Skip to main content

Full text of "Česká kronika"

See other formats


Google 



This is adigital copy ofa bix>k lhal was preserved for generál ions on library sIil-Ivl-s before il was carefully scanncd by Google as pari of a projed 

to make the worlďs books discovcrable onlinc. 

Il has survived long enough Tor ihe copyrighl lo expire and the book to enter the public domain. A public domain book is onc lhal was never subjecl 

lo copyright or whosc legal copyright term has expired. Whcthcr a book is in the public domain may vary country locountry. Public domain books 

are our gateways lo the pásl. representing a weallh of hislory. cullure and knowledge thaťs often dillicull lo discover. 

Marks. noialions and other marginalia present in the originál volume will appear in this lile - a reminder of this book's long journey from ihc 

publisher lo a library and linally lo you. 

Usage guidelines 

Google is proud to partner with libraries lo digili/e public domain malerials and make ihem widely accessible. Public domain books belong to ihc 
public and wc are merely their cuslodians. Neverlheless. this work is expensive. so in order lo keep providing ihis resource. we háve taken sleps to 
prevent abuse by commercial parlics. iiicliidmg placmg lechnical reslriclions on aulomaled uuerying. 
We alsoask that you: 

+ Make n on -commercial use oftheplvs Wc designed Google Book Search for use by individuals. and we reuuesl lhal you use these files for 
personál, non-commercial purposes. 

+ Refrain from mttoinatud querying Do not send aulomaled uueries of any sorl to Google's systém: If you are conducling research on machine 
translation. oplical characler recognilion or olher areas where access to a large amounl of lexl is helpful. please conlact us. We encourage the 
use of public domain malerials for these purposes and may bc able to help. 

+ Maintain attribution The Google "watermark" you sec on each lile is essenlial for informing people aboul this projed and helping them lind 
addilional malerials ihrough Google Book Search. Please do noi remove il. 

+ Keep it legal Whatever your use, remember lhal you are responsible for ensuring lhal whal you are doing is legal. Do not assume that just 
because we believe a book is in the public domain for users in ihc United Siatcs. lhal ihc work is also in the public domain for users in other 

counlries. Whelhcr a book is slili in copyrighl varies from counlry lo counlry. and we can'l offer guidancc on whelher any specilic use of 
any specilic bix>k is allowed. Please do nol assume lhal a book's appearance in Google Book Search mcans il can bc ušed in any manner 
anywhere in ihe world. Copyrighl infringcmcnl liabilily can bc quite severe. 

About Google Book Search 

Google 's mission is lo organize the worlďs information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps readers 
discover ihc worlďs books while liclpuis; aulliors and publishcrs reach new audiences. You can search ihrough ihe J li 1 1 lexl of this book on ihe web 
at |http : //books . qooqle . com/| 



^^tT * 



* * 



****-* 
****** 

***** 
****** 

***** 
****** 

***** 
****** 

***** 
****** 

***** 
* * * * * * 

***** 
****** 

***** 



***** 



****** 

****** 
****** 



! 



* * * 

* # * 

* * * 
*. * * 

* *, * 

* * * 

* #, * 

. * *. * 

* * * 

* * * 

* #* * 

* * 

* *_ * 



*********** 
************ 

*********** 
*********** 

*********** 
*********** 

*********** 
*********** 

*********** 
*********** 

*********** 
*********** 
************ 
* *********** 
************ 

* * *■ ************ 
** -** ************ 

***- ************ 

* * * -************* 

* * -* ************ 
V * * ************** 

* %*> -* ************ 
< * -* ************* 

** ************* 
* * ************* 
**„* ************ 
*~ * * ************* 

** ************* 
*- * * ************* 

*************** 

**************** 

**.************* 

* *************** 
f *************** 

«?* *************** 

* ************** 
H* *************** 
* * ************** 
«*► *************** 
************** 
*************** 

************** 
*************** 

************** 
*************** 
» ************** 

* *************** 
*************** 

-m ************** 
m^ ajé.jca.^^.^^***** 



**0-f-6-*-T Y 0«ř 



Uníwsii 




ARTES SCIENTIA V E R 1 T W S 




k:ro n i k a 



VYPRAVUJE 

' / . 

PROF.J OS. LACINA. 




-4r^ 




2 . 







V PRAZE. 

1 TISKEM A NÁKLLADEM ĚDV. BEAUFORTA. 

1893. 



DB 

•v. I 






Y t 



DÍLU I. CAST II. 




HLAVA K. 

Říše Česká za dědičných králů z rodu Přemyslova. 



O povýšení knížete Přemysla za krále. 

Rodinná smlouva v ležení u Zdic mezi bratry Pře- 
myslem a Vladislavem smluvená jest základem no- 
vého pořádku v říši České. 

Přemysl dnem 6. prosince 1197. nastoupil po- 
druhé na knížecí stolec český a Vladislav s titulem 
markraběte odebral se na Moravu. Tu na Moravě 
usadil se nejspíše ve Znojmě, nebo jen tento úděl 
byl uprázdněn, kdežto v Brně sídlel Spytihněv, syn 
'Vratislavův a v Olomouci Vladimír, syn Ottňv. 

Tito oba uznávali asi nad sebou vrchní vládu 
Vladislavovu, ovšem nikoliv na dlouho, nebo samým 
počátkem století následujícího, jak už praveno, vy- 
mřely obě větve Přemyslovců Moravských a Vla- 
dislav stal se bezprostředním pánem celé Moravy. 

Zatím v sousední říši Německé nastaly mnohé 
změny a dlouhé, bouřlivé zmatky, těch pak dovedl 
kníže Přemysl využitkovati ve prospěch své říše 
s chytrostí a opatrností podivuhodnou. 

Česká kronika. 4f> 



650 Česká kronika 

Proživ značnou část neklidného svého posava- 
dnftio života v říši, naučil se Přemysl znáti její sla- 
bosti a prošed krušnou cestou života, odnaučil se 
lehce vážiti dobu příhodnou. 

Slyšeli jsme, že v den sv. Václava r. 1197. 
zemřel v dalekých krajinách císař Jindřich VI. Zůstal 
po něm synek nemluvně, dědic království někdy 
matčiných a ovšem také přední nápadník hodnosti 
císařské. Říše německá, jsouc říší volební, nebyla 
vázána žádnou povinností k nedospělému synu císa- 
řovu a hned se také ozvaly hlasy, že bude třeba 
panovníka voliti. Za příčinou volby této rozestoupili 
se velmoži němečtí ve dvě strany. Jedna chtěla 
zůstati při posavadním rodu panovnickém a jejím 
nápadníkem trůnu byl bratr zemřelého Jindřicha VI. 
Filip, té doby vévoda v zemích Švábských, druhá 
vyhlédla si za nápadníka koruny Ottu Brunšvi- 
ckého, syna známého nám Jindřicha, který měl 
příjmí Lev. 

Strana Filipova sešla se dne 6. března 1198. 
v městě Arnštatu, které leží na úpatí pohoří Du- 
rynského lesa ve středním Německu (Švarcburk- 
Sondrshausy). Sem do Arnštatu přišel i Přemysl 
; Vladislav, ba i bratr jejich Vojtěch, arcibiskup 
Salcburský. 

Jednáno a smlouváno, konečně rozhodnuto 
ve prospěch Filipův a on dne 8. září 1198. koru- 
nován v Mohuči s velikou slávou. Při slavnosti 
této dostalo se Přemyslovi hodnosti královské 
a to dědičně. 



O povýšení knížete Přemysla za krále. 651 

O málo později (v dubnu 1198.) sešla se 
v městě Andernachu (na Rýně mezi městy Bonnem 
a Koblencem) strana Ottova a zvolila zase tohoto 
za panovníka německého pod jménem Otto IV. 

Přemysl poskytl Filipovi na pomoc vojsko 
a přes to, že značná část jeho hned na hranicích 
zemských se vzbouřila a domů se vrátila, zbylo ho 
tolik, že rozhodlo boj svedený nad řekou Mosellou 

v 

(v západních Němcích) ve prospěch Staufovce. 

Přemysl byl v těch dobách v městě Boppardu 
(v nynějším pruském Porýnsku) od arcibiskupa 
Taranteského (Mohučský arcibiskup byl právě na 
pouti v Jeruzalémě) za krále slavně korunován. 

Dějepisec český při té příležitosti praví: » Spo- 
jení Čech s říší Německou, nedávno ještě tak ob- 
tížné, protože téměř jen na samých povinnostech 
založené, stalo se nyní náhle studnicí nejednoho 
prospěchu a znamenitých práv. Král zajisté Český, 
byv mezi knížaty říšskými nejmocnější a nejsamo- 
statnější, mohl se bezpečiti, že ku kterémukoli ze sou- 
peřův o korunu německou stojících se přidal, tomu 
spůsobil převahu jak ve skutečnosti tak i v obecném 
domnění. 

Nelzeť arci tvrditi, že by- slovu danému, staň 
se co staň, vždy věrně a svědomitě byl dostál; 
ba přestupoval i on, jako jiní toho věku knížata, 
od "strany, ke straně, jak jej kdy vábily poměry 
všelijak spletené a nutnosti neb vnady neodolatelné.* 

Nestálost tato a kolísavost krále Přemysla 

46* 



652 česká kronika. 

nemůže za vadu mu kladena býti, ukázalať se býti 
výtečnou prozíravostí státnickou a obratností ve 
využítkování chyb a slabostí protivníkových, — 
jednání pak toto přineslo říši České prospěch 
daleko větší, nežli by se bylo stalo při tvrdošíjném 
honění se za rytířskou ctí ceny pochybné. 

Prvým ovocem jednání toho byla koruna 
královská, která tentokráte zůstala již stále na 
hlavě panovníka Českého. 

Tak z knížete Přemysla II. stal se král Pře- 
mysl I. 

O rozvodu krále Přemysla I. a novém sňatku. 

Hned při počátku druhé své vlády umínil si 
Přemysl provésti čin, jenž na památce jeho jinak 
požehnané a slavné zanechal skvrnu temnou, 
skvrnu těžkou. 

f rohlédaje snad k tomu, že výhodným by mu 
byl rodinný svazek s královskou rodinou uherskou, 
počal nastupovati na to, jak by se mohl odloučiti 
od své manželky. 

Slyšeli jsme již, že manželkou touto byla Adleta, 
dcera Otty Bohatého markrabí Míšeňského. Sám Pře- 
mysl v listě ku papeží vypravuje, že jsa ještě skoro 
chlapec přidružil se k Adletě této, která prý ještě 
v útlém byla mládí a pojal ji za manželku bez 
vědomí a svolení příbuzných z obou stran. 

Přemysl byl spřízněn s rodinou Otty Bohatého 
a to v nejednom ohledu, jak jsme už se zmínili. 



i 



O rozvodu krále Přemysla I. a novém sňatku. G53 

Mělť bratr Ottův, Bedřich z Brenne, za manželku 
Hedviku, dceru Děpolta I. tedy sestřenici Přemy- 
slovu, syn Ottův, Albrecht, měl za manželku dceru 

v 

knížete Bedřicha Zofii, tedy neť Přemyslovu, sám 
Přemysl vyznává, že byl s Adletou ve čtvrtém 
stupni příbuzným. 

Příbuzenství toto vzal si za záminku a při- 
stoupil k rozvodu, ačkoliv s Adletou již po dvacet 
let v manželství žil a z manželství toho několik 
dítek bylo se zrodilo. Paměť zachovala se nám 
aspoň o pěti dítkách, o synu Vratislavovi a čtyřech 
dcerách, jak ještě doleji šíře zmínka se stane. 

Přemysl naléhal na rozvod s velikou příkrostí, 
ačkoliv Adleta všemožně tomu odporovala. Pře- 
mysla v úmyslu jeho podporoval biskup Daniel a 
za jeho předsednictví zasedl soud duchovní v klá- 
šteře Strahovském a ten rozhodl dle vůle a přání 
Přemyslova. 

Nebohá paní chtíc hájiti sebe i čest a práva 
dítek svých, chvátala do kláštera Strahovského, aby 
tu osobně při svou vedla, ale ozbrojenci jí zastou- 
pili cestu a vstup před soudce násilím jí zabráněn. 

Nešťastná Adleta s dítkami svými zabrala se 
ku bratru svému Dětřichovi do Míšně a odtud 
obrátila se ku stolici papežské s prosbou za ochranu 
a zastání. 

Papež ustanovil r. 1198. Ludolfa, arcibiskupa 
Magdeburského a dva německé opaty, aby záleži- 
tost tu vyšetřili, ale Adleta darmo čekala, naklonila 



654 Česká kronika. 

se sice ještě jedenkráte k ní naděje v dobrý obrat, 
i to však minulo a nešťastná paní nedočkavši se 
konce pře této zemřela dne 1. února r. 1211. 
v klášteře sv. Kříže nedaleko města Míšně, jejž 
sama vystavěti pomáhala. 

Přemysl odstraniv překážku, přistoupil ihned 
k uzavření sňatku nového s uherskou princeznou 
Konstancií. Princezna tato byla dcerou zemřelého 
r. 1196. krále Uherského Bely III. a sestrou panu- 
jícího tenkrát krále Emericha. 

Konstancie svolila k sňatku teprv tenkráte, 
když byla od uherských prelátův ubezpečena, že 
Přemysl od Adlety po zákonu církevním řádně 
rozveden. 

O stvrzení hodnosti královské v Cechách stolicí 

■ 

papežskou. 

Stav říše Německé, jak praveno, byl v době 
té velice smutný. Byla roztržena ve dvě strany, 
které potíraly se bez slitování. 

V čase tom, tři měsíce po smrti císaře 
Jindřicha VI., zemřel devadesátiletý papež Celestin 
IIL a hned v den jeho pohřbu (8. ledna 1198.) 
vyvolen za jeho nástupce kardinál-jáhen Lotar, 
syn Trasmunda, hraběte z Konti. 

Nový papež přijal jméno Innocenc III. 

Muž tento vzdělav se na vysokých školách 
v Paříži a Boloni v bohosloví, mudrctví a právech, 



O stvrzení hodnosti královské v Čechách stolicí papežskou. G55 

byl v dvacátém devátém roce věku svého jmeno- 
ván kardinálem od papeže Klementa III. a po osmi 
letech vyvolen jednohlasně za papeže, načež dne 
22. února 1198. slavně ozdoben korunou pa- 
pežskou. 

Tak dosedl na stolec biskupa Římského nej- 
větší a nejmohutnější z nástupců sv. Petra, neboť 
v něm byly soustředěny všecky vlastnosti, které 
kdy duchovního a světského panovníka krášlily. 

» Zbožnost a přísná mravopočestnost, hluboká 
učenost a bystrý rozum, pevná vůle a vytrvalost 
byly vlastnosti, jež zdobily Innocence, všecky však 
předčila státnická jeho věhlasnost, pro kterou první 
místo mezi knížaty svého času zaujímal. 

On byl duchovním i světským panovníkem 
celého křesťanstva západního i východního a jelikož 
jeho činnost zasahovala do dějin všech ostatních 
států, jest dějepis jeho panování spolu dějepisem 
všech křesťanských národů jeho času.« 

Až v dalekém východě asijském mezi národy 
mahomedánskými a pohanskými vypravovali si 
s údivem o vznešeném knězi-panovníku, jehož vůle 
byla železným zákonem, jehož slovo bylo drtícím 
bleskem. 

A tento muž zasáhl ted v osudy Německé 
říše, prohlásiv se pro císaře Ottu. 

Slyšeli jsme, jak mocnou podporou císaře Fi- 
lipa byl král Přemysl, záleželo tedy ted papeži na 
tom nemálo, aby Přemysla od Filipa odvrátil. 



656 Česká kronika. 



Poslal tedy Přemyslovi list (dán 1. března 1201), 
ve kterém praví: »Chvalitebno jest, že bažíš po 
povýšení a rozhojnění cti a důstojnosti, avšak hoden 
jsi hany, že žádáš královskou korunu od toho, 
kdož sám po právu jí nemá. 

Jak medle může vévoda Švábský (Filip) udě- 
liti něco, co sám posud neobdržel! My naprosto 
jsme proti osobě Filipově, že však otcovskou 
péčí chceme přispěti k rozmnožení tvé cti, nevá- 
háme naším apoštolským listem poraditi tobě, ano 
tobě poroučeti, abys při našem nejmilejším synu 
v Kristu, při jasném králi Ottě, jejž v příhodné 
době, dá-li Bůh, sami korunovati budeme, věrně a 
nezvratně stál a jej požádal, by hlavu tvou ozdobil 
korunou královskou. 

My pak postaráme se, aby výkon ten měl 
právní platnost i pro tvé nástupce. Ostatně jest 
již král našimi vyslanci, biskupem z Přeneste a 
naším notářem mistrem Filipem, o této naší vůli 
zpraven. 

Přemysl byl se ve sporu o korunu Německou 
přidal na stranu Filipovu, důvěřovalť více právu 
potomka rodiny Hohenstaufů, ted však seznav 
jasně vůli papežskou, viděl ihned prospěch pro 
sebe v tom, učiní-li, jak si Innocenc přál. 

Maje tento prospěch na zřeteli, nerozpakoval 
se přetrhnouti posavadní své přátelství s Filipem a 
přistoupil na stranu Ottovu. 

Byla to vrtkavost? Snad, ale i rozumné vy- 



Ostvrzení hodnosti královské v Čechách stolici papežskou. 657 

užitkování vhodné příležitosti. Byla to stará praktika 
císařů vůči říši České, proč by jí ted byl neměl 
užiti Přemysl proti říši Německé. 

Naučil ho tomu Jindřich VI. a Přemysl dobře 
pochopil nauku tu, my pak ho za to nehaníme, 
ano my musíme mu blahořečiti, že zbraň, která 
dříve tak hluboce zajela v těleso říše České, obrátil 
proti našim nepřátelům. 

Přemysl byl bezohledným státníkem a proto 
dodělal se úspěchu. 

S Přemyslem přestoupil na stranu Ottovu i Heř- 
man, lankrabě Durýnský, bratr Přemyslovy matky. 

Filip prohlásil Přemysla za zbavena vlády a 
ustanovil na jeho místě Děpolta III. z větve Děpol- 
ticů, který v té době byl na učení v Magdeburce ; 
příbuzní pak Děpoltovi i Adletiny, Bedřich a Otta, 
stojíce na straně Filipově vpadli nepřátelsky do 
Durynska. 

Papežský vyslanec, jmenovaný už biskup z Pře- 
neste, Quido, sháněl pomoc proti Filipovi, který 
rovněž s vojskem do středních Němec se vybral. 

Pomoci poskytl Uherský král Emerich, vyslav 
divoké Kumanské hordy, jež podřídil velení svého 
svaka, krále Českého. 

Přemysl tudíž s vojskem svým i uherským 
vpadl do Míšně, kde vojsko jeho, hlavně ovšem 
Kumáni, řádilo tak, že prý 16 klášterů a 350 far- 
ních chrámů mimo vše jiné spálilo a rozbořilo. 



668 Česká kronika. 

Filip vehnán do pevného Erfiirtu, a tam obležen. 
Když se mu za noci podařilo uprchnouti, nezdr- 
žovali se obléhatelé tu před Erfurtem a vytrhli 
proti Magdeburku, jehož arcibiskup s Filipem držel 
proti papeži a Ottovi. 

Otta IV. zatím přibyl do Meziboru a sešel se 
tu dne 24. srpna (1203.) s Přemyslem a bratrem 
jeho Vladislavem. Při hlučných slavnostech obdržel 
tu Přemysl od Otty korunu královskou rovněž 
dědičně, načež od Quidona na krále pomazán. 

Následujícího r. (1204). dne 19. dubna vydal 
papež Innocenc listinu, ve které oznamuje králi 
Přemyslovi, že jej za krále uznává, což u předchůdců 
jeho v hodnosti královské, u Vratislava a Vladi- 
slava, se nestalo. 

Papež, aby se zavděčil Přemyslovi, potvrdil 
zvláštní listinou všechna práva, kterých panovníci 
Čeští vůči říši Německé požívali, ba musíme sem 
počítati i to, že r. toho (1204.) k žádosti Přemy- 
slově za svatého prohlásil Prokopa, někdy opata 
Sázavského. 

Byli do té doby za svaté uznáváni sv. Václav, 
sv. Ludmila a sv. Vojtěch, ti však za svaté poklá- 
dáni obecným míněním a souhlasem, svatořečení 
jejich stolicí papežskou nikdy se nestalo. 

Jen v jednom nechtěl ba nejspíše nemohl papež 
vyhověti Přemyslovi 

Jednalo se o povýšení biskupství Pražského 



O novém obrátě v jednání Přemyslově 659 

,» 

na arcibiskupství, o co již byl se snažil svým 
časem Břetislav I. 

Přemysl znaje, že jedná se o věc veliké váhy, 
dožádal se přímluvy svaka svého, krále Emericha, 
ale i tak vyšla žádost ta na licho. 

Povýšením bis^pství Pražského byla by bývala 
valně súžena arcibiskupská stolice Mohučská, na 
kterou byl sám papež tentokrát dosadil Sigfrida 
zEppenštajnu proti stoupenci Filipovu, Leopoldovi 

v 

z Senfeldu, a toho nemohl papež učiniti, aby ne- 
ublížil své záležitosti v Němcích. 

V listu ku králi Přemyslovi uznává Innocenc 
důvody jeho, jako byla veliká vzdálenost od Mo- 
huče a různost jazyků, ale slovy laskavými ba po- 
chlebnými věc odkládá. 

Přemysl musel se spokojiti a to tím spíš, že 
v brzku nastaly nové, důležité změny. 

novém obrátě v jednání Přemyslově. 

Císař Otto IV. byl muž povahy drsné a bez- 
ohledné, tak že těžko získal přátel, a získané snadno 
ztratil, naproti tomu císař Filip, zvaný Krásný, byl muž 
nemálo vzdělaný a povahy líbezné, čehož nemalou 
příčinou byla i manželka jeho Marie Irena, dcera 
Řeckého císaře Isaaka Angela, kterou souvěký pěvec 
německý Walter z Voglwajde, nazývá holubicí beze 
žluče a růží bez trnů. 

1 Přemysl octnuv se z ohledů státnických na 
straně Ottově, nedovedl k němu přilnouti. 



600 Česká kronika. 

Zatím i válečné štěstí obrátilo se zase k Fili- 
povi. Ten sebrav četné vojsko skoro z celé říše, 
vtrhl zase do Durynska. Přemysl spěchal strýci na 
pomoc, ale nezvedlo se mu a on musel před bitvou 
za temné noci dáti se na spěšný zpáteční pochod, 
který od útěku jen tím se lišil, že dál se v po- 
řádku a bez předchozí porážky. 

Heřman Durynský opuštěn byv takto, musel 
se Filipovi pokořiti, což v brzku i jiní učinili ze- 
jména i sám bratr císaře Otty IV. Jindřich. 

K tomu vzbouřili se proti Přemyslovi Děpol- 
tici, kteří v údělu svém v Čechách byli posud 
vládli, a dne 30. listopadu toho roku (1204.) zemřel 
králův dobrý spojenec a svak, král Emerich. 

Téžce rány tyto dolehly na mysl Přemy- 
slovu a on v prostoduchosti své viděl v nich tresta- 
jíc! ruku boží. Šel do sebe a poněvadž mu právě 
byl zemřel jediný v té době syn z manželství jeho 
s Konstancií Uherskou, Vratislav, pojal úmysl, vrá- 
titi se k prvé své manželce. 

Zároveň vyhledával cesty, jak by mohl býti 
smířen s císařem Filipem a tu za prostředníka na- 
hodil se mu vévoda Bavorský Ludvík, který v době 
té, jak už vzpomenuto, byl za manželku pojal jeho 
neteř, Ludmilu, dceru nejstaršího jeho bratra Be- 
dřicha, vdovu po Vojtěchovi i Bogenu, paní to po 
věstnou svou vzdělaností a spantlostí. 

Filip se nezdráhal podati ruku mocnému pano- 
vníkovi Českému a došlo ku smíření a to trvalému. 



O zlaté buli císaře Bedřicha II. 661 

Přemysl zaplatil Filipovi 7000 hřiven stříbra ja- 
kožto válečnou náhradu a dal rukojmí věrnosti své. 

Z obnovení svazku s Adletou sešlo, nebo Kon- 
stancie roku následujícího (120b.) porodila Přemy- 
slovi syna, pozdějšího nástupce, Václava. 

A tu roku 1206. umínil si císař připoutati 
ksobě mohutného spojence něžným poutem. Nově 
narozený syn Přemyslův zasnouben s dcerou Fili- 
povou. Kunhutou, která ovšem také ještě v kolébce 
si hověla. 

Změna tato mohla se státi tím spíš, že v době 
této jednalo se o smíření Filipově s papežem 
v městě Vormsu v červenci roku 1207. 

I tu byl hlas Přemyslův rozhodným a bylo 
by asi došlo k míru, než již v roce následujícím 
dne 21. června 1208. Filip v městě Bamberce za- 
vražděn od Otty z Vitelsbachu. 

Nenadálou touto událostí stržen Přemysl zase 
do víru bouří, které říší Německou opět otřásly. 

O zlaté buli císaře Bedřicha II. 

Smrtí Filipovou odstraněna příčina k roztržce 
v říši Německé a když veliká část strany Filipovy 
k Ottovi IV. se přidala, sešel se 11. listopadu 
1208. obecný sněm ve Frankfurtě a tu znovu jedno- 
myslně zvolen Otto IV. za panovníka. 

I Přemysl chtě nechtě povolil zase napomínáním 
papežovým a uznal Ottu za císaře, a ten pak dne 
4. října 1209. v Římě slavně korunován. 



• 



Go2 Česká kronika 

Sotva že však cítil na hlavě své korunu Karla 
Velikého, nejevil již té ochoty k splněni slibů, které 
byl papeži učinil a sotva rok s rokem se sešel, 
octl se Otto IV. v papežské klatbě r. 1210. 

Mezi tím dospěl syn Jindřicha VI. Bedřich, 
v jinocha a k tomu obrátil ted papež Innocenc zřetel- 
Oznámil velmožům německým zavržení Otty IV. 
a póbádal je, aby za císaře zvolili Štaufovce Be- 
dřicha. 

A prvním, kdož hlasu papežského uposlechl, 
byl král Český Přemysl. 

On ve spojení se strýcem Heřmanem Du- 
rynským a arcibiskupem Sigfridem spůsobili sjezdy 
v Bamberce a Norymberce, kde klatba na Ottu IV. 
ohlášena a Bedřich za panovníka přijat. 

Otto IV., který tenkrát meškal ještě ve Vlaších, 
přichvátal do Němec a svolav sjezd do Frankfurtu, 
dal tu prohlásiti Přemysla za sesazena a povýšil na 
jeho místo syna jeho Vratislava z manželství jeho 
s Adletou Durynskou, jemuž na znamení toho šest 
praporců podal. 

Obřadu tomuto přítomno bylo i něco' vel- 
možů českých, kteří nespokojeni jsouce s přísnou 
vládou Přemyslovou, žádali si změnu. Mezi velmoži 
těmito byl nejspíš i nejvyšší komorník kmet Černín, 
který do té doby veliké moci v Cechách požíval, tu 
však náhle z Čech vyhnán a statky jeho zabaveny* 

Přemysl nepodceňoval nebezpečí a sebrav hojné 
vojsko, postavil je na hranicích, aby byl připraven, 
kdyby snad Otto k útoku na zem jeho se odvážil. 



O zlaté buli císaře Bedřicha II. 663 

Zatím mladý Bedřich prodral se Italif a octl 
se v jižních končinách říše Némecké. Přemysl vy- 
táhl mu do Řezná vstříc, setkání však stalo se 
v městě Basileji (ted ve Švýcařích nad Rýnem). 

A tu v Basileji dne 26. září 1212. vydal nový 
panovník králi Českému listinu, čili majestát, aneb 
bullu, která se dle kovu, jakým pečetěna, zove 
bullou zlatou, dle pečeti, bullou Sicilskou, nebo 
Bedřich nemaje ještě pečeti císařské, potvrdil ji 
pečetí svého království Sicilského, dle města pak, 
kde vydána, sluje i bullou Basilejskou. 

Listina tato jest jedním ze základních kamenů 
českého státního práva. Obsahuje nejprv potvrzení 

v 

předešlých práv a svobod království Českého. Sta- 

v 

noví, že panovníci Čeští místo 300 oděnců, jež 
císaři ku korunovaci do Říma se ubírajícímu měli 
panovníci Čeští stavěti, mohou povinnost tuto 300 

v 

hřivnami stříbra vyplatiti. Udílí panovníku Českému 
právo potvrzování českých biskupů. Osvobozuje 
jej od placení poplatků za potvrzení na trůně a od 
chození na sněmy říšské, leda že by svolány byly 
do Bamberka, Norymberka neb Meziboru. 

Důležitá a vzácná listina tato zachovala se v prvo- 
pise v tajném archivu Vídeňském až doposud. Pro 
nás velepamátným i to, že tu v děje národa Českého 
po prvé zavznělo jméno Habsburk. 

Nacházíť se mezi svědky na listině té i *comes 
RudolfusdeHabechesburc« — hrabě Rudolf z Habs- 
burku. 



i 



6G4 Česká kronika. 

Jest to Rudolf II. hrabě Habsburský a land- 
krabě v Alsasích, jehož vnuk Rudolf IV. stal se 
pak slavným císařem a praotcem slovutné dynastie. 

Přemysl došed listinou basilejskou skoro úplné 
svrchovanosti, netoužil po dalších ústupcích se strany 
říše Německé a zachoval věrnost a přátelství císaři 
Bedřichovi až do své smrti. 

O změně zákona Břetislavova o posloupnosti. 

Přední příčinou, proč hodnost královská Vla- 
dislavovi udělená na nástupce jeho nepřešla, byl 
zákon Břetislavův o posloupnosti, který činil vždy 
nejistým, kdo asi po panujícím knížeti nastoupí. 
To dobře seznal král Přemysl a nechtěje dáti pří- 
ležitosti panovníkům Německým ku míchání se do 
záležitostí českých, umínil si odstraniti nedostatek 
tento. 

Nejlepším prostředkem k odstranění příležitosti 
této byla změna zákona o posloupnosti, tak aby 
nikoliv z rodu nejstarší, ale prvorozený k trůnu a 
nástupnictví právo měl. 

Změna tato za Přemysla nebyla již tak obtížnou. 
Větve] Přemyslovců Moravských byly již vymřely, 
zbýval tu z nich jen Zibříd (Sigfrid), syn Břetislava 
Ottoviče, ten však byl knězem — Olomouckým ka- 
novníkem, a z bratří Přemyslových žádný nepozůstavil 
potomka mužského. Byla tu jen větev Děpolticů, která 
by se byla mohla považovati za odstrčenou, kdyby 

v 

nový zákon o posloupnosti v říši České byl zaveden. 



O sváru krále Přemysla s biskupem Ondřejem. 665 

Knížata tato — Děpolt III. a bratr jeho So- 
běslav — spravovali úděl v Cechách jim vykázaný, 

v 

totiž krajinu Čáslavskou, Chrudimskou a Vraclav- 
skou, ale chovali se tak, že nejednou přinuceni byli 
k útěku do Němec a shora slyšeli jsme, jak dali se 
upotřebiti za nástroj pomsty Otty IV. proti Pře- 
rryslovi. 

Přemysl rozmrzen nevěrností touto, umínil si 
zvrátiti posavadní byť málo zachovávaný zákon o po- 
sloupnosti a svolav dne 9. září 1215. na Moravě a 
dne 8. června 1216. v Čechách obecný sněm, dal 
tu po návrhu bratra svého Vladislava, markrabí 
Moravského, za svého nástupce zvoliti syna svého 
Václava, jinocha teprv jedenáctiletého. 

Volba tato císařem Bedřichem II. stvrzena zlatou 
bullou dne 26. července 1216. vydanou. 

Děpoltici odporovali sice volbě této, než proti 
obecnému hlasu národa byl odpor jejich malomocným 
a oni ustoupili raději ze země do Slez, kde pokolení 
jejich během čtvrtstoletí vymřelo syny Děpolta III. 
Soběslavem, Boleslavem, Přemyslem a Bořivojem, 
pátý — Děpolt — byl kanovníkem v Magdeburce. 

O sváru krále Přemysla s biskupem Ondřejem. 

Slyšeli jsme, že již při volbě biskupa Daniele 
mnozí z duchovních jevili nespokojenost proto, že 

v 

biskup uznal za pána svého knížete Českého. V čele 
nespokojenců jmenován Arnold, probošt od sv. Apol- 
lináře v Sadské a kanovník pražský. 

Česká kronika. 47 



666 Česká kronika. 

Muž tento obrátil se až do Říma a krutou vedl 
tu žalobu na nového biskupa. Žaloval, že Daniel 
stolce biskupského nehoden a že mocí světskou byl 
duchovenstvu a věřícím vnucen. 

Žaloba byla tuze těžkou, než aby ji přísný 
Innocenc III. lehce vážil a proto ustanovil na svém 
místě za soudce arcibiskupa Magdeburského. 

Soud byl ošklivý, nebo Arnold byl předložil sto- 
lici papežské seznam vad Danielových dosti obšírný. 

Tvrdil, že Daniel jest synem kněze a sám ženat 
a otcem několika synů, že je ochlasta, hampejzník 
a veřejný šašek, který při zápase šašků o nos přišel 
a jednoho ze soků svých zabil, vinil ho z falšování 
pečetě, zpronevěry peněz a zmrhání statků du- 
chovních. 

Daniel postavil se před soudce svého a tu se 
ukázalo, že dlouhá ta řada zločinů jemu přičítaných 
bylo drzé na cti utrhání. 

Arnold odsouzen, aby v rouše kajícníka a 
bosonoh kleče odprosil biskupa a utrhač přinucen 
tak učiniti. 

Než Arnold ještě se neupokojil a vydal se 
osobně do Říma, kde papeži ústně žalobu přednesl. 

Innocenc povolal Daniele r. 1200. do Říma a 
když tento se některým zaneprázdněním vymlouval, 
ustanoven za soudce arcibiskup Salcburský Eberhart. 

I tu od arcibiskupa, dvou biskupů a tří opatů, 
(Břevnovského, Sázavského a Kladrubského) uznán 
nevinným. 

A tu teprv (r. 1202.) zabral se Daniel sám do 



O svaru krále Přemysla s biskupem Ondřejem. 667 

Říma a tu rovněž očištěn a s plnou mocí a důsto- 
jenstvím biskupským do Čech zpět poslán. 

Daniel biskupoval pak zdárně až do své smrti, 
která dne 28. března 1214. jej zastihla. 

Nástupcem Danielovým byl Ondřej, probošt 
pražský a králův kancléř. 

Ten dne 22. listopadu 1215. snad od sama 
Innocencia v Římě na biskupství posvěcen. 

Byl to osobní, důvěrný přítel krále Přemysla, 
dalo se tedy očekávati, že shoda mezi světskou a 
duchovní* hlavou v Čechách bude úplná, ale oče- 
kávání to se nesplnilo, mezi oběma nastal krutý 
rozbroj, a v říši České nastaly bouře před tím ne- 
bývalé. 

Papež Innocenc III. zemřel dne 16. července 
1216. a již 18. července vyvolen kardinal-kněz 
Centius Savelli, jenž přijal jméno Honorius III. 

Byl to vysoký kněz povahy mírné, ducha 
smířlivého, ten sotva by byl vyhledával rozbrojů, 
za to však biskup Ondřej vystoupil bojovně. 

O muži tomto praví náš dějepisec: Biskup 
Ondřej byl muž velice činný, přísných mravův a 
neoblomné povahy ; horlil zvláště pro práva, výsady 
a vzácnost moci církevní. 

Nejedny skutky předchůdce svého, ježto se 
mu zdály býti církvi na ujmu, prohlásil za neplatné ; 
držel ve přísném pořádku veškero duchovenstvo 
svého biskupství, aniž choval se šetrně k úřadům 
světským. 

47* 



668 Česká kronika. 

Jal se tvrditi, že soudové a popravy (soudní 
řízení) krajské nemají ni práva ni moci nad osobami 
stavu duchovního, ba ani nad poddanými jejich; 
zapovídal jakýkoliv spůsob dosazování kněží skrze 
lidi světské; odpíral platit daně a konati roboty 
zemské ze statkův církevních a desátky, ježto potud 
jen od několika statkův placeny bývaly, požadoval 
od celé země vůbec. 

Že. toho neučinil ze sobectví, ani z osobních 
ohledův a záměrův dokázal i tím, poněvadž i své 
vlastní zděděné statky daroval a připojil k biskupství 
a později sám navrhoval se k rozdělení diecese 
Pražské,, aby tu arcibiskupství s několika biskup- 
stvími založeno býti mohlo, že by to církvi české 
prospělo co do moci a vážnosti. 

Ale národ i král protivili se žádostem takovým 
netoliko slovy, nýbrž i skutkem. 

Jednotlivé osoby a příhody, ježto zavedly spor 
tento až ku konečnému rozbroji a rozstrku, neza- 
chovaly se v paměti potomstva ; jen to jest jisté, 
že biskup Ondřej postaviv se proti králi a pánům 
zemským, šel do vyhnanství již 26. října 1216. a 
kázav zastaviti služby boží po celých Čechách, 
s několika duchovními svými dne 21. března 
1217. přijel do Říma toužit křivdy své u papeže 
Honoria III. 

Naproti tomu král kázal osáhnouti všecky 
biskupské statky a panství a vládnouti jimi pro- 
zatím ku prospěchu královské komory. 



O sváru krále Přemysla 8 biskupem Ondřejem. 669 

Čechové, jako kdysi za biskupa Vojtěcha, 
obrátili se ku svému arcibiskupovi do Mohuče a 
žádali, aby byli zproštěni klatby na ně vydané. 

Arcibiskup Sigfrid, bývalý Vyšehradský pro- 
bošt, vyhověl žádosti Čechů, ale neučinil vhod 
papeži Honoriovi. 

Ten potáhl při tuto k vlastnímu svému soudu 
a pokáral arcibiskupa, že zrušil klatbu. 

Mezi králem a stolicí papežskou vyměněny 
listy plné dobré vůle a vzájemné úcty, ale zároveň 
plné rozhodnosti u hájení práv. 

Honorius psal dne 22. června 1217. králi, »že 
jej sice nad jiné krále svého věku ctí a miluje, ale 
že také nemůže nenásledovati příkladu onoho, 
který kára a tresce, koho miluje. 

v 

S bolestí že dověděl se, kterak v Cechách 
lidé stavu duchovního nejen poháněni bývají 
k soudu světskému, ale i od lidí světských odsu- 
zováni a popravo váni; že král sám málo sobě váží 
klatby církevní, s klatými osobně obcuje, ba že 
osobuje si právo uvádění v hodnost duchovní vůbec, 
kněžím neslušné daně ukládá, desátkův pak ze 
svých statkův platiti se zdráhá ; kteréhožto příkladu 
pak že i poddaní jeho následujíce, ruší prý a po- 
šlapávají svobody církevního stavu. 

Napomínal tedy a prosil opravdově a důtklivě, 
aby nechaje takového počínání, dopřál církvi jejích 
svobod a biskupa pro ně tak mužně trpícího aby 
tím více k sobě laskavostí přivinouti hleděl, čím 



670 Česká kronika. 

více tento právě jeho, krále totiž, po Bohu za svého 
největšího dobrodince uznává. 

Dal-li však biskup příčinu k žalobám, že má 
král skrze plnomocné poručníky dáti je nésti před 
stolici apoštolskou a papež že hotov jest, nejen 
učiniti jemu spravedlnost, ale i prokázati zvláštní 
přízeň, kde a pokudkoli jen to možno bude. 

V odpovědi na toto psaní Přemysl děkoval 
papeži netoliko za osvědčení zvláštní lásky, ale 
i za přidané k němu otcovské napomínání a káráni. 

* Avšak poznávám odtud, « dokládal, »že Vaší 
Svatosti o mně mnoho lživého a utrhavého před- 
neseno bylo. 

Nikdy zajisté jsem já duchovním osobám jakého- 
koli násilí nečinil ani činiti nedal, nikdy nekázal 
jsem jich poháněti k soudu světskému aneb tre- 
stati smrtí; neníť, aniž bylo to v obyčeji u mne, ani 
u předkův mých, odsuzovati k smrti kohokoli, tím 
méně osoby duchovní. 

Neslušných daní jsem kostelům neukládal, ani 
ukládati nedovolil, anobrž všecky takové přechvaty, 
o kterýchž došla mne známost, trestal jsem důkladně 
a práva církví mnou ještě množena a šířena jsou. 

Při církevních v hodnost uváděních řídil jsem 
se obyčejně návrhy, jež mi činili biskup Ondřej 
aneb probošt Pražský Epa. 

Desátky ku kaplím královským dávám platiti 
na všech statcích svých úplně ; kdo biskupovi k de- 
sátkům zavázán jest a platiti jich nedbá, toho do- 
nucuji. 



O sváru krále Přemysla s biskupem Ondřejem. 671 

Uptejte se, nejsvětější otče, o všech těchto 
věcech po celém duchovenstvu v Čechách i v ze- 
mích okolních ; slova má nepraví-li pravdy, trestejte 
mne dle libosti, jsou-li však pravda, nedejte také 
ujíti trestu osočiteli mému«. 

Z obou uvedených dopisů vidíme dost zřetelně, 
oč vlastně šlo. Biskup toužil po tom, aby duchovní 
ústavy a duchovní osoby požívaly všech těch svo- 
bod a práv a vyjmutí, jakých požívaly tu tam 
v zemích sousedních, král pak nemohl stará právní 
zřízení rázem změniti ve prospěch snah těchto. 

Vidíme to z jiného dopisu králova papeži, 
v němž praví : >Já nemohu donutiti lidu svého, aby 
platil desátky potud nezvyklé, aniž bych toho do- 
vésti mohl, kdyby placení takové dalo se k mému 
vlastnímu prospěchu*. 

K vysvětlení ostatního nezapíral, že jeden bý- 
valý kněz odsouzen byl soudem světským na šibe- 
nici: ten však, že se byl dávno vzdal svého kněž- 
ství, k loupežníkům se přitovaryšiv, v jichžto spo- 
lečnosti jat a trestán jest ; takéť byl prý usvědčen, 
že dělal falešné peníze. 

Do usazování a ssazování farářův, pravil král, 
že nechce více vkládati se, ač nebudou-li zkraco- 
vána práva patronátní lidí světských. 

Daně od duchovních lidí v Čechách do státní 
pokladnice odjakživa platívané nemohl počítati mezi 

neslušné.* 

Trefila tu kosa na kámen. Biskup nechtěl 



672 Česká kronika. 

ustoupiti a král se nedal. Znova vyhlášena zápověď 
služeb božích, než tu větší část duchovenstva i vyš- 
šího, zejména kanovníci pražští přidali se na stranu 
královu a vykonávali dále služby boží, biskup pak 
Olomoucký Ruprecht (Robert) byl ochoten vykoná- 
vati úřad biskupský i v diecesi pražské. 

Papež zakročil proti neposlušným, biskupa va- 
roval a hrozil mu sesazením, nižší duchovenstvo 
— kanovníci — sesazeni a pohnáni do Říma. 

Král chtěje předejíti větším nešvarům, žádal 
za vyslání posla papežského. Tím jmenován vedle 
dvou opatů biskup Řezenský. 

Přemysl svolal na to r. 1219. obecný sněm 
zemský do kláštera Kladrubského a tam umluveny 
některé články, na jichž základě mělo jednáno býti 
o plné smíření. 

Král ustoupil pěti články: 

1. » Biskup sám jediný má právo, dosazovati 
knězi na fary a sesazovati je, avšak bez ujmy práv 
patronátních. 

2. Jemu jedinému náleží souditi všecky osoby 
stavu duchovenského ve věcech duchovních. 

3. Až do jeho návratu odevzdá se biskupství 
poručníkům od něho ustanoveným, aby ním vládli. 

4. Za všecky škody, kteréž utrpěl po vyjíti 
svém ze země, obdrží ve třech měsících po svém 
návratu dostiučinění, jak od komory královské, tak 
i od osob soukromých. 



Král Přemysl potvti 
Původní kreiba Ferd. HelMe. 



O sváru krále Přemysla t biskupem Ondřejem. 677 

6. Desátky, jakož dotud na několika místech 
placeny byly, tak mají budoucně ode vší země 
placeny býti* 

Za tyto ústupky žádal král, aby biskup slíbil 
králi povinnou poddanost a věrnost. 

Však málo to pomohlo a teprv na nové po- 
selství do Říma, vydal se biskup Ondřej na hra- 
nice české ku smluvení, však ani teď nedojednáno 
a papež rozhodl se konečně vyslati svého zvlášt- 
ního posla do Čech. 

Bylo to již r. 1221., když se na cestu tuto 
vydal kardinál Řehoř de Krescencio a dne 2. čer- 
vence t. r. umluven na hoře Šatzberku u Znojma 
tak zvaný konkordat mezi papežem a králem Pře- 
myslem. 

Z listiny o tom vydané vidíme, že se kardinál 
sám přidal na stranu královu, nebo ze všech po- 
žadavků biskupových svoleno k osvobození pod- 
daných jeho bezprostředních od robot a břemen 
zemských, ani soud nad osobami duchovními, pokud 
se jejich statků týkalo, nevzat králi. 

Tak skonči] tento urputný spor a biskup 
Ondřej vrátil se do země, než nestrval tu dlouho 
a zaslechnuv klevetu jakous, jako by měl zajat býti, 
odešel zase ze země do Říma, kde dne 30. čer- 
vence 1224. zemřel. 

Hlava biskupova přinesena do Cech a uložena 
v kapli sv. Václava, ve které i nyní ve výklenku 
ve zdi posud se uchovává. 

Česká kronika. 48 



678 Česká kronika. 

Papež obávaje se, aby dobyté svobody církve 
české zase poyolností nástupce Ondřejova na zmar 
nepřišly, vyhradil si volbu nástupce toho v tom 
spůsobu, aby při volbě užito bylo rady opatův Ne- 
pomuckého a Ostrovského, jakož i probošta Olo- 
mouckéko, zvolený pak aby poslán byl do Říma 
k potvrzení a posvécení. 

Podali jsme vypravování o sporu tomto slovy 
dějepisce našeho obšírně, jednak pro nemalou jeho 
důležitost, jednak že jest málem jedinou událostí, 
která nám z třiatřicetileté vlády výborného krále 
blíže známa jest. 

Shledávajíce děje krále Přemysla I. musíme 
ohlížeti se po kronikách národů sousedních a po 
listinách papežů a císařů, nebo domácí kronika 
nás tu opouští. 

Napsal nám sice opat Jarloch i děje snad 
celého panováni Přemyslova, ale psal tak, že 
nelíbilo se to mocným a kronika jeho nelibost 
tuto odnesla ; jest, jak už vzpomenuto, v posledních 
svých částech ztrhanou a kusou. 

O některých změnách v rodě královském. 

Za krále Přemysla byla zase Morava na nějaký 
čas spojena s Čechami. Tam na Moravě dne 12. srpna 
1222. zemřel šlechetný Vladislav, bratr Přemyslův 
a markrabí Moravský a tu země tato podřízena 
bezprostředně králi Českému. 

Byl sice ustanoven markrabím mladší syn Pře- 



4- 



O některých změnách v rodě královském. 683 

myslův Vladislav, ten však v mladistvém věku 
zemřel, (18. dnora 1227.) a teprv po roce 1228. 
dosazen za markrabí osmnáctiletý Přemysl, třetí 
syn králův. 

Nejstarší syn Přemyslův, Václav, byl roku 
1224. od otce ustanoven za vladaře v krajině 
Plzeňské a toho nejspíše roku také oddán s ne- 
věstou sobě dávno zasnoubenou, Kunhutou Stau- 
fovnou a stal se takto příbuzným sama císaře 
Bedřicha II. 

Zatím počal již král Přemysl pociťovati břemeno 
stáří, bylť už sedmdesátníkem, a tu hleděl svému 
synu zabezpečiti trůn spůsobem podobným tomu, 
jak učinil otec jeho Vladislav. 

Nevzdal se sice vlády, ale povolav r. 1228. 
do Prahy arcibiskupa Mohučského Sigfrída, dal 
syna svého i jeho manželku s velikou slávou 
v chrámě sv. Víta korunovati v neděli zvanou Esto. 
mihi, která roku toho padla na den 6. února. 
Téhož dne pasován také na rytíře snad od sama 
krále otce. Tenkráte poprvé zanedbán starodávný 
obřad nastolení na staroslavném kamenném stolci. 
Nebylo to asi národu vhod, že pohrdnuto dávným 
obřadem, a stalo se asi proto, aby zřejmě bylo 
vyznačeno, že Václav na trůn český nenastoupil 
zákonem a řádem starodávným, ale novou posloup- 
ností dle prvorozenství. 

O osudech kamenného stolce knížat Českých, 
jak už praveno, nevíme ničeho dál, možno že bal- 
vanu užito za stavivo při potomném ohrazování 



1 



584 " Česká kronika. 

liradu Pražského a že tedy někde ukryt v zákla- 
dech zdi hradební. 

Mohučský arcibiskup, vykonav korunovaci 
tuto, dal si od krále potvrditi, že obřad ten jemu 
a jeho nástupcům jakožto českým arcibiskupům 
patří konati i v dobách budoucích a jen v případě, 
že by mu nebylo možno tak učiniti, má jmenovati 
svým zástupcem toho biskupa, kterého by mu král 

v 

Český navrhl. 

O smrti krále Přemysla I. 

Nedlouho již po korunovaci synově vládl a žil 
král Přemysl. Dne 15. prosince v třetí neděli ad- 
ventní r. 1230. pln dnů i zásluh i slávy dokonal 
dlouhou pouť života svého na měnivé, podivné 
osudy bohatého. 

v Palacký o králi tomto praví : »Když roku 1197. 
dosedl byl podruhé na trůn vlasti své, nalezl Čechy 
svržené až na nejhlubší stupeň politické nemoci a 
ne vážnosti podrývané od nepřátel domácích i za- 
hraničných, trhané na různo stranami rozličnými, 
blízké úpadku konečného a sotva sebou vládnoucí, 
— a když umřel, pozůstavil je synovi svému co 
mocnářství nikomu nepodlehlé, v sobě upokojené 
a svorné a požívající ve valné části Europy neto- 
liko ^vážnosti, ale i ostrachu. 

A takového zdaru dosáhl, pokud nám vědomo, 
bez ukrutnosti a násilí — jen jedna paní měla 
právo žalovati naň — pouze opatrným užitím okol- 






v 



> 



m 
t 








s 




■ 


1: 






r 


Mi 








0i 






á /léLvraňskÁ 


Li 


c •• ZLiČshi 


Zi 


\ 
4 


i 


j 






á 


. 


. 




jt 


á (?) 




r 






' 


[0 












' w * 


~ék 


K i-Mtolicki) 










» £s ^c?y' i?- 




] 



4. 



t 



l 



J 



í 



O smrti krále Přemysla X C85 

Jiostf příznivých, důrazností povahy své a vůle, 
i pomocí bratra ušlechtilého. 

Totě chvála, které dějepis nemnohým panov- 
níkům přičítati může a kteráž ani dalšího líčení 
nepotřebuje — « 

Go rodiny Přemyslovy se týče, zůstala tu po 
něm vdova Konstancie, která majíc již v posledních 
letech života manželova k vlastní ruce úděl Břec- 
lavský v nejjižnějším cípu Moravy ležící, podržela 
jej i po smrti jeho jakožto vdovský podíl. 

Dále zůstaly tu po něm dvoje dítky. Z dítek 
v manželství s Adletou splozených připomenut již 
syn Vratislav, který se v listinách až do roku 1224. 
jakožto svědek připomíná, dále jmenují se tři nebo 
čtyry dcery. 

Nejslovutnější z těchto byla Markéta, v Če- 
chách snad Drahomíra zvaná. 

Ta narodivši se asi roku 1186. byla v osm- 
náctém roce věku svého zasnoubena králi Dán- 
skému, Valdemarovi II. zvanému Vítěznému. 

Svatba slavena r. 1205. s velikou nádherou 
v městě Lubeku, čili Bukovci (ted svobodné město 
německé poblíž pobřeží moře Baltického ležící mezi 
zemí Meklenburskou a Holštýnskou). 

Dánové českou tuto princeznu přezvali v Dag- 
\aiar (denní panna) a to pro krásu a spanilost 
i duše i těla. 

Královna tato zemřela po osmiletém manželství 
dne 24. května r. 1213., zanechavši manželi svému 

taká kronika. 49 



686 Česká kronika. 

a národu Dánskému syna Valdemara, kterého zvali 
později Dobrým. 

Pochována v městě Ringstedtu po boku svého 
manžela a na hrobnfm jejím kameni čtou se jen 
dvě slova: » Dagmar regina« (Královna Dagmar.) 

Lid Dánský více nepotřeboval. On vypravoval 
si mnoho a mnoho o spanilé a dobré královně, 
která byla andělem míru a útočištěm zarmoucených 
a trpících. 

Za našich dnů uvili dva nejpřednější naši spi- 

v 

sovatelé Svatopluk Cech a Beneš Třebízský krásný 
památník královně této. 

Druhou dcerou Přemyslovou byla manželka 
Jindřicha I. hraběte z Ortenburku, která slula snad 
Božislava, třetí byla mniškou v německém klášteře 
v Gernrode. Jméno této se nám neuchovalo. Čtvrtou 
byla snad Hedvika, mniška kláštera sv. Jiří v Praze. 

Z druhého manželství s Konstancií připomenuti 
již synové : Vratislav, Václav, Vladislav a Přemysl, 
z dcer známy jsou: Jitka, manželka Bernarda 
Korutanského vévody, Anna, manželka knížete 
Vratislavského ve Slezsku, Anežka, zasnoubená 
císařoviči Jindřichovi, synu Bedřicha II. Ta, když 
zasnoubení její svévolně zrušeno, vstoupila později 
do kláštera. 

Osudem svým nejpamátnější se stala čtvrtá 
dcera Přemyslova, Vilemína. 

Ta zemřela roku 1281. v Miláně. 

Sloula snad původně Božena aneb Blažena. 
Přišla asi r. 1262 do Milána jakožto vdova a usa- 



O smrti krále Přemysla I. 689 

dila se v domě kláštera Jasné Údolí (Gam Vallis), 
kde vedla pak život tak přísný a nábožný, že již 
za živa za svatou pokládána. 

Předním ze ctitelů jejích byl učený ale podlý 
měšťan milánský Ondřej Saramita. Ten jal se ko- 
nečně vyhlašovati, že Vilemína jest vtělenou třetí 
božskou osobou. Vilemína jej za to pokárala. 

Když zemřela, nedal ji Ondřej pochovati, nýbrž 
vydal se s knězem Maranem do Cech, aby vyhledal 
její příbuzné. Tu však byl již i vnuk Přemysla I. 
mrtev a pravnuk jeho do ciziny zavezen, v Čechách 
pak hospodařili Braniboři. 

Vrátiv se s nepořízenou, dal Vilemínu v klá- 
šteře Klaravallském pochovati, ale po krátkém čase 
dal tělo z hrobu vyzdvihnouti, skvostně obléci a 
nad ním pořídil nádherný oltář. Zároveň vrátil se 
ku předešlému svému tvrzení o vtělení se Ducha 
svatého. 

Když všeliký pokus odvrátiti jej od mínění 

toho nevedl k cíli, byl konečně Saramita s dvěma 

ještě mniškami odsouzen za kacíře a na hranici 
upálen r. 1300. 

I tělo Vilemínino vyňato zase z hrobu a rovněž 
na hranici spáleno. 

Jak pestrým byl život krále Přemysla, tak 
pestrým byl i osud jeho dítek. 

Odpočinku věčného dostalo se králi Přemyslovi 
v chrámě sv. Víta, když pak ten přestavěn, pře- 



690 Česká kronika. 

neseny i ostatky Přemyslovy do chrámu nového 
a nad nimi vyzdvižen kamenný náhrobek, který 
tam posud se zachoval. 

O králi Václavu I. 

Král Václav I. nastoupiv v pětadvacátém roce 
veku svého na trůn říše mocné a bohaté, vedl si 
nádherněji a hlučněji, nežli bývalo obyčejem u 
předků jeho. 

Král byl povahy veselé, milovník básnictví, 
rytířských her a honby, štědrý až přemrštěně a 
milovník cizích mravů a spůsobů až na škodu ná- 
roda vlastního. 

Za takového panovníka byla země Česká do 
kořán otevřena dobrodružným cizincům, kteří za 
prázdná slova pochlebenství odnášeli drahé dary, 
aneb usazovali se v pohodlných úřadech a pěkných 
statcích, kterých jím přízeň králova poskytovala. 

Němečtí básníci byli v Praze vítanými a král 
sám s dosti dobrým zdarem pokusil se v básnění 
německém. 

V Pařížské knihovně uchovaná sbírka milost- 
ných básní německých pořízená od Rudigera Ma- 
nessa ku konci století XIII. obsahuje v sobě tři 
takové básně, ježto v čele svém jméno Václava, 
krále Českého (Kúnig Wenzel von Behein) nesou. 

Dle obyčeje, v knize té zachovaného, připojen 
k písním i obraz vznešeného skladatele. Obraz 
tento představuje nám Václava takto: Král, ruso- 



Václav I. porazil Bedřich* Raka 
Piv, kraba H. SchiiUinp*. 



O lstí pana Boika i Kunštátu. 



O krátí Václavu I. 695 

vlasy, se řídkou bradou, sedí na trůně, s korunou 
na hlavě ; modrý plášť jeho je kožešinou podšit a 
třemi pruhy stříbrnými ozdoben, pod ním je viděti 
sukni purpurovou. V pravici drží zlaté žezlo v lilii 
se končící, levicí přijímá zlatou číši, kterou mu 
jinoch rusovlasý, červeně a žlutě oděný, podává. 

V právo stojí muž ozbrojený, mající na hlavě 
zelenou špičatou čepici kožešinou lemovanou a čer- 
venými stužkami ozdobenou. Obrácen je ku králi 
a přijímá od klečícího mladého rytíře svínek per- 
gamenu. 

Před trůnem ldečí dva hudci; v koutě jinoch, 
podávající králi zlatou kouli. « 

Obraz tento málem souvěký znázorňuje nám 
velmi trefně život na dvoře mladého krále. 

Záliba v honbě spůsobila králi těžký úraz. Král 
žena se za zvěří houštinou lesní, narazil hlavou na 
větev a ta zatknuvši se mu v oko, spůsobila jeho 
ztrátu, tak že král od nehody té zván býval i Vác- 
lavem Jednookým. 

Ve hrách a zápasech rytířských byl králi uči- 
telem á vzorem německý dobrodruh Ojíř z Frid- 
berka, který stal se nejmilejším jeho druhem a oblí- 
bencem, prvním v jeho radě a předním mezi těmi, 
kdož zneužívali štědrosti královy. 

Takto cizota nabývala půdy nejprv u dvora, 
kde jazyk a mrav německý staly se panujícími, 
novot pak těchto chápali se lakotně velmoži čeští 
a cizota uhnízdila se brzo i na jejich hradech a 
v jejich rodinách. 



696 Česká kronika. 

Staročeský spůsob pojmenování se jim zne- 
chutil a oni stavíce si hrady, jmenovali je po ně- 
mečku, od těch pak brali si jména rodinná a v brzku 
bylo mezi šlechtou českou plno Rosenberků, Švam- 
berků, Vartenberků, Valdštajnů a j. v. 

O válce krále Václava s Bedřichem 

Rakouským. 

Václav měl při polední straně říše své v Ra- 
kousích souseda nepokojného. Panoval tam vévoda 
Bedřich zvaný Bojovný aneb Svárlivý. 

Vévoda tento měl za manželku Žofii, dceru 
Theodora Laskarise, císaře Nikejského v Malé Asii. 

v 

Mladší sestru této Zofie, Marii, měl za manželku 
Bela IV., syn Ondřeje II. krále Uherského. 

Bedřich manželku tuto r. 1229. od sebe zapudil, 
čímž velice urazil královský rod Uherský a spříz- 
něný s ním rod Český. 

Proto ještě za života krále Přemysla I. vyslán 
Václav na válečné tažení do Rakous r. 1230. Rovněž 
roku následujícího učinil Václav vpád do země té 
a poplenil ji velice. 

Bedřich maje co činiti se vzbouřenými svými 
poddanými, nemohl se postaviti na odpor a teprve 
t. 1232. chystal se k boji. 

Vedle některých spojenců dostalo se mu po- 
moci i od sama bratra Václavova, Přemysla, mark- 
rabí Moravského. 



O válce krále Václava s Bedřichem Rakouským. 697 

Příčinou spolku bylo švagrovství. Bedřich totiž 
po zapuzení své řecké manželky pojal r. 1230. za 
choť Anežku, dceru Otty II. vévody Meranského 
(v nynějším Tirolsku), nedlouho pak na to (asi 
r. 1232.) pojal markrabí Přemysl za manželku Anež- 
činu sestru Markétu. 

S těmito posilami čítalo vojsko Bedřichovo 
asi 40.000 mužů, s kterými pak se vévoda vypravil 
do pole proti králi Václavovi v červenci r. 1233. 

Vojska sešla se v jižní Moravě poblíž hradu 
Bítova ve Znojemsku. 

Vojska asi stejně silná dělil jen les. Václav 
obávaje se zrady, poněvadž v jeho vojsku bylo 
mnoho přátel markrabí Přemysla, váhal s bitvou. 

Tu pomohl Boček, syn Erhartův, pán morav- 
ský a předek rodu pánů z Kunštatu a tudíž i krále 
Jiřího slavné paměti. 

Ten sebrav něco vojska, hlavně však mnoho 
trubačů a bubenníků, spůsobil za jitřního šera v lese 
takový lomoz, že nepřátelé mysleli, že obecný útok 
nastává. 

Poněvadž právě v té chvíli Bedřich náhle cho- 
robou byl přepaden, a nebylo tudíž vrchního veli- 
tele, dalo se vojsko jeho na kvapný útěk. Čechové 
nemohli* ani pronásledovati prchající, nebo ti roz- 
prášili se na všechny strany. 

Hned na to vtrhl král Václav hloub do Mo- 
ravy a s hrozným pleněním přitáhl k Brnu. Město 
dobyto a markrabí musel skroušenč bratra za cd- 



698 Česká kronika. 

puštění prositi, načež prostřednictvím matčiným 
uzavřeno smíření. 

Roku následujícího (1234.) uzavřen sice dne 
1. května i s Bedřichem mír, k jehož utvrzení ne- 
málo přispěti mělo osobní smlouvání císaře Bedři- 
cha IL, který po šestnáctiletém prodlévání ve 
Vlaších zase jednou do Němec se vypravil, ale při 
povaze vévodově neměl mír tento dlouhého trvání 
a ještě téhož roku vypukla válka znova. 

Po boku krále Václava stál zase král Uherský, 
ted už po smrti Ondřeje II. Bela IV., jejž popudil 
Bedřich i tím, že domáhal se proti němu koruny 
Uherské na vybídnutí několika velmožů s Belou 
nespokojených. 

Tu vzbouřili se zase Rakušané a žádali císaře 
Bedřicha za jiného panovníka. 

Císař volal bujného vévodu před soud, když 
však tento se nedostavil, vyřkl nad ním .říšskou 
klatbu, k jejímuž provedení mimo jiné ustanovil krále 
Václava, s nímž se byl na sněme v Augspurku dne 
1. listopadu 1235. vyrovnal o dědictví královny 
Kunhuty, vyplativ Václavovi 10000 hřiven stříbra. 

Král Václav vtrhl do Rakous, zmocnil se Vídně 
a zahnal vévodu s jeho nemnohými přívrženci do 
několika pevných hradů. 

Spojenci zmocnili se i vévodství Štýrského, 
které Bedřichovi také patřilo. 

Dobyté země odevzdány purkrabímu Norym- 
berskému, aby je spravoval k ruce císařově, který 



O roztržce mezi králem Václavem a cis. Bedřichem II. 099 

již zase meškal ve Vlaších. Když se císař r. 1237. 
vrátil, přišel do Vídně, prohlásil ji za město říšské 
a země Bedřichovy prohlásil za území říši propadlé 

O roztržce mezi králem Václavem a cíaařerh 

Bedřichem II. 

Císař Bedřich II. dospěv v muže, vstoupil 
v šlépěje předků svých a tím i v dráhu stolici pa- 
pežské nepřátelskou. 

Byl to muž vzácného vzdělání, neobyčejného 
ducha a svobodomyslný tak, že vysoko v ohledu 
tom nad sourodáky a vrstevníky vynikal. 

Pokud na stolici sv. Petra seděl vychovatel 
jeho Honorius III. nedošlo ku vážným sporům, 
když však mírný a laskavý tento muž dne 18. 
března 1227. zemřel, vyvolen již druhého dne za 
nástupce jeho příbuzný Innocencia III. kardinál 
Ugolino, hrabě Konti, který přijal významné jméno 
Řehoř IX. Každý zajisté vzpomněl při tom na hro- 
zného Řehoře VII. 

Byl to stařec již vysokého věku, mravů pří- 
sných, hluboké učenosti a ohnivé víry. Postavou 
svou připomínal patriarchu, neobyčejnou pak pa- 
mětí a vznětlivostí mladickou upomínal na Inno- 
cencia in. 

Příčin ku srážce s císařem nescházelo, o těch 
však, poněvadž s úkolem naším nesouvisí, nebu- 
deme se šířiti a jen připomene, že již dne 27. září 
1227. octl se Bedřich II. v papežské klatbě. 



! I 7 2? Česká kronika. 

A ted nastal zuřivý, zarputilý boj mezi papežem 
a císařem. Štěstí válečné sem tam se klonilo, až po 
desíti letech (1237.) octl se Bedřich II. na vrcholu 
moci. 

Až do té doby uchoval král Český Václav I. 
k císaři přátelství a věrnost. Byliť, jak víme, blíz- 
kými příbuznými, nebo nejen že manželka Václa- 
vova byla sestřenicí císařovou, ale i první manželka 
Bedřichova, Konstancie, vdova po Uherském králi 
Emerichovi, byla tetou Václavovou. 

Roku 1237. nastal však v poměru tomto náhle 
obrat. Příčina toho jest nám málo známa, žádal 
prý císař krále za vydání některých hradů na osobní 
schůzi v měsíci dubnu 1237. na sněmu v městě 
Řezně. *** 

Panovníci sešli se k důvěrné rozmluvě 6 zále- 
žitosti této, Václav však nesvolil. Když pak odcházel 
od císaře, šel prý za ním opat kláštera Fuldenského 
a dovolil si ťuknouti králi na rameno, řka : *Já být 
sousedem tvým, naučil bych tě poslouchati císaře 
a učinil bych z tebe krotkého králíka !« 

Ale Ojíř z Fridberka, který krále provázel, dal 
za to opatovi políček a pravil: » Neměl jsi, mnichu, 
dobrého mistra, který tě učil míti krále a pány 
v uctivosti. « 

To když došlo císaře, povolal krále a Ojíře 
k sobě, chtě oba vzíti do vazby. Ale Václav při- 
stoupiv k císaři, pravil: »Nejsmeť, pane, ještě v moci 
tvé,« a chopil jej za ramena řka: »Bud přísahat 



Krti Václav s 

a J. PodklAíterakíhQ 



před cfařem Bedřichem. 



1 



i 

I 



i 



O roztržce mezi králem Václavem a ds. Bedřich em O. 705 

budeš, že odejdeme odtud bez překážky, bud necháš 
zde života. « 

Před ním stál Ojíř s mečem vytaseným. 

Tedy uleknuv se císař, propustil oba bez ublížení. 

To byl počátek plné roztržky. 

Ze nedošlo ku válce, toho se strany Václavovy 
bylo příčinou opětné odpadnutí markrabí Přemysla 
od krále. 

Důvodu činu Přemyslova neznáme. Václav 
vtrhnuv roku 1237. na Moravu, zahnal bratra do 
Uher, Břeclavsko, které potud matka králova držela, 
odevzdal sestřenci svému, Bernardovi Korutanskému, 
matce dal Brno, v ostatek pak uvázal se sám. 

Svár tento odklidil prostřednictvím svým král 
Uherský, Bela IV. tak že Přemyslovi vráceno aspoň 
Olomoucko s Opavskem. Tam vládl Přemysl do 
brzké své smrti dne 16. října r. 1239. 

Když za tohoto tažení král meškal v okolí 
Brna, přišel k němu Bedřich Rakouský a tu dle 
žádosti papežovy vstoupili oba panovníci v jednotu 
přátelskou i válečnou. 

Úmluva tato čelila proti císaři. Václav slíbil 
Bedřichovi dopomoci mu k jeho zemím, začež měl 
mu vévoda postoupiti ze země Rakouské část od 
Dunaje k hranicím českým. 

Tu zasnouben také nejstarší syn králův, Vla- 
dislav, s neteří bezdětného Bedřicha, Kedrutou, čímž 
měla mu býti ražena cesta k nabytí někdy veške- 
rých zemí Babenberských. 

Česká kronika. 60 



706 Česká kronika. 

Václav vypravil teď něco vojska Bedřichovi 
na pomoc a v brzku zmocnil se vévoda všeho 
svého dřívějšího majetku; i Vídeň po delším oble- 
hání se vzdala. 

Papež za tím odvrátil některé pány německé 
od císaře a ti v čelo jednoty své postavili krále 
Václava. 

Císař Bedřich svolal sněm do Chebu, kamž 
měla se i strana jemu protivná dáti nalézti, ale 
sněm nevedl hned k cíli a král Václav doraziv 
jen do Lokte, vrátil se s pohrůžkami císaři; za to 
členové jednoty jeden po druhém klonili se zase 
k císaři, zejména Bedřich Rakouský, kterému císař 
slíbil, že nebude museti postoupiti části Rakous 
Václavovi. 

Papež pobádal k volbě nového císaře, uka- 
zuje při tom nejprv k Robertovi, princi Francouz- 
skému, pak ku Ábelovi, synu krále Dánského, 
ale ani jeden ani druhý nebyl ochoten, ucházeti 
se o nabízenou korunu. 

A tu rozmyslil se i král Václav a r. 1240* 
smířil se zase s císařem. 

O vpádu Tatarském. 

Náhlý obrat ve smýšlení krále Václava dá se 
vysvětliti tím, že asi byl už zaslechl o hrozném 
nepříteli, valícím se na Evropu. 

Byli to kočovníci plemene žlutého čili mon- 



O vpádt: Tatamkém. 707 

golského zvaní Tataři, příbuzní někdejším Hunům, 
Avarům a pak Maďarům. 

Ti založili v srdci Asie v okolí jezera Baj- 
kalského, které leží při nynější hranici Rusko- 
Čínské, mohutaou říši, nad níž v dobách Václavo- 
vých panoval chán jménem Ogetaj čili Oktaj 
(1229.— 1241.). 

Panovník tento vyslal proti Evropě ohromné 
vojsko, jež o překot povalilo rozdrobenou a ne- 
svornou říši Ruskou a jako záhubný příval octlo 
se na severním úpatí Karpat. 

Krakov padl v ruce divých hord .a zničen. 

Strach hrozný padl na ostatní Evropské státy, 
nebo v osudné té chvíli nebylo v Evropě svor- 
nost^ ale zhoubný zápas mezi mocí světskou a 
duchovní ničil síly, které by byly mohly proti 
Mongolům dobré konati služby. 

Nejvíce hrůzy naháněl neobyčejný spůsob 
válčení kočovníků těchto. 

Byla to jízda neobyčejně rychlá. Vychrtlý, 
ale otrlý kůň mongolský uháněl s větrem o závod, 
mimo to míval jich jezdec u sebe až tré, z nichž 
jeden za soumara, dva pak ku jízdě sloužili, které 
jezdec často v největším trysku střídal. 

Tím si vysvětlíme, proč urazil Mongolec za 
jedinou noc, (jezdívaiiť k vůli vedru dennímu, aby 
zakryli svůj útok, ťáďi v noci,) tolik, mnoho-ii jezdec 
západo-evropský sotva ve třech dnech projel. 

50* 



708 Česká kronika. 

Mimoto hroznými byly jejich šípy, které i do 
značných dálek pronikaly i brnění i štíty. 

A hrozní tito bojovníci v zástupech nesčet- 
ných stanuli na prahu západní Evropy. 

Zděšení bylo obecné, papež hlásal kříž proti 
pohanům, ale vše to zmohlo záští stran a mimo 
krále Českého nečinil nikdo opravdových opatření, 
aby zhoubná ta záplava byla zastavena a k ná- 
vratu donucena. 

Král Václav dal na Iiranicích zemí svých spů- 
sobiti hojné záseky a opevňovati místa příhodná, 
všude pak po jeho říši sbíráno vojsko k obrace 
vlasti a víry. 

Mongolové zbořivše lCrakov, rozdělili se ve 
tři proudy. 

Hlavní a nejsilnější vedl sám nejvyšší vojevůdce 
a synovec chánův Batu (Batvj), muž nad jiné Mon- 
goly sice vzdělaný, rozumný a dobromyslný, ale 
z povinnosti nad míru přísný, ba ukrutný. Ten se 
zástupy svými průsmyky karpatskými pronikl do 
Uher. 

Druhý zástup měl vniknouti do Čech a třetí 
zamířil do půlnočních Němec. 

Poněvadž zástup druhý darmo se namáhal pro- 
niknouti pomezným hvozdem a zásekami do Čech, 
spojil se s třetím proudem dne 1. dubna r. 1241. 
v zástup jeden, jehož velitelem byl Peta (Bedaj) a 
Bajdar, rovněž synovcové chánovi. 

Král Václav, zabezpečiv svou říši před vpádem 



O vpádu Tatarském. 709 

vytáhl dne 7. dubna r. 1241. v čele 40.000 vlast- 
ních vojínů a 6000 na pomoc přišlých Němců proti 
Tatarům na pomoc Jindřichovi II., Pobožnému, kní- 
žeti Vratislavskému, který měl Václavovu sestru 
Annu za manželku. 

Jindřich nedočkav pomoci svého svaka, svedl 
dne 9. dubna r. 1241. bitvu s Tatary na tak zvaném 
Dobrém poli u města Lehntce ve Slezsku. Jakkoli 
si Poláci v bitvě statečnč vedli, udoláni jsou pře- 
silou nepřátel a na deset tisíc jich padlo. Mezi 
padlými byl i Jindřich Pobožný a poslední ze synů 
Děpolta III. Boleslav, jímž tato větev rodu Přemyslova 
vymřela. 

>0 tom, co po bitvě va. Dobrém poli násle- 
dovalo, poučuje nás král Václav sám, psav knížatům 
Německým tato slova: Když Tataři byli v Polště, 
my s vojskem svým tak jsme již blízci byli vévody 
Jindřicha, že ten den po jeho pádu mohli jsme 
doraziti k němu: ale on bohužel 1 nás ani o radu 
ani o pomoc nepožádav, dal se s nimi do boje, 
v němžto žalostivě zahynul. 

My pak to zvěděvše, táhli jsn<e před se do 
krajin Polských válečně, chtějíce nazejtří s boží 
pomocí hodnou nad nimi učiniti pomstu: ale oni, 
poznavše úmysl náš, dali se na útěk a přes řeky 
valné i prudké ženouce se bez překážky, urazili 
v jednom dni od rána do večera jedenácte mil.« 

Takovým spůsobem zásluhou krále Českého 
zastaven pochod Tatarů do severních krajin Ně- 
meckých ovšem k nemalé škodě samé říše České. 



710 česká kronika. 

Tataři totiž, obráceni byvše k jihu a nemohouce 
kolem Kladska vniknouti do Cech, opanovali Hol.v 
sicko čili Opavsko a Krnovsko, a nalezli tudy prfi • 
chod do Moravy. 

>Toho času vedly čtyři silnice přes pohoří 
do vnitř země, jedna od Krnova přes Bruntál, 
druhá od Opavy přes Tovíř k Olomouci, třetí 
z Opavy přes Hrádek k Hranicím a čtvrtá údolím 
Odry k Novému Jičínu. 

Podobá se, že Tataři po všech těchto cestách, 
ale hlavně po první a poslední zaplavovali vnitro 
Moravy. Avšak obyvatelstva podél těchto pohorských 
silnic sídlícího a bez toho chudičkého zmocnila se 
tak nevýslovná hrůza, že zde v pohoří nikdo 
se neodvážil ani pokusu, opříti se vnikajícím davům. 

Podle ústního podání, které až podnes panuje 
v živé paměti lidu moravského, uprchl kdo jen 
mohl do lesů, na skály a hory, jichž temena na 
překot ohrazovala se příkopem.* 

Hlavně jest to místo Štramberk u Nového 
Jičína, kterýž utkvěl v paměti lidu. 

» Jižně od Štramberku vypíná se jedlemi a 
smrky ochlumcný, na temeně však holý vrch vá- 
pencový, dle svého kuželovitého tvaru Kotouč 
zvaný, jehož západní strana více než 25 sáhů příkře 
spadá. 

Tam prý utekli a zahradili se četní křesťané, 
když Tataři prorazili pohořím Sudetským. 



O vpádu Tatarském. 711 

Nepřítel rozložil se u paty hory, ale strašlivé 
lijavce ten den před vstoupením Páně rozvodnily 

v 

prý potok a také rybníky u blízké vesnice Zenklavi 
v takové míře, že hráze rybníků, z části za po- 
moci křesťanů, za noční doby se protrhly a úchvatné 
proudy tábor nepřátelský zaplavily, načež Tataři 
odtáhli. 

Až po dnešek slaví lid toto zachránění na den 
Božího vstoupení slavnostním průvodem, jakýž již 
r. 1532. — tak daleko dosahují zprávy do minu- 
losti — byl v obyčeji a při němž se kupuje perník 
v podobě uší a rukou na památku barbarského 
zvyku Tatarův, obětím svým tyto části těla uře- 
zati a na znamení vítězoslávy do svých původních 
sídel zaslati.« 

Tataři vniknuvše na Moravu, zaplavili ji až po 
řeku Svarcavu, otevřené osady spáleny, hrazená 
místa dobyta a rozbořena, lid bez rozdílu stáří a 
pohlaví vražděn a majetek loupen a ničen. 

Král Václav obrátil se o pomoc do Němec, 
zatím jen k tomu přihlížeje, aby aspoň zem Českou 
od vpádu divochů zachránil. 

Císař Bedřich vydal sice provolání k západní 
Evropě k všeobecnému ozbrojení proti Asiatům, 
ale Evropa považovala spor císařův s papežem za 
důležitější a provolání nemělo účinku. 

Tu přišla pomoc neočekávaná ze samé Asie. 
Batu povaliv v bitvě nad řekou Slanou (Šajó) po- 
čátkem dubna r. 1241. království Uherské, usadil 



712 Česká kronika, 

se v rovinách Uherských jako v nové domovině, 
odtud pak činil vpády do zemí sousedních. 

V Klosterneuburku u Vídně došla hrozného 
náčelníka zpráva o smrti chána Oktaje. 

Batu, maje při sobě veliké své vojsko, mohl 
ovšem rozhodovati při volbě chána mezi hojnými 
příbuznými a proto dal rozkaz k obecnému všeho 
vojska návratu za Volhu a Ural. 

Tak smrtí Oktajovou zbavena nesvorná zá- 
padní Evropa nezvaných hostí a hrozných nepřátel. 

O biskupech Českých v době této. 

Řečeno bylo, že si papež vyhradil po smrti 
biskupa Ondřeje, aby volba nástupce dala se pod 
zvláštním jeho dohledem. 

Nežli list tento papežský do Prahy došel, byla 
už kapitola zvolila nástupce Ondřejova v osobě 
Pelhříma, probošta Mělnického. 

Pelhřím tento byl jedním z těch kněží, kdož 
pro neposlušnost byli papežem úřadu zbaveni a proto 

v 

papežský legát, kardinál Konrád, přišel do Cech a 
domluvám jeho se podařilo přemluviti Pelhříma, že 
za roční důchod 120 hřiven odřekl se hodnosti své 
r 1225. 

Na jeho místo zvolen kanovník Budilov, ten 
byl sice od papeže potvrzen, když byl osobně do 
Říma se dostavil, ale zemřel tu v Římě 10. července 
r. 1226. 

Papež oznámil kapitole pražské úmrtí Budilova 



O biskupech Českých v době této. ?13 

a zároveň nařídil, aby volba biskupa dala se plno- 
mocníky v samém Římě. 

Tak stal se dne 19. prosince r. 1226. pražský 
kanovník scholastikus, Jan, biskupem a seděl na 
stolci do své smrti dne 17. srpna 1236. 

Po něm dosedl zase kapitulní scholastikus 
Bernard bez překážky a po jeho smrti dne 12. září 
r. 1240. zvolen a v květnu r. 1241. od sama pa- 
peže Řehoře DC. posvěcen Mikuláš z Risenburka. 

Větší nesnáz povstala při osazení stolce Olo- 
mouckého. Tam po biskupu Englbertovi (1194. — 
1199.) a Janu V.Bavoru ze Strakonic (1199. — 1201.) 
dosazen byl cizinec, prý Angličan, Ruprecht (Robert). 

Byl to mladý muž mysli veselé, jenž přál 
sobě i jiným. 

Řídil biskupství Olomoucké po 39 roků a tu 
konečně když byl tělem i duchem sešel r. 1240. 
sesazen. 

Arcibiskup Mohučský Sigfrid, vida veliké ne. 
pořádky v diecesi Olomoucké, byl nucen několik 
kanovníků sesaditi a dosadil do Olomouce za bi- 
skupa Konráda z Fridberka, kanovníka Hildes- 
heimského. Byl to snad, dle jména soudě, příbuzný 
milce králova, Ojíře z Fridberka a nejspíše že při 
arcibiskupovi slovo královo rozhodlo. 

Kapitula Olomoucká byla zatím zvolila dle práva 
jí r. 1207. uděleného za biskupa jednoho ze svého 
středu, Viléma, arcijahna přerovského. 

Biskup Konrád přišed do Olomouce, zmocnil 



714 Česká kronika. 

se násilím obydlí kanovnických a všechny kanov- 
níky vyhnal. 

Biskup tento stál sice na straně papeži od- 
porné, ale v Římě zatím nastaly zase změny. 

Řehoř IX. zemřel 21. srpna 1241. Když pak 
23. září za nástupce vyvolený Celestin IV. již 
17. listopadu téhož roku (1241.) zemřel, zůstala 
stolice papežská až do 25. června roku 1243. 
uprázdněna. 

Toho dne dosedl kardinál Sinibald Fieschi 
na trůn papežský a přijal jméno Innocenc IV. 

Ten již 11. září 1243. pohnal biskupa Konráda 
do Říma k zodpovídání se, když pak se biskup 
nedostavil, vydána po delším prodlévání listina pa- 
pežská dne 3. března 1245., kterou vypuzení ka- 
novníci opět dosazeni. 

Zatím vyhlídl sám papež biskupa, přiměv 
pak kapitulou zvoleného Viléma k odstoupení, jme- 
noval biskupem muže, který potom v záležitostech 
českých měl mocné slovo a diecesi olomouckou 
řídil od r. 1245.— 1281. 

Byl to Bruno ze Šaumburka z hraběcího 
rodu Holštýn-Šaumburského. 

Listinou ze dne 19. září 1245. odporučuje 
papež muže tohoto králi s mnohou pochvalou, než 
král nedůvěřoval mu mnoho a teprv koncem ná- 
sledujícího roku uznal jej za biskupa, když byl 
Konrádovi vyjednal roční výslužné 300 hřiven na 
statcích biskupství Olomouckého. 



O nové válce Václava I. s vévodou Bedřichem. 715 

O nové válce Václava I. s vévodou Bedřichem. 

Uherský král Bela IV. po porážce na řece 
Slané hledal útočiště u svaka svého v Rakousích, 
ale zle se sklamal. Bedřich využitkoval tísně krá- 
lovy spůsobem ošemetným, násilím přinutiv Belu 
ku postoupení části země Uherské s Rakousy hra- 
ničící. 

Po odtažení Tatarů vytáhl Bedfich s vojskem, 
aby postoupené území osadil r. 1242. 

Král Bela vynucenou smlouvu nepovažuje za 
závaznou, opřel se mu s vojskem a Bedřich musel 
přistoupiti k jiné smlouvě. 

Při novém smlouvání měl nejspíše i slovo král 
Václav a to asi v neprospěch Bedřichův, nebo 
tento sotva že se vrátil z Uher, obrátil se do Mo- 
ravy. Král Václav byl asi na případ tento připraven 
a vytrhnuv proti vévodovi, skrušil ho tak, že musel 
prositi za mír. 

Tu obnovena zase smlouva svatební mezi kné- 
žicem českým Vladislavem a neteří Bedřichovou 
Kedrutou. Zůstalo však zase jen při smlouvě sva- 
tební, nebo král Václav veškerý zřetel svůj musel 
na to obrátit k říši Německé, nazýváť se v letech 
těch (1242. — 43.) »poručníkem svaté Římské říše«, 
ač nevíme kdo, zda císař či papež, titulu toho mu 
udělil, nebo Václav kolísal se v době té jednak 
ca tu jednak na onu stranu. 

Nerozhodnost tato popudila proti němu ko- 
nečně císaře Bedřicha II. a on, aby poškodil zájmy 



716 Česká kronika* 

královy, počal se, jsa vdovcem, ucházeti O Kedrutíi 
sám, ač prý kněžna málo náklonnosti jevila ku 
změně té. 

Král Václav nemínil upustiti od smluv a zase 
počaly potyčky, než tu mimo nadání štěstí obrátilo 
se k vévodovi. 

Roku 1246. vyslán Oldřich Korutanský s voj- 
skem českým do Rakous, tam však dne 26. ledna 
mezi osadami Stožcem a Lávou při samých hra- 
nicích rakousko-moravských od Bedřicha přepaden 
a s většinou vojska octl se v zajetí. 

A tu teprv jakožto vítěz splnil Bedřich smlouvy 
a v dubnu r. 1246. dána Kedruta v manželství 
Vladislavovi, jenž v době té jmenován markrabím 
Moravským. 

Vévoda Bedřich brzo na to ve válce s králem 
Belou v bitvě nad řekou Litavou dne 15. června 
r. 1246. zahynul. 

Bedřich Bojovný byl posledním mužským po- 
tomkem rodiny Babenberské, poněvadž pak an 
dcer nepozůstavil, byla vlastně dědičkou jeho jme- 
novaná neteř Kedruta, dcera staršího bratra Bedři- 
chova, Jindřicha, který zván Ukrutný. 

A dědictví po posledním Babenberkovi bylo 
krásné, byla to dvě vévodství, Rakouské a Štýrské, 
které zaujímaly asi nynější obě arciknížectví Ra- 
kouská a vévodství Štýrské. 

Hranice zemí těchto lišily se sice něco od ny- 
nějších, ale v hlavním jádru byly to přece ony 
jmenované země. 



O sporu krále Václava L se synem Přemyslem. 717 

Manžel dědičky Gertrudy, Vladislav český, 
byl uznán aspoň od strany proticísařské za pána 
v zemích osiřelých, ale nežli mohl učiniti řádné 
opatření, aby vešel v držení dědictví manželky své, 
zemřel bezdětek dne 3. ledna r. 1247. 

Tím záležitost Babenberská nabyla zvláštní, 
netušené tvářnosti. 

O sporu krále Václava I. se synem Přemyslem! 

A ted bude nám vypravovati o události v rodě 
Přemyslově neslýchané a ojedinělé. 

Smrtí markrabí Vladislava stal se jediný již 
syn Václavův, Přemysl, jediným také dědicem, 
nebo rod Přemyslův v době té jen dvěma těmito 
hlavami v mužském pokolení kvetl, 

Kněžič Přemysl určen byl nejspíše ku stavu 
kněžskému a vychováván tedy důkladněji v uměních 
literních, nežli v dobách těch ve zvyku bylo, ale 
lásky rodičů svých nepožíval. 

Když roku 1247. stal se jedináčkem, nejen že 
neláska tato nepominula, ale ona stupňována byla až 
v nenávisť. 

Neznáme příčiny neobyčejného tohoto zjevu, 
pochybovati však o něm nemůžeme, anť sám Pře- 
mysl výslovně o této věci se zmiňuje. 

Byl to, jak v později vydané listině praví, pro 
něho »čas zármutku a soužení, když rodičové jeho, 
pronásledujíce jej beze vší jeho viny ukrutně a ne- 



718 Česká kronika. 

milosrdně, usilovali o to, aby konečně ze země 
vypuzen byl.« 

Bylo asi rodinné štěstí a rodinný klid hrozné 
porušeny v rodině královské, tak že královna Kun- 
huta až hořem se umořila dne 13. záři r. 1248. 

Jakého spůsobu byly neshody tyto, darmo 
pátráme ve skoupých, chudičkých zápiscích, kterých 
nám letopisy doby té poskytují. 

Přemysl byl sice hned po smrti bratra svého 
od otce jmenován markrabím Moravským, než 
mladý kněžic ať z vlastní ctižádosti, ať z popudu 
rádců domácích neb popuzovačů cizozemských počal 
dychtiti po cíli vyšším a maje ze sousední říše Ně- 
mecké zlý příklad, kde vzbouřil se syn proti otci 
a dal se potřebovati za nástroj proti snahám otco- 
vým — učinil tolikéž. 

v 

Již počátkem roku 1248. byla říše Česká roz- 
tržena ve dva tábory, Václavův a Přemyslův. 

Bujný, nevázaný a zhýralý život, jemuž se král 
Václav v pozdních letech bezohledně a bezuzdně 
oddával a marnotratné rozhazování a plýtvání statky, 
zemskými odvrátily od něho valnou část národa 
a ta hledala u jarého syna nápravy a obratu. 

Nastali časové zlí. 

Vysoké učení, které za Václava utěšeně v Praze 
rozkvetlo, rázem zaniklo, učitelé se rozprchli a žáci 
knihu zaměnili zbraní. 

V čele nespokojenců stál pan Ctibor zvaný 
Soudce, ten svolal sněm strany své ke dni 31. 



O sporu krále Václava L se synem Přemyslem* 719 

července 1248. do Prahy. Na sněmu tom prohlášen 
Přemysl za > mladšího krále* a vypraveno o tom 
na hrad Zvikov, kde se král Václav zdržoval, po- 
selství, v jehož čele byl biskup Mikuláš a Pražský 
probošt Tobiáš. 

Král Václav posly, ani jich nevyslechnuv, po- 
ručil zatknouti a opatřiti tu na Zvikově vězením. 
Opatření toto málo prospělo věci Václavově, ba 
spůsobilo mu více ještě nepřátel a v brzku byla 
celá země stržena v domácí válku. 

Plenění, loupež a požár ničily majetek a obecná, 
nejistota mařila průmysl a obchod. 

Starý král maje po boku jen něco málo věr- 
ných, jako byl Boreš z Risenburka, Havel z Lem- 
berka, Ojíř z Fridberka, Čeněk z Ronova, Jaroš 
ze Slívna, Ratmír ze Skviřína a jiných nemnoho, 
musel všude ustupovati před mocí synovou, až zbyly 
mu jen hrady Zvikov, Přimda, Loket a Hněvín 

Most. 

Když i těchto se Přemysl zmocniti mínil a před 

hrad Hněvín Most (teď král. město Most) 

přitáhl, byl od Borše z Risenburka, který zatím 

něco vojska ze Sas a Branibor králi Václavovi na 

pomoc přivedl, přepaden a na útěk obrácen. 

Za pomocí vedenou Boršem mělo přitáhnouti 

v listopadu r. 1248. velké pomocné vojsko králi 

Václavovi, to se však nedostavilo a král nemaje 

se v Cechách dosti bezpečným, zašel nejprv do Rakous 

a. pak na Moravu, kde ho přijalo město Brno a 

biskup Bruno s Oldřichem Korutanským. 



I-Mvodní kreiba II. Scliullingra. 



ií kresba H. Schiillinms. 



O sporu krále Václava I. se synem Přemyšlen 1 . 725 

Prvý prohlásil srhírčí smlouvu jakožto vynuce- 
nou za neplatnou, druhý poslal do Cech list, jímž 
hrozil, že pomstí krále Václava. 

Oboje zakročení to neminulo se účinkem. Je- 
den přívrženec za druhým opouštěl mladého krále 
a on viděl konečně, že bude pro něho výhodněj- 
ším, uzavříti s otcem novou smlouvu, což se také 
dne 10. června r. 1249. stalo. 

Dle této smlouvy vláda nad říší Českou roz- 
dělena mezi otce a syna spůsobem nám blíže ne- 
známým. 

Václav usídlil se v Litoměřicích, Přei^iysí 
v Praze. 

» Mezitím král« vypravuje dále vzpomenutý 
letopisec » přebývaje v Litoměřicích, během něko- 
lika neděl sebral jest četné vojsko, kdež mnoho 
prelátů kostelň a někteří kanovníci vyšli jemu vstříc 
a podávali mu svých osob a darů rozličných věc 
a služby své věrné. 

Když pak král držel sněm se svými věrnými 
v témž městě, vydán jest nález a po všech blíz- 
kých trzích ohlášen jest pod obdržením milosti 
královské a pod uvarováním trestu hrdelního, aby 
přestala všeliká násilí a útisky, hubení a loupení vsí, 
i aby všichni, jak urození tak chudí, požívali bez- 
pečného míru. 

Tedy po skončení sněmu a po uradění velmi 
tajném král dal se na cestu s vojskem svým, 
táhna k Sadské, na kterémžto pochode učinil ne- 
česká kronika. 51 



726 Česká kronika. 

kolik noclehů, kterými se chudým staly nátisky 
přemnohé a mnoho vsí jest ze všeho oloupeno a 
rozličné i neslýchané jsou spáchány zločiny. 

Potom přLáhnuv k S?dské, odpočal ve svém 
hradišti, pravě, jako by chtěl táhnouti do Moravy 
a potom do Uher; ale jinak ukázal skutek. 

Nebo když nastával svátek Nanebevzetí slavné 
panny, ježto mezitím královic zůstával na hradě 
v Praze, král vypraviv voje své, dne 5. srpna (1249) 
dobyl jest města; jak se myslelo, zradili mu je 
někteří měšťané a téhož dne dopoledne vešel do 
něho se svými. 

Jemu biskup Mikuláš s Menšími bratřími (Mino- 
rity) slavně vyšel vstříc a s processí i u velikém 
množství lidu obojího pohlaví poctivě jej uvítal, při 
.čemž zvonilo se na zvony ve všech kostelích po 
městě a uvedl jej do kostela sv. Františka (tecř 
Křižovníků) s velikou radostí lidu. 

Královic pak, který tehdy přebýval na hradě, 
když viděl, že smlouva otce jeho jest dokonce zru- 
šena a spatřil, že město bylo dobyto proti jeho vůli, 
odevzdav hrad Pražský věrným svým ku hlídání, 
odebral se jest v místo bezpečnější. 

Někteří pak z věrnějších jeho, kterým bylo 
poručeno hájení dvoru biskupova (ten stával v právo 
od konce mostu přes Vltavu v Menším městě Praž- 
ském čili na Malé straně) vidouce, že síly jejich 
k obhájení jeho nemohly postačiti, odvezše v noci 
všecky věci odtud, té samé noci jej zapálili a ne- 
souce rozličné věci s sebou, utekli jsou se na hrad. 



O sporu Ljále Václava I. se synem Přemyslem. 727 

Druhého pak dne král, poslav své bojovníky, 
osadil věž, kteráž jest konec mostu i dvůr biskupův, 
z néhož se ještě kouřilo, bez všelikého odporu a vložil 
do nich posádku udatných mužů. 

Potom poradiv se se svými a zrušiv již po- 
druhé úmluvu svou, kterou byl slíbil držeti synu 
a pánům zemským s dobrou věrou, sešikoval vojsko 
k dobývání hradu Pražského, postaviv bojovníky 
k východu, k západu a k půlnoci, aby řečeného 
hradu dobývali a nikomu nedopouštěli do hradu 
vejíti neb z něho vyjíti. 

Také zlé lidi z Jihlavy (horníky) přivedl a mnoho 
strojů střelných zamířil proti hradu. 

Pannám také kázal vyjíti z kláštera (sv. Jiří). 

Někteří však páni se svými služebníky, kteří 
byli zůstaveni k hájení řečeného hradu, všemi spů- 
soby odporovali, a bránili zdi hradu zmužile luky 
a samostříly. 

Když však připadlo Nanebevzetí slavné panny 
(v neděli dne 15. srpna r 1249), král bojovníkům 
svým i obráncům hradu položil příměří, aby žádný 
z jeho lidí ani z protivných v den tak slavný žád- 
ného příkoří ani bolesti poraněním neutrpěl. 

Nicméně žádnému z obyvatelů hradu nepopřál 

dovolené, aby směli do města přijíti. Tedy měli 

lidé v hradě obležení velkou nouzi o vodu a pro 

koně i dobytek byl nedostatek píce tou měrou, že 

kdyby se obležení hradu protáhlo více dní, lidé 

i koně a_ dobytek jednostejně pro velký nedostatek 

vody á nouzi o píci byli by musili pomříti. 

51* 



728 Česká kronika. 

Tedy když bylo po svátku blahoslavené panny, 
král v bezpečnosti a v pokoji druhého dne slavii 
svou slavnost a dal jest učiniti skvostné hody svým 
nejpřednějším, jak duchovním, tak světským. 

Neb toho dne oděn ve všecky ozdoby krá- 
lovské přišel jest do kostela sv. Františka a vzal 
korunu královskou, která jemu byla posazena na 
hlavu nikami biskupů, Pražského totiž i Olomouc- 
kého, a tak oblečen v plášť královský a drže v rukou 
jablko a žezlo, vešel do kostela, aby slyšel slavnou 
mši svatou i slyšel pobožně; kteroužto mši sloužil 
biskup Olomoucký a k slavení jí velmi mnoho vo- 
skových svěc opatřil pro libost a milost královskou. 

Po skončení jí přistoupilo se k hodům, které 
byly připraveny s nádherou královskou, při nichž 
byli jsou biskupové prvé řečení a z jiných kostelů 
preláti. 

Páni pak čeští dle povinností úřadů svých, 
ozdobeni rozličnou slavnou úpravou, slušně k tomu 
přisluhovali. 

I poslal jest král také pro syna svého a pro 
pány, kteří se ho přidrželi, aby co nejdříve přišli 
i aby s ním jednali o napravení pokoje a lepšího 
pořádku v zemi. 

Konečně syn přišel k otci, ve všem poddal se 
jemu a za všechny pány, kteří (Václava) urazili, se 
přimlouval. 

K jehož poníženým prosbám syna i pány při- 
jal jest k plné milosti své a téhož dne všechněm 
se slzami dal jest políbení míru. 



O sporu krále Václava I. se synem Přemyslem. 729" 

Mezitím syn k napomínání od svých, neb 
abych lépe řekl, z mušení postoupil hradu Pražského 
a jiných hradů do rukou otcových a vzdav se do- 
konce otci se svými se všemi poručil se jeho mi- 
losti, pravě, že rád bude spokojen, čím by štědrost 
jeho (krále) chtěla, aby spokojen byl. 

O tom král dlouho jednav, po té udělil jest 
synu svému markrabství Moravského se vším pří- 
slušenstvím, podržev pro sebe toliko polovici mince 
v Jihlavě a tak jemu od sebe povolil jíti s dobro- 
volným svolením. 

Potom král, užitečně se poradiv se svými 
věrnými, v pátek při svítání dne, kterýž byl 20. 
měsíce srpna, vešel pěšky do hradu Pražského,, 
avšak vypudiv prvé všecky odtud, kteří byli prvé 
strážci téhož hradu; kdež pak ve bráně s proce- 
sím přijat jest od prelátů a duchovních kostela se 
zpěvy a chválami při zvonění větších zvonů kostela 
většího, při čemž lid a šlechta zemská, kteří byli 
tehdy přítomni, zpívali » Hospodine pomiluj ny.« 

Král pak, zůstav tři dni na hradě, a spořá- 
dav věci dle libé vůle své, čtvrtého dne, kterýž 
připadal na 24. srpna, časně ráno vyjel z hradu 
a odebral se na zámky své, na kterých prvé zvyklý 
byl přebývati. 

Po uplynutí pak čtyř neděl, když král přebý- 
val na jednom zámku řečeném Týřov (nade Mžf 
u vsi Týřovic), královic s několika pány přišel jest 
k němu, chtěie žádati pro sebe i své věrné hojnější 



730 Česká kronika. 

milosti, kterou král po více poslích byl témuž 
synu svému a pánům slíbil, když by v jeho pří- 
tomnosti přijel na zámek prvé řečený. 

Tu král, dostav příležitosti, jíž sobě v mysli 
dávno byl přál, syna svého i některé pány na témž 
zámku jal a dokonce nedbaje slibu svého, syna dal 
odvézti na jeden hrad velmi pevný k střežení. Pány 
pak zemské dal odvézti zpět na hrad Pražský, na- 
řídiv jak nejpřísněji, aby dva a dva byli v poutech 
uvrženi do jednotlivých žalářů.* 

Přemysl propuštěn sice již 1. listopadu (1249.) 
z vězení, v němž prý ve stříbrných okovech cho- 
ván a uveden ve své markrabství, osud však sou- 
druhů jeho nebyl tak příznivý a ztrávili ve vězení 
asi tři roky, snad do smrti krále Václava. 

Náčelník veškeré vzpoury, Ctibor Soudce, hle- 
dal spásu v útěku do Němec, tam byl čestně při- 
jat, později však králi prý prodán a v okovech mu 
vydán i se synem Jarošem. 

Na rozkaz královský byl pak dne 29. prosince 
t. 1250. na Petříně stát » prknem*, syn pak jeho 
■za hradbami městskými lámán kolem. 

To bylo asi truchlivou dohrou nevábné té 
vzpoury syna proti otci. 

O nabytí dědictví babenberského. 

Kedruta, dědička rodu Babenberského, po smrti 
prvého svého manžela vstoupila po druhé v man- 
ielství s Heřmanem, markrabím Badenským, jenž 



O nabyli dědictví babenberského. 731 

také ve správu zemí Rakouských a Štýrska se 
uvázal. 

Heřman tento nemaje vlastností panovníku po~ 
třebných, ani moci a síly, aby vládě své průchodu 
zjednal, musel nečinně k tomu přihlížeti, jak moc- 
nější páni v zemích těch plnou zvůli provozovali 
a majíce málo na vydírání země své, na loupež a 
plenění vybíhali zejména do sousedního království 
Uherského. 

Král Bela IV. zapřísáhl se za to ke kruté po- 
mstě a vpadl s vojskem, složeným hlavně z di- 
vokých pohanských Kumánů čili Polovců, do zemí 
Babenberských. 

Kumáni tito byli národ kočovný, který potu- 
loval se před nedávném na nesmírných stepích 
jižního Ruska, Tatary však vehnán byl do Uher* 
Tu přijat od krále a usazen na stepích středo- 
uherských zejména mezi řekami Dunajem a Tisou. 
Tu činili Kumáni tito jádro vojska uherského. Byl 
to lid sveřepý a postrach krajin, kam zapadl na 
válečném tažení a proto i ted země Rakouská 
i Štýrská hrozně trpěly, jsouce bez obrany a bez 
záštity, až se nad nimi smiloval Český král Václav. 

Tei* nemoha se déle dívati na ohavnosti pá- 
chané, zakročil u krále Bely a ten povolal lupiče 
zpět do Uher. 

Za pohnuté této doby odešla kněžna Kedruta 
s malým synáčkem svým, Fridrichem, k příbuzným 
do Míšně, manžel pak její dne 4. října r. 1250. tu 
v Rakousích zemřel. 



"732 Česká kronika. 

K dovršení zmatků zemřel v dalekých krajích 
vlašských dne 13. prosince r. 1250. císař Bedřich, 
který byl vnuka svého Bedřicha, syna Babenber- 
kovny Markéty, sestry Bedřicha Bojovného, za dě- 
dice Bábenberků ustanovil. Dědic tento zemřel pak 
dřív, než-li do dědictví svého přijíti mohl.' 

Císařem jmenovaný správce Rakouska a Štýrska, 
Menhart, hrabě Gorický, na zprávu o smrti císařově 
opustil svěřené sobě země a tak zůstaveny tyto bez 
pána a bez řádu na pospas tomu, kdo by o ně 
pokusiti se chtěl a mohl. 

Slovo a vůle Německých králů, Konráda, syna 
Bedřichova a Viléma byly lichými a, úikdo jich 
nedbal. 

Osiřelého dědictví ujmouti se mínil nejprv 
Otto, vévoda Bavorský. 

Ten by se byl rád ujal Rakous nad Enží, čili 
Horních Rakous, neboť země ta před málem 
sty lety odtržena byla za Bedřicha Barbarossy 
od Bavor. Vypraviv tedy do země té svého nej- 
staršího syna Ludvíka s vojskem, osadil mésta 
Linec a Enži a počal tu zaváděti správu ba- 
vorskou. 

Vojsko bavorské vedlo si však v zemi osazené 
tak, že povstala proti Bavorům obecná nenávist. 
Když pak Bavoráci se přechmátli i na statcích bi- 
skupů Řezenského a Pasovského, povolán za mstitele 
král Václav, který na slovo to čekal. 

Byl už před tím král Václav toho bedliv, jak 
by se zavděčil Rakušanům, zejména hleděl naklo*- 



C nabyti dědictví babenberského. noq 

niti si přední velmože zemí těch, jakými byli páni 
z Hardeka, z Kuenringu a z Lichtnstejnu. 

S vévodou Bavorským měl už Václav nedo- 
rozumění o dědictví po rodu pánů z Bogenu, 
kteří drželi statky i v Čechách najmě krajinu Su- 
šickou a tecf byli nedávno vymřeli. 

Byla tudíž dobrá příčina k ohlášení války a 
král u prostřed zimy, po novém roce r. 1251. po- 
ručil synu svému, aby s vojskem se vydal do 
Bavor, načež brzo sám osobně následoval. 

Válka vedena dle tehdejšího spůsobu. Voják 
ať doma ať v cizině, ať u přátel, ať u nepřátel 
loupil a co nedalo se uloupiti, ničil. Tak bylo 
i ted. 

Hrozně země Bavorská pohubena, ale i v Če- 
chách zdvihl se hrozný nářek na zádavy vojskem 
spůsobené. 

Bavoři museli Rakousy opustiti a uzavřeno 
příměří 1. května r. 1251. 

Ted přistoupili sami stavové osiřelých zemí 
k volbě panovníka a sešli se na sněm do Vídně. 
Volba nebyla lehkou. Už předem pro předešlá 
příkoří byli z volby vyloučeni Uhři a Bavoři, ale 
ani ku Kedrutě neměli stavové náklonnosti. 

Papež o to stál, aby bratr Německého krále 
Viléma, Florencius, pojal za manželku sestru po- 
sledního vévody, Markétu, vdovu po Německém 
králi Jindřichovi, synu Bedřicha II. a s ní aby na- 
stoupil na vévodství. 

K tomuto činu neměli však stavové chuti, ba 

Česká kronika 62 



734 Česká kronika. 

ani Markéta nechtěla učiniti dle vůle papežovy. 
Sněm se rozešel a tecf jednáno zatfm potají. 

Jedna strana klonila se ku manželi mladší 
sestry Bedřicha Bojovného, Konstancie, k Jindři- 
chovi Jasnému, markrabí Míšeňskému, druhá k če- 
skému Přemyslovi. 

Král Václav, jak jsme slyšeli, už předem upra- 
voval synovi cestu do Rakous. Přední jmenované 
už rodiny získány, ba i okolní biskupové Pasov- 
ský, Řezenský, Frisinský a arcibiskup Solnohradský 
Přemysla podporovali. 

S Jindřichem Míšeňským vyrovnal se král 
Václav, postoupiv mu města Závidova a hradu 
Birkensteinu v Míšni za odřeknutí se nároků na 
dědictví babenberské. 

Takovým spůsobem zůstal tu Přemysl jediným 
nápadníkem a tu dne 21. listopadu r. 1251. přišli 
poslové rakouští ku králi Václavovi do Prahy a žá- 
dali, aby král dal syna svého Rakušanům za vévodu. 

Král Václav ovšem ochotně žádosti vyhověl a 
vypravil syna s hojným průvodem a mnohými po- 
klady na cestu. 

Počátkem prosince r, 1251. přijali stavové ra- 
kouští nového vévodu s velikou slávou na hrani- 
cích své země, aby ho doprovodili do hlavního 
města. 

Byli tu v průvodu vévodově předáci stavů, 
biskup Pasovský Bertold, jakožto biskup zemský, Otto 
a Konrád, hrabata z Hardeka, Albero z Kuenringu, 
Jindřich z Šaumburka, GundakerzeStahrenberkaj. m. 



O sňatku Přemyslově 8 Markétou Babenberskou. «ge 

Přemysl táhl od Budéjovic přes Linec a Enži 
k Vídni, která přes své výsady, kterými za město 
říšské prohlášena byla, otevřela ochotnč brány a 
uznala jej za panovníka dne 9. prosince 1251. 

Na to odebral se do Neuburku, kde držel 
první sněm. 

»A poněvadž nový pán hojnými propůjčoval 
se i dary i sliby a spanilost a přívětivost jeho zí- 
skala mu všecka srdce, země celá následovala pří- 
kladu hlavního města, i nezadlouho nenašlo se 
již, jak dí souvěký kronikář, ani toho koutku, kte- 
rýby jakýmkoli spůsobem odpíral se panování jeho. « 

O sňatku Přemyslově s Markétou Babenberskou. 

Při volbě panovníka oddělili se stavové Štýrští 
od Rakouských a vyhlídli si za vévodu druhoroze 
ného syna Otty Bavorského, Jindřicha. 

Jindřich tento měl za manželku Alžbětu, dceru 
Uherského krále Bely IV. a proto, když mu ted 
podáváno vévodství Štýrské, vešel v radu s tchá- 
nem svým, prohlížeje k tomu, mohl-li by se po pří- 
padě nadíti od něho pomoci a ochrany. 

Než Bela IV. vida, že říše Česká o pěknou 
zem byla rozšířena, chtěl i on účastným býti dě- 
dictví babenberského a táhl se k zemi Štýrské, ač 
není známo, zda nějakých nároků k ní měl. Nej- 
spíše že nebylo takových a proto mile byl pře- 
kvapen, když ku dvoru jeho v Stoličném Bělehradě 

přišla kněžna Kedruta, 

52* 



736 Česká Icronflra. 

Ta ucházevši se nadarmo u stavů o uznání 
dědického práva, obrátila se do Uher. 

Bela IV. slíbil pomoc a počal se ted táhnouti 
nejen k zemi Štýrské ale i k Rakousům. 

Záležitost tato přetrhla víc než stoleté přátel- 
ství mezi rodinou Přemyslovcův a Arpádovců. 

A tu bylo i Přemyslovi pomýšleti na to, jak 
by i on mohl se prokázati podobnými nároky k ze- 
mím Babenberským, jakými se prokazoval splno- 
mocněnec Kedrutin, Bela IV. 

Z rodiny Babenberské byla tu ještě jedna paní, 
která mohla stejným právem hlásiti se k dědictví 
jako Kedruta, byla to vzpomenutá Markéta, vdova 
po králi Jindřichovi, která byla po některém vá- 
hání po smrti manželově učinila slib klášterní. 

P^aní tato v době této již více než 46 roků 
stará, byla už odmítla dva sňatky, nyní pak jed- 
náno o to, aby ruku svou podala Přemyslovi, který 
právě asi polovic věku jejího čítal. 

Strana Přemyslova stála velice o tento sňatek, 
nebo Markéta měla v rukou svých všechny výsady 
a majestáty rodu Babenberskému od císařů dané 
a tím už veliká převaha práva byla na straně její. 

A Markéta se tentokrát nezdráhala a dne 11. 
února 1252. slaveno její zasnoubení a dne 8. dubna 
t. r. i svatba v městě Haimburce (na Dunaji poblíž 
hranic uherských.) 

» Slavnostem o to u veliké nádheře vedeným pří- 
tomni byli Filip kníže Korutanský, volený Salcburský 
arcibiskup, biskupové Frisinský, Řezenský, Pasov- 



O první válce Přemyslově 3 Uhry. 737 

ský, Olomoucký, též přední šlechtici Rakouští, Mo- 
ravští a někteří Štýrští. 

Tu odevzdala Markéta do rukou mladého chotě 
svého všecky císařské zápisy, domu Rakouskému 
propůjčené, ježto čteny jsou slavně před celým shro- 
mážděním svatebním. 

Jimi dostalo se Přemyslovi, dle uznání všech 
přítomných, teprv úplné právo také k zemi Štýr- 
ské, ačkoli on již od svého zvolení nazýval se byl 
vévodou netoliko Rakouským, ale i Štýrským. 

O prvé válce Přemyslové s Uhry. 

Po sňatku Markéty s Přemyslem musel Bela IV. 
buď pustiti mimo sebe choutky po nabytí zemí 
Babenberských, aneb musel úmysl svůj provésti ná- 
silím — válkou. 

Bela rozhodl se pro válku a učinil náhle vpád 
do Rakous i na Moravu, při čemž zase hordy ku- 
manské hrozných nadělaly spoust roku 1252. 

Nemeškajíce se dobýváním míst pevných, pro- 
jížděly bezbranný venkov, pálily, vraždily, loupily a 
na konec odvedly mnoho tisíc mužů, žen i děti do 
zajetí. 

Přemysl jsa zaneprázdněn v uvazo vání se v zem 
Štýrskou, nežli mohl vytáhnouti proti lupičům, byli 
tito již zase se navrátili "do svého domova. 

Roku následujícího (1253.) počal Bela válku 
s velikým úsilím. 

Spojil se s vévodou Bavorským, dále s Bole- 
slavem V. Stydlivým, vévodou Krakovským, jenž 



Česká kronika. 

byl manželem Bélovy dcery Kunhuty a s Danielem 
Romanovičem, králem Haličským, jehož syn Lev 
měl rovněž dceru Bélovu, Konstancii, za manželku. 

Druhému synu Danielovu, Romanovi, zasnoubil 
Bela kněžnu Kedrutu, který však již roku 1253. ji 
zase opustil. 

Danielovi Ruskému psal Bela: »Stal jsi se mi 
svatem, pomoz mi na Čechy a táhni proti nim na 
Opavu. « 

Daniel učinil dle přání krále Uherského, bylť 
na to hrd, že může válčiti s těmi Čechy, s kterými 
posud žádný panovník Ruský neválčil, » ni chrabrý 
Svatoslav, ni Vladimír svatý «. 

Vytáhl tedy Daniel, vzav ssebou bratra Vasilka 
a syna Lva, spojil se s Boleslavem Stydlivým 
u Krakova a pak i s Vladislavem, knížetem Opol- 
ským v Slezsku a zaměřili k Opavě. 

Uhři u veliké síle přivalili se na Moravu. 

V této tísni opustil Přemysla i otec, nedoroz- 
uměv se zase v něčem s ním a hleděl si jen obrany 
vlastních Cech. 

Však pomoc přišla odjinud. 

Ve vojště rusko-polském pomohla dávná řev- 
nivost mezi Poláky a Rusy. 

/ Vladislav Opolský ukládaje o vojsko ruské, 
spflsobil, že ono, poznavši zradu, z velké části pod 
Lvem a Vasilkem v jinou stranu se obrátilo, tak 
že jen malá část při Danielovi zbyla. 

Proti takto seslabenému vojsku vytáhl s voj- 
skem českým pan Ondřej, předek pánů z Kravař 



O prvé válce Přemyslově s Uhry. 739 

a poradil zejména oddíl polský tak, že mnoho Po- 
láků v zajetí se octlo, ostatní pak na útěk se dali. 

Proti utíkajícím postavil se král Daniel. »Proč 
žasnete, « volal, »či snad nevěděli jste, že s muži a 
ne s ženami činiti máte? Však volíte-li vy raději 
umírati doma neslavně, nežli oslaviti se bojem, 
jděte, já zůstanu zde sám ; kéž bych jen syna svého 
měl při sobě, jehož ty, Vladislave, zaved, sám uvalils 
na sebe pokutu hodnou !« 

Zastavili se tedy Poláci a když zase přirazil 
k vojsku Lev s Vasilkem, oblehnuta Opava. 

Velitelem na Opavě byl pan Beneš, bratr 
později pověstného Miloty z Dědic. 

Ten učinil výpad, načež nepřátelé poplenivše 
okolí Opavy, zmocnili se hradu Násile, odkud vy- 
svobodili množství zajatých Poláků a Rusů. 

Rovněž nezvedl se útok na Hlubčice, nebo 
krajina byla kolem tak spustošena, že nebylo ani 
slámy k podpálení dřevěných hrazení. 

Leník biskupa Olomouckého, Herbort z Ful- 
štejna, poslal králi Danielovi meč a poddal se mu. 

Tím skončilo tažení toto, nebo Boleslav i Da- 
niel považovali slib svůj za vyplněný a smluvivše 
se ještě o vydání zajatců, odtáhli. 

Daleko hroznější věci daly se na Moravě. Zá- 
stupy divých Kumánů zaplavily velkou část země 
a prováděly ohavnosti nejděsnější. 

Prázdná poušť zůstávala za nimi. 

Moravané postavili se sice na odpor a dne 
25. června svedena před Olomoucem krutá bitva, 



m*Q Česká kronika. 



Moravané však poraženi, velké množství jich po- 
bito aneb utonulo v řece Moravě. 

Ted přitáhl sám Bela IV. s vojskem řádným 
a oblehl město Olomouc, které hájil a také uhájil 
pan Zdislav ze Šternberka. 

Uhři zatím plenili dále a celé zástupy zajatců 
odváděli do Uher. 

Přemysl byl se zatím ze zemí Rakouských 
odebral na Moravu, ale síly jeho sotva asi stačily 
na přemožení a vypuzení Uhrů. 

Tu zakročil papež. Vyslal posla svého na Mo- 
ravu a ten měl pokutami církevními donutiti Belu 
k vytažení ze země, což se mu také podařilo. 

O smrti krále Václava I. 

Nežli mohl Přemysl přistoupiti k plnému urov- 
nání všech těch věcí, musel opustiti Rakousy a 
odebrati se do Čech. 

Tu byl král Václav v měsíci září r. 1253 upadl 
v těžkou chorobu a té dne 22. září t. r. podlehl 
ve dvoře, který byl poblíž pozdějšího města Be- 
rouna a posud Dvůr Králův sluje. 

Zemřel ještě v plném mužném věku teprv 48 
roků stár, ale bujným a nepořádným životem, ja- 
kému se oddal v posledních svých letech, velice 
sešlý a sestárlý. 

Co o povaze a panování tohoto krále říci by 
se dalo, řečeno již při počátku jeho vlády. Sou- 
časní letopisci krále tohoto ?ini nehaní ani nechválit 



r, 
? 



O Přenyslově nastoupení na trůn Český. 741 

Třeba u něho přesně rozeznávati krále a člověka 
soukromého. 

Jako král zasloužil by si bez odporu nejednu 
pochvalu, vládl opatrně ale i rázně, jako člověk 
soukromý veliké měl vady a křehkosti. 

Co rodiny jeho se týče, slyšeli jsme o man- 
želce jeho Kunhutě, o synech pak Vladislavu a Pře 
myslovi. 

Dcery připomínají se dvě, Božena čili Beatrix, 
která provdána za Ottu III. Pobožného, markrabí 
Braniborského a Anežka, která provdána za Jin- 
dřicha, příjmím Jasného, markrabí Míšeňského. 

Posledního odpočinku došel král Václav I. 
v chrámu sv. Barbory v klášteře Klarysek na 
Starém Městě Pražském, kterýžto klášter se sestrou 
svou Anežkou založil. 

Ve zrušeném tomto a nyní spustlém klášteře 
darmo pídíme po náhrobku Václavově, zašel s nád- 
herou kláštera tohoto, 

O Přemyslově nastoupení na trůn Český. 

Smrtí krále Václava I. vstoupil na Český trůn 
nejznamenitější a nejmohutnější panovník z rodu 
Přemyslova, Přemysl II. 

Byl to mladý, nejvýš pětadvacetiletý muž, jejž 
příroda obdařila dary nejvzácnějšími. On je prvým 
z panovníků Českých, o jehož zevnějšku se nám 
paměť zachovala, 



742 Česká kronika. 

Praví o něm letopisec Německý, že byl krásný, 
barvy smědé, postavy nepříliš vysoké, prsou mo- 
hutných a velkých úst, dodává pak, že byl sta- 
tečný, moudrý a výmluvností nad učence vynikající. 

Přemysl, ač by bylo bývalo jeho přítomnosti 
v Rakousích nejvýš třeba, uslyšev o smrti otcově, 
chystal se na cestu do Čech, a poslal snad ihned 
nejnutnější rozkazy. 

Jaké to asi rozkazy byly, můžeme souditi 
z toho, co dalo se bezprostředně po smrti Vá- 
clavově. 

Družina, která právě kolem krále zemřelého se 
nalézala, vyňala z mrtvoly vnitřnosti, které pocho- 
vala v kapli tu v Počáplích, tělo přivezeno do 
Prahy a tu ve vší tajnosti položeno v rakev v jedné 
z věží. 

Pak listy, pečetěnými pečetí královskou voláni 
do Prahy všichni ti, kdož byli za předešlé bouře 
od krále dostali statky darem neb v zástavu. 

Když přišli, veden jeden po druhém do věže, 
tu ukázána mu mrtvola králova a zároveň dáno 
mu na srozuměnou, že z věže nepůjde, dokud ne- 
vzdá se statku od nebožtíka obdrženého. 

Sám Přemysl pořídiv nejnutnější, dal se na 
cestu a v pátek dne 27. října 1253. slavným spů- 
sobem vjel do Prahy. 

Nejprv bylo třeba, aby srovnal spor s těmi, 
kdož byli uvedeným spůsobem zbaveni svých •vý- 
prosů « Nastaly soudy, do kterých zapleten na 



O Přemyslově nastoupení na trůn Český" 743 

prvém místě Václavův nejvyšší komorník, Boreš 
z Risenburka, k jehož návrhům výprosy takové 
se daly. 

Postaven před soud a všemohoucí dříve pán 
zbaven na čas úřadu, ba i svobody. 

To byla pravá příčina nepřátelství mocného 
velmože a hlavy slovutného rodu Hrabišiců ku králi 
Přemyslovi, které v rozhodné později době stalo se 
králi nemálo osudným. 

Však i jiné mocné rodiny zasáhlo škodně opa- 
tření toto a spůsobilo hořkost proti králi, takže ne- 
malé kvašení v zemi povstalo. 

Pozoruje toto, hleděl Přemysl, aby poměr jeho 
k sousední říši Uherské urovnán a stav v zemích. 
Rakouských ustálen byL 

v 

Nebo i v Cechách přestal se Přemysl po smrti 
otcově psáti mladším králem a psal se jen » pánem 
a dědicem*, poněvadž korunování jeho v cestě 
stálo, že arcibiskup Mohučský, jehož rukou koru- 
novace měla právně vykonána býti, nalézal se 
v klatbě. 

Nejprv vyslal Přemysl poselství skládající se 
z pánů Vítka ze Hradce, Otty z Meisova, Kodolta 
Sirotka a Vikarda z Terny, jakož i biskupa Olo- 
mouckého Brunona do Uher. 

I král Bela jmenoval své plnomocníky a s těmi 
dohodli se poslové Přemyslovi u Budína dne 3. 
dubna 1254. takto: Země Rakouské zůstaly Pře- 
myslovi, Štýrsko rozděleno tak, aby ty krajiny, 



•744 Česká kronika. 

z kterých na půlnoci vody do Dunaje tekou, pa- 
třily Přemyslovi, ostatní Bélovi. 

Tímto spůsobem tažena severní hranice Štýrska 
tak, jak nyní se nachází. 

Oba králové upustili od dalších nároků na 
země a zároveň měla Markéta vzdáti se plně Štýr- 
ska, jako i Kedruta zase zemí Rakouských. 

K utvrzení smluv těchto měli se oba králové 
v měsíci květnu (1254.) sejíti v Prešpurku osobně. 

Tak vrácen v země Rakouské řád, který však 
i ted nedal se jinak upraviti, leč popravením ně- 
kterých pánů rakouských, kteří za předešlých ne- 
pokojů na loupeže se byli vydali. 

O výpravě Přemyslově do Prus. 

Prvým válečným činem Přemysla, jakožto 
krále Českého, byla křížová výprava proti pohan- 
ským Prusům. Slyšeli jsme již o národu tomto, 
jak u něho Pražský biskup, sv. Vojtěch utrpěl 
mučenickou smrt. 

Po pokřestění, či vlastně vyhubení a poněm- 
čení Polabských Slovanů došlo na Prusy. 

Již počátkem století XIII. povýšil papež Inno- 
cenc III. Christiana, mnicha řádu cistercienského 
z kláštera Olivy (při ústí řeky Visly) za biskupa 
Pruského, hlavní však útok na náboženství a ná- 
rodnost Prusů podniknut, když r. 1225. polský 
kníže, Konrád Moravský, povolal proti nim rytíře 
řádu Německého, 



O výpravě Přemyslově do Prus. ■*•* 

Rytíři tito ustanoveni byli původně k ochraně 
a ošetřování poutníků do svaté země připutovav- 
ších, počářkem stol. XIII. však počali se usazovati 
i v zemích Evropských a uchýlili se do země Sedmi- 
hradské, kde jim král Uherský dal zem k obý- 
vání. 

Poněvadž rytíři tito s nelibostí tu nesli vrchní 
vládu krále Uherského, přijali rádi pozvání Konrá- 
dovo a přitáhli do jeho krajin, kde jim dáno území 
Chelminské, aby odtud podnikali válečné výpravy 
do Prus. 

Rytíři tito brzy pomocí zástupů dobrodruhů 
z Němec za nimi se táhnoucích zmocnili se málem 
celého území Pruského. 

To přimělo Prusy k zoufalému odporu a ry- 
tíři r. 1253. utrpěli bolestnou porážku. 

Tu dal papež Innocenc IV. hlásati kříž pro*i 
pohanům a vyzval posly svými především krále 
Přemysla, aby přijal kříž a podnikl válečnou vý- 
pravu ku zlomení vzdoru zoufalého národa. 

Sám velmistr řádu Německého, Poppo z Osterny, 
vydal se do Čech, aby Přemysla k podniknutí 
tomu pohnul. Nábožná a zároveň rytířská mysl 
králova naklonila se brzo k žádosti papežově, rov- 
něž nescházelo těch, kdož žádostivi jsouce výhod 
papežem slibovaných a prahnouce po dobrodruž- 
stvích v neznámých krajích, ochotni byli, provázeti 
krále na výpravě této. 

Vedle panstva ze zemí Přemyslových připojilo se 



746 Česká kronika. 

ihned mnoho bojovníků z Němec přišlých, mezi 
kterými byl prý i Rudolf, hrabě Habsburský, později 
císař Římský a sok Přemyslův. 

Výprava podniknuta počátkem zimy, nebo vá- 
lečné tažení do země Pruské plné jezer, močálů 
a blat mohlo se potkati s výhodou jen tehda, 
když vody ty zamrzly. 

Přemysl vytáhl tedy dne 14. prosince r. 1254. 
z Prahy. Vánoce slavil ve Vratislavi, hlavním městě 
země Slezské, kdež se byl k Přemyslovi připojil 
jeho svak Otto, markrabě Braniborský. O novém 
roce r. 1255. dorazil Přemysl ku městu Elbinku, 
které leží blíž nejvýchodnějšího ústí řeky Visly 
do moře Baltického. 

Sem k němá přitáhl druhý svak, Jindřich, mar- 
krabí Míšeňský a velmistr řádu Poppo. 

Tak shromáždilo se kolem krále Přemysla prý 
do 60.000 mužů, moc to, jaké nemohli Prušané 
čeliti a proto uzavřeli se ve svých hradištích ve 
hlubokých lesích a bařinách. 

Král táhl s vojskem svým podél břehu moř- 
ského za stálého plenění, až přitáhl k posvátnému 
svatoboru Rikaitě, čili Rómové, kde před dvěma 
sty padesáti sedmi léty umučen sv. Vojtěch. 

Vojsko přiblíživši se, nedalo se zdržeti a vniklo 
v háj i svatyni. 

Posvátný, ohromný dub, v jehož větvích vi- 
selo hojně bůžků a rozličných ozdob a milodarů, 
klesl pod sekerami kněží křesťanských a ostatní 



O výpravě Přemyslově do Prus. 747 

vojsko dokonalo zkázu. Posvátný oheň na oltáři 
udušen, vysoký kněz, zvaný »Krive« ubit. 

Co odolalo ohni, rozbito a v trosky obráceno. 

Tak mstili Čechové smrt sv. biskupa, ničíce 
vše, co upomínalo na pohanství. 

Cin tento pohnul Prusy k odporů a u Rudavy 
strhla se krutá, krvavá bitva, ve které vojsko 
křižácké zvítězilo a Prusové obráceni na divoký 
útěk. 

Většina prchajících hledala útočiště v hradišti 
jakéms, když pak i k tomuto Přemysl s vojskem 
přilehl a vším úsilím jeho dobývati se jal, klesla 
mysl náčelníků národa Pruského a oni přišedše ku 
králi prosili za milost a slitování, slibujíce podda- 
nost i poslušenství, jen aby lid ušetřen a dokonce 
vyhlazen nebyl. 

Přemysl přijal prosebníky vlídně a sliboval 
milost a ušetření, ale přední podmínkou toho bylo 
přijetí křtu a víry křesťanské. 

Náčelníci svolili a biskup Bruno ihned jal se 
vykonávati posvátný obřad. 

Náčelníku, který prvým mezi ostatními býti se 
zdál, postavil se sám král Přemysl při křtu za 
kmotra a dal mu své jméno. 

Podobně činili druzí přední mužové z vojska 
Přemyslova. 

Král podaroval pokřtěné skvostnými rouchy a 
vítal je jako bratry v Kristu. 

Poněvadž s pokřtěnými vlídně nakládáno a 



748 Česká kronika. 

nešetřeno ani laskavých slov ani darů, hrnulo se 
v brzku veliké množství Prušanů ku křtu a tak zí- 
skána země ta Sambijská více moudrým a vlídným 
si počínáním krále, nežli mečem a krví. 

Král táhl pak dále k půlnoci a tu když při- 
táhli k řece Pregole, vyhledal Přemysl na výšině 
při břehu řeky té příhodné místo a dal tu založiti 
hrad pevný a město. 

Město to, v jehož základy král sám kámen 
položil, nazváno ku cti Přemyslově Hora králova, 
německy Kónigsberg, kterémužto městu však Ce- 
chové Královec říkali a říkají a je to ted hlavní 
město vlastního království Pruského. 

I biskup Bruno založil tu v zemi zvané Varmie, 
město nazvané po něm Braunsberk, i jiní velmo- 
žové čeští podobně učinili. 

Jakmile hlavní cíl výpravy byl dosažen, ne- 
meškal tu Přemysl déle, poněvadž ho doma pilná 
byla potřeba a ponechav tu něco vojska ve službách 
rytířů Německých, spěchal zpět a již dne 6. února 
r. 1255. dorazil do Opavy, odkudž zaměřil přímo 
do Rakous, kde rovnáním záležitostí veřejných 
zdržel se po celý půst, totiž do konce měsíce 
března. 

» Potom v ochtab veliké noci« vypravuje sou- 
věky letopisec » přijel jest do Cech a s velkým 
plesáním duchovenstva i lidu města Pražského 
přijat jest s processí poctivě dne 8. dubna a v ko- 
stele kathedrálném od biskupa a téhož kostela ka- 
novníků. 



Zaloírní Královce králem Přemyšlen 
'. kretba J. PodkliiMnkího. 



I -• 



O volbě německého krále. 751 

Když pak kníže vycházel z hradu Pražského, 
zdvihla jest se velká sfla větru s virem. Tudy jed- 
noho jezdce, který jel za knížetem, svrhla s mostu 
před hradem a kůň jeho zahynul od pádu, ale on 
ušel zdráv. 

Zvonice také dřevěná se zvony ve zdech panny 
Marie sesula jest se tu hodinu, když síla větrů ná- 
ramně dorážela.* 

To je, jak už jednou (str. 160.) vzpomenuto, 
poslední vzpomínka o prvém křesťanském chrámu 
na hradě Pražském. 

O volbě Německého krále. 

Řečeno bylo, že v době této měli v Němcích 
krále dva, Konráda, syna Bedřicha II., a Viléma, 
hraběte Hollandského. 

Z těchto Konrád zemřel zimnicí v městě Lavello 
v Neapolsku dne 20. května r. 1254. teprv 26 roků 
stár, nedlouho na to, dne 28. ledna 1256. král 
Vilem v zemi Frisů (při půlnočních hranicích ny- 
nějšího království Hollandského) na válečném ta- 
žení od Friských sedláků nedaleko osady Hoog- 
woudu utlučen, aniž by tito byli jen tušili, že pod 
ranami jejich vypustil ducha panovník svaté Římské 
říše národa Německého. Bylo mu teprv 27 let. 

Sedláci zahrabali krále v zemi nesvěcené, pod 
prahem jedné chaty a teprv po 26 letech dověděl 
se o hrobě jeho syn Florencius, ten pak dal otce 
odtud vyzvednouti a slavně pochovati. 

53* 



752 Česká kronika. 

Tak došlo v Němcích k volbě panovníka, 
nebo jediný potomek mohutné rodiny Staufovské, 
syn Konráda IV., Konradin (Konradek) byl teprv 
čtyřletý; mimo to by byl papež sotva asi dal si 
líbiti volbu člena rodiny, která tak houževnatě a 
neústupně vedla boj s papežstvím. 

Tehdáž bylo se práva k volbě panovníka 
zmocnilo ze všech pánů německých jen sedm těch 
předních a to ze stavu duchovního arcibiskup Mo- 
hučský, Kolínský a Trevirský, kteří zastávali úřad 
arcikancléřský za Německo, Itálii a Burgund; ze 
stavů světských vedle krále Českého, který měl 
úřad arcičíšnický, ještě markrabí Braniborský ja- 
kožto arcikomorník, vévoda Sasky jakožto arcimar- 
šálck a falckrabí od Rýna jakožto arcijídlonoš. 
Těchto sedm slouli volenci čili kurfirstt. 

Poněvadž arcibiskup Mohučský Gerhard se ve 
vazbě Albrechta Brunšvického nalézal, osobil si 
hlas jeho arcibiskup Kolínský, Konrád z Hohensteden 
a vládl takto dvěma hlasy. 

Arcibiskup tento přišel dne 17. července r. 
1256. osobně do Prahy a pobyv tu do 10. srpna, 
jednal s králem Přemyslem, aby on volbu za krále 
Německého přijal. 

Bylo to čestné, lákavé nabídnutí, ale Přemysl 
zajisté že po dlouhém, zralém uvažování a mnohém 
asi duševním zápase, nabídnutí to odmítl. 

Těžko se domysliti, které to byly pohnutky, 
kteié Přemysla k rozhodnutí takovému přiměly. 

Byl to snad ten obrovský zápas geniálního 



O volbě Německého krále. 753 

Bedřicha II., který skončil tragickým pádem, co 
zastrašil Přemysla, či byl to žalostný stav Německé 
říše, nad kterým zoufal mocný tento král — kdož 
by nám tecf mohl pověditi a vysvětliti záhadu tuto ? 

Arcibiskup, který jednání své velmi opatrně, 
jako na zapřenou vedl, vrátil se tedy s nepořízenou, 
voličové pak němečtí rozpadli se ve dvč strany. 

Arcibiskup Kolínský byl hlavou strany jedné, 
arcibiskup Trevirský Arnold hlavou strany druhé 
a teď stala se říši Německé ta hanba, jaká stihla 
říši Českou koncem století XII., ona dána na 
prodej. 

Kupci přihlásili se dva, byl to bratr Angli- 
ckého krále Jindřicha, Richard zvaný Kornwaliský, 
a příbuzný Přemyslův, Alfons X., král Kastilský 
(v nynějších Španělích), jehož matka Beatrix byla 
sestrou České královny Kunhuty Staufovny. 

Dne 13. ledna 1257. dal Kolínský arcibiskup 

před branou města Frankfurta prohlásiti za krále 
Richarda, k němuž se přihlásil i Přemysl, oznamuje, 

že ochoten jest mu holdovati a 16000 ozbrojenců 

jemu k službám postaviti. Když pak 1. dubna 

téhož roku vykonána volba Alfonsova přičiněním 

hlavně arcibiskupa Trevirského, byli i tu plno- 

mocníci Přemyslovi. 

Vidíme, že Přemysl II. vedl si podobně jako 

jeho děd Přemysl I. hledaje ve zmatcích, které 

zmítaly říší Německou pro svou říši nabyti výhod. 

Ze zvolených Alfons do říše vůbec nikdy nepřišel, 

a tu když roku 1262. Richard do Němec zavítal, 



754 Česká kronika. 

přijal Přemysl dne 9. srpna toho roku od něho 
země Rakouské v léno a stál pak při něm věrně 
až do jeho smrti. 

válce Přemyslově 8 Bavory. 

Byl už vzpomenut spor krále Českého s vé- 
vodou Bavorským, který na čas uklizen, poněvadž 
důleži.-jší věci zajímaly plně činnost Přemyslovu; 
než předešlé přátelství mezi rodem Přemyslovců a 

Vitlsbachovců se nevrátilo. 

Brzo nalezla se zase příčina k obnovení ne- 
přátelství. Filip Korutanský, bratr Oldřicha Koru- 
tanského a syn sestry krále Václava, Jitky, který 
již r. 1240., ještě pachole, jmenován byl proboštem 
Vyšehradským, vyvolen byl r. 124&. za arcibiskupa 
Salcburského. 

Vyvolený neměl potřebných vlastností ku 
vznešené té důstojnosti, 'byl to člověk mravů leh- 
kých, milovník rozkoší a radovánek, dychtivý ry- 
tířských zábav a světské vlády. 

Trvaje již po deset let na stolci arcibiskup- 
ském, nedál se posvětiti na kněze a vedl život 
tak pohoršlivý a prostopášný, že jak papež Alexander 
IV. tak i duchovenstvo a poddaní arcibiskupství 
Salcburského nemínili déle toho snášeti a trpěti. 

Část kapituly odpadla od Filipa a zvolila r. 
1256. za arcibiskupa Oldřicha, biskupa Sekóvského 
(biskup diecese této sídlí teď v hlavním městě 

v 

Štýrském Hradci). 

Z toho povstala mezi oběma arcibiskupy 



O válce Přemyslově s Bavory. § 755 

válka, Vévoda Bavorský podporoval Oldřicha, Pře- 
mysl ujal se svého příbuzného Filipa. 

Přemysl sebrav vojsko, vtrhl v létě r. 1257. 
přes město Pasov do Bavor a plenil a hubil zem 
Bavorskou hrozně. Konečně přiblížil se ku hlav- 
nímu tenkrát městu Landshutu (město toto leží na 
řece Isaře k půlnoci od nynějšího hlavního města 
Mnichova). 

V městě tomto shromážděna veškerá vojenská 

moc Bavorska, jak od vévody Jindřicha, tak od 
bratra jeho Ludvíka. 

Moc tato zastavila Přemyslův pochod, ba on 
nucen byl žádati za příměří, jehož se mu dostalo 
pro den sv. Bartoloměje (24. srpna). 

Příměří užil Přemysl k ústupu a zaměřil k městu 
Můhldorfu nad řekou Innem, které tenkráte ne- 
patřilo jako ted k Bavorsku, než k arcibiskupství 
Salcburskému. 

Na pochode tomto překročil král Přemysl 
šťastně dřevěný most tu přes řeku Inn vedoucí, 
když však za ním vojsko jeho z Čechů, Moravanů 
a Rakušanů složené kvapem se tísnilo, sřítil se pod 
návalem mužstva most, právě když po uplynutí 
příměří vévoda Ludvík na vojsko Přemyslovo útok 
učiniti se chystal. 

A tu vojáci Přemyslovi, kteří již přes most 
utéci nemohli, vrhli se tu na předměstí do dřevěné 
věže, již však Ludvík zapáliti poručil. 

Vojsko, které se do Miihldorfu uteklo, úzce 
obleženo od Bavorů. 



756 Česk á kronika. 

Mezi obleženými připomínají se velmoži Vok 
z Rožmberka, nejvyšší maršálek a bratr jeho Smil 
a strýc Ojíř z Lomnice, Smil z Lichtenburka a 
strýc jeho Castolov z Fridlandu, Diviš ze Všechrorr, 
Vilém z Podébrad, Beneš z Benešova, Purkart z Ja- 
novic, Oldřich Zajíc z Valdeka, Oldřich z Rožmi- 
tálu, z rakouských pak Albero a Jindřich z Kuen- 
rinku, Oldřich z Lobenštcina a j. v. 

Ti bránili se tu v Miihldorfu po devět dní tak 
statečně, že musel vévoda svoliti k jich odtažeij 
i se zavazadly. 

Smutně skončilo tažení toto a Přemysl, dav 
se na výpravu ukvapeně, bez patřičné rozvahy a 
dostatečných sil, nedošel slávy a byl nucen vyhle- 
dávati smíření s Bavorským vévodou, které uza- 
vřeno v den sv. Martina (11. listopadu) 1257. 
v městě Koubě, blíž hranic českých, ve kterémžto 
míru musel postoupiti Bavorům nejen čeho byl 
v Bavořích dřív získal, ale i Sušice v Cechách, ja- 
kožto dědictví po pánech z Bogenu. 

Arcibiskup Filip ponechán ted sám sobě, ač 
i potom nejeden český neb moravský zeman, ovšem 
dobrovolně, v službách jeho trval. 

O nové válce Přemyslově s Uhry. 

Záležitost arcibiskupa Filipa zasáhla rušivě 
i v poměr Přemyslův ku králi Uherskému. 

Oba bratří Korutanští pojati byli do míru 
z roku 1254., ted však ujali se Uhři arcibiskupa 
Oldřicha a jali se provozovati mstu na Korutanech, 



O nové válce Přemyslově s Uhry. 767 

při čemž zle navštívena i zem Štýrská, tak že i Šty- 
řané se bouřili a k Přemyslovi o pomoc se obrátili) 
vypudivše uherského správce Štěpána Šubiče. 

Letopisec tehdejší, který nám o příbězích krále 
Přemysla II. vypravuje, takto líčí událost tu: »Leta 
od narození Páně 1260. vznikla jest znovu horší 
různice než první mezi knížaty a přátely krve vzne- 
šené, totiž Přemyslem, pánem a dědicem království 
Českého, vévodou Rakouským a Štýrským i mark- 
rabím Moravským se strany jedné a Belou i synem 
jeho Štěpánem, králi Uherskými, s druhé, když 
prvé před několika lety zavdána byla příležitost 
ano příčina se strany týchž králů Uherských. 

Nebo starší král Uherský Bela proti znění 
smlouvy zavřené někdy se synovcem svým, řečeným 
pánem království Českého a stvrzené přísahami obou 
tělesně vykonanými a veřejnými listinami o tom 
učiněnými, najednou téhož roku, ve kterém ta 
smlouva byla zavřena, přitáhnuv, hle, jal se osazo- 
vati hranice Moravy, Rakous a oné části Štýrska, 
která předešlou smlouvou připadla za podíl řeče- 
nému jeho synovci. 

Avšak i syn téhož, král Štěpán, ukrutnictví a 
vražednictví předků svých proti nevinnému stádu 
Kristovu pilnějším jsa následovníkem, proti jasnému 
vévodovi Korutanskému Oldřichovi a bratru jeho 
Filipovi, někdy zvolenci Salcburskému, řečeného 
krále Českého sestřencům, kteří byli do onoho 
míru zavřeni, vypraviv vojsko nevěřících, nelidských 
totiž lidí, Kumánů, těžkou a nerozdílnou zádavou 



758 Česká kronika. 

mnichů, duchovních a prostých světských lidí s dětmi 
jich, uchvacováním a porušením jeptišek a paní a 
odvedením takových i jinochů a pálením klášterů 
i jiných chrámů i velké části země Korutanské, 
nepravosti až příliš strašné pácháním nepravým 
spáchal jest. 

Pro kteréžto přečiny proti přísaze a jiné, jichž 
pro ukrácení pomíjím, poněvadž žádné zadostiuči- 
nění se nestalo, řečený pán království ' Českého 
k žádosti šlechticů a měst štýrských dle rady osví- 
ceného hraběte Otty z Hardeka a některých Raku- 
šanů a velmi málokterých -Moravanů přijal jest Šty- 
řany pod svou ochranu. 

I ačkoli tehdy skoro celé Štýrsko nacházelo 
se v moci krále Štěpána a Uhři drželi v té zemi 
všecky posádky hradů i měst, nicméně s řečeným 
hrabětem z Hardeka a s některými Rakušany a 
Štyřany v krátkém čase řečeného krále Štěpána 
s Uhry z též země Štýrské přes všechno domnění 
lidské mocně jsou vypudili, měst i hradů v ní do- 
bývajíce. 

Avšak Ptuj zámek, ve kterém manželka řece- 

v 

ného krále Štěpána, rodem Kumanka, však již svaté 
víry užívající, osobně tehdy přebývala, s městem a 
několika málo jinými zámky na ten čas zůstávaly 

v 

v moci řečeného krále Štěpána. « 

Poněvadž podpora krále Přemysla vzbouřeným 
poskytnutá nebyla žádným tajemstvím, muselo do- 
jíti ovšem k zřejmé válce mezi Přemyslem a Belou. 



O výpravě na Dunaj. 76fr 

Již v únoru r. 1260. sbíráno po Čechách vojsko 
a to dalo se dne 4. března na pochod. 

Poněvadž však jaro toho roku bylo neobyčejně 
suché, nastal brzo nedostatek píce a i jinak jevily 
se přípravy k válce nedostatečnými a proto smlou- 
val Přemysl o příměří. Jelikož i na straně uherské 
mnoho bylo ještě co říditi, svoleno dosti ochotně 
k příměří tomu a to až do dne sv. Jana Křtitele 
dne 24. června. 

O výpravě na Dunaj. 

Příměří použily ted obě strany k tomu, aby 
jednak sebraly ze zemí svých co nejvíce sil, jednak 
aby vyhledaly co nejvíce spojenců, tak že málem 
z půl Evropy sehnáno vojsko. 

Náš dějepisec takto výpravu tu líčí: >Uher- 
skému králi Bélovi přispěli ku pomoci oba jeho 
zeťové, Boleslav Stydlivý, vévoda Krakovský a 
Rostislav Michalovič, kníže Haličský, pán Mačevský 
a Rudenský (ten měl dceru Bélovu Annu za man- 
želku), mladý Lešek, kníže Lenčický, Daniel Ro- 
manovič, král Ruský a pán Kijevský se synem 
svým Lvem (zakladatelem města Lvova v Haliči), 
sousední národové, koruně Uherské z části zavá- 
zaní Chorvaté, Bosňáci, Srbové, Bulhaři, Řekové, 
Šikulové a Rumuni; dále Kumáni čili Polovci pod 
knížetem Alprou, divocí tehdáž hosté Uhrů ; Beser- 
minové čili Turci Chovaresemští, ježto byli se již 
vedrali do Evropy; ba konečně i Tataři čili Mon- 
gólové, s nimiž Bela byl r. 1259. se spříznil, po- 
dali mu některé tlupy na pomoc. 



760 Česká kronika. 

Králové Uherští rodu Arpádova sotva kdy za 
lidské paměti vypravili do boje větší moc brannou; 
nebo vojsko Bélovo čítalo do 140.000 bojovníků. 

Pro krále Přemysla zbrojili se, kromě jeho 
poddaných a Štyrákův, jen dva jeho svakové, mar- 
krabě Otta Braniborský a Jindřich Míšeňský, pak 
Slezští strýcové, knížata Jindřich Vratislavský a 
Vladislav Opolský, konečně Korutanští sestřenci, 
Oldřich a Filip. 

V jeho vojště nacházelo se ke 100.000 bojov- 
níků a mezi nimi 7000 jezdcův českých, oděných 
železem od hlavy až do paty, i s koňmi svými. 

O pozoru a účastenství, jež budila nastávající 
válka i v dalekých krajinách, svědčí skutek ten, že 
i v Rejně-Kolíně, i dále ještě, konány veřejné mo- 
dlitby, aby zbraním českým Bůh ráčil popřáti ví- 
tězství. 

Tak veliká vojska, většinou jízda, nemohla 
v horách bojovati proti sobě; krajiny na stoku Mo- 
ravy a Dunaje (rovina zvaná Moravské pole) staly 
se přirozeným dějištěm nastávající války. 

Přemysl nařídil svým, aby ke dni sv. Jana, na 
konci příměří, strhli se dohromady u města Lávy 
v Rakousích (při hranicích Moravských). 

Dle svědectví zpráv souvěkých dostavili se tam 
v určitý čas: z Čech král sám s královnou Mar- 
kétou, Jan, biskup Pražský a páni Vok z Rožm- 
berka, nejvyšší maršálek, Jaroš z Poděhus, nejvyšší 
purkrabě Pražský, Bavor ze Strakonic, nejvyšší ko- 



O rfpnré na Dunaj. 761 

morník, Heřman z Rychnova, podkomoří a mí- 
lostnfk králův z rodu Koumckébo, Ratmír z Kla- 
sikova, purkrabě na Přimdě, Purkart z Janovic, 
purkrabě Zvikovský a Oldřich Zajíc z Valdeka Lo- 
ketský; starý Ojíř z Fridbcrka, v turnaji proslulý; 
pak Boreš z Risenburka, Smil z Lichtenburka, 
Vilém z Poděbrad, Zdislav ze Šternberka, Budivoj 
z Krumlova i ze Skalice (otec Závise, později pro- 
slulého) a Jeho strýcové Vítková, Ojíř z Lomnice 
a Oldřich ze Hradce. 

Z Moravy: Bruno, biskup Olomoucký se svými 
many, Jindřich, purkrabě Děvický a bratří Kadolt 
a Žibřid, Sirotkové z Drnholce. 

Z Rakous bratří Otto a Konrád, hrabata z Har- 
deka, Vernhard a Jindřich ze Šaumberka, Jindřich 
z Lichtenštejna, Oldřich Kraft ze Slivence, Otto 
z Meisova, Otto z Haslova a j. v. 

Mimo to byli přítomni, co spojenci, knížata: 
Otto, markrabě Braniborský, Jindřich kníže Vrati- 
slavský, Vladislav, kníže Opolský a bratří Koru- 
tanští, kníže Oldřich i arcibiskup Filip. 

Nelze již udati, kterak zástupové jejich všichni 
rozložili se u Lávy. Hrabata z Hardeka, již byli 
první dostavili se na bojiště, položili se potom 
u Stožce. 

Uherské vojsko rozloženo bylo na levém po- 
říčí Moravy asi ode vtoku Myjavy až po Dunaj. 

Mladší král Štěpán, zdá se že měl úmysl, při- 
kvačiti jednotlivé zástupy vojska českého před jejich 



762 Česká kronika. 

spojením se u Lávy; chtělť aspoň zrychleným po- 
chodem za deštivé noci přepadnouti Moravany a 
Slezáky, ježto ještě u Pohořelic meškali, ale za- 
bloudiv, musel na úsvitě vrátiti se s nepořízením. 
Pak v den sv. Jana Buriana vytáhl asi s 10.000 

jezdci na přezvědy o rozložení vojsk českých. 

Přepraviv se u Střezenice přes Moravu, při- 
blížil se až do údolí Mravenčího a poslal houfPo- 
lovcův až k ohradám Stožeckým. 

Z toho povstal v ležení českém veliký pokřik 
a ruch, jenž však ulehl opět, když se ukázalo, že 
houf ten nevalný dal se hned zase na útěk. 

Jen hrabata z Hardeka, Kadólt Sirotek a Ol- 
dřich Kraft, toužíce po boji nedočkavě, s několika 
sty muži hnali se samochtíc za utíkajícími tak prudce 
a neopatrně, že v úžinách údolí octli se náhle v zá- 
lohách nepřátelských, a přikvačeni přesilou jejich, 
zaplatili všichni životem přílišnou odvahu.* 

To byl smutný počátek velikého toho váleč- 
ného tažení. 

Souvěký letopisec a nejspíš očitý svědek takto 
líčí účinek pohromy té: »Což ač se jak pochybně 
tak rozličně rozhlásilo v ležení — ihned vstali od 
stolu knížata a na rychlo sahali ke zbrani rytíři a 
zbrojnoši a proti nepřátelům v brnění, se štíty a 
s přilbicemi a někteří na koních pokrytých spěchali 
jsou bez řádu. 

Kteřížto když slavné nedávno řečené bojovníky, 
totiž Kadolta a hrabata a některé jiné nalezli na 
cestě na bojišti bez ducha na zemi ležící, a z nich 



O výpravě na Dunaj. 763 

větší díl docela obnažené někteří udatní mezi nimi 
leknutím ustrnuli, ztuhli jsou při prvním pohledu 
jako kámen, a mnozí také k nepřátelům záda obrá- 
tili ; nicméně pán království Českého s malým poč- 
tem a pan biskup Olomoucký první přede všemi 
a markrabí Brandenburský se svými utíkající protiv- 
tivníky jsou pronásledovali 

K nimž když se řečený pán království Českého 

a biskup Olomoucký první přede všemi přiblížili, 

markrabí pak Brandenburský ještě opodál za nimi 

táhl,* někteří vidíni jsou, ani se zastavují, a šiky své 

•naproti rovnají. 

Ale když se týž markrabí přiblížil, stalo se 
tu chvíli velké zatmění povětří, vání větru a zvu- 
čení hromu i hučení silného deště s bleskem pro- 
kmi tajícím i ač nikdo nestihal, protože unavení koně 
vojska křesťanského příliš byli zemdleni, bezbožní 
se na útěk obrátili. 

A když řeka Morava, jako by splavy nebeské 
byly otevřeny a jako by se stala potopa shůry, 
tehdy velice se rozvodnila, pravdivě praví se, že se 
v ní velmi mnozí nepřátelé utopili. 

Nicméně však pro smutný pád Kadolta a hrabat 
i jiných bylo vojsko křesťanské téměř až k zou- 
fání zarmouceno.* 

Zármutek pro pád hrabat z Hardeka byl tím 
větší, ani oba bratří byli posledními starožitného 
a slavného rodu svého. I byl o to ve vojště Pře- 
myslově veliký svár a vinu nehody té svaloval 



764 Česká kronika. 

# 

jeden na druhého, ač nejspíš hlavní vinou byla no 
prozřetelnost a divoká smělost zhynulých. 

Nescházelo mnoho, že spojenci by byli se 
rozešli do domovů. 

Nejnešťastnějším byl sám Přemysl, který v hra- 
batech z Hardeka ztratil věrné pomocníky v míru 
i válce. 

Aby mysle bojovníků odvráceny byty jinam, 
nastoupil Přemysl na další pochod a veškeré jeho 
vojsko posunulo se dále na jih na šírou rovinu Mo- 
ravského pole. 

O bitvě u Kroissenbrunu. 

V neděli v den sv. Prokopa (4. července) r. 
1260. po slavné bohoslužbě, při které zavázal se 
král slibem, že dojde-li vítězství, postaví v zemí své 
klášter, knížata pak ostatní slibovala, že budou 
dbáti spravedlnosti a dobré mince, nastal obecný 
pochod směrem k ústí řeky Moravy. 

Tu konečně shlédl Přemysl tábor Bélův, jenž 
na druhém břehu Moravy do nedozírna se rozkládal. 

Vojsko české položilo se táborem tak, že jen 
řeka Morava od Uhrů je dělila. 

Tak ležela obě vojska po celý týden, nebo 
ani jedno ani druhé nesmělo se odvážiti před zraky 
nepřítele přes širokou řeku. 

Oba králové pohlíželi na odkládání bitvy 
zrakem starostlivým, nebo krajina sebe bohatší ne- 
mohla na dlouho uživiti tak veliké množství lidstva 
a koftstva 



Bitva u Kf^ 



O bitvě u Kroissenbrunu. 769 

Jednáno o smíření, ale o hlavní požadavek — 

v 

o Štýrsko — rozbilo se jednání pokaždé. 

Vojsko krátilo si čas, jak mohlo, turnaje a hry 
rytířské provozovány a opatřována potrava a píce. 

O toto poslední velice se přičinil purkmistr 
města Vídně, Rudiger Paltram. Než největší obětavost 
nemohla na dlouho postačiti a naděje v obrat mi- 
zela stále. 

Tu poslal král Přemysl Ottu z Meisova do 
tábora uherského, který měl nabídnouti králi Bé- 
lovi, buď aby Uhři ustoupili od břehu řeky Moravy 
a že Přemysl s vojskem přejde a svede spravedlivou 
bitvu, neb že Přemysl ustoupí, aby Uhři přejíti 
mohli a že bitva svedena bude na poli Moravském. 

Obé mělo* se ovšem státi pod příměřím. 

Král Bela prohlížeje k tomu, že rovina pole 
Moravského jeho jízdě prospěšnější by byla k boji 
nežli kopcovitý břeh uherský, svolil dne 11. čer- 
vence, aby uzavřeno bylo pro následující den (12. 
července) příměří, pod kterým měl Přemysl s voj- 
skem odstoupiti od břehu řeky tak daleko, aby 
Uhři bez nebezpečí přejíti mohli, načež dne 13. 
července, v úterý v den sv. Markéty, měla býti 
svedena bitva. 

Smlouva stvrzena přísahami králů i velmožů 
a Přemysl hned dne 11. v neděli počal odváděti 
vojsko ze stanovišť, ba převedl i něco vojska přes 
Dunaj u Heinburka, snad k vůli snadnějšímu opa- 
tření potravy a píce. 

Uzavřená smlouva objevila se však později, 

Česká kronika. 54 



• ■" Česká kronika. 

aspoň dle tvrzení Uhrů, neurčitou. Počínaliť Uhři 
den následující slunce západem, kdežto ve vojsku 
Přemyslové počítáno až od následujícího slunce 
východu. 

Tím dalo by se vysvětliti, proč mladší král 
Štěpán s vojskem počal se hned v noci přepra- 
vovati přes řeku a druhého dne (12. července) po- 
stavil se již ve válečném šiku u osady Kroissen- 
brunu. 

Se strany české pokládáno to za zradu, jak 
vidíme z listu, který poslal Přemysl papeži Alex- 
androvi IV., kde dí: »Ale oni (Uhři) jsouce zvyklí 
smlouvy a přísahy své rušiti, přes brody vyhledané 
a prvé pro sebe upravené tajně v noci přešli na 
naši stranu se vším vojskem svým. 

A když jsme pravili: pokoj a bezpečnost, z ne- 
nadání s nevýslovným množstvím proti nám ne- 
připraveným objevili jsou se v poli. 

A když ve víře v příměří sotva desátý díl 
vojska našeho zůstával u nás k střežení naší osoby, 
protože mnozí z našich přešedše přes Dunaj byli 
vešli do města Heinburka, jiní pak s vozy sestou- 
pili k stanovištím a místům ležení; nepřátelé naši 
plni lsti na spůsob polokruhu ve spořádaných šicích 
nás obkličujíce, kdyby Hospodin nebyl pomohl, 
snad by nás živé byli spolkli.* 

Přemysl spatřiv, co se děje, honem svolával 
jednotlivé, po různu stojící zástupy v bitevní šik 
a tak podařilo se mu spořádati zejména sbor že- 
lezných jezdců, proti nimž hned také jízda Kumán- 



O bitvě a Kroiucpbrmm. 771 

ská pod mladším králem Štépánen napřaženým 
kopím v divém trysku útok učinila. 

Tu protrhla se chmura mračen, která nad 
hlavami jezdců oblohu halila a zlatá záře sluneční 
ozářila korouhev Svatováclavskou. Cechové zapěli 
chorál » Hospodine, pomiluj ny« a s klidem a od- 
hodlaností očekávali srážku. 

Byla to srážka hrozná, ale brzo bylo znáti 
převahu na straně obrněné jízdy. Kumáni octli se 
ve zmatku a když Štěpán, aby věc napravil, se 
znova na Čechy vrhl, byl těžce raněn, z bojiště 
odnesen a Kumáni v brzku na obecném útěku. 

Zatím dostavili se i ostatní zástupové na bo- 
jiště, ale boj byl už vlastně rozhodnut, nebo prcha- 
jící Kumánská jízda strhla ssebou ostatní a vše 
horem pádem hnalo se k řece Moravě. 

Ztráta na straně Uhrů byla veliká. Osmnáct 
tisíc bojovníků jejich pokrylo mrtvolami svými 
bojiště a na 14000 obětí vyžádaly si vlny řeky 
Moravy, tak že, jak praví Přemysl ve zmíněném 
listě k papeži, »v téže řece zahynulo takové množ- 
ství hříšníkův utíkajících před obličejem božím, že 
přes mrtvoly lidí a koňů jako přes mosty zdělané 
někteří z našich vešli do ležení protivníkův a padše 
na vozy, na stany a na zásoby, pobrali všeliké 
drahé kořisti.* 

V čele těch, kdož první vedrali se do tábora 
uherského, byl Boreš z Risenburka a ten spůso- 
bil tu mezi nepřátely takový postrach a zmatek, že 

64* 



772 Česká kronika. 

vše v hustém chomáči uhánělo přes horstvo Kar- 
patské ku Prešpurku. 

Obecné zděšení bylo takové, že král Bela 
dlouho nemohl se dopátrati, co se stalo s jeho 
synem, mladším králem Štěpánem a kde se nalézá. 

Vítězství Cechů bylo tak slavným a úplným, 
že nescházelo hlasů, kteří radili, aby se této po- 
hromy krále Uherského užilo k plnému podmanění 
království Uherského. 

Přemysl takto o tom píše papeži: » Ačkoli 
jsme tudy po vítězství Bohem nám daném, jak se 
obecně za to mělo, království Uherské mohli svému 
panství podrobiti a v stálou služebnost uvésti, však 
hledíce k tomu, že jest lépe míti dobrého, svor- 
ného souseda, než přemoci a zahubiti odpůrce, 
uvažujíce také, kterak císař Konstantinus praví: 
Často stávají se přátelstva sladší, když se po pří- 
činách nepřátelství znovu uvedou ve svornost ; uza- 
vřeli jsme s řečenými totiž králi Uherskými a krá- 
lovnou paní a mladým králem Belou, raději dle 
formy nám podané od velikého župana Rolanda 
Prešpurského smlouvu o mír ujednati, než hubením 
a zemdlením velkého království Uherského k němu 
i k zemím našeho panství Tatarům přístup otevříti. 

Jednáno tedy o mír prostřednictvím jmenova- 
ného palatina Uherského Rolanda, jenž k Pře- 
myslovi do Prešpurku přišel a mír nabízel. 

Přemysl jmenoval se své strany Ottu Branibor- 
ského a Oldřicha Korutanského, aby stanovili pod- 
mínky smíření. 



O bitvě u Kroissenbrunu. 773 

4 

Hlavni a skoro jedinou podmínkou bylo, aby 
král Uherský vzdal se všech práv a nároků na 
zem Štýrskou a odvolal posádku z hradu Ptujského. 

K utvrzení a zabezpečení míru měla neteř Pře- 
myslova, Kunhuta, kněžnička Braniborská, dána býti 
za manželku druhorozenému synu Bélovu Bélovi, 
zároveň pak stanovena pokuta 10.000 hřiven stříbra 
tomu, kdo by mír a smlouvu porušil. 

O velikonocích r. 1261. měl se Přemysl s Belou 
sejíti ve Vídni k upevnění přátelství a do té doby 
měli čtyři magnáti uherští býti dáni Přemyslovi do 
zástavy. 

Pamětihodným a o zbožné mysli předků na- 
šich svědčí, že oni slavné toto vítězství u Kroissen- 
bruna zrovna tak jako ono Soběslavovo u Chlumce 
přičítali přímé pomoci a ochraně svatého dědice 
České země. I neváháme tuto položiti, co v příčině 
této napsal letopisec, který nám příběhy krále Pře- 
mysla II. vypravuje. 

Týž dí: »Tedy takové a tak velké vítězství 
hodně má býti jediné Bohu a svatým jeho slušným 
díků činěním a chválami přičítáno, což také jistými 
zjeveními se dokládá. 

Nebo od mnohých praví se, což někteří mu- 
žové, kteří byli ustanoveni za stráž vojska vzadu, 
vypravují, že viděli při nastávání bitvy jakéhosi 

ptáka v obrysech na spůsob orla uspůsobeného, 
ale barvy bělejší sněhu, který měl hlavu a krk 
zlatý a nerozlučně následoval za korouhví sv. Václava, 



774 Česká kře nika. 

někdy voj vody ale po vždy ochránce Cechů, slav- 
ného mučenníka; kterýžto pták viděl se jim pořád 
růsti, až veškeré vojsko křesťanské do bitvy táhnoucí 
tělem a perutěmi svými pokryl. 

Téhož také dne muž urozený a pobožný i vše- 
liké víry hodný, rytíř Jan, syn Svojslavův, když ve 
svém příbytku ležel nemocen, okolo třetí hodiny 
viděl se u vytržení jako na bojišti s vojskem posta- 
vena. Kteréžto když spatřoval býti malé a nezří- 
zené, zároveň viděl jest slavné dědice české na 
jedno pole světlé v takovém pořádku kráčející: 

Napřfcd viděl kráčeti svatého Václava v brnění 
oděného, znajícího přilbu svou na hlavě, an nese meč 
svůj v pojivě zlatem a drahými kameny ozdobené 
pod lopatkou levou, v pravé pak ruce svou vlastní 
korouhev napřed nese. 

Za ním hned šel svatý Vojtěch jako muž velký 
a silný slušně oděn v roucho kněžské. 

Potom viděl svatého Prokopa jako opata se 
svou berlou pastýřskou v patách za svatým bisku- 
pem jdoucího. 

Naposledy viděl jíti pět bratří mučenníků jako 
ve své vlastní sukně ustrojené. 

Potom týž rytíř slyšel svatého Václava, an 
praví k řečeným soudruhům slávy své: Slabé jest 
vojsko naše, spějme hned před přítomnost boží. 

A to řeknuv, korouhev svou rozestřel proti 
nepřátelům, kteřížto hned viděni jsou vesměs, ani 
dávají se na útěk.« 

Vítězství toto obestřelo bohatýrskou postavu 



O bitvě u Kroissenbrunu. 776 

Českého krále září tou nejstkvělejší, třeba že při- 
pustiti musíme, že Přemysl ?ni tuto ani kde jinde 
zvláštních vloh vójevůdcovských na jevo nedal, za 
to však osobní neohrožeností a v pravdě hrdinskou 
statečností asi nad všechny své vynikal. 

Sláva jeho jména s hrůzou před pádným jeho 
mečem zaletěla až daleko do krajin asijských a 
sveřepí Tataři, vypravujíce si o hrozném boji 
u Kroissenbruna, jmenovali Přemysla králem že- 
lezným. 

Zakusili toho českého železa dost a jeden z ja- 
tých na bojišti, tatarský náčelník, sliboval za ušetření 
tolik dobrých koní, mnoho-li se v jeho kštici, kte- 
rou Tataři na temeně mívali spletenou, vlasů se 
napočítá. 

Evropa zvala našeho Přemysla králem zlatým, 
nebo v té době, kde bylo heslem, že král má míti 
ruce děravé, byla štědrost krále Českého podivu- 
hodná a obecně velebena. 

Památkami vítězství u Kroissenbruna byly ve- 
likolepý cistercienský klášter nazvaný Trnová Ko- 
runa, který král dle slibu založil a trnem z koruny 
Kristovy, králem Francouzským mu darovaným, 
obdařil. 

v 

Lid klášter tento u Krumlova v poledních Ce- 
chách ležící zval Korunou Zlatou. Tento památník 
vítězný vzal velikou pohromu za válek Husitských, 
roku pak 1785. dne 10. listopadu zrušen úplně 
a ku světským účelům obrácen. 

Však ještě jeden památník založil si Přemysl 



776 Česká kronika. 

a to na samém místě slávy, na bojišti. Jest to 
město Marchek, které tam na Moravském poli posud 
slávu Přemyslovu hlásá. 

O rozvodu Přemyslovu a druhém jeho man- 
želství. 

Přemysl upevniv takto říši svou, zaměstnáván 
byl starostmi o budoucnost říše této. 

Rod Přemyslovců byl zatím uvadl ve všech 
větvích a ten hlavní kmen, který se posud zelenal, 
trval jediné osobou krále Přemysla. 

A tu viděl mocný a slavný ten král, že jest ne- 
bezpečí, že by on byl posledním mužem rodu svého 
staroslavného a že by, kdyby tak nenadále oči 
zavřel, říše jeho dostala se do rukou cizích, aneb 
zmítána byla zmatky a nepořádky, jaké v zemích 
podobně osiřelých tenkráte obyčejně povstávaly. 

Že by od manželky své Markéty dočkal se 
dědice, toho naděje už minula a Přemysl moha 
k manželce své jen vážnost a úctu chovati, hledal 
lásku jinde a té nalezl u Anežky z Kuenringu, 
šlechtičny rakouské při dvoře královnině se na- 
cházející. 

Anežku tuto, poněvadž nosila vlasy po spůsobu 

v 

mužském v palcéř přistřižené, jmenovali Cechové 
prostě Palceřík. 

Roku 1256. porodila Anežka králi syna Miku- 
láše a potom ještě dvě dcery. 

Přemysl přilnul k dítkám těmto něžnou, vroucí 



O rozvodu Přemvsk>vu a drahém jeho maniektri. 777 



láskou a pomýšlel na to, jak by syna svému Miko- 
lášovi upravil cestu k dědictví a trftnu. 

Věc taková nebyla v dobách těch neslýchanou 
a neobyčejnou, bylo k nf však třeba svolení pa- 
pežského. 

Přemysl, spoléhaje na přízeň, které požíval 
u dvora papežského, nelenil krok tento učiniti. 

Podávaje zprávu papeži o vítězství u Kroissen- 
bruna, přednesl i žádost, aby papež dítky jeho za 
zákonné uznal. 

Papež Alexandr IV. učinil tak dosti ochotně 
bullami ze dne 6. a 7. října r. 1260. a prohlásil 
Mikuláše a sestry jeho za oprávněné k požívání 
statků, ctí a důstojenství, které by jim po právu 
připadly. 

Nežli bully tyto do Cech došly, vyslal však 
papež posla svého, mistra Bernarda de Furkonio 
do Čech s nařízením, aby tu prohlásil nezlomnou 
vůli papežskou, že tím uzákoněním dítek Přemyslo- 
vých nijakž se nemíní, že by Mikuláš někdy po 
otci na trůn nastoupiti mohl. 

Tím celý plán Přemyslův zmařen a on nevida 
jiné naděje, že by trůn svůj rodu svému zachovati 
mohl, umínil si, že dá se s manželkou svou rozvésti. 

Radové i přední velmoži zemí Přemyslových 
nejen že ku kroku tomu radili, oni zaň i prosili, 
sama pak Markéta nečinila překážek, ba ona pod- 
porovala věc tuto, vyznavši, že po smrti prvého 
svého manžela závoj mnišky byla přijala, a jako 



778 Česká kronika. 

jeptiška více než rok v klášteře sv. Marka u Virc- 
purku žila. 

O tomto přiznání vypravila sama posla k pa- 
peži, který tudíž proti rozvodu ničeho nenamítal 
a tento tiše, bez hluku proveden, Markéta pak dne 
18. října 1261. opustila hrad Pražský. 

Usadila se v Rakousích v městě Kremži, kde 
zřídila si zvláštní dvůr a tu žila až do své smrti dne 
28. října 1267. 

Přemysl sám zamýšlel nový sňatek. Sešed se 
v měsíci březnu r. 1261. ve Vídni s králem Belou, 
jednal o to, aby mu byla dána za manželku nej- 
mladší dcera Bélova Markéta a sliboval, nežádati 
žádného věna. 

Markéta tato žila však v klášteře na ostrově 
Marketském u Pešti a nechtěla jej opustiti a proto 
požádal Přemysl za vnučku královu, Kunhutu, dceru 
jmenovaného již Rostislava Michaloviče. 

Kunhuta, jejíž krása velice byla slavena, svo- 
lila ku sňatku a dne 25. října r. 1261. slavena 
v Prešpurce slavná svatba. 

O korunování Přemysla II. za krále. 

Zatím minuly vzpomenuté překážky, pro které 
Přemysl byl posud koruny nepřijal. 

Klatbou stihaný arcibiskup Mohučský octl se 
v zajetí nepřátelském, místo něho dosedl na arci- 
biskupský stolec Verner z Eppenštejna, ten musel 
však dlouho čekati, nežli od papeže byl potvrzen 



O korunování Přemysla, D. za krále 779 

a tak protáhla se záležitost korunovace až do roku 
1261., kdy po uklizeni těch překážek Je ni došlo. 

Přemysl pozval si k vánočním hodům božím 
arcibiskupa do Prahy zároveň s velikým počtem 
jiných vzácných hostí. 

Přemysl sám byl před tím ve Vídni ulehl těžkou 
chorobou a teprv dne 23. prosince s novou svou 
manželkou slavil svůj vjezd do hlavního města Prahy. 

Dva dni na to, v neděli na boží hod vánoční 
korunoval arcibiskup krále i královnu s nevídanou 
slávou v chrámě svatého Víta. 

Šest biskupů, markrabí Braniborský, některá 
knížata Slezská a mnoho velmožů z Němec a zemí 
Přemyslových bylo přítomno slavnosti této ; že 
i nesčetné zástupy lidu se sešly, netřeba skoro po* 
dotýkati. 

Lidstva bylo takové množství, že Praha, tento- 
kráte ovšem daleko menší, nemohla všech pojmouti 
a proto dal Přemysl na pláni mezi Ovencem (Bu- 
benčem) a Holešovicemi postaviti několik ohrom- 
ných dřevěných budov, které nádherně byly okrá- 
šleny a sloužily k pohoštění vzácnějších hostí. 

O nádheře rouch královských, o hojnosti a 
vzácnosti hodů vypravovalo se pak dlouho nejen 
v zemích Přemyslových, ale i daleko za hranicemi 
říše České. Arcibiskup odcházeje obdržel pro sebe, 
svou kancelář a pro chrám dar 164 hřiven zlata. 

Přemysl ode dne svého korunování přestal se 
psáti pánem a dědicem země České a psal se již 
králem Českým. 



780 Česká kronika. 

Připomenouti tu sluší, že Přemysl již jako 
míadší král Český, snad na rozdíl od svého otce, 
počal na pečeti své užívati znamení lva korunova- 
ného s dvojím ohonem barvy stříbrné v poli bru- 
nátném a znamení a erbu tohoto užíval potom 
i jako král a erb ten již království Českému od 
dob těch zůstal a zatlačil jak starodávný obraz 
svatého Václava, tak znamení orlice plameny věn- 
čené, které, jak už vzpomenuto, byly starším zna- 
mením a znakem panovníků Českých. 

O jiných rodinných slavnostech krále Přemysla II. 

Sotva že poumlkly pověsti o slavnostech ko- 
runovačních, bylo zase co vypravovati o slavnostech 
jiných neméně nádherných a slavných. 

Dle smluv s Belou měl, jak vypravováno, druhý 
syn jeho, rovněž Bela zvaný, pojmouti za choť 
Kunhutu Braniborskou, neteř královu. O svatební 
slavnost se starati slíbil král Přemysl a učinil tak 
zase s takovou okázalostí á královským přepychem, 
že zase pověsti o nádherné slavnosti této pronikly 
až do nejzazších koutů a nejodlehlejších krajin. 

Ani věřiti se nechtělo slyšenému a zvláštní po- 
slové vypraveni, aby přinesli pravdivé vylíčení. 

Svatba slavena v zemi Rakouské na rovince 
při Dunaji, kde do ní říčka Fiša padá. 

Sem svezeno potravy a píce množství nesmírné, 
dobytka sehnáno nesčetně. 

Pšenice na chleb přivezeno na 30.000 měřic 



O jiných rodinných sbroostech krfie Prenrrsb IL TSl 



a vína prý tolik, že by pro obyvatelstvo dvou zemi 
na kolik dní bylo postačilo. 

Dávno před časem rozjeli se poslové do okol- 
ních zemí s pozváním krále, aby rytířstvo co nej- 
četněji se dalo nalézti o dno svatebním. 

Na den sv. Václava r. 1264. vydal se Přemysl 
sám na cestu a uvítav v Čáslavi rodinu Branibor- 
skou, chvátal do Rakous. 

Tam již bylo se shromáždilo hostů, že rovina 
vykázaná sotva stačila a ti všichni hostěni nákladem 
Českého krále. 

Sňatek určen na den 5. října. Toho dne objevil 
se král ve vší nádheře obklopen cizími knížaty a 
předními velmoži říše své, kteří se rovněž v nádheře 
předstihovali 

Vrcholem však vší té nádhery byl úbor ne- 
j věstin. 

Šat její byl nachový, zlatem arabským protka- 
vaný, čepec její byl prý nádhernější než anglická 
koruna, spínadlo prý ani oceniti se nedalo, plášť 
byl perlemi a drahokamy lemován a na něm vy- 
šity krásné obrazy. 

V nemenší nádheře ukázal se i Bela, který 
přišel s manželkou Marií, s oběma syny, s Halič- 
ským králem Danielem, s králem Srbským Ště- 
pánem Urošem a jeho syny Dragutinem a Milu- 
tinem. V průvodu těchto nalézal se výkvět šlechty 
zemí Uherských, vše oděno nachem a vzácnými 
kožešinami. 



762- Česki kronika. 

Brady ozdobeny měli vpletenými drahokamy 
a perlami. 

Obřad svatební vykonán v ohromném, chrámu 
podobném stane, který drahými sukny a zlato- 
hlavem byl ověšen. 

Po obřadě pasoval Přemysl tu veliké množ- 
ství knížat a pánů na rytířství, načež nastaly hry, 
radovánky, hody a rej. 

Dlouho si pamětníci vypravovali o radován- 
kách těchto a šel jeden hlas, že cos podobného 
ani vídáno ani slýcháno nebylo. 

A přece již zase 2. února následujícího r. (1265.) 
zněla Praha novými radovánkami a plesy nádher- 
nými a hlučnými. 

Král Přemysl dne toho křtil nejstarší své a 
Kunhutino dítko, princeznu Kunhutu. 

Tři biskupové — Pražský, Olomoucký a 
Bamberský — pozváni a veškerá šlechta zemí Pře- 
myslových a nesčetné ty hosty hostil král po 
dva dny nejvzácnější zábavy jim uchystav. 

O nové válce krále Přemysla II. s Bavory. 

Tak jako předešlé války s Bavorskem příči- 
nou bylo arcibiskupství Saloburské, tak stalo sejí 
i ted. 

Přemysl roku 1261. dovedl toho při kapitule 
Salcburské, že přijala zase za arcibiskupa vypuze- 
ného Filipa Korutanského. 

Papež čin ten neschválil, aby však Přemyslovi 
dal jakousi náhradu, jmenoval jej r. 1262. fojtem 



O noré válc* král* PremjsU IL s Bcvoty. 783 

čili vrchním světským ochráncem nad arcibiskup- 
stvím Salcburským a biskupstvím Pasovským. 

Úřad tento zastávali posud vévodové Bavorští, 
a to bylo prvou příčinou neshod, když pak r. 1265. 
papež Přemyslovi k vůli jmenoval arcibiskupem 
Salcburským českého kancléře a probošta Vyše- 
hradského Vladislava z rodu Slezských Piastovců, 
na biskupský pak stolec pasovský Petra, někdy 
Přemyslova hofmistra, popudil vévody tak, že to 
bylo příčinou k válce dostatečnou. 

Vévoda Jindřich vtrhl vojensky do obou bi- 
skupství a hrozně je poplenil. 

Přemysl vypravil proti němu silné vojsko, 
které se zmocnilo krajin, jež musel Přemysl za 
předešlého míru postoupiti Bavorům a mimo to 
osadilo krajinu Chebskou, tenkráte k Čechám 
nepatřící. 

Roku následujícího v únoru a březnu tažení 
se opakovalo, jen že s větší silou a tudíž s vět- 
šími zádavami, tentokrát osazeno celé arcibiskup- 
ství od štýrského vrchního hejtmana, kterým byl 
biskup Olomoucký Bruno. 

V srpnu vypravil se sám Přemysl s velikým 
vojskem sebraným i ze Slezska a z Korutan a vtrhl 
do Bavor až k říšskému městu Řeznu. 

Pleněno nebylo, nebo nebylo co, dalť vévoda 
Jindřich veškerou tu krajinu dřív vypleniti tak, aby 
vojsko české donuceno bylo pracně, po úzkých, 
neschůdných cestách za sebou potravu a píci dáti 
dopravovati. 



784 Česká kronika. 

Přemysl tak sice učinil v míře hojné, když 
však vévoda válku úmyslně protahoval boji se vy- 
hýbaje, počaly dovozy tyto váznouti pro neúrodu 
na to nastalou a tu vrátil se Přemysl přes Cheb 
do Čech. 

Vévoda Jindřich uživ uvolnění tohoto, přepadl 
město Pasov a tu již na sklonku r. 1266. byl Pře- 
mysl přinucen ještě jednou dáti se na výpravu. 

R. 1267. smluveno delší příměří, poněvadž 
král Přemysl k jiné výpravě se byl zatím přichystal. 

O druhé výpravé Přemyslové do Prus. 

Přemysl II. přihlížeje k mohutnosti a rozsáhlosti 
své říše, těžce to nesl, že v církevním ohledu byla 
závislou na německém arcibiskupovi a proto počal 
vyhledávati cesty, aby i v ohledu tomto ji plně 
neodvislou spůsobil. 

To mohlo se státi jen založením vlastního 
arcibiskupství, či povýšením jednoho z biskupství 
českých k hodnosti té. 

Přemysl pomýšlel učiniti tak při biskupství 
Olomouckém, na jehož stolci seděl nejdůvěrnější 
králův rádce, známý nám Bruno ze Šaumburka. . 

Změna tato mohla se státi jen s pomocí a svo- 
lením stolice papežské. 

Král Přemysl byl už stolici papežské prokázal 
tolik a takových služeb, že mohl dobře doufati, že 
žádost jeho oslyšena nebude. 



O druhé výpravě Přemyslově do Prus, 786 

Papežové zasypávali krále chválou a zamlouváním 
se k odvděčení. 

R. 1262. dne 3. června píše Přemyslovi papež 
Urban IV. mezi jiným takto: » Svrchovanému králi, 
skrze něhož království svého řídíš otěže, chvály 
povinné vzdáváme, že tak milého, tak lahodného 
a tak oddaného máme v tobě syna, jak rozšafností, 
tak dobrotou přestkvoucího a mnohých cností mi- 
lostí vynikajícího ; pročež k osobě tvé hojnou náklon- 
ností mysli se obracíme, přemýšlejíce vždy a v hloubi 
srdce přemítajíce, jakou milostí, jakou přízní k synu 
tak vznešenému bychom se nakloniti mohli a jakými 
poctami jeho velebný stav vyznamenati bychom 
s to byli. « 

Týž papež dne 4. června 1264. nazývá Pře- 
mysla » věrným zápasníkem Kristovým.* 

Podobnými chválami vyznamenává jej i nástupce 
Urbanův, Klement IV. 

Aby k zásluhám svým o šíření nauky Kristovy 
ještě jednu připojil, povolil přání stolice papežské 
a vypravil se v prosinci r. 1267. zase proti národu 
Pruskému na výpravu křížovou. 

Než tentokrát vrátil se s nepořízenou. Uhodilať 
zima mírná a vlhká, tak že darmo čekáno na zamrz 
řek, jezer a bahen pruských. 

Vrátiv se byl nemile překvapen listem papeže 
Klementa daným 20. ledna r. 1268, ve kterém 
za pochvalou . .nalou žádost králova za zřízení 
arcibiskupské stolice v Olomouci zamítnuta a to 
z ohledů na arcibiskupa Mohučského. 

<*1*ka kronika. 55 



786 Česká kronika. 

Byla to stará vytáčka, nebo arcibiskup Mo* 
hučský nebyl takovou mocí, aby byl mohl vázati 
ruce stolici papežské. 

Kolikrát už nepovolný arcibiskup jednoduše 
sesazen a povýšen nový a právě tehdejší arcibiskup 
Mohučský Verner přiklonil se v době té zcela zjevně 
ku straně Štaufovce Konradina a tudíž ku straně 
papežům nepříznivé. 

Zklamání toto nesl Přemysl velmi těžce a nedal 
se více nakloniti k výpravě na sever. 

O rozšíření říše České vévodstvím Korutan ským. 

Říše Česká v poledních stranách hraničila 
s územím vévodství Korutanského, ve kterém vládl 
od roku 1256. sestřenec Přemyslův, Oldřich III., 
z rodu hrabat Ortenburských. 

Byl posledním svého rodu, nebo syn jeho Jindřich 
r. 1262. narozený zemřel již roku následujícího, 
bratr pak jeho, známý nám Filip, arcibiskup Salc- 
burský, byl stavu duchovního. 

A tu nejspíše po předchozích úmluvách a pří- 
pravách přijel vévoda Oldřich v průvodu panstva 
Korutanského a některých ze Štýrska a Rakous, 

v 

vydal pak tu do Cech a v Poděbradech dne 4. pros. 
1268. listinu, kterou za dědice všech svých zemí 
a práv vyhlásil krále Přemysla II. 

Stalo se tak prý z vděčnosti ku králi . za 
mnohé milosti, jichž Oldřich na dvoře českém po- 
žíval a snad i z opavdového vlastenectví a lásky 



O rozšíření říše České vévodstvím Korutanským. 78? 

k poddaným, kterým v případě smrti Oldřichovy 
hrozila vláda marnotratného a světáckého Filipa, 
jenž odbyt slibem, že po smrti Řehoře, patriarchy 
Voglejského (město Voglej při ústí řeky Soče 
v rakouském Přímoří), který už byl vysokého věku 
a roku následujícího (8. září 1269.) také zemřel, 
na stolec jeho dosedne. 

To pak stalo se dne 23. září 1269. k mocné 
přímluvě krále Přemysla. 

Kníže Oldřich zemřel již dne 27. října 1269. 
a Přemyslův správce Štýrska, Konrád, probošt 
Brněnský, uvázal se na rozkaz králův i ve správu 
zemí zděděných totiž Korutan, Kraňska a Istrie. 

Tímto dědictvím dostoupila říše Přemyslova 
k moři Jaderskému čili Sinému, tak že od hor 
Krkonošských až po Adrii platilo slovo Přemyslovo 
a on vládl tudíž nad říší, nad jakou nevládl žádný 
jeho předek, ani Boleslava II. nevyjímaje. 

v 

Psalť se »z boží milosti králem Českým, vé- 
vodou Rakouským, Štýrským a Korutanským, mar- 
krabím Moravským, pánem ve Kraňsku, ve slo- 
venském Krajišti a ve Chbě a pánem v Pordenone. 

Dostoupil pak nejvyššího stupně moci a slávy 
své a jen jedno mu ještě scházelo — zákonný dědic, 
však i toho v brzku se dočkal a hledíme-li k ne- 
duhům, kterými ostatní říše churavěly, plným právem 
říci můžeme, že v době této byl Přemysl II. nej- 

v 

mohutnějším panovníkem v Evropě a říše Česká 
prvou Evropskou velmocí. 

66* 



789 Česká kronika. 

O válce Přemyslově se Štěpánem, králem 

Uherským. 

Podnét k této válce s Uhry dal nepokojný 
Filip Korutanský. 

Knížeti tomuto bylo ovšem ublíženo poslední 
vůlí bratra jeho Oldřicha a to on cítil tím víc, 
čím více bažil po světské cti a hodnosti. Proto 
po smrti bratrově nemínil dáti závěti jeho místa 
a pomýšlel na to, jak by mocí dědictví Korutan- 
ského se zmocniti mohl. 

I počal přemlouvati velmože Korutanské 
a bráti je ve své služby, což se mu dařilo ne- 
málo tím, že šlechta tato přísné a spořádané vlády 
Přemyslovy valně nemilovala. Námluvám těmto 
dal sluchu i Přemyslův správce země Korutanské, 
jmenovaný už probošt Brněnský Konrád. 
Přemysl dověděv se o pyklích těchto, poslal Filipovi 
list daný v Budym, dne 1. dubna r. 1270. 

V listě tom praví k Filipovi: » Stěžujete si, že 
vám křivdu činíme, ježto sám zavinil jste, o co 
nyní mezi námi a vámi nesnáze jest; neboť po 
smrti bratra vašeho, jenž dobrovolně ustanovil nás 
dědicem zemí svých, vás za příčinou nešlechetnosti 
a provinění vašich naprosto vydědiv, zmocnil jste 
se hradův a tvrzí, ježto právem nám náležely. 

Kdybyste křivdou byli nepočali, byli bychom 
učinili vše, co slušného bylo by a šlechetného ; ale 
chcete-li přidružiti se k nepřátelům našim, užívejtež 
Vůle své, my však práv svých nepřestaneme hájiti, 



O válce Přemyslově se Štěpánem. 789 

a spojíme se také s přátely na odpor křivdám, které 
proti nám ukládáte. « 

Filip výstrah Přemyslových nedbal a zmocniv 
se Korutan, nalezl si společníka ve králi Uherském 
Štěpánovi V., jenž zatím po otci svém Bélovi IV., 
jenž byl dne 3. května r. 1270. zemřel, na trůn 
Uherský byl nastoupil. 

Však i tu v Uhřích byl Přemysl nabyl rozhod- 
ného hlasu, nebo král Bela umíraje, dal prositi 
krále Českého, aby vzal v ochranu rodinu králov- 

v 

skou proti králi Štěpánovi V., jehož nezřízené ná- 
ruživosti činily starosti umírajícímu otci. 

A tu dcera Bélova Anna, tchyně Přemyslova, 
po smrti otcově sebravši korunní klenoty uherské, 
utekla s nimi k zeti svému Přemyslovi, s kterým 
dříve byla žila ve přízni nevalné. Za paní touto 
přišlo brzo i několik nespokojených magnátů a žá- 
dali rovněž Přemysla za ochranu. 

To vše, dohromady shrnuto, bylo dostatečnou 
příčinou, aby roznícena byla válka mezi oběma 
sousedními královstvími, o jejímž však průběhu 
během roku 1270. žádných zpráv se nám nezacho- 
valo a jen o nějaké šrutce u Mošoně (při vtoku 
řeky Litavy do Dunaje) a příměří na to uzavřeném 
zmínka se činí. 

Za příměří toho umluveno, aby se oba králové 
o dni sv. Havla (16. října r. 1270.) osobně sešli, mimo 
to měl v příměří býti pojat i Filip Korutanský. 

Oba králové dle úmluvy sjeli se s hojfiým a 
stkvělým komonstvem při Dunaji na hranicích obou 



790 Česká kronika. 

říší, Filip však nepřijel, nýbrž právě v dobé té 
oblehal Přemyslův hrad Pordenone ve Furlansku. 

Mezi oběma králi dlouho jednáno, kde a jak 
by se měl státi osobní sjezd, konečně přestálo se 
na tom, aby se sešli na ostrůvku v řece Dunaji tu 
kdesi při hranicích zemských a to jen v průvodu 
dvanácti neozbrojených osob. 

Výminka tato byla velice proti mysli Čechů 
a hlasitě naříkali, vidouce svého krále v krátkém 
rouše vstupovati na loďku. Byl obecný strach před 
lstí a úklady slovotržného krále Štěpána, ale dobře 
vše se skončilo a králové další dojednání míru, 
který měl jen dvě léta trvati, odevzdali plnomoc- 
níkům. 

Filip z úmluv těchto vyloučen. 

Po uzavření tohoto míru či vlastně příměří 
obrátil se Přemysl s celou mocí proti Filipovi, 
který ode všech spojenců byv opuštěn, nemohl 
ovšem dlouho odporovati. 

Sám král v průvodu zetě svého, Oldřicha 
z Drnholce (měl za manželku nemanželskou dceru 
Přemyslovu jména nám neznámého), který byl 
zemským hejtmanem korutanským, vtrhl do Kraňska 
a oblehl město Lublaň. 

Ve třech dnech města dobyto, Kraňsko opa- 
nováno a ustanoven nad ním zemský hejtman 
Oldřich z Hausbachu. Od Lublaně obrátil se král 
do Korutan, kde nenalezl odporu a počátkem pro- 
since r. 1270. od stavů korutanských v městě Bě-' 



O válce Přemyslově se Štěpánem. 791 

láku (na řece Dravě při vtoku Zilje) slavně uvítán, 
načež prý na staroslavném stolci kamenném obra- 
dem starodávným slavně nastolen, při čemž mu 
od stavů věrnost a poslušenství přísaháno spůsobem, 
jak už na str. 94. a 95. vylíčeno. 

Filip se pokořil a dán mu za obydlí hrad 
Bósepeug a k výživě mýto a rychta v Kremži. 

Když se odtud Přemysl v prosinci r. 1270. 
vracel, překvapen zprávou, že král Štěpán, ač 
příměří mělo trvati do dne svatého Martina (11. 
listopadu) r. 1272. pod pokutou 20.000 hřiven, 
s velkým sborem vojenským vtrhl do Rakous 
a osadil průchod horský, zvaný Semerink, jímž 

v 

jediným byla v zimě cesta ze Štýrska k Vídni. 

Štěpán patrně zamýšlel Přemysla zajmouti, 
ten však uhnul se západněji a u osady zvané Marta 
Cell přešel přes hory cestou velice neschůdnon 
a nebezpečnou. 

Tím znova zjitřena válka s Uhry, kteří v počtu 
50.000 mužů zaplavili Rakousy a hrozné spusobiii 
tu zádavy, odvlekše přes 16.000 lidí do zrvjetí. 

Přemysl svolal na to stavy rakouské do 
Mailberka (město při hranicích Moravských), ohlásil 

v 

obecnou brannou hotovost a zabral se do Cech 
a Moravy, aby i odtud válečnou moc vyzdvihl. 
Aby zachován byl mezinárodní zvyk, poslán 

v 

ku králi Štěpánovi posel, který měl žádati za 
zaplacení smluvené pokuty 20.000 hřiven a za 
náhradu škod spůsobených vpádem do země 
Rakouské, 



792 Česká kronika. 

Jak posel pořídí, dalo se předvídati — vrátil 
se odbyt a potupen. 

v 

Cin tento roznítil bojechťtvost národft Přemy- 
slových nemálo a vše chystalo se Vykonati pomsta 
na věrolomných lupičích. 

Přemyslovo vojsko sesílené pomocí Brani- 
borskou, Slezskou a Brunšvickou čítalo zase do 
100.000 mužů a shromáždilo se opět v rovinách 
při ústí řeky Moravy do Dunaje. 

Přemysl dal přes řeku postaviti důkladný 
most lodní a v pondělí po neděli provodní (13. 
dubna) r. 1271. vkročilo vojsko české na uherskou 
půdu. 

Zástup Uhrů, který tu na stráži hranic po- 
staven byl, dal se ihned na útěk a vojsko české 
razilo si cestu k městu Prešpurku, jež prvým 
útokem vzato. 

Přemysl zmocniv se uložených tu pokladů a 
zajmuv posádku, svěřil město ochraně města Vídně 
a obrátiv se na půlnoc, zmocnil se celé řady měst, 
mezi nimiž i Trnavy. 

Pak položen most přes řeku Váh a Cechové 
zmocnili se staroslavné Nitry, v dějinách říše 
Velko-Moravské slovutné, a zástupové čeští zabí- 
hali až k řece Hronu. 

Král Štěpán byl se konečně také vydal na 
tažení, meškal však za Dunajem a proto i Přemysl 
se vrátil a přešel u Prešpurka přes Dunaj. 

Hned při přechodu tomto dne 2, května 1271, 



O válce Přemyslově se Štěpánem. 798 

přišlo ku Šarvátce pro Čechy vítězné, k druhé 
pak o šest dní později při přechodu přes řeku 
Litavu, kdež rovněž Uhři poraženi a město Mošoň 
shořeno. 

v 

Tu poslal král Štěpán známého nám už 
Rolanda a biskupa jednoho, aby s Přemyslem 
jednali o mír, neb aspoň o příměří. 

Toto ujednáno na pět dní, z jednání o mír 
však sešlo, nebo král Uherský žádal, aby se vzdal 
Přemysl všeho, čeho byl ted v Uhřích dobyl a 
král Český tak učiniti nemínil. 

v 

A tu Štěpán počal se úmyslně vyhýbati 
bitvě, aby Přemysla unavil a vysílil, tak že bylo 
nutno k bitvě jej donutiti. 

To stalo se dne 21. května. Jeden oddíl 
vojska českého, přiblíživ se k vojsku uherskému, 
jakoby náhlým strachem napaden byl, dal se na 
útěk. 

Tu již nedali se zdržeti Uhři, pustili se za utí- 
kajícími, až vpadli do záloh vojska českého a na- 
stala krutá bitva, která skončila zmateným útěkem 
Uhrův, tak že mnoho jich na bojišti, mnoho v řece 
zahynulo, nebo Čechové od řeky Litavy pronásle- 
dovali nepřítele až k řece Rabnici, která sebravši 
vody velikého bahniska Hanšagu, tu do řeky Ráby 
padá. 

V rozbroj králů vložili se nyní jak tchyně Pře- 
myslova tak někteří magnáti uherští a přičiňovali 
se u krále Přemysla, aby sklonili ho k uzavření 



794 Česká kronika. 

míru, čemuž tento, vida nedostatky v potravách 
při vojsku svém, odporen nebyl. 

Dav se umluviti rozpustil o letnicích (24. května 
1271.) vojsko a vrátil se do své říše. 

Ale zle byl sklamáň. 

Štépán, sebrav do 30.000 mužů, vtrhl do Mo- 
ravy a Rakous. Loupežníci tito plenili a odvlékali 
bezbranný lid do Uher. 

K tomu i Jindřich Bavorský vpadl do horních 
Rakous a plenil okolí města Velsu. 

Uslyšev o tom, co se děje, svolal Přemysl 
ihned zase své voje a chystal se udeřiti jak na Ba- 
vory tak na Uhry. 

A tu vložilo se v to vysoké kněžstvo. Arci- 
biskup Kaločský a šest biskupů uherských se strany 
jedné a arcibiskup Salcburský s biskupy Pražským, 
Olomouckým, Pasovským, Frisinským, Řezenským 
a Sekovským se strany druhé zavázali panovníky 
vyloučením z církve a zastavením bohoslužby, když 
by který nových smluv smírných nedodržel. 

Takovým spůsobem došlo konečně k míru 
a sice pod těmito asi výminkami: 

Hranice obou říší zůstanou ty, jaké byly za 
krále Bely. 

Král Štěpán pro sebe i své potomky vzdává 

v 

se všech nároků na Štýrsko a země Korutanské. 
Týž odříká se klenotů sestrou svou Annou 

v 

do Cech odvezených — a byly mezi nimi koruna 
a meč. 



O volbě Rudolfa Habsburského za král© Římského. 795 

Týž nebude více podporovati Filipa Korutan- 
ského, začež slíbil zase Přemysl neujímati se Ste- 
pána, strýce Štěpána krále, nejmladšího bratra 
Bely IV. 

v 

Statky pánů do Cech uprchlých propadají králi 
Uherskému a oba panovníci zavazují se, nepřijímati 
a nechovati u sebe přeběhlíků z království druhého. 

O škody za války učiněné stane se zvláštní do- 
hodnutí. 

V budoucích neshodách učiní platná rozhod- 
nutí plnomocníci, biskup Olomoucký a arcibiskup 
Ostřihomský. 

Smírčí smlouva tato má býti podána stolici 
papežské k potvrzení, aby tak postavena byla pod 
ochranu a dozor její. 

v 

Mír potvrzen od krále Štěpána 3. července, 
od krále Přemysla 14. července r. 1271. 

Tak skončena zhoubná tato válka. 

O volbě Rudolfa Habsburského za krále 

Římského. 

Mezitím říše Německá chřadla těžkým neduhem 
bezvládí. 

Z obou zvolených panovníků jeden — Alfons — 
jak už praveno, nohou nevstoupil na půdu říše Ně- 
mecké, druhý — Richard — přišel jen tehdy, když 
bylo bratrovi jeho, králi Anglickému, třeba zbroj- 
ného lidu. 



796 Česká kronika. 

Patnáctiletá tato doba nazývá se mezikrálovím 
a byla dobou pravého bezvládí a pěstního práva. 

Síla a moc platila za právo a slabý proti sil- 
nému nenalézal ochrany a zastání. 

Právu zjednáván průchod soudy tajnými a proti 
násilí zabezpečovali se ti slabí spolčováním se 
v družstva. 

Tak spolčila se města, jichž obchod a prů- 
mysl nezřízenou vládou nejvíce trpěly, čímž vznikl 
na Rýnu spolek měst Rýnských a v půlnočních 
Němcích spolek měst zvaný Hansa. 

Byli sice vlastenci, kteří vidouce tu bídu, hle- 
děli k tomu, aby říši dostalo se rázného a mou- 
drého panovníka, ale těch bylo málo a více bylo 
těch, kdož těšili se z toho, majíce za to, že v kal- 
ných vodách nejlíp se daří lov. 

Tu přišla do Němec zpráva, že král Richard 
ve své domovině dne 12. prosince r. 1271. raněn 
byl mrtvicí, které dne 2. dubna r. 1272. také 
podlehl. 

A tu lepší část velmožů říše Německé počala 
se ohlížeti po muži, jenž by pod korunou Karla 
Velikého vrátil říši mír, pořádek, blahobyt a sílu. 

A zase přijel v měsíci srpnu r. 1272. kurfirst 

Německý, Kolínský arcibiskup Engelbert do Prahy 
a jednal s Přemyslem. 

Jednáno-li o to, aby Přemysl přijal korunu 
císařskou, či jednáno-li pouze o nové volbě, nelze 
už rozhodnouti, tolik jen zřejmo, že nedocíleno 



O volbě Rudolfa Habsburského za krále Římského. 797 

shody a poslové hojně byvše obdarováni, odešli 
z Prahy s nepořízenou. 

Ted jednáno na poradách, kdo by za panov- 
níka v Němcích zvolen býti měl. Kurfirstové, ze- 
jména světští, byli by rádi viděli v čele říše muže 
rázného a věhlasného, který by však neměl tolik 
moci, aby je v choutkách a snahách po vládě 
svrchované zdržovati mohl, měl ovšem míti tolik, 
aby dvůr svůj slušně vydržovati mohl, nebo statky 
korunní, co jich bylo, za nepořádků těch rozchvá 
ceny. 

Z kurfirstů byl by nejspíše o hodnost králov- 
skou stál Ludvík Přísný, kurfirst Rýnský, bratr 
vévody Bavorského Jindřicha, ale ten nelíbil se sou- 
druhům a proto smluvil se s Mohučským arcibis- 
kupem Vernerem, že má býti jednáno buď se Sig- 
fridem, hrabětem z Anhaltu, nebo s Rudolfem, 
hrabětem z Habsburku. 

Pro druhého horlivě pracoval jeho příbuzný, Fri- 
drich z Hohenzollerů, pozdější purkrabí Norymberský, 
(předek nynějších králů Pruských) a to s takým 
zdarem, že tři duchovní kurfirsti umluvili se z Lud- 
víkem o volbu svornou, tak že, koho by volili tři, 
měl čtvrtý přistoupiti k němu rovněž. 

Mezi sedmi voliči byli čtyři ovšem většinou, 
než i Saského a Braniborského kurfirsta povedlo se 
Fridrichovi nakloniti na stranu Rudolfovu. 

Volba smluvena ke dni sv. Michala v pátek 
dne 29. září r. 1273. do města Frankfurtu. 

V ten den falckrabí Ludvík svým a jiných pěti 



798 Česká kronika. 

kurfirstů jménem provolal Rudolfa, hraběte ž Habs- 
burku, za zvoleného krále Římského. 

Rodina hrabat z Habsburku byla rodu staro- 
žitného, bylť za praotce jejího pokládán Ethiko, 
vévoda Alemanů čili Švábů, který žil ve stol. VII. 
Prvý však listinami pověřený předek rodu toho jest 
hrabě Guntram, který žil za Otty I. Velikého. 

Z rodu tohoto Verner, biskup Strasburský (v Al- 
sasích při Rýnu), postavil nad řekou Aarou (v se- 
verním Švýcarsku) hrad, který nazval Habsburk 
(Habichtsburg — hrad Jestřábí) a daroval jej bra- 
trovi svému Radebotovi, syn tohoto Verner počal 
se psáti hrabětem z Habsburku. 

Synem Adalberta IV., Rudolfem IV., vstoupila 
ted rodina tato na první trůn všeho křesťanstva. 

Král Přemysl věděl o místě a dnu volby a byl 
také poslal svého splnomocněnce Bertolda, biskupa 
Bamberského, do Frankfurtu, ten však podav odpor 
proti volbě, nemohl ničeho víc zmoci, nebo sbor 
kurfirstů rozhodl, že sedmý hlas kurfirstský náleží 
Jindřichovi, vévodovi Bavorskému. 

Tak přes odpor český volba nového krále 
obecně prohlášena a zvolený dne 24. října r. 1273. 
slavně v městě Cáchách korunován. 

O válce Přemysla II. s králem Uherským 

Ladislavem IV. 

Štěpán V., král Uherský, zemřel 1. srpna 1272. 
a zanechal vedle čtyř dcer dva syn}'. Starší, asi 
desítiletý, slul Vladislav, kteréžto slovanské jméno 



O válce Přemy&la II. s králem Uherským Ladislavem IV. 709 

Maďaři skomolili na Ladislav a mladší slul Ondřej. 

Ovdovělá královna Alžběta, rodem Kumánka, 
a bán Joachim Pektári dali ihned staršího ze synů 
korunovati, který tedy jakožto Ladislav IV. na trůn 
nastoupil, ovšem pod poručnictvím své matky a její 
strany. 

Byla však v Uhřích strana, která vidouc to 
divné hospodářství Kumánské, chtěla za krále po- 

v 

výšiti Belu, syna Rostislavova, bratra České krá- 
lovny Kunhuty. 

Hlavou strany této byl Jiljí z Budameru, nej- 
vyšší pokladník královský. 

Ten vida obrat sobě a straně své nepříznivý 

v 

uprchl s bratrem svým do Cech a hledal tu ochranu, 
které mu Přemysl, v jehož ruce Jiljí byl před tím 
vydal město a hrad Prešpurk, poskytl i proti znění 
posledních úmluv. 

v 

Než mezi Jiljím a dříve do Cech uprchlými 
Uhry nebylo svornosti, zejména mocný dříve Jin- 

v 

dřich Kysecký, který byl zatím v Cechách zdo- 

v 

mácněl a Češku, dceru Smila z Lichtenburka, za 
manželku byl pojal, byl odpovědným nepřítelem 
Jiljího. 

Tento Jindřich vida přízeň, s jakou přijat Jiljí, 
pln nevole a pomstychtivosti vrátil se do Uher a 
tu pokořiv se králi, vyzradil zároveň úmysly strany 
králi nepřátelské, ba on setkav se na ostrově mezi 
Budínem a Peští s Belou, počal s ním hádku, která 
skončila zabitím Bélovým, jehož tělo na kusy roz- 
sekáno. 



800 Česká kronika. 

Vrah odměněn tím, že jmenován banem a za- 
bavené jeho statky vesměs mu vráceny. 

Vše toto bylo těžkou urážkou a popuzováním 
krále Přemysla, který, když mu vrah nebyl vydán, 
vypověděl válku. 

V únoru r. 1273., nežli ještě Čechové byli co 
podnikli, vtrhli již zástupové Uhrů do Moravy, 
Rakous, Štýrska i Korutan. 

Tentokrát však vykonána ihned oplata. Sta- 
vové jednotlivých zemí se sami sebrali a vtrhli do 
Uher. Jeden oddíl přepadl a dobyl pevnosti Rábu, 
kde zajal vedle mnohých šlechticů i velitele pev- 
nosti, biskupa Pětikostelského. 

Moravané zmocnili se měst sv. Jiří a Nitry, 
kterou spálili. 

Zatím vojsko české shromažďovalo se zase 
u města Lávy a tu ještě nežli vše pohromadě bylo, 
udeřil na tábor Jindřich Kysecký. 

Jemu na odpor postavil se hejtman Korutanský, 
Oldřich z Drnholce, zahynul však ve srážce té. 

Uhři po dva dny pokoušeli se o ležení české, 
když však třetího dne Přemysl proti nim s 60.000 
mužů vytáhl, dali se na ústup a on hnal je přes 
řeku Moravu až k Váhu. 

Odtud obrátil se k jihu a položiv přes Dunaj 
most, zmocnil se krajiny až k městu Rábu. 

Před městem tímto pasoval na rytíře ty, kdož 
za tažení toho se byli vyznamenali. Bylo jich 50 
a mezi nimi i syn Přemyslův Mikuláš, tenkrát vé- 
vodou Opavským jmenovaný. 



O sporu Přemysla II s králem Rudolfem. 801 

Od Rábu obrátil se Přemysl k západu a oblehl 
město Šoproň tu při břehu jezera Neziderského 
J ležící. 

f Sem v říjnu r. 1273. do ležení jeho donesena 

fc mu zpráva o volbě Rudolfa Habsburského za krále, 

to zastavilo náhle jeho pochod a on byl ochoten, 
vida vystupující nad obzor bouřlivé mračno, jed- 
nati s králem Uherským o mír. 

Jednání protáhlo se až do následujícího roku 
\ (1274.) aČ z obou stran jevena ochota a dobrá vůle 

I v míře nemalé. 

Král Uherský zakazoval se Přemyslovi, že jej 
za otce přijmouti a jej předním rádcem míti chce, 
kdežto Přemysl žádal jert, aby král Uherský ne- 
přátelil se »s hrabětem Rudolfem, který praví, se 
! zvolen býti na království Římské.* 

Na těchto základech uzavřen r. 1274. mír, jenž 
i však jako předešle neměl dlouhého trvání, nebo 

i hlavní slovo na dvoře Uherském měl ban Joachim 

I Pektári a ten byl odpovědným nepřítelem Přemy- 

slovým a příležitost, vykonati na králi tom pomstu, 
naskytla se brzo. 

O sporu Přemysla II. s králem .Rudolfem. 
Slyšeli jsme již nejednou, v jakém právním 

v 

poměru stál panovník Český se zeměmi svýtó 
k panovníku a říši Německé. 

Říše Německá přes mnohé své vady a sla- 

v 

bosti byla přece jen říší mohutnou a říše Česká 
připoutána jsouc k mocné své sousedce mnohými 

C«tU kronika. $$ 



802 Česká kronika. 

právními i dějinnými vztahy, musela uznávati pře 
váhu její. Poměr tento měnil se ovšem osobou a 
povahou panovníků říší obou. 

Mohutný panovník Německý vždy nalezl pro- 

v 

středků a moci, aby udržel panovníka a zem Českou 
ve větší, menší odvislosti, kdežto mocný panovník 
Český mohl vésti si volně jen tehdy, byla-li říše 
Německá v rozbroji neb pod panovníkem ma- 
látným. 

Nastoupili-li v obou říších mužové ducha smě- 
lého, došlo k boji, který dřívQ neb později skončil 

v 

v neprospěch panovníka Českého. Příkladů uváděti 
netřeba, jsouť na snadě. 

Tak bylo i ted, když vedle mocného Přemysla II. 
na trůně Českém na trůn Německý dosedl muž 
ducha velikého a vlastností vzácných. 

Kdyby mužové tito byli sobě podali pravice a 
v přátelství a svornosti byli zasadili se o blaho a 
bezpečnost svých říší, mohla střední Evropa dočkati 
se zlatých časů, v odvěčných sudbách však bylo 
ustanoveno, aby Přemysl a Rudolf postavili se sobě 
na odpor a pak musel zápas skončiti pádem jed- 
noho z nich — že pád zasáhne Přemysla, dalo se 
s velikou pravděpodobností předvídati. 

První příčinou pádu Přemyslova byla závist 
u sousedů a druhou nenávist ve vlastní říši. 

Kurfirsti vyvolivše Rudolfa za krále, předložili 
mu hned články některé, jichž splnění mělo býti 
prvou starostí zvoleného panovníka a jaké články 
to byly, poznáváme z nálezů prvého říšského sněmu, 



*i 




i 



y 




y 



s*>- yt 



&4J , 



_ v 



Vv ../-" *-'<*' " *- 






u 



v 






Í 



/ 



O sporu Přemysla II. s králem Rudolfem. 803 

který Rudolf ku dni 19. listopadu r. 1274. do No- 
rymberka byl svolal. 

Tam v Norymberce umluveno toto : 

1. Král Římský má se uvázati ve všecky 
statky odumřelé a na říši spadlé od času prvé 
klatby na císaře Bedřicha II. vydané čili od 29. 
září r. 1227. 

2. Každý man čili držitel statků svěřených 
propadá statky tyto, když nepožádá nového krále 
do roka a dne za jich udělení. 

3. Falckrabě čili kurfirst od Rýna má býti 
soudcem, kdykoliv král proti kterému knížeti při 
jakou vede. 

4. Falckrabě Ludvík má tudíž krále Českého, 
poněvadž se od volby krále v roce o udělení zemí 
a statků říšských neucházel, pohnati k soudu do 
města Vircpurka ke dni 23. ledna r. 1275. 

Půhon tento neměl ani králi doručen býti a 
mělo dostačiti, bude-li veřejně prohlášen v městech 
Hořejší Falce (nynějších půlnočních Bavor), jakožto 
hranicím českým nejbližších. 

Poněvadž Přemysl volby krále Rudolfa pro 
pominutí hlasu českého neuznával, nemohl se ovšem 
ohlásiti o přijetí lén říšských a pak ovšem byly mu 
články Norymberské opovězením války. 

Přemysl obrátil se v při této k papeži Řeho- 
řovi X., ten však doporoučel mu poddání se a 
poslušnost, toho pak Přemysl učiniti nemínil a 
proto mu nezbývalo než chystati se k zápasu s říší 

Německou. 

6C* 



804 Česká kronilU. 

Kdyby jeho vlastní říše při něm byla pevně 
a věrně stála, byl by mohl s dobrou nadějí hle- 
děti budoucnosti vstříc a čekati, když ne přemo- 
žení svého odpůrce, aspoň vymožení si bojem toho, 
co mírem a z dobré vůle mu ponecháno býti ne- 
mělo, než i tu, jak řečeno, bylo tomu jinak. 

Máme toho svědectví od muže věrohodného, 
od Eberharda Altajchského, arcijahna Řezenského, 
který praví: 

»Král Český šlechtu i lid zemí svých, ježto 
před ním zvyklí byli prováděti loupeže a násilí, 
zkrotil byl krutostí velikou a na osoby ohledu ne- 
berá, ve přísné spravedlnosti pronášel soud nad 
velikými nejinak nežli nad malými; proto šlechti- 
cové oni majíce podtají k němu nenávist, opustili 
a zradili ho — « 

A jiný praví o králi tom podobně: » Dnové 
panování jeho skončili se žalostně ke dlouhé a 
těžké zádavě a ztrátě sirotkův a chudiny, jichž on 
byl nejsilnějším ochráncem před nepravostmi lidí 
mocných.* 

O prvé válce Přemysla II. s králem Rudolfem* 

Ke dni 15. května r. 1275. svolán do Augš- 
purka říšský sněm. Na sněm tento vyslal Přemysl 
svého plnomocného mluvčího, Bernarda, biskupa 
Sekovského. 

Přes výbornou obranu biskupa Bernarda byl 
uzavřením sněmu Přemysl dán do klatby říšské a 
celá říše vyzvána, aby klatbu tuto provedla. 



O prvé válce Přemysla II. s králem Rudolfem. 805 

v 

Do Cech k Přemyslovi poslán Bedřich, purkrabě 
Norymberský, jakožto císařský hlasatel a ten mu 
oznámil, že jest odsouzen všech svých d&stojenství, 
práv a držav v říši, tudíž i dědičných zemí svých, 
království Českého a markrabství Moravského. 

Tato říšská klatba přinášela však ještě jedno 
nebezpečí ; nepodařilo-li se totiž stíženému do roka 
a dne klatby té se sprostiti, prohlášen byl za psance 
a propadal hrdlo, česť i statky. 

V osudné této době Přemysl osaměl ; málem 
všichni, kdož dříve po jeho straně stáli, odpadli od 

něho. 

Prvním mezi těmito byl Filip Korutanský, který 
byv učiněn hejtmanem nad veškerou zemí Koru- 
tanskou, zašel k Rudolfovi a přijal od něho země 
tyto v léno. 

Podobně odpadl arcibiskup zemí jeho Bedřich 
z Valchenu, příbuzní pak braniborští a míšeňští ne- 
přistoupili ani k tomu ani k onomu, zachovávajíce 
nestrannost, aby ušli škodě. 

Dvůr Uherský, beztoho velmi nespolehlivý, 
zřejmě přistoupil k Rudolfovi, jejž přijali Ladislav 
a Ondřej za otce, Ondřej pak i zasnouben s jednou 
z dcer Rudolfových. 

Tak ze sousedů zůstali Přemyslovi věrnými 
spojenci jen vévodové Slezští a mimo ty města 
v Lombardii prohlásila se pro Přemysla. 

Však již i ve vlastní zemi Přemyslově počaly 
zrádné pykle. 

Byl to jmenovaný už Bóreš z Risenburka, 



806 ČetMi kronika. 

který ač teď už dvacet let Přemyslovi věrně sloužil, 
nemohl zapomenouti na to, co stalo se mu při 
nastoupení Přemyslově a vida ted dobu příhodnou, 
umínil si nad pánem svým vykonati šerednou po- 
mstu. 

Vydal se i on k Rudolfovi do říše a nabídl 
mu své služby, které přijaty ochotně a s radostí. 

Zachovalo se nám psaní Rudolfovo Boršovi, 
kde praví: Veď si zmužile a bud silným ve věr- 
nosti, v oddanosti stálým, v naději pevným, věrný 
náš nejmilejší! Nebo na žezlo královské přísaháme 
a ve svrchované pravdě, která jest Kristus, tobě 
pravíme, že nikdy tě velebnost královská neopustí, 
ale tebe jako vlastního našeho syna příznivě oví- 
vati bude. Ačkoliv ted některými pomíjejícími křiv- 
dami krátce trpíš, ty trpělivě nes; neboť náhle 
přijde, který tě osvobodí od bezbožného a seznáš, 
že ruka jeho bez pochybenství velice nápomocnou 
ti bude.« 

Tak se věci měly, když Přemysl IL volal své 
národy do zbraně. 

Poněvadž hlavní voj německý pod samým 
králem a falckrabím Ludvíkem měl průsmyky 
v nejzápadnějším cípu Čech do země vniknouti a 
k Praze zaměřiti, položil se Přemysl s vojskem 
svým u kláštera Tepelského, aby odtud mohl če- 
liti nepříteli vnikajícímu přes Cheb neb přes Do- 
mažlice. 

Stejnou dobou měly ovšem napadeny býti 
i ostatní země Přemyslovy, Menhart, hrabě Ty- 



O první válce Přemysla II. s králem Rudolfem. 807 

rolský, měl vtrhnouti do Korutan, Kraftska a Štýrska, 
syn Rudolfův Albrecht do Horních Rakous a vojsko 
Uherské na Moravu a do Dolních Rakous. 

Přemysl nemoha vojsko tak rozděliti, aby 
mohl čeliti všem těmto nepřátelům, chtěl omeziti 
se na hájení hlavní své země a tu bojem spůso- 
biti rozhodnutí, které by i vztah mělo k ostatním 
zemím. 

V plánu tomto podporoval Přemysla Jindřich, 
vévoda Bavorský, který posud věrně při něm stál, 
tak že nepřátelé zemí jeho jen bojem průchod si 
zjednati mohli. 

Koncem měsíce srpna r. 1276. byl Rudolf 
v Norymberce a činil přípravy ku vtržení do Cech, 
tu však podařilo se mnohým domluvám a slibům 
zviklati Jindřicha a on přestoupil náhle k Rudolfovi. 

To rozhodlo osud Přemyslův. Rudolf místo 
do Čech zaměřil přes Pasov do Rakous, Přemysl 
pak musel s celým vojskem cestami velice ne- 
schůdnými pustiti se také do Rakous, jednak aby 
zachránil věrně mu oddanou Vídeň, jednak aby 
zabránil spojení se vojsk německých s vojsky 
uherskými. 

Tak dorazil s vojskem utrmáceným a chatrně 
zásobeným ku Drozdovicům nad řekou Dyjí, která 
se po hranici rakousko-moravské vine a tu položil 
se táborem. 

Rudolf ležel u Lince a vojsko jeho trpělo taká 
mnoho nedostatkem potravy a píce. 



808 Cěská kronika. 

Stav Přemyslův stával se čím dále tím ííe- 
utěšenějšííh. 

Vedlejší jeho všechny země tolikem krve a 
namáhání získané, byly už všechny v rukou ne- 
přátel skoro bez boje, nebo německá šlechta zemí 
těch vítala nepřítele jako osvoboditele od přísné 
byť spravedlivé a spořádané vlády krále Slovana. 

Ted mohl Přemysl spoléhati jen na své, ale i ti 
v rozhodné, osudné chvíli — ho zrádně opustili. 

Co Přemysl veškeré síly napínal, aby do tá- 
bóra- svého svedl veškerou moc z Cech a z Mo- 
ravy, došla ho zdrcující zpráva o vzbouření se 
Borše z Risenburka a celé četné a mocné rodiny 
erbu růže. 

;Byli to páni z Rožmberka, z Krumlova, z Hradce, 
z Třeboně, z Nových Hradův, z Lomnice, z Při- 
benic a z Pelhřimova. 

Starostou celého rodu byl Závis z Rožmberka, 
který se však dle hradu svého psal »z Falken- 
šteina.« 

To zlomilo bohatýrskou mysl nešťastného krále 
a on nechtěje se dáti v šanc náhodě, aby podnikl 
boj asi s 20.000 mužů proti vojsku pětkrát silněj- 
šímu, poddal se osudu. 

Žádal za příměří a když mu povoleno, poslal 
biskupa Olomouckého k Rudolfovi, aby s ním 
jednal o mír. 

Vyjednávání dalo se v táboře Rudolfově před 
Vidní a konalo se mezi plnomocníky Rudolfovými 
Bertholdem, biskupem Bambarským a Ludvíkem 



O první válce Přemysla II. s králem Rudolfem. 809 

falckrabětem a plnomocníky Přemyslovými, bis- 
kupem Brunonem a Ottou Braniborským. 

Smlouva uzavřena dne 1. listopadu r. 1276. 
v desíti článcích, z nichž nejdůležitější byly tyto: 

1. » Všecky nad králem Přemyslem a jeho říší 
vynesené klatby a odsudky, světské i duchovní, 
buďtež zrušeny. 

2. Král Přemysl odříká se naprosto všeho 
panství a všeho práva v Rakousích, ve Styrsku, 
v Korutanech, Kraňsku, Slovanském Krajišti, ve 
Chbě a v Pordenone i nepotáhne se více k žádným 
statkům obyvatelstva těchto zemí. 

3. Římský král Rudolf králi Přemyslovi a dě- 
dicům jeho propůjčí království České, markrabstv* 
Moravské a cokoli předkové jeho požívali v říši 
za léno. 

4. Pro upevnění pokoje a pro navrácení přá- 
telských poměrů zasnoubí se syn krále Rudolfa 
s dcerou krále Přemysla, za věno dcery své od- 
stoupí král Český, cokoli v zemích Rakouských 
měl majetku neb léna vlastního a to říši počítáno 
bude za 40000 hřiven stříbra. 

5. Krále Přemysla syn zasnoubí se s dcerou 
krále Rudolfa a za věno její ponechá se koruně 
České v zástavě v ceně 40000 hřiven stříbra část 
Rakous ležící na severní straně Dunaje s výminkou 
města Kremže a Šteinu.« 

Po tomto uzavření míru sešli se oba panov- 
níci na ostrůvku Kamberce v Dunaji, aby se tu 
blíže domluvili o sňatku dítek, načež dne 26. listo- 



810 Česká kronika. 

padu r. 1276. odebral se Přemysl do tábora Ru- 
dolfova a tu před očima německého panstva, skoro 
vesměs svých osobních nepřátel, poklekl před Ru- 
dolfem na trůně sedícím, složil přísahu věrnosti a 
přijal z rukou jeho korouhve Cech a Moravy na 
znamení, že se mu země ty v léno podávají. 

Potvrdiv pak umluvené články míru, spěchal 
Přemysl do Čech. 

Smutná to byla cesta, nebo po tolika zápasech 
a přičiněních byl tam, kde nalézal se před čtvrt- 
stoletím. Byla to těžká zkouška pro muže bohatýra 
a přece přišli dnové ještě těžší. 

O dalších nesnázích Přemyslových s králem 

Rudolfem. 

Jakou myslí nesl Přemysl tyto rány osudu, 
vidíme nejlépe z listu, který psal královně Kun- 
hutě plné zoufalství a bolu pro neštěstí svého 
manžela. 

List zní: » Milované choti své Kunhutě, krá- 
lovně České, Přemysl král přeje pozdravení a mysl 
stálou v neštěstí! 

Když vinou snad naší udalo se, že přišli jsme 
o země válečným úsilím a nemalou obětí krve 
nabyté, potřebí nám neoddávati se zármutku, ale 
odmítajíc ženské nářky, tak klidnou myslí nésti 
rány osudův, aby viděti bylo, že velebnost krá- 
lovská nedala se pokořiti, a nepřátelé aby neple- 
sali nad škodou nám spůsobenou. 

Moudrá opatrnost a nezvratná síla ducha jsou 



O nesnázích Přemyslových s králem Rudolfem. 811 

podpory trůnu, jichžto nikdy vzdáti se nesluší. 

Mýlíť se velice, kdokoli příkrost osudův plá- 
čem a naříkáním zmírniti se snaží: moudrý pohrdá 
nehodami a staví se jim mužně na odpor. « 

Než snésti to, co po uzavření míru s říší Ně- 
meckou na bedra Přemyslova skládáno, přesaho- 
valo síly muže sebe více odhodlaného. 

Ačkoliv král Český všem podmínkám v smlouvě 
obsaženým hned vyhověl, nevyhověno se strany 
druhé v mnohém a v brzku se ukázalo, že bude 
třeba nového jednání a nové smlouvy. 

A tato nová smlouva uzavřena dne 6. května 
r. 1277* ve Vídni, dle které měl mezi oběma ro- 
dinám} panovnickými býti uzavřen jen jeden sňatek 
a to králeviče českého s dcerou Rudolfovou a 
v jejím věnu měl Přemyslovi puštěn býti jen Cheb 
a to v zástavě pouhých 10000 hřiven stříbra. 

Dále zavázal se Přemysl uděliti milost a od- 
puštění všem, kdož z poddaných jeho vzpourou 
pád je£io urychlili. 

Než i tato druhá smlouva nebyla koncem 
ústupků Přemyslových a dne 12. září r. 1277. uza- 
vřena třetí, kterou valně zrušena i zlatá bulla císaře 

v 

Bedřicha II. a král Český postaven na roven s vel- 
moži říše Německé. 

Bylo to veliké sebezapření od krále Přemysla, 
a zajisté, že chvěla se mu ruka, když třetí tuto 
smlouvu potvrzoval a přece nebylo ústupkům konce 
a to nejtěžší ponecháno na konec. 

Zpronevěřilí páni čeští vzati byvše na milost, 



812 ČesM kronika. 

nemile nesli, že, jak po právu bylo, hleděno k nim 
s nedůvěrou a že ovšem nevráceny jim ty úřady a 
hodnosti, které dříve zastávali. Vůbec pak tušili asi, 
kdyby štéstí k Přemyslovi se zase obrátilo, že by 
přece jim bylo odpykati zradu svou, nebo Přemysl 
mluvil jen o příměří mezi sebou a jimi. 

Aby se tedy pro veškeru budoucnost zabez- 
pečili, obrátili se zase k Rudolfovi a ten naléhal 
teď na to, aby páni ti považováni byli za jeho pod- 
dané, kteří by vrchní ochrany krále Římského po- 
žívali proti komukoli. 

To byl těžší požadavek, než k jakému osmělil 
se i kdys Barbarossa, vytrhuje biskupa Pražského 
z moci panovníka Českého, nebo statky pánů těch 
tvořily značnou část země České a pak nebylo by 
bývalo nejspíše konce těch, kdož by proti spra- 
vedlivému králi byli hledali záštity za hranicemi, 
tak že by Přemysl byl mohl v brzku býti králem 
bez země. 

Tu byla hranice povolnosti Přemyslovy a on 
v dlouhém listě daném dne 31. října r. 1277. žádá 
Rudolfa, aby od požadavku tohoto ustoupil. 

Než Rudolf, obdržev list, pokládal jej za pro- 
tržení míru a tím další přátelské jednání přestalo 
a nové válečné rozhodnutí stalo se nezbytným. 

O druhé válce Přemysla II. s Rudolfem. 

Přemysl nepodceňoval své nebezpečí, ba z ně- 
kterých narážek souditi můžeme, že tušil smutný 
konec své vlády, než poměry byly se zatím utvá- 



O druhé válce Přemysla U. s Rudolfem. 813 

řily tak, že nejeden prospěch z nich kynul ted 
Přemyslovi. 

V zemích jeho někdejších valná část obyva- 
telstva počala nevražiti na novou správu pro mnohé 
a těžké berně, které ukládány, pro břemena a zá- 
davy, spojené s výpravami vojenskými a tak ze- 
jména město Vídeň a rodina Kuenringů otevřeně 
klonily se zase k Přemyslovi. 

I v -říši nejeden z velmožů v nadějích a oče- 
káváních svých byv sklamán, nejevil už ted té 
ochoty dáti se proti Přemyslovi potřebovati, jako 
byl učinil za předešlého tažení. 

Král Přemysl odhodlal se k rozhodnému kroku 
a volal na pomoc na prvém místě Polská knížata 
ve Slezsku a v Polště. 

Přemysl byl německy vychován a vedl si v ži- 
votě vždy spíš jako panovník Německý nežli Slo- 
vanský, ač odpůrcové jeho viděli v něm přece jenom 
Slovana a on přes mnohou tu předhůzku, o nichž 
ještě mluviti budeme, Slovanem zůstal a v roz- 
hodné, těžké chvíli ozval se v něm Slovan plným 
hlasem, Slovanská pak jeho krev přihlásila se k svému 
pokolení otevřeně a upřímně. 

V listě ku knížatům Polským připomíná blízkou 
příbuznost obou národů, kteří by se tudíž milovati 
a vzájemně si pomáhati měli. Oznámiv příčiny na- 
stávajícího boje, žádá za pomoc a dodává: »Máte 
k tomu mimo nahoře uvedené, také jiné důležité 
příčiny. 

Nebo kdybychom my, čehož Bůh nedej, v na- 



814 Česká kronika. 

stávajícím boji podlehli, nenasytná Němcův lakota 
sahala by ještě dále a oni zabažili by i po vašich 
državách. 

Myť jsme vám jako nějaké ochranné předhradí, 
kteréž kdyby jim odolati nemohlo, sami domysliti 
se můžete, jaké nebezpečí nastalo by vám a vašim 
poddaným, ana všebaživá hrabivost jejich nespoko- 
jila by se podrobením vaším, ale i statky vaše po- 
brala by a ukládala by vám břemena nesnesitelná. 

O kolikeré útisky zakoušel by potom pře- 
četný váš od Němcův tak nenáviděný národ 1 Do 
jaké kruté poroby upadlo by svobodné Polsko! 
Jakými neřestmi skličován byl by veškeren lid váš ! 
Toho věru vy sami snáze se dovtípíte, nežli nám 
vylíčiti lze.« 

List asi mnoho neúčinkoval a pomocného 
vojska vypraveno Přemyslovi nemnoho, tak že musei 

v 

spoléhati skoro jen na své Cechy a Moravany. 

Vypudiv tedy ze země své ty, kdož zrádně 
proti němu jednali, zejména Borše a Závise, vy- 
táhl dne 27. června z Prahy, rozloučiv se s du- 
chovenstvem, lidem i rodinou, které v processí až 
z bran městských hó provázeli, s mnohým přáním 
štěstí a zdaru ale i s mnohým nářkem a kvílením. 

Shromaždištěm vojska českého bylo Brno, tam 
tedy zaměřil Přemysl a tu čekal především na po- 
moché zástupy polské. 

Odtud hnul se k jihu a dne 25. července 
r. 1278. dorazil na hranice Dolních Rakous. 

Přes veškeré rozkazy a domluvy vojsko schá- 



O bitvě na Moravském poli. 815 

zelo se liknavě a tak tu na hranicích skoro před tváří 
nepřítele měl Přemysl sotva 26.000 mužů pohromadě 
a mezi těmi bylo hojně různé, bezbranné chasy a 
lidu chatrného. 

A k tomu zasáhla ho ještě rána následků ne- 
malých. 

Papež Mikuláš III. vynesl klatbu na všechny 
odpůrce a nepřátele krále Rudolfa. Klatba tato 

v 

v Cechách a na Moravě ohlášena sice nebyla, ale 
Salcburský arcibiskup a sousední biskupové němečtí 
postarali se o to, aby aspoň ve vojště Přemyslově 
o ní se vědělo a tak zviklány nemálo řád a kázeň 
ve vojsku tom, ba věrný dotud biskup Bruno ne- 
následoval krále do tábora. 

O bitvě na Moravském poli. 

Přemysl prodlev asi čtrnáct dní na hranicích 
Rakouských, pustil se přes Moravské pole k Mar- 
cheku. 

Mezi tím již dne 14. srpna r. 1278. byli se 
spojili Uhři s vojskem Rudolfovým a spojené vojsko 
počalo se přepravovati přes Dunaj. 

Přemysl vida přesilu, nebo samotné vojsko 
uherské bylo dvakráte silnější vojska jeho, couval 
zase z hranicím Moravským. 

Vojsko nepřátelské chvátalo za ním a u Dur- 
renkrutu čili Suchých Krůt přiblížili se dne 25. srpna 
již tak, že nebylo více možno bitvě se vyhnouti. 

Přemysl vida nezbytí, chystal se na zítřek 
k osudnému boji. 



816 Česká kronika* 

A zase tu ku mnohým těm odpůrcům a ne- 
přátelům připojil se ten nejšerednější, totiž — zrádce. 

A tu některým šlechetným mužům z vojska 
xtudolfova, kteří o pyklích se dověděli, sželelo se 
krále bohatýra, který měl zrazen a prodán jíti na 
smrt, dali mu sami výstrahy, aby byl bedliv, že 
úklady se mu strojí. 

Sám Závis, nacházeje se jako vyhnanec v tá- 
boře nepřátelském poháněn snad svědomím chtěl 
v poslední chvíli napraviti, čím se byl tak těžce 
na pánu svém a králi prohřešil. Poslal posla tajně 
k Přemyslovi a prosil za milost a odpuštění slibuje, 
dostane-li se mu jich, že chce hned na zejtří králi 
věrně a velice platně se odsloužiti. 

Posel odbyt, král na sliby odpověděl, že od 
nevěrníka věrnosti nadíti se nelze. 

Maje však tak zřejmé zprávy o chystané zradě, 
svolal večer do stanu svého všechny náčelníky 
vojska svého a vstoupiv mezi shromážděné ve 
spodním volném rouše a bezbranný pravil: 

» Obdržel jsem výstrahu, že i mezi vámi na- 
cházejí se ještě zrádci ; nemohu tomu věřiti, je-li tu 
však kdo, jenž neupřímně o mně smýšlí, předstup 
a pomsti se na mně hned na tomto místě, lépe 
bude, umru-li já dnes sám, nežli aby zítra tisícové 
se mnou stali se obětí zrady !« 

Viděli jsme tohoto krále svého v záři vítězo- 
slávy, viděli jsme ho v lesku slavností koruno- 
vačních, byla to postava vznešená, bohatýrská, ale 
vše to zastiňuje obraz krále nešťastného, který tu 



i 



Pův. treiba H. SohDllinp>. ťřem/al II. pfcil »'rýx 



i niielníky 'vojenskými. 



Pfiv. kresba H. ScMlIiDgra. Krí ] Ru dOlf U 



oly krále Přemysla. 



O bitvě na Moravském poli. 825 

ve volném rouše s prsy obnaženými stojí před 
svými náčelníky vojenskými a nabízí se za oběť za 
nebohé své poddané. 

Tam byl to král-bohatýr, tu jest to světec 
mučenník. 

Náčelníci slyšíce pána svého, skládajícího na 
nS vinu tak hroznou, byli ohromeni a sborem opa- 
kovali přísahu poslušnosti i věrnosti, slibujíce nasa- 
diti hrdla i statky pro vlast a krále. Nepochybu- 
jeme, že byl tu i Milota z Dědic a že i on přísahal, 
by — jak dí básník — nejen vlast a krále i nebe 
oklamal. 

Druhý den 26. srpna r. 1278. v pátek 
v den sv. Rufa nastal boj. 

Vojsko české čítalo asi 30.000 mužů. Velení 
předního voje podržel sám král, zálohi ověřena 
někdejšímu hejtmanu Štýrskému a teď nejvyššímu 
komorníku Moravskému Milotovi z Dědic. 

Šik český rozestaven mezi osadami Suchými 
Krupty a Hrubými Sulci. Heslo vojska českého bylo : 
» Budějovice, Praha. « 

Nebylať vojska tenkráte tak svým zevnějškem 
k rozeznání, aby každý ihned poznal, stojí-li před 
přítelem či nepřítelem a tu bylo třeba hesla, aby 
přátelští vojíni se poznati mohli. Heslo takové 
mezi bojem bylo voláno hlasitě. Heslo vojska ne- 
přátelského bylo: Řím, Kristus. 

Prvý útok na vojsko české učinili Kumáni, 
v brzku však byl boj všeobecný. 

Česká kronika. 57 



826 Česká kronika. 

Oba králové s vybranými zástupy stáli ve středu 
vojska, po boku krále Českého bojoval jeho 
syn Mikuláš, vévoda Opavský. 

Po kolik hodin trval již boj a rozhodnutí 
nikam se neklonilo, nebo Čechové počtem daleko 
slabší nahrazovali počet neobyčejnou udatností. 

Nad všechny vynikal hrdina král. 

Sám Rudolf v listu k papeži o něm praví: 
»Svrchuřečený král — ustoupiti nechtěl, ale spfl- 
sobem a duchem obrů, statečností podivuhodnou 
se bránil.* 

Letopisec Salcburský praví, že velestatečný 
král Český lví udatnost hromovými ranami jeviL 

Letopisec Klostrneuburský o něm praví, že 
v celém vojště nikdo se mu nevyrovnal. 

Vojíni čeští vidouce svého krále stkvěly příklad, 
dotírali tak, že i střed nepřátel prolomiti se jim 
podařilo. 

Ted volán Milota z Dědic se zálohou ku roz- 
hodnutí, ten však zradil svého krále, aby se mu 
pomstil, že dal bratra jeho Beneše popraviti a dav 
se na útěk, strhl ssebou i ty zástupy, co ještě na 
bojiště docházely. 

To rozhodlo osud Přemyslův i jeho vojska. 
Král vrhl se v nejhustší seč a tu nedaleko vsi 
Vrbovce padl pod ním kůň. Přemysl všecek již vy- 
sílen a zemdlen, napaden smečkou surových žol- 
dáků a ti hodivše mu provaz na šíji, odvlekli ho 
stranou, drahocennou přilbici rozrazili mu na hlavě 



O bitvě na Moravském poli. 829 

a strhavše s něho vzácnou zbroj i zbraň, jako lotří 
dělili se na místě o drahou kořist. 

Tu přihnal se Berthold z Emerberka, jeden 
z náčelníků vojska německého a spatřiv krále, za- 
hořel pomstou. Dalť Přemysl kdysi bratra jeho po- 
praviti. I přiskočil a povaliv krále, prohnal jej kopím > 
ač se mu král v zajetí podával. 

Druhové Bertholdovi sedmnácti ranami dora- 
zili nebohého, načež v dábelské svévoli obnažené, 
prachem a krví a ranami znetvořené mrtvole se 
rouhali a posmívali. 

Král Rudolf, když byl se dověděl, že Přemysl 
jest v rukou vojska jeho, dal ihned rozkaz, aby 
života králova bylo šetřeno a sám ihned vydal se 
k němu, přišel však jen ku opuštěné a zhanobené 
mrtvole velikého krále a velikého hrdiny. 

Poručil, aby mrtvola byla vložena na vůz a 
dovezena do Vídně. Tam přijata s velikým nářkem, 
balsamována a oblečena do roucha purpurového, 
které poslala královna Anna, manželka Rudolfova, 
načež vyloženo na márách, kde zůstalo po třicet 
neděl, aby každý přesvědčiti se mohl, že král Pře- 
mysl mrtev. Bylať již během boje proskočila zpráva, 
že král náhle zmizel. 

Pádem krále rozhodnut i osud vojska. Co posud 
bojovalo, dalo se na útěk a bud uvázlo v rukou 
nepřátel, neb utonulo ve vlnách řeky Moravy. 

Asi 12.000 neb 14.000 mužů zhynulo v hrozný 



830 Česká kronika. 

ten den, který odtud pokládán za nešťastný den 
národa Českého. 

Několik tisíc Čechů úpělo v. zajetí. Mezi zaja- 
tými nalézal se i vévoda Mikuláš Opavský. 

Když došla zpráva o událostech na Moravském, 
poli do Čech a zejména do Prahy, nastal všude 
nářek a kvílení bez konce. Zvláště osud nešťast- 
ného krále naplnil celý národ nezměrným zá- 
rmutkem. 

Nejvíce ovšem hořekovala sama rodina krá- 
lovská a vypravovalo se, že teta králova, Anežka 
abatyše ve svém klášteře, zvláštním zjevením zpra- 
vena byla o hrozném osudu synovce svého. 

Kdežto ve Vídni kolem mrtvoly Přemyslovy 
ticho panovalo, poněvadž byl zemřel ve klatbě pa- 
pežské, rozhoupán v Praze i po Cechách kde jaký 
zvon, všude sloužena bohoslužba za duši milého 
krále a lid hrnul se do chrámů, aby pomodlil se 
za ochránce svého proti útiskům mocných. 

Mrtvola králova teprve v březnu r. 1279. vy- 
zdvižena od Minoritu ve Vídni a odvezena do 
Znojma, kde zase dlouho vystavena zůstala. Ko- 
nečně pochována tu ve Znojmě u Minoritu, po de- 
vatenácti pak letech na rozkaz krále Václava II. 
odtud vyzdvižena, přivezena do Prahy a slavně 
pochována v chrámě sv. Víta. Když chrám přestavěn, 
přeneseny i ostatky Přemysla II. do nového chrámu 
a tu nad nimi postaven kamenný náhrobek, který 
tam až posud se nalézá. 



O povaze Přemysla II. a jeho vládě. 831 

O povaze Přemysla II. a jeho vládě. 

Král Přemysl II. zahynul po dvacetipětileté 

vládě sotva padesát roků stár. Zůstala tu po něm 
vdova Kunhuta, syn nástupce Václav teprv sedmi- 
letý, za manželského uznaný syn Mikuláš, vévoda 
Opavský, pak manželské dcery Kunhuta a Anežka. 

Úsudky o králi Přemyslovi II. velice se různí 
a to jak u jeho vrstevníků, tak i u posuzovatelů 
pozdějších. Jedni vychvalují jej až do nebes, druzí 
málem že na něm nechali vlasu poctivého. Pravda 
bude asi uprostřed. 

Bartoloměj, děkan kapituly Olomoucké, o králi 
tomto napsal, že » předstihuje svou činností duševní 
dobu svou, rozšířil, veliké věci prováděje, bez hluku 
zbraní pověst svoji. « 

Oldřich ze Hradce nazývá Přemysla » přeslav- 
ným, nejosvícenějším šťastné paměti velikým kdysi 
králem Českým. « 

Prvé svědectví pochází od přítele a přívržence, 
druhé od nepřítele a odpůrce a přece se shodují. 
Vidíme z toho tedy, že, ať přítel ať nepřítel, ne- 
mohl nikdo neuznati vynikajících vlastností panov- 
níka tohoto. 

Slyšeli jsme o naprosté, bezohledné spravedl- 
nosti krále tohoto k velkým i malým a přece do- 
dati musíme, že král tento za obecné tenkrát su- 
rovosti a ukrutnosti byl prvým a snad tenkrát 
jediným soudcem, který i v zločinci viděl ještě 
člověka, viděl v něm bližního, kterému zbytečně a 



832 Česká kronika. 

přes míru tresty ukládány býti nemají a lidskosti 
hleděno býti má. 

Zachoval se nám list psaný králem nejvyššímu 

v 

komorníkovi, Domaslavovi ze Skvorče, jenž zní: 
» Překračuje meze spravedlnosti, kdokoli více činí, 
nežli k zachování jejímu potřebí jest. 

Ty pak, jak dovídáme se v pravdě, ku pří- 
snosti až příliš nachýlen jsi a nedaje se obměkčiti 
k milosrdenství a slitování, ve přech hrdelních tobě 
svěřených, zdá se, že toužíš ne tak po právu a 
slušnosti, jako po trestání ukrutném. 

Neboť paní onu, která úkladně usmrtila muže 
svého, trápením a trýzněním nelidským dal jsi po- 
praviti těhotnou ; i ačkoli ona pro zločin svfi] těžce, 
jak jsi učinil, trestána býti musela, měl jsi však 
u ní dočekati času porodu. 

Také v jiných případech často ukvapuješ se, 
tak že zdá se, že v trestání máš zvláštní zalíbení. 
Pročež vezma v bedlivé uvážení, že překračování 
přes míru spravedlnosti rovná se neplnění jejímu, 
tak se hleď zachovati ve prostředku, abys přílišným 
horlením v konání spravedlnosti nestal se nespra- 
vedlivým. « 

MohUi by za našeho osvíceného století nej- 
vyšší soudce jinak mluviti? V pravdě že tu král 
náš předstihl svou dobu a to velice daleko v bu- 
doucnost. 

A slyšme ještě jeden list psaný vladaři statků 
královských: » Dověděvše se nedávno v pravdě že, 



O povaze Přemysla II. a jeho vládě. 



833 



zemřel pan H. f jenž jsa bezdětek, všechen statek 
svůj jak movitý tak i nemovitý, darem mezi ži- 
vými zapsal byl nám a ustanovil nás dédicem svým 
dle práva: Poroučíme tobě, abys jménem naším 
uvázal se jak ve hrad, tak i v ostatní statky jeho, 
ponechaje na hradě posádku a střelce, ale přika- 
zuje jim pilně ostříhati jej a opravovati, čeho kde 
na něm bude potřebí. 

Vězně, kteréž na hradě najdeš, propusť na 
svobodu, a vdovu po H. sprovoď uctivě se hradu 
a uved pokojně ve věnné statky její, až my na- 
hlédnouti dáme do zápisův, co v té věci H. 
nařídil. 

Vyptej se také pilně, zdali dotčený H. po 
učiněném nám dání prodal, zavadil a odcizil něco 
ze statkův svých a komu to učinil ; i chceme, abys 
přičinil se spůsobem však neurážlivým, o navrácení 
zbraní, prakův a cokoli jiného přišlo po jeho smrtí 
do cizích rukou, věda, že my dáváme místo jen 
odkazu koní Dominikánům učiněnému, jiné pak, 
o kterých se mluví, rušíme naprosto. 

Protož požádej ohaře, sokoly, oře válečné, 
mimochodníky, (koně, vykračující střídavě oběma 
levýma a oběma pravýma nohama, vycvičené k jízdě 
hlavně pro paní) a t. p. nazpět a pošli je nám. 

A chraň se, záleží-li ti na milosti naší, abys 
lidem na těch statcích usedlým neukládal jakých- 
koli berní neb daní, leč že úroky (roční platy) vy- 
bírati máš a držeti u sebe, až ti oznámíme, co 



834 Česká kronika. 

s nimi činiti, jsou-li tam pohořelá, těm promiň 
úroky jejich. 

Pro zachování pořádku a pokoje ukládej vý- 
tržným lidem pokuty dle práva i nalož je na opravy 
jezův mlýnských a hrází rybničních; od hajných 
pak dej pilně brániti pytláctví a lovení ryb; ne- 
plýtvej obilím a pamatuj záhy na ozim; přivolej 
také kovkopy, kterým my úplnou svobodu hledání 
zlata i stříbra propůjčujeme.* 

Čemu se v listu tomto spíše diviti? Té ne- 
ústupnosti na svém právu, té opatrnosti při vyhle- 
dávání svého, té rytířské mysli vůči paní, té lidu- 
milnosti vůči vězňům a pohořelým, té otcovské 
starostlivosti o nové poddané, té hospodárné mysli 
a péči o mlýny, rybníky, zvěř, ryby a ozim, tomu 
průmyslnému duchu při pátrání po kovech I 

A list ten dal psáti král a pán rozsáhlé říše, 
který mohutným duchem řídil i záležitosti říší sou- 
sedních a pádným ramenem zaháněl statisíce ne- 
přátel ze zemí svých. 

I to budiž o něm připomenuto, že co do práv 
lidských a před soudem prohlásil Žida za stejně 
oprávněného s křesťanem v době, kdy Žid pova- 
žován za otroka komory královské. 

Co od krále tohoto ku sjednocení země, ve 
prospěch obchodu a průmyslu a k upevnění ma- 
jetku se stalo, o tom promluvíme až v hlavě ná- 
sledující. 

Však stkvěly tento zářivý lic má svůj temný, 
nelabodný rub. 



O povaze Přemysla 11. a jeho vládě. 836 

Český letopisec zaznamenal nám hroznou tuto 
zprávu: >Léta od narození Páně 1257. Přemysl. 
pán království Českého, syn krále Václava, v třetím 
roce svého knížectví na začátku jara zapudil jest 
Čechy z podhradí a usadil cizozemce «. 

To jest ta hlavní výtka, která právem Přemy- 
slovi se přikládá a která jako šeredná, nesmaza- 
telná skvrna lpí na slavném jeho jméně, na slavné 
jeho pověsti. 

Ač, jak slyšeli jsme, znal » nenasytnou Němců 
hrabivost«, volal je v celých zástupech do země 
a usazoval tu v městech a vsích pod jejich právy 
s velikými výhodami a se škodou obyvatelstva 
domácího, jak o tom ještč promluveno bude. 

Vrcholem tohoto snažení jeho bylo to, co 
svrchu z letopisu českého jsme uvedli. Přišlí cizo- 
zemci usazovali se na místech výhodně položených, 
byla-li pak místa ta již domácím obyvatelstvem 
Slovanským osazena, bylo toto starší, domácí oby- 
vatelstvo násilím vypuzeno, jak stalo se tu v pod- 
hradí Pražském čili nynější Malé Straně Pražské. 

A ptáme-li se po příčině této neobyčejné věci, 
musíme jen hádati, že Přemysl, seznav v říši Ně- 
mecké výhody stavu městského pro vývoj obchodu 
a průmyslu, chtěl mermomocí stav ten i u nás 
k platnosti přivésti a nedůvěřoval, že by živlové 
domácí k provedení myšlenky té se hodili. 

Než kdybychom sebe lip dovedli vystihnouti 
úmysl Přemyslův a kdyby ten v ohledu národo- 



836 Česká kronika. 

hospodářském sebe větších výhod poskytoval, vším 
tím nebude odčiněno mnohé i hrubé bezpráví spů- 
sobené tím národu Českému, který po tom víc 
než jedno století musel napínati všechny své síly, 
než. li odčinil tuto chybu Přemyslovu aspoň ve 
stavu městském. 

A mstící osud dal Přemyslovi od těch, jimž 
tolik byl přál, dočkati se nevděku nejčernějšího. 
Odpykal tedy sám svůj hřích a my již jen obrá- 
tíme k němu známé přísloví české : Chybí - li 
moudrý — chybí mnoho. 

O dalším tažení Rudolfově do říše České. 

Kořist, na bojišti u *Suchých Krupt sebraná, 
byla nesmírná, zejména polní kaple Přemyslova 
skvostností a nádherou převyšovala vše podobné. 

Rudolf rozdělil se o vzácné ty věci s králem 
Uherským, na jehož díl padly klenoty, kdysi Annou, 
dcerou Bely IV., Přemyslovi svěřené a pak pra- 
porce a skvostné štíty Čechů, Moravanů a Poláků, 
kteréžto věci dal král Uherský na památku svou 
vyvěsiti v biskupském chrámě ve Stoličném Bě- 
lehradě. 

Rozloučiv se Rudolf s Uhry hned na bojišti, 
zaměřil s vojskem svým ku hranicím Moravským 
a přes Znojmo táhl k Brnu. 

Všude, kde ležením se položil, dali se u něho 
nalézti poslové měst Moravských a Rudolf udílel 
jim výsady a práva, jakoby ve své zemi se nachá- 



O dalSfm tažení Rudolfové do říše České\ 837 

zel, ba Brno, jako kdysi Bedřich s Vídní byl 
učinil, povýšil za svobodné město říše Německé 
a tak vlastně je vytrhl z poddanství krále Českého, 
jakožto markrabí Moravského. 

Král Přemysl odcházeje do pole, byl ustanovil 
pro případ své smrti za poručníka svému synovi 
Ottu Braniborského, syna sestry své Boženy. 

Kunhuta dověděvši se o smrti manželově, vo- 
lala švegruši svou na radu a Ottovi psala: » Jelikož 
král Rudolf nepřestávaje na tom, && vdovou nás 
učinil, také ještě naší a dítek našich záhuby se 
domáhá, připomínáme vám slib, že na nás, naše 
děti, říši a zvláště na duši zavražděného pamato- 
vati budete, i žádáme vás, v nějž po Bohu nej- 
větší skládáme důvěru, byste se sirotků a zvláště 
říše co nejúčinněji ujal, a abyste co nejrychleji po- 
spíšil do Cech, kdež obyvatelstvo, šlechta, rytíři 
i měšťanstvo po vás touží ; neboť nepřítel stojí již 
před branami země.« 

Otto opravdu nemeškal a přitáhl se 400 jezdci 
a s něco vojska pěšího do Cech. Současně s ním 

v 

vtrhl do Cech i Jindřich, kníže Vratislavský ve 
Šlezích, předstíraje, že on byl ustanoven za po- 
ručníka a správce říše. 

Oba přitáhli ku Praze. Pražané však vpustili 
do města Ottu Braniborského a tím tento také 
dobyl vrchu. 

Moravu zatím opanoval Rudolf a prohlásil, že 
ji bude po pět let držeti sám v náhradu útrat vá- 



838 česká kronika. 

léčných a jmenoval tu také své správce. V severní 
Moravě ustanoven biskup Bruno, v jižní Moravé 
Jindřich, biskup Basilejský. (Město Basilej leží ve 
Švýcařích na řece Rýnu). 

v 

K Cechům vydáno provolání, aby učinili po 
příkladu Moravanů, že se jim za to hojně milosti 

v 

dostane, ale provolání zůstalo bez účinku, ba Ce- 
chové hotovili se k odporu. 

A tu Rudolf, zdržev se na Moravě asi 12 dní, 
vytáhl přes Jihlavu do Čech cestou Haberskou ku 
Čáslavi a položil se táborem u Hory Kutné a klá- 
štera Sedleckého. 

Proti Rudolfovi přitáhl Otto s vojskem stejně 
asi četným ku Kolínu. 

K boji nedošlo, bálať se jedna i druhá strana 
dáti vše v šanc a k rozhodnutí jediným bojem, 
došlo tedy ku smlouvě v měsíci listopadu 1278. 

Se strany Rudolfovy přišel do kláštera Sedle- 
ckého Jan, biskup Krcky, Menhart, hrabě Tyrolský 
a Fridrich, purkrabě Norymberský, se strany české 
biskup Bruno, Otto Braniborský a bratrovec Ottův, 
Otto zvaný »se šípem.* 

Vrchním rozhodčím ustanoven Salcburský arci- 
biskup Bedřich z Valchen. 

Z pěti těchto smluvčích nebyl přítelem Cechů 
ani jediný, dalo se tedy očekávati, že rozhodnou 
olně dle smyslu strany nepřátelské. 

A tak se také stalo. Ustanoveno tu v Sedlci 



O dvojité svatbě dítek královských y Jihlavě. 839 

v 

takto: Poručnictví nad Václavem a správu Cech 
na pět let dostane Otto Braniborský. 

Morava zůstane na pět let v moci Rudolfově 
k náhradě útrat válečných. 

Jindřich Vratislavský obdrží krajinu Kladskou 
doživotně k užívání. 

Český nástupce trůnu Václav zasnoubí se 
s dcerou Rudoflovou Jitkou čili Guttou a syn Ru- 
dolfův, Rudolf, zasnoubí se s dcerou Přemyslovou 
Anežkou. 

O dvojité svatbě dítek královských v Jihlavě. 

Smlouva uzavřená mimo ustanovení o Kladsku 
uzavírala v sobě bud to, co už v hlavních rysech 
před tím umluveno, jednak to, co se skutkem již 
bylo stalo a proto nebylo zřejmého proti ní od- 
poru a s obou stran chystáno se k slavným svatbám. 

Slavnosti ty položeny do města Jihlavy, tedy 
na půdu nyní říšskou. 

Tam počátkem r. 1279. přibyl Rudolf s man- 
želkou svou Annou a s dítkami Rudolfem a Guttou. 

Rovněž královna vdova Kunhuta přijela tam 
s Václavem a Anežkou a velikým, stkvělým prů- 
vodem pánů a paní. 

T.u v Jihlavě vykonal biskup Basilejský Jin 
dřich církevní obřady, ačkoli snoubenci byli věku 
útlého, Rudolf a Anežka teprv desítiletí, Václav 
pak a Gutta teprv osmiletí, ba Václav byl ještě 
o půl léta mladší než jeho nevěsta, narodiv se dne 



BIO Česká kronika. 

27. září 1271., kdežto Gutta narozena téhož roku 
dne 17. března. 

Německý veršovec a kronikář Otakar Hornek, 
byv slavnostem jihlavským přítomen, líčí nám je 
dosti podrobně a živě. 

Král Rudolf, který chtěl slavnost učiniti pravou 
slavností smíření, všemožně se přičinil, aby bylo 
zapomenuto všeliké příkoří a všeliké nepřátelství, 
aby plesem a rejem zastřen byl obraz časů ne- 
dávno uplynulých, aby zahalen byl obraz hrůzy a 
neštěstí, které nedávno stihly národ Český a jeho 
rodinu královskou. 

Leskem a nádherou závodilo vše, nade všechny 
však vynikala královna Česká svou spanilostí a 
půvabností. >Zjevilať se prý v oděvu velmi ozdob- 
ném, s tváří, jakož na vdovu se slušelo, závojem 
zakrytou ; ale s vytržením bylo prý patřiti na krásu 
její, kdykoliv závoj náhodou se odhalil a jedno 
laskavé vzezření od ní bylo by prý oživiti muselo 
mužp třebas již poloumrtvého. 

Král Rudolf jednou ve hře tak byl nařídil, že 
vždy jednomu rytíři seděti bylo mezi dvěma šlech- 
tičnami; sám pak seděv vedle královny, jakož byl 
přívětivým a žertovným pospolu, obrátil se k ní 
s těmi slovy: »Milá paní! víte-li, že když po kru- 
tém záští slaví se zase udobření, ono chce políbením 
potvrzeno býti? Protož takli ke mne se zachováte, 
poznám z toho, že smíření naše jest upřímné 
a celé!« 



Smrt Záviíoí 

i. kreBba J. Podklášterského. 



H 

", 

i 



O vladaření Otty Braniborského. 845 

Načež ona laskavě k němu se majíc, zdvoři- 
lostí prý jemu se odplatila; (zda-li také skutečným 
políbením, nedokládá se). 

Po boku královny seděvše Václav a Jitka, co 
do let a rozumu oba ještě děti, také dětinné měli 
spolu hovory: ona povídala o svých loutkách, on 
zase vypravoval, co vše mu schytal jeho krahujec. 

Dále pod nimi seděl kníže Rudolf, jehož srdce 
obracelo se ku vznešené a spanilé dceři královské 
jako k nějakému magnetu. Neb toužebně patřil 
pořád na svou Anežku, ana vracela mu pohledy 
neméně laskavé. 

I tak milostná byla řeč a ještě milostnější 
chování její, že by donutila byla jí k libosti třebas 
i anděla sestoupiti s nebe.* 

Po skončených slavnostech vrátil se Rudolf 
s rodinou svou do Vídně a Kunhuta do Prahy. 

O vladaření Otty Braniborského. 

Otto V. zvaný Dlouhý, markrabí Braniborský, 
byl muž ducha otrlého a všeho schopný. Dostav 
se ted za vladaře nad knížetem i národem, jichž 
bohatství bylo tenkrát v Evropě slovutným, umínil 
si všemožným spůsobem ani hrubého, loupežného 
násilí se neštítě, ve svůj prospěch úřad ten vyko- 
řistiti. 

Prvý zřetel obrátil k pokladu svatovítskému. 
Kronikář český, souvěký a očitý svědek, takto nám 
o tom vypravuje: Léta páně 1279. Otto, markrabí 

Česká kronika. gg 



846 Česká kronika. 

Brandenburský, poručník kněžice Václava, syna 
Přemyslova, nejjasnějšího krále Českého a celého 
království, dne 7. ledna poslal jest některé kanov- 
níky Pražské, kaplany své, aby vyhledali některá 
privilegia krále Přemysla. 

Poslal jest také puzen ostnem dychtivosti a 
lakomství rytíře a více Němců pode lstí a klamem, 
nepamětliv věčného spasení, nařídiv jim podtají, 
aby se tázali a vyzkoumali, kde by byly uloženy 
peníze Průšenka, číšníka a milostníka králova Pře- 
myslova a jiných více. -*. 

Neb ještě toho Času země Česká ve zlém stavu 
se nacházela. Zuřily jsou v ní pleny, loupeže a 
ohně, a protož mnozí světští i duchovní byli snesli 
včci své a uložili v pokladně Pražské ve zlatě, ve 
stříbře, v koflících, prstenech, řetízcích a jiných 
jakýchkoliv oděvích drahých; protože se lepší a 
pevnější a jistší útočiště nenacházelo, než svatyně 
kostela Pražského k uchování věcí uložených. 

Tedy vstoupivše do svatyně Ježíše Krista a 
svatých mučenníkův, spřeházeli roucha kněžská, 
ostatky svatých poskvrnili a poházeli, dotýkajíce se 
jich rukama nešlechetnýma, hledajíce poklady peněz, 
pokládajíce za dovolené, co jim pro posvátnost 
místa dovoleno nebylo. 

Popadali skříně, obtěžkávajíce bedny těžší, se- 
kerou a dlátem je vylamovali. 

Vidouce tedy kanovníci Pražští a jiní služeb- 
níci kostela, an byl páchán tak těžký zločin a ru- 



O vladařeni Otty Braniborského. 847 

šeny tak nelidským spůsobem svátosti se svatyní 
syna božího, velikou bolestí dojati jsouce, s kleká- 
ním a vzdycháním řekli jsou: >Pane Ježíši Kriste, 
svátosti tvé jsou poházeny a poskvrněny, kněží 
tvoji leží v zármutku a pokoře a hle! národové 
sebrali jsou se, aby nás zkazili. « 

Ale oni tvrdší než skály, jakož jest velmi 
ukrutná povaha Němců, horkem zlosti rozpáleni, 
během náhlým k zlému hotovi, pohanili sluhy ko- 
stela, nedbajíce bázně boží, laním a slovy hanli- 
vými i ranami, pěstí pod bradu je šťouchajíce; 
jiné bijíce a neslušně jimi strkajíce, vyhnali je a 
vzavše sakristovi násilně klíče od sakristie a za- 
vřevše dvéře, postavili jsou stráže a odešli. 

Potom vstoupivše do kaple sv. Václava, obo- 
řili jsou se na hrob jeho, ohledávajíce a omakáva- 
jíce jej ze všech stran, svrchu i s duly, hledajíce 
peněz, kdežto sotva kde neb nikde nemůže být 
nalezeno, kde nebylo uloženo. 

Jeden tu z nich z Němců, sluha dáblův, z jeho 
ponuknutí byl vzal pokradmu kaditelnici stříbrnou 
v kapli sv. Václava; ale z přízně milosti boží čt 
pomocí svatých mučenníků, velkým strachem po- 
paden, zase v dobrém stavu a neporušenou sluhům 
kostela ji odevzdal. 

Potom jako chrti čtuichalové všedše do krypty 
svatých Kosmy a Damiana, běhali po koutech sem 
a tam, a když nenalezli, spočítali skříně, které tam 
byly složeny, obtěžkávali je nadzdvihováním a pe- 



C* 



848 Česká Proniká. 

člivě znamenali těžší, aby nebyly proměněny a 
lehčí postaveny. 

Vzavše radu o klíčích, zdali by měly býti 
klíče vzaty a markrabímu odevzdány čili při sakri- 
stovi zanechány, naposledy odňavše klíče sakristovi 
násilím, ku kryptě i ku kapli postavivše strážné 
vnitř i vně kostela se všech stran a nařídivše jim, 
aby pilně a bedlivě hlídali, odešli. 

A tak ani knih ani svíček neb jakéhokoli ná- 
činí potřebného ku konání služby boží nemohlo se 
po dva dni od nich obdržeti. 

Neb nazejtří, neupustivše od kořene zlého 
předsevzetí, dle rozkazu jim daného otevřevše dvéře, 
vstoupili do svatyně svatých mučenníků, pobrali 
jsou nesmírné množství peněz a hned je pánu 
svému odevzdali. 

A nebylo jim hrozno zločin takový spáchati, 
protože již sobě byli vzali ve zvyk, činíce po dobně 
ve mnohých klášteřích a jiných kostelích.* 

Vyloupení toto přední svatyně národa po- 
vedlo se lupičům tím spíš, poněvadž byla stolice 
biskupská tenkrát uprázdněna. Biskup Jan III. 
z Dražic, který roku 1258. po biskupu Mikulášovi 
byl nastoupil, zemřel dne 21. října 1278. 

Na jeho místo dne 15. listopadu 1278. zvolen 
bratr Miloty z Dědic, probošt kapitoly Pražské, 
Tobiáš z Bechyně. 

Poněvadž tenkrát jak v Čechách tak v říši Ně- 
mecké byly cesty nebezpečné pro mnohé lupiče. 



uvěznění královny Kunhuty a kralevice Václava. 849 

žádala kapitula i zvolený, který ještě ani knězem 
nebyl, aby byl ku svěcení splnomocněn biskup 
Olomoucký, což také schváleno. 

Tobiáš vydal se dne 21. února 1279. na cestu 
v průvodu mnoha kanovníků, které jakož i světský 
svůj průvod nádherně vypravil, označiv je rodinným 
svým erbem zavinutou střelou, kterýžto znak sluje 
také odřivous. 

Dne 25. února byl Tobiáš v Brně od biskupa 
Sekovského posvěcen na kněžství, druhého pak 
dne v neděli od biskupů Olomouckého, Sekovského 
a Basilejského přijal svícení biskupské. 

Když se Tobiáš vracel do stolice své na hradě 
Pražském, nemile byl překvapen již zprávou o ha- 
nebném vyloupení kostela a ještě víc, když mu 
vstup do hradu zakázán. 

1 nezbývalo biskupovi, nežli uchýliti se do 
kláštera Strahovského a chrám Svatovítský osiřel 
na to na dvě léta, tak že ani bohoslužba s6 tam 
nevykonávala. 

O uvěznění královny Kunhuty a králeviče 

Václava. 

Královna Kunhuta s rodinou svou za zlých 
těchto časů bydlela nejspíše dole v městě Pražském 
a vedla dvůr dosti ještě hlučný a nádherný. Však 
i tomuto takřka stínu někdejšího dvoru královského 
učinil náhle konec surový a lakomý Otto. 

Smluviv se s měšťany pražskými a navnadiv 
je darováním některých vesnic, přiměl královnu 



850 Česká kronika. 

ochrany ted zbavenou, že dne 21. ledna 1279. 
přestěhovala se do hradu, kamž ji její dvůr následoval 
Již pak čtvrtý den na to, v noci před sv. Pavla 
na víru obrácením totiž 25. ledna, provedl Otto 
čin, jehož surovost hnula celým národem. 

Letopisec praví : »Týž markrabí Brandenburský 
nehnut žádnou lítostí pro spáchání tak těžkého 
zločinu, s myslí posud zdivočelou od svého před- 
sevzetí zamýšleného zlého neupustiv, nejjasnější paní 
královnu Českou se synem jejím Václavem jediným 
a outlinkým v nepohodě noční, když bylo vše ticho 
nestrachoval se, když byli ve spaní pohříženi, vy- 
trhnouti je, nařídiv rytířům svým a služebníkům, 
ji i s pacholetem bezděky a vzpírající se v málo 
šatstva oděné naložiti na vůz a odvézti na hrad 
Bezděz (mezi městy Bělou a Doksy) po cestách 
drsnatých a zákoutích tmavých, kdežto nehodí se 
taková jízda bez velkého strachu a hrůzy ani v nej- 
jasnější den tak outlým lidem pro náramnou rychlost 
cesty. 

Jaké leknutí se zármutkem srdce, jaký byl té 
chvíle nářek a vzdychání královny paní a syna 
jejího i celého dvoru a čeledi královské, nejvíce 
však paní, nemyslím že by se podobné kvílení při 
zavraždění mládátek a synů Ráchel bylo pama- 
tovalo. 

Tedy odvezše královnu paní se synem jejím 
nejmilejším, vsadili ji dle rozkazu markrabova na 
hrad Bezděz v místě těsném pod hlídkou cizozemců 



O útěku královny Kunhuty z vězeni. 851 

nejukrutnějších Němců, tak že všem Čechům byl 
k ní přístup zahrazen, kromě mála sotva tří osob, 
ježto jim posluhovaly potravou a jinými potřebnými 
věcmi, které náležejí k zachování života lidského. 

A od té chvíle dvůr paní králové a dvořanstvo 
její, které bylo vzrostlo u velký počet jak mladých 
pánů šlechticů, tak slečen a jiných rytířských slu- 
žebníkův a úředníků, zmizel a rozptýlil jest se.« 

O útěku královny Kunhuty z vězení. 

Násilné sazení na královskou rodinu spůsobilo 
hnutí a jitření v národě. I sešel se sněm, který sice 
sliboval poslušnost a věrnost vladařovi a poručníku 
králeviče, ale zároveň důrazně žádal, aby královská 
rodina vrácena byla do Prahy a tu chována, jak 
se na rodinu panovnickou sluší. 

Otto uleknuv se jednomyslnosti panstva, sli- 
boval učiniti tak, než slib oddaloval a náhle před- 
stíraje jako by ho v zemi Braniborské bylo třeba, 

v 

opustil Cechy. 

Před odchodem svým jmenoval svým náměstkem 

v 

v Cechách Braniborského biskupa Eberharda, člo- 
věka přes jeho úřad duchovní tvrdého, pyšného 
a neméně hrabivého a nenasytného, jako byl jeho pán. 
Rodina královská zůstávala i ted v kruté od- 
loučenosti na těsném hradě. A tu umínila si Kun- 
huta uniknouti lstí. 

Purkrabím na Bezdězi byl jakýsi Heřman a od 
toho vyprosila si Kunhuta, aby směla v den sv. Jiří 



852 Česká kronika. 

navštíviti blízké Kuří Vody a účastniti se slavnosti 
toho dne tam slavené. 

Purkrabí na mnohé prosby svolil, ale s^tou 
podmínkou, že Kunhuta nechá na hradě své dítky — 
měla tedy královna při sobě i své dcery, o nichž 
jinak se nic nepřipomíná. 

Kunhuta svolila a po ukončení slavnosti vrátila 
se na hrad. 

Brzo na to vyprosila si dovolení k návštěvě 
cisterciáckého kláštera v Mnichově Hradišti. 

Tu slavně přijata a pohoštěna, načež navrátila 
se na Bezděz. 

Rovněž povolena jí vycházka do města Mělníka, 
kde královnu měšťané hostili po tři dny, načež 
vrátila se ku svým dítkám. 

Konečně vyžádala si na Heřmanovi, aby směla 
navštíviti tetu svou Anežku, abatyši klarisek. 

I to jí povoleno a tu královna vzavši si zá- 
minku, že pojede ku pohřbu svého manžela, jenž 
tenkrát, jak vzpomenuto, pochován ve Znojmě, 
odešla na Moravu a uchýlila se do Opavy. 

Tam byla pod mocí správců Rudolfových a ne- 
musela se obávati pronásledování. Upadla ovšem 
v pomluvu, že opustila dítky a zanechavši je 
v nikách surových jen pro sebe vyhledávala pro- 
spěchu, než nedá se upříti, že Kunhuta, jsouc na 
svobodě, mohla mnoho učiniti ve prospěch dítek 
svých, kdežto s nimi na svobodu dostati se ovšem 
nemohla. 



O odporu proti Braniborcum. 853 

A v pravdě snad prvou její prací v opavském 
útulku byl list k Rudolfovi, ve kterém hořce na- 
říká na příkoří a křivdy, které se jí, její rodině a 
celé zemi staly od markrabího Otty. 

Rudolf ujal se královny, odevzdal jí Opavu a 
vyměřil jí roční důchod tří tisíc hřiven stříbra. 

Nejspíše že i Otto napomenut, aby úřad svůj 
lidštěji a správněji vedl, než odpovědí asi bylo, že 
dal Otto králevice Václava během r. 1279. zavézti 

v 

nejprv do Zitavy, kde mu vykázán příbytek ve 
věži nad branou městskou a koncem roku dne 

v 

28. prosince zavezen do Berlína a pak do Spán- 

v 

davy, kde jako již v Zitavě chován velmi bídně 
v nedostatku na stravě i šatu. 

Nelidské toto zacházení s útlým pacholíkem 
mělo ovšem zhoubný účinek na jeho zdraví a tě- 
lesný vývoj, čehož následků nikdy víc se nezbavil. 

O odporu proti Braniborcum. 

Bylo-li vladaření Ottovo pro zem a národ 
těžkou pohromou, bylo vladaření biskupa Eber- 
hařda přímo ranou Egyptskou. 

Všeliká havěť nejprohnanějších dobrodruhů, 
kteří už v Německu jistými se necítili, přihrnuli se 
do Cech pod prápor vladaře biskupa. Vražda, 
loupež a požár byly tenkrát u nás sevšedněly. 

Nejhůře trpěl venkovský lid, ten dohnán ku 
stavu zoufalosti, kdežto šlechta odporovala na 
svých hradech, měšťané pak za hradbami měst 



864 Česká kronika. 

svých nalézali útulku, ba oni, jsouce Němci, ne- 
jednou se zběří braniborskou se puntovali proti 
pánům, v městech svých je pronásledujíce ba 
i hubíce. 

Kronikář zvaný Dalemil výslovně připomíná, 
že na své oči viděl, kterak měšťané vladykám, 
kteří do města přišli, přirazivše jim klobouky, stí- 
nali jim hlavy. 

Rovněž těžce stížený byly kláštery a vůbec 
zboží duchovní, byloť hojné, kořisť slibující a přístup 
k němu ovšem snadný. 

Řehoř, děkan Pražský a kanovníci někteří vy- 
dali se k biskupovi s prosbou za ušetření jmění 
církevního, však sklamali se, doufajíce v milosr- 
denství posvěceného Pánu, čili, jak letopisec nám 
poznamenal, » biskup Brandcnburský ku prosbám 
mistra Řehoře, děkana Pražského, a druhých ka- 
novníků prosebným a tak poníženým nechtěje svoliti 
aniž slitování maje nad ztrátou a škodou církve, 
velkým vztekem rozpálen, jakož jest obyčej Němců 

v 

s velkou zlostí zuřiti proti Cechům, slovo strašlivé 
pronesl, takže kdožkoli slyšel, každému zabrnělo 
v uších. 

Bylo jest pak slovo takové: Netoliko statky 
probošta Bohumíra, ale i druhých kanovníků budou 
zloupeny, nejvíce pak těch, kteří s královnou Kun- 
hutou drží a jí kaplanují.* 

Zajisté vladař starostlivý a spravedlivý ! 

Když byla míra zločinů vrchovatou a naděje 
na pomoc se nejevila, chopil se národ sebeobrany. 



O odporu proti Braniborcuro. 855 

Přední velmožové jako Ctibor z Lipnice, předek 
pánft z Cimburka, Jaroslav z Jablonného, z rodu 
pánů z Lemberka, Závis z Falkensteina a j. jali se 
s ozbrojenou Jdružinou vyklizovati zem Českou od 
cizácké zběři bez oddechu a bez slitování. 

Nejvíce však v bojích těchto proslul hrdina 
český, pan Hynek z Dube. 

Ten stal se postrachem loupežné chasy svou 
lví udatností, takže, jak jmenovaný už Dalemil praví, 
před srážkou se jeden druhého tázali: »Vidíte-li 
z Dube pana Hynka? Proti jeho ránám jsú naši 
helmové jako dýnka. tf 

A tu teprv král Rudolf, vida ten boj všech 
proti všem a obecnou záhubu krásné země, nad 
kterou dcera jeho královnou býti měla, umínil si 
zakročiti a sebrav na podzim roku 1280. značné 
vojsko, vydal nejprv ku Čech&m provolání, aby se 
vrátili k poslušenství své královny a vtrhl na to 
do země. 

Dne 18. října ležel táborem u Německého 
Brodu, dne 11. listopadu u vesnice Babic a 18. 
listopadu u vesnice Buřenic (obě ty vesnice leží as 
5 kilometrů od Hořepníka na severo-západ). Po- 

v 

stoupiHi dále do země České, nevíme, jakož leto- 
pisci o tažení tomto bud plně mlčí, neb dotýkají 
se ho jen jako mimochodem. 

Otto prý vida přesilu a nechtěje se s vrchním 
pánem svým pouštěti v boj, dal se a prostřed- 
nictvím Ludvíka Bavorského, falckrabí od Rýna, 



866 Česká kronika. 

došlo dne 25. listopadu 1280. k nové smlouvě, ve 

v 

které zavázán Otto upustiti od plenění země České. 
Zároveň svolán do Prahy obecný sněm panstva, 
rytířstva, ba a to snad po prvé, i zástupců 
městských. 

Sněm sešel se po vánocích r. 1280. a pro- 
táhl se do prvních dnů roku následujícího (1281.). 

Na sněmu tomto přiznali se stavové znova 
k poslušenství Otty Braniborského, ale pod někte- 
rými výminkami. 

Tak nejprv měl Otto vyvésti vojsko své ze 
země, což také učinil a mimo to dal všude bincem 
provolati, aby všichni Němci, kteří nejsou v zemi 
usedlými, do tří dnů ze země vyšli, kdo by z nich 
později byl dopaden, že s ním jako se škůdcem 
zemským naloženo bude. 

Dále smluveno, aby v čas nepřítomnosti Ottovy 
v zemi vrchní vláda vložena byla do rukou če- 
ských a to biskupa Pražského Tobiáše a nejvyš- 
šího komorníka Děpolta z Risenberka. 

Dále svolili stavové vybrati do svátku sv. Fi- 
lipa a Jakuba (1. května) berně 15000 hřiven stříbra 
a tyto odevzdati Ottovi, začež tento slíbil přivézti 

v 

Václava do Cech, kdež měl pod dozorem biskupa, 
nejvyšších úředníků zemských, předních měšťanů 
pražských a některých z Branibor vychováván býti. 

Konečně smířil se Otto i s Kunhutou vyměřiv 
jí ročních 1600 hřiven stříbra z důchodů země 
České. " 



O hrozném hladu a moru v zemi České. 857 

Nastalo tudíž stěhování se německých dobro- 
druhů z Čech, kteří prý jako netopýři, když světlo 
nastalo, se klidili, a když na to biskup ku svému 
chrámu se vrátil a zvony svatovítské zase nad 
Prahou se rozzvučely, zaplesal veškerý národ, že 
osvobozen jest z tvrdého jha hrabivých cizozemců. 

»Od té doby«, praví letopisec, » obyvatelé 
země, znamenavše odchod Němců, čilejším duchem 
oživeni, kteří bydlili v lesích a hájích, vrátili jsou 
se k svým vlastním příbytkům a od té chvíle při- 
ložil člověk ruku k dílům, pacholek začal pracovati 
pluhem, kovář v kovárně, tesař na střeše, žena na 
sytě a na vřetánku a každý řemeslník začal se 
pachtiti při svém díle, maje plnější důvěru ve svor- 
nost knížat a v začátek míru.« 

O hrozném hladu a moru v zemi české. 

Sotva že mír a pořádek počal zahlazovati 
stopy předešlých bouří, povstal proti národu Če- 
skému nepřítel všech jiných děsnější — hlad totiž 
a jeho průvodčí — mor. 

Hlad a mor byly sice v minulých těch dobách 
hosty dosti častými, ale co do hrůzy a záhubnosti 
bylo málo rovných těm, které zastihly zem Českou 
v letech 1281. a 1282. 

Již rok 1279. byl neúrodným, v roce pak 
1280. pro obecnou nejistotu rozutíkali se lidé a ne- 
mohli hleděti si polí svých a když za míiji r. 1281. 
ku příbytkům svým většinou spustlým a spáleným 
se vrátili, nebylo tu zásob, ba nebylo ani tolik, 



858 Česká kronika. 

co by stačilo k výživě jim samým, nerci-li aby 
mohli dovážeti na trhy do měst. 

Jak městská tak venkovská chudina vyvstala 
od domovů svých a v houfích nesčetných vydala 
se na žebrotu zemí Českou a zeměmi sousedními 

Souvěký letopisec a svědek očitý takto nám 
líčí hrůzy děsné té rány: » Chodili jsou tedy chudí, 
příliš velkým hladem přinuceni, po ulicích města 
Pražského, po náměstích a po domích měšťanů, 
prosíce almužny. 

A poněvadž bylo již příliš velké množství 
chudých vzrostlo, bohatší nemohli jsou v udělování 
jim almužen postačiti. 

v 

Žebrali jsou i nesčíslní řemeslníci a rozličných 
řemesel dělníci, z nich někteří měli jmění ve věcech 
svých do ceny sta hřiven stříbra a z toho všeho 
někteří jsouce oloupeni, jiní s rodinou svou všecko 
protrávivše, prodávali jsou s manželek svých ná- 
ramky, náušnice, řetězy a všeliké ozdoby, které 
náležejí k obyčeji ženskému v šatstvu, chtíce zdravý 
život zahnáním hladu zachovati; a přece mnozí 
z nich utrativše všecko, co měli, s bídnými ode 
dveří ke dveřům žebrajíce, život bídným koncem 
dokonali. 

Měli pak jsou všichni chudí dovoleno od mě- 
šťanů vcházeti do domu jejich k žádání almužny; 
ale když přicházeli žebráci z vesnic do města Praž- 
ského, kterých bylo bez počtu, pro příliš veliké 
množství začali jsou krásti hrnce od ohně s krmě- 
mi, které se pro měšťany k jídlu připravovaly, také 



O hrozném Iiladu a moru v Čechách. 859 

jiné nábytky domácí, cožkoli pobrati mohli, ukrá 
dali ku škodě své a k nenávidění všechněch. 

A tak od toho času bylo všem chudým vchá- 
zení do domů bráněno a nebyli přijímáni na noc- 
lehy vnitř ani vně města, protože mnoho zlého mě- 
šťanům pocházelo z jich ošklivého chování. 

Někteří chudí, přijati byvše na nocleh vně zdí 
městských, v noci vstali a zabivší hospodáře a ro- 
dinu jeho usmrtivše, pobrali všecky lepší věci a 
utekli. 

Takové a k tomu podobné věci daly jsou se 
na velmi mnohých místech. 

Někteří lidé nejbídnější a nešťastní, nouzí ve- 
likou sklíčeni jsouce, nemohouce přirozenost těla 
svého chovati potravami obyčejnými, jedli jsou 
mrtvoly koní, dobytka a jakýchkoli zvířat i scíp- 
' lých psů. Ano také, což hrozné jest slyšeti a 
ohavné, však poněvadž to k sluchu mnohých přišlo, 
nelze nám pominouti mlčením, že někteří na spů- 
sob psů štěkajících zabíjejíce lidi v tomto vlnobití 
bídy k zachování těla požírali. 

Někteří pak oběšené na šibenici v noci po- 
kradmu odnášeli, v čas postní toho nenechávajíce 
a nedbajíce bázně boží, jísti jich se nestrachovali, 
stud lidský se sebe svrhše. 

Mimo to stalo jest se toho reku ve vsi řečené 
Hořany, náležející ku kostelu Sadskému a Praž- 
skému, že jedna dcera odloživši všelikou bohaboj- 
nost a nepamatujíc na lásku mateřskou, svou matku 
rozsekala na kusy a uvařivši, snědla. 



860 Česká kronika. 

A když se chudým zbraňovalo vcházení do 
domů ve městě Pražském a nebyli přijímáni na 
nocleh pro páchání zlodějství, lehali jsou v noci na 
ulicích a na náměstích jako svině do hnoje zavi- 
nuti, který se z konic vyhazoval na ulice, pro na- 
hotu těla a krutost zimy. 

Nebo byl čas zimní a povětří velmi studené 
a nestálé; a tak # za času letního jenom pro hlad 
mřeli; v čas zimní však zlé se zdvojnásobnilo, po- 
něvadž smrt nevlezla do světa oknem, nýbrž dveřmi, 
neznajíc slitování nad pokolením lidským; nebo 
měla silné průvodce, hlad, nahotu a krutost mrazu, 
kterých síla rychle pronikla všecky končiny celé 
země České, zabila větší část smrtelných a nebylo, 
kdo by pochovával. 

Tedy shromáždili jsou se všichni konšelé a 
starší města a déle měvše radu o tom, co by se 
mělo učiniti, aby ohavnost ta byla odklízena, ko- 
nečně z rady a vůle obecné uzavřeli jsou najmouti 
dělníky k vykopání hrobů velikých, do kterých by 
se mohlo vložiti mnoho těl lidských; kterýchžto 
hloubka byla tři láteř, šířka po každé straně desíti 
loket a do každého hrobu vešlo se tisíc těl neb 
něco více reb méně. 

Těchto hrobů strašlivých pro svou velikost 
bylo počtem osm. Tyto hroby všecky byly na- 
plněny těly lidskými během šesti měsíců. « 

Hrozný tento hladomor, jemuž asi sotva kdy 
bylo co do hrůz a bídy rovno, skončil teprv rok 
1282. úrodou nad lidskou pamět hojnou. 



Svatba dítek t 
Pfiv. kr«b> H. Schdllincn. 



ilovalrfch v Jihlmé. 



O nastoupeni krále Václava II. na trůn. 8C1 

O nastoupeni krále Václava II. na trůn. 

Stavové čeští složivše 15000 hřiven stříbra, 
oíekávali návrat dědice trůnu. Otto opravdu přivezl 

v 

Václava do Cech, ale žádal nových 20000 hřiven 
a když stavové nemohli neb nemínili žádosti té vy- 
hověti, vzal si Otto některé hrady a některá města 
v Cechách v zástavu a tu teprv vydal Václava 
Cechům. 

Cechové toužili po svém králi velice, tak že 
i rozličné zjevy na obloze vysvětlovali si za příznivá 
znamení brzkého příchodu Václavova. 

Touha národa vyplnila se dne 24. května 
r. 1283. Panstvo a rytířstvo vyjelo daleko pánu 
svému vstříc, měšťané pak Pražští vítali jej před 
branami města sv^ho hudbou, zpěvy a rejem, ducho- 
venstvo majíc biskupa Tobiáše v čele, vedlo krále 
na hrad a starodávná hymna » Hospodine pomiluj 
ny« zněla celou Prahou. 

Tak nastoupil na otcovský svůj trůn král 
Václav II. k veliké radosti svých poddaných. 

v 

Mnohému asi Cechu při pohledu na krále za- 
rosily se oči hlubokým bolem. Bylť Václav chlapec 
teprv dvanáctiletý, těla útlounkého a mnohým ne- 
dostatkem a strádáním sešlý a jako sestárlý. 

I v duševním ohledu měl Otto českého krá- 
leviče těžce na svědomí, nechav ho beze vší péče 
růsti, či vlastně krněti jako pláně zapomenuté v od- 
lehlé rokli. Neumělť Český král ani čísti ani psáti 
a nedostatku toho nahraditi již nestačil, tak že 

Česká kronika. 59 



862 Česká kronik*. 

veškeré jeho vzdélánf zračilo se v tom, že hovorem 
naučil se jazyku latinskému, tak že, poněvadž ja- 
zyka českého byl asi mocen, německému pak v za- 
jetí svém se přiučil, hovořil třemi jazyky. 

Samo sebou se rozumí, že takovýto chlapec 

v 

sám vlády ujati se nemohl, poněvadž pak Cechové 
všelikého poručnictví byli vrchovatě se nasytili, na- 
stoupil sice Václav vládu, jemu však k ruce stáli 
nejprv Pražský biskup Tobiáš a nejvyšší hofmistr 
království Českého, pan Purkart z Janovic. Mimo tyto 
měli ovšem účastenství v radě mladého krále i ostatní 
zemští úředníci, jako nejvyšší purkrabí Zdislav z Lem- 
berka, nejvyšší komorník Zbislav Zajíc z Třebouně, 
nejvyšší jídlonoš čili truksas Sezima z Krasová a 
nejvyšší číšník Beneš z Vartenberka. 

Nejmocnější však záštitou a podporou krále 
pacholíka byl král Rudolf. Muž tento staral se 
se otcovsky upřímně o dobro svého zetě a hleděl 
mu v každém ohledu nahraditi otce, kterého mu 
odňalo válečné štěstí Rudolfovo. 

Hned s počátku vlády Václavovy sprostil ho 
závazku, ku kterému byl si ho zavázal Otto Brani- 
borský a výrokem knížat na soudě v nynějším 
Švýcarském městě Freiburku zrušil vynucenou tu 
smlouvu, lak že ani platiti žádaných 20000 hřiven 
ani zastaviti žádaná města a hrady nemusel. 

Václav uznával upřímné přátelství tchána svého 
a při všech důležitějších věcech dožadoval se jeho 
rady, která mu i ochotně udílena. 



O královně Kunhuté. 663 

O královně Kunhutě. 

Královna Kunhuta obdrževši Opavsko, zasedlá 
tu na hradě Hradci a zařídila si tu předešlého sice 
skrovnější, ale přece dosti hlučný a nádherný dvůr. 
Správcem dvoru tohoto stal se jmenovaný již 
vícekráte Závis z Falkenštejna,. starosta rodu 
S erbem růže. 

Muž tento vynikal vysoce nad vrstevníky své; 
by lať jej příroda a osud obdařily vším, co člověka 
může učiniti vzácným. 

Byl starostou mohutného, bohatého rodu, po- 
stavy ušlechtilé, mravů dvorných a rytířských, vzdě- 
lanosti nemalé, ba i skladatel písní milostných; 
jedním slovem muž zejména v očích žen líbezný. 

Nejedno oko se závistí pohlíželo k němu a 
nemohouc snésti toho, aby jeden člověk tak osu- 
dem byl obdařen, přičítalo přízeň tuto mocnostem 
vyšším, umění tajemnému a nepokrytě jmenován 
Závis kouzelníkem. 

Což tu divu, že Kunhuta, paní asi čtyřicetiletá, 
když Závis vším kouzlem svým o přízeň její se 
ucházel, nedovedla dlouho odporovati a naklonila 
se k němu s celým svým srdcem, tak že letopisec 
kláštera Zbraslavského přímo kouzlům a čarám 
přičítá tu křehkost královny Kunhuty, dříve pro 
ctnosti tak velebené. 

Ba jazykové zlolejní vidouce při dvoře Kun- 
hutině zlé paměti Milotu z Dědic a ted Závise 
z Falkenštejna, opovážili se tvrditi, že srozumění 

69* 



v 

864 Česká kronika. 

Kunhutino s muži těmi a zejména se Závišem sou- 
visí se smrtí Přemyslovou. 

Tvrzení toto třeba ovšem odmítnouti jakožto 
nepravé, utrhačné a památku dobré královny zne- 
uctívající a poskvrňující. Kdyby co takového bylo 
bývalo, byl by o tom jistě měl známost král Ru- 
dolf, ten však nemůže dosti nachváliti cnost a po- 
čestnost mravů ženy této. 

Rudolf byl mužem osvědčené poctivosti a jestli 
se pojil s nepřátely Přemyslovými víc snad, nežli by 
bylo s mírou, činil tak ze státnické vypočítavosti 
a chytrosti, kterou jsme se nerozpakovali chváliti 
při králích Českých, proč bychom ted smýšleli 
jinak. 

A muž tento byl by tedy nechválil, co by 
chvály bylo nezasloužilo a proto poklesek Kunhutin 
musíme nazvati křehkostí a nijakž zločinem. 

Kunhuta v brzku vstoupila se Závišem, tenkrát 
vdovcem, v tajný sňatek, jenž však, když se jí 
narodil syn Jan, čili Ješek, déle tajiti se nedal. 

Když ted vrátil se Václav a dosedl na otcov- 
ský trůn, nedůvěřovala si Kunhuta, jakožto man- 
želka obecně známého odpovědníka králova otce, 
objeviti se před synem králem. 

Snad činila si i výčitky, že opustila na Bezdězi 
syna, zanechavši ho v nikách surových a nelítost- 
ných, proto učinila krok nesmělý a opatrný, po- 
slaši vsynovi svému list. 

Ale dobrý král znal jenom matku a proto 
vyslal poselství k ní, aby neprodlévala přijíti k sy- 



Svatba Záviiova s Kunhutou, 

tiba J PodkldiLtrstíJio. 



O královně Kunhutě. 867 

novi a když přišla, přijal ji s láskou a srdečností 
nejupřímnější. 

Syn matce nijakž nezazlíval a ona v brzku 
vymohla u něho, že i Závis ku dvoru královskému 
povolán, přijat na milost, ba dáno mu i účastenství 
ve vládě. 

v 

Cin tento spůsobil mezi pány českými veliký 
rozkol. 

Závis upevniv se v důvěře u mladého krále, 
svého pastorka, provedl vlivem svým i velké změny 
v nejvyšších úřadech, které z největší části octly 
se v rukou přátel a příbuzných Závišových. 

Tak nejvyšším komorníkem stal se Vítkovec 
Ojíř z Lomnice. Bratr Závišův, Vítek z Krumlova, 
učiněn podkomořím, svak Vítkův, Hroznatá z Choust- 
níka (z Husic), jmenován nejvyšším purkrabím, sám 
Závis hofmistrem královým. 

Z přátel Závišových stali se pověstný Hynek 

v 

z Dube nejvyšším truksasem, Jaroslav ze Štern- 
berka nejvyšším číšníkem a Boleslav ze Smečna 
(předek pánů z Martinic) nejvyšším sudím. 

Dále při Závišovi stáli pánové Jindřich z Rožm- 
berka, Oldřich z Hradce, Sezima ze Stráže a j. v. 

Strana odstrčená, ve které vedle shora jmeno- 
vaných rádců králových a úředníků zemských vy- 
nikal Tobiáš z Bechyně, biskupův synovec, bránila 
si postavení své a tak došlo až k domácí válce, 
která hlavně jevila se šrůtkami a potýčkami jed- 
notlivých rodin a hubením statků iak panských 
tak kmetcích. 



868 Česká kronika, 

A zase to byl Rudolf, který spůsobil smíření 
stran příměřím, jež umluveno bylo do dne sv. 
Trojice (4. června) r. 1284., za kterého však do- 
konán úplný smír dne 25. května. 

Byl to asi zbytek staré přízně mezi Rudolfem 
a Závišem, který srovnání toto spůsobil, nebo 
strana Závišova podržela nqjen vrch, ale brzo na 
to v měsíci červnu r. 1284., zajisté že s vědomím 
a snad i svolením Rudolfovým, dal se nakloniti 
král Václav k tomu, že s velikou nádherou sla- 
vena veřejně svatba Závišova s Kunhutou a Závis 
takto veřejně uznán za otčíma králova. 

Ted byl vliv Závisův na vládu krále Václava II. 
jaksi uzákoněn a on vykonával jej ovšem s opatr- 
n )stí ale i rázností takovou, že zásluhy jeho v ohledu 
tom popříti se nedají. 

Vliv tento nebyl valně již vhod králi Rudol- 
fovi a brzo počaly jeviti se známky neshod mezi 
mocným Vítkovcem a rodinou královskou, které 
přiostřeny jednak smrtí královny Kunhuty dne 
9. září r. 1285., jednak tím, že Václavovi konečně 
dána dávno mu oddaná manželka Jitka, čímž slovo 
Rudolfovo nabylo u Václava naprosté převahy. 

O záhubě Závišovč. 

Závis po smrti své manželky nemínil se vzdáti 
těch statků, jichž prostřednictvím, manželky své 
byl nabyl a držel je dále, jak tvrdil, jménem a ve 
prospěch syna svého Jana. 

Statky tyto patřily ovšem koruně, Kunhuta 



O záhubě Závišove. 869 

však prý je odkázala svému synu z druhého man- 
želství a Závis důvěřoval tolik v náklonnost krá- 
lovu, že tento poslední vůlí matky své hýbati 
nebude. 

Příchod královny Jitky změnil ovšem mnoho, a 
Závis dosti brzo poznal, že jest u dvora nepoho- 
dlným a málo náviděným, proto poustoupil na své 
a Kunhutiny statky, jichž středem byl hrad Svo- 

v 

janov (ve výběžku Cech do Moravy za Poličkou), 
který byl přezval na Furstenberk. 

Aby pak dodělal se mocné, zahraničně zá- 
štity, požádal krále Uherského za ruku jeho sestry 
Alžběty. 

Princezna tato byla dříve mniškou v klášteře 
Dominikánek na ostrově Zaječím mezi Budínem a 
Peští (teď ostrov Marketský). Z klášterního zátiší 
tohoto vyrval ji násilím Srbský kníže Milutín, bán 
Mačvy a pojal ji za manželku, aby si tak zjednal 
právo ku Mačvě. Alžběta po několikaměsíčním 
manželství Milutína opustila a podala nyní ruku 
Závišovi. 

Závis vypravil se proti nevěstě své s velikou 

v 

nádherou a mnohými poklady, byl však v Želez- 
ných horách přepaden od Smila z Lichtenburka, 
jehož syn Krušina měl za manželku dceru Závišovu 
z prvního manželství. 

Závis, nejsa k odporu připraven, uprchl do 
kláštera Opatovického a zanechal hojnou kořist 
v rukou soka, který snad hájil tu majetek snachy své. 

Sebrav se znova, vydal se Závis zase na cestu 



870 Česká kronika. 

a tentokrát dorazil šťastně do Stoličného Bělehradu 
v Uhřích, kde slavena slavná svatba. Na to zabral 
se Závis zase na hrad Svojanov a žil tu v tichém 
soukromí své rodině. 

Král Václav, ač právo ke statkům po matce 
bylo na jeho straně, nemohl se odhodlati ku 
násilnému zakročení proti otčímovi, jenž žádal za 
za odstoupení statků těch 50000 hřiven stříbra. 

Nepřátelé Závišovi uchýlili se ku královně 
Jitce a ta konečně plně odvrátila krále Václava od 
Závise, ačkoli toho král ničím na jevo nedával, tak 
že Závis stále věřil v náklonnost pastorkovu k sobě. 

Když třetí tato manželka Závišovi porodila 
syna, žádal Závis krále Václava, aby stál s králem 
Uherským a Vratislavským vévodou Jindřichem I V. 
synovi jeho za kmotra. 

A tu konečně dal se Václav přemluviti.k činu 
rozhodnému, zajetí totiž Závišovu. Tváře se naklo- 
něným k žádosti otčímově, oznamoval, že chce mu 
po vftli učiniti, jen aby Závis osobně na hrad 
Pražský přijel a krále doprovodil. 

A Závis šel do pasti. Přijel s nemnohým prů- 
vodem do Prahy, kde uvítán s líčenou laskavostí, 
když však se k odchodu měl, oznámeno mu, že 
jest zajat. 

Závis nechtěl se dáti a bránil se statečně, tak 
že velikého úsilí bylo potřebí, nežli zmožen a 
svázán, nebo usmrtiti jej král byl zapověděl. 

Spoutaný velmož vsazen na to do věže a ozná- 



O záhubě Závišově. 871 

meno mu, že nebude propuštěn, leda by se vzdal 
všech statků někdy Kunhutiných. 

Závis odporoval a stál na svém, že statky jsou 
dědictvím jeho syna a jen za výplatu shora uve- 
vedenou že je vydá k ruce králově. 

Tak držán ve vězení půldruhého roku (do 
r. 1290.) a přece bez výsledku, hrdá mysl Závi- 
šova nepokořena a neskloněna k povolnosti. Bratří 
pak a příbuzní jeho, znajíce asi vůli jeho, osadili 
hrady sporné dostatečnými posádkami a hájili je 
s dobrým výsledkem. 

Tu dána králi rada prý od jeho tchána, aby 
byl Závis veden v průvodu vojska královského od 
jednoho hradu ke druhému, a by pohrozeno bylo, 
že bude Závišovi sáhnuto k hrdlu, nebude-li hrad 
vydán. 

To pomohlo, a několik hradů opravdu vydáno 
královským, když však přitáhli i před hrad Hlu- 
bokou u Budějovic, kde velel posádce sám bratr 
Závišův Vítek, nedáno na hrozbu. Věděl asi Vítek, 
že při vojště sám král a znaje jeho povahu a do- 
brotu, nechtěl věřiti, že by hrozba vyplněna byla. 

Však se sklamal. 

Král odevzdal velitelství bratru svému Miku- 
lášovi, jenž byl odpovědným nepřítelem rodu Rožm- 
berského, a odejel, dav bratrovi plnou moc, aby 
učinil, jak za dobré uzná. 

A tu, když posádka v odporu setrvávala, 
oznámeno Závišovi, aby se připravil k smrti. 

Na louce pod hradem, která odtud slově loukou 



872 Česká kronika. 

pokutní, postaveno lešení, na němž na vysokém 
jhu jedním koncem na kladce upevněno přiostřené 
těžké prkno, jehož dolejší konec ve stěžeji se po- 
hyboval. Spuštěné prkno dopadalo na špalek tu 
v prostřed lešení postavený. 

Závis poklekl ku špalku, kladka zaskřípala a 
hrdá hlava starosty rodu Rožmberského svalila se 
na lešení dne 24. srpna ve čtvrtek v den sv. Bar- 
toloměje roku 1290. 

Mrtvola pochována v klášteře založeném rodem 
Rožmberským ve Vyšším Brodě. 

Cin ten ohromil a rozplašil rodinu Závišovu. 
Bratří Vítek a Vok uprchlí za hranice, nejprv do 
Uher, pak do Polska, syn Jan čili Ješek dán na 
vychování řádu Pruskému, do něhož pak i přijat 
byv, nejednu vysokou hodnost v něm zastával. 

Ostatní -větve rodu Vítkovcft smířily se s králem 
a vzaty na milost. 

Však i Václav trpěl výčitkami svědomí a na 
smíření činu toho dal postaviti klášter řádu cister- 
cienského ve Zbraslavi, jenž ustanoven za hrobku 
rodu královského a nazván Síní královskou po 
latinsku Aula regia. 

O poměru krále Václava II. k říši Německé. 

Praveno již, že král Václav měl v tchánu svém, 
králi Rudolfovi, přítele, rádce a zastance upřímného, 
dá se tedy mysliti, že poměr jeho k říši byl zajisté 
utěšenější, nežli jak bylo v posledních dobách otce 
jeho, krále Přemysla II. 



O poměru krále Václava II. k říši Německé. 877 

Král Václav v prvých letech své vlády jednak 
směnou, jednak koupí, vyplacením neb přijetím 
v léno byl uvedl ve svou moc velkou část země 
Míšeňské, totiž asi nynější království Saské. 

Když se Václav na to počátkem března r. 1289. 
sjel s tchánem svým v městě Chebu, přijal tu od 
něho dne 4. března v manství země své a zároveň 
potvrzeny mu i državy nově nabyté. 

Rudolf při sjezdu tomto postoupil Václavovi 
i Cheb s okolím v zástavu jakožto věno královny 
Jitky a přidány i některé hrady a statky v Dů- 
ry nsku. 

Roku následujícího (1290.) v prvých měsících 
sešel se Rudolf v městě Erfurtě se zetěm svým a 
zase tu pilně jednáno po drahnou dobu, nebo ještě 
19. srpna přijel tam i syn Rudolfův Albrecht a 
strojil tam skvostnou hostinu otci a svakovi svému. 

Král Václav byl nabyl zatím smrtí Jindřicha, 
knížete Vratislavského (23. června 1290.), jeho 
země a ta mu tady udělena v léno; zároveň pak 
jednáno i o koruně uherské. 

Tam totiž v Uhřích dne 20. července 1290. 
ubit od Kumanů král Ladislav ve stáří teprv 29 let 
a byl posledním domácím Arpadovcem, tu tedy 
v Erfurtě udělil Rudolf korunu tuto synu svému 
Albrechtovi, jako by Uhry byly odumřelým lenem 
říše Německé. 
( Uhrů nikdo se po mínění neptal. 

Pro říši Českou z jednání v Erfurtě jest nej- 
důležitějším udělení úřadu arcičíšnického v říši králi 



878 Česká kronika. 

Českému a tím také obnovení hodnosti kurfirstské, 
které stalo se tu v Erfurtě listinou danou dne 
26. září r. 1290. 

Skutkem tímto uznal sám Rudolf, že stala se 
Přemyslovi II. křivda neuznáním jeho hlasu při 
volbě. 

Rudolf byl tu v Erfurtě přes to, že byl již 
přestoupil rok 72. neobyčejně čilým a veselým. 
Účastnil se i tance a provedl dcery své a přece 
bylo to poslední shledání, a Rudolf vydav se odtud 
do Špýru zemřel tam dne 15. července r. 1291, 

O získání zemí Polských. 

Královský rod Polský, rod Piastoviců, byl se 
zatím rozrodil v tolik větví a v takovém počtu 
hlav, že rod Přemyslovců ani z povzdálí v ohledu 
tom s ním srovnati se nemůže. 

Rozrod tento měl v zápětí hojné a časté dě- 
lení země v úděly, jimž však, čím více počet jich 
vzrůstal, na objemu ubývalo. 

Drobením tímto zanikala moc a to tím víc, 
čím hojnějšími a tvrdošíjnějšími byly boje a půtky 
jednotlivých knížat mezi sebou, v čemž říše Polská 
velice se podobala sousedce své, rovněž velice roz- 
drobené říši Ruské. Nejvíce ze všech částí říše 
Polské rozdrobilo se Slezsko. 

Za bojů těchto hynul řád a blahobyt, mizela 
jistota jmění a života, obchod, průmysl i polní 
hospodářství chřadly pod těžkým jhem nepořádku 
a nekázně, jaká všude se jevila. 



O získáni zemí Polských. 879 

Což tedy divu, že lepší část národa toužebně 
pohlížela na říši Českou, která po těžké ráně vla- 
dařství braniborského rychle se vzpamatovala a 
pod moudrou vládou mladého svého krále vůčihledě 
zkvétala. 

A tu již počátkem roku 1289. přijel do Prahy 
Kazimír II. kníže Bytomský a dal se pod ochranu 
krále Českého, aby odolal nástrahám tří svých 
bratří, z nichž Mečislav III. byl knížetem Těšín- 
ským, Boleslav I. knížetem Opolským a Přemysla v 
knížetem Ratibořským, vesměs v jižním čili horním 
Slezsku. 

Kazimír přijal zem svou od krále Václava II. 
v léno a vydána o tom listina dne 10* ledna 
r. 1289. 

Když roku 1288. zemřel Lešek II. Černý, kníže 
Krakovský a Sandoměřský, manžel Gryfiny, sestry 
České královny Kunhuty, hleděla Gtyfina spůsobiti 
volbu Václava za knížete; tenkráte však povolán 
na knížectví Jindřich IV. Vratislavský, po jehož 
smrti, jak praveno, uděleny země jeho Rudolfem 
v léno Václavovi II. 

v 

Král Český vypravil ihned vojsko, aby se 
zmocnilo osiřelých zemí, zemřelť i Lešek i Jindřich 
IV. bezdětek, ale ve Vratislavsku byl se již vlády 
zmocnil Jindřich V., zvaný Tlustý, kníže Lehnický; 
ostatního dědictví však zmocnil se Václav a poslal 
tam za správce biskupa Pražského Tobiáše. 

. Král Václav jsa té doby mnoho zaměstnán 
záležitostmi říše Německé, nemohl osobně se 



880 Česká kronika. 

vypraviti do Polska a učinil tak teprve v srpnu 
r. 1292. 

A tu přišli k němu všichni čtyři bratří knížata 
v Horním Slezsku, Opolský, Ratibořský, Bytomský 
i Těšínský a holdovali Václavovi II. jakožto svému 
lennímu pánu. 

V Krakově slavně uvítán od šlechty, kněžstva 
i měšťanstva, tu pak několik neděl prodlev, vydal 
se proti bratru Leška II. knížeti Sieradzskému a 
Brzescskému Vladislavovi, který pro malou svou 
postavu zván byl Lokietek. 

Kníže tento popíral Václavovi právo ku Kra- 
kovsku a Sandoměřsku a proto měl ted mocí býti 
přinucen k uznání českého panství nad Krakovském 
a Sandoměřskem. ' 

Vladislav vida přesilu vojska českého, vyhýbal 
se boji, konečně pak s bratrem svým, nejspíš Kazi- 
mírem Lenčickým, zavřel se v Sieradzi. 

Než Sieradz v den sv. Václava (1292.) voj- 
skem českým útokem vzata a oba bratří octli se 
v zajetí, 

Umluven pak tu v táboře českém před Sieradzi 
mír počátkem října r. 1292., v kterém Vladislav 
s bratrem svým vzdali se nároků na Krakovsko a 
Sandoměřsko ve prospěch krále Václava, načež pro- 
puštěni na svobodu. 

Král Václav spořádav nabyté země, vrátil se 
v listopadu r. 1292. do Čech. Vánoce slavil již 
v oblíbeném klášteře Zbraslavském. 



Pívodni kte»b» H. SchHUingra- 



O volbě Německého krále. 881 

O volbě Německého krále. 

Král Rudolf měl tři syny, Albrechta, Hartmana 
a Rudolfa. 

Z těchto měl býti jednou nástupcem v hodnosti 
královské Hartman, jehož povaha otci nejlépe se 
zamlouvala, než syn tento sotva 17 let stár, utonul 
dne 20. prosince roku 1281. nedaleko Štrasburku 
v řece Rýnu. 

Ted obrátil král zřetel svůj k nejmladšímu, 
k Rudolfovi, manželi dcery Přemyslovy Anežky a 
nepokrytě jednal s kurfirsty, aby tohoto syna jeho 
volili za jeho nástupce, ba on by se byl nerozpa- 
koval vzdáti se hodnosti své ve prospěch syna 
svého. 

Zejména na vzpomenuté schůzi v Erfurtě mnoho 
se Rudolf přičiftoval, aby tuto svou zalíbenou my- 
šlénku *provedl. 

Králevič Rudolf byl mladý muž povahy ušlech 
tile, mravů rytířských, tak že dovedl si získati 
srdce a přízeň lidí, proto posílal jej otec k jednot- 
livým kurfirstům, z nichž světští byli skoro vesměs 
jeho svaky, majíce sestry jeho za manželky. 

Tak právě z Erfurtu provázel Rudolf tento 
svaka svého Václava do Prahy. Král oslavoval 
návštěvu sestry a svaka hostinami a radovánkami, 
než tyto změnily se brzo v zármutek a pláč, nebo 
mladý kněžic náhle ochuravěl v Praze a zemřel tu 
dne 10. května r. 1290. 

Pohřben slavně v chrámě sv. Víta, když pak 
chrám přestavěn, přeneseny i ostatky králeviČe tohoto 

Česká kronika. 60 



882 Česká kronika. 

do nového chrámu, nad hrobem však jeho nepo- 
staven žádný náhrobek. 

Vdova po Rudolfovi Anežka porodila po smrti 
manželově syna Jana, osudem svým pamětihodného, 
načež vstoupila do kláštera sv. Kláry v Praze, kde 
zemřela dne 17. května r. 1296. 

Takto zůstal Rudolfovi toliko nejstarší syn 
Albrecht, i o toho jednal otec s kurfirsty, ale na- 
razil na odpor skoro všech, nebo byl Albrecht po- 
vahy takové, že nedovedl si získati přátel a zejména 
byl poměr jeho ku králi Václavovi II. skoro stále 
velice napjatý a často nepřátelský. 

Tak rozžehnal se král Rudolf se světem, ne- 
došed toho, čeho si velice přál. 

A zpráva o smrti tchánově to byla, co zdržela 
Václava v Cechách, nebo hned nastalo pilné jednání 
o volbě nástupce. 

Nejčinněji počínal si Václav, který velice se 
přičiňoval, aby svak jeho Albrecht za krále zvolen 
nebyl. 

Těžko jest dopátrati se příčin této nepřízně, 
ba nepřátelství mezi oběma těmito muži, nejspíše 
že byly to pohnutky osobní i státnické, které do- 
háněly Václava, aby zabránil volbě svaka svého. 

Brzo po smrti Rudolfově jednal Václav se 
svým někdejším poručníkem Ottou a dovedl toho 
při něm, že slíbil říditi se při volbě příkladem a 
vůlí Václavovou. 

Ke dni 8. října 1291. smluven s jinými kní- 
žaty sjezd do Chebu, kde jednáno hlavně s fale- 



O jednáních krále Václava s králem Adolfem. 883 

krabím Ludvíkem, který však proti Albrechtovi 
postaviti se nechtěl. 

Se čtvrtým ze světských kurfirstů, s Albrech- 
tem Saským, sešel se Václav dne 29. listopadu 
1291. v Žitavě, a ten rovněž byl ochoten jíti při 
volbě s Václavem. 

Z duchovních kurfirstů dva se prohlásili proti 
Albrechtovi. 

Volba vypsána od Mohučského arcibiskupa 
Gerharta z Eppenšteinu do Frankfurtu ke dni 
2. května r. 1292. 

Král Václav jsa churav, poslal k volbě své 
plnomocníky, probošta Míšeňského a tři pány české. 

V poslední chvíli odstoupili konečně od Al- 
brechta i poslední dva, Ludvík a kurfirst Trevirský, 
takže. dne 5. května 1292. přeneseny veškeré hlasy 
na arcibiskupa Mohučského a tento prohlásil za 
zvoleného krále Adolfa, hraběte Nasavského. 

Albrecht vida nezbytí, poddal se, vydal koru- 
novační klenoty a holdoval novému králi. 

O jednáních krále Václava s králem Adolfem. 

Nový král byl muž výborný, statečný a nad- 
obyčej věku svého vzdělaný, ale nemaje ani dosta- 
tečné moci ani věhlasu, kterým tak vynikal před- 
chůdce jeho, musel se ihned ohlížeti po muži, který 
by mu v těžkých počátcích vlády byl pomočen. 

Tímto mužem mohl býti jen král Český, který 
byl, jak Adolf nemohl neviděti a nevěděti, předním 

60* 



884 Česká kronika. 

původcem jeho povýšení a jenž jak mocí, tak 
bohatstvím nad ostatní kuríirsty velice vynikal. 

Jednání s králem Václavem počalo hned po 
volbě ve Frankfurtě s plnomocníky jeho. Král Adolf 
dne 10. května r. 1292. potvrdil Václavovi říšská 
léna, den pak na to zasnouben syn králův Ruprecbf 
s dcerou Václavovou Anežkou. 

Přes to, že Anežka byla teprv tři roky stará, 
mělo její věno 10000 hřiven stříbra býti Adolfovi 

ihned vyplaceno, začež zastaveny Václavovi některé 
krajiny a města v říši Německé. 

Osobně sešli se oba panovníci teprv r. 1293. v klá- 
šteře Grunhainském v nynějším království Saskem 
nedaleko hranic českých u města Vejprtů. Král Český 
přijel s celou rodinou u veliké nádheře a tu utvr- 
zeny předešlé úmluvy a Václav vraceje se do 
Prahy, vzal ssebou i syna králova Ruprechta, načež 
dne 9. srpna 1293. oslaveno v Praze jeho zasnou- 
bení s českou princeznou Anežkou. 

Svatební smlouvy tyto přišly potom na zmar, 
když Anežka v dětském ještě věku zemřela. 

O smíření Václava II. s Albrechtem 

Rakouským. 

Volba Adolfa Nasavského za krále ukázala 
Albrechtovi, kam až dospělo jeho nepřátelství s krá- 
lem Českým, však tím Albrecht nezmoudřel a roz- 
broj mezi oběma svaky šířil se čím dál, tím více. 

Nejhůř bylo, že se Albrecht nedovedl srovnati 
ani se svými poddanými a nespokojenost proti 



O smíření Václava ti. s Albrechtem Rakouským. 885 

němu počala se jeviti v letech 1292. a 1293. zejména 
v Rakousích a Štyrsku takovou měrou, že došlo až 
k pozdvižení a odboji proti němu. 

A byli tu ovšem pamětníci toho, kdo se někdy 
ujal jich proti útiskům a bezprávím od Uhrů nad 
nimi páchaným, pročež i ted obráceny zraky nespo- 

v 

kojenců ku králi Českému Václavovi. 

Václav pojistiv si zatím země Polské, dopřál 

v 

sluchu steskům a žalobám Rakušáků a Styřanů a 
byl ochoten jim pomoci, ani nabízeli se mu k pod- 
danství, tak že by za přátelství krále Adolfa byla 
mohla snadno takto obnovena býti říše někdy Pře- 
myslova. 

Tomu však hleděla všemožně zabrániti krá- 
lovna Jitka, ale vliv její na manžela i bratra nedo- 
stačoval, aby mohly vyrovnány býti neshody mezi 
oběma, až teprv když octl se Albrecht v nebezpečí 
přijíti o své někdy Přemyslovi vzaté země. 

Postavilť se proti němu i arcibiskup Salcburský 
a vévoda Bavorský počal s ním i válku. 

Tu konečně povolila hrdost Albrechtova a on 
naklonil se radám sestry své, aby se pokořil svaku 
svému, který jediný byl ted s to zachrániti jej před 
úplným pádem. 

Albrecht vydal se na Moravu, kde právě me- 
škal král Václav a vrhl se mu tu k nohám, žádaje 
za odpuštění a slibuje věrnost. 

Král Václav smířil se tedy se svakem svým 
a smířil jej i s jeho nespokojenými poddanými. 

Brzo na to přijel Albrecht s mnohým průvo- 



886 česká kronika} 

dem do Prahy a byl tu od svaka uvítají a poho- 
štěn s okázalostí a nádherou, která upomínala na 
dny králova otce. 

Potom po některém čase oplatil král Václav 
návštěvu AJbrechtovi ve Vídni s celou svou rodinou 
a tu zase slaveny velikolepé radovánky na počest 
krále Českého. 

Tím srovnány nemálo poměry obou soused- 
ních říší a nastalo několik let pokojných, jichž mohl 
Václav užiti k povznesení blahobytu zemí svých, 
což se mu zdařilo tou měrou, že říše jeho zkvetla 
tak, že obrátila na sebe pozornost i zemí soused- 
ních, což nebylo bez následků. 

O korunování krále Václava II. 

Ačkoliv Václav II. vládl již drahně roků, psal 
se pořád ještě jen pánem a dědicem království 
Českého, nebo nebyl potud na království České 
korunován. 

Odkládání toto mělo ovšem podstatnou pří- 
činu v tom, že korunování vyžadovalo takového 
nákladu, že bylo třeba po léta střádati ; nebo hleděl 
tu panovník při slavnostech těch rozvinouti nádheru, 
jaká by nejen u jeho poddaných, ale i u sousedů 
ba až v zemích odlehlých obdiv působila. 

Několik těch vzpomenutých let pokojných 
ovšem dostačilo, aby se mohl Václav odhodlati ku 
korunovaci, která tudíž přichystána na prvé dny 
měsíce června roku 1297. Král zval hosty z blízka 
i z dáli. 



O korunování krále Václava II. 887 

O počtu přišlých hostí můžeme si učiniti pojem 
jen přibližný, vypravujeť nám letopisec, že píce vy- 
dáváno denně pro 191.000 koní. 

Hosté přišli vzácní i prostí. Jen osob knížecích 
napočteno 28, mezi nimiž dva arcibiskupové, Mo- 
hučský totiž a Burchard Magdeburský, biskupů 
osm a sice: Řehoř Pražský, Dětřich Olomoucký, 
Jan Krakovský, Konrád Lubucký, Albrecht Mí- 
šeňský, Emicho Frisinský, Petr Basilejský a Jindřich 
Kostnický, ze světských knížat vynikali Albrecht 
Rakouský, Albrecht Sasky, Bolek Svídnický, Jin- 
dřich Hlohovský a bratří Opolští ze Slezska, Otto 
Braniborský, Bedřich Míšeňský a j. v. 

Jako za Přemysla i teď Praha nestačila po- 
jmouti všech hostí a postavena zase na Újezdě pod 
hradem Pražským veliká budova, kde častováni 
vzácni hosté opravdu po královsku. 

Největší obdiv spůsobila nádhera rouch koru- 
novačních. 

Koruna ceněna na 2000 hřiven stříbra, meč a 
štít na 3000 hřiven. 

Lev ve štítě vysázen byl ze samých perel, 
čtyry veliké rubíny označovaly jeho pazoury. 

Plášť korunovační skládal se ze zlatých lu- 
pénků, z nichž každý ozdoben byl pěti drahokamy. 
Plášť ten ceněn na 4000 hřiven. 

Pás, klobouk králův a jeho prsteny byly tak 
drahocenné, že odhadnouti je si nikdo ani netroufal. 

Dne 2. června o boží hod Svatodušní r. 1297. 
korunoval arcibiskup Mohučský Gerhart krále i krá- 



888 Česká kronika. 

iovnu v chrámě Svatovítském, načež následovaly 
slavnosti, hry, hody a radovánky, které nádherou a 
velikolepostí svou uvedly v zapomenutí slavnosti 
z dob krále Přemysla II. 

I lid obecný z blízka i z dáli v nesčetném 
počtu do Prahy se sešlý hostěn na útraty krále po 
čtyři dni. 

Na náměstí pražském upraveno několik kašen, 
do nichž podzemními trubkami teklo víno, jehož 
moh' každý užiti, mnoho-li mu bylo libo. 

Ruch slavnostní ani za noci nezanikal, nebo 
ulice i prostranství města Prahy osvětleny byly hoj- 
nými, velikými pochodněmi, takže i za noci ozýval 
se jásot a zpěv rozjařeného lidu 

S ustrnutím pohlíželi cizinci na to bohatství a 
blahobyt, které se tu všude jevily a nejeden asi 
v duchu sám sebe se ptal, proč asi tady ta všeho 
hojnost, a proč není tak u nich doma. 

Všechna ta sláva a ta rozkoš měla však v brzku 
smutného dočkati se závěru. 

Královna Jitka, nejsouc po posledním porodu 
ještě dosti zotavena, upadla z únavy a rozčílení do 
nemoci, která za 16 dní učinila konec životu jejímu teprv 
ve 26. roce věku. Zemřela v úterý dne 18. června 1297. 

Předešlý jásot proměnil se v mnohé kvílení, 
nebo zemřelá královna byla obecně milována a ná- 
rod Český ztratil v ní i anděla míru, neb ona jediná 
by byla asi dovedla ukrotiti sváry, které i potom 
mezi králem Václavem a bratrem jejím povstávaly. 



O volbě Albrechtově za krále Německého. 889 

O volbě Albrechtově za krále Německého. 

Korunovace Václavova byla zároveň schůzkou 
knížat Německých, jimž byl král Adolf proti mysli. 
Byla tu většina kurfirstů přítomna — vedle Českého 
— Mohučský, Sasky a Braniborský — a ti se ne- 
tajili tím mezi sebou, že Adolf jim nesplnil slibů 
kdysi před volbou učiněných a jednali tu v Praze 
s Albrechtem Rakouským o novou volbu. 

Albrecht ovšem jednání tohoto se nevzdaloval 
a neskrblil sliby, proto brzo na to, v srpnu r. 1297. 
sešli se knížata v Kadani, aby dojednali o odporu 
proti Adolfovi. 

Sjezd tento nebyl již Adolfovi tajemstvím, ani 
to, o čem tam jednáno, a proto chystal se k boji 
o svou korunu s Albrechtem a jeho stranou. 

Prvým nepřátelským činem jeho bylo, že za- 
bránil arcibiskupovi Mohučskému přijíti ku sjezdu 
a zároveň nedopustil, aby sjezd, jak bylo ujednáno, 
sešel se v Chebu, tak že, jak praveno, knížata sjela 
se až v Kadani. 

Sjezd nesmluvil se o ničem, leda o novém 
sjezdu, který se měl sejíti počátkem roku následu- 
jícího (1298.) ve Vídni. 

Sjezd sešel se v měsíci únoru r. 1298. a byl 

velice slavný. 

Přijel král Český se synem Václavem, s bratrem 

Mikulášem a biskupy, přijel i král Uherský Ondřej III. 

s četným průvodem prelátů a panstva. 

Byloť prvou a přední záminkou sjezdu slavné 

zasnoubení českého kralevice Václava s jedinou 



890 Česká kronika. 

dcerou krále Ondřeje, Alžbětou, které vykonáno 
s velikou nádherou dne 12. února r. 1298. 

Než velké účastenství německých knížat uka- 
zovalo k tomu, že ještě o cos jiného se jedná a 
v pravdě smluveno tu již celé válečné tažení proti králi 
Adolfovi. 

Král Václav slíbil pomoc peněžitou, král Ondřej 
pak byl ochoten poslati vojsko. Václavovi za 
služby jeho zavazoval se Albrecht k zastavení Chebu 
a některých krajin Míšeňských v 50000 hřivnách, 

v 

potvrzení a rozhojnění výsad království Českého, 

v 

zejména zbavení krile Českého závazku manského 
k říši Německé a obesílání sněmů a sjezdů v Ně- 
mecku císařem odbývaných. 

Brzo na to, za časného jara, vydal se již 
Albrecht s mocí vojenskou do Šváb. 

Král Adolf byl dne 23. června 1298. od ně- 
kolika kurfirstů prohlášen za nehodná koruny 
a sesazen, když pak právo své mečem brániti mini], 
byl dne 2. července r. 1298. v bitvě u Gollheimu 
po statečném odporu přemožen a v boji rukou 
prý sama Albrechta zabit. 

Ještě týž měsíc, dne 27. července r. 1298. 
zvolen v městě Frankfurtě Albrecht za krále a dne 
24. srpna téhož roku v městě Cáchách korunován. 

Nový král jmenoval svaka svého Václava ná- 
městkem říšským v Míšni, Lužici a zemi Plísenské. 

Ke dni 16. listopadu r. 1298. svolal král 
Albrecht obecný říšský sněm do města Norym- 
berka, tu pak byla korunována manželka jeho Alžběta. 



O nabytí koruny PolsW. 891 

Při slavnosti této vykonávali kurfirsti své arci- 
úřady a tu i král Český Václav v neobyčejné nád- 
heře s korunou na hlavě a na koni vykonával 
svůj úřad arcičíšnický, však již den na to vydána 
mu listina, že úřad svůj pod korunou vykonával 
jen ze zvláštní přízně a lásky ku králi Albrechtovi 
a že králové Čeští, ač v říši Německé před králi 
Německými korunu nositi mohou, úřad svůj s ko : 
runou na hlavě vykonávati nemusejí. 

V následujících dnech potvrdil král Albrecht 
králi Václavovi zápisy jeho k zemím Míšeňským, 
které obsahovaly, jak už řečeno, skoro celé ny- 
nější království Saské. 

Oba svakové rozešli se v dobré míře a v přá- 
telské shodě, obé však stálo na vratké noze a ta 
jediná, co by dorozumění toto byla mohla uchovati 
na delší dobu, královna Jitka — ta již nežila. 

O nabytí koruny Polské. 

V Polsku stálým drobením území a vratkostí 
zákona o posloupnosti přišla hodnost královská 
skoro v zapomenutí, až tu koncem století XIII. 
hodnost ta obnovena a r. 1295. dal se zase koru- 
novati za krále Přemyslav zvaný Pohrobek, kníže 
Velkopolský. 

Král Český Václav ozval se proti tomu tvrdě, 
že hodnost královská v Polště byla vždy spojena 
s držením Krakovská, že by tedy on, jakožto kníže 
Krakovský, titule královského spíše měl užívati. 



832 Česká kronika* 

Nežli ve sporu tomto co učiněno, zemřel 
krái Přemyslav dne 10. února r. 1296. smrtí ná- 
silnou, zanechav jediné dceru Alžbětu. 

Po smrti Přemyslavově počal se koruny doma- 

v 

hati Vladislav Lokietek, ač se byl králi Českému 

zavázal smlouvou, kterou právě až k manství se 
všemi svými zeměmi se poddával. 

Z toho povstaly zase v Polsku nepokoje a tře- 
nice a tu roku 1300. sami páni polští nabídli 
králi Václavovi korunu, k nabytí pak lepšího práva 
měl Václav pojmouti za manželku pozůstalou dceru 
Přemyslavovu Alžbětu. 

Václav přijal nabídnutí toto a vypraviv se 
do Polska, přitáhl do Hvězdná a tu byl v letě 
r. 1300. od arcibiskupa Jakuba II. zvaného Svinka, 
na krále korunován za přítomnosti jiných biskupů 

polských. 

Knížata Polská přišla a holdovala Václavovi, 
jen Vladislav Lokietek vytrval ve vzdoru. 

Vypravil tedy Václav proti němu vojsko, 
které jej ze zemí jeho vypudilo, tak že potom po 
některou dobu těkal po zemi bez domova a nále- 
žitého opatření. 

Odcházeje do své země, ustanovil Václav za 
svého náměstka nad celým královstvím pana Hynka 
z Dube, známého hrdinu, nad jednotlivými pak 
krajinami za správce dosadil vedle bratra svého 
Mikuláše některé pány české a moravské. 

Nevěstu svou, která byla u dvora Branibor- 

š 

ského, dal přivézti do Prahy a tu odevzdána tetě 



O nabytí koruny Uherské. 893 

králově, kněžně Gryfině, na tři léta na vychovávání, 
byloť jí teprve čtrnáct roků. Po uplynutí tří roků 
vstoupil s ní král v manželství. 

v 

Takovým spůsobem spojena říše Česká s říší 
Polskou a na hlavě Českého krále zastkvěla se ko- 
runa Boleslava Chrabrého, jenž před třemi sty 
lety byl rovněž panovníkem obou těch říší. 

O nabytí koruny Uherské. 

V Uhřích zemřel dne 14. ledna roku 1301. 
král Ondřej 1IL a ten byl posledním mužským 
členem královského rodu uherského, rodu Arpádova- 

Právo osaditi uprázdněný trůn činil si papež 
Bonifacius VIII., a ten hleděl naň dosaditi Karla 
Roberta, z rodu králů Neapolských, syna Klemen- 
cie, dcery krále Rudolfa a sestry České královny 
Jitky. 

Snaha tato byla velice proti mysli straně, 
která chtěla krále svobodně si voliti a strana tato 
vyslala své čelné muže ku králi Václavovi II., aby 
mu nabídla korunu sv. Štěpána. 

V čele poselství přišel Matouš, hrabě Tren- 
čanský, a kancléř Jan, arcibiskup Kaločský. 

Král Václav přijal sice posly slavně a nebyl 
skoupý v darech, ale prohlédaje ku svému chatr- 
nému zdraví a mnohým starostem ve správě dvou 
království, nemínil obtížiti se korunou třetí, a uká- 
zal poslům na svého syna Václava, zasnoubeného 
s dcerou posledního Arpadovce. 



894 Č eska kronika. 

Poslové ovšem neradi slyšeli odmítnutí a vše- 
licos namítali. Bylť Václav teprv chlapec dvanácti- 
letý, postavy ovšem silné, v zemi však rozdvojené 

bylo by bývalo třeba krále nejen statečného 

> 

a mocného, ale i rozvážného. 

Král Václav upokojil ovšem posly ujištěním, 
že nad synem svým radou i pomocí bdíti chce, 
načež tito ku návrhu královu přistoupili, ulahozeni 
byvše i mnohými vzácnými dary, kterými je král 
podaroval. 

Václav vypravil na to syna se značnou mocí 
do Uher. Tu strana Robertova ve dvou bitvách 
poražena, načež Václav ve Stoličném Bělehradě 
od arcibiskupa Jana dne 26. srpna 1301. korunován 
korunou svatého Štěpána a nastoupil na trůn pod 
jménem Ladislav V. Po korunovaci doprovozen 
mladý král panstvem a preláty do Budína, kde 
mu od stavů holdováno. 

Obřady těmito však neukončena záležitost ta, 
nebo papež nemínil ustoupiti a poslal kardinála 
Mikuláše Bukasino do Uher, aby zvrátil vládu 
Ladislava V. 

Kardinál měl nejprv potrestati arcibiskupa 
Jana, že vykonal korunovaci, nebo obřad tento 
vykonávati bylo právem primasa arcibiskupa Ostři- 

« 

homského. Arcibiskup Jan měl býti sesazen a po- 
hnán k zodpovídání do Říma. 

Ušel ovšem trestu, zemřev brzo na to v říjnu 
r. 1301. Kardinál svolal pak duchovenstvo ke 
schůzi, kde oznámil vůli papežovu a naléhal na 



O sporu a válce krále Václava s králem Albrechtem. 895 

preláty, aby odstoupíce od korunovaného už krále, 
přihlásili se ku Karlu Robertovi. 

Ale zle pochodil. 

Měšťané Budínštf dověděvše se o tom, tak 
se zjitřili, že kardinál málem neubit, a když za to 
město stihl zastavením bohoslužby, musel rychlým 
. útěkem opustiti zemi. 

Papež obrátil se listem i ku králi Václavovi, 
napomínaje jej ku poslušnosti a povolnosti, ale 
Václav přes veškerou svou oddanost duchovenstvu 
nedal sebou hnouti. 

Z Čech vypraven králův důvěrník doktor 
v právích Oldřich z Paběnic, kanovník Pražský, 
Vyšehradský a Olomoucký a nejspíš i farář Ma- 
línský, aby krále u papeže omluvil. 

Posel nepořídil. Papež o uznání Václavova 
syna králem Uherským nechtěl ani slyšeti, ba 
brzo upíral Václavovi právo ku jmenování se 
králem Polským. 

Král Václav odpověděl na to tím, že spojil 
se s králem Francouzským Filipem IV., který slul 
Krásný a byl úhlavním nepřítelem Bonifacia VIIL 

O sporu a válce krále Václava s králen 

Albrechtem. 

Nenadálý obrat v jednání krále Václava při- 
měl zase papeže ku sblížení s Albrechtem, jemuž 
do té doby odpíral uznání za krále. 






Česká kronika. 



Albrecht byl zatím svou bezohledností popudil 
proti sobě všechny kurfirsty a držel se na trůně 
jen mocí vojenskou. 

Ted podrobiv se veškerým - požadavkům pa- 
pežem činěným zajistil si jeho pomoc a ihned 
vystoupil i proti králi Václavovi, jehož moci se 
posud obával. 

V květnu roku 1303. vyzval krále Václava, 
aby vzdal se koruny Polské i Uherské i země 
Krakovské, aby Albrechtovi postoupil Míšeň a Cheb, 
dále aby mu odevzdal stříbrné doly Kutnohorské 
na šest let k užívání, aneb aby zaplatil pokuty 
80.000 hřiven stříbra, že neodváděl z dolů těch 
desátek v říši Německé povinný. 

Král Václav pokusil se o odvrácení Albrechta 
od požadavků těchto a za posla a vyjednavatele 
propůjčil se mu Heřman, markrabě Braniborský* 
zeť Albrechtův. 

Heřman zajel k Albrechtovi do Štýrského 
Hradce, ale nalezl krále tak vzpurným a neústupným, 
že nemálo tím byv popuzen, rychle odejel, ani se 
s tchánem nerozloučiv. 

To bylo vypovězením války. 

Václav, ač mohl na moc svou dobře spolé- 
hati, ohledl se ještě po spojencích. Tak za od- 
stoupení některých měst v Míšni spojili se s ním 
markrabové Braniborští Heřman a Otto se Šípem 
a přitáhl i Ruprecht, hrabě Nasavský, syn někdy 
krále Adolfa, aby pomáhal proti nepříteli rodiny 
Nasavské. 



Píiodul krtsba H. Schialinjra. 



1 



O sporu a válce krále Václava s králem Albrechtem. 897 

Válka počala teprv roku následujícího (1304.) 
nebo Albrecht nepodceňoval moc krále Václava 
a hleděl co možno nejvíce vojska vypraviti, král 
Václav pak z veliké opatrnosti umínil si omeziti se 
na obranu. 

Albrecht vtrhl do Cech dvěma proudy. Jeden 
pod synem Albrechtovým Rudolfem a králem 
Uherským Karlem Robertem v síle 50.000 mužů 
vnikl do Cech přes Vitoraz, druhý vedený Al- 
brechtem přitáhl v prvých dnech měsíce září roku 
1304. k Budějovicům, kde se spojily. 

Vojsko české prý 100.000 mužů silné polo- 
žilo se táborem u města Nymburka. 

Brzo se ukázalo, že král Václav velice chybil, 
pustiv dravou tu sběř na svou půdu. Viděli jsme, 
že válka tenkrát vedena spůsobem nejvýš surovým, 
spůsobem, při kterém o nějaké lásce k bližnímu 
nebylo ani potuchy, ale co provádělo tenkrát vojsko 
uherské, to nebylo překonáno. 

Nebohý lid venkovský, který před dravci 
utíkal do svých poněkud pevněji stavěných koste- 
líků, byl v nich spálen a to ještě bylo štěstím proti 
tomu osudu, jaký čekal nešťastníky za živa do 
rukou nepřátel padlé. 

Letopis Eberharda Řezenského vypravuje, že 
Kumáni, uřezavše ruce a nohy chlapcům křesťan- 
ským vařili si je ve slané vodě a pojídali. 

Zatím nastal podzimek a Uhři měli vymíněno, 
že budou sloužiti nejdéle do dne sv. Michala (29. 
září) a proto počali se vraceti domů, a tu Albrecht, 

Česká kronika. 61 



898 Česká kronika. 

hnut prosbami zejména biskupa Olomouckého, 
umínil si vyrvati pohanským Kumánům jejich 
křesťanské zajatec. 

Vypravil za nimi oddíl vojska, který je v ně- 
kolika šarvátkách porazil, rozehnal a kořisť jim 
odebral. Sám Albrecht zůstal na půdě české, když 
pak viděl, že Václav k bitvě se nemá, a spíše na 
obranu pevných míst pomýšlí, zaměřil k městu, 
které bylo studnicí bohatství Václavova. 

Byla to Kutná Hora se svými doly na stříbro 
tenkráte v největším květu se nalézajícími. 

Dorazil k městu dne 18. října r. 1304. a roz- 
loživ se táborem kolem Malina a kláštera Sedlec- 
kého, jal se Hory usilovně dobývati. 

V městě veleli Jindřich z Lipé a Jan ze Stráže 
čili z Vartemberka. 

Spolehal-li Albrecht, že obyvatelstvo a lid 
horní, jsouce Němci, s ním se srozumí a pro něho 
se prohlásí, zmýlil se. Ono se vedlo těm němec- 
kým horníkům v Čechách dobře a oni netoužili 
po změně a proto statečně si vedli, bráníce město 
proti útokům nepřátel. 

Zatím vypukl ve vojště Albrechtově mor, 
který lidstvo i koňstvo šmahem hubil. Za příčinu 
udává se, že užíváno k pití vody z potoka Vrch- 
lice čili Pachu od Hory tekoucího, voda pak ta že 
byla jedovatými struskami horními otrávena. 

K tomu nastaly brzo kruté mrazy, vojsko pak 
české konečně od Nymburka hnulo se ku Kolínu. 

Tu Albrecht již pátého dne (22. října 1304.) 



O ztrátě koruny Uherské. 899 

od Hory odtrhl a nastoupil pochod zpátečný, to pak 
podezřele rychlý, bylť dne 1, listopadu již na půdě 
rakouské. 

Roztnrzen nezdarem výpravy byl Albrecht 
ochoten vyjednávati s Václavem a to tím spíš, že 
octl se v tísni nemoha zaplatiti žoldu vojsku za- 
drženého ; než nyní pohrdl Václav vyjednáváním a 
chystal se ku pokračování v boji — osud ovšem 
jinak rozhodl. 

O ztrátě koruny Uherské. 

Spolek krále Václava s králem Francouzským 
popudil papeže Bonifacia VIII. měrou vrchovatou 
a on ted vší silou o to se zasadil, aby královskému 
rodu Českému vyrval aspoň korunu Uherskou. 

Králevič Václav — král Ladislav V. — ztrativ 
tak brzo předního svého přítele, arcibiskupa Jana, 
zbaven byl tím i dobrého rádce a jsa sám tuze 
mlád a nezkušen a povždy k životu lehkovážnému 
nakloněný, ztrácel přítele po příteli. 

Brzo dal se ku Karlu Robertovi nakloniti mocný 
držitel Slovače Matouš Trcnčanský a za nedlouho 
byl po straně Václavově jediný rod hrabat Kysec- 
kých a něco královských měst — vše ostatní bylo 
se již prohlásilo pro Karla Roberta. 

Když pak Karel Robert přijel do Uher a 
kněžstvo na rozkaz papežský všemi prostředky bo- 
jovalo pro něho, osaměl král Ladislav V. ještě 
více, tak že konečně mu zbyl jedině hrad Budínský 
kde sotva že se mohl ubrániti. 



900 Česká kronika. 

Tu seznal král Václav, že jest nejvyšší čas, 
aby zachránil jediného svého syna a dědice dvou 
ještě korun ; vytáhl tedy osobně se značným vojskem 
v měsíci červnu r. 1304. a vtrhnuv do Uher, zničil 
Ostřihom a zaměřil k Budínu. 

Před Budínem sešel se s velikou nádherou se 
synem svým jako král s králem, načež vzal syna 
ssebou i s klenoty korunovačními a v měsíci srpnu 
slavil již zase svůj vjezd do Prahy. 

Takovým spůsobem ztracena zase koruna 
Uherská, ač zejména vypuzený král ztrátu tu nesl 
myslí lehkou, s jakou byl i zrušil své zasnoubení 
s princeznou Alžbětou, dcerou Ondřeje HL 

O smrti krále Václava II. 

Král Václav chystal se z jara r. 1305. s ve- 
likým úsilím k válce s králem Albrechtem, ale 
upadl mezi přípravami těmito v těžkou chorobu, 
která brzo ukázala se smrtelnou. 

Král povolal k loži svému syna svého, svého 
kancléře Petra, nejvyššího purkrabí Hynka z Dube, 
maršálka Tobiáše z Bechyně, komorníka Jindřicha 
z Rožmberka a oznámil tu svou poslední vůli. 

Nemoc — úbytě — pokračovala rychle a v pon- 
dělí dne 21. června večer vypustil král ducha. 

Pochován byl v chrámě kláštera Zbraslavského, 
kde nad hrobem postaven mu pěkný náhrobek se 
sochou nejprv kamennou, pak bronzovou. 



O smrtí krále Vácbrva H. 901 

Hrob králův i s náhrobkem zničen za bouří 
husitských a kosti jeho zneuctěny. Až posud chová 
se při chrámě Zbraslavském skříně, ve které ulo- 
ženy některé kosti z hrobů královských, zejména 
dvě lebky, z nichž jedna má se za lebku krále 
Václava II. 

Václav Q. zemřel stár teprv 34 roky, ve věku 
tedy mladém a přece měl vzezření sešlého starce. 
Byl zdraví vždy chatrného, stále chorý, povahou 
bojácný a mysli stále podrážděné. 

Před bouřkou ukrýval se do skříně s ostatky 
svatých a omdléval prý, spatřil-li kočku. 

Slabost tato tělesná byla příčinou, že oddávat 
se dlouhému spánku, vykonávaje pak každodenně 
dlouhá náboženská cvičení, měl opravdu málo času 
na vykonávání svých povinností vladařských a přece 
nedá se upříti, že byl jedním z nejlepších panov- 
níků Českých. 

Jak staral se o povznesení blahobytu zaklá- 
dáním měst, zlepšením mince a hojným dolováním, 
o tom níže bude ještě promluveno, rovněž jak 
hleděl ustáliti právní a soudní zvyky české a jak 
ku zdvižení vzdělanosti usiloval o založení učtuí 
obecného čili university. 

Král Václav byl dvakráte ženat, nejprv s Jitkou 
Habsburskou, pak s Alžbětou Polskou. Narodilo 
se mu devět dětí, z nichž však otce přečkaly jen 
syn Václav a dcery Anna, Alžběta, Markéta a Anežka, 



902 Česká kronika. 

O nastoupení Václava III. na trůn. 

Po smrti Václava II. nastoupil na trůn jediný 
jeho syn Václav teprve šestnáctiletý. Byl to jinoch 
obličeje sličného a postavy statné, rovněž duševně 
nemálo nadaný, vypravujeť o něm letopisec, že 
mluvil ozdobně čtyřmi jazyky, latinským, českým, 
německým a maďarským. Byl dobrosrdečný a štědrý 
až snad přes míru. 

Jsa mlád a nezkušený, ponechal vše ve vládě 
tak, jak bylo za otce jeho, rovněž nejvyšší úředníci 
zůstali na svých místech. 

O nějaké stvrzení u krále Německého se neu- 
cházel, bylť smrtí otcovou zdědil nejen jeho trůn, 
ale i jeho válku s Albrechtem a proto Albrecht 
dověděv se o smrti svaka a soka svého Václava II. 
dověděl se zároveň i o nastoupení syna jeho Vá- 
clava III. 

Poněvadž Albrecht ku pokračování ve válce 
neměl ani moci ani chuti, vypravil nyní zase posly 
do Prahy ku sjednání míru. 

Mladý král byl povolnějším než dříve otec 
jeho a došlo vskutku k míru, který uzavřen dne 
5. srpna r. 1305. v Praze a od Albrechta potvrzen 
dne 18. srpna v Norymberce. 

Mírem tímto vzdal se Václav Míšně, která 
měla se dostati sestřenci Václavovu Janovi, synu 
někdy Rudolfovu a Anežčinu, začež vzdal se Albrecht 
všech nároků, které činil na České a Polské krá- 
lovství. 



O rozmařilém životě krále Václava ÚL 907 

m 

Tenkráte také odřekl se Václav i koruny 
Uherské, — psalť se z počátku ještě králem i Uher- 
ským — korunovační pak klenoty daroval Ottovi, 
vévodovi Bavorskému. 

Zrušiv, jak už praveno, sňatek svůj s Alž- 
bětou Uherskou, vstoupil ted — 5. října r. 1305. 
— v manželství s Violou, dcerou Mečislava, knížete 
Těšínského, která byla pověstnou pro svou spanilost 

O rozmařilém životě krále Václava III. 

Život mladého krále nebyl nijakž příkladným. 
Otočiv se mladíky stejného stáří, syny předních 
pánů českých, oddával se s nimi veselostem a roz- 
pustilostem, toulaje se dobou noční po Praze. 

Nezbední soudruhové zneužívali často rozma- 
řilosti královy, když vínem a rejem rozčilen a zmožen, 
ani smyslů svých pánem nebyl a dávali si od něho 
darovati a zastavovati statky a na dary a zástavy 
tyto vynucovali na kancléři listy, užívajíce proti 
odporu jeho i různých hrozeb. 

Když král vystřízlivěl, hněval se obyčejně na 
sebe i své soudruhy, chválil kancléře, ale upadal 
zase ve starý zvyk. 

Staří rádcové někdy Václava II. těžce nesli 
tento hýřivý život králův, nikdo však se neodvážil 
napomenouti nerozvážného mladíka, až se k činu 
tomu odhodlal rádce a přítel Václava II. opat 
Zbraslavský Konrád. 

Když ve výroční den úmrtí Václava II. mladý 
král do Zbraslavi přišel vykonat pobožnosti nad 



^q Česká kronika. 

hrobem otcovým, přistoupil k němu opat a pravil : 
»Pane králi, až posud mravů řádných a královských, 
kterými otec váš Vynikal, při vás nebylo, to však 
spíše mladickému věku vašemu přičísti lze, než 
vám. Ejhle, druhý rok království vašeho dnes počíná, 
pročež pro věrnost, kterou lnu k milosti vaší, snažně 
prosím celým srdcem dle zvyku otcovského, mravy 
polepšete, špatných společností se varujte, Boha 
před očima mějte. 

Tak vaše léta se rozmnoží k hojnému stáří 
a radostí zaplesají z toho veškeří národové vám 
poddaní !« 

Král vyslechl s pokorou otcovské napomenutí 
vážného opata a slíbil zachovati se dle jeho slov. 

A dostál také slovu. Od té chvíle jevil mravy 
ušlechtilejší a varoval se pustého života, tak že 
byla naděje, že plně odloží mladickou vrtkavost 
a bude mužem řádným, naděje ta však se ani 
splniti — nemohla. 

O zavraždění Václava III. 

V Polsku nabýval Vladislav Lokietek čím dále 
tím více půdy, správcové pak dosazení králem 
Václavem, viděli se býti tak ohroženými, že žádali 
za rychlou a hojnou pomoc. 

Český sněm svolil ku svolání obecné hotovosti 
vojenské, která měla se shromažďovati v Olomouci, 
kamž i král počátkem měsíce srpna r. 1306. se 
byl obebral. 

Bytem královým byl dům kapitulního děkana. 



O smrti krále Václava HL 913 

Dne 4. srpna r. 1306, ve velikém poledním vedru 
vyšel král v lehkém oděvu na chodbu, aby se 
ochladil. 

Služebníků kolem krále ani jiné družiny tu ne- 
bylo a v tom vyskočil vrah, který se tu kdesi skrýval 
na vhodnou chvíli čekaje, a obořiv se na krále, 
třemi ranami dýkou jej probodl, tak že král na 
místě ducha vypustil. 

Nastal ovšem ihned hluk a shon, tu pak spa- 
třili strážní v domě stojící muže s krvavou dýkou 
prchajícího. 

Aniž by co k němu promluvili, skolili ho a 
ve vzteku rozsekali. 

Našlo se, že muž sloul Konrád, že byl rodem 
Durynk, letopisci pak ku jménu jeho připojují ještě 
»z Bolensteina* neb »z Bottensteina* (na jiném 
místě sluje i »z Milhlhofu«), byl-litojeho přídomek 
šlechtický či označení jeho rodiště, těžko rozhodnouti. 

Rovněž těžko jest rozhodnouti, vykonal-li 
skutek z vlastního popudu, či byl-li najat. ■ 

Věc tato tak důležitá byla temnou a neroz- 
luštěnou již tenkráte, když po původci hrozného 
činu pátrali, nebo již tenkrát se ho nedopátrali 
a jen — hádali. 

Letopisec praví: » Byl-li ten či onen vinen, 
nevím, Bůh ví!« 

Králi Václavovi bylo teprv semnáct let, když 
zasáhla jej ruka vražedná. Zanechal tu vdovu, Violu 
Těšínskou, která se po 10 letech zase provdala za 
nana Petra z Rožmberka, 



914 Česká kronika. 

Mrtvola králova pochována byla před hlavním 
oltářem biskupského chrámu v Olomouci a teprv 
roku 1326. přenesena do chrámu kláštera Zbraslav- 
ského, kde ji potkal týž osud jako ostatky jeho otce. 

v 

Václavem III. vymřel Český panovnický rod i 

který v Čechách asi od polovice století VIII. pa- 
noval a národu Českému 31 knížat a 7 králů dal. i 
Zásluhy rodu tohoto o národ a zem Českou jsou 
nemalé. 

Hájíce statečné dédičné země své, dovedli Přemy- 
slovci vhodně využitkovati naskytlých se prospěchů 
pro zem svou a varujíce se podniků nebezpečných 
a dobrodružných, dovedli si vedle říše Německé 
uchovati tolik samostatnosti, že nepodlehli s ná- 
rodem svým osudu Slovanů Polabských. Národ 
Český v dobré paměti choval » knížata a krále své j 

přirozené « a byl povždy shovívavým k nejedné | 

té vadě a slabosti, kterou mu letopisci o panovnících 
těch zaznanenali. 



HLAVA X. 

Nčktcré dodatky a změny národního života v říši Čefké 

za století XIII. 



O rozdělení říše České a její správě. 

Staré rozdělení říše České na župy doznalo 
ve století XIII. velikých změn. 

Hromadným vyjímáním statků zemských z prá- 
vomocnosti úřadů župních a velikým úbytkem 
statků královských staly se mnohé úřady župní 
zbytečnými a župy spojovány ve větší území čili 
kraje, jichž střediskem nebýval již župní hrad, 
nýbrž některé město v kraji tom ležící. 

Poněvadž králové jednak pro ochranu země, 
jednak pro zabezpečení si věrnosti pánů postavili 
po zemi hojně hradů, odevzdali správu statků krá- 
lovských úředníkům na hradech těchto a tak vy- 
tratili se někdejší úředníci župní, až na ty, kteří 
měli soudy na starosti. 

Při soudech těchto vedeny byly zvláštní knihy, 
tak zvané desky, kamž zapisovány výroky soudní. 
Když během času soud župy teď kraje Pražského 
stal se soudem zemským, staly se i jeho desky 
deskami zemskými. Do desk těchto v době poz- 



916 Česká kronika. 

dější zapisována i ujednání sněmovní a konečně 
i vkládány do nich smlouvy o veliké čili zemské 
statky. 

Počátek desk zemských sahá bezpečně již 
do doby panování krále Přemysla II. a zařízení 
toto pro svou výhodnost rozšířilo se potom i přes 
hranice říše České a zavedeno skoro v celé Evropě. 

Odstraněním úředníků župních octla se málem 
veškerá správa zemská >rrukou úředníků zemských, 
tak že soustředění správy této již ve XIII. století 
dokonáno. Jako zbytek někdejších sborů úředníků 
župních zůstal do pozdějších dob jediný úřad pur- 
krabí kraje Hradeckého, který měl v kraji tom asi 
takovou moc, jako nejvyšší purkrabí nad ostatní 
zemí. 

Srdcem a hlavou vlády byl ovšem král, jehož 
moc zůstávala pořád ještě neobmezenou, až na 
uvedené povolování hotovosti vojenské, které bylo 
právem sněmu. 

O stavech v národě Českém. 
O stavu duchovním. 

Slyšeli jsme, kterak snahy krále Přemysla I. 
spůsobiti samostatnost církve české povýšením 
Pražského biskupa na arcibiskupa vyšly na licho, 
však místo toho domohl se biskup smlouvou 
s králem, že musely církvi té a duchovenstvu 
jejímu přiznány býti výhody před tím nebývalé. 

Ústavů duchovních přibývalo i za doby této 



O stavech v národě Českém. 91\ 

hojně. Z řádů už zavedených těšil se oblibě řád 
šerý, cistercienský, jemuž založeny v Čechách slo- 
vutné kláštery Zlatokorunský a Zbraslavský, jak 
vypravováno. 

Páni z Rožmberka založili řádu tomu klášter 
ve Vyšším Brodě, jenž choval a chová jejich hrobku. 

Na Moravě založen roku 1202. od markrabí 
Vladislava řádu tomu slovutný klášter na Vele- 
hradě a r. 1251. založil pan Boček z Kunštatu 
klášter cistercienský ve Ždáru na hranici Česko- 
moravské. 

Panenské kláštery téhož řádu založeny roku 
1211. od Štěpána z Medlova — předka pánů 
z Pernšteina — v Doubravníku (při řece Svratce), 
r. 1225. od paní Helvidy v Oslavanech (na západ 
od Brna) a r. 1233. od královny Konstancie klášter 
zvaný » Brána nebeská « (Porta coeli) v Tišnově 
(nad Svratkou). 

Však i řádu bílému (premonstrátskému) zalo- 
ženy na Moravě ještě kláštery a sice v Zadrdovicích 
u Brna, který založil r. 1209. pan Leva z Klobuk 
a panenský klášter v Nové Říši (u Telče), jehož 
zakladatel a rok založení není znám. 

Z řádů nových třeba připomenouti řády ry- 
tířské a špitální. 

Tak počátkem století XIIL usadili se rytíři 
řádu Německého při chrámě sv. Petra na Poříčí 
v Praze, odkud přešli k sv. Benediktu na Starém 
Městě Pražském, kdež založili si komendu. 

I Templáři přišli tenkrát do Čech a na Moravu, 



918 Česká kronika. 

ale nemáme o nich bližších a zevrubnějších zpráv. 
Konečně i jeden základ domácí do doby 
této padá. 

R. 1238. přičiněním kněžny Anežky, sestry krále 
Václava I., vzali počátek špitálníci u sv. Františka 
u mostu, kteří si dali pak zřízení řádů rytířských 
a zváni jsou křižovníky s červenou hvězdou. 

Založení toto rozšířilo se i do jiných zemí, 
mateřský pak ústav uchoval se přes všechny 
bouře na svém místě a generál řádu toho sídlil po 
vždy v Praze. 

Vedle řádů těchto počaly se hojně množit 
zejména v městech kláštery mnichů žebravých — 
řehole dominikánské a minoritské — jichž důle- 
žitost ovšem nebyla již takovou, jako těch prvních, 
nebo vzdělanost obecná podporována jsouc od 
panovníků, byla již tak se povznesla, že nemusela 
hledati útulku jenom v klášteřích, jak bývalo dříve. 
Přední duchovní světští a představení klášterů 
netvořili v říši České zvláštního stavu, nýbrž, pokud 
byli držitely zemských statků, zasedali mezi pan- 
stvem a počítáni tedy ku stavu panskému. 

Na Moravě jediné biskup stavěn povždy v čelo 
stavů, říkaloť se »kněz biskup, páni atd.«, posta- 
vení však biskupa Olomoucského k zemi Moravské 
bylo ovšem zvláštní, jak ještě bude vzpomenuto. 

O stavu panském. 

Ze všech těch rodin panských, o nichž v pře- 
dešlém oddíle bylo jednáno, vynikli jednotliví 



O stavu panském. • 919 

muži jednak udatností v boji, jednak zastáváním 
vysokých úřadů. 

Z rodiny Vítkovčů proslul zejména Závis 
z Falkenšteina a po pádu jeho Jindřich z Rožm- 
berka, který po delší čas (1297.— 1310.) důležitý 
úřad nejvyššího komorníka zastával. 

Z druhých větví rodu toho vynikl Ojíř z Lom- 
nice, nejvyšší komorník z let 1284. — 1289. a sta- 
teční jeho synové Smil z Nových Hradů a Vítek 
z Landšteina. 

Z rodiny Hronov iců proslul Jindřich z Lipé 
a pověstný hrdina Hynek z Dube. 

Z rodu Markvarticů sluší vzpomenouti Beneše 
z Vartemberka a Jana čili Ješka z Vartemberka čili 
ze Stráže. 

Z rodu Benešoviců vynikli blaze i neblaze 
bratří Beneš z Benešova, Milota z Dědic a Tobiáš 
z Bechyně. 

V rodině Drslaviců stal se znamenitým Bře- 
tislav čili Břeněk z Risenberka. 

Z rodu Kouniců proslul Vilém z Drnholce, 
Heřman z Rychnova, podkomoří a milec Pře- 
mysla II. Dále slyšeli jsme o Oldřichovi z Drn- 
holce, vzpomínky pak zasluhuje i nejvyšší sudí 
Boleslav ze Smečna, praotec pánů z Martinic. 

Z rodu erbu hvězdy znamenitým byl Diviš 
z Divišova- r. 1224. nejvyšší maršálek, jehož syn 
Zdislav, postaviv hrad Šternberk, počal se psáti 
ze Šternberka. 



920 čerti kronik*. 

K rodům těmto během století Xm. přibyli 
rodové noví a to v Cechách: 

Rod se znakem: labuť. 

Z rodu toho vynikl Ratmír ze Skviřma (roku 
1224.-1247.) se syny Ratmfrem, purkrabím naPřimdS 
a Bohuslavem, který se psal z Boru. Páni tito pře- 
zvavše hrad svftj Krasikov na Švamberk, počali se 
psáti ze Švamberka. Rod tento válkou třicítiletou 
přišel v zapomenutí, ač potomci jeho posud se za- 
chovali. 





Erb labut Erb trojlist. 

Rod se znakem: trojlist. 

Z rodu toho proslul Ondřej ze Všechrom, 
který s bratrem Slávkem při odboji Přemyslově 
proti králi Václavovi stál věrně při Přemyslovi. 
Později jakožto Ondřej z Říčan byl (1261.— 1276.) 
nejvyšším komorníkem. Rod tento vymřel teprv 
v XIX. století. 

Na Moravě ve stol. XIII. vynikli rodové: 

Rod se znakem trojčáří (vlastně štít napříč 
rozpůlený, spodif polovice stříbrná, hořejší černá 
a v ní dvě stříbrná břevna.) 



O stavu panskenl. 



&21 



Z rodu tohoto vynikl za Přemysla II. Boček, 
purkrabí Znojemský, jejž Přemysl jmenoval hra- 
bětem Berneckým v Rakousích. 




Erb trojčaří. 

Bratr jeho Kuna postavil hrad, který nazval 
Kunštát. 

Jest to jediný rod panstva českého, který nej- 
slovutnějším členem svým až i na královský trůn 




Erb zubří hlava. 

Český vystoupil. Rod tento vymřel r. 1647. Karlem 
Bedřiciiem, knížetem Olešnickým v Slezsku. 

Rod se znakem zubří hlava. 

Česká kronika. ga 



02Ž Česká kronika. 

Z rodu tohoto stala se zmínka o Štěpána 
z Medlova, jeho vnuk téhož jména počal se psáti 
z Pernšteina. 

Rod tento v dějinách vlasti později proslulý 
vymřel Vratislavem z Pernšteina, jenž roku 1631. 
v boji proti Švédům zahynul. 

Rod se znakem hřeben. 

Z rodu toho pan Jimrám počal se r. 1222. 
psáti z Boskovic. 




Erb hřeben. 

Rod tento v dějinách Moravy slavný vymřel 
r. 1597. Janem Šemberou z Boskovic. 

Rod erbu lva. (Černý po pahorku kráčející lev 
v poli červeném.) 

Rod tento nazval se později »ze Žerotína* a 
proslul z něho pan Blud z Jičína, jenž byl pánem 
i na Žerotíně a Pňovicích. Rod tento trvá posud. 
Český rod pánů Plichtu z Žerotína patřil k rodu 
Tanoviců erbu orlice a vymřel r. 1467. panem Ja- 
roslavem ze Žerotína a orlici jejich zdědili páni 
z Lobkovic, v jichž erbu se posud spatřuje. 



O státu panském. 923 

V době této ku rodům slovanským přízní a 
štědrostí králů Českých přidružili se i rodové cizf. 

Tak v Cechách slyšeli jsme mimo jiné o Ojf- 
řovi z Fridberka a o Prušenkovi (z Hardeka), na 
Moravě pak hlavně sluší připomenouti pány z Lidi- 
tenšteina. 

S rody těmito cizími blíže obírati se nebudeme. 

Panský tento stav počal po spůsobu panstva 
zemí západoevropských životem svým lišiti se jak 
od předka svých, tak od ostatního národa. 



Místo dvorců, ve kterých bydleli dříve mezi 
svými poddanými, stavěli si pevné zděmi a vě- 
žemi opatřené hrady na těžko dostupných vrších 
a sr azích. 

Život na hradech těchto byl bujný a veselý. 
Na místo staré prostoty a bodrosti nastoupila lichá 
zdvořilost, vůči ženskému pohlaví rytířská uhlaze- 
nost, přemrštěná Často v bláznovské výstřednosti. 

Na místo staré ráznosti a pravé statečnosti 
přišlo v oblibu prázdné honění se po dobrodružství 



024 Česká kronika. 

po spůsobu báječných reků, o kterých skládány a 
po hradech zpívány ohromné básně. 

Zpěv vůbec byl oblíbenou zábavou a potulní 
pěvci vítanými hoity. 

S dobrodružným tímto spůsobem života velel 
ía hradech po příkladu dvora v oblibu jazyk ně- 
necký a to do té míry, íe na př. pan Raimund 



Pciet Jindřicha i Roimberka. 

z Lichtemburka dal si od takového potulného pěvce, 
Jindřicha z Fryberka, dokončiti německou báseň 
Gottfrida Štrasburského o Tristramovi, podobné 
jako král Přemysl II., který si dal od Oldřicha z Tur- 
lína dokončiti báseň Olbrama z Eienbachu o Ville- 
halmoví. 

Ba český pán Jan z Michalovic opěvin shora 
jmenovaným Jindřichem z Fryberka, když se byl 



O stavu rytířském. 921 

vydal na dobrodružnou pouť do Paříže, aby tam 
v rytířském zápase oslavil znak Českého krále. 

S bujností touto a honěním se po rytířskosti 
přistěhovala se i nádhera v šatu a zbrani, v kte- 
rémžto ohledu páni čeští nejen cizinu dostihli, ale 
ji i předstihli, jak dosvědčují nám spisovatelé i cizí. 

O stavu rytířském. 

Stav rytířský čili vladycký v době této urči- 
těji se oddělil od stavu panského, než bylo za doby 
předešlé. 

v 

Členové stavu tohoto, nejsouce s to, vypraviti 
se do pole pod vlastní korouhví, tvořili i ted jádro 
vojska vedeného pod korouhví panovníkovou a 
jestliže i oni nemohli sami veškerý svůj majetek 
vzdělati a měli-li i oni své kmety, kteří jim ze 
statků vzdělávaných odváděli úrok, lišili se od pána 
i sídlem. 

Vladvka takový nestavěl hradu, jemu dostačilo, 
postavil-li při svém dvorci pevnou věž, neb obehnal-li 
jej příkopem naplněným živou vodou, neb obehnal-li 
celý dvorec vysokou zdí. 

Takto opevněný vladický dvůr slul tvrzí, která 
sice chránila před náhlým přepadením od souseda 
neb před útokem loupežné chasy, ale pravidelnému 
vojsku nepřátelskému vzdorovati nemohla. 

V době této dá se dobře rozeznati trojí druh 
Čtenu stavu rytířského, 



926 ,-. Česká kronika. 

Majetník skrovného zemského statku zval se 
prostě vladyka. 

Kdo z vladyků za válečného tažení v boji 
statečně si vedl a osobní udatností vynikl, býval 
od krále na rytíře pasován. Takovýto zvláštním 
obřadem pasování na rytíře povýšený vladyka slul 
od té chvíle rytíř. 

Ti z vladyků, kdož hledali výživy a zaměst- 
nání ve službách panských, slouli panoši, 

> 

I v tituli býval pak rozdíl, kdežto rytíř titulo- 
ván » urozený a statečný «, jmenován panoš pouze 
» slovutný*. 

Byl tudíž panoš neb panoše nejnižší stupeň 
české šlechty. 

O stavu městském. 

Nejdůležitější a nejpronikavější změnou ve slo- 
žení obyvatelstva říše České bylo povstání stavu 
městského. 

Ačkoli skrovné počátky již v době předešlé 
se objevily, možno přece říci, že stav městský 
v říši české povstal a k plné své důležitosti i dospěl 
ve století třináctém. 

Před stoletím tímto měst u nás nebylo, jak už 
připomenuto, nejvýš byly tu vesnice, ve kterých 
odbývány trhy, ani Praha ve svém celku neměla 
zřízení, které by se dalo srovnati se zřízením měst 
v Evropě západní. 



O zakládání misi 02? 

A tu poslední králové z rodu Přemyslova ob- 
líbivše si v říši Německé zřízení městské, jali se 
i doma města zakládati a to s takovým klopotem, 
že daleko největší počet královských měst v Ce- 
chách a na Moravě má za své zakladatele krále 
z rodu Přemyslova. 

Tak povstaly za doby té následující osady 
městské : V Čechách : Praha, Kutná Hora, Ústí nad 
Labem, Beroun, Budějovice, Čáslav, Domažlice, 
Hradec, Chrudim, Jaroměř, Kodaň, Kouřím, Kolín, 
Louny, Litoměřice, Litomyšl, Mělník, Most, Mýto, 
Nymburk, Plzeň, Písek, Polička, Rakovník, Slaný, 

v 

Stříbro, Vodňany, Zatec. 

Na Moravě: Břeclav, Bzenec, Uničov, Znojmo, 
Jemnice, Hodonín, Brno, Litovel, Hranice, Jihlava, 
Jevičko, Kyjov, Svitavy, Olomouc, Mohelnice, Kro- 
měříž, Příbor a j. v. 

O zakládání měst 

Zakládání měst dalo se u nás nejvíce z po- 
pudu cizinců, Němců a Nizozemců. 

Zámožný takový cizinec přišed k nám nej- 
spíše za příčinou obchodu, vyhlédl si tu vhodné 
místo pro obec městskou a vyžádav si místo to, 
zavázal se, že přivede ze svétio domova přistěho- 
valce, kteří novou osadu městskou ve skutek 
uvedou. 

Král vykázal pak určité množství polstva no- 
vému obyvatelstvy vůdce pak onen odměněn nejen 



928 Česká kronika. 

větší rozměrou polí, ale i úřadem dědičnélio rych- 
táře čili soudce. 

Povinností nových přistěhovalců bylo 1. že 
město své náležitě ohradí. 

Pravidlem a vzorem tu bývalo ohrazení města 
Kolína. Kolem města měla vedena býti zed a pří- 
kop. ZeJ 20 loket vysoká a příkop 20 loket široký 
a hluboký, z obou stran vyzděný. 

Zed k větší pevnosti měla míti kulaté věže 
na místech vhodných, nad branou pak každou 
mělo jich býti tré. 

2. Zavazovali se noví měšťané ku placení stá- 
lého ročního platu — úroku — z rolí, krámův, 
mlýnův, z řemesel, jakož i tržného a cla čili ungeltu. 

3. V době válečné bylo jim přispívati vojáky, 
potřebami i penězi. 

O správě města. 

Takováto městská osada tvořila svéprávnou 
obec, vyjmutou ze soudů župních i zemských. 
>Ona měla nejen plnou svobodu nakládání se svým 
jměním obecním a plnou moc v řízení policie 
místní; jí příslušela i soudní moc ve všech roze- 
přích o statek, o čest neb o život občanů; ona 
měla právo dávati sobě zákony ve všech těchto 
ohledech a ustanovovati prostředky k spůsobení 
jim platnosti; jí náleželo, ukládati daně a jiné 
povinnosti údům svým k zapravení potřeb obecních, 
c\np i držeti brannou moc ke svým službám, 



O správě města. 029 

Jen král, z jehož udělení všecka tato práva 

pocházela, měl vrchní moc nad ní a vykonával ji 

v mezích obyčeje a potřeby, nevelmi úzkostlivě 
vyměřených. 

Od rozsudků úřadů městských bylo dovoleno 
odvolání ku králi, který v mimořádných velkých 
případnostech i sám bezprostředně uvazoval se 
v soud ; od krále brali měšťané stvrzení důležitěj- 
ších zákonů svých, aby jim získali jistější vážnost, 
rovněž vydával král zákony i z vlastního popudu 
dle uradění s měšťanstvem, nebo zase rušil zákony 
měšťanů, jestliže se potýkaly s právy neb prospěchy 
jiných osob. Král byl vůbec pořadatelem poměrů 
mezi měšťany a jinými obyvately země, on ko- 
nečn ěukládal obcím městským daně, nařizoval sta- 
vení vojska k službě své.« 

Toto ovšem platilo především pro Prahu, ale 
i u měst venkovských nebylo jinak, až na to, že 
odvolání v prvém stupni od nich dalo se buď 
k městu Praze, neb Litoměřicím neb i ze země, 
jako na př. k* městu Magdeburku ; pak že u měst 
venkovských král přímo zřídka zasahoval v řízení 
obce; bylť od počátku za pro c tředníka mezi krá- 
lem a městy ustanoven královský podkomoří, který 
tak z úředníka nejvyššímu komorníku podřízeného 
stal se úředníkem samostatným a úřad jeho nemálo 
důležitým a vzácným. 



cr 



930 Česká kronika. 

O úřadech městských. 

»Uřad, který na předním místě vykonával vše- 
liká práva obce a spravoval všecky její záležitosti, 
byla rada městská a v čele jejím rychtář městský. « 

Rychtář tento býval v městech, jak už pra- 
veno, dědičným, později úřad jeho pronajímán od 
krále obyčejně na jeden rok. 

Povinností rychtářovou bylo, starati se o bez- 
pečnost v městě a předsedati soudu městskému. 

Přísedícími soudu tohoto byli tak zvaní pří- 
sežní, nebo kmetové, později konšelé zvaní. Bývalo 
jich 12 a museli to býti jen usedlí sousedé města 
toho, kde úřadovali. 

Volbu jejich vykonával obyčejně každoročně 
král neb podkomoří a to tak, že každý z odstu- 
pujících konšelů napsal tři jména na lístek — sám 
sebe psáti neměl — a z trojnásobného tohoto 
počtu vybráno od krále neb podkomořího dvanáct 

přísežných- 

Nově jmenovaní konšelé při slavnosti nastou- 
pení skládali přísahu, »že čhtí v úřadě kmetcím 
pravdu hájiti a křivdu tupiti, že chtí ku pomoci 
býti chudému i bohatému ve vší spravedlnosti « 

Odměnou rychtářovou za jeho namáhání byla 
část pokut na soudě městském vyměřených, něja- 
kou část dostávali i přísežní. 

Mimo to bylo placeno z peněz obecních pří- 
sežným, bylo-li jim ve službě města co konati, co 
vyžadovalo nákladu. K tomu dostávali o<J města. 



O úřadech městských. 931 

šat a zasedajíce déle, bývali na útraty obce í ho- 
stěni. — 

Náčelníkem konšelů mimo soudy byl purkmistr. 
Z dvanácti zvolených ten, jenž napsán neb jmeno- 
ván byl prvním,~slul primas a ten byl hned potom 
po čtyry neděle purkmistrem. 

Po čtyřech nedělích přešla hodnost ta na kon- 
sela následujícího a t. d., poslední čtyry neděle 
v roce úřadoval zase primas, rovněž úřadoval, 
jestliže některý z konšelů úřadovati nemohl; nebo 
zemřel-li kdo z nich během roku, nebo se vy- 
stěhoval, nebo se roznemohl, nebyl místo něho 
volen nikdo jiný. 

Povinnosti a práva purkmistrova v této nej- 
starší době nedají se dobře vymeziti, nejspíše však 
že konšelé s purkmistrem v čele starali se o vo- 
jenství, zdravotnictví, záduš, obchod, průmysl a snad 
i vzdělání v městě svém. 

K poradě aneb i k dozoru zejména nad účty 
voleni bývali ještě tak zvaní starší obce, jichž počet 
s počátku byl neurčitý, později rovnal se počtu 
konšelů. 

V případech největší důležitosti, hlavně v do- 
bách pozdějších svoláváno veškeré občanstvo v tak 
zvanou velikou obec. 

Soudy městské vykonávány v místě úředním, 
které slulo rychta, ostatní jednání konšelů s purk- 
mistrem v čele konalo se v dom$ radním. 



933 Česká kronika. 

\ 

O obyvatelstvu městském. 

Jak vysvítá ze spfisobu zakládání měst, bylo 
první obyvatelstvo měst našich cizí, nejvíce ze se- 
verních a západních Němec neb i z Nizozemí přišlé. 

Cizinci tito nepřáli si, aby domácí slovanské 
obyvatelstvo stalo se účastným výhod jim poskyt- 
nutých a proto, jak jsme slyšeli, domácí obyvatel- 
stvo, bylo-li usedlé na místě, které si cizozemec 
k založení města vyhlídl, bývalo vypuzovánó ná- 
silím. Poněvadž pak nebylo možno, aby nová obec 
městská plně se uzavřela obyvatelstvu domácímu, 
vykazováno mu v městě oddělené místo k usazení, 
jak až posud v nejednom městě jako památka po- 
nížení toho zachovalo se pojmenování ulice, někdy 

v 

Cechům vyhrazené » ulice česká* a bývá to oby- 
čejně ulice zastrčená. 

Mezi měšťanstvo dostal se Slovan v prvých 
dobách po řídku, nalezámeť jen tu tam stopy jmen 
Slovanských, však tak hrubého utlačování, jakého 
zakoušeli nebozí Slované Polabští v městech tam- 
ních, neopovážili se cizinští měšťáci u nás a živel 
domácí zvolna sice, ale neodolatelně podrýval ci- 
zincům půdu, až konečně zvítězil. 

O živnostech městských. 

Králové Čeští zakládajíce pomocí cizinců osady 
městské prohlíželi na prvém místě k tomu, aby 
pozdvihli obchod a průmysl po případe do té výše, 
jak bylo v městech německých a nizozemských , 



O živnostech městských 933 

Aby se tak stalo co nejdříve, obdařili města 
výsadami na veliký úkor obyvatelstva domácího. 

Jednou z předních výsad těchto a . zároveň 
jedním z největších bezpráví na obyvatelstvu v okolí 
měota bydlícím b)lo tak zvané právo mCové. 

Dle výsady této nebylo povoleno na míli vůkol 
města provozovati ty živnosti a řemesla, jichž ce- 
chové se v městě nalézali až na skrovné výminky, 
jako řemeslo kolářské a kovářské. 

Rovněž v prostoře té nemělo býti prodáváno 
obili Výsadou touto bylo obyvatelstvo nuceno po- 
třebné tovary kupovati v městě. 

Jiná výsada a rovněž bezpráví, ale zase na 
úkor jiných obcí městských propůjčené, bylo právo 
skladu. Dle výsady této byl kupec jedoucí městem 
cizím — vylinouti se městu bylo pod těžkou po- 
kutou zapovězeno — povinen, zboží v městě vy- 
ložiti na prodej, byť by ho byl sám doma potře- 
boval a to prodávati ovšem za ceny v městě oby- 
čejné. 

Městům konečně dávány výsady na trhy tý- 
denní a výroční. O trzích výročních směli i cizí 
obchodníci, ovšem s větším menším omezením co 
do místa a času, zboží vykládati, nad kterýmž co 
do jakosti vykonávali domácí průmyslníci dozor. 

Do měst dováženo mnoho z ciziny, bylo to 
zejména různé koření a plodiny zámořské, hlavně 
přes Benátky Vlašské přivážené, kožešiny z Rus 
dodávané, sukno z Nizozemí a hedvábí z krajin 
vlašských. Sůl a slanečci vozeny z Němce, 



934 Česká kronika. 

v 

Z Cech vyváženo zase něco výrobků průmy- 
slových hlavně do Uher a Polska. 

Řemesel a živností v době té připomíná se 
41. A sice: Pekaři, řezníci, caltáři čili koláčníci, sla- 
naři (nasolovači), sladovníci, sládci (pivovarníci), 
mlynáři, krejčí, ševci, kožešníci, kloboučníci, kože- 
luzi, řemenáři (uzdáři a sedláři), soukenníci, postři- 
hači, tkadlci, vinaři, tesaři, koláři, bečváři, hrnčíři, 
voskáři, zlatníci, konváři, měděnáři (kotláři), ostrož- 
níci, nožíři, helméři, platnéři (hotovitelé brnění), 
štítaři čili pavezníci, střelci (hotovitelé nástrojů ku 
střelbě), kováři, /ápenníci, cihláři, kamenníci zá- 
roveň stavitelé, malíři, vozkové, bradýři, lazebníci, 
hospodští čili hospodáři a krčmáři čili šenkéři. 

Řemesla byla sdružena v cechy, nad kterými 
bděli starší mistři, majíce dohled na dílo a čeleď 
řemeslnou. 

O opravě mince. 

Již v předešlém oddíle (stn * 636— 638) uká- 
záno k tomu, jakým svízelem v obchodu byla ne- 
stálost a chatrnost tehdejší mince. 

Za Přemysla I., Václava I. a Přemysla II. re- 
bylo v ohledu tom lip, ba bylo ještě hůř, neto 
králové tito přestali raziti ty dosti úhledné a tlusté 
denáry a razili z tenounkého a velmi křehkého 
stříbrného plechu mince velmi hrubé a neúhledné. 

Mince tyto raženy jen po jedné straně, tak 
že co na jedné vypouklým, jest na druhé straně 
prohloubeno. 



! 



O opravé mínčé. 939 

Lid zval šeredné tyto peníze prostě plecháče, 

jinak šlovou brakteaty od latinského bractea = lištka; 

cetka, plíšek. 

Peníze tyto jsou obyčejně bez nápisu tak zvané 

němé a rázu tak surového, že by věci neznalý měl 
je za výtvor národa surového a plod věků pra- 
dávných. 

A tu pojal král Václav II. myšlénku opravdu 
velikolcpou a vzácně blahodárnou — umínil si 
opraviti minci tak, aby byla plnou protiváhou ku- 
povaného zboží, čili aby peníz obsahoval v pravdě 
tolik stříbra, mnoho-Ii měl jmenovité ceny, tak že 
nikdo nemusel se více báti ztráty na penízi ta- 
kovém. 

K tomu cíli povolal Václav II. ze Vlach, 
z Florencie tři mincíře Reinharda, Alfarta a Tina 
Lombardského, kteří v Hoře na Vlašském dvoře 
razili dvoji novou minci. 

Větší, velikosti a ceny někdejšího našeho dva- 
cetníku, slouly Pražské groše a razilo se jich z hřivny 
čistého stříbra šedesát čili kopa, odkudž potom 
stálý název »kopa grošů.* 

Menší sluly peníze čili haléře a těch bylo 12 
do jednoho groše. 

Poněvadž pak vedle výtečného tohoto zrna 
byl i ráz čili stříž peněz těch velmi úhledný, na- 
byly peníze ty veliké obliby nejen v říši České 
ale i daleko za hranicemi, kde v nejednom případě 
uzavírány smlouvy se závazkem, že summa smlu- 
yepá musí zaplacena býti groši Pražskými. 



940 Česká kronika. 

A tu groše tyto přijdouce do ciziny opatro* 
vány čili vlastně zohyzdovány kolky zemí a měst 
cizích, tak že za nedlouho pěkný peníz Václava II. 
nebyl ani k poznání. 

O hornictví. 

Vedle obchodu a průmyslu spůsoben byl 
v městech i veliký rozkvět hornictví, jehož před- 
mětem bylo hlavně těžení stříbra. 

Města Stříbro, Jihlava, Německý Brod pro- 
slula hornictvím, hlavně však a přede všemi klenot 
v koruně české — Kutná Hora. 

Prvý počátek Hory klade pověsť k roku 1237., 
kdy prý mnich sedleckého kláštera Antonín pro- 
cházeje okolí, nalezl stříbrný prut ze země vyční- 
vající. A tu, aby místo, odcházeje se zprávou o svém 
nálezu do kláštera, zase nalezl, přikryl prý je svou 
kutnou, odkudž pověst odvozuje jméno města, ač 
správné odvození jména toho jest od slova »kutati« 
neb » kutiti* (v zemi hrabati). 

Pověst o vzácném nálezu roznesla se brzo 
a k místu tomu hrnuli se horníci, aby po drahém 
kovu pátrali. 

Roku 1276. povstalá tu zatím osada pový- 
šena Přemyslem II. na královské, svobodné, horní 
město, které o překot vzrůstalo, ano se ukázalo, 
že hornina tamní na stříbro velice jest bohatá. 

Poku 1299. dán králem Václavem II. městu 
horní řád a ono podřízeno nejvyššímu mincmistrovi, 



, Bralrteaty Přemysla I. 




Brakteaty Václava I. 



Brakteaty Václava I. 



Brakteaty Přemysla II. 



Brakteaty Přemysla II. 



Brakteaty Václava II. 



Pražské groše a haléře Václava II. 



Eduard Fiala, Bcschreibung biíhmisrher Milnun 
iiil Mediillen der Saiiimlung der Max Donnebaiter. 



O povznesení stavu městského. 945 

který tu při městě na » Vlašském dvoře « obýval. 
I na zlato dolováno u nás hojně, zejména v krajině 
při ústí řeky Sázavy v okolí Jílového. Letopisec 
nám poznamenal zprávu, že králi Václavovi I. odtud 
přinesena hrouda zlata deset hřiven těžká, než osada 
Jílovská ani žádná jiná nepovznesla se k takové 
výši, na jaké tak časně octla se Hora. 

Veliké bohatství vzácných kovů mohlo ovšem 
učiniti Českého krále » Zlatým* a mohlo uvésti 
krále Václava II. na myšlenku, aby zastavil neřád 
panující v mincovnictví a raziti dal peníz plné ceny, 
pohrdaje loupežným ziskem z lehké mince. 

O povznesení stavu městského. 

Což divu, že stav městský maje ku prospěchu 
svému takové výsady, brzo u nás povznesl se k ne- 
tušené výši a důležitosti, .k jaké nikdy nedospěl 
v sousedních královstvích Uherském a Polském, 
kde zůstal vlčí ratolestí na stromu národním až do 
dob nových. 

Měšťanstvo obchodem a průmyslem zbohatlé 
tlačilo se ovšem v popředí, na prvním pak místě 
to byli rodové, kteří zastáváním úřadu konšel- 
ského před ostatním měšťanstvem sobě přednost 
osobovali. 

Takovými rody byli v Praze: Velflovici, po- 
tomci měšťana Velfla, nazvaní také »odvěže«, po- 
něvadž rodný jejich dům věží byl opatřen. 

Dále Olbramovici, nazvaní dle měšťana Olbrama 

Česká kronika. 6 i 



946 Česká kronika. 

syna Menhartova, rod Štuků, Fridingerů, Rokycan- 
ských, Junošů (původu českého), od Kamene, Ko- 
kotoviců, Kornpuhlů, Pušů a j. v. 

V Hoře záhy vynikla rodina Ruthardů, která 
se i v Kolíně usadila. 

Prohlížeje k tomuto rozkvětu měšťanstva, volal 
již Přemysl II. zástupce měst ku sněmům obecným, 
ač tomu druzí stavové odpírali, ukazujíce k vými- 
nečnému postavení měst k ostatnímu národu, ale 
král nedbal toho a města dostávše se jednou do 
sněmu, nemínila se vzdati toho a provedla své, 
tak že ve století následujícím tvořila třetí stav ná- 
rodu Českého a i později práva toho si uhájila. 

O ostatních stavech národa. 

Vzpomenutí stavové byli v říši České majitely 
veškerých politických práv, ostatní vrstvy národa 
práv těch neměly, byl to » bídný, poplatný lid«, 
jak jinde říkáno, nebo povinností — těch měl dost, 
snad až mnoho, ač jinak byl dosti volným a žil 
v poměrně slušném blahobytu; o nějakém ne- 
volnictví a porobě v době té řeči býti nemůže, 
nebo i ti staří dušníci během doby vymizeli. 

A přece i mezi tímto bezprávním množstvím 
dá se rozeznati šest tříd a sice : dědinníci, manové 
a nápravníci, měšťané měst poddaných, sedláci osedlí 
právem zákupním, sedláci dle řádu staročeského 
a konečně chasa a čeled služebná. 



O dědinnících. 947 



i 



O dědinnících. 

Dědinníci byli svobodní majitelé svobodných 
pozemků, dědiční držitelé dědin, s kterými mohli 
nakládati dle své vůle. 

Od zemanů — vladyk a rytířů — lišili se 
tím, že majetek jejich byl skrovný, tak že jej mu- 
siti vzdělávati vlastní rukou a neměli žádných 
kmetů, žádných poddaných. ! 

Bývali osedlí jednotlivě mezi statky panstva a 
rytířstva, někdy však v celých osadách, jako se 

v 

připomíná vesnice Čistý (mezi Boleslavi Mladou a 
Bělou), kde veškeří obyvatelé byli dědinníky, ří- 
zeni jsouce svým rychtářem a přísežnými, ze sebe 
zvolenými, kteří vykonávali i patronátní právo 
tamního kostela. 

Vrchní právo nad dědinníky vykonávaly soudy 
župní a úřady krajské. Povinností dědinníků bylo 
platiti berně zemské a v čas vojenské hotovosti 
stavěti se pod prapor královský, ovšem tak, že ne 
všichni byli povinni se postaviti, nýbrž tolik jich 
dohromady vypravovalo muže, mnoho-li jich ma- 
jetkem svým činilo míru pro odvedení jednoho 
muže určenou. Bylo-li na př. poručeno, aby z de- 
síti lánů postavil se muž, sestoupilo se dědinníků 
ve spolek tolik, až polstvo jejich dohromady deset 
lánů činilo a ti pak nesli náklad na vypravení 
jednoho muže do pole. 

Dědinníci tito byli zbytkem původního staro- 
slovanského řádu a byli v dobách starších velmi 

63* 



948 Česki kronika. 

četní, během času však jich velice ubylo, jedna 
tím, že okolní zemani statky takové zakupovali, 
jednak i násilím se jich zmocňovali. Nejeden dě- 
dinník přinucen platiti sousednímu zemanovi roční 
úrok, ba zavázati se i k nejedné robotě. 

Přes to vše uchovala se třída dědinníků u nás 
až do našeho století. 

O manech a nápravnících. 

Králové Čeští zakládajíce a opravujíce hrady 
k ochraně země, dbali také o to, aby bylo při 
hradech těch dosti strážců a obránců v případě 
náhlého nebezpečí, vojska stálého však tentokrát 
nebylo, najatá pak chasa vojenská byla tuze ne- 
spolehlivou. 

A tu králové k hradům takovým odkázali 
obyčejně okolní sedláky, kteří sproštěni byvše 
všech jiných povinností, měli vykonávati hlídky a 
stráže na hradě a ovšem v čas potřeby k obraně 
jeho se dostaviti. 

Lidé takoví zváni many a podřízeni purkra- 
bímu toho hradu, ku kterému byli přikázáni. Purk- 
rabí tento ve věcech menších vykonával nad nimi 
i soud, jednalo-li se však o věc větší důležitosti, sesta- 
vován soud z manu ostatních. 

Poněvadž však na hradě vedle strážných a 
obhájců bylo třeba i dozorců nad nimi, dohlížitelů 
nad obranou, zásobami aj. způsobeny i mezi many 
stupně a poněvadž výsluhy těch vyšších dosti hojné 



O měšťanech měst poddaných. 949 

byly, nepohrdali jimi i lidé stavů vyšších zejména 
vladykové a rytíři a tak mezi many octly se i osoby 
urozené. 

Takovíto manové přikázáni k hradu Pražskému, 
k Vyšehradu, Bezdězi, Křivoklátu, Dobříši, Mostu, 
Lokti, Mělníku, Zvíkovu, Písku a j. 

Na hradech o záležitostech manských vedena 
zvláštní registra a při hradě Pražském zvláštní, od 
zemských oddělené desky. 

Velikým příznivcem takovéhoto manského zří- 
zení byl zejména Olomoucký biskup Bruno a ten 
na hojných statcích biskupství svého pořídil tolik 
manství, že mohl v čas potřeby veleti dosti značné 
moci vojenské z manu těchto složené. 

Spoléhaje biskup na moc tuto, psal se »kněz 
(kníže) biskup« a došel toho, že vedle vévody 
Opavského stal se bezprostředním členem říše Če- 
ské a tak jaksi z příslušnosti k Moravě vytržen, 
proto pak, když jmenováni veškeří stavové Mo- 
ravští, jmenován, jak už připomenuto, na prvém 
místě ještě před hejtmanem zemským, který přece 

v 

byl místodržícím Českého krále. 

O měšťanech měst poddaných. 

Města, o nichž jsme mluvili, byla zakládána 
králem na půdě patřící králi, než i preláti, kláštery 
a páni zakládali osady městské aneb povyšovali 
již <?távaiící vsi na města. 



ftoO Česká kronika. 

Změna tato musela se ovšem státi jen se svo- 
lením krále, nebo vyjímání osad těchto z pravo- 
moci soudů župních a krajských úřadů nemohlo 
se jinak státi než se svolením panovníka, rovněž 
udíleni práva k trhům bylo změnou v obecném 
řádě tak důležitou, že i k ní bylo potřebí svolení 
králova. 

Města tato stála ku pánům svým v témž po- 
měru, jako města královská ku králi, ale nebylo 
tomu všude stejně, a poměr ten býval dle oba- 
polné smlouvy upravován, tak že měšťané tito 
i k určitým robotám bývali zavazováni, někde li- 
šili se od obyvatelstva vesnického jen tím, že měli 
nad sebou konšele ze svého středu. 

Od soudu konšelů a rychtáře měst poddaných 
šlo obyčejně odvolání ku konšelům nejbližšího 
města královského. 

O sedlácích. 

Sedláků v době oné vytkli jsme shora druhy 
dva a sice byli to sedláci osedlí právem zákupním 
a sedláci osedlí po právu staročeském. 

Osazování právem zákupním čili emfiteutickým 
bylo v době té u nás novotou, zavedenou po spů- 
sobu zakládání měst. 

Až do těch dob zachoval se u nás u veliké 
rozsáhlosti pomezný hvozd, jehož nezdálo se již 
býti pc ' řeba k obraně země a tu umínili si panov- 



O sedlácích. 951 

níci čeští půdu více méně ladem ležící obrátiti v role 
a to tak, aby jim z toho vycházel užitek." 

Poněvadž obyvatelstvo říše České bylo po- 
měrně dosti řídké, nebylo ani možno "provésti za- 
lidnění lesin těch obyvatelstvem domácím, provedli 
je tedy králové pomocí cizinců. 

Byli to zase příchozí ze západních Němec a 
Niaozemí a ti zakládali osady vesnické spůsobem 
zakládání měst podobným. 

Zámožnější cizinec vyhlédl si příhodné místo, 
smluvil se o ně s úředníky královskými a přivedl 
pak osadníky. 

Zakladatel za své přičinění dostal nejlepší a 
největší statek a dědičnou hodnost rychtáře. Rych- 
tář takový nazýval se foit nebo šulc. 

Noví osadníci dostali půdu v plné dědičné 
držení, začež měli odváděti roční poplatek; ji- 
nak všech ostatních závazků a povinností byli 
prosti. 

Chtěl-li sedlák takový statek svůj prodati, 
mohl tak učiniti, ovšem s tímže závazkem, s ja- 
kým on statek držel. 

Za převod tento vybírán obyčejně poplatek 
zvaný laudemium. 

I sedláci tito právem zákupním osedlí vyňati 
byli z pravomoci úřadů župních a krajských a ří- 
dili se svými fojty, od nichž bylo odvolání k úřadům 
a radám měst královských. 



952 Česká kronika. 

Aby nebylo zmatků, neosazováni právem tímto 
jednotliví sedláci, nýbrž vždy celé obce. 

Takovým spůsobem zalidněny, ale zároveň 
poněmčeny pohraniční krajiny české. 

Sedláci usazení po právu staročeském byli 
oni kmeti, o nichž v předešlém pojednání (strana 
598—600) mluveno. 

Při těch nezměnilo se během XIII. století 
mnoho, leda že ještě hojnějším vyjímáním z povin- 
ností župních přibylo jim robot a platů. 

Což tu divu, že zatoužili po stavu sedláků 
emfiteuticky osazených a smluvili se s vrchností 
svou o podobnou smlouvu a převedení všech po- 
vinností na poplatek. 

Vrchnosti tomu neodporovaly a tak druhý 
tento spůsob stavu rolnického seřídí ještě víc. 

O lidu služebném. 

Poslední třídou obyvatelstva říše České byla 
chasa a čeled služebná. 

Dá se mysliti, že byla to třída lidu velice 
hojná, bylať četná čeled a hojné služebnictvo obec- 
ným tenkrát požadavkem při tom, kdo vzácným 
slouti chtěl. 

Dědičným asi stav tento nebyl, nebo největší 
část čeledi nucena byla žíti ve stavu svobodném 
a proto doplňoval se z rolnictva a měšťanstva, kde 
ti členové rodiny, na něž při dělení statku málo 
neb nic nepřipadlo, hledali chleba v panské službě. 



O vzdělanosti. 953 

Tu býval život veselý a bujný a bylo možno za 
dobré služby dočkati se výsluhy pro případ stáří. 

Odměnou lidu služebného bývala strava a šat, 
velmi často i udílení půdy a statku. Chasa tato a 
čeled byla svobodnou a mohla změniti pána vy- 
davši ovšem, co byla obdržela. 

Byloť zásadou, že páně jest dědina, člověk 
však boží. 

Ovšem nekaždému z čeledi této podařilo se 
opatřiti si tolik, aby i pro případ stáří neb pro- 
puštění ze služby měl svůj chléb a odtud povstávala 
chudina a žebrota, o níž nejednou už bylo zmí- 
něno. — 

O vzdělanosti. 

Povznesením obecného blahobytu povznesla se 
i obecná vzdělanost a tu vzbuzuje pozornost naši 
úkaz zvláštní, že otcové naši počali ihned obírati 
se hloubáním náboženským, v kterémžto ohledu 
i později byli pověstnými. 

Do prostřed století XIII. sahají prvé naše 
zprávy o různých náhledech náboženských. > Papež 
Innocentius IV. vydal dne 19. srpna r. 1244. bullu 
k arcibiskupům, a jiným prelátům uherským, 

v 

v nížto žaloval, že prý — v zemích Českých ka- 
cířská nepravost takové nabyla síly, že popuzovala 
již k boji proti matce církvi netoliko lid obecný 
ale i velmože a pány, a v přívažčivé nešlechetnosti 
že volila sobě jakéhosi arcikacíře i za papeže a 
měla ho i s učenníky jeho u velikém množství 



954 Česká* kronika. 

v úctě, jedem jeho učení se napájejíc ; protož aby 
duchamorný neduh ten nezmáhal se dále, vynesl 
klatbu na toho arcikacíře, kteréhož Cechové na- 
bývali papežem a na učenníky jeho i přívržence 
a ochránce obojího pohlaví.* 

Kletba na lid ten vržená neměla asi valného 
účinku a »r. 1257. žádal Přemysl II. papeže Ale- 
xandra IV. zase o pomoc proti kacířům v zemi 
své a papež udělil ji tím, že jmenoval dva minority 
brněnské, Bartoloměje a Lamberta Němce, za první 
nám dle jména známé inquisitory v Cechách.* 

Blouznění tato náboženská nabyla posily, když 
v letech šedesátých století XIII. objevili se i u nás 
tak zvaní mrskači. 

Byli to přemrštěnci, kteří za pokání za sebe 
i jiné táhli krajinami s hlavami zahalenými, s prsy 
obnaženými a majíce v rukou uzlovité důtky, mr- 
skali se až do krve, tepali sebou o zem a zbroceni 
krví všelijak se svíjeli. 

V čele svém mívali korouhev nebo kříž a kněze, 
sami pak poznamenáni byli malým křížkem na šatu 
vyšitým. 

Kdo do řady jejich vstoupil, musel s nimi vy- 
trvati aspoň 33 dni. 

S počátku lid s údivem pohlížel na podivný, 
příšerný ten průvod a mrskačům dostávalo se i pří- 
růstku i hojných darů, když však se shledalo, že 
kajicníci tito pod rouškou pokání provozují rozličné 
neplechy, jsou pronásledováni, rozháněni, ba i upa- 
lováni 



O školách. 955 

O školách. 

Z dob krále Přemysla II. máme bezpečnou 
zprávu, že tenkrát v Praze při každém kostele 
farním, a těch bylo v městě a na předměstích přes 
třicet, byla škola určená k vyučování dítek. Ze tak 
bylo při farách i ostatních královských měst, mů- 
žeme tvrditi s největší pravděpodobností. 

O zřizení škol těchto nemáme žádných bližších 
zpráv, než dá se souditi, že podávány v nich jen 
počátky vědomostí nejnutnějších a že učivo jejich 
přes čtení a psaní nesáhalo. Vyučovali v nich nej- 
spíše knězi farní aneb snad zřízenci kostelní řádu 
nižšího. 

Nad školy tyto vynikaly tenkrát školy při 
chrámech kollegiatních a při klášteřích. 

Tam odchovávána dospělá mládež mužská 
k stavu duchovnímu, bylo tedy vyučování rozsáh- 
lejší, ač míra vědění na knězi vyžadovaná ani ten- 
krát značnou nebyla. 

O povznesení škol těchto vedli i papežové 
snažnou péči a mohutný Innocentius III. na obecním 
církevním sněme, který se r. 1215. sešel u sv. Jana 
v Lateráně Římském, vydal rozkaz, aby při každém 
chrámě arcibiskupském byl ustanoven učitel čili 
doktor bohosloví a při každém chrámě biskupském 
aspoň jeden učitel čili mistr tak zvaných svobod- 
ných umění. 

Svobodných těchto umění rozeznávalo se ten- 
krát sedm. Byla to hudba, mluvnice, řečnictví, mu- 
drctví, počtářství, měřictví a hvězdářství. 



956 Česká kronika. 

Z těch teď první počítáme k uměním, ostatní 
ku vědám. 

Učitel při chrámě biskupském takto ustanovený 
měl vyučovati na předním místě ty, kdož duchov- 
nímu stavu se chtěli věnovati, však i každého jiného 
vědění chtivého a to zdarma. Výživu učitel takový 
měl míti z důchodů kostela. 

Učení takovéto, poněvadž zaujímalo jen jedno 
oddělení učení vysokého, nazýváno učením částečným 
čili studiem partikulárním na rozdíl od vysokého 
učení, které mělo ještě oddíly pro vyučování prá- 
vům, lékařství a bohosloví a nazýváno učením 
obecným, čili studiem universálním aneb krátce 
universitou. 

Jen na universitách těchto mohlo býti udíleno 
důstojenství mistrů neb doktorů s plnou platností 
pro všecky země křesťanské. 

Pražský biskup Ondřej byl, jak shora (str. 667.) 
vzpomenuto, tenkrát na sněmu jmenovaném svěcen 
za biskupa a jak byl mužem přičinlivým a horlivým, 
zajisté že rozkazu papežovu hned vyhověl při ko- 
stele svém, než po prvé činí se zmínka o učení 
partikulárním v Praze teprve v roce 1248. 

Roku toho pro nešvár Václava I. se synem 
rozprchlo se učení toto, ovšem jen na čas. Za pa- 
nování Přemysla II. zřízeno znova a to s takovým 
zdarem, že pověst jeho rozešla se po okolních ze- 
mích a odtud přicházeli žáci na studia do Prahy. 

V posledních letech vlády Přemysla II. připo- 
mínají se při učení tom tři mistři svobodných 



O Školách. 957 

umění, z nichž mistr Očko vykládal o grammatice 
čili mluvnici, mistr Bohumil pak učil mudrctví a to 
té části, která učí zákonům lidského myšlení a slově 
logika. 

Dle jmen mistrů obou soudíme, že byli Če- 
chové. Třetím mistrem, který jakožto kapitulní 
scholastikus nejspíše dozorcem učení toho byl, jme- 
nuje se Řehoř, z rodu pánů Zajíců z Valdeka a po- 
tomní biskup Pražský. 

Řehoř tento vykládal knihy o přírodě, které 
napsal mudrc Aristoteles, jenž žil v Řecku v letech 
384—322. před Kristem. 

Slovutné učení toto rozprášilo se zase za po- 
sledních válečných let panování Přemysla II. a te- 
prve zase za Václava II. připomíná se mistr Matěj, 
kanovník u sv. Jiří, jakožto správce škol na hradě 
Pražském. 

Z klášterních škol tehdejších nejlépe byly opa- 
třeny školy při klášteřích řádu Dominikánského a 
Augustiniánského, kde lektorové, jak učitelé slouli, 
učili nejen svobodným uměním ale i bohosloví. 

Kdo vyššího učení byl žádostiv, musel ten- 
kráte tak jako v dobách předcházejících putovati 
do ciziny a tu byly to školy Pařížské pro boho- 
sloví, Orleanské pro právnictví a Montpellierské 
pro lékařství. Veškeré školy tyto byly v nynější 
Francii. 

Než i do Vlach putovalo se hojně a tu byly 
to zejména vysoké školy v městě Bononii, kam 
Čechové tak hojně docházeli, že tvořili o sobě jeden 



958 Česká kronika. 

z 18 národů, na které dělila se universita tato 
Vlachy vyjímajíc. 

Toto putování za vědami do ciziny a to da- 
leké bylo nemálo nákladným, tak že chudas útrat 
takových odvážiti se nemohl a proto odcházeli na 
studie obyčejně mužové již dospělí, z pravidla již 
dosti vysoký úřad zastávající a byli to skoro bez 
výminky knězi. 

Ti mohli stavem svým i tam v cizině opatřiti 
si chleb, aneb dohledati se podporovatele a dobro- 
dince. 

Často klášterové vysílali členy své na náklad 
klášterní ke studiím, v některých řádech bylo tak 
i výslovně nařízeno. 

A tu král Václav II. prohlédaje k těmto ob- 
tížím a nesnázím a chtěje usnadniti cestu ku vzdě- 
lanosti poddaným svým, umínil si r. 1294., že 
založí v zemi své a to v hlavním svém městě učení 
obecné, maje na zřeteli i to, že by hojně i z okol- 
ních zemí žactva se scházelo a tak Praze i zemi 
nemalý užitek z toho vycházel. 

Byla to myšlenka velkolepá, která zrodila se 
v duši muže, o němž jsme připomenuli, že sám 
nevyznal se ani v počátcích vědomostí obecných a 
přece myšlenka ta narazila na odpor a to tak 
rázný, že šlechetný úmysl výtečného krále nazmar 
přiveden. 

Byli to páni čeští, kteří zrázeli krále od pro- 
vedení věci, kterou sice uznávali za výbornou, ále 
prý předčasnou. 



O pěstováni věd a uměni. 959 

Páni, a v čele jich nejspíše pan Petr z Rožm- 
berka, prohledali k tomu, že by založením vyso- 
kého učení, jehož členové jak učitelé tak žáci 
z největší části byli by patřili ku stavu duchovnímu, 
moc stavu toho za Václava II. beztoho veliká, ještě 
by byla vzrostla a moc panstva světského v po- 
zadí zatlačila. 

Páni poukazovali k tomu, že za nepokojných 
těch dob nebylo by žákům bezpečno vydávati se na 
cesty a radili, aby věc odložena byla. 

Odklad protahován^ až šlechetný král vypustil 
starostlivého ducha svého a zásluha, kterou chtěl 
korunovati Václav II. svou vládu, připadla jeho 
vnuku — otci vlasti. 

O pěstováni věd a umění. 

Mimo vzpomenuté školy pěstovány vědy měrou 
velice skrovnou a veškerý obor ten může vykázati 
se jedině některými prácemi právnickými. 

A zase to byl sám král Václav, který umínil 
si právo české ustáliti vydáním zákonníka českého. 
Ovšem chopil se věci se strany nepravé. 

Vypraviv r. 1294. důvěrníka svého, kněze 
Alexia, dobrodruha to nespolehlivého, do Říma, 
žádal prostřednictvím jeho kardinála Matouše Or- 
siniho, aby mu byl radou pomočen při skládání 
českého zákonníka. 

Kardinál poslal do Cech slovutného právníka 
Gozziho z Orvieta, jenž měl složiti zamýšlený zá- 
konník, ale i tato záležitost smařena odporem stavů. 



960 Česká kronika. ' 

Bylo to přirozeným, nebo jak by byl mohl 
sebe učenější cizinec sebrati a spořádati sborník 
českého práva, které v tak mnohém ohledu různilo 
se od práva římského, v němž byl Gozzi zběhlým. 

A pak stavové nemínili se vzdáti svého nej- 
vyššího práva, soudu zemského, kde posud výroky 
činili jen dle svého svědomí, a dáti se vázati slovem 
zavolaného cizince. 

Král vida obecný odpor, upustil od zámyslu 
svého a cizí ten právník byl nejspíše nápomocen 
jen při spisování zákonníka horního, který městům 
hornickým, najmě Jihlavě a Hoře vydán. 

Umění pěstována rovně po skrovnu. Slyšeli 
jsme, že podporováno u nás básnictví, ale něme- 
cké ; z domácích památek básnických do XIII. sto- 
letí mohli bychom zařaditi nejvýš některé zlomky 
básní, životy svatých líčící a legendami nazvané, 
než poněvadž doba sepsání jejich nedá se zevrubně 
určiti a možno že do doby následující padá, pro- 
mluvíme o nich až v patřičném odstavci doby ná- 
sledující. 

Z umění výtvarných pěstováno hlavně stavi- 
telství a vyvedeny nádherné stavby, zejména klá- 
šterní, jako byl klášter Zbraslavský, Zlatokorunský, 
Tišnovský a j., ale ze staveb těch zbyly nám jen 
skrovné zbytky a omšené zříceniny. 



Posloupnost panovníků Českých. 



Asi od r. 750 — 871? 



Přemysl 

Nezamysl 

Mnata 

Vojen 

Vněslav 

Křesomysl 

Neklaň 

Hostivít 

Bořivoj I. 871 ř — 895? 

Spytihněv I. 895? — 903? 

Vratislav I. 903? — 921? 

Drahomíra 921? — 928? 

Václav I. 928 ? — 935. 28. září. 

Boleslav I. 935 — 967. 15. července. 

Boleslav II. 967 — 999. 7. února. 

Boleslav III. 999 — 1002. 

Vladivoj 1002 — 1003. / 

Boleslav III. 1003. 

Boleslav Chrabrý 1003 — 1004. 

Jaromír 1004 — 1012. 

Oldřich 1012 — 1037. 9. listopadu. 

Břetislav I. 1037 — 1055. 10. ledna. 

Spytihněv II 1055 — 1061. 28. ledna. 

Česká kronika. 



64 



962 Česká kronika. 

Vratislav II. 1061 — 1086. 15. června 

jako král 1086 — 1092. 14. ledna. 

Konrád 1092 — 1092. 6. září. 

Břetislav II. 1092 — 1100. 22. prosince. 

Bořivoj H. 1100 — 1107. 

Svatopluk 1107 — 1109. 21. září. 

Vladislav I. 1109 — 1117. 

Bořivoj H. 1117 — 1120. 

Vladislav I. 1120 — 1125. 12. dubna. 

Soběslav I. 1125 — 1140. 14. února. 

Vladislav H. 1140—1158. 11. ledna. 

jako král 1158 — 1173. 

Bedřich 1173. 

Soběslav H. 1173 — 1179. 27. ledna. 

Bedřich 1179 — 1189. 25. března. 

Otto 1189 — 1191. 9. září. 

Václav II. 1191 — 1192. 

Přemysl II. 1192 — 1193. 

Břetislav III. 1193 — 1197. 15. června. 

Vladislav III. 1197. 22. června — 1197. 6. prosince. 

Přemysl II. 1197 — 1198. 15. srpna. 

jako král Přemysl I. 1198 — 1230. 15. pros. 

Václav I. 1230—1253. 5r2. září. 

Přemysl II. 1253 — 1278. 26. srpna. 

Otto Braniborský správce 1278 — 1283. 24. května. 

Václav n. 1283 — 1305. 21. června. 

Václav III. 1305 — 1306. 4. srpna. 



\ * 



Posloupnost biskupů Pražských. 



Dětmar 973 — 982. 
Vojtěch 982 — 997. 
Thiddag 998 — 1017. 
Ekkard 1017 — 1023. 
Izzo 1023 — 1030. 
Šebíř 1030 — 1067. 
Jaromír 1068 — 1089. 
Kosmas 1091 — 1098. 
Heřman 1099 — 1122. 
Menhart 1122 — 1134. 
Jan I. 1134 — 1139. 
Silvestr 1139 — 1140. 
Otto 1140 — 1148. 
Daniel I. 1148 — 1167. 
Gothard 1168. 



Bedřich 1169 
Valentin 1180 
Břetislav 1182 
Daniel IL 1197 
Ondřej 1215 
Pelhřím 1224 
Budilov 1225- 
Jan H. 1226 - 
Bernart 1236 - 
Mikuláš 1241 - 
Jan m. 1258 - 
Tobiáš 1278- 
Řehoř 1296 — 
Jan IV. 1301 



— 1179. 

— 1182. 

— 1197. 

— 1214. 

— 1224. 

— 1225. 

— 1226. 

— 1236. 
-1240. 

— 1258 

— 1278. 

— 1296. 
1301. 

— 1343. 



Posloupnost biskupů Olomouckých. 



Jan I. 1063 — 1086. 
Vecel 1086 - 1091. 
Ondřej 1091 — 1096. 



Jindřich 1. 1096— 1099 
Petr I. 1099 — 1104. 
Jan H. 1104 — 1126. 

64* 



964 Česká kronika. 




Jindf.Zdik 1126 — 1151. 


Jan V. 1199 - 


- 1201. 


Jan III. 1151 — 1157. 


Robert 1201 - 


- 1240. 


Jan IV. 1157 — 1172. 


Bedřich 1241- 


-1250. 


Dětleb 1172 — 1182. 


Bruno 1245 — 


1281. 


Pelhřim 1182 — 1183. 


Dětřich 1281 - 


-1302. 


Kain 1183 — 1194. 


Jan VI. 1302 - 


- 1311. 


Engelbert 1194— 1199. 







• 3 i 



II ' 



966 



Česká kronika. 



co 
c© 



9 



Ol 

i! 

H 

p ^ 

ox g 

f ' 

ÍI 
II 






o* 



.co 
co 



to 

o 
o 



to 






2* 

o 3 

g q c 



^1 -u 



> 
3 

& 

ti 

es. a 

v* 

X A. 

P o 



£ $? 

3* 
§ I 



1 



£ 3 



O) 



-5! 



3 <J 

P co 

V*. < 



60 P* 

os <; 



SIS 

3. O 

» • 

o- ^ 



o 



3 



o 

P 



S2 

si O ^ 

-4- 3 P- 

TT o o 

p£ 



os 



° I 



H- 



3 ? 



w 

c 

o §• 



to 



w 

c 
>— • 

W M 

ÍV n 



í 8 f í 



£ 
•1 
tů 

P 
O 

to » 



18 

^ o 
-4- h 

-- n P • 

Od 

O 



s: o 
B- £ 

T3 a* 

C/5 

< 
to 
«-+■ 

O 



C 3 

P3 ° 

to £ 

• o 



ÍCVJ. 



W 
o, 

ta 



to a »— i 

N.» i - M 

° es 

« oo pr 
^o^± 



s cg 

a h* P 

3. 



t- 1 
3 



o 

er 

tó* 

M O -< 

o a » 
r-* o ° 



O 



3 


(Br 




» 


ffi 


<Ď< 


& 


9 


o- 


• 


C 




ú 


— 1" 


P 


H-* 




O 




CO 




to 



"cc 









O 
o 

3 ífi 

Iq 
■+ ° 



tO H- 1 

• 00 



<5 



Česká kronika. 



987 



Tf» 



ca 

O 



> 
. CM 



a a 



<3 co 

•a 

e 
> 



> 

"35 

xX) 

.£> 

O 

C/5 



•s 

ve 

-O 



"33 

'•3 

es 



5 

3 






o 



^ E h 




í i-5 



<M 



I 
8 8 

cm ^ 



o' 

•I 

o 

w 



(A 

a 

•o 

> 

•3 

•43 



9 



& 



O* 

O 



CM 
CM* 

CM 



a 



CM 



a 

o 



I 



. CM 

> CM 
ca CM 



co 

co 



v» 



r a 



^ i 



968 



Česká kronika. 



2* 



B. 



-i 

P 5 
B W 

5 



3 

O* 

> v 










to o 

f p s 

o f4 d 

*r o- Ji 
^- 5. C 

*r co 

OD 



o 



B 


fa 


> 


-*- 


cr 


tO 


•t 


**> 


O 


O 

• 




»*» 



00 









o 

sr 
v 



9 

W 

c 
a 
sr 
c 




W 
<• 

o. 

» 
o 

< 

I 

c* 

< 

ř 

B 5- ► 
" f 8 

sir sr 

C/) ní 

?§ 
< 

H^ H^ *** 
DO tO & 



E* 

r 5r 



CO to 



B 



O. oo 



a h b 3 

c 2 OL 

** t^ **• 

5 ' »-^ < 

^ ^ oo 

S? Ol H !-« 






9% 



N 

w 



g til 

w §• 

S 2. 

I" m 

(O Oé 

-o «• 

• » 

<o > 

»? 
S * 

1 5* 
z, s ) 



N 



3 



c/> 



o a ř; 



3 
C 






W 



B S 2 



5« 

to 



CL 

(A* 

< 



3 h- 
c/> ÍI »< 
5-" ^ o 






(O 

"co 



IN3 



to 



5 

Si ^ 





i SI 


-£■ 


1 






■a ofi 








á 


M| 

.sst 

Jlí 


■8||| 

a 




Slila 
IflP 

_-5S 

lil 


I 


li? 




2 « 8 




■a2 ě 


Iftl 






,55 
<ll 

^£3 BĚS 


+- 
a 

-< 


11 




3 g 


gS5||3 

415 




1*1 

lpi 




ií 


iiíís 








>,*• ■*- 




ES= & 










S "" 8 






Fš 




1 






Jil 



-•— 




jj-B 


? s 


«r 


Ě?*Íb 


%•* 


lil 














, 
























í * 




s 








f-í 


ÍH-ř 






ji 


řSi 










I 5 

B 



I | 



r 1 



Obsah dílu I. 

Hlava I. ser 

■ 

O prvých obyvatelích . . . . ♦ 7 

Bojové 11 

O památkách po Bojích 13 

Markomani 27 

O památkách po Markomanech 34 

O příchodu Čechů 36 

O sídlech jednotlivých čeledí 40 

Příběhy pohanských Čechů 45 

O Samovi 47 

O Krokovi a jeho dcerách 52 

Přemysl na stolec knížecí povolán 61 

O knížeti Přemyslovi 64 

O dívčí válce 68 

O nástupcích Přemyslových 75 

O boji s Vlastislavem Luckým 76 

O vraždě Durynkově 80 

O válkách Čechů s říší Franskou 87 

O životě pohanských Čechů 90 

O náboženství 90 

O zřizení obecném 93 

O vzdělanosti 100 

O průmyslu a obchodu 104 

O životě domácím 109 

Hlava II. 

O Mojmírovi 115 

O Rostislavovi 125 

O sv. Konstantinu 127 



972 Česká kronika. 

•tr. 

O příchodu bratří Soluňských na Moravu 130 

O Svatoplukovi 135 

O Methodiově dalším životě a smrti 143 

O dalším panování Svatoplukově 150 

O pádu říše Velkomoravské 156 

Hlava III. 

O Bořivojovi I 158 

O poustevníku Ivanovi 160 

O Spytihněvovi 1 164 

O Vratislavovi 1 168 

O Drahomíře a sv. Ludmile 172 

O dalším vladaření Drahomířině 179 

O Václavu I. Svatém 184 

O smrti sv. Václava 190 

O Boleslavovi 1 198 

O Boleslavovi II 207 

O prvém biskupu Pražském 210 

O dalším panování Boleslava II 212 

O sv. Vojtěchovi 213 

O návratu Vojtěchově 219 

O zahubení rodiny Slavníkovců 222 

O druhém návratu a smrti Vojtěchové 227 

O posledních letech vlády Boleslava II 229 

Hlava IV. 

O Boleslavu III 233 

v 

O panování Boleslava Chrabrého v Cechách 237 

O knížeti Jaromírovi 245 

O knížeti Oldřichovi 253 

O Břetislavu a Jitce 256 

O svatém Prokopovi 261 

O dalším panování Oldřichově 264 

O nastolení Břetislava 1 267 

O tažení Břetislavově do Polska 271 



Česká kronika. 973 

str. 

O válce Břetislavově s císařem Jindřichem III 276 

O jednání Břetislavově s papežem 281 

O druhé válce Břetislavově s císařem Jindřichem III. . . 284 
O dalších letech panování Břetislavova 287 

Hlava V. 

O Spytihněvu II 293 

O vyhnanství Vratislavově 297 

O dalším panování Spytihněva II 299 

O vypuzení mnichů kláštera Sázavského 300 

O smrti knížete Spytihněva II 307 

O Vratislavu II 309 

O založení biskupství Olomouckého 311 

O návratu mnichů slovanských do kláštera Sázavského . 312 

O volbě biskupa Jaromíra 313 

O rozbroji mezi biskupem Pražským a Olomouckým . . 317 

O dalším panování Vratislava II 320 

Vratislav Českým králem 322 

O různicích krále Vratislava s bratrem a synem .... 329 

O posledních letech panování krále Vratislava 337 

O knížeti Konrádovi 340 

Hlava VI. 

O Břetislavu II 343 

O novém vypuzení mnichů Slovanských z kl. Sázavského 346 

O válce knížete Břetislava s Polskem 351 

O křižácích v Čechách 353 

O biskupu Heřmanovi 356 

O prvém porušení zákona Břetislavova 359 

O smrti Břetislava II 363 

O Bořivojovi II. 367 

O válce Bořivojově s Polskem 371 

O Bořivojově tažení do říše Německé 372 

O prvém svržení Bořivoje II. se stolce knížecího .... 373 
O knížeti Svatoplukovi 376 



974 Česká kronika. 



str. 
O zahubení VrŠovcův 378 

O novém válečném taženi Svatoplukově a jeho smrti . 387 

O nové volbě knížete r. 1109 389 

O válce Vladislava I. s Bořivojem II. ........ 391 

O počátku vlády Vladislavovy 396 

O válce Vladislavově s Polskem 398 

O smířeni Vladislavově s Boleslavem III. a Soběslavem 400 

O bitvě s Uhry na poli Hiuckém 402 

O opětném dosednutí Bořivoje II. na stolec knížecí . . 405 

O posledních letech vlády Vladislavovy 412 

O smrti knížete Vladislava 1 416 

O nastoupení Soběslava I. a jeho zápase o stolec . . .421 

O kronikáři Kosmovi 424 

O válce Soběslavově s Lotarem 431 

O prvých letech vlády Soběslavovy 442 

O spiknutí proti životu Soběslava 1 446 

O válce Soběslavové s Polskem 452 

O posledních letech panování Soběslava 1 454 

Hlava VII. 

O nastoupeni Vladislava II. na stolec knížecí 459 

O vzpouře Konráda Znojemského 462 

O potrestání knížat Moravských 469 

O novém nešváru biskupa Zdika s knížaty Moravskými 471 

O křížové výpravě z Čech a z Moravy 480 

O dalším panování Vladislava II 482 

O výpravě Vladislavově do Polska 485 

O povýšení knížete Vladislava II. za krále 487 

O výpravě Vladislavově do Itálie 490 

O bojích před Milánem 497 

O slavnosti smíření před Milánem . . . . ' 505 

O tažení Vladislavově do Uher 508 

O dalším panování krále Vladislava 514 

O vzdání se Vladislava krále trůnu ve prospěch syna . 518 
O vysvobození Soběslava z vězení a dosažení jeho na 
stolec knížecí 520 



Česká kronika. 975 



str. 

O smrti krále Vladislava 1 525 

O Soběslavovi II. 527 

O výpravě do Vlach 530 

O výpravě Soběslavově do Rakous 533 

O sehnání Soběslava II. se stolce knížecího 535 

O volbě biskupa Valentina 541 

O volbě biskupa Břetislava 543 

O vzbouření proti knížeti Bedřichovi 545 

O válce mezi Bedřichem a Ottou 547 

O rozkolných snahách biskupa Břetislava 549 

O posledních dobách vlády Bedřichovy a jeho smrti . . 551 
O nastoupení knížete Otty na český stolec knížecí . . . 552 

O výpravě Ottově do Vlach a o jeho smrti 554 

O knížeti Václavu II 557 

O knížeti Přemyslovi II 559 

O knížeti BřetMlavu III. 561 

O knižeti Vladislavu m 564 

Hlava VIII. 

O rozsáhlosti říše České 571 

O rozdělení říše České 572 

O panovníkovi 573 

O správě Říše České 577 

O obyvatelstvu říše České a jeho národnosti 581 

O obyvatelstvu Říše ^eské co do stavů 585 

O stavu duchovním 585 

O stavu panském 590 

O stavu městském 598 

O stavu rolnickém 598 

O nevolnících 600 

O vzdělanosti 601 

O uměních 610 

O živnostech 633 

O životě soukromném ,,,,.,,,, T ,.,. . 638 



976 Česká kronika. 

Hlava IX. «,. 

O povýšení knížete Přemysla za krále 649 

O rozvodu krále Přemysla I. a novém sňatku 652 

O stvrzení hodnosti královské v Cechách stolicí papežskou 654 

O novém obrátě v jednání Přemyslově 659 

O zlaté bulli císaře Bedřicha II 661 

O změně zákona Břetislavova o posloupnosti 664 

O sváru krále Přemysla s biskupem Ondřejem .... 665 

O některých změnách v rodě královském . ' 678 

O smrti krále Přemysla T 684 

O králi Václavu 1 690 

O válce krále Václava s Bedřichem Rakouským .... 696 
O roztržce mezi králem Václavem a císařem Bedřichem II. 699 

O vpádu Tatarském 706 

O biskupech Českých v době této 712 

O nové válce Václava I. s vévodou Bedřichem .... 715 
O sporu krále Václava I. se synem Přemyslem .... 717 

O nabytí dědictví babenberského 730 

O sňatku Přemyslově s Markétou Babenberskou .... 735 

O prvé válce Přemyslově s Uhry . 737 

O smrti krále Václava 1 740 

O Přemyslově nastoupení na trůn český 741 

O výpravě Přemyslově do Prus 744 

O volbě Německého krále 751 

O válce Přemyslově s Bavory 764 

O nové válce Přemyslově s Uhry 756 

O výpravě na Dunaj 759 

O bitvě u Kroissenbrunu 764 

O rozvodu Přemyslově a druhém jeho manželství . . . 776 

O korunování Přemysla II. za krále 778 

O jiných rodinných slavnostech krále Přemysla II. . . . 780 

O nové válce krále Přemysla II. s Bavory 782 

O druhé výpravě Přemyslově do Prus 784 

O rozšíření říše České vévodstvím Korutansk)'m .... 786 

v 

O válce Přemyslově se Štěpánem, králem Uherským . . 788 
O volbě Rudolfa Habsburského za krále Německého . . 796 



Česká kronika. 9ÝÝ 



O válce Přemysla II. s králem Uherským Ladislavem IV. . 798 

O sporu Přemysla II. s králem Rudolfem 801 

O prvé válce Přemysla II. s králem Rudolfem 804 

O dalších nesnázích Přemyslových s králem Rudolfem . 810 

O druhé válce Přemysla H. s Rudolfem 812 

O bitvě na Moravském poli 815 

O povaze Přemysla II. a jeho vládě ......... 831 

O dalším tažení Rudolfově do říše České . . 836 

O dvojité svatbě dítek královských v Jihlavě 839 

O vladaření Orty Braniborského ; . 845 

O uvěznění královny Kunhuty a králeviče Václava . . 849 

O útěku královny Kunhuty z vězení * . . 851 

O odporu proti Braniborcům ' 853 

O hrozném hladu a moru v zemi české ....... 857 

O nastoupení krále Václava II. na trůn 861 

O královně Kunhutě 863 

O záhubě Závišově 869 

O poměru krále Václava II. k říši Německé . . . . .872 

O získání zemí Polských 878 

O vblbě Německého krále 881 

O jednáních krále Václava s králem Adolfem 883 

O smíření Václava II. s Albrechtem Rakouským .... 884 

O korunování krále Václava II «....'. 886 

O volbě Albrechtově za krále Německého 889 

O nabytí koruny Polské 891 

O nabytí koruny Uherské 893 

O sporu a válce krále Václava s králem Albrechtem . . 895 

O ztrátě koruny Uherské 899 

O smrti krále Václava II 900 

O nastoupení Václava III. na trůn 902 

O rozmařilém životě krále Václava III 907 

O zavraždění Václava III 908 

Hlava X. 

O rozdělení říše České a její správě 915 

O stavech v národě Českém. O stavu duchovním . . .916 
Česká kronika. ffó 



978 Česká kronika. 

O stavu panském 918 

O stavu rytířském 925 

O stavu městském 926 

O zakládání měst 927 

O správě města 928 

O úřadech městských 930 

O obyvatelstvu městském 932 

O živnostech městských 932 

O opravě mince 934 

O hornictví 940 

O povznesení slávu městského 945 

O ostatních stavech národa . . 946 

O dědinnících 947 

O manech a nápravnících 948 

O měšťanech mést poddaných 949 

O sedlácích 950 

O lidu služebném 952 

O vzdělanosti 953 

O Školách 955 

O pěstování véd a umění 959 



Seznam obrazů. 

str. 
Kladivo z hnátu zvířecího. Kamenná sekera. Kamenný mlat . 9 

Půdorys ohrady ČeŠovské 15 

Spečený val na hoře Žďáru . . . 17 

Duhová miska druhu největšího. Mince nalezená u Ho- 
lešova na Moravě. Duhová miska s nápisem .... 20 
Celt uprav, na sekeru. Celt nezasažený. Polstav. Hrot kopí. Srp 23 
MeČ Boušovický, Meč Roztocký. Palcát Domažlický. Zlatý 

pletenec Hradecký 24 

Nůž u Levého Hradce nalezený 25 

Diadem od Rovné. Bronzová labuť od Svijan 26 

Kamennické známky z věže Zvíkovské 35 

Příchod Čechů 40 

Tetin 52 

Libušin 67 

Poslové podávají Přemyslovi roucho knížecí 64 

Libuše věsti slávu Prahy 69 

Ctirad a Šárka . 73 

Bitva u Turska 81 

Durynk před knížetem 85 

Hryzelské hradiště 98 

Runský nápis 102 

Kámen Skalský. Popelnice DrahelČická 103 

Džbán Jičínský. Osudí Neštěmické 104 

Spona Želenická 105 

Mohyla s popelnicemi 111 

Hrob v řezu podélném 112 

Hrob v řezu příčném 113 

Příchod bratří Soluňských na Moravu 120—121 

Soud nad Rostislavem 137 

65* 



980 Česká kronika. 



str. 

Smrt sv. Methodia 145 

Svatopluk a jeho synové .. 153 

Křest Bořivojův a Ludmilin 161 

Chrám na Levém Hradci 165 

Chrám v Budči 169 

Kostel sv. Jiří na hradě Pražském 173 

Náhrobek Vratislava 1 177 

Smrt sv. Ludmily 181 

Václav I. Svatý 185 

Náhrobek sv. Ludmily 186 

Přilbice sv. Václava. Meč sv. Václava 189 

Smrt sv. Václava 193 

Sv» Václav na pečeti velikého soudu zemského . . . 196 

PeČef starého města Pražského 197 

Boleslav smiřuje se s Ottou 204 — 205 

Valy Starokouřimské 214 

Libice 215 

Smrt sv. Vojtěcha 225 

Hradiště Dřevičské . . 239 

Oldřich a Božena 242—243 

Studánka Boženina na Peruci 247 

Jaromír v rukou Vršovců 252 

Břetislav a Jitka 257 

Nastolení knížete Břetislava 269 

Kostelík sv. Václava v Brudku 279 

Náhrobek Břetislava 1 289 

Sv. Prokop vyhání německé mnichy 301 

Náhrobek Spytihněva II 305 

Korunování krále Vratislava 1 324—325 

Kněžna Hilburga před králem Vratislavem 333 

Opat Božetěch nese kříž do Říma .... - 349 

Smrt Břetislava II 361 

Náhrobek Břetislava II 365 

Smrt Mutinova na hradě Vratislavi 384—385 

Vladislav postupuje trůn Bořivojovi 408 — 409 



i 

J 



Česká kronika. 9S1 



8tr. 

Náhrobek Bořivoje II 413 

Soběslav před Lotarem 428 — 429 

Bitva u Chlumce . . . 438—439 

Kostelík sv. Jiří na Řípu 443 

Oblehání hradu Pražského '. 464—465 

Knížata moravská pokořují se před Vladislavem .... 473 

Kostel sv. Jakubský 477 

Přechod Čechů přes Addu 492—493 

Bitva před Milánem 600—501 

Svícen Milániký 507 

Soběslav opouští vězení na Přim dě 521 

Pečeť krále Vladislava 1 526 

Vladislav III smířil se s bratrem Přemyslem 569 

Kostelík sv. Kříže 606 

Kostelík sv. .Martina 607 

Chrám sv. Kosmy a Damiana 612 

Krypta pod chrámem Doxanským 613 

Kristus s anděly 617 

Kristus se zakladately chrámu 619 

Sv. tří klráové 623 

Vévodské mince České 625—631 

Lebky z hrobů Hornodunajevických u Znojma .... 641 
Prsten z nálezu Tetínského 644 

y 

Náušnice, náhrdelní ozdoba a deštička z hrobu u Zelenek . 645 
Král Přemysl potvrzuje první konkordát .... 674 — 675 

Korunová li krále Václava 1 680—681 

Náhrobek krále Přemysla 1 687 

Václav I. porazil Bedřicha Rakouského lstí pana Bočka 

z Kunštitu 692—693 

Král Václav s Ojířem před císařem Bedřichem . 702 — 703 

Zajetí polsů na Zvíkově 722—723 

Založení Královce králem Přemyslem II 749 

Bitva u Kroissenbrunu 766 — 767 

Přemysl II. před svými náčelníky vojenskými . . 818 — 819 
Král Rudolf u mrtvoly krále Přemysla 822—82- 



982 Česká kronika. 

Náhrobek krále Přemysla II. . 827 

Svatba dítek královských v Jihlavě 842—843 

Svatba Závišova s Kunhutou 865 

Smrt Závišova 874—875 

Václav III. a opat Konrád 904—905 

Smrt Václava III 910—911 

-Erb labuť, erb trojlist 920 

Erb trojčáří, erb zubří hlava 921 

Erb hřeben 922 

Erb lev 923 

Pečeť Jindřicha z Rožmberka 924 

Brakteaty Přemysla I. a Václava 1 935 

Brakteaty Václava I. a Přemysla II 936 

Brakteaty Přemysla II. a Václava II 937 

Pražské groše a haléře Václava II 938 

Vlašský dvůr v Hoře 942 943 



Hrubší omyly a chyby tiskové. 

Str. 27. řád. 13. shora místo: upozoritin Čti: upozorniti 



> 



> 



256. > 4. sdola > 

259. » 2. shora > 

246. > 11. > > 

361. > 1. sdola > 

397. » 5. shora * 

422. > 11. > » 

432. » 2. > » 

432. > 5. > > 

441. » 3. sdola > 

445. * 6. > > 

448. * 6. shora > 

476. » 6. sdola * 

484. * 11. shora * 

485. * 12. > 
526. * 1. > 
543. * 1. sdola 
573. 



661. 
719. 
734. 
744. 
746. 
795. 
830. 
924. 
938. 



Mahaunu > Mohanu 
tentokrát > tenkrát 
Konstatina > Konstantina 
Svatopluka > Břetislava 
Mírný. > Mírný, povedlo se 

knížata rozvaditi. 



> 



Vlatislav 

připevniv 

visel 

uchovali 

Kunrat 

milosti 

Hvozda 

dlouhou 

Vyšel 



> Vladislav 

> připevnil 

> visela 

> kdož uchovali 

> Konrád 

> milostí 

» Hvozdla 

dlouho 

Vyše- 






> I. 



II. 

Křerýmžto > Kterýmžto 
5. shora Župu Železnickou zařaď do odstavce 

předcházejícího. 
9. sdola místo: buli čtirbulli. 






11. shora 
14. >* 

2. sdola 

3. ^hora 

8. sdola 
5. shora 

9. sdola 



obecná, > obecná 

Birkensteina * Boršova 

Moravský > Mazovský 

císař Římský > král Německý 

_y 

Římského > Německého 
Moravském, > Moravském 
z Jindřicha » Jindřicha 
1. sdola podpis obrazu : Beschreibung der 

Sammlung Bohmischer Miinzen und Medaillen des Max 

Donnebauer. 



> 
> 
» 

» 



Seznam jmen osob a míst. 



A. 

Ábel, králevič dánský, 706. 
Adalbert, are. Salcb.. 189. are. 

Magd. 216, 451. Habsb. 798. 
Adalvín, are. Salcb. 118. 
Adalram, are. Salcb. 117. 
Adleta, manželka Otty I. 212, 

220. manželka Svatop. 144. 

manž. Vrat II. 298, 310, 

339, 583. manž. Soběsl. I. 

415, 445, 453, 583. manž. 

Oldř. 341. manž. Přem. I. 

583, 652-654, 661, 662, 

685. 
Adolf, hrab. 88. král Něm. 

883—886, 889, 890, 896. 

Al-Bekri 109. 

Albero z Kuenringu 734, 756. 

Albrecht, syn Boř. II. 411. 
Medvěd 432, 434. bisk. 481. 
Hrdý 559, 653. brunš. 752. 
král 807, 877, 881—887, 
889-891, 895-900, 902 
saský 883, 887, 896, bisk. 
Míšeňský 887. 

Alessandria 530—532. 

Aleš, župan, 331. 

Alexandr, II. 320, 321. III. 



515, 517, 530, 533, 535. 

IV. 754, 770, 777, 954. 
Alexiua, kněz 959. 
Alfart, mincíř, 939. 
Alfons X. 753, 795. 
Almoš kn. Uh. 377, 406, 415, 

454. 
Altaich 231. 
Altstedt 108. 
Alžběta, manž. Soběslava II. 

537-539, 541, 542, 545, 

546, 552. manž. Bedř. 487, 

525, 653, 583. dc. Bely IV. 

735. manž. Štěp. V. 799. 

manž. Závišova 869. dcera 

Václ. II., 901. dc. Ondř. IIL 

889, 890, 893, 900. manž. Alb. 

kr. 890, dc. Přem. Pols. 892. 
Ambigat, kr. Gall. 11, 901. 
Ambrož sv. 33, 506. 
Anastasius, opat, 220. 
Andernach 651. 
Anežka, šest. Jindř. V. 461. 

dc. Vlád. II. 483, 526. šest. 

kn. Kedr. 486. dc. Otty II. 

697. dc. Přem. I. 686, 741. 

830, 831, 852, 918. dcera 

Václava I. 741. z Kuenrin. 

776. dc. Přemysla II. 839 



986 



Česká kronika. 



845, 881, 822. dc. Vác. II. 

884, 901. 
Angelar, učeň sv. Meth. 130. 
Anna, dcera Komn. 509. dc. 

Bely IV. 739, 789, 794, 

836, 839. dc. Přem. I. 686, 

709. nianž. Rud. 829. dc. 

Václ. II. 901. 
Anselm, are. Raven. 504. 
Antonín, mnich, 940. 
Aquilej 307, 787. 
Aribo, mark. rak. 148, 341. 
Ariogaisus, kr. Kvad. 32. 
Aristoteles, mudrc, 957. 
Arnold, probošt, 566, 665, 

666, are. 753. 
Arnon, bisk. Vircb. 141. 
Arnošt, vév. 123. 
Arnštadt 650. 
Arnulf, kr. Ném. 148, 150 až 

152, 156, 164, 167, 168. 

vév. bav. 180, 183. 
Asik, hrab. 200. 
Attaliskus kr. Mark. 33. 
Attila 33, 34, 37. 
Augsburk 201, 311, 490, 804. 

B. 

Babice 855. 
Baderich, kr. dur. 46. 
Bajan, chagan Av. 47. 
Bajdar, kn. Tatar. 708. 
Balomar, král, 32. 
Bamberk 254; 391, 456, 461, 

516, 661-663. 
Panov 337. 



Bardo, are. Moh. 277, 286. 

Barnabáš, br. Čes. 274. 

Bartoloměj, inquis. 954. 

Basilej 663. 

Batu, kn. Tatar. 708, 711. 

Bavor ze Strakon. 760- 

Bedřich cis. I. 461, 483, 484, 
487, 488, 533, 544, 545, 
549, 551, 554-556, 559, 
732, 812. II. 661-665, 
683, 698-700, 706, 711, 
720, 803, 811. Čes. kn. 
483, 510, 513, 514, 516, 
518, 520, 523-525, 535 až 
537, 539-541, 545-553, 
559, 574, 592, 597, 634, 
637, 753. bisk. 523, 538, 
541. z Brenne 653, z Bog. 
421. z Hohenz. 794, 805, 
838. Bojov. 606—698, 705, 
706,715,716,734. z Valch. 
805, 838. syn Mark. 732. 
syn Kedr. 731. Míšen. 887. 

Bela Uherský 309, 330, 406, 
415, 445, 452-454, 462, 
508, 512, 651, 696, 698, 
705, 715, 716, 731, 736, 
737, 740, 743, 757—759, 
769, 772, 773, 778-781, 
794, 799, 886. 

Bělá 850, 947. 

Bělák 791. 

Bělehrad 735, 836, 869, 894. 

Bělek, přít Jarom. 320. 

Belloves, vůd. Gall. 11. 

Benátky 933, 



Česká 



987 



Beneda (Beneš) pán čes. 339, 

462, 467. 
Benedikt, biskop 166, mnich 

227, čes. br. 274, DL 282. 
Beneá z Benešova 756, 826, 

862, 919. 
Benešov 573. 
Berengar, hrab. Sulcbaš. 395, 

434. 
Berlín 853. 
Bernard sv. 480. Soběs. 496, 

čes. rvt 498. KoruL 705. 

scholast. 713. de Furkon 777. 

bisk. 804. 
Beroun 740, 927. 
Bertold z Aschem 434. bisk. 

Pass. 734. bisk. Bamb. 798, 

808. z Emmer. 829. 
Bezděz 850 — 852, 864, 949. 
Bílina 16, 286, 310. 
Bítov 697. 
Blaha, zeman čes. 446. 

Blahota manž. Bol. I. 207. 

Blatno 118, 149. 

Blud 922. 

Boček z Kunšt. 697, 917, 

921. 
Boerebistes, kr. dác. 13. 
Boesepeug 791. 
Bohdau, zem. Mor. 472. 
Bohumír, probošt, 854. 
Bohumil, mistr, 957. 
Bohuslav z Boru 920. 
Bohuslava 330. 
Bohuta, Morav, 511, 512. 
Bolebud, podd. bisk. Zdika 476. 



Bolek Svídnický 887. 

Botesa 449. 

Boleslav čes. L 172, 187, 
190, 191, 196—202, 207, 222, 
571, 621. D 100, 207, 209, 
212,219,220,223,230-233, 
255, 271, 571, 637, 787. 
m. 223, 233,-2*8, 454. 
pols. Chrab. 213, 223, 227, 
229, 232—237, 240, 255, 
273, 308, 893. II. 309, 310, 
III. 352, 353, 371, 377, 
378, 387, 391, 394, 396, 
398, 400—402, 415, 453, 
456, 462, 483. IV. 486. V. 
737—739, 750. syn Vrat. II. 
330, 339. syn Boř. II. 411. 
Děpolt. 665, 709. Opol. 889. 
ze Smečna 867, 919. 

Boleslav Stará 191, 192, 196, 
199, 284, 291, 587, 616. 
Mladá 947. 

Boleslava 288. 330. 

Bonifadus sv. 111. VIII. 893 
894, 899. 

Bononia 957. 

Boppard 651. 

Boreš z Risemb. 719, 743, 
761, 771, 805. 806, 808, 
814. 

Boris, bulh. 151. syn Kolom. 
453. 

Boršov 734. 
Bořita Vrš. 381. 
Bořivoj I. 45, 90, 141, 142, 
158—160, 163, 164, 176, 



988 



Česká kronika. 



II. 322, 339, 360, 363, 367, 
368—376, 378 380, 388, 
389, 391 398, 400, 405, 
406, 411, 412, 445, 452, 
455, 462, 622. Děpolt. 665. 

Boušovice 22. 

Bozeň 573. 

Božej Vrš. 351, 353, 367, 368, 
374, 379. 381, 574. 

Božena manž. Oldř. 112, 245, 
246, 288: dc. Václ. I. 639, 
741, 837. 

Božetěch opat, 312, 346—348, 

Božetěcha 425. 

Božík, kněz, 449, 451. 

Božislava 686. 

Brandýs 573. 

Branibor 172. 

Braunsberk 747. 

Bremberk 108. 

Brescia 495. 

Brixen 490. 

Brno 126, 309, 330, 331, 400, 
587, 649, 697, 705, 719, 
720,814,836,837,917,927. 

Brůdek 281, 291. 

Brumpt 210. 

Bruno arc.222. bisk. 714 až 
719, 743, 747, 761 783, 
748, 809, 815, 838, 849. 

Bruntál 710. 

Břeclav 927. 

Břetislav I. 256, 259—261, 
264, 267, 271-277, 281, 
284—288, 291-293, 295, 
397, 571, 574, 583, 591, 



600, 603, 659. II. 330, 331, 
336, 337, 339, 343, 344, 
348, 361-357, 359, 360, 
363, 367, 379, 412, 445, 
448, 450—452, 485, 589, 
603, 622, 639. III. 543, 544, 
549, 550, 558—560, 662 až 
564, 566, 567, 609. syn 
Ottův 330, 553, 567. syn 
Břet. II. 364, 367, 398. 
z Risen. 919. 

Břevnov 220, 311, 588. 

Březina 16. 

Bubna 720. 

Budec 98, 167, 184, 187, 600 
615. 

Budějovice 107, 871, 897, 927. 

Budilov, bisk. 712. 

Budín 743, 779, 869, 894, 900. 

Budivoj, syn Chřenův, 373, 
z Krum. 761. 

Budyň 618, 788. 

Buko, pán Něm. 281. 

Burberk 16. 

Burchard, are. 887. 

Buřenice 855. 

Bydžov 573. 

Bzenec 927. 

c. 

Cáchy 890. 

Cařihrad 126, 129, 264, 481, 

509, 514. 
Celestín III. 556, 654, IV. 714, 

Celovec 91. 



Česká kronika. 



989 



Ctibor, Soudce, 718, 730, z Lip- 
nice 855. 
Ctirad, lech čes. 72. 

č. 

Čáslav, bratr sv. Vojt. 215. 
Čáslav, m. 107, 184, 369, 588, 

781, 858, 927. 
Času, kmet, 462. 
Častolov, čes. pán, 756. 
Čech 38. 

Čeněk z Ronova 719. 
Černín, čes. pán 566, 662. 
Český Brod 98, 187. 
Cesta, vrah sv. Vác. 195. 
Čestibor, kn. Srb. 125. 
Češov 16, 46. 
Čistý 947. 

D. 

Daáo, Milan. vůd. 503. 

Dagobert, Kr. Fráns. 50, 51, 87. 

Dalemil, kron. 37, 71, 160, 
245, 286, 592, 595, 854, 855. 

Daniel, bisk. Mor. 156, Pražs. 
I. 482, 484, 485, 487, 488 
490, 503, 504, 506, 515' 
543, 553, 566, 589, 604. II ] 
665, 666, Romanov, 738, 
739, 759, 781. 

Děčín 452, 454. 

Ďedo, míš. mark. 550. 

Demetrius, mnich 348. 

Děpolt 394, 421, 467, 476, 479, 
482, 486, 490, 515, 530, 549, 
553, 554, 667, 657, 665, «55. 



Desiderius, bisk. 346. 
Děthart, opat 348. 
DěUeb, biskup 534, 543. 
Dětmar, arcibisk. 151, biskup 

210,211,213,216,245,281. 
Dětřich, Míšen. 653. bisk. 887. 
Dětříšek, pán čes. 390, 394, 

400, 594. 
Děvín 71, 75, 98, 210, 213, 

216. 
Dioklecian, cis. 23. 
Divá, pán čes. 498, 504. 
Diviš, župan, 446, ze Všechrom 

756, 919. 
Dobner, Gelasius 79. 
Dobromil, otec Neušův 369. 
Dobříš 16, 949. 
Doksany 362, 589, 615. 
Doksy 860. 
Domaslav, Vrš. 379, 380, pán 

čes. 472, 479, 832. 
Domažlice 25, 51, 88, 107, 482, 

806, 927. 
Domitian, cis. 32. 
Donín 376, 401, 445. 
Doubravka 202, 207, 213, 234. 
Doubravník, 917. 
Dovora, (Hovora) ochr. Jarom. 

249, 593. 
Dragutíh, srb. 781. 
Drahelčice 102. 
Drahomíra 172, 175, 179, 180, 

184, 196, 197, 199, 583. 
Drahouš 79, 80. 
Drazdany 401. 
Dřevíc 98, 238-240, 291. 



990 



Česká kronika. 



Drozdovice 807. 

Držimfr, přít. Zderadův 331, 

332. 
Držkraj, pán ces. 400. 
Dubenec 12. 
Dymuta 288, 293. 

E. 

Eberhard, bisk. 605, 851, 853, 

are. Salc. 666, Altajch. 804 

letop. 897- 
Edilburga 183. 
Ehrendorf 524. 
Ekkard, bisk. 254, markr. 254, 

277. 
Elbink 746. 

Emanuel Komn. cis. 509. 
Emicho, bisk. 887. 
Emma 212, 231, 232, 234, 583. 
Emerich, uher. Kr. 654, 657, 

659, 660, 700. 
Emiko, křižák 354. 
Engelbert, biskup 586, 713 

are. 796. 
Engelšalk, hrab. 139, 141. 
Engilbert, are. 327. 
Engilmar, bisk. 144, 1£4. 
Enie 116, 485, 507, 732, 735. 
Epa, probošt 670. 
Erfurt 108, 658, 877, 878, 881. 
Erchanbert, purkr. 401. 
Erchenbald, bisk. 211. 
Ermenerik, bisk. 144. 
Ethibald, král 111. 
Ethiko, ve v. Alleman. 798. 
Eufemie 330, 341, 360, 384. 



Eufrosina 509. 
Eugenius III. 476. 

F. 

Ferdinand IU. 61. 

Filip, Stauf. 650, 651, 655, 
657—661. are. 556. notář 
6r6. Korut. 736, 754—757, 
760, 761, 782, 786-791, 
795, 865. IV. Franc. 895. 

Florencius, syn kr. Viléma, 
733, 751. 

Forchtheim 107, 108, 143. 

Formosus, bisk. 133. 

Forum Juliům 31. 

Frank, mistr, 424. 

Frankfurt 555, 661, 662, 787, 
797, 798, 883, 884, 890. 

Fredegar, kron 48, 52. 

Freiburk 862. 

Fritigil, královna 33. 

G. 

Gabinius, král 33. 
Gajobomar, král 33. 
Gaudenik, bisk. 133. 
Gebhard, hrab. 281. bisk. 316. 

pán něm. 434. 
Gejza, uher. hr. 220, 487, 

508-510. 
Gerbirga 360, 405, 411, 412. 
Gerard, kard. 247, ryt. čes. 

503. 
Gerhard, strýc Jarlochuv, 604, 

609, are 752. 883, 887. 
Gernrode 686. 



Česká kronika. 



991 



Gerold, pán něm. 281. 

Gervasius, probošf, 485. 

Gisela 212. 

Gluchov 525. 

GBllheim 890. 

Goliša, mnich, 348. 

Gorazd, učeň sv. Meth. 148, 

151. 
Gorm, král dánsk. 102. 
Gottfried, hrab. 360, 363. Štras. 

924. 
Gothard (Hotart), opat, 516. 
Gotšalk, opat, 354, 609, 610. 
Gozá z Orvieta 959, 960. 
Gryfina 879, 893. 
Gundaker, hrab. 125, ze 

Štahremb. 734. 
Gunther (Svatobor) 307. 
Guntram, hrab. 798. 

H. 

Habry 104, 370. 
Hadrian II. 132—134, 143. 
Hájek, Kroň. 245. 
Halle 108. 
Hamrštein 396, 405. 
Hanno, bisk. 139. 
Harald kr. dán. 101, 102. 
Hartman, syn Rudolfa kr. 881 
Hauk, probošt, 471. 
Havel z Lemberka 719. 
Hedéany 272, 583. 
Hedeč 272, 273. 
Hedečko 272, 583. 
Hedvika 526, 653, 686. 
Heimburk 736, 769. 



Helena 552. 

Helicha 545, 557, 583. 

Helvida 917. 

Herbort z Fulšteina 739. 

Heriman (Jaromír) 142. 

Herman, kn. Cherus. 30. 

Heřman, bisk. 256—358, 360, 
364, 367, 376, 390, 392, 393, 
395 412,415. zem. Čes. 381. 
Duryn. 657, 660, 662, badens. 
730, 731, z Rychn. 761, 
purk. 8^1, 852, 919. Bra- 
niborský 396. 

Hermanfrid, král 46. 

Herold, kanov. 451. 

Hezil, markr. 235, 236, 238. 

Hilburga 331, 332, 336, 341, 
583, 635. 

Hlohov 486. 

Hlubcice 572, 739. 

Hluboká 871. 

Hluk 403. 

Hněvín Most. 281, 719, 720. 
927, 949. 

Hněvsa, čes. zem. 195. 

Hnězdno 227, 229, 273, 892. 

Hodonín 927. 

Holešovice 779. 

Honorius ni. 667—669, 699. 

Hoogvoud 751. 

Horšův Týn 586. 

Hořany 859. 

Hořepník 855. 

Hostin Hrádek 456. 

Hostimil, otec sv. Ivana, 160. 

Hostivaře 316. 



1 



992 



Česká kronika. 



Hostivit 75, 123, 158. 
Hrabiše, žup., 371, 374, 392. 
Hradec 26, 184, 309, 336, 

391, 392, 402, 484, 588, 

754, 863, 896, 927. 
Hradišťany 16. 
Hradiště 587, 622. • 
Hranice 710, 927. 
Hronburk 594. 
Hronov 594. 
Hroznatá, pán čes. 472, 479, 

589, 5S0, 597, 603, 867. 
Hrutov 296. 
Hryzely 98. 

Hubert ab Orto 506. are. 505. 
Hugo, zeman mor. 472. 
Hulicha 510. 
Hynek z Dube 855, 867, 892, 

900, 919. 
Hvozdla 475. 

Ch. 
Cheb 35, 89, 560. 572, 706, 

784, 806, 811, 877, 882, 

889, 890, 896. 
Chlumec 107, 277, 375, 398, 

432, 773. 
Chomutov 16. 
Chotěborky 12. 
Chotěboř 588. 
Chotěšov 590. 
Chotouň 262. 
Chouba 107. 
Chrabr, mnich, 100. 
Chrást 588. 
Christian, bisk. 744. 



Chrudim 184, 224, 296, 927. 
Chřen, pán čes. 373. 
Chudenice 596. 
Chvojno 456. 
Ch vraštěn 71. 
Chýnov 184. 

I. 

Ibu-Abi-Jakub el Nedim 100. 
Ida, manž. Spyt. II. 294, 307, 

310, 583, manž. Lutold. 

341, 370. 
Imola 515. 
Innocentius II. 470. III. 654, 

655, 658, 659, 662, 666, 

667, 699, 744, 965. IV. 

714, 720, 745, 953. 
Inšpruk 490. 

Isaak Angel us, cis. 659, br. 
. Čes. 274. 

Ivan, sv. 160, 163, 164. 
Izzo (Hýza), bisk. 254, 255, 

261. 

J. 

Jakub II., arcib. Hnězd. 892. 

Jan VIII. 143, 147. IX. 156. 
XIII. 208. XX. 218. Kanap. 
215, 219, biskup 811, 317, 
329, 460, 543, 713, 760, 
838, 848, arcib. 156. vrš. 
388, 396. br. čes. 274. . 
Svojsl. 774. Záv. 864, 868, 
872. z Mich. 924 z Vart. 898, 
919. arcib. Kaločský 893, 
894, 899, biskup Krakovs. 



Česká kronika. 



993 



927. 



br. 



887. vnuk Rud. Habs. 882, 
902. 

Jarloch, kron. 483, 516, 518, 
523, 527, 529, 630, 533 až 
535, 538, 563 až 566, 604, 
609, 610, 678. 

Jaroměř 232, 927. 

Jaromír kníže 232, 234, 235, 
238, 245, 246, 249, 250, 
253, 265 až 268, 271, 379, 
571, 594. biskup 288, 295, 
309, 313 až 320, 322, 327, 
329, 424, 639. syn Boř. II. 
411. 

Jaroslav ze Stern. 867, z Jabl. 
855. ze Žerot. 922. 

Jaroš ze Slivna 719, syn Ctib. 
soudce 730, z Podéhus 760. 

Jasné údolí 480, 503. 

Jemnice 927. 

Jeroným, sv. 130. 

Jeruzalém 218, 345. 

Jevíčko 927. 

Jičm 106. 

Jihlava 727, 729, 838, 839, 
927, 940, 960. 

Jiljí, uh. mag. 799. 

Jílové 945. 

Jimram, pán Mor. 303, 312, 
922. 

Jindřich, něm. I. 180, 184, 
188, 199. II. 212, 234, 235, 
245, 250, 254, 255, 265. 
m. 274 až 276, 281, 284, 
286, IV. 315 až 317, 321, 
322, 327, 328, 337, 357, 

Česká kronika. 



372, V. 375 až 378, 387, 
389 až 393, 395, 398, 415, 
423, 461. VI. 655, 556, 
558 až 560, 665, 650, 654, 
657, 661. Lev 480, 650, 
syn Svatop. 389. syn Jarom. 
412. syn Vladis. 421, 468, 
480, 564. Grojs. 416, 432, 
434. Jarom. 485, 487, 526, 
.. 634. z Beilšt. 341, 369, 370. 
z Berku 400. biskup 412, 
838, zeman 451, mnich 589. 
z Šaumb. 734, 781. bavor. 
735, 755, 783, 784, 794, 
797, 798, 807. Jasný 734, 
741, 746. Ukrut. 716. Král 
686, z Ortemburku 656. 
Leíin. 709, 879. Vratisl. 

760, 761, 837, 839, 870, 
877, 879. Ang. 753. z Lichtn. 

761. Kysec. 799, 800. z Ku- 
enrin. 756. z Rožm. 867, 
900 z Frýber. 924. Hlohov- 
ský 887. z Lipé 898. bisk. 
Kostnický 887. 

Jiří z Milevska 589, 604. 

Jiřík Stanuv 404. 

Joachim Pektari, bán, 799, 801. 

Judita, minž. Břet. 259—261, 
284, 285, 297, 583. manž. 
Vlád, 483, 516, 525, 581, 
583, 588. dc. Vrat. 329, 
351. 371. dc. Přem. I. 686, 
754. manž. Václ. II. 839, 
845, 868-870, 877, 885, 
888, 891, 893, 901. 

66 



994 



Česká kronika 



Jurata, probošt, 471, 472. 
Juřík pán čes. 481. 

K. 

Kadaň 89, 889, 927. 

JCadolt Sirotek 743, 761— 763. 

Kain bisk. 543, 561. 

Kalixt III. 515. 

Kamejk 40. 

Kámen 571. 

Kamenec 352, 354, 573. 

Kanan, muicb, 348. 

Kanburk 89. 

Kaon 149. 

Karakalla cis. 83. 

Karel Vel. 88, 89, 117. Tlustý 
136, 150. IV. 264, 292, 
307, 412. V. 467, 921, 
Karel Robert 893—896, 897, 
899. 

Karloman 136, 139, 140, 141, 
150. 

Kassano 496. 

Katovice 16. 

Katvalda, král, 30, 31. 

Kavaillon 345. 

Kazí 56, 102. 

Kazůi 56. 

Kazimír 271, 286, 309, 310, 
486, 879, 880. 

Kedruta, manž. Vlád. 461, 
483, 683. neteř Bedř. 705, 
715,716,730,731,733,735, 
744. 

Kein, dušník, 600. 

Kladruby 388, 419, 588. 



Kladsko 107, 183, 313, 446. 
454, 572. 

Klatovy 573. 

Klaudius Ptol. zeměpisec 19. 

Klemencie dc. Rud. Habsb. 
893. 

Klement sv. 128, 134, uč. sv. 
Meth. 129, 130. III. 322, 
346, 358, 556, 655. IV. 785. 

Kostrneuburk 712. 

Knfn 549, 553. 

Kocel kn. panon. 117, 131, 

133. 134, 143. 

Kochan, Vrš. 222, 249, 268. 

Kojata, župan, 310, 314, 316, 
579. 

Kolín 760, 838, 898, 927. 

Koloman kr. Uh. 357, 377, 
378, 387, 402, 403, 406, 
452, 453. 

Kommodus cis. 32. 

Kompostella 560. 

Konrád, Něm. I. 180. IL255. 
256, 264, 271, 274, 541, 
III. 442, 452, 480, 483. Čes. 
288, 295, 297, 309, 313, 
315, 317, 330, 331, 336, 
337, 341, 343, 368, 402, 
445, 455, 456, 462, 467 až 
470, 472, 479, 511, 530, 
603. burg. 212. král. 372, 
732, 751, 752. Šturm. 519, 
628, kard. 712. z Fríedb. 
713, 714. z Hard. 734, 761. 
z Hohensted. 752. probošt, 
787, 788. Mazovský, 744. 






i 

š 



Česká kronika. 



995 



z Bolenšteina 913. opat, 
907. bisk. Lubucký 887. 
Konradin, syn Konr. IV. 752, 

786. 
Konstancie, manž. Přem. I. 
654, 660,661, 685, 686, 917. 
manž. Bedř. 700. manž. 
Jindř. Jasného 734. dc. Bely 
IV. 738. 
Konstantin, (sv. Cyrill) 127 až 
129, 133, 134. posel, 346. 
Kopidlno 8, 16, 46 
Kosmas, bisk. 337,343, 345 až 
348, 354—356, 374, 376. 
Kron. 39, 45, 55, 56, 71 až 
76, 78, 91, 112, 155, 172, 
188, 198, 230, 231, 240, 
245, 246, 249, 253, 254, 
276, 294, 300, 338, 339, 
345, 354, 356, 358, 359, 
368, 369, 381, 389, 394, 
405, 411, 412, 415, 417, 
421, 424—426, 431, 574 
582, 691, 601, 603, 637. 
Kostelec 573. 
Kouba 756. 
Kouřím 44, 98, 184, 213, 214, 

224, 927. 
Kován, vrah sv. Lud. 175, 

179, 180.' 
Kovary 167. 
Kozojedy 16, 46. 
Krakov 55, 202, 221, 272, 
481, 707, 708, 738, 880. 
Králové Dvůr 12. 
Královec 747. 



Královice 417, 583. 
Krása, zeman čes. 381. 
Krasej, kněz, 196. 
Krasikov 920. 
Kremž 778, 791, 809. 
Kristián are. Moh. 515, 544. 

Krišťan br. Čes. 274. 
Kritasir, král, 13. 
Kroisenbrun 770, 773, 775, 

777. 
Krok 52, 55, 56, 91. 
Kroměříž 927. 
Krnov 710. 
Křesomysl 75, 90. 
Křivoklát 398, 949. 

Křivosud, pán čes. 451. 
Krumlov 774. 
Krušina z Lichtemb. 867. 
Kukata, lovec, 363. 

Kuna, zem. mor. 472, 479, 
921. 

Kunhuta Štauf. 661, 683, 698, • 
718, 741, 753. manž. Pře- 
mysla n. 810, 831, 837, 
845, 849, 851, 852, 854, 
856, 863, 864, 868. dc. Pře- 
mysla 782, 831. nef Přem. 
775—780. 

Kunštat 921. 

Kuří Vody 852. 

Kutná Hora 369, 467, 479, 
338, 898, 899, 927, 939, 
940, 945, 946, 960. 

Kváň 180. 

Kvedlinburk 210. 

66* 



996 



Česká kronika 



Kyjev 481. 
Kyjov 927. 



L. 



Ladislav IV. 799, 805. 877. 

Lanc, kaplan, 313—315. 

Lancút 755. 

Lambert, opat, 231, 954. 

Láva 716, 760—762, 800. 

Lavello 751. 

Leňano 535. 

Lehel, maď. nič. 207. 

Lehnice 709. 

Leopold, Krás. 322, 360. Svatý 

360, 372, 404, 405, 411, 

461, Štědrý 456, 461, 537, 

546. z Šenfeldu, 659. 
Lešek Pols. Kn. 759, 879, 880. 
Lev, papež, 88. soluň. 128, 
opat, 219, 222. ruský, 738, 

739, 759. 
Leva z Klobuk 917. 
Levý Hradec 77, 98, 160, 

213, 216. 
Libeň 336. 
Libice 98, 213, 223, 224, 227, 

381. 
Libina 476. 

Libuše 56, 59, 61,64, 67, 68. 
Libušin 69, 64, 98. . 
Licinius Gallienus cis. 33. 
Linec 107,108, 732, 735, 807. 
Litoměřice 22, 299, 313, 368, 

563, 587, 725, 927, 929 4 
Litomyšl 107, 184, 378, 476, 

589, 927. 



Litovel 927. 

Liutbrerht, are. Moh. 142. 
Liutpram, are. Salc. 118, 149. 
Loděnice 539, 547. 
Loket 706, 719, 949. 
Lorek, vrah Břet. II. 363, 364, 
Lorch 108. 

Lotar kr. něm. 416, 423, 
451—435, 442, 444, 453 až 
455. 
Louka 589. 
Louny 538, 927. 
Louňovice 589. 
Letění 98, 297. 
Luben, dušník 600. 
Lubek 685. 
Lublaň 790. 

Lucius II. 472, 476. III. 544. 
LuHce 398. 
Ludmila, sv. 158, 159, 163, 

172, 175, 176, 179, 184, 

189, 683, 658. dc. Vrat. II. 

339,364. dcBedř. 552, 660. 
Ludolf, are. Magd. 653. 
Ludvík, kr. něm. 89, 117, 118, 
123—125, 135, 136, 139, 142, 

143, 147, 150. Dítě 168, 180, 

z Lara 434. franc. VIL 480. 

Duryn. 483, 487. Bavor. 

660, 732, 755/797, 803, 

806, 809, 855, 883. 
Luitgarda, dc. Vlád. 421. 
Lukarda, manž. Břet. II. 367. 
Lutold, syn Knr, 341, 360, 

363, 369, 370, 402. 
Lutich 295, 373, 424. 



li 



Česká kronika. 



997 



Lvov 759. 

Lysá 253, 265, 266. 

M. 

Maastricht 356. 

Magdeburk 210, 213, 216, 657, 

658, 665, 929. 

Mag ngoz, syn Englš. 147. 

Magnus, vév. sas. 341. Kanov. 

482. 
Mailpcrk 322, 791. 
Malin 369, 898. 
Mantova 337. 
Marchek 776, 815. 
Maria Cell 191. 
Marian, opat, 525. 

Marie, dc. Bol. I. 207—209, 
dc. Soběs. 1. 456, 457, manž. 
Štěp. IV. 509, manž. cís.Fil. 

659. manž. Bely IV. 696, 
781. 

Markéta, dc. Bedř. 552, mat. 

Břet. III. 663, dc. Přem. I. 

685, 686, manž. Přem. II. 

697, 732—734, 736, 737, 

744, 760, 776-778, dc. 
Václ. II. 901. 
Marobod, král 28—31, 35 
Marobuduum 28. 
Martin, notář, 513. 

Mauricius, cis. 110, 111. 
Matěj, kanov. 957. 
Mathilda, vév. tos. 319. 

Matouš, br. čes. 274 Trenčan 
893, 899. 



Meěialav I. 202, 212, 213, 
220, II. 255, 271, III. 541, 
TéS. 879. 907. 

Meginfried, komor. 88. 

Mělník 232, 586, 852, 927, 

949. 
Menhart, bisk. 311, 412, 419, 

450 až 453, 460. tyrol. 587, 

732, 806, 838. 
Meran 689. 
Messina 565. 

Methodius 129, 133 až 135, 

139, 140, 143, 144, 147-149, 

151, 157, 159. 
Mezibor 254, 286, 442, 484, 

658, 663. 
Michal, cis. 217, 130, bisk. 

208. 
Mikul, pán čes. 472. 

Mikuláš, pap. II. 308, čes. ryt. 
503. bisk. 713, 719, 726, 
848, syn Přem. II. 776, 
777, 800, 815, 826, 830, 
831, 871, 889, 892. Bukas. 
kard. 894. 

Mikulec, pán čes. 588. 

Mikorzin 102. 

Milán 487, 496, 496, 498, 503, 

604, 533, 543, 686. 
Milgost, mistr 471. 
Milevsko 589, 609. 
Milo, pán něm. 434. 

Milota z Dědic 825, 826, 848, 

863, 919. 
MHutín, kn. srb, 781, 869. 



998 



Česká kronika. 



Miroslav, pán čes. 432, 447, 

449-451, 590. 
Mnata 75. 
Mnichov 755. 
Mnichovo Hradišti 25, 590, 

852. 
Mohelnice 927. 
Mohuč 227, 232, 358, 415, 

546, 650, 659, 669. 
Mojmír I. 116—118, II. 152, 

156, 167, 168. 
Mojslav, vév. 142. 
Moosburk 118. 
Morana 92. 
Mošoň 789, 793. 
Mstíš, župan, 297, 310, 574. 
Mstivoj, kn. Bodr. 102. 
Muhldorf 755, 756. 
Munstr 338. 
Mukař, mnich, 475 
Mutina, Vrš. 351—353, 367, 

368, 374, 378—380. 

N. 

Načerat pán čes. 432, 460, 

462, 467. 
Náchod 107. 
Nasavrky 98. 
Násile 739. 

Naum, učeň sv. Meth. 130. 
Naumbu r k 254. 
Neapol 556. 
Neklaň 75, 76, 77. 
Německý Brod 855, 940. 
Nemoj, Vrš. 378, 380. 



Nepomuk 537, 590. 

Neštemice 106. 

Netolice 107, 181, 373. 

Neuburk 735. 

Neuša, zeman 369. 

Ne zámysl 75. 

Nitra 116, 117, 136, 387, 792, 

800. 
Norymberk 286, 523, 662, 663, 

803, 807, 890, 902. 
Nosislav pán čes. 400. 
Nostic, hrab. 64. 
Nová Říše 917. 
Nový Jičín 710. 
Nymburk 897, 898, 927. 

O. 

Očko, mistr, 957 

Odolen, ryt. Čes. 496. 

Ojíř, z Friedb. 695, 700, 705, 
713, 719, 756, 761, z Lom- 
nice, 867, 919, 923. 

Oktrik, mistr, 216. 

Olbram 924, 945. 

Oldřich, kn. čes. 112, 232, 
234-236, 238, 240, 215, 
246, 250, 253, 255, 256, 
261, 262, 264—267, 442, 
603, 639, syn Sob. 457, 
484, 520, 524, 530—533, 
536, Brněn. 341, 359, 360, 
368-370, 392, 402, 445, 
508, syn Vrat. 339. patríar. 
517. kněz 401, Korut. 716, 
719, 754, 757, 760, 761, 
772, 786-788. bis. Sekov. 



Česká kronika. 



999 



754—756, z Drahot 790, 
800, 919. Kraft, 761, 762, 
z Rožmb. 756, z Vald. 756,' 
761, z Lobenš. 756. z Hausb. 
790, z Hradce 761, 831, 
867, z Turlína, 924, z Pa- 
běnic 895. 

Oldříš 232, 398. 

Olga, dc. Bedr. 552. 

Olomouc 126, 309, 311, 390, 
519, 537, 543, 710, 739, 
740, 785, 908, 914, 927. 

Omuntrsberk 150, 151. 

Ondřej, Uh. 287, 297—299, 
309, 696, 698, 779, 805, 
bisk. 337, 345, 665-668, 
670, 677, 678, 712, 889, 
890, 893, 900, 956. Saram. 
689, z Kravař 738, ze Všechr. 
920. 

Opatovice 588. 

Opava 309, 710, 738, 789, 
748, 852, 853. 

Opočno 315. 

Opučná, (Peruc) 245, 246. 

Osek 573. 

Osel, kanov, 346. 

Osí 277. 

Oslavany, 917. 

Ostroh 405. 

Ostrov 588. 

Ostřihom 220, 425, 900. 

Otakar Hornek, kron. 840. 

Otgar, bisk. 125. 

Otto něm. I. 199, 200, 201, 
211, 212, 798. II. 210, 212, 



216, m. 212, 227, 229, 233, 
Otom. I. 288, 295, 297, 309, 
313—315, 330,462,11.330, 
341, 360, 370, 375—377, 
390—393, 396, 400—404, 
417, 419, 421-423, 431, 
435, 442, 461, 543, III. 461. 
462, 465, 470, 480. kn. Čes. 
530, 534, 535, 553, 667, 
574, 589. bisk. 419, 461, 
461, 472, 481, 482, 484, 
485, 487. Brunš. 650, 651, 
655, 656, 658 - 662. Bohat. 
652. z Vitlsb. 534, 536—640, 
545-548, 661. Svinib. 259, 
277, 281, 285. ryt. 503. 
Bavor. 732, 735, 907. z Hard. 
734, 758, 761. z Meis. 743, 
761, 769. Branib. 741, 746, 
760, 761, 772,809,837—839, 
845, 849—853, 855, 856, 861, 
862, 882, 887 s Šípem 896, 
Ovenec 779. 

P. 

Paběn, župan, 390, 392. 
Pabo, syn Englš. 147. 
Pardubice 588. 
Paříž 482, 543, 925, 
Paskal II. 398. III. 615. 
Pasov 107, 755, 784, 807. 
Pavel Kaich, kněz, 159, 176. 
Pelhřím, bisk. 542-544,712. 
Pešť 799, 869. 
Peta kn. tatar. 708. 



1000 



Česká kronika. 



Petr, kr. Uh. 286, 287, 297, 
Vel. 264, bisk. 412, 783, 
kard. 565. z Rožmberka 913, 
kancléř 900 bisk. Basilej 887. 

Pipa, manž. cis. Gall. 33. 

Pipín, Frank, 87. 

Písek 25, 106, 927, 949. 

Plasy 590. 

Plísno 486 

Plzeň 43, 212, 388, 392, 419, 
927. 

Pobraslav, Slavníkovec, 215, 
224. 

Počáply 742. 

Poděbrady 786. 

Podiven, sluha sv. Vác. 199. 

Podivín 587. 

Podmoklí 21. 

Pohořelice 762. 

Pol. čes. zem. 374, 

Polička 927 

Pompejí 36 

Poppo z Osterny, velm. 745, 
746. 

Pordenone 787, 790, 

Porej Slavníkovec, 215, 224. 

Posidonius, řec. spis. 12. 

Postoloprty 79, 588. 

Postupím 172. 

Prešpurk 377, 378, 772, 774, 
778, 792, 799. 

Prkoš, župan, 277, 286. 

Prokop 80, 261 — 264, 300, 
303, 304, 348, 658, 774. 

Prokopius, spis. řec. 37. 

Prostěj, zeman čes. 397, 402. 



Protiva, rádce Boř. II. 371 
374. 

Prušenk z Hardeka, 846, 923. 

Předhradí 232. 

Předslava, kn. ruská 377. 

Přemysl, vév, I. 61—64, 67, 
68, 93, 103, 106, 112. U. 
526, 546, 547, 553, 554, 
658—562, 565-567, 600, 
621. Král I. 649-665, 667, 
670, 672, 677, 678, 684| 
689, 690, 696, 753, 916, 
934. Markr. 705. Dép. 665. 
II. 683 — 686, 696, 697, 
717—720, 725, 730, 734, 
735, 736—739, 741—748, 
752-760, 764, 769—790, 
898, 800—815, 826, 829 až 
831, 835—837, 846, 864, 
872, 877, 887, 888, 916, 
919—921, 924, 934, 940, 
946, 954—957. 

Přemyslav Ratib. 879, 891, 
892. 

Přeštice 537. 

Přibina, kn. nitr. 116— 118 4 
131. 

Příbor 927. 

Přibyslava, dc. Vrat. I. 172, 
187, 196, 202, 232. 

Přimda 482, 484, 519, 520, 
523, 528, 719, 920. 

Přistoupím 98. 

Přivitan, kmet 392, 396. 

Pšov (Mělník) 191, 232. 

Ptuj 758, 



Česká kronika. 



1001 



Purkart 389, z Janovic 756, 

761, 862. 
Pusilla, manž. kr. Kolom. 377. 

Q. 

Qucrfurt 108. 

Quido, kard. 470, 471, legat 

657, 658. 
Quinktilius Varus, řím. vůd. 

30. 

R. 

Ráb 800, 801. 

Radim, Slavníkovec, 216, 218, 

222, 227, 229, 274, 275. 
Radkovice 537. 
Radla, přít. sv. Vojt. 218, 

219, 222-224. 
Radslav, vévoda zlič. 183, 

184, 188, 202, 213. 
Radulf, pán něm. 281. 
Rajhrad 588. 
Rakovník 927. 
Rakús 117. 
Ratbod, purkrabí, 116, 117, 

141, z Habsb. 798. 
Ratiboř, kn. Pomoř. 481. 
Ratimír, kn. chorv. 118, ze 

Skvíř. 719, z Krasik. 761, 

920. 
Ravenna 31, 33. 
Rejčka, kn. pols. 271, 276, 

manž. Vlád. I. 400, 417, 

421, 588, dc Vlád. I. 526, 

dc. Boř. II. 411. 
Rcinhart, hrabě, 278. 



Remeš 263, 264. 

Richard, král něm. 763, 795, 
796. 

Ringštedt 686. 

Robert, princ franc. 706. 

Rocov 288. 

Rodmil, zem. mor. 472. 

Rokycany 16, 395, 573, 586. 

Rokytno 573. 

Roland, bán. 772, 793. 

Roman, kn. rus. 738. 

Rómové 228, 746. 

Ronov 594. 

Rostislav, kn. mor. 123, 125 
až 127, 130, 131,. 134 až 
136, 139, Michal 759. 

Roudnice 22, 563, 886. 

Rovná 25. 

Roztoky 22, 77. 

Rudava 747. 

Rudiger, Maness690, Paltram 
769. 

Rudolf, hr. 142, leg. 319, 
z Habsb. 663, 664, 745, 
797, 798, 801 — 803, 805 
až 810, 812, 815, 816, 826, 
829, 836-840, 845, 853, 
855, 862, 864, 868, 872, 
877-879, 881, 882, 893, 
syn král. 845, 881, 882, 
syn Albrechta Rak. 897. 

Rudpert, faleš. bisk. 315, 346, 
kard. 358. 

Ruthart, are. Moh. 346, 358. 

Ruprecht, bisk. Ol. 672, 713, 
syn Adolfa kr. 884, 896. 



1002 



Česká kronika. 



Ř. 

Řecice 586. 

Řehoř V. 227, VII. 319, 320, 
322, 340, 563, 699, IX. 
699, 713, 714, X. 803, de 
Kresc. 677, děk. 854, z Vald. 
9č>7, bisk. Praž. 887. 

Řezno 51, 107, 108, 123, 130, 
157, 164, 167, 168, 210, 
217, 229, 235, 265, 286, 
367, 360, 368, 372, 392, 
396, 423, 484, 487, 490, 
533, 545, 550, 663, 783. 

Řím 88, 132, 133, 143, 144, 
217 až 219, 222, 227, 319, 
322, 329, 398, 475, 483, 
499, 515, 666 až 668, 672, 
677, 6.8, 712, 714, 894. 

Říp 38, 43, 441, 458, 573, 
615. 

S. 

Sadská 397, 398, 412, 554, 

556, 574, 587, 665, 725, 

726. 
Sallustius, řím, spis. 76. 
Salomena, kn. pols. 400, 462. 
Samo 47 až 52, III. 
Sedlec 590, 838. 
Sekyr-Kostel 119. 
Serafín, are. Ostř. 357. 
Setech, pols. velmož 351, 352. 
Sezema, župan 393, 514, 539, 

597. z KraŠ. 862. ze Stráže 

867. 



Sido, kn. svév. 31, 32. 
Sieradz 880. 

Sigfrid, are. Moh. 311, 316, 
659, 662, 669, 683, 713. 

Sighard, hrabě 369. 
Sigibert, král Frans. 47. 
Sigoves vůd. Gall. 11. 
Sichar posel Dagob. 50, 113 
Sikko, Prus 228, 229. 
Silvestr, bisk. 460, 461. 
Skalsko 102. 

Skrbimír, vych. pols. Bol. 371. 
Slaný 106, 454, 927. 
Slávek ze Všechrom 920. 

Slavibor, vév. Pšov. 158, 190, 

zem. Mor. 472, 479. 
Slavitěch, syn Vitoradův, 125. 
Slavník, vév. Zlič. 183, 202, 

213 až 216, 222. 
Slavomír kn. Mor. 140, 141. 
Smil, Boženovič 315, 316. pán 

č. 432, 463, 464, z Lichtem- 

bur. 756, 761, 799, 669, 

919. 
Soběbor, Slavníkovec 215, 

222, 237, 239. 
Sobeň, pod. bis. Zdika 476. 

Soběslav, město 16. 

Soběslav I. 339, 396, 398 až 
404, 415-417, 419, 421 až 
423, 431 až 436, 441, 442, 
445—448, 452—460, 462, 
519, 524, 540, 546, 657, 
579, 603, 622. II. 457, 482, 
484, 519, 520, 523 až 531, 



Česká kronika. 



1003 



533 až 546, 684. Děpol. 

665. 
Soluň 128, 130. 
Spytihněv I. 164, 166, 168. 

br. sv. Václ. 172, 187. II. 

275, 281, 288, 293, 296, 

298—300, 303, 304, 307 až 

309, 312, 315, 320, syn 

Oldř. Brň. 402, syn Boř. II. 

411, 462, 480, 484, 485. 

Brněn. 342, 547, 553, 559, 

562, 563, 567. 
Spytimír, vév. 142, Slavní- 

kovec 215, 224. 
Stadice 61, 63, 95. 
Stožec 716, 761. 
Strabo, spis. řecký 28. 
Stracbkvas 199, 207, 210, 

217-219, 229, 230. 
Strakonice 25, 590. 
Střezenice 762. 
Střezislava 215, ?17, 220. 
Stříbro 633, 927, 940. 
Styr, vůdce voj. Nekl. 77, 78. 
Suchdol 467. 

Suché Krupty 815, 825, 836. 
Sušice 16, 106, 756. 
Svatava 310, 327, 339, 400, 

417, 418, 457, 583. 
Svatoboj, syn Svatop. 152. 
Svatobor, syn Spyt. II. 307, 

339. 
Svatopluk, kn. Vdkomor. I. 
134, 139 až 144, 144-152, 
152, 155, 159, 160. II. 152, 
156, kníže Čes 330, 341, 



360, 370 až 380, 382, 390, 
396, 419, 418, 574, 579, 
585, 588, 591 syn OttylI 
480, 553, 557. syn Vlád. 510, 
517. 
Svatoslav, lech čes. 142, kn. 
rus. 738. 

Svatoslava, dc. Vlád. 421. 
Svatý Jakub, ves, 479. 
Světlá 98. 
Svidnice 378. 
Svijany 25. 
Svinibrod 256, 259. 
Svitavy 927. 
Svojanov 869, 870. 
Szalavar 118. 

v 

s. 

Šárka 72. 

Šebesta, káno v. 471. 

Šebíř, bisk. 261, 264, 273, 

282,284,286,295,309,310, 

313, 314, 639. 
Šembera z Bozk. 922. 
Sopka (Pšovka) 232. 
Šoproň 801. 
Špandava 853. 
Špýr 445, 878. 
Štein 809, 

Štěpán uh. I. 233, 255, 264, 
271, 308. 11.402, 415,445, 
452. III. 508, 509, 512. IV. 
508, 509, 513. V. 757, 758, 
761, 770-772, 789-795, 
798. brat. Bely IV. 795. 



1004 



Česká kronika. 



Uros, 781. Šubič, 767. z Me- 

dlova 917, 922, 
Šternberk 919. 
Štětin 481. 
Štrasburk 881. 
Švihov 81. 

T. 

Tachov 454, 482. 
Tarquinius král řfm. 11. 
Telč 917. 
Teplice 588. 

Těpta, lech čes. 267. 591. 
Tetka 56, 59, 91, 102. 
Tetín 59, 98, 163, 175, 176. 
Thakulf, vůdce něm. 123, 

124 
Theodor Laskaris, cis, 696. 
Theodorich, hrabě, 88. 
Thiddag, bisk. 230, 234, 253, 

254. 
Thiingen 256. 
Tiberius, cis. 29, 31. 
Tino, mincíř 939. 
Tista, Vrš. 388, 396. 
Tišnov 917. 

Titus Livius, řím. děj. 11. 
Tmáň 180. 

Tobiáš z Bechyně 719, 848, 
849, 856, 861, 807, 879, 
900, 919. 

Tomáš, dek. 471. 

Tovíř 710. 

Traisma 117. 

Třebenice 79. 



Třebíč 588. 
Trenčín 337. 
Trident 490. 
Trnava 792. 
Trutnov 572. 
Tufa, král. dán. 102. 
Tugošť 51. 

Tuman, vrah sv. Lud. 175, 

179. 
Turnov 26. 
Tursko 77. 
Tuakulum 321. 
Tuton, kanov. 451. 
Týnec na Hůrkách 97. 

Týrá, vrah sv. Václ. 195, 199, 
Týřov 729. 
Týřovice 729. 

u. 

Ugetaj, chán, 707, 712. 

Uherský Brod 403. 

Úhošť 51. 

Újezd 887. 

Ulm 531. 

Uničov 927 

Urban II. 353. IV. 785. 

Urětov 573. 

Ústí 106, 927. 

Utrecht 253. 

V. 

Vacek, župan, 378, 389 až 
392, 396, 401, 579, 585, 
Mírný 402. 

Vacena, župan ? 394. 



Česká kronika. 



1005 



Vacemil, zem. čes. 451. 

Václav I. sv. 63, 172, 175, 
179, 183, 184, 187, 188, 
190, 191, 195, 198, 199, 
240, 287, 646, 647, 658, 
661, 774. II. 445, 454, 457, 
610, 530, 536, 537, 545 až 
547, 553—555, 557—559, 
syn Bol. II. 232, syn Svat. 
389, Viprecht 293. Král I. 
665, 683, 686, 690, 695 až 
700, 705, 706, 708, 711, 
715, 716, 718—720, 725, 
728, 730—734, 740, 831, 
835, 934, 945, 956. II. 830, 
845, 846, 850, 853, 856, 
861, 862, 864, 868, 870, 
872, 877, 879, 880-886, 
888, 890—902, 907, 908, 
936, 940, 945, 957—959. 
III. 61, 889, 893, 894, 899, 
901, 902, 907, 913, 914. 

Vajek (Štěpán) 220, 221. 

Vakula, zem. Čes. 381. 

Valdemar kr. dán. 686. 

Valentin, kn. Ratib. 61. (Valeš) 
bisk. 641—544. 

Vangio, kn. svév. 31, 32. 

Vannius, kn. svév. 31. 

Vasilko, kn. rus. 738, 739. 

Vratislav 79. 

Vavřinec, are. Ostř. 403. 

Vecel, bisk. 329. ' 

Vejprty 884. 

Velehrad 149, 917. 

Velfl, měst praž. 945. 



Velislav, kmet, 462, 468. 
Velich, probošt, 218. 
Velíz 249, 250, 279. 
Vels 794. 
Venno, kněz 187. 
Verbeny 265. 

Verinhar, hrab. 125, 147, 277, 
278. 

Verner, hrab. 88, are. 778, 
786, 797, 798. 

Vernhard ze Šaumburka 761. 

Verona 338. 

Vibilius kn. svév. 31, 32. 

Vídeň 698, 699, 706, 712, 
733, 735, 773, 778, 779, 
791, 792, 807, 808, 811, 
813, 829, 830, 837, 846, 
886, 889. 

Vidvazoda 539. 

Viching, bisk. 143, 147, 151, 
152. 

Viktor 515. 

Vikkard z Terny 743. 

Vilém, kr. něm. 714, 720, 

732, 733, 751. Mor. pán 

548, 590, hrab. ze Sulcb. 

588. arcijah. 713. z Poděb. 

756, 761. 

Vilemfna, dc. Přem. I. 686, 

689. 
Vilemov 688. 
Viligis, are. Moh. 216, 219, 

227. 
Vinaříce 238. 
Vincentius, kron. 95, 457> 



1006 



Česká kronika, 



467, 480, 490, 503—503, 

610, 613, 604. 
Vindclmuth, abatyše, 358. 
Vintíř, poustev. 281, 285. 
Viola, raanž. Václ. III. 907, 

913, 
Vircburk 141, 485, 486, 541, 

604, 778, 803. 

Viprecht, grojský 322, 339, 
356, 357, 373, 388, 389, 
391, 393, 394, 415. 

Vít, opat, 303, 312. 
Vít sv., město, 91. 
Vítek, postolí 523, župan 539, 
z Hradce 743, z Krumlova. 

Vitislav, vév. čes. 142. (Vra- 
tislav) 164. 

Vitorad, vév. 125. 
Vitoraz 107, 672, 897. 
Vladimír, vel. kn. rus. 231, 

738. syn Otty III. 547, 553, 

567, 649. 

Vladislav I. 339, 374, 390- 
406, 405—419, 321, 452, 
455. II. 421, 422, 448, 
451—456, 459, 461, 468 až 
470, 472, 476, 479, 480, 
482—489, 495, 496, 504, 
506—516,518—520, 523 až 
626, 530, 546, 567, 575, 
579, 685, 688-590, 604, 
621, 622, 647, 658, 664, 
685. III. 653, 554, 558, 562, 
664—666, 667, 649—662, 
658, 666, 678. 917 syn Sob. 






I. 457, 461, 462, 467, Pols. 

339, 351, 352, 371, 485, 

Ub. 337—352, syn Vác. I. 

705, 715, 717, 741. Opol. 

738, 739, 759, 761. prob. 

783. Lokiet. 880, 892, 908. 
Vladivoj, br. Bol. Cbrab. 234, 

235. 
Vlasta 68, 71, 75. 
Vlastislav, vév. Luč. 76—79, 

595. 
Vnislav, Vrš. 379, 380. 
Vodňany 927. 
Vogastisburk 51. 
Vohburk 61. 
Voitsberk 51. 
Vojen 75. 

Vojslav*, župan, 517. 
Vojslava, ses. Hroznatova, 690. 
Vojtěch, 40, 48, 111, 183, 

213, 215 až 222, 227 až 

230, 253 až 268, 273 až 276, 

299, 483, 516, 544, 546, 

668, 669, 744, 746, 774. 

are. Sak. 625, 533, 536, 

650. Opat, 542. z Bog. 660. 
Vok, kmet 224. Vítkov, 593, 

756, 760, 872. 
Volfgang, bisk. 208, 210. 
Volfram, hrab. 281. 
Volkmar, kněz, 354. 
Volkold, bisk. 219. 
Volíň 673. 
Vorms 255, 260, 262, 686, 

661. 
Vracen, bisk. Mor. 312.