silnějšího, zrušil ústavu a odňal práva zděděnou ú- 
stavou pojištěná i stavům věrným, jenž práva svého 
nikterak pozbyti nemohli, ješto ovsem měl právo po- 
kořiti mocí stavy, odbojné a přinutiti je k uznání 
práva toho, kteréž dle téže ústavy, již byl přísahou 
ztvrdil, držeti mohl a měl. Nato vládnuv několik let 
neobmezeně, vydal r. 1627 obnovené zřízení zemské, 
kterýmž zákonodárná moc stavů zrušena, a toliko 
v ijoradnou proměněna, ač právo sněmu vzhledem 
povolování daní uznáno. Deklaratoría Ferdinanda III. 
navrátila sněmům opět některá nepatrná práva. Od- 
tud až do r. 184:8 zůstalo obnovené zřízeni Ferdinan- 
dovo spolu s řečenými deklaratoriemi hlavním prame- 
nem veřejného a ústavního práva v Cechách. Zanedbá- 
ním stavů a zmáháním se bureaukracie i centralisace 
tratilo se jádro ústavy stavovské vždy více, zvláště 
od dob Marie Teresie, kteráž samostatnou dvorskou 
kancelář pro země koruny České s dvorskými kancelá- 
řemi jiných zemí spojila a vůbec moc úřadův vládních 
více rozšiřovala i sestře Jovala, kterýž směr zacho- 
váván v nemenší míře i za syna jejího cis. Josefa. 
Jen péče, kterou oba tito panovníci jinak o dobro 
lidu vedli, byla příčinou že se jim toto obmezování 
samosprávy zemské s počátku za zlé nekladlo. Císař 
Josef chtěl dokonce se svoláváním sněmův přestati a 
nedal se ani v Čechách ani v Uhřích za krále ko- 
runovati. Za pozdějších panovníků živořilo zřízení 
stavovské, až konečně v pátém desítiletí tohoto sto- 
letí práva svoje více ceniti se jalo a jim pra\-ý vý- 
znam přikládati počalo. Přišel konečně rok 1848, 
kterýž pobouřil všecky národy evropské. 1 náš ná- 
rod počal se opět dovolávati většího politického ži- 



183 

vota a zvláště z Ulavního města království vysláua 
deputace četná k trůnu královskému, odkudž^ pn- 
nesla patent od 8. dubna 1848, kterýmž zemi České 
větší míra samosprávy opět pojištěna, zřízení zvlášt- 
ního místodržitelství s ústředními, sněmu zemskému 
odpovědnými úřady, slíbeno a bližší spojeni s Mo- 
ravou až do vyjednávání obou sněmův českého i 
moravského odloženo jest. Zároveň rozšířen starý 
stavovský sněm dvěma deputovanými z každého vi- 
kariátu. Bouřlivé události té doby nedaly^ sněmu 
tomu ve skutek vejíti. Díivěrníci národu Českého 
povoláni na sněm do Vídně, aby zde s ostatními ná- 
rody se smluvili o budoucí ústavu, kteráž by se měla 
dáti celé říši a tudíž také všem zemským ústavám 
za míru a základ sloužiti. Císař pán chtěl přijmouti 
ústavu vypracovanou od zástupců národů. Ale ze 
smlouvy této mezi národy a s korunou seŠlo, aniž 
byl tudíž povstal nový poměr práva z usnesení, a 
když ani ústa\'y oktroyované říšská i zemská ve skutek 
nevešly, zůstalo právo ústavní v stavu pochybném 
až do v jdkní diplomu od ^0. října IStíO, kterýmž histo- 
rické právo království Českého opět pojištěno a jemu 
opět větší samospráva slíbena. Diplom tento měl 
dojíti vyvedení 2}atenter)i. od 26. ún. 1861 a volebními řá- 
dy téhož dne vydanými. Tito dva zákonové pro celou 
říši Rakouskou vydaní jsou ovšem spolu pramenem 
veřejného práva pro ni a tudíž i pro království Če- 
ské, kteréž jest částí oné. 

Hlavní známky diplomu, kterýž vydán k upra- 
vení vnitřních státoprávních poměrů mocnářství, a 
k němuž náleží cis. ■manifest od téhož dne, jsou : 1) 
že uznává právo historické a rozdílnost i právní o- 
aobnost rozličných království a zemí, jakož vůbec 
klade na státní právo jich důraz od delšího času 
nevídaný ; uznává je a snaží se toliko je s právem 
dynastie, pojištěným pragmatickou sankcí, pak s ne- 
Cilností, mocností a časovými potiebami celé říše 
vyrovnati a v souhlas uvésti. 

2) Vyslovuje zřetelné zásadu, že právo zákony 
dávati, měniti a rušiti bude od mocnáře a následníků 
jeho konáno již jen spolupůsobením zákonně svola- 
ných sněmů z e m s k ý cb, a vzhledem těch věci, jichž 



I 



184 

se tfie, spolapůsobením rady řiSské složené z poslův 
od sněmů k ní vyslaných. 

3) Vzhledem poměru zákonodárství říšského k 
zemskému klade pravidlo, ieaj náležejí k radě říitké 
toliko věci všem zemím říše Hpolečné, zejména míra 
a Epůsob konání povinnosti váločné, zavádění no- 
vých a zvyšování starých daní < bt-cných, státní dluhy, 
monopoly, vůbec záležitosti finanční celé říše, pak 
záležitosti mincovní, celní a obchodní jakož i úvéroi 
a bankovní, pak poSta, telegrafy a železnice. 

b) Všecky záležitosti zejména nevytíené mají 
náležeti zákonodárství zemskému. 

c) Císař pán vyhradil si právo učiniti od tohoto 
pravidla výjimku v ten spůsob, že může záležitosti, 
kteréž nejsou předmětem plné říšské rady a po dlou- 
hý 2as ve všech neuherských zemích říše stejným 
společným zákonodárstvím řízeny byly, též i na příští 
předkládati společnému rozhodnutí říšských rad ze 
zemí neuherských, když toho potřebu uzná aneb kílyž 
toho sněmové těchto zemí žádati budou. 

4) Vzhledem obecných práv politických pojišťuje 
diplom rovnost občanů před zákonem, svobodné ko- 
nání nábožeaského vyznání, všech občanů bez rozdílu 
stavu stejné právo k úřadům a stejnou povinnost k 
placení daně i k službě vojenské. 

Při zákoně od 26. února sluší znamenati hlavně 
to: První částí jeho je sám patent, obsahující ústavní 
zákony všeobecné; druhá část podává zákon o za- 
stoupení veškeré říše t. j. radě říšské, kteráž se v skutku 
ve třetí Části svolává. Ve čtvrté části vyslovuje se 
zrušení stálé a rozšířené rady říšské, v páté podává 
se statut nově zi-ízené rady státní. — Dále patří k 
patentu od 26. února všecka zřízení zemská spolu 
8 volebními řády pro sněmy zemské, kteráž téhož 
dne vydána byla, z nichž ona mají obsah téměř do- 
slovně stejný. Pověděli jsme již s předu, že si pa- 
tent únorový hned v úvodu svém vytknul úkol po- 
dati spůsob a řád k provedení diplomu říjnového; 
pročež ustanovuje společné zastoupení celé říše a 
pak oznamuje současné vydání zemských řádův, ma- 
jících pro každou zemi moc základního zákonu stá- 
toprávního, jimiž dle vysloveného úmyslu zákono- 



185 

dárcova práva a svobody věrných stavfiv dle poměrů 
a potřeb nynější doby vyvinouti, přetvořiti a se zájmy 
veškeré říše v souhlas uvé<ti se mají. Toliko stá- 
toprávní poměr Dalmataka zůstavuje se v pochyb- 
nosti. Ve Článku Ví. pak prohlašuje se za ústavu 
říše nikoli snad tento patent sám, nýbrž soubor všech 
téchto zákonův t. j. diplom říjnový, jenž dle ducha 
a vlastního slova obsahuje též všecko právo historické, 
pokud se s ním srovnali dá, staré ústavy uherských 
zemí v nově v platnost uvedené, až potud pokud di- 
plomu neodporují, a konečně všecky základní zákony 
neb řády zemské dne 26. ún. vydané úhmkem ; a 
jen všecky tyto zákony vespolek mají býti považovány 
za základ státního práva v í-ísi Rakouské. 

Zastoupení říše má se dle patentu únorového 
díti říšskou radou, sestavenou ze dvou komor, pan- 
ské totiž od císaře jmenované a poslanecké od sně- 
mův zemských přímo volené. — Sněm český má 
posílati do domu poslancův 54 zástupcfiv. Kdybv 
se volba tato skrze sněm provésti nemohla, vyhrazuje 
si císař právo naříditi ji přímo v okresích volebních. 

\Jko\ plné říšské rady ustanovuje se v týchž me- 
zích jakož byl vytčen v diplomu. 

Vedle plné říšské rady založena však patentem 
únorovým nové užší říšská rada výhradou, kte- 
rouž si byl učinil mocnář v diplomu v ten smysl, že 
když toho potřebu uzná, takové záležitosti, kteréž 
posud pro neuherské země společně vyřizovány 
a rozhodovány byly, dále u přítomnosti říšských 
rad toliko oněch neuherských zemí vyřizovati se 
mají. 

V patentu únorovém činí se tato možná výjimka 
pravidlem a stálou institucí nazvanou užSi řISská 
rada. Této užší říšské radě náleží „následovně" 
(jak praví patent) rozhodovati o všech věcech, kteréž 
nejsou ve Čláuku 10. vyhrazeny moci úplné rady, 
aniž zachovány zemskými řády sněmům zemským. 

Kdekoli by byla pochybnost a spor o kompe- 
tencí užší říšské rady v poměru k sněmu zemskému, 
rozhoduje císař. 

Patent únorový odchyluje se teda od diplomu 
říjnového v podstatných punktech některých, najmě 



186 

v tom, že onen ustanovil za pravidlo, že všecky před- 
měty plné říšské radě nevyhražené pfíslušejí samo- 
správě sněmův, ješto patent únorový naopak usta- 
novuje, že náleži užSi radě říšské, co není vy- 
hrazeno buď plné radě anebo výslovně sněmům za- 
chováno. Z toho patrno, že samospráva zemí a sně- 
mfiv v patente únorovém v užší míra uvedena jest, 
a že porady říšských rad zemí neuherských tam jen co 
možnost, co právo mocnářovi pro případ vyhrazené, 
zde stálou a nutnou institucí ústavní se staly. 

Na místě říšské rady, kteráž měla dle úmyala 
císařského, vysloveného 20. října, obsahovati 100 
členův od sněmů zemských poslaných, přišlo veliké 
těleso zákonodárné, složené ee dvou komor, z nichž 
jedna má míti .348 poslanců a druhá neurčitý počet 
členů od císaře ustanovených (na ten Čas). Histori- 
cké rozdílnosti a zvláštních práv jednotlivých zemí, 
i státoprávních poměrů jejich, na něž klade diplom 
váhu podstatnou, patent únorový nevelmi si všímá, 
ješto všem královstvím a zemím doslovně stejné 
řády udili. 

Řád zemský pro království České u- 
stanovuje následující : Království České zastupuje 
sněm zemský (§. 1.). Práva zastupitelstva zemského 
vykonává buď sněm sám anebo výbor zemský (§. 2.). 
Sněm Český má 241 členův, mezi nimiž jsou ar- 
cibiskup a tři biskupové zemští a rektor vysokých 
škol pražských mocí svého úřadu, 70 poslancův vel- 
kostatkářů, 87 poslancův jistých měst a míst prň- 
myslných a komor obchodních a 19 poslanců jiných 
obci království Českého (§. 3.). Činnost sněmu zvo- 
leného trvá na 6 let, leč by král sněm rozpustil. 
Týž čas trvá úřad maršálka, spolu předsedy, místo- 
předsedy sněmu, od krále jmenovaných, pak téz vý- 
boru zemského od sněmu zvuleného (§. 4., 6. a 10.). 
Sněm se shromažďuje z pravidla jednou do roka 
asice v hlavním městě Praze, a poslanci hlasují jen 
osobně, nejsouce poutáni instrukcemi voličů (ti. 7. a 8.). 

Výbor zemský (viz o něm svrchu) je sprá- 
vovný a výkonný orgán zastupitelstva zemského 

(§. H.). 

Zákonodárná moc náleži sněmu dle míry vy- 



trn 

tknuté v diplomu. On volí 54 členův do domu po- 
slaneckého říšské rady, a sice dle zákona o zastu- 
pitelstvu říšském a dle předpisů volebního řádu při- 
pojeného k řádu zemskému. 

Návrhy zákonflv zemských činí buď vláda neb 
sněm sám, a mají-li se státi zákony, třeba uzavření 
jich sněmem i sankce zeměpáua (§. 17.). 

Za záležitosti samosprávy zemské prohlášeny 
jsou (v §. 18.) : Vzdělání země i veřejné stavby a 
všeliké ústavy dobročinné, na něž z prostředků zem- 
ských náklad se vede. Zkoušení rozpočtů i účtů zem- 
ských, ustanovení daní a přirážek pro potřeby zemské, 
upotřebeni úvěru zemského, správa jmění zemského 
a všeliké řádné i mimořádné výdaje zemské. Dále 
přísluší sněmu zemskému v mezích zákonů všeobec- 
ných všeliká ustanovení ve věcech obecních, círke- 
vních a školních, pak vzhledem k přípřeží, ubytováni 
a opatření vojska a ustanovení vzhledem jiných 
předmětů blahobytu a potřeb země se týkajících, 
které se sněmům poukáží. Konečně má sněm (dle 
§. 19.) právo raditi se a návrhy činiti vzhledem pů- 
sobeni všeobecných zákonův na blaho země a vzhle- 
dem vydání nových zákonův všeobecných, kterýchž 
blaho země žádá, a Činiti návrhy o všech předmětech, 
o nichž Lo vláda požádá. Sněm se stará o zacho- 
vání všelikého jmění zemského a fondů i ústavů z 
jmění zemského založených nebo udržovaných, spra- 
vuje totéž jmění i dlužní záležitosti země České, pak 
fond zemský i vyvažovači (§. 20. a 21.). 

Sněm rozhoduje o tom, jakou cestou se všeliká 
vydáni zemská zapraviti mají, když základní jmění 
k tomu nestaČuje, a protož může činiti k dauím říš- 
ským přirážky lO^/o * s povolením zemépána i vyšší, 
a má se mu za příčinou dohledu a spolupůsobeni při 
rozvrhováni i vybírání daní jistý vliv pojistiti zvlášt- 
ními zákony (§. 24.). 

Ve věcech obecních náleži mu zvláštní moc zá- 
konem obecním blíže určená (§. 23). 

Sněm ustanovuje všecko úřadnictvo k vykoná- 
vání samosprávy zemské potřebné a k tomu cíli zem- 
skému výboru podřízené, a ustanovuje jich platy 
(§. 26.). Organem sněmu v konání věcí správovných 



188 

j emn přísluSícich je výbor zemský, kterýž jej t&ké 
ve vSech věeecb právních zastupuje a všecka práva 
někdejšího výboru stavovského vykonává a věci pro 
sněmovní porady připravuje, a jemuž stran všeho řízení 
jeho zvláštní instrukce dáti může {§. 26 — 32 ; viz 
ostatně Výbor zeniský). 

Posezení sněmu řádně svolaného, jež maršálek 
ustanovuje a řídí, odbývají se z pravidla veřejné a 
8 hlasováním ústním ; o nich se předkládají před- 
mětové k poradě, buď co předlohy ministerstva skrze 
maršálka neb co předlohy výboru zemského nebo 
zvláštní komise ze sněmu zvolené nebo co návrhy 
jednotlivých poslanců; maršálek ustanovuje pořádek, 
v jakém se v poradu vzíti mají. 

Místodržitel a komisaři od něho zřízení mohou 
na sněme mluviti kdykoli se jim zdá, a však hlaso- 
vati mohou toliko, když jsou spolu Žleny sněmu. 
Maršálek může vyžádati od rozličných úřadův vy- 
slance, kteříž by mohli podati vysvětlení sněmu po- 
třebná. Posezeíií sněmu je plátno jen když j« v 
něm nad polovici Členův přítomno a jen nadpoloviční 
většina hlasův dodává ustanovení jich platnosti, při 
změnách v řádu zemském pak jen většina dvou tře- 
tin(§. 38), Všecka jednání sněmu předkládají ee králi 
protokolem. Se zastupitelstvími jiných zemí nesmí si 
sněm dopisovati aniž ohlášení vydávati aneb depu- 
tace přijímati. Vzhledem voleb samých vydán k 
řádu zemskému zvláštní řád volební pro sněm 
český, jehož hlavní ustanovení jsou tato: 

I. O okresích volicích a o místech, v kterých se 
voliti má. 

§. 1. V příčině volení poslanců z třídy drži- 
telů velkých statkův jest veškeré království České 
jediným okresem volicím. Volení koná se v Praze, 
hlavním městě zemském. 

§. 2. Voličové poslanců z třídy držitelů velkých 
statků dělí se na dva sbory volicí, z nichž jeden 
činí držitelé statků, do desk zemských neb lenních 
vložených a svazkem fideikomisním zavázaných, 
kteří mají právo voliti, druhý pak Činí všichni ostatní 
držitelé velkých statků, kteří mají právo do sněmu 
voliti. 



189 

Volicímu sboru držitelů statků fideikomisnícb 
přísluší voliti šestnáct poslanců, volicímu sboru ostat- 
ních držitelů velkých statků náleží voliti poslanců 
čtyři a padesát. 

§. 3. V příčině volení poslanců měst a prů- 
myslových míst Činí hlavní město zemské Praha pět 
okresů volicích ; tato města činí každé o sobě jeden 
okres volicí: a) Liberec s Kristianštatem, b) Plzeň, 
c) Budějovice, d) Cheb, e) Kutná Hora, f) Česká 
Lípa, g) Rumburk, h) Písek, i) Karlín, k) Smíchov, 
»ěsta níže položená činí vždy dohromady jeden o- 
kres volící: 

1) Jílové, Vyšehrad, Kostelec nad Černými lesy 
a Benešov; 

m) Mělník, Brandýs nad Labem a Roudnice; 

n) Příbram a Březová bóra; 

o) Slané, Louny a Rakovník; 

p) Hořovice, Beroun, Radnice a Rokycany; 

q) Krumlov, Kaplice, Nové Hrady a VyšSi Brod ; 

r; Třeboň, Lišov a Týn nad Vltavou; 

s) Jindřichův Hradec a Bystřice; 

t) Mladá Boleslav a Nimburk ; 

u) Mnichovo Hradiště, Turnov a Bílá voda; 

v) Fridland, Nenstadtl a Chrastavá ; 

w) Jablonec, Hodkovice a Smržovka ; 

x) Kolín, Poděbrady a Kouřím; 

y) Čáslav, Chotěboř a GolČův J^eníkov; 

z) Německý Brod, Polná a Humpolec; 

aa) Chrudim a Heřmanův Městec ; 

bb) Pardubice, Chlumec a Holice; 

cc) Vysoké Mýto, Skutče a EOinsko ; 

dd) Litomyšl a Polička; 

ea) Landškroun, Ústí nad Orlicí a Česká Třebová ; 

ff) Aseb a Rossbach; 

gg) Kraslice, Neydek a Schijnbach; 

hh) Vilštein, Kinšperk a Haslov; 

ii) Karlovy Vary a Jáchimov: 

kk) Planá, Tachov, Sti-íbro a Sandov; 

11) Loket, Slavkov, Schonfeld a Bečov; 

mm) Jičm a Nový' Bydžov; 

nn) Lomnice, Nová Páka a Sobotka; 

oo) Vrchlabí, Lanov a Hostinné; 



190 

pp) Roketnice a Jilemnice ; 

qq) Trutnov, Broumov a Police; 

rr) Hradec Králové, Jaroměř a Josefov, 

ss) Dvfír Králové, Náchod a Honce; 

tt) Rychnov, Žamberk, Kostelec nad Orlicí a 
Dobruška; 

nu) Litoměřice a Lovosice; 

w) Teplice a Ústí nad Labem; 

ww) Děčín, Podmokly, Česká Kamenice a 
Chřibská ; 

xx) Cvikov a Mimoň ; 

yy) Haida, Kamenná Šenava, Plottendorf a 
Parchen ; 

zz) Sluknov, Ehrenberg a Hanspach ; 

aaa) Warnsdorf, Franzensthal Starý a Nový, 
Floriansdorf a Karlsdorf ; 

bbb) Mikulášovice, Zeidlery a Krásná Lípa; 

ccc) Starý Georgswald a Kijnigswald; 

ddd) Klatovy a Domažlice; 

eee) Strakonice, Sušice a Vodňauy; 

fíí) Vimberk, Prachatice a Volary; 

ggg) Most, Bílina a Horní Litvínov; 

hhh) Zatec a Kadaň; 

iii) Chomutov, Weipert a Přísečnice; 

kkk) Tábor, Kamenice a Pelhřimov. 

Za volicí okresy města Prahy o sobě prohlašuje 
se patero okresii volicích, ježto ustanoveny jsou sta- 
tutem obecním tohoto města, daným dne 27. dubna 
1850, r §. 44. 

§. 4. Praha, hlavní město zemské a města, ježto 
sama o sobě činí okres volicí, jsou zároveň místy 
volicími těchto okresů, 

V okresích volicích, ježto složeny jsou ze dvou neb 
z více měst a průmyslových míst, jest místem volicím 
každého okresu ono místo, kteréž v předešlém pa- 
ragrafu tu, kde se ustanovuje každý okres volicí, 
první jest položeno. 

§. 5. V každém z pěti okresů volicích města 
Prahy voleno budiž po dvou poslancích, v městě 
Liberci s Kristianštatem voleni buďtež tri poslanci, 
a v každém z ostatních osm a padesáti okresů vo- 
licích v §. 3. ustanovených voleno buď po jednom 



191 

poslanci. Všickni ti, kdož mají v každém městském 
okresu volicím právo voliti, činí jeden sbor volicí. 

§. 6. Komory obchodnické a živnostnické v Praze 
a Liberci voltež každá po čtyřech poslancích do sně- 
mu zemského, komora Chebská voliž tri a komory 
Plzeňská a Budějovická každá po dvou. V kterémžto 
volení mají členové a náhradníci jedné každé ko- 
mory činiti sbor volicí. 

§. 7. V příčině volení poslanců obcí venkov- 
ských činí tito okresové političtí vždy dohromady 
jeden okres volicí: 

1) Okresové Smíchovský, Zbraslavský, Beroun- 
ský a Unhoštský, činí dohromady jeden okres. 

2) Okr. Karlínský a Brandýský, ďihromady je- 
den okres; 

3) Okr. Jílovský a Ríčanský, do aromady jeden 
okres. 

4) Okresové Rakovnický, Bjřivoklátský, Novo- 
strašecký a Lounský, dohromady jeden okres. 

5) Okr. Slánský, Velvarský a Libochovický, 
dohromady jeden okres. 

6) Okr. Mělnický a Roudnický, d. j. o. 

7) Okr. Příbramský a Dobříšský, d. j. o. 

8) Okr. Hořovický a Zbirožský, d. j. o. 

9) Okr. Cernokostelecký a Českobrodský, d.j. o. 

10) Okr. Budějovický, Lišovský, Sviuenský, 
Hlubocký a Týnský nad Vltavou, d. j. o. 

11) Okr. Krumlovský, Chvalšinský a Plánský, 
d. j. o. 

12) Okr. Kapličky, Novohradský a Vyšebrod- 
ský, d. j. o. 

13) Okr. Jindnchohradecký, Lomnický, Třeboň- 
ský a Novobystřický, d. j. o. 

14) Okr. Mladoboleslavský, Hradišťský a Běl- 
ský, d. j. o. 

15) Okr. Nimburský a Benátský, d. j. o. 

16) Okr. Liberecký, Jablonecký a Tanwaldský, 
cL j. o. 

17) Okres Fridlandský činí o sobě jeden okres 
volicí. 

18) Okr. Jablonský a Chrastavský, dohromady 
j eden okres. 



192 

19) Okr. Turnovský a Ceskodubský, d. j. o. 

20) Okr. Dubský a Štétský, d. j. o, 

21) Okr. Kutuoiiorský a Čáslavský, d. j. o. 

22) Okr. Ledečský a Dolnokralovický, d. j. o. 

23) Okr. Německobrodský, Humpolecký, Polen- 
ský a Přibislavský, d. j. o. 

24) Okr. Chotěbořský a Habrovský, d, j. o. 

25) Okr. Kolínský, Kouřimský a Uhlírskojano- 
vický, d. j. o. 

26) Okr. Poděbradský a Králoměstský, d. j. o, 

27) Okr. Chrudimský a NasavTcký, d. j. o. 

28) Okr. Vysokomýtský, Skutečský a Hline- 
cký, d. j. o. 

29) Okr. Litomyšlský a Poličský. 

30) Okr. Landškrounský a Ústecký nad Orlicí, 
d. j. o. 

31) Okr. Pardubický, Holický a Přeleučský, 
d. j. o. 

32) Okr. Chebský, Wildsteinský a Asský, d.j. o. 

33) Okr. Falkenovský a Kinžvartský, d, j. o. 

34) Okr. Plánský, Teplský a Bezdružický, 
d. j. o. 

35) Okr. Tachovský a Píimdský, d. j. o. 

36) Okr. Karlovarský, Loketský a Bečovský, 
d. j. o. 

37) Okr. Žlutický a Bochovaký, d. j. o. 

38) Okr. Ivraslický a Neydecký, d. j. o. 

39) Okr. Jáchimovský a Blatenský, d. j. o. 

40) Okr. Jičínský, Lomnický, Sobotecký a Li- 
baňský, d. j. o. 

41) Okr. Trutnovský, Hostinský, Maríovský a 
Šaclířský, d. j. o. 

42) Okr. Holický a Novopacký, d. j. o. 

43) Okr. Vrchlabský, fioketnický a Jilemnický, 
d. j. o. 

44) Okr. Novobydžovský a Chlumecký, d. j. o. 

45) Okr. Semilský a Železnobrodský, d. j. o. 

46) Okr. Kralohradecký a Nechanický, d. j. o. 

47) Okr. Kralodvorský a .Jaroměřský, d. j. o. 

48) Okr. Broumovský a Poličský, d. j. o. 

49) Okr. Rychnovský a Kostelecký nad Orlicí, 
d. j. o. 



193 

50) Okr, Žamberecký a Králický, d. j. o. 

51) Okr. Novoměstský nad Metují, Náchodský 
a Dobrušský, d. j. o. 

52) Okr. Litoměřický, Lovosický a ŮStěcký, 
d. j. o. 

68) Okr. Ceskolippký, Mimoňský, Hajdský a 
Cvikoveký, d. j. o. 

54) Okr. Děčínský, BeneSovský a Ceskokame- 
nický, d. j. o. 

55) Okr, Ústecký nad Labem a Chabarovský, 
a. j. o. 

56) Okr. Šluknovský a Hanšpašský, d. j. o. 

57) Okr. Rumburský a Wamsdorfský, d. j. o. 

58) Okr. Teplický, Duchcovský a Bílinský., d. j. o. 

59) Okr. Plzeňský, Touškovský, Stříbrský a 
Stodský, d. j. o. 

60) Okr. Rokycanský a Blovický, d. j. o. 

61) Okr. Kralovický a Manětínský, d. j. o. 

62) Okr. Klatovský, Plánický a Nýrský, d. j.o. 

63) Okr. Přeštický a Nepomueký, d. j. o. 

64) Okr. Horšovotýnský, Hostouuský a Ronšper- 
ský, d. j. o. 

65) Okr. Domažlický a Kdyňský, d. j. o. 

66) Okr. Písecký a Vodňanský, d. j. o. 

67) Okr. Strakonický a Horažďovický, d. j. o. 

68) Okr. Březnický, Blatenský a Mirovický, 
d. j. o. 

69) Okr. Prachatický a Netolický, d. j. o. 

70) Okr. Sušický a Kašperskohorský, d. j. o. 

71) Okr. Vimberský a Voljňský, d. j. o. 

72) Okr. Žatecký , Postoloprtský , ChomiUov- 
sltý, Bastianberský, Podbořanský a Jesenický, d. j. o. 

73) Okr. Kadaňský, Přísečnický a Doupovský, 

d. j. o. 

74) Okr. Mostecký, Kateřinohorský a Jirkov- 
ský, d. j. o. 

75) Okr. Táborský, Mladovožický, Soběslav- 
ský a Veselský, d. j. o. 

76) Okr. Milevský, SedleckýaBechyňský.d. j- o. 
77j Okr. Pelhřimovský, Pacovský, Kamenický 

a Počátecký, d. j. o. 
Cechy. 1- 



194 

78) Okr. BeneSovský, Neveklovský a VlaSim- 
ský, d. j. o. 

79) Okr. Votický a Sedlčanský, d. j. o. 

§. 8. V každém okresu volicím k volení po- 
slanců obcí venkovských zřízeném, jest místem vo- 
licím sídlo politického okresního úřadu onoho okresu 
politického, kterýž jest v §. 7. tu, kde se ustanovuje 
každý okres volicí, první jmenován, 

§. 9. Každý z okresů volicích, v §. 7. jmeno- 
vaných, voliti má jednoho poslance. 

Volitelé všech obcí, ležících v jednom okresu 
volicím (vyjímajíc města a príímyslová místa, ježto 
dle §. 3. mají právo poslance voliti), činí jeden sbor 
volicí. 

II. o právu volicím a volitelnosti. 

§. 10. Poslanci voličské třídy velkých statkářův 
voleni buďtež přímo od držitelů statkův do desk 
zemských nebo manských vložených, z nichž se 
ročně platí alespoň dvě sté padesát zlatých císařských 
daní reálních (vyjímajíc přirážku na válku.). Kte- 
řížto držitelové statků mají býti zletilí a mají při- 
sslušeti k rakoHskému svazku státnímu. 

§. 11. Jestli statek, do desk zemských nebo 
manských vložený, který píináší s sebou právo do 
sněmu voliti, v držení několika držitelů, může jen 
ten z nich do sněmu voliti, kohož ostatní k tomu 
zmocní. 

Jestli kdo v držení dvou neb více statků do 
desk zemských nebo manských vJožených, z nichž 
se ročně dohromady platí alespoa dvě sté padesát 
zlatých císařských daní reálních (vjyíraajíc přirážku 
na válku), má taktéž právo do sněmu voliti. 

§. 12. Jestli v držení statku do desk zemských 
nebo manských vloženého, který píináší s sebou 
právo do snému voliti, korporace neb společnost ně- 
jaká, přísluší právo voličské vj-konávati tomu, kdo 
dle zákona nebo dle pravidel společenských jest u- 
stanoven, aby korporací nebo společnost zastupoval 
u věcech vnějších. 

Jestli obec v držení nějakého statku do desk 
zemských nebo manských vloženého, právo volicí s 



195 

sebou přinášejícíbo, nemůže co obec práva tohoto 
vykonávati. 

§. 13. Poslancové měst a průmyslových míst v 
§. 3. jmenovaných voleni budtež přímo ode všech 
občanii, kteří dle zvláštního statutu obecního nebo 
dle zákona obecního, vydaného dne 17. března 1849 
(d. 170 zákonníka říšského) mají právo, voliti «becm 
zastupitelstvo měst a průmyslových míst okres vo- 
lící Činících a to 

a) v hlavním městě Pražském od těch, kteří 
náležejí do prvního a druhého sboru volicího, 

h) v jiných městech a průmyslových místech, 
v nichž jsou tři sborové volicí, od těch, kteří nále- 
žejí do prvního a druhého sboru a od těch ze sbortl 
třetího, kteří platí alespoň deset zlatých přímé daně, 

b) v obcích, které mají méně než tři sbory vo- 
licí, od prvních dvou třetin všech voličů obecních, 
postavených po sobě dle velikosti dané přímé, již 
ročně platí. Po těchto voličích přijdou ti, kdož dle 
osobní své vlastnosti mají právo zastupitelstvo v 
obci voliti. 

§. 14. Poslanci obcí venkovských budtež do 
sněmu voleni skrze zvolené volitele. 

Každá obec k okresu volicímu náležitá zvolí na 
každých pět obyvatelů jednoho voliče. Zbudeli, 
když se obyvatelstvo dělí pěti sty, reSt, činící dvě 
stě padesát nebo více, pokládán buď reět takový za 
pět set, zbudeli ale rest menši nežli dvě stě padesát, 
budiž takový reSt pominut. 

Malé obce, ježto mají méně pěti set obyvatelů, 
voltež po jednom voliteli. 

§. ló. Volitele každé obce voleni budtež od 
občanů, kteří dle zákona obecního, daného dne 17. 
března 1849 (č. 170 zákonníka říšského) máji právo 
voliti zastupitelstvo obecní, a to : 

a) jsou-li v obci tři sborové volicí, od těch ob- 
čanů, kteří činí sbor první a druhý, a 

b) jest-li v obci méně sborů volicích, nežli tři, 
od dvou prvních třetin všech voličů obecních, posta- 
vených po sobě dle velikosti daně přímé, již ročně 
platí. Po těchto voličích přijdou ti, kdož dle osobní 
své vlastnosti máji právo, zastupitelstvo v obci voliti. 

12* 



196 

§. 16. Každý volič může právo své toliko v je- 
dnom okresu volicím vykonávati, a kromé zvláštních 
pHpadností jen osobně. 

Výjimkon mohou voliči z třídy držitelfi velkých 
statků své právo hlasovací skrze plnomocníka vy- 
konávati. Potřebí však, aby plnomocník takový měl 
právo, v třídě velkých statkářů voliti a on může jen 
jednoho voliče zastupovati. 

Kdo má právo voliti v třídě držitelů velkých 
statků, nemůže voliti v okresu volicím obou ostat- 
ních tříd voličských, a kdo má právo voliti v okresu 
volicím měst a průmyslových míst v §. 3. jmenova- 
ných, nemůže voliti v obcích venkovských. 

Jest-li volič z voličské třídy měst a průmyslo- 
vých míst, a obcí venkovských členem několika obcí, 
může právo své vykonávati jenom v té obci, v které 
řádně bydlí. 

§. 17. Za poslance do sněmu zemského může 
volen býti každý, kdo: 

a) jest občanem rakouským ; 

b) kdo má třidcet let věku svého ; 

c) kdo jest v úplném požívání práv občanských a 

d) kdo má dle předešlých §§. 10. až do 15. 
právo, voliti poslance do sněmu zemského v některé 
třídě voličské v zemi, totiž bud ve třídě držitelů 
velkých statků, nebo ve třídě měst a průmyslových 
míst, anebo ve třídě obcí venkovských. 

Co tuto uvedeno, toho potřebí také, aby kdo 
mohl volen býti za poslance komory tržební a živ- 
nostnické. 

§. 18. Do sněmu zemského nemohou voliti, aniž 
mohou do něho voleni býti: 

a) ti, kdož pro nějaký zločin nebo přečin, nebo 
pro přestupek ze zištnosti spáchaný nebo proti ve- 
řejné mravopoČestnoPti směřující byli vinni nalezeni, 
nebo pro některý zločin aneb přečin, anebo pro pře- 
stupek ze zištnosti spáchaný z nedostatečnosti prů- 
vodů z obžalováni byli propuštěni ; 

b) ti, kdož pro některý čin trestný pod lit. a) 
jmenovaný byli u vyšetřování vzati, pokud toto vy- 
Setrování trvá, a 

c) ti, o jichž jmění byl konkurs prohlášen nebo 



197 

řízení narovnavací zavedeno, pokud řízení konkursní 
nebo narovnavací trvá, a po skončeném řízení, když 
v něm nebyli nalezeni nevinni. 

Podrobnějších zpráv o řádu zemském a volebním 
třeba hledati v nich samých a ve příruční knížce i 
mapě, jež vzhledem na řád volební vydal Leop. Br- 
diČka r. 1861 u Tempského. Z těchto vysvitá, že 
se v celku v okresích venkovských i městských 
národnosti německé na méué voličův jeden poslanec 
vyměřil než v českých — a sice éítá průměrné v 
oněch jeden okres německý o 10.000, v téciito o 
2000 méně voličův než český, což je na ten čas hla- 
vním předmětem stížnosti pro občanstvo české, v 
jehož napravení doufá. 

XV. Základní zákony a hlavni prameny prá- 
va veřejného v království Českém a v zemích 
koruny České jsou : 

1) Kapitulace čili list pojišťovací na 
práva a svobody zemé, jejž vydal král Jan hned po 
nastoupení na trůn Český dne 25. pros. 1310 Ca před 
korunováním svým 7. ún. 1311), v němž se u«tauo- 
vuje obmezení moci královské právy stavovskými, 
vzhledem užití vojska za hranicí, vzhledem herny a 
práv korunních k dědictví soukromníků, a vzhledem 
astanovení neb podělení cizinců v zemi. 

2) Zlatá bulla Česká krále Karla I. (cis. 
Karla IV.), daná 7. dubna 1348, kterouž se potvrzují 
starší privilegia a) císaře Fridricha 11. od 26, aáří 
1212, z Basileje, a b) téhož císaře od 26. čce 1216, 
z Ulmu, vesměs právo snémův Českých k volení 
krále Českého. — Sem náleží též : 

3) Zlatá bulla německá, vydaná od cis. 
Karla IV. r. 1356 v Norimbeice, kteráž sahá do veřej- 
ného práva řišo České potvrzením všech výsad a 
práv království Českého — a tudiž jak králů tak i 
sněmů Českých, najmě uznáním zásady, že koruua 
Oeská může býti udělena toliko svobodnou volbou 
vší obce království Českého (tedy nikoli udělením leua 
od cídah°i německých). 

Potvrzení privilegií českých, dané králi 



198 

Jiřímn od císaře Fridricha III. dne posledního čce 
1459 z Brna, kterýmž se potvrzuji všecka práva 
netoliko země ale i stavů a i právo svobodného vo- 
lení králův. 

4) Zřízení zemské království Českého vy- 
dané za krále Vladislava II. r. 150U (v Palackého ar- 
chivu), kteréž později opět a opět vydáno jest s ne- 
velkými změnami, jako najmě za krále Ferdinanda 
I. r. 1530. 

5) Dva majestáty krále Vladislava od 11. 
ledna 1510, z nichž jedním pro případ úmrtí syna 
jeho Ludvíka již korunovaného, dcera jeho Anna 
za dědičku koruny se ustanovuje a vychování dětí 
královských českým dvořanstvem i v Českém jazyku 
se ubezpečuje; ješto druhým se král za sebe i bu- 
doucí krále sněmu zemskému zavazuje, žádných 
zemi ani zámkův od země neodcizovati, knížectví, 
jež by oddmrtím koruně připadla, při ni podržeti a 
dále nezadávati, a ve všech zemích korunních toliko 
Cechy na nejvyšší úřady politické dosazovati — a 
všecka zadání a uotanovení, jež by proti tomu čelila, 
za neplatná napřed prohlašuje. 

6) Kapitulace, v niž_ vešel dne 5. pros. 1526 
po zvolení svém za krále Českého (dne 23. října 
1526) Ferdinand I., obsahující 21 Článků, a 

7) Majestát téhož krále ddto 13. pros. 1526, 
jímž uznává, že byl ze svobodné vůle a nikoli r 
povinnosti za krále přijat. 

8) Majestát téhož císaře od 15. pros. 1526 e 
Vídiiě na základě oné kapitulace vydaný, jímž se 
zavazuje kompaktáty a všecka práva i svobody sta- 
vů a jiné, zejména uvedené ústavy zemské zachová- 
vati a chrániti. (Vyjádření to je stejného znění 8 
osvědčením krále Ludvíka datovaného od 21. bře- 
zna 1509 z hradu Pražského.) Pak 

9) Přísaha téhož krále složená nejprve 30. 
ledna 1527 na přechodu hranic říše České u Jihlavy, 
a již pak oři korunování svém dnp 24. února 1527 
u Sv. Víta na hradě Pražském učinil opět v ta slova: 

„Přísahám Pánu Bohu, matce Boží a všem Sva- 
tým na tomto svatém Čtení, že pány a rvtířstvo, 
Pražany, města a všecka obec království Českého 



199 

a jednoho každého obyvatele toho království chceme 
a máme při jich řádícb, právích, privilegiích, výsadách, 
BvoLodách, spravedlnostech i starých, dobrých, chvali- 
tebných cbjČejích zachovati, od království což kněma 
od starodávna pHsluSi nic neodcizovati, ani dědičně ko- 
mti z poddaných našich ani žádnému jinému nedávati 
ani směňovati ani zastaviti bez rady a povolení zem- 
ského na sněmu obecném tohoto královsfrií, kteráž 
by i o to v tom království položen byl; nýbrž to krá- 
lovství máme, chceme a povinni jsme rozšiřovati a 
je rozmnožovati, a což jest od něho neřádně odjato 
zase pnpojovati,^i vSeiko což k dobrému a poctivému 
téhož království Českého jest, učiniti. Tak nám pomáhej 
pán Bůh i všichni Světí.'' Smlouvami těmito (6.7.8. 
a přísahou 9.) přijal Ferdinand za sebe i za potom- 
ky své výminkv, pod nimiž on a rod jeho povolán 
jest ke koruně České, římž zároveň položen základ 
mocnářství Rakouského. 

10) Kšaft kr. Ferdinanda I. od r. 1543 s dovět- 
kem ři kodicillem od r. 1547, kterýmž se činí opatření 
o následnictví trůnu, kdyby nebylo potomků pohlaví 
mužského, tak že i ženské pohlaví v pnpadě tom k 
následování se opravňuje a právo k volení krále 
sněmu obecnénju jen pro případ, kdyby panovnický 
rod zcela vymříti měl, se zachovává. 

11) Podobná ustanovení obsahuje majestát 
téhož krále stavům Českým vydaný a od nich při- 
jatý od 2. září 1545. 

12) Obnovené zřízení zemské Ferdinanda II. 
od 10. máje 1627, obsahující též starší zákony: a) 
Smlouvou Svatováclavskou od r. 1517 a b) Narov- 
nání o hory a kovy císaře Maximiliana II. se stavy 
koruny České od r. 1575. 

Tímto obnoveným zřízením odnímá se sněmům 
moc zákonodárná a pouze v poradní se mění, kro- 
mě věcí finančních, v nichž se zákonodárnost sně- 
mů zachovává ; neboť bez svolení jich žádná daň 
neb berně, buďsi jakákoli, vjbírána býti nesmí. (A. 
6.) — Dědičnost trůnu v panujícím domě Rakouském 
se upevňuje a sněmu obecnému království Českého 
právo volení novél.o krále toliko ve případě úplné- 
íip vymření rodu Rak. vyhrazuje. (A. I.) V témž. 



200 

zřízení zemském C. 2., P. 15. a J. 6. zaručuje se 
rovnoprávuost obou jazykft zemských, a to aby se 
jen temato dvéma jazyky jednalo a ve vSech instan- 
cích jednati mohlo. Též slibuje král, že všeliké ú- 
řady zemské toliko schopným a v zemi osedlým o- 
sobám udíleti bude. A. y. 

(ťro Moravu platilo obnovené zřízení zemské 
téhož obsahu od r. 1628; pro Slezsko zřízení zem- 
ská jednotlivých knížetství od 9. července 1707 a 
26. máje 1726.) 

Za doplněk obnoveného zřízeni zemského Fer- 
dinanda II. slouží: 

13) a. Declarat orium Ferdinanda III. od 1. 
února 1640. Tímto přiznává se sněmům právo ro- 
kovati o potřebách zemských, pokud se netýkají 
práv veličenských a regálií — a však toliko po od- 
bytí proposici královských a se svolením komisa- 
rův královských, a uzavření jich musí se předložiti 
před publikací králi k ratifikaci čili sankci. 

b. Kšaft krále Ferdinanda II. od r. 1627 s do- 
větkem od r. 1635, jednající o nedílnosti říše, o 
prvorozenství, poručnictví a plnoletosti v rodě pa- 
novnicím. 

14) Statut Leopolda I. od r. 1703, kterýmž po- 
volává císař ženské potomstvo synů svých ve pří- 
padě nedostatku dědiců mužských. 

15) Pragmatická sankce Karla VI., přijatá 
od sněmu česk. 16. říj. 1720a obsahující Deklarací 
od něho před tím již 19. dub. 1713 vydanou, ve kteréž se 
nedílnost říše a právo posloupnosti ženské ustanovuje 
3 blíže určuje. Tato pragmatická sankce byla též 
od sněmu moravského píijata. 

16) Patent čili pragmatikální zákon 
Františka 1. (co Německého císaře Františka II.) 
od 1. srpna 1804, kterýmž pi-ijímá „pro veliké a 
lidnaté státy, obsahující tak drahné království a sa- 
mostatných knížetství" dědičný titul císaře Rakou- 
ského, zároveň pak všem královstvím a jiným ze- 
mím svým jich dosavadní tituly, ústavy, privilegia 
a poměry na příští n e z m é u n ě vyhrazuje a titul 
od nich, vedle nové přijatého, výslovné zachovává. 
„Všecka království a jiní s tátové jeho mají podr- 



201 

žetí jméno a stav svůj, a země s Německou říši v 
nějakém spojení byvši mají zachovati stav a poměr 
k ní beze změny dle starých smluv a privilegií 
svých, a korunování císaře na království Uherské a 
České má se jako posud beze změny zachovati." 

17) Nařízení císaře Ferdinanda I. od •22. srpna 
1836, vzhledem rozličných titulův císařských a krá- 
lovských. 

18) Patent císaře a krále Ferdii.anda I. (V.) 
od 15. břez. 1848, kterýmž se udílí slib konstituce 
a slibuje svolání sněmův zemských se sesíleným 
zastoupením měšťanstva, i šetření platících ústav 
zemských. 

19) Patent od 8. dub. 1848 pro Čechy vydaný, 
kterýmž se úplné provedení rovnoprávnosti, sprave- 
dlivé zastoupení všeho národu na snémě, zřízení 
odpovědných úřadů centrálních pro království České 
vyslovuje. 

20) Patent od 25. dub. 1848, kterýmž se ohla- 
šuje ústava pro celou říši Rakouskou — a tato ústava 
sama od 9. máje 1848. 

21) Proklamace císaře Ferdinanda I. od 16. 
máje 1848, kterouž se národům rakouským ohlašuje 
svolání sněmu ústavodárného s jedinou sněmovnou 
(komorou) a bez censu, — a volební řád k témuž 
sněmu od 3. Června 1848 z Inspruka vydaný, 

22) Manifest císaře Františka Josefa I. od 2 . 
pros. 1848 z Olomouce, kterýmž nastupuje trůn od- 
stoupením Ferdinanda I. a odřeknutím se arcikní- 
žete Františka Karla uprázdněný, i slibuje omladiti 
říši na základě svobodných a času přiměřených 
institucí, rovnoprávnosti národův i rovnosti občanů 
před zákonem, účastenství národův a zástupcův je- 
jich v zákonodárství a spoicCné i je.^notné ústavy 
celé říše. 

23) Oktroyovaná ústava cis. Frantiika 
Josefa pro říši Rakouskou od 4. března 1849 s prohla- 
Sovacím patentem k ní od 6. března 1849., 

24) Oktroyovaná ústava téhož císaře Fran- 
tiška Josefa od 30. pros. 1849 pro království České, 
ae řádem volebním od téhož dne. 

2.5) Dva patenty cfs. FraatiSka Josefa I. 



202 

od 20. srpna 1851, kterýmiž se a) odpovědnost dqí- 
nistrů zrušuje, b) říSská (státní^ rada zařizuje. 

26) Dva patenty kabinetni téhož císaře od 
31. pros 1851, kterýmiž se ústava od 4. bř, 1849 
zrušuje a jisté vedoucí zásadj pro organické zřízeni 
zemí rakouských stanoví. 

27) a) Císařský manifest od 20. října 
1860 a b) císařský diplom k upravení pomérův 
státoprávních mocnářství Rakouského od téhož dne, 
spolu c) vlastnoručními listy J. V. od téhož dne.' 

28) Patent od 26. února 1861, kterýmž se 
v provedení diplomu od 20. října udílí a) ústava 
celé říši, a podává b) základní zákon o zastoupení 
řfSe, kterýmž se c) svolává říšská rada a d) raší 
stálá i sesílená říšská rada, e) zřizuje státní rada, 
pak fj ndiií zřízení zemské a řád volební pro krá- 
lovství České. 

XVI. 8tálni .smlouvy vzhledem Cech. 

Mimo zde vytčené prameny veřejného práva 
českého sluší zde připomenouti smlouvy s mocnost- 
mi zahraničnými uzavřené vzhledem království České- 
ho, jeho státních práv a hranic, od nejstarších dob 
až na naše dni, z nichž mnohé uvedeny v histori- 
cké části našeho pojednání, najmě v části jednající 
o poměrech koruny České k říši Německé a o pře- 
vratech říše České, pak též v následujících zprávách 
o manstvích koruny České. Dle oněch starých usta- 
novení panovníků domácích, potvrzených smlouvami 
s Německými císaři a privilegiemi od nich vydaný- 
mi, ba i samým obnoveným zřízením Ferdinanda II. 
(A. I.), náleží vší obci koruny České, tudíž gene- 
rálnímu sněmu právo voliti sobě krále ve případě 
úplného vymření rodu Habsburského. Vedle těchto 
starých základních zákonův a práv zemských mají 
též některé smlouvy rodové v českých zemích plat- 
nost svou, nikoli pak ony smlouvy rodinné, kteréi 
se týkají zletilosti arciknížat a poručenství nad 
nedospělými, pokud se vztahují výslovně jen na dě- 
dičné země arciknížat Rakouských, kteréž co země 
Rakouského kraje v Německé říši též ustanovením 



203 

této říše podlebalj, ježto naopak veškeré zemé ko- 
runy České k Rakouskému kraji nikdy počítány ne- 
byly. Pro rozsah veškerého území koruny České 
byly důležitý avlášté a) smlouva císaře Ferdi- 
nanda II. od 1620 a 6) jím uzavřený mír Praž- 
ský od r. 1U35, kterýmž Lužice skutečně od koruny 
České odcizena, ač s ní posud stojí dle práva v© 
svazku manském. Odtud nezmenšilo se již území 
koruny České až mírem Berlínským, podepsa- 
ným ve Vratislavi dne 11. června 1742 a ratifiko- 
vaným v Berlíně 28. července 1742, kterýmž postou- 
pila Marie Teresie králi Pruskému Fridrichovi II. 
hrabství' Kladského, jež původně část České země činilo, 
a celého Slezska kromě knižetství Těšínského a 
Opavska, kteráž poslední krajina původně vlastně k 
Moravě náležela. 

K. 1745 25. pros. uzavřen opět nový mír s Pru- 
skem a Sasy a dne 15. ún. 1763 mír Huberts- 
burský s Pruskem, kterýmž Vratislavský (od r. 
1742) a Drážďanský (od 1746) potvrzeny, jakož i 
Kladsko znova odstoupeno. 

První smlouva o podělení Polska od r. 1772, 
kterýmž Marie Teresie co královna Česká a na zá- 
kladě práv koruny České se zmocnila někdejších 
manství českých knižetství Zátora a Osvětíma, ob- 
sažených nyní v kraji Vadovickém království Ha- 
ličského bez jistého odmezeni (viz Bund.) 

Připomínajíce toliko mimochodem míry uzavřené 
v Campo Formio (1797), v Luneville (1801), doklá- 
dáme, že míry Prešpurským od 26. pros. 1805 a 
Vídeňským od 14. října 1809 a purifikací zemí 
na základě jich zavedenou, koruna Česká ztratila 
manství svá roztroušená po zemích německých na 
západě. Všem náhlým přechodům držav, jakéž se 
děly za Napoleona, učiněn konec prvním mírem Pa- 
řížským od 30 máje 1814 a následujícím ejezdem 
Vídeňským a aktou od něho vyšlou od 9. čna 
1815, kterýmž manství Česká v říši Německé po- 
stoupena na dobro větším panovníkům, v jichž úze- 
mí se nalézala. Pak akta bundu Německého 
od 8. čna 1815, jíž císař František spolu co král Český 
se zeměmi koruny České přistoupil k bundu Němé- 



204 

ckéma, a^.koli země České prvé nečinily část Hše Ně- 
mecké. Nicméně, jelikož tento spolek je toliko me- 
zinárodni, neutrpěla tím samostatnost a plná souverai- 
nita koruny České aniž přišla v jakoa odvislost 
státoprávní od spolku Německého, tim méně eavázána 
jest snad nějakému siátu německému, kdyby se 
takový utvořiti měl. 

Dne 26. září 1815 uzavřena svatá aliance a 
dne 20. listopadu 1815 uzavřen druhý mír Pařížský 
spolu i aliance hlavních států spojených vzhledem 
provedení jeho. Dfiležitá, i českých eemí se týka- 
jící ustanovení obsahuji traktáty vzhledem zemi 
polských od 3. máje 1815, stran svobody plav- 
by poříční od 24. března 1815, pak hlavni 
recess frankfurtské territoriální komise od 20. éce 
1819 vzhledem provedení druhého Pařížského míru 
a postupu držav v něm vysloveného, pak usneseni 
ministeriálních konferencí Vídeňských, od 25. listop. 
1819 až do 24. máje 1820 ve Vídni odbývaných — a 
konečná akta z nich vyšlá od 15. máje 1820, kteráž 
úmluvou svrchovaných mocí bandu Německého pron 
doplňky akty spolkové stanoví; konečně mnohé smlouvy 
stran obchodu, plavby poříční, urovnáni hranic a vý- 
měny krajin zakličeuých, vzhledem železnic, telegrafů, 
cel atd., jichž zde zevrub vyčísti nelze. 

XVII. Manství a statky koruny České. 

Koruna Česká, když se dostala mezi země domu 
Habsburského a tudíž do státu Rakouského, kterýž 
se z nich vyvinul, byla ovéněna mnohým bohatstvím 
všelikých od starodávna hlavně k opatření a osla- 
vení královského dvoru českého určených panství, 
manství a bohatých dolů všeho druhu. 

Zvláště náleželo za starodávna ke koruně České 
veliké množství manství, a sice netoliko u vnitř 
hranic říše České, kteráž tudíž stála přímo a jediné 
pod svrchovaností krále Českého, ale i mnohá manství 
mimo hranice České říše. Jmenovitě Karel IV., otec 
vlasti tak pečlivý o moc a slávu její, hleděl mnobi 
knížetství a panství zvláště ve Švábích a Saších a 
po celé říši Německé přivésti pod lenuí vrchmocea- 



205 

štvi koraný České. Za pi-iklad uvádíme tuto velkou 
řást knížetství Schwarzburského, nyní svrchovaného, 
a větSinu panství knížat z Schouburgu (někdejších 
pánův éeských z Šumberka), nyní mediatisovanýcb 
a ku království Saskému náležejících. Samo purk- 
krabství Norimberské, kolébka král. rodu Pruského, 
livlo někdy manstvím koruny České ; též hrabství 
(nyní knížetství) rodu Reusského z Plavná udílelo 
fie od XIV. stol. a ještě před 100 lety od koruny 
České v manství ; též podobně mnohá panství v ho- 
řejší Falci ležící a Vilémské linii rodu Wittelsbaš- 
ekého patřivší, jako zejména hrady, města a úřady : 
Sulzbach, Rosenberg, Neidstein, Hartenstein, Hohen- 
stein, Hilpoltatein, Lichteneck, Tarndorf, Franken- 
berg. Auerbach, Hersbruck, Lauften, Welden, Plech, 
Eschenbach, Pegnitz, Hauseck, Werdenatein, Hirsch- 
an, N<3U8tadt, Steurenstein a Lichtenstein, pak zám- 
ky Pleistein, Reicbenstein, Reicheneck, Hauseck, 
Strahlenfels, Spies a Ruprecht, jež Karel IV. spolu 
s městečkem Beraau ke koruně byl přivedl. Tako- 
vých manství bylo asi půl třetího sta, z nichž nyní 
mnohých ani více s jistotou neznáme. Pozdějšími 
smlouvami, hlavně pak následkem válek francouz- 
ských a purifikace zemí z toho následující, pak 
aktami sjezdu Vídeňského a výměnami touž dobou uza- 
vřenými přestala tato panství náležeti manským svaz- 
kem ke koruně České. 

A však až po tu dobu má koruna Česká z to- 
hoto někdejšího bohatství svého vážné zbytky ně- 
které, dílem přímo pod svrchovaností jejího mocnáře, 
dílem pod cizí svrchovaností stojící, což platí jme- 
novitě o zemi Lužické, kteráž obsahovala někdy : 
obojí markrabství Lužické horní, dolní, a tak řeč. 
Besti mésti, totiž města: BndySín, Zhořelec, Zi- 
tavQ , Lubno, Lubij a Kamenec s jich úze- 
mím. Země Lužická patřívala od dob pradávných 
tu cele tu částečně k říši České a nepočítána nikdá 
za část říše Německé. 

Král Otakar II. postoupil Lužice co véno sestry 
Bvé Boženy (Beatrix) markrabí Ottonovi III. Brani- 
borskému; ale již I31'J za krále Jana po smrti 
markrabí Waldemara navrácena Lužice Horní 



200 

opět pod vládu čeakoa a byla 1355 Ecela do koruny 
vtělena, jakož pak 1370 i Dolni Lužice, již byl 
Karel IV. koupil. Ferdinand II. dal obojí Lužici 
Janu Jiřímu II., kuríirštu Saskému v zástavu za ná- 
klady, kteréž tento byl činil pomáhaje mu proti po- 
vstání českému a rozSíril zástavu tu roku 1623. 
V míru Pražském pak 30, máje 1635 postoupil jí 
co mužského manství koruny České řádně a dědičné 
v ten spůsob, aby kdyby rod kurfirStův po meČi vy- 
mřel, rod voj vod Sasko-Lanenburských (již r. 
1672 vymřelý) v ní následoval a po něm dcery té- 
hož kurfírSta Jana Jiřího a jich mužské potom- 
stvo ; a však ve případě tomto má náležeti králům 
Českým co vrchním pánům manství právo, vykoupiti 
provincie tyto pro korunu Českou opět návratem su- 
my 72 tůn zlata (2,700.000 zl.), za něž byla zasta- 
vena. Smlouva tato byla blíže určena smlouvou 
přídavnou řeč. recess odevzdací (Tradidonsrecess) 
od 14. dubna 1636, v němž ustanoveno, že se Luži- 
ce děliti nesmí, a kdyby potomci dcer kurfirSto- 
vých v držení její přijíti měli, že jí nemohou vlá- 
dnouti jinak než společně. Ze tří dcer, jež zůstavil 
Jan Jiří, zemřela jedna bezdětná, ješto jedna se pro- 
vdala do domu Hessko-Darmstadtského a druhá do 
domu Slesvicko-Holštýnského, tak že by tyto dvě 
rodiny měly jediné nárok k nástupu v Lužici, kdyby 
uyn. král. rodina Saska po meči vymřela. Tento 
druhý rod, potomci totiž Fridricha III. vojvody Sles- 
vicko-HolStýnského, dělí se v 3 větve: a) Holštýn- 
sko Gottorpskou, kteráž sedí na tn\ně ruském, b) 
Holštýnsko-Eutinskou, jejímž posledním potomkem 
je Gustav princ Vasa, a c) Holstýnsko-Oldenburskou, 
panující v Oldenbursku. 

Ustanovení této smlouvy změněna poněkud ú- 
mluvami sjezdu Vídeňského, jmenovitě smlouvou me- 
zi Pruskem a Saskem od 18. máje 1815 a samými 
články XV. a XVI. akty kongresní, v nichž Sasko 
přinuceno mimo jiné krajiny saské a durinské po- 
stoupiti Prusku celé Dolní a také části Horní 
Lužice. Vzhledem těchto postoupených částí odřekl 
se císař FrantiSek co král Český v či. XVIII. 
manského vrchmocí, ale vyhradil sobě právo n á- 



207 

vratu ke koruně České této části Lužice 
v témž článku výslovně pro případ vymření panují- 
cí rodiny Pruské; zároveň postoupil František tímž 
článkem míst k zemi České náležitých a v Horní Lu- 
žici zaklíčených : Guntersdorf, Taubenkranke, Nová 
Krčma, Dolní Gerlachsheim, Winkel, Ginkel a jich 
tizemí. 

Z toho vidno, že koruně České náleží vrchmocí 
manské nad saskou částí Horní Lužice a 
právo výkupu k ní po vymření královského rodu 
Saskébo po meČi, pak právo návratu k obojí 
Lužici při odúmrtí obou rodin královských v ní na 
ten Čas panujících. 

Práva tato uznal Sasky rod svým aktem přistu- 
povacím {Acceasionsakíe) od 15. listop. 1817, kterýž 
přijal všecka ustanovení akty kongresu Vídeňského, 
nevymíniv ničeho vzhledem Lužice, Práva tato o- 
hradil dům Rakouský koruně České mnohokráte, 
nepřestávaje jich připomínati, a kde třeba^ slavně 
ohrazovati. Právo ochranné, jež králi Českému 
vzhledem katolických korporací a ústavů duchovních 
v Lužici přísluší, nepřestalo se nikdá konati, a bylo 
uznáno listinami vyměněnými mezi dvorem vídeň- 
ským a saským od 9. apokudse týče 21. máje 1845. 

V samých zemích koruny České nalézá se však 
posud značné množství len Či manství královských, 
mající rozličný název a původ. Zvláště se Činil rozdíl 
mezi manstvími českými, kteráž slušela pod nej- 
vyšší dvorský soud manský, jeSto léna německá 
neb vlastně Česko-německá náležela pod Česko-německé 
lenní hejtmanství, spojené v poslední době se soudem 
zemským, nyní s Pražským soudem okresním H. 
Manství česká dělí se dále na čestná, k nimž nále- 
žejí Čestné úřady zemské ; manství p e n ě ž n á povstalá 
na mnoze z prodaných částí manských statků, a 
manství reální, t. j. statky manské, kteréž jsou 
opět rozličného původu. Jsou pak jmenovitě man- 
ství ku královskému hradu Karlšteinu náležející 
dvory a sice dílem rytířské, jako: Celina (rytířský 
dvůr Dejmkovský s robotním dvorem Karhauovským), 
Drahlovice, Jenikovský, Lásko, Němčíce při Tře- 
boňsku, Slavkovice, Smolotely, Vosovec a Lisovi- 



Ctí (při Vosově), Tótín. Kídká a Zelkovice (vlaíitnS 
ryt. dvory Podedňovský a Kozákovský s robotnim dvo- 
rem Rauským) jaou allodialisovány. Robotní manstvi 
Karlsteinská jaou dvory a mlýny : BartoSovský, Braun- 
ský, Canský I. a II. v Čimu a Canský ve Trti, 
Ctiborovský, Dibalovský, Hládecký mlýu, Chytrov- 
ský, Klumský neb Rauský, Máchovský, MarSovský, 
Nosákovský, Pribíkovský, Prokopnvský, Skotonov- 
Bký I., II., III. a IV., Strkov, Vlkovský a Zboř. 
Manství hradu Pražského, dvory : Bělřovský, 
Blažejovský, Buškovský, I. a II. Držkovský v Li- 
dicích, Malovarský hrádek s dvorem Zápa.sníkov- 
Bkým a Malovarské dědiny, pak dvory StareSovský, 
Zichovský , Malé PřítoČno a dvůr Světlikovský. 
Manství hradu Dobríšského, dvory: Bou- 
Bkovský a Leslovský, Touškovský, Hiisákovský, Kre- 
hovský, Sturmovský, Filipovský, Voršovaký, Kri- 
žovský I., II. a III. Manství Křivoklátská: 
Chrášťauy a Přílepy s polmi řeř. Všetaty, Chlum s 
polmi Pustovidem a Protivnou, Voleško a Simín, 
Hnidousy, Lhota s Kounovem, Sadlno (u Blatné), 
Senec, Slovice a PanoSov Újezd, Léna Mělni- 
cká: DvůrPervoIfovskýaPišlovský,pak MlíČkovský, 
Zikmundovský, Křížovský, Pešulovský a Hrušovský 
spojené ; a konečné Buljouorský, Havlovský a Sako- 
rodský. Manství Trutnovské." ves Záboří a 
louky Trubačovaké. Manství Fridlandská: 
ForataLauterwasser, pak Mohren a Helfendorf. Man- 
Btví zvláštní: Linhartovský dvůr a SaSkůvUjezd. 
Manství z plenu čili konfiskace Ferdinan- 
da II., z nichž ale nyní zbývá jediné panský sta- 
tek Předlice. — Česko-něm. len v Čechách počítá se 
44. Nejdůležitější z nich jsou : lenné panství Ašské 
náležející hraběcí rodině Zedtwiců a rozdělené na 
6 dílů, pak manství hradu Chebského: Lie- 
benstein ve 2 dílech, Wildstein, Nikla«berg, Wall- 
hof ve 4 dílech, Alteneich a panství Fleisseuské re 
3 dílech, Gangerhof a Gaugermiihle atd., lenní soud- 
Btví ve vesnicích Waitzenraithu a Diirrengriinu, 
Wildenovská léna peněžiti, pak manství tak řeč. 
Waldsaská ve Fraíssu. Na Moravě a v Slezsku ná- 
leží ke koruně České množství panství lenních, k 



209 

nimž opSt náležejí mnohá podmanství a sice rytířská. 
Nejdůležitější z nich je 1) lenné knižetství arcibiskapství 
Olomúckébo, na mnoze již od Otakara II. založené a od 
Karla IV. za manství koruny prohlášené, k němuž nále- 
žejí přímo: Chrlice, Vyškov, Mírov, Svitava, Hukvaldy 
a Kelec na Moravě, pak Osoblaha a Jaktary v Slezsku, 
konečné Tlastomosty (Stolzmiitz) v pruském Slezska 
a vrchní lenní moc spolu s právem zadání ve pří- 
padě odámrtí nad 68 leny rytířskými na Moravě a 
v Slezska. 2) Manství děkanství Olomúckého , k 
němuž náleží co podmanství koruny statek Sucho- 
lazec. 3) Manské knížetství biskupa Vratislavského, 
k němuž náležejí panství Johannisberg , I^idberk, 
Freiwaldau a Zuckmantel, pak co podmanství ko- 
runní panství Vlčice a lenní hrabatví Weidenau a 
Krautenwalde a jiné 3 manské dvory. 4) Moravská 
léna knížat z Liechtenšteina udělená témuž rodu od 
Ferdinanda II. 19. čce 162-1, a sice panství Mo- 
ravská Třebová, KolStein, Zábřeh, Šimberk (Schild- 
berg) a Šumberk (Schoaberg). 5) Liechtenšteinská 
manství ve Slezsku (vlastně v Opavsku, někdy část 
vlastní Moravy činivSím) : vévodetví OpavsTíé pro- 
půjčené rodu Liechtenšteinskému v manství r. 1613, 
a vévodství Krnovské udělené témuž rodu r. 1623. 
6) Vévodství Těšínské ve Slezsku, kteréž po vymření 
starých voj vod r. 1625 vždy ve příbuzenství rodu 
císařského zůstalo a nyní co léno koruny České ar- 
ciknížeti Albrechtovi náleží. 

Panství a statků v mívala koruna Česká prvé 
též hojnost, avSak některá z nich prodána s povo- 
lením sněmu, některá bez povolení, ač stavové té věci 
nedbalí ohlášení o tom bez námitky přijali. V tom 
okamžení máme v Cechách toliko tří velká panství 
posud koruně náležející, kteráž jsou : Zbiroh s pří- 
slušenstvím, Smiřice 8 Ilořiněvsí a Pardubice ; a však 
i tato jsou zastavena národnímu banku v Rakousích 
zápůjční smlouvou státní od 18. října 1855. — Ko- 
morní statek Oveaec s královskou oborou (čili tak 
řečená Stromovka) a s letohrádkem královským o- 
devzdán zastupitelstvu země, na ten čas výboru 
zemskému k užívání na odvolanou. Panství a ji- 
ných pozemků i domů zemským fondům náležejí- 
Čcehy. ! " 



j^ĚR 



210 

cích tuto nevyčítáme; z nich jakož zestatkA komor- 
ních prodáno mnoho, zvláště za doby od r. 1820 ; 
jako na příklad zejména statky fondové ; Hrochův 
Týnec, Větrný Jeníkov, Horní Krč, Čížkovice, Ro- 
nov, Řídká, Čelín, Pacov, LibéSice, Oparany, Žaclíř, 
Žírec, Kreaetice, Dub Český, ChotěSov, Kladruby, 
Plasy, Badím s Peckou, Sedlec, Milíčeves, Tur a 
Zběř, Zbraslav, Slapy a Davle, Solnice. Pak stat- 
ky komorní ; Smrkovice, Tiippelsgrun, UdrČ, Pod- 
bořany, HauenStein, Kupferberg, Toužím a Brlozec, 
Kolín, Poděbrady a Přísečaice, a v nejnovějSÍ dobš 
Brandejs nad Labem. 

XVIU. Panovník. 

Království České spolu se zeměmi koruně Če- 
ské přivtělenými je dědičné v rodině Habsbursko- 
Lotrinské na základě starého státního práva českého, 
svrchu uvedených základních zákonův i státních d- 
mluv. Pokud tato rodina trvá po meči nebo po pře- 
slici, je koruna Česká spojena s mocnářstvím Rakou- 
ským. Právo generálního sněmu k volbě Českého krále 
nastupuje jen tehda v platnost, když není mužských 
ani ženských potomkův panovnického rodu. Jelikož 
sněm uherský totéž právo má, a poslední bezdětný 
toho rodu panovník zemí vnitro-rakouských dle 
privilegia cis. Fridricha I. od roku 1 156 tyto země, 
kteréž poddanským a manským svazkem k někdejS! 
Německé říši náležely, svobodně odkázati může: by- 
lo by ovšem rozdělení říše Rakouské na státopráv- 
ní části její v takovém případě ve všem spůsoba 
práva možné. . Nastupování trůnu Českého děje se 
dle státního práva v Čechách platného po právě 
prvorozenství a sice pořádkem lineálnim, tak žd 
potomstvo ženské k trůnu přijíti nemůže, pokud je 
potomkův mužských panujícího rodu, a když by 
těchto již nestávalo, ženské potomstvo posledního 
krále poboční příbuzné předchází a to týmž způsobem 
dle zásad prvorozenství a posloupnosti lineálni. 

Král Český dosahuje plnoletosti již s dovršeným 
čtrnáctým rokem věku svého, a může se tudíž od 
té chvíle vlády ujmouti. Král Český dává se ko- 



211 

ranovati po nastoupeni trůnn dle starodávného slav- 
ného spůspbu a obřadu na hradě Pražském. Obřad ten 
býval v Cechách od věků nntnou potřebou a dovr- 
šením královské důstojnosti, jeSto se král do té chvile 
často i v listinách jen pánem a dědicem království ti- 
tuloval, a prvé než se stal korunovaným králem, ani 
plné moci královské ani majestátu a velké pečeti 
říšské užívati nemohl. Ač svatý obřad ten později 
skutkem této obmezující platnosti pozbyl, byl předce 
až na naše časy vždy řádné zachováván a všickni pa- 
novníci na trůně českém dali se korunovati, vyjma 
císaře Josefa I., kterýž pro běhy válečné doby své, 
za krátkého panování, ač chtěl, ke korunování ča- 
su nenašel, a Josefa II., kterýž jakož vůbec záědě- 
ných práv velkým šetřitelem nebyl, a ač jinak ve 
mnohé věci svobodomyslný, předce též absolutní moc 
císařskou nemálo vyvinul, a tento obřad i v Uhřích 
vykonati pominul. 

Svrchu mezi základními zákony uvedený patent, 
kterýmž císařství Rakouské ponejprve prohlášeno 
jest, ustanovuje ve Článku Čtvrtém : „Při korunová^ 
nich, kteráž přijímali předkové naší co králové 
Uherští a co králové Čeští, má se beze vší změny 
i na příští zůstati." Též nyní panující král Fran- 
tišek Josef nemíní tohoto starodávného obřadu 
minouti a slíbil slavné deputaci sněmu českého 
dne 13. dub. 1861, že se dá korunovati za krále 
Českého. 

Korunování toto děje se v kathedrálním chrámě 
svatého Víta na hradě Pražském a svatý obřad ten 
vykonává arcibiskup Pražský co primas království 
aneb zástupce jeho, arcibiskup Olomůcký co hrabě 
královské káply (comes capdlae regiaé) ; král skládá 
před pomazáním a korunováním v ruce arcibisku- 
povy na svaté evangelium přísahu, že bude nábo- 
ženství katolické pevně chrániti, spravedlnost všech- 
něm udíleti, že stavy (zastupitelstvo země) při zdě- 
děných a od předešlých panovníků potvrzených 
právích zachová, od království ničeho neodcizí, anobrž 
je spíše množiti a rozšiřovati, a vše, cokoli k jeho 
užitku a slávě sloužiti může, konati bude. Po vyko- 
naném- korunování pasuje král muže o vlast zaslon- 

13* 



212 

žilé na rytíře bv. Václava mečem tohoto sv. pa- 
novnika. 

Insignie a korunovační klenoty království Če- 
ského jsou : Svatovácslavská koruna, žezlo, říSské 
jablko, prbten a meč sv. Václava. K oděvu koru- 
novačnímu náleží mimo to královský pláSf, štola, 
střevíce a punčochy. To vše chová se ve zvláSt- 
níra sklepení v kapli Svatováclavské na hradě Praž- 
ském pod sedmi klíČi, jež tolikéž předních hodno- 
stův zemských střeže. 

Též králová Česká korunuje se podobným spů- 
sobem a obřad korunování vykonává abatySe ústavu 
šlechtičen na hradě Pražském. Ovšem že při tom 
není žádné přísahy. Korunovaná králová Česká 
dle nařízení Karla I. (IV.) má ve případě vdov- 
ství svého právo na příjmy z 9 věnných měst krá- 
lové, ježto jsou ; Chrudim, Mýto Vysoké, Jaroměř, 
Králové Hradec, Králové Dvůr, Bydžov Nový, Měl- 
ník, Polička a Trutnov. Právo toto je poněkud 
zastaralé a nehodí se dobře k novověkému finančníma 
hospodářství, a protož, ač právo posud platí, vdovské 
opatřeni královea od králův samých nyní jinak se 
určuje. Korunovaná králová Česká má též dle sta- 
rodávných, nejvyšším rozhodnutím od 31. máje 1811 
potvrzených zákonův právo na požitky z manství 
Karlštejnských, kdykoli b^ tato dle práva manského 
na korunu spadla, a ona též navrhuje nového mana, 
jemuž král manství Karlšteinské ndílí. Korunní 
princ vede titul : z Boží milosti císařský korunní 
princ císařství Rakouského, královský korunní princ 
v Uhřích a v Čechách. 

XIX. Erb království ť^eského. 

Český erb či znak představuje stříbrného, zlatou 
korunou ozdobeného lva s napřaženými proti levé 
straně tlapami a dvojitým ocasem, v Červeném poli. Na 
velikém erbu veškeré državy koruny České, představu- 
je se nám tento erb království Českého v užším smyslu 
na středním štítě, vedle něhož se staví erby jiných zemí 
koruny České, a sice nahoře v levo Červeuostiíbrné 
kostkovaná orlice v modrém poli za Morava; pak 



] 



213 

Bahoře v právo ve zlatém poli černý orel se alatý- 
mi drápy a zlatou korunou, se střihrným křížem na 
prsou, jenž stojí na bílém půlměsíci, za Slezsko 
Horní i Dolní ; dále v levo zlatá zeď s cimbuřím a 
žernými střílnami v modrém poli za Horní Lužici, a 
v právo ve stříbrném poli červený býk s bílým bři- 
chem za Dolní Lužici. Dole mezi oběma stojí erb 
knížetstvi Těšínského, zlatý korunovaný orel v mo- 
drém poli. Erby knížetstvi Zatorského a Osvětím- 
ského, kteráž se pokládají za odvislosti koruny Če- 
ské, jsou červený orel se zlatým O na prsou za O- 
světíra a stříbrný orel se zlatým Z na prson za Za- 
tor. Právě popsaný veliký erb králův Českých kla- 
de se ve velikém erbu říše Rakouské, rozděleném na 
9 oddělení, v hořejším krajním oddělení v právo. 
Ve prostředním erbu říše Rakouské klade se za vše- 
cky země koruny České jen český lev na levém 
křidle rakouského orla nahoře. 

Sestavení erbu je npraveno dvorním dekretem 
od 22. srpna 1836, kdež vydán také obšírný heraldi- 
cký popis jeho. 

XX. Důstojnicfvo zemské. 

Zvláštního řádu království České nemá, kromě 
rytířstva sv. Václava. Rytířstvo toto nenosí sice 
zvláštního znamení, ovsem pak titul, jinak mimo 
čest žádných práv neudělující. Rytířství sv. Václa- 
va udílí jediné korunovaný král Český bučí při ko- 
mnování samém anebo i při jiných slavných 
příležitostech, udeřiv kandidáta třikráte na levé ra- 
meno obnaženým mečem sv. Václava, což se může 
státi i osobám stavu městského za příčinou zvlášt- 
ních zásluh o krále a o vlast Návrh vzhledem osob 
činí nejvyšší hodnosta zemský (nejvyšší purkrabí), 
aniž by tím král jinak byl vázán. Udílení rytířství 
sv. Václava sahá do nejstarších dob a bylo zvláště 
od dob Karla IV. rádně zachováváno. Mimo to je 
ještě český šlpchtický kříž, jejž založil 1814 cí- 
sař a král František L pro šlechtice české, kteříž 
jej ve válečné výpravě r. 1813 co garda neb osobní stráž 
dioprováaelii. Ke dvc^ostru krále Čeekébo náležejí nej- 



214 

vySSi důstojnici (ofíuiři) nemSti, kteři drží starodávné pře- 
dní úřady zemské, jichžto jest mimo arcibiskupa Praž- 
ského co primasa nSe České počtem 13, totiž: nej- 
vyšší purkrabí, nejvySSí sudí dvorský, nejvyšší mar- 
9álek zemský, nejvySSí komoří, president nad ape« 
lacemi, nejvySSí kancléř, nejvySSí sudí nad leny, nejv. 
písař zemský, podkomoří zemský, purkrabí kraje Hra- 
deckého, purkrabí Chebský, a strážce koruny stavu pan- 
ského a rytířského. Mimo to jsou následující úřadové 
dědiční v držení^ výsadním některých rodův šlechti- 
ckých v koruně České osedlých, v tom spSsobu, že ná- 
čelník hlavní linie úřad ten zastává: dědičným hof* 
mistrem zemským je kníže Kiuský, dědičným číSníkem 
hrabě Černín, dědičným pokladníkem kníže Lobko- 
vic, dědičným truksasem kníže KoUoredo, komorním 
nad stříbry althrabí ze Salmu a Reiíferšeida, dědič- 
ným mistrem kuchyně hrabě Vratislav, dědičným 
kráječem hrabě ValdStein, dědičným strážcem vrat 
svob. pán Mladota, dědičným korouhevníkem stava 
panského hrabě Chorinský, dědičným korouhevníkem 
stavu rytířského rytíř Vořikovský z Knndratic. 



Dějepis. 
I. Dějiny politické. 

1. Úvod. 

a) Jeviště a rozsah dějin Českých. Dě- 
jiny české (historie česká) dají se pojímati s ohle- 
dem buďto na zemi čili krajinu a celek státní, jenž 
slově Cechy, aneb na národ v zemi usedlý a spo- 
jený ve státní celek svůj. Jelikož ale každé histo- 
ňcké vypravování jest líčení skutečného zápasu svo- 
bodné vůle lidské v životě společenském s odpory 
tn přírodnými, tu strojenými, a jelikož závisí od do- 
statku historiokéhe podáni vůbec, mohou t«k4"j^ 



215 

iinj a osudy národu Českého býti popřednim a 
vlastním předmětem historie české. O prvobydlite- 
lich země této před Cechy nedostává se nám urči- 
tého podání dějinného, aniž sluší sestavovati historii 
2 pouhých domyslův; a kdyby Čechové přestali bý- 
ti Cechy, aniž měli celku vládního pro sebe, t. j. 
kdyby poněmčili se naprosto a vláda jejich soustře- 
dila se ve Vídni, nemohlo by již napotom o dějinách 
Českých řeči býti, právě jaKO na př, ve Francii dne- 
šní o dějinách burgundských. Poněvadž ale národ 
Český, rozhoštěný po Čechách, Moravě a někdejSím 
Opavsku ve Šlezích, náležel od jakživa k jednomu 
celku státnímu, kterýž pode jménem koruny Če- 
ské zachoval se i podnes, musí historie česká vzta- 
hovati se zároveň k zemím dotčeným, a přililédati 
tytýž i k jiným krajinám, které aspoň dočasně spo- 
jeny byly 8 korunou Českou. Naproti tomu byl by 
omyl, potahovati v obor dějin českých onen iirSí 
celek státní, jehož Částkou stala se v novějším te- 
prv věku koruna Česká sama ; z celku toho jen to- 
lik do nich uvedeno buď, kolik nevyhnutelně potřebí 
k úplnému jim porozumění. 

b) Povšechný ráz a význam. Dějiny Če- 
ské jsou dějiny národu slovanského, bydlícího 
nejzáze na západu a jako v srdci Evropy, a zacho- 
vavSího byt svůj na spůsob půlostrova v moři ně- 
meckém. Z toho hned následuje, že v něm dva 
živlové, slovanský a německý, stýkají, potýkají a 
pronikají se vespolek od vébův až po dnes. Hlavní 
známka Slovanství v čas vystoupení jeho na jevišti 
dějin byla svoboda lidu obecného ; hlavní známka 
Nčmectvi, v čas prvního stýkáni se s Čechy, moc a 
zřízenost. Slovan od jakživa neužíval zbraně k úto- 
ku, ale k obraně, nebažil po panství, ak zdráhal se 
poroby, nežádal nežli v pokoji a úklidu těžiti orbou 
a řemesly, i nesnadno ocitoval se v poměrech pro- 
strannějších, nežli jsou rodina i obec ; u něho ráda 
ujímala se demokratie bezuzdná, tudíž svoboda sice 
a rovnost všech spolubydlitelův, ale také nevázanost 
a nepodřízenost jedněch druhým, nedostatek vyšší 
autority, ústřednosti a osvěty, a tudíž politická ne- 
dospělost a málomocuost. Neboť jen autoritou tvo- 



216 

řívá i drží se ve apolečnosti lidské jednota i pořá- 
dek, moc a vláda, státní řád a. mohútnoft; jenvySSi 
rozhled politický uznává potřebu oné vzdělanosti 
(civilisace), která podává se a roste od národův k 
národům, od věkův k věkům, co neJHSIechtilejSÍ 
květ a nejdražší dědictví ducha lidského. Hlavni 
zdroje osvěty v dávnověkosti byly s jedné strany v 
lidu Izraelském pravá víra v jednoho boha, s druhé 
n národu Řeckého rozumná filosofie, zvláStě pak 
zdravá logika, pošlá ze školy Sokratesovy ; spojení 
a zdokonalení obou ve křesťanství, a uvedení i 
sdomácnění tolioto ve světovládném Římu, převy- 
šuji svou důležitostí všecky jiné skutky dějin světo- 
vých. Jimi zarodila se jadrná ona osvěta evrop- 
ská, kterážto, ač dušena i kalena od svého zrození 
nepříznivými živly nesčíslnými, vlastní svou mocí 
předce co nějaký oheň božský zmáhala se věk po 
věku, panuje podnes světu, a panovati bude i v bu- 
doucnosti nedohledné. Největší porušení brala hned 
8 počátku z přílišného absolutismu a ccntralisace 
starých císařův Římských, jichžto působením skrze 
mnohá století ochabnul a zakrsal duch lidský a ná- 
rodové se byli stali takořka pouhými stády bez vůle 
a moci. Nastalo sice vzkříšení skrze tak řečené 
stěhováni se národův, v němž energie osobni dosta- 
la se na vrch, a na místo uchřadlé jedinovlády stou- 
pila mnohevláda bujná, kteráž ale sobeckým směrem 
svým přičinila ještě neplechy a neřesti, ano na mí- 
stě jednoho panovníka vyrojilo se jich na sta tisí- 
cův, a to surových i krutějších, nežli byl onen. 
Na štěstí ale duch křesťanský, ač neušel také 
porušení, měl předce vždy tolik výtečnosti a mravní 
síly do sebe, že již nedal zahynouti ovšem důstojen- 
ství člověckému. Papežstvím Římským a císařstvím 
Karolingickým utvořily se na západě nová dvě cen- 
tra osvěty a umění panovničího, ježto jala se zahr- 
novati všecky národy do oboru svého působení. I 
Čechové museli se stýkati s nimi, a buďto zahynouti 
v zápasu nekonečném, anebo opustiti dávné spůso- 
by své, a pokřesťaniti i podvoliti se pod vyšší moc 
ústřední. Zvláště od té doby, co Maďaři osadivše 
se v Podunají překáželi přímému spojení jejich s 



217 

Cařifaradem, nemohli již domáhati se řádů evrop- 
ských, leda prostředkem Němcův. Tito tedy ve dvo- 
jím ohledu stavili se před Cechy ; co uárod sám o 
sobě, bojovný a bažící po kořistech i paustvi, a co 
šiřitelé nových řádů náboženských a společenských, 
které byli z Říma přijali. Bohužel ale oni, bažíce pře- 
de vSím po panství, za své apoštolováni ve Slovanech 
požadovali všude hlavně daní a poroby. Křesťan- 
ství, jehožto základní známka jest všeobecné bratr- 
stvi pokolení lidského, čili uznání hodnosti člověčí 
v každé osobě a rovnosti všech před Bohem, v ru- 
kou německých proměnilo se v pomocný nástroj 
choutek panovnických. Pod jeho praporem podma- 
nili sobě Němci nejeden národ slovanský, jenž se 
vzpíral od nich přijmouti jeho dobrodiní. Cechové 
ušli témuž hlavně přijmutím víry křesťanské od apo- 
štolův slovanských, ale nemohli odolati, aby nevni- 
kly k nim řády církve latinské prostředkem Něm- 
cův, a 8 nimi jakási odvislost od říše Německé. S 
tím spůsobem vlády německé, rozdíly stavův a řády 
feudální, panství jedněch a poroba druhých, i ve- 
škero ústrojí autority západoevropské vtíraly se do 
národu, a jaly se inéniti znenáhla sociálni poměry, 
mravy a obyčeje, ba i jazyk jeho, zvláště když se 
králům Českým vidělo, podpírati moc svou proti 
šlechtě domácí také potahováním cizího kapitálu i 
cizích sil dělných, tudíž hojných osadníkův něme- 
ckých do země. Nedalo se to ovšem bez od- 
poru ; stýkáním se s cizotou zmáhalo se i uvědomě- 
ní české, a starodávný duch demokratický odolával, 
tu jen passivuě, tu i činně, pokroku v měnění pr- 
votních řádův domácích ; zápas ten po věky působí, 
jak veškeren téméř obsah, tak i největší zajímavost 
dějin českých. Cechy následkem toho staly se záhy 
v Evropě takořka mostem mezi západem románsko- 
německým a slovanským východem. Nejpamátnější 
úkaz toho druhu byly nepokoje busitské, v nichžto 
staroslovanská demokracie jala se i brannou rukou 
dobývati zase ztraceného pole svého. To, co v pr- 
vověkých zásadách křesťanských bylo srodného s du- 
chem původně slovanským (bratrství všech pravo- 
věrných a rovnost před Bohem i před zákonem), 



218 

napomáhalo znamenitě i počátku i vzr&atu a mocr 
sekt husitských, zejména Táborův a Sirotkův, bojo- 
vavSích, jak sami pravili, netoliko pro víru, ale i 
pro národnost slovanskou. Byl to v jistém smyslu 
vrch působení Českého v dějinstvu, když oni opře- 
vše se ve jménu čistého evangelium a národnosti 
své proti dvěma hlavním ústavům společnosti stře- 
dověké, hierarchii totiž a řádům feudálním, uvedli 
první zásadu reformy do života evropského : ale by- 
vSe utkáni netoliko veSkerým západem sjednoceným, 
nýbrž i domácími již živly feudálními, a nepodpo- 
rováni od rodákův svých na východě, po zápasu 
dlouhém a podivuhodném podlehli konečně v bitvě 
u Lipan. Od té doby vítězství živlův a řádův zá- 
padoevropských, ač výtečným Jiřího Podébrada pů- 
sobením ještě na čas pozadržené, stalo se konečně 
neodvratným a neodolatelným. Šlechta feudální, 
dostávši se na vrch, ochromila nad sebou moc krá- 
lovskou, pod sebou pak uvedla lid obecný do poroby ; 
a nezadlouho národ, kterýž dříve zplodil byl váleč- 
níkův a hrdin množství světu na odiv, nepostačil 
již ani uhájiti sebe sám. Pomocí zahraničnou vztý- 
čila se sice moc panovníkova v zemi zase, zvláště 
o tak řečeném sněmu krvavém 1547 a v osudné bi- 
tvě Bělohorské 1620; ale i to vydařilo se již jen k 
zemdlení národu, tak že přišla doba, kdež i koneč- 
né jeho zahynutí, zároveň ostatním kmenům slovan- 
ským na Polabí, předpovídáno, a od nepřejících v 
pochybu dáváno býti mohlo, náleží-li mu ještě právo 
národnosti.' Patříce tedy k celku dějin českých, 
shledáme, že tu ovsem nemáme činiti s národem 
mohutným a co do politického dstrojí a moci své 
pořád rostoucím, jakoví jsou ku př. národové An- 
glický, Franský a Ruský, ale s národem poměrně 
malým, jenž ve stýkání a potýkání se s živly zá- 
padními osamocený, dav se opět a opět do zápasu 
nerovného s ustrojenou reakcí světa římskoněme- 
ckého, po tytýž zázračném vyvinutí sil, vysílený kle- 
sal a hynul dlouho nebezpečně, až teprv v době nej- 
novější ukazuje procitlé opět snaženi národní, o 
němž jest důvodná naděje, že povede ke skutečné- 
mu vzkříšeni a znovuzrození. 



219 

c) Epochy dějin českých. Poknd n děje- 
piscfiv, jak vůbec vŠech, tak i českých zvláště, pa- 
noval obyčej v historii bráti zřetel popl^edně jen na 
panovníky, jejich rodinné poměry a půtky i promě- 
ny, udával se jim rozdíl dějin Českých dosti přiro- 
zeně v dějiny staré, za panování Přemyslovcův, 
od prvopočátku až do roku 1306, ve střední, za 
panovníkův z domu Lucenburského a Jagellonského 
až do r. 1526, a v dějiny nové, pode králi z doma 
Habsburského a Lotrinského, od roku 1526 do ny- 
nějSka. Starý věk, jakožto nejdéle trvavSí, poddělo- 
ván zase na dobu pohanskou až do roku 873, 
dobu křesťanských knížat a králův jen osobních až 
do roku 1197, i dobu králův dědičných od roku 
1197 do 1306; což ačkoli dalo se jen z pouhého 
pohodlí, dalo by se nicméně i hlubšími důvody po- 
někud ospravedlniti. Nyní ale, když u dějepiscův 
osvícených všech do popředí historie čím dále tím 
nrčitěji staven bývá národ, jeho činy » osudy, a ve- 
Skero rozvíjení, zkvétání a chřadnutí života jeho 
státního i soukromého, musí také v dějinách českých 
vyhledáno býti dělidlo důkladnější, nežli poskytova- 
ti mohou samé totiko poměry osob panovnických. 
Pravili jsme již, že hlavní obsah a známka dějin 
českých jest odvěké stýkání se Slovanství s Němec- 
tvím, a ttidíž vnikání žívlův německých, jež Cecho- 
vé buď samoděk buď i bezděky přijímali do života 
svého veřejného i soukromého, tedy nenáhlé poněm- 
čování se, více co do ústav, práv a poměrův stát- 
ních a společenských, nežli co do jazyka i povahy 
národní. Rozdílné tohoto němčení stupně a pří- 
diny, na kterých se zakládaly, stanoví nám tudíž 
přirozené dělidlo rozdílných dob Čili epoch dějin če- 
ských. Patřící' však na celek dějinného toho prou- 
du, seznáme v něm dobu více nežli dvoustoletou, 
povstalou původně odporem proti němčení a lišící se 
ode všech ostatních přiměSováním do života národ- 
ního a panováním v něm živlu jiného, nábožen- 
ského totiž: byly to nepokoje husitské, počavší ro- 
kem 1403 a skončivší liplným všech podobojích 
vypuzením ze země r, 1627. Do té doby padá vrch 
působení českého v dějinách světa, ale spolu také 



220 

osudný a neodvratný národa pád. Ohromná tato 
episoda vším právem dá se považovati za středni 
vék dějin českých, tak že cokoliv ji předchází, ke 
etarým, co po ní následuje, k novým dějinám 
odmísiti se může. Die toho celek jejich rozpadává 
se na tři hlavni rozdíly: na historii starou od ne- 
paměti až do 1403, na střední od 1403 do 1627, 
a na novou od 1627 do nynějška. 

2. Stručný přehled dějin starých. 

Vék starý nejpříhodněji na články následující 
rozděliti se dá: o) věk předslovanský; b) věk slo- 
vanskopohanský od polovice V. století až do přibytí 
bratří Cyrilla a Methodia do Moravy ; c) Čechy kře- 
sťanské a knížecí s ústrojím vlády poaee slovan- 
ským až do roku 1126; d) Čechy knížecí a králov- 
ské 8 převahou ještě řádův slovanských, od 1126 
do 1253; e) Čechy královské s převahou řádův feu- 
dálních atd. 

o) V době předslovanské mluví se zvlá- 
ště o dvou národech, panovavších někdy po sobě v 
Čechách, o galických čili celtických Boj ech (v. t.) 
a německých Markomanech (v. t.). Praví se, že 
onino přivedeni Sigovesem z Galie do naši vlasti 
okolo r. 388 před Kristem ; tito pak vedením Maro- 
budovým (v. t.) okolo r. 12 před Krista pána naro- 
zením vpadse do země, panství sobě v ni osobili a 
podrželi až do V. století po Kristu. Historie však 
celá věku toho považovati se musí za nepodstatné 
předhradí dějin českých, na jehožto držení nemnoho 
záleží, ano neatojíc nikde na pevné místní půdě, 
plno jest nejistoty a mlhy. Nelze zajisté ani tvrdi- 
ti, že by Tacitovo „Boihemum" bylo skutečně do- 
padlo na hranice nynější vlasti české, aui stanoviti, 
kde které z oněch mést stálo, jež Ptoiemaeus ve 
druhém století po Kristu kladl asi do krajin našich. 
Ba kdyby některá jména řek a hor českých nepři- 
pomínala sama zvukem svým původu cizojazyčného 
(Labe = Alb, Vltava = Fuldaha, Jizera = Isera, 
Řip = Rip atd.), mohlo by bráti se i v pochyba, 
zdali národové cizí byli kdy skutečně osedlí v Ce- 
chách a netoliko nájezdnici dočasní. A však tím 
méně přidati se lze k domyslům, že by Bojové a 



221 

MarkonoaDi sami byli kdy původu slovanského. Ří- 
mané staH, DiěvSe mnoho s nimi činiti, nebyli tak 
tupé myslí, aby byli neuměli rozeznávati skutečných 
Němcův od přirozených nepřátel jejich, 

b) Nemnohem více jistoty a světla panuje v ději- 
nách věku slovansko-pohanského, ačkoliv ony 
tu již aspoň nabývají podkladu skutečné historického. 
Marné jest domáhání se určité doby, kdy lidé náro- 
da slovanského poprvé přistěhovali se do Čech a do 
Moravy; a na pouhých domyslech nesluší stavěti 
historie. A vSak tolik aspoň může za pravdu při- 
jato býti, že po Huusko-Attilovském rozvlnění se 
národův, tedy asi od polovice V. století, Cechové a 
Moravané v nynějíích sídlech svých již osedlí byli 
a zůstali až podnes. Stará u lidu pověst chce tomu, 
že národ slovanský vedením muže výtečného jmé- 
nem Čecha osadil se v zemi této, a jméno vůdco- 
vo že potom přeSio na veškereri lid jeho i na zemi 
celou. Ve vlasti své bylo podnikati Čechům první 
poněkud známé boje s Durinky i Avary (v. t.) ; proti 
nátiskům, kteréž od těchto trpěli, přispěl jim ku po- 
moci Samo (v. t.), válečník Šťastný, jemuž podaři- 
lo se založiti první slovanskou říši (r. 627 — 662) v 
Čechách, Moravě a blízkém Podunají, kteráž ale po 
jeho smrti rozpadla se zase. Odtud až do času 
Karla Velikého mlčí historie o cechách. Za to vy- 
pravují národní pověsti o Kroku a o dcerách jeho 
Kaši, Tetě a Libuši (v. t.). Kněžna Libuše, povo- 
lavši prý Přemysla (v. t.) ze vsi Stadic na trůn 
český, stala se s ním pramateíí nejstaršího rodu 
knížat Českých, t. j. Přemyslovcův, kterýž vy- 
hynul po meči r. 1306. Ke jménu kněžny Libuše 
pojí se v paměti národu také domnělý základ města 
Prahy (asi prý r. 723) a báječná pověst o Vlastě 
Čili o boji dívčím, povstalém prý po její smrti. Po- 
tomci Přemyslovi na trůnu českém jmeuují se Ne- 
zamysl, Mnáta, Vojen, Unislav, Kiesomysl a Neklaň, 
konečně Hostivít, otec Bořivoje, prvního křesťanského 
knížete. V řadě těchto knížat vyniká jen Neklauovo 
jméno pověstí o boji jeho s Vlastislavem knížetem 
Luckým Čili Žateckým, jehož potí'el prý chrabrým 
vůdcem vojska svého Čestmirom. O válkách, r. 805 



222 

a 806 8 Karlem Velikým neneafastue vedených, ne- 
zachovala se pamět v národu Českém, i jest pochybno, 
žeby Cechové císaři tomu aneb jeho potomkům byli 
se kdy ku poplatnosti zavázali; Moravané zdá se, 
že r. 803 v ilezně uznali nad sebou vrchnost jakousi 
říše Franské, ale kníže jejich Mojmír a potomci 
jeho snažili se čím dále tím zdárněji o založeni mo- 
hutné říše slovanské. Války, kteréž vedl první král 
Německý Ludvík (843—876) proti Čechům i Mora- 
vanům, zůstaly bez prospěchu; ssadil sice Mojmíra 
(846) i ustavil synovce jeho Rostislava na trůnu mo- 
ravském, ale vraceje se zase utrpěl v Čechách veli- 
kou porážku, po kteréž r. 849 následovala jiná i 
ještě větší a rozhodnější. Rostislav od té doby usi- 
loval o úplnou nepodlehlost říše své, kteréž požíval 
i skutkem, an Ludvík, chtěje pokořiti jeho (855), 
>Tátil 86^ domů bez vítězství a se škodou velikou. 

c) Cechy křesťanské. Křesťanství nebylo 
sice od věku Karla Velikého ani v Moravě ani v 
Cechách ovSem neznámo ; v Nitře již za Mojmíra 
(836) posvěcen byl kostel křesťanský, a již 1. led. 
84.'> dalo se bylo pokřestiti čtrnáctero pánův českých 
v Řezně: ale pravý počátek obecného pokřestaněni 
národu stal se teprv r. 863, příchodem bratří C y- 
rilla i Methodia (v. t.), jež povolal byl kníže 
Rostislav k sobě, aby vymanil se i v církevním 
ohledu z panství německého. Snažení toto národní, 
po žalostném pádu Rostislavově r. 870, nabylo vyš- 
šího zdaru synovcem jeho Svatoplukem (v. t.) ač 
méně ušlechtilým, a nezadlouho spatřuje se moc 
panovníka moravského sahající na severu až k ře- 
kám Zále a Visle, na jihu ku Dravě, na východu 
k Tise. Cechové sami octli se ve spojeni s říší 
Moravskou, a protož nediv, že kníže Bořivoj I. r. 
873 neb 874 dal se na dvoře Svatoplukově pokře- 
stiti od arcibiskupa Methodia. Uvedená tudíž dvo- 
jitost obřadu církevního v Moravě i v Čechách, ře- 
ckoslovauského totiž a německolatinského, zaplétala 
se rozmanitě do vSech eporův státních té doby, až 
vpád Maďarův do Uher (892), smrt mohutného Sva- 
topluka (894), nesvornost synův jeho, uchýlení se 
Českých knížat Spytihněva i Vratislava (synův Bo- 



223 

íivojových) pod ochranu říše Německé v íervenci 
895, a konečné hrozný úplný pád říše Moravské v 
měsici srpnu 907, zjednali převahu živlu německo- 
latinskému. Tím připoutáni Cechové navždy k zápa- 
dní Evropě, an pokrok osvěty stal se jim možný jen 
vespolku 8 ní. Bohužel že Němcům křestanství nasky- 
tovalo se hlavně jen co prostředek k rozšíření panství 
jejich ; proto těžko bylo synům Vratislavovým v 
Čechách, Václavovi I. (svatému) 928—935 a 
Boleslavovi I, (Ukrutnému) 935 — 967, šířiti a 
pevniti víru křesťanskou v zemi a neupadati spolu 
pod vrchní vládu silných panovníkův německých, 
Jindřicha Ptáčníka i Oty Velikého. Václav zavá- 
zal se ku placení daně, aniž dále strojil odporu 
proti Němcům ; Boleslav po čtrnáctiletém boji r. 
950 podvolil se sice ku poplatnosti a věrnosti, ale 
vítězstvími nad Uhry a jinými skutky válečnými 
připojiv Moravu a část někdejších Charvát na seve- 
ru k zemi své, zmoLútuěl tak znamenitě, že i sami 
Němci obecně králem ho nazývali. Pod synem jeho 
Boleslavem II. (Pobožným) 937—999, zaklada- 
telem Pražského biskupství (97.^), zasahovaly hra- 
nice říše České hluboko do Uher i do Polska, a 
Čechy sousedily s Ruskou říší sv. Vladimíra bez- 
prostředně. Pod tímto panovníkem proslavil se cír- 
kevním působením svým vnitř i vně Cech druhý 
biskup^ Pražský sv. Vojtěch (982—997), a založe- 
ni v Cechách první klášterové. Ale nešlechetností 
nejstaršího syna jeho Boleslava III. (Ryšavého) a 
nestatečností dvou mladších, J arom íra i Oldři- 
ch a, rozpadla se opět říše Česká a málo chybělo, 
že nestala ae sama částkou říše té, kterou Bole- 
slav Chrabrý v PolStě chytrostí a statečností 
neobyčejnou zakládati se jal. Ohavný Boleslav 
m. vypuzen (1002) a povolán na jeho mí- 
sto z Polska Vlád i voj; jenž když umřel po ně- 
kolika měsících a poČal panovati Jaromír, Boleslav 
Chrabrý uskokem více nežli násilím 1003 stal se 
pánem Čechův, i zamýšlel prý učiniti Praliu hlavním 
sídlem rozlehlé říše své, avšak pomocí Němcův vy- 
hnán v září 1004 zase, a Jaromír (1004—12) i Ol- 
dřich (1012—1037), držíce se pevně říSe Německé, 



224 

upa<iali v nevládu a závislost vždy hlouběji, až Ol- 
dřichův syn, statečný Břetislav I. (1037 — 1055), 
stal se pravým obnovitelem říSe České. On připo- 
jil Moravu opět ít Čechám, uvedl práva panovníkův 
českých ke Slezsku ve skutek, vymíniv si za ně 
poplatnosti od Polákův, stanovil navždy nedilnost 
říše, spořádal dědičnou posloupnost knížat uve- 
dením zákonu o staršinství atd. Naproti řiši Ně- 
mecké nabyly Čechy pod ním opět větší samostat- 
nosti. Syn a nástupce jeho Spytihněv II. (1055 
— 1061), známý téměř jen pro nechuť svou k Nem- 
etám, panoval jen krátce; tím déle bratrtohoto Vra- 
tislav 11. (1061—1092), od r. 1086 spolu první 
král Český. Titule toho nabyl za dobrovolné ale 
velmi platné služby, kteréž Činil císaři Jindřicho- 
vi IV. jak vůbec, tak i proti papežům zvláště. Pro- 
tož také od těchto za krále nebyl uznán. Vrati- 
slav byl zakladatelem důležité kapituly Vyšehrad- 
ské ; pod ním zaskvěl se první známý umělec český 
Božetěch, opat slovanského kláštera Sázavského. 
Synové jeho vládli sice po sobě trůnem českým, 
Břetislav II. (1092—1100), Bořivoj II. (1100 — 
1107 a opět 1117 — 1120), Vladislav I. (1109— 
1117 a opět 1120—1125), konečné Soběslav L 
(1125 — 1140): ale zákon o posloupnosti starších ru- 
Sen byv přečasto a nedav nežli Kunrátovi I. 
(1092) a Svatoplukovi I. (1107—1109) dose- 
dnouti na trůn jen na krátce, stal se příčinou hoj- 
ných a tytéž krvavých rozbrojův, jak v zemi vůbec 
tak i mezi knížaty zvláště. Mezi památnější udá- 
losti vnitřní za doby této náleží konečné zaniknuti 
obřadu slovanského a s ním veškeré literatury cy- 
rilsko-slovanské v klášteře Sázavském a tudíž v 
Čechách vůbec r. 1096, vyhlazení rodu Vršovcfir 
1108, počátky jakési školství a vzdělanosti latinské, 
(jejímž nejskvělejším úkazem byl dějepisec Kosmas 
t 1125) a j. v. 

d) Čechy knížecí a královské, s převa- 
hou ještě řádův slovanských (1126 — 1253). 
Až po rok 1125 v Čechách celé zřízení jak zemské 
tak i dvorské zachovávalo ráz staroslovanský ; netoliko 
ústava župní čili hradová udržela se v dávném spů- 



225 

sobu svém, ale i dvfir knížecí zřízen byl po slovan- 
sku, s župany nádvorními, vladaí-i a kmety rozličnými. 
Po slavném vítězství u Chlume* (1126), když So- 
běslav 1. smířil se úplně s císařem Lotharem, při- 
jat jest niezi přední důstojníky říše Německé co nej- 
vyšší její číšník, a tím nejen zamezeno jeho se od- 
štěpení v liplnou samostatnost, kteréž po nastalém 
tehdáž boji mezi Viblingy a Velfy nebylo lze ani 
ubrániti, ale zjednáno také užší spojení Čech s Němci 
na základě rovnějším. O skutečné poplatnosti Če- 
chův nebývalo již více řeči, a panovník český otočil 
se napotom dvořany dle spůsobu německého, komor- 
níky, maršálky, truksasy atd. Po úplném zvítězení 
křesťanství v Čechách dle smyslu církve latinské byl 
toto zase první značnější avšak cele dobrovolný 
krok na dráze poněmČovací, Netrvá dlouho a ně- 
mecké spůsoby všelikých immunit a privilegii počí- 
nají se jeviti čím dále tím hojněji ve společnosti 
potud úplné slovanské. Hlavními pňsobci a pomocníky 
proměn takových stali se brzo biskupové Pražští a 
vyšší jejich kněžstvo, ješto toužili po moci a právích, 
jakových požívali biskupové a kněží němečtí; tudíž 
usilovali více méně vymaniti se z poslušenství knížat 
Českých a slušeti bezprostředně pod císaře Německé. 
Snažení takové vystoupilo na jevo již pod nástupcem 
Soběslavovým, synem Vladislava I. Vladislavem 
II. (1140 — 73), kterýž r. 1158 povýšen byv na krá- 
lovství, slul napotom „král Vladislav I." Neobyčejné 
tohoto panovníka energii podařilo se nejen uJi"žeti 
jednotu sUltu, ač ze mnohých stran úsilně podrýva- 
nou, ale i zvelebiti moc českou a vkládati se zdárně 
a skvěle do záležitostí zahrauičných. Ve výpravě 
křižácké do Palestiny r. 11-47 neuchránil sice svých 
lidí všeobecné poliromy na křesfany přišlé, ale r. 
1158 a násl. získal sobě i svým veliké chvály v do- 
bývání Milána pro císaře Fridricha; 1104 vypraviv 
se do Uher proti Řeckému císaři Emanuelovi, nabyl 
netoliko vojenské slávy, ale i vzácných kořistí. Pod 
nim slynuli biskupové Jindřich Zdík Olomoucký (f 
1150) a Pr.ažský Daniel (1148—07), jenž první či- 
nil se knížetem říše Německé, od císaře mnoho po- 
třebován bj'vav v diplomatických pojednáváních. 
Čechy. 14 



226 



Po Vladislavově však ustoupení (1173) a sinrti (1174) 
vypučilo se tolik neduhův a neřestí ve veřejném ži- 
votě národu Českého, že než minula čtvrt století, 
stát celý octnul se na kraji záhuby, — ovšem hlavné 
za příčinou ošemetné politiky císařův Némeckých, 
Fridricha I. Barbarossy (f 1190) a syna jeho Jin- 
dřicha VI. (t 1197), kteříž usilovali o rozdrobení a 
zničení moci a panování rodu Přemyslovcův Českých. 
Knížata rodu tohoto, jichž bylo té doby do 25 živo 
pospolu, nesnadili se bez přestání o vrch moci v Čechách 
i Moravě; Vladislavův syn Fridrich vypuzen již 
r. 1173 od Soběslava II. příjmím „knížete sel- 
ského", a r. 1179 vypudil ho zase; však sotva udr- 
žev se, a to nejvíce císařovou pomocí, nejprv 1182 
proti Kunrátovi Otovi Moravskému, 1184 proti Vá- 
clavovi, když umřel 1 189, měl za nástupce nejprv téhož 
Kunráta Otu (1189) a po jeho smrti Václava 
n. (1191); po toho vyhnání pak Přemysla Ota- 
kara (^1192), a zase když i ten vypuzen (1193), bi- 
skupa Jindřicha Břetislava (f 1197). Aby za- 
choval jednotu státu, podal byl národ posléze vrchní 
vládu biskupovi svému, an byl Přemyslovec. Po 
smrti toho biskupa Vladislav III., nejmladší 
krále Vladislavův syn, moudrým a ušlechtilým svým 
chováním nejpodstatněji pomohl ke vztýčení zase a 
zvelebení moci české. Úmluvou 6. pros. 1197 po- 
stoupil trůnu Českého dobrovolně staršímu bratru 
Přemyslu Otakarovi I., spokojiv se napotom 
titulem a mocí markrabě Moravského ; a uvedením 
Milíka Daniela II., nebaživšího po panství, na bi- 
skupskou stolici Pražskou, překaženo rozdrobení se 
státu také v té straně. Současná smrt císaře Jin- 
dřicha VI. a nastalé v Němcích rozbroje odstranily 
nové nebezpečí, a Přemysl Otakar korunován byv 
nejprv (15. srpna 1198) v MohuČi od Filipa, potom 
24. srpna 1203 v Meziboru od Oty IV., a tudíž uznán 
i od papeže za krále, stal se brzy sám předním roz- 
sudím ve věcech německých. Panovník ten silný 
jevil do sebe více odvahy a důrazu, nežli titlé svě- 
domitosti. Nabaživ se manželky své Adléty Mi.šen- 
ské, zapudil ji a děti její tvrdě a ukrutně 1198, a 
zasnoubil se s Konstancu Uherskou, matkou potomního 



227 

krále Václava I. V nši Německé po hojných pro- 
měnách teprv 1 206 přilnul cele ke straně Staufo%'cův 
a stal se hlavním pomocníkem cis. Fridricha II. ve 
mladších jeho letech, začež 26. září 1212 zjednal 
zřejmé uznáni práv koruny České od panovníkův 
německých; r. 1216 uvedl zákon o posloupnosti prvo- 
rozeucův na trůnu českém. Neméně důležité bylo 
ustanovení právních poměrův moci světské a církevní 
r. 1221 a 1222 po šestiletých tuhých rozepřích s bi- 
skupem Ondřejem (t l'-24), jímž staroslovanská ú- 
stava hradová čili župní v Čechách utrpěla první 
velikou ránu; neboť za příkladem kněží počali záhy 
také páni čeští bažiti po výsadách i immunitách vše- 
likých, což obé jalo se chromiti a rušiti jak hmotně 
tak i mravné dosavadní moc a působení úřadův 
cúdních (soudních). Přemysl Otakar I. ještě před 
smrtí svou (f 15. pros. 12^0) dal byl korunovati na 
trůn český syna svého Václava I. i manželku jeho 
Kunhutu Staufovnu (6. ún. 1228), pročež tím méné 
bylo sporu o dědictví trůnu, an rod Přemyslovcův, 
nedávno ještě tak hojný, již jen na syny královy a 
na Dépoltice (potomky knížete Děpolta I., j 1167) 
obmezeu byl. Za kralování Václava I. (1280 — 53) 
stal se první znamenitý krok ku poněmčení země. 
Král i dvůr jeho, zachutnavše sobě v mravích a 
obyčejích, zbraněch a kroji, ba i v jazyku a literatuře 
německé, uvedli je také v oblibu u předních pánův 
českých, kteříž od r. 1241 počali novým hradům 
svým německá dávati jména, ježto potom v rodech 
jejich stala se i dědičnými ; privilegie a immunity ve 
smyslu práva německého počaly rozdávati se hojné, 
jak jednotlivým šlechticům, tak i celým městům, 
jichžto zřizování na spůsob německý dalo se netoliko 
pro příchozí do Čech a Moravy Němce, ale tytýž 
i pro tuzemce samy. V odporu však proti strannému 
tomuto směru zvedal se i národní smysl a jazyk, a 
některé z nejlepších květův básnictví staročeského 
zasahují do této doby. Také v zahraničných zále- 
žitostech bral král zřetel svůj téměř výhradně jen 
do Němec, a účastnil se v popředí velikélio zá- 
pasu mezi císaři a papeži, nejprv ku prospěchu Fri- 
dricha II., bratrance manželky své, potom proti němu 

14* 



228 

ve prospěch kurie Kimské. NejchvalnějSí památku 
pojistil sebe Václav 1. neobyčejnou srdnatostí, kte- 
rouž r. 1241 postavil se na odpor velikému vpádu 
Mongolův čili Tatarův ve Slezsku, Moravě i Rakou- 
sích, tak že pomohl jim nemálo k úmyslu, nepokra- 
čovati dále ku podmanění Evropy. Příčiny zpoury a 
odboje českých pánův, jimiž král r. 1248 — 9 na čas 
s trůnu svržen a syn jeho Přemysl Otakar naň po- 
staven byl, nejsou dosti známy ; on pak zvítěziv, 
pány některé potrestav a se synem ne smířiv, dopomohl 
tomuto i ku panování v Kakousích r. 1251, když 
domácí tam rod Babenberský byl vyhynul. Po Vá- 
clavově smrti 22. září 1253 nebylo již jiného Pře- 
myslovce na živě, nežli jediný tento syn a dědic jeho. 
e) Královská říše Česká s převahou 
řádův feudálních (1253—1403). Král Přemysl 
Otakar II. byl v celé Přemyslovcův řadě nejvý- 
teěnéjší panovník; za jeho 251etého kralování (1253 
— 78) dostoupily Cechy nevídané dotud výše moci, 
blahobytu a slávy, až zbudivše, co přední mocnost 
evropská svého věku, obávání a odpor ve.škeré ná- 
rodnosti německé a uherské proti sobě, podlehnouti 
musily opět spojené jejich síle. Král ten, co hlavní 
politický reformátor celé středověkosti, proměnil také 
poměry právní státa svého dosti podstatné, aponěmíil 
je v té míře, že již napotom setřen byl z nich ráz 
pouze slovanský. Snaha jeho směřovala hlavně k 
upevnění moci královské v zemi proti šlechtě hojné 
a bohaté, hovící svévoli a přepychu, i politicky ne- 
bezpečné, ana vládla úřady župními téměř výhradně. 
Protož vj^staviv veliký počet nových pevných měst 
a hradův, osazoval je z vět.šího dílu příchozími 
Němci kolonisty, tyto pak oddanými sobě úřadníky 
ze šlechty nižší a z lidu obecného. Němci, předčivše 
tehdáž ve průmyslu vůbec a zvláště v umění horni- 
ckém, z něhož (a zejména z Jihlavy a z Kutné 
Hory) šlo králi bohatství znamenité, byli mu všude 
tak vítáwi, že nejen naplňoval jimi Prahu i jiná 
města svá, ale odevzdal jim i celé kraje, jako XiO- 
ketsko, Kladsko i Trutnovsko, aby vládli jimi dle 
spůsobu svého ; korunoval pak dílo své uvedením 
poslův městských na sněmy zemské, a tudíž zaleze- 



229 

ním nového zvláštního stavu politického v zemi, 
městského totiž. Hledáno všelijak decentralisovati 
župy a centralisovati moc souilní na dvoře králově, 
z čehož vyvinuly se pozdéji nejvyšší úřady a všeo- 
becné desky zemské v Praze. Kády feudální počaly 
zkvétati hojně, ale uvodilo se spolu také blahodárné 
právo zákupní do Čech, a nejen školy a nauky, ale 
i krásné umění a průmysl, obchod i řemesla, těšily 
se z hojné přízně královy. Někteří přední šleciiticevé 
následovali skvělého příkladu panovníka svého ; jiní 
stavili se mu na odpor ; ač nelze ovšem říci, že by 
to byli činili pro zachování ducha národního. Ota- 
kar II. nebyl nikoliv ncpříznivcem národnosti své 
české, ale tajiti nelze, že tímto nedočkavě kvapným 
a hromadným němčením zasadil jí první ránu po- 
vážlivou. I jest to výjev hluboce tragický v jeho 
životě, že mu souzeno bylo utrpěti konečně tím sa- 
mým živlem, kterýmžto, snad nechtě a nevěda, pro- 
hřešil se byl sám proti národu svému. Když zajisté 
moc jeho byla se vznesla nad míru, netoliko připo- 
jením Rakous, Štýrska (1260), Korutan a krajin pří- 
mořských až po Terst a Pordenone (1269 a si.), 
ale i opětovanými slavnými vítězstvími nad Uhry 
(1260, 1271, 1278) a neméně slavným účastenstvím 
ve válkách křížových proti pohanským Litvanům 
(1254—5, 1264, 1267—8), kdežto v Němcích trvalo 
po dlouhá léta úplné bezvládí: uražená i pobouřená 
vyhlídkou na mohutné panování slovanské hrdost 
německá konečně se vzchopila i přičinila se všemi 
prostředky o podvrácení a záhubu jeho. Zvoleu e- 
nergi^cký muž, hrabě Rudolf Habsburský, na králov- 
ství Římské, upuštěno od půtek s papeži, a povoleno 
jim vše čeho žádali, aby získala se jejich přízeň ; 
vstoupeno ve přátelské úmluvy s dvorem uherským, 
prahnoucím po pomstě za utrpěná pokoření ; spojenci 
Otakarovi odtrženi od něho sliby a obětmi velikými, 
a ponoukáni k odboji nespokojení poddaní, jmenovitě 
šlechtici netoliko štýrští a němečtí vůbec, ale i valná 
čAst Českých a moravských. Takž již při prvním 
válečném setkání 1276 opuštěn jsa i zrazen od předních 
podpor svých, musel Otakar oiiříci se všech zemí kro- 
mě Cech a Moravy nabytých. Když ale smlouvy pokoj- 



230 

né nedržány jemn, x nové vždy oběti neukazovaly se 
býti než nové podněty kn požadavkům čím dále tim 
neslušnějším, musel 1278 opět sáhnouti k meči, a 
volil podniknouti hrdinnou smrt raději, nežli dtisk a 
pokoření bez konce. Od papeže dán jsa do klatby, 
od pomocníkův i poddaných mnohých opuštěn, od 
některých i zřasen, a utlačen velikou převahou počtn 
spojených Němcův i Uhrův, zahynul v bitvě 2G. 
srpna 1278 v Kakousích u Suchých Krupt svedené. 
Proto Cechy a Morava octnuly se náhle ve propasti 
bídy a neřesti bez poČtu, nejen od nepřátel vtrhnuv- 
ších do země až pod Kutnou Horu, ale i od po- 
mocníkův braniborských, jichžto markrabě Ota Dlouhý 
byl se stal poruřníkem králevici Václavovi teprv 
sedmiletému. Pokoj uzavřený v Čáslavi a v Jihlavě 
1278 nedal zemi oddechu; násilí Němcův branibor- 
ských, zbudivši odpor, uvedlo bezvládí, války do- 
mácí a následkem jejich hlad i mor do země, až 
r. 1281 jednáním sněmovním, 1283 návratem mladého 
krále Václava do země, a důrazem zvláště pana 
Závise z Rosenberka, co vladaře zemského (1284 — 7), 
nastala opět utěšenější tvárnost věcí, kteráž za věr- 
nou a úsilnou péČí krále tělesně sice slabého, ale 
dosti rozumného i dobromyslného, neutrpěla ani ne- 
šlechetným nakládáním se Závišem (1288 — 90). Nové 
zkvetání blahobytu národního, a m-^ci panovnicí po- 
spolu, mělo za následek, že král Český nejen stal 
se opět rozsudím ve věcech německých, zvláště při 
volení krále Adolfa 1292, krále Albrechta 1298 a j. 
a že korunování jeho v Praze (2. června 1297) ble- 
skem nádhery a slávy převyšovalo všecky potud 
známé slavnosti středověké, ale také že nejprv kní- 
žetství Opolské (1289), potom Krakovské i Sudomirské 
1291, a konečně 1300 celé království Polské poddalo 
se jemu dobrovolně, že smlouvami získán vělš' d>'l 
dnešnílio království Siského ku koruně České, ba 
posléze 1301 i Uhři, po vymření královského rodu 
jejich, podali uiu koruny své. Muž silný a energ^ický, 
jakový byl otec jeho, bjl by použil příležitosti pří- 
znivé k založení mohutného soustátí uprostřed Evropy 
na základech nových: ale Václav II., cítiv se již 
dvěma korunami obtížena, nechtěl jich vice, a poručil 



231 

Ubrům dvanáctiletého sjna svého Václava III,, kte- 
ráž i tudíž korunován ve Stolním Bělehradě. VSak 
tolik štěstí nehrnulo se bez odporu. První a nej- 
mocnější odpůrce české moci a slávy zjevil se býti 
papež Bonifacius VIJI., jenž osoboval sobě právo k 
obsazení stolic královských i v Polště i v Ubnch, 
a nastával tam Vladislava L(l<''tka, zde Karla Ro- 
berta, i zbudil krále AHrechta Německého proti 
Václavovi, ačkoliv mezi lim od Václavova spojence 
Filipa krále Fransliél o sám pokořen bjv, umřel 
(1303). Válečné lažcui Albrechtovo na podzim r. 
1304 až pod Kutnou Horu uepodaři'o se, ale Václav 
II., chyntav se pomstiti nové křivdy na svaku svém, 
uchvácen smrtí (21. Června l305j. Syn jeho Václav 
III., z Uher již 1304 vyvedený, postoupil tam práva 
svého Bavorskému vévodovi Otovi, a smluvil se i s 
Albrechtem zase, aby proti Vladislavovi Lokétkovi 
mohl tím důrazněji chrániti Polska: ale táhna tam 
zavražděn jest 4. srpna 1306 od neznámého člověka, 
čímž panování rodu Přemyslova v Cechách mělo 
nenadálý násilný konec. Neštěstí pro Cechy záleželo 
hlavně v tom, že politika dvoru českého nebyia na- 
potom více Čistě a pouze česká, ješto panovníci od 
jinud a hlavně z Němec volení zaplétali národ vče,- 
lijak do záležitostí svých nečeských. První vyvolen, 
ue bez nutkání, syn krále Albrechta Rudolf I. Ra- 
kouský v měsíci říjnu 1306, kterýž ale již po devíti 
měsíiich (4. července 1307) umřel smrlí přirozenou; 
druhý po něm (15. srpna 1307) povolán Jindřich 
Korutanský kníže na trůn český, s něhož jej král 
Albrecht nadarmo švihnouti usiloval, až i sám 1. 
máje 1308 od syiovce svého Jana Rakouského, ma- 
jícího nejbližší ku koruně České právo, zavražděn 
byl. Ale Jindřich neschopností svou ke vládě uvedl 
do takových zmatkiiv zemi ČV-skou, že naděje vla- 
stencův tehdejších, odvrátivše se konečně od něho, 
přilnuly k nové volenému v Němcích králi Jindři- 
chovi VII. z domu Lucembnrskélio. Uzavřeno po- 
žádati od nělio syna jeho Jana, teprv 14letého, zemi 
Ba krále a Elišce, dceři Václava II., za manžela. Sňa- 
tek ten slaven skutečně ve Řpíru 1. září 1310, a 



232 

3. prosince na to nový král Jan zmocnil 8e Prahy, 
vypudil odtud Jindřicha, i počal panování nové. 

Domem Lucemburským, kterýž vládnul Cochami 
až do svého vyhynutí r. 1437, připoután národ náš 
k Německé řiSi ještě úžeji než prvé, a nastaly doby, 
kde živel německý zdál se již předčiti v životě jeho 
veřejném, až konečně odporem strašně bouřlivým 
vypuzen téměř cele zase z lůna národu. » První pa- 
novník z domu tohoto, král Jan (1310 — 46 , nepře- 
stal býti cizincem v nové vlasti a nepřilnul nikdy 
duší svou k národu Českému; po všelikých poku- 
sích rozmařilého mládí vyspěl sice v muže dosti ráz- 
ného a šlechetného, ale i v dobrodruha slávychtivého s 
ideály rytířskými. Všecka mysl a všeiky choutky 
jeho točily se především okolo frančiny, potom okolo 
němčiny; češtině přivykal jen z nouze; království 
svého nevážil sobě leda co studnice firia-ufní nepře- 
brané a ploditelkyně vojenské síly, kteréž ovšem 
nebylo nevšímati sobě ; trávívaje celá léta v cizině, 
nepřicházel do Cech leč když mu bylo potřebí no- 
vých peněz a pokladův. Kralování jeho různí se 
dvojí dobou : první kde kraloval sám (1310 — 33), a 
druhou, kde syn jeho Karel účastnil se vlády (1333 
— 46); v první zmáhala se moc česká vně, ale kle- 
sala uvnitř čím dále tím hlouběji; v druhé bráněno 
úpadku dalšímu snažným přičiněním synovým. Ujav 
se vlády, nejprv pod poručnictvým otcovým a Mo- 
huckého arcibiskupa Petra z Aspelt, potom od r. 
1315 sám, připojil nejprv k Čechám Moravu, rakou- 
skými pletichami načas odcizenou (1307 — 11), potom 
Budišinsko ačást dolejší Lužice (1319), i Zhořelsko 
(1329) zase. Království Polské sice bylo a zůstalo 
pro Cechy ztraceno, ale aspoň ve Slezsku přiznala se 
ku koruně České knížetství Vratislavské, Opolské, 
Kozelské, Těšinské a Osvětimské již r. 1327, pak 
Lehnice a Břeh, Zahaň, Hlohov, Oleěnice a j. v, r. 
1329, i udržela se napotom v moci její stále. Takto 
siřilo se panování české za hranicemi ovsem slavně, 
ale uvnitř klesalo rok co rok vždy hlouběji, tu krá- 
lovou lehkomyslností a rozmarnou marnotratností, 
±\i hrdostí a svéhlavostí manželky jeho Elišky, po- 
slední Přemyslovny, a její žárlivostí na Elišku Pol- 



233 

skou, vdovu dvou králův Českých. V rozmanitých 
rozbrojích a bouřech, kteréž povstaly, vynikali pů- 
sobením svým zvláště dva čeští páni, Jindřich z Li- 
pého, přítel a důvěrník milostné Elišky Polské, a 
Vilém Zajíc z Valdeka, nejvérnějSí podpora poslední 
Piemyslovny ; byvše soupeřové, spojili se nicméně 
oba proti králi, když r. 1318 roznesla se povést, že 
obmýšlí vypuditi Cechy ze země a obsaditi ji samými 
Němci. Po smíření v Domažlicích, když usiloval 
směniti se s Ludvíkem Bavorským o korunu Českou 
za jeho palatinát Rýnský, postavila se v odior úmyslu 
tomu královna Eliška s takovou odhodlaností, že 
strhla se z toho na chvíli válka i^ mezi králem a 
královnou (1.419). Tak nemoha v Čechách provésti 
úmyslňv svých, obracel tím raději pozor k západu 
Evropy, kdežto nedalo se téměř nic důležitého, v 
Čemž by se byl neúčastnil. Míchal se do všech pů- 
tek a válek franckých i německých, pomáhaje přá- 
telům svým hojně a rázně, tak že vzniklo brzy žer- 
tovné přísloví, že prý bez pomoci boží a krále Če- 
ského nic ovšem dařiti se nemůže. Jelikož ale to 
vše dalo se českými, ne-li zbraněmi, aspoň penězi, 
a zjevení se královo v Čechách znamenáno bývalo 
novými vždy bernémi a poplatky, půjčkami, zástavami, 
lehčením mince a jinými spůsoby vydírání peněz, lid 
čoský nemohl se kochati v zahraniční slávě krále 
svého, an viděl doma zmáhati se chudobu, bezvládí 
a bezpráví všeliké. K Paříži a Francii vůbec hleděl 
král nejraději ; provdav krásnou sestru svou Marii 
za krále Karla IV. (1322), poslal brzy na to (v du- 
bnu 1323) i sedmiletého syna Václava do Paříže k 
vj'chování, kdežto mu pak přezděno Karel; později 
(1332) zasnoubil a dal i dceru svou Gutu (lionne) 
královici franskúmu Janovi za manželku, kteráž po- 
tom stala se pramateří všech potomních králův Fran- 
ských rodu Valois, i vévod Burgundských také. Z 
nepřízně k rodu Habsburskému stranil dlouho Lud- 
víkovi Bavorskému co Německému králi, jehož i 
bitvou u Miihldorfa (1322) upevnil na trůnu; ale 
když po smrti manželky své Elišky (1330) smlouvami 
8 Jindřichem Korutanským, někdy soupeřem svým v 
Čechách, druhému synovi svému Janovi zjednal dě- 



234 

dictví země Tyrolské i Korutanskó, a pak volán jsa 
k ochraně Lombardie, kdež přijat za pána dobrovolné 
nejen ve Brescii (1330) ale i v Miláně, Kremoně, 
Parmě, Modeně, Lucce a j. v. (1331), tak že jal se 
zakládati říši novou na jihu Evropy: tu obrátili se 
proti němu netoliko císař Ludvík a vévodové Rakouští, 
ale i králové Uherský a Polský i všichni sousedé 
země České, kromě zetě králova Jindřicha Bavorského. 
V nebeípeří tom choval se dosti rozumně i odho- 
dlaně, tak že ani porážka pánův českých u Mailberka 
(1332) nepřinesla zemi podstatné škody. Méně šfastnc 
povedlo se v Itálii, kamž byl poslal syna svého Karla; 
neb ačkoli mladý ten princ dobyl u S. Felice (1332) 
skvělého vítězství nad ligou nepřátelskou, nebylo 
přece možné, hlavně ]«ro nedostatek peněz, odolati 
nesnázem ode všad se zmáhajícím, tak že sotva po 
tříletém panování král opustil (v říjnu 1333) Itálii 
na vždy, syna svého Karla odtud do Čech předeslav. 
Působením nadějného králevice toho, jemuž otec u- 
dělil titul markrabí Moravského, nastala Čechám 
doba nová, čím dále tím utěšenější, an srdečnou ke 
vlasti láskou jal se hojiti rány od otce jí zasazované. 
Smrt Jindřicha Korntanského (133.5) vedla ku ko- 
nečnému s císařem Ludvíkem rozstrku, když nejen 
Korutany podány knížatům Rakouským (1336), ale 
nešlechetnými prostředky vypuzen konečně i z Ty- 
rolska syn králův Jan (1341). Mezitím táhl král 
třikrát (13-28, 1337 a 1344) do Litvy proti pohan- 
skj-m Prusům ; ztrativ po druhé výpravě jedno oko, 
brzy na to (1340) oslepnul i na druhé. Ve dlouhém 
sporu, kterýž měl císař Ludvík s papeži, vedla neti- 
přimnost jeho ke dvoru Českému neméně nežli přízeň, 
kteréž požíval mladý markrabě Karel u Klementa 
Ví , svého někdy v Paříži vychovatele, ke spolčení 
Čech s kurií Římskou, jehožto první zdárné ovoce 
bylo založení arcibiskupství Pražského (1344) i vy- 
manění tudíž Cech z poručnictví německého v okledu 
církevním. Arnošt z Pardubic stal se první a nej- 
větší ozdobou nové stolice, pro kterouž stejným ča- 
sem i nový nádhernější kostel u S. Víta na hradě 
Pražském stavěti se počal. S Poláky a s Uhry u- 
zavřen byl na slavném sjezdu Vyšehradském v U- 



235 

hřích 1335 pokoj, jak se zdálo upřímný a stálý, ale 
již 1345 přistotipili jak Kazimír Polský tak i Ludvík 
Uherský ke spolku císařem Ludvíkem o«noYanén9U, 
za kterýmž opovězena Cechům válka v témdni ode 
vSech sousedův jejich, netoliko Bavon°iv, Polákův a 
Uhrův, ale i Rakušanův, Míšňanův a zčásti Sle/sákův 
(Svídnických). Důrazné si počínání slepého krále 
proti Kazimírovi odstranilo všecky jiné nepřátelj, 
a přičinění Klementa VL obrátilo je v přátely zase, 
tak že nebezpečí svedlo se proti jedinému císaři 
Ludvíkovi, na jehož mís*o i markrabě Karel v Rense 
11. července 1346 volen na království Římské. Mezi 
tím vpadše Angličané vítězně do Francie, donutili 
krále .Jana pospíšit! ku pomoci v nebezpečí příteli 
svému králi Filipovi Franskému, při čemž ale hr- 
dinný král Český v nešťastné bitvě u Kresčaku (Cre- 
cy) 26. sq>na 1346, nechtěje dáti se na útěk, zahy- 
nul, syn pak jeho Karel od pánův českých stěží u- 
chráněn byl. Z druhého manželství králova s Bea- 
trix Hourbonskou, od roku 1834, pozůstal po něm 
třetí syn Václav (1337 — 83), dědic vévodství Lucem- 
burského. 

Panováním Karli I., kterýž později co císař 
Německý slul Karel IV., nastala v dějinách če- 
ských doba nejutěšenější (1346 — 78). Dostalť se v 
něm na trůn Český panovník neobyčejných ducha 
darův a výtečné pro svůj věk vzdělanosti ; opak 
otci, cítil vřelou ke vlasti své lásku, a péče o její 
všestranné prospívání a zkvetání zdála se bjti jeho 
jediná vášeň; arciťže při tom nezapomněl na dobré 
domu a rodu svého; vždy pak musí se o něm chvá- 
liti, že se mu zdařilo povýšiti Cechy na nejvyšší 
stupeň moci a blahobytu. Cíle toho nedomáhal se 
ce.stou brannou, ale opatrným užíváním okolností 
příznivých, moudrým hospodařením a diplomatickou 
spůsobilostí. Chovaje zvláštní šetrnost ku právu 
vůbec, a zápLsy stvrzenému zvláště, snažil se přede- 
vším o ustálení a pojištění poměrňv právních v ži- 
votě státním a oljčanském, i získal sobě co zákono- 
dárce zásluhy nesmrtelné ; důkazy poskytují neto- 
liko pové.^ítná zl.Htá bulla od r. 1356, základní to 
zákon HHe Německé po mnoha století, a návrh zvlášt- 



236 

ního zákona pro Cechy pod jménem Majestas Caro- 
liua od r. 1348 proslulý, ačkoli později odvolaný, 
ale i jiuá podrobná nařízení nesčíslná, mezi nimiž 
vynikají důležitostí svou zvláště vyhlášené dne 7. 
dubna 1348 listiny o právním poměru koruny České 
k Německé říši, též zemí Moravské, Slezské i Lu- 
žické ku koruně České atd. Karlovi IV. Čechy pře- 
devším děkovati měly za zřízení university Praž- 
ské 1348, prvního to ústavu naučného ve střední a 
východní Evropě, jehožto vliv do potomního rozví- 
jení se ducha i života národního se stal rozhodným 
a nedosti ocenitelným. On založil také Nové méato 
Pražské (1348) i dosavadní most kamenný pres Vl- 
tavu, a zvelebil i povýšil Prahu nade všecka města 
střední Evropy jak lidn;itostí tak i Dohatstvím a nád- 
herností staveb rozličných ; stalaf se ona důležitým 
středem veškerého obchodu kupeckého i průmyslu 
časového ; krásné umění, byvši panovníkem co nej- 
vroucněji podporováno, zkvétalo a šířilo se odtud do 
mnohých zemí blízkých i dalekých ; Karel IV. staral 
se, ač nevelmi šťastné, také o vzdělání historie české, 
a též ke zvelebení hospodářství polního a zvláště 
vinařství vztahovala se jeho péče. Šlechtu českou, 
potud na mnoze bujnou a pychu všelikému zvyklou, 
skrotil a ku pořádku přivedl, potrestav neoblomnou 
přísností všecky, kteří v loupežech a násilí sobě li- 
bovali, i množiv čest a výsady těch, kteří dvořili 
jemu a sloužili k obecnému dobrému ; pomáhal také 
síření se práva zákupního v lidu selském ; ale ruse 
konečně všechny zbytky ústavy župní po krajích, a 
uvodé na místo jejich s poměry feudálními zvláště 
hojné soudy patrimoniáluí, pnpravoval tím mimo 
vědomí a vůli cestu ku potomnímu porobení nižších tříd 
obyvatelstva. Němčina pod tím zmáhala se zvláště v 
městech tak velice, že i sám konečně uznal potřebu 
některých krokův k ochraně živlu národního. Měv 
s počátku tuhé zápasy s Ludvíkem IV. a stranou 
bavorskou, nežli došel uznáni důstojenství svého v 
Němcích, pomáhal sobě i tím, že po smrti první 
manželky Blanky z Valois (1348) zasnoubil se 1349 
s Annou (Mečkou), dcerou nejpřednějšího nepřítele 
svého Rudolfa ťalckraběte Rýnského, a když i ta 



287 

zemřela, 1858 s Annou dědičkou knížetství Svídni- 
ckého a Javorského, kteréž potud jediné ve Šlezích 
svobodné zůstavši, dostalo se tudíž také ku koruné 
České. Nezkalená svornost a láska, ve které živ 
byl s bratrem svým Janem, markrabím Moravským 
(+1875), naskytovala mu hojné výhody naproti domu 
Bavorskému v Němcích, u něhož té doby různice a 
rozbroje všeliké jevily se býti takoíka dědičnými. 
Netoliko hořejší Palatínát (Falce) octnul se s veliké 
částky 1353 pod mocí českou, ale 1363 zapsáno i 
markrabství Braniborské k dědictví synu císařovu 
Václavovi (narozenému 26. ún. ^1361 v Normberce) 
a dolejší Lužice zavázána jest Čechám, ačkoliv pro 
všeliké zmatky teprv o několik let později (1873) 
Karel IV. vešel v skutečné držení těchto zemí. 

Mimo to nepřestával skupovati po celé říši Ně- 
mecké hojný počet hradů v, zámkův a panství, a 
poutati je úvazkem lenním ku koruné České; neb 
ačkoli byl jináČe hospodář dosti skrbuý, míval pro 
takové účely předce peněz vždy dosti. Tím Sířilo 
se panování české po jednotlivých krajích a místech 
až do Porejní; a též za Rýnem, kdež dědictví před- 
kův jeho, Lucembursko, postoupeno nejmladšímu 
bratrovi Václavovi 1854 a povýšeno na vévodatví, 
nezadány ovšem práva i naděje též koruny. Méně 
skvělé bylo císařovo působeni a pořízení ohledem 
na Itálii, kamž dvakráte zabral se osobně, 1358 pro 
korunu císařskou, kterouž i obdržel o velikonoci dno 
5. dubna, a potom 1868 pro uvedení a utvrzeni pa- 
peže Urbana V. v iíimé, jenž konečně byl opustil 
Avinionské sídlo své. Vraceje se odtud poprvé, u- 
padl 21. máje 1355 v Pise zrádným povstáním po- 
bouřeného lidu ve kruté nebezpečí života, při němž 
jen hrdinnou zmužilostí družiny své ochráněn jest. 
I při druhém tažení tam i zase bylo se mu potýkati 
8 hojnými nepřátel v, an neměl z Němec téměř ni- 
žádné pomoci. Častá spiknutí a hojné úklady kní- 
žat německých maříval a porážel nejvíce prost^olky 
diplomatickými, ačkoli neostýchal se sahati ytýž 
i k meči. S línížaty Rakouskými, a zvláště s ne- 
věrným a ctižádostivým zetěm svým Rudolfem (1357 
—1365), hojné mívav rozepře a půtky, dával se ne- 



238 

jen snadně smiřití, ale 10. ún. 1364 vstoupil i t 
nejužší dědickou jednotu s domem a rodem iiabs- 
burským, nepředvídaje o»šem, že smlouva ta vydaří 
se konečně cele jen ku prospěchu souperův. Nej- 
větší jeho křehkost a hřích byla přílišná k synům a 
rodu svému vůbec láska, která nedopouštějíc dětské 
kázně překážela rozumnému vychování mladíků od 
přírody dosti štědře nadaných, ale neumějících po- 
jímati v uzdu vášní svých. Uozděliif mezi ně na 
počátku r. 1377 říši svou cele po slovansku, odká- 
zav prvorozenému Václavovi (již 15. června l'ó6ii 
na království České, 6, července 1376 na kiál. Ně- 
mecké koruaovauémn) 8 královstvím Českým celé 
Slezy, částky obou Lužic, krajiny bavorské, saské 
i německé vůbec, a vrchní správu nad bratřími a 
bratranci, totiž Sigmundem a Janem, zrozenými ze 
čtvrté Karlovy manželky Alžběty Štětínské, kterýmž 
zapsány jednomu Branibory, druhému Zhořelsko, a 
nad syny Moravského markraběte Jana, zejména 
Joštem, Janem Soběslavem a Prokopem, kteří po- 
děleni Moravou. Nedlouho po rozdvojení se papež- 
ství na západě, kdež proti Urbanovi VI. v Hímě 
volen (20. září 1378) v Avinionu Klemeus VIL, umřel 
císař v Praze 1378 dne 29. listop., k nemalé pro 
křesťanstvo škodě, au veliké to schisma odstraniti 
nezdařilo se nástupci jeho ještě nezkušenému a ne- 
požívajícímu dostatečné autority v Evropě. Kterak 
ostatně Karel IV. sám svým snažením o církevní 
reformy zadal první příčinu ku potomním velikým 
o to bouřím v Čechách, vyloží se níže místnéji. Zde 
jen ještě připomenuto buď, že panovník tento rád 
připojoval jnieno své, ovšem v německém jazyku, 
ke stavením, hradům a městům, od něho buď nově 
založeným, buď znamenitě zvelebeným: Kurlšlelu, 
hrad podnes známý neměl prý co do skvostnosti a 
nádhery sobě rovného v Evropě; městečko Vary 
(Warmbrunn), povýšiv je za město, chtěl aby slulo 
Karlsbad; vystaviv ve Prachensku nový hrad, co 
hlavní sídlo župní, přezděl mu Karhherfj (Kašperk) ; 
v Budějovsku povstal 1367 nápodobné KarUhaus 
(Hrádek u Purkarce) ; téhož léta Karlsfiid mezi Zi- 
tavou a Jablonným, potom nedaleko odtud Karla- 



239 

walď, jméno Karhkrone místo Radyně (nedaleko 
Plzně) neudrželo se v obyčeji, jakož ani Kavlstadt 
co jméno _^tiového města Pražského ; Karlshoju tumie 
přezděli Cechové Karlov ; naproti tomu proslul po- 
zději Karolin, co sídlo university na Starém městě, 
tím slavněji. 

Král Václav IV., syn a nástupce císaře Kar- 
la IV., byl od přírody dobromyslný a dosti rozumný 
i také vzdělaný, tak že s^ počátku mnozí, ueioliko 
v Cechách, ale i v říši Ěímské a zvláště v Itálii, 
dělali sobě do jeho panování tím skvělejší naděje, 
čím více horlivosti jevil k odstranění nahodilých teh- 
dáž neřestí obecných. Ale působení jeho padlo do 
věku nad míru bouřlivého a kritického, kdežto ve- 
škeren život veíejný a všecky ústavy křesťanského 
středověku počaly rozcházeti, dvojiti a bořiti se, tu 
bujností živlův jedněch, tu přežilostí druhých, tak 
že pochybné jest, zdali by se bylo darům panovni- 
ckým i sebe výtečnějším podařiti mohlo, uvedením 
vhodných oprav rozvésti bouře hrozící a uchrániti 
národy všech pohrom, vynikajících z každého sporu 
živlův přirozeně a nevyhnutelně. Václav pak, na- 
baživ se všeliké cti a slávy již od dětinství, a ne- 
nalézaje v srdci svém popudu vznešenějšího, aniž 
uměje pojímati v uzdu vášní svých, tudíž ueznaje 
ani pravé opatrnosti ani mužné a stálé odhodlanosti 
a činnosti, musel podlehnouti nehodám bez počtu a 
konce, a státi se konečně hříčkou událostí potud 
nevídaných a neslýchaných. Potomstvo naznačilo 
panovníka toho příjmím Líného, ovšem ne bez pří- 
činy ; ale křivdu jemu Činili, kdo nad to chtěli na- 
zývati ho i ukrutným. Hned na počátku 411etébo 
panováni jeho (1378 — 1419) vyskytlo se, jakož jsme 
již podotkli, ono veliké schisma západní církve kre- 
stanské, co zárodek a pramen událostí hojných do- 
sahu nevystižitelného ; následkem toho zásada auto- 
rity u hierarchie na nejvyšším stupni počala se tem- 
niti vé mravním lesku svém, ačkoliv pánovitosti 
proto kněžim na žádném stupni neubývalo, alebrž 
přibývalo. Šlechtici v Čechách, byvše již od Václa- 
va prvního i všech potomních králův Českých, zvlá- 
ště ale od Jana i Karla IV. naváděni ke spůsobům 



24<i 

německým, pcčínali po němečku snažiti se o de- 
cenfralisaci vlády zemské a bažiti po feudálním o- 
nom nadpráví a pychu, kterým skvěli se němeSti je- 
jich vrstbvnici. Karel IV. hověl byl i duchovníma 
stavo i šlechtickému, ale uměl spolu podrobovati 
sobe v službu i šlechtice i knéži; Václav IV. po- 
stavil se nezadlouho v odpor obojím, nemaje otcovy 
ani energie a opatrno.sti, ani důslednosti. K dovr- 
šení nehod i vzorná někdy mezi Karlem a bratrem 
jeho láska proměnila se u potomkův jejich ve směry 
a vášně sobecké, tudíž v různice a rozbroje neko- 
neíné i hnusné. V takových strastných a nebez- 
pečných poměrech koruna Česká uchráněna jen tím 
většího pádu, že ani v zemích sousedních nevydařil 
86 té doby nikde panovník ducha vyšš ho a podni- 
kavého ; bratr Václavův Sigmund, m.arkrabě Brani- 
borský, povolán do králov.ství Uherského a koruno- 
ván tam Hl. března •1887, kdežto na trůnu p' l.-kém 
současně 17. února 1.S87 usadil se s Vladislavem 
Jagjelem Litevským rod nový. Za krále Anglického 
Richarda II. provdána jest 1.381 Anna sestra Václa- 
vova, čímž zavedeno přátel.«ké spojení mezi Anglií 
a Čechami ; ku ^královskému rodu ve Francii lnul 
Václav srdečněji, nežli za příčinou dvojice papežství 
a ochrany Aviniona poskytované sluSno bylo; proto 
poměry v Itálii ode dávna nesnadné stiženy ještS 
více. V Němcích stará nevole mezi knížaty a městy 
říšskými vypukla v otevřenou válku, v niž města 
utrpěla 24. srpna 1.388 u Doffingen rozhodnou po- 
rážku. Václav, jenž byl městům nakloněn, a jehož 
veškeré řízení v říši potkávalo se s nehodami tím 
bolestnějšími, čím upřímněji směřovalo k dobrému, 
počal přemýšleti o vzdání se vlády v Němcích vů- 
bec; ale jakož byl měkké a nestálé povahy, dal se 
přemluviti, že zůstal zase a přidal se ku knížíttům, 
ponechav města osudu jejich. Itálie nepřestávala ho 
volati, aby přijda pro korunu císařskou do Kíma, 
přičinil se spolu o nějaký pořádek v nekonečných 
tam spletcich domácích ; jemu ale nedostávalo se k 
tomu odvahy, a bratranci JoStovi, jejž 138.3 míáto sebe 
poslati' sliboval, potřebné obětavosti a neošemetnosti. 
Po smrti Urbana VI. následoval v Kimě r. 1389 pa- 



241 



pež Bonifacius IX., v Avinionu pak po smrti Kle- 
menta VII. r. 1394 Benedikt XIII.; u obou těchto 
náměstkův Kristových pohřešována bolestně bezú- 
honnost charakteru. Trapný jest vůbec pohled na 
všecky souvéké knížata i pány, jichž no rozdrobení 
veřejné moci v Němcích, v Ifalii a Cechách bylo 
již na tisíce více méně neodvisých a tím téměř ne- 
šlechetnějších, čím výše byli postaveni; Václav byl 
poměrně snad nejpoctivější a jistě nejnezištnější mezi 
-nimi. Řada velikých jeho nehod a utrpení počala, 
když slepou náruživostí roznícen dopustil se ukrut- 
ností proti arcibiskupovi Janovi z Jenšteina i kapi- 
tule jeho, a zvláště proti generálnímu vikáři Janovi 
Nepomuckému, jejž zmučeného dal uvrci s mostu 
Pražského do Vltavy (20. března 1393). Na dvoře 
jeho nepanovali tehdáž přední šlechtici Čeští, ale tak 
řečení milci (f/ratiarii), jež k sobě král přivinul z 
nižšího zemanstva i z měšťanstva, muže b většího 
dílu hodné, rázné a jemu věrně oddané, jimiž pro- 
vozoval vedle řádné vlády zemské vládu zvláštní a 
osobni. .Šlechtici, žehrající od dávna nadarmo na 
tuto licbylku od řádův zemských, nabyvše po ukru- 
tenství onom větší smělosti, spikli se mezi sebou i 
s knížaty domu Lucemburského, a 8. máje 1394 
javše krále svého v jeho D^oře u Berouna, rozpla- 
šili milce královské a přinutili Václava poddati se 
vedení jejich. Ale když Jan vévoda Zhoielský jal 
66 sbírati vojsko k osvobození bratra svého, a oni 
v zemanstvu ani ve stavu městském nenacházeli pod- 
pory, utekli s vězněm svým do jižních Cech a po- 
dali ho až do Rakous, odkudž po dlouhém smlou- 
vání jiřivezen zase do Budějovic, kdež 1. srpna 1394 
propuštěn zase na svobodu, pod výminkami, jichž 
neochotné plnění vedlo k dalším rozbrojům a neho- 
dám. Po první té pohromě král, ztrativ důvěru jak 
k lidem tak i k sobě sám, počínal si co dítě bez 
rozmyslu a odvahy, ale ne bez svéhlavosti, až i v 
Častém opíjení se úlevy liledaje, a po náhlé smrti 
bratra Jana (f 1. března 1396) vrhnul se cele v ná- 
ručí druhého bratra SigmnndH, krále Uiierského, 
kterýž ale, šetře více prospěchu svého vlastního, stal 
■e mu brzy nejchytřejším a uejnebezpeční-jšim ne- 
Čechy. 15 



242 

přítelem. Mezi tím kaížata říšští, spikSe se nápo- 
dobil*, ved ením falckrabéte Ruprechta příjmím Kle- 
ma i tajným papeže Bonifacia IX. ponoukáním (an 
86 obával, aby Václav ve spojení s dvorem fran- 
skýra nepřičinil se o násilné ukončení dvojice pa- 
pežův) dekretem nestoudným 20. srpna 1400 ssadili 
Václava s důstojenství království Římského a povo- 
lali ha jeho místo téhož falckrabéte Ruprechta. Po- 
hanění takové knížata domu Lucemburského pro so- 
beckou nesvornost svou nechali bez trestu, jednota 
pak panská v Čechách neostýchala se straniti za- 
faraničným nepřátelům krále svého, až i Ruprechtovi 
samému, a r. 1401 leželo vojsko cizí a nepřátelské 
Šest neděl před Prahou, až uzavřením míru (12. 
srpna) odstraněno bylo. Král Sigmund, byv od pá- 
nův uherských v Budíne 28. dubna 1401^ jat a uvě- 
zněn, teprv po osvobození svém přišel do Čech, kdežto 
Václav postoupil mu vlády v Čechách (4. iin. 1402), 
maje od něho za to do Rima na korunování císař- 
ské veden býti. Brzy ale královští bratří pohodli 
ae zase tak, že Sigmuud tí. března 1402 jav Václa- 
va v královském dvoře staroměstském v Praze, po- 
zději pak i markrabě Prokopa, odvedl je oba z Cech, 
a odevzdal Václava knížatům Rakouským k ostří- 
hání ve Vídni. Nižší šlechtě, zemanstvu a měšťan- 
stvu českému zželilo se konečně takové s králem 
jejich nakládání ; ale Sigmund potlačil ukrutně zpoury 
povstalé, až v Uhřích pokroky Neapolského krále 
Ladislava, jemuž Bonifacius IX. klestil tam cestu 
ke triinu, donutili ho pospíSiti si z Čech zase. Oše- 
metné toho papeže počínání proti domu Lucembur- 
skému vůbec dalo příčinu, že i Sigmund dekretem 
9. srpna 1403 zapověděl poslouchati jeho. Všecky 
tyto a jim podobné skutky měly ten následek, že 
důstojenství papežské a královské kleslo v mysli 
marodu na nejnižší stupeň vážnosti, a lidský duch 
stával se schopnějším pro símě převratu, když ono 
zračilo se v rouše mravnosti a šlechetnosti. Tím 
stala se možná nová epocha v dějinách českých, 
zvláště když Václav, ušed z vězení Vídeňského II. 
listopadu 1403, přijat zase v Čechách za krále 8 ple- 
sáním téměř všeobecným. 



24 3 

3. Dějiny doby střední, 
o) Původ a počátky rozbroj ťi v církevních 
(1403—37). 
První podníit nového věku vyšel z university 
Pražské ; již její první zakLadatííIé a opravci, Karel 
IV. a arcibiskupové Arnošt z Pardubic i Jan Očko 
z VlaSíini měli na péČi opravy v církvi a zvláště v 
duchovenstvu světském i řeholním, jakož viděti bylo 
z ochrany, kteréž poskytovali prvním předchůdcům 
reformace v Cech;; ch, K u n r á t o v i W a 1 d h a u s e- 
rovi (f 1369) aMiličovi z Kroměříže (tl374), 
jichžto snažení ovSem nedotýkalo se ještě učení cír- 
kevního, ale jen praxe křesťanské. Vysoké školy 
šířily v národu literní vzdělání hojně dle ducha věku 
svého, tak že povstati mohli spisovatelé prostonárodní 
ušlechtilí, jako rytíř Tóma ze Štítného, Sniil 
Flaška z Pardubic a jiní, a připravovati duchy 
k myšlénkám a zápasům učeným. Kanovník Pražský 
Matěj z Janova (1381—94), překladatel celé biblí 
svaté do čeStinj', postoupil za Kunrátem a Miličem 
o jeden krok dále; ale všecky ty snahy reformatorskó 
nabyly teprv povážlivého rázu, když připojilo se k 
nim učení Jana Wiklefa z Anglie a došlo obliby i 
podpory na vysokých školách Pražských. Přední 
toho pňsobci byli mistr Jan Hus (narozený v mě- 
stečku Husinci r. 13fi9, spolu kazatel v kaple Be- 
tlémské), a mistr Jeroným Pražský, zeman český. 
Universita zapověděla sice dekretem slavným dne 28. 
máje 1403 učení Viklefovo a obnovila zápověď tii 
20. máje 1408 , ale marný bývá každý boj autority 
s duchem pokroku, kdykoli k tomu druží se mravní 
cit a zásady ; duch ten zmáhal a šířil se tím více, 
čím krutoji jej udusiti usilováno. Král Václav, ačkoli 
předeSlýni utrpením svým poněkud zmoudřelý, pod- 
poroval jej niimovolné chováním svým co do dvojice pa- 
pežův: když kouciliuni Pisanské slibovalo uznati jej 
zase za krále Kímského, on nejen zapověděl v říši 
své poslušenství Uimského papeže Hehoře XII., ale 
dal i i)říčinu, že némečtí mistři a studenti, nechtějíce 
podrobiti se rozkazu jeho, r. 1409 vystihovali se ii 
valném počtu z Čech. Brzo na to spatřil svět i tři 
papeže (Alexandra V., Řehoře XII. a Benedikta XIII.) 

15* 



244 

i tři krále Římské (Václava, Sigmunda a JoSta) po- 
spolu, hádající se o práva svá mezi sebou. Jakž ta 
nemřla slova kazatele národního, důmyslného a neo- 
hroženého, horlícího pro čistotu života i učení, pa- 
dati do píidy jemné i úrodné; zvláště když, aby do- 
vršil pohoršení, nový papež Jan XXIII, jirohlásiv 
kruciátu dal prodávati veřejné odpuslky v Čechách, 
Přízeň, které požíval Hus u dvora králova co zpo- 
vědník královny Sofie, pomáhala skloniti vyšší šlechtu 
k jeho učení ; vypovězení jeho z Prahy 0412) pomohlo 
rozšířiti je i v národu. Konečně jeho odsouzení a 
upálení v Konstanci (G. Července 1415) nepřesvěd- 
čilo doma o bludnosti jeho téměř nikoho; ba spíše 
celý národ cítil se jím uražena, jakož i následovavším 
po něm upálením také mistra Jeronýma Pražského 
(30. máje 1416). A když počavší takto různici ve 
smýšlení církevním a náboženském podán skrze M. 
Jakoubka ze Stříbra 1415 nový symbol kalicha, co 
známka 'učení o potřebě rozdávati svátost večeře páně 
pod obojí spflsobou (t. chleba i vína, co těla i krve 
Kristovy), stala se roztržka náboženská v Čechách i 
v Moravě neodvratnou a neukojitelnou, zvláště ana 
universita Pražská dekrety slavnými schvalovala i 
tvrdila učení nové. Činný odpor, s kterým husité, 
nyní již většina národu, co prohlášení kacíři, potká- 
vali se od hierarchie, vedla v Čechách ku konečnému 
této úpadku; a král Václav, kterýž po dlouhém, ne- 
tečném a obojetném se chování posléze také novo- 
věrce skrotiti a vypleniti bj-l umyslil, při prvním 
krvavém výbuchu revolučním byv raněn mrtvicí, 
umřel bezdétek (16- srpna 1419). .Jeho bratr a po- 
slední dědic domu Lucemburského,^Sigm und král 
Uherský a nyní také jediný král Pímský i Český, 
muž dosti energický, ale líhlavní nepřítel husitův, 
jehožto snažným přičiněním odstraněna byla na sboru 
Konstancském trojice papežův, ale také Hus a uče- 
níci jeho odsouzeni, přispíšil hrozivými přípravami 
svými veliké povstání národu Českého, které zjevilo 
se ve krvavé válce husitské (1419 — 34). Z ní 
vyvinuly pe události v dějin.stvu potud neslýchané a 
netušené. Národ počtem neveliký, jehožto nový život 
duchovní usilováno po mnohá léta potlačiti krvavým 



245 

násilím, postavil se branně k odporu proti všem o- 
hromným mocem a silám, kterými autority světské 
i duchovní ve křesťanstvu celém za věku toho vládly, 
a vedl věc svou tak důrazně, opatrně i uměle spolu, 
že vítězství družilo se ku praporům jeho stále, až 
konečně starý svět ^esťanský uznal a vyznal se 
býti přemožena. Že pak ueopauoval všeho na vždy, 
toho příčinu přičítati bylo jen jeho nesvornosti. Ja- 
kož bývá při svobodě přirozeno a obyčejno, rozpadl 
se národ v hojné strany náboženské, národní a po- 
litické, brojivsí práti sobě vespolek. Němci po celé 
zemi, a zvláště po král. městech i klášteřích hojně roz- 
troušení, ale téměř vesměs nepřátelé husitství, při nasta- 
lých bouřích dávali se všude sami na útěk, ve zma- 
řené té naději, že za vítěznou reakcí vrátí se do 
sídel svých zase ; nemnozí chápavše se zbraně za- 
hynuli v boji ; tím se stalo, že živel ten národní, po 
tolika století snažně vštěpovaný a sířený, vymizel 
najednou z prostřed země docela, i nezachoval se 
nadál než v úzkých některých^ krajích pohraničních. 
Katolíkův mezi slovanskými Čechy zůstalo málo, a 
vždy ještě více ve šlechtě nežli v obecném lidu. V 
husitstvu samém zjevilo se hned od počátku flél? 
a sled.) snah a smérův, mjiění a blouznění bez počtu : 
tu zásady mírné, tu nadšenost divoká, traditionalis- 
mus a racionalismus, zúmyslná trpnost i činný fa- 
natismus, aristokracie a demokracie, socialismus a 
komunismus, pikartství a chiliasmus, pověra i bez- 
věří aťamitské atd. potýkaly a míchaly se vespolek, 
až teprv od r. 1422 utvořily se strany určitější a 
stálejší: mistři university Pražské, k nimžto družila 
se nejvíce aristokracie vůbec, dělili se v kališníky 
mírné (M. Jan Příbram, Kíištan z Prachatic a j.) a 
horlivé (M. Jakoubek ze Stříbra, M. Jan z Rokycan 
a j.); Táboří, záležející z živlův demokratických ve- 
směs, rozstoupili se ve stranu Zižkovu, později Si- 
rotčí, a stranu velikého Tábora, v níž předčili Mi- 
kuláš Pelhřimovský biskupec a kněz Prokop Holý. 
Největší energie vyvinula se ve straně demokratické, 
k níž náleželo také nižší zemanstvo; její peniáln 
vůdcové, zejména Mikuláš z Hus i, Jan Zižka 
z Trocnova, kněz Prokop Holý a jiní, získali 



24fi 

sobě hlavní o to Kásluhu, že Cecliové zůstali nepře- 
moženi; jimi uvedený pokrok v uniěuí válečném 
(zřízení hradeb vozových, cvičení ve vedeni zbraně 
a v pohybech válečných, bratrstva i obce polem stále 
jiracující atd.) zjednal jim zázračná ona vítězství, 
nad nimiž žasnul svět souvěký. Válka počala krvavě 
4. listopadu 1419 v Praze i v krajích zároveň. Přední 
tragického eposu toho momenty byly: krutá reakce 
od krále Sigmunda na sněmu Brněnském o vánocích 
1419 a od německých horníkův Kutnohorských, i 
zvýšená tím blouznivost zoufalé strany táborské; 
převrat v Plzni, bitva u Sudoměře a založení města 
Tábora skrze Žižku v březnu 1420; řííský sjezd ve 
Vratislavi a prohlášení tam kříže na Cechy ; boření 
klášterňv a kostelňv i ničení obrazňv skrze Tábory; 
šlechty české nejisté kolotání se mezi stranami a 
proto spojení se Pražanů se stranou Žižkovou ; veliké 
obležení Prahy vojskem křižáckým a rozhodná tohoto 
porážka skrze Zižku dne 14. července 1420 ; vyhlášeni 
čtyř artikulíiv Pražských a marné o nich se smlou- 
vání ; rozzastavení téměř všech statkův církevních 
od krále Sigmunda na místě žoldu a konečný tudíž 
pád hierarchie české; krvavá porážka Sigmundova i 
spojené s ním šlechty české a moravské u Vyšehradu 
1. listopadu 1420 ; vítězné bojo Žižkovy v jižních 
Cechách a dobytí Vodňan, Prachatic, Příbenic a j. 
v.; hádání v domě Zmrzlíkově v Praze 10. prosince 
1420 ; úplné vypuzení krále Sigmunda ze země v 
březnu 1421 a dobytí předních mest českých od 
liusitův: Berouna (1. dubna). Brodu Českého, Kou- 
řimě, Kolína, Čáslavi, Kutné Hory (25. dubna), 
Chrudimě, Vysokého JÍýta, Litomyšle (2. máje), Ja- 
roměři (15. máje), Litoměřic (29. máje) a konečně 
7. června 1421 i královského hradu Pražského; při- 
znání se arcibiskupa Kunráta k husitům (21. dub- 
na) ; valný sněm v Čáslavi a prohlášení na něm 
Sigmunda za nehodného koruny České ; počátky reakce 
a různic mezi vítěznj'nii husity samými a upálení 
kněze Martinka Housky i vyhlazení adamníkův; po- 
rážka knížat německých a druhé veliké ^'ýpravy kři- 
žácké u Zátce 2. října 1421; vyjednávání v Polště 
a poddávání se pod moc jinoslov.anskou ; nový mocný 



247 

Tpád Sigmundův do země, veliké boje u Katné Hory 
na konci r. 1421, útěk králův 6. ledna a rozhodná 
jeho porážka u Německého Brodn 10. ledna 1422; 
usmrcení demokratického kněze Jana v Praze 9. 
března i rozdvojení se mezi Žižkou a Tábory; pn- 
jezd Litevského knížete Sigmunda Korybnta co 
náměstka Vitoldova do Prahy (16. máje 1422) a 
vláda jeho; sněm říšský v Normberce a třetí ne- 
ěťastná výprava křižácká k osvobození hradu Karl- 
Ěteinav Cechách (v njnii a listopadu 1422); povolání 
Sigmunda Korybuta nazpět; vypuknutí mezi stranami 
husitskými a zvláště mezi živly aristokratickými a 
demokratickými války domácí s jara 1423 i necelé 
smíření jejich, jak u Konopiště v červnu, tak i na 
sněmu ?vatohavelském^ v Praze, v říjnu a listopadu 
1423 ; zázračné tažení Zižkovo do Moravy a do Uher 
i nazpět na podzim 1423 ; propůjčení markrabství 
Moravského Albrechtovi knížeti Rakouskému od Sig- 
munda 4. října 1423; dekrety koncilia Sienského 
proti husitům 1423 — 24; žalostné obnovení války 
mezi stranou aristokratickou a demokratickou a kr- 
vavá vítězst/í Zižkova u Malešova 7. června 1424 i 
jinde; smrt děsného vůdce u Přibislavi na morovou 
ránu 12. října 1424 a navrácení se do Prahy Sig- 
munda Korybuta; počátek opravdovějších ale vždy 
marných pokusňv o všeobecné smíření 1425 ; proto 
návodem nového vůdce, kněze Prokopa Holého čili 
Velikého, zvláště po velikém vitězství u IJsti 16. června 
1426, přechod zbraní českých od dosavadní deťensivy 
k offensivě a k nájezdům do ciziny, aby nepřátelé, 
zakusíce doma neřestí válečných, stali se ochotnějšími 
k míru pod výminkami slušnými. Dlouhé válčení 
znechutilo se bylo již i velkému počtu vítězů samých; 
ale když mírnější strana v Praze, vedením Korybu- 
tovým, podávala se Kímu přes příliš, obec knězem 
Janem z Rokycan zbouřená jala Korybuta i vypo- 
věděla mírné své mistry z města Í17. dubna 1427). 
Válka zmohla se krutéji znovu a značena hlavně 
nájezdy zhoubnými do zemí okolních, Rakous, 1,'her, 
Slez.ska, Lužice i Hraniborska, do dnešních Sas i 
do Havor; mnohé město v zemích těchto podvolilo 
ae Cechům k určité roční dani, aby napotom poží~ 



248 

válo pokoje od nich. Mezi tím v nepřítomnosti 
krále Sigmunda, zaměstnaného na dolejším Dunaji 
proti Turkům, postarali se papež Martin V. a kur- 
firstové němečtí sami, dle uzavření památného sněmu 
Frankfurtského (4. máje 1427), o vypravení čtvrté 
valné kruciáty do Cech, jíž v Čelo postaven byl 
jeden z předních válečníkův veku svého, Jindřich z 
Belfortu, kardinál a králevic Anglický ; ale ještě před 
bitvou u Stříbra i Tachova, 2. a 4. srpna 1427, když 
teprv blížili se Cechové, vojska německá všecka stra- 
chem podjatá dala se na útěk zoufalý ; a další podniky 
odtud, jakkoli snažně a opatrně připravované, zma- 
řeny zmáhající se beznadéjností. Nové opravdové 
pokusy o smíření, po Sigmundově návratu v Pres- 
purce 1429, nevedly zase k cíli; potřebí bylo ještě 
zhoubnější jízdy české do Míšně, Foitlandu a Frank, 
až po Bamberk a Normberk (1430), aby tužebný 
hlas národu Německého donutil autority duchovní i 
světské k vyjednávání míru s prohlášenými kacíři 
na základech nových. Svoleno tudíž v Římě k žá- 
danému sboru církevnímu v Basileji; ale ustanoveno 
nicméně, pokusiti se vždy ještě prvé o konečné po- 
koření husitův mečem. Kardinál Julian Cesarini 
postavil se v čelo páté a poslední valné kruciáty, 
záležející ze 130.000 bojovníkův; ale i ti, uslyševše 
u Domažlic 14. srpna 1431, že Cechové táhnou proti 
nim ve válečném šiku, neslýchaným poděšením zma- 
tení počali utíkati valně, dříve nežli spatřili nepřátely, 
až tito dohonivše jich pobili jich zase na tisíce. 
Od té doby upuštěno cele od zbraně hmotné, a oče- 
káváno spásy jediné od působení koncilia Basilejského. 
Nesnáze však byly náramné : církev měla uznati za 
křesťany ty, které potud byla co nejkrutěji pronásle- 
dovala co kacíře, a mělo svoliti se ku politickému 
stavu věcí, ve kterémžto předčily zásady demokratické 
a šlechta feudální neměla téměř nižádné váhy: ale 
koncilium umínilo ukojiti Cechy, stůj co stůj. Proto 
ve předběžné konferenci Chebské (8, — 18. máje 1432) 
svoleno k soudci vyššímu a nestrannému mezi ním 
a národem Českým, t. písmu svatému, praxi Kristově 
i apoštolské, a učitelům prvotní církve, kteříž v nich 
právě se zakládají; a když přišli poslové čeští, a v 



249 

čele jich sám kněz Prokop Veliký i Jan Rokycana, 
do Basileji 4. ledna 1433, přijati jsou čestně i na- 
kládáno s nimi slušně v hádkách, aČ vždy nekoneč- 
ných, až do 14. dubna, kdež opustivše sbor vraceli 
se do Cecil s legáty od tohoto přidanými pro pokra- 
čování ve vyjednávání konečného míru, kterýž po- 
zději pode jménem „kompaktát sboru Basilejského" 
proslul. Ve vlasti své chovali se Cechové nestejně 
k legátůui, jakož od dávna nestejný byl obsah 
i dosah zásad a žádostí jejich ; a brzy zdařilo 
se spůsobiti rozstrk a rozbroj mezi nimi , tak 
že kališničti Pražané i šlechta nezadlouho spojili se 
s katolíky, Sigmundem nyní již císařem a sborem 
Basilejským, ku potlačení demokracie české, pano- 
vavší 1427 — 34 zřejmě a k uvedení Sigmunda zase 
do země. Nesvorností a zradami ze strany demo- 
kratické, ježto i Prokopa Velikého donutily odstoupiti 
na čas s jeviště, usnadněna úloha ta. Strana šlech- 
tická, vedena jsouc panem Menhartem ze Hradce a 
podporována hojnými subsidiemi ode sboru i od cí- 
saře, počala novou domácí válku, opanovala Nové 
město Pražské, Táborům namnoze příchylné, osvo- 
bodila Plzeň již od desíti měsícův obleženou, i po- 
třela konečně osudnou bitvou 30. máje 1434 u Lipan 
vojsko městské a demokratické úplně ; přední vůd- 
cové, kněží Prokopové Veliký i Menší, zahynuli v 
tom boji, a roty jejich, které ušly zuřivosti meče, 
po stodolách spáleny zrádně. Tím skončila se patná- 
ctiletá válka husitská, a vítězství vydai-ilo se více 
ku prospěchu sboru nežli strany kališnické, šlechta 
pak feudální dostala se opět na vrch. Nicméně smý- 
šlení národu nedalo se obrátiti na rychlost; musela 
se ještě konati vyjednáváni téměř nekonečná, v Praze, 
v Režně (v srpnu 1434), v Brně (v červenci 1435), 
v Král. Bělehradě v Uhřích (okolo nového léta 1436) 
i jinde, nežli na sněmu Jihlavském mohla 5. čer- 
vence 1436 uzavřena býti kompaktáta se sborem 
Basilejským, a tudíž nastati zase úplné smíření ná- 
rodu Českého s celým ostatním křesťanstvem. Úmlu- 
vami těmi dostalo se kalisníkům oprávnění obřadu 
jejich ; což ačkoli ohledem na zásady a obyčeje církve 
středověké bylo nesmírně mnoho, předce nestačilo 



250 

jim, tak že dalSi dokonáni kompaRtát zfistalo napotom 
po dlouhý čas jeStě přední žádost a potřeba národu 
Českého, kteréž ale nevyhovělo se v běhu XV. stol. 
vice. Cisař Sigmund pod novými výminkami přijat 
jsa opět za krále do Cech a přijev do Prahy 23. 
srpna 1436, zavedl tam brzy všestranou reakci, tak 
že i M. Rokycana, ačkoli sjeho volí volen byl na 
arcibiskupství Pražské, 17. Června 1437 opustil Pra- 
hu, v uteku hledaje své spásy. Mírnějším Táborům 
povoleno žíti pod jejich vlastními zákony, horlivější 
přemoženi jsou na hradě svém Sioné, a vildce jejich 
pan Jan Roháč z Dube oběšen v Praze potupné (9. 
září 1437). Krutosti ty a takové však popuzovaJy 
národ a uškodily nejvíce císaři samému; kterýžto 
vida nastávající novou bouři a ochuravelý chtěje v 
pokoji aspoň umříti, opustil Prahu a skonal na cesté 
ve Znojmě 9. prosince 1437. 

b) Věk Poděbradský (1438—71). 
Po Sigmundově smrti rozcházel se národ téměř 
ještě více z politických a národních, nežli z církev- 
ních a náboženských ohledův. Utvořily se dvě stra- 
ny, jedna královská, katolická i mírně kališnická, 
druhá národní, vlastenecká i horlivě husitská; v pr- 
vní byli většina šlechty a město Pražské se vSemi 
těmi, kdo hlavně na zásadě autority stavěli spásu 
svou; ke druhé hlásilo se zemanstvo i všecka téměř 
města královská, též někteří z vyšší šlechty přátelé 
svobody a kalicha; náčelníci oné byli páni Menhart 
ze Hradce a Oldřich z Rosenberka, této 
Hynce Ptáček z Pirkšteina, po něm pak 
Jiří z Poděbrad; v rukou oněch nacházela se 
koruna, přední úiadové zemští a hradové královští, 
tito pak měli po straně své převahu ducha i chara- 
kteru a oddanost většiny národu. První usilovaly, 
dle žádosti zemřelého císaře, dáti korunu Albrech- 
tovi Rakouskému, jejž i uvedše do země ko- 
runovali 29. Června 1438 na hradě Pražském; druzí 
obraceli zřetel svííj do Polska a zvolili tam mladé- 
ho Kazimíra Jagielovce za svého panovníka. 
Válka o to povstalá nerozhodla sporu; když pak 
Albrecht zemřel v Uhřích již 27. října 1439, strany 
obé listem mírným v Praze 29. ledna 1440 spojily 



251 

86 sice zase, a upuštěno od hledání panovníka v 
Folsku, ale dědičné právo Ladislava pohrobka 
Albrechtova neuznáno, nýbrž volen na tifln Český 
(v červnu 1 440) kníže Albrecht Bavorský, kterýž 
vSak koruny nepřijal. Následovalo potom památné 
ono bezkráloví (1440 — 03), v němžto Cechy spravo- 
valy se samy a pokoj země visel od srozumění neb 
nesrozuměni dotčených jich náčelníkův. Ve mno- 
holetém a zajímavém o to vzniklém zápasu převaha 
čím dále tini patrněji klonila se ke straně národní, 
zvláště když po smrti uSlechtilého pana Hynce Ptá- 
čka (t 27. srpna 1444) mladý pan Jiří z Podě- 
brad, muž ducha výtečného a šlechetný vlastenec, 
postaven v čelo její. Ten zejména, když 3. záři 1448 
podařilo se mu zmocniíi se Vyšehradu a Prahy, a v 
ní také osohy Menharía ze Hradce, stal se neodola- 
telným; M. Jíii Rokyc -ina uveden opět do Prihy a 
mírné kališnictvo přestalo, přilnuvši napotom buďto 
k něnin, buď upřímo ke straně katolické. Ani od 
tržení se Táborův od jednoty Poděbradfcké a spolčen- 
86 s úhlavním potud svým nepřítelem Oldřichem z{ 
Eosenberka neproměnilo směru věcí, ale vedlo spiSe 
k záhubě jejich. Neboť ve válce opět a opět proto 
povstalé a vždy ve prospěch strany národní vedené, 
když na sjezdu Pelhřimovském (3. srpna 1450) nastalo 
konečné smíření, Oldřich pak z Kosenberka ustoupil 
s jeviStě politického, a Jiří z Poděbrad, přes všecko 
žárlení šlechty, zvláště piJčiněin'm stavu zemanského 
a městského, zvolen (27. dubna 1452) za správce 
čili gubcraátora celého království : tu sebrav vojsko 
na ty, kteří za správce uznati ho nechtěli, přitáhl s 
ním k Táboru, a donutiv město (1. září 1452) pod- 
robiti se jemu na spůsob jiných měst českých i 
vydati všecky kněží své, učinil té republice i sektě 
náhlý a násilný konec; pak táhnuv dále 7. září u 
Budějovic ode zbytkův katolické jednoty panské ob- 
držel slib poslušenství. Mezi tím v Rakousích sta- 
vové nespokojení donutili byli císiře řridriclia III., 
vydati nn svobodu krále Ladislava Pohrobka, 
o jehožto uznání za krále Českého, co Albrechtova 
Byna i Sigmnndova vnuka, již od drahně let v Ce- 
chách vyigdnáváno bylo. Převaha jednoty Pode- 



252 

hradské na Bněmu spňsobila, že třináctileté to kníže 
nsnáno ue za dědičného ale za voleného krále, 
a to pod výminkami, jichžto konečné přijetí 1. máje 
1453 stvrdilo nové základy práva státního v Čechách. 
Moravané, u nichžto v minulých bonřích velikých 
zachovali se byli i preláti co stav politický v moci 
flvé, i Němci ve předních městech královských, při- 
kázali se byli Ladislavovi již dříve a bezvýminečně, 
tak že povstal z toho spor mezi Čechami a Moravou 
{1453 — 4) jen stěží urovnaný. Ladislav přijel do 
Prahy 24. a korunován tu hned 28. října 1453; moc 
však vládní zůstávala i dále v rukou Podébradových, 
a země, tak dlouho zmítaná bouřemi neslýchanými, 
požívala nyní úplného pokoje, bezpečí a blahobytu, 
k nemalému celého světa podivení. Povážlivější pro 
mladého panovníka vyvinuly se mezitím poměry v 
království jeho Uherském, kdtžto energický Jan 
Hunyady, podobným spůsobem na gubernátora pový- 
šený, se strýcem královým a předním rádcem Ol- 
dřichem knížetem Cilským v ustavičné byl nevoli, 
a po velikém nad Turky u Bělehradu vítězství (22. 
žervence 1456) i po smrti Hunyadově (11. srpna 1456) 
synové jeho, Ladislav i Matiáš, nejen Cilského do Běle- 
hradu s králem přišlého zavraždili (9. listopadu 1456), 
ale i osoby královy samé se zmocnili, až tento, po 
návratu svém do Budína, úklaáem a zradou zmocnil 
se jich zase (14. března 1457), a kázav Ladislava 
stíti mladšího Matiáše podržel u vězení. Potom na- 
mlouvav sobě nevěstu z Francie, Karla VII. dcera, 
když přišel do Prahy ke slavení svatby, morovou 
ranou zachvácen nenadále skonal 23. listopadu 1457, 
ani nevěsty se nedočkav. Na jeho místo voleni : v 
Uhřích Matiáš Hunyady mezi tím do Prahy přivedený, 
v Čechách pak (2. března 1458) zasloužilý Jiří z 
Poděbrad, jenž již byl zasnoubil dceru svou Ma- 
tiášovi Uherskému k manželství. Volení krále pod- 
obojího spůsobilo v Čechách velikou radost, ale 
potkalo se již v Moravě s odporem nemalým, tím 
větším pak ve Slezsku a v obojí Lužici. Po koru- 
nování svém (7. máje 1458) musel tedy táhnouti 
Jiří nejprv do Moravy, kdežto po nedlouhém zdráháni 
přijat a prohlášen v Brně 4. července za panovníka, 



253 

Jihlava pak nepřestavSi vzdorovati potrestána jest; 
dalSímu taženi do Slez překážela potřeba válčeni s 
knižetem Albrechtem, císařovým bratrem, v Rakou- 
sich, což ale brzy mírem 2. října před Vídní uza- 
vřeným urovnáno jest. I v Uhřích přední šlechta 
tak krufé zbouřila se proti mladému ale hrdě pá- 
novitému králi svému MatiáSovi, že podávala trůnu 
iebo králi Jiřímu, a když ten ho nepřijal, císaři 
Fridrichovi III., kterýž, aby získal sobě do Uher 
pomoc krále Českého, vstoupil s ním v nejužší přá- 
telské spojení a podporoval ho všemožně. Protož když 
i papežové uznali ho za krále, nejprv Kalixt III., 
potom Pius II., a když na památném sjezdu Cheb- 
ském (25. dubna 1459) vstoupil v rodinné svazky s 
knížaty Saskými a Braniborskými, poddaly se vládě 
jeho pomalu jak Slezy tak i Lužice, a jen město 
Vratislav samojediné setrvalo ve zpouře, až i to 
konečně umluvilo se pod výminkami (13. ledna 1460) 
v Praze. Tudíž působením zvláště doktora Martina 
Mayra obrácen i v říši, tehdáž krutou mezi knížaty 
roztržkou zmítané, pozor k Jiřímu, a usilováno 
postaviti jej vedle císaře Fridricha v čelo vlády 
říšské co krále ííímského; což nepodařilo se sice, 
ale příčinu dalo ke sblížení se opět s králem 
Matiášťm Uherským, k roztržce s císařem a k 
válce s markrabími Braniborskými, po niž do- 
lejší Lužice 14G2 připojena opět k Čechám. Posel- 
ství do Říma učiněné s prosbou o stvrzení kompak- 
tát vrátilo se s nepořízenou, an Pius II. na místě 
stvrzení zrušil je .31. března 1462 naprosto; i na- 
stala i^plná s kurií Římskou roztržka, když král 
Jiří posla papežova Fantina, jenž mu od kalicha 
odstoup'ti poroučel, nejen neuposlechl, ale i co bý- 
valého úředníka svého nevěrného do vězení uvrhl. 
Jen pomocí císaře Fridricha III., jehož od povstalců 
Vídeňských krutě souženého král Jiří 4 prosince 
1462 byl osvobodil, a novými zásluhami o říši Ně- 
meckou (mírem Pražským 23. srpna 1463 a návrhy 
o reformu říše) odročeno jeSté povstání n působsní 
vSeobecné reakce proti husitskému králi, kteréž však 
ani zamýšlením parlamentu knížat křesťanských 
(1464) odvrátiti lze nebylo. Po smrti Piově papeí 



254 

Pavel II. povstal ještě krutéji proti Jiřímu, popu- 
zuje jai< město Vratislav tak i Šlechtice v jeho řlSi 
k odboji. Návodem nejvyS. purkrabího Zdeňka se 
Šternberka, ustrojivší se 1465 jednota panská, jsouc 
od papeže i od císaře podporována, vedla k obno- 
vení války náboženské v Cechách 1467, ač bez pro- 
spěchu, pokud neujal se jí nešlechetný král Matiáš 
Uherský (1468). Však ačkoliv odpadnutím Slezska 
i Lužice, polovice Moravy a valné části Čech, moc 
vojenská Jiřiho velice ztenčena byla, nenabýval Ma- 
tiáš ve válce prospěchův rozhodných, až i u Vilé- 
mova (konec února 1469) žádati musel o pokoj. Ale 
na sjezdu Olomúckém potom nejen nedostál slovům 
svým, nýbrž i dal se od svých voliti n.x království 
České (3. máje 1469). Od té doby válečné Štěstí 
české, ačkoli jetím neopatrného knížete Viktorina, 
syna králova, na čas přetržené, zmáhalo se více a 
více, zvláště 1470, kdežto Matiáš náhle vpadna do 
Čech (v srpnu) ještě náhleji odtud utíkati musil; 
tak že nastávalo již konečné urovnání všech bouří a 
nesnází, když 22. března 1471 král Jiří umřel na 
vodnatelnost. 

c) Věk Jagjelovský (1471 — 1526). 
Na sněmu Kutnohorském volen 27. máje 1471 
Kazimíra Polského prvorozený syn Vladislav teprv pat- 
náctiletý, a korunován co V lad i si n vil. v Praze 22. 
srpna. Válka od soupeře jeho Matiáše Uherského 
proto zdvižená ztratila tudíž převladávší dotud ráz 
náboženský, ale nebyvší s obou stran ani rázně ani 
Šťastně vedena, po opětovaných dlouhých příměřích 
(1. máje 1472— 28. září 1474, 28. listopadu 1474— 
1477 máie 1. a násl.) vedla k dočasnému roztržení 
koruny České, ješto smlouvy ku pokoji (v Brně 28. 
března, v Budíne 30. září a v Olomouci 7. prosince 
1478) uzavřené, a konečně sjezdem Olomúckým (21. 
července 1479) stvrzené, přisoudily MatiáSovi neto- 
liko titul krále Českého také, ale i doživotní držení 
zemí Moravských, Slezských a Lužických v zástavě 
od koruny České. Současný přechod katolické je- 
dnoty panské ku králi Vladislavovi dodal počaté me- 
zitím v Čechách církevní reakci větší a větší síly, 
až konečně, po ukrutném o to zbouření obce Praž- 



255 

-eké (24. záři 1483) zápis sněmu Katnohor.ského 18. 
března 1485 o pokoji a svobodé náboženství v Ce- 
chAcfa ukončil na dlouhý č&s spory takové. Nastaly 
na místě jejich tím krutějíí rozbroje o poměry so- 
ciální a o práva politická stavův rozdílných. Ze šlechta 
česká po vítězství svém u Lipan (1434) nedobyla 
hned žádaného panství nad ostatními třídami oby- 
vatelstva, to šlo nejvíce z té příčiny, že přední mu- 
žové národu, nejprv Hynce Ptáček, potom Jiří z Po- 
děbrad, nepřestávali opírati se hlavně o uižsí třídy, 
zemanstvo a měšťanstvo, a zastávati jich proti dru- 
hům svým šlechtickým. Teprv po smrti krále Ji- 
řího a po přibyti bývalé jednoty panské na sněm 
zemský (147'J) počal p.itrněji vyvinovati se onen 
směr, za kterýmž lid obecný a potud jen poddaný 
octnul se posléze v úplné porobř, stav městský pak 
teprv po mnoholetých a rozmanitých půtkách, tytýž 
i krvavých, získal si uznání stavovských práv svých 
ve smlouvě Svatováclavské (r. 1517). S počátku 
(1484) spolčila se nižší šlechta se stavem městským 
proti pretensím stavu vyššího; když ale stížnost její 
o osazování soudu zemského Čili o sedání v lavicích 
konečným rozsudkem krále Vladislava 14. března 
1487 vyřízena i jednota její uznáním jak rytířův tak 
í panoá&v za ^vládyky" upevněna byla, nemeškala 
dlouho spojiti se šlechta veškerá dohromady proti 
stavům nižším a domáhati se práv Čím dále tím šir- 
ších a hojnějších. Velikou v tom pomoci byla jí 
krále Vladislava mravní povaha vůbec, a povolání 
jeho na trůn Uherský r. 1490 zvláště. Vladislav 
byl pravý opak krále MatiáSe, svého soupeře a před- 
chůdce: nesobecký, nepánovitý, dobrotivý a svědo- 
mitý, ale neumějící ani počítati ani hospodařiti, ani 
odolávati prosbám a nezbednostem odvážlivých sob- 
cův. Proto hlavně volila jej sobě i šlechta uher- 
ská za pána, aby po krutém Matiášové despotismu 
Bobě uvolnila. Koruna Česká dostala se tím opět 
dohromady, ale Praha přestala býti od té doby řád- 
ným sídlem panovníka Českého. V nepřítomnosti 
králové vláda zemská, octnuvši se cele v rukou 
šlechtických, ustrojila pomalu všecky poměry právní 
dle žádosti a vůle panstva, o kterémž ale také vy- 



■250 

znáti se musí, že pořítalo v lůně svém muže v kaž- 
dém ohledu výtečné; zvláStě vynikali na Moravě 
hejtman zemský Ctibor Tovačovský z Cim- 
burka (f 1494), v Čechách pak Vilém z Pern- 
šteina na Pardubicích (f 1521), poslední byv pra- 
vým vzorem vysokého šlechtice vůbec ; ale šlechet- 
ností mysli nemnozí podobali se těmto vzorům svým, 
Sobectví a násilí, pýcha a zhýřilost byly nectnosti příliš 
zobecnělé, kteréž tytýž fanatismem církevním zakryti 
a nahraditi usilováno. Nemalou také pomocí k u- 
▼edení a zvelebení šlechtovlády bylo učení kněžstva 
strany pod obojí, a zvláště nové Jednoty bratrské, 
pod mírným Vladislavovým panováním znamenitě sl 
zmohěí, že vrchnosti od lioha ustanovené protiviti 
se nesluší. Pro pokoj a pořádek v zemi nařizováno 
novými zákony, že každý musel slušeti pod někte- 
rého pána, kdo nebyl pánem sám, a že změniti ho 
nemohl bez jeho přivolení; proto vešly listy výhost - 
né, co známky i důkazy dědičné poroby selského 
lidu, brzy v obyčej. Městům a měšťanům ujímáno 
v podrobnosti čím dále tím více práv politických, 
až konečně, když vydaný r. 1500 první zákounílt 
český, čili zřízeni zemské krále Vladislava hlásati 
se jalo, že stavové panský a rytířský měli toho vůli 
a svobodu, „práv svých přičiniti aneb ujíti", a že 
stav městský neměl účastniti se v zákonodárství 
zemském, nežli pokud se dotýkalo věcí městských 
toliké, vypukla zjevná mezi nimi roztržka, tak že 
národ celý rozstoupil ae ve dva tábory, šlechtický a 
městský, a jen někteří šlechtici (mezi nimi Vilém z 
Perušteiua) udrželi se poněkud nestranní. Krále 
Vladislava, mezi tím do Prahy přišlého, rozsudek 
dne 22. března 1502 nepřijat od stavu městského; 
a když po jeho oženění se sFranskou kněžnou Annou 
z Foix (1502) reakce ve smyslu katolickém i šlech- 
tickém zmáhala se na jeho dvoře ještě -silněji, tak 
že nařizováno zvláště pronásledování bratří českých 
co pikhartův, kdežto moc královská v zemi vždy 
více hynula, přechá«ejíc do rukou nejvyšších úřed- 
níkův zemských, zvláště tak řečenou smluvou Sva- 
to] akubskou (10. srpna 1508), s druhé pak strany 
k rozkazu purkmistra Pražského sfat 15U6 mladý 



257 

zeman Kopidlanaký proto, že jiného zemana v městé 
byl zabil, rozněcovaly se strany obapolné více a více, 
až tjtýž do krvavých půtek, aniž podařilo se Vla- 
dislavovi, přišedšímu lót)9 opět do Prahy pro koru- 
nování tříletého syna svého Ludvíka (11. března 
1509), spůsobiti me»i stavy rozhořdeiiými trvalé na- 
rovnáni. Ba chýlilo se vše k válce domácí, řvlááté 
když města, vstoupivše 1513 v užší svazek obranný 
mezi sebou, zvolila sobě knížete Bartoloměje 
Alinster b ers k é ho, vnuka někdy krále Jiřího, za 
ředitele a obránce, a když ten 2. dubna 1515 uto- 
nul v Dunaji, přijala jeho bratrance knížete Karla 
na místo jeho. T;<ké odvážlivých odpovědníkův zem- 
ských počet zmáhal se corodnó. V takovýchto roz- 
roíškách umřel Vladislav na Budíne v Ubřich ló. 
března 1516, obtíživ korunu Ceskoa znamenitými 
dluhy, a pozůstaviv desítiletému synovi, králi Lu- 
dvíkovi, Sigmuuda krále Polského a císaře Maxi- 
miliana I. za poruíníky, kteříž od stavův za takové 
přijati jsou, ale málo působili; péče o splacení dlu- 
hův královských mařena po dlouhý čas také oše- 
metností některých úředníkův zemských, ježto byli 
mezi předními věřiteli. Moc královská mezitím v 
Čechách již klesla byla na nejnižší stupeň, ano vše 
rozhodovalo se několika šlechtici, mezi nimiž pan 
Zdeněk Lev z Rožmitála a z Blatné, co nej- 
vyšší purkrabě Pražský, první zaujímal místo. Když 
konečné v běhu r. 1517 do rozbrojů v stavovských 
počalo vplétati se také otevřené záStí pana Hynka 
Bočka z Kunštáta proti stavům českým i moravským 
pospolu, a všeobecná válka krvavá již již vypu- 
knouti hrozila, podařilo se vlasteneckému pan Vilé- 
movi z Pernšteina, na sněmu v Praze o sv. Václave 
držauém, svésti rozbouřené strany dne 24. října 1517 
ke smlouvě konečné, která co smlouva Soatováclav- 
»há proslula zvláště v dějinách i^cských, ana zacho- 
vala zákonnou platnost svou skrze všecky bouře po- 
zdějších století až téměř do naší doby. Ji vyměřen 
byl rozdíl práv stavovských mezi šlechtou a městy, 
a pojištěno jejich s obou strnu požívání. Dovršená 
mezi tím poroba lidu selského dala byla i dříve i 
později příčinu ku p ivstání sedlákův, ale vždy jen 
<iecli>-. 1 tí 



258 

částečným a místným, kteráž pokaždé brannou mocí 
krvavě potlačena jsou. Za příčinou počaté současně 
v Němcích Lutherovy reformace (1517) počaly brzy 
také v Cechách mysli a strany náboženské .snová se 
kvasiti, když pro zmáhající se počet nových pod 
obojích staří kališníci hledali tím užšího spojení se 
stranou Římskou. Král Ludvík mladý, přišed s man- 
želkou svou Marií Habspursko Spanielskou r. 1522 
do Prahy a učiniv co král zemi přísahu (9. máje) 
teprv ujal se vlády sám a nastupoval zvláště na po- 
stoupení sobě důchodův královských ; v čemž zaka- 
siv od nejvySSíoh úředníkův zemských, a zvláště od 
marnotratného nejv. purkrabího Zdeňka Lva z Rož- 
mitála všeliké neochotnosti a neupřímnosti, dne 13. 
února 1523 ssadil je náhle všeďy s úřadův jejich, 
i postavil na místa jejich lidi mírné, poctivé a jemu 
oddanější; pak ubíraje se do Uher zase, zřídil kní- 
žete Karla Minsterberského na svém místě za 
správce celého království. Když ale^ tento, byv prvé 
Lutherovi nakloněn, dal se od opět Římanův získati, 
a když i v nejvyšší šlechtě české staly se roztržky 
hlavně skrze poslední vůli pana Petra z Rožmberka 
(f 1521), jenž proti rodu svému odkázal byl všecky 
své statky pat.u Zdeňkovi Lvovi a jiným přátelům 
svým, ustrojily se brzy ve všech stavech dvě strany 
v Cechách, obé zastírající se vůlí královskou, jedua 
katolicko-kališuická, kteréž administrátor Havel 
Cahera i M. Jan Pasek z Vratu 1524 dopo- 
mohli k vítězství v Praze, druhá pod obojí, jejížto 
Členové v únoru 1525 vytisknuti jsou opět z nejvyš- 
ších úřadův. Brzy stala se věc neslýchaná, že nej- 
vyšší úředníci zemští (s výminkou jediného nejv. 
kancléře Adama z Hradce) postavili se ve skuté čný 
odpor proti králi svému, jakož to sjezdy do Ko lína 
8. listopadu 1525 a 12. dubna 1526 položeuými vů- 
bec zjevuo se stalo. Hrubé násilí, kteréž nepřestá- 
vali činiti protivníkům svým proti vůli královské, 
dalo příčinu, že když sultán Turecký Soliman v letě 
1526 vpadl do Uher, král Ludvík, nejsa z Čech o- 
pravdové podporován a sveda 29. srpna 1526 u Mu- 
háče nešťastnou bitvu, žalostně v ní zahynul, a tím. 



259 

panováni doma Jagielovcův vzalo v Cechách konec 
nenadálý. 

ď) Čecliy pod prvními panovníky z rodu 
Habsburského až do převratu za Ferdi- 
nanda II. (1526—16-27). 

Zvolením od stevii povýšen jest na krá- 
lovství České arcikníže Kakoupký Ferdinand I., 
manžel Anny dcery Vladislavovy, jemuž by i dle 
dědických smluv Karla IV. bylo přináleželo právo 
k panství, kdyby tyto smlouvy nebyly mezi tím po- 
zbyly právní platnosti. Panovník tento, jak opatr- 
ný tak energický, dovedl týmž obezřelým úsilím, 
kterým strany v zemi na sebe rozezlené po smrti 
krále Ludvíka obě pro sebe získal, tak že zvolení 
jeho bylo jednohlasné, po nastoupení na stolec uvé- 
sti je v klid plný, a hned na prvních sněmích za 
svého panování nachýliti stavy k upuštění od ně- 
kterých výminek kladených jemu při volbě, které 
měly brániti ustálení dědičnosti trůnu v jeho rode 
a jinak směřovaly k oslabení moci královské. Če- 
chám dostalo se jím opět pevné spořádané vlády, 
kterých od smrti krále Jiřího pohřešovaly; soudům 
jmenovitě zjednána opět vážnost, tak že stavové a 
osoby mocné přestaly konečně k záhubě země roze- 
pře mezi sebou i'ozhodovati meéem. Neúnavné usi- 
lování Ferdinanda, aby právům královským, jakž se 
zakládala ve starém řádu zemském, zjednal ve všem 
zase platnost proti přechvatům šlechty , vzbudila 
proti němu z počátku jen dosti málo četnou stranu, 
která sobě libovala v předešlém bezvládí. Tato stra- 
na brojila proti němu nejvíce tajnými spolky s Ja- 
nem Zápolskýui, vzdorokrálem proti Ferdinandovi v 
Uhřích, a s jinými jeho protivníky zahraničnými ; 
časem však nabývala vždy většího rozšíření v zemi 
hlavně podnětem nových různic náboženských. 

Fordinaud byl smluvami se stavy při nastou- 
pení trůnu zavázán hájiti strany přijímajících pod 
obojí píŤ rovném právu s katolíky dlo smyslu kom- 
paktát a zápisů císaře Sigfmunda i potomních králíl 
Českých. Tento závazek nevztahoval se však ani 
na bratří české ani na následovníky nové víiy Lu- 
therovy, kteří již tehdáž počtem jsouce silní usilo- 

16* 



260 

valí řády píijímajícich pod obojí změniti ve svém 
smyslu a práva této strany potáhnouti tudy na sebe. 
Král Ferdinand wjal se nejprv měšťanů lutberán- 
íikýcb v l'raze proti příkořím, ježto se jim dala od 
Jana Paska po prvním vítězství starých pod obojí 
nad nimi, a učiniv panství Paskovu v Praze konec 
(1528), užil příležitosti z různic tím spůsobem srov- 
naných k obuiezení svobod městských netoliko v 
Praze než i ve všech městech jiných královských 
potud, že napotom nesměla se žádná schůze obce 
veliké svolati bez zvláštního povolení královského. 
Přitom vsak nedopustil veřejného vykonávání služeb 
božích ve městech jiným řádem než katolickým a 
starých pod oboji, a hleděl obě tyto strany sesíliti 
proti zmáhajícím se novotám uvedením jich v je- 
dnotu, ku kterémuž cíli mínil se pokusiti o stvrzení 
kompaktát od papeže a o konečné znovuosazení ar- 
cibiskupské stolíce v Praze. Jednání o to na více 
eneuiích roku 1537 a potomních dovedla strana lu- 
theránsky smýšlejících mezi pod obojími překaziti, 
když se nedala nikterak zevnitřné vystrčiti ze stra- 
ny od dávna zvané pod obojí, nýbrž jsouc již vět- 
šinou v ní, zamítala podávání katolíků v jejím jmé- 
ně. Král naproti tomu nedopustil jim nicméně změ- 
niti čeho v posavadní vrchní správě strany pod obo- 
jí, čímž by byli došli pevnější organisací, a upíral 
jak jim tak bratřím všeho zákonného nznání neú- 
stupné, jakkoli nemohl vykonávání náboženství je- 
jich jinde kromě královských mést brániti. 

Kyselosti z toho pošlé množily rok od roku po- 
čet nespokojených v lidu i mezi stavj', a dodávaly 
tudy posily strauě, jížto se chtělo obnovení bezvládí, 
jakéž bylo za předchůdců dvou Ferdinandových z 
rodu Jagielova. Již tehdáž jevila se však velká zma- 
látiiélost povah, která nastala v Čechách po velkém 
namožení sil v bojích století patnáctého. Odpůrcům 
krále Ferdinanda nedostávalo se pravé odvahy. Pro- 
tož provozoval panství své dosti dlouho bez mnohých 
překážek. Žádný král před ním nedostával od sta- 
vů tolik berní jako Ferdinand, kterýž potřeboval 
jich při úpadku starších stálých důchodů koruny 
jak na zapi-avení potřeb vládních vůl>ec, tak zvláště 



261 

Ea příčinou válek s Turky, proti nimž země koruny 
České vedle dědičných zemí stArorakouskj-eh, jakož 
někdy také pomocí z říše Německé, pomáhaly jemu 
brániti panství aspoň nad částí Uher, v němž se u- 
pevnil proti Zápolskému. Berně, dotud sice mimo- 
iádnými nazvané, staly se skutečné každnrocními. 
Na sněmu roku 1545 vymohl Ferdinand konečné i 
svolení sněmovního, kterým deuicnost trůnu v dome 
jeho dosti zřejmě jest uznána, aniž strana tomu ne- 
přející opravdové proti tomu se ozvala. 

Teprv když v roce hned potom (1546) vypukla 
v Němcích tak zvaná válka Schmalkaldská, myslili 
protivníci Ferdinandovi v Čechách podvrátiti jeho 
moc cizí pomocí. Odepíeliť jemu poslušnost, když 
na začátku roku 1547, chtěje táhnouti na pomoc 
spojenci brHtra svého císaře Karla V. , Mauriciovi 
knížeti iSaskému, proti Hanuši Fridrichovi kurtirstu 
Saskému, položil stavům Českým hotovost vojouskou 
bez svolení sněmovního, jehož l)ylo k tomu potřebu 
Když pak král na tom přestav sám přešel přes hra- 
nice míéenské s těmi, kteří dobrovolné s ním vy- 
táhli, dali se za zády jeho v připravováni bouře v 
zemi. Pražané všech tří mest, a dle začátku od 
nich učiněného větší počet panstva a rytířstva stra- 
ny pod oboji i z bratrstva, též skoro všecka ostíituí 
města královská drželi sjezd v Praze, sestoupili se 
v jednota pod heslem hájení svobod a zřizeui zem- 
ského, sepsali artikule žádostí ku králi, jichžto spl- 
něním mel netoliko přestati všechen odpor krále 
proti pietvoření řádu celé struny pod oboji dle smy- 
slu lutheránské většiny v ní, nýbrž mela býti zru- 
šena opět dědičnost trůnu, a moc královská zákonné 
uvedena v tu mdlobu, ve které se skutkem toliko 
byJa nachái-ela v posledním čase před nastoupením 
Ferdinanda; žádali na králi brzkého svolání sněmu, 
na němž by se o artikulích těchto j"-dnulo; postavili 
vojsko do pole, které melo svým časem spojiti se 
proti císaři i králi s protestantskými knizjity něme- 
ckými, a vešli o to v jednání písemné s kurtirstcni 
Saským, jenž na ten čas vítězné sobe počínal v poli. 
Ale i tentokrát prokázali větši smělost v řečech nežli 
ve skutcích. V pravou chvíli sch/uelo jim odvahy 



262 

k udeření. Když pak po porážce a zajetí Uauuše 
Fridricha v bitvé u Miililberka král dal se na cestu 
do Cech v čele vojsk cizích, poskytnutých jemu na 
pomoc od Karla V. bratra jeho, vzdali se mu vzbou- 
řeni stavové beze všeho odporu. Král dosáhl svého 
úmyslu tím snáze, když oznámil odpuštění všem o- 
sobám stavu panského a rytířského, kteří se v je- 
dnotě proti němu zúčastnili, kromě hlavnějších vůd- 
ců, a zamyslil užiti vítězství svého toliko na újmu 
měšťanů. Ihned spěchalo panstvo a rytířstvo do le- 
žení králova u Litoměřic, poddávalo se mu a táhlo 
spolu s ním ku Praze , kteráž zastrašená vzdala se 
na milost i uemllost, za jejím pak příkladem hned 
všecka druhá města. Král Ferdinand odňal městům 
v pokutu všecky jejich statky a větší část jiných 
důchodů, i rozmnožil jimi schudlé jmění koruny, 
pobral také vůdcům vzbouřených dvou stavů vyšších, 
z milosti vyjmutým, statky jejich, dílem uvedl je v 
úvazek manský ku koruně, ve městech pak obme- 
zil samosprávu obcí zřízením přísné dohlídky nad 
nimi tak zvaných rychtářů a hejtmanů královských. 
Tudy pozbyl i třetí hlas stavu městského na sné- 
mích zemských své předešlé svobody a důraznosti. 
Ctyry osoby jsou pro zvláštní viny trestány na hr- 
dle při početí sněmu položeného brzy po utlačení 
bouře, odkudž sněm ten nazván krvavým. 

Vedle těchto proměn v poměrech politických 
vydal král Ferdinand brzy potom (1547) ostrý man- 
dát proti pikartům, rozuměj bratřím českým, jímž 
vypovídáni jsou ze země. Opětné pokusy jeho o u- 
vedení katolíku a starých pod obojí v jednotu proti 
lutheránům ani nyní se nepodařily; ale král dožá- 
dal se konečně dosazení nového arcibiskupa v Pra- 
ze od papeže (1561), jehož moc měla se prozatím 
vztahovati jen na katolíky; stavům pod>obojí, když 
se po novém jim příznivém obratu v Němcích ná- 
sledkem smluvení míru Augsburského osmělili kon- 
sistoř strany pod obojí osazovati větším dílem 
knéžími lutheránskými, odřekl a odňal právo osa- 
zování konsistoře (1562), a osazoval ji odtud sám 
vždy jen knéžími ze starých podobojí; konečné pak 
vjmohl po delším jednáni s konciiiem Tridentským 



263 

■« 8 papežem Piem IV. povolení kalicha v Čechách 
a jiných zemich svých (1564), což mělo býti zákla- 
dem důraznějších prostředků k uvedení strany pod 
obojí v poslušenství arcibiskupa dle vyměření kom- 
paktát, a tudy pokud možná k vykořenění lutlierán- 
8tví. Ještě však téhož roku zemřel Ferdinand. 

Syn a nástupce jeho, císař Maxi mi Han II. 
upustil od zámyslů těchto o vymýtění novot nábo- 
ženských ze země, když na snémé roku 1567 svolil 
k žádosti stavů pod obojí, aby napotom neměli se 
spravovati kompaktátj', než slovem božím. Jednání 
však později mezi stranami náboženskými na snémě 
roku 1575, z něhož měl pojíti teprv pevný řád ve 
věcech náboženství, nezdařilo se. Lutheráni a čeští 
bratří sjednali se sic jistým spůsobem ve víre slo- 
žením tak zvané konfessi reské: ale bratrstvo podr- 
želo jinak své staré zřízení, jehož přísnosti mravné 
podniknouti lutheránňm nikdy se nevidělo; staří pak 
pod obojí, ač počtem již velmi slabí, nechtěli se k 
nové konfessí přiznati ; a protož nedopustil ani císař 
Maximilian, aby měli stavové pod obojí, to jest lu- 
theránská většina jich, osazovati konsistoř, a jí ti- 
sknouti stranu, která se zakládala na kompaktátech 
a právích zemských. Brzkou smrtí Maximiliana II., 
již roku 1576, přetrhlo se vš^^liké další jednání na 
dlouhý čas, a tudy strana lutheránská čili evange- 
lická, činící daleko největší počet národu, zůstala 
beze všeho jistého řádu, když konsistoří starou se 
nespravovala, jiné pak církevní vrchnosti naskrze 
neměla. Z toho pocházela vždy větší nekázeň v 
kněžstvu a mravní^ spustlost v lidu, hlavní neduh, 
na který národ Český tehdáž postonával bez po- 
moci. 

Krom španělského a valonského vojska císaře 
Karla V., kterým král Ferdinand roku 1547 přitáhl 
do země ku přemožení odboje stavovského, neviděly 
Cechy po celé XVI století cizího nepřítele; od skon- 
Žení záští mezi «tavy za Vladislava II a Ludvika 
požívala země uvnitř neporušeného pokoje, a při- 
spívala toliko penězi a vojsky k vedení válek s Tur- 
ky, které jak za krále Ferdinanda tak i za Maxi- 
miliana ** nástupce jeho Rudolfa II. vždy s novou 



26i 

krutostí vznikaly v Uhřích. Dlouhý tenio mír však 
nepřinesl mnoho blahého ovoce; víc ještě prispél 
ke zmalátnční ducha národu. Cechové pozbyli tím 
časem své výtěžnosti válečnickn, kterou slynuli v 
století před tím ; a v zaměstnáních míru neprospí- 
vali znamenité. Plody literatury české byly sice 
mnohé, ale vzácnost jejich celkem prostřední ; umění 
a přísnější bad?iií vědecké, které se těšilo zvláště 
z přízné císaře Rudolfa II., pěstováno bylo na mno- 
ze od cizinců poslaných do země ; ale orba a živ- 
nosti městské dobře se dařily, a stav rolnický, jakž 
byl svazek poddanství od časii krále Vladislava ob- 
tížnější, těšil se z dostatečného blahobytu, užíval ho 
však jako i lid městský jen ke díepění v jídle a 
pití bez podnětu k snahMm chvalitebnéjším; šlechta 
provozovala dokonce živobytí pusté v lehkomyslném 
hýření a v marné i hnusné kratochvíli. Malý byl po- 
čet těch, kteří se platně líčastnili v péči o obecné 
dobré ; schopných státníků domácích a k tomu vla- 
sti upřímných byl největší nedostatek. Z toho po- 
cházelo, že jakkoli od nastoupení Ferdinanda 1. v 
království České Praha byla vyhlášeným a obyčej- 
ným, zvláště pak za Rudolfa II. zcela stálým sídlem 
panství Habsburského, politika dvora nebyla česká, ný- 
brž dynastická a německá; rod piinovuický nevná- 
rodnil se^ než leda několik panovníků s potřebu při- 
lícilo se česky; důstojníci dvorští, zvláště rádcové 
v záležitostech zahraničných, byli větším dílem Ni^m- 
ci neb jiní cizozemci ; tím složením a spusobem 
dvoru spravovalo se i domácí panstvo, zvláště kato- 
lické, které u dvora něco platilo, odvykajíc vážení 
prospěchu svého národu a zalibujíe sobe v cizích ja- 
zycích, německém, španělském, vlaském ; za dvorem 
táhlo se i do hlavního města mnoho Němců a Vla- 
chů, a rozplozovali tu svou národnost; s jiné strany 
zase vtíral se cizí živel do zcme přízní evangelíků i 
bratří českých k německým protestantům, kterouž 
dopouštěno jim usazovati se ve městech, jmenovité 
také v Praze, a zakupovati se i ve statky zemské. 
Nemalý počet šlechtických rodin z Míšně čili ze 
Sas dostal se tím spůsobem v držení (»tatkň čili 
panství v severních krajích českých blíž hranic, za 



265 

nimiž táhli se i jiní piistěhovalci. Při bezstarost- 
ném hýření, při mravném úpadku svém, při své 
nedostatečnosti ve věcech míru i války nezbavila se 
šlechta česká (krom těch, kterým se dobře dařilo z 
přízné dvoru) onoho chtíče, z něhož byly pošly pří- 
běhy krvavého sněmu, totiž po zemdlení moci krá- 
lovské a opětném pozdvižení šlechtického nadprávi, 
jako za času pled Ferdinandem I. K chuti ne- 
dostávalo se vždy jen odvaiiy, až pak přišla podně- 
tem událostí zevnějších, vedla však ku převratům 
pro národ osudným. 

Počátek vzešel ze dvorských piklí mezi něme- 
ckými a jinými radami císaře Rudolfa II. s jednej 
a bratra jeho Alatiáše, místodržícílio ve Vídni, s dru- 
hé strany, které spusohily válku mezi oběma bratn- 
mi, když; radové Matiášovi na místo Rudolfa zá- 
dumčivého a časem chorého na mysli hleděli pána 
svého a tudy sebe povznésti k panství, k němuž 
on nehrube více se hodil než Rudolf. R. 1608 se- 
bral Matiáš pole proti císaři, a vtrhnul nejprve do 
Moravy, potom do Če*h. Stavové moravští přidali 
se k němu hlavně vedením slavného Karla z Z e- 
rotína, pána z jednoty bratrské; v Cechách ale 
zdvihli stavové evang^eličtí a bratrští stížnosti nábo- 
ženské, již od několika let před tím opětované, ma- 
jíce též za hlavního řečníka bratra českého, pana 
Václava z líudova, a setrvali u věrnosti k cí- 
saři, když slíbil žádosti jejich vyslyšeti. Mírem za- 
vřeným v Libni, když MatiáS s vojskem svým při- 
táhl až skoro ku Praze, spusobcno podobné roztržení 
koruny Oe^ké na čas jako někdy za Matiáše Uher- 
ského, tak totiž, že Matláš krom Rakous a Uher do- 
stal také panství nad Moravou, Rudolfovi pak zii- 
staveny jsou Čochy se Slezskem a Lužicí. Na cí- 
saíi bezbranném, když po odtažení Matiáše nechtěl 
přivoliti k žádostem naň vznešeným ve věcech nábo- 
ženství, vymohli stav(jvó pod obojí hrozbou branné- 
ho odporu udíleni nwjestátu duo i), čce ICOií, kte- 
rým konečné liudolf 11. ku konfesí české svolil a 
atavfím navr;itil jirávo u.sazování konsistoře co spo- 
lečného církevního úřadu přijímajících pod obojí i 
již tuk4 bratří českých, bez ohledu na řády sta- 



266 

rých pod obojí, k vykonáváni pak a hájení práv 
těchto povolil ustanoveni volených defenaorů ze sta- 
vů. Zpozdilé předsevzetí tak zvaného vpádu Pa- 
sovského (1611), kterým měly Matiááovi země jeho 
zase býti odňaty a svobody protestantům propuštěné 
zase zrušeny, přivedlo nové povstání stavů českých 
i také slezských a opětné taženi Matiáse do Cech, 
kdež Rudolf přinucen jest ku konečnému složeni 
panství, a bratr jeho korunován na království. 

ytavové čeští, mezi jejichž vůdci nyní zvláště stál 
v popředí pán rodu německého, nedávno teprva do země 
přijatého, Jindřich Matiáš hrabě z Thurnu, 
předložili Matiášovi kapitulací, kterou měli býti o- 
právněni k brannému povstání pro hájení svobod 
náboženských, ano i k brannému spolku k témuž 
cíli se strany přivtélených zemí koruny České i také 
s rakouskými a uherskými. Žádosti tyto, jichž vy- 
řízení na ten čas zjednán ještě odklad, byly hlavám 
opposicí stavovské po celý čas panování Matiášova 
vhodnou zbraní k zahrožováni dvoru, aby musil státi 
o jich přízeň. O ně jednáno častěji, a vždy zase 
poshoveno ; mezitím pak vůdcové hleděli pilného do- 
rozumění se stranami vládě odpornými v druhých 
zemích i tajného jednání s knížaty protestantskými 
v Němcích a s některými menšími mocmi, jako s vé- 
vodou Savojským, Benátčany a Hollandany, kteří 
tehdáž přemítali všelijak o zámyslích někdy Jindři- 
cha IV. krále Francouzského, smrtí jeho (1610) pře- 
tržených, jak by se mělo panství rodu Habsburské- 
ho, německé i španělské Linie, učiniti konec v Ev- 
ropě. Když i-vláště od korunování bratrance Matiá- 
šova, Ferdinanda arciknížete Štýrského, na králov- 
ství České co budoucího nástupce trůnu (1617), za- 
čal se při dvoře jeviti duch hraběti Thurnovi a přá- 
telům jeho protivný, umínili si konečně vzbouřením 
v Cechách učiniti začátek boji evropskému proti 
Habsburskému domu. K roznícení lidu vzata pří- 
čina z náboženství, z rozepří totiž mezi protestant- 
skými obyvateli dvou poddaných měst německých, 
Broumova a Hrobu, a katolickými jich vrchnostmi; 
začátek pak učiněn pověstným vyhozením Slavaty a 
Martinice a oken hradu Pražského dne 23. května 



267 



1618, dosazením prozatimné vlády 30 direktora hned 
téhož dne a najímáním vojska, kteréž brzo sesíleno 
byvši pomocným vojskem cizím Mansfeldovým, je- 
hož 8tavi°im poskytli protestantští knížata němečtí 
ve spolku 8 vévodou Savojským, odolalo útokům 
vojska císařského nejprve pod Dampierrem, později 
pod Bouquoyem. Když brzy potom zemřel Matiá.š (20. 
br. 16iy), upřeli stavové nástupci jeho Ferdinandovi 
II. královského důstojenství, přiměli stavy moravské, 
po přemožení odporu Karla z Žerotína a strany jeho, 
ke vstoupení do konfederací proti němu, ku které 
již předtím stavové slezští a lužičtí, ano i hornora- 
kouští byli přistoupili ze své ochoty ; a Thurn vtr- 
hnul i do dolních Rakous, kdež strana protestant- 
ská počala se rovněž bouřiti pod jeho záštitou ; ko- 
nečně zvolili sobě Cechové krále nového, Fridricha 
kurfirsta Falckého (26. srp. 1619). Po jeho dosazení 
přibyl jim ještě nový spojenec, Gabriel Bethlen kníže 
Sedmihradský, kterýž se za příležitostí vzbouření če- 
ského zmocnil celých hořejších Uher; s ním Thurn 
vytáhl ještě jednou společně proti Vídni, ale nedo- 
byv sobě přechodu přes Dunaj vrátil se s nepoříze- 
nou. Naproti tomu starší spojenci zahraniční táhli 
se zpátkem od věci české právě od té chvíle, co se 
Fridrich Falcký uvázal v Cechy; vévoda Savojský 
a kurfirst Sasky byli uraženi, že se koruny České 
nedostalo jim ; a i knížata jednoty evangelické v 
Němcích, jimž Fridrich byl hlavou, opustili jej v 
pravém okamžení hanebně ; on sám přinesl Cechům 
místo vydatné pomoci pánovité německé rádce, kteří 
plodili různice v zemi jak mezi vůdci tak i mezi 
náboženskými stranami ; v národu samém scházela 
pravá, odhodlaná mysl, bez které nedaří se velká 
politická předsevzetí ; po krátkém napnutí sil pro 
věc, která nevycházela ze skutečné potřeby národu, 
přišlo ochabnutí a z toho nedostatek všeho, čeho 
bylo potřebí k šťastnému dotrvání. Zatím podařilo se 
Ferdinandovi II. sebrati své síly a zjednati sobě o- 
chotné spojence. Vedle katolického vévody Maxi- 
miliana Bavorského přistoupil k němu i protestant- 
ský kurfirst Sasky konečně, když mu za to ukázána 
dobrá odměna. Takž nastoupeno na útok, a zbouření 



2G8 

české vzalo nešťastný konec jedinou velkou poráž- 
kou na Bílé hoíe 8. listop. 1620. 

Ferdinand II. užil svého vítězství k vypleněni 
všeho nekatolického učení a řádu náboženského v 
Cechách a v Moravě a k vyvrácení starého zriseni 
zemského, pokudkoli se nesrovnávalo se aániysly ne- 
obmezené jediuovlády dle vzoru Španěl a jiných 
mocnářství tehdejších v západní Evropě. Po krva- 
vých popravách (v Praze na Staroměstském náměati 
dne 21. června 1621), uvězněních a konfiskacích, 
zavedených proti účastníkům bouře, následovalo vy- 
povídání knéží bratrských a evangelických, potom 
všech osob stavu městského, kdož nechtěli se při- 
znati ku katolickému ní^božeuství s odřeknutím se i 
kalichu, na nějž papež vzal povolení své nyní zase 
zpět, zavádění katolických služeb božích po vší ze- 
mi mocí vojenskou, kdež toho bylo potřebí, tytýž s 
krutým potíráním a trestáním bouří proti tomu, 
zvláště lidu selského v některých krajích, konečné, 
čehož Ferdinand II. neučinil vjiných zemích svých, 
také vypovězení všech osob stavu panského i rytíř- 
ského z Čech i z Moravy, kteří se nechtěli podro- 
biti též proměně náboženství (1627). To se stalo z 
návodu cizinců. Němců, Vlachů, Valonň, bpanélň, 
kteří po převratu IJelohorském ještě hromadněji než 
prvé hrnuli se do císařské služby buď ve vojšté bud 
při dvoře, dychtiví jsouce obdržení statkfi vystěho- 
vaných, kterých tudy najednou hojný počet byl la- 
cino na prodej. Všecky tyto proměny a poJiromy 
daly se pod vládou ueobmezenou tak zvaných plno- 
mccných komisarů čili místodržících zemských, kní- 
žete Karla z Lichteušteina v Čechách, kardinála 
Františka Dietrichšteina na Moravě, až teprv po se- 
dmi letech vydal císař ze své moci obnovené zřízeni 
zemské. Tím změněno složení sněmu zemských, 
když ke starým třem stavům, panskému, rytířskému 
a ubídnénému městskému, přidán čtvrtý, a však do 
přednosti odtud první stiiv duchovní;, sněmům za- 
necháno hlavně jen povolováni beruí každoročních- 
odúato ale všecko rozhodné působení v zákonodár- 
ství, kteréž mělo napotom příslušeti králi samotné, 
mu, zrušena také samostatnost soudů zemských, a 



260 

«a místo staročeského řádil jednání veřejného a úst- 
ního zavedeno při nich jednání tajné a písemné. 
K»-ál Ferdinand tj^mž zřízením zemským ustanovil 
t^ké znovu dědičnost trůnu Českého v rodu svém, a 
to v mužském i také v ženském pokolení. 

4) Dějiny věku nového. 

o) Od obnoveného zřízení zemského až 
do ztracení Slezska (1627—1745). 

Půldruhého století, které uplynulo po bitvě Bělo- 
horské, bylo pro Čechy dobou utrpení a snížení, jaké po- 
tkalo málo který národ v dějinách Evropy. Zbou- 
ření české roku 1618 stalo se začátkem třidcetiletých 
bojů, do kterých postupem času vpieteny jsou skoro 
všeclsy mocnosti evropské. Čechy byly jedním z 
jich nejstrašlivějších dějišť Po skorčení boje do- 
mácího byly utahovány a vydírány opatřením vojsk 
četné sbíraných ke službám císaře, s kterými jme- 
novitě odnárodnělý válečník český Valdšteiu stal se 
postrachem nepřátelům císařovým až do nešťastného 
pádu svého (1634). Když se potom štěstí válečné 
vždy rozhodněji stavělo proti císaři a jeho spojen- 
cům, upadly Čechy mimo to za kořist zdivočilým 
vojskům švédským, která několika taženími protáhla 
zemi všemi konci, spustošila pole, zdrancovala pří- 
bytky, zhubila a strápila lidi, pobořjla města a spá- 
lila vsí na sta ano tisíce. Koruna Česká byla touto 
válkou zmenšena ztracením Lužic, které král Fer- 
dinand nejprve zastavil kurtirstovi Saskému za po- 
moc učiněnou proti vzbouřeným stavům Českým, 
potom pak pro nepříznivý běh války již vykoupiti 
nestačil, a konečné při umluvení míru Pražského 
8 kurfirstem (1635) jemu dědičné postoupil v léno 
od koruny. Stěží tehdáž ještě zacliováuo Slezsko, 
o které pokoušeli se Švédové a jež po více let měli 
již ve svém držení, jsouce ochotně podporováni od 
protestantského obyvatelstva, až konečně po dlou- 
hém jednání na .sjezdu Vestfal.^^kém (1648)musili od 
něho upustiti. Po míru Vestfálském bylo spuštění 
2emě České takové, že sa veškerého obyvatelstva 



270 

počítalo asi 800.000, jehož bylo před válkou třidce- 
tiletou asi 3 miliony. V některých krajinách nebylo 
daleko široko žádné vesnice, i zavodíni jsou tudy 
do nich ponenáhlu osadníci němečtí, s nimiž české 
obyvatelstvo sousední smísivši se pozbylo na mnoze 
svč národnosti. Tím spůsobeni dosáhlo obyvatelstvo 
německé v krajinách pomezních svého nynéj.šího 
velkého roz-šíření. celkem asi do konce XVII. století. 
Jinak utrpěla národnost česká usazením se čet- 
né cizí iílechty v zemi na místě vystěhovalých rodů 
domácích, kteří po marném doufání v návrat pří 
proměnách štěstí za času války třidcetileté později 
zanikli v cizině tak jako i lepší jádro někdejšího sta- 
vu městského. K vůli cizím těmto přistěhovalcům 
ustanovilo již obnovené zřízení císaře Ferdinanda II., 
aby napotom při soudech zemských jazyk německý 
měl steju}"^ průchod jako český. Smíšením s nimi 
odnárodnila se znenáhla i pozůstalá šlechta domá- 
cí, a oblíbila si jazyk německý, kterýž tudy již bě- 
hem XVII. století nabyl velkého rozšířeni v užíváni 
úředním, až jazyk domácí z něho větším dílem byl 
vytištěn. Nová šlechta a německé i poněmčilé její 
úřednictvo na panstvích zavedli v zemi hnusné, do- 
tud nikdy v tom spůsobu nebývalé poddanství lidu 
selského; břemena jeho byla v celé zemi libovolné 
stížená, robot a jiných služeb přes míru naloženo, 
osobní svoboda ve všelikém ohledu zničena, tak že 
se osud rolníka stal nesnesitelným, půda poddaná 
až bezcennou (musilof poddaným bráněno býti utí- 
kání od jich statků). Z toho povstalo velké zbou- 
ření selské roku 1680, které mělo za následek ule- 
vení břemen toliko nepatrné a málo platné, protože 
poddanému upřena byla téměř všecka právní pomoc. 
Poddaným městům sahaly vrchnosti do starých u- 
psaných práv zhusta skoro tou měrou jako sedlá- 
kům ; ve městech královských zmizela všechna ně- 
kdejSí obecní svoboda pod tlakem císařských rych- 
tářů a vyšších liřadů. Strýzněnému národu České- 
mu dostalo se jediné posily duchovní pro budoucnost 
zavedením jednoty v řádech náboženských na místo 
rozervauosti předešlého století prostředkem olmovení 
auktority církve katolické, liád jesuitský, hlavní ná- 



271 

stroj, kteréhe užito při katolické reformací nařízené cí- 
sařem Ferdinandem II., provedl úkol svůj v Čechách 
s takovým důrazem, že náboženství církve obecaé 
opanovalo všude nejen kostely, ale brzy zas i srdce 
lidu, kromě malých pozůstatků horlivějších stoupen- 
ců protestantstvi, nejvíce k jednotě bratrské přiná- 
ležejících, ježto se v některých krajinách tajily déle ve 
skrytu. Dobrodiní navráceného pokoje u svědomích do- 
stalo se však národu Českému s těžkým utrpením 
na duchovním vdělání ve všelikém jiném ohledu. 
Neb aby nic nemátlo lid ve víře nově vštěpované, 
odjímáno jest mu téměř všecko staraí čtení, jakožto 
protestantské, pálením českých kněh po tisících, pro 
nový pak literární život nebylo půdy za dlouliý čas 
při hrozné strasti a bídě hmotné. Ve školách, říze- 
ných větším dílem od jesuitů, poskytovala se jeu 
nízká míra vědomostí, jaké povolovalo skoupé pra- 
vidlo řádu, chtícího na vždy stanoviti meze duchov- 
nímu pokroku člověčenstva. 

Po převratu Bělohorském nemíval dvůr císař- 
ský již stálého sídla v Praze, nýbrž ve Vídni, a jeu 
někdy na delší čas sem přijížděl. Nejvíce stávalo se to 
za příčinou korunování nastávajícího panovníka, kte- 
réž dle obyčeje již prvé zavedeného po dlouhý čas 
vykonávalo se nejradéji ještě za živobytí předchůd- 
ce. Tak korunován jest Ferdinand III., syn Ferdi- 
nanda II., hned v roce vydání obnoveného zřízení 
zemského; za jeho pak panování (1637 — 1G57) zase 
nejstarší syn jeho Ferdinand IV. (1646) a po 
smrti jeho před otcem (1654) druhý syn Leopold 
I. (1656). Ze synů Leopoldovýcli opominul starší 
Josef I., který jen krátce panoval (1705 — 1711) 
korunování české docela, bratr pak a nástupce jeho 
císař Karel VI. dal se korunovati teprv ve 12. roce 
svého panování (1723), čehož dotud ještě nebylo 
nikdy. Správu zemskou vedli v Praze nejvyšší ú- 
ředníci a soudcové zemští, kteříž, kdykoli panovní- 
ka nebylo v zemi, a tedy již nyní obyčejně, nazý- 
vali se královským místodržitelstvem. V čele jich 
stál nejvyšší purkrabí Pražský. Při osobě panovní- 
ka přebýval však ve Vídni nejvyšší kancléř zemský, 
jehožto úřad vztahoval se od starodávna v některých 



272 

věcech také na země přivtélené, to jest na Moravu a 
Slezsko. Při vzdálení svém ze země a při neobme- 
zenosti moci své užíval panovník nyní málo rady 
druhých úředníků zemských bczpostredně, nýbrž vět- 
ším dílem jen kancléřovy, jmenovité také ve všech vě- 
cech zákonodárství odňatého sněmům, a tím stala se 
kancelář česká ve Vídni vlastně nejvyšším úřadem 
nad zeměmi koruny České, kterému úřadové zemití 
v Cechách, v Moravě a ve Slezsku byli ne sice dle 
jména ale skutkem podřízeni. Následkem ochabnutí 
v životě duchovním a úpadku hmotného blahobj-tu 
jak v Cechách tak i u jiných národů rakouských, 
otupěla sama vláda, tak že se nehrubé jaká snaha 
jevila při ní o povznášení zemí z těžké jich bídy a 
zvelebení nějaké jejich stavu. To samé ztupeni na- 
stalo i při snémích zemských, tak že činnost jejich 
byla časem menší je.ště než jejich ztenčené opráv- 
něni, kterého od vlády, jak se jí hodilo, jindy své- 
domitěji, jindy zase méně bylo šetřeno. R. 1708 
změnil císař Josef I, bez otázání sněmu poměr ze- 
mě k říši Německé poněkud, zavázav se co král 
Český dobrovolné ku placení daní říšských, s vy- 
hrazením ostatně posavadních práv a svobod králov- 
ství, začež říše pojala Cechy a druhé země korunní 
do své ochrany. Naproti tomu, když císař Karel VI., 
nemaje mužských dědiců, ustanovil řád posloupnosti 
pro ženské potomstvo domu Habsburského, předlo- 
žil ustanovení toto, známé pod jménem prafjviatirké 
sankce, stavům Českým ke svolení, kteříž propůjčili 
se jím na sněme roku 1720. 

Při mdlobě a nesvobodě v životě veřejném vnitř 
země nemohlo již býti žádné řeči o vlivu Cech, co 
království, na záležitosti zahraničně. Tyto spravovaly 
se při dvoře císařském se stanoviště celého, z rozličnýlch 
částí složeného panství liakouského, jako jedné říše, i 
také jen se stanoviště císařského domu. Válka stíhala 
válku, sotvy že několik pokojnějších let uplynu o 
po míru Vestfálském až do začátku panováni Karla 
VI., a něco raírnéji během jeho. V prospécliu ná- 
rodů byly obnovené války s Turky. Spojení zemí 
českých, rakouských a uherských pod žezlem pa- 
novníků Habsburských vedlo ku konečnému Šťast- 



273 

nému vytržení všecliněch zeiní koruny Uherské z 
moci Turků a odtlštení tudy surového nepřítele kře- 
sťanstva daleko od hranic zemi druhých, jimž dotud 
vždy od ného bylo hroženo. Vieeza dynastii kýnii zá- 
liií-ry vedly se války s Francouzi za výbojného kiále 
jejich Ludvíka XIV. a nástupce jeho XV, téhož 
jména, jednak k obrané hranic ří^e Německé, jejíž 
korunu nosili p inovníci rakouští všichni od Ferdi- 
nanda I., jednak k nabytí ded ctví po .španělské li- 
nii domu Habsburského, když vymřela. Rakousko 
nabylo válkami těmito mnoha zemí a krajin vzdále- 
ných ve Vlaších a v Nizozemsku, kterých časem 
pozbylo zase větším dílem. Po vymřeni mužského 
pokolení rodu Habsburského také v lin i rakouské 
císařen Karlem VI. (1740) podpálilo Francouzsko 
novou válku proti dceři Karlové Marii Terezii, 
provdané za vel ko vévodu Františka Lotrin- 
ského, jejímž účelem bylo roztržení Rakouského 
panství, a hlavní iitok zamcře ■ proti zemím koruny 
České. Fridrich II. král Pruský sáhl rukou ná- 
silnou na Slezsko, ano brzy také na Moravu a na 
severovýchodní krajiny v Cechách, do srdce pak ze- 
mě České vtrhli Francouzi, Bavoři a Saši, opano- 
vali Prahu, dosadili Karla vévodu Bavorské- 
ho, císaře Německého toho jména VII , co manžela 
dcery císaře Josela I. na království, a přivedli ně- 
který malý počet stavů českýcii ke skládání jemu 
přísah. Teprv po uplynutí cebho roku podařilo se 
vojenské m'ici královny vypuditi Francouze z Prahy 
a ze země České, po čemž roku 17i3 korunována 
jest slavně v Praze, pokáravši zpronevěřilé tresty 
nekrvavými; ale pro snadnější odpor v jiných stra- 
nách učinila konečné mír s Fridrichem II Pruským 
nejprve ve Vratislavi (1742), a opět v Drážďanech (1745), 
kterým postoupeno jemu od koruny České Slezsko skoro 
celé, totiž krom Opavska a TešínsUa, a k tomu i 
hrabství Kladské, část starodávná království samého. 

b) Od ztraceni Slezska až do nynějšího 
č a s u. 
Nešťastný konec války o rakouské děilictví 
probudil důrazněji než nezdiir v jiných váleč- 
Čccliy. 17 



274 

ných bězích předtím státníky rakouské z nečinností, 
s kterou dotud dívali se hynoucímu stavu vnitřních 
věcí v mocnářství. Počalif pochopovati, že síla stá- 
tu v poměrech zahraničných závisí nevyhnutelné 
od vyvinutí vnitřního, od náležitého pěstování sil 
spočívajících v zemi a národu. Na místo tupého 
absolutismu XVII. století nastoupil odtud tak zvaný 
ab.solutisraus osvícený, beroucí své vzory nejvíce z 
Francouzska. Zvolna a povážlivé nastoupila na jeho 
dráhu císařovna Marie Terezie, kvapné a bezohledné 
pokračoval na ní syn a nástupce její, císař Josef 
II. (1780 — 1790), odchovaný filosofickými ideami 
svého času, který i za živobytí matky své již bral 
mocné účastenství ve vládě. Rozmnožená činnost 
zákonodárství císařského vztahovala se ku zlepšeni 
veřejného vyučování, předně na universitách a ško- 
lách středních, které poznenáhlu přetvořovaly se bez 
ohledu na pravidla řádu jesuitského, konečně pak 
zcela vyšly z jeho moci, když řád sám zrušen (1773) ; 
vztahovala se k zlepšení řádů soudních a k vyko- 
návání spravedlivosti vůbec, ke zvelebení obchodu 
a průmyslu, k opravám ve všech jiných odvětvích 
správy veřejné. Blahodějným působením rozmani- 
tých těchto zíuízení začal se od toho času národ 
Český pozdvihovati zase ze své duchovní i pozem- 
ské bídy, a nabývati sil k vydobytí sobě lepší bu- 
doucnosti. Nejblahodárnější převrat v tom ohledu 
spůsobil robotní patent císařo\Tiy Marie Terezie pro 
Cechy a Moravu vydaný roku 1775, kterým břeme- 
na poddanství znamenité jsou zmírněna a v pevný 
zákonný řád uvedena, nad jehož zachováváním bděla 
vláda zvláště nové zřízenými krajskými úřady a lé- 
pe upraveným podřízením úřadů ^Tchnostenských 
pod úřady císařské vůbec. Stav selský, zbavený 
také osobní nesvobody, kterou dotud hyl svírán, do- 
máhal se odtud vždy lepšího blahobytu a nabýval 
sebevědomí. Císař Josef slitoval se hned v prvním 
roce svého panování také nad sklíčenými vyznavači 
věr odchj-liiých od katolické církve, pokudž se zbyt- 
ky jich zachovaly v některých krajinách, a dopustil 
jim tolerančním patentem tak zvaným (1781) veřejné 
vykonávání jich náboženství, ač jen dle řádů kon- 



i>7:. 



f essí Augsburské aeb helvetské ; což nyní, po utvr- 
zení katolického vědomí ve velké většině národa, 
uespů-iobilo již nebezpečného rozdvojení. 

Osvícený absolutismus XVIII. století, pn v5í 
dle náhledT\ jeho možué péči o blaho jednotlivce, 
nebyl však přítelem národů jakožto sebe vědomých 
celků, nebyl přítelem svobody založené na právě, 
než leda na theorii. Nejvyšší zásadou jeho bylo, že 
blahu státu ustoupili musí všecko jiné ; a protož zá- 
roveň s opravnou činností v zákonodárství a ve 
správě nastala za Marie Terezie a ještě více za Jo- 
sefa II. doba přísnějšího utužování vládní moci na 
újmu práv jeduotliv}'ch národa a zemí, stavů a kor- 
porací až dotud dochovaných ; začalo se systemati- 
cké centralisování státxi bez ohledu na práva a zvlášt- 
nosti jednotlivých samorostlých částí jeho. Již roku 
1749 zrušila císařovna Marie Terezie soudní a sprá- 
vní celitost i samostatnost koruny České v tehdejší 
její spůsobé odstraněním posnvadní kanceláře české 
ve Vídni a rozdělením působnosti její mezi dva nej- 
vyšší úřad}-, společné věechněm zemím českým a 
německorakouským ve hromadě, totiž nejvyšší soud 
a nejvyšší ředitelstvo politické {directoňuni in pu- 
bfieis et cameralihus), kdežto později zase nazváno 
spojenov kancelář dvorskou řesko-vakouskou (1754). 
S tím zároveň rozděleno jest i místodržitelstvo če- 
ské a nejvyšší zemský úřad na Moravě, každé na 
dva úřady, zemsky soud nad statky deskovými, pod- 
řízeny soudu apelaČDÍmu v Praze a nejvyššímu sou- 
du ve Vídni, a úřad politický řečený representaci a 
komora, později gubernium' zemské (od r. 176.3). Od 
té chvíle začalo se usilovati také o společné záko- 
nodárství právní pro země české a německo-rakou- 
ské, a tudy odstranění zvláštních zákonodárství zem- 
ských, dotud trvavších. Z prací k tomu zavede- 
ných při rozličných zákonodárných komisích ve 
Vídni vyšlo nejprve hrdelní právo císařovny Marie 
Terezie (1768), potom několiko nových zákonníkň 
ve věcech civilních i trestných bijhera panování cí- 
saře Josefa, které dílem již za téhož panovníka 
zase byvše měněny a opravovány, došly jistého za- 
končení teprv za císaře Františka vydáním zákonu 

17 



276 

trentniho o zločinech roku 1805 a občanskéJio záko- 
na roku 1811 Císař Josef II. zasadil mezitím ruku 
k vyhlazení státního práva koruny České i vtéspů- 
sobě, jak se zachovalo po obnovení zřízení zemské- 
ho císařem Ferdinandem II., když úmyslné nedav 
se korunovati na království, korunu Českou co za- 
staralý klenot dal z Prahy odvézti do pokladu cí- 
sařského ve Vídni (1784), a nesvolávaje snémů žá- 
dných v Cechách ani na Moravě, vypisoval berné ze 
své moci beze svolení stavovského, práce pak výbo- 
ru zemského, jejž dosazovali stavové k řízení věcí 
jim dotud vyhrazených, přenesl na gubernium Praž- 
ské a Brněnské. Týmž spúsobem zachoval se také 
k obcim mést královských, odňav jim vlastni 
správu jich záležitostí volenými purkmistry a rada- 
mi, i zřidiv ua ji».h místo císařské magistráty. Vše- 
cko ve státu mělo se dle jeho zdání díti a říditi jea 
úřednictvem, jehož počet proto od jeho času vždy 
více se rozmnožoval, podřízeným \'ůli nejvyšší, ne- 
mající žádného obmezení odnikud. Země nemély 
býti zeměmi, než provinciemi toliko, to jest obvody 
tak neb onak vyměřenými dle pohodlí při rozličných 
odvětvích správy. Ale ani národové neměli konečně 
býti národ}', než všichni jednou hromadou občanů, 
státních, které císař Josef ku pohodlí vlády ústřed- 
ní ve Vídni mínil vyvésti z jich posavadních vroze- 
ných zvlá.štností a obrátiti k jednomu jazyku, totiž 
kněmeckému. K tomu cíli směřoval nejvíce školami, 
zaváděje vždy výhradněji němčinu do nich co jediný 
jazyk vyučovací; zvláš*ě stalo se to na gymnasiích 
a i na nižších školách nřpstských hned po zrušení 
rádu jesuitského při novém jich upravení. Také v 
úřadech nastupovalo se odtud kvapuěji a rozhodnéji 
než předtím k úplnému vytištění jazyka českého, 
tak jmenovitě, že vnitř úřadů a v jednání mezi ú- 
řady nedopouštěno užívati jiného jazyka než něme- 
ckého. 

Záměry císaře Josefa II. překazily se brzy před 
smrtí jeho odporem, s kterým se potkaly v Nizozem- 
sku, tehdát k Rakousku náležejícím, a v Uhřích, 
jakož i hrozivým stavem věcí zahraničných, který 
dílem z vnitřních těchto poměrři bral původ. Ná- 



277 



stupce Josefův, bratr jeho Leopol II., obnovil jak 
jinde, tak i v Cechách předešlé zřízení sněmovní, 
dal se korunovati v Praze (1791), kamž korunu zase 
sám pnvezl, a zdál se býti ochoten, rozíířiti práva 
zastupitelstva zemského přes míru stanovenou Fer- 
dinandovým zřízením zemským dle uradéní ae 
stavy; ale příliš brzká smrt jeho (179-*) a jiná 
nepřízeíí času přetrhla tyto zámysly. Syn Leo^ 
poldův císař František, od r. 1804 první císař 
Rakouský, přestrašen hroznj''mi příběhy revoluce 
tehdáž vypuklé ve Francouzích, nedůvěřoval všeliké 
svoboda lidu ; učinil sice zadost probuzenému vědo- 
mí o právích zemských, dav se dle přikladu otcova 
též korunovati na království Cetké (1792), a zůsta- 
vil sněmy zrmské při témž oboru činnosti, jaký jim 
příslušel před časem císaře Josefa, ale živějšího roz- 
vinutí jich nedopustil, nýbrž vládní soustavu úřed- 
nickou, Josefem zavedenou, pěstoval dále. V tom 
stvrzoval jej za pozdějšího času zvláště kníže Met- 
ternich, před.ií jeho rádce co ministr zahraničných 
záležitostí a domu císařského, který po skončení ve- 
likých válek s Napoleonem zásadám neobmezené 
jedinovlády hleděl dle možnosti také všude jinde, 
kromě mocnářství Rakouského, zjednati plný prů- 
chod. 

Války tyto, jakž vůbec otřásly celou Evropou, 
spůsobily mnohé proměny s mocnářstvím Rakou- 
ským, které ani starých práv koruny České nezane- 
chaly nedotknutých. Smlouvami Vídeuský^mi roku 
1815 byla dolní Lužice a část horní odtržena od 
Sas a postoupena Prusku, píi čemž císař František 
upustil od lenního panství koruny České nad touto 
pruskou částí, a vyhradil sobě toliko nápad Části 
saské po vymření mužského potomstva královského 
rodu Saského. Týmiž pak smluvami přistoupil ne- 
toliko se zeměmi^ německo-rakouskjmi, nýbrž i se 
zeměm! koruny Česko k nově zřizenépiu Německé- 
mu spolku^ kterj' měl na místě zašlé a právně zrn- 
5ené (1806) někdejší říše Německé poskytovati kní- 
žatům a zemím do něho potaženým obrany proti 
společným nepřátelům a pojišíovati pokojné poměry 



278 ^ 

mezi nimi samými. K oběma těmto změnám opo- 
minuto jest žádati snému českého za svolení. 

Když soustava úřednická a centralistické snahy 
cis. Josefa II. po více desítiletí slavily vítězství, zmohl 
se v Cechách nicméně odpor proti gernianisačnému 
směru s nimi souvisícímu. V témž okamžení, když 
se rozhodné projevily zámysly císaře Josefa II., aby 
jazyku německému zjednal panství u všech svých 
národů, vzbudil se ^hned také pocit u jednotlivých 
vzdělanců národu Českého, jak nehodné bylo by 
poddati se tomuto odepření práva k životu, a jaké 
škody musily by z toho plynouti pro stav duchovní- 
ho vzdělání i hmotného blahobytu íeského lidu. 
Poněvadž jazyk národní vyhoštěn byl ze skol a z 
jiných veřejných ústavů, jali se pěstovati jej vsí 
pílí v literatuře, a xisilí jejich nacházelo vždy více 
pomocníků a následovníků. Od desítiletí k desítiletí 
sířilo se pole této duchovní činnosti, jakkoli zcela 
jen na soukromých silách spočívající, od vlády ne- 
náviděné, od úslužnějších nástrojů jejích druhdy pro- 
následované, odrodilci, jichž počet valně se množil, 
v posměch obracované. Plody literatury, vzděláva- 
né s užitím vzorů a výtvorů pokročilejších národů 
západních i s posilným zřením k budícímu se živo- 
tu jiných národů slovanských, byly vždy hojnější a 
^'yspělej8Í, tak že mnohé obracely na sebe i pozor- 
nost cizích sousedů. Na Čemž ale záleželo více, 
národ Český byl jimi veden ku porozumění svým 
potřebám; uvědomil se poznenáhlu co národ, a na- 
učil se hleděti svýma očima na běhy času, vybíze- 
jící ke snahám o pokrok ve všelikém ohledu. 

Mezitím absolutismus přežil se v Rakousich, když 
íbaven všech překážek uvnitř a bez odporu zvenčí 
2a dlouhého míru zjednaného sminvamí Vídeňskými, 
jjoíbyl podnětů ku pokračování v oné Činnosti opravči, 
« které za císařovny Marie Terezie a císaře Josefa 
bral zdánlivé své oprávnění. Úzkostlivé obávání se 
všeho nového, zlenivění vlády a konečně vsniklá z 
toho neschopnost jejích orgáuů spůsobily jí obecnou 
nelibost, která se jevila všelikými spůsoby, zvláité 
když za dobrotivého panovníka Ferdinanda V., 
syna a nástupce FrautiSkova (od r. 1835), koruno- 



279 



váného v Čechách r. 1836, upustilo se ponékul od 
přísného užívám prostředků k udušení všeho veřej- 
ného mínění. Již za panování císaře Františka ujali 
se stavové zemští v Čechách a na Moravě, a vedle 
nich také soukromé jednoty, pokud směly se zřizo- 
vati, zakládání a vydržování rozličných ústavů vy- 
učovacích a vzdělávacích i jinak obecnému dobrému 
napomábajících, o které stát ve svém stnhnutí jíž 
se nestaial. Za poslednějších let panování Ferdi- 
'nanda V. začali stavové čeští, duchem času povená- 
Seni, domáhati se opravdovějšího užívání práv svých. 
R. 1847 odepřel sněm český ponejprv od nepamát- 
ného času přirážku jistou k berni od vlády neodů- 
vodněnou; mezi stavy pojednávalo se o úplnějším 
zastoupení národu na sněme rozmnožením poslanců 
stavu městského. Úsilí toto o neuáhlé navráceni se 
k ústavnému životu na cestě upsaného práva bylo 
však přetrženo náhlým vypuknutím revoluce r. 1848, 
která vzavSi začátek ve Francouzích pojala do svého 
TÍru rychle mnohé jiné země, až i mocnářství Ra- 
kouské. Následkem výbuchu obecné nespokojenosti 
v boj uličný ve Vídni propustil císař Ferdinand kní- 
žete Metternicha ze služby státní, a ohlásil, že míní 
říši Rakoaské dáti ústavu dle uradění s poslanci ve 
sněmu jednotlivých zemi. Vyhlášení toto císařské 
porazilo úradovládu v celém mocnářství mdlobou, 
tak že pojednou zbyla vší síly k zachování jakéhož 
takéhož zákonního pořádku, a směry nejprotivnější, 
zbavené vší uzdy začaly se hýbati ve mnohojazyč- 
ném Rakousku, tak že brzy jednota říše přišla u 
veliké nebezpečenství. V Lombardii a v Benátkách 
vypukla zpoura, čelící přímo k odtržení se od pan- 
ství rakouského ve spolku s králem Sardinským ; 
Uhři vymohli si v prvním zmatku vídeňském tako- 
vých povolení, kterými mínili sobě vydobyti zvláštní 
vlády pro země koruny Uherské, od ostatního moc- 
nářství krom osoby panovníka zcela neodvislé, a tedy 
kmenu madTarskému panství nad národy slovanský- 
mi a jinými v týchž zemích, o které mocné usiloval 
již od několika desítiletí; v zapadni pak polovici 
říše chytilo se obyvatelstva německého snažení vzniklé 
▼ Německu zahraničném o obnovení Německého cí- 



280 % 

eařstv! na místě pouhého Nfimeckého spolku, to jest 
snažení vSeehněch spolkových zemí, tudíž také zá- 
padní polovice RakouKka, v jeden veliký stát pod 
jednou ústřední vládou ve Frankfurte, a když ae 
tímto spůsobem Némci, Maďaři a Vlaňi chystali roz- 
děliti se o Rakousko, znal se národ Český, sotva teprv 
nového sebevédon í došlý, k jednotě říŘe neoblomně, 
přestávaje na tužbách o svobodné narudni vyvíjeni 
své v budoucnosti v mezích s tím srovnalých. 
Žádosti jeho, v řas samého vypuknutí bouře ve Ví- 
dni nejprv proneScné ve shromáždění Pražském dne 
11. března v lázni Svatováclavské, od osob tam zvo- 
lených určitě ji složené a dvěma peticemi císaři ve 
Vídni předložené, zněly o zavedení rovného práva 
jazyka českého v zemi s německým, o navrácení 
zákonodárné moci sněmu Českému a zastoupení v 
něm lidu vůbec vedle stavů vyšSích dotud výhradné 
oprávněných, o zřízení společného sněmu s Moravou 
a Slezskem, a uejvysSího liřadu místodržitelského v 
Praze pro záležitosti vnitřní správy, o zrušení úřadů 
vrchnostenských a všelikého poddanství lidu selského 
za přiměřenou výplatu, o svobodué zřízení obcí, o 
rovnoprávnost křesťanských vyznání. Císař Ferdi- 
nand, co král Český, svolil k těmto žádostem dle 
rady nového ministra, svobodného páua Pillersdorfa, 
listem daným dne 8. dubna v ten spůsob, že slíbil 
svolati sněm ústavodárný království Českého, na němž 
vedle stavů posavádních měli vzíti místo poslanci 
ze všech královských i také jiných lidnějších měst 
a poslanci venkova po dvou z každého vikariátu, 
slíbil rovněž dosaditi mistodržicího co nejvyšší úřad 
pro správu země České, vyhlásil rovnoprávnost obou 
jazyků zemských za právní zásadu, o spojení pak 
mezi Čechy, Moravou a Slezskem odložil rozhodnuti 
do budoucího shromáždění říšského. V Praze se- 
stoupil se hned po hlášení tohoto listu císařského 
sbor důvériiiků všelikých stavů a obou národuostí, 
české i ní>mecké, řečený národní výbor, a ujal se 
přípravných prací k sněmu, jenž měl stanoviti nové 
zřízení zemské. Na Míjravé mezitím dožádali se 
stavové zemští, již dne 11. břeisna soukromí shro- 
máždění v Bruě, svolání sněmu ke dni 30. března, 



281 

kterýž se svolením císařským ponenáhlu se rocšiřil 
ve svém Hloženi propůjčením hojného zastoupení stava 
městskému a selskému ; i usnesl se brzy o zrušení 
robot a jiných břemen poddanství, kteréž obdrželo 
stvrzení od císaře. 

Ale vláda vídeňská podobala se po ten čas 
třtině, klátící se při každém zavání větru. Ministr 
Pillersdorf povoloval na vSechny strany zároveň. 
Sotva byl učinil zadost žádostem Českým, povolil 
také volby ve vSech zemích Německého spolku, tudíž 
také v Čechách a na Moravě, do ústavodárného par- 
lamentu německého ve Frankfurtě, jenž měl zbudo- 
vati novou sjednocenou řífii Německou. Poněvadž 
to bylo ysáhnntí do nejsvétějSích práv království a 
národu Českého, odepřelo obyvatelstvo České a mo- 
ravské v obou zemích účastnění se v těchto volbách; 
a'e do ob"U zemí bylo tím vhozeno símě rfiznic 
když obyvatelstvo německé v krajinách pomezních 
dalo se svésti ku přijmutí vábivého daru, z něhož 
Němcům mocnářství Rakouského vzcházela naděje, že 
dosáhnou panství nad ostatními národy tudíž ve spo- 
jení se zafiraničnými soukmenovci, a volilo do frank- 
furtského parlamentu, vůdci pak jeho vystoupili ve- 
směs z národního výboru v Praze. Ministr Pillersdorf 
povolil dále křikům studentstva a jiných mluvčích 
ve Vídni, kterým se protivilo slíbené smluvení říšské 
listavy rakouské s poslanci ze sněmů jednotlivých 
zemi, a zhotovil sám novou ústavu, kteráž, vyhlášena 
dne 25. dubna, kladla všechnu moc ve sněm o dvou 
komorách ve Vídni, vedle něhož sněmům zemským 
nezanecháno téměř žádného práva ; když pak ani to 
vídeňským vů Icům nepostačovalo, přivedl císaře 
Ferdinanda po nové studentské bouři dne 15. května 
k odvolání této ústavy a svolání ústavodárného sněmu 
všech zemí neuherských ve Vídni. Volby do parla- 
mentu frankfurtského a tyto kroky vlády vídeňské, 
čelící patrné proti slíbenému ustav odárnému sněmu 
českému, spňsobily velké rozčilení mysli a všelijaké 
nepokoje v Praze, zároveň pak zavdaly podnět k 
myšlénce o svolání sjezdu důvěrníků všechněch ná- 
rodů slovanských v mocnářství Rakouském, aby bo 
uradili o společný prospěch svůj v hájeni se proti 



2S2 

přdchrat&oi n4rod& usilajícich o panstvi nad nimi. 
Sjezd slovaaaký seSel se v Praze dne 2. června, i 
účastnili ae v něm výtečníci všechněch slovanských 
kmenů v Rakousku, Poláci a Rusové baličtí; Chor- 
váti, Srbové a Slovenci; C-^chové, Moravané a nej- 
blíž jim sbratrení Slováci z hořsjších Uher. Přesvěd- 
čení, že v hájení jednotj Rikouska spočívá zdar 
jich vSechnšch, bylo řídící myšlénkou tohoto shro- 
máždění. Zatím když císař Ferdinand k vybaveni 
se z tísně uličných bonřek vídeňských opustil město 
sídelní a odebral se na čas do Insbruka, strhly se 
různice mezi ministerstvem Pillersdorfovým zůstalým 
ve Vídni a tehdejším zemésprávcem českým hrabětem 
Lvem z Thuna, když hrabě Thun pro upokojení 
myslí v Cechách prozatím o své újmě vypsal volby 
do sněmu českého a přijal k sobě rádce z nejpro- 
slulejších důvěrníků národu, baron pak Pillersdorf 
jemu toho zakazoval, chtěje zejména, aby se prvé 
volilo do ústavodárnóho sněmu vídeňského. Císař 
Ferdinand rozhodl konečně z Insbruka dle žádost' 
poselstva zvláštního vypraveného k němu z Prahy, 
aby se sněm český sešel bez odkladu v den, jehož 
jmenování zanechal českému zeměsprávci. Rozhod- 
nutí o budoucím postavení země České vložené takto 
do rukou národu samého v bezprostředném dorozu- 
mění 8 králem, vytrženo jest však z těchto rukou 
ještě v poslední chvíli neblahou potržkou svatodušní 
v Praze (12. června), která spůsobena od nepováž- 
livých mladíků a pošetilých něco rýpalů domácích 
i cizích proti mysli obyvatelstva a rozumných jeho 
hlav, nechápána jest od přísného vojína, neznajícího 
se s národem a se spravedlivými jeho tužbami, kte- 
rému zavilí protivníci i také přestrašení bázlivci 
vštípili nepravá ponětí o věcech. Kníže Windisch- 
grátz, velitel vojenský nad Čechy, potlačiv odpor 
proti němu vzniklý v Praze následkem srážky ja- 
kéhosi hloučku studentstva a jiné tlupy lidu se zá- 
stupem vojska, dobytím barikád od překvapeného 
lidu ihned stavených, po několika dnech pak i stří- 
lením z děl na město, hledal příčiny této bouře 
mylně ve bnuti národním samém, jal se zatýkáním 
všelijakých osob, dílem v národě proslulých, pátrati 



283 

po domnělém „široko rozvětveném spiknutí'', i ač ne- 
nalezl jeho, spŮHobil přetržení slovanského sjezdu, 
zastavení ČiunoHti národního výboru a odloř.eui ústa- 
Todárného sněmu Českého, až k němu při jiné ne- 
přízni času již více nepřiřlo. 

Ještě za stavu obležení v Praze, jejž zavedl 
kníže Windischgratz na některý Čas po přemožení 
tohoto nepokoje, konaly se nyní volby do sněmu 
říšského ve Vídni, kterýž brzy potom v/al svůj za- 
čátek. Lid Český zvolil do něho namnoze muže, 
kteří byli křisiteli vědomí národního prostředkem li- 
teratury za předešlých dvou desítiletí. Jejich úkolem 
bylo pohledávati tam splněni žádostí Českých, kte- 
rých se nedosáhlo posavádními cestami ; naproti tomu 
spojili se poslanci obyvatelstva německého z Cech 
a z Moravy s úhlavními protivníky práv země České, 
kteří směřovali ke zřízení panství Německého národa 
v Rakousích prostředkem centralisace konstitučni na 
místě posavádni absolutní ve Vídni a podřízením 
Rakouska pod německý parlament ve Frankfurtě. Při 
tak odporných snahách hlavních stran proti sobě 
stojících a při velké rozdiluoPti poměrů a prospěchů 
jednotlivých zemí, kterým mělo tuto pomoženo býti 
ra jeden a tentýž spůeob, vleklo se jednání sněmu 
zdlouha a obtížně; dokonán jediné zákon o zrušení 
selského poddanství, jemuž udělil císař Ferdinand 
stvrzení své dne 7. září. Novou bouří vídeňskou 
dne 6. října, povstalou ze spolčených snah Němců i 
Maďarů o rozpoltění mocnářství, ve které ministr 
vojenský hrabě Latour hanebně sprovoděn jest ze 
světa, a obležením i dobytím Vídně od knížete Win- 
dischgrafze i Jelačiče bána přetrhlo se jednání sněmu 
vídeňského, a začato po několika nedělích opět v Kro- 
měříži na Moravě, nevedlo však ani tam k žádou- 
címu konci, ač byl již složen návrh tístavy výborem 
sněmovním k tomu zřízeným. Vláda, v jejíž čelo 
po převratu tomto vstoupil kníže Felix Svarcenberk 
a hrabě František Stadion, sbírala ponenáhlu síly, 
a nemínila se již říditi nálezy ústavodárného sněmu. 
Dne 2. prosince 1848 složil císař Ferdinand, uhnětený 
divokým během těchto věcí. panství své, a přenesl 
je na bratrovce svého Františka Josefa, tehdáž 



284 

lOletého. Z roekazu nového panovnika rozpuštěn 
jest sněm Kroměrížský již dne 4. března 1849, a 
ohlášena zároveň nová tístava oktrojovaná, rozei^ná- 
vající se od předeSlé Pillersdorfovy hlavně tím, že 
se vztahovala také na země koruny Uherské, ve 
kterých branný odpor Maďarů během téhož roka 
konečně jest přemožen, co zatím i snahy frankfurtské 
o zřizení sjednocení Německé říSe pod císařem z 
královského rodu Pruského vzaly za své. 

Ústava od 4. března 1849 kladla zákonodárnou 
moc pro celou ríŘi do společného říšského sněmu ve 
Vídni, vedle kterého sněmům zemským zanecháno 
působení zcela nepatrné. Nová ústava pro království 
České, v té spůsobě vydaná dne 30. prosince 1849, 
ustanovovala ještě k tomu volební řád, dle kterého 
na sněmu zemském lépe mělo zastoupeno býti oby- 
vatelstvo krajin německých, než obyvatelstvo české, 
v zemi starodávné a počtem silnější. Ale ústavy 
obě, říšská i zemská, zilstaly nad to jen psány, a 
nevešly nikdy v život. R. 1851 dne 20. měsíce srpna 
jsou konečně odvolány, a patentem daným dne 31. 
prosince téhož léta stanoveny jiné zásady, dle kte- 
rých měla říše býti spořádána; avšak i ty vešly ča- 
sem v zapomenutí. Toliko zrušení úřadů vrchno- 
stenských Čili patrimoniáiních a vyvadění země ze 
svazků poddanství bylo mezitím provedeno ; též řád 
obecní pro města i pro vsi zaveden (1849), ač brzy 
zase svobody jim propuštěné osekány; zásluhou pak 
hraběte Lva Thuna, tehdy ministra vyučováni, dáno 
jazyku českému poněkud místo ve školách, ale i to 
zase s velkou část zrušeno úsilím protivníků. Ůřa- 
d ovládá, centralisace a germanisace obdržely vrch 
znovu, zvláště co po smrti Felixe Svarcenberka i 
Stadiona největší vliv při vládě dostal Alexan- 
der Bach; pole jejich bylo o to ještě SirSí než 
před rokem 1848, že se roztahovaly jednak i po ze- 
mích koruny Uherské, jednak po zrušení úřadů pa- 
trimoniáiních a dosazení císařských úřadů okresních 
i vše ovládajícího četnictva zasahovaly s větším dů- 
razem až i do nejnižších kruhů. Pod tlakem jejich 
zatajil se tak díc dech národu Českému, tak že po 
několik let všeliké jevení se národního ducha ve 



285 

veřejnosti ochablo, a i v samé literatuře nastala 
krátká jakási mdloba. Následovalo však brzy zpa- 
matování, a po něm ruch Čilejší než před tím. U- 
řednický absolutismus naproti tomu prokázal se státu 
záhubným, když k bezpečnému provozování jeho 
musila se nejen berněmi vysoko napiatými uvaliti 
náramná břemena na obyvatele, nýbrž nad to státní 
dluh dosáhl výše předtím nikdy nebývalé; když do 
všeho mícháním se úřední moci udušen jest v náro- 
dech smysl pro společné prospěchy mocnářství, kte- 
rýž se vzbuditi dá jen svobodou ; když konečné ne- 
šťastně se zapletly zahraničně poměry, a strhla se s 
nich válka, ve které Rakousko zbaveno části svého 
lizemi ve Vlaších (1859). Tu přizřel císař František 
Josef ku potřebám říše a národů, odsoudil soustavu 
posavádní propuštěním Bacha z nejvyššího místa při 
vnitřní správě (1859), a po poradách s důvěrníky z 
rozličných zemí v tak zvané rozmnožené radě Hsské, 
vydal ze svobodné vůle císařské neodvolatelný di- 
plom dne 20. října 1860, kterým povoláni jsou ná- 
rodové k účastnění se v péčích o dobré státu cestou 
listavní. Národu Českému otevřela se tím nová 
dráha k dobývání sobě svobodného národního vyví- 
jení na základě starého práva svého, při jednotě říše 
Rakouské ve všem, čeho potřebí k obraně zevně, 
ku pojištění pořádku vnitř, k zastávání a rozmno- 
žování prospěchů společných s jinými zeměmi, po- 
kudž staly se společnými mocí času. 

5) Vnitfni a zevnitřní pomSry za rozličných dob, 

a) Vzrůst říše České. 
Čechové přijali vlast svou po předešlých drži- 
telích celtických a německých, tehdáž ještě nevelmi 
v orbě zalíbení majících, velmi málo vzdělanou, 
sami pak z počátku nebyli národem tak četným, 
aby byli stačili hned k upotřebení celé půdy k pol- 
nímu hospodářství. Vnitřek země jim postačoval, ano 
i zde zůstávaly dílem Siré lesy, kterých jen pone- 
náhlu ubý\alo dle rostoucího obyvatelstva. Přiro- 
zenou hranici země České, kolkolem horami nazna- 
čenou, pokrýval od starodávna hustý les v šířce 



286 

znamenité; zaaahovalt jeStě i v pozdější dobS hlu- 
boko do země, jsa obyvatelům mocnou ochranou 
proti nepříteli zevnějšímu. Rozkládal se zajisté od. 
západu až po Prachatice, Hartmanice, Domažlice, 
Stříbro, Tachov, Teplou, Kralupy, Most, Ostk a 
Chlumec; severozápadní Loketsko jakož i severní 
cípy země České, pak KrkonoSe pokryty byly hvo- 
zdem, kdež Hostinné, Lužany (u Jaroměře) a Do- 
benina (u Náchoda) ležely na začátku, a Kladsko a 
prostřed lesa. I proti sbratrené Moravě táhl se sou- 
vislý les, za jehož pomezí se Litomyšl, Libice, Habry, 
Humpolec a Nové Hrady považovati musí, kdežto 
Vitoraz již v lese stála. — Samo založil (ok. 627) 
první velikouříši slovanskou, jížto středi- 
štěm byla země Česká; ale moc jeho vztahovala se 
na jih až k Alpám štýrským, na východ až k Ta- 
trám, na sever snad asi ke Sprevě a Havole. Také 
na západ zdá se, že panství své až za hranice dne- 
šních Čech rozšířil, a že Slované za Chebskem ve 
Smrčínách na Mohanu a Radnici bydlivSí (Moinwi- 
nidi, Ratanazwinidi) jeho také poslouchali. Po bitvé 
u Vogastisburku (630) poddal se též Dervan, kníže 
Srbů obývajících mezi Labem a Šálou, Samovi v 
ochranu ; zdali se však tomuto také pokoření Slo- 
vanů na Odře a Visle bydlících podařilo, jest ne- 
známo. Mocná říše takto založená po smrti Samové 
(662) rychle se rozpadla, a země Česká jest opět na 
přirozené své hranice obmezena. Avšak i tehdái 
nejen okolí Chebské, ale i Wunsidly, Waldsassy, 
Tirschenreut a Bernov až do XL stol. k Čechám 
náležely ; na jihu bylo íeské jen Vitorazské okolí 
na hořejším boku Lužnice i po obou stranách potoka 
Skřemelice (Schrems), jehož župan od r. 857 po ně- 
jaký čas vrchní panství krále Německého uznával. 
R. 890 podnikla země Česká, ač na krátce, podda- 
nost pod říši Moravskou, než již 895 stala se opět 
samostatnou. Po pádu státu Velkomoravského (ok. 
907) připadly západní jeho kraje, nynější markrabství 
— ač i to necelé — k Čechám. Východní část Mo- 
ravy, jakož i Slovensko mezi Dunajem a Tatrami 
až po horu Matru, odňal Boleslav I. Maďarům (95& 
si.) a zmocnil se i Bělochorvatska v hořejším Poodřl 



287 

a Povislí (v dnešní Halíři) s hlavním městem Kra- 
kovem. Boleslav II. (967 si.) rozSířil panství své 
dále k východu a severovýchodu, tak že se hranice 
jeho přes Tatry řekou Stryjem až pode Lvov, pak 
Buhem až do Podlaší prostíraly ; odtud k západu 
51y přes P;lici a hořejSi Vartu k Odře mezi Vrati- 
slaví a Hlohovem, a pak přes Bobr asi ke hřebenu 
Jizerskému: bylať to druhá mocná říSe pod ná- 
řelnictvím Čechů. Při založení biskupství Pražské- 
ho (973) obdržel biskup Éezenský v náhradu zna- 
menité statky v Čechách, jmenovitě, jak se pravdě 
podobá, v Chebském okolí se nacházející, což nepo- 
chybně zavdalo příčinu k brzkému odtržení Cheb- 
ska od země České. Rozsáhlá říše tato trvala vSak 
jen za živobytí Boleslava II. ; po jeho smrti (999) 
všecky tyto země ztraceny, dostávše se Boleslavovi 
Polskému, jenž se též Moravy zmocnil, ba na čas 
(1003 — 1004) i zemi Českou opanoval. Po vypuzení 
jeho vládl Jaromír toliko ▼ Čechách ; teprv Břeti- 
slav dobyl na Uhřích opět Moravy (1028), která od- 
tud 8 nepatrným přetržením (1278—1283, pak 1468 
— 1490) napořád v stálém spojení s řiSi Českou tr- 
vala. Vratislav II. spojiv se s cis. Jindřichem IV. 
(1075) obdržel od něho v odměnu marku Míšeňskou, 
později marku východní, konečně Rakouskou ; daro- 
vání však toto neveSlo úplně v skutek, any postou- 
pené země v rukou nepřátelských se nacházely. 
Vratislav dobyl toliko části Míšeňská, jmenovitě kra- 
jiny Drážďanské a celé Hořejší Lužice (1076). Ji- 
žní díl Lužice pHvtělil pod jménem ,,Záhvozdí" k Če- 
chám neprostředně co zvláštní znpu (krajina tato teprva 
v XIV. stol. zase ponenáhlu se oddělila od Čech a 
připadla k Lužici, ovšem tehda též české). Budi- 
Sinsko pak (severní díl) dáno jemu a potomkům od 
císaře v léno, kteréž pak Vratislav i s Drážďanském 
postoupil ViprechtoviGrojskómu, zasnoubiv ho s dcerou 
Bvou Jitkou (1086). Viprecht odevzdati musil ,,Nížen- 
sko" i Budišínsko císaři (1110), čímž obé tyto země 
od Čech na čas odtrženy jsou; než od r. IIIG do- 
byl Viprecht pomalu všech svých předešlých zemí 
ease, které pak co česká manství na syna jeho Jin- 
dřicha přešly (1124). Po vymření rodu Grojského 



288 

(1136) zemS Nížensko a BudiSínsko vrátily ee k Če- 
chám opět; mimo to vyplatil Soběslav I. ode vdovy 
po Jindřichovi Grojském několik hradů za 7oO hři- 
ven, i připojil je k zemi své (1139). R. 1152 od- 
ňal CÍ8. Fridrich I. Vladislavovi II. BudiSínsko, ale 
již 1156 opět mu je udělil. Část Sedlecká čili Lo- 
ketská zdá se, že po Vladislavovi I. (f 1125) skrze 
kněliny České dostala se markrabatům z Vohburka, 
po nich pak 1149 cis. Fridrichovi I. pod vrchním 
panstvím českým ; r. 1226 měl zde císař Německý 
majetky, načež Loketsko ještě za Přemysla Otakara 
I. (t 1230) úplně pod vládou českou nalézáme. 
AvSak k zemi České náležely v druhé polovici XII. 
stol. na západě některé části napotom odcizené, jme- 
novitě tiíslo země východně od hořejší Elstery k 
Schbnbachu a severně až k Adorfu (nyní v Saších), 
pak Újezdy Mahring (v Bavořích, — ještě r. 1391 
slušel k Čechám); mimo to sáhala župa Domažlická 
až do polovice řeky Kouby za městečka Osí (Eschel- 
kamm) a Brod (Furt) v Bavořích. Naopak octly se 
některé krajiny české pod svazkem manským v ru- 
kou cizích: r. 1185 propůjčil kníže ííridrich Hadma- 
rovi z Kunringu, šlechtici rakouskému, podkrají 
Vítorazské v léno ; taktéž obdržel hrabě Albrecht 
od Luku (von Bogeu) s manželkou svou Ludmiloa, 
dcerou Fridrichovou, město Sušice s okolím co man- 
ství české, kdež rod jeho až do vymření (1242) 
vládl, načež krajina ta opět k Čechám připadla. 
Za pomoc cis. Fridrichovi II. poskytnutou zapsal 
tento (26. září 1212) kr. Přemyslu Otakarovi I. v 
Sasku a v Hořejších Falcích následující zámky a 
statky : Floss, Schwarzenberg, Milin, Reichenbach, 
Lichtenstein, Mautile, Lve a Donín, bratrovi pak 
jeho Vladislavovi, markrabí Moravskému, císařské 
manství v obou Mokřanech ; než později (1237 V) je 
potáhl císař zase k sobě. Severní pomezí české sá- 
halo v XIII. stol. též mnohem dále; hrady Kámen 
Královský (Konigstein)^ a Rateň i město Zavidov 
(Sayda) počítaly se k Čechám v užSfm smyslu, ja- 
kož i farní osady: Kotlava (Gottleube), Rynarec 
(Reinhard), Strupín, Heuricivilla (Lang-Hennersdorf), 
OleSuá (Oelsen), Markvartice (Markersbach) a Ro- 



289 

secthal. Hradové Donin, Budišín a Zhořelec b ú- 
zemÍDii svými byli, co manství říše Némecké, také 
v moci panovníků českých od časův Vratislava II., 
ale k zemi Cťské nebyli nikdy počítáni. Mimo ny- 
nější Kladsko, které od starodávna část země České 
tvořilo, patřily ještě v XIV. stol. k Čechám též mí- 
sta ('nyní slezská) : Schonberg, Valbeřice (Alben- 
dorf), Bartelsdorf, Fridland, Waltersdorf a Traut- 
liebersdorf. K Moravě náleželo od starodávna na 
severu vše, kamkoli podnes zasahuje diecese Olo- 
mucká ve Slezsku, totiž někdejší Holešicko, které 
později rozpadlo se ve knížetství Krnovské, Hlub- 
čické i Opavské ; na jihu země Moravské zdá se, 
že potok Olšava pokládán byl za hranici uherskou, 
řeka Dyje pak za rakouskou. Václav I. chtěje, aby 
se markrabě Míšeňský odřekl práva svého k dědi- 
ctví rakouskému, postoupil jemu města Zavidova s 
hradem Birkensteinem (1251). Přemysl Otakar H, 
jest zvolen na vévodství Rakouské (1251), k němuž 
sice i země títyrská náležela, ale Přemysl musil ji- 
žní Části Uhrům ponechati podržev jen části severní 
(1254), až pak po bitvé u Kressenbrunnu celé Štýr- 
sko jemu postoupeno jent (12G0), načež obě země 
od krále Německého v léno přijal (1262); dle po- 
slední vůle Oldřicha vévody Korutanského (4, pros. 
126») zdědil po smrti jeho (27. říj. 1269) veškeré 
země jeho, totiž Korutany, Krajinu, marku Sloven- 
skou (vindickou), Istrii a díl Friulska, a dosáhl též 
Pordenoue ; i Verona, Treviso, Feltre a jiná města 
ve Vlaších hledala ochrany jeho. Tak povstala 
třetí vel říše Geská — jedna z nejmocněj.ších v 
tehdejší Evropě. Po bitvě u Miihldorfu (1257) od- 
řekl se Přemysl práv k bavorským městům Riedu, 
Schárding^u a Neuburku a postoupil Bavorsku i Su- 
šice ; r. 1265 zmocnil se jich opět a připojil i Cheb* 
sko, k němuž se již Václav I.^ co k věnu manželky 
své darmo byl volal, k říši České, načež konečně 
r. 1273 mír v tom smyslu učiněn, že se Přemysl 
všech nároků na hrabství Bogen a Deckendorf ja- 
kož i hradů ch.Hrdiiig, Floss a Parksteiu vzdal, za 
to ale Chebsko a Sušici v Čechách, Gráfenstein, 
Ehrensbruun a Ried v Rakousích podržel. Aby 
Čechy. 18 



290 

markrabí BraHiborskébo ku svá atraně potáhl, po- 
atoupil mu Oukar hned z počátku panováni svého 
(ok. 1263) Horní Lužice, jmenovité Budidina, Zho- 
řelce, Lubije (Lobau) aLubna (Lauban). Vesmíru 
před Vídni (21. list. 127G) odřekl se Otakar zemí 
v nové nabytých k rukoum kr. Rudolfa, totiž Ra- 
kouska, Štýrska, Korutan, Krajiny, marky Vindické, 
Chebu a Pordenone, tak že jen české a moravské 
země podržeL Po zahynutí kr. Ot .kára odevadána 
ve smlouvě Čáslavské (1278) Morava kr. Rudolfovi 
na pět let (1278—1283), a Kladsko, jež dotud na- 
pořád k Čechám se počítalo, Jindřichovi Vratislav- 
skému doživotně. R. 1282 zastaveny jsou Ronov, 
Žitava, Bezděz, Scharfenstein, Zandov, Děčín, Ústí 
i^ad Labem a Most Otovi markrabí Braniborskému, 
ale kr. Rudolf zničil ten zápis (25. srp. 1283). Fri- 
drich markrabě Míšeňský postoupil (6. ún. 1289) 
kr. Václavovi IL celé své země, totiž hrad Scbar- 
fepberg, brad i město Drážďany, hrady Douín, Ta- 
rant, Borschenstein (Brochenstein?), Frauenberg, Laueu- 
«tein (Lauhenstein V), Sathan. Radeberg, Wehlen, 
Liebenau, Mušín (Mutschen), Lichtenwalde, Sachsen- 
berg, a uiésta Perno, Dipoldiswalde, Zavidov, Gros- 
senhain, Radeburg a jiná místa (Tiefenau, Sumawy 
Ferz, Luzenic = Leisnik?), začež mu Václav hrady 
a města FiLrstenberg(Svojanov), Poličku, Lanškroun, 
Landsberg, Ort (1), Vysoké Mýío, Sebiu (V) a Sku- 
teč v Čechách, pak Hohenstein, Zábřeh (Uohenstadt) 
a Svitavu na Moravě co zvláštní knížetství v dědi- 
čné manství uděliti přislíbil ; než směna ta nevešla 
ýplné ve skutek, protože obě strany nebyly v drženi 
■řšech statku k výméué podaných. Na Švojanové, 
Lanškroune, Landsberku hájili se statečné posádky 
Závise z Falkenšteina, aniž jich markrabě do£Íci 
mohl ; naproti tomu uiusil kr. Václav Pei-no od bi- 
skupa Míšeňského koupiti a Borschenstein i Zavidov 
vyplatiti. Smlouva jest tedy tak proměněna , že 
raaikrabé Fridrich Dráždany, Radeberg, Taraut, 
Dipoldiswalde, Willansdorf, Liebenthal a Ottendorf 
od kr. Václava a koruny České v léno přijal. Kr. 
Rudolf dal v témže čase (1289) Václavovi Chebsko 
v zástr.vu a udělil mu i hradu Koldic (na Mlidavě 



291 

v Sasírh). Dne 10. led. 1289 poddal se Kazimír, 
vévoda Opolský, dobrovolně koruně České a stal se 
maniem jejím. Po smrti Jindřicha Vratislavského, 
vévody Krakovského (f 1290), s nímžto bjl již Ota- 
kar II. smlouvu dědičnou uzavřel, přijal Václav II. 
titul vévody Krakovského a Sandoměřského a zmo- 
cnil se válečně obou zemí (1292), čímž říše jeho od 
Šumavy až k Visle a Sauu se rozprostírala; vévo- 
dové Ratibořský, Bytomský a Těšínský uznali jeho 
vrchní panství co manové. Po smrti krále Přemy- 
sla uvázal se v korunu a říši Polskou (l.SOO), k níž 
i celé Pomoří náleželo. Koruny Uherské jemu po- 
dávané nejiřijal ; vzdor tomu byl tento čtvrtý 
velestát Český rozsáhlejší než jeho předchůdco- 
vé. Německý král Adolf dal Václavovi II, u věne 
v zástavu Plisnu (Pleissner Land), totiž Starhrad 
(Altenburg), Kamenici (Chemnitz) a Cvikov, pak 
Chebsko (11. kv. 1292), ale již za rok (po smrti ne- 
věsty) vzal vše zase nazpět. Král Albrecht I. za- 
stavil Václavovi Plisnu, Cheb, Floss, Parkstein a 
Weidu (12. ún. 1298), a svolil k při%'télení Perná 
(22. list. 1298), pak Zavidova a Borschensteina (29. 
čv. 1300) ke koruně České. R. 1304 dal Václav II. 
Hermanovi a Otovi, markrabatům Braniborským, mě- 
sto Míšeň, pak Frauenberg, Dobelín (Dobeln), Hayn, 
Oschatz a Grinim v zástavu. Václav III., chtěje 
míšeňská tato města Janovi hraběti Habsburskému 
postoupiti, odevzdal za ně markrabatům Branibor- 
ským Pomerclly co zástavu (ó. srp. 1305); jen Per- 
no a Plisna zůstaly při zemi České. Ro\aiěž postou- 
pil Václav cis. Albrechtovi Chebu a zámků tamže 
koupených. Koruna Polská jest v témže roce pro 
panovníka českého ztracena, a koruny Uiierské od- 
řekl se Václav III saniodck. Kr. Jindřich zastavil 
Fridrichovi Rakouskému města a statky Jihlavu, 
Znojmo, Veveří, Ivančice, Kostel a Pohrlice (14. srp. 
1308), později pak cis. Jindřich VII. ve jménu syna 
svého Jana vévodám Rakouským celou Moravu 
(1309), od kteréžto zástavy pak tito upustili (30. 
bř. 1311); než Znojmo a Kostel vráceny od nich 
teprv 18. září 1323. Po smili Václava III. jest 
Mikuláš, levoboček Otakara II., z Opavska, údělu 

18* 



292 

svého, od některých pánů zahnán, kteříž se na to 
Boleslavovi Vratislavskému poddali ; tento se pak 
Opavska za náhradu odřekl (11. čv. 1311). Úmr- 
tím Valdemara, markrabí Braniborského, dostala se 
kr. Janovi z dědictví jeho kraiina BudiSínská s mě- 
sty Budišínem, Kamencem a Lubijem, pak Dolní Lu- 
žice a země Lubuská (Lebus) s městem Frankfur- 
tem (22. září 1319). Ludvík král Německý zasta- 
vil kr. Janovi díl Bacherachu a hrady Stalberg, 
Staleck a Braunshom (1320), později (jak již 4. pros. 
1314 byl slíbil) Chebsko, pak Starhrad, Cvikov a 
Kamenici (4. říj. 1322); od té doby zůstalo Cheb- 
sko napořád při koruně České, aČ ne v původním 
svém objemu ; neboť k Chebsku slušely tehdáž mimo 
klášter Waldsassen a Asch následující statky a vsi: 
Weissenbach, Hochstadt, Grafenreut, Brand, Schlot- 
tenhof. Scbonwalde, Selb, Weissenbach, Brenn, Bem- 
stein, Schonlind, Ahornberg, Haselbach, Robersreut, 
Griinau, Erkersreut, Viliz, Buschbach, Arzberg, Lo- 
renzenreut, Perstein, Harstatt, Seysen, Garmersreut, 
Korbersdorf, Eauhensteig, Neu-Selsdorf, Koseuhof, 
Wendern, Ober-Telein, Spielberg, Steinselb, Korn- 
berg , Reyerbach , Arzenberg , Vorbach , Nieder- 
Telein , Slabateuhoť , Reutenbach , Sinatengriin , 
Tiefenbach, Ober-Redvic, Ditrichsgriiu a Rosslein. 
R. 1323 (18. září) dali vévodové Rakouští Vitoraz 
a Lávu kr. Janovi na čas v zástavu. Když se kr. 
Jan k válečnému tažení do Polska chystal (1327), 
vzdali mu vévodové Opolský na Falkenšteine a Tě- 
šínský (18. ún.), Kozelský (19. ún.) a Bytomský 
(24. ún.) země své, přijavše je od něho opět co 
manství koruny České ; něco později postoupil Jin- 
dřich Vratislavský země své králi Českému, dostav 
od něho doživotně (f 25. list. 1335) hrabství Klad- 
ské (5. dub. 1327); současně vzal vévoda Boleslav 
Opolský zemi svou od kr, Jaaa v léno. Téhož r. (1327) 
přijal Jindřich z Plavná zemi svou, totiž Plavno, Lu- 
bov, Johannsgriin, Schoneck, Plonswitz, Stein, Te) wil 
(Trebil) a Gattendorf od kr. Jana v manství. Dne 12. 
bř. 1329 odřekl se Jan vSech práv k Pomoří ve pro- 
spěch řádu rytířů německých. Brzy na to (^1329) 
poddalo se opět několik knížat slezských vrchníma 



£93 

panství koruny České co manové, totiž Jan Stinov- 
ský (Steinau, 29. dub.), Boleslav Lehnický a Břež- 
ský (9. kv.), Jindřich Zahaňský (9. kv.), Kunrat 
OleSnicfcý (10. kv.) a Přemek Hlohovhký. Téhož 
roku prodal Jindřich vévoda Javorský Zhořoíec králi 
Českému (3. kv.), podržev si toliko Žitavu a Lubno 
(Lauban) na Čas svého živobytí (f 1347), naíež tyto 
země k Čechám připadly. Ku konci r. 1330 pod- 
dalo se kr. Janovi město Brescia ve Vlaších, a v 
príňtím roce podnikla totéž města Bergamo (12, led. 
1331), Crema (26. led.), Lucca, Milán (8. ún.), Cre- 
moua, Pavia, Vercelli, Novara, Parma, Regg^io, Mo- 
dena a Bobbio, o nichž on později listinou se pro- 
hlásil, že je od říSe Římské v zástavě drží (10. srp. 
1331); než panství toto České ve VlaSích pominulo 
již r. 1333. R. 1331 pKznal se Albrecht z Neuberka 
8 tvrzí svou Neuberkem k manství koruny České. 

V míru s Rakouskem (13. čce 1332) vráceny jsou 
hrady a města Vitoraz, Egg:enberg a Láva, jež král 
Český v zástavě držel ; brzy na to jest vévodovi 
Rakouskému Znojmo u věné zastaveno (16. ún. 1335). 

V témže roce (24. srp.) odřekl se kr. Jan vSeho 
nároku na království Polské, a král Polský práv 
svých k vévodstvím slezským, k Mazovsku a Plocku 
se vzdal, nače.í Bolek vévoda Minsterberský k man- 
ství koruny České se přiznal. Vévodové Rakouští 
vrátili pak (9, říj. 1336) Znojmo a dali králi Če- 
skému Lávu a Bejdov v zástavu. Karel IV. dosáhl 
Namyslavi koupí a Frankensteinu v zástavu (list. 1348); 
za odřeknutí se vrchního panství nad Plockem a 
Maaovskem postoupeny mu Bytom a Krucburk (27. 
kv. 1353) ; téhož roku prodali mu (17. čce) falckra- 
bové některé zámky v Horní Falci : Stornstein, Neu- 
stadt, Hirschan, Waldek, Murach, Draschwitz a Lich- 
tenstein, pak (29. říj.) Sulzbach, Rosenberg, Herten- 
stein, Neidstein, Turnriorf, Hildboldstein, Hohenstein, 
Lichfeneck, Frankenberg, Laufen, ř]schenbach, Hers- 
bruck, Auerbach, Welden, Pegnitz a Plech. R. 1355 (23. 
^ce) připojil Karel k Chebsku nerozlučně Asch, Selb 
a Redvici. Fridrich markrabě MiSenský směnil mě- 
sto Grodek (Spremberg) v Lužici za některé statky 
u Plavná (20." srp. 1368). Po smrti Bolka vévody 



294 

Svídnického (28. čce 1368) připadly k CecLAni Svíd- 
Bice i Javor, jakož i Dolní Lužice. Na základě dří- 
vějSí smlouvy postoupili markrabata Braniborští zemi 
Braniborskou synům císařovým (15. srp. 1373), při- 
javše od něho zámky a statky Sulzbach, Hirschau, 
Hersbruck, Laufen, Rosenberg, Floss, Licbtenstein, 
Neidstein, Buihberg, Lichteneck, Keicheneck a po- 
lovici Breitensteinu dčdiíně a zámky Donaustauf 
(Domstauf) a Adeiburg v zástavu, načež Brani- 
borfiko ke koruně České připojeno jest (28. kv. 
1374). Mimo Cechy, Moravu a Braniborsko, pak 
Slezsko a Lužici (kteréžto od r. 1348 neprostředné 
ke koruně České se počítaly) připojeny jsou od 
Karla IV. znenáhla jednotlivé zámky a panství v 
Horní Falci, ve Francích, ve Fojtlandě a Míšni 
svazkem manským k zemi České, z čehož tak zvaná 
„německá léna koruny České" povstala. Větší díl 
ž nich vzdal se dobrovolně koruně České co léno 
ušlechtilé. Manství takto za Karla IV. povstalá byla 
následující: Bleistein a Reichenstein (lantkrabat z 
Leuchtenberka v Horní Falci, od 25. kv. 1350), 
Spie-s (Jindřicha von dem Berge od 31. pros. 1352), 
Werdek (Oldřicha z Brauneka od 23. list. 1353), 
Reichenek (koupený od Ludvíka z Hohenlohe 12. 
pros. 1353), Friedburg (veWetterau, toliko v zásta- 
vě od pros. 1353), Hausek (Kunrata Kemnatera od 
1. říj. 1354), Strahlenfels, Ruprechtstein, Donaustauf 
(koupený od biskupa Rezenského 12. čce 1355), Ber- 
nov (od kláštera Waldsaského), Stierberg (lantkra- 
bat z Leuchtenberka od 5. led. 1356), Breifensteia 
(pánů z Breitensleina od 18. led. 1356), Walden- 
stein, Sclionbach, Stein a Hofwald (Riidigera ze 
Sparneku od 3. kv. 1356), Bischofswerda (1. září 
1356), V/ildenfels (pánů z Wildenfelsu od 16. října 
1356), Schelmberg, Lichtenhof (od 17. dub. 1357), 
Stará Pťgnitz a Bohmenstein (2. čce 1358), Stein a 
Sternword (Jindřicha z Plavná), Burgstall a Hardek 
(pánů z Weiderburka), Gerov (pánů z Gerova), 
Hirschberg nad Šálou (od pánů z Plavná, 2. ledna 
1359), Hersbruck a Ilohenstein (od kláštera Pergen, 
25. září 1359J, Sparenberg (pánů ze Schwarzburka 
od 6. listop. 1359), Grodek (Spremberg, pánů ze 



295 

Schwarzburka od 7. led. 1360), Rothenberg (od pnr- 
krabi Norimberských, 20. led. 1360), Neurode, Ko- 
nigswald aWohIpretsdorf (pánů zDonína, 8. úd. 1360), 
Plessberg a Angerlach (falckrabí Rýnského od 10. a 15. 
bř. 1360), Haydeck (pánů z Haydeckaod 18. list. 1360), 
Gutemburg (pánů z Krenkingen od 23. list. 1360), 
Parkstein, Karlswald a Weida (4. prosince 1360), 
Strahlenťels (5. pros. 1360), Kndolstadt, Salfeld á 
Konice (pánů ze Schwarzburka, 1. ún. 1361), Meran 
(Meher ? pánů ze Šumburka, 4. srp. 1361), Neuen- 
berg, Bielstein, Botbauer a Lichtenberg (hrabat Vir- 
temberskýcb, 3. pros. 1361), Arnstein (Ornlšfein, 
hrabat z Truhendingen = z Trhlina, 13. proá. 1361), 
Erlangen (od biskupa Bamberského, 26, pros. 1361), 
Wertheim (hrabat % Wertheimu, 4. led. 1362), Wildi 
stein a Thierstein (pánů z Ramsberka 8. září 1362), 
Pegnitz (od lantkrabí z Leuchtenberka, 30. listop. 
1362J, Willensheim (od Kunrata ze Sinsheimu, 28. 
ún. 1363), Marnice (vévody Mt-klenburského, 12. čce 
1364), Iphofen na Mohane, Schwanenberg, Neuen- 
berg H Hohenberg (od biskupa Vircpurského, 20. 
srp. 1366), Briichsendorf (Briissendorf ? od Fuchsů 
zDoruheimu, 16. pros. 1366), Heydiugsfeld, Miehels- 
feld (od pánů z Meinberka, 31. led. 1367), Reichen- 
bach, Rotschan (Vrotschow), Ober-Reichenbach, Kun- 
radsdorf, Brunne a Schonbach (od pánů z Plavná, 
bř. 1367), Drewe (pánů z Plavná, 21. března 1367), 
Stollberg (od pánů ze Šumburka, 1. čna 1367), Koí- 
dice (pánů z Koldic, 17. bř, 1368), Lichteneck (od 
Jana Steinlingera, 24. pros. 1368), Fúrstenberg nad 
Odrou (od kláštera Neuzelle, 3. ún. 1370), půl Schon- 
bachu (od pánů ze Sparneku, 14. ún. 1370), Gra- 
fenberg (31. bř. 1371), Miihlberg a Werdenheim (od 
vévod Saských, dub. 1371), Friedingen (F^reydingen), 
Weisenek, Kolbingen, Egenschein a Rengwishausen 
(hrabat z Hochberka, 11. lisrop. 1371), Lindov a 
Mockeru (hrabat z Lindova, 4. čv. 1373), Luch (1. 
prosince 1373), Paicliira, Plavno a Penziin (pánů z 
Werle v Meklenbursku, 17. kv. 1374J. Mimo to ob- 
jevují se od éasu Karla IV. v objemu zemí saskýcři 
následující hrady a statky co léna koruny České: 
Glanchov a Waldenbiug (pánů ze Šumburka), Kuenz: 



296 

(Konice ?) a Leutenberg (hrabat ze Scbwarzburka), 
Lobenstein (pánů Gerovských), Blaukenburg, Walde 
a Barut (pánů Rousů z Plavná), Ilenbxírg (Eilen- 
burg), Finsterwalde, Senftenberg, Hohenatein, Wil- 
denetein, Voigtsberg, OleSnice (Olsnitz), Schwarzen- 
berg, Milau (Mylau), Falkenstein, Karlswalde, Rei- 
zenstein, Frauenhain (Frauenstein ?), Elsterwerd, 
Strehel (Strehlau), Gluzk, Zabaltitz. Doln (Dahlen), 
Grube, Weisonstein, Bernstein (Biirenstein), Miicken- 
berg, Schoufeld, Herstein (Hartenstein ?), Miihlen- 
dorf, Picne (Plaue ?), Remde, Fridmannswalde, Do- 
len (Dohlen), Elsterberg, Auerbach, Rechenberg a 
Habenau. Naopak drželi markrabata Míšeňští česká 
města Louny a Most (od 1. kv. 1373), pak Osek, 
Litvínov a Duchcov v zástavě. Říše veliká Kar- 
lem IV. založená v pořadí ^pátá, Čili jak od té do- 
by vesměs slula, koruna Česká, nikdy odtud nedo- 
sáhla většího objemu, ovšem pak následoval úpadek 
její. Hrabstvi Lucemburské, jež kr. Jan po otci 
svém (t 24. srp. 1313) byl zdědil, povýšil Karel IV. 
na vévodství a odevzdal je bratru svému Václavovi 
(20. bř. 1354), po jehož smrti (7. pros. 1383) pak 
králi Českému Václavovi IV. připadlo, kterýž je 
markrabí Joštovi zapsal (1388); po smrti jeho (17. 
led. 1411) podržel zemi tuto v zástavě co manství 
koruny České manžel kněžny Elišky Zhořelské, 
Antonín vévoda Brabantaký z rodu Burgundského, 
a po něm druhý manžel její Jan vévoda Bavorský 
a Hollandský (f 1424). Braniborsko jest od Sig- 
BQunda, syna Karlova, Fridrichovi purkrabí Norim- 
berskému zasUi véno (1411) a nezadlouho i s kurfirst- 
stvím propjůjčeno (30. dub. 14l6), čímž země ta pro 
korunu Českou ztracena jest. Na podzim r. 1400 
dobylo vojsko kr. Ruprechtovo některých českých 
hradů a měst v Ilorni Falci, které odtud zemi České 
odcizeny zůstaly. Jan purkrabí Norimberský, použir 
panujících zmatků, opanoval do r. 1413 mocné statky 
k Chebu slušící a nahoře při r. 1322 jmenované a 
mimo ně také Plessberg a Thierbtein, které odtud 
koruně České se více nevrátily, aČ několikráte od 
králů Českých (Jiřího, Ferdinanda I. atd.) o to usi- 
lováno. Touž dobou vytrhl se klášter Waldsassen 



297 

K vrchního panství krále Českého, dav se do ochra- 
ny falckrabí Jana (1411), což pak od kr. Sigmunda 
(ovSem ctím reservatione revocabilitads imperatoris 
et saJvisJuribus regis Bohemiae) potvrzeno jest (1414); 
naproti tomu přiznali se Zedtwicové s panstvím svým 
(Asch) k manství koruny České (1422). R. 1402 
zmocnil se Vilém markrabě Míšeňský výbojem Do- 
nína a Kamene Královského, později (1403) i Perná, 
načež i Koldíc a Ilenburka koupi dosÁhl. Města 
Nimburk, Chomutov, Ústí a Most, jež prý král 
Sigmund markrabím Míšeňským v dluhu zastavil 
(1420), neudržela se dlouho v jich moci. Lucem- 
burka, jež Eliška Zhořelská (f 1451) právem zápis- 
ným od koruny České držela, zmocnil se Vilém 
kníže Sasky (1441), pak (144.3) Filip Burgundský, 
který sice práva koruny České k vyplacení země 
uznával ; avšak snahy kr. Ladislava, zemi tuto ko- 
runě České navrátiti (1452 — 14.55), byly marné. Prá- 
vo královské v Dolejší Lužici zastavil kr. Sigmund 
pod jménem fojtství Hanušovi z Polenska (1429), 
který r. 1448 i fojtství v Horní Lužici dosáhl; po- 
tomci jeho práva toho zápisně postoupili (19. říj. 1448) 
Fridrichovi markrabí Braniborskému, od něhož ko- 
nečně král Jiří zemi Lnžickon 10,000 kopami gr. 
Č. vyplatil a s královstvím Českým zase spojil, u- 
děliv markrabí Chotěbuz a jiné tamější zámky v léno 
(5. čv. 1462). Ve zmatcích válek husitských byli 
se knížata SaStí zmocnili téměř všech měst a hradů 
v Sasku ležících manstvím ke koruně České přivtě- 
lených, jako Tarantu, Elsterberka, Plavná atd. Vál- 
ka, o nabytí jmění toho od Jiřího Poděbradského 
vedená (4. září — 22. říj. 1450 a v září 1456), ja- 
kož i mírná rokování neměly trvalých následků, ač- 
koliv Jiří města i hradu Mostského dobyl (8. září 
1455 a vbř. 1456), až konečně smlouvou Chebskou (25. 
dub. 1459) obapolné usneseno, že králi Českému mají 
postoupeny býti město Most i s hradem Landeswar- 
tem a hrad Osek s Duchi-ovem ; dále za lesem že 
mají patřiti ku koruně České manstvím, jako prvé : 
páni PlavenStí a zámky jejich Plavno, Johannsgriia 
a Terwil ; páni z Sumburka i zboží Glauchovské, 
městečko Meher (Mebrana) a zámek Waldenbarg; 



298 

hrabata ze Schwarzburka i statky Rndolstadt, Knenz, 
BrochpnsteJn a Lentenberg; páni Gerovští s hradem 
Lobensteinem ; páni Rouaové z Plavná i zámky je- 
jich Stftin u Altenburka, Blankenbnrg, *Schi5nbach, 
Walde i Barnt. Na to mn vymíněno, že zámkové 
i statky, ležící za lesem v Durinfikn, Fojtlandn a 
Míšni, zejména půl hradu Donína, Lanbenstein (Lan- 
enstein ?). Leisnek, Ilenbarp, Koldice, Finsterwalde, 
Senftenbergr, Hohenstein, Wildenstein, Porno, Di- 
poldswalde, Koníestein (Královský Kámen), V'>ig;ts- 
berg, Olefinice (Olsnitz), Salfeld, Kotlava (Gottlenbe), 
clo n Drážďan, Tarant a Radebergf, Stalberg (Stolí- 
berg), Schwarzenberg, Milan (Mylan), Reichenbach, 
Falkenstein, Schoneek, Gattendorf, Sparnberg, Karls- 
walde, Reizenstein, Franenhain, Satan, Elsterwerd, 
Strehel (Strehlau), Glnzk, Tiefenaii, Zabaltitz, Doln, 
Grube, Werdenhain, Weisenstein, Bernstein, Wehlen, 
Miickenberg, Schonfeld, Herstein, Ratben (Rateň), 
Míihlendorf, Plone, Remde Miihlbprg, Liebenthal, 
Lichtenwald, Sachsenberg, Zavidov, Fridmannswalde, 
Dolen, Elsterberg, Auerbach, Rechenberg a Rabenaa, 
mají zůstati knížafi^m Saským dřdiřně na ten spfi- 
8ob, že nyní mladý kníže Albrecht, později pak z 
potomkův jeho vždy ten, kohož kurfirst ustanoví, 
má je od králiiv Českých brávati v léno vesměs a 
ůhrnkem, potomní pak léna z nich že mají podávati 
Saští knížata sami. Panství Schwarzenberské kní- 
žeti Saskému postoupené obsahovalo nejen rozsáhlý 
kus země Saské (totiž nynější města Schwarzenberg, 
Ane, Eibenstock, Johanngeorgenstadt, Schneeberg, 
Horní a Dolní Wiesenthal), nýbrž i krajinu nyní 
českou, okolí totiž měst Blatná (Platten) a Božího 
Daru (Gottesgab), tenkrát jefitě vesměs lesem po- 
rostlé. Král Jiří vlastnil též koruně České vrchní 
právo na zámcích Parkstein, Weinen, Hersbrnck, 
Lauf, Floss, VohendrJis, Hohen>tein a Neidstein v 
Horní Falci, kterýžto spor tím ukonřen jest, že kní- 
že Ludvík Bavorský měl půjfiti kr. Jiřímu 30.000 
zl. rýnských, kteréžto pak král mn zapsal a pojistil 
na dotčených zámcích (18. září 1459). I Poláci 
byli toho času v držení zámků českých, zejména 
Osvětíma a Zátora, ježto kníže byl bez vědomí ko- 



299 

runy České prodal a král Polský na čas kralování 
Jiřího podržeti měl (30. kv. 1462). Matiáš, král 
Uherský, uvázal se výboj ně v zemi Moravskou (1468), 
pak v Slezsko a Lužici, ^a držel je až do smrti své 
(f 1490), načež koruně České navráceny jsou. Zvo- 
lením Vladislava II. na království Uherské (16. čce 
1490) přišly země koruny Uherské v zevnější spo- 
jení se zeměmi koruny České; rovněž se stalo do- 
sednutím Ferdinanda I. na trůn Český ohledně zemí 
Rakouských (24. říj. 1526). Ferdinand I. uzavřel 
s Mauriciem, knížetem Saským, smlouvu (14. říj. 
1546), kteroužto jižní část panství Schwarzenber- 
ského (Blatno,^ Boží Dar a Jachimovské lesní pan- 
ství) koruně České postoupena jest ; kníže si vymí- 
nil toliko svobodný lov a desátek z dolů, kteréhož 
vsak usnesením v Schneeberku (1556) polovici Fer- 
dinando\i ponechal. Chtě ukončiti dlouhé hádky o 
hranice v Chebsku, smluvil se s markrabětem Kulm- 
bašským (17. čv. 1561) tak dalece, že jemu okresu 
Wunsidl, Hochberg-, Thierstein, \Veissenstadt, Kir- 
chenlamitz a Selb docela postoupil ; 1 589 za Rudolfa 1 1 
určeny hranice ještě určitěji, jen ohledně vrchního 
panství nad krajinou ,,Frais" (v. t.) zůstalo i p« 
zdejší vyjednávání (1591) nerozhodnuto. Ferdinand 
II odevzdal kurfirstovi Saskému za poskytnutou mu 
pomoc proti Čechům obě Lužice v zástavu (1620J; 
v míru Pražském (.30. kv. 1635) postoupil mu zemí 
těchto co manství koruny České dědičjiě. (Viz A 
XVII. Manství a statky koruny České.) B. 
1710 jest hranice mezi zemí Českoa a Slezskou na 
novo určena ; dííve šla od Drechsler Tanne k pra- 
menu Labskému (Elbbninn) a přes Kozíhřbet (Zie- 
genriickcn) k druhému pramenu Labskému ("Weiss- 
brunnen) ; nyní se vedla přes Grosse Sturmhaube, 
Mannsteiii, Miidelstein, Kleine Sturmhaube a "Weiss- 
brunnen ke Sněžce. Po smrti cis. Karla VI. (1740) 
vybojoval Fridrich II., král Pruský, zemi Slezskou 
i Kladsko, kteréž mii pak v míru Vratislavském (11. 
Čv. 1742) fi povolením stavii českých iiplně postou- 
peny jsou. Dno 3. bř. 1764 učiněna jest s Bavor- 
skem smlouva, dle nížto bavorský statek Grafenried, 
pak bavorské vsi VoUmann, Heuhof a Stemhof k 



300 

zemi České připadly. V mim TěSínském (13. kv. 
1779) ustanoveno, že manství Česká v Barutu a 
Anspachu ležící, když na kurfirsta Braniborského 
spadnou, ze svazku leuního mají propuStěna býti; 
zároveň přestalo vrchní právo české nad panstvím 
Glauchovem, Waldenburkem a Lichtensteinem a nad 
majiteli jich, hrabaty ze Sumburka, které odtud na 
kurfirsty Saské přešlo. Dle patentu od 26. led. 
1808 jest vrchní panství nad manstvími vně země 
České ležícími zdviženo, čímž statek Kedvice, jenž 
potud ke koruně České slušel (ještě r. 1777 dala 
Marie Teresie v Redvici nový kostel vystaviti), zcela 
zemi Bavorské pí-ipadl. Mírem Schonbrunnským 
(14. říj. 1809) postoupen jest statek český Schirg-is- 
walde království Saskému. (Srov. A XVI. Státní 
smlouvy vzhledem Čech.) R. 1815 postoupilo 
Sasko Prusku celé Dolní a také část Horní Lužice, 
o čemž v. A XVII. Manství a statky koru- 
ny České. Poslední líjma království Českému 
stala se komisí k určení hranic posud záhadných 
ii.stanovenou : krajina ,,Frais" tak rozdělena, že k 
Čechám se dostaly jen vsi Starý Albenreut, Gosel, 
Nový Mugl a Schonlind, všecka ostatní k Bavorsku 
(1846); část vsi Ullersdorfu (u Žitavy) pndělena 
království Saskému (1847); tak zvaný Zankstiick č. 
Streitstiick (les mezi hořejší Jizerou a Mumlivou), 
kterýž sobě Prusko osobovalo, jemu ponechán ; i na 
hřebenu hor Krkonošských vyměřeny hranice tak, 
že mnohé pozemky od starodávna k Čechám slušící 
jakož i kaple na vrcholu Sněžky k pruskému Slez- 
sku připadly. Konečně budiž podotknuto, že k pan- 
ství Rumburskéniu patří též statek Nový Gersdorf 
stojící pod vrchním panstvím krále Saského, od ně- 
hož jej vždy majitel Kumburka v léno obdrží. 

6) Rozdělení země České. 
Slované zaujavší zemi Českou dělili se na ně- 
kolik větví č. pokolení, z nichž nám ovšem jen ně- 
které známy jsou. Vlastní Čechové (v nžSim smy- 
slu), z nichž pocházel rod panovnicí, ovládli střední 
Část země; na jihu se usadili Diidlebi, dále na 
západ Netolici a Domažlic!; severozápadně 



301 

bjdlili mocni Lnčané (v Loketská a Žateckn), na 
severu Lémuzi (v BílinSté), Děčané, Lutomi- 
rici, Pšované (tito v záp. Boleslavská) a Char- 
váti ívevých. Boleslavsku) ; o obyvatelích východní 
části CVeh nedostává se nám zpráv. Zdá se, že 
kažfié takové pokolení tvořilo pi°ivodně jednn župa; 
v IX, stol. počítáno prý v Cechách toliko 15 žup. 
Dle množícího se obyvatelstva jakož i za jinými 
příčinami rozděleny jsou v obébu času mnohé župy 
ve dvě nfcb více Částí, čímž počet žup vždy větním 
se stával. Přibývání toto trvalo až do počátku 
XIII. stol., kdežto za změněnými okolnostmi ústava 
župui novým řádům ustupovati začala, až pak bě- 
hem půldruhého století úplně klesla. Bylať pak 
země Česká rozdělena as v následující župy : 1) 
Pražsko na levém břehu Vltavy až po Mži a za 
Unhošt (župní hrad: Děvín ?, Praha). 2) Vyše- 
hradsko na pravém břehu VHavy až po Sázavu 
a za Říčany (Vyšehrad). 3) Zupa zaujímající po- 
tomní děkanát Brandýský na levém břehu Labe od 
Čelákovic až za Labský Kostelec. 4) Meziříčí 
mezi Labem a Vltavou okolo Chlumína. 5) Řip- 
sko na levém břehu Vltavy i Labe od Roztok až 
za Roudnici (Levý Hradec?, Budeč?). 6) Dřevíč- 
sko, později Slánsko zvané, od Budyně až za 
Strašecí (Dřevíc). 7) Rokytensko, později Ra- 
kovnicko, rozsáhlé okolí města Rakovníka (Kra- 
kov?, Rokytno, Křivoklát). 8) Tetínsko, později 
Podbrdí zvané, na pravém břehu Mže (Tetín, Pod- 
brdy, Dobříš?). 9) Záosočí, později Kamýcko 
mezi Vltavou a Mži (Osek, Kamýk) 10) Župa dě- 
kanátu BeueSovského. 11) Kouřimsko (Zlicko?, 
Kouřím). 12) Oldříšsko okolo Kolína (OldříS). 
13) Čáslavsko až k pomezím moravským (Čá- 
slav). 14.) Uřetovsko okolo títépanova (Uřetov). 
15) Řečičko (Červená ŘeČice). 16 Chýnovsko, 
později Ústsko, až k pomezí rakousko-moravské- 
mu (Chýnov, Ústí nad Lužnicí). 17. Vitoraa- 
sko (Vitoraz). 18) Doudlebsko okolo Krumlova 
(Doudleby). 19) Netolicko, později Písecko 
(Nelolice, Písek). 20) Bechyňsko (Bechyně). 
21) Vltavsko okolo Sedlčan. 22) Božen sko 



302 

okolo Břeenice a Příbrami (Bozeň). 23) Volyň- 
sko (Volyně). 24) Pracheňsko okolo HoraŽdft- 
jovic a SiiSice (Pracheň). 25) Klatovsko (Kla- 
tovy). 26) Domažlic k o (Tuhošť i. Domažlice). 
27), Mežsko, později Stříbrako okolo Plané 
(Stříbro). 28). Plzeňsko (Plzeň). 29) Železní- 
cko (?), později Rokycansko zvané, okolo Ro- 
kycan. 30) Župa zaujímající děkanát Žlutický (Žla- 
ťce?). 31) Sedlecko, později Loketsko (Se- 
dlec, Loket). 32) Kadaňsko (Kadaň). 33) Lu- 
cko, později Ž a tečko (Drahouš, Zatec). 34) Bí- 
lin sk o ř. Bělsko, později Mostsko (Bílina). 
35) Litoměřicko (Litoměřice). 36) Děčínsko 
č. Děcko, později Lipsko (Děčín). 37) PSov- 
sko, později Mělnicko (PSov Č. Mělník). 38) 
Staroboleslavsko, později Kamenecko, tá- 
hnoucí Stí od Staré Boleslavi až za Jablonné ke 
hranicím (Stará Boleslav, Kamenec, Bezděz). 39) 
Zá hvozd, okolí nynějších měst Rumburka, Žitavy 
a Liberce. 40) Charvátsko od Turnova na sever 
ke bránici. 41) Druhé Charvátsko okolo Mni- 
chova Hradiště. 42) Mladoboleslavsko (Mladá 
Boleslav). 43) Libí cko, později Havraňsko, 
Poděbradsko, pak Nimbnrsko (Libice, Ha- 
vran). 44) Župa děkanátu ^Bydžovského. 45) Župa 
děkanátu Jičínského. 46) Upsko č. Trutnovsko 
(Trutnov). 47) Opočensko (Opočno). 48) Klad- 
sko (Kladsko). 49) Župa děkanátu Kosteleckého 
po obou stranách Orlice. 50) Hradecko (Hra- 
dec nad Labem). 51) Chrudimsko (Chrudim). 
52) Vratislavsko, později Mýtsko, od Vyso- 
kého Mýta k jihu až ke hranicím (Vratislav). 53) 
Litomyšlsko (Litomyšl). Kde by byla někdejSÍ 
žup i Vratenská ležela, neví se. — Velké zten- 
čení někdejšího knížecího jmění přejitím jeho do 
rukou soukromých a velké rozšíření imunit a pra- 
vomocnosti patrimoniální během XII. a XHI. stol. 
spŮ8obilo mnohé změny ve starodávném rozdělení 
země na župy Čili kraje, kterýžto druhý název jich 
stal se během času obyčejnějším. Vyjmutím totiž 
největší části šlechty a na mnoze i poddaných je- 
jich a duchovenstva ze soudA a z povinnosti župních 



303 

-stal 86 velký počet uěkdejSíbo úřednictva a služeb- 
nictva župuílio zbytečjaým, a zmenšené příjmy z 
kuížecíih ř tatků nepostačovaly k stálému vydržováni 
jeho, ťrolo byly časem některé úřady bud docela 
buď na díle zrušeny, a kraje zbavené jich připojeny 
k jiným, tak že počet těchto byl pořád menŠí. Za 
kr. Václava II. již jen o 2 i) župách zmínka se děje; 
naposled se jmenují některé župy v první polovici 

XIV. stol. Kolik však bylo prvotně krajů a které 
to byly, na to nemůžeme s jistotou odpovédíti. Dle 
úřední zprá\y z počátku XV. stol. počítalo prý se 
v Cechách 12 ^'rajů, totiž: 1. Kouřimsko, 2. 
Slánsko, 'á. Žatecko, 4. Plzeňsko, 5. Pra- 
ch ensko, C. Písecko, 7. Bechyňsko, 8. Cá' 
slavsko, D. Hradecko, 10. Chrudimsko, 
11. Boleslavsko. 12. Litoměřicko. Než 
výčet tento cer.dá se býti liplný, poněvadž se v 
témže Čase neb o něco později také některé z bý- 
valých žup výslovně co kraje objevují, jmenovité 
Pražsko, Vltavsko, Podbrdsko, Rakovni- 
cko. Nezadlouho spojeno jest Písecko s Pra- 
chenskem, a o Pražsku není od druhé polo\Ice 

XV. stoj. žádné zmínky; tak že odtud zemi českou 
na 14 krajů rozdělenou nacházíme, totiž: 1. Kou- 
řimský, 2. Hradecký, 3. Chrudimský, 
4. Čáslavský, 5. Bechyňský, 6. Vltavský, 
7. Podbrdský, 8. Pracheňský, 9. Plzeň- 
ský, 10. Zatecký, 11. Rakovnický. 12. 
Slánský, 13. Litoměřický, 14. Boleslav- 
ský. Rozdělení toto trvalo až do r. 1714, kdežto 
8 povolením sněmu českého Slánsko a Rakovnicko, 
pak Podbrdsko a Vltavsko spojeny jsou, čímž z po- 
aavadních Čtyř krajů dva nové povstaly (Rakovni- 
cký a Berounský) a Česká země tudíž 12 krajů 
ČJtala. R. 1751 rozpoltény jsou posavadní kraje 
Hradecký, Plzeňský, Zatecký a Bechyňský; rozdě- 
lením tímto přistoupily k prvnějšim třem krajům v 
nově BydžoNský, Klatovský a Loketský, z Bechyu- 
ska pak povstaly kraje Táborský a Budějovický. 
Krajů bylo nyní 16, totiž: 1. Rakovnický, 2. 
Zatecký, 3. Litoměřický, 4. Boleslavský, 
6. Bydžovský, C. Hradecký, 7. Chrudimský, 



304 

8. Čáslavský, 9. Konřimský, 10. Berou O' 
ský, 11. Táborský, 12. Budějovický, 13. 
Pracheňský, 14. Klatovský, 15. Plzeňský, 
16. Loketský. Rozvržení toto trvalo celé století 
B malými změnami, jež tuto krátce podotkneme. 
Statky Doksany a Malé Březno naleževší k Rakov- 
nicku přivtéleny jsou r. 1790 k Litoméřicku; totéž 
se stalo r. 1830 s Budyní. Stará Boleslav dotud k 
Boleslavsku náležející spojena (1831) s Kouřimském. 
Borovnice slušící k Hradecku přidána r. 1756 Chru- 
dimsku a r. 1830 opět Hradecku navrácena. Hra- 
diště původně Klatovsku píivtélené spojeno později 
8 Plzeňskem ; za to se dostaly Klatovsku Nalžovy 
od Pracheňska odloučené. Severní díl panství Rab- 
Steinského odtržen ('1817) od Plzeňska a s panstvím 
Chyšským k Loketsku připojen. K Rakovnicku slu- 
šelo dříve také panství Plasské, pozdéji k Plzeňska 
přidané. R. 1849 nastoupilo nové rozdělení zemé 
na 7 krajů: 1. Pražský, 2. Cesko-Lipský, 
3, Jičínský, 4. Pardubský. 5. Budějovický, 
6. Plzeňský a 7. Chebský, kteréž pak r. 1855 
ustoupilo nynějšímu na 13 krajů: 1. Pražský, 
2. Z a t e c k ý, 3. L 1 1 o m ě ř i c k ý, 4. B o 1 e s 1 a v s k ý, 
6. Jičínský, 6. Hradecký, 7. Chrudimský, 
8. Čáslavský, 9. Táborský. 10. Budějovi- 
cký, 11. Písecký, 12. Plzeňský, 13. Cheb- 
ský. 

c) Děje poměrův národnosti v Cechách. 
Lichá jest domněnka spisovatelů zahraničných, 
jakoby v Čechách neprostřední potomci německých 
Markomannů v horách se byli udrželi ; celý dějepis 
český neví zajisté ničeho o takovýchto v skrytu na 
pomezí bydlících cizojazyčnících, naopak jest dosti 
známo, že hranice české pokrýval hustý, neobydle- 
ný les. Všickni nyní v Čechách bytující Němci jsou 
tedy buď potomci pozdějších přistěhovalců bud po- 
němčení Slované. První styčnosti Čechů « Němci 
zakládaly se v církevních a politických poměrech 
země České k říši Německé. Panovníci čeští, plich- 
tíce se namnoze s králi Německými, počali záhy 
manželky své bráti z Němec, a dávali synům svým 



305, 

tytýž jména německá. Tak byla již Emma, choť 
Boleslava II., rodu německého, a v synu iejím Ol- 
dřichu (Othelrich, Ulrich) vyškytá bc nám první 
jméno německé v řadě naíiich panovníků ; později 
potkáváme se se jmény Kunrat, Ota, Lutolt, Jindřich, 
Fridrich, Otakar a j., kněžny pak byly takřka vý- 
hradně Němkyně. Tím se táhlo mnoho Němců ke 
dvoru knížecímu, aŽ pak Spytihněv II. věecky ze 
země vyhnal (10.55), mezi nimi též pyšnou abatySi 
Svatojirskou. I vyšší duchovenstvo bráno tímže ča- 
sem nejvíce z Němec; již první šiřitelé evangelia 
za kn. Vratislava i bv. Václava byli nejvíce mniši ně- 
mečtí z Řezná; první biskup Dětmar byl rodem Sas, 
a mezi 17 biskupy (do konce XII. stol.), bylo 7 ro- 
zených Němců, z nichž aspoň Fridrich (1168 — 73) 
jazyka českélio naskrze byl nepovědom. Mezi ka- 
novníky Pražskými a Vyšehradskými rovněž bývalo 
od dávna něco Němců. Při installaci bisk. Dětmara 
zpívalo prý duchovenstvo a přední pánové německy 
(CTinste Keinado und di hallicgen alle hef/uent unse). 
Podobně i první klášterové v Čechách osazeni jsou 
mnichy německými, ku př. klášter Ostrovský z Alt- 
achu (999). Sv. Vintíř založiv novou stezku z Bavor 
do Čech zdělal sobě na půdě české poustenku dle 
něho zvanou (St. Giinther), kdež i zemřel (f 1045). 
Chebsko, které se s okolím Vunsidlským od staro- 
dávna nazývalo „Slavia", „repio Slavoriim" a dle 
podobnosti r. 973 od Čech odtrženo jest, počalo se 
pod cizím panstvím záhy němčiti; již r. 1135 jme- 
nují se tam 3 německé vsi (Diepolzrewt, Trownrewt 
a Chunrewt), ale přece ještě r. Il49 nazývala se 
Adléta z Vohburka ,,markrabinkou Chebskou" (von 
Cheb). Kupci němečtí požívali v Čechách, zvláště 
v Praze, práva hostinství, konečně za kr. Vratislava 
(1061 — 92) stále se zde usadili na Poříčí při kostele 
BV. Petra v tak zvané „ulici něniecké" (vicus Teu- 
tonicorum), kdež «vého vlastního faráře i rychtáře 
měli ; první osada tato německá novými příchozími 
pořád více se šířila, tak sice, že za Soběslava II. 
(1173 — 78) již o více ulicích německých řeč jest. 
Za Soběslava I. (1125—40), jenž dlouho v Němcích 
živ jsa liže 8 říší Německou se spojil, hrady dle 
Čechy. 1 9 



306 

spftsobu némeckélio stavél a tresty némecké (kolem 
lámání) zHvádél, zdá se, že Nétnci četněji do země 
hH firali, jakož již r. 1120 německý hrabě Vilém ze 
Sulzbachu kiá.šu<r Vilémov (Wilhelmszelle) zde zalo- 
žil ; r. Í161 objevuje se ponejprv německé příjmí u 
kastellana Kuurata Sturmn. R. 1196 vyškytá se první 
německé pojmenování vsi Neudorf (někde v Žatecku). 
Kr. Přemysl I. (1197-1230) začal zakládati města 
svobodná, povolávaje k tomu osadníky z ciziny, hlavně 
z Němec; města takto povstalá jmenují se za jeho 
panování Hradec Králové, Hroznětín (Lichteustadt), 
a Kladruby; i Německý Urod stál již tenkrát. Pá- 
nové a korporace duchovní následovali ho v tom, 
j-ikož pak Ostrov (Slawkcnvferde, Schlackenwerth) a 
řSIavkov (Slawkeuwald, Sthlackenwald) z těchže dob 
pocházejí. Ale i vesnické osady německé zakládaly 
se pod právem zákupným ; r. 1203 uvozují se Schon- 
fteld (Tuchomyšl^ v Litoměřic. >u) a Fridbach (někde 
ve východním Žatecku) a r. 1207 Pfaftengriin (v 
lioketsku) Za Václava I. (1230 — 53) jmenují se 
města Budyué, Chomutov, Litoměřice a Zatec; r. 
1232 založeno od kláStera Doksanského německé 
městečko Kuningberch (Kinšperk v Loketskn) ; pod 
právem zákupným (německým) vysazena (1234) ves 
Jakubov (Jokes v Loketskn). Král ten, oblibu maje 
v němčině a chovaje na dvoře svém básníka néme- 
meckého Keinmara ze Zwetor, vábily celé zástupy 
Němců co reholníky a osadníky do Cech; u Prahy 
vystaveno pro ně ,,Nové město okolo kostela sv. Ha- 
vla", kteréž brzy potom s městem v jedno vzrostlo 
(ok. 1235), tak že Němci vrch zdo obdrželi; ze Sta- 
dic kázal král (dle Dalimila) rod svůj vyhnati a ves 
tu Némci^m dáti. Důvěrníkem královým byl Ojíř 
z Fridberka, ňlechtic německý, jenž Čechy s turnaji 
seznámil ; dle příkladu německého počali i pánové 
čeStí hradům svým v nově vystaveným dávati jména 
německá, kteráž pak co rodinná přijavňe potomkům 
svým zanechali ; tak povstali tohc času pánové z Ko- 
senberka, z Lemberka, ze Šternberka, z Kiesenburka, 
z Lichtenburka, pozdtiji pak ze Švamberka, Riesen- 
berka, Valdeka, Vartenberka, Valdšteina, Falken- 
steina, Landšteina, Hasenburka, Rožmitála, Talm- 



307 



berka, GntenSteina, Riclienburka atd. Přemysl II. 
(1253 — 78) pokriČoval co nejhorlivěji v zakládáni 
nových měst /, uvozováni obyvatelstva německého 
do nich ; co města královská jmenují se za panování 
jeho: Ústí n/id Labem, Beroun Most, Budějovice, 
Čáslav, Chrudim, Vysoké Mýto, Kadaň, Kouřím, 
Klatovy, Kolín, Kutná Hora, Mélnik, Nimburk, ťl- 
eeň, PoHíka a Domažlice ; zároveň povstala panská 
a záduňní města Litomyšl, Krumlov, Kosenberk, 
Nové Hrady, Nová Bystřice, Bydžov; není pak po- 
chyby, že i většina měst později jmenovaných (jako 
Jaroměř, Louny, Stříbro, Rakovník, Slané, Vodňany 
aj.) z též doby pocházejí; k tomu přišlo ,,Nové mě- 
sto pod hradem Pražským" (nynější Malá Strana) 
založené r. 1257 a osazené Němci po vypuzení oby- 
vatelstva českého. Ještě hustěji dalo se zakládání 
německých vsí, zvláště podél hranic mýtěním lesa 
pomezního. Král odevzdal Němcům celé župy Lo- 
ketskou, Trutnovskou a Kladskou ; také krajina 
Broumovská, pak okolo Lanškrounu a Litomyšle jest 
touž dobou obyvatelstvem německým naplněna. Ko- 
lonisaci tuto řídili jednak pánové, jednak klášterové, 
kteří v krajnách dotčených měli statky; Budějovice 
vystavěl ok r. 1260 (1265?) Biidivoj z rodu Vítkovců, 
Litomyšl kláSterníci premonstráti, Poličku a snad i 
Vysoké Mýto Kunrát z Levendorfu, Rosenberk Vok 
z Rosenberka, Novou Bystřici Sezima z Landšteina, 
Krumlovsko osazovali páni z Rosenberka, Kladsko 
Havel z Lemberka, jehož jméno tam posud město 
Bystřice (něm. Hawelswerde, Habelschwert) připomí- 
ná; hory Rychnovské v Hradecku zaliduil Heřman 
B Drnohoke, Lanškrounsko pak bratr jeho Vilém, 
od něhož město Ústi nad Orlicí obdrželo jméno ně- 
mecké Wilhemswerde (Wildenschwert). Osady ně- 
mecké na Broumovsku zakládali benediktini tamější, 
na Liton)yňlsku premonHtráti LitomjŠlští, na Vyše- 
brodskn a jeho okdlí na hranicích rakouských ci- 
flterciáci Vyšebrodšti a Zlatokonništf. I klášter Že- 
livský zavozoval německé vsi na svých statcích, v 
jichžto sousedství Jindřich, mincmistr v Humpolci, 
újo/d Svatavin, náležející kapitule Vyšehradské, ko- 
louisoval (1252), založiv mimo iiné německé os;idy 

19* 



308 

Schbnfeld a Lichtenfeld (Světlice u Hampolce). Za 
Otakara II, přistěhovalo se mnoho Šlechtických rodin 
z Némec do Cech, jako pánové z Sumburka (Schon- 
burg), z Donína, z Žeberka (Seeberp), z BiberSleina, 
z Klingenberka, později pak páni Rousové z Plavná, 
z Koldic, z Lobdeburka č. Bergova, z Ilburka, z 
Targova, z Hardeka atd. Na dvoře Otakarově na- 
cházíme taktéž milostné básníky německé, totiž 
Saonenberka, Sigehera a Ulricha zTiirlina; pro čeiké 
pány z Risenburka a Lichtenburka psali Ulrich z 
z Eschenbachu a Jindřich z Friberga německé ry- 
tířské básně. Nově zavedený řád minoritň (od r. 
1232), sestávající vesměs z cizinců, jevil v tn dobu 
velikou horlivost v němčení nevSímaje si potřeb lidu 
českého ; to samé spatřujeme u řádu německých 
(pruských) rytířů, jejichž majitek, město Chomutov 
(od r. 1252), napřekot poněmčen jest, odkud vzeSlo 
přísloví: „Všudy lidé, v Chomutově Němci". Po 
zahynuti Otakarově za neblahého pornČnictví Oty 
Braniborského zaplavena jest země na čas od ně- 
meckých Braniborců loupeže provozujících, až pak 
sněmovním usnesením (25. list. 1281) mezi třemi dny 
vykliditi se musili. Do panování Václava H. (1278 
— 1305) padá zalidnění krajiny Fridlandské a Libe- 
recké od pánů z Biberšteina. Němečtí tito osadníci 
mýtili nejvíce les pohraniČný zakládajíce tam nové 
vsi a vzdělávajíce dobytou půdu; jimi zvelebeny stří- 
brné doly Kutnohorské a Německobrodské, a průmysl 
v zemi rozSířen ; naproti tomu, když zevnější nepřá- 
telé vlo země vpadli, měšťané němečtí rádi se s nimi 
spojovali a města svá v moc jim odevzdávali, zvláště 
za Oty Braniborského a kr. Jindřicha Korutanského. 
Za Jana Lncemburského (1310—46) dosáhla převaha 
Němcův Čechách nejvyššího stupně; při korunování 
jeho (1311) prozpěvováno od lidu obecného v Praze 
více německy než česky ; u dvora, jakož i ve všech 
městech královských mluvilo se téměř výhradně ně- 
mecky, zvláště od času úmrtí kr. Elišky (1330); z 
kanceláře královské vydávaly se vedle latinských již 
i listiny německé (od r. 1312), práva městská sepsána 
německy (1341), taktéž pořádky řemeslnické oH r. 
1316); i někteří pánové čeští spisovali listiny eon- 



309 

kromé v jazyku německém (kn př. Jindřich z Ro- 
senberka 1300, Remunt z Lichtenbnrka 1310, později 
pánové ze Hradce; Oldřich ze Hradce dal r. 1338 
v zámka Jindřicho-Hradeckém malby s nápisy ně- 
meckými zhotoviti). Připojením Chebska již ú,>ině ně- 
meckého k Čechám (1322) přinmožil se počet Němcův 
zemi Česhé. Karel IV. (1346—78) vydával taktéž li- 
stiny německé a prcpůjřil na univers. Pražské od něho 
zřízené (1348) národům cizím (hlavně z Némců se- 
Btávajícíra) tři hlasy, Cechům pak jeden hlap. Okolo 
T. 1350 zaujímali Němci podél českých hranic ná- 
eledujicí sídla: na jihu Šumberk, Ri\senthal, Rosen- 
berk, Fridberk, Rychnov německý ; odtud po západní 
hranici Vimberk a KaSperské Hory (Reichenstein), 
dále přeskáčkou od Tachova (kde bylo obyvatelstvo 
míchané), Žandova a Kinžvartu pres Samberg a 
Schonfeld až k Zakšovu (Sachsengriin) a Ostrovu 
(Schlackenvverth), pak uzoučký pruh na Krušných 
horách od FirsenSteina a HasiSteina k Chomutovu 
a Boleboři (Gottersdorf) ; na severu tříslo nynější 
země Saské až po Perno, pak okolí Petrovic (Peters- 
wald), Libouchce (Konigswald) a Schonbornu až k 
Labi ; za řekou oba severní výběžky země České 
(okolo Rumburka a Fridlandu), pak přes Rosendorf, 
Jediku (Hoflitz) a Skalici (Langenau) k Mimoni a 
Vartenberku (krajina okolo Děčína a Jablonného 
byla míchaná); k severovýchodu bylo okolí Trut- 
novské a Broumovské, pak Kladsko od Němců o- 
bydlené. Krajina východně od Žamberka, Ústí a 
Litomyfile Čítala i více osad německých než nyní, 
taktéž bylo okolí ílěmeckého Brodu až ke hranicem 
Moravy četněji Němci obydleno. Karlovým Varům 
byla dána privilegia v němčině (1370), do Litoměřic, 
Hory Kutné a Kadaně psal Karel německy, v Be- 
rouně byli měSťané dílem Čechové dílem Němci 
(1350); cech malířský v Praze sestavil si pořádek v 
němčině (1.348). Za kr. Václava IV. (1378-1419), 
ač i on vedle latinských a českých též listiny ně- 
mecké (do Kutné Horv, Litoměřic a Plzně) vydával, 
klesla moc Něracii v Cechách. Okolnost, že na uni- 
versitě Němci m.ijicí tři hlasy obyčejně Čechy pře- 
hlasovali a jak 8 úřady, tak i se stipeudiemi a kolle- 



310 

giaturami Školními dle libosti své, ovSem pak stranně, 
nakládali, byla příčinou, že král jiný řád ustanovil, 
přiděliv Cechům tři biasy, Němcům pak jediného 
ponechav (1409). Vystěhováním se na to studentův 
německých utrpěla národnost německá první těžkou 
ránu, po niž když jich následovalo v témže směru 
jeStě více, živel německý nemohl skrze několikero 
století zotaviti se v Cechách zase. R. 1413 nařídil 
král, aby do rady staroměstské v Praze, po'íud vý- 
hradi;ě německé, příště se volilo polovice Cechů a 
polovice Němců, pak aby Němec učiněn byl purkmi- 
strem jen tehda, když by uměl Česky, čímž bývalá 
převaha Němců nad Cechy v řízení obecném přestala. 
(Úřad novoměstský byl naproti tomu hned od počátku 
svého v/ce český, malostranský pak aspoň ntrakvistský). 
Za Václava IV. připomíná se kazatel německý v Ko- 
líně (1404), v Klatovech (1406) a v Zlatících (1406), 
ba i v Soběchlebech (Oberklee v Žatecku, r. 1384); 
v Dušuikách (Reinerz v Kladsku) byl jeden kněz 
Němec, druhý Cech (1406), obyvatelstvo tedy míchané. 
Při vypuknutí války husitské opustilo asi 7<'0 rodia 
staroměstských a tolikéž novoměstských Prahu scho- 
vajíce se buď na hradě Pražském a na Vyšehradě, 
buď i v zemi po hradech a tvrzech (z jara 1420); 
i učinili Pražané nález obecní (26. čce 1420), že 
statkové všech odběhlých mají připadnouti k obci; 
pozůstalým v Praze německým Husitům postoupen 
jest kostel sv. Ducha. Vítězstvím Pražanů menšil 
se napořád živel německý v městech královských; 
Kutná Hora, jež takřka v čele Němců stála, podro- 
bila se Pražanům (24. dub. 1421), a ačkoli později 
obyvatelé vypuzení zase se vrátili (1437J, přece Němci 
již více vrch v ní neobdrželi, ba během času docela 
zanikli. Chrudiru následovala příkladu Kutné Hory 
(27. dub. 1421), Jaroměř přinucena ke vzdání (15. 
kv. 1421), načež se rychle počeštila. V některých 
městech (jako v Žatci, Chrudimi, Hradci Králové, 
ve Vysokém Mýtě) ustanoveno, aby obyvatelé uteklí 
nebyli již ve svazek městský přijímáni. — Ačkoli 
XIV. stol. bylo zlatým věkem Němců v Cechách, 
přece mnoho duševních plodů ze sebe nevyvinuli; 
vyjímaje kroniku Zbraslavskou sepsanou latinsky od 



?11 



Petra z Žitavy, opata Zbraslavského (f 1339), ne- 
máme jiných písemných památek po Němcích leda 
překlady českých spisů: dvojí totiž kroniky Dalimi- 
lovy, pak Tkadlečka pod nejapným názvem : „Acker- 
mann aus Během". — V XV. stol. ubývalo něračinS 
půdy jak v městech tak i v stavu šlechtickém ; panské 
rodiny původem Němci počali 8« valné íeštiti, ku pr. 
' Silkové, pánové ze ětampachu, % Donína, Zejdlicové 
z Schiinfeldu a j. V kraji pak nalézáme v té dobé 
Němci obydlené Pajrek a Diirstein (v Klatovsku, 
1440), okolí Andělské ílory (v Loketsku, 1-1:65), pak 
Hormanzejf, Lauter>.vasser a Arnsdorf (n Trutnova, 
1437; avšak panství Hradiátské , Gradlitz, bylo 
tenkrát a ještě v XVI. stol. docela českéj. Od časů 
Ferdinanda I. (1526 — G4), kterýž Némoe Floriana 
Griespeka z Griesbacliu sekretářem 8vým učinil, vtí- 
rala se zase němčina do řízení úředního, do sněmu 
i do soudu zemského, ano i do správy církevní v 
některých místech českých, tak že snem proti torna 
zakročiti mu.iil (1554 a 1550). V tom čase opét 
rodiny německé do Cech se táhly, jako Hochhauser 
z Hochhauseu, Widersperger z Widersperka, z Stu- 
benberka, Kekryc z Kekryc, z Elsuic, ze Sahlhausen, 
Hofmanu z Grunbuchlu atd. V tu dobu počala se 
zakládati německá horní města v KruSuých horácli : 
Jachimov (1516), Kup ferberg (1520), Bleistadt (1524), 
Katharinaberg (1528), Abertham (1529), Barring-ea 
(1532), Biatno (Platten), Boží Dar (Gottesgab), Wie- 
senthal, později Sonnenberg , pak v Krkonoších 
Freiheit a Scliwarzenthal (155G), a v Šumavě Un- 
terreichenstein. Na severu, kdežto Děčín již co úplná 
německý se připomíná (lólG), prosluli němčením 
svých statků z/iášté rytířové z Binova (Biinau) a 
Slejnicové; tito založili německé město Ge:>rgeiithal 
(1552). Podobné se dělo okolo Kláštere (Klo.terle 
v Žatecku), kde z počátku XVI. stol. němčina již 
převládala; k tomu působil i v těchto končinách 
zvláště pánové ze Sumburka a z Fictum ; též pan- 
8ÍVÍ Landšteinské (na pomez í rakouském) objevuj© 
se nám pod vládou pánů z Krajku německé (15C8), 
pak jižní Část panství Krumlovského a Nnvohradtikého, 
jakož i krajina jižné od České Kamenice (1544) 



m2 

<i české Lípy (v Litoiuéncku, IGlOj. V druhé po- 
lovici XVI. stol. učili 86 pánové češti trvající u dvo- 
ra Maxirailiana II. zhusta němČiuč a dávali syny 
své taktéž cvičiti ; ua hrobuí jich kameny psaly se 
pak nápisy německé ; nalézáme to u pánu z lioaen- 
berka, ze Hradce, ze Svamberka, z Doupova a j. 
R. 1587 nařízeno od komory královské, nejvíce Něm- 
ci spravované, úředníkftm horním a mincovním na 
Horách Kutných, aby zprávy sve k této liomoře po- 
dávali v jazyku německém. V Lokti se až do r. 
1550 kázalo česky i německy ; to samé dálo se od r. 
1613 v Novém Méstě nad Metují a v blízkém Krči- 
ně; r, 1609 byli v Praze dva němečtí kazatelé a od 
r, 1612 vyučováno na hlavní škole Pražské též ném- 
íině. Než dalšímu šíření se jazyka německého u- 
dělali stavové r. 1615 přítrž usnesením, aby již ni- 
kdo, kdo česky neumí, nebyl do země přijímán, zá- 
roveň tak zvané „německé obci" v Praze užívání 
jména toho zakázáno ; přece ale Paprocký o šlechtě 
této doby píše takto : ,,V Čechách mnohem jsou 
pyšnější zemane nežli páni, k rozmlouvání nesnadno 
povolí a ne ledajaks k němu přijíti dopustí, a to 
proto, že více německých nežli slovanských obyče- 
jův se přidržují, a také nemnoho se pravých Če- 
chův nachází, poněvadž nebo Cech Němkyni sobe 
vezme nebo Češka Němce." Německá města Lan- 
škroun a Budějovice se v tu dobu počeštila. Toho 
Času byl také v Kladsku český kaplan, k jehož du- 
chovni správě 10 českých vsí slušelo ; tamže byl též 
český soudce ; i pořádky řemeslnické byly psány v če- 
štině. Bitvou Bělohorskou neutrpěli Němci, ana vše- 
cka tíže nátisků svalila se na Čechy, z čehož Něm- 
ci kořistili. Vystěhováním se 36.000 rodin českých 
uprázdnilo se mnoho místa ; po vypuzení většiny šlech- 
ty (1088 rodin) uvedeny do země rody cizokmenné, 
německé (Gallas, Trautmausdorf, Thun, Hoissenitein, 
Goltz, Lichtenstein, Aldringen, Morziu, Dietrichstein, 
Potting, Eggenberg atd.), vlaské (Piccolomini, Col- 
loredo, Villani, Caretto), francouzské (Defours, Btt- 
quoy, Lamboy), španělské (Maradas, Hoeff-Huerfa, 
Vasquez) atd., načež v ,, Obnoveném řádu zemském" 
(16"J7) aémeeký jazyk stejného práva s českým ob- 



313 

držel; šlechta česká odtud pomalu němčiti se poča- 
la. Do Čech v nově uvedené duchovní řády kar- 
melitánů, trinitárfi, kajetám^, kapucínů atd., sestá- 
vající vesměs z Němců a Spanelů, pálily ve spojení 
8 jesuity knihy české, čímž pak Cechové nuceni 
jsou k používání knih německých. Strasti války 301e- 
té zuřily neslýchané v Cechách: v únoru 1640 vy- 
pálil Banér 400 vsí okolo Mostu, a v listop. 1647 
poplenil Wrangel celý kraj Žatecký. I' hiové ně- 
mečtí mající statky v zemích německých (v Rakou- 
sích, Bavorsku, Švábsku) zavozovali odtud nové o- 
byvatelstvo do spustlých vesnic českých, v čemž 
pak po vypuknutí moru (1681), jenž v Cechách přes 
100.000 lidí strávil, s větším úsilím pokračováno. 
Němčení postupovalo valné, tak že po sobě Rabštein 
(v Plzeiísku, r. 1689), Planá a Tachov (tamtéž, po 
r. 1654), Božislav (v Litoměřicku) a Všeruby (v Pl- 
zeňsku, po r. 1661), Touškov (v Plzeiísku, 1665), 
Volevčice (v Litoměřicku, 1677, ale blízký Bečov — 
Hochpetsch byl jeStě český). Chotěšov (v Plzeň- 
sku), Kopec (v Klatovsku), Bílina (y Litoměřicku) 
a Lanškroun (v Chrudimsku, 1680), Udrč a Žlutíce 
(v Loketsku, 1684), Jablonec (v Boleslavsku, 1686), 
Křesice (v Litoměřicku, 1687) a HorSůvTýn co mí- 
sta německá se objevují. Antonín Frozín (Plzeňský 
vládyka, obyvatel Hor Březových u Píibralni), cesto- 
vav v letech 1699 — 1701 po celých Čechách vymě- 
řil takto pole obou národností : ,,Kraj Bechyňský 
. . . jako tři dobré díly Čechův pouhých v sobě sa- 
mém obsahuje, čtvrtý díl pak od Českých Budějo- 
vic až za Kaplice méstys a až k Vltavě městečku 
pomeznímu promíchaně německý jest. Po něm ten 
největší jest kraj Pracheňský, ... tu se opět tři díly 
Čechův, a čtNTtý okolo Kašparských Hor štráfem 
k Chroboltu, k Volarům a k Krumlovu pouhých 
Němcův vynalézá. Třetí v velikosti je Plzeňský, 
tu je pravá polovice Němcův a polovice Čechův, 
Němcův co k Teplé a k Horšovu Tejnu: Čethův, 
co k Klatovům, Nepomuku a Rokycanům. Králův- 
Hradecký jest čtvrtý na velikost, tu jsou Čechové 
samí : kromě že na některá nehrubá panství(9ic) nachá- 
zejí se lidé z jiných zemí německých tam do kraje 



314 

a do Čech převedení, též tu v kraji osazeni. Pak. 
blíž hor Krkonošských asi pět mést uémeckých jest, 
co totižto ke Trutnovu aneb k Broumovu se táhne. 
Ale krajinu Kladskou já do Cech nečtu. Boleslav- 
ský kraj opět Hradeckému je lidností roven, ne ale 
obšírností, toho jsou též tři díly čeští, čtvrtý malý, 
avšak velmi lidný, tak že skůro za třetí díl toho 
všeho kraje se můž počísti, mezi Línou a Zitavou 
Šestiméstskou jest pouze německý. Čáslavský ná- 
sleduje svou velikostí, ten je krom asi pět místeček 
do plna český. Litoměřický po^ něm jest jedním 
dílem stejným, co je doleji k LJstí, jen německý, 
jedním stejným dílem k Mělníku jen český. V Za- 
teckém kraji všecko jest německé krom asi míst 
řtyr u Louna a Kadani. Kraj Chrudimský je z 
sprostá český, krom málo cos lidí německých do 
některých panství od jinud převedených. Loketský 
kraj je docela německý, krom as dvou míst obojet- 
ných. Kouřimský tak velký jak Loketský, blíže 
Prahy položený, ^ je docela český. Po ném v Slan- 
sku pouzí jsou Cechové, krom panství málokterých 
a velmi malých, kam jsou Němci aneb z říše, aneb 
odjinud nedávno převzati a piešlí. Podbrdský kraj 
je do ponha český. Kakovnický kraj, krom jedin- 
kého místa obojetného, dokonce český. Vltavský 
nejmenší, ten jest dočista óeský, krom jen jednoho 
místa, kde hornictvo německé jest." Z toho jest 
patrno, že jazyk německý v době této skoro to samé 
prostranství, co nyní, zaujímal, — Již od počátku 
XVII. stol. jest sice v Praze několik německých 
knih vydáno, ale v XVIII. stol. vycházelo napořád 
množství spisů německých. František Antonín hra- 
bě Spork dal asi 30 německých knih, od dcer jeho 
z fraučiny přeložených, u velikém množství exem- 
plářů tisknouti (1701 — 1715) a rozdal je zdarma 
svým poddaným. Od r. 1764 začaly se na univer- 
sitě Pražské jednotlivé přednášky v řeči německé; 
r 1774 zavedena němčina do hlavních a 1776 do 
národních škol; r. 1786 nařízeno, že jen mládež v 
němčině zběhlá do gymnasií Síní přijata býti ; bez 
známosti jazyka německého nemohl nikdo dojíti sti- 
pendia (5. ún. 4787), ba nemohl se státi ani učení- 



315 

kem (22. srp. 1787); r. 1784 rozkázáno, že se na 
universitě v.šecky předměty německy přednášeti mají. 
Vzdor všemu tomu úsilí jnzjk německý značné ne- 
pokročil, leda že zavedením ho do vSech úi-adů 
vzrostla v zemi během času takřka zvlážtní kasta 
poněmčilých úředníků. Během XVIIT. stol. poněm- 
čily se jenom Litoměřice (1739); mimo to zakládaly 
se uvnitř země německé vsi a osady, které z větší- 
ho dílu se počeštily: Německé Nepomuky a Zalaný 
(v Pracheňsku, 1727), pak na Pardubicku mezi r. 
1778—1780 vsi Raab. Drahpuš (Maidorf), Hracho- 
višťata (Streitdorf), Jiřičky řDreidorf), 8taroženské 
(Kunstdorť) , Velkolánské (Grosslan) , Malolánské 
(Kleindorf), Moravanky (Sehndorf), Rovenské (Traun- 
dorf), Nové Hradiště, Malé Jesenčany a Véska; 
dále Německé Slabce (1786 v Rakovnicku) a ke 
konci XVITI. stol. Kovansko (u Nimburka). Rov- 
něž zanikli němečtí osadníci ku konci XVII. stol. 
z říše do Kouřimská (Dalkovice, Kbely) přistěho- 
valí, pak kovkopovó u Příbrami a Němci na rozdě- 
lených dvorech v Bílsku, Brtví, Lukavci a Horní 
Novévsi (l)líž Hořic) v XVHI. stol. usedlí. Po- 
stoupné zmáhání se němčiny znamenati jest jen na 
čáře severozápadní. Ještě za časři Schallerovýcb 
(1780) byly Píšfany íu Litoměřic) české, jakož i v 
Stredohoří více vsí českých (nyní poněmčených) se 
nalézalo; Valeč (v Loketsku) byla míchaná; taktéž 
panovala čeština na východě v Kopanině a Střezi- 
měíicích (u Jaroměře), pak v Náhlově a Rašovci 
(Raschen, u Českého Dubu). Ještě r. 1829 připo- 
mínají se u Zátce čtyry míchané vsi : Velichov, 
Záhoří (Dreihíifen), Bezděkov a Rybíiany, nyní již 
německé; také severně od Mantiny jazyk německý 
postoupl. Na všech druhých stranách je znamenati 
spíše ubývání než přibj'vání německého živlu, zvlá- 
ště v době od r. 1845; ke hranicím bavorským po- 
zorovati to jmenovitě u Strážova (Drosau); v Krum- 
lově, v Budějovicích a jeho okolí čeština valně se 
zmáhá; v míchaných vesnicích kolem Nové Paky 
čeština již téměř docela vrch obdržela ; rovněž se 
děje v Hořejší Branné (Hennersdorť) a Zálesní Lhoté 
(Hiittendorf) ; též okolo Ústí nad Orlicí a u Němé- 



316 

ckébo Brodu němčině pole ubývá ; u Litomyšle se 
ves Strakov (Strakole) jižjiž počeštila; u Jindřicho- 
va Hradce pokládá se Rodvinov (Riedweis) již za 
ves míchanou. Z toho viděti, že čeština nikdá ne- 
hynula, kdykoli národ vyvíjel vétěí činnost duSevnf, 
že ponéničující působení vlády, zvláště za takových 
dob, docházelo vždy jen nepatrných výsledkův, ano 
že vzbudilo nejednou, když bylo spojeno s patrnou 
křivdou, reakci českému živlu prospěšnou. Rozší- 
ření německé národnosti melo, jak z dějin těchto 
viděti, hlavní původ svůj vždy ve přistěhování Něm- 
ců, kteří tu v městech co kupci a řemeslníci, tu zas 
na horách co kovkopové se usazovali. Přemnohé osady 
německé povstaly v zemi vysekáváním lesův zvláště po- 
hraničných, načež ukazují v takových krajinách hojná 
jména místní vycházející na reut a schlatj. Hlavní 
vzmožení živlu německého v zemi stalo se však po 
tridcetileté válce, kterouž země Česká na čtvrtina 
obyvatelstva svého piivedena jest, načež němečtí o- 
sadníci do spustošených krajin zvláště na severozá- 
padě valné se hrnuli. Bylo li v rozličných dobách, 
tichým vlivem živlu německého, zvláště tam, kde 
«e vedle domácího v průmyslu a vzdělání pokroči- 
lejším býti ukazoval, značně Čechů poněmčeno, po- 
češtilo se zajisté též nemalé množství Němců mezi 
Čechy, jakož souditi lze z velikého množství jmen 
německých mezi Čechy po městech ba i kromě měst 
ve krajinách nyní ryze českých. Prospěch náležel 
v každé době živlu Činnějšímu a vzdělanějšímu. 
Větší svoboda a samočinnost občanstva, a doby vět- 
šího duševního, náboženského, národního neb vůbec 
politického ruchu bývaly vždy českému živlu v zemi 
prospěšný. 

d) Poměr koruny České k Německa. 

S^fojení Cech s bývalou říší Německou 
(jakož i riyiií>jSí se spolkem Německým) zaklá- 
dalo se vždy a zakládá se dosud na smlouvách 
mozi nároti n í ch dvou neodvislých .států, ko- 
nina Coská nebyla tudiž Německé říši nikdy pod- 
robena, nébrž zachovala vždy avou samostatnost a 
neodviálost od bývalého císaře Německého. 



3í7 

1^0 době nejstarší až na prvni poplat- 
nost Cechů r. 928 chybí nám ostatních poměrech 
českých ovSem jistých zpráv, předce jest vSak pra- 
vdou nevývratnou, že byla vlast naše až do časů 
Karla Velikého od Francké říše neodvislou. Na- 
svědčují tomu porážky Franků, kdykoliv se Slovany 
válečné se setkali, a odtud pochodící strach ze Slo- 
vanů^ který přiměl ještě r. 807 Karla Velikého k 
tomu, že ohradil hranice proti Cechům. — Důvody 
německých spisovatelů, kteří poplatnost Cechů Karla 
Vel. dokázati chtějí, vyvrátil již Palacký (viz Ději- 
ny I., 1.), poukázav hlavně na porážky Franků v 
letech 805—807, 846—849, 866, 872 a 883. Mimo 
to jest neomylným důkazem o neodvislosti Cechů, 
že nikdy franckých ústavů a zákonů nepřijali, k če- 
muž jiní podmanění národové (Bavorové, Sasíci a j.) 
přinuceni byli, že od nich ani křesťanství nepřijali, 
konečně nikdy nuceni nebyli dostaviti se k hlavním 
comitiím Karolingských císařů. V celé první čtvrti 
X. stol. nemožno nalézti historické stopy, že by se 
byli Cechové dotýkali s východními Franckými a 
Německými králi Ludvíkem IV. (f 911), Konrádem I. 
(t 918) a Jindřichem Ptáčníkem, a zvláště historie 
r. 928 zřejmé ukazuje, že byly Čechy do těch dob 
zcela neodvislými. 

2) Vizme dobu druhou: Od počátku pojJlat- 
nosti Čechů(928) až do r. 1126, kdežto Čeští 
panovníci říšskými knížaty se stali, ta 
patrno ze svědectví německého dějepisce Vidukinda 
(ap. Pertz V. 432 — 433 seq.), že Jindřich I. Čechy 
poplatnými teprv učinil (tedy jimi posud ne- 
byly). Od těch dob, co se sv. Vácslav, z přílišné mí- 
rumilovnosti a pro pomoc proti Maďarílm od Němců 
očekávanou, Jindřichu I. v poplatnost byl uvázal, 
zůstaly Čechy poplatnými až do XI. století. 

Poplatek ten (120 volů a .500 hřiven stříbra) 
nenásledoval však ze svazku poddanosti neb 
manství, nébrž z obapolné smlouvy dvou ueodvi- 
fllých národů. Zft Cechy lénem německé říše ne- 
byly, o tom svědčí právě poplatnost jejich sama, 
nebo( skutečná léua, jako Bavorsko, Sasko a j. ne- 
byla poplatná Císař Ludvík Ditě slíbil IjiiTŮm 



318 

poplatek a předce jim lénem zav/izán neb}]. Císaři 
NénieČtí neužívali v Čechách nikdy těch práv, která 
jim v zemích německých přináležela, a Čeští panov- 
níci požívali vždy práv svrchovanosti a neod- 
vislosti v záležitostech vnitřních a zahraničných, 
kdežto německá knížata bývala vice méně pouhými 
úředníky císařů. Taktéž mohly Čechy práv svých 
hájiti brannou rukou proti Kemíni řiiíi poilrobeným. 
Ovšem že zneužívaly nékteři císařové své moci k 
tomu, aby překročili proti Cechům meze určitými 
smlouvami vykázané, piivlaslňujíce sobě to neb ono 
právo jim iiepříslušící ; byly to však násilné pre- 
chvaty, nemohoucí platili za právní důvod proti 
straně druhé. O poměru Čech k říši Německé vy- 
jádřil se Břetislav I. poprvé zřejmé k cis. Jin- 
dřichu Jíl. (1039). Podvoliv se totiž k starodávné- 
mu poplatku i k uevzpíráuí se naproti říši, osvěd- 
íoval se, že raději cokoliv podstoupí, nežli by k no- 
vému jhu Němcům se zavázal. Vida o to válku 
před sebou, strojil se k ní úsilně a spolčil se také 
a Petrem králem Uherským (Pal. I., 1. str. 307 seq.). 
K službě vojenské Čechové nikdy zavázáni ne- 
byli, nébrž kdykoliv společně s ří'4í bojovali, stalo 
se to v základě smlouvy mezinárodní aneb 
společného prospěchu. Tak bojoval Vratislav II. 
společně s Jindřichem IV. proti Sasům a papeži, 
Jsa to však odměnou obdržel osobní důstojnost krá- 
lovskou a hořťjší Lužici, pak sproStění dosa- 
vadního poplatku, tak že od r. 1081 až do XV. 
stol. jedinou povinností, kterou panovníci Če.ští cí- 
sařům byli zavázáni, bylo stjivéní 300 oděnců k jí- 
zdám císařským do Kima. Že neměl vliv, jejž sobě 
někteří císařové Něm. při rozhodovací o právu ná- 
stupnickém osobili, právního základu, patrno již 
z toho, že Čeští panovníci společně s národem vy- 
dávali zákony o nástupnictví zcela samo- 
statně. Pročež nemíiže se příčina, proč mnozí 
knížata Čeští potkavSí se doma s odporem k císaři 
Něm. se utíkali, připisovati leč jediné okolno.sti té, 
že byli tito jejími nejmocnějšinii sousedy a ctižádost 
jejich a ziskuchtivost měla je k tomu, že kdykoli 
jen mohli, míchávali se rádi do záležitosti neodvislé 



319 

země České, neebavSe se nvésti až k larzkému kup- 
-čenf. 

Podobně jako Břetislav I. vyslovil se později 
(1126) i Sobéslav o poměrech Gech k říši. Jia to- 
tiž od Otty, jemuž sněm C("slcý nepřál, pro domné- 
lou usurpaci koniny České u císaře Lothara obža- 
lován, vyjádři! se před soudem říšským : že volení 
knížete Českého nikdy nebylo na vůli císaře, než 
vždy pánů českých, v moci cis. pak že jediné jest 
st^rrzení volby, zh tou příčinou, že nesvolí nikdy k 
tomu a že raději pro spravedlivost chce ctné pa- 
dnouti, než nespravedlivým rozkazům místa dáti 
Když pak skutečně pro to válka vypukla, poražen 
Lothar u Chlumce tak, že o mír smlouvati se niusil 
a Soběslava na trůnu potvrdil, odevzdav mu korou- 
hev na znamení vévodství (Script. rer. boh., I. 290 
— 292). Vítézstvím u Clilumte přiňlo tedy k uznání 
veřejnému neodvislé volby knížat Českých, jen prá- 
vo potvrzování bylo císařům přiřknuto. 

3) Rokem 1126, kteréhož Čeští panov- 
nici říšskými knížaty se stali, počíná do- 
ba třetf, až do r. 1355 (udělení zlaté bully) sá- 
hající. Odměnou za pomoc cis. Lotharovi proti 
HohenStaufňm prokázanou dostalo se Soběsla- 
vovi dědičného lířadu nejvyššího Číšnictví 
dvorského v říši Nřmecké a spolu právo a 
hlas voliti císaře Německého. Toto udělení 
kurfirstství panovníkům Českým zavdalo hladní pří- 
činu k pochybování o politické samostat- 
nosti Čech a k nejasným náhledům podnes panu- 
jícím, jakoby tim Čechy byly se staly lénem Němec- 
ké říše. Udělení hodnosti té, jakož i titulu králov- 
ského Soběslavovu nástupci Vladislavovi, bylo odměnou 
za zásluhy: „pro znamenité (jak praví sám cis. 
Fridrich) z ásl uh y jak knížete Vladislava 
samého, tak v šech ně ch Čechů." Směšné by 
tedy zajisté bylo, kdyby kdo tvrditi chtěl, že knize 
a národ Český odměnou by se byli dfistali pod 
nenáviděné jho něm. manství, proti němuž Sobě-dav 
právě byl vítězně bojoval a jehož Lothar sám slavně 
86 byl odřekl. Fonévndž pak v říši každý úřad 
Jénem dáván byl, stal se sice i panovník Český v a- 



320 

sálem říSe Ném.,' avSak jenom pro osobu svou, 
země^vSak zůstala vždy přece neodvislou a panov- 
níci Čeští zůstali, ač byli volenci německými, svr- 
chovanými panovníky neodvislé země. OvSem 
že i v této době třetí Češi sami nešťastnými pů- 
tkami o právo nástupnické přečasto příčinou byli, 
že císařové Něm. do vnitřních záležitosti země se 
vtírali, avšak i tu přišlo vždy k uznáni právních, 
základů, na nicbžto poměr Cech k říši spočíval, 
slavných mezinárodních smluv totiž. Nejne- 
stydatěji pletl se do vnitřní správy domu Přemy- 
slovského cis. Fridrich I, Barbarossa, propůjčením 
Moravy co nového „inarkrabství" Ku urátoví 
Ottovi a dosazením knížete Fridricha na trůn 
Český. Pánf čeští musili ovšem svoliti, přinuceni 
jsouce k tomu vyhrožováním smrtí, k Čemuž 
již sekery katovské do sněmovní sine přineseny 
byly (Pal. I., 2. str. 84). OJvislost Moravy od říše 
Ném. brzy však přerušil Fridrich opět, upevniv se 
na stolci Českém, po bitvě u Loděnic, jež skončila 
se porážkou Kunráta Otty, načež tento se vzdal 
titulu markrabského a sním i všeho baženi po bez- 
postredním říšském kuížetství. KupČeai s korunou 
Českou dosáhlo vrchole svého za cis. Jindřicha VI., 
kde byla k dostání za 6000 hřiven stříbra. Drali 
se tebdáž o ni Přemysl Otakar a biskup Pražský 
Jindřich Břetislav. Nejdříve slíbil Přemysl zapla- 
cení žádané sumy císařovi, když pak slova nedodržely 
spolčil se císař zase s Jiudíichem, který se byl za- 
ručil za zaplaceni sumy nadzmíněné, a udělil mu 
Čechy a Moravu. Po nešťastné bitvě u Zdic (1193) 
utekl Přemysl a Břetislav se upevnil na trůnu. Te- 
prv po smrti jeho (1197) byl učiněn konec ohavné- 
mu tomu kupčení a starý právní poměr Čech 
k říši opět upevněn. Přemysl nastoupil ua trůn Český 
a Vladislav obdržel Moravu pod titulem markrabství 
co léno koruny České (Pal. I., 2. str. 106). O 
udělování Moravy neb stvrzování kuížat tamějŠích 
od císařů není od té doby více stopy. 

Dlouhých rozepří o císařství, které po smrti 
Jindřicha VI. v Němcích byly povstaly, použil Pře- 
mysl Otakar nejen k tomu, aby od císařů /.jednal 



321 

platnost a uznání starému právnímu poměru Cech 
k říši, ale také aby SásteSná větií uvolněni téhož 
poměru dobyl. 

Za tou přiČinou byl stvrzen cis. Fridrichem II. 
(1212) právní poměr mírem Chlumeckým ustanovený, 
císař se odřekl osobovaného práva k rozhodování 
nad trůnem Českým, ponechav sobě jenom potvrzeni 
nového panovníka, při čemž vSak od taxy, již kní- 
žata němečtí plativati musili, osvobozen jest. 
Taktéž se vzdal císař udělování investitury bisku- 
pům čes., čímž bezprostřednému poměru jich k říSi 
Něm. v plné formě práva ko^nec učiněn byl. Tak- 
též nebyl od těch dob král Český povinen přichá- 
zeti k sněmu říšskému, léčby byl položen do Bam- 
berka neb Norimberka a v jisté případnosti v Mer- 
seburce. Avšak ani tenkráte nepřicházeli panovníci 
Čeští v záležitostech své země k sněmu, nébrS 
aby tam vykonávali ářad a práva s kurfírststvim 
spojená. Dále ponecháno králům Českým na vůli, 
místo vypraveni 300 oděnců k jízdám do Říma 
spláceti povinnost tu 300 hřivnami stříbra. 

V následujicfch na to r. 1273 rozepřích mezi 
Rudolfem Habsburským a Přemyslem Otakarem, 
učiněn nejen útok na osobni právo krále Českého 
odejmutím jemu hlasu knrfírstského při volbě cí- 
sařově, nébrž i mnohem důležitější a nebezpečnější 
útok na neodvislost země samé tím, že Rudolf, roz- 
hněván na Otakara, který ho za císaře ^uznati nechtěl, 
vyhrožoval mu odejmutím země České. Později 
chtěl Rudolf i České pány, kteří se byli Otakarovi 
protivili, do své ochrany bráti, považuje je za své 
služebníky. Otakar však vždy na tom stál, aby 
Rudolf uznal privilegia cis. Fridricha II., jakož i 
na tom, aby poddaní jeho jedině jemu a nástupcům 
jeho podrobeni byli. 

Na těch základech spočívá smlouva od 12. sárí 
1277 mezi Otakarem a Albrechtem ve jménu otce 
jeho eis. Rudolfa učiněná, na kterou oba přisahali, 
jíž však cis. Rudolf nestvrdil, z čehož nastal boj 
nový, který skončil smrti Otakarovou. 

Nástupce Rudol f& v, Albrecht, dovršil nestoudaost 
požadavků císařů Něm. proti Čechům, žádaje i de- 
Čechy. '-'O 



322 

šátek ze stříbra Kutnohorského, jakoby to bylo právo 
císařské; v míra 1305 s králem yáclavem III. aza- 
vřeaém odřekl se však nároku toho a stvrdil vše- 
cka privilegia země České. Při volbě pak 
Budo]fa (1306) syna svého za krále Českého stvrdil 
Albrecht privilegia Fridricha II., ve kterých též prá- 
vo volení krále obsaženo bylo. 

Než ještě právní zásady poměra Cech k říSi 
Německé zlatou bullou Karla IV. k uznání při- 
Sly, měly velikého odpůrce v Jindřichu VIL, který 
zemi Českou za léno Něm. říše považoval. Stavové 
ííeští, hledajíce právě pomoci jeho proti Jindřicha 
Korutanskému, bohužel ne příliš rázně ujímali ae 
práv koruny České.,,, 

4:) V době čtvrté, již počínáme zlatou 
ballou (1355) a končíme spojením Čech s 
uherskými a rakouskými zeměmi pod ro- 
dem Habsburským 1526, upevněn poměr Čech 
k říši. Karel IV. obnovil totiž co císař Německý a 
Římský r. 1348 privilegia Fridricha II. od r. 1212 
a 1216 a potvrdil je říšským zákonem, takzva- 
nou zlatou bullou, v niž ku konci VIL kap. vý- 
slovně praví : Kdyby se pak pnhoditi mSlo, ze by 
nékteré z tMito knižetství v Hši svaté uprázdnhio 
hylo, tedy 7iapolom císař neb král Himský, kterýž by 
toho času vládl, má o ně a bude moci, jako o věci 
na sebe čili na fiSi zákonně spadlé péci viiti; však 
vždy tak, aby to nebylo na újmu privilegií, práv a 
zvyklosti království našeho Českého, jednajících o 
volbě krále v p^^ip^dě tiprázdněni skrze obt/vateie 
království, jimž právo voliti krále přislusi, kte- 
rážto volba diti^ ae má x>o obsahu týchž privilegii 
od předešlých liimských císařů neb král&v obdr^e^ 
ných a dle zvyku od starodávna zachovávaného, kter 
rýmžto privilegiím tímto svývi cis. potvrzemm v r\i' 
čemž nechceme 7ta újmu rozhodovati, nýbrž spíše k 
tomu zře/li iiiáme, aby nyní i pro věčné časy budoucí 
v celém svém obsahu a sp&sobě v nezvratné, nepo- 
chybné zůstávaly platnosti. Nemohla tedy země 
Česká nikdy připadnouti říši jako léna německá, 
nébrž přísluší jí králo sobě voliti po vymření rodiny 
panovnické. V VIII. pak kap. jest potvrzeno právo 



323 

Cechů, že pouze dle svého domácího ^práva souzeni 
býti niajl, a které zamezuje ohedáni Cechů k cizímu 
sondu, s čímž souviselo privilegium de non appeJ ■ 
lando, podle něhož odvolávání se k soud&m řiSským 
za nedovolené prohlášeno bylo. Slezsko a Horní 
Lužici, kteréžto země za krále Jana ku koruně Če- 
ské se byly dostaly, pnvtělil Karel IV. úplné k nim, 
a poměr těchto zemí k Německu byl tentýž jako 
poměr Cech. 

Takovýto poměr Cech k Německu zůstal až do 
Jiřího Poděbradského, za jehož panováni ne- 
odvislost země ještě byla rozmnožena. Od 
těch dob žádný král nedošel uznání od sněmu, ne- 
prísahal-li, že práv země České proti říši Německé 
hájiti chce. 

Král Jiří obdržel za pomoc svou, Fridrichovi ITI. 
proti Vídeňanům poskytnutou, smlouvou od r. 1462 
mimo jiné výhody i následující: 1) Příspěvek 
k jízdám do liíma zmírněn na 15 oděnců neb 
150 hřiven stříbra. 2) Fridrich výslovně uznal, že 
nemá práva míchati se do vnitřních záležitostí Cech, 
a zavázal se, že on i nástupcové jeho nebudou do- 
sazovati tak zvaných ,,kapitaneňv" a že se všeho 
vlivu na soudnictví České vzdá. Zúčastnéní-se králů 
Českých při volbě císařů Něm. bylo opět nepříjemné 
kurfirstům za krále Vladislava Polského, neboť 
obávajíce se, že by nedal hlasu svého Maxmiliánovi 
synu Fridrichovu, nepozvali Vladislava k volbě. Když 
pak spolčil se proto s Matiášem Uherským, začali 
se kurfirstové ve zvláštní listině vymlouvati, slibu- 
jíce, že každý z nich, kdyby se to budoucně ještě 
jednou státi mělo, 500 hřiven stříbra králi Českému 
vyplatí a sice jak v ý^s lovně naznačeno : podlejiri- 
vilegia^ jež o tom Cechy máji. 

b) V době páté, j iž klademe mezi 1526 
a 1792, od spojení Čech totiž s uhersk. a 
x&\. aeměmi pod rodem Habsburským až 
do přestání Německé říše povst^ily, ne dlouho 
po zvolení Ferdinanda na trůn český, zase pleťky 
8 Hší Něm. Knížatíi říšská chtěli totiž na sněmu 
Augšpurskéni r. 1548 Čechy přitáhnouti k danmi 
říšským. Ferdia;,and však statečně hájil záhraniČné- 
' 20* 



3Ž4 

ho poměru koruuy České k říši Něm., jak jej záko- 
ny, privilegia a zvyklosti od starodávna stanovily, 
udávaje (jakož svědčí ^výtah z akt sněmu toho, u 
Goldasta p. 265) : ze Cechy ani k řlH Německé při- 
vtěleny nejsou, ani ve svazku lennim k ni neslojif 
néhrz pouze ni/deré statky ke konmé České jtáléže' 
jici, které na něm. jrňdS leží ; ze králové CeSti ke 
komiciim zváni itebývaji, že taví jim nepHsluH ni 
hlaxu ni viista , že země Česká 2*odrobena neni ni 
■porucenstvi, ni ochranné moci, ni zákonům a lista- 
vúvi riše Něm.; konečně ze Cechy v žádném kraji 
řiSském obsaženy nejsou ; z těch viech diivodA tedy že 
přinuceny býti nemohou k daním a poplatkům řiS- 
ským. Aby dále zamezil vše, co by se podobalo 
jakési odvislosti Cech od říze Něm., zapověděl Ferd. 

I. též každé odvolání-se k Maj db urskému 
soudu říšskému, ačkoliv tyto apelace byly pou- 
ze dobrovolné. — Výsledek odporu toho byl, že 
měly Cechy pokoj od říše, až zase za Matiáše (1611) 
kurfirstové odpírali králům Cesk. práva účastniti-se 
kolegiálních shromáždění svých za tou příčinou, 
aby králové Čeští přinuceni byli zemi své ukládati 
též daně říšské. Do říšských sněmů nebylo o- 
všem králům Českým nic, ale účastenství při 
schůzkách kurfirstň následovalo z důstojnosti 
kurfirstské, jež příslušela králům Ces. osobné, 
an zlatou bullou výslovné nařízeno : že všichni kur- 
firstové bez výjimky jednou ročně scházeli se máji. 

Po osudné bitvě Bělohorské vyřknul Ferdinand 

II. co císař Něm. klatbu říšskou nad Fridrichem 
Falckým, známým to zimním králem Českým. Fri- 
drich arci vším právem namítal, že boj o trůn 
český jest pouhou záležitostí domácí domu Rakou- 
ského, a že tedy v ohledu tom Ferdinandovi co cí- 
saři nepodléhá. Proti tomu však namítáno (bohužel 
že od krále Českého!), že Čechy lénem něm. 
jsou a že tedy Fridrich prostředně i proti říSi Něm. 
se vzbouHl. Fridrichova námitka, že sice hodnosti 
číšnictví a kurfirstství králům Česk. v léno dány jsou, 
nikoliv však země sama neb důstojnost královská, 
ovšem jemu samému prospěti nemohla, prot<> že i 
kurfirstství i číšnictví si byl přisvojil a tím také proti 



325 

říši ae byl vzbouřil od toho okaražeoi, co Ferdiuau- 
dovi jakožto králi Čeak. ona léna příslušela. Prav- 
da v námítco té obsažená jest vsak tak důležitá, že 
musíme zde promluviti o této lenuí otázce. — číS- 
nictví a kurfirstství Českých králů bylo skutečné lé- 
nem německým ; mimo to mela koruna Česká též 
mneho statků v Němcích co léna říše Něm. v 
držení. Za touž pak příčinou přijímali skutečné če- 
4tí panovníci v pozdější době hodnosti a statky ty 
slavným obřadem v léno, ač nebyl-li právě dvůr 
císařský více než 15 mil vzdálen hranic českých, v 
kterémžto případu toho, vedle privilegia Fridricha 
III., zapoti'ebí nebylo. 

Tímto udělováním léna rozšířilo se my 1 n é do- 
mnění, že králové Čeští i zemi a korunu Če- 
skou od císařů v léno brávali. Důkazem nejjistějším 
o bludnosti náhledu toho jsou zajisté diplomy in- 
vestituru í, listiny ienní a úpisy, ježto při 
každém udělování léna českým panovníkem vydávány 
byly; ač jich málo zachováno, za tou příčinou, že 
skutečně udělování léna porůznu jen odbýváno 
bylo, dílem že použito privile|^ia Fridricha III., dí- 
lem pak že mnozí králové CeSti byli spolu císaři 
Německými. 

Zachovaly se nám však dva diplomy : od Fridri- 
cha III. Vladislavovi (r. 1477) a druhý od Karla V. 
Ferdinandovi I (1554), v nichž stojí všude, kde je 
řeč o věcech, které se v léno dávají: Dos Churfur- 
atenthum mit der Chiir des Ertzschenkenamles nňtsampt 
den Grrafíchaflen und alleii FurstenthUmern etc. zu 
der Crou Bókmen gehorig. Není tedy pochybno, že 
důstojnost královská v lenním svazku obsa- 
žena nebyla, jakož že důstojnost nejvyššího říš- 
ského číšnictví v něm obsažena jest se všemi 
8 nimi spojenými úkony. Že pak v slovech diplo- 
mu výše uvedených ,,Čhurfiirstcnthum" neznamená 
zemi Českou, nébrž pouze d ň s t o j e n s t v í, vy- 
svítá zřejměji z privilegií Fridricha III., zvláštó pak 

z místa: „. ... und haben darumb demselben 

ansern lieben Solin und Oheim, dem Kbnig zu Bii- 
heimb auch des (JhurfUrstenthumbs und Ertzschen- 
kenampta .... Gnad, Freiheit, Briefe, Privilegien . . . . 



326 

als romischer Kaiser gnadiglich confírmirt und be- 
statígt." 

Sami pak císařové, ježto diplomy investiturm 
vydali a králové CeStí, ježto je přijali, přikládali 
slovu ,,Churfiirstenthum" význam důstojenství. 
Zvláště zřejmě vjslovil to Ferdinaud I. v proteetací 
své proti rozšíření daní a poplatků říšských na krá- 
lovství České, slovy : „ob nun gleiclnvohl die konigl. 
Maj. als Konig zu Eoheim elUche Land- und Sei-r- 
schaften deulscher Sp7-och und Zungeti vom heil. 
Reich zu Leben erkennen, so haben dieselben Land- 
und Herrschaften vom rum. Reich weder Schutz und 
Schirm, Fried und Recht, sondern seind von dem Reich 
deutscher Nation getrennt u. einem andern besondern 
Reich und Nation einverleibt worden ; und also des 
Reichs deutscher NatiouBurden,Anschlagen und Con- 
tributionibus nicht unterworfen." — Tato jiná zvláštní 
říše a ten národ bylo království České a národ Český, 
z čehož předce patrně vysvítá, jak si vykládal Ferd. I. 
slovo churfurstenthum v diplomu Karla V. V jiné listině, 
kterou cis. Karel^V. Ferdinandovi vydal, říká ooeu 
také : „že králi Českému tolik v léno dává : sovitl 
solches Ktinigreiches und Cronen Boheiras von uns 
zu Lehen riihrt," kterážto doložka by byla věru 
zbytečná a všeho smyslu by postrádala, kdyby i 
země česká v lenním svazku se byla nacházela. 
Výslovné vyloučení země České a důstojnosti králov- 
ské při udělování léna nezdálo se ovšem potřebné, 
protože nikdy jinak léno králům Česk. udělováno 
nebylo. — O poměru leuuím mezi Čechy a říší 
Něm. vyslovil se zcela ve smyslu zde vyloženém 
král Jiří na suěmu r, 1467, klada odpor hanebným 
slovům Zdeňka ze Šternberka, pravě : „Králové Če- 
ští nebyli manové císařovi, leč pokud zastávali úřad 
kurfirstský ; ku propůjčování práv a svobod v zemi 
své nepotřebovali nikdy svolení jeho." 
.,., Než ještě o zdánlivě důležité proměně pomě- 
ru*' Cech k říši Něm. za Josefa I. promluvíme, jest 
se nám zmíniti o deklaraci Leopolda I., která hájí 
v jistém ohledu samostatnosti ii neodvislosti Cech. 
Císařům Něm. příslušelo totiž v zemích německých 
zvláštními vyslanci svými dosazovati tak zvaných 



327 

notářů. Tito mohli z vlastní pravomocnosti do 
j ednání soudních míchati se a vykonávati jisté re- 
gálie. Ačkoliv pak v Čechách íasem takoví notá- 
řové dosazování bývali, nepřipouštěni přece nikdy k 
soudi°im a veškerá pravomocnost jim odpírána za 
příčinou tou, že Cechy k Něm. í-íši nenáležely a že 
tudíž ani císařové zde regálií neměli. V tom smyslu 
ustanovil tedy cis. Leopold I. r. 1681 deklarací: 
Dass durch die comites palatinos nieniand der Laná- 
tafel oder eines hdheren f^fandes in dero Erbkoenig- 
reich Bdhmenfahig werden, auch in judicando denert 
notariis, lotlche nicfd zugleich bei deneu Justizviil- 
teln geschioorene Officiantea gein, kein fides adhibi- 
ret rcerden soUe. — Toto nařízení bylo od Josefa 
I. opakováno a jasněji ještě vysloveno, ač panovník 
tento neosvědčil tolik statečnosti v hájení práv země 
České. Uvolil se r. 1708 platiti za království Če- 
ské tak nazvaný reicksanschlag a mimo to ještě 
300 zl. na cis. komorní soud, jako jiní kuríirstové. 
Za to však si vyminil ochranu říše pro králov- 
ství České a vyhrazoval si, aby smlouva tato ne- 
škodná byla všem pravícím, privilegiím a 
svobodám království Českého. Z toho však právě 
patrno, že tato tak zvaná readmisse není ničím ji- 
ným než mezinárodní smlouvou dvou ne- 
odvislých s tátův, tedy nikoliv jakýmsi podří- 
zeníra-se neb přivtělením Čech ^k říši Ném., že 
tedy jí poměr mezinárodní Čech k říši Něm. 
podsta^tně proměněn nebyl. Ani tím, že slíbil 
Josef I. příspěvek k soudu komornímu, nemohli Če- 
chové soudu tomu podrobeni býti, poněvadž byla 
privilegia fori koruně České výslovně vyhrazena. — 
Ochrana celé koruně České za Josefa I. od říše 
Něm. slíbená draze zaplacena byla; později opět 
slíbena za příležitostí stvrzení pragmatické 
sankce Karla VI. sněmem říšským 11. led. 1732. 
Že však slil^u svému nedostála a koruny České ne- 
chránila říše Něm., toho nejlepším důkazem jsou 
známé událonti za Marie Teresie. — Podotknouti 
zde sluší též malé půtky o kurtirstství české panov- 
níků v tom čase. Marie Teresie pojala velkovévo- 
du Toskánského za manžela a r. 1741 za spoluvla- 



328 

daře. Pro uěj ucházela se také o kurfiratstvi. Kur- 
tirstové TŠak většinou hlasů uzavřeli , že č e s k ý 
hlas odpočívati má, poněvadž krále Českého 
není. 

Uzavřeli to zajiitté všim právenoj poněvadž dů- 
stojnost kurdrstská neměla se zemi Českou co činiti, 
nejsouc příznakem země, uébrž příslušíc pouze 
osobně králi. Toho času však krále nebylo a žen- 
ské nemohly býti připuštěny do koleje kurfirstského. 
Od toho též času král Český nejvyšší číšnic- 
tví říšské z titulu svého vyloučil, odevzdav je hra- 
batům z Althanů. — V poměrech Čech k říši ne- 
změnilo se od readviisse cis. Josefa I. až do pře- 
stání říše ničeho. 

f) Přikročíme nyní k poslední době pojednání 
avého, která počínajíc přestáním Německé 
říše 1792 sahá až na naše dni. — Stará Něm. 
iiSe přestala co politický celek za časů Napo- 
leona I. , když si byl tentýž mnoho zemí něme- 
ckých podmanil a ostatní k založeni spolku 
llýnského přiměl; cis. František I. pak, přiloživ 
sobě titul císaře Rakouského, Německého cí- 
sařství se vzdal. 

Po porážce Napoleonově založil vídeňský 
sjezd na místě někdejšího císařství Německého 
tak zvaný Německý Bund. Císař Rakouský a král 
Pruský vstoupili do toho spolku se všemi svými «6- 
měmi, které od starodávna k Německému císařství 
náležely. Země koruny České byly též připočítány 
k zemím „od starodávna k říši Něm. náležejícím" 
(snad na základě špatného rozumění tak nazvané 
readmisi Josefa I.) a císařem Františkem I. z vlast- 
ní moci k Německému bundu přivtěleny. Ze skutek 
ten stal se právům koruny České n\ úkor, vysvítá 
zřejmě z poměru koruny České k říši Něm. jedi- 
ně právního, jakož jsme byli vylíčili. Země koruny 
České nebyly zajisté ni v ohleídu administrativním, 
ní finančním, ni válečném, ni soudním nikdy sku- 
tečnými částmi Německé říše, nenáležely 
k žádnému kraji říšskému a nebyly ani readmissí 
Josefa I. k říší přivtěleny. Poměr ten byl vždy čisté 
mezinárodni, císař František I. nemohl tedy bez 



329 

svoleuí auěmu českého proměniti základai poměr 
teoto právuí. Slíbil li pak slavnou přísahou při ko- 
runování svém učiněnou „že od království svého České- 
ho ničeho neodcizí", nemolil přece celou zemi 
cizí říši piivtěliti. Nestalo se to však bezto- 
ho. Ačkoliv totiž v důvolech, proč země Česká 
Německému bundu přivtělena byla (totiž co ,, bývalá 
část říše Německé"), jeví se liplné zneuzuání práv- 
ních poměrů této země, nebyly tyto přivtélením 
Čech k bundu přece podstatné změněny, a zů- 
staly skutečně tytéž jako pod readmissí Josefa I. 
Jako tato utvořilo i přivtélení buudu jen jakousi 
nepodstatnou proměnu mezinárodního pomě- 
ru Čech k Německu. 

V tomtéž poměru, jako dříve k říši, 
stojí Čechy od založení bundu k jednot- 
livým členům téhož. — Ze Něm. bund jest 
pouhý spolek států v na základech práva mezi- 
národního vybudovaný, nikoli stát spolkový 
s ústiední mocí, o tom se shodují všickni téměř 
právníci němečtí, a vysvitá to též zřejmé z akty 
spolkové, podle nižto účel bundu není jiný než ,, za- 
chování vnitíní i vnější bezpečnosti Německa a ne- 
oďvislosti i neporušitelnosti jednotlivých státův." 
Tato akta jakož i závěreční akta vídeňská prohla* 
sují bund vilslovně za „spolek mezinárodní". 
Ve státním a ústavním právu států spolkox^ých, ani 
též v mezinárodním nemohla se státi změna leda v 
punktech, jichž se akta spolková výslovně dotýká. 
Pročež stará práva historická ústavy 
zemské bundesaktou nijak platnosti ne- 
po zbývají. Patrnoj tedy, že Čechy prakticky zů- 
staly v témž poměru mezinárodním k Německu, ve kte- 
rém již po tak zvané readmissí Josefa I. se nacházely. 
(V. ČI. B u nd Ně m., v Naučném Slovníku a Die staals- 
recktlichen Verlidltnisse Bóhmens gegeniiber Deutach- 
land und Oesterreick, Leitomischl u. Prag 1862.) TT. 

e) České právo. 
Práva v národu panující původ svůj mají v 
přirozené povaze, v mravním a náboženském názo- 
ru oárodu samého. Upříti se sice nedá, že formu- 



'330 

lováuí a snesení zákonfi bylo od pradávných veku 
xilohou ná(5elných vzdělanců, kněží, mudrcův ne)} 
výtečných panovníkův; nicméně na jevě jest, že tito, 
chtíce zákonní pořádek v život lidu uvésti, základ a 
přední jeho podmínky v samém životě lidu, t. j, v 
mravním i náboženském názoru a v přirozené po- 
vaze národní hledati museli. Práva a zákony, libo- 
vůlí jednotlivce aneb osob privilegovaných tvořené, 
nejsou tudiž práva původně národní, nýbrž zákony 
vymySlené aneb od jinud vypůjčené, a lidu mimo 
vůli jeho vštípené. 

Hledíce k dějinám práva českého, nalézáme 
dvě od sebe patrné rozdílné doby, jichžto první, 
trvání práva staročeského, národního zahr- 
nující, až do druhé polovice XIII. století, t. j. až 
do zrušení župního zřízení sáhá, druhá pak od 
polovice XIII. stol., kde německá práva a feudální 
zřízení do Čech uvedena byla, až do bitvy Bělohor- 
ské se táhne; nicméně znamenati sluší, že i v této 
druhé době mnohé zásady a obyčeje, zvláště sou- 
kromého práva, z první doby pocházejíce se zacho- 
valy. 

Původní práva národu Českého vzrostla a vy- 
vinula se taktéž z původních společenských poměrů 
a mravního názoru lidu česko-slovanského ; protož 
nalézáme, že práva ve starší době národu našeho 
panující téměř naskrze se srovnávají s podobnými 
zákony ostatních národů slovanských. Pravdivost 
tohoto tvrzení jeví se nejpatrněji v soiikromém 
právu staročeském. V ponětí soukromého práva 
zahrnuje se právo osob a rodin, právo vlastnické, 
dědické, a právo osobní k věvi. — Dle svědectví 
souvěkých, Slovanům nehrubě příznivých, německých 
a byzantinských spisovatelův neznali Slované za 
dávných věků poroby a nevolnictví, ježto za oněch 
časů n národů románských a germánských byly 
zavedeny. (Saf. Starož. str. 434, Maciejowski 
Uist. prauod. sloiciaú. III 2.) Rozděleni na svo- 
bodný a nesvobodný lid {liheri et servi), jaké bylo 
u Žímanů {Insďt. 1. 4) nemělo n Slovanů místa. 
Ano i tehdáž, když u Slovanů třída šlechty a pánů 
povstala, zůstali lidé slovanští, do řady šlechty ne 



331 

I náležející, Hvobodnými, což velkou vážnost má při 
'-■lytování a oceňování zásad, na nichžto přední prá- 
iiárodu spočívají. Základní živel slovanského a 
!íž staročeského soukromého práva jest idea rov- 
iiiávnosti všechnéch flenů rodiny. Jmění slovan- 
rodiny bylo společné, t. j. vSichni členové její 
li stejné právo k užívání majetnosti rodině nále- 
icí. Správa statku nalézala se v rukou otce, neb 
iena byla starostovi od lídň čeledi zvolenému; 
lové pak i strýcovo, přivedše k letům spravedli- 
111, mohli buďto v nedíluosti pod správou stá- 
ty neb vládyky zůstati, aneb sobě své podíly 
li, t. j. se odděliti, a nové rodinné spolky ža- 
ti. Důkazy toho nalézáme netoliko ve starých 
•mných pramenech polských, ruských a českých 
p. v Zelenohorslcém\ rkpse), nýbrž i v živoucím 
posud právu jižních Slovanů (stovn, Vuk Stef. 
~Hílc ; UtěSenovič Die ITauslconiTnunion der 
■/si.; Palacký D/<J. nár. Čes. I. 190; Vocel 
U starocesh. dědickém právu etc). Poněvadž po 
smrti otce nebo starosty, jenž byl pouze správcem 
rodinného jmění, rodina zůstala ve společném drže- 
ní statku svého, nemohlo se při takovýchto pomě- 
rech pomj-sliti na dědictví, odkazy a nápady ve smy- 
slu římského a německého práva. Kíman mohl za 
živobytí svého s majetkem svým libovolně nakládati, 
a tento komukoli závětem odkázati. V Němcích 
pak dědili potomci po meči a vzdálení přátelé svo- 
bodný (zpupný) statek zemřelého majetnika, jenž o- 
statné statek takový za živobytí svého komukoli 
prodati mohl. V mocné správě (niuiidii(vi) pána a 
vladaře německé rodiny soustředěna byla veškerá 
práva čeledi. Vladař ten byl ochrarcem vrchním 
rodu svého, začež jemu pokuta (víra, Wergeld) za 
"urážku Členil rodiny učiněnou, jakož i cena {preti- 
wm) za dívku provdanou připadla; a maje spolu 
povinnost hájiti statku před útokem jakýmkoli, měl 
jej v úplném držení a pod správou svou podobně, 
jako měl všecky osoby k rodině náležející v moci 
své. Germánské právo mělo tedy ncjWce na zřeteli 
zachování moci a bohatství rodu vůbec, kdežto slo- 
vanské právo nejen o prospěch rodiny, nýbrž i je- 



J 



332 

dnotlivýcli čleuů této pečovalo. Z toho vyplývá, že 
staročeské dědické právo prvorozeaci výhraduého 
práva neposkytovalo, kdežto prvorozenec a pán ro- 
diny německým právem byl znamenitě povýšen nad 
ostatní členy rodinné společnosti. Starobylé zásady 
českého práva nemohly se však udržeti v původní 
své přikrosti, když politické a společenské poměry 
v Cechách rozmanitě vyvinovali a v nových formách 
jeviti se počaly. Tak za Břetislava I. stala se vel 
ká změna ve starostském «řízení panovnické rodiny. 
Dle staroslovanského práva byla totiž země Česká 
na knížecí úděly dělena, ježto synům zemřelého kní- 
žete připadaly. Velkým knížetem nestal se však 
ani prvorozený ani nejstarší z knížat rodu Přemy- 
slova, nýbrž dle starostského práva ten, který se 
býti zdál k tomu nejspůsobilejsím, z čehož pak při 
rozhojnění rodu knížecího nemalé rozbroje a různice 
povstaly. Proto zrušil Břetislav I. právo starostské 
v rodině panující a zavedl do rodu svého zákon po- 
sloupnosti po stáří, čili seniorát. Jiná změna stala 
se záhy v dědickém staroslovanském právu zavede- 
ním výsluh do České země. Zásada, že výsluha 
(léno) po smrti otce a synův jeho spadá na lenního 
pána, rozšířena později ku prospěchu panovníka 
taktéž na statky oddělené, kteréžto po smrti přímých 
dědiců na krále spadaly pode jménem odúmrtí. 

Na základě prvotních společenských poměrů 
Jálovanů spočívala idea obecného jmění {občina) 
a. taktéž soubor obci, ježto se ku konáni 
jistých právních povinností spojily (honi- 
tva, Újezd u Čechů; opole v Polště, oAroíť«a u Srbů). 
Obyvatelé honitvy museli k tomu hleděti, aby bez- 
pečnost v krajině, jižto obývali, panovala, a oni jak 
jměním tak i životy svými jisti byli před nátisky 
rušitelů klidného života. Protož ustanovili mezi se- 
bou ručení společné (obecná poruka, mha spo- 
lečná, universalia fideijuasió) t. j. všickni obyvatelé 
Újezdu (opoliny, opole) museli za všecko, cokoli v 
jejich okresu neřádného spácháno bylo, společa&j 
státi a ručiti. Mocí této solidárnosti byl celý újej 
zavázán platiti pokutu (hlavu) za spáchanou v ol 
vodu svém vraždu, jakož i pokutu za žhářství, loi 



:;33 

pež a krádež, když vražedník, žhář, loupežník neb 
zloděj nemolil vypátrán býti. (Srovn. Palacký: 
Dij. nár. Ves. 1. 1. 302.) Při placení hlavy u Slo- 
vanů ceněna hlava (zabitý člověk) stejně, t. j. po- 
kuta neřídila se dle stavu zavražděného, jako u ná- 
rodů germánských, kde piacení viry (Wergeld) dle 
urozenosti zabitého člověka se ukládalo. Tím opět 
svědectví nabýváme, že Slované za dávných dob 
kmenového rozdílu hodnosti člověka neznali, k če- 
muž přistupuje, že soudové všech něm oby- 
vatelům země české byli společní, poně- 
vadž kompetence jich se neřídila stavem souperův, 
nýbrž cenou věci, o kterouž pře vedena. 

Prameny staročeského práva z první doby po- 
cházející jsou ovšem velmi chudé a sporé. Nejváž- 
nější z nich jest zákon knížete Kunrata Oty 
(1189—1191) z potvrzujících listin (r. 1222, 1229 a 
1Í39) známý. (Erben reg, 348.) Mimo to vysky- 
tují se po různu v souvěkých listinách, v kronice 
Kosmy a jeho pokračovatelův jednotlivá místa k 
soukromému staročeskému právu se vztahující. Nic- 
méně zachovalo se i v druhé dubě zákonodárství 
ífeského, byf i cizími živly nakvašeného, mnoho prár- 
aich obyčejů z dřevněj.ší doby pocházejících, čehož 
sjevná svědectví poskytují hojné zdroje právnické věku 
Whoto ; a sice: Kniha starého pána z Rosenberka (P a- 
lacký Arch. ř.I. 447), Řád práva zemského {Arch. 
\ //. 76), P. Ondřeje z Dube Výklad na práíK> 
:emí České (Arch. II. 481), Kniha Tovačovská p. 
Ctibora z Cimburka (vyd. K. Demuth v Brné 
1868); pak četné výpisky právní a soudní ze sta- 
lých desk král. česk., nálezy soudův, zápisy zem- 
Bké, obecné a snémovní atd., zvláště pak dílo Vik- 
orina Kornelia ze Všehrd: Knihy devaterif 
) práviech o sádiech i o dskúch zem^ Cexké, a ko- 
lečné i práva a zřízen! zemská za krále Vladisla- 
j^a II., Ferdinanda I. a Maximiliana vydaná. 

Poněvadž staroslovanská ústava, na níž se žup- 
í zřízení zakládalo, žádných privilegií aniž rozdílu 
iSjakého co do práva a soudu nad osobami nezná - 
musela ústava ta a s ní zřízení župní klesati a 
|.ynoutí tím více, čím úsilnňji během XIII. stol. cizí 



334 

řády a práva do Cech zaváděny a čím Viojněji zvlášt- 
ní výsady osobám a korporacím propůjčovány bý- 
valy. K úpadku zřízení župního přispělo nejvíce 
uvozování oaad německých pod právem enifyteuti- 
ckým (v. Em fy teusis), ježto z pravomocností žup- 
ní vybaveny jsouce, německým právem se spravova- 
ly, líušení ústavy hradové počalo za Přemysla Ota- 
kara I., za Václava 1., zvláště pak za Přemysla 
Otakara II. mocně se šířilo, až tato konečně za 
Karla IV. zcela zanikla. Nicméně zachovaly se pa- 
trné stopy staročeského práva i za pozdéj.šího stře- 
dověku, zvláště v právních zíísadách, ježto se k o- 
sobám šlechtickým a k statkům svobodným vztahova- 
ly. Příčiny toho nalézáme v té okolnosti, že záko- 
nodárství v Cechách později nejvíce v rukou šlechty 
leželo, kterážto k tomu hleděla, aby starodávné prá- 
vní zásady k jich osobám a statkům se vztahující 
v podstatě své se udržely. Důkazy toho obsahují 
desky zevvské již Otakarem II. založené, v nichž- 
to nálezy sněmo\"ní a soudní, týkající se práva 
těch, jižto se d«kanii řídili, na základě starých ob- 
vyklostí a nálezů obyčejně osnovány byly. Tudíž 
nalézají se v právnických památkách XIV., XV. a 
XVI. stol. mnohé zbytky původního staročeského 
práva soukromého, druhdy všech něm obyva- 
telům koruny České společného, později 
však jen na majetníky svobodných stát 
ků obmezeného. Na př. buďtež uvedeny hlav^ 
a paragrafy o trhu, správě (eticťzo^ o dědici cli, 
rozdílu, o třetině (třetina výš peněz, za kter^ 
koupeno zboží, podobně jako římská dupla, ji ' ' 
rukojemství kupujícímu poskytující), o spolki. 
verbriideruny), o úmluvách, věnu atd. jeiii...;.^-- 
Všehrd, položiv v čelo pojednání svého o trhu 
překlad z Digest (18. 1) výměr slova „trh" obsahu- 
jící, ihned k tomu dokládá : „ale o tíhu, co se 
práviech obecných a přespolných píše, toho na stra 
ně nechaje, k trhu zvláštuíuiu a v zemi České oby- 
čejnému se navrátím, poněvadž ne o práviech obec- 
ných (římských) než o českých toliko píši k i 
Čechóm." (Víekrd 5. 151.) Z právních pa 
XVI. stol. vysvítá, že ještě tenkráte jménem ueuicu 



335 

pouze uedíluí krevní přátelé se mínili, jak toho staro- 
alovanský řád požadoval. Ješté tenkráte panovala 
zásada, již Všehrd těmito slovy vyřknul : „V pravé 
král. Českého žádný se nemóž obrániti, aby dielu 
nemusil dáti synu, bratru neb strýci nedílnému, 
když toho na ném požádá." Ano, syn s otcem chu- 
dým nedílný, jenž nabyl později zboží a statku, 
nemohl se toho ubrániti, aby otci a dětem jeho rov- 
ného dílu dáti nemusel. I osoby ženské mohly dě- 
diti nemovité statky, a sice 1) trhem, když položeno 
bylo v dskách, že prodán byl statek kupujícímu a 
dětem jeho; 2) sestry nedílné dědily statek, když 
bratři jich i nedJílní bratři otcovi, nezanechavše muž- 
ských dědicii, zemřeli ; 3) když otec, manžel nebo 
bratr, nechtě aby jmění jeho jménem odúmrtí na 
krále spadlo, oddělený statek svůj dceři, ženě, anebo 
sestře dluhem zapsal. Vážná, co vzácné uuicum v 
zákonodárství středního věku vynikající zásada če- 
ského práva jest ta, že dědička nemovitého statku 
tím vším právem ve všecko zboží vkročiti má a u- 
žívati jeho jako syn, i v jiná práva všecka 
m užském u p ohla ví příslušná. Praktickým 
toho vj'6ledkem byla oprávněnost ženského 
pohlaví k poručenství; neboť nejen matka, 
nýbrž i sestra ano i teta sirotkův mohly býti po- 
ručnicemi těchto. \'elký to rozdíl mezi pravidlem 
zde vytknutým a zásadami římského a německého 
jpráva, ježto ženským osobám netoliko spůsobilost k 
poručenství, nýbrž i mnohá jiná práva mužskému 
pohlaví příslušná popírají. (Srovn. V o c e 1 O staroč. 
Dědic, právu.) Věno (nebo vlastně obvěnění, anti- 
doa) manželkám od mužů jich dvojím obyíejem ve 
^sky se kladlo: jedno o třetinu výš se obvéuovalo 
j>roti tomu, co po panně věnováno bylo ; kdo však 
ydovu pojal, tolikéž proti tomu, co tato po sobe 
jmenovala, věnovati byl zavázán. Zákonodárství 

tifiké pečovalo všemožně o pojištění majetnosti žen. 
eny měly své věnné právo pojištěno na statcích 
4PUŽŮ mimo všecky^ jiné dlužníky i všecky nápady 
a daně zemsiié. Člověk rytířského neb panského 
stavu mohl vedle práva zemského ženu rodu nízké- 
ho ba i „kmetičnu svú" pojmouti, anižby tím na 



sebe neb na rod svilj nějaké závady uvalil; mohl 
ji tudíž i véno dskami klásti svobodné, neb jest, jak 
VSehrd di, již řádu svého povýšila skrze mnŽe, a 
řád selský v řád vladycký nebo panský proměnila. 
Tím se nám zjevuje stkvěla stránka zákonodárství 
íeského, ježto přirovnáváními odporných poměrftv 
Šlechty germánské a románské k nižiini stavfim 
zvláštní ceny a vážnosti nabývá. 

Zemské prdvo české, ua starodávných právních 
zvyklostech se zakládající, vyvinovalo a do- 
plňovalo se během věku pfisobením sně- 
mfiv zemských, jichžto nálezové vSeobecná zá- 
konní praxndla tvořili. Protož jsou mimo desky zemské, 
artikulové, akta a snesení sněmovní hlavním zdrojem 
práv a zřízení zems^kým. Hojné příspěvky ku poznání 
práv a řád4í;emských, v deskách, ježto r. 1541 shořely, 
obsažených, po8k3'tují Nálezové práv zemských tohoto 
slavn. království Českého (srov. Právník r. 1861). 

Ža kr. Vladislava II. r. 1500 tiskem vydAnaJ 
sbírka nálezů ze starých desk zemsk5'ch Albrech-f 
tem Rendlem z Oušavy. Toto zf-izení zemskff 
král. Českého jest první pokus zákoníka česk. dos 
zdařile sestavený ; avšak pfivodce jeho, více ku pro- 
spěchu Šlechty nežli stavu městského bledě, pracij 
svou města k nevoli popudil. (Zákoník ten vyšel 
V. dílu Archivu českého.) 

Za Ferdinanda I. vydána jsou tiskem Práva «1 
zřízeni zemská v Praze u Pavla Severina r. 1530.1 
Hojnější a v jiný pořad sestavený jest obsah dra- 
hého vydání zřízení 2e?/ts/jř^cA nákladem Voldřichal 
z Prostiboře skrze Jana z Kosoře r. 1550 tiSté-f 
něho. Práva a zřízeni zemská za krále Maximilianal 
r. 1564 péčí Wolfa z Vřesovic n Melantricha t.\ 
Aventinu vydaná převyšují hojnosti obsahu obě dře-j 
vnější vydání. Z těchto práv a zřízení zemských! 
jasně vysvítá, že král Český nemohl v ústrojí vlády ! 
ani v zákonech žádných změn činiti ani berné vy- 
pisovati bez přivolení stavův panského, rytířského- j 
a městského, v jichžto rukou se zákonodárná moc 
nalézala, vztahující se na práva, statky i osoby ce-j 
lého království. Nicméně volno bylo králi z váž- 
ných příčin nález sněmovní zamftnonti. Ostitné^l 



337 

znamenati třeba, že ona zřízení zemská v článcích 
svých netoliko ustanovení státního a sonkromého 
práva, nýbrž i mnohá nařízeni trestního zákonu v 
sobě zahrnují. Ústavní toto zřízení zemské zacho- 
valo se v plné platnosti až do osudné bitvy Bélo- 
faorské, Ferdinand II. vj-dal r. 1627 nhnovené právo 
a zHze ni zemské, jímžto vŘe, co se v posavádních 
řádech zemských protivovalo samovládné vůli pa- 
novnické, zrušeno bylo neb změněno. Království 
České prohlášeno za dědičné v rodu Habsburském 
až do posledních potomků ; k tomu však doloženo 
T prvním článku obnoveného zřízení zemského A. 
I : že stavům a obyvatelům království tohoto voleni 
krále dříve nepí-incUeži, léčby žádného vice dědice z 
královského kmene mužského neb ženského pohlaví 
před nikama ani v očekáváni nebylo. K posavád- 
ním třem stavům, ježto na sněmích zákonodárnou 
moc společné s králem vykonávali, přidán stav 
duchovní čili prelátský A. XXIV. Zákonodárná 
moc byla sněmům odňata a zůstavena králi samé- 
mu ; toliko berní nemel král ani napotom ukládati bez 
předcházejícího povolení sněmu, avšak povolení ta- 
kové nesmělo vázáno býti na žádné výmínky A. V. 
Místo ústního procesu při soudu zemském proces ve 
spisech uveden byl, t. ,j. na místo listního a veřej- 
ného jednání ustanoveno jednání tajné a písemné 
C. I, a kdežto dříve při soudech a ve dskách uží- 
váno naskrz jazyka českého, nařizuje obnovené zem- 
ské znzení (C. II— V;, aby napotom při soudech a 
ve dskách zemských německý jazyk s českým stejný 
průchod měl. — Na obnovené zřízení zemské vydal 
Ferdinand III. r. 1640 královské deklaratona a uo- 
velly, v nichžto mnohem mírnější duch vane nežli 
v obnoveném znzení otce jeho. Tak naí-izuje A. 
17 obnoveného zřízení, aby se nesměl žádný při sně- 
mu o to pokoušeti, sám od sebp bez obzvlá.štního 
královského dovolení, naČ by se to koli vztahovalo, 
stavům bud ústně piednářeti, neb ve spisu podávati; 
A. a IX. Deklaratorii Ferdinanda III. naproti tomu 
praví: z obzvláštní milosti k našim stavům ustano- 
viti ráčíme, že budoucně stavové, když nejprve král. 
proposici uváži a i-avrov, potoinné mezi sebou n jiné. 
Čechy. 21 



)38 



meiiH věci, kteréžhy se naSi král. osoby, mocnosti a 
regálii nedotýkaly, společné jednati moci budou. — 

Již v dřevnějších dobách pokoušeli se někteří 
panovníci Čeští o zavedení nových zákonů do krá- 
lovství Českého, jimiž by stará práva a zřízení zem- 
ská opravena a působením římského i německého 
práva změněna a rozmnožena byla. Dílo takové 
podniknul, jak Petr opat Zbraslavský vypravuje, 
již Václav II., avšak potkav se s odporem pánův 
českých od předsevzetí svého upustil. Za to však 
kázal Václav II. nové hornické právo {Constiltitiones 
juris^metallici) r. 1300 pro celou korunu Českou 
sepsati, aby tím zrušen byl monopol horního práva 
Jihlavských {Jus montanvm Iglaviense, seps. okolo 
r 1250), jemuž až dotud všecky hornické záležito- 
sti v koruně České podrobeny byly. Druhý pokus 
o zavedení nového zákonu, jímž by se napotom krá- 
lovství České říditi mělo, učinil Karel IV.; avšak 
kodex takový, pode jménem Majestos Carolina zná- 
mý (Pal. Arch. č. III.), považován jsouc za novotu 
obtížnou, nedošel schválení stavův a byl tudíž císa- 
řem samým r, 1.355 odvolán a za neplatný vyhlášen. 

Práva, jimiž se němečtí obyvatelé země 
České řídili, byla podstatně rozdílná od eákonů če- 
ských, ježto práva a zřízeni zemská sluli. Již Némci 
na Poříčí Pražském za kr. Vratislava usazení, vy- 
jmuti jsouce z pravomocnosti župy Pražská, řídili 
se právními obyčeji německými, ježto s sebou 
do Čech přinesli. Soběslav II. potvrdil Němcům 
svobody zvláštním listem, znamenité výhody novým 
osadníkům na újmu českých obyvatelů propůjčují- 
cím. (Erb. Reg. 161.) Později, když Némci neto- 
liko po městech Pražských, nýbrž i v jiných mň- 
stech koruny české se usadili, potvrzeno jest pri- 
vilegium Theutonicorum Otakarem I. a Václavem I. ; 
za panování těchto králův, zvláště pak za Otakara 
II., cizí municipální zřízení na míato sta- 
ročeského práva do měst koruny České 
zavedeno. K radě staroměstské muselo od těch 
dob z měst českých odvolání jíti. Ten byl původ 
tak nazvaného Pražského práva městského. Zacho- 
vali se nálezové práva tohoto v knize městské od 



3 59 

r. 1310 až posud na radnici Pražské chované. (Viz 
Tomek v Cas. mus. 1844.) Vedle tohoto Pražského 
práva zavedeno v koruně České právo Magdebnr- 
ské. (V. Tieftrunk, Magd. pr. Památky IV. 
122.) První město, Magdeb. právem v koruně České 
vjsazené, bylo město Bruntál (r. 1213), neb listina 
Otakara I. df výslovně : Innotescat quod locationem 
vestrae civitatis secundum jus Theutonicorum^ quod 
hactenus in terris Bohemiae et Moraviae hiconsuetum, 
inusitatum exs/iterat, — — concessvm dignoscitur. 
Brzo na to, r. 122.3, bylo totéž právo zavedeno v 
Unčové, dle znění listiny : Eisdem idem jus Maide- 
burgense quod hábent noslri cives de Freudenthal 
volumus indulgere. R. 1228 zavedeno v Olomouci, 
v Brně, pak v Jiblavi okolo r. 1243. 

V tétéž době za krále Václava I. vysazena jsou 
některá města Česká Magdeburským právem ; kmet- 
ftké stolice práva tohoto byly v Litoměřicích a na 
Malé straně Pražské, do kterýchžto měst z někte- 
rých jiných (Louny, Ústí nad Labem, Nymburk, 
Zatec, Lipa, Hradec Králové a j.) odvolávání šlo. 
Z obsahu statut, ježto Pražské -právo od r. 1310 
(Liber civitatis, das Stadthuch) v sobě zavírá, zna- 
menati lze, že Brněnská a Jihlavská municipální 
práva, na právu Magdeburském se zakládající, v 
municipální Pražské právo volně působila a že se 
toto namnoze s municipálním právem Nornterským, 
Bamberským, Augspnrským a j. srovnává. Nicméně 
zrostlo Pražské toto právo z autonomie obce a kon- 
šelův Pražských, kteří se při zavádění cizích oněch 
práv místními potřebami a okolnostmi řídili. Do o- 
boru municipálních těchto práv náležejí; Munici- 
pální práva Brněnská (V. Monse, Versuch 
uber die aeltesten MunirApalrecht in Mdhren. Abhandl. 
d. kón. bohm. (i es. d. Wiss. 1787) ; práva municip. 
v kornickéví právu Jihlavském a v Co/istitvtioties ju- 
ria metallici krále Václava II. obsažená, pak Vur- 
8U8 senlentiarum civiliuvi Otak. II., Liber sententia- 
rnm aureus nového města Pražák, od r. 1389 atd. 
Vůbec znamenati třeba, že hlavním zdrojem vňech- 
něch těchto práv bylo Saské a Švábské zrcadlo, 
nicméně v nich i působení římského práva jest více 

21* 



340 

méně patrné. (Srovn. Russler, daa allprayer 
Stadtrecht.) České překlady cizích těchto práv se 
v rukopisech zachovaly: Práva wikpildě sasickéhn 
rodil, Práva císařská. Práva velikého města Praž- 
ského, Práva man»ká, kniha Magdeburských práv 
městských, kteráž Donát shve. (Sr. hojnou literaturu 
těchto jakož i jiných starších práv v Cechách za- 
ve děných a v rukopisech zacho\aných v Abhandl. 
d, k. bohm. 6es. d. Wiss. r. 1843; Přehled pramenft 
právních v Cechách od V. Hanky.) Nemalý jest 
rozdíl mezi těmito právy municipálními a Českým 
právem a zřízením zemským •, různost tato zvláště se 
jeví srovnáváním odporujících sobě na mnoze zásad 
osobního, rodinného a dědického práva v obou těchto 
odvětvích starodávného zákonodárství panujících. 

Brikcí z Licka vydal první tiskem práva 
městská r. 1536 pod titulem : Knihy městských práv 
starého města Pražského. Zlepšeno a určitéji sesta- 
veno jest vydání práv těchto Pavlem z Koldína 
r. 1579. Tištěná práva tato jsou vlastně dle vzoru 
práva římského upravená, na německém právu osno- 
vaná starší statuta municipální. Po vyloučení úvodů 
římskému právu nápodobněných a právních římských 
průpovědí z textu díla tohoto zůstává co jádro textu 
obsah starších práv municipálních, což nejpatrněji 
vysvítá z §§. o kšaftech, poručenství, pokutách, vý- 
stupcích a j, jednajících. Samo sebou se rozumí, že 
artikule a práva k zřízeni zemskému a stavu městskému 
se vztahují, na př. svdovva sv.- I 'áclavská, v těchto 
právech městských náležitého místa nalézají, pročež 
i zřízení zemského působení v právo městské jest 
patrné. Konečně doložiti třeba, že tato městská 
práva až do zavedení všeobecných zákonů r. 1787 
a z části až do r. 1811 v Čechách a na Moravě 
průchod a zákonní platnost měla. 

Zřízeni soudní zachovalo v Cechách a na 
Moravě až do prostředku XIII. stol. zvláštní ráz 
staroslovanského původu svého. Zjevují se nám v dohé 
této tři spůsoby soudu, a sice soud slibný, «. zupni 
a 8. zemský (sněmovní). Soudy slibné b}ly tolik lO 
soudy smluvčí, od Ubiti, aby obě strany na rozhod- 
nutí oběma libém přestaly, bez požadování soudů 



341 

jiných (žnpních). Véci sonclům slibným zůstavené 
byly vesměs podle ceny předmětu sporného mé- 
ně patrné. (Srovn. Leges Cunr.) — Soud župni 
(cuda, poprava), nalézal se v každé Župě, majíc sí- 
dlo své na hradě župním. Soudi\ těchto pravomoc- 
nost vztahovala se na rozepře právní (causae 
civilea) a činy trestné {cavsae ciiminales), které 
ani sondům slibným zůstaveny ani sněmovním sou- 
dům vyhraděny nebyly. Pravomocnosti sondu žup- 
ních podrobeno bylo veSkeré obyvatelstvo župy bez 
rozdílu stavu a hodností. Páuj a vládykové slyšeli 
pře a činili nálezy na soudech župnjch ; ůřadnicí 
župni na soudech přisedající (župan, sudí [cudař], 
komorník a j.) konali toliko soudní přípravy a na- 
potom rozsudky vykonávali. Byly dvě třídy soudu 
župního: panský nebo větší a vládycký ne- 
bo menší soud. Panský soud rozhodoval rozepře 
větší, vládycký rozepře menší. Dělidlo, kterým se 
řídila příslušnost soudů župnich byla vždy toliko 
cena věci sporné, nikoli však osobnost nebo stav 
souperův. 

Soud snémovfii, jenž držán byl buďto na sjez- 
dech knížecích před shromážděným panstvem zem- 
ským, aneb zvláště panovníkem byl svolán, rozsu- 
zoval pře, ježto se panovníka týkaly, a pak rozepře 
o dědiny svobodné a o zemské dobré vůbec. Na 
soudu sněmovním taktéž páni a vládyky rozepře 
slyšeli a nález čili rozsudek spolu s panovníkem 
činili ; přisedající úředníci zemští bděli toliko nad 
zachováním pořádku soudního a nad náležitým vy- 
řízením soudních nálezů. — Z pravomocnosti žup- 
nich soudil byly vyjmuti: Osadníci polští, při- 
vedení do Čech za }ji'etislava I. z výpravy Hnéz- 
denské r. 1039, jenž zachováni jsou při svých práv- 
ních obyčejích polských (Cosm. 107). 2) Husté 
neboli kupci jinostranní, kteří měli v Praze ve svém 
kupeckém dvoře (Týn, Loela cuňa) vlastního soudce 
svého (Erb. Jieg. 84). 3) Němečtí osadnici v 
podhradí Pražském, kterýmžto již Vratislav II. (1061 
— 92) povolil spravovati se zákony německými (Erb. 
Reg. 161). 4) Židé Pražští, jenž se spravovali 
svými vlastními představenými, staršími židy (Tom. 



342 

Déje Prahy 66). Na pořátkn XIII. stol. vymíněno 
jest 5)dacboven8tvo z pravomocnosti soudů o- 
becných. Lidé osedlí na statcicb kostelních 
a klášterních vjjimáni byli taktéž z pravomoc- 
nosti župní během XIII. stol. a samostatné právo 
nad nimi uděleno kostelům a klášterům. Koneřné 
vyjmuti jsou z pravomocnosti župní osadníci no- 
vých mést počátkem XIII. stol. vznikajících. 

K vykonávání moci soudní v rozepřeth takových, 
ježto při udělování výjimek z podruéí soudů žup- 
ních byly vyhrazeny knížeti samému, byl ustanoven 
soud dvorský knižeci (curia princijňs). -r- Před fo- 
rum soudův župnícb slušely rovněž právní rozepře 
jako Činy trestné, a sice odboj (protivení se právu), 
vražda (homicidtum, hlava), zabití {occisio), zraněni 
{vvlnera), obiízstvo (sočení, utrhání, caluninia), lou- 
pež (rapina), výboj (násilí, vybíjení domu, excussio), 
hrdost (násilí učiněné na zboží), oheň (inceudium), 
zlodějstvo (furtum), rozepře o dluh (debiíum) atd. 

Porota, zákonem cara Stcf. Dušana (v XIV. 
stol.) zavedena v Srbsku, zdá se, že v Cechách to- 
liko na falšování mince za Přem. Otakara H. usta- 
novena a obmezena byla. (Srov. H. Jireček o 
soudech atd. Právník 1861, sv. V. a VI.) 

Soudní řád staročeský obsahoval čtyry doby, 
a sice : 1) žalobu, 2) půhon (citatio, Vorladung), .pře 
Učení a průvody, a 4) vedeni prduo (Vollstreckungs- 
verfahren). 

1) Žaloba. Nárok (áie Misaethat) a jím učině- 
nou škodu opověděl původ (žalující) úřadu, spolu 
dolože, že chce žalobu vésti ; jen na vyslovenou žá- 
dost původa mohlo se zavésti řízení soudní. — 2) 
Půhon. Po opovědění nároku vyžádal původ od 
úřadu komorníka, jenžby škodu ohledal ; na to byl 
od soudu druhý komorník vyslán, aby obžalovaného 
k soudu pohnal. Komorník odebrav se v průvodu 
dvou osad (sousedův obžalovaného) do dvoru nebo 
hradu obžalovaného, oznámil jemu neb domácím jeho 
půhon jakož i rok (Čas), kdy se dostaviti má k sondu. 
Aby tím zjevněji půhon byl veden, ohlášen býval 
v nejbližším příležícím místě (vesnici neb městě) 
veřejně (trhem) a osvědčen rychtářovi a dvěma kon- 



343 

Selům. Mezi tím co půhon neb pfihony (v někte- 
rých případech třikrát) se konaly, mohl pohnaný 
odpor proti žalobě oznámiti soudu. Rozmanité ob- 
řady a formule, jichžto při půhooech užíváno, ob- 
sahuje Kniha stár. pana z Rožemb. a jiád pr. 
zemsk. — 3) Fře Učeni a průvody. Nedostavil-li se 
jeden ze soupeřův k roku ustanovenému k sondu, 
byl stáným právem (Contumazrecht) odsouzen a při 
svou ztratil; když se však oba dostavili, byla pře 
dále vedena a jestli se nití nepřihodilo, čímž by z 
příčiny formální jednomu ze soupeřův půhon sešel 
(zmařen byl) aneb dokonce pře ztracena, přistoupil', 
soudcové konečné k nálezu práva (Schopťung des 
Urtheils). Aby se v případech pochybných, když 
soudcové nález učiniti nedovedli, vina neb nevina 
zjevila, přistoupeno k užívání průvodův (Beweis- 
mittel). Důvěřovalo se právo středověko v sprave- 
dlnost vyšší, boží, kteráž nedajíc zahynonti nevinné- 
mu, zázračným spůsohf^m pravdu objeví. Ordály 
(v. t.) neb soudy boží (očisty) byly při zločinech 
(nárocích) vaří cí voda (judicium aquae, právo vo- 
da), žhoucí železo (judicium ferri pr. železo), 
souboj (duellum, sedání) s meČi aneb s kyji. 
Očisty tyto v Cechách zrušeny jsou za Karla IV., 
přičiněním osvíceného arcib. Arnošta z Pardubic; 
u Němců a u jiných cizozemců trvaly ordály až do 
začátku XVI. století. Na místo očisty železa a vody 
nastoupila působením kanonického práva přísaha 
cčišíující dvou, tří neb šesti očistníků. — Trůvodové 
v rozepřích právních byli: Svědomí, t. j. svěde- 
ctví svědkův, voda studená, později hřebe 
(los), přísaha se zmatkem neb bez zmatku, pří- 
saha samojediného, t. j. právo sirotčí, listiny. 

Později však zavedeno, nejvíce vlivem římského 
práva, k vynucení přiznání se obviněného ne méně 
hrozných a nesmyslných prostředků, totiž mučení 
(tortor). Ukrutného mučeni užívalo se při hrdel- 
ních soudech v Cechách až do r. 1771, a ještě hr- 
delní řád Marie Teresie r. 1769 tiskem vydaný ob- 
sahuje systematický návod k mučení, 45 velkými 
rytinami důkladné vysvětlený. 

4) Vedeni práva (Vollstreckungsverfahren). Ve 



344 

ítyrech stupních pokračovalo se u veilení priva, a 
nice: úmluva, pobuaDému byla totiž ustanovena 
Itiůta k přátelskému umluvení a k výstrase práva 
vedeni dalfiiho. Z vod (indnctio super bereditatem). 
Po uplynutí třetí lhůty k úmluvě ustanovené vy- 
hlásil úředník před lidmi pod šírým nebem, že sta- 
tek pohnaného přiřknul právem původoví. Nepodal-lt 
se pohnaný po avodn, bral původ užitek z dédiny 
plynouti po jistý čas, což slulo panováni (<lomi- 
iiatio). Neprospělo-li ani panování, odhádán a ode- 
Nzdáu byl statek původoví ve spravedlivé dědictví, 
což nazváno od hádání, p ri d ěděuí, ježto, jak 
V8eh. dí, vrch a zámek práva v »obé zavíralo. (8rv. 
Éád x>r. zemsk. §.98, Vše brd. a knih. Tovar, v 
níž se některé úchylky od exekutivního řízeni v 
Čechách obyčejného nalézají. O soudech a zřízení 
soudnim jedná D. He^rm. Jireček: Ueber Eigen- 
(humaverletzung a v Casop. mus. r. 1856 O s<mdech 
zupnich). 

Charakteristický ráz soudů v zemi České za časů 
župního zřízeni jeví se tím, že byly všem obyvate- 
lům bez rozdílu stejné a pravomocnost jich se 
pouze po stupních dle vážnosti pře dělila; dále 
pak že byly soudy tyto vesměs veřejné a jednání 
při nich ústné a že svobodní obyvatelé zem- 
ští, nikoli však úřadníci právo po rozumu svém 
nalézali. Konečně znamenati třeba, že žádného od- 
volání k sftudům jiným nestávalo, nýbrž že na roz- 
sudcích, prostou většinou hlasů nalezených do- 
sti bylo. — Poplatkové soudní byli: pohon- 
né, plat komorníkovi za půhon, vře z, peníz půhon- 
nímu na ztravu při půhonu a ke svědčení půhonu 
dávaný, pomocné nebo čistotné (později pa- 
mátné), ježto platil ten, kdož na očistě obstál a 
práv jest nalezen. 

Když v druhé polovici XIII. stol. soudy župní 
spolu se zřízením žiipním byly zrušeny a soud ně- 
kdejší župy Pražské, při němž desky zemské*) za- 



*) Jeden z nejdůležitějších ústavů právních v ze- 
mích če8ký'ch byly desky zemské, t. j. knihy 



845 

loženy jsou, stal se vrchním soudem král. Českého, 
nastala tudíž druhá doba soudního řádu a soudů 
v Cechách, různící se nejvíce tím od doby dřevnějSí, 
že pravomocnosti soudů Pražských celá země jest 
podrobena, jakož^ i tím, že některé formalit}' z ci- 
ziny do soudů Českých přijaty, auo že i zvláštní 
soud, totiž manský, dle vzoru cizozemského při 
dskách lenních byl zřízen. Ostatně zakláťala se hlavní 
podstata soudního zřízení vždy ještě m původních 
staročeských řádech soudních. Byliť pak soudové 
tito: 1. Soud zemski), nejvyšší, na němž král a na 
jeho místě nejvyšší purkrabí předsedal; přisedali 
pak nejv. komorník, nejv. sudí, nejv. písař pak 12 
pánů a 8 vladyk. Kompetence jeho se vztahovala 
na pře o hlavu, čest a pozemní majetnost svobod- 
ných statkářů, 2. Soud komorní. Pře o dědictví, 
škody, dluhy; předsedal obyčejně na místě krále 
nejv. komorník, přisedalo 12 pánů a 8 vladyk. 'i. 
Soud dvorský nebo manský. Pře o dědictví manské ; 
předsedal na místě králově nejv. sudí dvorský. (Srov. 
Chmelenský Manství česká, Mus. r. 1832. KarUt. 
man. pr. AJus. r. 1835.) ^. Sond jturkrahi Pražského. 
Pře o peníze s nikojměmi výše než 10 kop, o láni, 
o škodách, které k listovnímu právu náležejí. 5. Soud 



zápisův a smluv o vlastnictví na statky zemské, 
sloužící k ubezpečení práva vlastnictví a k po- 
jištěi^ práv osobních, přenesením jich na statky 
samy. Ustav ten k povýšení úvěrku reálního či 
hypotečního k bezpečnému užívání, hájení práva 
je uznán ode všech znalců za velmi důležitý a 
slouží to zajisté důmyslu právníků českých k 
nemalé cti, že ústav ten před jinými národy již 
za krále Otakara II. zavedli a sice ve zřízenosti 
tak dokonalé, že jiní vzdělanější národové tak 
výtečných závodů posud nemají a nyní jeSté 
dokonalejšího zřízení ústavů k pojištění úvěru 
hypotečního se domáhají, ješto u nás k tomu 
cíli slouží již od věků, a výborně desky dle 
jichžto vzoru zřízeny od starodá\-ua již knih 
gruntovní. 



340 

meniií Pražský, na němž zasedali úředníci menší 
soudíce pie menši (méně než 10 kop škody), pie i 
lidi a řeled zběhlou a j. 6. Soud duchovni, na kte- 
rémž arcibiskup Pražský s preláty zasedal, soudě 
vedle zápisiiv a akt zboží a věci kostelní a klášterní 
(soud ten za Časi°i Všehrda, kde zboží duchovní u- 
jata a umenSena byla, nešelV 7. Soud mezni, jenž 
těch rozepií rozsuzoval, v kterých lidé o meze a 
hranice statků svých mezi sebou na odporu byli. 
Soudcem byl purkrabí hradu Pražského s pány a 
vládyky přísedícími a s obeslanými konšely. (Srov. 
J. Menšík z Menšteina, O mezech, hranicích a 
rozepři mezni: H. Jireček, O soudu meznim ; Mus. 
f. 1858. V Českém Museu chová se kvatern výpo- 
vědí mezních ol r. 1508 — 1575, jediný to známý 
rukopis toho druhu). — Po husitské válce, když lid 
selský jařmo poddanství každým věkem se stěžující 
podniknouti musel, povstaly 8. soudy liatrimoniálni; 
vedle těchto vyskytují se však i v poddaných obcích 
9. soudy zahojené, na nichž lid pře menší ceny sa- 
mostatně rozsuzoval. (Srov. (J soudu zahúj. Mus. 
Č. 1845.) 10. Soudy městské čili munieipáhii, při 
nichž zasedali purkmistr a konšelé. Z těch měst, 
ježto se českým právem městským řídila, šlo odvo- 
lání k radě Star města Pražského ; z těch obcí pak, 
které se Mag-deb. právem spravoval}', kii kmetské 
stolici Litoměřické, neb Kladské, některé pak obce 
k radě menšího města Pražského. Spůsob odvolá- 
vání tohoto zrušen byl však Ferdinandem I., jenž 
r. 1548 pro celou korunu Českou appeUař.ni komoru 
na hradě Pražském ustanovil, k nížto ze všech měst 
a obcí ve sporných záležitostech, jak trestných tak 
i obecných se odvolávalo. Vrchní tento soud byl 
obnoven a rozšířen zvláštní instrukcí Ferdinanda III., 
r. 1644. Marie Teresie vyloučila r. 1752 Moravu 
z pravomocuosti appellací české, ustanovivši zvláštní 
appell. soud pro Moravu v Bruě. Císař Josef II. 
změnil konečně appell. komoru českou patentem od 
1. kv. 1781 na vrchní všeobecní appell. soud, jemuž 
netoliko města a obce, nýbrž i veškerá šlechta, je- 
jížto vrchním soudem až posud byl soud zemskýj 
ano i konsistoře v soudních záležitostech podřízeny 



347 

jsou. Po více než SOOletém trvání zrušen byl po- 
sléze appell. Pražský soud a na jeho místo vrchní 
zemský soud ustanoven patentem od 8. čna 1849. 

II. Díjiiiy rirkevni. 

Církevní dějepis český dá se vhodně rozvrhnouti 
na pět hlavních dob dle Času: 1. od počátku kře- 
sťanství v zemi až do založení biskupství 
Pražského r. 978; 2. odtud až do povýšení 
biskupství Pražského za arcibiskupství 
(973 — 1344); 3. od zřízení arcibiskupství až do vy- 
dání kříže proti Čechům papežem Martinem V. 
r. 1420; 4. odtud až do katolické reformací, 
nařízené císařem Ferdinandem lí. r. 1624; 5. od to- 
hoto obnovení auktority církve katolické v zemi až 
do běžícího času. První z těchto dob předsta- 
vuje nám křesťanství teprv se rozšiřující ;iod vlivem 
středů církevních nacházejících se vně země; druhá 
vzdělávání se církevní společnosti pod domácím vrch- 
ním pastýřem, největší vzrůst moci a vlivu církve 
Kímsko-katolické na národ Český ; třetí po krátkém 
ještě trvání vrcholu této moci rozpadávání vnitřní 
až do zřejmého vypuknutí boje mezi většinou ná- 
rodu a nejvyšší auktoritou církevní; čtvrtá trvání 
většiny národu Českého v rozporu s církví a v roz- 
dělení na více náboženských společností; pátá opětné 
obvyknutí řádům katolické církve a další jich na 
národ působení. 

1. Dor. 973. Světlo náboženství křesťanského 
přišlo do Čech ze sesterské Moravy, kdež od r. 863 
působili apoštolově slovanští, bratří Cyrillus a Me- 
tbudius, vyslaní z Cařihradu. Dle starodávného po- 
dání přijal kníže Český Bořivoj křest asi r. 873 
od samélio Methudia za knížete Moravského Sva- 
topluka, jehož říše veliká vztahovala se vrchním 
panstvím také na Čechy. Jsou sice starší zprávy o 
jakéms násilném zavedení řádu křesťanských do ze- 
mě mocí Franků, z které Čediové po krátkém čase 
vybavili se vedením silného Záhoje, a opět o pokřtě- 
ní 14 voj vod neboli lechů Českých na dvoře krále 
l^émeukého Ludvíka r. 845, z nichž ale jen tolik 



348 

vychází na jevo, že těmito skutky nepořízeno nic 
velkého aniž pak stálého. Nelze pochybovati, že 
přijmutím náboženství křesfauského z Moravy pod- 
stoupili Cechové zároveň posluSenství arcibiskupství 
Moravského, zřízeného papežem Uímským Adriá- 
nem II., na jehož stolici první byl dosazen Methu- 
dius. Když ale po smrti Svatopluka syn a nástupce 
Bořivojftv Spytihněv s bratrem svým mladším Vra- 
tislavem vytrhli se z poslušenství říše Moravské, a 
hledali proto ochrany krále Německého Arnulfa (895), 
podobá se, že zároveň také se vzdali církevního spo- 
jení s Moravou, kdež arcibiskupství pro vnitřní spory 
po delší čas od smrti Methudia (885) zůstávalo ne- 
osazeno, a přidali se k biskupství Kezenskému v Bac 
vořích při hlavním sídle panství Arnulfova. Připo- 
jení toto, bezpochyby nejsoucí stvrzeno od nejvyšší 
moci církevní, nemělo, jak se ukazuje z některých 
okolností, tehdáž ještě stálého trvání. Zaniklo nej- 
spíš po vymření králů Německých z rodu Karla Ve- 
likého Ludvíkem Dítětem synem Arnulfovým (911), 
zároveň s odvislostí země České od vrchní moci těchto 
panovníků, ačkoli také arcibiskupství Moravské ještě 
dříve bylo vyvráceno dobytím Moravy od Maffarů. 
Při dvore knížete Vratislava, bratra Spytihnévova, 
připomíná se toho času jakýsi biskup jiný než Ke- 
zenský, snad z Moravy povolaný; a dle nepřátel- 
ských poměrů tehdejších mezi Cechy a Bavory po- 
dobá se, že kníže Vratislav pokoušel se o zřízení 
zvláštního biskupství pro Cechy, co nástupce Morav- 
ského. Teprv za syna Vratislavova, Václava sva- 
tého, jeví se Cechy ponejprv s jistotou v poslušen- 
ství biskupa Kezenského, do kteréhož uvedeny nej- 
spíš válečnou výpravou krále Jindřicha Ptáčníka 
spolu s Arnulfem vévodou Bavorským do Čech roku 
9;í8. Jestli tomu tak, trvalo opětné toto spojení 
Čech s biskupstvím Kezenským, ač nebylo-li opét 
přetrženo 141etou válkou Boleslava I. s Němci, cel- 
kem 45 let, totiž do r. 973, ve kterém kníže Bole- 
slav II. vymohl konečně zřízení zvláštního biskup- 
ství v Praze smlouvou s císařem Ottou II., ku které 
přistoupilo řádné stvrzení papežské. 

Od samého přijmutí víry křesťanské znali se 



349 

Čechové ku poslušenství papeže, jakožto nejvyšší 
hlavy západní církve katolické; přitona však roze- 
znávali se v řádech od německých a jiných sousedů 
liturgií slovanskou, zavedenou bratřími Cyril- 
lem a Methudiem v Moravě i v Pannonii se 
schválením papežským. Od prvuího přichýlení se 
k biskupství Kezenskému nalezla však také obyčejná 
liturgie latinská průchod v zemi ; jedna vedle druhé 
vyskytuje se zejména za knížete Vratislava I, jehož 
syn Václav vyučen b3'l proto knihám slovanským i 
latinským. Potomním působením biskupfi Ěezen- 
ských musil však slovanský jazyk při službách bo- 
žích zanikati vždy více; píi zřízení pak biskupství 
Pražského rozkázáno jest zachovávání liturgie la- 
tinské výslovně bullou papeže Jana XIII. 

Křeslem Bořivojovým ostatně nebyly hned celé 
Cechy obráceny na víru křesťanskou; modloslužba 
a řády pohanské měly ještě dlouho průched u velké 
části národu. Neboť působení Methudiovo bylo příliš 
krátké ; biskupové pak ÉezenStí ze vzdáleného sídla 
svého nestačili ani k všeobecnému rozšíření, tím 
méně pak ke hlubokému vštípeni nauky Kristovy, 
jsouce cizinci, kteří se neznali bezprostředně s ná- 
rodem, a nad to nacházeli se často v nepřátelském 
táboře proti němu pro spory mezinárodní. Z domá- 
cích knížat vynasnažil se toho času nejvíce Václav, 
syn Vratislavův, o prospívání křesťanství v zemi, 
potkávaje se přitom se všelijakými oilpory. On, ja- 
kož před ním již bohabojná bába jeho Ludmila, 
sšedše násilnou smrtí následkem zlých piklí v kní- 
žecí rodině a mezi šlechtou dvorskou, byli pro zá- 
iluhy své ctěni co první m učeníci pro víru Kristo- 

Iu v Cechách a co svatí ochránci svého národu, 
tarší byla úcta k sv. Klimentu, jehož tělo Cy- 
llus a Methudius byli přivezli s sebou na Moravu 
později uložili v Kímě; na jeho jméno byl založen 
rvní křesťanský chrám v Cechách na Levém Hradci 
jiných více na rozličných hradech a v jiných mí- 
tech. Svatému Vítu, patronu fciasů, dal sv. Václav 
asvétiti hlavní chrám na hradě Pražském, 
dyž byl s králem .Jindřichem I. z rodu Saského 
jednal pevné přátelství. 



350 

2. Od 973 do 1344. Biskupství Pražské mělo 
v prvním čase po založení svém tytéž meze jako 
tehdejší říše Česká. Vztahovalo se totiž na Čechy, 
na Moravu s uherským Slovenskem až po Dunaj a 
hory Matry, liořejší i střední Slezsko, Krakovsko 
Čili potomní Malopolsko a krátkou chvíli i východní 
krajiny odtud až po Stryj a Buh v nynřjSí Haliči. 
Po smrti Boleslava II. (999) zoužily se však meze 
biskupství Pražského jako říše samé výbojem kní- 
žete Boleslava Chrabrého Polského, tak že zůstaly 
při něm Cechy samotný. Později přinavrácena 
jest k diécesi zase Morava, když jí Břetislav I. za 
živobytí otce svého Oldřicha dobyl na Polácích (1028). 
Již ale .sjn Břetislavův, kníže Vratislav II., spůsobil 
zřízení zvláštního biskupství Moravského se sídlem 
v Olomouci (1062). Volení biskupa dalo se v prv- 
ních dvou stoletích po založení biskupství na sněmu 
českém od knížete, duchovenstva i světského lidu, 
obyčejně dle návrhu knížete; teprv od druhé polov 
XII. století domáhala se kapitula Pražská volebního 
práva dle zásad konkordátu Calixtinského mezi pa- 
pežem a říší Německou (1122), skutečně pak došla 
jeho po smrti slavného biskupa Ondřeje (1224), ač 
tak, že i potom zůstával návrh knížete obyčejné roz- 
hodným. Zvolený biskup přijímal před stvrzením od 
papeže investituru od císaře Německého. S tohoto 
však sešlo smluvami mezi králem Přemyslem I. a 
králi Německými Filipem (1198), Ottou IV. a Fri- 
drichem II. (1212), tak že odtud příslušelo udělování 
investitury králům Českým samým. V církevním 
řádu byl biskup Pražský podřízen arcibiskupa 
Mohučskému; tomuto náleželo tudy právo visi- 
tací, a k něinu šlo odvolání dle zákonů církevních. 
Vynasnažení několika výtečných panovníků českých, 
jako Břetislava I. a Přemysla Otakara I., o zřízeni 
arcibiskupství v Praze, aby zem svou vybavili z ci- 
zího tohoto vlivu, nezdanla se těch časů pro překáž- 
ky od císařů Německých. 

Zřízení domácího biskupství bylo nejmocnějSÍ 
pákou k hlubšímu zakořenění křesfanství v národa 
Českém. S nejúsilnéjší prací ujal se úkolu tohoto 
druhý biskup Pražský Vojtěch, syn mocného voj- 



351 

vody Slavníka Libického^ (od r. 982). On netoliko 
apoštoloval pilně jak v Cechách tak i ve všech dru- 
hých zemích rozsáhlé tehdáž diécesí, a přivodil tudíž 
pohany ke křtu, než také zasazoval se, aby v životě 
samém vymýtil řády pohanské a zjednal platnost 
zákonům církve. Zejména týkalo se to zrušení mno- 
hoženství a zamezení manželství mezi blízkými pří- 
buznými, jakož i ncrozlučitelnosti manželského svaa- 
ku. Vzdory velmožů proti přísnému šlechtiteli mravů 
i rozbroj krvavý mezi rodinou jeho vládnoucí na Li- 
bici a knížetem zemským (995) přivedly Vojtěcha 
ku konečnému opuštění vlasti a nastoupení cesty 
apoštolské ku pohanským Prusům, kdež utrpěl smrt 
muČenickou (997). Ale po 42 letech zaslíbili Če- 
chové nad hrobem jeho ve Hnězdně při vítězné vý- 
pravě Břetislava I. do Polska, z návodu knížete a bisku- 
pa Sebíře, že zachovávati budou potom příkazy sva- 
tého Vojtěcha, uvedené v určitou formu zákona 
(1039); a tělo slavného patrona země přeneseno jest 
se slávou do kostela sv. Víta na hradě Pražském. 
Opětně nařídil kníže Břetislav II. nálezem sněmov- 
ním r. 1092 posekání zasvěcených hájů, ve kterj'ch 
posud ještě sem tam provozovaly se modloslužby, a 
vypověděl ze země hadače a čaroděje, co pozůstatky 
někdejšího pohanského kněžstva. Odtud zanikaly 
zbytky pohanských obyčejů, tak že připomínání jich 
v zemi ve druhé polovici XII. stol. přestává. 

Dle uložení papeže pii zřízení biskupství Praž- 
ského panoval v diécesi české již latinský jazyk při 
službách božích, ač tak, že předce nezmizeli ctitelově 
liturgie slovanské pojednou. Za knížete Oldřicha 
dostal jazyk Cyrillo-Methodějský nové svatyně za- 
ložením kláštera Sázavského (1032) pod sv. 
Prokopem co prvním opatem; byl vSak pro nelibé 
naň zření panující strany v duchovenstvu vyhoštěn 
odtud nejprve knížetem Spytihněvem II. (1056). Kní- 
že Vratislav II. povolal vj-povězené mnichy slovan- 
ské do kláštera zpět z Uher, kamž se byli obrátili, 
již po osmi letech (1064); ano vyjednával, aČ darmo, 
8 papežem Řehořem VII. o dopuštěni liturgie slo- 
vanské v celé zemi. Syn jeho Břetislav II. odňal 



352 

vSak kláSter Sázavský opět mnichům Slovanským, 
a aavedl latinské na vždy (1096). 

Od založení biskupství ťražnkého nastala jak 
v Síření náboženství samébo tak též v zakládáni 
a zřizování jednotlivých ústavů oírkevních, zejména 
v staveni kostelů, větSí pilnost než před tím, a 
neustávala, tak že od století k století poťfet jejich 
86 množil. Již v XI. století připomínají se kostely 
nejen na hradech nýbiž i v podhradích a ve vesni- 
cích, zakládané od knížat, od biskupů i také od je- 
dnotlivých velmožů, ro kostelních patronů. Chrámy ve 
slavnřjších hradech knížecích slynuly vétéim počtem 
duchovenstva ustanoveného při nich, jakož připomí- 
ná se o kostele sv. Víta na hradě Pražském již za 
8v. Václava. Kostely takové staly se kollfgiatními, 
když Četnější toto duchovenstvo přijalo obyčej spo- 
lečného bydlení při kostele a spojené s tím pravidlo 
dle příkladů v jiných zemích. Za první vzor k to- 
mu sloužila, jak se zdá, kapitola Vyšehradská, za- 
ložená Vratislavem II. okolo roku 1070, privilegiem 
papežským vyňatá z moci biskupské ; okolo toho 
času dal kanovnické pravidlo duchovenstvu při bi- 
skupském chrámě sv. Víta probošt téhož kostela 
Marek. V XI. stol. připomínají se podobně kolle- 
giatní kostely na Mělníce, v Staré Boleslavi a v 
Litoměřicích, ve XII. století také kapitola v Sad- 
ské, ve XIII. století kapitola u sv. Jiljí ve Starém 
městě Pražském. Obyčejných kostelů farních bylo 
do polovice XIV. století a jistě ještě dříve značně 
víc než za našeho času, aČ lidnatost země byla 
mnohem menší. Pro snadnější vykonávání dohledu 
nad duchovní správou byla diécesí z moci biskup- 
ské již aspoň za knížete Břetislava I., a uejspíi 
hned za sv. Vojtěcha rozdělena na archidiako- 
náty, kterých ve XIV. století počítalo se 10, před 
tím někdy o několik více K tomu, jak se zdá, 
teprv později, a sice nejspíš v 1. polovici XII stol. 
přiSlo rozdělení na děkanství, kterých prvotně bylo 
tolik, kolik žup v zemi; v XIV. století pak, po ros- 
děleuí některých liduějších na dvé, bylo jich víecb 
67. Arcipryštové čili archidiakoni zhunta bývali 
jmenováni z duchovenstva biskupského kostela Praž 



i 



35:5 

ského ; děkanové z farářů každého děkanství. Ur- 
čité vytčeni mezí jednotlivých osad farních nařídil 
Jegát papežský Guido, poslaný do Cech za knížete 
Vladislava II. roku 1143. Jakkoli již svatý Voj- 
těch za.sazoval se o to, aby kněžstvo žilo v bezžen- 
ptví. bylo manželství při duchovenstvu světském v 
Cechách až do XII. století velmi obyčejné, ani vyS- 
Sího duchovenstva nevyjímajíc. Vynasnažení neto- 
liko legfáta Guidona právě dotčeného (1143), ale i 
více jiných posdějSích, aby zjednali platnost rozka- 
zům papeže Řehoře VII. o bezženslví kněží, zůstá- 
valo 8 velkou část marné, až teprv od času přísné- 
ho biskupa Ondřeje za panování Přemysla I. jeví 
se bezženství co nezrufiitelné pravidlo. 

Z řeholního duchovenstva dostaly Cechy ponej- 
prv klášter jeptišek řádu s v. Benedikta při 
samém založení biskupství Pražského, jehož první 
abatyší byla Mlada sestra knížete Boleslava II., a 
mezi nástupkyněmi jejími později ještě dvě dcery 
královské, Aneška sestra krále Přemysla I. (1200 
— 12-28) a Kunigunda dcera Otakara II. (1302— 
1321). Mužské mnichy první, rovněž řádu sv. Be- 
nedikta, přivedl do země sv. Vojtěch, přijav sám 
řeholi jejich ve Vlaších, a založil pomocí knížete 
Bolťslava II. klášter Břevnov ský u Prahy (993), 
jehož prvním opatem byl přítel jeho Radla (Ana- 
řita^ius), slavný v krátkém čase potom co rádce sv. 
Stepána krále Uherského při upravení církevních 
řádů v Uhřích. Řád sv. Benedikt.-;, zůstávaje půldru- 
hého století jediným v zemi, dostal - během íoho 
času ještě osm jiných kláštt^rů : v Ostrově (909), 
na Sázavě (1032, prvé slovanský, potom latinský), 
v Opatovicích (1086), v Litomyšli (mezi 1. 1093 a 
1100), ve Kladrubí.h (1108), ve Vilémově (1120), 
v Pofiloloprtech (112J), v Želivě (1139), a devátý 
o málo později v PodlHŽicích (1159). Později při- 
byla k tomu proboštství podřízená mateřskému klá- 
ítern Břevnovskému v Polici (1213) a v Broumově 
^1322), mimo které vztahovala se moc opata Bie- 
▼Hovského týmž spůsobem i na klášter Rajhradský 
v Moravě od r. 1048. Také jeptišky řádu sv. Be- 
nedikta dostaly ještě jednoho kláštera v Teplici 
Čechy. 22 



354 

(1156). Teprv okolo polovice XII. stoletf přišly do 
země novějši dva řády premonstrátfi a ci- 
sterciánských, a brzy potom rytířský řád Jo- 
han nit &. Premonstráti obdrželi za prvni sidlo 
klášter na Strahově Čili na hoře Sión nad Prahou 
(1139), v málo letech potom dva kláštery dotud Be- 
nediktinům naleževší, v Litomyšli (1145) a v Želivě 
(1148), a dva panenské kláštery v Doksanech (1142 
— 1143) a v Louňovicích (1149), k Čemož ještě do 
konce téhož století přibyly mužské kláštery v Mi- 
levsku (1184) a v Teplé (1193) a panenský klášter 
v ChotěSově. První kláštery řádu cisterciánského 
v Cechách byly založeny v Sedlci (1143), v Plaších 
(1144) a v Pomuce (1153?), ku kter}'mž během XII. 
století přibyly kláštery v Hradišti Mnichově (1177) 
a v Oseku (mezi 1. 1196 a 1203), v XIII. století 
klášter ve Zlaté Koruně a nad jiné slavný klášter 
Zbraslavský, zalíbené krále Václava II. založení 
(1292), v neznámém pak Čase panenský klášter v 
Sezemicích. Johannité dostali prvního místa v Pra- 
ze u panny Marie konec mostu (1166), odkudž sídlo 
mistra čili převora jejich nad Cechy po nabytí vět- 
šího rozšíření v zemi někdy během XIII. století 
(mezi lety 1255 a 1272) přeneseno do Strakonic. 
O mnoho později než johannité dostali se do Cech 
jiní rytířští a křižovniČtí řádové, vzavší původ svůj. 
ve svaté zemi; předně totiž křižovníci hrobu 
božího (se znamením dvou červených křížů na 
černém rouše) roku 1190, s proboStstvím na Zdaraze 
v nynějším Novém městě Pražském; potom něme- 
čtí rytíři 3 první kommendou v Praze u sv. Petra 
na Poříčí (před r. 1215), odkud po krátce přenesena 
k sv. Benediktu na Starém městě (1233); konečně 
templáři v prvním čase panování krále Václava 
I., kterýž jim dal místo při kostele sv. Vavřince 
(později sv. Anny) rovněž na Starém městě Praž- 
ském. Péče o chudé a nemocné, která byla první 
povinností těchto řádů, spravujících se pravidlem 
sv. Augustina, vtdla v Cechách samých ke vitniku 
řádu zvláštního křižovníků s červenou hvě- 
zdou majícího týž účel. Původkyní jeho byl* 
Aneška dcera krále Přemysla I., abatyše u sv. Fraa- 



355 

tiSka v Praze, která založÍTSi Špitál při témž klá- 
Steře(1233), potom pak při kostele sv. Petra oa Po- 
řfří (1235), vymohla bratrstva, tento špitál spravu- 
jícím n, práv a zřízení řeholních s pravidlem sv. 
Aogustina od papeže Řehoře IX. (1237), Ke špi- 
tálu tomu, jehož sídlo později opět přeneseno k 
mostu Pražskému (1232), přivtěleno jest během Času 
více jiných řpitálů s jich bratrstvy netoliko v Ce- 
chách a v Moravě, ale i ve Slezsku a v jiných čá- 
stech Polska, hlavně přízni knížete Vratislavského 
Jindřicha II. Pobožného, jenž měl sestru AnešČina 
za manželku, i jeho potomků. Mistr špitálu Praž- 
ského byl hlavou Čili nejvyšším mistrem celého řádu. 
Téhož času, za posleáních let krále Přemysla I. a 
prvních let Václava I., přibyli do Cech zánovní dva 
řádové dominikánů a františkánů Čili mea- 
Sfch bratří, tak zvaní řádové žebraví, jichžto péče 
nejvíce byla obrácena k působení na lid kázáním a 
zpovědí, jakož i ke bdění nad přesností ve víře. 
Obojí dostali prvních sídel v Praze, odkudž ale bě- 
hem XIII. století rozvětvili se po všech znamenitěj- 
ších částech na zemi. Dominikání byli uvedeni r, 
1226 do kostela sv. Klimenta na Poříčí, brzy pak 
přesaseni k sv. Klimentu blíže mostu Pražského. 
Menší bratří vlastně tak zvaní obdrželi r. 1232 klá- 
Ster u sv. Jakuba na Starém městě ; pro přísnější 
pak observancí téhož řádu založila kněžna Aneška 
výš jmenovaná, pomocí bratra svého krále Václava, r. 
1234 klášter sv. Františka, a vedle něho zároveň 
klášter panenský přísného jemu příbuzného řádu sv. 
Kláry, do něhož sama vstoupila a jej po 48 let spra- 
vovala až do své smrti roku 1282. odkudž nazýván 
jest podnes obyčejně klášterem AnešČiným. Z pří- 
buzných dominikánům a františkánům pozdějších 
řádů usadili se roku 1256 bratří kající řehole 
8 v. Augustina (de poenitentia beatorum marty- 
rům) v Praze u sv. Kříže většího na Starém městě, 
a roku 1285 poustevníci řehole sv. Augu- 
stina u sv. Tomáše na Malé straně. I tito, jedni 
i druzí, nabyli během potomního času rozličných de- 
pendenci v zemi. Roku 1341 založil král Jan ještě 

22* 



256 

také klášter u Prahy na nyuřjSím Smíchově pro 
j)íÍ8Uou řeholi kartousfi. 

Velkéniu ť^muto množství církevních ústavů 
rovná se bohatství Huchovenstva v Cechách toho 
^asu. Nadání jeho náleželo přeíle vňím v nemovi- 
tých statcích. Jak biskupství samo, tak byly ka- 
pituly, kláštery a kostely vétším dílem hned při za- 
ložení svém obdařeny zemskými statky, a v prvních 
éasích také ročními dávkami všelijakého druhu, z 
ohromného tehdáž knížecího jmění, a nékdy zase 
od soukromých zakladatelů a patronů. Na biskup- 
ství samotném poíítalo se ve XIV. století již asi 
600 vesnic, krom několika znamenitých měst a hra- 
dů v rozliíných kraiích země, ku kterých správě 
potřeboval biskup drahného počtu úředníků, dílem i 
z vyggích stavů. Mimo to zavázala se země již za 
hnižete Boleslava II. k naléhání sv. Vojtěcha na 
eněmé roku 992 k placení desátku polních žni, kte- 
rý však záhy vyměřen byl co skrovná určitá dávka 
a odváděl se jednotlivým kostelům; od duchovních 
pak správců jejich platila ce z něho jistá roční část- 
ka biskupovi v penězích (denarii fumales), k tomu 
přišly během Času platy ze všelijakých kostelních 
výkonů, a zejména z nadaných výročních slavností. 

Hojnost těchto příjmů a nadání byla přiměřena 
rozsáhlému oboru činnosti, který tehdáž vykázán 
byl duchovenstvu. Jemu náležela v středním veku 
v Cechách jako všude jinde péče netoliko o nábo- 
ženské vzdělání a mravnou kázeň lidu, než také o 
mnohé jiné věci, kterých tehdáž státní společnost 
všímati sobě neuměla neb nechtěla, a protož za- 
nechávala dobrovolně církvi. K tomu náleželo pře- 
dně školství, sloužící ovšem zase samo vétSim dílem 
účelům církevním. Školy nacházely se zvlášť při 
klášteřích a při kostelích kapitol nich ; ale i při far- 
ních kostelích ve městech byly v Čechách již aspoň 
v polovici XIII. století obyčejné. Vyšší vědecká 
Škola nacházela se při biskupském chrámě v Praze; 
která zejména za času Přemysla Otakara II. nabyla 
pověsti chvalné, tak že navštěvována jest i z cizích 
zemí okolních. Vědu theologickou pěstovaly zvláště 
novější řády domiuikánů, menších bratří a poustáv- 



357 

níků 8v. Augustina. Duchovenstvo vzdělávalo též 
uměni: zpěv kostelní, malbu, řezbářství, stavitelství, 
jak dokazují památky toho vSeho, dochované dílem 
až novějším časům. Církev starala se dále o chu- 
dé a nemocné : od ni brali netoliko pravidla svá 
bratrstva a řádové zanášející se řízením Špitálů, než 
i všecko podělování chudých .T'mužnami vycházelo 
z kostelů a z kostelních pobožností. Neméně dů- 
ležitý byl vliv církve ;i duchovenstva na zákono- 
dárství a správu státní. Dá se zvlášť pozorovati 
během X. a XI. století, kterak působením křesťan- 
ství vymýtěny nebj zmírněny jsou rozličné kruté 
obyčeje pocházející z pohanství, a zase přísněji sti- 
hány jsou zločiny a jiné nepravosti, které za po- 
hanských Časů měly volnější průchod. Církevní a 
světská správa pronikaly se ve snaze o to na vzá- 
jem, jakož viděti jest z nálezů sněmovních toho Ča- 
su, kterýmiž vlivem duchovenstva nařizovalo se 
Často o právu občanském a trestním i o zachování 
církevních řádů zároveň. Během času bylo půso- 
bení církve v tomto směru vždy méně potřeba; nic- 
méně zastávalo duchovenstvo mnoho důležifých úřa- 
dů a služeb ve citátu, ku kterým bylo potřeba liter- 
ního vzdělání, poněvadž světští stavové jeho neměli. 
Biskupové, proboštové a jiní vyšší důstojníci církev- 
ní bývali zároveň státníky, a zastávali co kancl"'ři 
knížecí zvláště služby ředitelů zahraničných záleži- 
tostí ; k tomu byli jim po ruce jiní tak zvaní ka- 
plani při dvoře knížat a králů, a vůbec vedlo du- 
chovenstvo všeliké písemnictví při úřadech, pokud 
86 ho cítila potřeba. Naopak dostávala se zase vyšší 
církevní důstojenství, jakož biskupství, proboStíitví, 
opatství, prebendy kanovnické v odměnu mužům 
v službě dvorské a státní zasloužilým, ano se zře- 
telem k tomu se často zakládala a nadávala. Dle 
obecných zákonů církevních byla všeliká soudní 
moc v záležitostech manželských zanechána úřadu 
biskupovu, jak se zdá, aspoň od času sv. Vojtěcha 
(992), a biskupovi nAIežela také všecka trestní m^c 
nad osobami duchovními, tak že ze světských soudA 
byly vyňaty, jakož i všeliké soudy a beneficia cír- 
kevní a práva k nim se vztahující. 



358 

Statky duchovenstva ostatně nebyly prosty bře- 
men ku potřebám státu. Králové Češti brávali z 
nich berné, ku kterým nebývalo ani potřebí svoleni 
Bnémovnibo. Biukup Pražský stavěl a druhdy sám 
vodil do válek znamenitý počet branného mužstva 
ze svých statků, a klášterové musili v čas vojenské 
výpravy dodávati potrav, což časem přešlo v nezři- 
Eeiié vydírání ano loupeni statkíi duchovenstva od 
pánů a rytířů do boje táhnoucích. V^ čas zmáha- 
jící se libovůle úřednictva župuiho v Cechách, jme- 
novitě od polovice XII. století hledělo duchovenstvo 
statky a poddané své zachrániti od ní psanými svo- 
bodami Čili imunitami od knížat. Přerušování jich 
ano druhdy i sahání úředníků knížecích na osoby 
církevní a jiné rušení práva biskupova spňsobilo 
časem těžké rozepře mezi církevní a světskou mocí 
v zemi. Již proti knížeti Fridrichovi, synu krále 
Vladislava II., vystoupil biskup Pražský Břetislav 
Jindřich, kněžic z moravské linie Přemyslovců, a 
dav se pod ochranu císaře Německého Fridricha I., 
vyžádal si od něho privilegium, dle kterého měl bi- 
skup Pražský se všemi statky svými býti neodvislým 
od knížete Českého a státi bezprostředně pod císa- 
řem co kníže říše Německé (1187). Privile- 
gium toto jalové, k jehož udělení císař neměl žá- 
dného práva, stalo se zemi nebezpečným, když Bře- 
tislav Jindřich v málu letech po smrti Fridrichově 
spojil s biskupstvím také důstojenství knížecí v Če- 
chách (1193). Po smrti jeho postaral se proto první 
jeho nástupce Vladislav III. o zvolení biskupa 
sobě zcela oddaného Daniele II„ který se nároka 
toho zbavil, přijav proti posavadnímu obyčeji inve- 
Btituru od knížete ; a bratr jeho král Přemysl I., je- 
muž Vlád. ustoupil se stolce, obdržel, jak již dotčeno, 
také postoupení práva k investituře od císařů Ně- 
meckých, čímž pozbyli tito napotom i záminky ke 
vkládání se do záležitostí <írkve české. Nástupce 
však Danielův, biskup Ondřej (od r. 1214), zdvihl 
rozepři s králem, a odebral se se žalobami proti 
němu do Ěíma (1216J, zádav darmo netoliko o zasta- 
vení křivd činěných jemu od úřednictva knížecího, ný- 
brž i o některé jiné věci, které se dotud nezaklá- 



359 

daly na obyčeji v zemi přijatém. Rozepře tato skon- 
čila se po mnohých kyselostech výrokem papeže 
Honoria ÍII. a smlouvou mezi králem a biskupem 
na hranicích mezi Cechy, Moravou a Rakon y roku 
1221, následkem které král Přemysl obnovil a roz- 
množil osvobození kostela Pražského i také jiného 
duchovenstva v zemi. Slavnější králové Čeští za 
potomního času, jakož Přemysl Otakar 11. a Václav 
II., požívali vedle jiného dobrého jména také chvály 
z hájení a rozmnožování práv církve. Naproti tomu 
začali asi od polovice XIII. století papežové Římští, 
když se moc jejich nad králi a knížaty světskými 
vždy více zmáhala, v Cechách jako v jiných zemích 
křesfanských vybírati daně z duchovenstva ke svým 
potřebám, nejobyčejněji vtí spůsobě desátku z roč- 
ního důchodu beneficií ku prospěchu \ 'bavení hrobu 
božího z rukou nevěřících, jakož i vymáhání peněz 
na opatření legátů, posílaných vždy častéji do země 
za rozličnými příčinami. Největší útisky v pozdějších 
časích zkusilo duchovenstvo české na statcích svých 
za marnotratného krále Jana ; a bylo smutné zna- 
mení měnících se časů, že pro služby jiné, které 
král tento prokázal stolici papežské, nebylo proti 
němu pomoci u ní, ano papež Jan XXII. dal jemu 
roku 1325 povolení k vybírání desátku ze všech 
benefícii po tři léta pod záminkou odměnění oněch 
služeb a zavázání se krále ku křížovému tažení. — 
Těch Časů vznikaly některé jiné nemilé úkazy v 
lůně duchovenstva samého, jakož spory mezi ducho- 
venstvem světským a mnichy žebravými ze závisti 
pro zisky peněžité z církevních výkonů. V prvních 
letech panování krále Jana objevily se také silnější 
pokusy o uvedení kacířství albigenského a val- 
denského v Praze a v jiných místech diécesí 
české, kteréž utlačeny jsou přísným vystoupením 
trestné moci církevní i světské (1315), a zavdaly 
příčinu k stálému usazení tak zvaného inkvisitora 
nepravosti kacířské v Praze, obyčejně z řádu domi- 
nikánského. 

3) Od 1344 do 1420. Vynasnažením Karla 
syna Janova co spoluvládaře jeho v Čechách pový- 
ieno jest biskupství Pražské na aici biskupství pa- 



360 

pežem Klimeiitem VI. (1344), a Čecl y vybaveny 
tudy z vrcliní mocí metropolity MohuČského. No- 
vému arcibiskupu řeskému podřízeuo jest biskup- 
ství Olomucké v Moravě a biskupství Litomyělské, 
nově zřízené nad malou částí východních Čech spo- 
lu 8 malou řástkou Moravy při hranicích českých. 
Později spojeno s arcibiskupstvím Pražským jeSté 
také moc stálého papežského lepáta nad zahranič- 
nými diécesími Bamberskou, MiSenskou a Řezea- 
skou (1363). Nastoupením biskupa Arnošta 8 
Pardubic (1343), který se povýňením oním stal 
prvním arcibiskupem Pražským, a brzy po tom na- 
stoupením Karla IV. na trůn český 1346 priSla cír- 
kvi české skvělá doba, nového zvelebení jednosvor- 
ným spolupůsobením obou těchto výtečných správců 
národu. Karel IV. rozmnožil ústavy církevní něko- 
lika novými založeními, zvlášť za jiříčinou velkého 
rozšíření města Pražského hned při nastoupení svém 
v panství. Vedle uvedení nových tří řeholí kar- 
melitánů u panny Marie Sněžné (1337), ser vitu 
u Matky boží na Slupi (1360) a kanovníků ře- 
holních sv. Aug-ustina na Karlově (1351) v No- 
vém městě Pražském mělo zvláštní význam založení 
nového slovanského k láštera tudíž (v Em ause, 
1347) a kláštera sv. Ambrože (1354) s litnrpií me- 
diolánskou. Novou stavbou kostela sv. Víta na 
hradě Pražském (od roku 1344) obdržely Čechy je- 
den z nejskvělejších pomníků církevního stavitel- 
ství toho času, a svážením svatých ostatků z roz- 
ličných zemí německých i vlaských, na které Karel 
IV. kladl obzvláštní váhu, stala se Praha středem 
pobožných pouti, jimž daleko široko nebylo nic ro- 
vného. Nad to důležité bylo založení university 
Pražské církevní i světskou anktoritou (1348), co 
nového střediště křesťanské vědy pro celon střední 
Evropu. Ještě jednou prokázala cirkev svou šlech- 
tící moc ve působení na zákonodárství semě Če- 
ské, když z návodu arcibiskupa Arnošta vypuštěny 
jsou všeliké tak zvané ordálie ze soudů eemských, 
co zůstatky pověr pohanských (1355). 

Nejvyšší zeměsprávce a vrchní duchovní pastýř 
země České obraceli však také starostlivý zřetel k 



361 

neduhfim, které se již oíi delSího času '"evily v cír- 
kevním životě a hrozily jemu vnitřní zkázou. TTIa- 
vním zřídlem jich bylo příliáné již rozmnožené bo- 
hatství duchovenstva a nepoměrné jeho užívání k 
vlastním líčelům církevním. Duchovenstvo, do ně- 
hož se dostalo mnoho živlů, které táhlo k němu 
právě jen toto bohatství, oddávalo se až f rílis svět- 
ské ctižádosti, lakomství a nemravnosti, což jednak 
působilo zle na mravy lidu, jednak vzbuzovalo v 
něm pohoršení. Zlé toto bylo tím horSí, že rostlo 
také šířením se nákazy shůry od samého sídla nej- 
vyšší auktority církve. Papežové Římští po velkém 
utvrzení duchovní moci své od řasu Řehoře VIT., 
které blahodějně působilo na církevní život ve všech 
zemích křesťanstva západního, bažili vždy zrejměji 
po dosažení jakési nejvyšší moci nade všemi králi 
a knížaty také v světském ohledu, k řemuž již bylo 
potřebí věiších než jindy prostředků hmotných. 
Proto těžili vždy více peněžitých příjmů ze všech 
zemí, nejen zřejmým ukládáním daní na církíivni 
bcnefieia, než tr.ké vybíráním tax přerozmanitých a 
vysokých ze všelikého řízení před soudem papež- 
ským, ze všelikého stvrzování na beneficia a jiných 
výkonů úředních, rozmnožovali také jak nejvíce 
možná bezprostředné zasahování své do záležitostí 
jednotlivých církví zemských ; což pak nade všechno 
jiné škodlivější bylo, potahovali na sebe vždy ha- 
stěii bezprostředné osazování beneficií na újmu králů, 
kapitol, klášterů a patronů světských, a dopouštěli 
se při tom ohavného ucházení se o ně za úplatek. 
Arcibiskup Arnošt hleděl nákaze šířící se v ducho- 
venstvu učiniti přítrž pilnějším bděním nad pořád 
kem a kázní z moci svého úřadu, a působ'l v tom 
směru mnohými moudrými rfzkazy ; císař pak Karel 
dal nelibost svou nad zlými obyčeji v duchovním 
řádu zřejmě na jevo zejména na sněmu Ťříšském v 
MohuČi r. 1S59, ano upozornil i dvůr papež^^ký té- 
hož času na potřebu důrazné opravy. Obrdva pak 
jakož potum i nástupce Arnoštův arcibiskup Jan 
řečený Očko z Vlašimi (od r. ISfié) za touž 
příčinou podporovali nábožný ruch, který tehdáž 
Tsnikl v Prase kázan'm kněze Konráda Wald- 



362 

hauHera, povolaného Karlem samým do země z 
Rakous (1360), a Jana Milice, kanovnika Praž- 
ského (od r. 1363), kteřížto 8 velkou horlivostí za- 
čali veřejně na kázáních tupiti pannjící neřesti a 
D' pomínati duchovní jak světské lidi ku polepšení. 
Horlivost tato vzbudila záStí u těch, kterým se ne- 
chtělo upustiti od zlého návyku. Lstivé jali se proti 
oběma slavným kazatelům vzbuzovati podezření z 
kacířství. Waidhauser bjl žalován u arcibiskupa, 
Milic u samého papeže ; na žádném neshledalo se 
skutečné viny. Milic ale zemřel v Avignone při 
druhé obsílce naň vzešlé ke dvoru papežskému (1374), 
JA z následovníků jeho četných z mladšího ducho- 
venstva byli někteří méně prozřetelní všelijak stí- 
háni před úřadem arcibiskupským za poeledních let 
správy Jana Očka. Snaha jejich však proto neutuchla; 
jejich úsilí bylo, by svým pilným vykonáváním 
duchovního úřadu pokud možná napravili nedostatky, 
které pocházely z nedbalosti a zlého přikladu jiných. 
Nejvýtečnější ze žáků těchto MiliČových byl Ma- 
tláš z Janova, vzdělaný bohoslovec, který ještě 
více písmem než slovem vedl k vroucnému a hlubo- 
kému pojímání pravd křesťanských místo těžení zi- 
sku z nich, které u většího počtu duchovenstva 
přišlo v obyčej. I jeho vinili protivníci z kacířství, 
a uloženo mu odvolati některé nesprávné věty, če- 
muž on pokorně se podrobil, nemaje v úmyslu sta- 
věti své osobní míněni nad rozhodnou auktorita 
církve ve věcech víry (1389). Z nábožných těchto 
snah vzešla také literní činnost světského učence, 
rytíře Tomáše ze Štítného, i vyvedla plody zdárné, 
které mocně působily na duchovní směry v národa 
Českém. 

K vyvedení církevního života z časného po- 
klesnutí, ve kterém se nacházel, bylo potřeba tako- 
vého upraveni věcí, při kterém by církevní jmění 
bylo vydávalo více užitku obecnému dobrému, a 
méně sloužilo rozkoši a bujnosti osob, důstojenství 
duchovního na mnoze nehodných. Pokojným spů- 
sobem bylo toho docíliti sjednáním se mezi duchovní 
a světskou nejvyšší vrchností, kterému tehdáž veli- 
ce překážela náchylnost dvoru papežského samého 



363 

k neřestem, ježto mely býti odstraněny. Moudrému 
a ráznému panovníku, jaký byl Karel IV., byl by 
v tom ohledu duchovní ruch v národu samém, jejž 
spůsobil Milic a jeho následovníci, když se časem 
vždy více rozmáhal, poskytl díiležité posily, poně- 
vadž se jím potřeba opravy jevila vždy nutuéji. Po 
smrti však císaře Karla (1378) neměly Cechy ani 
krále ani arcibiskupa, který by se ruchu tohoto byl 
dovedl chopiti ke zdárnému provedení ouí^ho úkolu. 
Král Václav IV., syn Karlův, byl tebdáž mladík 
bez zkušenosti ; nástupce pak Jana Očka v arcibi- 
skupství (od r. 1379), Jan z Jenšteina, byl ne- 
ústupný a náruživý zastavatel světského panování 
kněžstva ve všelikém ohledu. Mezi ním a králem 
i jeho dvořany vznikly brzy rozmanité prudké spory 
o rozličné nároky a překážky, které činil jeden dru- 
hému. Krutým posledním vypuknutím jich, při kte- 
rém král Václav, sám sebe neziiaje, zuřil proti před- 
ním osobám při úiadě arcibiskupském, ano g-eneráiního 
vikáře arcibiskupství, doktora Jana z Pomuku (čili Ne- 
pomuku) dal utopiti ve Vltavě (lo9.3), byl Jan z Jenštei- 
na, jenž sám svou osobou stěží se zachránil , připuzen 
k žalobám u dvora papežského v Římě, ale ničeho 
nepořídil, protože papež Bonifacius IX. hověl králi, 
jenž se mu propůjčil jinými vděky, ač také mezi 
králem a papežem byly všelijaké rozmisky pro 
přílišné preteose papežovy při osazování \'yšších 
beneficií v Cechách na újmu krále. Jan z Jenštei- 
na musil se konečně poděkovati z arcibiskupství 
(1396) a měl za nástupce nejprve Olbrama ze Skvor- 
ce, potom Zbyňka Zajíce z Hasenburka. o- 
badva muže skrovných schopností. Za politických 
zmatků, které se mezitím strhly v zemi bouřemi 
panskými proti králi Václavovi, vzaly snahy opra- 
vomilovné strany v duchovenstvu českém novou tvář 
na sebe, když se asi r. 1402 předním vůdcem jejím 
stal mistr Jan Hus, kazatel kaple Betlémské v 
Praze. On a přátelé jeho z duchovenstva a z mi- 
strů university čili učení Pražského libovali sobě 
ve spisech Jana Viklefa anglického, které vedle pří- 
buzného jim horlení o potřebnou opravu v církvi 
brojily netoliko proti světské ale i proti duchovní 



364 

moci papeže co nejvyšší hlavy křesťanstva. Z toho 
přišlo, že protivníci opravy spojili se s obhájci pra- 
vověrnosti, a zavěsili Husovi a některým stoiipencftra 
jeho trestní při, když přes zákazy arcibiskupa Zbyň- 
ka proti knihám Viklefovým jich odříci se nechtěli. 
Ale za Husem stálo již velké množství lidu, ve kte- 
rém zásady duchovenstva o opravu stojícího vypu- 
stily hluboké kořeny; jeho zastávalo se dvořanstvo 
krále Václava, které mělo hněv proti vyššímu kněž- 
stvu od času |.ří s arcibiskupem Janem z Jenšteina; 
jemu a stoupencům jeho pnsvědčovala velká Část 
panstva a rytířstva českého, ve které ujímal se brzy 
chtíč po statcích duchovenstva, poněvadž odejmutí 
jich knéžím bylo od mnohých přátel opravy již zřej- 
mě vyhlašováno za nevyhnutelnou potřebu. Radou 
odtud i vlastní náchylností veden, ujal se též král 
Václav Husa proti arcibiskupovi u papežského dvo- 
ra, a zjednal zastavení postupu proti němu papežem 
Janem XXIII., který ve svých tehdejších bězích po- 
třeboval jeho přátelství (1410). Arcibiskup Zbyněk 
zemřel na cestě do Uher, kamž se obrátil, aby hle- 
dal pomoci od krále Si^munda, bratra Václavova 
(1411). Když ale týmž papežem Janem zmařeny 
byly naděje ve všeobecnou opravu církve, nedávno 
předtím vzbuzené konciliem Pisanským, jal se Hus 
pomýšleti na vynucení opravy v Cechách rozníce- 
ním lidu, i vzbudil odpor proti papeži předně tupe- 
ním odpustků hlásaných v Praze ku prospěchu o- 
brany lííma proti králi Ladislavovi Ňcapolskému, 
co podpůrci vzdoropapeže Kehoře XII. (1412). Tu 
naň papež Jan vydal klatbu, a Hus niusil opustiti 
Prahu, když zastaven}' jsou služby boží na čas jeho 
přebývání tudíž. Rozstrk tento vedl při Husovi sa- 
nién^ a ještě více při některých jeho stoupencích ke 
hloubání ve víře, předně o základech moci papež- 
ské, pak o auktorité církevní vůbec. Darmo snažil 
se ještě král Václav o nějaké vyrovnání, aČ byli 
ná'ítupci Zbyíikovi na stolici arcibiskupské v Praze, 
prvé Albík z Uničova, potom Konrád r. V ech ty, 
mužové povolni k jeho službám. Rozhodný stal se 
převrat, když koncilium Kostnické, ku které- 
mu se Hus odebral dle žádosti královy, v naději, že 



965 

odtamtud přijde sniííení, postavilo jej před soud pro 
rozřiřováuí ka(u'ř»tví a bouření lidu, i vyřklo nad 
nim rozsudek, moci kteréhož jest za živa upálen 
(6. července 1415). 

Již za Husova zajetí v Kostnici objevila se v 
Cechách prvuí novota v řádech kostelních, povstalá 
ze zavrhování viditelné auktority v církvi, přejatého 
z učení Viklefova. Návodem mistra Jakoubka 
Stříbrského jali se knéží strany Husovy v Pra- 
ze a brzy v celé zemi rozdávati svátost oltáiuí 
pod obojí spůsobou (1414). Jiné mnohem dále 
zasahující úchylky od učení a obřadů církve braly 
týmž časem zac^átek méně posud zjevný od někte- 
lých kněží v okolí mésteěka Listi v kraji Bechyfi- 
ském. Zpráva o upálení Husa, která do toho při- 
šla, spfisobila velké rozjitření. V Praze a v jiných 
několika místech stali se výtržnosti proti knéžim 
Husovi protivným ; faráři vypuzeni jsou od lidu z 
kostelů svých a dosazeni na jich místa kuéží roz- 
dávajíce pod obojí. Tak učinili ve velké části země 
také páni a rytíii při kostelích, kdež jim náleželo 
právo podací ; místy sazeno od nich také na jmění 
vyššího duchovenstva. Šlechta této strany držela 
hned také sjezd v Praze, na kterém usnesla se ne- 
poslouchati koncilia, papeže pak, jenž měl na nem 
zvolen bj^ti, jen potud, pokud by se rozkazy jeho 
srovnávaly s písmem svatým, na ten čas pak ve 
věcech víry spravovaly se radou mistrů university 
Pražské, kteří přijímání pod obojí schválili, jiným 
ale novotám, již více vystupujícím, se protivili. Kon- 
cilium, které pí-ijímání pod obojí zavrhlo, jakž o 
tom došla zpráva do Kostnice (1415), mínilo tyto 
odpory přemoci přísnými rozkazy, které však zůsta- 
ly nesplněny. Nově zvolený papež Martin V. 
(1418) nastoupil na touž cestu, a hrozil církevními 
tresty arcibiskui)u Pražskému Konrádovi a králi 
Václavovi samému, kteří se ke všemu tomu chovali 
vlažně. Tu když konečně Václavův bratr Sigmund, 
král Uherský a Kíniský, začal jemu hroziti, tak že 
86 obávati musil, aby jej pomocí papeže nemínil 
zbaviti trůnu českého, prohlásil se Václav proti Hu- 
aitům, a jal se zojmcna navracovati vyhnané faráře 



366 

k jiub kuBteliini, klášterni a jiné duchovenstvo k 
zabaveným statkům. Avšak z toho poSlo brzy po- 
vstání proti králi samému, po jeho pak náhlé smrti 
(1419) ještě zui-ivější útoky na duchovenstvo protiv- 
né, tak že opět vyhnáno jest z Prahy a z jiných 
měst a míst v království. Darmo smlouváno ještě 
mezi Sigmundem, povolaným tudy k nástupnictvíj 
a stavy přiznávajícími se ku přijímání pod obojí o 
pokojné narovnání. Sigmund, tajiv některý čas své 
smýšlení, mínil mocí brannou dobyti sobě panství 
a novoty náboženské přísně potlačiti; k tomu cíli 
vyhlásil také papež Martin V. kříž proti Čechům, 
tak aby okolní národové zdvihli zbraň proti nim a 
přinutili je ku podstoupení poslušenství bez vými- 
nek (1420). 

4. Od 1420 do 1624. Vypisování války, kte- 
rá se strhla tímto skutkem, nemá tuto místa; 
náležíf do dějepisu politického. Postavení však, ve 
kterém se vj^puknutím jejím octly církevní záležito- 
sti země České, bylo takové. Po prvních vítězstvích 
Čechů nad velkou převahou cizích nepřátel znal se 
největší počet národu Českého k straně s církví roz- 
strklé ; sám arcibiskup Konrád přidal se již roku 
1421 ku přijímajícím pod obojí. Strana pod jednou 
opírala se o některý počet panstva právě z nejmoc- 
nějších rodů v zemi, též o několik měst, jakož o Pl- 
zeň a Budějovice ; z lidu zůstalo pn ní hlavně oby- 
vatelstvo německé v krajinách pomezních. Českého 
lidu jen něco, hlavně v kraji Plzeňském. Po vy- 
řknutí klatby od papeže nad arcibiskupem Konrá- 
dem pro odpadnutí jeho byl jmenován administráto- 
rem arcibiskupství Jan biskup Litomyšlský 
a zároveň Olomucký; kapitola Pražská však, při 
které se nacházel jeho úřad arcibiskupský, jsouc z 
Prahy vypuzena, přebývala po čas války v Žitavé, 
nyní v hořejší Lužici. Největší část statků a jiných 
důchodů duchovenstva byla buJ zabavena od obcí 
městských neb jednotlivj'ch pánů a rytířů, ^buď za- 
stavena během války od císaře Sigmiinda v nesná- 
zích jehe o peníze pánům a rytířům katolickým i 
pod obojí za vojenské i jiné služby. Slavné budovy 
kostelní a klášterské, kterými se země Česká před 



g67 

tím skvěla nad jinými zeměmi daleko široko, obrá- 
ceny jsou větším dílem v sutiny při rozstrku řezni- 
čených stran náboženských. Strana, která se cír- 
kvi zprotivila, rozdělila se zvláště na dvě části. Je- 
dni, spravující se hla\Tié mistry učení Pražského, 
chtěli míti za pravidlo písmo svaté, pokudž by učení 
církve Římské bylo jemu zjevné protivné ; dle zá- 
sady této zůstaly píi jediné podstatné odchylce od 
kostelní.h řádů, totiž při rozdávání svátostí pod o- 
bojí spůsobou, a jen některá částka jich zamítla 
mimo to některé nepodstatné liturgické zvyky, a za- 
vedla čtení evangelií a epištol při mši v jazyku če- 
ském. Kněží a mistii teto strany pod oboji, vlast- 
ně tak zvané, nemínili se z poslušenství církve Kím- 
ské vj-trhnouti na vždy, než jen do smíření, ve kte- 
réž doufali, na základě tak zvaných čtyř artikulů 
Pražských. V těchto byla vyřčena potřeba přijí- 
mání po dobojí a jisté všeobecné zásady dle kterých 
měla se státi žádaná oprava církve v Čechách. Šir- 
ším rozvedením těchto artikulů, složených nejprve 
roku 1420, byly nálezy synody této strany, držané 
r. 1421 v Praze pod auktoritou arcibiskupa Konráda. 
Jimi ustanovena byla pravidla kázně pro duchoven- 
stvo, kteréž se odřeklo všeho světského panování 
nad statky zemskými, chtíc přestati na potřebné vý- 
živě. Arcibiskup Konrád byl od této strany uzná- 
ván ve svém důstojenství, vysvěcoval žáky její na 
kněžství, a přebývaje obyčejně v Roudnici, dával 
vykonávati duchovní soudy a jiné věci k úřadu je- 
ho náležející v Praze volenými neb jinak dosazo- 
vanými správci duchovenstva. Druhá strana byla 
Táborů, nazvaných tak od města Tábora nové za- 
loženého blíž svrchu řečeného městečka Oustí, a o- 
pírajících se hlavně o bojovné bratrstvo^ Táborské. 
Kněží jejich, zamítajíce auktoritu církve Římské na- 
prosto, vzali sobě za pravidlo písmo svaté s tou mě- 
rou, že ničeho nepřijímali, coby zjevné nebylo po- 
loženo v písmě. Na základě tom zavrhli všecky 
svátosti krom křestu a večeře páně, mši svatou co 
oběť, očistec a modleni za mrtvé, ctění svatých a 
svatých ostatků, řeholy klášterní a všelijaké jiné 
církevní obyčeje. Služby boží dle řádu svého vyko- 



368 

návali veskrz jazykem českým. VytrhSe se z po- 
slu.šenstW arcibiskupa, zvolili sobe zvláštního bisku- 
pa ze svého prostředku, nedbajíce o apoštolskou po- 
sloupnost Strana pod obojí zahrnovala v sobe da- 
leko největší počet; Táboří zůstávali proti nf vždy 
jen ve skrovné menSiné. Mezi oběma strauama je- 
dnalo se darmo o srovnání, jak na synode výše do- 
tčené r. 1421 tak ve mnoha schůzích potomních ; 
jedna i druhá strana naopak po dlouhý čas samy 
v sobě se rozj)adávaly ještě v další odliky, což byl 
přirozený následek odíeknutí se auktority církve, 
jakožto jediné oprávněné chovatelky a vykladatelky 
starého podání. U Táborft pocházelo rozštípení nej- 
více z rozličnjxh smyslů pii hloubání o podstatě 
večere páně, kteréž vedlo pH některých až k zamí- 
tnutí všeho positivního náboženství a ke hmbémn 
i smilnému komunismu. Nejhnusnější úkaz toho 
druhu byla malá sekta Adamilú , která poti^ena 
Zižkou již r. 1421 předce zanechala símé ve skryto- 
sti po všecky potomní časy. Jiné výstřednosti toho 
druhu, a zvláště opovážlivá mínění o svátosti oltář- 
ní, znamenaly se tehdáž jménem Fikartů dle ja- 
kéhos zástupu V3'znavačň víry valdenských, který 
byl r. 1418 přišel do Cech ze západní ciziny, při- 
veden pověstí o vznikajících zile odchylkách od řádů 
církevních, ale brzy zase musil se vykliditi ze ze- 
mě Po vyvržení těchto přílišuostí z lůna svého 
rozdělilo se však Táborstvo na dvě zvláštní strany, 
z nichž jen jedna držela se všechněch novot výše 
pověděných, druhá přijala jen některé žních, a tudy 
ziistávala blíže mínění strany Pražské pod obojí. 
K ní znal se Žižka, pročež po jeho smrti (1424) 
přijala jméno Sirotkň; druhá, příkřejší straon, 
zůstala při prvotním jméně Táboru. V straně pod 
obojí rozdělily se dvě odliky jíž naztiačené, těch kte- 
ří zamítali jen pnjímání pod jednou spiisobou, a o- 
něch, kteří se odchylovali také v některých jiných 
menších věcech, během Času (asi od r. 1426) ostřeji 
od sebe, když jrvnější (strana Příb rámova) jali 
se také zamítati knihy Viklefovy a neseli válo váti 
rozchvácení statků duchovenstva od stavů světských, 



369 

druzí pak (strana Kokycanova) o něco jinak 
smýšleli v těchto ohledech. 

Po dvanáctiletém trváni krutých válek, ve kte- 
rých Cechové odolali svým nepřátelům, počalo se 
vyjednávati mezi nimi a ostatním kíesíanstvem pro- 
stiedkem koncilia Basilejského, i došlo se po čty- 
řech letech k zavření úmluvy čili kovípaktal na 
posledním sjezdu o to v Jihlavě roku 1436. Kon- 
cilium Basilejské povolilo přijímání pod obojí 
spůsobou v Cechách a na Moravě, a schválilo ostat- 
ní tři artikuly Pražské s jistými ohradami, co 
základy opravy církve, která se měla státi v celém 
křesťanstvu koncíliem samým, v němž by se i Oe- 
chové účastnili. Ale strana pod obojí mínila se 
touto úmluvou spokojiti jen na ten spiisob, kdyžby 
so přijímání pod oboji dalo výhradné ve všech ko- 
steUch, kdež tehdy bylo v obyčeji, pak když by vo- 
lení arcibiskupa Pražského bylo dáno sněmu zem- 
skému, tak aby arcibiskup sám vycházel ze strany 
pod obojí jakožto většiny v zemi proti těm, kteří se 
přidrželi přijímání pod jednou spůsobou. K tomu kon- 
cilium uesvolovalo, podávajíc toliko dovolení pro kaž- 
dého jednotlivce, chtěl-li by přijímati pod obojí, strauy 
pak osazování arcibiskupství směřujíc k tomu, aby 
právo voleni zítstalo kapitule, řjtrana pod obojí při- 
jala tedy úmluvu jen prozatím, když ubezpečena 
byla zvláštním zápisem císaře Sigmunda, kterým on, 
;iby neměl překážky v konečném dosažení trůnu 
českého, zavázal se se stavy státi za jedno, aby šir- 
šího onoho povolení ještě došli. Dle zápisu toho 
zvolil snem, poněvadž arcibiskup Konrád mezitím 
byl zemřel (14H1), mistra Jana z Rokycan, teli- 
dáž předního ve vážnosti z kněžstva strany pod o- 
hojí , za arcibiskupa. Ale koncilium zdrálialo so 
volbu potvrditi, a dosadilo zatím biskupa Konstanské- 
ho F i li ber ta za administrátora arcibiskujiství, kte- 
i-ýž v úřadnen se uvázal v čele kapituly, ježto se 
nyní zase navrátila do Prahy. Císař Sigmund, kte- 
rýž o zdrženi slibu svých nic se nestaral, změnil 
tento řád po některém čase potud, že ze své moci 
ustanovil administrátora zvláštního k řízení 
duchovních věcí strany pod obojí, s píndauou jemu 



CVchy. 



■2:í 



o7Ú 

avláštuí kousibtoií z tkrářů l^ražských (1437), od 
kteréž doby biskup Fi libert a po brzké jeho smrti 
(1439) jiai ;i(lnuiiistr;ttorové voleni od kapituly 
spr.ivovali jeu duchovenstvo a duchovní záležitoitti 
strany pod jednou. ítád tento, který méi býti jeu 
prozatiiiiuýiit, £Ú:!it;il stálým, když konciliuni stvr- 
zení Rokycany za arcibiskupa zjednati nechtělo, pa- 
pež pak Mikuláš V'., ku kterému se Čechové obrá- 
tili po rozpuštění konr.ilia liasilejskéiio, nejen k to- 
mu prokázal se rovněž nepovolným ( 1447), nýbrž 
váhal se i stvrditi kompaktáta a koucilieni zazená. 
PíiŘlo ještě jednou k boji, když pupez Pius II. a 
po něm Pavel 11., po přemožení obtíží, s kterými 
byla zápasila moc papežská v jiných stranách, za- 
uiyslili opět vymýtiti násibni všecko necírkevní učeni v 
Cechách, ydoby ti duchovenstvu navrácení jeho statku 
zti'aceuých, a zjednati sobe pint; poslušenství, pročež 
vydali klatbu na krále Jiřího, jenž nechtěl a 
ueuiohl sám piiuioti národ svůj k těmto věcem, vy- 
hlásili opět kiíž proti kacíistvu českému, nutili stra- 
nu katolickou v zemi církevními tresty ke zdvižení 
války proti králi a zjednali sobe proti neum pomoc- 
níky ze sousedstva. Čechové i z tohoto boje vyšli 
nepřemoženi. Nástupci Pavla 11. upustili od dalších 
válek. Ale smíření mezi národem a obecnou církvi 
nestalo se ; kompaktáty zůstaly nestvrzeny, stolicu 
arcibiskupí-ká neosazena ; z čehož při straně pod 
uboji přede vším povstal nedostatek kněžstva, pro- 
tože biskupové okolních zemi odpírali sveceuj jejich 
žákil. Toliko v zemi samé stalo se narovnáni mezi 
stavy obou stran, pod jednou a pod obojí, smluvou 
Kutnohorskou roku 14«3, dle které kompaktáty a 
zápis ci>aře iSigmunda podržely platnost zákonů zem- 
ských, na které přísahali králové pii svém koru- 
nováni. 

Ku kouipaktatúm hued prvotné při jich zavření 
s končili um Basilejským nepřistoupili bratří Táboří, 
poněvadž jejich učeni se základy této úmluvy se 
nesrovnávalo- .Jim vydal toliko císař bigmund řvláéiii 
zápis, kterým do-itali ILůty ke srovnání se a-» slun- 
nou pod oboji, tak aby dotud od viry své 'lebvli 
tišttfni (1436). Ale moc jejich byla již tehdai 



o7l 

zlomena bitvou Lipanskou (1434), po které vSechna 
města sirotíí srovnala se v udtíuí a řádech kostelních 
se stranou pod oboji. Když po více sjezdech a há- 
dáních mezi náboženskýn)! 8tran;mii rozhodci s obou 
stran volení konečně nčeuí Táborů odsoudili na 
sjezdu Kutuohor>:kém roku 1444, odpadla ud něho 
všechna města dotud táborská, kromě Tábora sa- 
mého. Tam pak učinil náboženství táborskému konec 
Jiří Poděbradský po dobjtí města r. 1452, když se 
zdvihlo proti němu ve spolku s katolickým pánem 
Oldřichem Roseuberským, jenž se protivil řízení po- 
řádné správy zemské s Jiřím Poděbradským v čele. 
Kněží táborští i s biskupem Mikulášem Pel- 
hřimovským jsou odvedeni do vazby, ve které 
větším dílem skončili život ; řády kostelní dle oby- 
čeje táborského jsou staveny, a na Táboře samém 
zaveden řád panující strany pod obojí. Ale zásady, 
z kterých se táborství počalo, tím nevyhynuly. Po 
vymýtění ze svého posavádního středu přeskakovaly 
hned zase v rozličných místech jiných ; v málo le- 
tech utvořilo se mnoho rozličných spolků skrytých, 
ježto měly své zvláštní řády a mínění náboženská 
na jednom starém základě spočívající. Z nich do- 
šlo největšího rozšíření bratrstvo Kunvaldské^ v 
kraji Hradeckém, založené r 1457 bratrem Ke 
hořem, a po 10 letech úpravně zřízené na synodě 
Lhotiké (1467), kdož zvoleni jsou knězi a z nich 
tři biskupi, kteříž pro opatřeni sobě posloupnosti 
apoštolské přijali s\éceuí od valdenského biskupa 
Štěpána, přebývajícího tehdáž v Rakousích. Spolek 
ten, v němž druhá ona bratrstva a velkou částí za- 
nikla, slynul odtud pod jménem jednoty bratři če- 
ských. UAení a kostelní řády jeho rovnaly se v 
podstatě někdejším táborským; jednota zamítala ro- 
vněž také všeliké spojeni s církví Římsko- katolickou ; 
zamítala však s rozdílem od Táborů všeliké užívání 
zbiauě k hájení svého náboženství, ano vyhýbala 
se pokud možná všemu stýkání se světem, to jest 
se společností statui; při tom pak hleděla kn přísné 
mravné káíiii svých příslušných, takovým spůsobcm, 
že to samo bránilo příliš velikému rozšíření jí. 
Vicméné počítalo se při konci XV. stol. do dvou 

23* 



372 

set sborfi bratrských v Čechách i na Moravě, s kné- 
žítni a ataršími v jednotlivých místech, nad nimiž 
nejvyššími správci jednoty bývali tři neb čtyři bi- 
skupové 8 přidanou radou obyčejné 10 osob, ježto 
volily synody. Nejvalnější sbory nacházely se v Če- 
chách v Litomyšli, Mladé Boleslavi a v Brandýse nad 
Orlicí, na Moravě v Lipníku a v Přerově, Již při 
prvních počátcích svých za panování Jiřího Podě- 
bradského utrpěla jednota bratrská kruté pronásle- 
dování, a opět vydal r. 1506 král Vladislav mandát 
proti pikartům, jakž nyní spí lálo se bratřím, který 
sněmovně stvrzen roku 1510, nicméuě zachovala a 
Sířila se jednota vždy zřejměji, zrláště ochranou 
několika pánů zemských, kteří se k ni přidali. 

Ohlédneme-li se po snahách o opravu církve v 
Cechách, které zavdaly začátek všem těmto promě- 
nám, shledáme, že snahy ony nedošly žádoucího cíle. 
Katolická církev, jejíž poměr k národu Českému měl 
býti lépe upraven odstraněním nešvar zahnízdělých, 
byla oblíbením neprospěšných novot uáboženských 
v Čechách s jedné strany, a přepiatou neústupností 
dvoru papežského v liájeni svého světského vlivu se 
strany druhé zbavena všeho blahodějného působení 
na duchovní záležitosti národu. Jen malá Část oby- 
vatelstva země České zůstala v poslušenství církve 
Éímské;při ní se v životě církevním nic nezlepšilo; 
duchovenstvo katolické, vzpomínajíc pořád nejvíc na 
ztracené velké jmění a ztracenou moc, usilovalo po 
ten čas více o rozněcování záští proti kaciřťim než 
o napravení starých vad, a pozbývalo i u svých 
vždy víc vážnosti. Ostatní, větší část národu byla 
ae všelikého vlivu církve obecné vytržena, a upadla 
tím v nedostatky prvé netušené. Strana přijímajících 
pod obojí měla dlouhý čas duchovenstvo celkem 
přísnějších mravů a pilnější ve svém povolání, než 
bylo duchovenstvo panovavší v Čechách za časů po- 
sledních před tímto roztržením ; ale při prozatímnjsti 
celého jejího stavu scházela jí pevná církevní or- 
ganisací, při které byla by se mohla stáleji zacho- 
vati v tom spůsobu. Nedostatek biskupa v zemi, pro 
který musilo se svěceni na kněžství docházeti obyčejně 
pokoutními prostředky, působil to sám sebou. Že vchá- 



I 



373 

zelo do ducbovenstva strany pod obojí vždy více lidí leh- 
íicb, a kázeň prvotní hynula. Dále, jak duchovenstva 
předhusitskou válkou škodilo přílišné jeho bohatství, 
tak duchovenstvu strany pod obojí vadilo zase, že 
nemělo zcela žádného. Církevní statky, rozptýlené 
válkou husitskou, byly totiž odňaty nejen duchoven- 
stvu, ale vétším dílem i církevním účelům vůbec, 
když se octly v držení pánů a rytířů neb obcí 
městských. Nynější majciníci obraceli ho jen ne- 
patrnou část, ovšem dle dobré vůle své, ku prospě- 
chu církve ueb jinak k obecnému dobrému. Ducho- 
venstvo strany pod ohojí dostalo se tím ve větSi 
odvislost od nich, než se srovnávalo s důstojenstvím 
duchovních pastýřů. I prostředků k náležitému 
vzdělání jeho nedostávalo se z též příčiny, zvláště 
úpadkem university Pražské, která ^rovněž zbavena 
byla největší Čátti svého nadání. Škodlivé v témž 
ohledu působilo také vůbec přílišné uzavření národa 
Českého v úzkém kruhu myšlének, když odloučením 
svým od obecné církve udloučil se namnoze od pra- 
menů obecné evropské vzdělanosti. Mravné snažení 
bylo ještě silnější při bratřích českých, a bylo také 
pevně zakotveno v církevním zřízení jednoty; ale 
zřízení toto samo hodilo se jen skrovné části národu 
pro nepruktičnost pojmů bratří o společnosti státní 
a suchopárnost věrouky jejich, která se neuměla 
Bmocniti srdcí lidu českého. 

Do tohoto stavu církevní společnosti v Cechách 
přišel zmatek tím větší, když sto let po vypuknuti 
náboženských bouří českých strhlo se povstání proti 
papežské moci v Němcích, a vzniklé z něho učení 
Martina Luthera hned také do Cech se roz- 
Sířilo. Učení toto rovnalo se co do úchylek od 
dogmatiky a liturgie církve obecné skoro ve všem 
učení Táborů a bratří českých; ale mravná přísnost 
jednoty bratrské byla analiám původu jeho zcela 
neznámá ; v opak toho hlásala tak zvanou svoboda 
evangelickou, jejiž zásada, že víra sama ospravedl- 
ňuje i beze skutki^, ve hrubších výkladech tehdáž 
běžných, dopouštěla veliké nevázanosti mravů. Tudy 
ačeuí toto rychle se rozšiřovalo. V Čechách ujalo 
86 netoliko mezi obyvatelstvem německým, tak že 



374 

během krátkého času i ono vélSlm dilein odpadlo 
cd katoh'cké církve, uež zároveň dostalo pr&i-hodu 
také v straně pod obvijí, které stav j>'jí nekoneČaý 
byl Čím dále tím více nesnesitelný. Vyznavači lí- 
čení Lutherova z této náboženské strany nemínili 
v5ak založiti žádné nové církevní společnosti jako 
bratří čeSti, nýbrž velkým počtem svým hned po 
několika letech hleděli straně pod obojí celé vpra- 
viti své učení a převrátiti posavádní jeji řády. K 
tomu směřovaly již roku 1524 nálezy synody přijí- 
majících pod obojí v Praze, kterýini vétšina lute- 
ránská mezi nimi svá mínění položila za pravidlo 
celému duchovenstvu strany pod obojí, ;i osadila 
také konsistoř dle svého smyslu, když bylo již od 
začátku panování krále Vladislava veSlo v obyčej, 
že stavové sami osazovali kousjstoř. Tomuto jích 
počínáni kladl meze nový král Oviský Ferdinand I., 
nedopouštěje v Praze a v druhých městech králov- 
ského veřejného vykonávání služeb božích jiným 
než starodávným spůsobem. Na statcích pánů a 
rytířů ale provozovalo se nové náboženství dle jich 
náchylnosti beze vSí překážky. Ferdinand, chtěje 
tomu Časem svým učiniti přítrž, jednal po více let 
o srovnání mezi starými dvéma stranami pod jednou 
a pod obojí, aby se na základě toho mohl přičiniti 
o konečné stvrzení kompaktát od papeže a dosazení 
arcibiskupa pro celou zem dle starého řádu. To 
vSak se mu nezdařilo pro odpor luteránů, kteří, 
jsouce většinou v stranS pod obojí, nedali se od ní 
odděliti, nýbrž rozhodovali v jejím jméně, o kom- 
paktáty již nestojíce. Teprv po přemožení odboje 
atavovského roku 1547 vystoupil Ferdinand ostřeji 
proti bratřím českým vydáním opětného mandátu 
proti pikartfim, kterým vypověděni jsou z království. 
Některý poČet musil se vystěhovati, hlavně z krajiny 
Litomyšlské, čímž povstaly sbory bratrské v Polsku 
a v Průších. Potom snažil se král o vnitřní po- 
zvedení katolictví v Cechách, předně povoláním nové 
řehole j esu i tň do země (1556), která měla podobně 
jako někdy dominikáni přemáhání kacířstva za přední 
svůj účel, potom osazení m stolice arcibiskup- 
ské v Praze (1561), jehož koaečně vyžádal od pa- 



375 

peže,' ač na ten spfisob pr.)J!atím, aby arcibiskup 
spravoval tolika stranu pod jednou v zemi. Když 
mezitím stavové pod obojí, vétSinou luteráriStí, jali 
se opět kouHistoř osazi^ivati vétkim diltím knéžími 
své víry, odňal jim král r. 1562 osazování ku.;SÍ8toře 
Htrany pod obojí, a potáhl je na sub«. Když pak koneč- 
né r. 1564 podařilo se mu obdržeti od papeže a kou- 
ři 1 i a T r i d o 11 t s k é h o tak dávno žádané povoleni 
k rozdáváni svátosti lidu pod obojí spů-sobou, strojil 
se na základě kompaktát jakožto tudy jistou méron 
Btvreetiýcb přiméti stranu pod oboji, aby podstoupila 
pjslušeuství arcibiskupa, kterýž se měl pak mocí 
úřadu svého postarati o zavedeni starých řádů léto 
strany se zamezením luteránských novot. Syn a 
nástupce jeho Maximilian II. upustil od toho, když 
stavy na žádost jejich na sněraé r. 1568 propustil ze 
závazku kompaktát a zanechal jim 8prav<ivati se 
napotom písmem svatým. Luteráni a bratří če§tí 
usnesli se na záklidé tohoto svoleni roku 1575 
o společné vvznání viry Čili konfesi českou , a 
žádali, aby jim císař se schválením jí navrátil zase 
právo osazování konsistoře, čehož on však neučiní', 
protože staří pod obojí k tomu ncíivolovali, ješto by 
sic prostředkem konsistoře byli mohli tištěni býti 
od svého náboženství k luteránskému. Konsistoř 
byla tedy i potom osazována od krále, vždy kněžími 
ze starých pod obojí, ač počet jejich byl již malý, 
a i ve městech královských řády jejich se udržovalv 
více působením vlády než příchylnosti obyvatelstva. 
Páni a rytíři luteráuští i s duchovenstvem svým 
na svých statcích se vňak již touto konsistoří ne- 
spravovali, a své zvláštní žádné neměli, i zůstávali 
tedy beze vňí církevní jednoty, beze vší kázně, 
čímž náboženství samo hynulo a jen náboženské 
hádky měly neruSený průchod, k nemalé zkáze 
mravů a duchovního vzdělání v národě. Když takto 
v nejmocnější straně od církve odpadlé všechno se 
chýlilo k lipadku, sbírala strana katolická v zemi 
na novo síly. íiád jesuit-^ký zjednal jí mnohého 
nového vyznavače z mocnéjŘich stavů, a vzbudil se- 
bevědomí vu starých ; duchoveistvo snažilo se o 
lepší vzdělání ."tbe : v řeholích hleděno k obnovení 



376 

kázně běbem času pokleslé; na zmateiinst řádů v 
straně protivné hledělo se s netajciiýni opovržeDÍm, 
i vyhledávaly se proBtředky k obráceni jejímu buď 
po dobrém bud po zlém. Jednotlivé vrchnosti ka- 
tolické dovolovaly si proti zákonům zemským při* 
voditi protestantské poddané své nucením ku kato- 
lické víře ; což nazýváno katolickou reformací. Z 
návodu katolických rad domácích i cizích vydal 
císař Rudolf II. roku 1602 již zase mandát proti 
českým bratřím, který Částečně proveden jest, jme- 
novité zavřením sboru Boleslavského. Zmatky po- 
litické, kterými brzy potom byla viáda ohromena, 
spůsobily dočasné zastavení těchto záměrů. Císař 
Rudolf mu8Íl majestúLeTa daným roku 1G09 stavům 
pod obojí schváliti konfesí českou a navrátiti právo 
osazování konsistoře, pod kterouž postavili se jistou 
měrou i bratří čeští, tak že z nich voleno do ní 
vždy několik členů k účastuění se v nejvyšší správě 
církevní ; stavové pak katoličtí musili se smlouvou 
zavázati k dopouštění konfesí české na statcích 
svých, kdež jindy mělo průchod přijímání pod obojí 
spůsobou mocí zápisů císaře Sigmuuda a smlouvy 
Kutnohorské z roku 1485. Dosaženého tohoto o- 
právuění neužili však luteráni čili evangelíci čeStí 
k vnitínímu sesílení napravením pokleslých řádů 
svých církevních, než více jen k utlačeni řádů sta- 
rých pod obojí, ač i nyní se jim to zdařilo jen čá- 
stečně. Více kořistili z toho bratří česlí k šíření 
své jednoty. Při novém povstání r. 1618 pokusili 
se stavové pod obojí o zamezení pokroků katolictva 
vypovédénim jesuitů ze země, jakož i arcibiskupa 
Pražského Jana Lohelia a opata Broumov-ského 
Volfganga Selenura co zvláště ásiluých od- 
půrců protestantství. Kalvinský král, dosazený na 
trůn český, obrátil kostel sv. Víta, Václava a Voj- 
těcha na hradě Pražskem v modlitebnu svého cizího 
vyznání, smév při tom rozmetati a zneuctíti svaté 
památky patronů českých (1619). Než po krátce 
přišel strašlivý obrat Bělohorský (1620); v zápětí 
jeho navrácení jesuitů a druhých zapuzených kato- 
líků ku předešlé a větši moci ; zrušeni majestátu 
císařem Ferdinandem II., zrušení konsistoře pod 



377 



obojí a vypovězení Členů jejích ze země, vypovědění 
též biskupů a kněží jednoty bratrské (1621), kteró- 
mnž dán důraz neuprositelný pokutami. 

5) Od r. 1624 až do nynější doby. Císař 
Ferdinand II, nepřestal na pomíjejícím a Částečném 
stíhání a obmezování protestantství, nýbrž vzal před 
se úplné jeho vykořenění a uvedení celých Čech v 
jednotu církve katolické. K tomu cíli nastoupeno 
na reformací katolickou v celé zemi v témž smyslu, 
jak ji prvé provozovaly jednotlivé vrchnosti, a jak 
byl jí někdy Ferdinand, co arcikníže, užil v panství 
svém štýrském k obnovení katolického náboženství 
s prospěchem dokonalým. Roku 1624 vyšly rozkazy 
k tomu směřující, jimiž vypověděni jsou ze země 
všichni duchovní nekatoličtí, a předně ve všech mě- 
stech královských, potom také jinde všudež dosazeni 
kněží katoličtí ku kostelům, a obyvatelstvo stavu 
městského i selského donuceno všemi možnými pro- 
středky, pokutami, vkládáním vojska, týráním roz- 
ličného druhu, také krvavým potlačením násilných 
odporů, k účastnéní se při službách božích, přijímání 
svátostí, zachovávání postů a jiných obyčejů dle řádů 
církevních. Kdož se dokonce pretivil, však ze stavu 
městského toliko, musil prodati své jmění, a vystě- 
hovati se ze země; selskému lidu se toho bránilo, 
jakožto poddanému. Roku 1627 vztáhl císař refor- 
mací katolickou také na stav panský a rytířský 
rozkazem, kterým také osoby těchto stavů, kdožby 
se během roku neobrátil na katolickou víra, vypo- 
védiěny jsou z království Českého i ze zemí přivtě- 
lených. Rozkazy tyto vykonány jsou s neoblomnou 
tvrdostí úmyslu, bez ohledu na vystěhování 36.000 
zámožnéjfííťli rodin z Čech, ochuzení země a osiření 
národu, který týmž časem úpěl ve strastech všelikého 
jiného spůsobu. IJčinek byl neoblomnosti této přiměře- 
ný. Již roku 1630, když se vystěhovalci čeští na čas 
vrátili do země pod ochranou Sasů následkem ví- 
tězného tažení Gustava Adolfa Švédského do 
Němec, měl pokus jejich o obnovení řádů protestant- 
ských v zemi jen chudý a pomíjející výpadek. Když 
roku 1638 vtrhli Švédové do Čech, kdež skoro celý 
rok strávili bez překážky, nenalezli protestanti, kteř i 



37X 

opět přiiti s nimi spát již v men'iim počtu, xkoro 
docela žá Iné příchylnosti; zrovna vpád teoto vittpil 
se v pamét po«<iéjSíi'h pokolení nojen pro straSlivé 
spousty, které spinobil v aemi, než i pro nectné 
rouhArií se vojenské zbéře švédské posvátným pted- 
métflm uáb'>ženství katolického. Při obleženi Prahy 
od Švédů v posledním rowe třicetileté války (\(y-í6) 
jevilo se se strany obhá cn lilavniho města (Ifeskébo 
vedle odhodlanosti chránění statků svých proti lou- 
pežnému nepříteli již také skutečné hrdinské nailŠení 
pro starou víru nové vštípenou. 

S obrácením národu na katolickou víru šlo v 
jedno obnovení nékdejSího posinftenství k stolici pa- 
pežské v zemi, a v dorozuméní s ní no/é zavedeni 
vSeiikýijh starých i novéjíích ústavů církevních. 
Již roku 1622 byl papež Řehoř XV. zrušil zase po- 
volení ku přijímání pod oboji spůíobou v Ctcbácb 
dané za času koncilia Tridentského, jakožto potřebám 
času nepřiměřené, a na základe tom navrácen jest 
arcibiskup Pražský v moc svého úřadu nad celou 
zemi. Pro snadnější zastání vyššího dozoru ua cír- 
kevní správu bylo však uzavřeno od cisai^e Ferdi- 
nanda se schválením dvoru papežského již r. 1630 
rozdělení Cech na pět dioecísí, jeduu totiž arcibi • 
skupskou prostřed země ačtyry biskupské se 
sídly v Hradci Králové, v Litoměřicích, v 
Plzni a v Budějovicích; což ale na ten čas 
nesplnilo se pro nedostatek nadání, Teprv poxději 
vstoupilo ve skutek oddělení biskupství Litoměři- 
ckého (1656) a biskupství Hradeckého (1664). Ar- 
cibiskupství, po obnovení svém za Ferdinanda 1. 
chudé, vétšim dílem z komory královské placené, 
dostalo znamenitých statků, dílem svých vlastních 
starodávných, ze zboží odňatého koufiskacími účast- 
níkům bouře r. 1618, které větším dílem sloužilo 
také za zdroj k nadání jiných církevních úitavů a 
korporací obnovených neb nové zakládaných. .Jednou 
z největších těžkostí při obnovení katolického ná- 
boženství byl nedostatek ktiéžitva v prvním okamžení 
k náležitému opatření správy duchovní. Poněvadž 
domácího světského kněžstva byl počet příliš malý, 
povoláno do země mnoho kněží z P<»lska i zase z 



379 

Némec, auiž to vSe zdaleka stačilo k odtažení vřech 
kostelů, tak že obyčejné více nékdejSích osad far- 
ních inuBilu epojeao býti v jedriu. Néco víco se 
iiaSlo duchovenstva řeliolniho, jak víc staiáíclj klá- 
Steru domáeich, za posleduiih časů před bitvon Bé- 
lohor.skoti lépe spořádaných, tak že niuohé optiUěné 
kláštery i také firy jindy světským duchovenstvem 
spravované jimi se osadily, než také řeholí novějších^ 
bud nedávno předtím bud takj teprv p^tim nejprve 
do zemé uvedených, jakož hýli kapucíni (od r. 1600), 
pauláni (10-'(;;, thearini (1666), trinitáH (1704), pia- 
risté, miioirlní britrí, nade všecky vsak jesuité. 
Řád tento od bitvy Bélohor-iké byl v zemi nejváž- 
néjňí a nejmocnější, pjžívaje nejvě.sí přízně u dvoru 
papežského i císařského, a tedy u vznešených stavů 
vůbec, největSí pověiiti pro učenost theologickou a 
horlivost v hájeni bamospasitelné víry. Již roku 
1622 odevzdal i:sař Ferdinand II. řádu jesuitskému 
řízení university Fražské, vzaté mistrům koieje Kar- 
lovy, ježto náležela ode dvou st )leti straně pod oboji. 
S toho později sešlo potud že jesuitům zůstaly toliko 
dvě fakulty, theologická a lilosofioká, druhé pak 
dvě, právnická a medicínská, svěřeny jsou světským 
profesorům. Mimo to ale přešly všecky znamenitější 
školy městské, gymnasia od té doby tak zvaná, ježto 
prvé stála pod 'lohledem university, nyní pod správou 
jesuitů; ve všech znamenitějších městech českých 
založeny jsou během času domy j''jich řádu, tak že 
v čas uejvétSiho rozlíření v Cáchách méli 13 koleji 
a 11 residencí. Vyučování mládeže bylo tedy hlavně 
v jejich rukou, zvláště také vychovávání mladé šlechty 
v konviktech od nich zřízených. Jen o vychování 
žákovstva k svěcení na kněžství pečovali také bi- 
skupové v zřízených k tomu s.^minářích. Na lid 
bezprostředně působili jesuité hlavně co zpovědníci 
a kazatelé, zvláště missími ustavičně konanými po 
všech krajinách, i zase poutěmi, k nimž vzbuzován 
jest lid oživováním svatých paměti a znamenitostl 
jednotlivých mist. Krom poutí Mariánských 
k několika památným místům v zemi pěstována 
zvláště úcta k svatému Janu Nepomuckému, 
co muSenniku zpovědi, jehož svatořečení dosažené 



380 

roka 1729 vzbudilo pozornost ve vSech okolních 
■emich katolických. Hrob jeho v koatele bv. Víta 
Btal se odtud nejoblíbenějším nábožným střediStěm 
národu Českého v ustanovený den výroční. 

Obrácení Cech na katolickou víru,' jak<»ž se stalo 
prostředky násilnými, musilo první čas býti povrchní 
a líčené ; teprv druhé a dílem snad třetí pokolení 
přilnulo ku katolictví upřímné a ze srdce ; což vedle 
strašlivé bídy, ve kterou Cechy ujiadly následkem 
převratu Bělohorského, bylo dobrodéjné pro budouc- 
nost, poněvadž tím zjednány jsou základy zdravějšího 
církevního života než za předešlé náboženské zma- 
tenosti. Náboženské toto přetvoření myslí českých 
stálo však také mnoho obětí, netoliko hmotných, 
které se teprv po dlouhém řase začaly nahrazovati. 
S přemoženým protestantstvím bojovalo se od novo- 
zřízených ústrojů církve katolické rušením všelikých 
jeho památek a tudy také plodů literatury české 
předešlých dvou věků; kterýžto boj trval mnohá de- 
sítiletí. Vyhledávání a pálení knih českých, 
jakožto kacířstvím nadchnutých, bylo jednou z hlav- 
ních péčí při missích jesuitských po městech a ves- 
nicích. Ještě za panování Marie Teresie došel po- 
věstného jména Antonín Koniáš (f 1760), který 
se chlubil zničením 60.000 knih českých za svého 
života. Za odnímané starší prostředky poučení, 
vedle kterých ovšem spáleno mnoho zbytečné a 
škodlivé povrhle, nedostávalo se však národu České- 
mu nových tou měrou, jednak protože bída těch ča- 
sů nebyla vůbec příznivá novému rozkvětu literaturj-, 
jednak že duchovenstvo, a zvláště řád jesuitský cho- 
val v sobě mnoho živlů cizích, domácímu jazyku 
nepříznivých. Teprv mladšího pokolení jesuitů, po- 
šlého ze země samé, některá část, zvláště vlastene- 
ckým horlením E albína povzbuzená, jala se pečo- 
vati aspoň o vydávání a rozšiřování knih nábožných 
v duchu katolickém. Matěj Štyr, kněz z tovaryš- 
stva jesuitů, spůsobil v tomto záměru založení tak 
zvaného dědictví sv. Václava (1669). Ale k vyšším 
účelům vzdělání národního nestačily ty a takové 
snahy ; církev pak, když správci její z příliš úzkost- 
livé nedůvěry tuze dlouho setrvávali při pouhém 



381 

bránění směrftm škodlivým, o zjednání pak lepších 
zdrojů vzdělání nedosti pečovali, octla se v odporu 
s potřebami času. Ve Francouzích, v Anglicku a 
následováním jich brzy také v bližším Německu ot- 
víraly se tehdáž nové dráhy v nejrozličnějších obo- 
rech vědy. Cechy a jiné katolické země mocnářství 
Rakouského zůstávaly jim nedostupné, protože v du- 
chovním tomto pokroku byl směr pvotivný katolické 
církvi, ano časem i všemu náboženství vůbec. Kád 
jesuitský, jemuž co řediteli školstva bylo by nále- 
želo zmocniti se všeho pravého vědeckého výtěžku 
snah těchto cizokrajných a vycíditi jej z bludného 
kalu, vzpíral se krátce všemu novějšímu pokroku 
ve vědě. To vedlo během času ke sporům mezi 
církví a státem, když se při vládě rakouské zmohlo 
přesvědčení, že ku povznesení moci státu potřebí 
jest větší píle o duchovní vzdělání národů. Již za 
císaře Josefa I. začalo se vedle jiných zámyslů ke 
vnitřnímu zvelebení mocnářství Rakouského jednati 
také o opravy ve školství. Kád jesuitský bránil se 
jim předestřením nezměnitelnosti svého školního řádu, 
jak byl tovaryšstvu uložen od prvních jeho otců. 
Zámysly cis. Josefa I. zanikly jeho brzkou smrtí, 
probudily se však po třech desítiletích za císařovny 
Marie Teresie. Vláda v péči o vědecké vzdělání 
začala školství částečně odjímati církvi a potahovati 
na sebe. Nejprve uložen nový školní řád universitě 
Pražské, potom i gymnasiím, jemuž se musili jesuité 
jakž takž podrobiti. Když r. 1773 řád jesuitský byl 
zrušen bullou papeže Klimenta XIV, vzal stát školy 
po něm uprázdněné bezpostředně pod své řízení ; 
gymnasia osazena jsou dilem světskými profesory, 
dílem svěřena řádu piari stskému; na filosofické 
fakultě v universitě dosazováni rovněž profesorové 
větším dílem světského stavu, na theologické ze svět- 
ského neb řeholního duchovenstva; vrchní pak řízení 
skol vzato v moc císařských lířadů. Statky jesuitů 
jsou zabaveny, a zřízen z nich fond studií. Duch 
času církvi protivný byl se prese všecko jemu brá- 
něni vetřel, tak že již také i v jiných ohledech za- 
čalo se zasahování státu do oboru církevního. Cí- 
sařovna Míirie Teresie vydala již r. 1749 nařízení o 



tak zvaiitiii placelum teyiuin, to jest aby se bully 
papežské přicházející do jejích zemí, před prohlAŠe- 
iiíni veřejným, nejvySSi vládé oznamovaly k avoleni. 
Císařským nařízením roku 1753 staveno jest svěcení 
některých svátků pro příliS velký poífot dní, v které 
se nepracovalo. I ze starých patronů českých ode- 
jmuta vysvítalo úcta svatému Vojtěchu, svaté Lud- 
mile a svatému Prokopu. 

Mnohem votSí protivenství přišla v.5ak církvi 
katolické v Cechách, jakž zároveň v jiných zemích 
rakouských, za syna Teresiina Josefa II Panovník 
tento, oddaný zcela filosofickým, necírkevním ideám 
svého vékii, zanášel se suiyš! -níin, aby se v zemích 
svých vytrhnul pokud možná docela z posluSenství 
stolice papežské, a \ rchuí moc ve věcech církve ka- 
tolické potáhl na sebe, asi týmž spůsobem, jak pro- 
testantští knížata němečtí panovali svým církvím 
zemským. Hned v prvním roce panování svého vy- 
dal nový zostřený zákon o plarelum reyium (1781), 
jímž rozkazům papežským v zemích svých odňal 
téměř všecku moc, a jal se od té chvíle nakládati 
s jměním, s ústavy a zřízeními církve dle .své vůle, 
jak se mu vidělo býti prospěSné státu. Jesté téhož 
a za několik potomních roků zrušil veliký' po- 
čet klášteru všelikých řehol;', který se mu zdál 
býti přílišný, zakázal řeholníkňm všeliké dopisování 
a jiné spojení s představenými řádů jejich v Římě 
a jinde krom země, i zrušil též všeliké sankcí pa- 
pežské, kterými klášterové v těch neb oněch ohle- 
dech, ve větší neb menší míře byli vyňati z moci 
biskupské. Z jmění zrušených klášterů zřídil ná- 
boženský ťond království Českého (17S2), spra- 
vovaný císařskými lířadj', z jehož dftchodů rozmno- 
žil počet far a kostelů, i nadal také nové biskup- 
ství v Budějovicích (178-1). Kostely klá^rft 
zrušených i mnohé jiné, kterých se císaři a úředni 
ctvu jeho zdálo liýti mnoho, jsou zavřeny, zbaveny 
svých okras, zbořeny neb zanechány zkáze času, tak 
že spůsobena v tom ohledu .spousta nemnoho nienSÍ 
než chrámobořstvím někdy Táborů. J.ik moc vyš- 
ších představených řeholí nad jednotlivými kláštery, 
tak podvrátil neb oslabil císař moc arcibiskupskou 



uad biskupy ; /, biskupských pak konsistoři uciuil 
úřady téměř ve všem podřízené vyšším úřadům cí- 
sařským. Arcibiskupství Pražské bylo již za posled- 
uího času Marie Teresie zteučeuo v rozsálilosti své 
provincie vyjmutím z ní biskupství Olomoucké- 
ho a povýšením ho za arci biskupství (1777). 
K. 1783 odňal císař biskupům starodávné právo cíi-- 
kve k soudům ve věcech manželství, i převedl je na 
úřady světské ; též zrušil biskupská seminaria, a 
přenesl péé' o vychovávání kněžstva katolického na 
generáluý seminář v Praze, zřízený od státu. Ko- 
nečné vydal zrovna i nový rád služeb božích, 
kterým předpisováno i zakazováno, co by se při ob- 
řadech a pobožnostecli mělo zachovávati nebo opo- 
míjeti. Všeliké i>iespolní konání pouti k oblíbeným 
svatýjii místům bylo úředně zakázáno, slaveni po 
svěcení chrámíi všech v jednu neděli císjúskou na- 
řízeno atd. Stolice papežská nemela tehdy již té 
moci světské, s kterou před časy zbraňovala panov- 
níkům takovýchto libovůlí. Papež Pius Ví. přijel 
r, 178-^ do \'dné, aby císaře prosbaaii vlídnějšími 
odvrátil od těchto předsevzetí; :->.yž pak to nepro- 
spělo, napomínal s poukázáním na církevní tresty 
(1783). Tím dosaženo konečně jen tolik, že císař 
upustil od dalších ještě zamýšlených novot, papež 
pak snášel mlčky co se do té chvíle stalo. Mezitím 
hned prvního roku svého panování vydal císai- tak 
zvaný edikt o toleranci (1781), jímž dovolil vyzna- 
vačům nekatolických náboženství stavění kostelů a 
škol i veřejného provozování služeb božích dle řádů 
svýchí l'ieae všecku pili jesuitů .i jiného katolické- 
ho duchovenstva od času Ferdinanda 11. o vykoře- 
něni protestautstvi, zachovali se piedce v některých 
krajinách země České ještě vyznavači jeho, kteří se 
obrátiti nedali, než ve skrytu zachovali víru odchyl- 
nou. .Jeňtfe v XVill. stol. někteří, když byli vypá- 
tráni, radpji se potají vystěhovali ze země li. 
17H0 povstala tím spůsobem česká r>sada v Berlínů 
a v blízkém tam Kiksdorťe, a později četnější a mo- 
hutnější osady ve Slezsku, když bylo odtržeiio od 
koruny Oeské. Po prohlášení tolerančního patentu 
objevily se jich vž<iy ještě některé zbytky v zemi, 



384 

lid duchovně nemálo zanedbaný a se zmatenými po- 
jmy náboženskými, když se jim po půl druhého sto- 
letí nedostávalo zřízené duchovni správy, než leda 
za čas jednou poučení od toho neb onoho kazatele 
zahraničného, který se s nebezpečenstvím odvážil do 
země. Skoro vesměs byli to potomci bratří Českých, 
protože jen právě v jednotě bratrské bylo dost mrav- 
né tulnosti k takovému setrvání; ale vláda císaře 
Josefa neměla zdání o bratřích českj'cli. a protož kdo 
se chtěl nové svobody zúčastniti, musil se hlásiti ke 
známějším cizozemským vyznáním, augspurské- 
mu neb helvetskému. Knězi obojího vyznání 
povoláni jsou větším dílem z poV)ratreného Sloven- 
ska v Uhřích ; církevní pak spořádání postaveno tím 
TÍce pod dohled císařských úřadů, když je musila 
snášeti i církev katolická. 

Nástupce Josefův, císař Leopold II., upustil od 
některých jeho novot; jmenovité zrušil generální se- 
minarium, a dovolil obnovení seminářů biskupských ; 
také sešlo větším dílem s nařízení, ježto se takala 
vlastních obřadů a obyčejů kostelních; ale po brz- 
kém úmrtí Leopolda zachoval se poměr církve k státn 
ve hlavní věci tak jak byl již převrácen, po celý 
čas panování císaře Františka i také nástupce jeho 
FercQnanda V. Teprv císař František Josef z&vedl 
rád nový zavřením konkordatu s pap. Piem IX. 
r. 1855, kterým slavně opět uznáno svrchované prá- 
vo papeže ve věcech církevních, a protož oznamo- 
vání rozkazů jeho biskupům v mocnářství Rakou- 
ské"! zbaveno všelikých obmezení ; církvi píiřčena 
majetnost fondu náboženského a zaslíbeno obraco- 
vání fon lu studií jen ku prospěchu .škol katolických ; 
biskupům navrácena soudní moc ve věcech manžel- 
ství, svoboda v řízeni círke\Tiích věcí bez překážek 
od úřadů státních, i pojištěn také vliv na školství, 
jmenovitě pak dosazování učitelů náboženství na 
školách nejen nižších nýbrž i středních, a profesorů 
píi theologické fakultě na universitě, vedle upravení 
všelikých jiných věcí, o které byl spor, přátelským 
narovnáním s ohledem na změny v časích. Církev 
katolická utrpěla proměnami Josefovými velkou ztrátu 
na jmění, a ještě větší tím, že duch, z kterého po- 



.ab5 

měiy tyto byly pocházely, působil zle na stav ná- 
boženství vůbec, pouiivadž jím vštípila se lhostejnost 
náboženská ano i lehkovážnost k náboženství zvlááté 
středním stavům a jmenovité i úřednictvu státnímu, 
které zvyklo církev považovati také jen za služebný 
ústroj státu. Ale protivenství přestálé také prospělo 
církvi. Duchovenstvo bylo jím vytrženo ze stavu 
utuchlosti, ve kterou bylo upadlo za předešlého sta- 
vu věcí; násilným převrácením vyučovací soustavy 
jesuitů bylo vedeno ku přiosobeuí sobě novějších 
pokroků vědy, bez kterých nemohla se církev obe- 
jíti v boji s novými odpůrci. Když mezitím novoty 
císaře Josefa také v jiných oborech zavdaly v Cet- 
chách podnět k novému probuzení národa Českého 
k sebevědomí a k domáhání se vyššího duchovního 
vyvinutí vlastními silami, pochopilo duchovenstvo 
české důležitost národního tohoto ruchu hned v prv- 
ním počátku, přidružilo se k němu, a urovnalo tím 
dráhu společnému svornému kráčení národu a církve 
vstříc dokonalejší budoucnosti. 



III. Déjiii> Jazyka. 

Mluva národu Českého má v soustavě nářečí 
slovanských postavení své ve větvi severozápadní 
mezi nářečím slovenským, polským a lužicko-srb- 
ským, souvisíc prostředkem slovenštiny s nářečími 
jihoslovanskými a prostiedkem polštiny s nářečími 
ruskými, z nichž jmenovitě mluva maloruská luá 
k ní ve mnohém ohledu velikou podobnost. V těch 
dobách, do které nejstarší památky písemnictví slo- 
vanského sáhají, totiž v IX. stol., byla řeč česká 
již řeč o sobě, od ostatních řečí slovanských roz- 
dílná, majíc tytéž hlavní znaky, kterými podne.s liší 
se od sester svých. Známky tyto jsou 

1) co do hlásek: 

a) Užívání některých za jiné, jako o místo o 
(kráva — krova, brada — broda); e místo a (žert 

— žart) ; e místo o (synem — synom, nebe — nebo) ; 
i- misto a neb ta (číše — ČaSa, zajíc — ^ac, písek 

— piasek, chodí — chodia) ; í místo é (víra — věra, pí- 
Čechy. -^ 



386 

seň — pésií) ; ^V místo i (jistý — isty, jdu — idem) : 
i, u místo 67)1, f (íuji — čujem, jdu — id§). Uží- 
vání hlásek užSích (e, i) místo Širších a plnějších 
(a, ia) během času valné se rozŘířilo a též na hlá- 
sku u vztáhlo, tak že novější čeština liší se od o- 
statních slovanských nářeíích i v případech, kde sta- 
rá čeština s nimi se srovnávala; na př. ťří/ie, cře/, 
krejči, lid, slih, jitro místo duSa, daj, krajči, lud, 
alub, jtitro. Tato okolnost, obzvláště pak nadbyte- 
čné užívání hlásky i činí výslovnost českou jaksi 
stištěnou na ujmu blahozvuku. Za to však 

b) čisté a jasné vyslovování hlásek uděluje jí 
nemalou přednost v porovnání s jinými nářečími 
slovanskými. Tato čistota výslovnosti ani žádného 
nosového zvuku netrpí (maso — mi^so, svatý — 
swi^ty), setřením však rozdílu mezi i a // (bidlo = 
bydlo) poněkud meze příslušnosti své překročila. 

c) Vypouštění hlásek před I a r, čímž tyto 
zvuoky stávají se tak zvanými polohláskami 
(prvý — pervý, trdlo — tarJo, vlk — wilk). Tim 
stává se často nahromadění zruček, pro které se 
jazyku českému od cizinců děje nespravedlivá vý- 
čitka tvrdosti, ač nelze upříti, že nahromadění toto 
není bez ujmy zpěvno.sti. 

d^ Přísné rozeznávání délky a krátkosti hlásek 
{a — ťí, e — é,i — i, o — <>, ti — ú — m, y — ý), 
což se při jiných slovanských jazycích neshledává. 

2) Co do z v u č e k : 

&) Užívání některých za jiné, jako c místo č 
(noc — noc); k místo p (kapradí — papradí, kře- 
pelka — prepelica); st místo č (střevo — črevo). 

b) Vsouvání některých mezi jiné, jako d před I 
(modliti — moliti) ; k před « (třesknouti — tresnať) ; 
t mezi s a r (stříbro — srebro, středa — sreda). 

c) Odhazování některých, na př. s před k (kří- 
dlo — skrzydlo). 

K tomu přistoupilo později 

d) vřískavé ř, které jen t polštině jeSté nachá- 
zíme (řeka — reka) ; pak 

e) proměna zvuku g v h (hlahol — glagol), a 

f) vymizení měkké výslovnosti zvuček retních 
h, TO, p, v (pomocí 6), ba i rozdílu mezi měkkým 



i 



387 

l a hrubým I, tak že toto, jakožto od nikoho nevy- 
slovované, v novější dobé i psáti se přestalo. 

3) Pravidelné kladení p ř í z v u k u vždy na pr- 
vní slabiku, čehož při jiných slovanských nářečích 
není. 

4) Užívání spojovacích předložek roz místo raz 
a vy místo iz (rozum — razum, vydati — izdať), 
což ostatně jest společná známka větve severozá- 
padní na rozdíl od větve jihovýchodní. 

Ri\znořečí. Není pochybnosti, že za nejdá- 
vnějších časů, když jazyk český zasahoval i za hra- 
nice nynější země Ceské^ dosti hluboko do Bavor a 
do Rakous, národ pak Český netvořil jediného sro- 
stitého celku, nýbrž na vícero kmenů rozdělen byl, 
také česká mluva nebyla všude naprosto stejná, ný- 
brž že každý z těchto kmenů měl svoje zvláštnosti 
11 vyslovování a z části snad i poněkud rozdílnou 
zásobu lexikální. Než během času tato různořečí, 
jichž památky i v plodech starodávného písemnictví 
stopovati se dají, splynula v jednotvárný celek dle 
přísných pravidel vzdělávaného jazyka spisovného, 
v němž. nad jiná obdrželo záhy vrch podřečí onoho 
kraje, který se byl stal politickjm středem země — 
knížectví Vyšehradského čili Pražského. V Cechách 
samých znamenati lze nyní jen velmi nepatrné roz- 
díly ve mluvení u lidu obecného, nejvíce v horských 
krajinách, na př. v Krkonoších od Vrchlabí a Ji- 
lemnice až k Semilíím, pak v jihozápadních Cechách 
v Šumavé, kdež známé jest podřečí I) om ažlické. 
Patrnější různost panuje na Moravě, kdež zvláště 
Horáci a Hauáci, pak Valachové, Slováci, 
Opavané mnoho zvláštního a do jiných nářečí zabí- 
hajícího ve své mluvě zachovali, u př. Horáci a 
Hanáci e místo y (ve — vy, te — ty, rebe — ryby, 
abech — abjch, meslím — myslím) ; o, ó místo u 
"neb ou (beró — berou, mó — mou. hoba — huba, 
zármotek — zármutek); předsuvué h (holeca — u- 
lice, hozké — ouzké, liobéset — oběsit) ; Valachové 
yo, a místo ě, e (sobja — sobě, mja — mé, sja — 
ee, sica — sice) a z Částky r místo ř (třebas, střela, 
přec). Důkladně pojednal o podřečích českých A. 

24* 



3b6 

V. tíembera i Dějiny řeti a literiUuri/ (ieskoalovcm- 
skt 8tr. 6 a sled.). 

Vývin. V postupu času, přiruztíuýiu béheui 
vécí a vlivem rozmanitých okolností, zjikusil jaz>k 
český velikých proměn, bera na se, jak co do látKy, 
tak zvláště co do formy, rozličné nové podoby, až 
se napoeledy z něho vyvinul teu, kterýž nyní v 
mluvě lidu obecného i ve knihách nacházíme. Běh 
proměn těchto stručně a přehledně sestaviti položili 
jsme sobě tuto za účel. 

Rozeznávati zde sluší čtyry hlavní doby: 1) 
věk mladosti od časů nejstar&ích až na Husa 
(1440); 2) věk mužského květu a ploduosti až 
do bitvy Bělohorské (1620); 3) vék sestáruutí a 
úpadku až do úplného vypuzeuí jazyka českého za 
škol a iiřudů (1774); 4) věk znovuzrození až 
na naue dni. 

1) Věk první dělí se hlavně ua dvě doby dě- 
jem, pro národ náš a duševní jeho život veledůle- 
žitým — zavedením kíesťausví. 

a) Doba piedkiesťanská. Z té zachovaly 
se nám některé památky (nad něž u žádného slo- 
vanského národu stai'ších se nenalézá), ovšem v se- 
psání pozdějším, z nichž nicméně dobře souditi mů- 
žeme na spůsob a ráz jazyka tehdejšího. Bylaf če- 
ština v této době ryzá, samoroatlá beze všeho píi- 
mísení živlů cizích, určitá, na mluvnické formy bo- 
hatá a libozvučná ; širších hlásek a, o, u místo už- 
ších e a i mnohem hustěji se užívalo nežli v do- 
bách pozdějších, ua př. otca ^otce), prvencu (prven- 
ci), zinija (zmije), zemiú (zemí) ; měla ve všech čá- 
stech řeči dvojný počet, na př, vculita ně rodná 
bratry (vadili se dva rodní bratří); v časoslovech 
pak měla dvojí prostý čas minulý a trojí opsaný, a 
dvojí čas budoucí ; mimo to měla některá zvláštní 
spojování syntaktická: zarve jarým turem (jako jarý 
tur), jio zákonu »vaíu (dle zákona svatého), ký by 
vládl vám po železu (který by nad vámi vládl že- 
lezem) a j. v. 

O pravopisu doby té ř«či býti uemiiže, jet vů- 
bec pochybno, /.dali pohanští Čechové užívali písma, 
a památky mluvy jejich, jak už podotknuto, zacho- 



389 

vány jsou nám toliko v sepsáiiícli pozdějSích (Lih, 
soud, Rkp. Král.). 

b) Doba křesfauská. Dobou touto počitjá 
oizi vlÍY na jazyk eeský, a to lilavně vliv latiny a 
němčiny, této poslední u zvýšené míře oii zave- 
dení osad německých v Cecliách. Hlavní proměny 
jazyka českého v této dobé byly co do látKy : «) 
píijatá v néj cizí slova nejprv uvedením Iatin3k3''ch 
služeb božích skrze Němce, později vílbec bližším 
stýkáním se živlu německého s českým: biskup (o- 
piscopus), opat (^abbas), jeptiška (abbatissa), oltář (alta- 
re),fcHž (cruxt, wiíe (missa), ornát{prn&t\is), kalich {cn- 
lix), Aroniše (camisia), fcwioír (compater), íie.viJorivesper), 
orodovati (orare), A'>Ve.v/í (Kyrioeleison) ; turnaj (Tur- 
nier), pancéř (Panzer), Srank (^Schranken), maStal (Mar- 
stall), kynSt (Hengst), pnSka (Biichse), jarmark, ta- 
nec, ufati ajv. — ,:>) Od samých Čechův podle la- 
tinských a německých utvořená nová slova z če- 
ských kořeni\v : trojice (trinitas), byt, bytnoul (essen- 
tia), sv(Uost (^sacramentum), očistec (purgatorium), 
prozřetelnost (providentia), dvorný (curiosus), nuiso- 
yjM«<(carnl8privium), ?)»í7o*rcř«^ (misericors) ; bezbožný 
(gottlos), všeobecný (allgemein), tvrdošíjný (hartnák- 
kig), okamžení (Augenblick) ajv. — y) Změna vý- 
znamů některých slov, na př. slovo knéz, jež prvé 
znamenalo kníže, přeneseno jest na duchovního; 
slovem /.-rtzo^ť, jež dříve znamenalo poroučeti, zna- 
menáno hlásáni slova božího; slovem spasti 
(spasiti), prvé pásti, značeno vysvobození a p. 
— V té době povstala také A) jména dnů v témdni 
křestanského původu. (Kdy povstala jména raěsícův, 
ze samé přírody vzatá, nelze určiti). — 

I na skladbu jazyka působil cizí vliv, hlavně 
Ititinský, jakož toho nejzřejmějším příkladem jsou 
cizomluvy vOtčenáši: odpouštíme našim vinnikům 
(debitoribus nostris) místo svým, zbav nás od zlého 
(a málo) místo zlého. 

Co se týče formy, přecházel jazyk jenom ne- 
náhle od starší podoby k novější. Na počátku doby 
této zachovala se řeč česká větším dílem v té váze, 
v kteréž byla v době předešlé, formy mluvnické jsou 
téměř tytéž, duál i časování trvá v stejné míře* 



390 

Jako dříve, tak i nyní vyskytuje se gen. plur. jmen 
miížskýcli bez il: uřetiik (učeníků); lokál klade se 
bez předložky v : Přerově, Ratajích (v Přerově, v 
Ratajích) ; lok. plur. jmen místních má koncovku 
ás : Ihpolá^, lirnás (v Topolanech, v Bruanech) ; 
přídavná přivlastňovací tvořena jsou zmékčenim kon- 
covky, na př. Sekyr Kostel (Sekyřin Kostel), Olhram 
Kostel (OJbraraův); též jsou tvořena koncovkou in 
místo ův : papežin, pahnini/ (palmové) létorosti; jdz 
(jA)) «!/ ("■'í'')) ^1/ (vás). Přehlasování širších hlásek 
a, o Y užší e počíná {holubice místo hohthica, vltrý 
m. vtorff. zjeveno m. zjaveno) a čím dále tím více 
se zmáhá; n.a počátku XIV. stol. přechází « v i, ač 
ještě obojí promíšeně sepíše: duhnju, alibeno, jitro, 
znají, chcu, chci, kteréžto přehlasování v druhé po- 
lovici toho století vrchu svého dosáhlo, když se mlu- 
vilo a psalo: posiliji (posiluji), kralijeě (kraluješ), 
ba i nem, vem (nám, vám). Ke sklonku toho století 
rozkládány jsou někdy prosté hlásky « a í^ v dvoj- 
hlásky au a ay, a hláska 6 v uo, na př. tauženiy 
cestaii, hayti, paycha, kuor, hnioza a podobné. 

Pravopis po celou tu dobu byl neurčitý, ne- 
dovedliť hned Čechové písmo z jiného jazyka (lati- 
ny) vzaté piispůsobiti zvukům a vjřečnosti jazyka 
svého, a po vSecken ten čas panuje v něm větší 
menši nejistota, když často jedna známka sloužila 
vícero zvukům (na př. « znamenalo s, i, z n ž ; c 
znamenalo c, ř i k), a naopak týž zvuk vyznačován 
známkami rozličnými (na př. č psáno c, ca, rz, ano 
i ch), h psáno místo fh: zhova (schová), g místo /»; 
godina; před e a i také již místo y.- Ugezdci, u mí- 
to v: Opatouich (Opatovic), Chaikouici (Cajkovici); 
vedle I ĚL r co polohlňsek vkládány jsou hlásky e a 
i: zi-eno (zrno), dle»no (dlžno) ; e psáno místo ě a 
i: ráme (rámě), yrebeti (hřihéti); změkčování zvuček 
d, t, n, (ď, ť, ň) naznačováno teprva v XIII. stol. 
pomocí i : dievie, Xienme, k Vyhoniu ; ř psáno r, rs 
a rz. V XIII. stol. pomalu dostává h převahu nad 
^r, a touž měrou dostává ch převahu nad h : Hradec, 
chrám (dříve: Gradec, hrám). Ku konci XIII. stol. 
nastala v pravopise českém ještě větší nespůsobnost 
než diáve, když za příkladem německým zavedeny 



391 

litery všelijak složené, a to nejprve zvučky, na př. 
zz za « ; zzicathy (svatý), nezzmyzzl (nesmysl) ; ch za 
Č; wiechzssi (vééii); pak 11: pUny, rr : brrzo, tt: att 
(ať) ; v druhé pak polovici XIV. stol. psány také 
dvojité hlásky: bmale (bude), puustyly (pustiti), Zicř- 
skaa, zlee, pohanoicee a j. Mezi i & y nečiněno v 
celé té době pravého rozdílu, až konečně sektou měrou 
rozšííilo, že úzké i z některých spisů téměř vymizelo. 

K lepšímu seznání rázu tehdejší češtiny, jakož 
i spůsobu jejílio vzdělávání stujtež zde na okázku 
některé vyúatky ze starých vokabulářů : Mater ver- 
honnn (z počátku XIII. stol.) a Klena RozlcochanéJio 
(ze XIV. stol.); z prvního: Pe?-Mw^(Jupiter), Svatovit 
(Area), Lada (Cytherea Venus), Živa (Ceres), setek 
(genius), skřeti (penates). Vlkodlak (Faunus), iaro- 
viSlě (rogum), sáhající vesměs jeŠté do časů pohan- 
ských; dále: drziý (audax), četa (turnia), žizň (uher- 
tas), hrále (lancea), min (fulgur), znoj (aestus), hre- 
bi (sors), hřivna (torqiies-), «t;or (zodiacus), človčctvie 
(humanitas), obrok (prebenda); (Sj/^í (Sarmatae), <bVo- 
vene (Vandali), Němec (Barbarus), nacazač (aruspex), 
kridlatec (Pegasus), aafi (Cerberus), lichoplesi (sy- 
renae), Porvala (Prosei-pina) ; — z druhého : jména 
planet Dobropan (Mercurius; (Jtitel (Venus), Smrto- 
noi (Mars), Kralomoc (Jupiter), ///ofZořeť (Saturnus) ; 
nekosnik{íisLÍa.u), znteA* (Belial), škaredec {Xsvnoáe\x&)\ 
rf#8(Leviathan), obzděc (Belzebub); drafmla Q&spia), 
btzdrah (achates), crvité (rubinus), uzrna (sapbirus) ; 
zázrak (cometa), kolosvět (machina), vjrna (eclipsis) ; 
panatko (monarcha), přistucnik ('patriarcha), zakni- 
hař (subdiaconus), posvatnik (zacrista), prizednik 
(anachoreta), kněžak (praelatus), špilman (pantomi- 
mus), psovař (sodomita); jména letor: pravokrev 
(sang.), pěnohorka (chol ), vodokreo ^tieg.), kalostud 
(molan.) ; jména véd: ulocovtetia (grammatica), ře«i- 
na (logica), dlvoienita (dialectica), miuvokrasd {rhe- 
torica). Od jinud uvádíme slova: du-iník [nevolník), 
8véf (rada), duřejn (cataracta), ^krovadnice (cymba- 
lum), dobrý (udatný), zapovídati (pKkazovati), pravda 
(právo), hlava (actio de homicidio), nárok ('crimen 
capitale), hrdost (pych), rota (pi-ísaha). 

Ze začátku té doby pocházejí starožitné písně 



392 

církevní: Hospodine pomiluj uy a Svatý Václave 
(první tíi strofy). 

Nejstarší český nápis na zvoně z roku 1386 !v 
Převlicích blíž iSmečna) takto zní: Léta hoziho 
MztCCC osmdenaleho šestého Pane ř».íe (bože) racz 
zdarzití. tento zvon. Z □ápisii na lžících vdovy cis. 
Kiarla IV., Alžběty Pomořanské (f 13^3), jeden zni 
takto: Qzo pan huoh da to ne stati nta. 

Tážeme li se na, všeobecnou povahu Češti- 
ny v této době, tedy slušno uznati, že jazyk český, 
při všech fonnálnich nedostatcích, co se týče jádra 
a vnitřního ústrojí jeho po všechnu dobu tuto byl 
vfibec přesný, hebký, na rozmanité formy mluv- 
nické bohatý, maje skladbu jednoduchou, právě slo- 
vanskou, periody krátké a nenucené, a mnohé u- 
Slechtilé spůsoby mluvení, jež později zajiikly. Bě- 
hem doby této dostalo se jazyku českému tak bo- 
hatého vnitřního vyvinutí, že se spůsobným stal, 
aby posloužil duchu lidskému v nejrozličnějších obo- 
rech jeho tehdejší činnosti, o čemž dostatečně svědčí 
písemné památky té doby od pozůstatkii nejstaršího 
ušlechtilého básnictví národního až ku právnickým 
spisům Ondřeje z Dube a filosofickým T6my 
ze Štíného, z nichž v oněch obdivovati se nám jest 
přísné určitosti, v těchto znamenité lehkostí a obrat- 
nosti u vyjadřovaní pojmů abstrsiktních, a vůbec 
nenucenému se pohybování v oboru domyslovém. 
Již v této době jazyk český skvěle osvědčil stejnou 
povolanost svou ku pěstování jak lepotvorného bá- 
snictví tak i přísné vědy. 

2) Věk květu počíná vystoupením Jana Husa 
ato reformátora též na poli jazykovém, a končí ztrá- 
tou politické samostatnosti národu Českého r. 1620, 
následkem kteréž i jazyk zkázu vzal. Kdežto ve 
věku tom jazyk český dosáhl nejrozsáhlejší platnosti 
»\'é v životě veřejném i soukromém, pocházelo z toho 
uutné i všeobecné vzdělávání a zvelebování jeho. 
Dělit, se pak tento věk přirozeně na dvě doby : a) 
od prvního začátku mluvnického jeho upravo- 
vání až -do pevného ustálení spisovní mluvy 
prostředkem nově vynalezeného umění knihtiskařského 
(odr. 1410 do 1626); b) odtud až do bitvy Bělohorské, 



393 

kteroužto dobu z^-ykli jsme nazývati jeho zlatým 
věkem; v dobé té dovršeno jest formální zdo- 
konalení jazyka českého. 

a) Doba od 1410 do 15ž6. Jakkoliv jazjk 
ííeský, jak jsme \^děli, dostoupil v poslední dabé 
vysokého stupně zdokonalení, týkalo se to jenom 
látky a skladu jeho. stránka formální byla z veliké 
části zanedbána, čemuž nebudeme se diviti, pováži- 
me-li, že čeština dosavad pěstována byla pouze prak- 
ticky a nikoliv theoreticky. Poněvadž pak na sklon- 
ku poslodiií doby jazyk český vždy íirsího pole na- 
býval v živote jak veíejuém tak i soukromém, mu- 
silo konečně dojíti k tomu, že nastala snaha skou- 
mati jeho podstatu a spůsob a vyzpytovávati pravidla 
jakými se řídí, aby to, vo dosavad bylo vykonáváno 
více pudem než s vědoiním, poznáno bylo theoreti- 
cky a v uvědomění vešlo. K tomu učiněn první 
krok na začátku této doby. 

Největší nelad panoval v české dobropíseinnoertí. 
i byl to i>rávě onen muž. který jevil tak úsilné 
^iiahy o napravení knklavých nepřístojností v oboru 
tehdáž za nejdůležitější považovaném, jenž podnikl 
nesnadnou zajisté opra\ai českého pravopisu. Byl 
to Jan Hus, reformátor v církvi i v jazyku. Zna- 
lec staroslovanŠtiny, ku které každé jiné nářečí slo- 
vanské v mluvnickém ohledu zření míti musí, sesta- 
vil pro jazyk Český abecedu jednoduchou na základě 
písma latinského v ten spůsob, aby každý zvuk vy- 
jádřen byl znamínkem jednoduchým, a poněvadž 
zásoba písmen latinských k většímu množství zvuká 
českých nepostačovala, vymyslil sobě znamenání ně- 
kterých písmen nahoře k naznačení zvuků v latinské 
řeči se nenacházejících, a stal se vynálezcem tak 
zvaných známek fíiakritťrkýrh, spflsobu to psaní, 
jejž za doby naší přední jazykozpytcové za nejdo- 
konalejší uznali. Na spůsol) azbuky pojmenoval 
Hus jednotlivé písmeny i slovy, kteráž by ve spo- 
jení jakýsi smysl podávajíce, snadno se mohla pa- 
matovati. Bylaf pak abeceda Husova tato: 



394 



abť ed def 

A bude celé čeledi dáno dědictví ey farář 



g h 

genž hospodin 



ili>) 



k 

král 



lidí 



n 

uáfi 



n 

někdy 



O 

on 



P 

pokoi 



r 
rád 



1 m 

lákán mnoho 

r 8 

řádem slúži! 



stí u v w 

šlechetný tak felcsný ukázaw velikost w sobie 



Z 

životem 



ch 



X z 

lil *) zany životem chtě 

počátek požehnaný na vieky. 



genž gest konec y 



Jak viduo, naznnčil Hus každý zvuk známkou 
jednoduchou, podržev jedinou složenou známku cA, 
pro zvuk j přijal známku ^(ačkoliv také ještě ťpro 
něj podrženo : ^íoA-oí^, zvuky pak zjemněné naznačil 
puntíkem nad písmenou, toliko při / učiniv naopak, 
že znamenal tečkou jeho výslovnost hrubou. Jakož 
pak zvuČky puntíkem, tak hlásky znamenal Čárkou 
k naznačení jich délky : á, é, í, ý, 6 ú. 

Další pravidla dobropísemnosti ustanovil tato: 

1) Šetřeno buď rozdílu mezi dojhláskaui ie 
(wiernie) a ie (míera). 

2) Známka ?/ bud psána po h, ch, k, d, t, n, 
r, i; i psáno buJ po c, c, »•, i, d\ f, ú ř, Z; po o- 
statních zvučkách připouští se oboje. 

3j Spojka znamenající et psána buď ypsilonem :y. 

Mimo to užíval zn/imky v v dvojím značeni, 
jednou za ;/ (na začátku slova): vnesu = unesu, po- 
druhé za ic v jistých případech, jako vienec 



') Ili = nebo, vzato ze staroslovanštiny. 

') Xil, vlastně ksil, od staročeského ksiti,Jt. j. ký- 
chnouti, vzdechnouti, ducha vypustiti (S e m b e- 
ra: Mist-ra Jana Husi Ortografie reská. Ve Vídni 

1867.) 



395 

Tato dobropisemnost jednoduchá, určitá a dů- 
sledná (až na některé vedlejší věci), z větší části 
podnes obyčejná, od původce svého ihned do spisů 
od něho složených i do písma svatého uvedena jest, 
z kterýchžto spisu nejprve v hojné jich opisy, potom 
i v knihy tištěné a znenáhla v celou literaturu če- 
skou přešla. Však vedle této opravené dobropísem- 
nosti byl po všechno XV. století, ano i v XVI. starší 
složený pravopis též v obyčeji, i psánoť ještě : soz 
(což), otcze, przigeti, vsli/ssechu (uslyšechu), k nyeviu 
(k něrau), y místo j ; odyal, yak a p. V knihách 
tištěných pravopis Husův zvláště z počátku pro ne- 
dostatek čárkovaných a puntíkovaných liter zdlou- 
havě se ujímal, ano do některých vluzovala se nová 
nešvára, německé Iz za c: tzizie (cizí), z Foslupitz. 

Co se týče proměn jazyka samého vzhledem 
formy, mizely již od konce XIV. století znenáhla 
prosté staré minulé časy, trvací i netrvací (na př. 
hřjách. Lích od býti; vtazáck, mazach od mazati; 
ne-ydrh, nesech od nésti, z nichž první forma zna- 
mená trvání , druhá ukončenost děje) ; v někte- 
rých spisech šetřeno jich ještě v XV, stol., až ko- 
nečně v biblí Benátské r. 150C pominuty jsou na- 
skrze. Postupem XV. století pomíjely také staré 
koncovky přítomného času i neb u: muíii (musím), 
vizu (vidím), ježto ve spisech Husových byly ještě 
obecné; rovněž y v množném počtu sloves: mámy 
(máme), slySimy (.slyšíme), pak duál časoslov : hieata, 
vedeta, i náměstek : jiiaa (jim), várna (vám), jakož 
i náměstka sien místo ten, čí.->lo prvý místo prvni, 
kak místo ^'aJt, a akkusativ kí/ místo ná»; též starý 
akkusativ sul)Stantiv mužského pohlaví, rovný nomi- 
nativu : jeAL beránek (m. beránka), vyvietaje běs (m. 
běsa, t. j. ďábla). Týmž spůsobem puštěny jsou ši- 
roké hlásky a, u : duSa, jit, navrátily se však zase 
zde onde, kde byly v předešlém století úzkému e a 
ť ustoupily, na př. kralvji místo kraliji, povySujeS 
místo povyíijey a p. Životný nominativ jmen neži- 
votných : kláiteři, skuíci a p. zachoval se až do XVI. 
století. Duál substantiv trval po celou tuto dobu. 
Kromě tolio staly se v hláskách a formách mluvni- 
ckých tyto změny: sř přešlo v XV. století v St; t v 



3% 

náméstkách kto, néktn znuněnft v XVI. »toí«lí v d : 
kdo, někdo: abys v 2. osobě proměněno v aby; da- 
tiv na ě jmen mužských na a: vnjwidi^ |>řefel na 
začátkn XVI. stol. v oni: vo/vndovi. 

Co do látky jazykové vždy větS( Ityl vliv néni- 
Čiňy, čehož nejlepSím dokladem json slova Husova, 
horlícího proti míchání slov německých v češtinu, 
kdežto praví: „Jakož Neheniiáí slySav, ano dítky ži- 
dovské mluví odpolu azotsky a neumějí židovsky, a 
proto je mrskal a bil, též by nyní hodni byli mrskáni 
Pražané a jiní Cechové, ježto mluví odpolu česky a 
odpohi německy, říkajíc: hantnch za ubruwc. sorc 
za zástěrku, knedlík za šišku, rendlík za trénožku, 
pancíř za krunýř, hynstkop za koňský nábiavek, 
mastale za konici, mazhauz za vrchní síň, tre|Ay 
za chody, mentlík zaplášték, hausknecht za domovní 
pacholek, forman za vozataj. A kdo by to mohl 
všecko vyjjsati, jak jsou již řeČ českou změtli, tak 
že když pravý Cech slyší, ani tak mluví, nerozumí 
jim co mlnví." 

Skladba jazyka českého aspoň na začátku 
doby této v též míře trvala jako v době předešlé, i 
jest tu jmenovitě Hus pravým vzorem českého psaní ; 
a však čím dále tím patrnější stávalo se půsohení 
latiny, ze které hojně překládáno, na sklad jazyka 
Českého, což zvláště koncem XV. stol. viděti v spi- 
sech Jelenskélio a Všehrda, ktei-í ducha svého Čte- 
ním římských klasiků vzdělali (ua př. v slovosledu : 
život vedu 8vůj ; nové uxazovali daně). 

V době této přilnuli také uherští Slováci ke spi- 
sovnému jazyku českému, jejž napotom pilné vzdě- 
lávali. Vůbec byl jazyk Český v XV. stol. vzácný 
a vážený, a povznesa se na řeč diplomatickou jme- 
novitě na polštinu veliký vliv provozoval. 

b) Doba od 1626 do 1620. Kdežto dříve, do- 
kud všecky knihy psány býti miisily, je>'ila se v 
nich značná rozličnost pravopisných i mluvnických 
forem, ba i hojnost různořečí, dle individuálnosti 
píšícího: nyní, rozšířením se umění knihtiskařského, 
ustálil se jazyk spisovný v jistých formách a niezech, 
kteréž napotom nejtřekračoval. Dalo se to přiroB«n* 
tím během, že k tiskárnám bráni korrektoři vécí 



;W7 

dubře znalí, ktoří luěli péci o spiávuosl jazykii a 
všemožnou stejnost jeho forem ve spisech z jedné 
tiakáruy vycházejících, % čehož povsUil siuenáhla ja- 
zyk ten, který v podstatě a v hlavních formách 
svých podnes neproméuěn se zachoval. 

Proměny mluvnických forem, které jazyk 
český v té době podstoupil, byly : upuštění otl duálu až 
ua chatrné jeho dosavadní zbytky; přeměna šir- 
ších hlásek do užších v té míře jak doaavad trvá 
(nejdéle zachovala se dvojhláska ay. stvaijc, Jiayl- 
vian, sniajiUeL, nai/méiié, a však již vedle ey); žen- 
ské koncovky mužských jmen na e, v akkus. i & v 
lustrum. / fpana správci, s panem Bohuši) proměny 
jsou koncem té doby v mužské (pana sprácre, a pa- 
nem Bohuiem); místo oiyšťé nastoupilo a6^«<e ; místo 
daji často vyskytují se dadi; ú rozváděno v au 
{ou) \ ze sice ještě nějaký čas trvalo, ale v druhé 
polovici XVI. století přešlo vůbec v t. 

V této době také zevšeobecnělo zaváděné již v 
době předešlé za příkladem jazyků západoevrop- 
ských vykání čili oslovování osoby, ku které mlu- 
víme, plurálem, kdežto ještě v X\'. stol. říkalo se i 
králi jen l\á Milost, 2\á Velebnost. 

Vedle pravopisu Husova s počátku vždy ještě 
udržoval se odchylný všelijakj' spůsob psaní, často 
dosti pomíchaný ; tak v kronice Hájkové kladeny 
jsou sykavky háčkované i složené : č a ci, v a rz, 
a dlouďiú hlásky též jednoduché a složené, mimo to 
te za é (miel)f ij za i (lesnijj, ú za 6 či uo (lotu, 
p^-otcaneú), po f, ě, ž psáno y [r^iykayij, lepsstfch, 
iywota), ty. a <c za c {ti»ylz, oiootce), a y před a na 
začátku slova místo </ (yakij, yamiji. 

Přičiněním však Jana Roha z Domažlic a knězi 
Beneše Optáta a Petra Gzela, a konečně učeného 
českého bratra .Jana lilahoslava upravena jest 
dobropísemuost česká tak, jak ji shledáváme v Biblí 
Kralické, a jak sejí od té doby téměř bez proměny 
užívalo až do vydáni mluvnice Dobrovského. Hlavní 
pravidla této dobropisemuosti. jež vůbec hralmká 
slově, byla: dlouhé prosté hlásky a, e, j (místo Hu- 
sova i), ó (vůbec '/), JÍ, ý ; háčkované sykavky Č, á, 
ř, ž; ď, 11, t; dvouiiláska ě; ^ po zvučkách hrdelních 



398 

h, ch, k, po r, ^ a po c, s, z; i po sykavkAch í, *í, 
ž, též po ř a Z; r a y po retních 6, p, tc (/), m, téŽ 
po n, dy t\ zavřené v na začátku slova, a spojka y 
(et), jako psal Hus. 

U vzdělávání mluvnictví pokročeno dále, na 
kterémž poli statečně sobě počínali jmenovaní již 
Beneš Optat a Petr Gzel, pak Václav Philomates, 
nad jiné ale Jan Blahoslav, jenž sepsal obšírné 
vysvětlení ke gramatice předešlého a výbornou syn- 
taxi 8 hojnj'mi příklady, zření maje i k jiným řečem 
slovanským. Mimo to ve spise Musika nejpré vy- 
ložil pravidla časoměrné prosodie české a naučení, 
jak se mají skládati písné. Nejúplnější mluvnici 
českou vzdělal na začátku XVII. století Slovák V a- 
vřinec Benedikti z Nedožer jazykem latin- 
ským, kdež taktéž přidal pravidla prosodie časoměrné. 

SI o li český toho věku neustále se tříbil a zdo- 
konaloval, až v tak zvaném zlatém věku za pano- 
vání Rudolfa II. dosáhl největší hladkosti a oh<ib- 
nosti, v kterémž ohledu nad jiné vynikal D;iniel 
Adam z Veleslavína. Následování vzorů latin- 
ských bylo toho Času všeobecnou módou, a skutečné 
došel pomocí římských klasiků sloh český vysokého 
vzdělání, tak že Veleslavína vším právem směl se 
o tehdejším jazyku českém vyjádřiti takto: „Lingua 
bohemica, ut nunc excultam habemus, elegans est, 
copiosa est, suavis est, grandis est, eí ad omnium 
materiarum cum in theologfia tum in philosophia ex- 
positionem aptissima et accomodatissima." Tato však 
dokonalost jazyka Českého, jak trefně praví Jung- 
mann (Bisf. lit. ce«., 2. vyd. str. 123 a 124) „ne 
naprosto, ale potažně, víc co do formy, než co do 
materie vzata býti musí, ne jakoby onen stupen již 
již nepřekročitelný byl, tak aby nám nic jiného ne- 
zbývalo, než spisovatelům onoho věku podobnými 
neb rovnými se státi, anobrž to jen větší j^eště mož- 
né dokonalosti počátek byl, kteréž by Cechové v 
Šťastnějších okolnostech při vzniknutí kritiky pozdější 
a vzdělání všelikých umění a vědomostí lidských 
zajisté byli dokročili. Prosaický sloh prostonárodní, 
jakýž v historii, právích, bohoslovných a jiných lidu 
obecnému odhodlaných spisech své místo má, nej- 



399 

-více vzdělán jest; poetický sloh nejstaršímu, jako- 
vým rukopis Kralodvorský se skvěje, daleko se nevy- 
rovnává, vědecký pak skoro docela zanedbán." V 
tomto posledním ohledu nemůže se tak zvaný zlatý 
TČk vykázati ani jediným dílem podobné ceny, ja- 
iou mají spisy Tomy ze Štítného, skládané dvě stě 
let před tím. 

Ostatně ani tato „potažná" dokonalost češtiny 
nebyla všeobecná, nýbrž obmezena pouze na čelnější 
spisovatele. Čím více zajisté rozprostraňovalo se 
užívání jazyka českého, tím častěji přicházelo ho 
užívati veřejně i lidem, kten neměli v něm náleži- 
tého vzdělání mluvnického, a proto ho užívali více 
ve spůsobě mluvy obecné. Příčinou toho byl hlivně 
tehdejší stav škol, kde všecko vynakládáno jenom 
na pěstování jazyků klassických, latinského a ře- 
ckého, o mateřštinu pak málo dbáno. Tak vysvětliti 
-se dá, kterak vluzovati se mohly do spisů gramati- 
cké chyby obecné mluvy, jako na př. míchání po- 
hlaví a časů přechodníka (jsa, jsouc, jsouce a pod. 
užíváno beze všeho rozdílu). Nad to mnohé pře- 
Mádání z němčiny a latiny i u lepších spisovatelů 
mnohá cizí slova a mluvem spůsoby v jazyk uvedlo, 
z kterých některé na štěstí opět pošly, jiné nyní se 
vymítají. Sám Veleslavína, nejsla\TiěJ8Í mezi spi- 
sovateli zlatého věku, má mluvení spůsoby, jako: 
« néčivi vůkol jiti (womit umgehn), slova jako : do 
achlu dáti, fechtmistr, fedruňk, kvtalt a pod. ; a což 
teprv jinde bylo takových nešvar, jako fresuňk (hoře), 
knecht, soldát, Slachtordnuíík, tupltafet atd. 

Vůbec porovnáme-li jazyk doby této s jazykem 
doby předešlé, po nestranném uvážení uznati musí- 
me, že sice vzděláním se podle vzorů cizích nabyl 
jakési větší uhlazenosti, obratnosti a vážné důstoj- 
nosti, avšak k nenahraditelné škodě předešlé ryzosti 
a samorostlosti své, nepřipomínaje ani toho, jak ve- 
lice utrpěl na určitosti ztrátou starodávných forem 
mluvnických. Jazyk té doby, odchýliv se na mnoze 
od své původnosti slovanské, stal se více evropským. 

3) Věk od 1620 do 1774. Politický úpadek 
národu byl nevyhnutelně provázen též úpadkem ja- 
zyka, jehož platnost v státním a veřejném životě 



4U) 

napořád více jest, obmezována. Nemálo pHspélo k 
tomu vystěhování se vzdělanějších tříd z vlasti, pak 
vSeobecné zpustoSení zemř v třicetileté válce, jíž tři 
čtvrtiny obyvatelstva json vyhubeny a všecka lepSí 
vzdělanost téměř vyhlazena ; nejvíce ale bezpříkladné 
v dějinách Evropy ničení knih českých, trvavšr po 
celou tuto dobu pí\l druhého století, čímž zmařeny 
jsou neocenitelné poklady literární. Což divn, že 
Čím dále tím více pravidla mluvnická v zapomenutí 
přicházela, formy obecné mluvy vždy hojněji do spi- 
sů vcházely a Český sloh latinismy a germanismy 
oplýval. 

S počátku té doby sice někteří spisovatelé, ma- 
jíce vzděláni své ještě z doby předešlé, psali jeSté 
správně, ano někteří výtečně, nade vSecky jiné Pa- 
vel Skála ze Zhoře, vystěhovalec český, jenž 
za hranicemi v Němcích sepsal historii církevní v 
desíti dílech velikých slohem nad míru ušlechtilým, 
správným a jadrným, kteréžto důležité dílo však z 
příčin obsahu svého po tu dobu tiskem vyjíti nemohlo; 
potom JanAmosKomenský, jemuž co do jadrnosti 
jazyka málo kdo posud se vyrovná, a ouěmžJungmann 
{Hist. lit. řes. 2. vyd. str. 252) s vysokou chválou 
praví, že „v nmoholičných spisech svých spůsobilost 
v češtině až po jeho časy neobyčejnou vyjevil, uměje 
přiměřená slova k mysli pokaždé voliti, jiná šťastně 
tvořiti, všecka pak líbezně, plynuté, oustrojně vá- 
zať." Vůbec lepSí a správnější češtinu v době t€ 
třeba hledati jen ve spisech vystéhovalcfl čili exu- 
lantů českých, jakéž vydávali v cizině, jmenovité 
v Němcích. Také na Slovensku zachoval se jazyk 
český v spůsobu dosti dobrém, zvláště přičiněním 
vypovězenců českých a moravských, kteří tam zří- 
dili tiskárny české. Za to v samé své vlasti české 
a moravské bral jazyk český celkem vždy vČtší zká- 
zu. Jmenovitě od konce XVII. století vždy hlouběji 
klesal, nejvíce ale spisovatelé XVIII. století jazyk 
Spatnými slovy, nepravidelnými a cizími mluvení 
spůsoby nešvařili. 

Jak velice spisovatelé toho času neznalí byli 
jazyka vůbec a pravidel o tvoření slov zvláště, pa- 
trno ze slov nových od nich udělaných. Tak Ros. i 



401 



mluvnici svou, vydanou r. 1672 (v níž při vlech va- 
dách jeví dobré snažení a také pravidla íasoměrného 
veršování udává) nemotorně nazval Ceckořečnost, 
Pěšina svftj spis o Moravě Morav opis. Ve věku 
tom utvořena jsou slova : ni^štanosta, cestovůdce, při- 
b^hopamdtni) a j. Nejvíce takových nestvůr nadělal 
V. Pohl, jenž r. 1756 vydal Pravopisnost řeči řech- 
sTcé, a jemuž aXvqQ^resiiexít předsednnsta, buchhalter 
pořtotnik, student myslivin, pocestný chozevnik, po- 
licie zřazva^ kapitola hlavli, etymologie vznikoslov- 
nost atd. 

Nescházíť, obzvláště z první polo^^ce tohoto vě- 
ku, mnohých nářkíí na kažení jazyka; již Strán- 
ský r. 1633 vA-slovuje se o tom takto: „Předkové 
naSi o jazyka svého ozdobení, uhlazení, rozšíření 
a dochování potomstvu snažné a šťastně pečovali, 
ano, by se nezanedbával, zákonem vyhověli. Ale 
jak oni o jeho vzdělání a v přirozené Čistotě zacho- 
vání starostliví byli, tak tento věk v jeho kalení, 
ešváření, umalení a zadání věčné nepaměti jest 
^^^^•'nostydatý." Ani však takové nářky, aniž lepší ně- 
které mluvnické spisy, jako Dracho vského, Steye- 
r a, obzvláště pak Jiřího Konstance Brus ja- 
zyka českého, vyd. t. 1667 (v němž spisovatel, chtěje 
zastaviti další vnitřní zkázu jazyka, v příkladech 
rozebírá dobré a špatné spflsoby mluvení) nemohly 
zadržeti vždy hlubší pád češtiny. 

Proměn ve vlastním organismu svém neutrpěl 
v tom věku jazyk český, jak trval v obecné mluvě, 
nižádnýdi patrnějších, leda že všeobecnějším sestálo 
rozvádění ý a é -v ej : vejstraha, smejxlelí, naJejvati; 
wemístué pokusy o rozličné libovolné změny pravo- 
pisu neumělých spisovatel' zůstíily bez iičinku. Je- 
dna však nešvára, dosavad obecní mluvu na mnoze 
hyzdící, zahnízdila se v ní za této doby, totiž oslo- 
vování osoby druhé plurálem osoby ti-etí dle spňso- 
bu německého, čili tak zvané vonikání. 

4) Vok zno^^lz^ození přirozeně dělí se na dvě 
doby , z nichž první sáhá do odkrytí nejstarších pa- 
mátek českého písemnictví r. 1817, které novočeskou 
literátům a tím samým i jazyk nadchly novým, 
svěžím duchem; druhá, jdouc odtud až na tiaSe dni 
Čechy- 25 



B^^ 

■"■^^^r 



402 

vyznačuje se vyšěim směrem a všestrannějším než 
kdy před tím vzděláváním jazyka pro veškeré jak 
potřeby tak zábavy života. 

a) Doba od r. 1774 do 1817. Zavedením r. 
1774 normálních Skol německých učiněn od vlády 
rozhodný krok k zamýšlenému od císaře Josefa II. 
poněmčení národu Českého. Další krok učiněn de- 
kretem od 31. pros. 1781, nařizujícím, aby budoucně 
žádných žáků na gymnasium nebylo přijímáno, kteří 
by dokonale německy neuměli; u gubernií pak 
českého i moravského, a taktéž u soudů zemských 
stal se jazyk německý jediným jednacíra. Tak vy- 
tištěna jest čeština na dobro ze škol i úřadů. 

Ale právě tím násilným udušováním národního 
živlu probuzena jest v šlechetnějších Ceších a Mo- 
ravanech mimoděk láska k jazyku mateřskému i 
povstali mu stateční obráncové: hrabě František 
Kinský (jenž ve spise Erinnerun^en eines Bóhmen 
uher einen ivichtiyen Gecfenstand, v Praze 1774 vy- 
daném, potřebu toho ukazoval, aby jazyk český ne- 
toliko byl zachován, ale aby se i náležitě vzdělával), 
František Pelcel (vydáním 1775 Balbinova spisu 
Dissertatio apologetica pro Ungua bohemica), Ka- 
rel Tham (v památném spisku Obrana jazyka 
českého, v Praze 178.3) a Alois Hanke z Han- 
kensteina (spisem Empfehluny der bohm. Sprache, 
ve Vídni 1783). A tak mnozí, probravše »e z do 
savádní netečnosti, jazyka národního slovem i skut- 
kem obhajovali, kdežto právě protivníci jeho již za 
to měli, že ke zkáze a vyhynutí se blíží. Tato no- 
vě zbuzená láska k mateřštině mezi všemi stavy 
činem st ievila: r. 1785 zřídili někteří ochotnici 
vlastenečtí české divadlo v Praze, r. 1793 slavil spo- 
lek šlechticů na znamení šetrnosti k jazyku české- 
mu svatbu selskou v oděvích selských, kdež všickni 
česky mluvili. Po smrti císaře Josefa II. (r. 17'J0) 
žádali stavové čeští, prohlížejíce ke škodě, kteráž 
novým zřízením škol jazyku českému vzcházela, 
aby se mu dostalo zase toho místa ve školách, jaké 
měl před tím. Tomu však vyhověno jen nepatrně 
založením stolice české na vysokých školách Pjaž- 
ských, na gymnasiích ale a v hlavních školách zů- 



403 

stala i dále němčina. Avšak našli se mužové jazyka 
mateřského milovni, kteří z dobré vííle a ochoty jali 
se vyučovati češtině na gymnasiích, ústavech filoso- 
fických a semináiích. 

Zároveň s těmito šlechetnými snahami nastal 
nový ruch literární, jehož se ujali mužové os\-ícení, 
majíce zřetel ku správnosti a srozumitelnosti jazyka, 
při čemž řídili se dílem příklady dobré češtiny z 
doby starší, zejména spisy Veleslavínovými a Ko- 
menského, dílem přihlíželi k jiným nářečím slovan- 
ským, cizotou neporušeným. Mužové takoTÍ byli v 
Cechách: Frant. Pelcel, Faustin Procházka, 
Jan Kulík, Frant. Tomsa, Ant. Jar. Puch- 
mayer a j. ; na Moravě: Herman Galaš, To- 
máš Fričaj, Dominik Kinský a j. ; na Sloven- 
sku před jinými Bohuslav Tablic a Jiří Pal- 
kovič. Tito jsou první buditelé novočeské litatury, 
i získali si nesmrtelných zásluh ve mnohém ohledu, 
dílem vydáváním starších spisů tteskýcii {kronik Da- 
lemila a Pulkavy, Komenského iai_í/WíÍ2< svěla, Fři- 
hod Václava Vratislava a j.) co vzorů jazyka a slo- 
hu, dílem překládáním dobrých spisů z cizích jazy- 
ků, dílem konečné původním spisováním. Jimi k 
napravení přišel jazyk spisovní, tak hrubě znesvá- 
řený v dobé předešlé, i psáno po dlouhém čase o- 
pét čistou, pravidelnou češtinou. Byla, ío doba kve- 
toucího slohu prostonárodního. 

Rozumí se samo sebou, že takové obnovení a 
zvelebení jazyka českého nemohlo se díti bez dů- 
kladného studia mluvnictví. V čele tehdejších 
vzdělavatelů jazykovědy stojí veliký Dobrovský, 
jenž nepřestal na zpytování jediné řeči české, ale 
vztáhl skoumání své k veškerjm nářečím slovan- 
ským, zvláště pak k řeči sfaroslovan.fké. Sepsav 
rozpravu o tvořivosti jazyka slovanského (r. I7y9)a 
některá jiná pojednání jazykozpytná, obrátil po mno- 
há léta v.ieclinu pilnost na sepsání vědecké mluv- 
nice české, piečetl k tomu konci veškeři' gramatiky 
starší, nasbíral přikh.dů z nejlepších starých spiso- 
vatelů, a drže se historie jazjka a přihlížeje k pří- 
buzným řečem slovanskjm, jiiivedl k místu ono vý- 
tečné dílo gramatické {Lthryebiiude <ht bóhm. ůjira- 

25* 



the r, 1809), ua uěmž vSichiii potomní spisovatelé 
své mluvnice řeské zakládali, aniž posud kdo Do- 
brovského v tom převýšil. 

Vzdělávání niluvnictví mělo v průvodu svém 
také opravu dobropísemnosti. Již 1798 dovo- 
zoval Frant. Pelcel v mluvnici své, že by se po 
c, jakožto úzké zvučce, melo psáti i místo y, a 
František Tomsa v Chreatomalii své, vydané r. 
1805, a v některých knihách Řkolních užíval písmen 
j a i místo (j a písmene i místo/, proménil v na začátku 
slova v 11 a dvojité as v jednoduché .í, kterýžto spů- 
sob psaní ale tehda nenalezl obliby. Též bez účinku 
zaváděl do knéh místo hranatého švabachu úhled- 
nější latinu. K návrhu však Dobrovského, jejž u- 
řinil v gramatice své svrchu zmíněné, přijat jest 
pravopis nový, analfigiclcfj zvaný, dle néhož staro- 
dávné zavřené v v násloví vyvrženo, spojka y ně- 
kým i znamenána, a po sykavkách c, », z dle ana- 
logie i neb y kladeno. 

Co se týče proměn v ústrojí jazyka, nelze 
nám zaznamenati žádných, drželť se zajisté jazyk 
český v ohledu tomto v stejné míře jako za doby 
■předešlé; jediná změna poněkud sem náležející jest 
iconečné upuštění v písmě od hrubého i, u výslov- 
nosti již dávno od měkkého I nerozeznávaného, kte- 
réhož naposledy užil Slovák Samuel Cerňanský ve 
spise Příhody hraléte Beňovského, vyd. t. 1808. Tím 
méně mohl se ujmouti pokus Puchmayerftv o zna- 
menání měkkých zvuČek retních. 

Stejným vsak časem, co jazyk český utéňeně 
prospíval a se zveleboval, utrpěl jakousi ujmu od- 
tržením se Části katolických Slovákň od spisovního 
jazyka Českého návodem a příkladem Antonína 
Bernoláka, který, sepsav pod jménem mluvnice 
slovenské (Grammatica slavica) mluvnici rňznořečí 
Trnavského, jal se psáti tou mluvou, v čemž naíel ně- 
které následovníky, z nichž nejpřednější byli Jiří 
P al k o vi č, kanovník Ostřihomský, který písmo svaté 
7. obecného jazyka spisovního na trnavčinu převedi 
a Sfovár Bernolákfiv vydal, pak Jan Hollý. slo- 
vutný básník. Že vSak toto ríi znění od obecného 
jazyka, ač v čele jeho byli mužové ctihodní a lá- 



405 

skou k národu zanícení, u větši části Slováků po- 
chvaly nedošlo, tedy již po smrti Palkovičové (1835) 
a Hollého flH^O) ta věc témér zcela zanikla a kor 
nec vzala. 

b) Doba od r. 1817 až do nynějška. Vy- 
neSením na světlo neocenitelných památek staroée,- 
ského básnictví národního, nejprv Rukopinu Kralo- 
dvorského skrze Hankn r. 1817, a rok na to Li- 
bušina Soudu tajemně do Prahy zaslaného, stal se 
v literatuře líeské obi-at ke směru vyššímu, ideálněj- 
Símu. Tyto básně netušené krásy a přirozené ušlech- 
tilé prostoty nejenom rozohnily mladé m^sli k ná- 
sledování, éímž mluva poetická najednou vyzula se 
a pout odměřeného klinkání dle vzorů německých, 
obrátíc zřfiuí k velikolepým výtvorům starých pěvců 
národních : ony měly též nemalé působení na jazyk 
vůbec objevením jednak neznámých prvé staroče- 
ských, přesných slov, jednak i rázných forem gra- 
matických a syntaktických. Třeba i následování 
nových těchto vzorů vydařilo se někdy nejapné až i 
směšné (na př. Cválá vývod truchločerný z města 
ouzka k chlumku smrtnu), v celku měli z toho lite- 
ratura i jazyk nesmírný zisk, vedeny jsouce na no- 
vou dráhu samostatného vývinu. Uvolněným takto 
snahám nestačil již ani utuhlý poněkud sloh zlaté 
doby, jenž byl pozadu zůstal za všeobecným pokro- 
kem časovým, i daly se s počátku jen ostýchavé, 
ale čím dál lim smělejší a zdárnější pokusy o utvo- 
ření slohu potřebám doby priméřenéjšiho, moder- 
ního, při čemž obracován pilný zřetel k nářečím 
jinoslovauským. K tomu ke všemu když v metrice 
obživena Časomíra (hlavné spisem Pučátkové če- 
ského hánnir.tvi) a vřelejší novými ideály zaujatost 
jala se povrhovati verSováiii přízvučoé, které ovšem 
ve své předeřlé podobě se bylo přežilo : tu zdvihl 
se proti novému ruchu odpor duchu obinezeuějšícb, 
slepých to ctilelů tak zvané klasické češtiny Vele- 
slavínovy, již méli za vrch dokonalosti jazykové, 
nepřipouštějíce od ní žádného dalšího pokroku. V 
Čele té strany stál Jan Nejedlý, profesor jazyka če- 
ského na universito Pražské, spisovatel jinak zaslou- 
žilý a ve spůsobu starším výtečný prosaik, který 



4(J6 

vfiak byl pojal nepřemožitelnou nechuť ke všelikým 
novotám, až i ve směšnoRt zabíhal (tak na př. lépe 
mu znělo vrch ohnivdřeJc nežli sopka; abj- se vy- 
hnul slovu sled, které mu zavánělo polštinou, a ne- 
chtěje užiti německého slova herynk, neostýchal se 
napsati, že velryba se živí slanečky). Ten jmeno- 
vitě prudce vystoupí! proti pravopisu analogickému, 
přijatému od Hanky a Jungmanna, i roznítil se 
tu onen pověstný boj o i a ?/, ve kterém protivníci 
analogie, počínavSe sobě nad slušnost vášnivě, úplné 
jsou poraženi. Stejnou porážku utrpěl zastavatel 
prosodie přízvuíné Sebestián Hnévkovsky, a 
nový směr slavil úplné vítězství. 

Tu nastal v literatuře život svěží a bujarý, ja- 
kého před tím nebývalo uikd;', mluva básnická i 
prosaická o závod pěstována a šlechtěna v duchu 
vytříbenějšího vkusu: o básnickou získali si Ko 1 lá r 
a Celakovský, o pěknou prosu hlavně Tyl zá- 
sluhy nesmrtelné. Obzvláště zmáhající se časopise 
ctví poskytovalo příležitost těmto cvikflm, stanouc 
se prostranným rejdištěm Čilých mladších sil. Tu 
jest snažná péče obracována k vyčištění jazyka od 
zastaralých nešvar, pro nové véci a myšlénky časem 
se rodící vymýšlena nová slova, vůbec pak větší zře- 
tel obracen na živě se proudící zdroj obecné mluvy, 
z níž lecos dobréh* přijímáno do jazyka spisovního 
proti dřívějšímu zvyku. Že v tom nezachována 
vždy pravá míra, že všelicos dalo se přes potřebu a 
lecos dosti nejapně, kdož by se tomu diviti chtěl? 
však co nezdařeného v tom spůsobu, to také se ne- 
ujalo. Připomínáme tu slova jako boucharoii (dělo), 
silnoslahinec (forte piano), všeoknpalost (všeobecné 
zapálení očí). Bylo však i dosti ještě spisovatelíi 
takových, kteří nemohouce se odtrhnouti od navyklé, 
vychováním vštípené němčiny uváděli do spisovní 
řeči nové germanismy (potůček se hafii místo vine; 
mnohou ohět přinesl vlasti m. mnoho vlasti obStovaí. 
a pod.), tak že i o této době v plné míře platí vý- 
pověď Procházkova, učiněná o spisovatelích českých 
doby předešlé: ,,Nyní" prý ,,J8ou i ti, kteří starou 
jazyka našeho čistotu zpět uvádějí, i ti, kteří jej 
němřinou docela zkaliti a zahubiti chvátají." Stej- 



407 

ným éasem dáli se zdárné pokasy o pěstování mluvy 
vědecké, hlavně Jungmannem, Ant. Markem, 
Janem S v. Přešlém, Safaříkem a jinými, i 
uvedena jsou touto snahou do jazyka mnohá slova 
prv neslýchána, kteráž pak znenáhla ve spisy pro- 
stonárodní preSedSe nyní již téměř zobecněla, na př. 
předmět (subjectum), pojem (Bppriff), názor (An- 
schauung), důslednost (Consequenz), obzor (Horizont), 
okolnost (Umstand), vzduch (Luft), plyn (Gas), prů- 
mysl (Industrie), zeleznire (Eioenbabn), nádraží (Bahn- 
hof), směnka (Wecbsel), hodnota (Werth) a množ- 
ství jinýcli. Velmi dubre působil v tom ohledu 
sbor pro vzdělání řeči a literatury české, 
zřízený při Českém museu, který má správu Matice 
české, fondu založeného na vydávání dobrých českých 
knih, zláště vědeckých, a pečuje o to, aby knihy, 
nákladem Matice vydané, psány byly čistou a sprá- 
vnou češtinou Nad miru pak prospěl tu veliký 
sluvník Jungmannův, dílo to neúnavného tři- 
cetiletého úsilí, pracované duchem kritickým, jehož 
autorita byla rozhodná. Od jeho vyjití na větSim 
díle ustálena jest látka jazyka českého, která nic- 
méně nepřestala se množiti vždy dalším zasahová- 
ním češtiny do oborů praktických, obzvláStě když 
po roce 1848 dopřáno jí volnějšího se rozkládání a 
zjednán opět částečný přistup do Skol a lířadů. Tu 
jest pěstována literatura vědecká již ne z pouhého 
diletautismu jako dříve, než z opravdové potřeby a 
k účelům praktickým, názvosloví pak upraveno ter- 
minolog^ickými .slovníky, vypracovanými od 
sborů znalců, jež sama vláda k tomu povolala. 

Pravopis v této době ještě jednou změněn: 
místo dosavadního analogickéhc přijat r. 1842 pra- 
vopis xkfadný, dle něhož nastoupilo j místo g {já- 
ma m. yáma), i místo j {jhva m. ffjn^a) a ^ v su- 
perlativu adjektiv a v imperativu časoslov místo y 
{nejmilejši ni. ticym., dej ni. dey); roku pak 1849 
uvedeno dle zákonníka říSského jednoduché v za 
dvojité w a dvojhláska oir dle obecné řeči v Ce- 
chách místo obvyklého v písmé au, kterémuž on 
vSak, co dvojhlásce dialektické, zápasiti jest b orga- 
nickým starodávným «, práva svého se domáhajícím. 



408 

Tčmito opravami dobroptHeaiiio.t (^eská, prvé již pro 
jednoduchost za vzor kladená, znamenitějSI jeSté do- 
konalosti došla. 

Ze změn mluvnických forem, od roalií- 
uých novotářů hojně navrliovaných, ujalo se jen ad- 
jektivum utvořené z činného píestupnika minulého 
času (vidévSt, tvoi-ivSi), pak bys, ahy.s v 2. osobé vrá- 
ceno k starému svému právu mÍHto bratrského hy, 
aby. Snahy některých o zavedení vSelIjakých forem 
dialektnich do spisovního jazyka (na Moravě Trnky 
a Žáka, na Slovensku hlavně Kollára) nemély 
trvalého účinku; četnějSího následování nalezli ti, 
kdož libovali sobě ve vypouštění ze slov zvuČek v 
obecné mluvě nevyslovovaných (selka místo sedlka^ 
nevyhnutelný m. nevyhnuUdlný, skvostný m. stkrostný. 

Za to však ujalo se na Slovensku, sotva že ber- 
nolaČina za své vzala, rozkolnictví nové, když Lu- 
devít Štúr a Josef Hurban, spisovatelé evan- 
geličtí, zasadili se o zavedení co řeči spisovní ná- 
řečí TrenČansko-Nitránského a psali v něm 
noviny i jiné spisy. Avšak i toto druhé odstoupení 
od jazyka obecného neujalo se v té míře, jak pů- 
vodcové jeho se nadálí, a po málo letech i Stú ro- 
vin a šla za bernolačinou. Rovněž ani třetí, nejno- 
vější rozkolnictví Slováků, které chce povýšiti ná- 
řečí Zvolenské za jazyk spisovní, nemá lepší bu- 
doucnosti nad dvojí předešlé, ba již již takměr v 
písku se ztrácí. 

Jakožto vzorní spisovatelé doby této — co do 
správnosti a vytříbenosti jazyka — jmenováni buď- 
te před jinými: Jos. Jungmann, Frant. Pala- 
cký, Pavel Šafařík, Frant. Lad. Celakovský, 
Jan Purkyně, Vinařický, Chraelenský, Sla- 
ní a, Zahradník; pak Karel J ar. E rben, D ou- 
cha, Tomek, A. Rybička, Stul c, Zel en ý, Šem- 
bera, oba Jirečkové, Sušil. Došeltě zajisté 
český jazyk jmenovitě za naších dnů nebývalého 
vzdělání a znamenité vyspělosti, ano co se týče do- 
konalosti mluvnické a všestranné spůsohilosti své, 
eaujímá bez odporu první místo mezi nářečími slo- 
vanskými. A vsak naproti tomu zapříti sobě nel/.e, 
že uměni, psáti čistým, správným ajadrným slohem 



409 

českým, ještě daleko neai ruzSířeno v té míře jak 
by žádoucno bylo; mDoba spisovatelům nedostává 
se posud náležité známosti mluvnice a syntaxe a 
nevyhnutelně potřebného studia spisovatelů starších 
a řeči národní, čehož následek jest, že spis}' od nich 
vydávaué.zvláStě překládané z němčiny, tytéž vady 
do sebe mají, o kterých připomenuto svrchu. Jme- 
novitě noviny a jiné Časopisy oplývají v poslednějším 
čase germanismy a poklésky gramatickými i styli- 
stickými, a to takovými, jakých prvé nebývalo ni- 
kdy. Tak na př. není žádnou vzácností čisti někde: 
mné nic, tobě tiic; obyčejné jest psáti střežili místo 
stf-ici, předejíti něčemu m. něco, vyšinouti se m. po- 
vznésti se, nahlédnouti vn. uznati, vyzdvihnouti m. 
zruSiti, jakoby m. takmév (uměl události znamenitější 
jakoby uměle vystavovati) ; nakládá Jimi dle libosti 
na. s nimi, uvítán byl za hlučné střelby m. hlučnou 
střelbou; uČiuil to, nniz by se byl zeptal m. bez ze- 
ptáni; nad jiné pak takové nešvary protiví se slu- 
chu nepokaženému zbytečné užívání plurální formy 
jiz místo staletým zvykem oprávněného jenž aneb 
místo kteři, čírnž na ujmu libozvuku rozmnožuje se 
beztoho až přílišné íkání v jazyku českém ; a co 
více jest takových a podobných nespůsobň. A což 
teprv sloh úřední, o némž lépe pomlčeti. 

To však nebudiž řečeno na úkor literárních snah 
národu Českého ; kdo nestranně uváží, při jakých 
nepřiznŤvých okolnostech — o nichž netřeba slov Sí- 
řiti — dosáhl jazyk český nynějšího svého stupně 
vzdělanosti a vytříbenosti, ten zajisté nebude pochy- 
bovati, že za příznivějších časů dospěje k dokona- 
losti ještě mnohem větši. Na ten čas pak vším prá- 
vem téSiti se nám jest z výsledku tak slabými si- 
lami dosaženého, neboť již nyní zaujímá čeStina 
místo velmi čestné mezi jazyky vzdělanými, z n'chž 
málo který vyrovná se jí tak mnohostrannou spů- 
fiobílosti. 



410 



IV. Déjepís literatury. 



Česká literatura, zahrnujici v sobě spisy složené 
jazykem Českým (Československým), předčí nade 
vSecky ostatní literatury sloyanské mimo Htarobol* 
harskou (církevní) stářím, a předčila nad ně ai 
do počátku XVII. století také bohatstvím. Dělí 
pak se dějiny literatury naší, jako dějiny jazy- 
ka naSeho, nejpříhodněji na čtyry doby, z nichžto 
první Či stará obsahuje písemné památky jazyka 
Českého od nejdávnějších časů až do dnů Husových 
(od IX. stol. do r, 1403); druhá, doba vyspělosti, 
od počátku sporů náboženských až do bitvy Bělohor- 
ské (1403— 1620); třetí, doba úpadku, sáhá od bitvy 
Bělohorské až do císaře Josefa II., čtvrtá, doba 
obnovení literatury, odtud až do dnů našich. 

Nejstarší literatura naše jest věrným obrazem 
dvou živlův, které na počátku dějin našich ve vzdě- 
lání národu našeho působily: jedny plody její vyro- 
stly z prastaré, ryze slovanské vzdělanosti domácí, 
druhé z nově štěpeného stromu vzdělanosti kře- 
sťanské, která se tehdy z Itálie šířila po veškeré 
západní Evropě. Máme posud, aČ velmi řídké, pí- 
semné památky, které mají na sobě ráz čistě ná- 
rodní: rukopisy Zelenohorský a Kralodvorský. Ru- 
kopis Zelenohorský, před tím soudem lAhuHným 
zvaný, ježto líčí spor dvou bratří o statek po otci 
zděděný, a rozsudek Libušin, má ráz docela pohan- 
ský, svědčící o vysokém jeho stáří. Taktéž proni- 
knuty jsou názorem pohanským nejstarší básně ru- 
kopisu Králodvorského : Zahoj a Slavoj, ježto vy- 
pisuje vítězný boj pohanských Cechů nad křesťan- 
skými Němci do země se vtírajícími a panství své 
eároveň s křesťanstvím rozšiřujícími ; i z Cesfinira 
a Vlaslava jakož i z Jelena věje duch pohanský. 
Z ostatních básní rukopisu Kr. vyniká Jaroslav, 
oslavující vítězství Čechův i Moravanův nad divo- 
kými zástupy tatarskými neb mongolskými na Ho- 
stýne, ve kterém již pozorovati jest působení básni- 
ctví křesťanského, které tu se staronároduím v utě- 
žený souzvuk splývá. Básně tyto, vynikajíce BJe- 



411 

mnělým citem a jarým jazykem, jsou jediný pozů- 
statek bohatého básnictví národniho, které byvSe u 
nás od pradávných dob horlivě pěstováno během 
XITI. století svého vrchole dostoupilo a samo o sobě 
hlasitě svědčí, jak vysoký byl stupeň původní vzdě- 
lanosti předkův našich. I není divu, že ti, kteří 
jsouce nenávistí zaslepeni národům slovanským upí- 
rají všelikou vzdělanost původní, přede vSím obra- 
cejí šípy své na drahocenný tento rukopis, jakožto 
na nejvýmluvnějSího svědka vzdělanosti slovanské. 
(Jak liché 'jsou všecky námitky íSněné proti pra- 
vosti rukopisu Kr,, dokázali nad jiné íevrnbněji bratří 
Jos, a Hermen. Jirečkové spisem německým: 
Die Aechtheit der Kdnicjinhofer Handschňft v Praze 
1862 etc.j Co do formy liší se tyto básně ode všech 
jiných tím, že jsou nerýmované, složené místem bez 
ohledu na počet syllab veršem volným, jak toho 
povaha děje, tu povlovnřji tu rychleji se pohybují- 
cího, vyhledávala; srovnávají se však s básněmi 
epickými dle vzoru cizích v tom, že jazyk básnický má 
obraty podobné a že verš je obyčejné osmislabičný. 

Národní básnictví naše mizelo tou měrou, kte- 
rou se v našich zemích šířilo vzdělání západní, la- 
tjnsko-křesťanské, které básnické mysli nových před- 
mětů a vzorů poskytovalo. Bylo pak básnictví la- 
tinské opět dvoje, d ucho vn í a světské. Duchovní 
básnictví, pěstované osobami duchovními, opěvovalo 
zvláště život spasitelův, panny Marie, apoštolův i 
jiných svatých. Z četných legend vyniká nad jiné 
i rozsáhlostí i cenou básnickou legenda o sv. Kate- 
řině, nedávno v Stockholme nalezená. Vedle tohoto 
básnictví nábožného ujímalo se záhy i světské, 
jfžto slavilo veliké Činy mužiiv staro- i novověkých. 
Přední místo moai těmito náleží velikému dílu bá- 
snickému o Alexandrovi Velikém, králi Macedonském, 
které původně latinským jazykem od Francouze 
Valtera z Chafillonu složené, básník český (asi v 
polovici XIII. stol.) tak přetvořil, že se může pova- 
žovati za sflniostatnou báseň českou, i přibližuj© se 
jazykem značně k rukop. Kralodvorskému. Pohříchu 
není báseň t« celá zachována. 

Dle vzorů těchto latinských opěvovány jsou i 



41^ 

děje domácí, čehož příkladem jest zlomek o bitvě 
KreSíácké ;i smrti kráJe Jana, zachovány v Lupá- 
éově kronice Karla IV. 

Mimo básnictví latinské působily od XIIL stol. 
v literátům n^í i básně německé, ježto časté stý- 
kání se s Němci a zvláště hojné jich se k nám 
stěhování siřily v aemích naSith i jakousi známost 
némcckéko básnictví. Králové ČeiStí Václav I. (1230 
— 53) a Přemysl Otakar II. (1253 — 78) přáli velice 
toulavým pév^flín německým, kteří rádi meňkali na 
štědrém jejich '^ore. Bylo vSak básnictví německé, 
když v druhé polovici XIII. stol. u nás působiti po- 
čalo, již v.alně kleslé a nebyl tudíž účinek jeho 
hrabě blahodárný. Básnictví tohoto dle vzorů ně- 
meckých vzdělávaného plody jsou ; Triítram, Tan- 
dariái a Floribella, SlUfrid, dlouhé legendy o sv, 
Proko2)u, Ježíšovo mládí a j. Básně tyto psány jsou 
vůbec velmi rozvláčné, liSíce se od prosy jenom 
rýmem. V takové formě (>epsáno jest však i zna- 
menité dílo původní, k-7-o»ika čenJcá rýmovaná, ř%- 
č&aii Daliviilova, složená brzo po r. 1310, proniknutá 
vroucím duchem vlasteneckým a neméně vroucí 
nenávistí Němců, nejstarší dílo historické psané ja- 
zykem českým. 

Literatura prosaická jest až do Časů velikého 
krále Karla I. (IV.) chudá. Ke spisování prosaickéma 
užívalo se po celý ten Čas téměř výhradně latiny, 
a to ve všech r.emích západní Evropy. Byla tehdy 
latina jakožto jazyk katolické církve hlavním ná- 
strojem vzdělání všem národům katolickým, jí se 
učilo ve školách, jí se vyjednávalo me7,i národy, jí 
se psalo v karcelářích. .Jsou tedy i nejstarší naše 
kroniky sepsány vesměs latinsky, zejména kronika děk. 
Kosmasa (f 1125), mnichů Sázavského a Opato- 
vického. Vincence kanovníka Pražského, Jar- 
locha opata Milevského, Petra Žitavského, 
Františka probošta kapituly Pražské a j. Prosa 
naše vzdělávala se původně jenom překládáním pí- 
sem svatých. Byli ovšem již sv. bratří Cyril a 
Method přinesli otcům naňim překlad některých 
Částí písma sv. v jazyku slovanském, starobulbar- 
ském. Ale po úpadku říše Moravské ustoupily ob- 



413 

řady slovanské latinským, i nezbylo po nich jiné 
památky nPŽ starobylá píseň: Hospodine pomiluj 
ny. >'otřebn vSak, aby so pismo sv. vykládalo ja- 
zykem lidn srozumitelným, uznávali také knězi la- 
tinfiti, i jali se brzo překládati nejpotřebnější k 
službám Božím části biblí, evangelia, epištoly, žal- 
my, o čem svědčí i\ imek evangelia sv, Jaua, který 
dle jazyka pochází z X. stol. Pokračováno pak v 
díle tomto až do XIV. stol., kd«žto se, v druhé 
polovici, objevuje překlad celého pinhe svatého. 

Nejplnějšího rozkvetu za staré ^by dočkala se 
literatura naše ve XIV. stol. za Karla I. a jeho 
syna Václava IV. Vysoké školy Pražské, ač se 
na nich, jako na všech ostatních v západní Evropě, 
vyučovalo toliko jazykem latinským. Sířily rychle 
vyšší vzdělání po zemích našich ; rostoucí blahcbyt 
veškerého obyvatelstva napomáhal pak mocně vše- 
likým snahám vyšším. Tím povstala za Karla I. 
taková Činnost literární, že národ náš se náhle oct- 
nul v popředí národů vzdělaných, zůstaviv své soti- 
sedy německé daleko, za sebou. — Básnictví ná- 
rodní bylo ovšem již dávno zaniklo ; za to však 
vsděláváno zdárně básnictví dle vzorů západních. 
Jest pak básnictví toto zčásti náboženské, které 
tehdy vyvedlo veliké množství legend, životy i řen 
otcův egyptských, Passimiaf, krásně psaný život 
Krista Pána, Vedle toho dařily se všeliké spůsoby 
básnictví naučného, zejmérn all egorické, je- 
hož nejslavnější plody zůstavil piřední básník té 
doby, Šmil ř^laška z Pardubic .Jeho Xová 
rada líČí poradu mladého krále lva s ostatními zvířa- 
ty, která byvše od něho vyzvána radí každé dle 
povahy své, jak by si král veřejně i soukromě po- 
čínati měl. Krom toho napsal Smil značí, on báseň 
Hada otce sytxivi, učinil první shij-Lii pnaloví a j. 
Prospívalo i bá^inictví satyrické, jehož plody jsou 
Podknni o ':ók, Hvár vody s viiiem, Safyiij o rPi»e- 
sfnicich. Nf-méně pěstovíny jsou i romány, "- nichžto 
'největší obliby došli dle latiny vzdělané Letopisov^ 
TfojdnSti, Y>nk niaha o Alerandfii Velikán. Zcela pů- 
vodním plodem této literatury jest 'ílcnd/ei^ek, ro- 
mán ve spŮBobě rozmluvy meei žalobníkem a ne- 



414 

StěKtím. Touží totiž Tkadleček na ztrátu milenky 
Bvé, krásné a ctnoslné Adliíky. t«k jemně a prostě 
a zároveň tak obratným jazykem, že v té dobé za- 
sluhuje obdivení. — Také básnictví dramatické pě- 
stováno dosti pilně již před dobou Karlovou, jak o 
tom svědíí npmnohé, aŽ zdařilé zlomky her drama- 
tických, Mastickdř a j. 

Než doba Karlova, aČ básnictví se vzdělávalo 
namnoze zdárně, nabyla mnohem větSí oslavy lite- 
raturou pro8«i(?kou, která jest nejlepším měřítkem 
tehdejší dospíljbsti národní. Před tím nebylo spisů 
prosaicivých mimo překlady rozUřnýtli řásti píitma 
sv., nyní kvěfly bujně všecky spflsoby písemnictví 
prosaického. Spisy historické pořaly se tehdy 
skládali vedle latiny i íestinou. Přibík Pulkava 
2 Hraderiína napsaly kro?iiku svou latinsky a později 
i jadrně fesky. Život Karla I, (IV.), 8«mým císa- 
řem latinsky sepsaný, přeložen též na český jazyk. 
Mimo to vzdělal pilný spisovatel Vavřinec z Březo- 
vé kroniku světa, ozdobiv ji ovšem všelikými baj- 
kami ; týž přeložil i povfstnou cestu Angličana 
Mandevilla do Asie. Nápodobně vzdělal Beneš z 
Hořovic rytíř Zámořský kroniku JHmukou, tak na- 
zvanou Marlimiaui, z většího dílu podlé sepsání 
Jakuba Twingera von Kouigshofen, kněze Štras- 
burského. Také právu i ct ví nebylo bez vzděla- 
vatelů. Máme ze samého počátku čtrnáctého věku 
knihu naifivanou starého pána z Rosenberka, 
kterou se dává naučení, jak si u soudu králov- 
ství Českého počínati třeba, aby věc svou provedl 
— velmi vzácný pomník st-arých zvyků právních 
u národu našeho. Neméně důležité jest dílo pana 
On dřej e^ z D nb é, po mnohá léta nejvyššího^ su- 
dího v Cechách : Výklad na právo zeniě České. 
Kromě toho sepsán tehdy řád práva zemského a rád 
korunovací. Do téhož asi Času piipadá také pře- 
ložení ^j/Yfí; města Pražského z latiny ; potom pře- 
ložení jí/fíu Mafjdehurakých a Yikpiiáíiki/ch zemských 
císařských, jakož i práv manských z němčiny. I 
listiny veřejné začínají se již za prvních let 
Václava IV. spisovati jazykem českým. V řeč- 
ni ct v i duchovním proslul za Karla kanovník 



415 

Pražský Milic, Moravan z Kroměříže. Výmluv- 
nosti duchovní vyniká rovněž mudřec křesťanský, 
který duchem svým obsáhl všecku křesťanskou vzdě- 
lanost doby Bvé a ji jměním celého národu učiniti 
se snažil, rytíř Tomáš Štítný ze Štítného. 
Zůstavil po sobě původní díla : Knihy testery o 
obecných věcech křesfanskýcli, Beci besední, v nichžto 
se nejtěžší pravdy náboženské vykládají důkladně a 
jasně ; Jrlomilie pak podávají výklady na všecky ne- 
děle a svátky. Jeho jazyk jest tak prostý a lahodný, 
tak ryzý a živý, že by měl býti poaud vzorem všem 
těm, kteří píši o věcech náboženských a filoso- 
fických. 

Tak dostoupilo st.iré naše písemnictví v druhé 
polovici ítrnáctého věku svého vrchole, au události 
netušené mu jedním rázem vytkly novou dráhu. 

Obrat tu netoliko v literárním, ale v celém 
stavu národu našeho spůsobil Jan Hus. Opravy 
věcí církevních, o kterou se již za Karla I. neju- 
šlechtilejší mužové, mezi nimi zvláště slavný Mora- 
van Miliň a učený Matěj z Janova, vši silou zasa- 
zovali, domáhal se ještě úsilněji Jan Hus a octl se 
proto ve příkrém sporu s církví římskou. Celý té- 
měř národ kráčel za oblíbeným kazatelem a horlivým 
obhájcem práv svých na novou cestu — nábožen- 
ství opanovalo všecky mysli. Když pak brzo na- 
stala potřeba hájiti snahy Husovy nasazením celého 
takořka bytu národního, stávaly se tím národu sa- 
mému jenom dražšími a vážnějšími. Tak se octla i 
literatura na poli rozepří náboženských, na kterém 
se po celé patnácté století téměř výhradně a i v 
šestnáctém se zalíbením pohybovala. Kromě ná- 
boženství docházely pak v bouřlivých oněch dobách 
jebtě jenom válečné věci obliby obecné. 

Původce tohoto mocného obratu jest i hlavním 
spisovatelem své doby. Aby učeni svému zjednal 
pirístup i do nejnižších vrstev lidu, snažil se psáti 
jazykem lidu samého, ovšem vytříbeným a uSlech- 
těným, vystříhal se bedlivě všelikých forem již za- 
staralých, a položil základ posaváduimu pravopisu 
našemu (v. Dějiny jazyka). Vyniká pak Hus 
■ve spisech svých jako řečník duchovní ve své 



416 

postille, co 8pi80vatel polemický, co spisovatel 
vzdélavatelný v díle nazvaném Dcerka, co bá- 
sník některých písni náboženakých \ i listu jeho 
psané v žaláři Kostnickém mají nemalou důležitost. 
Mimo četná díla česká psal však Hus o učení svém 
mnoho i latinsky. — Za bouřlivých časů, které na- 
staly brzo po upálení Husovu, nemel národ nkh 
ovšem ani mnoho pochvíli ani chuti k činnosti li- 
terární, a neobsahuje tudíž písemnictví naše tehdejší 
téměř ničehož původního mimo nékteró správy hi- 
storické o tehdejších příbězích, z části i veršem se- 
psané, pak spisy náboženské, zvláště polemické, a 
z oboru básnictví některé pí^ně válečné a hanlivé 
na protivníky náboženské. Čeho se však nedostá- 
valo na spisech původních, hledělo se doplniti pře- 
klady tehdejších nejdůležitějších spisů latinských a 
dílem i německých, kteréžto rovnajíce se v přesno- 
sti a jadrnosti jazyka spibům T. ze iStítného, nad 
spisy pozdější věku patnáctého vysoko vynikají. 
Do první polovice téhož věku zajisté náleží překlad 
Ranného lékařstvi Rhazeso vadle řteuí M. Viléma 
Rogera z Congenis nebo z Parmy, kterého v Mon- 
tepesolané poslouchal nějaký náš krajan a zápisky 
své v jazyku latinském pozůstavil ; potom Ranného 
lékaistvi M. Viléma Plaeentskébo ze Sallicetti, 
taktéž latinsky sep.sauého. Oba dva tyto překlady, 
jak se podobá, spůsobil slavný lékař a mathematik 
M. Křištan z Prachatic, někdy farář n sv. Michala 
v Starém městě Pražském. Také herbář^ a pravidla 
zdravotní i jiné spisy lékařské toho Času přeloženy 
jsou. Dále jmenovati sluší překlad Marka Pa- 
vlova spisu milion totiž popsání východní Asie, 
Číny, Thibetu, Východní Indie, mnohých ostrovů 
moře tamějšího a částky Afriky východní, taktéž 
z jazyka latinského; potom pieklad románů ducho- 
vních : SolferiiHS a Belial, jichž první obsahuje ro- 
zepři pekelné říše s Bohem pro vy^ržen^ ďáblů 9 
nebe, druhý pak rozepři sboru pekelného s Kristem 
pánem, proto že otce svaté vysvobodil « pfedpe- 
klí; dále také překlatl Života Alextnulra Veliké- 
ho, krále Macedonského, vše toto z latiny a j. v 
Teprve v druhé polovici XV. století, když .)iří 



417 

Podébradský mocnou rukou zavedl řád a mír v 
zemi, ujímaly se opět snahy literární. Převládá 
ovšem i tehdy ráz náboženský. I básnictví slouží 
smýšlení náboženskému, což nad jiné ířetclnéji u- 
kazuje jediná vétáí báseň původní, té doby složená, 
Ctibora Tovačovského z Cimburka řládo' 
ni jjravd'/ a lži o kněžské zboží a pauocání jich. 
Pravda (církev pod obojí) žaluje tu na lež \^církev 
římskou) a všecky její sestry nepravost', a snad, 
na kteiétn jest duch svatý předsedou a apoštolové 
soudci, činí nález příznivý pravdě. Mnohem roz- 
vláčnéji rozkládaly se myšlénky náboženské ve spi- 
sech prosaických všeho druhu, věroučných a pole- 
mických, vzdélavatehiých, postillách atd. Vynikali 
v nich po Hu80\i Jau z Příbrami, ostrý bojovník 
proti Táborům, zvláště pak Petr Chelčický, muž 
ducha hlubokého a mysli šlechetné, horlící na vše- 
liké nepravosti doby své, tak že jeho spisy jsou 
věrným obrazem tehdejších mravů. Zásadami svými 
stal se pak jako předchůdcem jednoty bratrské. Se 
strany přísně kališnické proslul Jan Kokycana 
výmluvuostí duchovní. Předním zástupcem katoli- 
ckým v boji proti odpůrcům byl Hilarius Lito- 
měřický. Ostatní literatura doby té nemá ničeho, 
coby se ryzostí jazyka a ráznosti myšlének rovnalo 
listům, psaným od některých předních mužů našeho 
národu. Jsou pak nejzi^amenitější z nich : listy 
Aleše Holického ze Šternberka, Kašpara 
Šlika, Prokopa zRabšteina, Ctibora To- 
vačovského z Cimburka, Viléma z Pern- 
šteina, JoSta z Rožmberka, biskupa ^rati- 
slavského a j. (vyd. od Palackého v Archivu Če>ik.), 
Z listů téch nabývají déjiny té doby jasnějšího 
světla, než spisy historickými u nás tehdy slože- 
nými, kterým se aevrubuosli a vyššího rozhledu 
naprosto nedoí^tává, jsouť to^ kroniky ceny ehatrwé. 
Vojíny obecné sepsal Pavel Židek .slohem nehrub6 
vytiíbeným. Též doby povstala v Itálii jazykem 
latinským velmi z<*jímavá, ač ovšem docela povrchní 
a stranná historie (,'eská Eneáše Sylvia Piccolo- 
miniho, později papeže Pia II., která breo na jazyk 
náš převedena a pilně čítána jest. Nem^^Io půvabu 
Čechy. M 



418 

do sebe má vypsání cesty, kterou konal Jan z Lob- 
kovic r. 1493 k Božtmu hrobu do Jerusalema, 
druhý jeho spis ZprdvH a nav<'ein si/nu Jaroslavovi 
vyniká jazykem ryzým a jadrnosti myftléuek. 

Literatura naSe nabývala veaelejS! tvářnosti, 
když v druhé polovici XV. stol. za panováni Vladi- 
slava IL za<'ali se tšž u nás pilněji studovati staří 
spisovatelé iečtí a latinští, jejichžto nevyrovnaná 
dokonalost ve formé počala za nedlonlio buditi n- 
tuchlý cit všeho uměni, zvláště pak uméní slovesného. 
Výtečnými vzory klasickými byli jedni uneseni tou 
měrou, že mimo jazyky 8taré ničeho krásného ne- 
viděli, slávy své hledajíce ve spisování latinském. 
Přední z nich byl u nás Bohuslav HasiSteinský z 
Lobkovic, který po sobě zůstavil mnoho latin- 
ských básni výtečných. Jiní opět snažili se, aby 
co ve Btiirýcli kde krásného spati-ili, k ozdobení a 
ušleclitění svého pihemnictví obrátili. I jali se tedy 
spisy klasiků řeckých a ještě více římských převá- 
děti na jazyk náš a brousiti češtinu dle jejich vzorů. 
První mezi těmito byl Kehoř Hrubý z Jelení, 
jenž některé spisy Ciceronovy a též novějSích latiníků 
íesky vyložil; za ním kráčeli Václav Hladíc 
Písecký, Viktorin Kornel ze VSehrd, který 
výtečné překlady, ale i veliké dílo původní právni- 
cké Kiiihii rlevatery o právích a sovdcch a i o de- 
skách země České sepsal, první dílo právnické střední 
naší doby literární. O něco dříve složil slavný pán 
moravský, Ctibor Tovačovský z Cimburka, 
důležitou knihu O ohí/čejich, řádlch, zvyklostech sta- 
rodávních a právich markrahství Moravského, na- 
zvanou knihou Tovačovskou. 

Od této doby až do osmnáctého století vzdělá- 
vána jest Čeština nejvíce dle vzorů latinských, čím 
ovšem jednak mnoho latinských obratů v jazyk náš 
vneseno, jednak sloh český zvláště prosaický ne- 
všedního uhlazení došel. 

Básnictví se zatím ani v následujícím XVI. stol. 
u nás nevzdělávalo s velikým prospěchem. Ti du- 
chové, v nichžto čtení starých básníků vzbudilo za- 
líbení v básnictví, psali za vzory svými latinsky, 
nauinoze zdařile; ano kdyby básně našich spisová- 



419 

telů ze XVI. století, Karla z Karlsperka, TomáSe 
Mitisa, Canipaiia a j. byly jisány česky, mohli by- 
chom se právem honositi básnickou literaturou té 
<loby. Ale česky psaly se tehdy jenom písně ducho- 
vní, a sice nejhojněji od bratří českých, spiso- 
vatele i mnohých dél prosaických, Lukáše, Jana 
Roh a, Jana Táborského, Jana Blah osla- 
va, Jiřího Strýce a j. Nad skladby rýmované 
vynikají však znamenitě některé básně metrické, 
skládané po vzorech řeckých a latinských, dle zá- 
konů časomíry, kteréžto bratr Jan Blahoslav první 
jasně vyložil ve spise svém o Muňce t. j. o sklá- 
dání písní ; ale i tyto básně jsou pouhé vzdělání 
žalmxi, v kterém vynikají Matouš Benešovský 
(r. 1577) a o třicet let později výtečný Slovák Va- 
vřinec Benedikt Nudožerský. K nim se 
nejvíce přibližuje Jiří Strýc rýmovaným vzdělá- 
ním žalmů. Básník té doby nejvíce oslavovaný, Si- 
mon Žebrák Lomnický z Budce, jest však to- 
liko verSotepec, jehož Četné, zvláště k rozličným 
příležitostem skládané verše nemají hlubšího význa- 
mu, nevynikajíce ničím jiným než plynným jazy- 
kem. Básnictví dramatické nedospělo té doby k sa- 
mostatnosti a záleželo téměř jenom v překladech, z 
iiichžto nejoblíbenější byla .1 udit a, přeložená od 
pilného Konáče z Hodíšfkova. 

Mnohem utěšenější jest pohled na písemnictví 
prosaické XVL stol. Nerovnají se sice první dvě 
třetiny tohoto století třetině poslední ani co do hoj- 
nosti plodů ani co do vybroušenosti jazyka; ale 
viděti i tehdy neustále se vzmáhající činnost 
literární. Středištěm spisovateh°i první polovice 
XVI. století, jest Mikuláš Konáč (Finitor) z 
Hodišfkova. Přelvládaje s nemalou horlivostí spisy 
nejrozmanitější, historii Českou AoneáSe Syl\ia, ně- 
které rozniluvj' Lucianovy , romány a j. opa- 
noval po tuhém /,á])ase jazyk český úplně, což se 
pak jeví zřetelné v původním jeho díle o hořeko- 
váni a narilíáni S2>rare(lIiios/!, hráloviiij vXcvh ])ani, 
ve překlade Judity atd. Z doliy jeho máme několik 
velmi vážných spisů historických. První z nich 
napsal Bartoš Písař, který vypravuje zevrubně 

2(i* 



420 

a prostě bouřlivé príbiby Pražské od r. Ió;i4 — 1530, 
jiciižto sám byl svédkeni. Rovné důležitý spis té- 
hož dniliu zůstavil Sixt z Ottersdorfu, sepsav 
co sám viděl v Praze v osudných letech 1546 a 
1547, dílo posud nikdy uavydané. Největší pové- 
sti však došla K ronil, n ('esku Václava Hájka 
z Libočan, pluá sice bajek a bludů, ale psaná 
tak lahodným slohem, že se í>tala knihou opravdu 
národní, čítána jsouc se zalibemiu i od samé strany 
pod obojí, proti které psána jest. Této stríiué se- 
psal knihu až piíliá mělkou a stručnou Martin Ku- 
t h e n ze Š p r i n c b e r k a, krátký totiž výtah déjiu 
ČHských. Touž dobou vydána jest záži\uější krooi- 
ka Česká církevní se stanoviska kališnického od 
Bohuslava Bílej ovského. Cestu do Palestiny 
vypsal jazykem někdy básuickým Oldřich Pře- 
ťat z ^'lkánova. Obšírnou kosmogratií , knihu 
položení všeho světa a <i vše^h národech, vzdělal dle 
něm. Zikmund z Puchová. — V íečnictví du- 
chovní m proslul tehdy se strany katolické T o- 
m á š B a v o r o v s k ý, jehož líčeni všelikých slabo- 
stí té doby jest výborné. Ve filosofii nejdůleži- 
tějším dílem jsou Ée<^i hlubokých ruudrcuy v}braué 
ze starých filosofů, bá.suíků, od Jana Češky, dítkám 
slavného pána českého Viléma z Peništeina. 

Po smrti Ferdinanda I. (15G4) přibylo v litera- 
tuře plodné činnosti, ješto vystupovali směle i bra- 
tří čeští za Ferdinanda I. krutě pronásledovaní, a 
dali písemnictví našemu jednoho z nejslavnější vzdě- 
lavatelů, Moravana Jana Blahoslav a. Nabyv 
sám vzdélání vysokého porazil zásadu jednoty bratr- 
ské, že sluší opovrhovati známostí věcí světských, 
a uvedl do škol jejich vyšší učení. Bystrý duch 
jeho, ač nebyl básník, pojal dobře neduh tehdejšího 
básnictví, a vyměřil jazyku našemu základ nového 
veršováni, v časomíře. Pilným čtením če«kých 
spisů nabyl tak jemného cítil správního jazyka, že 
ve své (/raiaiaalicc a velikou jistotou vytýká chybu 
spusoby mluvení, a sepsal sám díla, ježto jsou j ■>- 
dnes vzory prosy české. Jeho překlad Nové i. 
koná přijat později do biblí Králické, jeho 
bratra Jana Aagustij a d^Je^ns jednoty bru'.'-''<:r 



421 



r(A'íiají se nejví^teCnějším spisftiii dobr Velp< la- 
vin ské. 

Doba tp.to nazývá sf tak po muži, který za jio- 
slednfch třiceti let sesfiiáctť-ho věku byl vftdtein 
vSeho literárního snažení, po mistru Pražsk.'r)i D a- 
Li i e 1 o v í Adamovi z V e 1 e s 1 a v í n a 1 546 — 1 5ítí)), 
Nebylo v néiii síly tvínví, která plodí díla iiíekva- 
pnjící novostí a smělostí; ale byl muž bystrého roz- 
imn, vystíelého vkusu a upřímný milo\nik národu 
"vého, kterému otvíral úsilm- brány všelikých védo- 
nlostl, čině mn cestu k nim příjemnou uhlazeným 
jajíykerh a propí^jfuje se každému sqiisovateli, který 
sř jeho rady a pomoci žádal, s ochotností podivu 
hodnou. Dila jeho vynikající zvláštní lepotou slo- 
hu json vzdělána nejvíce dle latinských; jediný je- 
)io velký spis původní jest Kalendář hixřoricl;), vy- 
pravující při každém dni, co se kde znamenitého 
-tálo. Mimo to napsal ku přemnohým spisům Svým 
'■ cizím obšírné předmluvy, z nichžto předmluva ke 
kronice Aeneá.se Sylvia a Kuthenové nad jiné před- 
ní rozsáhlostí a mnohými vzácnými myšlénkami. 
Ze spisů od něho dle cizích vzdělaných jmenovati 
sln.íií obšírnou Politii historickoit, ve které se pří- 
klady z dějin váženými vyučuje umění, kterak se 
spravují obce. Výtečné jest jeho vydání kroniky 
Aeneáše Sylvia, přeložené od Konáce, ale od něho 
docela přepracované. Mimo mnohé jiné spisy české 
složil i několik latinských mládeži latině se učící. 
Kolem Veleslavína řadí se ostatní spisovatelé doby 
této. O historii psali mnozí, ménc však o domá- 
cí než o cizí. O domácích dějinách psali, ač co 
do obsahu nekriticky, ale slohem v<-borným P r o- 
k o p L u p á č z H 1 a v a č o v a Historii o Karlu IV. , 
Marek Rydžovřký z Fl()rentina příběhy za cí- 
saře Ma.ri>nifiaiia II. a Rudolfa II, Václav Bře- 
žan zevrubný životopis Viléma z Rožmherha, zalo- 
žený na listinách, Polák Bartoloměj Paprocký" 
zGlogol sepsal tři velká díla rodopisná o Čechách, 
MoraTé ! o Slezsku. Jiří Závět a ze Závetie 
vypisuje mnohé příběhy, jichžto byl sám očit<'m 
svědk- m od I. 16ll do 1617. Dějiny této doby iri- 
bývají též mnohého světla z jtamí^tí a hojných li.ttň 



422 

Blivuélio páua moravského, Karlu z Žerotina, 
který se. spůsobem psaní rovná nejvýtežnéjSím spi- 
sovatelům své doby. O dějinách cizích psali 
mimo Veleslavíuského Jan KocínzKocinetu, 
překladatel Eusebia Pamtila historie církevní a Jana 
Lilweukleye kroniky turecké, Václav Plácel z 
Klbinku, jenž vyložil hisloiii židovskou, Pavel 
V o r 1 i č n ý, který převedl sedmerý kuiliy Josefa Flavia 
o válce židovské, Jan Mirotický psal o začátku 
panování tureckélio, Matouš Ilosius Vysokoraýt- 
ský přeložil dílo o zemi, národu i dějinách ruských. 
Vypsáním cest prosluli V á c 1 a v V r a t i s 1 a v z M i- 
trovic, který vypravuje prostosrdečné cestu do 
Turek a utrpení své tam ; Krištof Harant z 
Polžic cestu do sv. země, Fridrich z Donína 
do Uher, do Němec a do Vlach. 

liečnictví světského ukázkou jest Mi- 
chala Pěčka Smiřického Akci a rozepře mezi 
filosofem, lékařem, doktorem a orátorem neb jiroku- 
rálorem, který by z nich obci a vlasti své nejplat- 
nější a nejuziteciiéj^i býti mĚl, kde zápasníci při 
svou vedou s nemalou obratností řečnickou; ne- 
všedním řečníkem jeví se v rozličných spisech svých 
státnických i Karel z Zerotína. Kečnictví 
duchovní vzděláváno se strany katolické nejzdár- 
něji od tíeb. V. Scipiona (Berličky), se strany 
bratrské od Mart. Filad. Zámrského, S veli- 
kou horlivostí pracováno té doby o spisech p o 1 e- 
mických, kterých zvláště jesuita Václav sturm 
proti jednotě bratrské mnoho vysýlal, na které 
pak bratří rovněž jizlivé odpovídali. — Vedle něho 
byl nejčinnějším spisovatelem řádu jesuitského Bal- 
tazar Hostounský, vydav mnoho spisův dog- 
matických, polemických i historických. Nejslavněj- 
ší však dílo veškery literatury duchovní jest pře- 
klad písma svatého, který osm učených bratří na 
Moravě z původního jazyka hebrejského učinilo 
tak výtečně, že biblí Králická odtud za nedostiže- 
ný vzor jazyka českého se považovala a považuje 
podnes. 

Filosofie vzdělávána jest toliko co do mo- 
rální stránky, o nížto nejznamenitější dílo se- 



423 

l)3al bratr Matouš Konečný, složiv knihu o po- 
vinnoilech /d-esfanských na základě písma sv. Jiné 
sem hledící spisy překládány jsou z latiny. 

Právnictví nalezlo uejsťastnějSího (pěstouna 
v Pavlu Kristiánu Kol dinu, jehož Práva 
méstská království Ces/.é/io vynikají přesností jazyka 
nade všecky jiné spisy právnické. Ze spisů poli- 
tických jmenovati sluší po ^Veleslavínové Politii 
historické Jiří h o Závety Školu dvorskou, ježto 
podává naučeni dvořanů. 

I Bauky přírodní vzdělávány jsou jazykem 
českým, v čem prosluli Tadeáš Hájek z Háj- 
k u, vzdělav dle lat. spisu Mathioliova veliký lierbář 
Či bylinář; AdamHuber z Kieseubachu vzdě- 
lal a rozmnožil pomocí Veleslavínovou Mathiolův 
lierbář a složil několik spisů prostonárodních z obo- 
ru lékařství; Adam Zalužanský ze Zalužau, 
který o dvó století předstihl učení Linuéovo o po- 
hlaví rostlin, psal o lékárnictvi ; Ondřej Z hor- 
ský přeložil Tom. Jordaua z Klauseuburka kniha 
o vodách hojitelných neb teplicech moravských. O 
alchymii, která u nás za Kudolfa II. bujně kve- 
tla, psal Bavor Rodovský z Husti ř a n. 

Z překladů starých spisovatelů řeckých a la- 
tinských nejznamenitější jest Xenofonova Cyropae- 
die od Abrahama z Giinterodu. 

Těmito spisovateli nabyla literatura naše tako- 
vého vzdělání a jazyk náš vytříben v té míře, že 
se tehdy národ náš i nejpřednějším národům ev- 
ropským vyrovnal , ovšem nejvíce jich předstihl. 
Doba císaře Rudolfa II. nazývána proto též zla- 
tým věkem literatury naší. Ale tohoto názvu 
doba ta prese všecky své přednosti nezasluhuje z té 
příčiny, že básnictví velmi nestejně se dařilo, tak 
že by se jenom o zlatém věku prosy České mlu- 
viti mohlo. Skvělý ten název dán jest době Rudol- 
fově hlavně u porovnání živé její činností a plod- 
nosti s pustotou a chudobou, která jí v zápětí ná- 
sledovala. 

íápory náboženskopolitické, vzniklé zvláště ze 
snahy vládní o potlačení církve evangelické a svobod 
zemských, vypukly konečně povstáním evangelíkův 



424 

proti císaii Matyáši a jelio nH8tui)ci Ferdinandovi II„ 
kter«Jž udušeno jest Iňtvou líélohorskou r. 1G20. 
Kásledky její byly literatuí-e velmi záhubné. Pře- 
možení evangelíci, veliká vétAina národu Českého, 
musili se buď vystěhovati z vlasti své, neb pře- 
stoupiti na víru katolickou. Mnozí z nejvýteOněj- 
šícli mužfi, mezi nimi tři první spisovatelé té doby, 
Karel z Žerotína, Jan Amos Komenský 
a Pavel Skála ze Zhoře, vyšli ze zeraé. S ve- 
likou přísností vyhledávány j*ou knihy kacířské, a 
y.H. takové pokládalj' se nyní v.^ecky knihy deské, a 
pálily se na hranicích. Kněží katoličtí, jichžto se 
ovšem velice nedostávalo v národe posud nejvíce 
evangelickém, jsouce z veliké čhsú cizinci dbali 
hlavné jenom o to, aby lid vykonával obřady kato- 
lické, aniž pak mohli mnoho přičiniti ke vzdělání 
jeho. Tak se stalo, že národ dlouhou ukrutnou vál- 
kou docela schudlý klesl i v hlubokou nevědomost. 
Pohled na literaturu té doby (16-20— ] 780) jest tu- 
díž uad míru smutný. Výteční spisovatelé, Jan 
Amos Aomenský, Pavel Skála ze Zhoře 
a j. spisují ve vyhnanství veliká díla, jichžto však 
jenom rozptýlení po svétě vyst«hovalci užívati smějí, 
národu však celému jsou bez prospěchu : domácí spi- 
sovatelé pak nenahrazují mu te ztráty. Jen velmi 
zřídka objevuje se některý spis onačejší, 

V básnictví nastalo zase pouhé rýmování, 
všeliké působení prosodie časoměrné zmizelo. 
Jediný Komenský užil ji ve svém překladu mra- 
vného poučováni moudrého (Jatona a při vzděláni 
některých žalmů. Z básni téměř naskrze duchov- 
ních vyniká Vzdoroslaviřelc, sbirka básní nábožen- 
ských, přeložená dobrým jazykem od jesuity Ka- 
diinského. O něco lépe dařilo se tehdy básnictví 
na Slovensku, které, nebyvší dotknuto hrozným obra- 
tem v Čechách a na Moravě po 1620 nastalým, a 
přijavši mnoho Českých vystěhovalců pěstovalo lite- 
raturu volněji než Čechy a Morava. Ale i tam 
skládaly se téměř jenom písně duchovni, jichžto 
sbírka vydána jest v Cithaře Tranovského. Vy- 
nikají mezi těmito skladateli Hruškoví c, Láui, 
Dan. Kerman a j. Světské bá8nict%-í zastupují 



425 

téU) <loby v Cecliách jenom Ve-icli pisii' ovřáka Ji- 
řího Vol n ého; na .Slovensku J^tép Pilařík, 
jenž sepsal prostým veríena, co zkii.sil v zajetí ta- 
reekéin. Hlavním dílem básiuckým jest však Hpis 
prosaický od Komenského, íxihi/rint >véta a ráj srd- 
ce, v kterém l)ásuík ostře mrská všeliké křoli kosti 
zvláěté lidí líčených. Komenský' pak jest vůbec u 
prostřed této pustoty obecné jako m^jaká památka 
kr/usnójší minulé doby. Spisy jeho jsou obsahu hi- 
storického, řečnii-kťho, filosofického a Iilavně vy- 
ohovatel*kcho. Historické spisy jeho jednají o 
osudech evaug^clíkíí českých, jako Hinforie o (Mki/ck 
prořfvenstvích 'írkve české \ řečnické jeho spisy 
jsou Kiizani a Umě->i knznlehk<^, návod k řcčuictví 
duchovnímu; ze spisů jeho českých o vychování 
vyniká Didaktika, teprve nedávno nalezená, a //í- 
formatnrium Skolij yiiifeřské. Největší však díl jeho 
spisů filosofických a vychovatelských sepsán jest 
latině, iako Janua Unguariim. Orbis iticdis, i napo- 
máhal jimi Komenský znamenitě k opravení škol v 
severní Evropě, obrati v zřetel k zanedbávanému po- 
sud vyučování věcnému. Spisy jeho vzdělá va- 
tě Iné: Nedohiitedliti) hrad jm^no Hospodinuvo, Pře- 
myUocáni n dokonalosti krestaaskě, Hlubina hezpeř- 
no»(i, Vfíhost svHu a Poslední eňle neb kšaft, vy- 
dávaly se ku povzbuzení rozptýlených vystěhovalou. 
Vedle Komenského jest nejslavnějším spisovatelem 
této doby Pavel Skála ze Zhoře, který ve vy- 
hnanství ve Freiberku Míšeňském sepsal ohromné 
dílo o historii církevní od časů apoštolských až do 
r. 1623 jazykem výtečným ; zvláště důležitá jest 
ona část. o které mluví Skála co očitý svědek. Ale 
i spis ten, nebyv posud vydán, zůstal bez všelikého 
prospěchu národu našemu. Z katolických histo- 
riků v popiedí stojí hrabě Vilém SI a vat a, který 
v stáří svém sepsal velmi obšírné dílo o Ferdinan- 
du I., Maximilianovi II., líudolťu II. a hlavně o 
svém čase, ve kterém jest směr jeho na mnoze po- 
lemický. Mnohem nepatrnější jest Václav Koz- 
maneckv, který vypsal stručně válku třicetiletou, 
zůstavil denník i nb/ezení r. Ui4fi a složil kromě 
toho několik infermedií, krátkých traíek nejhrubšího 



426 

zrna, a několik jiných bá»ni ceny nevelká. Z druhé 
polovice XVII. stol. jest přední spis historický /%d- 
chůdce Moravopisn od Tomáše Pěšiny z Če- 
chorodu, a na počátku XVIII. věku Beckov- 
skélio Poselkyné sfarilch prihélm českých, jejížto 
první část jest jenom proměněné vydání Hájka. 
Přední té doby historik český, vlastenecký jesuita 
Bohuslav Balbin, psal vše latinsky. O dějinách 
všeobecných sepsal dílo obíírnější jesuita Jiří Pla- 
chý: Mappa katolická. Cestopisy zůstavili pánové 
čeští: Heřman Černín z Chudenic Poselalvt 
do Kontitaiitinojiole, vykonané r. 1645 a Ignác ze 
Šternberka Vffjezd z Bechyni do západních zemi. 
Byliť to poslední pánové čeští, kteří česky psali. 

Od počátku XVIII. stol. až do Josefa II. (1780) 
nevyšlo jazykem českým ani jediné dílo poněkud 
vážnější a literární činnosti ubývalo tou měrou, že 
se podobalo, jakoby literatura česká měla zahynouti 
pouhým nedostatkem vnitřní sily. Neblahý ten stav 
byl císaři Josefu II. též jednou ze příčin, z kterých 
jazyk náš všeliké veřejné platnosti zbavil ano i ze 
soukromého útočiště, i z lůna rodin, německými. ško- 
lami vypuditi se snažil. Přestal tehdy zajisté jazyk 
český býti prostředkem, kterým by se lid vzdělával, 
a mocnáři pokroku milovnému mohlo se zdáti víibec 
užitečnou věcí, aby se vyměnil za jazyk jiný, který 
se tehdy právě s největším úsilím vzdělával a na 
kterém se vydávalo množství dobrech spisi"i každého 
roku. Tak asi hledě na jazyk náš Josef II. uva- 
žoval zároveň, jak velice prospěšná byla by jeho 
říši jednota jazyl^a a národu. Zavedení jazyka ně- 
meckého do škol vyšších, středních a pokud možná 
i nižších mělo býti prostředkem k úplnému vyhla- 
zení jazyka našeho. Uvážíme-li, že 8i národ sám, 
postrádav již všeliké hrdosti národní, jazyka svého 
nikterak nevážil a krokům císařovým sám ochotné 
pomáhal, uznáme, že se tehdy jazyk nás octnul v 
největším nebezpečenství. Ale v samém tomto ne- 
bezpečenství byla spása. Vidouce před sebou jistou 
záhubu jazyka národního napjali někteří duchem i 
srdcem výteční mužové veškery síly své, aby jej 
zachovali a opět povznesli, a zároveň probudili ná- 



427 

rod z té netecnosti, v kterou byl uvržen posavádní 
duchamornou správou. (V. Déjiuy jazyka). Z této 
snahy vznikla opět lepší doba naší literatuře — vzkří- 
šení naší slovesnosti (od 1780 až po naše dny). 

Nejnovější tato doba dělí se na dvě polovice, 
z nichžto první (1780 — 1820) jest jako přípravou nové 
literatury; druhá (18-20 — 1862) již i rozkvětem. 

Již v druhé polovici dlouhého panování císa- 
řovny Marie Teresie (1740 — 1180) počal se jeviti ja- 
kýsi život duševní v Cechách, vzbuzený mocným 
proudem myšlének, které tehdy pohybovaly celou 
Evropou západní. Netýkaly se sice nové snahy řeči 
a literaturj' české, ale činnost na jednom poli plo- 
dila činnost na druhém. Vedeni jsouce duchem roz- 
borným, hloubavým, který označuje století osmnácté, 
jali se někteří důmyslní mužové, přede všemi pak 
Gelasius Dobner, piarista, skoumati dějiny české, 
jehož když brzo Pelcel, Dobrovský, Procház- 
ka, Voigft, Ungar a j. horlivé následovali, vzbu- 
dilo se znenáhla vědomí slavné minulosti ve vzdě- 
lancích našich. Nevydávali sice tito badatelé plodů 
svých jazykem českým, tak kleslým, že se ani ne- 
zdál býti nástrojem schopným k vykládání nauk. 
Ale samo zpytování dějin českých vedlo i ke zpy- 
tování staré české literatury a starého jazyka; ja- 
zyk tento pak skoumati počal celou bystrostí ducha 
svého Josef Dobrovský, kterému se i podařilo 
vynésti na světlo pravidla, jimiž se jazyk český spra- 
vuje, zvláště při tvoření slov, čím všelikému przuění 
jazyka, slovy nesmyslně tvořenými, jak se v druhé 
polovici XVII. stol. gramatikem Kosou a v XVIII. 
pověstným Pohlem sířiti počala, přítrž učiněna. 
Zároveň pak, skoumaje památky básnictví našeho, 
nalezl pravidla přízvuku, kterého se brzo básníci 
ochotně chopili, opustivše pouhé počítání slabik, kte- 
rým se za posledních století veršovníci čeští nejvíce 
řídili, i prosodii časoměruou, kterou po Blahoslavové 
učení někteří šfustuéjsí básnici pěstovali. Tímto 
spůsobem Dobrovský, ač nepsal česky, nejvydatněji 
napomáhal k očištění a vytíibení jazyka českého, a 
vyměřil pravidla básnictví, ač nebyl obdařen duchem 
básnickým. Zajímá tudíž jedno z neposledních míst 



428 

v iiaíí Ijteratafe, .ifkoli mimo některá pojtodnAní 
viSecka velká díla svá, mlíivovědecká i historická, 
j>í»al buď latinsky, buď německy. 

Zatím jiuí jinak pracovali k tí^mnž konci. Šle- 
chetný hrabě FrantiSek Kinský obracel zřetel 
národu svého zvláStnfm .spisem k zanedbanému ja- 
zyku mateřskému, po němž v Moravě Han ke z 
liankenšteina, v Cechách Karel T h a m , Ru- 
lík a j. hájili jaz^-k český proti utrhaíftm a nepřá- 
telům . (Srov, Děj i uy j azy ka.) 

Ti spisovatelé, kteří se již jali vzdělávati zpust- 
lou roli písemnictví, pustili se dvojí cestou: jedni 
vydávali dobré spisy starší, jiní skládali a překlá- 
dali nové, které by chuti a potřebě čtenářstva vy- 
hovélj'. První cestou kráčel s nemalým i>rospéf,hem 
učený Faustiu Procházka, který s Fortunatem 
Durichem obstaral nové, výborné vydání písma sv. 
A potom mnoho znamenitých děl staroče<kj'ch, mezi 
nimi též kroniku Dalimilovu tiskem vydal. Zatím 
cn Procházka slavnými památkami staré naší lite- 
ratury potřebám vzdělanějších tříd vyhověti se sna- 
žil, spisoval a překládal Václav Matěj Krame- 
rius .s velikou pílí lidu obecnému knihy poučné a 
zábavné slohem tak prostým a ryzým, že se vyrov- 
)ial nejlepším spisovatelům doby Veleslavínské ; i 
vnikly spisové jeho až do nejnižších vr^itev národu 
našeho Bratři Karel Ig-nác a Václav Thamo- 
vé preklá'lali kusy dramatické, jichžto předstivo- 
vánim se v Praze lásk.a k jazyku domácímu zbuditi 
měla. To v5e za několik let aspoň tolik spůsobilo, 
že se zietel i vyšsich stavu poněkud obrátil k jazy- 
ku českému, t;ik že po ^mrti Josefa II. sněm císaře 
Iveopolda II žádal, aby jazyku českému byla na- 
vrácena jeho stará práva. Nedosaženo ovsem více 
než že zřízena jest stolice řeči a literatury české 
na vysokých .školách Pražských, která dána jest 
Frant. Mart. Pelzclovi, pilnému baiateli a spi<ova- 
teli v oboru dějin Českých. Pelzel byl i prvni, kferý 
v době křísící se literatury napsal veliké dílo piV 
vddní jadrným jazykem Novou krnnihii českon, knihu 
posud pilně čítanou. 

Brzo odvážilo se několik spisovatelů i veršflv. 



My 

Václav Tli a 111 spojil se s některými mladíky, lutži 
mmiž byl i V. Stacli, k vydávání svých i také 
starších básuích, ale přestali na dvou nepatrných 
svazcích Básni v řeči vázané. Vydatiiéjží bylo po 
desíti letech (1795) vystoupeni Ant. .) ar o ulav a 
l*iiťh maj era, který se svýnii piátely vydal P^-vni 
sebrání básni a zpvvií. Jest to jako první slovo o- 
křívajícího ducha básnického, neboť ač mladíci, kteří 
3 Puchmajereni na veřejnost vystoupli, ještě tuze 
zápasili s řečí a básué jejich byly ohlasem básníků 
cizích; přece zněly jejich písně mocněji než bylo od 
století u nás slýchati. Bylté sám sběratel, Puchnia- 
jer, ne sice Ijásník tvůrčí, ale velmi šťastně nápo- 
dobil, a jeho básně mnohé, zvláště bajky, vynikají 
lehkým jazykem i plynným veršem, on a jeho přá- 
telé, oba Nejedlí (Jan a zvláště Voj těch) a Se b. 
Hnévkovský jsou hlavní zástupci této doby bá- 
snictví našeho, ačkoli se žáduý^ z nich nerovná Puch- 
majerovi a zásluha jejich rozsáhlých básní záleží 
hlavně ve vzdělávání jazyka básnického. O tuto 
zásluhu dělí se s nimi muž, který se nepouštěl do 
illouhých básní epických a dramatických, který však 
znaje důkladně jazyk a maje vkus vytříbený pilným 
čtením básníků cizojazyčných, překlady svými zna- 
menitě obohatil jazyk náš básnický, Josef Jung- 
mann. Jeho překlad Miltonova Ztraceného ráje, 
jakož i Goethe'ova Henuanu a Dorotí/ předčí jazy- 
kem nade všecky tehdejší plody Ijásníku českých, 
tou měrou, že se aui nezdá náležeti do jedné 8 nimi 
doby. í^Iinio tyto vzdělávali básnictví ua.so Václav 
Stac.h, Kautenkpanc v Oochách, v Moravě Ga- 
las, títěpnička, na Slovensku Palkovič, pi^íliš 
ča.sně zemřelý Kožnay, Tablic, Pav. Jos. Ša- 
fařík, ač liásně jejich nemají zásluiiy mimo pěsto- 
vání řeči. 

Písemnictví prosaické vzděláváno touž dabou 
Mil mnohých spisovatelův, kteří všeliké spisy lidu 
obecnému přihodih' vydávali. Me^i nejploduéjši pro- 
saiky náleží měšťan Pražský liulík, který mimo 
jiné sepsal dle vzoru Veleslavínova Kalendář Itisto- 
licki), dále Bohumír Dlabač, Václav Stach, 
Aleš Parízek, Jan Hýbl, Matój Sychra, Jan 



430 

Nejedlý, který po mnoho let vydával Hlasatele^ 
tehdy jeďiivý časoj)is směru vyššího, po jehož za- 
niknutí vydával Hromádko ve Vídni od r 1813 
Prvotinu pěkných vměni. Předním prosaikem co do 
správnosti slohu jest doby té Josc f Jungmann, 
jehož spisy se rovnají nejlepším věku XVI. Na Slo- 
vensku předním spisovatelem byl Jiří Palkovič, 
jenž vydával 181'2 — 1819 časopis Týdenuik výbor- 
nou češtinou; na Moravě zvláště farář Fryčaj. 

Okolo r. 18"20 začal pučeti nový život. Šlechet- 
nému, ač posud nehrubé nadějnému namáhání spi- 
sovatelstva českého přispělo tehdy několik šťastných 
událostí ku pomoci. Snaha některých spisovatelů, 
aby se utvořil nějaký střed všeho počínání národ- 
ního dospěla r. 1818 ke skutku, an učený hrabě 
Kašpar Šternberk založil Návodni museum, jsa 
v té věci podporován od tehdejšího nejvyššího pur- 
krabího, hrab. Fr. Kolovrata Libštein.ského. Sama 
náhoda přála naší literatuře. K. 1817 nalezl Vác- 
slav Hanka iiikopis Králodoorský, r. 1818 nale- 
zen jest ruk. Zehnokorski/. Svěžími těmito zpěvy 
oživena jest mysl básnická v celém národě ; uebyloť 
po více než pět století slyšeti v Čechách tak moc- 
ných básní. Touž dobou (1818) zavzněl z Prešpur- 
ka hlas dvou mladých vysoce nadaných spisovatelft, 
Sa fa říká a Palackého Počátkové ^esktko básni- 
ctví, kárající posavadní prázdnotu Českého veršování, 
ukazující vznešenější ideály a obiacující zřetel ku 
proso(lii časoměrné. A nyní vystupovali, jako pro- 
buzení ruchem tím, rychle po sobě básníci nevšed- 
ného ducha. Na předním místě stojí Jan Kollár, 
básník Sl.ávi/ Dcery. Posavadní pěvci, ne vynímaje 
ani nejvýtečnéjších, pěli o všelikých nevinných vě- 
cech, a jestliže se čeho odvážili, slavili velikou mi- 
nulost svého národu. KoUpt, vida okem véSfcovým 
všecky národy slovanské spojené v jediný veliký 
celek, obrátil první zraky do budoucnosti, povzbuzuje 
smělým slovem k smělým činům a unášeje všecky 
čilejší mysli velikolejjým obrazem veliké budoucnosti 
slovanské. Ceny Sláv// Dcery není tedy lze vysti- 
hnouti pouhým meřídkem básnickým, ješto její vý- 
znam záleží hlavně v nesmírném ruchu, který spů- 



481 

sobila v národě našem. — Téměř stejnou dobou s 
Kollárem vystoupil Čelakovský, jehožto duch 
pohřížil se v krásy slovanských písní národních, 
které již v útlém mládí, jako Kollár slovenské zpě- 
vanlqj, sbíral a vydával. Výtečným plodem tohoto 
pohřížení jest jeho Ohlas pisni ruských i českých, 
kdežto Rtňe stolistá spletena jest z písní milosti, 
básní filosofických a z některých písni politických, 
které v^jiiikají vzletem biblickým. Hlavní pak vý- 
znam Celakovského záleží v tom, že k národnímu 
básnictví, jakožto k nevys^-chajícímu pramenu síly 
básnivé mocně zřetel obrátil. Za těmito předními 
pěvci kráčejí pak s řídkými výminkami všickni bá- 
sníci naši až do r. 1848. Směr vlastenecký, ná- 
rodní oživuje všecky jejich plody, básně mají neto- 
liko buditi zalíbení, nýbrž hlavně křísiti vědomí ná- 
rodní. Vedle předních těchto bá»níků vynikali v 
lince: Milota Zdi rad Polák, jehož Vznešenost 
přírody, vyšedši již před vystoupením Kollára a Ce- 
lakovského, byla jako věštkyní nové doby básnictví 
našeho, jsouc proniknuta duchem opravdu básnickým ; 
Ze starších Vácslav Hanka, jehož některé písně 
nelíčeným, prostým citem vynikají; Chmelenský, 
formou nad jiné výtečnější; Kamarýt, jenž složil 
mnohé zdařilé písně duchovní, jakož i Sušil; Ja- 
roslav Kameniclíý, skladatel pisni v duchu ná- 
rodních; Boleslav Jablonský, jehož písně mi- 
losti něžností citu všecky toho druhu plody české 
převyšuji; Vácslav Štulc, jehož Pomenkij pro- 
niknuty jsou citem nábožensko-vlasteneckým ; V á- 
clav Pícek, Vincenc Furch, Slováci A. H. 
Skultéty, Ludevit Žello a j. 

V básnictví epickém jmenovati sluší: Karla 
Sudími ra Snajdra, jehož balada Jun za chrta 
dán k nejlepším náleží; Š. Macháčka, taktéž ha- 
ladami známého; J. ř^raz. V o cel a, jehož nadše- 
ným vlastenectvím proniknuté obrazy z dějin českých 
Přemyslovci, Meř a kalich nesmírné obliby došli, 
které se jeho Labirintu Slávy v mnohém menší míre 
dostalo; Jana z Hvězdy, jenž spisoval básně ~er- 
toviié i balady; K. Jaromíra Krbona, jehožto 
Kytice co do balady ujímá přední místo v literatuře 



452 

na&i; Jnroiil. Kalinu, který baladou svou K-iaJt 
vSeobeené účastenství zbudil. — Ješto básnictví uaSe 
tehdejší z iiadíenosti národní se prýštilo a uadŘonoBt 
budilo i iíirilo, stalo se, že uěkteré plody básnické, 
ač sami sebou výtečné, uedosly spravedlivého uznání. 
NejznauienitHJšíni toho důkazem jest Karel Hy- 
nek ilúťha, který obdařen jsa řídkkm vzletem o- 
brazuosti a citem hlubokým opéval spusobem nejvíce 
}3yronovým , hluboký v srdci žal" ; jeho iWřfy í ostatní 
básně, piíčíce se vlasteneckému rozjařeaí obecenstva, 
došly teprve po r. 1848 zaslouženého ocenění. Seio 
mIuší připočísti též N f b e s k é h o l*iotiehvdce, jožto 
vzletem básnickým a jadrným jazykem vynikají. 

I básnictví dramatické vzděláváno zdárné. 
Tvůrcem jehu u nás jest Vácslav Klicpera, který, 
ač za nejlepšího věku vzdálen byl středišté literár- 
ního a řádně zřízeného divadla, podivu hodnou plod- 
ností ducha složil veliký počet truchloher, mezi ni- 
miž vyniká Soběslav, i veseloher (frašek), z^ nichžto 
Divotvorný kliihouk, Zizkiio meč, Bnhovln ('(verfok/i 
nad jiné předčí. Méně plodný, ač jinak rovné na- 
daný Turinský sepsal tragédie Anqeltjtu a Vir- 
(jiiiir, fcj. JI ach áček vynikl veselohrou Ženichové a 
truchlohrou Záuix ; Václav Svoboda se^isal hi- 
storickou veselohru Karel Skřeta; Jos. Kaj. Tyl 
vzdělal obratné nemalý počet kusů všeho druhu; 
Jos. J. Kolár sepsal MayeloHii a yionil.n; Miko- 
v ce Zákubii rodti fřemi/shvskf^./to a Diitňtra Iva- 
novice. 

V básnictví satyrickém dařilo se spisovate- 
lům našim zvláště dobře, zejména v oné lehké usnií- 
vavé Aatyře, která jest jako dědičnýni podílem po- 
vahy České. Sluší tu jmenovati před jinými Jaro- 
slava Langera, kterému jen nešťastný osud, vj-- 
rvav joj z literárního života, nepřál slávy klasického 
satyriUa; Jan Prav. Koubek, který bodrým, ti- 
hlazeuýni vtipem v plodech sv^'' h .satyrickýeh o- 
nika ro\'něž jako hlubokýui citem v b/ianích elegi- 
ckýili, ve všem pak lehkou formou; Kubeš, je- 
hožto deklnniDváiikii obsahu satyrii k<''ho i vlastene- 
ckého psány jsou spůsobom tak snadným, že ze 
všech básnjku vnikl nejhlouběji v jádro lidu; Ka 



433 

rel Havlíček, jehožto satyra vyniká perným, 
žhavým vtipem. S Celakovským zastupuje Havlí- 
ček i básnictví epigramatické. 

I bajka vzdělávána pilně. Josef Chmel a, 
Sam. Godra, nad ty pak zdařileji Vine. Za- 
hradník, K, V i n aři ck ý, skladatel iSnémů zví- 
řat, Klácel, vzdělavatel bajek Bidpajových, V. 
Štulc, B. M. Kulda aj. pracovali na poli tomto. 

Působila-li literatura básnická mocně v probu- 
zení ducha národního, sluší nemalou, ano snad vět- 
ší část té zásluhy přičísti spisům polobásnickým, 
románům, povídkám, novelám psaným řečí ne- 
vázanou, tudíž mnohem přístupnější obecnému čte- 
náři. Vystupuj eť v oboru tomto všeobecná snaha 
spisovatelstva českého, aby plody svými pro- 
budili vědomí národní, ještě více v popředí 
než v kterémkoli jiném, a jelikož plody tyto mluví 
zároveň k srdci i rozumu, byl účinek jejich nesmír- 
ný. I v tomto básnictví razil dráhu V. Klíc pera, 
jehož Točnik, Vítek Vítkovic mají cenu trvalou. Po 
něm vzdělával toto pole s nevšední pílí Jos. Kaj. 
Tyl, jehož četné povídky, novely i romány jsou 
zároveň zrcadlem své doby, líčíce v nejrozmanitěj- 
ších podobách jednu ideu — lásku k vlasti a k 
jazyku. Zanímavý spůsob vypravování, jazyk velmi 
plynný a květnatý, ač i poněkud poněmčilý, získal 
mu přízeň obecenstva tou měrou, že byl po mnohá 
léta nejoblíbenějším spisovatelem. Časopis Kvity 
18o4 saložený, jemuž on byl dlouho vlastní duší, 
stal se jim hlavním orgánem veřejného života ná- 
rodního, který se tehdy ovšem ničím jiným jeviti 
nemohl než provozováním divadelních her v městech 
a městečkách venkovských, besedami a plesy národ- 
ními, základním školních a obecních knihoven. Če- 
ská IT^e/a, r. 1834 a 1835 za zprávy F. Lad. Ce- 
lakovského statná sokyně Květů, klesla po jeho 
odstoupení v nepatrnost, až pak jí r. 1846 a 47 
K. Havlíček k slavnějšímu životu vzkřísil. Jiné 
časopisy, ač vesměs kratšího trvání, jako Ziegle- 
rňv Dohrodav, Lindo vy liozličnosli, Hýblovo 
Jindjí a Ni/ní, jod Franty, Tom íčka a Lange- 
r a vjdávaný ťechoslav. Palkovičova Tatranka, 
Čechy. 27 



4.Í4 

Kaz many ho Ilrouka a j. pomáhaly též buditi 
nový život touto cestou. — Vedle Tyla spisovatel 
J. J i n d. Marek (Jan z Hvězdy) povídky zvláště 
historické, jako jsou Mastičkář, Jarohnév z Hrádku, 
dosti zdaiile ; Prok. Chocholoušek osvědčil ve- 
likou plodnost a lehkost ve spisování povídek histo- 
rických. Sabinu v Hrohnik předčí nad ostatní jeho 
spisy toho druhu ; V o c e 1 ů v Poslední Orebita rovná 
se nejlepším povídkám našim historickým. Také 
Ehrenberger, Jos. M. Hurban, Jar. Křičen- 
ský, Rubeš vzdělávali šťastné tento druh literatu- 
ry. — Také překladatelé byli ua poli tomto nejčin- 
nější; nejvíce v tom pracovali Jak. Malý, zakla- 
datel Bibliotéky zábavného čteni a překladatel mno- 
hých povídek z anglického; M. Fialka, překladatel 
některých románi\ Dickensových ; P. Oudrák, jenž 
převedl Manzoniho 2aí«o?/6encc ; K. Havlíček, K. 
Vlád. Zap, K. Stefan, kteří překládali spisy Go- 
golovy a j. 

Neméně než písemnictví básnické pokročilo touž 
dobou i prosaické. Od vzkříšení literatury naší 
až do r. 1820 užívalo se prosy toliko ve spisech 
určených lidu obecnému ; všecko, co mělo vyšší směr, 
psáno jest německy, i-idčeji latinsky, ano i ti, kteří 
se nejvíce zasazovali o zvelebení jazyka českého, 
neměli ho za vhodný nástroj k vědeckým pracím. 
Teprve okolo r. 1820, téhož času, kterého i básni- 
ctví naše počalo se rychle vznášeti výše, začali ně- 
kteří spisovatelé, Josef Jungmann, Ant. Ma- 
rek, Jan Sv. Presl, uváděti jazyk Český do uáuk. 
Nesnáze, s kterými jim bylo zápasiti, byly nesmírné. 
Jazyk náš, byv po dvě století zanedbán, nestačil již 
k vyjádření všeho, co za ten čas v naukách na 
světlo vyneseno bylo. I bylo zapotřebí mnohých 
slov nových, která důmyslní a opatrní učenci tvo- 
řili 8 výborným prospěchem, řídíce se naukou Do- 
brovského o tvoření slov. R, 1820 vydal Josef 
Juuginann svou Slovesnost, naučení o slohu i s 
příklady z literatury uaSí váženými; téhož roku vy- 
šla Logika neb Umnice Ant. Marka. NásledujicíJio 
roku začal Jan Sv. Presl vydávati časopis Krok, 
jenž podával pojednání ze všech nauk, zvláště p.ik 



435 

přírodních, jichžto názvosloví bylo ovšem z veliké 
části docela nové, utvořené samým J. Přešlém. Proti 
počínáni takovému zdvihli tuhý odpor někteří pří- 
liSní ctitelé doby Veleslavínské, kterým se vweliké 
vykročení z mezí jazyka onoho zlatého vfikn zdálo 
býti zločinem. Vůdcem této strany starovérecké byl 
profesor jazyka českého na vysokých školách Praž- 
ských, Jan Nejedlý, jediný úřední zástupce řeči 
české za těch dob. Boj mezi stranami dlouho sou- 
kromě vedený vypukl konečné r. 1828 ve příkrou 
hádku, dle jména jenom o pravopis, ješto Xeje- 
dlý a Palkovič hájili starý bratrský, zavrhujíce 
pravopis nový, analogický, od Dobrovského navrže- 
ný. Proti nim slál Jungmann co zástupce opra- 
veného pravopisu a pokroku v jazyku vůbec, i bylo 
vítězství jeho tak úplné, že od té doby odpůrcové 
umlkli. Že pak další vzdělávání jazyka se délo beze 
vší újmy, čistoty a správnosti jeho, toho přední zá- 
sluhu přičísti sluší Františkovi Palackému, 
redaktoru Časopisu musejního r. 1827 založeného. 
Znaje důkladně starý jazyk spisovný a vzdělav du- 
cha svého všestrannými studiemi vedl časopis věde- 
cký sobř svěřený tak opatrné, že se vyhnul i usftr- 
nulosti starověrcň i nerozumnému novotění mnohých 
opravcův, a za jedenáctiletého řízení onoho časopisu 
k ustálení jaeyk.n vědeckého rozhodně přispěl. Vy- 
datnou pomocí literatuře vědecké stala se i Matice 
Česká . pokladnice při Národním museu , zvláště 
přičiněním Palackého r. 1830 zřízená na vydávání 
knéh českých, kterou spisovatelům d;ina jest mož- 
nost vydávati díla vědecká, což se po tu dobu pro ne- 
tlostatek nákladu s nesmírnými překážkami potkávalo. 
První větší dílo pomocí Matice vydané byl J u n g m an- 
nův Slovník, plod práce třicetileté, v némžto celý 
téměř poklad jazyka našeho složen a urovnán jest 
tou měrou, že spisovateli ve všelikých pochybnostech 
jest věrným rádcem a všelikému nejapnému vymý- 
šlení slov činí přítrž. Dílem tím dovršen byl první, 
nezbytný iikol péstovatelň vyšší literatury prosaické, 
jazyk nás sUičil i k nejtěžším účelům vědeckým. 

A uyni se mohla literatura prosaická rozvíjeti 
beze všech překážek jazykových, i počíná se po r. 



436 

1840 skutečně čilejSí činnost písemnictví naučného. 
S největším zdarem vzdělával se dějepis domácí. 
I povstala té doby Avé díla historická ceny nehy- 
noucí: Šafaříkovy StarozHnoati slovanské a Pa- 
lackého Déjini/ národu Českého. Šafařík napsal 
s obrovskou učeností dílo všem národům slovanským 
rovně důležité, o nejstarších dobách Slovanstva, i 
dokázal důvody nezvratnými, že národové slovanStí 
od nepaměti v Evropě pevná sídla mají. Jeho Ná- 
rodopis slovanský vytkl poprvé s vědeckou určitostí 
nynější rozsáhlost slovanských kmenů a známky, 
kterými se nářečí jejich od sebe různí. Důmj'slný- 
mi pojednáními svými jazykozpytnými proslul pak 
co první své doby badatel v oboru jazykovědy slo- 
vanské. — Palacký, oddav se již z mládí s celým 
důrazem železné vůle a s veškerým důmyslem du- 
cha vysoce vzdělaného skoumání dějin českých, 
sbíral, rovnal a vydával na světlo drahocenné pa- 
mátky minulosti naší, mezi nimiž vynikají StaH le- 
topisové Češti a Archiv český, veliká sbírka listin z 
XV. a z počátku XVI. stol., a teprve po přípravě 
téměř třicetileté přistoupil k vyvedení, velikého díla 
svého o dějinách národu Českého v Cechách a vMo- 
ravé, díla nade všecko, co posud o dějinách našich 
psáno, z daleka důkladnějšího a zdařilejšího, díla, 
kterým minulost naše očištěna jest od oněch nešvar, 
jimiž za mnoho století nepřízeň a nevědomost tvář- 
nost její zohyzdily. Tímto spisem uvedl Palacký 
dějepis český na roven s déjepisectvím ostatních vzdě- 
laných národů. Vedle Palackého jal se V. V. To- 
mek zpytovati dějiny domácí a sepsal dobrou knihu 
příruční o dějinách českých, pak dějiny university 
Pražské, a vydává za posledních let dílo velmi roz- 
sáhlé a důkladné o dějinách Pražských, zakládající 
se na studiích tak zevrubných, všelikýdi starých 
pramenů, že jím netoliko minulost hlavního města, 
ale i celé země nabývá netušeného světla. — Také 
jednotlivá města venkovská stala se předměty spisu 
historických: Vysoké Mýto od Sem béry, Prachatice 
od Slámy a j. — O dějinách povšechných 
sepsal Smetana knihu zajímavou pěkným slohem. 



437 

Sem též připočísti sluSí TomfČkovu Dohu první- 
ho Hovicenstva. 

O zeměpisu vydal obSímé dílo K. VI. Zap. 
Dílo cestopisné vydal Jan Kollár ^o Itálii, Jos. 
Mil. Hurban o putování svém do Cech a do Mo- 
ravy, K. V. Zap o Haliči Zrcadlo života na vý- 
chodní Evropé. 

O naukách filosofických psali po Ant. Markoyi 
Hyna o dušesloví, a Klá cel, jehož propravný spis 
Mostek a Dobrovéda zavedly obratnější jazyk do 
nauk těchto. 

Vědám přírodním položil u nás pevný základ 
věrný druh Jungmanna a Palackého, Jan Svato- 
pluk Presl, který celý život svůj věnoval jedné 
vznešené snaze, pěstování věd přírodních jazykem 
českým. Založený ktomu konci r. 1821 vědecký ča- 
sopis Krok vydával s nevšedním úsilím a s ne- 
malými obětmi až do roku 1840; i napsal ob- 
šírná důkladná díla o všech větvích přírodopisu, 
stvořiv úžasnou pilností a bystrostí ducha úplnou 
terminologii věd těchto jazyku našemu nových. Mi- 
mo to sepsal Václav Staněk příruční knihy o 
přírodopisu a o pytvé, Karel Ammerling spis o 
luíbě, K o d y m spisy dobré prostonárodní o rozlič- 
ných Částech /í/síÁ-j/. Petřina psal pojednání vě- 
decká o fysice, Smetana vydal vhodné spisy o fy- 
sice i o hvězdářství. Sedláček sepsal Zakladl/ 
m?řiclví a vydal Základy fysiky. 

Literatuře duchovní byl od r, 1828 středištěm 
Časopis pro katolické duchovenstvo, založený píiči- 
něnim Karla Vinařického ktomu konci, aby se 
v něm pěstovaly vědy bohoslovecké jazykem českým 
a duchovenstvo samo aby z něho nabývalo vyššího 
vzděláni ; i dostál po mnohá léta úkolu tomuto velmi 
řádně. 

Literatuře duchovní prostonárodní zřízeno 
dle vzoru Matice Dědictví Svatojanské, jehožto ná- 
kladem mnoho užitečných spisů v lidu se rozšířilo. 
Mezi spisovateli duchovními té doby vynikli: Vin- 
cenc Zahradník, Jos. Král, Jos. Ziegler, 
Jan Stárek, Frant. AI. Vacek, Jan Vale- 
rian Jirsik, Hnojek a j. Jako řečníci duchovní 



438 

{)ro3luli: Jau Val. Jirsík, Havránek, Zahrad- 
ník. Ant, Marek, Hora, Tupý, Škoda a j. mezi 
křitoliky, uieai protestanty Jan KoUár, jehož 
■vroucnost citu a zápal národni se i v Kázních skvěle 
jeví, Kuzmány, Jan Chalúpka. 

Ale netoliko původním spisováním, i překládá- 
ním z řásti výtečným nabývala té doby literatura 
naSe bohatství a jazyk vybrousenosti. Překládání 
dělo 86 tu vůbec s mnohem vétSí věrností než za 
minulých dob literatury naší, čím se jednak také 
«talo, že mnozí neumělí překladatelé valné pokazili 
jazyk, přenášejíce v néj náramné množství cizích 
obratů, ježto se duchu češtiny naprosto příčí ; ale 
eyědonaitou věrností touto, když se k ní přidružila 
dokonalá známost vlastního jazyka, dosaženo jest i 
takových překladů, že se jimi spravedlivé honositi 
můžeme. Mimo překlady Junginannovy, o kterých 
výfie zmíněno, jmenovati sluší též Óafaříka, Chme- 
lu, Ant. Lišku, Vinařického, Sušila, Malé- 
ho, Do uchu. 

Tiché působení písemnictví našeho přerval ne- 
nadále r. 1848. Bouře tehdejší přihnala se k nám 
s ciziny, ale celý ráz její v zemích našich zakládá 
se na nenáhlém převratu myslí, který skromné ale 
důrazné počínáni spisovatelů našich za poslednioh 
třiceti let bylo spfisobilo ; i jsou veliké události bouř- 
livé té doby nejlepším měřítkem ohromné moci, kte- 
rou tichá práce duchovní provozuje u věcech lid- 
ských. Objeviloť se tehdy ve všech vrstvách nirodu 
našeho tak jasné a pevné smýšlení, jakého nebylo 
po více než dvě století. Vyproštění z posavádni po- 
roby své slavil národ velmi čilou činností politickou, 
která se ukazuje nejurčitěji v četných novinách, té 
doby vydávaných. I na novém tomto poli osvěčila 
se pružnost ducha českého, který v Karlu Ha- 
vlíčkovi (Borovském), redaktoru Sárnduich No- 
vin a Slovana, nalezl nadšeného hlasatele svobody 
občanské i národní, plného vtipu a odhodlanosti za 
své přesvědčení. Tříleté působení novinářství 
poněkud aspoň volného, zvláště pak nevyrovnané 
co do jasnosti a zajímavosti články Karla Havlíčka 
rozšířily vzdělání politické v národě našem tou mé- 



439 

rou, že i lid obecný veřejuýin poměrům našim do- 
konale porozuměl a také v té věci šťastnějších sou- 
sedů svých dohonil. 

Ale přílišné napnutí citu národního mělo za 
následující reakce v zápětí za sebou veliké ochabnutí, 
a mnozí, jsouce sklamáni skvělými nadějemi, které 
budil r. 1848, pozbývali všeliké důvěry ve zdar sna- 
žení národního, i samého písemnictví. I byly okol- 
nosti opravdu kormoutlivé: jazyk náS po r. 1853 vy- 
puzován jest opět ze škol vyšších, do kterých byl 
r. 1848 a 1849 z části zaveden, ano smrt sama bo- 
jovala proti literatuře naší, pohltivši za čtyry léta 
1852 do 1856 Kollára, Čelako vského, Jana 
Jind. Marka, Rubše, Koubka, Tyla, Havlí- 
čka, všecky téměř v plné síle věku mužského! Ale 
znenáhla, když ke spisovatelům starším přibývalo du- 
chů mladistvých, síly posud neporušené, naHtal i život 
literární opět čilejší, který jmenovité od r. 1860 vzkří- 
šením činnosti politické nabývá rozměrů rychle rostou- 
cích. Mocný tento proud, u prostřed něhož právě 
se nacházíme, nedá se ovšem nyní zevrubné vypsati, 
pročež přestáváme na několika rysech, z kterých 
ráz poslední této doby poněkud vysvítá. 

Jako okolo r. 1820 se u nás objevilo mnoho 
mladých básníků nevšedního nadání, jichžto plody 
vabudily v písemnictví našem ruch před tím nebý- 
valý : tak přibylo i v poslední době nemálo nových 
vzdělavatelíi básnictví, jichžto prvotinj' slibují krá- 
snou budoucnost Jako básníci lyričtí a lyricko-epi- 
čtí vystoupili za posledních let: J. V. Fryč, V. Há- 
lek, J. Jahn, J. Neruda, Cidlinský, Crha, 
Majer, Hejduk, Cejp z Peclinovce, Jos. 
Kolář, Kaizl, Junghans; někteří z nich vzdě- 
lávají s nemalým prospěchem lyriku politickou, které 
u nás před tím mimo některé příliš temné básně 
Celakovského a Langera téméř ani nebývalo. V 
Moravě nad jiné vynikají Soukop a Čejkovský. 

I básnictví dramatické za posledních let hor- 
livě pěstováno. K starším jeho vzdělavatelům při- 
stoupili Vít. Hálek, jehož truchlohry došly nevSe- 
dniho uiMiáni, J. V. Fryč, Pfleger, Jeřábek, 



440 

v. Vlček co skladatelé trnchloher; Jan Neruda 
co spisovatel veseloher. 

Hojněji než před tím vydávají se za poslední 
doby díla básnická prosou, romány, novely, povídky. 
Nejzdařilejší dílo poslední doby jest Babička Bo- 
ženy Němcové, obraz tichého života venkovského ; 
po ní jmenovati sluší Karolinu Světlou, V. H al- 
ka, Pflegra, Fr. Pravdu. 

Mimo velký ruch v básnictví značí se poslední 
tato doba vyáší snahou v literatuře prosaické, ježto 
slouží čím dále tím v rozsáhlejší míře záměrům 
vědeckým. — O dějinách domácích po Palackém a 
Tomkovi, jichžto díla z části v této době se vydá- 
vají, zevrubně badáno a psáno co do rozličných částí 
od Ant. Gin děly ho, Malocha, Lepaře, Tief- 
trunka, Zoubka, Malého, Brandla. Obzvláštní 
zmínky tuto zasluhuje prostonárodní dílo Z a p o v o 
Cesko-moravská kronika, právě vycházející, která za 
úkol sobě položila, výsledky nejnovějších badání vě- 
deckých v oboru dějepisu vlastenského rozšířiti v 
kruzích nejrozsáhlejších, k čemuž napomáhati mají 
také umělecky vyvedené illustrace. — Odějinách li- 
teratury české napsali díla samostatná Šem be- 
ra a Sabina; o jednotlivých dobách literatury naší 
jednají V. Nebeský, bratří Josef a Hermene- 
gild JireČek, K. J. Erben, Ant. Rybička, 
Zikmund, Ninger, Hanuš, Riss. O znameni- 
tých rodinách píší Ant. Rybička, Mikovec, Ma- 
loch. O dějinách uměni Vocel, Zap, Mikovec, 
Jan Miiller, M, Trapp, Jer. Sojař a j. Časo- 
pis Pa7?«íťA:^, redigovaný Zapem, Časopis česk. mu- 
sea, redig. Vrťátkem, právě zaniklý Světozor, který 
spravoval H. J i r e č e k, a Lumír řízený od M i k o v- 
ce obsahují mnoho důkladných pojednání ze všech 
oborů dějin domácích. 

Ku poznání vnitrního života národního sbíraly 
se 8 nevšední pílí písně národní, přísloví, obyčeje, 
pohádky. Výborné sbírky písní národních jsou v 
Moravě SuSilova, v Čechách právě vycházející K. 
J. Erbenova; obšírnou sbírku přísloví netoliko 
českých, ale slovanských vůbec učinil F. L. čela- 
kovský. Pohádky moravské a slezské vydali Mik- 



441 

Siček, B. M. Kulda, české asiovenské Božena 
Němcová, české Malý, Košín z Radostova, 
nejvěrněji K. J. Erben. Důmyslný rozbor pistii 
slovanských, sepsal Ludevit Štúr; o národních 
obyčejích sepsal J. J. HanuS mnohá pojednání, 
zvláště pak o pozůstatcích pohanských obřadův Bá- 
jeslovný kalendář slovanský. 

O dějinách povšechných sepsal Karel 
Lányi dílo dosti rozsáhlé, jehož však jenom část 
na světlo vyšla. Dějiny americké vylíčil v obšírném 
spise J. B. Malý, anglické J. S. To mí cek. 

Jazykovědu českou a vůbec slovanskou po 
Safaříkovi pěstuje M. Hattala s nevšedním zda- 
rem ; V. Zikmund sepsal na základě zevrubných 
studií starší literatury důkladnou skladbu jazyka 
Českého. 

O filosofii nemnoho psáno — Hanuš, Květ 
byli téměř jediní spisovatelé. 

Ku pěstování nauk právnických a politi- 
ckých zřídili r. 1861 kníže Thurn a Taxis, K. 
J. Erben a Jeřábek časopis Právník, jenž jeví 
nevšední činnost. — Ostatně sluší zde připomenouti, 
že se za poslední doby vyhlašování zákonů dělo 
správným jazykem, čehož hlavní zásluha náleží A. 
V. Semberovi, výtečnému znalci starého jazyka 
našeho právnického. Jeho překlad Obecného zákon- 
nika občanského rovná se co do jazyka dobrým sta- 
rým spisům právnickým. 

O národním hospodářství vydal F r. L a d. 
Rieger několik spisů: Ostatcích a pracech nehmot- 
ných. Průmysl a postup výroby jeho, a přeložil zna- 
menitý spis franc. : Drozovo Politické hospodářství. 

Také nauky přírodní pěstují se horlivěji a 
s větším účastenstvím obecenstva než před r. 1848. 
Středištěm, ano buditelem snah těchto byl časopis 
Živa, založený od Jana Půrky ně a Jana Krej- 
čího. V oboru těchto věd pracovali Jan Purky- 
něa Ed. Grégerve fysiologii, Jan Krejčí v 
mineralogii a geologii, Em. Purkyně v zoologii i 
v botanice, Lad. Čelako^vský a D. Sloboda 
v botanice, v lučbě Voj. Šafařík, ve fysice ame- 



442 

diauiťe A ii t. M a j e r, v mAthematice V. J a n de 6 k a, 
8anda, Smolík. 

O zeměpisu vědeckém vydává Jan Pa- 
lacký rozsáhlé dílo. 

Nauky lékařské zastoupeny jsou od počátku 
r. 1862 zvláSním časopisem, který spravují dr. Pod- 
lipský a dr. Eiselt. 

Zvláštní péče věnovala se v poslední době ^lite- 
ratuře školní, kteréžto jest Řezáčův časopis Skala 
a Život horlivým vůdcem, k němužto se nedávno 
přidružily Šrfitkňv Skolnik v Hradci Králové, Vi- 
tákův Pěstoun Moravsky, a Slotů v Národní uči- 
tel na Slovensku. Nemálo důkladných pojednáni o 
věcech vyučovacích složeno jest v Řezáčově ka- 
lendáři Sborníku, jakož i v Šr útkově kalendáři 
Školníku. Trva'é ceny bude bohdá Bibliotéka uH- 
tehká, kterou Řezáč právě na světlo vydává, jejížto 
první číslo obsahuje Základy harmonie a zpěvu od 
F. L. Zvonaře. 

NemenSí činnost jeví se na poli písemnictví ná- 
boženského. Dědictví Svatojanské v Praze a Oyrill- 
sko-Methudské v Brně vydávají velký počet kněh 
náboženských, z části výborných, jako Dějepis ka- 
tolické církve od J. B í 1 é h o, Život Jana Sarkandra 
oji M. Procházky, Poitilla od A. J. Freucla, 
Životy uvatých od H. Karlíka, Život KrittAv od 
Pant. Neumanna, Stulcův spis o sv. Cyňllu 
a Methudu. Nejdňležitéjší dílo poslední doby jest 
Patristická encyklopedie od Ant. Řeháka Aby se 
literatuře vědecké napomáhalo, zřídilo se r. 1860 k 
návrhu K. Vinařického dědictví sv. Prokopa, — Že 
Činnost na poli tomto za poslední doby se vzmáhá, 
o tom svědčí obnovené vydávání Časopisu kat. du- 
chovenstva K. Vinařickým, jakož i dvou listův 
prostonárodních Blahověata v Praze, a Hlasu v Brně. 
Neméně patrným znamením čilého života jest dvojí 
vydávání Mhli, Frenclovy na základě Procházko- 
vy, a Bezděkovy na základě Králické. 

i evangelíci pracují pilně v literatuře nábožen- 
ské, jakož o tom svědčí časopisy Hl^sy z« Siona a 
Hus v Praze, a Evanijelické cirkevni noviny v PeSti 
vydávané. 



Nejhojnější plody z celého písemnictví duchov- 
ního vydává řečníctví, kdežto vynikají katolíci 
J. V. Jirsík, Hnojek, DaneŇ, Štulc, J. Bílý, 
Ehrenberger a j., mezi evangelíky K. Kuzmá- 
ny, Šubert, KoSut. 

Pilně a zdárné vzdělávány jsou i ty stránky pí- 
semnictví, ježto lidu obecnému potřebných vědomo- 
sti podávají. O věcech hospodářských psal 
Kodym v Hospodářských novinách i v samostat- 
ných dílech, bude rolnictvo k čilejšímu životu; v 
poslední době přistoupil k Hosp. novinám Kučerův 
Pokrok hoapodáň-ký ; bratří Karel a Jan L a m b 1 o- 
vé vydávají Rolníka 7iového věku; též F. Spatný, 
Hnojek, Pečírka vydali dobré spisy tohoto směru. 
Ku poučení průmyslníkův vydává se vedením Jana 
Půrky ně Průmyslová škola. 

Kromě toho pozorovati jest za posledních let ú- 
silnou snahu, aby se znenáhla přivedlo na jazyk 
náš všecko, co v jiných řečech nejvýtečnějsiho se- 
psáno jest; i dosáhlo překládání samo u některých 
spisovatelů takové dokonalosti, že se jeho plody co 
do jazyka nezřídka nejlepším spisům původním rov- 
nají. Fr. Š o h a j přeložil některé tragédie Sofokle- 
sovy, Nebeský Eymenidy Aeschylovy, Vrťátko 
kategorie Aristotelesovy, Vinařický všecka dila 
Virgilova, Sušil některé básnS Ovidovy aj. Mezi 
překlady z literatur novějších náleží přední rnísto 
S h a k e s p e a r e o v i, jehož kusy překládají C e j- 
ka, Lad. Celakovský, Doucha, J. J. Kolár a 
Malý, dílem výtečně; k tem se přibližují překlady 
Puškinových básní od Bendi a, Jos. Koláře básní 
srbských i ruských ; překlady Španělských romancí 
od P i ch 1 a a j. Mezi překladateli prosaickými 
předčí nad jiné P i ch 1, F. L. K i e g e r, J. Malý, 
D o u ch a, H e r č í k, Jan M ii 1 I o r. 

Obzvláště pak rozkvetlo a Kveiebilo se v posle- 
dní době časopisectvi, strany kteréhož odka- 
zujeme na statistická data od nás pod B. IX. podaná. 
V předu stojí tu ovšem politické no vinařství, 
jemuž od r. 1860 popřáao S řaji se rozkládati, a 
Národní listy pod redakcí Dr. Julia Grégra i 
Hlas pod red. Dr. Ant. Finka a Vine. Vávry 



444 

důstojně nastoupily v šlépěje N&rodnich novin Ha- 
vlíčkových. 

Tím spůsobem dospěla literatura na§e za posle- 
dní doby k takovému kvetu, že veškeré obory její 
rozsáhle a s nebývalou důkladností se pěstují a ka- 
ždodenně pilných a zdárných pracovníků přibývá. 
Počala se křísiti v okolnostech zoufalých; vlastene- 
ckou myslí a neodolatelnou silou vzdělavatelův svých 
zvítězila nade všemi překážkami. Na nezmarné pruž- 
nosti ducha národního zakládá se i její budoucnost. 

Viz Jos. Jungmanna Historie literatury če- 
ské 2. vyd. 1849; A. V. Šembery. Dějiny řeči a 
literatury československé 1858 a násl. K. Sabiny 
Dějepis literatury českoslovanské 1860 a násl.; mno- 
há ^pojednání v aktech král. české společnosti tiauk, 
v Casop. českého musea a j. Viz též Výhor z literatu- 
ry české I. d. v Praze 1845; dílu II. část l.a2. 



V. Déjiiiy výtvarných uiiiéni. 

Známo, že staří Slované, jakožto národ roinický, 
stálé byty mající, následovně mírumilovný, pěstovali 
také řemesla, že se znali v slévání kovů a že záhy 
také cestou obchodu seznámili se s výrobky a umě- 
leckými výtvory národův starověkých. Rekův a Ří- 
manův. Přerozmanité šperky a náčiní kovové, jme- 
novitě bronzové, pak nádobí hliněné a cokoliv ještě 
jiných věci ve staropohanských hrobích našich před- 
kův se vyškytá, mají na sobě v celku ráz ovšem 
barbarský, ale to jen v porovnání s klasickými pa- 
mátkami ííekův a Římanův, jiunk ale ukazuji vždy- 
cky na nevšední stupeň vyvinulosti, jakého Slované 
již za pohanstva v rozličných řemeslných výrobcích 
byli dosáhli. V tom ohledu jen rozliční kmenové 
celtičtí poněkud nad ně vynikali, kdežto zas u ger- 
mánských kmenů pravý opak toho se pozoruje, ani 
znajíce pouze války, výboje a lovy, v uměních míru 
nebrubě prospívali. Křesťanstvo jakožto hlavni fak- 
tor kultury sjednotilo všecky staré, barbarské národy 
Evropy, davši jim všem stejný směr n vyvinování 



445 

života, duSevního a následovně i v pěstování a zdo- 
konalování se v umění. Tím se stalo, že téměř 
vSecbno umění nových národův evropských jest u- 
měnf vfibec křesfanské, žádnému národu zvláSt ne- 
přináležející, jen že je rozlióní národové vedle své 
zvláštní povahy, většího neb menšího nadání pěsto- 
vali a k dalšímu vývinu přiváděli. Němci, nejbližší 
sousedé Slovanův, přijavše nauku křesťanskou o 
dvě století dříve než Slované, nadběhli jim také v 
uměni křesfanském, a když Karel Veliký Němcům 
stavěl hlavní chrám v Cácliách, ctili Slované vesměs 
ještě dlouho svého Peruna, Svatovíta a Radhošta v dře- 
věných ač bohatě ozdobených chrámich a přinášeli 
oběti svým bohům do posvátných hájů. Nicméně 
jest pošetilé tvrzení předpojatých německých spiso- 
vatelův, že všechen zárodek lidské zvedenosti a u- 
mělosti teprve z Němec a skrze Němce k nám se 
dostal. Pravda, že značně pokročilá, samorostlá 
vzdělanost pohanských Slovanů, když jim světlo 
křesťanství zasvítilo, zatřena býti musela, postoupivši 
místa zásadám a názorům křesťanským, které celé 
člověčenstvo stavěly na vyšší stupeň čistolidského 
ušlechténí ; ale neméně i to pravda, že nebylo vděč- 
nější půdy k přijeti zárodku božského světla, než 
právě srdce národu slovanského, ba i to, že též umění 
křesťanské jmenovitě u Slovanův českých záhy u- 
těšené vykvetlo a během časů v několika od- 
větvích nejen k individuální samostatnosti 
ale i k znamenité výši dříve než u soused- 
ních národů dospělo. — V křesťanském světě šířilo 
se umění před tisíci lety již ze dvou středišť, z Byzance 
a z Itálie, vliv obou zrovna se potkával u Českých 
Slovanův, a to jak v umění stavitelském tak v malíř- 
ském a řezbářském. Z počátku mělo převahu umění 
byzantské, v malířství déle než v stavitelství, byvši 
potom rozhodně zatřeno vlivem umění západního, 
románského. 

Stavitelství. Že staří Slované baltičtí měli 
chrámy nádherné, bohatě ozdobné ač dřevěné, doli- 
čují sami staří spisovatelé němečtí, píšící pod vlivem 
předsudkův náboženských i národních. Nemyslíme, 
že by Češti Slované byli méně vzděláni bývali než 



446 

severní, museli tedy také chrámové stavby míti. 
Ale že i z knunene stavěti, ba suad také již klenouti 
uměli, to nám dotvrzuje zmínka v Zeleiiohorskóna 
rukopise, v němž se vypravuje, že kuéžua Libuíe 
vypravila posla pro Radovan od kamena motta. 
Konečně měli bychom ještě i skutečný zbytek staro- 
pohanskýcb staveb na p&dé české, totiž božnici na 
Skalsku v Boleslavště, klenutou a u prostřed kulatým 
sloupem podepřenou, kterou kn. Krolmus vyobraziti 
dal a popnal a v níž se množství hliněných popelnic 
a obětních nádob nalézalo, a mimo to snad nejeduu 
podzemní kobku z oněch dob, kdyby naši zpytatelé 
její pfivod nade vši pochybnost dokázati mohli. 

S křesťanstvím zaveden u nás sloh h>jzant»kif 
čili románský ; první kostely, ovsem malé, byly stav- 
by centrální, kulaté, a'ípoň o kostele sv. Víla, 
jejž kníže Václav I. na hradě Pražském vystavěl, 
činí Kosma!) výslovnou zmínku, že byl kulatý, dle 
vzoru římského prý stavěný. Zmizely sice již vše- 
cky známé nejstarší svatyně prvních dob křesťan- 
ských až na kostel Budečský od knížete Spytihuéva 
I. založený, jehož základní forma též kulatá jest 
(jestli ještě z X. stol. pochází), ale dost dlouho zů- 
stala potom ještě tato forma u nás oblíbena, jak 
dokazují nejeJny podnes zachovalé hradní a vesni- 
cké kostelíčky, ano i dva v samé Praze. 

Po založení biskupství Pražského a později O- 
lomoackého, a postavení jich pod metropolitu Mo- 
hučského, ovládal u nás vliv romanismu rozhodné 
všechno stavitelské umění, a již v XI. stol. povstaly 
na české půdě chrámy ve spfisobu románských ba- 
silik, z nichž bezpochyby první byl kapitulní chrá:u 
sv. Václava v Staré Boleilavi, potom bisk. chrám 
sv. Petra v Olomouci, proboStské chrámy v Lito- 
měřicích a na Mělníce, kapitulní chrám Vyšehradský 
a vesměs chrámové klášterští, v XI. a XII. století 
založení. Taktéž i chrámové sv. Vita a sv. Jiří na 
hrade Pražském proměnili se během těchto dvou 
století v basiliky románské (první za Spytihuéva II. 
ok. 1061, druhý po roce 1142). Stavitelské h téméi 
všechno ostatní křesť. umění bylo tehdáž ve vý- 
hradném držení knéži, jmenovitě kláSterníci rozlíč - 



447 



oých tehdejších řádův, jako benediktinův, praemou- 
Btratův, cisterciák&v a križovníkův sv. Jana Krt. 
přenášeli nejen všelikou mechanickon sběhlost ale i 
vleliké tvary a umělecké směry z jižních a západ- 
ních zemí evropských na českou půdu, ovšem mnoho 
ale nikoli výhradně ze sousedních Němec, an tvo- 
řivý duch své sídlo v jediném Německu neměl. Ku 
konci XII. stol., do kterého trvalo u nás panování 
čistě románského slohu, byly jak Cechy tak Morava 
ozdobeny znamenitým počtem umělecky vyvedených 
církevních staveb jako která koliv země na západe 
a na jihu, původcové jejich byli knížata země a 
velmoži, mistrové pak kněží světští i klášterní, ci- 
zinci jako domácí synové, kteří se nikdy nestarali, 
aby jména jejich na památku dochovala se pozdnímu 
potomstvu. Umíme z nich jen jednoho jmenovati, 
Bož etěch a (v. t.), opata Sázavského, patriarchu 
českého umění, který zároveň byl tak umělým 
stavitelem jako řezbářem a malířem, a ku konci 
XI. stol. žil. Měli jsme znamenité basiliky bohatě 
okrášlené nejenom v sídlech biskupů, kolegiátních ka> 
pitul, proboštův a bohatých klášterův, ale i ve hra- 
dech zemských a knížecích a v jednoduchých osa- 
dách, jen bohužel, že nás hrozné pohromy válečné, 
které naše vlasti více než mnohé jiné země evropské 
hubily, oloupily o největší a výtečnéjší část těchto 
památek, any velké a znamenité stavby mnohem 
více podléhaly vztekům nepřátel a vše mařícímu 
času, nežli skrovnější venkovské kostely. Ostatně 
musíme podotknouti, že koncem Xli. stol. perioda 
románského sloliu u nás nebyla ještá ukončena, ný- 
brž že vedle nové vznikajícího slohu gotického ještě 
po celé XIII. stol. povstávaly v Čechách i Moravě 
kostelní stavby staršího slohu románského. Zh nej- 
starší stavitelskou památku s určité vyjádřeným slo- 
hem románsko byzantským na půdě české můžeme 
považovati kryptu sv. Kosmy a Oamiana v 
Staré Boleslavi, z konce první polovice Xí. stol. 
(1046), jejížto rozsáhlost nám podává méřítko k ve- 
likosti a výstavnosti ba^iliky sv. Václava, kterak se 
původně nad touto krypton zdvihala. Z basilik ša- 
chovaly se v Cechách v celosti své jen dvě: u s v. 



448 

Jiří na hradě Pražském (vystavěná po r. 1142), 
B kryptou a klenutím, které ač pozdější předce mezi 
nejstarší v zemi zachovalé náleží, a druhá v M i- 
levště kláštera praemonstrátského s dvěma vyso- 
kýma věžema, poněkud ještě také třetí, Tepelská 
při klášteře téhož řádu, jen že uvnitř později pro- 
měněná. Formu menších basilik zachovaly vesnické 
kostely na Proseku u Prahy a v Tismicfch u 
Ces. Brodu. Menších kostelů a kaplí jakož i částky 
větších chrámu zachovalo se z románské doby jenom 
v Cechách do 150, poměrně něco méně jich v Mo- 
ravě máme. Z českých hradů zachovaly aspoň části 
některé z románské doby Jindřichohradecký* 
Strakonický. Mezi kostely vynikají strukturou 
a ornametikou Zábořský u Labského Týnce, sv. 
Jakubský bliž Nových Dvorů v ČáslavStě, Po- 
tvorovský u Plas a Podvinecký blíž Mladé 
Boleslavi. Na Zábořském kostele vyniká především 
smělá konstrukce lodi, jejíž čtyry svobodné sloupy 
nejenom klenby ale také hmotnou věž nad nimi ne- 
sou, potom krásný portál s nejjemnějšími řczbamí, 
které náležejí v dobu nejvyššího vyvinutí román- 
ského slohu vůbec v druhé polovici XII. stol. Tak- 
též kostel u sv. Jakuba pochází z téhož času, vy- 
niká vypuklými řezbami na jižní zdi, ostatně co do 
slohu Záborskému se podobá. Na těchto dvou ko- 
stelích, jakož na větším díle románských kostelů 
východních Cech, vyjadřuje se zvláštní charakter, 
který s podobnými stavbami v Němcích málo spo- 
lečného má, kdežto zas na kostele Potvorovském a 
na Podvinecké kapli, stavbách to ve svém spůsobu 
nejvíce provedených, a na mnohých jiných kostelícb 
v severních a západních Cechách zračí se charakter 
podobných staveb v Saských zemích. Klášterové 
Sázavský a Sedlecký zdá se, že velice působili na 
stavební spíisob ve východních a jižních Cechách, 
který své vzory spise v Itálii a severní Francii nežli 
v Němcích hledal, btíhlé sloupy, jemné rozČlán- 
kování ozdobnějších částí a hojnost nejjemnějších 
ušlechtilých řezb na portálích a římsách, to jsou 
společné známky této řady památek, kdežto stavby 
v severních a západních Cechách, jimž saské pa- 



4i9 

matky za V20r sloužily, vynikají silně vysedlý- 
mi římsami, ozdobenými zvláštním spůsobem hmot- 
ných iibloačkových obrub, hmotnými ale neo- 
zdobenými oblouky na portálích, pak silnými po- 
loslonpy a líssenami, v čem zvláště Potvorovský 
kostel nějako za vzor sloužiti může. Jako zvláSnost 
v českých románských kostelích musejí se vytknouti 
empory č. kruchty, obyčejně na jednom neb dvou 
pěknotvárných sloupích spočívající, které často i v 
nejmenších kostelích spatřujeme, any podobné kruchty 
v jiných zemích jen jako výminky zde onde se na- 
lézají, proto že původně varhan nebývalo, anebo 
ony i se zpěváky dole v kostelích (ve vlastním kůrn) 
stanoviště své mívaly. 

Nejznamenitější stavení ale, které nějako ke 
skupině jihovýchodních památek českých náleží, a 
jehožto vzory se jen v Itálii a Francii hledati mo- 
hou, jest pokiud zachovaná velikolepá basilika býv. 
benediktinského kláštťra v Třebíči na Moravě, 
pravá to perla našeho starého umění, která za vše- 
cky naše zlobou časů zmizelé chrámy zcela platné 
svědectví o bývalé výteČnosti těchto samých vydávati 
může, dílo, mající při nejpřísnějším provedení zá- 
kladní idey tolik neobyčejných zvláštností, výteč- 
ných z celkn samého vyplývajících podrobností a ko- 
nečně takovou hojnost podivuhodných ale všude 
souměrných a jemným uměleckým citem utvořených 
ozdob, že němečtí učenci nedávno teprv námi na ně 
upozorněni byvše, nadarmo po celém Německu se 
ohlíželi, kdeby kterou podobnou památku této naši 
důstojné po boku postaviti mohli. Zvláštností Tře- 
bíckého chrámu vedle jeho znamenité prostrannosti 
jsou: Čtveré polyřnnální (osmistranné) klenby v kůru, 
v hlavní apsidě jakož i pod kruchtou, sloupořadí 
v apsidě s třemi kulatými c-kny nad ním a triforium 
okolo kůru a apsidy, nádherný portál na severní 
straně lodi, prostranná krypta pod kůrem a vedlej- 
Simi apsidami, konečné přehojná rozmanitost motivů 
v ornamefálnich částech, celek ale jest plod zcela 
samostatného tvůrčího ducha, kterýž o výši, jaké 
uměni u nás již v XIII. století dosáhlo, nejráznějSí 
důkaz dává. Ale Třebický chrám, byv na rozhraní 

tVehy. -28 



450 

XII. a XIII. století vystavéu, stojí také již Da roz- 
hraní dvoa stavitelských period, románské a gotické, 
uebof při základní formě a provedoní všech podrob- 
ností v nejvyvinutějším slohu románském zjevuje 
se tu vedle oblouku polokruhového v oknech na- 
mnoze již také oblouk lomený, tak že loto staveni 
otvírá u nás valnou radu památek z doby 2"'*<^^"''^'"f 
která u nás téměř po celé XIII. století trvala. Tu 
potkáváme zase na moravské půdě uejzuamenitějií 
památku toho druhu, chrám a klášterní chodbu bý- 
valých cislerciánek v Tišnově, r. 1233—40 zalo- 
žených. Tu J80u základní formy již gotické, ale 
vyozdobení této neobyčejně znamenité stavby jest 
větším dílem ješté románské, přede\ším ale památný 
hlavní portál chrámu, na jehož vyozdobení jak se 
zdá hlavně pro naznačení jména kláštera Porta 
coeli, brána nebes, velký náklad veden byl. — 
V gotické periodě umění kresfantkého, která se po- 
nejprv v severní Francii a ve Spanělich zjevuje, 
rozeznáváme také u nás tři stupně vyvinutosti Čili 
troje doby, totiž dobu starogotického slohu v 

XIII. stol. a v prvních desítiletích XIV. stol., dobu 
bohatě vyvinutého slohu v XIV. stol. až do r. 
1420, a dobu pozdní gotiky Čili Vladislav- 
ského slohu, která daleko do XVI. stol. zasahuje. 
Ještě v starogotickém anebo (kde se románské živly 

ještě nevytratily) přechodním slohu, v němž se těžké 
hmo ty pomocí lomeného oblouku oživovati začínají a 
v lehčejší tvary přecházejí, panuje přísná důslednost 
v provedení základních tvarů. Máme toho druhu 
kromě nahoře zmíněného Tišnovského chrámu jeStě 
několilk jiných, ač pohříchu již nezcela zachovalých 
památek, jako dva nyní zavřené a barbarsky zne- 
svářené kostely panenského kláštera u sv. Anešky 
v Praze z času po 1233, jichžto velmi ozdobné 
vyvedení téhož samého mistra prozrazuje, který TiS- 
novské stavby vyvedl, potom tři stejné vysoké lodi 
děkanského chrámu v Kolíně nad Labem s 
dvěma věžema, dílo zvláště v ornamentice bohatí- a 
výtečné asi z polovice XIII. stol., děkanský chr.'.m 
v Kouřimi něco starší, také s překrásnými i«*zlia- 
mi a osmihranou kryptou pod apsidou, loď byv. 



451 

cisterciánského chrámu v Zlaté KoraBě e časn 
po T. 1260, kůr a příční lodi cisterciánského chráma 
a kapitnlni síň ve VyšSím Brodě z polovice 
Xin. stol,, chrám býv. dominikánského nyni pia- 
ristskébo kláštera v Budějovicích, býv. kostel 
8 v. Kateřiny v Chomoutově, při kterém bývala 
komenda německého křižovnického řádu, z polovice 
XIII. stol., býv minoritský, nyní františkánský chrám 
v Plzni, chodba a kapitulní síň cisterciánského 
kláštera v Oseku, chodba býv. konventu rytíř- 
ského řádu johanitskélio v Strakonicích, vedle 
staríích, románských částí tamějsího chrámu a 
hradu, kůr chrámu sv. Jakuba v Nepomne e, dé- 
kanský chrám v H o r ažďo vicích, kaple a chodby 
v hradě Z ví kove, síň, zbytek kaple a chodeb 
král. hradu Piseckého, dosti zachovalý děkanský 
chrám P Í8 ecký, spnstlá kaple na hradě Bezděz- 
8 k e' m 8 pamětihodným uspořádáním galerie v ho- 
řejším patře, konečně vždy jeŠtě velezajímavé zbytky 
kláštera Nepomuckého pod Zelenou Horou 
a kláštera u Mnichova Hradiště atd. Mno- 
hem větší počet starogotickýcb staveb padl zubu 
čaau za oběť anebo zachoval se z příčiny pozdější 
obnovy jenom v nejapném zakuklení, jako jmenovitě 
minoritský chrám s v. Jakuba, augustiánský chrám 
sv. Tomáše, chrám Panny Marie rytířův sv. 
Jana Křt. a j. v Praze; ještě více v Moravě, kde 
méně války ale více novotářství v pozdějších stole- 
tích přemnoho památných stavení této doby zmařilo. 
Znamenitý děkanský chrám Chebský^, původně ro» 
manský, potom v gotické době silně přejinačený, 
nepočítáme k památkám českým, an nic s nimi 
společného nemá a k stavitelské skupině bisk. chrá- 
mu Bamberského náleží. 

Za panování Jana Luxemburského a Karla IV, 
začal gotický sloh vždy štíhlejších rozměrů nabý- 
vati, v profilech klenbových pasů vždy jemněji se 
rozčlánkovávati, okna jak do výšky tak do šířky se 
zvětšovala a přerozmauitou kružbou se ozdobovala; 
opěrací pilíře dovršovaly ee ozdobnými fialami (pr- 
ramidkami), ua kterých jako na portálech a lomo- 
uicicb zaskvěly se křížové kytky, jednoduchá ki-í- 

0,š* 



462 

žová klenba pak obohacena jest větSíni portem ú- 
hlopřířných pasů, které vespolek se proplétajíce 
tvoří klenutí hvězdovité a sífové, nastala jedním 
slovem u nás doba vyvinuté gotiky, která sobě na 
české pí\dě postavila pomníky nejen umělým prove- 
dením výtečné ale také krásou a bohatst\'ím proslavené, 
a mezi stavitelská díla první třídy v Evropě počíta- 
né. Do této doby, v první polovici XIV. stol., ná- 
ležejí znamenité chrámy: nynější arcidčkanský sv. 
Bartoloměje v Plzni od křižovníkflv německých 
vystavěný, děkanský, pův. benediktinský chrám v 
městě Slaném, děkanský, pův. klášterní chrám 
kanovníkův řehole sv. Augustina v Třeboni, pak 
nyní zmizelé chrámy cisterciánftv Zbraslavských, 
minoritův Benešovských a mnohé jiné, konečné také 
dva chrámy náležející do skupení cihlových staveb, 
které zvláště v nížinách severoněmcckých a pol- 
ských povstaly a pro svou stavební látku gotickým 
slohem ve zvláštním rázu se vzdél.ily, totiž chrám 
sv. Ducha v Králové Hradci a děkanský 
chrám v Nymburce, v městech to v našem níz- 
kém, na stavební kámen chudém Polai)í vystavě- 
ných. K nim se ještě přidružuje znamenitý chrám 
Ma riánský v klášteře Králové v Starém 
Brně na Moravě. Tyto stavby stojí téměř jako 
cizinci na půdě našich vlastí kamenem tak bo- 
hatých. 

Jako v předešlých dobách, když umění vůbec 
bylo jen v rukou duchovenstva, tak též nyní za 
Jana a Karla IV. voláno cizincilv do země k vy- 
vedeni nových staveb. Umění milovný Pražský bi- 
skup Jan IV. z Dražíc povolal z Avinionu mistra 
Viléma, Francouze, ku stavbě mostu přes Labe v 
Eoudnici, kterýž s dvěma tovaryši do Čech při- 
?ed r. 1334 dva pilíře a jeden oblouk postavil a zas 
odejel, načež domácí stavitelé podle jeho naučení 
celý most s velkou pochvalou dostavěli. Tentýž 
biskup založil v Roudnici také chrám s klášterem 
kanovníkův sv. Augustina, kterýž ještě stojí a po- 
sud mezi znamenitější stavby z oné doby náleží. 
Tenkráte již umění vyšlo z výhradního držení kněž- 
stva a vystupují samostatní umělci stavu světského, 



453 

domácí vedle cizinců-/. Mistr Vilém nebyl sice pr- 
vní Francouz do našich zemí povolaný, nyní ale za 
příčinou přátelských poměrů mezi státem Českým 
a Francouzským začal se silněji jeviti vliv uměni 
francouzského na veřejné stavby v zemích našich. 
Francouzi zavedli u nás svůj nádherný sloh kathe- 
drální, zakládající se na velmi důmyslné soustavS 
opěracích pilířův a obloukův, která stavení tolik 
velebnosti dodává a největší skvostuost v podivu- 
hodných tvarech svých objevovati může. Tlak hla- 
vní klenby odvádí se tu od vnitřních pilířův, na nej- 
menší míru hmotné sily své obmezených, na ven- 
kovské opěrací oblouky a jimi na zevnitřní pilíře, 
které směle do výšky vystupujíce skvostnými fiala- 
mi se končí, a celou stavbu lesem vyšších, nižších 
pyramid obklopují, mezi nimiž se švihlé, též boha- 
tě ozdobené operací oblouky vzhůru ke hlavním 
římsám spínají. Arcidílem toho druhu ozdobil Karel 
IV. své hlavní a sídelní město Prahu, ^■ymoh' vá pa- 
peže povýšení biskupství Pražského na samostatnou, 
od Německa neodvislou metropolii, ustanovil na mi- 
ste staré basiliky sv. Víta na hradě Pražském po- 
staviti mnohem větší a nádhernější chrám gotický, 
vzav s sebou k tomu cíli do Prahy spůsobilého uměl- 
ce mistra Matiáše z Arrasu, z Francie, pravla- 
sti to gotického slohu. Dne 21. list. 1344 položen 
slavné základní kámen choru, však v osmém roce 
stavby zemřel Matiáš z Arrasu (1352), a císař Ka- 
rel zjednal sobě r. i;153 náhradníka zesnulého ^mi- 
stra, 231etého mladíka l'etra z Gmundu ve Švá- 
bích, syna .Jindřicha Parléře z Polska, jenž se je- 
dnoduše Petr Pari ér jmenoval a počatou stavbu 
po vice než 30 let dále vedl, odevzdav ji okolo r. 
13í)8 svému synovi Janovi. Stavělo se ale na chrámu 
ještě do roku 1419, aniž k žádoucímu ukončení dospěl. 
Mistr Petr vpravil se do původního plánu svého fran- 
couzského předchůdce výborně, ačkoliv později mno- 
hých úchylek od něho si dovolil, díleuiivňlí cis. Kar- 
la jich učiniti musel. Přišed co mladík do Cech 
brzy zdomácněl, stal se móšfanem Hradčanským, a 
v Hradčanské městské knize nalézá se i několik 
českých listin od něho do ní vložených. Mezi tím 



45i 

co stavbu hlavuiho chrámu vedl, stavěl slavný 
Pražský most a k starším lodím chrámu s v. 
Bartoloměje v Kolíně nad Labem přistavěl 
(od r. 1360 do 1H78) vysoký k6r, také dle soustavy 
francouzské, dílo jak v myšlénce tak provedení rov- 
něž výtečné. Přestavoval také kostel Všech Sva- 
tých na hradě Pražském (nyní ovšem pokažeuý), a 
velice tomu se podobá, že i zjjodní zdi velkolepého 
kůru u s v. Barbory v Kutné Hoře taktéž od 
něho navrženy a snad i vystavěny byly, ačkoliv do- 
vršením stavby právě téhož chrámu sobě o sto let 
pozdější vlastní česká stavitelská škola svůj nej- 
skvělejší pomník postavila. Sám císař Karel IV. 
kromě hlavního chrámu u sv. Víta a Pražského 
mostu, již r. 183.3 Pražský hrad přestavěti dal dle 
vzoru starého Louvrů, královekého hradu v Paříži, 
a ozdobil jej pak dvěma věžemi se zlatými střecha- 
mi, které se daleko do země víikol zánly, v letech 
1348 — 1357 zaskvěl se hrad Karlštein, schránka 
nejvzácnějších uměleckých pokladů v tehdejším vě- 
ku, v nově založeném Novém městě Pražském po- 
vstaly pak jeho pokynutím velikolepé chrámy Pan- 
ny Marie Sněžné, výškou znamenitý, chrám 
Panny Marie na Karlové, dílo podnes zacho- 
valé, podoby v gotickém slohu nezvyklé s velebnou 
hvězdovitou klenbou do osmihranu háňovitě rozpia- 
tou, jíž v historii stavitelství obzvláštní místo ná- 
leží, konečně chrám s v. Kateřiny a prostranný 
tíice ale jednoduchý chrám beuediktinův na S 1 o- 
vanech. Karolinská doba, umění českému tak pří- 
znivá, trvala ještě po celé panování krále Václava 
IV. ; nejen v Praze ale na všech stianách tehdejší- 
ho státu Českého povstávaly znamenité monumen- 
tální stavby. Ochozy s polověncem Kapli okolo ků- 
ru velkých chrámů stavěny již před založením Sva- 
tovítského chrámu, jmenovitě při chrámích řádu cí- 
sterciánského v Sedlci a Zbraslavi; však jen 
první ze zřícenin svých k nové slávě se pozdvihl, 
velikolepá to gotická basilika o pěti lodích s velkou 
příční lodí, která i na Táborj- takový dojem činila, 
že Žižka, jak po