Skip to main content

Full text of "ei Dra. Frant. Ladisl. Riegra a jeho jednání v zákonodárných sborech"

See other formats


M 



,A |-< 



i: 






i^ 



vsm 

m 



*ř v 



-^ 



♦ s:, ' ?)-f^ ' 






V iS^^ 




*^; 




^r^ 








-??' 




J 




Presented to the 

UEKARY ofthe 

UNIVERSITY OF TORONTO 

by 

KAREL AND MIROSLAVA 

CVACHOVEC 



POLITICKÁ 



BIBLIOTÉKA ČESKÁ. 

VYDÁVÁ 



ČÍSLO V. 

Řeči dra. Fr. L. Riegra. 
III. 




V PRAZE. 

Nakladatel J. 0'ITO knihtiskárna 
1887. 



n 

v v 

RECI 

Dra. Fiaiit Ladisl. Riegra 

a jeho jednání 



V zákonodárných sborech. 



Díl III. 

'Z let 1333— lee^. 



v PRAZE. 

Nakladatel J. OTTO knihtiskárna. 

1887. 





K n iíi ti sk ániH: J. Otto v Praze. 



PŘIPOMENUTI. 

Tento III. díl obsahuje řeči, jež dr. Rieger 
mluvil ve dw)jím\za^é<íání' 5něrrtii českého v letech 
1863 a 1864. ,,,.■ r, ~ 

Následujici^JV. díl jest v rukopise již k tisku 
připraven. Budou v něm řeči přednesené na sně- 
mích českých v letech 1865 až 1867. Tím dílem tato 
sbírka, dospějíc k vystoupení poslanců českých ze 
sněmu, prozatím se ukonči. ., ^'^^r^í ^ f^^. /;-'r'--<í--,^ 

Při každé řeči poznamenáno jest písmeny č. 
a ;/. v závorkách postavenými, býla-lí^ mluvena če- 
sky či německy. Řeči německé' do tQJiQt($;{,3řlU:.HI. 
i do budoucího dílu IV. přeložila vesměs paní Marie 
Červinková rozená Riegrova. Promluvy nepatrné 
anebo aspoň bez trvalé zajímavosti vynechávají se 
v tomto vydání buď docela, anebo se o nich činí 
pouhá zmínka drobnějším písmem. 



VI 

Ostatně také tyto díly, III. a IV., přicházejí 
k místu tím spůsobem, jakž pověděno bylo ve před- 
mkivě k díki I. 

V Praze v říjnu 1886. 

Dr. Josef Kalousek. 



Přehled obsahu. 

Připomenutí str. V. 

Sněm český roku 1863 str. 1—166. 

Úvod o politickém postavení šlechty a počátcích tohoto sněmu 
str. 1. 

Výklady k řádu volicímu při verifikaci volby Limbeckovy 3, a Je- 
línkovy 9. 

O agitacích úřednických při volbách 10. 

Poslanec obdržev úřad, pozbývej mandátu 15. 

Obrana výboru zemského v příčině návrhů nevyřízených za pře- 
dešlého zasedání 18. 

O sněmovním řádě jednacím: slib maršálkův 24; moc maršálkova 
26. _ 

O vybírání školného 30. 

Kompetence při prodejích pozemkův obecních 38. 

Jednání o návrhu Palackého na opravu řádu volení do sněmu 40; 
řeč zpravodaje Riegra 44; závěrek jednání o tom 67. 

Reorganisace učiliště polytechnického: O české stolici stavitelství 
70; o sbírkách prostředků vyučovacích 71; o počtu professur 
73 ; o rektorovi 77 ; o jmenování professorň 78 ; o služném pro- 
fessorů 80. 

Země zakupuje sbírku rytin Hollarových 83. 

O zákoně obecním: Velikost obce 89—99; o zastoupení osad ve 
výboru obecním 102; příspěvky farářů a učitelů na výdaje 
obecní 109; potyčka s vládou 112. 

Volby do rady říšské 99—101. 

Ěád volení v obcích: Které osoby, přijímající plat od obce, mohou 
býti voleny 112; ve kterých sborech mají voliti státní úřed- 
níci a pensisté 114. 

Zákon o zastupitelstvech okresních 123; o velikosti okresů 124; 
kdo o tom má rozhodovati 127; o výšce daní ve skupinách 
velkostatkářské a velkoprůmyslnické 131; o skupině velko- 
statkářské 134; o voličském právě obci městských 137; o roz- 
puštění zastupitelstva okresního 138. 

Technická pravidla o silnicích od země podporovaných 139. 

O správě divadla 141. 

Stavební správa zemská 143. 

Dotace na silnice 145. 

O káznici zemské 149. 

Kdo rozhoduje o poplatcích za ošetřování v porodnici 157. 

O řádě stavebním 160. 

O zavedení soudů porotních 164. 



Sněm český roku 1864 str. 167-312. 
Úvod 167. 

O postavení velkostatkářstva v obci 168. 
O školách hospodářských 171. 
Abj' sněm neodkládal jednati o rovnoprávnosti jazykové ve ško- 

hich 187. 
Terstský místodržitel Kellersperg nepřichází do sněmu 192. 
O zálohách na stavbu silnic 194. 
O nedotknutelnosti poslanecké 199. 
O lénech koruny České 204. 
Reorganisace blázince 206. 
Dosazování učitelů 215. 

Náhrada za vrchnostenské příspěvky na školy 222. 
Nepřítomnost českých poslanců v radě říšské 233. 
Pražská výpůjčka na plynárnu a most 234. 
Dlažebné mýto v Praze 245. 
Zamýšlí se stavba Musea 252. 
Žádost za české stolice na fakultě lékařské 252. 
Volby do rady říšské 257. 
Proti soustřeďování trestanců v Praze 274. 
Aby se zřídily silnice zemské 276. 
O jazykové rovnoprávnosti ve školách obecných a středních 300— 

312. 
Zmařený pokus k opravě řádu volicího 312. 



Sněm český roku 1863. 



Od roku 1861, kdy poprvé sešel se sněm dle ústavy úno- 
rové, do roku 1863 politické názory v království Českém značně 
se vytříbily, a touž měrou pokročilo utváření stran politických 
s určitým programmem. Na sněmu 1863 kurie velkostatkářská 
již zjevně dělila se ve dva tábory, mezi nimiž odlehlost byla 
zračitě větší než r. 1861 ; většina šlechty a ostatního velko- 
statkářstva, kteráž sama titulovala se liberálnou a jejímž ná- 
čelníkem byl kníže Karel Auersperg Vlašimský, stotožňujíc se 
s německou vládou, sblížila se s Němci a přilnula docela k jich 
protičeskému programmu; naproti tomu k Cechům přiblížila se 
menšina šlechty, kteráž shromažďujíc se okolo vůdců svých, 
knížete Karla ze Schwarzenberka Orlického a Jindřicha Jaro- 
slava hraběte z Clamu a z Martinic, nazvala se konservativnou, 
i skládala se z kavalírů vysoce vynikajících jak rodem a ma- 
jetkem, tak i nadáním a osvíceností ducha. Politické přátelství 
mezi frakcí Clam-Martinicovou a poslanci českými prokmitalo 
sice již ve sněmu 1861, mnohem patrněji a časteji ukazovalo 
se však roku 1863. Ježto pak ono tvoří- jednu z nejdůležitěj- 
ších stránek vývoje politických poměrů v Čechách, budiž zde 
připomenuto, kterak vzniklo. 

Bylo již dotčeno v tomto díle (I. str. 19.), kterak bouřlivé 
události, jichž jevištěm byla Praha ve dnech Svatodušních 1848, 
měly kromě jiných také ten zhoubný následek, že šlechta, dří- 
vějším během již získaná české věci, docela se od ní odvrátila. 
Radikalismus, kterému hověl říšský sněm v Kroměříži a po 
slanci čeští s ním, a jenž na př. dekretoval zrušení šlechty, — 
nebyl ovšem způsobilý, aby v tom něco napravil. František Pa- 
lacký v dobách předbřeznových míval mnohé styky s vysokou 
šlechtou; od svátků Svatodušních 1818 to obcování docela pře- 
stalo, a po celých 12 let nebylo potom nižádných styků mezi 
národovci českými a aristokracií. Nebylo důvěry mezi těmi 

Reci Kiegrovy 111. 1 



2 Sněm český 1863. 

stranami. Šlechta, pokládajíc živel česk}' za revoluční, nechtěla 
s Díra nic míti; a ježto doprosta se stranila všeho, co mělo za 
účel povznesení národnosti české, byla u Čechů neoblíbena. 

Universitní professbr Vácslav Vladivoj Tomek, uznávaje ve 
prospěch věci české toho potřebu, aby ten poměr se napravil, 
jal se k tomu působiti, když po vydání diplomu říjnového po- 
čínal se nový život politický, i docílil tolik, že dne 6. ledna 
1861 sešli se v jeho příbytku k rozmluvě hrabe J. J. Clara- 
Martinic a dr. Rieger. Podařilo se odstraniti leckteré nedoroz- 
umění i zjednán také základ ke společnému nebo přátelskému 
postupování ve věcech veřejných. Hrabě kladl důraz na právo 
historické, považuje za nejbližší důležitý úkol, aby zachovala se 
kontinuita mezi sněmem stavovským a jeho právy a mezi bu- 
doucím útvarem veřejného práva koruny České ; k tomu vůdce 
lidu českého přistoupil, i dosáhl na vzájem tolik, že šlechta má 
přátelsky podporovati národní snahy české o dosažení úplné 
rovnoprávnosti se živlem německým. Nejrozhodnějším zastancem 
náhledu posledně dotčeného byl tehdáž ve šlechtě kníže Bedřich 
ze Schwarzenberka, známý též pode jménem Lanzknecht, jenž 
mezi svými důtklivě hlásal mínění, že šlechta může míti poli- 
tickou váhu a vliv jenom tehdáž, jestliže se přivine k lidu, mezi 
nímž žije. Také veřejně kníže Bedřich Schwarzenberg naznačil 
svoje stanovisko, když byv požádán za kandidáta do sněmu roku 
1861, odmítal to od sebe mezi jiným také tím důvodem, že on 
dlouhým přebýváním v cizině pozapomněl svůj jazyk národní 
(Nationalsprache). Bratrovec knížete Bedřicha, kníže Karel 
Schwarzenberg na Orlice, vstupuje v tyto šlépěje, sdružil se 
hned tehdáž s hrabětem Martinicem. — Takový byl počátek poli- 
tického spojenství mezi Čechy a šlechtou. S prvu strana Clam- 
Martinicova měla ve velkostatkářstvě toliko menšinu na počet 
slabou, postupem času však ta strana rostla, až n3'ní má beze- 
spornou většinu. Také s počátku svazek její se zástupci národ- 
nosti české byl dosti volný, časem však sblížení pokračovalo, 
tak že nyní od roku 1879 na říšské radě strana Clamova i po- 
slanci národnosti české tvoří jeden klub. — 

Sněm zvolený na základě ústavy oktrojované dne 26. února 
1861 sešel se ke druhému zasedání po přestávce 21 měsíčné, 
kteráž byla vyi)lněna dlouhým zasedáním rady říšské. Počal se 
dne 8. ledna 186.3, a do 18. dubna, kdy se skončil, měl celkem 
50 schůzí. Složení jeho, kromě několika doplňovacích voleb, 
bylo totéž jako za ])rvního zasedání r. 1861. Poslancům bylo 
tehdáž zůstaveno na vůli, aby každý sám vyiilcdal si místo 
k sezení; i seřadili se s čcistečnou odchylkou od rozsazoní z roku 



úvod. — Verifikace voleb. 3 

1861 tak, že poslanci národnosti české z kurie venkovské i měst- 
ské zaujali střed a vůbec lavice podél dlouhé stěny naproti 
předsednictvu, poslanci němečtí z týchž obou kurií shromáždili 
se na levo od předsedy, a hlasové viriluí a členové z velko- 
statkářstva zůstali na pravici. Předsednictvo se nezměnilo; hrabe 
Albert Nostic byl nejvyšším maršálkem, a advokát JUDr. Yácslav 
Wanka jeho náměstkem. Baron Kellersperg byl správcem místo- 
držitelstva, jenž zastupoval vládu na sněmu. 

Dr. Rieger, jsa suěraovuíliem nad jiné zkušenějším a zá 
roven přísedícím výboru zemského, měl často příležitost, zasa- 
hovati do rokování; nezřídka týkalo se to předmětů, které ne- 
mají obecné a trvalé zajímavosti, anebo zase stránek pouze 
formálních; takovéto drobné případy, ježto na nich nezáleží, 
pomineme mlčením. — Stenograiické Zprávy, vydané tiskem 
o tomto sněmu, zaujímají dohromady 1828 stran ve kvartu. 
Z nich vyňaty jsou všechny řeči zde položené; při tom vždy 
v závorkách udáváme stranu, a zároveň písmeny c. a n. označu- 
jeme, co řečník promluvil po česku a co po němečku. 

V první schůzi dne 8. ledna verifikovaly se volby poslanců, 
kteří- byli nově zvoleni na místa uprázdněná úmrtím nebo jinak. 
Již v této schůzi při záležitosti prakticky nepříliš důležité zje- 
vily se dvě strany, ve které se sněmovna dělila. Ve venkovském 
okresu Falkeuovském a Kynžvartském byl za poslance zvolen 
rada soudu zemského Karel rytíř Limbech. K volbě této nebyli 
zvoleni noví velitelé, nýbrž vykonali ji ti, kteří byli zvoleni ku 
první volbě o 11 měsíců dřivé. Výbor zemský, jejž v té věci na 
sněmu zastupoval přísedící dr. Schmeykal, navrhoval především 
vysloviti zásadu, že také při doplňovacích volbách za okresy 
obcí venkovských mají volitelé vždy nově býti voleni. Podle 
této zásady měla volba Limbeckova býti uznána za neplatnou ; 
avšak většina výboru zemského (Schmeykal jmenoval v ní hr. 
Fr. Thuna, Gornera, ryt. Peche a sebe, teda 4 členy) usnesla 
se navrhnouti, aby při volbě Limbeckové, proti niž nebylo pro- 
testu, nepřihlíželo se k opominutí této zásady, a ona aby byla 
uznána za platnou. Menšina výboru zemskélio, kteráž dle zprávy 
Schmeykalovy skládala se z Riegra, Braunera, Pinkasa a mar- 
šálka, teda také ze 4 přísedících (?), chtěla tomu, aby dotčená 
zásada důsledně obrátila se hned také na volbu Limbeckovu, 
tak aby tato byla uznána za neplatnou. Po zpravodajovi na- 
vrhoval poslanec Ilanisch, aby volba Limbeckova spolu se všemi 
ostatními doplňovacími volbami z okresů venkovských odevzdala 
se zvláštní komraissi ku předchozí poradě. Poslanec Klicr mínil, 
že by volba Limbeckova měla se hned schváliti, a co se týče 



4 Sněm česlíj- 1863. 

ostatní zprávy výboru zemského o ní, ta aby napřed dala se 
tisknouti, a pak teprva že má býti usneseno, má-li se o ní roz- 
hodnouti hned či má-li se odevzdati sněmovní kommissi ku před- 
chozí poradě. Dr. Rieger, ujav se slova ve smyslu menšiny vý- 
boru zemského, promluvil takto (č. Sten. 11): 

Já myslím, že slavný sněm musí věděti, co chce, a že 
slavný sněm musí věděti, jak zákonu tomu rozumí a kterak 
jej vykládá. Budto má slavný sněm za to, že jest volba jen 
tenkráte platná, když byla předsevzata starými voliteli, nebo 
že jest platná, když byla předsevzata novými voliteli, anebo 
že jest docela lhostejno, zdali volili staří volitelé nebo noví 
volitelé. Já myslím však, to troje najednou slavný sněm za 
pravé přijmouti nemůže. Jestliže slavný sněm uzná, že jest 
volba jen tenkráte platná, když byla předsevzata novými 
voliteli, tehdy musí býti každá nová volba neplatná, která 
nebyla předsevzata voliteli novými. 

Pánové, zde se nejedná o otázku osobní, nejedná se zde 
o p. dra. rytíře Limbecka, který jest zajisté muž v každém 
ohledu ctihodný a jehož slav. sněm ve svém středu počítat 
a v středu svém míti s radostí by měl, ale slavný sněm musí 
se vysloviti o svém principu věci té, musí říci: Tak jest to 
a ne jinak. Myslím, že důstojnost slavného sněmu to žádá, 
aby jednal tak, jak uznal; ale uznat princip a v následu- 
jícím kroku jej hned zrušit, dle mého přesvědčení jest ne- 
důstojné slavného sněmu. Já mám tedy za to, že se na 
žádný způsob nemůže rozhodovati o volbě pana rytíře dra. 
Limbecka, dokud nebylo rozhodnuto o principu samém, 
dokud jsme nepřijali princip sám. Bylo by pak ovšem kon- 
sekventní, abychom přijali návrh p. dra. Haniše, abychom 
odročili uznání platnosti všech voleb v okresích konaných 
až na tu chvíli, kdy se slavný sněm rozhodne o principu. 

Avšak zemský výbor ve velké majoritě byl toho mínění, 
že volby jsou jen platné, když byly předsevzaty novými 
voliteli. Toho samého mínění jest slavná vláda, která od té 
chvíle zavedla vždy volby novými voliteli. Ze se stalo jinak 
v tomto případě, toho příčinou jest pouhé nedopatření. S po- 



Vcíifikííce volby Limbeckovy. 5 

čátku, když se o té véci rokovalo, musím se přiznati, že 
jsem byl velmi v pochybnosti, poněvadž svědčí i pro první 
i pro druhý způsob volby dost důvodů pro a proti Avšak 
pohnulo mne mínění pánů kollegů mých, zejména p. dra. Piu- 
kasa a dra. Gornera, kteří stáli na tom, že pro každý případ 
musí býti volba obnovena, že to v duchu zákona leží a že 
to podporou svobody voličův; nebot kdyby volitelé, kteří 
byli voleni před 3 lety, směli podržeti mandát svůj po celých 
6 let, tedy by veřejné mínění, které se během 6 let mohlo 
všelijak změniti, nemohlo sobě zjednati průchod; kdyby 
volitelé, kteří tenkráte volili, později ztratili důvěru svých 
původních voličů, tedy by voličové již neměli možnosti, jiné 
volitelé si voliti, kteří jsou důvěry jejich hodnější. Tudy je 
patrno, že svoboda voličského práva lépe se ochraňuje, když 
se pro každou volbu jiní volitelé volí. To vysvítá také z para- 
grafu ústavy, kde se praví, že se mají volitelé znova voliti. 
Dále musíme též povážiti, že obyvatelstvo některých osad se 
velice rozmnožuje. Máme příklady, že původní obyvatelstvo 
v některých osadách za O let se zdvojnásobnilo i ztrojnásob- 
nilo. Toho příklady máme zvláště za nejnovější doby v osa- 
dách průmyslových, kde se fabrikace silně zmáhá, ku příkladu 
na Kladné, kde počáteční populace 12 set lidí během šesti 
až deseti let vzrostla na 8 tisíc. Kdyby ti původní volitelé, 
kteří tenkráte byli voleni, podrželi právo volitelské na dlouho 
sami, tož by ti, kteří do toho města později přišli a je 
z jednoho tisíce na 8 rozmnožili, zbaveni byli voličského 
práva. Je teda patrno. že by se jim tím stala křivda velká, 
že by se zbavili proti všemu právu ústavnímu voličského 
práva, které jim náleží. Chceme-li voličské právo později 
přistěhovalých chrániti, musíme býti proti tomu, aby stará 
volba platila, a proto, aby se volba volitelů v každém pří- 
padě obnovovala. Jsem tedy toho mínění, že jest věcí patrnou, 
že v duchu zákuna a v duchu svobody jsou volby jen ten- 
kráte platný, když byli volitelé nové voleni. Jestliže však 
slavný sněm tento princip, který již zemský výbor přijal a 
uznal, ve své celosti též uznává, pak musí konsekventné ne- 



6 Snem český 1863. 

hleděti na osobu tu neb onu, musí setrvati na svém principu 
i uznati každou volbu za neplatnou, která nebyla dle těchto 
zásad předsevzata. (Výborně.) 

V dalším rokování o té věci poslanec Taschek dovozoval, 
že dotyčuý předpis řádu volicího iieuí dosti určitý, že teda uení 
příčiny ke zrušení volby Limbeckovy, ač příště má platiti zásada 
o pokaždé nové volbě volitelů. To přimělo Riegra, aby znova 
bájil svoje mínění v tato slova (n. Sten. 13): 

Jest mi odpověděti několik slov k tomu, co přednesl 
pan dr. Taschek. On míní, že ve věci té ustanovení práva 
jest v zákoně pochybným, a poněvadž je pochybným, tedy 
že nezbývá nic jiného, než je pominouti, a tudy uznati za 
platnou každou volbu bez rozdílu, zdaž při tom vykonána 
byla nová volba volitelů čili nic. Já však m}slím, že ta věc 
v zákoně přece není tak zcela pochybnou — ano dá se ovšem 
dovésti ze zákona náhled, že se v každém případě má konati 
nová volba volitelů. Nehledím při tom ani k tomu, že také 
slavná vláda byla vždy téhož náhledu, a jen v tomto jediném 
případě od toho upustila, patrně jen náhodou a nedo- 
patřením; neboť při všech volbách před tím i později ko- 
naných byli vždy voleni noví volitelé. Věc ta nebyla tedy 
nikdy pochybnou slavné vládě samé, ona vždy trvala v tom 
mínění, že se má v každém případě předsevzíti nová volba 
volitelů. Tento náhled jest odůvodněn paragrafem 14. a 29. 
volebního řádu. 

V §. 14. volebního řádu se praví: „Každá obec v okresu 
volebním nechť volí vždy na pět set obyvatelů jednoho ve- 
litele. Zbytkové, kteříž povstanou dělením počtu obyvatelstva 
počtem pěti set, obnášejí-li 250 anebo více, nechť platí za 
500, obnášejí-li méně než 250, nechť bez povšimnutí od- 
padnou." — Pánové, uvedl jsem prve jen jeden případ. Ne- 
může o tom býti pochybnosti, že byla-li volba vykonaná sta- 
rými voliteli uznána za platnou, musí napořád zůstávati 
platnou po celou šestiletou periodu sněmovní. Přijmeme-li 
však tuto zásadu, že volitelé původně zvolení podrží právo 
své volbu vykonávati po celou sněmovní periodu šesti let, 



Vcrifikíícc volby Limbeckovy. 7 

pak se vůbec v té době nikdy nesmí konati nová volba ve- 
litelů, pak dospějeme k další nanejvýše nepříjemné důsled- 
nosti, že tento §. 14. nemůže dokonce dojiti plné platnosti ; 
nebot jakmile v obci přibylo 500 volitelů, plynulo by z toho, 
že při nové volbě také tito mají právo voliti jednoho volitele, 
nebot tak se výslovně praví v ústavě. Tu pak jest patrno, 
že by během šesti let takový přírůstek obyvatelstva někte- 
rého místa mohl se udáti nejednou pouze, ale mnohoná- 
sobně, a to zejména při ruchu průmyslovém, kterýžto, jakož 
ted častěji se stává, některá místa neobyčejně zvětšuje; z toho 
plyne teda, že by zákona nebylo šetřeno jak duch jeho žádá, 
kdyby se nekonala pohaždé nová volba volitelů ; neboť ne- 
dbalo by se §. 14., jenž praví, že každých 500 obyvatelů má 
právo voliti sobě volitele. Nuže, pánové, bohužel voličové 
venkovských obcí jsou již krom toho zkráceni naším voleb 
ním řádem, neboť není naprosto spravedlivým ustanovení 
našeho volebního řádu, že jen měšťan větších mést má míti 
právo voliti si přímo svého zástupce, že však sedlák práva 
toho míti nemá. Maloměšťan platívá často jen 8 až 10 zl., 
a má právo voliti si poslance přímo. Sedlák však, jenž platí 
100 zl. dané i více, nemá práva voliti poslance přímo (vý- 
borně !), nýbrž musí přenésti volební právo na jiného. Pánové, 
toto ustanovení jest naprosto nepříslušno, a já doufám, že 
bude změněno při reformě volebního řádu. Neboť jest to 
ustanovení, jež nespravedlivě obmezuje volební právo rolní- 
kovo ; a nebylo by zajisté po právu, kdybychom my toto 
jeho obmezení ještě více rozšířili, tak aby volební právo 
jeho bylo obmezeno, po případě vyloučeno na plných šest 
let, abychom rozšířili to obmezení tím způsobem, aby on, 
jakmile zvolil volitele v jednom případě, snad chybné, ne- 
měl více práva to napraviti pro případ druhý ; budsi že by 
tento volitel jím k volbě zmocněný nevolil v jeho smyslu, 
nýbrž naopak — anebo kdyby osvědčil se býti člověkem 
nepoctivým a nespolehlivým, tož by neměl původní volič již 
na tak dlouho práva a možnosti zvoliti sobě jiného spolehli- 
vějšího volitele, na nějž by hlas svůj přenésti mohl. Tím 



8 Snčm český 1863. 

bychom zajisté onu výjimku ústavy naší, obmezující svobodu 
volby, ještě dále rozšířili, k čemuž nemáme práva. 

Ostatně praví se také v §. 29., že volby volitelů mají se 
konati dle počtu místního obyvatelstva, jak jej udává po- 
slední sčítání lidu. Máme-li však znovu voliti voliče teprva 
po šesti letech, plyne z toho, že mezitím sčítání lidu mohlo 
se díti dvakráte a třikráte ; nicméně zůstávali by při plno- 
mocenství svém pořade ještě volitelé, kteří jsou voleni dle 
sčítání starého. Jsme tedy v patrném rozporu s ústavou, 
uznáme-li, že staří voličové podrží své právo plných šest let, 
ač nejsou zvoleni na základě posledního sčítání lidu. Nic 
jiného tu nelze přijmouti. 

Nezbývá nám tedy nic jiného, než uznati za právo to, 
co vysvítá z jasného smyslu zákona, že totiž se má v každém 
případě předevzíti nová volba volitelů a že tedy každá volba, 
kteráž se neděla tímto způsobem, jest neplatnou. 

Pánové, opakuji co jsem pravil, pokládám to za ne- 
důstojné sněmu, aby on k vůli osobnosti, jakkoli vysoce po- 
stavené a vysoce ctěné, zapřel zásad svých uznaných, jakmile 
je jednou zřejmě vyslovil. Když tedy slavný sněm se vyslovil, 
že se volba voličů má v každém případě konati znova: tedy 
naději se do jeho důslednosti, že tuto volbu bude pokládati 
za neplatnou. Doufám při tom, že poslanec pan rytíř Lim- 
beck bude zvolen opětně ; pak ale aspoň v žádném případě 
nebude porušen princip volebního řádu našeho. 

Na konec hlasovalo se vyvoláváním jmeu o návrhu Tasch- 
kově, dle kterého při zkoumání přítomných 7 voleb z obcí ven- 
kovských okolnost, byla-li která vykonána veliteli novými nebo 
starými, nemá se pokládati za důvod neplatnosti. Většina 100 
členů, která tento návrh přijala, skládala se z centralistů; Ce- 
chové a autonomisté z velkostatkářstva měli 94 hlasy. Potom 
většinou usneseno, aby zpráva výboru zemského, pokud se tý- 
kala zásadného ustanovení pro budoucnost, dala se napřed vy- 
tisknouti; volba Limbeckova byla též většinou uznána za platnou. 



Případ tomu podobný naskytl se zase ve druhé schůzi dne 
12. ledna. Schmeykal přednesl zprávu výboru zemského o volbč 



Verifikace volby Jelínkovy. 9 

prof. Karla Jelínka, jenž ve niěstecli Cvikově a Mimoni byl 
jednosvorně volen ode všech 229 voličů, kteří k volbé se do- 
stavili, mezi těmi b.vlo však 5 ženských, kteréž volily osobně. 
Vjbor zemský činil dva návrhy, první, aby volba Jelínkova byla 
schválena, a druhý, aby sněm vyslovil svoje přesvědčení v ten 
rozum, že osoby nezletilé nebo pod poručenstvím stojící a žen- 
ské mohou ve městech a ve venkovských obcích voliti do sněmu 
toliko skrze plnomocníky, manželky skrze své manžely. V de- 
batě, která o tom nastala, dovozoval Herbst, že sněm nemůže 
hned usnášeti se o druhém návrhu, jenž vyslovuje stálé pra- 
vidlo, než až teprva v některé pozdější schůzi, až ten návrh 
bude vytištěn a rozdán. Rieger zase pozastavoval se nad logi- 
ckou nesrovnalostí těch dvou návrhů, mluvě v tato slova (č. 
Sten. 26): 

Já myslím, že slavný sněm, když rozhoduje o platnosti 
volby, musí vědét proč; slavný sněm musí býti bud jednoho 
nebo druhého mínění. Kdyby se stalo, že by při některé 
volbě mnoho ženských hlasovalo, anebo že by jich bylo hlaso- 
valo aspoň tolik, že by těch několik ženských hlasů bylo 
rozhodlo o většině, pak nastává patrná pochybnost, může-li 
slavný sněm uznati volbu za platnou čili nic ; neboť když 
těch několik ženských hlasů vytrhneme, ukáže se, že jest 
resultát jiný. Slavný sněm musí se tu držeti pevné zásady, 
jistého principu : slavný sněm musí býti přesvědčen, že bud 
to neb ono náleží dle práva a zákona. V té případnosti se 
nalézáme i my zde. Slavný sněm má se rozhodnouti, zdali 
volba jest platná, při kteréž hlasovaly ženské, aneb ne. Tu 
nelze říci : já uznávám volbu bez ohledu na všeliké okol- 
nosti. 

Pánové ! To bychom rozhodli bez všeliké zásady ; my 
musíme z předu vědět, jsou-li volby platný, při kterých hlaso- 
valy ženské, neb ne. Dříve musí býti rozum a zdravý pojem 
práva a věci ve mně, a pak teprva mohu rozhodnouti; ale 
nesmím rozhodnouti beze vší zásady. 

Mám za to, že zemský výbor v té věci korrektné se 
choval. Nejprve sněm uzavírá neb vyslovuje své mínění, že 
podle ústavy a zákona, tedy verfassungsmássig vůbec, volba 
taková jest platná, při které ženské hlasovaly, a následovně 



10 Sn5m český 1863. 

je patrně volba pana professora Jelínka platná. Kdyby však 
sněm opačné mínění vyslovil a kdyby byl řekl, že ženské 
podle ústavy nesmějí hlasovati, pak by nemusil teprva hle- 
děti k tomu, zdali by hlasy těch ženských byly v tom pří- 
padě rozhodné, a kdyby i nebyly rozhodné, pak by musil 
volby zrušiti. Tedy myslím, že zemský výbor se korrektně 
zachoval a že zemský sněm, chce-li jednat dle zásady, musí 
se rozhodnout prve o princip. Pročež musí nejprve vysloviti, 
budou-li vůbec volby, při kterých ženské hlasovaly, platný, 
anebo jsou-li neplatný ty volby, při kterých ženské hlaso- 
valy a snad i rozhodly. 

Poslanec dr. Tedesco ozval se po Riegrovi, že rozunií-li 
jemu dobře, chce poslanec Semilský tomu, aby napřed rozhodlo 
se o zásadě, mohou-li ženské vykonávati voličské právo osobně 
anebo skrze plnomocuiky, a pak teprva že by se mělo hlaso- 
vati o platnosti volby. Dr. Rieger odvětil (u. Sten. 27) : 

Na vysvětlenou budiž připojeno: Nepravil jsem, že sněm 
může rozhodnouti o principu; pravil jsem, že sněm pevné 
mínění o tom míti musí, jsou-li ženské dle ústavy oprávněny 
hlasovati, čili nic. Názor svůj o tom musí sněm míti, a pokud 
náhledu o tom vůbec nemá, nemůže rozhodnouti, leda by 
rozhodoval nestejně bez právního mínění, to jest beze vší 
zásady. 

Na konec volba Jelínkova byla schválena, a o druhém, zá- 
sadném návrhu usneseno 94 hlasy proti 85, dáti jej do tisku 
a jednati o něm později. 



Zajímavější v těže schůzi bylo jednání o volbě Jana Skrej- 
šovskélio ve venkovském okrese Kralodvovsko-Jaromérském. Proti 
volbě nebylo pozastávky žádné; Skrejšovský dostal při ní 60 
hlasů, ostatních 11 hlasů připadlo kandidátovi vládnímu, kterým 
tam byl Edmund Šebek, tajemník obchodnické komory Pražské. 
Karel Sladkovský však při této příležitosti jal se přednášeti 
stížnosti, kterak státní úřednici, jak v tomto okrese, tak i v ji- 
ných, agitovali proti českým kandidát ihn; v Králové Dvoře 
okresní přednosta svolal si volitelc pod záminkou, aby si přišli 
pro volební lístky, a doi)oroučel jim kandidáta vládního. Slad- 
kovský navrhoval vyslovili přáuí k místodržitelstvu, aby úřadové 



o agitacích úřednických. 11 

okresní při řízení voleb přísně šetřili paragrafu 34. řádu volení 
do sněmu, dle kterého okresní přednosta měl volitelům lístky 
legitimační dodati (zustellen), i aby státní úředníci nepůsobili 
nikterak na volbu a neschvalovali i nepodporovali nižádného 
kandidáta. Po Sladkovském přihlásilo se několik českých po- 
slanců ke slovu, kteříž chtěli každý ze svých zkušeností a vědo- 
mostí vésti podobné stesky na úřednictvo, ježto tehdáž mělo 
ještě prapodivné, z absolutismu přijaté pojmy o povaze voleb 
parlamentárních. Poslanec Faber zmiňoval se o státním úřed- 
níkovi, jenž hrozil voličům, nebudou-li voliti tak, jak si přeje 
úřad, že při nejbližším odvode jejich synové budou odvedeni na 
vojnu. Poněvadž strana německo-ceutralistická a vláda s cel/m 
úřednickým apparátem stály tehdáž za jedno, byl veřejný pře- 
třes takovýchto věcí oběma velice protimysluý. Pročež správce 
místodržitelstva Kellersperg, ač sliboval každou ohlášenou nc- 
zákouitost vyšetřiti a přísně potrestati, hleděl zbaviti se návrhu 
S iadkovského aspoň na čas tvrzením, že je samostatný, a musí 
teda napřed býti odkázán kommissi ku poradě. Německá většina 
učinila a přijala návrh na konec debaty, a Ilerbst uvedl před- 
sedajícího maršálka do nesnáze připomenutím, že již mohou 
mluviti toliko generální řečníci. Poslanci, kteří se byli již při- 
hlásili ke slovu, musili nyní dodatkem oznámiti, chtějí-li mlu- 
viti ve prospěch návrhu Sladkovského nebo proti němu ; že to 
byli sami Češi, kteříž všichni chtěli přednésti něco v témž smysle 
jako Sladkovský, byl by se z nich dostal toliko jeden k řeči 
jakožto řečník generální. Rieger, aby mohli mluviti aspoň dva 
z Čechů, opověděl nyní, že chce promluviti proti návrhu Slad- 
kovského, a tak si pojistil slovo. Obdržel je před generálním 
řečníkem, za něhož byl od ostatních zvolen Skrejšovský. Rieger 
hájil svobodu voleb naproti nátlaku úřednickému v tento způ- 
sob (n. Sten. 39): 

Především rač mi dovoliti, slavné praesidium, po- 
známku o způsobu hlasování. Pan prof. Herbst vyslovil 
ten náhled, že dle jednacího řádu smějí mluviti jen řečníci 
zapsaní, nebo jen generální řečník jimi zvolený. Aby se dle 
tohoto paragrafu jednati mohlo, musejí tu především býti 
nějací řečníci zapsaní, t. j. musejí tu býti řečníci, kteří dali 
se zapsati pro nebo proti; a to jak známo děje se jen ten- 
kráte, když jest na denním pořádku skutečný nějaký návrh 
zákona, při kterémž oni řeční pro, nebo proti. Při jedno- 
duchých návrzích běžných, při amendementech (návrzích 



12 Sněm český 1863. 

opravných), při debatácli o hlasování neděje se to nikdy a 
nezachovává se takový řád v žádném parlamentě světa. 
V této příčině připomínám, jak se jednalo minulého roku, 
když poslanec šlechtic Waidele učinil návrh, aby v podob- 
ných případech směli mluviti jen řečníci zapsaní. Proti němu 
povstal pan poslanec Havelka a dokázal, že v těchto pří- 
padech není tomu tak; a slavný sněm pro to se vyslovil, že 
tento způsob jeínání, totiž volba generálních řečníků má 
ovšem býti zachována při návrzích hlavních, že však se toho 
dokonce nemá užívati při návrzích vedlejších. Tak se stalo — 
tuším, že dobře se pamatuji — v zasedání loňského sněmu, 
a myslím, že se tato praxis slavným praesidiem snadno dá 
prováděti. 

Obraceje se ke věci samé, musím se ovšem vysloviti 
proti návrhu pana Sladkovského, jakkoli to s mnohých stran 
bylo přijato s podivením. Věc, o níž se tu jednalo, byla: 
kterak chrániti svobodu volby. Pánové! bez svobody volby 
není žádného konstitucionalismu ; nemáme-li svobody volební, 
pak máme toliko tištěnou lež, jakousi fahle convenue, ale 
nikdy konstituci. (Bravo, bravo!) Jestliže se nezasadíte vše- 
možně, abyste svobodu volby uchránili, pak, pánové, veta jest 
po vší svobodě, po vší konstituci, a tenkráte budou pravdu 
míti ti, kdož tvrdí, že konstitucionalismus jest nepraktickým, 
že vždy bývá obcházen a že k ničemu jinému se nehodí, než 
aby připravil návrat ke starému regimentu. (Bravo.) 

Vláda má ovšem právo udržovati strany vládní, musí 
však toto právo své vykonávati způsobem zvláštním. Pánové, 
není zajisté tajemstvím, ano jest to vůbec uznáno, že vláda 
měla při volbě velkostatkářů svou stranu a že tato strana 
dobyla vítězství. Proto však vláda nepovolala k sobě voličů, 
pan místodržitel nepovolal k sobě voličů a nepřikazoval jim : 
Tak a tak musíš voliti. Nikoliv; ti, kdož vydávají se za roz- 
hodné stoupence nynějšího ministerstva a nynější vlády, 
utvořili stranu, ustanovili své kandidáty, a odpůrci také 
jmenovali své kandidáty. (Bravo.) To, pánové, bylo jednání 
konstituční. 



o agitacích úřednických. 13 

Svolá-li však okresní iiřad všecky voliče ve svém okresu, 
a zvláště všechny obecní představené, a odporoučí-li a před- 
stavuje-li jim ve svém postavení jakožto okresní přednosta 
kandidáta, užívá při tom také všech možných prostředků 
moci své, aby je přiměl, by volili toho kandidáta, jejž vláda 
chce : pak jest to agitace protiústavní a protizákonná, jež 
svobodu volební obmezuje a zrušuje — a to, pánové, my- 
slím a doufám, že nebudete schvalovati, necht již náležíte 
straně kterékoli, předpokládaje totiž, že to poctivé míníte 
s konstitucionalismem vůbec. 

Pánové, bylo za příčinou této otázky uvedeno několik 
skutků, kteréž takovéto protizákonné počínání orgánů vlád- 
ních konstatují; sem náleží zejména faktum, že voličové byli 
předvoláni jako k opravdovému konání volby ; sem náleží 
dále faktum, že jim nebyly — jakož to přece jest ve smyslu 
zákona — dodány volební lístky, nýbrž že musili si pro ně 
dojiti. Jet pak známo, že ve slohu úředním slovy: „doručiti 
úřední nařízení", rozumí se vždy dodání dotyčné osobě do 
jejího domu, jejího bytu. Takový jest alespoň obecně přijatý 
smysl zákona. Bylo zde uvedeno další faktum poslancem 
Fabrem o okresu Krumlovském, kdež státní úředník, úředník 
příslušný tamnímu okresnímu soudu, hrozil jistému voliči 
jménem Pisko : nebude-li hlasovati pro krajského přednostu 
Griinera, že jeho syn bude odveden k vojsku. Bylo tu uvedeno 
další faktum, že v Krumlově jistý občan, kterýž, jak známo, 
byl kriminálně trestán, dostal od okresního úřadu hlasovací 
lístek: to, pánové, jsou fakta, jež byla zde přednesena, a fakta 
taková jsou nanejvýše politování hodná a porušují zřejmě 
ústavu, porušují vůbec ducha ústavy. 

Pánové, jest mi nepříjemno přiváděti k řeči faktum, pro 
něžto nemám v rukou důkazů. O té okolnosti však, že jistý 
okresní soudní adjunkt komusi vyhrožoval, měl jsem sám 
doklad v rukou. Viděl jsem na své vlastní oči spis, ve kte- 
rémž onen člověk stvrzuje svým podpisem a dvěma svědky, 
že mu ta hrozba byla učiněna se strany okresního úřadu. 
Slyšel jsem dále vyprávěti od lidí velmi počestných, a povídá 



14 Sněm český 1863. 

se to v celém okresu Krumlovském, možná ovšem, že zcela 
neprávem, kterak v oné době, když jednalo se o volbu pana 
krajského přednosty Griineia, pan školní rada Mareš na- 
vštívil okres ten — snad také jen náhodou — a kterak při 
jednání o záležitostech školských upozorňoval mimochodem 
též učitele na to, že by měli voliti krajského přednostu Grii- 
nera. Nevím jak se ty věci mají, ale zdá se mi, že to zřejmé 
odporuje rozkazu vydanému c. k. místodržitelstvem, že učitelé 
mají se vystříhati všeho účastenství v politických agitacích. 
Musím tudy velice pochybovati o tom faktu, že by pan 
školní rada Mareš, jemuž ono ohlášení zajisté bude povědomo, 
byl proti němu se prohřešil ; přivádím to zde toliko k řeči, 
aby pan kollega měl příležitost ujistiti nás svým čestným 
slovem, slovem muže, že on neagitoval. 

Ale svrchu uvedená fakta se udala, a na základě těchto 
fakt učinil poslanec Sladkovský návrh, požádati c. k. místo- 
držitelstvo, aby zamezilo takovéto agitace. Já pokládám 
návrh ten nyní již za zbytečný, ježto Jeho Excellence již 
prohlásil, že učiní vše, aby takové neřádné agitace úředníků 
zabránil. Myslím tudy, že se může upustiti od tohoto ná- 
vrhu pana Sladkovského. 

Po řeči Skrejšovského, jenž přimlouval se za návrh Slad- 
kovského, a po replice místodržitele Kellersperga, jeuž žádal, 
aby ten návrh nebyl přijímán, že on dá uvedené případy vyše- 
třiti, vzal Sladkovský sám svůj návrh zpět, čímž sešlo s hlaso- 
vání o něm. Poslanec Maresch, pověstný toho času germanisator 
v Čechách, odvětil potom Riegrovi zarputile; indirektně potvrdil, 
co mu bylo vytýkáno, ale to prý není agitace, když „na in- 
spekčních cestách na veřejných místech nebo v soukromém ob- 
cování vysloví své politické náhledy , k tomuť prý školního 
radu (tak slul tehdáž zemský inspektor škol) opravňuje osobní 
svoboda a rakouské občanství státní. 



Ve čtvrté schůzi dne 19. ledna přišla na denní pořádek 
zpráva výboru zemského o návrhu poslance dra. Karla Leopolda 
Klaudyho, jiodaném již r. 1861, aby poslance sněmovní, jenž hy 
obdržel nějaký státní úřad něho osobní příxúateh, pozbyl tím 
mandátu poslanedcélio a mohl ho zase nabyti novou volbou. 



Poslanec obdržev úřad, pozbývej mandátu. 15 

Výbor zemský souhlasil, aby sněm usnesl se o zákoně toho 
smyslu; zpravodajem jeho byl dr. Gurner. Proti tomu návrhu 
mluvili poslanci Brosche, Bachofen, Brinz a hr. Hartig; poslední 
mínil, když by podobný zákon nepřišel k místu také v jiných 
zemích rakouských, že by tím úředníci v Cechách byli zkráceni 
naproti úředníkům v jiných zemích, a kdyby takového zákona byla 
potřeba, cítila by se ve všech zemích mocnářství, a pak by 
přišel k místu zákon všeobecný. Ve prospěch návrhu Klaudyho 
mluvili Herbst, Kub, Kralert, navrhovatel Klaudy, hr. Clam- 
Martinic, Rieger a zpravodaj Gorner. Dr. Kralert učinil návrh 
doplňovací, aby do zákona po slovech „státní úřad" položila se 
slova „advokátství nebo notářství"', poněvadž jak státní úřady 
tak i advokátství a notářství uděluje se vládou. Rieger řečnil 
jak následuje (č. Sten. 110): 

Účel toho návrhu je patrné ten, aby hájil svobodu a 
neodvislost poslanců, a aby poslanci na žádíiý způsob od 
vlády nemohli, abych tak řekl, terrorisováni býti, aneb sliby 
a výhodami pokaženi. Pánové ! Zdali takové ochrany u nás 
potřeba, na to nám odpovídá zkušenost všech jiných států. 
Pánové! Národové jako mužové vychovávají se dobou. My 
vidíme, že toho zákona je potřebí ve všech jiných státech, 
kde trvá konstituce již od sta let, kde tedy povaha národní 
a důstojnost občanů se mohla vychovati: a hle, i tam cítí 
potřebu toho opatření. U nás pak, kteří jsme byli dvě sté 
let pod absolutismem živi, kde tedy důstojnost občanská a 
čest a mravnost lidu nemohla se vyvinouti v té míře, u nás 
by toho zákona nebylo potřebí? Pánové, jakkoli si chceme 
lichotiti, tolik musíme přiznati, že ani čest ani důstojnost 
občanská ani veřejná mravnost u nás není vetší než v Anglii 
a jiných státech konstitučních. Jestliže tam potřeba takového 
zákona je uznána, můžeme- liž my ji popírati? 

Nyní co do obsahu samé věci. Pan poslanec Brosche 
namítal proti tomu návrhu, že není dosti široký, že by se 
ještě měly do něho také přijmouti za jedno známky pocty 
a veřejné hodnosti, které uděluje Jeho Veličenstvo, a za 
druhé také ony výhody, které v životě obchodním, abych tak 
řekl, cestou vlády se mohou jednotlivcům uděliti. První účel 
je ten, který je obsažen v návrhu samém, t. j. udělení úřadů. 



16 Sněm český 1863. 

Zemský výbor myslil, že je dosti na tom návrhu, když se 
obmezí, aby v tom způsobu vláda nemohla působiti a po- 
kaziti poslance udělením vyšších anebo více placených úřadů. 
Mezi úřady však patří v jisté míře advokacie a notariat. 
Že advokacie tam patří, vysvítá již z toho, že zákon náš 
mluví o zneužívání a zleužívání úřadu při advokátech. Z toho 
se vysvětluje tedy, že advokáti mají jakýsi úřad. Ze pak 
notářství jest úřad, o tom zajisté není u nikoho pochybnosti. 
Z toho by se dalo souditi, když v našem návrhu stojí : při- 
jmutí od vlády úřadu, že v tom slově již je obsažen i notariat 
i advokacie. Poněvadž ale je o tom pochybnost, učinil pan 
poslanec Kralert návrh, aby se to výslovné vyřklo, že mezi 
ty úřady, které vláda udělí a které mají míti takový ná- 
sledek, že se poslancové po obdržení jich musí podrobiti 
novým volbám, že mezi ty úřady náleží také advokacie a 
notariat; a poněvadž ten návrh vysvětluje věc, která již 
v prvním slovu vyřčena jest, tedy ho v tom obsahu od- 
poručují. 

Co se ale týče návrhu pana poslance Brosche, aby udě- 
lení šlechtictví anebo uděleni řádu anebo titulů, které vychází 
toliko od Majestátu samého, od Jeho Veličenstva, také sem 
bylo přijato, proti tomu musím se naprosto vysloviti. V kon- 
stitučním státe musí se rozeznávati působení Majestátu, t. j. 
koruny, a působení ministrů čili vlády ; co Majestát císařský, 
co koruna sama dala ze své moci a co nepodala na cestu 
zákonodárství, to právo jest koruně vyhrazeno od samého 
císaře pána, když nám ústavu udělil, a nepříslušelo by nám, 
kdybychom řekli, že ta milost, kterou císařský Majestát 
udělil, má býti příčinou, že někdo tou milostí má býti zbaven 
práva poslaneckého; takovým způsobem moc Majestátu ob- 
mezovati a takový následek cti od něho udělené vysloviti, 
zajisté nám by nepříslušelo. 

Když pak ale se jedná o udělení koiicessí anebo dodávek 
a věcí těm podobných, které se dějí se strany vlády, tu je 
zase věc jiná: to by se ustanovení takové dalo rozšířiti Bůh 
ví jak daleko ; mohlo by se vykládati na všeliké koncesse a 



Poslanec obdržev úřad, pozbývej mandátu. 17 

obchody: pak ale pánové nemáme žádné meze, a proto ne- 
můžeme zde do zákona tak neurčitý výraz klásti. Kdyby ku 
příkladu p. poslanec Brosche dnes nějakou dodávku k vojsku 
(Lieferung) uzavřel s vládou, měl by proto ztratiti své 
poslanecké právo? Tak se zdá; avšak je tu otázka, jestli 
p. posl. Brosche při té smlouvě, — která má ostatně základ 
svůj docela jenom v privátním právě — vydělal! (Veselost.) 
Následovně by musil ztratiti mandát, jen kdyby vydělal; 
kdyby však prodělal, tu by se hlásil a řekl by: „Pánové, 
já jsem při té dodávce prodělal, ta dodávka mně nic ne- 
vynesla, já žádám, abych byl ponechán ve svém právu po- 
slaneckém. Tak daleko zajisté jíti nemůžeme, musí se udržeti 
pravidlo, že jen udělení úřadů, které se od ministerstva, od 
vlády podávají, má onen následek. 

Pánové, ony důvody, které pan hrabě Hartig uvedl, byly 
vyvráceny panem hrabětem Clamem Martinicem. Kdybychom 
se měli obávati a starost míti a vždy nuceni býti ohlížeti 
se na to, co jinde bylo uzavřeno, musili bychom jíti domů 
a mohli bychom nechati dvéře zde zavřeny ; nebot víme, že 
na všech sněmích dnes se jedná, tam o tom a jinde o jiném, 
a v každém něco jiného ; kdyby šlo jen o jednotvárnost všech 
různých sněmů zemských, pak bychom sněmy musili nechati 
jaksi v mincovně raziti na jeden štempl, pak by ale b^lo 
všechno zasedání zbytečné. 

Pánové, co se týče terrorismu se strany vlády, namítal 
pan poslanec Brinz, že jest korrupce se dvojí strany možná, 
s první strany sliby, podávkami vlády ; se druhé strany tím, 
co nevyslovil zřejmě, patrně ale myslím, že nemohl nic ji- 
ného míniti, než veřejné mínění země; pánové, a toto veřejné 
mínění jest hlas národa, proti tomu nemůže žádný jednati; 
sám sněm není nic jiného než hlas národa, než veřejné mí- 
nění legálním správným způsobem vyslovené, a proti tomu 
nemáme jednati. Tím ovšem není žádný poslanec vázán ve 
svém přesvědčení, aby hlasoval jak veřejné mínění káže, to 
by byla chyba ; my musíme hlasovati podle svélio přesvědčení, 
ať jest veřejné mínění jakékoliv; sic by naše jednání bylo 

Řeči Hie-rovy III. 2 



18 Snem český 1863. 

pouhé lapání po popularitě, a ta pořádného poslance vésti 
nemá. Kdyby však zase viděl a seznal, že jeho mínění a 
přesvědčení jest v odporu s většinou voličů jeho, pak nemůže 
váhati, aby mandát svůj složil; to je věc, již musí každý se 
svým citem a svědomím vyjednati; mé svědomí mi praví, že 
kdybych s většinou svých voličů nesouhlasil, kdybych byl 
v odporu s většinou jich, že bych neváhal ani okamžik a 
mandát svůj složil. (Bravo v centrum.) 

Po přímluvě Gornerové přikročilo se k hlasování v tom 
způsobu, který jest předepsán při návrzích měnících zřízení zem- 
ské. Návrh Klaudyho a výboru zemského bjd přijat dostatečnou 
většinou, totiž 187 hlasy proti 24. Dodatek Kralertův byl za- 
vržen, ježto proň povstali jenom poslanci čeští. 



V šesté sněmoyní schůzi dne 22. ledna četla se zpráva, 
kterou předsednictvo výboru zemského podalo o tom, co výbor 
zemský učinil s návrhy, které v předešlém zasedání sněmovním 
byly podány a snesením sněmovním dne 13. dubna 1861 výboru 
zemskému odkázány. Zpráva maršálkova jmenovala předlohy, 
které výbor zemský následkem oněch návrhů pro sněm vypra- 
coval nebo připravuje, a vypočítávala také návrhy, o kterých 
výboru zemskému nevidělo se činiti zvláštní předlohy, dílem že 
ty předměty nenáležejí k zákonodárské působnosti sněmu, dílem 
že vláda přislíbila o nich předlohy vlastní, dílem že výboru 
zemskému nezdálo se záhoduo, doporoučeti je sněmu k zevrub- 
nému rokování, nebo konečně že nestačil čas k vyhotovení před- 
loh o nich. Baron Wucherer, krajský přednosta, četl o tom řec 
a učinil návrh, aby zvolila se kommisse, která by nahlédnutím 
do aktů zjistila, kam dospělo jednání o návrzích, o nichž výbor 
zemský neuchystal předloh, a ponavrhla co třeba k jich vyřízení. 
Jako Wucherer, tak i četní jiní poslanci litovali, že ten nebo 
onen návrh od nich učiněný nebo podporovaný nepřiblížil se ke 
svému vyřízení ; někteří uznávali, že výbor zemský vykonal 
dosti, řeči pak jiných mely povahu výčitek více méně zjevných ; 
pročež někteří členové výboru zemského povstali, aby ho hájili. 
Dr. Rieger, jsa na onen čas též přísedícím výboru zemského, a 
to nemálo činným, promluvil takto (n. Sten. 146): 

Pánové! Řeči, kteréž jsme právě slyšeli, zejména pak to, 
co přednesl pan poslanec baron Wucherer, jsou jakousi inter- 
pellací na veškerý výbor zemský. Poslanec Wucherer přesné 



o návrzích nevyřízených. 19 

se v tom spravoval jednacím řádem, on interpellaci zadal 
písemně a předčítal; jen jedné stránky jednacího řádu ne- 
dbal, totiž podpisu dvaceti členů. 

Pánové ! Výčitky, kteréž tímto způsobem částečné stibly 
zemský výbor, by asi odpadly z větší části, kdyžby slavná 
sněmovna přistoupila k návrhu barona Wucherera, aby jmeno- 
vána byla kommisse. Návrhů podaných na minulém snémě 
bylo takové množství, že bylo naprosto nemožno, aby je 
zemský výbor všecky vyřídil, totiž aby pro všecky navrhl 
důkladně promyšlené osnovy zákonů. Zemský výbor, jakož 
jinak nebylo a jak to již byl předpokládal ku konci pře- 
dešlého zasedání, musil se obmeziti tím, aby vybral jen to 
nejdůležitější z oněch návrhů a sestavil o tom předlohy zá- 
konů, kteréž z části jsou velmi objemný a budou slavné 
sněmovně předloženy ve průběhu zasedání jedna po druhé. 

Na mnohé pak z oněch návrhů nevzat ve výboru zem- 
ském zřetel ze trojích důvodů. Některé z nich zemský výbor 
nevyřídil z té příčiny, protože myslil, že sněm k zákonodár- 
nému vyřízení jich není kompetentním. Slavná sněmovno, 
račiž uznati, že ve případech takových zemský výbor nebyl 
s to, aby připravil návrh zákona pro sněm ; byl by mohl 
toliko podati návrh, aby zemský sněm požádal ministerstvo. 
by záležitost tu vyřídilo cestou administrativní, anebo byl 
by mohl navrhnouti, aby sněm k zákonodárskému vyřízení 
té věci cestou zákonodárství říšského učinil návrh říšské 
radě. Výbor neshledával potřebu těchto dvou posledních 
krokův, vždyť návrh takový může učiniti každý poslanec, 
jest to věc jednoduchá, jež se dá odbyti pěti slovy. — Jiná 
kategorie návrhů, jež zemský výbor ze svého stanoviska po- 
nechal nevyřízeny, jsou ty návrhy, o kterých, jak se dozvěděl, 
vláda sama připravuje předlohy zákona. Sem patří zákon 
obecní, stavební řád a jiné velmi důležité předlohy. Takové 
zůstaly tedy z této příčiny nevyřízeny. 

Ještě třetí kategorie návrhů zůstala nevyřízena, a to 
byly ony návrhy, jež zemský výbor v okolnostech nynějších 
nepokládal za tak naléhavé, aby je přede všemi jinými 



20 Sněm český 1863. 

v úvahu vzal a o nich předlohy zákonů vyhotovil. Tím ne- 
mělo snad býti řečeno, že ty návrhy nejsou vůbec důležitý, 
že by se usnesení o nich snad mělo odkládati do nekonečna, 
anebo že by usnesení o nich nebylo žádoucím ; toho zemský 
výbor nepravil ; nýbrž pravil, že se mu ty návrhy jen za 
nynějších okolností nezdají tak naléhavými. Kdyby zemský 
výbor byl měl dosti času, byl by některé vyňal a byl by 
o nich též předběžně rokoval. Ale při tak mnohém jiném 
zaměstnání jeho nezbylo mu k tomu času. Jest také nutno 
podotknouti, že mezi těmito návrhy jsou velmi mnohé, ježto 
vůbec byly podány ve znění tak všeobecném, že podati o nich 
návrh zákona není dobře možno; ku př. návrh, aby se od- 
pomohlo bídě v zemi, návrh o podpoře chudých, o povznesení 
úvěru, a t. d. Ano pánové, to jsou velmi krásná humánní 
slova, ale není to žádný návrh zákona (Bravo !} ; právě tak 
mohl někdo podati návrh na potřebný déšť či na slunečné 
počasí, anebo na polepšení zemského podnebí. Chtěl-li tedy 
nějaký poslanec podati návrh, tedy měl to učiniti přesné a 
ne pouze v mlhavých výrazech lidumilství, aby se tím snad 
jen oblíbeným učinil u voličů či u širšího obecenstva. Zde 
jest třeba chopiti se věci samé, a to způsobem přesně urči- 
tým. To platí ovšem o mnohých návrzích, jež byly podány, 
a usnese-li se slavná sněmovna na to, jmenovati kommissi, 
jež by ty návrhy zkoušela, myslím, že by takovýchto návrhů 
mezi ostatními nalezla. 

Pan poslanec Waidele stěžoval si na to, že byly po- 
minuty výborem zemským záležitosti tak důležité; nuže já 
si přeji jen, aby právě mezi jeho návrhy, jež také byly po- 
hozeny, se nalezlo co nejvíce perel. 

Některé návrhy, jež zde přivedeny k řeči, jsou ovšem 
zvláště důležitý. Myslím, že v té příčině jest třeba jakéhosi 
doplnění zprávy zemského výboru. Sem patří zejména návrh 
o fondech sýpek obilních. V záležitosti této učinil zemský 
výbor, co v daných okolnostech učiniti mohl. Zvěděv, že tu 
i tam pod vlivem okresních úřadů přistoupilo se k rozdělo- 
vání fondů obilních, podal k slavnému místodržit^^lstvu žádost, 



o návrzích nevyřízených. 21 

aby se rozdělování sýpek obilních zastavilo, a aby se sestavila 
anketa o tom, jaký jest stav jmění tohoto fondu a fondů 
kontťibučenských, poněvadž slavný snem nejspíše o této 
otázce učiní usnesení. Zemský výbor sestavil za tímto účelem 
kommissi ku předběžné poradě, jak by se s těmito sýjjkami 
obecními naložiti mělo, a sice v tom směru, aby tyto sýpky 
obilní proměněny byly v ústavy úvěrní pro lid venkovský. 
Porady ty po jistou dobu pokračovaly zdárně, a zemský výbor 
bude s to, aby na základě těchto předběžných porad podal 
již slavnému sněmu návrhy. Nestalo li se to posud, tedy 
příčinou toho bylo domnění, že slavná vláda sama tak učiní, 
a dále úvaha, že jest v tomto případě nutno opírati se 
o zákon obecní, jejž teprva sestaviti máme, a teprva až tento 
zákon bude v určité formě přijat, pak by se snad vysokému 
sněmu hodilo, aby zákonné upravení sýpek obilních k tomu 
připojil. 

Co se týče nouze panující v Rudohoří a v Krkonoších, 
toť otázka, jež přísluší k upravení chudinství vůbec; a tohoto 
předmětu zemský výbor nezanedbal, nýbrž on připravil návrh 
chudinského zákona, kterýž taktéž bude předložen slavnému 
sněmu. Myslím, že ve všeobecných pravidlech tohoto chudin- 
ského zákona jest také vyslovena zásada, že pokud domácí 
obec nepostačuje, aby nouzi v místě odpomohla, totiž místní 
chudé opatřila, tam má výpomocně nastoupiti obec vyššího 
řádu, totiž obec okresní, župní anebo krajská, a kde ani to 
nepostačuje, tam že pak zeraé jest povolána pomáhati. 
Ostatně učinil zemský výbor v této otázce stran ukojení bídy 
v Kudohoří a v Krkonoších mnohá opatření; tak zvláště 
k návrhu pana dra. Pinkasa podporoval zálohou podnik prů- 
myslový, kterýž v těchto krajinách měl býti zřízen a jehož 
účelem má býti, aby obyvatelům krajin těch zaopatřil práci ; 
a tak povolil výbor zemský v tomto směru ještě množství 
jiných podpor. Taktéž vstoupil zemský výbor v této záleži- 
tosti ve vyjednávání s komitétem Rudohorským a požádal ho 
za přesné návrhy o způsobu, jakým by se dalo nejvhodněji 
odpomoci nouzi v této krajině; a svého času, až tyto návrhy 



•■2'2 Sněm český 1863. 

dojdou, bude zemský výbor také s to, aby podal o tom ná- 
vrhy slavnému sněmu, předpokládaje, že tento nalezne ještě 
času vyříditi je. 

(Pokračuje česky.) Pan poslanec Krejčí vyčítal zemskému 
výboru, že dva návrhy, kteréž on a společné s ním pan 
poslanec Tempský učinil, přišly do společného koše, to jest, 
že byly jaksi zavrženy nebo odročeny. V tom, tuším, jest 
p. poslanec Krejčí na omylu ; zemský výbor, co se týče zem- 
ského Musea, učinil opatření tím způsobem, že položil do 
nastávajícího prelimináře zemského na rok 1864 4000 zl. 
k podpoře Musea. Co se týče budoucnosti toho ústavu, vy- 
budování jeho, byla ta věc mně odkázána k referátu, a já 
hodlám ještě v běhu tohoto zasedání předložit slavnému 
sněmu návrh na podporu tohoto ústavu v širší míře, a návrh 
týkající se postavení skutečně národního musea, které by 
vyhovělo potřebám dávno již cítěným tak důležitého veřej- 
ného ústavu; tedy myslím, že p. poslanec Krejčí bude 
uspokojen tím opravením jeho stížnosti. 

Co se týče budoucího prozkoumání Čech, byl tento návrh 
odročen, poněvadž se nezdál na ten čas býti většině zem- 
ského výboru dosti důležitým. Ale já myslím, že jest každému 
poslanci volno, jmenovité panu poslanci Krejčímu, kterýž 
ten návrh učinil, tentýž návrh zde sám obnoviti. 

Též podobně co se týče zákona loveckého, myslím pá- 
nové, že zákony lovecké, které nyní jsou, nejsou tak zlé; 
stížnosti, které se vedou stran provozování práva loveckého, 
nejdou tak proti samým zákonům stávajícím, ale spíše proti 
špatnému exekvování se strany slavných úřadů. To, že úřa- 
dové se zákona snad přísně nedrží a že dle tajných instrukcí 
pokračovali, a že obmezovali právo, kterého zákon podává, 
v tom jedině se zakládaly uvedené stížnosti. Myslím teda, 
že opravení zákona není tak nutno, jak se snad někomu 
zdá; ale to jest nutno, aby slavní úřadové zemští, a to ze- 
jména působením slavného místodržitelstva, jakož nám pan 
zástupce v posledním sezení přislíbil, přísně byli k tomu 
držáni, aby se zákon přísně vykonával. Ostatně mohu pány 



o uilvizích nevyřízených. 23 

ubezpečit, že od jednoty lesnické skutečně byl podáu návrh 
na reformu zákona o honbě a stran regulování a uspořádání 
záležitostí loveckých vůbec, a jestli slavný sněm bude míti 
dosti času, aby vzal tento návrh na přetřes, bude zemský 
výbor v stavu mu o tom předlohu učiniti. 

Co se týče návrhu pana prof. Tonnera a p. dra. čupra, 
byl také ten návrh původně příliš všeobecným způsobem 
postaven. Zemský výbor měl tolik jiných věcí na práci, že 
nemohl se pustiti do vypracování návrhu takového zákona; 
však ale v pozdější době a právě před samým otevřením 
zemského sněmu předložil p. dr. Čupr návrh více preciso- 
vaný vzhledem toho, jak by ony servituty a propinační po- 
vinnosti, které posud na lidu leží, upraviti se daly; jestliže 
slavný sněm si toho přeje, a jestliže zemskému výboru v tom 
ohledu své přání vysloví a jemu ten úkol dá, tedy bych se 
v tu věc uvázal a skrze zemský výbor v té věci návrh učinil. 
Myslí-li slavný sněm tu věc jiným způsobem vyříditi, může 
ze svého středu kommissi zvoliti, kteráž by to učinila, co 
výbor zemský z nedostatku času učiniti nemohl. 

Tím doufám, že jsem odpověděl na všechny námitky a 
výčitky, které se staly zemskému výboru ; myslím, že zemský 
výbor ve své celosti nebude proti tomu, aby slavný sněm 
zkoušel, co on v té věci učinil; však se ten návrh k tomu 
cíli předložil, aby slavný zemský sněm projevil zdání své, 
zdali zemský výbor učinil v té věci, co měl. 

(Německy.) Vždyť zemský výbor podal svoji zprávu právě 
jen za tím účelem, aby slavný sněm o tom se usnesl a aby 
ji bud schválil anebo neschválil ; to závisí úplně na libosti 
slavného sněmu. Přeje li si sněm přistoupiti ke zkoušení 
těclito předloh a dá- li zkoušeti zprávu tu kommissi, bude to 
zajisté v pořádku, a uzná-li potom za dobré, uděliti zem- 
skému výboru důtku, tedy se tento tomu podrobí. Nemyslím 
však, že by se mohla učiniti zemskému výboru výčitka v tom 
smyslu, že nepodal žádného návrhu. Vždyt nebylo to ani 
účelem zprávy naší, podati návrh nějaký. Zde by se byl mohl 



24 Sněm český 18tí3. 

učiniti jen asi tento návrh : Zemský výbor podává zprávu a 
prosí zemský sněm, aby o této pronesl své votum schvalu- 
jící či neschvalující; a to může zajisté snem již bez toho 
učiniti, "^niž je třeba, aby to zemský výbor zvláště navrhoval. 

Poslanec Waidele, vždy jizlivý a plný žluči, byl vytýkal 
výboru zemskému, že stavba divadla (českého prozatínmého) byla 
mu věc pilnější, než úprava chudinstva a odstraněni bídy v ho- 
rách Krušných a Krkonošských. Kromě Riegra odpověděl mu 
také hr. František Thun, přísedící výboru zemského. Waidele 
po skončené debatě měl z toho ještě malou potyčku s maršál- 
kem a s Riegrem. Maršálek přivedl Waidela z konceptu upozor- 
něním, že dle předložené zprávy návrh o vyhledání prostředků 
k trvalému odpomožení bídě v horách Krušných a Krkonošských 
nepřišel k jednáni proto, poněvadž výbor k podpoře nuzných 
obyvatelů hor těchto nepředložil dosud zprávy a návrhy po- 
drobné, za které byl požádán. — Wuchcrerův návrh o zvolení 
kommisse byl potom jednohlasně přijat. 



V jedenácté sněmovní schůzi dne 5. února rokovalo se 
o jednacím řádě pro sněm zemský. Osnovu jeho vypracoval 
prvotně výbor zemský, jejž v tom na sněmu zastupoval jakožto 
zpravodaj dr. Schmeykal ; o té osnově radila se potom sně- 
movní kommisse, jejímž zpravodajem byl dr. Griinwald. Osnova 
výboru zemského obsahovala v paragrafu 15. toto ustanovení: 
„Nejvyšší zemský maršálek a náměstek jeho učiní slib v §. 9. 
zř. z. předepsaný v ruce Jeho c. k. Apoštolského Veličenstva 
anebo v ruce náměstka Jeho Veličenstvem k tomu jmenovaného, 
a to z pravidla u přítomnosti sněmu shromážděného. Učiní-li se 
tento slib mimo sněm shromážděný, protokol o tom sepsaný 
odevzdá se sněmu v nejbližší schůzi, aby se uložil v archive 
sněmovním." Sněmovni kommisse navrhovala, aby toto ustanovení 
vypustilo se z ohledů slušnosti, výbor zemský však trval při 
návrhu svém, žádaje, aby bylo přijato. Po Schmeykalovi přimlou- 
val se za to Riegcr v tato slova (č. Sten. 285): 

Já musím podporovati návrh zemského výboru. Zemský 
výbor, když tento paragraf do jednaciho řádu přijal, uvážil 
véc tu zrale. Ze by zemský výbor v té věci slušné šetrnosti 
k Jeho Veličenstvu byl opomenul, to bohdá nikdo mysliti 
nebude; neboť již sestavení výboru zemského ručí za to, že 



o řádě jedmicím. 25 

• 
v uéiu pauuje příslušná šetrnost k Jeho Veličenstvu. Výbor 
zemský měl za to, že se tím úcta k Jeho Veličenstvu neruší, 
když úředník nejvyšší zemského sněmu přísahu složí v ruce 
Jeho Veličenstva, anobrž že se právě tím příslušná úcta pro- 
ukazuje. Toho důkaz máme v tom, že právě předsedové 
říšské rady, a sice obou domů, skládají přísahu v ruce Jeho 
Veličenstva, a nemiiže tedy platiti námitka pana professora 
Herbsta, který praví, poněvadž se skládá přísaha v ruce Jeho 
Veličenstva a ne sněmu, a že se činí slib ten Jeho Veli- 
čenstvu, že se tedy nemá skládati do Jeho rukou přímo. 
Právě tam se to ukázalo také; i tam se skládá přísaha 
v ruce Jeho Veličenstva, i tam i tito jsou jmenováni od Jeho 
Veličenstva, a oba skládají přísahu v Jeho ruce. Nevidím, že 
by tu byl poměr jiný. 

Mohlo by se snad říci, že sněm Český není dosti velké 
a vážné těleso, že postavení nejvyššího maršálka v zemi 
české není dosti důležité a vážné, aby se, smím-li tak říci, 
to nepohodlí činilo Jeho Veličenstvu, aby měl osobně při- 
jímati přísahu nejvyššího maršálka českého. Já však mysh'm, 
že maršálek nejvyšší království Českého zaujímá místo tak 
veliké a tak důležité i slavné, že stojí, abych tak řekl, na 
rovni nejvyššímu správci země a místodržiteli, že tudíž za- 
jisté přísluší, aby i on jako podobně postavení vysocí úřed- 
níci složil přísahu do rukou Jeho Veličenstva samého. Nemám 
za to, že by byl pouhý poslanec a že by postačilo, aby 
zvláště nejvyšší maršálek, a aby i jeho zástupce skládali 
přísahu svou nebo slib jen tak jako každý jiný poslanec. 
V tom právě je rozdíl, že oni jsou netoliko poslanci, nýbrž 
že jsou zároveň ještě něčím jiným, a zvláště že mají ještě 
úřad vedle úřadu poslaneckého, neboť jsou k tomu jmeno- 
váni od Jeho Veličenstva. My pak všichni ostatní nejsme 
jmenováni od Jeho Veličenstva; my jsme jmenováni od lidu, 
od našich voličů, my tudíž skládáme slib svůj v ruce toho 
úředníka, kterého nám Jeho Veličenstvo ustanovil ; alo tento 
sám a jeho náměstek, komu ti mají skládati slib V Není za- 
jisté příslušné osoby, jíž bý slib svůj skládati měli, než Jeho 



'26 Snem český 1863. 

Veličenstvo sám. Myslím, že tedy ten pomér je zcela slušný, 
a že postavení zemského maršálka to žádá, aby se dle toho 
dělo, jak zemský výbor navrhl. 

Potom třeba též uvážiti, že přísaha, kterou skládá 
maršálek, není pouze přísahou Jeho Veličenstvu ; i já to po- 
pírám; já myslím, že přísaha, kterou ne toliko nejvyšší 
maršálek, ale kterou každý poslanec jednotlivě skládá, je 
spolu přísahou celé zemi, celému národu (Bravo! Výborně!) 
a na ústavu ; neboť každý z nás slibuje netoliko věrnost 
Jeho Veličenstvu, ale i zachování zákoníi; a pánové, nikdo 
z nás nemá tolik vlivu a moci, nikdo nemůže tak snadno 
porušiti zákony a ústavu, jako nejvyšší maršálek, kterému 
jest svěřeno vedení sněmu. On může malou odchylkou od 
jednacího řádu a od jiných zákonů velice ukřivditi právům 
země a samé ústavě, a proto myslím, že celému sněmu na 
tom záležeti musí, aby přísaha se skládala veřejné a slavně. 
Jestliže Jeho Veličenstvo sám tu přísahu do svých rukou 
přijme ve své stolici ve Vídni, bude nám o tom úřední 
vědomost dána protokolem. Jestliže by ale Jeho Veličenstvo 
přenesl přijímání přísahy v ruce některého svého místo- 
držitele, neb jiné k tomu ustanovené osoby, tedy se ta věc 
může velmi dobře a slušně státi před shromážděným sněmem. 

Po replice Grunwaldovč, jenž bájil návrh komraisse, byl 
návrh výboru zemskébo 110 hlasy proti 92 zavržen, a ouo usta- 
uoveuí uepřijato do řádu jednacího. 



Když rokování o sněmovním řádě jednacím protahovalo se 
ke všeobecné mrzutosti do délky, sněm 6. února schválil šmahem 
ostatek, asi polovici, a jednal potom jenom o několika důleži- 
tých článcích, které se pokládaly za dodatek ke zřízení zem- 
skému a zároveň měly býti pojaty do řádu jednacího. Článek 
VIII. těchto dodatků, o němž rokovalo se ve třinácté schůzi 
dne 9. února, zněl dle návrhu kommisse takto: „Jestliže nej- 
vyšší maršálek vyloučí některý návrh z jednání dle §. 35. zř. z., 
jest. navrhovatel oprávněn, odvolati se k rozhodnutí sněmu, a 
když sněm vyřkne, aby se návrh připustil, nejvyšší maršálek 
však setrvá na tom, aby byl vyloučen, budiž tato záležitost 
předložena k Nejvyššímu rozhodnutí." — Návrh tento byl po- 



o hidč jednacíin. 27 

kusem, aby předseda sněmovní, jejž sněm nevolí, nj'brž vláda 
jmenuje, byl poněkud ol)mczcn ve přílišné aoci své, kterou mu 
ústava únorová uaproti sněmu udělila. Správce místodržitelstva 
baron Kellersperg vyslovil se rozhodně proti tomu článku, řka, 
že tento dodatek k ústavě přímo protiví se ústavě, i že vláda, 
kdyby sněm jej přijal, neodjioručila by ho k nejvyšší sankci. 
Zpravodaj Grúnwald hájil navržený článek dovozováním, že on 
vyplývá ze článku V. již sněmem přijatého, dle kterého mar- 
šálek ve shodě se sněmem má ustanovovati denní pořádek ; 
raístodržitel však tomu nedával místa, prohlašuje, že vláda roz- 
umí článku V. tak, že v případě neshody vždy maršálek má 
právo rozhodovací. Proti tomuto odporu vládnímu povstalo ně- 
kolik poslanců různých stran, všichni horlivě ujímajíce se na- 
vrženého článku VIII. Po dru. Karlovi L. Klaudym promluvil dr. 
Riegcr takto (č. Sten. 349): 

Pánové! Se žalostí nemalou poznali jsme již několikráte 
v říšské radě ve Vídni, a dnes to samé se nám naskytuje, 
že ministerstvo při usnášení snému již z předu provozuje 
jakýsi tlak, že nechce dopouštěti více, aby zemský sněm mí- 
nění své svobodné vyslovil, že vždy prve, než sněm rozhodne, 
říká: „To nebude sankcionováno." 

Pánové! Má-li sněm rokovati v plné svobodě a volnosti, 
nemá vláda takových prostředků a takového tlaku již z předu 
používati. Pochází to z podivné konstituční theorie. Pánové, 
co je v konstitučním státě vláda? Komu náleží v konstituční m 
státě moc zákonodárná? — Vláda, pánové, není nic jiného, 
než ministerstvo ; neboť v konstitučním státě je ministerstvo 
odpovědno a pod svou odpovědností exekvuje zákony. „Le 
roi regne, raais il ne gouverne pas." Taková je zásada konsti- 
tuční, to jest: mocnář vládne či lépe panuje, a vláda řídí 
neb spravuje. Tedy co se týče správy, tu má ovšem mini- 
sterstvo plnou moc, které mu nikterak skracovat nechceme ; 
kde se však jedná o moc zákonodárnou, tu jsou, pánové, 
hlavně dva faktorové. Jeden je národ zastoupený sněmem, 
a druhý faktor je císař pán oproti radě říšské a vzhledem 
k zemskému sněmu král; jen ti dva oprávnění faktorové 
zákonodární jsou zde. 



28 Sněm český 1863. 

Je to neslýchaná monstruosní tlieorie, kterou vláda snad 
jen z omylu vj slovila, činiti totiž ministerstvo třetím faktorem 
zákonodárným. V zákonech nesmí ministerstvo nic, pranic 
řídit. Jestliže se zemský sněm usnesl na nějakém zákonu, 
musí ministerstvo z povinnosti své tuto věc předložiti k sankci 
královské neb císařské. (Výborně! Výborně!) Moc sankce ne- 
náleží v odpovědnost ministrů, moc sankce je moc Majestátu, 
a to moc Jeho Majestátu neobmezená; na císaři a králi 
samém toliko záleží, zdali zákon od sněmu přijatý sankciono- 
vati chce neb nechce. Jestliže ministerstvo odpovědné to 
pokládá za neštěstí, když pak císař neb král usnesení zem- 
ského sněmu schválí ; když ministerstvo myslí, že s takovým 
zákonem nemůže vládnouti, pak ať odstoupí, ať podá re- 
signaci, ale ať ministerstvo neříká hned zpředu: To bude 
sankcionováno a to nebude. Takovým výrokem sahá do moci 
samého císaře pána. 

Pánové, já nerozuměl jsem duchu a správě konstituční 
nikdy jiným způsobem a stojím tedy na tom, že zemský 
sněm v té věci má rozhodnouti bez ohledu na to, jak se 
vláda, to jest ministerstvo, vyjádří; však se svým časem 
ukáže, jestli Jeho Veličenstvo to, co národ sněmem řádně 
zastoupený za potřebné uzná, jestli to Jeho Veličenstvo 
schválí, anebo dá-li přednost názoru ministrův. (Bravo ! 
Výborně !) 

Po té přimlouvali se za navržený dodatek ke zřízení :;cm- 
skému hr. Lev Thun a ijrofessor Herbst; načež Rieger znova 
uchopil se slova o té věci, dokládaje co následuje (č. Sten. 351): 

Pánové, já připomínám ještě jednu věc. Myslím, že by 
mnohému členu tohoto slavného sněmu bylo milejší, aby se 
předseda jeho volil ze sněmu samého, nebo to by byla za- 
jisté zásada přiměřenější konstitučnímu životu; nebo všude 
totéž pravidlo se zachovává. Poněvadž se to ale u nás ne- 
děje a nám těžko jest doufati, aby se ta věc změnila, tedy 
můžeme aspoň chtíti, aby moc našeho maršálka nebyla abso- 
lutní a neobmezenou. 



o řádě jednacim. 29 

Vláda sama, to jest ministerstvo, má činný vliv při 
jmenování maršálka, a jakož p. professor Herbst trefné po- 
dotknul, může se státi mýlka, že bude jmenován maršálek, 
který nebude úřadu svého schopen, který nebude míti dosti 
rozsudku, aby rozhodnul, co náleží ku kompetenci snému ; 
může se také státi, že bude jmenován maršálek, který by 
chtěl právo sněmu obmeziti a ministerstvu aneb vládě vůbec 
povolným býti, aneb konečné z přílišného strachu aneb veliké 
skrupulosity pravomocnost sněmu popírati. Pánové ! My tedy 
nemůžeme k tomu přistoupiti, abychom oddáni byli na milost 
maršálkovu, aby maršálek mohl rozhodovati o kompetenci, 
příslušnosti slavného snému docela samovolně. 

Pánové! Táži se Vás, jak se věc ta má při všech jiných 
sborech zákonodárných? Jest zajisté pravidlo ode všech 
uznané, že zákony vykládají se od toho, který je byl dal. 
Kdož ale, pánové, z vás pochybuje o tom, že ústava vyšla 
ze svobodné vůle císaře a krále našeho? On jest ten pramen, 
ze kterého tato ústava vyšla. My tedy nemůžeme připustiti, 
aby někdo jiný, jako ku př. maršálek, rozhodoval o kompe- 
tenci sněmu dle této ústavy příslušné a aby jej mohl obmeziti 
snad jediným slovem svým, a abychom pak my, celý sněm, 
v tom neměli jiné pomoci. 

Když tedy vzhledem kompetence povstane pochybnost, 
když nastane spor mezi sněmem, který se domnívá, že něco 
k jeho příslušnosti náleží, a mezi maršálkem, který tomu 
odpírá, je nutno obrátiti se k tomu, kterýž je pramen toho 
zákona, a od něho žádati vysvětlení; a my všichni doufáme, 
že pakli může maršálek co měniti a odchýliti se od ústavy, 
že císař pán a král nás nám bude držeti slovo, jež dal, a 
že nebude obmezovati autonomii, kterou nám jednou zásadně 
dal. (Výborně ! Bravo ! Výborně !j 

Výše uvedený dodatek ke zřízení zemskému byl potom 

jmenovitým hlasováním přijat 204 hlasy proti 5 hlasům. Ale 

])h této znamenité jednomyslnosti sněmu vláda nepovolila, a 

usnesené obmezeuí moci maršálkovy nenabylo platnosti zákonné. 



30 Sněm český 1863. 

Při jednáuí o statutu hypotheční banky království Českého, 
kterýmž suěm zabýval se v několika následujících schůzích, dr. 
Riegev mluvil několikráte ; avšak ty řeči nyní již zajímati ne- 
mohou, pročež jich pomíjíme. 



Ve 24. sněmovní schůzi dne 4. března přišla na denní po- 
řádek zpráva výboru zemského o návrhu, jejž poslanec dr. Čupr 
podal sněmu dne 15. dubna 1861 v tato slova: „Slavný sněm 
račiž uzavříti, aby se platy národního učitelstva urovnaly, aby 
se mu ze zemského fondu poskytovaly, a aby se k tomu účelu 
přiměřená školní zemská daň namísto obyčejného školníJio platu, 
tak zvaného sobotalesu, vypsala." Výbor zemský ve své zprávě, 
kterou zastupoval na sněmu dr. Brauner, nepřistoupil k tomuto 
návrhu, ale předložil sněmu jiný návrh tohoto znění: „Pokud 
se zákonem zemským platy učitelů na národních školách vše- 
obecně neupraví, má obec vypláceti učitelům školní plat po 
částkách měsíčních vždy napřed, má plat ten vybírati od osob, 
které jej platiti povinny jsou, a má školní plat za děti osvo- 
bozené od školného zapravovati z prostředků obecních. Toto 
usnesení předloženo budiž s ohledem na §. 18. 11. — 2. zřízení 
zemského vysoké vládě k tomu konci, aby potřebná nařízení ná- 
ležitým úřadům vydala." Zástupce vlády rytíř Bach prohlásil, 
že proti první částce návrhu není co namítati, poněvadž srovnává 
se v podstatě se zásadami, které již platí o vybírání a odvádění 
školného ; jelikož však obce dosud nebyly povinny platiti celé 
školné za všechny chudé děti, jak žádá druhá částka návrhu, 
mínil zástupce vlády, že tak značné rozmnožení břemen obec- 
ních nemůže přijíti k místu žádným pouhým nařízením, ani re- 
solucí sněmovní, nýbrž jen zákonem zemským, i dával sněmu 
na uváženou, nebylo-li by lépe, odložiti poradu o takovém zá- 
koně na dobu pozdější, až vyjde nové zřízení obecní. O potřeb- 
ném zlepšení hmotného postavení učitelů, kterýmž školné vyplá- 
celo se na mnoze nepořádně, mluvili poslanci Čupr, biskup Jirsík, 
Weuzig, Herrmann ; načež dr. Rieger pronesl řeč (č. Sten. 672) 
k tomu cíli, aby navržená resoluce přijala se ve formě zákona. 

Nebojte se, pánové, že budu míti dlouhou řeč o školství. 
Potřeba školství, jeho užitečnost jsou předmětem pro řečníka 
velmi vděčným, ale z jiného ohledu i nevděčným. Vděčným 
na svém místě, když tak ku příkladu direktor školy na za- 
čátku školního roku o užitečnosti škol krásně ke svým žákům 
přednesení učiniti může ; je to rozmilé, když jim uvádí slova 



o školném. 31 

Ciceronova: Studia adolescentiam alunt, senectutem delectant 
(Výborné ! Bravo !) a t. d. ; ale, pánové, zde v zákonodárném 
sboru takových zbytečných řečí bez užitku všeho bychom 
se měli především vystříhati. Já tedy se budu držeti pouze 
toho, co je zde navrženo. 

Pánové, žaloba, že se učitelům zle vede, že tak říkaje 
hladem mrou, vede se již padesát let, a vždy se to odkládá. 
My nyní, jakož někteří navrhují, měli bychom to také od- 
ložiti na rok neb na dvě léta. Zemský výbor ale nebyl toho 
mínění ; on byl sice přesvědčen, že se ta záležitost letos 
úplně uspořádati nedá, a že se již nyní radikálně pomoci 
nemůže, avšak on myslí, že potřeba káže, aby se aspoň něco 
učinilo, co se na ten čas učiniti dá. Myslím, pánové, kdy- 
bychom našemu učitelstvu slíbili: „Počkejte rok neb dvě 
léta, pak vám to vystavíme velmi krásné", že bychom jemu 
velmi špatně posloužili. Jestliže je pravda, že učitelstvo 
hladem mře, musíme jemu dát aspoň kus chleba, a nesmíme 
ho těšit, že dostane za rok Lukullovu hostinu (Veselost.) 

Tu tedy zemský výbor radil se o to, jakby to mohl 
udělat. Ze všech akt vysvítá, že by nouze nebyla tak veliká, 
kdyby školní plat skutečně dostávali. V tom však to právě 
vězí, že ho nedostávají ! Zákon, ku kterému pak koUega 
Herrmann poukázal, praví, že obce mají sbírati školní plat 
od těch, kteří jsou k tomu povinni, a že mají všechnu po- 
vinnost k tomu hleděti, aby učitel školní plat dostával. Když 
ale ředitelstvo obce povinnost tuto zanedbává, pak je to 
těžká věc: tu zůstává učitel bez školního platu, anebo musí 
sumírovat doma ve své knize, kolik mu zůstává za prvním 
a za druhým otcem a t. d., až to na př. na patnáct set zl. 
vyroste, jak se to stalo v obci Rokytnické, o které se zde 
zmínka učinila. Myslím, že jak již pan biskup Jirsik podo- 
tknul, právě ty velké resty školního platu, které se sběhly 
v těchto školách, jsou nejlepším důkazem, že by se učitelům 
nevedlo tak zle, kdyby jen školní plat v skutku dostávali. 
Nejnutnější tedy je pro tuto chvíli postarati se vydatné o to, 
aby učitelové školní plat v skutku dostávali. 



32 Sněm český 1863, 

Dle posavadního školního zákona je odvádění školního 
platu povinností otce, to jest rodičů, ne jiného. Od této zá- 
sady různí se zemský výbor návrhem svým podstatně v tom, 
že klade místo povinného otce obec samu za povinnou ; obec 
sama stane se od té chvíle dlužníkem, jestliže zemský sněm 
zákon ten přijme. Nebude-li pak ohec platiti, tedy použije 
učitel zákonných prostředků, aby od obce vyplacen byl ; bude 
totiž žalovati, a sice u vyššího místa, totiž u okresního úřadu, 
a bude žádati, aby okresní úřad a pak místodržitelstvo při- 
nutilo obec, by tato svým povinnostem dostála a učiteli plat 
patřičný vyplatila. Tímto způsobem budou političtí úřadové 
míti dosti prostředků, obec k tomu přinutiti. Jakmile bude 
učitel svůj školní plat řádně dostávati, bude bez starosti. 

Abychom již nyní upravili školství pořádně, abychom 
již dnes rozhodovali o principiální otázce, k tomu patrně času 
a příprav nemáme. Pánové, víte, že kommisse pro zákon 
obecní dokončila svou práci ; tento zákon musí zajisté před- 
cházeti všechny jiné, jakmile na denní pořádek přijde. Víte, 
pánové, dále, že dny naše jsou spočteny, že snad sotva ještě 
měsíc zde pohromadě seděti budeme; jestli dnes neukončíme 
tuto věc, abychom alespoň něco pro učitele vykonali, tedy 
k tomu letos sotva více přijdeme a necháme je celý jeden 
rok hlad trpěti, (Výborné ! Bravo !) Abychom pak nyní již 
přistoupili k definitivnímu organisování školství a školních 
platů učitelů, k tomu času nemáme, ať si přípravu návrhů 
již žádáme od zemského výboru, at si ji žádáme od kommisse; 
žádná kommisse není s to, za tři neb čtyři neděle takový 
rozsáhlý a důležitý zákon uraditi a vypracovati, tak aby vy- 
hověl všem potřebám. Pan školní rada Wenzig již k tomu 
poukázal, na jak mnoho věcí se tu musí bráti ohled, jako 
ku př. na postupování učitelů, na jich vyplácení, na jich 
veřejné poměry a j. v. ; to vše se nedá, abych tak řekl, 
z rukávu vysypat. (Výborně!) Kdybyste, pánové, chtěli uložiti 
to zemskému výboru, bude míti těžkou práci a bude míti 
zapotřebí půl léta, jestliže má to řádné udělati. 



o školučm. 33 

Přede vším musíme tu teda nějaké prozatímně opatření 
učiniti, alespoň na ten čas; a to jest hlavní příčina, proč 
se nachází rozdíl mezi návrhem p. posl. dr. čupra a ná- 
vrhem zemského výboru : poněvadž obec posud není zorgani- 
sována a poněvadž podlé zemských a říšských zákonů, kteréž 
pan školní rada Wenzig citoval, náleží školství a vnitřní 
uspořádání školy obci samé. Kdybychom tedy nyní o tom 
chtěli již úplný zákon vydati, tedy bychom tím sáhli do 
autonomie obce. My můžeme tudíž na ten čas zase jen vše- 
obecná pravidla ustanoviti a vnitřní uspořádání záležitosti 
této obci zůstaviti. 

Pan poslanec Čupr dotknul se svým návrhem velké 
principiální otázky, a sice té: on žádá, aby se povinnost ku 
placení učitelů, a tedy placení školních platů za veškeré 
dítky odňala rodičům a aby se vznesla na obec, to jest na 
všechny členy obce daně platící. Pánové ! To jest princip 
nad míru důležitý, který obsahuje veliké konsekvence. Já 
myslím, že tento princip jedním dnem odbyti nemůžeme tak 
lehkovážným způsobem. Pánové ! Dle mého osobního pře- 
svědčení náleží povinnost děti vychovávat především rodičům ; 
to platí dle přirozeného i občanského práva. (Výborně!) 
Avšak tenkráte, kde rodičové k tomu úkolu nedostačují, pak 
musí obec zakročiti, pak jim musí obec pomáhat, ale jen v té 
míře a v tom způsobu, jakož vůbec pomáhá chudým; jenom 
hoc titulo může otec od obce žádati, aby zaň platila plat školní ; 
ale domnívati se, jako pan posl. Herrmann, že jest ten školní 
plat daň jako každá jiná, to jest hrozný blud; to není žádná 
daň. Když já chci, aby moje dítě bylo řádné vyučováno, 
tedy platím učiteli, to jest já mu platím za práci, t. j. tedy 
mzda, náhrada za práci, to není žádná daň. Pánové, kdyby 
někdo chtěl říci, že ti, kteří mají mnoho dětí, z té příčiny 
musí platiti větší daň, než ti, kteří mají málo dětí, byl by 
to zajisté blud. Kdybychom se postavili na ono stanovisko, 
pak mohly by se tímto způsobem i jiné potřebné věci žádati 
na obci a nejen pro chudé. Já myslím, že vzdělání dětí ovšem 
patří k nejnevyhnutelnějším potřebám člověka za nynějšího 

lieči iiiegrovy 111. 3 



,jÍ Sněm český 18íi3. 

stavu člověčenstva; jakož jest u nás každému dítěti potřebno, 
aby mělo šaty, by svou nahotu zakrylo, aby mělo boty neb 
střevíce, aby se proti zimě uchránilo : tak jest také každému 
dítěti nutno nejpotřebnější vychování. Každé dítě nechce li 
za naší doby zahynouti v životě našem společenském, musí 
umět alespoň čísti, psáti a počítati; to jsou věci, které každému 
pro jeho vlastní výživu jsou potřebný; a jakož každý otec 
se musí starati o zaopatření šatu, tak musí také zaopatřiti 
svému dítěti nevyhnutelnou potřebu školního vychování. 
(Bravo ! Výborně !) Když k tomu nemá, když to nemůže, tedy 
je dítě chudé, pak se ho musí ujmouti obec, jakož se vůbec 
ujímá a ujmouti má každého chudého vůbec, opatřujíc jej 
nezbytnými potřebami života. Kdybychom ale uznali, že ten, 
kdo má mnoho dětí, může proto žádati, aby obec mu za 
pravila všechny potřeby na vychování, tedy by mohl ten též 
žádati od obce, aby mu dala na ty děti též šaty, střevíce, 
a t. d. (Výborně ! Bravo !) Toho práva on ale nemá, pokud 
není chůd. To jsem, pánové, chtěl jenom tak zběžně podo- 
tknouti, poněvadž myslím, že tato otázka ještě není zralá, 
a ona není též na dnešním pořádku ; a když neznáme krom 
toho ani náklad, jenž by tím povstal, nelze, abychom o této 
principiální, daleko sahající otázce již nyní rozhodli. (Vý- 
borně !) 

Prozatím platí to pravidlo a ta zásada, že povinnost 
školního platu nesou, jak posud byl obyčej, rodičové za své 
děti. Nech at to na tento rok aspoň ještě tak zůstane. Pá- 
nové! Jest-li slavný sněm bude o této otázce jednati budou- 
cího roku a bude chtíti uznati zásadu, že za všechny děti 
bez rozdílu má platiti bud obec, anebo země, nebo stát, — 
déjž se vůle Boží, ale moje právní přesvědčení bude vždycky 
proti tomu. (Výborně !) Každý otec jest pánem ve svém 
domě, ve své rodině a přední povinností každého otce jest 
starati se o děti své ; a bylo by to učení velmi nebezpečné, 
kdyby se řeklo, že rodičové nemají povinnosti starati se 
o svoje děti, že obec se o ně postará, že ta za ně zaplatí 
školní plat. Myslím, abychom se toho na ten čas nedotýkali 



o školném. 35 

a abychom zůstali prozatím při tom ; nejméně ale radil bych 
k tomu, abychom nyní již chtěli uvaliti nezměřené toto břímé 
na obce naše. 

Já se opírám centralisaci všude: já jsem toho přesvěd- 
čení, že co patří celému státu, má se mu zachovati, ale také 
ne více; co patří zemi, má se jí zachovati, ale ne více; 
a co patří obci, má se jí též zachovati ; co ale konečné 
náleží rodičům, a předně otázka, co tito se svými dětmi 
mají dělati, také se jim má nechati. Bylo by to na ujmu 
práva otcova a práva rodinného, kdybychom měli mocí ve- 
řejnou rodičům ve věci rodiny poroučeti. Krom toho je 
to přirozená věc, že kdo platí, také poroučí, a kdo bére 
plat, ten slouží; varujme se toho, abychom sáhli do auto- 
nomie obce a zrušili autonomii obce. Já se tedy musím 
proti té zásadě vysloviti, a tím více docela nyní musím se 
vysloviti proti tomu, aby zásada ta se lehkovážným způso- 
bem rozhodla hned; a jsem toho mínění, abychom prozatím 
to přijali, co jest aspoň okamžitá pomoc, a abychom učitele 
od bídy zajisté aspoň na ten rok zachránili. (Výborné!) 

Jedna jen podstatná námitka, se mi zdá, že byla uči- 
něna proti návrhu zemského výboru, a ta se zakládá v tom, 
že se nezdá příslušné, aby zemský sněm o té věci rozhodl 
pouhým nařízením. Mají-li ti pánové, kteří to namítají, za 
to, že se to má státi zákonem zemským, byť i jen na 
rok prozatímně platícím, ale vždy předce jen zákonem zem- 
ským : já myslím, že tato námitka proti návrhu zemského 
výboru je dosti podstatná. Abychom se té námitce vyhnuli, 
dovoluji si učiniti amendement, či opravný návrh v ten způsob 
k návrhu zemského výboru stran platu učitelů, že se má 
předeslati odvolání k §. 18. ústavy zemské samému tomuto 
uzavření o vydání prozatímného zemského zákona v ten 
způsob, aby návrh se počínal slovy: „Slavný sněm račiž 
uzavříti ve smyslu §. 18., článku 2., odstavce 2/' atd. 

(Pokračuje německy.) Sněm račiž se usnésti, že v návrhu 
zemského výboru stran školního platu odvolání k §. 18. zem- 
ského řádu, jež totiž ku konci odstavce obsaženo jest, po- 



od SiiOiii Oc»ký l.S(v(. 

ložiti se má ku přodu, tak aby bylo předesláno usnesení 
samému o vydání i3rozatíraného zákona zemského, v ten 
způsob: „Slavný sněm račiž se usnésti ve smyslu §. 18., 
odstavce 2. ústavy, že pokud nebudou upraveny platy učitelů 
školních", a nyní tak dále, jak návrh zní. Přijetím tohoto 
návrhu odpadl by odstavec na konci postavený, kterýž jedná 
o dotyčných nařízeních úřadů, tak že by se mohla pokládati 
jaksi jen za pouhé rozkazy ; a takž by to, co tu zemský 
výbor navrhuje, bylo ještě dnes přijato jakožto zákon zemský, 
ovšem bylo by přijato jen co prozatímný zákon na čas až 
k definitivnímu upravení této záležitosti konečným zákonem 
zemským ; a já myslím, že by se tím věci dokonale vyhovělo. 
Ani pro svou osobu nepochyboval jsem o tom ani oka- 
mžik, a také zemský výbor nepochyboval o tom, že uspo- 
řádání záležitostí školních v mezích zákonů říšských přísluší 
zemskému sněmu ; a z té příčiny pravil zemský výbor ve 
svém návrhu, že se říci má: „zákonem zemským". Roz- 
umělo se tedy, že se má snad již ve příštím sněmu — já 
doufám, že to bude možná — tato důležitá záležitost vy- 
říditi; ale pokud to možno není, tedy to, co se navrhuje, 
zajisté odpomůže aspoň okamžité nouzi školních učitelů, a 
myslím, že tito budou zemskému sněmu žehnati za to usne- 
sení. Poznámka kollegy Herrmanna, že v jednotlivých obcích 
se to krom toho již děje, je snad správná; avšak, je-li tomu 
tak, pak jsou učitelé, kteří nicméně k zaplacení nepřišli, asi 
sami tím vinni, že neužili pravých prostředků a že si ne- 
vedli stížnost. Avšak, pánové, třeba tu znamenati ještě jednu 
podstatnou okolnost'. Je-li to v jednotlivých obcích zavedeno, 
tedy jest to zavedeno toliko usnesením obecním a bez zá- 
vazku ; neprovádí-li však obec své vlastní usnesení, neplní-li 
učitelům své slovo, pak je ovšem těžko ji nutiti. Vydáme-li 
však zákon zemský a řekneme- li: obec mu.sí tak z povinnosti 
činiti, obec musí platiti sama, — pak ona nemůže se již vy- 
mlouvati, ano musí uposlechnouti zákona, a úřadové političtí 
mohou ji všemi prostředky donucovacími příměti k tomu, 
aby konala tuto svou povinnost dle zákona zemského, — a 



o školném. 37 

v tom jest podstatný rozdíl, jakým liší se náš návrh od ny- 
nějších poměrů nezávazných. 

Druhá stránka našeho návrhu jest ta, že obec má se 
příměti k tomu, aby za všecky chudé déti celé školné za- 
pravila. Nuže pánové, jak věci dosud se prováděly, bylo 
v moci obce říci: od těchto ničeho dobyti nemůžeme, jsou 
chudí, následovně musíš ty, učiteli, tím se spokojiti, že 
ničeho nedostaneš. Od nynějška však bude tomu jinak. 
Má-li obec zapražiti školní plat za všechny déti, ovšem také 
za děti chudé, tedy si to rozváží, než prohlásí, že ten neb onen 
jest chudý. Ona prohlásí pak za chudého jen toho a zaplatí 
tudíž zaň školní plat, kdo je opravdu chudým. Učitel 
pak nepřijde o školné za žádné dítě. Mvslím, že jednajíce 
ve věci tak, jednáme zcela v duchu našich zákonů a v duchu 
nařízení vládou dosud vydaných. V zákoně říšském jest věc 
ta vznesena na autonomii obcí. Ye předloze o školní kou- 
kurrenci nám vládou předložené jest vyslovena táž zásada, 
že má totiž břímě to niknouti obec, nebo konkurrence celého 
okresu školního. Nuže, kdosi poznamenal, že jednotlivé chudé 
obce, kteréžto právě mívají obyčejně mnoho dětí, by tím 
byly postiženy velmi krutě. Avšak, pánové, týchž obcí dotknou 
se rovněž krutě zákony o konkurrenci ke stavbě školy, 
o patronátu školním, jež předloženy byly vládou. Jest ještě 
hůře pro ně, musejí li dokonce stavěti nové školy, jsouce 
tak chudé. Není však jiného prostředku, než zavázati obec 
ku stavbě školních budov. Kdybychom tomu nechtěli, musili 
bychom uložiti bohatým obcím, aby platily za obce chudé, 
anebo musili bychom to rozděliti na celou zem, a pánové, 
ukládati vždy a vše jen za břímě celé zemi, přivede nás 
k tomu, že uvalíme na zemi ohromné břímě daní. (Výborně !) 
Já pak stojím vždy při té zásadě: co doma v obci poříditi 
se dá, toho nemalujme na zemi. (Výborně!) Tak se to jisté 
vyřídí lacinéji a rychleji. (Pochvala.) 

Dr. Brauner jakožto zpravodaj výboru zemského přijal 
opravný návrh Ricgrův za svůj, načež jednání o té věci skon- 
čilo .se v 25. schůzi dne 6. března přijetím návrhu liiegrova čili 



38 Sněm český 18G3. 

výboru zemského, jenž pak zněl v tato slova: „Slavný snČMn 
račiž uzavříti ve smyslu §. 18. II. 2. zřízení zemského: Pokud 
zákonem zemským plat učitelům na národních školách se vše- 
obecně neupraví, má obec vypláceti učitelům školní plat po 
částkách měsíčních vždy napřed, a má plat ten vybírati cd osob, 
které jej platiti povinny jsou, a má školní plat za děti osvo- 
bozené od školného zapravovati z prostředků obecních." Kromě 
toho sněm po návrhu Hanischově uložil výboru zemskému, aby 
v zasedání nejprve příštím sněmu předložil návrh zákona o upra- 
vení platů učitelských v národních školách. 



V též schůzi dne G. března Brauner přednášel zprávu vý- 
boru zemského, ve které se navrhovalo, aby sněm dal obci 
Dolno-Dobroučské svolení k odprodeji drobných obecních po- 
zemků na ná.si. Dr. Sladkovský při té příležitosti projevil mí- 
nění, že takovéto věci náležely by lépe moci výkonné, a sněm 
že by jimi neměl mařiti svůj vzácný čas ; pročež navrhoval, aby 
výboru zemskému dala se moc, vyřizovati podobné žádosti 
o upotřebení majetku obecního, pokud nejde o více než o 20tý 
díl základního jmění obecního. Naproti tomu dovozoval dr. 
Schmeykal, že toliko zákonem zemským, nikoli však pouhým 
usnesením, mohl by sněm toto právo přenésti na výbor zemský. 
Potom promluvil Rieger jak následuje (n. Sten. 699): 

Nemohu ve všem snášeti se s obavou pana kollegy Schmey- 
kala. Je to sice těžkou vécí pro členy zemského výboru, aby 
v té záležitosti ujali se slova, poněvadž to vyhlíží tak, jakoby 
mluvili pro domo sua, jakoby šlo jim o to, aby rozšířili obor 
své činnosti, svůj plein pouvoir. Ze tomu tak není, o tom, 
tuším, mohou pánové býti přesvědčeni. Myslím však, že za- 
jisté pociťujete nevhodnost té okolnosti, když by zemský sněm 
přiveden byl k tomu, aby začasté o prodeji 10 neb 15 sáhů 
za kupní cenu 10 — 20 zl. zde své votum pronášeti měl, a tím 
více času ztrávil, než celý předmět má ceny. 

Avšak zemský sněm již v této věci učinil usnesení po- 
dobného smyslu ; on totiž zplnomocnil již zemský výbor, aby 
všecky ty prodeje pozemků, kteréž se staly k vůli zapravení 
národní půjčky, dále ony prodeje pozemků, kteréž jsou nutný, 
poněvadž dle výroků obcí samých jich ti, kteří je mají, ta- 
kořka lety vydrželi, anebo ty, při kterýcli právo obcí pro- 



Kompetence při prodeji pozemků obecních. 39 

jitím vskutku již jest ztraceno a jen formální uznání na- 
bytého práva držiteli státi se má, byly úplně přenechány 
zemskému výboru k rozhodování. Jedná se nyní o to, chce-li 
sněm toto přenesení moci své ještě dále rozšířiti, a do jaké 
míry to učiniti chce. Obmezení, jež poslanec pan Sladkovský 
navrhl, bych já ve případě tomto neschvaloval ; on navrhuje 
totiž dvacátý díl obecního jmění. Hle, pánové, to jest vý- 
měra tak neurčitá a číslo tak neurčité, že se tím vlastně 
ničeho nedovídáme. Musili bychom pak v každém případě 
dáti celé obecní jmění vyšetřit a ocenit, abychom zvěděli, 
je-li výbor zemský v tom případě kompetentní čili nic. To 
však jest patrně nemožno, a bylo by snad mnohem jedno- 
dušší říci: Odprodeje až do jistého počtu jiter, anebo až 
do jisté ceny zůstavují se zemskému výboru; pak by věc 
byla jednoduchá a dala by se vždy snadno posouditi. Snad 
by se to mohlo státi také bez obmezení, a mohlo by se to 
zůstaviti toliko uznání zemského výboru, tak aby on ve pří- 
padech, kde za to má, že věc je příliš důležitá a předmět 
tak veliké váhy, že on sám soudí, že věc ovšem stojí za to, 
aby byla předložena sněmu, z vlastního uznání tak učinil. 
Kromě toho mohlo by ustanovení takové býti jen provisor 
ním, pokud by totiž zřízení obecní nebylo upraveno a ne- 
vešlo v plnou platnost. Od tohoto okamžení bude, jak myslím, 
obec vyššího řádu, zastupitelstvo okresní k tomu povoláno, 
aby povolovalo takovéto prodeje. Jedná se jen o to, aby 
prozatím a potud, pokud nový zákon nevejde v život, byl 
k tomu splnomocnén zemský výbor. 

Souhlasí-li tedy slavný sněm s tímto názorem, tož 
myslím, že může, jakož to dříve byl učinil, dáti zemskému 
výboru plnou moc ; pakli však chce raději sám rokovati 
o těchto předmětech, nuž tedy má k tomu ovšem plné právo. 

lir. Jiudřich Clara-Martinic mínil, že návrh Sladkovského 
je samostatný, a nemůže se o něm hned jednati, pročež na- 
vrlioval přecliod k dennímu pořádku. Dr. Kieger i»ovstav znova, 
npozorňoval, že výboru zemskému jest uloženo, aby vypracoval 
a sněmu předložil instrukci o své vlastní působnosti ; mínil, že 



40 Sněm český 1863. 

by bylo uejlépe, odkázati uávrh Sladkovského výboru zemskému, 
aby k němu vzal zřetel při zděláváuí své vlastuí instrukce. Tomu 
odporovali Schmcykal i Herbst, dovozujíce, že ne pouhou in- 
strukcí, nýbrž zákonem zemským mohl by sněm tuto částku své 
působnosti odevzdati výboru zemskému. Pročež přijat návrh 
Clamův na přechod k dennímu pořádku. 



Památným a na nedozírnou dobu osudným stalo se sně- 
movní zasedání r. 1863 tím, že zmařen jest v něm pokus uči- 
něný se strany české, ahy opravil se řád volení do sněmu., 
oktrojovaný dne 26. února 1861. František Palacký spolu 
s ostatními poslanci národnosti české podal návrh k tomu smě- 
řující, jejž obšírně odůvodnil svou největší řečí politickou, kte- 
rou přednesl dne 29. ledna 1863. *) Německá většina kommisse, 
zvolené ku předchozí poradě o tom návrhu, měla zpravodajem 
Ilerbsta; zpravodajem české menšiny byl Rieger. Zpráva kommisse 
přišla k jednání sněmovnímu ve 27. schůzi dne 10. března. Nej- 
vyšší maršálek hr. Albert Nostic v ten čas se roznemohl, pročež 
předsedal sněmu jeho náměstek dr. V. Wanka, jehož neschop- 
nost k tomu úřadu jevila se v té dlouhé a bouřlivé schůzi způ- 
sobem nejtrapnějším. Professor Herbst přednesl na počátku 
svou zpravodajskou řeč netoliko s celou jizlivostí své rabulistické 
povahy, nýbrž zároveň s rozčileností, jaká bývá ne na začátku, 
nýbrž teprva na konci bezvýchodných hádek. Návrh většiny 
kommisse, jejž Herbst zastával, zněl takto: 

„Uvažuje, že řád volení do sněmu království Českého sice 
v leckterých ustanoveních jest zlepšení schopen i potřeben, že 
však proto nesmí se o něm tvrditi, jakoby protivil se obecným 
zásadám spravedlnosti, anebo zvláště jakoby byl porušením zásad 
o zastoupení v radě říšské a ve sněmích, kteréž v dodatku 
k nejvyššímu diplomu z dne 20. října 1860 od Jeho Veličenstva 
zároveň jsou ustanoveny ; 

uvažuje, že úplná a důkladná revise řádu volení do sněmu 
teprva tehdáž může se předsevzíti, až zřízení obecní a ohrani- 
čení okresův cestou ústavnou nabudou platnosti zákona; 

uvažuje dále, že změna okresů volicích a počtu poslanců 
sněmovních z nich volených nezbytně v sobě uzavírá také změnu 
ustanoveného v dodatku ke zřízení zemskému rozvržení členův, 
kteříž mají se posýlati od sněmu zemského do poslanecké sně- 
movny rady říšské, na jednotlivé obvody, města a sbory, a právě 



•=) Najde se vytištěna také v Kadhostu III. 97—110. 



Opravu řádil volicího. 41 

proto nemůže se provésti dotud, dokud trvají překážky, jež 
radě říšské činí nemožným, aby vešla v poradu a v usnášení 
o navrhovaných změnách základního zákona o zastupitelstvě 
říšském ; 

uvažuje konečně, že objemná revise všeho řádu volení do 
sněmu na ten čas ve první polovici první periody sněmovní nemá 
na pilno a není příhodná již proto, poněvadž také výsledky 
nejprve jiříštího sčítání lidu nemohou zůstati bez vlivu na ni ; 

sněm přes návrh poslance doktora Palackého přechází 
k dennímu pořádku." 

Po řeči Herbstově, když Riegcr jakožto zpravodaj menšiny 
chtěl mluviti teprva ku konci, řečnili se strany české Sladkov- 
ský a Trojan, se strany německé Hasner a Brinz. Řeč Ilasne- 
rova pro přílišnou abstraktnost a rychlou přednášku zůstala sice 
většinou neporozuměna a teda bez účinku, ale je pamětihodná 
za příčinou zvláštního pojmu o spravedlnosti, kterým mluvčí 
vyvracel číselné důkazy Palackého o nespravedlivém rozdělení 
míst poslaneckých mezi Čechy a Němce : spravedlnost při za- 
stoupení interessů záleží prý v tom, aby jedna skupina interessů 
naproti jiným byla spravedlivě zastoupena, ale jak jsou okresy 
rozděleny uvnitř každé skupiny zájmové, na tom prý nezáleží. 

Při dlouhé řeči Sladkovského Němci opětovně dělali velký 
hluk, nechtějíce poslouchati trpkých výčitek řečníkových ; při 
jednom takovém povyku zvolal Rieger na předsedajícího Wanku : 
„Ncní-li pan předseda s to, aby uhájil svobodu slova, pak by 
sezení melo se skončiti." 

Sladkovský ve své řeči mezi jiným prohlásil počet obyva- 
telstva, berničnou sílu a intelligenci za jediné tři interessy ve 
státě, ku kterým by se mělo přihlížeti při zřizování zájmového 
zastoupení země. „Při zastoupení velkostatkářstva (pravil) pa- 
trně nemůže se jednati o počet duší ; také o intelligenci samu 
o sobě nemůže se při tom jednati ; při zastoupení velkostatkář- 
stva může teda jíti toliko o sílu berničnou." Podle daně po- 
zemkové, která připadá na velké statky, města a obce venkov- 
ské, vypočítal řečník, že by velkostatkářstvo mělo míti na sněmu 
50 zástupců, města 34 a obce venkovské 136 zástupců. Že 
velkostatkářstvo má jich více, toho příčinu hledal, ale nalézti 
nemohl. O censu velkostatkářském pravil: „Kdo neplatí více než 
250 zl. přímých daní, ten věru nemá žádné přednosti i)řed nej- 
větším dílem oněch voličů, kteří volí v obcích venkovských ; 
neboť mnozí z nich platí tolik, a jiní dvakrát, třikrát i čtyři- 
krát tolik." — O následcích toho, bude-li sněmem přijat návrh 
většiny koniinissc, pronesl se mezi jiným takto : „Dosavad vše- 



42 Sněm český 1863. 

obecné platilo míněuí a všeobecně se věřilo, že veškerou tou 
křivdou, jež nám byla způsobena, jest vláda vinna. Pánové, 
buďte si toho vědomi, že návrh kommisse směřuje k tomu, aby 
celá tato nenávist svalila se s vlády na vaše bedra . . . Učinili 
jsme návrli, aby vady řádu volicího se odstranily a oběma ná- 
rodnostem ve sněmu dostalo se spravedlnosti, poněvadž obě mají 
žíti spolu v pokoji a svornosti. Po zamítnutí toho návrhu nikomu 
z nás nebude možno, abychom radili k důvěře ke stávajícím 
poměrům ústavním, k důvěře k jich původcům a přívržencům, 
a nevydali se tím v nebezpečenství, že ledakdos nás bude po- 
kládati za zrádce svého národa. A věru, pánové, já bych ne- 
věděl, čím bych se měl ospravedlniti proti takové výčitce. Teda 
pokoj a svornost na straně jedné, nenávist a rozbroj na druhé, 
to jest možný výsledek dnešního dne. Volte si, pánové!" 

Těmi slovy skončil Sladkovský svou řeč, kteráž na pravici 
způsobila nelibý dojem netoliko svým obsahem, nýbrž i tónem 
a gestikulacemi hrozivými k té straně namířenými, se kterými 
byla přednesena. Rieger a jiní poslanci čeští obávali se, že celá 
šlechta, popuzená hrozbami Sladkovského, bude hlasovati proti 
návrhu Palackého, i vynasnažovali se docíliti především tolik, 
aby se nehlasovalo přímo pod dojmem této řeči, nýbrž aby 
jednání odložilo se do schůze příští, by zatím mysli velkostat- 
kářstva se ochladily-. Ale kníže Karel Auersperg s potěšením 
zuřivého stranníka pravil ku přátelům svým: „Ten (totiž Slad- 
kovský) postavil nám most, po němž převedeme většinu k sobě." 
Proto Auersperg a Herbst stáli na tom, aby celé jednání do- 
vedlo se ku konci ještě téhož dne. Tím se vysvětluje, co dále 
se dělo; proto také Rieger ve své řeči vynasnažoval se mluviti 
ke šlechtě co nejvíce možná smířlivě, doufaje aspoii částku její 
nakloniti návrhu Palackého. 

Po řeči Sladkovského Skrejšovský učinil návrh, aby schůze 
se ukončila. Herbst však naproti tomu navrhl, aby schůze pře- 
trhla se na půl hodiny, poněvadž prý není žádoucno, aby roko- 
vání, jak právě se dalo, protáhlo se přes ten den. Wanka učinil 
hned Herbstovi po vůli. Trojan mluvil opatrně a klidně, tak 
že dosáhl příznivého dojmu i u Němců, což mu Brinz veřejně 
dosvědčil. Po řeči Trojanově, dříve než Brinz počal mluviti, 
kníže Karel Auersperg, vůdce protičeské strany ve velkostat- 
kářstvě, učinil návrh na konec debaty, což bylo přijato 103 
lilasy proti 86. Po řeči Brinzově Wanka přečetl jména řečníků 
ještě zapsaných; byli to hrabě Jindřicli Clam-Martiuic, hrabě 
Lev Thun, kardinál arcibiskup kníže Schwarzenberg, Zelený, 
Tonner, P. Jindra, Zeithannuer, dr. Klaudy a proťessor Staněk. 



Oprava řádu volicího. 43 

Přoflseda je vyzval, aby si zvolili generálního řečníka. V tom 
povstal dr. Rieger, a že sezení již trvalo od půljedeuácté hodiny 
dopoledne do páté hodiny odpoledne, přimlouval se za odročení 
debaty do schůze příští (n. Sten. 791): 

Slavná sněmovno! Dovoluji si navrhovati konec sezení 
(Hlasy: Ne!) a prosím o slovo k odůvodnění tohoto návrhu. 
Pánové, předmět, jenž je dnes na denním pořádku, jest 
vysoce důležitý; nechť jej posuzujete rozliční rozličné, toho 
zajisté neupřete, že celé obyvatelstvo české v zemi s ne- 
trpělivostí očekává rozhodnutí dnešního dne. (Hlasy : Tedy ! 
Tedy !) Pánové, nechci se nyní blíže do věci pouštěti, ale 
vy mi přiznáte, že padla dnes trpká slova z jedné i z druhé 
strany ; myslím tudíž, že shromáždění není dnes v té ná- 
ladě ... (O ano! vlevo), aby ještě další řečníky o tomto 
návrhu vyslechlo a aby s náležitým klidem ducha a klidem 
mysli přistoupilo ke hlasování. (Nepokoj v levo.) A konečně 
pánové, my všichni jsme již fysicky i duševně zemdleni ; 
avšak i kdyby toho nebylo, my všichni jsme více či méně 
ve svém citu z míry vyvedeni, ano já se obávám, že cit váš 
bude míti na rozhodnutí našeho rozumu vliv podstatný, vliv 
to svůdný. (Dušené oho ! v levo.) Pánové, však kdyby tomu 
ani tak nebylo, vždyť pak vy přece zajisté všichni chcete 
míti to upokojení, že jste o tomto předmětu neodhlasovali 
ab irato, ne z nevole, ne z netrpělivosti, nýbrž s klidnou 
myslí a s pevným přesvědčením. A abyste to, pánové, říci 
mohli, činím návrh, aby se sezení přerušilo, a aby se zítra 
v rokování pokračovalo. 

Pánové ! Nebude vám již poslouchati mnoho řečníků, jeť 
beztoho, čehož jsem se nenadal, debata o této otázce, o této 
veledůležité otázce přetržena, an přijat jest konec debaty. 
Můžete tedy to, co vám ještě vyslechnouti jest, vyslechnouti 
s klidnou myslí; a jestliže tedy těchto slov, jež mluveny jsou 
ke smíření, dbáte a jim sluchu svého dopřejete, tedy prosím, 
abyste sezení ukončili. 

Herbst naproti tomu žádal, aby ten předmět ukončil se 
toho dne : ten, jenž začal sám první před polednem debatu tónem 
rozjítí-onym, ujišťoval nyní o sobě, že on jistě nebude mluviti 



44 Sněm český 1863. 

v rozčilení. Předseda dal hlasovati o iiávrlm na ukončení schůze ; 
ten byl zavržen 114 hlasy proti 103 hlasům. Zapsaní řečníci 
nezvolili si generálního řečníka ni jednoho ni dva, nýbrž jeden 
-po druhém vzdávali se slova. Hrabata Lev Thuu a Clara-Martinic 
odůvodnili to oba tím, že nechtěli mluviti ani ve smyslu vět- 
šiny, ani ve smyslu menšiny. Tak se vyjádřil také kardinál 
arcibiskup, připomínaje, že to ohlásil již včera ve přípise ku 
předsedovi, kterým žádal o slovo. Staněk vzdávaje se slova, 
radil napsati na dvéře sněmovny slova: „Lasciate ogiii speranza, 
voi chi v'eutrate." Klaudy jako jménem všech zapsaných řečníků 
českých vzdával se slova, zároveň žádaje arcibiskupa ve prospěch 
věci, aby mluvil. Nyní Wauka dával slovo Jeho Eminenci jakožto 
generálnímu řečníkovi. Arcibiskup však opakoval, že nemůže 
mluviti ani jménem menšiny, ani jménem většiny ; zmínil se, že 
chtěl učiniti nový návrh. Poslanec Pštros, tehdejší purkmistr 
Pražský, přednesl prosbu k arcibiskupovi, aby ten svůj návrh 
přečetl. K tomu vyzvání kardinál arcibiskup za velikého utišení 
četl tento návrh : 

„Výboru zemskému budiž uloženo, všecky pomůcky k tomu 
potřebné, aby důkladně přetřásla se otázka, pokud nynější řád 
volicí k tomu se hodí, aby přicházelo k místu spravedlivé za- 
stupitelstvo země, pojišťující veliké trvalé interessy obyvatelstva, 
ve srozumění s místodržitelstvem připravovati a je spolu s ná- 
vrhy, které by výboru zemskému snad záhodnými se viděly, 
předložiti sněmu hned na počátku příštího zasedání." 

Maršálkův náměstek udělil potom slovo dru. Riegrovi ja- 
kožto zpravodaji menšiny. Řečník přednesl následující řeč v pa- 
trném pohnutí mysli, a sice jazykem německým, jakož čeští po- 
slanci toho dne k vůli Němcům a velkostatkářům mluvili jenom 
německy. (Stenogr. Zprávy str. 793 — 802): 

Dovolte mi, abych řeč svoji tím počal, že přečtu návrh 
Palackého, jak jej tištěný mám před sebou; neboť se obávám, 
že byl již zapomenut tím, co pan prof. Herbst mu podstrčil 
a pan Sladkovský do něho vložil. Návrh zní: 

„Vysoký sněm račiž se usnésti: 

Zvoliti se má z něho kommisse devíti členil, jejímž 
úkolem bude, aby zkoumala volicí řád sněmovní tím směrem, 
vyhovuje-li jak obecným zásadám spravedlnosti, tak i zvláště 
zásadám o zastoupení na sněme říšském a na sněmích zem- 
skýcli, kteréžto zásady byly ustanoveny Jeho Veličenstvem 
v dodatku k nejvyššímu diplomu ze dne 20. října LSOO, a 



Oprava rádu volicího. 45 

pokud }»y tomu tak nebylo, aby navrhla zmčny, kteréž by 
byly způsobile, uvésti zastoupení v českém sněme ve shodu se 
zásadami zmíněnými. 

Dr. Fr. Palacký se G7 soudruhy." 

Pánové! Návrh pana dra. Palackého obsahuje tři kusy. 
První navrhuje zkoušku našeho volebního řádu, druhý udává 
pro zkoušku měřítko, a třetí navrhuje reformu pomocí tohoto 
měřítka. Pánové, je-li tomu tak, tož musím se nejroziiod- 
nějším demeutim opříti tomu, co tvrdil professor Ilerbst řka, 
že návrh necelí k tomu, aby ústava byla zkoumána, a ne- 
dostatky, jež by se našly, k opravě byly navrženy. A hle, 
pánové, z jasného znění vidíte sami, že právě toto skutečné 
navrhuje. 

Pánové! Ku každé zkoušce, již podniknouti chceme, jest 
nám třeba jakéhosi regulativu, jakéhosi měřítka, ač ne- 
chceme-li raději zůstaviti zkoušku samu a rozhodnutí pouze 
na dobrém zdání zkoušejících. Pan poslanec Palacký navrhl 
k líčelu tomu dvojí měřítko. První jest měřítko věčného 
práva, toho věčného práva, jež nám každému do prsou jest 
vepsáno, dle kteréhož my, i nejsouce učenými juristy, v kaž- 
dém případě rozhodujeme, děje-li se komu po právu, či dě- 
je-li se mu křivda. 

Druhé měřítko. Palackým navržené, bylo zde odmítáno 
se vší rozhodností. Pánové ! Pohledněme na věc tu při světle : 
jaké že jest měřítko, jež se tu navrhuje odvoláním se k diplomu 
říjnovému? Měřítko to obsahuje dvě zásady; první praví pro- 
sté : Všechny stavy a zájmy říše budtež zastoupeny způsobem 
přiměřeným ; a druhá zásada : Zastoupení v říšské radě má 
být přiměřeno počtu obyvatelstva, obnosu daní a rozsáhlosti. 

Pánové! Myslím, že mi netřeba teprve vykládati jednu 
věc ; jelikož říšská rada vychází ze sněmů zemských, kteří 
jsou jejím pramenem, jest to patrně logickou nutností, že 
by ani říšská rada nikterak nemohla býti sestavena dle 
obyvatelstva, dle obnosu daní a dle rozsáhlosti, kdyby prve 
nebyl tak sestaven sněm sám, ze kteréhož ona vychází. 



4(i Sněm český 1863. 

Pánové! Tolile jsou ty hrozné zásady, jež pan Palacký 
navrhoval jakožto měřítko zkoušky. Pánové, nechť si o věci 
smýšlíte jakkoliv, sotva možno vám bude shledati, že toto 
měřítko jest zavržení hodno, ačJcoHv bylo připojeno říjno- 
vému diplomu, ačkoliv bylo vysloveno Jeho Veličenstvem. 

Nuže, pánové, říká se nám ovšem, že toto měřítko, 
respektive tyto zásady byly ohlášeny v dodatku k nejvyššímu 
diplomu, ale že prý byly vyvráceny statuty vydanými za 
Goluchovského. Bylo zde, pánové, již řečeno, že statuty Gólu 
chovského nejsou správným provedením říjnového diplomu a 
jeho zásad, neboť kdyby jimi byly, tedy by nebyly bývaly 
odvolány. Jeho Veličenstvo prohlásil diplom říjnový za ne- 
změnitelný zákon státní ; tento statut však odvolal, bezpo- 
chyby právě proto, že se seznalo, že statut ten onomu zá- 
kladnímu zákonu není zúplna přiměřen. Kdyby tomu tak 
nebylo, tož by dnes také ministerstvo nemohlo státi na tom, 
že únorová ústava jest správným, pravdivým a loyálním pro- 
vedením diplomu říjnového, jakož to ministerstvo v říšské radě 
opětně tvrdilo ; a kdyby zas bylo pravda, že statut Golu- 
chovského byl správným provedením diplomu říjnového, pak 
musili byste uznati, že tím není patent únorový : neboť 
jedno s druhým se srovnati nedá. 

Pánové! Hlavní věc, o níž se tu jedná, jest ta: my 
chceme reformu, reformu našeho volebního řádu, jejž pro- 
hlašujeme za chybný. Pánové, musím se vší rozhodností 
ohraditi se proti insinuaci — odpusťte, jinak to nazvati ne- 
mohu, a byl bych si přál, aby pan zpravodaj ku prospěchu 
své vlastní důstojnosti jí byl zanechal, — musím se pravím 
ohraditi proti tomii, že bychom byli návrh podali jedině proto, 
abychom českému živlu dobyli většiny na snémě českém. 
Pro lim, pánové, račtež do návrhu vkládati především to, co 
v něm skutečně obsaženo ; to jest : my žádáme spravedlnost 
a nikoliv majoritu. Okáže-li se, že spravedlnost dává nám 
majoritu, nuže dobře; okáže-li se, že my i při spravedlivosti 
nemáme většiny, budeme taktéž úplně spokojeni, neboť co 
my žádáme, není nic více, ale nic méně než spravedlnost. 



Oprava řádu volicího. 47 

Že však náš volební řád reíbrmy potřebuje, to uznal 
poslanec llerbst, to uznala rozhodné sama většina Vaší 
kommisse. Neboť ona vyslovuje to zřejmé jak v závěrečném 
votu, tak i na jiných místech, ano praví to zejména v tomto 
odstavci: „Ale kommisse rovněž není sto, by podala jiný 
positivní návrh a snad sama od sebe navrhla, aby ustano- 
vena byla kommisse k revisi volebního řádu, a sice ne 
snad z důvodů a se stanoviska návrhu Palackého, ovšem 
pak li odstranění mnohé ncpopčratelné nedokonalosti v tomto 
volebním řádu sněmovním.^'' Tím teda je uznána i vyslovena 
nepopératelná nedostatečnost a nedokonalost našeho voleb- 
ního řádu. Na jiném místě zase také potřeba reformy se 
uznává, ale hned na to se reforma tato bohužel opět odmítá. 

Pánové! Pan zpravodaj Herbst, muž nadání zajisté ne 
obyčejného, namáhal se tu jak vidno do únavy, aby v této 
záležitosti hájil náhledy své důvody — musím to slovo vy- 
sloviti — malichernými. On odvolával se na nedostatečnost 
svého mandátu, na to, co by se lidem zdálo, na sčítání lidu 
a nevím na co všecko ještě; kdežto jindy, kdykoliv mu 
jde o to, aby zastával věc pravou a spravedlivou, vždy mívá 
po ruce dosti důvodů lepších a závažnějších. 

Pánové ! Professor Herbst pravil nám ve svém votu 
majoritním, že by to bylo smutné pro slavné shromáždění, 
pro shromáždění zákonodárné, kdyby mělo o sobe vyznati, 
že jeho složení příčí se věčným zásadám práva, že jaksi již 
samo jeho trvání jest jakýmsi porušením práva. Pánové, ne 
k tomu směřuje návrh dra. Palackého ; on nežádá, aby slavné 
shromáždění neoprávněnost svou vyznalo a vyslovilo, on žádá 
pouze, aby nečinilo té pretense býti neomylným a bezvad- 
ným, on žádá toliko, aby připustilo toho zkoušku, tot jediné, 
čeho požaduje. 

V majoritním votu se dále poukazuje k tomu, že by 
shromáždění nemohlo očekávati žádné důvěry od lidu, kdyby 
to samo o sobě přiznalo. Avšak, pánové, ne to dodává někomu 
důvěry, co on sám o sobě smýšlí, jen to dodává mu důvěry 
u lidu. co jiní o něm smýšlejí, a zde obzvláště rozhoduje 



48 Sněm český 1863. 

to, soudí- li většina všeho obyvatelstva v Cecliácb o tomto 
shromáždéní, že jest sestaveno na základe spravedlivém. 

S důvěrou, pánové, jest to jako s úvěrem: úvěr se dává 
tomu, o němž se ví, že platiti chce a platiti může. Také 
našemu shromáždění dopřejí důvěry, budou-li věděti, že ono 
chce tomu, co jest pravé a dobré, že ono reformě chce, tam 
kde ji uznává za právo, a že také má sílu ji provésti. V tom, 
pánové, zakládá se podstata důvěry. 

Jakkoliv nerad, musím se nyní dotknouti také otázky ná- 
rodností, poněvadž byla již v této slavné sněmovně přetřásána, 
a to bohužel způsobem, kterýž — a já musím toho ve prospě- 
chu celé vlasti, ve prospěchu obou kmenů zemských opravdu 
želeti — způsobil mezi námi pohnutí myslí, jakéž mi pro dnešní 
rozhodnutí nic dobrého neslibuje. Většina kommisse přiznává, 
že by to bylo bezprávím, kdyby rozdělení volebních okresů 
tak se dalo, aby tím jedna národnost byla zkrácena. Avšak, 
pánové, to co většina kommisse v této příčině přednesla, 
bylo již vyvráceno jinými řečníky přede mnou. Jmenovité 
bylo vyvráceno a dovedeno, že není správné, co majorita zde 
dokazovati se snažila, protože při srovnávání čísel nevyloučila 
z počtu obyvatelstvo městské. Ježto pak obyvatelstvo městské 
právě v německých okresích tím značnější jest, čím více ně- 
meckých okresů městských dostalo zvláštní zastoupení, tedy 
srovnání volebních okresů venkovských a celá argumentace, 
kteráž bez ohledu k tomu byla zbudována, není správná. 

Ostatně, pánové, dvě věci z odůvodnění Palackého nijak 
nebyly vyvráceny, ba nebylo o nich ani řeči. Nebylo totiž 
vyvráceno, že veškeré české okresy volební venkovské i městské 
jsou co do obyvatelstva o dobrou pětinu silnější, a nebylo 
též vyvráceno, že české obyvatelstvo ve všech volebních 
okresích platí napořád a průměrem o dobrou čtvrtinu více 
daní než německé. (Pohnutí.) 

Pánové! Nuže, ještě jedno jest mi poznamenati. Pan 
))0slanec llerbst ve svém votu, tam kde pojednává o městech, 
k tomu se odvolává, že prý českému obyvatelstvu se žádná 



o řádě volicím. 49 

křivda neděje, vždyť prý české obyvatelstvo má právě tolik 
volebních okresů, jako obyvatelstvo německé! Ano, pánové, 
ovšem není-li právě to křivdou ! Myslím, že právě tím podal 
pan professor Herbst sám nejpádnější důkaz té křivdy. Toto 
rozdělení hlasů bylo by jen tenkráte spravedlivým, když by také 
ve veškerém městském obyvatelstvu v celých Cechách bylo 
německé českému úplně rovno. Tomu však patrné tak není. 
Vy jste, pánové, nedávno za příčinou debaty o bance hypo- 
theční dostali seznam českých měst a míst průmyslových, 
obsahující všecka místa, jež mají více než oOOO obyvatelů. 
Pánové, nuže srovnejte ta čísla a shledáte následující resul- 
táty : Jest 02 českých míst a 42 německých míst s obyva- 
telstvem přes 3000 duší, jest tedy poměr jako G2 : 42; při- 
tom není čítáno město Praha s obyvatelstvem asi 150.000 
duší a město Budějovice asi se 14.000 duší. Nehledí-li se 
na tato, tož mají se všecka ostatní města k sobě jako 
62 : 42, a české obyvatelstvo řečených měst jako 314. 70G : 
214.9G2. A jestliže pětinu, ba jestliže čtvrtinu obyvatel- 
stva Pražského připočteme národnosti německé, což přece, 
jak myslím, jest čítáno svědomitě, tedy se okáže, že oby- 
vatelstvo měst českých, přes 3000 duší čítajících, jest právě 
jednou tak veliké jak obyvatelstvo měst německých s tímtéž 
počtem obyvatelstva. Avšak, pánové, provedl jsem ještě jednu 
zkoušku; srovnával jsem veškerá města v zemi, česká a ně- 
mecká, bez ohledu na jich titul a povahu, jen dle počtu 
obyvatelstva, a to podle seznamu sice staršího, jenž mi byl 
přístupný, jenž ale jest správný a jenž až podnes má plat- 
nost alespoň poměrnou. Tu se objevuje, že máme v Cechách 
351 měst českých a 211 německých, a to sice vyjímaje opět 
Prahu a Budějovice; dohromady činí to 562 mésta. Jest tedy 
poměr měst českých k německým jako 7 : 4, a poměr oby- 
vatelstva městského v nich, jež jsem spočetl, jest jako 20 : 13. 
A hle, pan zpravodaj většiny shledává to úplně spravedlivým, 
když česká města tvoří právě tolik volebních okresů, jako 
německá! Avšak, pánové, já bych tímtéž rovným právem 
mohl říci: nechať teda města německá platí také právě tolik 

licM l»ie!;i-o\y 111, 4 



50 Sněm český 1863. 

(laně jako Česká, pak bude alespoň spravedlnost na obojí 
straně stejná. 

Takto však bylo již poukázáno k tomu, jak pracné byly 
sestaveny německé volební okresy městské z míst někdy zcela 
nepatrných, kdežto důležitá města česká, tak zejména Kladno, 
jež v seznamu udáno jest s obyvatelstvem přes 5000 duší, 
kteréž však dnes čítá skutečně 8000 duší, úplně byla po- 
minuta. Pánové, do seznamu toho jsou také přijata místa, 
jež nazvána byla místy průmyslovými, a zřetel k nim obrácen 
jakožto k takovým, kteráž však v skutečnosti nejsou nic ji- 
ného, než tkalcovské vsi. Pánové ! Jestliže takovéto vsi — 
nalézajíř se právě tak v českých jako v německých krajinách, 
vtom není žádného rozdílu národnostního — jestliže pravím 
takovéto četně obydlené vsi lze pokládati za městské a prů- 
myslové okresy volební, toho chci, pánové, ponechati ve své 
míře; já však myslím, že pouhá okolnost, že se veškeré, jak- 
koli četné obyvatelstvo takových vesnic klopotně živí u stavu 
tkalcovského, ba často takořka hladem mře, ano při každé 
příležitosti dobročinnosti zemské dovolávati se musí, — sotva 
jesti dostatečným důvodem, aby se takováto obyvatelstva 
naznačovala jakožto průmyslová, stavěla se na roven měst- 
ským a aby se jim pod titulem nějakého interessu prů- 
myslového dávalo větší volební právo než jiným osadám 
venkovským. Snad že vyskytuje se v těchto místech sera a 
tam nějaký větší průmyslník; ale je-li tomu tak, tedy se 
může přihoditi dvojí věc: bud poskytuje tento jediný prů- 
myslník všem těm chudasům v místě chléb — a pak je patrno, 
že musejí oni hlasovati dle jeho rozkazu právě tak, jako se 
to dělo v Anglii v oněch Rotten boroughs dle rozkazu lor- 
dův co pánův země ; pak ale není již místo samo zastoupeno. 
Anebo nastane případ druhý: onino nedají se fabrikantem 
říditi, a pak není opět průmysl tohoto místa zastoupen ; neboť 
rozliodují pak právě tito chudí obyvatelé a vylučují toho 
nebo ty, kteří jsou v skutku průmyslníky. A pánové, kdy- 
bychom snad měli přihlédati k tomu, abychom takovému 
obyvatelstvu dali, snad z pouhé humanity a jako na od- 



o řádě volicím. 51 

škodněnou, větší zastoupení, protože chudáci tolik nouze 
snášeti musejí, tož nevím, zdali by se to dalo schvalovati 
dle zásad zastupování interessův. 

Hlavní věcí pro nás jest, jak jsem již pravil, spravedlivá 
reforma volebního řádu. Že však volební řád má vady pod- 
statné, to přiznali by mi snad všichni ; a odvolávám se v té 
příčině na výroky kompetentních hlasů, jež se o tom vy- 
slovily v poslední době; slyšel jsem, jak někdo, jenž se mnou 
nehlasuje, pravil, že není vůbec člověka, jenž by tvrditi mohl, 
že náš volební řád jest dobrý. 

Nuže, pánové, shledáváme podstatné nedostatky v našem 
volebním řádě, a sice ve všech skupinách interessů, ze kte- 
rýchž se skládá. Jest tu na př. již podstatný nedostatek našeho 
volebního řádu ve skupině velkostatkářské, že největší stat- 
káři v zemi jsou na roven postaveni s nejnepatrnějšími velko- 
statkáři, kteří často nemají většího majetku a neplatí více 
daní, ba nemívají také více intelligence, než obyčejný sedlák. 
Pánové, spatřujete-li v tom věci přiměřený, slušný předpis 
volebního řádu, to zůstavuji vašemu úsudku ; já, co se mne 
týče, soudím, že v této věci jest ovšem podstatné změny za- 
potřebí. Mohl bych, pánové, jíti ještě dále: je-li skutečně 
pravda, že zastoupení naše má býti utvořeno přiměřeně roz- 
ličným interessům, pak mohl bych se vás tázati, nejde-li tam 
o důležitý interess, kde na př. velkostatkář jest v držení 
takřka celého kraje, celého okresu volebního, zdaž by ne- 
bylo snad slušno, aby takový měl hlas virilní? Dává-li se 
zvláštní hlas virilní universitě, kapitole, biskupství, zdaž ne- 
bylo by to možno i u velkostatku tolikeré interessy spoju- 
jícího? Myslím dále, že volební řád velkostatkářský byl by 
schopen opravy také v jiných stránkách, na př. co se týče 
plnomocenství při odevzdávání hlasů. Jest krom toho známo, 
pánové, že v Haliči odevzdávání hlasů velkostatkářských roz- 
tříděno jest dle krajů neb větších okresů, což u nás se ne- 
děje; neboť u nás musí každý velkostatkář z nejzazší končiny 
země, chce-li vykonati své statoobčanské právo, přijíti do 



52 Sněm český 18G3. 

hlavního městca; to jest proň patrné ohmezení. stížení jeho 
práva volebního. 

Pánové! Další a sice velmi podstatné, ba veliké nedo- 
statky našeho volebního řádu vyskytují se v kurii městské; 
to přizná mi i pan zpravodaj. Tak se stává, že celá velmi 
četná třída lidu, nejvýše důležitý interess zemský, interess 
celého stavu malo-měšťanů, živnostníků, celého stavu řemesl- 
nického jest naším volebním řádem odstrčen. Pánové, to za- 
jisté jest velikým zlem, které již také v říšské radě bylo 
vytýkáno, a to zejména stížnou peticí obuvníků Brněnských 
a Pražských, kteří přímo řekli, že nedošli volebním řádem 
žádného zastoupení, protože vesměs náležejí do třídy třetí, 
kteráž jest vyloučena. Zdaž neshledáváte v tom, pánové, 
nedostatek podstatný, jenž opravy nutně vyžaduje? 

Druhou podstatnou vadou jest ta okolnost, že ve městech 
právě první třída, totiž nejmajetnější, nejvzdělanější a nej- 
více daní platící ti-ída občanstva jest fakticky vyloučena 
velikým počtem úředníkův, kteříž jsou přijati do nejvyššího 
sboru, tak že se stává, že ku př. na Smíchově a jinde jedině 
třída úřednická volbu rozhoduje, ježto do prvního sboru 
přísluší. Pánové, toť jsou zajisté důležité vady ve druhé 
skupině zájmův. 

Ve třetí skupině interessů, totiž ve skupině volebních 
okresů venkovských, podobných nedostatků rovněž mně upříti 
nemůžete. Pánové, pomíjím tu úplně národnost, ale zdaž 
sliledáváte to po právu, že volební okres, a sice německý 
volební okres, čítající toliko 15.000 duší, má jednoho po- 
slance, a druhý taktéž německý volební okres, a sice s oby- 
vatelstvem velmi zámožným, mnoho daní platícím, o 04.000 
duší má laktéž jednoho poslance? Nezdá se vám, že tu změny 
nutně a naléhavě jest potřebí? 

Jinou vadou ve volebních okresích venkovských jest, že 
v jednom místě, kde chudé obyvatelstvo žije, přemnozí, kteří 
velmi málo daní platí, do první třídy se dostávají, kdežto 
zíise v jiných zámožných osadách, kde bydlí takřka jen bo- 
iiíití sodláci, se stává, že lidé platící až 50 zl. daně k voleb- 



o řádě volicím. ^o 

nímu právu se nedostanou, jak to skutečné bylo vytčeno ve 
stížnostech ve příciné té podaných. Tak stává se, že v ně- 
kterém místě někdo voh', jenž platí jen 10 zl. daní a méně, 
kdežto v sousedním místě někdo, ař platí 50 zl. daně, voliti 
nemůže. K těmto zlořádům chtěl jsem ukázati jen mimo- 
chodem. 

Pánové! Vady tyto tu jsou, nikdo, ani majorita kommisse 
jich neupírá, ale vzdor tomu nemů-e prý majorita kommisse 
přistoupiti k návrhu Palackého, aby se volební řád zrevi- 
doval, poněvadž prý, jak se domnívá, nemá k tomu mandátu. 
Pánové, já myslím, že ten mandát, Jejž slavné shromáždění 
kommissi udělilo, k tomu směřoval, aby vyšetřila, zda žádost 
Palackého o reformu a revisi volebního řádu se zakládá na 
platných důvodech, zdali návrh vůbec jest na čase a nutný ; 
avšak zkoušeti samo odůvodnění, jež Palacký k věci připojil, 
to dokonce nebylo předmětem, o němž kommissi jednati na- 
řízeno, odůvodnění to nebylo též předmětem jejího hlasování. 
Jinak by tomu b}lo, kdyby kommisse chtěla odůvodnění 
Palackého vložiti mezi úvahy, jež jsou předmětem hlasování, 
a kdyby je tak chtěla zároveň učiniti usnesením ; toho však 
nikdo nenavrhoval, a lze zajisté pro týž návrh hlasovati 
z důvodů rozličných; jeden hlasuje pro reformu, protože 
jisté nedostatky shledává, jiný, protože shledává nedostatky 
jiné ; ale proto zavrhovati reformu, že nesouhlasíme s odůvod- 
něním, jež ten neb onen pro věc uvedl, to, pánové, není ani 
státnické ani moudré ani logické. Kdyby na př. pan pro- 
fessor Herbst byl návrh učinil v tom způsobu, jak formu- 
lován jest ve zprávě kommisse, totiž: „Uvažujíc, že ne sice 
z důvodů a se stanoviska pana Palackého, ale ovšem k od- 
stranění mnohých nepopiratelných nedokonalostí, má býti 
volební řád odkázán kommissi ku prohlédnutí". — kdyby, řku, 
pan professor Herbst byl návrh učinil s tímto odůvodněním, 
tu byste snad ničeho proti tomu nenamítali. Pánové ! Ci byla 
snad kommisse vámi sestavená nucena, formulaci a úvahy 
pana Palackého ve své usnesení pojmouti, či nemohla snad 
navrhnouti jiné měřítko zkoušky a tak předložiti sněmu pří- 



ál .Snčin český 18G.'). 

hodný amendement, když se jí ono, jakkoli od samého Veli- 
čenstva vyslovené měřítko zdálo nespravedlivým a nepři- 
měřeným ? Vždyt v podstatě souhlasí pan Palacký a professor 
Herbst; oba souhlasí zejména v té stránce, že náš volební 
řád má podstatné vady; oba souhlasí dále v té stránce, že 
nedostatky ty potřebují reformy, že volební řád potřebuje 
revise. Rozdíl mezi oběma zakládá se jen v důvodech ; Pa- 
lacký chce, aby se volební řád opravil z mnohých důvodů, 
ale obzvláště z důvodu národnosti. Také pan professor Herbst 
chce, aby se volební řád opravil, a sice z mnohých důvodů, 
jenom ne z důvodu náíiSdnosti, poněvadž nepřipouští, že by 
v něm národnost naše byla zkrácena ; avšak ty další zajisté 
veledůležité důvody, pánové, ty myslím, soudě dle obecného 
způsobu rozumování, měly by stačiti, abyste se rozhodli pro 
návrh, a měly by Vás pohnouti, abyste opravu vůbec ne- 
zavrhovali, nýbrž ji přijali. 

Pánové! Návrh není kromě toho toliko návrhem Pala- 
ckého, on jest též a současně návrhem 67 jiných poslanců. 
Vy nemůžete každému jednotlivému z nás patřiti do svě- 
domí a věděti, z jakých důvodů jsme návrh ten spolu s ním 
učinili; to, pánové, mi přiznáte. Nemůžete tedy také z té 
příčiny, že poslanec Palacký odůvodnil návrh hlavně z jednoho 
stanoviska, zavrhnouti odůvodnění všech ostatních 67, ne- 
slyševše jejich důvody. 

Pánové, trvám tedy na tom, že se k víili pouhé formě 
nemá zavrhovati reforma. Není-li měřítko, navržené Palackým 
a vyřknuté v dodatku k říjnovému diplomu, majoritě vhod, 
vždyt pak může navrhnouti měřítko jiné. Ale, pánové, to 
měřítko druhé, měřítko spravedlnosti^ zdaliž se Vám zdá 
i to také zavržení hodno ? Je to snad také zbytečno ? Chcete-li 
vskutku poctivě a klidně se věci uchopiti, čím jiným budete 
zkoušeti volební řád, ne-li svým rozumem a svým citem 
právním ; a nemáte-li těchto dvou vodítek, pak nevím, kterak 
to vyřídíte a kterak v tom něco řádného dokážete. 

Pánové! Mluvilo se dnes mnoho o zastoupení dle inter- 
essů. Tento výraz stal se v poslední době učiněným vexirem. 



o řádě volicím. 56 

jenž se dle libosti kroutí a sem tam přendává, tak že ko- 
nečné člověk neví, co si o ném mysliti a jak jej v rukou 
držeti. Ano, pánové, cože jsou interessy neb zájmy? Nuž, 
já myslím, že interessem ve státě jest vše, co se týká státu, 
co jej a blaho státu zajímá, na čem státu záleží. Myslím, 
že jest úlohou pravé ústavy, aby všechny činitele v životě 
státním v poměru přiměřeném jich důležitosti a závažnosti 
pro stát také ve státním organismu ku platnosti přivedla. 
To, pánové, jest pro mne ideálem ústavy, neb jest to ja- 
kýmsi mikrokosmem politicky organisované lidské společnosti, 
je to jakýmsi diminutivem jejím. My chceme jaksi celou 
společnost ve zmenšeném rozměru nalézti opět ve státním 
organismu, a sice v těch samých poměrech; když pak jisté 
interessy, důležité ve společnosti a v životě státním, nedo- 
cházejí v ústavě žádného výrazu neb aspoň nedocházejí vý- 
razu přiměřeného a náležitého, tedy se tím zapírá zastoupení 
dle interessů ; a takové ústavy bych nikdy nechtěl, poněvadž 
ústava taková nemůže míti žádného trvání ; neboť důležité 
živly, jež jedenkráte tu jsou, budou neustále na to do- 
léhati, aby došly v ústavě přiměřeného zastoupení, a nedo- 
sáhnou-li ho, tedy ústavu zviklají a podkopou. Pánové, tu 
nezpomáhá žádné vyhnutí ; co jednou v životě má platnost, 
a význam, to musí také ve státním životě nabyti přiměřené 
platnosti. 

Avšak, kde najdeme k tomu spolehlivého měřítka? V tom 
vězí ta obtíž, pánové ; máme-li a můžeme-li společnost sku- 
tečné rozčlánkovati a dáti zastupovati v životě státním právě 
tak, jak se interessy nebo zájmy v životě samém ve skupiny 
sestavují? Máme snad společnost rozděliti na stav učící, brá- 
nící a živící, (Lehr, Wehr- und Náhrstand), anebo máme 
ji dáti zastupovati podle stavu civilního a vojenského, či 
máme ji dáti zastupovati dle stavu duchovního a laického; 
máme-li především hleděti na zájmy vědy a umění, nábo- 
ženství a morálky, anebo, nevím pánové, které jiné interessy 
společenstva bychom před jinými měli položiti na váhu? 
Všecky tyto interessy mají zajisté nemalou veřejnou plat- 



5ti SiiŤiii rcsky isi;;;. 

iiost a svůj význam v živote statuím a v životě národa; ale 
nalézti pro ně měřítko, je přiměřeným způsobem k plat- 
nosti přivésti, v tom právě jest ta obtíž. Všecky tyto zájmy 
nedají se utkati, mnobé z nich právě, že jsou zájmy duchovní, 
jsou imponderabilia. věci nezvažitelné. Pánové, já nejsem 
z těch, kdož důležitost těchto interessů podceňují, nejsem 
z těch, k nimž volati se může: „Čeho vy sami nezvážíte, 
nemá pro vás žádné váhy, čeho sami nezměříte, to po vašem 
nic neplatí." Pánové! Věnoval jsem předmětu tomu trochu 
pozornosti, ba psal jsem dokonce spis: „O významu prací 
duchovních v národním hospodářství'' ; můžete mne tedy uše- 
třiti domněnkou, že bych si těchto zájmů nevážil. Ale, pá- 
nové, já jsem nikde, nechť jsem četl o tom cokoli, nenalezl 
měřítka, kterýmž by tyto duševní interessy způsobem při- 
měřeným a přesně určeným v ústavě státní vyjádřit se daly. 
Musíme konečně, ježto právě jsme jen lidmi a jakožto ta- 
koví jsme schopni toliko veličiny hmotné spolehlivě měřiti, 
používati především jen měřítka hmotného; ano ježto nám 
posléze jest činiti v životě přece vždy hlavně se zájmy hmot- 
nými, tedy nelze nám konečně tyto zájmy hmotné měřiti 
jinak, než jak to diplom říjnový vyslovil : dle obyvatelstva, 
obnosu daní a dle rozsáhlosti okresu. 

Ostatně, pánové, pomiňme prozatím tu theorii o za- 
stupování dle interessů, ba můžeme jí dokonce v plné míře 
i platnosti přiznati. Zde však třeba položiti otázku, jaké jsou 
interessy, jež jsou vnáší ústavě zastoupeny a vyjádřeny? 
Kterých interessů nám tu dbáti třeba, o tom nemohou zde 
rozhodovati jisté doktríny professorů, nýbrž my musíme zde 
rozhodnouti dle positivní ústavy ze dne 20. února, které 
z interessů těch ona chtěla v zastoupení k platnosti přivésti. 
Jak zpravodaj většiny pravil, máme dle naší ústavy jen 
interessy velkostatkářstva a íideikommissů, dále interessy 
měst i obcí průmyslových a obchodních komor, a konečné 
interessy obcí venkovských. O jiných interessech náš volební 
řád nemluví, ty také zde nemůžeme položiti na váhu ani 
při nejlepší vůli. Nuže, je li pravda, že dle našeho positiv- 



o íádo volifíin. Tm 

ního práva jen tyto trojí interessy požadovati mohou, aby 
se jich dbalo, pak mi přiziicáte, že se toto stanovisko za- 
stupování dle interessu nemůže přiváděti k platnosti ještě 
jednou uvnitř těchto skupin interessentů ; vždyť my nemáme 
patrně uvnitř městských kurií žádného velkostatkářstva ani 
obcí venkovských a naopak, tedy v těchto skupinách toto 
měřítko zastoupení dle interessu nemůže již míti místa, a 
nám tu konečné nezbývá nic jiného, než ohlédnouti se po 
měřítkách jiných, jakáž jsou v obyčeji, jakáž s rozumem 
naším se srovnávají a našemu citu právnímu jsou přístupna. 

Pan prof. Hasner pojednávaje o interessech, poukázal 
k tomu, že podstata těchto skupin interessových v tom se 
zakládá, že ony spojují v sobě celou skupinu obyvatelstva, 
kteráž se nalézá ve společných a stejnorodých poměrech 
života, a jejíž členové vespolek také společensky obcují. 

Pánové, je-li pak to vskutku pravda, jsou liž skuteční' 
kobylkáři ze Šumavy ve společenském obcování s jeho Emi- 
nencí panem kardinálem či s Jeho Jasností knížetem Svarcen- 
berkem z téže skupiny interessu a z téhož okresu volebního V 
Pochybuji. Toto kriterium tedy, že oni proto jedni s druhými 
tvoří tutéž skupinu interessu, poněvadž jsou pospolu ve stálém 
styku společenském, to zde patrně neplatí. 

Pánové ! Když máme již skupiny interessu větší a menší, 
a když konečně, nemohouce použiti jiného iieálního měřítka, 
přece na tom přestati musíme, tvořiti zase uvnitř každé 
skupiny interessu menší volební okresy a volební sbory, proč 
nemohli bychom míti ve velikém okresu volebním více po- 
slanců, proč nemohli bychom tu míti ku př. dva poslance, 
a v jiném okresu malém jen jednoho? Tak se děje na Mo- 
ravě. Zdaž nemohli bychom tedy bez porušení skupin inter- 
essových změniti volební řád v ten smysl, aby na př. nynější 
okres Smíchovský měl dva zástupce, poněvadž čítá 9-4.000 
obyvatelů a platí přiměřený olmos daní V Vidíte tedy. pá- 
nové, že i při této theorii a při těchto skupinách jakási 
oprava též zcela dobře je možná. 



58 Siičm český 1863. 

Bylo dále poukázáno *) k tomu, že průmysl tvoří zvláštní 
interess, že je zvláštním faktorem. Dobře, pánové, ale prů- 
mysl — tot opět pojem velmi všeobecný, neurčitý. Co jest 
průmysl V Jest to intelligentní přičinlivost o rozmnožování 
výroby, o rozmnožování statků hmotných. Pánové, toto intelli- 
gentní přičinění nalézá se ve všech oborech produkce. Máme 
průmyslné hospodáře, máme také průmyslné horníky; či má 
snad toliko průmyslnost v živnosti řemeslné nebo v továrně 
býti zvláštním zájmem a docházeti zvláštního zastoupení, 
anebo průmysl vůbec a všude, ať je činným kdekoli, roz- 
množuje výrobu statků hmotných? Po právu měl by se 
k němu všude stejný zřetel obraceti, neboť druh výrobku 
nečiní v tom zajisté rozdílu. Kde však nalezneme v té věci 
měřítko, ne-li opět v obnosu daní? Kdo mnoho vyrábí, tomu 
bude zajisté také přiměřeně daní uloženo, neboť berničné 
úřady se toho již dohmatají. (Všeobecná veselost.) 

Pánové! Ještě jeden interess posléze připomínám: mluví 
se tak mnoho o interessech intelligence. Pánové, já méně než 
kdokoli chtěl bych odepříti interessům těm jich význam a jich 
oprávněnost v životě státním, ale to mi přiznáte, že intelli- 
gence všude se nachází, že u nás v zemi jest intelligence asi 
rovná u obou kmenů zemských; a jeli pravda, že naše oby- 
vatelstvo v celku svém jest nejintelligentnějším a nejvzděla- 
nějším v celém mocnářství, tož myslím, že chválu tu mohou 
požadovati pro sebe oba kmeny národní rovnou měrou (Po- 
chvala v levo) . . . při vší skromnosti. Myslím tedy, že kmen 
český také v ohledu na intelligenci zasluhuje stejnoměrného 
zastoupení s každým jiným, neboť nebylo by mu třeba ostý- 
chati se srovnání v té příčině se žádným kmenem v Rakouském 
mocnářství, nevyjímaje ani duchaplný kmen Kočevjaků. **) 
(Smích. — Nepokoj v levo. Dr. Hanisch volá : „To je sprosté!") 



*) Od prof. Brinze. 

**) GottsclH>er, Kočevjáci, Jsou prodavači citronů, jediní to Němci 
v KiHJiiič se vy.skylující. Narážka na knížete Auerspcrga, kterýž užívá 
titulu Ilcrzog von (lottschce. 



o řádě volicím. 50 

Pánové! Bylo dále řečeno většinou kommisse, že jde 
o to, aby se na slavné shromáždění nedopustilo ani zdání 
nějaké nespravedlivosti. Ó pánové, vy mi přisvědčíte, po- 
něvadž zdání nic neplatí, že by slavné shromáždění nemělo 
se spravovati nějakým zdáním. Ono má se spravovati pouze 
tím, co jest jádrem a co jest pravdou; jsou-li teda ve vo- 
lebním řádu opravdu nedostatky, pak necht se opraví ; 
není-li tam žádných, pak zkoušejme a při zkoušce se to 
ukáže; tu zdání pomine a tím skvěleji se pak objeví, že ta 
obžaloba, již vysocectěný dr. Palacký vznesl na volební řád, 
byla nespravedlivá. Ne to, abych tak řekl, uvozuje někoho 
v podezření, když náhodou a nevěda vešel v držení nespra- 
vedlivého statku ; to však připouštělo by pochybnost o jeho 
poctivé vůli, kdyby on, jakmile obžaloba se vznese, že někde 
jeho titul právní nelze úplně ospravedlniti se stanoviska 
přirozeného práva, chtěl zkoušení právních průkazů svých 
odmítnouti, kdyby zkoušce té chtěl se vyhnouti, ji zmařiti. 
Řekne-li však tentýž zcela loyálně a přímě: Ano, zkoušejte, 
a ukáže-li se, že mi tolik nepatří, tedy já to, co nad spra- 
vedlivou míru držím, rád chci vydati: pak budou jiní tím 
více v něj důvěřovati, a taková jest zajisté důvěra, kteréž 
byste si všickni žádati měli pro naši ústavu. 

Pánové! V majoritním votu poukázáno dále k tomu, že 
reformu volebního řádu v tomto okamžení z té příčiny pro- 
vésti nelze, poněvadž prý prve třeba určiti hranice okresů 
nebo okresních obcí. Ale, pánové, v tom právě spatřuji pokyn, 
že by se ta věc mohla nejvhodněji vykonati nyní, současně 
s reformou volebního řádu. Pánové! Doufám, že zákono- 
dárstvo království Českého nedá sobě vzíti ústavní svůj vliv 
na ohraničení těchto okresů ; je-li však nepochybno, že ono 
vliv tento sobě zachovávati musí, tedy musí zákonodárstvo 
zemské co nejdříve přistoupiti k tomu, aby provedlo ohrani- 
čení okresů ve srozumění s vládou, má- li okresní zastupitelstvo 
vůbec v brzku vejíti v život. Nuže, pánové, zdaž najdete 
k tomu příhodnější okamžik, než když obojí stane se na- 
jednou? Neuí-liž na jevě, že by se mělo současné zároveň 



(iO Sněm český 1863. 

přistoupiti k revisi volebnilio řádu a k ohraničení okresu V 
Takto, pánové, lze obojího dosíci v nejkratší době a ntíj vhod- 
nějším zpíisobem ; bude tedy třeba, aby se za účelem ohra- 
ničení okresů jmenovala kommisse, a tato může obojí zá- 
roveň podniknouti. 

Pánové ! Tvrdí-li kdo, že ústava nemůže zapustiti kořenů, 
jestliže se hned v počátku uvádí v pochybnost: to jest, hledě 
k formě volebního řádu, námitka naprosto nedržemná. Ústava 
dokonce toho nepretenduje, aby sestárla bez jakékoli změny, 
bez opravy. Ústava naopak sama praví, že se volební řád 
opraviti může, ba dokonce že se volební řád může opraviti 
prostou většinou hlasů. Ona k tomuto účelu, předpokládajíc, 
že revise jest netoliko možnou, nýbrž také žádoucí, ustano- 
vila dokonce lhůtu zavilou, ona pravila, že se to mme jen 
po dobu šesti let státi prostou většinou. Ona tedy nejevila 
pretense sestárnouti prve, než by se přikročilo ku proměně ; 
ba naopak my jsme jaksi přímo vyzváni ústavou samou, 
abychom ji opravili dle nejlepšího svého vědomí a svědomí. 
Volební řád se sám jaksi vydává za prozatímný, za takový, 
jenž námi reformován býti může a býti má. 

Pánové! Byla vytčena ještě jedna překážka revise: totiž 
skupiny v radě říšské! Avšak, pánové, kdybychom my proto, 
že v radě říšské jsou skupiny, nemohli přistoupiti k tomu, 
abychom v mezích těchto skupin reformy podnikli, to do- 
kazovalo by přes míru; neb to znamenalo by, že změna 
volebního řádu nám vůbec není možná a dovolena; ale pak 
by §. 54., jenž nám dává plnou moc volební řád měniti, 
kterýž nám tedy v té věci jaksi přisuzuje právo přestaviti 
ústavu (právo konstitutivní), pak by paragraf ten byl jen 
malovaným chlebem. Vždyť pak je velmi snadno možno, 
že se říšská rada, míním totiž úplnou radu říšskou, od je- 
jíhož rozhodnutí my v té věci všichni závisíme, vůbec ne- 
sejde! A ted dokonce sčítání lidu; i to má prý býti důležitým 
důvodem proti tomu, aby se revise nyní předsevzala! Ale 
musím se bohužel sděliti s panem zpravodajem o vědomost, 
kteréž nabyl jsem privátně, že podle nejvyššího sdělení nej- 



o řádě volicíip. Gl 

nověji vyšlého má koaskripce se konati teprva za sedm let; 
což znamená tolik, že sčítání lidu, jež se právě nyní mělo 
konati, tentokráte odbývati se nebude. Kdybychom tedy měli 
s revisí svou čekat až ku příštímu sčítání lidu, pak bychom 
patrně propásli lhůtu, v níž může býti provedena ; to by 
snad ovšem mohlo panu zpravodaji býti lhostejno, nám však 
to lhostejno není. Pánové, záležitost ta jest pro nás naopak 
předmětem nemalého významu. My jsme všichni cítili se 
povinni svému národu, jenž tímto volebním řádem je zkrácen, 
abychom již nyní návrh ten podali. Kdyby to i byla pravda, 
že předmět ten není tak naléhavým, tedy jde tu o odstranění 
bezpráví, a to nemá se odkládati na dlouhé lokte, neboť 
každé bezpráví uráží svatý cit vložený do každého člověka, 
a čím kratčeji trvá toto urážení a z něho plynoucí roztrp- 
čení — toť tím lépe ve prospěch země a všeobecného citu 
právního. 

Pánové, vždyt pak také není ještě řečeno, že sestavíme-li 
dnes onu kommissi, ona také ukončí práci svou ještě v prů- 
běhu tohoto zasedání. Nechť se stane cokoli, nechť svolá se 
nyní lato kommisse, anebo nechť přijme se návrh Jeho 
Eminence, aby se věc odkázala zemskému výboru, tedy přece 
v každém případě bude třeba vykonati důkladné studie, bude 
třeba zajisté opatřiti veškerá příslušná statistická data, a 
to sice spolehlivá data, na jejichžto základě a šetříc při tom 
všech stávajících interessů, musí pak volební řád býti refor- 
mován; a mezitím snadno projde ještě rok. Kdož může dále 
vťděti, kdy budeme svoláni ku příštímu zasedání. Trvalo to 
půl druhého roku, než jsme se sešli ke druhému zasedání, 
a my se nemůžeme vydati v to nebezpečenství, že bychom 
tento vysoce důležitý předmět odložili, tak říkaje, až na dva- 
náctou hodinu, ba snad dokonce až poslední hodina udeří, 
aby on snad, kdybychom jej teprva v poslední chvíli před- 
nesli, odkládáním a provlékáním věcí byl zmařen. Pánové, 
tytéž důvody, kteréž dnes uváděny byly proti reformě voleb- 
ního řádu, ty se budou snad po třech a čtyřech letech opět 
moci uváděti, a máme pak rovněž tak málo nalěje na .pří- 
znivější rozhodnutí. 



62 Sněm český 1863. 

My pokládali jsme to za svou povinnost, abychom to, 
čím povinni jsme prospěchům svého národního kmene, ted 
bez odkladu k řeči přivedli, aby se nezdálo, jako bychom 
bezpráví to schvalovali anebo dopustiti chtěli, aby se ustá- 
lilo vydržením let. Musíme tu použiti času, poněvadž co 
dnes může býti změněno a napraveno prostou většinou snad 
61 členů, pro to bylo by snad po 6 letech třeba 161 hlasů; 
a já myslím, pak by pro národ náš nebylo naprosto žádné 
naděje více, že by volební řád kdy byl změněn cestou zá- 
konnou. Neboť ony faktory, kteréž dnes jsou proti jakékoliv 
změně, budou i pak proti ní, a neprovedeme-li reformu nyní, 
musili bychom se naděje na to zúplna vzdáti; a pánové, 
uvažte, jaký dojem, jaký kormutlivý dojem by to nutné uči- 
nilo na celý český národ, kdyby sobě po šesti letech vy- 
znati musil: My jsme šest let bojovali za dobré své právo, 
my jsme dovolávali se citů spravedlnosti u našich krajanů, 
a nevyslechli nás ! My v tuto ústavu neskládáme již žádné 
naděje! Jakž máme sobě pomoci? 

Pánové! Jest mi tu promluviti o jedné stránce, jíž snad 
ochotně sluchu svého dopřejete. Všem těm, kdož opírali se 
ústavě únorové ve příčině jejích odchylek, jejího nesouhlasu 
s diplomem říjnovým, jehožto provedením měla býti, tak 
často bylo odpovídáno : „Ano, my rádi přiznáváme, že ústava 
únorová má nedostatky, ale to právě jest předností ústavy 
únorové, že reformu připouští, to právě jest její předností, 
že se utvářeti dá, že náprava její možná jest z ní samé ce- 
stou ústavní". (Slyšte!) Pánové, nuže jestliže vy dnes při- 
jmete návrh většiny kommisse, jestliže vy dnes o žádosti, 
jak za to mám, spravedlivé, přejdete k dennímu pořádku, a 
to sice způsobem — nemohu to jinak nazvati — způsobem 
tak urážlivým, — zdaž tím podáte snad nový doklad, že 
ústava naše v skutku sama ze sebe a sama sebou jest 
schopna reformy? Myslím, že tím právě pronesete rozsudek 
zatracující nad naší ústavou, neb tím prohlásíte, že ústava 
sama ze sebe reformována býti ani nemůže, ani nechce ! 
A to, pánové, prosím vás, si dobře rozvažte. 



o řádě volicím. 63 

Pánové ! Ve příčině té poukazuje se rádo ještě na jiný 
důvod pro odmítnutí; bylo mi tak alespoň řečeno opětovné 
v soukromých rozmluvách s německými kollegy: „My jsme 
sice přesvědčeni, že kmen český jest volebním řádem zkrá- 
cen, ale to nic neplatí ; my jsme jedenkráte v držení a 
držíme to, co máme; to jest zdravý egoismus, jenž v politice 
jest oprávněn." Pánové, byl jsem dále v soukromí tázán na 
své svědomí: „Řekněte mi, kdybyste byl na našem místě, 
zdaž byste rovněž tak nejednal?" Já však pravím vám, pá- 
nové, a prohlašuji to zřejmě a poctivě, jak Bůh jest nade 
mnou, že bych toho neučinil, A pánové, že bych toho neučinil, 
to dosvědčil jsem při různých příležitostech; odvolávám se na 
ty pány kollegy, kteří se mnou pracovali, když sestavovali jsme 
konstituci v Kroměříži ; ti nechať dosvědčí, zdaž jsem nebyl 
ochoten, přijmouti v ústavu dokonce ustanovení, ba zdaž jsem 
také skutečně nepřijal ustanovení toho obsahu a smyslu, že 
veškeré zákony mající význam pro sporné otázky národnosti, 
nemají býti rozhodovány národní majoritou. To, pánové, 
budiž vám důkazem, že mi nejde o to, jen majorisovati. 
A v této příčině musím rozhodně odmítnouti podezření, vy- 
slovené v té věci panem professorem Brinzem, rovněž tak 
jakož i tvrzení pana professora Herbsta, jenž pravil, že nám 
jedná se pouze o majoritu^ kdežto my zápasíme tu jen za 
své právo. Pánové, kdyby tento „zdravý egoismus", jenž se 
vám odporučuje, měl přijíti k platnosti v našem životě stát- 
ním a ústavním, byl by to dle mého přesvědčení úkaz na- 
nejvýše žalostný, poněvadž by jím v životě státním odstrčeno 
bylo všeliké právo a všecka morálka. Není však, pánové, 
žádné ústavy, není žádné společnosti lidské vůbec, kteráž 
by potrvati mohla, nejsouc založena na zásadách práva. Tot 
jest, jak jsem přesvědčen, čirou nemožností. To právě jest 
význačným pro bytost člověka a člověk tím především liší 
se od zvířete, že je bytostí právní, že on, kamkoli se ubírá, 
tam všude právo s sebou přináší, protože bez práva býti 
nemůže ; a jestliže dnes se utvoří banda lupičů a chce sobě 
pojistiti jakési trvání, tedy i ta musí sobě zříditi právní 



{'A Sněm éeský 1863. 

statut anebo ustanoviti pro sebe jisté pravidlo a mezi členy 
jistý pořádek svého práva. Toliko zvíře žije „zdravým 
egoismem", jen zvířata požírají se navzájem podle zákona 
„zdravého egoismu" a větší síly; člověku takový způsob ži- 
vota nesvědčí. 

Nechtěl bych s tou trpkostí, kteráž v té příčině, snad 
jen následkem jakési podrážděné nálady, zde výrazu došla, 
vrátiti se k jedné závažné úvaze; avšak, pánové, přece se 
tomu zúplna vyhnouti nemohu. Pomysleme si, jak se dnes 
věci tu mají. My v této sněmovně stojíme v skutku proti 
sobě, a zvláště dnes, jakožto zástupci dvou národností. Máme 
tu sice živel velkostatkářský, o němž i já soudím, že ne- 
přináleží žádné národnosti výlučně, že povolán jest, aby 
v otázce tak důležité činil prostředníka. Jest to tento živel 
našeho velkostatkářstva, zvláště naše historická šlechta, kte- 
réž já zde se dovolávám a jíž uvádím na paměť, že ona 
náleží předně k našemu národu pro skutky svých předků, 
jež zachovány jsou ve vděčné paměti našeho národa. Pro- 
sím, pánové, pravím-li to, není to žádnou frází, nebot 
o mně je známo, že vážím sobě dějin své vlasti, (Výborně!) 
že přikládám velikou cenu všem těm mužům, kteří národ 
náš učinili velikým a mocným, nehledě na to, z jakého rodu 
pocházeli, a nelze tedy v pochybnost uváděti, že právě já 
těch četných mužů, pošlých z naší šlechty, kteříž pro národ 
můj vykonali věci veliké a důležité, zajisté vysoce si vážím 
a vždy vysoce vážiti si budu. Dodatkem k tomu prohlašuji, 
že nebylo nikterak, jak tu a tam tvrzeno, úmyslem tohoto 
návrhu našeho, abychom velkostatkářstvo zkracovali vzhle- 
dem kjeho zastoupení — a v tomto směru musím rozhodně 
se opříti názoru pana Sladkovského. (Pochvala.) Pánové, co 
mne se tkne, připouštím ochotně, že interess velkostatkář- 
stva jest zvláštním a důležitým interessem naší země ; myslím 
také, že počet hlasů, jejž dostalo velkostatkářstvo, nepře- 
vyšuje valně onen počet, jenž mu přísluší, předpokládaje 
totiž, že by se v skutku náležité vyšetřilo, jak mnoho daní 
platí; nebot vedle daně pozemkové bylo by třeba také vy- 



o řádě volicím. 65 

šetřiti duň z jn-ijmů a ještě mnohé jiné dané, jež ze závodů 
svých velkostatkářstvo naše nese. Velkostatkářstvo jest krom 
toho obtíženo také ještě mnohými jinými dávkami a bře- 
meny, jež nedoléhají na ostatní kruhy obyvatelstva. Při- 
pomínám jen za našich časů ještě stávající patronát ko- 
stelní; připomínám břemena, jež nesou posud velké statky 
zejména pro školu, připomínám, že velká část jmění velko- 
statků jest vázána z ohledů národohospodářských, že velko- 
statek podstatně se zakládá na majetku lesním, v němž má 
hlavní své téžisko, a že v tomto ohledu také vznášejí se naň 
požadavky ve prospěch celé země, a že tudíž obmezen jest 
ve volné disposici se svým majetkem, aby lesy v zemi ne- 
byly vyraýtěny a aby země nebyla vydána v šanc oné zá- 
hubě, jakáž stihla jiné země, na př. Dalmatsko liplným vy- 
mýtěním lesů. Toto obmezení majetníku lesů jest břemenem, 
kteréž oni nesou k vůli veškerému obyvatelstvu zemskému. 
Pánové! Taktéž uvažuji dále, že vláda udělivši velkostatkář- 
stvu větší počet hlasů, než jemu dle obnosu daně přísluší, 
šetřila tím ústavné historického práva, kteréžto i já vždy 
šetřiti jsem ochoten. Připomínám konečně, že vláda jednajíc 
takto, měla také na zřeteli interess stálosti našich institucí, 
kteréž mají býti chráněny tímto živlem silným, stálým a 
změnám méně podrobeným. Ze všech těchto ohledů nežádal 
bych, aby hlasy, kteréž připadly velkostatkářstvu, byly zten- 
čeny. 

Návrh Palackého, jak já mu rozumím, jak jsem já jej 
pojal a jak jej hájím, směřuje především ke změně v mezích 
skupin iuteressových a okresů volebních, jak nám jsou dány. 
Nad to, pánové, uvažte, že sestavíte-li kommissi, tedy kom- 
misse ta bude zvolena dle kurií, a ona kurie, kteráž dnes 
bude převahou hlasovati proti reformě volebního řádu, a 
kurie velkostatkářská budou pak zajisté v kommissi té za- 
stoupeny dosti silně a tak nabudou příležitosti, hlasovati 
podle svého názoru ; vždyť ony vyslovily by se proti každému 
zkrácení; ony také ve sněmu budou zastoupeny stejnou 
měrou, tak sice, že kdyby změna v tomto směru byla na- 

Keči Kiegrovy 111. 5 



66 Sněm český 1863. 

vržena, velkostatkáři mohli by se hájiti. Avšak, pánové, ne- 
hledě ani na velkostatkářstvo, o němž bylo řečeno, že patří 
k oběma národnostem, z části svým původem a z části dle 
poměrů, v nichž se nalézají jeho statky, připomínám Vám 
v otázkách těchto s důrazem : My zde dnešního dne stojíme 
v tom, že jedna národnost zemská má pronášeti soud o práv- 
ních nárocích, o právě národnosti druhé. Jestliže této druhé 
odepře se i samo vyšetření jejich nároků právních, — a vždyť 
se nyní více nežádá než vyšetření, — jestliže, pravím, i toto 
se jí odepře, jestliže o její žádosti přejde se k dennímu po- 
řádku, tedy spatřuji v tom vzhledem na prospěch naší země 
a její mír událost politování hodnou. Nelze mi nevysloviti 
toho! Tak to cítím! A veden jsa tímtéž přesvědčením a 
tímtéž citem, jejž jiný poslanec vyjádřil slovy snad příliš 
trpkými, musím opětovati: kdyby se tak stalo, zdálo by se, 
jako by jedna národnost odepírala druhé všelikou spravedl- 
nost, ba jakoby dokonce ani jejich právních nároků slyšeti 
nechtěla. Pánové, takovýmto rozhodnutím uvede se zlá roz- 
tržka mezi obě národnosti země, trhlina, kteráž se bude 
pořád horšiti a vždy dále šířiti. Pánové, nemohu se ubrániti 
tomuto citu, tomu přesvědčení. 

Vzpomínám si, jak jsem jednou hovořil s přítelem Ceclio- 
němcem, mužem to zralého politického názoru a liberálního 
směru, kterýž, kdjž jsem tuto otázku k řeči přivedl, mně 
pravil: „Hle, vy stěžujete si povždy na utiskování od Němců. 
Němci v ničem vám neublížili. Vždyt my, jedni i druzí, jsme 
společně trpěli pod tímtéž absolutismem, my, jedni i druzí, 
stejné jsme byli utiskováni. Uniformování lidu bylo nástro- 
jem, bylo potřebou absolutismu. Nechať přijde onen den, 
kdy budeme moci volně vespolek zasedati, kdy my oba kme- 
nové zemští budeme zastoupeni na sněme, pak uvidíte, že 
nebude to Němec, jenž vás chce utlačovati." Pánové, jestliže 
pak, — předpokládaje, že bude přijat návrh většiny — otáži 
se tohoto přítele, zdali se dnes vyplnilo v skutku, co on 
předpovídal, co odpoví mi na to? To dávám vám, pánové, 
na uváženou. 



i 



o řádě volicím. 67 

Přeji si, pánové, aby otázka tato byla dnes vyřízena 
duchem smířlivým, duchem moudrosti, duchem spravedl- 
nosti, ve prospěchu svornosti v zemi. Bůh osvéť nás, aby- 
chom toho dne, jenž snad pro budoucnost může se státi 
osudným, žádné chyby se nedopustili ! (Pochvala, slabý sy- 
kot v levo.) 

Dojem této řeči cbarakterisovaly Národní Listy dne 11. bře- 
zna 1863 trefně slovy následujícími: „Viděli jsme Riegra často 
v rozhodných okamžicích zápasiti mečem nevyrovnatelné vý- 
mluvnosti své, obdivovali jsme vždy oheň a prudkost slov jeho, 
tenkrát ale mluvil jinače. Byl zjevně pohnut. Mluvil mírně, vážně, 
místy až měkce. Důvody jeho byly jasné, průzračné, nezvratné. 
Mluvil k rozumu i k srdci ; v celé bytosti jeho, ve zvuku jeho 
slov, ve výrazu jeho tváře bylo viděti, že slova jeho plynou 
z nejhlubšího a uejsvětějšího přesvědčení jeho." 

Zpravodaj většiny Herbst na konci své závěrečné řeči po- 
stavil se také ua odpor návrhu arcibiskupovu, narážeje na něj 
těmito slovy: „Konečně to, co platí o návrhu (Palackého) sa- 
mém, platí dle mého zdání také o všech návrzích sprostředko- 
vacích a opravných, kteréž touž myšlénku hledí vpraviti toliko 
ve formu poněkud odchylnou. Liší-li se ony opravdu od návrhu 
Palackého, potom musejí se podati jakožto návrhy samostatné, 
nikoli jako amendementy. Jsou-li však pouhými obměnami ná- 
vrhu Palackého, ale vycházejíce z též základné zásady, mohou 
právě proto býti pojaty do debaty, potom tuším budou přívrženci 
ústavy únorové míti povinnost, hlasovati také proti nim, jako 
proti návrhu hlavnímu." 

Wanka chtěl nyní dáti hlasovati o všech třech návrzích, 
většiny, menšiny i arcibiskupově; arcibiskup však prohlásil svůj 
návrh za samostatný. Poněvadž AVanka nevěděl si rady, upo- 
zorňoval Herbst, že o návrhu samostatném nemůže se hned hla- 
sovati, ale že se musí odevzdati nějaké kommissi. Xaproti tomu 
mínil Rieger i Klaudy, že ten návrh souvisí s návrhem Pala- 
ckého a že se může o něm hned hlasovati. Arcibiskup však 
stál na tom, že to je návrh samostatný, neb ničím nepoukazuje 
k návrhu Palackého, ale že se má o něm hlasovati dnes. Wanka 
byl k tomu ochoten, i chtěl o návrhu arcibiskupově dáti hlaso- 
vati nejdříve. Tomu postavil se na odpor německý poslanec 
Strache, dovozuje, že na denním pořádku byl návrh Palackého, 
a návrh většiny jakožto odročovací že nmsí míti přednost. Pra- 
cheuský a Klaudy mínili, nejdříve že dlužno hlasovati o návrhu 



68 Sněm český 1863. 

mcušiuy; Hcrbst zase požadoval přoduost pro uávrh vetšiuy. 
Rieger přednesl svoje mínění takto (n. Sten. 807) : 

Prosím ještě slavnou sněmovnu, aby k jedné věci pozor- 
nost svou obrátila. Návrh většiny jest návrhem, jenž byl 
dnes na denním pořádku a byl předmětem dnešní debaty. 
Návrh většiny obsahuje dvě věci; obsahuje předně přechod 
k dennímu pořádku, to jest zamítnutí návrhu Palackého. 
Pánové! Návrhy odmítací nesmějí se vůbec přiváděti k hlaso- 
vání dle jednacího řádu. S tohoto stanoviska neměl by tedy 
návrh majority nijak právo býti přiveden k hlasování, nýbrž 
když by všecky ostatní návrhy padly, rozumělo by se samo 
sebou, že návrh Palackého a veškeré ostatní amendementy 
jsou zavrženy. Avšak jedná se o něco jiného ; jedná se o to, 
že samo odůvodnění návrhu chce a má se učiniti usnesením, 
neboť většina navrhuje: z tohoto důvodu a v uvážení toho a 
toho usnáší se sněm zemský atd. Zde stává se úvaha sama, 
totiž odůvodnění návrhu, usnesením, a proto jest to návrhem 
zvláštním ; jest předmětem dnešního usnesení a musí tudíž 
naposled býti přivedeno k hlasování, poněvadž jest základem 
všech návrhů, které mají přijíti k hlasování. 

Ale, pánové, nepřeme se dlouho o věc, obávám se, že 
osud tohoto návrhu beztoho již jest rozhodnut; ale toho 
nám dopřejete, abychom hlasování své mohli vykonati pí- 
semně, respektive, abychom dosvědčiti mohli, jak jsme hlaso- 
vali, — a vy také nemáte se styděti za svá vota. Z tohoto 
důvodu navrhuji, aby se o těchto návrzích minority odhlaso- 
valo dle jmen. 

Nezpůsobnost předsedy Wanky, jenž neznal ani své po- 
vinnosti, ani svého práva, zavinila potom bouřlivý výstup, jenž 
vypsán jest ve Stenografických zprávách takto : 

Náměstek maršálkův. Přijímáte tento návrh? Prosím pány, 
kdož jsou pro návrh, aby povstali. (Volání: l)le jmen! Hlasy: 
Ano !) Bude se tedy dříve .... 

Poslanec Strachc. Prosím, račte dříve zeptati se sněmovny 
stran mého návrhu. 

Náměstek maršálkův. Pan Strache žádá, aby sněmovna byla 
tázána o jeho návrliu, že se totiž nejprve hlasovati má o ná- 



Opravu řádu volicílio odepřena. 96 

vrbu většin^'. Prosím tedy pilu)-, kdož jsou pro uávrh, aby po- 
vstali, pro majoritu; prosím pány, aby zůstali státi (čítá) 92. 

Dr. Riegpr. Já prolilašuji to za jeduáuí protizákonné a 
olilašuji proti tomu svůj protest. (Hlasité volání : Já se při- 
pojuji!) 

Herhst. Pi-osím, protesty se musejí zadávati písemně. 

Hieger (povj^šeným hlasem). Podám jej v příštím sezení dle 
jednacího řádu písemně, jak to pan zpravodaj míti chce. (Ne- 
pokoj.) ^ 

Náměstek maršálkův. Prosím o zkoušku opačnou. 

Hieger. To jest nehodné. (Nepokoj.) 

Náměstek maršálkův. Prosím pány. kteří jsou proti .... 
(Bouřlivé pohnutí, náměstek maršálkův zvoní) .... návrhu pana 
Strache, aby se totiž o návrhu většiny nejdříve hlasovalo, račte 
povstati. (Nepokoj, pohnutí.) 

JRieger. Nuže dejte hlasovati konečně jak chcete, Vy jste 
praesident ! 

Náměstek maršálkův. Prosím, mírněte se ... . dle zásady 
jednacího řádu. (Nepokoj.) Strache žádá, aby se hlasovalo o jeho 
návrhu, on navrhuje, aby dříve .... (Nepokoj.) 

Kratochvíle. To jest proti jednacímu řádu; postup jednání 
dle jednacího řádu má říditi praesident a nikdo jiný. 

Náměstek maršálkův. Dám prve hlasovati o votu minorit- 
ním, pak o návrhu Jeho Eminence, a kdyby oba padly, bude 
se o votu majoritním hlasovati dle jmen. 

Konečně se počalo lilasovati, a sice vyvoláváním jmen, nej- 
prve o návrhu menšiny čili o návrhu Palackého; ten byl zavržen 
130 hlasy proti 78; celá kurie velkostatkářská postavila se při 
tom proti návrhu Palackého, z pravé strany sněmovny toliko 
Budějovický biskup Jirsík šel v tom s poslanci národnosti če- 
ské. Potom hlasováno dle jmen o návrhu arcibiskupově, kterýž 
též padl, a sice 110 hlasy proti 98; tato menšina skládala se 
z poslanců českých a z Ciam-Martinicovy strany velkostatkářstva. 
Významné bylo, že zástupce vlády baron Arnošt Kellersperg, jsa 
též poslancem, po obadvakrát hlasoval s protivníky národnosti 
české. Na konec hlasováno o návrhu většiny, a to jen povstá- 
ním, při čemž však většina českých poslanců byla ze sněmovny 
již odešla. Jak předseda ohlásil, že návrh je př-jat, strhl se na 
galerii křik a lomoz ; Wanka poručil, aby galerie se vyklidila. 
Bylo již bez mála 8 hodin večer, když tato nešťastná schůze 
sněmovní se skončila. 



70 Sněm český 1863. 

Ve 29. schůzi dne 13. března jednalo se o reorganisaci 
učiliště technického^ jež stavové čeští byli r. 1802 v Praze za- 
ložili. Nový statut organický, jenž sněmu byl předložen, vypra- 
cován byl od výboru zemského po slyšení kommisse znalců ; dr. 
Gonier referoval jménem výboru zemskélio ve snému. Navržené 
proměny vycházely ze tří zásad : polytechnické učiliště mělo 
příště děliti se ve 4 odbory (1. stavitelství vodního a silničného, 

2. stavitelství pozemního, 3. strojnictví, 4. lučby technické), kdežto 
dříve každý student měl slyšeti všechny hlavní předměty, dotud 
ta škola byla německá, příště měla býti dvojjazyká ; dříve uči- 
liště spravoval stálý k tomu jmenovaný ředitel, příště sbor pro- 
fessorský každoročně měl si ze sebe voliti rektora (o tuto třetí 
proměnu byl se Rieger zasadil ve výboru zemském). Ku pro- 
vedení rovného práva obou jazyků zemských navrhoval výbor 
zemský v § 7., aby k následujícím devíti předmětům jmenováno 
bylo po dvou řádných professořích, z nichž jeden by vyučoval 
německy, druhý česky, totiž 1. k mathematice, 2, k deskriptivě, 

3. ke geodaesii, 4. k fysice, 5. ku přírodopisu, 6. ke stavitel- 
ství pozemnímu, 7. ke stavitelství vodnímu a silničnému, 8. ke 
strojnictví, 9. k lučbě. — Poslanec dr. Karel Jelínek, jenž byl 
professorem ústavu technického, mínil, že by se mohlo 20.000 zl. 
uspořiti a rovnoprávnosti lépe vyhověti, kdyby se přijal prvotný 
návrh vyšlý z kommisse znalecké, dle kteréhož při osmi hlav- 
ních předmětech měl by kromě řádného professora býti jmeno- 
ván také český professor anebo z nouze honorovaný docent; *) 
poněvadž však Čechové s takovou rovnoprávností spokojiti se 
nechtěli, přijímal Jelínek návrh výboru zemského, s tou však 
výjimkou, aby bylo toliko 8 předmětů osazovaných dvěma řád- 
nými professory, německým a českým, totiž aby v hořejším výčtu 
devíti stolic čísla 6. a 7. spojila se v jedinou kathedru stavitel- 
ství veškerého; odůvodňoval to tím, že stavitelství vodní a sil- 
ničně mívá na cizích technikách jenom asi 15 — 20 posluchačů, 
a že by se ušetřily asi 3000 zl., kdyby pro ten malý počet po- 
sluchačů nezřizovaly se dva oddíly (rozuměj, kdyby k tomu před- 
mětu byl ustanoven jeden professor německý a žádný český). 
Tomuto poťouchlému návrhu opřel se dr. Rieger s dobrým úspě- 
chem, řka takto (n. Sten. 883) : 

Myslím, že pan professor vézí v podstatném omylu, myslí-li, 
že ten či onen z hlavních oborů zde jmenovaných, že teda 



*) Že tento návrh znalecké kommisse byl vo výboru zemském 
zavržen a jiným nahrazen, stalo se přičiněním Hicgro\'ýni. 



Reorganisace polytechniky. 71 

hudto stavitelství pozemní anebo stavitelství vodní a silničně 
není oborem hlavním. Že každý z oborů těch jest oborem 
hlavním, to, abych tak řekl, pádné dosvédciije hlavní rozvrh 
technického ústavu, kde jest veškeré vyučování rozděleno ve 
čtyři hlavní skupiny : 1 stavitelství v-odní a silničně, 2. sta- 
vitelství pozemní, o. odbor strojnický a 4. odbor technické 
lučby. Rozdélíme-li tedy veškeré vyučování ve čtyři skupiny, 
a každý obor tvoří skupinu hlavní, jak může tu pan pro 
fessor připadnouti na myšlénku, žeby celá jedna hlavní sku- 
pina mohla býti z českého vyučování vyloučena? Nespatřoval 
bych v tom, pánové, žádné důsledné provedení rovnopráv- 
nosti, a chce-li pan professor, aby ten obor byl přednášen 
jen v jedné řeči, tedy prosím jen, račte jednati dle této zá- 
sady naopak a vynechte obor ten v německé řeči, aby tím . . . 
(Jelínek se hlásí o slovo.) Tak jako vy já nerozumím rovno- 
právnosti! (Bravo! Výborně!) 

Po této promluvě Jelínek sám vzal svůj návrh nazpět, načež 
§. 7. orgauickélio statutu polytechniky byl většinou přijat bez 
proměny dle návrhu výboru zemského. 

Paragraf 8. organickélio statutu jednal o prostředcích vy- 
učovacích; začátek jeho dle návrhu v\"boru zemského zněl: „Na 
polytechnickéni ústavě království Českého zřídí se technické 
museum, kteréž má obsahovati sbírky pro následující odbory" ; 
dále vyčítalo se 16 předmětů vyučovacích, ku kterým ty sbírky 
se určovaly. Závěrek paragrafu předpisoval: „Toto museum má 
býti otevřeno každodeuné mezi přednáškami studujícím a jeduou 
zi týden veškerému obecenstvu." — Poslanec Stamm přál si 
míti museum pro lid, i navrhoval ustanoviti, že to museum je 
přístupno obecenstvu v každý všední den. Steťfens zase strachoval 
se, že by to stálo zemi ohromný náklad, když by najednou měla 
zříditi museum, pročež navrhoval jiné, kratší znění toho para- 
grafu, v němž vyhnul se slovu museum a výslovné chtěl tomu, 
aby sbírky doplňovaly se znenáhla. Hrabě Lev Thun upozorňoval 
naproti Stammovi, že sbírky prostředků vyučovacích mojí přede- 
vším sloužiti učilišti a teprva v druhé řadě také obecenstvu ; 
mínil však, že není třeba omezovati obecnou návštěvu na jediný 
den v témdni, i navrhoval, aby se položilo, že museum jest 
otevřeno obecenstvu nejméně jednou za týden. — Dr. Rieger 
obraceje se proti Stammovi i Stetfensovi, pronduvil takto (n. 
Sten. H8G): 



72 Sněm český 1863. 

To hlavní, co chci říci, bylo již řečeno hrabětem Thu- 
nem ; on postavil debatu na pravé stanovisko. Jde zajisté 
pouze o to, aby se sbírky učebních prostředků, které již tu 
jsou, spojily ve sbírku společnou, tak aby přístupna byla 
ne pouze jednomu professoru téhož předmětu, nýbrž aby 
všichni professoři téhož ústavu jí mohli spoluužívati, kdy- 
koli chtějí nahlédnouti do oborů svému předmětu příbuz- 
ných, i aby přístup umožnil se také žákům ba i velkému obe- 
censtvu. Ze ta věc, hledě k žákům, jest zjevnou nutností, to 
nahlédnou, tuším, všichni pánové. 

Bylo mi vypravováno, že jsou u zdejší polytechniky 
sbírky velmi zajímavé, kteréž často po celá léta zůstávaly 
nepoužity. Vypravovalo se mi ku příkladu, že jeden z pánů 
professoru, nevím již který, ztratil klíč svého kabinetu, a 
prošlo kolik let, co klíč byl ztracen, aniž se pořídil nový ; 
když pak přišel nový professor, aby přejal tento kabinet, 
nebylo lze klíč nalézti, a zámek byl již zcela zarezavěl. 
Nuže, pánové! Zdali toto jest náležité používání sbírek — 
to zůstavuji ve své míře. (Všeobecná veselost.) 

Soudil jsem, že by bylo prospěšno zavésti to, co na- 
vrhoval zemský výbor, aby totiž sbírky byly spojeny v jeden 
celek, aby k nim byl ustanoven kustos, jehož zvláštním úkolem 
by bylo, dohlížeti na celou sbírku, ji oprašovati, čistiti a 
dát věci spraviti, kde by se toho potřeba objevila. 

Co se však týče použití sbírek obecenstvem, tož soudil 
zemský výbor, že je to vždy hlavní věcí, aby se sbírek těch 
užívalo jakožto sbírek prostředků učebních; ony mají tedy 
býti přístupny především professorům a v druhé řadě žákům, 
čemuž posud tak nebylo. Ve třetí řadě pak měly by tu býti 
jaksi pro obecné dobro, pokud se to totiž dá provésti bez 
ujmy účelu hlavního; mají tedy býti sbírky také obecenstvu 
přístupny. Při tom však nebyl zemský yybor toho mínění, 
že by technické museum mělo býti jakousi sbírkou kuriosit, 
kteráž by vždy byla otevřena cestujícím touristům, aby dámy 
s Bádekerem a Murayem v ruce molily tam choditi a se 
přesvědčiti, je-li každý předmět v skutku na svém místě a 



Reorganisace polytechniky. 73 

jsou-li tam v skutku všecky pamětihodnosti, jež jsou v knize 
udány. Zemský výbor stavěl se při tom na tom mínění, — 
že technikové, odborníci z obecenstva, kteří nemají doma 
příležitosti prohlédnouti si nějaký modell jim potřebný, mohou 
tam jíti aspoň jednou týdně, aby si klidné věc prohlédli a 
ji prostudovali. Jak řečeno, k vůli cestovatelům, k vůli tou- 
ristům nebylo usneseno otevříti sbírky. 

Co pak se týče výloh, jichž se pan posl. Steftens velice 
hroziL tedy bylo již poukázáno k tomu, že jen o to jde, aby 
se sbírky, tak jak již tu jsou, spojily a podle nynějšího 
vývinu věd postupně se obohacovaly a rozmnožovaly vším, 
co je nového, aby tedy s dobou pokračovaly. O tento účel 
jest již postaráno v dodatku, kde výdaje ústavu jsou na- 
vrženy. Tam jest již pod 5 paragraf, určující na rozmno- 
žení sbírek asi 8100 zl. Myslím teda, to že může zaplašiti 
onen postrach, a p. posl. Steffens mohl by s dobrým dů- 
vodem vzíti svůj návrh zpět. Myslím, že Česká země, vydá-li 
8100 zl. na učební prostředky technické, nepřijde do bankrotu. 

Steífeus byl povděčeu vysvětlení obdrženému od Riegra, 
i vzal svůj návrh zpět; mínil však, když věci tak se mají, jak 
Rieger vykládá, že by §. 8. měl zníti jinak. Rieger prohodil, 
že by se mohlo říci: „z prostředků vyučovacích, kteréž tu jsou, 
zřídí se museum" ; Steffens s tím souhlasil. Zpravodaj Guruer 
neodporoval návrhu Riegrovu, kterýž potom byl také přijat, 
jakož i návrh Thuuův. Návrhu Stammovu nedostalo se ani do- 
statečné podpory. 



Ve 30. schůzi dne 14. března pokračovalo se v rokování 
o novém statutě ústavu polytechnického. Paragraf 14. v návrze 
výboru zemského stanovil o silách vyučovacích takto: ,K pro- 
vedení tohoto statutu a přiloženého rozvrhu vyučování zapotřebí 
jest: 21 řádných professorů, 6 mimořádných professorů I. třídy, 
5 niimořátluýcli professorů II. třídy, 20 assistentů a 6 učitelů." — 
Poslanec Jelínek namítal, že mimořádní professoři II. třídy budou 
míti toliko G<)0 — 800 zl. platu, což zdálo se mu býti dosti 
k jich úkonům, ale málo k titulu professorskému ; pročež navrhl, 
aby název mimořádných professorů II. třídy zaměnil se názvem 
doccutů. Po Jelínkovi uchopil se slova Rieger, mluvě takto 
(n. Sten. 916): 



74 Sněm český 1863. 

Nemohu se snášeti s p. prof. Jelínkem vzhledem k obavé 
jeho o titulech zde navržených; myslím, že on v té věci 
počíná si až příliš úzkostlivé. Pánové, přihází se nám v ži- 
vote každou chvíli, že titul professorů a titul doktorů při- 
pisuje sobe množství lidí, kteří jimi skutečné nejsou; stává 
se nám, /e s povolením úřadů dokonce i kejklíři ohlašují 
svá představení: pan Bills (neb jakkoli se jmenuje), professor 
magie. Vidíte tedy, že titul ten není již za našich dnů tak 
velice vzácný, a musím se přiznati, že mi to připadá poně- 
kud komické, když professoři z university anebo z techniky 
nechtějí připustiti pro živý svět, aby professoři z gymnasií 
neb reálek byli titulováni professory. Pozoroval jsem častéji, 
že tito páni kladou na to jistý důraz a tudíž na tom stojí, 
učitele z reálky a gymnasia titulovati vždy jen učiteli a 
nikoli professory. 

Pánové, já myslím, že professorem jest konečné každý, 
kdo kteroukoli vědu přednáší, ji za svou uznává neb se jí 
zvláště věnuje. Takový jest původní smysl latinského toho 
slova, a netřeba nám teda býti tak úzkostlivými. Co se týče 
významu a smyslu názvu zde dále navrženého pro jiné síly 
učební, tož se předpokládá, že se tu jedná bud o mladé 
muže, kteří se teprva jaksi k professuře připravují, anebo 
o takové, kteří mají jiné postavení v životě aneb jinou věcí 
se zabývají a mimo to však se oddávají zároveň professuře 
anebo přejímají také jisté hodiny na takovém učilišti. Na 
polytechnickém ústavu Curišském, ústavu to v každém ohledu 
vzorném, jest takový obyčej, že tam nazývají se professory 
veškeří učitelé, ve.škeré síly učitelské, ani nižší kategorie 
učitelů nevyjímaje. Soudím teda, že ovšem tak mnoho na 
tom titulu nezáleží, a mohli bychom snad zcela dobře po- 
držeti výraz, jejž navrhl zemský výbor; avšak jest mi se 
přiznati, že jsem sám pro svou osobu byl původně proti 
návrhu, aby se tyto druhé a třetí síly učitelské nazývaly 
docenty, a to sice z té příčiny, že se to neshoduje s pojmem, 
jaký se slovem tím vůbec spojujeme. Docentem ve smyslu 
mezi námi přijatém je ten, kdo sám z dobré vůle věnuje se 



Reorganisace polytechniky. 75 

vědě a přednáší na universitě neb některém vyšším učilišti, 
nedostávaje za to platu a určitého služného a požívaje za 
odměnu nanejvýše platů kolejných. Tím tito učitelé druhé 
a třetí třídy ovšem nejsou; oni nejsou žádnými docenty 
vtom smyslu, v jakém my tomu slovu obyčejně rozumíme; 
oni jsou učiteli řádné ustanovenými a mohli by se nanej- 
výše nazvati učiteli výpomocnými, aneb, jak jsem tenkráte 
navrhl, adjunkty professorskými čili přidanými professory, 
jakož se to děje ve Francii ; avšak zemský výbor dal před- 
nost výrazu : professoři druhé kategorie. Myslím, že se tím 
hodnost professorů první kategorie nesnižuje, poctí-li se 
mužové vědy, a jen takové, jakož doufám, ustanoví zemský 
výbor na ústavě tom, poctí-li se takovíto mužové vědy též 
titulem professorů. Mám za to, že jest to tím slušnější, čím 
menší je plat, jejž jim právě dáváme; ať mají náhradu 
aspoň v titulu. (Veselost.) 

Ostatně, pánové, mám o tomto paragrafu jinou pochyb- 
nost. Myslím, že není vhodno, abychom vložili do těchto 
stanov všecky ty professory v určitém počtu. Mám za to, 
že by mél sobě slavný sněm zůstaviti volnost, aby mohl 
o tom ustanoviti povždy dle toho, jak mu dovolují každého 
času poměry a okolnosti. Odvolávám se v té příčině na ob- 
dobu s jinými ústavy, jež platí za vzorné. Připomínám tu 
na příklad statut ústavu Stuttgartského. kdež se praví, že 
rozvržení jednotlivých oborů učebných, pro kteréž doba vy- 
učování je určena na pět let, stane se vydáním zvláštního 
plánu učebného, jenž podroben jest revisím dle potřeb ča- 
sových. Vyučování vědecké a speciální udílí přiměřený počet 
učitelů hlavních, vedle nichž ustanoví se několik učitelů 
dalších, učitelů výpomocných, konstruktorů, assistentů atd. — 
Tedy jestliže bychom chtěli zde přijmouti název učitele, 
tož neměl bych proti tomu ničeho, avšak jest to u nás 
v Rakousku proti mluvě v obyčej vešlé. — Rovněž tak na- 
lézá se passus, podobný v stanovách polytechnického ústavu 
švýcarského, a sice v §. 52., kdež také zůstaveno jest sta- 
noviti na příště o tom, má-li se počet učitelů rozmnožiti 



76 Sněm český 1863. 

nebo zmenšiti, ovšem vždy v mezích zemského spolkového 
rozpočtu. 

Přeji si, pánové, podati návrh podobný, toho znění : 

„Ku provedení tohoto statutu ustanoví se na ústavě 
professorové řádní, professorové mimořádní dvojí kategorie, 
koustruktorové, assistenti a učitelové, jichžto počet určí 
sněm učebním plánem, a může se měniti dle potřeby kaž- 
dým rozpočtem zemským." 

Myslím, že mám to navrhnouti především z toho dů- 
vodu, poněvadž se mi nezdá přiměřeno, aby se slavný sněm 
v tom ohledu vázal. Jet totiž to, o čem rokujeme, záko- 
nem zemským, jenž musí teprva býti předložen k nejvyšší 
sankci, tak aspoň za to mám. Je-li tomu ale tak, tedy 
nebude sněm moci učiniti později žádné změny více, kdy- 
by ku příkladu chtěl ustanoviti o jednoho učitele více, anebo 
kdyby chtěl uspořiti některého učitele, jakmile to zde jednou 
bylo přijato do statutu. Není-li to však pojato do zákona, 
nýbrž je-li plán učební pouhým usnesením sněmovním, tedy 
může jej sněm změniti každého roku, a to sice, jak v ná- 
vrhu jest udáno, každého roku pomocí prelimináře. Doufám 
tedy, že slavný sněm uzná tento můj výrok za dobrý a ná- 
vrh můj přijme. 

Hrabě Lev Thuu dávaje Jelínkovi za pravdu, navrhoval, 
aby na místo mimořáduýcb professorů II. třídy položil se výraz : 
honorovaní docenti ; podstatný rozdíl shledával v tom, že taková 
učebná síla nebude skutečně dosazenou, a její plat bude toliko 
honorářem a nikoli služným ; sic ostatně řečník srovnával se 
s návrhem Riegrovýra, že počet sil vyučovacích ueměl by se 
určovati v statutě. Jeh'uek přistoupil k návrhu hr. Thuoa, a od- 
})Ovídaje Riegrovi, kladl váhu na to, podrží-li se titul professor- 
ský, že výboru zemskému při ustanovování jich velice se zmeuší 
výběr, poněvadž jedna osoba nemá míti dvou pi'ofessur. Nyní 
dal se Rieger slyšeti v tato slova (n. Sten. 918): 

Prosím o slovo. Snáším se s návrhem Jeho Excellence 
hraběte Lva Thuna vzhledem k tomu, aby se na místě: „mimo- 
řádný professor druhé třídy" postavilo „honorovaný docent". 
S tím shodoval bych se úplně ; praví-li se výslovné : hono- 
rovaní docenti, tedy se rozumí, že to nejsou docenti takoví, 



ReorganisHce polytechniky. 77 

jak si jtí obyčejně představujeme (dle obyčeje při univer- 
sitách). 

Co se ostatně týče námitky p. poslance Jelínka, že ni- 
kdo nesmí spojovati dva úřady, tož není ona úplně drže- 
mnou, poněvadž čestné zaměstnání je dovoleno všem úřed- 
níkům státním, a není to pro professora vedlejším zaměst- 
náním nečestným, dociruje-li na jiném učilišti. Tak tomu 
fakticky jest u pana professora Reussa, jenž jest řádným 
professorem na universitě a mimo to vyučuje jakožto mimo- 
řádný professor, neraýlím-li se, na polytechnice; nebylo by 
to tedy tím vyloučeno. Aby se však tomu zdání vyvarovalo, 
přidávám se vzhledem k tomu k návrhu Jeho Excellence hra- 
běte Lva Thuna a prosím, aby se to v mém návrhu změ- 
nilo a řeklo : jsou professorové řádní, professorové mimo- 
řádní, honorovaní docenti, konstruktoři, assistenti a učitelé — 
všecky tyto kategorie. 

Jelínek vzal potom svůj návrh zpět, přidávaje se k návrhu 
Riegrovu, kterýž pak byl i snémeni přijat; a tak počty sil vy- 
učovacích, navržené výborem zemským, nebyly pojaty do statutu. 

Paragraf 17. týkal se správy učiliště polytechnického a zuěl 
v návrhu výboru zemského takto: „Vědecké řízení ústavu pří- 
sluší učitelskému sboru, v jehož čele stojí rektor, jenž každo- 
ročně ze středu řádných professorů se volí od sboru učitel- 
ského a potvrzuje se od výboru zemského." — Místodržitel 
Kellersperg vykládal, že vláda nepochybně bude požadovati, aby 
jí bylo vyhrazeno právo potvrzovati rektora, tak jako na uni- 
versitě. Zpravodaj Gorner namítal, že university jsou ústavy 
státní, a polytechnika království Českého že jest ústavem zem- 
ským. Jinak postavil se k té otázce Rieger, řka takto (u. Sten. 
021): 

Musím se přiznati, že co se mne týče, nerozpakuji se, 
aby se v této příčině (co se týče potvrzení rektora) stejným 
způsobem jednalo s našimi ústavy technickými jako s uni- 
versitou. Myslím, když jednou slavné vládě přísluší již právo 
potvrditi rektora, tedy bych se svého hlediště ničeho proti 
tomu nenamítal, aby totéž právo bylo vládě zachováno také 
vzhledem k ústavu polytechnickému, a dovolil bych si tedy 



78 Sněm český 1863. 

v té věci, aby se přání vlády vyhovělo, učiniti tento opravný 
návrh : 

„Vědecké řízení ústavu přísluší sboru učitelskému, 
v jehož čele jest rektor, jejž volí každoročně sbor učitelský 
ze středu řádných professorů." Pak by se řeklo dále: „On 
musí býti potvrzen jak zemským výborem tak i vládou. 
Pokud potvrzení to uděleno není, úřaduje posavadní rektor 
dále. " 

Myslím, že tato věta proto jest nutnou, ježto se může 
přihoditi, že by potvrzení rektora po dlouhý čas nedocházelo, 
a tu by ústav neměl žádného rektora, když by totiž doba 
úřadování prvního rektora byla uplynula, a druhý ještě 
nebyl potvrzen. Mám tedy za to, poněvadž se již potvrzení 
má vládě ponechati, teda třeba postarati se i o to, aby úřad 
mezi tím nezůstal neobsazen. 

S návrhem Riegrovým srovnával se Herbst i lir. Lev Thuu ; 
tento upozornil, že slovo „musí" jest vněm nevhodué; načež 
návrh Riegrův byl jednomyslně jiřijat ve zuení od maršálka po- 
změněném: „Volba jelio potřel)uje potvrzení jak výboru zemského 
tak i c. k. vlády". 

Paragraf 22., jenž přišel do porady v 31. schůzi dne 16. 
března, stanovil o poměru ústavu polytechnického k výboru zem- 
skému; mezi právy, jež přivlastňoval tomuto nad oním, bylo 
také právo „jmenování professorů řáilných i mimořádných, pj- 
uecliávajíe stvrzování Jeho Veličenstvu-'. — ■ Dr. Čupr pohřešoval 
ustanovení o poměru polytechniky ke sněmu, i navrhoval ddla- 
tek : „Výbor zemský má každoročně podati o véci té zprávu 
sněmu zemskému". — Di'. J. Lumbe, do oné doby ředitel sta- 
rého ústavu technického, chtěl zase tomu, jak se dalo dotud, 
tak aby také příště císař jmenoval professory k návrhu výboru 
zemského. — Obojímu návrhu opřel se Rieger touto promluvou 
(n. Sten. 937): 

Chtěl jsem podotknouti proti návrhu poslance dra. 
Cupra, kterak se to přece samo sebou rozumí, že zemský 
výbor — a bylo to již častokráte vysloveno. — že zemský 
výbor ze všeiio, z každé věci, kterou koná, jest povinen od- 
povídati sněmu, že se od něho žádá, a že k tomu může býti 
zavázán, aby sněmu zprávu podával a vše o prnvcdlnil, co- 



Reorganisace polytechniky. 79 

koli učinil a jak s čím naložil K tomu jest tu každoročně 
debata o rozpočtu, k tomu jest právo každého jednotlivého 
poslance interpellovati zemský výbor a Jeho Excellenci pana 
maršálka, a k tomu jest i právo každého poslance navrho- 
vati, aby byla udělena zemskému výboru důtka za to,' co 
učinil. Že se však chce při každém jednotlivém paragrafu 
vždy opět a opět pojímati do zákona kompetence sněmu, 
aby to, co zemský výbor činí, schválil či neschválil, to vskutku 
zdá se mi dobrého přes příliš, poněvadž se to rozumí samo 
sebou. Až posud a zvláště ve průběhu této debaty zastával 
pan dr. Taschek úřad kommissaře vyměřujícího hranice pro 
výbor zemský (Veselost.), a hle ted, v poslední chvíli, chce 
se mu do toho ještě plésti pan dr čupr. (Veliká veselost.) 
Myslím, že by se na tom již přestati mohlo. 

Co se ostatně týče jmenování professorů zemským vý- 
borem, tož se mělo vůbec za to, že se tu jedná o ústav 
zemský, a nikoliv o ústav státní. Kdyby ústav byl nadán 
penězi státními, rozumělo by se samo sebou, že by professoři 
byli jmenováni Jeho Veličenstvem. Ježto však ústav ten je 
ústavem výhradně zemským, a ze státních příjmů neplatí se 
na něj ani haléře, tedy rozumí se samo sebou, že se i jmeno- 
vání professorů má státi v mezích autonomie zemské. Ono 
přísluší tedy patrně jen slavnému sněmu. Chce-li slavný sněm 
jmenování sám sobě ponechati, tož já se svého stanoviska 
nemám proti tomu praničeho, ač pokládá-li to slavný sněm 
sám za vhodné; já pro svou osobu pokládal bych to za ne- 
vhodné a neslýchané, aby sbor zákonodárný sobě ponechával 
exekutivu; ale já opakuji, pokládá-li to slavný sněm za 
vhodné, nemám ničeho proti tomu. Aby se však při ústavu 
zemském jmenování professorů přenášelo na ministerstvo 
nebo na Jeho Veličenstvo, to, trvám, oprávněno není 

Professor Brinz mluvil proti posledním slovům Riegrovým. — 
Jelínkovi líbil se návrh Čuprův. — Hr. Lev Thun z ohledů účel- 
nosti vyslovil se proti návrhu Čuprovu i Lumbovu, načež tyto 
oba byly sněmem zavrženy, a paragraf přijat v prvotném znění. 

Paragraf 23. jednal o platech učitelských; professorůin řád- 
ným určoval služuclio po 2000, 2500 a 3000 zl., professorům 



80 Sněm český 1863. 

mimořáduým po 1000, 1200 a 1400 zl. — Poslanec Čupr, tlo- 
týkaje se Riegra, mstil se sněmu dlouhou řečí za to, že ne- 
oblíbil sobe návrh Cuprův, aby na místo školného v obecných 
školách zavedla se nová přirážka zemská k daním, dovozuje ne- 
srovnalost v tom, když učiliště polytechnické vydržuje se z peněz 
zemských, a při školách obecných nechce se to dopustiti ; zvy- 
šovati školné na polytechnice, což hr. Lev Thun pokládal za 
možné, zdálo se Cuprovi tolik jako vyloučiti polovici techniků 
ze školy; platy navržené professorům polytechniky viděly se mu 
velikými ve srovnání se služnj^m professorův university a škol 
středních; že i při malých platech přece není nedostatek pro- 
fessorů, to vysvětloval tím, že „pravý učitel jde za vnitřním 
pudem a ukojení tohoto vnitřního pudu výše staví než prospěch 
zevnější". — Čuprovi odpověděl hned Rieger touto řečí (n. 
Sten. 942): 

Nemohu nijak souhlasiti se spořivými názory pana pro- 
fessora Cupra. Jeho mínění, že by se měla škola národní a 
póly technický ústav zemský spravovati stejnými zásadami, 
jest naprosto nesprávné. Škola národní a to, co ona posky- 
tuje, — totiž potřebnou znalost čtení, psaní a počítání, — to, 
smím li tak říci, jest nezbytno k tomu, aby byl člověk ta- 
kořka utvořen takovým, jak jej nynější doba a společnost 
lidská vůbec požaduje. Jesti to tak říkaje nezbytnou ingre- 
diencí člověka naší doby, aby měl aspoň tyto základy vědo- 
mostí. Při učebném ústavu professionálnéra, při vyšším učilišti 
toho stupně, jakéž jest polytechnika, jest to něco zcela jiného. 
Tu třeba hleděti ke věcem podstatné rozdílným. Polytechnika 
více než cokoli působí k tomu, aby zvýšila schopnost země 
ku placení daně, aby se povznesl všeobecný blahobyt; a to, 
co země vydává na ústav polytechnický, získá země opět 
desateronásobně jinou cestou. Jest to takořka jen výnosným 
uložením kapitálu. 

Pánové! Třeba ostatně, abyste i k tomu přihlédali, že 
poplatníkům a zejména těm, kdož mnoho daní platí, po- 
skytuje ústav takový podstatných výhod: továrník, platící 
mnoho dané, dostává z polytechnického ústavu své chemiky, 
své mechaniky. Nedostane- li jich zde, musí je vzíti z ciziny 
a platiti jim dvojnásobně ba trojnásobné; ncbot oni neřádi 



Reorganisace polytechniky. 81 

opouštějí domov svůj pro nejistý chléb v cizině; zdejší člověk 
ale zůstane raději ve vlasti své i při menším služném, než 
aby si hledal nejistý chléb v cizině. Tímto způsobem berou 
zisk průmyslníci; ale také hospodář má z toho podstatný 
prospěch. K vedení jeho závodů hospodářských a průmyslo- 
vých, jeho cukrovarů, olejen, lihovarů, k upravení drenaží atd. 
dostrtne se mu inžinýrů, rovněž tak k upravení luk atd. 
Vyučí- li se rozliční takoví odborníci na vlastním ústavu 
našem, budeme-li míti takovýchto lidí k vlastní disposici, 
tedy my všichni, kdož platíme více daní. získáme tím způ- 
sobem, že ty síly dostaneme levněji, kdežto bychom je jinak 
musili bráti z ciziny za drahé peníze. Vy vidíte tedy, pánové, 
že ústav tento má postavení zcela jiné než národní škola. 

Než, co se týče vysokého školného, měl by přece pan 
dr. Čupr povážiti, že kdyby stát dnes upravoval platy pro- 
fessorů universitních, ustanovil by je, jak pravdě podobno, 
mnohem výše, než jak jsou nyní. Pánové, toho času, když 
Maria Teresia dávala poručíkům služné 21 zl. s tou po 
známkou : aby mohli slušné žíti a ekvypáži si držeti, ten- 
kráte bylo to něco zcela jiného; avšak za našich časů ne- 
bude professor ani se 2000 zl. příjmů s to, aby, dovolíte-li 
mi, abych tak řekl, dělal veliké skoky. Odvolávám se k pánům 
professorům universitním, zde ve sněmovně zasedajícím, je- li 
se 2000 zl. možno žíti tak skvěle, tak nádherně, ba s pře- 
pychem? Myslím, že za našich časů, kdy peníze klesly v ceně, 
při veliké drahotě příbytků, při velkých břemenech a sráž- 
kách, jimž každé služné je podrobeno, při drahotě všech 
potřeb životních, je 2000 zl. přímo nutno, aby se mohlo žíti 
aspoň poněkud slušně a stavu professora universitního neb 
polytechnického přiměřeně. 

Avšak, pánové, připomínám zde ještě jednu věc: v tomto 
projektu nejsou přijaty kolejní platy pro professory poly- 
techniky; pánové, soudili slavná sněmovna, že by bylo pro- 
spéšno, dáti také professorům techniky platy kolejní, pak 
bych byl úplně s tím srozuměn, aby byly platy jejich opět 
poměrně sníženy; ale teprve pak. kdyby měli platy kolejné, 

Řeci Iviegrovy III. g 



82 Snem český 1863, 

byl by professor techniky postaven na roven s professory 
z university; když ale professoři universitní mohou bráti 
1000 zl. ba ješté mnohem větší sumy z platů kolejných, tedy 
se musí professorům polytechniky, kteří nemají tohoto práva 
na platy kolejné, dáti za to přiměřené služné. To jsou tuším 
okolnosti závažné, kteréž by mohly pohnouti slavnou sně- 
movnu, aby se vyslovila, by se platy aspoň tak ponechaly, 
jak byly navrženy. 

Podotýkám ještě jen, že služné to, nehledě k nynějším 
poměrům peněžním a finančním, nehledě k nynější drahotě 
životních potřeb v naší zemi, není příliš veliké, srovnáme li 
je se služným professorským v jiných zemích. Pánové, je tomu 
v skutku tak, a sám jsem se o tom na svých cestách častěji 
přesvědči], že v Belgii, ve Švýcarsku, ve Francii lze žíti levněji 
než v Praze. A hle, pánové, na cizích ústavech shledáme 
mnohem větší platy; jest na př. na švýcarské polytechnice 
v Curichu služné 4 — 5000 franků, a professoři mají mimo 
to 7:i veškerých platů kolejných ; v Karlsruhe mají professoři 
služné 3600 zl. rýnských, a podobným způsobem — nechci 
vás tu nuditi toho vypočítáváním — děje se na ústavech 
jiných. Pánové, shledáváme zajisté střední školy, kde pro- 
fessoři mají 2000 zl. služného, v Německu téměř napořád. Vy 
mi přiznáte, že nelze dáti méně professorovi, jenž se má 
přísně věnovati vědě a kterýž konečně, nechť si pan dr. Čupr 
praví cokoli, nemůže být staven na roven s professorem 
gymnasia, neboť máme-li tu i tam na gymnasiích professory 
sebe výtečnější, tož přece jsou mezi nimi i takoví, kteří mají 
snad vědomosti jen velmi prostřední, ale snad přece posta- 
vení svému úplně postačují. Avšak s takovýmito prostřed- 
ními silami se nemůže spokojiti ústav polytechnický ; my 
musíme míti síly nadání výtečného ; z pouhé snahy vědecké 
nebude nikdo živ, ani professor techniky, z oné vědecké 
snahy totiž, na niž se dr. Čupr odvolával. Vždyť professor 
je člověkem a musí míti mimo onen pud vědecký také ješté 
plat. (Veselost.) Avšak, pánové, ješté i to podotýkám, že 
právě v ohledu na tuto vnitřní vědeckou snahu mají se věci 



Reorganisacc polytechniky. 83 

podstatně jinak, bledíme-li k universitám a hleelíme li k ústa- 
vům technickým. Na universitě věnuje se ten onen, abych 
tak řekl, se zvláštní zálibou filosofii či filologii neb některému 
jinému předmětu; tot jest právě čistá vědecká snaha; avšak 
také nevyskytne se tak snadno někdo, kdo by jej v pokušení 
uvedl, aby tuto vnitřní snahu jaksi v sobě potlačil a šel za 
větším služným. Jinak jest tomu však u professorů na ústa- 
vech technických, byt i jistý professor byl zvolil své povolání 
z vnitřního popudu a stal se výtečným chemikem ; vy pla- 
títe mu 2000 zl., a tu přijde továrník, — pamatujte, že jsme 
se toho již i v Praze dožili, že továrník Dormitzer platí svému 
chemikovi 12.000 zl., ročně — a řekne k němu: Slyšte, pane 
proťessore, já vám dám 12.000 zl. ročně, pojdte ke raně. 
Což my pak, pánové, tomu řekneme? Rovněž tak, když jsme 
získali pro ústav náš dovedného mechanika, odborníka v kon- 
strukci strojnické, jenž jest výtečnou kapacitou, a přijde mu 
továrník s podobnou nabídkou, tu, pánové, je těžko vyhnouti 
se podobnému pokušení, zvláště je-li muž ten ženat a má-li 
rodinu ; a hle, takováto pokušení teda, opustiti pole vědy 
z praktického prospěchu, nenaskytují se filosofovi, filologovi, 
ba ani právníkovi. Vy musíte tedy právě professorům prak- 
tickým dáti větší služné, aby neopustili vědu a nestali se 
pouhými praktiky a výdélkáři. To jsou ty důvody. 

Když byl ještě professor Herbst promluvil v témž smysle 
jako Rieger, schválil sněra §. 23. dle návrhu výboru zemského. — 
Porada o organickém statute ústavu póly technického dospěla ve 
schůzi 16. března ku kouči. 



V též schůzi přišla na denní pořádek zpráva výboru zem- 
ského, přednášená JUDrem Pinkasem, aby země zakoupila sbírku 
Holhirových rytin. Václav Ilollav, jeden z uejvýtečuějších medi- 
rytců XVII. století, narodil se v Praze r. 1607, r. 1627 pro 
víru vystehoval se z vlasti, žil pak na rozličných místech v Něm- 
cích, až r. 16.36 odebral se do Auglie, kdež i zemřel r. 1677. 
Rytin od něho pocházejících, vysoce ceněných, počítá so asi 
3000; nejzuameuitojší jich sbírka jest ve Windsoru jakožto sou- 
kromý majetek královny Anglické. Po Weberovi, obchodníkovi 
v uměleckých věcech v Bonne nad Rýnem, zůstala sbírka Holla- 



84 Snem český 1863. 

rovjch děl, skládající se z 2819 listů, kterou vdova byla ochotna 
jirodati království Českému za 5000 tolarů pruských. Prostřed- 
níkem výboru zemského v jednání o to byl dr. Autoaín Springer, 
professor dějin umění na universitě Bonnské (zeť dra. Pinkasa), 
kterýž spolu s jiným Bonnským znalcem umění tu sbírku ohledal 
a velmi doporučivé dobrozdání o uí podal. — Pri čtení zprávy 
výboru zemského byl na levici nepokoj, a s té strany povstalo 
také několik mluvčích proti návrhu na zakoupení té sbírky, jejž 
činil výbor zemský. Nejprve však poslanec Sadil dostal se ke 
slovu, aby navrhl přechod k dennímu pořádku, jejž odůvodňoval 
velikými daněmi a nouzí v zemi. Po něm hrabě František Thun, 
veliký přítel umění, vřele přimlouval se za návrh výboru zem- 
ského, dal však při tom na jevo více dobré vůle a citu uež 
rozumu a taktu. Poslanec David Kuh opíral se tomu, poukazuje 
k tomu, že HoUar sice v Cechách se narodil, ale v cizině svoje 
umění provozoval, též že Durer, van Dyck nebo Rembrandt jsou 
znamenitější mědirytei než Hollar. — Nyní položil dr. Ricger 
svoje slovo na váhu, mluve takto (n. Sten. 962): 

Pánové! Jakkoli velmi souhlasím s názory hraběte Thuna 
ve příčině této otázky, tož musím přece se vsí rozhodností 
opříti se stanovisku, se kteréhož on jednal o věci této. 
Pánové ! Pan hrabě Thun uvedl věc na pole vysoké politiky, 
mluvil při tom o říjnovém diplomu a patentu únorovém, 
o centralisaci a decentralisaci — a to zde nejde. (Bravo! v levo.) 
Jde o to, máme- li zakoupiti umělecké dílo, o němž soudíme, 
že muž, jenž umělecké dílo to stvořil, jest okrasou a chloubou 
země; o to jde a o nic více. (Bouřlivé Bravo! vlevo.) Pánové, 
mnohem rozhodněji ještě musím se ohraditi proti tomu, že 
poslanec p. hrabě Thun v ten způsob mluvil, jakoby se touto 
koupí jakkoli věk napomáhalo svornosti mezi obéma národ- 
nostmi v zemi, a jakoby odmítnutím té koupě svornost u obojí 
národností zemské se rušila. (Opětné bouřlivé Bravo! vlevo.) 
Pánové, uzavřete v této věci cokoli chcete, na otázku o svor- 
nosti obou národností to nemá žádného vlivu. (Bouřlivé 
Bravo ! v levo.) 

Pánové, já hledím na tu věc se stanoviska zcela jiného. 
Nechť si poslanec pan David Kuh mluví o tom cokoli ; my- 
slím, že kdo se zná v dějinách umění, ten zajisté ví, že Hollar 
byl v skutku jedním z největších mistrů v umění mědi- 



Sbírka rytin Ilollarových. 85 

r3'teckém a nejslavnějším mědirytcem své doby ; kdo se zná 
v dějinách umění, ten zajisté ví, že Hollar jest uznán za 
takového všemi znalci umění všech národností, a že jeho 
díla kupují se v cizině za cenu vysokou; já vím positivně, 
že v Anglii, v Německu a jinde jsou učinění Hollaromanové, 
kteříž díla Hollarova zakupují s velikými obětmi a z nich 
sbírky zakládají. Pánové, chceme-li založiti pro zemi umě- 
leckou sbírku, tedy musíme někde učiniti počátek ; se zá- 
platováním to nejde, a to přišívání na něco, co tu ještě není, 
já si představiti nedovedu. Toť jest právě tak, jako definice 
děla, o němž kdosi pravil: Dělo jest díra, jež se obleje 
kovem. (Veselost.) Chce-li někdo založiti uměleckou sbírku, 
tedy musí někde počíti a pak přidávati k tomu zvolna, a já 
myslím, že nemůžeme učiniti lepšího počátku, než zakoupíme- li 
díla muže, jenž v tomto oboru jest bez odporu největším 
umělcem naší vlasti. 

Že však Hollar byl synem naší vlasti, o tom, trvám, nikdo 
nepochybuje. Bud si tomu tak, že- Hollar, jsa jak známo 
protestantem, přinucen byl ve zmatcích oné doby opustiti 
svou vlast, tedy zůstal přece synem naší vlasti, na něhož my 
právem povždy můžeme býti hrdí a musíme býti hrdí bez roz- 
dílu, zdali mateřština jeho byla řeč česká či německá. Pánové, 
to bylo již tak často řečeno, tak často bylo již s druhé strany 
této slavné sněmovny s důrazem vytčeno, že musíme v této 
příčině státi na jedné půdě a že ctíti musíme všechny syny 
země bez ohledu na to, jakou řečí mluvili. (Bravo, v levo.) 
Hollar byl tedy v mládí ze země vypovězen, jest však přece 
synem naší země a chloubou naší vlasti. Já, pánové, vždy 
jsem si na tom zakládal, že velký Ptafael Mengs byl rodem 
Čech (ein Bohme), neboť on jak známo narodil se v Oustí 
n. L. Neptal jsem se, jakou řečí mluvil. Zajisté nemluvil 
česky, já však zakládám si na tom, že Rafael Mengs byl 
z Čech. Tudíž kdyby mi někdo navrhl zakoupiti pro naše 
vlastenské sbírky za 5000 tolarů neb 5000 zl. díla liafaela 
Mengsa, kdyby totiž byla na prodej, — tedy bych bez pod- 
mínky pro to hlasoval. 



86 Sněm český 1863. 

Pánové! Poukazovalo se k nynější bídé v zemi; to jest, 
abych tak řekl, řečnický obrat. Za všech časů naříkalo se 
na panující nouzi a za všech časů bude se na ni naříkati. 
Povždy budou tu lidá, jižto nouzi trpí a podpory potřebují ; 
aby se však k vůli tomu nic nemělo učiniti pro vyšší inter- 
essy země, toho já pochopiti nemohu. Pánové! Tam, kde 
umění a věda nejsou ctěny, a ti, kdož v úctě nechovají umění 
a vědu, ti i tam také sotva povznesou svoji zemi ; a kdo 
velké muže svojí vlasti nectí, ten mužů takových také není 
hoden ; a není jich také hodná země, která je ctíti neumí. 
Když ale země ctí muže, kteříž jí jsou ke cti, toť jest nej- 
lepší způsob zemi oploditi a vyvolati z ní na svět opět veliké 
muže. Toi jest ta cesta, kterou se bére Anglie. Neznám 
země, která by své muže tak ctíti uměla, jak činí to Anglie. 
Viděl jsem to v Anglii, s jakou pietou oni hledí sobě opatřiti 
díla svých umělců, s jakou pietou oni je opatrují a na odiv 
vystavují před celým světem. A my? Pánové! Po dlouhou 
řadu let nebyla země Česká zastoupena zástupci svými sobě 
zvolenými, ba smutné doby prožila vlast naše. Co Čechy 
měly uměleckých děl ze starší doby, bylo nám zničeno vál- 
kami a odvlečeno do ciziny. Chceme-li viděti výtvory umělců 
našich, musíme jíti do Dráždan a do jiných měst v cizině. 
Nyní, pánové, přišla doba, kdy konečně také lid v Cechách 
bez rozdílu národnosti může opět pamatovati sám na sebe, 
přišla nám doba, kdebychom již měli také vyšší zájmy své 
míti na zřeteli, a v tomto ohledu přizvukuji úplné panu 
hraběti Tbunovi, abychom nedali uplynouti tomuto zasedání, 
neprojevivše skutkem smyslu pro umění. 

Pánové, umění jest ovšem zájmem podstatně duchov- 
ním ; avšak, pánové, netoliko chlebem živ jest člověk, nýbrž 
také slovem božím, a slovem božím v tomto smyslu jest pro 
mne ne pou/.e učení náboženské a morálka, slovem tím jest 
pro mne vše, co povznáší člověka nad materii, co činí jej 
lidštějším a větším (Bravo !j, a k tomu náleží podstatně umění. 
Budeme li povždy a při každé příležitosti klásti důraz jen 
na zájmy materiální a jen k těmto poukazovati, tedy utoneme 
posléze v bahně materialismu. 



sbírka rytin Hollarovýcli. 87 

Avšak nehledě k tomu, že zde jedná se podstatné o zájem 
duchovní, morální, jest mi, pánové, připomenouti Vám, že 
umění bylo povždy podstatnou zpružinou i materiálního 
blahobytu každé země; připomínám vám, pánové, pouze 
Francii. Na čem zakládá se výše francouzské industrie za 
našich dnů? Podstatně ve vytříbeném vkusu. Ve všech věcech 
Angličan již předstihl Francouze, předstihl jej v láci svých 
výrobků, v umění strojnickém, ale ve vkusu jej dosud 'ne- 
předčil, neboť i on vypůjčuje sobě své vzory. A v čem vězí 
toho příčina '? Podstatné v tom, že veliký král Ludvík čtrnáctý 
vydal ohromné summy na umění, na zakoupení dél uměle- 
ckých, a tím národu francouzskému poskytl příležitost, vy- 
tříbiti svůj umělecký vkus. Podobně stalo se v zemi sousední. 
Vy všichni mi přiznáte, že kmen bavorský až do krále 
Ludvíka nestál v první řadě mezi kmeny německými, hledě 
k duševnímu nadání a duševnímu vzdělání. (Nepokoj v levo.) 
Pravím : ne v první řadě. Nuže, pánové, pohledte na Bavorsko, 
jaké učinilo pokroky ve průmyslu, a zejména ve průmyslu 
uměleckém; a to podstatné proto, že král Ludvík pečoval 
o umění. On zakoušel proto mnohé útoky, ale výsledky toho 
byly zemi velice blahodárný. Opatřovati díla umělecká a 
přiváděti je lidem před oči, jest tedy podstatnou pomůckou 
povznésti vzdělání lidu a zároveň povznésti průmysl i blahobyt 
hmotný ; a s tohoto stanoviska, prosím vás, abyste otázku 
tu též uvážili. 

Pánové! Nikomu zajisté nepřišlo na mysl, srovnávati zde 
Hollara s van Dyckem anebo s Dtirerem. Ponechávám každému 
na vůli, kterého z těchto tří umělců chce ceniti nejvýše; já 
však pokládám to za otázku zbytečnou. Když kdosi tu otázku 
prohodil, zda Schiller anebo Goethe je větší oslavou Něm- 
cům, a když otázka ta dána (íoethovi na rozhodnutí, pravil 
na to Goethe: ,,Ať jsou rádi, že dva takové chlapíky (Kerle) 
mají." A to, pánové, prosím Vás, byste měli na paměti. 
Budme rádi, že takové chlapíky máme, a nesrovnávejme je 
8 Díirerem. 



88 Sněm českýgl863. 

Tedy, pánové, prosím vás, abyste hlasovali pro návrh 
zemského výboru v interessu uméní a v interessu toho, že 
slavný sněm zde nabyl příležitosti, aby prohlásil, že on v bu- 
doucích svých usneseních také vyšší, morální a umělecké 
zájmy nechce pouštěti se zřetele. Prosím vás, abyste pro to 
hlasovali, cbcete-li veliké muže naší země ctíti a chcete-li 
umělecké jejich památky zachovávati ; — avšak chcete-li vy 
tímto způsobem nám na této straně sněmovny tím prokázati 
vděk, anebo myslíte-li, že tím podporujete pouze zájem ná- 
rodní, pak prosím vás. abyste pro to nehlasovali. 

Hr. Fr. Tliuu hájil se proti výtkám Riegi-ovýra. — Proti 
zakoupení sbírky Hollarovské mluvili pak ještě z Néraců Briuz 
a Strádal. — Zpravodaj Pinkas rozesmál sněmovnu tímto obra- 
tem, jehož ve své závěrečné promluvě užil: „Ježto můj ctěuý 
přítel Rieger slovy tolik výmluvnými přimluvil se za návrh, ne- 
zbývá než abych zvolal: Výbor zemský může., se pokládati za 
šfastua, že má tohoto chlapíka (Kerl), jenž za něj mluví."' — 
Návrh výboru zemského byl potom vétšiuou schválen. 



Ve 34. schůzi dne 19. března počalo se jednati o záhoně 
obecním. Prvotní návrh zákona přišel do sněmu jakožto vládní 
předloha, kterouž pak sněmovní kommisse v některých kuších 
přepracovala. O dvě zásadné věci kommisse nemohla se sjednotiti, 
ale rozdělila se při nich ve většinu, jejímž zpravodajem byl dr. 
Taschek, a v menšinu, za kterouž na sněmu referoval hrabě 
Jindřich Clam-Martiuic. Povšechná debata točila se okolo jedné 
z těchto nesliod. Většina kommisse totiž pojímala do obce jak 
osady, tak i dvory panské a vůbec majetek deskový, tak jak 
byl ustanovil zákon obecní vydaný 17. března 1S19. Naproti 
tomu hr. J. Clam-Martiuic jménem menšiny navrhoval přijmouti 
zásadu, „že majetku zapsanému v deskách zemských a manských, 
na němž zakládá se volicí právo ve skupině velkostatkářské, 
přiznává se právo, aby podle dotyčného zákona ustavil se vedle 
obce jakožto obvod statkový". O návrhu tom bylo hlasováno na 
konci povšechného rokování, i byl zavržen 147 hlasy proti 70 
hlasům velkostatkářů. 

To bylo ve 35. schůzi dne 20. března. Hned potom na- 
stalo podrobné rokování o zákoně obecním, a tu při §. 1. přišel 
na přetřes druhý sporný kus. Podle návrhu většiny kommisse 
raěl §. 1. zníti takto: „Nynější obce místní zůstanou i dále 



Zákon obecni. 89 

obcemi místními, pokud se v nich způsobem v zákoně tomto 
předepsaným nějaké změny neučiní." Menšina kommisse, zastou- 
pená hr. Clam-Martinicem, navrhovala znění následující: „Obec 
místní jest spojení několika osad. aneb osad a statků zemských, 
ježto k obstarávání záležitostí dle zákona obci náležejících mají 
společného představeného a společné zastupitelstvo." Proti ná- 
vrhu většiny mluvil professor V. V. Tomek, hrabě Karel Zedt- 
witz, dr. Rieger, dr, Karel L. Klaudy, hr. Lev Thun a zpravodaj 
menšiny hr. Clam-Martinic. Za návrh většiny se přimlouvali 
kromě zpravodaje dra. Františka Taschka dr. Pravoslav Trojan, 
dr. Antonín Gorner, dr. Eduard Ilerbst a dr. Karel Sladkov- 
ský. — Reč Riegrova zněla takto (č. Sten. 1133 — 1136): 

Pánové ! Přiznávám se, že dosti nerad mluvím o té 
otázce, poněvadž se již stala v novější době, abych tak řekl, 
otázkou strannickou, učinil se z ní takový šibolet, takové 
heslo : vyloučení a nevyloučení. Kdo jest pro vyloučení, jest 
neliberální, je feudalista; kdo jest pro nevyloučení, ten je 
liberální. Já myslím, pánové, že podle takových matných 
hesel a podle takových strannických náhledů se nemají dě- 
lati zákony, a přiznávám se, že se obávám, že v té věci, 
nad míru důležité pro veškerý náš lid, snad zraky naše ne- 
budou dosti jasné, a že snad mnohý ze strachu, aby nebyl 
pokládán za neliberálního, jiný zase pod tlakem veřejného 
mínění bude hlasovati tak neb jinak. Často ani ten onen 
neznaje dosah věci neví, proč vlastně hlasuje, anebo netroufá 
si hlasovati podle svého přesvědčení. 

Já, pánové, v každé věci mám tu zásadu, že se musí 
muž upřímné vyznati, jak smýšlí. V životě politickém platí: 
II faut avoir le courage de son opinion (dlužno míti od- 
vahu hájiti své mínění). A já tu smělost mám, pánové; já 
v té věci musím vysloviti to, že především na tom záleží, 
abychom, když děláme zákon, a sice první a nejdůležitější 
zákon naší dosavadní činnosti, abychom utvořili něco života 
schopného a něco, co by vyhovělo všem skutečným faktorům 
našeho národního života a všem obecním potřebám. 

Pánové ! Mám to mínění, že to, co navrženo, nepostačí 
snad požadavkům praktického života. Pokládal jsem za po 
vinnost svou, abych zde naznačil stanovisko své v té věci, 



90 Sněm český 1863. 

ve které zdá se mi, že nelze, abych nepověděl, proč zrovna 
tak hlasuji a tak o věci soudím, a proč ne jinak. 

Pánové ! Pozorovali jste snad, že jsem hlasoval proti 
vyloučení velkostatků z obcí ; činil jsem tak podle svého 
upřímného přesvědčení, neboť nechci a nepokládal bych za 
dobré, aby velkostatkáři ve veřejném životě státním činili 
jakousi zvláštní politickou osobu; nepokládám to nikterak 
za dobré, aby se vyloučili z politického života veškerého 
lidu a národu svého. Mám za to, že kdyby byli vyloučeni 
a kd}by utvořili, abych tak řekl, obec o sobě, že by nutné 
dříve nebo později musili dostati do rukou také pravo- 
mocnost, která se od státu toliko obci dává a dávati má ; 
a nepokládal bych za dobré, aby oni sami jako osoby měli 
tatáž práva, která se udělují jinde jen celým obcím a osa- 
dám. Nechtěl bych, aby velkostatkáři byli politickou mocí 
v životě společenském ; ale s druhé strany také nemohu za- 
příti, že velkostatkáři v nynější době fakticky nestojí co či- 
nitel v životě obcí našich. Já, pánové, byl jsem mnoho živ 
na venkově, a to v rozličných poměrech a v rozličných ob- 
cích, a viděl jsem, že fakticky i nyní a posud, jakkoli je od 
r. 1849 obec místní zavedena, velkostatkář téměř nikde ne- 
žije s obcí. Velkostatkář nepřichází do obecních hromad, jak 
my to nazýváme. On sice platí své příspěvky, ale co my 
nazýváme skutečný život obecní, v tom on není. 

Nyní, pánové, jedná se nám o to, abychom utvořili novou 
obec cestou zákona. Pánové, slovu ohec bylo v poslední době 
veřejně tak rozmanitým způsobem rozuměno, že se v té 
věci stal již pravý zmatek, a každý si myslí tím slovem 
něco jiného. Já se přiznávám, že dle mého přesvědčení 
vlastně žádnému zákonodárci není možno stvořiti obec. 
Stvořiti obec nelze, neboť jest něco, co se historicky stalo, 
co samo vyrostlo; ji utvořit slovem mocným, zákonem obec- 
ním, zdá se mi, je pouhou nemožností . . . Dle tohoto ná- 
zoru jsou však pravé obce jen staré, které skutečně od jak- 
živa měly své hromady, své zvláštní jmění, svou zvláštní 
správu atd. Pánové! Tyto obce dosud trvají; ony prese vše- 



Zákon obecni. 91 

cky zákony od r. 1849 provozují posud svou životní činnost, 
mají své hromady, a na vzdor tomu zákonu od r. 1849 
zřídka kde se posud stalo, aby se rozličné obce takové 
s celým svým životem byly spojily v jeden nový celek. To 
právě, pánové, nám ukazuje, že bývá život mocnější než 
zákon, a že kdekoli se udělá zákon nepřirozený, poměrům 
nepřiměřený, život jej nutně opravuje a mění a přetváří. 
My pak, pánové, cliceme-li dělati zákony dobré, musíme je 
dělati tak, aby život je měniti nemusil, ani moc poměrův; 
neb jen takový zákon přiléhá ke skutečnému životu. 

Já tedy, pánové, myslím, že tato věc není více sporná, 
že tato otázka, má-li statkář býti z obce vyloučen, je již 
dnešním hlasováním konečně rozhodnuta. Vy jste řekli : 
„Nemá býti vyloučen", a já s vámi řekl také: „Nemá býti 
vyloučen." Nyní se tedy jedná již jen o to, jakou tu obec 
uděláme. 

Návrh většiny navrhuje takto : Nynější místní obec zů- 
stane i dále obci místní, pokud se v tom změna neučiní, 
způsobem v zákoně daném. Pánové ! Tento paragraf pokládám 
za docela nešťastný! Kdo byl mezi naším lidem živ, bude 
věděti, že v celých Cechách, v krajinách českých i něme- 
ckých, jde o tom stejný hlas, že nynější místní obec za nic 
nestojí. Všude vede se na ni stížnost, všude viděli jsme, že 
bylo proti ní zadáno mnoho petic na si. sněm, poněvadž tu 
byly násilným způsobem dány mnohé obce dohromady. Též 
stran jmění obecního staly se rozličné násilné kroky, které 
se protivily všemu právnímu citu občanů starých obcí. 

Pánové ! Mám, jak jsem řekl, za to, že obec stvořiti 
nemůžeme, poněvadž jest tato právní osoba stará, samo- 
rostlá; zde se nám jedná jen o to, ne abychom stvořili no- 
vou obec, nýbrž vlastně jen o to, abychom stvořili novou 
politickou instituci, ve kieré by lid svými vlastními ze sebe 
zvolenými orgány vládl a spravoval sám sebe a své obecní 
společné záležitosti. Okres této činnosti je vytknut zákonem 
ze říšské rady vyšlým r. 1862. Tento okres činnosti je velmi 
důležitý, a tu, pánové, mám a musím vysloviti své přesvéd- 



92 Sněm český 1863. 

cení, že naše obce, jak jsou obyčejně malé, nebudou schopny, 
celý tento okres činnosti zastávati. Jestliže však chceme 
skutečné a upřímně, aby naše obce politické mohly celý ten 
okres činnosti zastávati, jestliže chceme upřímně, aby samo- 
správa nastoupila na místo byrokracie, pak musíme zříditi 
politickou obec takovou, aby mohla žíti, aby měla k tomu 
líkolu svému potřebných sil duševních i materiálních. Já pak 
myslím, že mnohé naše obce, zvláště takoí^é, jako jsou dosti 
často, obce, kde jen 10, 20 až 30 domků, chalup, baráků 
stojí pohromadě, že takové nebudou míti té síly duševní 
i materiální, jíž je potřebí, má li obec vykonávati úspěšné 
ten okres samostatné činnosti, který jí je odkázán v §. 43. 
a 44. Protož myslím kdo chce upřímně, aby instituce ta 
se zdařila a aby lid náš se vymknul z rukou byrokracie, 
aby se učil sám svobodě prakticky, aby sám sobě uměl a 
mohl vládnouti, ten musí také chtíti, aby byla politická 
obec, kterou tu nyní tvoříme, větší. Opakuji to : já myslím, 
že musím podstatně dělati rozdíl mezi obcí historickou, 
vlastnicí jmění od předků zděděného, která se tu nazývá 
osadou, a mezi obcí politickou^ kterou tento návrh zákona 
nazývá obec místní, Ortsgemeinde. Tato jest dle mého zdání 
pouze politickou institucí a není pravou obcí proto, že stará 
obec, co osoba právní, se nemění aneb aspoň bez rušení 
práva se nedá měniti. Ta stará historická obec má své 
osobní jmění, a pánové, v tom se nic nemění, že zákon a 
že nařízení úřední ustanovuje, aby dvě obce se spojily ; tím 
nemůže býti řečeno, že jsou spojeny i svým jměním, proto 
že by se tím sáhlo do soukromého práva obou ; vy byste 
tím toliko vždy jedné, ba oběma křivdu učinili, kdybyste 
dvě obce i v tom ohledu proti jich vůli spojiti chtěli v je- 
dnu obec. 

Nyní bych, pánové, vám jen rád pověděl, jak bych já 
si tuto novou politickou obec myslil. Já od prvopočátku 
držel jsem se té myšlénky, že by bylo nejlépe utvořiti obec 
politickou o něco větší, a myslím, že by se hodila k tomu 
nejlépe nynější farní obec ; ne snad všady, pánové, ne bez 



Zákon obecní. 93 

výminky, ale aspoň větším dílem, a to sice z dobrých pří- 
čin: proto že v obci farní jsou některé obce již krom toho 
spojeny a mají zde mnoho společných interessů: ony mají 
tu i tam společné patronáty, totiž užitky a litraty patronátu 
společné, ony mají obyčejně spolu jeden patronát školní, 
mívají společné opatření chudých a množství jiných věcí, 
které jsou jim společný. Ve farní obci se mimo to občané 
celé farní osady scházejí často, tam chodí všickni do ko- 
stela, tam kupují obyčejně všeliké své potřeby, a pánové, 
to všecko jsou praktické ohledy, k nimž musíme míti zřetel, 
chceme-li dělati zákony praktické. 

Já tedy myslím, aby byla a se stala obyčejné farní 
obec naše také politickou obcí, a co nyní v té obci je ob- 
saženo, af si to osada nebo dvůr panský, že má také do 
té farní obce politicky náležeti, a že v té obci politické nemá 
býti žádná jiná moc policejní a politická než ta, která svo- 
bodnou vůlí všech příslušných a občanů té obce povstala 
Dle mého zdání nedostane pak vlastník některého statku 
pouhým nabytím toho statku právo nějaké policejní moci ; 
on ovšem může se státi představeným obce, ale jen když 
byl od obce zvolen ; ale ne z jiného titulu práva, ne suo 
jure, nýbrž jen jure electionis mohl by pak velkostatkář 
v obci provozovati jakési právo. Pánové! Žádám dále, aby 
obec byla zřízena tak, aby bylo, kdekoli se jedná o náklad 
na potřeby obecné, spravedlivé rozdělení hlasů, aby tak moc 
a vliv na řízení obce byly přiměřeny placení daní. Jak si 
to žádám já zde, tak myslím že to žádá také konsekvence, 
spravedlivost a poměrnost; neboť je slušné, aby všude a 
všem měřilo se stejnou měrou, a když komu se ukládá 
z jeho jmění větší plat, tomu se má slušné i dávati větší 
část hlasů o tom rozhodujících. Já si, pánové, přeji, aby 
v mé obci byla vyloučena možnost, aby se staré patrimo- 
niální zřízení pod jakoukoli formou obnovilo anebo oklikou 
do obce politické znova vloudilo. Mám také za to, že toto 
tak zvané feudální stanovisko je již přemožené, a že tyto 
instituce náš čas více trpěti nemůže a nebude. Proto bych 



94 Sněm český 1863. 

nechtěl, abychom položili do instituce takový paragraf, kte- 
rým by se to stalo možné. Při tom ale také si přeji, aby 
netoliko z moci aristokratické, ale také z moci byrokratické 
obce naše se vyzuly, a přeji si, aby byly silné a mocné, 
aby bez vodítka byrokracie mohly obstáti. 

Bylo mi namítáno tu i tam: když utvoříme větší obec, 
bude také z toho následovati, že taková obec bude potře- 
bovati více úředníků. Ale jakých úředníků, pánové? Jako 
obec má své servusy, hajné, poslíčky a t. d., může ovšem 
míti též své úředníky; ale ti budou pak od ní záviseti, ale 
nebudou míti žádného hlasu rozhodujícího v radě obecní, 
a každá obec může takové úředníky své vždy odstraniti, 
kdykoli by jednali proti prospěchu obce. V tom, pánové, 
shledávám charakteristickou stránku konstitučního života, 
aby vládla obec vždy volné úředníky svými. Vedle autono- 
mických orgánů zvolených mohou tu býti jen, jak se říká, 
manipulanti ; takoví musí vždy jen vykonávati to, co jim 
rozkáže ten, komu občanstvo volbou svou dalo moc do ru- 
kou; úředník obecní sám nesmí vládnouti, ne on, jen před- 
stavený, kterého si obec zvolila, je zastupitelstvu odpověd- 
ným, tak jako ministerstvo je sněmu zodpovědným v kon- 
stitučním státě, ne jeho podřízení orgánové; nebude-li zvo- 
lený přednosta konati povinnosti dle přání občanstva, zajisté 
jej obec podruhé nezvolí. Úředník obecní však musí býti 
zúplna podřízen zvolenému představenému a může jen vy- 
konávati, co tento mu nařizuje. Pánové, takových úředníků 
snadno odstranitelných, na občanstvu závislých, netřeba se 
báti, to nebude nová byrokracie, to bude byroslužba a ne 
byrovláda. (Veselost.) 

Já myslím, že v nynějším obecním zřízení, na které se 
tolik stížností vede, hlavní chyba byla ta, že se obcím činil 
jakýsi nátlak vzhledem k nakládání sjich obecním jměním. 
To myslím, pánové, je svaté právo, aby každá osada, která 
je dle mého mínění spolu právní osoba, vládla svým jměním 
svobodně, a aby v tom ohledu nečinily se násilné změny, 
aby tvořením místních obcí nevnucovalo se osadám starodáv- 



Zákon obecní. 95 

ným nic vzbledeui kjméní. O to nechť se stará nejlépe tato 
obec nebo osada sama; tím se uspokojí také liJ náš, nebo 
na to, že se osady i se jměním velkým i malým házejí do 
hromady, na to, myslím, právě největší stížnosti se vedou. 
Jak já si věc myslím, měla by vyšší obec býti pouze 
politickou institucí, aniž by se osadám v ní .spojeným sa- 
halo na jich osobní jmění. V této politické instituci byly by 
jednotlivé osady a velkostatkáři pospolu, chcete li, jako roz 
dílné, právní osoby: byl by to asi podobný poměr, jako ve 
městech. Větší města některá mívají častéji mezi sebou 
známé korporace, mající zvláštní jmění jako ty, které na- 
zýváme korporace pravovárečné, brauberechtigte Burger 
schaft; tito právo várečníci nebo měšťané rynkovní a t. d. 
dělají pro sebe jako zvláštní obce; taková obec nebo kor- 
porace má své zvláštní jmění, ona je samostatné spravuje, 
ale ona nemívá žádných politických práv a hranic. Tak, 
pánové, já si přeji, aby také starodávné osady uvnitř nové 
politické obce pod zákonným dozorem měly správu svého 
zvláštního jmění samostatně. Takové jmění patří jen těm 
osadníkům, a nelze část jeho darovati jiným osadám, ježby 
zákon spojil v jednu obec. Takové jmění nazývá se ovšem 
obcí neb obecním jměním, ač tu a tam i nenáleží ani všem 
občanům, v též osadě osedlým, nýbrž často náleží jen nč- 
literým z nich, bud jen všem rustikalistům, aneb jen někte- 
rým t. ř. starousedlým sedlákům. Taková jest naše stará 
obec, hromada, takové bývá naše t. ř. obecní jmění; ale 
kdo jest v obci, ví, že to jmění nenáleží veškerému občan- 
stvu v též obci katastrální, leč jen těm rustikalistům, těm 
jistým sedlákům, nikoli pak dominikalistům ani velkostat- 
káři. Tuhle máte příklad, že může býti a bývá obec v obci. 
Já, pánové, myslím, že když se jedná o takové osady a o jich 
zvláštní jmění, tu nemáme — leč kde by se to stalo dobro- 
vohiým společným usnesením mezi statkáři a mezi osadou — 
že nemáme, pravím, ve právním poměru činiti žádného pře- 
vratu mocí zákona, nemáme nařizovati, aby velkostatkář 
měl a musil býti v osadě a účastníkem jejího jmění; dosti 



96 Sněm český 1863. 

na tom, jen když se nevymkne z politického svazku obce, 
když se nevymkne že společné činnosti obecní. To pak jste, 
pánové, již dne ustanovili; on se vyloučiti nemá, ale že by 
měl býti také v té osadě, která — dle mého zdání — jest 
jen privátní osobou, majitelkou zvláštního jméuí, toho pří- 
činu nenahlížím. 

Já myslím, že venkovské obce nebudou tomu také ni- 
kterak rády, jestliže ustanovíte, že velkostatkář musí býti 
v těch osadách. Pánové, kdyby tam velkostatkář byl sám 
osobně, pak by to snad ještě šlo; pakliže však tam nebude 
ten velkostatkář sám, pak tam bude obyčejně jeho úředník, 
jak my říkáme — pan Franc. (Veliká veselost.) Ten tradi- 
cionální pan Franc, to je zvláštní individuum, ten se vám 
s naším lidem nikdy nesrovná a nesmíří ; ten má svoje 
zvláštní způsoby smýšlení, on má svůj zvláštní způsob vy- 
chování, ten se do smýšlení našeho lidu nikdy nevpraví. Já 
myslím, že to bude vždy zvláštní cizí element v osadách a 
že to bude svobodnému vyvinování se osad našich vždy jen 
na úkor a ku překážce; já si myslím, že by to skutečně 
častěji bylo takřka neštěstím pro naše obce (oho ! v centrum 
a částečně na levici), aspoň, pánové, jak já věc ze života 
národního znám. Hledme předně ke jmění. Pánové! Vy mi 
zajisté přiznáte, že každá osada má své vlastní jmění. Nyní, 
když ten pan úředník bude v hromadě, tedy se bude také 
o správě jmění toho s hromadou o tom raditi. A byť i sám 
účastenství na jmění obecním nebral, přece on tam bude se- 
děti, bude o něm rozhodovati. Kdyby však ten pan úředník 
jen tenkráte měl právo spolu rozhodovati, kdyby hromada 
obecná se radila o věcech všemu občanstvu společných, mělo 
by to za následek, že jakmile by přišlo k tomu, aby se roz- 
hodovalo o obecním jmění, by ten pan direktor nebo pan 
správec musil býti za dveřmi a čekati přede dveřmi tak 
dlouho, až by obec o tom rozhodla, t. j. jen osadníci mezi 
sebou. Jestli pak se to dá ale, pánové, prakticky mysliti, 
any takměř všecky otázky, které se budou v osadě pojed- 
návati, více méně skutečně se týkají obecního jmění a jeho 
správy. 



o zákone obecním. 97 

Pan kollega Gorner pravil, že kdybychom nynější obce 
nenechali býti spolu místními obcemi, že by z toho povstal 
chaos. Já, pánové, nevidím v tom chaosu žádného. Myslím, 
že každý zákon má tak dlouhé trvání, dokud nový se ne- 
zavede. Také tento zákon, o kterém zde jednáme, nezavede 
se ipso facto, nýbrž k zavedení tohoto zákona budou musit 
býti zřízeny kommisse. To jest pravé tak, jako když jsme 
Yotovali ve Vídni zákon o vyvažování gruntů : zákon byl 
platný, ale grunty nebyly dříve vyváženy, dokud kommisse 
nepřišla a to skutečně dle místních poměrů neprovedla. Já 
myslím teda, že také nynější místní obec musí zůstati každá 
ve svém bytí tak dlouho, až tam kommisse přijde a ji ne- 
rozdělí nebo nespojí podle toho, jak si to lidé budou přáti 
a žádati. Já se tedy toho chaosu nebojím. 

Pánové ! Praví se, že se má dáti velkostatkáři virilní 
hlas, aby se mu žádná křivda nestala. Pánové, ten virilní 
hlas bude často příliš málo a podle okolností často příliš 
mnoho, ačkoli v té věci také platí : non numerandum, sed 
ponderandum. Já myslím, že takový pan direktor vrchno- 
stenský, když v některé obci se mu bude zdáti toho zapo- 
třebí, byť neměl než jeden virilní hlas, on svým vlivem, svou 
intelligencí a tou okolností, že jsou mnozí jiní lidé od něho 
závislí, přece i tím jedním virilním hlasem velmi mnoho 
vymůže a dokáže, často ale, zvláště kde nastanou vzdory, 
ten virilní hlas také zase nevystačí, aby se mu stalo podle 
práva. Z toho pak budou často následovati rekursy, stížnosti, 
a tím se, pánové, obci věru neposlouží. Já jsem tedy toho 
mínění, abychom všem takovým rekursům se vyhnuli, aby- 
chom učinili obec takovou, aby v ní všem stranám bylo 
blaze a volně. Pánové, když bude ten rámec, který vy 
chcete obci učiniti, příliš malý, když je ten oděv, který vy 
chcete obci přiměřiti, příliš těsný, pak nebude v něm žád- 
nému volno. 

My, pánové, chceme udělati z obce, abych tak řekl, 
nový pluk, nový regiment, kterým bychom dobývali národu 
budoucí svobodu, budoucí autonomii. Já myslím, že do toho 

Řeči Kiejírovy III. 7 



98 Sněm český 1863. 

regimentu se musí vřaditi všechno mužstvo, jež tady jest, 
ale, pánové, každý podle své míry a na svém místě; kdy- 
byste tedy vy ustanovili jistou míru, jak velicí musí býti 
všichni vojáci, vy zajisté k vůli tomu nebudete každému utí- 
nati hlavu, který by byl o půl palce větší. (Veselost.) Já 
myslím, že bude lépe, když tam, kdekoli se ukazuje, že jsou 
někteří, kdož mají býti vřadéni, příliš velcí pro míru da- 
nou, lépe bude udělati tu míru o půl palce větší. A když 
uděláme takové větší obce, jak jsem vyložil, pak i velko- 
statkáři do nich velmi dobře se vejdou, a nebude jim tam 
zle. Poněvadž pak jeden element nedá se s druhým vtěsnati 
do téže osady nebo v téže malé obci, poněvadž tu bude 
velkostatkář často v přílišné moci nebo v nepřiměřené mi- 
noritě, — hledme je i ty malé osady srovnati pospolu v obci 
větší, kdežto sice velkostatkář bude také v menšině, ale 
v menšině spravedlivé a přirozené, neboť jak se můžete 
z dat statistických přesvědčiti, platí velkostatkář všude 
v okresích méně daně, než obce a místa. Ale pak, pánové, 
budou velkostatkáři ve velké obci přirozenou minoritou, ale 
v malé osadě může býti často v nepřirozené minoritě ; z té 
příčiny já jsem tedy toho mínění, že bude lépe, když uči- 
níme ten rámec a ten okres pro všecky ty živly a všechny 
obce větší. 

To tedy, pánové, to jest moje přání: Učiňme obec ta- 
kovou, aby se do ní vliv patrimoniální moci v žádné formě 
opět vedrati nemohl; učiňme obec takovou, ve které by ne- 
vládla ani aristokracie, ani byrokracie, ale ve které by se 
stala skutkem opravdivá autonomie všeho lidu svými orgány. 
Učiňte, pánové, obec takovou, aby v ní každý člen její vládl 
svým jměním sám a každý člen jen svého užíval, ne ci- 
zího ; učiňte obec takovou, aby v ní každý platil poměrné 
ke svému do obce přispívání, a především učiňte obec ta- 
kovou, aby byla k životu schopna, aby živlové se navzájem 
neporáželi, ale by svorně spolu působili, aby tak obec v sobě 
byla silná, aby měla v sobě dostatek síly morální a duše- 
vní. Pak, pánové, jste učinili instituci trvalou, a to si přeji. 



Zákon obecní. — Volba do rady říšské. 99 

Pánové! Jsem vtom ohledu srozuměn s §. 1. minority, 
který takovou možnost, jak si přeji, předpokládá. Ale po- 
hřešuji jednu věc. Nevidím tu možnost, aby mohly i jedno- 
tlivé osady, které jsou o sobe dosti velké a prostranné, že 
mohou celý okres činnosti přenesené zastati, aby i takové 
obce mohly státi o sobě jako místní obce; a z té příčiny 
dovoluji si udělati k votu minority ten amendement : 

„Osada, kteráž má o sobě dosti prostředků k obstará- 
vání svých záležitostí, může také o sobě místní obcí býti." 

Proti návrhu menšiny vyslovil se také vládní koraniissař 
místodržitel baron Kellersperg, shledávaje, že nesrovnává se 
s 3. odstavcem VII. článku říšského zákona ze dne 5. března 
1862 o zásadných ustanoveních k upravení obcí. Návrh menšhiy 
spolu s dodatkem Riegrovym byl na konec zavržen 149 hlasy 
proti 52 ; hlasovala proň část poslanců českých a velkostatkáři 
strany Clamovy. Tím skončila se důležitá schůze dne 20. března, 
ve kteréž rozhodnuto o nejpodstatnějších kuších budoucího zří- 
zení obecního. 

Ve 36. schůzi dne 21. března byly na denním pořádku nej- 
prve doplňovací volby do poslanecké sncmoimy rady říšské; 
volilo se 7 poslanců. Maršálek hr. Nostic ohlásiv tento předmět 
jednání, dal čísti dva návrhy, které mu byly podány o tom, 
jakým způsobem má se naložiti s touto vládní předlohou; zá- 
roveň připomenul, že o takovýchto návrzích nepřipouští se žádné 
rokování. Ony návrhy pocházely jeden od hraběte Lva Tliuua, 
druhý od dra. Riegra. Thunův návrh chtěl tomu, aby sněm vzal 
volbu před se, ale ku předchozí poradě o tom aby se zřídila 
kommisse, a volba do rady říšské aby se odložila na 26. března. 
Návrh Riegrův, podepsaný od 63 poslanců národnosti české, 
zněl takto (č. i n. Sten, 1155): 

Slavný sněm račiž přikázati kommissi 9 členů z kurií 
volených k uvážení předlohu o volbě do říšské rady spolu 
8 následujícím návrhem : 

Přihlížeje k tomu, že sněm volby do rady říšské může 
předsevzíti jen na základě celé ústavy říšské a jen zacho- 
vávaje při tom přísně kompetenci každému činiteli zákono- 
dárné moci příslušnou ; 



100 Snčiu český 18G3. 

přihlížeje dále k tomu, že pevné, na dlouhé časy trvalé 
upravení našich pomérů státoprávních toliko svolením všech 
království i zemí, a že rovněž zdárné dostavení ústavy celo- 
říšské toliko ochotným spolupůsobením všech národů říše 
dosaženo býti může ; 

hledě také k tomu, že vláda jen tehda v pravdě konsti- 
tiiční nazvána býti může, když působí v duchu obyvatelstva 
veškerého státu, tak jak tento byl zákonitým způsobem vy- 
sloven, a když účelů svých nesnaží se dosíci ani násilím, 
ani nesvorností, nýbrž spojením živlů, jich přesvědčením a 
dorozuměním ; 

hledě též k tomu, že žádoucí souhlas mezi všemi ná- 
rodnostmi rakouskými jediné takovým zastupitelstvem říše, 
v němž by všech jich stejná práva došla také stejného za- 
stoupení, pro blaho celku jakož i pro uspokojení všech čá- 
stí docílen býti může; 

uváživ dále, že za nynějších okolností užší neúplná říš- 
ská rada neustále z vlastního kruhu příslušnosti vytištěna 
a k tomu přivedena bývá, aby rozhodovala o takových otáz- 
kách, kteréž dle ústavy a dle právní povahy své toliko úpl- 
nou říšskou radou rozhodnuty býti mohou, a že taková, 
nekompetentním zákonodárstvím vynesená rozhodnutí, mo- 
hou se státi nebezpečnými praejudikaty pro státoprávní a 
ústavně pevně platná práva jednotlivých království a zemí; 

uvažuje pak též, že úvěr říše toliko garanciemi, jež 
byly vysloveny úplným zastupitelstvem říše, na pevný základ 
postaven býti může, a že také jen takovým mohou býti uza- 
vřeny a s potřebnou autoritou provedeny všechny ony re- 
formy, kteréž jsou k úspěšnému upravení našeho státního 
hospodářství, hlavně v rozpočtu administrativním a válečném 
nevyhnutelný ; 

hledě konečně k tomu, že rovněž tak vážnost a mocné 
postavení Rakouska vzhledem k cizině, jakož i jednota i zdar 
uvnitř říše toliko dosažením úplného zastoupení vší říše 
zaručeny býti mohou : 



Volba do radj' říšské. 101 

usnáší se snem království českého na tom, že předloží 
Jeho c. k. Apoštolskému Veličenstvu poníženou prosbu, aby 
ráčil svolati sněm Uherský, Chorvatsko- Slavonský, Sedmi- 
hradský a Benátský ještě před sejitím se říšské rady a jich 
vyzvati, aby se vyjádřily vzhledem k účastenství svému v za- 
stoupení celé říše. 

Než tyto návrhy se přečetly, dr. Herbst napsal a podal uivrb 
třetí toho obsahu, aby hned vykonaly se volby do rady říšské. 
Když i ten návrh byl přečten, ohrazoval se Herbst proti tomu, 
že by ony návrhy týkaly se jčnom formálně stránky jednání, 
i ohlašoval, že uazejtří podá písemný protest proti tomu jednání, 
jež prý se příčí řádu jednacímu. Maršálek se hájil, že jedině 
jemu náleží vykonávati řád jednací, toho práva že on nikomu 
nepřipustí, i že ku každé vládní předloze jest možno dělati ná- 
vrhy o tom, jakým způsobem by se měla vyříditi. — Návrh 
Riegrův byl potom zamítnut 138 hlasy proti 63; hlasovaliť proň 
toliko poslanci národnosti české. Pak i návrh Thunův padl 128 
hlasy proti 76 ; hlasovali proň zase Čechové a z velkostatkář- 
stva strana Clamova. Návrh Herbstův pokládal se pak za při- 
jatý bez hlasování. — Dr. Rieger chtěje odmítnouti výčitku 
Herbstovu, že by jeho návrh protivil se jednacímu řádu, ohlásil 
o tom svůj úmysl těmito slovy (u. Sten. 1161): 

Prosím o slovo. Podal jsem návrh, jenž k tomu smě- 
řoval, aby se jmenovala kommisse, jež by se uradila o to, 
jak se má naložiti s vládní předlohou, a aby se této kommissi 
odkázaly některé úvahy, kteréž jsem byl navrhl. Mám za 
to, že jsem jednal zcela správně, podávaje návrh ten dle 
předpisů našeho jednacího řádu. Tuť ohlásil . . . 

Nejvyšší maršáleh. Ale prosím, pane doktore, nemohu 
vám ... 

Rieger (přeruší maršálka). Tuf ohlásil pan dr. Herbst 
protest proti tomu. Oznamuji toliko, že pro případ, kdyby 
pan prof. Herbst měl protest tento podati, vyhrazuji sobě, 
že podám proti němu prohlášení. 

Po té přikročilo se k volbě poslanců do i ady říšské, při 
čemž sněmovníci vyvoláváni byli jménem. Piitomní posU^nci če- 
ští, jsouce voláni, odpovídali: Nevolím. Mnozí odstranili se ze 
sněmovny. — Herbst později nepodal ohlášeného protestu. 



102 Sněm český 1863. 

Pokračovalo se potom v poradě o zákoně obecním. Ve 37. 
schůzi dne 23. března přišel na přetřes §. 14., jenž ustanovuje, 
kolik členů má míti zastupitelstvo obecní ; po návrhu koramisse 
mělo se to říditi podle většího nebo menšího počtu členův obce, 
majících právo voličské. Rieger povstal první, aby ukázal na 
jeden nedostatek tohoto paragrafu, mluvě takto (n. Sten. 1189): 

Pohřešuji v tomto paragrafu ustanovení pro ten případ, 
kde v jedné obci místní jest spojeno několik osad. Tu by 
se mohlo státi, že by obec neb osada největší, jež snad 
tvoří střed místní obce, zvolila všecky členy výboru ze svého 
středu, a že by pak ostatní k ní připojené malé osady ne- 
byly ve výboru zastoupeny. Myslím, že by to bylo velkým 
bezprávím, a že, jakmile se stane, že jest více osad spojeno 
v jednu místní obec, měli by výborové obce místní býti roz- 
děleni mezi jednotlivé její osady, a to v témž poměru, v němž 
k té které osadě náleží větší neb menší počet příslušníků 
majících právo voličské. Neučiniv toho posud, dovolím sobě 
formulovati návrh toho směru, a prosím slavnou sněmovnu, 
aby se o něm vyslovila. 

V týž rozum mluvil poslanec Frant. Laufberger. — Hrabě 
Clam-Martinic dovozoval, že ta vada nedá se snadno napraviti, 
když sněm byl zamítl jeho návrhy, učiněné při povšechné de- 
batě a pak při §. 1.; navrhoval, aby návrh zamýšlený od Riegra 
a Laufbergra odkázal se kommissi ku předchozí poradě. — Po- 
slanci Trojan i Herbst pravili, že kommisse tu věc ovšem také 
uvažovala, ale že obtíže při tom nalezené přiměly ji, aby to 
spustila se zřetele; dle Trojana neb3'lo by jiné pomoci, než 
v každé osadě udělati zvlášní volební třídy, a pak by se musilo 
indirektně voliti do výboru obce politické; dle Herbsta návrhy 
k odstranění té vady podané čelily prý k zavedení samostatných 
zastupitelstev jednotlivých osad, což by se příčilo přijatému 
§-1, — Dr, Rieger hájil nyní svou myšlénku šíře (n. Sten. 1192) : 

Myslím, pánové, že ti, kdož znají veškeré poměry obecní, 
a zvláště poměry našich obcí místních, zejména větších 
z praktického života a ne pouze z theorie, budou jak já pře- 
svědčeni, že ustanovení to ovšem přináší s sebou značná ne- 
bezpečí a mnoho nepříslušností. Jet zajisté velmi snadno 
možno, že ku př. některý méstys čili obec trhová nebo též 
větší, převahu mající vesnická obec tvoří střed a hlavní 



o Zilkoně obecním. 103 

sídlo obce místní. Taková osada, mající tak velikou převahu 
a čítající mnoho příslušníků k volbé oprávněných, bude roz- 
hodovati při každé volbé ; a poněvadž se při každé volbě 
nejprve sahá k těm, které nejlépe známe nebo kterým nej- 
více důvěřujeme, tedy se může přihoditi, že malé osady 
připojené nedostanou ve hlavní obci ani žádných zástupců. 
Tu pak zajisté může tomu býti tak, že ku př. všecka obec 
místní (její menší osady) má zájmy jiné, než obec hlavní a 
sídelní, že v takových místních nebo-li spojených obcích 
právě ta nejdůležitější osada, která votem svým rozhoiluje, 
má zájmy jiné než ostatní osady; tak zejména zvláště vzhle- 
dem ke dlažbě a ke stavbě obecních silnic ; a hlavní obec 
ta, dovede-li zvoliti celý výbor ze svého středu, má pak věc 
celou v rukou a může učiniti veškerá usnesení tak, jak by 
jí byla nejvíce vhod, a ostatní osady musí pak spolu na to 
platiti jen z té příčiny, že nemají ve výboru žádného zá- 
stupce, jenž by se jich byl zastal. 

To jest, pánové, okolností vážnou, já zapomněl jsem 
dříve, když k tomu byla příležitost, vám to připomenouti ; 
neboť jsou v Čechách místní obce — já sám takové znám — 
jež čítají přes třicet osad. Z poměru takového mohou po- 
vstati křivdy a též zlořády. Tu může se snadno státi, že 
taková osada je dvě hodiny cesty vzdálena od úředního 
sídla obce místní. Přihodí-li se pak, že v této osadě není 
člena výboru, tedy nebude tu nikoho, kdož by měl v místě 
samém bezprostřední policejní dozor. Pánové, domyslí se 
každý, jak tomu pak je v praxi. Přednosta takové obce 
místní se 30 osadami zajisté nemůže současné být příto- 
men a policejní dozor vésti ve všech těch osadách: on pře- 
náší úkol svůj obyčejné na staršího, na konšela nebo vý- 
bora té které osady, aby tento věci méně důležité sám řídil, 
aby provázel četníka, přijde-li tento do místaajde-li o ně- 
jaké vyšetřování, aby dal spraviti lávku neb co podobného. 
Nuže, není-li v takové osadě žádného podobného orgánu, 
tedy jest osada ta úplné bez vedení, úplné bez dozoru po- 
licejního. Nezbývalo by pak nic jinélio, než aby místní obec 



104 Snem český 18G3. 

dala tam úředníka, aneb uložila někomu, kdož ani ve vý- 
boru není, vésti policii místní a úi^'adovati tam jakožto 
inspektor policejní. 

Pánové ! O virilních hlasech nebylo řeči, nikdo z nás 
nenavrhoval virilních hlasů, abyste snad ze samého strachu, 
že by se někomu dostalo virilního hlasu, nezavrhli tento 
návrh, jenž jest zajisté velmi dobrý a praktický. O hlasech 
virilních nebylo tu vůbec řeči, a nejméně jde tu o to, aby 
se velkostatkářstvu jakákoliv výhoda dohodila anebo pod- 
loudně zjednala; jde tu o zájem jednotlivých menších osad 
místní obci přidělených. 

Pánové ! Kommisse přiznala, že věc ta zasluhuje opatření, 
neboť vzala předmět ten na potaz ; ona nenalezla však 
vhodného způsobu, jak zpomoci tomuto zlu; já však myslím, 
že bychom pro tuto obtíž nad zdarem úkolu zoufati neměli; 
způsob ten se najde. Nevím sice, zdali jsem já šřastné roz- 
řešení nalezl ; dovoluji si však podati následující návrh : 

„Kde spojeno jest několik osad v jednu obec místní, 
tam budlež členové výboru rozděleni pokud možno na jedno- 
tlivé osady v poměru ku počtu k volbě oprávněných pří- 
slušníků té které osady. Pokud by se poměr ten nedal 
ustanoviti dohodnutím v obci místní samé, rozhodne o tom 
okresní zastupitelstvo." 

Doufám tedy, pánové, že osady samy naleznou způsob, 
jak rozděliti ty hlasy mezi sebe; kdyby ho však nenalezly 
a o tom dohodnouti se nemohly, tedy najde zajisté klíč 
k tomu ten nejbližší orgán, jenž stojí nad nimi, a věc roz- 
luští v každém jednotlivém praktickém případě. Já, pá- 
nové, dokonce nejsem z těch, kdož chtějí dávati oněm okre- 
sům, ježto nejméně daní platí a nejmenšími jsou, nejvíce 
hlasů. Toho podotekl jsem při jiné příležitosti. Avšak, pá- 
nové, my shledáváme také v naší ústavě ustanovení toho 
smyslu, že poslanci do říšské rady volí se z jistých skupin. 
Lze tedy ovšem zůstaviti volbu obci místní, ale může. se 
při tom přece říci: „celek musí z této skupiny nebo osady 
voliti jednoho nebo dva", jak se právě hodí, a poměr za- 



o zákone obecním. 105 

jisté nalezne se v každém jednotlivém případe dle různých 
okolností. 

Myslím teda, že snad tento návrh můj věc prakticky 
vyřídí. Je-li však v tom pochybnosti, tedy přistoupil bych 
k mínění Jeho Excellence hraběte Clama, aby se ta věc 
opětně odevzdala kommissi, by ona vynašla praktickou for- 
mu, kterak zpomoci tomuto zlu. 

Po námitkách Herbstových, kterým odpíral hrabě Clam- 
Martinic, odkázaly se návrhy Riegfův a Laufbergrův kommissi 
zákona obecního ku předchozí poradě na 24 hodin. 

Znova jednalo se o tom ve .38. schůzi dne 24. března. 
Zpravodaj Taschek ohlašoval a odůvodňoval, že kommisse ne- 
oblíbila si návrhu Laufbergrova ani Riegfova, nýbrž zůstala na 
tom, navrhnouti k §. 14. dodatek tohoto znění: „Není-li osada, 
která má výbor místní (§. 108.), žádným členem zastoupena ve 
výboru obecním, jest jejímu místnímu představenému volno, při- 
cházeti do schůzí výborových s poradným hlasem." — Hrabě 
Rothkirch činil návrh tomu podobný, avšak v tom rozdílný, že 
by ten představený místní byl skutečným členem výboru obec- 
ního, a ne toliko s hlasem poradným. — Hrabě Clam-Martinic 
minii, že přítomný paragraf náleží vlastně do řádu volicího, 
i navrhoval, aby do řádu volicího na vhodném místě postavilo 
se toto ustanovení: „Je-li několikero osad spojeno v jedna 
místní obec, budiž, uedocílí-li se o to dorozumění, počet členů 
výborových, vypadající na každý sbor volební, rozdělen na jedno- 
tlivé osady podle obnosů berničných ; zlomky doplní se na číslo 
nejblíže vyšší." — Debaty, která se o tom rozpředla, účastnil 
se dr. Rieger touto promluvou (č. Sten. 1238): 

Těšilo mne, pánové, že výbor náš v principu tu věc 
uznal a že potřebu nějakého opatření v tom ohledu tím 
způsobem provedl, jak navrhuje. Nezdá se mi, že by tím 
bylo vyhověno docela potřebám skutečným aniž také docela 
právu, ale přece je to alespoň něco. Já myslím, že ve sku- 
tečnosti, když tam bude ta osada representována svým 
představeným, a byf by jen s poradním hlasem, v prakti- 
ckém životě to vyjde na jedno, poněvadž náš obecný lid 
při jednání nebude tak tuze hleděti na formalitu, jako kdyby 
se to jednalo na př. při zemském sněmu, kde máme jednací 
řád. Předseda dá hlasovati, a tu budou konečně všichni 



106 Sněm český 1863. 

hlasovati, kteří jsou přítomni, a£ jest jich hlas poradní aneb 
skutečný. 

Ale v principu přece se mi zdá, že to není dostatečné, 
aniž také mohu uznati, že by to bylo dostatečné, co pan 
hrabě Rothkirch navrhuje, a hlavně z té příčiny, poněvadž 
on činí rozdíl mezi obcemi, kteréž mají jmění, a mezi 
obcemi, které nemají jmění. Pánové! V tom právě já vidím 
nebezpečnou zásadu ; vy byste tím způsobem řekli, že v obec- 
ním výboru místní obce musí býti zastoupeny všechny osady, 
které mají jmění, ale ty, které jsou chudý, že nepotřebují 
tam býti zastoupeny. Toto ale jest zásada nespravedlivá. 
Co se týče jmění jednotlivé osady, tu tohoto opatření ne- 
potřebujeme, poněvadž obecní zákon krom toho již na jiném 
místě praví, že každá taková osada spravuje své vlastní 
jmění výborem svým vzhledem k interessu vlastnímu; avšak 
každá osada jednotlivá, byť i nemajetná, dbá o to, aby se 
na ni neuvalovala břemena, která nejsou jejím interessům 
neboli zájmům přiměřená; proto má býti každé osadě do- 
přáno zastoupení takové. Tedy ku př. kdyby se v obecní 
radě místní obce ustanovilo stavěti některou silnici, tu, pá- 
nové, budou zajisté na tuto silnici musit všechny osady při- 
spívati, které v ní jsou obsaženy, a sice netoliko ty, které 
mají jmění, nýbrž i takové, kteréž takového obecního jmění 
nemají, a tudíž všechny stejně podle daně své. Ano, pánové, 
ty osady, které mají jmění obecní, ponesou zajisté takové 
křivé, jich zájmu nedbající usnesení snadněji; ale ty, které 
nemají jmění, ty tím budou více stížený, poněvadž všechno, 
co na osadu připadne, musí občané platiti ze své kapsy, 
kdežto v osadě, která má jmění své, tím občané sami nijak 
stížení nebudou. To, myslím, bylo by docela nespravedlivé, 
a jestliže se vůbec uznává, že některá osada má míti své 
zastoupení v místní obci, myslím, že se může dáti takové 
zastoupení všem osadám stejně, to jest, že se musí zastou- 
pení místní obce rozděliti mezi všechny osady tak, jak tam 
jsou, ať bohaté ať chudé, aby se nemohlo státi, žeby snad 
jediná obec rozhodovala sama o všem, a že by na ostatní 



o zákoně obecním. 107 

osady v obci uvalovala břemena, která nejsou v žádném je- 
jich prospěchu. 

Pravilo se nám, jmenovité pravil můj p. kollega Trojan, 
že zásaíia, že každá osada má býti zastoupena, nemůže pla- 
titi o každé osadě, i sebe nepatrnější ; taková, která nemá 
žádného obecního jmění, že je obyčejně také příliš malá co 
do obyvatelstva, a že jsou zejména v severních Cechách ta- 
kové pramalé osady. Divím se, že pan kollega Trojan, který 
přece tak mnoho žil mezi lidem, nezná z praktického života 
jiných příkladů. Pánové, připomínám, že zvláště v Cechách 
se vyskytují takové případy, kde některá vrchnost rozdělila 
velký dvůr na tak řečené familie. V takové osadě je 20, 30 
až 50 chalup dosti bídných, to jsou dosti velké osady, ale 
nemají pražádného jmění, poněvadž vrchnost jim přiměřila 
každému osadníkovi 30—40 měr, ale obecního jmění jim 
nedala. Pánové ! Proto by takové velké osady neměly míti 
toho samého práva, jak malé osady, kde je snad jen 5 se- 
dlákův, a kde mají nicméně velké jmění obecní? Znám jeden 
příklad v jedné obci, ve které sám mám také pozemky. Tam 
je, pánové, půlpáta sedláka, totiž 4 celolánníci a 1 půllán- 
ník. Tito mají dohromady značné obecní jmění, asi 200 
jiter lesů a pastvišť. To jest tedy patrně bohatá obec, ačkoli 
jest v ní toliko 5 sedláků. Ti by musili míti dle návrhu 
tohoto právo voliti si zastupitele. Ale jiné osady, kde je 
více občanů, ale pouhých familiantů, neměly by míti toho 
práva? To by zajisté bylo nespravedlivé. Podobný příklad 
máme též tam, kde vrchnosti mívaly lesy a lidem je daly 
k vymýtění. Tím způsobem povstaly zvláště v hornatých kra- 
jinách sem tam velmi rozsáhlé osady, na 100 i 200 domů 
četné, ale lidu vesměs chudého. Pánové, humor lidu našeho 
takové osady pokřtil jmény, jaká jsou: Nouzov, Nemajov. 
Ale takové osady mívají často 1000 a více obyvatelů. Pro- 
sím tedy, proč by takové osady neměly práva míti, aby 
byly zvláště zastoupeny v obci ? Když obecní zastupitelstvo 
uzavře nějaké obecní poplatky, právě takovému Nouzovu a 
Nemajovu to bude mnohem obtížnější poplatky ty platiti, 



108 Sněm český 1863. 

než těm pěti sedlákům; myslím ted}', že to právo musí se 
dáti stejně všem osadám. 

Mluvilo se o tom, že je to odraezování podle geografie. 
Pánové ! Což to není odmezování geografické, když se udě- 
lají geografické obce neb obce katastrální pouze dle po- 
lohy? To je právě odmezování geografické (Pochvala. ), takové 
oddělování dle uznání pánů inženýrů; kdyby příslušenství 
k obci bylo udělováno podle historie, tož by to bylo jinače. 
Já, pánové, ve svém rodišti jsem měl majetnost, a totiž 
s 20 korci ; přišel inženýr a rozdělil mi to pouze podle běhu 
potoku do 3 obcí. (Smích.) To je, pánové, geografické roz- 
dělení ! 

Musím se přiznati, že se mi líbí nejlépe návrb hrab. 
Clama-Martinice, který aspoň tolik praví, že se zde takové 
opatření všeobecně vysloviti má, ale že ta věc se má pro- 
vésti v detailu teprva ve volebním řádě. Jenom se mi zdá, 
že by při tom se mělo hleděti netoliko na daně, ale i na 
počet voličů, kteří jsou v každém sboru. Myslím, pánové, 
kdyby se v některé osadě, kdyby se v jednom sboru nalé- 
zalo 8, 12, 15 voličů, žeby se jim musilo dáti to právo, 
poněvadž právo býti zastoupenu je právě také jakýsi prů- 
měr té spravedlnosti, která se činí vůbec všem. Paragraf 

14. dí totiž takto: „Obecní výbor v obcích, čítajících méně 
než 100 členů k volbě oprávněných, skládá se z 9 nebo 8 
členů, podle tobo, utvoří-li se tři neb dva volební sbory ; 
v obcích, čítajících 100 až 200 členů k volbě oprávněných, 
skládá se obecní výbor ze 12 členů." Z toho vysvítá, že 
v průměru přijde na 1 výbora 8 až 22 voličů, totiž 8, 11, 

15, 17 neb 22. Mohlo by se tedy ustanovení o tom státi ve 
volebním řádě ; myslím teda, až tam na svém místě aby se 
řeklo, že z každého volebního sboru každé takové osady má 
se vyvoliti jeden člen do obecní rady, jestliže v tom sboru 
jest 15 voličů. Ale, jak pravím, to by mělo přiměřené místo 
své až ve volebním řádě; na tento čas spokojím se s ná- 
vrhem pana hr. Clama-Martinice. 



o zákoně obecním. 109 

Když vládui kommissař barou Kcllersperg vyslovil se proti 
pokusům, které hleděly osadě dodati většího významu, byly uá- 
vrby Clamův i Rothkirchův většiuou zaniíUmty, a uávrh kom- 
niisse přijat. 

Paragraf 81. zřízeuí obecního vypočítává osoby a příjmy, 
kteréž jsou osvobozeny od přirážek ku přímým daním a vůbec 
od příspěvkův obecních. V návrhu kommisse pod číslem 3. stála 
slova: „kongrua správců duchovních a učitelů veřejných." — 
Budějovický biskup Jirsík navrhoval k tomu dodatek, aby od 
konkurrence na stavby školní byla docela osvobozena kongrua 
správců duchovních a učitelů veřejných i v tom případě, kdyby 
jejich příjmy přesahovaly zákonné minimum kongruy ; co se pak 
týká jiných výdajů obecních, uznával Jirsík toho slušnost, aby 
faráři a učitelé na ně připláceli, pokud jejich příjmy převyšují 
nejmenší míru zákonem ustanovenou. — Tuto poslední myšlénku 
lileděl Rieger určitěji formulovati a do zákona uvésti, což se 
mu také podařilo. Přímluva jeho zněla takto (a. Sten. 12G6): 

V hlavní věci shoduji se s názorem vysloveným Jeho 
biskupskou Milostí. Myslím, že není slušno, aby se žádalo 
od duchovního v obci přes míru mnoho na školu ; a tak 
tomu jest, povážímo-li, žeť on přece přispívá ke škole a též 
k obci ješté zcela jiným způsobem, než všichni ostatní ob- 
čané. Farář a učitel působí předně vlastní svou osobou, 
svým namáháním a neustálým přičiněním svým ke blahu 
obce. On působí v tomto ohledu především tím, že povznáší 
blahobyt obce prostředkem vyučování; on působí dále tím, 
že povznáší mravnost v obci a tedy patrně i obecní bez- 
pečnost; on tudíž spolupůsobí také platné k opatřením po- 
licejním. Toť jsou služby a břemena, kterých jiný člen obce 
tímto způsobem nepodniká. Povážíme-li pak, že služné uči- 
telů, jak na to již často stížnost vedena, v skutku jest posud 
velmi skrovné, a že jak učitelé, rovněž tak i duchovní jsou 
v jisté míře jako úředníky obce, pracujíce především pro 
obec a její blaho a jsouce také namnoze placeni obcí sa- 
mou: tedy jest to podivno, že obec je nejprve platí, a davši 
jim jich služné, opět jim ho odnímati chce. 

Třeba dále podotknouti — o učitelích jsem to již po- 
dotekl, — že také příjmy duchovního jsou obzvláště nedo- 



110 Sněm český 1863. 

statečný. Je£ známo, že jsou u nás farní obročí velmi skvělá, 
kde faráře pokládati lze za skutečného statkáře ; jsou však 
také obročí, kde duchovnímu v skutku zápasiti jest se hmotnou 
bídou; znám taková farní obročí. Pánové! Rekneme-li tedy, že 
pouze kongrua nesmí býti obtížena poplatkem obecním, je tím 
patrně řečeno málo, neboť, pánové, tu třeba především věděti, 
jaká jest ta kongrua. Kongrua obnáší u starších obročí 300 zl., 
a u novějších obročí, kteráž namnoze odkázána jsou pouze 
na skutečné služné, na hotové peníze, obnáší 400 zl. Pánové! 
Kdo uváží nynější poměry, jak je nyní draho, kdo uváží, že 
duchovní kromě toho, čeho konečně každý člověk k životu 
nutně potřebuje, má ještě plno potřeb jiných, totiž těch 
potřeb každého vzdělaného člověka ; kdo uváží, že nemá-li on 
v úřadě svém pozadu zůstati za jinými vzdělanci, musí se 
opatřovati knihami, ba že musí kupovati knihy také pro 
poučení jiných : tož zajisté nahlédne, že duchovní se 400 zl. 
nemůže existovati. Vládní předloha, nám podaná ve příčině 
patronátu kostelního, vyměřila kongruu na 600 zl.; to jest 
minimum, jež má budoucně duchovnímu býti pojištěno. Při- 
znáte, pánové, že také to není nikterak mnoho, ba že du- 
chovní se 600 zl. zajisté nemůže žíti skvěle, on s tím bude 
žíti co nejskrovněji; ale jeát to přece více než 300 zl. 

Dovolil bych si tedy navrhnouti pro tento passus, po- 
něvadž kongrua, jak řečeno, u rozličných druhů far jest 
rozdílná, a poněvadž kongrua učitelů jest ještě mnohem 
nižší, aby již v tomto zákoně byla ustanovena suma větší, 
a sice, aby odstavec 3. zněl : 

„Služné duchovních až k obnosu 600 zl., a služné uči- 
telů až k obnosu 400 zl." 

Při této skrovné sumě lze zajisté těm a takovým bře- 
mena sleviti, a ti, kdož mají větší služné a z části obročí 
velmi bohatá, ti nechať přispívají k dani obecní. Aby však 
tam, kde farář má jen 600 zl. a učitel 400 zl. služného, 
měli oni ještě platiti daň obci, to nezdá se mi spravedlivo, 
poněvadž jak duchovní tak i učitel, jak jsem již pravil, pod- 



o zákoně obecním. 111 

statné a nejvíce působí ke blahu obce, také v ohledu poli- 
cejním a též hledě ku povznesení jejího blahobytu. 

A pánové, třeba podotknouti ještě jednu véc : takmér 
všude žádá se od duchovního, aby pečoval o chudé dílem 
osobním působením, dílem také proto, že chudí sami nej- 
prve k němu se obracejí. (Bravo!) Kdykoli přijde chudý do 
obce, jde vždy nejdříve k faráři. (Velmi pravda ! v levo.) 

Tyto ohledy jsou mi pohnutkou k návrhu, aby slavná 
sněmovna již nyní ustanovila tyto dva obnosy, a to tím 
více, poněvadž není ani jisto, kdy zákon o kongrue vysloví 
toto její zvýšení na 600 zl., any by osoby, o něž jde, až 
do té doby podstatně byly přetíženy. (Bravo!) 

K radě zpravodaje Taška postavilo se do návrhu Riegrova 
slovo „příjmy" místo slova „služné", načež ten návrh byl sně- 
mem přijat. Biskup Jirsík vzal svůj návrh k žádosti maršálkové 
zpět, že nepatří do tohoto zákona. 

Po odbytém druhém čtení zřízení obecního ukázala se 
ostřeji, než během předešlého rokování, neshoda mezi většinou 
sněmovní a vládou. Kommisse i většina sněmovní achýlila se od 
předlohy vládní v několika kuších, na kterých vládě záleželo. 
Nejdůležitější byla proměna, kterou sněm učinil v §. 56.; třetí 
odstavec tohoto paragrafu zněl ve předloze vládní (jakož zní 
také v zákoně potvrzeném 16. dubna 1864) v tato slova: „Pakliby 
ale představený obce měl za to, že výbor v usnesení učiněném 
z mezí působnosti své vystoupil, nebo že usnesení zákonům od- 
poruje, povinen jest, usnesení takového prozatím nevykonávati 
a politického úřadu okresního požádati za rozhodnutí, má-li 
usnesení vykonati čili nic." Kommisse navrhla, aby závěrek po 
slově „nevykonávati" zněl takto: „a ve všech záležitostech, které 
nejsou od státu na obec přeneseny, výboru okresního, v ostat- 
ních však záležitostech politického úřadu okresního požádati za 
rozhodnutí, má-li usnesení vykonati čili nic." Ač vládní kom- 
missař této proměně odporoval, sněm dne 24. března přece 
přijal návrh kommisse většinou asi desíti hlasů. — Když pak 
ve 39. schůzi 26. března ukončila se porada o zřízení obecním, 
baron Kellersperg žádal, dříve než prý sněm vysloví konec dru- 
hého čtení, aby uvážil, je- li rozdíl mezi sněmem a vládou v pří- 
čině §. 56. tak určitý, aby k vůli němu dopouštěl se případ, že 
zákon obecní snad nepřijde k místu. Po této pohrůžce hrabě 
Hartig navrhl, aby o §. 56. zavedlo se nové jednání vrácením 
jeho kommisai ku předchozí poradě, jc-li možno sjednotiti se 



112 Sněm český 1863. 

s návrhem vládním. Maršálek hr. Nostic klonil se však k mí- 
nění, že po ukoučeudm druliém čtení není již možno o nějaké 
částce znova jednati. Rozmauité náhledy se pronášely. Dr. Rieger 
opřel se raístodržitelsktímu náměstkovi nejrozhodněji, řka (n. 
Sten. 1308): 

Myslím, že prof. Herbst dokázal dnes nepopěratelnými 
dijvody, že mínění p. kommissaře vládního není správné, a 
že zákon ten není v odporu s vydanými zákony říšskými. 
Nechci se tedy dále do věci pouštěti, pravím jen tolik: Po- 
chopoval bych to ještě, kdyby někdo po konci debaty upo- 
zorňoval ještě na některý předmět, kterýž je v podstatě důleži- 
tější, na nějž se však zapomnělo; zde však jde o něco zcela 
jiného, tu jde o to, aby se usnesení již jedenkráte platné 
učiněné znova v pochybnost uvádělo. Pánové ! Jestliže by 
slavná sněmovna k tomu přistoupiti měla, tedy se nám bude 
tentýž případ opětovat při každém zákoně; neboť co může 
učiniti vládní kommissař, to může každý jiný člen učiniti 
též; a já rovněž vyhradím si to pro sebe, že každý zamít- 
nutý zákon ještě jednou k řeči přivedu. Chce-li se slavná 
sněmovna k této konsekvenci odhodlati^ tož prosím, račte na 
to přistoupiti. 

Baron Kellersperg odvětil rovněž podrážděně, že on nic 
nenavrhoval a jakožto zástupce vlády nemůže býti srovnáván 
s ostatními sněraovníky. — Maršálek dal potom hlasovati o svém 
návrhu, aby z tohoto rokování přešlo se k dennímu pořádku ; 
což přijato 95 hlasy proti 62. 



Začalo se potom hned rokovati o řádě voleni v obcích. 
Paragraf 11. vyčítá ve třech odstavcích osoby, které nemohou 
býti voleny do výboru obecního. K opravě toho jjaragrafu pro- 
mluvil dr. Rieger jak následuje (č. Sten. 1314): 

„Pánové! Já bych rád učinil přídavný návrh ke článku 
2) §. 11. Zde se praví, že osoby ve službě obecní postavené 
nemají právo volenu býti. Osoby ve službě obecní postavené 
jsou rozličné: jsou totiž mezi nimi takoví, kteří jsou co jmenu- 
jeme skutečnými úředníky obce, kteří jsou ve skutečném úřade 
obecním, to jest, abych tak řekl, v bureau obecním; ale jsou 



Řád volení v obcích. 113 

také jiní, kteří obci toliko některé služby konají a za to 
plat dostávají, které ale v obecním životě nikdo za úředníky 
obce nepokládá. Takoví jsou na př, lékaři, kteří dostávají 
od obce plat, kněží, kteří jsou z obecního důchodu placeni, 
takoví jsou konečně právní zástupci obce, takoví jsou učitelé 
na nižších a reálních školách; ti všichni jsou placeni z fondu 
obecního, a proto přece nejsou skutečnými služebníky obce. 
Ale já nevím, jestliže kommisse měla úmysl tyto vyloučiti. 
Na každý způsob je to však pochybno. 

Připomínám slavnému sněmu, že tato záležitost zavdala 
již podnět k hádkám v obecní radě Vídeňské a v žurnálech 
Vídeňských, když se totiž jednalo o volbu chemika Klecin- 
ského do obecní rady. Do nedávná byl ve službě obce, po- 
něvadž byl ustanoven za professora na reálce, myslím 
v (iumpendorfě, kteráž reálka je vydržována od obce Ví- 
deňské; nyní nastala tam otázka, zdali by mohl býti volen 
do obecní rady nebo ne? A konečně rozhodnutím ministerstva 
stalo se, že nebyl přijat do obecní rady. Já mám za to, že 
takoví mužové nemají se vylučovati z práva toho, býti voleni 
do obecní rady, protože by jinak ku př. také lékaři, kteří 
dostávají 60 neb 80 nebo 100 zl. služného od obce, proto 
již nebyli volitelní do obecní rady ; oni pak dostávají 60 nebo 
100 zlatých jen z té příčiny, poněvadž za to obci konají 
služby : oni mají povinnost nemocné chudé opatrovati zdarma 
a jich navštěvovati; mají tudíž povinnost sloužiti obci; když 
se odbývá nějaká kommisse z politických a zdravotních 
ohledů, mají rovněž býti přítomni. Aby se jim nemusilo 
platiti za každou takovou jednotlivou práci pro chudé ne- 
mocné a za každou jednotlivou kommissi, dostávají od obce, 
abych tak řekl, jakési paušále. To jest mezi nimi a obcí 
pouhou smlouvou soukromého práva, jest to do, iit fdchts. 
Právě v tom samém poměru k obci nalézají se také řemesl- 
níci, kteří od obce také dostávají smluvené paušále, na př. 
kdyby pokrývač převzal za nějaký roční plat pokrývání a 
správu všech střech pro celou obec, byl by myslím jeho 
poměr k obci ten samý, jako onoho lékaře; on vykonává 

Ivcí'i Ivicgrovy III.. 8 



114 Sněm český 1863. 

jistý počet blužeb ve prospěch obce za roční plat. Myslím 
teda, že by bylo velmi málo žádoucno, kdyby se všichni 
tací mužové, mezi nimiž bývají začasté největší kapacity, 
nejvzdělanější mužové, mužové vyšší intelligence, jichž pří- 
tomnost bude v radě vždy užitečná, kdyby se ti všickni 
vyloučili z práva toho jen pouze z příčiny, že nějaký plat 
od obce dostávají. 

Poněvadž ale ta věc je pochybná podle slov paragrafu 
tohoto, tedy bych si dovolil učiniti návrh, jen k vyloučení 
všeliké pochybnosti, co přídavek k odstavci druhému: „Platy, 
které se dávají od obce kněžím, lékařům, učitelům a práv- 
ním zástupcům, nezbavují jich volitelnosti." 

Když se byli za dodatek Riegrův přimluvili MDr. Loschner 
a Trojan, a zpravodaj nic nenamítal, byl ten dodatek schválen 
a k §. 11. připojen. 

Zajímavá i důležitá byla debata ve 40. schůzi dne 27. března 
při §. 15. řádu volicího. Vládní předloha chtěla tomu, aby do 
])rvního sboru voličského v obcích náleželi (kromě největších 
])oplatníků) taká měšťané čestní a všichni ti příslušníci obce, 
kterým podle §. 1. sub 2. náleží právo voličské. Takové usta- 
novení nacházelo se již v obecním zákoně z roku 1849, a tak 
do prvního sboru náleželi správcové duchovní, všichni úředníci 
státní a zemští, důstojníci a pensisté vojenští, doktoři, učitelé 
a professoři. Následek toho byl, že ku př. na Smíchově první 
sbor voličský skládal se z 5 největších poplatníků a z 31 tako- 
výchto osob platících daň nepatrnou nebo žádnou. Sněmovní 
kommisse, chtějíc tuto nenáležitost důkladně přetrhnouti, usnesla 
se většinou, aby §. 15. zněl následovně: 

„Měšťané a občané čestní náležejí do prvního sboru volič- 
ského; jiní, kdož mají právo voliti, neplatíce žádných i)římých 
daní, náležejí do třetího sboru." 

Proti návrhu kommisse nduvil především zástupce vlády; 
uznával sice, že předpis předlohy vládní jest v některých pří- 
padech největším poplatníkům na ujmu, ale prostředek od kom- 
misse proti tomu navržený viděl se mu býti příliš dalekosáhlý, 
neboť by tím všechny naznačené osoby, jsouce vřaděny do tře- 
tího sboru, byly zbaveny práva voliti do sněmu. — Poslanec 
Ilcrbst i)odal návrh jiný, jenž rozděluje dotčené osoby do všech 
tří sborů voličských, držel se prostřední cesty mezi předlohou 
vládní a návrhem kommisse. Znělť návrh llerbstův takto : 



Řáfl volení v obcích. 116 

„Správcové duchovní, měšťane a občané čestní, pak ti úí-cd- 
nici dvorští, státní, zemští a veřejných fondů, důstojníci a osoby 
vojenské s charakterem důstojnickým, kteříž stojí v 8. nebo ně- 
které vyšší třidé dietní, náležejí do prvního sboru voiičskélio. 
Všechny ostatní do §.1. pod 2. náležité osoby, platí-li daii 
přímou, buďte vřaděny do druhého, sic však do třetího sboru 
voličského." 

Po hr. Rothkirchovi, jenž se přimlouval za návrh kommisse, 
jal se Rieger hájiti týž návrh tímto důtklivým způsobem (n. 
Sten. 1324): 

Co nejrozhodněji musím se vysloviti pro návrh kom- 
misse. Již po dlouhou řadu let vede se stížnost podstatná 
ve všech našich obcích, že zejména v prvním sboru voleb- 
ním rozhodují všude úředníci; a že pravé ti nejzámožnější, 
nejprůmyslnější, nejčinnější, nejintelligentnější občané všech 
mést skutečně vyloučeni bývají z práva volebního právě 
úředníky do třídy jejich vřadénými. Návrh minority (t. j. 
Herbstův) hledí té věci poněkud pomoci, ale nedopomáhá 
zúplna k cíli, nýbrž jen měrou velmi skrovnou ; neboť ve 
všech značnějších městech, kde je snad počet občanů v první 
třídě volících jen skrovný a kde vedle nich bývá velký po- 
čet úředníků, bude vždy přece rozhodovati tento velký počet 
úředníků. Déje se to jmenovitě tam, kde je zemský soud a 
více instancí podobných, děje se to zejména ve všech mě- 
stech krajských. Pánové, tu patrně nerozhoduje pak roz- 
dělení daní mezi voliči. 

Já v tom shledávám útok na celý systém našeho volebního 
řádu, jenž zachován jest také v našem řádě volení v obcích. 
Volební řád rozděluje veškeré obyvatelstvo ve tři třídy, 
v ty, kdož nejvíce, kdož prostředně a kdož méně daní platí. 
Chcete-li nyní voliti podle jiného pravidla, či dle jiných 
ohledů, tedy jste zvrátili celý tento systém. Keknete-li : „My 
volíme dle intelligence," pak musíte intelligenci dáti zastou- 
piti všude, musíte intelligenci dáti zastoupení zvláštní ; a 
pánové, ne vždy bývá tomu tak, že úředníci jsou nejvzdě- 
lanějšími lidmi v obci. (Hlas: Ba ovšem!) Bývají tu také 
jiné intelligence, učenci privátní, doktoři rozličných fakult, 



116 Sněm český 1863. 

spisovatelé, kterýmž výhod téch po vašem názoru dostati se 
nemá, a kteří zajisté nejsou méně vzdělaní a méně intelli- 
gentní než úředníci. Já spatřuji v tom tedy zvrácení a zru- 
šení celého našeho systému. 

Já v tom shledávám mimo to také privilegium, jež zde 
tím méně připustiti máme, poněvadž se tím má jiným tří- 
dám učiniti podstatná ujma na právu, a poněvadž tím, jak 
již řečeno, právě nejzámožnější třída obyvatelstva se fakticky 
zbavuje volebního práva. K této třídě patří ve všech mí- 
stech velkoprůmyslníci, všickni značnější průmyslníci vůbec, 
všickni obchodníci, již mají velký závod, velkostatkáři, ma- 
jitelé velkých a mnohých domů a vůbec ti, kdož v obci 
nejvíce daní platí ; ti všude budou odstrčeni skrze úředníky. 

Nevím, pánové, mňže-li se to nám všem zdáti žádou- 
cím ; následek toho bude, že úředníci prorazí vždy v první 
třídě své kandidáty a že pak budou míti v radě obecní roz- 
hodné votura. 

Pak musíte ještě jednu věc uvážiti, že totiž naše oby- 
vatelstvo je ještě daleko té dospělosti, aby všude a rozhodně 
zastalo se svého přesvědčení. Zasedá-li v obecní radě úředník 
okresní neb krajský a navrhne-li to neb ono, tož zajisté 
ostatní malicherní měštánkové a šosáci (Oho ! v levo) na- 
mnoze nebudou si troufati postaviti se mu na odpor. Je-li 
však v radě velkoprůmyslník, neb jiný muž zámožný, jenž 
se dosti ohlednul po světě a jemuž pan okresní hejtman 
více neiraponuje, ten bude si troufati míti své vlastní mí- 
nění. Avšak právě tato třída nejsamostatnější bude snad 
vyloučena z rady, ustoupíte-li od mínění kommisse. 

Co pak se týče duchovních, tož nejsou sice uvedeni ve 
votu minoritním ; neboť duchovní bývají obyčejně nadáni 
majetkem rustikálním, z něhož musí platiti značné daně, a 
budou teda dle toho namnoze vřaděni do druhé neb do- 
konce i do první třídy ; avšak kde tomu náhodou tak není, 
a kde jsou v městě jen špatně nadaná obročí náboženského 
fondu, nuže tam necht také duchovní volí ve tietí třídě. 
Podstatnou stránkou věci jest to, že se rozdělení v rozličné 



Řád volení v obcích. 117 

skupiny volební neučinilo dle váženosti osob, nýbrž dle toho, 
jak kdo v obci přispívá, a pánové, to jest vždy a zůstane 
všude momentem podstatným a rozhodujícím. 

Obec nepojednává ostatně obyčejně o zvláštních otáz- 
kách politických, k nimž zapotřebí jest zvláštní vysoké in- 
telligence, ona jedná obyčejné jen o předmětech, jichžto 
druhou částí v každé takové otázce bývá kapsa. Jakmile se 
přijala nápověd: staniž se to neb ono, tož přijde na to 
vždy dopověd, a sice tato: mnoho-li na to máme platiti? 
Nuže, pánové, těm, kdož nic neplatí, je velmi lehko při- 
jmouti nápověd; ti budou chtíti zříditi Bůh ví jaké meliorace 
a velkolepé ústavy v obci. To jest ovšem velmi krásné, tím 
nabývá navrhovatel pověsti muže osvíceného a humánního, 
ale ti ostatní, jimž jest platiti, ti budou se škrabati za 
uchem. Já zase mydlím, že ti, kdož musí nejvíce platiti, 
mají také před jinými raditi a v radě rozhodovati. Pánové, 
rovná práva, rovná břemena, a poměrná práva, poměrná 
břemena ! To jest ta zásada, jíž se v té příčině držeti máme. 

Co pak dále se týče úředníků, jest mi podotknouti ještě 
to, že oni obyčejně bývají tak říkaje jen přechodními členy 
obce, žijíce dnes tu, zítra snad v Sedmihradsku, — dnes 
zde, zítra Bůh ví kde jinde. Jaký zvláštní zájem má takový 
úředník ve zkvétání obce, jakýže má zájem pojistiti obec 
pro všecku budoucnost, opatřiti ji institucemi ceny trvalé? 
On může se, jak řečeno, říditi jen pohnutkami marnivosti, 
ohledem na to, co v té chvíli se skvěje a co mu opatří 
slávu, že něco krásného vykonal. To jej přiměje, aby něco 
provedl, a začasté nepovedou jej snad ohledy jiné. On dbá 
jen o líc, ne rub. Nuže, soudím tedy, že nenáleží dopřávati 
rozhodného vlivu živlům takovým, kteří, jak řečeno, s obcí 
nežijí a netrpí, alespoň ne po delší dobu. 

Jeho Excellence p. kommissař vládní zvláště také po- 
ukazoval k volebnímu právu do sněmu. Pánové! Předně 
volební právo do sněmu je něco zcela jiného; zde v obci 
nejde především o zájmy politické, nýbrž výhradně o otázky 
materiální. Já ze svého stanoviska hledím na obec vždy jako 



118 Siiřm tVský 18G3. 

na společnost akciovou; ti, kdož mají mnoho akcií, kdož 
mnoho k obci přispěli, mají více hlasů, a ti, kdož mají méně 
akcií, mají také méně hlasů. Nechť tedy také oni úředníci, 
kteří přispívají ke břemenům obecním, také v témž poměru 
spolu hlasují; ti pak, u kterých tomu tak není, nechať také 
práva takového nepožadují; činí-li to však, a poskytne-li 
se jim to právo jakýmsi privilegiem, tož vyplyne z toho, že 
se jim v obci právem bude "moci činiti výčitka : „Ty nemáš 
v obci žádného podílu, ty do ní ničeho neplatíš; co ty vůbec 
máš mluviti do věci v naší obci? Ty nemáš zde podílu, ty 
jsi v obci cizincem." A výčitka taková učiní se právem. 

Co se však týče volebního práva do sněmu, — pomine- 
me-li toto stanovisko materiální, kteréž v obci rozhoduje, — 
tož právě důvody uvedené Jeho Excellenci přiměly by mne 
k tomu, abych na to nebral zřetele. Panové, či je snad to 
naším cílem, poskytovati úředníkům přednosti v ústavě, aby 
pak vláda tím rozhodnějším nátlakem působiti mohla na 
veřejné věci a mínění? Pánové, to zdá se mi spíše věcí ne- 
bezpečnou. Chce-li vláda znáti, co úředníci vědí a co úřed- 
níci chtějí, k tomu má své zprávy úřednické o stavu veřej- 
ného mínění a jiná opatření ; úředníci to vše s ní sdělí a 
sdělí velmi ochotně. Vláda však chce věděti, co obyvatelstvo 
chce a co to sobě přeje, a vzhledem k tomu nechť dopřeje 
obyvatelstvu, aby mohlo vysloviti se volně bez nátlaku úřed- 
níků. Nebyl bych tedy dokonce proto, abychom živlu úřed- 
nickému jakýchkoliv předností a výhod poskytovali, a zvláště 
vzhledem k řádu volebnímu ; ano právě tato okolnost musila 
by mne pohnouti k tomu, abych hlasoval pro návrh kommisse. 

Pánové! O té věci budou snad mezi námi mínění roz- 
ličná. Jedni staví se na ten názor: „My máme na ten čas 
vládu, jež nám je úplně vhod a je liberální; my chceme ji 
podporovati, a majíce úředníky ve smyslu vlády, musíme 
je též podporovati a musíme výhodami opatřiti živci úřed- 
nický." Avšak, pánové, věc ta není tak nadobro jistá. Snad 
že již v této chvíli se jedná ve Vídni o to, zda Schmerling, 
zda Forgách (Nepokoj, sensace v levo.). Ale nehledě ani 



líád volťiií v oboíoli. 119 

k tomu, pánové, kdož ví, snad že v jednom, ve dvou měsí- 
cícli můžete dostati ministeistvo, jež vám dokonce nebude 
vhod, a úředníci, kteří hlasují dnes pro ministerstvo 8chmer- 
lingovo a v jeho smyslu pracují a působí, l)udou pak pro 
ministerstvo — nevím které — rovněž tak hlasovati, jako 
dnes to činí, a vyvinou pak působnost, kteráž vám všem 
bude velmi nemilou. 

Nuže, pánové, učiňte to, ale budte pamětlivi, že se tím 
vydáváte v nebezpečí ; já pak nikomu bych neradil na to 
přistáti. Nechtě obyvatelstvo, tak jak jest, své a samorostlé ; 
nechtě obyvatelstvu, aby vyslovilo vlastní politické přesvěd- 
čení své, také při volbách obecních, nejsouc mýleno úřed- 
níky. To jest to pravé. Činíce tak, vykonáte dílo blaho- 
dárné. (Výborně! Bravo!) 

Po řeči Riegrově poslanec P. Alojs Matoušovský jménem 
duchovenstva vzdával se výsady při volbách, přestávaje na ná- 
vrhu kommisse. — Avšak úřednictva, které tehdáž v několika 
českých městech dopomáhalo straně německé k vítězství, ujal 
se proti Riegrovi proťessor Herbst, rozebíraje a překrucuje řeč 
Rlegrovu s obvyklou sobě jízlivostí. Divil se, kterak Kieger, 
stojící na stanovisku historickém, může prý „stát a obec" po- 
kládati za společnosti akciové, kteréž přece náležejí časům nej- 
novějším. Tázal se, co Rieger míní, nazývaje úředníky cizinci 
v obci ; niiní-li tím, že člověk mtsí býti v obci narozený, aby 
mohl v ní působiti, pak prý lituje, že obci Pražské bude obejíti 
se bez p. dra. Riegra. Tu řeč Ilerbstova vrcholila v této scéně : 

Herbst: Míní-li (Rieger), že cizincem v obci je teu, kdo 
k obci nemá žádného srdce, pak musím rozhodně proti tomu 
protestovati. Člověk může býti úředníkem a přece poctivým 
mužem. Clitěl-li p. dr. Rieger tím říci, že úředníci nemají k obci 
žádného srdce, pak se musím i)roti tomu rozhodne oluaditi . . . 

liieger (vi)adaje mu do řeči): Já také. 

Herbst: Zcela dobře! Rovněž tak musím odmítnouti ne- 
rozmyslnou výčitku (unbesonuenen Torwurť) dra. Riognt proti 
celé třídě mužův. (Nepokoj, oho !) 

Maršálek: Prosím, nezabíluíjte do osobnosti. 

Herbst po tomto napomenutí mluvil poněkud klidněji. Mezi 
jiným ukazoval k tomu, (jakž učinil již dříve vládní kom.missař), 
že již v §. 1. přiznala se úředníkům výsada, totiž voličské právo 



120 Sněm český 18G3. 

i bez poplatnosti, a že kdo hlasoval pro výsadu při §. 1.. ne- 
měl by nyní proti ní se vzpírati. 

Když byl hr. Clam-Martinic se přimluvil za návrh korn- 
raisse, chopil se dr. Rieger opět slova, odpovídaje Herbstovi 
takto (n. Sten. 1329): 

Musím především se vší rozhodností odmítnouti obvi- 
nění, jež professor Herbst, nemaje lepších důvodů, proti 
mně přednesl, obvinění, jako bych bjl nerozmyslným způ- 
sobem — tak znějí jeho slova — sáhl na čest celého četného 
stavu. Pánové! Právě v obvinění tom já sám shledávám 
urážku své cti a musím na tom státi, aby professor Herbst 
nespravedlivou výčitku tu odvolal. Není tu žádné nerozváž- 
nosti, a já jsem vůbec nesáhl na čest stavu úřednického. 
Nechť se mi dotyčné místo okáže v protokole, prosím nechať 
přečte se protokol, a je-li tam jaké nařknutí stavu úřed- 
nického a jeho cti, jsem ochoten pana professora odprositi. 

Pravil jsem naopak, že roztřídění sborů volebních 
v obci neděje se dle cti čili váženosti osob, při čemž by 
tedy daně nic činiti neměly, nýbrž že sbory volební jsou 
utvořeny dle poplatku voličův, tudíž dle peněžní váhy růz- 
ných jich kategorií ; a pravil jsem, že úředník má býti vřaděn 
dle tohoto momentu, a že se má míti zření jen k tomu, 
kolik platí a kam patří podle svého poplatku. 

Za to, co kommisse navrhla a co v prvním paragrafu 
bylo přijato, já nejsem zodpovědným. Nejsem členem kommisse. 
Pan professor jest nejspíše členem kommisse a hlasoval tam 
pro ten paragraf. Co se mne týče, mně by bylo zcela lhostejno, 
kdyby kommisse §. 1. byla sestavila jinak; chce-li kommisse 
k vůli důslednosti vřaditi čestné občany do třetí třídy, jest 
mi to úplně vhod. Bude to důsledným, ačkoli shledávám 
v tom rozdíl ohromný, dáte- li právo hlasovati v první třídě 
čestným občanům anebo dáte-li je úředníkům. Jeho Excellence 
(hrabě Clam Martinic) již k tomu poukázal, že čestný občan 
jest jaksi důvěrníkem celé obce, kdežto úředník byl do ní 
dosazen mocí cizí. Toť patrně při otázce té okolností pod- 
statnou. Čestní občané nejsou také tak četni, aby v první 
třídě hlasem svým rozhodovali. Přemnohé obce, ba největší 



Kád volení v ol^cícli. 121 

část obcí v zemi, nemají bud žádného čestného měšťana, 
aneb nanejvýše jednoho či dva, a ti věru nebudou seděti 
v obci, aby její vota řídili či měnili. 

Ostatně kdož vřadili úředníky do první třídy bez ohledu 
na to, jakou daň platí, měli nejspíše na zřeteli to, že oni 
skrovnou míru placené daně nahrazují jaksi jiným přičině- 
ním pro obec, a to nechať platí ; já ze svého stanoviska neměl 
bych ničeho proti tomu. Musíte však povážiti, že i ti úřed- 
níci, jižto jsou ve třetí třídě, byt i jinak žádných daní ne- 
platili, platí vají též obyčejně přirážky obecní, totiž platí vají 
pivní krejcar a činžovní groš všude, kde tjto jsou zavedeny; 
oni tedy pro zájem obce nejsou alespoň vší daně prosti, oni 
vždy přece stížení jsou daní nějakou; mohli bychom je tedy, 
hledíce k tomu, vždy vřaditi již do třetí třídy, tím se princip 
v celku neruší. Ostatně nejsem zodpovědným za to, co 
kommisse ustanovila. 

Bylo mi vyčítáno, že jsem úředníky nazval cizinci, ci- 
zinci v obci. Pánové! Oni jimi vskutku jsou, nejsouce po- 
voláni stráviti celý život svůj v obci, oni jsou nutu amovi- 
biles, oni na pokyn své místo opouštějí. Prožili jsme v po- 
slední době ohromnou evoluci úřednictva, kde úředník 
z Čech přišel do Moravy, do Uher, Sedmihradska, Chorvátská, 
a odtud opět do Cech se vrátil, či soudíte, pánové, že takový 
úředník je stálým živlem obce? 

Pan professor Herbst vytýkal mi, že prý jsem také ci- 
zincem v Praze; ale, pánové, já žiji v Pražské obci a se 
Pražskou obcí ; nehledě k tomu, že obec Pražská již před 
lo roky prokázala mi čest, jmenovati mne čestným měšťa- 
nem, já však také s rodinou svou sídlím v Praze i jměním 
svým se zájmy města jsem sloučen, a budou-li tu vyměřeny 
velké daně, ponesu je poměrně s ostatními. Tomu při úřed- 
nících tak není. 

Pánové ! Rozdělení navržené professorem Herbstem, totiž 
podle tříd dietních nebo dle prýmek a hvězdiček na límci, 
toho prostý rozum nechápe; takové muže každé chvíle býti 
vládou obráceno neb změnuio. Vláda může prohlásiti dnes, 



122 Sněm český 1863. 

že úředníci se 300 zl. služného jsou přesazeni do 8. třídy, 
a tím je systém celý zvrácen. ■ — Pánové! V Rusku jest zřízení 
tak zvaných činů; tam jest totiž celé, abych tak řekl, celé 
úřední lidstvo, vše, co vláda za takové uznává, rozděleno ve 
dvanáct činů (Hlasy : čtrnáct) čili čtrnáct ; nuže všickni tito 
mají dle stupně svého své prýmky, své hvězdičky a jiná 
vyznamenání. Avšak myslím, že u nás takovéto ranžirování 
lidského pokolení podle činů nedojde obliby; a jest mi s po- 
divením, že shledávám právě u p. professora Herbsta takovou 
zálibu v institucích slovanskoruských. 

Rozdělení takové nehodí se teda pro naše poměry a 
názory; a myslím, že je nejlépe držeti se principu, že ten, 
kdo platí, má v poměru k tomu vliv míti v obci. 

Pánové! Mluvil jsem o společnosti akciové, užívaje té 
jen co obrazu, abych poměr znázornil. Panu professoru 
Herbstovi se zlíbilo vystaviti to za důvod, a aby věc zkroutil, 
jakož to učinil již s mými prvními slovy. 

Já tedy opakuji, že stojím na tom, aby professor Herbst 
odvolal svou výčitku, že jsem nerozvážně nařknul čest stavu 
úřednického. 

Herbst neměl se nikterak k tomu, aby svoje slovo o ne- 
rozmyslué výčitce odvolal, i vznikla z toho prodlonžeuá potyčka 
mezi Riegrem a Ilerbstem. — Pokud se týkalo úřednictva, při- 
spěl Herbstovi ku pomoci vládní komraissař baron Kellersperg; 
sám sobě dával vysvědčení, že nežil v Čechách jako cizinec, 
nýbrž že prý cítil s tou zemí tak, jako by k ní l)yl vždy ná- 
ležel. Statečně odmítal výčitky činěné úřednictvu od Riegra, ale 
při tom rovněž tak bez obalu a bez ostyclm potvrzoval mínění 
Riegrovo v tom kuse, že podřízeně úřednictvo, když by přišlo 
k veslu nové ministerstvo, „tak jako tak dostojí své povinnosti 
a rausí účinkovati v tom smyslu, jak se mu shora poručí". Ale 
o náčelnících úí-adů radil vyčkati, zdali by setrvali na svých 
místech, kdyby nové ministorstvo požadovalo v zásadných vě- 
cech něco jinólio, nož nynější. Návrh llerbstův došíd souhlasu 
Kollcrspergova. — ■ Jmenovitým hlasováním byl potom návrh 
Herbstův jň-ijat ll'J hlasy proti 77; proti uěmu hlasovali po- 
slanci čeští a z velkostatkářstva strana Glamova. 



o znstnpitelsťvccli okresních. Vžií 

Pi-i debatách dne 8. dubna o silnicích, ježto k ulevení bídy 
v horách Krušných a Krkonošských nákladem zemským stavěti 
se měly, dr. Rieger často uchopil se slova; zde však pomíjíme 
těch reci, ježto měly zajímavost jenom místní a chvilkovou. 



Ve 42. schůzi dne 9. dubna přisel na denní pořádek zákon, 
v uějž Čechové jakožto autonomistíí kladli veliktí naděje, totiž 
zákon o zastupitelstvech okresních. Věc taková byla nařízena 
již zákonem obecním ze 17. března 1S49, nevešla však do ži- 
vota. Dr. Brauner navrhoval ua sněmu hned r. 1861, aby za- 
stupitelstva okresní uvedla se v život dle zákona právě nazna- 
čeného ; návrli ten zůstal nevyřízen. Zatím zákon říšský daný 
5. března 1802 v pěti článcích vytknul hlavní obrysy zastupitel- 
stev okresních, jichž bližší provedení zůstaveno sněmům. Sněmu 
českému předložila vláda dne 14. ledna 18G3 osnovu zákona 
o zastupitelstvech okresních, o kteréž potom radila se sněmovní 
kommisse a částečně ji přepracovala; zpravodajem jejím byl 
dr. Josef Gabriel. Paragraf 1. dle návrhu kommisse zněl takto: 

„V království Českém mají býti zastupitelstva okresní. . 

Jak velké budou okresy zastupitelstev, ustanoví se zákonem 
zemským, a okresy tyto budou se moci zase jen zákonem zem- 
ským změniti." 

Při tomto paragrafu navrhl německý poslanec dr. Stanim, 
aby odstavec druhý se vypustil, a na jeho místo aby se posta- 
vilo toto ustanovení : 

„Dokud organisacc úřadů politických neprovede se cestou 
ústavnou, volicí okresy vyčtené v t;. 7. řádu volení do sněmu 
jsou okrsky pro působnost zastupitelstev okresních." 

Dotčený §. 7. řádu volicího vypočítává volicí okresy, ve 
kterých obce venkovské mají voliti po jednom poslanci do sněmu ; 
každý tento volicí okres obsahuje v sobě obyčejně dva nebo tři 
menší okresy, jež tchdáž (18G;>) sluly okresy politickými, 
prvotně však roku 1850 byly a zase nyní (188G) jsou okresy 
soudními ; volicích oněch okresů jest v (!echách 79, a shodují 
se s podkraji nebo-li s okresními hejtmaustvíini, jak tato byla 
zřízena v letech 1849 — 18/30. Dle návrhu Stammova mělo teda 
býti 79 okresních zastupitelstev. 

Po řeči Stammově hr. Lev Thun upozoi-nil, že návrh Stam- 
mův náleží k §, 2. a nikoli k §. 1., i žádal, aby o obou těch 
paragrafech jednalo se i)o]iromail(' ; což se také povolilo. Para- 
graf 2. obsahoval v prvním odstavci toto ustanovení: 



124 Sněm český 1863. 

„Pokud nebudou úřadové političtí způsobem ústavním zří- 
zeni, budou nynější politické okresy zároveň také okršlkem za- 
stupitelstva okresního." 

Ostatní tři odstavce toho paragrafu ustanovují, neměl -li by 
politický okres ani 10.000 obyvatelů, že má s jiným sousedním 
míti společné zastupitelstvo ; a též jinde že mohou dvě nebo 
více zastupitelstev okresních spojiti se v jedno. — Politických 
okresů bylo tehdáž v Čechách 207, z těch však v osmi nebylo 
ani po 10.000 obyvatelů; teda dle návrhu kommisse mělo býti 
199 zastupitelstev okresních, leč že by někde nastalo spojení 
dobrovolné. 

Po přečtení paragrafu 2. dr. Rieger přihlásiv se ke slovu, 
mluvil na obranu návrhu kommisse takto (č. Sten. 1411): 

Já jsem si vyžádal slovo toliko k jinému logickému 
uspořádání těch dvou paragrafů, o nichž se tu právě jedná. 
Článek 2. tohoto zákona praví, jaký jest okršlek okresního 
zastupitelstva, das Gebiet der Bezirksvertretung; ale o tom 
právě, jaký je okršlek zastupitelstva okresního, jedná též 
druhý odstavec paragrafu 1. Zdá se mi tedy, že by bylo 
logičtější, aby se v §. 1. zůstavilo toliko pravidlo: „V krá- 
lovství českém mají býti zastupitelstva okresní," — a aby se 
2. odstavec toho paragrafu přeložil do 2. článku co první 
odstavec, poněvadž právě v ^. 2. se jedná vůbec o objemu 
těch okresů. Já bych si dovolil navrhnouti znění paragrafu 
v ten způsob: „Zákonodárství zemské ustanovuje, jak veliký 
má býti obvod okresních zastupitelstev. Pokud se to nestane, 
činí nynější okresy politické také okršlek zastupitelstva 
okresního." (Přednáší tento návrh svůj německy a pokračuje 
česky:) 

Já myslím, že je to takto kratčeji vysloveno, a že právě 
zákonodárství zemské nemá činiti odvislou svou činnost a 
své vlastní ustanovení na vždy od zařízení okresů politických. 
Úřady politické zřizuje vláda, kdežto okresy zastupitelské 
zařizuje zákonodárství zemské. Kdyby zákonodárství zemské 
činilo rozdělení okresů odvislým od ustanovení a rozdělení 
vládních lířadův, tedy by mohlo býti v tom zdrženo, kdyby 
totiž vláda váhala úřady politické a okresní tomu přiměřeně 
spořádati, a tedy by zákonodárství zemské nemohlo k upra- 



o zastupitelstvech okresních. 125 

voní zastupitelstev přistoupili. Myslím, že to bude lépe, když 
to řekneme v tom způsobu, že zákonodárství zemské má právo 
stanoviti, jak veliké mají býti okresy zastupitelské, a pokud 
se to nestane, že nynější politické okresy za to platí. 

Co se týče návrhu p. Stamma, nemohu k nérau přistou- 
piti, ačkoli uznávám v plné míře velkou váhu důvodů, které 
pro to uvedl. Ale pánové, při jiné příležitosti vedl jsem si 
stížnost na nepřiměřené rozdělení nynějších volebních okresů; 
vím, že volební okresy některé jsou nad míru veliké, obsa- 
hující až 5 okresů politických nynějších, a jiné zase že jsou 
příliš malé, tak že celý volební okres obsahuje jen 15.000 
duší; tedy by se tomu, co p. poslanec Stamm žádal, aby 
totiž bylo okresní zastupitelstvo větší, nevyhovělo, poněvadž 
jsou také některé volební okresy malé; podobně je ku př. 
Friedlandský okres volebním okresem, ale on je sám také 
jen jeden jediný okres politický. Kdyby se mělo přání p. 
poslance Stamraa vyhověti, aby se zřídili okresové větší, 
musily by se okresy politické přísně a jaksi organicky znova 
rozděliti, a neměli bychom se vázati tím, co již jednou je, 
nebo co bylo ustanoveno náhodou před několika lety a 
k jinému cíli. 

Pánové! Všichni pamatujeme se na to, jak se to tehda 
dělo, když se u nás okresy zřizovaly : tu přišla kommisse 
do rozličných okresů a ptala se lidí, zdali tam chtějí míti 
okresní úřad, nebo okresní hejtmanství. Všecka místa se 
ovšem o to hlásila a činila té kommissi podání, a konečně, 
které místo učinilo největší podání, které postavilo veliký 
dům pro okresní úřad, pro separace a vězení, tomu se dul 
okresní úřad, okresní hejtmanství. Myslím, že to nebylo 
rationální a moudré rozdělení okresů; že se mělo především 
hleděti na geografické a statistické rozdělení lidu ; že se 
mělo dbáti o to, kam přirozené interessy které krajiny, ku 
kterému místu obyvatelstvo váží; že se mělo k tomu hleděti, 
kterak obyvatelé jsou polohou rozděleni, aby obyvatelstvo 
nebylo zbytečně obtěžováno při přecházení do okresního 
místa, jako se často na př. při rozvodnění řek děje; pak 



126 Sněm český 1863. 

že vůbec se mělo liledéti k celému složení geografickému; 
když pak kolikrát leží okresní místo za nějakým velikým 
pohořím, tak že lidé přecházeti musí celé horstvo, mají li se 
dostati do svého okresního města, jest to pro ně břemenem. 
Tenkráte ale kommisse na to tak velice nedbala, poněvadž 
hleděla jen k tomu, že z toho nabyla užitku pro erár, když 
některá obec hodnou oběť přinášela. 

Ale máme-li nyní něco nového organisovati, tedy musíme 
organisovati ty věci tak, aby v tom bylo lidu blaze, aby 
nebyl lid obtěžován velkými a obtížnými cestami. Kdybychom 
vzali okresy, jak je navrhuje pan poslanec Stamm, byly by 
některé veliké a jiné zase příliš malé, a právě poněvadž je 
ta nesrovnalost tak veliká, myslím, že je lépe, abychom při- 
jali prozatím to, co kommisse navrhuje, ale abychom bu- 
doucně organisovali okresní zastupitelstva na základě roz- 
dělení rationálnějšího a spravedlivějšího. Ale to myslím, že 
může býti předmětem teprva budoucího sněmu, a prozatím 
jsem pro to, abychom se spokojili s tím, co je navrženo; 
okresy jak právě jsou, to je něco skutečného, to je též prak- 
tičnější, také tu nejsou nesrovnalosti tak veliké. K tomu 
ještě bude vláda hleděti, aby měla tam úředníky, kde je 
okresní zastupitelstvo; nyní tam má vláda svého úředníka 
okresního; zdá se, že i vláda sama uznává, že by bylo okres- 
ních zastupitelstev příliš mnoho a že by se měla redukovati 
na třetinu neb čtvrtinu; tak aspoň slyším, že si toho ve 
vládních kruzích přejí; i já si toho přeji, ale myslím, že se 
to má státi zároveň tak, aby vláda zřídila své okresní úřady, 
a abychom i my zřídili okresní zastupitelstva stejného času, 
a že se to snad již za budoucího zasedání sněmu státi může. 
Prozatím ale jsem pro to, co kommisse navrhuje. 

Poslanec Hevbst srovnával se s Ric.irrem, že ustanovení 
o velikosti okresů zastupitelských náleží do §. -. a ne do §. 1., 
hájil však znční navržené od kommisse tu, kdež se praví: „Po- 
kud nebudou úřadové političtí způsobem ústavním zřízeni" atd. 
„Kommisse (pravil Herbst) kladla zvláštní váhu na podržení 
těchto slov, poněvadž v nich, ježto jsou doslovně vzata z před- 
lohy vládní, leží uznání, že organisováuí úřadů politických ne- 



o znstupitelstvecli okresních. 127 

může se díti cestou adiiiinistťativní, uýbrž toliko záUouodár- 
skoii." — Zástupce vládní doporoučel sněmu návrh Stamniův, 
shodný s předlohou vládní. — Naproti tomu poslanec Pštros hájil 
okresy malé. — líie.aer ujav se znova slova, promluvil takto 
(n. Sten. 1417): 

Pan poslanec Herbst kladl zvláštní váhu na to, aby 
v §. 2. tohoto zákona byla slova: „až do organisování poli- 
tických úřadů cestou ústavní." Jde mu tedy o to, aby se 
to vyslovilo, že organisování úřadů se má díti jen cestou 
ústavní a ne pouze cestou administrativní, ne pouze prostým 
organisačním předpisem ministerstva. To je zcela správno ; 
avšak myslím též, že o tom pochybovati nemůžeme a ne- 
máme, vždyť pak vláda sama to vyslovila ve své předloze, 
a poněvadž se to po mém soudě samo sebou rozumí. Jsem 
dalek toho vystupovati proti principu, aby se organisace 
dala cestou ústavní. 

Avšak, pánové, budme upřímní! Jak myslíme si tu věc V 
Jest nám vykonati dvojí úlohu. Jest nám organisovati poli- 
tické úřady na novém základě, a jest nám organisovati 
okresní zastupitelstva, či vymeziti okresním zastupitelstvům 
jich obvod. Nuže ptám se vás, pánové, je-li mezi vámi někdo, 
jenž by pochyboval, že obvod okresního zastupitelstva má 
právo ustanoviti jedině zákonodárství zemské? Rozumí se 
to, tuším, samo sebou, že k určení tomu nemůže naprosto 
nikdo jiný býti kompetentním, než zastupitelstvo zemské ; 
to nechť ustanovuje, jak veliká a jak rozsáhlá mají býti 
okresní zastupitelstva a jaké mají míti hranice, poněvadž 
to tak samo sebou jest v povaze včci, poněvadž to přísluší 
do oboru práva zemského zastupitelstva, a poněvadž již se 
stanoviska přiměřenosti nelze pochybovati, že zajisté nikdo 
jiný nemůže posouditi lépe než sněm, jak by se mělo nej- 
prospěšněji okresní zastupitelstvo organisovati, zdali by mělo 
býti velké éi malé a v jakých mezích by mělo trvati; to jest 
tuším jisto. 

Vyskytuje se však jiná otázka: kdo má organisovati 
úřad? P. poslanec Herbst míní, aby se to dělo cestou ústavní. 
Nuže slyšeli jsme z úst pana vicepresidenta místodržitelstva, 



128 Sněm český 18tío. 

. že se okresní zastupitelstva mají řídili cllo úřadů, že mají 
jaksi následovati za nimi. Dejme tomu, že by úřadové byli 
organisováni zákonodárstvím říšským, tedy by z toho po pří- 
padě vyplynulo, že by zákonodárství říšské organisovalo také 
okresy zastupitelské v Čechách, aspoň fakticky. Já mám za 
to, že vnitřní organisace země a úřadové její mají taktéž 
vždy pouze dle poměrů zemských býti zřízeny zákonodár- 
stvím zemským. Nevím, dochází-li tento názor můj souhlasu 
na všech stranách slavné sněmovny, přál bych si nabyti 
o tom jistoty; ale je-li tomu tak, pak bylo by mnohem 
jednodušší říci: „až do organisováni politických úřadů zá- 
konodárstvím zemským." S tímto dodatkem byl bych zúplna 
srozuměn; pak byly by — a myslím, že je to zcela v po- 
řádku — ustanoveny zákonodárstvím zemským rovněž obvod 
okresů jakož i úřadové, kteří se s nimi mají shodovati ; 
s dodatkem takovým tedy dokonale souhlasím. Pakli by tomu 
ale nebylo tak, spatřoval bych v tom nebezpečí, že by tím 
sněm, jak již řečeno, byl připraven o své právo sebeurčo- 
vání v tom ohledu, ježto by vše to pak v skutku činilo mini- 
sterstvo nebo zákonodárství říšské, kteréž by mělo moc orga- 
nisovati úřady, a my bychom je pak s okresními zastupitel- 
stvy svými následovati musili ; a tomu přál bych, aby se 
uvarovalo. 

Co se pak týče druhého předmětu, jejž před sebou 
máme, totiž otázky, mají-li okresy býti velké či malé, tož 
soudím, že mi ani netřeba ji v rokování přiváděti. V tomto 
okamžiku nejde vlastně o nic jiného, ba ani jíti nemůže, než 
o opatření prozatímně. My jsme všichni toho mínění, že ne- 
máme náležitého podkladu, na kterémž bychom mohli za- 
ložiti definitivní organisaci zastupitelstev okresních. My tak- 
měř všickni soudíme, že okresy nynější nevyhovují dokonale, 
že také volební okresy nevyhovují dokonale, a že také 
okresy soudní anebo vyšetřovací okršlky nevyhovují. Ne- 
máme teda substrátu, nemáme na ten čas žádných okresů, 
na kterýchž bjchom mohli založiti svá okresní zastupitel- 
stva stabilně pro všecku budoucnost. Myslím tedy, že v kaž- 



o zastupitelstvech okresních. 129 

dém případe jest nám odročiti otázku tu až k nejblíže pří- 
štímu sněmu; tu se vyskytne příležitost jednati o tom, je-li 
prospěšnějším utvořiti okresy větší čili menší. 

Že schopnost k životu nezávisí právě od velikosti, s tím 
úplně souhlasím ; vždyt vidíme to ve praktickém životě, že 
i malí lidé existují rovněž tak dobře jako velcí, ba někdy 
i lépe; neboť schopnost životní nezakládá se jedině na vel- 
kosti. Avšak, pánové, ve praktickém životě jest ovšem za- 
potřebí k jistým výkonům jisté velikosti neb jistých sil; tak 
i malí lidé nemohou vzdor svému zdraví býti odváděni 
k vojsku, nemají-li míry; a tedy myslím též, že okresy, ne- 
mají li jistou velkost, nemohou také zastati obor své pů- 
sobno-ti a plniti všecky povinnosti své, jakéž se jim záko- 
nem tímto připisují. A že tomu tak jest, kommisse zajisté 
též nahlédla, vyslovivši, aby se okresy malé, nečítají-li ale- 
spoň 10.000 duší, spojily s jiným okresem. Ona tedy usta- 
novila jaksi vojenskou míru okresův na 10.000 duší, anebo 
za dobré uznala, vyměřiti pro okresy obvod dle míry. Byla 
by nyní otázka, zdali je lépe vzíti za míru 15 000, 20.000 neb 
30.000. Nuže já jsem, jak pravím, pro to, abychom se drželi 
toho, co nyní zde jest; a sice soudím tak ještě z jiného dů- 
vodu : myslím totiž, že jsou nynější okresy již v skutku ja- 
kýmisi právními osobami z toho důvodu, že mají již vlastní 
své jmění. Jmění to, pánové, povstalo tím, že přednostové 
okresní způsobem zcela neoprávněným ukládali okresům 
příliš mnoho poplatků ; oni rozvrhli totiž na poplatníky více 
výloh okresních, než v skutku bylo vydáno, a tak nastala 
v Cechách anomálie, že máme tu okresy, již mají jmění až 
50.000 zl. Pánové, ony jsou tedy právními osobami, mají 
své jmění, a jmění to by se prve musilo mezi ně rozděliti, 
kdyby spojiti se měly s jiným okresem ; aby se však k ope- 
raci té hned nyní přistoupilo, prve než jsme něco definitiv- 
ního organisovali, to by po mém rozumu bylo naprosto 
nepřiměřené. Ale já myslím, abychom prozatím zachovali to, 
eo máme, pokud neutvoříme něco definitivního. 

Řeci Uietíiovy 111. 9 



130 Snem český 1863. 

Důvody, uvedené Jeho Excellenci (místodržitelským místo- 
předsedou\ mne nepřesvědčily ; on pravil, že vláda uznává 
potřebu, ztenčiti počet okresů Já přiseédčuji vládě v tomto 
názoru úplně a myslím, že v té věci jde cestou velmi pro- 
spěšnou. Nedá se to však také provésti obratem ruky : my- 
slím, že vláda prve musí konati k organisaci té předběžné 
práce, nebot nejde o to, zříditi organisaci ledabylo, jako se 
zřizovala v Bachovské periodě ; takového něco dalo se pro- 
vésti ovšem ve čtyřech dnech. Chce-li však vláda utvořiti 
něco řádného a trvalého, nechať přistoupí k věci s rozvahou 
a nechť si opatří prve příslušná statistická data ; k tomu 
však bude vláda potřebovati jistý čas. Myslím tedy, že ny- 
nější okresy, tak jak až dosud trvaly, bez podstatné škody 
pro zemi mohou ještě dále trvati. Avšak, kdyby vláda snad 
dříve k tomu přistoupila a kdyby v skutku byla s to, dříve 
k tomu přistoupiti, — předpokládaje ovšem, že by to činila 
cestou ústavní — tedy by ani tu nebylo na závadě, že by 
okresní zastupitelstva již zde byla. Dejme tomu, že by vláda 
znovu zřídila okresní hejtmanství, tož mohou uvnitř jednoho 
okresního hejtmanství vždy ještě býti trojí okresní zastu- 
pitelstva; to není závadou, a později, až se příští sněm sejde, 
mohou ona vždy ještě s nimi být uvedena ve shodu s no- 
vou organisaci, anebo jiným způsobem zřízena. Já však 
myslím, podstatnou věcí zůstává to, aby vláda při organisaci 
úřadů nejednala beze srozumění s zemskými zastupitelstvy 
a jich orgány, a aby vláda věc tu neukvapila, nýbrž aby 
v tom pokračovala, používajíc náležitě všech pomůcek stati- 
stických a šetříc ohledů na poměry geografické a jiné po- 
měry obyvatelstva. 

Při lilasováuí byla scliválena první, formáhiá částka návrhu 
Riegrova, totiž aby druhý odstavec prvního paragrafu postavil 
se do paragrafu druhého jakožto jeho první odstavec; avšak 
ostatek návrhu Riegrova byl zavržen, jakož i návrh Stammův, 
a přijaty jsou v těch dvou paragrafech vesměs texty navržené 
od kommisse. 

líez debaty přijat byl v téže schůzi §. G., jonž vyňat byl prostě 
ze zákona říšského a stanoví, že zastupitelstvo okresní skládá 



o zastiipitelstvech okresních. lál 

se ze zastiipitelil čtyř skiiijiu interessů, kteréž jsou: velcí stat- 
káři, ti, kdož z průinyálii uebo obchodu největší daň platí, ostatní 
příslušníci mést a niéstysfi, a obce venkovské. — Paragraf 7. 
určitéji vyměřuje tyto skupiny; dle návrhu komniisse zněly jelio 
první dva odstavce takto : 

„Ke skupení velkých statkářů náležejí držitelové statků ilo 
desk zemských a manských zapsaných, které leží v okresu. 

Ke skupení těch, kteří platí z průmyslu nebo obchodu nej- 
větší daň, náležejí majetníci živností průmyslových, hornických 
nebo obchodních v okresu provozovaných, kteří ze živnosti této 
a nemovitostí k ní náležejících zapravují alespoň 100 zl. daní 
přímých bez přirážky válečné." 

Poslanec professor Josef Schrott navrhoval, aby první od- 
stavec zněl takto: „Ke skupině velkostatkářské náleží každý, 
kdo v okrese má statek, z něhož zapravnje nejméně 100 zl. 
přímých daní bez přirážky válečné.'' Podle toho by do té sku- 
piny náleželi také větší sedláci, a desky zemské a manské by 
při tom neposkytovaly žádné výsady. Míru 100 zl. vzal Schrott 
z §. 13., kdež taková v návrhu koramisse ustanovena byla pro 
majetníky statků deskových. — Návrhu Sclirottovu odpíral Herbst, 
ukazuje na ústavu, která při volbách do sněmu dává statkům 
deskovým privilegium naproti jiným. — Rieger mluvil takto (é. 
Sten. 1430): 

Já myslím, že pan navrhovatel (Schrott) odkryl v ná- 
vrhu naší kommisse velmi podstatný nedostatek. On ukázal 
tam, že se může státi, že by nebyli připuštěni ke hlasování, 
nebo aspoň nebyli připuštěni ku přímému hlasování někteří, 
kteří platí mnohem více daní, než ten, který dle tohoto 
nynějšího návrhu jest oprávněn ke hlasování. Pan Herbst 
naopak dokázal ovšem platnými důvody, že by to, co pan 
poslanec Schrott navrhuje, též bylo nespravedlivé, poněvadž 
by se stala nespravedlnost tím, že by se v jednom okresu 
mohlo nalézti jeden neb více velkostatkářů vedle většího 
počtu sedláků takových, kteří by platili něco víc než 100 
zlatých dané, a že pak by tito sedláci ony mohli přehla- 
sovati. Tedy obé strany a oba řečníkové mají v jisté míře 
pravdu ; ale tu jsme se setkali zase jednou se starým zná- 
mým, kterého bych mohl nazvati též velikým neznámým, 
totiž se znstonponim zájmů, Interessenvcrtretung. Vidíme, že 



132 Sněm český 1863. 

v nynější ústavě máme zastoupení zájmův velkostatkářů, 
měst, obchodních komor a venkovských obcí. Zde jsme se 
setkali zase ještě se čtvrtým zájmem, se zájmem industria- 
listů nebo fabrikantů a průmyslníků ; tu hle jest čtvrtý 
zájem. Tím se ovšem celá věc mění ; avšak budiž, přistu- 
puji k tomu. 

Pan professor Herbst odvolával se k tomu, že podle 
naší ústavy jest pojem velkostatkářů ustanoven, že naše 
ústava zřejmě praví, kdo je velkostatkářem : velkostatkářem 
je tedy dle jeho mínění ten, jehož statek je vložen do desk 
zemských nebo manských. Avšak pan poslanec Herbst za- 
pomněl na jiný paragraf naší ústavy, který toto ustanovení 
doplňuje. Ne každý, kdo platí ze zemského, manského neb 
lenního statku 100 zl., je již ipso facto velkostatkářem ve 
sn)yslu ústavy; on musí platit také ještě 250 zl. daně. Tedy, 
chceme-li se držeti ústavního pojmu, musíme docela jinak 
tento paragraf stylisovat a musíme říci, že zvláštním sbo- 
rem jsou ti velkostatkáři, kteří platí 250 zl. přímých daní. 

Pak je věc docela jiná, pak se ovšem také nespravedl- 
nosti, jaké pan professor Herbst uvedl, nemohou tak snadno 
státi. Kdybychom přijali za pravdu, že každý statek, jak- 
mile je zapsán v deskách zemských a jakmile platí 100 zl. 
daně, již ipso facto je velkostatkářským, pak by se mohla 
tatáž nespravedlnost státi, o které právě pan professor 
Herbst mluvil. Dejme tomu, že velkostatkář s těmi 32.000 
zlatých daní se nalézá v jistém okresu, a vedle něho jsou 
tam dva malí velkostatkáři, jichžto statky jsou také v de- 
skách zemských, a kteří náhodou platí každý 100 zl. ; jsou 
to takové statky zemské, které se prodávají za 20 neb 30 
tisíc zlatých. Když se takové malé velkostatky nalézají v tom 
samém okresu, co onen veliký, tedy budou tyto stejných 
práv užívati, jako ten velký, a tu vyloučí pak ti malí velko- 
statkáři toho velikého velkostatkáře při hlasování právě tak, 
jako jinde velcí sedláci Pánové! Chceme-li se držeti ústav- 
ního pojmu, musíme se ho držeti v celosti a s tím ustano- 
vením, které obsaženo je v § 10., to jest, že jen ten je sku- 



o zastupitelstvccli okresních. 133 

tečné velkostatkářem, který platí 250 zl. přímých daní a 
který má zemský neb manský statek. 

Potom, pánové, táži se, proč by nemělo platiti to samé 
pravidlo vzhledem k průmyslníkům ? Pánové ! Průmyslník, který 
neplatí více než 100 zl. daní, to není žádný velkoprůmysl- 
ník, to není fabrikant; to je vlastně jen řemeslník, který 
má konečně snad několik tovaryšů a který má, jak říkáme, 
prosté právo fabriční, einfaches Fabriksbefugniss ; takový 
pak snadno může platit 100 zl. dané. To by nebylo pojmu 
velkoprůmyslu důstojné, abychom průmyslníku, který ne- 
platí snad více než 100 zl., již takové privilegium chtěli 
dáti Nechť teda totéž pravidlo, jež platí o velkostatkářích, 
platí také o industrialistech, tak aby činili jen ti z nich 
zvláštní sbor volební, kteří platí aspoň 250 zl. přímých daní. 

Pánové, kdybychom to neustanovili, pak by to byla do 
nebe volající křivda. Já nerozumím tomu, proč by sedlák, 
kterýž platí 100 zl. daní, neměl míti totéž právo, co indu- 
strialista, který platí 100 zl. ; mám za to, že by je měl míti. 
Nuže, pánové, měřte všem stejnou měrou, a když se chcete 
držeti v jedné véci ústavních pojmů a chcete říci, aby velko- 
statkář, který platí 250 zl. daní, činil sbor zvláštní, činil 
tak zvanou Interessengruppe des Grossgrundbesitzes, pak 
musíte též říci, že jen ti fabrikanti, kteří platí 250 zl., 
mají míti zvláštní právo činiti sbor volební pro sebe; všichni 
ostatní průmyslníci necht volí s měštany ve městech anebo 
na vsi mezi sedláky. (Výborně ! výborné !) 

Hrabě Clam-Martiuic přimlouval se v příčiué skupiny velko- 
statkářské v týž smysl, jako dr. Rieger, i shodl se s ním také 
o společuý návrh, Jenž zněl: „Ke skupině velkostatkářské náleží 
každý statek v okrese ležící, zapsauý v deskách zemských nebo 
manských, ze kterého zapravuje se nejméně 250 zl. přímých 
daní bez přirážky válečné." — Avšak většina sněmovní zamítla 
jak návrh Schrottův, tak i tento ; načež Rieger i Clam vzali 
zpět svůj opravný návrh ve příčině velkoprůmyslu, a celý para- 
graf byl schválen podle návrhu kommisse. 

Skoro táž debata ol)iu)vila se ve íl^. schůzi dne 10. dubna 
při §. 13., jenž dle návrhu kommisse stauovil takto: „Ve sku- 
pině velkostatkářské mají právo voliti ti, kdož náležejíce do 



134 Sněm český 1863. 

svazku státu Ríikcniského, drží v okrese statek zapsauý do desk 
zemských nebo manských, ze kterého platí se ročně nejméně 
100 zl. přímých daní, vyjímajíc přirážku válečnou." — Hrabě 
Lev Thun navrhl, aby na místo 100 zl. postavilo se 250 zl. 
jakožto nejmenší míra daní. Za tento opravný návrh přimlouvali 
se br. František Tlinn, P. Matoušovský, hr. Clam-Martiuic ; od- 
pírali jemu dr. Trojan, kníže Karel Auersperg, hr. Hartig. Tento 
mínil, žo v ústavě při volbách do sněmu jest daň 250 zl. odů- 
vodněna, jioněvadž tam jde o konání vyšších práv politických, 
či-muž tak není při zastupitelstvech okresních. — Po Hartigovi 
l)roiiiluvil Riegcr v tato slova (n. Sten. 1442): 

Jeho Excellence pan hrabě Hartig míní, že tu nejde 
dokonce o práva politická, nýbrž že se jedná na mnoze jen 
o příspěvek, jenž se platí na výlohy okresní. Avšak je-li to 
pravda, tedy jest mi s podivením, že pan hrabě Hartig, řídě 
se svými liberálními názory, nehlasoval včera pro návrh pana 
professora Schrotta, neboť návrh ten byl aspoň důsledným. 
Tu žádal totiž pan professor Schrott, aby majitel každého 
statku bez rozdílu, nechť je zapsán v deskách zemských či 
manských, nebo jakéhokoli způsobu vůbec statek ten jest, 
měl právo voliti ve zvláštním sboru velkostatkářském, jak- 
mile vůbec plrttí 100 zl. dané. To jest důsledné; a tento 
názor zastupuje dnes pan hrabě Hartig. 

Nuže, mám za to. že véc jest jednoduchá. Máme tu 
pojem velkostatku, jak nám byl ustanoven listavou. Budto 
přijmeme za pravé, že velkostatkem jest ten statek, který 
jest zapsán v deskách zemských anebo v deskách manských 
vůbec, bez ohledu na to, je-li majetek ten velký či malý. 
Následovně, pánové, musíme každý takový statek prohlásiti za 
velkostatek bez rozdílu, mnoho-li platí dané. Nalézá se však 
v Čechách nemálo statků deskových, jež nemají výměry více 
než asi 100 korců. Bezprostředně za hradbami našeho hlavního 
města Prahy leží vinice, náležející dru. Mayerovi, řečená 
Folimanka, kterážto jest zapsána v deskách zemských a má 
jen 12 měr výměry. Pánové, nevím, mnoho-li dané se z té 
vinice platí, bude to asi 50 až 80 zl. Ptám se vás, proč má 
býti ona hranice stanovena právě na 100 zl. '? Stejným prá- 



o zastupitelstvech okresních. 135 

vem mohla by se linie ta ustanoviti na 30 nebo 50 zlatých. 
Zkrátka, jakmile rozhoduje ten princip, je-li něco zapsáno 
v deskách zemských neb manských, pak musíme sem při- 
pustiti veškeré statky takové bez obmezení dané ; anebo 
musíme zachovati ustanovení určené ústavou, že sem pří- 
sluší z nich jen ty statky, jež platí 250 zl. dané. 

Dovolil bych si upozorniti slavnou sněmovnu ješté na 
jednu okolnost. Ti pánové, kteří sestavili návrh naší ústavy, 
přehlédli velmi podstatnou a četnou třídu našeho obyvatel- 
stva, kterážto také má své právo historické, jakési právo 
ústavní, a to jest četný živel svobodní ků čili tak zvaných 
králováků. Pánové, tito svobodníci užívali od jakživa posta- 
vení výjimečného ; oni nebyli vtěleni v obec, ve kteréž se 
statky jejich náhodou nalézaly. Jejich majetky měly své 
zvláštní knihy pozemně, zvláštní vklady při deskách zem- 
ských ; nyní se sice tyto pozemně knihy vedou u okresních 
úřadů, původně však byly vedeny u desk zemských. Tuť 
nelze pochopiti, proč tyto svobodnické statky, platící někdy 
dané velmi značné, třeba přes 200 zl., byly úplně pominuty. 
Myslím, že zde půjde o to, aby se pouze ta okolnost měla 
podstatně na zřeteli, mnoho-li ty statky daní platí a mno- 
ho-li přispívají Zdaž nebylo by slušno, aby se tohoto histo- 
rického živlu, těchto svobodníků, kteříž ústavou naší alespoň 
nebyli zrušeni, aspoň tak dalece dbalo, aby se svobodníkům 
dalo totéž právo, že se přijmou do sboru velkostatkářského, 
jakmile platí daně 250 zl. anebo tu míru dané, na jakéž 
se slavný sněm v té věci usnese. Dovolil bych si tedy po- 
dati tento dodatečný návrh : 

„Právo voliti ve skupení velkostatkářském mají v okresu 
ležící statky zapsané do desk zemských, do desk manských, 
a statky svobodnické." 

Soudím, že jest to úplně spravedlivé a správné, protože 
svobodníci tvořili od jakživa zvláštní obce pro sebe, měli 
tedy postavení výjimečné, a jest tudíž slušno, aby se k nim 
i zde měl zřetel. 



136 Suěin český 1863. 

Poslanec Herbst oi)řel se návrhu Riegrovu, že je nemožný, 
když podle odhlasovaného již §. 7. ke skupině velkostatkářské 
náležejí jenom statky zapsané v deskách zemských ueho man- 
ských ; též se ran nelíbila daň 250 zl., že je to více než 100 
zlatých, a census čím je vyšší, tím že je méně liberální. — 
Ilerbstovi odpovídaje Rieger, pravil (n. Sten. 144.3): 

Prosím, podávaje zde návrh ten, myslil jsem, že jsem 
k tomu oprávněn tou okolností, že knihy svobodníků bývaly 
vždy částí královských českých desk zemských ; tedy tímto 
vzhledem . . . (Hlasy : Ne ! Ne !) 

Dvorní rada Tašek. Knihy ty bývaly u fiskálního úřadu, 
a byly teprva r. 1804 neb 1805 přeneseny k soudu zemskému, 
a pak byly tam vedeny jakožto knihy pozemkové. Byl tam 
k tomu zvláštní aktuar, a měl jsem sám čest býti roku 1839 
aktuarcni knih svobodnických a vedl jsem ty knihy. (Velmi 
dobře!) 

Dr. Rieger. Tak tomu však bylo teprva v nejnovější 
době, právě za paměti pana dvorního rady Taschka; avšak 
původně a historicky nebylo tomu tak. Odvolávám se v té 
příčině na pana Palackého, jenž snad ve věci jest kompe- 
tentním. Mám za to, že jsem se v ohledu tom neprohřešil 
proti podání historickému čině tento návrh. 

Ostatně ten důvod, že je to liberálnější proto, že je 
100 zl. méně, ten pro mne zde dokonce nerozhoduje ; třeba 
míti ratio legis, důvod zákona, a já mám ratio legis, pra- 
vím li, že nechávám platiti ustanovení 250 zl., poněvadž 
ústava skupinu velkostatkářskou určuje daní 250 zl. Jste-li 
pak, pánové, proti tomuto obmezení, že se Vám zdá summa 
250 zl. veliká, pak jsem já proti obmezení jakémukoli — a 
pravím-li, že každý statek v deskách zemských a manských 
zapsaný, platí-li třeba jen přes 8 zl. daně, má náležet do 
tohoto volebního sboru, tož jsem přece patrně ještě mno- 
hem liberálnějším než professor Herbst, jenž jím je jen do 
100 zl. (Veselost.) 

Návrh Riegrův nově podaný (o návrhu v příčině svobodníků 
již se nemluvilo) znol takto: „Právo voliti ve skupení velko- 
statkářů mají držitelé, do svazku státu Rakouského náležející, 
do desk zemských a manských zapsaných statků." — Při hlaso- 



o Ziistiipitulstvrcli »»krc8iiicli. 137 

váni byl tento iiavrli zavržen, a rovnóž i návrh Thuuův; načež 
§. 13. přijat dle návrhu koniniissc. 

Paragraf 14. jednal o případech, když jeden statek má ně- 
kolik držitelů, anebo když jeden držitel má několik statků 
v okrese. Poslanec Miesl von Zeilcisen navrhl k tomu tento do- 
datek : „Obce městské, které mají majetek zapsaný v deskách 
zemských nebo manských a k volbám opravňující, konají své 
voličské právo skrze purkmistra." — Zpravodaj dr. Gabriel mí- 
nil, že ten dodatek je zbytečný, a že voličské právo mest rozumí 
se samo sebou, když se nezapovídá. — Naproti tomu ozval se 
Ric.iíer (é. Sten. 1444): 

Myslím, že pan zpravodaj je v té věci docela na omylu. 
Zřízení zemské praví, že velkostatkáři, kteří platí 100 zl., 
nesmějí voliti, že musí platit 250 zl., chtějí-li voliti. Tedy 
t<(m platí toto pravidlo. Ale zde se jedná o něco jiného. 
Kdyby byl slavný sněm přijal zásadu, že který velkostatkář 
má právo voliti do sněmu, také má právo voliti do okres- 
ního zastupitelstva, pak by to bylo v pořádku; poněvadž 
ale slavný sněm již nyní jednou tuto zásadu zrušil, nebo 
aspoň jinak vyložil, a poněvadž uznal, že každý velkostatkář 
má míti právo voliti, jakmile jen 100 zl. platí, že tedy také 
při volbách v okresu okolnost ta, má-li kdo právo voliti do 
sněmu, nemá rozhodovati : tedy myslím, že jest to docela 
dle práva a zákona, když se to navrhuje, aby města volila 
za velkostatky, jež drží. Kdyby byl býval prve můj návrh 
přijat, tedy bych byl musil podle konsekvence býti protiv 
tomu návrhu, aby se města mající statky počítala do sku- 
pení velkostatkářů ; ale nyní, staňte concluso, myslím, že 
by slavný sněm učinil velikou inkonsekvenci, kdyby zde 
chtěl města statky mající a přes 100 zl. platící vyloučiti. 

Pan dr. Herbst včera vykládal, že pojem velkostatkář 
jest jasný, že velkostatkářem jest každý, jehož statek jest 
v desky zemské a manské zapsán ; ale co se týče volebního 
práva do sněmu, to že jest obmezeno paragrafem ústavy. 
Tento paragraf ústavy ale obsahuje dvoje obmezení : první 
obmezení je, že smí voliti jen ten, kdo platí 250 zl., a 
druhé obmezení je, že městské obce, byť i platily ze statku 



138 Sněm český I860. 

svých zemských 250 zL. přece nesmějí do snému voliti. 
Poněvadž jsme ale již jednou na toto obmezení nehleděli, 
ano i to mínění vyslovili, že každý, kdo toliko je zapsán do 
dcřík zemských neb manských co majitel statku, je velko- 
statkářem, tedy musí konsekveutné, nechce-li slavný sněm 
do bludů a nedůsledností zaběhnouti, také obcím městským 
to právo velkostatkářské přiznati. 

Dodatek Micslův byl potom přijat. 

Paragraf 81. jednal o tom, že zastupitelstvo okresní může 
býti místodržitelstvem rozpuštěno. Dru. K. L. Klaudymu nezdálo 
se býti slušné, aby starosta okresní, byv potvrzen císařem pá- 
nem, mohl být úřadu svého zbaven místodržitelstvem ; zpravo- 
daje dra. Gal)riela, jenž v torato zpravodajství vůbec neosvědčil 
dosti samostatnosti, přivedl Klaudy do velikých rozpaků otázkou, 
kterak kommisse té věci rozuměla. — Dr. Rieger obrátil se ku 
kommissaři vládnímu, řka (č. Sten. 1464): 

Já myslím, že je to věc velmi důležitá a zřejmá, a že 
by bylo žádoucí, aby pan zástupce vlády se vyjádřil, zdali 
místodržitel může zrušiti úřad, který ustanovil zeměpán sám. 

Baron Kellersperg odvětil, že to, co navrhuje kommisse, 
srovnává se zúplna s předlohou vládní, a že po jeho mínění 
není o tom pochyby, když vláda rozpustí celé zastupitelstvo 
okresní, že míjí zároveň také mandát starostův. — Dr. Herbst 
dovozoval, že návrh kommisse zcela souhlasí se zákonem říš- 
ským, jenž ve článku 16. stanoví o rozpuštění zastupitelstva 
obecního, ve článku pak 2.'). vztahuje totéž pravidlo na zastu- 
l»itclstvo okresní a krajské. — Herbstovi namítal Rieger (n. 
Sten. 1465): 

Avšak jest v tom podstatný rozdíl, ježto okresní staro- 
stenství bývá potvrzeno Jeho Veličenstvem samým, má tedy 
pro sebe sankci Jeho Veličenstva ; toho při představenstvu 
obecním není Jest tedy pochopitelno, že obecní zastupitel- 
stvo spolu s představenstvem obecním může býti rozpuštěno, 
avšak ten, kdož bére úřad svůj z nejvyššího pramene, ten 
nemůže být sesazen místodržitelstvem Mám za to, že by to 
byl jakýsi skutek neúcty (irreverence) k Jeho Veličenstvu. 
(Oho ! v levo.) 



Technický předpis o silnicích zemských. 139 

Kli} z nifsíodťžitelsky místopředseda jestč připomenul, že 
osnova zákona o zastupitelstvecli okresních podána byla suému 
se svolením Jclio Veličenstva, byl §. Hl. přijat beze zméuy. 



Ve 45. schůzi dne 13. dubna jednalo se opět o nčkterých 
silnicích, kteréž k ulevení bídy měly se stavěti nákladem zem- 
ským, a o kterých komraissc z uložení sněmovního radila se 
znova. Při této příležitosti dr. Rieger navrhl, aby sněm vyslovil 
všeobecná pravidla o tom, jaké technické vlastnosti mají míti 
.silnice, ježto se nyní i příště budou stavěti nákladem zemským. 
Návrh Riegrův zněl takto: 

Slavný sněm račiž uzavříti: 

Veškeré podpory neb zálohy, které se nynějším usne- 
sením ze zemského fondu ke stavbám silnic povolují, udělují 
se toliko s tou výminkou : 

1. aby se silnice vesměs tak stavěly, 

a) aby měly za základ kamenný štět 14 až 16 stop 
široký ; 

b) a aby měly násep 18 — 21 stop zšíří ; 

c) aby výstup na nich na nejvýš 4 — 4^0 palců na 
kurrentní sáh obnášel. 

2. Aby se do všech akkordních protokolů přijala vý- 
minka, že podnikatel stavby se podrobuje všem výminkám, 
které o stavbě veřejných silnic vůbec platí, jmenovitě že 
chce také bez odporu vyvésti všecky změny stavební, jichž 
potřebu příslušné orgány při potomním zkoušení uznají, a 
sice dle ceny ustanovené v poměru ke srážkám, k nimž se 
byl uvolil. 

Na podporu tohoto návrhu svého pravil Rieger (n. Sten. 
1588): 

Podal jsem návrh ten ve srozumění s největší částí 
členů kommisse. Myslím, že mi netřeba mnoho dodávati 
k jeho odůvodnění. Ponavržené trati silničně jsou na mnoze 
takové, že mají v skutku význam pro obchod a spojení 
v zemi vůbec. Jestliže slavná sněmovna se rozhodne, aby 
v Cechách byly silnice zemské, jakž ta zásada jest již při- 
jata na Moravě, v Dolních Rakousích, ve Styrsku a jinde. 



140 Sněm český 1863. 

tedy by se snad ráčila současně usnésti na tom, že všecky 
silnice zemské mají míti jisté stejné stoupání a stejnou kon- 
strukci, aby tak vyhověly potřebám obchodu a spojení. 
Kdyby se to učinilo snad až později, a kdyby se tudíž 
stalo, že by silnice, kteréž se mají stavěti z peněz zemských, 
neměly tuto konstrukci, tedy by snad ve dvou či ve třech 
letech nastala potřeba, aby se všecky tyto silnice přesta- 
věly nebo znova konstruovaly, poněvadž by řečené zásady 
pak zajisté musily být udrženy a uvedeny v platnost. To by 
pak způsobilo obyvatelstvu veliké výlohy. 

Mám tedy za to, rovněž jako kommisse, která se tím 
směrem usnesla, aby se navrhovaly ku podpoře jen takové 
trati silničně, jichž potřeba v zájmu všeobecném jest vůbec 
patrná, tedy silnice takové, kteréž by se asi, jakož se před- 
vídati dá, státi mohly takměř naskrze silnicemi zemskými, 
ač phjme-li sněm vůbec princip silnic zemských. Mám tedy 
za to, že jednám jen ve smyslu a ve prospěchu země, čině 
tento návrh. 

Ostatně, pánové, jest to na jevě : Silnice s nedosti ši- 
rokým štětem kamenným nemá trvání, bývá v nejkratší době 
rozejeta, a peníze jsou na zmar vyhozeny. Stoupá-li zase 
silnice příliš prudce, jakož se tu i tam u některých silnic 
též vyskytuje výstup až 12" — 16" na sáh, pak rovněž ne 
může dobře sloužiti obchodu a povozům, a bývá tím více 
a tím dříve zkažena, — poněvadž pak bývá potřebí, nemá-li 
sjíždění vozů býti nebezpečno, aby se uzavírala kola šupkou 
anebo řetězem, čímž se silnice brzo zničí; slovem vůbec 
jest žádoucí, jak zde již bylo řečeno při jiné příležitosti, aby 
již také se stanoviska humanity stavěti silnice takové vů- 
bec ani nebylo dovoleno. Mají-li se náklady po silnicích po- 
hybovati správné a volně, a mají-li vozkové bráti větší ná- 
klady, aniž by při každé nepatrné příležitosti musili bráti 
přípřež a tím dovozné podstatné zdražovati, tož nesmí sil- 
nice stoupati více, než o 4 až 4'/„ palce na sáh. Přiznávám 
ovšem, poněvadž se silnice ty zakládati mají namnoze v ho- 
rách, že snad vyskytnou se trati, kde asi těžko bude do- 



Silnice zemské. — Divadlo. 141 

cíliti stoupání toliko 4" na sáh; a ježto jeden z pánů řeč- 
níků přede mnou mně to připomenul, tedy bych neměl ni- 
čeho proti tomu, abych pojal přídavek do svého speciálního 
návrhu v ten smysl, aby tam, kde takové případy se vy- 
skytují, bylo místodržitelstvo ve srozumění se zemským vý- 
borem zplnomocněno, ustoupiti od těch podmínek, hledíc ke 
zvláštním okolnostem obtížného terrainu ; ale aby to nic 
méně v každém případě platilo jakožto pravidlo. (Bravo!) 

Zpravodaj Laufberger mínil, že není potřebí usnášeti se 
o takovýchto pravidlech, poněvadž beztoho jsou vydány před- 
pisy o rozměrech a konstrukci silnic. — Rieger mu odvětil (n. 
Sten, 1588): 

Myslím, že dostatečná ustanovení v této příčině nejsou 
vydána, a ta, která jsou, vztahují se na silnice říšské, my 
pak při silnicích zemských a okresních nikterak nepotře- 
bujeme takové šířky a tlouštky štětu, jaká se přijímá při 
silnicích říšských. Musíme teda přece nějaké pravidlo usta- 
noviti ; a když slavný sněm tuto summu na silnice povolil, 
jest tuším také oprávněn, aby v tom ohledu vydal nějaké 
pravidlo. 

Návrhu Riegrovu odpírali sice ještě poslanci Griiner, Pan- 
kraz, zpravodaj Laufberger i vládní kommissař Kellersperg, 
avšak po přímluvě hr. Lva Thuna byl přece přijat rozhodnou 
většinou. 



Ve 46. schůzi dne 14. dubna, když vyřizoval se rozpočet 
fondu domestikálního, poslanec Jan Skrejšovský připomenul, že 
země dává 10.500 zl. subvence nájemcovi německého divadla 
a tolikéž nájemcovi českého divadla, i že teda může žádati, 
aby těch peněz užilo se náležitým způsobem ; i navrhoval, aby 
sněm k výboru zemskému vyslovil přání, by při příštím prona- 
jímání podniku divadelního bedlivý zřetel obrátil k důstojnému 
vedení uměleckému. Skrejšovský směřoval vším tím naproti spo- 
lečnému řediteli obou divadel zemských, starého némeckéiio 
i nového českého; tehdejší ředitel Tliomé mel smlouvu uzavře- 
nou se stavovským výborem zemským z doby před rokem 18G1. — 
Po tehdejším intendantovi německého divadla, V. Boliušovi rylíri 
z Otešic, i)romluvil dr. líieger, jsa tolidáž iutendantem českého 
divadla (n. Sten. 1629): 



112 Sněm český 1863. 

Myslím, že mi uetřeba teprve připomínati, že zadání 
divadla nynější direkci pochází z doby dřívější, kdy nynější 
zemský výbor ještě neúřadoval; jestliže tedy obecenstvo 
anebo ten či onen z pánů poslanců nachází pohnutky k ne- 
spokojenosti s nynějším vedením divadla, tedy se nemůže 
nynější zemský výbor za to činiti odpovědným. Mám za to, 
že to, co poslanec Skrejšovský žádá, samo sebou se rozumí, 
že totiž zemský výbor při zadávání divadla nové direkci 
bude to pokládati za svou povinnost, aby si počínal se vší 
možnou rozvahou a obezřelostí, i svěřil místo to jen ta- 
kovému muži, o kterémž se může předpokládati, že povede 
divadlo způsobem důstojným země a umění. 

Avšak, pánové, divadlo jest věcí zcela zvláštní; jest 
nám tu činiti s faktory, kteří sterým a tisícerým způsobem 
kontrole se vymykají. Činitelé, z nichž nám tu třeba sesta- 
viti summu, jsou právě lidé, a pánové, s lidmi nelze počí- 
tati tak bezpečně jak s číslicemi. Jak řečeno, oni právě 
vymykají se přísnému rozpočtu, a tu třeba ve mnohém 
ohledu poshověti, třeba uvažovati poměry a okolnosti ; a tak 
stává se někdy, že výsledek není takový, jakž bychom ovšem 
si jej přáli. Také dvorní divadlo, jež snad je desetkráte 
lépe nadáno než divadlo zdejší, nevyhovuje v každém ohledu 
požadavkům umění a obecenstva. Přihodilo se nám někdy, 
že v dvorním divadle ve Vídni bývala časem i představení 
velmi slabá ; dožili jsme se toho, že i tam časem nejdůleži- 
tější obory byly zastávány velmi slabé a nedostatečně, po- 
něvadž právě ty věci nejsou v moci intendance samé, ne- 
jsou v moci ředitelstva. Ba i tenkráte, kdybychom vynaložiti 
chtěli nesmírné summy, přece bychom zůstali závislými na 
dobré vůli členů, kteří na ústavě účinkují. 

Slavný sněm může tudíž býti ubezpečen, že zemský vý 
bor učiní vše, co bude moci, aby takového napomenutí či 
připomenutí nebylo nijak zapotřebí. 

Při hlasováuí byl návrh Skrejšovského většinou hlasů za- 
vržen. 



St;vvel)iii spniva ztMiiská. 143 

Téhož dne komniisse rozpočtová navrhovala, aby se vyne- 
chalo 600 zl., kteréž výbor zemský postavil do rozpočtu na 
adjunkta architekta zemského. Dr. Schnieykal jménem výboru 
zemského 1 ájil tuto položku, a dokazoval její skutečnou potřebu, 
přimlouvaje se za její schválení. Poslanec Wolfrura, člen kom- 
misse rozpočtové, rozumoval takto : ('o země stavěla za minu- 
lých deset let, na to koramisse nemohla hleděti, nýbrž jí bylo 
přihlížeti jenom k tomu, co jest prelirainováno na rok 1863; 
tu pak veškerý stavební náklad je rozpočten summou 25.805 zl., 
a když architekt stojí 1332 zl., dělá to něco přes 5 pct. celé 
summy, jež se má prostavěti; takový výdaj za dohlídku je dost 
veliký, a netřeba ho ještě zvětšovati novými 600 zl. — Dr. Rie- 
ger, odpovídaje Wolfrumovi, přednesl toto (n. Sten. 1643): 

Myslím, pánové, že názor pana řečníka přede mnou je 
naprosto nesprávný. Zemský výbor není s to, aby pokaždé 
měnil své stavební úředníky dle toho, staví-li více neb 
méně. Ku př. v roce právě minulém stavěl zemský výbor 
mnohem více, a nezvýšil proto počet úředníků, což by byl 
musil učiniti, měl-li jednati důsledně dle návrhu pana po- 
slance Wolfruma. Pánové, vidíme v praktickém životě, jak 
se věci mají. Každý větší statkář má svého správce staveb 
nebo stavebního mistra, jenž musí zcela řádné služby ko- 
nati ; statkář dává mu obyčejná procenta anebo i služné, 
snad také deputát, dříví, byt a nevím jaké výhody. Tomu 
všemu nemůže tak býti při architektu zemském ; ten musí 
míti svůj byt zde v městě, musí jej zde platit, a my mu 
nemůžeme vykázati deputát. Architekt zemský pak jest po- 
vinen dohlížeti stále na veškeré budovy, jež jsou majetkem 
zemským ; bez ohledu, má-li se něco stavěti čili nic, je stálá 
znalecká dohlídka na budovy nutná za tím účelem, aby, 
okáže-li se někde nějaký nedostatek, byl bez odkladu od- 
straněn ; nebot je to známou věcí, že se často malými opra- 
vami ujde opravám ne-li stavbám velkým, ba jest to pra- 
vidlem, zanedbají li se opravy malé, tedy za rok, neb snad 
za půl roku nastane potřeba předsevzíti opravy velmi značné 
nebo dokonce stavěti znova. To, pánové, jest příčinou, proč 
míváme dozorce staveb a proč je stále honorovati musíme. 



144 Snem čoský 18G3. 

Uvážíme-li, pánové, že zemský stavitel, o něhož se tu 
jedná, iiiá dohlížet nejen na stavební objekty patřící zemi 
zde v městě Praze, ale má též dohlížeti na veškeré statky 
zemského fondu, že za tím účelem častéji bývá vysýlán do 
Libčan, Okrouhlice, Liboce, Hostivaře a na jiné majetnosti 
zemské, jichžto jen zde v okolí Pražském jest asi deset dosti 
složených, k nimž náležejí mnohé objekty zcela malé, tedy, 
pánové, uznáte, že se tím ztratí mnoho času. Zemský výbor 
při stavbách těch řídí se tím míněním, že nejprospěšněji 
jest, aby se stavby takové daly prováděti skrze podnikatele 
v nájmu; ale kdekoli se to děje, tam vždy je třeba dohlídky 
na stavbu, abychom se přesvědčili, že nájemce stavby, že 
podnikatel stavby staví skutečně podmínkám stavby při- 
měřeně, že užívá materiálu, jehož užívati má, že vůbec ve 
všech kusech řídí se dle projektu. Rovněž tak musí býti 
stavba též kollaudována a stavební účet revidován. Pánové ! 
Nemám ta akta po ruce, avšak vy byste ustrnuli nad veli- 
kým množstvím prací podaných za příčinou veškerých těchto 
budov, co vše se v té příčině musilo vykonati. Jest tedy 
tuším patrno, že to není přespříliš, jsou li tu dvě osoby za 
tím účelem, uvážíme-li, že toliko v Praze patří zemi asi 50 
objektů stavebních; zvláště pak uvážiti třeba, že všecky ty 
rozsáhlé budovy ústavů našich, jako zejména káznice, blá- 
zinec, porodnice v několika odděleních, že všecky ty budovy 
přešly ve správu zemského výboru, kdežto dříve nebývaly 
v jeho správě, že tedy práce vzrostly neobyčejně, tak že 
zemský výbor seznal potřebu, aby za tím účelem a za pří- 
činou nutného rozšíření ústavů těch získal ještě jiné reality, 
na kteréž na všechny se musí dohlížeti. 

Konečné třeba uvážiti, že zemský architekt jest předně 
stavebním a hospodářským správcem zemského výboru. Jest 
tu množství správek a obstarávek, kteréž nelze vždy napřed 
ani oceniti ani zadati akkordem ani v licitaci, když se jedná 
jen o pár zlatých, snad o 20 až 50 zl. Tu by vypsání dražby 
a zřízení kommissc k tomu způsobilo více obtíží a výloh, 
a nezbývá nic jiného, než provésti všecky takové věci ve 



Stavba silnic. 145 

vlastní režii; a k tomu jest tu stavitel, jemuž se ukládají 
podobné práce a malé správky rozličných objektů staveb- 
ních, jako kamen, všelikých přístrojů domácích a podobných 
potřeb. Všecky tyto věci, tyto nákupy, jednání se zednickým 
mistrem, s nájemcem stavby, konečné dohled při stavbách 
zemského výboru vyžadují mnoho času, a pánové poznají 
z toho, že to dokonce není mnoho, jsou-li tu pro tyto roz- 
sáhlé práce dvě osoby, že tedy přibrati assistenta jest na- 
prosto nutno. 

Ač za uávrh výboru zemského přimlouvali se i jiní, byl 
přece přijat návrh kommisse rozpočtové, a položka 600 zl. na 
adjunkta architektova škrtnuta. 



K ulevení bídy povolil tento sněm celkem asi 175.000 zl. 
na stavbu silnic v horách Krušných a Krkonošských. Na oby- 
čejnou potřebu při stavbách silnic v zemi výbor zemský postavil 
70.000 zl. do lozpočtu na rok 1863, avšak sněmovní kommisse 
rozpočtová škrtla tuto položku. S tím nemohl býti spokojen dr. 
Rieger, přísedící výboru zemského, do jehož referátu silnice ná- 
ležely a kterýž celý odbor pro stavby silniční a vodní při vý- 
boru zemském organisoval a o kommunikace zemské horlivé se 
staral. Když ve 47. schůzi dne 15. dubna dotčený návrh kom- 
misse rozpočtové přišel k jednání, dr. Rieger opřel se mu touto 
řečí (č. Sten. 1671) : 

Pánové! K nemalému podivení svému četl jsem zde 
velmi krátká slova: „70.000 zl. na stavbu silnic se nepovo- 
luje." Ěíká se: krátce ale dobře; to zde jest sice krátce ale 
nedobře. Nebo, pánové, byla by to věru smutná věc, kdyby 
země česká na své silnice pro celý rok pranic vydati ne- 
chtěla. Kommisse odůvodnila návrh svůj tím, že není zde 
žádné předlohy. Já, pánové, jakožto referent u zemského vý- 
boru v této záležitosti musím se proti tomu ohraditi, že 
slavná kommisse mne v té věci o vysvětlení nepožádala. Já 
bych byl mohl kommissi podati vysvětlení v tom smyslu, že 
ovšem byly zde předlohy potřebné, a sice v nemalém počtu, 
že jsou zde též závazky starší, na základě předešlých usta- 
novení ministerstva, z doby, když ještě ministerstvo v těch 

ííeři Kiegrovy III. 10 



146 Sněm český 1863. 

věcech rozhodovalo, a dále též na základe závazků, které 
již zemský výbor v té věci na se vzal, poněvadž se tomu 
vyhnouti nemohl, ježto mu byly předloženy od místodržitel- 
stva, kteréžto návrhy silnic žádným způsobem odkládati se 
nemohly. V tom smyslu musím připomenouti, že zemský 
výbor zejména povolil též, co vlastně prve již ministerium 
bylo povolilo, totiž, že se má vystavěti silnice od Fried- 
berka a Neuháuslu do Heuraflu, kdežto jest ono velké skla- 
diště na dříví, které se těmi místy musí převážeti po sil- 
nici, poněvadž se voda tam splavnou učiniti nemůže ; neboť 
činily se již zkoušky a plány se vyhotovily, ale ukázalo se, 
že by náklad na upravení řeky přes tak zvanou Čertovu 
Stěnu byl ohromný ; pročež se pro příliš příkré a četné 
skály k tomu upravení řeky ku plavbě přistoupiti nemohlo. 
Stavitelské ředitelstvo navrhlo tudíž, aby se místo upravení 
řeky vystavěla silnice, která by sprostředkovala spojení mezi 
Heuraflem a Vyšším Brodem. K tomu cíli je třeba 10.000 
zl.; 10.000 zl. je krom toho zemský výbor ještě dlužen na 
silnici již od ministeria povolenou, totiž z Jablonce do Voj- 
těšic ; taktéž na jinou silnici, která jde z Karlových Varů 
do Mariánských lázní, 1946 zl., summu tu taktéž od mini- 
steria již povolenou; konečně je také již povolena subvence 
na silnici ze Žatce přes Rokytnici a Zbiroh ke spojení 
s tamějším nádražím, a silnice ta je rozpočtena na 97 tisíc 
a několik set zlatých. To jsou ty platy, které již ze dří- 
vější doby byly nám uloženy nutné, kterým se tehda vy- 
hnouti ani nemůžeme. 

Jsou tu ale mimo to jiné projekty, a sice hotové a vy- 
pracované projekty důležitých silnic zemských, které vy- 
žadují 80.000 zl. podpory, kteráž se od země žádá. Kdyby 
tedy slavná kommisse nás byla v tom ohledu požádala, byli 
bychom ji mohli úplné projekty předložiti; výbor zemský 
plánů těch nepředložil, neboť nám nebylo známo, že toho 
je potřebí, jelikož jsme myslili, že finanční výbor nemůže 
se spouštěti do zkoušky projektů stavebních a silnic, že to 
jeho úlohou není ; ale kdyby nás byl o vysvětlení požádal, 
bylo by se mu se vší ochotou podalo. 



Stavba silnic. 147 

Pánové, z toho vidíte, že položka, kterou zemský výbor 
před slavným sněmem požádal, 70.000 zL, nejenom že není 
velká, ale ona jest až příliš malá, a zemský výbor jenom 
v přílišné skromnosti, a aby se obtíže a břemena země ještě 
nezvýšily, obmezil se v té malé summé. Ale já myslím, že 
by sněm moudře jednal, kdyby povolil 100.000 zl. ; my by- 
chom ve výboru zemském těch 100.000 zl. letošního roku 
ještě velmi užitečně vynaložili ve prospěch celé země. 

Pánové ! Vydávání na silnice zemské není vlastně žádné 
vydání; to jest vlastně jen půjčka fondu, kterou země svým 
časem rozmnožením bohatství národního splácí ; to je půj- 
čka, která všem stranám národního hospodářství stejně pro- 
spívá. Já připomínám především industrii naši a náš obchod. 
Když industrie naše a obchod náš nebudou míti silnic, po- 
vede se jim tak, jako rybě bez vody ; nebo silnice jsou pra- 
vou vodou, bez níž nelze žíti obchodu a průmyslu. Ale ne- 
zapomínejme, pánové, za novější doby změnily se podstatně 
i poměry naše vzhledem k hospodářství selskému. Také sedlák 
potřebuje nyní silnice, a to ve mnohem větší míře, než za 
.starodávna. Za starodávna sedlák byl takřka přivázán ke 
hrudě a nehýbal se. Co produkoval, to též strávil. Z nej- 
bližšího okolí nevyšel. Nyní jsou věei jinaké. Poměry našeho 
hospodářství jsou velice stížený; veliké dané a konkurrence 
jiných zemí tíží rolníka; nyní po železnici nám přichází za 
milliony obilí z Uher a odjinud, a to přichází k nám v tak 
mírné ceně, že náš hospodář je za tuto cenu prodávati ne- 
může; tu je tedy hospodář poukázán, aby svou činnost 
obrátil k výrobě takových plodin, které se lépe zpeněží ; on 
musí hledět, aby sil řepku, aby sázel burák neb cukrovou 
řepu, slovem musí pěstovat všeliké industrialní rostliny, a 
tím způsobem je nucen též o to se postarat, aby výrobky 
a plodiny své na další prostory, až k továrnám, odváděti mohl. 
Pak, pánové, já myslím, že všichni mně přiznáte, že rovněž 
průmyslník jak obchodník, tak i sedlák a hospodář, že každý 
silnice v největší míře potřebuje: prosím Vás tudíž snažně, 
pánové, kdyby slavný sněm nechtěl přistoupiti k návrhu, 



148 Sněm český 1863. 

který bych já učinil za svůj, aby přijal aspoň, jak to zem- 
ský výbor ve své celosti navrhuje, t. j. aby povolil 70.000 
zlatých. 

Já pro svou osobu mohl bych býti spokojen, kdybyste 
dotaci chtěli snížiti; kdykoli by místodržitelstvo od zem- 
ského výboru žádalo peníze na silnice, řekl bych prostě : 
je mi líto, pánové, nemohu nic dát, není tu ničeho. — a 
tím bych měl usnadněnou práci. Ačkoliv pan referent nás 
prohlásil minule za poloviční ministeriální nebo dvorní rady, 
myslím, že bychom ani polovičními nebyli (Veselost), kdyby 
se nám tímto způsobem práce ulehčila. 

Obracím se též ke slavnému místodržitelství a prosím, 
aby se vyjádřiti ráčilo, může-li to býti, aby se v království 
Českém na silnice pro celý rok nic nepovolilo ; myslím, že 
by to bylo věru neslýchané, a že v žádné jiné zemi se nic 
takového nestalo; a prosím tedy, aby slavný sněm tu po- 
ložku přijati ráčil. 

Baron Kellersperg dovozoval, že je skutečná potřeba, aby 
na stavbu silnic položila se do rozpočtu zemského nějaká sunima, 
i že 70.000 zl. není na to v Čechách nic mnoho. — Když byl 
dr. Gorner obnovil původní návrh výboru zemského, aby se usta- 
novilo 70.000 zl. na stavbu silnic, byl návrh Riegrův na 100.000 
zlatých znějící většinou zamítnut, a návrh Gornerův ke spo- 
kojenosti Riegrově přijat. 



Podobná tomu neshoda vznikla stran káznice na Hrad- 
čanech stojící, kteiáž tehdáž měla ze správy státní přejíti do 
správy zemské. Za účelem oddělení pohlaví mužského od žen- 
ského bylo při tom provésti některé stavby v domě káznice, na 
něž výbor zemský postavil do i-ozpočtu 14.000 zl. ; komraisse 
rozpočtová však tuto summu snížila na 2000 zl. Káznice též 
náležela do referátu dra. Riegra, pročež on jal se dokazovati 
potřebu onoho navrženého nákladu (n. Sten. 1674j: 

Pánové ! Musím se taktéž prohlásiti proti návrhu kora- 
misse. 

Jednalo se zde ve slavné sněmovně o té otázce, mo- 
hou-li vládní kommissaři přicházeti do kommissi z vlastní 
moci své. Byl podstatně kladen důraz na to, že jest si přáti, 



o káznici. 149 

aby přicházeli, poněvadž jsou s to podávati vysvětlení. Avšak 
nedávno odepřelo slavné místodržitelstvo odesílati konimissaře 
do kommissí, stojíc na tom mínění, že tam vůbec choditi 
nemají, nejsou- li oprávněni přicházeti tam v každé době. 
Zemský výbor, pánové, jenž jest Vaším organem, jak živ 
nečinil té praetense. aby směl přicházeti do kommissí, kdy- 
koli se mu zlíbí, ale myslím, že nebylo to také v úmyslu 
slavného sněmu, vylučovati z kommissí členy zemského vý- 
boru, vyšedší ze slavného sněmu ; a že v tom případě, kdy 
kommisse potřebují vysvětlení z některých departementů, 
bylo by prospěšno bývalo pozvati do kommisse přísedícího 
zemského výboru, jehož se to týče; a mohu vás, myslím, 
jménem zemského výboru ujistiti, že by každý z nás byl 
považoval za svou povinnost, aby se tam dostavil. (Hlas: 
Zcela jistě.) Bohužel nestalo se tak ve případě, jejž máme 
před sebou, a musím si dovoliti, sděliti o té záležitosti ně- 
kolik slov se slavným sněmem. 

Věc má se takto. Dříve byla tu káznice, v níž byl 
chováni káranci jak ženští tak i mužští. Zařízení to změ- 
něno později v ten způsob, že byly ženské káranky pone- 
chány nahoře na Hradčanech, a že ženské trestanky ze pro- 
vinciální trestnice dole od sv. Václava taktéž dány byly na- 
horu, tak že ústav nahoře na Hradčanech jest čisté ženský, 
chovaje rovněž tak trestanky jakož i korrigendky ženské. 
Naproti tomu byli mužští korrigendi shora s Hradčan pře- 
vedeni dolů do provinciální trestnice u sv. Václava a dáni 
tam do zvláštního oddělení. Když pak nyní bylo zemskému 
výboru uloženo, aby převzal veškeré ústavy zemské, bylo by 
to bývalo jeho úkolem, aby mužské korrigendy, nalézající 
se v té chvíli u sv. Václava, převedl nahoru, a ženské tre- 
stanky, kteréž jsou v káznici, opět dal nazpět dolů k sv. 
Václavu. Uznáte, pánové, že se to nemůže státi obratem 
ruky. Provinciální trestnice u sv. Václava není té chvíle 
pro osoby ženské zřízena, a je třeba učiniti prve náležitá 
opatření, aby tyto ženské trestanky mohly tam býti uve- 
deny; rovněž tak třeba učiniti u nás na Hradčanech zvláštní 



150 Sněm český 1863. 

opatření, aby spojením kárancťi obojího pohlaví netrpěla 
ani moralita, ani disciplina ani policejní řád ústavu. Rovněž 
také žádá slavné místodržitelstvo, aby trestanky, nalézající 
se na ten čas v káznici, t. j. v ústavě korrigendů, jakož 
i mužští korrigendi tam se ženskými pospolu nezůstali. Ne- 
třeba mi, pánové, široce vykládati, z jakých důvodů se to 
děje. Jet na jevě, kdyby tyto osoby obojího pohlaví v tako- 
vých stycích k sobě se nacházely, že by to bylo moralitě 
podstatně na ujmu. 

Vláda podala zemskému výboru positivní vyzvání a žá- 
dala, aby zemský výbor, dříve než ústav přejme, taková 
opatření učinil, jimiž by se způsobilo, aby byla obojí po- 
hlaví úplně od sebe odloučena. Kommisse odvolává se k to- 
mu, žeť pak přece osoby obojího pohlaví dříve byly také 
pospolu v jedné budově, a že by přizpůsobení budovy tolik 
nestálo. Ano, pánové, v takovýchto věcech nelze nic říkati 
a priori ; o takovém ústavě a jeho upravení je těžko sou- 
diti hned podle stavebního plánu ; tut nejlépe jest podívati se 
na věc na místě samém a ji vyšetřiti. Kommisse byla by se 
tedy měla odebrati na místo samé a vyšetřiti věc. Ona 
toho neučinila, a nemůže se to vlastně na ni skládati, aniž 
toho od ní požadovati ; kdyby však nebyla sobě obtěžovala, 
nás ve věci té se otázati, tedy bych jí byl zajisté mohl po- 
dati potřebná vysvětlení. 

Pánové ! Zemským výborem a vysokým místodržitelstvem 
byla sestavena smíšená kommisse, jež měla místnosti ven- 
koncem prohlédnouti; kommisse ta byla konána za pomoci 
znalců, zejména ředitele provinciální trestnice p. lláusla, 
kterýž v oboru tom jest jakousi notabilitou, a za přítomnosti 
lékařů a znalců stavitelství. Na základě dobrozdání této 
kommisse, přijatého ve shodě jak od zástupců zemského vý- 
boru tak i od zástupců slavné vlády, byl zhotoven plán, 
jejž mohu ovšem též předložiti slavné sněmovně, aby ven 
nahlédl každý, kdo by v té věci měl jakousi pochybnost. 
Pánové, jestliže se dřívější budova k tomu hodila, aby v ní 
chováni byli bud trestanci nebo káranci, a to obojího po- 



o káznici. 151 

hlaví, tedy pravé, když s toho sešlo, bylo celé zařízení domu 
zménéno. Bylté tehda pravé díim přizpůsoben k tomu, že 
má napříště sloužiti jen jednomu pohlaví; pročež všeliké 
rozdělení, jako dříve stávalo, bylo zrušeno a proměněno; 
některé místnosti, k jistým účelům určené, byly upraveny 
pro účely jiné, tak že nyní, kdyby se to vše mělo vrátiti 
ke starému pořádku, bylo by třeba věc zaříditi zcela jinak. 

Podstatnou potřebou bylo by zejména zbudování značné 
vysoké zdi po délce velkého nádvoří. Tato zed musí býti 
provedena do značné výšky, aby se stala nemožnou všeliká 
kommunikace káranců mužských a ženských vespolek, aby si 
nemohli z oken do dvora dávati znamení, rozmlouvati spolu 
a t. d. Zed ta jdouc dvorem budovy, musí býti při výšce 
své přiměřené silná a působí již sama značnou výlohu. 
Druhým podstatným požadavkem jest zařízení kuchyně pro 
ženské pohlaví, protože by se nynější kuchyně musila po- 
nechati mužskému pohlaví. Avšak, pánové, ke kuchyni patří 
ještě všelicos, ke kuchyni patří mimo to ještě špižírny, ja- 
kých zapotřebí jest pro tak veliký počet lidstva, aby se po- 
traviny dobře uchovaly, jako na př. zelí, hrách (Veselost) 
a jiné viktualie. Vše to musí býti uschováno ve přiměře- 
ných místnostech, to jsou tedy nové výlohy ; musíme míti 
malé skladiště, musíme míti prádelnu, neboť třeba se po- 
starati o veškeré prádlo pro tento značný počet osob. Prá- 
dlo to se musí sušiti v domě a ne mimo dům: jest tedy 
nutno založiti sušárnu. To se zřídí v 1. a 2. poschodí. Je tu 
dále třeba místností pro mandlování prádla a co vše tu 
dále je zapotřebí. K tomu všemu musejí tu býti zvláštní 
schody, zkrátka, musí to býti jako zvláštní dům neb sku- 
tečně na dobro oddělené křídlo domu pro všecky tyto 
potřeby. 

Pánové! Za našich dnů se nevystaví ani takový dům 
ani tak veliká zed, vše dohromady za 2000 zl. Pánové, právě 
tak mohlo by se říci : Ustanovuji, aby se babylonská věž 
vystavěla za 20(XJ zl. Kde končí možnost věci, tam končí 
platnost usnesení; chtějíce jednati platně, musili bychom 



152 Sněm český 1863. 

tedy prve nahlédnouti do plánu a přesvědčiti se, jeli laožné, 
zříditi všecky ty místnosti za ty peníze. 

Podotýkám tu ještě, že pro novou prádelnu, již bude 
zříditi nutno, jakož i pro kuchyň, bude také zapotřebí 
vodovodu. Konečně jest ještě zapotřebí značných oprav, aby 
se obnovila druhá zed, která jde do zadu k Černínskému 
domu ; tato jest velice nízká a sešlá, a není tudíž zcela 
bezpečna. Co se týče umístění ženských káranců, nebylo 
k véci tak přísně hleděno, poněvadž se předpokládalo, že 
jim konečně nebude tak snadno přelézti zed, jak tomu jest 
u mužů ; u těchto tedy třeba použiti lepších opatření. 

Pánové! Z obrázku, jejž jsem Vám načrtal, se přesvěd- 
číte, že se to vše nedá poříditi za 2000 zl., a že rozpočet, 
jak je předložen, není příliš vysoký. Mohu vás ostatně 
ujistiti, že zemský výbor bude si počínati se všemožnou ho- 
spodárností. Ale, pánové, že se ta stavba provésti musí, tot 
je přece patrno, jestif to nezbytnou podmínkou, již klade 
místodržitelstvo. Praví-li kommisse ve článku 12 : „Zem- 
skému výboru se ukládá, aby převzal správu Pražské ká- 
znice a učinil k tomu potřebná opatření," tož nepochopuji, 
jak mohla kommisse na druhé straně vyškrtnouti z rozpočtu 
peníze k tomu cíli určené. Zdaliž je slavná sněmovna s to, 
aby se usnesla: „Nařizujeme místodržitelstvu, aby bez dal- 
ších okolků vydalo káznici zemskému výboru," pak jsem 
s návrhem úplně srozuměn; ale poněvadž místodržitelstvo 
činí stavby ty nezbytnou toho podmínkou, a poněvadž ká- 
znice nebude nám jinak odevzdána, leč když se vykonají 
tyto stavby za příčinou rozdělení pohlaví, jak byly od 
kommisse navrženy, — tu, pánové, nezbývá nic jiného, než 
věc povoliti. 

Podotýkám jen ještě jedno. V návrhu kommisse bylo na 
to poukázáno, že prý již musí tu býti zařízení, jímž od- 
děleny jsou káranky od trestanek. Pánové, jest mi sděliti 
s vámi z názoru vlastního a znalosti věci, že tomu tak není. 
Nevím, na čem se to zakládá, ale ustoupilo se úplně od 
tohoto původně zamýšleného oddělení obojích kategorií, totiž 



o káznici. 153 

káranek a trestanek, a komu bylo lze prohlédnouti si ústav 
ten, ten zajisté uviděl, že obé tyto kategorie, káranky i tre- 
stanky, pracují tam společné v jednom pokoji a t. d. Nuže, 
pánové, déje se to z dobrých příčin. Vy si snad pomyslíte, 
že korrigendky čili káranky mohly býti pokaženy tou spo- 
lečností trestanek; avšak, pánové, jest tomu pravé naopak, 
a jeptišky, kteréž nyní káznici spravují, pokládaly spojení 
korrigendek čili káranek a trestanek za nezbytnou podmínku, 
aby se korrigendky polepšily. Proč to ? Pánové, v kategorii 
ženských trestanek nalézají se, ovšem ne vesměs, ale aspoň 
zvětší části, dosti pořádné osoby; tím jest větší jich část; 
pravím to ovšem cum grano salis. (Veselost.) Ženské tre- 
stanky jsou totiž z největší části vražednice dětí, osoby, 
kteréž veliká míra jich stydlivosti svedla ke zločinu. Ženské 
korrigendky však jsou z největší části nenapravitelné ; jest 
to ta nejspustlejší, nejšpatnější cháska, již možná nalézti, 
ba horší, než ji nalézáme v trestnicích. Ženské trestanky 
bývají z domova uvyklé práci, bývají osoby pilné a pořádné, 
jak jsem již podotekl. ony slouží tedy ostatním trestankám 
za vzor (Veselost), ony jsou předními pracovnicemi, a od 
těch dob, kdy zařízení to bylo zavedeno, byl u káranek po- 
zorován podstatný pokrok, poněvadž právě káranky ve pra- 
covnách braly si příklad ze trestanek ; a poněvadž se to 
zpozorovalo, tedy nepokládáno za potřebné jich od sebe od- 
dělovati, a proto není také žádných opatření, kteráž by je 
od sebe oddělovala. 

Kdyby se však pro budoucnost mělo rozdělení káznice 
a trestnice provésti, nemohlo by se to díti jinak, než tím, 
že by se podnikly potřebné stavby, jimiž by se zároveň roz- 
dělení obojího pohlaví provedlo. 

Rozpředla se z této příčiny dosti velká debata, avšak uávrh 
výboru zemského nenašel žádného přímluvčího. Z důvodu Kic- 
grem dotčeného, že trestanky dobře působí na kárauky, kardinál 
arcibiskup kníže Schwarzenborg přál si, aby v káznici Hrad- 
čanské zůstaly ubytovány trestanky vedle káranek, a káranci aby 
zůstali v mužské trestnici u sv. Václava, a tak nebylo by po- 
třebí v káznici nic přestavovati. Hrabě Lev Thun dovozoval po- 



154 Snem český 1863. 

třebu, aby i)rozatím nic se neměnilo, ale příštc aby se předse- 
vzala podstatná reforma káznice. Členové komraissc rozpočtové 
K. L. Klaudy a Skrejšovský zastávali se jejího návrhu; posled- 
nější zvláště upozorňoval, že ženských káranek jest na Hrad- 
čanech toliko 22, mužských pak kárancň u sv. Vácslava, odkudž 
mají přijíti na Hradčany. 98, dohromady 120, a k vůli tak ne- 
velkému počtu že není snad potřebí velkých přestaveb v domě, 
kde dosud chováno bylo 400 ženskj^ch trestanek a káranek. — 
Dr. Rieger, poradiv se s jinými členy výboru zemského, pro- 
mluvil podruhé k věci takto (n. Sten. 1682): 

Pánové! Konomisse, či řečník její (Klaudy) vyslovil to 
mínění, že bylo úlohou kommisse přistoupiti k podstatě věci, 
totiž sebe se tázati, co se má stavěti a jak se má stavěti. 
Chci již otázku tu, bylo-li to úlohou kommisse budgetni, 
ponechati ve své míře; já nemyslím, že by se na př. tinanční 
kommisse při určování státního rozpočtu měla obírati otáz- 
kou, co a jak se má stavěti a co nemá; chci o tom po- 
mlčeti, nejsou-li otázky ty spíše úlohou exekutivy. Ale to 
musím opětovati, že by zemský výbor vždy byl býval ochoten 
podati potřebná vysvětlení, a zemský výbor lituje jen, že 
se žádných vysvětlení na něm nežádalo. Shánéli-li se čle- 
nové kommisse po zprávách zde i onde, a snad bezvýsled- 
ně,*) tedy nepochopuji, proč se neobrátili raději k nejbliž- 
šímu pramenu, jejž mají zde ve sněmovně samé. 

Obraceje se k véci samé, musím ješté na jednu okol- 
nost upozorniti. Neustále se poukazuje k tomu, že se nyní 
v káznici chovalo jen 125 neb 150 osob; toť pravda, jak 
věci dnes se mají. Avšak, pánové, příčina, proč jich dnes 
je tak málo, vězí podstatné v tom, že není žádných míst- 
ností pro ubytování káranou a úřady musí tedy u přijímání 
jich šetřiti větší opatrnosti, než by jinak se dělo. Pánové, 
kdo na venkově žije, ten zajisté ví, že jest tam mnoho osob 
nebezpečných, osob, jež jsou na obtíž veškerému obyvatel- 
stvu, a u nichž by bylo velmi žádoucí, aby byly dány do 
takového domu. Tu není však nyní pro ně žádné místnosti, 



") Tak Skrejšovský vyprávél o sobě. 



o káznici. 155 

a kdyby o tu věc bylo postaráno, tedy bychom zajisté shle- 
dali, že by byl počet káranců brzo větší. 

Jak se věci mají, pánové, jest mi se přiznati, že naše 
donucovací pracovna a káznice není nikterak ústavem vzor- 
ným. Nalézá se již po delší dobu ve stavu, v jakém nyní 
jest, a v ohledu tom také nestalo se ničeho, co by vlastně 
náleželo ústavu humánnímu. Nechci tím říci; že by ženské 
oddělení nynějšího ústavu nebylo dobře vedeno, naopak, 
musím z vlastního názoru o věci vydati jeptiškám svědectví, 
že řídí ústav ten výtečně, že i káznice je v každém ohledu 
dobře opatřena a vše v úplném pořádku. Avšak, pánové, 
mydlím, že nedostatky zakládají se v povaze věci samé. 
Ústav měl původně ten účel, býti i ústavem detentivním 
i korrektivním : za takový byl také prohlášen ; dnes však 
bohužel jím není. 

Jsou tam pohromadě osoby, o nichž lze s určitostí 
říci, že nejsou naprosto žádné nápravy schopny, že tedy 
nejsou žádnými korrigendy, že nejsou napravitelnými. Jsou 
tam však též osoby, kteréž by se ovšem polepšiti daly. 
Pánové, jsou tu teda osoby, při nichž společnost lidská a 
úřadové dávno se vzdali úmyslu,, je napraviti, které snad 
jsou již také ve starším věku, ale které jsou lidské spo- 
lečnosti nebezpečny a škodlivý, a kteréž je třeba držeti 
toliko ve vazbě, tak jako se drží divoké zvíře. Mám za to, 
pánové, že by bylo úlohou slavné sněmovny, tyto dvě kate- 
gorie od sebe odloučiti, a to sice tak, aby ti, kdož jsou 
individua společnosti lidské obecné škodlivá, a jež společnost 
ve svém vlastním zájmu, pokud státní zákony to připouštějí, 
musí ve vazbě držeti, tvořila jeden oddíl, a ta individua, 
u nichž náprava jest možná a předzvídati se dá, aby tvo- 
řila oddíl druhý. Já jsem, pánové, učinil návrh ten zem- 
skému výboru, jenž tam také v principu byl přijat. Bylo mi 
na to uloženo, abych přípravné práce konal. Vyšetřovali jsme 
tedy věc předběžně, a podstatné na základě tom jsme shle- 
dali, že malý dům hrabat Černínů, jenž se nalézá vzadu 
za káznicí, hodí se k účelu tomu, kdyby byl k tomu cíli 



156 Sněm český 1863. 

upraven, tak že by mohl sloužiti za ústav korrektivuí pro 
mladší lehkovážná individua, někdy i z dobrých rodin po- 
cházející. 

Já jsem, pánové, na své poslední cesté v Anglii a ve 
Francii navštívil ústavy podobné, abych seznal jich zaří- 
zení, pokud mi to možno bylo. Mám pak za to, že jest nám 
v ohledu tom mnohému se učiti a mnohé věci následovati ; 
avšak jak řečeno, musil by celý ústav býti reorganisován, 
přihlédaje vždy k těmto dvěma kategoriím individuí, jichž 
odloučení je naprosto nutno, má-li býti dosažen rovněž tak 
první, jakož i druhý účel ústavu. 

V této příčině shodoval bych se podstatně s návrhem 
Jeho Excellence hraběte Lva Thuna, aby se věc odložila 
prozatím ještě na rok a aby se zemskému výboru poskytla 
příležitost, by plán svůj připravil a slavnému sněmu ve pří- 
štím zasedání návrh podal. 

Já úplné uznávám, že i)0žadavky na stavby ku pou- 
hému přizpůsobení budov jsou velmi značný a sice tím 
značnější, uváží-li se počet káranců, kteří se tam mají při- 
jmouti. Avšak, jak řečeno, zemský výbor byl jednak usne- 
sením slavného sněmu donucen, aby káznici přejal, s druhé 
strany pak žádalo slavné místodržitelstvo, aby se zavedlo 
odloučení pohlaví; a ježto to není na jiný způsob možným, 
musil zemský výbor přistoupiti na návrh stavitelův. A ne- 
zapomínejte, pánové, že stavba nekoná se zdáním a vírou, 
nýbrž kružidlem a měřítkem. Nezbývá nám teda nic jiného, 
než přijmouti plán architektův, jak schválen byl kommissí 
znalců. Kdyby se však slavný sněm klonil k tomu, ponechati 
nynější stav věcí ještě na rok a dáti později ústavu ještě 
jiná zařízení, tož myslím, že by se to velmi dobře učiniti 
dalo tak, aby se snad prozatím v ústavě tom umístili pouze 
korrigendi mužští, kdežto bychom korrigendky ženské, jichž 
počet bývá vždy jen skrovný, snad mohli opatřiti jinde na 
venkově aneb v některém klášteře. To bylo by snad nej- 
prospěšnější, a já ve srozumění s ostatními pány členy zem- 
ského vý])ora přistupuji k návrhu Jeho Excellence hraběte 



o porodnici. 157 

Lva Tnuna, dle něhož odpadá také položka 2U00 zl., poně- 
vadž se stává pak zbytečnou. 

Po dalších promluvách hr. Františka Thuna, barona Kellers- 
perga a zpravodaje Taška přikročeno ke hlasování, a tu přijat 
odročovací návrh hr. Lva Thuna, při němž prozatím odpadl vše- 
liiiý náklad na přestavování. Usnesení znělo : „Zemskému výboru 
ukládá se, aby prozatím ještě nepřevzal správu Pražské káznice 
docela, nýbrž aby poměry správní, jak jsou, ještě na letošní rok 
ponechal a ve srozumění s c. k. vládou v uvážení vzal, zdali a 
jakým způsobem by mělo zemské zastupitelstvo i dále pečovati 
o přechovávání obojího pohlaví, a zvláště zdali k tomu cíli ny- 
nější káznice Pražská má se podržeti, i aby o tom sněmu při 
počátku nejbližšího zasedání podal zprávu a příhodné návrhy.' 



Ve 48, schůzi dne 16. dubna při vyřizování rozpočtu zem- 
ského přišla řada na fond porodnice. Kommisse rozpočtová na- 
vrhla, aby zvýšily se platy za opatřování v oddělení platícím 
čili tajném. Zástupce vlády dokazoval, že takové zvýšení může 
se státi toliko v iisrozumění s vládou, poněvadž když porodnice, 
dům nalezenců a blázinec odevzdávaly se ze správy státní ve 
správu zemskou, byla připojena výminka, že poplatky za oše- 
třování v těch tistavech nemohou se měniti bez přivolení vlády. — 
Poslanec Laufberger toto mínění přijímal za své a odůvodňoval 
jo tím, že tyto poplatky mají povahu tax. — Dr. Rieger odpo- 
roval Laufbergrovi a tím i požadavku místodržitelskému (č. 
Sten. 1705): 

Já, pánové, nechci mluviti o věci samé ; ale chci se 
jenom ohraditi proti tomu způsobu, jakým pan poslanec 
Laufberger chce rozuměti autonomii sněmu zemského. On 
totiž má za to, že cokoli je taxa, náleží vládě, a že tudíž sněm 
zemský nesmí ustanoviti taxu vzhledem k porodnici. 

Co je vlastně taxa? Taxa je latinské slovo, které zna- 
mená jistou určitou cenu aneb jistou určitou dávku, jistý 
vycenéný plat, taxatio. Pánové, taxu může udělati kdokoli, 
i privátní člověk, a když sobě řezník na svůj krám pověsí 
taxu a řekne, já prodávám libru hovězího a libru telecího 
za tolik a tolik, je to také taxa; ale že by ji musilo právě 
jen ministerium povoliti aneb snad dokonce říšská rada, 
tomu nerozumím. 



158 Sněm český 1863. 

Myslím tedy, že když zemský snem má autonomii svou 
vzhledem k porodnici, když porodnice jest ústav zemský, ze 
zemského fondu placený, následuje z toho, že zemský sněm 
může porodnici i dokonce zničiti, kdy by se mu líbilo, a 
důkaz toho je, že jsme pravé před krátkým časem velmi 
důkladně o tom jednali, má li se zrušiti dům a ústav nale- 
zencův. Když tedy zemský sněm může zrušiti porodnici, 
mohl by konečně, kdyby totiž chtěl býti tak velikomysl- 
ným, — každou ženu přijmouti do porodnice zdarma, to 
jest, mohl by zrušiti celou tu taxu ; ale on také může ji 
zvýšiti, a mínění, že by to nesměl udělati beze svolení vlády, 
to je patrný blud, poněvadž on tu vždy ještě udílí lidu do- 
brodiní ; a kdo toho dobrodiní a v téch podmínkách, jaké 
sněm položí, užívati nechce, nemusí toho užívati a může se 
jinam obrátiti. Ale že by se sněmu mohlo od kohokoli ji- 
ného předpisovati, kolik smí žádati, to naprosto, popírám. 
( Výborně ! ) 

Poslanec Waidele srovnávaje se s vládou a s Laufhorgrem, 
namítal proti výkladu Riegrovu, kdyby ty poplatky za ošetřo- 
vání zakládaly se na pravé soukromém, že by se musily vymá- 
hati pomocí soudů, ale poněvadž vláda je dává vymáhati pro- 
středkem úřadů politických, že teda jí také přísluší hlas při jich 
ustanovování. — Baron Kellersperg opětoval, že výl)or zemský 
přijal dotčené ústavy s onou výminkou. — Dr. Rieger na pod- 
poru svého mínění přednesl nově toto (n. Sten. 1706): 

Slavný sněm přejal ústavy v tom stavu, v jakém nyní 
jsou ; přísluší mu však zajisté též legislativa vzhledem k ústa- 
vům, které země vydržuje, a rozumí se samo sebou, že sněm 
nemůže býti vázán na věky věků, aby je zachovával v tomtéž 
stavu, v jakém je byl přijal. Neboť to zakládá se v povaze 
věci; vždyť lidský duch neustále pokračuje; tak se okáže 
snad časem, že bude třeba ústavy ty zříditi zcela jinak, 
aneb že snad bude třeba zrušiti je úplné, poněvadž udržo- 
vání jich snad více nebude se pokládati za vhodné. Zde 
však jde prozatím jen o to, jakým způsobem stravovati a 
opatřovati obyvatelstvo ústavů. Vzrostou-li výlohy za stra- 
vování, tedy má ovšem, jak myslím, země právo, zvýšiti také 



o porodnici. 159 

poplatky, nebo-li zvýšiti peiise, kteréž vybírá od jednotli- 
vých osob, jež ústavu toho používají. Vždyť bylo by přece 
naprosto nesmyslné, kdyby se někdo domníval, že sněm je 
zavázán, aby tytéž ceny, jaké jsou dnes, zachoval ještě po 
sto letech. 

Z té okolnosti však, kterou jeden pan poslanec přede 
mnou uvedl, že totiž vláda pomáhá jaksi sněmu při vy- 
bírání poplatků, z té okolnosti dokazovati a vyvozovati, že 
sněm při určování těchto tax Je též závislým od souhlasu 
vlády, to, pánové, je zcela nesprávno. Soudím, že taktéž 
hledě ke všeobecným státním poměrům, jest to ve prospěchu 
vlády, aby byly tu ústavy takové, aby se konaly v zemi po- 
vinnosti humanity, a jest tudíž povinností vlády státní, ne- 
přispívá-li již k tomu všemu ničeho ze státního měšce, aby 
pomáhala alespoň vybírati na ně poplatky. Z toho však za- 
jisté ještě neplyne, že by měla vláda také právo, dispono- 
vati těmito fondy; to právo má ústavně jedině a výhradně 
sněm. Máme ostatně i příklady, že se dokonce i osobám 
soukromým dává jakési privilegium k dobývání požadavků 
svých; připomínám jen Národní banku. Z toho tedy. jak 
řečeno, nelze dovozovati, že by vláda měla také právo spolu- 
ustanovovati o upotřebení platu toho. 

Baron Kellersperg pravil se nyní souhlasiti s tím, co před- 
nesl dr. Rieger; jestliže prý to, co nyní jest, proméuí se způ- 
soliem zákouodárskym, a Jeho Veličenstvo udělí sankci osnově 
předložené sněmem, pak prý nemá to žádné závady. — Dr. Gor- 
ncr přiznával se k mínění, že ke změně poplatků ošetřovacích 
není potřebí zákona, ale že je to záležitost vnitřní správy. — 
Zástupce vlády stoje nepohnutě na svém stanovisku, učinil na- 
posledy návrh, aby ve snesení, které se stane o zvýšení jto- 
platků ošetřovacích, doložila se slova: „po předchozím usrozu- 
mění s vládou." — Když se jednalo o to, mají-li tato slova 
pojmouti se do návrhu hi', Fr. Thuna, odchylného poněkud od 
návrhu kommisse, vmísil se dr. Rieger do hovoru o to poznám- 
kou (n. Sten. 171U): 

Mám za to, že ustanoví- li sněm něco určitého, pak do- 
hodnutí s vládou není zapotřebí, neboť pak řekl to sněm, 
a sněm stojí nad vládon. (Oho ! vlevo.) Patrně stojí sněm 
zemský nad místodržitelstvím, to, myslím, jest na jevě. 



160 Sněm český 1863. 

Baron Kellersperg odvětil hned: „Proti tomu bych se niusil 
ohraditi a důraz ua to položiti, že místodržitelstvo nestojí pod 
sněmem, nýbrž vedle sněmu." — Na kouec byl většinou hlasů 
přijat návrh kommisse i s přídavkem zástupce vládního. 



Po vyřízení rozpočtu pustil se sněm v též schůzi 16. dubna 
do jednání velmi urychleného o řádě stavebním. Do oné doby 
platil v Čechách dvojí řád stavební, jeden vydaný r. 1815 pro 
Prahu, a druhý z r. 1845 platný v ostatních městech a místech 
venkovských. Hlavní účel nového zákona byl ten, jakž zpravodaj 
purkmistr Pštros vykládal, aby tato dvojakost minula a zjednán 
byl jednotný řád stavební, v celé zemi platný. Avšak hned ve 
sněmu činěny námitky proti mnohým paragrafům, kteréž pochá- 
zely nejvíce odtud, že vše nehodí se jednostejně pro velké 
město i pro venkov; ježto pak sněm chýlil se již ku konci, 
nebylo klidu ani času, aby vše náležitě se uvážilo. Dr. Rieger 
několikrát účastnil se rokování, a to pokaždé v tom směru, aby 
zákon neupřílišoval v předpisování podrobností, nýbrž aby po- 
nechala se také slušná volnost stavebníkům a obcím. Byly to 
ovšem promluvy kratinké, ježto čas kvapil a unavení sněmovníci 
spěchali domů; avšak za příčinou směru právě naznačeného jsou 
zajímavé. 

Při §. 56. hrabě František Tliun přimlouval se, aby se vy- 
pustil odstavec 6.. jenž předpisoval: „Ježto žlaby mezi stave- 
ními položené jsou těmto podstatně na ujmu, působiž úřad sta- 
vební k tomu, aby vhodným postavením nových nebo předěláním 
starých střech bylo možno obejíti se bez takových mezižlabů." 
Vynecháním toho odstavce by se docílilo, že by štíty domů 
mohly zase stavěti se na straně k ulici obrácené, jakž ve středo- 
věku téměř všechny střechy se zřizovaly. Hr. Thun přál si toho 
dovolení hlavně z příčin krasocitných, že jednotvárně řady střech 
s okapem do ulice, jakž vešly v obyčej za přítomného století, 
jsou nepěkné, i nechtěl dopustiti, aby úřadu stavebnímu bylo 
zákonem zrovna ukládáno, aby působil k odstranění malebného 
vzezření, pokud Praze a jiným městům ze starých časů ještě 
zbylo. — Ďr. Rieger podporoval návrh hr. Fr. Thuna (n. Sten. 
1727): 

Shoduji se úplně s míněním hraběte Thuna, a to sice 
ještě z jiného důvodu; já spatřuji totiž v tomto ustanovení 
zbytečné poručníkování naproti pánu, kterýž svým nákladem 
staví, Zcela správně se tu praví, že zřízení meziokapu na 



o řádě stavebním. 161 

střeše jest budově podstatně na škodu. Budiž tomu tak ! 
Budově samé to ovšem škodí, ale veřejnosti, obecenstvu 
nepřináší to žádnou škodu; chce-li teda někdo trpěti škodu 
spojenou s takovýmto meziokapem, tedy je to jeho věcí, 
však on časem zmoudří, učiní opatření, dá střechu pobiti 
plechem anebo jiným způsobem, aby dům tím škodu ne- 
trpěl; a neučiní-li toho, jest to vždy jen jeho škoda. 

Pánové, zdá se mi to takto : víme, kterak bývá to 
v kancelářích obyčejem, že páni píší ve plátěných rukávích : 
nuže, kdybychom nyní vydali nařízení, aby v celých ce- 
chách, kdokoli píše, používal plátěných rukávů, bylo by to 
zajisté směšné. Chce-li kdo svůj kabát rychleji opotřebovati, 
jest to jeho věcí (Veselost), a myslím, že nemáme podobné 
ustanovení předpisovati stavebníkovi. 

Zpravodaj Pštros se stanoviska praktičnosti opřel se roz- 
hodně návrhu Thunovu, načež odstavec 6. byl většinou přijat. 

Paragraf 57. jednal o chodnících podél domů ve městech, 
že mají býti z kamenných desek nebo mosaikové. Poslanec 
Staraní navrhoval, aby se řeklo „drsnaté desky". K tomu ná- 
vrhu podotekl dr. Rieger (n. Sten. 1730): 

Kozuměl jsem snad dobře panu navrhovateli, jak ale- 
spoň myslím, v ten smysl, že by to bylo jaksi též povinnosti 
domácího pána, aby budoucně vždy udržoval na kamenných 
dlažicích drsnatý povrch ; pak by obec zbavila se péče 
o udržování drsnatosti dlažby, kteráž jí nyní připadá, a 
myslím, že by mohla obec Pražská panu navrhovateli být 
za to jen povděčnou. Avšak, pánové, shledávám, že se 
v tomto stavebním řádě vůbec zachází příliš do podrobností 
a že se svoboda stavby příliš obmezuje. Zde se praví: 
V Praze smím si udělati chodník jen z dlažic mramorových 
anebo z mosaiky. Kdybych si chtěl udělati před domem 
dlažbu železnou, tedy to dle toho paragrafu již není do- 
voleno, a přece může takový chodník býti též zcela při- 
měřeným. Kovněž tak není dovoleno, abych si na př. dal 
na místě mramorových dlažic nalámati granitových kostek, 
a kdož ví, nebude-li to hlavní město naše v krátké době 
pokládati za nejpřiměřenější, ano myslím, že takové v krátké 

Řeči liiegrovy III. \l 



162 Sněm český 1863. 

době bude lze opatřiti. Celé jižní Cechy jsou nepřetržitým 
ložiskem granitovým, všude po březích Vltavy máme lomy 
granitové, a všude můžeme lámati kostky tak krásné, jako 
jsou ve Vídni, a můžeme dopraviti je po Vltavě do Prahy 
s velmi nepatrnými výlohami. Snad že bude to pro nás brzo 
nejpohodlněji a nejlevněji, abychom si pořídili dlažbu z ta- 
kových kostek granitových, to však je vyloučeno tímto pa- 
ragrafem. Proto přál bych si stylisaci takovou, jež by ne- 
vylučovala žádnou změnu aniž upotřebení jiného dlaživa, 
pokud ono přiměřeným uznáno bude. 

Stamm odvětil, že jeho návrh vztahuje se také ku kost- 
kám, a přál si, aby na místo dlažby vápencové vešla v obyčej 
dlažba žulová. — Pštros upozorňoval, že v tom paragrafu není 
o mramoru zmínky, a že nehodí se vypočítávati v zákone druh: 
kamenů, kterými dovoluje se dlažiti. — K tomu podotekl Riegery 

Myslím, že by se to mohlo zůstaviti rozhodnutí obec- 
ního zastupitelstva ; nechť ono samo ustanoví, z jaké látky 
mají býti chodníky. 

Po té byl §, 57. přijat se změnou od zpravodaje Pštrosa 
na kouec navrženou, tak že vypustila se zmínka o kamenných 
deskách a mosaice, a předepsalo se proste zřízení chodníků. 

Paragraf 03, i)ředpisoval : „Průčelí budov obrácené kulici 
nebo k náměstí nesmí příčiti se požadavkům dobrého vkusu ; 
nátěr světlý a křdílavý se zapovídá." — Aby poslednějšímu 
předpisu nemohlo se tak rozuměti, že vůbec všude zapovídá se 
zdi bíliti, hr. Zedtwitz navrhl říci: „a zapovídá se je potírati 
barvami světlými a křiklavými." — Vzhledem k témuž ustano- 
vení o nátěru pravil Rieger (n. Sten. 1732): 

Já bych se vyslovil pro úplné vynechání tohoto 2. od- 
stavce. Pánové, předpisovati lidem, jakou barvu mají voliti 
k nátěru domu, tot zdá se mi přece, že jde příliš daleko. 
Shledávám to úplně zbytečným a odvolávám se k panu 
zpravodaji samému, jenž jsa Pražským starostou, ve věci 
té nabyl zkušenosti. Co je nátěrem křiklavým a co není? 
Vždyt dokonce mezi znalci Siímými nebylo shody o to, co 
je křiklavé a co není. Jsem teda pro to, aby se tento 
passus vynechal. 



o řádě stavebním. 163 

Dotčený odstavec byl přijat se změnou od hr. Zedtwitze 
navrženou, kteráž dle uznání Pštrosova srovnávala se s úmyslem 
kommisse. 

Paragraf 69. týkal se nejvíce nově zakládaných měst a míst. 
K návrhu hr. Clara-Martinice vynechalo se v něm ustanovení, že 
i ve starých vesnicích má se náves srovnati a štěrkem a pískem 
zasypati. Dr. Rieger navrhoval jiné vynechání, řka (n. Sten. 1734) : 

Shledávám, že zde v tomto paragrafu přijato jest do 
stavebního řádu ustanovení toho smyslu, že mají osady míti 
dostatek tekoucí vody, a že vykopáním studní mají se opa- 
třiti potřebnou vodou k pití. Já to dobře chápati nemohu, 
jak přichází voda do stavebního ř2,du ; myslím, to že jest 
mnohem spíše opatření z ohledů zdravotních a pro čistotu, 
že jest to opatření policejní, ale není to vlastně péčí sta- 
vebního řádu. Ostatně u mnohých obcí je to, co se tu žádá, 
přímo nemožno; připomínám jen celou krajinu u Mšena a 
jeho okolí, tam na vysočině není vůbec žádné tekoucí vody. 

Nejvyšší maršálek. Jest řeč toliko o osadách nových. 

Dr. Rieger. Ale jak, založí-li se z potřeby právě v této 
krajině osada nová, když tam není žádné tekoucí vody? 

Hlasoval bych proto, aby se odstavec ten vyškrtl, po- 
něvadž nepatří do stavebního řádu. Vždyť pak přece obec, 
jakož se o to stará, aby měla sůl, poněvadž jí nutně po- 
třebuje, postará se též, aby měla vodu k pití a k mytí; ale 
kterak jí to právě stavební řád ukládati má, to já nepo- 
chopuji. 

Když se zpravodaj vyslovil pro ponechání odstavce, proti 
němuž Rieger mluvil, byl tento odstavec většinou schválen. 



V 50. a poslední schůzi sněmovní dne 18. dubna výbor 
zemský předložil návrh o tom, kterak by se mělo naložiti s po- 
dáními a předlohami, které v tomto zasedání nedospěly ku ko- 
nečnému vyřízení. Návrh dělil se ve čtyři odstavce, z nichž první 
dva zněly takto : 

„Výboru zemskému se ukládá a moc dává: 
1. Aby takové návrhy, které buď přání nebo žádost k vy- 
soké vládě obsahují a již tištěny a rozdány byly, přivedl k vě- 
domosti vlády. 



164 Sněm český 1863. 

2. Nevyřízené zprávy kommissí aby předložil se svými po- 
známkami a návrhy v příštím zasedání." 

Poslanec Herbst připomenu], že také některé dosud nevy- 
řízené zprávy kommissí nesměřují k ničemu jinému, než aby 
k vládě vyslovilo se nějaké přání nebo žádost, a s takovými 
zprávami že by se mělo naložiti dle návrhu prvního a ne dle 
druhého ; zejména žádal, aby tak bylo naloženo se zprávou, 
kterou již dne 15. března podala koramisse o dvou návrzích 
v příčině savedenl poroty \ jeden podán byl od Herbsta a více 
než 50 soudruhů, druhý od K. L. Klaudyho a 54 českých po- 
slanců, oba pak chtěly tomu, aby sněm se přimluvil u vlády za 
brzké zavedení soudů porotních k rozeznávání pří o zločiny 
i o politické a tiskové přečiny. Herbst nyní navrhoval, aby za 
dotčeným účelem do hořejšího prvního návrhu výboru zemského 
po slově „obsahují" vložila se slova: „jakož i ony nevyřízené 
zprávy kommissí, kteréž navrhují podati k vládě vyjádření v pří- 
čině takových přání a žádostí." 

Po Herbstovi mluvil hr. Lev Thun v ten rozum, že výbor 
zemský, předkládaje ty návrhy vládě, jistě učiní to v takové 
formě, aby bylo patrno, že sněm se o tom nevyslovil; proti 
tomu on by ničeho nenamítal, jestliže má se toliko přivésti 
vládě k vědomosii, že ty návrhy byly ve sněmu učiněny, a že 
kommisse o nich své zprávy podaly. 

Nyní dr. Rieger promluvil takto (n. Sten. 1819): 
Pánové! Myslím, že jest to přesvědčením uás všech, 
aneb alespoň převážné většiny, že zavedení porotních soudů 
v zemi jest potřebou naléhavou. Sněmové zemští v Rakou- 
sku se namnoze již vyslovili o této záležitosti, a nemá-li 
usnesení, jež navrhuje dnes poslanec Herbst, jiného úkolu, 
než aby se toliko konstatovalo faktum, totiž aby se na jisto 
postavilo to faktum, že byl v té věci podán návrh panem 
professorem Herbstem a že byl takový návrh podáa též 
drem. Klaudym, a že o tom koramisse podala zprávu : tedy 
myslím, že ani to by ještě nepostačilo. Mám za to, že jest 
naléhavé potřebí, aby se ve věci té stalo prohlášení samým 
sněmem, aby vláda nebyla o tom v pochybnosti, že země 
česká ústy svého sněmu vyslovuje takové přání, že totiž 
žádá brzké zavedení soudů porotních. Soudil bych, že by 
se ta věc mohla nejlépe vyříditi tím způsobem, abychom 



Kterak naložiti s předlohami od sněmu nevyřízenými. I(i5 

návrh professora Herbsta, respektive návrh komraisse ja- 
kožto návrh pilný, učinili pf-ímo usnesením sněmu Činím 
návrh ten jakožto návrh pilný a prosím, aby v té formé 
byl přiveden k hlasování. 

Maršálek lir. A. Nostic odvětil, že toho nemůže dopustiti, 
poněvadž ten uávrh není na denním pořádku ; jeduáť se toliko 
o instrukci, kterak výbor zemský má naložiti s předlohami od 
sněmu nevyřízenými, a na to musí debata zůstati obmezena. — 
Herbst mínil, že sněm se svolením maršálkovým může denní 
pořádek proměniti. — Maršálek k tomu nesvoloval, poněvadž prý 
pak také o jiných předmětech mohly by se činiti pilné návrhy, 
a schůze by se nemohla skončiti; také ten předmět zdál se mu 
býti velice důležit, tak že by nebylo dobře jednati o něm toliko 
povrchně. — Rieger povstav znova k uhájení svého návrhu, pravil 
(u. Sten. 1820): 

O tom, myslím, není pochybnosti, že Jeho Excellence 
má právo určovati denní pořádek. Snad že by však Jeho 
Excellence ráčila býti tak laskavá, zeptati se slavné sně- 
movny, přeje-li sobě v této příčině odchylku od denního 
pořádku; a mohu tuším vysloviti naději, že by se sněmovna 
asi proto vyslovila. Myslím, že mi lze podotknouti jen to, 
že nemáme již dnes nic důležitého před sebou ; a když se 
jedná o předmět, jenž byl již kommissí uvažován, tož my 
jsme s to, abychom vzali předmět ten na potaz, a snad by 
se ještě dnes nalezlo k tomu času ; předpokládaje totiž, že 
o tom asi ve slavné sněmovně nepovstane žádná různice. 
Musím to vysloviti, poněvadž se obávám, že nevysloví-li 
sněm toho zřejmě, následkem toho vláda by mohla býti 
přivedena k tomu, aby věc ignorovala; nebot to pouhé fak- 
tum, že návrh ten byl vě sněmovně podán, nepraví ještě 
nikterak, že o tom byla také zavedena debata, že se o tom 
hlasovalo, a že návrh byl přijat. A tot jest to, čeho třeba, 
čeho si žádám, aby se totiž nekonstatovalo pouze faktum 
učiněného návrhu, nýbrž aby se konstatovalo skutečné mí- 
nění sněmu. 

Maršálek setrval i)ři svém a nesvolil. — Zástupce vlády 
ujišťoval, že podá vládě zprávu při té příležitosti v ten smysl. 



166 Sněm český 1863. 

kdyby se bylo o tom návrhu jednalo na sněmu, že by jisté byl 
dosáhl většiny. — Svrchu položený první odstavec návrhu vý- 
boru zemského byl potom přijat s dotčeným doplňkem Herb- 
stovýra, a většina schválila k tomu také ještě další ^ dodatek, 
navržený poslancem Trojanem v tato slova: „zvláště pak zprávu 
kommisse danou 15. března v příčině zavedení porot v králov- 
ství Českém." 



Sněm český roku 1864 

Třetí zasedání snému českého, zvoleného dle ústavy úno- 
rové, trvalo od 2. března do 31. května 1864, ve kterýchžto 
třech měsících bylo celkem 47 sněmovních schůzí. *) Za rok, 
jenž byl minul od zasedání druhého, nastaly změny v před- 
sednictvě sněmovním i v předsednictvě místodržitelstva českého. 
Hned po sněmu 1863 byl baron Kellersperg přesazen za místo- 
držitele do Terstu, na jeho pak místo jmenován místodržitel- 
ským místopředsedou hrabě Richard Belcredi, kterýž po roce 
27. května 1864 povýšen byl za místodržitele v království Če- 
ském. Hrabě Albert Nostic v červenci 1863 požádal za pro- 
puštěnou z nejvyššího maršalství, kteréhožto příkladu následoval 
později také jeho náměstek JUDr. Vácslav Yaňka; potom pak 
nejvyšším rozhodnutím z 9. listopadu 1863 jmenován byl nej- 
vyšším maršálkem království Českého^ hi'abě Karel Rothkirch- 
Panthen a dne 15. ledna 1864 jeho náměstkem JUDr. Vácslav 
Bélský, kterýž po smrti Františka Pštrosa zvolen byl 2. července 
1863 za purkmistra Pražského. 

V prvních sněmovních schůzích jednalo se o věcech nedůleži- 
tých ; až v XI. schůzi dne 1. dubna přišla na denní pořádek zpráva 
sněmovní kommisse o zřízení obecním, o řádě volení v obcích 
a o zastupitelstvech okresních. O těchto věcech sněm český za 
minulého zasedání 1863 ujednal zákony, kteréž však nedošly 
císařského potvrzení, poněvadž jim vláda v některých kuších od- 
porovala. Roku 1864 vláda podala sněmu novou předlohu, do 
kteréž beze změny pojala ty články z loňských usnesení, proti 
kterým nic nenamítala, ostatní pak paragrafy postavila dle svého 
přání. Kommisse sněmovní, kteráž o těchto předlohách vládních 
se radila, rozdělila se zase ve vétsinu a v menšinu, kteréž za- 
stoupeny byly na sněmu týmiž zpravodaji jako vloni, většina 
poslancem Taškem, menšina hrabětem Clara-Martiniceni. Většina 



*) Ve Stenografických Zprávách, kteréž o tomto zasedání vyšly 
tiskem, má každá .schůze svou zvláštní paginaci ; pročež k označení 
místa, kde nachází se která řeč zde uvedená, klademe vždy dvě čísla, 
jedno římské, označující schůzi, druhé arabské, jež znamená stránku. 



168 Sněm český 1864. 

kommisse doporoučela sněmu, aby znova beze změny přijal ty 
články vládni předlohy, které se srovnávají s loňským snesením 
sněmovním, i také ty, které vláda sice změnila, ale jen tak, že 
změna nezdá se býti příliš důležitá; šloť o to, aby bez dalších 
dlouhých průtahů přišel k místu nový zákon obecní, když ne 
nejlepší, aspoň takový, jakého na onen čas bylo možno dosíci. — 
Zpravodaj menšiny hr Clam-Martinic navrhoval, aby do zákona 
obecního vložila se nová kapitola o velkostatcích-, neopakován 
v tom sice loňský pokus, aby velkostatky byly postaveny samo- 
statně vedle obce, avšak žádáno, aby majetníci velkostatků nebo 
jejich plnomocníci (kteříž za tou příčinou by měli do rukou 
přednosty politického úřadu okresního skládati slib na místě 
přísahy jako starostové obecní) mohli na velkostatku vykonávati 
některé úkony, kteréž sic náležejí úřadu obecnímu; zejména dle 
toho návrhu měla velkostatkům na jejich půdě náležeti péče 
o zachování cest, o policii polní, o policii požárovou a stavební, 
vyjma povolení ke stavbám, též mělo se velkostatkům vyhraditi 
povolování a vykonávání dobrovolných dražeb na vlastní výrobky 
a věci hospodářské; v těch věcech měl držitel velkostatku nebo 
jeho plnomocnik býti odpověden zastupitelstvu okresnímu a po- 
litickému úřadu okresnímu, jako představený obecní. Celý návrh 
tento byl vyňat ze zákona, o němž sněm moravský se byl 
usnesl a jenž dosáhl potvrzení císařského; tato okolnost uvá- 
děna hlavně na jeho podporu, a zpravodaj hned v povšechné 
debatě si vyžádal, aby sněm rozhodl o tom nejdříve, prve než 
přikročí k usnášení o ostatním zákoně obecním. Pročež rokování 
dne 1. dubna vztahovalo se toliko k tomuto návrhu zpravodaje 
menšiny, za nímž v té věci stála celá kurie velkostatkářská. 
Hlavní slovo proti návrhu hr. Clama vedl dr. Brauner, navrhuje 
ku konci, aby přes dotčený návrh menšiny kommissní přešlo se 
k dennímu pořádku. V podobný smysl řečnili i jiní poslanci 
z kurie městské i venkovské, Čechové 1 Němci. Dr. Rieger pro- 
mluvil takto (č. Sten. XI. 20) : 

Já, pánové, jenom několik slov chci pronésti k odůvod- 
nění svého loňského v té věci osobního hlasování.*) 

Je Vám snad mnohým známo, jakým spůsobem se já 
na věc tu dívám ; i vloni již jsem se vyslovil pro nevylou- 
čení velkých statkův; ale spůsob, jak jsem si věc myslil, 
byl poněkud rozdílný od toho spůsobu, jakým jiní pánové 



*) Viz výěe str. 88-99. 



o zákoně obecním. 169 

se na to dívají. Já měl totiž za to, že by se měly zříditi 
obce větší, as tak jako církevní neb farní ol)ce, ve které 
by pak mohlo býti spojeno několik míst, a kde tedy též 
intelligence z několika míst do jedné obce by se dala spo- 
jiti, a tudíž i do jednoho výboru, aby takto celý ten velký 
okres činnosti, kterýž tímto zákonem obci jest odevzdán, 
se skutečně celou mocí, celým právem a celou schopností 
prováděti mohl, a aby nestala se obec zase otrokyní bureau- 
kratie, jako jí byla posud. 

Teuto můj náhled nebyl přijat slavným sněmem. Toho 
posud velice lituji a posud trvám na tom přesvědčení, že 
by takový spůsob obcím naší zemé byl prospěšnější a mno- 
hem spasitelnější, ba že by vedl k vývinu samostatného 
obecního života, k vyvinutí opravdové samosprávy našeho 
národa. 

Avšak soudil jsem tehdáž také, že by v takové velké 
obci velkostatkáři mnohem lepší postavení zaujímali, poně- 
vadž by zde hlasovali a seděli v obecní radě ve spolku se 
samými intelligentnějšími zástupci několika míst, s výkvětem 
jich vzdělanců, že by jim tudíž nebylo strachovati se uti- 
skování a urážek od nějakého člověka surového, jakož je 
nyní v docela malé místní obci snadno potkati může. Takové 
nerovnosti stavu a vzdělání, jakáž mu nyní hrozí, bychom 
se na mnoze vyhnuli, a velkostatkář byl by ochráněn před 
surovostí jednotlivcův a nabyl by větší chuti, účastniti se 
života obecního, kdyby se přijaly takové větší samostatné 
obce místní. 

Avšak slavný sněm rozhodl většinou proti mému ná- 
zoru, a já pokládám tudíž za povinnost každého konstituč- 
ního občana, podrobiti se majoritě; z té příčiny byl bych si 
přál, aby celá záležitost nebyla přišla opět ještě jednou na 
potaz a na přetřes před slavné shromáždění. 

Já myslím, pánové, že nebezpečenství, které může ply- 
nouti z tohoto minoritního votum pro samostatnost obce, 
nebude ovšem tak veliké, jak se někteří domýšleli. Já bych 
sice mohl namítati to a ono proti důvodům, které byly 



170 Sněm český 1864. 

proneseny z jedné a druhé strany. Avšak nechci pouštěti 
se do celé véci, poněvadž, jak pravím, pokládám ve své 
mysli věc za ukončenou a od slavného sněmu za rozhod- 
nutou, a přál bych si, abychom nyní již požívali výhod toho 
obecního řádu, a aby napotom již jen naše zkušenost nás 
naučila, kde lepší cesty hledati. 

Jak se nyní minoritní votum nám představuje, je to 
v celku jen pro nás sestavená kopie moravského zákona 
o té věci (totiž dotyčné kapitoly), avšak je v tom jeden 
podstatný rozdíl : Já bych se neostýchal hlasovati pro mo- 
ravský zákon v jeho totalitě. Ovšem jinak opačně: může se 
totiž tomuto votum minority vyčítati, že je podstatně roz- 
dílné od ustanovení moravského, poněvadž se zakládá na 
docela jiných zásadách a paragrafech předchozích. V mo- 
ravském zákoně není totiž velkostatkářům dáno virilního 
hlasu; my pak v našem zákoně, poněvadž jsme jim nepo- 
přáli výlučného postavení, dali jsme jim za to virilní hlas. 
Možná, že pro blaho obecné se učinilo lépe na Moravě, ja- 
kož i pro samostatnost obce a její spůsobilost politickou ; 
ale slavný sněm jednou ustanovil jinak. Nyní však, poně- 
vadž virilní hlas a jiné kautely pro velkostatkáře již byly 
vloženy do našeho zákona, kdyby se chtělo ještě nyní při- 
jmouti i to, co na Moravě bylo přijato, byla by to jakási 
superfoetace garantie pro velkostatkáře, kterou já pokládám 
za zbytečnou. Konečně jest zde §. 98., který pokládám též 
za pochybný; nemohu si totiž zapříti, že velkostatkář již 
mocí svého postavení společenského a velkým vlivem, kte- 
rého v obci krom toho požívá, mohl by všude sobě takřka 
vytrucovati jakési zvláštní postavení, a tím by se docílilo 
konečně toho, co slavný sněm zpředu nechtěl, a co konečně 
také já nikterak nechtěl : to jest vyloučení velkostatkářů 
vzhledem k postavení v politické obci a v její činnosti. A to 
jsou, pánové, příčiny, které mne nutí, abych nehlasoval pro 
votum minority. Jak pravím, hlavní důvod můj je v tom, 
poněvadž celá basis, na které se má nt)m postaviti velko- 
statkářstvo v obci, je jiná, než basis, na které bylo postaveno 
na sněme moravském. 



o školách hospodářských. 171 

Zpravodaj většiny Tašek mluvil proti návrhu hr. Clama, 
kterýž na konec schůze při jmenovitém hlasování byl zavržen 
127 hlasy proti 70 hlasům. 



Po vyřízení zákona o zastupitelstvech okresních ve XIV. 
schůzi dne 7. dubna přišla k jednání zpráva výboru zemského 
s osnovou zákona k upravení liospodářshého vyučování v Ce- 
chách; zpravodajem byl rytíř Peche. Proti návrhům výboru zem- 
ského činěny několikeré námitky. Hrabě Lev Thun mínil, že by 
sněm neměl se usnášeti o osnově zákona, ale že by návrhy vý- 
boru zemského měly se uvésti ve formu instrukce pro výbor 
zemský anebo ve formu pouhé resoluce sněmovní o podmín- 
kách, pod kterými odborné školy hospodářské mohou obdržeti 
podporu od sněmu. Poslanci Hasnerovi, předsedovi vyučovací 
rady (která tehdáž při státním ministerii ve Vídni nahrazovala 
poněkud ministerium vyučování), nelíbilo se, že návrhy výboru 
zemského mluvily o hospodářském vyučování na třech stupních, 
totiž ve školách obecných, v učilištích hospodářských kladených 
na roven se školami středními, a ve vysoké škole hospodářské ; 
Hasner připouštěl toliko hospodářské školy prostředního spů- 
sobu. Rieger zastal se návrhů výboru zemského touto promlu- 
vou (č. Sten. XIV. 31) : 

Pánové, já jsem svědomitý člověk a vím, že jest již 
půl třetí (Veselost) ; nebudu vás dlouho zdržovati. 

Pánové ! O tomto návrhu zákona poslouchal jsem debaty 
velmi pilně a musím se vyznati, že námitky proti němu 
dají se redukovati na několik málo punktů. Jedna z před- 
ních námitek je ta, že tento zákon je jaksi příliš theore- 
tický, že jsou tam věci, které povahou svou vůbec do zá- 
kona nenáležejí. Tu, pánové, je třeba, uvážiti to, že návrh 
zákona, kterýž se Vám zde předkládá, je rozdělen na dva 
články, z nichž jeden je vlastně jen instrukce, která chce 
říci, jak musejí zřízeny býti hospodářské školy, chtějí li 
býti od země podporovány neb uznány za veřejné. Co se 
vlastně v samé věci ustanovuje, je obsaženo jen v pěti para- 
grafech. Já ovšem vím, že i tu někteří páni pravili, že jeden 
paragraf je zbytečný, druhý že se rozumí sám sebou, třetí 
že je poch\bný a čtvrtý že není ani v kompetenci; ačkoli 



172 Snem český 1864. 

titéž páni nám pravili, že v celku zákon je velmi dobrý, že 
zemský výbor podal velmi záslužnou práci, proto přece po- 
věděli nám, že všecky jednotlivé paragrafy nestojí za nic. 
Já pak myslím, že to tak zlé není. 

Povím zde jen několik slov o genesi zákona tohoto. 
Původně sezval výbor zemský všecky autority v hospodář- 
ských věcech, aspoň všecky nejznamenitější a nejslovutnější 
znalce k poradám, aby učinili první předlohu k takovému 
zákonu ; i učinili výboru předlohu rozsáhlou, kterouž zde 
náhodou mám při ruce, a kteráž obsahuje více než 40 pa- 
ragrafů. Zemský výbor, když tento od kommisse znalců 
opětně v poradu vzatý a přijatý návrh přišel do jeho lůna, 
začal se o něm raditi, i učinil mu tytéž námitky, kteréž se 
proti němu ještě nyní činí, že totiž příliš mnoho theoreti- 
ckých věcí obsahuje, kteréž se do zákona nehodí, i vymítil 
ty a takové všemožně a redukoval tak zákon ten na 5 pa- 
ragrafů a na instrukci obsaženou v IGti paragrafech. Avšak 
i nyní zdá se vám, pánové, že v návrhu tom ještě jest příliš 
mnoho theoremů obsaženo. Myslím, půjdeme-li s vylučová- 
ním theoretických vět ještě tak dále, že konečně nezůstane 
z celého zákona nic. 

Námitky, kteréž se proti němu činí, jsou ku př. ta, že 
se nedají školy již napřed rozděliti na 3 kategorie. Pánové, 
já myslím, že jestli sněm chce vůbec nějakým rozhodným 
spůsobem o věci té pojednati, chce-li vůbec školy hospo- 
dářské podporovati svými penězi aneb něco v hospodářském 
školství určitě ustanoviti, že musí míti nějaký pevný obraz 
před sebou, kterak jsou nebo mají býti školy tyto zřízeny; 
a pri nákresu té věci řídil se zemský výbor míněním všech 
znalců, kteří se jednohlasně vyslovili, aby byly hospodářské 
školy rozděleny na tři kategorie. I zemského výboru nezů- 
staly námitky tajný, jež by se proti zřízení, zvláště proti 
zřízení neodkladnému aJcademie rolnické daly činiti: a proto 
věc tu sám poodložil an myslil, že postačí vysloviti princip, 
s vyvedením pak že se může posečkat, až by se prozatím 
prostřední hospodářské školy zřídily a osvědčily. 



o školách hospodářskj^ch. 173 

Druhá námitka činí se proti vyslovenému zde ustano- 
vení veřejnosti. Pánové, i tento paragraf byl přijat k vý- 
olovnému požádání všech autorit hospodářských. Všichni 
pánové, kteří byli v kommissi, se usnesli na tom, že jest 
zapotřebí, aby se takovým školám dala autorisace veřej- 
nosti. Pánové, nemyslete, že ta věc jest pro školu lhostejná. 
V praktickém živote, jsem-li hospodářem a potřebuji-li ho- 
spodářského úředníka, nebudu se ovšem vždy ptáti, do které 
školy chodil; jestli jsem ho pozoroval v skutečné činnosti 
a poznal, že rozumí hospodářství, jak se říká, z gruntu, ne- 
budu se rozpakovati a přijmu ho i beze školy. Když se mi 
ale takový z osobní známosti mé nenaskytne, když mi ku 
př. nezbývá, než třeba v novinách vypsati, že potřebuji 
úředníka, a když se mi představí, musím se ovšem podí- 
vati na vysvědčení, jiných dokladů jeho schopnosti neznám; 
předpokládám totiž, že mi není také jinak rekomandován. 
Tu jest teda platnost vysvědčení praliická. Když jest někde 
taková škola, která je pod veřejnou autorisací postavena, 
a o které se ví, že má tak a tak zřízený kabinet, že má 
tolik a tolik professorů, a o které vím, že jest vůbec zří- 
zena tak, že se může na ní člověk něčemu kloudnému na- 
učiti : tu se nebudu rozpakovat a přijmu odtud vyšlého 
úředníka. Z toho vidět, že ta veřejná autorisace není tak 
zbytečná; jinak by byla vůbec všecka vysvědčení školská 
v praktickém životě zbytečná. 

Dále bylo zde jednáno o kompetenci sněmu v této věci, 
a snad právě na tom se zakládá návrh pana hraběte Lva 
Thuna ; poněvadž zde vůbec proneseny veškeré pochybnosti 
o zákonodárné kompetenci sněmu, učinil p. hrabě Thun návrh, 
abychom se této otázce vyhnuli a vůbec žádný zákon zde 
nedali a raději jen nějaký statut přijali. Já pak jsem již 
při jiné příležitosti pravil, že nerad se vyhýbám, kdekoli se 
jedná o nějaký princip a jeho obranu; a zde se jedná 
o princip, totiž o princip autonomie zemské. Podle cele 
ústavy není pro mne ani té nejmenší pochybnosti, že sněm 
je kompetentní jak v záležitostech zemědělství, tak i školství 



174 Sněm český 1864. 

vůbec; i podle patentu únorového je k tomu kompetentním 
v mezích zákona říšského. Pánové, já rozumím véci tak, že 
pokud není žádných mezí takových, snem je úplné kompe- 
tentním a může se volné pohybovati, až vrazí na takové 
meze. či snad vůbec nemáme užívati autonomie své, pokud 
nemáme pro ni výslovných obmezení? Mně to připadá tak, 
jako by mi někdo řekl: zde tobě odevzdávám dům se všemi 
prostorami, a můžeš ho tak užívati, jak tobě libo, toliko do 
zavřených pokojů nesmíš vejíti. Pohybuji se teda volné a 
užívám domu svobodné, a dokud na takový zavřený pokoj 
nepřijdu, jsem v plném právě svém a v celé svobodě. Jestliže, 
pánové, snad bude jakési obmezení říšským zákonodárstvím 
časem svým vysloveno, ovšem zase podle ústavy, tedy se jemu 
podrobíme; ale abychom si celé právo sami zapověděli již nyní, 
pokud není a nebude obmezeno, anebo abychom se sami 
obmezili v právě svém, abychom pochybovali sami o kompe- 
tenci své, to se mi dokonce nezdá přiměřené. Pánové, neměli 
bychom raději odevzdati tuto starost vládě samé? Však ona 
již naši kompetenci patřičně obmezí (Veselost), pakli bychom 
ji překročili. Já z té příčiny myslím, že jsme v úplném právě 
učiniti zde o věci nám předložené zákon a uspořádati celé 
školství hospodářské v Cechách zákonem, jak to sami za 
dobré uznáme ve prospěch země. 

Pánové! Pravilo se nám cosi, jakoby sněm měl právo 
ustanoviti něco o školách jen tam, kde by chtěl dávati 
subvenci. Ale, pánové, to by byl sněm zemský pravým chu- 
dákem, kdyby neměl více práva, než já sám. Kdybych pá- 
nové, měl asi million příjmů, jako snad nejeden privátník, 
měl bych tím samým možnost a bez vší pochybnosti také 
právo podporovati subvencí svou třeba 20 hospodářských 
škol a jim říci : ty a ty výminky kladu pro školy, kteréž 
chtějí dostati moji subvenci, ony musejí těm a těm výmin- 
kám se podrobiti. Již tedy vidíte, pánové, že by se přijetím 
onftho mínění sněm vlastně přiznal, že nemá nic více práva 
než má každý privátník. Když hrabě František Thun na 
Děčíně zařídil hospodářskou školu v Libverdě, když jí dal 



o školách hospodářských. 175 

svou subvenci, mohl také učiniti výminky, jakou chtěl školu 
tu míti. Myslím však, že sněm království Českého má větší 
právo, než kterýkoli privátník, než hrabě František Thun. 
Máť on podle ústavy právo zákonodárství v té věci, a proto 
myslím, že se věci té nemáme vyhýbati, a že můžeme, ano 
že máme udělati záhon o školství hospodářském. 

Co se týče toho rozdělení školství na tři třídy, proti 
tomu jmenovitě nynější předseda vyučovací rady činil ná- 
mitky a pravil, že právě takového rozdělení nikde není, že 
obyčejně bývají školy vůbec rozděleny jen na dvě třídy. To 
já naprosto popírám, ač nechci v pochybnost uváděti auto- 
ritu nynějšího praesidenta vyučovací rady; musím se však 
přiznati, a necht se mi to nemá za zlé, že ve věci té po- 
kládám za větší autoritu výbor sestavený z předních znalců 
hospodářství a hospodářského vzdělání v Cechách. Tento 
pronesl se podle praktických potřeb a viděl, že takových na 
tři kategorie rozdělených škol potřebujeme nejen theore- 
ticky, alebrž i ve praktickém životě. Dokládám dále, že máme 
industrialní školy tuhé ve třech třídách: že máme také ře- 
meslnické školy (Handwerkerschulen) co nejnižší kategorii; 
rerdní školy, jak se sem tam to nazývá měšťanské školy, a jiné 
podobné co prostřední školy ; a konečně polytechniky co 
vyšší školy. Podobné máme na příklad hornické školy (Berg- 
manns- und Steigerschulen), pak báňské školy (Bergbau 
schulen) a konečné hornické akademie (Bergakademiej atd. 
Tedy vidíme, že i v praktickém životě a v jiných oborech 
školství takové rozdělení na tři třídy existuje; a kdyby ne- 
existovalo, snad že ho je právě jen v hospodářství potřeba, 
snad že by právě zde bylo zvláště prospěšné; a poněvadž 
páni znalci podle známých jim potřeb praktického života 
takový návrh učinili, myslím i já, že to bude v pravdě velmi 
prospěšno. Tedy já hodlám se toho návrhu držeti. 

Bylo zde dále praveno, že tato vyšší škola by se mohla 
spojiti s naší technikou, že není zvláštní akademie potřebí. 
I já jsem toho mínění, že by se ústavy ty mohly spojiti; 
není v tom ovšem žádné neodstranitelné překážky. Ovšem 



176 Sněm český 1864. 

bylo namítáno, že při naší technice není hospodářského ob- 
jektu, na kterém by se hospodářství názorné provozovati 
mohlo. Já připomínám, že zde v nejbližším sousedství našeho 
hlavního města máme realitu Bubenečskou na které by suad 
nebylo nemožno zříditi takovou praktickou hospodářskou 
sekci technické školy. 

Někteří páni radili, aby se věc zůstavila samočinnosti 
občanů: já pak myslím, že věci takové všeobecné důležitosti 
zemské nemáme zůstaviti docela privátní činnosti, nýbrž že 
aspoň o vysoké a prostřední školy se má země starati sama. 

Ještě jeden pán nám namítal to, že co se týče vyšších 
škol hospodářských, že si to vláda zůstavila sama, a že bylo 
již veřejné vysloveno, že vláda chce zříditi kdesi takovou 
hospodářskou akademii na útraty státní. Ale pánové, z toho 
nenásleduje, že bychom my nesměli učiniti totéž nákladem 
zemským pro sebe, jestliže to za dobré a za potřebné 
uznáme. Jedná se ostatně ted prozatím jen o to. aby se 
zemskému výboru uložilo připraviti pro takovou akademii 
pole, aby svého času zemskému sněmu přiměřený plán a 
statut mohl předložiti. Sněm bude pak moci ještě rozhod- 
nouti, chce-li podle plánu toho zříditi takovou školu ihned, 
a chce-li ji zříditi samostatné, nebo chce-li ji spojiti s tech- 
nickým ústavem. Pánové, kdyby se stalo, že by vláda do té 
chvíle sama zřídila takovou vysokou školu hospodářskou, 
pak by byla snad akademie naše zbytečnou. Ale, pánové, věřte 
mně, já se toho nebojím ; vy všichni znáte, že finanční po- 
měry naše nejsou tak skvělé, a kromě toho máme na ten 
čas ještě důležitějších věcí na práci ; my musíme nyní do 
Slesvika, abychom tam dali vládě spasitelné naučení a pak 
řekli : „Ted si podržte zemi svou zas, a sedte hezky tiše a 
pokojně." Pánové, kdo má tak důležité věci na starosti,*) 
ten nemůže na to mysliti, aby nám zřizoval hospodářské 



*) Satyrická tato poznámka o tehdejší válečné kooperaci rakouské 
8 Pruskem proti Dán tnu v Ilolštýně a Slesviku nebyla přepepřena, 
nýbrž muže se nazvati spíš ještě dobromyslnou a optimistickou, po- 
myslíme li na skutečné toho následky, které se ukázaly o dvě léta 
později. 



o školách hospodářských. 177 

akademie. Myslím teda, že budete čekati ještě mnoho let, 
než vláda takový ústav zřídí. Proto, chcete-li vůbec takové 
ústavy míti, musíte šije zříditi sami. To jsou důvody, z nichž 
hlasuji pro návrh předložený. (Výborně!) 

V XV. schůzi 9. dubna jednalo se o opravném návrhu hra- 
běte Alberta Nostice, jenž vyhovoval tomu, čeho si přáli hr. Lev 
Thun i Hasner, i byl také přijat; záležel v tom, že sněm vy- 
slovil pouhým usnesením (nikoli zákonem): zřizování a vydržování 
hospodářských učilišt ponechává se osobám soukromým, obcím, 
okresům a spolkům, ale trvání aspoň dvou hospodářských učilišť, 
jeduoho českého a jednoho německého, pojistí se podporami od 
země ; taková hospodářská učiliště, jejichž uspořádání se srovnává 
se zásadami od výboru zemského vydanými, a která dostávají 
podporu zemskou, prohlásí se za ústavy zemské; výbor zemský 
k odborným školám od země podporovaným koná dohlídku skrze 
orgány znalecké. 

Potom přikročilo se k poradě o vypracovaných výborem 
zemským základních pravidlech o zřízení hospodářských škol 
v Čechách. Hrabě A. Nostic navrhoval, aby ta pravidla se přijala 
všechna šmahem, vyjma závěrečný paragraf 16., jenž jednal 
o vysoké škole hospodářské. K tomu podotekl dr. Rieger, co 
následuje (č. Sten. XV. 25) : 

Já podporuji návrh Jeho Excellence hraběte Nostice, 
a sice z té příčiny, poněvadž návrh, jak již jeden řečník 
povídal, byl přijat poradou téměř veškerých hospodářských 
autorit z Čech, aspoň nejpřednějších, a byl opětné v poradu 
vzat od zemského výboru, tak že myslím, že se nic důle- 
žitého na něm změniti nedá. 

Já bych si jenom sám přál, aby v titulu se stala změna, 
aby se položilo po slovech „v Cechách''' : ježto chtéji býti 
povazovány za ústavy zemské. Pravilo se totiž, že bychom 
tímto nařízením nebo touto instrukcí obmezovali svobodu 
oněch kruhů, nebo okresů a podobných společností, kteréž 
by chtěly zakládati svým nákladem hospodářské školy, a že 
tyto učiní to snad jiným spůsobem, než tuto .nařízeno. Já 
pak, pánové, myslím, že ovšem naším účelem není, aby- 
chom je v tom obmezovali, anobrž že jiným necháme na 
vůli, ať učiní zařízení školy jakkoli se jim líbí, pakli na to 

Eeči Kiegrovy III. 12 



178 Sněm český 1864. 

obětují peníze. Ale na tom nám záleží, abychom dali in- 
strukci pro ty školy, které chtějí býti nazvány zemskými 
ústavy, a proto dovoluji si tento přívěsek. (Německy:) Na- 
vrhuji, aby se zde v titulu připojilo : „o zřízení odborných 
škol hospodářských v Cechách, ježto chtějí býti prohlášeny 
za ústavy zemské;" poněvadž my ty ústavy, kteréž se zřídí 
z prostředků privátních, nechceme obmezovati ve spůsobu 
jejich zařízení. 

Návrh Riegrův o dopluěuí nadpisu pravidel byl přijat. 
Schválen též návrh poslance dr. Karla Rotha, odchylný od No- 
sticova, aby jen ty články vzaly se do podrobné porady, ku 
kterým budou učiněny opravné návrhy, ostatní pak, vyjma §. 16., 
aby se přijaly bez debaty smahem. Potom rokovalo se přece 
skoro o každém paragrafu zvláště. Když se odbylo a přijalo 
15 paragrafů, nastala v XVI. schůzi 12. dubna větši debata 
o §. 16., jenž dle návrhu výboru zemského zněl takto: 

„Vysoké učení hospodářské (akademie) má za účel, aby 
vědu v oboru hospodářství a lesnictví vzdělávalo a tímto směrem 
onoho vědeckého vzdělání poskytovalo, kterého nelze nabyti ani 
na hospodářských školách odborných, ani na universitě nebo na 
póly technických ústavech. Zřízení tohoto vysokého učení zůstavuje 
se zvláštnímu zákonu zemskému." 

Poslanci Zeithammer a Hanisch navrhovali, aby přes tento 
§. 16. přešlo se k dennímu pořádku. Poslanec Herbst navrhoval, 
kdyby denní i)Ořádek neprošel, postaviti na místo toho §. tato 
slova: „Otázka, má-li vysoké učení hospodářské, akademie, se 
zříditi a vydržovati, a sice jakožto ústav zemský, zůstavuje se 
dalšímu rozhodnutí." Po Herbstovi povstal Rieger, aby při- 
mlouval se za paragraf 16. touto řečí (č. Sten. XVI. 18 — 20): 

Pánové, já jsem již ve předešlém shromáždění se vy- 
jádřil, že chci zastávati §.16, a činím tedy jakousi povin- 
nost, ačkoli přede mnou o té věci byla pronesena jmeno- 
vitě od pana hraběte Clama Martinice slova důležitá a 
velmi vážná. 

Já především dovoluji si promluviti o tom, co vážený 
pan kollega- Zeithammer pronesl o té věci. Zdá se mi, že 
věc nepojal z pravého stanoviska. On praví totiž, že hospo- 
dářství se dělí na hospodářství malé a na hospodářství velké, 
že tedy spůsob hospodářství jest malý a velký, a podle toho 



o školách hospodářských. 179 

že mají býti školy zřízeny. Já myslím, to není pravý prin- 
cip rozdělení těchto škol, nýbrž že se jedná o to, jaké lidi 
chceme vzdělati těmi školami. 

Školy hospodářské mají, jak již vysloveno v paragrafu 
přijatém, ten líčel : vzdělávati nižší hospodáře, totiž takové, 
kteří mají jen malý obor hospodářství, anebo kteří jsou 
určeni sloužiti při hospodářství jen za orgány podřízené, 
podřízené totiž jiným výše postaveným a vzdělanějším mu- 
žům. 

Školy střední mají vychovati větší samostatné hospo- 
dáře, nájemníky dvorů, úřadníky velkostatkův a těm po- 
dobné samostatné hospodáře, kteří mají hospodařiti na vět- 
ším komplexu hospodářském, a jejichž závody co vzory ra- 
tionálního hospodářství mají dáti příklad užitečný menším 
hospodářům okolním, jak to již známe i ze zkušenosti ; ne- 
boť je jisto, že naše hospodářství v Cechách právě příkla- 
dem hospodářů větších nejvíce se povzneslo, kterýž na ně 
mocně působil, poněvadž živý příklad více působí, a poně- 
vadž dává větší úplnost přesvědčení, než pouhá slova. 

Třetí spůsob škol, o kterém se nyní jedná, je právě 
škola vědecká. Ta má za účel, jakož bylo už praveno, vzdě- 
lávati vědu právě v oboru hospodářství, védu samu co ta- 
kovou. Pánové, nemyslete, že ta věc je zbytečná. Jeho 
Excellence pan hrabě Clam Martinic již přede mnou ukázal, 
jak mnoho na tom záleží, aby všecko vzdělání hospodářské 
v zemi se soustředilo v jakémsi středu a vrchu, kde by 
vyšší intelligence vládla, která by nedopustila, aby se za- 
kořenily sem a tam předsudky, a aby hospodářství naše 
praktické nepřišlo na dráhu zcestnou, nepravou ; to pak se 
může státi jen studiemi na vyšším vědeckém ústavu. Dále 
je pěstování védy samé také jenom na takovém ústavě 
možno, kde jsou mužové vědecky vzdělaní, kteří mají dosti 
času i prostředků, věnovati se docela pěstování vědy samé 
a badání vědeckému. 

Pánové, toho od ústavu středního očekávati nemůžeme. 
Pomysleme na to, jak mají vlastně střední školy zřízeny 



180 Sněm český 1864. 

býti ; asi tak, jako školy reální. Táži se, pánové, či kdo 
z vás bude reální školy, jakkoli zajisté mají vzdělané uči- 
tele, pokládati za ústavy, které mají za účel vědu samu 
rozšiřovati? Učitel na reálních školách, který má 800 zl, 
platu, nemůže sobě koupiti drahých dél vědeckých, kterými 
by vědomosti své rozšiřoval, on se musí uspokojiti tím, když 
má to, co jest, abych tak řekl, ten vezdejší chléb jeho učení. 
Pánové, člověk, který musí každý týden 16 — 18 až 24 hodin 
před škamny seděti, jako učitel na reálních školách, který 
pak, když 24 hodin přednášel, přijde domů utrmácen, nemá 
více již chuti k tomu, aby znova ku psacímu stolku se po- 
sadil a vědecká díla studoval, aby dělal experimenty vě- 
decké. Chcete-li vědu samu a vědu hospodářskou pěstovati, 
musíte k tomu ustanoviti muže, kteří mohou celý svůj čas 
jí věnovati, kteří přednášejí jen 6 — 8 hodin týdně a celý 
svůj čas jen vědě věnovati mohou ; musíte ustanoviti muže, 
kteří mají 2, 3 až 4 tisíce platu, jako na technickém ústa- 
vě, aby z toho mohli sobě poříditi díla vědecká. Díla ta- 
ková anglická, francouzská a od jiných národů vydaná v tom 
oboru jsou velmi drahá a takových sobě poříditi pouhý 
učitel nemůže. 

Jestli tedy, pánové, máte upřímné na mysli, aby se 
také věda hospodářská u nás povznesla, abychom největší 
kapacity a největší intelligenci nemusili bráti z ciziny, mu- 
síte se vyjádřiti aspoň v principu pro to, aby takový vyšší 
ústav také pro nás byl zřízen. 

Bylo dříve na to poukázáno, že ne toliko pro vzdělání 
vyššího hospodářského stavu, totiž pro vzdělání takových 
hospodářů, kteří jsou sami maj etniky velkostatků, anebo 
kteří mají s vyšší intelligenci říditi celá panství a rozsáhlé 
dvory, že pro takové jest potřebno a prospéšno znáti i celé 
stanovisko vědecké: a toho člověk na reální škole v té míře 
ovšem dosáhnouti nemůže. Dále pak třeba uvážiti i to, že 
ten, který má přednášeti na některé škole, musí býti vždy, 
abych tak řekl, o jeden stupeň výše, než ten, kterému před- 
náší. Proto věc žádá a slušně žádá, aby učitel, který před- 



o školách hospodářských. 181 

naší na škole národní, odbyl hlavní školu, aby učitel, který 
přednáší na škole reální, dělal prve klassická studia, aneb 
aby odbyl techniku ; tak podobné musíme žádati, aby pro- 
fessorové na středních školách hospodářských méli vyšší 
vědecký kurs, vyšší vědecké vzdělání, aby stáli na vyšším 
stanovisku; jinak by člověk, který odbyl dobře reálku a 
znal, čemu se tam učí, druhý rok mohl býti professorem na 
reáice ; a to přece býti nemůže. Též podobně bylo zde ře- 
čeno, že člověk, který dobře odbyl střední hospodářskou 
školu, může býti professorem na škole té, a to přec též 
býti nemůže ; on přece musí míti vyšší vzdělání hospodář- 
ské, t. j. vzdělání, kterého může toliko nabyti na vyšších 
hospodářských školách. 

Pánové, já bych se ptal v praktickém životě, kdybyste 
méli takové muže v zemi. jako jest v agrikulturní chemii 
Liebig. nebo Stockhardt. nebo Papst, kam byste je posta- 
vili? snad na střední školy s 800 zl. platu? Ti by se vám 
jisté poděkovali! (Veselost.) Nuže, pánové, jsou-li lidé ta- 
koví v životě prospěšní, je- li pravda, že mužové takoví ho- 
spodářství celé zemé chvalné povznésti mohou, musíme jim 
také dáti působiště, na něž by se důstojně postaviti mohli. 
Pánové, jiné země menší předešly nás v té věci příkladem 
náiíledování hodným. Tak v Německu máme ve Wůrttem- 
berku školu Hohenheimskou ; a Sasko, malá to země s 2 
milliony obyvatelů, dovedla si zřídit akademii hospodářsko- 
lesnickou v Tharandé. A pánové, zajisté škola ta velmi 
dobře pů-obí, a důkaz, že dobré její působení i u nás se 
uznává, jest ten, že od nás mnoho mladých pánů tam chodí 
učit se hospodářství. Kdybychom tedy měli podobnou školu 
v Čechách, nebyla by naše škola na prázdno, nýbrž našli 
by se lidé, kteří by ji navštěvovali. 

Byly, pánové, ještě jiné námitky. Já jsem již pravil, 
že to, co pan Zeithammer pověděl o rozdělení hospodářství 
na dvě třídy, že to není rozhodné při posuzování této zá 
ležitosti. Toho důkaz máme, když vezmeme příklad z prů- 
myslu. I průmysl jest malý a velký, a může se provozovati 



182 Sněm český 1864. 

v malém i velkém. Ačkoli máme také střední školy, na kte- 
rých se přednáší chemie a mechanika, přece jsme uznali, 
že vedle středních a řemeslnických škol našich jest zapotřebí 
také vyšší školy technické, akademie technické. Pánové, my 
jsme v loni dosti dlouho se radili o statutu pro technický 
ústav zemský; my jsme jej obdařili takovou munificencí, že 
nás vydržování jeho státi bude přes 100000 zl. ročně, to 
by žádalo kapitálu mnohem většího než jeden million zlatých. 
Pánové, když jsme tedy v té jedné větvi, kde se jednalo 
o podporování průmyslu, se nezdráhali vydati na zemský 
náklad 100.000 zl. ročně, poněvadž nám na tom záleží, 
abychom průmysl povznesli, měli bychom se, pánové, roz- 
pakovati, dáti na péči o hospodářství v zemi 10.000 zlatých 
ročně? Když bylo řečeno, že hospodářství naše nese přes 
80% daně zemské, když přes 80°/o přirážky zemské nese 
naše hospodářství, a my všechen ten příjem bychom obrátili 
na průmysl, tak bychom toho nelitovali; ale na hospodář- 
ství polní, kteréž i zde ve slavném sněme jest zastoupeno 
dvěma kuriemi, na to bychom nevážili nákladu, kterého mu 
jest nutně zapotřebí? Já myslím, že by to uebylo ani stejné 
ani spravedlivé rozdělení těch darů a prostředků, které země 
nám svěřila a dala do našich rukou k našemu rozdělení a 
k naší disposici. Jestliže tedy chceme rovněji, spravedlivěji 
se chovati k hospodářství než posud, a nechceme-li z něho 
učiniti popelku v zemi, ve které ono dává největší výnos, 
tedy musíte podporovati hospodářské školy vyšší s tou mu- 
nificencí, jako techniky. 

Pánové, já však doufám, že v té věci nebude potřeba, 
abychom tak velkých obětí přinášeli. Bylo sice mluveno jaksi 
s posměchem o tom, a p. ředitel technického ústavu (dr. 
J, Lumbe) pronesl, že by se ustanovením jednoho neb dvou 
professorů na technickém ústavě věci dalo zadost učiniti. 
Pánové! To není nikterak bez rozumu, co tu pravil; neboť, 
pánové, zde se jedná o to, že by se mohla věc tím spů- 
sobecí provésti, aby se hospodářský ústav spojil s technikou, 
a aby tak technická akademie byla technicko hospodářskou. 



o školách hospodářských. 183 

Když bude takovou, pak posluchači hospodářských škol 
budou moci slyšeti s jinými techniky u toho samého pro- 
fessora mathematiku, mechaniku, přírodopis a jiné podobné 
věci. A těch professorů, které budou míti zvláště pro sebe, 
a kteří budou jen pro hospodáře přednášeti, bude jen něco 
málo : professor agrikulturní chemie, professor skotoléčitelství 
a těm podobných předmětů při speciálním hospodářství ; a 
pak bude ovšem třeba ještě praktických hospodářů, kteří by 
demonstrativné žákům těm poukázali někde na hospodářství 
blíže Prahy, jak se rostliny pěstují. Jest tedy skutečné 
pravda, že by se takovým spojením této školy s technikou, nebo 
vlastně přidáním těch několika professorů na náš polytech- 
nický ústav věc lacině poříditi dala, a že by nestála velkých 
obětí, a těch bychom věru litovat neměli. 

Nuže, pánové, pan professor Zeithammer, který prve 
v principu té škole odporoval, přiznal též, že by se to ta- 
kovým spůsobem učiniti mohlo, že by mohlo býti ustano- 
veno několik professorů na technickém ústavě, kteří by tytéž 
předměty přednášeti mohli, kterými se vzdělává kandidát 
učitelství pro jiné střední školy. To je mi důkazem, že 
uznává, že pro některé speciální odbory je takových zvlášt- 
ních professorů potřeba, a že mohou být ustanoveni. 

Ostatně myslím, že by slavný sněm neměl již ve dneš- 
ním posezení tu otázku konečně rozhodovati, že by si mohl 
zanechat rozhodnutí pro příští zasedání; chce-li totiž školu 
vyšší hospodářskou udělati samostatnou, nebo chce-li ji při- 
děliti technickému ústavu. Dnes se to nežádá. Zemský výbor, 
který činí ten návrh, činí jej jen v tom spůsobu, aby se nej- 
prve nyní přijal tento statut o upravení hospodářských 
ústavů; a 2. aby se ostatní odložilo na jedno z nejbližších 
zasedání (to může býti za rok, za dvě, ba i za tři, čtyři 
léta), až zemský výbor sám předloží osnovu statutu ; pak, 
pánové, bude na vás záležeti, budete-li chtít tenkráte hned 
věc vzíti v poradu a budete-li ochotni návrh, jak Vám ze 
zemského výboru přijde, přijmouti, anebo budete li je chtíti 
změniti nebo i vrátiti výboru, aby jej přepracoval. 



184 Sněm český 1864. 

Již vidíte, že se nejedná dnes nikomu o to, aby ta škola 
letos se zřídila, aby se letos snad 100.000 zl. vydalo na 
školy hospodářské podobně, jako se stalo na techniku, nýbrž 
že chceme ve věci této pokračovati krokem rozumným, a že 
si chceme nechati na rozmyšlenou, kterak školy ty zaříditi. 
Ale o vyslovení principu se jedná, zdali škola taková vůbec 
má býti udržována podporou země, anebo jestliže, jak se 
pravilo při jiné příležitosti, stát takové školy má říditi. Po- 
važujete-li však školy takové za zbytečné, pak ovšem může 
se návrh zemského výboru hoditi pod stůl. 

Konečné co se týče formálních námitek proti tomu 
návrhu, ty byly větším dílem již vyvráceny, a myslím teda, 
že se toho mohu vzdáti, dále o nich mluviti. Když byl přijat 
návrh pana poslance Rotha, a i když byl postaven návrh 
pana hraběte Nostice, tedy se nerozuměl a také neměl se 
rozuměti tak, jako by §. 16. ipso facto byl vyloučen. Když 
se pravilo, že má býti všecko přijato, vyjma §. 16., nezna- 
menalo to tolik, že §. 16. má býti zavržen, nýbrž že o §. 16. 
se dovoluje jednati, kdežto o těch ostatních se nemá jednati. 
Ale tak, jak pan Roth to stylisoval, mohla by povstati 
pochybnost o tom, a proto jsem se toho chopil a proti 
tomu vyjádřil. Tato věc byla tak pronesena, jako by byla 
věc pochybná, zdali ústav takový jest potřebný a užitečný. 
Myslím, že od znalců hospodářských málo bylo takových 
pochybností vysloveno, a kdyby i byly, tak proto přece 
říci nesmíme, že nemá býti škola ta zřízena; ba přiznávám 
se, že bych se raději konformoval s návrhem pana poslance 
Herbsta, kdyby již jiné pomoci nebylo, ačkoli by to mně 
bylo ovšem milejší, kdybychom vyslovili, že si. sněm svým 
časem takovou školu zříditi chce. 

Co se týče tbeoremu, který se právě zde vyslovil, tu 
připomínám, že podobně se učinilo v těch ostatních para- 
grafech. Tady praví se v §. 1. „Účelem rolnické školy jest" 
atd. ; o školách středních se praví: „Účelem těchto škol 
jesť' atd. ; a zde v §. 16. vyslovuje se zase ten samý theorem : 
„Účel vyšších škol jest, atd. Tedy když jsme podobně mohli 



o školách hospodářských. 185 

dvakrát tento vysloviti theorem, můžeme ho i zde vysloviti. 
Tedy já myslím, že pánové mohou směle přijmouti to, co 
zemský výbor navrhoval, aby se totiž sněm aspoň v prin- 
cipu pro zřízení takové vyšší hospodářské školy vyslovil. 
A poněvadž návrh pana hraběte Lva Thuna v té věci ne- 
praejudikuje, nýbrž princip tento uznává, tedy hlasuji pro 
tento návrh. (Výborné!) 

Návrh Herbstův, dle něhož otázka vysoké školy hospodářské 
měla prosté býti odložena, byl zavržen 98 hlasy proti 95 ; načež 
103 hlasy proti 86 přijat dle návrhu hraběte Lva Thuna pa- 
ragraf 16., jak byl od zemského výboru navržen, avšak jen 
v první větě o účelu akademie hospodářské, a vypuštěna závě- 
rečná věta: „Zřízení tohoto vysokého učení zůstavuje se zvlášt- 
nímu zákonu zemskému." 

V XVn. schůzi dne 13. dubna jednáno o tom, co sněm 
v příčině hospodářského vyučování měl by výboru zemskému 
především k vykonání uložiti. Hrabě A. Nostic činil opravy k do- 
tyčným návrhům zemského výboru, ku kterýmž přidával se 
i zpravodaj Peche. I bylo schváleno, že výbor zemský má pro 
sněm vypracovati osnovu statutu vysokých škol hospodářských, 
ježto by se zřídily od země v Praze, a že má vyjednávati o to, 
aby zemskou podporou pojistilo se trvání dvou hospodářských 
učilišť, českého a německého. Třetí kus, jenž se měl uložiti 
zemskému výboru, týkal se pořízení hospodářské čítanky, která 
by se hodila do škol obecných; výbor zemský mínil, že by se 
měla vypsati cena 1000 zl. za nejlepší čítanku českou a tolikéž 
za německou. Hr. Lev Thun navrhoval, aby se vypsala jedna 
cena na čítanku, kteráž může býti sepsána původně česky nebo 
německy, a toliko kdyby v obou jazycích přišly spisy stejně 
zdařilé, aby dala se cena oběma dvěma. Dr. Rieger pronesl toto 
mínění (č. Sten. XVII. 9): 

•Já myslím, že by se tomu, co si pan hrabě Lev Thun 
žádá, dalo vyhovět takovým spůsobem, aby se vypsala jedna 
cena a jeden akcessit. Aby dvě knihy co do ceuy vnitřní 
byly úplně rovné, to se tuším s tíží stane; větším dílem 
bude jedna práce aspoň o něco málo lepší, a pak se tomu 
dá vyhověti, jak jsem pravil, aby nejlepší dostala praemium 
a druhá v ceně akcessit. Avšak myslím, že provedení té celé 
věci by se lépe odevzdalo do rukou zemského výboru, aby 



186" Sněm český 1864. 

se ani suma tak určité neustanovila, ani spůsob, jakým se 
vše provede. 

Já myslím, že ještě jedna věc se musí uvážiti: bude-li 
totiž několik knih podáno, že nebude snad žádná v kaž- 
dém ohledu dokonalá, nýbrž jen v některé partii, v některé 
stránce, a že zase právě ta partie, která je v jedné knize 
zanedbána, anebo alespoň slaběji pojednána, bude v druhé 
knize dokonaleji pojednána. Myslím, že zemský výbor v ta- 
kovém případě, aby vůbec se docílila kniba co možná nej- 
dokonalejší, mohl by zavésti nějaké narovnání a shodnutí 
spisovatelů, aby se k dílu spojili tak, aby vzali z jedné knihy 
nejlepší partie a z druhé knihy také nejlepší partie, a aby 
se ty kombinovaly. 

Pánové! Hospodářská knitja musí obsahovati všecky větve 
hospodářství, a ne všichni spisovatelé se znají ve všech od- 
větvích stejně. Bude tedy nejlépe, vybrati k docílení nej- 
lepší knihy tu cestu, aby se několik spisů a spisovatelů spojilo, 
aby byla podána jako kompilace nejlepších, spojených prací. 
Ale poněvadž to všecko se dá sice tak provésti, nikoli však 
na sněme ustanoviti, myslím, že slavný sněm učiní nejlépe, 
když provedení celé věci odevzdá na dobré uznání zem- 
ské! o výboru, kterýž zajisté ničeho nepomine, aby se v té 
věci poradil s nejlepšími autoritami v zemi a věc k dobrému 
cíli přivedl. 

Návrh Riegrův byl opravou k návrhu Nosticovu, jehož i)rvní 
část měla zůstati nezměněna a zněla takto: „Ku povzbuzení a 
rozšíření hospodářských vědomostí ve škole obecné a v kruzích 
na ni obmezených vypsati cenu na prostonárodní čítanku tomu 
účelu hovící." K tomu návrh Riegrův připojoval tato ustanovení: 
„Ke konkurrencí o cenu a jeden akcessit stejně se připouštějí 
spisy v obojí řeči zemské, a zůstavuje se to uznání zemského 
výboru, kterak by čítanku tu přivedl k největší dokonalosti a 
prospěšnosti, po případě třeba sprostředkovav dohodnutí několika 
spisovatelů a za porady uznaných znalců, načež má čítanku tu 
vydati v obojí řeči zemské." Návrh Riegrův takto spojený s Nosti- 
covym byl potom schválen. 



Jazyková rovnoprávnost ve školách, 187 

V XVIII. schůzi dne 14. dubna přišla na přetřes ve sněmu 
důležitá záležitost, totiž uvedení rovného práva j'fsyk'i českého 
s německým ve školách obecných a středních. Návrh k tomu 
směřující podal Josef Wenzig s jinými poslanci českými již v za- 
sedáni sněmovním roku 1861, a roku 1863 výbor zemský měl 
o tom svou zprávu ke sněmu již vytištěnou; nyní 1864 výbor 
zemský předložil zprávu obšírnější, pujav do ní také výsledek 
porad konaných za posledního roku v kommissi, složené 2 od- 
borníků národnosti české i německé. Zpravodajem výboru zem- 
ského byl dr. Fr. Brauner. Výbor zemský navrhoval sněmu ku 
přijetí dvojí předlohu : Jedna obsahovala osnovu zákona zem- 
ského o jazyce vyučovacím ve školách nižších i na gymnasiích 
a reálkáeh po Čechách, též o češtině a němčině jakožto před- 
mětech vyučování v týchže všech školách; druhá předloha držela 
v sobě návrh, jejž by sněm předložil vládě ku provedení dle 
§. 19. I. a. zřízení zemského; vyčítala se v něm místa, kde mají 
býti gymnasia česká, kde německá a kde obojjazyká. 

Se strany německé hned po řeči Bi-aunerově Litoměřický 
poslanec dr. Fleischer navrhl, aby předlohy výboru zemského 
přikázaly se ku předchozí poradě zvláštní kommissi sněmovní 
o 15 členech. — Zástupce vlády hrabě Belcredi dovozoval ze 
starých dekretů dvorských, že školami rozumějí se jen školy po- 
čátečné, ale gymnasia a novější reálky že nejsou školami, než 
studiemi, a ty že nenáležejí v obor působnosti sněmovní; tedy 
že by to, co v osnově zákona zemského týká se gymnasií a 
samostatných reálek, mělo se přestaviti do druhé předlohy a 
předložiti vládé toliko dle §. 19. zřízení zemského. — Maršálek 
hr. Rotlikirch následkem uávrliu Fleischerova zahájil rokování 
toliko o ťormálné otázce, mají-li návrhy výboru zemského býti 
odkázány kommissi ku předchozí poradě, či mají-li se vzíti v po- 
radu hned na plném sněme. Čechové, čekajíce netrpělivě již 
dlouhá léta na uskutečněni jazykové rovnoprávnosti pořád slibo- 
vané a pořád zadržované, strachovali se všelikých odkladů; vtom 
smysle přimlouvali se za neodkladnou sněmovní poradu poslanci 
Touner a Zeithammer; naproti tomu mluvili ve prospěch návrhu 
Fleischerova poslanci Schmeykal a Grohraann. Potom dr. Rieger 
přednesl tuto řeč (n. Sten. XVIII. 14—16): 

Velevážený člen slavné sněmovny při rokování o rolni- 
ckých školách vyslovil se v ten spůsob, že ve snéraovné této 
návrh zákona, kterýž by dnes ješté byl odkázán kommissi, 
lze pokládati jako za odročený. Jestliže tedy, pánové, návrh, 
jenž tu byl učiněn, aby totiž tento návrh zákona se odkázal 



188 Sněm český 1864. 

kommissi, má míti ten význam, aby se předmět ten odročil, 
tož musil bych toho velmi litovati. 

Pánové, můj velectěný kollega pan poslanec Schmeykal 
řekl právě, že zde jest na denním pořádku otázka veledůležitá, 
právo obou národností zemských. Tak jest! a já doufám, že 
vy přes otázku takovou nebudete chtít přejíti k dennímu po- 
řádku. Doufám, že vy otázku tu nechcete též odkládati ad 
calendas graecas. (Hlasy: Ne!) 

Jedná-li se o to, má-li se některý předmět hned vzíti 
na potaz, či má-li se prve odkázati kommissi, tedy jak 
myslím, je v té věci momentem rozhodujícím to, je-li předmět 
ten již dostatečně objasněn, tak aby se o něm mohlo usná- 
šeti. Větší či menší důležitost předmětu není v té věci mo- 
mentem rozhodujícím, neboť, jakmile se mi některý předmět 
stal úplně jasným, a bud si on sebe důležitějším, tedy mohu 
o něm rozhodnouti linedle; avšak není-li mi ten předmět 
jasným, pak musím jej ovšem uvážiti ještě jednou. 

Nuže, nám zde bylo by tedy se tázati, je-li tento předmět 
dostatečné uvážen, a já myslím, že tomu tak jest nejplnější 
měrou. Předmět ten jest na denním pořádku od těch dob, 
co zasedá tato slavná sněmovna; byl nám předváděn v každém 
zasedání této slavné sněmovny a prošel již všemi myslitel- 
nými stadiemi předběžné úvahy. Radila se, pánové, o před- 
mětu tom kommisse, kommisse sestavená z uznaných odbor- 
níků, odborníků to z obojích národností, kterouž za tím 
účelem svolal zemský výbor, takořka na polovic s obojí strany. 
Ona vzala otázku tu na potaz se vší rozvahou. V kommissi 
té národnost česká, o jejíž právo tu především jde, nebyla 
snad zastoupena ve větším počtu, ba snad spíše byla ta- 
kořka v menšině; alespoň ti živlové, kteří tu zastupovati 
měli stránku českou, nebyli dokonce toho spůsobu, aby 
u nich bylo se co obávati jakéhosi příliš rozhodnério, aneb 
dokonce extremního názoru o věci. Bylat, pánové, záležitost 
ta uvažována kommissi čítající ve svém lůně také několik 
členů této slavné sněmovny. 



Jazyková rovnoprávnost ve školách. 189 

Prohlásil tu ovšem jeden poslanec (Grohmann) a člen 
kommisse, že některým sezením nebyl přítomen; avšak, pá- 
nové, to jest příboda, kteráž se opakuje při všech sezeních 
a kommissícb. Vždyť pak i my, kdožkoli měli jsme příležitost 
zasedati v té či oné kommissi, také víme, že nepřicházejí 
všichni členové do každého sezení, a kdybychom chtěli každou 
kommissi a resultaty každé kommisse uváděti v pochybnost 
a za nezralé prolilašovati proto, že scliůze nedala se v úplném 
počtu, pak bychom vůbec nikdy nedospěli k tomu, abychom 
mohli přistoupiti na sněme k rokování o některé věci Nebyl 
ku př. pan prof. Grohmann přítomen několika sezením. Ná- 
hodou však nebyl v těcljže sezeních přítomen také pan prof. 
Krejčí pro churavost svou, tak že poměr hlasů zůstal si asi 
stejný. 

Jestliže usnesení kommisse nestala se značnými větši- 
nami, tedy to pochází přirozené ze sestavení kommisse. Slo 
tu, tak říkaje o to, aby se odvažovala práva obojích ná- 
rodností ve školství ; a ježto obě národnosti byly zastoupeny 
stejně, a poněvadž konečně žádná národnost nepřizná tak 
snadno a dobrovolně té druhé více než právě musí, tedy je 
pochopitelno, že většiny při usnesení kommisse nebyly ani 
velké ani skvělé. Z toho však nelze nikterak vyvozovati, že 
by úřada byla bývala neúplná nebo nezralá. Rovněž tak, 
pánové, byla ta věc zemským výborem ve dvojím sezení 
vzata v úvahu velmi zralou, a nechat třeba ten či onen člen 
výboru nepřišel k některému sezení, tedy také nemůžeme 
pouze proto uváděti v pochybnost výsledek celého hlasování; 
neboť otázka ta byla před tím v zemském výboru po několik 
sezení na denním pořádku, a pan zpravodaj dr. Brauner 
opět a opět na to naléhal, aby se ta věc vzala na potaz. 
Bylo tedy povědomo těm kterým pánům členům výboru, že 
ta věc příště na denní pořádek přijde, a nevyskytly-li se 
jim snad překážky neodkladné, tedy byli zajisté s to porad se 
účastniti. Ostatně, pokud se pamatuji, byla usnesení zem- 
ského výboru v těchto otázkách, jmenovitě v principielních; 
učiněna na mnoze značnými většinami. 



190 Sněm český 1864. 

Co pak se týče námitek, jež byly předneseny od stollcu 
vládního, tož vztahují se tyto k otázce o kompetenci. Já, 
pánové, nebudu dnes pojednávati o této otázce, poněvadž 
jest to otázka meritorní; avšak nelze mi nepodotknouti. že 
důvody, kteréž Jeho Excellence náš praesident zemský pro 
věc uvedl, se mi naprosto nezdají býti přesvědčivými. Roze- 
béřeme-li to přísně, zůstane nám z námitek pouze jedna, a 
ta zakládá se na jediném důvodu, který je krom toho malé 
váhy, totiž na starém obyčeji mluvy obecné, obyčeji to již 
pominuvším, dle kterého učení gymnasialní slula studiemi 
a nikoli školami. Naproti tomu nový obyčej mluvy obecné, 
obyčej nyní platný, prohlašuje gymnasia za školy. Poněvadž 
však my musíme se držeti nynějšího obyčeje mluvy vůbec 
zavedené, tož soudím, že sněm zemský je zúplua opráv- 
něn, aby pustil se do té otázky, leč by nebyl kompetentním 
i z jiných důvodů. 

Avšak, pánové, při návrhu tomto jedná se mimo to také 
o provedení zákona, jedná se tu také o návrhy, kteréž se 
mají podati vládě ve příčině spůsobu, jakým se zákon má 
prováděti. Jeho Excellence pravil ovšem, jakmile zákon bude 
vydán, že to bez toho bude povinností vlády, aby jej pro- 
vedla. Avšak, pánové, je to známou věcí: že jest veliký rozdíl 
v tom, kdo justicii distributivní má v rukou. Pánové, věřte 
mi, kdyby dnes zasedalo ve Vídni ministerstvo zcela slo- 
vanské, nestrachoval bych se ovšem o to, že dostane se nám 
náležitá míra rovného práva ve školách. Pokud ale mini- 
sterstvo naprosto německé má nám vyměřovati spravedlnost, 
pokud jemu přísluší zákon ve příčině rovnoprávnosti pro- 
váděti, potud dovolte mi, abych směl ve svém srdci chovati 
některé pochybnosti, dostane-li se nám plná míra spravedl- 
nosti. (Oho! vlevo. Výborně! v centrum.) Mám tedy za to, 
že my za těchto okolností ovšem musíme podávati návrhy, 
kteréž tak říkaje staví pro ministerstvo až i ten puntík na i, 
aby ministerstvo nepochybovalo, že země přeje sobě provedení 
tímto spůsobem a ne jiným. Pánové! Mám za to, jak již pra- 
veno, že otázka sama byla důkladné rozebrána v kommissi 



Jazyková rovnoprávnost ve školách. 191 

a že tedy k rozhodnutí dokonale dozrála ; slavná sněmovna 
jest úplné s to, aby přistoupila k rokování o té věci; ba 
i tenkrát, kdyby otázka kompetenční měla býti pochybnou, 
a kdybychom měli dospéti k tomu, že by slavný sněm kom- 
petenci svoji ve příčině gymnasií sám od sebe odmítnul, 
i tenkráte by nám nic jiného činiti nezbývalo, než abychom 
§§. 5. a 6. předlohy zákona přenesli do druhého návrhu jakožto 
články 5. a 6. Avšak já pevně doufám, že se tak nestane. 

Nyní pak, pánové, myslím, že se mohu obrátiti k šle- 
chetné mysli oněch členů slavné sněmovny, kteří jsou právě 
národnosti německé. Pánové! Jednání o této otázce vleče 
se již po dlouhá léta. Otázka ta je pro nás naléhavou, ba ona 
jest takořka tužbou srdce celého českého národa. (Výborné! 
v centrum.) Řádem volebním, kterýžto, a mluvte si vy o něm, 
cokoli chcete, námi vždy bude popírán pro svou nespravedlivost, 
řádem volebním, pravím, jsou členové národnosti německé 
v této slavné sněmovně ve většině. (Hlasy : Není pravda !) 
Jest nyní na vás. abyste uvážili, kterak si chcete počínati 
oproti většímu, čelnějšímu národnímu kmenu v zemi, jakým 
spůsobem chcete jemu dokázati svou spravedlivost. Prosím 
vás, pánové, abyste ji učinili, a to s vůlí pokud můžete nej- 
lepší a co možná nejrychleji. Pánové ! Každé dobrodiní, které 
udílíme rádi a rychle, bývá uznáno dvojnásobně a přijato 
tím vdéčněji; kdybyste však záležitost tu chtěli stále a stále 
odkládati pro pouhou otázku formální, pak ten mír a ta 
shoda, ku kterýmž dnes již dva členové slavné sněmovny 
poukazovali, tímto spůsobem sotva by se založily mezi oběma 
národnostmi. 

Pánové! Éíkává se o lidech důmyslných, že musívají-li 
něco učiniti, co činí neradi, projevují alespoň na oko dobrou 
vůli, tedy, jak se říká, tváří se přívětivé ke zlé příhodě. Zde 
pak nejde o to, tvářiti se přívětivé ke věci zlé, nýbrž tvářiti 
se přívětivě k činu poctivému, ke skutku spravedlnosti. 

Potřebu uovýcli předchozích porad v koinmissi dovozoval 
potom ješté poslanec Herbst; cizozemec Brinz prohlásil se hned 
určité proti samé podstatě předložených návrhů výboru zemského, 



192 Sněm český 1864. 

pověděl také bez obalu, že kommisse má se voliti k tomu cíli 
a kouči, aby zákon nepřijal se tak, jak je předložen. Za ne 
odkladné vyřízení předložených návrhů přimlouvali se hrabě Lev 
Thun, Trojan a zpravodaj Brauner. Návrh Fleischerův byl pak 
přijat 111 hlasy proti 83; proti němu hlasovali poslanci čeští, 
z virilních hlasů arcibiskup kníže Schwarzenberg a biskup Jirsík, 
z velkostatkářů hrabě J. Clara-Martinic, August a Vácslav rytíři 
z Eisensteina, kníže z Lobkovic, baron Malovec, opat Rotter a 
hrabata Schónborn a Lev Thun. K návrhu dr. Trojana bylo však 
kommissi uloženo, aby si pospíšila, i aspoň o první předloze 
(o osnově zákona) aby podala zprávu s návrhem svým ještě 
před koncem tohoto zasedání. 



Baron Kellersperg, byv před rokem přesazen z Prahy za 
místodržitele do Terstu, nemohl býti tomuto sněmu přítomen, ale 
nevzdával se poslaneckého mandátu, jejž držel od venkovského 
okresu Vimbersko-Volyfiského ; žádal písemně za dovolenou na 
4 neděle, což mu však bylo odepřeno bezmála jednohlasným 
usnesením sněmu. V XIX. schůzi dne 16. dubna předsedající 
maršálek lirabě Rothkirch přečetl nový připiš, kterýmž místo- 
držitel Kellersperg ohlašoval, že mu není možno, na delší čas 
z Terstu se vzdáliti, ale až mu toho bude popřáno, že neopomene 
do českého sněmu zase přijíti. Maršálek k tomu ohlášení doložil 
toliko, jestliže proti tomu nic se nepřipomene, že musí za to 
míti, že to sněm přijímá k vědomosti. Potom jednalo se o jiné 
nahodilé věci, a když ta byla odbyta, hrabě Lev Thun povstav, 
navrhl, aby ohlášení Kellerspergovo odevzdalo se zvláštní 9 členné 
kommissi. Proti tomu návrhu vyslovili se poslanci David Kuh a 
dr. Hauschild, a maršálek hr. Rothkirch mu patrně také ne- 
přál; za jeho přijetí přimlouvali se poslanci Zeithamraer, Herbst 
i navrhovatel, po nich pak promluvil dr. Rieger takto (n. Sten. 
XIX. 7): 

Chtěl jsem se taktéž opříti naínéní pana poslance Hau- 
schilda, jenž myslí, že při pouhém ohlášení věci a za pří- 
činou té okolnosti, že se nikdo proti tomu neozval, sně- 
movna učinila již jakési usnesení. Já myslím, že bráti něco 
k vědomí neznačí nic jiného, než vysloviti, že jsme toho po- 
védnrai. Já nyní vím, že pan posl. Kellersperg do snému 
přijíti nechce anebo přijíti nemůže; musí mi nyní býti do- 
voleno usnášeti se o tom, co se má státi následkem tohoto 



Nepřítomnost Kellerspergova. 193 

nám daného návěští. Já jsem je vzal na vědomí, protože 
nám bylo právě oznámeno. Ze by však nebylo lze v tomtéž 
sezení raziti cestu k jakémusi usnesení o té věci, to trvám, 
příčí se vší logice. 

Návrh Jeho Excellence hraběte Thuna zakládá se ven- 
koncem na právu; on navrhuje totiž, aby kommisse o tom 
rozhodla aneb návrh podala, co se má státi následkem tohoto 
návěští pana barona Kellersperga. Tím se o podstatě věci 
ještě pranic nerozhoduje. 

Ten důvod, jejž uváděl pan poslanec Kuh o důležitosti 
pana barona Kellersperga, že prý on při poradách našich 
snad více platí než 20 či 30 jiných poslanců: ten důvod 
snad má svou váhu, ačkoli nelichotí právě oněm 30 poslan- 
cům, kteří se tím prohlašují za hloupé. (Veselost.) Důvody, 
kteréž uváděl pan poslanec Hauschild o počestnosti pana 
barona Kellersperga, — tož o tom nikdo nepochyboval ; my 
jsme si též nedovolili pochybovati o počestnosti pana po- 
slance Strache*); ale z toho, že je poslanec počestným, ne- 
plyne ještě nikterak, že se mu musí dáti dovolená. (Veselost.) 

Otázka, pánové, o niž tu jde, jest ta : je li sněm oprávněn 
dovolenou udělovati anebo ji odepříti? S tohoto hlediska 
pojal věc pan poslanec Herbst, a to po mém soudu zcela 
správně. V §. 18. jednacího řádu se praví: 

„Poslanci jsou povinni, aby nepřetržitě se účastnili ro- 
kování a prací sněmovních. Aby se mohli vzdáliti od zase- 
dání sněmovních, k tomu jest jim zapotřebí, netrvá-li ne- 
přítomnost jejich ve sněmovně déle než 8 dní, povolení nej- 
vyššího maršálka, jenž má sněm o tom uvědomiti; dovo- 
lenou ua delší dobu může uděliti toliko sněm sám. Ve pří- 
padě onemocnění není zapotřebí žádati o dovolenou, nýbrž 
jen poslati nejvyššímu maršálkovi ohlášení dokladem opa- 
třené." 

Pánové, to jest ten jediný případ, jejž předurčil náš 
jednací řád, ve kterémž udělení dovolené jest zbytečno, — 

*j Ten jsa úřadem vázán k Vídni, vzdul se mandátu poslaneckého, 
což oznámeno v též sněmovní schůzi. 

Reci liiegrovy 111. 13 



194 Sněm český 1864. 

když totiž někdo onemocní. O překážkách obchodních neb 
úředních nic není ustanoveno v našem jednacím řádě; pan 
místodržitel Terstsk)', brání-li mu přijíti jeho zaměstnání, 
musí dostati dovolenou od slavné sněmovny, chce-li býti 
nepřítomen spůsobem dle ústavy a jednacího řádu správ- 
ným ; a z tohoto důvodu, poněvadž by právo sněmovny udě- 
lovati dovolenou mohlo býti uváděno v pochybnost a do 
sporu, kdybychom nepřistáli na ten spůsob jednání, jak jej 
navrhoval Jeho Excellence pan hrabě Thun, z tohoto důvodu 
hlasuji pro návrh ; při čemž se ostatně samo sebou rozumí, 
že otázka věcná přijde k rozhodnutí teprve tehda, když 
kommisse navrhne, aby se mu dovolená dále udělila, a to 
na určitou či na neurčitou dobu ; a tenkráte teprva ty dů- 
vody, kteréž uváděli pan poslanec Kuh a Hauschild, budou 
na denním pořádku, teprve pak budou je moci přednésti. 

Po další ještě debatě byl návrh Thunův přijat skrovnou 
většÍDOu 85 proti 83 hlasům. 



V též schůzi dne 16. dubna přišla ua denní pořádek zpráva 
výboru zemského o zálohách povolovaných z peněz zemských na 
stavbu silnic. Zpravodaj dr. Rieger přečetl svou zprávu v tato 
slova (č. Sten. XIX. 22—24): 

Slavný sněme ! Mezi tak mnohými výlohami, jimiž se 
obtěžuje fond zemský, jest zajisté jen málo takových, které 
by se odměňovaly v té míře, které by velice zúroduovaly 
bohatství obyvatelstva země, jako podpory, které bývají 
udíleny ku prospěchu stavění silnic. 

Podpory tyto nelze nazývati vlastně ani obětmi, ony se 
dají spíše porovnati k onomu zlepšení, kterého poskytuje 
hospodář půdě své k tomu konci, aby úrodnost její úsilně 
zvýšil, aby pak od ní v krátkém čase kapitál i s úroky na- 
zpět obdržel. Nedá-li se příliš úzkostlivé odvažování tako- 
vého nákladu omluviti ani při soukromníkovi, jenž chce 
ještě během svého krátkého života kliditi ovoce svého vzdě- 
lávání půdy, lze to tím méně omluviti při celém národu a 
jeho zastupitelstvu, jejichž život trvá staletí. 



Zálohy Dii stavby silnic. 195 

Témito názory veden, byl by zemský výbor slavnému 
sněmu navrhl mnohem vetší náklad na stavění silnic a na 
upravení řek, nežli skutečně učinil ; při čemž si ovšem ne- 
tajil, že summa, jejíž vydání v rozpočtu zemském na po- 
čatý rok finanční pro kommunikace zemské navrhl, jest 
příliš malá v porovnání s velikými potřebami, které se vy- 
skytují při silnicích zemských. Ač jest silnic v Cechách v po- 
měru dosti hojné, nebude snad přece nikoho mezi ctěnými 
členy této slavné sněmovny, jenž by nebyl s to, z vlastní 
zkušenosti naznačiti v nejbližším okolí svého bydliště velmi 
důtklivé nedostatky našich silnic, co se týče jich rozsáhlo- 
sti, tak i co do jich zřízení a zachování. Kdyby se měly 
nedostatky ty, byť i jen postupně, odstraniti, musila by se 
bezvýminečně ustanoviti pro silnice mnohem větší dotace 
roční. 

Při tom třeba ještě uvážiti, že se nemůže naše vlast 
s tím uspokojiti, pakli její silnice co do jakosti i co do 
mnohosti stojí pouze na rovni se silnicemi zemí sousedních. 
Poněvadž je silněji zalidněna nežli všecky ostatní země 
mocnářství, poněvadž sousedí se zeměmi, z nichž některé 
jsou z části málo zalidněny, ale přece velmi úrodné a na 
obilí bohaté, tudíž jim k výměně může nabízeti výrobky 
všeho druhu spíše než obilí, jest odkázána k tomu, uhra- 
zovati potřeby svého četného obyvatelstva obsažností a roz- 
manitostí svých výrobků, tedy průmyslem, a to jak v ho- 
spodářství, tak též i v hornictví, v obchodu a v řemeslech. 
Průmysl však ve všech směrech svých, jakož i laciné uhra- 
zení všech potřeb obyvatelstva vymáhají již samy sebou 
především dobrých a všestranných prostředků kommuni- 
kačních, vyžadují lacinéJio rozvážení zboží. Z těchto národně 
hospodářských poměrů dá se zajisté vším právem zavírati, 
že by naše silné zalidněná, průmyslná zem ku povznesení 
svých kommunikací přinášeti měla větších obětí, nežli její 
země sousední. 

Při všem tom navrhl zemský výbor v letošním ročním 
rozpočtu přec jenom menší dotaci pro stavby silniční, než 



196 Sněm český 1864. 

by dle jeho uznání potřeba žádala, menší, než byla sama 
dotace na upravení silnic a řek za dřívějšího systému vlád- 
ního, a to jenom z té příčiny, poněvadž nechtěl zemský vý- 
bor v tomto zlém čase poplatníkům stížiti ještě více bře- 
meno, beztoho již příliš veliké, ano sotva snesitelné, poněvadž 
nechtěl zemský výbor zvýšiti přirážku zemskou až na 10 "/o 
daně říšské. 

Kromě zvýšení přirážky zemské ku prospěchu kommu- 
nikací naskytl se však zemskému výboru prostředek jiný, 
hyt mnohem méně účinný a vydatný, přece nicméně velmi 
užitečný ku prospěchu stavění silnic v zemi, aniž by se mu- 
selo na poplatníky břímě větší uvaliti. Po několik let udíleny 
byly, a to za dřívějšího vládního systému, ministerstvem, 
potom pak výborem zemským nebo slavným sněmem samým 
mnohým obcím a okresům na stavění silnic dílem úročné a 
dílem neúročné půjčky. 

Ke stavbám silničním, navrženým k tomu konci, aby se 
tkalcům v horách následkem krise ve příčině bavlny nouzi 
trpícím přispělo ku pomoci, povolil slavný sněm ještě ve 
svém posledním zasedání mnohým okresům a obcím značné 
půjčky z fondu zemského, kteréžto půjčky dílem již jsou vy- 
dány, dílem pak během nejblíže příštích let budou vydány. 
Tyto ze zemského fondu jednotlivým obcím a okresům po- 
skytnuté půjčky ke stavbám silničním činí, jak z výkazu 
zemskou účtárnou sestaveného a zde na stole praesidialním 
ctěným pánům snémovníkům k nahlédnutí vyloženého vy- 
svítá, — úhrnkem 274.593 zl. 15 kr. 

Z toho vypadá na půjčky v letech dřívějších udělené 
summa 1G9.007 zl. 15 kr., kdežto půjčky, které povolil slavný 
sněm v minulém zasedání ke stavbám silničním, navrženým 
za příčinou přispění ku pomoci nuzným, činí G3.000 zl., a 
půjčky, které udělil zemský výbor z dotace na ^--ilnice, za 
rok 18G3 summou 70 000 zl. ustanovené, činí 26.58(3 zl. 

Ve výše uvedené lihrnkové summě poskytnutých půjček 
zahrnuta je sjjoIu také záloha lO.OOO zl., již povolil loňského 



Zálohy na stavby silnic. 197 

roku slavný snéni k zapravení všelikých nezáplatků za pří- 
činou stavby silnice v Krkonoších. 

Lhůty ke splácení téchto půjček vyměřeny jsou na 23 let, 
a částky každoročně splatné jsou různé, totiž 23.378 zl. 62 kr. 
a 111.559 zl. 63 kr. v roku letošním a v roku nejprve příštím, 
a 262 zl. 50 kr. ročně v posledních letech dotčené doby. 
Tyto ke splácení vyměřené roční částky jsou sice jenom 
velmi malé v poměru k velkému účelu, jenž každého roku 
v celé zemi mnohem většího nákladu vymáhá. 

Proto pro všecko jest zemský výbor přesvědčen, že se 
dá tímto nákladem ku prospěchu staveb silničních v zemi 
mnoho vykonati, když se totiž náklad ten co kapitál v půj- 
čkách ke stavbám silničním ustavičně v oběhu pouechá a 
používá. Tento blahý účinek mohl by se, jak se .samo sebou 
rozumí, ještě mnoho zvýšiti, kdyby se kapitál ten ještě o 
značnou summu rozmnožil; prozatím se však i malými sum- 
mami, kterých má zemský fond nabývati ročně z nynějších 
zadržalostí, skoro tolikéž prospěšného spůsobí cestou půjčky 
jako podporami skutečnými - ano dle posavadních zkušeností 
vyplývá z podporování prostředkem půjček o něco více výhod, 
než z podporování prostředkem subvencí. 

Na větším díle. bývá jenom nedostatek nashromážděné 
úspory, kapitálu, tohoto v národním hospodářství tak moc- 
ného činitele, překážkou, že se nemůže ke stavbě silnic vět- 
ších přikročiti, poněvadž není obcím přispívajícím možná, 
sehnati v jednom až ve třech letecli tak velké summy, jako 
vystavění silnice vyžaduje. Při postupném, asi na lU — 15 
roků vyměřeném stavění silnic naskytuje se tolik nedostatků, 
i spojeno jest s takovým prováděním stavby tolik jiných ztrát, 
i co se týče stavby samé, i též za příčinou toho, že kapitál 
ke stavění silnic zůstává na mnoze ležeti ladem ; tak že toto 
postupné stavění silnic jest vůbec nepraktické. Za to však 
jest vždycky technicky možná stavbu samu v jednom nebo 
ve dvou letech provésti, břemeno zaplacení nákladu však 
obcím přispívajícím učiniti snesitelné tím, když se náklad 
ten rozvrhne na ID — 15 roků. To se však mů/.e státi právě 



198 Sněm český 1864. 

jen tenkrát, půjéí-li se obcím ke stavbě bud celý kapitál 
nebo velká jeho část, a když se jim zároveň napřed povolí, 
že mohou půjčku splatiti teprva během několika let. 

Podpora tato zachrání poplatníky od příliŠQeho ztížení 
v jednotlivých letech, kteréžto ztížení již tak často zavdalo 
obyvatelům příčinu ke zpurnosti ; ano obyvatelé budou v tom 
cítiti pobídku, aby sami podnikali velké stavby silniční, 
kterých se nyní pro nedostatek kapitálu ke stavbě potřeb- 
ného lekají, ač potřebu jich k obchodu svému dobře na- 
hlížejí. Břímě na mnohá léta rozvržené přestane býti bře- 
menem nesnesitelným, a půjčka prokáže se co nejčastěji býti 
neméně mocná i dobročinná jako subvence. Tím poskytnuta 
jest možnost, dáti pod úroky veliké jistiny ve prospěch vý- 
roby země, aniž by se zmenšil kapitál země této, tím možná 
povznésti mocně jmění zemské, totiž bohatství národní, aniž 
by se k účelu tomu přinésti musela oběť ze jmění zemského, 
to jest z konkrétního fondu zemského, leč že by se na to 
obětovaly úroky, pokud by se totiž poskytovaly půjčky ta- 
kové bezúročně. 

O tom po uvážení všech poměrů obcí přispívajících roz- 
hodovati, jakož i půjčky samy povolovati mohlo by se snad 
výboru zemskému ponechati, poněvadž obce s takovými žá- 
dostmi a prosbami často náhle a neočekávaně vystupují, 
a poněvadž — má-li se času ke stavění silnic příhodného 
a okamžité ochotnosti obcí a okresů, které se stavbou mají 
souhlasiti, pokaždé užiti a v pravé době poskytnutou půj- 
čkou povzbuditi — nemůže se snad s jich vyřízením odklá- 
dati, až se sejde sněm, jehož svolání bývá vždycky nejisté 
a jejž očekávají beztoho vždy jiné důležitější předlohy. 

Tímto míněním a přesvědčením veden, dovoluje si zem- 
ský výbor učiniti návrh, jak následuje : 

Slavný sněm račiž uzavříti: Zemskému výboru se dává 
moc : 

1. aby půjčky, které jsou z fondu zemského ke stav- 
bám silničním již povoleny, nebo které v letošním zasedání 
budou ještě povoleny, vynakládal po jich splacení opět na 



Zálohy na stavby silnic. 199 

půjčky k témuž účelu, a to jak se mu viděti bude, bud 
pod úroky, nebo bez úroků. 

2. Zemskému výboru se ukládá, aby choval půjčky tyto 
ve stálém výkazu, aby přihlížel k tomu, by se částky splatné 
v pravý čas zapravovaly, k čemuž, bude-li potřebí, pohle- 
dávati má pomoci na místodržitelství. 

3. Stihnou-li obce nebo okresy k splácení povinné ta- 
kové nehody, které zvláštního zřetele zasluhují, může zem- 
ský výbor povoliti prodloužení lhůt ke splácení ustanove- 
ných ; splácení takovéto půjčky prominouti se však může 
jenom uzavřením sněmovním. 

4. Mnoho-li se ročně splatí, a mnoho-li nových půjček 
se povolí, o tom má zemský výbor v každém zasedání po- 
dati sněmu zprávu. 

Rieger opakoval svůj návrh po némecku s kratším odůvod- 
iiéuim. Debata zamotala se zbytočné dlouhým návrhem, jejž po- 
slanec Laufberger postaviti chtél na místo návrhu výboru zem- 
ského, a v němž zejména předpisovala se podrobná pravidla 
o propůjčováni záloh na silnice. Návrh Laufbergrův nedošel vsak 
ani podpory, pročež pomíjejí se zde obé dvě promluvy, jimiž 
Rieger tomu návrhu se opíral. Na konec byly všechny 4 návrhy 
výboru zemského schváleny, ač se dvěma dodatky od Taška na- 
vrženými, se kterými zpravodaj Rieger se snášel. K návrhu 1. 
bylo totiž přivěšeno toto ustanovení: „K zálohám, ježto by při 
jednom stavebním objektu převyšovaly 10.000 zl., a v delší než 
lOleté lhůtě splatiti se měly, jest zapotřebí svolení sněmovního." 
A závěrečná věta 3. návrhu dostala toto znění: „Toliko usne- 
sením sněmovním může splacení takové zálohy se prominouti 
anebo splatná lhůta přes 10 let se prodloužiti." 



V též schůzi 16. dubna čten byl připiš poslance Jana Skrej- 
šovského toho obsahu, že Skrejšovský byl vrchním soudem zem- 
ským pro uveřejnění jakéhos přípitku *) v denníku Politik uznán 
za vinného přečinem dle §. 305. zákona trestního a odsouzen 
k jeduoměsíčnému vězení a ztrátě z kauce; nejvyšší soud však 
zavrhl tento rozsudek, uložil toliko pořádečnou pokutu 50 zl. 



*) Byl to referát o hostině, dávané na uvítanou dra. Julia Grégra 
vyšedšího ze žaláře. 



200 Snéiu český 1863. 

a uařídil propuštění z nedostatku důkazů. Následkem zákona 
o nedotknutelnosti poslaaců soud zemský v Praze uzavřel po- 
žádati sněm za dovolení k doručení tohoto rozsudku, avšak vrchní 
soud zemský nařídil, ahy rozsudek hyl ihned doručen. Skrejšovský 
ho však nepřijal a oznámil sněmu tu příhodu jakožto porušení 
zákona o nedotknutelnosti poslanců. Připiš Skrejšovského byl 
odkázán kommissi, aby ve 24 hodinách o něm podala návrh. 

Kommisse podala o tom svou zprávu ve XX. schůzi dne 
18. dubna. Zpravodajem většiny byl dr. Wenisch, předseda kraj- 
ského soudu v Chebe ; návrh jeho zněl v ten smysl: poněvadž 
v doručení i-ozsudku Skrejšovskému ueshledává se porušení zákona 
o nedotknutelnosti, a sněmu již nenáleží vkládati se v tento 
trestní případ, přejdiž sněm přes podání Skrejšovského k dennímu 
pořádku. Česká menšina kommisse s dr. Sladkovským v čele či- 
nila tento návrh: „Doručení trestního rozsudku sněmovnímu po- 
slanci v čas zasedání sněmovního bez daného k tomu svolení 
sněmovního jest porušením §. 2. zákona o nedotknuteluosti z dne 
3. října 1861, a vys. vláda budiž předsednictvem sněmovním po- 
žádána, aby o tom dala učiniti příslušné sdělení c. k. vrchnímu 
soudu zemskému v Praze k zachovávání v případě sněmovního 
poslance Jana Skrejšovského i ve všech dalších případech." 

Když po obou zpravodajích byl jménem vlády promluvil 
vrchní státní zástupce Ludwig, nahodila se především malá de- 
bata o výklad řádu jednacího ; maršálek hr. Rothkirch chtěl totiž 
učiniti otázku, je li návrh menšiny podporován; čemuž opřeli se 
Rieger i jiní poslanci, dovozujíce, že návrhy kommissních menšin 
nepotřebují podpory, rovněž jako návrhy kommissních většin ; 
když maršálek od svého opačného mínění upustiti nechtél, hla- 
sováno, a tu k mínění maršálkovu nepřihlásil se ani jediný po- 
slanec. Rokování o záležitosti Skrejšovského vyplnilo celou 
schůzi. Poslanec Herbst učinil návrh na přechod k dennímu po- 
řádku s jiným odůvodněním, než navrhovala většina kommisse, 
totiž že vyšetřování počaté dříve proti sněmovníkovi má se sice 
na dobu zasedání sněmovního zastaviti, když sněm o to požádá, 
ale v tomto příi)adě že sněm takové žádosti neučinil, a teda že 
soud může pokračovati. Naproti tomu dr. Rieger podal tento 
návrh : 

„V uvážení, že prospěch spravedlnosti odročením rozsudku 
ve případnosti i)aua poslance Skrejšovského se týkající netrpí, 
že však doručením toho rozsudku jeden okres země na čas le- 
tošního zasedání by pozbyl svého zástupce : 

usnáší se slavný sněm na základě zákona o nedotknutel- 
nosti požádati slavnou vládu, aby dodání i'ozsudku co pokračo- 



Nedotknutelnost poslanecká. 201 

vání soudního stíliáiií až do konce letošnílio zasedání zasta- 
veno bylo." 

Za přijetí tohoto uávrhu svého přimlouval se Riegeť touto 
řečí (u. Steu. XX. 22—23) : 

Pánové ! Chci krátkými slovy odůvodniti amendement, 
jejž jsem si dovolil podati. 

Nepouštím se do té otázky, zdali doručení rozsudku 
náleží spolu ke stíhání soudnímu dle smyslu slova toho ve 
mluvě obecné a dle pojmu zákonního. Co se týče významu 
ve mluve obecné, tedy mi přiznáte, že ku příkladu který- 
koliv odsouzenec nebude se domnívati, že by soudní stíhání 
jeho bylo ustalo, jakmile byl vynesen rozsudek; on by 
z pravidla byl tomu velmi rád, kdyby se přestalo na pro- 
nesení rozsudku a on dále stíhán nebyl, neboť by pak ušel 
bez trestu. Smysl slova toho ve mluvě obecné jest patrué 
ten, že stíhání sahá dále než vynesení rozsudku, a sice až 
k doručení a k exekucí rozsudku. Takový jest obyčejný 
smysl slova. 

Co se týče smyslu toho slova v zákoně, tož vyslovily 
se o tom již kompetentní autority velmi důkladně. Soud 
v první instanci vyslovil své mínění usnesením, že stíhání 
soudní sahá až po doručení rozsudku, a ve sněmovně naší 
v tomtéž smyslu vyslovil se muž (Herbst), jehož právnický 
důvtip všeobecně jest uznán, a jenž v tomto specielním pří- 
padě obzvláště jest autoritou, jsa professorem tohoto oboru 
na naší universitě. Nuže, nebylo vyvráceno a vyvráceno ne- 
bude, že by dodání rozsudku nenáleželo k soudnímu stíhání 
a vyšetřování. 

Avšak ve případě, o kterýž tu jde, — to se přiznává — 
nebylo doručení rozsudku provedeno. Stal se pouze pokus, 
aby byl doručen. Ježto poslanec Skrejšovský rozsudek ne- 
přijal, respektive spis, v němž měl býti rozsudek, nepřijal 
a jej k vědomosti nevzal, byl spis ten vzat nazpátek. Do- 
ručení nestalo se teda skutkem, a věc ta jest pro sněm 
res integra. 

Nuže, já mám za to, že slavný sněm úplné je s to, aby 
ještě použil zákona o nedotknutelnosti, totiž onoho passusu 



202 Sněm český 1864. 

jeho, jenž dává snému právo žádati, aby se vyšetřování za- 
stavilo. Pánové, snad se mi bude namítati, že poslanec 
Skrejšovský nežádal o takovéto zastavení vyšetřování, a tot 
jest pravé, co tvrdil zpravodaj většiny. Avšak, pánové, je-li 
to nutno? Myslím, že to není nutno, naopak, zákon sám 
praví výslovně, že sněmovna sama musí o zastavení žádati; 
a pánové, musí-li sněmovna o něco žádati, musí někdo ve 
sněmovně učiniti návrh, a já, pánové, jsem dnes s to po- 
dati návrh ten : aby dodání soudního rozsudku bylo zasta- 
veno. 

Pánové! Já mám za to, že slavná sněmovna mimo dů- 
vody právnické a mimo důvody zákona o nedotknutelnosti 
má se spravovati ještě také vodítkem důvodů všeobecných, 
zájmem veřejným; a tato stránka otázky, myslím, nebyla 
dosud pojata v úvahu při dnešní debatě. Pánové ! Poslanec 
Skrejšovský vstoupil do sněmovny jakožto zástupce jednoho 
volebního okresu ; on zde složil přísahu, že bude zastupo- 
vati svůj okres dle zákonů a dle svého svědomí; on se ne- 
může zbaviti této povinnosti a nemůže se jí sprostiti, a též 
my sami nemůžeme jej sprostiti té povinnosti, pokud on 
drží svůj mandát a pokud mandátu svého se nevzdá. Toho 
on neučinil, následovně jest povinen do sněmovny přichá- 
zeti, a kdyby nepřicházel, tedy bychom musili my, respektive 
praesidium musilo by naříditi, aby přicházel. 

Pánové, my tedy můžeme žádati v zájmu veřejném, by 
jeden okres v zemi nezůstal nezastoupen ; můžeme žádati, 
aby pan poslanec Skrejšovský do sněmovny přicházel, a není 
zapotřebí, aby on o to žádal; nýbrž jest to v zájmu kaž- 
dého znáš, aby celý jeden okres nezůstal nezastoupen; a 
z té příčiny já pokládám to za svou povinnost podati tento 
návrh. 

Pánové! Otázka ta má se ostatně takto: Oč vlastně 
tu jde? Jde tu o doručení rozsudku, jenž žalovaného ob- 
žaloby sprošťuje, o dodání rozsudku, jenž přiznává, že proti 
poslanci Skrejšovákému nebylo lze nalézti důkazů, aby byl 
odsouzen. A tento rozsudek, jenž dí, že on nemohl býti 



Nedotknutelnost poslanecká. 203 

odsouzen, takový rozsudek mu má býti dodán! Avšak polito- 
vání hodnou okolností, jež, jak doufám, dojde nápravy ješté 
průběhem našeho zasedání, jest v ústavu naši pojato usta- 
novení, že poslanec i tenkráte pozbývá svého mandátu, když 
nebyl odsouzen, když byl propuštěn z nedostatku důkazů. 
A tak tomu jest v tomto případě. Poslanec Skrejšovský po- 
zbyl by svého mandátu, poněvadž odsouzen nebyl. Nuže, 
pánové, jest tu na jedné straně ztráta mandátu, vyloučení 
poslance proto, že nemohl býti odsouzen, na druhé straně 
zájem země, aby žádný okres nezůstal nezastoupen. Jest 
tu, abych tak řekl, pro poslance Skrejšovského rozpor v po- 
vinnostech i tenkráte, kdyby skutečně vše ostatní bylo v po- 
řádku. S jedné strany měl by dostáti povinnosti své, aby 
zadost učinil zákonu a justici, a s druhé strany povinnosti, 
plniti svůj mandát. Která povinnost jest důležitější? Já 
myslím, že zájem justice se tím neporuší, dodá-li se panu 
Skrejšovskému tento osvobozující rozsudek o dvě či tři ne- 
děle později, ale že se tím zajisté sáhne na zájem země, 
musí- li poslanec svůj okres ponechati nezastoupený. 

A z tohoto důvodu vyslovuji se pro to, aby slavný 
sněm na základě odůvodnění, jež poslanec Herbst přednesl 
v prvním odstavci svého návrhu, totiž že stíhání soudní sahá 
až za doručení rozsudku, a na základě té úvahy, že prospěch 
spravedlnosti nikterak tím netrpí, odročí-li se doručení roz- 
sudku poslanci Skrejšovskému ješté na krátkou dobu, že 
však prospěch země ovšem by tím trpěl, když se doručení 
vykoná a tím jeden okres o zastoupení přijde, — aby slavný 
sněm se usnesl, že na základě zákona o nedotknutelnosti 
vznáší ke vládě žádost, aby doručení soudního rozsudku 
bylo zastaveno. 

Hlasovalo se nejprve o návrhu menšiny (Sladkovského), jenž 
propadl; povstali zaň toliko poslanci češti a 6 německých. Pak 
návrh Herbstův byl přijat většinou, která se skládala z velko- 
statkářův a z ostatuícli Němců. O návrhu Riegrově, jenž vedle 
přijatého návrhu Herbstova mohl obstáti, bylo hlasováno vyvo- 
láváním jmen; byl zavržen malou většinou 86 hlasů proti 83; 
hlasovali proň poslanci čeští a 15 německých. 



204 Snem český 1864. 

Ve XXIV. schůzi 25. dubna přišla na denní pořádek zpráva 
koramisse o petici několika držitelů rytířských lén Karlštein- 
ských, aby sněm přičinil se, by také tato léua mohla snadno 
z manského svazku se vy vaditi; v petici se pravilo, že prvotní 
předloha vládní o vyvážení lén, podaná říšské radč roku 1861, 
měla se vztahovati také na rytířská léna Karlštciuská, ale zákon 
z toho vyšlý dne 17. prosince 1862 že se na ně nevztahuje, 
poněvadž se ukázalo, že rada říšská není k tomu kompetentní. 
Petiční kommisse navrhovala, aby tato petice odevzdala se vý- 
boru zemskému, by on učinil o tom sněmu příslušný návrh. Po- 
slanec Briuz naproti tomu tvrdil, že příčina, proč dotčený zákon 
nevztahuje se na léna rytířská, neležela v nedostatku kompetence 
říšské rady, nýbrž v důvodech jiných, jož byly předneseny ve 
sněmovně panské. Poslanec Karel L. Klaudy navrhoval přímo 
poprositi Jeho Veličenstvo jakožto krále Českého, aby ráčil 
svoliti ve vyvážení těchto svazků manských a vládě své naříditi, 
by návrh zákona k tomu směřujícího předložila sněmu králov- 
ství Českého. Potom promluvil Rieger v tato slova (č. Sten. 
XXIV. 12): 

Já myslím, že se pan prof. Briiiz i)řece poněkud mýlil 
v tom, co praví, ačkoli nechci v celku popírati, pravdu jeho 
slov. Věc ta byla přišla v říšské radé k řeči a jednání ; a 
zvláště se strany poslanců českých namítala se nekompetence; 
a já myslím vším právem, ačkoli to nechtělo býti v říšské 
radě uznáno ; zdá se, že se to přece konečné uznalo mini- 
sterstvem, ba muselo se to uznati. Já aspoň myslím, že jen 
v tom leží příčina, že Ziikon stran korunních lén a manství 
se vzal v původní formě nazpátek; jen vtom mohla ležeti 
příčina, poněvadž cítilo ministerstvo, že říšská rada nebyla 
kompetentní. 

S naší strany vždy tvrzeno a stáno na tom, že pokud 
se týče manství koruny České v našem království českém, 
vzhledem těch toliko se svolením sněmu českého může se 
zrušiti svazek manský ; a to zakládá se netoliko na starém 
zřízení zemském, jak na Vladislavském, tak i na obnoveném 
zřízení zemském. Ba dá se to z nynější ústavy dokázati, 
poněvadž dle §. 20. pořízení o všelikém jmění, kteréž dle 
povstání svého a věnování svého náleží zemi. přísluší ke 
kompetenci sněmu; následovně má být slyšán sněm český 



Rytířská léna Karlšteinská. 205 

i zde, když se má učinit o manstvích koruny nějaké po- 
řízení. 

Já v jisté míře souhlasím s návrhem pana dra. Klaudyho. 
Já myslím, pánové, že by se nehodilo, aby se všecko uklá- 
dalo na bedra ubohého výboru zemského. Krom toho nabyl 
výbor zemský zkušenosti smutné, že cokoli vám, pánové, 
učinil za předlohu, vždy se odkázala přece kommissi, a že 
jeho práce zde nazvány neúplné a nezralé. Věru to není 
lákavé pro zemský výbor a nedodává mu chuti, aby opět 
vypracovával návrhy zákonů, a aby mu konečné byly uznány 
za nezralé. Myslím, že by slavný sněm v té věci mohl jed- 
nou také jinou cestou jíti. 

Není pochybnosti, že vláda naše, to jest ministerstvo, 
i Jeho Veličenstvo sám císař a král náš si přáli, aby svazek 
manský byl zrušen ; aspoň byla v tom směru již učiněna 
předloha zákona v říšské radě ; ovšem že z návrhu toho sešlo 
v říšské radě aspoň vzhledem korunních manství. Myslím 
tedy, že nyní by byla nejpřiměřenější prosba, abychom se 
obrátili opět k vládě, abychom ji postoupili tuto petici a jí 
požádali, aby věc vzala v uvážení, aby nám v příštím snémě 
učinila návrh zákona o věci té. 

(Pokračuje německy.) Navrhuji tedy, abychom tuto petici 
postoupili ministerstvu se žádostí, aby předmět vzalo v uvá- 
žení a aby ve příštím zasedání podalo předlohu zákona o 
zrušení svazku manského v Cechách. 

V další debatě Brinz stál ua svém tvrzení. Hrabě Lev Thun 
si nepřál, aby nějakým zákonem naíidiio se musitelné vyvážení 
manských svazků, ale aby svolením nejvyššího lenniho pána 
usnadnilo se jich dobrovolné vyvážení. Hrabě Clam upozorňoval, 
že nejeduá se o věcné vyřízení petice, nýbrž jeuom o návrh 
komraisse petiční, jak s tou peticí dále naložiti. Rieger pro- 
mluvil znova takto (n. Sten. XXIV. 15): 

Chtěl jsem pověděti jen několik slov na vysvětlenou. 
Nebylo to vlastně mým úmyslem, přiváděti na přetřes otázku 
o kompetenci. Jest známo, že vláda podala tenkráte v říšské 
radě tento návrh zákona a pak jej vzala nazpátek, (Hlasy: 
Ne!) Aspoň zákon ten ve druhém zasedání přišel k rokování 



206 Sněm český 1864. 

ve formě zcela proměněné; vypuštěna totiž úplně manství 
korunní. Zejména přišlo pak k- rokování jen vybavení lén 
selských. Soudím, že vláda musila pro toto své počínání 
míti důvody, a nemohu důvody ty hledati v ničem jiném, 
než v té okolnosti, že vláda cítila, že vykoupení lén koruny 
České nepřísluší vlastně do kompetence říšské rady. 

Avšak já chci otázku tu zůstaviti při její váze ; můj 
návrh nesahá do podstaty věci a nepraejudikuje otázce 
kompetenční v žádném směru. Můj návrh směřuje jen k to- 
mu, aby se tato petice postoupila slavné vládě se žádostí, 
aby záležitost tu uvážila. Jakmile vláda to učiní, myslím, 
že jako míní i Jeho Excellence pan hrabě Clam Martinic, 
pak vláda vyřídí tu žádost cestou administrativní pouhým 
použitím t. řečené milosti lenní; a pak krom toho odpadne 
každá předloha sama sebou. 

To jest první část mého návrhu ; druhá část směřuje 
k tomu : uzná-li pak vláda, že by bylo radno, aby se ve 
příštím zasedání podala sněmu předloha zákona, pak může 
vláda sama o tom se usouditi, pokládá-li sněm za kompe- 
tentní čili nic. Nepokládá-li jej za kompetentní, tedy po- 
dobnou předlohu bez toho nepodá; myslí-li, že to může vy- 
říditi cestou administrativní, tedy to učiní tímto spůsobem. 
Myslím tedy, že můj návrh jest úplně správný a nepraeju- 
dikuje žádné otázce politické ani státoprávní. 

Herbst částečně souhlasil s poslední promluvou Riegrovou, 
i učinil tento návrh: „Petice nechť se odevzdá cis. vládě. al)y 
opatřila vhodnou pomoc cestou adraiaistrativní, anebo, je-Ii 
třeba, cestou zákonodárskou." Návrh tento byl zavržen 91 hla- 
sem proti 90. Rozhodnější většiuou byl pak zavržen také uávrb 
Riegrův, a přijat návrh petiční kommisse. 



Ve XXV. sněmovní schůzi 26. dubna přišla na přetřes zpráva 
výl)oru zemského o reorganisaci zemského blázince. Zpravodajem 
byl přísedící dr. Goruer, jenž vyslovil přání, jestliže snem nedá 
se hned do věcného vyřizování tc obsáhlé předlohy, nýbrž od- 
káže ji kommissi ku předchozí poradě, aby alespoň o některých 
prozatímních opravách hned se usnesl. Dr. Arnošt Mayer při- 



Reorganisace blázince. 207 

mlouval se v týž smysl, aby dosavadním vadám v blázinci aspoň 
poněkud hned se ulevilo přijetím provisoria. I)r. Eduard Grégr 
pohřešoval v elaboráte výboru zemského návrli na oddělení ad- 
ministrace od řízení lékařského, i mínil, že měla by se zříditi 
sněmovní komraisse ku předchozí poradě aspoň k tomuto roz- 
lišení dvojí správy, na jehož potřebu kladl váhu. Potom })ro- 
mluvil dr. Rieger takto (u. Sten. XXV. 7 — 9) : 

Pánové! Máme tu před sebou výdaj, kterýž obtíží naši 
zemi přirážkou snad několika krejcarů ua zlatý berné. 
Myslím, že jest to záležitost, jež zajisté zasluhuje, aby byla 
dobře uvážena za těžkých časů, ve kterýchž žijeme. 

V návrhu zemského výboru jsou některé záležitosti, 
kteréž, hlede k humanitě, jest třeba okamžité vyříditi ; v kaž- 
dém případe musejí býti vyřízeny ještě v tomto zasedání 
sněmovním. Jest tam však též několik kusů, týkajících se 
reformy celého ústavu, kteréž by se snad mohly vzíti ješté 
jednou v úvahu, a o nichž by se velmi dobře mohlo státi 
usnesení teprva v budoucím zasedání sněmovním. 

Nuže, přál bych si, aby se o těchto věcech pojednávalo 
o každé zvláště. Já, pánové, jakož víte, bývám obyčejné 
proti kommissím. Dívám se na tu věc tak, že konanisse ty 
bývají často jen jakousi pohodlnou lenoškou pro poslance, 
kteří tím břímě porady svalí na několik členů a sobě tak 
věc ulehčí ; nebot oni tím jsou dokonce i zbaveni práce, 
aby aspoň i v sezeních pozor dávali, jelikož vědí, že přece 
kommisse myslila za né. Já tedy z pravidla jsem proti věč- 
nému a zbytečnému odkazování kommissím ; avšak ve pří- 
padech, kde se jedná o vyřízení otázek zásadních a dosud 
neuvážených, ve případech, kde jest usnášeti se o veliká 
břemena zemská, kteráž později nelze již odejmouti, myslím, 
jest zajisté dobře, uvážiti to důkladně v menším kruhu 
kommisse a přibrati k tomu, je-li třeba, také jiné znalce, 
což kommissím jest dovoleno. Mám za to, že tak tomu jest 
právě také v tomto případe; myslím, že předmět ten ovšem 
potřebuje ještě uvážení. 

Nedivte se, pánové, tomu, že jsa členem zemského vý- 
boru, sám činím tento návrh; jsem jakož i pan referent 



208 Sněm český 1864. 

sám toho mínění, že kdyby ta záležitost dle návrhu zem- 
ského výboru byla hned vzata na přetřes, a kdyby se snad 
o ní mělo ukvapeným spíisobem státi usnesení, že by tím 
zemský výbor uvalil na sebe velkou zodpovědnost. 

Podotýkám dále, že návrh obsahuje několik zásad, s ni- 
miž jsem ani při poradách zemského výboru souhlas pro- 
jeviti nemohl, a kteréž dobře rozebrati třeba, než je při- 
vedeme k rozhodnutí. Sem patiú zejména zásada, má-li se 
veškeré zřízení blázinců pokládati venkoncem za záležitost 
zemskou, či má-li to býti ponecháno z části zastupitelstvům 
okresním, obcím a dobročinosti soukromé. Pánové, já se 
svého hlediska beru to vždy do opravdy se zásadou decen- 
tralisace a zásadou autonomie. Já také v zemi nechci cen- 
tralisovati a domáhám se autonomie opravdu a ve všech 
odvětvích. Myslím, že nemáme každou věc a vše uvalovati 
vždy jen na přirážku, na ten zlatý berně, nýbrž že sluší 
potahovati k takovým zájmům humanity také samočinnost 
občanů a širší kruhy okresův a obcí, a posléze též dobro- 
činnost soukromou; nebot, pánové, neučiníme-li toho, pak 
odumřou konečně všecky tyto širší kruhy našeho státního 
života, a nezbude nic více na živu, než jediný všemocný a 
také vše sžírající stát. Nejsmutnější příklad toho máme ve 
Francii, jejíž sociální poměry by nám měly býti poučením 
a kteréž nás dokonce nelákají k následování. Pánové, jak 
řečeno, jedná se tu o princip důležitý, o němž rozhodnouti 
musíme a jejž dobře uvážiti třeba, a přál bych teda, aby 
se o otázce té prve předběžné a důkladně uradila kommisse. 

Druhá otázka jest ta, již právě k řeči přivedl pan dr. 
Grégr, Jest to otázka, má-li býti správa blázince, totiž ad- 
ministrace materiální s vedením duchovním a lékařským 
spojena v jedněch rukou. Znalecká anketní kommisse sama 
vyslovila se v ten smysl, že břímě to jest příliš těžké pro 
bedra jednoho muže. Není možno, aby jeden a týž muž 
měl zároveň na zřeteli jednak duchovní a lékařské zájmy 
celého ústavu, a dále též vědecký úkol ústavu, jenž má 
zároveň býti školou ; — a aby současně obstarával prádlo 



Reorganisace blázince. 209 

a sto jiných drobných potřeb. Pánové, to přece jen nedá se 
spojiti. Ěeditel nemá k tomu ani fysického času, aniž lze 
předpokládati z pravidla, že muž vědy, jenž se odborně vě- 
noval psychiatrii, bude také tolikerým jiným věcem roz- 
uměti nejlépe ; ku př. jak třeba spravovati hospodářství 
s ústavem spojené, totiž celý dvůr Slupský, jenž jest pod 
jeho řízením ; jak nejlevněji lze opatřiti uhlí a podobných 
věcí více. Myslím tedy, že by bylo nejprospěšnějším, odlou- 
čiti tyto dvě záležitosti od sebe, totiž řízení materiální a 
řízení lékařské. Nechať cokoli se tvrdí ze strany lékařské, 
že to vše musí spočívati v jedné ruce, já pochopiti nemohu, 
proč by právě lékař musil to vše zároveň obstarávati. On 
krom toho může státi nad správcem, on může mu ku př. 
dáti rozkaz : Opatři pro tohoto nemocného zvláštní pokoj, 
opatři mu tuto nebo onu stravu, zkrátka postarej se o něj 
tak nebo onak. Aby však ředitel měl vše to sám obstará- 
vati, vše to sám opatřiti, to pochopiti nemohu. Pakliže by 
to bylo tak nezbytno, tož důsledně mohli bychom se také 
usnésti, že každý lékař musí nutně vyrobiti si sám všecky 
léky, kteréž předpisuje, kdežto to pravidelně činívá lékárník. 

Myslím tedy, že jest to záležitost důležitá, a že my, 
pánové, jen touto cestou oddělení dospějeme k tomu, aby- 
chom výlohy ústavu obmezili značně, ne snad jen o 1000 
zlatých, nýbrž snad o 10.000, 20.000 až 30.000 zl. ročně. 
Za to ručí mi výroky mužů, kteří znaleckým okem pro- 
zkoumali poměry a seznali nedostatky ústavu vzhledem 
k administraci. 

Pánové, o této předběžné otázce musí již proto býti 
rozhodnuto, a sice v nejkratší době, poněvadž od toho závisí 
otázka sněmovně předložená o pensionování nynějšího ředitele. 
Návrh na pensionování zakládá se podstatně na tom soudu, 
že muž, jenž dosud nebyl s to administrovati ústav spůsobem 
žádoucím, taktéž nebude s to, aby zavedl, až by reorgani- 
sace byla provedena, též administraci lepší. Tím nikterak 
nechci odsuzovati vědeckou kapacitu muže toho, kterýž ja- 
kožto lékař může býti zcela řádným; to však tuším doká- 

Řeči Kiegrovy III. 14 



210 Sněm český 1861. 

žala již zkušenost, že nebyl s to, aby vedl ústav současně 
v obojích ohledech dokonale přiměřené, aby své místo úplně 
vyplnil. Pakli by se slavná sněmovna o tom rozhodnouti 
chtěla, mohlo by hlasování její záviseti právě od té okol- 
nosti, jak se vysloví o zásadě, má- li totiž ústav zůstati i dále 
pod vedením jedinélio muže, a to v obojím směru, v mate- 
riálním i lékařském. 

Dále je také třeba, jak řečeno, rozeznávati mezi věcmi, 
o nichž nutno usnésti se hned nyní bezprostředně, a těmi 
věcmi, kteréž mohou býti zůstaveny budoucímu usnesení, 
aniž by se tím věci samé co uškodilo. 

Toť pánové jsou důvody, jež pohnuly mne podati slavné 
sněmovně návrh, aby se ta záležitost odkázala kommissi ku 
předběžné poradě, aby však pro naléhavost předmětu byla 
kommisse osvobozena od formalit jednacího řádu, aby ne- 
byla vázána předstoupiti před sněmovnu s úplnou zprávou 
v určitém pořádku a o všech otázkách, kteréž se jí vyskyt- 
nou, nýbrž aby mohla také po částkách podávati zprávu a 
obejíti formalitu vydání tiskem. Můj návrh zní následovně : 

„Slavný sněm račiž se usnésti: Návrhy kommisse an- 
ketní o blázinci, obsažené ve zprávě výboru zemského, ode- 
vzdávají se k uvážení kommissi ze slavné sněmovny zvolené, 
kteráž má je zkoumati především v těchto směrech: 

1. Jakým spůsobem, při všemožném šetření povinnosti, 
již nám lidskost ukládá, by se daly návrhy kommisse anketní 
uvésti na míru přísné nutnosti? 

2. Které z výdajů navržených nutné třeba položiti již 
do rozpočtu na rok 1865, a které měly by se ponechati 
k dalšímu zkoumání za účastenství znalců v odboru admini- 
strativním a k usnášení na tom se zakládajícímu ve příštím 
zasedání sněmu? 

3. Zdaliž a jakým spůsobem dala by se správa odděliti 
od ředitelství? 

4. Zdaliž a jakým spůsobem dalo by se břemeno vy- 
držování blázinců přenésti na zastupitelstva okresní a dobro- 



Reorganisace blázince. 211 

činnost soukromou, a obmeziti zemský blázinec v Praze na 
ústav léčivý a školní? 

Kommisse budiž sestavena z devíti poslanců zvolených 
kuriemi z celého sněmu, a kommisse budžetní nechf do ní 
vyšle tři členy ze sebe zvolené. Nechť kommisse co možná 
nejrychleji přistoupí k poradám a nechť bezodkladné podá 
zprávu o úloze jí vykázané, především o provisoriu, jakéž 
se zavésti má, a to vše pominuvši formalitu vytištění zprávy 
své a v pořádku libovolném aneb také po částkách. — 

Podotýkám ještě jednu věc. Navrhl jsem zde, aby výbor 
rozpočtový vyslal ze svého lůna tři členy k této kommissi. 
Myslím, že je to vhodno z té příčiny, aby se alespoň ně- 
kolik členů budžetní kommisse mohlo při odborné poradě 
poučiti o tom, čeho třeba, a aby pak v budžetní kommissi 
mohli podati zprávu, co přimělo kommissi znalců k tomu, 
aby ten či onen návrh přijala neb učinila. Podotýkám ještě, 
že bude se zajisté poukazovati k tomu, žeť přece kommisse 
anketní je sestavena ze samých notabilit a uznaných od- 
borníků. Ano pánové, to já nechci nikterak popírati ; avšak 
věc má dvě stránky, stránku lékařskou a stránku finanční. 
Co se týče této stránky lékařské a humanitní, tož myslím, 
že pánové rozřešili dokonale svoji úlohu, oni též byli s to 
rozřešiti ji dokonale; avšak my máme ještě úlohu druhou, 
finanční, a ta jest také úlohou humanity, totiž k našim 
voličům, kteří nemají zbytečným spůsobem býti přetíženi. 
A vycházejíce s tohoto stanoviska, budeme snad nuceni ob- 
meziti na míru přísné nutnosti mnohou věc, již navrhovali 
členové anketní kommisse jakožto velmi účelnou a velmi 
krásnou. Snad že bychom mohli mnohou věc udělati lépe, 
dokonaleji, ale kde nevystačují prostředky, aby se vše pro- 
vedlo dokonale, tam musíme se ovšem spokojiti, učiníme-li 
aspoň co jest nutného a nezbytného ; tím myslím, že nejlépe 
za dost učiníme humanitě v každém směru. (Výborné 1) 

V další debatě poslanec Tašek objasňoval stanovisko finanční ; 
rektor university Loewe a kardinál arcibiskup kníže Schwarzen- 
berg ujímali se ředitele Pražského blázince, kterým byl tehdáž 



212 Sněm český 1864. 

professor dr. Kostel; též mluvili dr. Stamm, jenž chtěl, aby vý- 
bor zemský svolal uovou anketu k dalšímu vyšetření té záleži- 
tosti, — dr. Tedesco, jenž byl členem předešlé ankety, — pro- 
fessor Brinz, kterýž ukazoval na to, že tehdejší ředitel Praž- 
ského blázince hájil jiný náhled o žádoucí reorganisaci, než jaký 
si oblíbila ostatní anketa, — a professor Seidl, jenž naproti ná- 
vrhu Riegrovu si přál, aby sněm hned vzal v úvahu návrhy 
o provisoriu, a toliko ostatní návrhy výboru zemského aby se 
přikázaly zvláštní sněmovní kommissi ku předchozí poradě bez 
všelikého bližšího předpisování, kterak by si měla počínati. Dr. 
Rieger uchopiv se znova slova, mluvil takto (n. Sten. XXV. 
15—16): 

Kdo naslouchal ctěnému panu řečníku přede mnou, ten 
musel by mysliti, že ústav náš jest v každém ohledu doko- 
nalý, že v řízení ústavu praničeho si přáti nezbývá, že tu 
není naprosto ničeho, co by se opravovati dalo ; a přece týž 
řečník na druhé straně sám uznával anketní kommissi, jež 
se o opravách nutných radila, za takovou, že ve světě nemá 
sobě rovné, a že čítala ve středu svém notability, proti 
nimž vše ostatní, co jest v této sněmovně, mizí v úplné ne- 
patrnosti. To může býti pravda, nenapadlo zajisté nikomu 
z nás, abychom se v oboru psychiatrie porovnávali s panem 
dr. Kiedlem anebo s p. Spielmannem, či s panem dr. Fi- 
schlem. Avšak jsou při té věci také stránky, kteréžto my 
jsme s to posouditi alespoň rovněž tak dobře, jako ctění 
pánové, budtež si oni jinak sebe většími autoritami věde- 
ckými. Ale, pánové, vždyť pak i sami tito páni členové vy- 
slovili se, že ústav náš rozhodně potřebuje reformy, a to 
ve mnohých stránkách. Já tu připomínám jen jednu velmi 
nápadnou okolnost, kterak ředitel Vídeňského blázince pan 
dr. Riedl se vyslovil, že ústav náš, ačkoli čítá o 100 cho- 
vanců méně než ústav Vídeňský, stojí přece o 20.000 zl. 
více než Vídeňský. (Slyšte!) Nechci se zde pouštěti do kri- 
tiky, to však jest zajisté faktum velmi význačné, že ústav 
náš — ačkoli čítá o 100 chovanců méně, stojí přece o 20.000 
zlatých více, a nemyslím, že by v Praze bylo právě dráže 
než ve Vídni. (Slyšte!) Musí tu tedy v něčem býti vada, já 
nevím v čem, a to právě přál bych si, aby se vyšetřilo. 



Reorganisace blázince. 213 

Neboť platit o 20.000 zl. více a čítat o 100 mužů méně, to 
není přece žádná maličkost, ani pro zemi takovou jako 
jsou Cechy. 

Jsem dalek toho, abych chtěl v pochybnost uváděti po- 
čestnost pana direktora aneb jeho vědecké nadání; avšak 
přál bych si, aby dáno bylo ústavu takové vedení a taková 
administrace, při níž by také na poplatníky dle možnosti 
se hledělo a jich šetřilo. A to jest stanovisko, kteréž my 
všichni jsme povinni zaujmouti bez ohledu na osobnosti, 
poněvadž to jest povinností našeho mandátu. 

Pánové! Jsem též dalek toho, abych chtěl jakkolivěk 
překážeti zřízení provisoria aneb odkládati je na dlouhé 
lokte. Naopak, já pravil jsem výslovně již ve svém návrhu: 
že kommisse má především podati dobrozdání své o provi- 
soriu. Pánové, že to je velmi dobře možno, to je tuším pa- 
trno. Právě tato otázka, otázka provisoria, jest velmi jedno- 
duchá, a jednalo by se jen o to, mnoho li má asi sněm 
ustanoviti pro účel ten do rozpočtu. V návrhu není tu ani 
vyslovena určitá summa, stojí tam okolo oO.OOO zl. ; nuže 
myslím, že by se nehodilo položiti do rozpočtu nějaké 
„okolo", musíme tam položiti určitě 30.000 zl. nebo více, 
anebo méně. Již to jest okolností, o nížto by kommissi ovšem 
bylo podati votum. Myslím tedy, když bude kommissi po- 
dati votum také ve příčině provisoria, že se tím věc ta 
nepozdrží. 

Podotýkám ještě jen to, že i v návrhu zemského výboru 
a anketní kommisse jest pro zřízení provisoria položeno 
30.000 zl. do rozpočtu na rok 1865. My jsme dosud ne- 
vyřídili rozpočet roku 1864, ba ani jsme jej celý nevzali 
na přetřes. Prve než dojdeme k tomu, abychom rozpočet 
roku 1865 vzali na potaz, může kommisse dávno podati své 
dobrozdání o provisoriu. 

Ostatně, pánové, nezáleží mi na tom. Soudí- li pánové, 
že by se tím věc jakkolivěk zdržela, tedy neměl bych ni- 
čeho proti tomu, aby se pouze tento passus vyřídil tím spů- 
sobem, že by sněmovna přímo uzavřela zříditi provisorium, 



214 Sněm český 1864. 

a že by to uložila zemskému výboru a ustanovila mu na 
to 30.000 zl. do rozpočtu roku 1865. Myslí-li však pánové, 
že ty směry, jak jsem je v návrhu svém naznačil, a o nichž 
by kommissi bylo se raditi, snad nejsou věci na prospěch, 
tedy bych ani na to velké váhy nekladl; chtěl jsem tím jen 
vykonati něco užitečného, když naznačím, kterými směry by 
se otázka ta měla v úvahu bráti. 

Naznačil jsem právě ony stránky, kteréž jsou sporné ; 
důkazem toho jest, že již dnes zde ozývaly se hlasy pro 
a contra. Pan dr. Tedesco pronesl se, že rozdělení direkce 
je nemožné; já sám vyslovil jsem se v ten smysl, že direkce 
má ovšem zůstati v jedněch rukou, a správce domu, totiž 
administrátor, že má býti řediteli podřízen; avšak nikdy ne- 
bude možno nalézti muže, kterýž by všemu takovou měrou 
rozuměl a byl s to vše to konati k dokonalé spokojenosti, 
kterýž by zároveň byl dobrým professorem, výtečným léka- 
řem choromyslných, mužem vědy pro tuto žijícím a pracu- 
jícím také na vědeckém poli, a kterýž by zároveň měl v pře- 
hledu celou administraci blázince, aneb alespoň stále na ni 
dohlížel. TuÉ přece nutno přenésti hlavní zodpovědnost na 
jiná bedra. Myslím, pánové, že muž, jenž věnoval se speciálně 
oboru lékařskému a zejména určitému odvětví vědy, vědy 
lékařské, totiž psychiatrii, že takový muž sotva bude s to, 
aby veškeré podrobnosti administrace znal a přehlížel. 

Avšak též ve příčině otázky zásadní, aby totiž ústavy 
ty byly po celé zemi ústavy zemskými, o tom vyslovil se 
pan professor Brinz, že se v návrhu nynějšího ředitele hájí 
názor zcela jiný, jenž je k platnosti přiveden také v jiných 
zemích. Mohl bych zajisté uvésti několik příkladů, ale po- 
ukazuji zejména jen na Anglii, kdež jest, jak známo, mno- 
hem více choromyslných než ve kterékoli jiné zemi, hlavně 
následkem poměrů klimatických ; a vzdor tomu není tam 
naprosto žádných říšských nebo zemských ústavů pro choro- 
myslné, zůstavuje se to dobročinnosti soukromé ; a přece jest 
ta země obklopena svými lunatic asylums jako sítí nějakou. 
To dokazuje tedy, že také činnost soukromá může v tom 



Reorganisace blázince. — Náklad na škol)-. 215 

směru dokázati velmi mnoho, ba věcí velikých, a že netřeba 
uvalovati všecko vždy jen na zlatý berně. 

Ctěný pan dr. Tedesco mi alespoň připustí, že lze o 
otázkách těch při nejmenším disputovati, a že by zajisté 
bylo těžším úkolem, rozhodnouti o nich dnes; a zejména 
právě ty otázky to jsou, jež má kommisse předběžné vzíti 
na potaz. A jen to, že to pokládám za potřebné, aby kom- 
misse měla jisté vodítko, čím se spravovati, aby ji sněmovna 
dala jakési pokynutí, ve kterém směru chce slyšeti její mí- 
nění, — jen to jest příčinou, že chci, aby úkol kommisse 
byl jaksi podrobně naznačen. 

Na konec byl uávrb Riegrův zamítnut 98 hlasy proti 88, 
a většinou přijat návrh Seidlův svrchu naznačený. 



Ve XXVI. schůzi 28. dubna počal sněm rokovati o zákoně, 
týkajícím se patronátu školního a zapravování nákladu na míst- 
nosti škol obecných. Prvotní předloha toho zákona přišla od 
vlády; sněmovní kommisse navrbla v ní některé změny menší 
důležitosti; zpravodajem jejím byl professor Brinz. Povšechné 
rokování mělo ten výsledek, že kommissi uložilo se znova po- 
raditi se o tom, zdali a jaká ustanovení měla by se pojmouti 
do osnovy zákona v příčině požadavků o náhradu za dříví školní 
a za příspěvky ke školním stavbám, jež bývalé vrchnosti od 
roku 1849 byly daly. Paragraf 9. a 10. jednaly o nákladech 
školních, jež obce roají zapravovati, a jak se mají rozvrhovati. 
O obou těch paragrafech rokovalo se ve XXVII. schůzi dne 
29. dubna společně ; poslanec dr. Pankratz navrhnul, aby uza- 
vření o nich odložilo se do té doby, až kommisse uradí se 
o jiném návrhu s tím souvislém a jí přikázaném. Hrabata Lev 
Tbun a J, Clam-Martinic ukazovali na veliká a dílem velice ne- 
rovná břemena, jež těmi paragrafy mají se uvaliti na držitele 
statků velikých i drobných. Dr. Rieger pověděl při té příležitosti 
toto (č. Steii. XXVII. 27): 

Já jsem se hlásil k slovu právě z té příčiny, že jsem 
chtěl poukázat na nerovnost, která leží v daních, kteréž se 
ukládají na pozemky, a v daních, které se ukládají na 
jmění movité a kapitály industrialní. Pánové ! Tuť se mi zdá, 
že není třeba dělati žádného rozdílu mezi velkými a ma- 



216 Sněm český 1864. 

lými statky; to je docela stejná věc, jestliže je vůbec něčím 
obtížen pozemek, bud si to pak chalupník, nebo sedlák, nebo 
velkostatkář, všecky je to trefí stejné. Velkostatkář ještě 
spíše to snese, než sedlák, když jest příliš obtížen v po- 
měru k jiným kapitálům v zemi. Věc tu vyložil již Jeho 
Exc. pan hrabě Clam Martinic dosti důkladně, že netřeba 
déle o tom v slova se spouštěti. 

Musím litovati, že nemáme vůbec konkurrenčního zá- 
kona, který by věc ustanovil, a snad mnohá věc by se byla 
pak snadněji dala určiti, než se to stalo. Připomínám to- 
liko, že příjmy z průmyslových závodů, ze závodů peněžuých 
a těm podobných, to jest jejich vyměření závisí větším dílem 
od fatirování samého vlastníka, a tu víme, jak ti páni se 
fatirují. Kdo měl příležitost, sledovati takové jednání, viděl 
zajisté, zdali se neudaly příjmy třikráte menší, ba třeba 
jen na desátý díl skutečnosti, a to udání muselo pak slou- 
žiti za základ daně. Ale sedlák, chalupník nemůže grunty 
odčarovat ven ze země, když jsou v knihách zapsány, a ma- 
jetek jeho se teda vezme v jiné, mnohem větší míře za 
podklad daně, a tu zajisté, kdyby se i daň stejně rozdělila, 
všude bude míti průmyslník a peněžník tu výhodu, že si 
opatří daň menší, kdežto možnost tu gruntovník nikdy nemá. 
Z té příčiny pokládám věc tu za velmi důležitou a za prin- 
cip, který v sobě obsahuje veliké konsekvence a žádá, aby 
prve, než se o věci té rozhodne, ona svědomité se uvážila 
svědomitě jak pro průmyslníky, tak i pro sedláky a grun- 
tovní ky. A protož podporuji návrh, který již dříve učinil 
pan poslanec Pankratz, aby důležitá věc ta znova se dala 
k uvážení kommissi. 

Rieger a hi;'"3!>ata Lev Thuu, Xostic a František Thun činili 
návrhy toho směru, aby §§. 9. a 10. vrátily se kommissi k no- 
vému uvážení, zdali by náklady školní nemohly se hraditi dílem 
také jinak, než přirážkami k dauíra přímým ; avšak návrhy ty 
byly zavrženy, a oba paragrafy byly schváleny dle návrhu kom- 
misse. toliko se změnou stylistickou od Riegra navrženou (po- 
stavilo se slovo „obec" místo slov „místní obec"). 



Dosazování učitelů. 217 

Ve XXVIII. schůzi 2. května rozhodlo se o §. 2., jenž při 
počátku podrobného rokování byl kommissi zpět přikázán, poně- 
vadž souvisel s otázkou, mohou-li bývalé vrchnosti žádati ná- 
hradu za dříví a za příspěvky ke stavbám škol, jichž byly od 
roku 1849 poskytovaly. Usneseno, že povinnost bývalých vrch- 
ností, dodávati palivo do škol obecných, pokládá se za zrušenu 
zároveň s jich bývalým patronátem ; ale sněm zavrhl návrh kom- 
misse, podle něhož regressové nároky vrchností k náhradě za 
to, co od roku 1849 dávaly na školy dle dřívějších zákonů, od- 
kazovaly se na pořad práva; a rovněž propadly návrhy Herb- 
stův a Trojanův toho smyslu, že vrchnosti nemají práva k ta- 
kové náhradě. 

Důležitá byla také debata ve XXIX. schůzi 3. května o §. 11., 
jenž tam, kde vrchnostenský patronát nad školou měl přestati, 
práva s ním spojená, a jmenovitě právo praesentovati učitele, 
přenášel na obec. Poslanec P. Platzer navrhoval při tom opravu, 
aby obec mohla si vybrati učitele jenom ze tří uchazečů, jež 
výbor okresní byl uznal ze všech za nejlepší. S tím souhlasil 
P. Jindra. Hrabě Belcredi jakožto zástupce vlády namítal proti 
návrhu Platzerovu, že nehodí se vkládati do tohoto zákona pra- 
vidlo o tom, podle jakých nových zásad měli by učitelé býti 
dosazováni; naproti zprávě kommisse upozorňoval na to, že 
právo praesentační nevykonával všude patron, nýbrž někde také 
farář buď sám nebo společně s obcí, a že v takových případech 
právo farářovo mělo by se zachovati. Po vládním kommissaři, a 
hlavně proti němu, pronesl Rieger své mínění těmito slovy 
(č. Sten. XXIX. 18—20): 

Jeho Excellence pan zástupce vlády přivedl zde k řeči 
poměry, které jsou dle mého zdání zcela mimořádné. Prav- 
da jest zajisté v tom, že patronát má jako každá věc dvé 
strany, rub a líc. Líc při patronáte jest právo praesentační, 
a rub jsou platy s ním spojené ; jest tu teda pro patrona 
svétlo a stín, ovšem ale myslím, že stín je znamenité větší 
než světlo. Jsou- li některé zvláštní případy, myslím, že ne- 
bude jich tak mnoho, a jsou to právě jen výminky, které 
by se snadno daly v úplnosti vyčísti. Myslím také, že pokud 
jsou poměry takové, že někdo má právo praesentační beze 
všech břemen, že se má nechati na svém právu; obyčejné ale 
jest to tedy věcí docela spravedlivou, aby obcím, které při- 
jímají na se břemena, se také dostalo s nimi právo. Jedná 
se o to, jakým spůsobem se má právo to na né přenésti. 



218 Sněm český 1864. 

Pánové! Myslím, že zákon, o kterémž právě jednáme, 
zní: „Zákon o školních patronátech a o zapravení nákladu 
na místnosti škol obecných". Jest-li tomu tak, můžeme za 
jisté o samém patronátu tolik do toho zákona vložiti, kolik 
zde pro blaho obce a urovnání věcí na ten čas zapotřebí. 
Já myslím, že je celý sněm v úplném právě, učiní li pořízení 
a ustanovení, jakým spůsobem a kdo budoucně to patronátní 
právo vykonávati má. Ze by do toho zákona to nepatřilo, 
nikterak toho podle logických zásad pochopiti nemohu. Ale 
musím se přiznati, že jsem byl jaksi bolestně překvapen 
podotknutím pana zástupce vládního, že připomínal cosi, jako 
by byla nějaká pochybnost, má-li sněm kompetenci k tomu, 
ustanoviti něco o vykonávání práva patronátu. Já myslím, pá- 
nové, že o tom nižádné pochybnosti býti nemůže, poněvadž 
je patrnou věcí, že školství, alespoň nižší, bez pochybnosti 
náleží k zákonodárné moci sněmu, že tedy v tom anebo 
v jiném zvláštním zákonu může se o tom učiniti potřebné 
ustanovení. Připomínám k tomu i to, že tomu není dávno, 
co se jednalo o návrhu stran upravení rovnoprávnosti na 
školách gymnasialních a středních; i tu zástupce vlády uváděl 
v pochybnost kompetenci sněmu a pravil, že není pochybnosti, 
že zákonodárství ve věcech obecního školství náleží sněmu, 
avšak co se týče kompetence o věcech škol gymnasialních 
a prostředních, zeje pochybná. A dnes by mu byla pochybná 
již i kompetence o obecních školách. Prosím, pánové, co by 
konečně sněmu zbylo? University sem nedají, gymnasialní 
školy nám popírají, a konečně vysloví i pochybnost, zdali 
jsme kompetentní ve věcech školství obecného. Já ovšem 
jsem přesvědčen, že sněm může ustanoviti, co za potřebí 
uzná stran vykonávání práva patronátu, a že to může usta- 
noviti v tomto zákoně. 

Nyní se o to jedná, jak máme to právo vysloviti a jakým 
spůsobem určiti jeho vykonávání. A tu myslím, pánové, že 
máme před sebou dva faktory, na něž musíme bráti stejný 
a stejně spravedlivý ohled, a ty dva faktory jsou na jedné 
straně obec, která přijímá břemena, a na druhé straně jest 
to stav učitelský sám. 



Dosazování učitelů. 219 

Pánové! Co se týče obce, myslím, že žádá spravedlivost 
a slušnost, aby obci, kteráž přijímá břemena, také právo 
její se chránilo ; a tu musím ovšem se stanoviska autonomie 
obecní zastávati to, aby se právo její neobmezovalo nikdež, 
kde toho nevyhnutelná potřeba obecného vzdělání a obecného 
dobra nežádá. 

Na druhé straně máme stav učitelský, stav velice důle- 
žitý, v jehož rukou leží vzdělání a celá budoucnost našeho 
lidu. Nám musí záležeti na tom, aby tomu stavu se učinilo 
podle práva a podle spravedlnosti, aby se jeho osud nezů- 
stavil pouhé náhodě. O to se především zde jedná. 

Pánové! Co se týče kvalifikačního dekretu, nemůže nyní 
zde rozhodnouti patron. Neboť může tu býti sto osob, které 
mají všecky stejný kvalifikační dekret, a přece může jejich 
kvalifikace býti velice rozličná. Vedle kvalifikace, abych tak 
řekl, testimoniální, musí býti uznána také ještě kvalifikace 
jinaká od lidí, kteří učitele z jeho praktického působení znají, 
a kteří jsou schopni, posouditi vydatnost jeho působení. 
A tu myslím, že když se jedná o obsazení učitelských míst 
v některé škole, nebude vždy obec sama v stavu, docela 
spravedlivě posouditi kvalifikaci a zásluhy každého jednotli- 
vého učitele, který se hlásí. Ona nemá příležitosti poznati 
jej, ona bude znáti jen ty, kteří v místě samém úřadují, 
bude snad znáti jen podučitele, který tam právě jest. Ale, 
pánové, zdaliž bylo by spravedlivé, aby vždy ten pod učitel, 
který je právě v místě a který snad teprva před rokem 
z praeparandy vystoupil, hned byl dosazen na výnosné místo 
školní, kde starší učitel náhodou zemřel? A to, pánové, 
vskutku často se stává, poněvadž lidé v obci, neznajíce v\šších 
interessů a nemajíce větší známosti osob, budou větším dílem 
hlasovati pro toho, kterého osobně znají, a který jim je snad 
osobně milý. Tím se stává, že mladý podučitel beze vší zá- 
sluhy, ba snad taky bez intelligence, jež jest pro jeho stav 
a místo zvláště potřebná, dostane školu výnosnou, kdežto 
jiní výteční a velmi zasloužilí učitelové musí třicet až čtyřicet 



220 Sněm český 1864. 

let učiti na mizerné vesnické škole a nebudou míti příležitosti, 
aby se na lepší a výnosnější místo dostali. 

A tu myslím, že ti páni knéží, kteří v té věci promluvili 
slovo, jmenovité pan farář Jindra a p. farář Platzer, kteří 
ty poměry z praktického života znají, že velmi moudře pod- 
porovali návrh, aby se stran ustanovování učitelů a rozdělení 
jich na školy obecné učinilo ustanovení takové, které by dalo 
jakousi garancii zasloužilejším učitelům na menších školách, 
že není jim vzata všecka naděje, a že se mohou i oni dostati 
na lepší a výnosnější místa. Pánové, pakli že učitel některý 
přišel náhodou ve svém mládí na špatné místo, kdyby mu 
byla ke všemu vzata docela i naděje, že by se po svůj celý 
život mohl dostati na lepší místo, pánové, ochromili byste 
jeho duševní sílu a celou povahu. Nebude míti více, proč by 
se staral, proč by se přičiňoval, proč by si hleděl získati 
většího vzdělání jakož i zásluhy, cti a uznání ve veškerých 
kruzích, poněvadž si bude mysliti: „Co jest mi to vše plátno? 
do jiné obce mne přece nevezmou, poněvadž tam berou jen 
toho, který byl u nich školním pomocníkem, nebo toho, který 
je učitelovým synem nebo aspoň synkem ze vsi, a který tam 
má příbuzné aneb rozličné jiné protekce\ A tu, pánové, my- 
slím, kdo venkovský život zná, že mně přisvědčí, že v obci, a 
jmenovité kde je škola jen pro jednu obec a vesnici, že 
nebude vždy jednáno v té věci podle spravedlivosti, nýbrž 
podle kmotrovství, příbuzenství a kamarádství. Ten tam má 
příbuzného, kmotra, anebo, jak pan farář Platzer připomenul, 
je svobodný a vezme si tu a tu dcerku z místa, a proto 
dostane protekci, a jiný ubožák musí zůstati sedět celý život 
na jiném bídném místě. 

Proto, pánové, myslím, že by bylo možná ano dobře, aby 
se intelligence jakási vyšší o to postarala, aby se takové ne- 
spravedlnosti neděly ; a taková vyšší intelligence a objektivnost, 
zdá se mně, že se nejspravedlivěji nalezne v obci okresní. 
Tam bude takřka z každé osady, z každé obce jeden zá^^tupce, 
který bude teda moci zastupovati toho kandidáta, kterého 
si obec přeje, aby přišel aspoň do terna, a bude-li míti pod- 



Dosazování učitelů. 221 

statných důvodů, myslím, že okresní výbor jich uzná. Ale, 
pánové, v takovém zřízení zdá se mi, že by byl dán jakýsi 
korrektiv libovůle těch místních protekcí tou vyšší intelligencí, 
větší nestranností, která se nalezne v okresní obci. Je v tom 
také jakýsi konstitucionalismus, je to jaksi obmezení absolu- 
tismu místní obce. Ona bude pak přece moci vykonati praesen- 
tační právo a ustanoviti učitele, ale jen takovým spůsobem 
a v té míře, že žádného nehodného nebude moci ustanoviti ; 
ona bude prospěšně obmezena v abiolutismu svém, ona bude 
muset voliti jednoho ze tří, kteří jsou uznáni za nejlepší; 
a v tom vidím velmi blahodějný účinek, že ta obec může 
dělati dobře a nesmí dělati zle. 

Ted připomínám ještě, co zde pověděno, že okresní obec 
je ještě, abych tak řekl, v pochybnosti, že nevíme, bude-li 
jaká. Ale, pánové, musím říci, toho se nebojím. Byla by 
smutná věc, kdyby předloha vládní, která se slavnému sněmu 
předložila, aby totiž byly zavedeny okresní obce, kdyby před- 
loha vládní, která se zakládá na usnesení říšské rady, dle 
kteréž ustanoveno je zastupitelstvo okresní, kdyby, pravím, 
taková předloha vládní, když již byla přijata téměř jedno- 
hlasně od celého sněmu, neměla vstoupiti do života. Co by 
pak bylo v životě konstitučním jisté? Všickni faktorové dali 
k tomu své svolení ; sněm se prohlásil pro to jednohlasné ; 
sama vláda učinila předlohu, říšská rada ustanovila to v zá- 
koně obecním, a konečně všecko to nemělo by býti nic plátno, 
a žádná obec okresní by neměla vstoupiti do života? Pak 
věru museli bychom o poctivosti vlády pochybovati a ne- 
věřili bychom, že vůbec co poctivé a upřímně provede. Ale 
já se, pánové, toho nebojím ; myslím, že okresní obec bude, 
Obec okresní bude i v této věci výborně sloužiti za korrektiv 
toho, co by se neslušného a nespravedlivého v obci místní 
státi mohlo při obsazování učitelského místa. 

Co se týče posledně kněžstva, myslím, že jest slušné 
a spravedlivé, aby bylo ve své míře. Ale já myslím, že sku- 
tečně, kdekoliv jest duchovní pastýř muž díistojný, oblíbený 
v obci, jehož hlas v obci platí, tam zajisté bez jeho rady 



222 Sněm český 1864. 

žádného učitele neustanoví, byť i v obecním výboru nebyl. 
Konečné bych i já se svého stanoviska proti tomu nebyl, 
aby se učinilo takové zařízení, že má míti jaksi virilní hlas 
při obsazování takřka ad hoc, totiž že by musel míti právo 
při tom spolu hlasovati. 

Zdá se mi to důležité, aby se rovnou mérou hledělo 
na autonomii obce, ale také na existenci, na budoucnost a 
naděje celého učitelstva, stavu tak důležitého, a aby se blaho 
jeho nezůstavilo pouhé náhodě. (Výborné!) 

Na koúec byly všechny opravné návrhy zamítnuty, a §-11. 
přijat dle předlohy vládní, tak že první jeho odstavec, o němž 
se bylo rokovalo, zněl takto : „Kde patronát školní přestane 
(§. 1,), přejdou práva s ním spojená, a jmenovitě právo prae- 
sentace ke službě školní, na obec, při čemž nařízení zákonem 
o tom vydaná zachovají se v platnosti." 

Když vyřídil se §. 19., jenž jednal o stavbě škol, dr. Slad- 
kovský navrhoval, aby přijalo se následující nové ustanovení 
jakožto §. 20.: „Za posavadní konkurreuční příspěvky na školu 
nejsou obce ani posavaduím patronům, ani někdejší vrchnosti 
povinny nižádnou náhradou." Tím návrhem ve XXX. schůzi dne 
4. května znova přivedena na přetřes otázka, která o dva dni 
dříve zamítnutím všech o tom návrhů zůstavena byla nerozhod- 
nutou, totiž mají-li bývalé vrchnosti nějaké právo k náhradě za 
příspěvky, jež byly od roku 1849 dávaly na školy. Když byl 
Sladkovský svůj návrh odůvodnil, přednášel dr. Rieger svoje mí- 
nění o otázce regressu dotčeného v tato slova (n. Sten. XXX. 
14—17): 

Pánové ! Debaty o právě vrchností k náhradě za dodané 
dříví zanechaly na mnohých stranách dojmy trapné. 

S jedné strany jsou tu oprávnénci, kteří chovají pře- 
svědčení, že jsou ve svém plném právě, požadujíce za to 
náhradu, kteráž jim z prvu zaručena byla vládou, když 
vláda vložila na ně dodávky zatímně, ku kterýmž oni po 
zrušení poddanství nebyli vlastně již zavázáni. Když pak 
toto právo, jež oprávněncům zdá se nepochybným, s druhé 
strany přímo se popírá, ba naprosto zapírá, uráží to právní 
cit spůsobem, jejž nemohu jinak nazvati, než trapným. 

S druhé strany jsou tu zástupci obcí venkovských a 
městských. Oni cítí, že uzná-li se vůbec právo k náhradě, 



Vrchnostenské příspěvky na školy. 223 

vloží se tím na obce břemeno veliké, břemeno, kteréž obce 
tu i tam sotva budou s to unésti. 

Závažné důvody politické přimlouvají se bez odporu za 
to, aby odstraněna byla nejistota ve příčině těcbto práv 
k náhradě posud trvající! Nedá se ovšem upříti, že to není 
ve prospěch samosprávy obecní a samostatnosti obcí, aby 
o právě tom po celá léta nebylo rozhodnuto. Jest zajisté 
na jevu, že tím velkostatkář podrží vždy ve svých rukou 
jakýsi prostředek k nátlaku, jímž může dobývati na obci 
jistých výhod, jichž by si jinak dobyti nemohl. Tyto dů- 
vody politické, a dále též úvaha, že se tím do kořán otví- 
rají dvéře velikému množství processů, přimlouvají se za to, 
aby zákonodárství ve věci přece vydalo rozhodnutí, jak se 
ta věc má konečně urovnati. 

Nuže, pánové, já myslím, pokud se tu jedná o vyřízení 
otázky, abych tak řekl, právní, soudní, že sněm zemský není 
k tomu povolán. Zemský sněm může stanoviti pravidla pro 
budoucnost, může dávati zákony, jimiž příště soudcům bude 
se říditi; ale když jde o to, aby se rozhodlo, co podle zá- 
konů a podle nařízení v minulosti daných jest po právu, tu 
o tom rozhodnouti sněm patrně není povolán. 

Pánové! Třeba tu uvážiti ještě další okolnost. Podo- 
tekl jsem již, že stojí tu proti sobě dvě třídy společenské : 
na jedné straně oprávněnci, na druhé straně povinní. Pá- 
nové, kdybych v té věci měl mluviti podle svého subjektiv- 
ního citu, vyslovil bych přání, aby pokud možná na této 
straně slavné sněmovny, kde zasedají velkostatkáři, byl pro- 
niknul návrh, jenž by děl: „My máme právo to a nedo- 
pouštíme, aby se o tom pochybovalo; ale my vzdáváme se 
práva toho z dobré vůle a slavně ve veřejném sezení." 
Avšak, pánové, takovéto návrhy obyčejně razívají sobě dráhu 
jen v dobách pohnutých, v dobách, kdy, abych tak řekl, 
mluví mocněji cit než přísné dedukce právní, kdy ani v právo 
ani v levo neklade se zvláštní důraz na to: „Já mám právo," 
kdy spíše všichni řídí se právě jen přesvědčením, že nastal 
okamžik, přinésti oběť pro obecné blaho vlasti a četných 



224 Sněm český 1864. 

tříd. Takovýto, tak říkaje pohnutý okamžik nyní tu není, 
a otázka práva odvažuje se přesné na strané pravé i levé. 
Vyslovily se o tom hlasy kompetentní, aniž by byly nalezly 
slovo rozhodné, věc ukončující. 

Na druhé strané, pánové, stojíme tu my, kteří jsme 
zavázáni, my zástupcové povinných. My, pánové, my zá- 
stupci obcí venkovských a zástupci obcí městských máme 
v této sněmovně většinu. Jste-li odhodláni, vysloviti se zde 
ve svůj vlastní prospěch, pak můžete ovšem majorisovati, 
můžete totiž říci: „My jsme silnější, my tomu tak chceme, 
nechať povinni jsme nebo nejsme, my zkrátka neplatíme." 
(Oho !) Pánové! Tak aspoň já věc tu vidím. Nuže, já sou- 
dím, že to není tón, a že to není spůsob, jakým má mlu- 
viti zákonodárce ; já v takovémto případě bych se věru dva- 
krát za to poděkoval, právě poněvadž myslím, že nikdo 
nemá býti soudcem ve vlastní při. My však, pánové, vy- 
stupujeme tu ne jako zákonodárci, nýbrž v skutku již ja- 
kožto soudci, a nad to ještě my zástupci obcí sami přímo 
upíráme třetí části sněmu právo, na kterémž ona trvá ; já 
mám teda opravdu za to, že kdybychom se vůbec mohli 
vyhnouti tomu, pronášeti o věci té nález, že by to vlastně 
bylo to nejlepší. Muselo by se právě říci jen to, co kom- 
misse dříve navrhovala, že věc má se vyříditi cestou právní. 

Já, pánové, jsem přesvědčen, že nejmenší počet velko- 
statkářů práva toho použije. Podle toho, jak mnozí z Vás 
se vyjádřili (obraceje se k velkostatkářům), a podle známé 
generosity, s jakou jednali jste ve mnohých věcech, kde o to 
šlo, podporovati záležitosti vlasti, mohu očekávati s upo- 
kojením, že se práva toho soudné dovolávati nebudete, ba 
že Vy svého času se ho vzdáte, jakmile o právě samém 
nebude již žádné pochybnosti více. Mydlím, že nedojde pro 
obce k tomu, aby musely dávky ty spláceti. Myslím však 
též, že by velkostatkáři, chtějíce právo své vymáhati cestou 
právní, byli před soudcem v dosti těžkém postavení ; vyslo- 
vilit se již znamenití právníci, zejména pan dr. Griinwald 
a pan zpravodaj sám, že by jim těžko bylo, provésti ná- 



Vrchnostenské příspěvky na školy. 225 

ležité cestou právní důkaz pro právo k náhradě, přivésti 
právo to k platnosti. 

Avšak, pánové, přece je zase potřebí, aby sněmovna 
vydala ve věci té nějaké ustanovení, aby právě ona pokud 
možná postavila hráz možným processům. Myslím dále též, 
že je žádoucí, aby zákonodárství ve věci té nastoupilo snad 
jakousi střední cestu, na níž by se právo, a sice jen pokud 
jest nepochybné, uznalo, ale zároveň též opatření učinilo, 
kteréž by chránilo obce před dávkou, kteráž jim hrozí, 
aspoň tak dalece, pokud se tato snad na právě nezakládá. 

O tom pak, pánové, jest mínění mé následující: Ne- 
pochybuji nikterak, že vrchnosti od toho okamžiku, kdy 
poddanství bylo zrušeno, nebyly již povinny k jakýmkoli 
dávkám oproti svým poddaným. To vysvítá nezvratné ze zá- 
kona daného dne 7. září 1848. Avšak, pánové, rovněž nelze 
popříti, že se tím poměry patronů nijak nepohnulo. Kde 
vrchnost byla zároveň patronem, tam jest jím až podnes, 
a sice zůstává patronem, pokud poměry patronátní nejsou 
zákonem urovnány ; potud byla a jest také vrchnost po- 
vinna ke všem dávkám, kteréž z poměru toho patronátního 
vyplývají. Pokud ostatně dávky občanů na školství nebyly 
vůbec zákonitě nově urovnány, potud musel dle mého soudu 
trvati ten stav, jenž až dotud platil ve příčině rozdělení 
břemen ; tedy až po nové zákonité upravení té věci. Normou 
pro to byla tu politická ústava školní. Nekladu zde žádné 
zvláštní váhy na ono ministerské nařízení; však toto na- 
řízení ministerské samo neosobovalo sobě zvláštní váhu, 
ono též samo odvolává se pouze k tomu, co dle politické 
ústavy školní skutečně trvá v platnosti. 

Nyní ptám- li se, k čemu byla vlastně zavázána obec, 
k čemu patron a k čemu vrchnost, tož nacházím v politické 
ústavě školní v §. 391 ustanovení, že gruntovním vrchnostem 
tam, kde měly lesy, náleželo opatřiti dříví pro školu po- 
třebné, to jest, byly povinny vykázati je ve svých lesích; 
patron farní měl polovičku jeho ceny nahraditi, a poddaný 
měl dříví pokáceti a ke škole dopraviti. Nuže, pánové, já 

Řeči Riegrovy III. 15 



226 Sněm český 1864. 

myslím, ta okolnost, že někdo něco má, nemůže býti právním 
důvodem, že by to měl společenstvu dáti, že by měl jistou 
věc jiným vydati jedině proto, že tu jistou věc má; nýbrž 
myslím, že se rozdělení dávek vůbec má zakládati na jiném 
měřítku pevném, měřítku spravedlivém. Toto pevné měřítko 
jest vysloveno ve druhém oddílu tohoto paragrafu: „Musí-li 
se však dříví koupiti, mají je opatřiti tito tři konkurienti, 
rozdělivše stejné me/,i sebou obnos výdaje**. Tedy zásada 
dle politické školní ústavy by byla ta, že tito tři činitelé : 
patron, vrchnost a obec, byli povinni opatřovati dříví stej- 
nými díly. Totéž praví §. 392: „V tom případě však, kde by 
obec sama měla vlastní lesy ke kácení dospělé, nechť ona dříví, 
za něž vrchnost a patron dohromady dvě třetiny hodnoty, teda 
každý třetinu, jí nahraditi musejí dle místní ceny, dodává in 
nátura, mimo to obstarává kácení a dovoz veškeré spotřeby." 

Tedy, pánové, hledě k dodávání dříví platila zásada, že 
tito tři činitelové byli rovným dílem povinni k opatření 
dříví ke škole, každý stejnou třetinou. Mám tedy za to, — 
tak praví mi alespoň můj cit právní, — že vrchnost ovšem 
má právo požadovati to, co učinila nad svou povinnost, co 
učinila za jiné, že má teda právo požadovati to, co dávala 
jakoby půjčkou za obec. Nárok na náhradu za tuto jednu 
třetinu, podle mého citu právního, platí právem. 

Dále myslím, že se věc má asi takto. Jakmile byl zrušen 
vrchnostenský svazek, muselo se státi opatření provisorní. 
Škola nemohla přece zůstati bez topiva. Řeklo se tedy, pro- 
zatím nechať dává dříví, kdo je právě má, tedy bud vrchnost 
nebo obec. Přece však nechať tři stejné díly zůstanou povin- 
ností, jak to požaduje ústava školní. Mně zdá se, ta věc má 
se asi tak jako ve válce, když vláda hledá pro jisté potřeby 
okamžité ukojení a musí je míti ; mysleme si na příklad, že 
potřebuje oves neb seno pro vojsko. Ona nebude shledávati 
teprve oves po korcích v jednotlivých domech, nýbrž vezme 
jej tam, kde právě jest, a vystaví za něj tomu kterému bon 
čili poukázku, to jest: za to může žádati tu a tu náhradu. 
Máme tu před sebou asi podobný poměr. Poukázkou takovou, 



Vrchnostenské příspěvky na školy. 227 

již vláda dala tém, kdož donuceni byli k okamžité dodávce, 
jest jaksi ono nařízení ministerské. Na základe jeho mohou 
nyní ti, jichž se týče, požadovati pro sebe náhradu. Pánové, 
ta okolnost, že ten či onen muž mél náhodou oves a seno 
v zásobě, ta přece patrné nezavazuje jej, aby to seno za 
celou obec a za všechny ostatní spolu povinné poplatníky 
dodal bezplatně a bez náhrady. Nikoli, my všichni nahlížíme, 
že spravedlivé rozdělení tohoto břemena, kteréž postihlo 
v onom okamžiku politické nutnosti jednotlivce, musí později 
nastoupiti, a myslím, že by podobný poměr mél nastati také 
zde, že by se tedy nemělo alespoň popírati právo k náhradě 
za onu částku, která byla od jednotlivců dodána, pokud pře- 
kračovala jejich osobní povinnost. Když se tedy jen tato částka 
nároku nebude uváděti v pochybnost, když slavný sněm o 
tom aspoň se vůbec nevysloví, pak se neporuší právo a také 
se neurazí právní vědomí oprávněných. 

Naproti tomu soudím také, že sněm zemský ovšem 
plným právem se může vysloviti v ten smysl, že patronové 
krom toho byli povinni přispívati třetinou; může se vysloviti 
dále, že podle téhož zákona, podnes ještě platného, také 
vrchnosti gruntovní byly povinny přispívati třetinou, že tedy 
nemají práva požadovati náhradu za tyto dvě třetiny toho, 
co dodaly zálohou za všecky 3 povinné. To, panové, jest 
ustanovení a výrok, jejž přeji si navrhnouti ve spůsobu doda- 
tečného odstavce k poslednímu paragrafu. 

Připomínám ještě jen to, že, jak myslím, jest tu politickou 
nutností, aby se konečné vyřízení těchto nároků právních 
obmezilo jistou lhůtou, aby velkostatkář neměl obec tak 
říkajíc v moci pro všecku budoucnost. Myslím, že by tyto 
nároky na náhradu dle našeho práva propadly ve třech letech. 
Nicméně mám za to, že to nebude se škodou, řekneme-li zde 
výslovně, že se nároky ty v žádném případě nesmějí ve plat- 
nost uváděti déle než do tří roků. 

Dále soudím, když dříví dodáváno bylo po 15 let, že 
jest přirozeno, že se smí požadovati za ně jen průměrná 
cena dříví za těchto patnácte let, jelikož tu je třeba sečísti 



228 Sněm český 1864. 

ceny let laciných s drahými, aby se nabyla pravá cena prů- 
měrná. Myslím též, že mimo to nesmí se uznávati žádný 
nárok na onu část ceny dříví, která se zakládá na mzdě 
drvoštépů a na dovozu, poněvadž to bez toho obec obsta- 
rávala. 

Nárok vrchností na náhradu obmezil by se tedy na onu 
třetinu, kterouž vrchnost dodávala jménem a na místě obce, 
abych tak řekl zálohou, a k nížto jí oprávněnost upříti ne- 
mohu ; nárok ten obmezil by se na cenu dříví průměrnou 
po 15 let minulých, a musel by do tří let řádnou cestou 
práva býti proveden. 

To, pánové, soudím já, že by bylo spravedlivé rozřešení 
této otázky; dovolil jsem si též tento názor svůj sestaviti 
ve formě opravného dodatku, a prosím Vás, abyste jej uvá- 
žili a ocenili. Já, pánové, nečiním pretense, že bych byl vy- 
nalezl vejce Kolumbovo ; viděl jsem však, kterak mnozí se 
namáhali, aby nalezli nějaké rozluštění této otázky ; posud 
se to bohužel nikomu nepodařilo, a my vidíme, že posud 
mysli nejsou ukojeny v té věci žádným návrhem, ba že tak 
mnozí členové se vždy ještě cítí puzeni urovnati věc ještě 
jinak, a sice v určité formě. Nepochybuji o tom. že by obce 
venkovské velmi zarmouceny byly, kdyby otázka ta bjla 
zůstavena ve své dosavadní nerozhodnutosti ; i já jsem pře- 
svědčen, že je vskutku nezbytně nutno učiniti opatření, aby 
obce již z prvu poučeny byly o míře a o mezi svých dávek, 
jestliže se vůbec budou na ně činiti nároky. 

Myslím, pánové, že návrh můj mezi různícími se názory 
ve sněmovně zachovává se tak asi ve středu, ježto s jedné 
strany neporušuje práva a s druhé strany osvobozuje obce 
ode hrozby nebezpečí velikého. Pánové! Přihlédneme-li k věci 
blíže, jaká že jest vlastně celá povinná dávka, kteráž by 
připadla na obce, když by snad návrh můj byl přijat? Ona 
podle školní ústavy obmezuje se na to, že vrchnost dodávala 
za obec 6 sáhů dříví ročně, to činí v 15 letech 90 sáhů. 
Když pak patronu náleží z toho zaplatiti třetinu, jakož jest 
nepochybno, a když by druhá třetina připadla na obtíž vrch- 



Vrchnostenské příspěvky na školy. 229 

nosti, zbývalo by obci platiti jen třetiuu; a tuto třetinu, 
pánové, bylo by nyní zaplatiti obecní konkurrenci. Tu snad 
ješté krom toho zaplatí velkou část toho velkostatkář, jenž 
nyní spolu jest povinen přispívati na potřeby obce. 

Myslím tedy, pánové, že obce mohou se tím upokojiti, 
že břímě to v žádném případě nebude jim neánesitelným. 
Soudím též, že tato cesta, kterouž navrhuji, je cestou pravou, 
cestou všestranné spravedlnosti; a pánové, musím se přiznati, 
nepodobá se mi, abych Vám směl odporučovati cestu jinou. 
Já jsem poslancem obcí venkovských, avšak nemyslím, že 
bych proto byl zavázán v každé věci a ve všem bez ohledů 
zastávati jen to, co pouze obcím samým jest výhodou. Myslím, 
že především se musím sebe otázati, zdali to, co by ovšem 
obcím venkovským užitek přineslo, je také spravedlivo ; a 
s tohoto stanoviska, trvám, máme my všichni otázku tu 
posuzovati. Já myslím, že jakožto poslanec nejsem jen ně- 
jaký tribunus plebis, anebo advokátem jen jedné strany, 
nýbrž že zasedám tu jakožto zákonodárce za celou vlast, 
a že mám právo i povinnost, každou věc všestranně uvažovati 
a býti stejně spravedliv ke všem třídám společenským v zemi. 
(Výborně !) 

Nejvyšší maršálek. Prosím podejte mi návrh. — (Volá 
se: Návrh.) 

JRieger. Přečtu návrh: „Slavný sněm račiž se usnésti: 
k §. 19. připojiž se následující dodatek : 

Bývalé gruntovní vrchnosti, kteréž podle ministerialního 
nařízení od 15. prosince roku 1848 přidržány byly, tam kde 
lesy mají, dříví na vytopení škol prozatím dodávati, nemají 
práva žádati náhradu za onu třetinu, kterouž dle pravidel 
politického zřízení škol odváděti bývaly povinny vrchnosti, 
ani za onu třetinu, kterou dodávati jim náleželo dle téhož 
zákona co patronům, na oné obci, kteréž povinnost k do- 
dávání topiva pro školu nyní připadne. Jestliže vůbec nějaký 
nárok k náhradě naproti nynější školní konkurrenci činiti 
za oprávněny se pokládají, mají jej do tří let po vyhlášení 
tohoto zákona řádnou cestou práva provésti, nesmějí však 



•230 Sněm český 1864. 

žádati vyšších cen, než byla místní cena dříví po srážce do- 
vozu a porážky v průměru posledních patnácti let." 

Hrabě Clam-Martinic po přestávce, kterou na maršálkovi 
vyžádal k důvěrným poradám, prohlásil jménem velkostatkářstva, 
že návrh Riegrův pokládá za slušný a příhodný ke spravedli- 
vému vyřízení této záležitosti. — Také dr. Pinkas srovnával se 
s návrhem Riegrovým, toliko jej chtěl doplniti ustanovením, že 
náhradu, která by byla vrchnosti pořadem práva přisouzena, má 
obec platiti ne najednou, ale v desíti ročních lhůtách a bez 
úroků. — Poslanec Weidele navrhoval: „Za dávky ke školní 
konkurrenci, ježto vláda po zrušení svazku poddanského uložila 
bývalým vrchnostem, jest k náhradě povinna země." — Herbst 
podporoval návrh Sladkovskélio, dr. Hauschild radil ponechati 
celou tu záležitost k rozhodnutí soudům. — Dr. Sladkovský, 
háje svůj návrh, opíral se vývodům Riegrovým, mluvě mezi ji- 
ným toto: „Uvádí-li se, že právě tak jako když někdo za do- 
dávku vykonanou k obecnému dobrému obdrží od vlády bon, 
také zde bývalá vrchnost dostala bon, jejž představuje nařízení 
ministerské: tož bych chtěl onoho pana řečníka, jenž nařízení 
ministerské vyhlašuje za bon, k tomu poukázati, aby s tím šel 
pro výplatu k ministerstvu (veselost). Kde jinde by takový bon 
mohl býti vyplacen, toho nevidím. Ostatně je to spíš mauvais, 
a ne bon." — Dr. Rieger odpovídaje, mluvil takto (n. Sten. 
XXX. 24—25): 

Pánové! Politické zřízení školní praví ve §. 391.: „Kde 
dříví pro školu se musí koupiti, nechť opatří je tři konkurreuti: 
patron, gruntovní vrchnost a obec, rozdělivše stejné mezi 
sebe obnos výdaje:" — v §. 392. praví: „V tom případe však, 
že by obec měla své vlastní lesy dospělé, má ona dodati 
dříví in nátura, za něž musí jí nahraditi vrchnost a farní 
patron dohromady dvě třetiny hodnoty dle místní ceny;" 
obec tedy má dodati veškeré dříví in nátura, z toho však 
patron a gruntovní vrchnost mají nahraditi dvě třetiny, 
čili každý z nich třetinu. Mimo to má obec převzíti kácení, 
dovoz a vše, čeho dále třeba. Podle politického zřízení škol- 
ního platí tedy nepopiratelně, že dodávka dříví v zásadě byla 
rozdělena na 3 třetiny, třetina patronovi, třetina gruntovní 
vrchnosti, třetina obci. 

Nuže ptám se, je-li politické zřízení školní ještě v plat- 
nosti či není? Není li více v platnosti, pak nastává otázka, 



Vrchnostenské příspěvky na školy. 231 

kdy bylo zrušeno? Je-li pravdou, že politické zřízení školní 
posud platí, plyne z toho, že vrchnosti dodávaly zatím za 
obec onu třetinu, kterou dle politického zřízení školního 
měly dodati obce, a mají tedy zajisté právo žádati na nich 
za to náhradu. 

Co se týče ministerialního nařízení, tedy ono bud platí 
nebo neplatí. Nebylo-li vydáno dle práva, teda nemohlo ni- 
koho zavazovati, pak je pouhý cár papíru. Je-li tomu tak, 
pak zůstávají v platnosti aspoň všeobecné zásady občanského 
zákonníka, a my musíme říci, že vrchnosti, kteréž dodávaly 
za obce. k čemu tyto byly povinny, mohou již dle občanského 
zákonníka činiti nároky na náhradu. Bylo-li však ministerské 
nařízení platným, tedy musí jim právo na náhradu příslušeti 
ipso facto, poněvadž jim náhrada jest přiřknuta tímto na- 
řízením výslovné. Tak myslím, pánové, já, a mně aspoň je 
tento stav věcí zcela jasným. 

S tím, čeho dotekl se pan poslanec šlechtic Weidele, 
že má totiž země krýti požadavky těchto náhrad, s tím na- 
prosto souhlasiti nemohu. Předně bylo již dotčeno, že opa- 
tření toho neučinila země, nýbrž že vláda státní a ministerstvo 
učinivši opatření to, muselo by též nahraditi schodek ze 
státního měšce, museli bychom věc odkázati na státní měšec; 
a tu myslím, že bychom, respektive, že by vrchnosti činily 
kroky zbytečné. Zavázati k tomu zemi bylo by ještě méné 
spravedlivo a nebylo by pro obec dobrodiním, nýbrž škodou. 
Jsem pevně přesvědčen, že vrchnosti na mnoze, takměř všude 
vzdají se práva k náhradě z dobré vůle. Nebude pak vskutku 
nikdo nic spláceti. Kdyby se však vyslovilo, že má náhradu 
splatiti země, pak by se nikdo nevzdal svých nároků, ony 
by se rozdělily na všecky, a obce přece by je musely za- 
platiti. Myslím, že v tomto ohledu jest návrh můj mnohem 
výhodnějším pro obce. 

Dotýkám se ještě jen toho, jak byla provedena celá 
debata. Příklad, jehož jsem použil a jenž snad nebyl volen 
zcela nevhodné, byl odbyt jakýmsi vysokomyslným a lehko- 
vážným vtipem. Pánové, myslím, že věc má se takto : Vláda, 



232 Sněm český 1864. 

uložila vrchnostem, aby nad povinnost svou, nad povinnost, 
kteráž jim příslušela podle politického zřízení školního, platily 
dříví ve dvojím směru nad to, čím byly samy povinny, jednak 
aby dávaly totiž třetinu, již platiti měly obce, jednak aby 
platily ještě třetinu, kteráž prve vložena byla na ně jakožto 
na vrchnost, — a platily ji tudíž, ačkoli vrchnostmi více ne- 
byly, teda nepovinně. Toto přikázání ministerstva, dle něhož 
měly vrchnosti občanstvu dříví jaksi zapůjčiti, bylo vůbec 
prohlášeno, a obce dříví v tom smyslu také přijaly. Bylo by 
obcím též snadno bývalo říci: „My takovouto velkomyslnost 
velkostatkáře nepřijímáme ; k čemu přijímati od nich dary, 
at se to rozdělí ihned podle daní a my to poneseme." Toho 
však obec neučinila, nýbrž ona přijala tu velkomyslnost, 
ona dobře dala sobě líbiti tuto zálohu (Odpor) — a pánové, 
když jste to tehdáž shledávali bon (dobrým), nesmíte to 
nyní shledávati mauvais (zlým), když máte dáti náhradu; 
avšak opakuji to, já myslím, že nebudete nuceni ji platit, 
a sněm učiní dobře, rozhodne-li o věci tak, jak jsem to navrhl. 
Myslím, že rozhodne pak věc v duchu zákonodárství dosud 
platného, dle práva dosud platného, a sněm takto, neuhodí-li 
též absolutně v to pravé, přece alespoň přiblíží se spravedlnosti 
co nejvíce, a pánové, o to jde tuším právě v této otázce tak 
spletité. 

Pánové, ještě jiné slovo bylo mi vyčítáno, slovo, jehož 
jsem použil, že totiž nemyslím býti zavázán, zastávati své 
komittenty po spůsobu tribuna plebis. Já tím nikoho ne- 
obviňoval, bylo to spíše řečeno na obranu mé vlastní osoby 
v tom smyslu, jaký jest mtlj obyčej a spůsob při hájení mých 
komittentů. Pánové, byly mi zde s několika stran činěny 
výčitky, jako bych byl nevěren mandátu, jejž jsem přijal: 
jakoby za všech poměrů bylo mou povinností, přihlédati 
pouze ku prospěchu svých komittentů. Tak se já na věc ne- 
dívám ; já myslím, že musím především hájiti právo (Výborně!), 
právo všech stran, ba i tenkráte, kdyžby to mým komitteiitům 
bylo nepříjemno. 



Příspěvky na Školy. — Říšská rada. 233 

Pánové! Mluvím tu podle svého přesvědčeaí ; já při tom 
nikomu do svědomí nesahám. Věřím rád, že ti pánové, kteří 
nesouhlasí s mým názorem, rovněž hlasují podle svého pře- 
svědčení. Já, pánové, nečiním také nikomu výčitky. Avšak 
to, pánové, zde prohlašuji: jakmile řeknou mně moji komit- 
tenti: ,Ty jsi nás nezastupoval správně", tedy já raději 
složím svůj mandát, než bych muvil proti svému přesvědčení 
o právu. (Výborně !) 

Zpravodaj setrval na stanovisku většiny kommisse, totiž že 
obce nejsou povinny k náhradě, ale že se to v zákoně nemá vy- 
slovovati. — Při hlasování byl návrh Sladkovského 92 hlasy 
proti 85 zamítnut, návrh Riegrův 91 hlasy proti 76 přijat, a 
rovněž byl většinou schválen dodavek Pinkasův. Zkušenost uká- 
zala, že skutečně žádný velkostatkář nepožadoval pak na obcích 
náhrady za ony jako zálohou za ně konané praestace, a že 
tudíž ze přijetí toho návrhu nepovstala obcím ani nejmenší 
škoda, a přece zároveři zůstala neporušena zásada práva, jakéž 
bylo velkostatkům vyhrazeno, když jim vláda ony praestace pro- 
zatímně uložila. 

Poslanci národnosti české na sněmu 1863 neúčastnili se 
volby do rady říšské (viz o tom zde III. 101), a ti, kteří přece 
byli zvoleni, nedostavili se do poslanecké sněmovny nikdy, nýbrž 
někteří z nich složili mandáty, jiní pak poslali předsednictvu 
sněmovny poslanecké vyjádření obsahu politického, kdež svou 
nepřítomnost odůvodňovali příčinami státoprávními. O této věci, 
kteráž v říšské radě a v novinách udělala mnoho hluku, učiněna 
úřední zmínka ve XXXI. schůzi sněmu českého dne 6. května 
1864. Maršálek dal čísti připiš, jejž obdržel od správce místo- 
držitelstva hraběte Belcrediho, toho obsahu: že hrabě Roth- 
kirch, aby se mohl zcela věnovati svému předsednickému úřadu 
ve výboru zemském, složil poslanecký mandát v radě říšské, a 
že již dříve složili mandáty následující říšsko-radští poslanci 
z Čech: JUDr. Vendelín Griinwald, rada krajského soudu Matěj 
Havelka, JUDr. Jan Žák, professor Vácslav V. Tomek, báňský 
kommissař Šimon Dvořák a biskup Jan Valerian Jirsík ; smrtí 
sešli Karel hrabě Rumerskirch a Ludvík Schreiter rytíř ze 
Schwarzenfeldu. Dále pokračoval připiš Belcrediův doslovně 
takto: „Konečné bylo mi od vys. c. k. státního ministeria dne 
17. července 1863 č. 5611 st. m. I. ku požádání pana předsedy 
sněmovny poslanecké sděleno, že poslanci říssko-radští p. JUDr. 



234 Sněm český 1864. 

František Ladislav Rieger, p. JUDr. František Brauner, p. JUDr. 
Leopold Klaudy, p. Ignác Zátka, p. Josef Macháček, p. Vácslav 
Zelený, p. JUDr. Vácslav Milner, p. JUDr. Josef Prachenský, p. 
P. František Řezáč, p. Josef Zikmund a p. Jan Staněk k vy- 
zvání předsednictva sněmovny poslanecké, vyšlému k nim dne 
26. června 1863, aby ve 14 dnech do sněmovny přišli anebo 
své nedostavení dostatečně odůvodnili, ani nedali odpovědi, ani 
do sněmovny nepřišli, že teda zákonitý následek §. 4. jednacího 
řádu sněmovny poslanecké, jinak §. 17. základného zákona o za- 
stupitelstvu říšském vchází v moc, podle čehož vzpomenuté po- 
slance dlužno pokládati za vystouplé. Jest teda celkem uprázd- 
uěno 20 míst poslanců říšsko-radských z Čech, kteráž mají se 
osaditi novou volbou." 

Po tomto úředním oznámení dr. Rieger přihlásiv se k slovu, 
pověděl toto (n. Sten. XXXL 2) : 

Prosím Vaši Excellenci o slovo. 

Myslím, že tento ministerský výnos, kterýž se tu ohlašuje, 
obsahuje v sobe podstatný omyl. Na vyzvání, jež došlo jme- 
novaných poslanců říšských od praesidia, aby k sezením se 
dostavili, podali oni vyjádření, kterýmž nepřítomnost svou 
ospravedlňují, a sice ospravedlňují v ten smysl, že oni mocí 
svého mandátu se dostaviti nemohou, poněvadž to, co se od 
nich žádá, přesahuje jejich mandát a bylo by podle jejich 
přesvédéení pravé porušením téhož mandátu. Toto odůvodnéaí 
bylo říšské radé uvedeno ve známost. Složení mandátu s naší 
strany se nestalo. Myslím, že mohu to prohlásiti jménem 
veškerých svých soudruhů, a prosím, abyste to vzali na vědomí. 

Tímto vyjádřením byla ta věc na onen čas odbyta. 



Ve XXXin. sněmovní schůzi dne 9. května dr. Rieger jmé- 
nem výboru zemského jň-ednášel zprávu o petici obce Pražské, 
kteráž ucházela se o povolení, aby si mohla vypůjčiti' jeden mil- 
lion zlatých na stavbu obecní plynárny a třetího mostu v Praze. 
Zpráva zněla takto (č. i n. Sten. XXXIII. 2 — 3) : 

Slavný sněme! Aby se za pravé učinilo důležitým zájmům 
obecním, uložilo si nynější obecní zastupitelstvo královského 
hlavního mésta Prahy, provésti dva návrhy, jimiž se má vy- 
hověti potřebě všeobecné vyslovené, jichž provedení také za- 



Výpůjčka Pražská na plynárnu a most. 235 

stupitelstvo obecní jednohlasně uznalo za prospěšné a po- 
třebné, a o nichž se proneslo totéž zastupitelstvo, že si dle 
jeho přesvědčení přeje jich provedení značná většina oby- 
vatelstva tohoto hlavního města. 

Jest to zřízení obecní plynárny a vystavění třetího mostu 
přes Vltavu v Praze. 

Nenáleží to sem, chtíti zde líčiti neshody a spory, bez- 
toho veřejné známé, které od několika let panují mezi za- 
stupitelstvem města Prahy a mezi posavadním zdejším ústavem 
pro osvětlování plynem. Záhodno snad jenom bude vytknouti 
zde, že všecky tyto spory týkaly se jakosti čili dobroty plynu 
a jeho cen při spotřebě soukromé, a že vyjednávání posud 
o tom konaná nevypadla tak, jak by si toho zastupitelstvo 
obecní přálo. Proto zastupitelstvo toto, chtějíc od zájmův 
obecních a soukromých odvrátiti škody, nevědělo jinak pomoci, 
než usnésti se o to, aby se nákladem obecním zřídila obecní 
plynárna. Sbor obecních starších uzavřel pak v sezení dne 
20. listopadu 1863 jednohlasně, aby se tato plynárna sku- 
tečně vystavěla. 

Věcí pro mnohonásobné zájmy královského hlavního 
města Prahy neméně důležitou vidí se obecnímu zastupitelstvu 
vystavění třetího mostu přes Vltavu z Trubní ulice k Belve- 
deru čili k Letné; nebot jest prý zjevno, že se mostem tímto 
dá podnět k potřebnému rozšíření města na levém břehu 
Vltavy, totiž na rovině Holešovické, že se tím usnadní zří- 
zení nového nábřeží na pravém břehu Vltavy od nového 
mostu až ke kamennému mostu, čímž se v prostřed ležící, 
zanedbaná část města znovu povznese, též že se vystavěním 
toho mostu otevrou průmyslu a živnostem nové cesty. O tyto 
důvody se opíraje učinil sbor obecních starších ve svém se- 
zení dne 29. října 1863 téměř jednohlasné usnesení, že se má 
tento třetí most přes Vltavu nákladem obecním zříditi. 

Náklad na zřízení obecní plynárny příbližmo rozpočten 
summou 800.000 zl., náklad na třetí most přes Vltavu nej- 
méně na 500.000 zl. 



236 Sněm český 1864. 

Obecního zastupitelstva nemohlo sice býti taj no, že ná- 
klad tento nelze zapraviti z běžných příjmů obecních, poně- 
vadž příjmy tyto postačují právě jenom k uhrazení nejpo- 
třebnějších řádných výloh obecních ; témuž zastupitelstvu 
nemohlo však také ujíti, že spíše budoucnosti než přítom- 
nosti dostane se prospěchu z obou těchto podniknutí, že prý 
to tedy jest jenom věc slušná i spravedlivá, stížiti částkou 
nákladů také budoucnost. Proto učinil sbor obecních starších 
v sezení dne 29. října 1863 u přítomnosti více než dvou třetin 
členů jednohlasné uzavření, že k tomu konci, aby se oba 
tyto vysoce důležité návrhy mohly provésti, učiní obci k ruce 
půjčku jednoho millionu zlatých rak. č. ; kterážto obec za tu 
půjčku dostatečné ručí svým aktivním jměním 3,(361.599 
zlatých llVio ^^ ^^^- čís. 

Jak z dalších usnesení, která sbor obecních starších v se- 
zení dne 21. března 1864 učinil, a kteráž v petici městskou 
radou k slav. sněmu dne 1. dubna 1864 (č. 83.) podané ob- 
šírněji jsou vyložena, vysvítá, má se půjčka tato uzavříti 
vydáním částečných dlužních listů 6 procentových s odměnou 
10"/,, vylosováním v 60 letech splatných, ukazateli svědčících. 
a to vydáním 800 dlužních listů po 500 zl. a 6000 dlužních 
listů po 100 zl. 

Aby mohla zdejší městská obec uzavříti tuto půjčku, 
jejíž summa daleko převyšuje roční příjmy městské obce 
Pražské, činící asi 592,947 zl. r. č., k tomu jest dle §. 107. 
obecního statutu města Prahy ze dne 27. dubna 1850 po- 
třebí povolení zvláštním zákonem zemským ; o to tedy se 
obecní zastupitelstvo u slavného sněmu uchází. 

V uvážení, že účely, k nimž se směřuje, uznány byly od 
veškerého obecního zastupitelstva hlavního města Prahy za 
zvláště důležité a k obecnému blahu potřebné, dovoluje si 
zemský výbor předložiti návrh : 

Slavný sněme račiž se — s vyhrazením nejvyššího schvá- 
lení — usnésti o návrh zákona, jenž se tuto klade. 

Němci nesli těžce, že jejich meušiua při obecních volbách 
roku 1861 pozbyla neobmezené vlády v obci Pražské; pročež 



Výpůjčka Pražská na plynárnu a most. 237 

všeliké návrhy, které vycházely od české většiny obecního za- 
stupitelstva Pražského a směřovaly ke zvelebení města Prahy, 
byly jim proti mysli. Takové smýšlení dala na jevo také většina 
německých poslanců sněmovních při této příležitosti. Poslanec 
Dotzauer, jenž toho času byl v německé menšině sboru obecních 
starších, dlouhou řečí snažil se dokázati nevhodnost a riskant- 
nost stavby obecní plynárny, i navrhoval, aby sněm dovolil obci 
Pražské raillionovou výpůjčku, ale jenom na stavbu nového 
mostu. Německý poslanec dr. Strádal mluvil v týž rozum, na- 
vrhoval však prozatím jen tolik, aby žádost obce Pražské při- 
kázala se k urychlené předchozí poradě zvláštní sněmovní kom- 
missi o 9 členech. Za návrh Dotzauerův přimlouval se německý 
poslanec města Plzně dr. Paukratz, jenž také uváděl, že prý 
zpráva výboru zemského „tuze krátce a hubeně pojednává o věci, 
proti kteréž ve veřejnosti tolikero závad leží před rukama". — 
iSaproti Dotzauerovi zastával se projektované obecní plynárny 
tehdejší purkmistr Pražský dr. Bělský. Hrabě Clam-Martinic do- 
vozoval, že není potřebí v navrženém záko uěpředpisovati obci 
Pražské, nač má povolované výpůjčky užiti, i navrhoval proto, 
aby v §. 1. vypustila se slova: „na zřízení obecní plynárny a na 
stavbu třetího mostu přes Vltavu v Praze." — Po zavřené de- 
batě promluvil dr. Rieger jakožto zpravodaj takto (n. Sten. 
XXXIII. 19—22): 

Pánové ! Vyčítalo se zemskému výboru, že podal v této 
záležitosti zprávu hubenou. Pánové, mél snad zemský výbor 
předložiti dlouhé pojednání o otázce plynové, o výtečnosti 
toho či onoho uhlí, o výrobě plynu, o nákladu na plynárnu 
a nevím, o čem ještě? Myslím, to že patrné nebylo účelem 
tohoto návrhu. Zemský výbor soudil, že otázku tu jest mu 
uvažovati jen s té stránky, stalo-li se usnesení městského 
zastupitelstva ve formě zákonné, za plného počtu přítomných 
a náležitou většinou hlasů; to jest ve zprávé konstatováno. 
Muselo býti poukázáno, má-li městská obec jmění na hoto- 
vosti a má-li příjmy, kterýmiž by s to byla, podati záruku 
za půjčku, již chce uzavřít; i to zemský výbor učinil ve 
své zprávé. 

Pánové, to jsou okolnosti podstatné, k nimžto, jak my- 
slím, zastupitelstvo zemské má přihlížeti v této otázce : bylo-li 
usnesení autonomní obcí učiněno legálně, je-li obec půjčku 
uzavírající s to, aby ji nesla, a nebudou-li poplatníci přetíženi. 



238 Snéin český 1864. 

Dopustil-li se zemský výbor jaké chyby, tedy dopustil 
se snad chyby té, že do §. 1. pojal slova: „Na zřízení obecní 
plynárny a na vystavění třetího mostu přes Vltavu v Praze 
povoluje se městské obci Pražské učiniti půjčku." Slova: 
„na zřízení obecní plynárny a vystavění třetího mostu přes 
Vltavu v Praze" mohla dobře odpadnouti, a nebyli bychom 
museli naslouchati dlouhým řečem o plynárně. K této chybě 
tedy se přiznávám, a zemský výbor tuším chybu tu zde také 
uzná. 

Bylo zde již jiným panem řečníkem případně dotčeno, 
že my nenacházíme se tu v městském zastupitelstvu Praž- 
ském, nýbrž ve slavném sněmu ; *) a poznamenání to rád 
bych byl učinil zejména tomu panu poslanci, kterýž první 
se chopil slova proti té věci. Pánové, týž pan poslanec**) 
měl ty důvody, jež dnes uváděl proti zřízení plynárny, před- 
nésti onoho dne, když se o předmětu rokovalo v městském 
zastupitelstvé. Tenkrát se on pro tu věc vyslovil, ano pro 
ni hlasoval ; ted pravil nám ovšem, že učinil to s jakousi 
reservatio mentalis, že neměl prý v úmyslu, aby se plynárna 
zřídila, že jen tak dělal, aby belgickou spoleónost vehnal 
do úzkých. To měl však městské radě říci, neboť ona ne- 
mohla věděti, jakou reservatio mentalis onen poslanec ten- 
kráte měl. Městská rada věřila upřímně a na slovo, že usne- 
sení ode všech zástupců stalo se v tom úmyslu, aby se ply- 
nárna vskutku zřídila ; městská rada k tomu cíli zakoupila 
místo, vypsala dodávky, učinila různé nákupy; kdyby byla 
věděla, že pan poslanec hlasoval jen pro planý postrach, 
byla by si obec ušetřila výloh; a tudíž pan poslanec, jenž 
vyslovil se takto, popletl ostatní městské zástupce falešným 
světlem, abych neřekl, že je popletl plynem (hinters Gas 
gefůhrtl 

Bylo tu rozebíráno, zdali belgická společnost zakoupením 
(Karlínské plynárny) dobře pochodila čili nic, jak asi ona 



*) To řekl poslanec D. Kuh, jenž hájil novinářstvo proti výčitce 
od Bělského učiněné, že dělalo reklamu. 
**) Dotzauer. 



Výpůjčka Pražská na plynárnu a most. 239 

dále si bude počínati a co učiní. Pánové, to jsou věci, kteréž 
nepatří před sněm, nýbrž před správní radu oné společnosti. 
Nevím, je-li některý z pánů sněmovníků členem společnosti 
té. Myslím, že členem společnosti není žádný z těch, kteří 
se v té otázce chopili slova, jinak bych předpokládal, že by 
byli měli tolik útlocitu. aby o věci t^q nemluvili. Tolik však 
jest jisto, že ve městě nachází se mezi obyvatelstvem zdej- 
ším mnoho akcií, a je zcela pochopitelno, že se v otázce 
té tvoří strany. Ovšem že těm, kdož jsou majiteli akcií, jde 
velice o vlastní prospěch při tomto podniku nynější plynárny, 
aby totiž nedošlo ke zřízení plynárny městské; a vyslovuje-li 
se v té věci, jak se říká, veřejné mínění, tedy museli bychom 
se vlastně ptáti, nemá-li ten, který je vyslovuje, nějaké akcie. 

Pánové ! Éeklo se nám, co počne město, nebude-li se 
svítiti plynem ? Ano, pánové, mohli bychom se taktéž tázati 
belgické společnosti, co ona počne, jestliže vůbec sejde 
z osvětlování plynem a ujme-li se jiný spůsob osvětlení? To 
však, pánové, není žádným důvodem. Pomyslete si jen: jest 
možné, že se vynalezne umění lítati vzduchem, — o předmětu 
tom se horlivě rokuje; — pak bude nám též možno obejíti 
se bez železnic. Ale přestaneme-liž proto železnice stavěti ? 
Myslím, že dr. Strádal nejméně se bude chtíti za to při- 
mlouvati ! 

Ěeklo se nám dále, pánové, povstanou-li plynárny dvě, 
budou míti obě špatné výtěžky, a konečné nic jim nezbude, 
než aby se spolu spolčily, aby se umluvily spolu proti konsu- 
mentům soukromým. Pánové, může-li se něco takového před- 
pokládati o dvou soukromých podnikatelích, myslím, že 
o velké obci, jakou je Praha, nelze předpokládati, že by při- 
stála na takovouto úmluvu s belgickou společností ke škodé 
odběratelů soukromých. Myslím, že co městská obec činí, 
činí v sezení veřejném, a kdyby se odporučovati měl takový 
manévr, ozvalo by se proti tomu pohoršení veřejné. (Oho!) 
Mám za to, že prospěch odběratelů, aby se manévr takový 
neděl, jest dostatečné pojištěn veřejností i zástupci občanů 
v obci, a netřeba nám se obávati, že by obec městská na 
takové cesty přišla. 



240 Snem český 1864. 

Bylo mluveno o sympathii pro plynárnu či proti ní ; co 
se toho týče, je to véc velice pochybná. Pánové, bylo-li tu 
dotčeno, že tu a tam. v jistých kruzích, ozývají se hlasy 
proti plynárně, tedy bych zase já ze své soukromé zkušenosti 
mohl tvrditi opak toho, že totiž počet hlasů vyslovujících 
se pro plynárnu je maohem vetší; a já myslím, pánové, 
kdybychom se poptávali u odběratelů plynu v Praze, zejména 
u kupců, u hostinských, že by se všichni jednohlasné pro- 
hlásili pro to, aby obec plynárnu zřídila. Jest to zejména 
veškeré obyvatelstvo střední a chudší, jež velice pro véc tu 
se vyslovuje, ačkoli samo plynu nejvíce nespotřebuje; nebot 
to přizná mi asi také pan Dotzauer, že otázka ta jest velmi 
populární právě v nižších třídách lidu, které nejsou přímými 
odběrateli, poněvadž ve mnohých kruzích patří se na ni a 
chová se v úctě jako památka na zesnulého purkmistra 
Pštrosa, kterýž k otázce té zavdal podnět. A pan poslanec 
Dotzauer, jenž zesnulého starostu nazýval svým přítelem, 
připustí, že to byl muž praktický, jenž ve věcech a záleži- 
tostech obce městské nepočínal si lehkomyslně ; a že se ani 
v této otázce nejednalo lehkomyslně, to prohlásil také nynější 
pan starosta. Právě ta okolnost, na niž upozornil pan Pan- 
kratz, že jsou tu o plynárně již trojí rozpočty a plány, doka- 
zuje, že se tu nejednalo lehkomyslné, nýbrž že byla věc ta 
dobře uvážena. 

Bylo tu, pánové, navrhováno, abychom zvolili ze sněmov- 
ny kommissi, kteráž by otázku vzala na potaz. Avšak, pá- 
nové, co měla by ta kommisse vlastně vzíti v úvahu? Snad 
že by měla uvažovati o otázce, pochodí-li obec s tím podni- 
kem dobře či špatně, bude-li Pražská obec s to, vyráběti plyn 
lepší a lacinější, než jej belgická společnost nyní vyrábí ? 
Ano pánové, k tomu však my nejsme kompetentní; a vyskyt- 
li-li se dva páni, kteříž sami nazvali se odborníky, *) tož 
budiž mi přece dovoleno pochybovati, jsou-li tak dokonale 
kompetentní. To, co pravil pan poslanec Pankratz, podléhá 



*) V teo smysl se vyjádřili ve sněmu Strada! a Pankratz. 



Výpůjčka Pražská na plynárnu a most. 241 

snad pochybnostem právě tak, ba snad více než to, co pro- 
nesl pan obchodní rada Jahn ve své brošuře. Nebot při vší 
úctě, již chovám k panu poslanci Pankratzovi, myslím přece, 
že pan obchodní rada Jahn jest důkladnějším znalcem ve 
příčině plynu, než on. To však, pánové, všecko nemůže patrně 
býti předmětem rokování pro kommissi. 

Či má snad kommisse činiti chemické pokusy s rozličnými 
druhy uhlí v zemi? či má snad uvažovati, zda z toho či 
z onoho materiálu svítícího lze vyrobiti plyn lepší a lacinější ? 
zdali by snad obec městská vskutku, používajíc jiného uhlí 
a jiných materialií, vyrobila plyn lepší? Avšak to jsou otázky, 
kteréž sem nepatří. Pánové, to zdá se mi právě tak, jako 
kdyby na př. Pražská obec městská hodlala podniknouti 
velikou koupi kamenného lomu, aby lacino nabyla potřebných 
dlaždic a kostek. Zdaž budeme snad tu rozpočítávati, bude-li 
to pro obec podnik výnosný? Zda budeme zde vypočítávati, 
za jakou cenu obec pak kostky vyrobí, a jak dlouho taková 
kostka jakožto dlaždice potrvá? Anebo rovněž tak, kdyby 
se navrhovaly plány, dle nichž by se měl změniti celý systém 
kanalisace a přestaviti veškeré kanály městské, zdaž budeme 
zde na sněme vyšetřovati, je-li nově ponavržený systém pro- 
spěšnější anebo zdali by se nepochodilo lépe s jiným systémem? 
Aneb kdyby se jednalo o použití odpadků městských kanálů? 
Budeme snad chtít konati chemické pokusy, zda by se tím 
či oním spůsobem lépe zužitkovati daly? Pánové, kdybychom 
o tom všem chtěli zde před se bráti pojednání fysikalní 
a chemická, zejména o otázce poslední, tož musel bych hned 
8 předu raditi každému panu poslanci, aby si s sebou přinesl 
trochu voňavky. (Reptání.) 

Bylo dále poukázáno k tomu, že se jedná o to, aby se 
sestavila předloha pro město, a že tu sněm jest oprávněn 
spolu o tom hlasovati právě tak, jako říšská rada, podá-li 
jí finanční ministr předlohu. Avšak pan finanční ministr po- 
dává právě předlohy, jež mají určiti výlohy pro celou říši, 
a tu je ovšem říšská rada kompetentní. Chtěl-li by se pan 
poslanec Pankratz v to uvázati, že zde učiní návrh, aby zem- 

Řeři Uiegiovy III. IG 



242 ' Sněm český 1864. 

ský snem ve prospěch obce Pražské uložil na zemi jeden 
million, z něhož by měla zříditi plynárnu neb vystavěti most, 
pak byl by úplně ve svém právu. Toho však Pražská obec 
nežádala, aby sněm tento million na poplatníky celé země 
uložil. Ona žádá jedině, aby se jí dovolilo, břemeno to jen 
na své příslušníky uvaliti. Tu možná v obecném zájmu činiti 
jen jedinou otázku: nebudou-li tím poplatníci Pražští pře- 
tíženi ? 

Ta však otázka, pánové, je-li v tom prospěch konsu- 
mentů nebo nekonsumentů, dá se těžko rozřešiti. Každý 
obyvatel města, ba my sami, kteří tu zasedáme, třeba jen 
na krátký čas zasedáme, jsme konsumenty plynu v Praze 
alespoň prostředně ; a kdyby obec neměla dobrého a levného 
plynu, trpěli bychom tím všichni aspoiá prostředně. My spo- 
třebujeme plyn na ulici, v divadle, v hostincích a kamkoli 
jinam přijdeme, a také zde v této sněmovní síni. 

Mluví se o hodnotě zdejšího plynu ; a to, pánové, jest 
otázkou důležitou. Bylo poukázáno k tomu, že plyn byl 
v Praze špatný. V této chvíli není plyn zajisté lepší, ano 
myslím, že musíme odstoupivším ředitelům společnosti té 
dáti svědectví, že plyn nezlepšil se od jejich odstoupení, na- 
opak jest od těch dob častá stížnost na kalný a páchnoucí 
plyn, jakož jsme to zejména znamenali v divadle. V tomto 
ohledu bylo však již dotčeno, že nelze vůbec podati jakés 
záruky o dobré hodnotě plynu, nevezme li Pražská obec tu 
věc sama do rukou, poněvadž kontrola v tom ohledu není 
možná. A to jest, pánové, závažná stránka, poněvadž bychom 
neměli klásti obci Pražské překážky v cestu, soudí-li ona, — 
jakož se to také popírati nedá — že jen tím spůsobem může 
sobě opatřiti plyn dobré hodnoty, kterýž by též nebyl zdra- 
votně škodným. 

Pánové! Jest nám tu uvážiti ještě jinou otázku; ne pouze 
tu stránku obchodní, pochodí-li při tom obec dobře či špatně ; 
tu věc myslím, že bychom slušně mohli přenechati otcům 
městským a neplésti se do toho. Avšak to uvážiti musíme, 
že kdybychom odňali obci městské možnost, zříditi si ply- 



Výpůjčka Pražská na plynárnu a most. 243 

nárnu — a to bychom učinili, odepírajíce jí povolení 
k půjčce — tedy bychom tím obec městskou učinili závislou 
na společnosti soukromé, my bychom ji odsoudili k odvislosti 
pro všecku budoucnost, neboť tentýž poměr opakoval by 
se po dvaceti letech ; neboť městská obec byla by po dvaceti 
letech, až by totiž nový kontrakt po případě došel, v tomtéž 
postavení jako dnes. Ona by opět závisela na milosti či ne- 
milosti společnosti. Nuže, pánové, toto jest pro město mo- 
mentem velice důležitým. Ba i tenkráte, kdyby obec tento 
moment svobody a nezávislosti měla si ukoupiti nějakými 
oběťmi, nebylo by to tuším koupeno draze. 

Pánové, já nepatřím nikterak k fanatikům pro plyn 
obecní, jichž je v Praze též mnoho ; nýbrž já soudím, že 
jest to otázkou obchodní a že Pražská obec, podají-li se jí 
v skutku od společnosti podmínky tak levné a výhodné, 
jak mohou právem býti žádány, že by obec po případě také 
mohla a měla učiniti smlouvu se společností, — kdyžby totiž 
smlouvou dosáhla podmínek levnějších a větších výhod, než 
dosíci může zřízením vlastní plynárny. Avšak přejeme-li si 
to — a já doufám, že největší část členů této sněmovny si 
toho přeje — tedy nesmíme obec městskou v tom ohledu 
obmezovati; neboť, prohlásíme-li dnes, že obec půjčku uči- 
niti nesmí, pak vydali jsme ji spoutanou na rukou i nohou 
na milost belgické společnosti (Výborně ! Výborně !), a spo- 
lečnost může si podmínky předepsati, neboť ví napřed, že se 
žádná plynárna obecní zříditi nemůže. Pánové, dáme-li však 
městu koncessi, tož může ono zítra od toho upustiti, na- 
bídne-li společnost příznivější podmínky ; a k takovým pod- 
mínkám čítal bych zejména tu, by město konečně mohlo se 
nadíti, že po jisté řadě let, dejme tomu po dvaceti letech, 
vejde v držení plynárny. Do těch dob mohla by společnost 
nynější svůj kapitál úplně amortisovati, zároveň i úroky 
slušné tím časem si vybírajíc. 

Avšak, pánové, a to opakuji: já myslím, že všecky tyto 
otázky mohly býti, hledí-li se přísně, vyloučeny z porad slavné 
sněmovny; nám bylo přidržeti se jedině toho hlediska, jež 



244 Sněm český 1864. 

sněm v té věci má zaujmouti, a toto stanovisko jest: bylo-li 
usnesení obce o to učiněno zákonitě? Nebude-li tím obyvatel- 
stvo městské přetíženo, a uvazuje-li se tu město v břemeno, 
sněž jest? Bude- li městu možno, dostáti svým závazkům? 

Co se týče otázky první, tedy důkaz je podán, nikdo 
o tom nepochybuje. 

Nebude-li obyvatelstvo městské přetíženo? V této příčině 
poukázal bych, že tomu dokonce tak není ; neboť na daň 
z nájemného rozepisuje se nyní k rukám obce přirážka 8%, 
na daň z příjmů přirážka 5%. na daň z výdělku 10'yo To 
patrně není pro velikou obec obtížením přílišným, a myslím 
tedy, že my v této věci starost o to, co po případě by při- 
rostlo na přirážce následkem půjčky a jejího zúročení, můžeme 
klidně přenechati obci městské. 

Což pák se týče toho, je-li obec městská schopna, půjčku 
uhrazovati a spláceti, tedy myslím, nelze to též uváděti jí 
v pochybnost. Dluhy obce Pražské obnášejí dnes asi 300.000 zl., 
něco málo nad to. Aktivní jmění, jak vím z dobrého pramene 
(my přijali jsme je se 3,600.000 zl.) jest již ke 4,000.000. zl.. 
Když městská obec, čítající po odečtení všech passiv 4,000.000 
přes 4,000.000 zl. aktivního jmění, chce udělati dluh, jejž splatí 
v 60 letech, tedy patrně nemůže se říci, že by se uvazovala 
v břemeno, kteréž by obci bylo nedostižným, a že by na 
sebe uvalovala závazek, jemuž nedovede dostáti. 

Tedy, pánové, myslím, že nemáme žádných důvodů ode- 
pírati Pražské obci povolení to, jestliže vůbec se samosprávou 
bereme to do opravdy. Myslíme-li to se samosprávou do 
opravdy, tedy nejméně můžeme činiti námitky při veliké 
obci, při obci hlavního města, kteráž zajisté má intelligence 
i obezřetnosti dosti aby sama otázku takovou dobře uvá- 
žila a poručníkování nepotřebovala. 

Prohlašuji se tedy proti návrhu pana poslance Strádala 
jakožto úplné zbytečnému, avšak srovnávám se s návrhem 
Jeho Excellence hraběte Clama Martinice, kterýž vlastně 
v podstatě navrhuje, aby slova „ke zřízení plynárny a vysta- 
vění třetího mostu přes Vltavu" byla vyškrtnuta. 



Výpňjčka Pražská; mýto dlažebné. 245 

Návrh Stradalův byl většinou zamítnut. Schválen byl opravný 
návrh Clamův, a k žádosti purkmistra Bělského, k níž přidal se 
také zpravodaj Rieger, vypustila se ze zákona podrobná usta- 
novení o spůsobu půjčky. Osnova zákona, na kteréž sněm se 
usnesl, zněla potom takto : „Městské obci Pražské povoluje se 
uíMniti půjčku. Tato půjčka může se uzavříti až do výšky 
1,000.000 zl. Provedení této půjčky ve spůsobu úvěrné operace 
ponechává se úmluvě obce Pražské se správou státní. Při této 
úmluvě však má se vyraíniti, že se půjčka nejdéle v 60 letech 
splatí, a že roční umořovací podíl spolu s úroky nemá převy- 
šovati summu 70.000 zl." 



V též sněmovní schůzi dne 9. května přišla na denní po- 
řádek zpráva výboru zemského o žádosti obce Pražské o upra- 
vení mýta dlažebného. Jednalo se o zvýšení důchodů obecních 
z tohoto pramene. Ze zprávy, kterouž přednesl zase dr. Rieger 
(Sten. XXXIII. 24), uvádíme jen tolik, že obec Pražská podle 
dekretu dvorské kanceláře ze dne 26. září 1822 vybírala ze 
všeho kupeckého zboží, které se do Prahy dováží, 10 kr. konv. 
mince (později 17 7o kr. r. č.) dlažebného mýta z každého kusu 
tažného dobytka. Žádosti obce Pražské byly složeny ve třech 
článcích, kterýmž výbor zemský navrhoval vyhověti zákonem 
zemským ; první článek potvrzoval jen to mýto, které tehdáž na 
základě dotčeného dvorského dekretu se vybíralo; ostatními 
dvěma články mělo se obci Pražské dostati nových práv a nových 
důchodů ; o právo v třetím článku obsažené ucházela se obec 
již před lety, ale bylo jí výnosem ministeria vnitra dne 7. května 
1856 odepřeno. Osnova zákona výborem zemským ku přijetí na- 
vrhovaná zněla takto : 

„Obci královského hlavního města Prahy se uděluje po- 
volení : 

1. aby z každého kusu tažného dobytka, jímž se do Prahy 
přiváží zboží dani potravní nepodrobené, — vyjímajíc jen po- 
vozy se stavivem — vybírala jako posud po l?'^ kr. r. č. dla- 
žebného mýta; 

2. aby rovněž takovou částku dlažebného mýta vybírala 
z každého kusu dobytka tažného, jimž se zboží jakékoliv, i samo 
stavivo, i zboží dani potravní podrobené skrze Prahu prováží ; 

3. aby ze všeho po státní dráze neb po jiné do města Prahy 
vbíhající železnici dovezeného, aneb na březích uvnitř města při- 
stálého a na břeh vyneseného zboží, jež potravní dani není [lod- 
robeno, anebo jsouc této dani podrobeno, ohlášeno bylo co 



246 Snem český 1864. 

zboží průvozně, vybírala 1 kr, dlažebného poplatku z každého 
centuýře celního, z kteréhožto poplatku se vylučuje jen to zboží 
na železnici složené, jež drahou dále se poveze." 

Zástupce vlády hr. Belcredi vyslovil se o tom návrhu zá- 
kona velmi obojetně a zdrželivě. Zarputile odporovali žádosti 
obce Pražské poslanci Dotzauer, Fíirth aPankratz; k jejímu pro- 
spěchu mluvili poslanci Bělsk}' a Tonner. Závěrečná řeč zpravo- 
daje dr. Riegra zněla takto (n. Sten. XXXIII. 34—36): 

Pánové ! Rokovalo se dlouho o této otázce, a byla ze- 
jména popírána spravedlnost tohoto poplatku. Pánové, co je 
spravedlivo? Spravedlivo jest, aby každý, kdo chce bráti zisk 
z toho, co vykonal někdo jiný, dal mu za to přiměřenou 
náhradu ; a spravedlivo jest, aby nikdo netěžil ze škody dru- 
hého. Když tedy obec Pražská s nesmírnými obětmi udržuje 
dlažbu na trati přes hodinu dlouhé, téměř míli dlouhé, může 
se říci : tedy je slušno a spravedlivo, aby každý, kdo chce 
užívati té dlažby, dával za to náhradu; a naopak je ne- 
spravedlivo, chce-li někdo té dlažby užívati, ničím toho ne- 
spláceje. Tím tuším jest otázka spravedlnosti odbyta. 

Pánové, dávka, o niž se tu jedná, trvá fakticky a trvala 
odedávna fakticky a skutečně. Platnost její zakládá se na 
starých privilegiích obce, zakládá se na výše uvedeném de- 
kretu dvorní kanceláře ze dne 26. září 1822 Až dosud bylo 
veškeré zboží do Prahy přivážené podrobeno tomuto poplatku. 

Avšak, pánové, nyní se jedná takořka o to, aby se 
sankcionovala výjimka z tohoto privilegia. Neboť za zboží 
přicházející do Prahy západní drahou nmsi se ta dávka 
platit, to je spravedlivo, pánové. Avšak zboží, jež dochází 
do nádraží Pražského, dávky té neplatí, a žádá se pro ně, 
aby bylo z toho vyňato ; a to není dokonce spravedlivo. Ne- 
boť, pánové, má snad Pražská obec, zřídivši v Praze nádraží 
s velikými obětmi, za to býti trestána tím, že se jí ze zboží 
přicházejícího do nádraží, kteréž sama zřídila, nedá žádného 
mýta, ovšem pak že dostává mýto ze zboží přicházejícího 
na nádraží, k němuž ona ničím nepřispěla? To myslím, pá- 
nové, je mnohem více nespravedlivo. 



Dlažebné mýto v Praze. 247 

Pánové, pan poslanec Dotzauer poukázal na to, že Pražská 
obchodní komora proti tomu protestuje. Nuže, pánové, to po 
mém soudu není rozhodujícím momentem. Je to zcela po- 
chopitelno. Pražská obchodní komora skládá se namnoze 
z továrníků a kupců, a ti neshledávají, že by bylo v jich 
prospěchu, mají- li platiti dlažební mýto ze zboží přivezeného. 
Avšak, pánové, tentýž úkaz se nám vyskytuje i jinde; hostinští 
ve všech případech protestují jednomyslně proti pivnímu 
krejcaru, a my jsme proto přece povolili pivní krejcar, a 
tím jsme již zabředli do toho středověku, jakož tvrdí pan 
poslanec Pankratz. (Veselost.) 

Pánové, obec Pražská při vybíraní mýta dlažebního jest 
vázána jednou okolností, že totiž smí je vybírati pouze u 
bran. Kdyby tedy obec Pražská byla s to postaviti mezi 
nádražím a městem ještě jednu bránu, tedy by měla zúplna 
možnost, mýto to vybírati; a proč by toho, pánové, učiniti 
neměla? Záleží to jen na ní. Netřeba jí zajisté zřizovati 
mohutnou bránu pro účely fortifikační, může to učiniti jen 
tak, jak se to udělalo v Paříži, kde jsou i zdi akcizové, 
i zdi pevnostenské. Jsou to dvě věci zcela rozdílné. Shledá-li 
v tom obec svůj prospěch, aby konsumci v městě obtížila 
akcizem, a vystaví-li za tím účelem zed na půl cihly, po- 
stačí to zúplna pro dohlídku, aby nikdo zed nepřeskočil. 
Ona bude pak s to, aby vybírala u brány té mýto nebo akciz. 

Třeba ještě podotknouti, že zdejší nádraží nenachází se 
uvnitř obvodu dané potravní; ono leží vně obvodu daně 
potravní ; neboť jen ten, kdo chce z nádraží jíti do města, 
musí platiti daň potravní, kdo si však přiváží něco do ná- 
draží na př. z Karlina, neplatí žádné daně potravní, při- 
chází-li se strany Karlínské. 

Bylo dotčeno velikých výhod, jakýchž železnice městu 
přinesla. Ale, pánové, to jest otázka, jež nepatří k věci. 
Město mělo velkých výhod také z toho, že vystavěny byly 
silnice ; také západní nádraží velkých výhod jemu přineslo, 
a přece vybírá město mýto ze zboží docházejícího drahou 
západní. 



248 Sněm český 1864, 

Avšak bylo vytčeno jakožto důvod zvláště závažný, že 
zboží, jež dováží se do Prahy pro spotřebu Karlina a užívá 
Pražské dlažby jen po krátké trati ulicí na Florenci, pod- 
léhalo by též velkému tomu poplatku. Toho nejméně báti 
se třeba. Budte jisti, že od toho okamžiku, kdy bude za- 
vedeno toto dlažební mýto, direkce společnosti železniční se 
o to postará, aby se u nádraží zřídila brána pro Karlín, 
tak aby zboží, jež se přiváží do nádraží pro spotřebu Kar- 
lina a pro spotřebu mimo Prahu, vycházelo již u této Kar- 
línské brány a nejezdilo po Pražské dlažbě a jí neupotře- 
bovaio. Nebude li však zboží to užívati a poškozovati Praž- 
ské dlažby, pak nebude Pražská obec tak neskromnou, aby 
žádala jakou náhradu. To také nepřišlo jí na mysl. 

Bylo řečeno, že jest zcela a naprosto nespravedlivo, 
aby se tomuto poplatku podrobovalo zboží, kteréž se skládá 
na Vejtoni nebo na jiném břehu. Avšak, pánové, na čem 
zakládá se tento poplatek? Na ničem jiném, než na použí- 
vání dlažby a na náhradě tomu přiměřené. Bylo-li zboží již 
na Vejtoni složeno a průvozem dlažbu poškozuje, pak nechať 
se za to také platí náhrada. Myslíte-li snad, pánové, že 
zbožím tam po vodě přišlým dlažba méně schází, a že těžké 
náklady, kteréž se městem převážeti musí, dlažby nepoško- 
zují? Nikoli, pánové, zboží tak těžké kazí dlažbu nejvíce a 
zanechává ve dlažbě velké mezery a dolíky, kde pak se tvoří 
louže; — mohli bychom dospěti k tomu, že bychom vskutku 
i Pražské ulice učinili splavnými, kdybychom za převoz 
zboží toho nedostali náhrady na správu škod jím spůso- 
bených. (Veselost.) 

Pravilo se, že jest nespravedlivo obtížiti poplatkem prů- 
voz uhlí a stavebního materiálu. Dobře, pánové ; vždyť pak 
také uhlí a stavební materiál, kterýž se nespotřebuje v Praze, 
nemusí Prahou procházeti a odpadne mu to. Pan poslanec 
Pankratz prorokoval nám, že se pak zřídí v Karlině nový 
most; dobře, nechať tedy náklad ten v pokoji si objede mě- 
sto a Pražská obec nebude jich prositi, aby městem pro- 
jížděli. Náklad ten ale nebude pak také dlažbu poškozovati 



Dlažebné mýto v Praze. 249 

a nebude mu za to platiti. Ale když se nám pravilo, že při 
převážení uhlí a stavebního materiálu cestou opět tolik od- 
padne, co má také cenu, o tom musím pochybovati ; neboť 
co se vytrousí v Praze z kamenů a z uhlí, které se převáží, 
jest špína a bláto, a to je z toho druhou nehodou pro obec 
Pražskou. 

Poslanec Dotzauer pravil : Nemusili bychom platiti spe- 
diteurům, kdyby nádraží bylo v Praze, a jest to pro obchod- 
níka břemenem, musí-li zboží ze Smíchovského nádraží pře- 
kládati opět na vůz a vézti do města. Toť správně rozumo- 
váno se stanoviska obchodníkova, ale nikoli se stanoviska 
zastupitelstva městského. Městskému zastupitelstvu náleží, 
aby především hájilo zájmy města; ono má pečovati o to, 
aby se dlažba v dobrém stavu udržovala, a aby ti, kdož 
chtějí z ní bráti podstatný zisk, platili za to přiměřenou 
náhradu. Poslanec Dotzauer přeje si však opak toho. On 
přeje si, aby ti, kteří dlažby nejvíce potřebují a užívají, 
aby ti neplatili nic, a aby obec městská dospěla ke smut- 
nému konci, vložiti poplatek za dlažbu na jiné lidi, kteří jí 
neužívají aneb aspoň jen málo zisku z ní berou. On po- 
ukazoval k tomu, kterak právě tou okolností, že nádraží je 
na Smíchově, povstává zlořád, že totiž často učenníci kupečtí 
bývají donucováni, aby odváželi zboží na malém vozíku, 
k němuž není zapražen kůň. Pánové, má-li úkaz ten snad 
příčinu svou ve privilegiu městské obce? Nikoli. Zakládá se 
to na tom, že kupci chtějí právo obce učiniti illusorním a 
obejíti mýto ; to jest nepoctivost příslušníků obce Pražské, 
kteříž, ačkoli příslušejí této obci, chtějí nicméně ve škodu 
uvésti obecní fond. Jest to nepoctivost oněch Pražských 
obchodníků, a jest to mimo to s jejich strany často i ne- 
milosrdnost (Oho!), že ukládají učenníkům svým, aby ná- 
klady takové odvlekli. Avšak to není důvodem, aby sněm 
zemský takový poplatek obci odepřel. Vyskytují-li se takové 
zlořády, tedy bylo by na obchodním grémiu, aby mravním 
nátlakem působilo k tomu, by se toto pohoršení nedávalo ; 
anebo mohla by tam, kde by se to přihodilo, i policie za- 
kročiti a nedopouštěti takového týrání učenníků. 



250 Sněm český 1864. 

Nejvyšší maršálek: Myslím, že pan zpravodaj použil 
výrazu: „nepoctivost Pražských obchodníků" . . . (přerušen 
Riegrem) 

Dr. Riegcr: Ano, ano! Samo sebou se rozumí, že míním 
nepoctivost onéch obchodníků, kteří užívají prostředků, jež 
nemohu' shledávati ani humánními ani poctivými. 

Pánové! Dotčeno bylo dále, že prý ta celá věc jest jen 
spekulací Pražské obce, která tím chce dosíci větších příjmů. 
Ano, pánové, toť přirozeno. Obec pomýšlí na to, aby příjmy 
své zvýšila. Vždyť pak to činí při veškerých svých přiráž- 
kách, vždyt to jsou všecko podobné spekulace na výnos. 
Ale otázka jest, je-li přirážka, na niž obec spekuluje, spra- 
vedlivou? A důkaz, že tato přirážka je nespravedlivou, zů- 
stali páni dlužni. 

Dále pan poslanec Pankratz zvláště se obrací proti 
dávce, kteráž se ukládá na průvoz, a míní, že by pro to 
hlasoval, kdyby šlo jen o to, obtížiti ono zboží, jež se spo- 
třebuje ve městě. Avšak, pánové, to jest podivný důvod 
práva. To zboží, kteréhož se upotřebí ve městě, používá dlažby 
snad jen na polovici cesty, neboť jakmile jest ve městě, 
dospělo snad také hned na místo svého určení. Ten náklad 
ale, jenž se prováží městem, používá dlažby po celé délce 
města, ten tedy měl by vlastně platiti více. Proč pak ti, 
kdož ve městě žijí a zboží to spotřebují, mají býti stížení 
celým mýtem a mimo to mají též obecní přirážkou udržovati 
dlažbu ; kdežto ti, kteří nejsou stížení žádnou přirážkou obecní 
a dlažby v celé délce užívají, by měli býti osvobozeni od 
všeho mýta. To je přece patrně nespravedlivo. 

Poukázáno bylo na to, že bude-li Praha požadovati tuto 
výjimku pro sebe, učiní to rovným právem i jiná města. 
Avšak pánové, to se tak snadno nestane (Veselost); to jest, 
přihoditi se může, že by snad to neb ono město za to žá- 
dalo; že by však žádost svou mohlo doložiti tak starým 
právem a tak podstatnými důvody, jako obec Pražská, to 
já popírám. (V^eselost.) Není aspoň v Čechách druhého města, 
jež by musilo udržovati dlažbu na celé hodiny cesty dlouhou, 



Dlažebné mýto v Praze. 251 

poněvadž není v Cechách vůbec druhého města tak velikého; 
a není žádného města, kteréž by bylo vězelo ve smutné 
nutnosti, vydávati summu tak ohromnou na udržování dlažby, 
jako právě město Praha. Tuť jest jasno, že potřeba obnovo- 
vati dlažbu jest o tolik větší, o kolik upotřebení dlažby jest 
zde větší. 

Poukazovalo se na otázku o kompetenci. Pan poslanec 
Pankratz vyslovil se dokonce v ten rozum, že prý v záleži- 
tostech celních a obchodních hohiižel sněm není kompetent- 
ním, jakož se tu vyjádřil. Já, pánové, bývám čítán k íedera- 
listům, a nejsem toho mínění, že bohužel sněm není kom- 
petentním ; neboť přiznávám ochotně, že v otázkách celních 
a obchodních sněm 'kompetentním býti nemůže a nemá, po- 
něvadž jsem tyto předměty vždy pokládal za věc říšskou. 
To však nevadí, že sněm může býti kompetentním v záleži- 
tostech poplatků obecních ve věcech kommunikačních, jakož 
i ve příčině přirážek s tím spojených ; a důkaz toho máme 
v tom, že vláda nám sama dala předlohu o silnicích, a že 
právě nyní bylo v rakouském sněmu upraveno zřízení mýtní, 
že tedy i tam vláda uznala kompetenci sněmu ve příčině 
mýt a silnic. Je-li to možné tam, tedy ovšem my též mů- 
žeme osobití sobě kompetenci tu, abychom se usnášeli o zá- 
ležitostech mýtních a o věcech silnic a kommunikací vůbec. 

Avšak hle, poslední důvod ještě, kterýž uvedl pan po- 
slanec Pankratz, je tento: on míní, že všichni učenci v tom 
se shodují, že takovéto poplatky jsou obtížením obchodu. 
Ano, pánové, všichni učenci jsou toho mínění, že každá daň 
je břemenem, ba také neučení lidé platí daně neradi, právě 
tak jako učenci. Ale proto nikdo daně neodstranil. 

Nuže, pánové, já mám za to, že sněm je dokonale opráv- 
něn, zákon tento schváliti ; a myslím, že požadavek obce 
Pražské, kteráž se odvolává na právo bez toho již platné, 
o jehož doplnění bezvýminečné tu zejména jde, jelikož se 
jedná jen o to, aby jisté zboží, kteréž nyní jen patrnou 
anomálií požívá privilegia, nebylo privilegia toho budoucně 
dále účastno, nýbrž aby všecko zboží do Prahy přicházející 



52 Snem český 1864. 

a dlažby její užívající bylo stejnoměrné poplatkem obtí- 
ženo, — myslím, že tato žádost obce městské je oprávněna 
a slušná. Prosím slavný sněm, aby v ten smysl rozhodl. 

Po skončené povšechné debatě hlasováno o návrhu Dotzau- 
erově na přechod k dennímu pořádku, kterýž byl většinou zamítnut. 
Při podrobné debatě kladen se strany německé odpor proti 
každému odstavci, zejména od Pankratze, Stamma, Wolfruma a 
Brosche; důvody jejich krátce znova vyvracel zpravodaj Rieger, 
též Bělský a hrabata Clam Martinic a Lev Thun. Článek 1. byl 
schválen 86 hlasy proti 77 ; článek 2. byl přijat asi touž většinou, 
ale článek 3. zamítnut 87 hlasy proti 75. Hned potom prošla 
osnova zákona takto skrácená třetím čtením, ale jen s těží, 
jsouc schválena jenom 80 hlasy proti 77. Vláda Schmerlingova 
nepředložila toho návrhu k sankci císařské. 



Ve schůzi 9. května poslanec Sáry odůvodňoval svůj návrh, 
„aby sněm výboru zemskému uložil ku příštímu zasedání vy- 
pracovati návrhy o tom, kterak by Museum království Českého 
se svými pro zem předůležitými sbírkami na budoucnost mohlo 
býti umístěno způsobem, jenž by dostačoval jak účelům vědy a 
poučení, tak i ohledům úplné bezpečnosti, i byl důstojen ústavu 
zemského." Ve schůzi 10. května přijat byl návrh prvotné od 
Riegra učiněný, aby návrh Šáryho hned se vzal v plnou poradu 
bez odkazování ku předchozí poradě, načež návrh Šáryho byl 
bez debaty jednohlasně přijat. (Sten. XXXIV. 2 — 3.) 



Ve XXXV. schůzi 11. května poslanec dr. Seidl jménem 
petiční kommisse referoval o peticích 107 posluchačů lékařství 
a Spolku českých lékařů, aby sněm zasadil se o zřízení českých 
stolic na lékařské fakultě v Praze ; kommisse navrhovala, aby 
sněm obě petice podporoval a k dalšímu úřednímu jednání místo- 
držitelstvu předložil. Dr. Eduard Grégr navrhl nad to, aby sněm 
prohlásil, „že jest nutná potřeba, aby na fakultě lékařské uni- 
versity Pražské se zřídily vyučovací stolice s vyučovacím jazykem 
českým." Návrh Grégrův podporován byl K. L. Klaudym. Proti 
obojímu návrhu mluvil professor Brinz, jenž navrhoval, aby sněm 
přítomné petice vrátil konimissi s doložením, že vyslechuouc na- 
l)řed professorský sbor fakulty lékařské, má o nich podati opětnou 
zprávu. Naproti tomu ozval se dr. Uieger v tato slova (n. Sten. 
XXXV. 26-27): 



české stolice na fakultě lékařské. 25 

Mohu ctěného pana řečníka přede mnou upokojiti, ne- 
jedná-li se tu o nic jiného, než o dobrozdání lékařské fa- 
kulty. Dobrozdání takové bylo již podáno, a sice opětovně 
(Slyšte !), a to, jak jej rovněž upokojiti mohu, ve smyslu 
negativním. (Slyšte!) Myslím tedy, že není třeba, přiváděti 
tu věc ještě jednou před forum lékařské fakulty, když tato 
již prohlásila, že to nepokládá za potřebné. 

Ostatně nebude ani lze návrh, podaný panem koUegou, 
dle jednacího řádu připustiti; návrh totiž chce — ač roz- 
uměl-li jsem dobře — aby petiční výbor se dorozuměl s lé- 
kařskou fakultou. To jest spůsob jednání, jehož, pokud vím, 
jednací řád nezná. Sněm zastoupen jest na zevnějšek pouze 
praesidiem. (Hlasy: Zcela dobře!) Není tu jiné cesty, než 
vyzvati praesidium, aby požádalo lékařskou fakultu o vy- 
jádření v té věci. 

Nechci se pouštěti do otázky o potřebě a nutnosti. 
Dolíčena byla výmluvnými slovy dvěma pány řečníky přede 
mnou, dr. Eduardem Grégrem a dr. Klaudym. Myslím však, 
že jest nám tu činiti ještě s jednou otázkou, to jest otázka 
práva. My jsme jedenkráte zde, my jsme národem této 
země, jsme aspoň většinou obyvatelstva jejího, a my nechceme 
a nesmíme nikdy připustiti, aby se s jazykem naším zde 
v zemi nakládalo na učilištích vědeckých jako s pastorkem. 
Jazyk náš má a musí všude dostati rovné právo ; a páno- 
vé, kdybychom k tomu dojíti měli, aby naše česká řeč všude, 
kdekoli jde o to, aby se jednalo o předměte vědeckém, byla 
vyloučena, pak bychom vlastně nikdy nedosáhli svého rov- 
ného práva. 

Myslete si, pánové, ten případ, že by ony poměry, jaké 
veskrze byly v Německu za času Bedřicha Velkého, že by 
ty poměry byly potrvaly až do dnešního dne, že by byli 
všude podrželi jen jazyk francouzský a starý jazyk latin- 
ský jakožto řeč vědy : zdaž by řeč německá, zdaž by lite- 
ratura německá byla se mohla vyvinouti a dospěti k tak 
vysokému slupni, ke kterému již dospěla? Nikoli, toho by 
nikdy nebylo. Kdyby všude byla vyloučena bývala z veřej- 



254 Sněm český 1864. 

ného života, z učitelských stolic, vyloučena z činnosti věde- 
cké, tož byla by právě zůstala jen řečí obecného lidu, řečí 
sluhů. 

Chcete-li, pánové, české řeči dopřáti jen tentýž obor 
působnosti, teda snad jen působnost v kuchyni anebo v ob- 
cování s dělníky, tedy jste národ český v zemi nepostavili 
na roven. Vy musíte též poctivě a přímě podati mu mož- 
nost, aby ve veřejném životě, ve škole, ve vědě svoji řeč 
pěstoval, svojí řečí mluvil, svojí řečí psal. Jen pak můžeme 
doufati, že našemu národu, naší řeči a naší národnosti ne- 
bude, abych tak řekl, životní žíla podťata, nýbrž že on 
bude moci pracovati všemi svými silami a schopnostmi 
k tomu, aby dále se vyvíjel, a aby vedle bratrského národu 
německého, žijícího vedle nás, stál na téže výši vzdělání, 
aby s ním stejnoměrně pokračoval, stejným krokem. A, pá- 
nové, tomu-li chcete poctivě a upřímně, tedy nesmíte činiti 
návrhy přímo k tomu směřující, aby se to zmařilo. 

Obraceti se v této otázce k fakultě lékařské není třeba, 
nebot fakulta se již o tom vyslovila záporně. To je, pá- 
nové, zcela přirozeno. Skládá-li se fakulta s velikou část 
z čirých Němců, ti neuvidí to rádi, alespoň ne se zvláštní 
zálibou, aby vedle nich zavedeny byly přednášky české. 
Však konečně při každé otázce konkurrence objevuje se po- 
dobný úkaz. Postaví-li se vedle německého professora pro- 
fessor český, jenž má české přednášky, tedy tento přejme 
druhému posluchačstvo, a onen nebude pak bráti tolik 
kollejních platů. A pánové, to je věc, jež také stojí za uvá- 
ženou. Pánové, jako v životě obchodním, tak tomu jest i na 
universitě. My víme, že ne vždy chodívá to na universitě 
tak zcela bez ouhony, jde-li o platy kollejní. Tuť je známo, 
že kollegové na universitě provádějí jeden druhému někdy 
i prazvláštní kousky a studenty druh druhu odluzují. Nelze 
tedy dobře předpokládati, že by sobě přáli zavedení značné 
konkurrence. Z této strany se tedy nedá očekávati úsudek 
objektivní, všestranně spravedlivý. 



české stolice na fakultě lékařské. 255 

A že přednášky na universitě též v této vědé lékařské 
jsou nutností, o tom pronesli se již i jiní odborníci, a sice 
celý Spolek českých lékařů, jenž vydává lékařský časopis 
v české řeči a také jiná díla o lékařství v české řeči, a to 
s úspěchem. A když, pánové, takovéto snahy literární a vě- 
decké se pěstují kromě stolice professorské s takým úspě- 
chem, tedy budou prospívati také přednášky na stolici pro- 
fessorské. 

Prosím vás tedy, pánové, abyste věc podporovali v tom 
spůsobu, jak ji navrhuje dr. Grégr. 

MDr. Tedesco a professor Briuz odporovali Riegrovi jmeno- 
vitě v tom, že by němečtí professoři ze strachu před ujmou kol- 
lejného protivili se českým professurám. Němec MDr. Arnošt 
Mayer podporoval návrh Grégrův, i dovozoval z vlastní zkuše- 
nosti, že v Čechách jest lékaři potřeba, aby uměl také česky. 
David Kuh, jenž za oněch let ve svém denníku Tagesbote aus 
Bóhmen vždy nepokryté projevoval nejzarytější nenávist k živlu 
českému, nyní ve sněmu s makavou ironií stavěl se na stano- 
visko Riegrovo, činil však z něho větší důsledky, i navrhoval, 
„aby sněm z příčin rovnoprávnosti přimluvil se za zřízení české 
university". Hrabě Lev Thuu s tím nesouhlasil a dával také 
přednost návrhu kommisse před návrhem Grégrovým ; tohoto 
ujímal se dr. Klaudy. Dr. Rieger uchopil se znova slova, řka 
(n. Sten. XXXV. 30): 

Když jsem, pánové, připomenul, že na universitách, ne 
toliko zde, nýbrž v celém světě, panuje často mezi professory 
rivalita vzhledem ku platům koUejním, nechtěl jsem tím 
nikomu učiniti urážku. Je to známé faktum, jehož sotva 
někdo bude popírati. Velmi rád chci předpokládati, že ta- 
kovéto pohnutky nepůsobí u pana professora Brinze ; to 
však nevadí, že faktum v celku je pravdivé. 

Co se týče mé poznámky, pokud lékařská fakulta byla 
tázána, mohla nás o tom poučiti poznámka pana dr. Te- 
desca, jenž pravil, že předmět ten vzat v úřadu na fakultě 
lékařské i v doktorském kollegiu samém, a že — jak jsme 
slyšeli — bylo rozhodnuto malou většinou, aby se tento 
předmět ministerstvu neodporučoval. Tedy faktum jest tím 
již na jisto postaveno; a to jest, že následkem toho ty 



256 Sněm český 1864. 

dvě petice kráčely cestou ke smrti, neboli že byly za- 
mítnuty. 

Myslím, že jde nyní o to, aby to dnešní naše rokování 
vedlo k nějakému praktickému výsledku. Návrh kommisse 
směřuje k tomu, aby se věc s odporučením odkázala místo- 
držitelstvu. Já myslím, že bude snad lépe, abychom vý- 
slovně vyřknuli potřebu věci, tak jak to navrhl dr. Grégr. 
Chci však k tomu připojiti dodatek, jejž dovolím si odporu- 
čiti jakožto amendement k návrhu Grégrovu. 

Návrh pana dra. Grégra zní takto: „Slavný sněme račiž 
uzavříti: Sněm království Českého prohlašuje se, že jest 
nutnou potřebou, aby se na lékařské fakultě university Praž- 
ské zřídily stolice s vyučovacím jazykem českým;" — a já 
přidávám k tomu : „a v přesvědčení tom uzavírá sněm po- 
ručiti petice Spolku lékařského a posluchačů lékařství mi- 
nisterstvu ke všemožnému uvážení." 

Co se týče návrhu pana poslance Davida Kuba, tož 
nemohu s ním souhlasiti z té příčiny, poněvadž nechápu, 
proč by se nemohly na téže universitě odbývati přednášky 
ve dvou různých jazycích, když přece vidíme, že se v skutku 
tak odbývají a že tím věda netrpí ani na jedné, ani na 
druhé straně. Ostatně jestliže pan poslanec Kub se uvolí 
provésti to. aby se na státní útraty zřídila universita česká 
od německé oddělená, tož nebudu se rozpakovati a budu 
hlasovati pro to. (Veselost.) Myslím, že podal návrh ten 
jen žertem. (Hlasy: Ne!) On radí: „Žádejte co možná nej- 
více, abyste nedostali ničeho." My učiníme však lépe, žá- 
dáme-li jen to, co při dnešním stavu našeho hospodářství 
finančního můžeme za možné pokládati, a co stačíme dáti 
z našich důchodů státních. Myslím dále, že my, příslušníci 
národnosti české, na důchody ty máme také právo, aby 
části těchto důchodů bylo použito k vědeckému pěstování 
lékařství v řeči české — právě tak jako v řeči německé. 
Trvám, že mi to nikdo z vás popírati nebude. 

Maršálek prohlásil návrh Kubův za samostatný, o iiémž 
nemůže se jednati a lilasovati při návrhu komraisso; potom 



Volby do rady říšské. 257 

však již o něm nebylo zmínky. Brinz vzal svůj návrh zpět. 
Potom byl většinou schválen návrh Grégrův doplněný návrhem 
Riegrovým. 

Ve XXXVI. schůzi dne 12. května přišel na denní pořádek 
připiš vládní, přečtený již dne 6. května (viz str. 233), že sněm 
má vykonati četné doplňovací volby do říšské rady. Hrabě Lev 
Thun navrhnul, aby tato předloha vládní odkázala se zvláštní 
kommissi o 9 členech, a to s tím odůvodněním, „že tentokráte 
při konání těchto voleb jest míti ohled k důležitým otázkám 
statoprávným, kteréž aby v kommissi vzaly se na přetřes, jest 
žádoucno." Když návrh Thunův byl podporován, povstal dr. 
Rieger, aby promluvil se stanoviska českých poslanců, kteří 
roku předešlého nedostavili se do rady říšské (č. Sten. XXXVI. 
3—8): 

Pánové! Já hodlám učiniti návrh doplňující, opravující 
předlohu vlády vzhledem voleb, kteréž se dnes předsevzíti 
mají. 

Všichni víme a cítíme, že se má dnes jednati o před- 
mětu důležitém, důležitém pro nás osobné, pro vlast naši 
a pro celou říši. Doufám tedy, pánové, že mi dovolíte před- 
nésti několik slov o tomto důležitém předmětu a k odůvod- 
nění opravujícího návrhu svého, kterýž podati hodlám. 
K tomu cíli dovolte, abych se na málo vrátil do minulosti. 

Když Jeho Veličenství nejmilostivější císař a král náš 
dne 20. října 1860 vydal diplom, kterýž má býti na příští 
nezměnitelným a základním zákonem veškeré ústavy říšské, 
byl zákon tento přijat od veškerého obyvatelstva země naší 
s uspokojením. Ovšem že někteří stínové spočívali i na tomto 
diplomu, neb nevědělo se, jakým spůsobem se propracuje 
to, co na něm bylo nejasného, k plnému světlu života. Jedno 
ale četli jsme v něm všichni a přijali jsme s velikým uspo- 
kojením. To bylo uznání politicM osobnosti země a králov- 
ství našeho, uznání jeho historicJcých práv^ pokud se srovná- 
vají s tímto diplomem, jakož i ubezpečení autonomie, jakéž 
jsme si přáli. V jedné věci však byla obmezena autonomie 
starodávná, od tisíce let platící autonomie království Če- 
ského, totiž vzhledem k povolování daní, kteréž až do té 

Kei-i Riegrovy III. 17 



258 Sněm český 1864. 

chvíle bylo výhradné předmětem sněmu zemského. Avšak 
my všichni cítili jsme, že chceme-li udržeti jednotu říše, 
moc a sílu její, jaké si skutečně všichni přejeme, že ne- 
můžeme státi na tom, aby království vzhledem k budžetu 
státnímu, vzhledem k povolení daní, pokud tyto mají slou- 
žiti k zapravení potřeb celoříšských, zachovalo i na bu- 
doucnost zvláštní své starodávné právo a postavení. My, 
pánové, všichni jsme cítili, že toto obmezení starodávné, 
zděděné autonomie zemské musí se připustiti, a že obět ta 
musí se položiti jednotě, celosti a moci veškeré říše. 

Přišel patent od 26. února 1861. My, pánové, všichni 
jsme poznali, že tímto patentem odchýlilo se zákonodárství 
říšské od nezměnitelných základů ústavy, kteréž byly polo- 
ženy diplomem říjnovým. Poznali jsme, že to, co mělo býti 
pravidlem, stalo se nyní výminkou. Ježto prve bylo pra- 
vidlem zákonodárství zemské., a ježto mělo platiti za pra- 
vidlo, že vše, cokoli není výslovně vyhrazeno zákonodár- 
ství říšskému, má náležeti zemskému sněmu, stalo se nyní 
naopak: všecko bylo přikázáno říšské radě, co nebylo vý- 
slovně vyhrazeno zemi. Patrná věc, že tím autonomie, za- 
ručená diplomem, byla podstatně zmenšena a skrácena. 
Místo malé říšské rady, sestávající ze 100 členů, ve kteréž 
měli se scházeti poslové sněmův, postaven tu veliký orga- 
nismus státní, parlamentární, četná říšská rada sestavená 
ze dvou domů. Nedotýkám se blíže jiných změn, kterýmiž 
se ústava únorová odchýlila od nezměnitelného základu, na 
němž se měla postaviti podle výslovné vůle a zaru(?eného 
slova Jeho Veličenstva, ústavodárce našeho. 

Avšak my, pánové, vstoupili jsme nicméně do té ústavy, 
my postavili jsme se na půdu této ústavy s tou nadějí, 
že nedostatky, kteréž tato ústava ještě měla, se dají na- 
praviti; že na základě této ústavy budeme se moci vrátiti 
k oné míře autonomie, která nám byla zaručena diplomem ; 
že na základě téže ústavy budeme moci napraviti chyby a 
nedostatky, kteréž se v ní nalézají, jmenovitě v řádě voleb- 
ním, o němž jsme se hned přesvědčili, že jest ve mnohém 



Volhy do rady říšské. 259 

ohledu křiv, a že jmenovitě národnosti české je všude na 
ujmu. Avšak, pánové, cítili jsme ovšem také, že nerovnost 
zastoupení země, kteráž se zakládá v tom volebním řádě, 
čím dále půjde v působení svém, tím dále poroste, že nám 
bude i tím více nespravedlivá, že totiž ta majorita, kteráž 
z toho volebního řádu povstala, bude-li jinak chtíti, toto 
skrácení v zastoupení národu českého svými volbami do říš- 
ské rady ještě dále skrátiti může. I viděli jsme v tom ve- 
liké nebezpečenství pro rovnoprávnost národa našeho v zemi 
i pro historická práva této, o jejichž ochránění a bránění 
se především nám jednalo. I byl tedy s počátku úmysl náš, 
nevydati se v takové větší nebezpečenství vykonáním voleb do 
říšské rady, jímž by se mohlo státi, že národ český by do- 
stal zastoupení tak nepatrné, že by nebylo v žádném po- 
měru s obyvatelstvem a jeho počtem, zejména pak s občan- 
stvem naší národnosti, ani s velikými daněmi a břemeny, 
kteréž národ ten nese. 

I položili jsme před prvním volením do rady říšské, 
kteréž stalo se 18. dubna 1861, protest, pod kterým jsme 
volili do rady říšské, v kterém jsme pravili: „že království 
našemu se nedostalo ústavou únorovou té míry samosprávy, 
jakáž jemu dle diplomu přísluší, bez jakéž obejíti se ne- 
může, aby se nevystavilo nebezpečenství úplného pozbytí 
své vlastnosti co nezrušitelné osoby právní." Dále jsme po- 
ukázali na všeliké obtíže opravení ústavy a volebního řádu 
dle potřeb království Českého a dle spravedlivé žádosti větší 
části obyvatelstva jeho, pokud platí tentýž řád volební. 
Pravili jsme, že v takových poměrech nemůže býti pochyb- 
nosti, že kdyby strana tato (mající nyní většinu) oněch vý- 
hod, nepřiměřeným řádem volebním jí poskytnutých, v celém 
rozsahu užila volbami těmito do říšské rady, mohla by za- 
sazena býti rána nezahojitelná netoliko národnosti naší, ale 
i vůbec právům království českého, protože by v radě říš- 
ské zastoupeno bylo zástupci menšiny, ne většiny národu, 
t. j. politického národu země České. Protož pravili jsme, že 
„byl úmysl náš, neúčastniti se naprosto ve volbách těchto. 



260 Sněm český 1864. 

pokud by se ústavě zemské ze dne 26. února a volebnímu 
řádu, s ní spojenému, nedostalo náležitých oprav, tak aby se 
staly pravým splněním vůle našeho vznešeného panovníka, 
vyslovené diplomem císařským. Nechtějíce však oslyšeti hlasu 
mužů smířlivých, kteří se zasadili o přátelské vyrovnání 
mezi námi a stranou druhou, a rádi chtějíce ušetřiti ne- 
snází, kterými by trpěti mohlo zdárné znovuzřízení moc- 
ného a velikého Rakouska, na kterém nám zajisté neméně 
upřímně záleží, nežli našim protivníkům, ano přispěti k to- 
mu, aby se docílilo zastoupení celého mocnářství v říšské 
radě, o němž doufáme, že by jím mohly pak stížnosti naše 
dojíti ještě žádoucího napravení : upustili jsme a upouštíme 
na ten čas od onoho úmyslu, i míníme se účastniti ve vol 
bách do říšské rady, abychom zkusili, zdali strana, poží- 
vající umělé většiny ve sněmu, míní jí skutkem užiti k utla- 
čení živlu českého a k utvoření nepravého zastupitelstva 
království Českého v radě říšské." 

Na základě tohoto protestu šli jsme, pánové, do říšské 
rady s tím plným a pevným předsevzetím a s plnou a upří- 
mnou vůlí, pomáhati jednotě říše a chovati se ve všem 
podle ústavy, nevykročiti nikde z kompetence jí vykázané, 
bud to již užší říšská rada nebo plná říšská rada, 

Tehdáž, pánové, byla však ještě skutečně naděje, že se 
státoprávní poměry říšskou radou ještě upraviti dají. Tuto 
naději vyslovil Jeho Veličenství císař a král náš sám ve 
trůnní řeči své, kterou držel 1. máje 1861, kdežto pravil, 
že doufá viděti brzo již zástupce všech zemí okolo sebe 
shromážděné v plné říšské radě. Avšak naděje ta bohužel 
se nesplnila, ba ani sama užší říšská rada nedošla úplného 
sestavení, neboť některé země posud dokonce nebyly zastou- 
peny, jako zejména Benátsko, jiné alespoň po dlouhý čas 
zůstaly nezastoupeny, jako ku příkladu Istrie. 

Nicméně brali jsme účastenství ve všem jednání, kteréž 
bylo v mezích kompetence užší říšské rady; když ale říšská 
rada užší začala sama osobovati si právo, aby rozhodovala 
o předmětech, kteréž podle patrného, jasného a nepochyb- 



Volby do rarty řišské. 261 

ného znéní naší ústavy nenáležejí kjejí pravomocnosti, kte- 
réž náležejí patrně jen před úplnou říšskoH radu: tu jsme 
se proti tomu rozhodli a zdrželi jsme se ve věcech tako- 
vých hlasování. 

Tak jsme učinili, pánové, když říšská rada vzala po- 
nejprv v poradu budžet celé říše pro r. 1861. Tehdáž, byloť 
to ponejprv, se to stalo ještě s odvoláním na §. 13. ústavy, 
kterýmž paragrafem vyhrazuje se císaři pánu právo, aby 
tehda, kdyžby úplná říšská rada sejíti se nemohla, učinil 
opatření ve věcech finančních ze své moci královské. Toto 
právo Jeho Veličenstvo přeneslo tehda na říšskou radu, ačkoli 
se nám zdálo, že toto podle ústavy ani řádně státi se nemůže. 
Zdrieli jsme se tedy hlasování ; a když později říšská rada 
opět budžet pro rok 1862 vzala v poradu, též jsme se proti 
tomu ohradili protestem a pravili : „My nemáme k tomu od 
sněmu svého práva, a my nemáme od svého sněmu mandáty, 
abychom v užší říšské radě rozhodovali o záležitostech, kteréž 
patrné náležejí do oboru plné říšské rady." 

Avšak na toto naše ohrazení nebylo bráno ohledu, a 
říšská rada šla dále před se a jednala i o budžet pro 
rok 1862 a 1863. Konečně již ani v tom se neobmezila; ona 
vzala v poradu i jiné zákony, při kterých ani neplatila ta 
omluva, že se to musí nutné státi, poněvadž říše nemůže 
býti bez daní a přijmuv; ona vzala v poradu zákon obchodní, 
který je a musí patrně býti předmětem celé říšské rady, 
pak některé jiné zákony podobné, jako ku příkladu zákon 
stran opravení katastru a jiné předměty jí nepříslušné, jmeno- 
vité též zrušení manství koruny české, kteréž patrně také 
nenáleží do kompetence říšské rady. My pak, kteří jsme 
byli se vyslovili, že přijímáme mandát podle ústavy a jen 
dle ústavy, nemohli jsme v těchto věcech a poradách bráti 
účastenství a zdrželi jsme se jeho a ohradili jsme se proti 
tomu svým protestem. A my, pánové, v tomto mínění a pře- 
svědčení svém trváme posud. 

Pravilo se z mnohých stran, že říšská rada není sama 
příčinou, že není úplná, že těm, kteří se sešli, nemůže se 



262 Sněm český 1864. 

bráti právo, aby jednali, proto že ti, kteří byli vyzváni, ne- 
přišli. To však je patrný, faktický omyl; nebot vyzvání k říš- 
ské radě stalo se jen jednou ve sněme uherském, a stalo se 
to takovým spůsobem, že se tomu mohlo rozuměti jen na 
to jedno zasedání říšské rady, poněvadž císař pán výslovně 
ve svém dopisu k uherskému sněmu pravil, že vzhledem 
spůsobu, jakým se má voliti zastupitelstvo uherského sněmu 
do říšské rady, se hodlá se sněmem uherským srozuměti 
a usjednotiti, že to má býti předmětem jednání téhož sněmu; 
avšak poněvadž je nutná potřeba, aby se o daních říšských 
rozhodovalo, žádalo se, aby sněm uherský poslal poslance 
své k debatování o budžetu pro rok 1861 do Vídně. To 
však sněm uherský odepřel. Jeho Veličenství ráčil rozpustiti 
na to uherský sněm, ale vyhradil si zároveň, že jej svolá, 
pokud možnost bude, v šesti měsících, jak toho uherská 
ústava žádá. Takovým spůsobem se stalo rozpuštění sněmu 
uherského dne 21. srpna 1861 ; avšak za tři měsíce budeme 
již počítati od té doby šestkráte šest měsíců, a posud ne- 
vyplnilo se to; ano již tomu je málem tři léta, co sněm 
uherský nebyl svolán a tázán. Podobně se stalo se sněmem 
chorvatským, který taktéž od té chvíle nebyl svolán. 

My tedy, pánové, nevíme, zdali by se nyní tito sně- 
mové jinak nevyslovili, zdali by neposlali své poslance, kdyby 
byli nyní k tomu vyzváni. Alespoň v officielních novinách se 
velmi často čítá, že v Uhersku mínění se zcela obrátilo, a 
žo většina národu je tam pro to, aby se úplná říšská rada 
obeslala. To samé se čítá ve všech novinách vzhledem 
k Chorvatsku, ba tu se vystavuje za věc nepochybnou, že 
budoucí sněm chorvatský obešle říšskou radu. 

Já tedy, pánové, vidím, že je ústavou posud dána mož- 
nost, svolati úplnou říšskou radu, a jen od té můžeme 
doufati, že učiní ony změny a opravy, kteréž v ústavě jsou 
potřebné ba nutné. Ale netoliko to : zde v plné říšské radě 
se konečně jednou vysloví jasným spůsobem, co náleží ke 
kompetenci úplné říšské rady, a co do užší říšské rady, 
pakli tato ještě existovati má ; zde se konečně a určité 



Volby do rady říšské. 263 

vysloví, co náleží k plnomocenství sněmů zemských. Vidí- 
me zajisté nyní při každé otázce, jak v říšské radé, tak 
i zde, na snémé zemském, že pochybnost o kompetenci vždy 
se opakuje, a nevíme nikdy s jistotou, co nám náleží a co 
nám nenáleží. Tu jen plné zastupitelstvo celé říše může 
určité meze položiti. 

Pročež tedy, pánové, já myslím, že by vláda naše a 
ministerstvo naše, — jestli jemu skutečné na tom záleží, aby 
se jednou věc ta řádně, konečně, a sice ne mocí nebo libo- 
vůlí nějakou, alebrž dobrou vůlí a svolením všech národů 
rakouských ujednala, — že se musí především svolati sněm 
uherský a chorvatský, aby se vyslovily, zdali a jakým spů- 
sobem by chtěly obeslati říšskou radu, a zdali a jakým 
spůsobem vůbec chtějí bráti účastenství v plném zastoupení 
veškeré říše rakouské. 

Avšak na to se tam nedbá. Na vzdor protestům, kte- 
réž jsme v říšské radě vzhledem nekompetence položili, 
neučinilo se v tom ničeho, nedbalo se na to a šlo se dále ; 
my pak, pánové, viděli jsme vždy více, že z toho povstává 
pro zemi naši a národnost naši veliké nebezpečenství. Neboť 
to, co prve bylo jen výminkou, spočívající na základě §. 13., 
začínalo se nyní činiti pravidlem. Říšská rada napotom již 
ne pouze na základě zvláštního svolení od Jeho Veličenstva 
podaného, ale již jakoby z vlastního usnesení, z plné a 
vlastní moci své brala v poradu budžet říše a jiné před- 
měty, kteréž náležejí před úplnou radu říšskou. Ano ne- 
dávno došly věci již tak daleko, že jeden poslanec — pan 
poslanec Ryger — neostýchal se v plné radé říšské učiniti 
návrh, aby se uherská ústava, kterou Jeho Veličenstvo 
Uhrům zaručil, na říšské radě změnila, a pan státní ministr 
na takový, abych tak řekl, monstrosní návrh neměl jiné 
odpovědi, než že pravil, že to není na čase : z čehož patrné 
vyplývá, že jakmile přijde čas, bude se moci Uhrům všecko 
vzíti a ústava jejich změniti, kterou jim Jeho Veličenství 
zaručil, jakmile jen užší říšská rada to chtíti bude. 



264 Sněm český 1864. 

Pánové, tuto jest především hrozné nebezpečenství též 
pro naši zemi a pro náš národ. My vidíme, že jakmile ny- 
nější říšská rada, neúplná, složená takořka jen z jednoho 
živlu národního, bude chtít vzíti v poradu předměty ústavní, 
že bude moci týmž právem také jiné předměty v poradu 
bráti, ano i ústavu změniti ; ba i ten trošek autonomie, ja- 
kouž nám zachovala ještě ústava únorová, i ten že bude 
nám moci vzíti. V tom, pánové, viděli jsme hrozné nebez- 
pečenství, poněvadž faktorové, kteří skutečně konstituují říši, 
se neuznávají a pošinují v platnosti od stanoviska svého, 
poněvadž nestojí tito činitelé v říšské radě ve pravém po- 
měru, tak abychom se mohli do nich nadíti, že vydají roz- 
hodnutí pravému stavu přiměřené a spravedlivé právům 
všech národů rakouských. 

Již tedy neviděli jsme jiné možnosti, než prohlásiti vy- 
jádřením vydaným od 11 poslanců českých, že v takovýchto 
poradách, které se nepohybují na půdě zákona a ústavy, 
ze kteréž naopak každým dnem vykračují, účastenství bráti 
nemůžeme ; a tímto ohrazením jsme také ospravedlnili dů- 
vodně své další nepřicházení do porad, vykračujících z mezí 
ústavy. Pravili jsme v ohrazení tom : „K takovémuto jednání 
my nemůžeme propůjčovati dále ani své passivní účasten- 
ství. My jsme dostali svůj mandát do říšské rady od sněmu 
našeho království jen ve smyslu ústavy celoříšské, tedy dle 
patentu únorového v souhlase s nejvyšším diplomem, s prag- 
matickou sankcí a všemi zákony patentem ústavním zaru- 
čenými a s ním celek ústavy vší říše činícími; a jen v tomto 
smyslu jsme mandát přijali." 

Když teda se žádalo od nás, abychom brali účastenství 
i v takových poradách, kteréž patrně nenáležejí ku právu 
a ke kompetenci říšské rady, tu jsme pravili: Non possu- 
mus ; my k tomu nemáme práva, my k tomu nemáme man- 
dátu. Jakmile však nám dá říšská rada garancii, jakmile 
i užší i širší říšská rada se vysloví, že se bude pohybovati 
jen na půdě ústavy a v mezích kompetence své, pak při- 
jdeme a budeme konati mandát svůj svědomitě; a to, pá- 



Volby do rady říšské. 265 

nové, praví konec našeho ohrazení v tato slova: „My níže- 
psaní poslanci české národnosti z království Českého my- 
slíme tedy, že svědomí naše i mandát, jejž jsme obdrželi, 
ukládá nám povinnost, abychom slavnému shromáždění se 
vší povinnou úctou, ale také se vší rozhodností prohlásili, 
že my na dále v jednání a usnášení slavné sněmovny podílu 
bráti nechceme, aniž smíme, pokud se nesestoupí zastupi- 
telstvo veškeré říše a pokud nám nebude podáno plné upo- 
kojení, že slavné shromáždění jednati bude přísné v mezích 
platných dle ústavy říšské, ve kterýchžto věrně a pevně se- 
trvati my se pokládáme za zavázány svaté v oddanosti a 
věrnosti k našemu dědičnému císaři a králi." 

Pánové! V tom a v celém onom vyjádření jest ospra- 
vedlnění naše, a myslím, že podstatné. Ospravedlnění to 
bylo v říšské radě pominuto mlčením ; byli jsme vyzváni, 
abychom se dostavili do říšské rady: my pak bychom byli 
nemohli, než se odvolati k tomu, co jsme byli právě slavně 
osvědčili k našemu ospravedlnění. Posud máme za to a sto- 
jíme na tom, že ospravedlnění naše je úplné a platné, a 
myslím, pánové, že je uzná každý, komu není ústava říšská 
pouhým kusem papíru. Kdo nepopírá pravidel logických, 
musí přiznati, že jsme se vždy pohybovali na základě ústa- 
vy, a že jsme konali povinnost svou podle ústavy. Pánové, 
či měli jsme^vykročiti z mezí mandátu svého, měli jsme či- 
niti více a co jiného, než se nám od vás dovolilo a uložilo? 
Myslím, že jsme neměli k tomu práva a nesměli jsme toho 
dělati. Ěíšská rada však pokládala jednání své za oppor- 
tunní, a za příčinou pouhé opportunity uznala za dobré, 
vykročiti z mezí kompetence své, vykročiti z ústavy. Pánové, 
měli jsme se my též říditi těmito pravidly opportunity? 
Můžeme my, kteří jsme mandát přijali na základě ústavy, 
máme býti přinuceni, dle řádu a práva, abychom jednali 
ne podle ústavy, ale podle pouhé opportunity ? Zajisté, že 
nemůžeme. 

Já tedy myslím, že my jsme dostáli řádně povinnosti 
své, že jsme konali všechno, co mandát nám uložil, a co 
dle ústavy jsme konati mohli a směli. 



266 Sněm český 1864. 

K tomu pak, pánové, jsme posud ochotni, a já netoliko 
jménem svým, ale také jménem oněch desíti společníků 
svých, kteří to osvědčení k říšské radě podepsali, ozna- 
muji, že posud stojíme na též půdě právní a ústavní, že 
mandát svůj neskládáme, a že jsme hotovi konati jej tak, 
jak ústava káže, ale ne dle opportunity libovolné. 

Připomínám Vám, pánové, že podle těchto zásad man- 
dát náš posud trvá, že jsme jej neztratili, že nám jej podle 
práva říšská rada ušši, pokud povinnost svou v ní ustavičně 
konati chceme, ani vzíti nemohla. Připomínám dále, že man- 
dátem, kterýž jsme obdrželi, nemíní se mandát pouze pro 
užší říšskou radu, ale že je spolu mandátem pro širší říš- 
skou radu. Jak by nám mohla užší říšská rada vzíti man- 
dát, který jsme dostali pro říšskou radu širší? Kdyby ku 
př. někteří poslanci uherští byli zvoleni od sněmu svého do 
říšské rady, ti patrně mají mandát jen do širší rady. Táži 
se, může-li podle logických pravidel užší říšská rada ně- 
kterému poslanci uherskému vzíti mandát do širší říšské 
rady? Jest patrno, že nemůže. Tedy kdyby to bylo i v moci 
a právu jejím bývalo, že by nám byla mohla říšská rada 
vzíti mandát pro sebe, to jest, pro teši radu, ona nám 
nikdy nemohla vzíti mandát pro širši říšskou radu, a ten 
na každý spůsob i posud máme, a ten nám ani slavný sněm 
sám vzíti nemůže, pokud se ho řádně nevzdáme; a my toho 
nečiníme, nýbrž pravíme tuto slavně : My chceme a budeme 
povinnosti své Jconati podle ústavy. 

Já tedy, pánové, nemám jiného přání, než aby slavný 
sněm tutéž vážnost a úctu k ústavě, kterou jsme my zacho- 
vali, též zachoval a při nás schválil, aby také nekonal volby 
jiným spůsobem, než podle ústavy a v duchu ústavy. Pánové, 
jinak musíte dáti poslancům mandát zvláštní; musíte říci 
jim: „Vy nemáte se držeti podle ústavy, nýbrž podle opportu- 
nity! Ústava pro vás nebudiž více pravidlem, jen dobré 
zdání vaše!" Ale, pánové, kde se při takových poměrech 
octneme? Jakmile tu jednou ústava jest, ústava, již uznáváte 
platnou, musíme ji řádné a svědomitě držeti, pokud nebude 



Volby do rady říšské. 267 

změněna; a o to, aby byla změněna, aby mohli všichni 
národové na ní se pohybovati, o to má se především starati 
ministerstvo horlivě a příslušnými cestami, a myslím, že 
přikročí-li k tomu s dobrou vůlí a duchem smířlivým, že cíle 
toho všude dosáhne. 

My pak, pánové, prosíme, abyste neodsuzovali nás, abyste 
uznali zákonitost našeho jednání. Nechcete-li tak, tedy do- 
kažte nám prve, že jsme jednali proti ústavě, a že jsme 
mandát svůj zrušili; a my, jestli se nám to dokáže podle 
ústavy a podle pravidel logiky, rádi uznáme, že jsme chybili ; 
a pakliže to uznáme, pak dobře a ochotně chybu svou na- 
pravíme. Ale nechcete-li tomu, tak tady musíte nám dáti 
výtku za to, že jsme se zdráhali rušiti ústavu, že jsme se 
chtěli svědomitě v její mezích chovati, a musíte výslovně 
dáti pouhý mandát opportunity a libovůle těm, kteréž byste 
nyní zvolili. Já pak myslím, že takto slavný sněm český 
neučiní a aspoň že tak učiniti by neměl, neboť by to byl 
krok, kterýž obsahuje v sobě nebezpečenství velké pro všecku 
budoucnost, hrozbu pro bezpečnost a stálost všeho našeho 
státního zřízení. 

Jestli, pánové, hledíce na všecka pravidla ústavy, přece 
budete voliti přes meze ústavy, ba proti ústavě, pak, pánové, 
jen jednu věc dokážete, totiž tu, že ovšem majorita, kteráž 
umělým řádem volebním byla zde zařízena, a kteráž majo- 
rita zastupuje zde jen menšinu obyvatelstva, může majo- 
risovati menšinu, a to menšinu, kteráž zastupuje v skutku 
většinu obyvatelstva, a že bude tato většina země na říšské 
radě zastoupena ještě zjevněji pouze menšinou. Tím spůsobem, 
pánové, můžete dokázati, že celý četný národ český v říšské 
radě bude zastoupen jedině pěti hlasy, aneb že tam vůbec 
nebude zastoupen. Ale, pánové, tím podáváte patrný důkaz, 
že ústava, kteráž možnost takovou připouští, není založena 
na právním základě, že není spravedlivá k národu našemu, 
a že potřebuje nutně opravy. (Výborně, Výborné!) 

Návrh můj zní takto : 



268 Sněm český 1864. 

„Slavný sněm račiž se usnésti : 

Uváživ, že poslanci dr. Rieger, dr, Brauner, dr. Klaudy, 
Zátka, Zelený, Macháček, dr. Milner, dr. Prachenský, P. Řezáč, 
Zikmund a Stanek povinnosti mandátem do říšské rady na 
ně vložené dle ústavy plnili; 

uváživ dále, že titéž mandátů svých posud nesložili, 
anobrž celou ochotu osvědčili a posud osvědčují, bráti účasten- 
ství ve všem ústavním jednání plného říšského zastupitelstva 
ústavně zřízeného, pro něž jim především mandát udělen byl : 

uzavírá sněm, pustiti mimo sebe volby do říšské rady ve 
volebních skupeních IV., V., VII., VIII., XV., XVI, XVII., 
XIX. a ve skupině XXIV. na místě dr. Braunera." 

(Předčítá návrh německy, podotýkaje ještě:) Pro případ, 
že by se zvolila kommisse pro záležitost tu dle návrhu 
hraběte Thuna, prosím, aby se tento můj návrh odkázal 
téže kommissi. 

Nejvyšší maršálek: Zdá se mi, že návrh poslance dr, Riegra 
dotýká se předmětu, jenž se nenachází v obvodu působnosti zem- 
ského sněmu (Bravo!), a jejž dle ustanovení §.36. jednacího 
rádu musím vyloučiti z rokování; neboť on obsahuje soud o jednání 
jiného parlamentárniho sboru, kterýž učinil rozhodnutí na základě 
svého zákona a svých stanov, a o tomto rozhodnutí myslím, že 
nepřísluší souditi českému sněmu. Jediné rozhodnutí, kteréž by 
sněm v té příčině mohl učiniti, by bylo, buď že by tytéž pány 
znovu volil, aneb se vůbec této volby zdržel; ale jakýsi výrok 
o tom nemohu prohlásiti za dovolený, aneb připustiti, aby se to 
vzalo na potaz. Musím tedy na základě práva, jejž dává mi §. 36. 
jednacího řádu, k svému politování vyloučiti předmět ten 
z rokování. 

Dr. Rieger (německy) : Myslím, že sněm je přece úplně 
v právu, označiti místa, pro které chce konati nové volby. 
Má-li za to, že některé místo není uprázdněno, tedy myslím, 
že může upustiti od volby na to místo. Soudím, že sněm 
jest tu úplně ve svém právu. Volba do říšské rady jest právem, 
kteréž sněm vykonává, a v jistých okolnostech může někdo 
práva svého též neužiti, a to tím více, když se mu, jakž tomu 
jest v tomto případě, konání práva toho zdá zbytečným, 
jelikož místa ta jsou obsazena, a ježto poslanci zastupující 



Volby do rady říšské. 2G9 

tyto skupiny volební jsou ochotni plniti povinnost svou dle 
ústavy ; pravím : dle listavy Kdyby tedy sněm předsevzíti 
měl volbu na tato místa, jejichž poslanci jsou ochotni plniti 
svou povinnost dle ústavy, tedy by musel přímo prohlásiti, 
že žádá, aby poslanci, kteří budou nově voleni, byli činni 
také mimo ústavu, a pak, pánové my nemůžeme se účastniti 
takovéto volby, poněvadž by v sobě obsahovala usnesení, že 
volba ta má míti dosah protiústavní, a že má poslancům 
ukládati povinnosti, kteréž se nezakládají na ústavě. 

Maršálek opakoval, že nepřipouští, aby se o návrhu Riegrově 
rokovalo. Poslanec Herbst mínil, že by Rieger měl býti volán 
k pořádku; též vyslovoval se proti návrhu Thunovu, poněvadž 
prý kommisse zamýšlená měla by vyšetřovati, zdali jiný sbor 
ústavně vykonával práva jemu dle ústavy příslušná, a k tomu 
prý sněm nemá žádného práva. Proti tomuto poslednímu tvrzení 
Herbstovu ohrazoval se dr. Sladkovský Návrh Thuuftv byl při 
jmenovitém hlasování zamítnut 117 hlasy proti 79 hlasům po- 
slanců českých a strany Clamovy. 

Potom hrabě Lev Thun činil a odůvodnil žádost, aby do- 
voleno bylo postaviti do protokolu sněmovního toto ohrazení: 
„Uvažujíce možnost toho, že by se před opětným svoláním rady 
říšské splnily výmiuky statoprávného zastoupení celé říše, ježto 
ustanoveny jsou v základném zákoně státním : súčastníme se do- 
plňovacích voleb do rady říšské s tím ohrazením, že tyto volby 
vykonají se jenom na základě nejmilostivěji od Jeho c. k. apošt. 
Veličenstva vydaných základných zákonů státních, i že uepohue 
se omezením ústavných mocí, ježto ustanoveno jest základným 
zákonem státním." Podepsáno bylo toto ohrazení od 14 velko- 
statkářů, kteří tehdáž tvořili stranu konservativnou čili Clamovu; 
byli tito : hr. Lev Thun, hr. J. Clam-Martinic, Josef Adolf (sic) kn. 
ze Schwarzenberga, Moric kníže z Lobkovic, hr. Karel Zedwitz, 
hr. Schonborn, svob. pán Malovec, hr. Josef Nostic, Vácslav 
i August rytíři z Eisensteina, barou Zessner, opat Rotter, hrabě 
Albert Nostic, Maximilian Berger. — Kníže Karel Auersperg pro- 
hlásil, že sice nesouhlasí s obsahem tohoto obražení, ale že ne- 
bude se protiviti, aby bylo pojato do protokolu, poněvadž jest 
to výminkou, pod kterou doplňovací volby do rady říšské stanou 
se možnými; načež sněm jednohlasně svolil ke vkladu toho 
obražení do protokolu. — Potom ozval se k maršálkovi (č. Sten, 
XXXVL 13) 



270 Sněm český 1864. 

Dr. Rieger: Prosím, přijde můj návrh k hlasování, nebo 
nepřijde? 

Nejvyšší maršálek (německy) : Hledě k vašemu návrhu, 
prohlásil jsem již, že mi není lze přivésti jej k rokování. 

Dr. Rieger. Pak zůstavuji sobě podati protest. 

Nejvyšší maršálek. Učiním s protestem tím dle jedna- 
cího řádu. 

Nyní se přikročilo k volbě ; poslanci národnosti české, 
jsouce voláni, odpovídali: Nevolím. — Když pak maršálek jal 
se ohlašovati výsledek voleb, připomenul nejprve, že bylo ode- 
vzdáno 135 hlasovacích lístků, a že nadpolovičná většina jest 68. 
V tom poslanec dr. Griiuwald, přihlásiv se k slovu, upozorňoval, 
že 57 poslanců prohlásilo, že nevolí, teda že bylo všech pří- 
tomno 192, polovička toho počtu že jest 96, a kdo nemá více 
hlasů než 96, ten že nemůže se pokládati za zvoleného ; neboť 
§. 38. zřízení zemského a §. 62. řádu jeduacího ustanovují jedno- 
stejně, že k usnášení ve sněmu jest potřebí, aby bylo přítomno 
více než polovice všech sněmovníků, a ku platnosti usnesení že 
jest potřebí nadpolovicné většiny hlasů přítomných. Maršálek 
v rozpacích pravil, že tu věc ponechá sněmovně k rozhodnutí. 

Dr. Rieger (německy): Dle mého soudu jest to usne- 
sením. Slavná sněmovna nemůže měniti ústavu. (Nepokoj, 
pohnutí.) 

Maršálkovi hraběti Rothkirchovi, jenž hned nevěděl, kudy 
z úzkých, přispěl především ku pomoci poslanec Herbst, žádaje 
ho, aby pokračoval v počatém vyhlašování výsledku voleb, i aby 
nikomu slova neuděloval a od nikoho vytrhovati se nedával. 
Potom maršálek ohlásil, kdo kolika hlasy byl zvolen ; počet 
hlasů byl rozdílný, největší 130, nejmenší 68 ; voleni byli 22 
poslanci, z nichž jenom 7 obdrželo více než 96 hlasů, ostatních 
15 dostali méně hlasů. Maršálek k tomu výsledku podotekl, že 
k tomu, co pověděl Griiuwald, nemůže se přihlížeti, neboť ti, 
kteří zdrželi se hlasování, nemohou se počítati. Grůnwald pro- 
hlásil, že to, co přijímá maršálek, protiví se zřízení zemskému 
a řádu jednacímu, i opovídal protest proti tomu, jestliže mar- 
šálek při tom setrvá. 

Nejvyšší maršálek. Byla zde pronesena pochybnost, a 
otáži se v té příčině slavné sněmovny. Myslím, že jsem úplné 
na půdě jednacího řádu a také ve shodě s ústavou. 



Volby do rady říšské. 271 

Dr. Rieger (německy) : Však o tom rozhodne říšská rada, 
jsou-li volby platný. Na říšské radě jest, aby platnost voleb 
zkoušela ; na ní bude, aby rozhodla, bylo-li při volbě šetřeno 
ústavy. Po našem přesvědčení tomu tak nebylo. 

Poslanec Tašek přizvukoval Riegrovi v tom, že o platnosti 
voleb rozhoduje ten sbor, do kterého se volí. Též maršálkovi 
ta myšlénka velmi se líbila, ježto jej zbavovala zlých nesnází. 
K žádosti Grunwaldově maršálek ještě výslovně propověděl, že 
jmenovaní poslanci zvoleni jsou nadpolovičuou většinou, kteráž 
ze 135 hlasův činí 68. 

Nazejtří ve XXXVII. schůzi dne 13. května dr. Rieger podal 
jdsemný protest českých poslanců jak proti tomu, že maršálek 
nepřipustil k jednání návrh Riegrův v příčině 11 poslanců ne- 
vystouplých z rady říšské, tak i proti tomu. že 15 poslanců 
bylo vyhlášeno za zvolené, ačkoli nedostali uadpolovičnou většinu 
hlasů všech přítomných. Protest byl čten v tato slova (n. Sten. 
XXXVII. 3): 

Vaše Excellence ráčila ve 36. schůzi českého sněmu dne 
12. května 1864 přivoliti k tomu, aby se o návrhu podaném 
J. Exc. panem hrabětem Lvem Thunem : „Slavný sněm račiž 
uzavříti: Předloha vládní o volbách do říšské rady budiž 
odevzdána kommissi 9 členů ku předběžné poradě," — i for- 
málně jednalo i hlasovalo. 

V témž sezení učinil však poslanec dr. Pdeger k výše 
dotčené předloze vládní opravní návrh tohoto znění : „Slavný 
sněm račiž uzavříti : Uváživ, že poslanci dr. Rieger, dr. Brau- 
ner, dr. Klaudy, Zátka, Zelený, Macháček, dr. Milner, dr. Pra- 
chenský, P. Řezáč, Zikmund a Staněk povinnosti, mandátem 
do říšské rady na ně vložené, dle ústavy plnili ; uváživ dále, 
že titéž mandátů svých posud nesložili, anobrž celou ochotu 
svou osvědčili a posud osvědčují, bráti účastenství ve všem 
ústavním jednání plného říšského zastupitelstva ústavně slo- 
ženého, pro něž jim především mandát udělen byl : uzavírá 
sněm pustiti mimo sebe nové volby do říšské rady ve vo- 
lebních skupeních 4., 5., 7., 8., 15., 16., 17., 19. a ve skupení 
24. na místě dr. Braunera.'' 

Ježto pak dr. Piieger tento opravní návrh, pokud se týče 
amendement, učinil k návrhu, který se dle jednacího řádu 



272 Sněm český 1864. 

vzal v poradu, a zároveň navrhoval, aby se tento jeho opravní 
návrh odevzdal ku předběžné poradě téže kommissi, kterou 
byl J. Exc. hrabě Lev Thun ku poradě o návrhu svém pona- 
vrhoval : vidíme toho příčinu, abychom se osvědčili, že jed- 
nání, kterým Vaše Excellence opravní návrh, respektive amen- 
dement dr. Riegra nepřipustila k formální poradě a k hlasování, 
po našem mínění s §. 42. řádu jednacího se nesrovnává ; pro- 
čež proti tomuto jednání klademe své ohrazení. 

Taktéž shledáváme, že mínění slavného praesidia zem- 
ského sněmu : že poslancové při volbě do říšské rady v témž 
sezení českého sněmu předsevzaté jsou řádně voleni, ačkoli 
toliko většiny hlasů oněch poslanců obdrželi, jižto lístky 
hlasovací byli odevzdali, — jest v odporu s §. 38. zřízení zem- 
ského a s §. 62. jednacího řádu, poněvadž byli při vykoná- 
vání volby 192 poslanci přítomni, pročež se při vypočtení, 
kolik obnáší většina, mělo hleděti k tomuto počtu ; neboť ne- 
bylo toliko oněch 135 členů zemského sněmu přítomno, kteří 
byli lístky volební odevzdali, nýbrž bylo přítomno a činno 
i oněch 57 členů, kteří byvše k odevzdání lístků hlasovacích 
vyvoláni, prohlásili se, še nevoli^ čímž hlasovali vlastně proti 
vládní předloze, kteráž žádala předsevzetí voleb do říšské 
rady. — 

Béře-li se ohled ku paragrafům zřízení zemského a řádu 
jednacího, pak ku počtu přítomných a konečně ku počtu 
hlasů, jež byli domněle zvolení poslancové obdrželi, nemůže 
nikterak o tom pochybováno býti, že o těch poslancích, kdož 
neobdrželi při volbě nejméně 97 hlasuj musí se míti za to, 
že nejsou zvoleni. My nížepsaní klademe tudíž ohrazení své 
i proti jednání slav. praesidia snému i proti platnosti voleb 
samých poslanců 

Křivánka (s 87 hlasy), Nerada (se 68 hl.), 

hrab. Belcrediho (s 82 hl.). Sadila (se 70 hl.), 

rytíře Kopce (s 79 hl.), dra. Žáka (se 73 hl.), 

dra. Švestky (se 77 hl.), Pankratze (s 96 hlasy), 

Griinera (s 90 hl.), dr. Trojana (se 77 hl.), 



Volby do rady říšské. 



273 



Krouského (se 68 hl.), 
dr. Šíchy (s 87 hl.), 
Kratochvíle (se 73 hl.), 

V Praze, dne 13. května 1864. 



Hanische (se 71 hl.) a 
Krále (se 74 hlasy). 



Dr. Grůnwald, 
O. Zeithammer, 
dr. K. Tomíček, 
J. Wenzig, 
dr. Šlechta, 
Vojta Fingerhut, 
V. Kratochvíle, 
dr. Gabriel, 
dr. Svátek, 
dr. Škarda, 
dr. Rieger, 
dr. Kordina, 
dr. Fr Švestka, 
Jak. Jindra, 
Zelený, 
Matoušovský, 
dr. Sícha, 
dr. J. Jeřábek, 
J. Kratochvíle, 
Zátka, 
V. Seidl, 
F. Řezáč, 
Stanek, 
Pour, 



Sladkovský, 

Benoni, 

Jos. Gotzl, 

dr. Esop, 

Alois Václavík, 

Platzer, 

Jos. Zikmund, 

Antonín Majer, 

dr. Kralert, 

dr. Hamerník, 

Jan Krejčí, 

dr. Kodym, 

dr. Král, 

dr. Josef Fric, 

dr. Wiese, 

P. Fr. Daneš, 

dr. Karel Roth, 

Jos. Macháček, 

dr. Brauner, 

dr. Ed. Grégr, 

Purkyně, 

dr. Klaudy, 

dr. Jos. Prachenský, 

Palacký, 



Po přečtení maršálek prohlásil, že ten protest přiloží k je- 
duacímu protokolu, čímž ta záležitost byla odbyta. 



Ve XXXVIII. schůzi 18. května počalo se jednati o zem- 
ském rozpočtu na rok 1864. Zpravodaj Tašek, když přišla řada 
na káznici, připomenul o tom usnesení sněmovní ze 16. dubna 
1863 (viz str. 148—157), i vytkuul, že k žádoucímu vyřízení 
té záležitosti od té doby nic jiného se nestalo, nežli že výbor 

Řeči Riegrovy III. 18 



274 Sněm český 1864. 

zemský dne 16. září 1863 obrátil se o to k místodržitelstvu, 
odkudž odpověď dosud nepřišla. Správce místodržitelstva hrabě 
Belcredi vykládal, proč vyjednávání se zdržuje: že dlužno vy- 
hledati novou místnost pro trestanky, ježto mají se vystěhovati 
z káznice zemské na Hradčanech, a že k tomu nehodí se než 
kasárna na Karlově náměstí (kdež od té doby umístila se česká 
polytechnika), kteráž náleží náboženskému fondu, ale do sv. 
Havla 1865 jest pronajata obci Pražské, se kterouž vyjednávání, 
aby od toho nájmu ustoupila, nevedlo ku konci. K této věci 
promluvil dr. Rieger takto (u. Sten. XXXVHI. 29): 

Pánové! Já mám za to, že ubytování trestanců, bez 
rozdílu jsou-li pohlaví mužského či ženského, jest především 
úkolem státu. Neboť je-li pravda, že nejpodstatnějším úče- 
lem státního ústrojí jest veřejná bezpečnost, tedy nemůže 
zajisté o tom býti pochybnosti, že stát má dokonale o to 
pečovati, aby byli trestanci náležité ubytováni a hlídáni. 
V této příčině vyskytují se u nás patrné nedostatky. Naše 
trestnice nepostačují a nevyhovují dokonale v ohledu zdra- 
votním. 

Jakkoli bych to rád učinil, nemohu se v tom shodnouti 
s míněním pana správce místodržitelství, že by v Praze pro 
ubytování ženských trestanců nebylo vhodné místnosti mimo 
tu, jež nalézá se v budově náboženského fondu, totiž v ulici 
nazvané na Zderaze. Jsem dokonce opačného mínění. My- 
slím, že jest to velká chyba, když se trestanci takovým 
spůsobem, abych tak řekl, centralisují a hromadí, jakož 
tomu jest zde v Praze, že se právě v hlavním městě hledí 
soustřediti takové množství trestanců v jediné budově, jakož 
sotva kde jinde se děje. Nyní jde o to, aby se zřídilo pro 
trestance druhé oddělení, oddělení ženské, a místodržitel- 
stvo míní, že by se nejvhodněji připojilo k ústavu nynějšímu 
pro trestance mužské. Nuže mějž si to své výhody, hledě 
k administraci, já však musím co nejrozhodněji se vysloviti, 
že to v ohledu zdravotním, v ohledu sociálním a politickém 
je naprosto nevhodno. Trvám, že by bylo mnohem lépe, 
kdyby se pro ubytování ženských trestanců hleděla opa- 
třiti a upraviti vhodná místnost někde na venkově. Tím 



Proti soustřeďování trestanců v Praze. 275 

bychom opatřili ženským trestancům mnohem zdravější byty, 
a mohli bychom je levněji vyživovati, poněvadž zaopatřo- 
vání potravin bývá ve hlavním městě vždy dražším, a snad 
by se s takovým ústavem dala spojiti i jakási káznice, což 
zde v městě není tak snadno možné. Avšak především sou- 
dím, že jest to vždy neštěstím, soustředujeli se ve hlavním 
městě země tolik trestanců na jednom místě, a uvádí-li se 
tím tak říkaje zdraví celého města v nebezpečí. Nebot po- 
mysleme si, že by v takovém domě vypukla epidemie, tedy 
by to ovšem bylo velkým nebezpečím pro celé okolí. Dále 
třeba i to uvážiti, že kdyby na př. v městě povstaly ne-" 
pokoje a kravaly, což konečně je vždy věcí možnou, jak 
snadno by bylo překvapiti slabou stráž u trestnice a pro- 
pustiti nebezpečná individua, kteráž tu jsou střežena, čímž 
by otřesena byla bezpečnost celého města. 

Mám tedy za to, že vláda bére se směrem venkoncem 
pochybeným, hledíc neustále soustředovati trestnice ve hlav- 
ním městě. Myslím, že by hledě ke zdraví, hledě k mo- 
rálce i k lepšímu střežení i bezpečnosti trestanců vždy bylo 
lépe, vyhledati někde na venkově místnost pro ženskou trest- 
nici; a tím by se zároveň prospělo jinému zajisté užiteč- 
nému účelu, že by tento ústav, t. j. tato budova, jež ob- 
zvláště se hodí pro techniku, mohla k účelu tomu býti 
upotřebena alespoň prozatímně, pokud totiž nová technika 
se nezřídí. 

Více na onen čas se o tom nejednalo. 



Když ve XXXVIII. schůzi jednání o rozpočtu na rok 1864 
chýlilo se ku kouči, a byla vyhlídka na přebytek asi 27.000 zl., 
dr. Rieger uavrhoval, aby ten přebytek věnoval se dodavkem na 
silnice, a sice 13.400 zl. ua silnice stavěné z důvodu nouze, a 
14.500 zl. na stavbu mostu přes Úhlavu u Přeštic; dovozoval, 
že 70.000 zl. na silnice toho roku povolených je summa ne- 
dostatečná (XXXVIII. 33 — 37). Sněm potom, když rozpočtová 
komraisse vzala návrh ten v předchozí poradu, schválil jej v prv- 
ním kuse a zavrhl jej ve druhém kuse (XLIII. 30). 



276 Sněm peský 1864. 

Ve XXXIX. schůzi due 19. května přišla na denní pořádek 
zpráva sněmovní kommisse, kteréž byla ku předchozí poradě 
přikázána vládní předloha zákona o konkurrenci silničně. Porady 
o tom předměte daly se již roku 1862 v kommissi znalců, kterou 
výbor zemský z nařízení sněmovního zřídil. Vládní předloha 
o tom byla sněmu předložena již roku 1863, i zřízena tehdáž 
sněmovní kommisse, aby se o ní radila. Že ta záležitost roku 
1863 nedospěla ke sněmu, byla za sněmování roku 1864 kom- 
misse k témuž účelu znova dosazena. Nejvíce rozcházela se mí- 
nění, a tudy nejvíce bylo rokováno o tom, mají-li příště býti 
v Čechách silnice zemské, t. j. takové silnice, které by země 
stavěla, aneb přijmouc je hotové, je nákladem svým vydržovala. 
Dotčená anketa roku 1862 oblíbila si silnice zemské, a před- 
loha vládní z roku 1863 hned v prvním paragrafu činila o nich 
zmínku. S tím srovnávala se většina 12 členů ve sněmovní kom- 
missi 1863, ale menšina 3 členů chtěla tomu, že všechny silnice, 
které nejsou ani říšskými ani obecními, mají býti okresními. 
Nová sněmovní kommisse roku 1864 hned ve své první schůzi 
vzala tuto otázku na přetřes, a tu ze 13 členů v té schůzi pří 
tomných hlasovalo 7 proti silnicím zemským. Zpravodajem této 
většiny kommisse byl poslanec Lauťberger; ten zahájil povšechnou 
debatu výkladem této zásadné otázky, i navrhoval, aby v §. 1. 
vládní předlohy zemské silnice se vynechaly, a podle toho aby 
také ostatní články zákona se proměnily ; jiných důležitých pro- 
měn ve vládní předloze tato většina kommisse nenavrhovala. 
Zpravodajem menšiny kommisse byl poslanec Pollach ; ten přede- 
vším upozornil, že v první schůzi kommisse ovšem pro zavedení 
silnic zemských hlasovalo jenom 6 členů, teda menšina, ale oba 
dva členové, kteří v první schůzi scházeli, že přistoupili k témuž 
mínění, které tudy mělo na své straně 8 členů, t. j. vlastně 
většinu kommisse; jménem této tak zvané menšiny odporoučel, 
aby sněm rozhodl se pro silnice zemské. Důležitá tato otázka 
byla dle toho velmi na váhách. Po zpravodajích promluvil nej- 
prve poslanec Rosenauer proti návrhu většiny; a ježto ve pro- 
spěch návrhu většiny žádný řečník nebyl přihlášen, přišel po 
něm na řadu dr. Rieger, jenž přimlouval se za silnice zemské 
touto řečí (n. Sten. XXXIX. 22—31) : 

Pánové! Přistupujeme tu k otázce, kteráž málo má sobě 
rovných, bledé k důležitosti její pro blaho země. 

Dobré kommunikace v zemi jsou, abych tak řekl, životní 
podmínkou pro roz.voj země ve všech směrecli, pro vývin 
zemského průmyslu, jejího zemědělství, jejího obchodu, ba 



Aby se zřídily silnice zemské. 277 

pro vývin jejích vyšších zájmů duševních, kteréž tak říkajíc 
zapouštějí kořeny své v této hmoté, z ní sílu svoji čerpají 
a nejkrásnější své květy rozvinují. Otázku takovou třeba 
uvažovati se vší obezřetností a se vší opravdovostí. Neboť, 
pánové, další rozvoj průmyslu v zemi jest přefat, aneb aspoň 
rušen, nejsou-li mu na všech stranách ke službám dobré 
spojovací prostředky. Rovněž tak tomu jest s obchodem. Nej- 
lepší výrobky naší země jsou, smím-li tak říci, jako složeninou 
ze plodin všech zemí světa. Továrník, má-li vydobyti dobrý 
výrobek průmyslový, musí bráti své látky ze všech zemí 
světa, a jen spojením všech těchto látek lze mu vyrobiti 
to, čeho vyhledává potřeba naší doby. Avšak továrník může 
sobě opatřiti všecko to opět jen dobrými spojovacími pro- 
středky, kteréž pojišťují mu levný dovoz těchto plodin. Uko- 
jení veškerých našich potřeb sociálních visí na dobrých 
spojovacích prostředcích ; neboť jak člověk za našich dnů 
žije, zvláště vzdělaný člověk, není žádný takový takřka ani 
s to, aby postrádal produktů všech zemí. Každý z nás konsu- 
muje denně plody bezmála všech dílů světa, kteréž se k nám 
dovážejí. Tak to žádá stav naší civilisace, ukojení potřeb, 
kterým jsme již jednou přivykli. 

Pánové! Dobré spojovací prostředky jsou snad nejlepší 
známkou a nejlepším měřítkem bohatství a blahobytu země 
a také vzdělanosti její. Myslím tedy, že jest povinností kaž- 
dého zastupitelstva zemského, každé moci zákonodárné, aby 
se zabývala důležitým zájmem tím se vší opravdovostí, se 
vší objektivností a nestranností, jakéž předmět ten vyžaduje. 

Pánové ! My ve své zemi České máme již bohatou síť 
silniční ; my ve věci té se hrdě můžeme měřiti se mnohou 
zemí sousední, a jest nám za to děkovati nesmírně mnoho 
muži, jehož račte mi dovoliti, abych zde s díkem vzpomněl : 
jest to bývalý nejvyšší purkrabí hrabě Chotek. (Bravo!) 
Tento muž vykonal pro blaho naší země za své doby mno- 
hem více, než kterákoli soukromá osoba, kterou bych mohl 
jmenovati On zjednal zemi národní jmění mnoha millionů, 
on nám stvořil národní příjem mnoha millionů ročně; a pá- 



278 Snem český 1864. 

nové, my všichni bez rozdílu národnosti, bez rozdílu stran, 
bez rozdílu stavu jsme povinni děkovati mu za to. Myslím, 
že to též činíme, že to činí každý, kdo věc tu jak náleží 
uváží. Poukazuji k tomu, pánové, poněvadž za to mám, že 
právě záležitost silnic zemských a kommunikací zemských je 
otázkou, kteráž by se neměla přiváděti na půdu politickou, 
národní, vůbec na žádnou půdu strannickou, nýbrž měla by 
se uvažovati se vší možnou objektivností a nestranností ; a 
prosím vás, pánové, abyste to též tím spůsobem činili, po- 
minouce při tom úplně všeliké ohledy strannické. 

Ve přítomném případě a právě v generální debatě, při 
níž jsme, jedná se o to : mají-li býti v Cechách silnice zem- 
ské, či nemá-li býti žádných silnic zemských? Většina, čili 
domnělá většina kommisse soudí, že nemá býti vůbec žád- 
ných silnic zemských; menšina kommisse, kteráž vlastně, jak 
podotekl již její zpravodaj, jest většinou, počítají-li se všichni 
členové kommisse, i ti, kdož náhodou nebyli přítomni, men- 
šina tedy soudí, že mají býti silnice zemské. 

Pánové, ta otázka, mnoho-li má býti zemských silnic, 
a které jimi býti mají, není dnes dokonce předmětem hla- 
sování. To jest v každém případě úlohou zemského zákona, 
jenž má určovati každou jednotlivou silnici, a vy to jste, 
pánové, jimž bude příslušeti rozhodovati, má li se budoucně 
některá silnice prohlásiti za silnici zemskou, čili nic. Pánové! 
Bude to záviseti jedině a výhradně na vůli Vaší, chcete-li 
stvořiti 10 mil či 100 či 600 mil, či ještě více silnic zem- 
ských. Co v té příčině bylo předloženo, jest toliko výsledkem 
anketní kommisse znalců, kteří o tom byli slyšeni a podali 
návrh ten, jenž není žádným spůsobem ani v nejmenším zá-. 
vazným pro slavný sněm ; tudíž také vše, co pověděl pan 
zpravodaj většiny proti návrhům těm, mohlo vlastně zůstati 
nepověděno, poněvadž to přísné vzato, sem nenáleží. 

Pánové ! Otázku tu, mají-li býti silnice zemské čili nic, 
lze uvažovati se mnohých stránek. Dovolte mi, abych o hle- 
diskách těch po řadě promluvil. 



Aby se zřídily silnice zemsko. 279 

První stanovisko, jež chci zde vzíti v úvahu, jest zřetel 
spravedlnosti. Jest, pánové, trvám, na jevu, že není sprave- 
dlivo, musí-li některý okres vydržovati silnici, kteréž sám 
nepotřebuje, aneb potřebuje jen měrou velmi skrovnou, 
musí-li udržovati silnici, kteráž neschází tím, že užívána 
jest lidmi z okresu, nýbrž lidmi cizími, povozy a náklady 
jezdícími snad na dvacet mil cesty, ježto projíždějí snad 
celou zemí. Pánové ! Vmysleme se do toho, jak jest každému 
jednotlivému okresu, kterýž sobě pro vlastní potřebu vy- 
stavěl silnici, a tu stane se, že náhodným obratem poměrů 
obchodních, jakož to častěji se přihází, že cizí povozy jezdí 
po silnici v takovém množství, že tím silnice nadobyčej 
schází a do špatného stavu se přivádí; zdaž to, abych tak 
řekl, trpce se nedotýká, a neurazili to právní vědomí toho 
kterého okresu, že objekt, jejž on vystavěl především pro 
sebe a pro svou potřebu, uvádí se ve zkázu cizími lidmi, 
a že on musí útraty toho nésti? Myslím, že to musí urážeti 
cit práva u každého, a pánové, takovéto případy naskytují 
se někdy spůsobem velmi křiklavým. 

Slavný sněm již v jednom praktickém případě dopřál 
sluchu podobným úvahám : připomínám Vám v té příčině 
jen silnici z Mladé Boleslavi na Mělník. Vláda podnikla 
silnici tu, a okresy byly přemluveny, ba tak říkaje mo- 
rálně nuceny, aby silnici tu stavěly; řeklo se jim, že se 
mohou nadíti inkamerace této silnice, řeklo se jim: Až sil- 
nici tu vystavíte, budete míti pokoj, vláda bude ji dále 
udržovati. Když pak silnice byla dokonána, tedy se inka- 
merace nestala, a okres jest nyní ve smutném postavení, že 
musí celou tu silnici udržovati. Nuže, silnice ta jest ná- 
hodou tratí zvláště důležitou, jest silnicí důležitou pro roz- 
sáhlý dovoz uhlí, pro transport uhlí z uhelných dolů Kla- 
denských pro průmysl Mladé Boleslavi a tamního okolí. 
Tyto těžké vozy s uhlím kazí cestu strašlivým spůsobem, a 
ubohé obyvatelstvo okresu musí cestu udržovati, kdežto 
jsou to jiní lidé, kteří berou z toho zisk. Pánové, to patrné 
není spravedlivo. Slavný sněm již v prvním zasedání svém, 



'280 Sněm český 1864. 

přihlížeje k této okolnosti, daroval dotyčným obcím, mezi 
nimiž jsou některé strašlivě nuzné, ony příspěvky, kteréž 
obce ty na silnici tu platily, dostávše k tomu subvenci 
z fondu zemského. 

Pánové! Případy takové vyskytují se však častěji. My- 
slím, že jest velmi nespravedlivo, když okres jest přidržo- 
ván, když jest nucen, aby nesl veliké přirážky pro potřeby 
silnice, kteráž se opotřebuje a se kazí cizími povozy. Jest 
velmi nespravedlivo, když na př. okres v hornaté krajině 
musí s velikým nákladem stavěti silnici drahou, nějakou tak 
řečenou umělou stavbu, kteréž vlastně pro sebe nepotřebuje, 
která však slouží především k tomu, aby spojovala zemi 
s důležitými průmyslnými místy ciziny. Jest to dále nespra- 
vedlivo, když okresy rozložené kolem hlavního města anebo 
kol jinak důležitého místa průmyslného čili obchodního, musí 
udržovati silnice pro všechen dovoz, který se sbíhá k tako- 
vému místu, jež snad není v okresu. Pánové, toť se mi po- 
dobá, ba jest to téměř tak, jako když venkovan, nebo statkář, 
na své zemi a půdě vystaví si cestu pro svou potřebu, a 
tu se nahodí, že ta cesta jiným lidem právě jest pohodlnou 
a tož počnou tito cesty užívati a ji kaziti! Nepřiznáte-liž, 
že se tu právo jeho porušuje, že se mu tu děje bezpráví, 
když nyní toho, co on vystavěl pro svoji potřebu, jiný užívá 
a jemu to ničí? A podobně, pánové, má se to se silnicemi 
společenstev a obcí, když se jim jejich silnice cizími po- 
vozy hubí. 

Nespravedlivost v tom spočívající nelze vyrovnati jinak, 
než když kruh v}šší společenstvo vyšší, jemuž náleží míti 
na zřeteli vyšší zájmy všeho spojení a obchodu v zemi, kte- 
réž také povoláno jest podporovati rozvoj jak našich míst 
obchodních a průmyslových, tak i dolů uhelných, a kteréž 
povoláno jest pro případ potřeby přinášeti oběti, když toto 
přejme vydržování a ulehčí tak břemena dotyčným okresům. 

Pánové! Vynikající řečník této sněmovny pravil při jiné 
příležitosti : Tím se poplatníku neprospěje ani nepomáhá, 
alehčí-li se mu na jedné straně a uvalí-li se naň zase na 



Aby se zřídily silnice zemské. 281 

druhé straně větší břemena. Po<?uzujete-li v souvislosti bře- 
mena, připadající na jednotlivé občany, tedy uvidíte, že směr 
jde k tomu, dostane-li se jim s jedné strany většího obtížení, 
aby se jim s druhé strany dostávalo ulehčení, tak že v celku 
výhody a nehody se vyrovnají ; a k tomu, pánové, jest nám 
především přihlédati také v otázce, již máme před sebou. 
Obtížení okresů jest v přítomném okamžiku v zemi naší velmi 
nestejné. Mezi 207 okrťsy v zemi jest 22 okresů, kteréž platí 
méně než 4:% přirážek k dani na silnice okresní; ale více 
než polovice okresů v zemi platí přirážky 47o — 67o, a 68 
okresů, tedy plná třetina okresů platí mezi 6 — 167o; j^o^ 
tedy v zemi některé okresy, kteréž mají až 167o přirážek 
pouze na silnice okresní. Že tomu tak jest, to má původ 
svůj hlavně v tom, že dotyčné okresy bývají někdy nuceny 
vydržovati silnice, kteréž by vlastně po právu mělo vydržovati 
obecné spojení obchodní, tedy celá země, — že okresy ty 
musí udržovati takové silnice, kteréž právě silným použí- 
váním více scházejí a tedy působí okresu větší výlohy. 
Nuže, zařídí-li se věc tak, že veliká část těchto silnic přejme 
se ve vydržování ze zemského fondu, tedy se ulehčí všem 
těm okresům příliš obtíženým. Hle, to tedy jest, co přeje 
sobě a navrhuje anketní kommisse, a také minorita ny- 
nější kommisse slavné sněmovny. 

Ve přítomném okamžení jest průměrné obtížení okresů 
v zemi 77o, v roce 1861 bylo jen 6^/jo7o- Když tedy v celku 
při změně, jak navržena jest, přijmutím systému silnic zem- 
ských obtížení nevystoupí nad 6, nad 77o pro jednotlivé 
okresy, tož dosažen bude účel, jejž všichni musíme míti na 
zřeteli, totiž stejné rozdělení břemen mezi okresy. Žádnému 
pak nebude platiti více než 77o, tedy nebude také žádný 
nepoměrně obtížen, a žádný také nebude platiti příliš málo. 
Ale tohoto rozdělení břemena, pánové, lze dosíci pouze za- 
kročením země, jeho lze dosíci jen tím, že se přijme systém 
silnic zemských a že jednotlivé okresy ten náklad, kterýž 
přesahuje jich vlastní místní potřebu, přenesou na zemský 
fond, a že zemský fond opět stejnoměrné tento přesah ná- 



282 Sněm český 1864. 

kladu rozdělí na celou zemi. Kdyby bylo možná, aby ty 
okresy, kteréž nyní na silnice málo platí a kterým náhodou 
není snad vydržovati v obvodu svém žádné důležité trati 
silniční, aby ty okresy k tomu, co nyní platí, dávaly ještě 
příplatek, a kdyby příplatek ten mohly odváděti přímo 
oněm okresům, kteréž nyní přetíženy jsou tím, že jest jim 
právě vydržovati důležité obchodní trati silniční, pak by věc 
byla také vyrovnána. Avšak pánové, vy všichni uznáte, že 
takové vyrovnání ve skutečnosti není možné. Nezbývá teda 
jiného prostředku, než použiti v tom ohledu prostředkování 
země a rozděliti břemena tím spůsobem, že země přejme a 
vydržuje část silnic, a že jen zbytek zůstane různým okre- 
sům za obtíž. 

Pánové! Spůsob, jakým anketní kommisse a zemský 
výbor navrhovali tuto reformu, není, jak jsem již pravil, 
nikterak závazným pro slavný sněm v jednotlivostech. Avšak 
vy seznali jste z podaného vám tištěného přehledu, že náklad 
na vydržování silnic obnáší nyní 77o) v roce 1861 6"/,) ; kdežto, 
přijme-li se systém, jejž navrhovala anketní kommisse, a 
předpokládaje, že výnos mýt nebude zvýšen, nýbrž zůstane 
stejným, věc utvoří se tak, že by přirážka zemská obnášela 
vcelku 3-77o> a přirážka, již by okresové nesli pro zbývající 
jim okresní silnice, 2'37o, tedy dohromady 67o • kdežto nyní 
průměr nákladu na vydržování jest ještě větší. Hledíme-li 
však k té okolnosti, že má býti zavedeno mýto v celé zemi 
na všech silnicích zemských, hledíme-li dále k tomu, že, jak 
ponavrhla anketní kommisse, asi polovice nákladu na udržo- 
vání jednotlivých silnic zemských má býti uhrazena mýtem, 
tedy by se poměr ten objevil ještě příznivějším, a ukázalo 
by se, že průměrné přirážky na silnice zemské obnášejí jen 
2-27o a na silnice okresní jen l'97o> v celku 4-17o- Toť 
hle jest, co mi bylo podotknouti o stejnoměrném rozdělení 
břemen. 

Nyní třeba uvážiti věc ještě s dalšího hlediska, a to jest 
hledisko národohospodářské, t. j. hospodářství silniční samo ; 
a tu bude nám opět přiblédati k různým okolnostem. Předně 



Aby se zřídil}^ silnice zemské. 283 

jest tu dbáti o stejnou konstrukci silnic, kteráž zajisté jest 
potřebou důležitou pro zemi a obchodní spojení. Je-li však 
v každém okresu zřízení silnic jiné, jest to patrně velikým 
matením a velikou nevhodností pro obchod, poněvadž při 
takové nestejnosti nemůže žádný povozník, žádný obchodník 
věděti s jistotou, mnoholi času ztráví jeho zboží na cestě 
a jak velké budou útraty dovozní, poněvadž snad právě 
v nejbližším okresu jest zřízení silnic jiné, špatnější, čímž 
se může zboží na cestě pozdržet, tak že se útraty dovozní, 
přípřeží atd. zvětší. Rovněž tak jest tomu s poměrem stoupání. 
Nezachovává-li se v celé zemi jisté pravidlo ve příčině stoupání, 
tedy to rovněž obchod mate, jelikož pak povozník bývá nucen 
tu a tam bráti si přípřež, čemuž mohlo se ujíti, kdyby stou- 
pání všude bylo stejnoměrné. Podobně jest tomu ve příčině 
stejnoměrného obtížení mýtem a spůsobu udržování silnic. 
Kdyby tato věc, jak s jiné strany se navrhuje, byla pře- 
nechána okresům samým na vůli, budou si tyto počínati 
v tom ohledu veskrze nestejně a s horlivosti velice nestejnou; 
a stejnoměrnosti v tom lze dosíci jen tím, když vyšší orgán 
státní nad tím bdí a o to pečuje, aby se tato stejnoměrnost 
ve zřizování silnic všude zachovávala. 

Pánové, jak se nyní věci mají, přizná mi každý, kdo 
poměry v zemi zná, že okresní silnice naše nyní v skutku 
jsou ve stavu tak nestejném. Jsou zajisté některé, kteréž hledě 
ke spůsobu udržování, mohou se měřiti s nejlepšími silnicemi 
erárními; avšak jsou i takové silnice, jež mají velmi prudké 
stoupání, jsout silnice, kde jsou nuceni jeti po holém štětu, 
silnice, při nichž není pražádného technického dozoru, ba 
jsou i takové, kde po celá léta nebyl dáván žádný štěrk. 
Mohli bychom v tomto ohledu podati data zajímavá ze stati- 
stických pomůcek, kterých se nám dostalo zemským výborem. 
Rovněž náklad na silnice, právě proto, že spůsob, v jakém 
jsou chovány, jest různý, bývá v rozličných okresech rozdílný, 
ježto jeden okres nakládá na ně více, druhý méně. Uvádím 
zde okres Svinenský. Tu stojí míle šestkráte tolik, co v sou- 
sedním okresu Vltavotýnském. Ovšem že to záleží pak na 



284 Sněm český 1864. 

politických úřednících, kteří až do té chvíle mají věc ještě 
v rukou, a nevím, jak dlouho ji ještě budou míti v rukou. 
Kde jest v čele okresu muž poctivý a přičinlivý, tam bývají 
silnice v lepším stavu a často s menšími výlohami. Kde tomu 
tak není, tam jsou silnice špatnější a náklad větší. Máme 
v zemi 41 okresů, ve kterých dohlížejí pouze kancelisté 
okresního úřadu; není v nich tedy žádného technického do 
zoru, tak že ovšem stav věcí nemůže v skutku býti žádoucím. 
Ve Hlinském okresu stojí 12.350 sáhů 808 zl., v Ústském nad 
Orlicí 24.449 sáhů, teda jen asi jednou tolik, stojí 7380 zl. 

Pánové, to jsou nerovnosti, kteréž potrvají právě tak 
dlouho, pokud správa silnic bude pouze v rukou úřadů 
okresních, nerovnosti to, které se však úplně neodstraní, 
ani až v činnost vstoupí zastupitelstva okresní, jakkoli se 
to pak polepší; bude to pak záviseti na tom, zdali ten či 
onen starosta okresního zastupitelstva ujme se věci horlivě, 
a bude-li věci rozuměti čili nic. Jde-li však o to, aby se 
v celé zemi dostavěly aspoň všecky trati pro obchodní spo- 
jení nejdůležitější, jako trati spojující jisté město krajské 
se hlavním městem, a hlavní město zase s hlavními městy 
zemí sousedních, pak ony trati silniční, kteréž sice nejsou 
erárními, ale mají důležitost podobnou: pak nezbývá nám 
jiného prostředku, než právě ujmouti věc ve správu zem- 
skou. jJen tenkráte, přejmou-li se záležitosti ty v péči zem- 
skou, lze náležitě na zřeteli míti důležitou tu stránku, totiž 
úplné a dokonalé zřízení takovýchto důležitých tratí sil- 
ničních s dodržením směru nejúčelnějšího. 

Pánové, zkušenost poučila nás, a pan zpravodaj men- 
šiny jmenoval silnici takovou, a mohl bych připomenouti 
ještě druhou, jest to tak nazvaná stará silnice Karlovarská, 
tedy jedna z nejstarších silnic v zemi, jejíž důležitost byla 
vždy uznávána ; a přece při všem úsilí úřadů zeměpanských 
nepodařilo se po dlouhý čas silnici tu přivésti v dobrý stav. 
Teprve v poslední době se to konečné dokázalo, že se sil- 
nice ta zřídila. Dřívější nezdar zakládal se jediné v té 
okolnosti, že jednotlivé okresy, jednotlivé obce tomu se 



Aby se zřídily silnice zemské 285 

vzpíraly, a zase některé okresy na tom stály, že chtěly vší 
mocí, aby silnice šla přes jistá místa, což by bylo sloužilo 
jedině místnímu prospěchu okresu, avšak se zamýšleným účel- 
ným směrem se neshodovalo. Nuže, pánové, takových zjevů 
škodných nezamezíte nikdy, nebudeme-li přihlížeti k důle- 
žitým tratím silničním s hlediště vyššího, nebudeme-li držeti 
na zřeteli velké spojení obchodní vůbec, nedbajíce takovýchto 
zájmů místních, kteréž ono důležité spojení jen matou a 
kteréž hledí nejdůležitější trati silniční protahovati na právo 
či na levo, jen aby několika hostinským, pekařům neb 
řezníkům opatřily větší odbyt. Toho, pánové, totiž důsledného 
a účelného provedení velikých a důležitých tratí silničních 
lze dosíci jen tímto spůsobem. My víme, jak těžce to stíhá 
jednotlivé okresy ba i několik okresů, které sledujíce jistý 
směr důležitý, postavili směrem tím silnici s velikými obět- 
mi, dojdou-li s ní na hranice třetího a čtvrtého okresu, a 
tyto okresy jim najednou odepřou ji dále stavěti, tak že 
jim všecky ty útraty, všecky ty ohromné náklady, kteréž 
učinily, pak nejsou k žádnému prospěchu, protože se ne- 
mohou spojiti se sousedním okresem. 

Bylo by třeba uvážiti ještě jinou otázku, a to jest láce 
administrace. V této příčině byly proneseny proti systému 
silnic zemských obavy důležité. Soudilo se, že správa silnic 
zemských bude asi v poměru ke správě silnic okresních 
mnohem dražší. Avšak, pánové, ze přehledných výkazů, 
kterých se Vám v té věci dostalo, mohli jste seznati, že 
tomu tak není. Bylo by tomu zajisté tak, kdyby zemský 
výbor a menšina kommisse byli obmýšleli utvořiti náklad- 
nou direkci staveb zemských se množstvím úředníků. To 
však od počátku nebylo v úmyslu anketní kommisse, nebylo 
také v úmyslu zemského výboru aniž v úmyslu menšiny 
sněmovní kommisse. Jde vlastně spíše o to, aby se byro- 
kratický systém, vládnuvší ve vzhledu tom až do dnešního 
dne, změnil a odstranil. Jde o to, aby se tyto práce na 
silnicích okresních, jež jsou povahou svou technické a prak- 
tické, vzaly z rukou byrokratů a daly do rukou praktiků, 



286 Sněm český 1864. 

kteří by za to dostávali přiměřený plat. Právě tak činívá 
to soukromník, obmýšleje stavbu; vyhledá si řádného tech- 
nika, v nějž klade důvěru, jenž mu navrhne plán; načež 
on dá stavbu provésti bud týmže nebo jiným, a pak jej 
přiměřeně honoruje. Týmž spíisobem může si počínati 
i země, alespoň v hlavní věci a v celku. A tím dovede toho, 
že bude s to administrovati mnohem levněji, než se dělo až 
posud. 

Závod inženýrů civilních byl nově v život uveden. Ne- 
jsout ovšem dosud rozděleni všude po celé zemi, ale počet 
jejich roste ode dne ke dni. Má se to s nimi podobně jako 
s lékaři, kteří usazují se v jednotlivých místech o vlastní 
ujmě, aniž by všude měli určitý plat; oni vyhledávají si 
sami výživu, konajíce služby soukromníkům. Civilní inženýři 
činí podobně, a dostane- li pak takový inženýr mimo to 
určitou náhradu za dohled a za spravování jisté trati sil- 
niční, aniž by tím již stal se úředníkem a měl nárok na 
pensi, tedy to zajisté rád přijme. On ujme se pak věci se 
vší horlivostí, nebot jakmile by toho nečinil, aneb nečinil 
toho s pílí a horlivostí, jakáž se od něho očekává, tedy ne- 
bude déle zaměstnáván, a vezme se jiný, kterýž to vykoná 
lépe, poctivěji a horlivěji. Tento spůsob prováděti veřejné 
stavby za pomoci soukromých inženýrů a soukromýcti tech- 
niků bude, trvám, nejlevnější, a přece zas inženýři ti, jsouce 
všichni vázáni jednou a toutéž instrukcí, budou udržovati 
silnice v celé zemi v jednostejném stavu, a silnicím dá se 
stejnoměrná dotace, pokud to vůbec je možná. 

Dále šlo by jen o to, jak dohlížeti na tyto soukromé 
inženýry ; a za tím účelem myslím, že by dvojí spůsob byl 
velmi vhodným a levným. První jest dohled, jejž by vyko- 
nával zemský výbor jakožto orgán Vámi ustanovený. K to- 
mu cíli postačí jen několik úředníků technických, jakož 
anketní kommisse znalců navrhovala, asi 6—8 úředníků, 
kteří budou s to, aby zkoušeli plány vypracované soukro- 
mými techniky, aby zkoumali rozpočty jich účetnicky a 
technicky, a aby ve případě potřeby dohlédnuli ob čas 



Abj' se zíídilj'^ silnice zenislíé. 287 

excurrendo na stavbu anebo i plán změnili, nezdá-li se jim 
dosti přiměřeným, a kteří by také co kommissaři z nena- 
dání na dohled přicházející se přesvědčovali, jak sobě na- 
jatí inženýři soukromí při stavbě počínají. 

Druhý orgán dozorčí navrhuje anketní kommisse v dů- 
věrnících, kteří by byli voleni ze zastupitelstev okresních 
za tím účelem, aby dohlíželi nad ustanoveným inženýrem 
privátním, jedná-li dle své instrukce, udržuje-li silnice 
v dobrém pořádku a obstarává-li vůbec všecky služby sil- 
niční jak náleží. Inženýru náleželo by, aby mu podával 
stálé zprávy o tom, co jedná a co vykonal, a aby k němu 
měl zření ve příčině poukázek peněžních ; všecky tyto akty 
musely by býti spolu prohlédnuty a podepsány důvěrníkem 
okresu. Tento měl by také na vůli, nesnáší-li se s jedná- 
ním inženýra, aby zaslal zvláštní zprávu zemskému výboru, 
tak že by všickni tito orgánové vespolek, jakož i ten ja- 
kýsi spoludozor celého zastupitelstva okresního, poskytovali 
dostatečnou záruku, že technikové ti budou konati práci 
svou svědomitě, poctivě a horlivě. 

Toto ústrojí bylo by velmi levné, ba lze vypočísti s ji- 
stotou, že náklad při takovém zřízení by byl ovšem menší, 
než je náklad při nynějším zařízení a při správě skrze 
úřady okresní, jak se tento dle účtův jejich ukazuje. U sil- 
nic erárních činí nákiad na režii a výlohy administrativní 
18V<2 Vo veškerých výdajů na udržování. Při nynějších okres- 
ních silnicích činí výlohy režie, totiž náklad na dozor po- 
litický a technický, 6'97o veškerých výloh na udržování. 
Při silnicích zemských, přijme-li se odporučený systém, činil 
by vypočtený náklad na režii 6-37o v poměru k veškerým vý- 
lohám na udržování. Tolik, pánové, budiž řečeno, co se 
týče láce administrace. 

Nuže, netřeba mi zajisté poukazovati k tomu, že ny- 
nější správa skrze okresy, obzvláště pokud jest v rukou 
okresních úřadů, neděje se zadarmo, ba že se ani nemůže 
nazvati levnou, a mohl bych dokonce jmenovati okresy, ve 



288 Sněm český 1864. 

kterých jest drahou, ba přímo velmi drahou, tak že by při 
navrženém spůsobu byla mnohem levnější. 

To jsou ty důvody, abych tak řekl, národohospodářské 
a praktické, jež se mi zdálo třeba uvésti k tomu cíli, aby 
slavný sněm rozhodl se pro systém zemských silnic vůbec, 
aniž by zprvu určoval, jaký počet zemských silnic přijme 
aneb jakým spůsobem je bude spravovat. 

Dovoluji si nyní poukázati ještě na některé důvody 
politické. Jest to, pánové, či spíše bylo by to úkazem velmi 
nápadným, kdyby v království českém nestávalo žádných 
silnic zemských, kdežto takové přece jsou již přijaty k návrhu 
vlády takořka ve všech provinciích, alespoň v největší jich 
části; ba v některých zemích jsou zákony dotyčné dokonce 
již sankcionovány. Toto uvádím zde pro ony pány, kteří baží 
tak velice po stejnoměrnosti v zákonodárství ve všech zemích 
rakouské monarchie a jí vysoce si váží; pro ty mělo by 
býti důvodem, aby systému silnic zemských, jenž byl již 
přijat v jiných zemích, pro Cechy aspoň nevylučovali. 

Tuším, že pan zpravodaj většiny poukázal k několika 
slovům,*) kteréž jsem promluvil v anketní kommissi. Já ni- 
čeho toho nehodlám odvolati. Pánové ! Myslím, že se to za- 
kládá v přirozené povaze věci, aby každý z těch orgánův, 
jak se nám jeví v tom našem zvláštním ústrojí a životě 
státním, svůj díl práce konal a svůj díl břemen nesl. Myslím 
tudíž, že jest prospéšno a přiměřeno, aby stát udržoval ty 
nejdůležitější trati silniční, kteréž jsou důležitý pro celý 
stát, jež spojují hlavní město země s hlavními městy jiných 
zemí. Jest ale také přiměřeno, aby ani země nezůstávala 
nečinnou, nýbrž aby přinášela k cíli tomu také své oběti, 
udržujíc ony silnice, kteréž jsou předůležité ve prospěch té 
které země. Tak jmenovitě takové trati silniční, kteréž pro- 
středkují obchodní spojení po celé zemi, pak trati silniční 
určené k tomu, aby spojovaly mezi sebou důležitá místa 



*) Že centralisaci dlužno se vj^hýbati všude, kde jí není nezbytná 
potřeba. 



Aby se zřídily silnice zemské. 281) 

tovární s uhelnými doly a města krajská s městem hlavním, 
takové má udržovati 2emě, tak aby okresu zbylo udržovati 
jen ony silnice, jež především důležitý jsou pro okres, a ko- 
nečné aby obcím bylo udržovati jen ty silnice, kteréž právě 
určeny jsou jen pro potřebu místní té které obce; aby tedy 
takto obec místní, obec okresní, obec zemská, každá přejala 
sobě přiměřenou část břemen tohoto důležitého zřízení zem- 
ského. To, pánové, jsou tuším úvahy hodné pozornosti, jež 
dovoluji si Vám odporučiti. 

Uvádím zde ještě tu okolnost, že zejména při velikých 
a důležitých tratích silničních půjde o to, abychom nabyli 
vhodných spojovacích bodů s ostatními zeměmi naší říše. 
Připomínám, že zde v této příčině bylo již také jednání 
i u zemského výboru, že totiž zemští výborové jiných zemí 
obrátili se k zemskému výboru českému, aby se s ním smluvili 
o určité spojení silnic. Uvádím dále, že zemský výbor dolno- 
rakouský prohlásil jisté silnice za silnice zemské a usnesl 
se dáti jim určitý směr; bude se nyní jednati o to, aby se 
též silnicím dotyčným v Cechách dal směr přiměřený, dále 
pokračující. K tomu bude třeba dohodnutí mezi zemí a tím 
kterým výborem zemským. 

Právě k tomu cíli, aby se tato otázka mohla rychleji 
vyříditi a aby se slavnému sněmu mohly podati vhodné před- 
lohy, byla u zemského výboru sestavena anketní kommisse. 
Tato kommisse byla sestavena z odborníků, nehledě na jiné 
jakékoli ohledy ; povoláni byli někteří technikové v oboru 
staveb silničních velice známí a pověstní, a vyzvány byly 
veškeré obchodní komory, aby vyslaly důvěrníky své do této 
kommisse, kteráž čítá v lůně svém nejlepší znalce. Hospo- 
dářská společnost a jednota lesníků byly zemským výborem 
taktéž vyzvány, aby účastnily se anketní kommisse. Tato 
anketní kommisse vyslovila se jednomyslně, vyjma jediný 
hlas, pro systém silnic zemských. Totéž učinil zemský výbor, 
alespoň tak dalece, že většinou hlasů doporučil dobrozdání 
kommisse. Totéž činí vláda ve své předloze, přimlouvajíc 
se též za systém silnic zemských. Jest mi ještě připome- 

Řeči liiegrovy III. 19 



290 Sněm český 1864. 

nouti, že v této příčině takměř všecky úřady v zemi skoro 
jednohlasné vyslovily se pro to, aby nejdůležitější trati sil- 
niční v zemi byly za silnice zemské prohlášeny a zemí 
udržovány. Mohl bych k této věci podati mnoho dokladů, 
dovolím si však jen v krátkosti poukázati ke dvěma, kteréž 
ve příčině té vyslovují se velmi rozhodně. Tak čteme zde 
ve zprávě jednoho úřadu krajského k zemskému výboru . . . 
(je přerušen nejvyšším maršálkem). 

Nejv. maršálek: Musím se tázati slavné sněmovny, pře- 
je-li si, aby byla předčítána. 

Dr. Kieger: Jest jen zcela krátká. 

Nejv. maršáleh : Nenamítá -li se ničeho ? (Hlasy : Ne !) 

Dr. Bieger (čte:) „Veliká nestejnost v obtížení okresů, 
kteráž asi se rovněž zjevuje v jiných krajích, ospravedlňo- 
vala by to úplně, aby v zemi České, kde nyní pro udržování 
silnic okresních je 207 okresů konkurrenčních, vzhledem ku 
přispívání na silnice platila konkurreiíce dle krajů, anebo 
ještě lépe, kdyby byl jen jediný okres konkurrenční, totiž 
celá země. Výhody kommunikace jsou zajisté vzájemné a 
jsou tak úzce srostlé se zájmy všech krajin a všech odvětví 
výroby, že žádná strana nemůže vypočísti určitě výhody, 
kteréž jí poskytují silnice vůbec, aniž tvrditi, že silnice 
v jiném okresu zemském jí nikterak se nedotýká; jakkoli 
se zdá, že krajině, kterou silnice jde, a obcím ležícím u sil- 
nice samé, více na této záleží, než krajinám a obcím vzdá- 
leným, jest nicméně udržování silnic v celé zemi všeobecným 
zájmem celé země. Protož soudí podepsaný úřad krajský, 
že musí vítati to jakožto krok nanejvýše důležitý pro zve- 
lebení prostředků spojovacích a pro blahobyt země, prohlá- 
sí-li se udržování silnic za všeobecnou záležitost zemskou. 

Pánové ! Jsou ještě některá velmi význačná místa v této 
zprávě, a zpráva ta jest podepsána zpravodajem, panem po- 
slancem Laufbergrem.*) (Veselost.) Vidíte, pánové, že pan 
poslanec a zpravodaj většiny v té věci poněkud se odchýlil 



*) Laufberger byl krajským hejtmanem Táborským. 



Aby se zřídily silnice zemské. 291 

od svých dřívějších názorů. Nechci mu z toho činiti výčitku, 
nebot přísloví praví: sapieiitis est, sententiam mutare. 

Podobný úsudek shledáváme ve zprávě Pražského úřadu 
krajského : „Pro ten případ tedy, že by nepřišly všecky již 
nyní stávající silnice okresní v opatrování zastupitelstv a 
zemského jakožto jmění zemské, jeví se potřeba roztříditi 
silnice vzhledem k jich důležitosti a udržovati z peněz zem- 
ských alespoň všecky důležitější cesty spojovací. Dle mínění 
c. k. krajského úřadu jeví se tedy potřeba, aby správa silnic 
byla jednotnou a aby zřízeny byly neodvislé orgány tech- 
nické, kterýmž by se svěřila správa silnic dosavadních i stavba 
nových. Netřeba podotýkati zvláště, že by spořádaným a 
pravidehiým řízením silnic se zlepšil stav jejich a uspořil 
značný náklad ; kdežto nyní, kdy dozor musí býti namnoze 
svěřen lidem neznalým, plýtvá se marně časem a penězi. 
Konečně dovoluje si c. k. krajský úřad obrátiti pozornost 
vysoce ctěného královského českého výboru zemského k ná- 
sledujícím tratím silničním, jež pro důležitost svou bez od- 
poru patří k oné třídě spojovacích prostředků, kteréž by 
měly býti přijaty v péči zastupitelstva zemského a vydržo- 
vány z peněz zemských" atd. 

Takové, pánové, jest dobrozdání Pražského úřadu kraj- 
ského. Tímtéž spůsobem přimlouvá se Budějovický úřad 
krajský za to, aby alespoň pět silnic tamních bylo přijato 
ve správu zemskou. Pánové, veškeré krajské úřady v zemi, 
vyjímaje jediné Chebský, a téměř všecky úřady okresní v zemi 
vyslovily se pro systém silnic zemských. Pánové! V tako- 
výchto okolnostech bylo by to věru podivné, kdyby se měl 
takřka podezřívati výbor zemský, jakoby měl Bůh ví co 
za lubem, anebo jakoby choval nějaké skryté zámysly, když 
navrhuje přece jen totéž, co navrhuje anketní kommisse, 
co navrhují všecky úřady krajské, všecky úřady okresní, a 
co též navrhuje vláda. V čem tu má vězeti ten skrytý úklad, 
věru těžko pochopiti. 

Předloha, pánové, o níž se jedná, a princip silnic zem- 
ských byly původně navrženy vládou, a menšina kommisse 



292 Snéiu český 18(j4. 

dle všeho, co o té věci se rokovalo, neshledávala příčiny, 
proč by se měla stavěti na odpor názora tomu. Pronášeny 
byly sice různé námitky proti přijetí principu toho ; avšak, 
pánové, jak již bylo vyřčeno vážnými slovy ve zprávě Tá- 
borského úřadu krajského, nemá se o ně dbáti. Záležitost 
silnic zemských jest tak důležitá a zájmy všech okresů jsou 
při tom tak úzce spředeny, že není možno vypočítati v kaž- 
dém jednotlivém případě, abych tak řekl na krejcar a troj- 
ník, mnoho-li ten který okres tím získá; ale to přece je 
patrno, byť si také některý okres nedostal žádných silnic 
zemských, že přece zajisté bude užívati silnic zemských, 
neboť on rovněž po silnicích těch bude si dovážeti své zboží 
a pojede posléze jen malý kousek cesty po své vlastní sil- 
nici okresní. To není tedy důvodem, aby se stanovil vý- 
hradné princip silnic okresních, a třeba jea dbáti o to, a 
bude to úlohou slavného sněmu, sestaviti systém tak, aby 
právě byly prohlášeny za silnice zemské trati silniční v skutku 
důležité, jež stejně jsou užitečný všem částem země. 

Vytčena byla ještě další okolnost, že hrozí exkamerace; 
a jeden velectěný můj pan koUega, jenž hlasoval v kommissi 
s námi pro princip silnic zemských, sám se vyslovil, že 
v poslední době o té věci přišly mu pochybnosti, poněvadž 
je tu možnost, že by stát exkameroval množství silnic, jichž 
vydržování by pak bylo odevzdáno zemi. Avšak, pánové, 
předně je to záležitost, jež záviseti bude od zastupitelstva 
říšského, neboť je to ono, jež určuje rozpočet státní. Je 
ovšem pravda, že by se rozpočtu tomu podstatně odlehčilo, 
kdyby se veliké množství silnic vypustilo z vydržování státu; 
ale zástupci naší země v radě říšské měli by zajisté pří- 
ležitost, opříti se tomu, kdyby se chtěly tak důležité trati 
silniční vyloučiti z rozpočtu státního a přikázati zemi. 
Ostatně závisíte též na usnesení slavného sněmu; bude též 
na slavném sněme, aby rozhodl o každé jednotlivé silnici, 
chce- li ji převzíti ve vlastní správu. Avšak, pánové, vzdor 
všemu tomu, kdyby se i stalo, že by se uskutečnila exka- 
merace jistých důležitých tratí silničních, zdaliž můžeme 



Aby se zřídily silnice zemské. 293 

pak uvaliti břímě to na jednotlivé okresy? Pomyslete si, 
jakým přetížením by to bylo pro okresy, kdyby budoucně 
samy měly udržovati veliké silnice, jež byly zřízeny jako 
silnice státní, s tou obromnou šířkou, s tou nesmírnou ná- 
vštěvou a s náramným dle tobo upotřebením ! Tobo přece 
nijak učiniti nemůžeme; ano musíme zajisté uznati, že silnice 
ty a takové jsou důležité pro zemi, a že jsou aspoň důleži- 
tějšími pro zemi, než pro ten který okres, a že jest spravedlivo, 
aby země sama přejala udržování takovýchto silnic, a aby 
okresy, jicbž se týče, nebyly přetíženy daleko přes míru. My 
však vzdor tomu nebudeme s to zabrániti, aby jisté silnice 
nebyly vládou přikázány zemi k udržování, ba já myslím, 
ujme-li se vláda té věci jen poněkud do opravdy, že alespoň 
mnozí z pánů členů, kteří nyní hlasují proti tomu, potom 
se proti tomu neprohlásí, uvidí-li, že vlastně v té věci nebude 
lze proraziti proti vládě. 

Podotýkám ještě, že my ostatně již skutečně máme sil- 
nice zemské. Máme totiž dvě silnice, jež byly postaveny jedině 
a výhradně na útraty zemské a z peněz zemských se udržují ; 
takovou silnicí jest zejména plavební silnice jdoucí po břehu 
Vltavy do Vyšního Brodu, kteráž musí se udržovati jediné 
z peněz zemských; za druhou silnici jest nám, pánové, děkovati 
panu zpravodaji většiny, poslanci Lauf bergrovi : jest to silnice 
údolím Jizery, jež byla slavným sněmem schválena k jeho 
návrhu, při čemž slavný sněm převzal veškerý nákls,d, tedy 
i udržování její. Nechť si tedy usnesení slavného sněmu 
dopadne jakkoli, obě tyto silnice, třeba se i nenazývaly 
silnicemi zemskými, zůstanou přece jen silnicemi zemskými 
a musejí právě jakožto takové býti i dále udržovány. 

Nuže, není mým úkolem, abych tak říkaje v ochranu 
bral předlohu vládní v této věci, jíž se bezpodstatnost vy- 
týkala. Nemohu přece míti za to, že vláda podala předlohu 
takovou beze všeho důvodu, anebo jen z toho důvodu, aby 
část břemen svalila z rozpočtu říšského na rozpočet zemský ; 
a ani to by ostatně nebylo požadavkem zcela neslušným. 
Pakli by nyní silnice říšské byly rozděleny nestejně v jedno- 



294 Sněm český 1864. 

tlivých zemích, tož mohlo by se slušně žádati na vládě, aby 
v zemích, kde jest příliš mnoho silnic říšských, jednotlivé 
vyloučila a přenechala zemi, poněvadž je slušno, aby všecky 
provincie byly účastný poměrné měšce státního a jeho výhod. 
Já myslím, že důvod, jejž vláda při návrhu svém měla na 
zřeteli, byl prospěch všeobecný, totiž ten, aby aspoň větší 
a dfiležitější trati silniční byly udržovány dobře a přiměřeně, 
a aby byla břemena, jimž při tom nelze ujíti, také přiměřeně 
rozdělena. 

Poukazuje se sice na to, že by se oné nerovnosti břemen, 
oné nespravedlivosti, kterou jsem vytkl již v počátku své 
řeči, mohlo vyvarovati subvencemi, tím, že by se poskytovaly 
jednotlivým okresům podpory. Avšak, pánové, nedá se upříti, 
že by i tato subvence byla břemenem velmi značným. Kdyby 
totiž všem těm okresům, kteréž nyní musejí platiti více než 
průměr přirážek, totiž těm, ježto musí platiti více než 67o, 
dala se subvence přiměřenou měrou, tedy by obnos těchto 
subvencí činil pro fond zemský více než 100.000 zl. ročně j 
a kdyby ještě říšské silnice, jež mají býti exkamerovány, 
byly přeneseny na zemi, bud si to již v objemu 60 neb 
v objemu 80 mil, čemuž konečně též nebude lze uvarovati, 
tedy by subvence, kteráž by se musela dávati okresům, 
obnášela asi 170.000 zl. ročně. Pánové, pro tak důležitý 
výdaj zemský bylo by nutno zavésti přiměřené hospodaření 
a řízení s přiměřenou kontrolou ! Bylo by k tomu ještě třeba 
několika účetních, několika techniků, abychom se přesvědčili, 
že velkých výloh, kteréž by tu země musela nésti, se 
užívá účelně, a že se s nimi v ohledu praktickém hospodaří 
poctivě. To by zaměstnávalo několik úředníků a dávalo by 
podnět ke množství kommissí, jimž by nebylo lze ujíti. Tím 
by se však nedosáhlo docela jiného účelu nevyhnutelného, 
totiž úplné rovnosti v rozdělení břemen, ba způsobilo by se 
zlo, kteréž by mělo následky velmi nemilé. Při každém sněmu 
opětovaly by se debaty o subvenci, to jest o větší či menší 
míře subvence, tomu a onomu okresu dané, a každý poslanec 
pokládal by za svou povinnost, pustiti se v boj za svůj okres, 



Aby se zíídilj' silnice zemské. 295 

aby okázal, že okres jeho příliš je přetížen, že nutno proň 
učiniti více, že potřebuje vyšší subvence ; a takž by musely 
vždy znovu býti přiváděny k řeči všecky subvence za sebou 
jdoucí ; kdežto, přijme-li země systém ten, problásí-li jisté 
silnice za silnice zemské a přijme-li také jich udržování, 
všecko to odpadne, nebude totiž každoročních žádostí za 
subvence na udržování silnic mimo žádosti za subvence na 
postavení silnic, neboť subvence na zřízení silnic nových 
jest opět něco jiného a nezbytného. 

Pánové! Bylo ještě více důvodů podobných vytaseno. 
Jedním z nejdůležitějších jest nezvěstné tajné něco, k němuž 
jsem již poukázal. Myslí se totiž, že silnicemi zemskými 
utvoří se ohromná administrace, četný status úředníků, celá 
nová byrokratie, a dovolte, abych užil slova jiného poslance — : 
„oni mají v úmyslu utvořiti zemské ministerstvo". lile, to, 
pánové, jest ta velká hrůza, to neznámé něco, kterým se 
mysli matou. Pánové, pověděl jsem již, co vlastně souditi 
o té věci, jak smýšlela anketní kommisse, kteráž přece ne- 
sestávala ze samých tak řečených federalistů, ba myslím, 
že sotva dva neb tři v ní byli; a ta zajisté nemohla míti 
v úmyslu utvořiti bytost takovou; pověděl jsem již, kterak 
kommisse zcela jiným spůsobem chtěla zřízení to uvésti ve 
skutek. Konečně — a je to darmo, my již jednou stojíme 
v tom, že se vždy ohlížíme po tom, co se děje v jiných pro- 
vinciích; pročež by to i v této příčině zasluhovalo jakéhosi 
povšimnutí, a když Dolní Rakousy, Štýrsko, Solnohrady, 
Slezsko nestrachují se zemského ministerstva tedy bychom 
se i my mohli klidně zhostiti této bázně. 

Pánové, dejme tomu ostatně, že by se tu vyvinulo zemské 
ministerstvo, tedy by jím byl zemský výbor. Pánové, ale 
zemský výbor, ten jest ve Vaší moci, jest to váš orgán, orgán 
vyšlý z vašeho lůna. Zemský výbor svými členy vzniká z růz- 
ných stran sněmovny a trvá v nich ; není to žádný sbor 
výlučný, samostatný, kterýž by stál nad touto sněmovnou. 
Pánové, na vaší vůli jest změniti neb odstraniti ministerstvo 
to alespoň jednou za šest let. Zemský výbor konečně není 



296 Sněm český 1864. 

žádným sborem, jenž by vám mohl opověděti válku a říci : 
My chceme vyčkati, nebo co podobného více. Zemský výbor 
musí zcela hladce a pokorné konati to, na čem se slavná 
sněmovna usnese, a bude též vždy pokládati za svou povinnost, 
aby plnil, na čem slavná sněmovna se usnesla. Slavná sně- 
movna má zemský výbor vždy úplné ve své moci, a jak 
řečeno, zemský výbor není s to, aby v čemkoli kladl odpor 
slavnému sněmu. Je-li již slavné sněmovně nezbytno, voliti 
mezi ministerstvem jedním či druhým, na něž by přenesla 
moc, tedy zajisté zvolivši zemský výbor, učiní dobře, hledíc 
k tomu, že tím nedá moc ze svých rukou. 

To tedy, pánové, měl jsem za nutné pověděti proti oba- 
vám, jež se mezi Vámi stále živí. Soudím, pánové, shrnu-li 
vše v celek, že musím dle nejpoctivějšího přesvědčení svého 
se vysloviti v ten smysl, že slavný sněm nemůže učiniti lépe 
a nemůže lépe opatřiti zájem kommunikací zemských, než 
když přijme aspoň princip zemských silnic. Rozumí se ovšem, 
že rozhodnutí o rozsahu, v jakém chce provésti tento princip, 
a rozhodnutí o jednotlivých silnicích, které v systém tea bude 
chtíti pojmouti, jakož i o spůsobu, jakým je chce spravovati, 
ponechává se krom toho budoucím usnesením. Trvám však 
na tom, že systém ten, vedle ohledu ke spravedlnosti a ke 
stejnoměrnému rozdělení silnic i jich břemen, poskytuje také 
možnost, aby budoucně důležité trati silniční byly vhodným 
spůsobem udržovány a nesly obecenstvu země největší pro- 
spěch. Veškeré tyto zájmy nabudou záruky jen tím, ponechá-li 
slavný sněm záležitost tu ve svých rukou a přejme-li sám 
vydržování nejdůležitějších tratí silničních. Takto nejlépe 
86 postará slavný snem o blahobyt země bez ohledu na ná- 
rodnost obyvatelstva v rozličných krajinách, nejlépe se po- 
stará o všecky obce a o celé obyvatelstvo a o celý rozvoj 
vzdělanosti země. (Výborné! Bravo!) 

Toho dne 19. května mluvili ještě professor Herbst proti 
pi'incipu silnic zemských, a hrabě Clam-Martinic v jeho prospěeli. 
Ještě celá XL. schůze 20. května vyplnila se touto hádkou. Po- 
slanec Wolfrum velice horlil proti silnicím zemským; když hned 
na počátku své dlouhé řeči strašil, jestliže sněm přijme princip 



Aby se zřídily silnice zemské. 297 

silnic zemských, že bu'1e potřebí do rozpočtu zemského na rok 
1865 postaviti dodatečný požadavek 506.000 zl., což délá novou 
SVa procentovou přirážku, dr. Rieger zvolal naproti tomu: Není 
pravda! Za silnice zemské přimlouval se pak poslanec Trojan; 
a když oba zpravodajové byli v závěrečných řečech každý své 
stanovisko hájili, mluvil vládní konimissař hr. Belcredi ve pro- 
spěch vládní předlohy, v níž princip zemských silnic byl obsažen. 

Týž spor, jenž byl předmětem povšechné debaty, opakoval 
se v podrobné debatě o §. 1., toliko že vedl se promluvami^ krat- 
šími. Poslanec Herbst, jako v každé své parlamentární polemice, 
vinil a stíhal své protivníky z nedůsledností a z koutradikcí : že 
prý při podrobné debatě zemskými silnicemi docela néco jiného 
rozumějí, než co od nich bylo přednášeno v povšechné debatě, 
zejména od Riegra; též vytýkal, že v rozdaném sněmovuíkům 
tištěném elaboráte, podepsaném od Riegra jakožto přísedícího 
výboru zemského a od zemského inženýra Gallasa, jest řeč také 
p té alternativě, kdyby žádných okresních silnic nebylo. Herb- 
stovi odpověděl Rieger v tato slova (n. Sten. XL. 27 — 29) : 

Nemohl jsem se vzpamatovati z podivení svého, že člen 
parlamentu tak vyškolený, jako p. professor Herbst, chce 
moji řeč učiniti předmětem rokování a hlasování. Abych si 
takovou čest osoboval, nikdy mi na mysl nepřišlo. Nikoli 
snad má řeč jest na denním pořádku, a ne o mé řeči a 
mých názorech má se státi usnesení, nýbrž o návrhu kom- 
misse a o návrhu majority i minority. 

Tyto rozcházejí se v tom kuse, že majorita vylučuje na- 
prosto možnost silnic zemských, kdežto minorita je připouští. 
To, pánové, jest předmětem dnešní debaty, to jest předmětem 
dnešního usnášení se o §. 1. Jaké důvody já pro věc uváděl, 
o to se při hlasování dokonce nejedná. Pan professor Herbst 
může snad hlasovati pro silnice zemské z důvodů zcela ji- 
ných, než z jakých já pro né hlasuji. To často se stává 
v parlamentárním životě, že dva členové hlasují pro týž para- 
graf z důvodů zcela různých, a rozpomínám se na příhodu 
z parlamentárního života pana professora Herbsta, že jednou 
professor Brinz uváděl důvody pro jistý předmět, načež 
pan professor Herbst povstal i řekl : Nikoli z důvodu uve- 
deného panem prof Brinzem, jenž jest nepravý, avšak z toho 
a toho důvodu hlasuji i já pro to. Pánové, vidíte teda ze 



298 Sněm český 1864. 

zkušenosti, že je to možné. Myslím též, že panu professoru 
Herbstovi, jakkoli nesouhlasí s odůvodněním, jež jsem před- 
nesl, přece jest poskytnuta možnost hlasovati pro paragraf 
minority a pro vládní předlohu. 

V tom, co pan professor Herbst uváděl o sestavení, 
o seznamu, na nějž se odvolával, tož musím rozhodně ohra- 
diti se proti tomu, že by kdy bylo bývalo mým úmyslem, 
aby se zrušily okresní silnice ; já bych nejméně to chtěl snad 
ze všech. Vysvětlím, jak věc se sběhla. Dokládám se v té 
příčině protokolů anketní kommisse, jež máme před sebou> 
kde povždy mluvil jsem pro to, že nemají všecky silnice 
v zemi býti centralisovány, že já vždy a při každé příleži- 
tosti jsem proti centralisaci ; že jsem já vždy pro to, aby se 
ponechalo každému kruhu, což jeho jest; aby se tudíž nikdy 
nepřenášelo s obce na okres, co dovésti může obec sama, 
aby se nikdy nepřenášelo s okresu na zemi, co dovésti může 
okres. To jest také příčina, pánové, proč nikterak nechci, 
aby okresy byly zbaveny svých silnic. Já chci jen, aby z nich 
bylo sňato břímě oněch silnic, jež uvalovati na ně je ne- 
spravedlivo, poněvadž důvod k jich udržování zasahá přes 
hranice okresu, poněvadž prospěch z jich udržování jest ne 
pouze okresní, nýbrž všeo)>ecný, poněvadž jest to prospěch 
celé země ; a kde může dokázán býti takovýto prospěch 
zemský, tam necht také země nese výlohy udržování ; jediné 
to jest pro mne skutečnou pohnutkou, dle níž hlasuji v této 
věci. 

Sestavení, jež vám tu bylo podáno, není ode mne, ný- 
brž bylo sepsáno k mému návrhu zemským inženýrem Gal- 
lasem, a to z té příčiny, že jest zde takové množství před- 
loh, a já přál jsem si usnadniti pánům přehled. Zemský in- 
ženýr p. Gallas sestavil tímto spůsobem různé názory, kteréž 
pronášeny byly v anketní kommissi. Mým přáním bylo, a já 
to dokonce i naznačil na konceptu, jejž jsem pročetl, aby 
se tato část vynechala; a kdyby se to bylo stalo, nebyl by 
pan professor Herbst míval podnětu učiniti poznámky, jež 
učinil. Prohlašuji to tedy za omyl, že bych já ve příčině té 



Aby se zřídily silnice zemské. 299 

mé] státi za tento návrh; jest to pouze nedopatření; já na- 
opak zcela rozhodně pro to se vyslovuji, aby silnice okresní 
trvaly dále. 

Avšak, pánové, to, co obsaženo jest v tomto seznamu, 
a kdyby to i skutečně bylo mým názorem, jest přece jen 
názorem osobním, a o tom nebude se slavné sněmovně vy- 
slovovati. 

Podotýkám jen, že bylo mou povinností, když mi již 
svěřen byl referát o této veledůležité záležitosti, abych pro- 
bral věc co možná důkladně a abych kompetentní úsudky 
vyslechl. Mám za to, že jsem v ohledu tom nemohl jednati 
lépe, než když jsem navrhl zemskému výboru, aby svolal 
anketní kommissi znalců, anketní kommissi, k níž přivoláni 
byli znamenití technikové, vyslanci veškerých obchodních 
komor, kommissi, již jsem snad nesestavil já dle své osobní 
záliby ; a pánové, kommisse vykonala tyto předběžné práce, 
jak to žádal prospěch země, aby sněmu podány byly určité 
práce přípravné. Slavný sněm není vzhledem k tomu nikterak 
vázán, ale mou povinností bylo podati předlohy této kom- 
misse slavnému sněmu, jak vyšly z lůna kommisse. Tyto 
nejsou však nikterak závazný pro slavný sněm, ba jsou tím 
rovněž tak málo, jako můj osobní názor a má včerejší řeč. 
Já však, pánové, výslovně připomínám, že jsem řekl včera ve 
své řeči opětně, že otázka, mnoho-li silnic má býti prohlá- 
šeno za silnice zemské, není předmětem našeho usnášení se, 
že se v tom nikterak nezavazujeme, ba že to dnes vlastně 
ani k debatě nepatří. Prosím, abyste nahlédli do stenogra- 
fických protokolů, tam doslovně uvedena jsou slova, jichž 
jsem použil, že to závisí na slavném sněmu, prohlásíme-li 
10 či 100 či 600 mil silnic za silnice zemské. Tak stojí vý- 
slovně ve stenografickém protokole. 

Opakuji tedy ještě jednou, že to není dnes předmětem 
hlasování a usnášení, a bude i na příště záviseti na slavném 
sněmu, co v té véci později bude chtít učiniti; já však ohra- 
dil bych se, a nikdy bych nedal svého hlasu k tomu, aby 
zastupitelstvo okresní bylo oloupeno o svůj vliv na silnice. 



300 Sněm če8kj> 18H4. 

V té věci jest mým osobním přesvědčením, že se každému 
kruhu má ponechati, co dle přírody mu přísluší, jakož pan 
professor Herbst pravil: Každému, což jeho jest. Okresu, 
což jeho jest, ale také zemi, což její jest. 

Nicméně však pravil nám dnes pan poslanec Wolfrum, 
že jde o to, aby se okresům vzala jich autonomie, ježto 
prý se jim berou silnice. Mohl bych taktéž říci, že se zemi 
chce vzíti její autonomie, poněvadž se jí chtějí vzíti silnice. 
Avšak, pánové, jste-li opravdu tak zaujati pro autonomii 
okresů, tedy nesmíte silnice zemské vylučovati. Na vás bude, 
mnoho-li silnic později učiníte silnicemi zemskými. (Výborně!) 

Při jmenovitém hlasování byl pak §. 1. přijat 95 hlasy proti 
82 dle návrhu menšiny koramisse v tomto znění: „Veřejné sil- 
nice a cesty, které se nestaví a nevydržují nákladem statuím, 
jsou tyto: 1. silnice zemské, 2. silnice okresní, 3. silnice a ce- 
sty obecní." Když se takto rozhodlo o hlavním rozdíle, zpráva 
a uávrhy dosavadní tak řečené menšiny kommisse staly se zá- 
kladem dalšího jednání, a za souhlasu jejího zpravodaje Pollacha 
po návrhu hrabete Lva Thuna byl do § 2. položen výměr dle 
předlohy vládní: „Silnice zemské jsou ty, které za příčinou jich 
důležitosti pro obchod zemský zákonem zemským za takové se 
prohlásí." Také dalšího rokování o zákoně silničném účastnil se 
dr. Rieger drobnými promluvami a návrhy, čehož zde pomíjíme. 



Ve XLI. sněmovní schůzi dne 21. května po vyřízeném zá- 
koně silničném přišla na denní pořádek zpráva kommisse o ná- 
vrhu Wenzigově ku provedení rovného práva obou jazyhi zem- 
ských ve školách obecných a středních. Zpravodajem byl pro- 
fessor dr. Jindřich Loewe, tehdáž rektor university Pražské, 
rodem a jazykem Němec, avšak k potřebám národnosti české 
spravedlivý. Povšechná debata byla krátká; jen Brinz projevil 
svoji nespokojenost s předloženou osnovou zákona. 

Bez debaty přijat byl §. 1. navrženého zákona v tomto 
znění: „Oba jazyky zemské v království Českém mají rovné 
právo ve školách jakožto jazyky vyučovací " 

Paragraf 2. měl dle návrhu kommisse takto zníti: „Vyučo- 
vacím jazykem ve veřejných školách v Če^-hách má z pravidla 
býti jenom jeden z obou jazyků zemských (§. 5.)." — Dr. Trojan 
shledával v tom neurčitost, který z obou jazyků zemských má 
býti vyučovacím, i navrhoval, aby ten článek doplnil se v tato 



Jazyková rovnopráxnost ve školách. 301 

slova: „Vyučovacím jazykem ve veřejufch školách v Cechách má 
z pravidla býti jenom jeden z obou jazyků zemských, a sice 
jazyk obyvatelstva, pro uěž škola jest předkem zřízena (§. 5.)" — 
Návrhu Trojanovu odporoval David Kuh, a to takovým důvodem, 
že bylo nesnadno rozeznati, a snad ani Kuh sám nevěděl, mlu- 
ví-li to žertem nebo do opravdy: že prý má se obyvatelstvu 
ponechati v tom volná vůle, tak aby, kdyby ku příkladu oby- 
vatelům německého města Mostu zachtělo se, míti české gym- 
nasium, nemohlo se jim v tom brániti. — Trojan litoval, že 
někdo ve věci tak vážné může užívati ironie a se posmívati ; 
Kuh však ujišťoval, že to míní do opravdy. — Rieger pronesl 
se v tato slova (n. Sten. XLL 29) : 

Pan poslanec Kuh libuje si v tom, že podává barokní 
návrhy (V levo : Oho, oho !), o nichž ví, že beztoho nebudou 
přijaty, že nemohou býti provedeny. Podobně učinil to ne- 
dávno s českou universitou. Myslím, že tomu tak jest i nyní. 

Chtěl jsem jen krátce poznamenati, že právě návrh 
poslance Trojana svědčí, jak do opravdy mu jde o úplné, 
spravedlivé na roven postavení obou národností v zemi, a že 
nikterak nechce tomu, aby Němci v zemi přišli kdy do 
takového postavení, že by se jim vnucovalo české gymnasium. 
Vždyť okolnosti mohly by se změniti, mohla by jednou říditi 
zemské záležitosti také vláda česky smýšlející, a pak jest 
to jediné takový zákon, kterýž by nedopouštěl přechmatův 
podobných, kdyžby se na př. chtělo zříditi české gymnasium 
v Mostě ; a chcete-li tedy poctivě chrániti německou národnost 
v zemi, tož musíte právě hlasovat pro návrh pana poslance 
Trojana. 

Herbst odpíral návrhu Trojanovu, snaže se dokázati, že ho 
není třeba ni při školách obecných, ui při školách středních ; 
v příčině škol obecných pravil: „To se ve skutečnosti udělá samo, 
a není potřebí, prováděti rovnoprávnost ve školách obecných. 
Můžeť jazyk vyučovací na školách obecných přirozeně říditi se 
toliko dle řeči dětí tu školu navštěvujících. Nesnáz může vznik- 
nouti jen ve velkých městech s obyvatelstvem smíšeným, a tu 
myslím, jest pomoc možná jenom tím, důvěřujeme-li samosprávě 
obecní." Sám Herbst činil návrh formálný, aby prozatím, dokud 
se nerozhodne o §. 5.. vynechala se slova „z pravidla" i citace 
(§.5.); obsahovali tento §.5. výjimku od pravidla jednojazyč- 
nosti, že totiž v parallelkách může druhý jazyk býti vyučova- 



302 Sněm český 1864. 

cím, když jest dostatek žactva toho jazyka. — Hrabata Lev 
Thun a Clam-Martinic navrhovali, aby soukromé školy s právem 
veřejnosti mohly býti dvojjazyké ; čemuž odporoval dr. Sladkov- 
ský a David Kub. — Pak znovu promluvil dr. Rieger (n. Sten. 
XLI. 37): 

Debata obrátila se zcela jiným smérem, než jest onen, 
o němž jsem sobe zůstavil promluviti několik slov. Cbci totiž 
pronésti ještě několik slov o dodatku opravném, jenž podán 
byl panem dr. Trojanem. 

Trvám, pánové, že jedna věc jest nade všecku pochybnost 
jista : Účelem škol jest vzdělávati obyvatelstvo, zejména jest 
účelem jich, vzdělávati mládež ; toho nebude nikdo popírati. 
Školy nemohou sledovati zvláštních účelů politických, nemají 
zvláštních účelů národnostních či administrativních ; účelem 
jejich jest rozšiřovati vzdělanost v obyvatelstvu. Ony jsou tedy 
především určeny pro obyvatelstvo. Nikomu však nelze též 
popírati druhé zásady, totiž té, že vzdělání mládeže nejlépe 
a nejrychleji prospívá v oné řeči, kteráž jest právě mateřskou 
řečí obyvatelstva toho, řečí oné mládeže, o jejíž vychování 
tu jde. Jsou-li, pánové, tyto dvě zásady nezvratné, a toho též 
nikdo nebude moci popírati, tedy nechápu, proč bychom ne- 
mohli zásad těch vysloviti. 

Mohlo by se snad říci: jest to zbytečno, neboť rozumí 
se samo sebou, že školy jsou tu pro obyvatelstvo, a že 
vzdělání nejprospěšněji se pěstuje řečí mateřskou. Avšak, 
pánové, také zásada §. 1. sama sebou se rozumí, že totiž 
obé národnosti v zemi jsou rovnoprávný, a nesoudím, že by 
se nalezl v zemi někdo tak drzí a osobivý, aby řekl: „Já 
jsem více než ty", anebo: , Ty jsi z plemene podřízeného, 
a já z plemene vyššího, majícího více práva"; — a tak musel 
by mluviti, kdokoli by chtěl popírati zásadu prvního para- 
grafu. Rovněž tak jest to i se zásadou druhou. Vzdor tomu, 
že jest sama sebou patrná, vyslovili jsme zásadu první; a 
trvám, že můžeme zcela vhodně a prospěšně vysloviti též 
zásadu druhou, kteráž zní: „Vyučovacím jazykem veřejných 
škol v Čechách má býti jen jeden z obou jazyků zemských. 



Jazyková rovnoprávnost ve školách. 303 

a to sice mateřský jazyk obyvatelstva, pro něž škola je 
určena". Tím nikomu neděje se bezpráví, nýbrž dává se 
každému, což jeho jest. 

Při hlasování přijat byl návrh Herbstův a vedle něho toliko 
zásada: „Vyučovacím jazykem veřejných škol v Cechách má býti 
jenom jeden z obou jazyků zemských." Návrhy opravné zůstaly 
v menšině, jak Trojanův tak i Thunův. 

V návrhu výboru zemského bylo ve zvláštním paragrafu toto 
ustanovení: „Do školy německé buďte přijímáni jen takoví žáci, 
kteří jsou schopni, aby byli vyučováni jazykem německým, a 
do školy české jen takoví žáci, kteří jsou schopni, aby byli vy- 
učováni jazykem českým." Kommisse uzavřela 8 hlasy proti 6, 
aby tento paragraf docela se vynechal; zpravodaj Loewe ozná- 
mil ve suěmu toho důvody, načež beze vší debaty o tu věc po- 
kročilo se k dalšímu paragrafu (Sten. XLII. 3). 

Nejdelší a nejprudší hádky (Sten. XLII. 4 — XLIII. 13) vedly 
se o §. 4, při němž jednalo se o to, má-li druhý jazyk zemský 
býti na gymnasiích a reálkách předmětem povinným nebo ne- 
povinným. Stály vlastně tři návrhy naproti sobě: 1. návrh vět- 
šiny kommisse: aby druhý jazyk zemský byl povinným před- 
mětem na gymnasiích, nikoli však na reálkách; za ten návrh 
mluvil Loewe jakožto zpravodaj dvakráte, krom toho Sadil, a 
jakožto generální řečník hr. Lev Thun ; 2. návrh české menšiny 
kommisse: aby druhý jazyk zemský byl povinným předmětem 
vyučování na gymnasiích i na reálkách; za tím návrhem stáli 
všichni poslanci čeští ; přimlouvali se zaň Wenzig jakožto zpravo- 
daj menšiny dvakrát, Touner, Čupr, Lambl, Brauner, a jakožto 
generální řečník Sladkovský; 3- návrh jiné menšiny, totiž ně- 
mecké : aby na gymnasiích dávala se příležitost k naučení se 
druhému jazyku zemskému (teda jakožto předmětu nepovinné- 
mu); návrh tento učiněn byl ve sněmu od Herbsta a hájen 
Mareschem, Pankratzem, Fleischerem a Brinzem. Návrh zde na 
druhém místě postavený byl konečné přijat. Že tehdáž a v po- 
zdějších letech na straně německé dělal se ohromný hluk o tom 
ustanovení, pro něž i celému zákonu přezděli Sprachenzwangs- 
gesetz, klademe zde §. 4. celým zněním, jak dne 25. května 
schválen byl 100 hlasy proti 94 hlasům : „Ve školách středních 
(gymnasiích a reálkách) s českým jazykem vyučovacím jest ja- 
zyk německý, a v takovýchže školách německých jazyk český 
povinným předmětem. Od povinného učení se druhému jazyku 
zemskému může k žádosti rodičů nebo poručníků, a to jen ve 
zvláštních případech a z obzvláště důležitých příčin, jedině úřad 
zemský osvoboditi." 



304 Sněm český 18G4. 

Ve XLIV. schůzi 27. května zpravodaj Loewe přednášel 
druhou část elaborátu téže kommisse, totiž o návrzích, za je- 
jichž provedení by měla býti požádána vláda. První článek 
těchto návrhů týkal se gymnasií státem vydržovaných a zněl 
takto: „C. k. vláda budiž požádána, aby gymnasia státní na 
Starém Městě Pražském, v Jičíně, v Hradci Králové, v Hradci 
Jindřichově a v Písku vyhlásila se za gymnasia česká; a gym- 
nasia státní na Malé Straně v Praze, v Chebe a v Litoměřicích 
za gymnasia německá." Článek tento byl po krátké debatě 
schválen. 

Delší rokování nastalo při článku druhém, jenž týkal se 
gymnasií vydržovaných obcemi městskými nebo řády řeholními, 
a dle návrhu většiny kommisse zněl takto: „C. k. vláda budiž 
požádána, aby k tomu působila, aby na gymnasiích vyšších na 
Novém Městě Pražském, v Klatovech a v Litomyšli, a na gym- 
nasiích nižších v Benešově, v Slaném, ve Mladé Boleslavi, v Rych- 
nově a v Německém Brodě jazyk český •, a na gymnasiích vyš- 
ších v Chomutově, v Mostě, v České Lípě, v Žatci, v Plzni a 
v Budějovicích, a na gymnasiích nižších v Broumově a v Ostrově 
jazyk německý byl jazykem vyučovacím." Menšina kommisse, 
jejímž zpravodajem byl professor Zelený, navrhovala, aby gym- 
nasium Plzeňské ve článku II. vřadilo se mezi gymnasia če- 
ská. Za tento návrh menšiny přimlouval se také hr. Lev Thun, 
ale odporovali mu Němci. Tepelský opat Hainl kladl odpor tím 
důvodem, že německý klášter Tepelský, jenž vydržuje gymna- 
sium Plzeiíské, nemůže ho osaditi českými professory. — Nej- 
více rozjitřil se proti návrhu menšiny zástupce města Plzně, 
dr. Pankratz, ačkoli na jeho výslovnosti při každém slově bylo 
znamenati, že on sám jest původu českého. Řeč svou počal 
slovy: „Dnes zde stojím jako Cicero pro dorao sua." Mezi dů- 
vody jeho, aby gymnasium Plzeňské zůstalo německým, zněl 
jeden takto: „Historicko- politická individualita města, jež za- 
stupovati mám čest, jest ta, že povždy bylo věrno císaři a věrno 
církvi. Pánové, ono jest věrno německému domu, a v tom ohledu 
nechtě jemu příležitost, aby doma připravovalo ke službě státní." 
Od maršálka byl Pankratz dvakrát volán k věci, jednou, když 
mluvil o obdrženém psaní, v němž prý se mu hrozilo, že bude 
zabit jako pes, podruhé, když vyprávěl, kterak německému di- 
vadlu daří se v Plzni dobře a českému zle. — Zlomyslnostem 
Pankratzovým opřel se hned dr. Škarda, potom pak dr. Rieger 
vzal si jej na mušku (n. Sten. XLIV. 19—225): 

Pánové! Pan poslanec dr, Pankratz, zasedající v této 
slavné sněmovně jakožto zástupce města Plzně, počal svou 



Jazyková rovnoprávnost ve školách. 305 

dnešní řeč řka, že chce tentokráte mluviti jako Cicero pro 
domo sua. Chci to ponechati při své váze, mlavil-li jako 
Cicero a mluvil-li pro domo sua. Já bych pochyboval o obo- 
jím. Co se týče prvního, tož zdá se mi to úkazem přiroze- 
ným, mluvíme-li mi Slované v cizí řeči, že nebýváme vždy 
Cicerony ; to se osvědčuje také při panu poslanci Pankratzovi. 
(Bravo! v centru, Oho! vlevo.) Co se však týče okolnosti, 
že mluvil pro domo sua, tedy musím též velice o tom po- 
chybovati, naopak domnívám se vším právem, že nemluvil 
v duchu a smyslu města Plzně. (Bravo ! v centru, v levo : Oho !) 
To se, pánové, okáže. 

Pan poslanec dr. Pankratz poukazoval k tomu, že čeští 
žáci, kteří by navštěvovali gymnasium v Plzni, nenajdou-li 
tam ústavu českého, mohou jíti do Klatov. Avšak, pánové, 
bylo již jinými dotčeno, že to není možné. V gymnasiu 
Klatovském čítá se dnes již 400 žáků, a zákon předpisuje, 
aby se do jednoho ročníku nepřijímalo více než 60 žáků, 
a nyní jest v první třídě gymnasia Klatovského již 72 žáků, 
tedy již značné nad počet zákonem předepsaný. Kdybychom 
tam chtěli poslati také ještě dobrou polovici četných žáků 
Plzeňského gymnasia, tedy by návštěva školy byla dvojnásob 
tak četná, než jak je zákonně předepsáno. Poukazovalo se 
k tomu, že ze Klatov do Plzně jsou jen dvě poštovní sta- 
nice, asi pět mil cesty; avšak podnes nestává železničního 
spojení mezi Plzní a Klatovy, a tu by Plzeňští žáci, majíce 
jednou spojení železniční, mohli rovněž tak přednost dáti 
pohodlnější cestě železnicí do Prahy anebo někam jinam než 
do Klatov. Abychom je odkazovali zrovna jen do Klatov, 
nebude pro ně naprosto žádnou výhodou. 

Poslanec dr. Pankratz mínil dále, že rovnoprávnost v tom 
se zakládá, aby se jedné národnosti nebralo, co má, a aby 
se dávalo druhé, kteráž toho posud nemá, kteréž to chybí. 
Avšak, pánové, to připomíná mi báseň velkého Schillera. 
Bude vám známa. Když Bůh byl svět rozdělil, došlo až na- 
posled na básníka, a tu Bůh, jenž všecko ostatní byl již 
rozdal, musel ubohému říci: „Ty se mnou můžeš bydleti 

Řeči Riegrovy III. 20 



306 Sněm český 1864. 

v mém nebi!" Nuž zdá se, že pan dr. Paukratz hledě k roz- 
dělení gymnasií, chce si počínati podobně; rád by nejprve 
podělil celý svět a posléze by Cechy také odkázal na nebe. 

On mínil dále, že prý by to bylo dokonce proti pro- 
spěchu národnosti české, aby němečtí žáci Plzeňští byli od- 
kázáni na gymnasium Chebské; že by snad více hovělo na- 
šemu prospěchu, aby němečtí žáci krajiny Plzeňské navště- 
vovali české gymnasium v některém městě českém a tam 
češtině se učili. Já však soudím, pánové, právě to, když my 
se své strany pravíme, že žáci národnosti německé ze kra- 
jiny Planské a Tepelské mohou rovněž tak dobře jíti do 
Chebu jako do Plzně a že mají tam jíti, když my, já řku, 
přání takové vyslovujeme a radu takovou jim dáváme, právě 
to dokazuje, že my nechceme čechisovati žáků německých, 
ať si oni jen v pokoji zůstanou při své národnosti, ať si 
s Pánem Bohem vyhledávají svého vzdělání v Chebu, nám to 
nikterak nebude překážeti. (Reptání v levo.) 

Pánové, dnes se tu již mnoho mluvilo o utrakvistech. 
Bylo sice již poukázáno k tomu, že v uvedeném seznamu 
mimo pět žáků nepřichází žádný utrakvista ; a poukazoval 
již na to i jiný řečník této slavné sněmovny, že mu vlastně 
není znám tento genus hominum, čili tato národnost. Nuže, 
pánové, myslím, že by se přece něco dalo přičiniti, aby se 
vysvětlila tato nová národnost a její povstání; věc má se 
totiž takto : Dle úředního sčítání z r. 1861 bylo na hlavní 
škole v Plzni, a to sice na německé hlavní škole a nikoli 
na škole farní, ve všech čtyřech třídách 584 českých a 98 
německých žáků. To, pánové, bylo sčítání officielni, vykonané 
na rozkaz tehdejšího místodržitele hraběte Forgáche; tedy, 
jak řečeno, 584 žáků českých a 98 německých, mezi těmito 
30 židů dobře a svědomitě čítaje. Takový byl tedy, pánové, 
poměr národností na hlavní škole v Plzni r. 1861. Hlavní 
škola v Plzni nebyla, jak známo, určena pouze pro děti 
Plzeňské, ba jsem přesvědčen, že obyvatelstvo německé, 
kteréž, jakož zde bylo řečeno, bydlí takřka u samých bran 
Plzně, spolu užívalo této hlavní školy. Avšak přece objevuje 



Jazyková rovnoprávnost ve Školách. 307 

se již na gymnasiu poměr národností od tohoto poměru na 
hlavní škole nápadné rozdílný. Mohu si to vysvětliti jen tím, 
že v těchto 4 třídách hlavní školy byli tito tak zvaní utra- 
kvisté vlastně teprve zplozeni, a že tak národnost ta teprve 
povstala, ano vskutlu utrakvisté byli stvořeni v hlavní škole. 

Co ostatně se týče statistických dát, tedy se přiznává, 
že většina žáků v Plzni je česká, třeba by většina ta, jak 
se nám praví, nebyla značnou. Avšak, pánové, je to známá 
věc, jak to bývá se statistickými daty: záleží na tom, kdo 
právě počítá. (Smích v levo.) Tut rád bych se tázal, kdo 
počítal v Plzni, či byl to snad někdo, kdo je zvláště příznil 
národnosti české V Trvám, že tomu bude asi právě naopak. 
Pravilo-li se, že všichni utrakvisté, kteří umějí česky a ně- 
mecky, byli čítáni k Čechům, tedy myslím, že v tomto případě 
bylo tomu asi právě naopak, že utrakvisté tito byli počítáni 
k Němcům. Troufal bych si téměř provésti na to důkaz 
(V'eselost), a dovolávám se v té příčině svědectví oněch pánů, 
kteří poměry v Plzni obzvláště dobře znají a kteří tam 
studovali. (Hlasy v levo : Pankratz !) Pan dr. Pankratz jest 
rodem z Královic, a pokud vím, nestudoval v Plzni. (Smích 
v levo ; hlas : o ano !) Avšak ti pánové, kteří studovali 
v Plzni v novější a nejnovější době, lépe jsou zpraveni o po- 
měru národností u tamního žactva. Tolik, pánové, o utra- 
kvistech. 

Pan poslanec Pankratz poukazoval na to, že by vlastně 
větším právem mělo gymnasium Budějovické býti prohlášeno 
za české, a myslím i já, že by to vskutku bylo úplně po 
právu. (Ironický smích v levo.) Většina žáků českých na 
gymnasiu Budějovickém jest tak značná, že by to zajisté 
bylo zcela v pořádku, kdyby gymnasium i tam bylo českým. 
Je to spravedlivo dle principu majority. Bude-li o německé 
obyvatelstvo okolí Budějovického tím postaráno, že se tam 
zřídí německé parallelky gymnasia pro nižší třídy, tedy ne- 
mohlo by si stěžovati, že by bylo odstrkováno ; naopak, Bu- 
dějovice a okolí jsou přece v pravdě velkou většinou české, 
jak věci dnes se mají, a já shledávám to velmi nespravedlivým, 



308 Sněm český 1864. 

musí-li tamní obyvatelé a občané Budějovičtí sami posýlati 
své déti do místa velmi vzdáleného, kdež mimo to je gymna- 
sium taktéž přeplněno žáky a tedy není s to, aby přijímalo 
mnoho cizích žáků. A není-li to břemeno pro Čechy tamní, 
jsou-li déti jejich nuceny putovati ze svého rodiště do tako- 
vého gymnasia? Připomínám, pánové, že v této slavné sně- 
movně zasedají dva muži, kteří b3'li nuceni posýlati své české 
děti z Budějovic do Jindřichova Hradce, poněvadž gymnasium 
v Budějovicích je německé! Jestliže však vzdor tomu a dle 
návrhu většiny mělo gymnasium Budějovické býti prohlášeno 
za německé, tedy museli jsme s tím větším důrazem státi 
na tom, aby bylo alespoň gymnasium Plzeňské ponecháno 
českým, a já v této příčině dovolím si navrhnouti, aby se 
o těch dvou gymnasiích hlasovalo o každém zvláště. 

Pánové, já nechci šíře odpovídati na rekriminace, jakéž 
si tu dovolil pan dr. Pankratz. On pověděl nám již v jednom 
dřívějším sezení, že prý on zasedá na oné straně sněmovny, 
poněvadž smýšlí konstitučné. Pánové, co se týče konstitu- 
tionalismu, můžeme my se měřiti s každým a zvláště s po- 
slancem Pankratzem. (Veselost. Bravo !) Já myslím ostatně, 
že to jsou výrazy, kteréž lze připustiti toliko v onom parla- 
mentárním dětství, na kteréž se dr. Pankratz jindy byl od- 
volával. (Veselost.) 

Nejvyšší maršálek: Prosím, abyste nečinil žádných osob- 
ních poznámek toho spůsobu. 

Dr. Rieger: Já myslím, pánové, že se můžeme ozvati 
s jakýmsi rozhorlením, činí-li se nám v tvář takové výčitky, 
jako spočívá v tom, když se nám praví, že Plzeň vždy byla 
věrna císaři a církvi. Chci toho ponechati na své váze, jak 
dalece tomu vždy tak bylo, a je-li tomu i dnes tak a jakou 
měrou (Oho!); já opakuji, chci ponechati to při své váze, 
jakou měrou to platí zejména i o dnešním poslanci města 
Plzně. Nevyslovuji tím žádné výčitky ani podezření ; ale 
také pan dr. Pankratz měl se vystříhati podobných poznámek, 
jako by ti, kdož chtějí gymnasium míti české, byli méně 
věrni císaři nebo církvi. 



Jazyková rovnoprávnost ve školách. 309 

Pan dr. Pankratz měl k nám celou přednášku o Plzeň- 
ských dějinách, a divím se jen tomu, že nezmínil se také 
o Plzeňském velbloudu.*) (Veselost.) Pánové ! Hledě k dějinám 
Plzně, jest to ovšem faktum, že Plzeň vždy projevovala 
smýšlení především katolické ; avšak, pánové, to platí též 
o mnohých jiných městech v zemi. Proto však nesmíme 
dnešního dne činiti z toho výčitku jiným městům, u kterýchž 
stejnou měrou tomu tak nebylo. Ostatně, pánové, poukazo- 
valo-li se k tomu, že v Plzni jsou věrni německému císaři, 
tedy já musím ukázati na to, že náš císařský rod není dnes 
žádným císařským rodem německým, nýbrž jest to rod slu- 
čující v sobě krev veškerých dynastií, kteréž před ním v Ra- 
kousku panovaly, rod, jenž pochází legitimním postupem 
z dynastie arpádské, jagellonské, přemyslovské, a tudíž slu- 
čuje v sobě nyní krev rovněž tak slovanskou a uherskou, 
jako německou ; musím ukázati k tomu, že panující náš rod 
jest především legitimním císařským rodem rakouským, kte- 
rémuž i my Slované věrni jsme a zůstati chceme, a jejž my 
všichni ctíme jakožto rod rakouský. (Výborné!) 

Já nechci, pánové, rozebírati toho, co p. dr. Pankratz 
vyprávěl o volebních příbězích v Plzni s nemalým vynášením 
své vlastní vzácné osobnosti. O tom všem lze pochybovati, 
a bylo již vskutku pochybováno s jiných stran ; výhružné 
listy a podobné příhody jsou věci, jež vlastně zmínky ani 
nezasluhují. Anonymních listů nedbá žádný rozumný muž. 
Kdybych měl mluviti o všech, kteréž v životě mém mne 
došly, tož měl bych mnoho co činiti. 

*) Siroťi pod Čapkem ze Sán slonživše králi Polskému proti 
řádu německému v Průších, obdrželi od něho také živého velblouda, 
kteréhož pak přivedli s sebou k obležení Plzně r. 1433; ale Plzeňští 
při výpadu z města vzali jim jej, a majíce z něho velikou radost, ne- 
vydali ho Sirotkům ani za nabízených 50 kop grošů, ba ani za uro- 
zenéh o zajatce, jenž jim byl od Sirotků k vydání též nabízen. Potom 
Plzeň ští poslali svého velblouda do Normberka radě měs.ské darem, 
a vyžádali si od krále Sigmunda tu milost, aby obraz velblouda zví- 
řete mohli do s\ého erbu přibrati. Od té doby ve znaku města Plzně, 
v jeho dolejší pravé čtvrtině, spatřuje se velbloud zlatý dvouhrbý 
v zeleném poli. Viz Josefa Strnada Znak kr. města Plzně, v Plzni 1883, 
str. 10. 



310 Sněm český 1864. 

Pánové! Co však se týče poměru kláštera Tepelského 
ke gymnasiu Plzeňskému a obtíží z toho povstávajících, tož 
mám za to, že to závisí jen na klášteru samém, aby vhod- 
ným přijímáním kandidátů o to pečoval, by povždy byl s to, 
vyhověti také jazykovým potřebám tamního gymnasia. Vždyť 
pak gymnasium Plzeňské je určeno především pro obyvatel- 
stvo a ne pro klášter Tepelský; vždyť také apoštolově ká- 
zali všem národům stejně, a nepokládali to pod svou dů- 
stojností, kázati v různých jazycích. Takž trvám i klášter 
Tepelský dobře učiní, bude-li českou mládež vyučovati po 
česku, když jednou zastupitelstvo zemské potřebu toho uzná 
a vysloví. Tvrdí- li se, pánové, že klášter Tepelský je klá- 
šterem německým, tož dovoluji si poukázati na zakladatele 
kláštera Hroznatu, jenž, jak známo, nebyl Němcem; a kdyby 
přednostové kláštera byli povždy dbali toho, aby přijímali 
do kláštera také české kandidáty ve přiměřeném počtu, tedy 
by to zajisté nebylo bývalo klášteru na škodu, a veledůstojný 
pan praelát kláštera toho, mluvě o této otázce, sám jmeno- 
val některá jména: Sedláčka, Smetanu, a já připomněl bych 
také professora Kuneše, vesměs Cechy jazyka slovanského, 
kteří zajisté nikdy nebyli klášteru k necti, a přál bych, aby 
pan praelát mohl též mezi německými členy kláštera vy- 
jmenovati aspoň poměrně rovněž tolik slovutných jmen. 

Hledě k obyvatelstvu Plzně, tuším, pánové, podotekl jsem 
již, že ono valnou většinou je české ; mohl bych z tamních 
obecných škol uvésti mnoho dokladů, kteréž tu mám před 
sebou, ale nechci tím pány zdržovati. Vysvítá z nich, že 
školy ty jsou na nejméně na 907o české; a totéž platí i o okolí 
města v rozsáhlém okruhu; je-li totiž pravda, že, jak se pra- 
vilo, před branami města, nebo správněji řečeno hodinu za 
městem počíná již cípek německého obyvatelstva, tedy tím 
není ještě nikterak mnoho řečeno; naproti tomu jest zase 
okolí Plzně na jiných stranách na pět mil kolem velikou 
většinou české, slovanské : to trvám, nemůže nikdo popírati. 

Ale ostatně, pánové, vždyt gymnasium nezřizuje se pouze 
pro město; a dejme tomu na chvíH, že by tomu vskutku 



Jazyková rovnoprávnost ve školách. 311 

tak bylo, anebo že by obyvatelstvo města Plzně, jakož pan 
poslanec Pankratz se domnívá, smýšlelo tak jako on; což 
já však popírám, ba já spíše myslím, že dnes městské za- 
stupitelstvo Plzeňské již jest jiného mínění, ano jest velice 
pochybno, bude-li pan poslanec Pankratz, jemuž zdá se volba 
jeho v té věci důkazem, také ještě nyní, kdy měli občané 
tamní v této slavné sněmovně příležitost poznati jeho smý- 
šlení, opětné zvolen při nové volbě. (Nepokoj v levo ) Přeji 
mu k tomu mnoho štěstí, avšak velice pochybuji, že by širší 
obyvatelstvo (Hlasy: k věci !) s názory jeho se srovnávalo. 
Avšak i tenkráte, kdyby tomu tak bylo, přece pravím, že 
Plzeň v tom nikterak nemůže rozhodovati sama, poněvadž 
se jedná o gymnasium určené pro širší okruh města. Kdyby 
město Plzeň samo gymnasium vydržovalo, pak by ovšem 
mohlo též promluviti v té věci rozhodné slovo. Gymnasium 
je však ústavem veřejným a jest vydržováno subvencí státní 
ze studijního fondu, k němuž, jak známo, obyvatelstvo české 
řádnou částkou připlácí. Soudím tedy, že tu jde především 
o to, když již jedenkráte dělíme gymnasia dle národností, 
abychom byli při tom k obojí národnosti stejně spravedlivými. 

Nuže táži se: Ci jest tomu tak v návrhu kommisse? 
Dle návrhu kommisse, jak vidím, jeví se věci tak, že má 
budoucně býti v zemi 7 českých a 9 německých vyšších 
gymnasií. Pánové, kdo může toto rozdělení shledávati po 
právu, ten musí mít zvláštní methodu početní. Vždyť pak 
je známo, že počet slovanského obyvatelstva, a zejména 
českých žáků je všude téměř dvojnásob tak veliký, jako 
žactva německého, a nicméně má v zemi býti počet vyšších 
gymnasií německých větší než českých. Myslím tedy, bude-li 
alespoň Plzeňské gymnasium ještě ponecháno obyvatelstvu 
českému, dojdeme k počtu 8 proti 8, a i to bude pak ještě 
rovnost velmi pochybná; i tenkráte potrvá ještě patrná 2)0- 
měrná nerovnost, i tenkráte, bude li Plzeňské gymnasium 
českým. 

Mám tedy za to, pánové, že musíme patřiti na věc s to- 
hoto hlediska, a rovnoprávnost dle mého soudu podstatné 



312 Sněm český 1864. 

na tom se zakládá, aby dobrodiní, kteréž státní společenstvo, 
kteréž veřejnost rozděluje mezi různé kmeny a národnosti 
v zemi, byla rozdělena oběma měřítkem spravedlivým, mě- 
řítkem stejným ; takž aby teda obě národnosti stejnou měrou 
byly účastný dobrodiní společenstva, vzdělání, veřejného ži- 
vota a všelikých podpor státních. (Pochvala.) 

Dr. Rieger podal potom návrh, aby gymnasiurn Budějovické 
bylo ve článku II. vřaděno mezi gymnasia česká; avšak návrh 
ten byl většinou zavržen, rovněž tak jako návrh menšiny téhož 
spůsobu v příčině gymnasia Plzeňského; načež článek II. byl 
schválen beze změny dle návrhu většiny kommisse. 

Třetí a poslední Článek od kommisse navržený, jenž pak 
byl bez debaty přijat, zněl takto : „C. k. vláda budiž požádána, 
aby hledíc k velikému počtu žáků, kteří na gymnasiích v Plzni, 
v Budějovicích a v Litomyšli studují, nejsouce znalí jazyka, jenž 
tam dle či. II. zaveden býti má, dle §. 5. osnovy zákona co 
nejdříve vhodné opatření se stalo." 



K docílení opravy řádu volení do sněmu začat byl během 
tohoto zasedání nový pokus; poslanci čeští podávali totiž ná- 
vrhy k opravám jednotlivých článků řádu volicího (XLVI. 1.). 
Takž dr. Rieger navrhnul, aby zemskému výboru nařídilo se při- 
praviti předlohu ke změně §. 5. řádu volicího, jenž se týká 
voleb poslanců z měst Pražských. Na konci XLIV. schůze mar- 
šálek oznámil, že na denním pořádku příští schůze po jiných 
předmětech bude první čtení návrhu Riegrova na změnu řádu 
volicího. Když pak teprva ve XLVI. schůzi napřed položené 
předměty byly vyřízeny, dr. Rieger dohlašoval se o to, že nyní 
má jeho návrh přijíti na řadu ; ale maršálek toho nedopustil, 
vymlouvaje se, že v předešlé schůzi zapomněl položiti jej opět 
výslovně na denní pořádek (XLVI. 30). A tak návrh Riegrův 
zárovefí se všemi ostatními jemu podobnými zůstal nevyřízen. 



POLITICKÁ 



BIBLIOTÉKA ČESKA, 

VYDÁVÁ 



ClSLO V. 
Řeči Dra. Fr. L. Riegra. 

IV. 




v PRAZK. 

N.-ikladatel J. OTTO ku ih tiskárna 

1888. 



RECI 



Dra. Frant Ladisl. Riegra 



a jeho jednání 



V zákonodárných sborech. 



Díl IV. 

z; let lees— iss^z. 




V PRAZE. 
Nakladíitel J. OTTO kn ili tisk urna. 

1888. 



Knihtiskárna: J. Otto v řraze. 



PŘIPOMENUTI. 

Při vydání IV. dílu Řečí Riegrových účastnila 
se paní Marie Cervinková-Riegrova zase tím spů- 
sobem, že srovnala materiál a přeložila řeči před- 
nesené německy. 

Dospěli jsme v něm ke dni 13. dubna 1867, 
kdy poslanci čeští vystoupili ze sněmu království 
Českého. 

Přítomným dílem na ten čas ukončujeme tuto 
sbírku Řečí Riegrových, jelikož po nich nastává 
delší přestávka, spůsobená politickou passi vitou ná- 
roda našeho. Zdáloť se záhodno, aby souborné vy- 
dání ostatních řečí, jež politický vůdce národa Če- 
ského měl v době nedávno minulé, odložilo se k času 
pozdějšímu. 

V PRAZE 20. července 18S7. 

Dr. Josef Kalousek. 



Přehled obsahu. 

Připomenutí str. V. 

Sněm český, jenž zasedal od 23. listopadu 1865 do 23. března 1866 

str. 1-130. 

Úvod o politické situaci po nastoupení uiiuisterstva Belcťcdiova 
str. 1. 

Rokováni o zřízení archivu zemského 2. 

O žádoucí opravě hradu Karlšteina 4. 

O zeinskj'ch ústavecli ke cvičení v jízdě na koni, v šcrnui, tanci 
a tělocviku 5. 

Adressa z 12 prosince 1865 v příčině manifestu zářijového 5, řeč 
Riegrova o ní 6. 

Vyvažování pozemků 21. 

O podporování pohořelých 22. 

Návrh o železnicích zemských 23, řeč Riegrova o^iěni 27, druhá 36, 

Osnovy zákonů o silnicích neerárních 42. 

Podpora evangelickému alumneu v Těšíně 43. 

Císařská odpověď na adressu připovídá korunování české 43. 

Dr. Eduard Grégr zbaven mandátu poslaneckého 43. 

O dosazování učitelů na školách obecných 46. 

Řád čelední 47. 

Návrh o jazykové rovnoprávnosti na universitě Pražské 47. 

O staveništi nové polytechniky 57, o stavbě GO. 

Zákon honební 62. 

Zákon vodní kým má býti vydán 67. 

O školách hospodářských 68. 

O usplavňování řek 73. 

O blázinci zemském 79. 

O káznici zemské 79. 

Zemští inženýři ke stavbám silniČným a vodním 79. 

Kam půjde odvolání z usnesení zastupitelstva nebo výboru okres- 
ního 80. 

O nabývání a užívání pozemků selských 85, o jich dělení 87. 

O jazykové i-ovnoprávnosti na universitě Pražské 90. 

O divadle zemském 105. 

O blázinci zemském 113. 

O vyučování hluchoněmých 113. 

Proti rozdělení polytechniky dle jazyka 113. 

Rozdělení Čech v okresy politické 114. 

Správa silnic neerárních 114. 

Adressa z 20. března 1866 o žádoucích změnách v řádě voleni do 
sněmu 111, přímluva Riegrova za ni 116. 



Řád policie silničné 129 
Zákon vodní kým má býti vydán 129. 
Slibuje se oprava hradu Karlšteina 130. 
Rozdělení polytechniky dle jazyka 130. 

Druhý sněm český roku 1866 str. 131—179. 

Neštěstí válečné a příchod barona Beusta 131. 

Odpověď na adressu v příčině řádu volicího 131. 

O zákoně chudinském 132. 

O příslušnosti k obci z vydržení let 140. 

Kdo by měl hraditi nákhidy na ošetřování ve veřejných nemoc- 
nicích 147. 

Adressa ze 7 prosince l.^^GG v příčině minulé války a proti chy- 
stanému dualismu 155, přímluva Riegrova 157. 

Osnova zákona o ukládáni mýt na silnice neerární 174. 

K opravé řádu volicího 179. 

Sněm únorový roku 1867 str. 180-199. 

Konec ministerstva Beicrediova 180, ministerstvo Beustovo 181. 
Adressa z 25. února o výminkách obeslání rady říšské 182, pří- 
mluva Kiegrova 182. 
O náhradách za škody válečné 193. 
Sněm rozpuštěn 199. 

Sněm dubnový roku 1867 str. 200-243. 

Proměna sněmu českého vlivem vládním na volby velkostatkář- 
ské 200. 

Verifikace voleb velkostatkářských 201, druhá promluva Riegrova 
proti ní 205, Rieger vyvrací obranu místodržitelovu 210. 

Proti požadované volbě do rady říšské 215, závěrečná řeč Rie- 
grova proti té volbě 220, (o situaci, jež v Rakousku nastala 
předešlou válkou 222 kritika narovnáni uherského 231). 

Odchod českých poslanců ze sněmu 242. 



Sněm český, 

jenž zasedal od 23. listopadu 1865 do 23. března 1866. 

Ke čtvrtému zasedání sešel se sněm český, zvolený r. 1861, 
v politickém ovzduší značně proměněném naproti tomu, jaké trvalo 
v čas zasedání předešlých. Pokus Schraerlingův, aby říše Rakouská 
vpravila se do ústavy centralistické, oktrojované dne 26. února 
1861, zmařen jest hlavně odporem Uhrův a Charvátův. Mini- 
sterstvo Schmerlingovo, jehož předsedou byl arcikníže Rainer, 
odstoupilo, a na jeho místo nastoupilo dne 27. července 1865 
ministerstvo Belcrediovo ; hrabě Richard Belcredi, dřívější český 
místodržitel, byl v něm předsedou a ministrem státním i poli- 
cejním, hrabě Larisch ministrem íinancí ; hrabě Mensdorf podržel 
ministerium věcí zahraničných, v něž byl nastoupil po hraběti 
Rechbergovi již dne 23. října 1864; uherským kancléřem dvor- 
ským byl od 26. června 1865 hrabě Majláth. 

Nové ministerstvo zahájilo svou činnost politickou císařským 
manifestem daným 20. září 1865, podle něhož zastupitelstva 
království a zemí spolu s panovníkem měla dohodnouti se a roz- 
hodnouti o budoucí ústavě říše. Máni est výslovně ohlašoval, že 
nejdříve budou sněmům uherskému a charvátskérau ku přijeti 
předloženy diplom daný 20. října 1860 a patent o zastupitelstvě 
říšském ze dne 26. února 1861. Dále se pravilo: „Prohlížeje 
však k tomu. že není dle práva možno, aby totéž ustanovení 
v jedné části říše se stalo předmětem jednání, v jiných pak částech 
aby zároveň bylo vůbec závazným zákonem říšským : vidím Se 
nucena zastaviti platnost zákona o říšském zastupitelstvě s vý- 
slovným i)rojevením, že Sobě vyhrazuji, výsledky vyjednávání 
zastupitelstev oněch východních království, jestliže by obsahovaly 
v sobě změny podotknutých zákonů, ježto by se snášely s jednotou 
a mohutným postavením říše, předložiti, než Se rozhodnu, zákon- 
ným zastupitelům ostatních království a zemí, abych vyslechl a 
ocenil stejně vážné pronesení jejich." Působnost užší rady říšské 
byla též zastavena. Manifest ku konci vzletně prohlašoval, že 
Řeči Kiegrovy IV. 1 



2 Sněm český 1865. 

„Svobodna jest dráha, která, hledíc k právu legitiranímn, vede ke 
srozumění" oc. 

Byla teda naděje, že sněm český bude volán k důležitému 
jednání statoprávnérau, kterým by centralisace moci státní, vtělená 
v ústavu únorovou, uvolnila se ve prospěch svézákonnosti a samo- 
správy zemské. Politika vládní, ohlášená manifestem zářijovým, 
zdála se hověti snahám federalistickým, za kterýmiž na snémě 
českém stála již většina, ježto historická strana šlechty sesilovala 
se každými doplňovacími volbami. 

Po odvolání hraběte Belcrediho v čelo ministerstva správcem 
místodržitelstva českého stal se hrabě Antonín Lažanský. V před- 
sednictvě sněmovním nestala se žádná změna od předešlého za- 
sedání. Sněm svolaný ke dni 23. listopadu 1865 trval do 23. 
března 1866, ve kterémžto čase měl celkem 56 schůzí. 

Ve 2. sněmovní schůzi dne 25. listopadu jednalo se o ná- 
vrzích zemského výboru ke zřízení archivu zemského; zpráva, 
kterouž přednášel dr. Volkelt, b^la datována již 22. února 1863. 
ale pro nával jiných prací za předešlých zasedání nedostala se 
dříve na denní pořádek. Poslanec professor Hoíler k návrhům 
výboru zemského navrhoval opravy, kteréž chtěly archivu zem- 
skému dodati nových velikých úkolů, na které se tehdáž ne- 
pomýšlelo, zejména aby byl školou k vychovávání budoucích 
úředníků archivních, a aby byl středistěm k vydávání pramenů 
k dějinám země České. Návrh zemského výboru ukládal archivu 
zemskému mezi jiným ten účel, aby v něm chovaly se listiny, 
ježto se vztahují k majetku zemskému ; Hoíler to chtěl doplniti 
slovy: „k majetku země a jednotlivých částek jejích." Hraběti 
Jindřichu Clara-Martinicovi nelíbila se zmínka o jednotlivých 
částkách země, že ty nemají svého zvláštního majetku; poslanec 
Weidele však upozorňoval, že krajiny Chebská i Ašská, ač jsou 
nyní částkami země České, mívaly svůj zvláštní statoprávný byt. 
Poslanec professor Tomek n vrhoval, aby návrhy Hořlerovy při- 
kázaly se kommissi ku předchozí poradě. V týž smysl přimlouval 
se Rieger (po česku, Stenografické Zprávy II. 25): 

Když se ponejprve o této věci vedla debata, připadla 
mi právě ta samá myšlénka, kterou nyní vyslovil řečník 
přede mnou (Weidele), že mluví-li se o částech království 
českého, nemůže býti o ničem jiném řeč, leda o krajině 
Chebské. Ta jediná má skutečné a měla někdy zvláštní státo- 
právní postavení, poněvadž tato krajina někdy jediné činila 
část Německé říše, kdežto, jak známo, celé ostatní králov- 



o archive zemském. 3 

ství nečinilo část Německé říše. Ale, pánové s druhé strany, 
podotknul již pan hrabě Clam-Martiuic, že se jedná o osobu, 
která má právo a vlastnictví ; tedy království České má vlast- 
nictví a má práva; že by ale krajina Chebská ještě posud 
měla nějaké vlastnictví, toho nevím; a nemá-li žádného 
a neměla-li ani před tím, tedy nemůže ani v archivu býti 
o něm řeč, poněvadž se zde mluví o krajinách a částech 
království Českého co subjektu práva a ne co objektu práva. 
Jestliže tedy to, co pan professor Hófler navrhuje, má míti 
jakou podstatu, nějaký smysl, musilo by se mluviti, jakož 
on sám povídal, o koruně České a částech jejích, anebo 
o koruně České a zemích k ní příslušejících; pak by to mělo 
dobrý smysl a výraz. Ale jinak, vyjma právě krajinu Cheb- 
skou, nebylo království České rozděleno nikdy v části a není 
posud. Jestliže by pan prof. Hofler chtěl reformovati svůj 
návrh v ten smysl, že by se pravilo: „o vlastnictví a právech 
koruny české a jejích zemí", pak bych proti tomu ničeho 
nenamítal. 

Ale jiná věc jest, že pan professor Hófler činí tak řka 
mimochodem dva veledůležité návrhy. On praví totiž, že se 
má zříditi při archivu Českém tak řečená école des chartes, 
totiž škola, kde se mladí učenci mají vychovávati pro vědu 
historickou, a kde se mají učiti čísti staré listiny. Rozumí 
se samo sebou, pánové, že budeme-li chtíti takovou školu 
zříditi, musíme jí dáti zvláštní dotaci; a to myslím, že by 
se nemělo tak vysloviti bez slyšení zvláštní kommisse, bez 
jejích porad o tak důležitém návrhu. A tedy myslím též, 
jakož již pan professor Tomek přede mnou navrhoval, jestli 
slavný sněm chce o té věci, která by jinak byla dobrá, po- 
třebná a záslužná, a kterou bych sám podporoval, rokovati, 
nebudu míti ničeho proti tomu; ale myslím také, že by se 
to mělo dáti dříve k uvážení kommissi. 

Též podobně návrh professora Hoílera druhý, to jest ten, 
aby se od archivu vydávaly spolu prameny a české listiny 
historické : k tomu, pánové, opět třeba dotace. Oba tyto ná- 
vrhy nesouvisí nevyhnutelně a podstatně s návrhem, který 



4 Snem český 1865. 

předložila kommisse, nýbrž jsou to návrhy docela nové, ná- 
vrhy na zavedení dvou nových, a já myslím i potřebných 
institucí; — ale poněvadž jsou to návrhy nové, nemá se dnes 
o nich debatovati, nýbrž mají se dle našeho jednacího řádu 
odkázati kommissi, která by se o nich uradila. 

Sněm usnesl se potom většinou, zříditi kommissi ku před- 
cLozí poradě o návrzích Hóflerových, a pokračoval v jednání o zří- 
zení archivu zemského dle návrhů zemského výboru. 



Ve 3. schůzi dne 28. listopadu hrabe František Thun před- 
nášel zprávu a návrhy výboru zemského v příčině žádoucí opravy 
hradu Karlšteina ; výbor zemský byl o té věci již jednal s místo- 
držitelstvem, kteréž k jeho žádosti podalo jemu vysvětlení o vlast- 
nických právech při tom hradě v ten smysl, že císař Ferdinand II. 
přiřekl královnám českým panství Karlštejnské k věnnému užívání, 
že pak císařovna Maria Terezia užitek panství Karlštoinského 
přikázala svému ústavu šlechtičen na hradě Pražském, výslovné 
vyhrazujíc budoucím královnám českým právo disposiční, že však 
všemi těmi ustanoveními nehnulo se vlastnickým právem ke hradu 
Karlšteinu, jakož také od té doby hrad opravován býval nákla- 
dem eráru. Poslanec- Tašek projevoval obavu z velikých nákladů, 
jež by mohly vzejíti zemi opravou hradu Karlšteina; jemu od- 
píral Rieger takto (č. Steu. III. 19): 

Chtěl jsem jen to podotknouti, že pan rada Tašek 
svým připomenutím na slavný sněm pustil, abych tak řekl, 
hrůzu neodůvodněnou. Je pravda, že v rukou arciiitektů a 
stavitelů výdaje často rostou takřka pod rukama ; avšak, pá- 
nové, v tak veliké věci, jako je ta, musíme povážiti staré 
přísloví, že Éím nebyl jedním rokem postaven. Pánové! Národ 
německý stavěl nejvelebnější dílo uméni svého a architektury 
své, veliký Kolínský dóm, po mnohá a mnohá léta. Veliký 
chrám sv. Petra v Římě od tolika set let ještě posud není 
dostavěn, t. j. dostavěn je sice, ale na jeho ozdobách, na 
postaveni soch v patřičné místo, kde jsou prázdné výklenky, 
posud se pracuje a bude se pracovati po mnohá léta. 

Pánové ! Kestaurace našeho chrámu sv. Víta bude za- 
jisté státi několikrát sto tisíc, ale kdyby šlechetní mužové, 
kteří se ujali toho díla důstojného a chvalitebného, se byli 



Oprava hradu Karlšteina. 5 

dali odstrašiti tak velikou sumniou, tedy by se byl nestal 
ani počátek opravení, a m ušili bychom bědovati nad tím, že 
tato veliká důstojná stavba snad v několika letech by se byla 
rozpadla. Pánové I Stav chrámu sv. Víta byl skutečné takový, 
že hrozil rozpadnutím ; ale poněvadž se sbor našel, který 
se o opravení jeho staral, učinilo se tolik, že již nyní jsme 
alespoň toho nejhoršího uchráněni. 

Pánové! Myslím tedy, že se nemusí vzíti najednou celá 
summa, kterou bude restaurace Karlova Týna státi ; nepo- 
chybuji, že bude státi 100.000 zl. a i více; mám však za 
to, že království České v běhu 10 až 15 let, bude-li toho 
třeba, takovou restauraci snadno podniknouti může, a že 
by to byla hanba, nejen pro království České, nýbrž i pro 
nás co lidi vzdělané, mající cit pro umění, kdybychom veliké 
to důstojné a velebné dílo architektury naší nechali za- 
hynouti. 

Návrhy výboru zemského, opravené po přání poslance hi-a- 
běte Lva Tbuna, směřovaly k tomu, aby Jeho Veličenstvo prošen 
byl o opatření k záchraně a opravě hradu Karlšteina, při čemž 
sněm vyslovuje svou ochotu, částku nákladu toho převzíti na 
fond zemský, jestliže JVstvo oblíbí sobě, aby přípravy daly se 
v srozumění se sněmem nebo s výborem zemským; na vypraco- 
vání plánu restauračního navrhovalo se postaviti 2000 zl. do roz- 
počtu zemského. Vše to bylo sněmem schváleno, dílem jedno- 
hlasně. 

Když dne 30. listopadu jednalo se ve sněmu o další trvání 
zemských ústavů ke cvičení v jízdě na koni, v šermu, tanci a 
tělocviku, dr. Rieger přimlouval se za to, aby výboru zemskému 
uložilo se uvažovati, mohly-ii by se ty ústavy spojiti s poly- 
technikou, anebo mohly-li by se aspoři částečně umístiti v budoucí 
budově polytechniky zemské. Návrh toho smyslu dostal jen polo- 
vici hlasů, tedy padl. 

Politicky významné jednání nastalo na sněme jtri adresse, kte- 
rouž hrabě Albert Nostic (28. list.) navrhl podati ke trůnu v od- 
j)Ověď k císařskému manifestu z dne 20. září, tak aby naproti 
nejvyšší důvěře tam projevené sněm osvědčil svou věrnost a od- 
danost i vyslovil ujištění své podpory, ku které císař vyzýval. 



6 Sněm český 1865. 

Do kommisse k vypracování adressy zřízené zvoleni byli od velko- 
statkářstva hrabata Albert Nostic, Lev Tliun a Clam-Martinic, 
od měst Herbst, Hasner a Brinz, od kurie obci venkovských Rieger, 
Palacký- a Sladkovský. Osnova adressy, vyšlá z péra zpravodaje 
hraběte Lva Thuua, netoliko přizvukovala k císařskému mani- 
festu, ale naznačovala také poněkud politický program většiny 
sněmu českého, zejména v těchto odstavcích: 

„V úmyslu Vašeho Veličenstva, dáti se na cestu dorozumění 
s národy svými, jeví se opět opravdovost vůle císařské, aby 
ústavné upravení Rakouska, kteréhož žádají potřeby našeho věku, 
vyrostlo a vyvinulo se z oněch nás došlých základův práva, kteříž 
uznáni byvše nejvyšším diplomem 20. října 1860, nabyli pevno- 
sti neodvolatelné ... V tomto nejvyšším ujištění (o budoucím vy- 
slyšení zákonných zástupců atd.) spatřujeme nový důkaz nej- 
milostivějšího smýšlení VVstva, na němž se zakládá důvěra naše, 
že všickni národové v říši stejně blízci jsou otcovského srdce 
Vašeho, a že každé království i každá země nadíti se může stej- 
ného uznání práv svých a stejné nejvyšší jejich ochrany . . . Svo- 
bodná *jest dráha, kterou otevřelo VVstvo věrným Svým národům 
ke všestrannému srozumění se. Držíme se té naděje pevně, že 
nižádný z nich nebude chtíti uvaliti na se těžkou odpovědnost 
za to, že by dráhu tu pobratřeným národům zahradil překážkami 
nepřekonatelnými . . . Blahostným pak znamením zdařilé obnovy 
té bude nám Čechům korunování, odvěké to v království našem 
zjevení, vzájemné rukojeraství a nejvyšší zasvěcení ubezpečeného 
stavu právního. Protož tužebně hledí věrně poslušný sněm radost- 
nému dni tomu vstříc, kde spočívati bude staroslavná koruna 
Česká na posvěcené hlavě Františka Josefa Prvního." 

O této adresse jednal sněm v 8. schůzi dne 12. prosince. 
Rokování bylo vysoce zajímavé, týkajíc se právě nejhlavnějších 
rozdílů ve smýšlení mezi stranami federalistickou a centralistickou. 
Když byl zpravodaj hr. Lev Thun osnovu adressy česky i ně- 
mecky přečetl, promluvil proti ní nejprve knize Karlos Auersperg, 
krátce ale zarputile. Po něm hned byl na řadě dr. Rieger, při- 
mlouvaje se za navrženou adressu v tato slova (č. Sten. VIII 
5—10): 

Slavný sněnne ! Vážení pánové ! Účel adressy, kterouž 
slavný snem zemský Jeho Veličenstvu našemu císaři a králi 
předložiti hodlá, je dvojí: Především vyslovení díků za šle- 
chetný úmysl Jeho Veličenstva k národům svým ; za druhé 
pak vyslovení mínění tohoto království Českého, kterak se 
hodlá zachovati k tomu směru, jejžto vláda nyní vzhledem 
k otázce ústavní podnikla a přijala. 



Řeč o adresse 12. prosince. 7 

Pánové! Od r. 1848 panuje v říši naší neustálý nepokoj 
a ruch; my kolísáme neustále od absolutismu ke konsti- 
tutionalismu, od centralismu k autonomii. Pánové ! tento 
stav na dlouho trvati nemůže. My všichni musíme doufati, 
že konečně musíme se octnouti na nějaké basi pevné a ne- 
zvratné. My totiž všickni to uznáváme, a obecné přesvědčení 
vzdělanců naší říše nese se k tomu, že budoucí osudové její 
nemají se spravovati jinak, než se svolením národů ; toto 
pak spolupůsobení může se docíliti dvojí cestou: 

Na půdě, smím -li tak říci, francouzské, cestou převratu, 
podobně jako se stalo ve Francii : tam na půdě nivellované 
Dantonem a na základě centralisace válečné, uvedené veli- 
kým Napoleonem, vyvinula se za Ludvíka Filipa theorie konsti- 
tutionalismu moderního, theorie onoho konstitutionalismu, kte- 
rýž celou sílu říše chce soustřediti v jedné ruce všemohoucího, 
a jak se říká, odpovědného ministerstva. Soustava taková 
připadá mi jak obrněná pěsť, kterou celý národ obrací proti 
každému, kdož by chtěl se dotknouti státu takového; nebot 
ústavy takové mají patrně účel více válečný, než účel, dáti 
národům a jejich částem přirozeným onu míru svobody a 
samosprávy, kteréž jim ke blahu jich potřeba, a která jim 
plným právem náleží, pokud neodnímají státu sílu a ony 
úkoly, jež jsou od jeho podstaty neoddělitelné. Tato nová 
theorie ústavnosti má především jen jedinou věc na mysli, 
totiž utvoření pevné, abych tak řekl, jednotné celosti státu. 
K tomu cíli považují všechny skutečné faktory ve státu jakoby 
za neživé látky nějaké, kteréž podrobují chemickému processu. 
snažíce se udělati z nich jakousi litinu Jsouli všecky látky 
tyto z kovu, a to z jednoho nebo aspoň podobného, může 
z nich povstati litina dobrá; jsou-li však částky různorodé, 
bude z nich litina křehká, neupotřebitelná; jsou li však částky 
ty povahy mezi sebou podstatně rozdílné, neroztavné, může 
takovým chemickým processem povstati pouhý škvár. (Vý- 
borně! ve středu.) 

Druhá cesta, pánové, jest cesta historická: ta uznává 
ve státě všeliké, během věků povstalé a života schopné 



H Sněm český 1865. 

rozličnosti jak stavů, tak národů a zemí, a vůbec všecky 
živé historické faktory a osobnosti ; ona tvoří formy ústavy 
podle faktorů těch, teda pro skutečné národy a lidi, pro 
historické faktory, ježto, jak jsem již pravil, pokládá za 
osoby skutečné, živé a oprávněné. Ona nechce tvořiti ničeho 
násilím, ale dává občanům ústavy dle potřeb skutečných, 
podle individualit ve státě žijících, jež nechce snad otesávati 
ani násilně přetvářeti dle nějaké formy snad z předu oblíbené, 
ani je vpraviti a vtlačiti násilím do nějakého rámce bez 
ohledu na jich rozměry sbitého. 

Pánové! Nám se zdá všem, že této druhé cesty, cesty 
to historické, nikde více není potřebí, než právě v mocnářství 
Rakouském (Výborně ! ve středu), v mocnářství tom. kteréž 
sestává z tolika států, z tolika rozličných historických živlů, 
z tolika národů a zemí rozličných, jakých v žádném jiném 
státě v celém světě v té míře se nenalézá ; neboť ačkoli jsou 
i jiné státy smíšených národností a složené z historických 
částí všelikých, přece vždy jen jedna část převládá nad 
ostatními tou měrou, že ostatní jen za satellity považovati 
se mohou. Avšak v Rakousku jsou věci jinaké: zde jsou 
historické individuality a národnosti tak silné, že jedna 
druhé jak duševní tak i materiální váhou téměř se vyrovnává. 
Pánové! ve státě takovém nemůže se pokračovati cestou 
theorie francouzské, cestou převratu nedbajícího na vývoj 
dějin, cestou vše centralisu jícího státu moderního; ve státě 
takovém musí se skuteční faktorové také skutečně uznávati 
a nechati v platnosti, a ústavy musí se tvořiti podle nich. 
(Výborně! ve středu.) Pánové! ústava rakouská nesmí se tudíž 
pouze rýsovati dle lineálu a kružidlem, ona se musí tvořiti 
umělecky, musí se kresliti svobodně dle přírody. (Výborně ! 
ve středu.) 

Pánové! Pravil jsem, že staly se od r. 1848 mnohé po 
kusy, jak absolutismu tak i konstitutionalismu, ale všecky 
nevedly k urovnání státu a k uspokojení národů. Konečné 
nastoupil Jeho Veličenstvo císař a král náš cestu pravou, 
cestu historickou, nejvyšším diplomem svým, cestu to, která 



Řeč o adresse 12. prosince. 9 

zároveň konstituční spolupůsobení lidu a národů při dosta- 
vění ústavy co zásadu vyslovuje, zároveň pak ale i skutečné 
nái'ody v jejich historické individualitě a platnosti pozůstavuje 
a uznává. Pánové! Jeho Veličenstvo, vznešený architekt, po 
dal jenom hlavní rysy zamýšlené budovy ústavní, nové to 
budovy státního práva rakouského; jen hlavní rysy pravím, 
ale ovšem každému dosti znalé a srozumitelné, kdo jich chtěl 
pochopiti a prováděti v duchu a podle úmyslů vznešeného 
architekta. Úmysl ten byl stvořiti ústavu organickou a sou- 
měrnou, ale též pro všecky národy stejné spravedlivou, všem 
stejné volnou, všem přirozené vyvinutí přející. (Výborně!) 
A protož byl také úmysl vznešeného ústavodárce, Jeho Veli- 
čenstva, aby národové sami pomáhali při dostavění ústavy ; 
a úmy.-l tento on též zřetelné vyslovil. Ku provedení díla 
svélio povolal Jeho Veličenstvo po sobe dva stavitele. Ale, 
pánové, žádný z nich neosvědčil se mistrem; jeden z nich ne- 
znal čas, a druhý neznal národy, pro kteréž měli stavěti. 
(Výborně!) Každý z nich zůstavil nám jen jakési počátky 
stavby své, kteréž nyní odstraniti se musí, jestliže se ústavní 
budova dle prvotního spravedlivého úmyslu, dle původního 
rysu našeho vznešeného architekta dostavěti má. (Výborné!) 
Ovšem, že i to se nestane bez nářku některých, kteří se 
v budově, posud nehotové, již ubytovali, sobě v ní pohovili, 
kteří, zapomínajíce na to, že část nemůže nikdy celJcem býti, 
domnívali se, že co se jim líbí, chtěj nechtěj všem ostatním 
se líbiti musí. 

První stavitel, jehož Jeho Veličenstvo povolal ke vzneše- 
nému dílu, neznal dosti ducha naší doby, neznal obliby času 
aniž povahy národů; chtěl stavěti, abych tak řekl, ve slohu 
parukovém; avšak povzbudil proti sobě brzo nevoli všecii 
národů rakouských a musil odstoupiti od díla. I povolal 
Jeho Veličenstvo druhého stavitele, muže to, o němž se vůbec 
kladlo, že zná ducha a povahu naší doby. Tento ujal se díla 
spinou důvěrou zdaru, ba s nemalým sebevědomím; utvořil 
si plán stavby své, abych tak řekl, ve slohu módním, neřku-li 
kasárním (Na pravici, ve středu a z části na levici : Výborně, 



10 Sněm český 1865. 

výborně! — na levici: Oho!) I domníval se, že ovšem ně- 
kterým národům se stavba jeho líbiti nebude, ale hodlal 
zlomiti odpor jejich vůlí iievyvratnou a neústupnou. Když 
dostavěl budovu svou, povolal veškeré národy rakouské, aby 
se v ní ubytovali. Avšak někteří naprosto nepřišli, jsouce 
již z předu odstrašeni formou celé budovy; jiní pak přišli, 
aby vše ohledali, a aby v dobré vůli se přesvědčili, zdali 
by se budova ta dala přestavěti, zdali by se dala adaptovati 
ke skutečným potřebám národů. Avšak v krátké době pře- 
svědčili se, že to s touto budovou nikterak nejde; i musili 
spustiti se té naděje, že by se tu něco opraviti dalo, poučeni 
jsouce smutnými zkušenostmi učiněnými zde v tomto našem 
sněme; i odešli tudíž z této budovy, kterou již napotom 
považovali, abych tak řekl, spíše za pensylvánské vězení 
(Výborně! Pohnutí vlevo), než za budovu své ústavní svobody. 
(Výborně !) 

Pánové! Pět let práce usilovné, ba práce často násilné 
přišlo tak na zmar. Odpor národů a nespokojenost jejich 
neměnily se, ba zmáhaly se neustále; finanční nesnáze říše, 
nejistota všech poměrů našich vzrůstala; tak stály věci uvnitř. 
Vláda naše byla přinucena všude úmysly své prováděti mocí, 
zaváděti stav obležení, udržovati velkou armádu úředníkův 
a druhou armádu vojska, jen aby se systém její udržel a 
aspoň z části provedl. 

S druhé strany, na venek totiž, byl stav naší říše ne- 
méně smutný; poněvadž stát byl uvnitř nehotovým a v sobě 
nesvorným, nemohl vyvíjeti ani na venek té moci a ani té 
váhy v oboru evropské politiky, jak by bylo podle velikosti 
jeho mu náleželo; naopak, ve mnohé věci musel se uskrovniti, 
s míněním svým ustoupiti do pozadí, poněvadž si nemohl 
troufati, že by měl při všech krocích upřímnou a obecnou 
podporu národů svých za sebou. Národové vespolek neměli 
také společného spojidla, neměli spojidla ústavy, neměli hradby 
bytu svého, za kterou by byli chtěli a mohli vystavěti bezpečný 
stánek života svého a hájiti se vespolek pro případ možného 
útoku sousedů našich od jihu a snad, pánové, i od severu. 



Řec o adresse 12. prosince. 11 

(Výborně!) Véru, musím říci, že jen Bůh, a£ nedím ono 
staré, již ve přísloví vešlé štěstí Rakouska, zachránily nás, 
že nám v těch poměrech nehotových, v této nesvornosti ná- 
rodův, způsobené systémem centralisačním, nebylo podstou- 
piti boj 8 některým nepřítelem mocným. Mohlat to býti pro 
říši naši záhuba ! 

Avšak kdyby v těchto poměrech aspoň někde byla svítila 
naděje nějakého polepšení; ale ani takové nikde nebylo. 
Bylot dokázáno zkušeností pěti let, že se dílo ústavy ne- 
zdařilo, bylot patrno, že tato na věky věkův nebude přijata 
ode všech národů rakouských za společný byt a zákon zá- 
kladní. 

Pánové! Někteří ovšem domnívali se také. že chyba a 
příčina nezdaru neleží v samé ústavě Rakouska; le ústava 
je sice výborná, ale že stavitel její nehodí se za správce 
jejího, že by bylo lépe povolati muže jiného, kterýž by věc 
lépe spravoval. Pánové! Mně se zdá skutečně podivuhodné, 
jak se může někdo domýšleti, že by jiný dovedl lépe vlád- 
nouti s touto ústavou, nežli sám tvůrce a otec její, který 
zajisté znal nejlépe všecky síly, všecky zpruze a přístroje 
její. Pánové 1 Žádný zajisté byl by nedovedl ústavu tučo lépe 
v život uvésti než tvůrce a otec její sám, kterýž ji hájil s celou 
tou láskou, důmyslností a vroucností, které jsou jedině rodiče 
pro své dítky schopni, a kterouž on vskutku hájil s dů- 
myslem nemalým, vůlí vytrvalou a sebevědomím neobyčejným. 
Pánové ! Po celý čas systému Schmerlingova bojovali jsme 
proti centralisačním snahám jeho, a jestliže pronesu tuto 
o něm svědectví, myslím, že bude nepodezřelé. Neváhám vy- 
sloviti, že všecky ty, kteříž se na tohoto muže třeli, a kteříž 
naň volali: „Ote-toi, que je m'y mette!" že všecky ty on 
o celou hlavu přesahoval. (Nepokoj.) Nikoliv, pánové, jestliže 
ústava tato se nezdařila, nebyl vinen toho jen správce její. 
vina ležela v samém základě a jádře jejím. 

Nyní již se ukázalo zjevně, že se dílo to, na vzdor těm 
pětiletým násilným snahám, nepodařilo ; ba už sami nejhor- 



12 Sněm český 1865. 

livější přívrženci této ústavy začali v posledních dobách mlu- 
viti o tom, že potřebuje opravy, ano mnozí pravili, že jest 
potřebí hledati vyrovnání s národy, jestli ne se všemi národy, 
aspoň s jedním národem. Ovšem že vždycky pamatovali při 
tom jen na ten národ, o němž myslili, že se nedá k ústavě té 
přinutit; o ostatních myslili, že je přinutí. (Výborně!) Když 
takto věci stály, a když i sami nejdůvěrnější přátelé této 
ústavy pravili, že potřebuje opravy a že srozumění-se s ná- 
rody je nutno, nezbývalo Jeho Veličenstvu, císaři a králi 
našemu, než skončiti tento stav nejistoty a vytrhnouti říši 
z toho nebezpečenství, kteréž, jak praví sám v oejvyšším 
manifestu svém, hrozilo všem ústavním poměrům celé říše. 
I pokládal císař sám zakročení své za povinnost svou panov- 
nickou, neboť praví v nejvyšším manifestu výslovně: „Moje 
povinnost panovnická nedopouští toho, abych déle přihlížel 
k věci, která jest překážkou, že úmysl můj, aby volný život 
ústavní se vyvinul, nestává se skutkem, a která postavení 
státu a práva všech národů přivádí v nebezpečenství." Pánové! 
Jeho Veličenstvo poznal zároveň a vyslovil také v nejvyšším 
manifestu svém hlavní příčinu, proč se dílo ústavní, pře- 
dešlou vládou započaté, nezdařilo. On poznal, že hlavní pří- 
čina toho byla: odchýlení-se od liberálních zásad nejvyššího 
diplomu, hlavně pak od té zásady, že ústavní poměry rakou- 
ské mají se utvořiti spolupůsobením národův, že tito sami 
mají být k tomu povoláni ! 

Hle, pánové, právě toto spolupůsobení národův, to opráv- 
něné jejich a svobodné jejich sebeurčení, to jest to veliké, 
drahocenné právo, kteréž Jeho Veličenstvo císař a král v nej- 
vyšším diplomu svém národům svým zaručil. A proti tomuto 
nejvyššímu právu národů rakouských se ministr Schmerling 
prohřešil (Výborně!), a vtom hříchu, pánové, spočívá příčina, 
že se dílo jeho nezdařilo. (Výborně.) Když takto věci se uká- 
zaly, vrátila se vláda konečně k prvotní, pravé cestě. A moc- 
nář náš sám nyní svolává národy své, aby spolupůsobením 
svým, aby vlastenectvím svým a zralou radou svou přispěli 
k organickému zbudování ústavy rakouské. 



Řeč o adresse 12. prosince. 13 

Pánové ! Ptám se Vás, zdaliž může býti pro národy ra. 
kouské práva drahocennějšího, než právě toto právo, které nám 
císař udělil, abychom poměry své státoprávní, abychom ústa- 
vu říše mohli upraviti a utvořiti, srozuměvše se mezi sebou, 
podle přání svého, podle potřeb svých, podle vlastní moudro- 
sti své. Pánové ! co je liberálnějšího na světě, než dáti všem 
lidem, všem národům právo volnosti dle volného sebeurčení, 
dovoliti, aby si věci zřídili tak, jak jich sami potřebují, jak 
je za nutné uznávají? A hle! ničím neobmezil Jeho Veli- 
čenstvo národy své, než šetřením legitimního práva, zacho- 
váním jednoty a mocnosti říše. (Výborně!) Pánové! co je 
státních/ moudřejšího, než zříditi ústavu podle potřeby a po- 
dle uznání samých národův, jejichž štěstí, jejichž blaho na 
ní založiti se má? Pánové! co je íipravedlivějšílio, než dáti 
každému národu stejné právo a uznati hlas každého králov- 
ství za stejně závažný? (Výborně!) 

Pánové! věru vznešenějších, moudřejších a svobodo- 
myslnějších slov posavade žádný mocnář nepromluvil k ná- 
rodům svým (Výborně! Sláva!), a žádný jim neosvědčil větší 
důvěru, žádný větší upřímnost. Ba zajisté nemohl ani nikdo 
osvědčiti důvěru větší než císař a král náš, kterýž si troufal 
odevzdati osudy celé říše, osudy své vlastní dynastie do věr- 
ných rukou národů svých. Pánové, ve vznešené upřímnosti své 
praví mocnář náš k nám: „Cesty, jimiž rádcové moji kráčeli, 
kteříž posud upravovali osudy říše mé, nebyly štastné a 
pravé, ony nevedly národy mé ke spokojenosti. Nuže tedy, 
milí národové moji, já vám otvírám dráhu svobodnou, vstupte 
na ni, srozumějte se mezi sebou, duchem smířlivým svým 
hledte postaviti si tu budovu, ve které chcete přebývati, 
v níž chcete a máte býti šťastnými." 

Krásná ta slova mocnářova připomínají mi slova něme- 
ckého básníka, kterýž praví: „9J?att muf? tf)U feíbcr Imucit, bcu 
.^immeí, b'ran man gíauben foli.'- 

Pánové! Manifest císařský ovšem nedává žádnému ná- 
rodu privilegium. Jestliže tedy některý národ hledá v mani- 
festu císařském výhod nějakých pro sebe, hledá li v něm 



14 Sněm český 1865. 

privilegium, hledá-li, kterak by mohl nabyti panství nebo 
přemoci nad jinými: pak jich v nejvyšším manifestu ovšem 
nenajde. (Výborné!) Který národ však hledá upřímné jediné 
rovné právo s jinými, který hledá jen svobodné sebeurčení, 
jen ohradu práv vlastních a svobodu: ten najde v manifestu 
císařském záruku všech práv svých a všech přání svých. 
(Výborné.) 

Pánové! Jest to přesvědčení moje, že celý národ český 
ve všech zemích koruny české s pravým nadšením přijal 
vznešená slova Jeho Veličenstva, a že skutečně má také 
proč vysloviti potěšení své a vděčnost svou. Pánové! Já však 
mám též za to, že veškeré obyvatelstvo tohoto království 
českého bez rozdílu národnosti má příčinu vděčnu býti Jelio 
Veličenstvu, že navrátil zemi naší zase širší autonomii, a že 
historické právo tohoto království našeho opět tak slavné 
uznal a zaručil. (Výborně !) Avšak, pánové, netoliko králov- 
ství České, netoliko země koruny české mají příčinu vdéčny 
býti Jeho Veličenstvu. Též jiné země mají toho povinnost. 
Já spatřuji v manifestu císařském veliký skutek, skutek vzne- 
šený a svobodomyslný, kterým Rakousko navráceno bylo 
národům svým; neboť již od nynějška nebude Rakousko a 
ústava jeho pouhou stvůrou oktrojírky nějaké, aniž stvůrou 
absolutní vůle; odtud bude ústava stvořením spojené svobodné 
vůle všech národů rakouských. (Výborně.) 

Jakkoli nejsme stejného plemene a stejného původu, 
můžeme přece vespolek se dorozuměti o nejdůležitějších, 
nám všem společných zájmech celé říše, můžeme v jedné 
ústřední radě shodovati se pro dnešek i na budoucnost 
o všech těch a takových otázkách, a tak shodou svou a jed- 
notou svou povznésti opět jednotu a vážnost říše na venek. 

Uvnitř pak každý z nás národů budiž o sobě; neboť ve 
bližším státoprávním kruhu svém bude moci nejlépe vyhle- 
dávati a pěstovati bližší zájmy své a prospěchy své, tak 
mů/e pracovati na vzdělání a blahobytu svém cestou, kterou 
každý sám za nejlepší uzná. V autonomii své nebudou již 
jedni vázáni druhými, kteří snad mají potřeby a směry od 



Řeč o adresse 12. prosince. 16 

nich rozličné. Tak každý z národů historických, zůstaven sám 
sobě, bude moci pracovati celou chutí a silou a bude moci 
vejíti ve šlechetný zápas pokroku s jinými. Pak každý z nás 
může se osvědčiti, kolik vlastní záslahou přičinil k své blaže- 
nosti a svému blahobytu, a kolik z vlastního ducha přispěl 
k společnému kapitálu celého člověčenstva. (Výborně ! ve 
středu.) 

Nuže pánové, kdo v takovém zápase a závodění šlechet- 
ném a svobodném ze všech národů ukáže největší schopnost, 
největší moudrost a sílu, toho hlas zajisté bude míti největší 
váhu mezi námi, jakož mezi muži svobodnými ač sobě rov- 
nými přece vždy některý věhlasem, vůlí a povahou vynika- 
jící vévodí a věci k cíli vede a spravuje. Tak stane se zajisté 
přirozeně i mezi spojenými národy rakouskými: teu; kterýž 
bude vynikati mezi námi větším vzděláním, duchem a větší 
politickou moudrostí, větší silou, energií a vůlí, bude přiro- 
zeně provozovati jakousi hegemonii; ale, pánové, hegemonie 
taková nesmí se zakládati v institucích, nesmí se žádati co 
právo, nesmí se zakládati v privilegiích některého národa, 
ústavou zaručených. Schopnost, dělnost a síla není ani ně- 
kterým lidem, ani některým národům uděleaa výhradně nebo 
vždy stejně, vzrůstají zajisté nebo klesají a přicházejí od 
jedněch ke druhým. 

Bude-li teda platiti mezi námi hegemonie jen taková, 
která připadá vždy každému, kdo má větší moudrost a vy- 
niká vznešenou povahou : pak, pánové, snažení takové ná- 
rodu německému zazlívati nebudeme, alebrž mu budeme 
toho s největší upřímností srdce přáti. (Výborně! ve středu.) 
Ale o to nám jde, pánové, aby v rakouské ústavě na příští 
nebylo žádného privilegia, žádného falešného volebního řádu 
(Výborně ! ve středu), aby nebylo žádných institucí nehisto- 
rických, nově stvořených a vymyšlených schválně jen k tomu, 
aby národ některý panoval nad jiným. 

My, pánové, nechceme nic jiného, než aby světlo a pro- 
stora ke šlechetnému kulturnímu zápasu národů rakouských, 
aby světlo a prostora, pravím, byly stejně mezi nás roz- 



16 Sněm český 1865. 

děleny, aby se nikomu neodnímala a neobmezovala ta síla, 
kteráž mu je přirozená, a aby se též nikomu nedávala uměle 
síla a výhoda, která neleží v poměrech jeho přirozených. 
(Výborně! ve středu.) 

K takovému šlechetnému zápasu, k takovému spolu- 
působení, smířlivému a svornému to spolupůsobení všech ná- 
rodů, zve nás vznešený mocnář všechny, zve všechny národy 
stejně. Pánové! Se všech stran říše rakouské ozývají se hla- 
sové a praví, že ochotně chtějí vstoupiti na dráhu svobodnou, 
kterouž nám šlechetný mocnář všem vykázal. 

Avšak s žalostí musím pozorovati, že jedině ve středu 
říše jeví se nechuť ke srozumění, k nastoupení této dráhy ; 
neb tam neustále ještě touží po oktrojírce, jako Israelité. 
když vyšli na poušt, hledajíce zemi zaslíbenou, kde by slou- 
žiti mohli svobodně pravému Bohu (Výborně!), tak i tam 
někteří nepřestávají ohlížeti se ještě po hrncích masa egypt- 
ské poroby. Pánové! Já nechci žalovati na nikoho, řeč moje 
nese se ke smíření a srozumění; ale tajiti toho sobů ne- 
můžeme, že právě ti malí sněmové rakouští, ve kterých bud 
již dle přirozených jejich poměrů a dle práva, anebo umělým 
volebním řádem převládá živel německý, že právě tito s ne- 
chutí a s odporem se odvracují od srozumění národů. Tam 
neustále jen volají, aby se opět jen prostě obnovila lístava 
zavedená patentem únorovým, kdežto přece pětiletá zku- 
šenost zjevně a nevyvratně dokázala, že na těch základech 
poměry říše urovnati nelze (Výborně!), že veliká vétšinM. 
rakouských národů ji pokládá za útok na svou historickou 
indivi.lualitu, na svou autonomii a historická práva svá, a 
že by ře snad spíše Rakousko rozpadlo, než by se na těchto 
únorových základech ú>tava řiše spořádati mohla konečně 
a pro všecky doby. (Výborně!) 

Když takto jediný živel německý, jediný v celé říši tak 
usilovně o zachování patentu únorového se zasazuje, ne- 
musíme-li již z toho my ostatní národové všickni souditi, 
že jemu v něm dána jest nějaká výhoda, jakési privilegium 
a poměry tak zvláště příznivé, že těmi poměry hodlá opano 



Řeč o adiesse 12. prosince. 17 

váti jiné národy, že témi výhodami chce sobě dobyti hege- 
monie nad jinými národy. Já, pánové, jsem pravil, že ku 
přirozené hegemonii, která se zakládá ve převaze ducha, 
vzdělanosti, síly a vůle, milerádi se přiznáváme a ji souse- 
dům přejeme, aXe privilegia nechceme; my nechceme insti- 
tucí takových, které zavádějí hegemonii neoprávněnou a ne- 
přirozenou a ji i zákonem zaručují. 

Já myslím, že můžeme skutečné appellovati k loyalnosti 
německého národa, aby tak loyalně jako všickni ostatní ná- 
rodové říše přijal situaci danou, situaci, kterou utvořil vzne- 
šený mocnář náš. aby jsa vědom své síly. s nimi se pustil 
v závod šlechetný při stejném rozdělení prostory a světla. 
A zajisté, že toho nebude litovati ani pykati na věky. Věru, 
kdyby appellace naše k jeho citu práva byla bez účinku, 
musili bychom toho litovati, že národ německý netroufá si 
obstáti tam, kde není pro něho privilegium zařízeno (Oho!); 
věru nesloužilo by to ke cti národu tak váženému, tak veli- 
•kému, kdyby si netroufal rovnou zbraní a při rovné m právu 
vedle bratrů a sousedů svých obstáti a nedovedl obhajovati 
vše to, co mu dle práva přísluší 

Pánové ! Národ tak mocný a vzdělaný, národ tak veliký, 
jako jest německý, nepotřebuje severu báti rovnoprávnosti; 
vždyt krom toho tato část jeho, která jest obsažena v moc- 
nářství Rakouském, má kulturní spojení s celým velikým 
Německem, s celým tím národem, který vyniká takovou mocí 
a četností, tolikerými vzácnými dary ducha a povahy ; s ná- 
rodem, který má literaturu takřka nejbohatší na světě, vědu 
tak slavně vyvinutou; s národem, jehož synové v říši naší 
mají vzdělání literárné, umělecké, obchodní a průmyslové 
v takové míře, že jiné národy v Rakousku v tom namnoze 
předčívají. A pánové, při všech těchto okolnostech, při všech 
těchto vlastnostech i výhodách netroufal by si národ německý 
státi na rovné půdě s jinými národy rakouskými? Netroufal 
by si obstáti bez privilegií? Pánové! Kdyby se komu z něho 
nějaká křivda státi měla, zajisté bude tu hned výkřik bole- 
sti — někteří jsou krom toho k tomu až příliš ochotni — bude 

Řeči Riegrovy IV. 2 



Í8 Sněm český 1865. 

hned voláno o pomoc z Německa. Pánové ! Utiskování národu 
německého nikomu zajisté na mysl nepřišlo, a byla by to 
malomyslnost nechvalná u národu tak velkého, vzdělaného 
a ve mnohém ohledu výtečného, kdyby, jak jsem již pravil, 
sobě netroufal obstáti na rovni s národy menšími, a kdyby 
se obával, že jakékoliv právo jeho bude moci býti utlačováno 
v poměrech ústavních^ kde autonomie se provádí opravdu a 
to v zemi, v okresech i v obci, kde tedy svou individualitu 
a svobodný vývoj její může vždy a všude všemi prostředky 
zastávati a ku platnosti přiváděti. Když dráha dorozumění 
jest přiměřena a vítána všem jiným národům, když i menší 
kmenové nebojí se vstoupiti v zápas svobodný: jak by tento 
jediný národ mohl býti tak neochotný a nesmířlivý, na škodu 
říše, aby nechtěl vstoupiti do vyjednávání svobodného a shod- 
nouti se s jinými? 

Praví se nám, pánové, že svoboda, že celistvost utrpěly 
by zavedením řádů historických a autonomie zemské. Pá- 
nové! Námitka tato zdá se mi věru velice slabá a nepodstatná. 
Což nevidíme podobných poměrů v Severní Americe? Nevi- 
díme podobných poměrů ve Svýcařích? A zda-li tyto země 
nepokračují v blahobytu materiálním a duševním? Anebo jest 
tam nedostatek svobody? Anebo slyšíme odtamtud stesky 
pro utiskování národností? A co v těchto zemích jest tak 
krásným skutkem, proč by to i u nás skutkem se státi ne- 
mohlo, když vznešený císař učinil sám initiativu a chce sám 
všechny vésti cestou srozumění? 

Namítá se ovšem a bude se namítati ode mnohých, že 
usrozumění toto jest těžké a že nepovede k cíli. Já zas pra- 
vím, že pevná vůle těžkosti přemáhá, a proti těžkosti jest 
pomoc v nutnosti. A já vidím, že je zde dvojí nutnost, přede- 
vším nutnost pro říši a vládu, aby srozuměla se s národy 
svými, nutnost pro národy, aby zachovali říši Rakouskou. 
(Bravo! Výborně!) Pánové, jak věci nyní stojí, všichni cítíme 
a uznáváme, že bez dobrovolného spolupůsobení a bez dobro- 
volné svobodné podpory národů svých říše naše na dlouho 
obstáti nemůže. Jen jestli se nám podaří smířiti se, dáti 



Řeč o arlresso 12. prosince. 19 

říši ústavu takovou, která zaručuje všem národům jejím 
státní právo, jich národnost a individualitu, a která spra- 
vedlivostí svou učiní je spokojenými : pak bude říše spasena, 
pak bude neotřesnou ; pak ovšem bude moci vláda postupo- 
vati i na venek jinak než posud, pak bude moci směle redu- 
kovati armádu, pak může redukovati i armádu úředníkův, 
neboť srdce a láska národův bude nejlepším štítem jak 
ústavy tak i zákona a říše. (Výborně!) Jestli by se ale ne- 
podařilo nesmiřitelný posud odpor národův ukojiti, pak se 
musí říše neustále držeti jen pomocí mnoha úřadův a po- 
mocí velké armády, a tím konečné přijíti k finanční záhubě. 

S druhé strany, pánové, mám za to, že Rakousko jest 
nevyhnutelnou potřebou národů svých. Celá véc zakládá se 
na tom, zdali má říše Rakouská světo-historický úkol ně- 
jaký; neb jen má-li takovýto, pak má i právo bytu, pak 
najde sama o sobě sílu k zachování žití svého. Pánové, já 
myslím, že říše Rakouská není pouhá nahodilá skupenina 
národů svázaných vespolek snad toliko společnou dynastií, 
jsem přesvědčen, že má vznešenější úkol. Svéto-historický 
úkol tento jesti ten, spojovati všecky ty menší národy, osí- 
dlené okolo Karpat a údolí dunajského, v jeden celek, aby 
proti aggressi kolossů sousedních uhájili svou bytost, svou 
individualitu, a společným snažením každý podle individuality 
své mohli se nésti k nejvznešenějším úkolům člověčenstva. 
(Výborné!) Tento úkol pokládám za životní úkol Rakouska, 
za jeho duši ; a ten mu také dodává a dodá na věky věkův 
životní sílu, právo bytu, to, co jmenujeme raison ďétre. To, 
pánové, my všickni národové, zvláště my menší v plné míře 
cítíme; my všickni cítíme a víme, že nám je Rakousko nut- 
nou potřebou k zachování vlastní existence naší; a proto 
jsme odhodláni, Jeho Veličenstvo na té dráze, kterou na- 
stoupil, podporovati celou silou ducha a s celou upřímností 
srdce. (Výborné!) 

Nemá li však Rakousko takového světo-bistorického úkolu: 
pak se rozpadne i kromě všech snažení našich, pak ho ne- 
udrží žádné oktrojování, žádná únorovka; pak ho neudrží 



20 Snem Český I860. 

žádný absolutismus, ani železný kruh bodáků ; všecko snažení 
bude marné. Kdo však má víru ve svéto-historický úkol 
Rakouska, ten musí také věřiti, že v rozhodné této době 
také prostředky jeho zachování se najdou v srdci našem a 
ve hlavě a vůli naší. (Výborně!) 

Já, pánové, aspoň nemohu věřiti, že by národové rakou- 
ští, a že by jmenovitě národ uherský neměl porozuměti v této 
důležité době, jak velice jemu na zachování Rakouska a na 
zachování jeho jednoty záleží, že by národové všickni neměli 
uznání a rozum z toho, co jejich dobro káže, a že by se od- 
vraceli od té cesty srozumění, kterou tak svobodomyslné 
nám císař sám otevřel, s myslí nebratrskou, s nevděkem a 
s nedůvěrou. Zvláště pak mnoho na tom záleží, co učiní 
království České, ježto velikým počtem obyvatelstva svého 
i bohatstvím svým, slovem celou materiální váhou svou, jakož 
i svou vzdělaností a svým historickým právem zaujímá za- 
jisté první místo mezi zeměmi a národy rakouskými aspoň 
vedle království Uherského. 

Pánové ! Budeme-li my všickni, totiž celé království 
české; státi svorně a co jeden muž o zachování říše, a bu- 
deme-li upřímné podporovati šlechetné snahy našeho mocnáře 
o srozumění: pak zajisté budeme moci přispěti více, než který- 
koliv jiný národ, aby se ústavní zřízení Rakouska ve formě 
organické a spolu se svolením všech národů skutečně zdařilo. 
Pánové, my ale máme také povinnost, přičiniti se o to celou 
váhou a celým morálním vlivem, kteráž přísluší slavné a ve- 
liké zemi této, aby v této rozhodné době snahy překračující 
pravé meze, snahy to neoprávněné, které by křivdily nemír- 
noatí svou jednotě a moci říše, nepřišly k platnosti a nepro- 
vedly moc svou. a aby pomocí naší potřebná jednota říše a 
mocnost její na venek se zachovala. Pánové, ta povinnost 
je uložena, abych tak řekl, historií naší oběma kmenům to- 
hoto království stejně, a bylo by to žalostné, kdyby nesvor- 
ností svou cechové - rozumím zde cechy obojí národnosti — 
kdyby v rozhodné této době, nechtěli podporovati císaře a 



Řeč o adresse 12. prosince. 21 

krále svého, a kHyby naší vinou toto velké předůležité dílo 
srozumění se národův se nezdařilo. (Výborně!) 

Pánové ! Nezdaří-li se dílo touto cestou — na starou 
cestu patentu únorového se Kakousko více nevrátí. (Výborně!) 

Pánové ! Rakousko, nezdaří-li se toto dílo, ještě neza- 
hyne ; pak ale ujme se ho snad absolutismus, anebo pak 
násilí ujme se díla toho a bude se zasazovati jednostranně 
o ten úkol, který srozuměním národů nemohl se dosíci. (Vý- 
borně!) Pak ale, pánové, pak nebude tím dosažen mír mezi 
národy, pak bude se Rakousko svíjeti snad na dlouho ve 
sporech trapných, ne-li v bolestech smrtelných a ve válkách 
občanských. Bůh nás uchovej osudů takových, Bůh nás ucho- 
vej především, abychom je nesvorností svou nezavinili ! 

Protož, pánové, v rozhodné této době jest povinností sva- 
tou pro nás, neodpírati podpory své králi našemu k dílu sroz- 
umění a smíření! To vyslovuje adressa jasné a rázné, a 
protož hlasuji pro celou adressu. (Výborně! Hlučná pochvala.) 

Tuhý byl řečnický zápas s obou stran. Se strany centralisti- 
cké mluvili poslanci Hasner, Sadil, Brinz, hr. Hartig,, Herbst, 
Plener, a jako generální řečník Tašek ; se strany federalistické 
hr. Clani-Martinic, Zeithammer, hr. Albert Nostic, Klaudy, Slad- 
kovský, a jako generální řečník Trojan. Správce místodržitelstva 
hr. Lažanský ohlašoval jakožto úmysl vlády úplnou samosprávu 
v obci, v okresu i v zemi. Po skončeném povšechném rokování 
hlasovalo se o návrhu Plenerově, aby se přes adressu přešlo 
k dennímu pořádku, kterýž zavržen byl 118 hlasy proti 97 hla- 
sům. Po skvělé řeči zpravodajově bylo ještě krátké rokováni 
podrobné, při němž němečtí poslanci ze sněmovny se vytráceli, 
a adressa byla přijata ve druhém i třetím čteni. Schůze tato 
trvala 8 hodin. 



Když dne 14. prosince l)yla v poradě osnova zákona o dal- 
ším provádění vyvážení pozemků, dr. Rieger podporoval návrh, 
aby podmínkou výkupu bylo obapolné dohodnutí obou stran, 
oprávněné i povinné ; kterýžto však návrh, učiněný hr. Lvem 
Thunem, byl většinou zavržen. 



'22 Sněm český 1865. 

Ve 12. schůzi dne 19. i)i'osiuce sněm jednal o petici obce 
Kyužvaitské, aby taraějším poJiořelcům poskytla se uezúročitelná 
záloha z fondu zemskélio ; kommisse petiční činila návrh odmí- 
tavý s tím odůvodněním, že sice by takové žádosti se množily 
a fond zemský nestačil by dávati zálohy. Naproti tomu poslanci 
Limbeck a Wucherer dovolávali se útrpnosti sněmovny. Dr, Rie- 
ger promluvil takto (n. Sten. XII. 6) : 

Jest to vždy na pováženou, pánové, dovolávati se soucitu 
a útrpnosti v záležitostech zákonodárství, kdež rozhodovati 
má jediné chladné uvažování práva a prospěšnost. Pánové, 
zkušenosti našeho sněmu mohly nás již poučiti, že takovéto 
appellace nevedou vždy na pravou cestu. 

My usnesli jsme se pro ulevení bídě stavěti silnice; uči- 
nili jsme to v tom nejšlechetnějším úmyslu, abychom tím 
podporovali obyvatelstvo průmyslem se živící, kteréž trpělo 
tehda tím, že obchod vázl následkem krise bavlněné; my 
jsme za tím účelem vydali značné suramy. Pánové! Dle mého 
přesvědčení — a já byl v tom postavení, že jsem mohl s do- 
statek přehlédnouti výsledky, jakých tím docíleno, — učinili 
jsme tím kroky chybné : my jsme tím krajiny, kteréž již bez- 
toho trpěly nouzí, přinutili k výlohám na stavbu nových silnic, 
poněvadž jsme jim povolili jen V: aneb Va subvence. My 
jsme je přinutili stavěti náhle dvě až tři silnice najednou. 
Lidem bídu trpícím, kterým se takto chtělo pomoci, nebyla 
tím poskytnuta podpora, poněvadž se v praxi ukázalo, že byli 
neschopni k této práci, již by byli konati museli, že se jim 
k tomu nedostávalo tělesné síly. Opatření to nemělo žádného 
jiného výsledku, než ten, že povoláni byli z jiných krajin 
řádní a statní dělníci, kteří silnice postavili, a že tak ono 
obyvatelstvo bídu trpící bylo obtíženo většími přirážkami. 
Uvádím to jen na doklad, že se v záležitostech zákonodárných 
nemáme spravovati pouhým citem. 

Co se týče případu, jejž máme před sebou, tož jest 
každému myslícímu člověku zřejmo, že jest to čin ohromných 
důsledků, vysloví-li se zásada, že pohořelí jakéhokoli místa 
mají nároky na podporu a zálohu ze zemského fondu ; tím 
se, abych tak řekl, zemský fond dává v nebezpečí záhuby.' 



o podporování pohořelých. 23 

Neboť uvažme jen, jaké byly požáry letošního roku, při nichž 
všecky ty úkazy, kteréž uváděli oba páni řečníci přede mnou, 
vyskytovaly se stejnou, ba ještě větší měrou, tak že by do- 
tyčná místa měla při nejmenším totéž právo na takovouto 
podporu a zálohu ze zemského fondu. Pánové! Nikdy a nijak 
nemohl by fond zemský postačiti všem podobným nárokům. 
Tuť bylo by již mnohem lépe, zavésti všeobecné pojišťování 
zemské (Bravo !) a ustanoviti, že každý musí snášeti přirážku, 
ze kteréž přirážky pak mají býti podporováni pohořelí v celé 
zemi. Nemyslím, že byste, pánové, všichni přistoupiti chtěli 
ku přání tomu; ano já soudím, že bude asi lépe, zůstaviti 
ty věci svépomoci a samočinnosti jednotlivců. 

V tomto případě pak musíme především míti na paměti, 
že by takovými podporami povstalo veliké nebezpečí pro fond 
zemský, a zároveň veliké obtížení poplatníků, a že konečné 
nemáme k tomu také práva; neboť k takovým úkolům nebyla 
zemskému fondu patrně slavným sněmem žádná dotace po- 
povolena, a k takovýmto účelům neplatili také poplatníci 
daně. 

Sněm po zavržení jiných návrhů přijal návrh kommisse na 
zamítnutí petice, 

V oné době byl dr. Rieger co člen výboru zemského refe- 
rentem pro záležitosti kommunikací zemských, kterýž odbor orga- 
uisoval a všestranně zvelebiti se snažil. Jedním z předních přání 
dra. Riegra v oněch letech bylo také to, aby království České 
samo vedlo péči o zřízení aspoň hlavních tratí železničních^ a 
aby tyto vystavělo vlastním nákladem. Tehda ještě převládalo 
mínění, že stát nebo země nemůže dobře a lacině administrovati 
železnice, a že tato činnost národohospodářská musí se zůstaviti 
konkurrenci kapitalistův. Tito uchopili se věci ovšem za podpory 
centralistické a německo-svobodomyslné strany jim příznivé velmi 
rozhodně, ovšem s velikým prospěchem pro své kapsy, ale často 
též k nemalé škodě státu i obecenstva. Zakládány některé dráhy 
z ohledu na prospěchy soukromníků, dráhy nesoustavné, kteréž 
se pak staly nevýnosnými, nemocnými a musily býti na útraty 
státu sanirovány, ano z části i opuštěny. Tím nastala reakce 
v míněni veřejném o drahách; a ti sami sněmovníci, kteří dříve 
zatracovali návrhy Iliegrovy o zřízení drah zemských, stali se 



24 Sněm český 1865. 

vášnivými zástupci soustavy sestatiiovací. Dráhy, jež dle tehdejšího 
návrhu Riegrova měla postaviti země, byly od té doby namnoze 
od kapitalistův postaveny, náležejí mezi nejvýnosnější a poslou- 
žily znamenitě k obohacení podnikatelů. Myšlénky své o té věci 
uložil Rieger v návrzích, jež ve 12. sněmovní schůzi dne 19. pro- 
since jakožto zpravodaj výboru zemského a zároveň sněmovní 
kommisse k tomu zřízené přednášel a hájil. Na základě zkušeností 
nabytých od té doby lze nyní posouditi, pokud návrhy jeho byly 
pravé. (Č. a n. Sten. XII. 10—17.) 

Slavný sněme! Předstupuji před vás tentokrát ne tak co 
zpravodaj zemského výboru, nýbrž hlavně co zpravodaj kom- 
misse ustanovené k vyšetření záležitosti železničně v Cechách. 

Návrh této kommisse jest následující: 

I. Slavný sněm račiž usnésti se, dle §. 19 ústavy zemské 
učiniti návrh, aby se cestou zákonodárství říšského uzavřelo : 

a) že §. 8. zákona o koncessích na železnice nemá míti 
více platnosti vzhledem oněch drah, jimžto zastupitelstvo 
říšské žádné subvence neposkytuje, a kteréž jednotlivé země 
říše bud samy staví nebo z důchodů zemských spůsobem 
jakýmkoli podporují, a že si může napotom vyhraditi právo 
nápadu na dráhu ona země, kteráž jí podporu udílí; 

b) že se všecky nové železnice, ježto se v mocnářství 
bud od zemí nebo od soukromých podnikatelův stavěti budou, 
mají sprostiti daně z příjmů a z výdělků na 15 let od ote- 
vření dráhy. 

II. Slavný sněm račiž se usnésti, že vyslovuje ochotnost 
svou, podporovati jisté zemi důležité linie železnic z důchodů 
zemských, že však nemíní ustanoviti snad spůsobem určitým 
a nezměnitelným sít železnic, anobrž zůstaviti bližší o ní 
určení až po řádném prozkoumání všelikých poměrův obchodu 
a výroby, a sice na tu dobu, kdežto se k stavbě jisté linie 
skutkem bude míti přikročiti, anebo kde nějaké podniknutí 
o podporu nebo subvenci zemskou žádati bude. 

III. Vyhradiv si další usnesení a chtě tudíž dopřáti po- 
třebné volnosti jak působení pozdějších poměrův, tak i ohle- 
dům a přáním samých podnikatelů železnic, vyslovuje se 
slavný sněm, že zvláště následující, avšak jen všeobecným 



o železnicích zemských. 25 

spůsobem vytknuté směry železnic k doplnění rationální síto 
v zemi za důležité pokládá a dostavení jich ve případe z dů- 
chodů zemských podporovati míní. 

1. Stavbu železnice jižními Cechy pro přímé spojení 
Prahy s Vídní. 

2. Spojení této linie s Budějovicemi. 

3. Železnici, kteráž by vycházejíc od jižní dráhy Pražsko 
Vídeňské, šla přes Budějovice a Plzeň ke Karlovým Varům 
nebo k Chebu. 

4. Dráhu v severozápadních Čechách podél Rudohoří pro 
spojení Chebu se severní drahou státní. 

5. Přímou dráhu z Prahy do severních Čech směrem 
přes Českou Lípu, kteráž by se křižovala zároveň s železnicí 
Kralupsko-Turnovskou. 

ti. Dráhu od Ústí nad Labem nebo z Děčína nebo z ji- 
ného přiměřeného punktu severní státní dráhy k České Lípě 
pio spojení se Žitavou neb Libavou saskou. 

7. Dráhu jdoucí jihovýchodními Čechy směrem od Par- 
dubic k Jihlavě s odvětvím jdoucím k Budějovicům. 

8. Přímou dráhu z Prahy přes Rakovník ke Karlovým 
Varům a k Chebu, se větví jdoucí k Chomutovu a hranicím 
saským. 

9. Dráhu spojující nádraží Smíchovské s nádražím státní 
dráhy v Praze. 

Vyhlásiv takto řečené linie železnic, ve směru jich po- 
všechně udaném, za potřebné k doplnění rationální síti želez- 
nic v Čechách, nechce tím slavný sněm ani pořádek hodnosti 
jich vzhledem na důležitost jich ustanoviti, aniž snad jiných 
projektův, při nichž by se dala dokázati vynikající důležitost 
pro obchod zemský nebo pro zvelebení výroby zemské, od 
podpory z důchodův zemských vyloučiti. Zároveň vyhrazuje 
sobě sněm další uzavření vzhledem k podporování železnictví 
v zemi a od země vůbec, a vzhledem podporování jistých za 
potřebné uznaných linií zvláště, jak co do času, kdy se stavba 
počíti má, tak vzhledem modality podpory od případu ku 
případu. 



26 Sněm český 1865. 

IV. Kdykoli by se nalezli a hlásili podnikatelé na stavby 
některé dráhy, ukládá se výboru zemskému, aby s nimi vy- 
jednával o spůsobě podpory, jižto z důchodův zemských vy- 
hledávají, a aby pro každý případ sněmu zprávu podal a 
návrhy učinil. 

V. Jakmile by výbor zemský uzavřel navrhnouti slavné- 
mu sněmu subventionování některé dráhy, má to oznámiti 
ministerstvu a ptáti se ho, chce-li samo subventionování téže 
dráhy co dráhy státní u říšské rady bud právě sněmující, 
nebo nejprve příští navrhnouti. Totéž má učiniti výbor zem- 
ský, kdykoli by se usnesl na tom, že navrhne sněmu, by stavbu 
některé dráhy podnikl sám. 

VI. Dále ukládá se výboru zemskému, aby pro vypátrání 
a ustanovení nejpřiměřenější trati pro linie železnic svrchu 
ku provedení schválené dal konati postupně potřebná stati- 
stická a technická vyšetřování na náklad zemský, a aby pak 
vzhledem k času, jakož i vzhledem kspůsobu, jakým by se která 
dráha podniknouti měla, slavnému sněmu ve příštím zasedání 
zprávu podal a návrhy předložil. K tomu cíli smí výbor zem- 
ský bud ze přijmuv běžných nebo zálohou z hotovosti fondův 
vydati až do 15.000 zl. 

VIL Vedle řečených linií uznává se za důležité k doplnění 
rationální síti železnic prodloužení dráhy Pardubicko-Libe- 
recké větví Jaroměřskou až do ložisk uhlí u Zacléře a u Wal- 
denburka ve Slezsku, a uzavírá se žádati vysokou vládu za 
to, aby překážky, ježto se tomuto spojení železnic posud 
v cestu staví, cestou mezinárodní co možná nejrychleji od- 
stranila. 

VIII. Uváživ, že stavění železnic v zemi rozličnými spíi- 
soby podporovati se může, a že se podle okolnosti brzy jeden, 
brzy druhý spůsob za výhodnější pro zem osvědčiti může: 
uváživ dále, že podle pomérův na jedné straně podniknutí 
stavby od země samé za spůsob zvláště výhodný a chvalitebný 
ukázati se může, podle pomérův zase že prospěšnější uznáno 
býti může: a) zaručení úrokův od obmezenélio kapitálu sta- 
vebního, b) zaručení hrubého výnosu z míle, c) zaručení prio- 



o železnicích zemských. 27 

ritiií výpůjčky pro některý podnik železničiiý, d) přímé uza- 
vření výpůjčky na železnice skrze zemi a postoupení jí v ruce 
podnikatelstva železnice na podpůrství dráhy, e) postupné 
umoření kapitálu od zemé atd. — uzavírá slavný sněm: ne- 
voliti žádný z řečených spůsobů podpory výhradné, aniž který 
vyloučiti, ale zachovati si konečné ustanovení a zvolení toho 
neb onoho prostředku podpory pro případ skutečný na zá- 
kladě porad a usnesení bud zemského výbora nebo zvláštních 
konimissí svých a na základě návrhův od nich o tom učiněných. 
(Čte tytéž návrhy po němečku a pokračuje německy :) Pá- 
nové! To jsou návrhy, kteréž jménem železniční kommisse, 
zvolené loňského roku slavným sněmem, jest mi předložiti 
slavnému sněmu, aby se o nich usnesl. 

Pánové, předmět, o nějž se jedná, jest zvláštní. Ve pří- 
tomném případě nemůže se jednati o předlohu zákona, 
abych tak řekl, v paragrafy uvedenou. Jedná se o všeobecné, 
národo-hospodářské a veledůležité podniknutí, celé země se 
dotýkající; jde o to, kterak chce slavný sněm si počínati 
v této záležitosti. 

Vzpomínám si, že první návrh v této příčině podán byl 
již před třemi roky tehdejším poslancem panem Edvardem 
Strachem a 26 soudruhy. Následkem toho byla slavným 
sněmem sestavena kommisse, kteráž měla o předmětu tom 
porady dlouhé a obšírné; a jakož vyslovuje se o tom zpráva 
sepsaná poslancem Strachem, pracovala kommisse s velikým 
úsilím ve mnohých sezeních, někdy i noci obětujíc. V zase- 
dání na to příštím nedošlo ku přednesení této zprávy, nýbrž 
bylo usneseno odkázati věc zemskému výboru k novým úra- 
dám předběžným. 

Zemský výbor ujal se záležitostí té opravdově a myslil, 
že nejlépe věci prospěje, když svolá anketní kommissi znalců, 
kteréž by záležitost ta byla předložena ku předběžné úřadě. 
Teto kommi,ssi bylo předloženo několik otázek, aby je zod- 
povídala a mínění své o nich pronesla ; a sice otázky tyto : 
1. Kterých železnic je zapotřebí v obzvláštním zájmu 
země k doplnění železniční síti, a kterých míst mají se 



28 Sněm český 1865. 

jednotlivé dráhy dotknouti ku prospěchu obchodu a prů- 
myslu? 

2. V jakém postupu mají se ustanovené nové železnice 
po řadě prováděti? 

3. Jaký spůsob subvence zemské jeví se býti nejpro- 
spěšnějším a nejvýhodnějším? 

4. Jaký vliv má sobě pojistiti zastupitelstvo zemské, 
také v ohledu technickém, na provedení těchto nových že- 
leznic? 

Tyto otázky byly předloženy anketní kommissi, a tato 
dlouho o nich rokovala a mnohá usnesení učinila, kteráž 
byla podána zemskému výboru. Na základě návrhů této an- 
ketní kommisse konal zemský výbor porady a učinil usne- 
sení, jež jsou sestavena ve zprávě, kteráž zde již v zasedání 
minulém byla předložena. 

Avšak ani ta zpráva zemského výboru nebyla tenkráte 
slavným sněmem uznána za dostatečně zralou, aby byla zá- 
kladem nového rokování, a slavný sněm se usnesl sestaviti 
k tomu cíli znova kommissi z 21 členů; tato kommisse 
konala opět mnohé důkladné porady, a výsledkem kommisse 
té jest zpráva, respektive návrhy, kteréž za čest jsem si 
pokládal předčítati dnes slavnému sněmu. 

Návrhy ty jsou vesměs takového rázu, že volnost bu- 
doucího usnášení se slavného sněmu nikterak trvale nepou- 
tají; ony jsou namnoze takového rázu, že slavná sněmovna 
bude povždy míti plnou volnost, aby se vyslovila pro ten 
či onen spůsob podpory, poněvadž to jest v návrhu samém 
výslovně vyhrazeno. 

Nuže, snad by se mi mohlo na to namítati : jsou-li 
návrhy vesměs toho spůsobu, že ponechávají slavnému sněmu 
plnou volnost pro budoucnost, pak bylo by vlastně zby- 
tečno návrhy takové činiti. Myslím, pánové, že tomu tak 
není. Jsouť jednotlivé návrhy, kteréž mohou býti užitečný, 
aniž by v skutku a konečně zavazovaly sněm ke značným 
výlohám. Kommisse mela při tom několik věcí za zřeteli. 



o železnicích zemských. 29 

Předně uvažovala, co by se mohlo v této tak důležité 
záležitosti zemské vykonati ve vlastním oboru působnosti 
sněmu zemského, v tom oboru, kamž zasahá jeho vlastní 
usnesení. 

Dále uvažovala kommisse, zdaž by snad nemohlo za- 
stupitelstvo zemské vlivu svého užiti k tomu, aby ve smyslu 
§.19 ústavy spůsobilo změnu právního zákonodárství o zá- 
ležitosti železniční. Kommisse ve příčině té podala dva ná- 
vrhy. První směřuje k tomu, abychom se obrátili k vládě, 
by §. 8. zákona o koncessích železničních byl změněn cestou 
zákonodárství říšského, a sice změněn v ten spůsob, aby ve 
všech těch případech, když některá země sama železnici 
staví aneb subventionuje, tento paragraf zákona o koncessích 
na železnice neměl platnosti ; aby totiž železnice povstavší 
tímto spůsobem, totiž subvencí z peněz zemských, nepřipadla 
státu. Kommisse byla jednohlasně toho mínění, že ve všech 
těch případech, když by země jakýmkoli spůsobem zajišťo- 
vala stavbu některé dráhy vlastními svými obětmi, ona také 
musí sobě za to vyhraditi právo, aby jí dráha svým časem 
připadla jakožto zvláštní vlastnictví země; pročež třeba vládu 
říšskou pohnouti k tomu, aby ono právo nápadu, které zá- 
konem o koncessích železničních bylo vyhrazeno státu, v její 
prospěch, to jest ve prospěch země bylo vyloučeno. Tuto 
koncessi, kteráž byla celou kommissí jednomyslné pokládána 
za nezbytnou podmínku jakéhokoli účastnéní se zastupitel- 
stva zemského v záležitosti železniční, myslila kommisse, že 
může s jistotou od vlády očekávati ; neboť by ono vydatné 
podporování stavby železnic, na kteréž by se tím usnesením 
naděje otevřela, v tak důležité části říše, jakou jest naše 
země, přineslo také veškerenstvu říše veliké prospěchy, 
hledě ku povznesení schopnosti ku placení dané, jež by tak 
vzešlo ; kdežto s druhé strany ono státu vyhrazené právo 
nemá pro stát velkého významu, není li přímo illusorním. 
Pánové! Tento odstavec byl kommissí jednomyslně považován 
za takový, jenž tvoří nezbytnou podmínku jakéhokoli účast- 
néní se zastupitelstva zemského v záležitosti železniční, aby 



30 říněra český ]8fi5. 

totiž právo státu k nápadu na dráhu odpadlo při téch dra- 
hách, kteréž byly vystaveny podporou země. 

Druhý návrh jest, aby se vyslovilo, že se všecky železnice, 
kteréž by se nově v říši stavěly, bud jednotlivými zeměmi, 
bud soukromými podnikateli, sproštují daně z výdělku a z pří- 
jmu na dobu 15 let, počínaje od otevření dráhy. Kommisse 
soudila, že by takovéto pravidlo bylo pobídkou a spolu no- 
vým tratím železničním podporou podstatnou, a to takovou, 
která by stát nejméně obtěžovala. Shoduje se to zajisté též 
s finančními zásadami, kteréž odjakživa byly zachovávány 
v našem státě, poněvadž vycházelo se z toho mínění, že se 
tímto spůsobem utvoří nový objekt daň platící, jenž velmi 
brzo dospěje k veliké síle a výnosnosti, a takto bude s to, 
dávati státu značnou daň, — a jenž s druhé strany opět 
sám mocně povznáší a oplozuje blahobyt zemský a k tomu 
působí, že povstávají noví poplatníci, a že jiní přicházejí 
ke schopnosti platiti větší daně než posud. Tyto zřetele 
finančního a národního hospodářství zajisté úplně ospra- 
vedlňují takovýto návrh, a zdá se, že vláda naše jest nyní 
téhož mínění, jelikož opětně dovolila novým, již koncessiono- 
vaným tratím železničním takovéto osvobození od daně na 
15 let. Myslím tedy, že proti těmto dvěma kusům nebude 
odporu, a že o nich sněm učiní usnesení. 

Co pak se týče navržených linií, třeba ovšem uvážiti, 
že od té chvíle, kdy kommisse svá usnesení učinila, byly 
již některé z těchto linií vládou skutečně povoleny, ba že 
dílem dokonce obdržely subvenci říšskou usnesením zastu- 
pitelstva říšského. Avšak v této příčině, pánové, není tu žád- 
ného rozporu s návrhem kommisse, ba návrhy kommisse 
byly tím spíše jaksi potvrzeny; jestit to důkazem, že kom- 
misse navrhla ty trati s pravým taktem a náležitou obe- 
zřetností, poněvadž to vskutku jsou právě tytéž, kteréž od 
těch dob byly povoleny vládou, anebo pro kteréž nalezli se 
podnikatelé privátní. V této stránce nezbývalo by nic jiného 
činiti, než vyloučiti dotyčné linie, kteréžto již žádné podpory 
nepotřebují, což jest pouze opravou stylistickou nevyžadující 
žádného namáhání. 



o železnicích zemských. 31 

Dále jest třeba rozvažovati o té otázce, má-li to jakousi 
důležitost, abychom se vyslovili o těchto drahách ; a tu byla 
kommisse toho mínění, že jest to zajisté užitečno, a že by 
projev vůle slavného sněmu v této příčině, totiž prohlášení, 
že sněm vůbec zamýšlí podporovati železnice z fondu zem- 
ského, a že pokládá za hodný podpory svojí zejména tyto 
trati, jak všeobecně byly naznačeny: že by takovéto pro- 
hlášení slavného sněmu poskytovalo tu výhodu, že by pod- 
nikatelé privátní, jsouce poučeni o tomto úmyslu zastupitelstva 
zemského, v naději, že dosáhnou subvencí zemských, na něž 
se otvírá vyhlídka, mohli sestaviti své plány, projekty sta- 
vební a spůsoby podpory, jakýchž se domáhají, a mohli je 
předložiti slavnému sněmu skrze zemský výbor. Tedy, páuové, 
aspoň tento výsledek lze přece očekávati od tohoto usnesení, 
kteréž, jak řečeno, není závazným ; a to jest v každém pří- 
padě výsledek užitečný. 

Především jest přece zapotřebí, aby slavný sněm jednou 
rozhodl se o tom, chce-li vúhec podporovati železnice z dů- 
chodů zemských čili nic. Spůsob, jakým se to má státi, bude 
ovšem předmětem budoucích usnesení; avšak, pánové, myslím 
si tu věc jako v životě privátním : Když nějaký soukromník 
obmýšlí velikou stavbu anebo ji potřebuje, tedy se postupné 
musí v nitru jeho nejprve ustáliti úmysl, že vůbec stavěti 
chce. Jakmile se jednou rozhodl, že chce stavěti, tedy bude 
mu třeba uvážiti trojí věc; bude třeba uvážiti, jak si tu stavbu 
žádá pro potřeby své, dále bude na něm, aby uvážil, kde 
vezme k tomu peněz, a konečně bude mu se smluviti s ně- 
kterým stavitelem, aby mu k tomu plány připravil a věc 
provedl. Prvním krokem k činu jest vždy rozhodnutí, projev 
vůle; a projev vůle v této příčině jest to, co kommisse sněmu 
navrhuje. 

Rozhodnutí o tom, které dráhy se mají stavěti, jakým 
spůsobem se mají podporovati a kterým směrem, to vše se 
zůstavuje dalšímu usnášení slavné sněmovny, tedy se v tomto 
ohledu usnesení sněmovny nepřestihuje. Avšak učiní-li slavná 
sněmovna v této příčině usnesení, tedy to, co vlastně jest 



.'52 Sněm český 1865. 

podstatným, bude na jisto postaveno a bude veřejné známo, 
a také známo všem podnikatelům staveb: že totiž zastupitel- 
stvo zemské chce podporovati stavby železniční, a že se tedy 
mohou tím spravovati a mohou podávati své žádosti. Proto 
jest také v §. 4. podán další návrh, že když by se hlásili pod- 
nikatelé ke stavbě některé dráhy, ukládá se zemskému vý- 
boru, aby s nimi v každém případě zvláště vyjednával o spů- 
sobu podpory, jaké si žádají, a aby sněmu o tom zprávu 
podal. Jest tedy, jak řečeno, v té věci jen otevřena cesta 
příštím podnikatelům, aby své návrhy činili. 

Jakmile zemský výbor navrhne slavnému sněmu podporu 
některé dráhy, tedy přísluší zemskému výboru, aby ohlásil 
to ministerstvu a se ho otázal, nechce-li subvenci této dráhy 
jakožto dráhy státní navrhnouti říšské radě bud právě za- 
sedající anebo příští. Důvodem a účelem tohoto návrhu jest 
to mínění, jímž kommisse se řídila, abychom totiž zbytečným 
spůsobem nekladli požadavky na zemský fond, nýbrž aby 
spíše také země Česká co možná nejvíce dovolávala se státního 
měšce, aby ze špatného porozumění samosprávě nepřinášela 
snad náklady a oběti pro vznik nových železnic, pro kteréžto 
lze slušným spůsobem požadovati podporu ze říšské pokladny. 

Kommisse vycházela z toho mínění, že podporují-li se 
vůbec dráhy ze státních peněz ve případech podobných, 
podporují-li se dráhy v jiných zemích snad větší měrou, snad 
ve krajinách, kde jsou méně nutný a kde méně slouží po- 
třebě obchodu a země, podporují-li se, pravím, v jiných ze- 
mích dráhy ze státního měšce, tož jsme také my ovšem 
oprávněni očekávati a žádati totéž. Z té příčiny tedy, aby- 
chom se příliš často k tomu nepropůjčovali, žádati sami 
podporu z fondu zemského, pokud ještě jest naděje, že státní 
poklad něco učiní, — bylo usneseno, aby zemský výbor v kaž- 
dém případě, když se někdo uchází o podporu, o subvencí, 
nejprve se obrátil k ministerstvu s otázkou, chce-li ono na- 
vrhnouti subvenci dotyčné dráze z důchodů státních, a sice 
bud v říšské radě právě zasedající aneb v nejblíže příští. 



o železnicích zemských. 33 

Šestý odstavec jest ten jediný, jenž vyslovuje skutečný 
závazek pro zemi a fond zemský. Jest to totiž návrh, aby 
zemský vý])or byl splnomocnén a aby se mu uložilo, by za 
příčinou vypátrání a ustanovení nejpřiměřenější tratě při 
podniknutí a provedení schválených linií železničních dal 
konati postupné potřebná statistická a technická vyšetřování 
na náklad zemský, a aby pak vzhledem k času, jakož i vzhledem 
k spůsobu, jakým by se která dráha podniknouti měla, podal 
sněmu ve příštím zasedání zprávu a návrhy učinil. K tomu 
cíli smí tedy zemský výbor disponovati obnosem až do 
15.000 zl. Účelem návrhu toho, pánové, jest, aby o želez- 
ničních liniích, jež kommisse odporučila, zavedlo se tech- 
nicko- statistické pátrání v tom směru, jaký náklad a po- 
měrné výhody by byly spojeny s rozličnými ^ těmi možnými 
tratěmi. Avšak podotýkám to výslovně, že při tom se ne- 
předpokládá, že by tím byly obmýšleny vypracované skutečné 
projekty stavební. Tato anketa, toto pátrání poskytne tu vý- 
hodu, že opatří zemskému zastupitelstvu veškerý ten materiál, 
na základě jehož zemské zastupitelstvo jediné bude s to, 
aby 8 náležitou znalostí věci rozsuzovalo o účelnosti a při- 
měřenosti tratí železničních, o jichž podporu jde, prve než 
se bud samo rozhodne je stavěti aneb než k nim podporu 
jakoukoli povolí ; dále jest takto i podána možnost rozhod- 
nouti o postupu, ve kterém se má jednotlivým tratím želez- 
ničním povoliti podpora přiměřená jejich poměrné důležitosti, 
jakož je podána i možnost rozhodnouti ku prospěchu vše- 
obecnému ve příčině té které dráhy nebo změny tratě. 

Náklad na takovéto vyšetřování, při němž nikterak se 
nemají vypracovati technické podrobnosti, jest jen skrovný, 
a nelze jej porovnati s výhodami, jakéž zemi pojišťuje; nebot 
se tím vylučuje přijetí nebo zvolení a snad se mnohými 
obětmi spojené podporování takových tratí železničních, kte- 
rýchž se soukromý prospěch jednotlivců nezřídka domáhá 
na ujmu všeobecnosti, zmocniv se uměle veřejného mínění; 
takovéto tratě zavádějí obchodní spojení ne zřídka ve směry 
nevýhodné, a to k trvalé škodě země, tak že se tím nej- 

Řeči Kiegrovy IV. 3 



34 Sněm český 18H6. 

důležitější zájmy obyvatelstva, jejich průmyslové poklady 
zkracují anebo neužity ladem ležeti nechávají. Tyto výhody, 
pánové, to byly, kteréž přiměly kommissi k tomuto návrhu ; 
a já při té příležitosti připomínám, že pokud mi známo, 
také na sněmu moravském bylo učiněno usnesení podobné 
k návrhu pana poslance Skéna, kdež taktéž bylo uzavřeno 
uložiti zemskému výboru svolání takovéto ankety, a k tomu 
taktéž povolena podobná dotace. 

Mimo to jest návrh sedmý, jenž se týká spojení dráhy 
Pardubické se drahou slezskou. Jest to, pánové, známou 
věcí, že spojení odbočky Pardubické, či Jaroměřsko- Svato- 
Ďovické, jest po dlouhá léta předmětem vyjednávání mezi vlá- 
dou a dotyčnou společností. Prusové kladli velkou váhu na 
to, aby se docílilo přímé spojení dráhy prusko-slezské a 
dráhy kladské se drahou stáiní v Ústí nad Orlicí, čímž by 
dráha prusko slezská nabyla značných výhod, poněvadž by 
veliká část nákladu, kterýž se nyní vozí po trati Pardubické 
k severu do Žitavy, hned u Ústí nad Orlicí odbočila a 
přešla na dráhu slezskou. Uvážení toho a uvážení té okol- 
nosti, že by snad tato dráha přinášela též nebezpečí strate- 
gická, poněvadž by snad cizí armáda mohla u Ústí nad 
Orlicí vstoupiti hned do středu země, nevrazivši na žádnou 
pevnost, T— tedy tyto ohledy z části národo- hospodářské, 
z části strategické pohnuly naši vládu, aby se opřela pruské 
žádosti ve příčině spojení dráhy prusko-slezské v Ústí nad 
Orlicí. Naproti tomu opět pruská dráha něco podobného 
měla na starosti. Nalezly se totiž ještě obtíže vzhledem spo- 
jení odbočky Svatoňovické s Waldenburgem. Také se strany 
zdejší byly činěny námitky, jmenovitě od majitelů dolů uhel- 
ných v okolí Žacléře a Svatoňovic, kteří se obávali, že jim 
soutěž Waldenburského uhlí ze Slezska spůsobí značných Škod. 

Kommisse byla toho mínění a rozhodla se podati ná- 
vrh směřující k tomu, aby slavný sněm o to se zasadil, by 
ty nemnohé překážky internationální, které jsou v cestě, 
byly odstraněny, a aby se provedlo spojení této odbočky 
8 Waldenburgem, čímž by se dosáhlo velikých výhod pro 



o železnicích zeraskýcli. ;>"» 

nynější dráhu Pardubickou. Důležitým zájmem v této kra- 
jině jest průmysl velmi znaěuy, kterýž by za soutěže vý- 
tečného Waldenburského uhlí mohl nabyti velikých výhod. 
Kommisse soudila, že jest jí to odporučiti slavnému sněmu. 

Poslední návrh, o nějž tu jde, jedná o tom. jak by bylo 
třeba se vysloviti o spůsobu udílení subvence. Pánové, tento 
předmět zaujal v kommissi železniční mnohá sezení, a ve- 
škeré až dosud obvyklé a známé spfisoby subvencí, kteréž 
zákonodárství podati může, byly tu uvažovány; sjednotili 
jsme se na tom, zavrhnouti některé z nich jakožto rozhodně 
zavržení hodné a pro zemi neprospěšné, a uznati některé 
jiné spůsoby subvencí dle okolností za užitečné a potřebné. 
Kommisse soudila, že se usnesení o tom musí právě říditi 
dle okolností, a že v takovýchto případech jest nejlépe vyčkati, 
jaký jest zájem těch kterých podnikatelů; vždyť pak ještě 
tak mnohé jiné spůsoby subvencí jsou možnými, kteréž duch 
spekulační ještě může vymysliti a zajisté vymyslí, k nimž 
kommisse zřetel míti nemohla. Kommisse navrhuje tedy, 
aby se spíše jen povšechně o to pečovalo, by všecky tyto 
spůsoby podpory dle okolností a dle toho, jak budou kdy 
ponavrženy stavebními podnikateli, nebyly s předu vyloučeny, 
nýbrž po případě dle okolností vzaty v úvahu. 

Toť jest odůvodnění, kteréž mi náleželo dáti k návrhům 
kommisse. 

Může se tu jednati jen o to, a je potřebí nejprve uvážiti, 
raá-li se předmět ten znova odkázati kommissi, nebo má-li 
ještě dnes vzíti se na potaz a usnesení o něm učiniti. Ježto 
jsem již vyložil slavné sněmovně, jak málo návrhy ty a 
usnesení ta předstihují usnesení sněmu budoucího, jak málo 
závaznými jsou ty návrhy právě podané ; a ježto jsem přece 
opět, jak doufám, vyložil, že usnesení, jež se tu navrhuje, 
vždy může poskytovati výhod, ba někdy výhod značných, 
ovšem již proto, poněvadž usnesení to ústavu zemskou, abych 
tak řekl, vždy více uvádí do života: tedy myslím, že bychom 
mohli návrhy tyto dnes alespoň z části vzíti na potaz. Když 
by pak slavná sněmovna mezi rokováním shledala, že ten 



36 Snem český 1866. 

či onen z těchto návrhů ještě potřebuje, aby se předběžně 
o něm jednalo, tedy by mohl prostě býti odkázán dotyčné 
kommissi ještě k opětné poradě. Avšak já přece velice bych 
si přál, aby předmět ten konečně po třech letech a pěti 
kommissích, kterými již prošel, jednou přešel ze stadia 
předběžných porad do plného rokování. 

Proti těmto návrhům mhivil nejdříve a hlavně poslanec Herbst ; 
dle jeho mínění bylo tehdáž již tolik železnic koncessionováno, 
že nebylo pomyšlení, aby ještě jiným železnicím udělovaly se 
koncesse a subvence; sněmu prý netřeba se zabývati těmi otázkami 
jakožto na oneu čas pouze theoretickými; jediný praktický vý- 
sledek jejich byl by prý, že by se vydalo ročně 15.000 zl. na 
vytyčování nových železnic; i navrhoval přechod k dennímu po- 
řádku. Též mezi ostatními mluvčími o návrzích Riegrových bylo 
více odpůrců než přívrženců. Hrabě Clam-Martinic nebyl sice 
proti věci v nich zamýšlené, ale předložené návrhy nezdály se 
mu býti spůsobilé k tomu, aby měly nějaký skutečný účinek ; 
pročež souhlasil s návrhem Herbstovým, přidávaje k němu jenom 
dopluěk toho obsahu : nechť sněm požádá vládu, aby mezinárodním 
vyjednáváním co nejdříve odstranila překážky, kteréž se stavěly 
v cestu žádoucímu spojení Pardubicko-Liberecké dráhy prostřed- 
kem odbočky Jaroměřské s drahami slezskými. Poslanec dr, Karel 
Roth učinil návrh, aby předložené návrhy přikázaly se k další 
poradě nové 21 členné kommissi. — Po ukončeném povšechném 
rokování dr. Rieger vyvracel námitky, učiněné s několika stran, 
mluvě takto (n. Sten. XII. 24—27): 

Především dovoluji si, pánové, faktickou opravu. Pan 
professor dr. Herbst předpokládal, že návrh kommisse k tomu 
směřuje, aby se ročně vydalo 15.000 zl. na ankety v oboru 
železničním. To není úmyslem kommisse a není její návrhem ; 
jedná se jen o to, aby se vydalo za tím účelem 15.000 zl. 
jednou pro vždy, či aby zemský výbor byl splnomocněn, vy- 
dati na ně obnos až do té obmezené výše. 

Dále musím poznamenati, že hledě k odstranění překážek 
mezinárodních v otázce připojení dráhy Jaroměřské, odbočky 
Svatoňovické k Waldenburgu, já mluvil jsem v těch dnech 
s panem ředitelem či sekretářem dráhy Pardubicko-T.iberecké, 
panem Grossem, jenž jest též členem sněmu; a on mně vy 
slovil přání, aby sestavena byla kommisse. a aby tyto návrhy 



o železnicích zemských. 37 

ve příčině odstranění téch mezinárodních překážek byly pokud 
možná důrazné vytčeny spůsobem mnohem ostřejším a ener- 
gičtějším ; on vyhradil si podati v tom přjpadě návrhy, kte- 
rými by, jak on myslí, nejvíce se napomáhalo zájmu této 
dráhy, tohoto spojení. Vidíte tedy, pánové, že také tento 
odstavec není zcela zbytečným. 

Ostatně, pánové, argumentace pana professora Herbsta 
již jednou k tomu se nesla, aby vedl se důkaz, že všecky 
návrhy od komraisse podané jsou bud zbytečné neb neprak- 
tické. Musím podotknouti že alespoň dva z těchto návrhů 
více méně došly milosti ; toť jsou právě návrhy ve příčině 
odstranění mezinárodních překážek, kteréž pan prof Herbst 
sám uznává za hodné povšimnutí. Avšak zastáván byl ještě 
jiný návrh, a to právě s oné strany sněmovny. Nebyl bych 
se vlastně nadál, že pan poslanec Wolfrum, jenž byl členem 
této kommisse a súčastnil se na mnoze jejích usnesení, nyní 
ve sněmovně se prohlásí proti nim ; zbývá mi však aspoň 
vyjádřiti své potěšení nad tím, že odpor jeho v té věci ovšem 
nebyl ostrý, neboť on se prohlásil sice proti návrhu kom- 
misse, ale vlastně mluvil pro něj. Všecky jeho vývody doka- 
zují dostatečně, že je nutno učiniti o předmětu tom usnesení. 

Pánové! Že by zemskému výboru mělo býti zůstaveno, 
chce-li se s vládou dohodnouti, a vykoná-li ř-nad vláda jemu 
k vůli změnu v tom §. 8. železničního zákona, to myslím, 
sotva asi jest míněním pana poslance Wolf ruma ; tuť myslím, 
také on mi přizná, že dá-li se vůbec dosíci změny v tomto 
zákoně o koncessích železničních, a je-li to možné, tedy že 
bude nutno, aby sněm sám svým vlivem o to se zasadil, a 
ne pouze zemský výbor, jemuž by se ostatně dle slov pana 
Wolfruma ta věc zcela zůstaviti měla. Ostatně sluší uvážiti 
i možnost, že by se v zemském výboru ozvaly hlasy, kteréž 
by odstranění těchto překážek neshledávaly nutným a při- 
měřeným. Zemský výbor musí tudíž v té věci opírati se 
o usnesení slavné sněmovny a pak učiní zajisté další kroky. 
Z toho vysvítá, že jest již v těchto dvou kusech zapotřebí 
usnesení slavné sněmovny. 



38 Sněm český 1865. 

Dotčeno bylo Jeho Excellenci panem hrabétem Clam- 
Martinicem, že prý vlastně veškeré tyto návrhy tak říkaje 
nemají žádného jádra, žádného obsahu, poněvadž nás ne- 
přivádějí k věci blíže. Tomu odpíral jsem, pánové, již ve své 
první řeči, jsa na námitku tu připraven. Nicméně musím 
nyní opětně k tomu se vrátiti. Není tomu tak, že bychom se 
těmito návrhy k věci neblížili, naopak, ony přivádějí nás k věci 
opravdu blíže, neb těmito návrhy žádá se na slavném sněmu, 
aby následující věci usnesením učinil: Předně aby řekl: já 
chci železnice pro zemi důležité podporovati, a vám všem, 
kteříž máte v úmyslu nové železnice stavěti a podnikati, se 
tímto oznamuje, kterou dráhu sněm především pokládá za 
nejdůležitější, a kterou by byl ochoten podporovati. Dává se 
vám také na vědomí, jestliže chcete dostati subvenci zemskou, 
tož obraťte se k zemskému výboru, sestavte své podmínky, 
vyjednávejte s ním, a my ukládáme zemskému výboru, aby 
nám, sněmu, návrh o tom přednesl. — Dále se praví: Náš 
sněm ukládá zemskému výboru, aby dal konati vyšetřování 
vzhledem k tratěm, o kteréž jde, a zejména se mu ukládá a dává 
se mu plná moc, aby pokaždé, když by ho došly takové ná- 
vrhy, dal vyšetřovati důležitost navržených tratí, náklad na 
stavbu a podmínky, kteréž činí dotyčná společnost podni- 
katelská, a aby věnoval na vyšetřování to náklad potřebný. 

Pánové! To vše jsou věci, kteréž zajisté něco značí, 
kteréž nejsou pouhou mlhou. Je tím docíleno to, že my, 
učinivše tato usnesení, ovšem dostaneme se věci blíže, aniž 
bychom ostatně značnou měrou sahali do zemského fondu, 
aniž bychom předstihovali budoucí usnesení sněmu o skutečné 
podpoře; avšak my zajisté přiblížíme se věci, zavedouce vy- 
šetřování a kroky přípravné. 

Pan poslanec Bachofen von Echt poznamenal, že kdy- 
bychom my na to přistoupili, podporovati železnice z důchodů 
zemských, dopustili bychom se tím chyby, jelikož jiné želez- 
nice jsou podporovány státem, ježto my bychom své želez- 
nice, podporovali vlastním nákladem. Pánové ! V poznámce 
té jest kus pravdy. Avšak, jak jsem již dříve pověděl, má se 



o železnicích zemských. 39 

véc v pravdé takto: koinmisse jest daleka toho, aby se chtěla 
s české strany zříci podpory ze říšské pokladny, naopak: 
ježto království České platí do pokladny státní aspoň ne- 
méně než jiné země, má ono také plné právo, aby opět pro 
sebe požadovalo stejnou podporu svých důležitých železnic 
z pokladny státní, a já bych nikterak neradil slavnému sněmu, 
upustiti od práva toho. Avšak, pánové, zde jest jiná otázka. 
Jest otázka : zdaž potřebuje země Česká více železnic než 
země jiné? A tu myslím, kdo srovná poměry a spojení ob- 
chodní naší země s poměry v Uhrách, Haliči a Bukovině, 
ten mi přisvědčí, že my potřebujeme železnic mnohem více, 
než tyto země. (Hlasy: My jich také máme více!) Je to roz- 
díl veliký, abych tak řekl jako s člověkem, jenž roste Jsa 
malým dítětem chodí v měkkých punčoškách ; když odrůstá, 
dostane alespoň dětské střevíce; avšak je-li dospělým mu- 
žem, dostane snad dokonce boty železem pobité. V tom po 
stavení jest naše země. Naše země daleko předstihla ostatní 
země Eakouského mocnářství v obchodu i průmyslu. Potřeba 
železnic jest při ní větší, ona potřebuje dokonalejšího pří- 
stroje k další chůzi. Budou-li se ze státní kassy udíleti pod- 
pory všem zemím mocnářství stejnoměrně, — a já soudím, že 
jich bylo tu a tam udíleno více než třeba, bylyť alespoň vy • 
stavěny některé železnice, kteréž nikterak neslibují býti vý- 
nosnými, což ovšem neplatí o českých, — tedy v tom ohledu 
potřeba Cech v poměru k ostatním zemím jest mnohem větší, 
a jest tedy radno a žádá toho prospěch země, abychom my 
s české strany přinášeli oběti větší než jiné země : a tím 
jsou návrhy odůvodněny. 

Co se týče dále námitky pana prof. Herbsta, zejména 
výroku jeho proti patnáctiletému osvobození od daně, tedy 
jest to věc, kteráž se může velmi dobře opraviti dodatkem, 
budsi to v plném rokování, bud v kommissi. Rád přiznávám, 
že důvody, které vytkl v té příčině pan prof. Herbst, mají 
jakousi váhu, a že hledě k udílení osvobození, vyskytují se 
rozdíly, a že se v jednom případě kratší, ve druhém delší 
lhůta osvobození má povoliti. Avšak on zajisté bude se sná- 



40 Sněm český 1865. 

seti se zásadou, kteráž žádá tu nejpřiměřenější podporu želez- 
nic, nespůsobujíc žádného přímého obtížení státní kassy, a 
tvoříc zajisté nový předmět, kterýž později tím, že oplozuje 
průmysl, přináší zemi nový výnos daní. 

Pánové! Jak již pan poslanec Zeithammer přede mnou 
dokázal, nejsou nikterak všecky návrhy kommisse již vyřízeny, 
jakž jsem měl čest již dolíčiti. První návrh vzhledem k změně 
zákona říšského, ve příčině práva nápadu, není vyřízen. 
Druhý návrh, osvobození od daní pro nové podniky staveb, 
taktéž není vyřízen. Prohlášení slavné sněmovny, že země a 
zastupitelstvo zemské považuje železnice v zemi za důležité 
podniky národní a zemské, a že chce zemské železnice pod- 
podporovati, jakž se praví v odstavci druhém, — to taktéž 
není vyřízeno, to nebylo posud nikde autoritativně vysloveno. 
Že všecky části návrhu třetího vyřízeny nejsou, připustil také 
p. prof. Herbst. Já rád též přiznávám, že se v návrhu musí 
změny učiniti, jelikož větší díl drah jest již povolen. A takž 
nejsou vyřízeny ještě jiné návrhy, zejména návrh, že se zem- 
ský výbor splnomocňuje, aby vyjednával s hlásícími se pod- 
nikateli, a aby o tom zavedl vyšetřování za tím účelem, by 
mohl podati slavnému sněmu, až tento příště se sejde, ná- 
ležité poučení a návrh. Pánové! Nesplnomocníte li k tomu 
zemský výbor, tedy on nemůže učiniti nic jiného, než to: 
že najde-li se podnikatelstvo a učiní-li zadání k slavnému 
sněmu, zemský výbor zadání to sněmovně prosté předloží. 
Následek toho bude, že pak slavná sněmovna, chce-li se vůbec 
usnésti na podporování železnic, uvidí se nucena sestaviti 
kommissi pro tuto navrženou dráhu, že bude nucena zavésti 
anketu o prospěšnosti a výnosnosti dotyčné tratě želez- 
niční a o přiměřenosti podmínek navržených. Nuže pánové, 
kommisse Vám radí, abyste splnomocnili zemský výbor, aby 
o takových návrzích zákonů zemských již sám napřed bez- 
prostředně konal všecka předběžná vyšetření, a aby před- 
stoupil před slavnou sněmovnu již s návrhem hotovým, po- 
řádně uváženým a doklady opatřeným. Již tedy, pánové, 
vidíte, že všecky tyto věci nejsou ještě vyřízeny. 



o železnicích zemských. 41 

Pánové! Jest mi ostatně dotknouti se toho, že tento 
předmět zajisté — to trvám vy všichni stvrdíte — jest na- 
nejvýše důležit. Nyní půjde ovšem o to, je-li vůbec slavná 
sněmovna ochotna učiniti něco ve směru tom ku prospěchu 
staveb železničních v Čechách a pro povznesení a podporování 
jich, čili nic. Podotýkám, pánové, že původní návrh v té věci 
byl předložen slavné sněmovně poslancem Strachem a 36 
soudruhy, a myslím, že také prof. Herbst byl mezi těmito 
soudruhy, kteří navrhovali, aby se slavná sněmovna ujala 
záležitosti železniční, a aby učinila v té věci potřebné kroky. 
(Hlasy: Tehdáž!) Já myslím, že v této věci se hledisko jich 
od té chvíle nezměnilo; myslím, že ještě dnes trváme na tom, 
že stavba železnic potřebuje podpory, ba snad potřebuje jí 
dnes více než prve. 

Mohlo by se snad právem poukazovati na to, že jest 
úkolem ústavy říšské dávati takovéto subvence; já však již 
pověděl, že země Česká má v této příčině potřeby větší, než 
jiné země. Avšak, pánové, jestliže se něco změnilo v poměrech 
našich, tedy jest to právě kompetence a poměr k říšské radě. 
Pánové! Já bych nijak nechtěl ztenčovati zásluhy říšské rady 
a p. dra. Herbsta, jenž zajisté v ohledu tom ve Vídni mnoho 
působil: ba věru on zajisté působil v té věci mnoho, a budiž 
mi dovoleno to říci, působil v poslední době snad poněkud 
s ukvapením. Avšak, pánové, jak se věci dnes mají, na ten 
čas říšské rady ani není ; my všichni doufáme, že zastoupení 
říšské stane se skutkem, ale jaké to zastoupení bude, z jakých 
činitelů, z jakých skupin se bude skládati, to my všichni 
dnes ještě věděti nemůžeme; avšak to vám dávám na uvá- 
ženou, že snad zastupitelstvo říšské nové založené, ve kterémž 
my předpokládáme spolupůsobení Uhrů, bude asi sestaveno 
a složeno poněkud jinak, než zastupitelstvo dosavadní. Jen 
iievím, pánové, svolí- li zastupitelstvo říšské takto složené tak 
ochotně k podpoře železnic, kteréž snad pro Čechy se okáží 
býti potřebou životní. Pak zajisté bude nutno, abychom sami 
ruku k dílu přiložili. Nebude nám snad možno dosáhnouti 
subvencí od říše, neboť, pánové, to s jistotou můžeme před 



42 Sněm český 1865. 

vídati, že podporování železnic potká se tam ve příštím za- 
stupitelstvě celoříšském se většími obtížemi, než tomu bylo 
až dosud. Samou mocí poměrův a okolností ukáže se pak 
asi otázka o podporování železnic spíše jakožto povinnost a 
úkol sněmů zemských ; a kdybychom se chtěli zříci podpory 
se strany sněmu, pak bychom se musili zříci nových železnic 
v Čechách. 

Pánové ! Neradi bychom se přece vydali v Čechách v toto 
nebezpečí. My všichni přiznáváme, že síť železniční v cechách 
ještě není dokonána, že ještě má zapotřebí některého dopl- 
nění, že novými potřebami objevuje se nutnost drah nových, 
kteréž opět potřebují podpory zemské. Přejíti takovýmto 
spůsobem k dennímu pořádku o celé záležitosti železniční - 
a tento smysl mohlo by snad obyvatelstvo přikládati usnesení 
tomu — to tuším nebylo by radno. 

Mám tedy za to, že nezdáli se pánům předmět již zralým 
k usnesení, a shledávají-li. že v návrhu dosavadní koramisse 
nenalézá se s dostatek materiálu postačitelného a nepopira- 
telného, pak myslím, že by bylo lépe, připojiti se k návrhu 
pana poslance Rotha a zvoliti novou kommissi, kteráž by se 
radila aspoň o všem tom, co se v nynějším okamžiku vůbec 
státi může ku prospěchu celé země, co vůbec jest nyní již 
možné a dosti zralé, a kteráž by slavnému sněmu v té pří- 
čině návrhy předložila. 

Při hlasování byl uávrh Herbstův na přechod k dennfimi 
pořádku i s dodavkem Claraovýra přijat 85 hlasy proti 82. 



Ve XIII. schůi^i due 20. prosince dr. Rieger jakožto přísedící 
výboru zemského předložil dvě osnovy zákonů, vypracované v jeho 
oddělení ; obě týkaly se ueerárních veřejných silnic v království 
Českém, a to jedna jejich správy, druhá pak ukládání mýta ua ně. 
Zpráva čtená a krátká promluva Riegrova osvětlovaly ty osnovy 
toliko po stránce formálné : návrh k tomu připojený, aby ku 
])ředchozí poradě o obou osnovách zákonů i o jiných budoucích 
příbuzných předlohách zvolila se kommisse lóčlouná, byl sněmem 
přijat (XIII. 4—6). 



Neshoda s místodržitelstvem. 43 

V též schůzi 20. prosince petiční konuuisse navrhovala, petici 
za podporu k vystavění evangelického alumnea v Těšíně slezském 
odevzdati konimissi finaoční s tím podotčením. aby pokud možno 
povolilo se 500 zl. podpory. Rieger se přimlouval (XIII. 12). aby 
sněm hned, bez vznášení toho na komraissi íinančui, rozhodl, 
zdali a jukou podporu povoluje; což potom také tak se stalo, 
a sněm, zavrhnuv návrh Fr. Palackého na povolení 1000 zl., po- 
volil podporu 500 zl. 

Po vánočních svátcích ve XIV. sněmovní schůzi 8. ledna 1866 
uejv. maršálek hr. Rothkirch nejprve učinil slavné ohlášení, že 
dne 29. prosince odevzdal sněmovní adressu u trůnu, a co Jeho 
V^eličenstvo k adresse odpověděl; v odpovědi té nacházela .se také 
tato slova: , Radostně pozdravím okamžik, ve kterém zdar veli- 
kého díla přivede Mne do Mého staroctihodného hlavního města 
Prahy, abych tam uprostřed Mých věrných Čechův po právu a 
svaté zvyklosti vykonal akt korunovací." Pravice a střed dopro- 
vázely toto ohlášení radostným provoláváním slávy. 

Hned potom naskytla se malá srážka mezi většinou sněmovny 
se strany jedné, a mezi maršálkem i místodržitelstvem se strany 
druhé. Místodržitelstvo bylo totiž přípisem dne 25. prosince ozná- 
milo výboru zemskému, že poslanec dr. Eduard Grégr následkem 
pravoplatného rozsudku trestního soudu proti němu vyšlého dle 
§. 18. a) řádu volení do sněmu ztratil spůsobilost k mandátu po- 
slaneckému, i že proto místodržitel nařídil na jeho místo novou 
volbu ke dni 30. ledna. Grégr oním rozsudkem nebyl uznán za 
vinna, nýbrž propuštěn z obžaloby z nedostatku důkazů, což dle 
dotčeného pai"agrafu řádu volicího mělo tehdáž stejný účinek 
jako odsudek. Maršálek prostě oznamoval sněmu : ježto Grégr 
dle přípisu místodržitelského pozbyl mandátu a byl členem dvou 
komraissi sněmovních, že kurie venkovských obcí má na jeho 
místo zvoliti jiného poslance do těch kommissí. Dr. Rieger pro- 
mluvil o tom takto (č. a n. Sten. XIV. 2 — 3} : 

Prosím o slovo. Slavné praesidium oznámilo právě slav- 
nému sněmu, že pan poslanec Grégr má ze sněmu vystou- 
piti, a že následkem toho nastává potřeba nových voleb do 
kommiss'. Nevím vlastně dobře a na jisto, z jaké příčiny má 
pan poslanec Grégr býti zbaven svého mandátu, neb posud 
nám a celému slavnému sněmu o tom nebyla žádná úřadní 
a zjevná vědomost podána; avšak budsi příčina toho jakákoli, 
zdá se mi přece, že prve, než by se bylo mohlo vysloviti 



44 Sněm český 1866. 

spůsobem řádným a platným zbavení mandátu při osobé 
pana poslance Grégra, že by se přece prve o tom měl slavný 
sněm sám pronésti. 

Zakládám mínění toto na §. 12. jednacího řádu našeho, 
ve kterém se praví, že kdyžby během doby sněmovní některý 
poslanec pozbyl spůsobilosti k volbě, oznámení o tom do- 
pouštějí se vždy, jen když jsou zároveň dostatečně doložena. 
Anzeigen iiber einen im Laufe der Landtagsperiode einge- 
tretenen Verlust der Wahlbefáhigung sind jederzeit zulássig, 
wenn sie zugleich geniigend bescheinigt sind. 

Toto doložení potřebnými důvody (die Bescheinigung), 
zdá se mi, že by bylo mělo prve nastati i zde, a že by slavná 
vláda i v tomto případě byla měla předložiti důvody, pro něž 
pan poslanec Grégr jest zbaven svého mandátu, a že slav- 
nému sněmu náleželo právo, rozhodnouti o tom, zdali tyto 
důvody jsou dostatečný; a teprve po takovém vyslovení se 
slavného sněmu mohl by poslanec Grégr býti zbaven konečné 
svého mandátu, a teprve potom by mohla býti vypsána nová 
volba, 

(Pokračuje německy:) Já mám za to, že dle §. 12., prve 
než pan poslanec Grégr mohl býti zbaven mandátu, bylo by 
se dříve mělo slavnou vládou předložiti návěští doklady opa- 
třené o nastalé příčině ke zbavení mandátu, a že by bylo 
náleželo slavnému sněmu, aby uznal, je-li doložení to do- 
statečné; a teprve po tomto seznání slavné sněmovny bylo 
by vládě volno, vypsati novou volbu. 

Přivádím to k řeči, poněvadž Jeho Excellence právě ozná- 
mil tu věc slavné sněmovně, a myslím, že to jest v zájmu 
autonomie slavného sněmu, v zájmu obrany jeho práv, aby 
se tato formalita, jak ji §. 12. jednacího řádu předpisuje, 
přísně zachovávala ; jinak mohlo by se státi, že — avšak tento 
případ já předpokládati nechci. Spíše soudím, že prohlášení- 
že dr. Grégr zbaven jest mandátu, může se třeba úplně na 
právě zakládati; avšak předepsaná formalita, aby se předlo- 
žilo potřebné doložení, byla v tomto případě slavnou vládou 
přehlédnuta. A proto navrhuji: pokud doložení to (Beschei- 



Neshoda s místodržitelstvem. 45 

nigung) nám nebude slavnou vládou předloženo, a pokud 
nebude slavnou sněmovnou prohlášeno, že ty doklady připouští, 
a že postačují, potud náleží míti za to, že poslanec Grégr 
jest ještě v držení svého mandátu, a nebudiž tedy také předse- 
vzata za něj nová volba do zřízených kommissí sněmovních. 

Navrhuji tedy, abychom ve věci té tak jednali, by vláda 
dle §. 12. sdělila s námi ony doklady, dle nichž má pozbyti 
p. dr. Grégr mandátu. 

Nejv. maršálek: Musím žádati pana poslance, poněvadž 
návrh ten je samostatný, aby jej podal podle pravidel jedna- 
cího řádu. Přihlížeje k tomu, že pan poslanec návrh ten 
ohlásil, odložím ostatně ještě vykonání voleb do kommissí. 
kteréž jsem právě naznačil. 

Dr. Rieger: Myslím, Excellenci, jelikož to jest návrh 
pouze formální, a jelikož tu jde pouze o výklad jeduacího 
řádu, jenž jest v rukou každého poslance : že tedy každý 
poslanec je s to, aby sobě vjložil, zní-li paragraf v skutku 
tak a musí- li takto býti pojat. Když tomu tak, tož není také 
třeba podati o předmětu tom zvláštní návrh, naprosto ne 
návrh nový a samostatný, dle pravidel jednacího řádu ; vždyť 
jest to právě návrh, jenž týká se provádění jednacího řádu. 
Neobmýšlel jsem také podati návrh, kterýž by musil dříve 
být odůvodněn, do tisku dán, a kterýž by musil projíti všemi 
formalitami našeho jednacího řádu; vždyť já právě nežádám 
nic jiného, než abychom se v té věci prostě drželi jednaciho 
řádu. 

Nejv. maršálek : Myslím, že návrh pana poslance Riegra 
přece dále jde; nejedná se tu o pouhou formalitu, nýbrž 
o práva sněmovny, o výklad zákonitých ustanovení, a věc zdá 
se mi příliš důležitá, než aby jako improvisovaný návrh . . . 

Dr. Rieger (skočí mu do řeči) : Dovolím si dotyčný 
paragraf přečísti. V §. 12., odstavec 2., praví se: ,.Naproti 
tomu lze návrhy, jimiž se popírá platnost volby za tou pří- 
činou, že zvolený není volitelným, jakož i oznámení o tom, 
že zvolený po volbě anebo průběhem zasedání sněmovního 
pozbyl volitelnosti, připustiti kdykoli, jsouli jen zároveň do- 



16 Sněm český 18í>(). 

statečně doloženy." Hle, v paragrafu stojí: ^dostatečné do- 
loženy." 

Nuže, kdož tu má o tom rozhodovati, je-li doložení do- 
statečné? Patrně jen slavná sněmovna. Poněvadž v tomto 
případě jest to slavná vláda, jež oznamuje a tvrdí, že po- 
slanec Grégr pozbyl své volitelnosti, tedy jest to také ona, 
kteráž by měla předložiti doklady, a to. ač chce li jednati 
správným spůsobem, mělo se státi dnes. 

Já tedy soudím, že slavná sněmovna úplné je s to, aby 
rozhodla o tomto předměte; a zástupce slavné vlády, na- 
hlédnuv do jednacího řádu, v tomto případě zajisté mi při- 
svědčí, zvláště když zde již pronesena byla pochybnost, — 
že jediné vhodná cesta k vyřízení této záležitosti by byla, 
aby důvod, pro který poslanec Grégr má býti prohlášen za 
zbavena svého mandátu, byl sdělen se slavnou sněmovnou. 

Pánové! Dotekl jsem se již toho, já stojím na tom, že 
jedině tento postup při prohlášení o pozbytí mandátu je 
skutečně zákonně správným. Naproti tomu ten spůsob, kte- 
rým se prohlášení to chce učiniti tentokráte, není spůsobem 
správným. Já podávám návrh svůj jen v zájmu slavné sně- 
movny a na ochranu jejích práv, aby snad vláda jindy opět 
brevi manu nemohla někoho prohlásiti za zbavena mandátu. 

Jakož jsem již řekl, nemyslím, že by k tomu upozornění 
na řád jednací bylo třeba zvláštního návrhu; prosím tedy 
jen slavné praesidium, aby se ■^amo slavné sněmovny o její 
mínění ve věci otázalo. 

Na konec byl přijat návrh dra. Čížka, aby oznámení o ztrátě 
mandiUu dra. Grégra vzneslo se ua 9člennou kommissi k uvážení 
íi l(u podání návrhu. 

V XVI. schůzi 13. ledna poslanec Hanisch referoval od pe- 
tiční komraisse: Učitelé Volyňského vikariatu žádají, aby §. 11. 
zákona zemského ze dne 13. září 18(34, jenž obcím udělil právo 
presentovati učitele, ve prospěch spravedlivějšího povjšování učitelů 
k lepším místům změnil se v ten smysl, že by na uprázduěaé místo 
učitelské měli nárok všichni učitelé té které diecese; konsistoř by 
I. uchazečů navrhla tři, a z těch by školský výbor dotyčné obce 
v\bral si jednoho. Petiční komniisse navrhla zamítnouti tuto petici. 



Jazyková rovnoprávnost na universitě. 47 

Naproti tomu ujímal se jí pouěkutl úv. Rieger. upozorňuje, že 
Jest záhodno uvážiti, kten'mi prostředky bez velké ujmy opráv- 
něnosti oboe školu vydržující by se toho mohlo docíliti, aby při 
dosazování učitelů přihlíželo se náležitě k zásluhám a spůsobilo- 
stem uchazečů; i navrhoval, aby ta petice přikázala se stálé kom- 
missi školské nedávno před tím zvolené. Návrh ten byl většinou 
schválen. 

Ve XX. schůzi 22. ledna rokovalo se o nělíter<ch změnách 
a dodavcích k řádu čelednímu ; §. 42. dle návrhu kommisse, je- 
jímž zpravodajem byl dr. Žák, předpisoval, že pokuty peněžité 
jdou do pokladnice obecní ; naproti tomu dn Rieger, ač také byl 
členem kommisse té, navrhl položiti, že pokuty připadají míst- 
nímu ústavu chudých ; což sněm většinou schválil (XX. 14). 

Y též schůzi uzavřelo se znění adressy k trůnu v příčině 
opravy hradu Karlšteina; Rieger účastnil se při tom krátkou 
poznámkou proti mluvčím německým, jimž nezdál se býti do- 
statečen titul, kterým v té adresse oslovoval se císař {XX, 22). 

Potom následovalo první čtení návrhu, jejž dr. Rieger spo- 
lečně s ostatními poslanci českými podal k tomu cíli, aby na uni- 
versité Pražské jazyku českému dostalo se rovného práva vedle 
jazyka německého. Zněl ten návrh takto: 

„Slavný sněm račiž se usnésti : Slavná vláda buď žádána, 
aby provedla zásadu rovnoprávnosti obou národností na zemské 
universitě v Praze spůsobem následujícím : Pro každý předmět, 
z něhož se musí odbývati předepsané zkoušky (rigorosa, zkoušky 
státní neb zkoušky gymaasialních kandidátův a t. p.), ustanoviž se 
při nejmenším jeden professor, kterýž by přednášel určitý počet 
hodin jazykem českým, a aspoň jeden, kterýž by tentýž před- 
mět skrze tentýž počet hodin přednášel jazykem německým. 
Vyjímají se předměty, ježto se přednášejí toliko jazykem latin- 
ským. Všecky předepsané zkoušky volno jest podstoupiti buď 
v českém, buď v německém jazyku, pokud neuí předepsáno odbý- 
vati jich jazykem latinským. Když by nebylo řádného professora 
některého předmětu v řeči české aneb zase německé, má zkoušku 
před se bráti mimořádný professor ku přednášení tolio předmětu 
v té řeči povolaný." 

Tento svůj návrh odůvodňoval dr. Rieger ve sněmu dne 22. 
ledna touto řečí (č. Sten. XX. 23—27): 

Slavný sněme! Návrh můj stranu provedení rovnopráv- 
nosti obou jazyků zemských na universitě zemské v Praze 
směruje k tomu. aby aspoň všecky hlavní předměty vědecké 



48 Sněm český 1866. 

na této universitě zemské byly přednášeny obéma jazyky 
zemskými, pak aby možno bylo každému, kdožkoliv jest po- 
vinen skládati zkoušku néjakou, skládati ji jazykem českým 
nebo německým, jak mu je právě libo a příbodao. 

Universita, pánové, má dvojí účel : jeden hlavně státní 
a druhý vlastně vědecký. 

Jjčel státní jest hlavně ten, aby vychovávala a vzdělá- 
vala muže. kteří se chtějí věnovati službě veřejné ve vše- 
likých duševních záležitostech obyvatelstva zemského, muže, 
kteří se chtějí státi, abych tak řekl, opatrovníky duševních 
zájmů obou národností zemských. Tu, pánové, myslím, při- 
znáte všichni, že není lhostejno pro toho, který se vzdělává 
k tomuto cíli. pro lid některý, at je to již lid český nebo 
německý, jaltým jazykem vzdělání svého nabyl. Na tom za- 
jisté bude záležeti, bude-li jazyka svého úplně mocen, bude-li 
i vědy své v tom jazyku mocen, tak aby, když bude míti 
působiti a úřadovati mezi lidem, mohl úřadovati s úspěchem 
úplným. Nemálo zajisté na tom záleží, jaJcého nástroje uží- 
vám, je-li nástroj, jehož užívám, také přiměřený ke hmotě, 
na kterou tímto nástrojem působiti chci, zdali budu pracovati 
8 úspěchem a pracovati ve prospěch toho, jemuž má práce 
jest věnována. 

Když JéJcař přistoupí k loži nemocného, tu zajisté jeví 
se ihned potřeba dokonalé známosti jeho jazyka; tu nestačí, 
aby jen sotva některá slova v jazyku tom nuzné žvatlati 
dovedl; tu nestačí; aby jakož pověstný někdy dr. Held vy- 
pravovával o jistém lékaři, který se ptal nemocného: „boli 
láva a nesete svičku," což mělo znamenati: bolí Vás hlava 
a snášíte světlo? Na takovou otázku ovšem ubohý nemocný 
ani odpověděti nemohl. Zde záleží dále na tom, aby lékař 
dokonale znal všechny spůsoby bolesti a všecky části těla, 
aby se nemocného důkladně a spolehlivé na stav nemoci 
vyptati mohl. Když lékař má podati visum repertuni, musí 
se uměti vyptati nemocného svého na všechny okolnosti, 
a to zevrub a jasně. Iv tomu musí býti dokonale mocen 
jazyka, aby to, co chce říci, mohl vyjádřiti spůsobem vě- 



Jazyková rovnoprávnost na universitě. 4fl 

deckým a určitým, tak aby též úředníci, kteří podle jeho 
visum repertum pak ve véci jednati a souditi mají, věděli 
zevrub, jak věci se mají. Podobně když má lékař dáti zdání 
dobré před soudem: tu zajisté záleží na tom, aby doko- 
uale véci vyjádřiti mohl; neboť užije- li výrazů pochybných, 
nestejných, může se státi snadno, že soud zavede na cestu 
nepravou, — a pánové, jest to zajisté věc svědomí v tako- 
vých případech, kde se může jednati o život a čest člověka. 

Též podobně děje se v žiwoté právníka, ať si je již úřední- 
kem nebo advokátem : ve všem a všude bude mu potřebí 
dokonale znáti i jazyk i vědu, ve které pracuje, aby mohl 
tím jazykem, ve kterém pracovati musí, úspěšně úřadovati, 
i jednati s lidem a vyjádřiti se ve všem správně a všem 
srozumitelné. Bohužel, pánové, známe to ze zkušenosti, jaké 
dopisy úřadů a jaké práce advokátův často do rukou do- 
stává lid náš, že jim naprosto rozuměti nemůže, ba že si 
je musí mnozí nazpět do němčiny překládati, by se do- 
věděli, co vlastně pisatel měl v úmyslu. A to pochází z toho, 
že takoví právníci nestudovali právo v jazyku svém, že ne- 
znají jazyk toho lidu, ve kterém mají působiti po celý život, 
a že píší tak zvanou vysokou češtinou, které nikdo nerozumí. 

Ze professorovi, kterýž má přednášeti rozličné vědy na 
gymnasium neb na školách reálních, velmi mnoho na tom 
záleží, poznal-li je sám v rouše českém ; že zvláště tenkráte 
bude moci přednášeti s dobrým úspěchem, jakož i snadno 
a bez všelikých obtíží, když těm samým vědám na universitě 
se naučil jazykem svým, jazykem mateřským, toho snad ne- 
třeba dokládati. 

Nebudu konečné také šíře vypisovati, jak důležitá jest 
známost, a to dokonalá známost jazyka českého pro kněze, 
kterýž v obcování svém s lidem ve zpovědnici a na kazatelně 
přinucen jest mluviti s lidem v jazyku jemu nejpřirozenějším, 
aby se dotekl nejútlejší stránky duše jeho, aby mohl nechat 
zaznívati nejjemnější struny jeho bytosti. 

Pánové! Tímto jen kratičkým nástinem, myslím, že jsem 
naznačil dosti, jak je velice důležité, aby ti, kteří chtějí 

Řeči Kiegrovy IV. 4 



'>Q Sněm český 186G. 

věnovati služby své opatřování duševních interessů lidu na- 
šeho, byli vesměs vzděláváni také jeho jazykem. Myslím, 
pánové, že je to postulát rovnoprávnosti, aby úředníci a 
vůbec duševní opatrovníci našeho českého národa byli rovněž 
tak schopni a rovněž tak dobře vychováni pro svůj účel a 
pro práci svou, jako jsou jiní pro lid náš německý. Myslím, 
že je to dále postulát rovnoprávnosti, aby každému Čechu 
bylo možno dosíci nejvyšší výše vědy a vzdělanosti svým vlast- 
ním a přirozeným jazykem. (Výborné! ve středu.) 

To, pánové, je jedna stránka otázky; druhou stránkou 
je věda sama, věda, která má sama o sobě cenu absolutní 
a cenu vznešenou. Ministr Schmerliug pověděl v oběžním 
listu svém: Véda jest moc! Pánové! Tot zajisté pravda, ano 
věda je ještě více než mocí. Já povídám, véda je též důstojnost 
mravní a sociální, jak národů tak i jednotlivců, véda je jejich 
postup k humanitě, věda jest čest a sláva národů a jedno- 
tlivců ; a pánové, věda je konečně též blahobyt národů a je 
chléb národů, (Velmi dobře! ve středu.) Pánové! Je-li tomu 
tak a jsou-li toto pokladové vznešení ba neocenitelní, kterak 
můžeme uznati za spravedlivé, aby všichni tito pokladové 
byli dáváni plnýma rukama jen jedinému národu, jen jed- 
nomu kmenu zemskému, a druhý aby z nich byl vyloučen? 
(Výborně ! ve středu.) My tedy, pánové, žádáme i v této věci 
pro národ svůj za rovné právo, my žádáme, aby nám bylo 
uštědřeno těchto neocenitelných pokladů vždy stejnou měrou, 
aby nám bylo měřeno stejným měřítkem. O tom, pánové, 
nemáme žádné pochybnosti, že jakkoliv se může vysloviti 
princip rovnoprávnosti v theorii, jakkoliv ochotné se může 
přiznati zásada ta v theorii, že se přece rovného práva nikdy 
nedovoláme v praxi, jestli synové našeho národa nebudou 
se rovnati ve védě a vzdělanosti, a sice ve vzdělanosti vlastní, 
samorostlé, synům národa německého. (Výborně!) 

Pánové ! Náš český národ může ze své zkušenosti mnoho- 
véké, a to snad více, než kterýkoliv jiný národ, vypravovati 
o tom, jak veliké to jest neštěstí pro národ, když jest vy- 
loučen ze svatyně védy, jak mnoho na tom záleží každému 



Jazyková rovnoprávnost na niii\ersité. 51 

národu, jenž chce zachovati čest a důstojnost svoji a život 
svůj národní, aby byl spolu vědecky vzdělán vlastním jazykem. 
Když na národ náš přikvačily nehody a zádavy smutné doby 
války 301eté, tu byla zemé naše spustošena na čtvrtinu svého 
obyvatelstva, tak že toto nedosahovalo pak ani jednoho mi- 
lionu. Ale, pánové, veliké toto neštěstí uvalené na národ 
náš bylo po hmotné stránce opraveno v krátké dobé a obyva- 
telstvo znova zrůstalo. Ale že Komeniové naši a jiní výteční 
duchové této doby byli vyhnáni ze své vlasti, že nemohli 
položiti úrodné semeno vědy v národ svůj, z něhož by byla 
vzrůstala vlasti naší vzdělanost národní — to, pánové, byla 
ještě větší záhuba pro nás. Všechny ty proudy krve a ty 
haldy mrtvol a všeliké to neštěstí, jež tehda potkalo národ 
náš, by se bylo mohlo napraviti během času. Ale to, že 
páleny byly naše knihy na tisíce, a že naše vzdělanost byla 
zahubena ná>ilím, to se nedalo napraviti až do dnešního dne, 
a ještě posud trpíme a stenáme pod následky tohoto neštěstí. 
Já, pánové, nechci připomínati těchto smutných událostí snad 
kvůli roztrpčení myslí; ale tolik soudím, že můžeme žádati, 
že je již čas, aby kletba tato konečně vzata byla s národu 
našeho, aby konečně spadla pouta, kteráž naň tehda byla 
položena. (Hlučné výborné ve středu, na pravici a z části 
na levici.) Tenkráte zavázali národu našemu oči, aby ne- 
viděl, zacpali mu ústa, aby nemohl mluviti, svázali ho a 
mrštili jím, abych tak řekl, do kouta nevědomosti (hlučné 
výborné ve středu), aby byl zapomenut. Pánové, ten stav 
musí jednou přestati ! Toto privilegium odiosum, které se 
na národ náš uvalilo, že totiž má býti vyloučen od védy, 
musí přestati, a českému národu se musí v tom ohledu dáti 
plné právo. 

Véda, pánové, je pro každý národ jako světlo života, 
které ho zachovává a živí. Jako květina každá, která jest 
zbavena slunce, vadne, krňaví a hyne, tak též národ, který 
nemá slunce vědy vlastní, slábne, sprostačí a hyne. Pánové, 
my jsme to zkusili na svém národě! My ještě pamatujeme 
z našich mladších let. kterak Cech byl vyloučen ode všeho 



52 Sněm český 186<). 

vzdělání, kterak všechny školy až do nejnižších byly německé, 
takže každý Cech, nenau(Ml-li se jazyku německému, byl 
prost vzdělanosti. A tak bylo systémem tím vypáleno mu 
na čelo jeho znamení nevzdělanosti a sprostoty. Přirozená 
byla tedy věc, že každý Cech, který se poněkud k něčemu 
vyššímu nesl a se vzdělati chtěl, konečně svého národu se 
odřekl, že jej pokládal za něco sprostého a musil se takto 
jemu odcizovati. Tak, pánové, stály věci ještě za naší doby, 
že Čech mohl se vzdělati, abych tak řekl, jen pod pokutou 
ztráty a smrti své národnosti, takřka pod pokutou hrdla. 
(Hlučné výborně!) 

Pánové! Nespravedlivý ten stav věcí musí konečně pře- 
stati ! Já, pánové, nechci se pouštěti podrobně do toho, abych 
Vám dokazoval, kterak věda, pěstována v národě vlastním 
jeho jazykem, úrodně působí na všechnu jeho činnost duševní 
a materiální. Nechci dokazovati, kterak věda velice zúrodňuje 
všeliké živnosti a průmysl. Jsou to věci vůbec známé. Ale 
k tomu chci obrátiti pozornost Vaši. že v našem národě snad 
více než ve kterémkoli národě jiném věda direkte, přímo, 
působí na lid. Má to svou příčinu ve zvláštních poměrech 
naší národnosti ; jazyk náš literární od několika set let velmi 
málo se proměnil a jest tak málo vzdálen od obecného dia- 
lektu lidu, že takořka každý sedlák i vědecké knihy čísti 
může. Mohlo by se s jistotou říci, že dílo Stockhardovo 
o chemii rolnické — známé to výtečné dílo — zajisté nenašlo 
tolik čtenářů v jazyku německém, jako ve zdárném překladu 
našeho kolegy dra. Kodyma v jazyku českém ; a tak i s mno- 
hou jinou knihou se stalo, že lid náš skutečné i z dosti 
těžkých vědeckých knih přímo bére vzdělání své. My tedy 
s touto zkušeností nabytou v posledních 10 aneb 20 letech, 
kde jsme viděli, kterak podivuhodným spůsobem vzdělanost 
lidu našeho se vzmáhá, jmenovité působením našich mužů 
vědeckých, můžeme říci, že především véda na universitě 
Pražské bude míti pro vzdělání našeho lidu obecného velké 
a dňležité následky, a že snad sotva který národ v takové 
míře těží z university své, jako bude těžiti národ náš. (Vý- 
borně!) 



Jazyková rovnoprávnost na universitě. 53 

Pánové ! Jestliže se hlásíme, aby se i naším jazykem 
přednášelo na universitě zemské česky, není to zajisté žádná 
křivda pro národnost německou, leč by někdo myslil, že 
výhradné právo, které, abych tak řekl, křivdou a násilím 
bylo dáno jazyku německému, jest právem nepopiratelným, 
a že musí zůstati na věky. My myslíme naopak, že křivda, 
která se nám děla po dvě stě let, nepřestala býti křivdou, 
a že se musí napraviti. My pak proto nemáme v úmyslu, 
vzdělání německých krajanů našich jakýmkoliv spůsobem 
obmezovati, a budeme rádi tomu, aby měli všech i nejlepších 
prostředkův ke vzdělání svému na universitě zdejší jazykem 
svým. Když teda naše žádosti v tomto ohledu jsou tak spra- 
vedlivé, tož věru musím se diviti, že proti nim s tolika stran 
taková bouře se zvedla, jako kdyby se jednalo o utlačování 
německého národu. Věru, pánové, bylo by to smutné, kdyby 
se všechny tyto výjezdy, které se staly na nás, měly přičítati 
národu německému; bylo by to smutné svědectví o jeho 
vzdělání ! Ale já myslím, že můžeme říci, že aspoň praví 
vzdělanci mezi národem německým takových zásad nemají, 
a že budou přáti upřímně a bratrsky vzdělanosti lidu našemu 
jeho jazykem. Ale přáli bychom si, aby mužové této národ- 
nosti se proti takovým výjezdům také ozvali. 

Nyní, pánové, ještě několika slovy se dotknu té otázky 
a těch námitek, které byly proti tomuto návrhu činěny. 

Máme za to, že universita má býti útočiště vědy pro 
všechny syny našeho národa, kteří se vědě věnovati a o ní 
pracovati chtějí, jak ve prospěch národa našeho tak i vědy 
vůbec. Adeptové vědy u nás rekrutují se na mnoze z lidu ; 
mají-ii bez starosti žíti a všecky síly své věnovati vědě, pak 
ovšem musí hleděti dostati postavení veřejného, které by 
jim k tomu dalo příležitost a možnost. My teda musíme sobě 
přáti, aby i mužové naši, kteří se chtějí věnovati vědě české, 
měli takové postavení na učilišti veřejném, kde by se mohli 
bez starosti věnovati vzdělávání vědy ; jak až dosud věci 
stály, musili synové naši hledati útočiště své v professurách 
německých, chorvátských, ruských, srbských a nevím jakých ; 



54 Sněm český 1866. 

ovšem ve vlasti se jim takových míst a takového postavení 
nedostalo. My pak, pánové, bohužel již nemáme za našich 
dob Hassensteinů a Lobkoviců a jiných velmožův, kteří by 
nám vědecké spisy vydávali, a bohužel, že slavní Sternberkové 
nezůstavili po sobě stoupenců. Ale doufám, že i to se brzy 
napraví. Avšak věc ta vždycky zůstává ve své platnosti, že 
kdyby se věci v tomto ohledu napravily, že chudším synům 
našeho národa takových míst a takových postavení na uni- 
versitě vždy bude nevyhnutelná potřeba.^ 

Namítá se nám, pánové, že jsme národ malý, nečetný, 
a že svými nepatrnými silami nebudeme moci vůbec vědě 
samé prospěti. Pánové! V tom ohledu jsme pokojní; my si 
připomínáme své minulosti a víme, kterak naši předkové 
byli mezi prvními národy své doby ve vzdělanosti : my víme, 
že ve 14. století jsme již měli svého filosofa Štítného, kde 
jiní národové ještě na to nepomýšleli, psáti o takových věcech 
svým vlastním jazykem. Nechci připomínati všech jiných 
mužů, kteří hlavně vědě prospěli. Pánové! Vy víte, že poměr 
náš za dob předbřeznových v naší vlasti a celém Rakousku 
nebyl příznivý svobodě a vyvinutí vědy; avšak ty vědy, které 
nebyly překážkou politiky, dosti zdárné se vyvinovaly, a pá- 
nové, my můžeme s jakousi hrdostí na to ukázati, že první 
koryfei rakouské medicíny, reformátorové této vědy, byli 
téměř výhradné Cechové, a že jména Škoda, Rokytanský 
skví se leskem nesmrtelným na obloze vědy. Pánové ! Já 
nepřipomínám jiných mužů, kteří nám v tomto sboru jsou 
bližší, nechci uraziti jejich skromnost; ale myslím, že tato 
poukázka jedině postačí, že kdybychom my Cechové na svém 
poli pracovati chtěli, i samé vědě bychom posloužiti dovedli. 
(Výborně!) 

Činí se nám, pánové, jiná námitka, že prý nemáme 
professorů pro vědy. Pánové ! Přiznávám se Vám, že tato 
námitka jest poslední. Obávám se, že ti, kteří nám tu ná- 
mitku činí, se bojí více o to, abychom jich nedostali, než 
o to, že jich nemáme. Tytéž námitky činily se při zřízení 
polytechniky, a ejhle! ukázalo se, že jsme našli dobrých, 



Jazyková lovnopnivuost na universitě. 55 

ba výtečných professorů. Já, pánové, nechci činiti porovnání 
mezi českými a německými professory, exempla šunt odiosa ; 
já jen pravím to, že my jsme docela spokojeni se svými. 
Ovšem byli jsme přinuceni jich povolávati tu i tam, z Vídně, 
z Hradce Štýrského, z Uher, tu od železnice, a já nevím 
ještě odkud, ale dosti, dostali jsme jich. Ale, pánové, to se 
ještě nestalo v národě českém, aby mu kdy schopných lidí 
scházelo. 

Dále se nám činí námitka, že bude zřízení university 
s jazykem českým vymáhati velikého nákladu. Já, pánové, 
připomínám jen to, že náklad, který stát náš vede na ústavy 
vědecké vůbec, jest skutečně pro tak veliké mocnářství velmi 
nepatrný, přesahuje o málo jen milion ; a jmenovitě co se 
týče naší vlasti, naší university, již dokonce žádného nákladu 
nemá, poněvadž je známo, že dotace naší university, založené 
na starých fundacích, jest tak bohatá, že podpory od státu té- 
měř nepotřebuje. Připomínám dále, pánové, že skoro všechny 
důležitější předměty na universitě se přednášejí několika 
professory. Máme ku př, pro římské právo dva neb dokonce 
tři professory, pro filosofii čtyři, a tomu podobně. Kde by 
tu byla jaká překážka, proč by aspoň jeden z těchto nemohl 
přednášeti jazykem českým, když všichni ostatní přednášejí 
jazykem německým V K tomu připomínám, že naše universita 
jest navštěvována tak hojným spůsobem, že se nezřídka stává, 
že pro jeden a tentýž předmět se hlásí více nežli sto žáků 
(Bravo, výborně !) : tu již fysická nutnost místnosti vede 
k tomu, aby se žactvo rozdělilo a tytéž předměty byly před- 
nášeny dvěma professory. 

Pánové! Co se týče konečné užívání fundací, myslím, 
že my, synové českého národu, jichžto předkové tyto fundace 
zajisté s intencí, aby těm a jejich potomkům sloužily, založili, 
že snad máme nějaké právo, abychom se k užívání těchto 
fundací hlásili. (Bravo, výborně!) Já, pánové, nevím, jak bych 
parlamentárním spůsobem nazval otázku, kdyby se mne ně- 
kdo tázal, kterak se mohou Čechové hlásiti k těmto fundacím. 



56 Sněm českj' 1866. 

Již tedy, pánové, vidíte, že proti žádosti naší není žádné 
podstatné nániitkj'. Přiznávám se, a povězme si to upřímně : 
Celá otázka kulminuje v tom, její význam je ten, že se zde 
jedná o emancipaci našeho národu a našeho lidu ze stavu, 
abych tak řekl, služebnosti (Výborně !) Pánové! Do toho 
stavu byl národ náš uveden tím právě, že se mu zavřely 
prostředky ke vzdělanosti, a bylo by se mu již odzvonilo, 
kdyby sama naše historie nebyla nás ze spánku vyburcovala, 
kdybychom ze své historie nebyli nabyli toho přesvědčení, 
že co naši předkové slavného a velkého dokázali, že i my 
dovedeme, že i nám něco ještě činiti zbývá, že i my dovedeme 
kus historie udělati. ( Výborně !) Pánové ! V této otázce to 
kulminuje. My nechceme, aby náš národ budoucně ještě byl, 
abych tak řekl, glebae adscriptus ; my nechceme, aby cech 
nemohl býti jinak viděn a myšlen, než s cepem neb motykou 
v ruce. My chceme, aby mohl pracovati také s teleskopem 
a anatomickým nožíkem a jinými nástroji védy, aby mohl býti 
nejen dělníkem hroudy, ale i také dělníkem vědy. (Výborně!) 

Pánové! Národ, který se institucemi státními odsuzuje 
a přivádí k tomu, aby vždy musil zůstati ve poměru služeb- 
ných, aby se nemohl vyšinouti k vyšším třídám společenstva : 
ten právě jest ve stavu helotství, a nikdy se nedá toho vý 
rázu právněji a případněji užiti, než právě tu. (Výborně !) 
Já myslím, pánové, že nebudete chtíti udržeti národ náš 
v tomto stavu helotství; myslím, že když k Vám volá o vzdě- 
lání liumanity své, o povznesení své, že mu prostředků k tomu 
neodepřete. Bylo by to věru smutné, a musil bych to po- 
kládati za patrný a frappantní důkaz nespravedlnosti našeho 
volebního řádu, kdyby tento sněm tak spravedlivou žádost 
odepříti chtěl a mohl. Já, pánové, pravím jménem českého 
národa a jménem sedmi set studujících, kteří petici zadali; 
abyste jim učinili po právu. My žádáme o své právo, o svou 
osvětu. Přejte nám tedy, co nám náleží zákonem lidským a 
zákonem božím. (Výborně!) 

Některá místa této řeči spůsobila veliký dojeiu ua všech 
stranách sněmovnv, ač ovšem rozdílný. Další formální návrh Rie- 



Staveniště nové polytechniky. 57 

grův, aby ku předchozí poradě o té záležitosti zvolila se koni- 
niisse devítičlenná, byl přijat jednomyslně. 



Ve XXIII. scliůzi dne 1. února i)risly na denní pořádek 
zpráva a návrh sněmovní komniisse o zi'6kéiní staveniště pro tiči- 
liště póly technické. Zpravodajem byl dr. Gorner. Návrhy kom- 
raisse byly dva, toho smyslu, 1. aby sněm splnoraocnil výbor 
zemský k vyjednávání o získání příhodného staveniště, a 2. aby 
výbor zemský, až místo získá, postaral se o plán stavby a mohl 
počíti stavěti. 

Dr. Brauner na místo návrhu prvního činil návrh tento: „Vý- 
boru zemskému dává se plná moc, aby pro postaveni polytechni- 
ckého ústavu zakoupil nárožní dům c. 293-11. s ohradou na Kar- 
lové náměstí, spolu pak od tak .zvaných Karlových kasáren 
v Hurtově ulici tolik prostory, co jí přiměřené stavení pro poly- 
technický ústav i vzhledem k jeho budoucímu rozšíření bude vy- 
žadovati. Kdyby však proti nadání tato koupě pro jakoukoliv 
příčinu uzavřena býti nemohla, má zemský výbor zakoupiti jiné 
přiměřené místo." Ve prospěch méně určitého návrhu kommisse 
a proti návrhu Braunerovu mluvil professor Jelínek ; zase naproti 
tomu dr. Rieger promluvil takto (n. Sten. XXIII. 12 — 14): 

Přiznávám se, pánové, že přečet návrh kommisse, jsem 
v nejistotě. Prosil bych pana zpravodaje o vysvětlení, kdy- 
by po případě byl přijat odstavec první, je-li následkem toho 
zemský výbor splnomocněn toto místo, o němž pan Brauner 
mluvil, aneb některé jiné, definitivně zakoupiti? Podle sty- 
lisace tohoto odstavce jest věc zajisté velmi pochybná; neboť 
zde stojí: „zemský výbor se splnomocňuje," — vynechávám 
slova zbytečná — „aby vstoupil v definitivní vyjednávání k to- 
mu cíli, by byly ustanoveny podmínky koupě, a smlouva 
kupní uzavřena." On se tedy splnomocňuje, aby vstoupil ve 
vyjednávání k tomu cíli; - tím ještě není řečeno, že také 
smí smlouvu samu uzavříti. To-li se však má vyrozumívati, 
a je-li totiž takové mínění kommisse, tedy bych si dovolil 
podati dodatek, aby návrh změněn byl v ten spůsob, že by 
se řeklo: „aby vstoupil v definitivní vyjednávání k tomu cíli, 
by podmínky koupě byly ustanoveny, a aby kupní smlouvu 
uzavřel." Pak jest to alespoň jasné a není žádné pochybnosti. 



58 Sněm český 1866. 

Co se týče poznámek, kteréž přednesl pan professor 
Jelínek proti návrhům pana dra. Braunera, tož ony soustředí 
se namnoze v tom, že lépe ponechati zemskému výboru v té 
věci volnou ruku; a kdyby při zakupování stavebního místa 
na Karlově náměstí měl se setkati s překážkami, že má mu 
býti volno zakoupiti jiné vhodné místo. Pan professor Jelínek 
soudí, že konečně zástupci náboženského fondu budou si v zá- 
ležitosti té počínati právě tak, jako jiní soukromníci, a že 
se budou snažiti, aby za místo utržili cenu pokud možná 
nejvyšší. 

Nuže pánové, musím přiznati, že já nejsem toho mínění. 
Již pan dr. Brauner tuším podotekl, že jest nám tu činiti 
se dvěma autoritami. Jednou z nich jest Jeho Eminence ja- 
kožto zástupce církve a jmění církevního, a druhou autoritou 
jest slavná vláda sama, kteráž v této chvíli ještě spravuje 
jmění církevní. Tyto tak řečené Karlovy kasárny patří totiž, 
jak známo, fondu náboženskému. Nuže já nemohu se domní- 
vati ani o Jeho Eminenci panu kardinálovi, ani o zástupcích 
náboženského fondu, že by snad nemírným spůsobem přepí- 
nali podmínky koupě, aby jaksi těžili ze situace té, že zem- 
skému výboru bylo uloženo místo to zakoupiti; mysh'm, že 
oni budou v té příčině jednati zcela svědomitě, že budou za 
místo to žádati tolik, zač opravdu stojí, a ne více; neboť 
žádajíce více, žádali by to ke škodě zemského ústavu a na 
ujmu ústavu, jenž má býti stvořen pro vzdělání celé země, 
a má jaksi dotaci příbuznou tomu fondu, jemuž místo to 
nyní náleží. Rovněž tak předpokládati nemohu, že by slavná 
vláda v této věci chtěla zemský fond utahovati, anebo že 
by slavná vláda chtěla poplatníky, o kteréž především tu 
jde, obtížiti přílišným břemenem a k tomu příměti, aby za 
místo zaplatili vyšší cenu, než zač ono v skutku stojí. 

Pánové! My ostatně víme, jakou cenu určila slavná vláda 
a zastupitelstvo fondu. Žádáno bylo IGO.OOO zl. jakožto kupní 
cena za celé místo, ale při tom jest ještě jaksi možno vy- 
jednávati. Cena ta byla jaksi k nabídce zemského výboru, 
obnášející 120.00U zl., na 1(30.000 zl. ustanovena. Doufám, 



Staveniště nové polytecliniky. 59 

že mezi těmito dvěma cenami najde se prostřední cesta při- 
měřená a pro oba díly spravedlivá ; avšak i v tom případě, 
kdyby se místo to rausilo zakoupiti za IGO.OOO zl., a když 
by zástupcové náboženského fondu neupustili od této ceny, 
což, jak doufám, se stane, musím přiznati, že cenu tu v po- 
měru ke všem jiným místům, které bychom mohli získati, 
nepokládal bych za přemrštěnou. A právě poněvadž si přeji 
a prospěch země a zemského fondu v tom spatřuji, aby 
jednou ta věc dospěla k definitivnímu vyřízení, abychom se 
ještě několik let nenacházeli ve stadiu předběžného jednání 
a poptávek (Výborně! ve středu): pravé z tohoto důvodu 
přeji si, aby se slavný sněm vysloviti ráčil pro toto místo, 
jež spojuje v sobě všecky výhody. 

Je s ním spojena výhoda, že je velmi veliké, že tedy 
připouští také pro budoucnost rozšíření naší polytechniky, 
aniž bychom opět byli nuceni k novým obětem. Poskytuje 
výhodu, že jest v poloze velmi zdravé, že dovoluje také krásné 
vytvoření architektonické, poněvadž takto lístav získá dvoje 
velké průčelí, jedno na krásné sady na Karlové náměstí a 
druhé do široké Hurtovy ulice. Zkrátka, místo to spojuje 
všecky výhody. Jednu z výhod těch bych ještě rád slavné 
sněmovně na paměť uvedl, to jest výhoda zdravé polohy. Ta 
okolnost, že se tírh studující mládež, kteráž má ústav na- 
vštěvovati, přestěhuje do čtvrti města, kdež hluk městského 
života a obchodu méně ji obtěžuje než kdekoli jinde, to 
myslím, pánové, jest výhodou, kterou třeba uvážiti, a jest to 
okolnost nemalé váhy. My vidíme, že na př. v Pařiži Quartier 
latin, kde ústavy vyučovací jsou spojeny, má zajisté své velké 
výhody. A bylo by to mnohem méně vhodno, kdybychom 
chtěli techniku přeložiti do ulice, kterou nejvíce proudí ob- 
chod. Ostatně na okolnosti té zakládá se také levuost místa. 
Kdybychom chtěli místo získati v jiné čtvrti města, kdež život 
obchodní jest živější, tedy bude stavební místo nutné dražším; 
zde však můžeme je v každém případě získati levněji, a stu- 
dující mládeži, kteráž se, jak nanejvýše pravdépodobno, usadí 
kolem ústavu, bude možno nalézti levnější opatření a levnější 
byty u tamního chudšího obyvatelstva. 



60 Sněm český 1866. 

Já tedy myslím, pánové, že stavební to místo spojuje 
tolik výhod, že by bylo lépe, abychom již jednou na té věci 
se ustanovivše, pro místo to se rozhodli ; a z toho důvodu 
musím se vysloviti pro návrh pana poslance Braunera, 

Návrh Riegrův pro ten případ, kdyby návrh Braunerův ne- 
prošel, zněl takto: „Zemskému výboru se dává plná raoc a ukládá 
se mu, aby stran získání příhodného staveniště pro polytechnický 
ústav zemský vyjednával o výjimkách koupě, i aby o tom defi- 
nitivní smlouva uzavřena byla." Zpravodaj Gorner prohlásil, že 
tento návrh Riegrův srovnává se s úmyslem kommisse ; načež 
návrh Braunerův byl zamítnut a návrh Riegrův přijat. 

Hrabě Lev Thun přál si, aby hlasování o druhém návrhu kom- 
misse se odložilo (poněvadž jím měla se dáti výboru zemskému 
raoc k začetí stavby, jejíž náklad nebyl povědom), i aby sněm na 
místo toho uložil kommissi, aby v dorozumění s výborem zemským 
vyšetřila, jak veliký nanejméuě bude náklad na definitivní umí- 
stění ústavu polytechnického, a aby potom v dorozumění s kom- 
missi rozpočtovou ještě v tomto zasedání podala zprávu, kterak 
ten náklad měl by se uhraditi. Poslanec Tašek činil návrh od- 
kládavější, podle něhož by sněm mohl teprva v budoucím zasedání 
rozhodnouti o pláně i o náklade na stavbu. Podle jiného návrhu 
poslance Krejčího měl výbor zemský obdržeti moc, stavbu počíti 
a suramu k tomu potřebnou postaviti do rozpočtu zemského na 
rok 1866. O různostech v těch návrzích se jevících pronesl se 
dr. Rieger jak následuje (č. Sten. XXIII. 18 — 19): 

Já jsem se hlásil k slovu : aie velikou část toho, co jsem 
podotknouti chtěl, pověděl pan prof. Krejčí. 

Především hlavní věc, pánové, je ta, že je stavba velice 
nutná, že se nesmí dále odkládati, poněvadž nájem náš v dome 
pana Odkolka trvá jen dvě léta. Jestli do té chvíle nebudeme 
míti jiné místo, budeme musiti p. Odkolkovi platiti náramnou 
činži, nebo zaopatřiti si zase jiné místo, adaptovati je s ve- 
likým nákladem, čímž by se zemskému fondu udělala velká 
škoda. Myslím tedy, že je velmi nutné, aby se něco koupilo 
a aspoň částečně něco postavilo. Z té příčiny nebyl bych 
proti návrhu p. rady Taška a p. hrabete Lva Thuna, který 
jenom k tomu čelí, aby slavnému sněmu se předložil obsah, 
aby mohl poněkud souditi, co celá věc bude státi. 



Stavba nové polytechniky. 61 

Pánové ! Náklad bude se říditi podle tří okolností. Za 
jedno, co bude státi místo, za druhé, jak veliká bude stavba 
a jak nákladná, a za třetí, jak veliká část toho nákladu se 
dá uhraditi prodáním staré budovy. Pan prof. Krejčí podo- 
tekl, že za starou stavbu utržíme snad 200.000 a více ; tedy 
o to, co za ni utržíme, bude náklad na novou stavbu menší. 

Co se týče návrhu p. dvorního rady Taška, jestli nemá 
jiný účel, než aby se všeobecný povrchní rozpočet podal, je 
to snadná věc ; a tu myslím, že by se to zemskému výboru 
mohlo uložiti hned, a sice s tím doložením, aby ještě v tom 
zasedání úhrnný rozpočet takové nové stavby podal, poněvadž 
je to, jsou-li rozměry známy, snadno možné ; ale jestli by 
slavný sněm tomu chtěl rozuměti tak, že se má předložiti 
úplný plán se všemi detaily, pak je to ovšem dlouhá historie. 
Tu by vypracování plánu trvalo půl roku, a nebylo by možná, 
aby se také věc mohla předložiti dříve, než v budoucím za- 
sedání ; tím by se celá stavba o rok prodloužila, poněvadž 
bychom musili čekati s předložením plánů na budoucí sněm ; 
slavný sněm by pak zvolil kommissi, která by plány posoudila, 
a tím by se, kam se děje, rok ztratil. Ale, pánové, já myslím, 
že ráčíte všickni usouditi, že by to nebylo přiměřenou věcí, 
kdyby slavný sněm sám ze sebe chtěl učiniti kommissi archi- 
tektonickou, a chtěl sám rozhodovati o plánech. K tomu 
musí dáti slavný sněm důvěru svému exekutivnímu orgánu, 
kterým jest zemský výbor, a ten bude míti zase povinnost, 
v té věci nejednati libovolně, nýbrž sestaviti kommissi znalců, 
která by plány posoudila, jak v ohledu technickém a prak- 
tickém, tak i v ohledu architektonickém. Jestli pak ta kom- 
misse plány za dobré uzná a zemskému výboru schválí, pak 
může zemský výbor ku provedení plánů přistoupiti ; ale aby 
slavný sněm sám se chtěl dáti do posuzování plánů a roz- 
počtů, bylo by zajisté věcí nepřiměřenou. 

Jestli slavnému sněmu se nejedná o nic jiného, než aby 
věděl, co asi stavba bude státi, jestli oOO.OOO, 400.000 neb 
500.000, pak ovšem se může učiniti předběžný povrchní roz- 
počet, a není k tomu dlouhého času zapotřebí Proto bych 



02 Sněm český 1866. 

učinil přídavek k návrlm p. dvorního rady Taška v ten smysl, 
že se zemskému výboru ukládá, ještě v tomto zasedání po- 
vrchní rozpočet podati, aby slavný sněm se mohl ještě nyní 
rozhodnouti a zemskému výboru další rozkazy uděliti. 

Po dalším rokování dr. Rieger přistoupil k návrhu br. Lva 
Thuna, ježto srovnával se s jeho úmyslem, a rovněž tak učinil 
prof. Krejčí, načež návrh Thunův byl přijat. 



Ve XXV. schůzi 5. února počalo se jednati o zákoně honeb- 
ním. Dr. Rieger při §. 5. navrhoval, aby výboru okresnímu ná- 
leželo rozhodovati o těch případech, když pozemky některé osady 
nemají ani 200 jiter výměry a musejí se proto připojiti k sou- 
sední honitbě. Návrh ten spolu s jinými byl přikázán kommissi, 
a potom v následující sněmovní schůzi po jejím odporučení přijat. 
(XXV. 12; XXVI. 17, 19, 20.) 

Ve XXVIII. schůzi 10. února při §. 40. téhož zákona na- 
vrhoval Rieger, aby peněžité pokuty nešly do pokladnice okresní, 
jakž stálo v osnově zákona, nýbrž do cliudiiiského fondu té obce, 
kde trestný čin byl spáchán ; návrh tento byl v nápotoraní schůzi 
sněmovní skoro jednohlasně scliváleii. (XXVIII. 28 ; XXIX. 8.) 

Dlouho rokování nastalo ve XXIX. schůzi 15. února při 
§. 42., jenž týkal se náhrad za škody spůsobené zvěři a honbou. 
V návrhu kommisse, jejímž zpravodajem byl rytíř Stráruwitz, 
bylo vysloveno, že držitelé pozemků mají právo k náhradě za 
ty škody dle ustanovení obecného zákonníka občanského. Proti 
tomu mluvili nejprve němečtí poslanci Schubert a Waidele, shle- 
dávajíce tuto ochranu poškozeného za nedostatečnou ano za ni- 
jakou. Dr. Rieger promluvil takto (č. Sten. XXIX. 18—20): 

Pánové! Nám jde o to, abychom utvořili a vydali zákon, 
který by na jedné straně sice honbu aspoň v rozumné míře 
zachoval, ale na druhé straně o to se postaral, aby rolnictví 
naše a národní hospodářství zmáháním jejím neutrpělo. 
Myslím, že tento účel naše kommisse měla před očima, a 
7,e i my jsme se těchto zásad nespustili. 

Avšak paragraf, o kterém právě jednáme, zdá se mi 
skutečně k tomu cíli nedostatečným. On se odvolává k občan- 
skému zákonu; avšak oba páni řečníci přede mnou dokázali, 
že občanský zákon v té věci nepodává dostatečné pomůcky 
k ruce, že tedy právo náhrady za škody lesní a honební tam 



Zákon honebiií. G3 

není vyhrazeno. Myslím, že se to musí státi tímto zákonem, 
o kterém pravé jednáme, a sice spůsobem zřejmějším, ne- 
pochybným. 

Ale druhý nedostatek, který v tomto §. vidím, jest ten, 
že není ustanovena žádná přiměřená instance pro vymáhání 
škod takových ; instance, na kterou se zde poukazovalo, byla 
by vlastně obyčejný soud. To však, pánové, uznáte všichni, 
že v praktickém životě obyčejně soud by nevyhověl právě té 
potřebě, o kterou se zde jedná; za jedno jest tu dlouhé 
jednání, jest tu možnost všelijakého braní lhůt atd., tak že 
by změněním stavu úrody na poli konečně škoda, která byla 
zvěří spůsobena, nemohla už ani býti vyšetřena ; za druhé 
bylo by vymáhání u soudu příliš nákladné pro kolky, taxy 
atd., i příliš obšírné, i dlouho by trvalo. Rolník, kterému 
se stala škoda několika zlatých, nemůže si vzíti advokáta 
a vydati hromadu peněz na kolky, za právní pomoc a za 
strávený čas, aby si tak náhrady za škodu dobýval Na 
druhé straně stává se požadavek odškozeiií často nemírným, 
žádá se několikrát za škodu utrpěnou odškození tak náramné, 
že není v žádném poměru se škodou, která se skutečně stala; 
a kdyby věc přišla na soud, dlouho by se provlékala a mohla 
by působiti náklad takový, že by tento náklad obnášel daleko 
více, než zač celá škoda stojí. 

Myslím tedy již, že z praktických ohledů jest potřeba 
pomysliti na to, aby se zřídila nějaká instance, která by 
v té věci jednala krátce, stručně a rychle, a která by byla 
s to, aby věc hned na místě ohledala a hned na místě roz- 
sudek vynesla. 

K tomu cíli chci slavnému sněmu předložiti amendement, 
aby se zřídil zvláštní soud rozsudí; tedy něco podobného 
tomu, co pan poslanec Waidele navrhoval, toliko s tím roz- 
dílem, že on navrhuje, pokud jsem mu rozuměl, jen jediný 
soud pro celý okres a stálý. Já pak mám za to, že by 
takových soudů mělo býti více, a že by v každém okolí a 
v každé osadě mohl zřízen býti podle potřeby, když se tam 
laková škoda stane. 



CA Sněm český 18fi6. 

Co se týče ostatních návrhů pana poslance Waidele 
v té věci, zdá se mi, že jsou poněkud nepraktické, poněvadž 
on tady-chce vyměřiti jaksi, odkud ta škoda pošla, a že ten, 
který žaluje, má ukázati, od které zvéře Škoda byla učiněna. 
Poněvadž ale zvěř, když jde někomu škodu dělat, nebéře 
8 sebou domovský list a tím méně ho tam na místě zanechává, 
kde škodu učinila: nezbývá nic, než aby v tom případě znalci 
rozhodli, kterak asi škoda v nynějších poměrech mohla po- 
vstati, kdo tolik zvěře v okolí drží, a že tedy od jeho zvěře 
ta škoda pojíti mohla a musila. 

Protož myslím, že jest nejlepší nechati tu věc v každém 
případě na arbitrárním rozsouzení těch rozsudí, kteří místní 
poměry znají a z nichž by po dvou každá strana zvolila. 
Jednoho pak, vrcbníka toho soudu, má ustanoviti výbor 
okresní, který v té věci stojí nad stranami a od něhož se 
nadíti můžeme, že zvolí takové o vrchníka, který věc spra- 
vedlivé říditi bude, který věci znalý jest a ji co možná nej- 
dříve k rozhodnutí přivede. Mám za to, že jest potřeba, aby 
jednání co možná stručně se vedlo a rozhodnutí na místě 
škody se učinilo, a aby žádná appellace se nepřipouštěla, 
poněvadž by tím věc se zbytečně protáhla a stala příliš ná- 
kladnou: 

Já činím, pánové, návrh v tento spůsob: 

„§. 42. Společenstvo honební a nájemníci honby mohou 
se vespolek shodnouti ve smlouvácli nájemních o přiměřená 
ustanovení ve příčině škod od zvéře a z honby pošlých. Ne- 
bylo li o té věci mezi nimi nic ustanoveno, vyhrazuje se 
jednotlivým majetníkům pozemků proti majetníkům honby 
právo k náhradě za škodu od honby nebo zvěře utrpěnou ; 
avšak náhradu takovou musí vymáhati před soudem roz- 
sudním, k tomu cíli zvláště zřízeným. Okresní výbor jmenuje 
pro rozličné honitby okresu svého vrchní ky těchto soudův 
vždy na tři léta napřed. Takový vrchník má, jakmile se jemu 
přednese žaloba na odepření náhrady, obě strany vyzvati, 
aby do tří dnů v jmenovaly každá po dvou důvěrnících, a má 
s nimi škodu na místě vyšetřiti. Hned na to usoudí soud 



Zákon honební. 65 

rozsudí, zdali se má dáti jaká náhrada a v jaké míře. Ne- 
raohou-li se důvěrníci shodnouti o sumé náhrady, rozhodne 
vrchník v mezích návrhů s obou stran vyšlých Kdyby ně- 
která z obou stran, nedbajíc učiněného vyzvání, důvěrníky své 
jmenovati opominula, má vrchník scházející rozsudí sám usta- 
noviti, toto stranám oznámiti a k vynesení rozsudku o náhradě 
přikročiti. Od nálezu soudu rozsudího není odvolání. O vy- 
konání rozsudků rozsudích má se žádati u soudu příslušného." 

(Pokračuje německy:) Odporučuji návrh ten především 
pro krátkost navrženého soudu, a jak myslím, též pro jiné 
praktické výhody, kterých poskytuje tím, že ukládá vyše- 
tření věci a poměrů místa znalcům a mužům nestranným, 
kteří byli k tomu ustanoveni volbou od okresního zastupitel- 
stva z předu a bez ohledu k jakémukoli určitému případu, 
kteří jsou na blízku, k nimž se sporné strany snadno mohou 
obrátiti, kteří vyzvou obě strany, aby jmenovaly důvěrníky, 
a vyšetří škodu bezprostředně na místě. To jsou důvody, 
kteréž mne k návrhu tomu přiměly. 

V mém návrhu jest obsažen ještě odstavec další, že se 
v této příčině musí předevšídQ stranám samotným zůstaviti 
sebeurčení, aby totiž při pronájmu honby mezi sebou se do- 
rozuměly, kdo má nésti škodu, či má-li vůbec někdo nésti 
škodu. Myslím, že i zde platí věta : Pacta dant legem contra- 
hentibus. Jsou-li veškeří podílníci honby toho mínění a uči- 
ní-li s nájemcem honby smlouvu v ten spůsob, že se zřeknou 
vůbec náhrady za škodu, a že vzhledem k tomu požádají 
větší nájemné, tož myslím, že musí jim to býti ponecháno 
na vůli. Nestane-li se to a neshodnou-li se pronajímatelé 
s nájemcem honby, pak necht platí všeobecné ustanovení, 
jakéž se navrhuje, aby totiž rozhodoval soud rozhodčí, kterýž 
by si v té věci počínal zcela nestranně. 

O této záležitosti rokovalo se dlouho a učiněno několikero 
různých návrhů ; jeden z nich pocházel od hr. Lva Thuna a srov- 
nával se největším dílem s návrhem Riegi-ovým, jejž v některých 
kuších opravoval nebo doplřioval ; zněl takto : 

„§. 42. Jednotlivým držitelům pozemků náleží právo k ná- 
hradě za škody spůsobené zvěři a houbou, a sice je-li škoda 
Řeči Riegrovy IV. 5 



66 Snem český 1866. 

spůsohena houbou, uaproti páuovi myslivosti, je-li škoda spůsobena 
zvěří, naproti společnosti houebnf, pokud pak se jedná o anklavy 
a jiné přidělené pozemky, naproti oprávněnému k myslivosti. 
Tento však může anklavy nebo pozemky honební chrániti proti 
možným škodám od zvěři zahrážkami nebo jinými opatřeními, 
která by nepřekážela držiteli v používání jeho pozemku. Nároky 
na náhradu, pokud smlouvou nájemnou nebo jinou úmluvou mezi 
stranami není jinak ustanoveno, mají se přiváděti ku platnosti 
na soudě rozhodčím, jenž k tomu účelu se utvoří. 

§. 43. Okresní výbor jmenuje pro rozličné honitvy svého 
okresu vrchníky těchto soudů rozhodčích vždy na tři léta napřed. 
Takový vrchuík, jakmile jemu se přednese žaloba o odepřenou 
náhradu, má obě strany vyzvati, aby do tří dnů každá jmenovala 
si po dvou důvěrnících, a vyšetřiti s nimi škodu na místě. Tento 
soud rozhodčí pokusiv se dříve o narovnání, rozhodne, zdali a 
jakou měrou náhrada má se dáti. Nemohou-li důvěrníci se shod- 
nouti o sumu náhrady, rozhodne vrchník v mezích návrhů vyšlých 
od obou stran. Pakliby některá strana, byvši od vrchníka vy- 
zvána, opominula jmenovati své důvěrníky, vrchník sám má usta- 
noviti scházející rozsudí, oznámiti to stranám a přikročiti k roz- 
hodnutí o nároku k náhradě. Z výroku soudu rozhodčího není 
odvolání. Za exekuci výroku rozhodčího budiž žádáno u soudu 
příslušného, kterýž dříve, než ji povolí, rozhodne o stížnostech 
zmatečných, byly-li jaké podány pro nezachování předpisův to- 
hoto paragrafu." 

Dr. Rieger upouštěje od svého prvotního návrhu, přistoupil 
k této jeho proměně hr. Thunem navrhované. Poslanec dr. Čížek 
osvojil si sice nezměněný návrh Riegrův. ten však byl potom 
zamítnut, jakož i jiné ostatní návrhy od jiných poslanců podané, 
a přijat jest návrh Thuuův. 



Ve XXX. schůzi dne 16. února přednesena byla žádost 
vlády, aby sněm dle §.19 zřízení zemskélio se uradil a návrhy 
podal o osnově zákona vodního, kterouž vláda vypracovala Po- 
slanec Herbst pozastavoval se nad tím, že v osnově není ani 
řečeno, ve kterých zemích ten zákon by měl platiti ; z ohledu 
na důležitost předmětu navrhoval, přikázati tu předlohu vládní 
nikoli zvláštní kommissi sněmovní, nýbrž výboru zemskému, kterýž 
by ku potazu mohl si přivolati znalce a v příštím zasedání sně- 
movním podati zjtrávu. Rieger za souhlasu středu projevil po- 
zastávku záhadnou fn. Sten. XXX. 2): 



Zákon vodní. 76 

Jsem taktéž toho mínění, jež byl vyslovil cténý pan 
řeřník přede mnou, že totiž zákon ten je velmi důležit, a 
že má zvláště veliký dosah pro zemědělství a zavodňování 
země. Dále soudím taktéž, že my v letošním zasedání, kdy 
tolik jiných rovněž důležitých předloh zákonů již je přichy- 
stáno pro poradu, ježto jiné k rokování se připravují, sotva 
asi dojdeme k tomu, abychom rokovali o tomto objemném 
zákoně ; a přece jest předmět ten zajisté naléhavý. 

Já však, liledé k tomuto zákonu, mám ještě pochybnost 
jinou, a to velmi důležitou, zásadní pochybnost, totiž, je li 
to předmět, jenž by se směl přikázati slavnému sněmu pouze 
k dobrozdání. (Pochvala v centru.) Já myslím, že jest to 
předmět, jenž přísluší zúplna ke kompetenci slavného sněmu, 
poněvadž je to záležitost, kteráž především na zemědělství 
působí, a sice přímo působí,*záležitosti zemědělské pak pií- 
slušejí podle patentu ze dne 2G. února, kterýž ještě po 
dnes platí, bezvýminečně ke kompetenci slavné sněmovny. 

Soudím ^šak také, že dnes ještě nenastala chvíle, aby- 
chom ve slavné sněmovně rozhodovali o této otázce zá- 
sadní ; spíše by bylo radno, zvoliti především kommissi, kteréž 
by připadla úloha, aby vyslovila se o tom, jakým spůsobem 
se má jednati o této předloze zákona, a aby podala o tom 
slavné sněmovně návrh. To jest mé mínění ! 

Místodržitelský místopředseda hr. Lažanský vysvětloval, že 
ze přítomné předlohy má býti zákon říšský, jenž by platil ve 
všech korunních zemích, které nepříslušejí ke koruně Uherské. 
Hrabe Clam-Martinic odpíral výrazu „korunní země, které ne- 
náležejí ke koruně Uherské", že ho naše zákony ústavné ne- 
znají. Po několika jiných poslancích, kteříž mínění svoje krátce 
pronášeli, promluvil Rieger podruhé (n. Sten. XXX. 5) : 

Rád bych jen poznamenal, že název „korunní země" 
není správným, a že pamatuji-li se dobře, b\l dokonce o tom 
vydán i zákon, jenž praví, že jednotlivé země mají se uvá- 
děti svým titulem. Také Jeho Veličenstvo ve svých trůnních 
řečech nikdy neužívá výrazu korunní země, nýbrž vždy: 
království a země. 



68 Snem český 1866. 

Konečně zakládá se to i v povaze věci, že korunní zemí 
jest jen země patřící k některé určité koruně. (Bravo, vý- 
borně v centru, pohnutí v levo.) Následovně jest Morava 
korunní zemí koruny české, a rovněž tak Slezsko. (Bravo 
v centru, v levo veselost a : Oho !) ; a právě tak jest Chor- 
vatsko korunní zemí uherskou (v levo veselost, v centru 
hlas : To není k smíchu !) Já myslím, pánové, to ví každý ; 
výraz ten není ode dneška, bylo ho užito i ve školních kni- 
hách, a každý školák jej zná. 

Ostatně mám za to, že zásadní otázka o kompetenci 
sněmu v této záležitosti dnes není na denním pořádku. My- 
slím však, že musím prohlásiti jménem svým i jménem svých 
soudruhů, že my k podání dobrého zdání o této předloze 
nepřistoupíme nijak a nikdy, a to již pro principiálně své 
stanovisko (Výborně! Výborně?); že my spatřujeme vtom 
skrácení a obmezení autonomie, příslušející našemu sněmu 
i podle únorového patentu, a že my ku předloze té přikročiti 
můžeme jen tenkrát, když nám bude podána jako předloha 
zákona. 

To ostatně nemění na věci ničeho. Dle našeho stano- 
viska, jak my na věc patříme, není jinak možno, než aby 
se kommisse o tom vyslovila. 

Hrabě Lev Tbun míuil, že otázku korapetence uváží kom- 
misse, která by dle návrhu Riegrova se zvolila. — Po významném, 
ač krátkém tomto rokování byl návrh Herbstův zamítnut, a 
ustanoveno přikázati vládní předlohu zvláštní kommissi o 15 
členech. 

V též sněmovní schůzi 16. února dr. Rieger jakožto zpravo- 
daj přednášel a liájil návrhy výboru zemskébo v příčině zálohy 
na stavbu několika silnic; kteréžto místní záležitosti nemohly 
by zde zajímati. . , 

Ve XXXI. scliůzi dne 17. února počalo se rokovati o roz- 
počte zemském na rok 186G; zpravodajem sněmovní kommisse 
byl dvorský rada Tašek. Výdaje na zeměvzdelání navrhovala 
kommisse sumraou 30.660 zl. ; v tom bylo po 10.000 zl. ua ho 
spodářské školy v Libverdé a v Táboře, po 1050 zl. na rolnické 



Školy hospodářské. 69 

školy v Libverdě a v Rabíne, po 1000 zl. na rolnické školy 
v Kadani a ve Hracholuskách (v každém tom trojím případě 
stejnou sumraou na školu německou a na školu českou), a 2000 
zl. na hospodářskou školu ve Chrudimi. Dr. Rieger navrhoval 
větší podporu pro školu Chrudimskou, čehož slušnost dovozoval 
poměrnou důležitostí orby v Čechách, jakož i tím, že obyvatel- 
stvo české potřebuje více škol hospodářských než obyvatelstvo 
německé (n. Sten. XXXI. 17-18): 

Za příčinou tohoto návrhu kommisse dovoluji si ujmouti 
se slova, abych přivedl k řeči záležitost, o níž se již roko- 
valo v zemském výboru Jedná se totiž o subvenci pro rol- 
nickou školu v Chrudimi. 

Bude snad členům slavné sněmovny známo, že za pří- 
činou zřízení rolnické školy s českou řečí konkurovala mnohá 
města česká, chtějíce přinášeti oběti spojené se zřízením ta- 
kovéto školy. Zemský výbor obrátil se v té věci k hospo- 
dářské společnosti, jakožto především věci znalé, a tato spů- 
sobila, že vyslanci její navštívili rozličná místa a poměry 
jich vyšetřili, jak dalece jedno či druhé zvláště se hodí ke 
zřízení takovéto školy. 

Návrh, jenž následkem toho byl hospodářskou společ- 
ností podán zemskému výboru, směřoval k tomu, aby bylo 
především město Tábor vyvoleno k tomu účelu. Avšak již 
v hospodářské společnosti utvořilo se votum menšiny, toho 
smyslu, aby se nepřestalo na jedné rolnické škole, nýbrž 
aby se zřídily dvě, a sice jedna v Táboře, druhá v Chrudimi. 

Při tom musím podotknouti, že rolnická škola v Chru- 
dimi již v skutku trvá po několik let, a že město Chrudim 
spůsobem věru na nejvýš hodným uznání a chvály přinášelo 
pro školu tu oběti velké, ba takméř lze říci, oběti přes 
příliš veliké. Škola byla nákladem obce opatřena značným 
kabinetem a všemi možnými učebními pomůckami. Obec 
zakoupila k účelu tomu také hospodářství, které zřízeno 
bylo jako hospodářství vzorné, kdež i chlévy znamenitě zá- 
sobeny všelikým dobytkem užitkovým. Již menšině hospo- 
dářské společnosti a také četným členům výboru zemského 
/.daly se oběti tyto tak znamenitými a pozoruhodnými, že 



70 Sněm český 1866, 

rovněž se rozpakovali, zdali by nebyla především Chrudim 
příhodná ke zřízení takového ústavu zemského 

Tím se nemíní zneuznávati, že Tábor pro celé jižní 
Cechy výtečně se hodí k tomu, aby se tam taková škola 
zřídila; avšak je třeba uvážiti, že - jak nanejvýše pravdě 
podobno, a dle toho, jaké jsou poměry u nás v zemi — 
tato rolnická škola sotva asi postačí návalu studujících, kteří 
by se do ní hlásili. 

Pánové! Jest to v povaze věci, a slavná sněmovna ze- 
jména kladla na to důraz, že rovnoprávnost nezakládá se 
v tom, aby se národnosti jedné dalo tolik, co druhé, nýbrž, 
aby se každé dalo to, čeho ona potřebuje. Nuže, kdybychom 
tuto zásadu a ten názor zde směli přivésti k platnosti, do- 
spěli bychom k tomu, že české obyvatelstvo venkova potře- 
buje škol rolnických mnohem více, než německé. Zakládá 
se to, pánové, v povaze věci. Obyvatelstvo německé sídlí na 
mnoze v okresech pohraničných a méně úrodných, a rovněž 
jest známo, že následkem poměru toho, že totiž německé 
obyvatelstvo je usídleno v okresech pohraničných a v obvodech 
méně úrodných, v okresech, kde v hojnosti se vyskytují sily 
vodní, byl také směr hospodářský, smím-li tak říci, výděl- 
kový směr činnosti obyvatelstva puzen především k prů- 
myslu ; kdežto obyvatelstvo vlastně české odkázáno jest 
především k rolnictví, právě proto, že je usazeno na mnoze 
v úrodných, nižších krajinách země. 

Jest to, pánové, též věcí známou, že rolnictví v naší 
zemi, a zejména a především v krajích českých, dospělo 
k ohromnému vzrůstu, zejména v posledních letech. Kdo si 
dal tu práci, stopovati pokroky, kteréž se staly v lidu če- 
ském na venkově od zrušení roboty, ten musí je v skutku 
nazvati neobyčejnými. Jest taktéž známo, že české obyva- 
telstvo venkovské každým směrem velmi se snaží, aby se 
v rolnictví vzdělalo a rationalně je pěstovalo. Vysvítá to již 
z horlivého účastenství lidu venkovského ve schůzích hospo- 
dářských spolků a spolků filiálních, kdež se rokuje o všech 
hospodářských otázkách, a to někdy spůsobem velmi dů- 



školy hospodářské. 71 

kladným, ba i vědeckým. Je to patrno také z toho, že všecka 
díla, kteráž o rolnictví v^šla v řeči české, došla velkého od- 
bytu, což zajisté svědčí o velmi značném kruhu čtenářů. 

Z toho tedy lze posouditi, že české obyvatelstvo venkova 
krušnými poměry našich daní a velkým břemenem, kteréž 
rolnictvo tíží, jest nuceno provozovati orbu co možná nej- 
rationalněji, aby vytěžilo ze své půdy výnos pokud možno 
největší. 

Pánové ! Já myslím, že nejpřednějším úkolem našeho 
zastupitelstva zemského jest, aby dopřálo této četné třídě 
obyvatelstva všemožné podpory, oné podpory, kteréž ono 
v skutku potřebuje. Jest mým pevným přesvědčením, a my- 
slím, že i zkušenost záhy nás poučí, že nebudeme-li chtíti, 
aby nové zřízená škola v Táboře byla žactvem přeplněna — 
a to trvám, nebylo by žádoucno, neb jest to známou pae- 
dagogickou zásadou, že nikdy není prospěšno dopustiti, aby 
počet žáků v jedné škole vzrostl tak, že již učitel není s to, 
je přehlédnouti a také vše jim názorně vyložiti; když tedy, 
jak řečeno, má býti počet žáků, jak již usneseno, v každé 
třídě obmezen na 40 (Hlasy: 30!), aneb dokonce 30, — 
tož jsem pevně přesvědčen, že škola Táborská nikterak ne- 
postačí potřebě zemské. 

Upozorňuji, že krom toho i německou školu rolnickou 
v Libverdě navštěvují z veliké části chovanci čeští, česky 
mluvící, a že ke všem nižším rolnickým školám, jako v Sa- 
dové a v Hracholuskách, jest veliký nával chovanců; jsem 
tedy přesvědčen, že rolnická škola Táborská nepostačí, a 
že bude nutno zříditi pro týž účel školu druhou. Když tedy 
škola taková již činně působí, a když městská obec Chru- 
dimská přinesla pro školu tu tak veliké oběti, tož myslím, 
že zastupitelstvo zemské nemůže vykonati nic prospěšnějšího 
a tak říkaje nic levněji provésti, než když tuto školu rol- 
nickou, kteráž již tu jest, bude podporovati tak, aby ne- 
musila i dále býti udržována pouze nákladem obce Chru- 
(lin:pké, kteráž pro školu tuto krom toho již tak značné 
oběti přinesla. 



72 Sněm český 1866. 

Podal jsem již v tom smyslu návrh zemskému výboru, 
aby byl dán městu Chrudimi pro vydržování rolnické školy 
roční příspěvek 4000 zl. Tento návrh padl při rovném počtu 
hlasů dirimendo. Vyslovil se tedy pro návrh ten stejný po- 
čet hlasů, a já cítím se zavázán, chopiti se v té věci slova 
a přivésti zde ve slavné sněmovně znovu k řeči toto mino- 
ritní votum. 

Dotýkám se jen toho a kladu to slavné sněmovně na 
srdce k spravedlivému uvážení, že podporovati vzdělání rol- 
nické v naší zemi jest zajisté tím nejdůležitějším zájmem, 
o nějž pečovati jsme v první řadě povoláni a k čemuž také 
prostředky naše stačují. Já ZHJisté nekloním se k tomu, 
abych průmyslu jakkolivěk se stavěl na odpor anebo jemu 
chtěl ubírati pomůcky ku prospívání jeho; ba naopak, já 
uznávám nejúplnější měrou velikou důležitost průmyslu a 
jeho zvelebování pro naši zemi. Avšak já soudím, a každý 
národní hospodář mi v tom přisvědčí, že dnešního dne, a 
snad ještě pro jedno neb dvě století, nemá průmysl v naší 
zemi ještě daleko té důležitosti jako rolnictví; neboť hledíce 
na věc se stanoviska národohospodářského, musíme přede- 
vším porovnávati hodnoty, a že hodnota výroby rolnické 
jest nepoměrně větší než hodnota výroby průmyslové, bude 
tuším všem zjevno. Předmět, k němuž je obrácena působ- 
nost slavného sněmu v této příčině, předmět, kterýž se má 
povznésti, jest tedy mnohem rozsáhlejší; a následovně bude 
také výsledek dosažený povznesením rolnictví mnohem větší, 
poněvadž přírůstek hodnot při zvelebení výroby jest a musí 
býti mnohem větší. 

Když jsme tedy, pánové, pro naši polytechniku nelekali 
se nákladu 120.000 zl. ročně, tedy bude zajisté pro dvojí 
učiliště rolnické 20.000 zl. poměrné až příliš málo. Nuže, 
když za těchto poměrů dovoluji si navrhnouti, aby mimo 
20.000 zl., kteréž chceme vydati na dvě školy rolnické, byl 
ještě hospodářské škole Chrudimské poskytnut příspěvek 
4000 zl., tedy soudím, že to jest to nejskrovnější, co slavná 
sněmovna může vykonati ve prospěch odvětví výroby ná- 



školy hospodářské. — Úprava řek. 

rodohospodářské ze všech nejdůležitéjšího, ve prospěch rol- 
nictví! (Výborné!) 

Návrh Riegrův, aby hospodářské škole Chrudimské udélilo 
se 4000 zl. roční podpory, a výboru zemskému aby se vyhiarlilo 
právo dohlížeti na tuto školu, byl po debatě dosti dlou' é 
přijat většinou, ač nevelkou. 



O věc veliké důležitosti, totiž o tisplavnění a upravení řek 
v Čechách, zavadila komraisse rozpočtová návrhem, jenž přednesen 
byl v též schůzi dne 17. února v tato slova: 

„§. 10. Výboru zemskému se odporučuje, aby při nakládání 
s penězi určenými na vodní stavby zemské především zřetel měl 
na větší řeky, a při tom aby nezapomuěl na malé Labe a na 
Ohři; dále se mu ukládá: a) aby s rozpočtem na rok 18(i7 podal 
výkaz o tom, co se vykonalo ze summy 60.000 zl., kteráž na 
rok 1866 se povoluje na vodní stavby zemské; b) aby s c. k. 
místodržitelstvím vstoupil ve vyjednávání k tomu cíli a konci, 
by zevrubněji se šetřilo předpisů, jež vydány jsou o otvírání vrat 
v jezích a o vybírání poplatků za to; c) aby podal zprávu, jaký 
výsledek mělo doporučené jemu v posledním zasedání vyjedná- 
vání v příčině usplavnění Vltavy až ku Praze." 

Po krátkém odůvodnění, předneseném od zpravodaje Taška, 
dal se o těch věcech dr. Rieger slyšeti takto (n. Sten. XXXI. 
28 — 29): 

Jsa v záležitosti té referentem, dovoluji si o ní učiniti 
poznámku. 

Kommisse vyslovuje přání, aby zemský výbor měl přede- 
vším na zřeteli splavnost větších řek pro lodě. Prosím slav- 
nou sněmovnu, aby jedné věci byla pamětliva: že třeba či- 
niti veliký rozdíl mezi splavností pro vory a splavností pro 
lodě. 

Až posud užívalo se dotace slavného sněmu z většího 
dílu jen k usplavnění rek pro vory; — pravím usplavnění 
pro vory, kteréž vlastně nemá jiného účelu, než aby po- 
máhalo převážení dříví a některých těžkých předmětů, kte- 
réž se na vory nakládati mohou. Úprava takovéto splavností 
působí ovšem náklad mnohem menší, neboť nejde při tom 
o nic jiného, než aby se odstranily hmotné překážky voro- 



74 Sněm český 1866. 

plavby, jakož jsou písčité náspy a veliké balvany, závady 
skalné, které se v řece nalézají. Jsou-li tyto vhodně odstra- 
něny aneb na břeh vyvezeny, tedy je regulování docíleno. 
Výjimku v tom činí jen řeky tekoucí v krajinách vyšších a 
hornatých, kteréž mají silný spád; tam bývá častéji nutno 
prováděti větší práce regulační, zřizovati stavidla a splavy. 
Avšak, jak řečeno, regulování za účelem splavnosti pro vory 
působí v celku jen skrovnější výlohy, a jen vzhledem k to- 
muto obmezenému účelu vystačuje subvence, kterou slavná 
sněmovna až dosud poskytovala. 

Kdyby slavná sněmovna na to přistáti chtěla, aby se 
regulovaly větší řeky k účelům lodní plavby, tenkráte — to 
musím vytknouti — tenkráte musil by se příspěvek k účelu 
tomu se strany zemského fondu zvětšiti značně. 

Já úplně se s tím snáším, aby se v tom směru počátek 
učinil především s většími řekami v zemi. Pokládám to ovšem 
za možné, aby zejména ku př. Labe bylo učiněno splavným 
pro lodě. Důkaz toho spatřujeme ve mnohých jiných ze- 
mích; viděl jsem jmenovitě v Anglii a ve Skotsku zařízení 
taková, že dokonce i malé řeky náležitou úpravou se usplav- 
nily pro lodě. Avšak s roční dotací 60.000 zl. nelze ani 
pomysliti na takový podnik ; tu by se musila slavná sně- 
movna v každém případě odhodlati k větším obětem. 

Přestáváme-li však na pouhém usplavnění řek pro 
vory, máme li tedy především jen ten účel na zřeteli, aby 
se přístupným učinilo bohatství lesů, kteréž soustředěny 
jsou na mnoze po hranicích naší země, zejména v obvodu 
Šumavy a v jižním koutě Cech, jižně za Krumlovem a Budě- 
jovicemi, a známých velikých lesů hraběte Buquoi na pan- 
ství Novohradském : pak ovšem přirozeně musíme se sna- 
žiti o to, aby regulovány byly menší řeky, neboť jen podél 
těchto malých řek a u jich nejzazších pramenů v horách 
rozkládají se veliké lesy, jež mohou poskytnouti materiál 
k voroplavbě na řekách těch. Na dolejším Labi, na dolejší 
Ohři a při všech větších řekách není lesů takových v po- 



Usplavůování řek. 76 

dobných rozměrech. To jsem tedy chtěl podotknouti slavné 
sněmovně. 

Při tom musím připomenouti ještě jednu okolnost. Pa- 
ragrafem 10. ukládá se zemskému výboru, aby podal zprávu 
o výsledcích vyjednávání, jakéž doporučeno bylo v posledním 
zasedání ve příčině splavnosti Vltavy pro lodě u Prahy. 
Jsem s to, abych okamžitě podal slavné sněmovně zprávu 
o záležitosti té, na základě sdělení, které došlo zemského 
výboru od místodržitelstva teprva nedávno, co již slavná 
sněmovna zasedá. Věc nalézá se v tomto stadiu : 

K žádosti zemského výboru obrátilo se místodržitelstvo 
v této záležitosti ke státnímu ministerstvu, a ministerstvo 
nařídilo, aby se vyšetřilo, kterak by se Vltava splavnou 
učinila pro lodě. Jak známo, byl dříve jednou předložen 
projekt a také již přijat, aby se totiž Vltava usplavnila 
průkopem vedeným skrze Letnou, tak aby po něm lodě 
mohly plouti. Pozdějším zkoumáním se okázalo, že projekt 
tento, jenž byl již blízek přijetí a provedení, je příliš ná- 
kladným. Upustilo se teda od něho, poněvadž se pravilo, že 
by prokopání výšiny Letenské samo požadovalo tak velikého 
nákladu, že by se týmž nákladem dala docíliti lodní splav- 
nost celé Vltavy až k Mělníku, tedy vlastně týmiž pro- 
středky mnohem větší praktický výsledek. 

Následkem toho sešlo tedy z tohoto původního pro- 
jektu, a byl vyslán do Prahy ministerský rada rytíř Ba- 
setti, aby na miste prozkoumal, jakým spůsobem by se 
mohla Vltava usplavniti pro lodě; on procestoval celou tu 
trať a podal své dobrozdání v ten smysl : že plavba lodní 
může se provozovati s remorqueury (vlekounyj také při výši 
vody 6 palců nad normálem, že by se však vykoupiti mu- 
sily všecky mlýny pod Prahou a odstraniti jezy, aby se 
veskrze dosáhlo normální výše vody se hloubkou 36 palců. 

Nuže, návrh ten byl přijat státním ministerstvem, a 
zdejší stavební kancelář zemská měla postupně předkládati 
plíny pro toto usplavnéní. Tuť se ovšem soudilo, že se má 
8 upravením splavnosti počíti zdola, a právě ještě průběhem 



76 Sněm éeský 1866. 

této zimy bude státnímu ministerstvu předložen dokončený 
plán na upravení splavnosti lodní v dolním toku řeky, a 
má zejména upravení dolního řečiště od Mělníka do Kralup 
vymáhati náklad 126.000 zl. ; při čemž třeba podotknouti, 
fe usplavňování právě v tomto dolním toku nesetkává se 
s žádnými zvláštními obtížemi, a že spůsobí výlohy jen ne- 
patrné. Naproti tomu upravení dalšího řečiště od Kralup 
do Prahy či do Karlina je spojeno se značnými obtížemi, 
a na upravení to počítá se náklad 824.000 zl. 

Pánové, z toho vidíte, když na tento jediný úkol, na 
docílení lodní splavnosti Vltavy z Mělníka do Prahy, je za- 
potřebí celého millionu, že usplavňování větších řek pro 
lodě není podnikem malým, a že při tom se 60.000 zl, mnoho 
poříditi nelze; a to zvláště, když s těmito 60.000 zl. mají 
se také hraditi výlohy na udržování splavnosti menších řek 
zemských pro voroplavbu. Rozumí se, že v této summě 
824.000 zl. jsou pojaty také výkupy všech závodů s vodní 
silou na této části řeky, kteréž samy mohou obnášeti až 
500.000 zl. 

Co pak se týče regulování z Karlina či z Libně vzhůru, 
jest to předmět, o kterém dosud ani neučiněno rozpočtu. 
Lodní splavnost až do středu města dala by se ovšem do- 
cíliti pouze zřízením komor neb stavidel komorních \ takové 
usplavnění čili zřízení takových komor bude však taktéž 
požadovati ještě velikých dalších obětí. 

Tak tedy má se záležitost, jež slavný sněm tak živě 
zajímala; a já myslím, že jsem podal vysvětlení tak dalece, 
pokud zemský výbor v tu chvíli je podati může. 

Potom o těchto věcech hovořili poslanci Zeitliaramer, baron 
Riese-Stallburg a Haniseh ; načež dr. Rieger pokračoval ve svých 
l)0učných výkladech (n. Sten. XXXI. 32): 

Spozorovav, že mnozí Členové ctěné sněmovny neznají 
poměry, v jakých se vede správa řek zemských, vidím se 
pohnuta podati v té věci některá vysvětlení. 

Administrace řek zemských, jak se dnes věci mají, není 
totiž ješté v rukou zemského výboru, nýbrž zemský výbor 



Usplavuování řek. 77 

jest při tom, asi tak, jakož tomu bylo až dosud při káznicích, 
pouze orgánem svolujícím, orgánem platícím. Administrace 
sama jest v rukou inženýrů krajských, a to různých inženýrů 
krajských, kterým řečiště ta jsou přidělena. Oni to jsou, 
kterýmž přísluší vždy vyšetřiti stav rozličných řek, řeky ty 
objížděti a podávati návrhy, kde jest potřebí vykliditi řečiště 
nebo stavěti hráze vodní aneb co jiného. 

Zemský výbor vykonává ve věci té jen společně kollau- 
daci po ukončených pracích. 

Tak se tedy věci mají. A jelikož tento stav věcí nebude 
moci potrvati dlouho, bude ovšem třeba jednati o to, do 
které doby mají tyto řeky, vydržované zcela z fondu zem- 
ského, býti odevzdány výkonným orgánům slavného sněmu, 
totiž zemskému výboru. To jest přání, kteréž k vědomosti 
přivésti jsem za nutné pokládal. 

Dále připomínám, že dotace, povolovaná řekám zemským 
slavným sněmem, ustanovena jest na 60.000 zl. ; jak jsem 
již podotekl, bylo jí především používáno k usplavňování řek 
pro vory; a přihlížeje k tomu, bylo nám udržovati ve stavu 
splavném 134 mil řek zemských. 

Uváží-li tedy slavná sněmovna, kterak při 134 mílích 
řek zemských stane se přirozeným během věcí, že zkázou 
materiálu, dříví atd., bouřkami, silnými přívaly, odchodem 
ledu z jara vždy opětně se zruší mnohé stavby vodní a opět 
nové se zřizovati musí; uváží li se dále, že i volné řečiště 
vždy bývá zanášeno oblázky a pískem, a tudíž že vždy znovu 
vyvážeti se musí : tedy bude slavná sněmovna s to, aby po- 
soudila, že 60.000 zl. na 134 mil řek není právě obzvláště 
mnoho, a že na nové upravování jiných řek mnoho ne- 
zbývá, neřku-li aby vybývalo co na usplavňování řek větších 
pro plavbu s lodmi, kteréžto, jak již dotčeno, u jediné 
Vltavy vyžadovalo by jeden million ; a kdybychom pomýšleli 
také na průchod lodéplavby skrze Prahu, vymáhalo by to, 
jak již podotknul pan baron Riese-Stallburg, mimo to ještě 
600.000 zl. — 



78 Sněm český 1866. 

Co pak se týče splavnosti řek pro voroplavbu, tedy jsou 
na to plány již hotovy, zejména pro Sázavu, Labe, Obři, 
Berounku ; necbci tvrditi, že by plány tyto, tak jak nám 
byly podány, byly vhodné k bezodkladnému provedení. My 
naopak jsme se přesvědčili, že rozpočet na regulování Sá- 
zavy, kteréžto se nyní mělo podniknouti, nelze pokládati za 
přiměřený účelu ; ano v té příčině zemský inženýr Schwarz, 
předsevzav již vyšetřování potřebná na Sázavě, nabyl pře- 
svědčení, že lze regulování ve mnohých stránkách provésti 
prostředky jednoduššími a s menším nákladem. Ostatní roz- 
počty, které v těchto věcech leží u zemského výboru, přesa- 
hují obnos jednoho millionu zlatých, pouze na usplavnéní 
pro vory. 

V návrhu kommisse jest ještě poznámka pod h), aby se 
vstoupilo ve vyjednávání se slavným místodržitelstvem za tím 
účelem, by se dosáhlo správnějšího provádění předpisů o otví- 
rání stavidel na jezích a o vybírání za to poplatků, kteréž 
se nyní libovolně platí. Vzhledem k tomu musím upozorniti 
slavnou sněmovnu, že se v této otázce vedou neustálé půtky 
mezi dvěma stranami, totiž mezi plavci a vlastníky jezů, při 
čemž obě strany tvrdí, že se jim činí veliké křivdy, a že 
jsou při tom velmi zkráceny. 

Jest tu sice říční řád policejní, avšak tento nedocíiází 
na menších řekách zemských žádného provádění, a předpisy 
jeho jsou krom toho na mnoze již zastaralé a nad to roz- 
troušené v různých dekretech dvorských. Trvám, že jest po- 
třebou naléhavou, vydati pro řeky zemské nový řád policejní. 
Kdyby slavná vláda chtěla úkol ten převzíti, aby podala 
slavnému sněmu ve příštím zasedání návrh zákona o té věci, 
tož myslím, že by se nejlépe vyhovělo přání kommisse a 
v skutku všeobecně pociťované potřebě osob súčastněných. 
Bylo by to velice žádoucí ! 

Ostatně musím při té příležitosti vysloviti politování, 
že přes opětovanou žádost zemského výboru, aby ve všech 
podobných otázkách v budgetní kommissi slyšeni byli refe- 
renti, jichž se týče, přání tomu nevyhověla. Já bych byl býval 



Usplavňování řek. 79 

s to — v tomto okamžiku nemam po ruce dokladů, neb to, 
co pravím slavnému sněmu, jest ovšem jen \o\^^ z paměti 
mluveno, poněvadž jsem nebyl na to připraven, že ta zále- 
žitost dnes přijde na přetřes — byl bych býval s to, podati 
kommissi z akt doklady a pouoení, a snad že by pak mnohý 
návrh v té věci býval podán v jiném znění, než se stalo. Já 
musím teda při příležitosti té prosbu, již činil celý zemský 
výbor, opětovati: nechat se budžetní kommisse budoucně 
toho drží, co usneseno, aby ve všech otázkách vyslechla do- 
tyčné referenty, dříve než přednese nějaký návrh slavné sně- 
movně. Pak bude asi mnohá věc mnohem jednodušší a snad- 
nější. 

V další debato o rozpočte zemském due 19. února přišla 
řada na blázinec. Rieger, jakož i jiní poslanci, mluvil proti teh- 
dejšímu spůsobu, že 12 choromyslných bylo neustále zaměstuáuo 
praním prádla, a přimlouval se za to, aby v tom ústavě zemském 
zařídilo se praní prádla mechanickým strojem hnaným parou 
(XXXII. 13). 

V též schůzi mluvil Rieger o jistých tecliuických podrobno- 
stech, které se vyskytly při přejímání káznice ve správu zem- 
skou (XXXII. 22 — 24). Když rozpočtová kommisse navrhovala, aby 
káranci byli přijímáni do káznice od výboru zemského, pochyboval 
Rieger, že by ten návrh dal se provésti, ale přimlouval se za to, 
aby umluvil se s vládou spůsob, dle kterého by nikdo nemohl býti 
do káznice přijat, ani z uí propuštěn bez svolení výboru zem- 
ského (XXXII. 26). Ježto Pražská káznice na onen čas byla 
s polovici prázdna, navrhoval Rieger, aby zamítly se petice, ve 
kterých se žádalo za zřízení douucovaeí pracovny v jižních Ce- 
chách (XXXII. 31). 

Dlouhá debata vznikla ve sněmovní schůzi dne 23. února 
o systemisování inženýrských míst při výboru zemském k řízení 
staveb siluičných a vodních. Do té doby mel zemský výbor dva 
inženýry s platem 1300 zl. a 1000 zl. ; ježto t3to síly ku práci stále 
rostoucí nikterak nepostačovaly, navrhoval výbor zemský, aby se 
definitivně ustanovilo sedm inženýrů zemských s platem od 1700 až 
do 1200 zl., a mimo to aby dle potřeby mohli prozatímně býti 
přijímáni inženýrští adjunkti s platem 800 — 900 zl. Rozpočtová 
kommisse sice uznávala, že tehdejší síly ke správě zemských 
silnic a staveb vodních nedostačovaly, ale šetříc příliš, navrhovala, 
aby b}li ustanoveni jenom tři inženýři s platem 1700—1200 zl., 



80 Sněm český 1866. 

a krom tolio aby mohl býti přijat jeden inženýrský adjunkt 
s platem 800 zl. — Proti tomuto návrhu koramisse a jeho za- 
stancům dr. Rieger povstal dvakráte, háje prvotní návrh výboru 
zemského, j(;jž na sněmu obnovil a ku přijetí doporučoval (XXXIV. 
8 — 12, 28 — 29). Avšak na konec byl schválen prostředkující 
návrh hraběte Alberta Nostice, dle něhož systemisovala se čtyři 
místa inženýrská s platem 1700 — 1200 zl. a jeden adjunkt 
s platem 800 zl. (XXXIV. 33). 



Zajímavé bylo rokování ve XXXVI. sněmovní schůzi dne 
26. února; předmět porady byl obecně důležitý, ale mínění ve- 
lice se rozcházela, a výsledek nedal se nikterak předvídati. Dle 
§. 77. zákona o zastupitelstvech okresních ze dne 25. července 
1864 měl sněm rozhodovati o odvolání podaném s usnesení m- 
stupitelsíva nebo výboru okresního, vyjma takové případy, ve 
kterých dle §. 79. přísluší rozhodovati místodržitelstvu. I přišlo 
ke sněmu mnoho rekursů proti rozhodnutím zastupitelstev a vý- 
borů okresních, Dcvítičlenná sněmovní kommisse, zřízená ku před- 
chozí poradě o tom, jak by tyto rekursy měly se vyřizovati, po- 
dala dvojí návrh: pětičlenná většina, jejímž zpravodajem byl po- 
slanec Havelka, navrhovala nový zákon, kterým by sněm tuto 
svou působnost vznesl na odvolací senát ze sebe zvolený, jenž 
by ve veřejných scliůzkách dle zvláštního jednacího řádu o oněch 
rekursích rozhodoval; čtyřčlenná menšina, kterouž zastupoval 
zpravodaj Klier, chtěla tomu, aby v zákoně nic se neměnilo, i aby 
rekursy vyřizoval sněm dle svého jednacího řádu, a ku předchozí 
poradě o nich aby zřídil si stálou koramissi o 27 členech. — 
K tomuto návrhu menšiny, jestliže by byl přijat, učinil hr. Lev 
Thun dodavek, aby zprávy navrhované stálé koramisse spolu se 
spisy odvolacími a všemi doklady vždy dávaly se do tisku. — 
Poslanec Trojan navrhoval, vydati zákon, dle kteréhož by o stíž- 
nostech na výbory okresní a jejich výroky rozhodoval výbor 
zemský, a o stížnostech proti rozhodnutím zastupitelstva okres- 
ního sněm sám. — Dle návrhu poslance Herbsta měl se vydati 
zákon tohoto znění: „Výbor zemský rozhoduje o odvoláních proti 
usnesením zastupitelstev a výborů okresních, pokud §. 79. nemá 
místa. Odvolání ve 14denní lhůtě nepřestupné, počítajíc ode 
dne, kdy usnesení prohlášeno nebo dodáno bylo, budiž podáno 
okresnímu výboru k dalšímu předložení." — Když se byli tito 
navrhovatelé a jiní řečníci vystřídali, promluvil dr. Rieger v tato 
slova (č. Sten. XXXVI. 19): 



Odvoláni od zastupitelstev okresnich. 81 

Slavný sněme! Já myslím, že většina vzácných členů 
této slavné sněmovny jest se mnou téhož přesvědčení, že 
vyřizování rekursů záležitostí v plném zasedání sněmu je 
věc ve mnohém ohledu nemístná, matná a záhadná. 

Bylo již řečeno, že takové vyřizování tím spůsobem se 
vystavuje, abych tak řekl, proudění stran a mínění právě 
v okamžení ve sněmu panujících, a že nelze, aby byly ta- 
kové záležitosti, budou-li se vyřizovati spůsobem podobným, 
jako při našich peticích, vyřizovány důkladně a s úplnou 
vědomostí a známostí předmětů u všech členů této sně- 
movny, kteří tu rozhodovati mají. Avšak, pánové, myslím, 
jest obecné známo, má-li kdo souditi o věci některé, jme- 
novité soukromé, že je mu především třeba, aby důkladné, 
ne-li osobně, teda ze spisů i z akt ji poznal ; a právě 
přesvědčení o potřebě takové důkladnosti přimělo JExci p. 
hraběte Lva Tliuna k tomu, aby učinil návrh, aby všechny 
spisy, kteréž se sběhly v takové záležitosti, dříve do tisku 
dány, a aby každému jednotlivému členu této slavné sně- 
movny, kterýž by o té věci měl rozhodovati, byly doručeny, 
aby před výrokem svým prve náležité je prozkoumal a seznal. 

Pánové! Myslím, že není třeba upozorniti při věci lé 
obšírněji na jinou stránku vadnou, o které se tuším posud 
zmínka nestala: totiž na přílišný náklad, na finanční obtíže, 
které spojeny jsou s takovým spůsobem vyřizování. Pánové! 
Vím to ze své vlastní zkušenosti v zemském výboru, že při- 
cházejí rekursy o věci, kde se jedná často o věc malicher- 
nou ; chci uvésti příklad, kde učitel si stěžoval na obec 
svou u zemského výboru, že mu nedala roztlučená skla ve 
školní světnici spravit. Prosím vás, pánové, zdaliž má sněm 
také rozhodovati o takovýchto záležitostech, zdaliž se má 
dáti sklo ve škole spravit či ne? (Výborně!) Pánové! To by 
bylo tak, jako bychom na místo, kde má stráž zastávati 
toliko jeden voják, postavili celou armádu a vedli násle- 
dovně pro úkol tak malý náklad na vydržování celé armády. 

Pánové! Každé pose^^ení naší sněmovny stojí několik 
tisíc, a kdyby mělo býti vyplněno takovou malich^^rností, 

Řeci Kiegrovy IV. 6 



82 Sněm český 1866. 

která nestojí ani za 5 zl., byla by to věc skutečně neroz- 
umná, kterou by náš sněm před světem věru na vážnosti 
nezískal, nýbrž takřka v posměch uveden býti musil. Pak 
by obyvatelstvo ukazovalo na to, že sněm, který má tolik 
úkolů, předloh tak důležitých pro celou zem, se zanáší ta- 
kovými malichernostmi a maří čas dvakráte drahý, drahý 
co do času samého, jenž se užitečným pracím odjímá, i co 
do peněz. 

Kdybychom ještě dále měli o věcech důkladně rozsu- 
zovati, vzrostl by z toho ještě další náklad, poněvadž by se 
všechny tak rozsáhlé privátní spisy do tisku dávati musily. 
To, pánové, by se zajisté ani se zdravým rozumem srovnati 
nedalo. 

Přiznávám se v záležitosti vyřizování rekursů k tomu 
mínění, ku kterému jsem se vždy přiznával, které zde již 
s jedné strany bylo předneseno, že se totiž slavný sněm 
k tomu nehodí. Já bych se byl nerozpakoval odevzdati věc 
zemskému výboru, ač mu tím vzroste nemilá a obtížná 
práce. Ale, pánové, některé důvody, které zde uvedeny byly, 
skutečně vzbudily ve mně pochybnost, zdali se výbor zem- 
ský sám osobně k té věci úplně hodí. Bylo poukázáno 
k jednomu momentu, kterýž já a se mnou všichni, kterýmž 
záleží na veřejnosti při jednání soudním, za závažný a 
platný uznávají, totiž, že sezení zemského výboru jsou 
tajná, totiž soukromá. Kdyby o věci, která byla v I. a ve 
II. instanci souzena veřejně, pak ve III. instanci se roz- 
hodlo soukromě a tajně, stalo by se, že by strany důvody, 
proč nejvyšší instance rozhodla tak a ne jinak, nepoznaly, 
aniž o příčinách se dozvěděly. 

Já v plné míře uznávám důležitost toho momentu a přál 
bych sobě jemu vyhověti, aniž bych chtěl změniti ústavu; 
a myslím, že by se to dalo spůsobit tak, aby se zemský 
výbor sesílil všemi náhradníky svými. Tito náhradníci výboru 
zemského jsou důvěrníci sněmu, jsou z jeho středu voleni 
a jsou doplňující částí zemského výboru. Oni mají vždy do- 



Odvolání od zastupitelstev okresních. 83 

plňovati zemský výbor, kdykoliv k nějaké práci by byl ne- 
úplným, totiž kdyby jeden nebo druhý z jeho členů odpadl. 
Zde máme orgán, již v ústave jmenovaný orgán, z důvěry 
sněmu pošlý; a spolu by to byla instance poněkud větší, 
poněvadž by se skládala z 16 členů, majících v čele svém 
nejvyššího pana maršálka; tak že bych myslil, že by ta- 
kové vyřízení se podobalo poněkud tomu senátu navrženému 
kommissí. 

Ale druhá věc, kterou bych si přál, aby se s tím spo- 
jila, by bylo jednání veřejné, aby totiž sesílený výbor zemský, 
sesílený svými náhradníky, rozhodoval o všech těchto zále- 
žitostech veřejné ve veřejném zasedání. Pánové, myslím, že 
se mi namítne, že o veřejném sezení zemského výboru není 
v ústavě nic položeno ! Ale, pánové, že v ústavě není nic vy- 
sloveno, že by výbor zemský směl neb měl jednati veřejně, 
není to také v ústavě zakázáno, a záleží tedy na slavném 
snémě ustanoviti ve případě tomto, že má výbor zemský ta- 
kové případy, jako jsou rekursy, na příště vždy vyřizovati 
v zasedání veřejném. Já jsem schválně k vůli tomu podíval 
se do ústavy, a nenalézám hlavně v §§. 42. a 43., kteréž jed- 
nají o řízení zemského výboru, kteréž ukazují, jakým spů- 
sobem on má vykonávati povinnosti a záležitosti na něj vlo- 
žené, že by nesměl a nemohl jednati veřejně. Jestliže tedy 
slavný sněm, o němž předpokládám, že veřejnému jednání 
čili že principu veřejnosti přeje, při rozsuzování takových 
rekursů takové jednání za potřebné uzná a výboru zemskému 
tak to nařídí, pak myslím, že bude zemský výbor se musiti 
podle toho říditi, a že se tím ničeho nezmění v ústavě, po- 
něvadž ústavou věc taková není zakázána. 

Já tedy myslím, že sněm může právo své přenésti, a že 
ten princip platí, že co není ústavou zakázáno, může zemský 
sněm výboru zemskému uložiti, poručiti nebo dovoliti; a my- 
slím, že opak, totiž princip tajnosti, mysteriosnosti, není ni- 
kterak principem naší ústavy, a že ti, kteříž tuto ústavu nej- 
více cení, nebudou jí chtíti dělati takové výčitky, že snad 



84 Sněm český 1866. 

za základ položila princip tajnosti. (Výborně!) Já z té příčiny, 
Činím, pánové, návrh : 

„O stížnosti proti usnesení výboru nebo zastupitelstva 
okresního, vyhrazené dle zákona ze 25. července r. 1864 za- 
stupitelstvu zemskému, má rozhodovati výbor zemský, při- 
volav náhradníky přísedících, v zasedání veřejném." 

Zastanci návi-hu menšiny vytýkali návrhu většiny, že obsa- 
huje změnu ústavy. Tomu přisvědčoval jménem vlády místodrži- 
telský rada Neubauer, jenž touž výtku obrátil také proti návrhu 
Riegrovu ; vláda uznávala potřebu zméuy zákona a ukazovala 
na svou předlohu zákona o zastupitelstvech okresních, kterouž 
předložila sněmu haličskému, a dle níž o odvoláních z usnesení 
výboru okresního měl rozhodovati výbor zemský, a o odvoláních 
z usnesení zastupitelstva okresního sněm zemský. Předsedající 
maršálek hr. Rothkirch oznámil, že o návrhu většiny kommisse 
i o návrhu Riegrově musí se hlasovati vyvoláváním jmen, poně- 
vadž obsahují v sobě změnu ústavy, návrh Riegrňv aspoň tak 
dalece, že pozměňuje složení výboru zemského. Proti tomu ozval 
se Rieger při podrobné debatě takto (u. Sten. XXXVI. 30) : 

Jeho Excellence pan nejvyšší maršálek vyslovil své mí- 
nění v ten smysl, že můj návrh obsahuje v sobě změnu 
ústavy. Já se s tím názorem nemohu srovnati, ježto ná- 
hradníci jsou již jmenováni v ústavě, a jest to tedy jen 
upotřebení nové této instituce v ústavě již obsažené. 

V každém případě prosil bych Jeho Excellenci, aby dal 
slavné sněmovně o tom rozhodnouti, spatřuje-li v tom ona 
změnu ústavy (oho ! vlevo), a chce-li se tedy v té příčině 
dle toho zachovati. Usoudí-li slavná sněmovna, že se tím 
nepodniká žádná změna ústavy, tedy se ta věc přijme jedno- 
duše jakožto usnesení, a bude to pak záviseti na Jeho Veli- 
čenstvu a vládě, aby v tom případě, soudí-li slavná vláda 
a Jeho Veličenstvo sám, že názor sněmu zemského je mylný, 
a že přijetí mého návrhu ovšem obsahuje změnu ústavy, 
aby v tom případě Jeho Veličenstvo jednoduše odepřel sankci 
z toho výslovného důvodu, že to jest změnou ústavy. My- 
slím tedy, že se to dá vhodně tak provésti, aby se po při- 
jetí mého návrhu konečné rozhodnutí o otázce, mění- li se 
tím ústava, ponechalo vládě. 



Odvoláni od zastupitelstev okresnich. 85 

Při hlasování byl nejprve zavržen návrh menšiny (Klierův), 
a pak schválena osnova zákona navržená Herbstem. K tomuto 
Herbstovu návrhu učinil poslanec Trojan dodavek : „Jednání zem- 
ského výboru v těchto záležitostech budiž veřejné." Maršálek 
nespatřoval v tomto dodavku žádné změny ústavy, zástupce vlády 
však ano, poněvadž prý sezení výboru zemského jsou neveřejná, 
ne sice zpředpisu zřízení zemského, ale skutečné. Ze by ná- 
vrhem Trojanovým měnila se ústava, tomu tvrzení vládního zá- 
stupce opřel se také Rieger, řka (č. XXXVI. ,32): 

Já myslím, že by to bylo sahati na kompetenci sněmu, 
kdyby se zakazovalo učiniti ustanovení v takové věci, kde 
ješté žádného ustanovení v zákone nestává; ústava o té věci 
neřekla ani černé ani bílé ; ona neřekla, že sezení výboru 
zemského jsou tajná, ani že jsou veřejná. Bude li tedy slavný 
sněm nyní chtíti naříditi zemskému výboru, aby v takové 
pří pádnosti učinil sezení své veřejným, tedy je slavný sněm 
úplné v právu a žádný paragraf naší ústavy mu v tom ne- 
překáží. (Výborně !) 

Maršálek setrval též při svém mínění, že nejedná se o změnu 
ústavy, i dal hlasovati o návrhu Trojanově pouhým povstáním ; 
byl schválen 112 hlasy proti 94. — Vláda však se svým míněním 
přece na konec podržela vrch : návrh Herbstův došel císařského 
potvrzení dne 25. října 1868, ale bez dodatku Trojanova. 



Dne 27. února jednal sněm o zákoně, kterýmž měly se 
zrušiti zákony, jimiž do té doby obmezovalo se nabývání a uží- 
vám pozemků selských. Prvotním navrhovatelem byl dr. Trojan, 
zpravodajem sněmovní kommisse dr. Škarda. Podle návrhu kom- 
misse měl §. 1. tohoto zákona zníti: „Nabývání pozemků nezávisí 
příště na žádné podmínce stran výměry." — Poslanec Václav 
Seidl navrhoval znění jiué v tato slova: „Každý, kdož k nabývání 
statků vůbec spůsobilý jest, může, šetře při tom předpisů o rozdě- 
lení pozemků, nabývati pozemků v každé výměře, nehledě k tomu, 
zdali již nemovité vlastnictví má čili nic." — Rieger navrhoval 
text ješté jiný, řka (č. Sten. XXX VII. 15): 

Já, pánové, měl jsem podobnou pochybnost, jako pan 
řečník přede mnou. Zdálo se mi totiž, že §. 1. nepovídá do.sti 
jasně, co kommisse pověděti chtěla. Ohmezení, o jichž zrušoní 
se jedná, jsou ta, že kdo nemá usedlost, kdo nemá domek, 



86 Sněm český 1866. 

nesmí kupovati grunty, to je jedno; a druhé, že nesmí koupiti 
menší počet pozemků, než 40 měr. O zrušení těch dvou obme- 
zení se kommissi jednalo, a myslím, že se to dá jasněji 
vysloviti, než kommisse pověděla. Já jsem si dovolil stylisovati 
návrh v ten spůsob: 

,Aby kdo mohl nabyti pozemků selských, nemusí na 
příště ani býti držitelem usedlostí, aniž je při nabývání obme- 
zován jistou výměrou." 

Nepřál bych si, aby se dalo do tohoto ustanovení ještě 
jiné pravidlo, poněvadž myslím, že jich není třeba. To se 
rozumí samo sebou, nesmí- li někdo dle občanského zákonníka, 
nebo dle mezinárodního práva, jako ku př. Turek, u nás 
vůbec nabývati pozemků, že to zůstává v platnosti, že se v tom 
ohledu v zákonu nic nemění, aniž měniti se hodlá. My pravíme, 
že všech pravidel, která o nabývání pozemků platí, těch všech 
se zde nedotýkáme, ale co se týká toho neb onoho punktu, 
chceme jej zrušiti. Já myslím, pánové, že může býti plná 
příčina, proč někdo nemůže nabyti pozemků, ku př. že mnich 
neb nezletilý atd. jich nemůže sám nabyti. Ale, pánové, vždyf 
je tu ještě jedna příčina, proč někdo nemůže nabyti pozemků, 
a to nejčastější, totiž ta, že nemá na ně peněz, že nemůže 
zaplatit kolek neb daň ; ale my se nemusíme dotýkati v zákoně 
našem všeho možného, stačí zajisté uvésti jen to, co zrušiti 
hodláme ; a já myslím, že v tom ohledu můj návrh postačí. 

Návrhu Riegrovu odpíral poslanec Wucherer, zvláště proto, 
že se v něm jmenují pozemky selské, a nikoli pozemky vůbec. 
Poslanec Trojan, ač byl členem kommisse, dával návrhu Riegrovu 
přednost před návrhem kommisse. Rieger pověděl ještě na obranu 
svého návrhu (n. Sten. XXXVII. 16): 

Já mohu jen ujistiti slavnou sněmovnu, že návrh můj 
úmyslem i obsahem svým jest pouze stylistický. Snaha má 
směřovala jen k tomu, aby to, co kommisse říci chtěla, bylo 
řečeno poněkud jasněji, obsah zůstává tentýž. 

. Soudí -li však p. baron Wucherer, že to, co se praví 
v §. 1., jest stylisováno jasně, tož musím o tom pochybovati; 
aneb snad není můj rozum a chápavost má na výši obyčej- 



Nabývání a dělení pozemků selských. 87 

ného rozumu lidského. Neboť já přiznávám se přímo, že jsem 
s počátku nerozuměl, co tlm je řečeno, a proto jsem se 
snažil nalézti výraz jasnější. 

Co se týče předpisů o dělení pozemků, tož pokládám to 
za zcela zbytečné, aby se připomínaly. My nechceme říci, 
že ony zůstávají v platnosti ; to beztoho samo se rozumí, 
když zrušiti jich nemůžeme; my však také nechceme říci, 
že je zrušujeme, poněvadž by to bylo předmětem dlouhého 
rokování. Avšak to, co především a nejvíce lid tíží. to chceme 
zrušiti ; totiž, aby lidé, kteří vůbec mohou pozemky kupovati, 
mohli zakoupiti také méně než 40 korců, předpokládaje ovšem 
totiž, že pozemky takové jsou na prodej. Když pak se řekne: 
ty smíš zakoupiti méně než 40 korců, tím ještě není řečeno, 
že někdo jiný smí prodávati bez povolení; předpisy vtom 
ohledu ostatně zůstávají tak dlouho v platnosti, pokud nejsou 
zrušeny jiným zákonem. 

Nemyslím tedy, že by můj návrh byl obmezením ; já 
připomínám jen, že nadpis platí také o pozemcích selských, 
a že dosavadní obmezení týkalo se jen nabývám pozemků, 
a to se zrušuje též jen v té míře, totiž jen co do nabývání 
pozemků, a nemá se tu nic ustanoviti ve příčině dělitelnosti 
pozemků. 

Když také zpravodaji Škavdovi návrh Riegrův lépe se líbil 
jakožto jasnější, byl §. 1. schválen ve znění navrženém od Riegra. 



Po vyřízení tohoto zákona dr. Škarda referoval jménem sně- 
movní kommisse o navrhovaném zákoně, kterým se mělo usta- 
noviti, komu přísluší povolovati rozdělování pozemků. Čtyř- 
členná menšina kommisse, kterou zastupoval zpravodaj Wucherer, 
navrhovala, aby přes tuto osnovu zákona přešlo se k dennímu 
pořádku ; menšina opírala zdání své hlavně o to, že již dříve 
sněmovní kommisse zprávou ze dne 29. května 1864 navrhovala, 
aby kmenové pozemky od selské usedlosti mohly se oddělovati 
jenom s povolením výboru okresního, a větší usedlosti aby se mohly 
rozdělovati jenom s povolením výboru zemského, avšak menšina 
té dřívější kommisse mela za to, že v obojích případech nemělo 
by příště býti potřebí již žádného zvláštního povolení; sněm 



88 Sněm český 1866. 

pak, jednaje v šesté schůzi dne 12. prosince 1865 o této zále- 
žitosti, nedospěl k žádnému konečnému usnesení, nýbrž uzavřel 
vyžádati si napřed o tom dobrá zdání od okresních zastupitel- 
stev ; dle toho vykládala menšina, že dokud ta dobrá zdání ne- 
přijdou, nemá sněm jednati o té záležitosti. Zástupce vlády, místo- 
držitelský rada Bach, souhlasil s míněním menšiny koramisse ; 
spolu dovozoval, že výborové okresní nehodí se k tomu, aby po- 
volovali dělbu usedlostí selských (jakž většina kommisse navrho- 
vala), ale že by se to mělo zůstaviti c. k. úřadům okresním. 
Však nicméně návrh menšiny na přechod k dennímu pořádku byl 
zamítnut 97 hlasy proti 85, a přikročeno k podrobné debatě 
o navržené osnově zákona. 

§. 1. v návrhu kommisse zněl: ,0 tom, zdali lze selské 
statky rozděliti nebo jednotlivé jich částky odděliti, přísluší 
okresnímu výboru rozhodovati vedle zákonů platných". Rokování 
o tomto paragrafu mělo zase ráz povšechný; za jeho přijetí při- 
mlouvali se nejprve hr. Lev Thun a dr. Griinwald, a odporovali 
mu nepříznivci samosprávy Schmeykal aBrinz; Schmeykal mezi 
jiným uváděl ten důvod jako analogický, že odvod k vojsku ješté 
více zasahá do společných zájmův okresu a jeho obyvatelstva, 
a přece nikomu nepřipadne na mysl navrhovati, aby ta záleži- 
tost odevzdala se výboru nebo zastupitelstvu okresnímu. Těmto 
odpůrcům chystaného zákona opřel se dr. Rieger (n. Sten. 
XXXVII. 32): 

Myslím, pánové, že véc jest jednoduchá a není ani potřebí, 
vystavovati o ni takových theorií, jakéž tu právě byly hájeny. 
(Oho ! v levo, Bravo ! v centrum.) 

Především zdá se mi velmi pochybnou býti ona theorie 
o přeneseném oboru působnosti, kteráž tak často se na doklad 
uvádí. Nechci ted předmět ten dále rozebírati, avšak myslím, 
že podstata věci v tom se zakládá, aby se rozhodnutí ode- 
vzdalo onomu orgánu, kterýž rozhodne s největší nestranností 
a s největší praktickou znalostí poměrů. (Nepokoj v levo.) 
Nuže, předložím-li sobě tuto otázku, není pro mne pochyb- 
nosti, že beze vší pochyby okresní zastupitelstvo a okresní 
výbor znají poměry lépe, a posoudí je nestranněji a správněji 
než úředník, kterýž se dnes náhodou dostal do okresu snad 
v postavení zcela podřízeném, a zítra snad už zase okres 
opustí, kterýž tedy poměry a potřeby okresu dokonce nezná. 



Děleni statků selských. 89 

a v nich celou existencí svojí účastenství nemá, pročež jej 
také nehrubé zajímají. 

Avšak, pánové, pravé to, co pověděl pan kollegaSchmeykal, 
že to není předmětem, který by se dotýkal společných zále- 
žitostí okresu, právě to pokládám za veliký omyl, nebot tvrdím 
právě opak toho, ano jsem přesvědčen, že právě rozdělení 
neb nerozdělení a následky s tím spojené přivodí nejdůle- 
žitější výsledky pro blaho obyvatelstva okresního. V okresu 
jenž jest pouze rolnický, a kde obyvatelstvo může výživu 
svou bráti jen z tohoto odvětví národního hospodářství, tam 
zajisté potřeba dělení není tak zjevná, ano může se takové 
dělení odmítnouti. Avšak naopak v okresích, kde jest rozho- 
dující stránkou výživy průmysl, kde rolnictví se provozuje 
jen tak vedle průmyslu, tu jest absolutné nutno, dopustiti 
úplnou svobodu dělitelnosti, poněvadž zde jest rolnictví pro 
výživu jen věcí vedlejší ; vlastnictví půdy bývá tu pouze přilep- 
šením pro výživu, kterou obyvatelstvo vyhledává v jiných 
pramenech národního blahobytu, totiž v průmyslu. Avšak, 
j)ánové, tuto věc posouditi může přece nejlépe obyvatelstvo 
domácí, jeho intelligence vyšlá z obyvatelstva a důvěrníci 
okresu; tito zajisté nejlépe posoudí, zdali blahobyt okresu 
rozdělením pozemků utrpí aneb získá. 

Soudím tedy, že nemůžeme počínati si rozumněji, než pone- 
cháme-Ii to okresnímu zastupitelstvu, aby rozhodovalo o této 
důležité otázce dle poměrů jednotlivých okresů. 

Porovnání s vojskem jest zajisté velmi nevhodné; a jest 
to zjevné, že to není prospěšno pro žádný okres, ztratí- li 
statné dělníky. Každý okres zakázal by si s hlediska národo- 
hospodářského všelikou rekrutýrku ; ale jelikož proti tomuto 
národohospodářskému zřeteli stojí zřetel vyšší, totiž zřetel 
k zachování státu, kterýž vojáků potřebuje, tedy si musí stát 
vyhraditi odvod a nemůže jej přenechati zastupitelstvu okres- 
nímu, poněvadž tu nepadají na váhu jen ohledy národohospo- 
dářské. (Bravo! Výborně!) Zde však rozhodují ohledy národo- 
hospodářské okresu. Z toho jest tuším patrno, že rozhodnutí 
tímto spůsobem, jak kommisse navrhuje, bylo by nejúčelnější 



90 Sněm český 1866. 

a nejprospěšnější národnímu blahobytu, a přiměřené poměrům 

v okresích jak průmyslových, tak i rolnických. 

Po další debatě byl § 1. většinou přijat, a tak i ostatek 
zákona. 



Za velikého napjetí myslí ve všem vzdělaném obecenstvě ro- 
kováno ve XXXVIII. sněmovní schůzi dne 1. března o zprávách 
koramisse zřízené ku předchozí poradě o návrhu v příčině rovno- 
právnosti jazykové na universitě Pražské, jejž byl dr. Rieger 
se 73 soudruhy podal a dne 22. ledna 1886 ve sněmu při prvnim 
čtení odůvodňoval ; celé jeho znění viz zde na str. 47. Pětičlenná 
většina kommisse, jejímž zpravodajem byl professor Tomek, na- 
vrhovala, aby sněm přijal dotčený návrh Riegrův beze vší pro- 
měny. Menšina čtyřčlenná, kterou zastupoval professor Hasner 
jakožto zpravodaj, chtěla tomu, aby návrh Riegrův odevzdán byl 
napřed akademickému senátu university Pražské s požádáním, 
aby vyslyšev všecky fakulty, podal o něm své dobré zdání ; zpráva 
této menšiny kommisse končila se prohlášením toho obsahu : jest- 
liže by čeština měla se připustiti na universitu (čehož potřebu 
a možnost menšina neuznávala), že jediný spůsob, kterým by se 
to státi mohlo, byl by „rozdělení university ve dvě polovice ja- 
zykem se lišící-. — Za návrh většiny přimlouvali se poslanci 
Tonner, Brauner a hr. Lev Thun; s protivné strany dostali se 
ke slovu Wolf, gymnasiální professor z Cheba, a Hofler i Brinz, 
oba professoři z ciziny na Pražskou universitu přivolaní. Když 
potom byl přijat konec debaty, nacházeli se ve prospěch návrhu 
většiny ještě zapsáni Čupr, Rieger a kardinál arcibiskup kníže 
Schwarzenberg; z těch Rieger zvolen byv za generálního řečníka, 
promluvil jak následuje (č. Sten. XXXVIII. 36—41): 

Slavný sněme! Když jsem nedávno odůvodňoval návrh 
svůj na provedení rovnoprávnosti na universitě zemské, ne- 
nadal jsem se věru, že se potká s takovým odporem, j^ký 
dnes spatřuji. Jeho takořka jednohlasné odkázání kommissi 
bylo mi důkazem a znamením, že panuje v celé sněmovně 
mysl smířlivosti právě bratrské, která si klade za úkol, oběma 
národnostem země býti stejné spravedlivou a každé dopřáti 
toho, co její bytosti mravní i hmotné jest nevyhnutelné. 

Proti všemu nadání mému přišel, abych tak řekl, mra- 
zivý vítr na naděje moje, a vidím, kterak se proti tomu, 
v čistém právu a čistě humánní povaze věci založenému ná- 



Jazyková rovnoprávnost na universitě. 91 

vrhu, nyní vyskytují důvody, jež při svědomitém uvážení za 
platné uznati nemohu. 

Nejprvnější a nejpodivnější z těchto námitek, které jsme 
dnes slyšeli, byla ta, že se tím stane německé národnosti 
v zemi křivda. Pánové, prosím, abyste ráčili tiše a sprave- 
dlivě uvážiti, oč se jedná. Jest v mém návrhu jen nejmenší 
stopa toho, jako by se mělo německé národnosti něco vzíti, 
čeho užívá, co má? Bůh uchovej! Ani nejmenší takové ten- 
dence v mém návrhu není, nýbrž naopak německé národnosti 
se má zachovati vše, co má. Ona má zůstati v úplném držení 
všech prostředků sloužících ke vzdělání jejímu. Můj návrh 
nežádá nic jiného, než aby totéž bylo dopřáno národnosti 
české, čemu se již těší národnost německá. 

Že by v tom byla nějaká křivda pro Némce,. když vedle 
německého professora snad v sousední síni bude přednášeti 
professor český, toho věru pochopiti nemohu; či snad věda 
německá ztratí, abych tak řekl, vůni svou, sílu a krásu, 
když vedle ní vzkvétati bude véda česká? Jestliže bude Cechu 
dopřáno nasytiti se chlebem moudrosti, plyne-liž z toho, že 
bude Němec trpěti hlad? Věru, pánové — taková argumenta 
aspoň můj rozum a můj právní cit pochopiti nemůže. 

Pravilo se nám od jednoho a hned přednějšího řečníka 
protější strany, že je universita naše německá. Pánové, my- 
slím, že kdo stopoval počátek naší university, taková slova 
věru pronésti nemůže. Když povážíme, že Karel IV., otec 
vlasti, v zakládající bulle pronesl tato slova: 

„Jest zvláštní péčí naší, kterak by toto království české 
velikým počtem moudrých mužů bylo ozdobeno, aby věrní 
obyvatelé téhož království, kteříž po ovoci dobrých umění 
bez přestání lační, nemusili o cizí almužny žebrati, nýbrž 
aby připravený měli stůl v království svém." 

Pánové, z těchto slov slavného zakladatele patrno, že úmysl 
jeho při zakládání byl, postarati se o děti této užší vlasti naší, 
a že původně základ naší university nebyl nikterak ten, aby 
se postaral slavný zakladatel její o některé jiné nái'odnosti 
neb jen o jednu národnost zemskou s vyloučením druhé nej- 



92 Sněm český 1866. 

Četnější. Ovšem že dle vzoru jiných universit té doby se 
rozdělila universita na několik národů ; byli totiž z prvu ná- 
rodové uherský, polský, německý a český. Jelikož ale je 
patrno, že Poláci jsou Slované, že ke koruně uherské ná- 
leží veliká převaha Slovanů, že národ český jest posud z velké 
většiny slovanský, a též tehdy byl ovšem neméně slovanský, 
tedy se může a potiori říci, že v prvních základech naše uni- 
versita, obsahujíc tři národy slovanské, by se byla mohla 
nazvati spíše slovanskou než německou 

Pánové! Též od té doby se charakter její nezměnil. 
Universita byla, jako každá jiná této doby vůbec, latinská, 
a v tom ohledu byla právě rovnoprávnou oběma národnostem 
ve vlasti naší. Jakmile se živel německý ve vlasti naší vy- 
vinul, právě tak dobře vyvinoval se i živel český. A ani ten- 
kráte, když za Ferdinanda stala se reforma neb reorganisace 
university naší, ani tenkrát nebylo nikterak na to pomýšleno, 
dáti jí nějaký jiný, snad výhradně německý ráz, neb základní 
listina byla o tom vydána jazykem latinským a českým, a 
ne německým ! 

Od těch dob až do císaře Josefa byla universita naše 
latinská a ne německá; teprve za císaře Josefa byla změ- 
něna v universitu německou. Jest známo, jak tento mocnář 
sobě za hlavní úlohu položil centralisaci říše na základě 
národnosti německé, a kterak se tehda všude spůsobem až 
nemilým rozšiřoval jazyk německý. V této době stala se také 
universita německou; tím pak universita, ježto prve byla 
universální, stala se právě teprva ve mnohém ohledu jedno- 
strannou ; a to, oč se nyní jedná, jest, aby se stala opět 
universální, aby přestala býti jednostrannou, aby vyhověla 
původnímu určení svému, kteréž jest dle vznešeného zakla- 
datele jejího, Karla IV., to : aby sloužila všem dětem této 
naší vlasti stejné a společně. 

Pánové! Z několika stran nám bylo pověděno, že je věda 
německá; jinde zas slyšeli jsme výraz: Věda jest moc. Kdy- 
bychom v této pří pádnosti užili stejniny, tedy bychom mohli 
říci: moc jest německá, poněvadž jest véda německá. My, 



Jazyková rovnoprávnost na universitě. 93 

pánové, dobře věci této rozumíme. A proto jsem v minulé 
řeči své poukázal k tomu, že se nám jedná o to, aby moc 
vědy nebyla jen při jedné národnosti, aby přestalo panování 
jedné národnosti v zemi, které přirozeně plyne z výhradného 
práva na vzdělání. Nám jde o to, aby oba národové měli 
stejné právo na vzdělání a tedy v zemi stejnou moc. 

Pánové! My máme to přesvědčení, že bez vzdělání uni- 
versitního rovnoprávnost naše ani v praktickém životě vůbec 
provésti se nedá; že nedá se provésti, pokud nebudeme míti 
mužů v jazyku národním skutečně vzdělaných, kteří by služby 
duševní, které mají zastávati v národě, v témž jazyku také 
zastávati mohli, jakým národ mluví ; poněvadž mužové, kteří 
nebyli vzděláni pro svůj národ, kteří nabyli vzdělání svého 
toliko jazykem německým, nebudou moci národu svému slou- 
žiti dobře a platně, jakoby mohli posloužiti, kd)by byli 
vzděláni v jazyku českém. Poněvadž pak takovíto funkcionáři 
zájmů duševních nemají dostatečné známosti jazyka českého, 
poplyne z toho, že život těch veřejných úřadníků, jak ve 
vědeckém tak i v sociálním ohledu, vždy bude převahou 
německý, a tudíž budou jazyk náš a národnost naše ve všem 
tom vyloučeny. 

Pánové ! Jeden z našich kollegů mi pravil tyto dny, — 
a není to muž, kterého bych pokládal za přepjatého náro- 
dovce, — on mi pravil, že jest to urážka, když zpravodatel 
na německé řeči odpovídá jazykem českým. Pánové, hle 
i v našem středu panují ještě takové názory! I to plyne na 
mnoze z toho, že nám nebylo národní vzdělání dáno na uni- 
versitě, a že se to mnohému zdá podivné, aby kdo mluvil 
na veřejném místě a ve veřejném životě jazykem českým, a 
že tomu, ačkoliv se to již děje delší čas, někteří z našich 
kollegů ani přivyknouti nemohou. 

Klade se, pánové, veliký důraz na vědu a její absolutní 
cenu. Já zajisté nejsem z těch, kteří by tuto cenu neuznávali, 
jak jsem se o tom v předešlé řeči již dostatečně byl vyslovil. 
Ale, pánové, věda není majetkem jediného národu, není 
monopolem aniž privilegiem jeho ; véda jest jměním veškerého 



94 Sněm český 1866. 

lidstva, věda povstala a dospěla nynější výše své spojenými 
silami všech národů, kteříkoli od počátku dějin lidských 
pracovali duševně. 

Véda se zrodila na březích Středomoří v Egyptě, Foeni- 
cii, Palestině a Řecku ; a odtud putovala na západ, učinila 
kruh skrze krajiny římské a starou Itálii ke starým Galium, 
a obnovila se v novější době zvláště působením křesťanství 
a s počátku hlavně prací národův kmene románského ; odtud 
pak obrátila krok svůj k východu a přišla takto k národu 
německému, i pokračovala dále k národu slovanskému. 

Pánové ! Tento běh událostí historických, toto vyvinování 
veškerého člověčenstva mělo své příčiny historické, politické, 
klimatické a geografické. Jest věru přirozenou věcí, že náro- 
dové, kteří védu z prvního pramene dříve přijali, dříve se 
vzdělali a dále dospěli; ale jest také přirozenou věcí, že kdo 
dříve vyšel, také dále došel, a tudíž je přirozenou věcí, že 
Francouzové dříve se vzdělali než Němci, a dříve Němci 
než Slované. Ale to, že některý národ dříve ve védé pracoval, 
není příčinou, na druhý národ, který kráčí za ním s dobrým 
úmyslem, aby se též vzdělal, aby i on došel vrcholu vzdělanosti 
všelidské, pohlížeti jaksi pohrdavě. Pánové, právě tak by 
mohl Asiat, u kterého slunce dříve vychází, pohrdati Evro- 
panem, u kteréhož slunce vychází později. My pozdější pak 
máme v ohledu tom aspoň zase tu útěchu, že až tam u sou- 
sedů předních bude slunce již na sklonku, u nás bude plný 
den. (Hlučné bravo! ve středu i na galerii.) 

Povídalo se nám, pánové, že nemáme dosti učencův. 
Bylyt to výroky vynesené od pánův, kteří věru se ve věci 
neznají, a kteří by lépe učinili, kdyby nepronášeli úsudku 
o věcech, o kterých jim dostatečná známost schází. My pak, 
pánové, můžeme říci, že máme učenců již nyní dost, že bychom 
pořádnou universitu zříditi mohli, za kterou bychom se věru 
hanbiti nemusili. Jest to skutečně divné, že se s protější 
strany tak o věci mluví, jako kdyby věda byla v držení jedině 
německé národnosti. 



Jazyková rovnoprávnost na universitě. 95 

Pánové! Chcete-li nepředpojatě stopovati rozvoj našeho 
vzdělání a vší literární činnosti ve vlasti naší, pak musíte 
při spravedlivém soudu uznati, že literární a vědecká činnost 
v našem národě a u našeho kmene v posledních dvacíti letech 
byla silnější a živější než u našich krajanů německých, a 
že literární produkce též byla u nás silnější; a při tom třeba 
jest uvážiti, že poměry naše nejen nebyly nám v tom příznivé, 
ba spíše naopak, ana snaha naše nebyla ani vládou podpo 
rována, ani veřejnými ústavy a žádnou universitou. My, pá- 
nové, zajisté nejsme ignoranti ve věcech práce literární našich 
sousedů a dovedeme alespoň posouditi, co s protější strany 
v oboru vědeckém u nás se děje; a tu, pánové, — nechci 
nikoho uraziti, ale přiznati se vám musím, že tak velikých 
titanů vědy, tak nedostižitelných geniů na naší universitě 
nenalézám, auo že mám pevné přesvědčení, že synové našeho 
národa budou se moci vyrovnati nejlepším silám, kteréž na 
universitě naší nyní pracují. (Výborně! ve středu.) Já, pánové, 
nechci uváděti jména, ale kdybych to učinil, tedy byste 
seznali, že to v některých alespoň oborech není pro nás 
úlohou obrovskou. 

Já vím, pánové, že někteří mužové slovo „věda" neustále 
v ústech nosí a o veliké ceně vědy neustále mluví, jako kdyby 
vedle nich vědeckého snažení a poznání ani nebylo. V tom 
ohledu si ti a takoví s velmi malou skromností počínají; vím, 
že jsou mezi nimi také takoví, kteří u nás se považují za 
veliké učence, kdežto přece kritika za hranicemi pronesla 
o nich soud, že mají nevelikou cenu; a nejednou sešel jsem 
se s německými učenci za hranicemi, kteří o tom a onom, 
jenž na naší universitě učí, velmi pohrdavý úsudek vynesli, 
kterýž zde opakovati nechci. (Pohnutí na levici.) 

Pánové! Pravilo se nám dále, že naše literatura ještě 
není tak vzdělána, aby jakési přednášky na universitě plod- 
nými učiniti mohla. Bylo již zde k tomu poukázáno, že by 
bylo velmi smutné stanovisko vědeckého člověka, kterýž by 
chtěl za našich časů obmezovati se na literaturu jediného 
národa. Kdokoli chce vědu, pravím, vědu lidskou, všeobecnou, 



96 Sněm český 1866. 

a ne pouze německou, nesmí se obmeziti jenom na literaturu 
německou, nýbrž musí studovati a poznati důkladné lite- 
raturu francouzskou, anglickou a italskou atd. ; neb jenom 
tak obsáhne a pozná, co veškeré člověčenstvo v oboru vědy 
podalo, jen tak může se postaviti na stanovisko vyšší lidské ; 
a pánové, to stanovisko my hledáme a věčně a věrně hledati 
budeme. 

Já tedy soudím, že jakkoli by přednášel professor na 
české universitě po česku, on sám se bude vzdělávati zároveň 
z německých, anglických a francouzských spisů, a bude též 
raditi svým žákům, aby podobně činili, jako on. Jsou zajisté 
některé obory literatury, ve kterých zvláště německá litera- 
tura, před kterou já mám ostatně veliký respekt, jsouť, pra- 
vím, některá odvětví, ve kterých skutečně literatura německá 
vyniká nad jiné; ale jsou však i taková, ve kterých je dosti 
slabá, aneb alespoň s anglickou a francouzskou srovnati se 
nemůže. 

Pánové ! Věc ta nemá zajisté sloužiti za nějakou potupu 
německému národu. I tam se vyvinovaly přirozeně takové 
vědy, kterých se ukazovala nejvíce praktická potřeba národu, 
takové vědy, ku kterým se sám národ přirozenou náklon- 
ností svou nejvíce nesl. Védy, u kterých tak příznivé okol- 
nosti neplatily, ty zanedbávaly se poněkud, tam jako i jinde. 

Pánové ! Dělo se v této věci před nedávném ještě Něm- 
cům právě tak, jako se děje nyní nám. Když počali na svých 
universitách přednášeti ku př. o vědách státních a politi- 
ckých po němečku, bylo to mnohým divné; tehda neměli 
také ještě bohaté literatury po ruce, nýbrž professorové sami 
větším dílem ponenáhlu tu vědu tvořili. Není zajisté abso- 
lutní potřeba ke vzdělání vědeckému, aby byla k němu hned 
bohatá literatura pohotově; jinak bych musil tvrditi, že 
Aristoteles, který neměl po ruce žádné literatury tištěné, 
nemohl se státi vědeckým člověkem, a já myslím, že Aristo- 
teles v historické vědě platí více, nežli celý tucet jistých 
chlubných professorů. (Veselost v levo.) 



Jazyková rovnoprávnost na universitě. 97 

Nuže tedy, pánové, ta poubá okolnost, že není někde 
velká hojnost učených knih po ruce, ta nevylučuje možnost, 
přednášeti některou vědu na universitě; však připomínám, 
že právě tím přednášením védy na universitách německá li- 
teratura se vzmohla nejvíce, a že mají-li Němci nyní boha- 
tou literaturu vědeckou, že tvůrcové její jsou hlavně profes- 
sorové universitní, a kdyby nebylo německých universit a 
německých professorů, nebylo by také tolik německých spisů. 
Pánové! Někde se konečně počátek učiniti musí; pamatujte 
se dobře, že ještě veliký král Fridrich považoval jediné 
iVancouz^^kou kulturu za možnou, a že s posměchem odbýval 
veškeré snahy německých učenců o vyvinutí zvláštní německé 
vědy. Ale, pánové, kdyby se byli němečtí učenci té doby 
dali odstrašiti posměchem takovým, kdyby byli zanedbali 
povinností svých k národu svému, kdyby nebyli pracovali ve 
své vědě svým jazykem mateřským : zdaž nebyla by to ztráta 
nenahraditelná pro národ německý, nebyla by to ztráta pro 
celou vědu? Neboť i to považovati musíte, pánové, že samo- 
statnost badání, že zvláštní cesta, kterou každý národ ve 
vědě kráčí, že védě samé velice prospívá, neboC právě tato 
zvláštní cesta, tato samostatnost rozličných badatelů bývá 
pramenem a původem nových ^mérů, nálezů a pokroků ve 
védě. 

Pánové ! My nemáme té naděje, abychom kdy se mohli 
rovuati co do bohatosti literatury naší s literaturou něme- 
ckou ; bylo by to věcí nepřirozenou, poněvadž národ německý 
je o mnoho četnější a mocnější než náš, a musila by čin 
nost naše býti desateronásobná, abychom se vyrovnati mohli 
v tom oboru. Ale, pánové, to nás nesmí zajisté odstrašiti, 
abychom i my, každý dle sil svých, a to cestou nejúspěšnější, 
nestarali se o vzdělání své, abychom též ve svém jazyku 
nepěstovali védu; vždyť i jiní národové nejsou tak mocní a 
četní. Proč pak i Španělové i Portugalci, HoUandané, Švé- 
dové a Dáni pěstují vědu ve svém jazyku? Proč i oni ne- 
opouštějí ja/yk vlastní, proč nepíší jazykem četnějších, vzdě- 
lanějších sousedů? A myslíte, pánové, že tím vzdělání člo- 

Keči Kiegrovy IV. rj 



98 Sněm český 1866. 

věčenstva, že tím věda někde utrpěla? Zdaž nestvořili i tito 
literaturu značnou, ačkoli jsou z části mnohem menšími ná- 
rody, nežli náš národ; zdaž nevyvedli i oni mnohé věci pa- 
mátné, světodějné, neocenitelné? 

Pánové! Národ švédský čítá asi 2 miliony duší; tam 
na chladném severu činnost duševní krom toho z jiných pří- 
čin nebývá tak veliká, a ejhle! velký Berzelius nepohrdal 
svým vlastním jazykem, učil vědě své, chemii, jediné svým 
národním jazykem, veškeré své spisy sepsal svým národním 
jazykem, ačkoli psal pro národ mnohem menší, než národ 
náš. Pánové! Bohatý německý národ ve své literatuře ne- 
ostýchal se, nepohrdal, aby přeložil veškeré jeho spisy, jako 
Wáhler; a víme, že jsou i pověstní chemikové němečtí, jako 
Mitscherlich, Rose, Naumaiin, všichni žáci Berzelia, které učil 
jazykem švédským v tom svém malém národu švédském. Pá- 
nové! Když tedy tam to bylo možná, když mohl Berzelius 
tam vyučovati a platně vyučovati s velikým prospěchem pro 
vědu svým jazykem, proč by to nám nebylo přáno a dáno, 
s podobným prospěchem učiti? 

Domýšlejí se někteří pánové, že se nám jedná při zří- 
zení nových stolic jen o to, abychom zaopatřili některé lidi 
místy a professurou. Pánové! Já jsem dost zřetelně pověděl 
smysl svého návrhu a doufám, že jsem nezavdal k tomu pří- 
činu, aby se někdo domýšlel, že taký chatrný úmysl mne 
vedl při návrhu mém. Já se ohrazuji slavně, že bych kdy 
takový úmysl byl choval. Pánové! Mně záleží na cti a zve- 
lebení svého národu, a záleží mi na tom, bude-li česká uni- 
versita, aby byia taková, aby se ctí mohla se uváděti, aby- 
chom na ni s chloubou ukázati mohli; a nejvíce bych se 
proti tomu ohradil, aby mediokrity nějaké, lidé bez talentu 
byli postaveni na místa professorská, a tak pozdějším na- 
danějším učencům zabránili přístup k professuře. Kdyby 
ustanoveni byli slabochové, bylo by to velikou chybou ; neb 
z toho by nám nastala škoda na 20 a 30 let, jelikož by tím 
jiný, snad geniální člověk byl vyloučen z karriery universitní. 
Pánové! Budte jisti, že v tom my více budeme o to dbáti, 



Jazyková rovnoprávnost na universitě. 99 

abychom skutečné učence na universitu dostali, aby se ctí 
vedle německých koDegů obstáti mohli. 

Když pak takto se budeme zachovávati v té věci, — a 
mám to přesvědčení, že \láda naše podle podobných zásad 
se říditi bude, — pak to věru nebude na škodu, když u nás 
budou vedle sebe působiti dva mužové védy, každý svým 
jazykem, a když žáci, jak již Jeho Excellence pan hrabe 
Thun pověděl, podle schopnosti větší nebo menší jednoho 
neb druhého professora své návštěvy rozdělí. Bude-li německý 
professor schopnější, čeští žáci, kteří německy uměti budou, 
budou raději jeho přednášky navštěvovati ; a možná, že se 
to stane i se strany německých žáků, když jen na gymnasiích 
bude postaráno o to, aby uměli česky tolik, kolik k poroz- 
umění přednášek biidou míti zapotřebí. Vidíme to alespoií 
na polytechnice, kde časem němečtí žáci do českých přednášek 
chodí, a čeští do německých. Vidíme tam, že tím věda nehyne, 
a konkurencí tou že vědy neztrácejí. 

Pánové ! Jeden z hlavních důvodů, které se nám uvedly 
proti zavedení českých přednášek a proti vynesení výroku 
o tom od slavného sněmu našeho, jest ten, že máme se dříve 
otázati university, že nemáme sahati na její autonomii. Pánové ! 
Připomínám, že o poslední debatě pan professor Herbst 
velmi důmyslným spůsobem vykládal autonomii okresních 
zastupitelstev. Pravil, že autonomie znamená samostatné dá- 
vání si zákonův. Kdybychom tento výklad autonomie přijali, 
autonomie university by znamenala, že universita si může 
dávati zákony. Pánové ! O takové autonomii university se 
žádnému rozumnému mezi námi nezdálo : že by universita, 
která jest institucí zemskou a hlavně státem zřízena pro 
potřebu veřejnou a státní a pro pěstování vědeckých inter- 
essů obyvatelstva zemského, že by takový ústav si sám zákony 
dávati směl a mohl. To, tuším., nikdo tvrditi nebude. Auto- 
nomie nemůže znamenati svézákonnost, nýbrž samosprávu 
uvnitř, řízení záležitostí vnitřních. Takto rozumím autonomii 
v okresních zastupitelstvech, totiž pouze co samosprávu. 



ICO Sněm če^ký 1866. 

Pánové! Kdjž tedy universita si sama zákony dávati 
nemůže, musí nad ní státi jiná zákonodárná moc, která praví: 
tak a tak, podle těch zákonů se říditi musíš. A, pánové, tato 
zákonodárná moc jsme my, anel)o zákonodárství íMšské, jak 
chcete, vždy společné s Jeho Veličenstvem, snáším mocnářem, 
A jestli tedy zákonodárná moc vysloví princip, že rovno- 
právnost národnosti na universitě zachovati se musí, pak 
nezhývá universitě nic jiného, než podle toho se říditi. Ale 
mysliti si, že by universita svou autonomií mohla popírat 
tak velký princip, princip i-ovnoprávnosti národní, na kterém 
se zakládá ústava, celá existence našeho Rakouského moc- 
nářství, a já pravím, celá jeho budoucnost — ■ nebo pi-avím 
směle, nebude-li tato zásada zachována, tedy Rakouské 
mocnářství se roztrhne — já pravím tedy, pánové, jestliže 
taková zásada, která vyslovena s trůnu a která činí základ 
a pravidlo všeho života veřejného v našem mocnářství, jednou 
vyslovena jest ústavou, pak musí se universita podrobiti. 
O té otázce, zdali má býti provedena rovnoprávnost, uni- 
versita hlasu míti nemůže, ona se musí jednoduše podrobiti ; 
autonomie její mohla by přijíti k řeči nanejvýše stran otázky, 
kterak se rovnoprávnost uvnitř university provésti má. 

Poněvadž ale my ve svém návrhu nedáváme úplné zákony, 
nýbrž jen přání, kterak by se to dalo provésti, pak zůstane 
další péče na vládě samé, která se o provedení zákona toho 
bude starati; jí bude náležeti, jestli potřebu toho uzná, aby 
se university zeptala, jak by se tato zásada jednou již ne- 
zvratně vynesená měla provésti. My tedy, kteříž žá láme 
toliko provedení toho principu ústavního již neodvolatelně 
ustanoveného, nemůžeme se na tuto otázku ještě university 
tázati; my nesaháme na její autonomii. 

Pánové! Byly vysloveny, ne tak v tomto sněme, jako 
raději od členů této slavné sněmovny mimo sněm, jakési 
pochybnosti, jakol)y národ náš ve vědeckém snažení jaksi 
pokulhával za jinými, jakoby neměl dosti síly a pružnosti 
duševní, aby se v tom ohledu jiným národům, kteří jej pře- 
dešli, vyrovnati mohl. Pánové! Myslím, vtom ohledu mohu 



Jazyková rovnoprávnost na nni\ersitě. 101 

spokojeným duchem ukázati na historii naší vzdělanosti : 
my Cechové vyvinuli jsme celý náš státní organismus a du- 
ševní život samostatné, my sobe vytvořili samostatné právo 
české, my první přivedli instituce hypotečních knih k doko- 
nřilosti, jakéž nedosáhl žádný jiný národ. Pánové! Jak pravím, 
toto vyvinutí se délo samostatným duchem naším. A to můžeme 
s lirdostí podotknouti, že v našem organismu státním prvotné 
nevolnosti nebylo, že teprve odjinud k nám byla přinesena. 
Pánové ! Byl to syn české matky Karel IV., o kterém jeden 
německý historik pravil, že nesl na sobě ráz a ducha matky 
své slovanské, který zlatou bullou císařskou dal organisaci 
naší universitě. 

Uměním, pánové, předstihli jsme sousedy své. Naše umě- 
lecká díla sahají téměř do stejné doby s plody Italiánů. Ale 
jak slavně se vyvinulo umění u nás, toho co důkaz může 
sloužit, že naši umělečtí architektové byli povoláni do něme- 
ckých krajin, jako na př. ke stavění kostela sv. Štěpána a 
i do Strassburku. 

My, pánové, dříve již než jiní národové začali jsme 
pěstovati jazyk svůj a vzdělávati všeliké umění ve svém ná- 
rodním jazyku. My dříve než jiní národové měli jsme překlady 
bible. Nechci připomínati šíře dob husitských ; zmiňuji se 
o nich jen v tom směru, abych ukázal, že v té době, kde 
všecko badání, všecka filosoíie lidská se koncentrovala v badání 
o božství a ideách náboženských, že i tehdáž národ náš 
předstihl jiné smělostí myšlének svých. Později sekta bratří 
českých, o které veliký Herder pravil, že to byla ta nej- 
šlechetnější náboženská sekta, která kdy existovala, vyslovila 
idey humanismu, theoreticky a prakticky takovým spůsobem, 
jak to u žádného jiného národa oné doby neuvidíme. Idey 
politické a sociální u nás ku podivu záhy byly vyvinuty, a 
byly u nás záhy proneseny myšlénky, kterým se každý divit 
musí, kdo v plodech literatury naší oné doby pátrá. 

Pánové! Jen těch několik slov jsem chttl podotknouti 
o dnech samostatné vzdělanosti našeho národa. Nepřipomínám 
mnoho jiných důležitých spisů a prací vědeckých z doby 



102 Snem český 18G6. 

starší a i novější; ale myslím, že na vše to, co jsem jen sbéžně 
připomenul, můžeme směle ukázati co na doklad, že ve všech 
těchto věcech osvědčil národ náš ducha vědeckého, ducha 
samostatného, ducha vždy živého, ducha initiativy. Jeho 
Excellence hrabě Tluin též se k tomu svědectví přidal a uznaL 
že jest to povinností našeho národa, aby i dále pokračoval 
ve vědě, a že má plnou důvěru k němu, že to s úspěchem 
učiní, a že by národ nezasluhoval úcty veřejné, kdyby ne- 
pronášel žádosti, aby mu bylo práno příležitosti k vědeckému 
vzdělání, a kdyby o to se nesnažil. 

Pánové ! Já Vás ubezpečiti mohu, že jsa synem tohoto ná- 
roda, cítím s ním od svého dětinství a znám jeho srdce a jeho 
snahy ; a mohu říci, a pravím to z plného přesvědčení a 
z plné duše jeho, že národ náš neustane ve šlechetném sna- 
žení, že nikterak se nepokládá za mrtvého, že ještě nedá se 
zavinouti do rubáše nevědomosti, že chce žíti a žíti bude, 
a že chce žíti dále, jak mu sluší mezi národy vzdělanými a 
historickými. (Bouřlivá pochvala ve středu a na galerii.) 

Pánové! K tomu cítíme v sobě sílu! My cítíme v srdci 
svém odvahu k novým skutkům ; my máme i vůli odhodlanou 
ku práci vědecké; my cítíme v sobě sílu vlastní původní,