(navigation image)
Home American Libraries | Canadian Libraries | Universal Library | Community Texts | Project Gutenberg | Children's Library | Biodiversity Heritage Library | Additional Collections
Search: Advanced Search
Anonymous User (login or join us)
Upload
See other formats

Full text of "Česko-německý slovník zvláště grammaticko-fraseologický"

Google 



This is a digital copy of a book that was prcscrvod for gcncrations on library shclvcs bcforc it was carcfully scannod by Google as part of a projcct 

to make the world's books discoverablc online. 

It has survived long enough for the copyright to expire and the book to enter the public domain. A public domain book is one that was never subject 

to copyright oř whose legal copyright term has expired. Whether a book is in the public domain may vary country to country. Public domain books 

are our gateways to the past, representing a wealth of history, cultuie and knowledge that's often difficult to discover. 

Marks, notations and other maiginalia present in the original volume will appear in this flle - a reminder of this book's long journcy from the 

publisher to a library and finally to you. 

Usage guidelines 

Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the 
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we have taken steps to 
prcvcnt abuse by commercial parties, including placing lechnical restrictions on automated querying. 
We also ask that you: 

+ Make non-commercial use ofthefiles We designed Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for 
personal, non-commercial purposes. 

+ Refrain fivm automated querying Do not send automated queries of any sort to Google's systém: If you are conducting research on machinc 
translation, optical character recognition or other areas where access to a laige amount of text is helpful, please contact us. We encouragc the 
use of public domain materials for these purposes and may be able to help. 

+ Maintain attributionTht GoogXt "watermark" you see on each flle is essential for informingpcoplcabout this projcct and hclping them lind 
additional materials through Google Book Search. Please do not remove it. 

+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are lesponsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just 
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other 
countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can'l offer guidance on whether any speciflc use of 
any speciflc book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be used in any manner 
anywhere in the world. Copyright infringement liabili^ can be quite severe. 

Äbout Google Book Search 

Google's mission is to organizc the world's Information and to make it univcrsally accessible and uscful. Google Book Search hclps rcadcrs 
discover the world's books while hclping authors and publishers rcach ncw audicnccs. You can search through the füll icxi of ihis book on the web 

at |http: //books. google .com/l 



'1 


-^ , 1 fe , y 




l^arbarl) College l-tbrar^ 




® 




FRO» TH. FUN» OF 


GEORGE FRANCIS PARKMAN || 




(ClUI Ol 1»«4} 




OF BOSTON 



/ 



s 



ČESKO-NĚMECKÝ 



SLOYNIK 



ZVLÁŠTĚ 



GRAMMATICKO-FRASEOLOGICKt. 



SESTAVIL 



FRANTIŠEK ŠT. KOTT, 

PROFESSOR G. K. AKADEMICKÉHO GYMNASIA V PRAZE. 



r>ÍJLi TAETÍ. 



Q — éi. 



■» - 



v PRAZE. 

TISKEM A NÁKLADEM KNIHTISKÁRNY FRANTIŠKA ŠIMÁČKA. 

1882. 



<r <r- 



JUL 7 1919^ 



Q 



Q jest v romanskÝch a germánských Ja- 
zycích obvyklá hrdelnicey která v pismu jen 
před « se užívá. Ostatně není n láska ta 
ani etymologicky ani fysiologicky zvláštni, 
n5'bri v každém ohlede = k. Staré k totiž 
v pozdéjSim latinském pravopise, vyjma ně- 
kolik arobaismA, v c a 9 proměněno i est; 
q pak zejména tenkráte nastupovalo, kdvž 
tt a jeitě jedna samohláska následovati měla, 
na př.: qua, quem, qui, quo, quum atd., 
řidčeji před pouhým u, jako v zastaralém 
pequnia. Tak stala se skupenina qu neroz- 
lučnou a z ni později opět pouhé a čisté k 
se vyvinulo, což na franc. qtte (ke), question 
(kestioh) atd. patrno. V některých slovech 
přešlo v ^, na př. franc. égale (aequalis). 
V ital. jazyku vSak zní ještě u, na př. quale, 
eqnale; řfděeji celá skuptnina qu v (m (k) 
př^Ia: cfai. V gotétině jest q = kv, v ostat- 
ních pak německých jazycích opět jen qu při- 
chází. Slované latinkou píšící sknpeniny této 
jen ve slovech cizích užívají. Gb. v S. N. 
AvSak tato slova také literou k se píší: 
kvadrát, kvitance. 

Q kácené v lat. =■ Quintus, QuintiuSf 
qnaestor. — Q jakožto římská číslovka = 
500, Q = 500000. S. N. 

On-. Slova zde seházejieí hledejž ěte- 
nár pod Kv*. 

SluadoYé, ův, m., národ za starého veku 
nešni Moravě. 

Qnadr, u, m., quadroTec, quadrový ká- 
men, čtvtrhraný pUkovec, der Quader. 

Quadraee, e, f., roečtvrceniy die Quadra- 
tion. 

^adragena, lat., čas 40 dní kajících, 
40^ge Bussübung. Vz S. N. 

Quadraeesima (pars), y, f., čtyřicátý dU; 
šestá nedefe před velikonocí, 40 dni před 
velikým pátkem, die 40tägige Fastenzeit. 

Qoadrans, antn, m., ^^ libry lékárnické, 
107, dekagr. 

Quadrant, n, m, Čtvemík, kruhočtvrť, 
čtvrt kruhUy der 4. Theil eines Ganzen, be- 
sonders eines Kreises; der Winkelmesser. 
Kk. 

Quadrat, quadrát, n, m., čtverec; moc- 
nosi stupni druhého, ein gleichseitiges, re- 
gelmässiges Viereck: das Quadrat; pokrývka 
hlavy duchovního wri obřadech (Dch.). 

t{aadratický. Q. n. pyramidální n. dvoj- 
a jednoosová soustava v krystalografii. Vz 
S. N. 

Quadratni, quadrátni, čtvercový, čtve- 
reční; q. mile, čtvereční míle, Quadrat-. 

KoMftT: OMko-ném. aloTiiIk. UL 



I Quadratura, y, f., čtvercování, rozdělení 
ve čtverce, die Eintheilung in Quadrate; 
Čtvrť měsíce, ein Mondesviertel. 

^aadrienni-um, a, m., dle Gymnasium, 
čtyřletí, čtveroletí, ein Zeitraum von vier 
Jahren. 

Quadrifoli-um, a, n., čtverolist, čtyrlístek, 
das Vierblatt. 

Quadrille, kadriOa, y, f., (fr., kadrilja), 
čtoertanec. čtverylka, die Quadrille. 

Ouadrillion, u, m, tisíckrát tisíc trillionö. 

Quadrinom, u, m., quadriuomi-um, 1^ 
n., čtyrčlen, Quadrinom, n. 

Ouadrivi-um, a, n.Mverocesti, křižovatka. 

Quadruplika, y, f., odpověď na tripliku, 
Quadruplik, f. 

Quaestion, něm. z lat. quaestio, doptávka, 

f)optávka, Qnaestio'nsschreiben, n., poptavní 
ist HnS. Vz Dotazovací. 

Ouaestor, a, m., byl v Římě za času 
králů vyšetřovatel a soudce vraždy, pozdéii 
správce obecní pokladnice a státních dů- 
chodů pod dohlídkou senátu. Vz S. N. 

Quaestura, y, f., úřad quaestora. — Q. 
při universitách = akademický úřad, jemuž 
příslnší vybírání a účtování Školního platu 
a honoráru za přednášky. S. N. 

Ouai (fr., ké;, nábřeží, das Quai. 

Qualifikaee, e, f., z lat., způsobuost, die 
Qualifikation, Befiihigung. 

Qualita, y, f., z lat, jakost, povaha, do- 
brota, die Qualität, Beschaffenheit, Gtttc, der 
Werth. Vz S. N. 

QualitatiTui, qualitativ. Q. rozdíl, věcný. 
Vz S. N, 

Quantita, y, f., z lat., kolikost, velikost, 
die Menge, Grösse, das Gewicht, Mass, vz 
S. N.; míra slabik, časoměr, časomémost, 
das Silbenr, Zeitmass. 

Quantitativně, dle množství, quantitativ. 

Quant-um, a, n., množství, míra, der 
Betrag, An theil, die Menge, Grösse, das 
Mass. 

Ouarantaine (fr., karantén), karanténa, 
y, f., stávka 40denní k vyšetření zdraví, die 
Quarantaine. Rk. 

Quarre (fr., karé), n., čtverhran, čtverec 
pěchoty proti prudkému útoku jízdy, das 
Q., Viereck. 

Quarreau (fir., karó), a, n., kostky (bubny) 
ve fr. kartách. 

Quart, u, m., z lat., čtverec, čtverka (for- 
mát), das Viertel mass, Quart. 

Quarta, y, f., z lat, čtvrtá (třídn), dio 
4. Gymnasial- o. Realschulklasse; čtvrtice 

149 



Quarta — Quotient. 



(mezera v tonech), otvrtý zvnk, počítaje od 
nékterého určitého tonu, interval čtyř stupfiA, 
die Quarta; třetí struna na houslích (A), vz 
Quinta. S. N. 

Quartal, quartdl, u, m., čtvrtletí, das 
Vierteljahr, Quartal. 

Ouartaliter, čtvrtletně, vierteljährig. 

Quarta 11, quartán, a, m., zák quarty, der 
Quartaner. 

Quartant, u, m., kniha ve čtvercovém 
formáte, ein Buch in der Form eines Viertel- 
bogens. 

Qiiart^tto, a, n., čtveroMasný sbor, čtvero- 
zpcv. Q. - hudební skladba pro 4 hlasy buď 
vokální aneb instnimentalni ; obyč. skladba 

Í)ro nástroje smyčcové složená a dvéma 
louslemi, violou a basičkou zastoupená. Das 
Quartett, vierstimmiges Tonstück. 

Quartier, u, m., obydli, hyt, die Wohnung, 
Herberge, das Quartier. 

Quartiermeister, něm., úbytovateL 

Quartový, ku quartě se vztahujid. R. 
kruh v hudbě. Vz S. N. 

Quasiinodogeniti, první neděle po veliko- 
noci. Vz S. N. 

Ouassia, e, f., strom americký, jehož 
hoi-kého dřeva v lékařství se užívá, kvassie, 
hořkoň, quassia amara, das Bitterholz. Vz 
S. N. 

Quassiovina, y, f. (quasstin, u, m., Sfk.), 
hořká látka obsažená ve dřevě quassie. Vz 
S. N. 

Quatember, bru, m., z lat., čtvrtletí, 
Jahres viertel ; Čtvero suchých d7ií v roce, 
vierteljähriger Fasttag, die Quatemberfasten. 

Quáterno, a, n., čtverina, výhra 4 čísel, 
der Viertreffer. 

Quatridu-um, a, n., lhůta 4 dní, eine 
Frist von 4 Tagen. 

QuatnorTirat, quatuorvirát, n, m., z lat, 
čtyřoláda, das Quatuorvirat. 

Qiiebek (Kvibek), a, m., hl. mě. ve vých. 
Kanadě, vz S. N. — QuebeČan, a, m. — 
Quebečský. 

Ouercetin, u, m., žluté barvivo. Šik. 566. 

Quercin, u, m., hořká, krystalová látka 
r duhu. S, N. 

Quercit, u, m., cukr žaludový : C^^ H,, 0,o. 

Quercitriu, u, m., mletá kůra amerického 
dubu quercus tinctoria, žlutý pníáek k bar- 
veni. Vz Šřk. 566. 

Querjoch, něm., rozsocha. 

Queue (fr., kě), ocas, ohon, der Schweif; 
zadní část vojska na pochodu, der Nachtrab ; 
šfucJiátko k biliáru, der Stossstock beim 
Billardspicl, das Tágo. Rk. 

Quiescent, a, m., z lat., odpočívající, ein 
in Ruhestand Versetzter. 

^iiieskovati, z lat., upokojiti někoho, be- 
ruhigen; na odpočinek dáti, in Ruhestand 
versetzen. 



Quieti§m-U8, u, m., spočinutí (v Bohu), 
blouznění náboženské, jež v 17. stol. zvi. 
v Itálii a ve Francii se rozšířilo. Vz S. N. 
uineti-us, a, m., jm. římské. Vz S. N. 
ninetili-u9, a, m., jm. řim. Vz S. N. 
uiudecemYiri, lat., sbor 15 mužův. 
uiuquagesima, y, f., z lat, sedmá ne- 
děle před velikonocí, 

Quinquennali-e, í, dle Gymnasium v pí., 
vz Pětiročniny. 

Quinquenni-nm, a, n. (kvinkvennium), 
lat., pětiletí, Zeitraum von 5 Jahren. 

Quiuquennalka , quinquennúlka, kvin- 
kvennalka, y, f., přídavek pětiletý (každý($h 
5 let, vždy po 5 letech), die Quinquennal- 
zulage. 

Quinťa, y, f., lat., pátá třída školní, 
die 5. G3annasial-, Realschulklasse; pětice, 
pátý ton od základního, die Quinte, vz S. N. ; 
čtvrtá nejtenčí struna na ?iouslích (É), vz S. N. 

Quintan, quintán, a, m., Šák 5. třídy, 
ein Schüler der fünften Gymnasial-, Real- 
sch ulklasse. 

Quintaua, y, f.^ pětidenní zimnice, das 
flinftägige Fieber. 

Quintemo, a, n., pětice, výhra 5 čísel, 
das Quintemo, der Fünftreffer. 

Quiutesseuce, e, f. (pátá essence či tresf), 
jádro, výbor něčeho, der Kraftauszug o. Kern, 
das Feinste u. Kräftigste aus einer Sache, die 
Quintessenz. 

Quintette, a, n.,pětizpěv, pětihra, skladba 
pro 5 hlasů n. nástrojů, das Quintett, ein 
fUnfstimmiges Musikstück. 

Quintilian-ns, a, m. Q. Marcus Fabins, 
proslulý rhetor v Římě v 2. polov. 1. stol. 
po Kristu. Vz S. N. 

uintový kruh v hudbě. Vz S. N. 
uint-U8, a, m., přijmi starořímské. 

^uirinal, quiriňál, u, m., dříve papežský, 
od r. 1870. vsak královský palác na vrSku 
téhož jména. Vz S. N. 

Oulrtn-us, a, m., příjmí Romula. Vz S. N. 

Quiritové, čestné jméno římských mě- 
Si^nův. 

Quit, fr., prost, zproštěn něčeho. Jsme si 
q., Jsme vyrovnáni. 

Quito, a, n., hl. mě. jihoamer. republiky 
Ecuadoru, vz S. N. 

Íuittance, vz Kvitance. 
uodlibet, lat. (co libo, co se líbí), ^i^- 
sice, míchanice, všéhochuťj v hudbě^ vz Pot- 
pourri. 

Quos ego ! lat. : já vás (i. e. potrestám) ! 
Tak hrozí u Vergilia (Aen. I. 135.) Neptun 
větrům, kteří proti jeho vůli foukali. S. N. 

Quotient, u, m., podU (v počtech), sluje 
v arithmetice číslo, jež se výsledkem dě- 
leni býti objevuje; číslo to ukazuje, koli- 
krát dělitel (divisor) v dělenci (v dividendu) 
obsažen jest. S. N. 



R. R. 



Při vysloveni r jest postaveni jazyka po- 
dobné jako při ď a £ nebo n, ale konec ja- 
zyka nezůstává tu v postaveni svém ne- 
pohnuté, nýbrž chvěje se a ve chvöni tom 
o přední patro takořka bubnuje (pří hrdel- 
nm r čini tak čípek o kořen jazyko\'ý) 
Gb. Listy filolog. II. 158. E hrdelně (i) z 
českých úst jenom při chybném mluvení ná- 
hradou za obyčejné jazyčné r se slySi; při 
něm chvějicí se čípek o kořen jazyka bu- 
bnuje a každým nárazem proud přerývá. 
Gb. v List. filol. II. 155., Gb. Hl. 7., 19. - 

Dříve bylo r pouhou souhláskou a (ne- 
vlastními) samohláskami byly jery za r sto- 
jící n», rb. Schl. Vz Jer, L, Dle Mkl. jest 
r ve fysiologickém smyslu jen souhláskou, 
ale přes to můžeme je nazývati vokálním r. 
Kde nyní 2 a r samohláskami se jeví, mu- 
síme původně polohlásky "Ba, h při nich před- 
pokládati. Bž. 32. Již dlouho jest r právě' 
tak jako I polohláskou, které se užívá je- 
dnak iako samohlásky, jednak jako plynné 
sonhláskv. Dle Mkl. vyskytuje se r jako 
samohláska již ve starobulharštině, dle ji- 
ných teprve později. Ze vSech pak sou- 
hlásek nejsou si žádné tak blízké jako r a 2, 
jež se již v nejstarší době zhusta mezi sebou 
zaměňují; původnějSím,^ jak se zdá, bylo ve 
všech jazycích r, na jehož místě v době 
pozdřjSi í nastoupilo. V řečtině sluŠi do- 
tknouti, že náslovné r vždy se vyslovuje 
s přídechem ^. V jazycích indoeuropských 
jeví se střídání tím směrem, že r v 2 pře- 
chází a že tudíž r za původní drsnou, I za 
nladSí jemnou plynnou hlásku pokládáme; 
tak původní koncovkj^ -tar a -tram (lat. 
■tor a -tmm), proměnily se ve slov. -tel a 
•ůlo: doc-tor, uči-tel, ara-trum, ora-dlo. Po- 
dobně České upláchnu a uprchnu. Gb. v S. N. 
V obec. mlnvě: chramstnouti — chlamst- 
nonti, falář m. farář, palagraf m. paragraf, 
Kb., Jir.; pliskýř, legruta m.: pryskýř, re- 
kruta. Na mor. Zlínsku. Brt. Cf. ještě rubrika 
a v obec. ml. lubríka; čes. velbloud a rus. ver- 
bljnd, čes. vlkodlak a slov. vrkolak, čes. křik 
a slv. klik, slov. prepelica a chrv. plepelica, 
čes. kobliha a rus. kovriga, čes. lilium, lilie 
•1 ill. lěr, ill. blabositi a brbositi, pol. tlum a 
krajin, truma, čes. břesk, zábřesk a blesk, 
slv. grbtafi a čes. chřtán a hltati, čes. blekot 
a brek a brečeti. Čes. mozol (callns) a mosor 
(cicatrix), ras. Kljuka a krjuk (uncus), srb. 
Arbanasin a lat. Albanus, čes. koliandr a 
koríandr, čes. hrýzti a mrus. hlisti a slv. 
glodati a Čes. hlodati, čes. a pol. rytíř a 
mrus. lioar*, slv. gríb a čes. hřib a ill. srb. 
glíva a čes. hliva, Čes. toral m. tolar^ Fro- 
lian m. Florian. Tylory m. Tyrolv, dilektor 
in. direktor ata. Příbuznost souhlásek r a Z 
jest tak veliká, že je novější slovozpyt za 
pouhé rozliky a obměny jednoho prazvuku, 
v prvotním indoenropském jazyku ještě ne- 
odděleného, pokládá, jakž to skutečně ještě 
až podnes u dětí a ve výslové nejednoho 
českého prostolidina shledáváme, ve mno- 
h}^ch jazycích to ani k úplnému rozdvojení 
nepřišlo, tak ku př. v zendském pouze r, 



v čínském pouze I se nalézá. Vz více v Ši. III. 
542. Vz L. — Mimo to střídá se r 2. s 8 . 
rmutný vedle smutný. Gb. v ^. N. — 3. S d 
v obec. ml. hlavně ve vých. Cechách: her- 
bábí, karlec, bernář, Kadlík, Kadle m. hed- 
vábí, kadlec, bednář, Karlík, Karle. Kb., Jir. 
Vz D. — 4. S t v obec. mluvě: svarba 
m. svatba. Šb. — 5. S n v krkonoš. dě- 
šen týr m. deserteur. Kb. -- 6. S ř v obec. 
mluvě pařez, řezat, trakar (v střed, a jiho- 
zá^. Cech.) m. pařez, řezat, trakař; pořád, 
dvířka (ve vých. Cech.) m. pořád, dvířka. 
Sb. Cf. Gb. Hl. 97. Modrat sa, provětrat m.: 
modrati se, provětrati; udeřit, vařit. Na 
mor. Zlínsku a jinde na Mor. Brt ~ 7. S §: 
ořklivv m.: ošklivý, na mor. Zlínsku. Brt. Vz 
Š. — 8. S ž: drůbeř, krádeř, mládeř, roho- 
řka, Us. Brt., řebřík — žebřík. Gb. HL 97. 

— Stcji-li P4?e slabice mezi dvěma souhlás- 
kami aneb Čini-li s jinou souhláskou slabiku, 
pokládá 86 jako I v témée případě za samo- 
hlásku: tr-hati, srd-ce, ví-tr; jinak za sou- 
hláska. Us. Vz L., Gb. Hl. 31. — Pozn, 1. Co 
do složitostí jsou samohlásky Z, r jednoduchý a 
dvojhlásek nečiní ; kdykoli k nim samohláska 
jiná přistupuje, úkol lejich samohláskový se 
ztrácí a jsou souhláskami na př. : vlhnu — 
vlahý, vrtnu — vrata. Gb. — Fozn. 2. Měk- 
čícího vlivu nemají a bývají po souhláskách 
tvrdých, zřídka také po měkkých a to zvi. 
v nářečích, na př. : klnouti, trhnouti, slov. 
žitý (žlutý), náčrt. Gb. Hl. 18. — Pozn, 3. 
Co do závažnosti samohláska I, r vydá méně 
než souhláska 2, r s jinou samohláskou spo- 
jená, na př. slabika via ve slově vlahý jest 
závažnější nežli slabika vl ve slově vlhnu 
a podobně je závažnější vra- a vře- ve slo- 
vich vrata a vřeteno, než vr ve vrtnu atd. 
Dialektické dlouhé Z, r je přirozeně též zá- 
važnější než krátké I, r. Gb. Hl. 18. — Po-sr«. 
4. R častěji má na mor. Zlínsku platnost 
samohlásky nežli v Češtině: brla, ščrbina, 
Ščrbatý, ščrk, žrd. Co do kvantity jest r tam 
krátké i dlouhé. Dlouhé r slyší se v těchto 
asi slovech: křč (křeč), třu, trní, vřŠ (verš), 
vrba, křdel, vf chtitý (vrchovatý), přlit, srkat, 
cabřňat, šobřňat, hogřňat. Brt. v Mtc. 1878. 
2. Taktéž na Slov. jsou 2 a r zhusta samo- 
hláskou, kde lob a r& mezi dvěma souhlás- 
kami (vl'Bk'B srBua) stojí: čin, dlbati, dlh, 
dlhý, hlboký, chlp, klzKý, sluce, žlč, Žitý, 
blcha, krv atd. (člun, dlubati, dluh, dlouhý, 
hluboký, chlup, kluzký, slunce, žluč, žlutý, 
blecha, krev). Vz Ht. Sr. ml. 116., Zv. 85. 
Cf. Gb. Hl. 31. B &l jakožto samohlásky 
i na Slov. se dlouží: vlča (vlče), sřn (gt). 
Ht. Sr. ml. 116. — Jsouc souhláskou zní 
r Často nepříjemně slovan. uchu před jinými, 
zvi. před němými souhláskami a proto jazyk 
všemožně takovému r se vyhýbá ; n^rásnějH 
prostředek jest tu 1. přesmýkání, totiž r před 
samohlásku se postaví : Karl — král, Art — 
rod, bart — brada, Garten — hrad, dormirc 

— dřímati, curtus — krátký, marmor -- 
mramor, tertius — třetí, vertere — \Tátiti, 
area — rakev. Arm — rámě, Furt — brod, 
Gb. Hl. 124., Ht., lit. parszas, lat. porcns, 

149* 



' R. R. 



staroněm. varh, Čes. prase, Schl.; 2. Hdč^i 
přesmyknutím plynné za němou souJdásku: 
carpis — kapr, corporalis — kaprál; áU ne 
všude: berla, Čárka, čert; S..i v púiodnich 
slovech se přeamykúje: provaz m. strČ. po- 
vraz, Ht., kopřiva ^kopřiva), strč. kropí va, 
dveři — strčes. dřvi, trut — rtuť atd. Vz 
Gb. HI. 124. — R se předsulo v: rmou- 
titi (kormoutiti, zarmoutiti) m. strč. mútiti, 
zármutek a zámutek; rdousiti n. hrdousiti 
m. dusiti, rputný (zarputilý). 8f., Ht. Cf. Gb. 
Hl. 120. Tento přídech v násloví trvá as 
od 16. stol. Jir. —Vsouvá se: Čechrati = 
Česati (s v ch se proměnilo a r se vsulo), 
bučeti — bručeti, bouliti — brouliti, bečeti 

— brečeti — brouk, kapati -- krápati, ko5 

— krosna, Šf., ve vých. Cech. : šmátrat (Sma- 
tati, chmatati), probřislo m. povřislo, Jir., 
v již. Čech. jertel m. jetel. Kts. — Naopak 
p se vysouvá v máti, dci, šesti, neť (vedle 
mateř-e, dceř-e, sestr-a, neteř-e), Gb. Hl. 
115.; ve vých. Cech. (i v Krkon.): Bemad 
m. Bernard, Jir., bambory m. brambory, Kb., 
v již. Čech. másloví se sesouvá: tuť m. rtuť. 
Kts. Žídlo m. zřídlo. Na mor. Zlínsku. Brt. 
Cf. obecni puSkvorec z. něm Brustwurz. Vz 
Odsouvání. — Jako samohláska stupňuje 
se r zvláštním způsobem, který nejlépe se 
jeví v Češtině a i I společnÝ jest: klade se 
totiž dle jedněch před neoo za r nějaká 
samohláska tak, že máme: ér, re, or, ro, iř, 
rí, ar, ra: zr — zora — záře — zrak, vr — 
vříti — svírati — svornosť — svár, str (strměti) 

— strom — strana, Gb. v S. N., mrz -— mráz 

— mrk — smrákati — mrak, vr — várka, vrt 

— vrátiti, dr — dříti — vydírati, br — beru 
výběr — v^bor, vrt (vrtěti) — vřeteno, mr — 
mor — umírám — mařiti, hř (hřmítij) — hrom 

— hřímám, pr — párati. Mkl. B. 339., Kt., 
Mk. Vz více příkladů v Gb. Hl. 146., 147. 
Ve o stupňováni samohlásky r jiné mi- 
něiií v článku L (I. 868. b., 869. a.). Km. 
1876. 774. — Již v nejstarších Českých pa- 
mátkách stojí za r později i před ním samo- 
hlásky místo strslov. "Bas zaujímajíci a sice 
1. e : mretvý, sredce ; v KrkonŠ. a Domažhcku; 
kerk, serce, sernec, smerť, peršeť; v KrkonŠ. 
a Doudlebsku: pelný, melha, smysel (Gb. 
Hl. 82.); 2. v latin, listinách 11. a 12. stol. 
pravidelně i: Brino (Brno); i před r; birvy, 
tirlice (brvy, trlice), Ht, ricadlo m. zricndío 
(Světoz. 1875. 595.), tepřiva (v Domažl. a 
Ostrav.), napilníme (Sš. P. 701.); y: hrynec, 
sryp (valaš.), neprýší (neprší, Sš. P. 519.), 
vylček, pylný (opav.), chyrt, syma (Sš. P. 
623.), syrdečko, myrkva (opav.); u: sluzička 
(doudl., mor.), sluza (mor.), tepruv (mor.), 
petružel (doudl.), vručeti (Sš. P. 208), žultý 
lopav.)* o: skroz (třeboň.); a: charpa vedře 
chrpa Vz více v Gb. Hl. 82., 83. — Kromě 
češtiny jest r samohláskou ve slovinštině, 
srbštině a chorvátštině a schází jakožto samo- 
hláska v jazyku novobulharském, polském, 
v ruštině a v obou lužických srbštinách. Gb. 
v S. N. — Na konci slov slovenských 
však neobjevuje se r nikdy samohláskou, 
nei bud odlučuje se od předcházejících sou- 
hlásek pohyblivým O něho e, bud i zcela 
zaniká. Zanikání jest řídké: brat m. bnitr. 
Pohyblivé o nebo e ryskýtá se často : víchor, 



vietor — vicher, viter m. českého: vichr, 
vítr. Ht. — V dzich slovech objevuje se r 
místo: or,iř: Postoloprty z lat. Apostolorum 
porta, krchov z něm. Kirchhof. Ht. — R pí^í- 
ponou suhst.: dar, vít-r (viti), D., bratr, C, 
kopr. Vz Tvoření slov., Mkl. B. 86. — Jména 
podstatná v r ukončená jsou rodu muž., 
a skloňují se dle 1. sklonění. Vz Sklonění. 
Ve vokativu sg. mají koncovku e, před kterou 
se r v f mění, stoji-li před r souhláska : brat»* 

— bratře, kmotr — kmotře ; pakli před nim 
stoji samohláska, podrzuje r: professor — 
professore, doktor — doktore, Vojmír — Voj- 
míre, kcačere, husare, jako je to v : darecli, 
větrech, bereš, bere; ale někteří připouští 
(Mk., Bs.), ze se i v tomto případě r může 
měkčiti: professore, husaře, komáre, ale lid 
toho nečiní. — Strany lokálu vz Lokal. — 
Po r piš vždy y, kromě: van, ferina, frinda 
a slov cizích: Marie, rigorosa, Marius. — 
R. skrácené = rok. R. P. =^ Roku Páně. 

— R. t. = roku tohoto. — R. b. = roku 
běžícího. —- R. m. = roku minulého. — Na 
teploměrech značí B stupně dle teploměru 
Reaumurova; na receptech = recipe'(= vezmi 
i. e. k užívání); v hodinkách kapesních = 
retarde (značí stranu, na kteroii se má ru- 
čička posunouti, aby hodinky šly volněji). 
S. N. 

R jest rozlišené r a obsahuje v sobě bytně 
měkké b nebo j, tak stojí na ijř. záře m. 
zař -|- ja jako daše m. duch -|- j* * vladař 
m. vladarL jako kůň m. konb. Takovéto 
splynuti obou živlfl, totiž r ^h aneb r-\-j 
v r ien Čeština a polština zná, ostatní slo- 
vanské jazyky mají rj nebo jen r na př.: 
zarja, carj (carb), na Slov. rjeka a reka, řeč 
Gb. v S. N., Šf. jŘ povstalo tedy z rj a rb a 
Článkovalo se dle nastrojeni mluvidel ústnícli 
původně jako r s příhlasem jotovým, který 
následoval ; nynější pak ř jest sykavé, při 
němž počíná se článkovati r a do jeho na- 
strojení vpadne se hláskou sykavou i a jo 
tedy asi touž měrou podnebné, jako řidší 
sykavky i a á. É objevuje se nejprve ve 
spisech 13. století, ale zajisté již dříve se 
vyslovovalo ; psalo pak se rz, jak je Poláci 
posud píší, aneb rž, jak je i Češi i Poláci 
vyslcn-uji, nebo rs. Ht, Kt 3. vyd. 25. První 
f vyskytuji se v r. 1237. a násl. : Rzymov, 
Hoteborz, Przislaus ; Rkk. má r i f . ft píše 
se v Zlomcích táborských dvojím způsobem, 
po souhláskách je rs (prsied, prsielaz, prsi- 
jeli), v násloví a po samohláskách je rz 
(rziecz, rzkůc, rzech, wierzys, swarzye, 
kterziz. Zvláštnost tato jmenovité proto jest 
zajímavá, že důsledně jest provedena i v Žalt. 
klem. (trsiesla, prsied, oltarz, morze). Jir. 
v Mus. 1875. 322. O též věci mluví D. 
v Gesch. der böhm. Sp. u Lit. 1818. U9.: 
Die Orthoffraphie betreffend wird rz von rs 
unterschieden. Ersteres findet statt nach 
einem Vokal (korzecz), letzteres nach här- 
teren Konsonanten, weil es in diesem Falle 
auch härter ausgesprochen wird (krsidio). 
Pokládá tedy D. rozdíl mezi rz a rš nejen 
za pravopisný, ale i za fonetický a tento 
výklad potvrzuje Gb. delšími články v List. 
filol. 1877,, 239. a 1879. 52. Tam 1877. 239. 
píše: Každá souhhlska temná má proti sobÖ 



Ř — Rabí. 



svou jasnou (na př. t-d, s-z, . . .) » ÍJSf se 
vespolek proudem, za něhož se článkuji : 
při temných je proud prudký, při jasných 
mírný. Naproti obojima pak jsou hlásky 
jiné, při kterých sila proudu nečiní rozdílu 
žádného; a to jsou souhlásky plynné a samo- 
hlásky, jež n příčině této nazývati můžeme 
indiferentními. Novoěeské ř je souhláska 
plynná a indifferentni, neboť neznamenáme, 
že by byl rozdíl, když ji vyslovíme za proudu 
mírného a za proudu prudkého. Ale jinak 
bylo ve výslovnosti staročeské ; v té někdy 
rozeznávalo se jasné ř (== rz) a temné r 
i^ rš). Tomu nasvědčuje theorie a to po- 
tvrzuje praxis některých starých rukopi- 
sův. Theoreticky žádáme, ab^ bylo r jasné 
i temné, poněvadž je smiSenmou plynného 
r se sykavkou a poněvadž sykavky všecky 
86 rňzní na jasné a temné; a žádáme dále, 
aby f v sousedství souhlásky jasné znělo 
jasně (na př. pohrben, f jasné = ri, poněvadž 
sousední souhlásky h a 6 jsou jasné), a v sou- 
sedství souhlásky temné temně (na př. po- 
křtěn, f temné = rá, poněvadž k a ť jsou 
souhláskv temné). Prakticky pak potvrzuje 
se ona theorie těmi rukopisy starými, které 
souhlasně s nr pídi žádané temné ř spřežkou 
rs (rfj a žádané jasné f spřežkou rz. Jsou 
to zejména, pokud mi povědomo, Zlomky 
táborské (výtiStěné od A. Vrfátka v Mus. 
1874. 116.— 120.) a Žaltář klementinský (rkp. 
Hnibovny univers, pražské sign. 17. A. 12.). 
Úkolem následujících řádků jest, ukázati 
zevrubným přehledem, doklaml z kodexu 
poslední jmenovaného, že rozdíl mezi psa- 
ným rj( a rf zakládá se na rozdílném zněni 
staročeského f a že ve staročeské výslov- 
nosti rozdíl mezi j^ným rz a temným ré 
drohdv byl rázný a zřetelný, ješto i písaři 
Dékterí. v písmé jej znamenali. Následují 
pfíkladý na str. 240.— 243. V List. filolog. 
1879. 52. přiči&uje příklady z Listu s nebe 
(St. ski. IIL 259.-262.) a z codexu praž. 
knihovny veřejné sign. 17. C. J5. psaného 
r. 13d2. a obsahiyícího Tomáše Štítného řeči 
nedélní a sváteční. Vz o též věci Gb. ve 
Sborníku věd. mus. IV. 275. a Gb. Hl. 97. — 
V ř mění se r: 1. před é, t, í: bratr — 
bratfí — bratří, dobrý člověk - dobří lidé, 
dobrý — dobře, Široko — Síře, tur — tuři, 
míra — míře, chytrý — chytřejší. ÄhtyjiJw' 
západních Čech. ; bystřejší, dobrejší, Sb., a 
v obec. ml.: dobrý lidi, starÝ mužové. Us., 
ve vých. Cech.: tři kapry, Šb. ; v KrkonS. 
se mění: dobřej. Šb. — 2. Před a, á, stoji-li 
«. strč. ia: přál (prial), řad. — 3. Větším 
dílem i před původním e, mimo vokat sg., 
předchází-Ji jen* jedna souhláska: Petře, 
bratře, vz B (ku konci). — 4. V 2. a 8. os. 
sg. a v 1. a 2. pl. praes. : mru, mřeš, mře, 
mřeme, mřete, mrou (v obec. mluvě i v ostat- 
ních oBoOách : mřu, mřou, třu, třou. Šb.). — 
5. Na konci slov. u mase. v -áf, -íř, -ýf, 
kde h vypadlo a u všech fem. v r: tvář, 
sběř. Ht. — 6. Ořu (onu), pářu (párju). Ht., 
Kt. 3. vyd. 26. Vz Gb. Hl. 97. — Pózn, 
Před e (== i») jsé nemění: krev, retný, rez. Ht. 
— Ťi střída se v češtině 1. s ž: bařina -r 
bažina, žebro — řebro, žebřík — řebřík, ře- 
řavý — žeřavý, řeřáb — žeráv (v již. Čech. 



řežáb m. jeřáb. Kts)., řeřicha — žeřicha. 
Gb. Hl. 102., Ht, v obec. mluvě: mládeř, 
drůbeř, krádeř m. mládež (gt. mládeže), drů- 
bež, krádež. Jir. — 2. S p, vz R se střídá 
8 ř. — É, piipoua jmen podat. : tesa-ř, C., 
úhoř, vepř. Bž. 227. Debř, strl dbb-rt. Mikl. 
B. 87. Na mor. Zlínsku se f přisouvá: krejčíř 
= krejčí. Brt. v Mtc. 1878. 7. — Jména podst. 
mase. v ř ukončená skloňují se dle II. sklo- 
nění; fem. dle Dan (kromě: jař, sběř, tvář, 
zděř, zvěř, tato dle Kosť). — ft neplatí nikdy 
za samohlásku: hřmot, nřměti. Kz. — Po r 
nepiš nikdy y (ý), vždy jen i (i). 

-ra, přípona subst. : dcera, jiskra, sestra, 
D., míra, síra, máz-d-ra, sádra. Mkl. B. 8tí. 
Vz Tvoření slov. 

Raab, a, m., mě. v Horn. Rakousích. Vz 
S. N. — R., ves u Pardubic. 

Rab, a, m., strsl. rab'B vedle robob, servus. 
Mkl. B. 74. R., zajatý j der Gefangene, D.; 
nevolník, otrok, der Sklave, Knecht, Leibei- 
gene. Na Slov. Plk. 

Ráb, a, m., mě. v Uhřfch, Raab, lat. 
Jaurinum, Arabonia, maď. Gyor (D'ör), Vz 
více v S. N. — Eában, a, m. — Babský. 

Raba, y, Rabice, e, f., řeka ve Štýrska 
a Uhřích, der Raabfluss; řeka v Krakovsku, 
— R., v pol. = roba, fievolnice, die Gefan- 
gene; Sklavin. Vz iiab. 

Rabáč, e, m., rabiák, chlap uroalá, ur- 
válec, ein ruchloser Mensch, der Galgenvogel. 
ü Bychn. Msk. 

Rabák, u, m., drsnici rám, v souken., der 
Rauchback. Šm. 

RabakOT, a, m., ves u Bousova. 

Rabarbara, rebarbara, rebarbora, y, 
f., reven, rheum palmatum, Rhabarber, f. a 
m., rostl. R. bílá, čínská, francouzská, mni- 
šková, rakouská, ruská n. bucharská n. mo- 
skevská, turecká, vodní. Kh. Vz Kk. 153., 154. 

Rabarbarovy, rebarbarový, rebarborový, 
revenový, Rhabarber-. R. šťáva, pniáek, 
kapky. Bern. 

Rábati se, těžce někam se bráti, unbe- 
hilflich wohin gehen, kriechen. — se kam: 
na seno (lézti tam). Marek. — se ü čím -^ 
táhati se, sich mit etwas schleppen. Mar. — 
Jg. Cf. Hrabati se. 

Rabátko, a, n., příční záhon v zahradě, 
die Rabatte, das Gartenbeet. 

Rabatt, u. m., z it., předplatné úroky^ 
výhodná srážka, der Abzug, Nachlass vom 
bestimmten Preise einer Waare, vz Srážka. 
Rk. 

Rabbi, ob VC. rabin, a, m., židovský učitel 
náboženství, hebr. vi. = můj mistr, můj pán 
(Hý.), der Rabbi, Rabbiner, jüdischer Gesetz- 
lehrer. Rk. Vz vice V S. N. 

Rabec, bce, m. = rab, rob. Vira svobod- 
nými činí r-ce. Sš. Bs. 17. 

Rabek, bku, m., v Krknš. = polička na 
stěně. Kb. 

Řábek, bku, m., řápek, kohoutek u sudu, 
der Fasshahn. Jg. 

Rábený, vyrobený, erzeugt. Hedvábí 
z bourců r-né. Bdi. 

Rábéř, e, f., rabování, das Rauben. L. 

Rabí, n., mé. u Sušice, vz S. N., Tk. IV. 
738. — R., f., coli., strsl.. rabija, rabija, 
příp. -ija, servi, Mkl. B. 69., aL. 113. 



Rabice — ^ Račí, 



Rabice, vz Raba. 

Rabín, a, m., vz Rabbi. — R., ves u Ne- 
veklova. PL. 

Rabina, v, f., jatá device^ ein gefangenes 
Mädchen. Yký. Cf. Rab, Rabíne. 

Rabině, ě, f., porob^néf nevolnicey otro- 
kynéy die Sklavin. Sr. Kab. Nejsme synové 
r-ě. SS. IL 54. 

RabiustTÍ, n., das Rabbínat. Sm. 

RabiSany, dle Dolany, Rabersdorf, ves 
u Frenfitátu. PL. Vz Rabořov. 

Rábka, y, f., brukev. U Zábřeha, Olom. 
Rčk., Sd. 

Rabkyné, é, f., zastr. = rabině. 

RaboroT, a, m. ^ Rabiáany. 

Rabota, y, f., zastr., dle Sklaverei, Leib- 
eigenschaft. Mkl. B. 163. 
^ Raboun, a, m.,.v souken., der Rauchbaum. 
Šm. 

Rabovati, cf. pol. rabuá, der Ranber, 
rabowaé. Mkl. B. 319., lat. rapio, řec. óoipavóí, 
got. ráubon. Hý. — R., drancovati^ loupitiy 
obrati, plündern, Zlob.: zajimati, gefangen 
nehmen. Plk. — abs. Vojáci r-li. Us. Hý. — 
kde : Y mésté dobytém po domech. Us. Hý. 

Rabovna, y, f. = vezeni. Na Slov. 

Rabovnik, a, m.. lotwežník, der Rauber. 
L. — R., eajimač, aer Gefangennehmer. Na 
Slov. D. 

Rabský, sklavisch. Vz Rab. 

Rabství, n., rabstvo, a, n., otroctvi, die 
Knechtschaft. Vz Rab. Muž s ženou v rab- 
stvo a žena s mužem v chlapstvo. Č. M. 347. 

Rabudí, n., barvinek, plamének, clematís, 
die Waldrebe. Slb. 668. 

Rabulista, y, m., z lat. rabula, die Rechts- 
chikane, (Uý.)) ^le Despota, pravokrut, tluč- 
huba zvi. advokátní, který překrucuje práva, 
der Rabulist, ränkevolle Rechtsgelehrte, Zun- 
gendrescher, Rechtsverdreher. Kk., S. N. 

Rabstein, původně Babenstein, a, m., mě. 
v Plzeňsku. Tk. IlL 412., IV. 738. 

Rabus, u, m., der Maulkorb für Hunde, 
üs. u Tab. Ndk. — R., vz Raveň. 

Rabuie, rabtiš (Mkl.), e, f., slov. rovaš, 
mezera (po naříznutí), ná- n. zářez, vrub, 
zásek, karb, die Kerbe, der Kerb. Koř. ro- 
biti, seccare. Mkl. aL. 98. Sr. rovati, wühlen, 
in der Bedeutung kerben : rumnn. rbvaŠ, 
rbboŠ, něm. Rabisch = Kerbholz im Berg- 
baue (Schmelzer, bair. Wörterbuch 3. 4.), 
maď. rovás, nřec, ^aßaöi. Mkl. B. 340. (Hý.). 
R., vrub, vrubovka, porub, das Kerbholz, der 
Kerbstock. Písař se slado vnikem též zvláštní 
rabuSe měj. V. Na r-ši hřešiti. Plk. — R., 
rostl. Sf. 

Rabušni, Kerb-. R. dřevo. Vus. Vz Ra- 
bnše. 

Rabudnik, a, m., v hom.,derRabischauf- 
sehcr. Šm. 

Rabůvka, y, f., rabováni, das Ranben, 
Plündern. Býti na r-vce, jiti na r-ku. Us. 
na Mor. Hý. 

Rác, e, Racan, a, m. Racané, Srbové 
v Uhřich od řekv RaŠky. Der Raitze. Serbe. 
— R., druh černého hroznu, eine Art scnwarzer 
Weintrauben. — R., v kartech, trumf, atout 
Už věděl, kolik je rác (kolik uhodilo). Po- 
vím ti, čeho je rác (zaČ je toho loket). Na 
mor. Zlínsku. Brt, 



1. Raca, reea, f., dle Káěa, strsl. réca, 
anas, kachna, sr. něm. Retschente. Mkl. aL.58. 

2. Raca, e, racka, y, f., mřeéka na vy- 
šiváni, das Gatter in der Stickerei. Na Slov. 
Bern. 

Race (fr., rase), e, f., plemeno, das Ge- 
schlecnt, die Race. 

Racek, cka, m., racka, y, f., pták vodní, 
die Möve. R. mořský, larus marinus, chech- 
tavý (vodní káně), 1. ridibundns, stříbrošedý, 
1. argentatus, bělokřídlý, 1. leucoptems, r^- 
bák obecný (mořská vlaštovka), sterna hi- 
rundo; rybák černý Či Černá mořská vla- 
štovka, sterna nigra, chaluha cizopasná, 
lestris párasitica. S. N., Frč. 344., Send. IL 
475. — R., Rastislav. Gl. 290., Ratimir: 

Racija, e, f , die Ration, Portion. Us. ve 
vojen. řeči. Na Ostrav. TČ. 

RacionalismuM, vz Rationalismus. 

Racka, vz Raca, Racek. 

Racka, y, f., Báckyné, rácká zena, eine 
Raitzin, Serbin. Slov. Bern. Vz Rác. 

RackoTá, é, f., ves u Holešova na Mor. 

RackoTati «=== mfeéovati, gattem (in der 
Stickerei^. Na Slov. Bern. Vz Raca, 2. 

Racky, Raitzen-j raitzisch. V. Vz Rác. 
R. despota, V., krajina. Bern. 

Ráckyně, ě, f., vz Racka. 

Raclavice, dle Budějovice, ves 1. u Ne- 
veklova, 2. u Přerova; fe. hrubé, ves u Vis- 
ko va; R. malé n. Raclavičky, ves u Vísko va; 
R. horní ves u Vel. Mezeříčí; R. dolní, 
tamtéž; něm. Ratzlawitz. PL. 

Racocha, y, f., malý trám v přední n. 
zadní polovici lodi. — Macocha r-cha. C. M. 
399. — B-chy. Druh mechu, byssus globosa, 
die Wetterzotte. D. 

Racocháč, e, m., kostrbái, kosmáé, der 
Strobelkopf. D. 

Raeochatý, kosmatý, rousný, straubig. D. 
Zachovej nás, pane, od moudy r-té. Č. M. 335. 

Rácov, a, m., sborený hrad v Boleslavsku, 
Vz S. N. 

Racovati = trumfovati, atoutiren. Vz 
Rác. Mor. Brt. 

RáctYO, a, n., Báčové, die Raitzen. Vz 
Rác. 

Rač, e, Raée, dle Budějovice, Radeé, 
dče. m., ves u Sedlčan. 

KáČe, ete, račátko, a, n., núadý rak, ein 
junger Krebs. 

Račej = radéji, lieber. Vz Rád. 

RáČek, čka, m., vz Rak. — R., muška 
obilní, der Getreide wurm. Zlob. - R. knihovny, 
chelifer cancroides, pavouk rakovitý. Vz S. N., 
Schd. II. 523. — R., Čku^ m., hadové kořeni, 
Černý za7Ukl, cruciata (bistorta), die Schlan- 
genwurz. Ms. bib. 

Ráčení, vz Ráčiti. 

Račerovice, dle Budějovice, ves u Tře- 
bíče. 

Račí, vz Rád. 

Račí, Krebs-. R. noha, oko (na Mor. ra- 
kůvka. Us. Hý.), klepeto, skořepina, máslo, 
lezení, jízda (zdlouhavá, die Ochsenpost). Jg. 
R. omáčka, Krebsensauco. Dch. R. nohy 
(kravské přední nohy od tahání křivé). Us. 
Hk. Račím chodem se zvedlo = zpátečně. 
Vz Neštěstí. V., Č. 



Račiboř — Rád. 



Raéiboř ^ Batiboř, Sš. P. 576. 

Raéice, e, f., rak samice, přip. -ica. Mkl. 
B. 294 Die Krebsin. Ne vždy rak na mlýoé, 
někdy račice. Smil. — R., dle Badějovice, 
a) ves ye ViŠkovsku na Mor., vz S. N., b) 
a Smiřic, c) n Železn. Brodu, d) u Skutče, 
e) a Plzně, f ) n Vodňan, g) u Roudnice, h) 
u Křivoklátu. 

Raéik, a, m., vz Rak. 

Raéina, y, f., raói vúné^ der Krebsgeruch. 
R-nou páchnouti, krebsem. D. 

Raěinéti, ěl, ěni, raóinou páchnouti^ kr^b- 
sein. Šm. 

Raéinéves, vsi, f., ves u Uhliř. Janovic. 
PL., Tk. HL 657. 

Raéiti, il, en, eni, raky loviti, krebsen, 
Krebae iangen. Vind. 

Ráéiti, rač (račte), ráče (íc). il, eni ; rá- 
cívati = rády radii miti, ehtitif milovati^ 
žádatiy wollen, begehren, ^m haben; müost 
miUy hodtM nékoM ugnati, wollen^ belieben, 
geruhen, würdigen. Jg. R. m. radčiti od rád, 
Ó jest vsuvka. Sf. K, volle. Mkl. aL. 106. 
er (ib. Hl. 141. — abs. Nechť nás dobývá, 
kdo ráčí. Troj. Račte! Belieben (Sie)! Ďch. 
Aby to sám súdU, iakž ráčí. Půh. H. 323. — 
co. Má, co hrdlo ^rdce, duše) ráčí. Us. — 
s inft By to Büh dáti ráčil. Sych. Rač 
B&h žehnati. Kom. Račte 'se posaditi. Us. 
Ráči'li mi toho BAh popříti. Hus. I. 64. Také 
móž Bóh jimi hrózu činiti a jiné divy, kte- 
réž lačí. Hus. I. 72. Rač jim dáti jich ot« 
měny. Kat. 3369. By Jeho přietel ráčil býti. 
Dal. 49. Pán Bfih rač pozdraviti ! Aby léna 
knížecí na hradě pražském podávati ráčil. 
Zř. F. L A. 22. Pán Bůh rač dáti dále. Žer. 
1591. Přísahu učiniti ráčU. Zř. F. 1. B. YH. 
— Solí., V., Ros., St. ski., Har., Vrat. Impe- 
ntivem slovesa ráčiti a infinitivem opisuje 
se imperativ ; Neračte tomu věřiti == nevěřte 
tomu. Vz Brt S. §. 401., Mkl. S. 867. — 
Bozn, Často slýcháme: Co račte povídati?, 
což jest fip. m.: Co ráčíte p.? (poněvadž 
jest sde Indikativ a nikoliv imperativ). — 
někomu (se) = pochUbavatij schmeicheln. 
Pýcha chce. aby se ji modlili a ráčili. Ros. 
Počíná si, jak se mu ráČÍ (jak chce). Us. 
BAh ti ráčí, af ti stačí. Komu pán BAh ráčí, 
tomu věeho stačí. Přísl. na Ostrav. Tč. — 
se a kým ^=» mHavoUf lieben. Na Slov. •— 
kolM éim =« častovati, bewirthen, traktíren. 

Raěkati = Ujgti, kriechen. Na Slov. Bern. 

Raéký, lezouci, kriechend. Na Slov. Bern. 

Raéneti, ěl, ění, račnivati =» račnim se 
stáHy krebsartig werden. — kde. RaČnít 
u dobytka lehce zatvrdlosf vemene. Ja. 

Raéni, rakcoitý, roQidavý, krebsartig. 
R. narostlina (v nose). Sal. 

Raénice, e, f., aeglea, horýi. Krok. U.^48. 

Raéovice, Radošovice, dle Budějovice, 
ves n Strakonic. PL. 

Rád» a, o, pl. rádi. y, a, adj., uHvá se 
ho jen v nom. sg. a pl. D. V již. Cech. pl. 
rádi pro vdecky rody. Kts. -á v rád stup- 
ňováno z o: rocutí — rád. Gb. Hl. 141. Komp, 
radHy radjfH; v již. Čech. r^H (razfií — 
rajií — rejdí, Bž. 135.): komp, adv. radfjiy 
rádie, radš, rad^ii, radc, radčt, radéjjse (Hus. 
L 414) radíte, rad^é, raděj (Hus.), na Ostrav. 



raci (Tč.), ve vých. Čech. r^ši. Badši stává 
n býti, určuje-li se iím podmět sám: byl 
bych radši, radši bycn u vás byl; v jiných 
případech klade se: raději, radč: raději 
chci pracovati ; radČ mně to dejte než jemu. 
D. Vz konec článku — R. = chtě, s <^uti, 
s veselou mysli, volný, dobrovolný, e dobré 
vůle; ochotně, bez přinucení, gem, willig. V. 
Co musím, rád učiním. Co člověk musí, 
jakoby rád. Us. Hý. Nedělá to rád; Od 
srdce, celým srdcem rád ; Rádo se stalo (tak 
odpovídají, když někdo za něco děkuje). 
Us. Dch. Aby potom rádi neřádi táhnouti 
nemusili. SI. Üh. I. 153. Rád a s chutí pra- 
cufe. V. Musil rád neřád to slyšeti. Kom. 
Rad bére a neřád dává. V. Kdo rád z svého 
udělí, toho pán Bůh naděli. Pro v. Beř rád, 
když dávají. Pro v. — R., « potěšením, s li- 
bosti, gálwenim, mit Lust, mit Vergnügen, 
fem, froh. On to velmi rád jí; Co bys rád V 
est na světě rád ; Káráme, koho rádi máme ; 
Rád by mi to namluvil; Jsem u nich rád 
viděn; Ty se rády pěkně stroii. Us. Dch. 
Hoch měl tu holku k zbláznění rád. Us. Já 
byl rád v tvé přítomností. U Lužan. Pm. 
Rada piješ, ráda jíS, ráda si pěkně chodíš ; 
ráda pěkné krávy máŠ, neřáda jim trávy 
dáš. Sš. P. 540. Neřáda robíš, ráda šumně 
(pěkně) chodíš, ráda dlúho spíš. Sš. P. 541 . 
Ztratila jsem, našla jsem, rozbila jsem, ráda 
jsem, za ten žbán pána mám; Koho ráda 
vidím, toho mi dát nechceš. Sš. P. 163., 212. 
Ráda-li mji^ matko, ráda-li mja vidíš? tebe 
Sjrnu ráda, nevěstu neřáda. SŠ.- P. Svůj 
k svému rád se hrne. V. Rád bych věděl, 
jak se má. Sych. Rád vidím, že se učí. 
Bern. Ráda ho vidí (miluje ho). Us. Rád 

Šije, leží. Bern. Jest rád mezi lidmi. Us. 
[áš mne ráda? (Odpověď: Když tě nevi- 
dím). Všecko by řád sám pohltal. Rádby 
všecko všem z hrstí vydřel. Rádby houserem 
berana vyloudil. Kdo mluví, co chce, uslyší, 
co by neřád (slyšel). Rád o něm slyší, coby 
sůl v oči svpal. Rád ho poslouchám, když 
mlčí. Oči by rády, huba nemůže. Snadno 
tomu pískatí, kdo rád tancuje. Kdo haní, rád 
má; kdo chválí, rádby odbvl; Tenby rád 
svou králku provedl. Rád by ho na lžíci 
(vody) utopil. Mám ho rád, co trn v noze. 
Mám ťa rád, jako koza nóž. Mt. S. Má ho 
rád jako koza nůž (pes kočku). Jg. Má ji 
rád jako vůl otep slámy. U Náchoda. Dř. 
Rád tam Sel co sedlák do kabátu. Vz Bez- 
děčný. Lb. Kde rádo, zřídka bývei, kde ne- 
rado, nikdy. Pk. — JÍoxřn. Při rČeni ráď bych 
přičestí činné se vypouŠtívá. Zabečela kráva, 
že by ráda na pole. Brt. S. §. 431. Dyž rybu 
vvlovi, ráda by do vody. jak sa dívča vydá, 
ráda by svobody; Rády oy travičky, rády by 
ke dvora. Sš. P. 469., 529. — Eád býti čemu, 
komu. Znaie, čemu jsou rádi a co sobě li- 
buií. V. Dal mi syna (Bůh), jemuž jsem 
velmi ráda byla. Br. Rádi tomu byli. Br. 
Byl rád těm jabkám. Us. u Rychn. Msk. 
Ja na to nic nedbám, ja temu rad. P. si. 83. 
A já su ráda tej. Na mor. Zlínsku. Brt. Císař 

Ero tě nepojede, chudobný tě mine, potom 
udeŠ tomu ráda, který pase svině. Sš. P. 
297. Jsúci tomu velmi ráoa. Kat. 239. Právu 
byl rád. Dal. 103. Ta bieše božiej ctí velmi 



8 



Rád — Řád. 



ráda. Dal. 55. Je neřáda takové řeéi. Ebr. 
30. Jsem tomu od srdce rád. Dch. Kdo nic' 
nového nevídal, ten i starému rád. Brt. S. 
§. 109. — z Čeho. Zdá se, žes neřád z pří- 
chodu mého. Ib. §. 200. — R., snadno^ 
leicht. Co se rádo trhá a láme. Velmi rádo 
vlastní při cizím hyne. Kámen, kterým se 
Často s místa hýbe, neřád mechem obrostá. 
Kdo příkře přistavuje, rád spátkem padá 
(rádo se s nim odvracuje). — Jg. — R., 
obyčejné, gewöhnlich, gem. Kdož se s me- 
čem rád obchodí, ten od meče Často schodi. 
Kde se kouři, tu rád oheň bývá. Jablko 
nerado daleko od Jabloně padá. Pro pravdu 
se lidé rádi hněvají. Jg. Kdo čeho dosti má, 
rád tím plýtvá. Sych. — Komp. a superla- 
tiv, Vz nahoře. Sílíbil raději toho základu 
polepšiti než umenšiti. NB. TČ. Než bych 
já ti včnec dala, raděj bych se rubat dala, 
pro věneček zelený z rozmaiýnu pletený. 
Sš. P. 349. RadějŠe byste mohli mój súd 
trpěti. Bž. 137. Rad^'si já svů čistú Česť 
chci nésti. Kat. 298. Nežbych Němců věnec 
dala, radši bych ho roztrhala; Já tebe radši 
mám než husar koníčka; RadŠe mně ukažte 
mcj milei dveře; B[olianský pole habe radš 
nebálo, habe mý srdečko po něm netóžilo. 
Sš. P. 305., 507., 568., 368. I zdalif chce 
pán Buoh oběti a ne radějie, aby se poslú- 
chalo hlasu božieho; Klaněli se stvořeni 
radějše než stvořiteli; Některý raději slůži 
ženě než Bohu ; Radějše běžíme do pivnice 
než do kaplice. Hus. 1. 52., 67., 128. Vem ty 
sobě radše kovářovo děvče; Radš falešné 
panny nechám; Nežbych sobě vdovce ples- 
nivého vzala, radši bych já radši do vody; 
skočila; Měla si tys raděj věneček nechati. 
Sš. P. 95., 181., 197., 798. Svině radějšie 
voli lajna. Hus. I. 230. Já jsem raci doma 
než na pólu (poli). Na Ostrav. Tč. Když 
musíš, jakobys nejradší. Prov. Pravíc, že 
by radéjší k smrti, nežli k tomu rozlučení 
svolila. Troj. Radši ho vidím, aby byl dál 
ode mne. Prov. Než bych byla v r^l, s te- 
bou jsem radějši. St. ski. A že by ještě 
radše tomu byl, aby . . . Háj. Co pak mr- 
tvých raději hledíš nežli živých? Kom. Ra- 
dějše toto učiňte. BO. Radše bych s ním 
mluvil. BN. Raději na statku Škodu nésti 
nežli na cti. V. Kohout na svém smetišti nej- 
raději kokrhá. Prov. Jg. — Vz RadosC. 

Řad, n, m., Ř., strsl. r§ďB (ordo), příp. 
-i>. Mkl. B. 37. Sr. lit. rinditi, anordnen, lett. 
rinda, die Reibe, ridu, ordne. Mkl. aL. 41. 
Ř., vice véd vedu sebe v jedné Čáře posta- 
vených, die Reihe, Ordnung. Postaveni bylí 
jedním řadem, dvěma, třemi atd. řady. V řadu 
jíti. Us. Do ř-du stavěti. D. Děvčata stoji 
řadem. Všecky duše řadem jdou, vesele 
zpívají. Sš. P. 729., 43. Ty vrbovské dívky 
třema řady stály ; Třema řady stály a kle- 
vetil vázaly ; Vij věneček třema řady, třema 
řady pro krajany. Sš. P. 721., 413., 563. 
ítežábi když letí, všichni řadem letí. Na 
mne řad přijde, jest. Us. Ř. vojáků. Stáli 
v řadu svém. Br. Jděte řadem. Ros. Teď 
přichází na tebe řad. Us. Ř. vojenský; vzdá* 
lenosf radův; 1., 2., 3. atd. řad. Vz Povel. 
Rf. — &., dlouhá Unie, v které požaté ubili 
neb posečená tráva leéi, der Schwaden, Klo- 



ben, Jahn, die Mahd. Jg. Trávu, obilí na 
řady sekati. Obilí leží v řadech. D. — ft-, 
řácíek (Čárka na znameni počtu mér vypi- 
tého piva, vina atd. a samo pití na taJiové 
zapsáni), die Zeche, das Gelag, Sauťgelag. 
D. Na jeden ř. piti ; zaplatiti ř. Us., Bart. 
1. 21. Zaplatiti rad také = zakusiti néčehOy 
zažiti. Zaprav řad, hasil jsi s námi. Sych. 
V krčmách na řadích seděti. V. Směnka 
(svědčící) na něčí řad; na můj vlastni řad 
(ordre). Nz., J. tr. — R., hřada, na které 
slepice v noci sedávcuji, die Hühnerstange. 
Liška slepice na řadu dáví. Rad. zv. 23. 

Rád. u, m., cf. ordo. &. =^ řad, řada, 
pořádek, die Reibe, Folge, Ordnung. Řádem 
pověděti. Troj. Když na koho řád přiide. 
Us. Běž, synečku, podlé řádu, kde ti lidé 
k vůli stanou. Sš. P. 218. Svolal třikrát 
obec do hromady a Čtvrtým řádem sebral 
jest lidí snad do desieti. NB. Tč. Druhým 
řádem žida k vozu obrátili. NB. Tq. Z řádu 
se vyráželi, šafářům ^o^l breptávali. Kom. — 
ft., řad, hřada, vz Řad (na konci). Slepice 
s řádu padají. V., Us. u Rychn. Hsp. Slepice 
jdou na řád, jdou se řádu. Na Kolínsku. 
Kal. — R., kumik. Slepice spěji v řádu ; 
chyť slepici v řádu ; dej ji do řáau ; Kuřatu 
také sedají v řádu ; Tchoř vlezl do řádu na 
slepice. Na Kolínsku a u G. Jeníkova. Kal. 
— Ř., hlavni oddéleni, třída, die Ordnung, 
Klasse. Více čeledí činí řád. Rostl., Kk. 65. — 
&., stav, spolek, povoláni, der Stand, (}rden, 
abgetheilte Gesellschaft. V. Člověk i^izkého 
řádu, Br.. rovného řádu = stavu. V. R. pan- 
ský, rytieřský (zemanský, vládycký), měst- 
ský, selský. Vz Vš. 569. Ř. lehký, die un- 
adelige Abkunft. Co se lidí sedlských dotyce 
a řádu lehkého. 1564. GL 221. Ř. kmetský, 
Jel., vládycký. Boč., konšelský, V., duchovní 
(=8tav; 2. řehole). Ros., D., sv. Frantíáka, 
Har., jesuitskýi, Kram., templářský, tuhý; 
rytíř, mistr, bratr, společník, znamení, pentfe, 
řehole řádu. Jg. Strany druhů řádu kněž- 
ského vz Kněz. Kapitula, shromáždění, kan- 
cléř, kříž, úd, udělení řáau. J. tr. Řád svato- 
janský, der Johanniterorden (rytíř řádu svato- 
ianského). J. tr. Vz více v S. N. Lež jest 
knězem sě vyznávati a protivné věcí kněž- 
skému řádu Činiti; Vedúc svój ř. hodně; 
A co nám výboj uií dobrého biskupové ne- 
chavšc duchovnieho řádu, to na soli pro- 
dáme. Hus. I. 182., 181., 180. Úloha farisej- 
ského učitelského řádu. Sš. Sk. 64. Skut- 
kové svědčí, kaký kto a kterého řádu jest. 
Hus. I. 201. Když Člověk urozený ženu chu- 
dého řádu pojme, móž její věno dskami 
klásti beze vSeho povoleni královského. Ve. 
Strč. d. p. 34. Pýcha nesluší tomu, kdo z níz- 
kého řádu na královskou stolici dosedl. V. 
Tak toho náš ř. (povolání) žádá; Tak to chce 
náš ř.; Každý má býtj tak živ, jak tomu jeho 
ř. chce. Us. Hý. — R.^'.rozmereni vécí, co 
za čim jiti máy die Ordnung, Verfassung, 
ordentliche Einrichtung, ordentliche Beschaf 
fenheit. Něco v řád uvésti, postaviti ; ř. udě- 
lati; řádem složený, rozdělený; podlé ř-du; 
ř. zachovávající ; což nemá řádu, není v řádu, 
bez řádu, v žádném řádu, žádným řádem, 
ne řádem; ř. vojenský. V. Z řádu a z užitku 
stvořenie paóž^ poznati stvořitele, dobrosf 



Řád — Rada. 



4i dobro volnosf. Hus. I. 83. ŘÁá jím save- 
íl^ný nic z brnsu nového neni ; Uády ruéi a 
přelamuje; Naopak starý ř. se měl hkdu no^ 
vému podrobiti ; Ř. me»i nimi savedl \, Nov>' 
Kristem započatý ř. světa« Sfi. Sk. 39., 49., 
II. 383., i. 21. (Hý.). Spaéci bez řádu litaji. 
Kom« Všecky věci při boží službě v řád 
iivedK Bn K pochodu, die MarschordnalAg. 
Právní řád, die Rechtsordnung. Dch. Kád 
potiray. Kom. Řád domovní. Kom. R. cir- 
kevni, posvátný, V., obětní. D. Tvó můdrosti 
polož Há (prudentiae pone modům). BO. 
Král aznamenav, Že nikterakž správcové toho 
inésta v řád jemu iiti nechti. Bart. To jest proti 
řádn. J. tr. LepSi ř., nežli haf mať. C. — R. 
r% právo = právOf spravedlnosť, die Satzung, 
das Recht. V. Ř. udělati, ustanoviti, mři- 
diti, zříditi. V. Podlé řádu pi^va. NB. Té. 
K právům a řádům státi. Dl. Kádem dobiida 
jistiny sahnii pak o škody na rukojmě ; Řá- 
dem pohnal, řadem se zvedl i také odhádka 
se Bteia; Poňvadž jest úřadem zveden a 
ieniQ řádem odhádáno; To učinil proti řádu; 
V pófaoně svědkuov řádem nedotekl; Jakož 
toho zemský běh a ř. jest ukázaly; podlé 
řádu na ty peníze se zvedl. Püh. I. 382., 
390., II. 326., 443., 451., 462., 627. Kde star- 
ších správa, tam i řád ostává. Pk. Aby jim 
synově, hledíce na řád ot Boha ustavený, 
ceat dali. Hus. L 147. Purkmistr mimo řád 
a právo žádné moci nživati nemá. Kol. 7. 
Mimo ř. a právo: proti řádu a právu s někým 
zacházeti. V. Ráoů našich ani sám neruší, aui 
jinýtn rušiti nedopouští. V. Vz Rb. 271 . — R, 
^= správa, dle Einrichtung, Ordnung. Ř. zem- 
ský C= zřízení zemské, jako: zřízení obecné, 
školní). Kom. Ř. práva hrdelního, J. tr.; 
f. ti'estni, posloupnosti, bursovní, Pr., ř. 
volební, ř. volení do sněmu, voleb obec- 
ních, ř. volení v obcích (ve: volební f. sné- 
motmí ti. obecni by se zbytečně mnoho ad- 
jektiv v -ni nahromadilo). Sb., Sm. Éád 
hutní, hospodní, J. tr., pohřel2,ní, Dch., cviku, 
daa Abrlchtnngsreglement. Csk. K. vozni, 
odévní. Dch. Potřebnému řádu poddáni buďte 
netoliko pro hněv ale i pro svědomie. Hus. 
1. 176. Prozatímní civilní ř. soudní, lépe: 
ř. soudu civilního zatím vydaný. Sb. Ř. ěe- 
lední, J. tr., živnostenský, živnostníčky, ha- 
sický. Rk. Vz Civilní. Držeti lidi v řádu. Kom. 
Pokudžby řádům, právům, svobodám zem- 
ským na škodu nebylo. Zř. F. I. A. IV. Aby 
řád desk zachován byl. Ib. C. XVII. Aby při 
jejich řádích zachováni byli. Nar. o h. a k. 
ft. vojí^hský Žižkův, vz Tk. IV. 287. — R., 
cech, die Zunft. Šli jsme do ládu. U Rychn. 
Msk. Cf. Prapor. — É».« v math,j die Reihe. 
Pf>a1onpnost prvního, druhého, n-tého řádu; 
řád vyšší, nižší, nejblíže vyšší, nejblíže nižší ; 
jednotky řádu nižšího, vyššího; ř. sudý, lichý; 
vzestupný, sestupný. Nz. — &., mravj die 
Sitte, der Gebrauch. Takový skutek jest proti 
starobylým řádům a zvyklostem. Sych. Ale 
pohřiechu řiedko v man2dlí<'h tento ř. stává. 
Ha». I. 200. Jakož toho řád a obyčej je. 
Sedl. Rychn. 37. — ft., způsoby béhj die Art 
u. Weise. Takový K ke všem synům zacho- 
vává (že je zkouší). V. Máť soudce všecky 
véci zvěclěti a řád věcí n. pří pilným roze- 
znati nptáním^ CJB. 287. Aby list paní ob- 



noven byl týmž řádem, jakož tento list svědči. 
Půh. II. 144. Tím řádem že ideal ženskosti 
vydáváte v potupu. Kos. 01. I. 299. Každým 
řadem. Kos. A jsúce tak zpósobní teprva 
o vieru, aě by ji kto chtěl kaziti, řádem 
dříve řečeným mohly by se postaviti ; Kněž- 
stvo nemá se chápati meče tělestného týmž 
řádem jako panstvo; Týmž řádem věrný 
jeho následovník má bojovati. Hus> I. 168., 
170., 185. Papež volen tím řádem, jakož za 
předku bylo. Výb. II. 382. Ř. (tenor) toho 
listu je. Arch. rkv. — R. v stavitel., die 
Ordnung. Ř. dorický atd. Us. — R., der 
Orden. Ř. světský, duchovní ; světský : řá- 
dové velicí pro panovníky, ř. rodu, čestní, 
pro dámy, rvtlřský, záslužní, zlatého rouna. 
Ř. železné koruny, Františka Josefa, J. tr., 
vojenský Maric Teresie, sv. htěpána, Leo- 
poldův, hvězdného kříže (pro dámy), ř. vo- 
jenský, záslužný atd. Vz více v S. N. Bažení 
po řádu. pch. Udělení, propůjčení řádu. J. tr., 
Čsk. - Ř., náčiní k oráni. U Klobouk. Bka. 
Řád movitý ==* náčiní^ nářadí^ nábytek. GI. 
291. Na Slov. — fe., řad, dle Zeche. Nožíř 
musil ten řád platiti. Btrt. 

R4Sida, y, f , gt. pl. rad. Dříve psávali 
rada n. radda nečiníce žádného rozdílu ve 
významu, ku př. Háj., nyní píšeme jen: 
rada. Vz ku konci Rada ==« rádce, R., spo' 
leéné o něco radénise, mluveni, rozjímání, 
uvažování, der Rath, die Rathschlagung, 
Betathschlagung. V radách o něco s někým 
býti; v radu s někým veííti. Háj. Radu 
držeti, bráti, míti; do rady, v radu jíti, 
v radě býti; do rady vzíti, povolati; řadu 
s někým o něco bráti, držeti; někoho k radě 
bráti; radv snášeti; s radou něčí vše činiti; 
v radách kvapný a scestný; o čemž jest r.; 
bez rady (uvážení). V. Lživě naň svědčí 
aneb zlú radu proti němu dává. Hus. L 229. 
Pán stran dědictví sluhova v radu vzal syna 
dědice. Sš. Oa. 218. To nenávidění lieh 
v osnovu rady boží přijato bylo. SS. J. 247. 
(Hý.). Od nepřítele radu bráti. Us. Radu 
s někým bráti (s rychlíkem =« s nohama se 
poraditi). Br., J. tr., Koc, Er. P. 171., 479., 
Výb. n. 41., NB. Tč., Sš., Žer. f. 16, b. Šli 
do rady, jsou v radě. Ros. Konšelé na nid- 
nici toliko rady své držeti mají. Kol. 15. 
Tu nemúdrů radu vzěchu. Dal. 13. (1. 11.) 
Pozvav Styra, člověka k radě múdrého. Dal. 
32. Žeby byl na radu pojal neudatného. Dal. 
18. 27. Neuměje sobě dáti rady. Alx. To by 
z rady na sebe pověděla (= schválně, ta^ 
kove jest dobrotisko). Us. u Rychn. Msk. 
Jak k Dunaji přijeli, velků radu měli. Sš. 
P. 188. Jíti k někomu na radu. Sych. Rady 
o to mezi sebou skládali. Kom. v radu zlou 
^e scházeti. Po radě bývají páni moudřejší. 
C. Po účinku zlá rada. Pro v., Č. S radou 
s= rozmyslně. V. Kde dva, tu r., kde tři 
(více), tu zrada, nebo : Ve dvou r., ve třech 
zrada. Prov., Č. 1 sešli se kmetové a mezi 
sebou radu brali. Gusle od Kappra. Radu 
s dějinami bráti. Kos. 01. I. 143. Přece to 
na něm vymohla, kdo ví jakou radou. Us. 
Vk. Nejde daleko pro radu (pro odpověď); 
Dobrá r. je drahá; Z večera kvas, z rána 
rada Us, KŠá. Kdož o svá předsevzetí 
s Bohem radu bére, šťastný jest Anth. 11« 



10 



Rada. 



220. Protivnů radu sobe vžití. AIx. Pro 
léta (mladá) ještě rady nemíti. Alx. Hněvem 
moudré rady překážky berou; Pochlebná 
a ulisná slova v radě nebezpečná; Když 
Jest krátká r.. pfícházi z ní nenabytná váaa. 
Pr. Synu můj^ drž se starých rady, jich po- 
slůchajo nedojdeš brzo vady. Pulk. Drž se 
dobré rady, nedojdeš brzo vady. Lb. Ale 
však najlepšie rada' Jiež mój smysl móž za- 
chytiti. Kat. 2498. Bylo zle o dobrou radu. 
Dch. Svou radou v něčem působiti; něčí 
radou n. z něčí rady něco predsevziti (ne: 
na r<idu\ £r., J. tr. Kdož rád sedí v radě, 
ten ostojí v každé svádě. Dal. 17. To je 
z míry dobrá rada. T. Bez rady nic nečiň, 
a po účinku nepyknei. Č., Lb. Za radou něčí 
jiti (poslouchati). \J§. Ani do rady, ani do 
vády. Vz Hloupý. C. Chytrá r. ne vždycky 
svAj, průchod má; Zlá r. vlastního pána 
bije ; V které obci není dobré rady, tam ve 
všem panují velké vady. Rb. Vz Kvapnosř. 
Zlá rada rádci nejhorší. V., Lb. Po radě 
páni moudřejší. Lb. Vz Rozvážnost. — R., 
poradnosty schopnost raditi, die Weisheit, 
Klugheit, Pří starých lidech nachází se rada 
jako při mladých síla. V. Muž plný rady. 
Sých. — R., co v radě nalesenOy uzavřeno, 
der Kath, Entschluss, Anschlag, Plan. Hadu 
proti někomu skládati. Br. ICadu změniti, 
na jinou radu přijíti, nastoupiti. V. Stálý 
úmysl u. rada. V. Hadu vykonati, trestati, 
zamítati, kaziti. Br. Radu někomu těmito 
»lovy vynésti. Jel. Rady pronesení (zrada). 
V. Kadu zjinaČití. V. — R. v iheologiiy téŽ 
r. evangelická =^ raděné dobro t. j. takový 
skutek dobrý, jehož Bůh nepřikazuje, nébrž 
toliko odporoučí, jehož nepředpisuje, nýbrž 
jediné radí, der evangelische Rath, consilium 
perfectionis aneb též prostě consilium. MP. 
19. Tři jsou rady evangelické totiž : 1. do- 
brovolná chudoba, 2. ustavičná čistota (či 
bezženství pro Krista volené) a 3. dokonalá 
poslušnost pod správcem duchovním. Jsouc- 
nost rad ; námitky proti jsoucností rad ; vy- 
konání rad; nauka, pravda o radách; roze- 
znávání mezi povinností a radou ; rozdíl 
mezi příkazem a radou. Rada nevyslovuje 
nutnou podmínku k dosaženi blaženosti na 
prosto ; Kdo nevykoná rady, nehřeší ; K čemu 
rada vybízí, je lepší; Věcně je tuto rozdíl 
mezi příkazem a radou světle vysloven; 
Kristus tuto uděluje rady ; Kde však o radu 
jde, tu; Za vykonání rad neslibuje života 
věčného, nýbrž připovídá poklad v nebi; 
O pannách radu dávám; Katolické tedy ro- 
zeznáváni mezi povinností a radou zakládá 
se na dostatečných důvodech biblických: 
Vždy Činila církev rozdil mezi povinnosti 
a radou; Bíledně to bije do oči při těch 
evangelických radách; Skutečně (fakticky) 
vyznává církev jsoucnost rad učením o sli- 
bech; Námitky protí jsoucnosti rad učiněné 
pochodí z nepravých podmínek (suppositío) 
a z nedorozumění; A proto nauka o radách 
tomuto zákonu lásky neodporuje; Pak by 
ovšem žádných rad nestávalo. MP. 19—23. 
Ale samého majetku odČísti se nepadá v obor 
povinností obecné, nébrž Činí radu evange- 
lickou; R nevztahuje se k účelu, nébrž ku 
prostředkům; Rady prohlidaji k cestám, 



jakÝmi Člověk snáze^ kratčeji a jistěji cíle 
svého dosáhá; Tři jsou podlé toho rady 
evangelické, jak i život světský zvláště 
třemi povozován bývá vášněmi; Jsou po- 
vahy lidské, které stíží jinak leč prostřed- 
kem evangelických rad spaseni své opatřiti 
mohou ; Ve slovích Páně také jiná r. evan- 
gefická se nalézá. Sš. Mt. 265. — R., přátel- 
skéj důvěrné poučeni jako prostředek k ni- 
čemu^ der Ratn, Einschlag, die Meinung. V. 
Já vím radu. Nevěděli si rady ani pomoci. 
Proch. Kdež jest dobrá rada, tuf bývá i pro- 
spěch. Flav. Rada od smrada (Spatná). To 
je rada od starého smrada. Us. Hý. VyŠls 
rada od smrada (od nezkušeného). Us. Smi. 
Dobré rady nezraď; z něčeho radu vzítí; 
na něčí radu dáti: rady neposlušný. Us. 
Dch. Nevěsty, e) jakou radu oáte? P. si. 16. 
Ach mamičko, dajte vy mi radu, probil sem 
já zemanovi nlavu. Sš. P. 794. Pan král 
jde k babě na radu; Jen ty mi dobrou 
radu dej. Er. P. 481. Tou b;^h vám byl 
radou,' abyste . . . Kos. 01. I. 226. Za radu 
někoho žádati. Arch. I. 83. Radu někomu 
v něčem dáti. Kat. 468. Něčí rady stříci. 
Alx. Tvé nuly nechci zavrčí. To není jeho 
kázáním ani radů. Půh. II. 222. Od mysli 
nepravých, nečekej rad zdravých. Pk. Ne- 
vybírej, nepřebírej, tu ti dávám radu. Sš. 
P. 297. Z tvé rady. V. Radu komu dáti, 
vnuknouti ; rady uděliti, radou pomoci ; rady 
ptáti, hledati, žádati, za radu prositi; rady 
něčí následovati, poslouchati j radou něčí se 
říditi, spravovati; po radě cizí choditi, po- 
stupovati; radou cizí vedenu býti; něčí radÖ 
povoliti; jinou radu míti, rady snášeti; ne- 
věděti, jaké sobě rady dáti. V. Radou při- 
spěti. D. Radou a skutkem. Zlob. Radu 
bráti; o radu se ptáti. D. Něčí rady upo- 
slechnouti. Flav.. Vrat. Na něčí radu dáti ; 
Nevoní mu ta rada. Sych. y radě poblouditi. 
V. Rady od někoho žádati. Háj. Někoho za 
radu žádati; tázati se o radu. D. Tázal se 
znalců o radu ; Zde není jiné rady neŽ ustou- 
piti. Ml. Jsi-li mladý, užívej rady. Prov. 
komu není radv, tomu neni pomoci. Us. R. 
zlá, vz Rb. 271, — R. = osoby radu sklá- 
dající, téi shromáédéní jich, die Rathsver- 
sammínng. der Rath, Stadtrath atd. Domácí, 
říšská r. Ďch. Raditi se o něco v rozdílných 
odborech rady (v rozdílných senátech, in 
abgesonderten Senaten etwas berathen). J. tr. 
Cizozemcóv v radu nevnaď; Múdrý král má 
můdré mieti v svěj radě; Po radě pána po- 
znati; Nevěrného z rady pudil. Smilv. 487., 
477., 479., 468. V tajné radě s někým seděti. 
Kat. 2920. Na radě s někým seděti; V radu 
poče Němce jímati; Zemené na Křivoklát 
sě tajně snidu a tu v tajnů radu vnidú; Pak 
můdřejším hrad poruČi a v radě je vsdy 
seděti uči řkúc : KtožC rád sedí v radě, ten 
ostojí v každej svádě. Dal. 49., 168., 109., 
124., 17. Kteří isů v ty časy v radě byli. 
NB. Tč. Tu králova rada vvřkla, abv mi 
vše stúpil; Toho mám svědomie královu 
radu. Půh. II. 614.^ 078. Než jestiiže syn 
který na otci dílu požádá, otec s radů přá- 
telská má mu díl dáti. Tov. 83. Věc v plné 
radě uvážená. V. Uznání rady. Kom. Stará, 
nová r. Radu osaditi, shromážditi, do rady 



Bi^da — Řádění, 



11 



jiti, do rady někoho volati. Us. K němu do 
nidy 86 scházeli. Mus. Někoho do rady po- 
volati. Háj. Kěmec v České radě. Prov. R. 
jest již sfaiomážděna. Ml. Poěet větSi v radě 
přemáhá. Pr. Z rady někoho vyvrci. Er. K. 
péti osob, v pěti osobách, z pěti osob. Us. 
Dům radv obecné (radnice). V. Seděni rady 
n. na radě (soud). V. Dvorská r. vojenská. 
R. zemská, der Landesrath, r. hejtmana 
{% pánů a rytířů zemsk. hejtmanu na Mor. 
od připadu k připadn od sněmu přidělovaná), 
úzká (kněžská, der engere Rath der Brüder« 
unitat, později: StarH jednota). Vz Gl. 290. 
Cf. Tov. 16. K. tajná. Vz Žer. Záp. II. 188. 
R královská, vz Kb. 271., Gl. 290. Proto 
12 pánů v radě sedí, aby, čehož neví aneb 
čemuž nerozumí jeden, to druhý aneb jiný 
pni>omenul a vnukl. Pr. Na radách dobře 
mluviti a v boji se zmužiti. Pk. Vz více 
v S. N. — R., kdo rádiy rádce, zvi. osoba 
k tomu určená, aby radüa, der Rath, Raths- 
herr, Beisitzer. Někteří různili slovo radda 
~ rádce, úředník a rada = radění, ku př. 
Kom., Plk. a jiní. Různění to vSak nemá 
žádného základu, ježto souvislost ve větě 
smysl ukazuje. Jg., Brs. 153., Toms. R. 
soudu komorního, V., císařský, královský, 
knížecí, Ros., |>n řízení zemském, D., u práva, 
Plk., tajný,, při stavu zemském, při appel- 
Ucí, městský, dvorní. Z Jg. R. místodrzitel- 
ský, krajského, zemského (vrchního) soudu, 
finanční, školní, hospodářský. R. konsistorní 
(strany titulu vz Důstojnost n. Důstojný). 

ftada, řádka, řádečka, y, f. == řád, die 
Reihe, Zeile, Richte. Ř. «» více věcí n. osob 
v jedné Čáře vedle sebe jsoucích ; v mathem, 
*= více čísel dle jistého pravidla po sobě 
jdoucích. S. N. Rada zúbův. D. Přední, 
zadní ř. (šik); řadou, řadami. D. Po řadách; 
přišel brzo na řadu; mimo řadu někoho po- 
výšiti; seznam dle řady zjednaný; jeti podél 
řady ; do první řady ustoupiti ; v první řadě 
býti, státi; zůstati v řadě; řada bitvy, po- 
kojů, Dch. V řady vstounit! eintreten! Csk. 
V řadě a v šiku. Čsk. Nyní je ř. na tobě. 
Us. Kšá. Má pét vousů devíti řadami. Us. 
Kšá. Sv. Matouš byl dle povolání řadou 
sedmý. SS. Mat. 14. První v i^dě jest houser 
n. husa zlá; Po řadě děva za děvou píseň 
nějakou pěti musí. Sš. P. 729., 765. Ř. před 
stav, H£., nenřetržitá, nepřetržená. §p. Sá- 
zeti stromy do řady; setí řadami. Sp. Na 
kom jest nyní ř.? J. tr. Do řady n. řadou 
stavěti. Vojáky do řady postaviti. D. Do 
řad se postaviti. Rkk. Sklenice jde po řadě 
kolem. Kadou státi. D. Něco řadami klásti. 
Trávu na řady sekati. Vz Řad. D. V řadách 
táhnouti, státi. Sm. Ř. nepochybných svědků; 
Činí to postupem či řadou postupnou; Kte- 
řížto listové řadu apoštolských písem otví- 
rají ; Radu listů zavírá list k bebreům. Sš. L., 
předml, Sk. 209., I. 5., 9. (Hý.). É. posloup- 
nosti (vz Posloupnost), myšlének, rhythmi- 
cká, Us. ; ř. honců, die Wehr- o. Treibwehr, 

yslivcö, Sp.; řadou jíti. Us. ft. krystalová. 



m 



Nz fiadu počíti ; po řadě. Šm. Ječmen 
v řádkách. Ď., Sp. V první řadě třeba vy- 
znáti, german, a sp. m.: nejprve, přede vším: 
Jestiť on v první řadě povolán ftp, m.: 
přede všemi, před mnohými, jestíf on sám 



nejprve od toho atd. ; Přišla naň řada, tepe t 
došlo naň. ^ Km., Brs. 167, — Ř. v matJietri.y 
die Reihe. Ř. vedlejší mocnosti (Potenzr.), sbl- 
havá (convergirend), konečná, nekonečná, 
rozběžná (divergent), dvojitá, nepřetržitá (ne- 
přetržená), úkonová, prvotní, proložená (in- 
terpolirt), Nz., arithmetícká, geometrická, 
rozdílová. Stč. Alg. 141., 150., 143. R. pře- 
stává (přetrhuje se) druhým, .... n-tým čle- 
nem ; něco v řady dáti, uvésti, přivésti ; za^ 
čátečný člen řady; řadu sestrojiti, sestaviti, 
vyvíjeti ;skřížení řad; návratná (opětovaná) , 
nezávisle odvozená (nezávislá, independent). 
Nz. Vz S. N. {řada v mathem.). — R., 
řádka, v zahradě záhon, das Gartenbeet. Ros. 

— Řádka v knize, die Linie, Zeile. D. 
Radahost, vz Radihost. 

Radamaš, e, m. =» Rhadamanthus. Háj. 

ftádati, řádávati » do řádu stavěti, ord- 
nen, reihen. V. — co, koho: myšlénky. D. 

— koho kam: v kolo tancující ř. Ler. 
Radava, y, f., ves u Milevska. PL. 
Radboř ^ Ratiboř. 

Radbuza, y, f., řeka padajici ve Mzi 
u Plzni. Jg. Vadíta se lutý Chrudoš na 
Otavě křivě, Stiaglav chraber na Radbuze 
chladně. Rkk. 71. 

Rádce, e, na Slov. radec, dce, m., der 
Ráthgeber. V., BO. Radcím býti; Zlá rada 
rádci nejhorší. V. Takového r. maje. Kom. 
Křivého rádce se zprostiti. Sych Dobrý r. 
za boha. Pk. Více rádců více rady. Pk. — 
R. z povoláni, der Rathsherr, Rath. V. I poče 
král rádci tázati. St. ski. V. 4. R. tajný. 
Aqu. 

Radě, raděe. Kom., Dh. 107. Vz Rád. 

Radda, y, m., vz Rada. . 

Radeč, ače, f., ves v Turnovsku. Vz S. N. 

— R., v z Rač. 

Rádeénik, u, m., v knihtiskárně nácini, 
do něhož literky při sázeni se kladou, der 
Winkelhaken. Us. Jg. 

Radechová, é, f., Radechau, ves u Ná- 
choda. PL. 

Raději, raděj, radějie, vz Rád (kompa- 
rativ). 

Radéjov, a, m., ves uManetína, Röding. 

— R., něm. Radiow, ves u Strážnice na 
Mor. ~ R., ves u Hořepnika. 

Radějovice, dle Budějovice, vos u Je- 
senic. 

Radejska, y, f., jm. lesa u Petrovic. Us. 
Dch. 

RaděJSi, radějSe == raději. Vz Rád. 

Řádek, dku, m., řádeček, čku, m.. v již. 
Cech. řátka, Kts^ malý řad, kleine Reihe. 
R. perel. Ros. Záhon na řádky rozděliti, 
kobzole do řádku sázeti. Us. Tč. — Ř., čára 
potištěná n, popsaná, die Zeile, Linie. V. 

— R., poznamenáni křidou, co se propije 
atd., die Zeche. Pití na řádek. Ros. VzRad. 

Rádelni, Pflughacken-. R. kolečka. Vz 
Rádlo. Us. Jg. 

Raden, vz Radný. 

Radění, das Rathen, der Rath. Staré 
jestiť přísloví; Buď hlemýžd v radění a pták 
v jednání. Rb. Vz Raditi. 

Raděni, n., die Reihung, v tělocv. Kia, 
Vz Kudití, 



12 



Řádénf — Raditi. 



Řádéui, vz Řaditi. 

liadenice, dle Badějovice, ves u Velik. 
Meziříčí. PL. 

Radeuiu, a, m., ves v Táborekii. Vz S. N. 

Radéný; (řn, a, o, gerathen. Vz Raditi. 
U. dobro = evangelická rada. Vz Rad«. No- 
votáíi pozdéjších věkil r-mu dobru mravní 
význam upírali. MP. 21. 

Radesov, a, in., ves u Police, u Volyně. 
PL. Tk. L 4a5., H. 398., UL 90. 

Radhosť, Rudhoáf, ě, m., bajeplný vrch 
o Bezkydách nedaleko Rožnova na rozhraní 
Moravy a Slezska. Vz S. N. — R., vz R:idi- 
host 

Řádí, n. = řada, die Reihe. PI., Ld. 

Radiace, e, f., z lat., aářeni. die Strah- 
lung. S. N. 

ftadiciren, něm. z lat., v niathm., od- 
niocmti, die Wurzel aus einer Grösse ziehen. 
Sté. 

L Řadič, 0, f., ves u Sedlčan, b) u Vo- 
tic. Vz S. N. 1 

2. Radio, raditel, e, m. = rádce, drr 
Rathgcber. Veleä. 

Řadiče Ic, cka, o, adj. — velmi rád, gar 
sehr gem. V. Radíček půjdu. Ros. 

Radičov, a, m., Rehsdorf, ves u Mor. 
Třebové. Vz Radišov. 

Radihost, a, ro. (Badahost, Radegast, 
Radgost, Badhost, Radigast, Radogast, Ra- 
dogošt, Radost atd.), bůh hostinství a ku- 
pectví u starých Slovanův. Jg. Zívg Í*víOs-, 
ochránce hostinstvi, Lpř., Jlr. Mus. 1863. 
151., 153. 

Radíhošt, a, m., ves u Milevska. PL. 

Radicha, y, f.. orthocerus, hmyz. Ktok. 
11. 264. 

- Radikal, radikál, n, m., prvek v 'ne- 
rostných kyselinách. Takové skopeniny dvou 
prvku, jež samy opět co prvky se chovají, 
na způsob pravých prvků s linými prvky 
opět se spojující zoverae základy či i-adi- 
kaly aneb ^organické radikály (organische 
Radikale). Šfk. 387., 770., 779., 392. Cř. KP. 
IV. 676. Die Grundlage der Säuren. R-ly 
organické n. ústrojné, odvozené, původní; 
theorie radikálův. Nz. Vz S. N. — R«, a, m. 
=: radikalista. 

Radikalism-us, u, m., z lat, snaha o dů- 
kladné vykořenění vSeho, co nesrovnává se 
8 naším idealem a provedení rázných a roz- 
hodných oprav bez ohledu na Jich přimě- 
řenost a včasnosf. Hlavně o snanách politi- 
ckých a sociálních. Vz S. N. 

Radikalista, y, m. (pl. -sté), přívrženec 
radikalismu. 

Radikální, radikální = důkladný, rázný, 
energisch. R. prostředek. — R^ ^ radika- 
iis7nu vycházf^ící. R. smýšlení. S N. 

Radikand, u, m., v inathm. číslo n. ve« 
ličina, z níž hledá se kořen některého stupně, 
mathamatische Grösse, aus der die Wurzel 
irgend eines Grades gezogen werden soll. S. N. 

Radikov, a, m., Radelsdorf, ves na Mor. 
u Nov. Jičína; R., Radikau, ves u Olo- 
mouce; R., něm. Radikow,,ve8 uNadéjkova; 
R. dolní a horní, něm. Radischen, ves u Daěic. 
PL. 

Radikavy, dle Dolany, ves v Opavsku. 
Vz S. N. 



1. Radim, a, m., Gaudentins. Dal. k. 43, 

2. Radim, i, f., ves a) u Jičína, b) u Kou- 
řimi. Vz S. N. Vz strany skloňování : Chru- 
dim. — Radinuský. 

Radimér, e, f., Rothmabl, ves v6 Svi- 
ta vs ku na Mor. Vz S. N. 

liadina, v, f., soubor řádů zvířat. Am. 

Radiometr, u, m., stupúový oblouk k mě- 
ření pólové výšky, der Radiometer. S. N. 

Radirovati, z něm. a to z lat, škrabati, 
vyškrabovati, nožíkem zhlazovati, schaben, 
kratzen,' leptati (u mčdirytcův), radlren. Kk. 

Radislav, a, m., Racek, cka, m., Jra. 
mužské. — R., i, f., něm. Retz, mě. v Ra- 
kousích. 

RadidoY, a, m., Rehsdorf, u Mor. Tře- 
bové. PL. Va Radičov. 

Raditel, e, m., der Berather, Rathgebťr. 
Vz Řadič. 

Raditetka, y, f., die Rathgeberin. Us. Jg. 

Raditi, radím (zastr. razi, rázu), raď, dé (ic), 
H, (lén a zen, ěni a ení; radívati = radu dá- 
vati, rathen, anrathen; se = rady hledati, 
radu bráti, sich berathschlagen, um Rath 
fragen, zu Rathe ziehen. Jg. — ab». Mívej, 
radimü, jaxyk za zuby. Pro v. Dělati, jakž 
jiní lidé radí. V. — komu (co Jak). Vši 
pilností a opravdově někomu r. V. Komu 
nelze r., tomu nelze pomoci. Ros. Chci ra- 
diti všem bez studu. Kat. 2610. Tehda mlad 
byl a sobě r. tu chvíli nemohl. Půh. II. 220. 
Nedal si r. Us. Dch. Jiným radí, sám neví 
co dělati. Vz Všetečný. Č. — k čemu (Jak). 
Prosi vás, raďte mi k tomu. Kat. 3116. 
Takéž já málo r. tuto uměji k tvej ctnosti. 
Smil v. 93. Co-li ty mně k tomu radíš? Výb. 
II. 34. Raďte mi k tomu, ku komu já máiu 
hleděti. NB. TČ. Dobrák k pokoji jen 
radí, špatný člověk rád se vadí. Přisl. Tč. 
Knězi e, kteři radí k válkám a nekáží ku 
pokoji, jakož písmo velí. Hus. I. 158. K odci- 
zování zemí r. Zř. F. I. B. XIIL K mon- 
archii n velikou pilností radil. V. Oni k tomu 
radí. Br. RadiŽ každý k řádu, k pokoji. 
Smil v. 49. KaždÝ rádce chválí to, k čemu 
radí. Br. — Jel., Ros., Solf., D. — od Čelio. 
Raď (zrazuj) od nich súseuám svým. Výb. 
I. 685. -> Ý., St. ski. — komu, se o kom, 
o čem. Musil také u jiných osob o tom r. 
se. SŠ. L. 3. Ten kniezi o bratřích vše zle 
radieše. Dal. A méSČené s hostmi o nich se 
radiechu. Dal 167. (102. 28 ). Na dvě hodiny 
o věcech se radil. Vrat. 154. R. někomu 
o hospodářství. B. Němc. — s iuft. Vinici 
hradbou opatřiti radí. Sych. Radím vám 
k Bohu míti poslušenství. Troj. Ráži vám 
v nich čísti. Št. N. 1. Kdyby kdo louky 
k projiždce dlážditi radil, kdežby pak seno 
brali? Pro v. — aby* V. Radil, abychom 
poslušnost zachovali. Sych. — se ěeho, 
kolio ^^^ 8 kým. Us. u Přerova. Kid. Bolo sa ti 
raditi dobrých ludí. Zpěv. 106. Šla jsem 
k přísežnému a radila jsem se jeho. NB. 
Tč. 198. Neb se jí zas takto radí. Dh. 108. 
Raditi se budou modl a kouzedlníkův. Br. 
Mysl u vyhledávání věcí rozumu se radí. 
Kom. — se 8 ěim, s kým : s rozumem. 
Kom., s samýin sebou, V., s Vaňkem (utéci). 
Us. — Dal., Stele. — se s kýur oé. Let., 
J. tr«' Potom o zhoubu životů ee Radili. Kom. 



Raditi — Radnosť. 



13 



L. 72. O to smyslné sě radichn. Kat. 2428. 
Bďdil se o to se nrnou, Ros., o válku. Br. — 
k éemu ppoé: z dobré vole. Št N. 302. — 
kobo nae. A zda té črt oa to radil? Smíl 
r. m. Na to se radili. Ve. Strč. d. pr. 16. - 
se 8 kým v kom, v éem, kde. Radil se 
v té véd se mnon. Ros. Radil se v rozdíl- 
ných odborech rady. J. tr. R. se v přátelích, 
v dskách, v nálezich. (VS.). lía faře mii tak 
radili, by byl ten hrob otevřený. Sš. P. 90. 
VzR. se o čem. — se přes co, šp. m.: oč, 
o cm. 

nadití, il, én, éni, v radu stavétt, poiádek 
vésti, ordnen, in Ordnung stellen. — koho : 
vojáky. — co kde: stromy na poli dle 
cest. Us. Zdá se, že Lukáš ve skutcích 
apoštolských řadí apoštoly dle vážnosti. Sš. 
Sk. 11. Ženské na processích nedají se řa- 
diti, ale jdou, jak stádo běží. Us. Č. ~ se 
ke komu. Srn. — se kam: ř. se pod sebe 
vespolek. J. tr. 

Řáditi, il, én, čni; ^ řádícati = dováděti. 
bouřitij lärmen, schlecht hausen, es zu toll 
treiben. Jg. — abs. Ten tam íádí. Sych. 
Tnze příliš řádí, er macht es zu toll. üs. — 
kde. Vojáci v hospodě škaredě řádili. Sych. 
-jak: zle, podlé vůle. Dch. 

Radi-ns, a, m., lat, paprslek, der Strahl ; 
pdoumér, poloměr. Vz tato slova a S. N. R. 
vector, vz Provodič. 

Radix, lat, kořen^ die Wurzel. 

&ádka, vz Řada. — &., záhoriy das Beet. 
Na Mor. Mtl. Sednu na zahrádce na poslední 
řádce na bílé lelnje. Ss. P. 485. 

RadkoVy a, m., něm. Radkow, ves u Sudo- 
měřic. PL. — R., Radkau, ves a) u Telče, 
b) n Bobrové horní na Mor. : R., něm. Rat- 
kau, ves u Opavy; R , Rattendorf, ves u Mor. 
Třebové; R., Kogau, ves u Sušice, PL. 

Radkova., é, f, ves u Žeranovic ua Mor. 

ílý 

Řádkováni, n., y hosp., die Drillkultur. Rk. 

Řádkovati, zákm na řádky rozděliti^ in 
Querbeete theilen. R. krejcary, aby se snáze 
poeítalv. Na Ostrav. Tč. 

Řádkový, in Reihen gesetzt. Ř. vinice, 
l's., ječmen, die Zeilgerste. 

Rádkyně, ě, f. = raditdka. Nej. 

Radláč, e, m., víceradlični pluk, plenitel, 
der Exstirpator. Pta., 8p. R. na pýr, der 
Queckenexstirpator. Sp. 

Radii, n. ==» radlice. 

Radlice, e, f., radlická, y, f., ráMo, na 
í>lov. lemeé, die Pflugschar. R. se na plaz 
(náhlaví, čertadlo) ' nastrkuje a země kroji- 
dlem naříznutou odřezává, podjímá a obrací. 
Jg. R-ci nakládati. Us. Oráč r-cí vykrojuje 
brázdy. Kom. R. bére: r-ci na celo, na pul, 
n» konec, na Špic naložiti. Šp. Radlická 
loapaci (ku př. u Hovardova pluhu) jest 
před velkou radlicí a to mnohem výše, die 
'^ohälachaar, das Schäleisen, x'oreisen. Pta. 
Hedlák popad radliČku a Ženička přesličku, 
začali se honiti, on jí uíCal kus řiti, SS. P. 676. 
Vz Pluh, KP. III. 224. 

Radlická, vz Radlice. — R-u kosou no- 
siti = šátek na krku přeložený v rozích. 
L's. Dch. — B., částka Ibi v krajině Čidlové. 
í^sav. 



RadUu5nik, a, m., kdo radlice dělá, der 
Pfingscharschmied. Ms. Veleš. 

Radličný. R. kosC, das Nasescheidebein, 
Pflugscharbein. Rk. Vz Rádlo. 

Radlik, lebes, kotel, zastr. Bhmr. 

Radlina, y, f., pole měkké, kde jen rádlem 
se orá, ein seichter Acker, üs. u Petrovic. 
Dch. 

Rádlo, a, n., m.: oradlo, o se sesulo. Strsl. 
ralo, oralo, aratrnm, příp. -lo. Mkl. B. 97., 
99., 100. Vz O (se odsnlo. II. 198. a). Arch. 
für slav. Phil. II. 703., Rataj. — R., druh 
pluhu, od něhož se nejvíce tím liší, že místo 
desky (Streichbrett) má dvě křídla n. uchn, 
kterými zemi s obou stran rozhrnuje; po- 
třebuje se k míšeni, k zaorávání obili n. zem- 
čat, der Haken, Hakenpflng. Rádla užívají 
zvi. v horách, odkudž i horský pluh slově. 
Vaň. Vz KP. III. 228., 229. Zemi rádlem 
orati. V. Zapřah ju do rádla. SS. P. 677. 
Vzeli kuoĎ z r-a. Pč. 3. A mužie se drželi 
r-a. Dal. 15. Zvoral jsem, tatíčku, ale riiálo, 
že 80 mně radýlko polámalo. Sš. P. 636. — 
R., radlice. ReS. — R., radliéka, kost raď 
liéná, malá kůstkar tvořící základ přepážky 
nosní, das Pfngscharbein. S. N. — R., jpolni 
mira. Dvór s poplužím a se dvěma rádíoma 
pole. Arch. I. 154. (Gl. 291.). Bylo jeho jmě- 
nie pět set radí volových (juga boum). BO. 

Radlovati, rádlem oratt, misiH, haken- 
pfltigen, zwiebracben. ReS. 

Rádiový, Hakenpflug-. Vz Rádlo. 

Řadmo, reihenweise. Vz -mo. Vojsko ř. 
postaviti. Ros. 

Radné = s dobrou radou, klug. R. od- 
pověděl. Ros. 

Řádně, vz Řádný. Věc mne řádně došla. 
Us. Dch. Když manželé řádně (spolu) bydlí. 
Hus. I. 201. 

Radni, vz Rádný, 

&adni, ve složených slovech; dvou , troj- 
řadni -zeilig, -reihig. Padesátiřadní loď. 
Hlas. 

íládni, Linien-. Ř. loď, vojsko. D. Vz 
Řadový. 

Radnice, radnice, e, f., radni dum n. 
si'h, das Rathhaus, die Rathstube. V. Shro- 
máždění rady bývalo v radnici v určité dny. 
Mach. Do kostela kdy chceš a na radnici 
(před soud) kdy musíš. Č. M. 363. — R., 
mě. v okrese rokycanském. Vz S. N. — R., 
ves u Mohelnice na Mor., obyč. Hrdnico. 
PL. — R., ves v Opavsku, Radnitz. 

Radnický, Radnické uhlí. Vz S. N. - 
R. dům = radnice. 

Radnietvi, n., radni wrad, die Rathsstelle. 
D. 

Radniěan, a, m., der Radnitzer. 
Radni čný = radnický, Rathhaus-. Rk. 
Radnik, a, m., radni, der Rathsmann. L. 

ftadnik, a, nt, kdo na řad pije, der Zech- 
bruder. Rei. 
Rad no, vz Radný. 

Řáduokolec, Ice, m., druh horniny, dor 
Nickelglaaz. Presl 

Radnost, rádnosf, i, f., das Vermögen 
Rath zu ertheilen, die Weisheit, Klugheit, 
Rathsamkeit, Rjithgabe. Ros., Dch, 



14 



Řádnosť — Radost. 



Řádnost, i, f., pořádnost j die Ordnung; 
pravidelnost, die Hegelmässigkeit ; pravost^ 
die Rejchtmässigkeit. D. 

Radňov, a, m., ves n Pelhřimova. PL. 

Rad&ovice, dle Budějovice, ves u Nov. 
města na Mor. 

ítadnoziibka, y, f., orthotrichum, rostl, 
mechovitá. Rostl. I. 272. 6. 

Radný, rádný; raden a ráden, dna^ dno 
—- radu védotíci, moudrý, zkušený, rathgebig, 
klng. V. Pán moudr J", r. a udatný. V. Muž 
pořádný, múdrý, dóstojný i radný. Kat. 410., 
37., 43. — St ski., Troj. — Rádný, kdo 
rady uděluje, Rath ertheilend. Strany vazeb 
vz Pomocný. Moudrý, rádný. V. — komu. 
Svému synu byl tak radný. St. ski. Chtěl 
bych jemu raden a pomočen býti. NB. Té. 
Pomocná i radná tobě bude. Pis. srb. I. 75. 
Pavlovi raden byl, aby . . . SS. Ob. 135. — 
V., Háj. — ^komu) deho. I buď druhu toho 
radný. St. bkI. 5 169. Byl toho ťiéinku raden 
a nápomocen. Pláč. Abyste nám toho radni 
a pomocni byli. Žtžkňv řád., Zř. F. I. V.^— 
komu k éemu. Napomínal ii, ab^ byla 
tomu mládenečku radná k zacnováni hrdla. 
Bř. — komu v čem, při ěem. Jim ve 
všem raden a pomočen byl. Preí. Již mu 
při spisováni radni byli. Ss. J. 22. Aby mu 
v tom raden a pomočen byl. Zř. F. I. U. VI. 
R. býti komu v ěem. 1532. Pr. 

1. Rádný, radný, radní {rádni, Zlob) == 
k radé núúieiíci, Rath-, Raths-. Rádná 
(radní, D.) osoba. Bl. Radni pán (na Slov. 
radný). V., Kom., radný dům (rádný, Bl.), 
radní dům, V., Kom., rádní světnice, Sych., 
radní světnice, kniha, sluha, písař, D.. pokoj, 
Bar., radná světnice, Star. let., radní místo. 
Ros., Šatlava. Er. P. 487. Radní posel, pro- 
tokoj, J. tr., zapisovatel, protokolista, sekre- 
tář. Sp. R. muž (vir consilii), čas (rady), 
BO., světnice, Bart., můdrosC. ZN. Sedí echu 
v radném sboru (in concilio). ZN. Radní 
pán jest obecného dobra služebníkem. Pr. 
Radní páni jsou moudřejSÍ, když jdou z rad- 
nice, než když jdou nahoru. Č. — Radni, 
ího, m., subst, der Rathsherr. Jeden z rad- 
ních. V. Dvorský r., der Hofrath, obecní r., 
der Gemeinderatb. J. tr. Přední radní. D. 
Náměstek radního, Sp.; r. zemského soudu, 
městský. J. tr. 

2. Radný, k Čemu se raditi múée, rathsam. 
Není rádno. D. Bylo by rádno. Dch. 

iiéíAný (adv. řádně), pořádný = řád, pořá- 
dek milujíH, podlé pořádku dělaný, ordent- 
lich, der Ordnung gemäss, wie sichs gebUhťt. 
V. R. člověk, Us., plátce, D., chlapík (tüchtig), 
dělník. Us., Dch. Řádně platiti. Us. Řádně 
něco vypravovati. Us. Někoho za řádného 
člověka míti. Ml. — Ř., srovnalý se stavem 
na^im vnitřním i zevnitřním, ordentlich. Ř. 
živobytí vésti. Ř. kázeň. Sych. Řádně živ 
býti. — K., srovnalý se zákonem, řádem, 
právem, prc^videlný, ordentlich, gesetzmäs- 
sig, regelmässig, rechtmässig. Jg. Ř. man- 
želka. Ř. vrchnost, zuständige Obrigkeit 
Str. Dítě z řádného lože manželského (z řád- 
ného manželstva), V. ; ř. vrchnost, soudce, 
farář, učitel, professor, člen učené společnosti, 
ohledáni, soud, čtení a psaní, Us., držení, dě- 
díc, právní důvod. J. tr. Dílo řádně zhoto- 



vené. Us. Ř. poměr, Us., schůze, úřad, ob- 
sluha, cvičení, Dch., držitel věci, bydliště 
něčí, J. tr., právo, vz Právo. 

Radober, a, m., wer g:eme nimmt Rk. . 

Radobytee, dle Bud^ovtce, u Cimelie. 
Tk. m. 37. 

RadodaJ, e, m., rádce, der Rathgeber. — 
R., radodal, a, ro., kdo rád dává, der Frei- 
gebige. Jg. 

Radods^ka, y, f., die Rathgeberin ; die 
Freigebige. Koll. 

Radodigný, rathgebend; freigebig. Pik. 
Vz Radodaj. 

Radodárný, rathgebend. Rk. 

Radohostinstvi, n., die Gastfreundschaft. 

Radech, a, m., jm. mužské. Jg. 

Radochna, y, f., jm. ženské. Mus. 

RadochoT, a, m., ves n Nepomuk. PL. 

Radom, i, f., Radensdorf, ves v Lužici. 

Radoman tada, vz Rodomontada. 

Radomél, a, m., der Habsüchtige. Rk. 

Radomlnvny, redselig. Vz Radořečný. 

Radon, ě, f.. ves u Prachatic. PL. 

Radonice, ale Budějovice, mě. v Ka- 
daňsku. Vz S. N. — R., ves a) u Vlašimi, 
b) u Bukovska, c) u Brandýsa n. L., d) n Li- 
bochovic, e) u KdjTíiě. 

Radopil, a, m.. der Trinker. Sm. 

Radopisný, scnreiblustig, lépe: psavy. 

Radoreéný, mluvný, redselig. Slov. rlk. 

Radoslav, a, m., im. muž. Mus. 

RadosnaJ, e. radospal, a, m., kdo rád 
spí, der Langschläfer. Slov. Baiz. 

Radosf, i, radostka, y, f., zstr. radoště, 
pl. Z rád, a, o, a příp. -stb. Mkl. B. 169., 
170. — R. = trvalý poklid du5e uzpůsobený 
tím, že se buď uskutečnění i\Čelu nějakého 
podařilo aneb že nad^e k tomu jest jista, že 
se uskutečni zdařile. HS. v S. N. K., příjemný 
cit v požívání přítomného aneb v živém před- 
stavení budoucího dobra. Blr. Die Freude. 
Roznosí se r. po vsiej Praze, rozlétnu se 
radost po vsiej zemi. Rkk. 33. R. míti; 
v r-sti oplývati ; r-stí plesati, poskakovati ; 
r. věčná ; r. z cizího neštěstí ; radosti účastný ; 
r. přinésti, uroditi; r-stí naplniti. V. Má se 
zle, až radosti Dch. R-stí v něm každá 
žilka hrála. Us. Všk. Radosf v něčí srdce 
líti. Us. Dej mu pán Bůh věčnou radosf, 
Gott hab ihn selig. Dch. Povídal, že by mi 
to za radosf udělal, ale že to není nic 
plátno; Zar. bych Šel jeŠtě dál, ale nemohu ; 
To řprádlo) já vSechno za r. vypigluju (vy- 
žehlím). Us. v DobruSce. Vk. R. na ni po- 
hledět. Er. P. 132. Otci mě dodejte, otci 
na radosf; Hned jsem všecka klesla od ra- 
dosti; Už sme my užili světa radosti; Dejte 
vy mne chlapcům v radosf; Jeníček se ra- 
dostí poviklává. Sš. P. 143., 383., 678., 706., 
764. O r-sti nad r.l St. N. 109. R. pravá, 
veřejná, bohorodná. SŠ, R. pravá plyne 
z Boha; Není r. ta pravá, která -se k Boha 
neodnáší; R. svou najevo dáti; Pozdvihuje 
pán radosf jejich k Bohu a obracuje ji od 
věci časných k věčným; Učeníci pravdy 
jenom pravou r. míti miýí, která jde z věcí 
věčných; R. bytná. SS. L., 10., 13., 105. 
Všemi těmi přítoky bohorodné r-sti oplý- 
vali; Ješto s nimi q veškery radosti svoje 
se sděluje; R. čistá, sobecká; R. spasenou 



Řadosť — Radovánky. 



15 



v nebesich; AvSak na tomto místo neběží 
o původ nébrž o jakosf a povahu radosti; 
P/ivel k radosti duchovné napominá; r. vy- 
nořovati; Takové radosti se mi dostalo ;K. 
má se naplnila, dovrSila, vrcholu svého dofila; 
R. jeho rostia, nyni se dokonala. SŠ. Jf 243., 
60., 75., I. 403. (Hý.). Proto žes neslůžil 
pánu Bohu svému v r-sti srdce svého ; V něm 
(Bohu) ustavičné r. mieti ; Až budu s Bohem 
v radosti, ráči'li mi toho popřieti; Proti 
všem svatým, jenž v ten den v r. pojdu; 
Abychom byli věěně v radosti; Láska r. 
iDá z^ pravdy. Hus. I. 67., 62., 64., 113., 146., 
163. Špatná radost mého těla, vzala sem si, 
co sem chtěla, vzala sem si tě k radosti, 
tys mne přived do žalosti; Již je naáe r. 
u věcného Boha ; Po tobě (po cestě) chodit 
radost byla. SS. P. 325.. 587., 601. A taks 
měla v tom pozdraveni velikou r. St. R. 
vzevně z úst vojnóv Zábojev^ch. Rkk. 13. 
S radostí běžeti; plný r-sti. Kom. R-sti po- 
jatý ; Jíž je po mé radosti. D. R. z něčeho 
míti. Žal. 16. Hřiáná r. plodí žalost. Sych. 
Míti nad něčím, v něčem svou r. Us. Jakou 
r. má ženich z nevěstr, Br., nad nevěstou. 
Ben. V. R. na sobě ukazovati, us., r. vyje- 
viti; r-stí si výskati. Sych. R-stí se rado- 
vati, Stav. sv. 1523., se opojiti, Us., plakati. 
Pass. Srdce r-stí se hýbalo. Leg. R-stí ze- 
mříti, se pominouti. St. ski. R-sti naěe po- 
minuly. D. S r-stí nás přijali, vítali. Vrat, 
Berg. Velikou r. toho mam. Pass Budeš 
míti r. sebe, žes přiěel v nebeskú chválu. 
Výb. I. 860. Pro velikou radost toho po- 
kladu jde. Výb. I. 545. R. míti přes něco, 
šp. m. : radost míti čeho, z něčeho, v něčem, 
nad něčím, radovati se z něčeho titd. Od 
Boha žalosty od Boha radost. Slez. Tč. Takú 
má r., jak dyby mu kdo za krk nasral. Slez. 
Tč. Od r-sti ani to nevie, kde mn hlava. 
Mt S. Z rána veliké r-sti, k večeru samé 
starosti (z mládí hýřivý k starosti nouzi 
mívá). Vz Marnotratný. Lb. Hříšná r. plodí 
žalost. Lb. Častá r. blízká starost. Vz Zdraví. 
Lb. Držíš-li ,psotu, směj se, máš-li radost, 
chvěj se. Vz Štěstí. Lb. Vz Viděti^ od čeho. 
Dnes žalost, zejtra r. Vz Žaloba. C. Vystřel 
r., zabiješ žalost. Č. — R., osoba n. věc 
radost pusobíci. Tys má r. Mladost radost. 

Radosta, y, f.. příp. -ta, s vsuto, jako 
v pako-8-ta, staró-s-ta. Mkl. B. 165., 164. 
Gandentius. 

Radostiee, ves a^ u Budějovic, b) u Krum- 
lova, c) n Sušice. FL. 

Kadostin, a, m., městys na Mor.; b) ves 
n Ces. Lípy, c) v Chotěbořsku, d) u Hum- 
polce. 

Radostivosf, i, f., radosinost, die Freu- 
digkeit Obléci se v r.; Ale i cestu nkazuie, 
kterak se mají při r-sti udržovati. SS. Oa. 
204., IL 265. (flý.). 

Radostivý === radostný, freudig. Leg. Hoto- 
vost ke snášení útrap r-vá. Sš. Sk, 197. 

Radostka, j, f., malá radost, das Frend- 
ehen. 

Radostné, freudig; erfreulich; froh. Rk. 

Radostník, a, m., radostný člověk, ein 
troher Mensch, Ros. — R., radostná novina, 
fröhliche Nachricht. Ros. — R, u, m., ve- 
liký koláě při svatbě, ein Hochzeitskuchen. 



Na Mor., na Slov., Koll. Len (jen) si já od- 
krojím svého radostníČka. Sš. P. 148. — R., 
krtiny, der Taufschmaus. Plk. 

Radostnost, vz Radostivosf. Ros., Bern. 
Předmět r-sti. Sš. J. 157. 

Radostný; radosten, stna, o ^= radost 
působící, Freuden-, freudig, erfreulich, freu- 
denvoll, freudenreich. R. slavnost, vytrženi, 
D., list, Troj.,, den, novina, památka, věc, 

Sříchod. Ros. O r-ná novina, přišla k němu 
[aria. SŠ. P. 2. R. někomu. — R., radost 
majíH, cítící, freudig, froh. V, R. mysl. Dch. 
Radosten byl a všecka čeleď jeho. BO. Roz- 
létnu sě raaost po vsiej zemi, po vsie zemi 
od radostnej Prahy. Rkk. 33. — z čeho, 
Král r-sten byl z toho. Let. 112. I byl z toho 
radosten veškeren lid. V. A z té smlouvy 
radostni byli s obou stran. Tur. kron. ~ 
éim. Skrze to jeden druhého dobré vida, 
tak jeho dobrým, jako svým radosten bude. 
St. I by tiem král radosten. St. ski. IV. 251. 
— Výb. I. 1131. — éého. Toho béchu velmi 
r-stni. St. ski. IV. 188. 

RadostoY, a, m., ves v Královéhradecku. 
Vz S. N. 

RadostoTice, dle Buděíovice, jm. místní. 
R., ves a) u Budějovic, b) u Krumlova, c) 
u Sušíce. Bože, to je KáČa z R-vic =^ hloupá 
(Honzíček z R-vic == hloupý). Us. n Rychn. 
Msk. 

Radod, e, m., jm. muž. Ms. 

Rado&éemi = radostmi, radostí velikou. 
Vz Radost. Kat. 
, Radodek, ška, m., jm. mužské. Mus. 

RadoMee, dle Budějovice, mě. v Polsku. 
Vz S. N. 

Rado§in, a, m., dvAr u Klobouk na Mor. 

RadoSoVice, dle Budějovice, ves v Bndě- 
jovsku. 

Radodf, vz Radhošt. 

Radot, a Radota, y, m., jm. muž. Dal. 
k. 95. 

Radota, y, m., rádce, der Rathgeber. — 
R., konšel, der Rathsmeister. — Dle Jg. jest 
toto slovo chybné jako měštanosta. 

Radotin, a, m., ves a) u Lubence, b) 
u Votic, c) u Zbraslavi. Tk. L 622 , IIL 112. 

Radonů, ě, f., ves u Čes. Lípy. 

Radondov, a, m., Kravaře, něm. Grabern, 
mě. v Ůštěcku. Vz S. N. 

RadoTá, é, f., die Rathsfrau, die Räthin. 
üs. Dch. 

Radovaei, k radováni náleš^ící, Freuden-. 
R. list, Gratulationsbrief. Jg. Sloves. 93. 

RadovacL Zubové koňští dělí se dle času 
na mlíčné a řadovací zuby (bleibende Pferde- 
zähne). 

Radovan, a, m., jm. muž. Káže kněžna 
vypraviti posly po Radovan ot Kamenná 
Mosta. Rkk. 72. 

Radovanee, nce, m., věnec pečený, ein 
Festkuchen. Cf. Radostník. 

Radováni, vz Radovati. 

ftadováni, n., die Anreihung. — &., pití, 
das Zechen, Saufgelage. V. 

Radovánky, pl., f , Freudenfest, Jubel. 
V Praze drží r-ky. Ros. Na něčí r-ky se 
dívati. Gníd. Učinil jim r-ky (hody). Háj. 
R-nek účastný. Sych. Z mé duše, bludné 
ovčičky, učiň své radovánky. Sš. P. 74. 



16 



Radovati — Raffinada. 



Radovati, radovávati se, sieh freuen, 
erfreuen, frohlocken, froh sein, jubeln. V. 
— abf». Slib^ se slibuji, blázni 'se raduji. 
Pro v. Neraduj se, ještě mnoho vody uteče. 
Vz Výstraha. Lb. — čemu: válkám, Flav., 
dobrému. Št. Pro svój zisk r. sě bude smrti 
člověči. Št. N. 95. R-li se přikoři sobě uči- 
něnému. Sš. Sk. 196. R. se bude ženich 
mladé nevěstě své. BO. Raduje se pravdě 
ZN. Krása tělesná rovnému se raduje. Mudr. 
Každý druhého Štěstí se raduje jako svému. 
Št. — Chč. 30-2. — k éemu. Ř zvuku houslí 
se radovati. ChČ. 801. A k tém radostem 
se raduješ. V. — na čem. Pěšin. — nad 
čim. Raduie se nad ni. Br. Nad tím se ra- 
duji. Žer. L. I. 146. Láska neraduje se nad 
zlosti. Hus. I. 163. - Zk., Ml., Sš. Sk. 183. 
Tato vazba Jest tedy dobra, ač ji někteří 
za Spatnou mají. — v Čem, kde : v odpo- 
činuti. Jel., v Bohu. Št. R. se v srdci. Alx. 
Jestliže srdce raduje se v tom. Chč. 614. 
Nyní se raduje v nebi s Kristem pánem. 
Sš. P. 739. — Troj., Br., Reš. ~ Z čeho. Ra- 
duji se z tvého zdraví. Ros. Aby se mohl 
r. z jeho krásy. Er. P. 298. R. se ze štěstí. 
Jg. I. 58. Bude se r. z jeho radosti. Hus. 
1. 43. Z toho se radujeni, že padla robota. 
Sš. P. 513. — Háj., Br., Flav., Sych. — 
čim. Raduieme se tím, že s vámi rozmlou- 
váme. Sych. R. se radostí, Stav. sv. 1523., 
Sš. Sk. 60., veliků radostí, Pass. 121., Br., 
odpuštěnim hřiechóv. Št. Kn. š. 234. — se 
kdy. Radujeme se t tomto novém roce. 
Er. P. 46. — se naě (co pKjde, se objeví; 
r. se Čemu, z Čeho, nad čím atd., co jbem 
dostal, co již je). Tč. R. se na svátky (těšiti 
se na ně). Us. — prod. Pro něčí odchod. 
Sš. J. 224. Pro spravedlnosť pomsty radujme 
se a nikoli nerepceme proti Bohu. Hus. I. 
228. Vz R. se čemu. — s kým, s éim. Ra- 
dujte se se mnou. Ros. On se s tim raduje 
(těší). Ros. Jakož slúžie sobě všichni lidové, 
též ty raduj se s tím, jemuž jest Bóh dal 
zvhištni dar. Hus. I. 177. —V., Háj. —ad v.: 
náramně se r. V. — že. Radoval se, že vy- 
hrál. — přes co, šp. m. dobrých vazeb 
výše uvedených. — Strany vazeb vz Těšiti 
se. 

Řadovati. BaŽant řaduje (sedá na strom), 
veverka řaduje (po stromě rychle leze). Us. 
Dch. — s kým, zechen. Řadoval (pil) s ním 
až do bílého rána. Sych. Konšelé s lidmi 
nevážnými obecenství míti a ř. nem^. Kol. 3. 

Radověrný, gemgläubig. Šm. 

Radovesiee, dle Budějovice, něm. Rado- 
wesnitz, ves v Kolínsku. Vz S. N. 

Radovit, a, m., jm. muž. 

Radovky, pl., f., hody před úvodem, das 
Mahl bei dem Kirchengange der Wöchnerin. 
Us. k Bavorsku. Cf. Kado vánky. 

Řadovni peníze, die Abgabe der in 
Reihen aufgestellten Buden. Ř. peníze od 
lidí přespolních. 1712. Gl. 291. 

Řadovnice, e. f., pijctéka, die Zecherin, 
Zech Schwester. D. — &., u pekařů lopata 
na sázeni chieba do peci řadou^ die Sehiesse. 
der Brotschieber, üs. Dch. 

Kadovnik, a, m, hodovníky der Froh- 
locker, Schmauser. Hus. — R, u, m. = 
radostnik (koláč). Na Slov. 



1. ŘadoTnik, a, m., pitá, der Zecher, 
Zechbruder. V. 

2. Řad o vnik, u, m., nástroj k seti jetele. 

Řadový, in Reihen stehend. ^R. listy, 
květy (v řadách za sebou stojící). K. vojsko. 
Linien-, loď (vz Loď), Číslovka (vz Číslovka). 

ftádový, Ordens-. Ř. stužka, kříž, pra- 
vidlo. J. tr. 

Radoživý, lebensfroh, lebensfreudig. Hm. 

Radslav, a, m., jm. muž. 

Radslavice, vz Raclaviee. 

Radde, radě, radšiy vz Rád. 

Raduha, v, f., die Regenbogen-, Farben - 
haut, Ins. Vký., Sm. 

Raduft, ě, f., ves ve Slez. a) v Opavsku, 
b) v Krňovsku. Vz S. N. 

Radůstka, y, f. ^ radost 

Radu§, e, m., jm. muž. Mus. 

Radvaíi, ě, f., Bcidvany, dle Dolany, mě. 
v UhHch u B. BystKce. Vz S. N. 

RadTanéice, ves v Kutnohorsku. PL. 

L Radvanee, nce, m., kolečko, der Schub-, 
Lautkarren. Us. »p., KŠ. 

2. Radvanec, nce, m., veliký koléi, který 
pekou tam, kde s provodní neděli dcera se 
má vyvdati a na nějŽ příbuzní obou stran 
se zvou. Přijďte k nám na r. Us. v Pra- 
cheňsku. 

Radvaniee, dle Budějovice, ves a) u Ces. 
Lipy, b) u Uhlíř. Janovic, c) u Klatov, d) 
u Lipníka, e) u Mor. Ostravy. 

Radvanov, a, m., ves u Milevska, b) 
u Ml. Vožice. PL. 

RadvanoYice, dle Budějovice, ves u Tur- 
nova. PL. 

-řady,* ve slož. jménech, reihig, schichtig. 
Jedno-, dvou-, troj-, tří-, čtyř-, pětiřadý. 

Radyje, e, f., v stavit, vodním mříže 
okolo pilíře vodního, eisernes Gitter um die 
Wasserpfeiler. Us. Jg. 

Radyk, u, m., chondrilia, rostl. Wege- 
kraut, n. Č1. Kv. 181., FB. 40., Slb. 453. 

Radýlko, a, n., maU rádlo. Vz Rádlo. 

Radyné, shořený hrad v Plzeňsku. Vz 
S. N. 

Raetia, Rhaetia, e, f., Raetsko, a, n., 
byla země mezi Dunajem, Rýnem, Pádem a 
Noríkem. Vz S. N. — Raetavé, obyvatelé 
Raetie. -^ Baetsfcý. R. krtina. 

Ráf, u. ráfek, fku, rank, ráfeéek, rá- 
fiček, čku, m., z něm. Reif, želeený knch 
7ia kola, pás, obruč, Sin, spona, die Rade- 
schiene. Us. 

Ráfa, y, f. = r4f. Ü Opav. KIS. 

Rafael, e, m , jm. muž., Raphael. 

Rafák, u, m^ veliký nos, der Schmecker. 
Us. u Chrud. Jg. — R., kyvadlo u hodin, 
das Pendel. U Plzně. Dš. 

Rafala, y, f., nástroj, kterým se len A/a- 
viček sproiťuje, die Riffel. Na Slov. Am. 

Rafati, kousati, beissen. •— co: maso. 
Us. Kal. — R., Flachs riffeln. Slov. Vz 
Rafala. 

Raülnaee, e, f., raffinage (raffináž), z fr., 
čuténi některých výrobků na př. cukru, 
oleje, die Reinigung, Läuterung. 

Raffinada, y, £,, přeéisténý cukr v podobu 
homole upravený, geläuterter Zucker. Rk< 



M 



'i 



Raffinement — Bachotný. 



17 



Raflinemeitt, (raftmnah), d^yUrácM, die 
Schlaahek, l^pitzfindigkeit. 

Raffinerie, e, f., i^Ürtui eukru, cukrovar, 
die ZacMersiederei. 

Rafinovaný; -an, a, o, rafiinirt, geläutert. 
R. cukr. üs. — Přen. R. člověk = iibalj 
dnrchgefcrieben. R. pokrytectvo. Kos. Ol. L 
115. 

Raífinovati, čistiti, läoiern, reinigen. 

Rafida, y, f., jeblovitá hraň ve svazeich 
rostlinných. Kk. 10., Schd. IL 164. 

Raffje, e, f. = rafika, Bž. 45., Srn. ^ 

Rafijee, jce, m., dw Zeichenscfaiefer. Sm. 

Rafijný, raf^ový, od rafije, Giiffel-. R. 
žebadlo. 8al. 

Rafika, rafička, y, f. Starfii ivar je ra- 
fije z řec. bit y^curěiov^ lat. graphinm, der 
Uriifel. Bj. Vz Mz. 287. Rafičkott pišeme 
v tabnlkáoh^ aby se aniassatí mohlo. Kom. 
R. bylo náčiní dřevěné n. kov<pvé ku psáni. 
Us. &tož mi toho pofiěi, aby byly popsány 
řeči mé v kniiiácb želoEnů raíiji (stilo ferreo) 
v olověnn stpici (lamina). Br. Job. 20. 24. 
Vz S. N. -r- R., Mlha ukazovací pH éUni, 
Griffel, m. Kom. Stoji to jako rafika. Us. — 
R., siíiUd édeeo na hodmáth slwMénieh] 
ručička u hodin kolečkových, der Uhrzei- 
ger. R. stoji na dvanácti. Us. — R., ieelo, 
zpráva (od uČitelft, kt^í rafikou písmena na 
tabuli ukazovali), der Staku die Znchtrnthe. 
Ti rafiku drží a na úřadeon sedí. V. 

Rafnovka, y, f., rafía, rostl, vikvovitá. 
Rostl. 

Rafonik, a, m. ^^ pfedméšťák, der Vor- 
städtler. U Poličky. Kšá. 

Ráfovati, das Rad beschienen, mit dei* 
Schiene beschli^en. Us. Šm., Tč. ^ eo čím: 
kola železem. Na Ostrav. Tě. Vz Ráf. 

Ragaly, pl., nástrcj hudební. D. exc. 

Ragout (fr., ragú), zadělávané silně ko- 
řeněné maso, ein Gericht berei^aet ans Fleisch 
und einer würzhaftoi Brdhe. 8. N. 

Ragusa, Dubrovnik. 

Ráb, •«, m., V lodniatvi, die Reh. Šm. 

Ralile, e, f. R.^ocasni, n tkanináře, der 
Schwanzknfippel. Šm. 

Ráhnl, Raa-. R. plachta. iKpk. 

Rábnice« e, f., die Zwese (beim Lein- 
damaststnhle); v k>dmctví, die Pieken, das 
Pieckholz. Sm. 

Ráhnični, Pi^ck-^ R. zástava (v lodn.), 
die Pieckpforte. Sm. 

Ráhnina, y, f., v Jodnicfcvi, das Piekholz. 

Ráhno, rahénko, rafaýnko, a, Jh., bidlo, 
die Stange. Rahénka na peřiny. Čeřen na 
rahénkn do vody se vpončtí. d^om. Pověs 
prádlo na ráhno. U Třebíče. Fl. R., na kterém 
slepice sedají. R. lodní, horv. križ (Kpk.) » 
tyc, která u prostřed své délky popříč na 
stěini visí a plachtu nese, něm. die Raa, 
Rahe. Prostřední místo, v kterém r. aa 
závis (Raek) na stéini visi, slově gávéaina 
(Kacktheil). Konec ^ráhna slově ra/ij^2e (Raa- 
nocke), v kterých kotouče pro prituie 
(Schoote) zasazeny jsou. R. přední, přední 
maršové, přední brámové, přední nadbrá- 
mové, hlavni, hlavní maršové, hlavni nad- 
brámové, podzadní, zadní, eadní^nadbramové. 
Vz více v S. N. Plachty n. ráhna proti n. po 
větru otočití. Kpk. — R., veliký, vysoký 

Kottůr: čeako-ntai. ilomík. III. 



élonac, bidlo, slonbidU). Ten chlap jest xáhno. 
U Třebíče. 

Raholee, ice, ra., die Leimstange. 

Ráholiti 8 kým = rozmlouvati, siteh 
unt^reden. U Solnice. Fch. 

Ri^ýnko, a, n. ^ rahénko, bidcUco. \Vz 
Ráhno. Smrť tu ze slámy na r-ku asi loket 
dlouhém obláčeji. Sč. P. 768. 

Racháček, čku, m., rolnička, die Schelle. 
Us. 

Raehaálo = ruchadlo. Us. v Táboráku. 

Řachanice, e, f., voda a bláto povstalé 
následkem táni sněhu. U Vysok. Lng. Vz 
Ráchati. 

'EiSLehBÍí,raehotati,rachiati, Žáby rachají, 
röcheln. D. Prase, svině rachá, grünst. 

Éraehati, v Krkonfi. ^ broditi se ee snahu, 
im Schnee waten. Kb. 

Raebavý, grunzend. Jg. \^ Hachati. 

Radhejtka, y, f. — raduák. Us. 

Raehejtle, žertovně rachomejtle, vz Ra- 
keta. Na Ostrav, raéhetla, y, f. TČ. Ra- 
chetle puščat. Na Ostrav. Tč. K uctění ně- 
čímu rachejtle ponětětí a zapáliti mu střechu 
(o nemilém dělání úcty). Dch. 

Racket, u, m. = rachot, zastr. 

Raekitom, n, m. Vz Nástrofe k pitvě. €n. 

Racfalák, raehlik, u, m. = rolnička, die 
Schelle. U Vysok. Světz. Vz Racholec, Ra- 
cháček, Rachejtka. 

Raehlftti, cinkati, zvoniti, Jirkati. Rachlá 
to. U Jilemn. 

Raehlátko, a, n., hrkačka, klapátko. 
U Jüemn. Vz RachUk. 

Rachjaa, y, f. == hubarka, dle Keiferin. 
~ R., svini, die Smi. To je stará rachna ! — 
R., svikská tlama, dle Sohnanze. 

Rachor>eni, n., vz Rachot. Myš pořád 
svoje I. vedki. Us. v Dobr. Vk. 

Raehoehati, poéiiaii, zahlen. Na Ostrav. 
Tč. Vz Rachovatí, Rachunek. 

Radiolee, Ice, m. «= rótmaca na koné, 
U Jilemn. Vz »achlák. 

Rachot, u, m., radhoeeni, od zvuku své 
jméno má, das .Geräusch. R. hromu, děl, 
Zlob., kočárft. Us. Tč. Odčepév lom jako 
rachot hroma. Rkk. 48. Rachot kopí bystrých. 
Rkk. 64. Takový r. (v kuchyni) vedla až 
hrozno. 'Us. v Dobruáce. Vk. Rázný hrom 
shora hWlzyplným rachotem se ozývá (ono- 
mat.). Ddi. 

Rachot, u, m. = řechot, řehot, das Ge- 
lache. Vedu rachot veliký, lautes Lachen. 
V Kunv. Msk. 

Rachota, y, f., drofto^a, iserzaustes Rum- 
pelzeug. Dch. Vz Rachotina. 

Raenotiiéka, y, f., druh »pily, die Rumpel- 
sa^. Tech. 

Rachototi, VE Rachati. 

RachiMtina, y, f., ^araí^urdi, dasfGerilmpel, 
Dch. Vz Rachota. 

Rachotiti, il, cení; raclioiivati, rumpeln, 

ßoltem, rasseln. ^ ab». Rachotí tu myši. 
^s. Voz, hrom rachotí. D. — .čím: «tolem, 
stolicemi, nářadím. Us. — kde. Rachotí po 
nebi třesk. Pach. Když zlá se vášeň zmohla 
po národu, po vlasti bouřným on r-til bro- 
mem. Sš. Bs. 48. — 86. Hrom se rachotí. D. 
Rachotpý, rachotiny, polternd, läiinend. 
R. buben. Č. (pís.). To byla r. doba. U Rychn. 

• 150 



18 



Rachovati — Bak. 



Rachovati ^^ rachocluxU. Na Osti-av. Tč. 

— co. Dyby sem jo měla chodníčky racho- 
vaó, musela by sem jo lolu^ička chovač. 
SS. P. 226. 

Rachtáč, e, raehtáček, čku, m., Hm se 
rachtáy mchoti, das Klapper-, Kollwerk. Dítě 
běhá 8 r-kem. 

Řachtati se = řehtati se, laut lachen. 
U Rychn. Ntk. 

Rachuuek, nku, m., z něm. die Rech- 
nung, počet. Na Ostrav. Tě. Vz Rachochatí. 

Rachy, Jcřik krkavéi. Rokyc. vj^kl. 

Kaiféř, e, m. (r. pannorum). Tk. II. 373., 
381. 

Raison, u, m. (fr., rezf>ta), z lat. ratio, 
rozum, uenání, die Vernunft, Erkenn tniss. 

Raisonable (rezonábl), rozumný, ver- 
nünftig. 

Raisonnement (rezonman), u, m., rozu- 
mováni, die Benrtheilung ; der Vemunft- 
schtuss; dle Vemiinftelei. 

Raisonneur (rezonér), a, m., mudrák, 
žvástal, tlachal, odmloumě, der Vemünftler; 
Schwätzer, .Widersprecher, Rechthaber. Rk. 
Vz S. N. 

R^, e, r^ek, jku, m., zahrada rozkošná, 
v které Adam a Eva hydlelú Sr. stind. rät, 
der Besitz, die Habe; Sache; koř. rä, spenden. 
Mkl. aL. 107. Das Paradies, der Garten 
Eden. R. svatý. V. R. pozemský, duchovni, 
bezprostorný (ideálny). SŠ. L. 213. Hodil by 
se do ráje (o zdrženlivém). Č. Nehodí se do 
ráje, rád mnoho radí. Vz Tlachal. Č. Angel 
z nebe, Adam z ráje vypadl. Proě? Pro hřiech. 
Hus. 1. 184. Vandruj že Evo z raju, už cě 
tu dobře znaju; vychodzil Adam z raiu, 
stanul na zemském krajů. Sš. P. 788. — &., 
nebesa, příbytek andělův, Himmel, m. R. 
nebes'ky. V. Svá smysl peklo i ráj. Smil. 
1 řekl jemu Ježiá: Amen pravím tobě, dnes 
se mnou budeš v ráji. Sš. L. 213. — R., 
vůbec rozkoéná zahrada, der Lustgarten, 
dus Paradies. V. — R., kaidá rozkošná věc, 
jeder angenehme Gegenstand. Studený máj, 
V stodole (v zahradách) ráj. Wohlstand, m. 
Us. — R., radost, rozkoš, die Lust. S mi- 
litkou r. míti. St. ski. R. blahých duší. Dch. 
Zdál se r. na zemi ustrojovati. Sš. Sk. 34. 

— R., ves ve Frištátsku. Vz S. N. 
Raja, dle Káěa, obyvatelé Turecka, kteři 

nejsou mahomedány. Rk. Tur. tolik co stádo, 
die Heerde. Hý. 

Rajanka, y, f., rajania, rostl, cesneko- 
vitá. Rostl. 

Rajblik, u, m., u zedn., §p. z něm. Reiber, 
hladitko, dýnko. 

Rajcovati, hemmlaufen. Celý boží den 
rajcuje. U Olom. Šd. — se = rajdati se. Nerig- 
cuj se tak hrozně. Mor. Hý. V^z Rajdati se. 

Rajčúr, rajMl, u, ra , z něm. Reitschule, 
dřevený koník, das Holzpterd. Dostal krejcar 
na r. V Poličku. Kšá. 

Rajda. Trajda, rajda, rajda, oženil se 
Klajda. Sš. P. 636. 

Rajdati se -= nohama plésti. Na mor. 
Zlínsku. Brt. 

Rajdavý, kdo rajdá. Vz Rajdati. Brt. 

Rajdna ^ rej dna. 

Rá;ie(% ice, na., Raitz, ve.s v Zábřiíssku. i 
Vz S. N. ■ I 



Rajhrady, dle Dolany, Rajhi^, u, in., 
mě. na Moravě, Raigern. Vz S. N. Prosla- 
vený R-de, drahý vliistá poklade. Sš. Bs. 21. 

— Rajh/raďan, a, m. — Bajhradshý, 
Raditi, il, en, ení. Selce sluiku narajiH =^ 

smluviti, patrně m.: raditi. U Opavy. Pk. 
R^jití, 11, en, eni, zum Paradies machen. 

— co éím. Povoláni tvé jest r. dny chotě 
milosti. Nár. bibl. V. 127. 

Rajka, y, f., paradisea apoda, pták, bez- 
nožka, létavec, der Paradiesvogel. Hrn., Frč. 
356. 

R^ka, y, f. Bajky, druh hrušek, eine Art 
Birnen. Na mor. Zlínsku. Brt 

Rajl, vz Rýl. 

Rajniea, e, f. =» rendlík. Slov. Kd. 

Rig nok, vz Rejnok. Bern. 

Ri^olováni, r^olováni, riolováni, n., 
způsob vzděláváni pudy, kterým povrh její 
na 2—3 stopy tak se obrací, že vrstva, která 
nahoře ležela, nejspodněji se klade a nej- 
spodnější vrstva nahom. S. N. 

R^Uovka, y, f. = rajka. Kněz má se po- 
dobati r-kám, jenž prý neustále ve vzduehu 
se váží. Sš. Mt. Předml. 

R^Jovec, vce, m., bydlitel ráje, der Para- 
diesbewohner. Ráj. 

Rajsek = rejsek, Srn. 

Ridský, co k ráji náíeái, paradiesisch, 
Paradies-. R. strtmoví, pád. Ros. Poletíme 
v rajská sídla. Sš. P. 25. Zdálo se, že duch 
Páně stav docela r. v drkvi obnoví; Kra- 
jina téměř r-ou lahodou oplynulá. Sš. Sk. 
33., 107. R chvíle, hodina, die Schäfer- 
stunde. Us. Č. Naivnosf Vaše jest někdy až 
rajská. Kos. 01. — R. pták == rc^ka. Kom. — 
F bot: r. dřevo, lignnm aloe, Aloeholz, n.; 
jablko, Solanum lycopersicum, der Liebes- 
o. Paradiesapfel, Gl. 73.; zrno, cardamomum, 
die Kardamome. D. 

Ri^stra, pl., n., z lat. registra. Toho se 
táhne na r. fojtova, kdež psáno stojí, že . . 
NB. Tě. 

Rajši m. : razši, díal. rejší. Vz toto. Bž. 39. 

Rajt, u, m. Dělá rajty = kusy, svody, 
hříchy. V Poličku. Kšá. 

Rajtar, a, m. » rejthar. Aby ho poznala 
mezi r-rama. SŠ. P. 395. Vz Rejthar. 

Rad taxovati = velikými kroky jíti, uti- 
kati, in grossen Schritten ausschreiten, laufen. 
Na Mor. Té., Kmk. . 

Rajt^ulovati, §p. z něm. — koho, pro- 
hnati, vytrestati, vycvičiti. V Příborsku. Smi. 

Raji^i, zastr., vz Ryzí. 

Rajž, zastr., vz Rýž. 

Rak, a, ráček, ěka (na Slov. raěík, a), 
m., račice (samice), e, f., ráče (mladý rak), 
ete, n., cancer, der Krebs. Vok.: raku; lok. 
v ráěkách m. ráécích. Strsl. rak^, prna. 
rokis. Mkl. aL. 107. R. veliký: klepetáé. 
R. v nové skořápce: kabátník, R. obecný, 
astacus fluviatilis, mořský ěi homar, homi- 
nis vulgaris, norvežský, nephrops norve- 
gicus, ponstevnický, pagurus Bernhardus, 
bělohorský, clythia Leachii. Vz Frě. 83., 
106., 107., Schd. IL 526. R. mollncký. Vz 
Schd. II. 528. R. klepety svými před i za 
se kráěí. .Kom. R. má klepeta a leze (chodí) 
v před i v zad. Pt R. se svléká, s vláčí, 
líná (Nvák); rybník na raky. Šp. Raky lo- 



Rak — Bákosník. 



19 



viti, chytati, D.; na raky jití, choditi. Us. 
Hej, rak od vody ! Vz Kote. O. A kde rak, 
ježto vody nenie? Vz Nazn^. Smil. Jak 
chodi starý r., i mladý se ači tak. C. Mla- 
dého raka starý rak trestal/ že leze naopak, 
neukázal mu lépe jak, i lezou po dnes oba 
tak. Č. Mladého raka trestal starý rak, proč 
leze znak, neokázal mu lépe jak» i lezon 
oba po dnes tak. Vz Podobný. Lb. Ne 
vždycky r. na mlýně, někdy také žába se 
nahodí (někdy také račice). Č. Kdo raky 
chytá, najde i žábn. Vz Zisk. Lb. Chudému 
vždycky spiáe v sakii Žába než r. Šp. Chytal 
raky, chytil Žábu. Šp. B. ziýice chytá. Vz 
Marný. G. Jde na to, jako r. na hracnovinu. 
šml. Chodíš jako r. na pouC. Sk. V ne- 
rvbných krajinách i rak za rybu platí. Pk. 
Kde lyb není, platí i rak za rybu. C. M. 
175. Učiti raka přímo choditi. Vz Marný. 
O. Zpátkem leze co r. Č. Leze opak Jako 
rak (couvá zase zpátkem). Vz Úmysl. E. a 
pSenice zároveň do zrna rostou (když pše- 
nice kvete, jsou raci neilepší). Č., Pk. Utopíš 
raka ve vodě? Vz Výnružka. Sedí na raku 
(nedaří se mu). Vz Neštěstí. Č. Leze jako 
r. 8 kvasnicemi (lenoch). Č. Rakv někomu 
za ňadra sypati (dobrodiní). Č. Jíti na raky 
=r= nikam. Na Slov. Kdy se mají raci chytati ? 
Vz Podařiti se. — R. zkamenělým vz Krč. 
362., 659. R. s krejcarovou hlavou (silurská 
zkamenělina, remopleurídes. Zkr.) •— R., sou- 
hvéjšdi na nebi sevetmimy der Krebs. V. Vz. 
S. N. — R., nemoc maso sžirajici a ro/ýi- 
dajid, der Krebs, das Krebsgeschwfir. B. 
vláknatý, morkový (kosmatý, černetní), po- 
kožkový n. poblaničný, rosolový, svazeč- 
natý. Vz více v S. N. K. v kůži, v žaludku. 
Lk. Přivrhl se rak na prs. Lk. B. v chřipích, 
v dásních. Bas. B. pravý, vUc. B. jazyka, 
na hubd, r. prsu, prsní. R. skrytý n.' taíný 
(ječte nehnijící^, otevřený (již hnisjýfcí). 
8. N. Když r. ao nohy, do prsu atd. se dá. 
Us. Dch. A řeč jejich (bludiu^ú) jako r. roz- 
jídá se. Sd. U. 361. *— R. na kvétináehy vyšší 
stupeň resuy der Krebs. Bostl. — R. Boky = 
ony kottskv sýra ovčího, který v drobtech 
zbývá, vaři-li se žinčice. U Božnova. Kold. 
ván. 67., Vek. — R., knüiy od knihkupcä 
ntúdadatelům vrácené, remissa. Us. — R., 
veeeníy Arrest, m., Gefangniss, n. Musel jíti do 
raka. Us. ve mluvě trestnické. Pokrok 1872. 
Č. 86. — R., koření, které roste podlé řek 
a má podobný kořen k raku, proto mu říkají 
říčný rak. O rozl. vod. D. — R., n, m., 
araky kořalka rýiováy der Arack. Vid. list. 

Raka, y, f., tumba, sepulcrum, V MV. ne- 
pravá glossa. Pa. Vz BaKev. 

Rakaé, e, m., concha, 4astura, zastr. Bozk. 
Vz Bakovice. 

Rakanina, y, f., tělo rozvařené v huspe- 
ninu, ein zerkochter u. gallertig gewordener 
Körper. Us. 

Rakař, e, m., der Krebshändler, -fanger. 

Rakařka, die Krebshändlerin, Krebsfän- 
gerin. 

Raketa, y, y obec. mluvě rdkeüe, ra- 
duýUůf rachom^tle, e, f., z vlas. rachetto, 
vs Ms. 268. R., eápálnice, pr^vka, pr- 
9koun (v dělostřelectvu). Rakete, f. Vz vice 
V 8. N., KP. IV. 501. Vz Rachejtle. 



Raketáma, y, f., die Baketenfabrik. Bur. 

Raketni, Baketen-. B. batterie, sbor. Vz 
S. N. 

Raketnice, e, f., das Baketengeschütz. 
Csk. 

Raketnik, u, m., křovatý jetel, cytisus 
hirsutns, Strauchklee, m. 

Rakev, kve, rakvice, e, rakvička, y; 
f., umrlčí truJüa, strsl. raka, zastr. raky. 
Mkl. B. 60. Vz Baka. Cf. iat. arca a B. Gb. 
Hl. 124. Der Sarg. U bratrovy rakve stála, 
vlasy rvala, smutně lkala. Sš. P. 169. Tělo 
do rakve dáti (položiti). Kom., vložiti. V rakvi 
ležeti. B. zabedniti. Kom., do hrobu spustiti. 
Us. LepSi dřevená postel než stříbrná rakev. 
HnS. Vz S. N. 

Rakevni, Sarg-. B. stroj, castrum, Kram., 
úprava. 

Rakoiiavy, dle Dolany, Bakodau, ves 
u Tovačova. PL. 

Rakolusky, dle Dolany, ves u Královic. 

Rakonov, a, m., rak (souhvězdí). 

Rákos, rokos, u, m.; r., i, f., rákosí, 
i*okosí, n. Příp. -os-B. Mkl. B. 327. R., 
trest, třtina, palach, palaší. Bákos obecný, 
phríigmites communis, das Schilfrohr. Vz 
ČI. 154., FB. 11., Schd. IL 267., Slb. 132., 
168. B-sím poSiti (rákosití), zarůsti (zarAko- 
siti se). B-sím zarostlý rybník. Us. B. se- 
kati. O křehký rákos se opírati. Dch. PiSťala 
z r-8Í. D. Snadno v r-sí píataly řezati. Us., 
Šp. Kdo v rákose sedí, snadno mu píšfaly 
řezaf. Vz Bohatství. Lb. Sedí v rákosí. Vz 
Blahobyt. C. — R. na nástroje. B. pepřová, 
Španělská, rotan. Kh., Schd. IL 269. — R., 
skřípina, sítí, scirpus, na Mor. Šasi, die Binse. 
V. — R. cukrový (třtina), saccbarum, das 
Zuckerrohr. Har. — Eakosí, spartum, genista, 
der Pfriem. V. 

Rákosatý, schilfreich, schilficht. Us. D., 
Dch. * 

Rákosčák, u, m., rákosník palmosítinový, 
calamns palmiuncus draco, Drachenrotang, 
m. Šm. 

Rákosina, y, f., der Schilf bestand. Dch. 

Rákosi§tě, ě, n., třtinovišté, síťovišté, der 
Ort, wo Schilfrohr wächst. Bos. 

Rákositi, i), en, ení, rákosím pokryti, 
pošiti, berohren, schüfen. 

Rákosil^, schilfig. P. moěál. Dch. B. 
lesknice, phalaris arnndinacea, das schilfar- 
tige Glanzgras. Sm. 

Rákoska, y, f., der Bohrstock. D. B-kou 
někoho biti, přetáhnouti; r-kou někomu vy- 
lupati, vyprášiti; áat r-kou prášiti, klepati. 
Us. — R., rákosník, pták. Dobrotu jeho 
srdce unesla by r. na ocásku. U Litom. Dř. 

Rákosnatý, rákosem porostlý, rohrig, 
schilfig. D. 

Rákosniee, e, f. = rákoska. Bos. — R., 
druh hrušek, eine Art Birnen. Us. 

Rakosníéek, éka, m. B. hedvábný, do- 
nacia serícea, brouk, der Bohrkäfer. Frč. 183. 
— R., ěkn, m., šnUl ókolicnatý, bntomns, 
der Wasseríiesch. ČI. Kv. 129. 

Rákosník, a, m., kdo rákos řezá atd., der 
Biethbinder. — R., ]fták, emberiza schoe- 
nicliis, der Bohrsperhng; lanius arundinum, 
die Bohrammer. — R., u, m., 1. rostlina, 
arundinaría, tráva; palmosítinový, vz Rákos- 

150* 



20 



lUkoflnfic -« RÜm. 



dák; S. Éub u kot^ tídbbomtý; Z, hM^ ku 
přibii^eni drátu na řákoeof^ ě^opy Aer Rolir- 
nagel. Us. — R., der Rohrhobel. Skv. 

Rákosný, fiehilfig. R. «átokt». Ü». Dk;h. 

Rákosokam, u, m., der Rohrstein. 6m. 

Rákosovatý, rehfreich, ttclAÍŘg, R. Mteh. 
Hlas. 

RákosoTee« vee, «>., ^rhiax, ^atkna %«- 
bale vitá. Rosd. 

Rákosovitý, scfaiffaťtíg. R. rodtílný-, ahin- 
dinaceae. 

ItákosoTý, Schilfrobr-, schüfen. R. střecha. 

Rilko§, e, m., póle u PeSH, kde Maďaři 
za Btirodávna sněmy mívali. — R., zmatený 
MahoU křiky der Lärm. Na Slov. Bern., Plk. 
Nedělejte rakoSa. Na Moravce. Tč. — R., 
sjezd, sniitiy ňěí Land-, Reichstag. C^ři 
drželi r. u PeŠtu. V. Slov. Bern., Plk. 

Hakc^átiek, nkn, m., malý iefmt^ffuý^z. 
Na Mor. TJ. 

1. Rakou!$, zastr. Rakuf^ n, tři., 1iřad 
v KakoHsich, das Schloss iKítz. Jg. 

^. Rakous, Rakons, étyry kočky «Hlcrtiis, 
pátá ho lidávila. Č. 

RakoHJ^ko, a, n., Oeaterreich, n. R. skládá 
se ze skupin, jež jsou: 1. země ■étské: Cechy, 
Morava, SlezsKO, 2. zemi alpské: Riďeousy 
dolní a horní, Solnohraásko, Štýrsko. Koru- 
tany, Krajina, Píitooři, Tyroly, vorarlbersko ; 
3. eeme chorvátské : Chorvátsko a Slavonie, 
Ditlmucie, Vojenská Hranice; 4. země uher- 
ské : Uhry a Sedmihradsko ; 5. země polské : 
Haliě a Ďtikovina : 6. Bosna a ^rzegovina. 
TI. Vz Více v S. N. 

R&k4Mi0ký^ österreichisch. R. císař, dftm, 
víno, Us., «emě, V., atrana, t>., olsařství, 
arcivojvodství, stát, obČan. J. tr. 

RaKOUBy, dle Dolany, Oesterreích. 'R. od 
Rakatftv, národu tasí dfive usedlého, »f.. R. 
hoření a dolení (nad Enží, pod Enžř). Jiti 
do Rakous,^ př\|íti z Rakoi» ; byl v Rakou- 
sich. Ros. Uedhy hraničí a iRakouay. Us. — 
R., ves u Turnova. 

Rakov, a, m., něm. Rackan, ves v Opol- 
sku. Ví S. N. 

Raková, é, f., ves u Konic im Mor.; b) 
n Rokycan, c) n Uher. Broda. — ft., atndné 
v Hustopečí (Auspitz), der Raigerbrnnnen. 
Us. Hý. 

Rakovalti, nébyti ntéiifiě lUmik^m. Tyto 
^ tnlmy raknjí. Us. u tesalVA. -Pnch. 

Rfiík-ovatý, krebsartig. L. 

iiakoTico, e, rakmanl^ mkovi<^ka, y\ 
ť., skořípka, die Krebaschale, Mimchel. D. R. 
mořská. — R,, trba vasdná, ßva^ salix 
viniinaKs, dle Bandweide. C*, Rk. — TR,, 
proutí z vrbtf křovinatéy das WeWicHt! HJs. 
Dch. Vz Rakovičný. — RakoviSky, rcäeo- 
viny (na Mor, rákůvhy)^ ma Sltlv. a "na Mor. 
--- raci oka, die KrebSangeti. — R., vafc, 
rakovnice^ das Krebsgeschwttr. Ua. — *R., 
ves u Tědína, b) n Óimelio. 

Rakoriéný, z rfikdffiee, z.protiti, Weiden-. 
R. košíček. Dch, 

Rako vitý, krebsartig, krcbsi^ht. R. ilí¥vo- 
cich, Krok, vřed. Rostl. 

Rakovka, y, f,, sif na rítky, Ťíetz zum 
Krebsefangen. Us. 

Rakovnioe, e, f., nefit éerný í^mrdutý. 



>^vk. 170. l(r. R. Jattff, malky, V WŘlé. Ja. ^ 
Rako'tf^e. 

Rakovnieko, a, ^., ias Rakoiiitfcer 6e-^ 
biet. Us. Jg. 

Rakovník, a, tti., <né. v ^Ďéeluleli, Rako- 
^z, lat. Radotia. Ve 6. 1^.^ Tki ÍV. tTSS., 
Oáaia^. ^ lt.4 mfolo, tík jest mm&hé rmhk. 
NaOsfraÝ. fč. ^ Eéaoormiéa/^^ a, ia.<pt. -4ié), 
efn Rakonftlser. — Bcňcovniekf, R^IroHitaer. 
R. kraj, toole, m^l^n. Rako«mičtí pf^ov^ár- 
nici. Oir. slánský. SProv. Vz «loe « RkAbov- 
irfkn "v Ä. N. 

Rakový, Krebs-. R. nK«f , Ros., koř«iif . Jg. 

Rakoirftvý, k4<éb0frlissfg. I^m. 

Rakliti, a, m., ^, prooyon \ckbv, «driA 
medv«édA v #ev. Aiaeťice. Vz ^. 'N., 8cM. 
H. 398. 

Rak«see, aee, m., í^aikůushy^ %f^k véto 
u Kmlie V OléMMcktt. Cf. P«1i. I. 74. 

Rákiift. Dnem i néd t-Se dri<9K ifM^my 
na RákoM h P^Štií^ Pam. ^»ret). m8^. 103. 
V« Ráko«. 

Rakušan, a, «n., aa6tr. Rakii8i(s o, m., 
Österreicher, fä. iMkiiSané, \% é, -au. 

RakHsanka« y, f., přip. -%ka, Mkl. B. 
272., die Uesterpeicberhi. — H., ámih hrušek 
ihétýéh, 

RakAvka, v% Rakovfce. --^ ít*hf^ •árobné 
koifti, -chritpatkUj iSAe Knorpel. Ros. 

Rakvice, <e, ^., ves v Weclavsku. Vz S.^. 
^ fi.) muscibelförmiffes ^Gofíiss. UMntl lo- 
dičky voitdaé v r^ci, $ež h^la plaa vody 
tie9r«v«é. Ales^. 4ib. «. 1. «^ R. «Mřské, tAi- 
Mheln. tb. c {35. V« ^takovieä. 

RakvMi, 'tí.y icloč, das KnicAiolfr, v Ktkotifi. 

itakyta, y, f., rok^ftOy tm l^lov. )Ěe&ěl, -sa- 
Ihc caprea,diePii!m«^ido,rasf2in«.*Slo<\ Bem. 

Riakytf, o.. H-ohifH, ooll. » rakff9y, die 
Pahiiweidén. <Jg. 

RakyttmS rákytiHi, d, «.^ »ealMlf^ «e 
Palmweiden«taude. Vz Rakytí. Slov. Bern. 

Rakytai^ i»fóM, 4^oll Palniwei4e. -Slov. 
Bern. 

Rukýltiifk, «», m., rostl., ü2iAi/«oö (Šm.)* 
«htppophaé, deriSaaAdoťn. Slb.é61. K.«áBkd- 
Hstý (bodlák), 1i. rhamnoides'^ šh«ikolifitý,ih. 
canadeasis. 

HakylovÝ, "^^ t^akaweído. Slov. Bern. 

(Rallotanáó, it., v%dy «dlonliavéfi. Rd. 

Rftlako, a, n«. iptMtý hrad ni VnAemberka. 
V« S. ií., ílt. rv. 738. 

lumn, % ifAniee, ^oe, •ftaiek, mka, rá- 
trneček, dka, Tátiitíek, nedtou, ui. O^původn 
vz Mz. SS8. R., nééb dlouhíeho n úzkého 
(rám na dténé, dor Idieideiraliiiien, Slov.) ; 
•sPrcj a tttkoifýdi ^ámA (Rafamengestall, «ti.), 
o6ritba obrazu, ohia atd., der Rahmen. Do 
ntmh néco ddítí. Us. R. im sakna. ro^tabo- 
vací, vydlabaný, k vySíváni, vySivacI, Sici, 
na dhlávky ni provatnikův, tkacHcovakv, 
a pily (pila s rámem, s rámeobi), n stavidla 
(sloupy stavěči s pouchem), naobrasy, do 
oken. Jg., Vys. Rámce sirkové. Vz KP. IV. 
663. Rámec universální ba stereotypy. IKP. 
I. 365. R. soukenický, Nvk., cedici (v IvuSbě). 
Podsttf^c pod r», vydivati na rátaoi. tUs. 
Rilmec dHvi (mhu 'Čtverhranní»), ehn Ráhmen 
Holz. Dcb. 'Rámem opatřili, v r. zartidttí. 
na r. «Yiapiatí, natáhnouti; «střeviv, pediev 
8 rámcem; vrchní dřevená čásťiiámu: sow- 



Rim — Haněno. 



21 



pouek. Šm. — JRámeky čtyruhehiik % listio^ 
sbitý, v kterév d^U^ včely voŠti. Vák* — 
Zmtt,: r. "^ věU» stromu^ ú^ Asi. kit. 
rámus. Ros. — R., pálená voda, iih^ G^ist, 
m. J^. 

Ramajzi, ramejzl, u, m., dp. z ndnt 
Rmimelseii, der K«g«l9iehi^r, k<mcik, Jg. 

Ramajzniee, e, f., veliká ženská, ala»- 
bMo. U Ry<$hn. Msk. 

Ramár, n, m., §p. z něm. Rammel, na- 
6</£U, Aer Ladeato^k. D. 

RamasseuTy n, m. R. CiTUhtv, vz Ná* 
stroje k operacim kinnene. Cn. 

Ramboasy, dle Dolapy, od mb-atí, strb. 
robiti. Gb. m. 37. Samota a Votia 

Rambuelia« y> í., eine Ari Pfiaume, Vz 

Bluma. 
lUmeoHlky diéláti, ramcoiilkovati, 

větíií drahokam iDeniind obaadití, karmusi- 
ren. ooi. 

RámcoTati, vz Rámovati. 

RámeoTaikt n, ío,, rá^atfý hMik^ der 
Rabwhobe), V« Ramovák. 

Kámtvvý ^ rámový^ Bakm*. R. přioky, 
boblik (rámoTaikX váleček. Bia. 

RAmé, v^ Rameno. • 

Ramenát, e, m., remaiHitý, breítschoUrí-» 

Sr Menseb. ^ R«, Hpočich ofieovitý, bylo* 
tea. Krok. •**- Rm obknüf P átíesnu^ der 
Bogeik ím Ofenlocbe. U«. u Bělobr. ^ R«, 
dď09O fi f»rA| nf« ftftó Moiélcmé^ ah^ vr^UL 
se mcMhéižU^. Ua. '«^ R.» veliký pUnih, die 
Armfeile, Sp. — - R., ^^lÄKifdC, der Trag* 
stein. Sp. Vz Ramenák. 

Rameiiéfc« u, m., kánwn ^edf^ický ýtea 
494 »ii poíoimý n» p* nad okna, Yuí Rame- 
oáč. Us. 

Bamenář, e, m., obqjetníki hUvetnik, áo- 
náéeůt der Aehéeltrafer. R« a lhář do jedné 
branže. Us. u Litoms. Dá. Vz Nadymac. 

RamemiHti, il, eni, r{»menařovati ^ fa- 
menářem býti, a^^bse^n. Sw. 

Ramenárka, y, t» die Aehselträji^erin. 

Raaaeuát» n, m., podpora dfevéna, oblou- 
kavitdt Jjf »Hvaji pH zděni tíenby, akruzi, 
sk/ruk (Sm.)., der Lebrbogen. Os. í3ml., 
Zkr. 

Ramanatěti, (1, 6jA^ breits^bultrSg wer* 
dan» Ua. Jg. 

BamfiBatba, y» f., tbiore, živočich au* 
mýi. Krok. 

« Ramenatý, na Slov. ramenitý, armíg, rr 
kolo ; bneilachultrig. R. člověk. 

Rajneaaf, e, f., aastr., bwnerale, nára^ 
BiaMBÍk. 

Rameni, n., rameny die Anne,. Sehnltern. 
Loaa., Kom. 

BaaiMBica, e, f., die Acbseibftrde. Rk. 

Baiaeiikář, e, m. » romenáf. Na Oatrav, 
Té. 

lUMnénko, vz Rameno. 

BAineviý» roMnenový, Schulter«, Achsel-. 
R. koaC Uoub; dláto (široké). Us. R. íiřka, 
záhy]^, Týáka, Achsel- (u košile). Sp. *- R , 
anaiaag« i(déU ramene. RostL 

Bameao, a, ayni objčejnéu než starii 
TémÍ9 ene, raménko, Faminko, a, n., ar. 
nén* Arm, lat. «rmm» řec. á^fUii; Vz Pře- 
savka. CL Gt>. Hl. 125. Stii»l ram§ (ra- 
la^D») z aidinéaf!(i» koř. ra (rad), pttpu «»men; 



sf . atind. WüUi, gelingen, fertig werden, ud- 
tu4 straL rad^, Ubena. iikl B. 236., 237., 
496., aL. 54. Nekteri ou^ tvair rai»euo za 
Šjpkatný m.: ráviě, ale tvaru raiN^ao užívali 
již: Y., Kom. Rámě, ramene, lameni, rámě, 
rámě^ rameni, rámcem; pl ramena, gt. ra- 
men n* doal ramenou, (v obec. uiluv^ &p. 
ramem)tteh), dat. raměn&m (v obec. ml. &p. 
rameaoain), akk. a vok- ramena, lok. rame- 
nech n. dual ramenou (ramenácn, v obecné 
mlnvé hu, rfunenouch), instr. rameny (ráme- 
noma, u oásniků, ramenama v obce. mluvě). 

V již. Cech. v pK dle Slopo, jen že jest instr. 
ramenama- Kts. Vz Koleno. — R,, celá ruka 
o4 lopatky aá do jsrstúv, der Arm. Vz S. N., 
Scbd, U. 335. Ueii i:uce a ramena vzíti (ob- 
jimatiV V. R. vztáhnouti, ^ystrčitj. Bern« 
Vezmi nM do ramen lásky I^Yé, Kom, Ob- 
va9 k zpětnému taženi ramen. Gn. Tvó 
kráan^ blavönko y\oi na mý ramýnko. Sä. 
P. ^15« Ramenu pozdvihovati. Hus. I. 72. — 
R<s Qd pUc* op do lokte, der Oberarm. V. 
R<», paže, paždi, nadpaždi. Ruka v sobě 
svalovité rameno obsahuje, loket, hrsf. Kom. 
R, holeni, ry^ R, ipoß'ni o. doUni od lokte 
aŠ ku pisti, der Unterarm. V. — R., taír« 
q4 loht$ at k^ komi proatředn^ prstu n. 
TT palcúv, 45 centitn,, dle Elle, Kosti. — 
R., nika, die Hand, 4er Arm, Hrnčiř rame- 
nem blinu pAaobi. Ben. V. Někomu rámě 
zadržeti. Dch. -^ R., moc, sila^ der Arm, 
die Macht Světského ramene pomoc. Kom. 
Světské moci n. rameni k ztrestáni podáni. 
V. Cirkev odcvxdala kacife k potrestání 
světskému ramenu. Ml. Ze všeho ramene ^^ 
ze vSí sily svého ramene. Kat. 2297. — R., 
co k ramenu člonéHmu podobno jest, der Arm. 
R, koňské (předni stehno od plece až do 
kolena), Arm. Us. R. raSi (klepeto), Schere, 
f. Bern. R. mořské (do země. vnikající), Arm. 
V. R. potočné n. říČné. Reka děli se ve 
dvě ramena. Ml. R. hory, Gebirgsarm. R. 
v kole mlýnském (Špice v kole vozním), r. 
vodnibo kola (ta éasf kola, která spojine 
okolek 8 nábojem n. se hřfdelem, o. K., 
Prm. ni. Č. 18., der Radarm ; ramena zasa- 
diti, zavěsiti j natáhnouti, střihnouti ; díra na 
ramena) ; r. v křiži (na kterém se kola sklá- 
dají); r. páky, délka kolmice z bodu pod- 
pory na amér sily tažené n. vftbec ČásC páky 
mezi podporou a působiStém sil ležící, S. N., 
u yihy, aüy, tíže. Vys. R. u vozu (přední 
oi mezi sebou držící, zadní), u pluhu, svícnu, 
stromu (vötev. Bern.). Us. (Jg.). Vůz se 
nám zařezal v blátě až po ramena. Us. Hý. 

V atavitalatví r. jalové, der Aftererm. Nz. K. 
pily, der ßägaarm. R. k pilee kuchyňské, dře- 
vanké, MaiSuthinaägearm, m. £lkv. R. u ko- 
šile, die Achsel. Kameno úhlu «=s přímka, jeŽ 
s jinou přímkou úhel zavirá. Blř. — R., plece, 
Seknlter, f. Drya vložichu na rámě. Rkk. 19. 
Na mých ramenou. V. R krátké, úzké, Ši- 
roké, vpadlé. Šp. Nosiči na ramenách nosí. 
Na obou ramenách aoailj (s oběma stranami 
držeti). Žer. Noi^í na dvou (obou) ramenech. 
Vz Pomluvač. G. Mňj milé má zlatý pirko, 
viaelo mu přes ranoinko; Janiček má páví 
jpirka, viseji) mu na ramtnka. Sä. P. 281., 
218. Suhajkovo pérko visi přes raménko. Sš. 
P. ^^ KoDká mn přes rameno >= nad ného 



22 



Rameno — RánA. 



se vypiná. Vz Pyšný. Lb. Skládám tu na 
ramena bozi silná k snášeni toho břemer^e. 
Žer. 318. Přes rameno hleděti (pyšný). C.^ 
V. Nosí péro přes ramena (sekyrn, není 
velký pán). Prov., Jg. Rameny krčiti. D. 
Pokrčil ramenama, když jsme ho o jeho pří- 
mluva požádali, bych. ' Tleskal mu na ra- 
mena. Sych. Nohy na ramena vžiti (utíkati). 
Us. Na rámě zbraň! Schultert! Us. Csk., 

Rameuovitý, armartíg^ armahnlich. Šm. 

Ramenonožci, brachiopoda, řád bezhlavců, 
(acephala), lastury. Vz S. N. R. jsou měkkýSi 
dvouskořepni, majíce jednu břišní, druhou 
pak hřbetní skořápku, čímž de podstatně 
liši od vlastních mušlí, k nim zevnějškem 
podobných, anyt tyto máji jednu skořápku 
od pravé strany a druhou od levé strany 
k tělu přirostlou. Nad to vyznamenávají se 
r-ci zvláštními, obyč. spiralně svinutými ra- 
meny, jež vnitř v skořápce podepřeny jsou 
zvláštním vápenným přístrojem. Vz více 
v Krč. 366., Frč. 202., 204., 207., Schd. IL 537. 

Ramenýš, e, m. R-Ši cephalopoda, živo- 
čichové; měkkýSi. 

Rámice, e, f., der Rahmbalken (bei der 
Säge). Sp. 

Ramie, e. f., rostl, dávající velmi jemné 
vlákno. J. Dědeček. 

Rámik, u, m., vz Rámi 

Ramiř, e, xn., podavač vhutechy der Hand- 
langer in SchmelzhQtten. Jg. 

Rámjatě, ě, m., u zámečníků, das Rahm- 
stück. Sm. 

Rámkář, e, m., der Rahmenmacher. Us. 

RámkostroJ, o, m., strqjek k pravidď 
íiému zhotovování rámkúv. LS. 

Rámkový, Rahmen-. R. klec, větší ohrada 
královně včel. Lš. 

Ramli, n., arUtové dřivif das Astholz. Vz 
Mz. 288. 

Ramlice, renUice, e, f., sp. m.: eqjeéice, 
die Häsin, der Mutterhase. 

Ramlik, remlík, a, m., dp. m.: zajic aa- 
meCf der Rammler. 

RamloTati, remlovatij z něm., dp. m.: 
koncovati se, rammeln. Jg. Zajíci se ramliýí. 
D. 

Ramloyý, od ramlí. R. dříví (z větvi), 
das Astholz. Us. Dch. Vz Ramlí. 

Ramondka, y, f., ramondia, rostl, liiko- 
vitá. Rostl. 

Rámoti, n. = karampati. Us. u Chmd. 
Prov. 

Ramovačka, y, f., erdcovitá zélni mo- 
tyčka, kňabatkay krace, dle Hake. Us. 

Ramovadlo, a, n., der Rahmhobel. Šm, 
Vz Bámcovník. 

RamOTák, u, m., der Rahmnagel. Šp. 

Rámováni, n. R. ve vi^nici = Čištěni 
kořenů rév a stavení keřů. Ck. Vz Rámo- 
vati, Rám. 

1. Rámovati, ramovávati ^^ neužitečné 
větve odlamovati, odtinati. klestiti, imnfítze 
Aeste abschneiden, schneideln, kappen. Kos. 
R. vinici. Čk. Vz Rámováni. — R., hrabati, 
kopati, co neuiitečného pryČ bráti, kliditi, 
scharren, ausraufen, ausrotten, räumen, be- 
raumen. Ros. — CO: chmel (okopati babky), 



kameni. Us. Pořád tam něco rámuje. Us. l*č. 

— R., koni zuby zbrousitL Ros. 

2. Rámovati, einrahmen. — co: obrazy. 
Na Ostrav. Tč. 

Rámovi, n., včtvovi, die Aeste. Us. Vz 
Rám. 

Ramovka, y, f., pohrobka, das Hacken. 
Ros. 

Rámpvka, y, f., rámové železo, das Rahm- 
eisen. Šp. 

Rámový, rámkový, Rahmen*. R. boty 
n. okolkové. Us. 

^ Rampa, y, f., die Rampe, u hřebenáře. 
Šp. — R., závora pH řéleznici, Us. u Nové 
Paky, Vik. 

Řampák, řampál, a, m., hrofnský chlap, 
ein robuster Kerl. Us. 

Rampita, y, f., veliká, nemotorná íenská, 
randa, ein grosses Weib. Us. (Bud.). 

Ramplik, n, m., rolnička, eine Schelle. 
Us. Kouble. 

Ramplovati, rumplovati »= tlouci, bou- 
chati, rammen, schlagen, lärmen. — naé: 
na buben. Us. u Kostelce n. Orl. Ktk. 

Rampouch, u, m., zmrzlý odkap se střech 
atd. ůisíci, v již. Cech. capouch, Kts., jinde 
střechýl, der Eiszapfen. Vz Mz. 289. Se střech 
dlouhé r-chy visi. Dlouhé r-chy (střechýle) 
jsou znamením, že bude len dlouhý. Mor. ~ 
K. = pucher, zakrnělá švestka. Ve vých. 
Cech. Jir. — R., klenuti, der Schwiebbpgen. 
ReŠ. V komíně sú rampúchy, na kterých 
maso zavěšené se udí : Nad pecem jest ram- 
púch. Na Ostrav. TČ. nepřestaneš-li mluviti, 
strčím tě do r-cha. Us. Hý. Vz Ropouch. 

Rampnde, e, f., nádoba pivni, eine Art 
Biergefliss. Rozml. Fil. s Prav. k. 2. * 

RamSa, dle Káča, f., scorpaena, der Schrapp, 
Drachenkopf, ryba břichoplýtevná. Krok. 
L d. 106. 

Ramšl, a, m., hra v karty, Obt 

Rámus, u, m., ryk, křik, povyk, der LSrm, 
das Geschrei. To je rámusu ! Us. Veliký rá- 
mus udělati. Us. Dch. NezkříŠený, pekelný 
r., Heidenspektakel. Dch. ^ R., shrábnuti, 
pobránij die Aufräumnne. Udělal tam hrozny 
rámus (mnoho tam pooral). Ros. R, mezi 
někým udělati = peroucí se rozehnati. Us. 

— R., nepořádek, škoda, die Unordnung, 
Wirthschaft, der Schaden. To jest tam r. ! 
Nedělej žádný rámus. Us. — R., a, m., fcft- 
kloun, der Schreier. Smi. ♦ 

Raň, ě, f. = Býn, der Rhein. Okolo Straš- 
burka teče Raň krvavá. Sš. P. 584. 

Raná, Rujana, y, f., ostrov v baltickém 
moři, Rügen. Šf. Vz S. N. 

Rána (na Mor.: raná, Brt), y, ranka, 
ranečka, y, f. Koř. ra, laedere, přip. -na. 
Vz Mkl. B. 117., aL. 107. Dle Pch. koř. skr. 
vran (vulnerare), rána z vrána, lat. vulnus, 
řec. ikxog z Fi^M^. Rána, ranou, ran, rá- 
nám, v ranách, ranami, v ostatních pádech 
jest á. Vz Brána. — R., uškozeni na těle 
říznutím, seknutím, tihozefiim atd., die Wunde. 
R., všeliké porušeni spojitosti měkkých ^ti 
těla zvířecího zpAsobené náhle vuefsim nási- 
lím. S, N. R. bodená, sečená. V., krvavá, 
suchá (nekrvácející, promach), Kom., smr- 
telná, čerstvá, nožem, D., řezaná, střelená. 
Ja., meče, Plk., mečová, ZN., pěstí, bičem, 



Rána. 



23 



holi (sachá), Ub., od spáleni, od stlučeni, 
sečná, sečmo, sečně, bodmOj Lk., bodná, 
bodem, Dch., klaná (bodena), "kousnutím. 
Šp. R. suchá dělá se udeřením aneb zhmož- 
děním, jejíž znamenim zsinalost jest. Kom., 
Lk. R. úzká, Široká, mělká, hluboká, malá, 
veliká, Sp., podlouhlá, okrouhlá, velmi od- 
loučená (klaffend), zevnitřní, zle léčená, nlé- 
cena (uzdravená), otevřená, prostá^ prošlá, 
bitá, mrskaná; r. mečem, Šípem na tváři, ve 
tváři; od meče, Lk., trženina, roztrženina, 
zhmožděnína; r. tekutá, od spadnutí, zapu- 
štěná (nečistá), stará, podebraná, Šp., bo- 
lavá ; Ránu zadati ; pod ranami klesnouti ; 
kasička na rány; Jaks přišel k těm ránám? 
Cs. Dch. Bolestné rány trpěti. Smil v. 246. 
Jeji ruka byla jedna (sama) rána. Us. Sá. 
To jest r. zničovaci, dobítná a dorazná, der 
Gnadenstoss; Dobitnou r. kopím mu vbodl 
jeden z vojáků; Obyčejně se s tím poslední 
a dobfjejici rána spojovala. SS. J. 96., 292. 
Jestližeby kdo s pomocníky svými na koho 
bráni dobyl aneb jeho bil, bv pak i neokrva- 
vil aneb suchými ranami kóno ubil. Zř. F. I. 
O. XV. R. modrá, otvořitá, siná. Kn. rož. 73. 
Žádné rány bodené ani sečené se nebáli. Bis. 
60. R. necuromá (neochromujfci), ohavná (vz 
Ohava). 61. 291. Hojič ran, sirup rány, že- 
lízko na lány, V., vodička na rány, Us., rty 
ň. pysky rány; nůž, masf na ruiy; kraj, 
úate rány, Šp., r. v prsech, dno ri£iiy. Lk. 
Kůra na ráně : strup, Škára. Sp. Ránu seče- 
nou atd. udělati. V. Ranou zabiti; ránu sobě 
uhoniti, dostati, odnésti, ranami ubitu b^i ; 
po ráně umřití ; lány zdělati, hojiti, zh<yiti ; 
na ránu koho zhojiti. V. Dal mu ránu bodmo. 
Sych. EjTvavá rána sečmo se dělá n. bodmo. 
Kom. Ránu nčinití. Dal. Udělám si ve svém 
sídel ránu. SŠ. P. 233. Pro pět ran Krista 
Pána! Us. R. se podbfrá, se obnovuje; r. 
zacelela, se zacelila, se zahojila. Us. Čerstvá 
r. brzo se hojí. D. Ránv něď uléčiti ; z rány 
krev cblipi. R kousaná n. uštknutá, střelná; 
vz vice o ranách v S. N. R. se jitři (eitert), 
BN., Pk., eelí, strabi, Pk., se mladi (bricht 
amí); ránu uprostraniti, zašiti; r. zavirá se, 
sehne. Lk. R. dostává, dělá strup, atrupatí. 
Lk. Ránu zavázati, uvázati, okrvaviti, stuliti, 
vysušiti, zarostiti. vypáliti, otevříti; r. se 
obnovuje, se hojí, se hnoji; krev z rány 
krápí. Sp. Tak (ukrutně) rány jejie tlačíš. 
Hq8. n. 99. Zahojenou ránu zase jftnti. (Oheň 
dávno uhaJený křísiti). Č. Rána se zahojí, ale 
slova ne. Sp. At se rán^ zacelí, šrám přece 
zůstane. Vz Msta. Lb., Sp. Snáze jest rány 
dělati než hojiti. Vš. lí. 17. — - R., udeřeni, 
der Schlag, Hieb. R. elektrická. Nz. R. pěsti, 
holi, sekerou, pobočná; litý v ranách; k ráně 
hotový; ránu zachjrtití, zadati; rány nepřá- 
tdské véstí. Dch. A hned na Martinovského 
kolmo ránu udělal. Sved. 1Ö69. To ubohý 
ďouče jde z rány na ránu. Us. v Kunv. Msk. 
Rány veliké si dávala. GR. Rány : buchanec 
(do zad), glvanec (do boku), ehlopanec (po 
tváři), kopanec, látanec, lepanec (po hlavě), 
liskaaec Qpo hubě), oflanec (pohlavek), ple- 
skanec, rypanec, Žauchanec, ščugéika (r. do 
nosu n. na čelo prostředním prstem silně 
vzpruženým o palec, der Nasenstüber, šfiupka, 
frčka). Ka mor» Zlínsku. Brt Vz Mtc 1878. 



58. R-ně vyhověti, pariren. Csk. Jednou ra- 
nou svini usmrtil. Har. Ránu zststaviti R. 
po ráně, r. za ránu. D. Tři rány kladivem 
dáti. D. Modrý od ran. Dvacet ran dostati. 
Us. Hana za hanu, rána za ránu. Č. Pro pět 
ran do hlavy ! Vz Výkřik. Č. Lepši rány milu- 
jíciho, nežli lstivé líbáni nenávidícího. Od 
přítele milého i rány milé. Ros. Strom jed- 
nou ranou nepadne. Pk. Lehčeji tepe dívčí 
ruka, od mužské rány bývá veliká muka. 
Dal. — R., neštéstij nefnoCy zlé, das Uibel, 
Unglück, die Plage, der Schlag. Někomu 
těžké rány zasaditi, způsobiti; Je to trpká 
rána; r. osudu. Dch. Bóh sešli ránu na mne. 
AIx. 1105. Bůh ráčí poslati na lid pro hřích 
mnohé rány. Dh. 16. Rány, kteráž předve- 
dena bude, člověk spieŠe zbude. Smil v. 1190. 
R. morová na panstvi krumlovském přeska- 
kovala. Břez. 179. R. ránu stihá. Us. Rána 
nArová, momi se roznemohla. Vi — R. ^. 
Antonína =^ pekelní oheň, zapáUnina, ery- 
sipelas, der Höllenbrand, Rothlauf. V. -— 
R., poraŠeníf pohiH, die Niederlage. Buřiče 
velikou ranou zbili. Flav. — R., střelení, 
vystřelení^ výstřel, der Schuss. Ranou koráb 
prostřeliti. R. z děla, z dvojky. Sych. Do- 
stati ránu == postřelenu býti. D. Kanu na 
někoho učiniti. J. tr. R. ostrá (s kulkou), 
slepá (bez kulky), S. N., na slepo, na zkoušku, 
chybná (Fehlscnus^) ; s ránu, na ránu vzdálí 
(na dostřelenou, der Büchsenschuss); jednou 
ranou, na jedno vystřelení ; na ránu přiiíti ; 
bezpečný před ranou; r. stržená (verrückter 
Schuss), křížová (der Breitschuss), na kýtu 
(Keulensch.), na ostro (která po délce do 
zvěři vjede, der Spitz- o. Schuisch.), rána 
slabá, měkká (na měkko, skrze střeva n. 
žaludek, der Weidwundsch.), dobře zasa- 
zená, jistá, nejistá, na komoru (Blattschuss), 
dvojitá (duplé), dostřelná, chycená n. na vý- 
skok, do krku, na krk, do jater, na duch 
n. píleni (do plic), kosá, na koso, pokosni 
n. šikmá (Schragschuss). R. oblouková s na- 
sazením, Bogen-, skloněná, gesenkter Sch., 
vodorovná, obzorná, horizontal, jadrná, Kern-, 
smítná, rasirend, skočná, dopagná, Gäll-, bo- 
řicí, Demontir-, křižná, fiíreuz-, trusná, Streu-, 
kulová, Kugel-, ručniční, Flinten-, dělová, 
ELanonen-, broková, Schrott-. Bur. Zajíc mi 
přišel na ránu; r. vyšla (nevyšla); r. brala, 
dobře padla, neprorazila, neproběhla; rána 
padla, se zanesla; ránu strhnouti, žádné 
rány nezmařiti; tři rány po něm vystřelil, 
vypálil ; r. bezplatná n. .zdarma, nizká, vy- 
soká, do běhu, v běhu, na běhák (Laufsch.), 
odražená (Prellsch.), zkusná (Probesch.): r. 
se zanáší (der Schuss verschlägt sich). Sp. 
Střelná r. bouchá. Pt. Padne střelná k srdci 
rána; Dal (myslivec) do ní malou ranku. 
Er. P. 396., 397. Skoro-li do mne přiide 
rána? Kld. Já mu z rány uskočil. Arch. rkv. 

— R., náboj, dle Ladung. Ránu vytáhnouti 
z ručnice, rapu vvstřeliti, vyraziti, vyndati, 
vykroutíti. Šp. Je toho prachu s ránu. Us. 

— Na rané = ták blízko, ze uTMditi^ do- 
střeliii mošno, im Wurf, in der Schussweite. 
Někomu na ránu přijíti (v hod, na harc). 
Na ránu zdáli (na dostřelení). Jsi mi zde na 
ráně. Ten dům stoji na ráně (je příložitý 
k obchodu atd.). Us., Ml. Ütokum na ráně 



24 



Rána — Raniti. 



býti ; Přilig na ránn daný. Dch. — R. Mlýn 
po ráně (kdyŽ ú^nkuje sila, voda dt)1a); 
proti ráně (když sila úěhikuie nahoru). — 
Na ránu = hnedj v tu chviíi, auf einimil. 
sogleicli. Na ránn tam Sel. Us. Všechna žitá 
na ránu. (najednou) začala zráti. Us. na Mor. 
Brt., u Rychn. Ntk. V ráne = okamáitě, 
hnea, brzičko. V ráně tu byl ; Pojď sem a 
v ráně mí to udělej ; Ať si mi tady v ráně. 
Us. na Mor. Hý. — R., nmožstvi^ Muy 
eine Menge. Tam je ho raná. U VBetina na 
Mor. Věk. To se stane každotí ránu = ěasto, 
y Kunv. Msk. Je na velkou ránu (A málem 
neni spokojen). V Kunv. Msk. Je ho ranía 
(je tělný). Mor. Brt. No ba^ to je toho 
(sena, obili atd.) rána (iron. = málo) ! Us. 
Hý. — R. = ranty. No ba, to jsou rány ! 
Na mor. Drahansku. Hý. -- R. hromováy der 
Wetterschlag. Zlob. — R., Mahol udeřeni^ 
hroáhnuU^ der Knall. To byla rána. Us. A 

Ranař, «, (na Slov. ranár^ ranérrák^ a), 
m., ranhqjič, deř Wundarzt. Háj. 

Ranařka, y, f., rar^wiiiéka, die Wund-> 
arztin. Jg. 

Ranařský, Wundarzt-. 

Ranařstvi, n., ranařské umént, die Wund- 
arznei. 

Ráňati, iterat. tVar slovesa ronit (roniti), 
na mor. Zlinsku. Brt. 

Rané, vz Banec. -- R., fáldf záhyb, eine 
Falte. Na Slov. Bern. ^ 

Rance, e, m., demin. slova ťáno. Z« k* 
118. 147. 

RanciřoY, a, m., Ranzero, ves v Jihlav- 
sku. PL. 

Raneovati, faLdovaH, ébirati, falten. Na 
Slov. Vz Ranč. 

Rančice, dle Budějovice, něm. Rantsehitz, 
ves u Krumlova. PL. 

RaučikoTati = utíkati. U Litovle. Kěr. 

Rands, y, f., stará kráva, která se po- 
bíhá. Us. Ptr. — R., běhna. D. — R., nočník. 
Na vých. Mor, Vz Mz. 289. — R., veliká 
ženská. Us« na Poliéku. Kšá. Vz Rampita. — 
R., r^äüka, die Reitfcadcbe. Us. Dch. — - 
Bandy = ranty. To jsou randy (jako by 
řekl: Co mně po tom?)! Us. Sd., Zkl. 

Řanda, y^ m., Řehoř. Cf. Janda — Jan, 
Nikolanda — Mikuláš. 

Randál^ u, m^ das Spektakel. Dělal ta- 
kový r., že . . . Dch. 

Randati, hlas driíbeše eht^íci žráti n. 
usednouti, raunzen. Slepice randá. Též o člo- 
věku. Celý den randá (bručí). Us. — R., bě 
hati (o nepořádné ženské), nerumlaufen. Us. 
Dch. 

Randičko, a, n. = randezvous. 

Randliči, n., blatouch, caltha palustris. 
Poč. Kš. 

Randlik = rendlík. Mor. Sš. P. 675. Cf. 
Ranice. 

Raně, frühzeitig) kompar. ran^i. Krásná 
róže, čemu si raně rozkvetla? Rkk.58. Musiš 
zejtra ranéji přijiti. Ros. 

Ráně, ěte, raňátko, a, n., etwas frühzei- 
tiges, opak: poedníče. Cf. Ranoch, Ranouš. 

Ranee, nce, raneček, cku, ranéik, u, 
m. =filec, uzlík, tlumok, svazek. Vz Mz. 289. 
Das Bündel, Ranzchen, Felleisen, der Ran- 
zen. Svůj raneček svázati. Us. Dch. Venku 



je tma jako v židově ranci, ásfil. — R., těr- 
buch, pandďo, der Ranzen. D. 

Ranečka, j, f., die Frühbirn. Us. Hý. 

Raneěkár, o, m , der Raňzentrager. Kos. 
01. L 93. 

Raneénice, e, f., schránka na rány, die 
Patrontasche. Bur. 

Raněji, vz Ráno. 

Raněnec, nce, m» der Verwundete, bm. 

Raněni, n., die Verwundung. Us-, NB. 
Tě. I není to veliké na těle i na duŠi r. ? 
Hus. I. 432. 

Ranénosf, i, f., das Verwundetsein. 8m. 

Raněný : -ěn, a, o, verwuĎdet. NaSla tam 
hlavěnku převelice raněnu. Sě. P. 128. No- 
siči r-ných, die Blessirtenträger. Dch. — 
čim: hněvem. Ché. 619. -^ jak: na smrť. 
Dch. — kde. Má litovati áověka na duši 
r-'ného. Hus. II. 203. 

Ranéti, ěl« ěni, ovoce se stromů klátiti. 
U Vyzovio. Mtl. 

Ránetka, y, f*, druh hrušek, Renetten. 
Vz Renetta. 

Rang, něm.^ stav, řád, řada, stupeň, dů- 
stójenstvi. £r., Rk. 

Ranhoj, vz Ranhojič. 

Ranhojický, vz Raahoiitelský. 

fiUmhojietTi, n., die wundarznei. D. 

Ranhojič, ranhojitel, řanhoj, e, ran- 
lék, a; rOnlékař, e, m., der Wundarzt. V. 

Rannojiekü. řannojitelka, ranlécka, 
y, Lf die Wunoárztin. Us. Jg. 

Ranhojitel, e, m., vz RanhoHě. 

RanhoJitelka, y, f., vz Ranhojička. 

Ranhojitelský, rahhqjický, Wundarzt-. 
R. ústav. 

Raní, n., die Morgenzeit. Na Ostrav. TČ. 
Přivstali jsme si za raní. Har< II. 119. 

Raniee, e, f., na Blov. » rendlík, der 
Reindel. Cf. Randlik. 

Ranič, řanitel, e, m., der Verwunden 
Us. Jg. 

Ranička, ranitelka, y^ í., die Verwun- 
derin. Us. Jg. 

Raníčko, raňoučko, adv., velmi ráno^ 
sehr frOh. 1644. 

Ranilost, i, f., tána, poraněni, die Wunde. 
Černý. 

Ranitel, vz Ranič. 

Ranitelka, y, ranitelkyně, f., vz Ra- 
nička. 

Ranitelno8€, i, f., die Verwundbark<Ht. 
Us. Jg. 

Ranitelný, verletzlich, verwundbar. Mudr., 
Riu. — čim. Měst. bož. U. 118. 

1. Raniti, i1« ěni, ráno, záhy činiti, zeit- 
lich thun. — Čim. Sázením okurek netřeba 
r. Us. Č. — se, tagen. Už se raní. Us. 

2. Raniti, il, ěn, ěni; ráněti (na Slov. 
ráňati), raňovati, ranivati, verletaen, ver- 
wunden. — abs. Pán ráni, Pán hojí. Dch, 
Rde chudoba chodí, všady kámen raní. SS« 
P. 783. — co, koho. R. něčí srdce. V. Ktoi 
té (naděje) nemá, velměf brzy ho ďábel raní. 
Hus. I. 178. Vz Hlava. — koho kam: 
T hlavu. Háj.. Pč. 25., v nohu. Lk. Hostivít 
v ruku levú oyl raněn. Háj. — jak Tkde) : 
do krve (až krev teče), D., do smrti. Alx. 
1120. Hus. I. 241. R. až k smrti. V., na smrC. 
J. tr. Utrhač tnnoho jich n štola raní aŽ do 



Raniti 



Raný. 



25 



smrti. Has. I. — čim (kde): nožem, AJx., 
střelou. £r. P. 285., Jg. Kanil mne ranou ua 
ráau. 6r. Raň té Pán bledú, zimnici, i zimu 
i horkem i vedTom i povětřím porušeným 
i nié BO., Hms. I. 55. U. koho břiánú ne- 
moci. BO. Rani té Pán vředem aegyptským 
na stnuiě tvého těla, kterůž lejna vycházejí, 
také i krástamí a svrabem. Hus. I. 56. Raň 
tě pán neiit^m psotným na kolenu i na lÝt- 
kách. Hus. I. 56. A iá jej ranil svů holi. Žk. 
254 BAh Edéěením je raní. Kom. Ranila jeho 
srdce svú krásůi BO. V Sodomo a Gomoře 
anjelé alepotoa Kdi ranili. 8š. Sk. 144. -^ 
adT. : těžce. Háj., smrtelně, D., hirubč. V. 
Předvidasá zbroj méně ráni. Sä. J. 249. Na 
Ostrav. Tě. 

Raiiivýv verwundend. Sm. 

Rank, n, m. Povím ti, v jakým ranku 
stoii (jak to s nim jest). U Rychn. Msk. 

Raidca, vz Rána. 

Sankoft, rftnkofte, e, f., kaloDá kaše 
{z převíjeného másla)« Us. u Ohrnd. Kd., 
NI. Vz Rantoá. 

RankaT, a^ m*, Rankau, ves u Chotěboře. 

Ranlék^ a, ranlékař, e, m., vz Ranhojič. 

RanlékařBtvt n., dle Chirurgie. Vz Ná- 
stroje ranlékařské, Ranhojič. 

Ranné» vz Ranný 1. Dva lékaře vnitíPně 
i ranně velmi mistrná. GR. 

Ranné, ého, n., pokuta pro poraněni pHa- 
cena, das Wundgeld. Gl. 292. 

1. Rannik, a, m., raniwý, si quis in fee- 
ditione seu a latronibns vulneratur. Erb. Reg. 
gloss. p. 890. (Gl. 291.). 

3. Rannik, u, m., ranné kořeni, málnik 
prostředni, ajnga, die Günsel, rostl. 

RanHofll) i, 1, vz Ranosť. 

1. Ranný« k ránám náleitiíici^ k nim se 
vstahajid. Wund-. R. mast, Jád., lékař (ran- 
hojič), Žid., lékařství (RhaBesovo, Saliěetovo), 
D., ranná voda (leptavá), zimnice n. nemoc, 
Ja.) krev (a rány). R. kořeni* Šrám r. otjimá 
zlosf. BO. 

2. Ranný, ranni, vz Raný. 

Ráno, raniékq, raftonéko, adv., iamé, 
zeitig, frfihseitig. Žel mi. ie jste tak r. přišli 
(dřív než jSte iĎéli přijíti). Dal. Za rána se 
staral (==* v mládi 1^1 pilen, nyní se dobře 
má). Vz řilný. Lb. Go se ráno ohybe, to se 
lehce pohÝbe. Na Slez. «^ R., bruo jpo nod, 
Morgeas^ m der Frflh, früh. Velmi r. v . Kdo 
ráno vstává, tomu Bůh dává. D. Na nedělu 
xwú&LQ vychodilo elanečko; Vyskočilo slu- 
n«čk<> skoro ráno raničko; A když ráno 
raňusěnko drobný deěč padá; Skoro ráno 
rafitisénko rosenka padá. Sä. P. 21.. 24., 207., 
d32. Vstávej časné ráno, bude ti dáno. Dch. 
Hned raničko. Bl. Staň děvečko, staň ra- 
ničko ; Budívei nás ráno, ej ráno raníčko, než 
vyade slunečko. Sá. P. 564., 734. A velme 
ráno jeden den % téhodna po sobotě přičly 
j8Ú k hrobu, když slunce vzešlo. Hus. 11. 
134. Kdo ráno vstává, Bůh mu pofiehnává. 
Vz PraeeviloaC. Ráno učí se sladko. Pk. 
Kde fae t^o postáti, tu ho večer nijde 
(lenoch). C. -* R., a, a., subst, jiitro, der 
Moicren, die Frtlhe. Dá-li Bůh rána dočkati. 
Sjcb. Z řása i z večera. BO. Hýřili do bí- 
lého rána. Sych. Po zahradě za rána cho- 
dila a na jasný nebe pohledala $ Z rána tra- 



věnka sSelená; Jak bylo na ráně, hosti w 
schádzíýů. Sě. P. 311., 521., 779. Kdo z raňa 
pracuje, Pambu ho miluje. Na Ostrav. Tč. 
Vstávej jenom z ranička, budeš dycky zdra- 
víčka. Na Ostrav. Tč. Od rána až do ve- 
čera pracovati. D., V. Hned po ránu se vadl. 
Budu jí libávat ruce každý ráno ; A když 
bylo za rána, na Kačenku volala. Sš. P. 
221., 178. Kam pak tak po ránu V Us. Z rána 
vstáti. Us. Kdo z rána poHhá, na večer po- 
bíhá. Vz Mládl. Lb. Z večera kvas, z rána 
rada. Ros.* 
Ranobalšám, o, m., balšám perský. Uď. 

Jg- 
Ranocel, u, ro., jitrocel, plantago major, 

der Wegerich. Na Ostrav. Tč. 

Ranoeelný^ wnndenbeilend. Rostl. 

Ranoeh, a, muod, e, ranonšek, ška, 
m.'^ranous. Ros. Těch potom tak splozen« 
děti také křtíti, totiž brzáky a ranuše. Dekr. 
jedn. br. 1617. 

Ranolictvi ifanoléetvi), n., ranhqjicivi, 
die Chirurgie, Wundarznei. Jg. 

Rauolik, tt) m., rtmlék, ranhojič, dei* 
Wundarzt 

Ranost, i, f., lépe než rannosi, die Früh- 
zeitigkeit. Jg. 

Ranoda, dle Káča. Skočihi R. s břehu 
vysokého. Sš. P. 186. 

Ranodov, a, m., Prussinowitz, ves u Lip- 
nika. 

Ranotvorný, wundenbringend. 

Ranoná, e, ranonfiek, ška^ m., ranouité, 
ěte, n., dité před časem narozené, nedošlé ^ 
dité před svatbou n, brzo po ni narozené, 
VB Ranoeh, das Frühkind; kdo éasfté vstává, 
wer bald aufsteht Jg. Z : raný, á, é + uch-b. 
MkL B. 290. 

Ráno váti, přivstati si, früh aufstehen und 
arbeiten. — abfl. Lépe ninovat nežli dlůho 
spat. Na Ostrav. Tč. 

RanoTice, e, f., bylina. Ms. de Secret. 

RanoTit, Rogevit, a, m., u Polabanů — 
Svatovit Mns. 1863. 150. Jir. 

Ransko, a, n., ves u Chotěboře. PL. 

Rant, u, m., ranty, pl. Vz Nz. 290. - 
R., dováděni, laSkováni, Spass, Mnthwiile, 
m. To byly ranty (švanda)! D. S nčkým 
ranty provádétí. Us. Dch. 

RantiřOT, a, m., Fussdorf, ves u Jihlavy. 
PL. 

Rantiti« il, ění » šramovati, lärmen, trei> 
ben. — éint Ui. u Ohrad. Brv. 

Rantoš, e, rantoska, v, f., kalová kaSe, 
pěna, kúi e převařeniho másla, der Satz von 
geschmolzener Butter. V Pdicku. KŠ. Vz 
RankoŠ; 

Ranttda, e, f., jm. kravi. Na Hor. Brt. 

Ranufienko, a, n. = raničko. Na Mor. Tč. 

Rannika, y, f. B-ku, rané hrušky, kob 
zole, das Frühobst, -erdäpfel. Na Ostrav. Tč. 

Raný a ráni, lépe než ranný a ranní, 
kompar. ranější. Jg. ^ R., časný, opak: 
pozdni, früh, frühzeitig, frtthroif. R. jehně, 
dítě (rychlík, ranouž), D., ovoce, V., fík, 
Br., hrách, iečmen, D., zima. Toms. To je 
ranní ptáček (který ráno vstává; ironicky: 
který pozdě vstává). Ros. R. hodinka dobrá 
hospodinka. Hrš. Raním litrem do předměstí 
vskočil a je poplenil. Sel. 27. R. broskev, 



26 



Raný — Rapport. 



seti, jař. 8p. Rhu ni ptáče dále skáče. Vz 
Mládi. Ranní seti Často %u)ýlt a pozdní vždy- 
cky. Prov., Jí;, v smutce raný býti -^ časný 
smutek míti. Kat. 1410. Raní záře má zlaté 
tváře, dle Morgenstunde hat Gold im Munde. 
Deh. — R., jitřní, Früh-, Morgen-, morgen- 
tlicli. R. zábava, jídlo (Ga beifrühstück), 
hudba. Dch. R. Čas (jitro); rannim jitrem; r. 
livřzda (dennice). V. Vltava sé kůHe v raněj 
páře. Rkk. 31. R. modlitba, pobožnosť. mŠe, 
kázání, klekání, práce, Us., hodina, vítr. D. 
Byl jsem na raným (= raném, in der Früh- 
messe). U Opavy. Vz Velké. KIS. Rané 
vstánie zameákati. Hus. I. 124 Za raní rosy 
dobře se kosí. Na Ostrav. Tč. R. Čepec, šat. 
Us. R. schilzo rady městské, maniloquium, 
die Morgensprache. Vz Tk. II. 288. Duha 
ranní jasné časy zvčstnje. Kom. Dešf ranní 
nebývá stálý. Ranný smích, večerní pláč. 
Prov., Jg. R. déšť a babský pláč jednak 
dlouho trvá. Us. Vz Honosný. 

Rap, n, m., důlek od nešt&vice, die Blat- 
ternarbe. Plk. Cf. Krab. 
'Řap, u, m., držadlo u Uice^ der Löffel- 
stiel. Jg. Když jí hrách, píše rapem po stole 
(hrách mu není dosC mastný). — Jg. — Ä., 
řáp, púvodtié nádobka, skořápka, žlábek, do 
čeho se mok n^áký nabirati inůée, Č. 

Rapa, y, f., pramen solný, die Salzsoole. 
Rostl. Vz S. N., Bř. N. 110., 116. 

1. Rapák, a, m. U Rychn. a v Poličku: 
řapák, Msk., KSá. = hranáč, hlupák, vier- 
schrötiger (starker, plumper) Mensch. — R., 
j)ták krkavec, gracnia. Krok. 

2. Kapák, u, m., rypák, veliký nos. 
Rapana, ě, t., šalv^ luěni, salvia pra- 
tensis, der Wiesensalbei. Slb. 

Rapant, ii, m., noha. Zdvíhej r-ty, aby 
ses nedotkl teranty. SS. P. 735. 

Rapart, u, m. B-tv = cáry. Res. 

Rapatý, rypatý, blatternarbig. Na Ostrav. 
Tč. Sr. Vrapatý, Rap. 

Rapavec, vce, m., der Blatternarbige. Vz 
Rapavý Na Slov. Plk. 

Rapavéti, él, ční, blatternarbig werden. 
Slov. Plk. 

Rapavina, y, f., => rap, die Blatternarbe. 
Slov. Plk. 

Rapai^osf, i, f., die Blattemarbigkeit. 
Slov. Plk. 

Rapavý, od neštovic dúlkovitý, zdrápaný^ 
blatternarbig. Na Slov. Bern. — R., haarig, 
scharf. R. list (Šalvěje lékařské). Na Mor. 
Tč. 

Rape, n., z íranc. ráper strouhati, druh 
tabáku Šňupacího. Vz S. N. 

Řá^ek, pkn, řápeček, Čku, m., korbel 
bez vička v pivováře^^ — É,., cívka u konvice^ 
Röhrchen, n. V. — Ř., řapík. V. — Ř., lžíce 
bez držadla aneb číška lžíce, dle Lööelscbale. 
Řápkem vystrouhatí řepu. — Ř., list bez 
stopky. — Ř., list květu, petalum, das Blu- 
menblatt. Tak horkem hynou kvítečky, 
s růže padají řápečky. Pis. 1590. 

Rapěti, el. Ční = praskati, krachen. — 
komu. Bili ho, až mu kosti r-ly. Na Mor. 
u Příbora. Mtl., Pk. 

Řapiénatý. Ř. listy. Vz Rapik. 

Rapidní, z lat., rychlý, zúchvatný, schnell, 
reissendy rapid. S. N. 



Rapiťh, u, m. -^ rapir, konČíř, das Rap- 
pier. Ros. 

ftapik, u, m., stopka list nesoucí, li., pe- 
tiolus, der Blattstiel, stopko vité súžená dolní 
čás£ listn (lupenu) n. část mezi Čepeli a po- 
švou, jc-li jaká; řapícéky řapik {eďnotlivých 
lístků listu složeného. ČI. Kv. XXy I. Vz List. 

Řapikatý, gestielt. R. listy. Slb. 

Rapi na, y, f. = rap, die Blatternarbe. 
Slov. Koll. 

Rapír, u, m.,'z fr. rapíěre, bodoun^ rapich, 
končíř, šernwvaci kord, zápastU meč, das 
Rappier, der Raufdegen, die Stoaaklinge. Jg., 
Lom., Rk. R. připásaný míti. V. 

Rapka, y, ť., rapkáč, e, m., rapkáček, 
Čku, m., nástroj k rapkání, hrkačka, chře- 
stacka, die Ratsche, Élapper. Koll., Baiz. 

Rápka, y,.f., v Jungm. Slovníku nedobře 
m.: řápek. Č. 

Rapkáč, vz Rapka. 

Rapkati, rapkávati ^^ Hekotati, řehtati, 
klappern. Slov. — čím kde. Že hlavu i*ap- 
kala po schodech. Baiz. 

Rapkavosť, i, f., klekotavast, die klap- 
pernde Beschaffenheit Slov. Bern. 

Rapkavý, Idékotaoý, klappernd. Slov. 
Bern. 

Rapi, a, m., sp. z nčm. Rappel, třešténec. 
— R., starý vychrtlý kůň. Ü Olom. 8d. 

RaplOTati, šp. z něm. rappeln, třeititi. 
ÜB. Sd. 

Rapnat^', rapavý, blatternartig; chra- 
stavý, rauh, räudig, grindig. R. žába. Na 
mor. Zlínsku. Brt. 

Rapnik, a, m., der Bomknecht, der die 
Sohle aus dem Brunnen zieht om. 

Rapnouti = uhoditi. U Rychn. Msk. 

Rapolez, a, m., der Steigkehrer, v solních 
dolech. Šm. 

Rapontika, y, f., oenothrea biennis, die 
Nachtkerze, rostl. Jg. 

RapontikoTina, y, f., Rhaponticin, prvek 
v rapontice. Presl. 

Rapo§, e, m. = rapavý, rapavec. Slov. 

RapošoY, a, m., ves u Zbraslavic. FL. 

Rapot, u, m., rapotáni, das Geklapper. Slov. 

Rapota, y, m., jm. mužské. Mns. 

Rapotač, e, m., rapotačka, y, f., ná- 
stroj Tc rapotáni, die Klapper, Ratsche. — 
R., žváč, das Klappermaul, der Schwätzer. 

Rapotačka, y, r., vz Rapotač. — R., die 
Schwätzerin. 

Rapotati, rapotam a rapoei; rapotávaHy 
na Slov., chřástati, křehotati, H^kotatif klap- 
pern. — abs. Straka rapoce. Pik. 

Rapotice, die Budějovice, ves a) n Ná- 
měště, b) u Humpolce, c) u Dol. Královic, 
d) u Sušice, e) u Kaplice. PL. Vz Tk. I. 
406., m. 73. 

Rapotiti, 11, éní :== rapotati. ^ abs. 
Mlýn r-ti a klapotí. Na Ostrav. Té. 

Rapouch, vz Ropouch. 

Rapovina, y, f., vz Rap. Srn. 

Rapovní provaz, das Bornseil. 8m. 

Rapovy, Sool-. R. lázeň. Šm. Vz Rapa. 

Rapport, u, m., z ír., oznámeni, zpráva, 
zvi. vojenská, der Rapport, Bericht, die Mel- 
dung, Anzeige. Rk. Vz 8. N. R. vysfřídaci, der 
Ablösungsrapport, osazovaci, Besetzungst., 
rani, Frühr. Csk. 



Rappoťteur — Řásný. 



27 



Rapporteur (fr., raportér), ni., zpravodaj, 
referenty der BeríchtersUttcr; donašeč, uda- 
vač, der Zuträger, Angeber. S. N. 

Raptem« honemy schnell, plötzlich. Us. TČ. 

Raptulář, e, m., makutář, das Sudel-, 
KoDceptbnch. Jg. 

Rapiifh, a, m. ^ řapavec. Slov. Bern. 
Rapúska, y, f., die Blatternarbige. Slov. 
Rarášek, ška, rará^ik, a, rarach, a, 

ID., a starých Slovanů búh, který vítr délal^ 
der Gott des Wirbelwindes. ; dle Koll. hužék 
stésti a neštěsti. — R., ďábel, zlý duch, der 
böse Geist, Teufel. Aby té r. miloval I Sych. 
S kterým raráSkem jsi se o to potázal? Sych. 
Hnévivý, rozvzteklený jako r. Č. Jest ra- 
róšketn posedlý. Vz Neposeda. Lb., Č. Ra- 
niskovi tam klobás (masa) nadělali (ku př. 
v bitvé). Č. Sméje se iako r. Us. Kal. R. 
mu nedal spáti. Us. Den. Ký r. tě sem do- 
nesl ? Ü8. Hý. 

Rarita, v, f., z lat., vzácnosť, řidkosť, 
Seltenheit, f. 

Raroh, a, m., pták z pokaleni jestřábu, 
Uné obecná, buteo vulgaris, der Würgfalke. 
Od křiku rara. Bž. 233., Mkl. B. 283^ přip. 
-ogi. Někteří máji r-hy za bohy. Hus. I. 
67. R. ten zajíce uhoni. £1at. — Jakby ho 
r. (ďábel) v povětří nesl. Puch. — BO. 

Rarohový, z raroha. R. péro. BO. 

Rarocha, y, f., břevno menší steine sto- 
jiá vice ku předu lodi. Us. u Budéj. Jg. 

Raroži == rarohový, L. 

Rárožný» rozpustilý, ausgelassen. Slov. 
Koll. 

Ras, a, rasik, a, m., pohodný, sulka, vz 
Dříé, der Schinder, Abdecker, Wasenmeister. 
K-a sobě namluviti. Sd. P. 483. Hodí se r-u 
(zadu) na vůz. Vz Ničema. Lb. Bodejž vás 
ru! £r. P. 236. Jdi k rasu, aC tě odře (mr- 
zntě-li někohp odbýváme). Us. v Kunv. Msk. 
Ras po rasu nedodělá nebo: Ras po rasu 
neřád dře (řemeslník nedodélává rád po ře- 
meslníkovi). C. M. 220. Vz Pohodný. — R.. 
újednik, myslitfec, který zvěř v čas hájení 
loví, der Aaajager. Sp. — R., bál, cidié zá- 
dwdú, der Abtríttfeger, Nachtkönig. Jg. — 
R., nemaosHvý, nelitostivý, ein Unbarmher- 
ziger, Schinder, Plager. Je ras na lidi. To 
je učiněný ras na to zvíře. Us. u Ryohn. — 
R., hudlar, der Pfuscher, Hudler. Je r. na 
dilo. Us. 

ftása, řasa, řáska, řaaka, y, f. Ř., strsl. 
rm. Hkl. B. 39. Pol. rzMa, rz^sa, die Wasser- 
linse. Mkl. aL. 41. -> R., chlupy vička na 
oku, die Augenwimpern. Troj., Zlob., Ras. 
K. uvinuté, obrácené. Sal. 20. V. MV. ne- 
pravá glossa. Pa. — &., kvét samci někte- 
rých ros^n ( : vrby, lísky, topolu) ^jehnédy, 
kočičky. KStzchen, n. Byl., Rostl. — &., 
látka, aie Bispe. Na Slov. Bern. — Ř., na 
Slov. modrá barva na švestkách, Reif, m. — 
R., záhyb ifald) na rouchu, die Falte. Vz 
Z%b. D. &., die natürliche Falte, záhyb, 
tarhánky, gelegte Falte, nábéra, aufgeklaubte 
Falte, tis. Sp. Ř-sy duté, hluboké, kladené, 
nabírané, shrnuté, schované, tlusté, založené ; 
nssv skládati, nabírati, spracovati, učiniti, 
stáhnouti; řada, sklad řas. S. a Z. — K., 
rád rostlin, algae, die Algen. Vz Chaluha, 



Žabí vlas. Frč. 175., V. II. vodní, alga, das 
Ried-, Meergras; jezemí, ulva, das Seegras; 
skalní, androsace, der Mannsschild; vřes, 
erica vulgaris, die Heide, das Heidekraut; 
okřMcy,\emiifi minor, die Wasserlinse. Jg. 
Ř. sladko vodní. Krč. 860. Od cedru na Ij- 
banu až k nepatrným řasám na ledovcích. 
Sá. J. 225. (Hý.). — Ř., mednik, plica, Uoníg- 
gefass, n. Slb. — Řasy, oblaky bílé, ovečky, 
perátka, die Federwolken. Lpř. 

Řásati «= řásniti, falten. Lex. vet. 

Raaatý = řásný. 

Rasca, rosea (rasce, Plk.), e, f. ^ kmín, 
der Kümmel.. Na Slov. Bern. 

RascoTv, roscový, kmínový, Kümmel-. 
Na Slov. Ď. 

Rasejl, a, m., stemoptyx, ryba holobiieoa. 
Krok. 

RasiČnik, u, m., vz Chaluzičnik. Rostl. 

ftasik, u, m., iodium. Vz Chaluzik. Rostl. 

Rašiti, il, sen, ení ; rasovati -^ katovati, 
mučiti, martern, schinden. — eo na kom. 
Tělo na ní r. rozkázal. Obor. Pan. — R.« 
désiti, schrecken. Sny mně rašily. Us. Jg. - 
se, buditi se ze spaní. Us. u Jílem. — se 
čím == katovati se. 

Hasiti, il, ení, harošiti, harašiti, rauschen. 
Na Ostrav. Tč. — &, = nabírati, sbírati, 
skládati, »falten. Sm. — eo. 

ftasitý, řásným viele Falten habend. D. 
exe. Ř. ještěrka, lacerta plica, die Faltcn- 
eidechae. Šm. 

Raška, rasovka, v, f., j^ohodná, die Schin^ 
derin,- dřička, die Plagerin. Us. 

Raskobylka, y, m., dříč dobytka, Vich- 
ra^er, m. Us. u Itohozmc. Jg. 

Ráskovaci, Plissir-. R. stroj (na skládáni 
záhybů). Dch. 

Řáskovati, řásky dělati, karbovati, kra- 
batiti, plissiren. Dch. Zde se řáskuje. 

Řásna 9 y, £, ^ein Frauenschmuck von 
Gold und Edelsteinen. D. exe. 

Řasnatěnka, y, f., die Fächerkoralliue. 
Rk. 

Řasnatlee, e, f., fasciolaria, pli. Krok. 
n. 126. 

Řasnatka, y, f., stentor, nálevnik. Schd. 
U. 547; 

Rásnatý, řasnatý, řásný, faltig, f. K. 
sukně, Us., plocha (nabíraná), list v pupe- 
ních. Rostl. 

Řásněti, ěl, ění, faltig werden. Us. Jg. 

Řásníce, e, f., vouscLČka, kosmatka, der 
Rauhweižen. D. — Ř^ pl., dle Augenwim- 
pern. Vz Řása. Kina. 

Řasnik, il m. Ř. vosí, xenos vesparum, 
dvoukřídlý členovec. — Ř. včelí, stylops 
melittae. Vz Frč. 153. 

Řásniti, 11, ěn, ení, řásnovati, íaltig ma- 
chen, falten. — co čím. Vz Rasovati. 

Řásnitý = řasovitý. 

Řasno, a, n., třepení, trepce, die Franzen. 
ŽaU. 44. 14. V MV. nepravá glóssa. Pa. 

Řasnokřidli, strepsiptera, malí hmyzové, 
žijící cizopasně na vosách. Vz IiVČ. 153. 

Řásnosf, i, í., die Faltigkeit, der Falten- 
wurf. Ros., Dch. 

Řásný, řisíiý, řasatý, řásnaty, fcddovitý, 
faltig. Ř. sukně, Ros., roucho, BI., plášť. Jg. 



28- 



Řásnv — Rasovice. 



K. šaty, faltig, raii«cho!id. Na Ostrav. Té. 
Byl Janíček krilsný, mé\ kožišek řásoý. 86. 
P. 704. 

&asohojný ^ váBný. Šm. 

Rasoehy, dle Dolany^ ves n Ghlnmce. 

ilasokapy, pf., f, beránky, oblaky z řatt 
a kup složené. Vz Oblak. Lpř. 

flasonoü, a, ni., pokaleni ssavcú, phvlo- 
stoma. Ü. prohledavý, krátkonchý, nAlev- 
kovitý, šípatý, krátkoocasý. Ssav. Ř. npir, 
phyllostoma spectnim. Vz Frč. 396. 

Rasopytel, tle, in., der Sehindersack. 
8mrdi jako r. Us. u Olom. 8d. Vz Radftv. 

Rasoška, y, t., krátké bidlo-. Us. u Žam- 
berka. Kt. 

Rasošky, dle Dolany, ves ii Josefova. 

ftasovaci stroj, Fältelmaschine. Tochn. 

Řaso vadlo, a, n., naberadlo^ der Falten - 
stock. 8m. 

Rasovati, rasováDati = rasovsM pro- 
vozovaii^ das Schindergewerbe treiben ; týrati, 
plagen ; špatné něco činiti, pfuschen ; r. í^e 
— ^ nelítostivé eacházetij schinden ; téáko pra- 
cavati, sich plagen. — koho : dobytek, koné, 
Us., chudý lid. Puch. — ne éim. Celý týden 
-r. se musím nejtéžším dílem. Us. — ges kým, 
H čím. Go se s nim rasuješ ? Ros., Sych. — 

&as»ovati, do řas skládati, falten, kräu- 
seln. Vz Řásniti. ~ co čím: sukni řaso- 
vacím strojem. 

Rasovina, y, f., mrcha maso, mrchovina, 
Schindíleisch, n. D. — R., špatná kořalka. 
Bs., Dch. — Ř., Spatné víno, Krätzer, m. Dch. 

Rasoviště, ě, n., der Schindanger. Ros. 

Řasovitý ^ řásnatý, voli von btischell- 
gen Saameniihren. — Ř, plný řásy, voli 
von Meergras. Na Slov. Bern. ~ Ř. =» řá»ný. 

Rasovka, y, f., vz Kaska. 

Rasovna, y, f., pohodnice, kgnédra, dle 
Schinderei, Abdeckerei, Meisterei. Ros. 

RasovskÝ, schinderisch, Schinder-. K. 
pacholek, kára. Po rasovsku (Spatné) nfico 
udělati. Vz Kas. 

Rasovstvi, n., pohodnicivi, obchod ra- 
sovský, die Abdeckerei, das Wasenamt. -^ 
R., sužováni, trápeni, mučeni, das Plagen, 
Martern. Us. Jg. — R., vz Ůjednictví. 

Rasový, Fald-. B. dára. Ž. a 8. 

Rastadt, u, in., ném. pevnoef. Vz 8. N. 

Rastely, dle Dolany, ves u Alirovic. Tk. 
111. 658. 

Rastlc, 6, ffl., Btrsl. Kastioi», zdrobnělé 
vi. jméno Rastislavi, příp. -iCB. Mkl. B. 293. 

Rastral, u, m., z lat, éarovka, čarotah, 
das RastraÚ 

Rastrovati, b lat, notové čáry dělati, 
Hk., linkovati, rastríren. 

Rasmra, y, i., lat., zhlaaení n. strouháni 
písma nožiČKem, Rk., vymazání v listech. 
Vz Rb. 271. Die Rasur, Auskratzung in 
Schriften. 

RasůVt 'Ova^ -ovo, dem Schinder gehö- 
rig. Smrdí iako rasův pytel. Us. Vz Raso- 
pytel, Pytel. 

Ra§t e, m., tenká, lehká látka na dat. Us. 
Hvl. 

Raftajpatky, pl., £, koroptve. U Pisku. 



> Rašéi, Kothkehichen-. R. bnbdo, zfidv. 
! Na Ostrav. Tč. Vz Raika. 

Rašelení, n., das Rassel», ftuméni a r. 
! Obzor. 

; Ra^lina, y, f., hořavá zemé^ hm^^ Um. 

j les , slatina, zib, borky, hořák, IMtMi, slov. 

I sota, šušeky ruŠa, rušina (Uř.). Ř. =* hmota 

I houbovitá, zemitá n. vláknitá^ barvy hnédé 

I neb cemé, snadno se zapaliue a hořL Bř. 

' N. 234. R., palivo, kteró se dobývá z půdy 

močálovité, der Torf. Lom, kos, lopata na 

i;-nu, pec na pálení r-ay; dobýváni r-ny. 

8p. K. hnědá, der Rasen-^ Stachtorf, Hst- 

natá, der Papiertorf, Černá, der Moortorf, 

bahenni, der Sumpftorf, smolná, der Pech- 

torf. S. N. R. diluvialni. Krč. 1006. Vz Na- 

pleveniny. Uhlí a více o ní v S. N., KP. 

m. 123. — R., das Moor-, Heidekraut ins- 

gesammt. Na Ostrav. TČ. 

Rašeliuatý = rašelinný. 

Rai^eli^eť, nce, m., der Raseneisenstefn. 
Presl. 

Rašelinik, u, m., sph^^num, das Torf- 
moos. Kk. 89., CI. 174. Dle Přešla; raše- 
linka. 

Rašeliniště, é, raielinisko, a, n., das Torf- 
moor, der Torfgrund. S. a Ž. 

Rašelinka, y, f., das Torfmoss. Řm. 

Rašelinný, Torf-. R. popel, rostlina, 
místo. — Jg. 

RaSelinokop, y, m., der Torfgräber. 

Radeiinovatv, Torf-. R. zem, die Torf- 
erde. Um. les. ill. 53. 

Raäelinovka, y, f., raSelinová eihla, der 
Torfziegel. Sp. 

Rüftelinovy •» rašeiinný» Um. les. R. 
zemö. Üs. HÝ. 

Raieinivka, y, f., spbagum. Rostl. 

Rafienf, n., rozvíjeni sě pupenů rostUn- 
ných. Kk. 33. 

Raäin, a, m., ves u Hořic. PL« Va Tk. I. Sil. 

Raiiti, iL eni ^^puČeii, ausehlagen. — abi». 
Stromy raii « puči. D. — kde. Nechf v ni 
(v duši) hojné raší pokora vŽdy s láskou; 
Ó hleď na vlast naSi, buřaně v ni raU. Sě. 
Bs. 14., 29. (Hý.). — R. se » raHti. Strom 
se raěi. D. Křovi (vino) se pěkné rasi. Čk. 
Bylo jaro, tudy rašili se prutové a vyrostk> 
kvítí. S6. Hc 7. -^ se kde. Láslca k néma 
nech se a uás raáí. Zhojte rány dufie naSi, 
a€ se v ni ctnost hojné raái. bS« Ba. 53., 
Hc. 172. (Hý.). 

Raška, y, f.,éennáček^atm Rothkehichen. 
Béhá {ako r. ^ čerstvé. Prov. Mor. Mtl., 
Brt., Té. Vz Ralčí. — .R., hrochna, rochna, 
svine, die Bache, Sau. Sau — R., starý kůÁ^ 
herka, heble. V Konv. Mak* — Vzal si (za 
ženu) takovou atarou r-u (starou brecu). 
V Kuov. Msk* — R.» touš ialudový. Puch. 

Raskov, a, m., něm. NikleSi vea u Rudy 
na Mor. PL. 

Rašma, y, f., na Slov. a Mor.« ein »er- 
Inmptes Weibsbild, otrhaná éehská. T^ 

j^admák:, a, m., otrhaný čUwSk, ein zer- 
lumpter Mensch. Plk. 

l^dni, Rack-, v k>dnictvL R. táhla. Sm. 

Rašnák, a, m., v lodn.» der RaekauÜMher. 
Šm. 

Rasovice, dle Budějovicei ves r Miado- 
votíeka. Vz S. N« 



RaSple — Ratiště. 



29 



lUiple, e, 1« hriOfý pilník. Hk. Vz Mz. 
290. Z něm. %uspel, f., lépe: struhák, na 
Slov. teradhy trélce. V., Jg. — R. atará == 
stará bciba. Us. Tč. 

Raii^liinia, y, f., das Raapefhaas. 

RašploTElí, z něm. raspeln. Vz KaSple. 

Ra^lovina, y^., co pří raáplováni od- 
padL X}äpühf, optiky, der Raspelspan. D. 

niidmk« retíček, a, in., trebfns, lyba, zastr. 
Rozk. 

RaL i, f., strsl. ratb, beHuiD, exercitns, 
příp. ^B. Sr. índ. Tä (latrare), lit. rčti. Mkl. 
B. iB6. H., hojf fcopi, hrála, darda, odtip, 
raftfttä, -der Schaft. Vký. — R., kopyto roz- 
poHěné kn př. n krav, der gespaltene Hnf, 
Tň Mor. paprS. (Hý.). Na kaidé noze json 
ávé ral^. Na Ostrav. Tč. 

Rata, y. f. 9% Mz. 291. R., pmněnxý dílj 
kterfm ffeba v jistých lhůtách přisjAvati; 
summa platná; íháta k placení^ die Rate. 
Rk. — R , pomoc, der Beíertand. Na Slov. 

Rafafák, ti, m., veliký^ alotthý tra«, eine 
^osse Nase. Us. 'KŠá., Msk., Sd. 

RatiOt ^> °^M orattij, arator, přip. -taj&; 
koř. orati. Mkl. B. I7l. Také dle Gb. Hl. 
84. v rataj 'o se 'sesnlo (m.: orataj). Prk. 
v Artíh. étr sKv. Phtl. 11. 703. odvozuje 
rjitaj ze rastar. slovesa ra-ti n. ro-ti, které 
povstalo z ar-ti. Vz tam vice. — R., orné, 
róln^y der Ackersmann. D., Jel., Tkad., 
Smil v. 1201., Yýb. I. 726., Pč. 4. Nad dielem 
sedlskýra ti naa r-fi (agrícolaej 'byl ustano- 
ven. IJO. — R-, fiádvomik, ěa/ář, der Meier, 
Schaffer. Y. Aby r-JÖm dal z toho obilé dil; 
Také-mi r-je mého dríi ; Toho na mně nikdy 
neobdriel, bych jeho ratajem 'byl. Píih. II. 
354., 380., I. 256. Jako otrok a r. (qaasi 
merccnarius et co]onns).RO. Rataj jest vpo- 
shišenství pána svého, avšak ěasto nžHecně 
pán posiúchá rataje svého. Št. N. 220. Odtud : 
ratajna, ratejna, ade bydli rataj s Čeledi. ^ 
R., keř. ra v raf, pnp. -taj, voják. Mkl., 

Kfttaje, dle Budějovice, hrazené město 
v okresu nliltř.-janovickém. — R. , něm. 
Ratt«y, ves a) u Bechyně, b) u VlaSimi, 
c) n AroměřiÉe, d) n 'Olomouce. — Vz S. N., 
Tk. I. 362., Ifl. 658. — R., e, f, Meierei, 

r. Zlob. 

Rttti^Hk* a, m., dem. slova rataj. 4 stěž. 
ctn. 

RafMka. y, 1, nádvomice, ^afářkay die 
Sehafférin. 1>. 

Rati^na, ratejua, y, f., vdiká letnice 
re dvoře a 9 stateíái nlntmé pro čeládku. 
y% Rataj. KSá., Ktk. Die Oesíndstube. - 
R., světnice pro atrážce zámku, die Wach- 
stube, Schatlei. -D. — R., obydli pasákovo. 
V Klaít. Pm. 

RatlMafk, ratejnfk, a, m. »= raf({j. Zlob. 

RáttfHký, Schaífher-. R. dvůr. Ms. pr. 
kut 113. 

Rartal^tri, n., die Stfhaíferei. Scip. 

RAMahan, u, m., raihanhiasaures Salz. 
Př«!. '€hm. U. 63. 

'R^titanlc*!^, e, í. ^- počitáití, die Rechnerei. 
Wov. Plk. 

RalWltek, «tím, m.y Akmif. m., nerost. 
Hifi. 



Rátati, poéítatif rechnen. Na Slov. KpU. 

Ratavka, y, f., Ratafus (Brantwein). Sm. 

RateČe n. Radeěe« něm Ratzbach, mě. 
v Krajině. Vz S. N. 

Ratejna, vz Rataina. 

Rat^OTka, y, f. M-ty, druh hrušek^ cíne 
Art Birnen. Üs. 

Ratenice, dle Budějovice, ves u Plaňan. 

Ratenov, a, m., Rathenan, mě. v prus. 
Postnpimskn. Vz S. N. 

Ratíiou§, z něm., rádní dům, radnice. 
Potom sú Němci, radu vzemSe, chtěli Be- 
tlém ol>ořiti, svolavSe se na radnici, neb po 
němečku na r-se. Hus. II. 115. 

Rathonsni, rathouský^ ^p. z něm. Rath- 
aus-, p. okno, Kom., řečník. V. 

Rafhousovati se s kým ^^ souditi, pro- 
cessiren. V Kun v. Msk. 

Rathiis, u, m., zastr. z něm. Rathhaua. 
Vz Žer. Záp. II. 189. 

Ratiboř, n, m., jin. slovanské. R. ot gor 
KrkonoSi. L. S. v. 35. Tk. I. 45. 

Ratiboí', e, m., mě. a knížectví v pruB. 
Slezsku, něm. Ratiboř. — R., liathoř, liad- 
boř, ves v Kolínsku. — R, Rjitzoburg, kní- 
žectví náležející k velkověvodství mcklen 
burskému. — R., hl. mě. Lauenburaka. -- 
R., ves a) u Sedlěan, b) u Vsetína. Vz S. N., 
Tk. I. 622. — Eatiboran, a, m., pl. -né.^ — 
Ratibořský, ratibořský. R. knížectví. Žer. 
Záp. II. 116. 

Ratiborec, rce, m., voják. VkÝ. 

Ratibořec, řce, m., ves u Sedlčan. 

Ratibořice, dle Budějo\ice. R. staré, vos 
v Táborsku. — R, Hory ratibořské, mě- 
stečko tamtéž. Vz S. N. — R., ves v Ná- 
chodsku. Vz S. ,N. 

Ratiborstvo, a, n., bitva. Vký. Cf. Raf. 

Aatice, e, f., na Slov. = roh na nohách, 
ku př. vola, svině, jinak (tamtéž) : paprček, 
die gespaltene Klaue. Koll. Vz Raf. R. ^— 
spáry, paznehty jeleni, danči, .srnčí a černé 
zv*ři, die Schalen. Šp. 

Ratifikace, e, f., z lat, stvrzení, potvr- 
zeni, schválení smlouvy n. obchodu, který 
někdo z rozkazu třetí osoby učinil. Die 
Ratifikation, Genehmigung, Bestätigung. 

Ratifikovati, stvrditi, schváliti, ratifi- 
ciren, genehmigen. Rk. 

Ratiméřice, JtadméHce, ves u Jankova. 
PL. 

RatimoT, a, m., ves u Frýdka. PL. 

RatinoTaný, šišeékovaný. R sukno. 
Techn. 

Rationalisnťinfii, u, m., z lat., užívání 
rozumu ve všech věcech pochybných, der 
Vernunftglaube. Rk. Vz S. N. 

Rationalni, rozumový, na rozumu se za- 
kládající, rationell. Rk. — R., filosofický. 
R. theologie, přírodověda, mravovědn. S. Ň. 
— R. v mathem., směrný, směřitelni). Vz 
S. N. 

Ratiako -- ratúHě. NB. Tč. 

Ratisf, i, f., kopí, oíitíp, rati.^iě. VHp. 
-stb. Mkl. B. 170. Cf. Rä«. Der Speer. 

RatifíkoTioe, ves u Kyjova. 

RatiaoTÍ(*e, ves u Tavrkovic na Mor. 
Tk. I. 187. 

Ratiíit«^, ě, n., násada w. držadlo u kopí. 
D. Ratisče. Dal. J4tí. R., ratovikě, příp. 



30 



Ratiště — Ráz. 



-išté, (-üko). Mkl. B. 274. 277. Cf. Rats. 
Der Schaft, die Spiessstange. Hektor tak 
silně v Achile uhodi, že ratiStie v kusy 
ztroskotá. Troj. — R., kopi, die Lanze. 
Tr^., Dal. 

Rati^tnik, a, m., kopinnik, der Spiess- 
träger. Vz RatiStě. Výb. 11. 91., Tk. IL 547. 

Ratkov, a, m., ves u Mor. Třebové. 

Ratmiřiee, dle Budějovice, ves ve Vo- 
ticku u Jankova. Vz S. N.; Ratiměrice. 

RAtmiroT, a, m., Rammerschlag, ves 
u Jindř. Hradec. PL. 

Ratuý, ého, m., byl hrad někde v Lito- 
měřicku. Vz S. N. 

Ratolest, i, ratoléstka, ratolistka, y, 
f., zastr. ratorasl, i, f., z letorosC (letoroslb), 
Mkl. B. 103., 104., Gb. Hl. 124. — R., ha- 
louzka nUadáy přírostek stromu roční^ der 
einjährige Zweig, Schössling, Sprosse, Trieb, 
das Reis. Obrázky na ratolistkach upevněné. 
• Sš. P. 7G8. (rrsyer müj), má zlatá ratolest. 
Sš. P. 784. Listky opadaly, raťolesci stoió. 
SS. P. 340. Maji to jak r. (o rodičích vzhle- 
dem lásky k dítku). U Olom. Sd. Zelené r-sti. 
V. R-sti rozvésti. Ben. V. Kmen se v r-sti 
rozkládá. Kom. R. vinná, V., palmová. R-stmi 
něco přikryti. D. R-sti suché odsekati. V. 
K zelené r-sti přylti (k něčemu). Vz Štěstí. 
Č. Dostal se na zelenu r. Mt S. Vinnice 
rozplodila se v r-sti a vymotala větvičky. 
BO. Prvá r. jich zlosti jest netípělivosf pra- 
vého tresktánie. Hus. II. 396. — R., pramen 
řek, hor, rodu, der Zweig, Ast, Arm. Ilos. — 
R., obili na poli stojící, noch auf dem Felde 
stehendes Getreide. Üs. u Kolina, u Bydz. 
Prodal, koupil r. (obili na stojatě). Smi., Mý., 
Hk. 

Ratolestěti, ratolest něti, 3. os. pl. -ěji, 
ěl, ěni. Zweige bekommen, sich belauben. — 
abs. Stromy Již ratolestnějf. Ros. 

Ratolesti 9 n., das Astwerk. Us. Dch., 
Ros. 

Ratolestilý = ratolestný, ge-, verawqjgt. 
R. žíly. Sal. 

Ratolestiti, ratolestniti, il, ěn, cní, be- 
lauben. — se = ratolestětL Zrostlina rato- 
^ lešti se a květne. Kom. 

Ratolestnost, i, f., das Belaubt^ein. Ros. 

Ratolestný, zweigig. R. strom. Kom. 
Vinné dřevo r-né. BO. 

Ratovati, bajovati, kämpfen. Cf. Rať. Vký. 

Ratoviště, vz Ratiště. 

Ratovitý, hrálovitýy lanceolatus, lanzen- 
fiirmig. Rostl. 

RatoYiiice, ratovnik, ratovný, vz Re- 
toynico atd. Ka Slov. 

Ratubaga, y, f., druh bílé řepy švédské. 
Vaň. 

Ratunek, vz Retunek. Slov. 

Rátuněk, ňku, m. = pocty ^ die Rechnung. 
Slov. Koll. 

Ratúz = rathúz. Na Ostrav. Tč. Na r-e 
zvonijú. Sš. P. 156. Vz Ratůs. 

Raura-cum, ka, n., hl. město Rauraků. — 
Bauracký, 

Raurakové, ův, m., kmen druhdy gallský. 

Řava, y. f., pranice, Schlägerei. To byla 
ř. Us. 

Raveliii« u, m., hradba mezi dvěma baš- 
tami před každou courtinou Vz S. N. 



Raveň, vně, f., zastar., rowna, die Ebene. 

— R., něm. Rabus, ves u Raplice. 
Ravenna, y, f., mě. vseverových. Itálii. 

Vz S. N. — Ěavenský. 

ftairiti, il, en, eni » řatm činiti, Getöse, 
Geräusch machen. Sal. 

RayUrad, vz Rajhrad. 

Rayon, (fr., rejon), paprsek, der Strahl; 
poloměr kruiítka, aer Halbmesser; okolí, 
obvod pevnosti, místa, der Bezirk. Rk. 

Raz, u, m., raženi, zapáchání, smrděni^ 
der Gestank. Slov. Bern. 

Raz-, ve slovenštině m. roz-^ vz Roz. 

Ráz, u, m., udeřeni, uhozeni, tětí, rána, 
der Schlag, Hieb, Stoss. Utíkají, rázů ieho 
strpěti nemohúce. Troj. R. na ráz. Schlag 
auf Schlag. Dch. Oba dobysta tu mečí, ráz 
po ráze v čmá ščíty. Rkk. 42. R. vedle 
rázu. Zrovna mi přišel na ráz. Us. Jedním 
rázem (jednou ranou). Ros. Ráz za rázem, 
r. na r. Us. Druhým rázem (to rozrazil). V. 

— R., strk, střik vody, Wasserstoss, m. Při 
spodálech pAsobí voda jediné rázem, strkem 
na dolejší lopatky. Sedl. R., strk hoblíkem. 
Šp. R. ku přeau. Dch. R. (strk, Stoss) : 
přímý, Šikmý, ústředny, výstředný. Nz. — 
Ráz = jednou, einmal. Ráz, dva, tři, jeden 
r.", dva rázy, tři rázy = jednou, dvakrát, 
třikrát. Ještě ráz (jednou) ti povím. Plk. 
Ráz tolik (jednou tolik). Kld. První ráz za- 
plakal, zum ersten Male; Tebe mám, má 
milá, edem ráz za týden; Pověz první ráz, 
kemu mia chováš; A dy ja sem už n tvojoj 
macičky kelko rázy (= kolikráte) byl ; N.i 
svého tatíčka ešče raz pohlednu ; Pode) mu 
ručičku na ostatní raz (na posledy). Sš. P. 
328., 3Ö1., 405., 404., 490., 597. — R., jed- 
noho času, einst. Ráz jsem byl ná louce a 
viděl jsem vlka. Koll. Byl ráz jeden král 
atd. Us. u Opavy. KIS. — Ža r., rázem, na ráz 
= na jednou, auf einmal, sogleich, plötzlich. 
A ti ji hned od rázu pleští po hubě. Kld. 
Vezmi to na ráz. Kld. My chceme míti vše 
ráz na ráz. Us. Máš za ráz umříti; Moje 
milá má takovů masť. ona vyhojí za jeden 
raz. Sš. P. 12., 152. A utal berana na jeden 
rázek; Slzičky slzené, nepadejte na zem, 
radši mně padněte do srdečka rázem. Sš. 
P. 719., 783. Bařina do rázu se ztratila. Kld. 
273. Země za r. porodila nesčíslné množství 
živočichův. Ráj. Mnějí pochlební ci, aby rá- 
zem lži slušelo koupiti pravdu. Hus. I. 2G1. 
Mala som frajeró, mala som jich dvanác. 
piíšla velká voda, zela (^= vzala) nd jich na 
ráz. SI. p. 156. — R., rázem, jedním rázem 
==3 po jednou, jedním časem, spolu, auf ein- 
mal, zugleich, mit einem Male. Ne jedním 
rázem všichni vstanou s ním. Ráj. Krůpěje 
rázem se vylily. Kolí. — R. F raz = touž 
dobou, zu gleicher Zeit ; za raa, od rázu ^=^ 
hned, sogleich, auf der Stelle ; raz po ráze, 
nach einander, zu wiederholten Malen; co 
raz to větši, immer grösser und grösser. 
U Opav. K1Š. — R. Často se čte rázem 
ve smyslu něm. Schlag. Sedéní počne se 
rázem (udeřením) čtyř hodin, die Sitzung 
beginnt Schlag vier Uhr. To se má prostě 
vyjádřiti předložkou v s akkus. a příslovcem 
právě: Seděni počne se právě ve čtyři ho- 
diny. Nebo větu se položí: Seděni počalo 



Ráz 



Ráž. 



Bl 



se pravé, když čtvrtá (se) odbila. Nechce- 
me-li éaanrcStěozDačiti, postačí Dám : o Čtyřech 
kodinách. Brs. 153. Cf. rříšel zrovna ve čtyři 
hodiny. — R., co ee. vyrazilo, znamení mince, 
co na minci vyraéenOf das Gepräge, der 
Münzsehlag, někdy stHé mince. J. ti*. Tři 
sta bř. gr. stříbrných pražského rázu. Púh. 
II. 42., L 165. Naší dobron a velikou mincí, 
ráza zrna naSeho českého. Nar. o h. a k. 
Na minci byl r. na jedné strané tvář Titova, 
nn dmhé kotva. V. R. na minci, na penizi, 
na groši. V. Jakého rázu Jest ten peníz? Ros. 
Peníz špatného rázu. Sych. Každý kníže 
svou vlastni minci má a na ni svůj r. aneb 
obraz. V. 45zlatový ráz t. j. z libiy čistého 
stříbra razí se 45 zlatých, der Münzhiss. 
lákh Vz KP. IV. 288. Groš rázu a čísla čes- 
kého. V. R. bývá na peniezi; Ti peniezi 
JBŮ syna božieno, od néhož sú stvořeni a 
ráz n. obraz boží přijeli. Hus. I. 265., II. 
266. — R., druh^ der Schlag, v mravním 
ohledu epúsoh, povaha, der Charakter. Dch. 
Člověk nejhoršího rázu. Dch. Obličej ušlech- 
tilého rázu; pravého rázu. Dobrého rázu 
člověk. Sych., Bs. Tato pravidla nemají 
rázu všeobecnosti. Marek. Umělec neobyčei- 
ného rázu; ráz koní. Dch. Ráz krajiny. Vz 
Krč. 632., 283. Jisté byl dobrého rázu, že 
tam nezakrněl. Us. u Rychn. Člověk chatr- 
ného rázu; Všichni vykladatelé ukazují na 
symboHckÝ ráz toho zázraku; I Lukáš toho 
všeobecného rázu všady šetři; R. apoštol- 
ského věku zřejmě na čele nesou. SŠ. J. 
284., 41., L. 3., 2. (Hý.). — R., duo na vi- 
nici, které se řádem koná. Ros. Vinař s če- 
ládkoa do rázu zastoupil. Art. Vin. Dělnici 
ve vinici nastoupí ráz = postaví se řadou 
ehtějíce sbírati l^čky po vinici ležící a je 
do kozla skládati. Dle Ck. Vz Práce na 
vinici. — B., lis na vosk n. olej, die Oel-, 
Waehspresse. Dch. 
Raz- ve slov. m.: roz-. Vz Roz-. 
Razeni, vz Raditi. 

Razgrad, a, m., mě. v Bulharsku u Sili- 
strie. Vz S. N. 
Razha ~ rozha. Slov. 
Razi =» radím (zastr.). Výb. I. 905., iSt. 
N. 98. 

Raziee, dle Bnd^ovice, ves v Litomě- 
řicku. Vz S. N. — R., ves u Písku. PL. 

Raziei lis, Rk., atroj (tiskací), Stoss-, 
Presswerk, n. J. tr. 
Raziei cestu, bahnbrechend. Dch. 
Bazié, e, m., der Präger, Münzer. • Šra., 
Dch. 

Razidlo, a, n.. der Prägestempel, die 
Stampilie. Vz Razítko. R. zámečnické atd. 
Sp. 
Razi&té, ě, n., der Prägeort. Dch. 
Razitel« ^e, m., der Brecher. R. cesty, 
dráhy. Us. Sm., Dch. 

Raziti, raz, zen, eni; ráznouti, ul, ut, utí; 
ráieti, rážej, el, en, ení ; ráživati =-■ raniti, 
bítiy hoditi, schlagen, verletzen ; proniknouti, 
dnrehdrín^n, rühren, reizen ; smrděti, stinken : 
se = řítiti se, Jtodtti se, vyhnouti se, an- 
fallen. Jg. — abs. Obilí již razí ven (vy- 
ráží). Us. u Olom. 8d. Máslo již razi, wird 
ranzig. Na Ostrav. TČ, — co, koho. Já té 
ráznn (uhodím). Us. Rážeti ořechy, hrušky, 



Us., cestu (chozením tříti), minci, peníze, 
D., oko, ucho, smysl (pronikati). L. R. slov«, 
lež (prägen), rány. Den. Za všecky já budu 
rážat a z hospody ven jich kázat. Sš. P. 
570. — co komu : cestu, dráhu. Us. Dvěma 
prvějšími verši sobě cestu razí k hlavité 
větě. SS. L 106. - (co) čím. Ořechy ka- 
mením, klackem rážeti. Us. To dýmeni razí 
(smrdí). Na Mor. a Slov. Koll. — co oc. 
ňeka vlny o skály ráží. Us. — (se) kam. 
Věci ty ráží na mysli. Měst. bož. K. se na 
nepřátely se svým vojskem. Pulk. Razil 
lesk všelijté okrasy v oci Elleniny, že téměř 
oslnuly. C. Razili» se k odéní (hrnuli so). 
Dobn. — (co) kde: dno na macku (macok 
= hoblík). Šp. V té komoře razí (smrdí) 
puchem. Na Ostrav. Tc. 

Razítko, a, m. =- razidlo. Ryjec razítek. 
Us. Dch. R. poštovní. 

Rázně, vz Rázný. R. si počínati, něco 
dokázati. Us. Dch. 

Ráznik, a, m., mincíř, monctarius. Lex. 
vet. 

Raznomyslný, gesinnungstüchtig. Deh. 

Ráznost, i, f. R., význacnost a dAsled- 
nosf jednání lidského. liš. v S. N. Die Ge- 
walt, Trefflichkeit, Munterkeit, Raschhoit, 
Tüchtigkeit, Schlagfortigkeit, Charakterfes- 
tigkeit. Jednal, počínal si s velikou ráznosti. 
Náramnosť r-sti jeho zmírněna. Sš. I. 8. 

Rázný, bequem, gelegen; rasch, munter; 
statečný, odhodlaný, trefflich, entschieden, 
tüchtig, schlagfertig, energisch. R. postavení 
se proti někomu. J. tr. R. člověk. Us. Ráz- 
ným zpťlsobem jednati; r. mrav. Dch. Udělal 
mu Škodu ráznou, uřezal mu kapsu prázdnou. 
Er. P. 375. Rázný hrom s hora hrůzy plným 
rachotem se ozývá. Dch. Strany pořekadel 
vz Odhodlaný. — v ěem : ve svém jednání. 

Razodajný, razodatný, lépe: rázný. Šm. 

Rázom =» rázem, Vz Ráz. R. přijíti. Slov. 

RazostrpJ, e, m.« ve fys., das Stossin- 
stniraent. Šm. 

Rázovitý. Rázovitější povaha. Kos. Ol. 
I. 254. Vz Rázný. 

Rázový, Charakter-. R. obrazv. Mus. X 81 . 

Rázporek atd.. vz Rozporek. 

Razsoclia, y, i. = rozsoáia. Ler. 
^ Razsrditi se na koho = roshnévati ae. 
C. II. 126. 

Raztok, u, m., horský potok, der Giess- 
bach. Na Bečvě. Tč. 

Raztoka, y, f., roztok, údolí hl. rokli - 
naté, divoké, jímž protéká nějaký potok, 
bystřina. Svahy pak či úboči podélných ná- 
vrší n. kopců, ježto roztoku činí a kf^ré 
jsou buď lesem porostlé n. na pole zdělané 
šlovou grufi, gruné, U Vsetína. Vek. 

Rázu, zastr. = radím» 

Razomovka, y, f., razumovia, rostl, krtí- 
Čníkovitá. Rostl. 

RazTor, u, m., razvora, y, í., rozvora, 
die hintere Deichsel. Na Slov. Bern. 

Razzia, o, f., arab., loupežný vpád do 
néjákélw území. Vz S. N. 

Ráž, e, m., rážek, žku, m., kulička, 

Kiigelchen, n. Rjlže mramorové, hliněné. D. 

I V ráže hráti jest věc dětinská. Kom. Kdo 

i nemá chuti, kuráže, nestojí zn dva ráže. 

' Prov. — Ráže, pí., varlata, die Hoden. D. — 



32 



Ráž — Reagens. 



R^ daa Kaliber, otvor tlavnö u dél, u ručnic. 
$. Železná, kamenná, vývrtu (Bohrungs-). 
Csk. — R., die Rasehheit, Energie. To má 
ehodiť od ráže a z ostrá a ne tak z nejapná. 
Ü8. u Ryclin. Vz Dělo. 

Raia, e, f., zář (ohně, slunce), der Strahl, 
Glanz. Na Mor. a ve Slez. T6., KIS. 

Ražák, a, m., chytns, hmyz. Krok. 

Ražebné, ého, n., Pragegeld, n. 

Rážeci stroj. Vz KP. IV. 293. 

Rážek, Tz Ráž. 

Ražení, n. R. mince = ona práce při 
mincováni, jíž se líc n. rub minci zhotovuje. 
Vz S. N. Die Munzpnígung. J. tr. Dílna na 
r., die Prägeanstiilt. Dch. 

Raienosf, i, f., das Gepriíge (vlastnosť). 

Ražený; -en, a, o. R. cesta, gebahnt, 
peníz, gemünzt. Dch. 

Rážka« lépe: rážek, vz R:IŽ. Jg. 

Rážkonosec, See, m.. sphaerophoron. 
Rostl. 

Rážkovka, y, f., sphaería. Rostl. 

Rážllvý = rázný, durchdringend. L. 

Ražně = prudce, schnell. R. letéti. Mor. 
Bkř. 

Rážniee, «, f., die Schlagmaschine. Šm. 

Rážno =^ ráziá, rydUe. Na Slov. 

Rážný, srážný nz který ráží, srážiy trefný. 
R. kulka, Ros., ruka. Us. na Mor. R. pa- 
lice (pádná), Plk., nAž (kterým se maso atd. 
snadno usekne). \LVí, — líi,^ prudký j schnell. 
R. voda, kůň, jízda. Na Mor. Brt. — R., 
ítuný, Ib. 

Kažunip, u, m., v horn., místo v dole, 
kam se ruda odevšad sváží a odtamtud na 
den vytáliuje. D. 

ftbet =- hrhet Us. Té. 

Řbuckan, u, m., máčka, eryngium (Šm.), 
die Mannstreue, rostl. Us. Olom. 

Re. Tato akupenina aouhlásek vyskytuje 
se jen ve rcL Ht. 

Rč. Tato skupenina souhlásek vyskytuje 
se jen v násl. třech sloveeb. 

Rčecbu, řečechu = řekli. Kať. 

Rčení, rčení =propovéd,fra8e, der Spruch, 
die Phrase. Vz Propovéď. Jeho mocným rče- 
ním a poručením. Br. R., osvědčovati evange- 
lium, hlásati řeč hoši a zvěstovati radu boií 
stejnou věc z rozličných stran opakují ; Pavel 
zvyknuv na r. drkev hoH také tuto hó užil ; R. 
to přibuzno jest následujícím slovům ; Obrazná 
r. vzata od chytání zvéři, od gladiatorů, 
od rozsévače; tížiti r. jiŽ jinde kladeného; 
R. negativné klade jinde; ZnaČf r-ím tím 
toli co; R-ím zvláštním ukazuje na výsosf 
a důstmnosf ťiřadu; R. to zří k následující 
větě; R. obiŽiié a mízné (=^ praegnantní) ; 
r. přislovné; hleď, aby r. tvé nad jiného 
r-ím vrh v^alo; Praví to r. míti smysl co 
r. ; Slova ta mistněji vykládají předešlé r. ; 
Syrský překlad to r. sesilnje; R. toho . . . 
Pavel Často nžívá,* Vypuštěno je při těch 
slovech r. snem zmořeni. Sš. Sk. 238., 239., 
I. TK)., 114., 328., 376., II. 36., 207., 301., 
314., 343., 355., 376., 382., Ž. 23., 80., 96., 
Ob. 329. (Uý.). R-ím tím se rozdíl křestn 
novozákonného od křestu Janova určuje; 
R. proroci, přislovné ; K sm3'8lu a k jádru 
r. prohledat! ; Je «to r. obrazné, neobyčejné 



a podivné; Namítají, že r. to Jest neurčtto 
a koHsavo. Sš. Sk 29., ^t. 92., L. 167., I. 
52., 73., J. 286. (Hý.). Čtyři r. znamenitá. 
Št. Krátkost r. BO. A pak odkudžkoli ten 
svědek přišel by. v smlůvách, při kterých 
by nebyl ani viděl, ani by slyšel smi ů váti 
svářící, ani také vydada které příčiny rčení 
svého . . . CJB. 403. — R., sUheni, slib, das 
Versprechen. Püh. I. 437. R. evéma dosti 
činiti. V., Arch. II. 29. r. 1449., NB. T«. Na 
r. své zapomenouti. V. 

Rčeny; -en, a, o, gesprochen, gesagt. V. 

Rďa, zastr. = rez. Jg. 

Rdéíosť, i, f., červenosť, die R<H;he. Její 
lice nemírnou zahořely r-stf. Ráj. 

Rdélý «= zardélý, rotíi. Jg. 

Rdesen, snu, m., rde§iio, a, n., rostlina, 
polygonům, der Knöterich. Vz FB. 30., 01. 
Kv. 160. R. obouživelný, lepkavý, uzloví tý, 
blešnik (vrbice, vrbka, blecha vec, vockií 
pepř, páví koření), šedivý, paleČník, menši, 
hadi kořen, vrabčí, pohanka, svlačec, plotní, 
živorodný. Jg. Královnám zle sluší u čelesna, 
aniž berou za vděk stravou r-a. Sš. Bs. 172. 

Rdesnovi$ý. R. rostliny, polygoneae, 
ampferartig. 01. 127. 

Rdesnový, Knöterich*. Vz Rdesen. R. 
kořen, voda, květ. — Jg. 

Rdest, u, m., rostlina, potamogeton, das 
Saamkraut. R. splývavý (vodní brčál), pro- 
rostlý, hřebenatý, světlý, střetolistý, čeMtý, 
kadeřavý, smaČlÉnutý, štětínovitý, rflžkova^, 
Červenavý, jinolistý, špičatolistý, maličký. 
Flora. Vz 3fB. 6., Cl. Kv. 82. 

Rdentovitý, ku rdestu podobný. R. rost- 
liny, potamogetineae. Rostl. 

Rdin, u, m., der Rubín. Sm. 

Rdina sírová, der Sčhwefeimbin (eine 
durchsichtige rothe Masse). Sm. 

Rdíti ae (zastr. rdéti se, radéti se, Ob. 
Hl. 126.), 3. os. pl. rdí a rdéjí se (Troj., 
Br.), rděl, ění; rdivati se = óervencíti se, sich 
rotten, roth werden. Jg. R. se, koř. rbd, 
strsl. rBdéti se (rubere). Mkl. B. 490., 482. — 
abs. Otok (nežit) se rdí. Sal. Nebe se rdí. 
Smrž. Víno se rdí. Br. Rdéla se jako ka- 
lina. Némc. Raději se jedou rdím, nežli sto- 
krát blednu. Us. Hý. — se čím: hanbou, 
Troj., ruměncem, Jg. I. 159., zlostí. Č. Pole 
rdí se obilím. Jel. Lada átudem se rdí., 
Gníd. R. se krví ( |ako krev). Br.. Prot. 190., 
Gníd. — se kde. RflŽe se rdí na křoví. Troj. 

Rdoiisíti (rtousiti, rtusiH, hrdousiti, hr- 
tousiti, u Hanáků: éirtósiti), il, šen, ení = 
dusiti^ škrtiti,, würgen. R. z dusiti, vz R, 
Gb. Hl. 120. — koho («im). Kat věší a 
rdousí lidi. V. Po katovaku ho rdonsili. 
Sych. R. koho pěstmi, provazem. — keko 
koin)i kdy. Jiným pH porodu dítky rdon- 
sili. Stek;. 

Re, hanácky — ry: reba, rebník, rebař, 
rebné, réč (rýč), rechlé (rychlý), répal, re- 
tíř. Us. Hý. 

Rea, e, f., manželka Kronova. — R., vz 
za: Reální. 

Reagenéní, Reagens-. R. sklenky. ČI. 

Reagens, z lat, skumadlo lučehnické, pro- 
středek, který patrným iikazem (změnou 
barvy, sražením, vřením, praskáním nt4i.) 
přítomnosf jistých látek ukazuje. Vz S. N. 



Reakce — Éebřík. 



33 



Reakce, e, f., z lat , profičineni^ proti- 
činnost j snaženi jisté sily, aby činnosť jiné 
síly protivné prexazila; v řricfte ^- působení 
látky na látku dle zakonil chemických (cf. 
Reaf^ns) ; v živote veřejném --—■ snaha, jíž ve- 
rojné poměry mlsilně potlačené opét k své 
platnosti přivedeny býti mají. Vz S. N. Die 
Keaktion, Gegenwirknng, Huckwirknng, der 
Widerstand. 

Reakcionář, e, m., z lat., zpátečník (k<lo 
hledí, aby se starÝ pořádek n. nepořádek 
zachoval), der Reaktionär. 

Realsar, n, m., vz Zámek. 

Realisaee, e, f., uskutečnění, die R^í- 
sation, Verwirklichnng. 

Realism-ns,» u, m., protivou ideálismu 
jest nanka, Že základem všohomira a po- 
znání lidského jest nějaká věcnatosf éi realita 
jiné a neodvislé podstatnosti jsouc, nežli 
jest úflobnosť (subjektivnosf) a osobnost (in- 
dividuálnost) ; protivou nofninalismu jest r. 
nanka, že všeobecné pojmy (idee) nejsou 
odtaženosti toliko či abstraktnosti, než věc- 
natosti. S. N. Die Lehre von der Wirklich- 
keit (entgegengesetzt dem Idealismus oder 
Nominalismus). 

RealisoTati, uskutečtiitij realisiren, ver- 
wirklichen. 

Realista, y, m., die Despota, přívrženec 
véci na zkušenosti se zakládjících, der Realist. 

— R., žák reálných íkol, der Realist. 
Realita, y, f., z lat, skutečnost, nemovi- 

iosf, die Realität, Wirklichkeit, Wesenheit; 
Zuverlässigkeit, Wahrheit. 

Realka, reálka, y, f., reální škola^ die 
Kealschule. J. tr. R. == skota, v níž se vy- 
iičuie vědomostem reálním, věcným cíli na 
skutečné potřebě se zakládajícím. Rk. 

Reální, reálni^ reálný, z lat., jsoucný, 
récnýy Real-, wirklich, wesentlich, sachlich. 
K., přip. -bU'B. Mkl. B. 151. R. Škola, gymna- 
«um. Vz Realka, S. N. R. čísla. Stč. Alg. 1tí. 

Rea (Rhea) SilTia, gt. Ree Silvie, f., 
dcera albánského krále Numitora, matka 
Romula a Rema. Vz S. N. 

Reat-e, a, n., mě. sabinské v Latiu. — 
Reatan, a, m., pí. -né. — Beatský. 

Réaumur (fr., Reomýr), a, m., vynálezce 
řeploméru o 80 stupních. Rk. RéaumurAv 
teploměr. Vz S. N., KP. II. 334. 

Réanmurka, y, f., réaumiría. Rostl. 

RebB, Btrsl., lit. raibas, prus. roabnn, per- 
dix. Sr. let. raibs, gesprenkelt, rubenis, das 
Birkhuhn, ü nás nyní jen ve složenině: 
jest-řáb, strsL jast-relyb, pftvodně jastrobB. 
Mkl. aL. 41. ' ^ 

Reba, y, f., §p. z něm. Rebe. Ms. o štěp. 28. 

— R., gt. rebe, f., hanácky == rýha. Debe 
tiele rebe, bela be e máčk^ = kdyby byly 
ryby, byla by i to)máčka? Us. Hý. 

Rebarbara, vz Rabarbora. 

ftebéik, ii^m- &• královský, frítillaría im- 
perisüis, die Kaiserkrone. Vz Cl. 146., FB. 
18., Ö. Kv. 121. 

Rebekka, y, f., manželka Isakova. Vz S. N. 

Rebelka, Mrká, hreherkn -= munka, veš. 
Na Slov. 

Rebeli, rebel, rebellant, a, m., z lat., 
huHč, odbqjník, zpouree, kdo se protiví vrch- 
nosti právně zřízené, der Rebeli. S. N. 

KottftT: ČMko-nAm. tlo^ník. III. 



Rebellie, e, f., odboj, rozbouřeni, die Re- 
bellion. Rk. Na Mor. místy reberie. Bý. Vz 
Rebulace. 

RebelloTati, z lat. rebel lare, bouřiti. 

fteben, v obec. mluvě m.: hřeben. 

Rebeutati, lépe: brebentati. — abs. R. 
jako žid. Us. aa Mor. 

Rebentiti, plaudern; raisoniren. Us. Sd. 
Vz Rebentati. 

Reberenda, y, f., vz Reverenda. Ü Olom. 
Sd. 

Reberie, e, f., vz Rebellie. — R., pálenka. 

Řebérko, vz Řebro. 

Řeberkovati, éeberkovati ^ řebérka dě- 
lati, rippen. — co. Us. D. . 
Řebérko vátý, Mcrfeopařý, rippig. Um. les. 

%ebernatka, žebematka, y, f., beroe, sli- 
mýš žebernatÝ. Krok. II. 516. , 

Řebernaty, žebematý ^ žebra mající, 
rippig. Krok. 

Řeber^i, řebmí, Seberní, žebmi, od žeber, 
Rippen-. Zebmí kožka, D., řebemí hlíza (pod- 
žebernice) = píchání boČni, zápal. Ja. Žeberní 
kosť ^^- řebro. 

Řebérsko ■--= řebřisko. Slov. 

RebedoTiee, dle Budějovice, ves u Raj- 
hradu. 

Jlebik, u, m., v obec. mluvě m.: hřebík. 
Běží o celý ř. V Solničku. 
Řebiti se = smáti se m.: hřebiti se. Us. 
Rebniček m.: rybníček. Mor. Ss. P. 5K0. 

Řebný -= řeoný, brünstig. Ř. jelen. — íi. 
Čas, die Brunstzeit. Us. n^ Ostrav. Té. 

Řebi% na Mor. žebř, e, m., řebří, n. -- 
řebřík, zastr., die Leiter. Pě. 21., Pass. 7a3. 
Máš-li býti spasen, musíS znamenati řebH, 
jímž býs mohl myslí a poznáním v Boha 
vstťipiti. Hus. I. 83. Aj dva žebřie slyšíme 
ve ěteni : jeden pýchu, jímž lezťi shory dolov, 
druhý pokoru, jímž lezů zdolu vzhoru; Rebr 
Lazaróv z pokory a trpělivosti jest udělán; 
lásku sevnen. IIus. II. 319., 238. Viděl řebří 
nebe dosahující. BO. Kdo po řebři na zeď 
lezechn. Dal. Po řebři ho do dolov kázala 
svésti. Pass. 

Řebratka, y, f., hottonia. Vodní řebříěek, 
h. palustris. FB. m., (% Kv. 269. 

ŘebH, vz Éebř. — ft., ves u Svojšína, 
něm. Laiter. 

Řebříěkový, od řebřxčku, Garbe-. K. kvítí. 
Jád. 

Rebřik, H, febHěek, ěku, v obec. mluvě 
žebřík, žebříček, m., Leiter, f. Vz Rebř. K. 
se skládá ze dvou rovnoběžných latí a ze 
stupadel. Jg. Vz doleji. Ř. přistavití. • Po 
ř-ku na střechu lézti. Když se s ním ř. 
vrátil. V. Ř. s podporou. D. (Ty věci stvo- 
řené) jsú řebřikové neb zrcadla, jimiž rozum 
Člověka móž v Boha sě vzdihniiti a na- 
zřieti. Hitó. I. 83. Ř. útočný, die Sturmleiter. 
Csk. — ^K. v tělocviku: váborovuj', áikmý, 
kolmý. Ř. skládá se ze dvou Štěřinu a z příčlí 
(příčel, f.). Sterin levý a pravý n. přední a 
zadní. Cvičetií na řebříku váhorovnhni 1. 
Vis a změny visu. Vis na obou stěřinech a 
na jednom fitěřinu ; na jedné příčli a na dvou 
přiclích. Svis v předu pokos obouruč; svis 
v předu pobok obouruě ; svis v předu jednd- 

151 



34 



Řebřík — Recitovati. 



ruč ; svis v zadu pobok obouruČ ; svis pokos 
v zadu obouruč. Výsúk, Přechody z. visu 
do výsuku a naopak. — Vis vznesmo ; v pod- 
koleni (pokos obounož, pokos jednonož, po- 
bok obounož, pobok jednonož) ; v nártech ; 
o patách. Závěs: pokos, pobok. — Hnízdo. 
Vis Plavmo. — 2. Podpor a změny podporu. 
Vz Hrazda (jako na hrazdě).* ■— 3. Buéko- 
váni', pobok i pokos; na před, na zad, 
stranou; sonručně a střidoruóně; ve svisu, 
sh}bu a visu vznesmo (v předu, v zadu); 
beze změny visu a se změnou visu. Ručko- 
vání v podporu pobok^ ručkování v pod- 
poru ležmo pokos. — 4. Komíháni. Jako 
na hrazdě, vz Hrazda. — 5. Obraty ve visu 
a podpor U.9 Vz Hrazda. — 6. Výmyky pře- 
dem, zadem; sešiny. Vz Hrazda. — 7. Vze- 
přeni tahem, cukem, vzklopmo, kmihem, 
sonručně. stři doručné. Vz Hrazda. — 8. Pře- 
myk předem, zadem. Vz Hrazda. — 9. Mety. 
Vz Kůň na siř. — 10. Výdrže: v^nos, před- 
nos, váha, stoj v týle, stoj o rukou. Vz 
Hrazda, Bradla. — Cvičeni na řebřiku šik- 
mém, a) Cvičeni na straně spodni ve visu 
n. z visu: vis a změny visu, ručkováni, ko- 
míhání a obraty jako na řebřiku váhorov- 
ném. Vzepřeni závěsem. Prapor. — b) Cvičeni 
na straně svrchní: 1. Podpor a změny pod- 
poru : podpor ležmo pokos (jednoruč, jedno- 
nož; podpor ležmo před rukama a za ru- 
kama; podpor ležmo o předloktí) ; podpor 
pobok v předu i v zadu. — 2. Sed popríč 
na jednom štěřenu n. sed pokos a roznožmo 
. na obou StČřenech. — 3. Bučkováni v pod- 
poru na horu a doJA střídomčně n. sonručně. 
Stoupáni (pracují-li nohy místo rukou). — 
4. Mety únožmo, zanoŽmo, přednožmo, ob- 
bočmo (jako na řebřiku váhorovném). — 
Cvičeni na řebřiku kolmém: i. Vis a změna 
visu (svis, výsuk). -^ 2. Podpor. — 3. Buč- 
kováni.-^. Výdrže. TS. 95., KP. 1. 502.-507. 
— Ř. u vozUf die Wagenleiter. — Ř., nástroj 
ku trápenif máry, skřipec, housličky, die 
Folter, Leiter zur Tortur. V., Kom. Na ř, 
někoho dáti; na žebříce' ztáhnouti. V. — 
ji., jesUy die Krippe. Dáti dobytku za ř. 
Sp. — ft., bylina. Řebříček.^achiUea mille- 
(olium, die Schafgarbe. Vz Cl. 99., FB. 43., 
(^I. Kv. 192., 269. R. veliký, obecný (ovčí 
žebro), štětinatý, kořenný n. římský, hořký, 
vodní. Jg. — Ř., vz Tkadlcovství. 

ŘebHkář, e, m., der Leitermacher. Tk. 
IL 374., 381. 

Řebřina (v obec. ml. žebřina), řébřinka 
(žehřinka), y, f., náčini na vúz na způsob 
Širokého řebřiku, drábina, fasunčk, die Wa- 
genleiter. Rebřiny berou se ve žních pro 
mandele. Us. . Vz Hoaž. — Ř. f? konimi, 
die Heuraufe. ČSk. — Ř. v stájích, jesle, 
die Krippe. — ft. v tělocviku. ÉP. I. 499. 

ítebřinový, žebřinový, Leiter-, Wagen- 
leiter-, íl. lišně, Us., vůz. D. 

Řebřiti se, il, ení = šn^drem se dáti,' 
abschüssig fahren, schleudern (von Schlitten). 
Na Slov. Plk. 

Řebro, a, n.. žebro, řébérko, žebérko, že- 
býrkOy a, n.,^řeořičko, zebřičko, a, n., řebra, 
zeb^'a, y, f. Ř., strsl. rebro, costa, sr. stměm. 
ríbbi, die Rippe, príp. -ro. Mkl. B. 86. Jest 



24 žeber, sedm po každém boku s kostí 
prsní spojeno a ta šlovou pravá n. doko- 
nalá; pět spodních kratších jest a ta slují 
nepravá, nedokonalá (slabinná. Lk.). Kom. 
Vz Kost, — Řebra, Žebra listů, die Blatt* 
rippen ; f. rybi, die Fischerate. — Bosüiny : 
ř. volové, buplenrum, die Ochsenrippe; ovčí, 
achjllea millefolinm, řebříček. Jg. 

Kebrovina, y, f., maso od řeber, das 
Rippenfleiscfa. Bern. 

Rebry, žebl*y, pl., f., proužky na hrnci 
které se stanou od niky. když se hmee na 
kruhu rozehnává. Us. Dch. Odtud: hrnec 
řebrovatý. 

Rebulace, e, f^ die Rebellion, Revolu- 
tion, Streitigkeit V té obci je mezi sousedy 
velká r. Us. u Olom. Sd. Vz Rebellie. 

Rebulant, a, m., der Rebeli, Wider- 
sacher. Us. u Olom. Sd.^ 

Rebu8, n, m., z lat rebus «= röcmi, 
hádanka vyobrazením představená, Rk., há- 
danka obrázková. 

Reeense, e, f., z lat, vyšetřováni, zkou- 
máni, posouzeni, zvi. úvaha o spise a umě- 
leckém dile. Rk., Nz. Die Recension, Beur- 
theilung. — R., kriHcké proskoumáni spisu 
některého autora zvi. starověkého za*účelem 
správného jeho vydání tiskem. S. N. 

Receii§eiit, a, m., z lat., posuzovatel spisu, 
der Beurtheiler, Recensent 

Reeepan, a, m. Nadejel je r. na vraném 
koni sám. Sš. r. 554. 

Recepios, u, m., z lat, list přijimad, ob- 
držeci, list na přijatou. Rk. R., písemné 
dosvědčení, že věc nějaká od doručitele 
byla přijímači skutečně dodána. S. N. Daa 
ICecepisse. Vz Recept. 

Recept, n, m., z lat., předpis lékařský, 
podlé něhož lékárník nemocnému léky při- 
pravuje, das Recept Vz S. N. Často chybné 
m.: recepiss. Us. Špd. Recept píše lékař pro 
lékárníka, recepiss dává poštovní úředník 
na důkaz, že psaní n. jinou zásylkn od ně- 
koho přijal. 

ftéei, zastr. =■ řici. Kat, Hus. 

Recidiv, z lat., návrat nemoci, der Rück- 
fall in eine Krankheit Vz S. N. 

Recipient, u, m., z lat., přijimnč. Em- 
pfanger, m. ; nádržka vývčvy, skleněný zvon, 
ienž svým broušenj^m krajem dokonale k ta- 
líři vývěvy přiléhá .a Žádného vzduchu ne- 
propouští. Der Recipient S. N. 

Reciprocita, y, t^ z lat., střidavosi, vzá- 
jemnost, vespolnost, die Reci^rocität, Wech- 
selseitigkeit Rk. Jak se vyjadřuje r.? Vz 
Se. — Bedproca, vz Časoslova vespoln». 
— V mathm. převratný. StČ. 

Recitativ, n, m., rečitativ, zpěv vypra- 
vovad, rozmhiivn}ý, der Sprech-, Redegesang, 
Erzählungsgesang. Rk. R.. pévecké před- 
nášení ležící mezi prostomluvou a zpěvem. 
Vz S. N. S jednoduchým průvodem akor- 
dovým slově r. secco n. parlante, s plným 
průvodem slově: r. accompagnato. Hd. 

Recitativni (rečitativni). rečitativ. Cho- 
dem dythirambickým a r-iurn. Sš. P. 551. 

Recitovati, recitiren. Děva ku i)lotu n. 
stromu se uberouc jím třese recitujíc. 8š. 
P. 735. 



Řecko — Ř 



eč. 



35 



Řecko, a, n. íl. staré, nové, Griechen- 
land, D. li. nové skládá se z Livadie, z polo- 
ostrova morejslLého a z ostro viiy. TI. Do 
Řeckajiti, jeti. Vz více v S. N. VIL 184.-249., 
Hek. 

ŘH^komluY, u, ra., graecismiis (mluveni 
řeckým způsobem se nesouci). Ve vnlgatě 
jest ř. a klade se akkasativ patrem místo: 
de patře. Sš. J. 145. 

íteckomluvný, gracisírend. Že nemňže 
dotčenÝ překlad r. obstáti. Sá. Sk. 192. (HýJ. 

Reckožidovský , griechisch -jüdisch. K. 
vdovy. Ss. Sk, 68. (Hý.). 

Řecký, m. řecsky z řek-ský, vz K před 
-hský. Někteří píSi : hrecký. Ad v. : řecky. 
Griechisch. Řeckým jazykem, řecky, po 
řecku mjaviti; ř. moře, zemé, V., řecky 
nméti. Ř. císařství, církev, oheň (umélý), 
souostroví. Vz S. N. — Ř. máta, mentha 
saracenia, die Frauenmfinze, D. ; seno, trigo- 
nella foenum graecum, das Bockshorn, V.; 
vino (hrozinky), uva passa, Rosinen, Korin- 
then. V. 

Reclama, vz Reklama. 

1. Řeč, i, f., koř. řek (řek-nn), přípona 
-b; strsl. réČB, sermo. Mkl. B. 54., aL. 113. 
Skloňuje se dle Kosťy tedy dat. pl. řečem 
a lok. pl. řeéech, ne: řečím, řeéích. — 1. Ř., 
moc ěiověka mluviti, mluva^ mluveni j hlas 
lidský, das Vermögen zu reden, das Spre- 
chen, die Sprache, Rede. Ř. jest sdílení či 
vzbuzování myšlének hláskami skládanými 
do 8k)v a vět. Gb. üv. 5. Ř. jest projevo- 
vání myšlének a citu skrze výrazy, které 
člověk smysly svými pojati může. 6lř. Řeč 
ho pominula (nemůže mluvitij. V. Došla mu 
ř., naatala ho trepka. Pro v. Ř. prostředkem 
znamení. J. tr. Dal se s ni do řeČi. Er. P. 
490. Jest o tom mnoho řeči ; Něco k řeči 
přivésti; Nemůže o tom býti žádné řeči; 
Co je do jeho řeči ; On má v řeči ten zvyk ; 
Míval řeč, že . . .; Ani řeČ| o tom! Dch. 
Dala se s ním sííma od sebe do řeči. Dobře 
by vaše řéč byla. Bl. — 2. Ř., způsob mlu- 
r«ií, die Rede, Sprache: a) co do mohuť 
nosit mluveni.^ Těžkou řeč míti (nesnadno 
mluviti). Jg. Řeči hbité člověk. Kom. Není 
nic od řeči. Člověk od řeči. Dch. Kdyby 
byl více od řeči, přijal bych ho. Ü Rychn. 
Pospichati ^v řeči. V. — h) Co do zvuku, 
Sprache. Ř. silná, hrubá, nřmotná, tenká, 
tichá. Ř. přetvařovati. Ü^s. ^ c) Co do míry 
slabik a spojováni slov, Ř. vázaná, nevázaná, 
prostá. Kom. — d) Co do vyhiráni slov 
k vyznačeni věci, podlé jejich obsahu, okol- 
nosti, rozdílu atd., die Sprache. Ř. přísná, 
slavná, tklivá, hledaná, přirozená, umělá, 
ozdobná, prostá, nelíčená, nucená, hladká, 
vzdělaná; řeČ milosti, zonfalosti; ř. obecná 
n. prostonárodní, spisovná, myslivecká, ry- 
bářská, řemeslnická, umělecká, kancelářská, 
Srávní, zlodějská; květná, plynná, Jg., vy- 
ronšená, zjemněná, jemná, volná, svobodná, 
sondnl, kluzká, kroucená, Us. , krajinská 
(podnářečl), členitá, přímá, nepřímá (vz Ko- 
nec), Nz., lahodná a úlisná. Stl. Dříve laska- 
vou řečí než zbrani dojdeš čile. Pk. Hrubou 
řeč vésti; paličská řeč. Us. Dch. Dávání 
vinil, že by ona na jeho ženě pěknú řečí 



základ vymluvila. NB. Tč. Ř. jeho nebyla 
ani slaná ani mastná. Bkř. Odbýval mě pěknfi 
řečí. Pflh. II, 131. — 3. "j^., to co se mluví, 
slova, die Rede, Worte. Ř. horovná, jalová, 
ješitná, kusá, laskavá, marná, matomá, mi- 
lostná, nezáživná, ničemná, obranná, obrazná, 
odporná, osolená, planá, pobudlivá, potěšivá, 
potvrdivá, pravdivá, příjemná, příkrá, přísná, 
přivazčivá, protivná, působivá, pyšná, roz- 
mluvná, tvrdá, účinlivá, unesená, uskrovnělá 
(litotes), vděkuplná, věrná, věrohodná, věro- 
jatná, vlastenská, vlídná, vysoká, začátečná, 
zloproročná, živá. Sš. (Mt., J., Sk., Ob.). — 
Dovršení, dAraz, dúraznosť, forma, hloub, 
konec, lahoda, látka, mocnost, objem, ob- 
mezování, obrat, pásmo, pokračování, po- 
krok, postup, potan, předmět, síla, sladkost, 
spojitosf, stupňování, tragičnosť, trest, tvr- 
dost, účel, ůhmek, ukončení, ťispěch, váha, 
veleba, velebnosf, věrnost, vrchol, výklad, 
výsledek, zaultek, zlomkovitosf, žíla řeČi. 
SŠ. Ř. jejich nespoléhala na důvodech lidské 
moudrosti, nýbrž na důkazech ducha a moci ; 
Pán potvrzoval řečí jejich tím během, že ; 
Sv. Lukáš hustěji o něm neŽ Matouš řeč 
osnuje; Tímto druhým Členem prorok zvy- 
^Je ř. svou; Tu máme začátek nejdelší řeči 
raně; V jakém poměru se povahuje tato ř. 
ku řeči sv. Lukáše; Lid i apoštolé byli čá- 
stečnými vyučováními k té velké, obšírné 
řeči npraveni; Ukončení řeči; Povaha řeči; 
Ř. k lidu učiniti; Ř. tato zvláště k apo- 
štolům sluší; Což však duchu řeči zhola 
odporuje; Slůvko to Žílu řeči celé takoměř 
přesekává; Tímř. větší srovnalosti nabývá; 
Kde poslechu není, ř. vylévati se nemá; 
Vyložiti obšírnou ř. ; u druhých lidí neuči- 
nila ř. setníkova dojmu; Výklad druhý ř. 
seslabnje; Lukáš bezmála doslovně ř. Páně 
uvodí ; Ř. šla jenom o podání starších ; Z řeči 
je^í zřejmo jest, že; Taktoli souvislost či- 
níme, pomíjí tvrdost řeči: Ř. vedou toliko 
o pomazání hlavy. Sš. Mt. 12., 44., 60., 64., 
66., 73., 77., 78., Ä5., 105., 110., 112., 114., 
159., 308., 216 , 219., 266., 308., 335. R. ode 
desátého verše do dvacátého pátého prý 
závorně vsutá a vstavená k apoštolům se 
odnáší; Zabíhala pak ř. o budoucím v říši 
Páně postavení; Takto tedy řeč Páně bez 
přítrže plyne; Správněji by zněla ř. takto; 
Řeč ta řeči živosti přidává; Avšak ř. jeho 
jde spolu k lidu; Pán k lidu s řečí svou 
se obracel; DalejŠí ř. Páně přetržena byla 
člověkem, jenž; Ř. by jinak kusá a nezá- 
živná byUi; I ta slova Páně mocnost řeči 
zvyšují ; Ř. jeho jde také k těm, kteří rep- 
tali. Sš. Mr. 21., 41 , L. 80., 88., 120., 121., 
155., 135., 181. Aniž by postupu jakého 
v řeči bylo: Důrazem tím ř. svou velebně 
a takořka vítězoslavně dovršuje; Potah řeČi 
na koho ; Ř. rozmluvná v přemítání a v pře- 
bor se zaměňuje; Ř. Páně náramnÝ dojem 
na Nikodéma učinila ; Velebnost, důraznosf, 
sladkost řeči Páně nedala mu oddechu; Ř. 
umění, vědy; Ženě Samaritánce řeč Páně 
líbila se a tušila velebnost jeií, avšak ji 
dokoná nevyrozumí vála; Tu jich ujímá Pán 
za ř.: Spojitost řeČi dává na jevo, že; /idé 
přel rnli řeČ Páně reptotem ; rásmo řeči své 
rozvinouti ; Zde postoupá ř. Páně k vyššímu 

151* 



36 



Řeč. 



H blr>.šimu předmětu; Ano i celý postnp 
řoči vyiiiiihá toho sinyBlu ; Ku konci řeČi 
své shrmije všecko v jedno spolu; Tvrdá 
je ř. tca, i kdož muže ji slyšeti (== smýšleni 
našemu se příčí, odporná a protivná jest 
myslí ntm): Oni tím více n«id reéí Páně po- 
horšili se; Zvyšuje Jan dAraz řeči vyrčením 
plného a celého jména a příjmení; Osnova, 
útek řeči Páně; Ukazuji, že takto ř. Páně 
v sobotu lépe a sličněji dohodná jest; Ovšem 
tedy ř. směřuje a čelí proti synedrístAra; 
Vypisuje ještě sv. Jan následky řeči té Páně, 
ač byl ji celé nepředložil, nébrž jenom tresf 
její podal; Následují tři řady řeči Páně; 
Pan více k obsahu, pravdě a duchu řeČi 
svojí táhne se; Ale proud řeči Páně tu tiše 
jenom šplouná; Ř. něčí přemšití, překaziti; 
Zde ř. se vede o divech a zázracích: A tu 
počiná řada^ ta přelaskavých, přehlubokých 
řečí Páně ; íi. Páně obrazná jim nebyla dosti 
jasná; Když Pán řeči ty potěšivé a potvr- 
divé k apoštolAra měl, vedl; Dle textu řec- 
kého ř. velmi živa jest a malebná; Tudy 
Pán v pokroku řeči o lásce mluví ; Ř. Páně 
apoštolům nepřístupna byla a jenom někte- 
rým z Dich něco z ní prosvitalo ; Aby ř. tam 
vrátila se, odkud vyšla; Vrací jim pyšnou 
ř. jejich ; Ač i při tom slov stavení síla řeci 
dohola nevymíji. Sš. J. 19., 21., 54., 62., 72., 
75., 94., 108., 111., 112., 116., 119., 117., 124., 
130., 133., 186., 151., 153., 155., 165., 220., 
227., 238., 241., 242., 255., 279. Ř. Petrova 
vysvětluje proroctví Joelovo ; A ř. jeho pla- 
nula jako pochodeň ; Ve vla^tenské řeči své 
apoštoly mluviti slyŠelj; Ř. učinil ve dvě 
části; Petr jim výsledek veškeré své řeči 
předkládá; Kdož tedy přijali ř. jeho; Pro- 
rknula a probodla srdce jejich ř. ta; Peti* 
přejal ř. a objem vlídné a laskavé řeči té 
ulécil ránu dřívější řeči; Sv. Lukáš neuvodí 
celé řeči Petrovy, nébrŽ obsahu jenom jejího 
zkrátka dotýká ; Aby řeČi své vétčiho udělil 
dilrazn ; Aby dalejSí řeči Petrově přítrž uči- 
nil ; Avšak zdá se stupňováni řeči vymáhati, 
aby; Avšak proti všemu spojení a ťičelu 
řeči ; Moc bozi, ^která řeči jeho mu vnukala 
a je provázela; li. ta obšírná jeho nejednomu 
soudu podléhá; Anaf ř. obranná jeho ktomu 
směřovati musila, aby; Ale v dalejšim ře^i 
své pokračováni staven a přetržen jest; R. 
není celá a ukončená, ale i ve své zlomko- 
vitosti je podivným výjevem ducha sv. ; An 
v původním textu řec upřímo se od Boha 
k Abrahamu nese; Že sv. Štěpán při horovné 
řeči své k hlavité věci prohlédaje podřekl 
se. Sš. Sk. 17., 18., 23., 28., 29., 30., 38., 44., 
47., 58., 72., 74., 75., 76., 79. Především 
věrnosti a možné doslovnosti v té řeči pilen 
jsa; Zřejmé je stupňováni řeči; Neide řeč 
proroka Jesajáše tam, jakoby; Ně*kterým 
zdá se příkrá a přísná ta ř., jež následuje, 
přirozeným vývoj ein Štěpánový povahy býti ; 
Nesnesli židé řeči Stěpánovy dále; Kdo slova 
ta z prima o Kristu berou, předbíhají postup 
řeči ; K. sv. Petra dovršeni nedosáhla ; Níže 
opět o tom ostrově se nám ř. vráti; Tomu 
nasvědčuje všecka spojitosf řeči; Aby řeč 
pobudMvíí stala se k lidu;^S tím se Pavel 
ocitá na vrcholu řeČi své; K. postoupá ode 
všeobecná ku zvhištnostem a bezpečnosť' 



zvyšuje důraz její ; Výsledek krátké řeči 
Petrovy byl ten; Přechází z nepřímé v řeč 
přímou; Jedněm nelíbila se prostá řeč Pa- 
vlova, v niž ^ani látky ani formy filosofické 
nenalézali ; Ř. ta Pavlova jim (AtheňanŮm) 
ovšem jinostraná, jinoroda, cizí, cizotná, 
cizinská býti musila; Podivu hoden jest 
obrat a postup řeči Pavlovy: Ř. Pavlova 
tři částky má, bohovědnou, číověkovědnou 
a kristoslovnou ; Těm, k nimž ř. jeho čelí ; 
Neminula se řeč jeho s úspěchem; Lukáš 
toliko ůhrnek řeČi Uallionovy uvodí; Řeč 
Pavlova všechna směřuje k tomu: A přiči- 
ňuje tím veliký důraz řeči svojí; To jest 
osnova řeČi Pavlovy, ovšem přetržené a tudy 
kusé a nedocelené; Vyznačuje se řeč tato 
zvláštním horováním a udatnou, radosti vou 
myslí; Ř. celá nese královskou povahu, jsouc 
obhájná ale spolu i výbojná. SŠ. Sk. 79. 
84., 88., 90., 106., 127., 135., 145., 156., 159., 
170., 179., 201., 205., 206., 210., 214., 216., 
235., 238., 252., 276, 278. Nelze jinak říci, 
leč že bezdovětně se ř. apoštolova nese : R. 
apoštolova je matorná; Avšak mocnosf řeči 
jeho je nevýslovná ; Kde na ř. svou pozor- 
nost Čtenářů obrátiti hodlá; Apoštol obraci 
ř. svou zvláště k částce té křesťanů; My 
také v obyčejné unesené řeči otázku kla- 
deme v předvétě tolikQ; Abys ospravedlněn 
byl v řečech svých; Cini to s nevyvážnou 
moci a silou řeči; Ř. bráti s kým (=:= roz- 
mlouvati). Sš. L 62., 15., 7., 24., 116., 105., 
41., 97., 8. Tím ř. většího důrazu přibírá ; 
R. podlé povahy citu proneseného již litleji 
vane, již mohutněji se brouti a stupňováni 
a protjkladové jí zvláštního půvabu dodá- 
vají; R. tím dosahuje živosti; Statečně si 
vésti v řečech; R. jeho njid břeh obyčej- 
ného pojednáni vystoupá ; R. originálu nemá 
se ve překlade ani seslabovati ani sesilovati 
a stužovati. Sš. IL 261., Ž. 137., O. 143., 
158., 190., Mt. 6. (Hý.). Radějše mamu řeč 
v kostele mlnvime, nežli svatů slyšíme: Chod, 
stroj, řeč, oko, tanec na ni svědči, kaká vnitř 
jest, poznáš z její řeči ; Jak miesto otevřené 
bez ohrady zdí, tak muž, kterýž nemóž v řeči 
zbrániti ducha svého; (Utrhanie jest), když 
kto dobré skutky řeči ve zlé obracuje. Hus. 
L 128., 203., 225., 229. Co se s důmyslem 
jejich nesrovnává, to chytře aneb zatajuji, 
aneb zbarvenou řeči líČÍ. JV. Učinil ř. dosti 
dlouhou a obšimon. V. Reč jeho libá, pří- 
jemná, prostranná a zvučná byla. V. Učinil ř. 
na ten rozum; Ač bratři nic sa nedotýkal, 
však proto tak mluvil a řeč svou st^vj^l, 
aby to vše nejvíce na ně se vztahovalo. Cr. 
Stala se ř. k němu. BO. P. Lev učinil řeč 
slovem všech osob již jmenovaných. Bart. 
Pěkná a lahodná řeČ, ale skutkové přísni ; ř. 
množiti; Širokou a ozdobnou řeči vypravo- 
vati. Str. Abych daremné řeči neplodii. Ler. 
No to ie vám řeči jako vody. U Rjchn. Řeé 
byla jíž na krátce; Neposlouchej na jeho 
řeč. Dch. Cožby neřádného v radě viděl, 
má řeči svou staviti. V. Reč o něčem uči- 
niti. Chč. 623. Mluví se řeč. VS. VI. 33. O to 
bývalo mnoho řeči. Tov. 115. To jest Vo- 
kova řeč, co svědčí listem nyní na sněm. 
Půh. II. 620. Všíckni jednu řeč mluviecha. 
Dal. .5. (1. 18.). R. uchvátiti. Smil v. 1520. 



Řeč. 



37 



Mezi řeči něco prohoditi. Nz. Za řeči pro- 
hodil. Us. Vyznal jeat mezi jinú řeči, že . , 
N6. Tč. Die mezí jinú řečí, že ... ; Z této 
řeéi máš, že dobrý ob^čaj miyí, kteří učí . . ; 
Buď vaše řeé: Jest, jest, nenie, nenie. Hus. 
1. 97., 51, d8. Teď máfi ř. zjevnú, že, kteříž 
odstůpili 8Ů od písma a od života apoštol- 
ského, že ti nebyli sú ůdovó s apodtoly; 
Kdož lahodnými a vymyšlenými řečmi mluví, 
sieti jest rozbil bližnímu svému; Ktož chce, 
rosaměj, co die duch boží v té řeči: Ta ř. 
jest ř. otce Boha k svnu; Proti té řeči die 
takto ; Nedoufaje jich řečem ; ft. Kristova 
zdála se jim něco v sobě protivná; Eto ne- 
milaje mne, řeči mé nechová; AI kto miluje 
mé, řeč mú zachová ; Tato řeč je k tomu 
pomocná, aby se poznal rozdíl ... V radu 
sú vešli, aby popadli JežíSe v řeči; Tu ř. 
pilně važme. Hus. I. 235., 261., 262., II. 
19., 46., 153., 179., 207.. 208., 232., 397. 
itec rozvláčiti. Alx. 1109. KeČí nenaplníš 
povětírí. Pk. Neskákej mi do řeči (cf.: 
Neser mi na krám, až vyložím. Prov.V Řečí 
86 potkati, in Streit gerathen. NB. Jč. 
O čem jest řeč (o čem se mluví) ? Us. Reč 
vynésti; v řeč někomu padnouti, vskočiti, 
vskakovatí; ř. někomu pře^hnouti. V. To 
nestojí za řeč. Us., Sycn. Řečí na něco na- 
rážeti. Ta řeč se na jiný rozum vztáhle. 
Syeh. K. se mluví, pivo se pije nebo: Eeč 
8c mluví a voda teče nebo : Keči sa hovoria, 
chlieb sa jie (= nesluší na váhu dávati každé 
slovo). Vz Pomluva. Jg., JLb., Mt. S. Prov. 
Jaký rozum, taková řeč. G. %bleď na řeČ, 
ale na. věc. Vz Věřiti komu. C. R. někomu 
přejatí. J. tr. Pomoci slov a řečí něco před- 
staviti; řečí horovati; aby ne prostě vždy 
ř. šla: ř. posunky provázeti. Nz. To je má 
řeč. Us. A co pak Jest moje řeč (= totéž 
já povídám) ? Tyl. Mnohé řeči v týž rozum 
mlDvil. Chč. 608. Řeči měl k Isákovi. NB. 
Tč. Ř. někomu zaraziti. I)ch.Ř. se mu hatí 
(mate,^ vázne, nedaří). Š. a Z. Nechám té 
řeéi. 8t N. 275. — Co do kolikosti. Mnoho 
(málo) řeči nadělati ; zbytečnou řeči někoho 
meškati ; mamou, daremnou ř. mluviti ; hojný 
v řeči; hojnbsf řeČi; co potřebí dlouhé řeči?; 
af daleko řečí neobcházím ; ať řeči ukrátím, 
nedloužím, neprodlužuji ; okliky řeči^okolky, 
zápoli, okolkování, okorování. V. Řeči ne- 
šintí. Koc. Ř. skrátití. Dal. V řeči krátkým 
býti. Dch. Řeči uskrovniti. D. Dlouhých řečí 
plodí až mrzko. Sych. Jest na řeč skoupý. 
Sych. Kde není slyšení, nevylévej řeči. Boč. 
Dlouhých řečí nadělati; Ve své řeČi hodně 
prášiti; Ten o tom nadělá řečí!: Nej^od- 
statné řeči. Us. Dch. Nedobrý dělník, jenž 
mnoho ředí nadělá. V. Vlček. Aby těch řečí 
a podskoků nechali. NB. Tč. Držel mne na 
řečech, hielt mich durch Worte hin. Gl. 292., 
Pňh. bm. Držel mě na řeči a konce mi o to 
neočiniL Půh. IL 526. Moc řečí, padesát 
etyři. Moc řečí na Pofíči. Vz Mlčeti. Lb. 
Mnoho řeéi, málo skutku. C. Mnoho řečí, 
niálo věci ťmálo skutků). Vz Křikloun. Lb., 
C. Kde velké řeči, tam málo z veoi. Mt. S. 
Přišel k řeči jako Turek k Šavli (dostal se 
k slovu, tlach nemá konce). Vz Tlachal. Lb. 
Mnoho řeéi, účinku nic. G. Zbytečné řeči 
škodí a mrzutost plodí. Vz Slovo. Č. Má 



řeči, co kozí řiC bobků. Lb. Má řeči iako 
vody (mnoho slibuje, málo plni). Vz Slibo- 
val. Lb. Nazobal vole a jiŽ má řeči co vody. 
Prov., Jgv Má ř. na dlouhém topůrku. Vz 
Jlachal. G. Má více řeči než mlynář vody. 
G. Jest té řeči, až přes pysky přetéká. V z 
Tlachal. G. — Co do pravdivosti. Skutek 
8 řeči a řeč s skutkem srovnati. V. Sám ve 
své řeči se stíhá: Slibnými řečmi uši nám 
lektáte.^ Sych. V řeči někoho postihnouti. 
Knst. Řečem místa nedáti. Šteic. DáC on 
dosti řeči, ale skutek v ^háji. Nehleď na ř., 
ale na věc. Prov., Jg., C. Toť řeč jako sto 
(pevná přípověď) ! G. Řeč čím bývá úlisnČJHÍ, 
tím bývá podvodnější. Rb. Vz předcházející 
přísloví (reč co do kolikosti), K řeči své 
státi. Vz Slovo. Bs. Tuto věz vedlo řeči 
sv. Augustina, že máme se varovati o^l oby- 
čeje přísahy. Hus. L 97. Ř. se vá^í, slíbené 
se čeká. Km. -- fio do obsahu slov jakožto 
znamení mysli. Řeč jest ukazatel, znamení 
mysli; ř. známé činí srdce ČlovČka; z řeči 
poznáno bývá, co člověk myslí; ř. pronáší 
myšlení Člověka; ř. chytrá; drzí v řeči. V. 
Bláznivá řeČ nemá moudré odpovědi. Ms. 
Hloupá řeč. Us. Člověk po řeči, bylina po 
vůni se zná. Člověka po řeči poznáš. Obrátil 
v řeči. Vz 6iT9,ny pořekadel: Couvaíi, Kára, 
Odvolati, Opak, PláSf, Vůz. Jaký člojvěk 
taková řeč. Vz Hlava, Moudrý. Jg. Keči 
dvojení jest hotové závidění, roztržení, po- 
puzení a svár. Hus. L 133. — Co do citu 
a hnuti mysli. Řečí ohromiti; ř. ozdobná, 
neozdobná. libá, pochlebná, krásná, příjemná; 
Hladovíte břicho nedá se slovy ani pěknou 
řečí spokojiti. V. Ř. jako meč. Neřád nul ř. 
o něm. Den. UStipaČnou řeČÍ koho škádliti ; 
dravou řeči někoho drážditi. Sych. Řečí ně- 
koho drbnouti, dojímati, okouzliti, Sych., 
někomu lahoditi. Ben. v. Dobrá ř. dobré 
místo nalezne. Bfs. Jsi-li v řečech stálá. Sš. 
P; 383. Dobrá ř. jídá jáhly v mléce. Č. Meč 
raní tělo, řeč pak mysl. Rb. Ř. jímavá, hor- 
livá. Ros. Umí ř. svoi^ opepřiti. Chutná řeč 
co medovink. Sych. Řečí někoho dotýkati; 
dotýkání se někoho řečí (slovy^. J. tr. — 4. 
ft., povésťy das Gerücht, Gereae, die Sage. 
Nejisté řeči a rozprávky; daremné, nedů- 
vodné, nepravé řeči (klevety). V. To jc«t 
obecná ř. V. Ř. obecná, obecná pravda. G. 
V ř. a pokřik uvésti. V. Dávná o tom řeč; 
To jsou jen řeči ; Nepravé řeči do oběhu 
dáti ; Nadělal o sobě řeči ; Přišel Mo řečí ; 
Dáti se do řeči. Us. Dch. Bůh ví, jak se 
hned ta řeČ strhla. Us. u Dobrušky. Vk. 
Divné řeči o tobě jdou. Arch. L 26. Mnoho o to 
bylo řeči. Chč. 608. Řeč o něčem pustiti. 
Bart L 28, Byla ř., že to nikdo jiný neučinil. 
NB. Tč. Řečem místa dáti. Sych. Chceš-li 
moudrýoi mužem slouti, dej řečem mimo 
se plouti. G. Moudré ucho nedbá na^ hloupé 
řeči (nedbá hloupých řečí. Pk.). G. Lid- 
ských řečí nevaž sobě, pakli ctnosf a rozum 
v tobě. Pk. Na řeči nic nedbaj, ene mě 
tv kochaj; To by nás tu vzali ludé v řeč; 
A kde vdova kročí, všady o ni řeči; Ludé 
leda jací řeČí nadělali, před svobodnu chasu 
tebja pomlůvali. Sš. P. 387., 488., 494., 547. 
Řeči sú přišly, že král jede. GR. -- o. JL, 
rozpráuMy (ue Rede, der Diskurs. Není 



38 



Ř 



eč 



Řeč 



ecaiiy. 



8 nim o to řeči. Nedávej bc s ni do řeéi, 
neb zlou hubu má. K. přijde ^k řeči. Us. 
Mám 8 nim Širokou řeč. Jel. K. od jiného 
neni (nemá jiného úéehi). Kos. 01. I. 22. Co 
nám nesete? I přicházim k vám jen na 
kousek řeči. Us. na Mor. Uý. Poslúchali Jaká 
řeč mezi námi bude. NB. TČ. Ajta sedm vidi 
andělů tam státi, s jeho synem svatým milé 
řeči bráti. SS. Bs. 74. Byl jsem s ním v řeči. 
Us. Brt. A tyto řeči postúpili sú nékteři 
doktorové s kanovníky, s faráři a s mnichy 
u Praze v radnici. Hus. II. 59. — 6. ft., 
slova spojitá ku přesvědčení a pohnuti ně- 
koho, die Rede, Anrede. Ř. pěkná, výmluvná^ 
bedlivě uvážená, mistrovsky složená, noční 
lampou pomazaná. V., jadrná, obranni, D., 
hrooní, 8ych., přiležitá, uvozovaci n. i\vodná, 
pochv:ihiá (chvalořeč), z patra n. z náhia, 
z paměti, bez přípravy, bez úvodu, v po- 
padky, oslav ovaci n. k slavnosti, pamětná 
(na památku něčí), ústní, písemní, očisfovací, 
na rozloučenou, na odchodnon, na rozchod- 
nou, loučici, vítací. Školní, Školská, na odiv, 
oddávaci (při oddavkách), obranná. Nz. K. 
obžalovací, obžalobná, soudní, politická, ko- 
nečná, vstupni (nastupovaci). Vz Prosa, 
S. N. Ř. horská, die Bergpredigt. Sm. Figuta, 
obrat, ozdoba, okrasa řeči. Nz. Řeč k lidu 
učiniti, udělati; řeči svou obsáhnouti a vy- 
vésti; řeč krásně postaviti. V. KeČník činí 
řeč podíé řečnického uměni; přistup k řeči 
(exordium) ; zavírka a konec řeči ; začátek 
řeči učiniti. Kom. R. míti o něčem. Dch. R. 
na řeč; ř. odvratná; ř. proti řeči (odpovčd^. 
J. tr. Ovšem těžší hřiech učiní, ktož po této 
mé řeči přísahy dopustí; A tak z této řeči 
máš, že ... : Stala se řeč ke mně ; Aj v té 
řeči sv. Pavla máš, proč ruka panská meč 
nese cierkvi svaté. Hus. I. 97., 138., 174., 
J76. Již se k svěj řeči navráci. 8mil. v. 80. 
R. k někomu obrátiti; Řeč hojná na slova. 
Ski. V. 135., 345. Ř. svou zavírati. Bart. IV. 
32. Ř. skonati. Kat. 2870. Páni odložili po- 
hon i řeči do Brna do více pánuov. PAh. 
I. 257. Anděl k ní ř. mluvil. Br.'R. (kázání) 
míti. D. Jadrnou řečí porazil jalovou vý- 
mluvu. Sych. Krátká ř. a pěkné slovo vy- 
může u pánů mnoho. Prov., Jg. O lásce 
chci najprve řeč podejiti ; O tomť Siře pro- 
mluvím, když řeč zdvihnu o almužně. Št 
N. 208., 304. Těla hnutím řeč provázeti 
(tělesními pohyby); V ře^ k někomu se 
obrátiti (apostrophe). Nz. Ř. držeti, J. tr., 
V., léfe a obyč.: činiti, míti; srovnej před- 
cházeiící. Ř. dokonati, zavříti, řeči konec udě- 
lati. V. Kjátká to řeč, ale uzlovatá (moudrá, 
vtipná). C. Má podm astrou řeč. Č. Uhladil 
si řeč liščím ocáskem. 0. Reč se mu sama 
lihne (mluví plynně a přiměřeně). Vz Mlu- 
vení. C. Ani k řeči ani k seči (ani do úřadu 
ani do vojny). Vz Nepotřebný. C. — 7. R., 
úhrn všech zvuků zvi, lidským slouHcích za 
znamení citu, myšlének, jazyk, die ^Sprache, 
Zunge. I zvířata mají svou ř. Us. Ř. česká, 
německá, řecká, latinská, francouzská, vlaská 
atd., Us., svatováclavská (česká), živá (která 
se posnd mluví ku př. ruská, polská atd.), 
mrtvá (ku př. starořecká, latinská), cizí, Us., 
mateřská, přirozená, vlastní. V. Řeč nevzdě- 
laných národu bývá chudá, vzdělaných bo- 



hatsL Us. Také mají se postaviti, aby česká 
řeč nehynuk; pojme-li Čech Nčmkyni, aby 
děti ihned se česky učily a ned voji ly řeči. Hus. 
I. 133. Ve více řečech psáti, učitel řeči. D. 
Z oné řeči do této překládati, tlumočiti. V. 
Z jedné řeči do druné vykládati. Br. Něja- 
kou řečí mluviti. Har. Ř. uměti. Háj. Uží- 
vati české řeči. V. Kdo se za vlastni ř(^č 
stydí, hodenf potupy všech lidí. KoU., O. 
Znatel řeči. Šm. Doučiti se řeči, vycvičiti 
se v řeči. Nz. Knihu anglickou řeči sepsati. 
Ml. Řeč česku již sú zkazili němčinu ; Řeči 
česky měli by sé učiti děti v Čechách; Ř. 
česká v totn jest krátká. Hus. I. 379., II. 
123. — Ér. jednací v starém českém soudě 
(česká), vz Pr. 1869. str. 630. a násl. — 8. ft. 
přímá a nepřímá. Položí>li kdo slova jiného 
n. svá, jak je sám vynesl, tedy jmenujeme 
řeč takovou přímou (oratio directa« recta), 
ku př. Pravil: Jest mi zima. Zavěsíme-li je 
na Časoslově, kterým je ohlašujeme, takovou 
řeč jmenujeme nepřímou n. větou dokládací, 
ku př. : Pravil, že jest mu zima. Klade pak 
se v řeči nepřímé 1. indikativ se spojkou ie, 
kdys se řeč něčí za věc událou, za věc sku- 
tečnou vystavuje (věty úsudkové vyjadřu- 
jeme větami vyjadřovacími s £e. Brt). Od- 
pověď od sebe dali, že se spolu v lásce sná- 
šejí. — 2. Nebo spojka a s konditionalem že 
by, kdys obsah řeči povahu věci pouze my- 
šlené aneb žádané do sebe má (imperativ 
vyjadřujeme větou žádací s aby, ať. Brt Vz 
Ať). Požádal knížete, aby mu to místo dal, 
že by chtěl tu sobě hrad pevný postaviti. 
Háj. Otec řekl synovi, aby se chránil zlÝch 
tovaryšů (m.: Chraň se. Tedy. se spojkou 
áby rozkaz do řeči uvádí. Ht). — liznam. 
Ostatní věty zůstávají buď nezměněny neb 
označuje se závislost konditionalem aneb 
slovcem prý. Brt. Vz Prý. — 3. První a 
druhá osoba řeči přímé mění se v řeči ne- 
přímé v osobu třetí, jsou-li od osoby řeč 
nepřímou uvozující rozdílný. Říkávala: Kdo 
co má mého, ten toho užívej =^ že kdo co 
má jejího, ten aby toho užíval. — 4. Jsou-li 
mluvící a ohlašující osoby jednost^né, zá- 
jmena první osoby i v řeči nepřímé se po* 
držuji. I šel jsem k němu, žádal jsem ho 
za to řka: Jestliže bych ten dům koupil, 
chci tobě na domě svém, který prodám, 
jistou summu vykázati. I šel isem k němu, 
žádal jsem ho za to, jestliže bych ten dům 
koupil, že jemu chci na domě svém, který 
prodám, jistou summu vykázati. — 5. Někdy 
se obě řeči mícfjuíjí. Ona pravila, že toho 
neni, aby jí dal pokoj ; máš-Ii co ke mně, 
máš právo. Sved. — 6. Někdy i řeč přímá 
od spojky že se počíná, která je zde jen 
uvozovaci. On odpíral, že jsem nevzal nic. 
Sved. — 7. Zhusta se časoslova uvozovaci 
vypouětějí. Na to já (pravil), že jest to tak 
dobře. Zk. S. 518., Ml. II. 70. Vz Brt. S. §. Ö17. 
2. Řeé, e, f., Řeteč, něm. Ketsch, ves 
u Mírovic. 

Řeéák, a, m., thelphusa, korýš. Krok. 

Řeěanka, y, f., caulinia, rostl. Ř. křehká, 
c. fragilis. FB. 6. 

ftečaukovitý. Ř. rostliny, najadeae. 

ftečany, dle Dolany, ves u Přelouče. PL. 



Řečejš — ŘečnomluvnoBC. 



39 



ŘeéeJS, e, m., chersydrus, had. Krok. I. 
c 129. 

fteeeni« n., .das Sagen,^ Gerede, der iSfpruch. 
Leg., Žalt. A pro to ř. ďábel by vždy v hřieše 
a v mukách věčných ostal. Hus. I. 341. 

Kečenstri, n. = pHmluvay odvrana^ die 
Fürsprache. Slov. Bern. 

iteóený, Henýy rčený; řečen, a, o, ge- 
sa^ genannt, sogenannt, vorgeblich. Éeka 
latinsky Albis řečená. Har. Král Pergama 
Eumenes řečený. Y. Svrchu, napřed, výáe 
řečený. Kořeni, řečené mužiček. Db. Já 
dřiveřečený Petr. Arch. I. 140. (r. 1397.). 
Ve Tsi ř-né Sedlo; Nosil jim potřebu v les 
ř-ný Tisy. Pč. 21., 22. Napřed ř-né věci; 
Nižádné klaněnie z těchto ř-ných nesluSie 
na obrazy. Hus. I. 13., 73. Žalujeme na dříve 
ř-bo ; Peníze plniti Čmínovi z PnČova ř-mn ; 
Pohoní Hynka ř-ho Suchý: Jana ř-ho Srno- 
h&^ ElSktt někdy ř-nu Vilémovu; PuSkn 
z Čech, ř-ho z-Kunstata; Herarta z Kunstata 
někdy z Lučan ř-ho. PAh. I. 183., H. 53., 
95., 120., 156., 375., 410. Hady králíky tak 
řečené; To< Vehemot, ďábel tak řečený. BO. 
Tehda král k Azaelovi tak ř-mu. m. Po- 
hanskému králi Balam řečenému. Hus. H. 
205. Vz Prvepsaný, Zvaný. 

1. Reéice, e, f. »= HčMe, Slov. 

2. ňeéiee, e, f.^ mě. v Čech. 1. ft.* červená 
f». véiH n. hiskupava, vz Tk. I. 622., Hlr 
658., IV. 371. — 2. R. kardaiova v tábor, 
kraji. Vz více v S. N. — 3. R. ves a) u Kralup, 
b) n Miletína, c) n Něm. Brodu, d) u Blatné, 
e) u Nov. Města na Mor., f) u DaČic na Mor. 

ňečiebtívý» redselig. Sm. 

fteéiky u, m., pistacia, rostl, řečikovitá. 
Kosu. 

Reéikovitý. £. rostliny, terebinthaceae. 
S. N., Schd. II. 306. 

fteéina, y, f., graecismus. Opt Vz Řecko- 
mlnv. — R., loffika, zastr. Rozk. 

fteéima, ý, f., fópe: sněmovna, das Parla- 
ment Jg. — R., Júwoma, das Sprechzimmer. 
D. exc. 

fteéiitě, ě, řeéisko, a, n., koryto řeky, 
das Flu8sbett..Ř., dno řeky. Blř. Z řečiště se 
vyliti. V. Reka řečiStěm teče. Us. R. čistiti 
(ausbaggern). Nz. Ř. vymleté. Vz Řeka. 

fteči^tni, Flussbett-. Sedl. 

l^LečiteliiE, y, f., řečništé, Rednerbühne, 
f. Sm. 

fteéiti, iL en, ení, řečivati ^^ mluviti, 
reden. — kde: v radě. Dal. 

ftečitý = řečný, mluvný, gesprächig. Slov. 

&ečÍT0d, a, m., der StimmíHhrer, lépe: 
řečník. 

fteélTOst, I, f., řečnosť^ výmluvnost, dle 
Beredsamkeit. Holá a prázdná řeČivosf a 
honba po sličných frasech dachu jeho (Pa- 
vlově) zhola protivná byla. Si. 1. 154. (Hý.). 

l^ěkoviee, dle Budějovice, ves u Brna. 

fteénč = výmluvné, beredt Ros. 

fteéuéni« das Sprechen. 

fteéniee, e, f., die Rednerin, Sachwalterin, 
Ffitsprecherin. Buď naší ř-cí. Dch. Žena ne- 
toliko jest posel a ř.. ale i mistryně ďá- 
blova, Čehož máS příklad na £vě. Hus. I. 
278. — &. == řeániété, Dch. 



iieiliúekfjřečnický. Kom., Ros.), Redner-, 
rednerisch. R. uměni. V., povinnost, Ros., 
zápal, Koll., sloh, přizvuk, dttraz. Nz., vý- 
klad, výlov, Dch., důstojnosť a doKazovnosť. 
SS. Sk. 206. 

Řeénietvi, n., die Redekunst. — Ř., uméni 
řečnické, zpúsoonosť k řečnéní. S. N. — Ř., 
nauka o uméni řečnickém Čili o výmluvnosti, 
rhetorica; vuiUm pak smyslu nauka o pra- 
vidlech, dle nichž se máji řeči činiti. Vz 
S. N. K. provozovati. Hlas. Ř. duchovní, 
světské. Nz. 

Keéniéí'^ řečnický, Redner-. É. výmluv- 
nost. Troj. 

fteénik, a, m., kdo za jiné řeč vede ku 
př. při deputaci, der Redner, Wortföhrer. 
Posýlal ř-ky do Čech, aby mu ku pomoci 
lidu zbrojného poslali. Bart. 222. 29 , 225. 2. 
— R., kdo má řeČ v moci a umi dobře mlu- 
viti W. věřené, der Redner. Vz S. N. Ř. 
vykládal. Dch. R. boží (kazatel). V, Ř. činí 
řeč podlé řečnického umění. Kom. — Ř., 
přitd právní, der Sachwalter. K jest osoba, 
která před soudem z jistého úplatku pře 
vede. Kol. 19, Řečníkem bytí někoho. V. 
ft. svěřence svého hájí. Kom. Řečník, hudec, 
kurva, tí tři, kdo nejvíce dá, toho šetři. 
Rým. A tak vedle své nůze a potřeby při- 

§rav sobě řečníka v nebesích, aby tak slax^né 
édictvie nebylo ztraceno. Hus. 1. 129. Jakub 
nožíř žaloval jest skrze ř-ka na Elšku. NB. 
Tč. Abv v ěestí nedělích sám nebo skrze 
ř-ka svého před právem stál. Ib. Kdež jest 
třeba utéci ku ř-KU, tenť svú mzdu vezma 
žalobu stvoří. O. z D. U vSech súdóv, v nichž 
najviece matů ř-ci, honiece se řeČi a nehle- 
díce pravdy, a zvIáStě chlapští ř-ci; Po- 
dilebník, nejvtipnější ďáblův ř., růhá se Bohn ; 
R. po vzdali prie, aby viece vzdal aneb 
z netbánie zmešká^ aneb od nepřietele vezma 
viece die: lemonu tomu nic učiniti; Tak 
mluví sv. Bernard jsa proti zloděióm a proti 
lotróm duchovním jich (chudýcn) ř-kem; 
Opatrně čiňte, za své hřiechy přímluvcóv 
hledajte a řečmkov sobě chudých k sůdnému 
dni dobývaite. Hus. I. 256., 260., 297., H. 
222., 249. Což se ř-kův aneb těch, kteří od 
lidí z peněz mluví, dotýče. Zř. F. I. H. VII. 
Ř., obn^ce. prokurátor, oratoř, advokát při 
starých českých soudech, vz Pr. 1869. str. 
633. a násl., S. N., Rb. 271., Advokat, Sondeo, 
VS. 569., Gl. 292. a Tk. U. 547. — Ř. zemský, 
der Ausrufer beim Landrechte in Böhmen. 
Vz ül. 293. — ii.f zástupce otce nevéstina při 
námluvách a jiných příležitostech. Us. Brt. 

Roénisko, a, n., die Rednerbühne. Dch. 

Řečništé, ě. n., die Rednerbühne. S řeč- 
ni$tě k lidu mluviti. 

Rečuitel, e, m., řečník, der Redner. Mns., 
M&Bt. bož. 

KeČniti, il, éní ; řečnívati, eine Rede halten, 
sprechen, advociren. Ros. — Jak : 8 roz- 
myslem. Svch. — ke komu: k lidu. Nov. 
vid. — kde: v kostele. — proti koma: 
Cicero řečnil proti Antoniovi. — Čím Jak : 
těmito slovy. Vz Řečňovatí. 

ílečuivosť, i, f., die Redseligkeit. 

Reénivý, redselig. Šm. 

Řečuomluvnost, i, f. (Zépe: řečnosf, vý- 
mluvnost) die Beredsamkeit. Berl. kr. H. 17. 



40 



Řečnosť — Řediti. 



Řečaost, i, f., výmluvnost^ die Beredsam- 
keit. Ros. 

Řečňováui, n.. das Sprechen. Jestli že 
co v ř. (mluveni) kratochvilného přiračšuješ, 
žerty af jsou, ne ůštěpky. Kom. — fe., řeč- 
nické mluveni, ^as Reden, der Vortrag. Cvi- 
čeni v ř. Jel. R. při soudech. V soudném 
ř. se cvičiti. Reš. Btatkfl sobě dobyl ř-nim 
při soudech. Bart 

ftečftovanka, y, f., deJUamovanka, Dekla- 
mationsstück, n. om. 

Řeč&ovati, řecňovávati -^ mluoiti zvh^ku 
přesvědčeni jiných, reden, eine Rede o. Pre- 
digt halten; pH soudě mluviti, vor Gericht 
reden. — die čeho: dle Cioeronovy rheto- 
riky. Korn. — Čím: těmito slovy. R^. — 
od koho: od někoho ř. = za něho nduviti. 
V. — kde: před soudem. CJB. 38af., Pr. — 
před kým na někoho ř. Plk. — proti 
komu. Proti řečnému neřečňuj. Ros. —Jak. 
Nepracovitý kazatel z roboty řečňuje. Kom. 
— zač: za večeři. Záv. — s kým. A já tady 
budu se Bvú milú ř. SS. P. 414. — o čem: 
o něčích výpravách. Sf. — kdy. Žena ř. 
nemá leč ve své vlastni při. Kol. 19. — 
komu. Hraje-li kdo pěkně na housle řiká se 
také, že mu^ housle řečňují. Na Mor. Brt, — 
za koho. R-val nebo orodoval ssa ně. ZN. 

&ečný, výmluvný, beredsam^ beredt. To 
je ř. člověk, on má dycky cosi do řeči. Na 
Ostrav. Tč. Nebožka byla až hrůza řečná. 

8s. u Rychn. R. skladatel veršů. Kom. — 
,., ústvX, mündlich. R. haněni n. psané. Hus. 
II. 286. — R., Héný, Flus-. Hlubokosti řečné 
(fluviorum) snabděl jest (scrutatus est); Nad 
vodami řečnými ; Na kraji řečném žnú seno. 
BO. 

ŘečOTod, lépe: «řeČivod, u, m., vedeni 
řeči, řečněni, die Redefllhrung, der Redefluss, 
slovo nové. 

, Řečový, zur Sprache gehörig, Sprach-, 
íí. látka. Mus. 

Řečtan, a, m., logicus, zastr. Rozk. 

Řečtina, y, f., řecký jazyk, die griechi- 
sche Sprache. R-ně se učiti. 

Redakce, e, f., z lat.^ sbírání a pořádáni 
zvi. rukopisů do některého časopisu; též 
osoby prací tuto konající, die Redaktion. 
Rk. R. listu toho jest v ulici N. R-ci přehledati. 
Do r-ce peníze, dopisy zasýlati, v r-ci pra- 
covati, r-ci obstarávati, žalovati atd. R. Časo- 
pisu Pozor §p. m. : časopisu Pozoru. Pk. 

Redakční, Redaktions-. JI. kancel^. J. tr. 

Redaktor, a, m., pořadatel časopisu, der 
Redakteur. Rk. Vz S. N. 

Ředba, y, f., řizeni, Leitung, f. Ř-ě boží 
někoho poručiti. SS, Sk. 188. (Hý.), 
Ředčí, vz Řídký. 

Ředčina, y, f., vz fiedina, die Schütter- 
beit. Zlob. 

ŘedČiti, il, en, ení -= řidčí dělati, schütter, 
dünner machen. — co. Horká voda úd ředčí. 
SaT. 

Ředekva, y, f. = ředkev. Na Mor. a ve 
Slez. Klá., SS. P. 704. 

Redemtorista, y, m., dle Despota. R-sté 
Či Liguoriané ^^. členové kongregace založené 
sv. Alfonsem de Liguori. Vz S. N. 



* Redemtoriütka, y, f., jeptiška řádu za- 
loženého sv. Alfonsem do Liguorí. Vz 8. N. 
Ředěti, ěl, ční, řednouti, dünn werden. 
L. 

ŘedhoSf, ě, in., ves u Budína. Tk. III. 
49., IV. 170. 

Ředíce , ves u Sedlce. — Ř. horní a 
dolní, vsi u Holic v Pardubsku. PL. 

ŘediČ, e, m., kdo řidi, der Ordner, Leiter. 
Veles. 

Ředičky, dle Dolany, ves u Sedlce. PL. 

Ředidlo, ředidelko, ředitko, ředilko, 

a, n. Ř. tt Špendlikáře, kterým drát řidi, 
das Richtholz. — Ř., pravidlo, die Regel, 
Richtschnur. Slouží naukám za ředidlo. Marek. 
My se jich tu lišiti můžeme ve vulgátě opolnu 
a r. majíce. Sš. J. 102. (Hý.). 

Redigovati = v příslušnou formu uvésti, 
pořádati Časopis atd. — co : Časopis, knihu. 

Redikati = radovati. — eo odkud : vůz 
ze dvora. Na Valašsku. — se = stěhovati 
sť?. Slov. (Hk.). 

Ředil, u, m. = ředidlo, das Richtfaolz. 
Ve Slez. a na Mor. Tč. 

Ředina, y, f., ředčina, ředsina, ředinka, 
die Schütterheit R. v lese, v obili. Zlob. — 
Ř., v pivovaře poslední stažená voda z mláta, 
das řrisch-, líalb*, Nachbier, Nachgussbier, 
Nachwürze. Suk. Ř-nu piti. Er. P. 883. — Ř., 
ve skalách pískových kámen spodní ku stav- 
bám nezpůsobilý. Us. u Hořic. Hk. — Ř., 
řidké plátno, schüttere Leinwand. Ad. 

Ředinář, e, m., kdo ředinu prodává, der 
Frischbiermann. 

Ředinářka, y, f., das Frischbierweib. Jg. 

Ředinářský, Frischbierhandel betreffend, 
Frischbiermanns-. - 
Řediuái^stTÍ, n., der Frischbierhandel. Jg. 

Ředitel, e, m., od říditi; Í v říditi po- 
vstalo stupňováním z ě, má se tedy ziiso 
krátiti v é (e) a tedjr: ředitel. Ostatně vz 
Říditi (řeď). Der Regierer, Befehlehaber, Herr- 
scher, Kommandant, Direktor, Verwalter, 
Leiter. Ř. městský, D., pevnosti, Vrat, ústavu 
nějakého (gymnasia, realky), továrny, hospo- 
dařskÝ, kiiru, stroje (Lokomotivführer), vozu 
(Kondukteur;, díla (Werkmeister) ; f. při sta- 
vení, stavby, der Architekt. 

Ředitelka, y, ředitelkyně, ě, f., die 
Regentin, Leiterin, Verwalterin, Direktion. — 
Ř.. měřenka (Sm.), die Richtungslinie. Sedl. 

Ředitelna, y, f., das Direktoriát. Us. 

Ředitelný, lenkliar; fiďlci, leitend. Krok. 

Ředitelský, Regenten-, Leitunffs-, Di- 
rektions-. R. pokladnice, práce, úřad, místo. 
Šp. 

Ředitelství» n., die Regierung, Lqitung, 
Direktion. Clen ř., lépe: ředitelstva. R. gy- 
mnasia jest v prvním poschodí. NejvySáí ř. 
účetní. J. tr. R. pospoje,- die Verkehrsd. 
Dch. 

Ředitelstvo, a, n. (vz -stvo), das Direk- 
torium. Člen, úd, usnesení, sezeni, jedn^í 
ředit^stva. Šp. 

1. Řediti, il, děn, ěni = řídké činiti, dünn, 
schütter machen. ■— co. Byl. — co čím : 
vodou. 

2. Řediti, vz Říditi. 



Ředkev — Befiektovací, 



41 



jtedkev, řetkev, kve (na Mor. gt. rede- 
kve. Hý.)» redkevka, ťedkviee, c, řed- 
kvička, y, f., raphftnuB, der Hettig. Strsl. 
rbd*bkv, střílem, ratieb, Mkl. B. 60., Úl., což, 
ináme-lí zřeni k anglosas. rädie, pochodí z lat. 
radix, středolat. též ratix (Weigands Wort. 
1878., díl 11. str. 4670- Hý. Ř. obecná, r. 
satívuB, der gemeine B., éemá, r. niger, 
schwarzer o. Rübenrettig, štiplavá n. peprná, 
der scharfe R. Jg, &. černá n. zimní, Šp., 
podzimní, letní, kulatá. Maji kulke z ře- 
dekve. Sš. P. 683. Ř. vySeptalá.^ Us. Řet- 
kvička, der Monatrettig. Dch. 1^ všecko 
stráví a sama židudek zalehne. C. Nejez 
ředkve, až se spotí; nepij, až ji strávíš. C. 
Pomůžu, jak můžn, jen mne ncsol (když se 
ř. osolí, pláče). Us. — Ř. mařskáy křen, V. 
— ft. ohnivá^ ohnice, 

Ředkevkář, e, m., vz Kedkvář. 

^ &edkeTuý, ředkvavýj Rettlg-. R. voda. 
Čerp. 

Redkvář, na Mor. ředekvář, na Slov. 
řetkevkářj ředkvičkář, e, m., der Rettígmann. 

ftedkTářkat ředkvičkářka, na Mor. ředě- 
kuářka, na Slov. řetkevkářka^ y, f., das Rettig- 
weib. D. 

ftedkiráfský, na Mor. ředekvářský, na 
Slov. retkevkářský, Rettigmanns-. Ř. obchod. 

Ředkvářstvi, na Mor. ředekvářstoíy na 
Slov. retkevkářstvi, n., der Rettighandel, 
-b:ui. Jg. 

Redkvicť, ředkvička, y, f., vz Kedkev. 
íl. měsíční, dlouhá, kulatá. Kh. 

ftedvičkář, e, n. ^ ředkvář. 

ŘedkvBté, na Mor. ředekvištěy ě, n., das 
ReUigfeld. D. 

ftedkvoTý, na Mor. ředekvovýf Rettig-. 
IL semeno, listi. Čem., Hý. 
fiedký, vz Řídký. 

Itedlniee, e, f., zastr., zřítelnice. Bhmr. 

jtedlo, řiedlo, a, n., otvor^ kraj nádoby^ 

der Rand, die Oeffhung des üefasses. Rozk. 

ftednoati, dnul a dl, uti = řídkým se 
stávati, dünn, schütter, selten werden. V. — 
abs. To víno, pobožnosť ředne. Ros. — 
komu« Krev mu ředne. Sych., Lk. 

ítednuti, n., das Dünnwerden. Jg. 

Redressear, u, m., napravitel, das Wie- 
dereinriehtnngsinstrument. R. maternlkový 
(Braunův) Simpsonůvs držadlem pohyblivým. 
Cn. 

Redruthlt, u, m., lešténec midéný. Bř. 
N 212 

teáhU vz Řídký. 
eddina, y, f., vz Ředina. Zlob. 

Redukce, e, f., z lat. převod, uvedení 
o 9tav původní, ku př. r. vojska, die Reduk- 
tjoD, ZurQcldührttng, Wiederherstellung. — 
R. v mathem. ^ zmenšení nějaké figury dle 
jisté míry. 8 podržením její podoby. S^N* — 
ft. ve fysice = počet, jímž pozorováni ně- 
jakým nástrojem činěná se uvádějí na po- 
zorováni taková, jaká by dal nástroj úplně 
bezvadný a jaká by nepodléhala žádným 
vlivům měnídm. Vz S. N. — R. v lučbé= 
rozklad látek spojených s kyslikem vylou- 
čením tohoto. Vz S. N. 



Redukéni, Rednktions-. R. poóet, jimž 
se nějaké číslo pojmenované mění n. pře- 
vádí na jiné jmenované číslo, ku př. převod 
krejcarů na zlaté. Vz S. N., Redukovati. 

Redukovati, z lat., uvésti, přivésti néco 
na . . . ., srážeti, umenšiti, zmenšiti^ redu- 
ciren, zurückführen, zurückbringen; ver- 
mindern, einschränken; — v astronomii: 
svésti, uvésti na obzor, -na poledník; — 
v mathem. : bod, čáru, úhel na obxor uvésti ; 
jednotky jména (rádu, pojmenování) nižSiho 
proměniti vjednotky jména v>rSšiho; uvésti, 
vésti na jednotky jména vySšího; uvésti na 
jméno výšsi; vyměniti za jednotky jména 
vySšího; nižší jednotky proměniti ve vySáí, 
uvésti na vyšší n. p, krejcary uvésti (svésti) 
na zlaté. R., uvésti na jinou měnu, na jiný 
počet, zjednodwäiti. Rk. — Vehemü: zkoviti, 
odkysličiti. Nz. 

Reduplikace, e, f., z lat., zdvojení, zdvej- 
Äa, die Reduplikation, Wieder Verdoppelung. 

V gram, zdvojeni kmene, aby nějaké ^traoc- 
není pojmu se naznačilo aneb any čas mi- 
nulý se utvořil: kolkol (-= všude kolem), 
murmuro, óiSwni\ v perfektu: Avw - i*Avxa 
Uima - Xikoma , cano - cecini , fall o - fefelli, 
posco - poposci, fugio - fufugi - fOgi, video - 
vividi - vidi. \ L S. N. 

Reduta, y, f., na Slov. redut, u, m., z fr. 
redoute, polni hradba čtverhraná s příkopem 
a násypem, die Redoute. L. — R., z it. ri- 
dotto, maskami ples, místo, kde ten ples 
bývá, dle Redoute, der Maskenball. Us. 

Redutka, y, f., redntea, rostl, slézovltá. 
Rostl. 

Redutni, redutový, Redouten-. R. sál. L. 

Redutpvna, y, f., das Redoutenhaus. Vz 
Reduta. Šm. 

Redutový, Redouten-. Šm. 

Redykovati = redikovati. 

Refakce, e, f., náhrada za vadné w. ne- 
potřebné Částky, srážka, OZ. 

Refekce, e, f., z Int., upraoení', občer- 
stvení, okřáni těla, die Refcktion^ Erholung, 
Labung, Erquicknng. 

Refektář, e, f., z lat., jídelna v klášte- 
řích atd., das Reíektoríam, der Speisesaal. 

Referat, u, m., z lat., zpráva hl. taková, 
kterou o nějaké věci n. události podává 
osoba podřízená svým představeným aneb 
ve sborech Člen k tomu zvolený o věcech» 
o kterých potom sbor dle zprávy podané 
uzavírá, das Referat, der Bericht, Vortrag. 
S. N. 

Referendar, e, m., úředník, ktenj' refe- 
ruje atd. Referendarius, Referent, Berichter- 
statter, m. Vz S. N. 

Referent, a, m., zprávu dávající, zpravo- 
daj, zpravodatelf zpravovatel, der Referent, 
Berichterstatter. Vz Referat. R. přednáší 

V radě, ve výboru obecném atd. 
ReferoTati, zprávu o něčem dáti, refe- 

riren, berichten, Bericht erstatten. Radu 
referoval, lépe: přednášel. Sb. 

Reflektor, u, lu., z lat., odražeč, Rk., 
zrcadelný dalekohled, teleskop. S. N., KP. 
II. 172. 

Reflektovaei nástroj odrazný, Reflek* 
tions-, Spiegelinstrun^ent 



42 



Reflektovati — Registr. 



Reflektovati, odrážeti, odrážeti se, re- 
flektiren, Lichtstrahlen zurückwerfen; pře- 
mitatiy überlegen ; chtíti ničeho použiti, za- 
mýšleti néco učiniti, auí etwas Rücksicht 
nehmen o. Acht haben. 

Reflex, u, m., z lat, odlesk Či odraženi 
světla od hladkých předmětu a osvětleni 
tudíž na jiných předmětech způsobené, der 
Widerschein, Abglanz, Reflex. S. N. 

Reflexe, e, f., z lat., přemítáni na mysli, 
premítka, rozjímáni, das Nachdenken, die 
Betrachtung, Uiberlógung. R. Siří se řadou 
pomyslův o nějakém předměte (událostech, 
poměrech lidského života, zásadách) ani ne- 
dokazujíc ani nevvvracujíc. Rozjímáni způ- 
soby nejstruěnějáf šlovou aforismy a pro- 
povédmi. Tyto, žef i rouchem básnickým 

Sřiodívati se mohou, poČítávaji se i ku poesii 
idaktické. KB. 243. — R., pHMedáni, pH- 
Med, die Rücksicht — IL ve fysice: odraz, 
odrážení (vln, zvuku, světla, tepla) od plochy 
buď rovné buď křivé k tomu způsobilé, die 
Zurüciwerfung. der Lichtstrahlen, Reflexion. 
R pravidelná či zrcadelná (spiegelnde Re- 
flexion), nepravidelná ěi roztrocSená (zer- 
streute R.) Vz S. N., Nz 

Reflexiv-um, a, reflexiv, zurückwirkend. 
R. (pronomen, verbum), zyratné (zájmeno, 
sloveso). Rk. Vz Zi^meno, Časoslovo. 

Reflink, u, m.^ &p. z něm. Reifling, Neben- 
schössling an einem Baume, der Fachser, 
Räuber, rozvod, fazar^ sazenice, V. R. réví. 
V. — R., druh vinn^ hroznu, eine Art 
Weintraube. Slov. Plk. 

Reforma, y, f^ lat., přetvoření ničeho 
aby bylo lepší, teay = oprava, obnova, die 
Reform, Umbildung, Verbesserung. 

Reformace, e, f., z lat, pretvořování 
ničeho =» oprava, zvi. tak slove oprava cír- 
kevní Lutherem způsobená a Calvinem dále 
vedená, die Reformation. Rk. Vz S. N. 

Reformaěni, h rrformqci se odnášející, 
Reformations-. R. listina. Šm. 

Reformát, reformát, a, m., človik obno- 
veného t j. helvetského náboženství, helvet, 
helvita, helveta, kalvin (Šm,), ein Refor- 
formirter. 

Reformatka, y, i., die Reformirte. Jg. 

Reformator, rrformátor. a, m., z lat., 
opravovatel, opravce, der Umformer, Ver- 
besserer, Reformator. Rk. 

Reformator8tYi, n., die Refoimation. 

Reformovaný; -án, a, o. erneuert, re- 
formirt R. círaev (helvetská, kalvinská). 
Vz S. N. 

ReformoTati, opravovati, opravy činiti, 
umbilden, umgestalten, verbessern, reformi- 
ren. — co čim Jak: s velikou pílí. 

Refirain, (fr., refrén), u, m., zvratka, při- 
piv, část písni, která se jednou n. vícekrát 
opakuje. Rk. R., přípěv, to, co se po ukon- 
čení strofy k ní jeětě připěvuje a při víech 
strofách písně stejným aneb aspoň podob- 
ným způsobem se opakuje. Vz S. N. Der 
Schluss- o. Wendereim, die Kehrzeile, der 
Refrain. 

Refrakce, e, f., z lat. lámání, lom pa- 
prsk&v, die Strahlenbrecnung des Lichtes, 
Refraktion. 



Refraktor, u, m., lomi& n. lamač pa- 
prsk&v, der Refraktor, Strahlenbrecher; Fern- 
rohr, n. Rk. Vz Lámání, KP. U. 17L 

Refrigerator, refrigerátor, u, m., z lat, 
chladič, přistroj ku schlazování. Yz S. N. 
Das Kühlrohr. 

Refutace, e, f., z lat., poražení nfjakého 
tvrzení n. námitek^ odvod, die Widerlegung. 
S. N. 

Regal, regál, u, m., z palatin. rega, po- 
lice na knihy atd.; r^střík ve varhanách, 
das R^^l; — z regalb (lat): korunní právo, 
koruniú výsada, das Hoheits-, Dommikal- 
recht, das Recht des Grundherrn, königliche 
o. fürstliche Vorrechte, das Regal, die Re- 
galien; královský papír (druh velikého pa- 
píru), Regalpapier, n. V.; královské písmo 
(druh velikého písma tiskařského). Rk. 

Regatta, y, f., z it, jízda n. plavba o zá- 
vod (rychlými čluny ve velikém průlivu 
v Benátkách), Wettfahrt, f. Rk. 

Regenerace, e. f., z lat, znovu zrození, 
obnovení, obnova, ale Wiederherstellung, Um- 
wandlung, Regeneration. R. malby. 

Regenerator, regenerátor, k. m., obw>' 
vitel, óbnovovatel, der Umschaírer, Úmwan- 
dler, Erneuerer, Regenerator. 

Regeneroyati, z lat, obroditi, umwan- 
deln, umschaffen, erneuern, refi^eneriren. Brt 

Regens-ehori, m., ředitel kúru. 

Regent, a m., z lat., vladař, správce zenné 
(v ěas nezletilosti n. nepřítomností panov- 
níkovy), der Reichsverweser. — R., panovníky 
der Herrscher, Regierer. V. 

Regesta, pl., n., dle Slovo, z lat. regestuui, 
výtcJiy podstatných částí z listin v jednu 
knihu snesené, Rk. Vz více v S. N. 

Regie (z fr., řeži), správa statků, příjmů 
n. důchodu na úěet osobjr třetí, zvi. diva- 
delni, die Verwaltung, Leitung, Regie. Vz 
S. N. 

Regill-us, a, m., mě. sabinské. — .Ke- 
gülan, a, m. — BegiUský. 

Regime (z fr., režim), řízení, správa (zem- 
ská, státní, říšská). Rk. 

Regiment, u, m., z lat., správa, řízení, 
vladařství, die Herrschaft, die Regierung, das 
Regiment. R. nejvyšší přijíti. R. a dobrý 
řád. — R., pluk vcřfska. V. Spořádati vojskc* 
po regimentich. Kom. Vz Pluk. 

Regisseur (fr., režisér), a, m., pořadatel 
(divadelních věci atd.), kdo v divadle regii 
v uměleckém ohledu vede. Vz S. N. Der 
Verwalter, Anordner. 

Registemi umění, die Registrírknnst. Hd. 

Registr, Uj m., registr-um, a, n., regi- 
stra, gt register, pl., n. (dle Slovo), regi- 
stHk, rej střik, u, m., zlat re^strum,po- 
znamenání pro paméi vid biŽnych, das Re- 
gister, geordnete Nachweisung, f., Verzeich- 
niss, n. R-stra příjmů a vydání. V. Do re- 
gister zapsati, vepsati. V. R. kupecká. — 
Registra, všecky soudní knihy mimo deskv, 
K. manská, Zlob^ mišťanův. Kom. R. pu- 
honná. Vz Žer. Záp. IL 189., Tov. 42. R. 
pamitní, Vz Žer. Záp. II. 179. R. nálezová. 
Tov. 12. R. čelední, do nichž mzdv ěeledi 
panské zapisovány byly; důchodní, das Ren- 
tenbuch; hejtmanovi, \ene offlciellen Ver- 
zeichnisse, in welche der Landeshauptmann 



Registr — Řeholník. 



43 



die vor ihm angemeldeten Güteruuionen ein- 
trug und welche, wenn beim Land rechte die 
Eintragang dieser Unionen in die Landtafel 
erfolgte^ durch den Landeshauptmann ver- 
nichtet wurden, Tov. 91.; Žer. Záp. IL 66.; 
horni n. horenská, do kterých se kupy a 
prodeje vinohradů zapisovaly; lesní ifír den 
Uolz verkauf; louČni, íiir den Ertrag der 
Wiesenmaht; ouJcolniy fürs Eintragen der 
Arbeitstage nnd • Löhne der Tagarbeiter ; 
viéstskáj Losnngsbücher in Städten ; obectii, 
das Dorfgrundbuch; pamětné, die Gedenk- 
bücher des Landrechtes, b)^bei Gutsverwal- 
tUDgen das Memorialbuch,' Žer. Záp. I. 179., 
Mus. 1835. I. 57. ; pivni, o výrobě a prodeji 
piva: purkrechtniy flir die emphiteutischen 
ZinsuDgen; rybní, über das Fischerträgniss ; 
rychtářovy, über Schuldverschreibungen der 
Dorfgemeinden ; sirotčí, in welchen die Wai- 
sen der Gutsunterthanen und ihre Gelder 
ausgewiesen wurden; správní, für die fixen 
Abgaben der unterthänigen Leute; týhodní, 
für die Wochenrechnungen. Gl. 293. — R. 
V knize, ukazatel, das Inhaltsverzeichniss. 
Nač medle veliký poéet knih, jichž rejstříky 
sotva přečetl držitel? Kom. — Registru var- 
han, jistý řád pišCalek, ihutaci, der Stimmen- 
zug, das Register. Vz KP. IL 327. R. Sou- 
paci, šupka. KP. IL 327. — Registra n. 
registr u koné, řady zubův, das Gebiss. Jg. 
— Registra, v obec. ml. r^stra, lejstra = 
spisy, Schriften. Rk. Vz VS. 569. R. doluov. 
165L — I^., žebřík s děrami k cévkám, das 
Kp^iater beim Bortenwirker. Nomencl. 

Registrace, e, f., zapsání, zaznamenání, 
die Eintragung, Registration. 

Registrátor, registrátor, a, m., správce 
spisův úředních, der R. 

Registratorský, Registrátor-. 

Registratorstvi, n., das Registratoramt. 

Registratura, y, f., spisovna, sbírka jeď 
nacích spisů některého veřejného ústavu n. 
úřadu a pák i mlstnosť, v níž jsou spisy 
úřední uloženy, dle Registratur, Sammlung 
von Akten u. Urkunden. 

Registratnmi , spisovní, Registraturs-. 
J. tr. 

RegistrOTati, zaznamenati, zapsati do 
seznamu, registríren, eintragen, verzeichnen. 
V., Rk. 

Registrový, Register-. 

Btegistrum, vz Registr. 

Reglement (fr., reglmáh), souhrn pravidel 
pro jednotlivé odvětví služby. V z 8. N. An- 
ordnung, Richtschnur, f. 

Regress, u, m., z lat., postih, postilvání 
něčeho na někom, hojení-se na něčem, der 
Kegress, Rückanspruch; der Schadenersatz. 

Re^ressiren, sich an etwas, na něčem 
se hojiti. Vz Hojiti. Brs. 154. 

Regruta, y, m., vz Rekruta. 

Regula, ý, f., lat., pravidlo, die Rogel. 
R. de tri n. tnum, pravidlo tři, zlaté pravidlo, 
trcjílenka, způsob po^ů třemi Členy. Rk. 

R^nlaee, e, f., die Regelung, Ordnung, 
Regulation. 

Re^lami, reaúlámí == pravidelný, re- 
gelmassig, ordentlich, regulär. 

Regulárnost, regulámosť, i, f., die Re- 
gelmässigkeit. Jg. 



^ Regula»«, e, m., der Liniensoldat. Slov. 

Sm. '- 

Regulativ, u, m., pravidlo, předpis, na- 
vedení, die Vorschrift, Verordnung, Richt- 
schnur, das Regulativ. 

Regulator, regulátor, a (u), m., rovnatcl, 
upravitel, upravovatel. R.^ přístroj ku zjed- 
náni pravidelnosti pohybu strojů, ku př. 
kyvadlo u hodin. R. elektrického světla. Vz 
S. N. Der Regulator, Einrichter. 

Regulovati, upraviti, zpravidelniti, spo- 
řádati, reguliren, regeln, einrichten, in Ord- 
nung bringen, festsetzen, bestimmen. 

Regul-us, a, m. K. Marcus Atilius, řím. 
vftdce V 3. stol. př. Kr. Vz S. N. 

Rehabilitace, e, f., z lat, navráceni 
v předešlý stav, navrácení dobrého jména, 
občanských piáv, die Wiedereinsetzung in 
den vorigen Stand, die Rehabilitation. 

Rehabilitovati, navrátiti v předešlý stav, 
wiederherstellen, rehabilitiren. 

^ Řehák, a, Řeháček, čka, m., Gregorius, 
Řehoř. — Řeháček, pták, druh pěnice, čomo- 
hlávek, motacilla atrícapila, der l^loster- 
wenzel. 

Rehan, a, m. = člověk hrubý, surový, 
ein grober Mensch. Us. Tr. 

ŘeheČ, hče, m., ves u Jičína. 

Rehek, hka, m., druh pěnice. R. zahradní, 
na Mor. kominář (Brt.\ niticilla phoonicurus, 
domáci, r. tihlys, třasichvosť (Brt). Vz S. N. 

Řehlovice, dle Budějovice, něm. Tscho- 
chau, ves v Litoměřicku u Teplice. Vz S. N. 

Réhňa, jm. vyvýSeniny hor drahanských 
u Pustiméře. TX 

ftehuice, dle Budějovice, ves u Dnespek. 

Řehniti = řehonití. Rk. 

Řehola, y, m. a f., smíšek, řehtač, chechtaČ. 

Íy řeholo! Ü Příkaz. Msk. Vz Řehulc. — 
I, == řehole. 

Řehole, e, f., z lat., regula, vz G, O. — 
Ř., pravidlo, die Regel. Obecni ř. práv 
městských zni. Př. mčbt. 105. R. lékařská 
o krve puštěni. Ms. Pakliby dva za jednoho 
řečníka prosili, tehdy jej první obdrží podlé 
oné řehole pravá: Kdo pr vnější jest časem, 
mocnější jest. CJB. dSS. — ii., pravidlo, zákon 
(řádu duchovního, řád duchovni). Vz Mz. 
292. Ordensregel, f. Ř. sv. Benedikta, sv. Do- 
minika. Us. (Někteří) mniši ř-lu mají těžší. 
Jel Mor. 70. 

Řeholiti, il, ení = štěbetati (jako řeliol- 
nice v kostele), plappern; též quaken. Tč. 
Us. 

Řeholka, y, f. = řeholnice. 

Řeholní, Ordens-. Ř. člověk, život. Šat, 
Us. Jg., kněz, kanovník, kostel, ústav, Us. 
Dch., bratr, slib. J. tr., Sá. Mt. 26Ü. Vz 
Klášterní. 

Řeholniee, e, řeholnička, y, f., die Or- 
densfrau. Ros. 

Řeholo ický, Ordens-. Ř. oděv. Kos. 

Řeholniťtvi, n., - der Ordensstand. Ros. 

Řeholnictvo, a, n., der Ordensstand. Rk. 

Řeholniéka, vz Reholnice. 

Řťholnik, a, m., der Ordensbruder, -geist- 
liche. Us. 



44 



Řehoniti — Rejčový. 



Řehouiti, il, ění ^ repetiti^ remoniti^ 
Čerstvé a brebtově mluviti, plappern. Us. 
Vz Řeholiti. 

^ Řehoř, e, m., z lat. Gregorius. Jest soudný 
Řehoř. Prov. Na sv. Řehoře plove led do 
moře. C. Na sv^ Řehoře každý sedlák lenoch, 
který neoře. C. Na sv. Řenoře, šelma (n. 
lenivý) sedlák, který neoře. Vz Hospodářský. 
Lb., HrS. 

^Řehořka, y, f., rohožka, die Strohmatte. 
Ü Třebíče. Gn. 

Rehořov, a, m., nčm. Regens, ves v Ji- 
hlavsku. PL. 

Řehot, n, m., řehtáni, das Wiehern, Ge- 
wieher. Háj. R. slonový. Aqu. 

Řehotá, y, m. n. f., kdo se řehotá, un- 
miUsiffer Lacher o. Lacherin. Mor. 

Řehotati, řehotám a řehoci; řehtati, řeh- 
tám a řehci ; řeliotávati, řéhtámti = hriéeti 
jako kůťk, wiehern, jako -straka, schwätzen, 
jako Žába, quaken, rachotiti, klappern. Jg. Ř., 
strsl. FLzati (hinnire), koř. rsz z rtg. Mkl. B. 
454., 467. — abs. KAň řehtá; řehoce žába, 
straka, hrom (rachoti). Us. Ta baba řehoce 

iako žába. Na Ostrav. Tč. Pták řehoce. Us. 
Jrt. Vraný koně řechcó. Sš. P. 453. — proé. 
Bujnosti řehci a skáčí. Kom. L. 60. Koně 
v maStali hladem řehotají. Sš. P. 97. Koně 
hladem řehtojí. Er. P. 113. ^ na koho. 
Když na koho počnou straky řehotati, jižf 
i vránv kvačí. Prov. — kde. Plni tůli na 
plececn jim řehcú. Rkk. 54. A v jeho životě 
žáby řehotají. Sš. P. 328. Ale u Vás koně 
řechcú; Straka řehoce v Černém potoce. Sš. 
P. 700., 696. — po kom. Tvý vraný ko- 
nicko po tobě řehtajó. Sš. P. 350. — čím. 
Koni řehce veSken les = ozývá se řehtem 
koňským. Brt. — ke komu. Jsou jako koně 
vytylí, jeden každý k ženě bližního řehce. 
Ger. Ti smilnic a řehci k ženám cizím. Hus. 
n. 130. — se = smáti se nemírné, chechtati se, 
kichern, wiehern. Jg, — se kde. Lesoň ře- 
hotal v jeskyni. Vid. list. — se za kým. 
Koll. — se čemu Jak. A se nectně tajem- 
stvím tvým řehce. SŠ. Bs. 195. 

Řehotka, y, í. = řehtačka, die Ratsche, 
ü Příbora. Mtl. 
Řehotuý, wiehernd. Ř. koně. Us. 

Řehoty, dle Dolany, ves u Nov. Jičína. 
PL. 

Řeho\ice, dle Budějovice, ves u Neve- 
klova. 

Řeht, u, m., řehtáni, das Gewieher. —- 
Ř., smich, das Lachen, Gelache. D. Míti 
z někoho řehty. 

Řehtaé, e, m., řehtajicí, der Wieherer; 
chechtaě, der Lacher; pták, anatus, Aqu.; 
druh jablek (v nichž jádra zralá řehtají), 
der Klapperapfel. Us. — Jff. 

Řehtačka, y, f., která se řehtá, unmas- 
sige Lacherin. — Ř., chřestaéka, hrkuvka, 
die Klapper, Ratsche, Schnarre, Schlotter. 
D. Má dobroa řehtačku (odřikačku, vyří- 
dilku). Vz Váda. Prov. — Ř., v hörn., die 
Bohrratsche. Bc. 

Řehtati, vz Řehotati. 

Řehtavosf, i, f., kichernde, wiehernde, 
ßchnattemde Beschalfenheit. Ros. 



Řehtavý, V., kůň, žába, straka, sluka, 
wiehernd, quakend, schnatternd; kichernd. ~ 
k čemu. Koni ř-ví k smilství jsú^ smilníci 
bujní, vykrmení. Hus. IL 130. Vz ítehotati. 

Řehtna, y, f. ^ řehule, Us. 

Řehule, e, f., ženská smiíek, Us. v Po- 
ličku. Kšá. Vz Řehola. 

Řehullti se, il, ení ^ smáti se. Na Po- 
ličku. KSá. Vz Řeholiti se. 

Řehýňati se = smáti s€. U Vsetína. Vek. 

Řehynky, pl., f., die Quandelkohle. Šin. 

Recherche (fr., reSerš), ťyácífouáni něéého, 
Nachforschung, f. Rk. 

Reehna, y, f.,' vodivá ženská, ein zank- 
süchtiges Weib. Us. — R., klevetnice. Na 
mor. Zlínsku. Brt. R. rechni. Brt — R., 
přístrqj, Jimi se sukno délkou na rám na- 
tahuje. Us. u Rychn. Msk. 

Řechotati, vz Řehotati. Mor. 

Rechnik, a, m., trochiles, pták. Židk. 

Rechniti, il, ění, zpurné státi proti kmnu, 
hubovati, schelten, zanken. — na koho: 
na muže. Výb. L 681., Št. — proti komu 
kdy: proti druhým v zoufáni. St. (Výb. I. 
748.). — před kým. St Vz Reehna. 

Rechnungsart, něm., v mathm. : úkon. 
Stč. 

Recht, něm., §p. m.: právo (k věci a na 
osobu), právně, dobře, v hod, vděk. Máte r. 
=: pravdu, dobře. On musí míti vždy r. -^ 
vždy na vrchu, .po svém. Přišel akorát r. — 
právě v čas, orávě v hod. To je mně r. --^ 
vděk. Ten kabát je ti recht = sluší ti velmi 
dobře, přiléhá. Dal mu za r. = za pravé. 

Rychta, y, f. = rychta, Sš. P. 687. 
Řeehtati, v obec. mluvě, vz Řehotati. 
Rechteck, něm., pravoúhélnik. 
Reehtor = rektor. Na Mor. 
Rechu = řečechu, rčechu = řekli, Kat., 
Rkk. 

Řechy. A tak řechy vachy krkavci zpie- 
vali. Pis. 1526. Mus. 

Reihe, něm., dvoistup (mužové každého 
spolku po obratu vedle sebe stojící. Vz Spo- 
lek); Čtyřstup (Doppelreihe). Rf. 

Řeichelka, y, f., reichelia. Rosu. 

Reimarka, y, i., reimaria, tráva. Rostl. 

Řeinerz, mě. v Kladsku, Dušník. 

Rej, e, m., náČelnictví v tanci, der Vor- 
tanz. Rej vésti. L. — R. v télocvikti, jest 
soubor proměn, jimiž cvičence souměrným 
způsobem ze základního postaveni vyvádíme 
a opět v ně přivádíme: a) rozvod, b) svod. 
Rej 1. jednoduchý, 2. knihový, 3. čfr)rř8tn- 
pový, 4. průstupnicky. Tš. Vz KP. L 44(). 
Der Reigen. R. čarodějnic, der Hexentanz. 
Dch. 

Reje, e, m., něm. Retz, Rdtz, mě. v Kor- 
neubursku. Vz S. N. 

RejČ, e, m., vz Rýč. 

Řejček, čka (u), m., zítřejší den, zítřek, der 
morgige Tag. To si chovám na ř. V Kunv. 
Msk. Nevím, jestíi ten nemocný dočká ř-aka. 
ÜS. Hý. 

Rejéek, vz RýČek. 

Rejélti, vz Rýčiti. 

Rcjéka, vz Rýčka. 

Rcjčový, vz Rýčový. 



Rejd — Rejra. 



45 



R«Jd, u, m. Vz Hz. 292. — R., jizda 
(zastr.), die Fahrt Ctib. — R., s vedlejším po- 
nétim veselosti, lehkomyslnosti «=^ jizda, křiky 
n skoky i. j. se křikem béháni a skákání 
hřmotné^ der Tnmmel, Unfiig, Mnthwillc, das 
Lünnen. Jg. Jaké json to rejdy? Jaké tam 
vede rejdy? Ros. Amazonky muže mordu- 
jíce podlé Vlilo r. 8VÜJ provodily. V. R. 
tropiti; diniti své rejdy; dáti se zase do 
svých rejd A. Us. Den. Až bnde po tom 
rejdn. naeh dem Tumulte. Dch. R-dy robiti, 
sich benimtummeli). Na Ostrav. Té. — S ve- 
dUjáim smyslem Istiy uskoku, der Strich, die 
Finte. Rozumím já jeho rejdAm. Ros. — 
S ponětím obtíénosti, die Beschwerlichkeit. 
I páni v týž r. jíti musejí jako jejich chlapi. 
V. — R., příkrá oklika na sünidch n. cestách, 
der Umlauf. Plk. — R , ujetá kolej, das Ge- 
leis. Ta (na cestě) je kameni to, proč vv- 
jíždífi z rejdu ? Us. u Petro vic. Dch. — R., 
náprava u vozu, die Wagenachso. Ros. 

Rejda, y, f., ném., Rhede, misto^^kde se 
lodi zakotvují, čerpadlo, stavadlo. (Srn.). R. 
zavřená, otevřená. Vz S. N. 

Riýdaf*, e, m., der Rheder. 8m. 

Rejdíce, něm. Reiditz, ves u Tannwaldn. 
PL. 

Rejdil, a, rejdílek, Ika, m. ^ neposeda, 
Temmler, m. Us. 

Rejdllka, y, f., die Tummlerin. Us. 

ReJdiSté, é, f., der Spiel-, Tummelplatz. 
D. R. pro děti. Us. 

Rejaiti, il, éní. — h kým: s koněm, 
henimtreiben. D. — R., dováděti, tummeln, 
treiben, herumrennen, sich herumtummeln. 
Co zas rejdíš? — Hm, Rejdí bujnou mysli 
ďas (hýbá sebou, iezdí). Puch. — kde : po 
vozech (herumradíeln). Dch. V tiché tůni 
čerti rejdí. Č. M. 270. 

ReJdiTOKÍ, vz Rejdnosť. 

ReJdiTý, unruhig, tummelnd. Us. Jg. 

Rejdna, y, f., kroužek na klíče, der Schlüs- 
selring. D. 

Rfjdnosf, rejdivosf, i, f., unruhige Be- 
sehafřenheit. 8m. 

Rejdoval^ka, y, f., die Schweifsage. Skv., 
Sp. — R., vz Rejdovák. 

Rejdovák, u, m., reJdoTafka, y, f., 
jístv tanec, ein böhmischer Nationaltanz. Vz 

«. N. 

Rejdorati, njdy tropiti. Vz Rejd. — R, 
— obraceti, říditi, lenken, umwe^ndon. — 
abs. Rozumím já, kam rejduje. Ů. — eo: 
voz, lodí. D. Rozumím, kam on svou rej- 
duje (kudy ji vede). Ros. — £iin: vozem. 
R«B. -— nad = měřiti. D. — za řím. Za 
vojem rejduje se vůz nesnadně. Kram. — 
oě. Dlouho spolu o to rejdovali (jedn.<ili). 
Ros. — »c v co. Poddaní nechtěli se v ná- 
boženství to r. Mas. — se s ěim. Nevím, 
kam Be s tím dále rejdovati. Vz Nesnáze. 0. 

ftejeeh = řekl jsem. Výb. I. 11. 

Reif, z něm., vz Ráf. 

Rejekee, e, f., z lat., vyhození, za-, od- 
mítnntí, die Verwerfung, Abweisung, Ro- 
jeeiion. 

Rcjlia, vz Rýha. » 

Rfjhan, a, m., sedlák (nadávka). U Kosti. 
nad. Or. Ktk. 



Rejhartice, dle Budějovice, Reigersdorf, 
ves u Hofu na Mor. 

Rpjholer, Ice, m., dřevený kolík zpAsobu- 
jicí drkavý pohyb kose (korčáku), der ROhr- 
nagel. Prm. IV. 240., Jg. — R., der Strassen- 
grabcn. Vz Příkop. , 

Rejhovařka, y, f., kruéidlo, der Rad- 
zirkel. Sp. 

Rejhovadlo, vz Ryhovadlo. 

Rejhovati, vz Rýhovati. 

Rejhovnik, vz Rýhovník. 

Rejhrad, vz Rajhrad. Tk. III. 658. 

Rejhradec, dce, m., ves u Rejhradu. Tk. 
III. 95. 

Rejťhan, vz Rejka. 

Rejka, y, f., silný sochor k dobývání 
pařezft, ein Pfahl. — R-y, hráze u řebřin 
na dlouho po obou stranách položené n. za- 
dělané, die Loiterlatte. — R., rejkan, rachán, 
rýkan, rejkant, n, m., vodník u tkalcA, die 
Scherlatte, üs. Vz Rejka. 

Rejkan, , rejkant,' u, m., v tkadl., die 
Scherlatte. Sm. Vz Rejka. 

Rejkanta, vz Tkaqjcovstvi. 

Relkati, ratschen. Sm. 

Relkothosf, i, f., die Gewendigkeit. 

Rejkotný, rejdivý, obratný, gewendig. 
Plk., Reš. 

RejkoYiee, dle Budějovice, Reikowitz. 
ves u Vlašimi; b) u Hořovic. PL. 

Reji, vz Rýl, 

Rejlec, Ice, rejleěek, rylek, rylíl^^ 
rýč. — R., násypka u řepního krojidla. Sm. 

Rejmai*, e, m., z něm., der Reimer. 

Rejmný, červený, roth. Ms. kn. lék. 

Rejn, vz Rýn. 

1. Rejnsi, y, f., Iridlo u plachty lodní, die 
Segelstange, die Rahe. Vz Ráhno. 

2. Rej na. y, f., ženská ráda dovádějící, 
dovádilka. eine Muth willige. — R., belnm, 
eine Lauforin. 

8. Rej na, y, f., úpor. ('aj jen v polních 
rej nach se sází. Světz. 
Rejncidlo, a, n., das Ziehwerk (b. Glas.)- 
Rejni, vz Rýní. 
Rejníee, e, f., pnltok, v hutn., das Fliess- 

loch. Šro. R. taviřská. Sm. 

Rejnok, a, m., der Roche, raja, ryb«. Dle 
Rk. chyba tisku m. : nojnok =- Neunauge. R. 
elektrický, torpédo Gálvanii či mannorata; 
r. ostnitý, raja elavata. Vz Frč. 304.- SW., 
KP. II. 244." R. bodlavý, okatý, peřestý, 
ostrý, hladký. V., Jg. — R., oi-el, raja aquiin, 
der Rochenadler. Šm. 

Rejnokoiitý. R. rjby. Vz Rejnok. 

Rejijóvátko, a, n., u sklen.,* die Zieh- 
bank. Sm. 

Rejnský, vz Rýnský. 

Rejpa^, vz Rýpaé. 

Rejpadlo, vz Rypadlo. 

Rejpák, vz Rypák. 

Rejpal, vz Rtpal. 

Rejpati, vz Kýpati. 

Bejra, y, f., tanec v kolo, der Reihen-, 
Kreistanz. — R., rí^d, dováděni, skákání, 
Sprünge, Streiche, der Mnthwille. Jiní pro- 
vodí rejry a skoky. Kom. Myslivost a rejni 
provozovati. Ptr. exc. Divně s ním svou 
rejru ďábel provozoval. Fil. zám. 



46 



Rejrati — Řek. 



Rcjrati, rejrám a rejři = rejry provoditi, 
iiu Kreise tanzen; dováděti, treiben, Sprünge 
machen; 8 významem prostopášnosti, smil- 
něni, liederlich) ausgelassen leben, scher- 
wenzen. Jg. — 8 éím : se statkem (nehospo- 
dáři ti). Lom. 

Rejs, u, m., rohatina na ptáky, eine 
Leim-, Vogelstinge. IJs. 

Rej sada, y, m. a í., otecřhuha, zevel, der 
Maulaife. 

1. Rejsek, ska, m., sorex, die Spitzmaus. 
R. obecni, vodni, s. fodiens, hranatořepý, 
Čárkovaný, veslonosný, kařelný, běloznbý, 
etrurský, plaskoocasý , nábožný, pižmov5% 
zrutný, pěkný, rySavý, krátkooca^, Ssav., 
domácí, 8. araneus, ploutvoocasý, s. remifer, 
trnbonosý, maeroscelides typicus, nejmenší, 
orocidura snaveolens. Vz S. N., Frč. 393. — 
R., sku, m., das Streichmass, das Streich- 
modell. Skv., Šp. R. dviřkový, der Thllr- 
reisser. Šp. — Ř-ky, kraslice, čeivená vejce, 
na nichž všelijaké ozdoby jsou vyryty. U Nové 
vsi v Krumlovsku, geiiirbte Ostereier. Bar. 

2. Rejsek, ska, m., kreslié, der Zeichner. 
>Stir. let. 211. 

ReJskoTý, rejskovitý, rejskovi podobný, 
spitzmausähnlich. R. přimi^ovec, plosso- 
ph:iga soricina. Ssav. 

Rejsky, vz Rajský. 

Rejsna, y, f., huba, der Mund. Ta má 
rejsnu (o povidalkách). Us. n Rýchn. Msk. 

Rejsovaci, Reiss-. R. kružidlo, kniha. D. 

Rejsovadlo, rýso vadlo, a, n. R., ve- 
škeré náčiní, jehož k rýsováni na papíře 
potřebí. R. obsahuje z pravidla pravítko a 
kružítko; jindy se k němu přidávají úhel- 
nice, transportér (k měřeni a přenášeni úhlů), 
praiútko rovnoběžné, kruMtko eliptické, péro 
rt^sovaci atd. Vz S. N. Das Reisszeug. 

ReJHOvák, u, m., das Rissmesser, der 
Risshacken. Rk. 

RejsoYáni, n., das Zeichnen, die Zeich- 
nung. R. konstruktivní, průmětné, situační, 
perspektivji, kamcnorez atd. S. N. — R., 
rejsovnictvi, die Zeichenkunst. •— R., náčiní, 
rejsovadlo, das Reisszeug. D. 

Rejsovati, navrhovati obraz něčelio, zeich- 
nen, reissen. — eo: obraz, Kom., strom. D. 
— Hm: tušem. üs. — jak: na ztraceno r. 
D. 

Rejsovátko, a, n., der Reissstift. 8m. 

Rejspvka, y, f., rejsovaci péro, die Reiss- 
feder. Sm. 

Rejsovna, y, f., der Zeichensaal. Šm. 

Rej so vili, Reiss-. R. péro, D., umění, 
Mus., prkno, kniha, uhel, křída, Škola, stůl. 
Sp. 

Rejsoviiiee, e, f., die Zeichnerin. D. 

Rejsovnický, Zeichen-. R. mistr, rejsov- 
nik. D. 

Rejsovnietvi, n., die Zeichenkunst, Zeich- 
nung. D., Jg. 

Rejsovnik, a, m , der Zeichner. D. 

Rejstra^ Bílých rejster potomstvo (žen^é 
pohlaví). C. V rejstřich takto stoji; Odvo- 
lala se na rejster panský a na pány. NB. Tč. 
Vz Begisir. 

Rejstřík, u, m., seznam, ukazatel. R. 
vůbec jest každý seznam věcí stejnorodých 



ku př. zboží, požitků atd., zvi. pak jest r. 
v knihách obsah knihy dle abecedy spořá- 
daný (věcný, slovový, osobní). Kázal sobě 
odesbiti ten rcjistřík. Bl. Žv. Aug. 59. — 
R., hustá řičíce na vytáčeni lněného semena. 
V Poličce. KSá. — Vz Registr, Seznam. 

Rejsunek, nku, m., ná-, výkres, eine 
Zeichnung. Jg. 

Rej Rice, dle Budějovice, Reischitz, ves 
u Loučína. 

Rejt, u, m., z rxém.,jitrni pole, kluč^nina, 
das Gereut, Rodeland, der Neubruch. D. — 
R., paseka; palouk, suchopár. Us. — R., 
Špatná barya hnědočervená. Vz Rejtový. 

&ejtatl == řehtati, wiehern. Kobyla řejtá. 
Us. Dch. 

Rejthar, a, m., na Slov. rajtar, z něm.. 
Reiter, jezdec. V. Bit%'a mezi rejthary. V. 
Vz Žer. Záp. L 56., 57., 85., 265. — R., 
u, ra., obilní mandel se snopem šikmo po- 
loženým. V Poličku. KSá. 

RejthaHti, íl, ení, Reiter sein, als Reiter 
dienen. Ros. 

Rcjtharka, y, f., die Reiterin. Vz Rejt- 
har. — R., die Reiterpistole. Ms. 1631. (íl. 
294. 

Rejtharsko, adv. Přijel na r. (na koni). 
Us. Kšá. 

ftejtharský, jezdecký, Reiter-. R. kůň, 
D., praporec, sedlo, sukně, V., kruh, der 
Reitring. Gl. 294. 

Rejtharstvi , n., der Reiteretaud. Ros., 
MP. Někteři dali se ve všecko zlé: v rej- 
tharství, v zlodéjství, v loupeže. Bart. 346. 29. 

Rejtharstvo, a, n., die Reiterei. Ros. 

Rejti, vz Rýti. 

Rejtový. R. punčochy (Červené, špatné). 
Us. n DomaŽl. Vz Rejt. 

ReJTi, n., bramborová nať, bramborovina, 
das Erdäpfelkraut. Us. Dch., L. Sbk. 

ReJToda, y, f., der Rebebogen ? Gl. 295. 
Vinice nejspíš řezbami a r-dami zvelebeny 
a zavedeny býti mohou. Mus. 1835. I. ^^t. 

Rejz, i, f., z něm. Reis, das Reisig. Ka 
stav proutí panské neb rejz. Gl. 294. — R., 
rýée, rýzovtště, rýžovna, die Goldwäsche, 
das Wasch werk. Hý. Hornici delaji na ho- 
rách, na rejzích, na potocích, na řekách . . 
1437. 

Rejxi kůň = ryzka. Db. 

Rejže, vz Rýže. 

Rejžistý, vz Rýžistý. 

Rejžidté, vz Rýžiště. 

Rejžitec, vz Rýžitec. 

Rejžui, vz Rýžní. 

Rejžovee, vz Rýžovec* 

ReJžOTice, vz Rýžovice. 

Rejžovidtě, vz Rýžoviště. 

Rej žo vitý, vz Rýžovitý. 

Rejžovka, y. f., vz Rýžovka. 

Rejžový, vz Rýžový. " 

Rek, a, m., hrdina^ der Held. Statečný 
r. V. R. v boji. D. Udatný a bojovný r. 
V. Báseň o reku, o recích. Tento r. vykonal 
mnoho slavných činův. 

1. Řek, řku, m., rčeni (cf. ná-řek). Rčení 
to či ř. ten vzat od volů, kteří . . Sš. Sk. 278. 

2. Rek, u, m., slabika, die Silbe. Hus., 
D. exc. 



Řek — Bekojnmandace. 



^.7 



3. Řek (zastr. Hřfk), a, m., 2 lat. Grjieciis, 
der Grieche; pl. Rekové; lok. v Rocích 
lépe než v ňejcách. Jg. Cikánu oSidi Žid, 
Žida Řek a Reka čert Č. — Řeky, pl., 
řecká země, Řecko, Griechenland, n. Do 
Řeků jeti. Troj. Do Řek. Dal. k. 51. 

Řeka, řéika, H^ka, y, f., od slov. réju 
= teku, řinu se, Šf., cf. řec. koř. ^v, /íťw, 
skr. aru, flnere. Schl. Dle Gb. Hl. 144. koř. 
H (řinouti), í stupňováno v é před souhl. 
Strsl. reka, lit. rokě. Mkl. aL. 58. Na mor. 
Zlínsku: řika, Brt. — B. původně tolik co 
voda, tok, die íluth. Veslo volné, jímžby 
ocI lodi a k lodi řeku hrnouti molu. Exc. 
(C). Ř jest každá živá ve zvláštní dlouhé, 
neckovité prohlubině (řečišti) o vyvýšených 
okrajích (ořezích) tekouci voda ^značnější 
mohutnosti. S. N. Der Fluss. Reka ob- 
dobná či periodická, S. N., plavná, rychlá 
(bystříce), Šp., stepná, peřej (tekoucí přes 
kameny po rflznu stojící). Nz. Duo řeky 
slově: řečišiéf teétíté, řeěisko. koryto (Sm.), 
kraje řeky jsou: břehy; větší řeky, které 
ffdetok pojímá, slují: poboční řeky, menši: 
pHioky; kde ř. do jiné řeky n. do moře 
vtéká, tam Jest její ústi. Pt R. pobřežní, 
pomořská, Küsten-, která^ do moře teče, ale 
pobočních řek nemá. Blř. R. hlavni, ktorá po- 
boční řeky přijímá a do moře vtéká. Blř. R. 
pramenná či pramenitá, Quell-, bližní, Zwil- 
lings-, ztracená (prorva, ponikle, ponikev, ver- 
schwindender Fluss). Š. a Ž. Zemé mezi ře- 
kami: meziříéi, das Flussbinneuland ; bydlič 
při řece : poffóan, der Flussanwolmer ; pp- 
Héí, das Flnssji^ebiet, das Flussufer ; souHci, 
dag Flusssystcm. Šm. Samodék vyplynuly 
dvě ty Jednotoké řeky ze zdroje Krista. Sš. 
J. 25. Vz KP. III. 356. O řekách českých vz 
více v S. N. II. str. 315. Začátek, pramen, 
kraj n. okrajek, üs., přítok, rameno řeky, 
S. N., zámraz (zamrznutí) řeky (1GG2.), ko- 
tlina, spád, 8Íf řek, Cs., hladina (Flnssspie- 
gel), koryto řeky. Dch. Břeh (levý, pravý), 
poříčí (územi okolo řeky), vrehoviště (čásť 
poříči^u vřídla), tok, ústí řeky. TI. R. roste. 
Dch. Ä. vzniká, prýšti se, vyvěrá, temeni 
se, prameni se, nlaví se, vytéká, přitéká, 
pochází, vychází z hor, stéká s hor, bére 
počátek; ř. má počátek, zřídlo, prameny; 
ř. sbírá vody, prameny ; ř, teče, teče vedle 
města, obtéká město, jde (směrem), bére 
se, plouží se, plíží se, valí se, valí vody, 
prondi, proudí se, spěchá, hrne se, běží, 
žene se, pádí, probiná údolí; ř. protéká, 
proeházi zemi, zemí, údolím, jezerem; ř. 
stísněna jest skalami; ř. prosoukává, pro- 
rývá se do roviny, rozlévá se na šíř, zvla- 
žaje nebo zavlažuje zemi, dotýká se říše, 
ohraničuje ji ; ř. činí,' tvoří, působí hranice: 
vstupuje, vchází do země; vytéká, vybíhá 
zní; pl^etéká do iiné země; opouští zemi; 
ř. tvoři, čini oblouk, okliku ; teče obloukem, 
oblonkovitÝm směrem; otiči se, zatáčí se, 
héží obloukem, kroutí se, vine se, vybočuje, 
obrací se, vyměňuje směr, nabývá směru, 
dostává směr, zahýbá se, teče kolenkovitě, 
má kolenkovitý běh, ohýbá se dvojím ko- 
lenem ; ř. se stává splavnou, splťnou ; jest 
»plavná, nese plti, lodi, slouží plavbě; ř. 
rozchází se do roztoku, roztěká se do ramen. 



obtéká ostrov, dělí se, rozštěpuje se na ra- 
mena, rozděluje se na hrdla; ř. ústi, ústí 
se, teče, vtéká, vytéká, přitéká, padá, vlévá 
se, vylévá se, vchází do moře; h tratí se 
v něčem; ř. splývá s řekou; hlavní ř. po- 
bočné vjímá, přijímá; ř. obohacuje se, sesi- 
lujc se jinými řekami ; spojuje, pojí, schází 
se s nimi, přibírá je, jest bohatá přítoky. 
Š. a Ž. Ř. z koryta vystupuje. Sš. Sk. 112. 
Řece vysychjl v krku (je vyschlá). Na Žam- 
berště. Dv. R. hučí. Pt. Vpád řeky do moře. 
V. Ře^ty do moře vpadaji. Har. Prostřed 
řekou. R. se rozvodnila. Za řekou bydleti. 
D. Řeky přibylo. Řekou jde led. D. Čí jest 
řeka, toho i břeh i ostrov v ní. (Či břeh, 
toho i ryba). Rb. Napil se naposledy v řece 
(utonul). Vz Smrt Č. Tím ř. není horší, že 
z ní psi pijí. C. Vodu do řeky nositi (cf. 
Dřiví do lesa voziti). V. Ať přeskočil vlk 
struhu, nepřeskočí řeku. Prov. Ř. bez po- 
toků nic není. Km. Nyní máme oba dva vody 
dosf, pravila, řeka, když přišla k moři. Hnš. 

Reka, Býeka, y, f. (ne: Řeka), mě. pří* 
mořské v Chorvatsku, it. Fiume, lat. Flumen. 
Vz o něm více v S. N. — Bécký. 

Rekapitulace, e, f., z lat., opakování 
hlavních částek, die Wiederholung, Rekapi- 
tulation. — R. t? úČetnictDÍ =r přehledné se- 
staveni jednotlivých součtů, aby hlavní součet 
snáze z nich se nalezl. S. N. 

Rekapitulovati, v krátkosti opakovati, 
wiederholen, rekapituliren. Rk. 

Reklama, y, t., 7, fr. réclame, rozhlašo- 
vání, roztrubování, článek v novinách oti- 
štěný, kterým se knihy, umělecká díla, ba 
i osoby vychvalují. Vz S. N. 

Reklamace, e, f., z lat., ozváni se proti 
něčemu, stiénosť, žádáni ničeho nazpět, die 
Gegenerklärung, ZuHlckforderung, Rekla- 
mation. 

Reklamační, Reklamations-. R. lhůta. J.tr. 

Reklamant, a, m., z lat., kdo něco re- 
klamuje. $. N. 

ReklamoTati, ozvati se proti čemu, žá- 
dati něčeho nazpět, Einrede thun, zurück- 
fordern, reklamiron. J. tr. 

Reknost, i, f. = rekovnost Pcht. 

fteknonti, vz Říci. 

fteknuti, vz Říci, das Sagen, der Spruch. 
Řeknu tý, lépe\ řečený, gesagt. Ros. 
ňekočlst, n, m., vz Bagger. Tpl. 

Rekognosce, e, f., z lat, shlédnutí, shli- 
dání, výzvědy ku poznání krajiny neb po- 
stavení nepřátelského vojska, die Erkundi- 
gung, Rundschaft, Rekognoscirung. S. N. 

Rekognoscent, a, m., z lat., kdo reko- 
gnoskuje, der Späher, Kundschafter, shlé- 
datel. S. N. 

RekognoskOTati; ohledávati hrajinu, po- 
stavení nepřátelského vojska, ausspähen, aus- 
kundschaften, rekognosciren. 

Rekol lekce, o, f., nábožné roejímáni, 
Sammlung der Gedanken, RekoUektion. S. N. 

Řekomilka, y, f., potamophila, tráva rý- 
žovitá. Rostl. 

Rekommandace, e, f., z fr., poručeni, 
schválení, přímluva, die Empfehlung, An- 
preisung, rlirsprache, Rekommandation. 



48 



Rekommandoyati — Rekviem. 



Rekommandovati, doporučiti, schváliti 
něco; přimluviti se za někoho, empfehlen, 
anpreisen, Ffirsprache einlegen, rekomman- 
diren. Rk., S. N. — R. list (psaní), poště 
dopornéítí, za co se 10 kr. platí; ztratili 
se list, přísluší zasvlatelí náhrada 20 zl., 
rekommandiren. Vz S. N. 

Rekompensaee, e, f., náhracUif vyrovnání, 
der Ersatz, die Entschädigung, Rekompen- 
sation. 

ŘekomyS, i, f., potamomys, mysopota- 
mns, Bsavec bobrovi óř'- 

Rekonstituce, e, f., z lat, opétné zaří- 
zení, die Wiederherstellung, Rekonstitution. 

Rekonstrukce, e, f., opétné zřízení, der 
Neubau, die Neubildung, Rekonstruktion. 

Rekontra nebo zkráceno re, v karetní 
hře = a výhrám přece; rerekontra n. zkrác. 
rere = a prohráš přece. Vyhrál rerekontra. 
Us. Zkr. 

Rekonvalesceuty a, m., z lat., pozdra- 
vující se, kdo se pozdravuje po nemoci, der 
Genesende, sich Erholende, Rekonvalescent. 
Rk. 

RekopéyM^ rekopéveekj', Hcldensan- 
ger-. 

Rckopřvec, vce, m., der Heldendichter, 
-Sänger. Č. 

Rekopěvectvi , n., die Heldensängerei. 

Řekopls, u. m., die Flussbeschretbung. 
Sm. 

• Rekoplodný, heldenzeugend. R. země. 
Rekosláva» y, f., der Heldenruhm. Kra. 

Řekostěnice, e, f., gaigulus oculatus, die 
Fiusswanze. Šro. 

Řekosviné, ě, f., das Flussschwein. Šm. 
Rekot, u,m,,mlHveni, hovoření, das Reden, 
Gerede. Us. • 

Řekotatl ^^ řehotati^ qu<'vken (o žábách). . 
Ostrav. Tě. 

Rekovati, rekovávati, Helden thaten ver- 
üben; mudrovati. Ros. 

Řeko váti, rozpustile si vésti, ausgelassen 
leben, schwärmen. Ms. Vileš. 

Rekovec, vce, m., der Heldling. Zlob. 

RekoTuosf, i, f., der Heldenmuth. Jg. 

Rekovný, hrdinský, udatný, heldenmiithig, 
Helden-. R. muž. Troj., skutek. Zlob. 

Rekovod, a, m., der Heldenfilhrer. Šm. 

RekoYský, rekovný, hrdinský, helden- 
mttthig, heidenmässig, Helden*. R. ěin, Br., 
počínání, Sych., skutky, Bib., pohled. Šm. 
Rekovsky bojovati, si vésti. Ros. 

Rekovtttví, n.. hrdinství, der Helden- 
muth, dle Heldenthat. Udatnosf a r. Br. Při 
tom více lsti a r. ožíval. Br. R. na nepřá- 
telích dokazovati. Troj. Provedl veliké r., 
že ženu upral (ironieky). Ros. 

RekOYstYO, a, m., die Helden, Helden- 
schar. Sm. 

Rekreace, e, f., v obec. mluvě regrace, 
legrace, z lat. recreatio, odtucha (odleva od 
práce), ,die Erholung, Erfrischung, Rekre- 
ation. Skoláci mají týdně rekreaci = práz- 
dno (prázdniny, když to několik dní trvá). 
Chasa má rekreaci = veselou hodinku. To 
vám byla r. = štvanice, ivanda, der Jux, 



Schwank, das Spektakel. Sr. Každá r. něco 
stojí (přepiatý Žert koněi se s. mrzutostí). 
Lb. 

Rekrut, a, m., z fr., branec, koho rzali 
na vojnu, nováček, pokud není dostatečně vy- 
cvičen, neu angeworbener Soldat Us. Radujte 
so páni. vědem vám regruta; Regruta-li 
vezťi, či nrdelních vězňů ; Vemte drábi, vemte 
pouta, od vědem ho za rekruta. Sä. P. 568., 
573., 570. 

Reknitnik, a, m., der Werber. L. 

Rekrutováni, n., odvod k vojsku, die 
Rekmtirung. 

Rekrutovati, na vojnu hráti n. odváděti, 
Truppen werben, ausheben, rekrutiren. 

Rekrntýrka, y, f., odvod, dié Rekniti- 
rung. Pk. 

Rektifikaée, e, f., z lat., upravení ni- 
čeho ku př. daně, oprava něčeho, katastni, 
die Rektifikation, Berichtigung, Verbes- 
serung. — Ve fysice je r. = určeni možných 
chyb nějakého nástroje geodetického n. astro- 
nomického tak, aby bylo lze chyby z nedo- 
konalosti nástroje poSlé opraviti. — V techno- 
logii jest r. opětné destillováuí tekutiny 
jednou již destillované, čímž Čistější se stává. 
— V mathem, znamená r. proměnění ob- 
louku nějaké kíivé Čáry v stejně dlouhou 
čáru rovnou, tedy zpřímení čáry kfívé. 8. N. 

Rektifikačuí, Rektiíikations-. R. výkaz. 
J. tr. 

RektiíikoTati, zpřímiti, napraviti, upra- 
viti, berichtigen, verbessern, rektificiren ; 
přečistiti (v lučbě), uberdestilliren, läutern. 
Rk., Cem. 

Rektor, a, m., lat, správce, ředitel, der 
Rektor. V. R. magnifíkns, r. nebo přednosta 
universitní, předseda akademického senátu 
a ředitel disciplinární správy. Vz S. N. N.a 
Mor., Slov. a ve Slez. r. — učitel skohú, 
který také kostelní službu koná, der Schul- 
direktor. V obec. mluvě: rechtor. A když 
bylo na svítáni. Sel rechtor zvonit klekání. 
Ss. P. 791. 

Rektořisko, a, n.. ein schlechter Rektor. 
Rcktorka, y, f., ale 'Rektorin. 
Rektorský, Rektors-. R. ňřad. 
Rektorstvi, n., das Rektoramt. Jg. 
Rekurrent, a, m., z lat, stížnost vedoucí, 
der R. 

RekurroTati, odsaditi, odsazovati k r^yš- 
símu právu n. úřadu o něco n. pi'o něco ; 
stížnost vésti k vyššímu úřadu, sich an eine 
höhere Instanz, berufen, rekurriren. — kam : 
k vyšší soudní stolici. 

Rekurs, u, m., lat., stíznosť na některé 
úřední rozhodnutí, Rk., odvolání se z roz- 
sudku niiSi soudní stolice vyneseného k sto- 
lici vyšší, S. N., odsázka, J. tr., die Be- 
rufung, der Rekurs. R. stížný (Recursbe- 
schwerde), Er.; r. vzíti (einen R. ergreifen). 
J. tr. Im Rekurswege, způsobem r-ku (od- 
sázky). J. tr. 

Rekusaee, e, f., z lat., zamítnutí, ode- 
pření něčeho, die Weigerung, Ablehnung. 

Rekviem, rekvie, i, pl., f., lat, mše za 
mrtvé, mše zádušní, mše Černá, od počáteč- 
ních slov lat.: requiem aetemam dona eis 



Rekviem — Řemen. 



49 



Domine ^^ pokoj věčný dej jim Pane. Das 
Requiem, die Seelenmesse, byly za ně rekvie 
v Ořechové na pivě; Zpivali zaň rekvie v tej 
bzeneckej hospodě na víně. Sš. P. 714. Vz 
S. N. — R., hudební skladba^ mŠe za mrtvé 
v hudbu uvedená. Vz S. N. 

RequioYý, Bequiem-. R. mše. 8š. 

RekviroTati, požádati zač n. něčeho na 
nékom, doŠádati se čeho na kom, fordem, 
requiriren. 

RekTÍ8Íee, e, f., z lat., vymáháni ničeho^ 
doéádání, Rk., připadne i nágUné vymáháni 
potřeb váleénych všeho druhUy die Forderung, 
Requisition. Vz S. N. 

fteky, vz Řek, 3. 

ftekýlek, ika, m., člověk Řekil zpozdile 
následující. Měst. bož. II. 180. 
Rekyné, ě, f., die Heldin. Kom. J. 647. 

Řekyně, ě, f., die Griechin. Troj. 

Relace, e, f., z lat, oznámeni, zpráva, 
der Bericht, die Anzeige, die Relation. V.; 
zejména slově relací ústní n. písemní správa, 
kterou ve sborn podává jeden člen jeho 
(referent) o aktech jemu ku přečtení a k po- 
souzení předložených v tom způsobu, aby 
hááý Člen sboru o aktech těch tak jasného 
pojmu nabyl, jakoby sám je byl četl. Vz 
Posel. R-ci činiti. Kom. Vz VS. 569. — Vma- 
them. slově r. způsob, jakým veličiny sou- 
visí. S. N. 

Relais (fr., relé), mrepřaháni, der Pferde- 
vrechsel; místo odpočinku, der Rastort. Rk. 
— - R. f pevnostech, cesta mezi příkopy a 
náspy. — R., vz PřenášeČ. 

Relativni« z lat., poměrný, potažný, po- 
tažitý. 

Relator, a, m., v strčes. právě posel, 
který od krále n. od pánů z plného soudu 
neb od země z obecného sněmu do desk 
za jakoukoli příčinou poslán byl. S. N. Vz 
Posel. — R., jene zwei Mitglieder des Land- 
rechtes, welcne den im potaz formulirten 
nález (das Urtheil) öffentlich vorlasen. Gl. 294. 

ReUuEace, e, f., z \^t., ochabeni, seslabeni, 
uvolněni^ Nachlassung, Erschlaffung, Befrei- 
ung/ Milderung, Erleichterung, f. 

Relaxantia (remedia), prostředky zánět 
umirňajicí, abspannende Mittel. S. N. 

Eelegaee, e, f., z lat, vypovězeni, vylou- 
čení, Verwejsungy Verbannung, Relegation. 
R. byla u Rimanö mírnější druh vyhnan- 
stvi, internace; nyní je r. vyloučení studu- 
jícího z university. Vz 8. N. 

Relevaee, e, f., z lat, osvobození (od 
obžaloby), Enthebung, Reievation. S. N. 

R^Iieiiaee, e, f., z lat, nová, opětovaná 
dražba, die Relicitation. §p. Vz S. N. 

Relief (fr., reljéf), u, m., vypuklá práce 
v rezhářstvi, die Erhabenheit, erhabene Ar- 
beit in Metall, Marmor u. dergl. Basrelief 
(báreljéí), plosko vypuklá, povypnklá práce 
fezbářská; demirdirf (dmireljéf), polouvy- 
pnklá práce n. řezba; hautrelief (hóreljéf), 
řezba vysoko vypuklá. Rk. Vz S. N. 

Religio, lat., rel^ie, e, religí, f., zastr. 
— náboženství, die Religion. Nic tu nepo 
máhá víra a religion. Dač. — Beligijni, lépe: 
náboženský. Šb. 

Kottftr: öaako-nim. dovník. QL 



Relikviář, e, m., z lat reliquiarium, 
schránka na ostatky svatých, das Reliquien- 
behaltniss. 

Relikvie, relikvií, pl., f., ostatky svatých, 
die Reliquien. Rk. Vz S. N. 

Relino, vz Lermo. 

Reiuice, e, f, z lat, přeměnění jistých 
prací, služebností, dávek a jiných povinností 
na přiměřenou čásť peněžitou, die Relnition. 
Vz S. N. 

ňemdih, u, m., zbroj starých Čechů na 
způsob palice, Čekan, der Streítkolben, Mor- 
genstern. Hus. I. 176. Koňové do příkopů 
gadali a Cechové je ř-hy bili a mlátili. Háj. 
Ibitě hned ř-em na Tatara švihne. Kle. 

&emdi6ka, y, f., cimbex, hmyz pilatko- 
vitý. Krok. 

ftemditi, 11, ění, hlučiti, remtati, lärmen, 
poltem. IjCx. vet 

Remedi-um, a, n., lat., prostředek, das 
Mittel. 

ftemen, u n. e, m., i^emének, řeminek 
(řemýnek), nka n. nku, f*emeuéek, ečku, 
m., řemeni, n.,4remeniěko, n., strsl. remenb. 
Vz. Mkl. B. 236., 237., Mz. 70. Der Riemen. 
Ř. = dlouhá, více méně široká proužka 
kůže, jíž ku stahování a svazování věci uží- 
váme. Obyč. zapínají se konce ř-nu přezkou, 
íl. bez konce (na obou koncích spojený a 
přes dvě kladky ztuha napnuté běžící, jimiž 
otáčení se jednoho hřídele na jiný třením 
se převádí, což místo zubních kol zvi. při 
rycnlém otáčení iest prospěšné). S. N. Ř. 
koženÝ, z kůže "hovězí. V., popružní, uta- 
hovaci, u obuvi (švihel), Us.; řemeny křížem 
n. skřížené, nekonečný = bez konce. Nz., Vys. 
K. na rýsovací desku, útočný (Anziehriemen), 
úvěsný (Hängeriemen), Rk., ř. u koně: nánosek 
(Nasonr.), nábradek (kulaté sešitý, Kinnr.), 
přední, popružní (Sprungr.), Rf., podocasní, 
podocasník n. farkaš, Sp., obtahovaci (na 
obtahování břitev, nožův atd^, der Abzieh- 
riemen. Cn., Rk. Ten řemen aobře obtahuje. 
Us. Řemen převodn^, der Transmissionsríe- 
men, hnací ke strojům, Treíbr. Us. Dch. K. 
obuvi rozvázati. Éus. Napouštění hnacích 
řemenů, vz Prm. III. č. 19. Ř. strojnický, 
pryžový, piyžovanÝ (pryží napuštěný). Prm. 
Řemení jizdecké, aas Keitzeug. Čsk. Uvázala 
žena muže na řemínek. Sš. P. 670. Ř. ku 
bruslím, náševní, k chomoutu, nadržovací. Sp. 
Řemení rozvázati. Kom. Do řemenů vzíti 
(do vazby). V. Řemením někoho svázati. Ře- 
menem někoho přetáhnouti, přepásati. Řemen 
z něčeho řezati; řemeny dříti s někoho, ta- 
hati. Šp. Kde hospodář s hospodyní zajeden 
(. netáhne, statek nehrabe dobře si stmí. Us. 
Člověk může, dokud ř. stačí. Us. Kšá. Všeho 
jen, pokud ř. stačí. Sk. Dělej, jak ti ř. stačí. Č. 
Tak dělati, iak ř. stačí. Vz Hospodářství. 
Č. Větší ř. Krájel, než kůže stačovala. Vz 
Marnotratný. C. Vetší ř. krájí, než mu kůže 
postačuje. Lb. Jak ř. stačí, hospodařiti. Vz 
Šetrnost Lb. Tak ^ krej^^í krájí, jak mu 
(řemen) stačí. Lb. Ř. v ohni se nepolepší 
(bitím nikdo se nezlei)Sí). Zpraví se, jako 
ř. v uhlí. Mus. Polepši se co ř. v ohni (bude 
vždy horší). Tak se napravil jako řemen 
v ohni. Mt. S. Vz Ničema. Dobře jest z cizí 

152 



50 



Řemen — Řemeslo. 



kůže ř. krájeti. Až počnou do svých brncckň 
nahlidati a svých reménků potahovati (ze 
svého živi býti). Rým, Béží ini tu o ř. Ne- 
poběhne tu o řemen, než o celou kiV/J 
(o vSecek statek, o hrdlo). Ros. Jde mu 
netoliko o řemen, ale i o celou kůži. Chce 
z té kuže ř. míti (nějaký užitek). Mus. liejt- 
maué (Mansfeldovi) inéli naději, že také ně- 
jaký ř. z té kůže dostauon. Ski. V. Gl. Vi 
liška, komu ř. ohryzla. Až koza di: Hemeu 
(— nikdy). Mus. Tvrdé má řemeni (je skoupý, 
nedá se táhnouti). Vz Lakomý. Ros. Ne 
táhni řemenu s Čertem, chces-li, ať je tvá 
kňže celá. Šp. Stáři řikali: A my letos 
jako lůni Šlechtime se jako ř. v uhni. — 
ít., polt, die Speckseite. Ř. sádla n. sla- 
niny. Myslim, že z toho vepře budou étyři 
hodné řemeny. Us. Dch. — R., veslo, das 
Ruder, der Riemen. Tab. Ud. 53. 

Řemcnáč, e, m. =^ řemen. Jeji chrbet 
husle byl a šroytec dubový kyj, řemenáoíí 
ja to byly struny. Sá. P. 671. — Ř., řeme- 
nový kotouč, die Riemenscheibe. Prm. 

ftemenáí*, e, řeme7iik, a, m., uzdář, der 
Ricmer. V. Vz Tk. II. 547. — Ř. (nástroj 
řenjienářský), vz Náklon. 

KemenaNti, il, eni, das Riemerhandwerk 
treiben. 

Řemeuářka, y, f., Riemerin, f. 

ílemeuáí*ský, Riemer-. ÍL práce. Ros. 

íleiiienářstvi , n., řemeslo obirajici se 
zhotovováním řemenu a drobnějších včcí 
kožených (pochev, opasku, obojků atd.), 
uzdíiřstvi, das Riemerhandwerk, učiti se ř. 
Ros. Vz více v S. N. 

Řeiiienatý, řemenitý, voli Riemen, ('f. 
Řemeni tý. 

ílemenec, nce, m. ^- řemének. Slov. 

íieméiiek, nku, m., lépe než řemýnek. 
Vz Řemen. 
Romeui, das Riemenzeug. Vz Řemen. 

Řemenice, e, f., ochmet jmelovitý (Sm.), 
loninthus, die Riemenblume. D. 
Řemeiiicko, a, n., vz Kemei». 

Řemeuuák, u, m., knraháč, Geissel, f 
Slov. Bom. 

Kemťuuik, semeník, a, m. = řemcnář. 

I roj. ; 

Řemeiiiti, il, ěn, ění, přiřemeniti, riemen. | 
Sm^. ^ ^ I 

Řemenitý, Riemen-. Cf. Hemeuíitý. Ř. \ 
niěohýř, hypnum loreum, das Riemenmoos. 

Řemenný, Riemen-. Ř. bic. V., opraf, 
uzda, SS. P. 753., provaz. Rj. 

Řenienov, a, ra., něm. ílemenow, ves 

II Pelhřimova. PL., Tk. m. 36. 

Reuieiiovítý, riemenartig. R. »ibry. jvi ok. 
11., 123. ^ I 

Řemenový, Rieniíín-, li. kotouč, v hom., I 
die^RieuíScheibe, Bc, oprať. 

Řeniesélko, a, n., das Ilandwerkchen. 
Neškodného ícmesélka se chytil (krádeže). 
Ros. 

Řemeslně, künstlich; handwerksgemäss. 
il. malovati, něco konati. V. 

Řemeslniee, e, reniesluiěka, y, f., die 
Handwerkerin. — Ř., umélkyně. mistry ve. 



die Meisterin, Künstlerin. Zima jtM»t ř-cí 
věeeh věcí. Toms. 

Řemeslukký; -ky,í^o-cJbií, Handwerker- 
6. nildobí, V., plat, pokladnice, Us., tovaryö, 
D., soud, řád, J. tr., Škola (vz S. N.), ko- 
mora, beh, stav, hospoda, společník, Pro- 
letariat, pořádek, mzda, jednotu^ obyčej, 
živnosf, zvyk, právo. Sp.*— Ř. -— uméíý, 
kunstreich. Ms. VeleŠ. 

Remeslnietví, n., řemeslo, dns liandwerk. 
Theologia začala býti ř-ctvím. Koni. To ř. 
toho mocně hlásá, jenž vSe tak v Há» dvží. 
Kom. — Ř., die Technologie. Mus. 

Řemeslnietvo, a, n., die Handwerke«-, 
der Handwerkerstand. 

Řemeslniéi, Künstler-. Dól r., vallis arti- 
fícum. BO. R. djlo. Troj. 

Řemeslnická, vz Řemeslnice. 

Řemeslník, a, m. (v obec. mluvě řcmesnik), 
řemeslníček, čka, m., kdo provozuje řr 
meslo, der Handwerker, Professionist. Hns. 
ni. 282. Ř. ot zlata, ot mosazi. BO. li. roz- 
ličného diela. BO. Ř. nájemný, obecný, ř. 
tvrdých kov A (kovář); řemeslnici dělají v dil- 
nici. V. Řemeslníci mají cechy n. pořádky. 
Kom. Ř. ve vseeh. Tov. 117. Hudci a gaj- 
dosi dobří řeniesníci, nikde jich nenajde leda 
při sklenici. SS. P. 615. Vz Řemeslo. — Ř., 
umélcc, der Künstler, artifex. BO. ft. umělý, 
y., důvodný. Aqu. — Ř., mistr, der Meister 
Ř. bezbožnosti. Cant. 7. 5. 

Řemeslniti, il, ěn, 6ní, künstlich machen. 
Ros. 

Řeme^lnosť, i, f., umélosf, die Kunst, 
die Künstlich keit. Ros. 

Řemeslný, umělý, künstlich, kunstreich, 
Kunst-. Ř. kus, V., dílo. Ros., uměni. Hlas., 
oheň (strojenÝ), S. N., mluveni. Br. Okna 
divného ř-ného dila. V. — Ř., k řemealn 
se táhnoucí, Handwerks-. íi. umění, Kom., 
význam. Krok. Služebné dílo, jest dielo 
ř-né, rolné a jiné dielo. Hus. 1. 120.; IIÍK, 1 1«. 

Řemeslo, a, f emesélko, a, n. Vz Řeme- 
sélko. Slovo řemeslo (zastr. rembslo) vzniklo 
z rem?-slo; kmen jeho rem? povstal z armi 
(CO do e sr. vart '— vřeteno), jež patH ke 
kořeni arhh (skr. änibh agcre, árambha po- 
čínání) ; arbh se rozštěpilo a vzniklo z něho 
ct) známým pi'echodem hh do m-, iu'bi, erm, 
rem nebo />') arb, rab (též rob: robota, robiti, 
robíc a j. srv. laidija— loď a pod.). Základný 
význam kořene arbh, jenž dostatečně jest 
určen odvozeninami z druhého rozštěpeného 
tvaru : rabota, lat. labor, goth. arbaiths, strnéni. 
arapeit a j., jest íody dělati, konat ij činiti, 
hotoviti, vyráběti, strojiti', s nim se shoduje 
v řečt. jak známo kořen áXq: : nKq-ávo) (hom. 
aor. í Agoí«) tedy = vydělati (komu), '/jednati, 
vyzískati, utržiti (si : i^O^óvov, Eiir. Med,), houi. 
fúqtúifíoiaf 7ra(i&tvoi, jež zjednají, vydělají, 
vyzískají, přinesou otci mnoho hovAd; tedy 
hom ákq r^óxal <íi'ř)(>ř^' jfiou lidé dělní, činní, při- 
činliví, snaživí, podnÍKavi, řemeslní (v. níže); 
u/.tfti(jtoGá/,7ttyyfí: (Ues.) řcmitrubkové, rohi- 
trnbkové, řemeslnici neb robiči trub. Po- 
soudínie-li dle vííeho toho tvar rem, značí 
remi-ti právě to, co robi-ti, a jazyk každému 
z nich přidělil svňj fikon, užívaje prvého 
o rubeni více umělém, k němuž jest nějaké 



Řemeslo — Řemesloraalství. 



51 



už. oméloBti, zruénosti potřebi« Značí \éáy 
řemeslo n) zrnČnosf n. utněiosť, kterou« se 
něco dělá, koná, hotovi, vyrábí- (robi), strojí, 
přenes, provozuje (na př. provozovati hudbu 
= dělati hudbu, muziku us.): srv. kúzlo. 
í^) Nástroj, jímž se něco délá, koná, provo- 
zuje, y) Nomen agentis. Dle toho řadí se 
vj^znamy, jež má do sebe řemeslo s odvo- 
zeninami, takto : ri) Slovan, řemeslo, ars, pro- 
fessio (Handwerk), čemuž přiměřeně Čes. ře- 
meslný značí „umělý" («A« i^/Jros) ; mimo to 
má čes. řemeslo ještě významy: lesť, uskok 
(CO do přechodu významu v špatný smysl 
srv. pletichy, skutek, kůzlo) ; stslov. reme- 
8tvo, rembstvo, jež se pouze příponou liší 
od řemeslo, značí: ars té/rrjj ff^rl/avi], Im- 
^rV;/nj, seientia, professio, imtrióevfia (řemeslo, 
zaměstnáni, Handwerk) ; rus. remestvo, rem- 
stvo v špatném smyslu : malitia, invidia (srv. 
čes. řemeslo); malorus. remstvovaty: irascí. 
,í) Čes. řemeslo : nástroj, na př. zednické, 
ševcovské atd. řemeslo, Us. na PřibramStě, 
MiroT., Rožm. ; Jg. uvádí řemeslo jako nástroj 
mučící, hudební; v tomto zajisté význame 
užito slova toho v Kat 1173., kdež „řemesly" 
neznačí, jak Erben soudí, umění, nýbrž ná- 
stroj hudební, čemuž sousední výrazy zcela 
nasvědčují, y) Čes. řemeslo : umělec, artlfeXj 
řemeslník (Handwerker), zvláStě se tím rozumí 
sladovnický chasník pocestný (wandernder 
Branergesell), při čemž se slova toho užívá 
i v rodě středním i mužském (aspoň v Plz.)- 
dnes tu bylo nějaké (byl nějaký), řemeslo. 
— Za úplností podotýkám ieště, že obje- 
vujíci se jednou (v pozdní památce) re- 
meetatto je chybně psáno místo remestvo, 
při čemž bez pochyby měla vliv snbst. na 
-bstro: bož&stvo, rodbsťvo (i'rozbstvo)apod. 
V niět. pak nalézá se ještě dialekticky ru> 
komesio, rukomeslennik'B. což zase vzalo si 
pňvod v národní etymologii, která prvou 
části chtěla srozumitelně vyjádřiti pojem, 
jaký ae klade do výrazu řemeslo, totiž umělý 
výkon ritční, což ostatně i něm. ^Handwerk 
zřetelně vyznačuje-. Prk. Př. 22. — Íí,==uniéni 
nicniy das Handwerk, Gewerbe, die Kunst. V., 
Kat^ 1173. — ft., k#iždý výkon, od jedno- 
tlivce zvláště pěstovaný, při němž ze surovin 
zvířecích, rostlinných nebo nerostných aneb 
z bitek již připravených hlavně mechanic- 
kým zdělávánim v^i často potřebované se 
zhotovují. S. N. R. hrnčířské, kovářské, 
soukenické, Ros., pracovité, V., šatné (Klei- 
derhandwerk), • kující a těžící, Kom., vsa- 
zené (s nemovitostí nějakou spojené), J. tr., 
rybářské. NB. Tč. Člověk stává se učední- 
kem, dostává za vyučenou, stává se chas- 
ní kern- (mládencem kupeokým atd.), chodí do 
světa na zkosenou, zaHkii\je si ř. nebo obchod 
a jest mistrem (průmyslníkem, kupcem atd.). 
Pt. Ř. neb živnost osobní, das Personal- 
gewerbe. J. tr. Ř. těžiti n. prováděti. Ms. 
U>84. ÍL dělati, ř-slem se živiti, mistr svého 
r-sla; byli řemesla toho, kteříž stany dělali. 
V. A bylo ř. jejich stany dělati. Kom. Dáti 
se na ř. Uq. Dali jsme chlapce na řemeslo. 
Sych. R-sIu se vyučiti. D. K-alu svému ro/^- 
uméti. Sych. Obyčej Činí dobré ř. Dal. R. 
vésti = provozovati. Nz., J. tr. Soud nad 
ř-ly; zákon o řemeslech; uvázati se v ř.; 



poměr, řízeni, ^tráta, znalec, stav ř-sla; úrok 
z řsla. J. tr. R-sIn se naučiti. Šp. Se ř-sla 
sběhnouti. Němc. Pověsiti ř. na hřebíček 
(pustiti je), Dř., na hambalky. Us. Hý. Dě- 
lati něco jako z řemesla (jen aby odbyl, s ne- 
chutí). Us. Hý. Mój brat je řemeslem krejčí. 
Slov. Ht. íi. se přetrhlo (neide). Mt. S. Te- 
saři ř-sla čistého. Sš. P. rAS. Vzal si učení 
ř-slem a přivedl to na doktora (vzal si to 
do hlavy). V Kunv. Msk. ZapovČděné ř. 
někomu složiti (einstellen); ř. je mistiy pře- 
plněno, ř. hyne. Šp. R. zlaté dno (vz Praco- 
vitost). Č. R. zlatý srp. Mt. S. Ř. pán, tuté 
vždy živý peníz; Všeliké ř. svou psotu 
nese ; Když neumíš řemesla, musíš dělat 
povřisla ; Z mnoha řemesel nejjistši že- 
brota; Kdo nejvíc řemesel umí, nejspíše ve 
psí bývá. Č. Namlouvá si ho, ien aby ř. ne- 
stálo (nemajíc na ten Čas lepšího). Vte Zhý- 
ralý. Č. ft. tebe nikdy neostane. Devatero 
řemeslo, desátá žebrota. Us. Devět řemesel 
desátá bída. Kld. Deváté ř. desátá nouze. 
Us. v Bělohr. Bf. Devateré řemeslo, desaterá 
nouze. V Kunv. Msk. Mnoho řemesel holá 
žebrota. Dch. Pes dvojích vrat mívá hlad 
(o dvojím ř-sle). C, Pk. Sedmnácte řemesel 
osmnácté neštěstí. Reš. Mnoho řemesel uměti 
jesť nuzníkem býti. Reš. Všeliké ř. nese 
svou bídu a psotu ve všelikém životu. Lom. 
Kdo ř. umí, uteče se k němu jako k otci 
amatéři; Všecko ř. svou poctu nese; Mnoho 
rem<»sol, málo chleba. Vz Práce. Lb. R. je 
matka. Zb. Lehko dělat ř., když je čmi 
(liboval si ten, co tiukozu nebozezem dřel 
-= dtahoval. Posmívají se, když někdo chce 
něco dělati, nemaje k tomu nástroje). V Že- 
livsku. Sř. Moucha mu spadla do ř-sla =:: 
zprotivilo se mu pracovati. Us. u HradiStč. 
Tč. Dějepis řemesla v Čechách vz: S. N. 
U. 315.; Tk. 11. 370. — Ř., uméní, die 
Kunst. Pro která ř-sla jsi králi mil, pro 
myslivosf-li čili pro lov. Jel. — Ctib. Krev 
i žádným řemeslem setřieti nemožena. Výb. 
I. 320 Takýms řemeslem skropí se měď, 
aby sě rozmnožila. Hus. I. 78. Kde jest 
vašich čaruov řemeslo ? Pass. 816. — R., dílo, 
das Werk. Dokonanie ř-sla (operis). BO. 
á. pro pana Příhodu dělati. D. — Řemesla 
-.^ řemeslnici, pořádky, die Innungen, Zünfte. 
Všecka ř-sla stála v odění. Martim. — - Ř., 
tovaryš sladorniicltý bez práce po pivovárech 
chodící, der wandernde Brauergesell, Ham- 
prich; u mlynářů v: krajánek, Sp. — Ř., 
chytrost, lest, umenl, uskok, die List, Kunst. 
Sebrav všecky rady a ř-sla své zlobivosti. 
Trip. Ř. někomu překaziti, přetrhnouti. Us. 
Den. — Ř., nástroj, das Instrument, Werk- 
zeug. Varhany a rozličná (jiná) ř-sla. Pass. 
1004. Když uzřel přehrozná řemesla, ano 
připravují jej mučiti. Leg. Všecko pozůstalé 
ř. kus po kusu spočítati. 1598. Tento krásně, 
onen kráse hlasiec ř-sly čistými, i hudbami 
rozličnými vznějíce, podlé jeho chtěnie. Kat. 
1173. Vz nahoře. 

Řemeslovati, ein Handwerk treiben. Us. 
Šra. 

Řemeslo v i tý, handwcrksm jissig. 

Remeslozualstvi, n., nauka o řemeslech, 
Technologie. Krok. 

152* 



52 



Remeš — Renetta. 



Hernes, e, m., Rheíms, lat. Remi, mé. 
ve Francii, kde se zachovalo slovanské re- 
mešské evangeliam. Rk. Vz S. N. — Be- 
mešský evangefístář, vz KP. I. 302. 

Řemesin, a, m., Remeschin, ves a Kra< 
lovíc. PL. 

ňemičov, a, m., něm. Řemitschow, ves 
u Ml. Vožice. PL. 

Řemik, u, m., řanen, k. obuvi. ZN. Vz 
Remýk. 

Řeminiseence, e, f., z lat., vzpominkay 
upomínka^ die Kurttckerinnerung, Remini- 
Bcenz. 

Reminiscere, lat, druhá nedéle postní. 

Remis, remiz, a, m., z fr. remise, nUáei, 
polní lesinka, ve které pematá zvěř a zajíci 
útočiHé nalézají, die Remise, das Gebüsch. 
Jg. P&jdem do remízku. Us, 

Remiflfl, u, m., remiflse, e, f., z lat, od- 
ročení platební Thúty, Aufschub, m. ; slevení 
ze summy peněz, die Nachlassung, der Erlass. 
Rk. E'Sse v knihkupectví vráceni neproda- 
ných knih nakladateli (vz Remittenda, Rak). 
V lékařství uvolnění chorobných úkazů. S. N. 
R-se v nemoci — Aleva. Brt. 

Remtó, e, remiz, a, m., sýkora volyfiská, 
mudiček. mudnic, mudnícek, mudivláček^ mu- 
diváček, viselka, parns pendulínus, die Beu- 
telmeise. L. 

Remittenda« lat, knihy neprodané a na- 
kladateli k zaslání připravené, die Rück- 
sendung. Vz Remiss, Rak. 

Remittent, a, m., z lat., navracot^ately 
der Kücksender; odsylatel n. první přijemce 
směnky, der Uibersender o. erste Empfänger 
eines Wechsels. Vz S. N. 

RemittovatI — vrátiti ; směnku odeslati, 
Rk.; neprodané knihy nakladateli vrátiti, 
zurücksenden, wieder zustellen, remittiren. 

ňemkov, Řenkov, a, m., ves n SuAíce. 
PL. 

Renil, u, m., vz Remlík. 

Remlire, e, f., vz Ramlice, Zaječice. 

Remlik, a, m., vz Ramlik. — R., u, m., 
das Streichholz, die Tragschwelle (v mlynř.). 
Šp. 

Remoniti, vz Romoniti. 

Remonstrace, e, f., z lat, představení, 
námitka, odmluva, odpor, die Gegen vorstel- 
hmg, Einwendung, Remonstration. 

Renionta, y, f., z fr. remonte, v obec. 
mluvě: remuníia, vojenský kůn ještě nevy- 
cvičený, das Remontepferd. Rk., Čsk. — R., 
nadávka ženským v jiŽ. Čech. a na Mor. Hý. 
Ty stará r-do ! Kal. R., cárá, muna, trdío. 
U Olom. Sd. 

, Remontoárky, pl., f., Remontoiruhr, f. 
Sp. 

Remorqneur (fr., remorkér), vleéná loď 
parní, Dampfschleppschiff, n, Rk. 

Remtati = hrýzti, nagen. ~ co. Pes 
kosf remtá. Us. Poliéan. 

Remunda, vz Remonta. 

Reniunerai*e, e, f., z lat., odměna^ od- 
plata, náhrada za prokázané služby, die Ver- 
geltung, Belohnung, Remuneration. 

Reraunerovati, odměniti někomu ta něco, 
vergelten, belohnen, remuneriren. Rk. 

Rem-us, a, m., bratr Romulüv. 



Bernuty, die Dolany, ves a Světlé v Le- 
deéskn. PL. 

Remýk, n, m., strsl. remyki, loram, kde€ 
•kl příp. Mkl. B. 239., 240. Sr. ftemen. 

Remyft, é, řemýéek, ékn, m. = řemen. 
Na Ostrav. Tč. 

Remzatl, na Slov., Štěbetati, breibencovati, 
plappern. KoH. 

RemziYOSf, i, f., Hěbetnost, die Plauder- 
hafíigkeit Slov. 

Remzivý, štěbetný, plauderhaíY. Bern. 

Remzula, y, f., Hěbetniee, die Plapperin . 
Slov. Bern. 

Ren, a, renec, nce, renář, e, sob, a, m., 
das Rennthier, cervns tarandns. 

Renaissance (fr., renésáňs), znovuoživení 
na př. uměni, opětné přijeti antikv ve vý- 
tvamich uměních, zvi. tak slově doba vkusu 
stavitelského od 16. stol. Rk. Ve stavitelství 
svobodné nápodobení starořímských staveb; 
v sochařství a malířství snaha jednak po 
řádném provedeni tělesných forem, jednak 
po výrazu vnitřního života. S. N. Vz KP.* 
I. 166. 

Renář, e, m. == ren. Jg. 

Renat, Renát, íí, m.. Renatus, Reiner. V. 

Rence, něm. Rentscn, ves u Přeštic. 

Rencontre (fr. , rái^k5htr), setkání-se s- kým, 
zufalliges Begegnen; nenadálé setkáni se 
s nepřátelským vojskem, potýčka, srážka, 
kleines, zufalliges Gefecht, potom vAbec 
náhlý spor, svár, rozepře. Veruneinigung; 
v kupecké mluvě odkaz z knih}' na knihu. 
S. K 

Renéák, u, m. = rýnský zlatý, Us. u Do* 
mažlic a na Mor. V z Renšták. 

ftenčov, ftevniéov, a, m., něm. Hocb- 
rentsch, ves u Nov. Straáeci. Tam a to v Č. 
140., 148., 98., 51. a 165. slovník tento 
o prázdninách psáván byl. 

Rendezvous, ráhdevťi, fr., dostaveníčko, 
zvi. umluvená schůzka zamilovaných, verab- 
redete Zusammenkunft, das Stellaichein. 

RendUk (na Ostrav, rvndiik, Té., na Hor. 
randlík), u, rendliéek, ěku, m., rendlice, e, 
rendliéka, y, f., der Kochtiegel, die Brat- 
p&nne. Měděný r. V. Kuchař na r-kn smaží. 
Kom. Kuthan r. trestá, jsou oba ěerny. Č. 
Roztloukla jsem rendlík (obcovala jsem s muž- 
ským a obtežkala). Us. Sř. O pAvodu vz Mz. 
293. — R. Při bulce (kuželkové), hráé ne- 
dovedný koupí si právo (rendlík) dvakrát 
házeti, aby podruhé snad nahradil, co by 
poprvé prohrál. Us. Ktk. 

Rendlikář, e, m., der Tiegelmacfaer, 
-hándler. Troi. 

Rendlovati, práva na skřipec natahovati 
(od k. prokurátora Rendla z Oiiáavy). Vz 
Gl. 294. 

RenďoT, Rendéjov, a, m., něm. Ren- 
diow, ves u Uhlíř. Janovic. 

Rendynár, a, m., suistr., z něm. Rent- 
diener. Gl. 295. 

Renec, nce, m. = ren. Šm. 

Renegat, renegát, a, m., z lat, odpadlík 
(od víry). Rk., SI. Uh. L 146., Sd., Hý. 

Renetta, reneta, renetka, y, f., z fr. rei- 
nette od reine, králová. R., královské jablko : 
bílá, červená, stříbrná, zlatá, Žlutá, oby* 



Renetta — Repeta. 



53 



éejná, talipánová, vosková» zázvorová, Am., 
šedá D. kořená, hollandská, r. van Mona, 
r. grís ďhíver, r. gris dn Canada, r. de la 
reine. S. N. 

Renileiic«, e, f., z lat, zbraňavánise 
iehOy odpirániy odpor, der Widerstand, die 
Widersetzlichkeit, Renitenz. 

Renitent« a, m., oäpomik^ zpurnik, der 
Widerspanstíge, Widerstreber. 

ŘenioT, vz Remkov. 

Renlikái', e, m., der Reindelmacber. Tk. 
II. 375., 381. Vz Rendlikář. S. N. 

Renommee, fr., povéstj slowUnoiíi, dobré 
jménOy der Ruf, die Berflbmiheit. 

Renommista, y, m., die Despota, vp- 
Moubai, pkoctstoun, der Prahler, též: růač, 
práéy der Ranfer. 

RenoTaee, e, f., z lat, obnoveni^ opra- 
veni, die Emeuemng, Auffrischnng, Reno- 
vation. ' 

Renovovati, obnovovati, opravovati, re- 
noviren, verbeseem, emenem. 

Renový, Renntbier-. 

Rénslcy ^= jeden uatý, ein Gulden. Mor. 
NI. Vz Renifák. 

Renfilák, renčák, a, m. -= renský. Dal 
jsem za to dva r-ky. Ús. na Mor. Sd^ Hý. 

Renta, y, f., düdu)d (stálý), die Rente, 
jährlicbes Einkommen, Geldein kflnfte, Zinsen. 

Rentable (fr., r^htabl), výnosný, einträg- 
lich. 

Rentabüita, y, f., výnosnost. 

Rentier (fr., rántje], e, m., dúchodnik, 
privatnik, který jen z důchodů svého jméní 
zvi. z úroků státních papirů žije, der Ren- 
tirer, Rentner. 8. N. 

Rentmistr, a, m., dAchodni, der Rent- 
meister. V. Vz Renta. 

Rennneiaee, e, f., z lat, eřeknuti se né- 
Jakého práva. S. N. Die Entsagung, Verzicht- 
leistang, K-tion. 

Reorganisace, e, f., nové sHgeni, upra- 
veni, die Reorganisation. R. daní. Skol, úřadu. 

Rep, u, m., roH ocas, der Krebsenschwanz. 
FiÄ 106. 

ftepa (v obec. mluvě Hpa). řepka, y, f., 
brassica npa, der Rttbenkonl. Vz Cl. 15., 
FB. 77., Či. Kv. 299., KP. UI. 263., 264. 
Strsl. répa, lat rapa, lit. rape, ropé. Mkl. 
aL. 58. K. červená ^ika), lesní, V., bur- 
gatidaká, Švýcarská, Puch^ bílá (turín, dum- 
lik). Vaň.. bUá enfflioká, D., hlávková (ko- 
štálník), kolínková n. turčanská (kolínek, 
kolnilí). ilntá (mrkev),, švábská (zemóata, na 
Slov., Bern.), polní (řepnice). na Slov., denní 
(posM), Linn., královská (královka) n. cu- 
lurovka, die Imperialrilbe. Pta. Ř. sladká = 
kvaka. Sm., strmiStní ~= hlavatice. Us. na 
mor. Drahansku. Hý. Repa nebo řípa jako 
plodina listnatá, cvikla obecná; 2, jako 
plodina kořenná a) cukrová, b) buryna 
krmná, na píci dob3rtku, c). červená (na sa- 
lát), d) bílá, ůhomí, vodní, stmiitni, vodnice; 
úborová, ivedská (turín). Vz více v S. Ň. 
Řepu koupiti, sázeti, okopávati. Us. Řepu 
k jidlu si strojiti. V. R-u kroužiti (naf a 
frňoiuy odřezávati), krájeti, sekati. R. má 
frňnasy. Us. Hý. Nic nemá, než suchou 
řepo. V. Dali se z iiladu do řepy ; řepu loq« 



pati. Syoh. Řepu srazit, skopnút (říká se, 
když kdo palcem bosé nohy o kámen za- 
vadiv se poranil). Na mor. Zlínsku. Brt. 
Nehodí se to ani do řepy ani do zelí. Us. 
n Rychn. Črk. Slovák jako řepa (čirý). Bern. 
iDobrá psu moucha, chUpovi řepa. Prov., 
Jg. Počkej, dostanu té v řepé. Vz Vyhrůžka. 
C- Pravé na řepé zastižen (při skutku), bei 
der That ertappt. Mus. in. d. 69. Už tě to 
na řepé zajato. (Co při jistiné se zastihne, 

Nesnadno toho vymlouvati). Vz Výmluva. 
i. Je zdravý jako ř. Us. Hý. — Vz Řípa. 
ftepacha, y, f., osmerus, ryba mékko- 
ploutvá. Ř. malá, o. eperlanus, mořská, o. 
madnus. Vz S. N., Schd. II. 495. 

Repák, u, m., řepka oUjná, der Rüben- 
reps. Cl. 15. ~ R., vdolek se sekanou řepou, 
der Rübenkuchen. Us. u Chocné. Ktk. Vz 
Řepanec. 

ilepAiiec, nce, m., vdolek řepou strou- 
hanou a pak duienou nadívaný. Us. ve vých. 
Čech. Jlr. Vz Řepák, Mrkevník. 

ftepái^ek, nkn, m. = řepanec. Us. 

'ftepany, dle Dolany, něm. Řepan, ves 
u Lnbence. PL. 

Reparaee, e, f., z kt, opraveni, obno 
veni, aie Erneuerung, Verbesserung, Wieder- 
herstellung. Reparation, Reparatur. 

Reparatura, y, f., lat, správa, oprava 
düa (n. špatné známky na vysvédčení škol- 
ním.) Vz Reparace. 

ilepáma, y, f., řwnik, skladiště na řepu^ 
das RQbenmagazin, Kübenlokale. Pta. Z ř-ny 
dávají řepu do pračka a odtamtud čistou 
na struhadlo. Us. u Hořic. Hk. 

Reparovati, opraviti, wieder gut machen, 
verbessern, repariren. ~ eo. 

Reparüee, e, f., z lat, rozvržení jistého 
celku mezi nékolik osob, obcí, okresů atd. 
podlé jistého poméru ku př. r. daní, rekruto, 
příspévků, die vertheilung, Repartition. S. N. 

Ilej^artovati, rozvrci, rozvrhnouti néco, 
repartiren. Rk. 

ftepéiee, ném. Repschitz, ves u Dnespek. 
PL. — R.. ném. Rübendörjfel, ves u Lito- 
méřic. — R., ném. Řepsch, ves u Litoměřic. 

ftepéunka, y, f., jidlo b řepy; pole na 
fepu, Rflbenfeld. Ostrav. Tč. 

ftepeé, pče, ném. Řepetsch, ves v Tá- 
boráku. PL. 

Repeehy, dle Dolany, Reppech, ves u Bos- 
kovic. 

ftepeä, pné. f., xanthium. Ř. obecná, x. 
strumarium, vlaská, x. italicum Moretti, tr- 
nitá, X. spinoBUm. FB. 37., ČI. Kv. 168. 

Repertoir (fr., repertoár) seznam n. roz- 
vrh n. rozděleni divadelnich her, v jakém 
pořádku představovány býti mají, das Re- 
pertoir. 

Repertori-um, a, n., nalezadlo, J. tr., 
úkazovadlo, kniha, dle nii moéno něčeho hle- 
dati, das Nachschhigebuch. Rk. Vz S. N. 
R. knihy rodní, úmrtní, oddavkové. Us. 

Repeňin, a, m., Repeschin, ves n Pra- 
chatic. PL. 

Repeta, y, m. a f., žvástal, hástálka, 
der Schwätzer, die Sch-rin. Mlč ty repeto \ 
Uí. u Petrovic. 



54 



Repetác — Řepný. 



Repetáé, rapotáč^ e, m., atarý klapavý 
mUjn. Pnn. IV. 271. . 

Repťták, u, m., chrestačka., hrkaeka, die 
Ratscne, Schnarre. Ü Klobouk. Bka. 

Repetati se, zittern. — ppoc : zimou. — 
li. se, lesknouti se, kmitati sej 8Chinimcrn. 
U LitomS. Hp. 

Repetavý, zitternd. — R., mnohoinlumiý, 
geschwätzig. 

Repetent, a, m., z lat., opakovatd, Wieder- 
holer, m. ; uéitely jeni se žáky opakuje, Wie- 
derholnngslehrer ; iák, jenž některou třídu 
opakuje, Repetent, m. 

Repetice, e, f., z lat., opakováni, opěto- 
vání, Kk. R. v astronomii, methoda k mě- 
ření úhlu mezi dvěma předměty buď zem- 
skými aneb nebeskými t. j. sklonku, jejž od 
obou zároveň k oku pozorovatelovu Čáry ta- 
žené mezi sebou činí. Vz S. N. — R. v hndbé 
^ opakování nsté Částí hudební skladby. 
Vz S. N. -- R. t? řeénictvi, vz: Anafora, 
Epifora, Symploke, Pallilogie, Ploke, Mk. 
Ml. 292., Mufl. 1844. str. 433. 

Repetil, a, m., kdo repetí, der Plapper^r. 
D. 

Repetilka, y, ť., která repetí, mnoho mluví, 
klepna, eine Schwätzerin. To je r. Us. — 
R., hiä)a repetivá, vyřídilka, odřikačka, das 
Mundwerk, Plappermaul. D. Má dobrou r-ku. 
Us. KSá. R. jako ostrá pilka. Dch. 

Repetiti, il, ěni, čerstvé a mnolw mlu- 
viti, orebencovati , klábositi, žvatlati, tla- 
chati, plappern, schnattern. Jg. — abs. Zle, 
když jazyk repetí a hlava neposlouchá. C. 
M.. 71. 

Repetivosť, i, f., die Plapperhaftigkeit. 

Repetivý, plapperhaft. D. 

Repetovati, opakovati (ku př. třídu, 
u žáků), wiederholen, repetiren. 

Repetýrky, pl., f., opakovači hodiny, 
die Repetiruhr. 

1. Řepí, n., řepík, lopucha. Jutka v Ažesti 
kněze jako řepi se držieše. Dal. 72. 

2. Řepi, Rüben-. Vaň. hosp. 

Řepice, e, f., malá nádoba k pití, cíše, 
die Trinkschale, der Becher. Cf. Kap. Bibl., 
BO., V., Troi. Vz Gl. 295. - ÍL., určitá 
míra tekutých i sutých věcí, záméra, R. =^ 
2 čeaky = 4 hrsti. Háj. Kdožkoli vám dá 
pití ř-ci vody ve jménu mém, neztratí od- 
platy své. SS. Mr. 42., ZN. K. s vodu. Bj. Kto 
kolivěk neb káže neb almužnu dává pro od- 
platu zemskú neb chválu svčtskú, řepice 
jest. ale ne sústruhová. Hus. III. 83. ~ Ř., 
e, f., , ves u Strakonic. Vz S. N., Tk. IV. 
739. — R., brassica napus, der Kiibesamen, 
Rübs. — R., ohnice, erysimum, Hederich. 

Řepicovitý, präsentirtellerförmig. Ř. ko- 
runa, mající trubku dlouhou, dosti stejné 
tlustou, nahoře rozkládajíc se rovnoběžně 
v kraj široký, plochý jako u brčálu. ČL Kv. 

xxvt 

Řepiťový, Rfíbs-. K. olej, das Riibsnk 
Koll. 

Řepíček, vz Řepík. 

Řepicí, od řepíku, Kletten-. 

Řepička, y, f., malá řepice. 

Řepíčkový, od řepíčku, Odermennig-. Jád . 



Řepiéiiý. Om^vánie^ř. i vědemé 1 pá- 
nevně i ložné. Zí^. Vz Kepice. 

Řepík, u, ťcpiřťk, Čku, m., agrimonia. 
Ř. lékařský {řepíček, starček), a. eupatoria. 
der Odermennig, Ackermennig,' das Lieber- 
kraut, die Leberklette. (FB. 99.). — Ř. vétsí, 
lopuch plchy, arctium lappa, die Klette. 
Gross-, Rossklette. 8yn : hořký lupen, ši- 
roké lupení. Refi. — Ř. menH, lappa minor, 
die Ackerklette, D., aparíne, Res., nouze, 
das Klebekraut.'' — Ř., semenice té rostliny 
bodlavé, knoflíčky, které se Šatů atd. pevně 
přidržuji. R-ky se chytají, die Kletten kleben, 
íl. a oset, lapa et tribulus. BO. k. v staniech. 
BO. Knížete jako ř. se držiefte. Dal. — Ř. 
zaječí. Proti kaSli vezmi zajeěich řepikil, 
ztluc na prach se šalvěji. Jád. R. jest od 
(= proti) kašlu. Na Mor. Brt. ~ Vz Hepka. 

Řepíkovatý, odermennigartig. L. 

Řepíkový, Odermennig-. 

Řepíu, a, m., ves v MČInicku. Vz S. N. 

Řepinka, y, í., neslia, rostl. ČI. Kv. :^4. 

^ Řepínský. Ř. jablka (veliká, kyselá). 
Repiner Aepíel. 

Řepisko, a, n., schlechte Rflbe. Us. Tc. 

Řepiště, řepništé, řepoviété, é, n., v z 
Řepnisko, pole, kde řepa seta jest, das Ril- 
beníéld. — Ř., í, pl., ves ve Slez. » 

Řepiti, il, en, ení; řepívati = Činiti, aby 
něco vázlo, kleben machen ; f. se = přichy- 
titi se, sich anhangen. Ros. 

1. Řepka, y, f., mdlá řepa, das Rübclicn. 
V. — Ř., rostlina zyonkovitá, phyteuma, 
Rapunzel, m. FB. 30. II. zakulatělá, brunatá, 
podlouhlá, kUsatá, polokoulitá. Presl, Krok. 
— Ř. lesní, campana rapnnculus. V. — Ř, 
polní, ranunculus acris. — Ř. ^-^ řepice, bras- 
sica napus, der Reps, Winterreps, rostl, 
olejna. Ř. ozimá a letní, velká hollandská 
(kolza, Koblsaat). Vz 8. N. — Ř., bryoaiía 
alba, die Zaunrübe. — Ř. zaječí, rapuntium, 
die weisse Eberwurzel. — Ř., druh pupalky, 
pupalka dvouroční, der Riibenrapunzel, oeno- 
thera biennis. Jhl. Cf. 01. 14., Ol. Kv. 1Ö5., 
299., 330. — Vz Řepa. 

2. Řepka, y, ť., ves u Lomnice' v Brněn- 
ská. PL. 

Řepkovitý, Rapunzel-. ÍL zvonec, cam- 
panula rapunculus, der^ Rübenrapunzel (kol- 
nik planý, rozponka). Srn. 

Řepkový, Rüben-, Repa-. Ř. olej. Tecbu. 

Replice, něm. Replitz, ves u Zbraslavic. 

Replika, y, f., z lat., odvétění, obrana, 
die Replik. Vz Pře v 8. N. 

Replikovati, repliciren, — nač : na něéí 
odpověď. V. 

Řepuice, Řepnitz, ves u Lovosic. 

Řepník, u, m.^ řepárna. — Ř., tltistff 
člověk. Rychn. — Ř., řepaiiec. U LitomŠ. Hp. 

Řepuisko, a, n., řepovisho^ řepništé, das 
Rtibenťeld. Us. u Opav., KIS., na Mor. Sd., 
Tě. Vz RepiStě. 

Řepný, řepni, Rüben-. Ř. nať, D., se- 
meno, voda, míza, krojidlo, kapusta, země, 
záhon, moucha, musea rapi, die Rubenťiiege, 
motýl. Sm., Jg. 



Repoceni — Reptati. 



55 



R^poeeni, n., velmi hiasité mlupení. Ve 
vých. Óech. Vak. 

Reportéři» (angl-, ryportrz), zpravodajové, 
rtfer enii, kteří delmtty angl. parlamentu pro 
časopisy stenografi^í nebo je toliko ve vý- 
tahu podávají, Berichterstatter. IS. N. 

ftreporyje, dle Bndéjovice, ves a Lhišnik. 

Reposiee, e, f., z ]at., uložení něčeho na 
předeilé patřičné místo, navráceni do pře- 
dešlé polohy, napraveni; zvi. v chirurgii 
značí r. dvojí výkon : napravení vykloubené 
kosti a zastrčeni vyhředíé kýly do dutiny 
břiSni. Vz S. N. Die Wiedereinsetzung, Re- 
position. 

RepoHÍtorí-ttin, a, n., podatavec, na nějž 
se néco klade. 

Repot, u, m., strsl. rbp'bVb, murmuratio, 
rept, příp. -ot (-'BtB). Mkl. B. 188. 

R«poáu, y, m., hríMoun, der Bchreier. 
Ve výoh. Čech. věk. — R., y, f#, malura, 
ptilk. Presl. 

Repotati, schwätzen wie die Elster. Straka 
repoce, hosť přijde. Slov. Prov. 

Repotín, a, m., Reítendorf, ves u Sum- 
berka. 

Repetiti, il, cen, ceni = velmi hlasité 
mluviti, sehr laut r^den. — co. Co pořád 
repotíš? Ve vých. Cech. VSk. Cf. Repotati. 

Repoueh» a, m., neupravený, surový Človék» 
rapák, ein vierschrötiger, grober Bengel. 
Us., na mor. Drahansku. Hý. Cf. Kepovec. 

RepOY, a, m., Rippan, ves u Mohelnice. 

&epovec, vce, n., veliká nehezká řepa 
Vz Řepisko. — &. o nehezké, neupravené 
dívce. Je jako ř. U Hořic. Hk. Cf. Kepouch. 

&epovi9ko, vz Řepnisko. Kos. 01. 1. 93. 

ŘepovUté, é, n., das Rübenfeld. Rk. 

nepovitý, rfibenförmig. Rostl. 

ŘepoTý, Rüben-, Reps-. Ř. pole, cukro- 
varnictvi. Vz S. N. 

Repraeíientaee, e, f., z lat, stastoupcní, 
zastupováni nikoho; zastupitelstvo, ku př. 
obecni, die Stellvertretung. Vz S. N. 

Repraesentačni, Reprasentations-. R. 
systém. Vz S. N. 

Repraesentant, a, m., zástupce ku př. 
nároani, der Stellvertreter. 

Reprae§eiitoTatf koho <= zastupovati, 
vertreten. — co: českou řeč. Némc. 

Reprehease, e, f., z lat., düika^ der Ta- 
del, Verweis. 

Reprep ^= Hd. Kmk. 

Repressalie, i, f., pl., z lat., obyč. násilné 
opadni jedné strany, Jimž odraženo nebo 
vymsténo má býti nepřátelské nebo aspoň 
škodKvé opatření strany druhé, die Gegen- 
gewalt, Repressalien. 

Repressirni, z lat, potlačující, repressiv. 
R, prostředek. Vz S. N. 

Reprise (fr., reprýz), opětné vaetí, do- 
bytí, zvi. lodi. — R,, opakování divadelního 
knsa. — R., v hudbě, opakování některé 
hlavni éásti skladby, i znamení, které opa- 
kování to označuje, Wiederholung. S. N. 

Reprobace, e, f., z lat., zavriení^ die Ver- 
werfung, Reprobation. | 

R;eprobovati koiio: zavrhnouti^ verwer- 
fen, reprobiren. 



Reproducent, a, 'm., v právnictví, kdo 
vede, protidakaz,derGegenbeweÍ8tuhrer. S.N. 

Retirmlukce, e, f., z lat., snovuvy tvořeni, 
die Wiedererzeugung, Wiederherstellung, 
Ergänzung, Reproduktion, — li. o knihtiskař- 
ství, napodobeni rytiny, obrazu, patisk n. 
překlad knihy. — R. ve fysioloyii, nahra- 
zování látek spotřebovaných látkami novo 
z potravy přibylými. — R. ve psychologii, 
•vSeliký návrat představy do vědomí. — R. 
v právnictví, odvod, vedeni opačného dů-' 
kazu. S. N. 

Reprodukovati, znovu vytvořiti. — co ; 
obraz, knihu, krev, představy atd. Vz Re- 
produkce. 

Reprodukt, a, m., z lat, proti komu se 
protimlkaz vede. 

Rept, u, ra. — reptání, das Murren. Puch. 
A reptu mnoho bylo v zástupn o něm. SŠ. . 
J. 120. Vz Repot 

Reptáé, e, repták, reptoun, reptal, a, 
m., der Raisonneur, Vemünftler, Schwätzer, 
Murrer, Widersprecher , Rechthaber. Bóh 
dobře činí tomu reptáku. Hus. I. 227. Re- 
ptáci položili sťk, jakoby jim vladař křivdu 
učinil. Hus. II. 69. — Ib. II. 102 . 262., 414. 

Reptaéka, reptounka, repialka, y, 
reptalkyně, ě, f., die Murrerin. D. 

Reptáni, n., das Raisonniren, Widerspre- 
chen, Murren. A tak uěinili veliké r. a křik 
proti sobě. Let. 144. U nás kdyby to tak 
bylo, vedli by hned r. na to. Us. u DobraSky. 
vk. R., jež jest odmlúvánie nepravé proti 
Bohu neb proti jinému, toť trojím obyčejem 
móž býti; Prvé r. z pýchy, druhé r. bývá 
ze závisti, třetí z lakomstvie ; R. jest hřiech 
zvláštní dětem a zatracencóm; Varujte se 
od r., nebf nic neplatné jest. Hus. I. 226., 
227., 228. Milostivý spasitel pro jich r. ne- 
nechal jest hříšných, oy s nimi neobcoval. 
Hus. U. 262. 

Reptati, reptám a repci; reptávaU. Vz 
Mazati. Strsl. rbpitati. Mkl. B. 455. Raison- 
niren, schwätzen, widersprechen, maulen, 
murren. — abs. Medvěd řepce (mumlá). 
Kom. Když se ti pro spravedlivou příčinu 
odepře, nereptej. Kom. Protož pokořme se 
a nerepceme! Hus. I. 227. Že isú nevěřili, 
protož jsú r-li; A když sů viděli, všichni 
sú reptali řkůce, že k Člověku hřiešnému 
šel jest. Hus. II. 262., 413. — mezi nebou 
pořád reptají. Br. — kde. V táboře a sta- 
nech reptali. Br. — nač. Jedni na druhé 
repci. Jel. Na skrbného příčinou chleba 
řepce město. Br. Dělníci vinnice r-li sú na 
hospodáře, že jiným tolikéž dal ; Kněžím a 
zákoníkem, jenž sA r-li na jeho učedlníky. 
Hus. I. 226., 210. A na mne také nerepcete, 
že sem k němu přišel. Hus. II. 414. K-li 
tedy židé na něho, že . . . Sš. J. 104. — 
proti komu. Abychom proti sobě nerep- 
tali. Ojíř. Co móž oj^ti blndnějšie, než když 
stvořenie řepce proti stvořiteli? Běda, kdo 
řepce proti stvořiteli svému. Hus. I. 226., 
227. R. proti Hospodinu. BO. — Ben. V., 
Pešín. - nad £im : naid bídou. Nej. — 
komu : stvořiteli reptá. Nej. — proč. Proč 
z těch opon repceŠV Št N. 73. O smělosti, 
z toho reptati, že se Bůh pyšným protiví! 
Si. N. 152. A vy pak z toho závidíte a 



56 



Reptati — Resekvítek. 



repcete ; Repci lidé moudří pro mnohé věci. 
Hus. II. 265., I. 379. — kdy. Po práci ne- 
repceme a penicz béřeme. Hus. II. 68. — 
adv. Aby naučil ie, že zle repci, řekl jest 
k nim podobenství toto. Hus. U. 263. 

Reptavě, murrend. Uši chlupaté a zdra- 
stěné má, kdo neřád a r. poslouchá. 1438. 

Reptavo8f, i, f., die Neigung zum Murren, 
das Murren. Ros. 

Reptavý, der gern mun-t, müiTisch. Bůh 
před každým reptavÝm jazykem mocně za- 
stává. Kom. Růbavého kázal jest Bůh uka- 
menovati a reptavé kázal angelu zbíti. Hus. 
I. 228. 

Reptot, u, m. = reptáni. Pán r. jejich 
pokáral dvojím výrokem ; A ten r. utajil se 
jenom na chvíli. SŠ. L. 69., Sk. 175. 

Reptoun, vz Reptač. 

Rej^ublika, y, f., z lat, svobodná obec; 
zřízení zemské, kde není zvláštního panov- 
níka a správa zemská spočívá v rukou bud 
celého národu (r. demoaratická), nebo čel- 
nějších rodin (r. aristokratická), die Republik, 
der Freistaat. Vz S. N. 

Republikaee, e, f., z lat, opétné ohlá- 
šení, die Republikation. 

Republikán (-kán), a, m., pHvršenec re- 
pMiki/, der Freibürger, Republikaner. Vz 
8. N. 

Republikanka {republikánka), y, f., die 
Republikanerin. Vz více v S. N. 

Republikánský (republikánský), repu- 
blikanisch. R. zřízení státu, kalendář ve 
Francii. Vz 8. N. 

Repudi-um, a^ n., lat., odmítnuti, zavr- 
ieni; rozloučení manielstva, die Ehesohei- 
dung. 

Repucha, y, f., chelidra, želva. Krok. 

Reputace, e, f., z lat., dobrá povést, váž- 
nost^ die Reputation. Rk. 

Requiem, vz Rekviem. 

fteřáb, m. strč.: ieráb. Ht. Vz Jeřáb. 

Řeřab|itý, řeiavý, glühend. H. oheň. Ms. 
bib. — R., ne hladký^ gekräuselt Ř. hla- 
diny. Krok. Ř. list, po kraji kadeřavý. ČI. 
Má hlavu celou ř;tou. l/s. Hý. — R., ge- 
streift, fleckig. Ř. plátno (ne dobře vybí- 
lené). Us. Dch. 

Řeřábek, bka, m. = křepdka, coturnix, 
za&tr. Bibl., BO. 

Řeřabi, vz Jeřábí. 

ftei'abiee, e, m., Kranich, m., samice. 
Slov. 

Řeřabina, y, f., vz Jeřabína. 

fteřabinka, y, f., der Vogelbecrbrannt- 
wcin. Plk. 
Řeřabiti, vz Jeřabiti. 

Řeřabitý, čeřitý, undulatus. Rostl. 

Řeřábnik, vz Jeřábník. 

Řeřati, jeřati, křičeti jako jeřáb, schreien 
wie der Kranich. D. 

Reřátko, a, n., muška svatojanská, svě- 
tluška, cantharus noctiluca, der Johaniíis- o. 
Lenchtwurm. Leg., VoleS. 

Řeřavé, žiSavé, glühend. Jg. 

^ fteřaTéci šálek, die Gluhtasse (v lučbě). 
Sm. 



Řeřavěni, n., vyvinutí svétla více méně 
značné následkem silného zahříváni hmot 
pevných. Vz S. N. 

Řeřavéti, él, ění, ziřavUi, glühend wer- 
den. — abs. Cihla rozpálena žíří n. řeřaví. 
Pr. chym. 

Řeřaví, n., řeřavé vMí, glühende Kohle, 
pruna. VeleS. Vz Řeřeví. 

ňeřavosf, řežavost, řeřivost, i, f., die 
Gluth. Ros. 

^ Řeřavý, řeiavý, zastr. jeřavý, lépe: že- 
řaoý, zeřwý, iinak Hravý, na Mor. siilacý, 

flühend. Ř. uhel. V. Dokud železo řeřavé, 
uj. Koll. To čině uhlí ř. shrneš na hlavu 
jeho (nepřítelovu) = obměkčíš hněv jeho. 
SS. I. 125., 127. (Hý.). Uhel dokud žhne 
(ohnivý jest), slově řeřavý uhel. Kom. 

Řeřeheň, hně, m., das Glühfeuer. Šm. 

Řeřenčice, ves u Rychnova v již. Čech. 
Tk. III. 36. 

Řeřevi, n., glühende Kohle, f. Choditi na 
ř., to jest, na živém uhlí. Hus. I. 276., BO. 
Nenie ř., ot něhož by se hřieli. BO. Ř. se- 
svpeŠ na jeho hlavu. BO. Stachu u ř. a 
snřevachu se. ZN. Vrúcie ř. 6R. Dychánie 
jeho roznicije ř. á plamen z jeho ůst sopce. 
BO Vz Řeřaví. 

Řeřicha, lépe éeřicha; jeřúýia, na Mor., 
ve Slez. a na Slov. a i v Čech. ku př. 
v. Poličku řešucha, ierucha, řeřucha, re- 
zicha y, f., lepideum, dle jiných: nastur- 
tium, die Kresse. Řeřicha a jeřicha vznikla 
ze: žeřicha. Gb. Hl. 97. É. krátkolodyhá, 
pospolitá, zahradní, potoční n. vodni (bar- 
vínek, nasturtium^ onicinale, die Brunnen- 
kresse), FB. 75., Gl. Kv. 286., Cl. 18., lesní 
(stěničník), luční (car4amine pratensis, das 
Wiesenschanmkraut, Cl. 16.)., vlaská, tu- 
recká, indiánská, Jg., bradavičnatá, kapu- 
cínská n. turecká. Kh. 

Řeřichovltý. Ř. rostliny, cruciatae, krcs- 
sen artig. Rostl. 

Řeřichový květ, Kressen-. 

Řeřišnice, e, f., tropaeolum, rostl. S. N. 

— Ř., cardamine. Vz FB. 74., ČI. Kv. 289. 

Řeřlšný, Kressen-. K. semeno. Ms. bibl. 

Řesanice, Řesanitz, ves u Horažďovic. PL. 

Resca, dle Káča, Xw»in, der Kümmel. Slov. 

Reseontri, it, v kupectví, poukázka ku 
placení a to tím způsobem, že, když kupec 
A má dostati od É jistou summu, tento ho 
poukáže k C, ten zase k D, až teprv po- 
slední vyplatí hotově požadavek kupce A. 
Odtud risKontrovati == mezi sebou účtovati. 

Reseda, resedka, rezetka, ry zetka, 
y, f., rýt, die Resede, rostlina. R. voňavá, 
reseda odorata. Vz ČI. 19., FB. 77. utrhla 
sobě za kordulenku rezetku zelenu. Sš. P. 
629. 

Resedovitý, resedaartiff. R. rostliny, rc- 
sedaceae. U nás: Rýt obecný, reseda lu- 
teola, rýt žlutý, r. lutea. Vz S. N. 

Resekce, e, f., z lat, uříznuti, useknutí; 
v chirurgii = částečné n. úplné vynětí kosti 
n. více kostí tak, že okolní měkké části 
zů.9tanou. Die Resektion. Vz S. N. 

Resekvitek, tku, m., veronica cháma- 
edrys, rostl. 



Reserva — Restitnce. 



57 



Beserva, y, f., z lat., záloha zvi. oqjsko 
v záloze k daplnéni n. sesUenl přednich řad^ 
die Nothhilfe, Rückhaltsnaannscnaft, Reserve. 
Rk. Vz S. N. 

ReserTaee, e, f., sadrieni, výhraday der 
Rechtsvorbehalt, die Reservation. Vz Reser- 
vatio, Reservat 

Re«iervaéni, Reservations-. R invalida. 
J. tr. 

Reservat, reservát, u, m., z lat., něco vy^ 
hrtueného^ výminek^ der Vorbehalt, das Reser- 
vat — R. v theologii » hřích z právo - 
mocnosti obyčejného zpovědníka vyňatý, 
jehož rozhřešení vyšší ieho představený sobě 
vyhradil (Smol. 4z.) : hřich vyhrazený či za- 
držený aneb dle Borového Sloh. cirk. v Praze 
1880. str. 145: pfipaď zadrženv, nikoli však: 
pád zadržený (Smol. 1. c). Éozeznávají: 1. 
papežské, 2. biskupské a 3. klášterní r-ty. 
Pojem, výměr, ácei, podmínky, ustanovení, 
výklad r-tů (Smol. 42.-59.). (Hý.). 

Re{»ervatio ment€Uis, též restrictio ni^n- 
tofú, vniterná ěi tajná výhrada. MP. 107., 178. 

Reservni, záloŽni, Reserve-. R. fond, 
v ms. : cennosti nachráněné. Skř. R. vojsko, 
jízda. Sm. 

Reservo, a, n. =: reserva. 

Reservoir, u, m. (fr., rezervoár), nádržka 
na vodu; sádka (na ryby), der Behälter, das 
Reservoir. 

Reservovati, zadržeti, vyhraditi, vorbe- 
halten, zurückhalten, aufsparen, reserviren. 

Resiee německá, mě. v Uhrách v Krá- 
so vsku. S. N. 

Residence, e, f., z lat., sidlo panovni- 
ckého dvoru n. vysokého duchovního hodno- 
stáře, zvi. sídelní město, die Residenz. Vz 
Tk. ni. 658. 

Resident, a, m., vyslanec třetího Mdu, 
Vz S. N. 

Residovati, dvorem býti, sídleti někde, 
wohnen, sein Hoflager haben, residiren. 

Resiénaee, e, f., z lat., dobrovolné vzdání-se 
fiěčeho KU jpr. úřadu, der Verzicht, die Ver- 
zichtleistunK, Entsag ang, Resignation. -* R, 
odhodlanost, Entschlossenheit, f. Us. 

Resi^ovati, vzdáti se čeho dobrovolně 
kupř. úfadu, verzichten, Verzicht leisten, 
abdanken, redgniren. 

Resin, a, m., nöm. ROssin, ves u Veseřic. 
PL. 

Resina, y, f., mě. v Neapolsku. Vz S. N. 

Resinein, u, m., olej % pryskyřice smr- 
kové: C4, H^, Ov Vz S. N. 

Resistenee, e, f., odpor, Widerstand, tn., 
Resistenz, f. 

Reskript, u, m«, z lat., odpis panovnický 
ke snimu nebo vyššího úřadu zemského k niž- 
šímu, das Rflckschreiben, die Verordnung, 
der Befehl, das Reskript. Vz S. N. 

Resoluee, e, f., z lat, rozhodnutí, dání 
rozhodné odpovědi, der Entscblnss, Bescheid, 
die Resolution. 

Resoluéni, odhodlaný, zmužilý, hotový, 
entschlossen, männlich. 

Resoivovati se — rozhodnouti se, sich 
entschliessen. Us. u Roudnice. Špd. 

Resonance, e, f., ozvuk, ozev, der Wieder-, 
Nachklang, die Resonanz. Vz S. N. 



ResonanČni, Resonanz-. R. púda^ ozev- 
nice, duo v klavíru, kde se způsobuje ozev 
tonů, aby silněji znély, Rk., truhlík houslí. Vz 
KP. II. 302., 306. R. desky. Vz KP. III. 329. 

Resorpce, e, f., vssáni takových látek do 
krve, které v ní již byly, ale z ni do pletiv 
n. dutin těla vystouply, die Resorption. S. N. 

Respekt, u, m., lat., v obec. mluvě re- 
^ekt, šetrnost, vážnost uctivosijáio Achtung, 
Ehrerbietung, Ehrfurcht, der Respekt 

Respektovati, šetřiti něčeho, berücksich- 
tigen, hochachten, verehren, respekt! ren. Rk. 
— CO. Us. 

Respicient, a, m., z lat, dohledaČ (u íinan- 
ění straže), der Respicient Vz Rešpicient. 

Respiraee, e, f., z lat. dýchání, oddý- 
chání, oddechování, das Atnemholen, die Er- 
holung, Respiration. 

Respiraéni, Respirations-. 

Respirator, u, m., vdechovač, odechovadlo 
(nástroj), der Respirator. Rk. Vz Vdecho- 
vadlo. 

Response, e, f., z lat., odpověd, die Ant- 
wort. Vz Mus. 1844. 437; Zk. Ml. II. 182.; 
Mk. Ml. 306. 

Responsori-um, a, n., dle Slovo, lat., od- 

ř)ovídavý n. střídavý zpěv v kostele, kirch- 
icher Wechselgesang zwischen dem Geist- 
lichen und dem Chor. 

Ressort, u, m. (fr., resor), zpruha, pero, 
die Triebfeder; 2. mrštnost, die Schwung- 
kraft; 3. úřad, die Gerichtsbarkeit, der Ge- 
richtsbezirk, Instand, das Amt, obor p&sobeni, 
der Wirkungskreis. 

Ressource, e, f. (fr., resurs), «omoc, úto- 
čiště, die Hilfe, Hilfsquelle, Zuffucht; místo 
k zotavení n. zábavě, beseda, der Erholungs- 
ort, geselliger herein. 

Rest, někteří: rest, u, m., z něm. Rest 
ostatek, zbytek, nedoplatek, neodbytá práce, 
dluh, der Rückstand, das Uiberbleibsel. 
V restu (v závadě) býti, zůstati, míti do- 
pláceti, D., rest svůj odpracovati. Us. Něm. 
Jemanden den Rest geben, někomu dodati, 
někoho doraziti, dotrhnouti, dobiti. Das gab 
ihm den Rest, to ho dotrhlo, to mu dodalo. 
Us. Šm. 

Restant, a, m., kdo nedoplatil n. není 
hotov s prací, závodník, nedoplatce, dlužník 
(Šra.), der Schuldner, ROckständige. 

Restantnik, a, m. ^= restant Ros. 

Restaurace, e, f., z lat, obnoveni něčeho, 
zvi, obnovení starého řádu n. staré vlády, 
die Wiederherstellung, Restauration, vz S. N.; 
Iwstinec, das Gasthaus. 

Restaurant, a m. =: restaurateur. 8m. 

Restaurateur (restoratér) , fr., obnovo- 
vatel, der Wiederhersteller, Verbesserer; 
hostinský, der Erfrischer, Speisewirth, Gast- 
wirth. 

Restaurovati, obnoviti,občerstviti, wieder- 
herstellen, erfrischen, stärken. Rk. 
Restituce, e, f., z lat.', navrácení (ku 

gředešlémn právu), die Wiederherstellung, 
Rückgabe , Restitution. R. v theologii = 
navrácení bližního ku předešlému stavu ma- 
jetnosti, MP. 194., t i. navrácení věci mu 
odcizené a náhrada Saody jemu učiněné, 
die Restitution. Hý. Pojem, povinnost, dvě 



58 Restituce — Ret. 




času, kdy u inist«, kde sv. v. díti má. MP. ' da» Sieb. V. K. prachové, drátoné, na hrácU 
líX.— '202. (hrachovka), konkolní, na inonkn, na sůl, Řp.,. 

RťHfitiií*ui, Kestituřions-. R. povinnoať. na podsivání krup, Us., na ohrabky: ohra- 
MH. lílf). H. edikt. Vz 8. N. beónice, das Uiberkehrsieb. Us. na mor. Dra 

Rentovati, dlužen zflstávati, restircn. Vz hansku. Hý. Skrze ř. prosivati, vyraziti, vy- 
Rest. třásti. V. Jest na řídkém řeáetČ opálán (ne- 

Re.stťikťCN c, f., z lat., ohmezvní, die Ein- ; cepován). Vz Ničema. Lb., Jj?. Jo on co ř. 
sehränkunj?, Restriktion. Vz Reservatio. '(svařené mn vybreptá). Vz Tajemství. C, 

Re«$triui;eutiu , ií, n., dle (iynmasiuni , R«»- Piopálil řešátko. Vz Pánvička, Prodc- 
v pl., léky stahovací, die Restringeníien. Šm. ' lií»»»- Propekl (propálil) mu ř. (pronesl věc 

Resiiltaut, u, m., v mathm. «tč. sobe svěřenou). Za nova řeěátko »a hřebíčku 




spěch, der Erfolg. 
Resumé (fr., řezy mé), obsah ii. krátily 



jsem na ř-tO (na holičkách).^ B. Némc. Nabírá 
vodu ř-tem (cedníkem). Šml., Osv. Myslil 



přehled hlavních cáští nějakého pojednání J««;"; í^* ^''^K^^'f^^^^J^X^^^^ -^^S'" 
11. nějaké události. S. N. ^ : ^-^.^f ?'"/^ ř w* ^l- ^' ^' 7'' a^^' .7 **' 

Resuprekce, e, f, z lat., z mrtoých vstáni, /J^^'«»***^ *«**í« P^^ vybíraní medu. Sa Ostrav, 
die R-tion. ^^j. 

Řesátko, a, n., vz Řešeto. ftešetováuí, n., vz ReSetovati. 

Řeseuí, n., vz ŘeSiti. ' Rešetovati, tHUti, ciditi, sieben. Koll. 

Řeseták, a, řeSetář, řeŘetlář, o, „,. ^ ftešet^vatý, řeSetovitý, «íř*ora#ý, sieb- 
der Siebmacher, -handler. Záp. měst., Tk. II. . ^^^^S- ^• 
547., Troj. Reset4>vka, y, f., críbraria, rostl, pýchav- 

Ře§etář, vz Uešeták. kovitá. Rostl. 

Resetárka, y, f., die Šiebmacherin,- Imnd- . Reške, něm. Röschitz, ves u Mor. Krum- 
lerin. j lova; něm. Hřeschitz, čes. také Hřeáice, ves 

Řesetárua, y, f., die Siebfabrik. Rk. I " i*^^^''* ^^'^ ^^' "^- ^^• 

ŘeSetář8ký, Siebmacher-. íl. řemeslo, **^^^|^*r^í', ^^^ ^^^^^^^^ ''^ " Rokycan, 
dilo, kolesa, přesiice, lopaty. Rostl. "^í?" l^^sc»^olilau. ^ ^ 

ŘeSetářství, n., die SieBmacherei, der *?^"^' j]; 7> ^.fínTfS ^f^^f <>«<*» 
Siebhandel. Jg. í"«««;^: , ^trsl resiti (solvere, A *ev) koř. 

jL , ^. ^ ,. , . ^ ,. , . . rech (reh). Mkl. B. 436. — co: úlohu. Us. 

Resetiee, e, f., v hutn., das Rad (em ; Ap^it^,«^^^ : f au Auflftaharkeit Fa 
Werkzeug aus Bretteni zusammengesetzt, KeMtelnosf, i, t., aie Audösbarkeit. Ls. 

inwendig hohl und am äusseren Umfange ReSitelný, auflösbar. R. úloha. üs. 

mit durchlöcherten Brettern bekleidet, wel- ReSkonda, y, f., z it. riskonto, upttani 

ches dazu dient, das Erz hineinzuthun, um hterni. üs. 



es durchs Umdrehen des Rades von der 



Re^na, y, f., kolmina^ stejná výška hře- 



Erde zu befreien). Šm. | benu. Us. u tesařň. 

Ře^etka, y, f., trebina, rostl. Rozk. j RešOT, a, m., něm. Reschen, ves u Uima- 

ílel^etlačka, y, f., perská bobule, ovoce ^^^* ^^ ^^^' ^^■ 



řešetláku, jahoda, z níž se dělá žlutá barva. 
Řešetljkk, u, m., rhamnus, der Kreuzdorn, 



ŘešoY (Rzeszów), a, m., mě. v Haliči. 
Rei^oviee, ves. Tť. 288. 



rostlina R ^čistivV fotaei zob^ ř krušina' \ R«spa»' "» m., španělský jetel. Us. vOpo- 

329., Slb. 45)3. Ř barvířský, r. infectorius, I . ^^^)tl^\ %.^í;Ja AnCL ^ 

der kleine Kreuzdorn. Šm. J^^^^^^V ^{^LÍfi^ní^ }^L.^!^?^}Jl''' 

Řv *ixi fx' ň XI- u Rest, u, restik, u, m., tram, gvl. takový, 

esetlákovity. R. rostlmy, rbnmneae. . jt^eri/ jiným trámům základem jest, V., pod- 

Řesetlákový, k řešetláku podobný, kreuz- ' vlak, podpérák, der Balken, bes. der Träger, 
domartig. Ř. zimokeř, celastrus rhamnoides. ; Querbalken, Ressbalken. V. R. na jehlách 
Rostl. — Ř., od řešetláku. R. bobule. Techn. | n. iehlovaný při stavbo jest vazba pilot 

Řesetlánek, nka, m., papilio rhamni, der ; P»*jn>' * ^^^^^l' ^l\}- ''^;\?' ^' 
Hundsschmetterling. Šm. | „ Restovati, Querbalken (Balken unter den 

áešetlář vz Řešeták Ressbaum) legen, bm. Vz ReSt. 

VZ Kaseima. ^^^^ , ^^^^.^^ ^^^j^^ ^^^^^^ ^^^^ p^^^. y^ 

Re^etný, od řešeta, Sieb-. Jg. - R. pecen, ' bo. Strsl. rtt-B (apex, os), příp. -i.. Mkl. B. 
snad m.: réený, reiný. Dal. 12. - BO. 31.^ 33. R. zachovalo posnd gt. a !ok. dualu: 

fte.šcto, řešato, řesétko, ře»íltko, ře- j rtou. instr. rtoma ; vedle toho skloňuje se 
§Atko, a, n., v již. Cech. řešadlo i řeŠetlo. nyní pravidelně v plnr.: rty, rtft, rtftm ; 



i 



Ret — Retinit. 



59 



ťhybné uživajf : rtouin. Bž. 91. Die Lippe, 
Lefze. Vrchní, hoření, hořejší r.; spodní, 
<ioleni, dolejší r.; rftžovi^ rty, koniloví rtové. 
Šm. Pakli se modlí, rty hýbají a myslí sě 
jinudy lůlaji. Hus. L 130. Krásnýma rtoma. 
Rkk. Hrüzoii mn drkotali i:tové. 8ych. Pán 
Bůh nedal jest jazyka, ůst, rtóv a jiných ' 
«dóv k láni nehodnému. Hus. L 249. — 
R. rány, die Wundlefzc. — R., ústa, Mund, 
ui. Člověk rtů výmluvných. Us. Clovék po- 
.skvrněných rtu. Kom. Lid tento rty mne 
vt\, ale srdce jich daleko jest ote mne; Pane, 
vysvoboď mé od rtóv zlých a od jazyka 
Istívého. Hus. L 149., 231. Dotknuta isouc 
rtíky nejsladšími. Us. Tč. Oprav zlý obyčej 
a obřež jazyky marnomluvné a rty lstivé 
zsivri; Modřila sé srdcem a hýbala rty, ale 
hlasu nebylo slyšeti než pláč ; Jako točenice 
červencová rtové tvoji a výmluva tvá sladká. 
Ti rtové kapi mirrú. Hus. I. 256., 367., IH. 
44., 67. — R. květový, die Lippe, der Ein- 
schnitt in der einblättrigen Biumenkrone. Sm. 
2. Ret, u, m., reta, y, f., na Slov. rata 
— pomoc, priapéni na poinoc, die Rettung, 
Hilfe. Na ret, na retu volati, Kom., přibé- 
hnoati. Ros. Réta! réta! (pokřik v turnaji). 
Smil v. 881. 

Rét, rýt, u, m., mařena domáci, rubia 
tínctorum, rostl. Refi. 

Reta, vz Ret, 2. 

Retardace, e, f., z lat., obmeškáni'^ opo- 
2dooáni-8e na př. hodin ; priítah v hudbě, die 
Verzögerung, Verspätung. 

Retardat, retardát, u, m. Vz Pozname- 
nati eo v eo. Der Rllckstand. 

6eťaz, vz Řetěz. 

&elázka, y, f. = řetízek. P. si. 134. 

Řeteč, tče, m., něm. Řetsch, ves u Miro- 
vic. Vx Tk. I. 87., IV. 739. 

&etechov, a, m., ves u Uher. Brodu na 
Mor. PL. 

ftetelný » zřetelný. NB. Tč., Us. 
Retence, e, f., z lat., zadrženi, Zurück- 
haltung, f. 

ftetenice, dle*Budéjovice, ném. Jettenitz, 
ves u Kašperských hor; 2. něm. Settenz, 
ves a Teplice. 

Řetěz, u, řetízek, zku, řetizeček, Čku, 
m.y řcťaz, řefázek, nji Mor., Slov. a ve Slez. 
Tč., Klš., Brt., Uý. Řetěz, a, m. Pč. 23. Ř., 
mras. retaz, pol. rzeciadz. wreci^dz, lit. rě- 
t^žis, der Stachel, das Halsband, prus. ratin- 
sia, rum. rttéz, maď. retesz, příp. -ezt. Mkl. 
B. 318., aL. 41. Die Kette, ft. na krku na- 
zývali: hřivna. Jir. ft., souvislá řada kovo- 
vých kroužků neb jiných částí, články zva- 
ných, tak že celek činí ohebný téměř provaz. 
Vz S. S. K-zy železně. BO. Ř-zy mezi Sta- 
rým a Novým městem. Vz Tk. IV. 21., 26. 
K. železný k upevnění, uvázání, upčti ně- 
čeho, skobní. Us., zlatý, na krk. V., u ho- 
dinek, Us., k nodinkám, Cn., drátový, k upev- 
nění rebřín n vozu: podpěnák; pod korbu, 
visaci, bokový, n dveří, na dobytek, pod- 
vaznl, na dřeva, na klaníce, Šp., ke studni, 
kúdni, lodní, přípřeřný, zavírací, kravský, 
k váhsun. na psy, ohlávkový, na koně n. na 
voly. Kb. Ř-zem někoho svázati. D. Do 



ř-zo vzíti, ^ dáti; řetězy svázati, na ř. uko- 
vati. V. ftíítozeui vrata přepali. Díij. Zavři 
dvéře na ř. Kos. Hák u řetězu. V. K. crká. 
Us. Vězeň chrastí řetězem. Pt. Hnal se naíi 
jako se ř-n. Us. Osv. Kdvž všecky ř-y po- 
praskaly, tcprva pak daf jste se na noStu 
(když jste nevěděl kudy kam). Us. Vk. Vsadil 
mě do ř-ů. Pfth. L 186. To jako nějakým 
ř-em stroho svázaným a neuniklým a nevy- 
matelným předkládá. SS. L HO. Nenosila bys 
řefazy ze zlata ; Řeťazems svázjuiý, já tc 
nerozvážu ; Připni sobě pásek na zlatý ře- 
ťázek. SS. P. 207.. 573., 725. Zamykám své 
srdce na tuhém řefázku, přece se odmyká 
pro tebe, obrázku. Sš. P. Jako když se od 
řetězu utrhne nebo : Jako když ho s řetězu 
pustí (jest divoký). Us. Kf. Opice zůstane 
opici, by na ni třeba zlatý ř. dal. V. Každý 
řetěz tlačí, byť články jeho zlaté byly. Vz 
Poddanosf. Rb., Sp. - R. přen. Tudy pře- 
trhl se ř. mluvy jeho. SS. J. 2l7. — R. galva- 
nický, Bunseniív, DanielWv, Groveftv, jedno- 
duchý, stálý, thermoelektrický , Markusüv, 
velkodeskový. Vz KP. 11. 403. — &. úsud- 
kuv : sestupný (synthetický), vzestupný (ana- 
lytický). Jd. — Metizek, způsob Šiti, die 
Kettennaht. Krok. — Ř., kosť klíéni, das 
Schlüsselbein. Krok. — R., český tanec. Vz 
S. N. 

Žetézanka, y, f , alysia, hmyz. Krok. 

Řetězec, zce, m., der Kettenbruch. Stč. 
Ř. ryzý, neryzý; čláiky ř-ce. Stč. Alg. 156., 
155. 

Řetězí, n., die Kettenreihe, Verkettung, 
das Ketten werk. Dch., Rk. 

Řetězíce, e, f., v stavit., der Kettenzng. 
Sm. 

Řetěziti, il, en, eni, řctézovati, fesseln. 
Kam. — CO čím. Na Osjxav. Tč. 

Řetězitý, Ketten-. U. taseinnice, ^taenn» 
cateniformis, der Kettenbandwurm. Sm. 

Řetězniee, e, f., die Kettenlinie, v math. 
Sté. Vz Řetězíce. 

Řetézník, a, m., der Kettenschmied. D. 

Řětězuý, Ketten-. Ř. plavba, parník. Dch. 

Řetězoví, n. — řetězí, Šm. ^ 

Řetězovitý, kettenförmig. Šm. 

Řetézovka, y, f., die Kettensäge. Čsk. -^ 
Ř., die Kettenhnie. Rk. 

Řetězový, řeiězný, řetězní, řetízhwý, Klet- 
ten-. Řetízkové dílo (vážkové). Ros. — He- 
tezový. É. most, koule (dvě koule dělové 
řotězem spojené), Us., oblouk, čára, hřeb, 
články, žerd; zlomek (řetězec, Stč. Alg. 154.), 
pravidlo, počet, Nz., vz S. N., tvar, Stč., 
lávka. Doh. 

Retíeentia, lat., á7roc;<í6/r^/;/v, zamlčení, 
když mluvící nenadále řeČ přerušuje a ne- 
věda ji dále hned ku věci jiné přistupuje: 
Ó mne slepého blouda, že jsem nevědět, co 
každé dítě vidí! A touto cestou se dada, 
jak hezky bych byl — ale pozdě ' bycha ho- 
niti. KB. 241. 

Retinafin, u, m., nafta pryskyřičná. Vz 
S. N. 

Retínit, u, m., zkamenělá pryskyřice. Vz 
S. N., Bř. N. 232. 



60 



Retinol — Réva. 



Retinol, u, id., tuk pryskyřiČný: C. H.. 
Vz S. N. 

Retinyl, u, na., pr>'8kyřicný olej. Wz S. N. 

Retirada, y, f., z fr., útocišté (v pevno- 
sti), die Zuflucht; ústup, ustupováni, zpá- 
tečně táhni vqjska, der Rückzug, die Flucht. 
— R,, záchody der Abtritt. 

Retivý, auffahrend, widerspenstig. Sm. 

ňelizkoTati, ketteln. Šp. 

&«tizkoTÍtý, Ketten-. Ř. blahoi-ourka, 
CHtenipora escbaroides, tabularia catennlata, 
die Kettenkoralle: ř. užovka, coluber getu- 
. Uis, die Kettennatter. Sm. 

ftetízkový, Ketten-. Ř. dílo, steh. Us. 

1. Retka, v, f., obyč. pl. retky^ hřeben 
třtinový v bidle upevněný, přes který celá 
osnova ke Čtunku jde, das Kammblatt. Na 
Ostrav. T6. 

2. Retka, y, f. == retnice. 
ŘetkeT, vz Ředkev. 

ftetkeYnik, u, m., erucastrum. K. rolni. 
FB. 66., CI. Kv. 298., Slb. 699. 

ftetkvišté^ ě, n., vz Ředkvidté. 

Retni, Lippen-. R. hláska, retnice, Us., 
kroužek (ozdoba). Dch. R. nástroje = de* 
chove, foukací. Vz Dechový. 

Retnfce, e, f., labialis, der Lippenlaut. 
R. jsou hlásky: 6, jp, m\ retozubné: v, f. 
Vz Uláska. Že retnice u nás zmékčovány bý- 
valy, o tom svědči ne jenom způsob psaní, 
ale i tvořeni adiektiv nominal, skloněni, zvi. 
ve jménech osadnfoh : Chrudim (jméno muže), 
Chrudimí (grád), Boleslav (jméno muže), 
Bolestavj (grád). Měkkost závěrečné retnice 
byla přičinou, že mluva obecná přenesla 
osadni jména taková v novější době z rodu 
mužskéno v rod ženský. Vz Chrudim, Bo- 
leslav, Plzeň. V podřeci s retnicemi rozma- 
nité nakládbji. V Bud^ovsku a Opavsku 
po nich slyšeti posud pHdech jotUy i když 
i následuje : holnbjice, fjík, pjiseň. Ve vých. 
Čech. a na Slov. se naopak po retnicich i 
vlastni é vyslovuje jako e: vemý, město, 
peknejj běžet; čehož i ve spisovném jazyku 
stopv 1S0U : kvetu. V různořečí litomýHwém 
mění se bj = d,dj=^ h, vj ^d,pj = í, n^ = 
. n (ú) : běžet = dežet, hříbě = řídě, holoubě 
v troubě = holoude v troude, Chrudim = 
Chrubym, povídati = podydat ; jjite, je s pě- 
nou == tyté, je s tenou. Ve vych. Ceckách 
obecná též jest obměna hlásky^ vq v b: ba- 
vlna — babina. Též m zastupuje hlásku vj ' 
mňuk — vnuk a naopak zase n^ = v: lus- 
koviny — íuskominy tt mj = 5, písemní, 
darebný (-mný). — Ěozlišeni retnic nemoiné 
jest; kde ho třeba bylo, tu prvotně přistou- 
pil přídech { : Jaroslavl. Postupu toho u nás 
od doby historické není. Jir. Yz B, P, V, M, 
F. — Eetnicě vzdoruji zmékčeni. Změkčuje-li 
samohláska retnlci předcházející, možno to 
naznačiti předraženým j, kteréžto přitaženo 
jsouc k předcházející souhlásce retné jedi- 
nou jest známkou, Že následuje samohfaska 
změkčující: uět (vyslov: pjet). Gb. 

Retopodooné y. Lámáním vzniklo z ui 
r. y. BŽ. 6. 

Retorta, y, f. (nádoba lučebnická), z lat., 
křivule, aUmbik, die Retorte. BoČ. exc, Čerň., 
Vys. Vz S. N. 



ftetouft, ě, f., něm. Řetaun, ves n Litomř. 
PL. 

Retour (fr., ret Ar), návrat; návratná po- 
sýlkay die Rück-, Umkehr, Zurückreise, Rück- 
fahrt. Retourbrief, m., zpáteční psaní, Retour- 
Sendung, f., zpáteční zásylka. 

Retousy, pl., m., kniry, valousy, Já- 
nošky, frňousy (Sm.), der Schnurrbart. Sm. 

ftetová, é, f., něm. Ritte, ves u Üsti nad 
Orl. 6. veliká, malá. 

RetoTati, z něm., vysooboditij zprostiti, 
vytrknouHy zadMvati^ spasiti, pomoci, retten, 
helfen ; se » bránitt se, na misto bezpečné 
odf^iti, sich retten. Br., V., Jg. — koho 
z éeho. Retujte mě z bídy. Na Ostrav. Té. 
— SS. P. 777. — se kam. Us. 

Retozubné hlásky: v, f. Vz Retnice. 

Retrait (fr., retré), odtaieni. zpáteční po- 
chod vojenský, vzdáleni-se, aer Rückzug, 
Čepobitif der Zapfensti'eich. V z Cepobití. 

Retrogradace, e, f., z lat., zpáteční po- 
chod, Rückgang, m. Bl. 

Retrogradni, nazpět, v opačném směru 
postupující, retrograd. S. N. 

RetuĎk, u, m., z něm. Rettung, pomoc, 
vyproštěni, die Rettung, Hilfe. Vz Reto- 
vati. 

ff 

RetuSoTaci pokost, štětec (Retouchir-) 
k opravení olejných maleb. Vz 8. N. 

netušovati, z fr. retoucher, óbrajs po- 
opraviti, přqinracovati, retoucbiren. Vz S. N. 

Reuma, lépe: rhenma, sri. reumata, n., 
dle Slovo, z řec. ^ev/ia, tok; hostec, suché 
láviání, paskudník, rheutnatismus, der Glie- 
deríluss, das Gliederreissen, Rheuma, der 
Rheumatismus. V. R. rychlý Či ak^tní, vle- 
čivý či chronický, svalový, nervový. Vz S. N. 

Keumatický, lépe : rheumatický, hostečný, 
hosteový, rheumatisch. 

Reunion, u, m. (fr., reynj/m), opětné spo- 
jeni, smířeni ; jednota, spcíečnost, společenská 
zábava^ pUs, taneční beseda, die Versöhnung; 
Vereinigung, Verbindung zu geselligen Zwek- 
ken, Beunion. 

Reussiren, něm. z fr., prospěch míti, 
glücken, seinen Zweck en^ichen. 

Rév, u, réoek, vku, m., vz Réva. Na Ostrav. 
Tč. 

1. Řev, u, m., das GebrilUe. üs. Sf. Vz 

2. Rev, řva, m., der LSrmer, Raisonneur. 
U Belehr. 

Réva (rýva), y, f., rév, u, m., réví, ré- 
voví, n., révíéko, révovieko, a, n. Bé- 
vovi = úponka, popínka, ručička, kterou 
se réva zachycuje, die Ranke, Rebe. Res. — 
R. = ratolest, der SchOssling, Zweig. Br., 
Presl. Posud na Ostrav. Tč. — R., vinný 
ker, die Rebe, Weinrebe, der Rebe-, Wein- 
stock, Rebschoss. Vz Víno, Řezba« Nať révy 
sluie révím, plody hrozny a vykvašená Sfáva 
jejích vínem. Pruty révy slují sloupci a větve 
jejich pazuchy, Vz S. N. Kévy mladé: sy- 
nové, staré: starý ker-, mladé postříhané: 
čípky. Sp. R. vinná, mladá, mladistvá^ ne- 
užitečná, odřezaná, svržená, suchá. V. R. «= 
arabské bílé (něm. Gutedel, fr. chasselas), 
arabské petrželové (něm. geschlitzblättriger 
Gutedel, Jerusalemstraube, Petersilientraobe, 



Réva — Řevnivost. 



61 



(hua WalBcher, GansefUssler; fninc. Raisiii 
d* Aatríche). arabské Červené (něm. rother 
Araber), babovo (veltlínské), beranice (Lam- 
merschweif), beranni ocas (němec, weisse 
lange tokayer Fischtraube, weisser Löwen- 
Schwanz; madSur. bárs levelli), běl drobná 
(něm. weisser kleinbeeriger, Rleinweiss), běl 
velká, bělooěka (vino topolové, bělovaěka, 
Elbling; bělomončka, Mehlweiss), bflé jakub- 
ské (roučí bílé), bílý tramín, bílý muškát, 
brunát (buzín), brinst ^prínč, bílý tramín), 
burgundské modré (rouéi modré), burgundské 
bílé (roučí bílé), burgundské šedé (roučí 
Šedé), buzín moučník, ríbula moučník (něm. 

ÍroBser rother Veltliner, grosser Traminer, 
leischtraminer, rother Riesling, Grossbrau- 
ner, rother Muskateller, Rebalina, spftter 
Kanfalina; franc. st. Valentin), cibeba bílá, 
rané lipské, raný malvaz (z arabského zibi- 
bach; něm. frtther Leipziger. Zibebenweln, 
Meister), cibeba černá (roučí rané, Seiden- 
traul)e), cinyfal zelený (z latin, silvanus), 
moravka, zelený kleŠec, mnfika lípavá (něm. 
Silvaner, Zier&hnler, grüner Muskateller, 
gHlner Veltliner, Frankenriesling, Oester- 
reicher, Gutbiank, grüner Riesling, Grünedel; 
ír. mnrton, oilvani), cinyfal černý (roučí ciny- 
falové, Černý tarant, něm. schwarzer Elbling, 
blauer Heinisch ; fr. pérsolette, gouais noir), 
diamant (ofilechtilé rané), elvín oilý (tarant 
bílý, něm. weisser Elber, Kleinberger, Süss- 
grober, Krystaller, Silberweiss, Weissstock; 
fr. fendant, feyer, allemand), elvin červenÝ, 
modrýy isabella modrá, jakubské bílé, jonák, 
chlupatina (roučí modré), chrupka, karma- 
zín, karmasín (něm. Karmesin, rother Trol- 
linger), klenice bílá (něm. Augster, Glinsen, 
Kleinsee), klenice modrá, kocinka (roučí mo- 
dré, zvlákní druh mělnického vína, Klaffern), 
kutaba (druh^isabelly), lánské bílé, rané; 
labfn, Elber. Sk. — Vz C. 64., FB. 88., Cl. 
Kv. 329., Slb. 646., Schd. U. 295. Révu na 
4. n. 5 ok postaviti; révy hHžiti; réva, les 
pláče; révy na loubí (odry) vésti; oblouk 
z réví; rozvody klásti, Reben einsenken; 
révy pomrzly, musí vynUeti od babky (ko- 
řene). Šp. R-u přesaditi, nSlechti ti, pěstovati; 
nemoci révy: plíseň, stmpovitosť, zápal, zbuj- 
něni, žloutenka. Dumek. Kde kapečka ukápla, 
váady révek vypukl a z révečka pupenec. 
S§. P. 48. Réva a koza vodu nemiluje. Pk. 
Spí-li réví do sv. Jiří, na dobrý rok každý 
věří. Šk. 

fteva (řváti) =» řva, Kat. 3109. 

Revaceiiiaee, e, f., z bit., opětné očko- 
váni kravimi neštovicemi, dle Revaccination. 
Vz S. N. 

Revák» n, m., hHzenice, rozvod, das Re- 
bengeaenk. — R., v lodn., das Reitband. 
{im. 

Revalenta arabiea, byl lék z čočkové 
moaky, cukru, soli, pepře a jiného koření. 
Vz S. N. 

Revanehe (fr., rev.^iŠ), náhrada, odplata, 
wítřa, ponutta; die Vergemmg, Geniigthnnng, 
Revanche, der Ersatz. i 

Reveflle (fri, revelj), ráni n. jitfni hu- 
tmovániy der Morgenmarsch, das Trommeln 
zum Aimvecken aer Soldaten. 



Reveňy ě, f., rheum ^ rebarbora. Vz 8. N., 
Schd. IL 279. 

ReveĎovina, y, f., prvek revené, der Rha- 
barbarin. Presl. 

Revenu (fr., řevný), dttchod, výtěžek, der 
Ertrag. Rk. 

ReverberoTaci pec, kde se ruda pouze 
silným plamenem taví. Vz S. N. 

Reverence, e, f., z Int., ticta, pocta, die 
Ehrfurchtsbezeugung, Verbeuffung,Keverenz. 

Reverenda, y, f., dlouhá, knézská (du- 
chovní, Bern.) sukni, talár, v obec minvě: 
reberenda (Hý.), das Priesterkleid. 

ReTerendus, reverendissimus, titnl, 
ctihodný, dústqjný, vz toto. 

Revers, u, m., z lat., r »6, rubová n. rubni 
strana u penize, die Kilcksoite der Mttnze; 
vysazený Umee u muiského kabátu, der Auf- 
schlag, Rk. ; úpis, zápis, der Revers, Gegen- 
schein, die Verschreibung. R. pánilm od 
sebe učinil. V. 

Réví, n., vz Réva. 

Revident, a, m., z lat., prehledaé, na př. 
účtilv, der Dnrchseher, Rechnungsprílfer, Re- 
vident 

Revidovati, přehlednouti, přehlížeti néco, 
durchsehen, durchmustern, revidiren. Rk. 

Revindikaee, e, f.. z lat., zpět požado- 
vání n. zpět nabytí oaĎatého majetku, Zu- 
riickibrderung, Wiederzueignnng. 

Revír, u, m., z it., vz Mz. 293., okres 
lesní, hájemství, áfis Revier, der Bezirk. 
Rk. Vz S. N. 

Revirement (fr., revirmáh), v účetnictví 
odpisováni n. připisování v účtech. Vz S. N. 

Revirnik, a, m., myslivec. Vz Revír. 

Revi», u, m., z lat. ribes. 8m. Vz Rybés. 

Revise, e, f., z lat., opětná prohlídka, pře- 
hlídka ku př, účtův, spisu za tisku, wieder- 
holte Untersuchung, Durchsiebt, Revision. 

Revisor, a, m., přehimtel, der Durch- 
seher, Prüfer, Nachrechner, Revisor. Rk., 
Nz. Cf. Revident. 

Revka, y, f., vrub, štěp, das Pfropfreis, 
ü Opav. KIS. 

Revlink, reflink, n, revlinek, reflinek, nku, 
m., z něm. Refling =^ sazenice, fazár, die 
Satzrebe. Ros. 

Révnatý, rebenreich. D. — R. len, holzig. 
Presl. 

Řevnice, Dřevnice, něm. Řewnitz, méstys 
u Zbraslavi. PL., Tk. I. 439. 

JtevniČOT, a, m. = Řenčov. -— ft., ném. 
Remičov, ves u Ml. Vožice. PL. — Tk. I. 
410., IV. 650. 

Řevniaté, ě, n. = řijiště, Vz Přikradnice. 

ňevniti, il, ění, horliti, nacheifsrn; iár- 
litiy eifersüchtig sein. — ke komu : k ženě, 
k muži. Jg. — po kom. Aby po nich po- 
hané ř-li. Si. L 115. 

ftevnivosC, i, f., štěk, horlení, der Nach- 
eifer. Společnou ř-stí se nabádali. Mus. Chva- 
litebná ř. Sš. Sk. 187. Nějaký žid ř. tu 
v útrobách učeníků Janových podnítil. Sš. 
J. 58. (Hý.). Ř.jevívá se hl. v poměru k ně- 
jakému soupeři, jenž za stejným kráčeje 
účelem jako my z větší výhody těšiti se 
nám se zdá. BIř. — ft,, iehravost, žárlivost, 



62 



Řevnivost — Řezáč. 



die Eifrrsncht. Pro ř. to udělal. Us. J^. Vz 
S. N. 

Řevnivý, horlivým stékající, eifrig, nach- 
eifernd. — Ř., žehrarý, žárHrý^ eifersüchtig. 
i\. srdce. Marek. 

fteviiov,a, m., Řewnow, ves ii Tábora. PL. 

ŘevĎovati, řemiti, ňtckomfi. nacheitem. 
Krok. 

ilevnovlee, Dřevnovice, nem. í»(5wnowifz, 
ves u BndÖjovic. PL. 
Révíiý kraj, das Rebgcländo. Dch. 

Uevný, strsl. rbVbn'L. Ď., řeven, vna, 
vno == rcvnivýy horlivý ^ Htekujici^ eiferad, 
nacheifernd. Dobří skutkové a úmyslové, 
jichž řevni býti máme. Sé. I. 7(>. R. p]áé=^ 
hhisitý. Vký. 

Revokaro, e, f., odvoláni, Widerruf, m. 

Róvokaz, a, m., phylloxera, die Heben- 
Jaus. Rk. 

Revokovati, z lat., zpět povolati^ svůj 
sJih odvolati, wider-, zurückrufen ; sein Wort 
zurücknehmen, revociren. 

RéiVoliKtý, rebUiubig, rebenblätteri^. R. 
ostrožka, delphinium stachysagria. Rostl. 

Revolta, y, f., fr., vzbouření, povstání, 
die Revolte, Empörung, der Aufstand. 

Rcvoltaut, a, ra., z fr., bouřlivý , buřič, 

Revoltovati, povstati, vzbouřiti se, sich 
empören, revoltiren. 

Revoluce, e, f., z lat., vzbouření, povstání, 
pozdvižení se lidu proti vládě, die Umwäl- 
zung, Empíinmg, Staatsumwälzung, Revo- 
lution, der Umsturz. R. jest činná zpoura 
poddaných proti vrchnosti. MP. 214. R. 
rfíbec náhlá proměna, násilný převrat jak 
v přírodo tak zvlášté ve státech. Vz S. N. 
R. jest kuklou budoucí civilisace. V. Hugo. 

Revohifionái*, e, f., přítel revoluce, der 
Revolutionär. 

Revoluční, Revolutions-. Rk, 

Revolver, u, m., z ang. a to z lat. re- 
volvere, mnohostřeJ, rychlostřel ; pistole, z niž 
několikrát po sobe možná vystřeliti, der 
Revolver. Rk. Vs S. N., KP. IV. 4%. 

Révouo8uý, rebentragend. Šm. 

Révopodý, rebenerzeugend. Mus. 

Révoštttý, in Kebe gekleidet. Šm. 

Revot, u, m. = řváni, das Gobrülle. Jako 
ř. lvi, tak jest hnév králftv. S§. IL ^Ib 

Révovatý, révovitý, rebenartig; rank- 
förmig. D. 

Révoví, n., vz Réva. 
Révový, Reben-. R. červ, V., dřevo, Ros., 
míza, slzy (pláč). D. 

Řevu, vz Řváti. 

Reviiea, o, f., me v Uhřich. Slov. 

Revue (fr., revý), přehlídka ku př. vojska, 
die Musterung, Heerschau; přvhUd, obzor 
(časopis), die üibcrsieht Rk. 

Revule, e, f. Co v té zahrádce mívati 
biidem? nasázíme si bílé r-le. Sá. P* G74. 

Rez, rzi (dle Kost), f., mísjy v obecné 
mluvě: rez, u, ro. Jg., Mkl., Sb. Na mor. 
Zlínsku: zerz. Brt. Koř. n>d (rud), sr. rudý; 
příp. -ji», aerugo, rubigo. Mkl. B. 7S.. (SI, 
R. železa jest hydrát kvsličníku železitélio 
(Fe. O, áííO). Vz íšfk. 2;V>. Der Rost. lt. na 
železe, od železa, železná; rez médi, na 



mědi, měděná, D., V., vz KP. IV. m., na 
mosazi. V. Železo rzi se hloze. Kom« R. se 
železa chytá. R. železo žere. D. Rzí pojíti 
(rzivěti), D., rzí pošlý. V. Mě(f ta iii jest 
zašlá. Br. Chytil se toho rez. Jel. Rez ze 
železa pilník stírá. Pk. Kterak železo rzi 
zbavujeme? vz Prm. 1878. č. 3., lU. č. 19. 
Vz Železo, Rezavění. ~ Irenes., Těch vloh, 
které řezem postrádaly dlouhým, sila mizí. 
Sš. II. 325. (Hý.). Co éini pila rzavémn že- 
lezu a cep zrnu, to činí pokušeni dobrému 
élovéku : že rez z něho břiechu vyrazí a 
z plevy ku požitku jako zrno k oznámí tě, 
jaký jsi byl pode rzí a pod plevu. Hus. 1. 
3r>0. •— R. na rostlinách choroba jest vysky- 
tující se jako hrbolky, které svým časem 
pukají a prášek žlutý vydávají: ruda^ manna^ 
námel, cf. snét, der Rost, Mehlthau, Brnnd. 
Rostl. R. obilná, smradlavá, sněžná, Jg., na 
révách. Všecky štěpy tvé a obilé země tvé 
r. zahubí. Hus. I. 5b. Pakli by hlad vnikl 
v zemi neb rez neb kobylky neb chriisti. BO. 
R. spadne. Bj. R. bělostný, dříšfalový, obilný, 
pryšcový. Cl. 85., ia5., Schd. U. 257. Vz 
Řezy v S. N., KP. 111. 249. — R. r hor- 
nictci jisttl země ve ,vodě rozpuštěnsl, jiná 
tělepa korou potahující. Jg. — R., a, m. 
un^alec. Ros. 

Řez, Hz, Wj m., říznutí, das Hchneiden, 
der Schnitt. R. pilou: tér; obilí: let*. Sp. 
DHví na dva řezy řezati. Jd., Zkr. Jedním 
řezem to udělal. Kos. Ujížděli jsme řízem 
(v jednom). Sych. Ř. do řizi», ftber Hals 
und Kopf. Zlob. Kládu zavésti na nový řez 
(na pile). Vys. Ř. (při amputaci): a) kruhový 
n. Celsrtv, b) lalocný, c) dutý, nálevkový, 
kuželový. S. N. íi. císařský, vyříznutí dí- 
těte ze života matčina; der Kaiserschnitt. 
Rez (řezání) vína. Us. Rez na hlavu, Kopt-, 
do úhju, Winkel-, na ramena. Schenkelschnitt. 
Sk. Ř. vína na vinici za zelena; ř. vína na 
babku (bez kolínek, s kolínky a na oblouk, 
s obloukem v zemi vedeným), na zpAsob 
vějíře, tří-, čt) řramený. Dumek.^ — Ä., zabí- 
jení dobytka, das Schlachten. R, dělati. D. 
~ Řezy n. seéhy kuželové (v geometrii), Kegel- 
schnitt. SedL — ft., vrub, liz, říznuti, Ein- 
schnitt, m. Ř. na mědi, mramoru. Bern. — 
Ř.« místo, kde řezáno. Schnitt Ř. na stromě. 
Bern. — Ä., ostrost, die Schneide. Ten 
mlž má dobrý řez. Na Mor. -- R. nebo říz 
vína, 2^iva =: přijemná zakyshsť, der Schnei - 
del. To víno má dobrý J-ez, Bern., říz (jo 
řízné, je samec). D. — R., střež» Us. u Li- 
tovle. Kčr. — Ä., výprask, bití, Schlii^^e, 
Prügel. Dostaneš řezu. Na Mor. a ve Slez, 
Brt., Pk., Kls., Tč. — R., piliny, drtiny, 
Sägespäne. Ve Slez. a na ftlor. Pk., Kls. 

Řezací, Schneide-. Ř. stolice, nůž, zub, 
Us., železo, D., nádobí, kolečko, Techn., 
krnžidlo, Hk., plocha, Dch., stroj. Vz KP. 
IV^ 291. 

Řezaeký = řezací. Mor. ň. lavička. Zlob. 

Řezá^, řes^č, e, m., der Schneider, 
Schnitzer. V. R. vinice. V., slámy, řezankj- 
(na Slov. sečkář), Us.; ř^ obrazů. V., forem, 
D., písmen. Vid. list. — ft., jiilař, der Säger. 
D. — ^R., truhlářský níiž, der Schnitzer. 
Kom. R. s rukovětí. Sk v. 



Řezáček — Řezati. 



63 



Reoaeek, éku, m.,na péra nožióvk, Feder- 
messer, D. Kom. — Ř., řezací zub, kusák, der 
»Schneidezahn. D. — Ř., na Slov. řezavka, 
die HarnstrengCv Pik. ~ Ř-, Hzné pivo, sa- 
mec. Svétz. Vz Uezák. 

Kexaéka, y, f., řezací »tolice, »mrkalka, 
die Strohschoeide, Fntterbank, der Schiioide- 
ptock, die FutterschneidiDíisehine, f. Německá 
ř., der Schwabenstock. D. Ř. sirkařská, Zfind- 
hölzchenschneidnmschine. Skv., na rákos, der 
Rohrschneider. Sp. Vz Kezaft. — R. -— ff- 
zání, rvačka. Byla to ř. v hospodo. Ft. 

ňozadelnik,^n, m., der Schnddewerk- 
zeiigs;írbt»iter. Šm. 

ftezadlo, a, n., das Schneidewerkzeng^ 
der Grabstichel. H, zlatníkovo. Plk. K. na 
mandle (vjicnu); ř. jícnové (phHi'}'ng(>tom), 
v z Nástroj k operacím v. ústech; ř. Čermá- 
kovo na polypy, vz Nástroj na prohledávání 
hrtánii. Cn. 

1. ftezák, a, m.. řezbář, der Schnitzer, 
Hildfiniier. 1348. — ft., řezáč, kdo řeže slámu 
atd., der Strohschneider. Bern. — Tk. II. 
547. 

2. Keaák, n, m., řezáček, čkii, m., nuž 
k řezáni, das Schneidemesser. V. U. nárožný, 
der Schlagschnitzer. Šp. Ř. s násadon (dlouhou 
n. krátkou), der Schnitzer mit lloťt. Skv. 
H. beévúřský, zahradnický (žabka\ mysli- 
vecký, knihaříský ; řeznický (zabiják, habáň), 
das Schlachtraesser. ílezník poráží palici 
aneb zařezuje ř-kcm. Kom. 

ftezan, u, m., stratiotcs, die Krobsscheere, 
rostl. Vz Slb. 227., Rostl. I. 271. 

Kezau, ě. f., řezad stolice na řezanku, 
die Futterlaííe. Vz Řezačka. Us. u Bydž. 

Řezanéi kosa, das Strohmesscr. Šm. 

Řezaiioc, nce, m., roub k rozplozeni květin 
uříznutý a sazený, hřizenec, Ableger, m. Us. 

— ft-ce, pl., nudle, Nndeln, Koc, D. — Ř., 
kleštěnec, kn př. kAň (valach), vili, der Ver- 
schnittene, Schnittling, Kastrat. — Jg. Vz 
íiezanka. 

Řezáni, n., vz Řezati, das Schneiden. K. 
vina. Nech, syneéku, neeh řezání. Ss. P. 425. 

— ti. v Hrote. Ř. moce (dysnria). Ras. — 
ft. zonbkúv (u děti), vlékli, das Zahnen. V. 

ftezaiiiee, e. f., néco řezaného, das Zu- 
sammengeschnittene. Vezqii muškát, zázvor 
atd., udélej si ř-ci a jez ráno. V. — ft., ře- 
zattka. Ja. — ft.« řezaná svíné, nun vice, 
mvska, Borg, die Mumme, Nonne, Ge4te, das 
Sanschwein. D. — ft., pranice, Schhigerei. f. 
Fo t«m byla h ? — ft., tlustá žetmkú. U Stra- 
konic. Slm. 

ft*ezaBÍna, y, f., = řezanka. D. — ft., 
rezba^ das Schneiden. Slov. — ft. ^= néco 
řezaného^ v» Kezanice. 

Řezanka, y, f., řezaná sláma, sekanina, 
na Mor. ftečka, sekanka^ der lliiekerling, die 
Siede. D., Pt. K. ke krmení dobytka iiově- 
zího v zimě slouží. Us. Má v hlavč íezanku 
{VA Uloupý). Jg., C, Lb. Míchá řve jako 
ř-kn. Vz S. N. — ft., řezačka, die^Futter- 
.schneídroaschine. U Kromer. Bkř. - ft-ky 
nudle, na Slov. Jv. Vz ířezanee. 

ftezaokáK e, ui., kdo řezán ku délá n. 
prodává, der Siedemann. Us. Jg. ^ 



Rezauý, řezán, a, o, gtíschnitten.^ R. ce- 
dule, vz Cedule; střevíc, obraz. V. Ř. dřiví, 
drahé kameny. Us. Dch. — R., kle.stcný, 
verschnitten, kastrirt. R. kohout (kapoun), 
Ros., beran (skopec), kozel (koJut), Kom., 
svině, (miska, nunvice), kanec, V., kňř» (va- 
laeb). Vz Rezanec. Z kance na staro řeza- 
ného, žida křtěného, vlka doma chovaného, 
přítele třikrát mířeného, zřídka z toho bývá 
co dobrého. Prov. ,Ig. — 

ftezárna, y, f., soušek, die Siede-, Stroh- 
schneide-, Häcksel kam mer. Ros. 

ftezatebuý, řezán Itýti mohoucí, was zu 
schneiden ist, nové. Techn. 1. 114. 

ftezateluý -^ řezatebný, schneidbar. Hmota 
snadno ř. Ssav. 

ftezati, řezám a řeži (řežu), cš, e, atd., 
al, án, ání; říznouti, žnul a zl, ut, utí; ře- 
závati, vz Mazati, ft. -^^ ostrým býti, schürf 
sein : řezáním odděliti, schneiden, zu-, durch-, 
abschneiden; klestiti (plodící údy odníti), 
verschneiden, kastriren; zabíjeti, todt ste- 
chen, tödten; rýti, schneiden, schnitzen: ho 
leti jako by řezal, schneiden, wehe tíiun; 
wcco hbitě dělati, fetzen, flink machen; biti, 
pelzen, wamsen, zwiebeln, wichsen, prUffeln. 
3^. Na Mor. ř. == sekati. Mtl. Vz R. sc. Strsl. 
řezati (secare). Mkl. B. 454. Lit. réžiu, réžti 
vedle iterat. raižiti. Mkl. aL. 5H. — abs. 
Ten nůž dobře řeže (jest ostrý). D. Vítr 
řeže (jest ostrý). Us. Pila řeže. Us. Žíla 
(pramen rudy) řeže -^ jde. Vys. Jednou řež, 
dvakrát měř. Us. Tc. Dj'cky mně má milá 
slibovala, žehy mi půl srdca darovala, řezat 
chtěla, nftž neměla, chtěl jsem jí ho podat, 
už nechtěla. Sš. P. 6G2. - co, koho. 'i'aš- 
káři měšce řeží. Kom., V. Šaty šijii, vlasy 
řežťi, kabát oblékajú; Drobno sečku řežte, 
koně dobře cešte; R. sekaninu (řezanku). 
Sš. P. 216., 7r)G., 766. ň. chléb, lépe: krájeti. 
Km. Ušianosy jim řezáchu. Dal. 116. Řež ho 
-^ udeř. Na AÍor. Brt. Sečku řežu to ko 
ničkóm na veéeřu. Sá. P. íi. dříví, špalky, 
Kom., péra, Us., slámu, Ros,, vinici, v., Br. 
Ř. koně, býka, vepře (klestiti); telati a be- 
ránky (zabíjeti), krky; obrazy (rýti), Us. 1\) 
víno hrdlo řeže (je ostré, špatné). Bern. Ř. 
housle (hbitě hráti), poklony. D. íi. pána 
(na pána si hráti). Us. Klš. Ř. někouiu kuru, 
vz Kúra. R. koho ibíti; podskočiti, ohnouti), 
peníze (vydělávati). D. — co řím: dříví, 
péra nožem, Us., sklo šmerglem, Kom., kládv 
pilou, V., slámu řezačkou. Nožem^se krájí 
anebo řeže, nůžkami se střihá. Dch. Rež vala- 
chem (smyčcem) berana (struny), bndem skákat 
do rána. Er. P. 18. Jak by mně ho (srdce) 
řezal nožem lebo pilu ; Dám si ř. srdce pilou. 
Sá. P. 347, 659. Říznouti koho rákoskou. Us. 

— co podlé eeho. D. Protož řezáchu se 
vedle ODyčeje svého noži a kopícky, až sú 
sě zkrvavili. Hus. 1. 290. — co na co: 
dřiví na prkna. V. — jak: maso na kříž 
ř. Lk. Ostřice dívku ubohou břitvami řeže 
do nohou. Er. Po kúsku je řezali. Hus. }. .'{:');!. 

— (co) kdo : maso ua stole. Us. Ř. nn 
houslích (hbitě hráti- ^housle). Us. R. v dřevě, 
v kameně. Us. Režo mne v břiše, v životě 
(ujímá). Těsný kabát řeže pod paží. Jd. — 
kam: do suku. Sych. Ř. někoho do prstu. 



64 



Řezati — Řeznictví. 



V 

V prst. Us. Kiznůt koho po hlavě =^ uderitij 
hauen. Na Hor. Brt. — e<^ komu : nohu, 
ruku, mandle, Us., poklony. 8in. Bába dětem 
pupky řeže. V. — se, sich schneiden, sich 
prellen, sich schlagen; zahnen. Ten se řizl 
(ranil ; 2. ošidil). Us. Zuby se řeži (klubaji). 
Us. Ti se řezali (bili, ,prali). Jg., Rk. — se 
Hm kam. Řizl se nožem do prstu. Sych. 
— Sebou říznouti = padnouti neráznéy nin- 
schmeissen. D. 

Řezátko,^a, n., das Schneidewerkzeng. 
Vz Hezadlo. K. na ječmen (aby dobrota zrna 
se vyšetřila). Cn. 

Rezavěni, n., okysliěeni kovů na vlhkém 
vzduchu nebo ve vodě, das Rosten. Vz S. N. 

Rezavěti, ěl, ěni, rzetif rosten. Strsl. 
rbždavéti (rubigine infici). Mkl. B. 431. — 
ěim: leženim ve vlhku. Us. Vz Rezivěti. 

Řezavka, y, f., řezáni v méchúři, sirou- 
havka, obtížné močeni, na Slov. řezák, dys- 
uria, Btranguria, ischnría, die Harnstrenge, 
Hamwinde, Hamverstopfung. D., V. Ř. ka- 
mene začátek jest. Kom. V nemoc ř-ky 
upadl. Koc. Brotanová voda zaháni řezavku. 
(>ern. Když mladé pivo pije, dostane ř-ku. 
Na Ostrav. Tč. Vz S. N. — ft., řezáni v ži- 
vote, v bři^e, das Bauchgrimmen. D. 

Rezavosf, i, f., rzirosť, die Rostigkeit. 
Ros. 

Rezavosf, i, f., die Schneidigkeit. Us. Hý. 
Rezavý, rostig. R. železo. Dch. Vz Rzivý. 

ftezavý, ostrý, břitký, schneidend, schnei- 
dig, scharf. V. — Prens, Ř. vítr, D., zármu- 
tek. Dch. 

Řezba, y, f., od řez-ati, příp. -ba. Mkl. 
B. 215. R., řezáni, das Sch^ieiden. Ř, na vi- 
nici. 1558. Jak se révy z jara ořezávají, 
o tom vz Čk. 158., Podlom.*— R., řezáni 
obrazu, květů ze dřeva atd., die l^chnit- 
zerei, das Schnitzen, Schnitzwcrk.^ Ř. vy- 
puklá, j)(>lovypuklá. Ml. Vz Relief. íl. forem. 
Mas. Kezbu dělati. D. — 6., pranice, die 
Schlägerei. To byla ř. ! Vedli s nim takovou 
řezbu (řezali, mydlili, bili ho). Ü Rychn. 
Msk. 

Jiezbáí*, e, m., v obec mluvě : řežhář, der 
Holz-, Bildschnitzer. Kom. J. 304. 

ŘezbaHti, il, eni, řezbářem býti, ein 
Schnitzer, Bildhauer sein. Bern.. 

íiezbái*ka, y, f., die Bildschnitzerin. Us. 

Řezbáma, y, f., die Werkstatt eines Bild- 
hauers. Jg. 

ítezbařovati = řezbařiti. Slov. 

ftezbářský, Schnitzer-, Bildhauer-, ä. 
mistr, tovaryš, Us., uměni, dílo. Nz. 

Řezbářstvi, n., sochařství, v uŽŠím smyslu 
onen dnih tohoto umění, při němž se užívá 
nožíku místo dláta a kladiva při pracích ve 
dřevě, ve slonové kosti a p. Vz S. N., KP. 
111. 330. Die Bildhauerei, Schnitzkunst. 

ílezbina, y, f. =^- řezba. 

ftezbovauý, geschnitzt. íl. strop, Kos., 
nádoba. Vid. list. Ta stěna ozdobila se ř-nými 
a pozlacenými věnci a obrazy. Na Mor. Tč. 

ílezbovati, obrazy ze dřeva atd. dělati, 
schnitzeln, schneiden, schnitzen. Ros. 



ftezec, zce, m. Ř. forem, der Formschnei- 
der. V., vinice. 1558. 

ftezectvi, n., řezecké utnéni, . die Model- 
Btecherei, Formschneidekunst. Techn. III. 
375. 

Rezeda, vz Reseda. 

Rezek, zka, m., zrzek, der Rothkopf. D. 
— R., rezavý pes, Hos. — R., zku, m., hry- 
zek, hryzec, houba, der ROthling. Us. 

ftezek, zku, m., siřičnik médnatý, der 
Kupferglanz, Min. 179., mědileitěn. Šfk. 324. 

Rezekvítek, tku, m., veronica chamaedr)'s. 
FB. 58., Cl. Kv. 240. 

ftezenec, nce, m., rozvod, kříženec, der 
Ableger. Vz Rezanec. 

Rezenirovati m.: raisonovatj. U Olom. 
Sd. 

ftezeuský, vz Řezno. 
Rezetka, y, f., vz Reseda. 

Řeziméňek, vz Řežiměšek. 

Rezina, y, f.,- rez, rezovatosť, der Roat, 
die Rostigkeit. 

Reziny, pl, f., na vých. Mor. ^ drtiny, 
opilky, Sägespäne. R-ny žere a desky sere. 
Ve Slez. Tč. 

Rezistě, ě, n., u bednářů, das Scfaneide- 
loch. Šm. 

Rezivěti, ěl, ěni rzivéti, rzeti, rezavěti, 
rosten. ~ kde. Železo ve vodě a na vzduchu 
reziví. Pt 

Řezivo, a, xy„ řezací nástroj, Schneide- 
werkzeug, n. — &., ostří, die Schneide. Ten 
nůž má dobré řezivo. Koll. 

Rezivosť, rezivý, vz Rzivosf, Rzivý. 

Rezka, y, f., der Ritz. 
Rezko, z rezka, libitě, rasch. Slov. Z rezka 
vyskočiti. Koll.^ Hdk. 

Řezkost, i, f., čUosi, čerstrosf, die Leb- 
haftigkeit. Od rovníku k severu ř. a živosf 
krajin ubývá. Rostl. 1. 18. — i., obratnost, 
die Beweglichkeit, Gelenkigkeit. Bern. — 
R., studenosi, zimnost, die Kühle. Bern. — 
ft., řez, die Schneide. Bern. 

Řezkov, a, m., Besehen, ves v Olomoučté. 

Rezký, rezek, rezka, o. Ř., čerstvý, čilý, 
frísch, munter, lebhaft. Rostl. R. mládenec, 
Koll., chlapec. Na Ostrav. Tč. — ft., obratný, 
lehký, beweglich, hurtig, flink, behend, schnell. 
Bern. Mluveni přeskočná a ř-ká. Sš. Ž. 3. — 
Ř., studený, zimný, frisch, kühl. Ř. voda. 
Je rezko venku. Bern. — ft,., fi« mqjící^ 
schneidig. R. vino. Bern« 

Rezlik, rezlin, u, m., eine Art Wein- 
trauben. Sm. Vz Réva. 

fteznec, ence, m. = Řezňan, Vz ílezno. 

Řeznice, e, řeznická, y, f, die Fleiscb- 
hauerin. — R. » jatky, die Schlachtbank. 
Vus. 

fteznickv, Metzger-, Schlächter-. Ř. pes, 
cech, D., váha, Us., krámy (masné), sekera, 
Ros., řezák. Kom. 

Řeznictví, řeznictvo (Aqu.), a. n. Kom. 
J. 36. R. jest řemeslo opatřující domác- 
nostem maso lil. hovězí, skopové, t^'leci a 
vepřové v menSím množství podlé váhy. Vz 
S. N. Das Fleischhauerhandwerk. Ř. pro- 
vozovati (řezničiti). D. 



Řezničiti — Rhachitis. 



65 



ŘezBičiti, il, eni, das Fleischhanerhaiid • 
werk treiben. 1413. Vz Řeznictví. 

ftezniéka, vz Řeznice. 

Řeznik, a, řezníček, čka, m., masař, 
der Fleischbaner^ Metz^or, Schlächter. V. 
K. od řez-ati. Ř. poráží. D. Ř. dobytek na 
á jachtě (porážce) řeznickém řezákem bije 
(zařazuje), vyhipuje (i. e. kfiži oddělá vá); 
potom rozsekává a do masných krámu (jatek) 
na prodej vykládá. Kom. Ř. obětní, V., do- 
movní. D. Starého řezníka prst krmného 
vola převáží (řezníci rádi prstem dovažnjí). 
0. Jestli ř. nevyStěká, nic nevyseká. 0. Pán 
BAh je slepicím ř-kem zdechlým). Kmk. Ty 
sedlácké volky ř-ci zabijú. SS. P. fAi. — 
Vz Tk. 11. 547., IV. 96. 

fteznikoTá, é, 1., ---= řeznice. 

Řezníkův, -orti, -ovOj dem Fleischer ge- 
hörig. 

Řezno, a, n., mě. Regensbnrg v Bavor- 
ska, lat. Ratísbona. Vz Tk. I. 622., II. 547., 
111. &%., IV. 739. — Řezúan, a, m., pl. -né, 
uebo Řeznec, žence, m. — Řezenský, Regens- 
biirger. 

Řeznosf, Hznosf, i, f., řezánu býti mož- 
nost, die Schneidbarkeit. Ros. — Ř., řeza- 
voítty die Schneide. Ros. ;— Ř., na Slov. 
řezkost, die Reschheit, der Schncidel. Ř. 
mládence. 

ŘezttOTÍce, dle Budějovice, ves v Ivan- 
(•iekn na Mor. Vz S. N., Tk. I. 437. 

Řezný, ríznÝ, rezavý, schneidend, schnei- 
dig. R. zima, slovo. Us. Meč na obě strany 
ř. Ms. sol. s. Ang. — Ř., řeziteiný, schneid- 
bar. Ř^ olovo. Pr. chym. — Ř,, wJký, irisch, 
stark. Ř. udeření mečem. Dch. Ř. pivo, hat 
Schneídel, D., mládenec. Koll. — Ř. zboží, 
Hnlzschnittwaaren. Dch. 

Rezorudý, roströthlich. Us. Dch. 

Rezouu, n, m., der Rothaarige. Hleď se 
r-za a šilhonna. Č. M. 271. 

Rezovatéti, rozovitěti, él, ění. Vz Rezivěti. 

Rezovatiti, rezovitití, il, cen, cení, ro- 
stig niachen. — co. DéSť slnneóní rezovatí 
rostliny. Ros. 

Rezovatosť, rezovitosf, i, f., die Rostlg- 
keít. R. kovu, obilí. Us. Jg. Vz Rez. 

Rezovatý, rezovitý, rostig. R. železo, 
měď, Us., strom, obilí, Zlob., rostliny. Rostl. 

Rezovína, y, f., vz Rezina. 

Rezovka, y, f., agaricns fragilis, dor zer- 
brechliche Blätterschwamm, honba. Berg. 

Rezový, Rost-, Brand-. R. barva. Rostl. 

Řezstvo, a, m. = řezbářství, zastr. Rozk. 
Řezvéti, munter werden. L. 
Řezviti, munter machen. L. 
Řea&vosf, i, f., řezkost, dieHnnteikeit. L. 

Řezvý^= íeríírý, munter, frisch. Vz Rezký. 
Kalina. 

Rež, rži (dle Kost), f., na Mor. a na Slov. : 
^- žito, der Roggen, das Korn. Kom. V nom. 
a akkus. pl.: i^a, n. Brt. Letos máme, jsou 
pěkná rža. Us. Vz Slb. 174., Schd. U. 265. 
Nebude z té rži mouka;, Prov. Hodí se 
k |)olí . rež, k řeěi lež.. C. Aj reža, reža, 
zHená réža, ztnitil som pérko od milej běža. 
Si P. 628. 

KcttAv: ÖMkn-nAm. •lomtk. IIL 



Řež, e, f. = řezantce, pračka, die Schlä- 
gerei. Vz íležba. Us. Kal. 

Řežáb, a, m., jeřáb, vz Reřáb. Ten (řetěz) 
jest v duol pod řežáb uvrhl. Pě. 23. 

Řežábek, bka, m., vz Řeřábek. Byste 
chtěli ř-ky jísti, chtěl bych je vám koupiti. 
Sved. 1569. 

Řežavosf, vz fteřavosť. 

Řežavý, vz Řeřavý. 

Řežba, y, f., m. : řezba, v již. Čech. «^ 
it»a, pranice, die Prügelei, Schlägerei. Kts. 
Vz Řež. 

Řežbái* m. řezbář, v obec. mluvě. 
Řeže, něm. ROscha, ves u Jehnic. PL., 
Tk. I. 77., 87., III. 130. 

Řeženěice, dle Budějovice, Řežentschitz, 
ves u Pelhřimova. PL. 

Řeži, ího, n., něm. ReŽ, ves u Zdib. 

Řežihrdlo, a, m., der Gurgelabschneider. 
Exc. 

Řežíméšek, Ska, m., kdo mé^ky řeže, 
kapsář, der Bentelsohneider. L. 

Kežka, v, f., lolinm temulentum, Wek, 
der Tauraellolch. U Opav. Klš. 

Režuák, u, m., placka z režné mouky, 
Kornkuchen, m. Olom. Sd. 

Režnati se, režně vyhližeti. Les se režná 
(konečky dřev od housenek obežrané). Us. 
u Bolesí. Ptr. 

Řeznice, e, f., rostl. Slb. 148. Elimns are- 
naríus, das Haargras. Tč. 

Režniéka, y, f . R-ky, druh raných jablek. 
Mor. Kčr. 

Režnifc, u, m., režný chléb, das Korn- 
brod. — R., stoklasa, bromus secalinns, die 
Roggentrespe. 

Režulsko, a, n. — žitništé, pole po rži^ 
das Kornstoppel f^ld. Vz Rež. Mor. Kl^., 
Tr., Brt., Sd. 

Řežnosf, i, f. = žitnost. Ros. 

Režňunka, y, f., režná kaše, Kornmehl- 
brei, m. Na Ostrav. Tě. 

Režný (zastr. ržený'^ lépe než: řezný n. 
řezný. Režný v obec, mluve ku př. v již. 
Čech. : režná nit, řežnej chleba. Kts.). — 
R. od rež — žitný, Korn-, Roggen-. Chléb 
r. = z mouky žitné. R. mouka, chléb. V., 
sláma, stíraě (mladší u pekaře), D., pecen. 
Dal. Chlebíček režný; Nechtěla jísti chleba 
režného. SS. P. 386., 682. — K„ hrubý, 
grob. R. plátno (nebílené), D., nif, papír 
(prožírající), vápno (zednické do písku). Us. 
R. plátno ne bilo, ale jest mé dílo. Pk. Nic 
8 ním, je to r. chlap; Ř-nou hubu má, hanba 
8 ním mluviti. U Náchd. HrS. — R. vino, 
pivo = řizné. Vz Řezný. Na Slov. — R. 
niti =* kořalka. U Skryje. Kal. 

Řežucha, y, f. = řeřicha, die Kresse. 
Mor. Tč., Slb. 691. 

Řežnehový salát se jí na velki'i noc. Na 
Ostrav. Tč. V z Řežucha. 

Rhabarbara, y, f., z řec, reveň, rost- 
lina. Rk. Vz Rabarbora. 

Rhadanianthy-s, a, m., syn Diüv (Jupi- 
terův) a Europin, pro svou přísnost ustano- 
ven za soudce v podsvětí. Rk. Vz S. N. 

Riiaehit-is, y, ť., řec, anglická nemoc. 

153 



66 



Rhachitom — Říci. • 



Rhachitoiii, u, na., pytevnf nástroj k otvi- 
rani dutiny pateřiif mrtvol. Vz S. N. 

Rhapsodie, e, f., z řec, úryvek^ zlomek 
básně. Rk. Vz Květy 1868. č. 42. (z Dch.), 
Koledu 1878. č. 28. Khapsodové. 

Rhapsodomaiitie, e, f., z řec, hádáni bu- 
doucich věcí z verše nějaké básně, na kterém^ 
otevřel-li kdo knihu, /oko nejdříve utkvělo, 

RhapHodové, n ňekA původně básníci, 
kteří své zpěvy přednášeli provázejíce je 
obyč. zvuky nástroje stranového; později 
lidé známé písně epické hlav. HomCrovy 
recitující buď celé neb jenom úryvkj' z nich. 
Vz S." N. 

Rhea, vz Rea. 

Rhedka, y, f., rheedia, rostl. Hosti. 

Rhegian, a, m., obyvatel Rhegia. 

Rlie^ijský, von Rhegium. 

Rhegi-iiin, a, n., bylo mě. v Bruttin, nyní 
Reggio. Vz S. N. 

Rheu-uí», a, m., lat, řeka Bén, Mýn. 

Rheoíitat, u, m., odpor omér^ fuUtroj fy^si- 
kalní, jímž možno každé chvíle přesně od- 
měřenou délku drátu jakožto Ojdpor do ře- 
tězu galvanického vložiti, aniž třeba řetěz 
otvírati. Vz S. N., KP. II. 232. 

Rhes-os, a, m., král thrácký, kt«rý Troům 
pomáhal. 

Rhetor, a,m., učitel řečnictví, výmluvnosti; 
řečník, der Rhetor, Redner. Vz S. N. 

Rhetoríka, y, f., řečnictví, uméíii řeč- 
nickéy nauka řečnickáy die Rhetorik. Vz S. N. 

Rhetorský, řečnický, Redner-, rednerisch. 

Rhetjiko, a, n. Vz Raetové 

Rheuma, vz Reuma. 

Rheuniatism-us, u, m., zánětná nemoc, 
hostec, R. rychlý (acutus), vlecivý (chronicus), 
svalový (muscularis), nervový (neuritis rheu- 
uiatica). Vz S. N. 

Rhinoplastika, y, f., dělání nového nosu 
ynisto zkaženého. Vz S. N., Šik. 418. 

Rhodaii, u, m., sirocyan, C, NS,. Vz S. N. 
— lihodan, a, m., obyvatel rhodský. — Rhoď 
ský. R. umění, škola. Vz S. N. Vz Rhodos. 

Rhodaii-iis, a, m., vz Hhone. 

Rhoditv kysličník, Ilhodiumoxyd ; chlorid, 
KliodiunuMiloHd. Sfk. 371. 

Rhodium, m, n.. ruměnik, kov platiuo- 
vitý. Sťk. 371. 

Řhodizit, u, m., zrudivec (Šm.), nerost. 
Bř. N. I(i9. 

Rhoduaf ý kysličník, Khodiumoxydul. Sfk. 
371. 

Rhodouit, u, m., druh křemenu. KP. III. 
198., Hř. N. 17(5. 

Rhodop-e, y, 1'., pohoří Thrade. — Bho- 
dnpský. 

R hod os, a, m., ostrov v moři řeckéin. 
Vz S. N. 

Rhoete-um, a, n., lat., mě. a předhoří 
v Troadě, řeo. ^Poizřiov. — Jihoetejský. 

Rhoniboedr, u, m., z řec, klenec, klenec, 
tvar oniezený .šesti shodnými kosočtverci. 
R. tupý, ostrý. Vz S. N. 

Rhomboedrický , klencový, rhomboe- 
drisch. K. soustava krystalů. Vz S. N. 

Rhomboid, u, m., kosodélník. 

Rhonib-UH, u, m., kosnik, kosočtcerec, 
ctyřúhelnik rovnostraný, ne však pravo- 
úhelný. Nz. 



Rhone, Rhoua, y, f., řeka ve Francii. 
Vz Rhodanus. 

Rhythmiťký, z řec, únlěrný, rhythmisch. 

RkytUmika, y. f., nauka o wnéru n. 
o rhythmu, die Lenre vom Wohlklang, Ton- 
masslehre, Rhythmik. 

Rhythm-us, n, m., úměr, rozměr hiédební, 
básnický. Rk. R, míra časová, postup a 
poměr dob časových, jímž se tónové a slova 
v písni přejímají; těmto sličnosti uděluje 
a cit slyšitelným činí. SS. Hc. 2. (Hý.). R., 
pravidelný a dobře odměřený postup zdvihů v 
a klesfiv. Zk. Ml. II. 189. Nechtěje r-mu 
zrušiti a zkaziti. SH 8k. 210. R. hlavni n. 
základní, padající, stálý n. pevný, vstoupajíci.- 
Nz. Pro slovo nekazí rhythmu, by měl i něco 
přidati, přece poví něco směšného. Vz Žert. 
Č., Mus. m. d. 72. —Vz Mk. Ml. 315.; Zk. 
Ml. II. 189., SS. 3., S. N. — R., rým, verš. 
íieč v rytmy složená. V. Píseň složiti a 
v rytm uvésti. Kom. 

Řibek, bka, m., čeledín^ který postoupil 
z pasáka na pohünka. Us. u Nechanic. Mý. 
Ribis, vz liybés. 

Riblice, e, f. = hřbelce. V. 
Ribs, vz Rips. 

Řlcenina, y, f., zřícenina, řiceniny, ssu- 
tina, zbořenina, rozvalina, die Ruine. Har., 
Sš. J. 39. Obrátí se v ř-ny. Us. 

Riceti, vz Řítiti. 

1. Řici (řéei, Hus. I. 265.), v obec. mluvě 
řicti^ říct, u Uhersk. Hradiště: řéct, Us. 
Hý.; 1. os. sg. řku (zastr. řeku), 3. os. pl. 
řkou; tvary: rci (-= řku), řceS, řce, řceme, 
řcete nebo: rceŠ, rce, rceme, rcete jsou 
i^patny a tvary: rčes, řčeS, rče, řče, rčeme, 
řceme, rčete, řčete jsou příliš tvrdé a ne- 
doložené, proto nahrazujeme je tvary sloves: 
říkati, díti, praviti. Vz Ď. Lehre^. 248., 
Ht. Brs. 258., Brs. 17., Bž. 181. Impert. : 
rci, rceme, rcete; řka, ouc, óuce; řekl (ve 
složení též: řkl, vyřkl); řek, řekši, řekše; 
řečen n. rčen n. řČen, ení; říkati (zastr. řé- 
kati), al, án, ání : říkávati, říkávávati ; řek- 
nouti (Ht. Obr. Í9.), řeknu, ul, ut, utl. Koř. 
rek. Mkl. B. 421. V obecné mluvě jest ve 
rčeních: jÁ řku, neřku-li, nercili; pak máme: 
řek (řekla, řeklo) a inft. říct; řéct(vz svrchu) 
a konečně: jakořka, takořka; jinde se užívá 
tvarů^slovesa: řeknouti. V siré. máme: budu 
říci. Št. Přijde druh v, bude řieci. Nadarmo 
tchdáž budou řici bídní k horám. V. (Jir). 
— Ř. — - praviti, sagen, sprechen; jmeno- 
vati, nennen, heissen ; Čísti, lesen (v obecné 
mluvě); modliti se^ beten (v obec. mluvě); 




jsem jej tiik říkati. Us. Dch. Mluví odpoly 
Česky a odpoly německy říkajíc: liko za 
lýko, hantnch za ubrusec; Pasúc neřku od 
oběda, ale od jitra mlsně oči nestydatým 
hledáním. Hus. I. 134., 127. Pro tvto, řku, 
a těm podobné příčiny. V. Řekl Bůh : Vydej 
atd. Br. Oím dále, vždycky hůře, jakž ona 
bába řekla. Prov. Jak jsem řekl. D. Řeklby 
někdo. D. Neřka, neřku = nerci. Žádnému 
příteli, neřka nepříteli nemáš se do věřiti. 
Reš. Smála se řkouc. Jak tam říkají ? Sych. 



\ 



Řici. 



67 



A Jakž se řfká, na lidské mozoly. Br. Říká- 
vají: Kdo málo má, miň miti bnde. Us. Za 
znbA, řikaji, chleba se najísti. Kdo dlnh 
dinbem platí, ten klín klínem, jakž říkají, 
vyTÚzi. Prov. — co: právo (za právo na- 
lézti). Chcif říci velké slovo. St. ski. To 
je co říci (propověď obdivu)! Nelze to na- 
prosto říci. Us. Dch. Jestli mě ráda máš, 
dej říkat ot^enáS. Sš. P. 581. Ač jsem viděl, 
však jsem nic neřekl. Us. Hodiny" jako kněz 
řiekáse. Dal. 94. 14. Nesmí ani slova říci. 
V. Kdo modlitbu říká leže, Bňh ho slyší 
dřímaje. Koll. MŠe sliižie a hodiny řiekaji; 
Aé straka neb jiný pták řieká slova modli- 
tebná, však v pravdě nemodlí se. Hus. I. 
44., 308. — (co) komu, řerou. Neřekne 
člověku ani ěerte (ani ďáble) a odejde (ne- 
odpovídaje). Us. 8d. Hoho brachu, tak 
sme si neřekli (neujednaii). Us. Brt Hek mi 
to. Pöh. II. 345. Tohle mu já říct ( - sotva 
jsem mu to řekl), už byl voheň na střeše. 
Us. Msk. Děti každému, kohož uzřie. Hekají: 
tata, mama; Měli by kněžim říci, aby sě 
jim v jich úřad nepletli. Hus. I. 139., 180. 
Jak mu říkat budeme? Jnž k nám jde milj 
otec, máti, copak mě budó říkati V; Tenkrát 
budu říkat tvému bratru švagre; Co sme 
luy si spolem říkávali, dy sme spolem pod 
oknem sedali; Dycky mi maménka říkávala, 
abj-ch si mládencfl nevšímala; Té první ří- 
kají Majdalena, té druhé Kateřina. Sš. P. 
29.. 158., 221., 338., 401., 738. Řekněte jim, 
aby už šli. Us. Co tomu říkáte? Us.^ Ně- 
komu pravdu říci. Us. Dej si říci; Říkají 
mně )nko jemu. D. Jak ti říkají? Us. Jak 
říkají té rybě? Ml. Jak chcete tomuto dítku 
říkati? Us. Dycky sem ti říkávala, že ta 
láska není stálá, že svoji nebudem. Nár. 
pís. Hý. Rci vlku páteř a on vždy k ovci. 
T\- rci svému protivníku. Rkk. Jak eemu ří- 
kají. V. Vyhrává, ale říkají mu Sázej. — ke 
komu. Samuel řekl k Saulovi. Co k tomu 
říkáš? Kom. Ke všemu říká: Amen (přisvěd- 
čuje). Prov. Prvoj by z kamenja bystrá voda 
tjékla, lež by moja milá ke mně slovo řekla. 
S». P. 326. Já jsem k témuž Jakubovi řekl. 
NB. Tc. A každým důležitým dějem chce 
Bfi'b něco k našemu naučení říci. Sš. Sk. 21. 
íHýJ. Sv. Bernnrte, rci něco k tomu. Hus. I. 
78. R. něco k mateři. Kat. 198. (Záboj) krátká 
álcwa ke všem skryto řeČe. Rkk. 7. Řekl 
k néj. GR. Já nemám co k tomu jiného říkati 
než toliko to, že . . . Zer. 332. A někteří 
z zákonníkóv řekli jsA k němu. Ilus. II. 309. 
— Br. — co kam : do oČí. D. Někomu něco 
do péra říkati (diktovati). J. tr. — - co po 
kom fikati: po učiteli. Přísahu po písaři 
nkal. Tov. 41., Zř. F. I. B. XX. — co na 
koho, naé. Na vězně ortel svi\j řkli. Plk. 
Nevím, co na to řekneš. Sš. P. 323. — jak. 
lYíci někomu něco na vlas, na svou auši. 
H. něco z paměti. V. Jazykem naším něco 
říci. Tnr. kron. To vším právem mohu říci. 
Tt> mobn říci s dobrýjn svědomím. V. Říci 
něco 8 úšklebkem. Řekl král po listech, 
ježto byl jemu poslal. BO. Aby to člověk 
podlé pravdy řekl. Us. Dch. Až pudeš, 
ííkej na hlas (== modli se.) Sš. P. 394. Řkťic 
řečí n. znamením nějakým; To řekl hlasem 
veHkým. Hus. I. 400., 30. Veliteli, kterýž 



jsi duchem Svatým skrze ústa otce našeho 
Davida řekl ; Ale rci to se vší silou vše> 
mocnosti své. SŠ. Sk. 49., 278. To mohu 
s dobrým svědomím říci. Us. Co b}' řekl 
na své panství, na tom ona má dosti míti; 
Ti řekli na svťi víru, že . . . Pfth. I. 388., 
n. 76. Mistře! v pravdě řekl isi, že jeden 
bóh jest; To věda hřiešný má řékati mo- 
dlitbu, ale ne v hřieše smrtelném. Hus. II. 
368., I. 337. Ale jedné rci slovem a uzdra- 
veno bude dietě mé. Hus. II. 41. — co 
o kom, o ěem. Ví mnoho o tom říkati. D. 
Babička o tom říkávala (čítávala). V Kunv. 
Msk. Nelze o něm nic špatného říci. Us. 
Dch. Sedmé smilství jest hřiech sodomský 
liěmý, o tom již řečeno jest vedle písma. 
Hus. I. 130. Také v tom sťizenl jsú ti, kte- 
říž řkú o chudém, že dosti má. Hus. II. 271. 
Pakli mezi stranami o těch věcech rčeno 
není, tehda . . . CJB. 353. — kde : na knížce 
říkati (učiti se čísti). Us. Mezi námi řečeno. 
Us. Bf. Jak na svém místě se řeklo. Sš. 
Sk. 289. Ó kak bv nesměl před lidmi řéci : 
Králi, pomoz mi lháti. Hus. 1. 109. Dnes jsem 
říkal (četl) celé půldne v té knize, tak se 
mi líbí. Us. na Mor. Hý. Řekl jest ve své 
modlitbě Mardochens. Hus. I. 74. Pan pater 
pude za mnou, bude říkat nade mnou (mo- 
dliti se). Sš. P. 394. Konšelé nemají žádného 
ortele říkati než ráno na rathúze. Sob. 20. 
O ženo ! kde's tu smělosf vzala, že mezi tak 
mnohými nepřátely tak řéci ses nebála. Hus. 
II. 105.— oě. Nedal svědkóm o to nic řéci, 
než přijal to. Pňh. I. 212. Ř. někomu o pe- 
níze. Us. Ať jen o to řekne. Us. Dch. Ber- 
kovi nic o to neříkal. Žer. Záp. II. 128. — 
fco komu) zaě. Za pravdu tobě řieci smějí. 
Anth. Jir. I. 149. Řiekajíc Šorc za zástěrku 
(= místo zástěrky), knedlík za Šišku. Hus. 
I. 134. Za: Osvět se jmé tvé řiekaji: Osvét 
tvé. Což by úředník řekl za ten les, to má 
p. Předbor dáti. Puh. II. 618. — oo proti 
komu. Blaženi jste, když láti vám budu 
lidé a řki\ všo zlé proti vám. Hus. I. 224. 
Proti jeho divóv činěni řekli si\, že ďáblem 
ďábly vymietá. Hus. II. 197. — co, koho 
^im. Ktožby nechtěl, pokrytcem jej řkú. 
St. N. 228. (Jo se tím chce řici ? 6p. m. : Oo 
tím řečeno? Co tím chcete řici? — kdy. 
Zlí řkú v súdný den, že naděje jich zma- 
řena jest. Hus. I. 8G. A pro tu svobodu 
věrní spolukřesfané na mši řiekaji tu mo- 
dlitbu. Hus. I. 355. — co komu nkrze 
koho. Buoh die křesťanóm zvláště, což jest 
řekl někdy židóm skrze Isaiáše. Hus. 1. 129. 
Vz R. jak. — - ppoě. Královi z toho ( - - pro 
to) nic neřečecnu. Dal. 137. Pro Buoh mu 
rci. GR. Vz Ř. kdy. — - s infinit. Litoval 
zlého, kteréž řekl (= slíbil) učinití jim. Br. 
Řekl mi plniti a toho neučinil; Řekl mi to 
učiniti; Tu mi jest byl řekl odvaditi od 
žida bez mé beze vší škody; A to mi řekl 
vrátiti ; A řekl mě na ničema nezklamávati ; 
Řka se o t.o se ranú smluviti ; Opat ty svo- 
body řekl přede pány provésti. Pňh. 1. 132., 
154., 162., 192., 223., 294., G04. — adv. Řie- 
kej pravé a patři k smyslu. Hus. I. 308. -— 
že. Řekl mu, že by to popisoval (sobě po- 
znamenával). NB. TČ. Řekl, že zaspal. Us. 
Řekl-tě Ježíš, že zloději jsú a lotrové ; HřeSie 

363* 



68 



Říci — Řiditel. 



proti synn, kteříž řkú, že ne všech věcí 
múdře stvořil. Hub. I. 220., 185. Řekl mu, že 
se chce s ním o to dobrotivě smluviti. Pflh. 
II. 97. Kterak smieŠ řieci, že já jsem horši 
než každý ďábel V Hus. III. 245. — aby. 
i řekl mi žid, abych před těmi počet učinil. 
NB. Tč. ílekni mu, aby už sel. Us. — ať. 
Rci, af tito kameni chleby budu. Hus. L 179. 

"2. ftíci ^^ řm, íliessen. Jenž srdce věřících 
učíš bez praščenie řieci (sine strepitu flnere). 
Ms. 14. stol. 

Riein-us, u, m., lat., skočec, roučnik, der 
Wunderbaum. Vz S. N., Schd. II. 277. 

Ricinový n. skočcový olej. 

Jličák, a, m., der Schreier, dítě, které 
mnoho křiČi. Olom. Sd. Vz KiČeti. 

íuřan, a, m. == řičák. Olom. Sd. 

Kidauy, dle Dolany, mě. v Čechách. Vz 
S. N., Tk. I. 623., lU. 187., IV. 739. — Ři- 
čanaii, a, m., pl. -né. — Řičanaký. Tuhé 
právo říčanské. V. 

Řiée, zastr. = řičel. 

1. Říček, čku, m. ^ zítřek. Mor. Sd., Brt. 
Vz Rejček. 

2. Říček, čka, m.. Říčky , něm. Řitschek, 
ves u liosíc na Mor. PL. 

Řičeti (na Slov. ručati), el, ení; řičívati 
— křičeti jako slon^ lev, býk, brilllen, schnur- 
ren. Jg. — ab<i. Jelen, osel, kráva, Us., pes, 
hrom řičí. Aesop, Káj. Lid řičel = veliký 
hluk činil. Us. Která kráva nejvíce řiči, nej- 
méně mléka dává. Č. M. 81. — čim. ŘíČie 
les řvániem (rykem válečným). Rkk. 23. — 
jak. Jako tur řiče z divokého hlasu. Kat. 3085. 

Řičiee, e, Hčička, y, f.,^ místy : řítíce, 
na Slov. a na Mor. řičica. K. místo řídčice 
z řídký ^= prosévadlo, das Sieb, der Reiter, 
Durchlass, die ^ Rolle. Ř., řídké řešeto. Us. 
v Písku. V z Kídčice. L Šbk. Řičica, síto 
na prosíváni mouky, obilí. U Přer. Kd. Ř. 
a) ohrabečnica, b) hrachová, c) stoklasná, 
d) kúkolná, e) prachová. Na mor. Zlínsku. 
Brt. Taktéž u Opavy. Klš. Na říČici něco 
někam sypati, Techn., ji něco ciditi. Kom., 
obili prosívati. Zák. sv. Ben. Na ř-ci něco 
přesýpati, podsýpati. Us. íi. mouční. D. To 
plátno je jako ř. (řídké). Us. liý. Obilí na 
Hčici zmít^iti. Br. V říčici vodu nositi. V, 
RíČici vodu vážiti. Ros. Cot se na jeho ří- 
čici dostane, umí zopálati. Vz Kleveta. 0. 
Ř-ca vody nedržívá,^8yneček pravdy ,nemlu- 
vívá. Ss. P. 331. Žena muže^ošidí, by oČi 
měl co říčice. Ö. M. 394. Sr. Řítice. 

Kíčičáť, e, m., na Mor. =^ řesetář, ftítař, 
sitkář, der Síebniacher. Zlob. 

ŘiČičářka, y, í., die Siebmacherín. Mor., 
Slov. 

Řičični, -uý, Sieb-.^ Ř. kosf n. .sítková 
v nose, das Siebbein. Šm., Krok. 

Ričičnik, a, m. řesetář, der Siebmacher. 

Říčka, vialá řeka, djis Flüsschen. V. Str- 
čil ručičku do říčky, ulovil rybičky. Sá. P. 35. 

Říčky, pl., druh slit\ u Nechanic. Mý. 

Řičiiik, u, m., der Kammbohrer. Šp. 

Řičnosf, i, f., m. : dříčnost = síla tála, 
die Stärke. D. 



1. Řiéný, k řece se vstaht^ici, Fhiss-. 
Ř. ryba (kapr, šupák, karaa, parma, bělice, 
mřenka. Štika, okoun, ježdik, pstruh, sumec, 
mihule, bráč, cyprinus brama, der FIubs- 
brachsen), rak. Kom., voda (měkká), D., břeh 
V., kamení. Ros., písek, rostliny, Us., ietel, 
Flussklee, m., Dch.. koryto (řeČiStě), J. tr., 
proudv, Stromschnellen, Uch., pryskyřnlk, ra- 
nunculus íiuviatilis, das Fluszhähnlein, pře- 
slička, equisetnm íiuviatile, das Flusskanneu- 
kraut, plavka, mvtilus íiuviatilis, die Fluss- 
miesmuschel, srdcovka, cardium íiuviatile, 
slavka, mitilus ílnviatilis, die Flussmuschel, 
okatice, petramyzon íiuviatilis, die Fluss- 
prícke, miskovka, tellina íiuviatilis, die Fluss- 
telline, spuha, spongia fluviatilis, der Fluss- 
schwamm, plavka, nerita íiuviatilis, die Fluss- 
schwimmschnecke, losos labrdan, salmo eper- 
lanuB fluviatilis, derFlu8BStint,zaděnka, venus 
coaxans, die Flussvenus, vatka, die Fluss- 
wate (sic rybářská). Šm. — Ř., rozplývqjicí 
se, tekoucí, zerfliessend. PřiSel domů celý 
říčný (zapocený). Rk. Udeři u vodu řiečnú, 
ana se obrátila v krev. BO. Nechyl sě proti 
průdu řiečnému. BO. — od Čeho. Jsem celý 
říčný od horka. Us. — Čim. Ríčný parnem 
ziýdu v chlad. Vid. list. ~ Ř., řeícy mající, 
íiussreich. Celé to okolí jest říčné. Krok. 

2. Řičný (řiiný, D.) = dřičný, zavalitý, 
stämmig, stark. Ř. muŽ. D. 

3. ŘičnÝ, lépe: ryčný (ryk) -- hlučný, 
lärmend. Hifmot ř. Puch. 

Rida, y, m., Richard. Prk. 

Řidati se ve složených: vy-, z-, zařidati 
se. Jg. 

Řídce, komp. řidčeji, neuste, dttnn, schüt- 
ter. Stromy stojí ř. Ros. Ř. seti. Hus. II. 61. 
— Ř., 2^ řídká, selten. V. 

Řidčice, e, f. nz říčice. U Chocně. Ktk. 

Řidčiua, y, f., strsl. réďBČina, ředina, příp. 
-ina (in-b). Mkl. B. 133. 

Řiďel, lépe: hřídel. 

Řidelniťe, lépe: a) hřidelnice, b) zřítel- 
nice. 

ŘideloT, a, m., Řidelau, ves u Telče. 
PL. 

Řidčna, y, f., něco řídkého, Vz Ředina. 
U Olom. Sd. 

ŘidČni, n., více na Slov. — řízcfií. Pod 
tvým říděnim. Er. 

Řidčuina, y, f., pl. ř-n}' — míata, kde 
osení řídké jest. Zlob. Vz Rídina. 

Řidčný, více na Slov. =^ řízený. 

Řidič, e, m.,^der Lenker. Ř. knotní, die 
Lampenwinde. 8p. — Ř., der (^aRregulator. 
Techn. II. 413. 

Řidičky, říďoučký, sehr diinn. Rostl. 

Řididlo, a, n.,^ ředidlo (vz Uíditi), die 
Richtschnur. Dch. Ř. páry, die Steuerung. Ck. 

Řidiua, y, f., řídká véč, řídký les, řídké 
obili. Us. Tč., Hsp., Hp. Vz Rídénina. To 
je ř., Že by ji (skrze ni) slepice žráti mohly. 
Us. u Žamberka. Kf. 

Řiditel, e, m., lépe: ředitel. Vz Říditi, 
Ředitel. 



i 



Řiditelný — Ěídký. 



69 



Řiditelný, lenkbar. Ř. loď. Us. Dch. 

&iditelský, Leiter-. Jg. 

ftiditelstvi, -stvo, a, m., dle Regierung, 
Leitung. Us. 

1. ftiditi (zastr. řediti), řeď, ředhie, řeďte, 
(pozdějSi jest fťď a lepSi řed; i v říditi po- 
vstalo z ^ a proto lépe je krátiti v é (e)\ 
ale střídáni t za ^ v češtině není neobyčejné : 
nástin m. : nástén, naříditi ~ nařizovati, vy- 
ndiü" naHditi, zříditi — vyfíď, naHď, zřiď; 
dle Bž. 195. užíváme řid m. : řeď také na 
odliSení od imperativu slovesa: řediti; také 
6b. v Hl. 137. připouští imper. řid doklá- 
daje: střídnice i nebývá, leda výjimkou 
z pravidla, když i novočeské výslovnosti 
detřime i dle analogie krátíme a píšeme : řiď, 
nařizovati, komp. řidší a p. Cf. Řídký^ ; řídě 
(íc), il, zen, ení, na Slov. děn, éni, řídí- 
vátí. R., koř. r^ďB. Mkl. B. 449. — &., v po- 
řádek uvésti y sprcwovati, ordnen, lenken, 
leiten, besorgen, regieren, verwalten; konati, 
p&8obiH, verrichten, thun; iMtanoviti, an-, 
verordnen; tnluvitiy handeln, reden. Jg. — 
eo, koho: hospodářství, dům, svatbu; Bůh 
nebe i zemi řídi ; ř. soud, úřad (spravovati), 
svou povinnosf, království, V., obec. Bos. 
Poračníci věci sirotčí řeďte. Pr. m. Poručníci 
věci sirotků Hďte. Vš. Co tu má ř. (konati) ? 
Ros. R. běh lodi, loď. Us. Dch. Aby H- 
dili běhy duchovní. Let. 116. Své statky 
ř. Kol. 51. — eo, 86 ěim. Bůh řidí svět 
moudrostí svou. Ros. Kůň řidí se jezdcem. 
Kom. Zákonem božím se ř. V., Us. Radou 
jinvch se ř. V. Poslušenstvím všecky věci 
dobře se řídí. Právem se řeď a po něm jdi. 
Č. Soudce právem se řeď a po něm kráčej. 
Bdž. 171. Rodem se řídit nedala. Er. P. 312. 
Ženské se více citem než rozumem řídí. Sš. 
Sk. 145. — co, se po koin=j)odZé něčeho. 
V. Všechněm lidem potfebí nějakého pra- 
vidla, po němž by život řídili. V. Cf. Aby 
se po tom uměl richtovati (= říditi^. Arch. 
I. 33. — jak. Právo iest moc řediti vedle 
práv. Sent phil. Biail církev vedle písma 
svatého. Hus L 405. Ne^í, že Bůh po libo- 
vůli svět řídi. SS. L 104. — eo, se podlé 
éeho. K. se podlé lékařova rozkazu. D. 
Něco podlé něčeho ř. Mus. ň. se dle zvyku. 
Dch. Podlé sebe řídím tebe. Sk. Dle odkazu 
smutek se řidí. Č. Často lépe yčim.^ — o ěem. 
O svém statku a jmění ř. (ustanoviti, kšaf- 
tovati). V. Však nabyl-li syn odkud jinud 
statku, o tom může říditi, fcol. 60. A pak 
poée ř. (mluviti) o veliké mdlobě Trojan- 
ských. Troj. — kdy. Duch sv. je řídil při 
vyneseni toho v poradách; Pořádek, jakým 
se apoštolé při osvědčování Páně říditi měli ; 
Nad to naukou tou v Životě se řídili. SŠ. 
Sk. 185., 9. dr Sluha páně nemá se ř. jiným 
podnětem v počínáni svém. Sš. J. 77. (Hý.). 
— k čemu: r tomu ustanovujeme a řídíme, 
aby . . . Mudr. K. koho k úřadu. Br. — co, 
jak dlouho. Po 10 let dobře obec řídil. 
Ml. — koho naé: na kněžství (ordinovati). 
Scip. bezž.. Ml. — kde (pH kom, bez 
koho), y té radě se věci strany pokoje řídí. 
Har. Páni buď při králi neb bez něho v soudu 
říditi mají. Er. Věci své vŠem lidem na 
oku řídí. Sych. Bohu, jenž nás vše ráčil 



stvořiti H na tom světě říditi. Sš. P. 74. — 
proč. Pro toto odpočívánio máme všichni 
naše činy řiediti. Hus I. 136. 

2. Řiditi, vz Řediti. Ros. 

Řiditko, a, n., taktovka, der Taktirstab. 
Šm. 

ftidká, é, f., ves u Mniška. PL. 

Řidkavý, drobet řídký, ein wenig díinn. 
U Olom., Sd., u Opavy. KIš. 

Řidko, (dříve: ředko), zřídka, po řídku. 
Komp. řídéji, řidčeji (st. říději, řieze). Rk. 
ft. = řidce, módo kdy, selten. Pojí se s: 
který, kdo, několik, koliko =^ málo který. 
Řídko které vystřelení daremné bylo. Jg. 
Vz Málo. Ř. se to stává. Ros. ^. kdo darmo 
chudý (bez příčiny). Mus. Ř. doma sedí. 
Kom. Ř. mluví. Br. Po řídku jich bývá. Sš. 
P. 514. Mnozí kuchaři ř. v hod krmi osolí, 
ale aneb přesolí aneb nedosoli. V. Bezděč- 
nými chrty ř. zajíce uštveš. V. Dva tvrdá 
kamení ř. dobré mouky nameli. Bylina bez 
květu, panna bez ftudu ř. přichází k užitku. 
Vz Kanec, Kůň. Ř. který z nich celé údy 
měl. Us. Vydávána bývá křivá (kletba) velme 
často a řiedko pravá. Hus. III. 230. 

Itidkobradý, dünnbärtig. Us. Jg. 

ňidkoépayiua, y, f., éleopteu. Cliym. II. 
177. 

Řldkoehlupý, wenig behaart. Ssav. 

ftidkokTětý, wenig Blüthen habend. Rostl. 

Řidkomér, u, m., der Manometer, der 
Luftdichtmcsser. Vz S. N. 

Řidko^ i, f., nehustost, die Dünne, Dün- 
nigkeit. Ř. lidí. Br. — Ř., vzácnost, die 
Seltenheit. Jel. 

Řidkod, e, m., serolis, kývoš. Krok. 

ŘidkoTlasý, dünnhaarig, kahlköpfig. V. 

ftldkozubý, von weit auseinander ste- 
henden Zähnen. L. 

Řidky, dle Dolany, nčm. Řitky, ves u Li- 
tomyšle. PL. 

Řídký ; řídek, dka, o ; kompar. řidéi^ řidčí, 
řidčsjšíy Jg., Gb., ct. Daleký; řidší, D., Gb. 
(vz Říditi); tvar řidší stvrzuje slov. řiedši, 
zastr. řiezši (o 7 vstup.) ; poněvadž i v řídký 

Eovstalo prodloužením z ě (n ne z i), melo 
v místo řidší býti: ředší jako bělejší od 
bílý. Ht. Sr. ml. 222. Řidoučký, řídoučký, 
řidounký. Ř., strsl. rediki». koř. reďb z erďb, 
jak viděti z lit. erdvas. Sr. lat. rarus^ řeč. 
áoató^ a lit. rétis, das Bastsieb, retuš locker. 
Mkl. B. 256., aL. 31., 50. Ř. — nehnstý, 
dünn, schütter, nicht dicht, ^nicht dick, té- 
nuis. Řídký jako houba. V. Ř. strom, tráv.i, 
vinice, Ros., cezák. Sych. Jest na Hdkéiii 
řeŠetě opálán (ještě málo vycepován). K. 
hřeben. Us. Hustá služba, (mnoho práce), 
řídká (rozedřcná) sukně. Koll. Můj milý ta- 
tíčku Kačenka je řídká, jakby byla živá. 
Sš. P. 125. — O tekutinách, dtinn, dünn- 
flüssig. Ř. pivo (ředina), polívka, bláto. Rds. 
Dobrá vůle koláče jí, zlá hlavu tepe a řídké 
pivo pí. Prov., Jg. — ft., netnnohý, nečastý, 
nicht oft, selten, wenig. Když se kdo roz- 
nemohl, řídký z toho v^šel. Let. 440. Ř. 
obcování, pospoj. Dch. Řídcí z nich šediví 



70 



ftídký — Říkání. 



se nacházejí. Ler. Žeň jest mnohn, ale děl- 
níci Hedcí. ZN. Věrný přítel řídký. Ros. 
Nyní řídcí jsou, kteří by se na slovo ,boží 
doptávali. Br. Ku podivu řídcí. D. Řídcí 
svnové otcům podobni bývají. Mnozí se holí, 
řídcí světí (každý se za kněze nehodí). Prov. 
Jg., iSm. Kněžie ustaviční v ulicích, řiedci 
v kostelech jsú; Kněžími pln jest svět na- 

f)lněn, avSak ve žni boží řiedký velme na- 
ézá se dělník: Velmě jest řicdké, aby bo- 
hatí rádi umřeli. Hus. 11. 66., 323., I. 284. 

Řidlo, a, n., lépe: hřídlo. 

Řidnik, n, m., Gefáss zum Vei-dttnnen. 
Techn. 

Řidnouti, dnul a dl, utí, dünn werden, 
vz Kednouti. 

Řidný, na Mor. a na Slov. -^ Hdiciy len- 
kend. Té. Ř. pán => ředitel. Bern. 

Řiďouuký — drobet řidký. Vz Řídký. 

Ív) Řicdé ^ v řádě, v pořádku. Kat. 1612. 
liff, něm., hřbet, jesep. 8. a Ž. 
Rig^a, y, f., hlavni město gubernie li- 
vonské. Vz S. N. 

ftigati -^ říhati, riUpscn. Na Ostrav. Té. 

Rigl, u, m., u soukeníku dřevo na rámě 
od sloupu ke sloupu Šest loket (3-56 metru) 
dlouhé. U Rychn. Msk. 

Rigol, u, m., stoka, dle Riole. Sr. Riola. 

Rigorism-u», u, m., z lat., přUiŠná přis- 
nost. Sittenstrenge, f. Vz S. N. 

RIgorista, y, m.^ dle Despota, ^ přisno- 
mluvce, přívrženec ngorisma, Kigoríst. 

RIgoros-um, a, tí.,přisná zkouška, strenge 
Prüfung. Rk. 

Řih, u, m., krk, krknuti (Šm.), der Rülps. 
MV. 

Řiha, y, m., Gregorius, Řehoř. 

Řihaě, e, m., der Rülpser. 

Řihaěka, y, f., die Rülpserin. Jg. 

Řihaénosf, i, f., das Rülpsen (Neigung 
dazu). Ros. 

Říhaéný, zum Rülpsen geneigt. Ros. 

Říhal, a, m., der Rülpser, Grölzer. Us. Dch. 

Říháni, n., das Rülpsen. Ř. jest bez- 
dééné vypnzování vzduchu a jiných plynů 
jícnem ze žaludku. Vz S. N. To jídlo dělá 
mi ř., stGsst mir auf. Dch. I do ř.Jieme a 
pieme přielišně. Hus. II. 241. Vz Rihavka. 

Říhati, říhati; říhnouti, hnul a hl, utí; 
řihávfiti == krkati, škrtati, skytati, grölzen, 
rülpsen, koppen; hrfXWeu', polykati, schluc- 
ken, mor. V. — abs. Přeplněný Štěká a říhá 
a vychrkuje. Kom. Přepil se, proto říhá. 
Sycn. — éím, pro6: přesycením, Kom., ku- 
roptvím masem. Ryt. křest. — se komu 
éím, od éeho, es hebt mich, mir kommt 
das Rülpsen. Říhá se mi pivem. Na Mor. a na 
Slov. Říhá se mi od Žaludku. — se komu 
s éím. Pořád se jí s tebou říhalo (pořád 
na tebe vzpomínala). U Rychn. 

Řihavka, y, f. ^ říháni. Mám ř-ku. Us. 
Hý. 

Řihavosf, i, i., die Neigung zum Rülpson. 

Říhavý, komu se často říhá, rülpsend. 

Říhou, ě, f., říhavý, der Rülpser. Ros. 



Richenburk, Richmburk, a, m.. Pod- 
hradí, n., hrad v Chrudimsku. Vz S. N., Tk. 
IV. 739. — R. -- Radvně. Šm. 

Richerka, y, f., ríchería, rostl. 

Richta, ríchtář, vz Rychta, Rychtář. 

Riehterspruch, něm., nález, výpověď, 
výrok, rozsudek. 

Rientschnur, ném., pravidlo,ředidlo. Zuř 
R. dienen, pravidlem býti; zur R. haben, 
pravidlem býti, něéím se spravovati. Brs. 
Cf. Opolna. 

Říje (někdy řuja), e, f., řváni jelenů zvi 
za času pcjimáni, das Brüllen der Hirsehe 
zur Zeit der Brunst. — Ř., sám Čas pcjimání- 
sejichy die Brunstzeit. Dal 203., D. — Ř., 
lov, Štvaní jelenův, die Hirschjagd. Na říji 
páni se sjeli. Dal. Jel jsem na říji a tu jsme 
mnoho jelenů slySeli řváti. Mus. 1830. 43ti. 

Říjen, jna (zastr. říhen, hna), m. Ř. od- 
vozuje D. od řiji, strč. řuji, že v tom mě- 
síci se jeleni scházejí a řičí chtěj íce se bě- 
hati. Ř., strsl. rjuju'B, koř. rji (rjů). Mkl. 
B. 5. Vlastně adj. od tjuj^ das Gebrüll (der 
Hirsche) zur Brunstzeit, die Branstzeit der- 
selben. Bf kl. aL. 173. Jini myslí, že od (ras.) 
rjumit (plakati) == plačící, vlhKý. Jini od 
řváni větrův (ale ty řvou také iindy a to 
i více). Ani Dobrovského výklad není prv 
dobrý, poněvadž jest vzat od věci nepatrné, 
které si mimo myslivce nikdo nevšímá. Er. 
Dle Er. (Mus. 1849.) má ř. iméno dvé od 
zarudlé barvy listí podzimního (jako srb- 
chorv. rujno víno a maloms. Zovten ěi Žolteň 
= žlut^ měsíc). Ale výklad ten neobstoii, 
neboť jihoslovanské n^ je původu cizího 

Žř. ^o^i', lat. rhus coriana = Sumachholz, 
elbholz ; odtud dále srbchorv. rt^evina, slv. 
rujevina i rcjevina = lignum rhois coriaríne 
a adj. rujan, rujau = ilutý, hnidy, Vz Mtz. 
298.) a změkčená jeho forma rjuj není do- 
svědčena. Gb. v Listech filolog. 1877. 296. 
Vz Září. Teplý ř., studený únor. 6. Po 
teplém září ř. zle se tváři. Moravan 1875. 
Vz Hospodářský. 

Ř^enisko, řtjeništé, řevni^té, ě, n. -^ 
řijv^tě. Sp. 

Řtjeti, vz Řiti. 

Říjišté, ě, n., bekaviŠté, hekavisko^hix), 
kde se jelen ku konci září páří, der orunst- 
stand. Vz S. N. 

Řfjuička, y, říjnice, řevnice, e, f., der 
Hirschruf, nástroj,, kterým se jeleni v čas 
říjení přivabují. Sp. 

Řfjnový, Oktober-. Ř. povětmosť. 

Říjný, v říji jsoucí, brünstig. Ř. jelen, 

Řika, y, f. — řeka. Na Mor. a u Opavy. 
Brt, Kls. Splav na říce. Pňh. H. 568. 

Řikaě, e, m., kdo v kostele modlitby před- 
říkává, zpěvák, der Vorbeter. U Příbom. 
Mtl. 

Říkadlo, a, n , formule. Ř-dla jsou slav- 
nostní druhdy způsoby mluvení, skleslá nyní 
v pouhé formy odříkávání pH hrách dét> 
ských ku př. : Jeden, dva, tři, my jsme 
bratři. US. (8. N. VI. 968.). Užívati říkadel 
z řecké tíbeosofie převzatých. 8s. Sk. 96. 

Říkání, n., mluvení, povídáni, das Sagen, 
Aufragen. V. — Ř., čtení. Ř. čtení svatého. 



Říkání — Řinouti. 



71 



Vě. Také v Erkoná. Vypůjčiti si říkáni = 
knihu. Kb. Má toho ř., až Bůh bráni. V Kunv. 
Msk. V těch knížkách jest pěkné ř. Mor. 
Brt. Slov pravé řiekánie. Hus. II. 816. 

Řikati, VK Říci. 

ftikouin, a, m., ves u Tifinovic na Mor. 
PL. 

&ikov, a, m., něm. Kikow,. ves a) u Suil- 
kova, b) a Skalice. PL. 

ílikovl€*.e, dle Budějovice, ves a) u Lito- 
myšle, b) u Kroměříže. PL. 
Rilasriando, it., povoluje (v hudbě). Hd. 

ftím, a, m., Koma, něm. Kom. Není Ř. 
ani Pniha jednoho roku Jza rok) vystavěna. 
Č. Do Říma daleko a v {límě všecko draho. 
Č. Dělati se papežem a Itima nemíti. Č. Jíti 
do Říma pro, pleš. C. Byl v Římě a papeže 
neviděl. C. Šla do Říma (slehla). Vz Pec, 
Noha. 0. — Vz více o Římě v S. N., Tk. 
I. 623., II. 547., III. 658., IV. 739. 

ftínian, Řiměníu, Řím^inin, ílímenín, a, m., 
der Körner; pl. Římané (Ríměné, vz Bž. 19.). 
Říman, Řiměnín, strsl. Kimljanin'b vedlé 
Rumenin'b, Rumini». Přip. -ini», jež po cni,, 
jawh může i odpadnouti. Mkl. B. 129., 132. 
A praví, že Římené modlili sú se húseru, 
Egyptští jestřábu. Hus. I. 67. Vz Řiměnín. 

Řimanka, y, ť., die Römerin. 

ftímanský -^ římský. Zlob , Krok. 

ftímaustvi, n., das Kömurthum. Měst. 
bož. 2. 18. 

Kimbaba {hHnibaha\ y, f., pyrethrum, 
Quendel, m., rostlina. Ř. okoliěná, obecná, 
nevonná. — R., matečnik^ parthenium, das 
Mntterkraut. — ^ Ř., druh velikých pruhova- 
ných jablek. Ř., druh jablek velikých. — 
Vz FB. 43., ČI. Kv. 192., Slb. 431. 

fcimbabevý, Quendel-. H. ocet. V. 

ftinibuch, u, m., veliká blumuj grosse 
Art Pflaumen. Dítě jako ř. (tlusté). Us. — 
R., maU údolí o lukách. V Plzeňsku. Mš. — 
JU« a, va,, tlustý človék. Us. Vz Řimpuch. 

fcimbulák, u, m., veliký kulatý knoflík 
u vesty. Mor. Kmk., Bkř. Na mor. Drahan- 
sku: bambelák. Hý. 

fcimec, mce, m., malý Řím^ kleines Rom. 
Pulk. 

fciméniu, a, n., Říman, der Römer. Staří 
Římčné; Pavel k Říměnínóm die. Hus. I. 
284., 111. 229. Vz -janín. 

Rimessa, y, f., it., sméneční n. penéžni 
zásyUca; zaslaná směnka, die Rimesse. K. 
peněžitá; obdržeti směnku r-sou. J. tr. Vz 
í3- N. 

ftimuiee, Řimnitz, ves a) u Holešova, b) 
u Litovle na Mor. 

Rimov, a, m., ves v Budějovsku u Vele- 
šína, b) n Třebíée; něm. Řiniau. PL. 

ftimoviee, Řimowitz, ves a) u Vlašimi, 
b) a G. Jeníkova. PL. 

Řimpuch, Hmbuch, u, m., puchem-, U Kla- 
tov. 

ftiiDHa, y, f., Hnui, u, m., z něm. Gesims, 
kraj ven stnnici okolo nqakého tčlcsa neb 
na nim, Jg. — &., lommíy lomenic€\ okolo 



kamen: kratxde^ skHni\ pod střechou: hlavni 
ř.; pod oknem: baňkaly ř. podokní; nad 
oknem: štít, luneta, přístřeší, jiadokní f., 
vypuštěni nad okny, nadokní. Sp., Nz., ň. 
a Ž. R. hlavní, patní, poscliodiii, okenní, 
pásková. Vz v S. N. íl. okrouhlá. Dch. 
Udělal jeden řims, jenžby držal hlavy slu- 
pové. BO. 

ftiniHkokatoHeký , rOmíschkatolisch . 
Kom. J. 640. 

Řimskonka, y, f., Hmská zlatka. Slov. 
Kd. 

ftiniíikÝ, römisch. Ř. král, spočet, V., 
vojsko, Us., zlatý (zlatka, vz Římskonka), 
Slov. Kd., instituce, J. tr., právo (vz Právo); 
církev, císař, hry, kurie, řiSe, vz S. N. — 
ft. mateřídouška, thym vonný, thymuj». Kom. 
J. 132. — ft. nnen, Chrysanthemum, rö- 
mische Chámi Ile. Kos. — Ř. kmín, cuminum 
sativum, Römischkilmmel. V. — Ř. slez a) 
alcea veneta. V., b) malva alcea. — ft. lís- 
kový ořech, nux pontica. V. — R. trn, eclii- 
nops, die Kugeldistel. D. — Ř. lirách, škrka- 
fíiéný hrách, lupinus, die Feigbohne. D. — 
li. jablka. Mor. Brt. — ft. svíce, romanische 
Kerze, ein Feuerwerksköi-per. Bur. 

Římso vni, Gesims-. 11. cihla, zídku. Nz. 

Řimsovnik, u, m., der Gesimshobel. Ř. 
dlouhý, loďkový (Gesimsschiflfhobel), rovný, 
kosý, kosý s předkrojidlem (mit Vorschnei- 
der), dvoubřitý, Doppelgesimshobel. Skv. 

Římsový, Gesims-. Ř. cihla (na římsy 
kolem oken). KP. 

Řiuák, u, m., die Turbine. Rk. 

Řinčení, n., das Rasseln, (ícklin-. Ř. šavlí. 

Řinčeti, cl, ení; řinknouti, knul a kl, 
uti; řinkati, řinkávati, klin-en, rasseln* — 
ab». Zbraň, sklenice řinkla. — ťim: éavli. 
Er. P. IGl. — kde : na kose. Us. Tc. Ci 
je to koníček V Po silnici řinčí. Er. P. 145. 

Riugle, e, f., Ote, n. (Šm.), z fr. reine- 
Claude (rénklód), královna Klaudia, králov- 
ská slíva, druh zelenožlutých sfavnatých 
sliv. Rk. 

Rinholec, Ice, m., Rinholetz, ves uNov. 
Strašecí. PL. 

Řiuk, prask. BČží ven a řink dveřmi za 
sebou. — Ř., u, m., das Klin*en. Ř. střepu, 
skla roztlučeného, šavle. Vz Řinčení, ÍUn 
kot. Dch. 

Řinkač, e, m., der Beckenschliíger. Rk. 

Řinkati; řinknouti, knul a kl, uti -^ 
uhoditi, praštiti, ai to řinČí, schlagen, dass 
es klirrt. — čím za sebou: dveřmj. — 
koho, éim kam: kamenem do okna. Jlinkl 
ho do prsou. Us. Kal. — kým oč. Kinkni 
jím (tím) o zem. Us. Ilý. — co kaiu: oděv 
na sebe, sich^ auídonnern (mit Bekleidung). 
Dch. — Vz Řinčeti. 

Řinkot, u, m. = řinčení, č. 

Řiukotati, andauernd klirren. — kde. 
Pila na pile ř-tá (když se brousí). Na Ostrav. 
Tč. 

Řinouti, řinu, ul, ut, uti ■— puditi, tlačiti, 
stossen, drängen, bauen, zastr. íl. ni.: řit- 
nouti. Bž. 46. Strsl. rinati, trudere. Sr. stind. 



72 



Řinouti — Řiť. 



rř, ri, rinatí, rijati. Koř. r». Mkl. B. 428., 
423., aL. 128. — se -^ silně técij strömen, 
heraus strömen, heraus fahren. Proud sc 
Hne. Us Dch. — co. Oboji případ stejnou 
řine nauku; oboje čtení stejný řine smysl. 
Sš. L. 179., I. 58. — §e jak (kudy). Voda 
se i tam v ^patách (strouhou, prouaem) ři- 
nula. Hlas. Ř. se potokem (jako potok). Vz 
Bohatý. Pot se mu řinul potůčkem {ne: 
v potůčcích). Slova ta i podlé přelohy 
sedmdesátcA týž smysl řinou. ŠŠ. Sk. 104. — 
kde. V jediném Kristu zdroj spásy se řine. 
Sš. J. 61. (Hý.). — se kam (odkud). Voda 
do domu se řinula s vrchu. Pomoc z milo- 
srdných srdcí se řinula. Mus. Hustými kro- 
pějemi slzy se mu ř-ly z očí. Brt. Instr. 16. 
Pot se mu řine s čela. Us. Hý. 

Rio, Span., řeka. Rk. 

Riola, y, f., rýha, die Riole (tiefe Furche). 
Sr. Rigol. 

Riolith, n, m., stříbrovec klencový. S. N. 

ftíp, u, m., hora vůbec, B^rg, m. — &., 
u, m., Georgsberg, osamotnělá hora čedičoví 
u Roudnice. Vz více v S. N., Tk. I. 623. 
Proto tej hoře Říp převzdéchu. Dal. 7. Říp 
má čepici (Wolkenhaube; bude pršeti). Us. 
Dch. Ř. sám o sobě v čirých a rovných polích 
vzhůru povstává. V. — Řipský. 

Řípa, y, f., die Rübe. Ř. krmná, červená, 
kravská, salátová. Dch. Řípu klestiti, oře- 
závati, cetlovati (krájeti), kroužiti. Sp. Ř. 
^ohoutovatí (ve sklepě vyráží), se vySeptala. 
Sp. Ostatně vz Řepa. 

Řipanec, nce, m., vdolek řípou naditý, 
ein Sübenkuchen. 

ftipaný, vz Rapavý. 

Řince, dle Budějovice, Řipetz, ves u Vě- 
šeli. PL. 

Řipec, pce, m., vrch u Lnžan (u Přeštic). 
Pm. 
Ripidolith, u, m., slída klencová. Vz S. N. 
Ripna == žebro (v klenbě). Us. zednický. 

Řipov, a, m., něm. Řipow, ves u Třebíče. 
PL. 

Rips, u, m., látka vlněná, bavlněná n. 
hedvábná proužkovaná. Vz S. N. 

Řipsko, a, n., ves u Er. Hradce. 

Řiřaze<% zce, ftiřuřep, n, m., hora Tří- 
stoliČná v Šumavě. S. N. -^ 

ftisa, y, f. = řása. Mor. 

Risconto, a, n., placeni poukázkou n. 
cizí směnkou. Vz S. N. 

Risenberk, BySmherk.nk, m., Riesenburg, 
hrad a ves v Plzeňsku. Tk. IV. 739., S. N. 

Risenburk, a, m., ves v Náchodsku, v Le- 
decku. Vz S. N. 

Risiko, z it., fr. risque, odvaha, odvái- 
livosf; ujfna, nébeepečí (při posýlkách), das 
Wagniss, Wagstück, die Ge&hr. 

Řiska, y, f., lépe: ryzka, kůň rysy, Fuchs, 
m. Aqn. 

Řiskati, komu = láti, aushunzen. D. 
Riskovati, odvážiti, vsaditi, wagen, aufs 
Spiel setzen. Rk. 

ftisnice, Řisnitz, ves u Pacova. 

Řisnosf, i, f., řásnost, volnost, die Weite, 
Faltigkeit. Mor. 



Řisný, řásný, volný, faltig, weit. Ř. kabát. 
Na Mor, 

Řisuty, dle Dolany, ves u Teplice, Ris- 
sutt. Vz S. N., Tk. II. 468., III. 658., IV. 739. 

ftíšák, H§aii atd., vz ŘiSník. 

ŘiSe, e, f., o původu vz Mz. 294. — Ř. 
v přírodopise značí nejvySěf třídy, v něž 
tělesa přirozená se dělí: živoČiSstvo, rost- 
linstvo a nerostectvo. V systematice pří- 
rodopisné definuje se r. jakožto souhrn tříd, 
v něž se děli živoČíŠstvo, rostlinstvo a ne- 
rostectvo. Reich, n. S. N. — Ř. ve vědě 
státní v nejširším smyslu jest soubor všech 
zemí. které mají v čele společného panov- 
níka, rus. država; obyč. slově řiSí stát ne- 
příliš malý, v jehož čele stoji kníže s mocí 
neobmezenou a který činí celek ústroj ne 
dosti spojitý, das Reich. Vz S. N. Zastupitel, 
posloupnosf, dědic, rozmnožitel, převraceni 
říše. Jg. Ř. francouzská, římská, rakouská, 
ruská, německá atd. Jest rodič z říše (ně- 
mecké). Us. Sel do říše (do Němec). Us. 
u J. Hradce. Vlk. — Ř. křesfanská, po- 
hanská, V., nebeská, Ros., mrtvých. D. Ř. 
duchová, nebeská; počátek, základ, osnova 
ř-e; JežíS počal řiši na světě zarážeti; Ne- 
přihlásilo se jich mnoho k té duchovní říši ; 
Ř. zloduchova se již rušila; Den obnovy 
říše; Obnovena byla ř. Davidova v Kristu; 
Svrchovaný ůČel říše nového Davida jest. 
9š. L. 147., J. 235., 64., I. 9. Sk. 59., 180. 
Ceká jie všechna řieše nebeská čeleď, božie, 
andělé i všichni svatí. Hus. III. 127. — Ř., 
obec, sbor, die Gemeinde. Br., St, ski. — ft. 
nová, dle Sb. lépe: Hříše nová, Neu-Reusch, 
měsh^s v Jihlavsku. Vz S. N. — ft. stará, 
Alt-Rensch, tamtéž. Vz S. N. 

&i§ice = říčice. Us. Chmela. 

ftišni, Reichs-. 

Řišnilc, řišák, řiáau, Hšaniu, Hsůau, 

a, m., der ReichsbUrger. Sm. 

ftiduý, kdo má mnoho dluhů. Už je ř., už 
mu neposýlají pivo. Us. ve Kvasinách. 

ftiaskolirabéci, reichsgräflich. Šm. 

ftišslcoknižeci, reichsftirstlich. Ř. titul, 
důstojnost. Sm. 

fti^skostavovský, reichsständisch. 

llíi^ský, co se týká říše, Reichs-. Ř. sněm, 
V., tolar. Kom., výpověď, klatba, D., Aředník, 
Martim., archiv, nory, báně, erb, hospo- 
dářství, korunní statek, manství, země, mi- 
nisterstvo, moc, listovna, občan, občanství, 
pečeť, poklad, potřeba,' stavba, úřad, ústav, 
úvěr, věc n. záležitost, zastupitelstvo, zákon - 
nik, právo, vláda, J. tr., daně, delegace, 
dluh, finance, fond, kancelář, pokladnice, 
rozpočet, Sp., baroni, hrabata, jablko, kle- 
noty, knížata, města, rada, rytířstvo, soud, 
správcové (Reichs verweser), stavové, ústava, 
vesnice, vojsko, zákony, sihiice. Vz S. N. 

Řišstvi, n. ^ říše, zastr. 

1. fti^té. Hřiště, něm. Rischt, ves u Blatné. 
PL. 

2. jŘi^tě, ě, n., strniště. Us. v KrkonS. 
Světz. 

ftif , i, řitka, y, řitička, y, f., zadek, zadni 
část něčeho, na př. snopu, spodní čásť, kde 



Řiť — Éftový. 



73 



bylo obili užato (Bkř.), coli, řítí, HtoTi, 

der Stfirael ain Stroh, das Strohstürzel. Strsl. 
ritb, pHp. -tb. Mkl. B. 166., 168. Vz Trn. 
Je li obili syrové, každý snop na řif postav. 
Kouble. Mlátiti (státi při mlácení) v řiti Us. 
M raor. Drahansku. Hý. — ft., zadni východ 
u každého živočicha^ dolejši či zadni otvor 
roury záživné, zevni otvor konečnikn n. pa- 
stelinu (S. N.) : zadek^ zachule, prdel; n ptáků : 
áitstnce, kostrč, biskup^ hiiza, hueo, trtáéy 
der Steiss, Hintere, Ptirzel, Arsch, Sterz, das 
Weideloch. Šp. Ř. přirozená, nepřirozená, 
uHiěJá. Vz S. N. Po řiti dostati (přes zadek). 
Na Mor. Ona pověděla, že nemá (peněz), leč 
by je bez poroka v řiti vzala. ' bvěd. 1569. 
Patami ř. biti (utíkati). Us. Kal. Z pýchy 
neví jak má řif postavit; Polub mě v řif a 
uvidiá mé věno; Chlapská ř. všeeko snese; 
Kdo chlapovi ř. vytírá, chlapa ze statku 
odírá; Papalu má jak babská řiť; Gymbu 
(ústa) má iak liška, když u řití blechy . liská; 
Na chudobné pýše^ ďábel řif si utírá; Kráva 
krávé líže řiť; Ř. ho svrbi, sůl zlačni? 
Trumpet« z řiti nemože býti; Kdo má pinii 
řiť, nechce ticho býť; Ř. si nejprv sedne; 
Ani svojí řiti nesmíš věřiti: Kdo řitky ne- 
potresce, řiti nevytresce ; Já sem též svini 
zříti nevypadl (řekl sedlák urozenému pán- 
kovi) ; Můžeš mě polnbit, kde lůni byla řiť. 
Cf. Polub mě, kde hřbetová kosť má svflj 
konec. Ve Slez. Tč. Neví, kde mu ř. sedí. 
Vz Neposeda. Červinka. Bojíš se, aby ti ř. 
na hlavu neskočila (těm, co po tmě kam 
jíti se bojí. Vz Strach.). C. Má řečí, co kozí 
ř. bobkö. Tučné svini darmo ř. mažeš. Ovce 
striboH, kozí řit lupá. Když ovci střihou, 
koze ř. lupá. Pěkný jako ř. na opak (na 
Slov.). Prov., Jg. Kdo se hněvá nejsa syt, 
neboř jest blázen, neb vymořená řiť. Rým. 
Rovný k rovnému, řekl ďábel a utřel svú 
rif o starou babu. Ve Slez. Tč. Nástroj 
k rozšiřování řiti (Mathieuův), rozšiřovadlo 
Dťinarquayeovo. Vz Nástroj k operacím na 
konečníku. Cn. — Vz Svině, Prdel. - R. 
kun, kuří oko, das Hühner« nge, der Leich- 
dom. V. 

Ritardando, ritardato, it., opozdivaje se, 
cáhavě (v hudbě). Hd. 

ftitéiii, n. = řičení. Slov. 

Ritenuto, it., zdržuje se (u hudbě). Hd. 

ftítézně, nates. MV. 

Ríti, Hji, řil, ití; řijeti, el, eni; Hvati -= 
křičeti jako jelen^ vz ítíjen. Strsl. rjuti, koř. 
rju (rj-B). Mkl. B. 449., 491. Röhren, bockßn- 
xen» brüllen. — abs. Jelen řije. Kom. Rije 
lev, Paas., skot. Us. — od čeho. Chtěl 
BČ smietí mdostí mysli své a musil řiti ot 
stonání srdce mého. Ms. 14. stol. C. — R., 
říjeti = scházeti »e (o jeleních) v čas pojí- 
máfti-sey hrünsten, in der Brunst sein. Vy- 
soká (zvéř) nŽ říjeti počíná. Us. Čas řfjeni. — 

Aíti^ n., vz 6iť, ňitina. 

ftitice, e, f., říčice,, řešeto, das Sieb. Po 
t(H» sukně není mnoho, neb jest jako ř. 
ííych., Ml. Plátno iako ř. (řídké). V Poličku, 
iCsá. Jest nás dětí co v řitici dírek. Prov., 



Řitina, ritna, y, f., obřitní část, řitně 
líce, řitovka, řitnicey die Arschbacken, Hin- 
terbacken, Hinterkeule. Bern. 

Řitif$ko, a, n , ošklivá řiť, garstiger Aťter. 
Bern. 

Řítiti (na Slov. rútíti), il, cen, eni (na 
Slov. 'tén, téni) ; řičeti (na Slov. rúcati), el, 
en, eni; řitívatiXim Slov. nicáoutt) = metiUi, 
házeti, werfen; bořiti, niederreissen, abbre- 
chen; se — hoditi se, úprkem hnáti, stürzen, 
anrennen, sich auf Jemanden werfen ; bořiti 
se, padati, einstürzen. Jg. — Co: zetf (bo- 
řiti). Ros. — se. Něco se tam řiti. Ros. 
Zeď se řítí. Us. — Rkk. — se na koho 
(kam) jak. Řítili se na pohany valem hroz- 
ným. Háj., Let. 68. Valem hrozným na stany 
líher se ř-li. Pulk. Jakžto líti lvové s ohro- 
mením ř-li sů 8C na nepřátely. BO. S velikým 
hněvem a náhlostí na spolky se řítili. Pass. 
926. Bolesť a žalosť na né se jest řítila. 
Boč. 7, rkp. 1410. Vojsko řítilo se na ně. 
BO. Velikým srSením na stany Uher se ří- 
tili. Pulk. — se nač proč. Rod AeneáSův 
na meče pro svobodu se řítil. Pont. o stát. 

— se za kfni Za ním se všickni řítili. 
Háj. — kým kam. Ale když bude po smrti, 
čert svÝmi do pekla řit}. Pis. 1529. — se 
kam; do mečů se ř. Měst. bož. Ř. se v ro- 
klinu. Us. Dch. Lítě sě řítil ke zdi. BO. 
Přišli sů potokové, dýmali jsu větrové a ří- 
tili sú se na dóm a nepadl jest. Hus HI. 98. 

— se odkud. Řítil se z něho pot. St. ski., 
Le^. S vrchu se řítil. Šm. 

Rítmistr, a, m., z něm. Rittmeister, ná- 
čelník setniny jezdcův, setník, S. N. 

Ritmistrová, é, f, die Frau des Ritt- 
meisters. 

Rit mistr ský, Rittmeister-. 

Ritmistrství, n., die Rittmeisterstelle. D. 

íiituatý, velikou řiť mající, arschig. D. 

Řifnlea, e, f., der Arschbacken. Na Ostrav. 
Tč. Vz Řitina. 

Řítný, -tni, Steiss-, After-, Arsch-. Ř. 
střevo (konečník), der Mastdarm, V., kosť 
(hák), D., vlk, der Wolf (vom Reiten o. Gehen). 
Us Jg. 

Řítol, e, m., řit, řítiy.řitoví, pýření, spodní 
čásť snopu naproti klasům. Vz Řiť. 

Řitonice, Řitonitz, ves u Doln. Rousova. 
PL. 

Řitopas, a, řitopásek, ska, m., břicho- 
pásek, ďer Schmarotzer, Tellerlecker. Dvorští 
řitopaskové a pochlebnici. V. 

Řitopástí = pochlebovati, schmarotzen. 
Na Slov. Bern, 

Ritoruello, a, n., opakovači n. návratná 
věta v hudbě n. v básni, Wiederholungs- o. 
Ringelsatz, m. Vz S. N. a příklady Douchovy 
v Lumíru 1861. č. 7 a v Rodinné kronice 
1862. č. 38. 

Řitotřásek, řitotřesek, ska, m., traso- 
řitka, třasořitek, konipásek, pliska, cauda 
tremula, die Bachstelze. Zlob. 

Řítoví, n. = řítí. 

Řitovka, y, f. = řitovi u snopu. Us. 

Řítový. Ř. sláma ^ dlouhá^ langes Stroh. 
Us. 



74 



Ritratto — Řížetí. 



Ritrafta, y, t., návratní sménka. Vz S. N. 

ftitství« n., smilstoi, die Geilheit. Sr. Pr- 
delni hřicli. Lum. 

Ritterka, y, f., rittería, rostl. kApftrovitá. 
Rostl. 

Rittmiíitr, vz Ritmistr. 

Rituale, e, n., lat., kniha obřadni, das 
Ritual, Kirchenbuch, die Anordnung kirch- 
licher Gebräuche. Vz S. N. 

Rit-U8, u, m., obyčej^ obrad, zvh při služ- 
bách boHch. der Ritus, Gebrauch, Kirchen- 
gebrauch, aie Ceremonie. Rk. 

Řiuje = řije, vz Řiti. Dal. 93. 

Rival, n, m., fr., z lat., sok, soupeř^ der 
Rival) Nebenbuhler, Mitbewerber. 

Rlvalicfovatl, zápasiti s nikým oč, býti 
někomu sokefn, rivalisiren, wetteifern, mit- 
bewerben, um die Wette streiten. 

Rivalita, y, f., sokomtvi, souperstvij die 
Rivalität, Mitbewerbung, Eifersucht, der 
Wetteifer. 

Rivati, vz Řiti. 

Řivčice, Drivčice, němec. Řiwčitz, ves 
u Vrbna, 

RivolHké vino. Vz Tk. I. 319., 320. Vz 
Rivola. 

Řivnáč, vz Hřivnáč, nu mor. Zlínsku 
hřivnál. Brt. 
Rivola, y, f., Rivole, Vel teliner (Wein). Šm. 

Řivý, brünstig. 

ftiz, u, m., u Opav^ : řiž, e, f., die Schneide, 
das Schneídel (im Bier). — ft., der Stich (im 
Wein). — Jen tak nehluč, vždyť běžim do 
celého řízu. U Rychnova. Vz Řez. 

ftiza, y, f., Satj zvi. dlouhý šat, langes 
Gewand, Schleppgewand, n. Ř. byla dlouhé 
roucho, jimžto se krvio télo od hrdla až 
k putám. Jir. Stúpi knČžna v běle stvúci 
řizě. LS. v. 47. Oblacil se v řízu n. albu. 
Hus. — Leg., Mus. V MV. nepravá glossa. 
Pa. R. kněžská, alba a rochetum. Rk. V ctné 
řizy oblečei se. BO. 

Ri^a, y, f., Hz, die Wunde vom Schnei- 
den. Ř. překáži mu v šiti. Us. Jg. 

Řizek, zku. m^ réva mladá, krátce zře- 
zaná, zHzék, aer Kobenschnitt. Ros. — Ř., 
kus masa, das Schnitzel. Ř-ky po videňsku 
n. vídeňské, obyčejné (Naturschnitzel). Us. 
Dch. Ř. teíeci. Měl k večeři teleci ř. Us. 
Řízky Žemlové (ve vejcích obalené a v másle 
pečené). D. — R,, zka, m., pravé vyřezaný 
(oy kleštiny) skapec. Ř. pokySe ^=^ ztučni. 
Na Želivsku. Sř. — &., snad m. h řízek od 
pohřížiti se, ryba, na mor. Zlínsku hrouzek, 
gobio vulgaris. Brt. — &. Ř-ky ^-= jemné a po- 
dlouhlé kousky z řepy nakronhané, odpadky 
cukrové řepy, DiíTussionsrtlbenschnitte, m*., 
RUbenabialle. Pta., Smi., Msk. Vozík na 
(izky. Dch. Nehodí se ani do řízků. JJ Rychn. 
Crk. — Ä., řízný vtip, ejn Witz. Ř. na ně- 
koho udělati. U Rychn. Crk. Vz Řízně. 

ftizeů, zně, f., die Schneidekammer. Mor. 
Jg. Vz Řízně. 

ftizeuec, lépe: Ivriienec, nce, ra., snitka 
se stromu na okulováni, das Reis, der Schöss- 
linď. Us. Jg. — &., odnoz, pazouch, der 
3cnÖ8sling von der Wurzel. Šm. 



äizeui, pořádáni, spravování, die Lei- 
tung, Richtung, Verwaltung, Ordnung. Ř. 
božské. D. Podlé ř. božího jde všecko. Kom. 
Boži ř. V. Ř. boží všech věci. Br. Mýra 
zvláštním řízením k tomu to přišlo. Br. Ř. 
zemské. Sych. — R., jednám úřední, die 
Amtshandlung, Procedur, das Verfahren. V. 
Ř. narovnací, Rk., úpadeČní (Crída- Verhand- 
lung), £r., ř. v příčině narovnání. Šp. Ř. 
průvodní (Beweisverfahren), stručné, ústní, 
Řd., civilní (Civílver(ahren), konkurení (Kon- 
k Ursverhandlung), písemné (schriftliches Ver- 
fahren), hlavní (Hauptverfaandlnng), soudní 
na někoho (gerichtliche Procedur gegen Je- 
manden), obžalovací, das Anklage verfahren. 
J. tr. Ř. rozeznávací, vykonávaci. Pr. Ř. ob- 
chodní, Blandelsgeschäft, úřední. Skř. Při 
ř. přítomen býti; ř. konati. Er. Podati spor- 
nou věc na právní ř., uvésti věc na právní 
ř.; trestní ř. počíti, naříditi. J. tr. Ř. zasta- 
viti. Řd. Nemoc za epidemickou prohlásiti 
gřísluši ř. zemskému Upe: správě zemské, 
tt. Tímto výrokem poslušnost k státnímu 
ř. a ředitelům jeho v pravé světlo posta- 
vena byla. Sä. Sk. 62. — ft^ konání práce, 
die Arbeit, das Geschäft. Míti mnoho k ř. 
D. Jdi po svém ř. Us. Dch. ~ K. drkevni 
—^ ordinac*a. Ř., svěcení církevních služeb- 
níkův. Kom. -* ft. poslední, vz Vůle (po- 
slední), die letzte Anordnung. Řd. 

ftizice, e, f., v lodn., das Schanzkleid. 
Sm. 

Řizkaé, e, m., der Schnitzler. 

Řizkanina, y, f., Hzkanlce, propletek, 
závitnice, der Schnörkel (v stavit). Us. Jg., 
Sm. 

Řizkati, vyřezávati, schnitzeln; zpívati 
nikomu, trumfovati, trumpfen. D. 

Řizko, a, m., strništi, Stoppel. Us. Ptr. 

íiizna, y, f., loses Biaul. Dch. 

íiiznaěka, y, f., das Fingergras, dactylis 
glomerata. Tpl., FB. 11., ČI. Kv. 108. 

^ Riznatý, langfaltig. R. oděv. Dch. Vz 
Říza. 

1. Řízně, ě, f., řezárna, místnost, kde se 
Xezanka (sečka) řeh. Na Mor. Bkř., Mtl. V z 
Řízen. 

2. ňizně, vz Řezně. 

Řiznice, e, f., šatnice, die Garderobe. 
Vký. Vz Řiza. 

Řiziiotif, vz Řeznosf. 
íiiznoutl, vz Řezati. 
&iznutí, n., der Schnitt. To ř. se snadno 
zahojí. Us. Ř. na přič, der Querschnitt. D. 

&izuý, vz Řezný. 

Rizovka, y, f., rízva, rostl, ožankovitá. 
Rostl. 

ftizový, Gewand-. Vz Řiza. 

ftizy, adv. ^ hned. To bylo řízy. V Kunv. 
Msk. 

ftižavý — řeřavý. Ü Opav. Klá. 

íiižeti , el, eni, Hřeti. řířeti, řeřavéiiji, glühen . 
— ae. Jen se říží (kamna jsou nad míru 
řežavá). O člověk« -= jest velmi rozčilen. 
Kts. — komu. Jen inu oči řižeji a huba se 
mu leskne jako malina. Us. 



Rjad 



Robčice. 



75 



Sad = nářadí, Ba Slov. 
edký — Hdký, dnnn, schütter. L<»po- 
nieké sady r-ké, lopenické dzjevky cjenské 
(tenké). SS. P. 363. 
lyeka, y, f. -= Reka. 

ftk. Tato skupenina souhlásek vyskytuje 
8« jen ve: řka, řka, Ht, řkúcí. 

Řka. Tak řka absolutně, třebas nebyl týž 
podmět v hlavni větě. Vfiichni tak řka bláz- 
uíli. Jako v řeétině : «? f^ro? tlntiv. Vz Kici, 
Transgressív. 

Jlku, vz Říci. 

Řj(áei = ipatný, schlecht. Dyby být ně- 
jaký řkúci, nepřijali by ho do obci. Na mor. 
Zlínska. Brt 

Rmeu, e, rmenek, nku (na Mor.), ru- 
menek, nku, m., rumairéek, gt. ruma* 
aeéku (na Slov.), m., anthemis, Afterka- 
mille, f : rolni, a. arvensis; barvířský, a. tinc- 
toría; vlaský, římský, nobilis; smrdutý n. 
\ys\ (psi kopr), a. cotoia; horní, a. montana; 
rakouský, a. austriaca; ruský, a. ruthenica. 
FB. 42., ČI. Kv. 190., Slb. 418., Schd. II. 
282. — R.« heřmánek, matrícaria, die Kamille. 
R obecný, vonný. — Jg. 

Rmenec, nce, m., rostl. =- rmen. Slb. 430. 

Rmeuek, nku, m., rmen n. heřmánek 
obecný, matrícaria chamonilla, die gemeine 
Kamille. Mor. Vz Rmen. 

Rmenový, Kamillen-. Vz Rmoo. R. by- 
lina, kořen, voda, květ. Jg. 

Řminé -^ hřmíně. 

ftmot, u, m. = hřmot, der Lärm. Us. Tč. 
Co pláten jest řmot rtóv, kdež srdce jest 
němé? Has. I. 306. 

Rmotiti -^ hřmotiti, lärmen. Us. TČ. 

Rmouceni, n., das Betrüben. Us., Hus. 
1. 126. — B. se. V. 

RmoueenÝ; -en, a, o, betrübt. 

Rmoutitel, rmutitel, e, m., der Betrü- 
ber. 

Rmotttitelka, rmutitelka, y, rniouti- 
telkyné, rmutitelkyně, ě, f., die Betrtt- 
berín. 

Rmoutiti, rmuť, til, cen, ení; rmoutívati, 
trüben; kcUitiy betrüben, traurig machen. K. 
místo moutíti (strč. mútiti), r se předsulo. 
Vz R. Ht. — co éim. Svým ohromným 
hnutím rmoutí okean (matný činí, kalí). 
Ráj. — koho. Rmoutí mne to (smutí, za- 
rmucuje). D., V. R. Hdi. Hus. I. 122. BV 
lesný syneČktt, ty mě rmótíš! Sš. P. Nezpivaj 
tak slavíčku, rmutífi naŠu Anička; Holianský 
prótí (proutí) mý srdečko rmótí; To mně 
rmúti moje srdce. Sě. P. 211., 367., 492. — 
se ^^ mútiti «re, kaiiti se, sich trüben. Bdi. 
Obr. 53., smutným býti.ismutnéti, trápiti se, 
sich betrüben, trauern. Nermuf se duSe milá. 
Ros. Dybych ho nutil, on by se rmútil. SŠ. 
P. 408. — se oč. Ctib. — se kde : na své 
Diysli. Smrž. — se nad Hm. Nejvíce nad 
tím se rmoutím. £r. P. 328. Ale nad tím 
se já nnótim, iak se ti povede. SS. P. 453. 
Nad tím se má duSe rmoutí, že při věcech 
světa lpím. Kom. — se nroč, naé. Pro 
smrf rodičů se r. Kram. Nač se rmoutíš? 
Zk. — 8« z ěeho. Z neštěstí jiného se r. V. 
— se přes co, špatné m. : z ůeho, nad čím. 



Rmut, u, m., rmuf, i, f. (ra.: mnt, vz 
HmoutiM) — kal, das Trübe. R. olejny, Oel- 
hefen. Kom. Kalný jako r. Prov. ~ R. a 
pl. nnuty -= voda se sladem smíšená, pivní 
břečka, der Meisch. Ros. Kotel na rmuty, 
die Meischpfanue. — R., pokrmná kase, kal. 
Vycházení rmutu spodm'm otevřením (ža- 
Indka) se ulehčuje. Krok. II. 302. — R., smuť 
uosi mysliy die BetrUbniss. Ros. Bylo jim 
snáze do veselky nežli do rmutu. Ehr. 

Rniutič. e, m. -^ sfnutník, rmutitel, der 
Betrüber, bm. 

Rmutnosf, i, ť., kalnost, die Trübheit; 
die Betrübniss. 

Rmutný = kalný, trüb ; smutný, betrübt. 

Rmutováni, n»,karbování, vystíráníiŠm.), 
Způsob r., das Meischverfahren. Suk. 

Rmutový, Mi'isch-. K. veslo, das Meisch- 
scheit. 8p. 

ftnnf ^= řígnouti, schneiden. — éim oé : 
o zem, schmeissen. U Opav. KIS. 

Ro, z r, vz r v or. Tvořeni slov. — -po, 
přípona: Sádro, vedro, žebro. D. Vz -ra. 

^oast beef (auff., róstbéí), u, m., roaténá 
pečené (hovězí). Rk. 

Rob, a, m. (robi, rabb, servus, rabata, 
robota, servitus), čes. robiti, pol. mbič, facere, 
laborare; snad to patří k lat. labor a rab'b 
by tedy znamenalo pracotmíka, Schl. Vz 
liab. — R., nevolník, sli^a, der Sklave, 
Knecht Kid^dý, kdo Činí hřích, robem jest 
hříchu. 8š. J. 1^. — R., chlapec, der Knabe. 
8t. ski. II. 155. ~ Vz Rab. 

Roba, y. £, nevolnice, sluika, děvka, die 
Sklavin, Magd, ahcilla. BO. Vz Rob. Na 
Mor. Jáz jsem roba Boha mého. St. ski. 3. 6. 
Syn tvé roby. BO. Aj toť r. hospodinova, 
staň se mně podlé slova tvého. ZN. Clo věk 
ač by spal s ženu, ježto by byla roba i také 
šlechtična. BO. — R., zena, éenská, děva, 
hlavně dospělá, silná, k prád zpusobuá (Cf. 
robiti = dělati), die Dirne, starkes Weibs- 
bild, bes. lediges, na Mor. a na Slov. a ve 
vých. Cech. Brt., Zkr., Vký., Kd. Chlap a 
roba =: muž a žena; robka, robcčka, žinka 
a ženuška. U Opav., Klš.. na Ostrav. TČ. 
To je pořádná, spořádaná roba (ženská); 
To je milá robka (ženská posuvy malé). Us. 
na Mor. Hý. U starej roby jsú zimné nohj^ 
jako led. Sš. P. 592. Roby svobodné jsú 
chvály hodné, iak jsú vydaté (vdané), jsú 
jenom plodné; Kdo se podá svojí robě, ten 
žije v porobě; Který pilně robi, milují ho 
roby; Když je roba paničkou, již je konec 
s kravičkou. Slez. Tč. R. chudinka, ubohá. 
Dal. Ach če řekne moje máti, jáz nesčastná 
roba! Rkk. 62. Chodil k mnohé švarné robě. 
Na Slov. — R., opovržlivě. R. nech mluví, 
když kúra ští ; Staré panny. Škaredé roby se 
nejvíce zdobí. Ve Slez. Tč. — R., nevolná 
služba. Musí li amy sě truditi z daleka i v robě 
na pohádku protiv sobě. Kat. 1686. 

Robáetvo, a, n., robáci, das Gewürm. Lt. 

Robáéek, čka, m..Vz Robák. I r. piskne, 
někdo-li ho tiskne. C. M. 181. 

Rubák, a, m., červ v mase a v sýruy 
chrobák. die Fleisch-, Käsemade. Kom. Vz 
RobáčcK. 

Robárna, y, f. -^ trakař. D. 

Robéice,}{rol|éice, Ycsv Kralovicku. S. t^t 



76 



Robe — Robota. 



Robe (fr., rob), dlouhý' svrchní odév, 
Schleppkleid, n. Rk. Vz Kiza. 

Robe, ěte, robátko, a, d., na Mor. též 
r&bé. Příp» -f t, Mkl. B. 193. = ditě, détátko. 
V. PÍ. robata. Bi. Kind, n. Matka kájeci 
mlékem robě slabomocné. Krok, Aniž se 
slituje nad n>bátkem. Hus. I. 57. Mnžie bez 
žim a bez rubat. BO. — R., pacholík, cJUa- 
pec, Knabe, m. Konšelé ustavichu právo, 
aby žádné robie nechodilo do radv. O 4 stěž. 
cť. ir>OÖ. Nechajte, af rubátka jďú ke mně. 
ZN. Mám robátka malá. BO. 

Robeé, bče, m., ném. Hrobitsch, ves n 
ÚSté; 2. ném. Robitz, ves a Čes. Lipy. PL., 
Tk. III. 35. 

Robenec, nce,rabenek, nka, m. (zastr.), 
kdo počíná dělati a pracovati, angehender 
Arbeiter. — R., výrostek, pacholíky der 
Knabe, Junge, Jüngling. Uos. Pokud r-ci 
milujete détinstvo. R-nec domyslný biech 
tehdy. BO. Ale ty otéž, éiť jest syn r. (puerj 
tento. Bj. Robenéek tento. ZN. Odešel se 
dvéma robencoma. 6R. — Martim., Lom., 
Pulk., NB. Té., Pé. 47., Půh. II. 250., SS. 
P. 11., Pass. 919., 384., Arch. L 184. 

Robeni, n., das Arbeiten. 

Robenie, druh akacie. Slov. Hdk. 

Robenina, y, f., das Fabrikat. Jg. 

Robenstvi, n. := dětinství, die Kindheit, 
zastr. Ryt kř. 

Robětci '=^ roběcí, Kindes-. R. jazyk (in- 
fantium). BO. 

RobičBna, y, f., strsl., serva, otrokyně, 
přip. -bna. Mkl. B. 153. 

Robich a, m. = robenec, Sm. 

Robin, a, ==^ šenin, dem Eheweib ge- 
hörig. To je robin statek. Mor., slez., slov. 
Té. 

Robině, é, f. = otrokyně, die Sklavin, 
illé. 

Roblnsonada, y, f., román liéfci přibéhy 
Robinsonovy. Vz S. N. 

Robisko, a, n., der Bau. Sp. — R., ve- 
liká roba. Zlob. 

Robii^ek, Ška, m., chlapeček, das Knftb- 
lein, zastr. Pass. 147. 2. 

Robitel, e, m. = Jwtooitel, der Anfertiger. 

Robiti, rob, robo (ic), il, en, eni; robí- 
oati; ráběti = pracovati, dělati, arbeiten, 
machen. Vz Rab. Cf. lat. laborare. ~ abs. Jak 
kdo robi, tak se mu vodÍ. Koll. Každý jako 
robi, tak má. Bern. Neřáda prý robiá, pékné 
sobe chodíš ; Nebudu já robit, jako sem ro- 
bival, co bych iá za svů milú frajeiy vo- 
díval ; Ona je mladá, aby robila. SŠ. r. 95., 
287., 475. Kobí, dobré sa nepřetrhne; Ako 
robíme, tak se máme; Kto nerobí, nech 
uejie. Mt S. Ráno vstaň a rob a jsi dobrý 
chlop. Slez. Tc. — co. Co to robíš? Ros. 
Křik r. Us. R. šindel (délatí). Na Ostrav. 
TČ. Když prší a slunce svití, Čarodéjnice 
máslo robí. Ve Slez. Té. Po svétnici chodil, 
poručenství robil; Co tam bude robié? A co 
bys to má milá to peklo robila, za jiného 
bvs isla a mia bys lůbila. SS. P. 154., 511., 
797. — (co) komu. Nékomu dobře, zle r. 
Bern. R. raaosf nékomu. Jg. Kto nepodrobi 
svého srdce sbožie tohoto svéta, by jen 
jemu robil. St. N. 222. Nerob mojmu srdcu 
TOtšiebo zármutku (nepůsob). P. si. 85. R 



nékomu křivdu. Slov. Ht. SI. ro. 219. — 
z koho: z nékoho mnoho r. ■^- dělati; též 
= si váéiti. Ze mňa chudobného posméchy 
robila. Sš. P. 287. Však žel! z panen těch 
si nehodné lidé mnozí nevéstky jen robi. 
SS. Bs. 170. (Hý.). — v éem. Jest spraved- 
livé ne vždy r. v télesné práci, ale nékdy 
odpočinuti. Št N. 296. — koho v cq — 
potlačovati, porobovati. R. koho v službu. Št. 
— kde. R. v roli = orati, r. na pólu --=' 
pracovati na poli. U Opav. KIŠ. Sedlák 
dycky v roli robi. SS. P. 482. Který má co 
doma robit, toho doma třeba. SS. P. 574. 
Rob hnízdečko při dolině, při zelenej bu- 
kovině. Sš. P. 698. Robí ale gazda v hnoji, 
s jeho statkem dobře stojí. Tc. — na£: na 
peníze. Vz Kopec. ~ Jak. Kdvž dobytče 
přílišné robí^ viece než nájem platí. Hus. I. 
217 Na svoju ruku robi (samostatně hospo- 
daří). Mt. S. Robila jsem ti po vůli. SS. P. 
350. R-la som po svěj chuci n. voli (co jsem 
chtěla). P. si. 25. R-la tvář jako po kyse- 
lém zelí. Ehr. Ten kdo pilné nerobí, svého 
statku nezdobí a se drahým podrobí. Slez. 
TČ. Robte roby pilně, zůstanete silné. Slez. 
TČ. 

Robiznlce, e, f. = roba, zastr. Mm. Exod. 
21. 

Robka, y, f., panenka, Šenská postavy 
malé, vz Roba. KlS., Tč., Kos. 01. I. 16. 

Róblik, vz Roublík, Baně. 

Roblin, a, m., něm. Rnbrin. R. horní,.. 
ves u Zbraslavi. R. dolní, ves n Berouna. 
PL., Tk. I. 440., II. 547. 

Robnice, e, f., na Slov. = dilna, die 
Werkstätte. Bern. 

Robnonti, bnul a bl, ut, utí = tihoditi, 
schlafen, stossen. — koho éim. Us. 

Rooný «= nevolný, sklavisch. Kat. 1630. 

Robota, y, f., od slov. rob == servus, 
mancipium; strč. rob v parob. Ht. Cf. Ar- 
beit. Strsl. rabota, příp. -ta, servitus. Mkl. 
B. 163., 165. Vz Rab, Rob, Gl. 296. — R., 
dílo, práce, Arbeit, f. V. Posud na Mor. a 
Slov. Vybíral odtud úroky a jiné daně a 
r-ty bezprávně. Půh. II. 95. Služebná dě- 
večka na robotu chodí. Sš. P. 497. Pilni 
jsú trhóv, robot na poli, jimiž zbohatěfi žá- 
dají. Hus. I. 122. To dievča je áo r-ty ako 
osa. Mt. S. Kde jeden čihi a druhý hota, tam 
nebývá dobrá r-ta. Mt. S. U kohos svů r-tn 
nalezl, k tomu hleď. NB. Tč. Vodu hrabala, 
piesoK viazala, od tej r-ty tři dni ležela. 
Koll. I. 339. Jíti, dáti se do roboty. Jaká 
r., taková odplata. Ruka bez roboty upadne 
do psoty. Bez ochoty zlé roboty, koll. Ně- 
komu robotu dáti (práci, zaměstnání). Ko- 
hout lidí ku práci a robotě denni budí. Rad. 
zv. — R., pracné dUo, mühsame Arbeit, 
Mtthe, f. R-tou dělati. V. Bude s ním r-tu 
míti (dosti co činiti). Ros. Sobota kněžská ro- 
bota. Us. Podrobili jsme již své syny i dcery 
své v robotu a ze dcer mých jsú Čeledi 
(famulae). BO. UŽ toho, má milá, do roboty 
(dosf). P. si. 274. R-ty klopoty. Km. Po 
různých r-tách choditi. Na Ostrav. Tč. Co 
jste vy tú robotěnkú zedráni; Na robotu 
kážó, chleba neokážó. SS. P. 512 , 513. Velká 
r., malé tvarůžky (mzda). Pk. — R., nevol- 
nictví, služebnosti die Sklaverei, Knecht- 



Robota — Ro£ák. 



77 



Bchaft. Tehdy císař z své milosti vši r-ty 
zemi zprosti. Da). — R., panské dílo z po- 
vinnosti a mušení^ der Herrendienst, Frohn-, 
Tage-, Hof-, Granddienst, die Frohne, Frohn- 
arbeity Robot. Je, R. = práce, kterou byli po- 
vinni sedláci (lid robotni) svým pánům v Ra- 
kouska až do r. 1848. Rk. Vz S. N. K. zem- 
ská, panská; ženni, hiéni(od louka). Šp. Den 
r-ty s koněm, der Pferdezugtag, honební, 
die Jagdfrohne, nični, die Handfrohne. J. tr. 
R. mkovná, zapřažná. Slov. R. jetá (s koňmi), 
pěší n. chlebová (za den dostal sedlák za 
ní libru chleba). Ka Mor. Brt. R. orná, vlá- 
čebná, ženná, sečná, hrábni, rybničná, mia- 
tební atd. Vz Gl. 296. R. tažná n. potsižni 
n. s potahem. DrŽi mi roboty, ješto by mi 
měli žiti a voziti. PAh. I. 293. My na tej 
robotě co sa naděláme ; Nevstane r., ne- 
vstane už vice. SS. F. 512., 513. Z roboty 
něco dělati (hrabati, žíti). Us. Výkup, vy- 
koupeni, kniha, seznam ^-ty, účet z r-ty; 
filat za vvměněnou rtu. 8p. Vz Žer. Záp. 
. 15., 130., 262., II. 152. — R., jwía/i, das 
Zugvieh. Když jsú přišli do skály, tu jest 
jim poved ino, kdo jich r-tu Žene a potoui 
když jsú drahú jdúce do NebSoví přišli, tu 
jsú jim řekli : Jděte do krčmy a tu nalez- 
nete Bvú r-tu, kterážto jest zbita a oni vi- 
dúce, an jest jejich dobytek zbit, tázali jsú 
se, u koho jsú ten dobytek kupovali ? Gl. 297. 
— R.« bééné düo, leda hylOy eine schlechte, 
liederliche Arbeit. R-tou všecko odbývati, 
dělati. Ros. 

Robotář, e, m., der Frohnarbeiter. Z 15. sto- 
letí. Bfš. 

Robotárna, y, f., das Arbeitshaus. Světz. 

Roboténee, nce, m., robotéz, robotiř, pan- 
ského díla délnik^ panský délnik, der Froh- 
ner, Frohnbaner. — R., otroky der Knecht, 
Sklave. Spr. voj. Žiž., D. 

Koboténka, y, f. = dělnice panská. Slov. 

Ri»botěz, e, m., příp. -ezb. Mkl. B. 318. R., 
robotnik^ úroénik^ Frohnarbeiter, m., tribu- 
tarins. Bibl. Cháska překladatelských r-zúv. 
Kos. 01. I. 73. V r-ze prodán jest Josef. 
Ž. k. 104. 17., BO. R. (servus) neostane 
v domu na věky. Br. Jan. 8. 35. (Č.). Byli 
srny r-zi. BO. Ťn budeš zaprodán nepřáte- 
lóui tvým v r-zy i v robotnice a nebude, 
kdo by kupil. Hus. I. ó8. Máš-li býti špat- 
ným knězem, raději buď hodným r-zem. O. 
M. 333. 

Robotézenstri, n., poddanost, služebnost, 
otroctví, die Sklaverei, Knechtschaft, der 
Frohndienst. Zastr. 

Robotézný, Frohn-, zastr. 

Robotéž, e, f., panská práce, robota, der 
Frohndienst. Aqn. 

Robotin, a, m. := robotSe. Us. 

Robotii*, na Slov. =^ roboténee. D. RaČ 
naděliti všecky robotiře. Pis. havíř. 1551. 
Vz Den. 

Robotiřka, y, f., robotnice, dle Fröhne- 
rin. — R.« dělnice, die Arbeiterin. Slov. 

Robotirský, FrOhner-, Frohnbaner-. Stav 
r. CtilK 

Robotiti, il, ění, robotívati, robotovati, 
fröhnen. Ros — komu kdy Jak. Co ti 
čusným r-ti již ránem? Puch. 



Robotně = pracovitě, mühsam. R. se ži- 
viti. V. R. prositi (mnoho). Kane. — R., 
nedbale, leda bylo, frohnmässig. Jalově a r. 
svých povinností odbývali. Br. 

Robotué, ého, n., vz Robotný. 

Robotni, vz Robotný. 

Robotnice, e, f., dělnice. Mor. Té., BO. 
Na Slov. služebnice, nevolnice, Sklavin, Magd ; 
která z roboty pracuje^ Fröhnerin, f. 

Robotnik, a^ m., dělník, der Arbeiter. 
Mor. — R., služebník, nevolník, der Sklave, 
Knecht. Slov. — R., kdo z roboty pracuje, 
der Frohnarbeiter, Fröhner. Dch. 

RobotnoNÍ, i, f., poddanost robotni, die 
Frohnpíiichtigkeit. J. tr. — R., pracovitost, 
Arbeitsamkeit. Ros. 

Robotný, -tni. R., pracovitý, silný, vy- 
trvalý, arbeitsam, stark. R. kúú. Ob., Čele- 
dín. Mor. Tč. Člověk r. aby požíval hrubých 
krmi. Gl. 297. R. lidé, včely. V. - R., ne- 
volný, otrocký, leibeigen, knechtisch. R. lid. 
Dal. 56, — R., k robotě podrobený, k ro- 
botě náleiejici, frohnpflichtig, Frobn-. R. 
člověk, den, práce, Ros., sedlák, mlatec, 
peníz (== robotné, die fíir die Befreiung von 
der Robot gezahlte Abgabe, Gl. 297.), D., 
povoz, pán, povinnosf, J. tr , chlap, u Opav. 
Klš., plat (robotné), J. tr., seznam. Sp. R. 
pole (podrobotní), poddanost (robotnosf), 
chléb, fůra, pojižďka, vrchnost, panstvo, 
dvAr, obili (za robotu), dráb. Šm. Vz Ne- 
robotný. Mají každého roku r-ích peněz 
46 zl. dávati. 1576. Dóm robotný (domus 
servitutis). BO. Jehože kolivěk diela činíš, 
onoho jsi robotný (servus) vezván. Gh. — 
R., běžný, leda bylo, schlecht. R. práce. 
Ros. — R., s práci (velikou) spojený, müh- 
sam. R. práce, Mudr., dílo. Kom., život. 

Robotovati, robotovávati = pracovitě dě- 
lati, arbeiten; na panském díle pracovati, 
frohnen, Frohndiensie thun. — <*o : zemi 
(zemi pracně vzdělávati). Otib. — o ěem 
O dobrém robotující život vedla v modlení. 
Pis. 1529. — kde ěím. Na panských lou- 
kách vozem r. Ros., D. — komu. Kázala 
jim, aby jemu r-IL Pťih. II. 18. Vz Robotiti. 

Robsko, a, n., veliká žena, grosses Weib. 
Ve Slez., na Mor. Klš. — R., sprostá dě- 
večka, die Dienstmagd. U Přer. Kd. — R., 
obhroublý rob. Na mor. Zlínsku. Brt. 

Robský ^ ženský, Frauen-. R. Šat, oby- 
čej. U Ostrav. TČ. — R., knechtisch. To 
jsou všechno jenom robské duše. Sš. Snt. 63. 

Rob»tvi, n., die Knechtschaft. R. koho 
zbaviti. Sš. L. 87. Býti v r. hříchu. Sš. J. 
149. Ač ještě všemocná jest robství kletba. 
Kká. M. ž. 19. Nebude v r. živořiti. TČ. exc. 

Robucb, robych, a, robuäek, roby^ek, 
ška, m. = robenec, der Knabe, zastr. Leg. 

Roccella, y, f. R. barvířská, r. tinctoria, 
lišejník, gfk. 595., Schd. II. 256. ^ 

Roccellin, u, m. : C.eHjjO,,. Sfk. 396. 

Roeeiií, vz Rotiti. V. — Mél jsem r. od 
otce = otec mne káral. V Krkoná., Kb. 

Rocoeo, vz Rokoko. 

Roěák, a, ni., jednoroční dobrovolník ve 
vojště, der einjährige Freiwillige, üs. — R., 
poklasný, der Oberdrescher. Us. v Tábor- 
sku. Kolář. — R., v z Roček. 



78 



Roíár — Rod. 



Roéár, roéál, a, m., z n^m. Rothschar, 
ryba. D. 

Roéek, ékn, ročňák, a, ročák, a, m., fo- 
éÁikOy a, n. = rok starý, Jährling, m., ku př. 
tele, hřibe. Puch. — Sych. — R. ^ rok. Us. 

Ročire, dle Bndéjovice, něm. Rief z, mé. 
ve Štýraku. S. N. 

Roéina, y, f., annnita, Jahresrente, -zins. 

Ročitř — ročně, jährlich. Protož to po- 
svěceni v den smiru nějakou měrou r. se 
opětovalo. Sš. Ž. 85. 

Roéiti, il, en, enf =- rokovati, sich bo- 
rathschlagen. Co tu rocíto? ~ mezi kým. 
Mezi sebou roěili a pHměři učinili. St^r. let. 

— se. Ročí se =— jest tomu rok, es jahrt 
sich. D. — Jg. 

Rof 1tý = roční. Slov. R. pensi. Koll. 
Rořka, y, f., nádobka dřevená, okov, iie- 
fUss von Holz, n., Eimer, m. Slov. Hdk., I). 

— R., rocek, der Jährling. 
Roé&ák, vz Roček. 

1. Rodilé, ěte, n.f rořnátko, a, n., ročni 
dité, Jährling. V. 

2. Roěn^, adv., jährlich. Kolik platí r. ? 
Us. Vz Roěitě. 

Ro^né, ého,, n., roční plat, úročné^ der 
Jahresgehalt. Srn. 

Ro^ui, k roku nalež^ící, Jahr-, Ročni 
časy, Vi(^. list., ěástka, Us., den, počet, J. tr., 
poéaei. Sp. -— R,, jednoho roku stáří, ein- 
jährig. R. víno, Kom., volek. V. — R., co 
rok trvá, Jährig, einjährig. R. čas (rok), V., 
béh. D., J. tr. — R., na rok, za rok, jähr- 
lich. R. úkol. Kom., úroda, V., pronájem, Us., 
trh, D., Hus. I. 416, lliAta, služebné, služné, 
cena, plat (Púh. 1. 376.), výslužné, J. tr., 
příspěvek, správa, daň, účetní rozvaha, prů- 
měr, potřeby, účet, podpora, přehled, Šp., 
důchodek. Dch. R. summa dané řádem vo- 
lebním vyměřená. ŘZ. 1850. č. 1. §. 12. 
Učiníme tu r. trh a budem kupčiti. ZN. 

Roěnice, f., pí., roční slavnost, Jahres- 
fest. Gnid. — R., sg., roční mke za mrtvé, 
das Anniversarium. Uý., Bern. 

Roéník, u, m., letopis, das Jahrbuch. 
Ročník některých novin. — R., helsine. Res., 
zaječí noha, horba s. Petři, Aqu., herl>a se. 
Josnnis, rostl. — R„ a, m., ein Jahr alt. Na 
Ostrav. Tč. — R.. dělník, zastr. Ždk. 

Roěov, a, m. R. hořejší, Ober-Rotschow. 
mé. v okresu lounském.' — R. dolní, Pod- 
ročoví, klááter, Unter-Rotschow. Vz více 
v S. N. 

Rod, u, m., strsl. roďb, partus, strind. 
ardh, gedeihen. Mkl. aL. 69. — R., rození, 
die Geburt. Koupel nového rodu (křest) ; 
přátelství po rodu ; rodem z Alexandrie, 
Kat. 401., V., rodem z Prahy, Us., rodem 
(Jech, dlechtic. D. Odkud jest rodem? Bl. 23. 
Jest rodem chudý. Dch. Třeba jsú já chu- 
dobného rodu, ale mne maměnka nedá leda- 
kiMiiu ; Přijechal do ni pán, z pekla rodem 
jeden sám. Sä. P. 315., 775. Sv. Dominik 
fiispanské země (pouhý gt. na označenou 
inísta, odkud pochodí) rodem. Pass. 643., 
Pref. 677. Kto sú sobě v rodu bratři nebo 
sestry (— vlastni bratři); A to byli přátelé 
rodem. Št. N. 90., 44. Jsem rodem z Aegypta. 
Pass. 324. Jsem rodem v Ožici. Arch. 1. 180. 
Klodoneus poSel jest rodem od kniežat. Pass. 



50(>. Byl rodem žid. Sš. Mt. 14. Rodem z Me- 
diolana býti. D.*U. 106. Rodu jednoho jsme 
všichni, protož nemáme býti pyšni. Hus. I. 
379. Vysoký r. Hus III. 28. Jest (rodem) 
Pražan a nikoli Videňan. Šmd. — R., zjednolio 
kmene zplozeni, pokolení, kmen. plémě, der 
Stamm, das Geschlecht, Haus, ale Abkunft, 
Herkunft, Abstammung. V. Z rodu slavného, 
vysokého, vzácného pošlý, urozený; rodu 
dobrého, poctivého, Šlecnetného, starožit- 
ného; původ, počátek rodu. V. Kteří téhož 
jsou rodu a kmene, příbuzni a krevní přátelé 
šlovou.^ Kom. Pochází z knížecího rodu. 
Kram. Člověk z nízkého rodu pošlý, z cha- 
trného, prostého, neslavného rodu narozený. 
V. Stydí se za svůj nízký rod. Kniha rodii. 
Sych. R. po meči, po přeslicl. Us. JeStě 
nebyl v světě ten rod, jenž by trefil kaž- 
dému vhod. Pro v. R. zhaslý, vymřelý;, po- 
sloupnost rodu, znak rodu; nástupce z rodu. 
J. tr. Jan Smiřický rodu starožitného. V. 
Židé od Abrahama rod vedli. Sš. J. 50. Jdi 
a přiveď některé z našeho rodu, af hoduji 
s námi. Hus. I. 122. R. plný, die VollbOrtig- 
k<»it. Plným rodem od jednoho otce a ma- 
teře posli. 1598. Ujcové krevní plného rodu. 
1598. Rodové mladší, dle jüngeren, r. starší 
n. stáři, die alten Geschlechter des Herrn- 
u. Ritterstandes. Gl. 297., Tov. 37. — R., 
V uzsim smyslu rodina, Familie, f. D., St 
skl. Ditě rodu nemanželského. J. tr. Já jsem 
z rodu dobrého, z rodu tobě rovného; Ne- 
budeš-li moja, budeš bratra mého, přece 
musíš přijit do roda našeho. Sš. P. 178., 567. 
Smilství tělesné jest neřádné ženj' s mužem 
ležení a každé iVdóv, jimiž rod móž býti, 
nepravé dotýkánie. Hus. I. 190. Jakož svině 
jie svój plod, též utrhač žere svój rod i syna 
i bratra i otce a zvláště jako ztekly jie a kusá 
sám sě. Hus. I. 230. Měl jednu dceni na rode 
(= ve svém rodě). Kld. 8. — R., vice po- 
dobných věcí v jedno ponětí (jméno) sebra- 
ný ch^ species, die Art. Vyšší ponětí sluje 
rod, nižší dnih. Jg. R. zahrnuje více druhů, 
jimž podstatné znaky společné jsou. Vz S. K. 
Tato bylina patři do rodu x. — R. v mluv- 
nici, das Geschlecht. Rod jmen \e.%i mužský, 
ženský a střední (tfěcný. Sš. lí. 328.). Ňh 
Slov. mají místy jen dva rody: muž. a žen- 
ský. R. lze označiti na snbst., adj., na mno- 
hých číslovkách, na zájmenech kromě z^ijmen 
1. a 2. osoby, na přičestí. Mkl. S. 20. Rod 
grammatický (tvarový, mluvnický), nesho- 
duje se naskrze s rodem přirozeným (po- 
hlarím)\ neníf vŠe ve slovníku rodu muž- 
ského nebo Ženského, co jim jest v přírodě 
a poměrně ještě méně jest věci, které by 
i v mluvnici bezrodé čili, jak se říká, rodu 
středního byly. V té věci šla fantasie lidská 
svou cestou. Semité veškeré předměty na 
mužské a ženské rozdělili, u nich Xeáy rodu 
středního není. Indoeuropané přijali také 
rod středni a poznamenali jej v tvarosloví 
tim, že mu v nominativu, akknsativu a vo- 
kativu žádné zvláštní koncovky pádové ne- 
dávají. Rozdílů rodových šetří nejpřísněji 
a nejdůsledněji bez odporu jazyk český ; 
ostatní jazyky slovanské vyhostily je z pře- 
chodnikúv a na mnoze i z výrokův. Gb. 
v S. N. Jména podstatná jsou Týznamem 



Rod. 



79 



a) muiská, b) imská, c) střednL Vz Jméno 
(I. G46. b). Z významu jmen poznáváme při- 
rosený jejich rod. Jména podstatná m;\j{ 
z pravidla každé jen jeden rod určitý. Roz- 
díl vytýká se zvlaStnimi slovy: býk, kráva; 
ohýbáním: pán — pani. Mřk. Některá jména 
jsou rodu společného, óbojrodá (generís com- 
munis), znamenaji'li buď mužskou n. žen- 
skou osobu n. bytost: choť (muž nebo Žena), 
soudce, vftdce, nestyda, hosť, obhájce atd. 
Cf. Mkl. S. 25. — Pózn, 1. Kdy i osobu mué- 
skou vůbec za věc soudíme, jest rodu Žen- 
ského: O ty klnkn chytrá! Cr.: Kluk darebná, 
klnkovská, nerudná. Us. Pse Šibeničná! Us. 
J^. Ďásle ďáslovitá Us. Ten kluk nepravá! 
Us. u Solnice. Milá brachu, to byla podí- 
vaná. Ib. O blázne nemoudrá. £r. P. 398. 
Kluk drzá, hanebná, komediantská , líná, 
mordiánská, neřádná, pitomá, povedená, pra- 
šivá, prohnaná, proklatá, pyšná, rozpustilá, 
sakramentská, svinská, ševcovská, Šioalská, 
škrobená, Škrobovská, uličnická, usmolená, 
osmrkaná, nvozdřená, všetečná, všivá, za- 
tracená, Žalobnická, židovská; chlap chlap- 
ská, borová, dubová, furiantská, hloupá, 
hruDá, chytrá, lotrovská, mlsná, nečistá, ne- 
avédomitá, nevařená, nepeČená, oŽralá, stará, 
surová; chlapec ničemná; bandure hlavatá; 
darebák darebácká; lump lumpácká; lotr 
lotrovská; lenoch smradlavá, lina; Žid smra- 
dlavá, vypálená (pfiffig); život zatracená: 
dub dubová; knedlík líná,- vůl volská; osel 
oslovská, ušatá; kuň lenivá, scíplá. Prk. 
v Arch. ttlr slav. Philologie. III. 5. Jak lze 
tyto adj. tvary vysvčtliti ? O tom píše Prk. 
v Km. (Novéno béhu roč. I. č. 29.) takto: 
Mivá se za to, že jsou takové iidjektivné 
tvary feminina, jeŽ prý jsou tu oprávněna 
tim, ana každá nadávka Je sniženim, což 
pr>' velmi dobře se označuje femininem, sto- 
jícím níže než masculinum, které mivá ve 
akladbé před oním přednosf, nebo se praví, 
že feuiininum je tu analogií, ony nadávky 
(aielma, holota atd.) jsou prý obyčejně fe- 
minina. Leč dftvody ty nijak neobstojí, ne- 
boť, abychom o prvním zcela pomlčeli, nejsou 
rýrtizy jako : šelma, dareba, ničema, ostuda, 
neeuda a p. pouze femininy, nýbrž zhusta 
i masculin}'. Správný výklad jest ten. Že 
zmíněné tvar}' adjektivné jsou masculina na 
-aj^ v něž asi ve 14. stol. rozpouštělo se ý : 
bayti, svatay, u payše atd. (Šf. Poč. 22,), 
z čehož později přenláskou povstalo obi'cne 
-<;: dohřej, svate), bejt atd., které však 
někdy i stárSi mAŽe býti než y samo. Ježto 
pak nadávky jsou takořka ustrnulé tvary, 
uchovaly se v této formě, toliko Že od.suíy 
koncové j, za náhradu Čehož dloužily a, 
uviem vlivem zvuku. Takto z kluku klu- 
kováky vzniklo : kluku klukovskaj^ kluku klu- 
kovská atd. Co do zdlonženého a za náhradu 
odsutého j sr. dat.. lok. sg. fem. ji z jé a 
ío % jejy té z t^. Vz J. Dále sr. i naŠe adj. 
mase. na -ý co do zdloužení. O též věci 
mluví Prk. v Archivu ftlr slav. Philologie 
III. 6. obšírněji připojuje ku konci: FUr 
meine Ansicht über den Charakter der attrib. 
Adjektiva will ich noch einen, wie ich dafür 
halte, trittigen Beweisgrund anführen, der 
das am meisten ins Gewicht fallende syn- 



taktische Moment betrifft. Die betreffenden 
Adjektiva nehmen nämlich in den Casus 
obliqui eine Form an, die uns über ihr wahres 
Genus nicht im geringsten im Zweifel lässt; 
es lautet ja der sg. gt. akk. : kluka klnkov- 
ského, dat. kluku klukovskému, lok. kluku 
klukovském, inst, klukem klukovskýro, pl. 
nom. vok. ícluci klukovšti. Nie wird dem 
attrib. A(n. die Endung des fem. gegebeií, 
was unbedingt stattfinaen müsste, wenn es 
wirklich ein temin. wäre. Ulberdiess zeugt 
für den männlichen Charakter des attrib. 
Adj. der Umstand, dass, wenn noch ein an- 
deres attrib. Adj. o. Pronomen mit unbe- 
stimmter Endung hinzutritt, dieses immer 
die Form des masc. bekommt: kluku ni- 
čemná jeden, tenhle chlap hnibá, zač stojí 
ten zatracená Žebrákoj psí život (so hörte 
ich in Příbram) ; die mit bestimmter Endung 
können sowohl auf -á als auf ihre gewöhn- 
liche Form des masc. (-ý) ausgehen : tako- 
váhle (takovýhle) lenoch líná. Schliesslich 
sei noch bemerkt, dass die erwähnten Adj. 
fast ausnahmslos hinter dem Subst. zu stehen 
pflegen, was ebensowohl zur Abstreifung 
des^' als zur Verlängenig des a sehr viel 
beitrug. Denn man gebraucht die erwähnten 
Formen meistens im Vokativ und da hinter 
diesem bei der Aussprache eine natürliche 
Pause stjittfindet, so verweilt unwillkührlich 
die Stimme länger bei dem zuletzt hervor- 
gebrachten Vokale a, der sich dazu schon 
durch seine Breite ganz vortrefflich eignet, 
und das J wird kaum hörbar, bis es endlich 
durch die Länge des á gänzlich verdrängt 
wird. Světozor (1878. 191.), Jir. (v Mus. 1878. 
313.) a Gb. (V Listech filolog. 1878. 78.) ne- 
přistupují k tomuto mínění Prusi kove. Jiné 
míněni o věci pronesl Bž. píše: Neshoda 
rodová adjektiva se substantivem v nadáv- 
kách, jako: kluku klnkovská, chlape ne- 
řádná a p. vykládána druhdy degradaci 
rodu, t. j. na označenou opovržení přidáno 
prý schválně k podstatnému jménu rodu 
muž. adjektivum v rodě ženském. Jiný vý- 
klad v nejnovější době podal Vr. Prusi k. 
Dle něho nejsou vzmíněná adjektiva rodu 
Ženského, nýbrž jsou to prý zastaralé vo- 
kativv muž. rodu; kdj'Z -ý rozvedeno v -aj 
(ve AlV. stol.V říkalo se prý „kluku klu- 
kovskřy**; zásíovné -j se pak prý odsulo a 
zůstal tvar „klnkovská**. Tomuto výkladu 
odporuje mimo některá podřečí, kdež sly- 
šeti jen klukorskejj jako na Valašsku, na 
Slovácku (na Hané : klukovskr), anebo tvary 
v -(j i v -á vedle sebe, jako v jižních Če- 
chách a v západní Moravě (Horáci), též rčení, 
jež Pokrok v Čís. 84. na r. 1878. jakožto ve 
Hradecku obvyklé uvádí: „ty osle jakási **. 
Zde nelze pomysliti na odsutí hlásky j (ja- 
kýsi — jak2\;si ^-= jakási), neboť j nestojí 
v zásloví. Ostatně přičiííujíce přípony -si 
k adjektivům a náměstkám ve rčeních po- 
dobných opovržení, jež jimi zároveň se pro- 
jadřuje, ještě zvyšujeme. Stůjž zde třetí 
výklad, jímž l/.e vzmíněnou neshodu vy- 
světliti. Nejčastěji traktýrují se podobnými 
epithety ženštiny nevzdělané. Kdo nechceš 
věřiti, jdi do Prahy na ovocný, nebo do 
Biua na zelný trh, i nebude ti dlouho Če- 



80 



Rod. 



kati, abys z vyřídilek dÁm^ jež na jmeno- 
vaných místech živnost svqíi provozují^ 
uslyšel celou litauíi nadávek nejhrubšího rázu 
(zrna). Že pak z pravidla ženština ženštině 
podobnými názvisky lichotí^ není divu, že 
jak substantivum, tak i přisluiné k němu 
adjektivum (epitheton ornans!) jsou rodu 
ženského. Taková lichotivá názviska jsou : 
ty kachno pitomá, klepno pleskavá, klevet- 
nice klevetáíská, Žábo žabatá, kňouro kúou- 
ravá, kobylo hloupá, babizno jedovatá, cuchto 
hanebná, dftro shnilá atd. Přecliod od těchto 
k substantivům rodu muž. tvoří podstatná 
jména vyzvukující v nominative sing, v a, 
jichž o rodě mužském i ženském v témž 
tvaru užíváme; na př. : darebo daremná, 
mrcho škaredá, brepto breptavá, potvoro 
nepodařená, kftže shnilá, hubo nevymáchaná, 
kostrbo necesaná, kočko mlsná, Ostudo o* 
studná, slinto nslintaná, troubo troubovitá 
a j. v. Pak následují podst. jména muž. 
rodu v -a, s nimiž shoduje se příslušné ad- 
jektivum dle rodu grammatického, nikoli 
dle rodu přirozeného , jako : ty ochlamo 
bídná, fufo hloupá, loulo troubovitá, ťulpo 
fulpovská, ničemo ničemná atd., a souborná: 
holoto nečesaná, roto zlodějská, bando ci- 
kánská atd. Když pak forma adjektivná v -á 
ustálila se při podobných jménech, užíváno 
ji lichou obdobou i u těch podst. jmen rodu 
mužského, jež v nominative sing, nemají -a, 
jako : kluku klukovská, kate katovská, osle 
oslovská atd., ano přidává se i k rodu střed- 
nímu, Jako : hovado hovadskti. Poslední pří- 
klad jasně dokazuje« že tu není ni degra- 
dace rodu (byloť by tu naopak jakési po- 
výšení rodu!;, ani nevzniklo -á z -aj (==ý) 
odsutím záslovného -j, nebof vokativ zněl 
by správně: hovado hovadské. Že ostatně 
týž tvar adj. nepřičiňujc se jen k podstat, 
jmenilm, nadávku a opovržení označujícím, a 
že tedy na degradaci rodu mysliti tu nelze, 
dokazují rčení: to je povedená ferina (ač 
i : povedený f.), to je zatrolená šelma (v již- 
ních Cechách: ZAtTolcnej), to je dobrá kopa, 
prohnaná liška a pod. (Cf. hořejší : Milá 
brachu, to byla podívaná. Us. u Solnice). 
Nejvíce tedy nadávek (podst. imen)ie8t rodu 
ženského, a ženský rod adjektiva je nutný. 
Velmi mnoho je též jmen v nominative v -a 
vvzvukujících, jichž užíváme o obou po- 
hlavích, anebo jen o mužském, ale adjek- 
tivum shoduje se dle rodu grammatického. 
Tak ustálil se adjektivnV' tvar v -á v na- 
dávkách, i užíváno ho pak z pravidla lichou 
obdobou i při těch nemnohých jménech rodu 
mužského, jež v nominative sing, konči se 
»tMihláskou. — Pozn, j2. Ve vých. Čech. dává 
se někdy místo adjektiva substantivum do 
iustrumentalu s předl, s: kluku s klukem, 
dnrebo s darebou, vochlamo s vochlamou. 




Jítn poče chovati jie, čistý děvka děvky 
čisté ; Jobefu otdána bieše, děvka za děvku 
čistého. St. ski. III. 81., 2. — Posn. 3. Pri 
jménech zvířat rozeznáváme rod slovy: sa- 
mec a samice : vrabec samec, vrabec samice. 
Kz. — Poen. 4. Jména přídavná, jak všecka 



jména rázu přídavných připouštějí trojí rod 
a to tak, Že mají buď pro každý rod tvary 
zvláštní (jsou zakončeni trojího) anebo mají 
pro všecky tři rody jeden tvar společný (jsou 
jednoho zakončení). Bž. 64. — Pozn. 5. Ad- 
jektivum bez příslušného substantivn ozna- 
čuje často v rodě muž. buď muž. individuum, 
buď osobu vňbcc : vrchní, hajný, důchodní, 
mýtný, radní, strážný. Chuaý s bohatým 
nehoduj. Br. Ona byla chudých máti. V. 
Věrným v službě nei>řekážejí. Kat. 54. (Mkl. 
S. 26.). — Pozn. 6. Adj. přisvojovaci ozna- 
čují v singuláru rodu mužského místo (možno 
doplniti hrad): Bnvorov, Třebetov. Ib. — 
Pozn. 7. Adj. označují v rodě střed. sg. daú, 
poplatek: lesné, mostné, čestné. Školné. Ib. 
27. — I\)en. 8. Přisvojovaci adj. označuje 
v rodě žen. sg. pani. Králova to nlda slíbí, 
Kat. 578. — Po^fi. .9. Femininum adjektiv má 
v sg. někdy význam, který rodu střednímu 
sluší. To není možná (možné). Mkl. S. 31. -- 
Pozn. 10. Též většina náměstek připouští trojí 
rod, a mají buď pro každý rod tvary zvláštní 
n. pro dva n. i pro všecky tři jeden tvar 
společný. Bž. 04. — - Zakouěeuim jsou jm. 
podstatná rodu mužského n. ženského n. střed- 
ního. Ze zakončení jmen poznáváme jejich 
grammatický rod. Vz Jméno (ku konci), Bž. 
72. — Pozn. Ve složených slovech řídí se 
rod posledním členem: drvo-štép (m ), k^lo- 
masf (f.). Hš. — Rod sloves označuje po- 
měr, ve kterém podmět a činnost k sobě 
vespolek se mají. Podmět totiž Činnosf tva- 
rem slovesným vyjádřenou aneb a) provádí, 
komi, je — cinny ; anebo ji 2. trpí, je — 
trpný ; anebo ji c) i Činí i trpí, je i činným 
i trpným zároveň n. ve stavu nějakém tak, 
že jej ani činným ani trpným nazvati nelze. 
Dle toho jest r. sloves trojí; činným střední, 
trpný, Bž. 166. — R. činný (activum), když 
činnost od podmétu samého vycházij Zk., 
když podmét něco činí, vykonává^ působí : 
chytám, miluji, držím. Kz. Strany tvarů 
činného rodu vzKz. str. 105.— 134., Zk. Ml. 
1. sti\ 68.-134., Bž. 177. atd. — R. trpný 
(ß. passivum), když podmět předmétetn jest 
činnosti odjinud vycházející. R. trpný vy- 
slovuje tedy o podmětu svém, že jest před- 
mětem činnosti 8 jiného podmětu nafi pře- 
cházející. Zvláštní tvary pro passivum vy- 
vinuly se jen pro některé časy a jen v né- 
kterých jazycích indoeuropských, zejména 
ve sanskrtě a řečtině; jinde bud* medium 
místo Jeho zastupuje, jako na př. v řečt. a 
lat., dióoftai a amor, vlastně dám si, mi7i<7i 
sCy buď složením příčestí trpného se slove- 
sem pomocným se tvoří. Tento zpflsob pas- 
siva ve všech jazycích moderních opanoval, 
ve starých pak, které medium n. jednoduché 
passivum měly, vedle těchto co forma peri- 
frastická se uvádí na př. amatus sum. Slo- 
vanština vyjadřuje rod trpný buď příčestim 
trpným, přítomným n. minulým spojenýiu 
s býti, anebo formou činnou se zvratným 
zájmenem se. Gb. Čas přítomný opisuje se 
obvčejně pomocí se formou činnou aneb se 
nahrazuje první n. třetí osobou množného 
čísla rodu činného: dává se, vídá se, vídáme, 
dávají. Kromě toho skládá se z bývám, jsem 
a trpného příčestí d^enedokonanéfto: bývám 



Rod — Bód. 



81 



(jsem) chválen, tupen, milován, nesen, há- 
zen. Vz doleji 5. Přičesti d^e dokonaného 
se Jsem dávají řecké perfektum' n. latinské 
perfectum logicům (absolut um) : zavřeno jest 
= zavřeno bylo a posad jest zavřeno. Ve 
slohn vznešeném zvlááté biblickém jsou 
tyto passivni tvary přečasto pouhými aorí- 
sty : ukřižován umřel a pAhřbcn jest. V časť 
bidoucim čini končící přičesti trpné s budu 
čas budYo budoucně skonalý, rovný latin- 
skému futura exactu aneb obyčejný hudoud 
končici rovnajici se končícímu futuru: Ten 
dům na druhé léto bude vystavěn -= vy- 
stavěný, bude státi vystavěný (aediíicata 
erit) aneb: vystaví se (aediíicabitnr). Tn. 
Vz Přičesti (II. 1010. a.) Vz také dole: 
5., Rotsmichův program brněn, slovan. gym- 
nasia z r. 1869., Listy filolog. III. 215. 
O tvořeni tvarů rodu trpného vz Zk. Ml. 
1. str. 134.— 140., Bž. 213. Kz. str. 131-133. 
atd. — Rodu trpného aživá se: 1. pri 
casoüovech přechodných^ když se akloisativ, 
jenž předmětem Časoslova přechodného jest, 
převede do nominativu a podmětem věty se 
stane, nominativ pak do instrnmentalu nebo 
do genitivu s předložkon od nebo do akkn- 
sativn 8 předložkou skree, časoslovo pak do 
rodu trpného v témž čase a způsobe. Jest-li 
pak v rodě činném na předměte časoslova 
jeáté zavěšen akkusativ výroku, tehdy oba 
akkuaativy přejdou v nominativ. Rozpustím 
je lačné ao domů jejich — rozpuštěni budou 
ode mne (mnou, skrze mne) laČift do domův 
svých. — Pozn, 1. Akkusativy místa, Času, 
miry, ceny zůstávají v akkusativu. Čtyry 
kopy cenili nám koně toho — čtyry kopy 
cenén jest nflm kůň ten. — Pozň. 2. Před- 
mit rodu Činného ponechává se nikdy v akku- 
sativu. Rozkázal, aby jich toliko polovici 
dáváno bylo. V., Br. Vz Akkusativ. — 2. Pn 
ča^tadorech podmČtných jen bezosobné t j. 
v třetí osobě sg. rodu středního. Té noci 
málo spáno bylo. Jg. — - 3. Pri časoslovech 
předmětných bezosobně aneb osobně obzvláště 
při éasosíovech, která se v rodě Činném poji 
s genitivem nebo instrtMnentalem. Spravedli- 
vémn na zemi odplacováno bylo. Br. Chtěje 
dosáhnouti požehnání, pohrdnut jest. Br. 
Velmi nesnadná té věci stráž, kteráž od 
mnohých žádána bývá. Mudr. — Pozn. 1. 
V Btrsl. i n takových sloves, která v aktý^^u 
s dativem se pojí: braťL od brata pomaga- 
)emb (pomagati komu). Mkl. S. 266. — 
Pózn. 2. V řečtině tvoří pass. také slovesa, 
která předmět v gt. n. dat. mají. Vz Curtiiis 
4^., Kühner 150., Krílger 5Ž. 4. 1., Ndr. 
329. — 4. Věty záporné vynášejí se v rodě 
trpném osobné n. neosobně. Pavezy nebylo 
vidino mezi nimi. Br. Ty peníze podnes 
zaplaceny nejsou. Vz Genitiv. —5. V jazyku 
ěeikém není zvláštní formy trpné. Obyčejně 
se opisuje, jak již praveno, příčestím trpným 
a slovesem býti, bývati. Vz nahoře. — Jinak 
se rod trpný opisuje: a) rodem zvratným. 
Neřesť ne v zemi páše. Háj. Ctnost se se 
žádným nerodí, nýbrž teprv v životě na- 
bývá se. Modr. Dokonal se výklad delší na 
di>aatero přikázánie. €íus. I. 285. Roxkoš, 
která se mnohých pomocmi brání. Jel. Vz 
Listy filolog.' IlI. 216. — b; Časoslovy dáti 



se a lze s infinitivem časoslov přechodných. 
Dosti jsme se mámiti dali. Kom. Dal se při- 
nutiti. "Us. (BŽ.214.). Lze poznati. Ndr. §.702. 

— c) Časoslovy býti, miti se s příslušnými 
jmény. Kdo jiným pohrdá, sám v pohrdání 
bývá. Br. Ode všecli národů ve vážnosti se 
mají. Kom. — d) ('asoslovy míti, bráti, 

^vziti, přijímati, trpěti s příslušnými jmé- 
*ny. Spravedliví za své skutky vezmu odplatu. 
Br. Volám-li pro nátisk, avšak nemám vysly- 
•šení. Br. Umenšení bráti, vyslyšení míti. Us. 
Bž. 214. — e) Časoslovy přijití, pHeházeti, 
dostati se, s jmény casoslovnými, která 
v sobě význam rodu trpného nesou. Sněm 
k odložení přišel. Háj. Nepřišla mně k vidění 
ani k slyšení radost nebeská. Přijíti v za- 
pomenutí. Us. — í). Zvláštní formou vynáší 
se rod trpný při časoslovech od jmen pří- 
davných odvozených, když se povídá^ k jaké 
vlastnosti věc přicházíl zčerveněti, zčerněti, 
zmodřeti. zhlonpěti; rod Činný-, zčerveniti, 
zčerniti, zmodřiti, zhloupiti. Zk. Cf. Mkl. S. 
76.,- 264, S. N. VL 147., VIIL 671., Ndr. 
§. 702. a násL, Program gymn. brněn, z r. 
1869. (O poměrech časových passiva Čes. V. 
Kotsmich), Listy filolog. III. 215. a násl. — 
R. sti*edni (medium), kdy i podmět činným 
a spolu trpným jest, když podmět rovnou 
měrou jest i původcem i cílem činnosti anebo, 
že podmět ani Činným ani trpným nejsa ve 
stavu nějakém jest: chválím se, myji se; 
bojím se, hořím, kvetu, odpočívám (Bž. 166.). 
Vrací-li se činnost podmětu zpět, je-li pod- 
mět výroku spolu i jeho předmětem, tudy 
Činný i trpný, vynáší se rod střední formou 
činnou se zájmeny se, sobě, si. -— Pozna- 
menati sluší: i. Mnohá časoslova jsou z po- 
vahy své rodu středníJio tak, ée se jich nikdy 
bez zájmena zvratnéJw neužívá. Sem patří 
zvi. časoslova duševních pohnutí, která vm3*sl 
zpět působí: bojipi se, lekám se, stydím se. 
Štítím se, divím se, raduji se, modlím se, 
směji se atd. — 2. Přechodná časoslova při- 
jímají k sobě zájmeno zvratné : a) když pod- 
mět spolu i předmětem činnosti jest: bráním 
-— bráním se, zastavím - zastavím se, zdržím 

— zdržím se. — b) Kdys moc a význam časo- 
slov nepřeclhodných na se berou : beru co — 
beru se do dalek j^ch zemi; strojím co — 
strojím se do Prahy; cítím co — cítím se 
atd. — c) Kdyi se s předložkami do a na 
sloii znamenajíce, ie se podmět něčeho účastná 
činí: volám — dovolávám se; piji — napiji« 
se. — á) Když se vyjádříme, co poamět V pro- 
spěch svůj obrací : rozmnožím — rozmnožím 
si, vedu — vedu sobě statečně. — e) Když 
na se berou moc a význam vespolnosti (v. reci- 
proca) : biji koho — biji se s kým, soudím 
koho — soudím se s kým. — 5. J časoslova 
nepřechodná přijímají k sobě zájmeno zvrat- 
né: ii) když význam svůj mění: utíkám — 
utíkám se, scházím — scházím se. — b) Když 
se k tomu ukazuje, že z činnosti časoslova 
jednoduchého vyrostá.^ Jdu — ujdu se, lezu 

— rozlezu se, běhám — uběhám se. — c) 
Je-li řeč o tom, co se vůbec sbíhá: chodím 

— chodí se, spím — spí se. Zk. Ski. 591. a 
násl. Vz Časoslovo. 

Ród, roda, rodo ^ rád. Na Ostrnv. Tč. Už 
som jo ztraciÍH, co sem roda měla. Sš. P. 240. 

154 



82 



Rodádcý — Rodilý. 



Rodáeký, BtammbrOderlich. Us. Dcfa. 

Rodáetvo, a, m., Stammgebrflder. Sm. 

Rodačka, >% f., rodička, rodilá, geboren, 
gebttrtíff. Slov. Odkud jest r.? Bern. 

Rodák, a, m., v té ztmi, v tom kraji ro- 
zený, tueemec, der Ingeborene, Landeskínd, 
n.; téhoi rodu, der Stammbruder. Šfk. Milé 
rodáky naše mezi Cechy, Moravany a Sk>> 
vaky. Svétz. 

Rodan, a, m., z lat. Rodanus, ře. Rhone 
ve Francii. S. N. 

Rodce, e, m. ^^ rodič, zastr. Rozk. 

Rodec, dce, m., pionites, kámen , zastr. 

Rodek, dku, m. =^ strop. U Šamberka 
na Mor. TJ. 

ftodekev, kve, f. = ředkev. Na Ostrav. 
Té. 

Rodelgar, loddgar, u, m., lék. Vz Sal. 245. 

Rodénec, nce, m. = pokrevnik, der Ver- 
wandte. Ziak. 

Rodenik, u, m., houska vánoční, der 
Weihnachtstriezel. Us. u Budéj. Jg. 

Rodenské alpy. Vz Krč. 254., 349. 

Rodič — rodič, zastr. 

Rodiče, vz Rodička. 

Rodicí, Geburts-. R. ůdové, V., list, D., 
nástroje rostlin (sauiiči). Rostl. Vz Ud. 

Rodié (dříve rodič), e, rodifek, éka, m. 
= roditel, otec, der Erzeuger, Vater, V. R., 
příp. -cji. Mkl. B. 331. R. má nad dietě 
jako nad kas svého těla přirozené panstvie. 
Otčim a macecha na pastorky ne tak laskavi 
jsou, proto Že žádný z nich rodičem neni. 
Kom. — Rodiči n. rodičové, pí. ^-^ více ro- 
diče, plures paren tes; všichni, kteří jsou 
rodiči, kteří rodí {plodí), otcové, tatici a 
matky (CbČ. P. 52. b); rodiče (nom.. akk. 
a vok.) n. rodičové, ü, ům, ich, i -- otec a 
matka, die Eltern. Tvar rodiče má Mkl. za 
formu neživotných (dle Pláště), cf. Koně; 
Kts., Bž. 91. a jiní za zastaralý nominativ 
dualn; ostatní pády pravidelné dle Hráč. 
Ale někdy rodiči = rodiče. Br., Us., Hus. 
\'z doleji. Dvé osob rozdílného pohlaví 
stanou se r-či, kd^ž zplodí a porodí dítky. 
S. N. Dětem rodičové (V.) mnoho povo- 
luji. Kom. Paklif rodiči kde scházejí. Br. 
Po Bohu nejvétSi dobrodinci tvoji jsou ro- 
diče. Us. R-či upozorňuji děti své na onen 
den. Us. TČ. Rodičové synóm hromážditi 
mail. Vá. II. 11. Brání mně r-če; S pánem 
* Bohem, mí staří rodiči, s pánem Bohem 
buďte rodiči rozmilí; První je soužení, dyž 
rodiča není. SS. P. 421., 452., 456., 504. 
Rodiče nerodíce, co mi po nich. Us. Kal. 
R-čóm kto otplatí, jenž sú dali bytnosťtéla? 
Hus. I. 142. Rodiči, otec a mátě, jenž sú 
nás urodili, mají býti od nás ctěni, neb sú 
nás učinili, krmili a učili; R-čí těla mají 
ctěni býti. Hus. 1. 142. Od jedněch rodili 
j)oSlí (vlastni bratří). Kom. Mezi rodiči a 
dětmi. V. Má rodiče na živě. Us Děti po- 
slúchajte r-čóv ve všech věcech. Hus. II. 31. 
Rodiče vlastní, nevlastní (otčím, macecha). 
R-če a děti, jejich práva a povinnosti (v strč. 
právě), vz Rb. str. 145.-148., 271. Sírany 

SHsloYi vz : Cikánče, Dítě, Jablko, Kočka, I 
, atka, Orel, Otec, Semeno. Sova, Starý, Svn, ' 
Šlechta, Zlý. — R., zakladatel, původce, Ur- 



heber, m. Cicero výmluvnosti řhnské rodič. 
Jel. — R., s jednoho rodu, příbuzný, der 
Verwandte, eognatiis, consanguinens. R. 
kralóv, Mojžišóv. BO. Jeden z panodi bisku- 
pových, r. toho, jemuž byl iital ucho Petr. 
ZN. Jitka učini biskupem rodiče svého (jed- 
noho ze svého rodu. Proch.). Dal. — R, 
rodilý, pošlý od nékud, gebürtig. R., který 
se tu narodil a vychován. V. Méfiténin ar. 
fímský. V. Jest rodič pražský, Har., z Prahy. 
Us. KodiČ markrabstvi ntoravského. Žer. — 
Pózn. Rosa má tento význeun za ápatnw, 
poněvadž má rodič význam aktivni a zde 
se užívá tohoto slova ve významu passivnfni. 
Také Brs. 154. má za starái a pfssnéj^ 
slova: rodilý, rozený, rodem. Vz tato slova. 

Rediéka, y, rodiče, e (zastr), f. » ředi- 
telka, die Gebärerin, Gebärende. Bába, která 
pfí žeuách rodících aneb rodičkách praoaie. 
V. Jsou bolesti rodičky. Kom. — R., matka, 
die Gebärerin, Erzeugerin, Mutter. R. bozi. 
V. SvatoruSenie, r-čky poskvrnění, panny 
poruáenie, cizoložstvie a obecné smilstvie, 
každý ten hfíech má své zvláštní obtieženie. 
Hus. I. 205. Poved n tě do domu matky své 
a do pokojíku rodíce své. Hus. III. ^3. — 
R., z toho rodu pošlá, příbuzná, die Ver- 
wandte. Alžběta tvá rodička. ZN. Zda jmád 
kterú svil rodičku nebo kterA přietelniéku. 
8t. ski. — Dal. — R., rodilá, gebürtig. Odkud 
jsi rodička? Vz Rodič (konec). 

Rodiěna» y, f., rodiče, die Matter. Vykl. 
ps. Sal. 3. Tu pornSena jest mát^ tvá, tu 
poskvrněna jest rodiéna tvá ; Také mátd a 
rodična sboru židovského jsA véčáí a moc- 
nějfii z lidu židovského. Hus III. 96. 

Rodiéný, Vater-, Mutter-, Eltern-. K. pflda. 
Měst. bož. 

Rodléobijec« rodiéůb^ec, jee, m., der 
EUemmörder. Us. Jg. 

Rodiěský (rßdicky), rodiéovský, Eltern-. 
Rodičská láska. SS. II. 814., Aesop. Rodi- 
čovská povinnost, Scip., správa. Koll. 

Rodldelný, die Zengungstheile betreffend. 
Krok. n. 118. 

Rodidle (dual) = rodičové. Ani tooto 
zhřešil ani rodidle jeho. Br. Jan 9. 2. 

Rodidlp, a, n., pl. rodidla, nástroje ro- 
dicí. R. v šiiiím smyslu souhrn věech části 
pohlavních v pfírodní Nšl ústrojnosti nadané, 
vdižŠím smyslu ústroje pohlavní Žívočifistva. 
S. N. Die Zeugungswerkzeage, Geschlechts- 
theile. E. muiské, vlastně plodidlo: varlata 
v Sourkii, nadvarlata, chamovod, měchýf ae- 
menní, py j ; ženské r. v nejužším smyslu »kláda 
se z Částí vnějších a vnitřních. Části ze 
vnitřní (lilno ženské, vulva): pysky lůnové, 
mezi nimi rýha stydká od hrmy (mons Ve- 
nerib) až k hrázce, dráždíček (clitoris), před- 
^ňka; části vnitřní: pošva (vágina) v pa- 
nenském stavu bránicí panenskou (hymen) 
uzavřená, děloha (uterus), vejcovody n. va- 
ječníkv. Vz více v S. N. Ssav. 

Rodilec, Ice, m., der Obořené. Šm. 

Rodilice, e, f. -^ rodička, matka, zastr. 
BO. 

Rodilo.st, i, f., rozenost, die Geburt. Kos. 

Rodilý, rozený, 'eingeboren, gebürtig^. 
Příp. -l-B. Mkl. B. 96. Jinde r. V. Domnéli 
se, že Chámovi a Esauovi potomci toliko 



Rodilý — fU^m- 



83 



r-lými otroky J9<íu. SS. J. 147. Morava tu 
Hvobodii má, aby pán země byl povinen na 
stsitky »vé dosazovati ouřadníky Moravce 
rodilé. Žer. — kde : v zemi. J. tr. V domě, 
ua gruntu mém r-lý. V. — odkud: r. z Afriky, 
Lom., z Prahy. Ros. Křesfané z pohanA r-li. 
Ss. 1. 14. • 

• RfNliua, rodinka, y, f. ^ rodiče a déti, 
die Familie. — R., rodiče, dáti a příbuzní 
s nimi bydlící. Štelc. — • R., souhrn všech 
osob pod jednou hlavou v rodinném spolku 
íijieíchy tedy rodiče, děti a čelfď. Mleli sami 
sebe i rodinu svou totiž dítky, čeleď při- 
násetí. Štelc, Sg. II. 330. — R., díti, plod, 
áa» Kind. Dostal rodinu. Us. Mají-li jakou 
rodinu? Ros. Nemajíce děti trodiny), cizí 
za sj^ny zvplují. Kom. — R., potomci^ rod, 
soujem véech t^ posloupném plození z týchž 
rodi&ů poJílých^ die Nachkommen. S. N., V. 
R. jeho až posavad tam panuje. Ros. - R.« 
z jednoho kmene zplozeni, das Geschlecht, 
die Familie. R. boží jsnu). V. R. královská. 
Jel. Tu r. tak brzo nevymře. Us. Hebrejská 
r. kmene benjaminského. Sš. I. 1. — R., 
přibugenstvo, krevní přátelé; příbuzenství, 
pokrevnost, die Verwandten, Verwandtschaft 
Přítel měšec a r. pán Bůh. Prov. Není mezi 
nimi žádné rodiny. Bern Ta jeho r. třema 
řady stála. SS. P. 165. Všecka slova, jichž 
kmeny pocházejí přímo neb nepřímo z jed- 
noho) Kořene a tedy vespolek jsou příbuzný, 
nazýviuie ro*dinou. Bž.'22d. Mluvil ke všie 
r-é mateře své. BO. — R., svoji (zastr.), die 
An^rehörigen. Jaž běži ote mne moje r (apo- 
štolé a nčedlníci). 8t. ski. -> R. svatá: Josef, 
Marie a Ježiš. Vz S. N. 

Rodineéka, y, f. = rodička^ matka, die 
Mutter. R-ko moja, marněs mně zhynula. 
Sš. P. Ö05. 

Rodinný, od rození^ Geburts-. R. místo, 
hnízdo, ilen. L., město, Us.^— R., od rodiny , 
Familien-. R. praporec, C., otec (rodiny), 
»vazek, mnjetoosf (rodiny), smlouva, statek, 
J. tr., právo, vz Právo, Ůs., poměr, spojem', 
8á. J. 39., družstvo. Dch. Lepší je jeden 
milý než vňecek svět r-ný. Sš. P. 784. 11. 
život. Us. 

Rodiuov,a, m., něm. Riedweis, ves u Jindř. 
Hradce. PL. 

Rodiště, é, n., der Geburtsort. Us. Mlýn 
podhájaký u Imář jest mým rodištěm. 

Roditel, e, m. = rodič. V. — Roditelé =^ 
rodiče. V. Buďte poslušní r-lóv svých. ZN. 
Rodiltelka, y, roditelkyné, e, roditel- 
ttice, e, f. = rodička. V. 

Rodltelný, Geburts-. R. místo (Geburts- 
theil). Lom. 

Rodit«'l§ký, Eltern-, elterlich. Nrd. R. 
místo, Č., svazky. Novor. 1824. 82. 

RoditelstTOv a, n., die Abstammung, Ge- 
n<»alopíe. 

1. Roditi, roď, rodě (íc), il, zen, zeni; 
Todivati, plod z sebe vydávati y gebären, 
zeugten; vynášeti, působiti, erzeugen, hervor- 
bringen. — abs. Otec plodí, matka rodí. 
Kom. — Pozn. Roditi jest matkám vlastní, 
ploditi otcům; av&ik o obojích říkáme: ro- 
diéové^jkko také, že spolu dítky plodí. Ros. 
Rodí «e tam jablka, víno. Jel. Až suchá 
jablofi rodif bude, ze starej baby mladá 



bude; Jak začala atřešeneěka rodit,, poěal 
sem já za děvČinú chodit; Uschla nám hru- 
sečká, už nebude rodif. Sš. P. 2G4., 385., 
4G9. Žena, když «rodí, zami^cenie má. Hus. 
IL 79. — co, koho. Matka syny a dcery 
rodí. Kom. Kočka koťata, čubka Štěňata 
rodí. Us. To plod a užitek rodí. V. Ta 
země rodí víno, obilí atd. Povolnosf přátely 
rodí. Lom. Trnie a hložie bude r. země. 
BO. Ani dětí tělestných obecně tací rodí, 
ani v duchovenstvie dobrých skutkóv plodie. 
Hus. I. 194. A vrba střeSeň nerodí. SS. P. 
599. Zádosť, když počne, rodí hřiech a hřiech, 
když bude dokonán, rodí smrf% Hus. H. 89. 
— se. Co by se tu mělo zlato, stříbro 
rodif. Sš. P. 522. Bláto, okurky a klevety 
se tu rodí. Us. Dch. Mne v poli nesejú, já 
se sama rodím, mezi mládencama a pannama 
chodím (láska). Sš. P. 229. — se odkud. 
Z dobrých rodičův obyčejně rodí se dobré 
dítky. V. Ten potok jen z přívalu se rodí. 
V. Nevole z nevole se rodí. Zákon, podlé 
něhož *ze zla zlo se rodí. SŠ. I. 30., Plk. 
R. se z čeho. Chč. 447. Dým se rodí z ohně; 
Skrze střed, jenž sě z rosy nebeské rodí, zna- 
mená se naučenie duchovníc. Hus. HI. 37., 51. 
Z tělestného semene rodí se člověk tělestný. 
Hus. I. 204. — koho, Ne Čím. Ale slovem 
božím rodí se syn boží, člověk duchovní. 
Hus. I. 204 Boží jenom mocí den se rodí 
z noci. Sš. Bs. 50. Též jest o člověku, jenž 
duchovně se 'rodí krst.em; Cožkoli z slova 
božího slyší, v jed zlosti obracují a proti 
těm, kteří je slovem pravdy znovu rodí, 
postavují se a jim utrluiji. Hus H. 234., iU. 
315. — ^se, koho k čemu. Rodím se k tomu. 
Kom. Člověk k dielu rodí se a pták k létání ; 
Vérú a milováním s tobú sě spojil, aby ty 
mi také rodila syny k královstvie otce mého; 
Děti rodily ke cti a chvále Bohu. Hus. L 
<í99., ni. 9., 203. — se komu. Neorám, ne- 
seji, samo se mi rodí. Na Slov. Neořu, ne- 
kopu, samo sa mi rodí, mám t^ikú galánku, 
sama za mnů chodí. Sš. P. 295. (Naučil Bóh) 
zemi, uby všem rodila, plodila. Hus. I. 21(). 
Holubicí slově pro plodnosf synóv, kteréž 
jemu rodí. Hus III. 32. — se, jpo kde, 
Oervové v mase se rodí. Kom. Neštěstí se 
v mlýně rodí; V zahradách se nerodíš. Er. 
P. 471., 244. Kdyby sa ta poctivost na 
vodě (na skále) rodila, nejedná panenka by 
nn ňu chodila. Sš. P. 412., 498. Dokavad vira 
veliká jest, vždy plodí neb rodí vyznání 
v ústech. Hus. III. 155. Rodí se ti řepka 
v zeli. Sš. P. 492. — se jak. R. se s bo- 
lestí. Us. Také rodie-li syny zlým příkladem 
a zlým přikázáním a pokrytstvím v zlosti, 
tehdy také jsou otcové, rodiece je v ďáblu, 
jenž jest jicli otec i synóv. Hus. I. 138. Vz 
Láska, jedním způsobem se rodíme a tisí- 
cerým umíráme. Č. Člověk hlavou se rodí. 
Lk. Děti rodí se s tím nedostatkem. Lk. — 
se v čem. Každý sě v hřieše rodí a nenie 
i člověk bez hřiecha. Hus. I. 293. — se skrze 
co : skrze vodu. Hus. II. 233. — se od Čeho. 
Rodí se 4)d otce Boha. Hus. II. 195. — se 
kdy. A ua tu nemoc mládě kdvž se rodí, 
z břicha se vy vale ihned kvieli. Huá. I. 293. 
2. Roditi (zastr.) = chtíti, užíváme jen : 
neroditi. Vz Neroditi, 1. 

154* 



84 



Rodivý — Roh. 



Rodivý, rodicif erzeugend, gebarend. Jg. 

Sodiz, a, m. = ostrov Rboaus, zastr. 
odka, y, f. = řádkay das Gartenbeet. 
Na Mor. Tč. Mom jo (já) řodkn basaliky 
a to pro ty švarné synky. SS. P. 272. 

Řodkev, kve, f., ředkeoy der Rettig. Na 
Ostrav. Tč. 

RodkoT, a, m., ném. Rotkow, ves u By- 
střice na Mor. PL. 

Rodná, é, f., ves u Ml. VoŽice. 

Rodnik, u, m., úd rodný, das Zeagungs- 
glíed. A to smilstvie, ač záleži v dotýkánie 
ůdóv rodných n. rodnikóv, však kořen má 
v duši. Hus. I. 190. 

Roduiny, pí., f. = narozeniny^ das Ge- 
burtsfest. Šm. 

Rodnost, i, f. = plodnosťy Fruchtbarkeit, f. 

Rodný, plqúnýy fruchtbar. V. V tom ouli 
nejzdravější a nejrodnéjSí včely bývalí, okolo 
něhož nejvíce bručeni a zvuku. V. Vi-li 
která z vás o jakém léku, jímžby rodnou 
králová se stala? Ps. srb. II. 32. r- naČ. 
Sad jsi přelahodný na plod boží rodný. SS. 
Ba. 12. — R., z téhož roduy krevnL vlastni, 
aus demselben Geschlechte, leiblich. R. sestra, 
li. syn boží, Sš. J. 203., pobratimství. Hdk. 
Rodná bratry. LS. v. 8. R., str. rodbU'b, 
yeviKÓqy znamená původně to, co rodu náleží, 
Geburts-, Geschlechts-, Familien-. Proto rodné 
knihy, libri generís; když pak r. přijalo 
jiný význam (rodící, ploáný)^ nahrazvno ve 
významu germanus slovem přirozený (při- 
rozený bratr); když pak slovo přirozený 
podobný význam jako* rodid, plodící při- 
jalo, nastoupilo na místo jeho slovo vlastní 
tak, že se liyni írase přirozený bratr už ne- 
užívá. Bdi. Obr. (druhá) 58. Proles =- rodnie, 
Rozk. 89., rodné. VeleS. 146. Vz Mus. 1878. 
148. (Jir.). V MV. nepravá glossa. Pa. List 
náš rodný výplod sv. Pavla jest. SS. I. 16. 
— R , rodníy k rodu se vztahujicíf Geburts-, 
Geschlechts-, Familien-. R. kniha, Ctib., 
titul, Plk., den, Bern., list, Us., rejstřík, 
Dch., právo, vz Právo. — R., rodiA. R. 
úd. Sal. — R. kraj = otčina, die Hei- 
math. Mus. R. město Pavlovo. Sš. Sk. 115. 
(Hý.). R. země, sídlo. Dch. 

Kodobijce, e, m., der Feind seines Stam- 
mes. Krok. I. 8. 

Rodohrdý, ahnenstolz. Hanka. 

Rodokmen, u, m., rodní strom, strotn po- 
sloupnosti (Šm.), der Geschlechts-, Stamm- 
baum. R. Páně, Adamův ; vedení r-nu; přede- 
vzaté ale neprovedené zničeni r-nů; nej- 
sličnější r-u toho uspořádání; Předložiti, 
ošetřovati, chovati r.; postřehujeme tuto r. 
Páné; tu horuje r. Páně.Sš. Mt. 9., 22., 24., 
25., 26., 27. Lukáš vede r. Páně až k Adamu. 
Sš. L. 3. Obrazec, urovnáni obojího r-nn; r. 
něčí předložiti, klásti, vystaviti, osnovati, 
upraviti; V Zorobabelu se opět oba r-uové 
sbíhají, avšak se opět na různo dávají ; U židů 
se jenom r-nu otcova vyhledávalo. SS. L. 
55., 56. (Hý.). Vz Rodovod, Strom rodní. 

RodomiL a, m., der Patriot (Freund seines 
Stammes). Šm. 

Rodomilenství, n., die Liebe zur Familie. 

Rodomontada, y, f., z fr., chvastounstvi, 
vychloubdni'se , Prahlerei , Aufschneiderei, 
Rodomontade, t. 



Rodopis, u, m., popis rodu, das Ge- 
schlechtsregister, die Genealogie. J. tr., SS. 
Mt. 14. 

Rodopisec, sce, m., der Genealogist, Ge- 
schlechtsbeschreiber. Jg. 

Rodopisný, genealogisch. 

Rodopravec, vce, m. ~ rodo věstník. 

Rodoprávni, stammesrechtlich. Dch. 

Rodopndny, ku rození pudící, zum Ge- 
bären antreibend. ChtiČové rodo- a plodo- 
pudni slepku pánovitostí vládnou. SS. J. 21. 

Rodppýeha, y, f., der Ahnenstolz, Adel- 
stolz. Sm. 

Rodopý&ek, Ška, m., der Ahnenstolze, 
Adelstolze. Sm. 

Rodopydnosf, i, f. = rodopýcha. Sm. 

Rodopy^ný, ahnenstolz, adelstolz. Sm. 

RodosloT, u, m., rodokmen, die Genea- 
logie. R. Kristův přirodný, nadpřírodný.meta- 
fysický; mythický, přiludný. SS. J.» 12., II. 
372. (Hý.). 

RodosloYi, n., die Geschleohtsknnde, Ge- 
nealogie. J. tr. R. bylo oblíbenou vědou 
Mongolů. Ani se mohou také slovy témi 
bráti r. Židovská ani obyčejná ělověcká o po- 
chodu a rozvodu dvanáctera j^okolení, aui 
mystická a kabalistická o anjelech; Proč 
by se takových bájeČnÝch r. Štítiti a va- 
rovati měli ; R. bohů a bohyní pohanských. 
SS. IL 299., 386. (Hý). 
'RodotTorný, tvoHd rod či f ožení, frucht- 
erzeugend. Slovo to je r-né a tvororodné. 
SS. J. 240. 

RodoT, a, m., něm. Rodow, ves n Smiřic. 

RodoTati, rozličné druhy na ^éden spo- 
lečný rod přiváděti, generaíisiren. Mns. XI. 
177. 

Rodovee, vce, m., der Stammgenosse. Rk. 

Rodovéstnik, a, rodovéštec, Stce, m., 
kdo šfastný n. neSťastný rod z hvězd badá, 
der Nativitátssteller. 

Rodovina, y, f., die Heimat. Sf. 

RodOYOd, u, m., vedeni rodu, rodokmen^ 
der Stammbaum, die Genealogie. R. vstupný. 
Sš. L. 57., Mt. 23. Tak spojen Adam druhý 
s prvým a sice vstupným r-dend. Sš. L. 57. 

KodoYodstYi, n. =^ rodovod. 

Rodový, z rodu pošlý, jednoho rodu^ 
rodný. Vz Rodný. R. bratří. ReS. — R., krodtt 
se vztaht^ící, Geschlechts-. R. rozličnoaC, 
Marek, dědic, dům, hospodářství, léno, rnsL- 
jetnosf, manství, sídlo, statek, strom, znale, 
země. J. tr. R. čísla, vz Číslo. R. jméno, 
der Geschlechtname. SS. Mr. 48. R. plurál 
n. jak iej jiní nazývají plurál kategorie. Sš. 
Ž. 86. Jména vlastni rozestupují se na jména 
osobná, jako: Lumír, Záboj; rodová (patro - 
nymica), jako : Kublajevic, Dvořák ata. Bž . 
66. Vz Jméno (L 645. a.), S. N. VL 166. 

Rodoznak, u, m., das Wappen. Šm. 

RodozTésti, n. «= horoskop. Smi. 

Roellie, e, roellka, y, f., roéllia, rostl. 
zvonkovitá. Rostl. 

Roemerka, y, f., roemeria, rostl. Roatl. 

Roh, u, růželc, žku, m., strsl. rog%, lit. 
ragas, lat. comu, prus. ragis; sr. ragotina, 
lit. ragotíné, die Lanze. Mkl. aL. 69. -— Roliy 
= výrostky tvrdé končité, obyč^né ohnuté 
na íúavé mnohých ssavc^v, das Horu. Rob 
dutý, nedutý i paroh). S. N. Roh volský. 



Roh — Rohačky. 



85 



bůvoU, kravský, koži, ovéf atd. Us. U Je- 
lenů, losů: parohy j také vSak jelení rohy, 
D. Jelen krásnýma rohama hustý les pro- 
ráže. Bkk. 25. Rohama trkati, bůsti, napich- 
nonti, vyhoditi. Us. Beran o jednoiQ roze. 
Výb. I. 166. Vzal Kačenku na rohy a letěl 
s ňů přes hory. Si. P. 22. Barveni rohu 
' hlavně pTi výrobě knoflíků. Vz Prm. III. ě. 
17. Na mně by rohy vy/ostly, kdybych měla 
celý den zabáleti. Us. Hk. Stuhlý (zm«zlý) 
jako r. Us. Jelena rohy neobtěžuji. Kom., 
Č. Čí koza, drž ji za rohy. Či kráva, drž 
86 ji rohů i ocasu. Maje za rohy, nechvátej 
za ocas (uživej příležitosti, jakou máí). Vz 
Stav. Jg. Kdyoy to rohy mělo (trkalo), ne- 
obstálo by to před nim. Vz Mlsný. C. Pii- 
Btice za rohy úsilno za ocas chvátati. C., 
Dal. 100. JakžkoU upnstic za rohy, nesni^d- 
Qoj* lapati za ocas pro rozličné příhody. St. 
Z dobytka mi rohu nezůstalo = nic. Sm. 
Sprostý jako berani roh. Vz Hloupý. U., 
Brt. Tomu lučí v rohu (stýská se mu po 
dčvčeti). Slov. Kd. — Rohy, s vyznamenáním 
tedl^Hm ná9UÍ, pýchy ^ drzosti, odvahy, als 
Symbol des Uibermuthes, Stolzes, der Keck- 
heit, Vermessenheit. Bere na sebe rohy ; mu- 
sejí se mu ty rohy sraziti. Ros. Něco na 
své rohy vzíti (důvěřiti sobě). Bern. Rohami 
88 někomu postaviti, opříti; nastaviti rohy. 
Qem. Roh}r vystrkovati. Dch. Množstvie 
Cechuov přibylo žádostiví jsůce nepřátelv 
své zkrotiti a jim rohy srážeti. Let. Ido. 
Uéme se od apoštolův naSich (slovanských^ 
při věcech, jež podstaty církve se týkají, 
dle výroku sv. Anselma nezmítati rohů ke 
vzdorům. Sě. Mt Předml. Od kteréhožto 
času kacířstvo hrubě rohy vzalo. Peš. Prod. 
V. 7. Vysýchá mu r. (Vz Proděláni). C. Má 
velké rohy. Dobré bydlo má rohy. Br., Č. 
Cizí chléb mívá rohy (na cizím opatření 
snadno Člověk zrohati, zpýchá). Ros. Cizí 
chléb mívá rohy, dokud nevstoupí černá 
kráva na nohy. Kým. Rohy v čas Štěstí 
pKlid rostou. Vz Bydlo, Chléb. C. Narostly 
mu rohy; Rohy zdvihati, bráti (o pyšných), 
r. Jen mu rohy chybí (scházejí. O hloupém). 
Č. Rohy mu spadly. Rohy někomu sraziti 
(pokoHti ho). V. Sráží Bůh pyšným rohy 
(poniiuíe je). Br. Srazil mu rohy,* aby ne- 
trkal, y z Nepřátelství. Drobet mu upilováno 
robů. Mus. Sbíti někomu roh. Roby mu 
spadly. Vz Skrocení. Já mněl, že má rohy 
(když si čí nepřátelství zlehčujeme). Ros. 
Nechlub se pane Rohu, pomodli se pánu 
Bohu Č. M. 103. Dobře, Že svině rohů nemá. 
Dej svini rohy, bude trkat. Us. Dch. Zlé 
krávě dává Bůh krátké rohy, příliš zlé ne- 
dává žádných. Nedal pán Bůn svini rohy, 
aby netrkala. Čím starší kozel, tím tvrdší 
rob (neohebnÝ; 2. tím chlipnější). Sych. Vz 
PySný. — Aohy jelení -= symbol mužův, 
kterým se ženy zpronevéhijí, Hörner, die 
eine untreue Frau dem Manne aufsetzt. Rohy 
komu na hlavu postaviti, položiti, dodati. 
Rohy míti, nositi. Bern. Nasadila mu rohy. 
C. Muž chodi v robách, žena v beranici. 
Vz Smilstvo. C. — R. jelení (pálený, mletj^, 
raiplovaný). Kh. Z rohu jeleního .líh, olej, 
uůl (jelenorožn;^ : líh, olej, sůl). Nz. - 
Rohy, vyénívajUA končité čásihy na hlavě 



rozličných Živočichův, das Fühlhorn. R. plžové 
(Čidla). Us. — H, k troubení, pastuŠÍ n. pa- 
stevský, křivý (šalmaje), Us,, lesní, lovecký, 
poštovský, das Horu. S. N. Na roh troubí tf. 
Us. R s klapkami, das Ventilhorn; chro- 
matický, původní, basový, bassettový (Bas- 
setthom, como di bassetto). Hud. Vz KP. 
IL 403. Vždy na jeden r. troubiti. Vz Stej- 
nost Č. — R., nádoba, das Gefass. R. na 
olej, hojnosti, nadbytku, Us., na prach n. 
prachový. S. N. — B., látka, z níž rohy 
zvířecí se skládají, das Hom als Stoff. Hřeben 
z rohu n. rohový. Vz Sfk. 663. — R., kopyto 
(koňské atd.), die Klaue, das Hörn, der Huf. 
V. Plný r. koňský' (neduh ; dole vypouklý 
r.), plochý (tenký), prchlý (vz Prchlý). Jg. 
Koni r. v hromaau jde (když u koruny zdá 
se^ýti noha Širší než kopyto). Jh. Rozstid- 
lina v rohu, rozvalina. Us. Výběrák rohu. 
Vz náatroie pro dobytčí lékaře. Cn. — R. 
na oJcu, skvrna bílá podobná nehtu na čer- 
nosti oka, aigis, der Augenfleck. 8al. 18. — - 
R., úhel, der Winkel. V. R. stolu, domu, die 
£cko, Ros., od zdi, D., ulice. R. rovno-, 
nerovno-, jedno-, dvoj-, trojhranný; rovno-, 
nerovnoůhelný ; tři-, čtyř-, ŠestipIoŠný; po- 
louhranolový, hranolový, jehlancový, klen- 
cový. Nz. Bydlí na rohu ulice. Us. Vchod 
(do domu) za rohem (um die Ecke). Dch. 
Vzal roh {— zahnul se okolo rohu, utekl). 
Us. Šml..^ Sg. Ten hodonský mýtu v na roh 
štola seaí; Šedi máti na roh štola, dcera 
podlé ni; V každém rožku kvítečko na Šá- 
tečku na prostředku tvoje jmínečko ; Na roh 
štola sedla. Sš. P. 146., 330., 367., 790. — 
Rohy (křidla) vcjska, Flügel, m. V. — R. 
hory, vz Hora. — Rohy -^ krokve, die Spar- 
ren. Slov. Plk. ~- R., ostruha, calcar, žlázka 
květinná k vylučování medu. Rostl. I. 70.; 71. 

Rohacko, a, n. něm. Rohatsko, ves u So- 
botky. PL. 

Roháč, e, roháček, Čka, m., člověk bujný, 
trkaoý, ein Uibermü^thiger. Koll. — R., ro- 
hatý, der Gehörnte. Vůl, jelen roháč. KoH. 

— Rm W^luha, der Dienstmann, Ecksteher. 
Us. v Plzni. DŠ. — R., lucanus, der Hirsch- 
käfer. Vz S. N., Frč. 188. Na Mor. rohál, 
Brt. R. parohatý, Černý. — R , divoká kachna, 
křehař, potápka, podiceps cristatus, Taucher, 
m. Frč. 342., V. — R., jehla, ryba mořská, 
der Hornfisch. — R., kozlík k sušeni Jetele. 
Puch, — R., široké vidle, jimiž se hrnce do 
kamen sázejí. Navých. Mor. — R., hora kar- 
patská v Uhrách. — R. -= rohatitia. — R., 
sagittaria, das Pfeilkraut. SIb. 226., Seh. IL 
272., 472. — R., roh, das Hörn. Vz Cupitáé. 

— R., veliký rohlík, nadívaný povidly, mákem, 
tvarohem, peče se obyč. o sv. Martino, liii., 
Bka., Mtl. — R., čtyrrohý koMČ, který dostává 
chasa, kdvž jde ze služby. V Domažl. NI. 

RohaČKa, y, f., samice roháčova, das Weib- 
chen des Hirschkäfers. D. — R , náčiní k no- 
šení dříví na zádechy die Holztrage. Náhlá vek 
na r-čkv (popruh). Us. 

Rohaěkovitý, k r§háčúm podobný, luca- 
nida. Krok. 

1. Rohačky, pl., f., saně z předu vysoko 
zahnuté, s vysokými nosy, mezi nimiž .Člověk 
ide a za uČž i táhne. V KLrkonš. Hk. Vz Ro- 
liutina. 



86 



Rohačky — Rohoan. 



2. Rohačky = Ä;«jiiy, der DadelSÄck. Slov. 
Plk. 
• Rohál, a, ID., vz Roháč. 

Rohauec, nce, m., senné vidle , podávky^ 
Heugabel, f. üs. u Vltavotýna. Jg. 

Rohanov, a, m., něm. TonnctschYag, ves 
1. u Prachatic, 2. u Vimberka. PL. 

Rohas, a, m., buceros, der Homadler. Krok. 

Rohatě, gehörnt. Ros. 

Rohatec, tce, m.. ves u Terezínu, 2. u 
Strážnice na Mor. PL. 

Rohatěnka, y, f., cerattola, rostl, vřeso- 
vitá. Rostl. 

Rohatěti, ěl, čni, = řohátivati, rohy do- 
stávati, Hörner bekommeh, spitzig werden; 
pyšněti, stolz werden. — ěím, proč: na- 
býváním statků. 

Robatice, e, f., sagitta. Vz Rohatina. BO. 

Rohatilka, y, f., hebcandra, rošti. Rostl. 

Rohatina, y, f., v již Čech. rohatiné (pl.). 
Kts. ~R., tyčka' ptáČ7iicM, na niž se v^ice 
stavi, roiiatka, rokái, die Leimstange. Kom. 

— R., háeeci Jcopí, der Wurfípiess. Kom. 
Vz Darda. — R.^ kovadlina dva rovné rohy 
majíci na kruhy a na kulaté védy stouchovna, 
der Horn-, Spitzamboss. BoČ. — R., kabřirtec, 
police na sáty, na hrnce atd., na Mor. lištva, 
das Tellcť^estell, der Rechen. — R., roha- 
íiny, pl., vidle senné, obilné, hnqjné, die Heu-, 
Getreide-, Mistgabel V. — R., u tkadlcov- 
ského stavti, der Sperrhacken. Dch. 

Rohatiny, ruöni sáné v horách k vožení 
dHvi, cf. Samotíhy. Us. Vz Rohačky. — Bo- 
hatinky, housenák, náčini železné na bidelci, 
jímž se housenky sbírají n. suché větve nla- 
miiií. Dch. Vz Kohatka. 

Rohatiti,il, ěn, ěnf, rohativati^ rohatým 
činiti, gehörnt, spitzig machen. — co čím : 
nožem. — se, vzpínati se, kositi se, stolzen, 
sich sträuben. — se proti někomu. Ros. 

Rohativka, y, f., eine eckige Mütze. Sm. 

Rohatka, y. f., rohatina, kobyleni « mostu, 
u bran atd., aer Schlagbaum. — R;, nástroj 
u zámečníka, der Sperrhaken, das Sperrhorn. 

— R., rohatina, der Hornambos. -♦R., kry- 
chle, rohatý kámen n. kostka na sloupe, der 
Würfel am Säulenstuhle. Us. — R., rohatina, 
die Leimstange. — R. košová, die Sappgabel. 
Bur. — R., cebrio, hmyz. Krok. -- R., kráva, 
die Kuh (žertovně). Us. Kšá. — Vz Rohatina. 

Rohatokvět, u, m., cerathosanthes, rostl. 
Rostl. 

Rohatonitka, y, ř., creatostema, rostl, 
zvonkovitá. Rostl. 

Rohatosf, i, f., das Gehörntsein, die Eckig- 
keit. 

Rohatý, rohat, a, o ; rohy majíci, gehörnt. 
R. dobytek, Us., měsíc, střevíc. V. Zhyneliť 
milosf, všef jim ťmanželóm) bude rohato, 
vše nesnadno. Št. N. 47. A my máme kozu 
rohatů, chlupatů. SS. P. 621. R. živočichové, 
vz Dvoukopitnici. Komu Pánbu, tému všcci 
svatí, komu djabel, tému vSeci rohatí. UOpav. 
Klš. Ať tě ten rohatý sebere (čert). Us. Sd. 

— Rm pyšný, stolz. \^ Bohatí obyčejně ro- 
hatí. Ros. Kdo bohat, ten i rohat. Č. M. 167. 

— čím : pýchou. Tabl. — komu. Jsme jedni 
druhým rohatí. Šilhavě na se hledíme. Kom. 

— R., komu žena nevéma, der Hahnrei. Ctib. 

— R., cipatýy eckig, zipfelig. R. stůl. -- R. 



rozsudek (rohoun), dilemma, Syllogismus cor- 
nutns, der gehörnte Schlnss. Marek. — R.. 
rohovitý, hornartig.* Volk. 

Rohatyn, a, m., okres. mě. v Haliči. Vz 
S. N. ■ 

Rohatý ne, f., pl., hnojné vidle, die Mist- 
gabel. D. Vz Rohatina. 
' Rohava, y, ť., ceratina, hmyz včelovitý. 
Krok. 

RbhaTka, y, f., u mysl., die Homfessel 
(ein Riemen). Šm. 

Rohel, hle, m., v již. Cech. ^= feclo má rohy, 
hrubý člověk, ein grober Mensch. Kts. 

Roheniee, Rohy nice, ves a Nového města 
nad Metují. PL. 

Rohlena, y, f., kráva velikých rohň. Us. 

Rohlík, u, rohlíček, čku, m., pečivo. 
R-ky počali péci ve Vídni r. 1683., když 
Turci Vídeň obléhali. Kld. Das Hörnlein, 
Kipfel. Stuhlý jako r. Us. — Rohlíky — po- 
dlouhlá zemčata. Us. — R., a^m., druh la- 
štovek. Mor. Brt. 

Rohlikář, rohličkář, e, m., der Hörnlein- 
bäcker. Us. 

Rohlikářka, rohHčkáÝka, y, f., die 
Hörnleinbäckerin, das Kipfelweib. 

Rohlíkovitý. R. zemčata. 

Rohlina, y, f., ves u "Turnova. PL. 

Rohobezdrak, u, m., der Hornachat. Sm. 

Rohohodec, dce, m., trkavý, der mit 
Hörnern stösst. L. 

Rohočil, a, m , melatoriphns, pták, zastr. 
Rozk. 

Rohphlavec, vce, m., ceratopephalus, 
rostl. Gl. Kv. 276., FB. 69. 

Rohohnědý, horn braun. Mus. 

Rohokam, u, m. B-my, ceratolitbu, zka- 
meněliny ssavcokamüm podřadené. Krok. I. 
c. 82. 

Rohokaz, u, m., onygera, rostl, pýchav- 
kovítá. Rostl. 

Rohöl, u, m., co má podobu rohu. Chrust 
má r-ly, Fühlhörtier; haluz s vidličími ro- 
holy. Cf. Roholec. Na Mor. Tč. 

Roholec, Icc, m., der Wipfel. Smrk m;\ 
roholce. — R., die Leimruthe. R. lepem po- 
mazaný. Na Ostrav. Tč. 

Roholie, e, f, vrch^ hole. Na Slov. 

Rohonez, e, m., něm. Rechnitz, mě. v 
Uhřich. Vz. S, N. 

RohoAohý, hornhufig. Us. 

Rohonos, a, m., nosarozeč, das Nashorn. L. 

Rohonoš, e, rohonošec, See, m., rohoun, 
der HörnertrJiger, bes^ der gehörnte Ehemann, 
Hahnrei. 

Rohonožný, lépe: rohonohý. Šm. 

Rphofťtka, y, f. R-ky, scomberesoeidn, 
ryby. Vz Jehlice, Polozob, Letoun. Frč. 293. 

Rohos, a, m., araonites, měkkýš: Krok. 

Rohoi^, e, m., rhinoceros, das Nashorn. 
Krok. Vz Nosorožec. 

RohoM, Nashorn-, Krok. 

Rohotravka, y, f., das Trichtergras. Sm. 

Rohotrubaě« e, m., der Waldhomist. Plk. 

Rohoun, a, m. = rohonoš. — R., u, m., 
v log., der gehörnte Schluss. Vz Rohatý. — 
R., ramenonožec měkkýš. R. paprskový, hip- 
purites mdiosus,* kozlový, caprina Aigitíltoni, 
čišnatý, radiolites mammilaris, kozorozi, ca- 
protina semistHata. Frč. 208. 



RohoaMtvi — Rocbot. 



87 



RohounstTÍ, n., stav rohouna, die Hahrei- 
achati. Vz RohouD, Robonoi^. 

RohoT, a, m., ves v kníž. krnovském. V^ 
S. N. — R., ves u Sedlce. 

Rohovaei,- vrauboDííciy štépovacij Pfropf-. 
R. nAž. D: 

Rohováni, n.^ das Pfropfen. V. 

RohoTAtéti, ěl, ěw, rohovativati, roky 
dostávatiy rohatétiy Homer bekommen. — R., 
rohavatým se stávati^ horních t werden. Jg. 

Rohovati =« stepovati^ pfropfen. — co 
kzm : roub na pláň r. V., Mkl. B. 485. — 
Htn práti se. Us. DŠk. 

Rohovatosf, i, f., die hornichte Beschaf- 
fenheit. Ros. 

Roliovatý, rohovitý, co mnoho rohá má, 
gehörnt. Ros. — Jest jakýs r. (lakomý). C. 
— R., majici jakost, barvuy způsob aid. rohu, 
honiartig, hornicht, Horn-. Rohovati plénka 
oční, com«!, die Hornhaut im Auge (vz Ro- 
hovka), hnaota. 

Rohové« ébo, n., das Homgeld. Prodá-li 
se kráva, dostivá děvečka ronové, za tele 
dostává chvosiné n. áivostové a pastýř do- 
stává vždy biéové. Mor. TČ. Vz Ocasné. 

Rohovec, vce, m., vz Křemen, der Horn- 
stein. Sehd. II. 33., Bř. N. 181 R. střibmý, 
kenwxyrit Bř. N. 191. 

Rohovina, y, f^ látka zvířecí bez nervů 
a cév, která bna povrch buď dutiny mnohých 
ústroiů vykládá. Z r-ny skládá se pokožka 
a její výtvory: vlasy, vlna, chlupy, nehty, 
pazoury, kopjta, Sapiny ata., die Homsub- 
sUnz. Vz S. N. 

Robovitěti, ěl, ěni, hornicht werden. Sm. 

Rohovitka, v, í., gorgonia, polyp láěkovec, 
R. bradavičnatá, gorgonia verrucosa, r. vě- 
jířová, g. flabellnm. Frč. 32. 

Rohovltý, vz Rohovatý. 

Rohovka, y, f., der Keifrock. Rk. — R., 
comea, die Hornhaut (im Auge). Vz Roho- 
vá^, S. N. — R., ves u N. Cerekve. 

Uohovnik, a, m., der Homarbeiter. — R., 
u, m., der Bescniaf an den FensteVecken. 
Dcfa. — R., der Hombaum, das Johannis- 
brot, chléb svatojanský, ceratonía silíqua. 
ČI. 34. — R., hřěoik do rohu. — R,, malá 
plotna v rohu v kamnech umístěná. Dej to 
na r. V Krkonš. Hk. 

Rohovos, a, m., pamphilius silvaticus, dle 
Laoghombhittwespe. Šm. ^ 

Rohový, z rohu, Horn-, hörnern, btit jeho 
rubový. Háj. R. červ^ blána (kožka, máz- 
driee) v oku, Us., trouba. BO. R. žila = 
t^dý, necitelný. Bern. R lístek (das Horn- 
bUtt), okrvo, částky, Homgebilde, tkanina, 
kovy, stříbro, křemenec, látka, Borasubstanz. 
Nz. — R. = krajní. Eck*. R. ulice. Bern. R. 
dům, lépe: nárožní. Jir. 

Riohozany, dle Dolany, něm. Rosen, ves 
v Pruska a Opavy. Vz S. N. 

Rohozdec, dce, m., ves u Tisňoviq na 
Mor. PL. 

Rohoxee, zco, m., hrad a ves u Turnova. 
Vz 8. N., Tk. 1. 436. — R., ves u Oáslavi. 

Rohozi, D., v lodn.. das Mattwerk. Sm. 

Rohoznice, Rohosniřz, ves u Miletina. PL. 

Rohoi, e n. i, (zastr. rohoz), rohože, e, 

rohoika, y, f. Jg. R., strsl. rogozi (papy- 



rus, tapes), n8k>v. rogoz, carex, lit. ragažé, 
die Binsendecke. Mkl. aL. 69. -r- R., Sa- 
chorka, Sachorina, páladrán, rokos, rákosí, 
síti, Sochor, die Binse. — R., na Mor. ro- 
hožka, »pletivo z rohože a také ze slámy, ze 
šlaků, z lýka atd. Die Matte, Flechte, Bin- 
sendecke, Schilfmatte, Rohrdecke. V. R. vi- 
sutá, ke dveřím k utírání obuvi. Us. Dch. 
Vz S. N. Kdež se nedostává lAže, r. nebo po- 
sUmka se prostírá. Kom. Z rákosí rohože 
dělati. Kom. R. slaměná. D. Na robožich 
léhati. H^. R-že komu pod nohama vytr- 
hnouti. G. M. 543. Vz S. tf. ~ Rohože plésti 
(řeč nespořádanou činiti). Baťt. 26. Vz Tla- 
chal. C. 

Rohoiář, é, m. (slovO = rohoznik, Ms. 
Ždk. 

Rohožilec, Ice, m. R-lci, cersitophyta, 
býložilci. Krok. 

Rohožná, Rohozná, é, f., ves v Poličku. 
Vz S. N. — R., ves u Dolní Cerekve, uNa- 
savrch, u Strakonic, u Janovic, v Klatovsku. 
PL, 

Řohožnik, a, rohoiář, e, m., der Mat- 
tesfiechter, Verkäufer von Binsendecken. Tk. 

Rohožno, a,n. = Rohožná tt Janovic. PL. 

Rohožov, a, m., ves u Milevska. 

Rohoiový, Binsen-, Flechten-. K šáchor. 

Rohnle, e, f., veliká kráva. Nedáviyí r-le 
ale mnohule. C. M. 426. 

Rohůvka =^ rohovka. 

Rohy, dle Dolany, Horn, mě. v Kremž- 
sku, Vz S. N., Tk. lil. 36..— R^ ves n Vel. 
Meziříčí na Mor. PL. 

Rohyniee == Roheuice. 

1. Roch, a, m., rejnok, raia, der Roche, 
mořská ryba. L. 

2. Roch, u, m. = ^roc^, der Roche im 
Schachspiele, zastr. Kozk. 

3. Roch, a, m., jm. svatého, Rochus. Svatý 
Rochn, dej rozumu trochu. ÉLid. 

4 Róch, slovce zvUkodobné. Ale já skok 
s peci, chyt palicn a róch dilapa za Q^lo. 
Na Mor. Brt. Vz Rochati. 

Kocha = roucha. Vem si tám tu róchu, 
dej uSít košulku. SS. P. 16L 

Kochadlo, a, n. = ruchadlo. U Kíat Dák. 

Rochati = praskati. — čím : bičem. Na 
Mor. Brt., S8. P. 455. — kým oé. Róchl 
sebú o zem (udeřil). Ib. Vz Hrocbati. 

Rocheta, rochetka, y, f., z lat. rochetum, 
kněžské plátěné roucho až po kolena, košili 
podobné. Vz S. N. 

Röchle = rokle. 

Rochlice, něm. Röchlitz, ves v Liberecku. 
Vz S. N.. Tk. IV. 265. 

Rochlitz, vz Rokytnice. 

Rochlov, a, m., ves u Ulic, u Stříbra. 
S. N. 

1. Rochot, u, m^i zemi zmrzlá^ roehotná, 
gefrorener Boden. Ma Slov. 

2. Rochot, u, m., hrochot, chropoty chra- 
pot, chrčení, das Köcheln. Vyhnul, aby nijak 
T-Uiin či chropotem raněného zaměstnáván 
nebyl. SS. L. 108. Milá plemenieo. povíá nám 
něco, přinesl sem dívku k tvojedau chhVku, 
kolik dáS rochotú, za tolik se vdá roků. SS. 
P. 734. 

Rochot, i, í., die Rauheit des Weges. 
Sm. 



88 



Rochota — Rok. 



Rochota, y, f., ves u Dobříše. 

Rochotaii, vz Rochtati. 

Roehov, a, m., něm Boche^ ves n Ústi 
v Litoměřicku ; 2. něm. Rochow, ves u Te- 
rezina. 

Roehpreehtiee, vz Ruprecfatice. 

Rochtáni, n., das Klirren. R. rolniček. 
8á. 

Rochtati, grunzen. Vz Hrochati. 

Roj,, e, rojek, jku, rojik, u, rojidek, 
čku, m. Roj od ri (v řinouti), i v oj. Mk., 
Gb. Hl. 144., Mkl. B. 3. R., mladé včely 
od starých se houfné stéhujidy der Bienen- 
schwarm. Jg. R. první : prvMkj prvák ; druhý : . 
druháki třetí: třeťák, írí^/áfc ,• uměle vyve- 
dený: oddélenec; mladý: růjče, Šp. R umělý, 
vz: Puzenec, Přeleták, Oddělek (rozdělenec), 
SběrancCj roj z plemenáČkfl. LS. Včely roj 
vypouštějí. Éom. R. pro ch.ování, D., jakub- 
ský n. panenský (když roj roje jeStě dává). 
Roz. o vč. R. vychází ; r. usaditi. Který roj 
se v květnu rojí, za plný vůz sena stojí; 
v červnu rojený (červnové vyrojení) nestojí za 
zvonění. Šp., Ér. P. 70. Vz Máj, Hospodářský. 
R. zpěvný, zpěvavý (s nezúrodněnou krá- 
lovnou). LS. Má roje. Vz Opilý. — • R., zástun^ 
ku př. lidi, die Menge, der Schwärm. Rkk. 
Roj so jich na mne přivalil. Ros. R=4— 7 
rot. Vz Rota. Der Schwärm, čsk. Dělení 
v roje. čsk. 

RojáČek, čku, m., mal^ úl pro roje.' VSk. 

Roják, a, m., rojný uZ, ein Bienenstock, 
der einen SchwKťm gibt. Koz. o,vč. 12. 

RoJařeui, n., rojné včelařeni, Us. LS. 

RojaHti, il, ení, provozovati včelaření 
rojné. LS. 

Rojeni, n. R. včel, das Schwärmen. Vz 
Schd. n. Ö13. 

Rojenice, dle Er. lépe : Roděnice. Vz Su- 
dice. Lpř. 

RoJik, u, m., vz Roj. 

Rojilka, y, f., dělnice včelní, n níž vznikl 
pud k roj'eni. LS. 

Rojiti se, il, ení; rojivati se ^= rojem vy- 
létati, schwärmen; sbíhati se, sich häufen, 
auflaufen. — abs. Včely (Ros.), nepřítel (Puch.) 
se rojí. — se proti komu. v. -- se na 
koho. Lom., Plk. — se komu kde. Roji 
se mu v hlavě (mySlénky). Us. — se Čeho 
odkud. Žalostí se se vSech stran rojí (i. e. 
mnoho). Hlas. — se oČ. Velmi se o to r. 
a bouřiti počali. Pláč. — se čím. Svět zlým 
se rojí. Cantil. — eo na koho: zástupy 
muk na někoho r. (pouStěti, strojiti). V., Nej. 
(Mus. II. d. 15.) 

RoJiYOsf, i, f., pud včel založiti si novou 
domácnost. LS. 

Rojmo, schwaimweise. ^Rk. 

Rojní čára = rojnice. Čsk. 

Rojnice, e, f., die Schwarmlinie. R. hustá, 
verdichtete Sch. Čsk. Vz Harcovník. 

Rojníěek, čku, m., vz Rojáček. LS. 

Rojník, u, m., sempervivum, das Haus- 
laub, Immergrün. Vz Netřesk, Slb. 568. 

Rojný, rojid se, schwärmend, schwärmig. 
R. úl; včely. Us. 

Rojosif, i, f., siť k chytáni roje, když se 
z úlu hrne. Us. LS. Vz Rojovák. 

Rojovák, n, m., malý pytel k chytáni 
rojů, LS. Vz BiojosÚ. 



Rojovnlk, u, rojovníéek, čku, m., rostl. 
R. bahní (bahnitka), 'ledům palnstre, gemeiner 
Porst. Gl. 90. — R., medunice lékařská, 
včelnik, matečnik, melissa oflficinalis, dasBie- 
ncnkraíit. D., ReS. Červený, modrý r., kopa 
mládenců za trojník; a oni eSče plakjfili, že 
sú tak draho prodáni. SS. P. 689. Vz Cl. Kv. 
255., 270., FB. 61., 67.. Slb. 384., 332. 

Rojovníkolistý, leaifolius. R. vřesovec, 
phylica ledifolia. Kostí. 

RojoTnikový, Melissen-. R. voda. <~ R., 
bahnitkový, líulmpost-. R. květ, kořen. Jg. 

RojoTy, Schwärm-. R. koS. L. 

Roj§ín, a. m., něm. Roisching, Rausching, 
ves u Krumlova. PL. 

Rojta, y, f., kytka z hedvábi, die Seiden- 
quaste. Slov. Kofi. 

Rojtiee, e, f., carpesium, die Kragenblume. 
Šm. 

Rojžžíci == rozžžíci. Hus. II. 265. 

Rok, u n. a, roček, čku, m.,'Iok. obyč. 
po roce. Vz Lokal. Do roka. Vz Skloňoval. 
Strsl. rok'Bydefinitio, praestítutnm tempus, Mkl. 
B. 24., 26. R. od řek (v řku, říci), vz E, Gb. 
Hl. 141., Mkl. aL. 69., 62. — R. = rčeni, der 
Spruch, die Sage, Behauptung. Af do zajtřie 
nechá svého roka (že zabil draka a žádá od- 
platy). St. ski. IV. 64 — YLy jistý r.. ve Slez. 
a na Slov. : sm/ouva svatéhni, das Eheverlöb- 
niss. RybajK, KIS. — R^, schůzka, řeč, rokování, 
die Unterredung, Berathschlagung, das Ge- 
spräch, die Zusammenkunft. Chodíc spolu 
do Hradiště na rok o věci Blažkovy. KB. 
Tč. Byl o to rok. Žer. Záp. II. 45. Tam 
s ním rok mívala. St. ski. 5. 42. S ni v roky 
se dali. Ctib. — R., zvi. shromáŠdéni lidi 
v určitý čas k jednáni o společné důleŠitošli, 
die Versammlung, Berathschlagung, der Rath, 
Landtag. Sněm o volení krále, a tu na tom 
roku jedni Rudolfa, druzi ... V. Když rok 
napřed psaný aneb sněm měl držáu býti. 
Břez. 191. S knížetem k roku přijdou. Dal. 
Stavům rok v. Praze uložiti. Dvěkron. Sjezdy 
a roky držeti. Mus. R. bylo sebráni jistých 
osob jakéhokoli stavu ke dni uloženému. 
Palacký. Vz Sjezd, Sněm, Sbor. — Boky do- 
mácí od 14. stol. soudy slibné, na kterých se 
yice po pravdě neš po právu (t.j. volné, bez 
právních forem) o sporných věcech menSi 
ceny soudilo. Kdo takto soudili, sluli domácí 
rokovníci. S. N. — R,, určitý čas, termín, 
lhůta, der Termin, die Tagfahrt, Frist. Roky 
vzíti = jistý čas umluviti. Kat. 230., 2696. 
R. nemocný (nemocnému daný). Zer. Záp. I. 
25.; 32., 44., 70., 104., 105., 135., 138., 149., 
219., Gl. 298.; r. o. česf, die Tagsatzung 
wegen £)hrenbeleidigung; r. opravený, wenn 
die Klage des Klägers wegen Zeitmangel 
nicht vor das Landrecht kommen konnte, 
hatte derselbe den Termin seiner Klage iür 
das nächste Landrecht zu verbessern, resp. 
zu erneuern ; r. selský, die Beschwerden der 
Unterthanen gegen die Grundobrigkeit. Gl. 
299. Tamtéž vz R. pořádný n. užitečný, 
volný. Vz také Žer. Záp. I. 230., 260.-262., 
275., II. 145. (o selském r.). Prodati něco 
na roky (na lhůty) ; aby toho pilen byl (písař), 
komu 86 co prodá bua na roky aneb za ho- 
tové; Rok složiti, položiti, uložiti, jmeno- 
vati ; Státi 8 někým po něčí straně oa roku 



Rok. 



89 



a pH jeho vésti; Rokem prodleti (ternftn 
prr»dloužiti). V. Aby kupec dráže dal nn r., 
než by dsil za hotové. St. R. pronedbati, 
promlčeti. D. Roky opravovati (odklady 
bráti). Vi. K rokům státi (k uréitéinu dni 
na Boadé stáli). Jg. V 6sb oplaceni protahuje 
roka. Br. Vzal si r. do dvon nedél. Ros. 
R. pod rok (anf Jahresfrist) pAjčiti. Arcb. 
nach. 1533. (Hrš.). Kterýmž byli r. k vypro- 
dáni statkfi do sv. Havla jmenovali. Baii;. 

209. 36. Položil jim r. k vytaženi. Bart. 227. 
34. Přidávali jim' rokn no hroronic. Bart. 

210. 23. K roku prase chovati (které se při- 
dtího roku zabiji): Mor. Brt. Prvý r. položiti, 
na dvé neděle; Komomik, dada r. stranám 
na dědinu múméné dvé neděle napřed před 
tím odhádánun, vjede na dědina; R. jalový, 
eine Tagíaht, wobei die Klage nicht ziir Ver- 
handlang gelangt. 0. z D. £něz Hanuš mieni 
sám na roce býti v L . . . Ps. o záští. O to 
mnoho rokóv bylo mezi nimi. Ib. Pakliby 
kdo neopomínal a propustil 3 léta a 18 ne- 
děli od plnění roku. Ví. zř. 384. Jej pohonil 
v tom městě trhem k tomu roku. Kn. rož. 
21. Dadoace jedni druhým rok napřed vě- 
děti a* po tom *roce vypovědělém pořád 
zběhlém a vyšlém máme knpitelům našim 
summn 5000 zl. zase dáti. Tov. 160. Aby 
v určený r. před ním se ukázali v sudě. 
CJB. 377. Ž^ný konšel nemá na rociech 
(bei der Tagsatzung) ubrmanem býti ; Tehdy 
má jemu býti dán rok do třetího dne. Sob. 
2.Í., 95 Jestliže kdo dluh zapisuje vÝše nad 
100 kop grošfl českých, bnde-lí rozdílně na 
roky placení, tehdy kolik osob kvituje^ od 
každé osoßy kvitování po 4 groších českých. 
Zř. F. I. Z. XXXIII. Vz více v Gl. 297. až 
300. Býti 0=1»táti) někomu dobře na roku. 
U Olom. Sd. Kdy měl r. o smlúvu býti k žá- 
dosti králově opět sem ustůpiti. Hus. II. 179. 
Když toho r. složený přišel ; Já jsem r. po- 
ložil určený; Položili jsme* mu rok, a on před 
tím rokem přece odjel ; Oni jsou roku žádali 
i dán jim r. až do téhodne ; Jemu r. k stání 
položen jest i nestál ; Strana druhá také ne- 
stojí, jakož r. položen; Před sv. Margareta 
rok minul; KdyŽ ten r. středopostní přišel; 
Tehdy jest obžalovaný na ten rok stál ku 
právu a žalobník nesral až do třetice; Pro- 
sili jsú Jana, aby jim r. dal polovicí do ve- 
liké noci a druhů polovici do hradištského 
jarmarku : Oběma stranám byl • r. položen 
zavitý a konečný. NB. Tč. R. mu dali, aby 
sě jim v neděli dostavil na Prachaticích. 
Ptvý r. na dvě neděle položiti. O. z D. R. 
kn přísaze položiti. Stranám r. k jistému 
dni položití (k jistému dni ie sročiti). J. tr. 
Na roce*8tátí; R. boji vzíti. Dal. 85., 104. 
Opět maji r. od sv. Jakuba ve čtyřech ne- 
dělích; Od laetare svolili sobě r. do té so- 
boty bez óbů práva pohoršení; Jak jsme 
na rocích bývali ; Jíra stál na roce se svými 
svědky; Nedočkav roku pohnal mne; Upro- 
k-ni jeá MarSíkovi roci nemocní ; Těch peněz 
na jmenovaný rok mi neplnil; Druhýcn sto 
slíbil dáti na též roky, jakož list svědčí; 
tStál na roce svú nemoc vyvozuje; Pakli 
roků prositi nebude, mají naň přisnd dáti ; 
Na roce stál uloženém podlé panského ná- 
lezu. PAh. I. 211., 296., 310., 361., II. 145., 



289., 361., 461., 486., 492. Všichni přijidii 
na rok smluvený (tempore statuto). BO. Složil 
jim r. jiný k hodu. Star. let Stranám r. na 
zejtří položil. K. zmeškati, Pr. kut., pro- 
meškati. D. Položiti stranám rok k jistému 
dni. J. tr. Do dne a do roka. Rok a dcii 
počítá se plný rok a šest neděl. Pr., Rb. 271. 
Do jednoho roku, Šesti nedél a tří dnň, lépe : 
do roka, do šesti neděl a tří dnů. Bs. O to 
mnoho rokA bylo mezi nimi. O. z D. R. dáli ; 
tehdy má jemu býti dán rok do třetího dno. 
Na roce býti (bei einer Tagfahrt sein). V z 
VS. 569. — R., čas obéhu zemé okolo slunce^ 
365 dní, 5 hodin, 48 minut, 47.5 sekund, S. 
N., t. j. r. přirozený^ slunečný, tropický, das 
Jahr. V pl. užíváme více slova léta než roky. 
Vz tento článek ku konci (na Slov.). Jnk 
staří r. dělili? vz Loto. R. přestupný (das 
Schaltjahr), obecný (který není přestupný), 
měsíční^ (das Monatsjahr, má 12 měsiců n. 
354 dní, 8 hodin, 48*Vío minut, v přestupném 
roce 383 dní, 21 hodin, 32" ^j minut). R. vo- 
jenský od 1. listopadu do posledního října; 
školní, křestapský (od 1. ledna), loňský, pro- 
šlý, předešlý, minulý; letošní, běžící, tento 
rok ; Budoucí, příští, Us., nepravidelný (anomu- 
lijní), gregoriftv, juliův, eijderický (hvczdníj 
pra'fy), tropický (návratný, vratný^ stolctní 
n. saekularní, ííový, Nz., normální (za pra- 
vidlo přijatý), církevní. Šp. Vz Loto. Tohoto 
roka, v tomto roce = letos. V. R. od roka, 
Ben. V., rok po roku; z rok do roka, Br., 
r. do roku, Zlob., od roku do roka. Ben. V. 
Co rok «^ každoročně. Kom. Z rok do roka 
se zhoršujete. Sycli. Registra rok od roku 
pilně skládati. V. Slibujeme úroku 30 zl. do 
roka wdávati a platiti. To v. 131. On luá 
galane&k jak do roka neděl. ^ Sš. P. 352. 
Posvátný r., das Halljahr. Dch. Šřastný a ve- 
selý nový rok (přáni). Dch. Přes r. bohdá. 
Dnes jest nový r. O novém roce začnu. D. 
Roku tisícího osmistého dvacátého pátého 
jsem se narodil. Každého roku nová lékař- 
ství se vymýšlejí. V. Na počátku roku. Br. 
Do roka mnoho platů míti. Uar. Na nový 
rok o slepičí krok, na tři krále o hodinu 
(o krok, o skok) dále, na hromnice o hodinu 
více (dne přibývá). Us. Není toho kostelíka, 
aby v něm jednou do roka posvícení nebylo. 
Nespraví ten nic do roka, kdo nezavře na čas 
oka. Reš. Není Řím ani Praha jednoho roku 
vystavěna. Prov. Jg. Kdo se na nový rok 
v hlavě škrábe, bude míti po celý rok lunoho 
starostí. Na Mor. Kvete-li na podzim jtru, 
hrušeň nebo jabloň, obyčejné následuje ne- 
úrodný a drahý rok. Mor. Kld. Nový roku 
vítej í v lednu sněhy skytej, v únoru se mrač, 
v březnu prš, v dubnu straš, v máji často 
plač. Búh ti požehnej! Moravan (kalend.) 
1875. Vz Hospodářský. Více v S. N. — R., 
počatý ode dne, ve kterém se něco stálo (ne 
zrovna od 1. ledna), das Jahr. R. zármutku, 
nájemní. D. *R. tomu již; před rokem; rok 
pominul n. minul; do 7. roku; není roku 
starší (letošní). V. Jest mu rok. Jest tomu 
rok. ÜS. Na r., za r , v roce. D. Na r. poncz 
mu půjčil. Sych. Když se r. s rokem sejde, 
ničeno nepřich raníme. Sych. Celý boží r. to 
trvá. Us. To už po celý r. trvá. Us. Kolik 
roků (let) zde přebýváte? Rok od roku; R. 



90 



Rok — RokytěŽ. 



co r. Dcb. Tak se déje r. po roce. üb. K. 
zkoušky, zkušební. J. tr. Všichni, jenž dráže 
na rok neb na Čekánie dávají, jsú lichevníci. 
Hus. I. 214. Byl pravé r. odpustný. Sfi. J. 
82. KHŽdý lán platí do roka o av. JiH 40 
gr. Pilh. IL 239. R. užitkový, das Nutzjahr, 
berní, Er., správní, Rechnungs-, Verwaltungs- 
jahr, pozorování, Beobachtungs-. Us. äp. Se- 
dmý roéek přichodi, Juřjéek jede z vojny; 
Dnes r. pohřeb mela; Ty čekej do roka; Jak 
))ylo po roce, přišla dcera k matce; Voda 
K ní nevyschne, rok po roku bude; Týden 
jo mné rokem s nemilým Člověkem; Dyž už 
bylo p&l roka, už jabhinka prokvetla, dyž 
už bylo po roce, na jablůnce ovoce; Sedmý 
roček dochodí ; Já na té zpomenn, to nejedno 
v roce. Sš. P. 92., 161., 232., 316., 344., a54., 
435., 577., 625. R. živnostenský, (las Geschäfts- 
jahť. Kok má krok, přijde dříve než zviš. 
Ros. Rok má krok a život v patách smrť. 
Pk. Co rok, malý prorok. Co rok, to prorok. 
Sk. Často se chvilkou promrhá, čeho nelze 
rokem nahraditi. Us. — R. na Slov. = rok 
života, veku, v češtiné: léto, .das Jahr des 
Lebens, Alters. Do roků přicházeti. Umřel 
v desátém roce věku svého. Us. Roky miti, 
v nejlepších rocích býti. S roky bud© mou- 
dřejší. Rozum před roky nepřichází. Bern. 
To učinil v 40. roce nebo: v 40. roce věku 
svého. Ta starší je už za 6 rok A a ta druhá 
za (lva roky = má dva roky. Us. u Rychn. 
-- R., hledime-li k úrodě, k po6a9Í: mokrý, 
suchý, studený, teplý, úrodný, požehnaný, 
neúrodný, drahý, Spatný, zlý, prostředni ; rok 
na vino, na ovoce, Us., na zelí.D. 

Rokáv = rukáv. Mor. 

Roket, rokyt, u, m., hypnum, tnech. R. 
nadbřťžní, h. nparinm. Vz S. N. K. tama- 
rýškový, hypnum tamariscinum, das Tama- 
nskenastmoos ; pérovitý. h. crista castrensis, 
das Wedelastmoos. ČI. 172. Vz Schd. IL 260: 

Roketniee, Roketnitz, ves a) u Turnova, 
b) u Třebíče, c) u Přerova. PL. 

RokiroTani, n., přestup vojska z ope- 
rační Čáry na iinou rovnoběžnou; ve hře ša- 
chové = přendání krále za věž dle jistých 
pravidel. S. N. 

Roklan, a, m., též Rokle (Rachel), hora 
v čes. Šumavé.* 

Rokle, e, f:, roklí, n. (Zlob.), t (Plk.), 
roklina, y, f. = výmol, roepuklina země, dul, 
jáma, Jg., zmol, zmola, zmotina, Šp. R., 
úzké skalnaté údolíčko n. hluboká brázda do 
bokfl hor n. do vysočin zarytá, die Schlucht 
Rachel, Höhlung. S. N. Upadl a koném do 
hluboké rokle. Háj. Přívalové nadělali v ro- 
lích velikých roklí. Sych. Nehoň ptáka zdi-a- 
vého pěš, a proň v rokli neupadneš. Tkad. 
— V., Br., Háj. 

Roklinový, rokliuovatý, roklinovitý, 
voli Hohluu^n, Schluchten, Risse. R. zem.. 
Ros. 

Rokoko, věci (šaty, nábytek atd.) staro- 
žitné asi z času Ludvíka XIV. Rk., vz S. N., 
KP. I. 177. 

Rokos '■= rákos, přip. -os:b Mkl. B. 327. 

Roko.^ ^ rákoS. L. 

Rokotati, klingen. — abs. Měla v nitru 
lyru jak ta luna, r-la pořád jako struna. SŠ. 
Bs. 91. — éini. Zdálo ae, že dueh «trnnami 



těfti rokotá. Sš. He. 13. -r- k é^ma. Vesdy 
zaznívá a rokotá srdce k slovu a k pojmu 
tomu. Ss. I. 28. (Hý.). — - R., rozvláčné poví- 
dati, ausführlich erzählen. Us. Sá. 

Rbkotržuý, obyč. rukotržný^ kttbn, ver- 
schwenderisch. Rokotržné zmařeni koruny. 
Arch. I. 199. Vz Rukotržnosť. 

Rokovaci síň, Berathungs-. Rk. 
I Rokováni, n., jednáni, mluveni^ die De- 
{ batte, Berathschlagung. K. o pokoj; pustiti 
se v r. o néco: s r. sešlo. D. Dáti se v r.; 
po mnohém a dlouhém r. V. R. vaée Šfastný 
průchod miti bude. Sych. 
, Hoikoy B,ÍA^ roko»ávati=^fntuvit%, rozmlou- 
vati, rozprávěti, reden von etwas, sich da- 
von unterhalten, darüber sprechen ; jednati, 
smlouvatiy raditi se, činiti^ unterhandeln, ab- 
handeln, berathschlagen ; státi oč, žádati, 
anhalten, verlangen, darum sprechen. Jg. — 
0Č, o koho R. o dluhy ; o Jiného krále rokují. 
V. S králem o své dluhy r. V. Neb by se neměli 
oč děliti a Šeptati a o něco r. Hus. 1. 130. Já 
naň péče žádné neměl, ani jsem s ním o nic 
rokoval. Púh. II. 588. R. o zemské dobré. 
Let. — - Br., Solf. On tuze o to rokuje (o to 
dbá). Ros^f- (^ kým. Had s.Evou dlouho ro- 
koval. SoIt. >- Mus., BO., Us. — mezi kým. 
Nevím, co mezi sebou rokují. Ros. — o éem. 
O tom rokovali, iak by se pomstili. Cyr. — 
Háj. — kde oé. Rokováno na něm o bouřku. 
V. R. na sněme. Us. — komu. Tehda všiem 
lidem rokovav. Le^. 

Rokovnice, e, t., die Unterhändlerin, Be- 
rathschlagerín. Cfcib. H. 39. 

RokOTuický = diplomatický. Vid. 1. 1816. 

RokoTnik, a, m, rádce, der Rathgeber; 
Unterhändler, Vermittler. Vz Rok. R, kdo 
ve při někomu radí n. za touto příČi&ou Jej 
k sondu provází. Bdi. Ona se s svými přá- 
teli a r-ky zásobila. — Ctib. Hád. 58., Sych , 
Výb. I. 71Ö., §t. Kn. š. 150. 

BU)kový den, der Freitag, an welchem 
beim mähr. Landrechte die roky verbandelt 
wurden. Gl. 300. Termin-. — R., Jahres-. 

Rokule, e, f., laň n. srna rok stará. Šp. 

Rokycanská, é, f., národní tanec Český. 
Vz S. N. 

Rokycanský. Rokycaněti měšfané. R. 
bHdlice. Bř. N. 25Ü. 

Rokyeany, dle Dolany, něm. Rokycan, 
mé. v Cechách. Vz více v S. N., Tk. 1. 623., 
IL 547., UL 658. IV. 739., Tf. 326. 

Rokyt, vz Roket. 

Rakvta, rokytka, y, f., rokyti, n., vrhcL, 
roky tni vrba, salix caprea, die Palm weide, 
Sahlweide. D. Na Ostrav, mlokyta, mlakyta. 
Tč. Pod našima okny roste rokytí. £r. P. 
108. Rokyta, rokyta, jak pěkně prokvitá. 
Sš. P. 3á6. Rokyti papírové, {mpyrus, Pa- 
pierstaude. V. — R., sítiy die Binse. Tenký 
jako rokyti. V. Cř. Slb. 281. 

Rokyta, é, f. R. dolní a horní. Nieder-, 
Ober-Rokytay, vsi u Bělé. PL. 

1. R<^yten, tně, f., Rokytno, a, n., drive, 
hrad v Cech. někde v Rakovnicku. Vz S. N. 

2. RokyteJk, něm. Rottigl, ves u Krumlova 
na Mor. Vz S. N. 

Rokytéž, i, f., v stavitel., hřch zaroatlýy 
das Rauchwehr (ein Ufer, welcbes mit Weiden- 
r^ser bepflanzt ist), ^m. 



.Rokyti — Roman. 



91 



irfokyti, vz Rokyta. 

Rokytka, y, f., vz Rokyt«. — R., říčka 
n Nové Paky. Hlr. 

Rokytná,- é, f., něm, Rokitna, ves n No- 
vého mésti v Brněnsku. PL. — R, něm. 
Uottigel, V68 u Mor. Krnralova. PIj. — R., 
VrchovinOy něm. Wrchowina n. Rokctnay, 
ves u Nové Paky. PL. 

Rokytúany, dle Dolany. R. dolejni a bo- 
řejní, Unter-, Ober-Rokitnn, vsi u Libáně. 
PL. 

Rokytnice, e, f., Roketnitz, ves a) ii Boj- 
kovic, b) n Vsetína na Mor. 

Rokytnice, e, f., Rochlitz, městys v Žam- 
berskii. — R., dolni a horní, Nieder- u. Ober- 
Rochlitz, vsi v kr. jičínském. Vz S. N., Tk. 
L 437. 

Rokytník, a, m.. Chrasta dolní, Nieder- 
Knitzau, ves u Jablonného; R. nový, Noii- 
Rofpiitz, ves v Trutnovsku; B. starý, Alt- 
Rognitz, ib. — R., ves u Náchoda. — R., 
calamns, der Rotang. Rostl. 

Rokytnisté, é, n., rokytišté, rokytné 
místo, . carectum, ein Ort voli Riedgras. V., 
Ros. 

Rokytno, a, n., vz Rokyteň. -^ R., ves 
u Pardubic. 

Rokytný, -tni, z rokyti, Sahlweiden-, 
Binsěn-, Ried-. Ros. — R., kde rokyti jest. 
R. místo = rokytrtiště. V. 

Rokytovec, vce, m., Rokitowetz, ves 
u Mi. Boleslavi. PL. 

KokytOYi, n. =^ rokyti. 

RokytOTý, Riedgras-, Binsen-. R. list, 
kořen, dřevd, strom, keř. Us, 

Rola, vz Role. 

Rolák, a, roláček, ěka, m., červ v pse- 
nicij ein kleiner Wnrm im Wftitzen. — r Bo- 
lácek, pták, který má hnízdo v roli, der 
Ackervogel. Berg. exe. 

Rolan, a, m. — rolník. Ld. 

RolandroTa, y, f., rolandra. Rostl. 

Bolav, a, m., Nen-Rohlan, ves v Karlo- 
varsku. PL. ♦ 

Roléek, ečkn, m., znstr., tegippa, éásf 
doiňn. Rozk. 

1. Role (na Slov. a na Mor. rola), e, f. 
a n., roli, f. a n., rolka, rolička, y, f., ro- 
ličko, á, n. R. m. orole, o se sesulo = orné 
poU. V. Vz Gb. Hl. 84., Mkl. B. 69., 72., 
105., Rataj. Strsl. ralija, nis. rolb, rolja, 
arvtmi. Mkl. Das Feld, Ackerfeld, Ackerland. 
Z té rolí, jako má v Předmostí. Půh. L 328,, 
Roli orní, neositá, v nově zoraná (novina), 
přiloŠíni, vyžitá, vytažená, pastevní, V., de- 
eátni n. desáteéná, poplatná (poplatní, úroční), 
Ros., desátková, vyssatá. Us. Roli, která se 
každého roku osívá, kterou se neúhoří. V. 
R. změlněná před šijí se hnoji. Kom. Rolí 
hnojem omastiti, vypraviti. V. R. zkypřiti. 
Sycn. Oráč rolí děla. Kom. Sedláci s rolí 
se zaroěstknávají. Kom. R. zadělati. Sych. 
Dům, dvůr s rolemi. Us., Půh. II. 98. .Sel 
od rule k roli hledět na obili; Za milého 
roli zakopala nohy; Ta uninská rola černě 
pooraná ; Kdo fa bode role orat, až já budu 
maAírovat. Sé. P. 10., 150., 165., 601. Též 
i oráč tu rolí viece miluje, kteráž po tmi 
plodné užitky 'nese, než tu, kteráž jest- nikdy 
tmie neměla a nikdy hojného obili nenese. 



Hus. II. 265. Ten, jenž rozsievá sieraě dobré, 
jest syn Člověka, ale pole n. roli jest svět. 
Hns. II. 55. Rolí není dosti rozorati, něbrž 
vláčeti ji také přijde; Tn tedy společně se 
namáhali na roli Páně. Sň. 1. 3., Sk. 186. 
Rolo, rolo, rolo má, tys je velká něvola. 
8S. P. 504. Roli změř korcem a no lánem. 
Pk. Jde. mu to jako ciř^sinoi rola (bídně, po- 
malu). Us. Ü Opav. Klá. JPole, role (luka), 
dům vyzvánějí boháčům , chuAým jedním 
zvonkem : nemá nic (hadry caparty). Us. Vz 
Pole, S. N., Plat, Obybník. 

2. Role, e, f., z fr., úloha, úkol divadel- 
ního herce, která drive dodávána byla v zá- 
vitku (Rolle), odkudž název. Rk. K. milov- 
níka a milovnice, vazn^'ch otců a matek, 
důstojné vážnosti (Anstandsrolle), komioká, 
intrikána atd. Vz S. N. Učiti se roli své; 
roli provésti, v ducha jejího vniknouti; ji 
křivě, chybně pojati, v ducha jejiho neviiik- 
nouti; obor, druh rolí. Nx. • 

Role stará, něm. Alt-Rohlau, ves v Karlo- 
varsku. Vz S. N. — R. nová. vz Tk.I.440. 

Rolejk, a, m. = rorejs. Us. na Poličku. 
Ženská jako r. --^ rozcuchaná. Ksá. 

Roleta, vz Roulette. 

Rolevéda, y, f. Agronomie, f. Rk. 

Rolice, o, f., malá role, dědina, das Land- 
gut. 4 stěž. ctn. 

Roliua, y, f. = role. PÍ. 

Rolisko, a, n., špatné role, schlechtes Feld. 
Us. Tč. 

Rolla, y, i, vz Mz. 298. R., oběh; sne- 
seni; per rollam =» oběhem. Rk. 

Rolní, Acker-. R. plodiny, území, Nz., 
úprava, Dch., nářadí, rostliny. Jg. Vz Rolný. 

Rolnice, e, f., selka, die Häuerin. 

Rolnický, Ackermanns-, Landbauer-. 

RolnietTi, n., der Ackerbau. Rolnictvím 
(orbon) se živiti. Fk. Vz více o něm. v 8. N., 
KP. III. 210., 242. 

RolnictTO, «, n. ^ rolnictví. Jen z rol- 
nictva žije. Na Ostrav. Tč. — R., die Land- 
lente. Us. 

Rolnici, Ackerbau-. L. 

Rolniéiti, il, euí, Oekonomie treiben. Us. 
Tč. 

Rolnička, ron klička, y, f, die Schelle. 
R. = mosazná dutá kulička s kouskem olova 
n. ž^eza vnitř pohyblivým a chřestícím. Jg. 
Rolničky (cinkadla) cinkají (břinčí). Pt. R. 
k saním. Kh. 

Rol nik, a, rolniček, Čka, m., der Bauer, 
Landmann, Ackersmann. Kom. Studený bře- 
zen, mokrý máj, pro rolníka pravý ráj. Hra. 

Roluosf, i, f. = polnost. Bdi. 

Rolný, vz Rolni. R. mzda. BO. Dělati 
diela rolná neb nájemná a řetíieslná. Hus. 
I. 128. Osm čtvrti rolných. Půh. II. 238. 

Rolovati, manglovati, rollen, mangoin. — 
co: prádlo. Na Moravě. Tč. 

Rolský -= rolni. Bž. 124. R. osení. Šf. 
PČ. 116. — Žalm. mus. 

Roman, román, u, m., smyšlená, všelijak 
zamotaná povídka, zvi. o zamilovaných, der 
Roman. Jg. Vypravování o drobrodrnžných 
dějích a příbězích (delši než novella). Rk. R. 
= povídka, jejímž předmětem jsou smyšlená 
dobrodruž štva a příhody neobyčejné, v nichž 
tajemným a překvapujícím hr^m. náhody přix 



92 



Roman — Rono. 



kázána ťiloha přední. Těmto povídkám dáno 
ve Francii jméno románu t. j. povídek pro- 
»aiokých, sepsaných obecnou mluvou prosto- 
národní {románskou)^ ne kniževnou latinou. 
Umělého spracováni dostalo se r-u teprve 
v době novější) kdež nastoupil na mistt> 
dřevního eposa. Dělif pak se nyní na román 
t\) historickv, b) časový. R. historický jest 
vypravováni příběhu z dějin čerpan*ého, bá- 
sníkem podlé požadavků komposice poetické 
samostatně upraveného, v němž: jako v rámci 
prostranném rozvinuje všestranný obraz kul- 
turní své doby. B, casooý klade příběhy, 
jež soustřed^ije okolo hlavního hrdiny aneb 
okolo společné ideje, v dobu naéi. Obsah 
joho jest plodem tvořivé obraznosti biísni- 
kovy. Dělíc pak se na román socialni, ro- 
dinným filosofický atd. Í2. humoristický může 
míti za předmět látku historickou i Časovou. 
Vz více v KB. 149. Cf. Komance. Roman 
hrát» (děj milostný jako v románu). Jg. 

. Romance, e, f., píseň^ báseň^ -v nii né- 
jaká dobrodružná příhoda se vypravuje. Rk. 
'— R., romanzo, národům románským pů- 
vodně slula každá báseň složená v řeČi ná- 
rodní (románské), proti básním latinským; 
v jazyce Španělském nazývány pak roman- 
cemi opicko-lyrické básně prostonárodní. 
V r-ci převláda živel výpravný, jest to báseň 
více epická, která vrcholí v rozvoji dějovém. 
Vypravujíc příběh sám sebou zajímavý, ne- 
obyčejný, jest hovornější od ballady a pro- 
dlévá ráda při podrobnostech děje a licné. 
R. nebývá vždy rázu veselého, avšak i při 
smutném obsahu provivá ji dech smírné 
klidnosti. KB. 129. Vz tam více. Příklady: 
Zbyhoň a Jelen v Rkk., Hory mírů v skok, 
ITořman z Bubna (Macháčkův), Erbenův Po 
klad atd. Die Romanze. Vz více v S. N. 

Romani, Romani, ův, m., národové při- 
bu/jii se stjirými Římany: Vlaši, Francouzi, 
Spanělové, Portugalové, Rumuni atd. Tl., 
Rk. Vz S. N. Vz Románský. 

Romaníe, e, f., skládá se z Valašska a 
Mnltanska. TI. Vz S. N. 

Romanik, románikj a, m., der Roman- 
schreibcr. 1). 

Romanista, y, m., dle Despota^ učenec, 
který se zvi. bádáním o právu římském za- 
bývá; přívrženec učení církve římskokato- 
lické. S. N. 

Romanopisec {romanopisec), sce, m., der 
Ro mansch reiber. D. 

RomanoT, a, m., něm. Romanow, ves 
u Mšena. PL. 

Románský, románský. Vz Romani. R. 
jazyky, které z obecného jazyka latinského 
přirozeným rozvinutím vnitřním a částečným 
smísením s jinými jazyky národními po- 
vstaly, zejména španělský a portugalský, 
franc. a provencalský, italský a rumunský. 
Vz 8. N. R. sloh. Vz S. N., KP. I, 135., 
139. — R., romanovský, románový (romá- 
nový), romanhaft. D. Vz více v S. N. 

Romautiťký, značí v poesii a v uméní 
tolik, jako středověký naproti antickému. — 
R. epos, vz Poesie opická. — R., dobrodružným 
na způsob románu ^ romantisch; půvabný 
(o krajině, kde se příjemně střídají liory, 



údolí, háje, pole, sady atd.), reizend, mahle- 
risch. Rk. 

RomantičnoHf, romantiekosf, i, f., das 
Romantische. Jg. ' « 

Romantika, y, f , soujem tomantického, 
die Romantik, der mittelalterliche Geschmack 
in Kunst und Literatur. 

RomaTa, y, f., něm. Romau, ves u nové 
Bystřice. PL. 

Rombičný. R. plocha. Rostl. Vz Rhombus. 

Roméje, e, f. = klin^ der Keil, zastr. 
VeleS. 

Roroon, n, m., slovin., «otiA/o.«, die Har- 
monie. 

Romoniti, il, ění, hučeti, hovořiti, repetiti, 
řehoniti, plappern. C., Us.; na Slov.: po 
kapkách pršeti. 

Ilomot, a, m., EinOd, ves v Olomoucku. 
Mns. 

Rompa, vz Pípa. 

Romnlit, jaiykem reptati, drmoliti, V^^V' 
pern. Na Slov. Cf. Romoníti. 

Romul-us, a, m. první král římský. Vz 
více v S. N. 

Ron, u, m., na Slov., ronéni, das Fallen- 
lassen, \prschütten, Vergiessen. Ronem mu 
tekly slzy. KoU. R. hojných slz. Koll. — 
R., zelina podobná jitrocelů. 

Rondě, fr., rond, kruh, chiUe do kruhu; 
noční obchOzka dústqjnická po stráiich, die 
Kunde, der Rundgang, die Streifwache. 

Rondeau (fr. ronoö), rondo, it., menší 
báseň lyrická, jež skládá se z 13 iambických 
veršů o 10 a 11 slabikách; verše ty mají 
jen 2 rýmy a rozděleny jsou -na 2 strofy 
pěti veršové, mezi nimiž jest menší strofa tři- 
veršová; po této strofě, jakož i po 2. stTofě 
pětiverfiové, tedy na konci 8. a 13. verše 
opakují se refrainem první slova prvního 
verše první strofy pětiverSové, der Rundge- 
sang, das Ringelgedicht, Ringellied. 8. K. 
Vz příkl. ve Květech 1867. č. 11. — R. 
v hudbě. Vz S. N. 

Rondel, u, m. , nolookrouJilý výběžek 
hradby, das Rondel, Rundwerk. Vz S. N. 

Roniti, il, én, Ční; ráněti, él, ěn, ěni — 
shazovati,' činiti, aby padalo, herunter schla- 
gen, fallen machen. Vz Mkl. B. 449. — abi». 
Pták roní (pelichá). Kůň roní (zuby mu pa- 
dají). Jelen roní (rohy mu padají). Had roní 
(svléká se^. Us. — co: slzy. L. Jedna »Iza 
druhů rániá. Pis. slov. Cikáni slzy r-li. .Tč. 
H. rosu, 1'hau ergiessen. Dch. Smutná lípa 
lupení své roní; Některá čásC paraboly naší 
na mnoze jiný význam roní. Sš. Bs. ěo., L. 
182. Cedr bílý roní prozraČitou pryskyřici. 
Sš. Zj. 476. íiůže květ roní. L. Any si z v 
neuronil (nepustil, neprolil). Kom. Zronil 
jabko (udeřením shodil). Mor. Brt. — kde. 
Holubi nka sedla na jabloni a tAiß (na ja- 
bloni) smutné žely roní. Sš. Bs. 58. — co 
odklid: ovoce »e stromu. Plk. — co nad 
kým. Nad dcerou slzy roní. 1j. — komu 
kudy: Slzy mu ronily přes liď. Svch., Kp. 
m.: Ronil slzy. Jg. — jak, proč. Proudfin 
hvězdy roní trndv; Ten sjíd getsemanský* 
smutkem slzy roní. Sš. Bs. 19., 77. (Hý.). 

Ronklička, vz Rolnička. Us. u Poč. Kšá. 

Rono -= ráno. Sš. P. 197. u Pavlovic na 
Mor. 



Rononti — Rosička. 



93 



Ronouti,ul, utf , fliessen. — odkud. Div-li; 
že tok pláče H tebe roně? SS. Bs. 192. 

RonoT, a, m., sbořenj" ^^^^ ^ saské Lu- 
žici. — R , Romburk, sbořený hrad v Lito- 
méfickn. — R., sbor. hrad v Čáslavská. — 
R., město tamtéž. — R. nový, ves v Bolesl- 
Vz S. N., Tk. I. 202., IV. 739. - R., Ronau, 
ves u Přibíslavi. — R., něm. Ronow, ves 
u Vel. Meziříčí na Mor. — R., Oskřínek, 
ves u. Křince. 

Ronovee, vce, m , sbor. hrad v Čáslav. 
S, N. 

Roušperk, a, m., mě. v Plzeňsku. Vz S. N. 

Ropéti, ěl, ěni, triefen, rinnen (neosob.)- 
Rk. 

Ropice, ves v TěSínsku. Vz S. N. 

Roponití, il, ěni =^ chroupati, křoupati, 
knorpeln. Št. N. 154. — éim :' zuby. C. 

Ropot, u, m., das Getöse. Rk. Krušný r. 
bromu. Sš. Sm. bs. 104. 

Ropouch, rapoueh, rampouch,' u, ro- 
poudek, rapouiek,. rampou^ek, šku, m., 
zmrzlý odkap, der Eiszapfen. Jíní jest zmrzlá 
rosa, ropouch kapka stuhlá (zmrzlá). Kom. 
R. ledový. V. Jako ropouch stúhlý, Us., 
éistý. Dch. — R. = pucher. 

Ropou^i, n., dle Eiszapfung. 

Ropucha, y, f., na Slov., žába zemská, 
bufo, die Kröte. Jg. R.' obecná, praáivioe, 
b. vulgaris, bachratá, b. calamitíi, 8. N., 
česneková, hnědá, křížová. Vz Schd. II. 
489., 488.. Frč. 315. 

Ropochokam, u, m., der Krötenstein, 
Bufonit. Šm. 

Ropaka, y, f, cicuta virosa, der Wasser- 
aptel. 

Ropnsuík, a, m., jeHér» R. tmohlavý, 
phr}'nosoma orbiculare. FrČ. 225. 

Ropuší, Kröten-. 

Rorate a roraty, f., pobožnost adt^entní^ 
mše sloužená před východem slunce, od lat. 
rorate, kterým slovem se poěiná. Byl na 
r-tech. iTs. 

Roratui písně, Roraten-. Vz 8. N. 

Rorejk, a, rorejc, e, raliťh, h, rorejs, 
rorý«, rorejt, rorýt, a, m., pták vlaštov- 
kovitý, na Slov. dešťovnik, u Nové Paky: 
radavice, (HIr.). R. obecný, cypselus apiis, 
die Mauerschwalbe. Frč. 358. Jestiť ta ženská 
rozsocbatá- jako rorej«. Us. u Petrovic. Dch. 
- Jg., V. Vz S. N., Schd. II. 449, Rolejk. 

Rorynky, pl., f., zastr., slabiny, slabizny. 
Br., BO. 

1. Ro9a, rosička, roseuka, y, (., sraze - 
nina vodních par z ovzduší, která tvoříc se 
v samém poblíží zemského jpovrchu jeví se 
ve způsobe kapalné na rostlinách a jiných 
věcech pod ňír^m nebem postavených, Vz 
ä. N. R., lit. rasa, der Thau, strind. rasa, 
der Saft. Hý. Der Thau. R. padá, napadla, 
Us., prší (dle domnění, že shör)' jako désf 
prší). Reě. Krňpěj rosy. Rosou zmoklý, 
zmočeny. ReŠ. Jíní jest zmrzlá rosa. Kom. 
Jíti někam za rosy. iios. Vyjdeme za rosy 
(z rána). T. Na ní (lípě) r. krapnatá. Ss. F. 
313. Za rosy se dobře kosí. Té. Kristus 
jedné v těch srdcích odpočívá, kteříž rosu 
ducha 8V. od horkosti tělesné žádosti se vy- ^ 
střiehají. Hus. III. 34. Ležím já v rosičce atu- 
denej; Byla té lúka zelená, po ní rosická 



krvavá; Kdo chodí po mém hrobě, bílú ro- 
sičku stírá?; Zašly ony až do prosa, co tam 
byla velká rosa; Studená rosenka tej noci 
padala; Nepřišla vlažička, jen malá rosička; 
Svoje bílé nožičky po rosičce brodí; Nech 
ti nenapadá studzenej rosičky; Pújdem na 
ňn, sesečem iu za rosenky z rána. Ss. P. 
1., 27., 109., 151., 225., 327.. 362. 510., 520. 
Rosa zelinu oblažuje. GR. Slaoá r. proti mrazu. 
C. To je jako r. (=- málo; jakoby naplil). 
Němc. Toť je jen jako rosa (když o někom 
mnoho řeČi ; slunce zasvítí a rosa se ztratí. 
Vz Kleveta). Č. Vz Obláček. — R. medová, 
sladká, nebeská =--^ sladké krůpěje na iisfeech 
některých rostliii, der Honigthau. V. ~ R., 
rostlina. R. nebeská (rosička, vodní rosička, 
rosná tráva, zblochan), festuca fluitans, der 
Himmelsthau; r. slunečná (slunečná bylina, 
rosička, rosnatka), drosera, der Sonnenthau; 
r., syntherísma,- die Bluthirse: brvitá, roze- 
střela, obecná. D., Presl. Vz Rosička, FB. 7., 
Slb. 165. 

2. Rosa, lat. Sděliti někomu něco .sub 
rosa -■= pod rfiží ^-= tiijné. Růže přišly nej- 
prve r. 1552. darem z Itálie do Anglicka a 
Německa. Z rozkazu papežova ozdobovaly 
se jimi tehdáž zpovědlnice jakožto zname- 
ními nejvěrnější ralčelivosti, odkudž podnes 
latinské pořekadlo mezi námi : sub rosa. Sr. 

1. Rosák, u, m., len rosou n. deštěm 
močený, Flachs. Us. 

2. Rosák, a, m., veliká dešťovka, der 
grosse Regenwurm, ü Pis. Hrš., Kal. 

Rosalia, e, f., jro. ženské značící tolik 
co Růžová, Růžok řásná. 

Rosavka, y, f., bethauter Weg. Dch. 

Rosel« US, a, m., jm. římské. 

Roseě, e,něm. Rosetsch, ves u Jindř. Hrad., 
u Kunštatu na Mor., u Zeletavy na Mor., 
u Veliké Biteše v Jihlavsku, u Jihlavy. PL. 

Rosejovice, dle Budějovice, Rosowitz, 
ves u Dobříše. 

Roselith, u, m., halovec jednoklonný. Vz 
Bř. N. 138. 

Roseni, n., das Jhauen. R. lnu, Us., rud, 
das Rösten. Krok. 

Roseuý, roSený; -ew, a,- o, vom Thau 
benetzt. R. len. Us. 

Rosepad, u, m., druh zeliny. Jád. 

Rosetta, y, f., z fr., i-ůžička (ze stužek n. 
okrasa z plechu atd.). Rosette, ť. Rk. — R., 
náčiní k broušení diamantů. Vz KP. III. 205. 
— Bosetka, v bot., skládá se z listů na- 
hloučených, na všecky strany rozložených ; 
nejčastěji přízemni ze zpodu lodyhy jako 
u jitrocelů. ČI. Kv. XXVI. 

Rosice, dle Budějovice, ves u Chrasti a 
u Pardubic; městys v Brnénsku. Vz S. N. — 
R., Upe: rosnice, der Laubfrosch. Us. Dch. 

Rosička, y, í., digitnria, tráva. R. holá, 
panicům glabnim, krvavá, rosa, p. sanguinale, 
die Bluthirse. ČI. Kv. 100., FB. 7. - R., 
něm. Rositschka, ves u Přibislavi, u Jindř. 
Hradce, n Kunštatu na Mfor., u DeŠně, u Ka- 
menice n. L. ; R. Hadravova, ves u Jindř. 
Hradce; R. dolní a horní, vsi u Bystřice 
v Bměnsku; R. panenská, Jungfrauen-. — R., 
ves n Telče. PL. — R, lépe: rosnička, vz 
Rosnice. Us. 



94 



Rosinante — RoaoYfiti. 



Rosinante, y, f., herka, mrcha, stará ko- 
byla (don Qnijotova). Rk. 

Rositi, il, sen a áon, (m\í\ roftirati, tliaiien, 
V.; rosou močitiy bethaiien. rösten. - abs. 
' Rosí - rosa padá. Us. Také o drobném 
dešti. Na Ostrav. TČ. — co : len. D. — kde. 
R. len na louce. Ml. — co Čím: tvář, líce 
slzanai r. 1^. Rád bych já to velké břimé 
nosily rád bych pláčem stezku žiti rosil. Sš. 
Bs. 179. — se. Rosí se = padá rosa, es 
thauet. 

Ro.HÍtý, tliauig. Dch., Bern. 

Rosivý, thauend, thauig. Dch., Kťok. ^ 

RoskiTuše --^ oskeruše. Tr. 

Roslav ni.: RostisUv. Bž. 48. 

Rosmarin (rozmarin), u, rosmarinek, 
nku, rosmarineřek, čku, m., rosmariiia, 
.y, f., z lat. ros marinus, rosa mořská, der 
Kosmarin. R. vénečný, r. ofiicinalis; planý 
(rojovnik). — Jg. Vz S. N., Schd. II. 290., 
Roztnarin. 

Rosmariiiový, Rosmarin-. R. koření, voda, 
vénec, keř. Us, 

Rosíiá(^ek, éka, m. ^ rosnice. U Přerova. 
Bkř. 

Ro silák, a, m., trávní skokan^ der braunge- 
streilte, essbare (írasfrosch. Us. 

Rosnatka, y, f., drosera, der Sonnenthau, 
rostlina. R. mésíčitá, okrouhlolistá (rosička, 
rosnatka, rosa slunečná, bylina slunečná), 
vstoupavá, dlouholistá, krátkostvolná, ka- 
íolná, jednokvétá, nízká, okoličnatá, knltko- 
listá, síťkovaná, čárkovit^i, nifovitá, stříhaná, 
listnatá. Vz Rostl. 10(> , B. N., Slb. 64(5., Schd. 
JI. 294. 

Rosnatko listý, listy jako rosnatka ma- 
jící. Rostl. 

Rosnatý, thauiff, bethauet. R. růže. Vid. 
list. R. doch noci. Kká. Š. 24. 

Rosnf' -- za rosené. Koll. 

Rosní, Thau-. R. krůpéje, vláha. Zlob. 

Rosuiťe, e, f., i*osuic*k«i, éahka. R. obrov- 
ská, hýla palmata. Frč. 315. — R. zelená 
(jiřice^ jiřiček, zoba lísková), hýla viridis, der 
Laub-, Haumfrosch; strakatá, h. fusca; mo- 
dravá n, červená, b. tinctoria, rubra; dvou- 
barvá (nahoře modrá, dole žlutá), h. bicolor; 
veliká, h. maxima; bneicí, h-. boans. Jg. Vz 
S. N. — R. okrouhlolistá, droseri^^ rotundi- 
folia. rund blättriger Sonnenthau. Cl. 60. R. 
dlouíiolist^i, d. longifolia, obvejčitá, d. obo- 
vata. ČI. Kv. 381., FB. 78., Schd. II. 487. 

Rosnik, u, m., ro8}%atka, droaella rorella, 
der Sonnenthau. 

Rosuobýl, .0, m., roridula, das Tropf- 
kraut. Rostl. 

Rosnolist, u, m., drosophy llum, der Sonnen- 
thau. Rostl. 

Roshý, rosu majíci, thauig. Sprahlým 
hrdlem Izali rosnii trávu. Rkk. 52. Mhy i-osné. 
Ráj. R. kr lípej. BO. Zazdvihneš mi nóšu 
r(»snej trávy. Sš. P. 538. — R. tráí^a, vodní 
rosickuj zhlochan, festuca íluitans, das Manna- 
ř?ras. — R. kaše ^ z rosičky, der Manna- 
i)roi. V. 

Rosoťka,y,f., lépe: rosokka. Vz Rozsocha. 

Rosodajný, rosu dojící, thaugobend. L. 

Rosocha, y, f.. ves u Ústi nad Orl. PL. 

Rosoehate«*, tce, m., vis u Něm. Brodu. 
PL. 



RoNOchy, něm. Roaaoch, ves u Chlmnce' 
n. C. ; ves u Bystřice v Brněnská. PL. 

Rosol, u, rosolek, Iku, m., slaná voda, 
ve které se ryby a maso nakládají, R., přip. 
-oH. Mkl. B. lil., das Salzwasser, die Salz- 
brühe, Salzlake, Lake. Máš tam rybičky 
z rosolu. Sš. P. 169. Do rosolu nakládati. 
Maso v rosolu naložené, nasolené. D. R. sle- 
do\ý. V rosole býti = v nesnázi. V. — R, 
slaná voda n. jícha, ve které - se ryby atd. 
vaří, hustá, die Brühe, Sülze. R. z vařeného 
masa. R. rybí. V. Ji rybičky s r-lem. SŠ. P. 
172. — R., huspenina, na Mor. také; drko- 
tina, kočičina. Bkř. Die Gallerte. R. anana- 
sový, kdoulový, malinový, kostní. Kh. — 
R., plesnivina na víně a jiných' věcech te- 
kutých, plíseň, Kahm, m. — R., rosüina, 
nostoc commune, rostl, z čeledi řas. Vz S. N. 

— R., přenesené. Arcikníže odbyl l^ata 
dosti z r-la ( -■- ledab^lo, nevšímavé, krátce) 
a povrchně. Ski. IV. 315. Byl-li by pán 
nějak na prázdno povolán a z r-la, jakž se 
říká, odpraven, jak by s tím pán spokojen 
býti niohl, sami souditi můžete. Žer. 314. 

Rosoliptni, n., das Sulzen. 

Rosolený; -en, a, o, gesnlzt. 

Rosoličkái*, e, m., der gemě Rosoglio 
trinkt, der Rosogliotrinker. 

Rosolií^kárka,' y. f. Rosogliotrinkerin. 
^ Rosolina, y, ť., die Galatine ; der Gréme. 
Sp., Dch. 

Rosoliti, il, en, oni, sulzon. Bern. 

Rosolka, rosoíička, y, f., na Slov. roso- 
lis, e, f. R., z it. rosoglio, a to z lat. ros 
solíš, vlaská kořalka, Jg., rfižová kořalka, 
Rosoli, Rosoglio, n., Rk. R. alkermesová, 
kmínová, řebíčková, skořicová atd. Kh. ~ 
Vz Mz. 297. 

Rosolkáf*, e, rosolnik, a, m., der Roso- 
gliobrenner, -händler. 

Rosolkářka, rosolniřka, y, f., die Roso- 
gliobrennerin, -handlerin. Us. Jg. 
* Rosolkový Rosoglio-. 

RosolniTka, y, f., tremella, druh honby. 
Rostl. 

Rosolovatěti, ěl, éní, kahmig, snlzig 
werden. Vz Rosol. 

Rosolovatosť, rosolovitosf, i, f., sulzige 
Beschaffenheit, der Kahm. — R, plisen vína, 
der Kahm, Schimmel. 

RosoloTatý, rosolovitý, sulzig, vz Rosol. 

— R. víno = plesnivé, křesovaté^ kahmig, 
schimmelig. V. 

Rosolový, vz Rosol, sulzig, Sulz-. R. 
strava (maso, ryby do rosolu). L. 

Rosonicak, a, m., rossomaeha, y, f., z nis., 
lat. gulo, šelma kuno vitá, der Vielfrass. 6. 
severní, g. borealis, žíhaný, g. vitt-alus, dobro- 
předhorský, g. capensis. Vz S. N., Schd, I1-. 
398., Frč. 390. 

Rosomala, y, f. (cizí), altingia, rostl, so- 
snovitá. 

Rosomaši,. Vielfrass-. Vz Rosomak. 

Rosoměr, u, m., der Tljaumesser, Droao- 
motor, Drososkop. Tpl. 

Rosouosný, thaubringond. L. 

Rosopastka, y, f., roemeria, rostl, mako- 
vitá. 

Rosorodný, thauerzeugend. 

Ro§ovati, vz Rositi. 



ItoaoTiee — RostliBii. 



95 



Roüoviee » Kosejovice. 

Rosový, rosy^ od rosy, Thaii-. R. perly, 
Us.. med, Har. II < 111. (Vz Rosa 1 ), duha, 
len (rosenÝ). D. — R. kaše z rosičky, der 
Sehwadenbreí. Rohn. 

Ro»p<5^«= rozsype. — co Padne i rospe 
jAhody. Št N. 90. 

Rospéráicky mluvjit » i^ástati, plaudern. 
V již Cech. Kts. Vz Roepérák. 

Rospěrákj a, m., kdo se roMpirá, mnoho 
tnliwí, der Sehwátzer. V již.* Čech. Kts. 

Rosshaar, z něm., žíně. Sp. 

Rosso autico, dalmatská červeň. 

Rost, li, m. = rmt^ das Wachsen. Při 
. trváni a r-u bouře. Sš. Sk. 284. — R., vše 
co rošUj wachteades Wesen; opak: nerosty. 
Hmoty některé jnooujeme rošty. Krok. Člo- 
věk byť 8 nerosty, cit s roaty, život se zvi-. 
řaty, roním a anděly spoleěně má. Sä. Mr. 73. 
— Pr. ehym. 

Rostanet;, noe, m., 8 nikým spolu vy- 
rostlý. My jsme byli :ci,' chodili jsme spolu 
do ákoly. Us. Bern. 

Rostanka, y» f., creseentia, der Kalá- 
ba saenbaum. Sm. 

Rostani, n., Eoestání, něm. Kostein, ves 
a Pinmlova na Mor. PL. 

Rostárna, vz Roatirna. 

Rostiba, y, f., die Kultur, der Anbau. Rk.' 

Rostectvo, a, n., das Reich der organí> 
sehen Körper. Prsl. 

Rostejné, ého, n., něm. Rostein, ves 
a-Oolé. Jeníkova. 

Rosteni, n., das Wachsen. Sal. 104. 30. 

Rosteni, n. ^ roatba. Rk. 

Rosteniee, dle Budějovice, něm. Rostenitz, 
Roateniitz, ves u Výšková. PL. 

Rošti, vz Rdsti. 

Rosticí áfáva, keimfördernder Saft. 

Rostidlo, a, fi., der RíT^tappanit. R. k vý- 
robe sladu vzduchové (pneumatické).« Dch. 

Rostinárna, y, f. ^^ sklenníky slovo nové. 
Hk. 

Rostirna, y, f., die Wachskammer zum 
Krygtallisiren des Alauns. Sp. 

B4)sti8lair, a, m., jm. muž. Tk. L 186. 

Rostiti, il, Stěn, ěni, wachsen machen. 
ro. Ovce vlnu rošti a skrblík se postí — pro 
jiného. Č. M. 56. 

RostÍYOsf, i, f., moc rosteni, die Heil- 
kraft (daas etwas , wachse). Jg. 

Rostivý, který rošti, R. masf, die Heil- 
aalbe. Ros. 

Rostlina, rostünka, y, f., cokoli roste, 
zrostlinaj zvl. věc ee země rostouci, strom, 
keř, bylina atd. Jg. Das Gewächs, die Pflanze. 
R-ny jsou oživené ústrojné bytosti, kteréž 
nečiji aniž samovolně se pohybuji. Vz S. N. 
R. má kořen s koKnky, oddenek (Wurzel - 
stock), lodyhu (Stangel, u stromu: kmen, 
Stamm), listy, květ; kmen má A'ilru, lýko, 
dřevo a dřen (Mark); nahoře rozvětvuje se 
kmen ye^pHve a haluze {rcUdesti, Aeste n. 
Zweige). Pt. K rostlinám náležejí: atromy, 
keře, zeliny, řasy, houby, lifiejníky, mechy, 
kapnidiny a předky. Pt. — Rostliny: 1. 
prostopláiteéné: 1. pryskyřnikovité a) snaž- 
Kami jednosemennými: podléštka (jaterník 
modrý); jnsanka {pohanina bílá); koniklec 
loéní ; oraej ; prysky řník prudký, litý n. 



litik; plamének bílý; b) s měchýřky mnoJio- 
semeíinými: éemeřice éerná; blatouch n. 
žhiťik n. máslový květ; pivoňka; oměj 
pravý ě. áalamúnek; 2. křiiokvétné: a) se 
sešulkami: kapusta zelná (jarmus n. kade- 
řávek, z^li hlávkové, broúkev, karfíol n. 
květné zeli, brokoli); řepka (ř. olejna n. 
olejkii, ř. ozimná, tuřin, kolník); řepa (ř. 
olejna n. řepák, vodnice n. okrouhlíce, ř. 
letní a ozimná); hořéice rolní; řetkev* fijala 
žlutá (letní, zimní, řeřicha luční, česnáček); 
b) se šeiulinkami : chudobinka jarní ; kokoáka 
n. pastuSi tobolka; křen; řeřicha potoční; 
lnice; boryt; choulivka n. růže jeriáská; c) 
příbuzné: a) rýtovité: reseda vonná; ß) má- 
kovité: lastovičník; mák zahradní n. opojný; 
mák vlčí ; 3. hvozdÚcovité: karafiát; kartonzek 
n. slzičky; knotovka smolná n. smolnička; 
ptačiner*; A. a.)'slezovité: slez lesní; ibiáek 
n. ajbi^ n. proskurník lékařský; bavlník 
bylinný; b) příbuzné: a) čajovníkovité : ča- 
jovník (s čajovníkem jest blízko příbuzná: 
kamelie); ß) lípovité: lípa malolistá n. zimní, 
velkolistá; 5. motýlokvétné n. luHinaté: a) lu- 
štiny jedlé: hrách ; čoČka ; fazol ; bob svinský ; 

b) picni byliny: jetel luční; vojtěáka; ligrus 
n. vičenec ; vikev setebná (ptačí, plotní); c)jiné 
byliny motýlokvétné : lecha jarní ; čičorečka 
pestrá; komonico lékařská; ledenec obecný 
n. štírovník; d) křoriny a stromy: žanovec; 
čilimník obecný, n. kozí jetel; trnovník n. 
»kát; e) příbuzné : rohovník n. chlebík svato- 
janský; 6. růžokvétné: a) mandlohovité : a) 
s peckorici suchou, bezUfarnatou: mandloň 
obecná; ß) se šťavnatou, hedvábné plstnatou 
peckovici, plodi^ jednotlivé, nestopkaté: bro- 
skvoň, meruňka; y) s peckovici qjinénou, plody 
jednotlivými, stopkatými: Švestka, trnka; é) 
s peckovici hladkou a lysou, plody v oko- 
lickách: třešeň ptačí, víSeň; «) s lysou pec- 
kovici, plody v hroznech: střemcha obecná; 
h) jabloňovité: hruška; jabloň; jeřáb; hloh; 
c)rúéovité: rňže Šípková n. planá; malinnik; 
ostružinník, iahodník lesní; nnochna jarní; 
7. tučnicovité: a) rozchodník ostrý n. tučný 
mužík, netřesk obecný: h) příbuzné: n)lomi' 
kamenovité: lomikamen vždy živý, ß) srst- 
kovité: srstka n. chlupatka n. angrešf ; rybíz 
Červený n. meruzalka; 8. kaktovité: nopál 
červcový ; kaktus velek věty ; dyňucha obecná ; 
9. okolicnaté: a) jedlé a kořenné: mrkev; 
petržel; kmín; anýz; kopr; b) jedovaté: kozí 
pysk (petržel); bolehlav blámatý; rozpuk; 

c) příbuzné: a) prodarovité: břečtan; ß) dří- 
novité ; y) jmélovité ; 10. jiné prostopláteěné : 
a) lekninovité: leknín bílý; b) violkovité: 
violka vonná; v. trojbarevná n. maceška; 
c) rosnicovité: mucholapka; d) třezalkovité : 
třezalka; e) pomorančovité: citroník; pomo- 
ranč; f) javoroviťé: javor mléčnatý; g) ji- 
rovcovité : jírovec n. kaštan koňský ; h) réro- 
vité: réva vinná; i) řešetWcovité: krušina; 
k) routiékovité: třemdava bíhi; 1) kakosto- 
vité : kakost n. čápi nosek luční ; len ; stavěl ; 
netýkavka žlutá; m) pupalkovité: vrbobka 
úzkolistá: n) kyprejovité: kyprej obecný; 
o) myrtovité : myrta. — II. Srostloplátečné : 
11. prvosenkovité : prvosenka n. podléštka 

jarní; bramboří k (svtňský chléb) ; 12. lukovité: 
a) s plodem bobiUovitým: brambor (zemce); 



96 



Rostlina — Rostlinozpyt. 



potměchnf; rajské jablko ; paprika (pepř čer- 
vený); nilik; kustovnice; b) 8 tobolkami: Wn 
černý, durman; tabák; 13. drsnoHsté: plicnik 
lékařský; pomněnka; hadinec; 14. pyskaté: 
hiuchavka skvrnatá, mateři douška; Šalvěj; 
lavandule ; 15. tlamaté : hledík v^téi n. lvi 
tlama; náprstník; divizna; rozrazil polní; 
pod bílek; zarara; 15. tyhcieovité: tykev; 
okurka; meloun; posed černý; 17. vresovité: 
vřes; pěnišnik srstnatý; borAvka; 18. olivo- 
vité\ ptačí zob; Šeřík n. bez modrý; oliva; 
jasan; 19. marinovité: mařinka vonná; svizd ; 
mařina barvířská; příbuzné: b) kávovniko- 
vité: kávovník; b) zimolezovité : kalina; bez 
černý; kozí list; 20. sloznokvétné: 9) paprs 
kokvétné: podběl; sedmikrása n. chudobka; 
heřmánek ; řebřícek ; protěž bílý ; slunečnice ; 

b) trubkokvétné: chrpa n. modráček; bodlák 
obecný; lopucha; c) jazykoKvétné: čekanka; 
pampeliška n. smetanka; kozí brada luční; 
locika; 21. jiné srostloplátečné: a) jitrocelo- 
ri7é: jitrocel kopinatý; b) kozlikovité : kozlík 
lékařský n. baldrián ; c) zvonkovité : zvonek 
broskvolistý ; d) hořcovité: hořec; e) brčá- 
lovité: brčál; f) svlaécovité: svlačec polní; 
kokotice. — III. Bezkoruuiié: 22. jehnedo- 
krétué'. a) vrbovité: vrba; topol; b) břízo- 
vité: olše lepkavá: bříza; c) Iiabrovité: habr; 
líska ; d) cíškonosné : dub ; buk ; kaŠian jedlý ; 
(O ořemkovité: ořešák n. vlaský ořech; 23. 
kopmovité: kopřiva; konopč; chmel; 24. 
monišovité: moruše; chleboň; smokvoň n. 
fíkový stromek; příbuzné: a) platanovité: 
platan n. vodokleif východní; h) jilmovité: 
jilm; 25. jiné bezkorunné: a) merlíkovité: 
cvikla n. burák; špinat; b) rdesnooité: po- 
hanka; šťovík; c) pi^šcovité: pryšec chvoj- 
ku; zimostráz; d) vavHnovité: vavřín n. bob- 
kový strom; e) lýkorcovitc: lýkovec n. vlČí 
pepř; í) podražcovité: kopytník. — IV. Je- 
dnodéložn^ : 2G. mečíkoíisté : a) narcisovité : 
podsnežník; b) kosatcovité: kosatec, Šafrán; 

c) agavovité: agáve; d) anancísovité : ananas; 
* 27. vstavnčovité: vstavač; střevičník n. pan- 

toíličky, vanilka; 28. banány: banán n. pi- 
sang^; 29. palmy: a) peřmolisté: datlovnik; 
rokosovnííc; b) véjifnaté: palma nízká; vé- 
jiřovník obecný; SO. paHcokvétné: aron bla- 
matý; puškvorec; orobinec Širolistý; 31. li- 
Hjoviié : a) s cibulemi a plody toboíkovitými : 
tulipán; řebčík; lilie; hyacint; cibule; če- 
snek ; b) s plazivými oddenky a plody bo- 
hulovitými: konvalinka*; chřest; vraní oko; 
c) pHbuzné: a) ocánovité: ocůn; /?) sítino- 
rité: sítina; 32. trávy: a) s květmstvím lato- 
vitým: oves; proso; rýže; rákos; třtina; 
bambus; b) s klasem na konci stébel: žito 
n. réž; pšenice; ječmen; jíl^k; e) s kvéten- 
strim dvojím j práSnikovým latnatým a pe- 
stíkovým palicovitýfn na též rostlině: kuku- 
řice; pHbuzné šáchorovité: ostřice; skří- 
pina. — V. Nahosemenné: SS. jehličnaté: 
a) s dřevnatými ŠiSkami: smrk; jedle; mo- 
dřin: sosna; kleč; pinie; limba; cypřiš; b) 
H bobulemi n. jednotlivými zbobulenými se- 
meny: jalovec, tis. — VI. Tajnonnubné 
cévnaté: 34. kapradiny: osladič; kapraď; 
hasivka orličí; pi-lhuzné: a) přeslícky: pre- 
slička; b) plamné \ plavuA. — VII. Tiguo- 
suubné bezcévné: 35. mechy: rokyt tama- 



ryškový ; plonik; meřík; rašelinnik; iatrovka; 
36. řasy: a) chaluhy mořské: chaluha bubli- 
natá a hroznatá; žabí vlas potoční; 37. /»• 
šejníky : lišejník plicní n. islandskV' ; bradatý 
či bradáč; tercovka zedui ; lišejník strupatý 
n. strupavka; 38. houby: a) rouškaté: mu- 
chomorka, úhelka (pečárka n. žampion) ; li&ka 
jedlá; hřib; hubka zápalná; kTjanka Žlutá 
n. kuřátka; smrž; b)břichatkyi: lanýž černý; 
pÝcfaavVa; paličko vice nachová; c) plisné: 
plíseň 6\\i;á)rezy: sněf obilní. Tedy hlavní 
rozděleni : 

A) jevnosnubné (phanerogamae), 
a) krytosemenné (angíospermae). 
1. Dvouděložné (dicotyledoneae). 

1. ProstopláteČné (eleutheropetalae). 

2. Srostloplátečné (gamopetalae). 

3. Bezkorunné (apetalae). 

II. 4. Jedno děložné (monocotyledoneae). 
b) 5. Nahosemenné (gymnoapermae). 

B) Tajnosnubné (cryptogamae). 

6. Cévnaté (vascnlarea). 

7. Buněčné (cellularel^). 

01. Vz tam více. Rostliny poskytuji potravy, 
lihových nápojův, lahůdek, látky oděvné, 
barviva, staviva, paliva. TI. — Vz S. N., 
KP. III. 397., Schd. lí. XXIII. (Rejstř.). 
, RostlináK e, m., der Botaniker. Jg. — 
R., kniha o rostlinách jednající, herbář j by- 
linář, das Pflanzen-, fu-äuterbnch. Prsl. 

Rostlinárna, y, f., das Treib-, Gewächs- 
haus. Vž S. N. 

RoHtlinina, y, f., der Pflanzenstoff, ^n. 

RositUnifitě, é, f., der Standort der Pflanze. 

Rostlinuieký, rostliuiský, botanisch. 
Spisy obsahu r-kého. Rostl. 

Rostliunictyí, n., bylinúřstuí, die Pflan- 
zenkunde, Botanik. 

Rostlin nik, a, m. =r^ rostlinář. 

Rostliunosl, i,' f., das Pflanzenwesen, die 
Veg«tabi]ität. Rostl. 

Rostlinný, Pflanzen-. R. choroby, praf, 
Rostl., sbírka, Mus., potrava, Kouble, ana- 
tomie (pitva), íibrin, chemie n. lučba, hnspe- 
nina, klih, sliz, sýrovina, vlákno, zásady' 
(alkalic). Nz. 

Rostlinohalovce, řád nerostA tvárnosti 
nekovové, barvy a vrypu bílého n. žlutého, 
bráněných v soustavě čtvercové a jedno- 
klonné. Vz S..N. 

RoHtliuoiiosný, pílanzentragend. 

Rostlinopis, u, m., dle Pflanzenkunde, ^ 
-beschreibung. Vz Rostlinozpyt. 

Rostliuopisec, sce, m., der Pflanzenbe- 
schroiber. 

Rostliuopisectvi, n., die Phytograpbie 
Šm. 

Ro8tliiiopi8uý, pflanzenbeschreibend. R. 
článek. Us. 

^ Rofitlinopitva, y, f., die Pflanzenanatomie. 
Sm. 

Rostlínotvar, u, m., die Pfl^nzenform. 
Yz Bř. N. 53. 

Rostliuovina, y, i'. = rostlinina. 

Rostlinozualoc, lee, m., der Botaniker. 

Rostlínoznalstvi, n., die Botanik Rk. 

Rostlinozpyt, u, m., rostUnosloví, zpy- 
tování rostlinstva, die Pflauzenerforschunir. 
Vz S. N. 



Rostlinozpytec — Rotitel. 



97 



RostliiiozpTtee, tce, m., der Botaniker. 

RostlinozTiře, ete, n., rostlinoživok, 
a, m., das Pflanzenthier. J^. 

Rostlinozviřeei, Pflanzenthier-. R. hmota, 
prvek. Rostl. 

RoMinoŤÁvoéný =ro8tlinozviřeci. Rostl. 

RostlinožiTOk, vz Rostlinozviře. Mus. 

Rostliustvi, n., die Pflanzennatnr, -be- 
schaíTenheit, das Pflanzen wesen. 

Rostlinstvo, a, n. , die Pflanzen, das 
Pflanzenreich. Konbl. R., soujem všech ro- 
BtHn nyní žijících i vymřelýcn. Vz S. N., 
Rostlina. 

Rostliyý, který roste, wachsend, wachs- 
bar. Zlob. 

Rostlopesec, sce, ra., odrftda psa pesce, 
canis isatis. Ssav. 232. 

Rostlosf, i, f., grosser Wuchs. 

Ro§tlý, který rostl, gewachsen. Vino loň- 
ského roku rostlé. — kam. Vousy má příliš 
do světa rostlé (v nepořádku). V Žamber. 
Dv. — Jak : křivě. Dch. — kde. Drva vy- 
sokorostlá T hustotě (v hustém lese) pod 
ftkalú. Rkk. 19. 

Rostnouti, vz Růsti. 

Rostnnti, n., rosteni, das Wachsen. Ros. 

Ro.§to. Běda na rosto = nastojte ! Na mor. 
Zlínsku. Brt. 

Ro«toky, vz Roztok. 

Rostomilý, vz Roztomilý. 

Rofltopáéný, T09topÁiný= prostopášný. 
Na Mor. Hý. 

Rostouei, wachsend. 

Rostovari káď, ve které se kamenec hlati, 
das Wachsfass. Krok. II. 599. 

RostoTlasatý, vz Prostovlasatý. 

Rostral => rastral. 

Ro0tropiee, dle Budějovice, ves ve Slez. 
n Skoczówa. Vz S. N. 

Rosin, vz Růsti. 

Rodiee, dle Budějovice, něm. Roschítz, 
ve» n Jihlavy. PL. 

RodkopoT, a, m., ves u Nové Paky. 

Roákvarky, vz Rozškvarek. 

Ro$oviee, dle Budějovice, něm. Roschwitz, 
ves a Klášterce v Kadaňsku. PL. 

RoSt, u, ro^tee, Stce, roštik, u, rošti- 
éek, ékn, m., z něm. Rost, železná mřižo- 
T i na do kamen a pecí, aby k hořícímu pa- 
li?a vzduch zezpod přicházeti a oheň rozně- 
covati mohl. Vz ». N. — R., nástroj, na néniž 
íe néco suéí neb peée, V. Na roště smažiti, 
sušiti, upéci. V. Viece Boha uctí, nežliby 
byl peéen na rošti, jako sv. Vavřinec. . Hus. 
11. 150. R. ležatý. Nz. — R. plochý, der Plan- 
rost, pultový, Pul trošt, stupňový, der Trep- 
penroat. Bc. — R. r stavitelství =^rfá^ Starám 
iá se starám, strěa hlavu za trám, ručiěky za 
rošt, to je moja starost. Sš. P. 682. R. je- 
blaocový. Nz. 

Rollte e, štce, m., vz Rošt. 

Rodténá, é, f. (peceně), der Rostbraten. 

RoAténee, nce, m. = roSténá. Sm. 

Roí^ténl, n., něm. Roschtin, ves u Zdou- 
oek v Kroměřižskn. PL. 

Rofttép« vz Rozštěp. 

Ro&tér, rofitýř, e, m., kdo nidn roštuje, 
der Rdater. V. 

1. Ro^ti, D., roidí, chrasti, das Heisholz, 
Geatríppe. V., Jg. Vz Rozha. 6b. Hl. 99., 104. 



2. Rošti, n., něm. Roschty, ves u Vam- 
berka. PL. 

Rofitik, u, m., vz Rošt. 

Ro&tina, y, f., roští. PÍ. — R., roštěná. 
D. 

Ro6ti£té, ě, n., v hutn., das Rostbett. Sm. 

Ro§tka, vz Rozha. 

Roštováni, n., z něm., pálení rudy s uhlím 
v hutích, das Rösten. Pr. 

Roätovina, v, f., der Dampf o. Rauch, 
der aus den ScnmelzhÜtten steigt. 

Roštový, Rost-. R. peěeně = roštěná. D. 

Roštyk, a, m., slaneček, der Pickelharíng, 
z něm. der rostige (eingesalzene) Häring. V. 

RoStykovatý, nasolený, v rosolu nalo- 
iený, eingepökelt. Res. Vz Roštyk. 

Rot, rtu, m. ^=> ret, die Lippe. Na Slov. 
D. 

1. Rota, y, f., hoitf jakéhokoli lidu, zá- 
stup, der Haufe, die Sippe, Gefolgschaft, 
Rotte. R. = sto vojákův; město rotou svou 
opanoval. V. Po rotách. ReŠ. Od Paska a 
jeho roty. Bart 296, 18. Těch ěasů Vlaši na dvě 
roty rozděleni byli ; jedni sluli Guelphi a druzí 
Gibellini. V. Protož nynie pase (ďábel) preláty, 
kněžie a tu rotu hojně pravým chlebem, aby 
je zbavil druhého chleba; V toho Simona rotě 
jsů kněžie, kteří jsů odpustky JW^^ovy 
najali, aby peníze tržili. Uus. 1. 329., 342. 
Ďábel a jeho rota. Hus. I. 280. Roty vojen- 
ské, vz v S. N.: Roty. R., dva vojáci za 
sebou stojící, spol. Dvě vedle sebe stojící 
Toty: dvoirota (dvojspol, das Rottenpaar); 
muž zadáka (Hintermann) nemající slově 
slepou rotou (blinde Rotte). Čsk. — R., die 
Sekte. V. Kacíři všelijaké roty. Arch. III. 80. 
R. filosofů. Jel. Nadělali rot mezi kř^sfany. 
Chě. — R., nehoda, das Unglück. Člověk 
ani neví, Jaká r. se mu přihodí. U Rychn. 
Msk. — St. ski. III. 214. — R., slota, sběr, 
die Rotte. R. zlodějská. J. tr. — Br., Cyr. 

2. Rota (zastr.), hudébni nástroj strunný, 
die Rotte. Proch. 

3. Rota, rúta, y, f. (zastr.). přisahá, for- 
mule přísahy, die Eidesformel, der Schwur. 
Kn. rož., Pal. IV. 1. 25., Mkl. aL. 69. Odtud 
porota, Troianátí Řekové přísahali podlé 
roty jim vydané. Troj. 442. Oldřichovi rota 
vydána v tato slova. Půh. brn. 1417. Já 
chci, aby to řekl, jakož já tobě rotu vy- 
dám. Pass. 900. — Leg , Výb. I. 618. Vz 
Gl 300. 

Rotace, e, f., pohyb točivý, kolotáni, die 
Rotation, Umdrehung, die Rundschwingung, 
der Umschwung, Umlauf. Vz Posloupnost 
plodin. 

Rotační pumpa, Rotationspumpe, »^k. 

RotaloTice, ale Budějovice. Rottalowítz, 
ves u Holešova na Mor. PL. 

Rotau, rotang, u, m., calamus nebo pal- 
mijuncus, dnih palem rákosovitých. Vz S. N. 
R. dračí, calamus dr^ico, der Drachenrotang 
o. die Rohrpalme. Cl. 141., Schd. II. 2^9. 

Rotař, e, m., rotník, der Rottenstifter, 
Sektirer. Jg. 

Rotarský ~ rotuický, Rottenstifter-. Jg. 

Rotařstvo, a, n., spiknuti, die Rotterei, 
Sekte. D. 

Rotba, y, f., das Fluchen. Šm. 

Rotitel, e, m. »= rotor. D. 

155 



98 



Rotitelka — Rout)itf. 



Rotitelka, y, mtitelkyné, é, f., di« Rot- 
tenstífterin. Mach. 

Rotiti, il, cen, cesf »= klnoiUty kletij fla- 
chen, sehimpfen ; roty óinitij rotten, rottiren ; 
shromažďovati, rotten, sammeln, aufwiegeln ; 
se ^^ přísahati, schwören ; bouřiti se, sich 
rotten; scházeti se, shromaictovati se, sich 
versammeln. Jg. — ftb§. Ten tam zle roti 
(kleje). 3^. — koho. Mé srdce se modli 
2afi, a<!lkoliv ho roti (proklíná) jazyk můj. 
Mark. Omyl. ^ koho, 96 proti komu. 
Židr proti Římanům rotiti. Plk. Jedni proti 
dmhým se rotili. V. — kdo. Kteři£ v tom 
sborn rotili (roty činili). Br. — se kdy 
mezi kým. Po smrti otcové mezi sebou 
se rotili. Přík. k Cyr. ~- k éoHia: k válce 
bouřiti, rotki. Prot 25. — komu =» kleti. 
V KrkonS. Kb. •— na koho. U Vysokého. 
Lng. 

Rotmberk, a, m., byl hrad ve Smiřicka< 
Vz S. N. 

Rotraistr, a, m., nad rotou vojáků po- 
stavený, der Rottmeister. V. Nejvyiií r-i 
a původové vSeho nepokoje. Bart. 294. 39. 
— R., rotnik, der Sektenstíffcer. — R., buřič, 
der Kdttenmacher. Jg. 

Rotné, po rotách, rotten weise. R. ili. Troj. 

Rotni, Kotten-. R. tovařid, der Rotten- 

Í gesell. Res. -< R., sektářský, Sekten-, aufwieg- 
erisch. ReS. 

Rotnický«=rotni6i,Rotten8tlfter-, Sekten-. 
Jg. R. podloudnictví. 

Rotnictri, n. = roeeni, die Rottung. Jg. 

Rotni6i. Usmrceni sv. Václava byl skutek 
nejen osobní mezi Václavem a Boleslavem^ 
nýbrž r-Čí, poŠlý z povstání straily proti 
straně. Pal. Řadh. Vz Rotnický. 

Rotnik, a, m., rotitel, bouřlivý, der Rot« 
tenstifter. V. <~ R., kdo s rotnikem drii, der 
Rottgesell. Ráj, Mést. bož. — R., sektářj der 
8ektirer, Ketzer. V., Hns. I. 128. — R., kdo 
na rotu hraie, der Kytharist. Vz Rota, 2. 
Veleš. 

Rotný, houfný, rottenweise. R. schůzky. 
R. a hhípé zvíře. Tkadl. 

RotSaud, a, m. Pod tu korúhev slušejí 
brnieři, jehláři, helméři, r-dové. Ž. Karl. Iv. 

Rot^tein, a, m., byl hrad u Klokoče v Bo- 
leslavsku. Vz S. N. 

Rotte, něm., vz Spolek, Rota. 

Rotterdam, a, m., mé. v Holandsku. Vz 
S. N. 

Rotulace, e, f.. z lat., řádné skládáni 
s^isüv úředních, das ordnungsmlissige Zu- 
sammenheften schriftlicher Verhandlungen, 
die Rotulation. 

Rotnlováti, skládati spisy, Akten zu- 
sammenheften, rotuliren. 

Rotul-u§, u, m., svazek úředních spisů 
n. soudních řízeni, též seznam listin v jed- 
nom fascikuln obsažených. Der Rotulus der 
Akten, Aktenstoss. S. N., J. tr. 

Rotunda, y, f., lat., ve stavitelství každé 
okrouhlé stavení, das Rundgebäude, die Ro- 
tunde. 

Roub, n, roubek, bku, roubeéek, čku, 
m., něco uťatého, kolík, der PAock, zvL tmi- 
hena větvička k štěpování, das Pfropfreis, 
Satzholz, der Setzling. Mkl. B. 40., Ros. R. 
na pláň štěpovati n. rohovati. V. Rouby 



v proitíp sázeti. Res. Dobrý r. pfaUi kviok>a 
změfiuje v dobrý itěp. Boé. — Roubek 
(k háčkování), kulatý, oblý» ostrý. — R., 
der Knebel, Bindnagel. Vz Ronbík. 

Roubaniee, e, f., sekanice, roubání, das 
Hauen, Gehau. Jg. 

Roubanin, a, m., něm. Robein, Raubanin, 
ves u Jevíčka na Mor. 

Roubanina, y, f., sekanina, seč, die Met- 
zelei, das Blutbad. L. 

Roubati, vz Roubiti. 

RoubČi, ího, m. == roubný, Jg. 

Roubek, vz Roub a Rub. 

Ronbel, e, m., vz Roubík. Boé. 

Roubelec, Ice, m., der Griffel zum Schrei- 
ben, der Schieferstift. Sm. 

Roubeft, bně, f. = obruba, ohrada, srub, 
der Bmnnenkasten. Vký., D. 

Roubonec, nee, m., lithospermum. Us. Jg. 

Roubeni, n., vz Roubiti, das Hauen, Hacken, 
Zimmern, die Zimmening. R., podporováni 
skály dřívím. KP. III. 69. — R., nico vrou- 
beného, das Gezimmer, Zimmerwerk. D. Dře- 
věná stavení až po stí^echu vystavená sluji 
r. Us. R. okolo studnic, roubeů, der Bran- 
nenkasten. R. foinové, der Bohlensehrott. 
Bc. Vz Ohlavně. — R., Stepování rouhův, 
das Pfropfen. — R., roubenina, lámanina, 
krupice, die Grütze. R. ovesní. Jád., Sal. — 
R., bylina, Jád. 

Roubenina. y, f., roubeni' roubek, das 
Zimmer werk. — R., roiibení, die Grdtze. 
R. ovesná. V. — R, polévka e krup, die 
Sehleimsuppe. D. 

Roubenka, y, f. = roubená studnice, vz 
Roubený. 

Roubený, -en, a, o, v z Roubiti, mit einer 
Brunneneinfassung versehen. Studýnka ro- 
bená voda v ní stodená ; Studýnka robená 
mezi vinohrad v, povez mně má milá éí nží- 
váfi rady; Pod nim je louka zelená, nad ní 
studánka roubená. Sš. P. 286., 335., 754. 

Roubici, Han-. R. sekera. Jg. 

Roubiček, čka, m., měkkýš pioutvonožec. 
R. přepásaný, hyolites cinctus. Frě. 227. 

RouDik, u, roubiéek, ékn, m. R., malý 
roub, der Pfropfer. Na kmen r. vsaditi. Ms. 
o Step. -— R., kolík, kterým se zatahuje snop, 
roub, u Třebíče : knutel, z něm. Knittel. Gn. 
Der Knebel, Pflock, Sperrung. R. zastréiti. 
D. R-kem snopy vázati. Pt — • R., dřevo, 
jimi se komu ústa svírají, aby nemluvil, der 
Knebel. R. někomu do Ast dáti. D. R-kem 
ústa rozvírati. Trip. — R., dřeoo, kterým se 
lovecké plachty spojují. iSp. — R., vie, co 
rku podobno, holík, der Pflock, Stab, die 
Stange. R. břidliéný atd. Techn. R. počet- 
ního vosku. Prm. r. 4. 165. Síra V roubících. 
Db. Vz Valach, Tkadloovství. 

Roubikovati, roubíkem spojiti, zandati, 
knebeln. Sp. 

RoubikOTitý, stangenförmig. Min. 18. 

Roubikový, Stangen-. R. sira. Prsl. 

Roubitel, e, m. R. sítí, der Netzstricker. 
Dch. Vz Roubiti. 

Roubiti (zástr. rubiH), ti, en, ení; roub- 
nouti, rubnouti, bnul a bl, ut, utí; roubati^ 
roubívati, rouhávati = sekati, haněn, hacken ; 
z trámu otesaných stavení pořádati, zimmern, 
zusammensetzen; rouby štěpovati, pfropfen, 



Ronbití — Bónbatelka. 



99 



iinpf«n, eíMéhneíden: obrubiá dHaHjH&umen ; 
na vrub řezati, kerben. Jg, — aps. Kdo 
ronbi a teSe, na střechu 8i křeše. C. M. 431. 
— co: strom (sekati), V., 2. Stepovati. Us. 
Jako když nékdo roabá a štipá dřeva. Br. 
R. vazbu dřivi, Br., ehliv, stodolu, chalupu. 
Vz Roubeni. R. punčochy, Tecbn., lépe: 
plésti. J^. R. dané =^ rozepisovati, ausschrei- 
ben. Na Slov. Plk. Roubni ho === uhoď ho. 
Us. — co kde: dřevo v lese r. (sekati). Ms. 
pr. pr. R. pod zemí kořen. — koho čím. 
Meéem svým ji roubal (sekal). Lom. Nepřá- 
tele šavlemi r. Cyr. — co odkud. Tataři 
hlav>' s nás roubati (sekati) budou. V. — co 
kam: v rozkol, do prokolu, do proStěpu, 
v proitip, v prokol, do rozkolu. 00 celého 
rozkolu, ao polovičního rozkolu. R. za kůru. 
Vz Roubováni. 

Rovbl, u, m., vz Roub, roubik, der Kne- 
bel, Bindnagel. Olom. Sd. 

Roublik, n, m. := roubik (k vázáni snopů). 
Us. KSá. 

RovbloYati, knebeln (von Garben), binden. 
Us. n Olom. Sd. 

Roubily, roivrhHJid, Repartirungs-. — 
R., ého, m., rozvrhovaé, der Bepartirer. Jg. 

Roubováni, n. R. či Šlechtění jest přená- 
šeni vzácných proutků (roubů) na pláoe (zpo- 
dinu), aby dobré ovoce neslo. Vz 8. N. Ďas 
Pfropfen, Impfen. Vz Roubiti. R. do roz- 
kolu (proštěpu), do polorozkolu, do kůrv, 
sedlování, r. do boku, do orýtů. Vz S. N., 
KP. III. 275., Schd. H. 187. 

Roubovati, co: pláné. Us. Vz Roubiti. 

Rone, e, f., roučí víno. Vz Roučí. 

Rouéák, u, m., rouH oves, der Frühhaber. 
Pachm. 

Rouée (ruče), komp. rouč^ = rychle, 
schnell, rasch. V. — R = pěkně, schön. Na 
Slov. Bern. 

Rouiek, čka, m., kdo nemá ruky neb 
malou ru^M má, der Einhändige, die Klein- 
hand. Ros. 

1. Rouéi (zastr. ruci), komp. roučejH == 
rydUý, schnell, rasch. Vsedachn na ručie 
koné. Rkk. I rozluti se Luděk, rúČiem hla- 
sem srola své voje. Rkk. 11. Koně silné a 
mčíe jmiejechu. Troj. — R., raný, frühzeitig, 
früh. R. hruška, V., ovoce, Kom., poroa. 
U& — R. vino slabé, jakubské (madetain 
noir), hedbávné (Seidentraube), lánské (Frühe 
von der Lahn). Sk. Vz Víno. 

2. Rouéi, n., proutí, Vinnice burgundským 
roBéim vysázená. Hk. 

Rouéka, y, f., strsl. r^ČBka, vz Ruka. R. 
na Slov. a na Mor. = ručka ; b) driadlo, ná- 
sada, der Griff, das Heft, die Handhabe. Jg. 
Kck. R. rádla, n klešti. Plk. — R., dřevo 
a saní (jsou 4), iímž óplin k sanici připevněn 
jest, das Heft. Ús. u Bélohr. — R, ves u Vse- 
tína na Mor. 

Ronéko, a, n. = držadlo, ucho u kose, 
u hrnce, der Henkel. Vz Roučka. V Byster- 
sku, Sn., Kšá. 

Ronditi = burcovati. V* Krkonš. Kb. 

Roudná, é, f., něm. Räuden, ves n Hor- 
šovjf Týna. PL. 

Roumé, ého, n., byl hrad blízko Plzně. 
Vb S. N. — R, něm. Soudna, ves n Sobě- 



slavi. — R., něm. Randney, ves n Chaba- 
řovic. 

1. Roudnice, e, f., vrch u Petrovic s ru- 
dou hlínou. Dch. — R., roudnik, n, m., po- 
zději : hvoudnice, náčiní na rozpuštěnou te- 
sařskou hnidku, das Schnürrfasschen. Us. 
Dch. 

2. Roudiuice (Rndnica), e, f., mě. v Cech. 
na úpatí Ilipn, něm. Raudnitz. Vz vice o něm 
v S. N. Vz také Měliik. 

Roudnický, Raudnitzer. 

Roudniéan, a, m., der Bewohner von 
Raudnitz. 

Roudniček, čka, m., něm. Raudniček, ves 
u Budína. PL. 

Roudnická, y, f., ves u Král. Hradce. 
PL. 

Roudnik, vz Roudnice. 

Roudniky, dleDolany, ves u Chabařovic. 

*Dndný, ého, m., něm. Raudney, ves. n 
kovic. 

Rouli, u, m., prostor na poli lísami uza- 
vřený, kde ovce přes noc se zaviriní, aby 
jei ovčím trusem a močem pohnojiiy^ der 
Pferch, die Pferche, das Pferchlager. Jg. 

Rouliaé, ruliač, e, m. Vz c (přípona). 
Der Spötter, Hohnsprecher, Schmäher, Lä- 
sterer, Gotteslästerer, Religiönsspötter. Rou- 
hačftm iazyk vytažen bývá. Kom. Ruhač 
boží i slova ieho. V. Kacieře jsi s těmi ži- 
dovskými ruhači potupila. Hus. H. 105. Za 
kacíře a ruhače ho odsondilL V. R. a zlo- 
l^íci, vz Rb. 271. 

Rouhačka, ruhaéka, y, f., die Spötte- 
rin, Lästererin. D. 

Rouhaéný = rouhavý, lästernd, läster- 
lich. 

Rouhaěský, ruliačský, rouhacký, dem 
Lästerer eigen. 

Rouhaéstvi, ruhaéstvi, rouhactvi, n. 
= rouháni, die Lästerung. 

Rouliáni, n.,* hanění, harUivá slova, po- 
směch, die Lästerung, Schmachrede, der Hohn. 
Jg. R. proti Bohu. V. R. jména božího. Jel. 
R. v theologii = zneuctění Boha buď slovem 
neb posunami nebo písmem neb obrazy, die 
Gotteslästerung, blasphemia. Jest buď for- 
malné n. materiálně Či věcné; buď prosté, 
einfach Gott entehrende G., blasphemia mere 
dehonestativa, aneb kacířské, häretisch, b. 
haereticalis, aneb zlořečivé, verwünschende 
o. verfluchende G., bl. imprecativa. MP. 119., 
Pkr. Ukazuje, že r. nafi nepřipadá. SS. Sk. T5. 
(Hý.). Židé nněvem, závisti a r-ím k smrti ho 
připravili; Prvým rúháním hřešili stí kněžie 
židovští řkúc, že pán JeŽiš se rúhá a Že 
jest hřiešný a svodce; Kterakž tedv nenie 
r. Boha tak od Boha poběbnúti a dfablu se 
poddati?; Jest ještě jedno r., jenž jest hřie- 
chu svého bránění řeči ; Modlenie nesrdeČné 
ústy jest posmievánie a r. božie; R. jest 
moci božské hanění; Ktož kolivěk die r. 
proti Bohu, zahyň ; Třetie jest r., když to, 
což na samého Boha slnšie, přidávají půhému 
stvořeníe. Hus. I. 189 , 224., 225., 228., 372., 
392., 4G9., n. 377. R. se osobě zeměpána. 
J. tr. — Vz S. N. 

Rouhatel, e, m., der Lästerer. 

Rouhatelka, y, f , die Lästererin. SŠ. P. 
767. 

155* 



100 



Roohati *r Ronno. 



Rouhati 86, roííháuati se ==» hanéti, lä- 
stern, tadeln, verspotten. R. se, strsl. ra^ti 
se, koř. rag'b, Mkl. B. 455., lit. rangotí. Mkl. 
aL 98. — ' abs. Mnozi bndú následovati jich 
smilstva, od nichž cesta pravdy bude rťihána. 
Hus. I. 4ß9. — se komu = 1. elobivé proti 
někomu mluviti; 2. néČÍ slova n. hlas s po- 
směchem opakovati, Jemandens Worte und 
Stimme spöttisch nachmachen. Y., ßr.. Dal. 
141., J. tr. R. se Bohia Ros. NesjednávA-li 
se srdce s ústy, netoliko nechválíš Boha, 
ale rúhás se neb posmieváš se Bohu; Po- 
něvadž knežie zlí tak se Bohu rúhají, má 
král moci svťi, řádem chvály božie mstě, 
knězi těch od hřiechuov potáhnuti; Jenž 
sú Krista nevinného potupili a jemu se rA- 
hali; Lotr vise na kříži nibal se spasiteli 
svému. Hus I. 307., 469., 472., II. 271. — 
»e komu kde. Rúhali sú se (židé) Bohu 
na půšti mnéjice, by jich Bóh nemohl na- 
sytiti. Hus. IL 376. — He komu čim. Jak: 
nepřikladným životem. Chě. 624. Třetim 
obyčejem rúhají se křesfanfití kněžie řkúce, 
že svú moci hřiechy odpúštějí. Hus. I. 225. 
— kdy. Též diem i o tanci, jímž v neděli 
Bohu se rúhají. Hus. H. 409. -— se nad kým 
= komu. Ros., J. tr., T. — se proti komu: 
proti duchu svatému. Br. 

RouhaTě, rúliavě ízsaív.), hanlivě, läster- 
lich. R. se smáti, D., psáti. Stele. Posměšně 
a r. beru v svá ústa božie jméno. Hus. I. 
102. 

Rouhavec, řuhavec, vce, m. = rouhač, 
Hus. I 222., 226. 

Rouhavište, ě, n., der Lästerungsort. Č. 

Rouhavosf, rúhavost (zastr.), i, f., rou- 
háni, die Lästerung, Neigung zum Lästern. 
Ros.. Sych. 

Rouhavý, níhavý (zastr.), kdo se rád 
rouhá, lästernd, lästerlich, schimpfend, La- 
ster-, höhnisch, gotteslästerlich. R. slova, 
člověk, jazyk. Ros. R. věci mluviti. Br. R. 
kacíř, Kom., pochlebenství, kněŽie. Hus. L 
393., II. 105. 

Roubovati, pole ovcemi hnojiti, pferchen. 
Vz Rouh. Hnojiti. D. 

Roucha (zastr. rúcha), rouška, rúška, 
y, rušice, e, f., plátěný šat k vytiráni hlavy 
aneb k n^akhnn zastiráni^ das Tuchj Für- 
tuch, Zeug. Vz Kocha. Ros. Aniž tajemná 
rouška ta podnos odhalena jest. Sš. Sk. 20. 
A ještě hůře, že jich (kněží) háce jsú či- 
stejSie než rúšky/na nichž boŽie tělo leží. 
Uns. n. 66. Roucha potní. V. Nohy umýval, 
čistou rouchou utíral. V. Procedě skrze 
roušku. Jád. — R. A; zastřeni hlavy, der 
Schleier. V., Kom. Rouškou zastříti. D. 
Rouškou zakryla líce. Sych. Vezmi r-ku a 
zavij se. Sš. r. 3. Chodi on v roušce, ona 
v kukle. Mus. 

Rouehnouti, řouchnouti, chnul a chl, utí, 
rouchati ■■= udeřiti^ bouchati, schlagen. — 
i'irn. Ve vých. Čech. a na Mor, Któ., Mtl. 
V z Hrochati. 

Roucho, a, n., o původu vz Mz. 71., Mkl. 
aL. 173., B. 22. R. =^ oděv, šat, der Anzug, 
das (Jowand, Kleid. V. R odévací. V., slabé, 
tuhé (těsné), ženské, k zastření (v lázni). 
Kom., smutné, knéžskt, V., huňaté, Aqu., 
knížecí, královské, Ros., spodní, svrchní, 



mešné (vz Mešni), Hus., D., kožichem pod- 
Šité, V., sváteční, Škaredé, Br., Šarlatové, 
Flav., vlhké n. mokré (přiléhající), volné, 
řasnaté. Vz S. N. R. kajici, das Bfisserhemd. 
Dch. Má (vdova) vzíti peníze, své nicho 
chodící a ložní, na kterémž s svým mužem 
léhala a sedala; Otec dlužen jest synóm 
dát! všeho statku pravý díl, buď na Čem 
buď, kromě seděni má napřed do Života« 
věno ženy své, růcho ložni a klenoty, což 
po Ženě vzal. O. z D. Přivieže-li kto oheň 
v l6no své i zdali r. jeho nebude hořeti ? ; 
Běda těm, kteří pyšné r. pro chlůbn nosie, 
kteří je divně stříehají. Hus. I. 276., D. 18. 
Ctnosti jsú rúcho duše a r. světlé, jako zase 
hřiechové jsú rúcho temnosti; AČ před vi- 
děním lidským v ruchu biskupském zdá se, 
by se stkvěl, fii před božíma očima kněž- 
stvie zbaven jest; Pod ruchem ovčím jsú 
vlcie hltaví, jimž nevinný beránek v dole 
pod nimi voda kalí; Oblec se ruchem oslavy 
své, Jerusaleme, město svaté; Pro samu 
marnú chválu drahého rúcha lidé pilní íaú ; 
Nižádný nechce tu v rúcho drahé býti oble- 
čen, kdežby od lidí nebyl vidien. Hus. I. 
122., 183., 208., II. 5.,/240. Roucho krojem 
lepým (instr. jakosti). Št. Choď vždy v krás- 
ném ruše. Smil v. 841. R. na sobě míti. Br. 
B. s někoho svléci. V., obléci v roucho ně- 
koho. Us. Odín byl mešním rouchem. Dvě 
kron. Často pod chatrným rouchem taii se 
moudrost. Cizie rúcho jako plsf dráti. Smil. 
Mol v drahém rouše, živá ryba na suŠe atd. 
Vz Mol. — Vz Oděv. — R., orči koika, 
košilka zrozeněte, die Wasserhaut, das Schaf- 
häutchen. Ja. Bouiko, u hub mázdra klo- 
bouk potahujici. Rostl. 

Rouchovany, dle Dolany, městys v Zno- 
jemsku. S. N. 

Řoukati se (o svini) — boukati se, bě- 
luíti se, läufig sein. — abs. Naše svině se 
řouká. Us. na Mor. Hý. 

Rouleau (fr., rulo), válec, obvinec, Rk., 
svinovací n. spouštěcí záslona v okně, die 
Rolle, der Rolivorhang. 

Roulette (fr., rulet), obyč. ruleta, roleta, 
kolečko u nohou šidlic, stolúv atd., Řollrad- 
chen; mcUý dětský vozík o 3 kolách; druh 
hazardní hry, ein Glücksspiel mit Kugeln. 
Vz S. N. 

Roumný, rumný — červený, vypasený, 
zastr. 

Rouna (runa), der Weg zwischen den 
Abtheilungen des Weingartens, dann der 
Rain zwischen den Weingärten, z něm. Rune, 
Rinne, der Einschnitt in der £rde, im Holze. 
Gl. «%1. Do vinohradův a runami skrze né 
choditi nemají. Gl. exc. Na Slov. Hz. 

Rouuatý, rouniy rounný, rouno mající, 
vlnatý, wollig, Fliess-. Rouní kůže. Zlob. 
Skopec rounatý. Ráj. 

Rounek, nka, m. R. nový a starý. Neu-, 
Alt-Rounek, vsi u Jihlavy. 

Rouno, a, n. =^ vlna, zvi vlna s koH jeStě 
spojená. Koř. rů, příp. -no. Mkl. B. 116., aL. 
173. Sr. Rváti. Die Wolle, das Fliess, Vüesa. 
Ovčí r. a vlčí srdce. Č. M. 41. Berana po 
rounu poznáš. Prov. R. ovčí. Štelc. — Zlaté 
rouno, das goldene Flies. V. V Kolchidě 
byl j min beran se zlatým rounem, jehož lason 



Rouno — BoQsnoBf. 



101 



dobyl. Troj. 1. 1. — Řád zlatého rouna. J. tr. 
Byttř slaténo rouna. Ros. Vz S. N. ~ R., 
pýH na brttdé, die Milchhaare. L. 

Rounobilý, weisswoUig. Koll. 

Rounovatý, mít Wolle bedeckt, wollig. 

Rounový, Vlieas-. Kos. 

Roup (zastr. rup), u, m., housenka čili 
lelený čero, enica, der Erautwunn. — R., 
pupoy elngeaponnenes Insekt, die Pape. Us. 
Ros. — Roupy, červi, Misty^ v žaludku a 
¥ částce střev zvi. druh oxyuris vermicnla< 
rís, der Madenwurm, smice. Také nékteré 
druhy střevních Červflv u dobjtka, nejvíce 
u koní. Chřen dáti v ovse kom zobati nebo 
jiDémn bravu. všichni rupy i červie zemru. 
Jád. — Vz S. N., Frc. 71. ^ R., střeček, 
ovad, hovadnice, hov€UÍÍ moudia, tabanus, 
die Bremse, Rossbremse. StřeÓkem (ronpem) 
pobodnuté dobytče střečkuje. Kom. — Pře- 
neseno. Roupy míti (nepokojným býti). Má 
ronpy (neposeda). D. Ten neposeda má roupy 
v paní mandé. Sych. Píchají ho roupy. D. 
Někomu roupy vzíti, vybrati. Vz Výprask. 
Roupy v hlavě míti (třeStiti). V. — Vz (]^rv. 

Roapa, y, f. = tiborek, U Sedlčan. L. Sbk. 
Vz Pucher. 

Rovpec, pce, m. R. rezavý, sršňový, asilus 
cnibroniformis, dvoukřídlÝ členovec. Frč. 158. 

Roupi, n., das Wurmholz. Pnchm. 

Roupiee, e, f. R. tronchová, cnchytraeus 
vermicularís. Červ. Frč. 78. 

Roupnik, u, m., orsej jarní, ficaria věrna, 
das Feigwarzenkraut, der Schmergel. Rostl. 

RoapoT, a, m., ves v PřeSticku. Vz S. N. 

Roupoyý. R. koření. Vz Roap. Kom. 
Raupen-, Würmer-. 

Roura (na Slov. růra), rourka, roureéka, 

y, f. =^ eeü, trouba, die Röhre. R. vodná, 
lépe: trouba. Jg. Vodu rourami n. po rou- 
rách někam vátí. Zlob. R. plynová. Us. 
R. Btřeňová (v rostlinách na střen), die Mark- 
röhre. Rostl. R. Bellocqova (rozkládací), vz 
Nástroj ranlékařský ; r. jícnová francouzská, 
anglická, r. pro děti; vz Nástroje k opera- 
cím v ústech ; r. děložní (Mutterrohr) cínová, 
pružná, s násadcem rohovým; r. dvojitá 
k akrucování polypů hrtánových, vz Ná- 
stroje na polypy; r. Bellocqova (na uši), 
Itardova, r. konversační (s nálevkou roho- 
vou), vz Nástroj na ufii. Cn. R. vystěrací nad 
vystěrací kádí (již se Šrot do kádi poufití), 
der Malztrichter ; scezovací, die Abläuterungs- 
rdhre. Suk. R. teploměmá. Stč. Alg. 150. 
R. od vodicí, ssací, zdvihací u pumpy, stří- 
kací n stříkačky, vz KP. II. 403. R-ry po-, 
přeložiti. Us. Ďch. — R., kašna, cisterna, 
der Röhrkasten. Ze Čtyř trub teče voda do 
roury. Zlob. Svatého Jiří obraz z mědi nad 
rourou na hradě pražském postaviti kázal. 
Uáj. — R., fioleíif das Schienbein. Na Slov. 

Rourař, e, m. = ronmík. 

Roarcjdy e, m., solenostoma, druh ryby. 
Krok. L d. 106. 

Roařiny, pl., f., die Sichterhöhle (im 
Deichbau). Šm. 

Roamatec, tce, m. R. chvostnatý, serpula 
coňtortnplicata, Červ. Frč. 78. 

Rouraatélec, Ice, m. R. záhadný, magi- 
ias a&tiquos, měkkýš břicbonožec. FrČ. 239. 



Rournatka, y, f., nálevník. R. kulová, 
podophrya íixa, obecná, actineta mistacina, 
stromkovitá, dendrocometes' paradoxus. Frč. 
21., 22. 

Rournatý, Röhren-. R-tí, die Rohrquallen. 

Rourui, Röhr-. R. stříkačka, Ros , voda, 
D., věže (kterými po trubách voda do města 
se vede). V. 

Rournice, e, f., das Kühlfass beim De- 
stilliren. L. 

Rournik, a, m., vodák, pumpař, der 
Röhren-, Pumpenmacher. V. 

Rourovitý, röhrenförmig, rÖhrig. Us. Tč. 

Rourovka, y, f., tubulina, rostl, pýchav- 
kovitá. RostJ. 

RouroTod, u, m., die KöhrenU'ihing. 8p. 
Vz Potrubí. 

Rourový, Röhr-. R. kašna, troubu, voda. 
Zlob. 

Rourožábrý. R. plžové, siphonobranchía. 
Krok. II. 124. 

Rourožilec, Ice, m., rourožilka, v, f., 
tubularía, der Haarköcher, das Seevenushaar. 

Rous, u, rolisek, sku, m., pl. roiisy, peří 
u noh ptačích ku př. holubích, Hosen. Ťen 
holub má veliké rousy. Ros. — R., pel 
v košíčku včelím (na zadní noze) stlačený. 
LS. — R., dlouhé chlapy na koňských no- 
hách, Uaarzotte, f. Us. — Vz Mz. 297. 

RousáÝ, e, rousáček, čka, m., rousáře, 
ete, n., kdo se brodi, rousá, courá. — R., 
kdo roušky nosí, der Fransen hosen trägt. 

Rousanka, y, f., ein behostes Mädchen. 
Šm. V z Rousáč. 

Rousati 86 v čem: v trávě (v rose se 

Elahočiti, sich im Thau nass machen). Us. 
Ich. 

Rousatý, vz Rousný. 

Roušek, vz Rous. 

Rousinky — roušky. Sm. 

Ronsinov, a, m. R. nový, Neu-Raussnitz, 
mCvst}» v Slavkovsku na Mor. Vz S. N. — 
R. starý, Bousinovec, vce, m. (Hý.), ves u 
R. nového. — R., něm. Raussinow, ves 1. 
u Benešova v Budějovsku, 2. u Vys. Mýta, 
3. u Rokycan. PL. 

Rouško, a, n., něm. Ransko, ves u Nov. 
Jičína na Mor. PL. 

Roušky, pl., m = rousy, vz Rous. — 
R., kalhoty bílé buď s třepením, buď s kraj- 
kovým neb vyšívaným okružím, Hosen mit 
Fransen o. Tatzeln. Us. Dch. 

Rousmirov, a, m., něm., Rauaniirau, ves 
u Vel. Mezeříčí. PL. 

Rousnáé, e, m.. druh bažantu, phasianns 
crispus, das Stranohuhn. D. ^ 

RousnaČka, y, f., die WoUfussbiene. Sin. 

RousĎák, a, m., strix noctua, rauhťttsi^i- 
ger Nachtkauz. Pdy. — R., snéžnik, skfe- 
menáč, snéhule (Sm.), lagopus, das Holz-, 
Schneehuhn. Linn. 
* Rousnatéti, vz Rousněti. 

Rousnatosf, i, f., die Straubigkeit, Kauh- 
füssigkeit. Behostheit. Šm., Jg. 

Rousnatý, vz Rousný. 

Rousnéti, él, ění, straubig, struppig wer- 
den. Holub r-í. Vz Rous. 

Rousniti, il, ěn, éní, straubig, struppig 
machen. — co. 

Rousuosf, i, f. = roumatoet. 



102 



Boasný — Eoven. 



Rousný, rousnatý, rout^atý, roasý, 

kdo má rousy, capatý^ koitmatý, feder-, raun- 
ftisBig, geranpert, gehoBt, straubig, mit bä- 
richten Füssen. R. holub, slepice. Bos. Chodi 
co rousný holub (nohama od sebe). Ros. R. 
holoubek na ledě stojí. Sš. P. 400. 

BousovatosC, rousovitosf , i, f. ^ roiisna- 
tost 

Rousovatý, rousovitý, mnoho roušů, ma- 
jici, rottsnaty, behost, struppig. Ros. 

Roasovice, dle Budějovice, Rausowitz, 
ves u Mělníka. PL. 

Rouš, e, m., z něm. Rausch, opüosij pod- 
napüoüti mcich, epice. Vyspati se z roode. 
D. R. míti. D. — Bude o to divný r. (dranice 
a nesnáze). Vz Nesnáze. C. Der Larm, das 
Gereisse. — R., st^ná barva. Ta dvě hří- 
bata jdou dobře do rouše. Us. Dch. 

Ronšečnice, e, f., die Schleiermacherin. 
^ Půh. 1520. Lide (-= Ludmile), r-ci z Prahy. 
Gl. 301. 

RouSeéník, a, m., der Schleiermacher. 
V Jg. chybně: rouSenik, Gl. 301. 

Rou&ina, y, f., frouH vrbové ku pleteni 
kosů připravené, Weidenruthen zum Flechten. 
Us. Dch., Šm. 

RonSIti = piti, trinken. — kde : v ho- 
spodě. Ros. — 86: rom dostávati, Rausch 
bekommen, berauscht werden. Již se mi 
hlava rouši. Ros.; 2. hoditi se k nééemu, 
passen. Karta se mu rouší (má stejnou barvu). 
Kos. — se k čemu. Ta postel se k tomu 
pokoji neroudi. Us. u Buděj. 

Rouška, vz Roucha. 

Ron&kář, e, m., derbchleiermacher, -händ- 
ler. Jg. 

Rouakářka, y, f., die Schleiermacherin, 
-händlerin. Jg. 

Roudko, vz Roucho. 

Roui^koíup, u, m., hymenophyllum, Haut- 
farren, m. Řm, 

Rouskonosné houby, hymenomycetes : 
kloboukaté, pileati, kuřátkovité, clavarici, 
smržovité, discophorí, rosolovkovité, tremel- 
linae. Vz S. N. 

Rouškoůstý. Příroda r-á rodí poupátka, 
anaž mžikem rozkvetou. Tě. exc. 

Rourkový, Schleier-. R. plátno. 

Roufiniee, e, f. = rouškářka. V. — R., 
schrána na roucha, die Kleiderkammer. 

Roušnik, a, m. = rouškář. Ros. 

RouSnikář, e, m. -- rouSMk. Rohn. 

Rou§ný, od rouš ^ opilý, podnapilý, be- 
rauscht. Us. na Mor. Hý. — R., od rouchy. 
R. komora, die Kleiderkammer. 

RouStice, e, f., das Schleierchen. Boě. 
ms. 1542. 

Routa (zastr. rúta), routka, routička, 
y, f., rostlina, rúta, oáq Raute. R. obecná n. 
vonpá n. lesní, r. graveolens, die gemeine 
R. Cl. Kv. 327., FB. 87., Slb. 637. — R. 
zedni, pozedni, r. muraria, die Mauerraute 
ČI. Kv. 75., FB. 2. R. roste v rozsedlinách 
skal neb zdí. Us. Tě. — R. kozí, galega 
officinalis, die Geissraute. — R. turecká n. 
planá, peganum harmala. — R. domácí u. 
zahradní, rúta hortensis. V., Jg. Vz Rou- 
tička. 

Routě (fr., rut), cesta, směr cesty n. flavby; 
výkaz cesty jl plavby^ der Weg, Boiaeweg, 



die Strasse, die Richtung o. der Ausweis 
der Reise. 

Routek, tku, m., der Doppelschuh (beim 
Tuchwerk). 8m. 

Routéný = routový, 

Routi, ruji, ul, ut, uti =-- roáti^ trhati^ 
reissen, raufen. — eo, koho. Bijte ho, rojte 
ho, do Žaláře ve tmo saďte, aC nás nenčí. 
Has. II. 80. I počali křičeti, že Šilhavého 
rují. NB. Tč. R. si vlasy. V. Vlk vlka ne- 
ruje. Prov. — koho za co : za vlaay. Us. 

— kam: v hlavu někoho r. St ski. ~fse = 
rváti se, zastr. Jir. 

Routiéka, v, f., vz Routa. — R., rostlina, 
íumaria, zeméaým, der Erdrauch. R. robán- 
katá, f. rostellata, lékařská, f. oflficinalis, 
drobnokvětá, f. Vaillantii, stopkatá, f. Schlei- 
cheríi. FB. 72., Slb. 656., Schd. IL 312. 

Routiékoliatý, nudící listy jako rtnUa, 
rauteblättrig. R. pryskyřnik, ranmiciiliia fu- 
mariaefolius. Rošti. 

Routina, y, f., die Runse (Schuttlavine). 
Dch. 

Routine (fr., rutin), rutina, obratnost, 
zkuéenosť, zbéhiosť, die Fertigkeit, Geschick- 
lichkeit, Geläufigkeit Rk. 

Routiti, hroutiti, i\, cen, eni; rouceti (na 
Slov. roucatt), řítiti, bořiti, R., strsl. ratiti 
(jacero) vodlé rjutiti, řítiti, pol. rzucic. Hkl. 
ali. 99. Werfen, stürzen. — co : dum, seď. 
Us. na Mor. — se. Podlaha se routi, že jest 
z syrových prken (bortí se). Sych. — se 
odKud. Potok se skály se routi. Na Slov. 

Routka, y, f., ilutucha, thalictrum, die 
Wiesenraute. Slb. 680. 

Routnik, u, m., die Raute, rhombos. 
Krok. I. b. 93. 

Routo vitý, rautenförmig. R. rostliny. 
Rostl., Schd. II. 295. R., kosníkovitý, koso- 
čtvereěný list, kosočtverci či rhombu po- 
dobný. ČI. Kv. XXI. 

Routový, Rauten-. R. věnec, D., listy, 
voda, olej. Bern^ Ras. R. koruna a věnec 
v heraldice. Vz S. N. 

Roužátko, a, n., lépe: rozžehátko, das 
Zandhölzel. Us. Srn. 

Rouže — rúée. Mor. 

Roužnouti, roénouti -— rozžžíci. Us. ii 
Plzně a v Písecku. Rs., DSk. 

Rov, u, rovek, vku, rovec, vce, rove- 
ček, ěku, m. Rov od ru (rýti), ii v ov, vz 
U, Ht., Gb. Hl. 145. — R., hrob, das Grab. 
Kat. 1968., 2047., 3038., Výb. I. 196. Tělo 
v rov vložiti; kámen na rov vložiti. Mas. 
1851. 3. 38. V tom rovu ji pochovejte. St. 
ski. Do rova vložiti. St. ski. Plaoice nad 
rovy mrtvých. BO. Kdé mój otcík milý? 
zahřeben v rovečce. Rkk. 65. — R., mo- 
hyla, das Grab, der Grabeshugel. UČifi mi 
tak vysoký rov, jenžby uzřel ves Chýnov. 
Dal. 32. Nový r. (monumentům novum). ZN. 

— R., v hom., die Rftsche, fr. franchée. Vz 
Roviti. Hř. 70. 

Rovád, e, rovášek, šku, m., na Mor. a 
na Slov. = vrub, das Kerbholz. Píti na něéí 
r. Baiz. Na r. nařezati, dáti. — Vz Rabuš. 

Rovee, vz Rov. 

Rovečin, a, m., Rowetschin, ves u Bo- 
skovic na Mor. ' 

Roven, vi Rovný. 



Roven — Boveredo. 



lOd 



1. Roven, vn$, f.» rovina, die Ebene. Kat. 
2764., Br. Na jedné krásné rovni vojensky 
se položil. Pase. S24t» Cesta jde po rovni. 
Na Ostrav. Tč. Srny a jelenové v rovni a 
v bUtinách neradi ostávají. Has. II. 28. Na 
velikých rovněch pastviště jich. BO. Za 
Opavu na rovni, vytočil se na koni. Sš. P. 
85. R. mezi dvěma rohy (údolí). V. Po rovni 
choditi. Br. Na rovni se valně položichu ; 
zde potka s cbluma v rovniu. Rkk. Proč 
na rovně klesái? Jel. — RoTně, ě, roveä, 
vné, m. a f. = rovným rovná nékomuy seines 
Gleichen. Strsl. ravbü, přip. -b. likl. B. 55., 
59. Činil se ve všem Bobu rovně. St. skL 
Vrána vedle vrány sedá, jeden druhému ro- 
ven hledá. Prov. Roven nám se bÝti praví. 
Syeb. y bohatství jest mu roven. V. Jemuž 
na světě rovně není. St. ski. Nebo jí nero- 
veň bieše. DaJ. Kto je pyšného srdce, ani 
by chtěl rovně mleti; Každý hledaj, aby 
pojal rovni svú (k manželstvu) ;^ Rovniem 
svým protiví sě i vyšším sebe. St. N. 120.^ 
45., 159. Měěéenín neb sedlák můž prodati 
své rovni a vložiti. Tov. 67. Tak veliký 
kolec bieše, že mu v zemi rovnie nebieŠe. 
Dal. Ty si mi nie royeň. Mt. S. A já tobě 
BA statku néstt roven, na poctivost sem ti 
rovnáw Sš. P. 212. Krávv, že jim nebvlo ro- 
veft. Us. u Chocerad. Vk. Jemu v celé kra- 
jině žádný roven neni. Nár. pís. Tč. On nemá 
sobě rovně, Us. Dch, Protož niylepšie uČenie 
bylo by mně i mým rovném nestřepěti k čas- 
ným věcem . . ..; Pane, sluha tvéj chce býti 
tobě roveä; Hřie<ďi smrtelný jest závist, když 
jest éiovék pyšný a nechce sobě míti rovni. 
Hus. I. 62., 157., m. 179. Budete-li chtíti 
naáe rovnie býti (similes nostri); Nenie mi 
rovsě v uměnie čarovánie ; Nenie mu rovně 
na zemi; Súdi se syn Člověčí s svú rovní. 
BO. Tobě rovně nenie. Bj. Mimo jiné své 
rovně. H. Ver jej nemá roven stolica zvo- 
leaaká. Ht SI. mí. 227. Když to sami mlu- 
víte, žeC mi osovně ve všecn zemiech nenie 
rovně. Kat 392. Pohanu nesluší za roven 
býti křestanu. Dal. 40. — Gb. píše v Li- 
stech filolog, a paedag. 1879. 50. o věci 
takto: Vedlé roven, rovna, rovno bylo staro- 
^ské snbst. rovné = aequalis, rodu muž- 
ského i ženského a skloňováno pravidelně 
dJe Duše, Na př. sg. nom. : rovné: Hospo- 
dine, kto jest rownjre tobě. Žalt. klem. 236. 
Kto jest rownye tvój. Ib. 70 a. Že jemu ne- 
nie íiádný rownye. Ráj duše 13. Na všem 
světe ty časy mkdě jic) (sv. Kateřině) ne- 
byla rownye. Kat 8. — Sg. gt rovni. Neb 
jaů i v zlosti rozličná pokolenie, ale této zvěři 
zloatí (ig. dat) nenie rovně. Řt N. 158. 
Mlnvite, Žet mř nenie rownie. Kat 25. — 
Sg. dat. rovni. Všeliký tvor vine se k své 
rovni. Br. (Jg.). — Sg. akk. rovni. I svět- 
ské panny byl^rf by v božiem požehnání, 
bohabojně ček^íc, až by Buoh i nahodil 
rovni k manželstvu, kohož ráčí. St N. 7. 
ílb. 45., 121.). — Sg. instr. rovniu. rovni. 
Syu ílověčí s svott rovni. Ctib. (Jg.). •— 
PL gL rovní, KdjŽ kto nechodí v drahém 
ruše podlé sv^ch rowny. St Uč. 91. a. Ktož 
jest taký rytieř božie, tomu nenie těžko 
trpěti s sebú svých rowny neb vyšších sebe 
D». ^. b. — PL dat rocmiem. Zvěř i roby 



má, jimiž rovniem svým protiví se i vySftim 
sebe. St. N. 159. — PÍ. akk. rovné. Když 
to dítě do školy dáno, ta nade vše s\'é 
rownye prospěl. Pass. 328. (Druh) nad své 
rownye vždy tiehne. Št Uč. 90. a. (Ib. 89, 
b.). — Při mnohých ja- kmenech odsouvá se 
Časem koncová samohláska v nom. a akkus. 
sg., na př. nom. hrcu^ m. hrázcy akkus. hráz^ 
m. hrázi, a podobné meä^, zem\ pouH aXá.\ 
tak i správec (t j. správc? s mírnícím e mezi 
t? a c) m. správce a tak i roven m. rovné 
v nom. a m. rovni v akkus. Na př. Kdyby 
sobě roven miloval. Bianc. Mezi svou ro- 
ven. Har. Hleď sobě roven pojíti. Lom. Je- 
den dmhému roven hledá. Prov. (Jg.). Z toho 
také vysvitá^ že neprávem pokládá se za 
chybné rčení obecné: roven býti někomu. 
Gb. ib- Vz Km. 1877. str. 20.. Listy filolog. 
1879. 50. — R., rovnost, oie Gleichheit 
Prospívání, v moudrosti klade Lukáš na 
rovni 6 prospíváním ve věku. SŠ. L. 48. 
Postavil Pavel na rovni židy s pohany. SŠ. 
L 41. Nad obyčejnou roven, ttner das Ni- 
veau. Papirv státní jsou na rovni, die Staats- 
papiere stenen al pari. J. tr. — R., rovná 
mira, das gleiche 11 ass. Všeho kořeni roven 
vzíti. Db. — Zároveň, za roveti =^ zrovna, 

fleich, zugleich. V. Z. s námi tu byl. Us. — 
aroveň^^ rovným způsobe»n, at^ně, gleicher- 
massen. Matbematická učení zároveň jsou 
potřebná i vtipná. Kom. Když den a noc 
z. jest; Když váha z. stoji; a z- se těšil 
z věci smutnÝch jako veselých. V. S jinými 
falešnými bohy jej zároveň pokládiýe. Br. 

2. Roveä, vně, f., něm. Kowen, ves a) ' 
u Sobotky, b) u Vamberka*, c) E. horní a 
dolní u nolic. PL. 

Rovence, e, n., něm. Rubenz, ves v Bu- 
dějovsku. 

Roveně^ěka, y, f. -^vrstevnice, die Álters- 
genoBsin. Snhaiíčku mladý, nelub staré baby, 
ale lub děvčičky, tvoje r-ky. Koll. Vz Ro- 
venictí. 

Rovenice, roveniea^ e, rovenička, y, 
f.y na Slov., vrstevnice, týŽ věk mající. Vz 
Rovenčička. 

Rovenka, y, f., cesta v rovině, ein Weg 
in der Ebene. Veze on ho (dřevo) po r-ce 
svojej milej pod okénce. Sš. P. 276. 

Rovennik, a, m., vrstevnik, der Zeitge- 
nosse. Sf. U. 194. 

Rovensko, a, n., městys v okresu tur- 
novském. Vz S. N. — R.9 ves u Zábřehu. 
— Bovenslcý, 

Rovenstvi« n. =^ rovnost^ stejnost, jedna- 
kosť, srovnalosi ^Sm.)} die Gleichheit. ZN. 
Rozděleni kořisti mielo se dáti v roven- 
stvie vedlé stanov a zaslouženie. Troj. K. 
vzkříšencA s anděly. Sě. L. 190. Konšelé 
jpak a přísežní, jiíkož muži výborní, ku 
požádáni sudce se všech stran sůpeřům r. 
zachovávajíce nálezy vynÜejte. CJB. 423., 
TkadL, Sych. — R., pravost, spravedlivost^ 
die Billigkeit. Vulg., Ms. př. hor. — Kat. 
565. ^ R., smXouva, der Vergleich. Od pa- 
novánie má komorník vzíti věrdunk neb 
jak se v r. umluví. O. z D. 

Roveredo, a, n., JSovereto, mě. v Tvrol- 
skn. — Bovereaan, & m. ; pl. -né. — Rove-* 
redský, Rovereder. Vz S, N. 



104 



RoYigo — RoTně. 



RoTÍgo, a, n. (Polesine, y, f.), vaé. v Be- 
nátflku. Vz S. N. . 

Rovina, y, í., rovinka, rovineéka, pla- 
nina, Šířinoj ploŠiavina, ploština, Sp. R. = 
rozsáhlá cásC povrchu zemského, na ni£ buď 
žádné buď Jen nepatrné hrbolky vyčnivaji. 
Vz S. N. Die £bene, das Blachfeld, flache 
Land, Flachland. R. naplavená, Alluvial-, 
úrodná, Gultur-, blatná, Sumpfebene, jezemá, 
Seeplatte, Š. a Ž., naklonéná, die schiefe 
Ebene. A ty Réhradice na pěkné rovině; 
Běži jablíčko dolino, můj milé jede rovino. 
SS. P. 210., 438. Byli na r-né (bylo jim hej, 
dobře). Us. u Solnice. Fch. Shůry drž, po 
r-ně pusf. Lb. R. vysoká, nízká. TI. Někudy 
r-ny, jinudy hory a doly se spatřují. Kom. 
To město leží v rovině. Kram. Vz Plocha, 
Vrch, Země. — R. hobliku = hladký spo- 
dek, die Bahne. Rohn. 

Rovinatý, eben. R. krajina. Dch. 

Rovinka, y, f., malá rovina. ~ R., ves 
u Králové Dvora. PL. 

Rovinný, vodorovný y horizontal, v hom. 
R. n. ležaté ložidtě, söhliges Lager, střída, 
sohlige Strecke. Hř. 70. 

Rovinovatý, eben. Pik. 

Roviti, il, en, ení (zastr.) — zahrahatij 
vergraben. Ros. — R., rovy (zákopy] dě- 
lati po délce některé krajiny a na přié aŽ 
na tvrdou skálu, aby se co do výchozu 
vrstev a loŽiŠf n. žil rudných na den pro- 
skoumala, Röscher treiben. Vz KP. III. 66., 
Hř. 70. 

Rovná, é, f., hora ve Slez. TČ. — R., é, 
f., ves u Strakonic. 

Rovnaci deska, stroj, Rieht-. Techn. R. 
stání, die Tag&hrt zum Vergleich. J. tr. 

Rovnaé, e, m. = rovnatel. 

Rovnaéov, a, m., něm. Rovnaěow, ves 
u Jilemnice. PL. 

Rovňák, a, m. =» rovenník. U Opavy. Klš. 

Rovnako = rovno. Slov. 

Rovnaly = rovný. Slov. 

Rovnáni, n., das Schlichten. R. dříví; 
plat od r. Us. — R. se komu, die Gleich- 
stellung. Drážditi někoho rovnáním se mu 
v pompě. Žer. — Ry der Vergleich. Ty 
máá s ním pořád r. Msk. Měli dnes r.; pH 
tom r. jsem nebyl. Ros. R. poČtů. V. Vz 
Rovnati. 

Rovnatel, e, m.. der Ordner, Gleich- 
macher, Regulator. R. stránek (v knihtisk.), 
metteur en pages. — R. odstředivý, vz KP. 
U. 48. — R. tlaku plynu, der Gasdruck- 
regulator, Prm., proudu. Ck. — ■ R., nástroj 
jirchářský, der Mond. Jg. 

Rovnatelka, rovnacka, y, rovnatel- 
kyne, ě, f., die Ordnerin. 

Rovnat! ; rovnávati= rovným činiti^pla- 
nitiy ebnen, eben machen ; rovné skláaati, 
v pořádek uvéstij schlichten, ordnen ; miriti^ 
jednotiti^ vergleichen, schlichten, den Streit 
beilegen, besänftigen ; podobiti, pripodobno- 
vatiy vergleichen, m Vergleich setzen ; se ^= 
rovným býti, podobati «e, gleichen, gleich 
sein; miHH 8«, sich vergleicnen, einig wer- 
den, Vergleich treffen ; přirovnávati se, sich 
gleich stellen, vergleichen. Jg. ~ eo: zem. 
Kos., věci, v,, nerovné věci; co křivého 
jest, rovnatí; r. sporné strany, V., dříví* 



(skládati), Ros., roztržky (mířiti). Kom. ~ 
eo, koho, se k ternu : žádosti své ke statku 
r. (aequare íortunae appetitnm). Jel. Co ty 
to k tomu rovnáš (pHpodobujeS) V Us. Jedny 
k druhým r. Br. Ku povahám tvým se rovná 
(hodí se). Kom. Na co sa ty k mládenečku 
rovnáě, dyž ty žádnej poctivosti nemáSV 
Sfi. P. 681. To se mi k smrti rovná. Us. Msk., 
Er. — eo kde (podlé Čeho): v kostnici 
kosti. V. Roztržky na sněme r. Kom. V lese 
dříví podlé sáhové míry (sáhovky). Ml. — 
co, koho kam i vojáky v řadv. Bur. Dříví 
do sáhů r. Šm., Sp. Rovná vzduch do sáhu. 
Vz Opilý. Vz R. co s čím. — co, koho, üe 
8 Čím: starou radu s novou r. (mířiti). V., 
Háj. Pazdeří s rflží r. (věci nepodobné). 
Prov. Příjem s vydáním r. V. R. se s kým 
(mířiti). Jg. Domv s prstí r.. Us. R. časy 
jedny s druhými. V. Když každý svů notu 
rovná 'se s druhým v jednotu (pták zpě- 
vák). Smil v. 1690. — koho mezi kým. 
Rovnal je mezi sebou (mířil). Jel. Rovnají 
se mezi sebou. — eo proti éemn. Jedno 
proti druhému r. V. Vydáni proti příjmu. 
Kos. Připiš proti originálu r. Th. •— co, »e 
čemn. své výmyslky božímu slovu r. (za 
stejné pokládati). Mej můdrosti, rň kráse 
nikte živÝ nerovná se. Kat. 302. Čemu se 
rovnala slova jeho, moři-li či nebesům ? ; 
Pověz ty mi, krásná růže, kdo se tobě ro- 
vnat může? Si. I. 11., Bs. 66. Hrdý se pyš- 
nému rovná. Prov. To se zlatu rovná. Ros. 
Rovná se knížatům. Dal. To se smrti rovná. 
Br. 2-|-2 = 4 dvě a dvě rovná se čtyřem; 
12 : 4 ^ 3, 12 děleno čtyřmi rovná se třem ; 
12 — 3 = 9, 12 méně tří rovná se devíti. 

7 t. j. X rovná se sedm lomeno dvémi, 

^ T" Sp. m. : X rovná se sedmi lomeným 
dvXm« ^' _ 7b— 6 c^ "íte se : 5 X lome- 

ema. ^ 3^ ^^^^ ^ rovná se 

sedmi b méně pěti c lomeným třemi d. Vst. 
Vz Rovný. Nz. — se komu éim: Heleně 
se rovná krásou. Jg. Zručností se tovar3'š 
rovná mistru. Ml. R. se někomu rouchem. 
Št Což se těch věcí mezi našimi lidmi do- 
tyce, jsem k tomu přistoupil, aby spravedl- 
ností rovnáni byli. Arch. I. 125. R. ^se ně- 
komu postavou, Chč. 449., rouchem. Št. Kn. 
Š. 163. Tak že jich sedm bylo a počtem 
svým se diákonům či jáhnům rovnali. SS. 
Sk. 232. — se komu k Čemu. To se mi 
k smrti rovná. Ros., Br.. Kom. — se komu 
Y čem. Rovnal se ií v kráse. Gníd. V práci 
se apoštolům rovna. Br. Pavel i v tom (že 
mrtevco vzkřísil) se rovnal Petrovi.' Sá. Sk. 
233. 

Rovné, ého, n., něm. Kowna, ves a) u Kře- 
lovic, b) u Pacova, c) u Pelhřimova; něm. 
Rowney: d) u Rychnova, e) u Oes. Dubu, f) 
u Roudnice, g) u Chotěboře, h) u Bystřice 
na Mor. 

1. RoTuě, hladce y nedrsnati, srovntUe, 
gleich, eben. R. kováno, brzo zbrouSeno. 
Smil. prov. Vinici r. skopati. — R., přímo, 
jerrovna, gerad, nicht schief, nicht krumm. 
Rovně cestou jíti. Ros. R. pověděti. Bern, 
Našli ho, an rovně měl ku králi jeti. Cr. — 
R., st^né, podobné, gleich, eben so. R. platný. 
V. Strojil ji rovně jako jpsa lehavého. BŇ. 
Tam též náleží kotláři, konváři, rovné též 



Bovn^ — Rovnobýtný. 



105 



bednáři. V. R. též mysliti. V. Chudobná 
dévečk» rovně je dar bo^í; nevíš ty sy- 
náčku, co ti pán Bóh vloží. Sš. P. 309. A jsů 
r. j«ko nevěstka pyšná, která panuje nad 
tím, který jest ji poddán. Bus. III. 313. R. 
někomu něco ěmiti. Dch. Rovně je taková 
děvncha jak jiné. Sä. P. 409. Tak aby je 
mol r. s Bohem, jako jest všemohúcnosf, 
všeznámosf atd. ; Aj Jan huni měl, jíž jest 
i hanbu i zimu rovně odpudil; protož chválí 
ho spasitel, že nechodí v ruše měkkém ; Ty 
tři osoby jsú r. mocné i múdré. Hus. I. 73 , 
11. 19., 2*2&. Ducheui a srdcem r. výtečný. 
Dch. — R. jako^ r. tak = n^ináč než jako^ 
touš mérou, eben so wohl, als. R. mu pá- 
rati jako šiti. Lom. R. jako po zemi. Kom. 
R. co by motovidlem střelil. — R. déliti = 
na rouné, st^né dihn gleichmívssig. gleich 
tbeřlen. Ostatek rudy na 4 šichty těžařům 
rovně buď rozděleno. CJB. 315. Pakli se 
(páni) r. počtem rozdělí, tehda ke kteréž 
straně přistúpí úřad větši, to má před se 
jíti. O. z D. — R. =^ právě, eben. A tehdáž 
r. střihl ovce své. Br. — R., mírnéj levné, 
billig. To tě dosti r. stane = nedraho přijde, 
V. JeSto jsem já to Ondřejkovi rovneje dal 
než jemu. Půh. II. 606. 

2. Rovně, ě, f. = roveňy osoba někomu 
rovná. Vz Roven. Kat. 121. — R. = rovina. 
Ü Vsetína. Vek. 

Rovné, ého, n., ves ve Vyšebrodsku. — 
R., néro. Roben, ves v ilhibčickn (v Opol- 
skn). — R., ves v Trenčansku. Vz S. N. 

Rovněž = roenéf eben so, desgleichen. 
R. tak. D. 

Rovnice, e, f., výraz totožnosti hodnot 
dvou veličin neb veličinných útvarů značící 
totožnost tuto znaménkem --^. Ku příkl. : 
ax -f- b = c. Vz více v S. N. Die Gleichung. 
R. pomocná, vySŠí, totožná n. jednostejná, 
titředová (Mittelpunktsgleichung), transcen- 
dentní, r. přímky; r. o jedné, o dvou, o třech 
neznámých, určitá, neurčitá, čistá, přesná, 
smíšená; r. stupně prvního, druhého, třetího, 
čtvrtého, ntého, druhóslupňových rozkladův, 
veliká, dráhy, času, jednoduchá, základní, 
spořáaaná; r-ci sestaviti, uvésti vnuUu; r-ci 
snížiti, vyšetřovati; dv^ r. určuji dvě ne- 
známé veličiny; přenésti (převésti) člen na 
druhou stranu rovnice; veličinu x do r-ce 
vpraviti, uvésti; r. s udavatelem (exponen- 
tem) n. mocnitelem nestálým. Nz. Vz S. N. 
R. číselná (numerická), nestejnoměrná, tri- 
nomická, exponenciální. Stč. Alg. 105., 129., 
134., 135. — R, rovná cesta, ein ebener 
Weg. Na r-ci sA zbojnici. Sš. P. 684. — 
R.« die Parallele. 

Rovniček,. čku, m. = rovnost. Poněvadž 
stav třeti chtěl všude jak v direkcí tak 
i v jiných věcech se stavy vyššími rovnost 
míti, aby tedy i v odvozování berní r-čka 
táhli. Ski. IV. 20. 

Rovniěký, rov&oněký, vz Rovný. 

Rovník, u, m., der Aequator. R. = kru- 
hová čára od olK)U točen všude stejně vzdá- 
lená. Blř. R. ==» kruh, jenž dělí zeměkouli 
na polokouli severní a jižní. Blř. R. světový 
éi nebeský, der Himmel^aequator. Š. a Ž. Kde 
věc sama tak iasně vyslovena, tam stín se 
ztrád, jako kayž pod r-kem slunko za po- 



ledne na hlavu padá. Sš. Mr. 64. R. magne- 
tický, zemský, nebes; výška r-ku. Nz. — 
R, a, m.. společník, v z Rovenník. Slov. 

Rovníkový. R. hodiny, pruud, proudění, 
průměr, průmět, Aequators-, Nz., rovina; 
Ebene des Aequators, Š. a Ž., vedro. 

Rovnina, y, f. = rovina, die Ebene. Us. 
Jg., Pref. 

Rovniti, il, ěn, ění ^= rovnati, rovným či- 
niti, eben machen, ebnen, planiren. 

Rovnítko, a, n., das Richteisen (ve sklár- 
nách). Sm. 

Rovno, vz Rovný. — R., adv. — rovné, 
gerade, aufrecht. R. tyčku postaviti. Jg. R. 
někam běžeti = pHmo. Kartig. Kudy milá 
chodívala, bylo všudy rovno. Hank. z nár. 
pís. Tam vše rovno jako v bibli řádky. Hdk. 
O. 39. — R., ^ rovna, gerade zu, gerade 
heraus. Mluv mu zrovna pravdu. — Zarovno, 
zarovná -= zároveň, st^né, gleichermassen, 
gleich. Nemožná věc jest, spolu zarovno 
i Boha i svět milovati. Ottersd. — R. = 
stejno, gleich. Ach vy lesí, tmaví lesi, lesi 
miletinští, čemu vv sě zelenáte v zimě vlete 
rovno? Rkk. 65. ro rovnu rozdávati. Zlob. 
Moje léta také idu rovno s hodinami. Sš. 
P. 65. 

Rovnobarvý, gleichfarbig. L. 

Rovnoběhý, vz Rovnoběžný. R. místa.' 
Vz Parallelismus. 

Rovnoběžka, y, f. — rovnobéánice. Vz 
Rovnoběžný. 

Rovnobežniee, e, f., parallela. Vz Rovno- 
běžný. 

Rovnoběžník, u, m. , parallelogramm, 
das Parallelogramm. R. jest čtyřúhelník, 
v němž dvě a dvě protilehlé strany rovno- 
běžné jsou. R. pravoúhlý, kosoúhlý, rovno- 
stranný, nerovnostranný, Jd., r. rychlostí, 
sil. Nz. Vz KP. II. 11., 352. 

Rovnoběžnosf, i, f., vz Parallelismus. 
8š. Ž. 93. 

Rovnoběžnostěn, u, m., Parallelopiped, 
n. Hranoly čtyřboké, přímé i šikmé, které 
jsou po k(mcích omezeny plochami rovno- 
běžnými, jmenujeme r-ny. Prm. III. č. 16. 

Rovnoběžnostran , u, m, Parallelopi- 
ped, n. Vz Rovnoběžnostěn. 

Rovnoběžný, parallelni, v rovné vzdá- 
lenosti béžici, parallel. R. čáry, kruhy, po- 
stava (Stellung), pravítko. Nz. R. čáry, rovno- 
běžky, rovnobežniee, dvě v též rovině le- 
žící přímky, které jsouce do nekonečna 
prodlouženy nikdy se nestýkají. Vz S. N., 
Čára. R. plocha. Sedl. R. místo ; Všecko se 
na r-ných místech u Matouše a Marka na- 
lézá; R-ny jsou věty ty. Sš. L. 144., J. 81., 
Sk. 40. — 8 ěím. Celý t^y život křesťana 
se Životem Krista r-žen býti má. Sš. 1. 69. 
Vz Parallelismus. 

Rovnoboěný, gleichseitig. L. 

Rovnobok, u, m., eine gleichseitige Figur. 
L. 

Rovnoboký, gleichseitig. R. ozubení. 
Prm. IV. str. 122. 

Rovnobytný = rovné bytnosti, podstaty 
jsouH, gleichen Wesens, gleicher Wesen- 
heit seiend, consubstantialis. Veškerenstvo 
od Loga výpravce rovnobytného božské 
úřady stvořeno bylo. Sš. J. 14. (Hý.). 



106 



RovnocenĎOBť •— Rovnostranný. 



RoTnoeeanosf , i, f., das Aequivalent 
(vom Preise), rovnohodnost (vom Werthe); 
věc rovné ceny, hodnoty (als Sache). J. tr. 

RoYnocenný, denselben Werth habend. 
Rk. 

RoTnočárný, geradlinig. Deh. 

Rovnořasi, n., rozdíl délky dne oprav- 
divého slunečního a vymyšleného, die Zeit- 
gleichheit. Smet. Astr. 23. 

Rovnoéleni, vz Rovnosť. 

Rovnodenni čas. Vz Rovnodennost. L. 

Rovnodenuofiif, i, f., rovnodenni, n.. 
die Naehtgleiche, das Aeqainoctinm. K. jarní 
a podzimní ; předbíhání, předstoupání, prae- 
oesse, poruch, pofiinutí, ústnp r-sti, die Prä- 
cession der Aequinoctien. Š. a Ž. 

Rovnodilnosf, i, f., die Gleichtheilig- 
keit. Zlob. 

Rovnoduchý , gleichmiithig , schlicht ; 
jednoduchý, einfach. Na Ostrav. Tč. 

Rovnoduii, n., der Gleichmuth. Joh. 

Rovnodudný, gleichmüthig. Div. z och. 
39. 

Rovnohlan, u, m., rovný hlas, die Gleich- 
Htimmigkeit, gleiche Stimme (slovo nové). — 
R., stejné jméno ^ gleicher Name. Tigris (reka) 
))ro svú bystrosť tomu zvieřeti r. má. Hist. 
ßchol. 1404. 

Rovnohlasý, gleichstimmig. Jg. — R., 
obojetnýy zweideutig. Aqu. 

RoTnokottt, ^u, m., das Rechteck, der 
rechte Winkel, fern. 

Rovnokoutný, gleichwinkelig, zastr. Vz 
Rovnoúhelný. 

RovnokHdlý, gerade Flügel habend. R. 
hmyzové, orthoptera, Geradnügler, m. Vz 
S.-N., Frč. 141. 

Rovnolehlý -- rovnoběžný, parallel. Ráj. 

Rovnoliný, pHmoliný, geradlinig. D. 

Rovnoměna, y, f. R., die Parität des 
Kurses, ku př. 100 zl. v státních úpisech 
stoji 100 zl. hotových-, měna, kurs jest na 
rovni, der Kurs ist al pari. R. zlatá, stří- 
brná, Gold-, Silberpari. Skř. 

Rovnoměr, u, m., das Ebenmass, der 
Gleichmesser. Ssav. 

Rovnoiněrnosf, i, f., das Eben-, Gleich- 
mass, die Gleichmässigkeit. Rohn. 

Rovnoměrný, ebenmässig. 

Rovnomocnina, y, f. -- vše, co rovnou 
silu, moc neb platnosf má jako jiná véc, 
tedy ji zastupovati neb nahraditi může. S. N. 
K. = číslo, jež označuje poměr váhy, v němž 
hmota 8 hmotou se slučuje. Blř. V lučbé 
šlovou tak různá množství látek jednoduchých 
n. sloučených, jež jedna druhou ve slouče- 
ninách zastupovati neb nahrazovati mohou. 
Aequivalent, n. Vz S. N., KP. IV. 42., Šik. 10., 
708., 760., Bř. N. 79., 80. 

Rovnomocný, aequivalent =: rovnou moc 
n. účinek s něčím jiným mající. Štk. 

RoYnomytflnost, i, f., der Gleicbmuth. Jg. 

Rovnomyslný, gleichmüthig. Jg. 

Rovnonaddutý. K. čočky (na jedné straně 
rovné, na druhé nadduté), ílachkonvex. Sedl. 

Rovnonočni = rovnodenni. L. 

Rovnonohý, flachf&ssig. L. — R., rovný 
v nohách, gleichfüssig. Bern. 

Rovnoobvodný, von gleichem Umfange. 



RoTDOodlehlý, gleich weit abstehend. 

Rovnopádný, senkrecht Tvář čk>věka 
téměř r-ě jest skloněna. Ztk. 

Rovnoplatnoftf, i, f., die Gleichgiltígkeit. 
Ros. 

Rovnoplatuý — rovný plat, rovnou plat- 
nost Či cenu mající, gleichen Werth habend, 
von gleichem Werthe, äquivalent Již v oby- 
čejném mluvení nebereme náhradu v tom 
smyslu, Že by věc tatáž se nám dáti ron- 
sila, nýbrž spokoj njeme se, když se nám 
dostane věci r-né. Sá. Mt 270. (Uý.). 

RoYnopoddutý, na jedné straně rovný, 
na druhé poddutý, flachkonkav. Sedl. 

Rovnoporobuosf, i, f., dieGleicbbeknech- 
tigung. Srn. 

Rovnoprávnosf, i, f., rovné právo, die 
Gleichberechtigung. MS., Pal. Rdh. II. 277. 
R. náboženskou osvědčiti. 8é. L. 39. Aby 
r-sti apoštola Petra proti sokům jeho hájil. 
Sš. Sk. 2. (Hý.). 

Rovnoprávný, gleichberechtigt R. půda. 
Bch. 

Rovnoprska, y, f., ibalia, hmyz. Krok. 

Rovnorameuný, gleicharmig, gleich- 
schenklig. R. úhelník, rnn. 

Rovnorazee, zce, m., nerost, der Ytter- 
tantal. Min. 557. 

Rovnorep, a, m., naesa, kývoš. Krok. 

Rovnorodný, gleich-, ebenbürtig. L. 
Lepe: rovnorodý. Sm. 

RovnorodOKf, i, f. — stejné společenské 
postaveni dvou osob n. rodin vzhledem k je- 
jich původu, důstojnosti, álechtictví atd. Vz 
S. N. 

Rovnorodý, gleich-, ebenbürtig. Šm. 

Rovnorolec, žce, m., unicornn fossile, 
Einhorn, n. bm. 

Rovnosilný, gleichstark. L. 

Rovnosloh, u, m., rým, der Reim. Zlob. 

Rovnosložný, Reim-. 

Rovnosf (na Slov. rovnakost), i, f., hUtd- 
kost, rovina bee vrchu a pahrbku, Ebene, f. 
V. R. mořská. Troj. — R., nekrivosť, die Ge- 
rade. R. Čáry, cesty, Geradheit, f. Us. R. ^ 
slaviti (když stavba budovy až ku krovu' 
dospěla), die Gleiche; Us. Dch. UdéM, ustřihni 
to do r-sti. Dch. — R., sU^nost, die Gleichheit, 
úplný souhlas několika předmětů buď vesměs 
buď v některých hlavních Částech. V ma< 
them. je r. úplná stejnost hodnot dvou n. 
více veličin. V životě společenském jest r. 
stejné právo každého občana. Vz S. N. R. 
stavu a řádu. V. R. hlasů většího počtu 
rad; nerovnost v ukládám sbírek a kon- 
tribuci (1650). Er. R. analytická. Stč. Alg. 104. 
Zli s dobrými r-sti nenesli (nebyli za rovné 
pokládáni^. Bdž. 74. R. ve Členech (rovno- 
členi), Isokolon, n. Dch. Vz Hlas. - R., sluš- 
nost, spravedlivost, die Billigkeit Ke všem 
r. zachovávati. Zav. Ke všem m^síá r. miti, 
chceě-Ii pravým soudcem býti. C. Ab}r mi 
o to roven byl a Střiž mi od sebe žádné 
rovnosti neučinil. Půh. IL 1^73. R. i právo. 
BO. — R. práva v obci, vz Rb. 271. 

Rovnostejný, durchaus gleich. R.. ko- 
mora děla. Tabl. lid. 62. 

Rovnostranný, gleichseitig. R. obrazec. 
Prm. 



RovnoBvor — Bovný. . 



107 



RovnosTor, a, m., rovnosvornosf, i, 

f., ParallellÍDien, Parallelismas. PoUk. 

RoTOOSTomosf, i, f., Parallelismns, m. 
Šm. 

Rovnosvorný, parallel. Srn. 

RoTnoštépek, pku, m., der Thomsonit, 
Mineral. 411. 

Rovnota, y, f. ■— raimosť, die Gleichheit 
Dcb. R. mezi námi, ve všem. Na Ostrav. 
Tč. Idea o vzájemné r-té. Sš. I. 362. 

Rovnotáhly, gleichmässig. R. útek. L. 

Rovnotrvalý, gleichdauemd. L. 

Rovnotvárnost, i, f., vz KP. IV. 47. 

Rovnotvor, u, m., lépe rus.: snímek, die 
Durchzeichnang, íific simile. 

RoTaouéký = rovný. 

RoTnoúhelnÝ, rovnoúhlý, gleichwin- 
kelig. R. Čtyrbok. Krok. 

ItoTiionehý, gleich&hríg. 

IU»TiiOTália, y, f., das Gleichgewicht. R. 
jest onen stav, při némž dv6 n. vice sil na 
nějaké těleso púsobicich iádného pohybu ne- 
způsoboji, ač by o sobe jej činily. Vz 8. N. 
V tom se vymkne z r-hy. Us. TČ. TČlesa 
T rovnováze. R. stálá n. bezpečná, poloha 
r-hy, Nz., KP. U. 33., vratká. S. N. 

Rovnovážiti, il, en, ení, dle Horizontal- 
richtubg abwägen, libelliren. L. 

Rovnovážnost, i, f., das Gleichgewicht. 
L. 

Rovnovážný, ^leichwägend, gleichwich- 
tíg. Jg- — R-, v hnii pozemné stojící, hori- 
zontální, horizontál. Rostl., Rái. Cleny tyto 
r-ě béži 8 prvním členem. Sš. J. 20. Vz Rovno- 
běžný. 

Rovnověkosť, i, f., rovný věk, gleiches 
Alter. Jg. 

Rovnovéký, von gleichem Alter. Zlob. 

Rovnovétvý, geriäeästig. Rostl. 

Rovnovládee, e, m., der Gleichherrscher. 
Syn 8 otcem r. L. * 

Rovnovysoký, gleich hoch. L. 

Rovnovystnp, u, m., ascensio rectii, die 
Rectaacenaiou. R. hvězdy, slunce. Smet. 
Asd-. 13. 

Rovnoznačnost, i, f., die Gleichbedeu- 
tenheft. L. 

Rovnoznaený, st^nosnačný, gleichbe- 
deutend. R. slova. Sé. II. 241. — h čira. 
Slova v první větě kladou se za r-ná se 
slovy ve věté druhé protivné. 8š. II. 241. 

(Hý.). 

Rovnozrný, gleichkömig. Jg. 

RovnozvuK, u, m.^ Tým, der Reim, Gleich- 
klang. Dch. 

Rov&áéký = rovnj^. Slov. 

Roväule, e, f., clnbiona, pavouk. Krok. 

Rovný; roven, vna, o; na Slov. rovnaký; 
rwniékýy rotmoučký, R., hladký, srovncUý, 
nedrgnatý, mhomatý, eben, gleich, schlicht. 
R. pole (rovina), moře, V., míra (sháněná), 
Us., poéet {iudýy 2, 4, 6, 8 atd.; 2. kulatý 
počet, 10 neb součin z desíti). Chce míti 
l<i5 zl. a já mu dávám rovný počet (i. e. 
I<)0 zl.). Za rovné peníze to necháte. Us. 
K. plochy, lom, křes. Vys. R. jak po dlaní, 
j&k po stole (cesta, chodník). Us. Brt. Je 
rovna jako talíř. Sš. P. 394. — R., nekřivý, 
pHmý, gerad. Rovné tělo míti. D. Rovnou 
eeston. & één. Ros., směr, üd. Rostl. Rovný 



iako svíce ; jako motovidlo (toto žertovně). 
Pk., Č. R. lopata (která z jednoho dílu jest ; 
oppos. lopato lomená) ; r. hrany, rohy. Vys. 
Jsi rovný jako klika. Sk. Rovným na kři- 
vého, pravým na vinného se beř. Pk. ~ R., 
kolmo atojiH, aufrecht; bjirizontalní (vodo- 
rovný), horizontal. D. Často lépe: přímý. 
Nz. — R., téz jakosti n. kolmosti, téz plat- 
nosti a moci, gleich. V. Z rodu rovného 
I počlý; rovnou měrou; rovným dílem děliti, 
na rovný díl děliti; rovné díly položiti; 
rovným za rovné platiti, odměniti, odplatiti, 
se odměniti. V. Na rovnou váhu přijíti ; 
rovné ceny (hodnosti) býti; rovnou myslí 
křivdy snášeti. Kom. Jest mu všude rovný ; 
rovné s rovným se srovnává, rovné k rov- 
nému se táhne. Ros. Rovní nejlépe spolu 
se srovnávají. Rovný sluší rovnému. R-ý 
k rovnému se tovaryší. V. Vrána podlé 
vrány sedá, rovný r-ho hledá. V. R. se 
k r-mu hrne. C Nerovné nedobře se druží. 
Lb. Rovný k rovnému, řekl ďábel a utřel 
svů řit o starou babu. Ve Slez. Tč. Rovný 
jsi pán, posluž si sám. Pk. Rovné za po- 
dobné stoji. Vz Zlý. Lb. Lidé rovné po- 
vahy, vz strany pořekadel : Podobný. Doba 
k době, rovni k sobě. Lb. Rovné s rovným 
ríldo táhne zároveň. D. Vždy jest rovná pří- 
saha t. i. jedna tak veliká jako druhá. Hus. 
I. 105. R. lid (stejné platnosti). Smil Máji 
rovný díl dán býti. Pfth. U. 141. Ty mi 
nejsi rovna. Er. ť. 30. Poděliti rovným dí- 
lem. J. tr. To nenie rovná měna. Hus. I. 79. 
Sv. Václav nad jiné rovné znamenitě pro- 
spieval. Pass. 850. Často také v rovných 
přech páni jiné a jiné nalézají. O. z D. Při 
všelikém soudu rovné buď právo původu 
i obeslanému. Kol. 9. A ti starodávným vlá- 
dy kúm nemají rovni býti a nejsú. Zř. F. I. 
A. 2Ú. Hráti s někým o rovnou. Scip. bczž. 
R. váha^ míra. D. Studnici společnou oba 
rovným nákladem spravujte ; Nápad jde na 
bratři jeho rovným dílem. Er. Místo rovný 
klade se často chybné: stejný. Rovný jest 
řecké í(fog, lat. aeqúalis, něm. gleich: rov- 
nou měrou {ne: stejnou). Stejný m. jedno- 
stejný jest řecké 6/io\*,' lat. idem, unus idem- 
que, unius módi, uniformis, něm. einerlei, 
ein und derselbe, von einer Art. Nz. str. 
136. Rovné s rovným sečteno n. rovné k rov- 
nému dává rovné; rovné od rovného (ode- 
čteno) dává rovné ; r. rovným násobeno dává 
r. ; r. rovným děleno dává r.; jednakému 
rovné veličiny jsou i sobě rovnjr n. : dvě 
veličiny o sobě rovny isouce veličině třetí, 
jsou si rovny. Nz. Nyní je mu všudy rovno 
(mlad jest, utrácí, na zadní kola se neohlíži. 
Vz Marnotratný). Č. S rovným at se každý 
měří, jinak se mu zpronevěří. Č. — komu, 
čemu. Právo aby bylo rovné chudému i bo- 
hatému. Boč. Jsme si rovni. Us. Den a noc 
jsou si rovny. Vid. list Jsa roven otci. Št. 
Řeči 155. a Právo všem rovné. Hromu 
rovný třeskot zbraní; Žasli nad bohactvim 
jeho, jemuž nebylo rovného. Dch. Soud sobě 
rovných, pares cnríae. J. tr. Mladý nemdž 
starému roven býti; Nebo jiej (jí) roven 
nebieSe. Dal. 119., 66. Po něm nebyl jest 
r-ný iemu ze všech krále v Juda; Kristus 
neosobil sobě lúpeže, aby byl rovný Bohu^ 



108 



RoTiiý — Roz. 



Kdyby jemu roven byl, snad by jemu hro- 
zil. Hus. I. 162., 226., III. 148. Nejsem tobě 
rovna. Sš. P. 2Ö1. Vášni vosf, jižto není rovno. 
Dch. — komu v Čem# V bohactví jsem mu 
roven. Us. Nebylo rovné ji v kdise. Br. 
V počtářstvi není mu (nemá sobe) rovného. 
Jg. V jedné však jste rovni jemu věci. Sá. 
Bs. 195. Tři osoby rovné v múdrobti ; Kovný 
otec, rovný syn, rovný i duch sv. to věz 
v dóstojenstvi ; Z toho rozuměj, žef (Kristus) 
jest H otcem rovný v moci, v múdrosti a 
v dobrotě. Hus. I. 12., 457., II. 52. — Hus. 

II. 72., 212., 293., III. 255., Che. 413., St. 
Kn. 8. 36. Obě (městě) sta rownye ve zlosti. 
Pass. 307. Er. — komu éím. Někomu vě- 
kem roven býti. Cyr. Silou žádný mu roven 
nebyl. Háj. Hlasové počtem rovni. J. tr. 
Roven vždy býti povahou. Dch. R. bÝti 
někomu bohactvim. Výb. II. 41. Ač všecky 
tři osoby božské slávou a moci rovny jsou; 
Tak že řiée jeho rovna byla objemem svým 
říši krále Heroda Velikého. Sš. Sk. 98., 140. 
(Hý.). — kdy. Ižádný před tebů tobě roven 
nebyl. Bj. — komu uaě: na pvchu, na 
statek, na poctivost Sš. P. 212. Na pocti- 
vost jsem ti rovna, na bohastvi není možná. 
Pk., Er. P. 150. — kde. Volte muža mezu 
sobů rovna. LS. v. 104. Už jsu já všady 
rovna mezi ženami. SŠ. P. 431. Není mu 
rovno v, celých Oudolicich. Km. — pro 
koho. Pro moju dcerušku nerovnýs. Sš. P. 
409. — podlé éeho. Kristus rovný jest 
otci podlé božstvie. Št. — R., slušný, mírným 
spravedlivý y skrovný, pravý, billig, massig, 
recht Na rovném ruše a pokrmu dosti ma- 
jic. O 7 vstup. Rovný lid vedl jest. Arch. 

III. 289. R-ého úmysla buď (aequo animo 
esto). BO. Od vévody k r-é bitvě pobízen 
jsa v místě ukázaném se postavil. Kn. R. 
odplata. GR. Na rovném přestati. Solf. Jemu 
se chce radějšie záhuby země, nežliby rovné 
přijal. Mus. Za rovné peníze. V. Sr. nahoře. 
Rovné břímě žádnému nřbetu nepoláme. Ros. 
Buď jim rovno neb nerovno (per aequa et 
iniqua). V. NechC mne z sAdu propustí, chci 
jemu rád rovné od sebe učiniti. Hl. Ke všemu 
r-mu a spravedlivému se poddávaje. Ib. Ne- 
požádav r-ného ode mne pohnal mne. Pňh. 
brn. 1406. O to mi slíbil roven býti před 
úředníky. Püh. olom. 1412. A já jseih toho 
tužil, aby se mi o to rovné stalo. Ib. (Gl. 301.). 
Učiněno jest bylo poselství ku p. Koldovi 
podávajíce jemu rovného a on mimo to nám 
kraj hubí. 1448. Nach. Budelif mne moci 
rovné potkati, rád chci přijeti. 1445. Pakli 
by která stnina na rovném nechtěla dosti 
mieti. 1416. Aby mi o to roven byl a Střiž 
mi od sebe žádné rovnosti neučinil; Slíbil 
mi o to rovné učiniti od svých lidi i ne- 
učinil; Aby se mí o to rovné stalo (Aus- 
gleich). Půh. II. 373., 502. Jimžbv měli sami 
neřku desátky dávati, ale všechno, co by 
jim mimo rovnu potřebu tělestnú ostalo; 
Váha buď spravedlivá a závažie rovná, spra- 
vedlivý met neb strych neb Čber. Hus. I. 
338., II. 273. Cf. Bdi. Obr. 109. 

Rovový, Grab-. Ke dveřím rovovým. 
ZN. 

Royal (fť., roajál), z lat. regalis, králov- 
ský, königlich. 



RoyalÍ8m-us, u, m., ^oddanost králi n. 
královu rodu. 

RoyaHsta, y, m., dle Despota, přívrženec 
králův n. králova rodu, der Royalist. Rk. 

Roz-, ve Slovenčině : ror-: razporek (rozp.K 
Šb. Předložka nedílná roz-, řec. óiá, lat. 
dis-, něm. zer-, ver- znamená 1. Šířeni po 
miste a v prostoře (sem i tam, po různn). 
Zahradník rozsazuje stromky. Us. Ta roz- 
; bíjejí stany. V. Oni rozhlásili jej po vší té 
zemí. Br. — 2. iř sesUeni činnosti, k vtftcenl 
plné její skonalosti -= z plna, z cela. Nepra- 
vosti vaše rozloučily vá» s Bohem. Br. Ro/.- 
ptýlím je jako lev, Br. Měchy oheĎ roz- 
nítili, v . Zvon rozklátil. Jg. — 3. Znamená 
rozluku, déUni (které i tím jeviti se může, 
že děj rozličnými směry, na rozličných mí- 
stech se koná: rozbiti, rozbratřiťi, rozknio- 
třiti, rozvésti, rozehnati, rozhlásiti, rozhřešiti, 
rozdati, rozděliti, rozlomiti, rozloučiti, roz- 
šiti, rozprodati. Mkl. S. 244). Rozlomil to 
na dvě. Jg. Rozlosoval zemi jejich. Br. Roz- 
chvátali mezi sebou jmění naše. Br. — Zk. 
— 4. Udává též nedokončenost, počátek děje : 
rozbarviti, rozuditi. Tn. — 5. Zmáháni děje. 
Rozjížděl se na něho. Tn. Vz Tn. 146. — 6. 
Odčiněni něčeho. Zavaž dvéře, vŠak já je 
rozvážu. Jabka zmrzlá rozmrznou. Kámen 
mlýnský se omele a stav manželský se nf;- 
rozvede. Já se s tebou rozezdám. Pk. (Vz 
Progr. olom. gymn. 1875. 14.). — Fozn. Slo- 
vena přechodná vůbec a slovesa nepřechodná 
pohybováni (vz Pře) s předložkou roz- složená, 
řídi akkusativ. Co jsou to bláto rozjeli. 
Rozprodati, rozděliti, rozohniti něco, nikoli : 
čeho. Zk. — Roz-, předpona substantiv: 
roz-um, roz-díl, roz-cestí, D., roz-sudek, roz- 
vaha. Jg. — Pozn. Slova s roz- složená ozna- 
čují z pravidla oddělení od toho, co se druhým 
členem označuje: rozcestí, rozhraní. Mkl. B. 
413., Bž. 239. Strany: Ach bože rozbože, vz 
Pře- a k tomu ještě toto. Rovněž tak, my- 
slím, dlužno vysvětlovati výraz: Ach Bože, 
roz-Bože (Rozbože) ! Doklady: Děvečka vy- 
šije, šohajek vymlátí, ach Bože Rozbože, ti 
biidii* bobatí; Ach Bože, Rozbože, kaj bú 
mňj tatíček? Sš. P. 471., 489. Ach Bože, 
Rozbože, jako já křivdu mám! Sš. P. 489. 
Ach Bože, Rozbože, kde já mám rodiče, na 
vojnu jit musím, mé srdečko pláČe. V Sš. 
sbírce z r. 1840. 94. Ach Božo, Rozbože, 
s vysokého neba, abych já nejídal komis- 
ného chleba. Sš. P. 585. Ach Bože, Rozbože, 
kde je má maměnka ! ; Ach Bože, Rozbože, 
ješče jedno Bože, že se mně šuhajek vedařít 
nemůže. Sš. P. 488., 656. Ach Bože, Rozbože, 
jak mi je ! Sš. P. 439. Bože, můj Rozbože, 
daj mně brzo v zemi lože. SŠ. P. 294. Zvlá$tní 
jest slovo rozjabHňka v písni u Brt. 70. (SŠ. 
437.^: Po zahrádce chodila, r-ku sadila. Já 
pokládám slova ta co do smyslu za totožná 
s Ach Bože, pře-Boie, jakož snad již Jg. dle 
slov jeho při roz-: cum adjectivis superlati- 
vům designat -^pře-, prae- per- n. př. rozmilý ; 
rarius cum snbstantivis : Oj bože rozbože V 
Činím to z důvodů těchto : 1. Předpony toä- 
(rozto-) užívá se tak jako předpony pře- na 
vyznačenou vyššího stupně přídavných jmen : 
milý (rozmilý, roztomilý, přemilý), divný 
(rozdivný, roztodivný, předivný), ve slov. 



Koz — Rozběhnonti. 



109 



DA př. a Hollého častěji: rozpevný = pře- 
pevný, rozdaleký = plfedaleký. •— 2. Výraz 
Ach BozCj Eozbože střidá se v též platnosti 
8 výrazem : Ach Boée, mty Bose, ve kterém 
je druhé zToláni patrně důležitéjSí. Ach Bože, 
mí\j Bože, kaj sú mňj tatíček ! Ach Bože, 
Kozbože, kaj sú má matička! (V též písni). 
Sš. P. 489. Ach Bože, mAj Bože s vysokého 
neba. Sš. P. 496. A jinde : Ach Bože, Koz- 
i)ože 8 vysokého neba! Jak patrno, neshle- 
dá vám já 8 Praskem (vz Progr. olora. gymn. 
1875. str. 22.) v rozhoze smyslu, JJoi«, jenž 
jü přestal býti Bohem, jako by předponou 
pojem slova BüJi se zrušoval n. popíral ; 
výklad takový podlé mého zdání protiví se 
samé povaze slovanského lidu domýšleje se 
doni takého rouhaéství a nehodí se, aspoň 
ne na téch místech, která já znám. Není 
v nich nikde takého affektu, kterým by vy- 
světlovalo se upírání Bohu jeho božství. 
Důvody Práškový, myslím, nestačí. Že by 
v písni Ach Bože, Rozhoze, já se utopím! 
nebylo dosti dAtklivým voláním : Ach Bože, 
milý Bože! a že by toho duševní stav zou- 
falce vyžadoval nezbytně, abv Bohu se rouhal, 
nemyslím. Druhým dokladem Práškovým 
[tamtéž) jsou slova : Jii jsi ty Aničko roz- 
naše. Tak prý zpívají nevěstě z domu za 
ženichem o(yížděUcí = Aničko, jiz jsi pře- 
stala naH hyti. Zda bv tu Aničko roznose 
nemohlo znamenati tolik co milá naše Ani- 
čko nebo: Aničko naše rozmilá (sr. Přemý 
vlásky kadeřavý == přemilé mé vl. kad.) a 
zda není moŽná jiná interpunktce nežli Práš- 
ková (Již jsi ty Ančičko, roznaSe; dle ta- 
kové Pk. aspoň podává smysl, ačkoli píše 
bez věeho rozdělení : Již jsi ty AnČičko rQz- 
naše), nemohu ovšem rozsouditi té písně ne- 
znaje. Doklady ruský a srbský razpop ~ 
rozpop, kdo přestal býti popem, raščoek = 
rozčlověk, kdo se vší lidskosti zbavil, ne- 
rozhodují (Pk. ib.). Kd. V Sš. P. 432. čteme : 
Už Í9i ty Aničko už jsi ty roznaša, už jsme 
fa dovedli domů od sobáša a Tč. dodává: 
roznaša =^ zcela naše, einzig unser. — Vz Pa. 

— RoZ' u adjektiv superlativ naznačuje, ší- 
řeni se na všecky strany (Mkl. B. 364., Bž. 
237.): rozmilý= velmi milý. Rozdaleký, roz- 
litý. Mkl. S. 244., 364. Vz předcházející a Pře-. 

— Před více souhláskami klademe ro^e: roze- 
brati, rozehnati m. rozhřáti atd. Jg. — V žalt. 
klem. pozoru hodno jest Časté odsonváiií z 
od předložky roz- ve složeninách, na př. : 
vstane bóh i roprášeni (m. rozprášeni) budu 
nt-příetelé, a podobně v: rovievániu, roliu- 
cenie. 6b. Hl. 115. 

Roz, u, m. = ráz. Druhým rozem sem tě 
viděl. Sá. P. 373. 

1. Róza, Rozka, y, f. = růže, die Rose. 
Slov. Bern. 

2. Róza, Rozka, Rozina, y, f., Kosa, 
jm. vlastní. 

Rozalie, Bosalie, e, f., Rozálka, v obec. 
ml. Rozára, Rozárka, z lat. R(»salia. 

Rozámice, e, í., die Betmacherin. Us. Vz 
Rozámfk. 

Rozárnik, a, m. (střlat. rosarium = rů- 
ženec), der Betmacher, Rosenkranzmacher, 
-händler. Kram. 



Rozárov, a, m., Rosalienfeld, ves u Slav- 
kova na Hor. PL. 

Rožaviti == rozdáviti hubu, aufsperren. 
Mor. Tč. 

Rozavust, a, m., otevřhuba, der Maulafie. 
Slov. 

Rozbabrati, pošpiniti, besudeln. Bern. 

"RozhH^aii = rozjímati, erforschen, über- 
legen. L. 

Rozbádati, vz Rozbůsti. 

Rozbahniti, il, ěn, ění, v halmo obrátiti, 
sumpfig machen. Zlob. 

Rozbalmouti, hnul a hl, utí, nach etwas 
verlangen oder gelüsten machen, koř. bah 
V bažiti. Hý. — po Čem. Hřícn rozžedil, 
rozbnhnul právě po věcech zákon n danému 
odporných. Sš. I. 77. 

Rozbajdaný. Je celá r-ná (nepořádně 
ustrojenáj. V Kunv. Msk. 

Rozbaláchati, vz Baláchati. Koll. 

Rozbaliti, il, en, ení, rozbalovati, auf- 
rollen; rozvaliti, zertrümmern. Chalupa se 
r-la. Na Ostrav. TČ. 

Rozbautovati něco, aus den Fugen brin- 
gen, in Unordnung bringen. Na Ostrav. Tč. 

Rozbarviti, ü. en, ení, zu färben anfan- 
gen. — se kde. Po lukách se kvítí roz- 
barvilo. Koll. 

Rozbažiti, il, en, ení == roztoužiti, be- 
gierig machen. Slov. Bern. — se po neeein. 
Bern. 

Rozbečený; -en, a, o, weinend. R. dítě. 
üs. 

Rozbečeti, el, en, eni, zum Weinen brin- 
gen. — se ěim. Dítě bolestí hlavy se roz- 
bečelo, kam ins Weinen. 

Rozbedniti, il, ěn, ění, aufschlagen. — 
co: bednu. 

Ro/bědovati se, rozbédákati »e, in 
Wehklagen ausbrechen. Bern. 

Rozběh, u, m., rozběhnutí, běžení od sehe, 
das Auseinanderlaufen, die Zerstreuung. — 
R., početí héhu, rozbižka. Ř. učiniti, Anlauf 
nehmen, üs. Trochu více r-hu dostalo se 
pracím veřejným. Dch. Skok s r-hem. 

Rozběhlý, který se rozběhl, verloffen,^ aus 
einander gelaufen. R-lé psy svolávati. Č. R. 
těsto (rozHdlé). — R., v běh přišlý, ins Lau- 
fen gekommen. R. kolo. R-hlý skočil přes 
rokli. Us. 

Rozběhnouti se (zastr. rozběhu se), hnul 
a hl, utí; rozběžeti se, rozbíhati se, rozběho- 
vati se, rozbífMvati se, rozběhávati se. R. se 
=^ od sebe běžeti, von einander laufen, sich 
verlaufen ; rozplynouti, zerfallen, zerfliessen ; 
počíti běžeti, den Anlauf nehmen; clo běhu 
přijíti, ins Laufen kommen, unaufhaltsam 
laufen. Jg. — abs. Vojsko se rozběhlo. D. 
Těsto se rozběhlo (rozplynulo). Us. Kolo 
se rozběhlo (přišlo do běhu). Us. Chléb se 
r-hl (na ošatce příliš zkynul). Us. Vz Pekař. 
Hý. Proudy se r-hly. Us. Dch. — se kam. 
Kočky se rozběhly na chytání myší. Har. 
Rozběhl se do města. Us. Rozběhl se na ně. 
Br. R-hli se po polích, po ptácích. Rozběžechu 
se každý do své hospody. BO. Tudy se v ne- 
jeden výklad exegeti rozbíhali; A pro ujití 
nesnáze té v rozličné strany se rozbíháno. Sš. 
Sk. 18L, 139. — se k čemu: ke skoku. D. — 
Ros. — se proti čemu. Ros. — za kým. 



110 



Rozběhnouti *- Bozblepianý. 



Us. — Jak. Poznameiiáiii nnie tady se dvojitě 
rozbíhají. SS. Mr. Předml. Silné se r. Us. 
Dch. — proé. Strachem se r-hli. Hos. 130. 
R-li se pro bázeň židóv. Hus. II. 156. — 
aby. Nyní r-hnou se, aby skrze mostek pro- 
chodili, Sš. P. 731. — odkud. Z toho místa 
cesty se rozbíhají. SS. J. 126. 

Rozbřlesy, dle Dolany, Rosawitz, ves 
n Podmokli. PL. 

Rozbéliti §e, il, en, ení, rozbilivati se 
= dníti^ roeednívati se, dammem. UŽ se 
rozbéhvá. Us. v Prachen. 

Rozbéracl úl, klín, Zerleg-, Löse-. Techn. 

Rozbér^ctTi, n., umění rozbíráni, die 
Zergliedemn^knnst. D. 

Rozbérsítj e, m., der Zerleger, Zerglie- 
derer. Bern. 

Rozbéračka, y, f., die Zerlegerín, Zer- 
gliederín. 

Rozbéračno§í, rozbernost (slov.), roz- 
bératelnosf, i, f., moénost rozebránu býti, 
die Zertrenniichkeit, Zerlegbarkeit. Bern. 

Rozbéraéný, rozberný (slov.), rozbé- 
ratelný, monoucí rozebrán býti, zertrenn- 
lích, zerlegbar. Bern. 

Rozb^ratel, e, m., der Zerleger, Zerglie- 
derer. Srn. 

Rozbetíce, dle Badějovice, něm. Rosbie- 
ritz, ves v Smiřicku. Tř. 287. 

Rozbertkosf, vz RozběraČnosf. 

Sozberuý, mohoucí rozebrán býti. Bern. 
Vz RozběraČný. — Na Slov. = dojímaoý. R. 
řeč, řeíník. Bern. 

Rozběsený; -en, a, o, rozběsilý, wuthent- 
brannt -ergrimmt. Dch. 

Rozběsiti, i I, en, ení, rozběšovati, ergrim- 
men, entflammen. — koho. Us. — se naČ. 
Židé se r-sili na světce tak, že . . . Sé. Sk. 
90. 

Rozběženi, n., roztrHtosf, dle Zerstreu- 
nng. Srdce své ot zevnitřních r. k samému 
sobě obrať. Hugo. 

Rozběžitosť, i, f., die Flüchtigkeit. Jg. 

Rozbéžitý, flüchtig. R. bohatství. Jel. 
Petr. 59. 

Rozběžný, divergirend. Obzor. 

Rozbidný, na Slov. =• prebídný, sehr elend. 
Vz Roz-. 

Rozbihajicnosf, Sedl., lépe: rozbihavosf. 
Jg. 

Rozbíhati, v z Rozběhnouti. 

Rozbihavosf, i, f., das Auseinanderlaufen, 
die Divergenz. Jg. 

Rozbíhavý, divergirend. R. řada. Stě. R. 
válěení. Dch. 

Rozbiraci, lépe: rozběrací. Jg. 

Rozbiraě, lépe: rozběraě. 

Rozbíráni, n., das Auseinanderlegen. — 
R., rozkládání, rozjímání, die Diskussion. 
J. tr. 

Rozbírati, vz Rozebrati. 

Rozbiravosf, i, f., die Neigung zum Zer- 
legen. Jg. 

Rozbiravý, der gern zerlegt. Jg. 

1. Rozbit, a, m. = rozbitek. 

2. Rozbit, u, m., der Schiffbnich. L. 
Rozbiteéný = troskotný, Strand*. R. právo. 

SS. Vz Rozbitničný, Právo. 

Rozbitek, tka, m., der Schiffbrüchige. 
SŠ. Sk. 282., 292., I. 11., 183. (Hý.). 



Rozbitelnost, rozbitnost. I, f., moinost 
rozbitu býti, die Zerschlagbark^t^ Zerbrech- 
lichkeit. Bern. 

Rozbitelný, rozbitný, mohoucí rozbit 
býti, zerschlagbar, zerbrechlich. Bern. 

Rozbiti, biji, bij, bije (íc), 11, it, ití ; roz- 
bíjeti, el, en, ení; rozb^jívati, na Slov. roz- 
bíjávati. R., rozUouci, rozraziti, zerschlagen, 
zersprengen; rozvinouti, roztáhnouti, auf- 
schlagen. J^. — se. Čim hrnec navře, tím, 
až se rozb\)e, páchne. Prov. Lioď se r-Ia, 
scheiterte, strandete, ging in Trümmer. Jg. 

— co: hrnec, sklenici, mísu, talíř, Us., dvéř^, 
D., vojsko (rozraziti), Ros.; stanjr, leženi, 
V., most (udělati). D. Kámen rozbil třepinu. 
BO. Doěel pán, rozbil džbán. SS. P. 163. - 
se komu. Srdce se mu rozbilo (počalo bití). 
Us. — ěeho, ip. m.: co, Vz Koz-. — co 
čím : hrnec rukou, dvéře sekerou. — co oě : 
hrnec o zeď. Us. Já ten žbáneěek o ten trá- 
meček hned rozbiiu. SS. P. 649. Nevědéli, 
jaký to ostrov byl, o nějžto se rozbíjeli. SŠ. 
Sk. 289. -> co proti komu kde. R-li stany 
proti králi na poli u Budějovic. Let 6. R-lí 
si hlavy na stěně. Us. Tě« Ležení před Mi- 
lánem r-li. MI. R-li stany v dolech. BO. R. 
síC před ptačíma oěima. BO. — co, se, Jak: 
na kusy. Er.'P. 360., Pasa. 

Rozbiti, n., das Zerschmettern, Zerschla- 
gen. Us. Dch. R. lodí, der Schiffbruch. D. 

Rozbitina, y, f., die Soberbe, Ruine, Ml., 
der Wrack. D: 

Rozbitniěný, troskotný, Strand-. R. právo. 
SS. I. 32. Vz Rozbitečné, Rozbitný. 

Rozbitný, Strand-. R. právo, das Strand- 
recht. SS. I. 32. — Vz Rozbitníěný. 

RozbitoTati =^ korigf rozděliti, Beute 
theilen. ~ V. — co mezi koho Jak: koHsf 
mezi vojáky, Cyr., stejným dílem. Sych. — 
se oě. O ty (koně) se rozbítovali. Let. 23. 

— co komu ; dobytek. BO. — R., na Mor. 
a na Slov. =« promarniti, verthun. Bern. 

Rozbitstvi, n., der Schiffbruch. Sá. I. 6. 

(Hý). 

Rozbitý; rozbit, a, o. R. hrnec (roztln- 
ěený, zerschlagen), Us., ležení (postavené, 
an^eschUgen), V., stan. Vrat. 

Rozbižka, y, f. = rozběh, der Anlauf. 
S rozbížkou i doskokem. Aesop. 

Rozhlaholiti se, il, ení, anfangen irre 
zu reden. Krok. IIL 100. 

Rozbláhati =^ blíAem, bláznem Hniti, 
narren, närrisch machen. Us. u Tum. — se, 
bláznovsky si počínati, drollige Geberden 
annehmen. Us. u Turn. 

Rozblázniti, il, ěn, ění; rozblazňovati, 
närrisch machen. — koho, se. Ros. 

Rozblažený; -en, a, o, sehr vergnfigt. 
R, hosté. Hdk. C. ÍV 

Rozbleřeti se, na Slov. rozblacati se^^ 
rozbečeti se, anfangen zu blocken. Ovce, děti 
se r-ly. Slov. 

Rozhlédnouti, dnul a dl, utí, erblassen. 
Slov. Bern. 

Rozhlédnuti, n., die Erblassung. Slov. 
Bern. 

Rozblc^talý, přiiiS rozvařený, zerkocht. 
R. kaSo. Yz Rozbleptaný. 

Rozhleptaný; -án, a, o = rozbleptálý. 
Us. Msk., KSá. 



Róxbleptoti ^ Rosbrainý. 



in 



RoElil«ptatí, hleptaje roenésU^ aaspotau- 
nen. «osplappern. — eo. Us. Jg. — - R., zer- 
koenen; veraftnnen. Us. Pach. 
Rozblesklý, weit erf^länzt. Dob. 
Rosblesknonti se, ski, uti ; rozhleskotaii 
se, aufblitzen, klar werden. — f»e komu 
kde. Na to se mu t hlavě rozblesklo (počni 
chápati). Us. 

^ Rosbloudilý, zerstreut herumschweifend. 
Sm. 

Rozbloudlti se, il, zeni = tulákem se 
Hati, ein Hemmsch weifer werden. Roil. — 
R., vz Rozblúditi se. 
Rozblouzniti se, närrisch, irre werden. 
Rozblúditi se. Rozum se r-dil. Hus. I. 
126. — po Čem: po marných věcech (počíti 
blouditi, sich verirren). Výb. I. 348. 

Rozblúzeni, n., die Veríming. R. mysli. 
Modi. ms. 

Rozbobnéti, rozbopněti atd., vz Bobněti, 

anfquellen. Ros. 

RozbobroTftti, roMskáhxU jako habr. Ros. 

Rozbočiti, il, en, eni, die Seite anfschlit- 

zen, aufthun. — eo komu: tělo (mečem roz- 

seknouti). Ros. 

Rozbodnonti, ul, ut, uti; rozbuísti, roz- 
hodu, bodl, den, děni; rothodati, rošhodá- 
váti, rosbádati, cerstechen, zerpicken; an- 
spornen. — co čím: jehlou, rohy, koně 
ofltndiami (k běhu zabodnouti, rozehnati). 
Us., Ros. 
Bozbohatéti, ěi, ěni, reioh werden. 
Rozbohatiti, il, cen, ení; roxbolMcovatiy 
bereichern. — koho na čem, v čem. Na 
dědinách a v jiném zboži r. se počali. Pulk. 
Rozbobaty, velmi bohatý, sehr reich. 
Ziak. Vz Roz-. 

RozboJ, e, m., strsl. razboj, koř. bi. Mkl. 
B. S4. R. = loupeznictvL ^ R. =i rozbroj, der 
Aufruhr. Blov. 
Rozliojee, e, m., poI. = rozbojník. Js. 
Rozboilti, il, en, eni = rozbroßti. Slov. 
Rozbojna, y^ f., die Räuberhöhle, Mör- 
dergrube. L. 

Rozbojnice, e, f. = loupežnice, die RSu- 
berin. 
RozboJnický, Räuber-. 
Rozbojnletri, n. = loupeinictvi^ die Räu- 
berei. 

Rozbojoik, a, m., zbojník, loupežník, Räu- 
ber, m. R. na moH. D. 

Rozbojský ^ÍONpcinidký, Raub-, Räuber-. 
R. hospoda. L. 
Rozbojstvo, a, n. — rozhoj. L. 
Rozbol, u, m., bolestivá touha. SS. Sntt. 60. 
Rozbolestiti, il, ěn, ěni, Schmerz erregen. 
— se. Scip. 

Rozbolestuéti, ěl, ěni, schmerzhaft wer- 
den. Némc. 

Rozboleti, el, eni ; rozbólívati, zu schmer- 
zen an&ng'en. — kobo. Rozbolely mne zuby, 
D., bfícho. Ros. — se komu. Rozbolela se 
mu hlava. Us. — se proč. R-lel se Pavel 
pro to provoláváni. Si. Sk. 195. 
Rozbopněti, vz Rozbobněti. 
Rozbor, u, m., rozebrání, das Zerlegen, 
Ansetnaiideniehmen, die Zergliederung, Zer- 
legung, die Anaivse. R. chemický č. lučeb- 
Dícký (roislončeni, rozklad), Pr. chym.« vz 
KP. IV. 54., r.. ponětí (der Begriffe). Kom. 



R. (Analyse) přimý, nepřímý; organický n. 
ústrojný; kvalitatívný n. jasostný ; kvanti- 
tativný n. kolikostný. Nz. R. spektrální. KP. 
II. 142. R. větný, die Satzanalyse. Dch. — 
R., na Slov. poroíi. KoU. 
Rozboi^eni, n., dasNiederreissen. R.domu. 

— Zena jeho jest na r. (na slehnuti). Us. 
RozboihenÝ; -en, a, o, niedergerissen. R. 

kamna. Us. ďÍI. 

Rozbořitel, e, m., der Zerstörer, Eín- 
reisser. 

RozboHtelka, y, rozbotítelkynč, ě, f., 
die Zerstörerin. 

RozboHti, 11, en, eoi, rozbourati, rozbou- 
rávati = strhnouti, roztrhati, ein-, nieder-, 
umreissen, abbrechen, zerstören ; se, rozpad- 
nouti se, einstürzen, einfallen, zerfallen, aus- 
einanderfallen ; slehnouti, niederkommen. Jg. 

— eo: dům, Kom , zeď, hnízdo. D. Roz- 
bourejte chrám tento. SS. J. 49. R. stavení. 
J. tr. — eo Čim : hradby dělem r. -^ čeho. 
Zdi městských rozbořili a rozvalili (lépe: zdi 
městské. Vz Roz-.). V. — - se. Zeď se roz- 
bořila. Jeho žena se rozbořila (slehla). Us. 

— se komu. Sousedöm se r-la kamna (sou- 
sedka slehla). V Kun v. Msk. 

Rozbomictvo , a, n., analytica, pouhá 
všeobecná umnice. Marek. 

Rozborný, rozborovt, analytický, ana- 
lytisch. R. znakové, rozjímáni, Marek. zpA- 
sob. Rostl. R. dílo včelí, včelařeni (v dzierz. 
úlech). VSk. 

Rozbortiti se, il, cen, eni, in die Brüche 
gehen. Us. Dch. 

Rozbonehanee, nee, m. = rozepranec, 
ein nnmässiger Mensch, Schlemmer. U Olom. 
Sd. 

Rozbouehanosf, i, f., die Unmässigkeit. 
U Olom. Sd. 

Rozbouchaný ; -an, a, o, unmässig. U Olom. 
Sd. 

Rozboachati = rozbourati; unmässig ma- 
chen ; se, unmässig werden. U Olom. Sd. — 
Rozbouchnouti se, zerplatzen. D. 

Rozlioarati, tz Rozbořiti. 

Rozboul^enee, nee, m., der Aufgeregte. 

RozbovreuosC, i, f., die Aufgeregtiieit. 

Rozboui*ený; -en, a, o, aufgeregt Sm. 

RozbouHti, il, en, ení ; rozburovati, auf- 
wiegeln. — eo čím: srdee láskou. ~ co 
kde: námživosti y srdcích lidských. Náru- 
živosti v mysli jejich se rozfouřuji. Měst. 
bož. 

Rozbože. Ach Bože, Rozbože ! Ss. P. 439., 
585., 488. Bože, mftj Rozbože, daj mně brzo 
v zemi iQŽe. Sš. P. 294. Vz Roz-, Pře-, Roz- 
bůh. 

Rozbrániti, il, ěn, ěni, rozbranovati, tren- 
nen, scheiden, hintertreiben. — co. A v tom 
jsem jej udeřil a r-nil jsem to. NB. Té. 

Rozbrat, u, m., die Uneinigkeit. R. a od- 
por úsudku s rozumem a vědomím; Také 
po obrodu v člověku r. a rozman mezi du- 
chem a pletí ostává; To ie ten vniterný 
boj, ten r. a rozvrat Člověka; Tento rozdvoj 
a r. mezi duchem a pletí nyní mistnČji vy- 
světluje. Sá. 1. 3a, 70., 78., 84. (Hý.). 

Rozbratný, uneinig. Nepravosti vynikají 
z mysli r-né, rozervané a roztrhané. SŠ. II. 
63. (Hý.). 



112 



Bozbratřití — Rozbůh; 



RozbratHti, il en, ení = rozkmotnti, nn- 
eins machen. — koho čím. Rozbratřil je 
klevetami. Us. — se 8 kým. Us. Tč., Jt. 

Rozbrázditi, il, ěn, oni. -- co éim: pole 
phihefm, furchen, pflügen. 

Rozbi*eienof*t, i., f., die Weinerlichkeit. 
Šm. 

Rozbi'eCeny ; -eriy a, o, weinend, weinerh'ch. 

Rozbředlý, weichlich. B. jidlo, D., krev. 

Rozbreptati, ausplaudern. 

Rozbřesk, u, m., die Dämmerung. Us. 

Rozbřeskuouti, vz Rozbřežditi. 

Rozbřežditi se, rozbřesknouti se, Boz- 
Mezďuje se, rozbřeskt^e se = počíná svítati, 
es tAgt, dämmert. Šf. — se komu. Tu mysli 
víc a více se rozbřeskuje. Sš. J. 147. — se 
komu uad čím, kdy. Nyní se jim roz- 
břesklo nad propovědmi Páně; Avdak jim 
(učeníkům^ po z mrtvých vstáni Páně nad 
slovy těmi se rozbřeskovalo ; V budoucno- 
sti se jí jasněji rozbřeskne nad pravdami 
ode Pána jí přednesenými. 88. J. 295., 45., 
72. (Hý.). — se kde čim. Poznání to v my- 
slích jejich liž z mrtvých vstáním Páně se 
ro/^břeskovalo. Sš. J. 234. 

RozbHchatiti, il, těn, ění, grossen Bauch 
machen. — koho. Ta kaše ho zajisté r-ti. Us. 

Rozbřinkati, ins Klingen bringen; se, 
ins Klingen kommen. Ros. 

RozbHsti, rozbředu, bředl, den, děni = 
bředenim rozšlapati^ šlapáním řídké učiniti, 
weichlich machen, weich zertreten; se, zer- 
weichen, dünn werdeii. Jg. — co: bláto. 
Ros. — se komu. Řeč se mi rozbředla. 
Kos. 01. 1. 169. — se komu kde. Rozbředla 
se mu krev v srdci. Ja. 

Rozbrkati se, rozbrknouti se, rozbrkáoati 
se -= rozletěti se, rozprchnouti se, verfliegen. 
Ros. 

Rozbrnkaný; -án, a, o, launig, gut auf- 
gelegt. U Olom. Sd. — R., ^schlecht aufge- 
legt. Ten je dnes r. Us. v Cech. 

Rozbrukati koho, in gute o., schlechte 
Laune versetzen. — se komu. Kit se mu 
rozbrnkala (dostal průjem). Us. na Mor. Uý. 
Vz Rozbrnkaný. * 

Rozbroditi, il, zen, eni, blátivou zemi 
rozjeti, nasses Erdreich zerfahren. L. — R., 
rozbrcjiti, pobouřiti, aufwiegeln, in Aufruhr 
bringen. — co. Tof satan vaéi mysl r-dil 
(alibi: rozbrojil). Živ. Jež. 14. stol. — se 
mezi kým. Opět jsú se židé r-dili mezi 
sebú. Ib. 

Rozbroj, e, m., pozdviéení, nepokoj, růz- 
nice, der Žwist, Aufruhr, Tumult, die Zwie- 
tracnt, Gährung, Unruhe. Jg. Příčinu k r-ji 
dáfi. Žer. Učinil mezi nimi r. Ros. R. mezi 
niěsfany spokojiti. V. Rozdýmati r. doná- 
ocním klevet. Sych. R. v lidu. D. Rozbroje 
stropiti, Kram., upokojiti. Berg. Odtud po- 
chjízí hněv, závist, r., svarové a potupenie. 
Hus. I. 134. Pošel z tpho r. V. R-je strojiti. 
Kom. Veliký mezi nimi r. a křik býti počal. 
Cr. 

Rozbrojť.e, e, m., der Aufrührer. Marek. 

Rozbrojenl, n., confusio. Naplněno jest 
všecko město r-ním. ZN. 

Rozbrojený ; -m, a, o. Ještě bylo vojsko 
r-no (dispertus) od tvrzí. BO. 



Rozbrojiti, il, en, ení; roebrojavati = 
rozbouřiti, zbouřiti, znepokojovati, aufrühren, 
aufwiegeln. — koho: lid. Ros. — l^m. 
Svým učením váecken kraj rozbrolil. Leg. 

— se = rozejiti se, aus einander gehen. Kat 
d47., bouřiti se, povstati, sich aufwiegeln. 
Lud se rozbroji. Výb. I. 146. R-lo se jest 
všecko mužstvo i učiněn sběh lidu. S. N. 

RozbroJiYý = rozbrojný. R. poddanec. 
Sš. L. 179. 

RozbroJnictTi, n., die Parteiung. Šm. 

Rozbrojuik, a, m., buřič, der EmpOrer. D. 

Rozbroj no st, i, f., rozbroj, bouřlivofif, 
der Aufruhr. Jg. 

Rozbro|ný, bouřlivý, aufrQbrerísch. R. 
buřič, Kom., přirozenost. Hlas. Rozbrojni 
mezi sebou. Cantil. Apoštolé všichni na smrt 
odsázeni jako r-ní buřičové lidu. £p. Pog. 
27. — R., roztržitý, zerstreut. Zde jsme tak 
rozličně r-ni, že nikdy, aneb ač kto kdy, 
jedva na malitků chvilku mdž se k sobě se- 
brati. O 7 vstup. — R., rozpustilý, ausge- 
lassen. R. kluk. U Opavy. Pk. 

Rozbroukanosf, i, f.. die Ausgelassen- 
heit, Zügellosigkeit. U Olom. Sd. — R., das 
Mtirrischsein. Us. 

Rozbroukaný; -án. a, o, ausgelassen, 
zügellos. U Olom. Sa. — R., mürrisch, 
schlecht aufgelegt. Us. Vz Rozbrnkaný. R. 
pantáta (nevrlý^. Němc. 

Rozbroukaii, ausgelassen, zügellos ma- 
chen. — R., mürrisch machen. Us. — koho 
Čim : odporem. Us. 

Rozbrousiti, il, sen, eni, nicht zu £nde 
schleifen. -— . eo : nůž. Kos. 

Rozbrtiti, il, cen, ení = rozvrtati, zer- 
bohren. Ros. 

Rozbmčený; -en, a, o, mürrisch. Je r. 
jako medvěd. Us. Kf. 

Rozbruéeti, el, en, eni, rozbrukovati, 
brummig machen. — koho. Ros. 

Rozbrunčený = rozzlobený, nevrlý, mür- 
risch. Us. 

Rozbruhkaný, übel aufgelegt. Šm. 

Rozbrvi, n., holé místo mezi obočíma nad 
nosem. Srostlé obočí beze všeho r. Ms. 15 
stol. 

Rozbrýkati = uéiniti, aby brýkal, zer- 
quäken. — se, sich zerouäken, zerschreien. 
Ten volavý jikavec brýká, že by se mohl 
rozbrýkati. Us. 

Rozbryndati, bryndaje rozděliti, ztratiti, 
verpantschen. Jg. — eo: pivo. Us., Kos. 
01. I. 252. 

Rozbublati, brummend machen. — koho. 

— R., bublaje roztroubiti, durch sein Brum- 
men bekannt machen. — oo. Ten bubla to 
rozbublal. Ros. — se ^ ďo bublání se dáti, 
ins Brummen kommen. Když se rozbablá, 
bublá celý den. Us. — Jg. 

RozbubnovaŤi. — eo: buben (bubno- 
váním rozbiti, zertrommeln) ; novinu, pověsf 
---- rybubnovati, austrommeln. — Jg. 

Rozbuěeti se, ins Brüllen, ins Weinen 
kommen. Us. 

Rozbuditi, il, zen, ení, rozbuzovati, wec- 
ken. — koho. — ne = ze sna se vybrati^ 
aufwachen. 

Rozbůh, boha, m. Vz Rozbože, Roz-^ 
Pře-. Rozbože, ti budou bohatí. Sš. P. 471. 



Bozbnjařený — Rozčistečniti. 



113 



i 



Rozbujařený; -en^ a, o, jugendmutbig- 
erregt Dch. 

Rozbíjeti, el, en, ení == bujným se Btáti, 
übermüthig werden, ausschweifen. Rozbujelo 
jest srdce jeho (elevatum est in superbiam). 

0. — kdy: v dobrém bydle. Št. Při 
dobré Btrayě r. Na Ostrav. Té. 

Rozbi^néti, él, čni, bujným se státL fíber- 
muthig werden, frech werden. Br., Réš. 

Rozbujiiik, a, m., der Empörer. Ski. II. 
267. 

Rozb^Jniti, il, ěn, ěni, tibermUthig, muth- 
willig machen. — koho. ReS. — 8e Čím : 
tuénými jidly. Us. 

Rozbůaá = rozbořiti. Na Ostrav. Té. 

Rozbuliti, il, en, eni === rosbaliti, roz- 
bořiti. Seno složené se r-lo. Na Ostrav. Té. 
Ü Opavy. KIS. 

Rozbůr, boru, m., rozbořeni, die Kaine. 
Us. a Petrovic. Dch. 

Rozburcovati, polternd wecken. D. — 
koho éim : tluéenfm na dvéře. 

RozbuřoTati, vz Rozbouřiti. 
^ Rozboiiti, il, áen, ení, breit schlagen. 
Sm, — co éim. 

Rozbuliti, il, ěn, éni = rozházeti, zer- 
werfen. Slov. KolL 

Rozbuzovati, vz Rozbuditi. 

Rozbydleni, n., dle Zerstreuung. Slov. 
Bera. 

Rozbydlený; -en a, o, zerstreut. Slov. 
Bern. 

Rozbydleti se, el, eni » rozptýliti se, 
sich zerstreuen, an verschiedenen Orten 
Wohnun§r nehmen. Slov. — kde. Takových 
rhetor A (pohanských uéencú) nemalé množstvi 
po řimské řiŠi v hlavitých méstech se r-lo. 
Sš. Sk, 223. (Hý.). 

Rozbytovati něco = promamitt, ver- 
geaden. K-vat peníze nemilo Bohu (na věci 
daremné). Mor. Brt. 

Rozeaparténý : -ěn, a, o, in kleine Stücke 
getheilt — Jak. Rné na tisíc států a sta- 
tiků Německo. Kos. 01. I. 260. 

Rozeapartiti, il, ěn, ěni = rozkouskovati, 
in kleine Stficke theilen. — co: chléb, maso. 
Us. Vsk. Vz Rozeaparténý. 

Rozeapati; rozcapnouti, pnul a pl, ut, 
utí = rozšlapati, auseinander-, durchtreten. 

— eo : střevíce (roztáhnou!, roztrhati). Ros. 

— Bozeapnauti se, rozkročiti se. Hanka. 
Rozeaplý = roztažený, aus einander ge- 

zetTt. 

Rozeárati =» roztahati. Us. Lpř. — co: 
celý den. Us. 

Rozeáaatí, rozcásnauti^^rozsmýkati, roz- 
trhati, zerwerfen, zerschleudem. MM. 

Rozcediti, il, zen, ení, durchseihen; dé- 
liti, theilen, teennea — co. Jdi v boj tě- 
lesný, kterýž unúe v skutku tak hněv r., 
hnév dobrý* od hněvu zlého; ale ten, který 
neumie tak r., alebrž miesi jedeďs druhým, 
ten ověem zdrž sě od boje tělesného. Hus. 
I. 167. 

Rozeeliti« il, en, eni, rozcelovati, zer- 
(heilen. Boe. — co éim: nožem. 

Rozcepovati =^ rozmlátiti, zerdreschen. 
Kos. — ce kde. 

Rozeesta^ j, f. = rozcestí, der Scheide- 
weg. Slov. Bern. 

Kottftr: Ůartco-Bte. ■iomfk. HL 



Rozcestí, n., cesta krizová, der Scheide- 
weg. V. R. na dvě cesty, na tři cesty. V. 
R. troii. Ryt. kř. Přijíti na r. Sych. Šli 
volat Ic večeři i mezi r. i mezi ploty. Hus. 
III. 252. A když přišli na r., nenadali se 
neštěstí; Ach položte nás, položte až tam 
na r., kady dobří lidi chodi, formánkové 

i'ezdi; Zakukala zezulenka, vyletěla na r., 
^erá žena muža bije, té nedá pán Bůh áčesti. 
SS. P. 82., 148., 667. Vz Mkl. B. 413. R. mylné 
jest. Kom. 

Rozcestnosf, i, í., der Scheideweg. Ros. 

Rozcestuý, Scheideweg-» Ros. 

Rozcicati, rozeucati, As Saugen brin- 
gen. — eo = rozkousati, rozpaUati: peníze, 
Čas, verspielen. D. 

Rozcikati = nedodělatij rozdělati. Jg. 

RozeiĎkati, rozciňkovati, rozeiOkávatiy 
ins Klingen bringen. — f^e, ins Klingen 
kommen. Jg. 

Rozcit, u, m., GefÜhlsfUlle, f. A srdce 
mé, ty v r-tu se vynášej zbožně k blankytu. 
SI. Bs. 221. 

Rozciziti, il, en, eni = rozundati, roz- 
trhati, roztothati, vergeuden, verthun. Ros. 

Rozemirati = rozbryndati, verpantschen. 
Ros. — co. 

Rozeourati = couraje ztratiti, unnützer 
Weise henimgehend verlieren. — co: celÝ 
den. — R., fíir Kleinigkeiten nach u. nach 
ausgeben. — se. Ty peníze se lebko roz- 
couraji, ale téžko seženou. Us. Všk. 

Rozerkati , rozcrknouti, rozcrkávati == 
crkaje rozděliti, zer-, vertröpfeln. -— co: 
pivo. Ros. 

Rozeucati, vz.Bozcieati. 

Rozcuchaný; -án, a, o, vz Rozcuchati. 
R. vlasy. Us. 

Rozcuchati, rozdrchati, rozmuchlati, zer- 
zausen. Kat. 1466. — co čím: slámu hrá- 
běmi. Zlob. — co komu: vlasy, Us., peníze. 
Zlob. 

Rozcumlati ^^ cumlaje zkaziti, zerzulpen. 
— co kde. Vše v hubě rozcumlal. Ros. 

Rozcundati, zkaziti, verhunzen. — co: 
šaty. Us. Dch. 

Rozcupati, rozdupati, zerstampfen. — 
eo čím Jak. Vše nohami na mrť r. Zlob. 

Rozcvaňhati, nechutě rozpiplati, zer- 
wühlen. — co: jídlo. Ros. 

Rozcvrkati, rozcvrkovati, ins Zirpen brin- 
gen. — se, ins Zirpen kommen. Cvrček se 
r-kal. Us., Ros. 

Rozcvrlikati, ins Zwitschern bringen. — 
se, ins Zwitschern kommen. Vrabec se r-kal. 

Rozěachniti, il, ěn, éní == rozpiilati. — 
co: chléb. — éim : tupým nožem. Us. u Rychn. 
Brv. 

Rozéapati — rozšlapati. U Opav. KIŠ. 

Rozěapiti = rozčepýřiti. — co: nohy 
(rozkročiti, ausspreitzen). Koll. — se = po- 
staviti se nohama od sebe roztaženýma. Roz- 
čapený (kdo tak stoji). Mor. Brt. 

Rozěapkati = rozkapati, tropfenweise 
ausgiessen. — co: víno. Lšk. 

Rezčáraný; -án, a, o, entworfen. R. 
stromy (ve výkresu). Sm. 

Rozčásteěniti, il, ěn, ěni, rozčástečnovati, 
zertheilen, zerstückeln. Ros. — co éim jak : 
nožem na kousky. Us. 

156 



114 



Rozčástiti — Rozdajný. 



Rozéástiti, il, ěu, éni, rozděliti, tbeilen. 

— co v co. Když ještě knihy svaté v od- 
díly, kapitoly rozčástény nebyly. SŠ. 1.113. 
(Hý.). 

Rozéástovati , vz RozČHsteČniti. Mést. 
bož. — co jak: na kousky. Us. 

RozČastovati, za bewirthen anfangen. 

RozéečeMti, il, en, enf, r,ozjeéitiy struppig 
machen. — se» struppig werden. Ros. 

Rozčechrati, rozčechrávatiy zer-, aufloc- 
kern. — co : vlnu. Ros. — co koum čím : 
vlasy hřebenem. 

Rozéechranka, y , í.,rogČ€chraná věc n.př. 
vlna, der Barth,1ie Fliethe. Techn. III. 268. 

Rozčelediti se, il, éni ^ rozmnožiti se, 
sich vermehren. Na Slov. Včely se rozčele- 
dily. 

RozéemHvá se = rozednívá se, es tagt, 
dämmert. Us. u Bolesl. 

Rozéepiti, il, en, oni =^ čepeni s hlavy 
sundati, odčepiti, enthanben. Kos. — R., 
zastr. = rozštěpiti. Jg , Jir. 

RozČepýHtl, rozčepýřovati = roztáhnouti, 
ausspreitzen ; sýeziti, lockern, struppig ma- 
chen. — co: ruce, nohy, křídla, Reš., vlasy, 
chlupy, peří, thistÝ knot. Dch. — se. Kohout, 
páv se rozčepýřil. Us. R. se jako kohout, 
krocan (rozdurditi se). Us. Kf. — se na 
líoho = rozhněvati se, zornig werden. Us. 

RozéeHti, il, en, ení; rozčeřovati, auf- 
kräuseln. — co. Vítr moře rozčeřil. 

RozČertiti, il, ěn, ění = rozzlobiti, teufels- 
wild machen, grimmig machen. — koho. 
Rk. — éím: neústupností, zlým slovem. — 
se na koho. Mus. 

Rozéesák, u,* m., rozparáh, hřeben k roz- 
česáváni, weiter Kamm. Us. uPetrovic a jinde. 
Sá., Dch. 

Rozčesený; -en, a, o, aufgesperrt. Vz 
RozČesnouti. Vidím draka proti sobě s r-ným 
hrdlem k sežrání. Ms. (Jg.). 

RozČeslost, i, f., das Gespaltensein, die 
Spalte. Jg. 

Rozéeslý, rozčesnutý, roztržený, rozdě- 
lený, gespalten. R. strom, Us., vrchu roz- 
česlá tlama. O. 

Rozčesnonti, snul a si, ut, utí; rozčesati, 
rozčisati, rozčesávati, rozčesovati, rozčesnouti 
^= rozdvojiti, rozštěpiti, roztrhnouti, zer- 
spalten, aufreissen, zersprengen, spalten; hře- 
benem rozdělovati, kämmen, schlichten. Jg. 

— co: strom (rozštípnouti ve dvé vstou- 
pením opačným směrem na haluze). Mor. 
Brt. Hrom rozčeši strom. Šd. — co, se 
na koho, na co Jak. Vlk hrdlo na ovci 
xozčesne (otevře). Us., Cyr. Něco na dvé 
rozčesnouti. Žalansk. Potok na dvě strany 
se rozčeši. Svět. — se (kde). Kráva rozčesla 
se na ledě (roztrhla se). Ros. Us. na Poličku. 
Kšá. Vúl sa rozčeši (\7mknul si nohu v hor- 
ním kloube). Na mor. Zlínsku. Brt. Kráva 
pod býkem se rozčísla (převalila). U Rychn. 

— co Čim: vlasy hřebenem, Kom., r. len, 
konopí. Us. — co kde. R-sala vlase po svém 
zlatém páse. Sš. P. 444. — R., rozsouditi, 
entscheiden. Na Mor. Tr. Počkej jeil, až 
přijde N., ten tě rozčeše. Us. Hý. — se jak 
proč. Mozek bolesti div se nli ve dví neroz- 
čísne. Us. u Rychn. — co proti komu. 
Rozčesli sů proti mně Čelisti své. BO. 



Rozéesnutý; -ut, a, o ~ rozpoltěný, roz- 
tržený. Vz Rozčesnouti. Sd. 

Rozčet, ečtn, m.,. die Aufzahlung. R. Čili 
rozpis (vypočítání) všech vesnic. Mns. — 
R., der Anschlag. R. jednoduchý, prostý, 
složený, složitý; kniha rozečtův. Nz.' n. 
zboží, die Waarenkalknlation, Skř., nákladu, 
der Kostenanschlag. J. tr. 

R02 četný, číselný, zählig. Krok. 

Rofeéichati -== čichy rozeznati, okouSeti, 
von allen Seiten beriechen, ^t. N. 2.53. Když 
r-cháme, co v tom chuti. St. — kde co. 
Tomuf jest byl chuten páteř, tenf jest v něm 
r-chal každé slovo, čím které vonie. Št 

Rozčilenosf, i, f., die Aufgeregtheit. Us. 

Rozčilený; rozčilen, a, o; ne: rozHlený, 
aufgeregt. 

Rozčiliti (ne: rozčíliti), il, en, ení, od 
čilý =a pohnouti, cit vzbuditi, rühren, auf- 
regen. — koho, se čím. Rozčilil se ne- 
štěstím bližného. Mus. 

Rozčin, n, m., rozčina, y, f, těsto, der 
Sauerteig, pol. L. «- R, kvas, das (Nähr- 
mittel. L. — R., rozčinění, die Auflösung. 
Techn. I. 225. — Vz Rozeínati. 

Rozčinati ^ zadělávati na cMéb, Teig 
zu Brod einmachen. U Březové. Dfk. 

Rozčinek, nku, rozčin^ u, m., vz Lišné. 
. RozČinlti, il, ěn. Oni, durchrilhren, -ar- 
beiten. — co: těsto, vápno. L. — se čím. 
Větou druhou se věta prvá ojasňuje a roz- 
čiňuje. Sš. L. 17. 

RozČisnouti, vz Rozčesnouti. 

RozČisti, rozečtu, rozčetl, rozečten, eni; 
rozčítati, rozečítati = úa díly rozvrci, po- 
čtem ristanoviti, zählen, ausrechnen, über- 
schlagen; bedlivé něco uvážiti, erwägen, über- 
schlagen. Kat. 1358. — co. RozČetl jsem 
všecko, co mám. V. R. knihu,' mit dem Lesen 
begannen. Us. VŠk. Rozčetl si vše (uvážil). 
Opt. — co kde jak. Velmi bedlivě to až 
do sta tisíc lidu v knížce rozčetl. V. — co 
jak. By tvá mysl rozčítala srdcem pravé. 
Kat 1358. 

Rozčistý, velmi čistý, sehr rein. HvL Vz 
Roz-. 

Rozčiti, čiji, il, it, ití. Duše mé se pro- 
hlubina v tisíc slastí rozčije. 8Š. Hc. 49. Vz 
Rozčútí. 

Rozčiti, rozeni, rozčal, čat, četí; roz- 
činati ■— počiti, anfangen. — si co. Proč 
bych si práci rozČal (rozečal, rozzačal). 

Rozčleniti, il, ěn, ění, zergliedern. — co. 
Rk. 

RozČtveHti, il, en, ení; rozčtverovcUi, 
viertheilen. •— co čim: tele sekerou. Us. 

Rozčtvrtiti, il, cen, ení; rozčtvrcovati, 
viertheilen. — co čím jak. Tělo její na 
kusy rozčtvrtil. Štelc. 

Rozčurchati, rozčnchrati --^rozčechrati^ 
zerzausen.^- co: vlasy, koudel, hlavu. Na 
Ostrav. Tč. 

Rozčťiti, rozčiti - - rozeznati^ zpozorovati. 
Kat. 1700. 

RozdaČkati. — koho ^ rozmačkati, zer- 
drücken. D. — co. 

Rozdi^hčda, rozdejbida, j, m. a f.; chudý 
a přece átědrý, ein freigebiger Noth leider. 
Koll. 

Rozdajný, austh eilbar. Us. 



Rozdaleký — Rozdělený. 



115 



Rozdaleký = předaleký, sehr weit. Slov. 
Vk RoZ'. 
Rosdáliti« il, en, eni = oddálitiy entfernen. 

Ü8. 

Rozdaovat sa = rozdavovati či rozdou- 
mti se, kHčeti hubou otevřenou . Mor. Brt. 

— co: haba (do kořán otvírati). Na mor. 
Zlínsku. Brt. Vs Koidáviti. 

Roadarovati, verschenken. — ťo kpmii. 

V. ^. 

Rozdati, roedávaíi^ verschenken, ver- 
theUen, spenden. — eo (komu): chudým 
almnintf. Jg., Hus. III. 44. SvAí statek. D. 
R. dary. V. R. penize, hlasy. Ros., úřady, 
Püc., Žř. F. I. A. VI., komorníky (zuweisen). 
Kn. rož. 1. Rozdávati plachty (skládaje je 
rozestírati). Ms. Sp. R karty. Us. Tč. Aby 
již svou jedovatinu rozdávati mohli. SŠ Sk. 
239. Dar bozi r. Hus. I. 216. Tu kyselu 
pláňku karamádkám rozdám; Kéco sem pro- 
pil, iHTohrál, ostatek pannám rozdal. SŠ. P. 
2U., 610. Ňejednako Bůh rozdává jednomu 
hus, druhému páva. Čit. Cti ctného z práva, 
pro toho, jenž česC rozdává, téhož se zase 
dostává. Prov. — co jak. Titul a právo 
země bez vůle držitele rozdává. Har. R. 
chléb darem, Kram. A hned počali r. lidu 
obecnému pod dvěma spósobama. Zb. exc. 
U14. R. po hrsti. Pref. 377. — co kam. 
Rozdal penize mezi chudé. Us. Statek na 
chudé r. (rozkázal, aby po Jeho smrti chudým 
rozdán byl). Us., Jv. Rozdadie vás pO žalá- 
řích. ZN. Penize na dluhy jsem rozdal. Er. P. 
354. TaHře na stůl rozdávati. Us. Dch. — co 
koma kdy skrfte koho. Pakli skrze jiné 
chce po smrti rozdávati moha sám za živa 
rozdávati. Hus. III. 147. — kde. Rozdává 
obrázky u oltáře. £r. P. 303. Po Judei 
chudým eirkvim almužnu rozdávajíce. SS. 
Sk. 148. — zaé Jak. Z moci své odpustky 
za penize r. Chě. á04. — éeho. Nebudu se 
vdávat, bndn očekávat, až bude sám Pámbůh 
mládenců rozdávat Sd. P. 287. Rolí od bo- 
hatý^ch bezprávně držených chudým rozdali, 
šp. m.: role (akkus.). Brt. Vz Roz*. 

Roadatný, štědrý, freig^ebig, pol. — R., 
rosdajfiý, der zu vertheilende. L. 

Rozdává, y, m., kdo na veřejném miste 
nesmíme křičí. Mor. Brt. 

Rozdavaci, Betheilungs-. Sm. 

Rozdavaé, rozdavatel, e, m., der Ver- 
t heiler, Geber. Jg. Hus. I. 329. 

RosdaTaéka, rozdavatelka, y, ^roz- 
daTatelkyne, ě, f., die Vertheileriií. Stele. 

Roadavaéný, freigebig. Us. 

Rozdávati, vz Rozdati. 

B4»zdá¥eiiý ; -en, a, o =-. rozdává. Na 
mor. Zlínsku. Brt. — R., otevřený. Mor. 
Mkl. B. huba. Brt. 

Rozdáviti, il, en, eni; rózdavovati ^^roz- 
moéAoíf. seidrQcken; roztáhnouti, aufsperren. 

— co : nubu, ústa = roztáhnouti. Slov. — 
eo éim = rozmačkati. Lžici tvrdé vejce r. 
Jád. — se (rózdavovati) = nestnimé na ve- 
Tejném miste khéeti. Na mor. Zlinsku. Brt. 

Rozdáviti, il, en, eni = rozedriti, auf- 
sperren. — co: tlamu. Plk. 

Rozdávka, v, f., rozdáváni, die Verthei- 
long, Verscbenkung, Spende. Já nemám nic 
na rozdávky. D. 



Rozdech, u, m., das Aufathmen. Dch. — 
R., das Wehen, Blasen. R. vřtrň. Puch., Krok. 

Rozdechnouti« chnul a chl. ut, uti ; roz- 
dýchati, rozdýchávati, rozdycnovati, rozde- 
kovati — roefoukati, rozváli. — eo do éeho. 
kam, zerwehen. Hlas. 

Rozděl, vz Rozdíl. 

Rozdélák, ^u, m. (v mlynářstvi), der 
Scheidebaum. Srn. 

.Rozdéláni, n. R. dolu (přípravné práce), 
Vorrichtung, Vorbereitung des Grubenfeldes, 
Vorbereitungsbau. der Vorbau. R. pilířové či 
na pilíře, die Pfeiler Vorrichtung, r. s úzkým 
předkem, Vorrichtung mit schmalem Ort«- 
hieb; r. se Širokým předkem, Vorrichtung 
mit breitem Blick, r. s dvojným předkem, 
Vorr. mit Doppelbetrieb, r. do vrchní, stei- 
gende Vorr., r. kosé, diagonale Vorr., r. 
směrné, streichende, söhlige Vorr. Hř. 71. 

Rozdělaný; -an, a, o. R. práce (začatá 
ale nedokončená). Dch. Vz Rozdélati. 

Rozdělat!, rozdělávati = počíti dělati, 
anfangen zu machen ; rozmíchati^ anmachen, 
mischen, versetzen; rozebrati, rozložiti, aus 
einander thun, zerstückeln, auflösen. Jg. - 
eo. Krejčí rozdělal šaty (počal je dělati). 
Ros. R. pole, Us., vinnici. V., vápno, těsto, 
Us., haldu (s prsti srovnati), důl. Vys. — 
co ěim: oheň měchy, anschüren. V. Barvu 
vodou r. Ler. — co s čím (rozmíchati). 
Kosatec s kýchavkou a dvěma díly medu 
rozdčlati. Byl. — co Jak : něco na kousky, 
D., vinnici na pole. Jg. RAdš křivdu trpěti 
než darmo řeč rozdělávati. Dch. 

Rozdělek, Iku, m., co se rozdělí, dle 
Vertheilung. 

Rozdélenec, nce, m., rozdvqjenec, der 
Dissident, Abtrünnige, Sektirer, Schismati- 
ker. R-ce a kadeře znamenávají, jenž kazie 
vinici t. cierkev boží, kteříž lid věrný krt- 
sati a roztrhovati nepřestáviní. Hus. III. 33. 
— R., úl uměle rozdělený. LŠk. 

Rozděleni, n. R. jest vůbec rozložení či 
rozbíráni nějakého celku v Části jeho. Vz 
S. N. Die Zertheilnng, Vertheilung^ Einthei- 
lung, Trennung, Scheidung, Absonderung, 
Spaltung, Veruneinigung, Ver-, Austheilung, 
Unterscheidung. Vz Rozděliti. R. dědictví, 
Us., jazyka. Dal.,, privilegií. Kom.; znamení 
r. V, R. lidu na zvláštní pokoleĎí. ReS. 
R. duše 8 tělem (smrť). Ros. Od r. něčeho 
ustoupiti. Ojíř. O r. dědictví se hádati. Kom. 
R. pojmu jest úplný rozklad rozsahu jeho; 
r. bezprostřední n. prvotní, sprostředkované 
n. návodné; r. ničemné, zmařené; r. dvou- 
členné, příliš úzké, příliš široké; r. souběžná; 
Jd. Dále znamenaj, kterakf milostivý mistr 
) učí r. mezi rozením tělestnÝm a duchovním. 
Duše od těla r. ; nižádného r. není mezi 
sprostnú krmí a drahú, když kdo v nich 
míry nemá. Hus. II. 233., 135., 187. R. proudu 
galvanického. Vz KP. II. 232. R. hornin, ne- 
rostů; ssavců, živočichů, plazů. Vz Scbd. II. 
XXIII. (rejstřík), Krč. 374., 519., 521., 481., 
583., Frč., Bř. Nf R. na každou jednotlivou 
osobu. J. tr. R. přednášek mezi učitele. J. tr. 

Rozdělený; rozdělen, a. o, vz Rozděliti. 

R. kopyto; řeč dobře rozaělená. Kom. Tu 

máte na r-nou. Us. Dch. Ukázali se jim r-ni 

1 jazykové. Sš. Sk. 17. — nač, jak. Na dvě 

156* 



116 



Rozdělený — Rozdéliti. 



rozdělený. V^. Obee na třídy r. Kom. Atén 
(sbor) na dvé jest rozdélev. Hus. I. 25. Pe- 
rioda na dvé rozdělená, dvoudilni. Nz. — 
oč. Jsem 8 ieho otcem rozdělen o hranice 
a o meze. Púh. II. 467. — t čem. Ta strana 
jest v sobě rozdělená. Chě. 452. Jestliže by 
strany žádaly právem v tej věci rozděleny 
býti. NB. Tě. Každé královstvie v sobě 
r-né zpnstie. Hus. II. 100. — éim: řádem, 
pořádkem. V. — v co. Peň ve větve jr. 
Rostl. — 9 éim: s tělem r. = mrtvý. Us. 
Se světem r. V. — Ostatně vz Rozděliti. — 
mezi kým: mezi sebů r-ni. Hus. II. d66. 

Rozdelilka, y, f., diaeresis. Gr. 

Rozděliny, pl., f., rozdéleniy die Abthei- 
lang. L. 

Bozdélitel, rozdělovatel, e, m.| der 
Tbeiler. -— R., der Erztheiler, metalli di- 
visor. Jestif pak úřad r-lů rudy, když jest 
Čas rudy zdvihání, aby vfiecku rudu na jednu 
n. na mnohé hromady snesenu na hodné 
díly rozdělovali. CJB. 313. — R., náčini. 
Rozdělovatel pami, expansivni, se Šupátkem. 
Vz KP. II. 357. 

Rozdélitelka, y, rozdélitelkyné, ě, f., 
die Theílerin. Us. 

Rozděiitelnqsf, i, f., die Theiibarkeit. 
Vz Rozdílnosf. Sm. 

Rozděliteln^, theilbar, zertheilbar. Šm. 

Rozděliti, if, en, ení; rozdělovati; roz- 
díleti, éiy en, ení ; rozdělovati. — R., na díly 
rozložiti, theilen, zertheilen, eintheilen: roz- 
loučiti, odděliti, trennen, scheiden, aoson- 
dem ; rozkmotřiti, nesvorným učiniti, trennen, 
spalten, veruneinigen; fnezi rozličné poděliti, 
ein-, ver-, austheilen; znamenati^ aJby roze- 
znal, unterscheiden; rozhodnouti, entschei- 
den; r. «e = rozloučiti, oddáliti se, sich 
scheiden, sich trennen; düy si vžiti, sich 
worin theilen; rozHfiti se, sich vertheilen; 
rozdílným býti od ničeho, sich unterscheiden. 
Jg. — eo: penize, čas, pole, vlasy, vodu, 
Us., ptíplatek, užitek z hor. Vys. vítr roz- 
dělil oblaky. Us. Duál, srdce by rozdělil 
(i. e. jest Štědrý. Vz Duie.). Prov. Živo- 
čichové ti' nerozděluji kopyta. Sš. II. 215. ^ 
eo na eo, jak : na kusy, na dvé (rozdvo- 
jiti), na tré (roztrojiti). V. R. město na ulice, 
obec na třídy, Kom., zahrada na záhony, 
Us4, dřiví na sáhy, dědictví na díly, živo- 
čichy na rody, D., kázání na díly. K:iždý 
z tři kmenů těch na čtyři župy se rozdě- 
lujíce. Sfi. II. 3. Velikou léč na dvě léče r. 
Sp. R. něco na drobno. Dch. Knihy na ^ero 
r. Bart. R-li sú se na dvé. Pč. 19. Potom je 
na tré r-li. Dal. 17. R-li se na Čtyři strany. 
Let. 144. Ta naše lavečka na dvě se roz- 
dělila, že nafie srdenka obě dvé rozlúčila. 
Sš. P. 353. — co podlé ěeho naé. Směsicí 
Bůh podlé hustosti a řídkosti stupňů na 
Čtyři tvářnosti rozdělil. Kom. Zisk a ztrátu 
podlé >lav r. OZ. Podlé práva je r-li. NB. 
Tč. Časy podlé měsíce rozdělují. Ler. — 
se, eo ěiiii : vodu lodí, prkno sekerou, vlasy 
hřebenem. Us. BAh r-dil žUům zemi losem. 
Sš. II. 197. Svádu sudem a nálezem r. 
Troj. Pole mezníky r. V. Rozdělili se tou 
zemí, Br., tím statkem, Jel., oděvem. V. 
Přibytím Krista se r-lo světlo a tma, lidé 
dobří a zlí. SŠ. J. 55. Ona by chtěla^ aby 



se těma 30 zlatýma s ní rozdéliL Ua. Vk. 
Tím se mají rovně r. Púh. I. 388. A tu 
jsme nalezli, aby penězi se rovně rocdělili. 
Arch. I. 164. Vlasta muže oSčepem rozdělí. 
Dal. 21. Dni jmény rozdělovati. Ler. •;- eo 
kde: slovo t psaní r. (odděliti). Us. Úlohy 
ve ikole r. Us. Dones milá tvrdý kameň, 
já rozdělím srdce aa něm. 8á. P. 169. Kterak 
strany v tej při právem r. jmáme. NB. Tč. 
Větry v dolech r. ^rozvésti). Vys. — eo 
v co: peníze v hromádky. Us. Dědiny v Jány 
r. Dal. 137. •— co, se h éim. A tu duáiu 
s tělem rozdělichu (odloučili od* ného). 
Dal. 52. 8 tímto světem se r. V. Den se 
8 nocí rozdělíme. V. Jediná mne smrC s tebů 
rozdělí. BO. Žádal rozdělen býti a tělem. 
Hus. III. 163. K-la se s Adamem. Er. P. 500. 
Dokudž smrt nerozdělí Váa s těmi běd- 
nostmi. Chč. 444. Ať r-Ií se uati dědictví. 
Hus. I. 405. Měl je se mnu r. spravedlivě. 
Půh. II. 379. Že by se mnou srdce rozdělila. 
£r. P. 240. — Br. — co meii kolio : pe- 
nize mezi chudé. D. Zemí mezi ně rozdělil. 
Flav. Tu kořist rovným dílem mezi bojov- 
níky rozdělil. Eéj. Buch masa mezi se roz- 
dělili. Pč. 4. Mezi bratH dědinu r. BO. — 
co komu. Zemi mou sobě rozdělili. Br. Zemi 
synům rozdělil. Dal. Svým r-lí vaše dědiny. 
Dal. 11. (80.). R-lil iim majetDOst. ^ SS. L. 
149. Duch sv. rozdělí je viem, jakž chce. 
ZN. -v co mesi kým. Statky mezi sebou 
rozdělili. Bj., Jg. Lásku a důvěru svou ne- 
můžeme mezi Sohem a tvorem, mezi Mm- 
žíáem a Kristem bezhříině r-lovatí. SŽ. U. 
58. — co do éeho: do dtuu řad, do pöti 
dílů a p. dpatnö m.: na n. ve dvě řady; 
ale ovšem: rozdéliti semena do 5 nádob (roz- 
dělená semena do pěti nádob dáti). ^ se. 
Oblaky se rozdělují. Us. — (§e) lak. R. ae 
rovnu měrú. LS. v. 62, Bozdéli je rózno. 
M. Pakli se páni rovné počtem r-lí, bei 
Stimmengleichheit. O. zD. -— se, koho o6. 
Rozdělil je o statkv (podělil je). Jg. Roz- 
dělili se o tu pozůstalost. S^eh. Vz Roz- 
dělený. Kterak bychom ty lidi o to r. jměli ; 
Za naučenie žádáme. Čím jich o to r. jmáme. 
NB. Tč. Má mezi nimi vyřéei a je o to r. ; 
Chti se o to r. Půh. II. Ö1&, 549. *- co 
po čem, kudy, jak. Srdce rozděluje krev 
po těle. Jg. Krev po žilách se rosdéiióe. 
Kom. Vojsko po záatnpicb r. Výb. I. 428. — 
se oč jak, s kým. Rozdělili se o to rovnou 
měrou. Us. Rozdělil ae s Kimonea o úřad. 
V. Grvi s žabami o tělo se r-U. Hne III. 
135. Ač co s bláznem kdy ulovil, ate ne- 
rovně s ním rozdělift. Maat. v. 99. — eo» 
se (éim) od čeho (mezovati, ro^dihiým 
býti). Jakými mezmi od nieh se rozdeliýL 
Kom. To se od toho tím rozděluje, Že . . . 
Us. Bůh zlé od dobrých rozdělí. Smil v. 
2082. Zlosti vaše rozdělily sú vás od Boha. 
Hus. UI. 225. R. chatrné od dobrého. M. P. 
— eo kdy. Kdo se mi věak bráti osmělí 
jiného cos, tomu v okamžiku moje ooel lebku 
rozdělí. Sbk. A losem r-lil mezi ně zemi 
jejich asi po čtvřech stech a padesáti lé^eeh. 
Ss. Sk. 155. Ot nich jsú rozděleny vkiati 
(gentes) po potopě. BO. — ppoé. Zdá ae, 
Že pro lehčejáí přehled veáker«o Jsfusalen 
na sedm okresů rlili. SS. Sk. 69. •*- co 



Rozděliti — Rozdíl. 



117 



skne koho. Aby statek mezi křesfanv 
chudé ftkrze apoštoly r. dával. 8š. Sk. 52. 
(Hý.). KfietUB lidi rozdělaje Bkne hfíechy. 
Hob. II. 103. — se odkud. Tvůj Ud ze 
života tvého r-li bo. SI. I. lOOf — komu 
éeho ip m.: co, Vz Roz-. 

Roxdélttý, TheilungB-. R. stNda, dle Thei- 
Inngaatreeke. R, patro, die Theílungi-, Zwi- 
schen-, Mittelsohle. Hř. 71. 

RozdéloT, a, m., Rozdielow, ves n Sla- 
ného. PL. 

Hosdélavaei« zum Theilen dienlich, Thei- 
InngB-. R znamení, stroj, Us., dvéře, čára. 
Us. 

RMEdéloTaě, e, m., das Theilangsmass. 
8kv. — R., Theiler, m. 

Rozdělováni« n., dle Theilang. R. slabik, 
vz Děleni. 

Rozdělovatel, vz Rozdělitel. R. se zá- 
klopkami, die Yentilstenerane. Nz. 
RozděloTfttelka, tz Rozdélitelka. 
Rozdeptatl, zertreten. Us. Té. Vz I>ep- 
tatí. , 

Rozdéraě, e, m., der Zerreisser. Jg.- 
Rozdévek, rkn, m., roeedřenif éUra^ das 
Loch. Past. mB. 

Rozdérovati, dA^amti^ofean^« zerlöchern. 
D. 

Rozdéfliti, il, en, eni, entsetzen, aufschrec- 
ken. — koho éini. — Jg. 

Rozdeětlti ae, il, ěni, weit und breit 
regnen. — abs. Rozdeštilo se (na Slov. roz- 
daidílo se). Us. 

RozdéT, u, m., das Aufsperren, Anfreissen 
des Rachens, des Maules. R. ra.: rozzev. 
V tomto slově a v rozdivati m.: rozzivatí 
je d bnď přisato anebo máme tn spUe před 
sebou proměnu zz v zd, 6b. Hl. 121. Jiného 
míněni jest Prk. v Arch. für slav. Philolog. 
n. 709., m. 306. Vz násl. 

RozdéTitl, roi^fiviHy il, en, eni, rozdivcUi, 
TOzzívaH «= roaevHti (hubu), das Maul auf- 
sperren. — co na koho: propast úsťsvých. 
Ps. Ms. 

Rozdíl« u, m., rozdělení^ das Theilen, Ab- 
theilen, die Theilung, Abtheilnng. R. rovný.' 
Aqu. Rozdílové chrámu n. síně. Pláe. Tři 
rozdiely lidské (stavy). OR — R., oddé- 
lení, kapitola, BO. Der Absatz, das Kapitel, 
der Theil. Büdte étvři rozdílové žalmu 
stého osmnáctého. Zák. sv. Ben. Jakož 
svěděl sv. prorok Naum v třetiem r-le: 
Každý, ktei^i se opatři, uteée od tebe; 
Jakož die mistr v čtvrtých knihách hlubo- 
kÝeh smyslev v 30. rozdiele. Hus. III., 144., 
205. V nižádném údu těla naieho nemáme 
tak mnoho článkóv a r-lóv jako v ruku. 
Hoa. IH. 61. — R., odděleni^ mezera, der 
Zwischenraum, Untinrschied. Bez r-lu a roz- 
tržitoati. V. — R., nesvornost, neshoda^ die 
Uneinigkeit V. R. bjl v lidu veliký. Zlob. 
'Nebytí na rozdílu (jednostejně miniti). V. 
Jsme mezi sebou na rozdílech. Sych. Byli 
ve avém míněni na r-lech. J. tr. Json-li 
hlasové na r-lech ; Jsou-li mezi sebou o něco 
na r-lu, na r*lech. J. tr. Býti o něco, v ně- 
éem a něk^ na rozdílech. Dch. R. bvl a 
rázmee pn tom jednání mezi stavy. Bart 
V rtaríci a v r-lu býti s někým. Bart. — 
R.y éím se vée od véúi děli, roštanává. R 



zove se onen příznak, dle kteréhož věc od 
věci, pojem od» pojmu rozeznati lze, der 
Unterschied. 6. N. Tak aby po věčné Časy 
znamenitý r. byl mezi stavem panským a 
stavem vládyck^. Zř. F. I. A. X. 2. R 
činití, dělati, míti; tu není žádného rozdílu; 
iest r. V. R mezi věcmi činiti; s rozdílem; 
bez r-Iu. Us. Lidskému rozumu r. zlého 
i dobrého, se ukáže. Kom. Mezi udatným 
a lenivým jaký jest r.? Kom. Mezi nimi 
v tom jest r. Br. Mezi jménem čistoty a 
ěeredstvie veliký jest r. St N. 225. Viak 
jest mezi lidem starým a námi v tom r. Br. 
Tedy i: Neni poéUé některých r-u mezi 
élovékem a opici, ač mnozí větu tuto za 
ehybnou mají. Brs. 156. R věcný, úsobný, 
podstatný, podružný, poměrný, tvarový, vz 
B. N. R. stavu ; náramný r. ; viichni bez 
rozdílu (imahem); r>lý výšin, Höhendifferen- 
zen. Us. Doh. To je r. jako pán Bůh a 
lichpuc. Us. n Domažl. 81m. Aby r. úsudku 
božího o nich tím světleji vynikl; Celý r. 
na vazbě spoléhá; R. ten mezi knožimi 
starého zákona se nalézá jen v domyslu 
vykladačů jinde základu zhola nemile; AČ 
očividně na r-Iu tom mnoho nezáleží. Si. 
L. 175., I. 60., Sk. 171., 124. Tak šetří sice 
ve větě prvé r-lu mezi spojkami od a skrze, 
ale hned v následujícím výroku ... r. ten 
mimo sebe jpou&tí; Na ítesti nemá r. ten 
veliké dovány ; R. je v tom, že ... ; Že 
dři věji r-ln pokrmů nedbaje nyní iej přísně 
zachovává; R-lu mezi zapovězenými a ne- 
zapovězenými pokrmy nečiniti ; Veikeren r. 
s té strany zanikl; Při osnravedlnění skrze 
Krista r. rodu, stavu a pohlaví moci a prů- 
chodu nemá; LeČ malicherný je r. ten a ne- 
třeba se oň hádati. Sš. II. 6., 12., 16., 23., 
24., 42., 179. (Hý.). R. ten velik není a 
můžeme se ho dobře liSiti; JeStě i ten r. 
zabíhá, Že ... ; Neméně se tu ievi r. ži- 
vota Páně od života Jana Křestitele; Ale 
jiní právem tomu r-ln odpírají; Tím zna- 
mená osobní r. otce a syna; Rozdilu neni 
leč loeický. 8S. L. 8., J. 25., 38., 98., 180., 
Sk. 31. (Hý.). Oni bez r-lu do ouřadů svých 
berou cizozemce. Žer. 338. R. viery. Hus. 
I. 198. Děvčata povidala. Že to nemá r-lu 
(že to neni rozdílné). U DobrnSky. Vk. Proto 
položil, jeni jsi v nebesích, aby dal r. mezi 
otcem zemskÝm a nebeským; Když hřieš- 
nýoh slyii tAj, vie, který svázán býti má 
a který rozvázán; Naděje má r. od víry 
v tom, že jest jediné o budůcích věcech. 
Hus. I. 319., n. 159., m. 159. Neb sice jakýž 
bude r. mezi vámi a jinými ženami. Žer. 
Vz Mhleni. R. tvarový, der Artunterschied, 
differentia specifíca, ve fílos. Nz. — R., vý- 
znam, die Bedeutung. V pisraě ve dvojim 
r-lu slova ta se nacházejí. Str. >- R., s^úsob, 
rod, druh, die Art, Gattung. Koláčů rozdí- 
lové jsou: žemle, preclík atd. Kom. Díla 
toho rozdílové a jména. Br., V. Rozdělil 
bojovným rozdílem po rotách lid. Troj. — 
R. v počtech, zbytek, die Differenz. Sedl. 
R. konečný, Částečný; měnný n. měneČní 
n. kursovní, Coursdifferenz. Nz. Vz Ližné. 
Konečný r., die Totaldifferenz, částečný r., 
partielle Differenz. Nz. Smlouva v příčině 
měnných r-lů. Nz. — R., v starém právu 



118 



Rozdíl — Rozdmýchati. 



českém =^ dělení j konečné dělení (Thei- 
lun^) statku zvi dédtctví, dU. Yz S. N. Což 
po jeho smrti ostane, má v rozdíl jíti. 0. z D. 
když by kteří nedílní méli činiti o rozdíl 
statku jích. Nál. 215. Itcm od spolkův a 
r-Iů, když jest summa nade 100 kop, od 
toho práva jde sudímu tolik kop, kolik osob 
a písaři tolik vördunk. VI. zř. 329. R. má 
býti listy a dskami a jinač nic. Zř. F. I. 
Kebospoaáři, dokud svých r-Iů nemají, neb 
sami sobe nechlebili. Tov. 

Rozdílce, e, m., rozdilitel — R., roz- 
sudU únUuvce, Schiedsrichter, m. Pal. Radh. 
I. 183. R. jmenovati. Mus. Aby ti toho r-ce 
byli podlé písma sv. Yfb, II. 382. 

Rozdílci, Schiede-. K. soud, vz Rozhodčí. 
J. tr. 

Rozdilec, Ice, m. = rozdíly Abtheiking. 
R. neb kapitola. Hus. III. 164. 

Rozdilenee, nce, m. = rozdélenec. Vykl. 
pis. Šal. 2. 

Rozdíleti, vz Rozděliti. 

Rozdilka, y, f., o počtech, der Rest. 
KoU. Vz Rozdíl. 

Rozdílné, s rozdílem y unterschieden. 
Snadně, r., pěkně a Široce o té věci roz- 
mlouvá. Smrž. — R., jinak, verschieden. 
R. se o jejich rozdvojeni rozpráví. Sych. 
Podlé takových rozličných příhod právo r. 
jinak a jinak rozsuzuje. NB. Tč. — R., hie 
und da, unterschiedlich, promiscue. Pro 
snazší nalezeni toho každého nálezu r. po- 
loženého (ve sbírce). Nál. — R., getheilt, 
separat! m. Summu témuž věřiteli mému beze 
lsti dáti a vyplniti r. na roky tuto psané 
připovídám. Faukn. 53. Aby všichni společné 
neb r. před něi se postavili. Ski. IV. 266. 
Summu r. platili, ratenweise. J. tr. 

Rozdlliiltelný== rozdélltelný, theilbar. 
Reš. 

Rozdilnojmenný, rozličnqjmennýj různo- 
jmenný, ungleichnamig. Nz. 

Rozallnorodný=jfinorodný, rúznorodný, 
heterogen, ungleichartig. R. hmota, látka. Nz. 

Rozdílnost, i, f., moénosť rozdéletiu býti, 
die Theilbarkeit. — R., rozdíl, nestejnost, 
der Unterschied, die Ungleichheit, Ungleich- 
förmigkeit, Verschiedenheit. Br., Byl. R. 
stavu, D., pohlaví, kmenů, účetná (v účtu), 
die Rechnnngsdiíferenz. R. (ceremonií) ne- 
byla by beze škody. Kom. Vedle r-sti obcí. 
V. Rozličnost milostí a r. viditelného zna- 
mení Činí r. svátosti. Sš. Sk. 98. 

Rozdilnotvárný, různotvámý, verschie- 
denartig. Nz. 

Rozdílný, mohoud rozdělen býti, theil- 
bar. Nerozdílný, opak. — R., jinačí, ne- 
podobný, verschieden, unterschieden. Věc 
rozdílná jest. V. Nebýti sobě rozdílným a 
odporným. V. R. smysl. Dch. Věčně r.. ma- 
teriell v., dobně r., formell v. Nz. Říkáni pak 
při tom na r-ných místech r-né jest SS. P. 
764. Ti dva jsou nerozdílná ruka (dobří 
přátelé). Us. SÍsk. Slova v tisku rozdílným 
písmem psáti. Knst. — od čeho. Sclma 
jedna od druhé rozdílná. Br. Listy od stébel 
r-né. Us. Tč. Na ten čas nehrubě jsou od 
sebe r-ny. Žer. — čím. Osobou ovšem syn 
od sebe rozdílen jest. SS. J. 182. — v éem. 
Milost v moci jedna a jen v kolikosti r-ná. 



Ss. Sk. 170.^ Lidé v obyč^ích a mravich 
náramně r-ni jsou. Ler. — čeho. RAže má 
v sobě částky sebe rozdílné. ByL — R., 
rozličný, všélikéko ďniAt«, verschieden, manig- 
faltig, mancherlei. V. Neb sů byla r-ná diela 
Kristova, Že lačněl, žieznil, plakal atd. Hne. 
III. 68. Vysleohna r*né faříeny. Kom. Obraz 
různými (rozdílnými) barvami • potáhnouti. 
Kom. — R., Hroký, rozloŠený, «us einander 
gesetzt Poručník té odpory r-né a dovedné 
položenie opětoval, gründliche und aus ein- 
ander gelegte Darlegung der Einwendiuig. 
Ms. Bei. 19. — R., exsors, extra sortem. Aqu. 

Rozdílový, differenční, Differencial-. K. 
řady, teploměr, tlakoměr, üb., znaménko. 
Nz.,S. Ň. 

* Rozdlratelný, was au^esperrt, ausge- 
rissen werden kann. R. huba. Krok. 

Rozdfrnti, vz Rozdříti. 

Rozditi, ans einander thun, trennen. R., 
rozději, děl, ění; rozdívaU*^raedéUH, — co 
9 éim. Smrt tělo jeho s doSí rozdělá. St. 
ski. Rozdievali sú ústa Ivóv. ZN. — co na 
koho: zadek. Schön, exc. 

Rozdivati se :» 17 díváni se zahloubiti, 
im Anschauen vertieft sein. — Čemu. Tak 
se jest jemu r-la, . že žádná věc nemóž jie 
od něho odtrhnuti. Tract. 15. stol. — R., 
vz Rozdíti. 

Rozdivený; -en, a, o, wíld erregt, ver- 
wildert, wild aufgeregt, verwundert. Dch. 

RozdiTiti, il, eh, eai, ganz wild machen. 
- koho čím. — R., zum Wundem bringen. 
Sm. 

Rozdivný, wunderbar. Obzor. 

Rozdivoký, sehr wild. Vz Roz-. 

Rozdlabati, dlabám a dlabu, rozdlabávati, 
rozdlabovoH, zerschnitzen, zerhöhlen, zer- 
stochem. Ros. — co éim: dlátem. 

Rozdlabiti, il, en, ení, rozdlabovati «^ 
na kitíty rozmačkati, zerdrücken. 

Rozdlatoliti, il, en, ení « rozilapoH, 
zertreten. — co. Konble. 

Rozdlaviti, vz Rozdlabiti. Koll. 

Rozdlouhati, rozdlubovati == rozdlabati. 

Rozdloužiti, il, en, ení ; rozéUuiovati ^=- 
prodlouHti, verlängern. Jg. 

Rozdmoutl, rozedmouti^ rozdmn, roze- 
dmu, ul, ut, utí; rozdýmatt, rozdymovati ^^ 
rozfoukati, rozdmýchati, aufblasen; rozšířiti, 
aníachen, aufblähen, ausbreiten ;/ofiAM^erQje- 
ptýliti, zerblasen. — co: podněty apodpaly. 
Bart. — co čím; oheň měchy. V. Rozbroj 
donáěením klevet. Sych. Těmito (rohy) roze- 
dmed syrskú zemi {=^ rozvěješ), až ji i za- 
hladíš. Bj. — co v co: uhle v oheň. V. — 
eo kde: v ohni uhle. Ben. — co koma. 
Rozdmnla jí radosť ňadra. Jg. 

Rozdmych, u, m., die Anfachung. om. 

Rozdmvchaé, e, m., der Zerblaser, Auf- 
wiegler. Onláš. 

Rozdmychatelný, anfachbar. Ssav. 

Rozdmýchati; rozdmýchnouti, chnul a 
chl, nt, utí; rozdmychooati, zer*, aufblasen; 
rozvíti, zerwehen. Jg., Plk. — co 6im : oheň 
měchem. V. Ješto záští jejich (židů) se ob- 
zvláště znamenitými a neočekávanými sv. 
Pavla úspěchy rozdmychovalo. SS. Sk. 232. — 
co Jak: jiskru t oheň. Kom. 



Rozdniti — Rozdrobniti. 



119 



Rozdniti, vz Rozedniti. 

Rozďobati, rozklvatiy aufpicken. D, — co 
čím: hniškn zobákem. 

RozdobMti se, il, en, eni, dobrotou srdce 
se ro2plývaHy vor Güte and Liebe zerfliessen. 
L. — R. se, rozštédriti se, freigebig werden. 
Ros. — R. se, udobřiti se, wieder gat werden. 
L. — R. se, rozoeséliti se, frohen Muthes 
werden. Rob. 

Rozdol, a, m., hluboká díra, eine tiefe 
Höhlung. L. 

Rozdousati = rozzlobiti, aufbringen, pol. 
L. 

Rozdonti, duji, dul, ut, uti; rozdouvati 
-^ dišHm rozšířiti, anfaehen, zerblasen, an- 
schwellen machen, aufblähen. Strsl. razdu- 
vátí. Mkl. B. 455. — co. Mořské vlny vítr 
rozdul. Ü8. R. nevod, vz Nevod. R. hlas. 
Hnd. — co iim: hlavy klevetami. Jel. Roz- 
dul se pýchou. Pulk. Roztylým hrdlem roz- 
dul sě lest BO. 

Rozdrábanýí vz Odrábaný, Odraný. U Olo- 
mouce Sd. 

Rozdraneaný; -án, a,o, haderlnmpig. »m. 

Rozdrápati, drápám a drápu : rozdrápUi, 
il, en, eni; rozdrapovati, rozkopávati = 
rozedriti, zerfetzen, zerreissen. Ros. — co, 
koho éfm: pazoury, Aesop, nehty. Us. — 
co Jak: na malé kousky. L. 

Rozdrapovatel, e, m., der Zerreisser. 
Šm. 

Rozdrásnouti, drásl, nt, utf; rozdrámiti, 
il, ěn, éni, rozdrásati = rozškrábnouti, roz- 
škrábati, zerrítzen, zerfetzen. — co. na kom: 
vlasy. Dh. 125. 

Rozdrastiti, il, $tén, éni, draslavé uči- 
niti, rauhen. — R., rozhněvati, aufbringen. — 
koho. AI. V. Svoboda. (Mus. I. b. 23.). — 
R., roztrousiti, verstreuen. — co. Ü Opav. 
Kli. 

Rozdrážděni, n., dle Aufreizung. Us. 

Rozdrtždénosf, i, f., das Gereiztsein, 
die Gereiztheit. Šm. 

Rozdrážděný; -én, a, o, aufgereizt. Jel. 

Rozdražditel, rozdraénitel, e, m., der Auf- 
reitzer, Anhetzer, Anfbringer. Jg. 

Rozdražditelnosf , i, f., rozéiíitelnosť, die 
Erregbarkeit. Nz. 

Rozdrážditi (zastr. rozdráiniti, rozdrá- 
iiti), íK én, ění ; rozdrazdovati --= rozškádliti, 
popuditi, aufreizen, aufhetzen, entrüsten, zum 
Zorne reizen. Jg., Ž. k. 94. 9. — koho, co: 
sršně, Prov., mysl, hlad. Jel. — koho k éemu : 
Jel., k hněvivosti. Martim. — koho čim: 
bitim, potupou, výhrůžkami. Aby židé tou 
řevnivosti rozdráždili se k úsilnému sna- 
Ženi-se po spáse v Kristu. SS. I. 115. — 
Žer. 323. — se kde proti komu: v srdci. 
Pase. 

Rozdraži, n., die Scheidebahn. Rk. 

IU>zdražnosi, i, f., popudlivosí, die Reiz- 
barkeit. L. 

Rozdražňý, popudlivý, reizbar. Jg. 

Rozdrbati; rozdrbnouti, bnul a bl, ut, 
utí, zer-, autkratzen, aufritzen, zerreiben. Ros. 
— eo eim jak. Svrab nehty s jakousi těla 
libostí r. Záv. R. Sat neopatrnosti, lezením. 

Rozdreati, zerrütteln, zerzausen. Us. Sd. 

Rozdrceni, n., die Zertrümmerung. R. 
kamene, Lithotripsis. Dch. 



Rozdrcený; -en, a, o, zertrümmert, auf- 
gerieben. — čím. Byl tou zprávou celý 
r-cen. Us. 

Rozdřepnouti se, ul, uti, dřepnouti, sich 
breit setzen. Us. 

Rozdrhati; rozdrhnouti, hnul a hl, ut, 
uti; rozdrhovati, rozdrhávati = drhnutim 
roztrhnouti, aufscheuern ; rozvázati, aufknöp- 
fen, auflösen. Jg. — co éim: rukou. 

Rozdrhlik, a, m. -^ rozpustUec. Us. u Ko- 
pidlna. Lpř. 

Rozdrhlý = rozpustilý, nevázaný, aus- 
gelassen. U Kopidl., v Turnovsku. Zl. 

Rozdrchati =» rozcuchati, zerzausen. — 
co komu: vlasy, postel. Jg., VSk. 

Rozdřimati se, ins Schlummern gerathen. 
D. — se v čem. Rozumně patři, aby sě 
v utěšeni e nerodzdřiemala. Hus. III. 134. 

RozdHti, rozzářiti, rozderu, rozedni, dřel, 
dřen, eni; rozdirati = rozdrhnouti, zer-, 
aufreissen, aufschlitzen; roztáhnouti, roze- 
vříti, das Maul aufsperren, weit aufreissen, 
zerren, sperren. Jg. — co : srdce, Ctib., vřed, 
Üs.; rozevříti: r. dvéře, D.. hnbii, tlamu, 
ústa, hrdlo. Ros., Kom. Rozařel moře. Ž. k. 
77. 13. Rozedřel rťicho své a oblekl se 
v pytel, Hus. I. 171. Když jsem vidél v ko- 
stele Kristově proti položeni písma ČlovéČi 
viseti obrazy, rozedřel jsem oponu. Hus. I. 
76. Rozdierajte srdce vaSe a ne růcha vaše. 
BO. R. síti. Hus. U. 175. — co na koho : 
ústa. Br., V. — co proti komn: ústa. Br. 

— co, proč kde. Hněvy rozedře na sobě 
roucho. St. ski., BO., Bj. — se. Nerozdirej 
se, mache dich nicht breit, wichtig. Us. — 
se s čim. An se s tělem lidským ohavně 
rozdírá a je kuchá. Smrž. — se proČ. Opona 
sě rozedřela na znamenie zvofencóv a jich 
naděje vyvedenie z předpekli. Ms. 12. hod. 
umnc. 

Rozdrmochati. — co: rozvázati, auf- 
fitzen, auflösen. Ros. 

Rozdrmoliti, il, en, eni ^^ rozdrobiti, roz- 
tlouct, zertrtimmen. — se --- rozpadnouti, in 
Stücke zerfallen. — co čim: kámen kladi- 
vem. Us. 

Rozdrmolivý, který rozdrmoli, zertrüm- 
mernd. — R., který rozdrmoliti lze, was zer- 
trümmert werden kann. R. hmota. Rostl. 

Rozdrndaný;-án, a, o ^^ nestydatý, un- 
verschämt. To je huba r. Us. u "kvasic. — 
R. = rozbr učený, mürrisch. Ten ie dnes r. Us. 

Rozdrobenina, y, f., das Gebröckel. Šm. 

Rozdrobenosť, i, f., die Zerstückelung. 
Vz Rozdrobiti. Sm. 

Rozdrobitel, rozdrobovatel, e, m., der 
Zerstückler. Sm. 

Rozdrobitelnosf, i, f., die Zertrümmer- 
barkeit, Auflösbarkeit. Jg. 

Rozdrobitelný, zertrümmbar, zerreibbar, 
auflösbar. 

Rozdrobiti, il, en, eni ; rozdrobovati, zer- 
bröckeln, zertrümmen, zerreiben, zerstückeln. 

— CO čim kam : chléb do polévky rukama. 
Us. — se kde. Tento kámen na vzduchu 
se rozdrobil. — Ä. =: proměniti na drobné, 
wechseln. — co: pěťák. Na mor. Zlínsku. 
Brt. 

Rozdrobniti« il, én, ění = rozčástiti, roz- 
mělniti, zerkleinecn. Šm. — co Čim. 



120 



Rozdrobovaci — Rozebrati. 



Rozdrobovaci válec, das Quetschwerk. 
Techn. 

Rozdrobtiti, il, ěn, éni = rozdrohitiy zer- 
stückeln. D. 

Rozdrojovice, Rozdrojovitz, ves u Brna. 
PL. 

Rozdrolenina, y, f., roztrolenina, etwas 
Zerstückeltes. Mus. XI. 357. 

Rozdrolitelnosf, i, f., die Zerstückbar- 
keit. Jg. 

Rozdrolitelný, zerstückbar, zerreibbar. 

Rozdroliti, il, en, eni, roztroliti, zer- 
bröseln. — co čím: chléb prsty. Us. 

Rozdrolivka, y, f., melitaea, živočich ko- 
rálovitý. Krok. 

Rozdrolivý, roziroHuýyhtÓBelná. R. prach, 
hmota. Krok. 

Rozdrooký, strabo, zastr. Hank. exc. 

Rozdroponiti, il, ěn, Čni, rozdropoňovati 
=■ roedroliti, zermalmen. D. Nedej skále té 
se r. Sš. 8nt. 90. - eo éim: kladivem. 

Rozdrsniti, il, ěn, ěni, rozdrsňovati^ rauh 
machen. — co čím: pilníkem. Us. 

Rozdrtiti, il, cen, eni; rozdrcovatí, zer- 
reiben, zermalmen, zerschmettern, zerbröc- 
keln. R. od dr (dříti). — co (čím) jak. 
Kámen (kladivem) v písek r. Kram. Rumpál 
ho na kaši rozdrtil. Sych. Na prach něco 
r. Us. TÖ. 

Rozdru, vz Kozdřiti. 

Rozdrúzgati :^ rozmlátiti^ zermalinen, 
zertrümmern. Na Ostr. Mk. 

Rozdružeui, n., roztvarováni, die Speci- 
fíkation, Besondemng. Nz. 

Rozdrnžeuý; -en, a, o, assortirt. R. sklad. 
Dch. — R., vz Rozdružiti. 

Rozdružiti, il, en, eni, rozdrušovati = 
rozloučiti^ rozpřátelitiy entzweien. Ros. — 
se kde jak. Slova všechny véd se v da- 
lejšku r-žnji dvojako, nejprv dle místa, 
potom dle povahv. Sš. II. 199. 

RozdružoTadlo, a, n., Sortirmaschine, f. 
R. na brambory. Šp. 

Rozdrviti, il, en, eni ^ rozdrtiti. Plk. 

Rozďubati, zerpicken. — co. Sš. P. 175. 

Rozdúchati, na Slov. — rozdmýchati^ auf- 
blasen. Koll. — co: oheň. Na Ostrav. Tč. 

Rozduji, vz Rozdouti. 

Rozdnuaný, rozbečený, weinerlich, grei- 
nend. Us. Chmela. 

Rozdunati se = rozt^lakati se (o dětech), 
ins Greinen kommen. Us. Chmela. 

Rozdupati, zerstampfen, zertreten; roz- 
dupnoutiy pnul a pl, ut, \ití. — co kde Čim: 
rozdupl v lese nohou muehomorku. 

Rozdurditi, il. ěn, ěni, aufbringen. — 
koho čim : úštěpky. — se na koho — roz- 
zlobiti se. Má., Dch. 

Rozduřený; -en, a, o, sehr angeschwellt. 
Us. Dch. 

RozduHti, il, en, eni, aufschwellen machen, 
aufdunsen, aufwühlen. Dch. 

Rozduti, n. R. sloje, nadutí, die Erwei- 
terung, Anschwellung des Flötzes. Hř. 71. 
Vz Rozdouti. 

Rozdutka, y, f., maripa, rostl. svlaČcovitá. 
Rüstl. 

Rozdutý; -mí, a, o, nngeschwellť, aufge- 
bläht, aufgeblasen. Kůže r. co ( -- jako) buben. 
Vod. — Čím: klevetami. Jel. 



Rozdužnéti, él, éni. diéSným se státi, 
stark, voll werden. Ms. oib.. Ja. 

Rozdužniti« il, ěn, éni, dušné učiniti, 
stark, voll machen. — se = rozdužnéti. Krok. 

Rozdvoj, e, m. = rozdvcóeni, rozděleni, 
die Trennung (der Götter). Výb. I. 998. O té 
každé r-ii výpia z desk té zpravi. O. z D. 
— R., die Trennung, die Entzweiung. Opt. 

RozdTOJenee, nee, m. = rozdilenec. Pulk. 
386. 

Rozdvojeni, n., die Trennung, Entzwei- 
ung, Spaltung, Veruneinigung, Sekte, der 
Zwiespalt. V. R. přátel. D. R. mezi nimi se 
sběhlo. Bart. 3. 4. R. rovnati. Kom. R. řek, 
die Biííirkation, Gabelung der Flüsse. Nz. 

Rozdvojený; rozdvqjen, a, o, entzwei, 
ge-, zertrennt. — - R. kopyto, Us., ocas. Ler. 
R. strany v, jednotu uvésti; r. mysl míti. V. 
Býti rozdvojeného srdce. Zk. Lev s r-ným 
ocasem. Vz Lev. V. R. noty, synkopirte 
Noten. Hd. — éim : Kdož sniáen jest toho, 
což sluSie k světu, jest r-jen srdcem. St Kn. 
S. 68. — - v éem: v mysli. Kom. 

Rozdvojitel, e, m., der Trenner, Scheider. 

Jg. 
Rozdvoj itelka, y, i, dieTrennerin, Schei- 

derin. 

Rozdvojitelkyně, ě, f. = rozdvojitelka. 

Rozdvolitelno§t, i; f., rozdaitelnosí, die 
Zertrennlicnkeit. Us. 

Rozdvojitelný, zertrennbar. Kram. 

Rozdvojiti, il, en, eni; rosdvcíjovíUi, ent- 
zwei theilen, spalten, trennen. Jenž sú srdce 
rozdvojicieho. BO. — co, koho (éim). 
Jednou ranou rozdvojil roh (rozpůlil). Sych. 
Chtěl nás r. Us. R. prut rozřiznutim. — se. 
Rozdvojiti se z přičiny klevet. Strom se r-jil, 
zergabelte sich. Šp. — se proč: pro ma- 
liěkosf. Ml. 

Rozdvojitosl, i, f. = rozdvojeni, R. mezi 
stavy činiti. 1620. 

Rozdvcjitý, getheilt. R. jeskyně, BO., 
střela. Aqu. 

Rozdvojný, trennbar, scheidbar. 

Rozdycntiti, il, ěn, ěni, entflammen. — 
se po kom. R-tí se po Pánovi. Sš. J. 130. 

RoaBttýmati, vz Rozdmouti. 

Rozebrač, e, m. === rozbéraé. Slov. Bern. 

Rózehračnosf, i, f. ^^ rozbernost Slov. 
Bern. 

Rozehraéný = rozberný. Slov. Bern. — 
R., rozbéračny, anatomisch. R. uměni, die 
Zergliederungskunst, Anatomie. Bern. 

Rozehráni, n., die Zerlegung, Zerglie- 
derung, der Ausverkauf, die Erörterung atd. 
Vz Rozebrati. 

Rozehraný; -án, a, o, zerlegt, zergliedert, 
vertheílt, weggerafft, erweckt, ermuntert, 
erörtert atd., vz Rozeorati. R. tělo, poklady, 
předmět. Us. 

Rozehratelný, rozbératélný^ rozkladný^ 
zerlegbar. Sm. 

Rozebrati, rozeberu, rozboru; rozbiratiy 
rozbírávati, rozebrávati — na kusif rozložiti^ 
; HUS einander nehmen, zerlegen ; X;r4;e<», schnei- 
den, tranchiren, ausweiden, ausnehmen ; pryč 
pobrati, wegtragen, wegraffeiK unter sich 
theilen ; vse pokoupiti, vergreifen ; vzbuditi, 
erwecken, zu sich bringen, rühren, ermuntern, 
bewegen ; rosijimati, durcndenken, überlegeo, 



Rozebrati — Rozehřáti; 



121 



erörtern ; «e, Yzbaditi se, anřnrachen, zur Be- 
smnnng kommen, erweckt werden. Jg. — 
ro: vfiz, hodiny (rozložiti); ječeni, zajíce, 
ryba, )elena (rozsekati, rozkrájeti), Us. ; ká- 
men (lámati): leženi (pryÖ vzíti). V.; zboží, 
knihy (pokoupiti), D. ; ponětí, důvody, návrh 
zákona (proskoumAti). R. ležení (=: str- 
hnouti), abrfisten. Nz. Zbývá nám podrobnÖji 
slova rozbiratí. Sá. II. 24. Pavel rozdíl křestn 
Páně ode křestu Janova rozbírá. Sž. Sk. 222. 
R. obéimě věc. Žer. — koho. Rozebírá) ho, 
aby si z toho nic nedělá) (těžil ho). Us. na 
Hor. Brt, Sž. — eo jak (v eo, naé): vůz 
v částky, Us., Hlas., na kusy. V., maso na 
nože. Dal. R něco rychle. Vz ófěra. Dračka. 

— koho, se z éeho: ze sna, z mdloby (vzbu- 
diti). KolL Aby ji z toho r-U (jí toho vy- 
mlouvali). Kld. — eo, koho éim: posluchače 
slovem (povzbuditi). Koll. Už sa nám dřímalo 
a vy Bte nás tak pěkně r-li (zpěvem, vy- 
pravováním). Mor. Brt. R. nemocného, smut- 
ného rozprávkou (baviti). U Opav., KIS., na 
Ostrav. Tč. Tu ji noži rozebrachu. Dal. 28. 

— koho k řenm: k podniknutí Čeho. Koll. 

— co komu. Tak sobě má mysl to rozbí- 
rala. Kom. Srdce se mi rozebralo (nabylo 
zmužilostí). Na Ostrav. Tč. R. komu srdce 
= rozveeeliti. Sě. P. 277. — eo kde jak. 
Vée v daléích kapitolách Síře )ako po část- 
kách se rozbírá. Br. V mysli, v auii své 
něco r. (rozjímati). V., Hus II. 126. — koho 
naé. Na koňská kopyta je rozberú. Let. 34. 

Rozecpalý, vz Rozecpati. R. břicho ne-' 
působí bystrého vtipu. Plenus venter non 
stttdet libenter. Č. M. 140. 

Rozeepati, cpám a cpu; rozecpáv€iH, au- 
stopfen. — co komu eim. Jen břicho si 
tím rosecpá. Ros. 

Rozectíti, il, ěn, ění, rozeeHvatiy verschen- 
ken, verehren (an andere). — eo mezi koho: 
knihy. Žalan. 

Rozeéisti, vz Rozčísti. 

Rozoéna, vz Rozčítí. 

Rozečtený; -en, a, o, noch nicht zu Ende 
gelesen. R. kniha, noviny. Us. Vik. 

Rozedka, y, f., vz Reseda. Us. TČ. 

Rozedma, y, f., emphysema pulmonum. 

Rozedmoatí, vz Rozdmouti. ^ 

Rozednéni, n., die Dämmerung, das Ta- 
gen. Y. Na východě soumrak spTSe se v r. 
proměňuie. SS. Mr. 71. 

Rozedniti se, il, ění; rozednívatt se, tagen, 
dämmern. — abs. Stávej hoře, už sa roze- 
dnívá. Sá. P. 518. Rozednivá se. V. — kdy. 
Mezi tím se rozednilo. T. — komu kdy. 
Dílem se rozednilo Petrovi po seslání a osví- 
ceni daeha svatého. Sš. J. 214. — od čeho. 
Rozednivá se od slunka. Sd. J. 294. — - ]f de. 
U Brna se rozednivá, má milá mně vypo- 
vídá. Sé. P. 365. — 80 v oo. Zámrak hrobu 
rozednil se v jasný Slavín, des Grabes 
Fínstemise dämmerte aut zur klaren Ruhmes- 
halle. Dch. 

Rozedraný; *án, a, o, zerrissen. R. jako 
0'chtářova stodola. Us. Dř. 

Rozedrati, deru === roztrhati, zerreisen. 

— eo éim, kde. Rozedral kalhoty lezením 
ca stromy, na skále. Vz Rozdříti. 

Rozedťeni, n., die Aufreissung, Auísper- 
nmg. Reí. 



Rozedřenina, y , 1, rozirienina, der Schlitz 
am Leibe. D. 

Rozedřený; -en, a, o, aufgerrissen, auf« 
gesperrt. — R., plačtivý, weinerlich. R. dítě. 
Ros. 

RozedHtelný = rozdrolitelný, zerreibbar. 

Šm. 

RozedHtl, vz Rozdříti. 

Rozehnaly ^ rozehnaný. 

Rozehnáni, n., das Auseinanderjagen, 
die Vertreibung. Jg. 

Rozehnaný; -án, a, o, aus einander gejagt, 
vertrieben. Jg. — éim: holi. 

Rozehnati, rozeženu, hnal, án, ání; roz- 
honiti, il, ěn, ění: rozháněti, ěl, ěn, ění; roz- 
hánivati, rozhonivati, aus einander treiben, 
vertreiben, vertheilen, verscheuchen. J^. — 
eo, koho. Vlk ovce rozhání. Ros. R. vojsko, 
Har, otok, oblaka. D. Jetel krávu rozehnal 
(nadul). U Opav. KIS. Hrách zpučnalý bečku 
rozežine. Na Ostrav. Tč. Když k nám šel 
Šohajek, snad ho rozehnali. SS. P. 335. Světlo 
temnosti rozhání. Us. Hrnčíř rozehnává 
hrudku (totiž do hrudky točící se na kruhu 
rukama díru činí a v nádobu ji síří). Us. 
Dch. R. lidi. Půh. IL 10. — (koho) éím. 
R. psy holí. Us. Běží rukama rozháněje 
(jimi klátě). Us. Slovy se rozháněti, herum- 
fuchteln. Dch. — koho kam: rozehnal je do 
vody, za les. — se. Mračno se rozehnalo. 
Us. Ten se rozhání (rukama). — ae kam. 
R-hnal se naň holí. Us. Hý. Zábojevi voji 
rozehnachu se v Siř. Rkk. 14. •— se Jak. 
Než skočíš, musíS se z daleka rozehnati. Us. 
Tč. -^ co komu. K tomu mi lidi rozehnal. 
Půh. U. 201. — co kndy. Přiletěl mezi ně 
černý pták, rozehnal husátka po horách. SS. 
P. 546. 

Rozehnaly, rozehnaný, nadmelý, aufge- 
dunsen. — éim: kořalkou. U Opav. Tč. 

Rozehnonti, rozhýbati, aus einander bie- 
gen ; in Bewegung bringen. D. — 80, ins Beu- 
gen kommen. Nemohu Síti, záda mne bolí, 
až se rozehnu. Us. Dch. 

Rozehrály, kdo se rozehrál, der ins Spiel 
gekommen ist Jg. — R., fluctuans, vlnici 
se, fluthend. R. moře. BO. 

Rozehráni, n. R. mocí duchovních. Pal. 
Radh. I. 318. 

Rozehráti (rozehrám) a rozehráti (roze- 
hraji), ál, án, ání; rozehrávati, ins Spiel brin- 
gen, zum Spiel bewegen. — Ta má dnes 
rozehráno (jest veselá). Us. — co, koho 
(hraním rozveseliti). Ros. Hodinu s poledne 
rozehrál vítr vlny, až hrozno bylo. Lobk. 
cest. — se. Tak sa oni hráli, až sa rozehráli. 
SS. P. 541. — eo éim: vlny veslem. C. — 
se (ve hru přijiti), ins Spiel, ins Schäkern 
kommen; hrou rozhodnouti, im Spiele ste- 
chen. Jg. Když se rozehrá, hraje celou noc. 
Us. Rozehrál se (rozveselil se). Rozhrajeme 
se (novou hrou o výhře rozhodnouti). Us. 
Když se obec rozehrá a zváSniví. Puchm. 

Rozehřáti, rozhřiti, rozhřeji, rozehřeji, 
hřál a hříl, liřát a hHt a hřet, hřen a hřán, 
áti, ití, etí, ení, ání; rozehřivati, rozhřívati 
= ohfiti, prohřiti, durch-, an-, aufwärmen ; 
rozpustiti, durchwärme zerlassen. Jg. ^r=reo 
čím: železo ohném. — co Jak: železo do 
červena, do böU, do holosti. Vys. — co 



122 



Rozehřáti — Rozemytý. 



kde: ▼ pecí. — »e, poiiti horkým býti^ er- 
wärmen, erglühen ; liorkem se rozpastiti, auf- 
KelÖftt werden, zergehen, schmelzen. Jg. Snih 
ne rozehřál (rozpnstil). Ros. Rozehřál se 
í^rozcíHl). řim; hněvem. 

Rozenřeeha, y, f., rozhřešeni, die £nt-. 
sUndigung, Losspreehung von Sünden. Sš.' 
L. 86. 

Rozehřejný ^ rozehřivajicíf erwärmend, 
Bern.: erw&rmbar. 

Rozelmiditi, i1, zen, eni, das Innere auf- 
wühlen, hm. 

Rozeohtélýt ein Lttatchen habend, hm. 

Rozeehtěný; -^n, a, o. A to už byli tak 
silnö r-ni (tak silné už se chtěli). Us. u Kychn. 

Rozechtéti se =^ přijde chut, die Lust 
ankommen. Když se mu rozechce jisti. Us. 

Řozeehvélý» ins Schwingen, Beben, Zit- 
tern gebracht. 

Rozechvěti, rogechvitij chvěji, chvěl a il, 
ění ; rozechvívati = ve chvěni přivésti, -ins 
Schwingen, Beben, Zittern bringen. — co 
(^im). Vítr rozechvivá břizy i malým váním. 
Č. Rozechvělo mne kázáni. Št. 

Rozechvětý ^= rozechvělý, toto lepSi. Pch. 

— éim. Tráva žalem r-tá. Hdk. 
Rozejiti, rozejdu, rozeSel, rozejiti; roz- 
choditi, rozcházeti >= od sébejiti^ aus einander 
gehen, zergehen, zerfli essen ; chozením roz- 
^lapcUi, rozHřiti, zertreten, austreten, durch 
Treten erweitem ; proniknouti, durchdringen, 
durchgreifen; vrtochy činiti^ Bedenken ma- 
chen; rozmysliti si něco, sich Überlegen; se 

— od sebe jiti, ans einander gehen, sich tren- 
nen; rozděliti se, sich theilen; rozšířiti se, 
sich verbreiten; zmařiti se, pojíti, sich zer- 
schlagen, sich zerstreuen, sich zertheilen, ver- 
schwinden, zu nichts werden; do chůze se 
dáti, ins Gehen, in den Gang kommen. Jg. 

— ab8. Ta bolesf sotva rozejde. Berg. — 
CO, koho : bláto rozchoditi (rozšlaj^ati), Ros., 
střevíce (rozfiířiti). D. R. nemoc, bolesf (chodě 
přemoci). Dch. Rozchází ho to (éiní mu to 
vrtochy). Us., Kom. Rozešlo ho to (jinak se 
rozmyslil). Us. — koho čim. Víno élověka 
svou horkostí rozchází (proniká). V., Br. -— 
se. Lid se rozešel. V. Cesty so rozcházejí. V. 
Mračna se rozedla. Kom. AŽ se rozejdu (do 
chůze se vpravím), nebudu kulhati. Ús. Tak 
se to rozešlo. NB. Tě. Už se lidé rozešli; Jak 
to nemá líto být? musíme se rozejít; Přátelé 
se rozejdou, a mé tady zahrabou. Sš. P. 22., 
194,, 777. (Hý.). — se naé. Ta řeka se na 
tři díly rozchází. Ros. A tu se na rozličné 
domněnky rozcházejí vykladatelé. Sš. J. 
224. — se kam. V rozličné strany se ro- 
zešli. Us. Rozešli se on do jedné vlasti, 
druhý do jipé. Hus I. 463. Láska ta rozešla 
se ve sny. Smi. Rozešli se do svÝch bydel. 
BO. Rozešlo se to v nio. Bart. Páni se roz- 
cházeli v kolo. ¥bi. poh. 182. Proto na roz- 
ličné cesty se rozcházejí vykladači. Sš. II. 
108. — Mest. bož.. Jel. — se kudy. Rozchází 
se víno po mozku (rozšiřuje se). Jel. Že zvuk 
evangelia po celé zemi se rozcházeti bude; 
Nejedu im rozcestím se tu vykladatelé rozchá- 
zejí. Sš. Sk.' 18., I. 63. Duch boží po všem 
se rozchází. Kom. — se komu. Žluč se mu 
rozešla. Zlob. — se s kým. Spíše se rozejdu 
drobné ryby s vodu, nežli my se rozejctom 



galánečko spolu. Sš. P. 265., 357. Tak se 
rozejde mládenec s panenkou. Er. P. 221. 
- se éim kam odkud. Hřích tělesným 
plozením od Adama na potomky se roz- 
cházel. Scip. Rozchádzame sa oa sebe da- 
leko. Ht. SI. 215. — koho kde. To mne pH 
tom rozchází (to mi vadí). Us. Msk. — se 
mezi kým. Rozešla se povést o tobě mezi 
národy. Br. — se na Čem. Nerozchází-li se 
na něčem jiném než na tom, já sám nejprv 
pána prositi budu. Žer. f. 16. •— se jak. Tato 
spuehiosť bez léčeni se rozejde. Os. R. se 
s někým ve hněve. Arch. 1. 6. V dobrém sme 
sa sešli, v dobrém sa rozejdem. SŠ. P. 237., 
625. Rozešli se navždy. Us. Dch. S tim jsme 
se rozešli. Bart 1. 21. Tím se rozešli á šli 
spát. Bl. Ráda by věděla, s jakou se rozešli. 
Us. v Dobrušce. Vk. — se oč. Rozchází se 
tu (jde tu) o ženicha. Us. Rozešli se o dva 
rýnské (neshodli se při koupi). Us. Brt. Přá- 
telsky se o to rozešli. Let. O disputace se 
mu v Praze rozchází. Kos. 01. I. 183. Roz- 
chAzelo se mi o několik slov. Ib. I. 242. Ne- 
rozchází se tu o tebe. Us. Vk. Vz O s akkus. 

— se odkud kdy. Rozešli se z hospody 
až přede dnem. . Po hostině se hosté rozešli. 
Kn. poh. 205. 

Rozejst se = rozejíti se. U Opav. Klš. 

Rozedmouti, vz Rozjímati. 

Rozekláni, n., die Zerspaltun^. Jg. 

Rezeklaný; -án, a, o ■--- rozšHpený, zer- 
spalten. 

Rozeklávati, vz Rozkláti. 

Rozeklenouti, zu wölben anfangen. — 
co: sklep. — se, sich wölben, ausbreiten. — 
se kudy« Duha po krajině se r-la. Us. — 
Kos. 01. I. 147. 

RozekHti se, il, ení, sich ausbreiten wie 
ein Busch, buschig werden. Žito se rozekři. 
Koubl. 

Rozekvitek, tku, m., vz Rozrazil, Rese- 
kvitek. Slb. 

Rozelkati, rozelkávati. — koho éim: ho- 
řekováním, ins Seufzen, Schluchzen bringen. 

Rozemknouti, knul a kl, ut, uti, rozmy- 
kati ^ rozevříti, antithun. — co éim : kliéem. 

Rozemleé^ e, m., der Zermahler. Srn. 

Rozeipleni, rozemleli, n., die Zermah- 
lung. 

Rozemleuý; -en, a, o; rozemletý; -eř, 
a, o, zermahlen. Jg. 

Rozemleti, rozemlíti, rozmeli, -u, roze- 
mlel, en, ení a et, etí ; rozmUati, rozmlivaii, 
zermahlen. — co : obilí, šaty (roztrhati). Us. 
— .eo éim: hroudy ostrými branami. Syish. 

— co kde: na žernách. Na Ostrav. Té. — 
co jak. Na cucky tě rozemeln, nebudefi-li 
pos^puchati. Us. Vsk. 

Rozemletý, zermahlen. R. obilí. — H., 
rozedraný, zerrissen, zerfetzt R. šat Us. Dch. 
Vz Rozemlený. 

Rozemnouti, ul, ut, utí, rozminati, na 
drobno semnouti, zerreiben. — co éim: ru- 
kama. Zlob. — koho. Ukoj duSi,' vřele prosim, 
než mne žalost rozemne. Sš. Sm. bs. 40. 

Rozemšiti se, )l, ení, rozchlupatiti se^ 
sich auf-, zerďrieseln. Nit se rozemšila. Us. 

Rozemytýj -yt, a, o, nicht zu Ende g< 
waschen. Maji tam rozemytou podlahu. O 
Msk. 



e- 

8. 



Rozenče — Rozepsati. 



123 



Božence, eie, .o. »= rosené. Rk. 

Rozené, ěie, rozeftátko, a, n., narozené 
ditij ein geborenes Kind. Jg., C. 

Rozenee, nee, m., rozený, rodem odnékiidy 
rodičj von Gehurt, geboren. R. pražský. Ros. 
~- B., »^, der Geoorene, Sohn. Krok., 8ä. 

1. oO., O. 

Rozeni, n., das Gebären, die Gebärung, 
die Geburt. V. R. jest bolestné. Stele. Druhé 
smilství jest neslušná žádost údóv k rozeni 
danýchjiichžto nepravě chce požívati. Hus. 
L 190. v tom véřime, že od Boha jsi vyšel, 
ud otce véčným rozením, tak že od věčnosti 
Bóh rodi syna boha jinú osobu. Hus. II. 194. 
— B., rozeni-se, osis Gteborenwerden, die 
Geburt. Koupel nového r. (křesť). V. Du- 
chovni r. v milosti boží. Hus U. 231. — R. 
druhé = H^ko, die Nachgeburt. Jád. — R., 
rody das Geschlecht. Suchá otká jest zna- 
menie mého chlapieho rozenie. Dal. k. 8. 
Rda BČ sněcfau lesi i vladyky, prokní stůpi 
narozenia dle svégo. LS. v. 46. 

Rozeniny, pl., f., slavnost narozeni, noro- 
ženiny^ das Geburtsfest. Any to byly r. 
křesfanakého života jeho. SS. J. 33. 

1. Boženka, y, f. = dcera, die Tochter. 
Hus. 

2. Boženka, y, í. ^ Rozka. Slov. 
Rozeno8f,Í, t., rozeni, die Abkunft. Ros. 
Rozetet se =z rozejiti se. Na Ostrav. Tč. 
Rozenstvi, n., das Nationale. Rk. 
Rozený; rozen, a, o, geboren, von Ge- 

bnrt. R. Čech (rodilý, rodem), pán, zeman, 
šlechtíc. V. Hraběnka Podhorská, rozená 
Potocká. Pik. Anna B., rozená G. = po 
rodu C, rodem C. £r. Po luče se prochází 
panna r-ná, pěkná Červená, jako malena. 
SI P. 405. — odkud: r. z Kréty. Har. — • 
R., přirozený, natürlich. Záře rozenými jast- 
nostmi vzešla. Troj. Tako *sö dci Kublajeva 
cháma rOzenú a strojnú krásu sieěe. Rkk. 46. 

Rozepehati «=» rozpichati, durch-, zer- 
stechen. Na Ostrav. Tč. 

Rozepiatý, ausgespannt, gestreckt. Chodi 
r. (Js. S rukama rozepiatýma. Ben. «V. S ro- 
zepíatými plachtami se plaviti. D. — na 
éem, kde: na křiži. D. 

Rozepláti se, ent-, aufflammen. ■— kde. 
Hvězda se jiŽ rozeplála nad hlavami našimi. 
Nár. pls. Tc. 

Rozepnouti, ul, ut, uti; rozpiti, pial, 
piat, péti, dříve a na Slov. piati ; rozpinati, 
rozpinávati, rozepávati =» roztáhnouti, auf-, 
ausspannen, ausstrecken ; néco spiatého roz- 
jiti, rogundaii, aufknöpfen, aufschnüren, auf- 
bäcketn, auischnallen, aulheften. Jg. Vz Pnouti, 
Jmouti. R., strsl. raspbufti, raspeti, vz Piti, 

2. Koř. pbu, jen jednou pin (evgl. cod. zo- 
graphensis). »r. s^-pön-a, pouto (p^to, strsl.) 
z ponto : lit pinti, flechten, painioti, pantis, 
die Fessel, got spinnan, spann. Mkl. aL. 26. 
Fk. 2. 599. táhne sem i pBUb = peň. Hý. — 
fo: plachty. V., ruce. Ús. Rozepjav náruč 
a hlavinky drahé pokleká. Tč. exc. V Šiř 
i Siř liutÝ ostřiež rozepě svoje křiedle. Výb. 
L 17., Rkk. 14. R. stan. BO. «- komu co, 
koho. Rozpiali sobě Človéka a řezali ho. 
Kom. R. si vestu, kalhoty, Us., pás. V. — 
koho nač. Sv. Dorotu na piadlo rozpěchu 
irozpiali). St skL — kde: na křiži. Smil 



v. 248. V člověku sů žily po všem těle se 
rozpaly jakožto teneto paučie. Hus. III. 199. 

— se. Kozepni se = kabát, vestu si ro- 
zepni. Us. Šd. 

Rozepranee, nce, m., ein Vielesser. Us. 
3d., Vch. 

Rozepraný; án, a, o, veliký jedlik, un- 
ersättlich. Us. Sd., Vch. 

Rozeprati, rozprati, rozperu, pral, án, 
áni ; rozpírati, rozeprávati ==» roztloud, zer- 
schlagen, zerh&uen ; počiti práti, zu waschen 
anfangen; pranim roztrhati, zerwaschen. Jg. 
—' co, koho. R. prádlo (počiti práti). Us. 
Bvstřina cesty rozeprala (roztrhala). C. Roz- 
pírati žaludek (přesycovati se). U Olom. Sd. 

— co komu čim. Hromem svým mu hlavu 
rozper. Krok. 

Rozepře, e, f., různice, nesnáz^ der Hader, 
Streit, Zwist, die Zwietracht, Streitigkeit. 
R., strsl. rasprja, lis. Koř. pr, přip. -ja. Mkl. 
B. 77., 81. Cf. Pře, 2. Z tohojest r. To jest 
v r-při. D. R o to vznikla. Ros. R-při roz- 
hodnouti, rozsouditi. V., porovnati. D. R-při 
s někým oČ mi ti. Pref. O r-při se bádati. 
Kom. R-pře s někým držeti; Vyložím, oč 
mezi námi r. jest. Štr. — YL,právni soud, 
pře, der Rechtsstreit, Rechts-, Gerichtshan- 
del, der Process, die Sache. V. R. o meze. 
Th. tu věc. jest r. (spor). D. Přišlo to 
k rozepři. Us. Věc na rozepři (na soudě) 
jsoucí ; věc pod r-jlři trvající. Vz Pře. J. tr. 
K. v příčině stěhování. J. tr. R. o zahájeni 
něčeho, die Einfriedignngsstreitigkeit. J. tr. 
Kdo vzbudil r-při tu?: R. nějaká mezi Bar- 
nabou a Pavlem podeála. Sfi. J. 58., Sk. 188. 
R. komory vyměniti, ausscheiden. Žer. 312. 
Na rozepřech s soudci seděli starší. Pláč. 
Kde není r., tu netřeba sporu. Pro v. na 
Slov. 

Rozepříti, rozepřu, přel, přen, ení, na 
Slov. přet, přeti; rozpírati = roztáhnouti, 
rozevříti, ausspreitzen. — co Čím: maso 
rožny p. St. ski. — Bozpirati se, rozepři 
vésti, hádati se, streiten, processiren. — oý. 
Darmo již o to se rozpírati. Ms. 16. stol. C. 

Rozepsáni, n., die Ausschreibung, Kund- 
machung. V. Všem vůbec i jednomu kaž- 
dému obzvláště, duchovním i světským, 
jichž by r. toto naše došlo, milost a všecko 
dobré vzkazujeme. Nar. o h. a k.' Co se 
sněmů pokládáni a rozpisování dotýče. Zř. 
F. I. A. V. R. ceny za něco, Preisausschrei- 
bung. J. tr. R. konkursu, Concursausschrei- 
bung. J. tr. 

Rozepsaný; -án, a, o, ausgeschrieben. 
R. sněm. 

Rozepsati, rozpiSi, psal, án, ání; rozpi- 
sovati = na rozličná mista psáti, an viele 
o. hin u. her schreiben, berichten, ausschrei- 
ben ; prohlásiti, ausschreiben, kund machen ; 
dle jistého pravidla ustanoviti, Abgabe aus- 
schreiben, etwas auflegen. Jg. — eo : sněm, 
Ros., Kom., sbor obecný. V., daň, Us., úlohy 
divadelního kusu, konkurs, volby. — co 
kam. Rozpisoval listy do rozličných měst 
(Jg.), k rozličným osobám. V. Sněm na hrad 
pražský r. Gen. sněm 1615. — co o kom: 
o králi (prohlašovati). Akt. m. Ferd. Věci 
vymyšlené o něm rozpisoval, čr. — co pro 
koho : eoncilium pro öechy. V. — eo kdy. 



124 



Rozepsati — Rozestaviti. 



V důležitých jednáních rozepisuje se sněm. 
Kom. Sjezd náá do Brna k sněmu budou- 
címu a již nastávajícímu teprv ke 12. dni 
tohoto měsíce totiž k neděli pHŠtí rozepsán 
jest. Žer. 334 — to zač: cenu za nejlepší 
spis. J. tr. ~ kde. Po celé dioecesi. SS. Sk. 
16. Rozpisovali listy po krajích. Bart. — se. 
Když se rozpífie (wenn er ins Schreiben 
kommt), čerstvě píst*. Us. 

Rozepškati se, ins Niesen ausbrechen. 
Na Ostrav. Tö. 

Rozeptati se, rozeptávati se = tu a tam 
se ptátif sehr nachfnigen, nachforschen, sich 
zerfragen. D — se po kom. Us. 

Rozerditi, il, ěn, éní, zum £rröthen brin- 
gen; sej erröthen. Šm. 

Rozei*noutl = rozříznouti. Na Opav. a 
Ostrav. KIS., T6. 

Rozerpiititl se, il, ěn, éní n. cen, ení » 
rozhnévati «e, sich erzürnen. Ros. 

Rozerva, y, f. == reserva. U Opav. KIS. 

Rozervanec, nce, m., der Blasirte. 8m. 

Rozerváni, n., das Zerreisen, Zerraufen. 

Rozervanosf, i, f., die Blasirtheit. Ďch. 

Rozervaný ; rozervány a, o, zerrissen, zer- 
rauft. Národ slovanský jest r. Mus. Běhala 
8 r-nými vlasy. K. velednch. Dch. 

Rozervati, rozrývati --^ roztrhati^ roz- 
muchlatij zerreissen, zerraufen. — co komu 
řim: vlasy rukou. 

Rozeřvati se, do řváni se dáti, sich ins 
Brüllen geben. Kos. 

Rozervista, y, f. « reservista. U Opav. 
Klš. 

Rozeseti, rozesivati, vz Seti, aus einander 
säen. 

Rozeseti, n., seti na noc, ráno pak se 
zavlačuje, die Thausaat. D. 

Rozeschlina, y, f., rozsedlina, der Leck, 
die Lecke. 

Rozeschlý, rozseehlý, leck, zerlechzt 
R. nádoba, Kos., sud. Br. 

Rozesehnonti, rozsechnouti, chnul a chl, 
utí; rozsyehati se, zer-, verlechzen, leck 
werden. -— abs. Sud se rozeechl. D. — kde: 
sudy na slunci rozsychaji. Us. 

Rozesklení, n., die Yerglasung. Vz KP. 
IV. ÖÖ8. 

Rozeskliti se, il, eni, ve sklo se promě- 
niti, verglasen. L. 

Rozeski^evěti se = rozplývati se. Duše 
má rozskřevěla se (liquefacta est). BO. 

Rozeskřvěti se == rozeskřevéti se, roz- 
plývati se, zerfliessen. Plačte moje oči a ro- 
zeskřvi se má duše. M. 

Rozeskvěti se, rozestkvéti se, ěl, éui, 
počíti se stkHti, erglänzen. ~ se kde: na 
slunci. Us. 

Rozešla ^^ rozeslal, zastr. Kat 

Rozeslabiti, il, en, ení, rozeslabovati, 
schwächen. Novot — co éím. 

Rozeslanec, nce, m. = buřič. Obt — 
R., der Ausspäher, Spion. Sm. — R., der 
Apostel. Šm. 

Rozesláni, n., die Ver-, Aussendung. R. 
poslu po zemi, Us., sv. apodtolflv. Ros. 

Rozeslaný; -án, a, o, verschickt, ausge- 
schickt Vz Rozeslati. 

Rozeslati, rozešlu, slal, án, ání; rozesý- 
lati (lépe než rozesílati), rozsý lávati, ver- 



' t? 



schicken, versenden. Vz Poslati. — eo, koho : 

I posly, Ros., mandáty. V. R-slai sem mnoho 

I lístóv. Hus. III. 276. — co po kom, po 

éem. Listy po posli ch, Arch. 1. 14., po kra- 

i lových běhařicn. BO. — kun: po vSem 

křesťanstvu. Lom. Posly po všech krajicb, 

Smil v. 3., po všem světě, SS. P. 78., ve vše 

kraje, dáli. Kat 1447., 1Ö2. R. něco na vše 

strany, do všech zemi. — kdy. R. něco 

pH sv. Havle. Bl. — éim ziaé: noviny 

řoštou za mírnou cenu. — koho pro koho. 
rozealal posióv mnoho po svá kniežata 
i pány. Smii v. 4. — Mhy. Kazatele lživé 
rozesýlají, aby lid blažili. Hus. I. 162. 

Rozesléci = rozesvUd, entkleiden. — 
koh s se. Us. na Mor. Šd. 

Rozesleéený ; -en, a, o, entkleidet Vz 
Kozsléci. Mor. Šd. 

Rozesmáti, rozesměji, rozsměji, smál, án, 
ání, na Slov. smát, átí, u Opav. rozeamiC, 
Klš., na Ostrav, rozsmjoi. Té., Jemanden 
lachen machen; se, ins Lachen kommen. — 
koho. Sych. Mňa smutnú nikto neroEsneic. 
Ht SI. 211. — se. Najmladší se rozsmjala, 
taf se mnú musela. Sš. P. 554. Rozesmál ae, 
až mu oči slzely. £hr. — se éemtt, ins 
Lachen kommen, ins Lachen ausbrechen, ein 
Gelächter erheben. Kn podivu se tomn roze- 
smál. Us. A ternu se matka bbií roasmjala. 
SS. P. 748. — se Jak. Hned hlasem (hla- 
sitě) se rozesmál. Ros. Rozesmáli se na 
celá vrata. Ehr. — koho čím: vypravová- 
ním. — se z éeho. Zav. 

Rozesmutniti, il, ěn, ění, traurig machen. 
— koho. Us. NI. 

Rozesnastiti, il, štén, štěni, provazy s lodi 
sniti, abtakeln. Hanka. 

Rozespalost, i, f, der Schlaftaumel, die 
Schlaftrunkenheit. Ros., Dch. R. z oéi si 
mnouti. Dch. 

Rozespalý, na Mor. ukysaný (vž Kyaati, 
konec), schlaftrunken. Dítě jest již r. Ros. 
R-lý již na pólo spi. Us. 

Rozespati se, ins Schlafen kommen. Když 
se člověk rozespi a nevyspí, na nic není. 
Ros. — BN. 

Rozestati se, stanu, sich aufthnn. — se 
s kým, sich von Jemanden trennen, Ab- 
schied nehmen; rozkmotriti se, sich verfein- 
den ; se 8 čim == vzdáti se ěeho, aufgeben, 
fahren last^en. Rk., Kos. 

Rozestati se, rosestojim ae, rosstáii se, 
rozstojim se, ál, ání, rozeschnouH se, leck 
werden; rozmočiii se, durcha Stehen ner- 
weichen. Jg. — se kde« Konev na elanei 
se rozstála (rozeschla). Us. — se Jak. To 
jídlo na kaái se rozstoji (rozžidne). Ros. — 

Rozestavěti, ěl, ěn, ění, anfangen zu 
bauen. -- co: dům (ale nedostavěti). Ua. 

Rozestairiti, rozstaviti, il, en, eni, rojre* 
stavovati, rozsta»ovati, von einander stellen, 
hie und da stellen. — co, koho: lavice, 
stráže. Kom., síf. D. — se, koho, co kde, 
kam: na podsíní, na rovině, Sych., po uli- 
cích. Pod Slavkovem pod tů horu rozstavil 
Rus svú armádu. SS. P. 174. Rozstavil jsem 
lid v městě za zdi vSady okolo pořád. BQ. 
Tři 8ta stolů rvili sobě na polích. V. -- se 
8 kým proti komu. Us. -^ Jg. 



Rozestkvěti — Rozeznánlivý. 



125 



Rozestkvěti, rozestkviti se, él, éni, 
erglänzen. Ryt. kř. 

Rozestlati, stelu; rozestíUUiy rozházeti, 
zerstreuen, V. ; postlati, hie u. dá aufbetten. 

— eo konrn kde: r. si pefíny po zemi, 
Ros., slámu po dvoře. Us. 

Rozestojim se, vz Rozestáti se. 

Rozestoupiti se, vz Rozstoupiti se. 

Rozestřely. R. rosička, digitaria humi- 
fusa. Flor. 16. Vz Rozostřiti. 

RozestHti, rozestru, el, en, eni, na Slov. 
et, eri; roeesHrati, rozestWávaii, rozůtirávati 
= roztáhnouti^ natáhnouti, ausbreiten, aus-, 
au&pannen. Jg. — co. Páv svůj ocas ro- 
zestrz pyíni se. Kom. R. plachty, Pref., šiti, 
praporec, křidla. D. R. šátek, obili. Prm. — 
eo kde: sukni pod dubem. Aesop. — co 
proé. Páv ocas t pýSe rozestře. Rad. zv. — 
eo přes eo: síti přes řeku. D. — co kudy. 
Slunce své jasnosti paprslky po zemi roze- 
stirá. Troj. Židé úklady ty po celé říši zem- 
ské rozestřeli. Sš. Sk. 236. — co na jak 
dlouho: na cfavilL Sš. I. 112. (Hý.). — «o 
k éemu: eieti k lovu. Hus. II. 277., ZN. — 
co nač: sletí na ryby. Hus. IL 256. — se, 
co éim. Bohatá výmluvnosC vrtkou žádosti 
cti se rozstírá. YS. 

RozesTitnouti, tnul a ti, utí = rozedníti 
se, licht werden, tagen. Den r-tne. Kam. 

Rozesylatel, e, m., Versender, m. 

Rozesy latelstVi, n. R. nákladu, die Fracht- 
anslalt. J. tr. 

Rozesýlati, vz Rozeslati. 

KozeAfYéii ^ okfátiy zastr. Bibl. Vz 
Roskřvčti. 

BozasÝlka, y, f., die Versendung. J. tr. 

Roze&KTaHti, rozěhvařiti, il, en, eni; 
roseikmathmatif zerschmelzen. — co : máslo, 
die Butter breanen. üb. 

RozeMý, zersangen, aus einander gegan- 
gfflL R. lid, boiesf; snem, zerschlagen. Us. 

— PO éem, ausgebreitet Jed po tele r. 

V. - Jg. 

Rozedoustati, vz Rozšoustati. 

Rozefitvati, gegen einander aufhetzen. — 
k«lie. Dch. 

Rozeta, vz Rosette. 

Rozetiditi = aufthauen machen. Psalt. 

R#zeüiika« y, f., bdella, pavouk. Krok. 

Rozetkati co: plátno, anfangen zu we- 
ben. — R^ oo tkáno roeundati, auiweben. D. 

Rozetknouti, knnl a kl, uti, roztýkati = 
roMpirati, aus einander spreitzen. — co Člni. 
L. — R., rozstrkatiy verschiedentlich ein- 
stecken. D. — Jg. 

Rozetmiti, rozetmioati se, el, ěni, dunkel 
werden, dámmern. Us. Tč. 

Roxetnottti, vz Roztiti. 

Rozetřásti, rozetřámti, vz Třásti, aus 
eÍDsnder sehfilteUi. — eo jak. Cokoli mocně 
rozetMsá bránici lidi. Kos. 01. I. 56. Vz 
Boztřásti. 

RosefHteluissf, i, f., die Zerreiblíehkeit. 

Roz^tH letný, zerreiblich. D. 

KBWBiHU^roßtHtifrozetm, třel, třen a třin, 
eoi ; TOxUliraHy zerreibeur — eo, koho, čím. 
Kázal ho na dvé r. = přeptlovati. Martim. R. 
barvu itčtkou. Us. — co, naé jak : na prach, 
Us., BsasC na plátno (rozmazati). Jg. — co 
s éína : méá» s vejci (rozmíchati). Us. Jg. 



Rozevdati, na razno vdáti, hie und da 
I verheirathen. — koho za koho: dcery ro- 
I zevdal za pány České. V. 
I RozcTřelec, loe, m. ^= tlučhuba, der 
Schwätzer, Plauschej*. 

Rozevříti, vru, el, en, eni ; rozvirati, breit, 
weit öffnen, aufmachen. — co: pytel, ústa. 
Ros., knihu. Dch. Hrdlo r-vřel vlk hltavý. 
Hus. I. 301. — co, se k éemu. R. ruce 
u plesáni k požehnáni. Kká. K vnadě se 
mu srdce otvírá. ' Kom. — co před kým. 
Větrové rozvirali propasti mořské před námi. 
Marek. •— éim. Rozevřev (rozpáliv se) hně- 
vem otec, kázal. Č. — kde. l^dyž topénky 
v octě dobře rozevřou (se rozvaří, wenn 
sie kochend zerfallen), proceď. Jg. — se 
odkud kam. I zazli sé (3stmir na Kruvoj, 
z Širokú prsů zloba sé mu rozevře po všech 
po údech. Rkk. 17. 

Rozezdati ser s kým (éinť) = rozvésti 
se, sich trennen, scheiden. A oyž je lepší, 
jez si sám, a já se s tebů rozezdám. Sš. P. 
458. Snad rozezdána byvši (žena samaritánka) 
s některým z patera oněch muž A listem roz- 
vodným. Sé. J. 69. 

Rozezlené, rozloheně, ergrimmt. Ros. 

RozezlenosC, i, f., rozzlohenost, das Er- 
grimmtsein, der Grimm. Ros. 

Rozezlený; rozezlen, a, o, erbost, er- 
grimmt. — na kolio. Jsou hrozné na sebe 
rozezleni. Ros. R. muž. Rkk* 

Rozezliti, il, en, eni, böse machen, er- 
bosen. — koho. Rkk. — se na koho, 
proti komu (rozhněvati se). Ros. -^ se 
cim, nad éim. Us. Té. 

Rozeznaéiti, il, en, eni = rozeznati, Pal. 

Rozeznalivosl, i, f., die Kenn barkeit. R. 
slohu, das Stilgefühl. Nz. 

Rozezualosf, vz Rozeznanosf. 

Rozeznaly, rozeznaný, entschieden. Kdoby 
z rozeznalé věci po druoé vinil. £r. 

Rozeznané, rozeznalé, světle, jasni, deut- 
lich. Ros. 

Rozeznáni, n., das Erkennen, Unterschei- 
den. R. dobrého a zlého. D. R. činiti mezi 
něčím. Br. Ty viny, které se proti Bohu 
dějí, s velikým r-nim aniž bez pokání, mó- 
žeme odpustiti ; A jest užitečné tuto r. mezi 
bázněmi. Hus. I. 340., III. 167. Poctivé-li 
to bylo, to jiným u r. přepouštim. Bart. — 
R. právní, die Entscheidung. Rozepře něčí 
někomu k r. pokládati. Žer. O tu žalobu 
není vedle práva r. NB. Tč. Bez vSeho 
právního vyslyšeni a r. (ohne gerichtliche 
Entscheidung). V. K r. pře jakožto soudce 
na stolici vstoupiti. Jg. K r. pře státi i do- 
státi. Br. Věc zůstává na r., ist in suspenso. 
J. tr. Kdož se r. (= rozhodnutí) lidskému 
bráni. Bart. 208. 27. Ortel, nález, rozsudek 
neb výpověď jest té věci, o kterouž strany 
odpor měly, spravedlivé vedle práva r-ni. 
Kol. 31. A tu vedle r. těch lidi škodu za- 
plať. VI. zř. 477. — Vz 8. N. 

Rozeznánlivosf, i, f., moc rozeznání, die 
Unterscheidungskraít;. D. 

Rozeznanlivý, rozeznán býti mohoucí, er- 
kennbar, unterscheidbar. — od Čeho. 0,A 
němých tváří rozeznanliva učinil jsi mne. St. 

R4>zeznánlivý, kdo rozeznává, povážlivý, 
wer gut unterscheidet. Ros. 



126 



Rozeznanosf — Rozha. 



Rozeznanosf, rozeznalosf, i, f., der 

Unterschied. Ros. 

Bozeznauý^, rozezualý, unter-, entschie- 
den. Ta věc jest již rozeznala (rozsouzena). 
Ros. 

Rozeznatel, rozeznavaé, rozeznava- 
tel, e, m. ^= kdo rozeznává, poznává, der 
Unterscheider. D., Aqu. — IL, soudce, roz- 
sudí, der Richter, Schiedsmann. V. Nepo- 
ručený věci r., mužný r. Jel. 

Rozeznatel nosf, i, f./die Unterscheid- 
barkeit. Marek. 

Rozeznatelný, unterscheidbar. Jg. 

Rozeznatelstvi, n., uměni néco rozeznati, 
die Diagnostik. Bsíbi. zem. 

Rozeznati, rozeznávati poznati rozdU 
mezi věcmi, unterscheiden, erkennen; roz- 
hodnouti, rozsotéditi, entscheiden. V., Jg. — 
co : zvuky. Kom. Rozeznal (rozsoudil) tu 
věc pilně. Kom. R. odpor.* V. Soudce pře 
rozeznává. Br. Blázen proto se odhání od 
svědectW, že smyslu nemá. aniž můž roze- 
znati pravdy (gt., poněvadž věta smyslem 
jest záporná). CJB. 411. R. barvy, Dch., 
hřiechy, skutky. Hus. II. 161., III. Bl. To 
tvrdo jest rozeznati. Hus. I. 131. — co ěim. 
Zvuky sluchem r. Kom. Takové změnění 
přišlo na Čechv, že nerozezná oděvem, do- 
máci-li jest čili cizozemec, leé iest velmi 
známý. Bis. 124. Kdo zlý n. dobrý jest, 
ovocem r. 1424. Mus. 1831. 385. R. co zimou, 
teplem. Har. U. 2Ö1. Mečem něco r. V. — co 
OQ čeho. Jedno od druhého r. V. Bílé od 
černého, D., zlé od dobrého. Br. -> mezi čim. 
Mezi nemocemi, vodami, Aqu., mezi stranami 
r. (rozsouditi). V., J. tr., VI. zř. 472. Soudce 
mezi námi rozezná. Ros. Neumějíce r. mezi 
kůkolem a mezi pšenici. Hus. II. 59. — eo, 
koho v čem. Byliny v jejich přirozené sile 
r. Byl. R. při v konciliu. Hil. R. někoho 
v při. — J. tr. — koho 8 kým. Rozeznej 
mne s přátely mými. Br. R. někoho s ně- 
kým o něco. J. tr. — eo kde : před radou. 
Preť. Ve slovech německých rozeznati jest 
w od v. Bž. 5. — po Čem: po znameních. 
I^t. — koho oč. Strany o to rozeznej, oč 
před tebou činiti mají. rr. Soudce je o to 
rozeznal. Pr. Aby nás sond o to rozeznal. 
Let. 303. — J. tr. — koho oč čim. Soudce 
je o to spravedlivým rozsudkem rozeznal. 
Fr. — co z čeho. Let. 301., Jel. — co, koho 

tak. Na takovou dálku nikoho nerozeznám. 
11. Tak Že je (křesťany) po životu, po 
mravech, po řeči atd. a hned na pohled od 
póhanft lze rozeznávati. 8š. II. 169. — se 
kde. Rozeznává (rozsuzuje) se ta věc pH 
větším soudu. Pr. — adv. Právně něco r. V. 

RozeznavacL R. znamení, Us., rok, Un- 
terscheid nngsjahr. J. tr. 

Rozeznáváni, n^ das Erkennen, Unter- 
scheiden. — R., das Entscheiden. R. lidských 
spravedlností. Pr. měst. 

Rozeznavatei, e, m., der Unterscheider. 
Jel. 

Rozeznavatelka, y, rozeznavatelkyné, 
ě, f., die Unterscheiderin. 

Rozezná vateluice , e, f. —: rozeznava- 
telka, R. úmyslóv srdečných. ZN. 

Rozeznávka, y, f., dus Kriterium, Unter- 
scheidungszeichen. 



RozezpiTati se, ins Singen kommen. Rqs. 

Rozezrnák, u, m., rosu., tríumfetta. R 
věSivý, jinolistý, Červenovětvý, okronhlolistý, 
žláznatý, vejčitý, chlupovětvÝ, obdélný, letní, 
rohatý, polotrojlaločný , okrouhlený, nej- 
měkčí, aksamítný, chlupatý, proskurníkový. 
Hosti. III. b. 234. Jg. 

Rozeženu, vz Rozehnati. 

Rozežhn, vz Rozžžíci. 

Rozežihati, entzünden. Dch. — eo čim. 
V z Rozžžíci. 

Rozežiravosf, i, f., das Unisichfressen. 

Rozežiravý, ätzend, um sich ft oo p c nd, 
krebsartig. 

Rozežiti, rozežnouti, anfangen zu achnei- 
den, aber die Arbeit nicht vollenden. — - co : 
pole. Us., D. 

Rozežraný ; -an, a, o, zeriressen. Us. — 
R., rozpustily, ausgelassen. Us. u Broiberka. 
Mtl. 

Rozežratf, rozzrati, rozežeru, rozženi, 
Žral, án, ání ; rozHrati, rozezrávati^ auf-, zer- 
fressen, aufbeissen; se, um sich fressen. — 
CO čim : řemen, zuby. Us. — se. Rána, rak, 
oheň se rozežírá. D., Us. 

RozeŽTati, vz RozŽití. 

Rozfaldovati, entfalten, entrunzeln. L. 

RozHaka, y, m. a f., mluvkoj vychloubán, 
tlučhuba, der Prahlhans. Us. n Jilemn. Ktk. 

Rozflákati. rozflekati, rozflekávati; roz- 
fleknouti, knul n. kl, ut, utí := rozseknouti, 
zerhauen, zerfetzen. Jg. — koho, eo Jak. 
Na kusy ho rozflekali. Ros. Celé své jměni 
Inmpáctvím proflekal (rozmrvil, rozházel). 
Us. na mor. Drahansku. Hý. 

Rozfochrovati, z něm. fächern, rozfou- 
kati, rozdýmati, anfachen ; foukaje rozhájceti, 
von einander blasen. — co čim: oheň dý- 
máním r. Jel. — co kde: oheň po ohništi 
(rozmetati). Ros. — Jg. 

Rozfoukati, rosfotUcnouti, knul a kl, ut, 
utí; rozfuéeti, rozf ukovati foukaje rozháeetiy 
aus einander blasen, zerblasen, zerstäuben; 
foukaje roznítiti, das Feuer aufblasen. V. — 
co. Vítr seno rozfoukal (rozházel). Ros. R. 
oheň (foukáním roznítiti). V. — co éim: 
oheň dýmáním, mechem. — co komu. Větr 
jí ho rozfukuje, ona za ním poskakuje. SS. 
P. 608. — kudy. Vítr rozfoukal senA po 
louce. Us. 

Rozfrcavý = mrhavý, verschwenderisch. 
U Příbora. Mtl. 

Roaffipcati =^ promarniti, verschwenden. 
U Příbora. Mtl. 

Rozfúčeti, vz Rozfoukati. 

Rozga -■- rozha. 

Rozgajdati = rozkasati. Moř. 

Rozgláhený ; -en, a, o = do kořán ote- 
vřený. nLor. Bkř. 

Rozglajdaný, schlampet Na mor. Zlín- 
sku. Brt. 

Rozglajdati, krumm austreten. •— co : 
boty (vyšmatlati). U Olom. 8d. Gf. Rozglaj- 
daný. 

Itozgftaviti, il, en, eni, rozgňavovati ^z 
rozhněsti, zerdrücken, zermalmen. Bern. — 
co čim : nohou. Koll. 

Rozha (strč. rozga, rozká), rftzha (na 
Slov. také: razga), y, růif, i, f., rožtfka« 
rozďka, roztka, rostka, r&zka, růždka. 



Rozha — Rozhlašovaný. 



127 



růsfka (na Slov. rošátna, roždička, ro£- 
dinia), y, f.: kollect. roždí, rodti, růždi 
(na Slov. rožda)y roždičko. R,y letwrosi, \ 
ratolesíy prut, proutek. Jg. Strsl. roz^a, 
razga, palmes, přfp. -ga. Mkl. B. 280., 281., , 
67., aL, 74. Cf. Arch. flir Blav. Philoloffie , 
II. 620. Das Reis, der Zweig, die Ruthe | 
an einem Banme, die Wurzelsprosse. Leg., i 
Br., Lom. Ratolesti či rozhy opatruje. Sš. ' 
J. 240. R palmová. BO. Ratolesti a r-by ze- \ 
lene. BO. — Roždí, roiti^rošti = mnoho rozeh, 
das Gezweig, Reisig, Reisholz, Abhoiz. Kom., 
Leg., 0. Nárnči roždí. Kom. — Boedi, roHí 

— chrast, vatrití, das Gestrüppe, Gesträuch. 
Do Toidi se zapletla. Troj., Us. 

Rozhad, rozhod, u, m., rozhohnitti, der 
Ausspruch. Ros. Vz Rozhod. 

Rozhádati, roehadnouti, vz Rozhodnouti. 

Rozhádati ne, in Streit gerathen. — se 
oé: o nic. Us. Té. 

Rozhádka, y, f., die Debatte, Disputa- 
tion. Šm. 

Rozhafati, ans einander bellen. — se, 
ins Bellen kommen. Ros. 

Rozhfvidákati -- rozmarniti, verschwen- 
den. Slov. Bern. 

Rozháji, n., die Waldscheide. Dch. 

Roadialeni, n., die Entblösung, Aufdec- 
kang. 

B^zhalený; -en, n, o, entblösst, unbe- 
deckt. Chodi vfiecka r-ná. Úrdlo, ňadra roz- 
halena jmiede. Rkk. 46. 

Rozhaliti, il, en, eni, rozhálovati ~- ob- 
naiiti, entbiOssen, bloss machen, aufdecken. 

— eo: krk, prsy. Us. Jg., Sych. — éím: 
nikoa. 

Rozftaluziti, il, en, ení, in Zweige ver- 
breiten. — se. Mus. 

Rozhánéeí, Zertheilungs-. R. prostředky. 
Dch. 

Rozliáuéé, e, m., der Auseinandertreiber, 
Vertreiber. Jg. 

Rozháněti, vz Rozehnati. 

Rozhaniti, il, ěn, ěni, rozhaiíovati, tadeln, 
herabaetzen. Bern. 

Rozhá&ka, y, f., das Umherjagen, -trei- 
ben, das Geflanker. Dch. 

Rozharaburditi, il ěn, ěni -- rozházeti, 
sns einander werfen. Koll. 

Rozháralosf, i, f., die Entglühung. Sm. 

Rozháralý, rozhořelý, entglilht. Bóh ny 
sílil v rozháralé póldne. Rkk. 53. Cf. Deň 
sé rozhořievá na poledne. 

Rozháranina, j, f., der Brand. Šm. 

Rozhánmosf, i, í., die Gluth. 

Rozháraný ; -án, a, o, mächtig entbrannt. 
Dch. R. krev. Hdk. 

Rozhárati -= rozhořeti^ entglühen, ent- 
flammen. — se ke komu řim. Nekonečnou 
úcton ku Pána se r-ral. Sä. J. 166. 

Rozhasiti, il, Sen, eni, haienim rozmel- 
nitú — eo: vápno, loschen. Mráz rozhasil 
kámen (rozdrobil). Jg. 

Rozhavka, y, f., crocisa, hmyz. Krok. 

Rozhaz, o, m. = rozházka. Nemá nic na 
r. Us. n Solnice. 

Rozházeni, n., die Zerwerfung. 

Rozházený; -en, a, o, durch einander 
geworfen. Sem tam r. Us. Dch. 

Rozházeti, vz Rozhoditi. 



Rozházivý člověk -— útrata, verschwen- 
derisch.. V Kun v. Msk. 

.Rozházka, y, f., rozhazování, das Yer- 
schlendem. R. pamětních penizA. Us. Dch. 
Má peníze na r-ku Us. 

Rozhazlivý, zerwerflich. R. hnůj (měkký). 
Vaň. hosp. 

Rozhazováni, n., vz Rozhoditi. 

Rozhemzati se, rozUzti se, aus einander 
kriechen. Ros. 

Rozhladiti, il, zen, ení ; rozhlazovati = 
přehyby vyhlßdiii, durchglatten, ausbügeln. 

— eo éím: přehyby žehličkou. 
Rozhlaholiti, il, en, eni, rozhlaholati, 

ausposaunen, bekannt machen. Ros. ~ co. Us. 

Rozhlas, u, m., rozhlášeni, povést, das 
Gerücht J^j, Puch. 

Rozhlásati; rozhlásiti, il. Sen, ení, roz- 
hlašovati =^ hlasetn roznésti, oznámiti, ver- 
kündigen, Gerücht verbreiten, in Ruf bringen, 
ruchbar machen ; se, erschallen, in Ruf kom- 
men, ruchbar werden. Jg. — abs. VeSlo-li 
CO V známosf tajně, nerozhlašuj. Kom. Co 
pověst nese, nehlásá (nerozhlaiuje i. e. 
moudrý). Kom. — eo, koho. Rozhlašovati 
nevěru. J. tr. K. tajemství, pověst, D., něči 
jméno. Bť. Rozhlásil mne, že jsem lakomý. 
Jel. — co kudy: po všem světě. V., po 
vši zemi. Br. Já jsem rozhlášená po celé 
dědině. Sš. P. 343. Vka vaše se rozhlašuje 
po celém svétě. Sš. I. 22. — koho zac: 
za kacíře. D. — (se) O kom, o čem. O síle 
něčí r. Vrat. Prohlašovala se řeč o něm. 
Proch. — se. Rozhlásila se pověst. D. — 
komu. Všem se rozhlásilo. Zák. sv. Ben. 
^ kde. Rozhlásilo se slovo u Žid A. Proch. 
Stékáni psů v údolí se rozhlašovalo (se roz- 
léhalo). Biancof. — Háj. — o čem kam. 
O éemž se široce do jiných zemí rozhlásilo. 

— kdy kde o čem. Po několika létech po 
všem světě se rozhlašovalo o víře jejich. Sš. 
Sk. 149. 

Rozhlásí, n., die Disharmonie. Ilank. 

Rozhlasitel, e, m., der Bekanntmacher. 

Rozhlasitelka, y, rozhlasitelkyně, ě, 
f., die Bekanntmachen n. Jg. 

Rozhlásiti, vz Rozhlástiti. 

Rozhlasitj% weit erschallend. Dch. 

Rozhlasny, kündbar, ruchbar. • 

RozhláAenee, nce,' m.^ rozhlášený, ein 
Famoser, Berüchtigter. D. 

Rozhlášeni, n., die Ruchbarmachung. 

Rozhláňenosf, i, f., die Ruchbarkeit, Be- 
kanntwerdung. D. R. nabj'ti. Dch. 

Rozhlášený; rozhlášen, a, o, ruchbar, 
berühmt, weltbekannt. Rozhlášeným býti. 
Široce r. Jel. Mužové rozumu rozhlášeného. 
Mudr. Škola daleko Široko r-ná. Us. Němc. 
Pověst vyso<je r-ná. Let. 102. R-né město 
světoznámé (Athény). Sš. Sk. 203. (Hý.). — 
kde: světem r. Us. Dch. >- R. -— zlopo- 
věstný, berüchtigt. R. zloděj. D. 

Rozhlašovaé, rozhlašoTatel, e, m., der 
Kundmacher, Ausbreiter, Aussprenger. Jg. 

Rozhlaáovaéka, rozhlaäovatelka, y, 
rozhlašovatelkyné, é, f., die Kundmacherin. 

Rozhlašováni, n., die Bekannt-, Ruchbar- 
machung, Verkündigung, Ausbreitung. Jg. 

Rozhlašovaný; -án, a, o, öfters bekannt 
gemacht. 



128 



Rozhla^vati — Rozhoditi. 



Rozhlašovati« vz Rozhlásiti. 

Rozhled, u, m., rozhledéni, bystrý pohled, 
das genaue »Sehen. — R., rozMidka, die Fern- 
sieht; der Fernblick. R-dy činiti, sich orien- 
tiren. Dch. K-dy po světě, die Weltumschau. 
Dch. Na hoře té se r. milý na všecky strany 
otvírá. Sš. Mt. 2. Apoštol otvirá tn r. do 
ůrad božích. SS. I. llö. (Hý.). Čím výše vy- 
stoupíš, tím širší rozhled. Pk. Má dobrý r. 
Us. — R. literami, die literarische Revue. 
Dch. 

Rozhlédáni, n., das Umsehen, die Um- 
sicht. 

Rozhlédati; rozhUděti, ěl, ěn, ění; roz- 
JUednoutiy dnul a hlédl, utí; rozhliieti, (na 
Mor. rozhlížeti) = rúzno hledětú pozorně pro- 
hlídati, rozvažovati, genau senen, sich um- 
sehen, auf alle Seiten sehen. -> 8e = vukol 
hledéti, ohližeti se, sich umsehen. Jg. — Snad 
by púščal rozhlédiýe (pozor m<ye). Výb. I. 
223. — 86 po čem : po krajině, Us., po ži- 
votě. Němc. 

Rozhlédati se ^^ mnoho hledati, sich 
mfíde suchen, zersnchen. Kdybych se roz- 
hlodal, nenašel bych to. Us. 

Rozhledný, weit aussehend. Dch.^ 

Rozhlidka, y, f., das Diorama. Sm. Vz 
Rozhled. 

Rozhlobiti, il, en, ení, rosMobovati = 
rozebrati, aus einanc^r nehmen, auflösen. 
Slov. 

Rozhlodati .= rozhrýzti, zernagen. Ros. 

— eo éím: myš zuby šat rozhlodala. 
Rozhluéeti, el, eni = hlukem pohnouti, 

beleben, wecken (durch Gesang, Töne atd.). 

— co: něčí srdce. Č. 

Rozhluéiti, i), en, ení, ertönen lassen. 
Dch. — co. 

Rozhmožditi, il, ěn, ění, rozhmoédovati, 
udusati, zerstampfen. ^ co čim: kladivem. 
Us. 

Rozhmyziti se, il, ení, rozlezli se, aus- 
einander kriechen. Ros. . 

Rozhnati, vz Rozehnati. 

Rozhnétiti, il, ěn, ění = rosnititi, ent- 
flammen. — koho k ěemu. K závisti aby 
je rozhnětil. M. 

Rozhněvaly, erzttmt. Pán Bůh r-lý. Barť. 
3Ö0. 18. . 

Rozhněváni, n., die Erzttmung. Snadný 
k r. V. 

Rozhněvaný; -án, a, o, erzürnt. R-ný, 
Že sa mu oěi iskría. Mt. S. Dělal r-ného. 
Dch. 

Rozhněvati, rozhnévávati =^k hněvu po- 
hnouti, popuditi, erzürnen, unwillig machen, 
aufbringen, entrüsten; se, zornig werden, 
sich erzürnen. V., Je. — koho. BO. Nevíš-li 
urození a zachováni svého, rozhněvej sou- 
seda nejbližšího, povíf povahu Života tvého. 
Prov. Bohu slouží tak, aby čerta nerozhněval. 
Us. Co sem vás kdy rozhněvala, odpusťte 
mně to pro Boha. SŠ. P. 4Ö2. R. pánka. Hus 
I. 107. -> koho, se na koho. Rozhněval 
ho na sebe. D., Br. Rozhněval se na bratra. 
Us. Král se na to r-val, do vězení Dorku 
dal; Tak ju dlóho namlóval, až se na ňu 
rozhněval; Jak se na tě r-vám, utnu tobě 
hlavu. Sš. P. 8.. 172., 696. Kat se na to 
r-val, od rázu ji hlavu sfal (od rázu = honem). 



Na Ostrav. Tč. -- koho ěim. Ml., Rk. Slo- 
víčkem mne rozhněvá. £r. P. 114. Rozhněval 
se rydem Hospodin. Žer. Pověz ty mně můj 
synečku, čím sem tě r-la. SŠ. P. 598. — se 
o něco. Mudr. — se z éeho. Z toho se 
Vlasta rozhněvala. Hái. Z toho kníže náru- 
živě se rozhněval. Háj. Velice se z toho 
I r-val. Us. u Rychn., Let. 21., Paas. 203., 213. 
I Dvořák se rozhněvá z toho. Žk. 290. — si 
i koho. R-la sem si šohajíčka svého, nemožn 
ho udobřit. Sš. P. 277. — se komu. Syn 
sa ji rozplakal, pán sa jí rozhněval. SŠ. P. 
140. ~ si koho proč. R-la sem si fto (mi- 
lého) pro jedno slovečko, že sem mu ne- 
řekla: Jdi s Bohem, srdečko. SŠ. P. 782. -> 
proti komu. Proti národu nemoudrému 
r-vám vás. Sš. I. 110. Proti Aronovi lítě se 
r-vav. BO. — se Jak. R-val se vši myslí 
(íratus est animo). BO. — že. Milenka se 
r-la, že všech jablek nedostala. Sš. P. 752. 

— se Y éem. Had sě rozhněvav v svěj 
chlipie (bujnosti). Mus. ~ se ěeho. Toho 
jsem se srdečně rozhněvala. St. ski. IV. 168. 

Rozhnísti, hnětu, hnětl, ení, roshnétati, 
zerkneten. Ros. •— eo éím: hrozny šlapánim, 
lisem. 

Rozhniti, hniii, il, i ti, rozhnivati =■ hni- 
tím se rozděliti, durch Schwüren aus einander 
gehen. Šrám té rány opět se obnoví a roz- 
hnie. Št. N. 333. Cecek rozhnil. Jád. 

Rozhnizditi se, il, ěn, ění, rosmtwziti se, 
sich vermehren, sich überalf festsetzen. — 
se kde. Rozhnízdili se po Cechách. Puch. 
Cizí řeč v té zemi se rozhnízdila. Puch. 

Rozhnojiti, il, en, ení; rozhnojovati = 
v hnůj obrátiti, zerdüngen, faulen machen; 
uHniti, aby se hncjilo, schwären maAien. — 
co : pole. Ros. — se, podbUrati se, schwären. 
Bern. 

Rozhohlovati, zerhobeln. — co: prkno. 

Jg. 
Rozhod, u, m., rozhodnuti, rozhodováni, 

t. i. a) roz-, usouzeni, rozeznáni, die Ent- 
scneidung, Erörterung. R. o věoeco viry. Sš. 
Sk. 185.; b) umíněni, umyšleni, wrada, od- 
hodláni, die Entsohliessung, der EntschlasSj 
der ^efasste Vorsatz. Sv. Lukáš totiž nečiní 
rozdílu mezi větším a menším r-dem Jidáée. 
Sš. J. 213. (Hý.). Vz Rozhad. 

Rozhoda, y, f., rozhod, die Entscheidung, 
Sv. Petr proto jednal o poslední soudní r-dě ; 
Což co nejdříve stalo se ihned po násilné 
oné rdě. Sš. Sk. 25., 75. (Hý.). — R., der 
entscheidende Moment, die Krisis. R. jest 
posud na váze. Dch. • 

Rozhodati se, losen. Sm. 

Rozhodce, e, rozhodci, ího, m., der 
Schiedsrichter. Tč., Kos. 01. I. 168. Jakub 
(mladší) r-čim byl při otázce. Sš. II. 21. 

Rozhoditi, il, zen, ení (na Slov. děn, děni) ; 
rozházeti, el, en, eni ; rozhozovati, rozhazovati, 
roz?u>divati = na r&zno Jwditi, zerwerfen, 
aus einander werfen, zerschmeissen ; marné 
vydati, verschleudern ; rozhodnouti, přemys- 
liti, entscheiden. Jg. — abs. Ta ruéiuce 
roznazuje (broky daleko od sebe hási). Sp. 

— co: dům, zeď, D.; peníze, zboží (pro- 
mrhati), Us.; mlýn (rozebrati ku křeíuíni); 
kolo vodu rozhazuje (rozstřikuje). Vys. Císař 
pán povídá, že rozhází všecko. Si. P. 684. — 



Rozhoditi — Rozhořčiti. 



129 



co kde: hnfij na poli, trávu, popel po 
louce. Us. — eo komu: ječmen drůbeži. 
D. — Vítr ji ho (seno) rozhazuje, ona za nim 
poskakuje. Sš. P. 608. — co Jak. Že celo 
Landavo na prach rozházime. Sš. P. 584. 
By mysHvé a rozvážlivě rozhodil (rozhodl). 
8t. ski. — co kam : dobrodiní na nevděčné. 
Jel. — se. Máme stejně (v kartách atd.), roz- 
hoďme 86, stechen. Us. 
« ^zhoalaniy n., der Entschluss. Celá věč- 
nost závisí od -svobodného r. vůle. Sš. II. 13Q. 
•Rozhodlanosf, i, f., die Entschlossenheit 

Rozhodlati, rozhodíávati - - spařádatiy roe- 
déliti, vertheilen. — co. Ros. — »e = roz» 
mysliti sßy ustanoviti se, sich entschliessen. 
Krok. -* 8 inft. Rozhodlal se tedy (Pavel) 
navštíviti v nově církve. SS. Sk. 187. 

Rozhodné, entschieden. Často lépe: na- 
prosto. Brt. 

RozhOdniee, e, f., zastr.,. die Dialektik. 
M. Beneš. 

Rozhodnikf a, m*» der Spruchmann. Sm. 
Vk Rozhodce. 

Rozhodnouti (na Slov. rozTiádnouti)^ dnul 
a dl, ut, ntí; rozhádati, rozhodovati — - roz- 
souditiy entscheiden, erörtern ; se = rozmy- 
Mi se, sich entschliessen; rozhněvati se, 
8ich zerkríegen. Jg. — ab§. Nebyl, kdoby 
rozhodl. Kom. Dlouho váhalo vítězství, bz 
dělostřeUtvo rozhodlo. Sych. — co: ro- 
zepři, odpor, V., koho. Br. R. rovnici = 
rozřeuti, lösen. Nz. — koho podlé čeho: 
strany podlé práva. V. -^ mezi kým: mezi 
stranami. V. — co z čeho. Smrž. — co 
kde. Nemohu to na mysli^ rozhodnouti. V. 
Společné vážné záležitosti na obecných sně- 
mech rozhodovali. SS. U. 3. — co^čim: 
losem, ÜS., kostkou. Sych. Pokud se nále- 
zem soudním nerozhodne. Us. — nad čim. 
Beznadějná porážka nad odvisností naší roz- 
hodla. Sych. — co kdy : po «lySení strany 
dmhé r. J. tr. — R. v něčem (rozeznati). 
J. tr. V zásadě něco r. Sš. Sk. 175. — kde. 
Vz R o čem. — proč. To r-dlo pro všecky 
éasy života jeho. .Sš. I. 2. — J ak. Konečně 
o někom r. Dch. A nade vše jiné důvody 
rozhoduje okoličnosf. Sš. II. 17. — si co. 
Když «1 to člověk r-dne (uváží to). U Ry- 
chnova. Msk. — koho oč. ' J. tr. — se oč 
~ rozhněvati se. Rozhádali se o právo. Ms. 
pr. pr. — se k čemu. Nemohu se k tomu 
rozhodnouti, abych to učinil. Us. — o čem. 
Us. Poaud se o tom nerozhodlo. Dch. Aby 
se ukázalo, kdo T církvi o věceoh víry má 
rozhodovati. Sš. Sk. 176. — se kdy. Po 
fn chvíli se nerozhodl. Us. I^ch. 

Rozhodnutelný, spruchreif. Sm. 

Rozhodnuti, n., die Entscheidung. K. od- 
poru. V. R císařské ode dne 27.. října 1873., 
lépe: dané dne 27. ř. nebo: jéhoŽ datum 
27. ř. Sb. Mnozí také: ze dne 27. ř. R. ve 
věcech, ježto se týkají knČh pozemkových, 
Cognition in Grundbuchssachen. J. tr. R. 
néiniti, eine £. treffen. Dch. DAvod r. Šm. 

Rozhodnutý; rozJiodnut, a, o, entschie- 
den. R. vítězství, Sych., pře. Kom., v^ka. 
Kram. — Jg. 

Rozhodný, positiv. R. úsudek (jistící), 
Marek, závěrek. Presl. — R., ausschlag- 
gebend, entschieden. R. doba, Řt, kríse, obrat, 

KoliaT 6Mko-Bém. tloTnik. III. 



rána, skutek, Nz., řeč. Na r-dném místě. 
Dch. R. přísaha, der Schiedseid. Borový. * 

Rozhodovati, vz Rozhodnouti. 

Rozhodujiei , maasgebend , ausschlag- 
gebend. Us. Dch. 

Rozhojnění, n., die Vermehrung. R. stAtku, 
Ros., náboženství. V., poeti vosti, přátel. Kom. 



Rozho 
Rozho, 



Rozho, nilost, i, f. ~ rozlu^énost 



Rozho, 
Rozho 



něnosť, {, t, die Vermehrnng. 
něný; -ěn, a, o, vermehrt. 



nilý, vermehrt. Br. 

nitel, e, m., der Verrachrer. 



Rozhojnitelka, y, f., die Vermehrcrin. 

Rozhojniti, il, ěn. Ční; rozhojňovati --- 
rozmnoiiti, rozšířiti, mehren, vermehren, ver- 
vielfältigen. Jg. — eo : příjmy, peníze, slova, 
D., nepravost. — co kde čim. Knihu na 
mnoha místech pěknými povídkami r. V. 
R. zemi zbožím. Háj. R. rozum v sobě. 
Byl. — se v čem. v moudrosti víc a více 
se kochati a tím i v blai^enosti se r-jňovati. 
Sš. J. B8. Se v moudrosti r. Pr. živ. A. — 
se. Rozhojňuje se potěšení, utrpení naše. 
Kom. — se nad co. Milost nad hřích se 
rozhojnila. Zid. — se na koho. Mnohem 
více milost boží na mnohé se r-la. Sš. 1. 62. 
— se Čim. Církve rozhojňovaly se počtsm 
každodenně. Sš. Sk. 188. (Hý.). — co v co. 
Význaiň rozhojňujeme u veliké bohactvi. 
Bž. 223. — se k čemu. Plod, jenžby se 
r-nil k účtu vašemu. SŠ. II. 186. 

Rozkoliti, il, en, ení, rozholovati, ent- 
hüllen, entblössen. Rös. — co kde. 

Rozhon, u, m., příp. -ni. Mkl. B. 115. — 
R., das Auseinandertreiben. Sm. ~ R., der 
Anlauf. Dch. — R. V r. orati ^= orati pole 
z obou delších kf'ajd (stran) tak, že brázdy 
leží proti hranicím sousedním a že poslední 
brázda prostředkem pole se vyorá. Mor. Šd., 
Bkř. — E-ny, meze mezi poli. Ü mor. Ostravy. 
Mtl. — R;, odhrnovačka, deska při pluhu, 
das Streichbrett. Pta. 

Rozhonek, nlra, m., hostina s tancem. SŠ. 
P. 767. 

Rozhoniti, vz Rozehnati. 

Rozhoř, u, m., brázda mezi ^á^ony, Furche 
zwischen zwei Beeten. V. R. z roz-or (/* za- 
mezuje hiát). Prk. Př. 25. Rozborem se voda 
svozi\je. V. R-ry dělati (na příČ), Kom., 
proháněti, Us., Yyhnati. Puch. — R., pole, 
das Feld, die Flur. Puch. — Jg. 

Rozhoradlo, a, n., der Krautstrich (ein 
Rechen, v oekon.). Sm. 

RozhořalÝ, entflammt, entbrannt, erglüht. 
R. seraf. Den. 

Rozhoraný = smutný, traurig, melan- 
cholisch. 

Rozhorati, melancholisch werden. Děti, 
které byly veselé, najednů rozhorají. Na 
Ostrav. Té. 

Rozhořčení, n., kyselost, die Erbittening. 

Rozhořčenosf, i, f., die Er-, Verbitte- 
rung. Us. Dch. 

Rozhořčený; -en, a, o, ver-, ^bittert. Us. 

Rozhořčilosf, i, f., die Erbittening. Vše- 
likou mysli r. mimo sebe pustiti. Sš. Sk. 236. 

Rozhořčiti (na Slov. rozhorouéiti), il, en, 
ení ; roghoróovati, rozhorČirati ~- rospáliti, 
erhitzen. Pass. — eo, se Čim. Klisna chti- 
vosti se rozhořčila. Ja. Mosaz ohněm se r-čil. 

157 



130 



Rozhořčiti — Rozhranný. 



Rozbořéiti, il, éen, eni ; roehořčovati = 
řozhniviUú erbittern. — se Ba koho. Sycb. 
-^ koho eim : nespravedlivÝm jednáním. 

Rozhořeknouti «e. R-kfo se břicho mé. 
ZN. Vz Rozhořčiti. 

RozhořeknntÝ, erbittert. — čim: žlači 
hnévn. Kvač. 162.* 

Rozhořekovati, zuia Wehklagen bringen. 

— se. Kartig. 

Rozhořelý, entbrannt. Us. Dch. 

1. Rozhořeti, el, en, eni, anzUnden, er- 
hitzen. — co éim. Ciesař vól měděný ve- 
likém ohněm rozhořeti kázal. Pass. 944. 

2. Rozhořeti se, el, ení; rozhárati se; 
rochořovcUi se, roßhoHvati se = vzníti se, 
rozpáliti se, enť, aufbrennen, in Brand kom- 
men. — ahs. Než se dřivi rozhoH. Ros. R-řel 
se spor o véc. Kos. 01. L 12. — se éim 
(k eemu). Láska dvojnásobným podpalem 
se rozfaořtne. Krnz. Krvi velmi se rozhoří 
(k smilství). Ms. Secret AnaniáS k větSímu 
proti němu (Pavlovi) záStí r-řel. Sd. Řk. 265. 

— se nač. Defi s^ rozhqřieva na poledne. 
Rkk. 52. — se nad eo.' Plamen r-řel se 
nade vfiecky národv. Kom. Pr. 5. 

Rozhorleně, eifrig. V. 

'Rozhorlenec, nce, m., der Enthusiast. 
Nei. V. 

Rozhorleni, n., die Erhitzung, Ereifening. 
R. k modlitbě, ku pobožností, Br., k hněvu. 
Nelíčené r. Dch. — R., die Entrüstung. 

Rozhoří enosf, i, f., die Entrüstung. Kos. 
Ol. I. 48. Tz Rozhorleni. 

Rozhorlený; -en, a, o, entrüstet. 

Rozhorliti, il, en, ení; rozhorlovati = 
rozhořčiti, erhitzen; pohnouti vnitřní, in 
Eifer bringen, aneiíem, ereifern. Jg. — koho. 
Br. ~ koho k řemn : ku pobožnosti, Kom., 
k hněvu. Jg. — se v ěem: v duchu, v lásce, 
Br., v bázni boží. Putov^ sv. — se éim. 
Dary božími se v dověrnosti k Bohu r. Br. 
R. se. hněvem. V. — se nač, na koho. 
Kom., Sych. -— se kde: na mysli. BO. 

Rozhoršenosl, i, f., die Entrüstung. Us. 
Tč^ S5. Sk. 171. 

Rozhorlený ; -en, a, o, aufgebracht, ent- 
rüstet. Dch. 

Rozhorliti, il, en, ení, aufbringen, ent- 
rüsten. — se, sich entrüsten. — čím. Us. 

RozhospodaHti, il. en, ení, rozmrhati, 
verwirthschaften, durcnbríngen. Us. Dcli. 

Rozhospodyné, ě, f. = nehospodyné, ein 
nnwirthschaftliches Weib. Jg. 

Rozhostiti, il; stěn a átěn, Ční; rozhoHo- 
váti; rozhostivati = rozdéliti, trennen; roz- 
HHti, verbreiten; se = rozloučiti se, roz- 
hněvati se na sebe, sich trennen, aus ein- 
ander gehen, mit Jemanden brechen; roz- 
hostiti se jako hostj pohodli uiívati, se svléci, 
posüiti se, sich als Gast wo niederlassen, 
sichs wo bequem machen; prostHti se, po- 
ložiti se, sich lagern, legen, ausbreiten. Jg. 

— se. Rokovnici se rozhostili (na sebe roz- 
hněvali). Sych. Tu se rozhoSfuje bezpečně. 
P£. 43. Když k uloženému dni přijel do 
Veselé a rozhostil se. Lot. 199. Přijed v les 
tu se rozhostí! (pohovil si). St bÍ\. — se 
z éeho. Rozhostí 1 se (svlékl se) ze svého 
havn. Háj. — se, koho kde, kam =^ po- 
ložití. R. se T lese, v trávě, po lese, do 



trávy. Us. S koně ho sbodla, až se rozhostil 
na zemi. Troj. Rak se rozhostil v těle. Lk. 
Spravedlnost se na poli vozhostí. Roz. ur. 
reg. 134. (Jg.). Mír a klid rozhostil se fiiroa 
áai. Us. Tě. R. se n koho. Rk. — se s kým 
(rozhnévati se, mit Jem. brechen). Us. Dch. 

Rozkoukati, ins Heulen bringen. Ros. — 
se. 

Rozhoupati; rozhoupnouti, pnul a pl, 
ut, utí ; rozhupovati, in Schwung bringen. — 
eo: zvon. — se, koho na čem: chlapce na 
provaze r. Us. — éeho: zvonu, sp. rf. : 
zvon. 

Rozhonrati se = rozklusati se, in Trab 
kommen. Vranka se opět r-la. Němc. 

Rozhousti se, hudu, hndl, ins Musiziren 
kommen. Ros. 

Rozhouževný, sehr znh. D. exc. Vz Roz-. 

Rozhovor, u, m., rozmluva^ das Gespräch, 
die Konversation. Tichý r. Hdk. Do r-ru «e 
dáti, Nrd!, se pustiti. Vz Dialog. 

RozhoYoHtl, il, en, eni = roznüuviti, aus- 
reden, abrathen. — komu co. — R., k ho- 
vořeni pohnouti, zum Reden bringen. - 
koho. — se, ins Heden kommen. Bern. 

Rozhovorný ~ konversa^ni. K, mhiva, 
die Konversationssprache. 

Rozhový, Reis-, Ruthen. R. listy. Rostl. — 
R., větvitý, ästig, frondosus. R. aub. BO. 

Rozhození, n., das Auseinanderwerfen. 
Us. 

Rozhozený; -en, a, o, aus einander ge- 
worfen, zerworfen; entschieden. Jg. 

Rozhraba, y, rozhrabanec, nce, m., v již. 
Cech. -r nepořádány člověk, ein unordentli- 
cher yensch. Rozhraban^e rozhrabanej. Kts. 

Rozhrahati, hrabám a hrabu; rozhraho- 
vati, rozhrabávati , aus einander rechen, 
scharren, werfen. Jg., Ros. — ťo éira: rýčem 
mravenčí hnízdo. Svch. 

Rozhrada, y, í, v horn. := přehrada. 
Hř. 71. 

Rozl^raditi, il, zen, ení, -na Slov. děn, 
ěni; rozhrazooati, rozhrazovati ~- hradbu 
rozházeti, den Zaun abreissen, von ein.inder 
werfen. — eo : plot. Lom., jámu na zátyni, 
střídu na 2 větrné proudy, verfachen. Hř. 71. 

Rozhrádka, y, f , das Orgelschleifregister. 
Vaněk o varh. 

Rozhrah, ě, í. = rozhraní. Vký. 

Rozhranéní, n., die Demarkation. 

Rozhraněný; -en, a, o, getrennt. - řím. 
Oči r-né nosem. Kos. 01. I. 28. 

Rozhráni, rozehraní, rozhráni, roze- 
hráni -:- rozhranné místo, kde se hranice n. 
cesty děli n. stýkají rozcestí, křížová cesta, 
der Scheideweg, die Mark-, Wegscheide, 
BO., Kat. 3209., meze hranice vůbeo. Výb. 
1109. R. zemí, krajin, polí, lesů. Us. Na 
r. ho vojáci dostali. Us. R. cest. Ctib. — R. 
v horn, meze dolového pole horním zákonem 
propůjčeného, die Markscheide. Vz S. N. - 
R,, místo, kde popravují (poněvadž se to 
na rozcestí dělo), der Richtplatz, die Richt- 
stätte, Richtbühne. Zakopali je za branou 
na «rozhraní. St. let — V., Leg., Trip. 

Rozhraniti, il, ěn, ění, abgränzen, scheidon, 
trennen. — co ěím. 

Rozhranný, Granz-. — R., popravní. 
Rieht-. R. místo. 1474. Vz Rozhraní. 



Rozhřáti — Rozchladiti. 



131 



RozbMti, VK Rozehráti. 

Rozhřát^ Tz Rozehřátí. 

Rozhrdén, él, éni, stolz werden. Mus. — 
proti komu. Pal. 

Rozhřebati, rozhrabatiy aus einander 
scharren. — co. Na Ostrav. Té. 

Rozhřecha, y, f. = rozhřešeni. R-chy 
n církve boží hledati. Sá. L. 85. 

RozhřeSeni, n., rozhřiieni, odpuštěni kH- 
ehůy die Entafindignng, Lossprechnng, Abso- 
lution. R. pfíjatí, Háj., V., nedáti. Ctib. Vz S. 
N., Hus., vz násl. 

Rozhřešený; -en, a, o, von Sünden los- 
gesprochen. Aqu. 

RozhřeSitelný -^ rozMešný. Jg. 

Rozhřešiti, rozhřOiti, il, en, enf; rozhře- 
šovati = hřídíúv osvoboditi. R. z rozřešiti. 
Vz Ht Brs. 49. Entefindigen, von Sünden 
lossprechen. — abs. Ó by páni a kniežata 
chtéla mSe slůžití, křtití, kázati slavně v ko- 
stele, zpoviedati a rozhřelbvatí, řekli by 
knčžie, že to jest kacieřstvie. Hus. I. 180. 
— Jak. Jedni jsťi, jenž velebiece kněžstvo 
pravie, bv bez jich rozbřeSenie nižádný ne- 
mohl rozhřeSen býti. Hus. II. 343. — koho. 
Knéz rozhřeSnje kajici. Kom. Kněz nemóž 
hřiešného r., jedné ač jest právě kající a pán 
Bóh ho rozhřeSie. Hus. II. 163. — Hos. II. 
44., 161., 162., 273,, 268. Papež musi Cechy 
r. Dal. 107. — koho od ěeho : od hříchů. 
Karyon., Has. I. 340. — éeho : hříchů, l^t. 
Papež každého móž r. všech hřiechóv. St. 
239. Daj mi a já tě r-$ím toho, cos néinil 

frotí bratru svému. Hus. II. 287. — Výb. 
434., St. ski. IV. 226. Papež Čechy kletby 
rozhřešil. T. 

Rozhřešný, mohoud býti rozhřešen^ ver- 
zeihlicfa, erlässlicb, absolvirbar. Jg. 
. Rozhl^ešováni , n., die Entsündigung. 
Stele, Hus. I. 120. 

Rozhřešovati, vz Rozhřešiti. 

Rozhřáti, n., vz Rozbřití. 

Rozhřeva, y, f., rozhřitiy das Erwärmen. 

Li. 

RozhHšeni, n. = rozhřešeni. R. žádal. V. 

RozhHšiti — rozhřešiti. V. 

RozhHti, vz Rozehřáti. 

RozhHti, n., das Erwärmen. Jg. 

RozhHtý ; -ťf, a, o, erwärmt, zerlassen. 

RozhHTáni, n., die Erwärmung, Schmel- 
zung, Aufthauung. Us. 

RozhÜTati, vz Rozehřátí. 

RozhHnéti, rozehhnéti se, ins Donnern 
kommen. L. 

Rozhma, y, m., marnotratník, der Ver- 
sehwender. Na Hor. Bkř. To je élověk r. 
üs. Hý. 

Rozlirňati ^^ rozhrnouti. Mor. §d. 

Rozhrnouti, u1, ut, utí ; rozhrnovati, — 
eo éim: chmel lopatou, von einander thun, 
entrollen. R. prapor rukou. — eo komu. 
Sedel sokol na topole, rozbrňal si peří svoje, 
bs. P. 696. 

Rozhmovák, u, m. R. sněhu, der Schnee- 
pflog. Us. Dcb. 

Rozhroehati, hroéhaje rozehnati, aus ein- 
ander knallen ; ins Knallen bringen. Ros. — 
koho. 

Rozhrom, u, m.^rozhiti nepřátel, die 
Zerstreuung des FeinQes. L. 



Rozhromenec, nee, m., rozpráše/vý, der 
Flüchtling. L. 

Rozhromiti, il, en, eni, rozehnati, roz» 
ptýliti, rozplašitij zerstreuen. — co, koho : 
nepřítele, oen Feind zerstreuen, schlagen. L. 

Rozliroutiti, il, cen, eni = rozdrtiti, zer- 
malmen C. — eo čim. 

Rozhroziti, il, žen, ení, rozhro'iovati, er- 
schrecken. — koho. Leg. — se, sich ent- 
setzen; sich zerdroben. Rozbroziv se, vrátil 
se. Leg. — se komu. Kdyby se mu r-zil, 
nic nedbá. Us. 

Rozhrubéti, ěl, ční, dick, grob werden. Jg. 

Rozhrufíiti (zastr.), rozkrušiti, il, en, eni 
= roztlouct^ zerschmettern. — co. I roz- 
hruěicbu vsie bohy. Rkk. 8. Vz vysvětleni 
V Gb. Hl. 108. 

Rozhryznouti, znul, ut, utí; rozhrýzti^^ 
hryzu, hryzl, zen, ení; rozhíryzati, rozhryzo- 
váti, zerbeissen, zernagen. — co. Kdo chce 
jádro, musí skořápku rozhryznouti. Koll. 

Rozhuéelý, erbraust; mürrisch. Us. Dcb. 

Rozhuda, y, f., tvaroh se smetanou n. 
8 čerstvým máslem rozmichaný, v obec. řeéi : 
toleranc (z lat), die Toleranz. — R., tlustá 
éenská, dickes Weib. Us. 

Rozhádaný. Pípot jich jest radost r-ná. 
Sš. Sm. bs. 29. 

Rozhudlařiti, il, en, ení. — eo, etwas 
zu hudeln anfahgen. Ros. 

Rozhuhhati, zum Schnüffeln bringen. — 
86 na koho. 

Rozhujati, verjucken, verschwenden. Na 
Ostrav. Té. 

Rozhuk, u, m., das Getöse, Toben. L. 

Rozhukati =^ rozzlobiti, wild machen. — 
86, wild Verden, toben. 

Rozhupkati, ins Hüpfen^bringen. Ros. 

Rozhupovati, vz Rozhoupati. 

Rozhůrka, rozborka, y, f. ~ brázda, 
die Furche. Hšv. 

Rozhustiti, il, stěn. ění, rozhouHéti, ěl, 
ěn, ění, dicht, zahlreien machen. — ne. Při- 
klad v Jg. Slov. uvedený nenáleží sem, po- 
něvadž v něm m. rozhusti má státi rozhosti. 

Rozhiitati 8i, sich in etwas finden, etwas 
verstehen. Nie si r. neví. Bern. 

Rozhuzdal = rozhoupati. U Opav. Klš. 

Rozhvřzdi, n., hvizdy, das Gestirn, die 
Sterne. Puch. 

Rozhvizdati, ins Pfeifen bringen. — koho. 

— «ie, ins Pfeifen kommen. Ros, 
Rozhýbati; rozehnouti, ul, ut, utí r- roz- 
houpati, in Bewegung, in Schwung bringen 
o. setzen, in Gang bringen. Us. — co: zvon. 

— eo éira: rukou. — ■ se, in Bewegung o. 
Schwung kommen. Dch. 

Rozhýrati, rozhýřiti, il, en, eni, Verthnn. 

— eo éim 8 kým: pitim s kai^amády. Us. 

Rozcházeti, vz Rozejiti. 

Rozeházka, y, f., rozchod, das Ausein- 
andergeben. Bern. 

Rozcheehlati = rozpiilati. Na Ostrav. Tě. 

Rozchechtati, na Slov. rozchechodiati, 

ins Kichern bringen. — koho ěim: šprýmy. 

— 86, ins Kichern kommen. Ros. 
Rozchladitel, e, m., der Erkälter. Jg. 
Rozchladiti, il, en, ení, rozchlazorati, 

kttbl machen, erkälten, abkühlen. Tabl. diet. 
lö. — co ^im. 

157' 



132 



Rozchlácholiti — Rozchronstati. 



Rozehláeholiti, il, en, eni, besänftigen, 
beschwichtigen. — koho čim: dobrými 
slovy. 

Rozehiachuniti se nad éim, hell, laut 
auflachen. Na Ostrav. T5. 

Rozehla^iti, iL en, eni, otevHH. — co: 
dvéře, aufreissen. D. 

Rozehlastati, versaufen. ~ co na éem: 
penize na kořalce. Na Ostrav. Té. — se, zu 
saufen anfangen. Us. Hý. 

Rozehlaštíti, il, én, ěnf, zerschlagen. - 
co komu: hlavu. us. na Ostrav. TČ. 

Rozchlazeni, n., refrígerium. BO. 

Rozehlémtati, zerschlabbem. Ros. — co 
kde. 

R4>ze]ileptati =^ rozchlemtati. 

Rozchlipati se, ins Schluchzen kommen. 
. Rozcblípiti, il, en, eni — rozevříti, klaf- 
fend machen. — co. Krok. — se, sich öffnen. 

Rozchlipka, y, f. R-ky^ myina, mlži, 
máji misky na jednom n. na obou koncicli 
vždy otevřené, nohy malé, dychaci rourky 
srostlé. Vz Střenka, Sa&eň, Kropenka. Frč. 
223. 

RozcUostati, roemrskati, mit Ruthen zer- 
hauen. L. 

Rozchloumati, rozcuchati, zerwirren. Us. 
— co řím. 

Rozchloupaný; -án, a, o -- ntéesaný, 
ungekämmt, láor. Bkř. Chodi celý r. \j%. 

Hý. 

Rozchlupacenosf, i, f., cUupatosí^ die 
Struppigkeit. Jg. 

Rozchlupacený;-^,a,o, struppig, zottig. 
R. vlasy. V. 

Rozchlnpatéti, ěl, éni, zottíg werden. 
Ros. 

Rozchlupauti, 11, cen, eni, struppig ma- 
chen. — co, koho. Ros. 

Rozchmatati = rozchytati. U Olom. Sd. 

RozchmuHti se. Snadno se jim zachmuří, 
snadno rozchmuři. Němc. Vz Chmouřiti. 

Rozchftápati = roztloud, zerschlagen. •— 
co: nádobu. U Opavy. RIS. — co kdy: za 
rok troje boty r. Us. 

Rozchod, n, m., robiti, das Auseinander- 
gehen. Po rozchodu té rady. Troj. R. v tělo- 
cviku. Km. Roz-chod! Ausein-ander! Csk. 
R. stroje, der Anlauf. Šp. — R., loučeni se, 
Abschied, m. Při r-du přišli jsme na roz- 
cesti. Sych. — R., chod, prospěch, der Fort- 
gang, das Gedeihen. V. — R. ostrý, sedům 
acre, rostl. Schd. II. 306. R. modrý. Na 
Ostrav. Té. 

Rozchodéuí, n. R, na Slov. = rozšlapáni, 
die Zertretung. R. střevíce. Bern. — R., roz- 
chod, Bern. 

Rozehoděný, na Slov. --=■- rozšlapaný, zer- 
treten. K. střevíc. Bern. — R., rolety, zer- 
fahren. Bern. 

Rozchoditi, vz Rozejíti. 

Rozchoditosf , i, f., prostmnnosf, die Aus- 
gebreitetheit. Jg, 

Rozchoditý = prostranný, ausgebreitet, 
breit. V. 

Rozchodná, vz Rozchodný. 

Rozchodnice, e, f., v KrkonŠ. <=t= veselka 
ku konci přástev. Kb. 

Rozchodnik, u, m., rostl., sedům, das 
Knabenkraut, die Fetthenne, die -Hauswurz. 



R. obecný, s. telephium, die knollt^e Fett- 
henne, šesti řady, s. sexangulare, S. N., ostrý 
n. tučný mužuc, sedům acre, der Ifauer- 
pfeffer, das schwarze Fettkraut, bílý, s. 
album, das weisse Fettkraut, Č1. 46., rA- 
žový, s. rhodiola, nachový, s. purpureum, 
skalní, s. mpestre, roční, s. annuum. homi, 
6. al pestré, úzkolistý, s. boloniense, huňatý, 
8. villosum, Ol. Kv. SfA, vz FB. 97., Slb. 565., 
strminný, červenavý, ostrý, Sívolistý. Jg. — 
R., pupenik, scrophularía nodosa, die Braun-, 
Sauwnrz. Aqu. — R., vranni mýdlo, craa- 
sula minor, rostl. 

Rozchodnikový. B. voda. Čem. Vz Roz- 
chodnik. 

Rozchodný, co se rozcházi, was von ein- 
ander geht. K. řeka. Ros. — R., fc rozchodu 
náleéejici, Abschieds-. R. kázání n. na roz- 
chodnon n. na rozchodné; na rozchodnou 
píti. Us. Köpim já ti pentln modrö, to máš 
milá na rozchodnó. Sš. P. 348. Kdvž mne 
na r-dnou pOlibil. Er. P. 104. a. Představeni 
na r-dnou. Dch. 

Rozchocholatiti, il, cen, eni, den Schopf 
aus einander thun. Hos. 

Rozchochtati se --^ rozchechtati se. Aesop. 

Rozchopiti, il, on, eni, rozchápati\ roz- 
chojoovaii, weggreifen, wegraffen. — co. 

Kozchořeti se, il, eni, roschorovati se — 
rozstonati se, erkranken. L. Vz Ochj^řeti. 

Rozchorovati se, erkranken. 8m. Vz 
Rozchořeti se. 

Rozcliotniti ' ^ rozchutiti, pohodnou ti, an- 
feuern, aneifern. — s inft. I byl (Petr) roze- 
chvěn a rozchotnén příkazu anielova po- 
slechnouti. Sš. Sk. 143. Vz Rozcnutniti. 

Rozchovaťi, rozchavávati, hie und da 
verstecken, verwahren. — co kaní kde : ftaty 
do skrýši v domu svém. Eus. — se, sich 
hie und da verstecken. R-li se. Pref. — R., 
anfangen zu tragen.' li. dité. Us. 

Rozchramostiti, il, stěn, énf, zerfahren, 
zerwühlen. — co : cestu. Us. u Olom. Sd. 

Rozchraniti - rozhwyuti. — co éim: 
obilí lopatou. Opav. KIŠ. 

Rozchřapalý =^- rozchřapélý. 

HozchirkpAÚsirozkřápati', rozchřápnouti, 
rozkřápnouti, pnul a pl, ut, utí; rozchřapá- 
vati, rozkfapávati -^ rozbiti, zerschlagen, 
zerbrechen. Jg. — co: hrnec. Ros., dim: 
udeřením. 

Rozchřapélý, rozchřapalý hrnec, zer-, 
angeschlagen. Kos. 

Rozchrastek, stku, m., hamparáti, hara- 
burdi, staré věci, Rnmpelzeug, n. Us. Doh. 

Rozchrastřný ; -én, a, o, zerwackelt. K. 
stAl, bečka. Us. Dch. 

Rozchrastiti, il, št^n, ěni, zerwackeln, 
zerschütteln. — co. Us. Dch. 

RozchHbiti se, striinchíg; herauswachsen, 
Blätter bekommen. Na Ostrav. Tč. 

Rozchrleti, el, eni, rozházeti, aus einander 
werfen. — co kam: peníze mezi lidi, U.s. 

Rozchrochtati, aus einander grunzen ; ins 
Grunzen bringen. — koho: praso. Ros. 

Ro^chrouniti, il, én, ěni, rozdrchati^ roz- 
váleti. — co: postel. Us. VSk. 

Rozchronstati; rozchroustnouti, sťnul a 
stl, ut, utí, zerknorpeln. — co éim: ořeeh3' 
zuby. Us. 



Rozchůd — Rozjednáni. 



133 



Rozehůd, chodu, m. R. ostrý. Vz Rozchod. 
Mor. Té. 

Rozehuťhliti, il, en, eni, den Klumpen 
entwickeln. Ros. 

Rozehumeliti, il, en, ení, rozchumelovatiy 
rozchufnelovávatiy aus einander walken. Ros. 

Rozchunilati, rozchumlávati. — co, koho 
éím: někomu rukou vlasy, zerzansen. , 

Rozehuravéti se, ěl, éni, erkranken. Ros. 

— éim: nastuzenim. 

Rozchntiti, il, cen, eni -^ rozchutniti. L. 

Rozehutnání, n., das Entzücken. R. v ná- 
boženství. »St. 

Rozchutnati, rozchutnávaii se, chuti na- 
byti, Wohlgefallen haben, Lust bekommen. 
Výb. 1. 641., St. — se v ěem: v milostí. Št — 
*> ínít. Tak se rozchutnali mluviti, že . . . 
St let 294. 

Rozehutnitl, il, i^n, ěni, chuti dodati^ 
Litst einflössen. — koho k éemu. Us. Pch. 
Vz Rozchotniti, ans Rand u. Band bringen. 

Rozchváeeni, n., die Wegraffung, Plün- 
derang. Jg. 

Rozchvácený; -cen^ a, o, aus einander 
genommen, geplündert 

Rozťh valiti, il, en, eni, zu loben anfangen. 

— koho. Mus. 

Rozchvat, u, m. -^ rozchváeeni. 

Rozehváiati ; rozdivátiti, il, cen, eni ; roz- 
chvcicovatif rozchvdtávati ■— rozchytati, rO' 
zebratiy rozsápati, roztahati^ rozundatiy weg- 
nehmen, wegraffen, plündern. Jg. — Kořistí 
po nich pozůstalé jsou rozchvátány a roze- 
braly od lidu královského. Ski. 1030. ~ 
fo: kořisC, Pulk , pozüstalosf, Svch., město. 
Kom. - co mezi kým. Rozehvátilí mezi 
aebou jmění nafie. Br. 

RozehvéJ, e, f, -= rožky v. Nz. 

RozehTÍti, chvěji, ěl. ěn n. in, ění; roz- 
divivati, wankend machen, zerschwenken. 
lto8. —- CO. — se, schwanken, beben. 

Rozchybati, rozchybovati ^ rozhazo- 
vati, aus einander werfen. — co kde: pe- 
níze po krčmách, seno po láce. Na Ostrav. 
Tc. 

Rozchytati; rozchytiti^ il, cen, eni; roz- 
chycovati, rozchytávati, zerfangen, zerreissen, 
hie nnd da fangen, auffangen; pokoujňti, 
aufkaufen. Jg. — koho uač: na špice oŠtipA. 
Kom. — R., rozhrnouti. — co: šat. BO. 

Rozina, y, f., Rosalia, die Rosine. 

Rozinka, rozinka, y, f , lépe : hrozinka, 
(Mlvozeno-li toto slovo od hrozeti, což není 
jisto, poněvadž to má Němec: Rosine, An- 
gličan: ratsins, Francouz: raisins. Mk. Vz 
Mz 207. R-ky ^ sušené jahodky hroznil, die 
Rosinen. V., Kom. — R. Vachetkova— ^^ři- 
hlouplá ženská. Na mor. Zlínsku. Brt. 

Rozinkovateti, ěl, ěni, rosinenartig wer- 
tlen, eintrocknen. Vino r-ti. Us. 

Rozinkovatý, rosinkopitý, rosinenformig. 
J^. 

Rozinkový, Rosinen-. K. jádro, koIác. Us 
Rozlnocerveuý, rosinenroth. D. exc. 
Rozinový, r&žový, Rosen-. R. barva. Ros. 
Roztáté, růžistě, é, n., der Hosengarten. 
Hos. 

Roziva, y, f., coría, hmyz mnchovitý. Krok. 
Roziyený -^ rozpustilý. Us. u Strakn. 
V z Rozjivený. 



Roi^abluhka, y, f., der Lieblingsapfel- 
baum. Pa zahrádce chodiU, r-ku sadila. SS. 
P. 437. 

Ro^achati -^ roi^echati. Us. Hý. 

Roijamiti se, dostati jámu, otevříti se, 
sich zerklüften. Zem se r-Ia. Ostrav. Tč. 

Ro^anéený; -en, a, o — rozzlobený, er- 
zürnt. Us. Všk. 

Ros^ančiti, il, en, eni -^ rozzlobiti, erztlr- 
nen. IJs. Všk. — koho. 

Ro^apati, schnell aus einander nehmen. 
— co: ovoce, Ostrav. Tě. 

RoaJapiti, ro:iijapnoutiy schnell öffnen. b= 
co: ruku. Ostrav. Té. 

Roa^ařený; -en, a, o, lebhaft erregt Us. 
Dch. 

Ro^aHti, il, en, eni -=^ popuditi, rozhně- 
vati, aufregen, entrüsten. — koho. — se 
čim: vínem. — se na. koho = rozhněvati: 
na žalobníky. Měst. bož. 

Ro^ásati,^ ins Jauchzen bringen. -^ se, 
anfangen zu jauchzen. Ros. 

Ro^asiti, il, en, eni — zděsiti, in Schrecken 
setzen. Slov. Bern. 

Ro^asnéti, ěl, ěni, licht, klar, hell werden. 

Jg. 

Rozjasniti, il, ěn, ění ; roifjasfíovati, licht, 
klar, hell machen, aufheitern, aufklären. — 
CO: čelo. Dch. Láska oko rozjasni. Nej. — 
se (kdy). Na tu zprávu tvář jeho se roz- 
jasnila. Jg. R-lo Mř Us. Tě., SS. P. 300. 

Roa^ati, öffnen, aufthun. — co : hubu. Na 
Ostrav. Tě. 

Roa^atnost, i, f., die Zerlegbarkeit L. 

Roayatný, zerlegbar. Vz Kozejmouti. L. 

Roz(j)avený; en, a, o, aufgesperrt. R. 
huba. Na Ostrav. Té. 

Roajaviti, il, en, eni, roi^avnouti = roz- 
dáviti, Öffnen, aufsperren. — co: gymbu 
(hubu). Na Ostrav. Tě. 

Ro^ečený; -en, a, o, weit, sehr brausend, 
bniuscnd aufgewühlt. Dch. 

Ro/.jeěiti, il, en, enf, zum Bratuen auf- 
regen. Šm. — co. 

Ro^ed, u, m., ros^jidáni. R. kostí, caríes, 
der Beinfrass. 

Roa^edený; -den, a, o, zerfressen. R. 
krtice. — R., rozhněvaný, heftig erbittert. 
Vz Rozjediti. 

RoaJediněený, zertheilt. Am. 

Roajediti, il, děn, ěni; rozjedovati^^roz- 
jitřiti, rozhněvati, ergrimmen, erbosen. — 
koho. Zlob. — se -^ rozhněvati se. Na Slov. 

Rozjedka, y, f., euplocamus, hmyz. Krok. 

Rozjedlina, y, f., bolaví, které se roz- 
Jidá, fressepdes Geschwür, Zerfressenheit. R. 
v ústech. Čem. — R., na Mor., ro^edlosť, 
bujnost', D., Frechheit f. 

Roijedlosf, i, f., verbreitete üble Eigen- 
schaft. R. vředu. — R., bujnost, svévolnost, 
die Frechheit. Mor. Jg. - 

Rozjedlý, který se rozjedl, verbreitet von 
üblen Sachen, um sich gefressen. R. praěi- 
Vüsf, vřed. — R., hněvivý, rozjitřeny, er- 
grimmt, erbosst. — éím. Hněvem jako jedem 
r. Ob. Pan. — R. -= bujný, frech, na Mor. 
D. 

Roa^ednáni, n., zastr. = rozdíl, Unter- 
schied, m. Mezi tuto věcí a onú velíkě jest 
rozjednáme. M. 



134 



Rozjednati — - Rozjitřiti. 



Rozjednati = roíjednotitij rozděliti, ein- 
theilen. — co. Pass. — ne od (eh^. To ne- 
velmi od postu se rozjednává (liší). M. 

Ro^ednotiti, il, cen, eni ; ro^ednocovati 
-j=- rozdvojiti, veraneinigen, zertrennen, ent- 
zweien. Jg. — koho. On je rozjedhotil, éim : 
pomlnvamí. 

* Ro^ednovati = rojer(i^Zt^ť, trennen. Slov. 
Bern. — R. = rozeznati, unterscheiden. Bern. 

Ro^echati, zerfahren. — co: cestu. Boz- 
iechaná cesta. Na Ostrav. T6. — se. Až se 
Kůň rozjechá (rozběhne), potym (potom) ho- 
nem pojede. Ib. TČ. — B. se, rojyeti se, sich 
trennen. Vz Rozjachati. 

Roaúein, u, m., rozjimáni, die Betrach- 
tung, oas Nachsinnen. Dch. 

Ro^emce, e, m., rozeznatei, der Schieds- 
richter. L. 

Royjemnost = roiyatnost L. 

Ros^emný = rozjatný. L. 

Rozjesnéti, zastr. = roj^asnétú A^u. 

Rozjeti, jedu, jeď, jel. jet, jeti : ros^ezditi, 
\\, ěn, ěni; rozjizděti, ěl, ěn, ění, jeda roZ' 
děliti, rozmélniti, zer-, durchfahren ; přejiti, 

Í}r(jjeti, durchwandeln, durchgehen; se, zum 
^ahren ansetzen; ri)i,zno jeti, aus einander 
fahren, reiten. Jg. — co: bláto. Ros. — co 
éim: kolem mez (rozděliti). — se. Půh. II. 
247. Hoziel se (rozehnal se). Bos. Rozjeli se 
(rdzno jeli). V. Vojna se rozjela (se skončila). 
8t. ski. ~ se na koho. Kos. -— se (s čeho) 
Jak. Tristram rozjede se s sedání s veselim. 
St. ski. R-li se mirem. Dal. 92. Jedni po 
druhých se rozjeli. Žer. — se proti komu. 

— se kudy. R-li se po rozličných vlastech. 
GR. 

Roboti, n., vz Rozjeti. 

Roa^etina, j, f., rozjetá cesta. Sm. 

Rozjetost, 1, í., dle Zerfahrenheit. Šm. 

Roatjetý; -jei a, o, zerfahren, durchge- 
fahren. — R., v hihu jsoucí, im Lauf be- 
griffen. R. kola. Ráj. 

Ros^eveni, n., das Oeffnen. R. jeho úst. 
BO. 

Ro^eviti« il, en, eni, öfifhen, aufthun. — 
co: své čelisti. BO. Potom r-viv Job ústa 
svá prokle sv^ dorn. BO. — na koho : R-vi 
na tě ústa. B(). 

Roa^ezd, u, m., ro^eti, die Trennung. Při 
rozjezdu se to stalo. Ros. — R., rozjeti se, 
rozehnáni, der Ansatz, Anlauf. Prudkým 
r-dem hnal proti němu. Exc. 

Ros^ezditi, vz Rozjeti. 

Rozježiti, il, žen, eni ; rozješovati, strup- 
pig machen, zerzausen. — co komu: vlasy. 

— R., rozhněvati, aufbringen. Je všecek 
rozlezený. Us. Hý. — koho čim; se na 
koho (zornig werden). Us. 

Ro^idání, n., das Zerfressen, Weiter- 
greifen des GeschwHres usw. Čem. 

Ro^idati, vz Rozjfsti. 

Roajidayost, i, f., fressende Beschaffen- 
heit. Jg. . 

Rozjidavý, um sich fressend, krebsartig. 
R. rána, Bř., vřed, Res., neštovice. Star. let. 

Ro:gih, u, m., jth, odměk, obleva, das Thau- 
wetler. D. 

Rozjihlý, aufgethaut. — čím: láskou k li- 
dem. Krok. 



Roijihnouti, hl, uti; roi^ihati ~ rozpu- 
stiti se, aufthauen, schmelzen. — od čeho. 
Snih od teplé noci rozjihl. Stele. ~ se t co. 
Duše celá tehdy v kr&e žije, život v pouhý 
cit se rozjihne. SŠ. Bs. 17^. 

Roijimáni, n., rozhWáni, das Zerlegen, 
Auseinandernehmen; die Erläuterung. Nz. R. 
v dily. Opt. — R., uvalováni, přetnitáni na 
mysli, die Betrachtung, Meditation, das Be- 
denken, y. tom jsem častá sám s sebou r. 
měl. Sych. Schválné hledání nějaké známosti 
dle určitých pravidel stává se roziímánim. 
Ještě pak není od místa r., jež tu vykladatelé 
činí. SŠ. Sk. 16d. V r. něco vzíti. Žer. Vz 
Reflexe. 

RoaJimateiný, cohtemplativus. Měst. bož. 

Rozijimati; rozhrnouti, ul, utí; rojýati n. 
robiti, rozjal, at, n. rozňal a ňat; roífjitná- 
vati=rozundati, roztáhnouti, rozebrati, von 
einamder nehmen o. thun; přemýileti, rozbi- 
ratiy přemítati na mysli, meditiren, be- 
trachten, bedenken, durch-, nach-, fiber- 
denken, nachsinnen, besinnen. Jg. — co. 
Cim víc lásku tvou rozjímám, víc té milo- 
vati žádám. SŠ. P. 68. To často rozjímej. 
SŠ. P. 51. (Duše) měla by co r. a vážiti pilně. 
Hus II. 55. — eo komu. A my sobě roz- 
jímáme smrť Ježíše pána. Sš. P. 772. — eo 
Jak. Ústavní mysHpřikázánie božská r-iná 
a pamatuje. Hus III. 84. — o Čem kde: 
o štěstí Y mysli, V., o něčem v radě. Us. — 
eo mezi kým. Rozličné věci mezi sebou 
rozjímati. Troj. -^ o éem s kým {raditi se). 
Troj. Sám s sebou r. Jel. — eo kde: něco 
u sebe. Br. — - oČ. Potom o to mezi sebou 
r-li. Let. 422. — nad éim. Rli nad nimi 
(divnými těmi věcmi); Tu se mysli, která 
nad pravdou rozjímá, víc a více rozbřeskuje. 
SŠ. L. 27., J. 47. — že. Rozjímej, že jest 
lépe počestně umříti než hanebně živu býti. 
Us. 

Ro^imavost, i, f., přemýilivosf, dle Be- 
trachtung. Mus. 

Rozjimavý život, bohomyslný, beschau- 
liches, contemplatives Leben. Dch., SŠ. J. 296., 
Nz. 

Roajinaéiti, il, en, eni, ro^inačovati, 
aus einander thun. Na Ostrav. TČ. — eo. 

Ro^iskHti, 11, en, eni, ro/Qiskřovati, fun- 
keln machen. — eo. Us. 

Rodišti, rozjím, jedlj den, dění ; rozjidati. 
Vz Jisti. — co = rozhrýzti, zerfressen. Vřed 
tělo rozjídá. — koho = rozhněvati, erbittern. 
— se = rozšiřovati se, um sich fressen, sich 
verbreiten. Rána, rak se rozjídá. V. Rozjídá 
se jako rak. Jg. Potřebí jest přetrhnouti to 
zlé prve, nežby se dále rozjedio. V. — Prot. 
69. — se kde. Kacířství Ariovo rozjedio se 
po všech církvích východních. V. 
• Roaýišiti, il^ en, ení, jauchig machen; 
rozJhořcitij ergrimmen. L. 

Ros^iti, vz Rozejíti. 

Rouitřenosf, i, f., Aufregung, f. Aby r. 
uchlácholil. SŠ. Sk. 40. 

Ro2JitHti, il, en, eni, od strsl. jetro, die 
Blatter, sr. 84rněm. eitar. Mkl. B. M. Sr. lit. 
aitrus. herbe, ^eil. Mkl. aL. 39. Sš. Sk. 167. 
odvodí r. od slova játra, \ei dle staré fysio- 
logie byla sídlem všech nižsich pochotí. (Hý.). 
Eitern machen. — co: ránu. — se, schwüren. 



Rozjitřiti — Rozkazač. 



135 



Rána ae rozjitříla (v jitřeni přišla). U^. Ná- 
rgd se rozjitříl (rozbouřil). Us. — se na 
koho: na Tyrany. Sfi. Sk. 146. — ne čim. 
Jimiž (divy) úrupnosC a bohovzdurnosf fara- 
ónova 80 r-la. Sš. I. 102. 

Roa^MJhiiti He—rosedniti se, tagen. Vid. 
nov. 

Ro^iveiiý, vz Rozivcný. 

Ro2jiviti, vz Rozděviti. 

Roiýizyěti, ěl, Ční, jizvým, jizevným se 
stáiiy To^itHti se, empfindlich, erbittert, auf- 
gebracht werden. — tím. Rány bolavé skrývá 
poraočnec, aby dotkem (dotknutíno) vice ne- 
roziizvěly. Sš. I. 98. 

Roi^iz, e, m. ^^ rojýih. Hý. 

Rosgižď, i, f., ein zdHabrener, nasser Ort. 

ÜB. 

Ro^iždětí, vz Rozjeti. 
^ Roa^iaSdka, y, f., die Auseioanderfahrt. 
Csk. 

•Rosídižeiii, n., řozpouitěni-se snéhu n. ledu, 
das Aofthanen, Thauwetter. Potom na ná- 
rarnnv snib náhle r. připadlo. V. Z náhlého 
r. leda. V. K r. tak přeukrutných mrazů ča- 
sové 86 přibližovali. Bart. 290. 14. 

Roadiži, n., roj^již, das Aufthauon, Thau- 
wetter. Z tak velikého' snéhu, když je roz- 
jižie bylo, nebvla jest voda veliká, protože 
jih náhlý nebyl. Let. 91. Vz Rozjiženi: 

Ro^ižiti, li, en, eni, ro^jtiot^aíť, aufgehen 
lassen; se, aufthauen, zerflíessen, ansehen. 
Což tam rozjiži; což se tam rozjiži. Kos. 

Roajižka, y, roa^iž, e, f. = roeiih. Ros. 

Remizování, n., das Aufthauen. 

Ro^uhatí =.promrhatiy verthun. — co : 
statek. Ostrav. Té. 

Roajukatí, verjucken, verschwenden. Na 
Ostrav. Té. 

Rozka, y, f. =- rozha, vétvička, Káza tis- 
knuti rožků (tmovú), by prošel trn do mozku. 
Výb. U. 9. 32. (Pass.). Vz Rozha. 

Rozkácenec, nce, m., ein Tobender. 

Rozl^eni, n.. die Entrüstung. Jg. — R., 
die Dm-, Zerwerfung. 

Rozkáeoný ; roekácen, a, o, wild, entrüstet. 
R. zvěř. Kram. Jest všecek rozkácený. Us. 

— proti někomu. Dch. — R., umgeworfen. 
Rozkáceti, vz Rozkotiti. 
RozkadeHtiy il, en, eui; rozkadeřovati, 

kraus machen, kräuseln. — co éini: vesly 
vody. Hus. 

itozki^dati, rozházeti, Rozkßjdany, roz- 
házený, neporadili ustrojený. U Litoms. Hp. 

Rozk^joni, n., počátek pokání. Kina. Vz 
Rozgajdati. 

Rozkal, u, m., rozštípeni, die Spalte, der 
Spalt Roubovati do r-lu, Vaň., Stepovati v r. 
D. Vz Rozkol. 

Rozkáláni, n., rozštípení, die Spaltung. 
R. a tonuti lodi. Scíp. 

Rozkálati, vz Rozkláti. 

Rozkálavý ^^ k rozkolu či k rozepři ná- 
ckylný, sohismatißch. Lidé r-vi, Sš. 

Rozkambati' se, rvzkaboniti se, trübe, 
wolkig werden. Ráno bylo jasno, pak se to 
tam r-lo. Us. n Bélohr. ^ 

Rozkančiti, il, en, eni, v# Rozkaňhati. 

— co = začiti a nedokončiti. Us. Dch. 
Rozkaiihati, vz Rozkančiti, kaňkaje roz- 
liti, verklecken. D. 



Rozkanouti se, ul, atí = rozplynouti se. 
Ros. 

Rozkapati, rozkapovnUi, zertröpfeln. — 
abs. Rozkaplo to všecko -= v niveé přišlo. 

— co kam. Rozkapal to na zem. Us. Tč. — 
co kde: ocet do světnici. — se. Již se 
hosté r-li (znenáhla rozešli). Us. 

Rozkapsovati = rozundati, verthun. Mor. 

Rozkarabatiti, il, cen, eni, zerzausen, 
zerwirren. Ros. — co Čim. 

Rozkaramáditi koho, se s kým, ent- 
zweien, die Kameradschaft auflösen. Us. Té., 
Sd. 

Rozkarbovatí = roznMČkati, zerdrücken. 

— co: hrozny. Ck. 

Rozkasanosf, i, f., die Entgürtung. Us. 
Och. 

Rozkasaný; -an, a, o, aus einander ge- 
schürzt. Us. Dch. 

Rozkasati, aus einander schürzen, weit 
aufschürzen. Dch. — eo, se. — R., rozcu- 
chati. Mor. Zš. 

Rozkasirovati = rozrušiti, hie und da 
kassiren. Ros. — R., Upe: rozkasovati = 
promrhati, verthun. Ros. 

Rozkasovati, vz Rozkasirovati. 

Rozkašiti, il, en, eni, zu Brei machen, 
zerschmettern. Pik. 

Rozkašlati se, in Husten ausbrechen. 
Ros. 

Rozkáti se, roskaji se, anf«ngen za be- 
reuen, Reue föhlen. Us. Jg. 

Rozkatiti, il, cen, Gni=rozzlobiti, rozlítiti, 
wild machen, entrüsten. — koho : zvéř. Člo- 
věka. — se, wild werden. Us. — se na 
koho éim. 

Rozkatovati, katovsky rozsekati, zerfet- 
zen. — C4). Ros. 

Rozkaz, u, m., rozkázání, poručeni, der 
Befehl, Auftrag, die Ordre, Anweisung, das 
Geheiss, Gebot, Edikt. R. výslovný, Ď., ci- 
sařaký, panský, Us., obeslaci. Er., tuhý, při- 
sný. R. denní, der Tagsbefehl, otevřený, of- 
fene Ordre. Ösk. R. činiti; k r-zu a slovu 
státi; r-zu poslouchati, uposlechnouti, dosti 
učiniti ; r. konati, vykonati, naplniti, uložiti, 
dáti, vydati; na tvůj r., z tvého rozkazu, 
bez rozkazu. V. R-zu něčího šetřiti; podlé 
lékařova r-zu se řidltí. D. Na něčí r. přijíti. 
Mám r., abych přišel. Jeho r. očekávám. 
Bern. Z něčího r-za něco činiti. Kram. R-zy 
plniti; chovati se, zachovávati se dle roz- 
kázav. J. tr. Z vůle a r-zu jeho. Br. Učiniti 
k r. něčímu něco. Os. Spravedliví rozkazové 
od vrchnosti ukládáni buďte a ty měšfané 
dobromyslně a ochotně podnikej^. Vz Po- 
ručení. R. a zákon liŠí se v ten způsob, že 
zákon celek, r. pak jen díl značí. SŠ. I. 78. 
R-zem božím propasti vod poklad berou. 
Kom. — R. právní, der Gerichtsbefehl. Ros. 
Na toho, kďo se, před právem jsa, z něčeho 
obviněn zná, neni rozsudku zapotřebí než 
r-zu, aby svému odpomíku práv byl. Kol. 
33. — R., moc. vláda, die Macht, der Be- 
fehl. Pod něčim r-zem státi. Bern. — R., 
vůle, der Wille, Befehl. Já stojím na rozkaz. 
Bern. 

Rozkazač, e, m., der Befehler. — R., 
úřední posel, der Amtsbote. Us. 



k. 



136 



Rozkázání — Rozkazovací. 



Rozkázáni, n., das Befehlen. — R. ^ 
rozkaz, R-nim jeho zabit jest. Jel. R. krále 
učiněné o bratra Matěje poustevníka. Bart. 
221. 15. Na tvé r. V. Soud zemský nemá 
odložen býti na r. královské a psáni, ani 
jiní soudové bez obecného sněmu svoláni. 
Nál. 157. R. v nic obrátiti (nedbáti ho). Bart. 
3. 7. Z r. něco učiniti. Pdh. U. 421. R-ním 
něéim něco bráti. NB. Tč. Vz Rozkaz. — R., 
poslední nule. Umřel bez r. Ms. pr. pr. 
Rozkázaiiý; -dn, a, o, befohlen. 
Rozkazatel, e, m , der Befehler, Gebieter. 
. Ctib. H. 13. 

Rozkazatelka, y, rozkazatelkyně, ě, 
f., die Gebieterin. 

Rozkázati, rozkáži; rozkazovati = poru- 
čiti, befehlen, gebieten, beordern, komman- 
diren, schaffen; hofmeistern; diktiren; zů- 
staviti poslední vůlí, odkázatiy testiren, ver- 
machen. — abs. Ti kněžie jsú od Boha 
ustanoveni, kteříž jsú živi, jako Bůh roz- 
kázal. Hus I. 201. Toho trpěti nechci, leč 
by právo rozkázalo. NB. TČ. — co. Mnoho 
rozkazuji a sami přikázanie božieho neplní. 
Hus I. 289. Nemá ižádný nad člověkem od- 
súzeným popravy rozkazovati neŽ purkmistr. 
Sob. 35. — co oč. Což by o ty věci roz- 
kázali, aby se stalo. Arch. I. 66., 67. — co 
o čem. kterak* o té věci králova milost 
jemu rozkázala. Püh. n. 547. Vz Strany. — 
podlé čeho. Což dílčí podlé toho dílčího 
fístu rozkáži, mají na tom obě straně dosti 
míti. Půh. 11. 575. - kde. Dajž milostivý 
spasitel, abychom tak učinili, jakjest v tomto 
Čteni nám r-zal. Hus II. 289. Kdež mnoho 
pánfi vládne a rozkazuje, tu se zřídka co 
dobrého způsobuje. Prov. Doma si rozkazuj. 
Us. — co komu. Všechněm rozkazuje, v. 
Když on svojí chasi nikdy nerozkáže; Kdo 
mě nevychoval, ten mi rozkazuje. Sá. P. 
487., 495. Což mi právo rozkáže. NB. Tč. 
— k čemu kdy. Kdvžby židóm aneb knězi 
bylo k dědictví při kšaftu rozkazováno, 
testiren, vermachen. Sob. 29. — s inft Roz- 
kázal mu to udělati. Ros. Rozkázal iim vy- 
stavěti město. Br. Apoštol jim udatnými 
býti rozkázal. Zyg. Její otec r-zal jí dáti 
její oddíl 50 hř. Půh. II. 175. Nejistě po 
smrti r-zuje rozdávati ty věci, kterých s sebú 
pobrati nemóž. Hus. HJ.* 147. — SŠ. Sk. 45., 
NB. Tč., Flav., Háj. — aby. Rozkázal mu, 
aby to udělal. Us. Kristus Petrovi jest roz- 
kázal, aby najprve sel k němu a sám ho 
trosktal. Hus II. 201. — Kom.^ Háj. — iak: 
podlé své vůle. Ler. — od čeho. Vtedy 
mi, muj milý, od cebe rozkážu (rozvedou). 
Pis. si. lOp.^— čím: rukou. Jd. — se = 
rozlobiti se. Smi. 

Rozkázavý, gebieterisch. Krok. 

Rozkazee, e, m. = rozkazatel, pol. 

Rozkázečí. Chci to listem r-čim svého 
strÝce ukázati. Půh. E. 421. 

Rozkazeň, zně, f. =^ rozkázání, usouzení, 
K r-zni jeho stlučen bude. BO. 

Rozkazně, rozkazavě ^ pHsné, stroze, 
streng. E-zně jsme rozkázali vám. Ss. Sk. 
59., 61. 

Rozkazný, Befehls-. -:;- R., rozkazt{jící, 
gebieterisch. D. H. hlas. Šml. 

Rozkazovací způsob, imperativ (z lat. 



imperativus i. e. modus), die gebietende Art 
ZnámUa imperativu jest i a krácení samo- 
hlásky kmenové. Beři se z hradu a otci mému 
pověz. Výb. U. 66. Strany -i vz Gb. Hl. 109. 
12 ř. sh. a dole. Známka imperativu i totožná 
jest se sanskr. já v potentialu; podlé toho 
shoduje se imper. slovanský s řec. optativem 
a lat. konjunktivem. 6b., Mkl. S. 767. Slovan, 
imperat. jest původem a tedy i významem 
Optativ ; základní pojem optativu jest přáni : 
beri = přeji si, abys bral. Mkl. B. 791. Kmen 
imperativní tvoříme od kmene přítomného: 
nesa-t; z ai vzniká é, kteréž, stoji-li v zá- 
sloví (v 2. os. sg.), v i se seslabuje. Bž. 171. 
U sloves I. třídy kmene otevřeného, pak n IV., 
V. a VI. třídy mění%e toto i v }\ u sloves 
ostatních tříd i se klade neb se vypouští; 
vypouUí se (vlnstně seslabuje se v b, jež na 
mnoze se ztrácí, Bž. 171.), Ize-li imp. snadno 
vysloviti, ale předcházející souhláska se 
v tomto případě směžduje a měkčí a sice d 
v ď, tY i, nv ií, k v c, h v z, r y ř. Cf. Bž. 40., 
42. — Dlouhá samohláska kmenová kráti se 
v imp. jednoslabičném a krátká samohlásk» 
podržuje se pak, i když -imperativ aesilu- 
jeme příklonným i, Jakož i v plurálu (Bž. 
22.). I. a) nésti — nes, b) píti — pi-i, II. mn-i, 
III. hoň, IV. háze-j, V. kope-j m. kopa-j, VI. 
milu-j ; plésti — plef, péci — pec (v obec. 
mluve : peč), tlouci — tluc (v obec. mluvě : 
tluč), střehu — střež (v obec. ml. střež ; ale 
neústrojně i v písmé: Ihu — lži, sekati — seč. 
Bž. 40.), souditi — suď — sudiž — sud^ne — 
suďte, klátiti — klať, sloužiti — služ, koupiti 

— kup. Na mor. Zlínsku nerozlišuji se hlásky. 
Vz Mtc. 1878. 3. Pozn. — Pözn. Ü sloves 
V. třídy se a před -» (-j) přehlasuje v e: 
volati — vola -- volaj — volej. — Pronásí-U 
se rozkaz s důrazem, pnciHi^je se částice z, 
před kterou i, vynechalo-li se, opět na jeTo 
přichází : sudiž, slysiž, honiž. — V imperat. 
dvouslabiČných sloves v -íti a -ýti ukonče- 
ných (I. třídy kmene otevřeného) stahuje ae 
u výslovnosti ij w í sl yj v ý: bíti — bij — 
bí, krÝti — kryj — krý. V pismě užíváme 
vedle bij i H, aU jen: kryj. Bž. 186. Dle 
Gb. se v těchto případech j odsouvá a ná- 
hradou i se dlouží. Vz Kvantita (I. 85a. a). 

— Která slovesa i mají, ta v plurcUu ne- 
seslabené hpodrzují (Bž. 171.): hoň — hoňme 

— hoňte, běž — běžme — běžte; ale: sp-i, 
sp-ě-me, sp-ě-te; modl-i se, modl-e-me se, 
modl-e-te se, bdi — bděme — bddte; ě tedy 
vypadává jako t, kde sloveso bez něho 
snadno lze vysloviti: chvalme — chvalte 
(chval), ale : řekněme, řekněte (řekni). Na 
Moravě : mnime, řeknime, seduíme m. mněme, 
řekněme, sedněme. Vz i. a Slovník I. 563. 
a. c). -r Obecná vúuva muuje, jak jU uká- 
záno bylo, také hustší sykavky v imperativu: 
peč, vleč, pomož vedle pomoz, noš, vož, 
kaž m. pec, vlec, nos, voz, kaz. Vz Rozli- 
šování. — Koncovky se v imperativu sg. od- 
suly, odtud se toar 2. osoby o vŠech osobách 
uHvá : čiň já, čiň ty, Čiň on ; t; čísle množ- 
nhn užívá se u 3. os. koncovky osoby druhé: 
čiňte oni. Kz., Zk., Mkl. Tedy cožkoli mluv 
já, nezjednám-li, cq on chce, nic nedbá. St. 
ski. (Mkl. S. 799.). Sedni já neb ostaň, tobě 
zjevný jsem. Kom. Vz Bití, Hořeti, Vinonti. 



Bozkazovacf. 



137 



Posmam, 1. Impertü. nabývá zvláštního dů- 
razu pHcménim zájmena osobního. Ty mi 
éasto piS, byť co na jazyk přijde. Kos. — 
Fúzn. 2. V již. Čech. se inwerat. pro vétH 
důraz zdvojuje a je-li jednoslabičný, zni 
zdvejeni jako jedno slovo: mlčmlé, didi, 
pod^oď, neplač neplač, obraf se obrať, od- 
počiň si odpočiň. Kts. O tvořeni imperativu 
vz Programm mladobolesl. gymnasia 1878. 

— Klade pak se imperat. 1. Myz na 
nikom Žádáme, aby něco učinu, kdyŽ mu 
néco dovolujeme, k něčemu jej pobizime (im- 
per. přikazovad, žádaeí, imperatívus jos- 
sivos). Přikazovati můžeme druhé osobÖ sg. 
n. pí., v kteréžto přičiné připojujeme k im- 
perat slovce: medle, prosím, nu, nuže^ nebo 
třeti osobě (v něm. opisi^e se slovesy sollen, 
mögen). Dej jim medle centnýř stříbra. Br. 
Protož věrou bez skutků Žádn^ se nechlub. 
Kom. Posedni výše. Br. Dějiž se všecko 
pokojně. Br. Nuže jdiž a mluv k nim. Br. 

— 2. V 1. 08. ph, když se sami k ničemu 
povzbuzujeme, imper. povzbuzovctd, imp. ad- 
nortatívus. Často slovce nu, nuže, tedy se 
přidávají. Nu Iděmež. Br. Pojcfine, obětujme 
Bohu. Ér. — 3. Má moc podminovaci, když 
drahého koho k Činnosti napomínáme, kla- 
douce ji spolu za podmínku jiného děie. 
Odstup od zlého a čiň dobré a bydliti buoeš 
v zemi na věky. Br. Vztekejte se, však brzo 
vám chuť zajde. Us. Ostříhej přikázáni mých 
a živ budeš. Us. — Pozn. Zde i v 2^ vété 
státi může imperativ. Dovádějž a spadni dolů. 
Us. Zlořeč Bohu a umři. Br. — I. Má moc 
pnpouštécí, imp. připouštěci, imp. conces9Í- 
vus. Tu každý, měj kolik chce poručnikův, 
osobně státi a za se sám přísahati musi. Vš. 
Buď jak buď, poběhnu. Br. A chtěj nebo ne- 
chtěj, Boha pravého poznati musíš. Pass. AČ 
naposledy dělej ty z toho co dělej, přece 
jest to veliké štěstí . . . Kom. (Cf. Mkl. S. 
799.). Chtěi neb nechtěj, musím Činiti tvou 
vůli. Háj. Vz Připouštěci. — - Ö. Imperativ, 
je-li spqjen s Částicemi záporným}, jest způsob 
zákazu, prohibitivus, a v tomto případe ne- 
hledí se k tomu, aby kdo čeho nečinil, nýbrž 
k tomu, aby o to se ani nepokoušel a proto 
volí se místo forem skonalých obyč. formy 
neskonalé, opětovaeí. Nevynášej se nad 
jiné. Br. Jdi — nechoď, jeď— nejezdi, běž — 

— neběhej, nenos, nevoz, nehoň, nelítej, po- 
věz — nepovídej. Nezabíjej řvůbec nikoho), 
nezabij -(toho, kterého právě tluěeŠ). Nesedej. 
Er. Nesmúcej našich pánóv. Kat 2954. Ne- 
otvírej nikomu. Na cestu pohanů nechoďte. 
Br. Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj. Br. Cf. 
Mkl. S. 792. — Púznam. 1. ZHdka stojí zde 
forma skonalá a to téhdáž, máme-li na zřeteli 
jenom d^, jenž v skonalém Časoslové leŽi (T.). 
Nečiňte žádnému násilí, ani ho obviňte křiv- 
dou. St Vz také předcházející nezabíjej a ne- 
zabij ho. Dle Mkl. 8. 793. označuje imperat. 
sloves skonalých zápověď ukončení děje: 
Nenapiš mi to, du magst zwar beginnen es 
zu schreiben, sollst es aber nicht vollenden. 
V feét.^fiŤi s conjunct.: a«^ y^á^ji^, noitjótjg 
rovto. Často nastupuje v tomto případě fli- 
tarum : Ať nedáš. (Ndr. 356.). V Besedě uči- 
telské III. 100. čteme tento Článek: JeŠto 
záporná neakonalá slovesa celý děj i jeho 



začátek, skonalá však len úplnosť jeho, ni- 
koliv ale nutně i začátek jeho zapíriy í : buile 
zajisté i v imperativu pilná potřeba k tomu 
přihlížeti, kdy v záporu neskonalých a kdy 
skonalých sloves užiti jest. Při zapovídání 
děje nějakého máme obyčejně celý děj na 
zřeteli, zapo vídajíce celý děl, i každou sebe 
menší čásť, tedy i začátek jeho. Tím se taky 
stalo, a to též celého zjevu příčinou, že 
v češtině, kde mimo skonalé též tvai^ ne- 
skonalé máme, v záporu stojí pravidelně 
tvar neskonalý.' Tak zajisté nikomu hřmo- 
tícímu, bijícímu, předbihajímu, do řeči ská- 
kajícímu nebudeme říkati: Neudělej hřmot, 
nezbi ho, nepředběhni, neskoč do řeči, nýbrž 
vždy : Nedít^ hřmotu, nebí ho, nepředbíhá, 
neskákej do řeči. Podobně jest neskonalé slo- 
veso nutné v následujících příslovích: Nepři- 
volávej vlka z lesa. Nezko^dej toho, co má 
ocas černÝ (co zlý konec bére). Nehraj kočko 
uhlem, tlapku si spálíš. — Pozn. Skonalá 
nepřivolej, nezkus, nezoíhrej, byla by zde 
zcela nepřirq^ená a duchu řeči odporující. 
Nepřivolej v přísloví prvním bylo by tolik, 
co nezpůsob nynějším voláním svým, aby 
vlk v skutku přišel. Nezkus v druhém zna- 
menalo by nepřeji ti^ abys zkusil toho, co 
smutný konec bére. Nezkout jest tedy = 
ani nezačínej zkoušeti. Stůjtež zde \ násle- 
dující přísloví, v nichž nutnosť a význam 
neskonalých dle předcházejícího snadno po- 
znati: N&oiš čerta na stěně, sám se on na- 
maluje. Darovanému koni na zuby se n«- 
dívej. Draho nekupuj a darmo néb&r. Kde 
cesta rovná, nezajíždíj. Nechod se vším na 
trh. Smetí z domu na ulici nevynášej. Po- 
něvadž však, jak již podotčeno, obyčejně 
celý děj a každou čásť jeho při rozkazu 
v zápor postaviti chceme, klaae se v řeči 
spisovné záporný imperativ pravidelně i tam, 
kde nutnosť ieho naproti imperativu skona- 
lému do očí tak nebije, jako v příkladech 
předcházejících; a tak i pravidla, že záporft;^ 
imperativ, dokud možno, neskonalým býti 
má, jmenovitě ve spisech dobrých přísné 
šetřeno vidíme. — Příklady. Do řídkého 
bláta neházej kamenem. Kde dva mluví, tam 
třetí nepřistupuj. Žádný z vás nevychází 
ze dveří domu svého až do íitra. Dobré pak 
činíce neustáváme. NezabXjejte duše jeho, 
aniž vylévejte krve: ale uvrzte jej do ci- 
sterny této, kteráž jest na pouští, a ruce své 
zachovejte bez viny. I řekl Mojžíš: Jestli 
ty sám nás nepředejdeŠ, nevyvozuj nás z mí- 
sta tohoto. — Fozn. Jak potřebný jest v pří- 
kladech těchto imperativ neskonalÝ, pozná 
každý, kdo jej směniti se pokusí se sko- 
nalým, který zajisté duchu řeči méně vyho- 
vuje než neskonalý. NeskonalÝ jest tím po- 
tířebnější v oněch z těchto příkladů, kde se 
všeobecně — pro každý možný případ — 
něco, co se často stává, tedy a^ s jiné 
strany již často opětovaný zapovídati má. 
Avšak i tam, kde se zjevné jen na jeden 
určitý případ poukazuje, imperativu nesko- 
nalého správněji se užívá, . než skonalého, 
jako v uvedeném příkladu: Nezabijete duŠe 
jeho, aniž vylévejte krve — , poněvadž se 
zde vůbec říci chce : Nechtějte' ničehož míti 
8 proléváním krve, Tak se peskonalého im- 



138 



Rozkazovací — Rozkdákati. 



perativu též všude tam bude musiti užívati, 
kde děj v . jeho opětování vyjádřiti buď 
chceme neb musíme: Nebýváme marné chvály 
žádostiví, jedni druhých popouzejíce a jedni 
druhým závidíce. NestHl^te vUŠtovek. Ale 
vňak nezklamav^ více, že bys nepropustil 
lidu obětovati Hospodinu. Jmenovité se ne- 
skonalého imperativu užívati musí tenkráte, 
kdvž někomu zapovídáme, co právě učinil. 
Tak chlapci, který kamenem někam hodil, 
ani v obecné mluvě neříká se nehod kamenem^ 
nýbrž neháe^ kamenět», leč by se slüvko 
vice přidalo : nehod tam vice kamenem. Po- 
dobně pravíme nemrskej koné, nechť pak 
kůň několikráte neb i jednou mrsknut byl. 
Nekupuj něco takového a neošidíá se. Ne- 
chod tam více a budeš míti pokoj. Něvy- 
Uvej zde špínu a lydeš podruhé domluvě. 
Nevyhnutelně zapotřebí jest místo tvaru ne- 
skonalého v záporu skonalého, kde zakazo- 
váním svým na tak děj v jeno začátcích, 
které snad již nastoupily, nýbrž spíše do- 
vršeni, zúplnění děje nějakého zameziti 
chceme, tedy kdyŽ varujeme něčeho, čehož 
by se někdo mimo ůmysf svůj mohl dočiniti. 
Tak pravíme neopatrným : Neupadni, nepře- 
vrhni sklenice, nepíchni se, nespal se, neutop 
se, neztraf těch peněz, neulioci se, nenastuu 
se, nezj^maž se atd. Slovo řekni, jen se ne- 
podřekni. Nezapomeň hruškv v popele. Nedej 
zahynouti nám i budoucím. Nestaniž se dobře 
. hříšnému, aniž prodleni buďte dnové jeho. 

— Fozn. Neskonalá měla by zde smysl buď 
jiný neb zcela žádný; tak by bylo neupadl 
(na př. v hřích nějaký) jen iterativní (opa- 
kovači); nepřevrhly té nádoby řeklo by se 
jen tomu, kdo nádobu převrhnouti chce, ne 
však onomu, kterého varovati chceme, aby 
z neprozřetelnosti ji nepřevrhl. Z předchá- 
zejícího jde, že se skonalého imperativu při 
záporu v smyslu právě dotčeném pravidelně 
uéivá jen tenkráte, kdy i zabrániti chceme 
d^ od tohOy kterému se zapovídá, nezamý- 
šlený neb aspoň v prospěchu jeho se neza- 
kládajici. Tak se dle ducha řeči spisovné 
kupujícímu, jehož koupě nějaké varovati 
chceme, neřekne nekup, nýbrž nekupvý toho. 

— Fozn. Skonalý imperativ záporný ve vě- 
tách, jako: kup nekup, vŠe mi jedno — přiď 
si ty neb nepfíjď, nestojím o tě — vysvět- 
luje se svou podmínečnou povahou: Jestli 
koupíš nebo nekoupíš, přijdeš nebo nepřijdeš, 
vše mi jedno. Skonalých sloves dvšem i v zá- 
porném imperativu klásti nutno všude, kde 
příhodných neskonalých sloves není: Neza- 
střel n. neutop toho ubohého psa. Od sloves 
jdu, jedu, nesu, vezu užívá se v záporném 
imperativu formy opětovací, obyčejně tedy : 
nechoď, nejezdi, nenos, nevoz. Avšak přece 
řioi se musí, když děj již před sejde: nejdi, 
nejeď tak rychle, nenes, nevěz to tak ne- 
opatrně. Kz. — Fozn. 2. VynáŠí-li se zá- 
porný imperativ řečí. nepřímou, užívá se 
formy opětovací místo formy skonalé. Kadím 
mu, aby nejezdil. H%j. — Fozn. 3. Při im- 
perative rozeznáváme tedy dvé forem: imp. 
neskonalý: chytei, chytávej a imperativ sko- 
nalý: chyf. Zk. Onen znamená trváni n. opa-^ 
kování činu, tento nastoupení stavu skona- 
lého. Vn. Imperat. skonalého užíváme toliko 



I ve větách, když činem tvrdivým přikaziueme. 
I Vz více v Tn. 207. a Zk. Skladbě 622.-627. 
— Imperativů poď a hybaj užívá se někdy 
za Indikativ, když se živě vypravuje. Píchl 
peníze do kapce a hybaj ven. Vzal sekyru 
na rameno a poď do lesa. Na mor. Zlínska. 
Brt. — Imperativ se opisuje: 1. druhou 
osobou času budoucího indik, časoslov trva- 
dch n. jednodobých, aby se naznačilo, ie 
mluoici vyplnění vuíe soé. na jisto očekává; 
někdy jest durazn^Ší, někdy jemnou než 
imperativ. To mi uděláš. To mi neprodáš. 
Neoudeš toho činiti. Kos. — 2. Částicemi 
at, nechať s indik. : Ať toho nečiníš. Vz tyto 
částice. — 3. Otázkou. Proč mi to děláš? 
Sved. Proč se rozmýšlíš ? Kom. — 4. Slovesy : 
cíUiti, roditi, míti, ráčiti: Neroď plakati. 
Pass. Nechtěl se mi posmívati. Br. Člověk 
má mnoho slyšeti, málo mluviti. Zk. Račte 
si sednouti. Nechtějte to podepsati. Mkl. — 
5. Zkrácenými větami, imper. schází. Vodu 
(přineste)] Pomoc! Hš. Hlavně scházívá &t«ď: 
Chvála Bohu (buď). Mkl. S. 799. — Dosti 
zhusta vyjadřuje se mírný rozkaz nebo 
prosba kondicionálem aneb i jinými způsoby : 
Abyste šli k obědu (^ poďte). Francku ! 
abys šé) pro mlatce do stodoly. Ale ne abys 
myslel . . . Potom ne abyste ostali doma! 
Veď abysme Šli ! Ja di, ja nech toho, ja co 
b^s chodil! Mohl bys tam ít. No neposýhíte 
SI, nejdete si na ty jabka! (== pošlete si). Ko- 
pala, orala červenýma volama (= kopej, orej. 
Mtc. 1879. 166). Brt. ~ Bozkazovaci způsob 
pcjí se se jnie^(ßm, při čemž koncovka i ča6'^o 
v o přechází. Cespivo, duspivo vedle pivo- 
dus, hryzikürka (Škudlík), hubilen, kazilen, 
kalivoda, kazimrav, kazirod, kazistyd, kazi- 
svět, kazivíno, krutohlav (Wendehals), lomí- 
hlav, mastihuba (labužník), močihuba, moč- 
buba, močíhub (opilec), mřihlad (a hlado- 
mřič), mstidruh, odřihost, otevřhuba, paso- 
břich, pasořit, plaširyba, pletikoš (kdo koáe 
plete), pletinoha, pudivítr (ztřeštěnec), straš- 
pytel (zbabělec), Šaliplachta (pudl vítr), tluč- 
huba, třasořitek Či třasořitka (pták), tratiloj, 
Räuber am Lichte, třesorudý, vrtipata (pudi- 
rvítr), vrtohlav, vydřiduch» vydřiduška, vy- 
dřigroS, vydřihost. Mkl. B. 372. Dle Prk. 
nejsou to imperativy, nýbrž kmeny slovesné, 
často analogií změněné, často otřelé; velmi 
hojné kmeny IV. tř.. na -i dali vznik mnohým 
z jiných tříd. 

Kozkazovaě, e, m., der Gebieter, Bofehler. 

Rozkazovačkft, y, f., die Gebieterin. 

RozkazoYaéný, rád rozkazující, gebiete- 
risch. 

Kozkazováiii, n., das Befehlen, Gebieten. 
Klát. 

Rozkazovaný ; -án, a, o, geboten, befoh- 
len. 

Rozkazovatel, e, m. =- rozkcusovač. 

Rozkazovatelka,y, rozkaze vatelkyuě, 
ě, f., die Beféhlerin, Gebieterin. D. 

Rozkazovati, vz Rozkázati. 

Rozkazoviié, způsobem rozkazu, R. slova 
svá Pavel vynesl. SŠ. Sk. 154. 

Rozkazovný = rozkazný, gebieterisch. 
Bern. 

Rozkdákati« kdákám a kdáči ==^ ros- 
křičetif ausphiuderny ausgaekem. Us. 



Rozkejdaný — Rozkloktatí. 



139 



Rozkejdaný; -án, a, o, nejforádni volným 
netiinérovaný, V Polička. ELda. Yz Rozkaj- 
daný. 

RÍDZkcJdati, vz Rozkydnouíi. 

Rozkeldovati, ins Dadeln bringen. Ros. 

Rockejklati = rozhývatiy in Schwang 
bringen. — co: zvon. D. 

Rozke^valý, zviklcUýy wankend. — v čem : 
u víře. D. 

Rozklácený: -en, a, o, cKodé se klcUici. 
Us. Kf. Vz Rozklátítí. 

Rozklad,ay m., Zereetzang^Dekomposition, 
f., das Zerlegen, Zertheilen, die Auflösung. 
R. nebo rozbor lučebnický, chemische Ana- 
lyse Pr. chym. R. vody pomoci skoumadel. 
Krok. R. záhajdy. Marek. R. elektřiny. Vz 
KP. II. 200. Sfk. 690., 756., Bř. N. 88. Vz 
Rozloučení. — R., die Erörterung. K čemu 
Ufh dlouhých r-dů? Dch. — R., kladeni, 
dm Stfjllung. R. slov. Nz. 

Rozklaď, i, f., roxkladf rozloéitosťy der 
Rauni. Mkl. B. 58. -- Kat. 1841. 

Rozkládá, y, m. a f., kdo rád rozkládá. 
Us. n Dobrušky, u Počátek. V., ZI. 

Rozkládací stůl, zerlegbar. Us. 

Rozkládal, e, m., rozkládáte!, e, m., 
der Zerleger. — R., der Erörterer, Unter- 
Sucher. Dk. 

Rozkladaéka, rozkladatelka y, roz- 
kladatelkyn^, é, f., die Zerlegerín. 

Rozkládáni, n., die Zerlegung. — R., 
die Erörterung, Erklärung. Ukázal řeči a né- 
jakým r-nim královstvie, bohat8t\ie jich a co 
ptísluji "k nim. Hus. II. 92. — R. čili roz- 
tahováni samohlásek záleží v tom, že dlouhé 
samohlásky ó, ú,ý & i rozpouštěny isou ve 
dvojhlásky uo (= d), oit (= ú), ^. Vz ó, ti, 
ý, í. Bž. 26. 

Rozkládaný; -án, a, o, zerlegt; erklärt, 
erörtert. 

Rozkládati, vz Rozložití. 

Rozkladeni, n., die Zerlegung. Us. 

Rozkladený; -en, a, o. zerlegt. Jg. 

Rozkladitosf, i, f., die Ausgebreitetheit. 
R. stromů, roh A. Acsop. 

Rozkladitý = rozloiený, široký, ausge- 
breitet. — R. Upa, Zlob., vinný kmen, Br., 
kmen (lidský). Šf. II. 3. Oliva r. na poli (spe- 
ctosa). BO. R. list, ausgespreizt. Nz. 

Rozkladný, zerlegbar; zerlegend, analy- 
tisch. R. úkon početní, vzorec. Stč. Alg. 12., 
123. 

RozklamroTati, aufklammem. Ros. — 
co. 

Rozklaný ; rozklán^ a, o ^^ rozštípený, 
gespalten. Rostl. 

Rozklapati = klapaje roztlouct, zerklap- 
pcm. Ros. 

Rozklasiti se, in Aehren aufschiessen. 
Žito se r-lo. Na Ostrav. Tč. 

Rozklásti, vz Rozložiti. 

Bozkláti, rozkolí-, kúleŠ, al, án, áni; roz- 
kálaH^ rozekÍávati = rozštípnouti, zerspalten, 
entzwei spalten, aufhauen, zerkeilen, zer- 
stechen. — CO éim: dřevo klínem. Res. — 
koho v ěem: v seči. Mus. 

Rozklátiti, il, cen, ení ; rozklacovati, roz- 
kláíiiHUi, rozklacováoati, klácením rozviklati, 
ins Schaukeln, in Schwung bringen. Us. — 
CO. B. něco vařechou, zerrtlhreu. Na Ostrav. 



Tč. — co čim: velikým namáháním zvon 
r. Us. Strom třesením r. — se k éemn: 
k tanci. Us. Sotva ho rozklátil k veselosti. 
Ros. 

Rozklaviti, il, en, ení, die Starrheit be- 
nehmen. Slov. Plk. 

Rozkleéeti, el, ení; rozkMcnouti, zer- 
knieen. — co^ Ros. — se kde : r-kli se po 
kostele. Us. TČ. ' 

Rozklejiti, il, en, eúi,rozklíiiti^ aufkleben, 
von einander leimen, trennen. — se Mm. 
Vlhkem se všecko r-lo, ging aus dem Leim. 
Us. na Ostrav. Tč. 

Rozklekotati, rozklektaii, zerschweppern. 

— CO : vejce '= roztlouci a rozmíchati. Ros. 
Rozkleniti, il, én, ěni, rozeoHti, aus- 

spreitzen. Slov. -^ co: ruce. Baiz. R. zá- 
vorky, die Rhimmern öffnen. 

Rozklenouti, ul, ut, uti, breit auswölben, 
zu wölben anfangen. Dch. -— co kde: nad 
čím, vdkol nSčeho. Us. Duha se nad námi 
r-la. Us. Hý. Af se nad ní s nebes báni 
duha blahy rozklene. Sí. Sm. bs. 282. 

Řozklenutý; -lU, a, o, breit gewölbt; 
angefangen gewölbt zu werden. 

Rozklepati; rozklepnouti, pnul apl, nt, 
uti, rozklepovati, rozklepáwzU, zerklopfen., -r- 
CO Čim, Kde: uřech Kladivem, oheň kře- 
menem, na křemenu. Na Ostrav. Tč. — R., 
klepeme ploské Hniti, breit klopfen. — co 
Čím: kladivem. 

Rozklesák, u, m., druh raných zemčat. § 
Us. Jg. 

Rozkleslý =>: rozloiitý, R. strom. Us. 
u Rychn. 

Rozklesnouti, snul a si, uti = rozees- 
nouti se, zerfallen. Roubí. 

Rozkledtiti, il, én, ění, aus einander thun. 

— co. Uodíálí co komu, ženská rozkleSti 
klín (aby to do něho chytila), mužský ho 
sklešti. Us. na Ostrav. TČ. 

Rozklevetati, klevetám a kleveci, aus- 
posaunen. D. - - co kde. 

Rozkliceti se, el, ení ==^ rozkulhati se, 
ins Hinken kommen. Než on se r-oi (roze- 
jde), mine chvíle. Ros. 

Rozkliditi, il, zen, ení; rozklizovati =^ 
rozsouditi, rozděliti, spokojiti, entscheiden. 

— co. Dal. k. 101. i vskoči mezi to ho- 
spodář a r-dí je. NB. Tč. R. svár. Výb. I. 
379. — R-, roztáhnouti, ausbreiten. — co. 
Rozklidiv svoie ruce, jakoby nás chtčl při- 
tuliti. Ms. 12 hod. umuč. 

Rozklíniti. vz Rozklinovati. 

Ilozklinkati, ins Klingen bringen. ^ se, 
ins Klingen gerathen (o zvonci), Jg.; roz- 
piti se, ins Klingeln, Trinken kommen. Ros. 

Rozklinonti, vz Rozklouti.. 

Rozklinovati, klinovánim roztlouci, aus- 
einander keilen. — eo. Ros. — R., erörtern. 
I Uanka. 

[ Rozkliti, vz Rozklouti. 
I Rozkližiti, il, en, ení; rozklišovati, ent- 
leimen. — co, se. Housle se rozkližily, 
gingen aus dem Leim. Us. Vz Rozklejiti. 

Rozklofati, vz Rozklouti. 

Rozklokočiti, il, en, eni, zum Sieden 
»bringen. SIov. 

Rozkloktati ^f04rmou^'(», zerqiiirlen. U4, 

— CO éim. 



140 



Rozkloatí — Rozkoš. 



Rozklouti, rozkuti^ rozkltnouti, rozklofati, 
rozklovatif rozkluvati, rozklvaA, rozklívati, 
rozMobaUy rozklíbati, rozUubati^ rozUofnouti 
atd., zer-, aafpicken. — co. Slepice roz- 
klofla vejce, Us. — Mm : zobákem. Yz Klvati. 

Rozklučkovati, aufhackeln, die Kanken 
(klučky) auflösen. Na Ostrav. Tč. 

Rozkluditi, vz Rozkliditi. 

Rozkmásati, na Slov. = rozdrchati, roz- 
cuchati, rozsápati, zerraufen, zerwühlen, zer- 
reissen. PJk., Hol]^. 

Rozkmeniti, il, dn, éni, rozdiliti, roz- 
tříditi, theilen, scheiden. — co: lidstvo. Sá. 

— 86 kdy iak v co. Lidstvo po zmateni 
jazyků podlé tradice v 72 národů se r-lo. 
Sš. L. 101. 

Rozkmotřeni, n., die Entzweiung, Uiber- 
werfiingj Trennung. Nasbilo mezi nimi r. 
Sych. Zjevnó r. Dch. 

Rozkmotřený; -en, a, o, entzweit, ver- 
feindet. 

Rozkmotřiti, il, en, eni; rozkmotřovati, 
die Gevatterschaft; auifaeben; entzweien, ver- 
uneinigen; 8«, sich entzweien, sich überwerfen, 
uneins werden, mit Jemanden brechen, feind- 
selig werden, sich mit Jemanden überwerfen, 
mit Jemanden zerfallen. Sm., V. Rozkmotfíli 
se spolu. Ros. Však se už ruzkmotřili (pře- 
stali býti přátely. Vz Nesvorný). Č. M. öö3. 

— kóno činí: přátele pomluvami. — se 
H kým. Us. Dch., Némc, Kf. 

Rozkmotřováni, n., die Entzweiung. 

Rozknikati. rozknikovati, rozkníkáoati -= 
rozdrážditi, reizen. ~ koho čím: ditČ áká- 
dlenim. 

Rozknisati, na Slov. ^ rozklátiti, in 
Schwung bringen. — coJ zvon. Bern. 

RozkocouHti, il, en, eni. — se. Vz Ko- 
couřiti se. Us. Sd. 

Rozkoč, e, m., orchestia, kývoš. Krok. 

Rozkoéiti se, lépe: rozskočiti se. Jg. 

Rozkodovati se, tábor rozbiti, ein Lager 
aufschlagen. L. 

Rozkodluéovati, rozkodlučiti, zastr. -= 
rozděliti, absondern, theilen. R. z roz 4- lu- 
čiti. Bž. 50. — co. RozkodluČi je (lidi) různo, 
jako pastuchy vykodlučiji ovce od kozlů. 
Mat. 25. 32. (15. stol.) 

Rozkohacený ', -en, a, o -^ polámaný, 
položený, R. pšenice. U Rychn. Ntk. 

Rozkohatiti == rozevříti, aufreissen, auf- 
thun. — co: dvéře. — se =:z rozhSiti ne, 
sich lagern. Us. 

Rozkohoutiti se, il, cen, eni, na Slov. 
tén, Hění == rozhněvati se, zornig werden. — 
se na koho. Ros. Vz Kohoutiti se. 

Rozkochaně, {»6^. v rozkoši'. Kat. 842. 
. Rozkocháni, n., die Ergötzung. R. po- 
žívati. BO. 

Rozkochaný; -án, a, o, erfreut, liobes- 
entbrannt. Us. Dch. 

Rozkochati, rozkochávaii --^ rozveseliti, 
erfreuen. — koho (čim). Celý svět radosti 
rozkochai. Cant. Milost ustavné ženy r-chá 
svého muže. BO. — se ^ zamilovati se, sich 
sehr verlieben; těšiti se, radost miti, sich 
ergötzen, erfreuen. — se v Čem, z čeho. 
V lásce a mflování ženicha svého horlivě 
88' rozkochala. Ob. Pan. R. se z něčeho. Tabl. 
poes. (Jan ^řestitel) ve vjf^znamu jeho (toho 



jména) se rozkochával; V rozjimáni slov 
těch svaté duše se rozkochávaly. Sš. J. 17., 

Rozkokošiti se =: pyšným se státi, stolz 
o. aufgeblasen werden. L. 

Rozkokrhati se, v kokrháni se dáli, ins 
Krähen kommen ; kokrhaje st potrhaH, sich 
zerkrähen. Ros. 

Rozkoktati, koktavě rozmluviti, zum Stot- 
tern bringen. Ros. — koho. 

Rozkol, u, m., rozštěp, rozldání. R od 
roz a kl (kláti), l se stupňovalo v ol. Vz L. 
Ht, Mkl. B. 7. Strsl. raskoli. Mkl. 16., der 
Spalt V r. štěpovati. Rad. zv. — - R. o ruské 
drkvi, rozkolnictvi, das Schisma, Pkt, die 
Spaltung, Dch.> odštěpeni i úhrn sekt od- 
dělivších se v 17. století od cirkve pravo- 
věmé. Vz S. N., MP. 77. R. hlubokoaáhlý, 
tie^ehend. Dch. — R., diaerese ve veq|i. 
Přesahuje-li slovo které z jedné stopy ver- 
šové do druhé tak. že ji vyplňuje, vzniká 
r. Cf. Přerývka. KB. 4. 

Rozkoleni, n., zastr., pokaleni, generatio. 
Us. 

Rozkoli, vz Rozkláti. 

Rozkolihati, ins Wiegen bringen; roz- 
vHUatif pohnati, in Bewegung bringen. — > 
koho kým: dítě dítětem. Ros. ^ 

Rozkolič, e, m., der Propfmeissel. Srn. 

Rozkollna, y, f., na Slov. =» skulina, die 
Ritze, Spalte. Ďaiz. 

Rozkolisati, schwankend machen. — se 
komu. Srdce se mu r-lo. Us. 

Rozkoliti, il, on, eni: rozkolovdti, zer- 
hauen, spalten. ~ co, koho: někomu hlavu, 
D., tele. Ros., lépe: rozkláti, rozsekati. J^. 
— se. Ach, sestřičko, hlava bolí, ovaž ji, 
než se rozkolí. Sš. P. 169. 

Rozkolnec, ence, m., dunalia, rostlina. R. 
lilkovitý. Rostl. 

Rozkolnictvi, n., der Schismatismus. 

Rozkolnik, a, m., rus., odstěpenec, der 
Schismatiker. Kram. 

Rozkoluch, u, m., morísonia, rostl, ka- 
parovitá. Rostl. 

RozkoněHti, il, en, eni ^ promrhati, 
durchbringen. — co. Ros. 

Rozkop, u, m., der Schürf. Sm. 

Rozkopati; rozkopnouti, pnul a pl, ut, 
utí: rozkopávati, zer-, aufgraben. — t»o: 
vrcli, zeď, Ros., mraveniště, D., rozkopati 
peřinu. Us. — Čim: něco nohou. Us. 

Rozkopčiti, il, en, eni, i; kopky rozděliti, 
zerhanfeln. Ros. — co čim: seno hráběmi. 

Rozkorejniti, il, ěn, ěni, rozkutiti, roz 
kryti, zerwühlen. Sm. 

Rozkořeniti, rozkoreňovati, il, en, eni, 
die Wurzeln vermehren. — se: Wurzeln 
ausbreiten. Us. TČ. 

Rozkořepiti, lépe: rozskořepiti. Jg. 

RozkoHsto váti ^rojBre6raíi, zerplilndera. 
Slov. Bern. 

Rozkorýniti, il, ěn, ěni ^ rozryti, zer- 
wühlen. — co: mouku. Prase r-lo pole. Us, 
^ Rozkoš, u, m., die divergirende Seito. 
Čsk. — R., úkos, úboči, postranní úkosná 
cesta, Seitenweg, m. Tamo pokrysta i vra- 
cesta sě rozkosem. Rkk. 9. Yz Listy filolog. 
1877. 88. — R., hranice dvou luk. Na Ostrav. 
Tě. 



Rozkosaný — Rokošnický. 



141 



Rozkosaný. Je rozkosaná; má r-né yjasy 
= rozpletené, aafjrelAst. Na Ostrav. Té. 

Rozkosati, auflosen. — ai co: vlasy. 
Na Ostrav. Tč. 

Rozko§iti, i], en, en{; kose přestati, an- 
bauen. — eo. Sekáči rozkosiváe louku 
odeili. Us. Č. — kd<^ Máme na dvou 
místech rozkoseno. Us. C. — R.^ kosou pře- 
Htif mít der Sense zerhauen. — co: kře- 
pelci hnízdo. Na Ostrav. Tč. 

Rozkoslati =^ rozihnatati, zertreten. — 
co: boty. Na Ostrav. Té. 

Řozkostrbatiti, il, ěn, éni = kostrbatým 
uéinitú zerraufen. — co: vlasy ndéi. Bianc. 

Rozkod, i, rozkole, e, ř. R. jest tolik 
co rozkocháni-se v libosti, znamená tudíž 
zalíbení v něčem, těšení se z blahocitu: S. N. 
Strel. rasRo&b, voluptas, koř. koch(ati), přip. 
-b. Mkl. B. M., 58. — R., n^vyŠH stupeň 
útéchy, potésení, líbosť, kratochvUey das Ver- 
gingen, die Lust, Wollust, Ergötzlichkeit. Jg. 
Miste rozkoSe (ráj); r. a veselí míti z něčeho; 
r-íi se pásti; v r-ši býti; r. místa; r-še po- 
žívati, požiti; r. přinésti, udělati; k r-Si 
býti; r-$í naplniti; s obzvláštní r-Sí díval 
86 na příběhy; r-Sí plesati. V. Přátelská 
rozmlouvání nejlepší r. ; divadla r. plodí. 
Kom. K. a libost míti, V., v něčem. D.. Jel. 
H. 8 někým míti. Har. R. působiti; projížďka 
z r-8e. Ď. Svou r. v něčem skládati; 'něco 
pro r. sítí. Br. R. velikou i mysl i chuf 
dá?á Har. Po r. činí. Jel. Nekeré panence 
rozvedn rozkoSe (odloudíc |í milého). Sš. 
P. 308. R. a sláva. Dob. Náplň r-še nebeské 
spoléhá a záleží v patření na tvář boží. SŠ. 
Sk. 27. (Hý.)' Abýcn Já užila panenskej r-še. 
SS. P. 779., 1Ö0., 779. Tak veliká trpenie 
brzce aě v r-Si proměnila, aby nesen byl 
od angelóv ; Tvář a pověst Kristova i blízkým 
i dalekým rozkoš dávala a k jeho milovánie 
popúzela. Hus. II. 243., III. 67. Svobodná 
mysl jediná člověka r. Pk. Vz Práce (strany 
Přísloví). R. milovnicí. ZN. — R., prijemnosť 
nnyslům a télu Jahodici^ pohodli^ novice 
s přihanou, sinnliches Vergnügen^ die Wol- 
lust. B.' světská; v r-Sech schovaný; r-ší 
porušenÝ; r-šem uzdu pustiti; r-še provoditi ; 
v r-Sech tápati, všecko zakládati; libost, 
kochání se v r-šech ; v r-Se a rozpustilosti 
se vylévati; r-Si požívati; r-Ší rozmařilý, 
zkažený. V. R-ší hleděti. D. R-šemi opojenu 
býti. Rram. Křehká r..Jel. V r-šech život 
vésti, v r-šech oplývati; na r-še se vydati, 
r-ší následovati, po r-Sích jíti, v nich živii 
býti, pohříženu býti. Us. V r-šech se ko- 
cíiHti. D. Za krátkou r. dlouhého dojíti zá- 
rmutku. Mus. y r Šech ve dne v noci tápal. 
Kn. R. někomu učiniti, ein Gaudium be- 
reiten; r-ší se napájeti. Us. Dch. R. po- 
ehvilná; slizké r-še hříchu. SS. L. 94., I. 71. 
Bez rozkoše pití nemftžeme žíti (bez roz- 
košného popíjení. Km.). *R-Ší mírně užívej. 
Km. Já nežádám víc světské r-še. Sš. P. 73. 
Proto jest položeno, aby tě od r-ši táhlo, 
k dobrému vedlo a konečně spasilo; Kněžie 
vláhnú r-Smi; Vína vonná přílišně r. dávají, 
břicho obtěžují a mysl rmútie; Kdo tělo 
Bvé r-mi pase; Věččie jest duchovní r. než 
tělestná a télestná r. jest velme krátká a 
dachovnie jest věčná; Nemóž to býti, aby 



kto z rozkoši zdejSie Sel ihned v r. blaho- 
slavenstvie; Právě Boha milujeme, když 
k jeho přikázáním od svých se r-Ší zdržu- 
jeme; Svět dává k r-ši těla, ale já dávám 
k věčnému odpočinutí ; Každého tiehne jeho 
r.; Vedu v r-ši své dny; Ktož r. milují, 
v zástupu vojenském neřádi bývají; JsAc 
plna rozkoši. Hus. I. 84., 237., 331., II. 65., 
94., 152., 208., 212., 226., 311., III. 86., 95. 
Mamáf jest všecka r., nejvíce ta, která jen 
klopotne jest nabyta. Ze Shakesp. Tč. — 
R., smilstvo, die (fleischliche) Wollust. R-še 
neřádné tělu povolující; nečistými r-Šemi 
se zprzňovati ; r-Se hanebné, oplzlé, chlipné, 
nečisté provoditi; r-Si těla uzou pustiti; ne- 
šlechetným r-šem povoliti; v r-Šech neřád- 
ných uzdu si pustiti; r. nezřízená, v ní se 
kochati; k r-ši náchylný, nakloněný, pří- 
cbylný; r-šem oddaný, r-ší milovník. V. R. 
smilstva. Lk. V r-ech hniti. Chč. 448. Smilný 
a hovadný modlí se podobenství těch věci, 
jenž jsú u vodách t. j. v r-šech smilných; 
Tělestná r. ; rozpasený v r-ši ; Když muž n. 
žena ne vedle zákona božieho, ale vedle 
žádosti tělestné chce v rozkoši údóv libost 
mieti; Nám všem kněžiem všudy r. chlípí; 
Ti, kteříž za Čas r. vedu, na věky se mu- 
čili: Měl jest i r. tělestná. neb jest měl 700 
královen a 300 ženin; Tělestnú r-ší se roz- 
pouštěti. Hus. I. 67., U. 129., III. 187., I. 
190., 230.. II. 246., I. 281., II. 311. V r-ech 
těla živi byli. Bart. 

Rozkoleni, n. R. tělesné. Kom. 

Rozko&eplodný, Yergnligen erzeugend. 
PÍ., Dch. 

Rozkoliti, il, ení, rozkošovati, rozkoSi se 
oddáf?atiy vesele žiti, weichlich o. wolHlstig 
sein o. leben. Liší se od bujeti, jež k nád- 
heře a skvostnosti více hledí, rozkošiti ne- 
toliko jídla a pití v sobě zahrnuje (hodovati), 
nébrž i jiné radovánky, jako jsou z vAdí, 
blahosností ap^okoli Člověku lahoditi mfiže. 
Sš. Ob. 173. — kdy jak. Člověk ten r-Sil 
na každý den skvostně. Sš. L. 161. (Hý.). — 
kde: v přírodě. Mus. 1841. 184. 

RozkoSivoi^f, i, f., rozmařilost, rozmaž- 
lenost, rozmazanost, choulostivost, zšenilost, 
die Weichlichkeit, Verzärtelung, Verzärtelt - 
heit Má-li základ podstatnější v hloubi, či 
jest přec jen r. pouhá. Sš. Bs. 176. (Hý.). 

Rozko^ivý =-■ rozmařilý, rozmazlený, chou- 
lostivý, weichlich, verzärtelt. Sš. Cf. Roz- 
košivosť. 

Rozkouká, y, f., mcHá rozkoš. V. — R-ky 
= lahůdky, Leckerbissen, m. Reš. 

RozkoHlIvý, lustgebend. Dch. 

Rozkoíímanda, y, m. a f . =>^ rozkošnik, 
rozkoŠnice. Us. v Kun v. Msk. 

Rozkošně, weichlich, wollüstig. R živu 
býti. V., zvučeti. Tr(y. R. děti chovati. Reš. 
R. se pásti, se krmiti. Hus. I. 339., II. 240., 241. 

RozkoŘnec, Sence, m. = rozkošnik. Sm. 

Rozkoí^něti, ěl. Ční, weichlich, wollüstig 
werden. Jg. 

RozkoŠnice, e, rozkošniěka, v, f., eine 
WoIHlstige, dem Vergnilgen ergebene; lu- 
stige Dirne. Jg., Koll. 

Rozkošnický, , lebelustig, epikuräisch, 
flott, lebenslustig. Sm., Dch. R Ženy. Ler. 



142 



Rozkoinictvf -- Rozkratochvíliti. 



Rozkošnietvit n^ die Weichlichkeit, Ver- 
gnüg^ngsncht, der Luxus, das Genussieben. 
Mést. boi.- 

Rozko&nietvo, a, n. === rozkoSnictvi. Kos. 
Ol. I. 144., 299. 

Rozkofiničký = rozkolný. Srn. 

Rozkoänik, a, m., der Wolinstling, Lebe- 
mann. BO. R. nádherný, Ros., kvasitelný. 

Rozkoänifi, il, én, čni, weichlich, wol- 
Ittstig machen; se ^^ roeko^éti. Sm. Vz Roz- 
kouti. 

Rozkoftnosf, i, f., die Wollüstigkeit. Ms. 
Bei., Mus. 

Řozkofiný, rozkoSnieký, z něhoš jini 
rozkoš m(yit utišený, 'péknýj milý, Lust-, 
woUOstig, lieb, lieblicn, angenehm, hübsch, 
anmuthig, ergötzlich. Jg. R misto (ráj), za- 
hrada, h^, palác, V., pacholátko, Ros., les, 
D., stromoví, řeka. Har., krajina, D., ovoce, 
krmě, Br., vuné, Tkad., práce, tvor (dlo věk), 
Kom., piti, Cvr., divka. Pass. R. oheň = 
strojenÝ. S. N. Má rná! 8m. To ie r-né! 
Dch. To r-né nemluvMtko s matičkou ko- 
libejte; Podepři, podepři své r-né bočky. 
S&. P. 74., 725. Kněžie a mnišie váe, což 
jest libé a r-né, to vole a držíe, ale což 
protivné, toho se varují ; Pilni jsú télestného 
oděvu a rozkošného pokrmu ; plátno to r-né 
nosil lest k tělestné rozkofii; Každý chce 
choditi v krásném a r-ném rouše. Hus. L 236., 
291., IL 240. — ěim. Tak jest cierkev svatá 
zevnitř nepěkná skrze trápenie, ale vnitř roz- 
košná ctnostmi. Hus. IIL 14. R. ovoce. BO. 
— k éemii: ku požíváni. Stav. svob* — 
R., kdo rozkoši požívá, nádherný, rozmazaným 
rozmařilý, wollüstig, weichlich, der Wollust 
ergeben. Jg. V. R. panna. Jel., živobytí, 
D.,- r. život v^sti. Har. V rozkošném krá- 
loVství ctnosC nemá měSfanstvi.' Pro v. Člověk 
r. H chlipný; Jsú tři obrany od cizoložství : 
prvá, zavrženie mySlenie r-ného; Všechny 
věci minuji, hvne tat^é r. Živótek; Čím lidé 
jsA rozkošnější, tiem obecně JsA na těle i na 
duAi nezdravější. Hus. L 57., 275., 284., II. 
387. R-né života požíváni. Sš. I. 114. Bydlo 
r-né vedl. Hus. IL 223. - v řem. Tito 

Secenci r-ným v hřieše jsú nechutní, trpcí, 
odlavi, a nechtie v hrdlo jíti, neb jich 
nechtie rozžvati. Hus. HI. 111. 

Rozkošovati, vz RozkoSiti. 

Rozkotaliti, rozkntaliti. rozkotouliti, roz- 
kutouliti, il, en, ení ; rozkotáleti, rozkutáleti, 
rozkoUmeti, rozkutoideti, el, en, eni; rozko- 
talovati, rozkutulovati, rozkotali váti ^-- od 
sebe, na rúzno kotaliti, von einander wälzen, 
rollen ; se =^ oď sehe se kotaliti, sich von ein 
ander wälzen, rollen ; v kotáleni přivésti, ins 
Rollen bringen; do prudkého kotálení přijíti, 
ins Rollen kommen; kotálením rozbořiti, 
dnrchs Rollen zerschlagen. Jg. - eo: koule. 
Us. — eo odkud: kámen s vrchu. Jg. — 
sé kudy: oeníze se rozkntalily po celém 
světě. — (co) éim : kámen pnidkým hodem 
r. R. sudem. Ros. 

Rozkotáni, n., rozboření, zkažení, die 
Zerstörung. Sm. 

Rozkotaný, zerstört. R. hrad. Us. Té. 

Rozkotati = rozbořiti, zerstören. — co : 
brány, lodí, D., náspy, Rkk. 52., modly. Měst. 
boŽ. — se komu. Loď se mu rozkotala. Sm. 



ttozkokotiti se, il, ěn, ěni » rozohniti 
se, feurig werden. U BruŠperka. Mtl. 

Rozkotanina, y. f., sibořenina, sřieenina, 
die Trümmer, Ruine. Presl. 

Rozkutáleti ^ rozkotáleti, Vz Rozkota- 
liti. Us. na Mor. Sd. 

Rozkoudeliti se, il, eni, rozkoud^vati 
se, sich fasern. Síf se r-la. Ús. Da. 

Rozkouleti,, el, en, eni ; rozkuliti, il, en, 
eni ; rozkulovati = od sebe kotUeti, von ein- 
ander, hin und her kugeln ; f> kouleni při- 
vésti, ins Kugeln, Rollen bringen. — se, co. 
Us. 

Rozkoupiti, il, en, eni; rozkupovati,weg- 
kanfen, vergreifen. — co: vše zboi^í. Lidé 
všecko zboží r-li. Us. Té. R. spis. Cr. 

RozkouHti, il, en, ení, rozkt^ovati, in 
Ranch verwandeln ; se, ins Rauchen kommen. 
Us. 

Rozkousati, rozkousnouti, snul a sl, ut, 
uti; rozkusovati, zer-, aufbeissen. — eo: 
kosf, ořech. Kdo tu žábu rozkusí, ten Zu- 
zanku Holeňovu dostati musi. Sš. P. 307. 

— ělm: zuby. 

y Rozkouskovanofit, i, f., dieZerstficktheit 
Sm. 

Rozkouskovatl, zerstückeln. — co čim: 
papír rukou, trháním, Us., pozemnosf děle- 
ním, parcelliren. J. tr. 

Rozkouti, ki\ji, ul, ut, uti ; rozkovati, roz- 
kovávati = kováním roztlouci, aus einander 
hämmern o. schmieden, zerschmieden. — co 
na co: mede na radlice. Háj. — Br. — co 
v co: radlice v meČe, Ben. V., pluhy v meče, 
BO., Lom. — co ěim: kladivem. 

RozkOTati, vz Rozkotiti. 

Rozkráci, vz Rozkrátati. 

Rozkráj^ek, Čkn, m., kozička, die Stauche 
des Flachses, Spřede. Len klásti na r-ěky, 
den Flachs stauchen. D. 

Rozkraéovati se, vz Rozkročiti. 

Rozkrájeti, vz Rozkrojiti. 

Rozkrákořiti, il, en, ení =^ v krákoření 
přivésti, ins Gaksen bringen. — koho: sle- 
pici. Jg. — R., rozmluviti, ins Plaudern brin- 
gen; ausposaunen, ausplaudern. — C4>: ta- 
jemství (roznésti). 

'Razkramařlti, il, en, eni. •- co: zboží, 
verschleudern, verschachern. 

Rozkrápati, vz Rozchřápati. 

Rozkrásně -^ velmi krásně. Vz Roz-. SŠ. 
P. 772. 

Rozkrásuiti, il, ěn, ění. Nebe se r-lo 
(za jitra). Ld. Z. 

Rozkrásti, kradu, dl. den, ení; na Slov. 
rozkradn^mti, dnul, ut, uti, weg-, aus einander 
stehlen. — co komu. Vše mu rozkradli. Us. 

— »ií=^ kradmo se rozjíti, sich wegstehlen. 
Us., Let. 89. — se kudy kam kdy. Té noci 
se všichni hustými lesy do Moravy rozkradli. 
Háj. Pri dobývání Alexandrie r-dl se veliký 
poéct vojínů. Pal.* 

Rozkrátati se, -krátám, -kraci se ^ roz- 
hýbati se, sich in Bewegung setzen, sich 
rtthren. Slov. Plk. 

Rozkráti == rozkrájeti. Na Ostrav. Tč. 

Rozkratoch\iliti, rozkratochvilniti, il, 
ěn, ění, rozkratochvilovati, zur Lustigkeit 
bewegen, ermuntern ; se, lustig werden. Ros. 

— se éim. 



RozkrSiti — Bozkuchati. 



143 



Rozkréiti, ily en, enf, aasstrecken. L. 

Rozkřeéati se =» rozkrojiti se. Co sas 
tak rozkřeéál (pravi sq tomn^ kdo se nemá 
k odchodu) ? Na mor. Zlinsku Brt. Cf. Roz- 
kročiti se. 

Rozkřehnoiiti, hnul a hl, nti, rozmraziti 
se, anfthanen. Ros. 

Rozkřeí»ati, křesám a křeSi ; rozkřisnoutiy 
rozkř^ávaiiy rozkřesovati, Feuer an-, anf- 
sclilagen, machen. V. — eo: kameni, Br., 
oheň. Kom. — eo řim: oheň ocilkon. — 
komu. Ocelku v ruce vzal, ohňa si r-sal. 
Sá. P. 794. 

Rozkřičeti, el, en, ení; rozkfiéivati; roz- 
kHkooati; rozkřiknouti, kl, ntí=^ křikem od- 
déliti, durchs Schreien aus einander bringen ; 
rozhlásiti, roznésti, aus-, ver-, beschreien, 
ins Geschrei bringen, verrufen, in üblen Ruf 
bringen ; se = do křiku se dáti, ins Geschrei 
kommen; křiče se roztrhnouti, sich zer- 
schreien. Jg. — eo, koho. Rozkřikl je, když 
se práti počínali. Us. On to rozkřičel (roz- 
hlásil). Ros. — eo.koiuu. Hrdlo si r. Ros. 

— koho za co: za zloděje. Th. -— koho 
kde. Rozkřičel ho po městě, D., po vSem 
svétě. V. — koho proč: pro nepodařené 
rokováni. Syeh. — §e na koho. Dch. 

RozkHdlanka, y, f., ocypterus, hmyz 
dvoj křidly. Krok. 

RozkHdlenost, i, f , die Flugweit«. Us. 
Dch. 

RozkHdlitf, il, en, eni; rozkřidlovati =^ 
(křídla) roztáhnouti, ausbreiten, ausspannen 
(die Flügel). — eo, koho: ptáka. Ros., 
plachty. D. A2 jamy r-li ruce naSi; R-la le- 
torostí své. Žák. 79. 12. — eo kam: ruce 
na měsíc. Příkl. z kron. — se nad kÝm. 
(>má noc s«* nad námi rozkřídlila. Koll. 

RozkHk, u, m., der Aufschrei. Dch. -^ 
R., reklama, Us. Smi. 

RozkHknouti, vz Rozkřičeti. 

Rozkřiknuti, n., vz Rozkřičeti. 

RozkHknutý; -ut, a, o^ vz Rozkřičeti. 

RozkHkovati, vz Rozkřičeti. 

Rozkřisiti, il, en, eni, Feuer machen, an- 
schlagen. — co: oheň. Us. — co čím. Rad. zv. 

RozkHtý strom, ausgebreitet. Us. 

KozkHio\SLti^ roztáhnouti, ausstrecken. 

— eo: ruce. Us. 

Rozkrkati, ins Grolzen bringen; se, ins 
Grolzen kommen. Ros. 

Rozkrkavčiti, il, en, eni, ver-, zerpfu- 
sehen. — co. Ros. 

Rozkročený; "en, a, o, gespreizt, grät- 
schend. Ros. 

Rozkročiti, il, čen, Čeni ; rozkroéovati, roz- 
kraéovati. — .eo: nohy, die Füsse aus ein- 
ander strecken. Us. — se, grätschen, weit 
schreiten, die Füsse ausspreizen. Vz Roz- 
křečati se. 

Rozkročnik, u, m., pupkovec, herba in- 
guinalis, rostl. 

Rozkrojék, jku, m., die Spalte, der Schnitt. 
R. ovoce. Dch. 

Rozkrojiti, il, en, eni; rozkrájeti, el, en, 
ein; rozkrojovati, rozkrajovati, entzwei-, zer-, 
verschneiden. V. — eo: chléb, mnso, hu8, 
prase, plátno, sukno, Ros., pečeni. D. — eo 
(kde) čiiii : pečeni no^em. Sycli. R-jil u boce 
železnými vrtadly. Bj. — eo za eo. Také 



ten Jorgl jeden postav sukna za penieze 
jest rozkrájel. Pč. lö. — eo Jak. Ř. něco 
na póly. SS. P. 485. R. jablíčko v polovičko. 
Er. P. 471. 

Rozkrojovač, c, m., der Zerschneider. 
Bern. 

RozkroJoYadlo, a, n., Tranchirbesteck, 
n., Sm. 

Rozkroj ovák, n, m., das Tranchirmesser. 
Rk. 

Rozkrojovati, vz Rozkrojiti. 

Rozkrok, n, m., rozkroky, pl., lúno^ čásf 
těla, kde se nohy rozcházejí, die Dftnnung. 
V. Byla mu voda po rozkroky. Ros. Žádost 
od srdce až do r-kuov velmi áiroce panuje. 
Jel. — R.^ Část k<Uhot, kde nohavice se schá- 
zeji, Schritt, m. Kalhoty v r-ku roztrhané. 
Us. 

Rozkropiti, il, en, eni ; rozkropovati, roz- 
pHskati, ver-, zerspritzen. — eo Čím : vodu 
kropáčem. Proudnon silu r. meči. Udk. Lum. 
V. 241. — po kom: po lidech. — eo kam : 
vodu na dobytek. Boč. 

Rozkroueené, verdreht. Šilhán r. hledí. 
Kom. J. 283. 

Rozkroneeni, n., das Voneinanderdrehen. 

Rozkroueený; -en, a, o, von einander 
gedreht. R. provaz. 

Rozkrolititi, til, ceti, íseí\i\ rozkrucovati, 
von einander drehen, auf-, zerdrehen. -^ eo 
čím: provaz rukou. Us^ 

Rozki^ovatéti, ěl, ění, staudig werden. 
Bern. 

Rozkrnditi, il, en, enf = rozhruäiti, zer- 
malmen, zerstttcken, zerreiben. Bern., Č. — 
eo čím. 

Rozkrut, u, rozkrutek, tku, m., néco 
rozkrouceného, etwas Aufgedrehtes, na př. 
rozkroncená nif. Us. 

Rozkruži, n., die Zirkelweite. Sp. 

Rozkrváeeti, el, en, eni, blutig machen. 

Rozkrvavčti, él, ění = rozkrváceti. Plk. 

RozkrvaTiti, il, en, ení, blutig schlagen 
o. machen. L. 

Rozkryti, vz Krýti ; rozkrývati, hie u. da 
verstecken. — eo: střechu, aufdecken. Us. 
— eo, se kde: vojsko v lese. V., po lese. 
Háj. R. se na rozličných místech. Trip. R-li 
se po novém méstě po příezni. Let. 120. — 
se před kým. Kom. — se kam kdy: do 
houni se rozkryli T čas bouře. Hlas. 

Rozkryti, n., die Versteckuifig. Us. 

Rozkry tý ; -yt, a, o, hie u. da versteckt. 
Us. 

Rozkublati =^ rozrýti, zerwUhlen. ~ eo : 
vSecko. Us. Ptr. 

Rozkudlíti, il, en, ení, rozkudlati = 
zmuchlati, rosdrchati, zottig machen, zer- 
zausen. — eo komn: vlasy. Plk. Psi lišce 
kožíšek rozkudlali. 

Rozkuehač, rozknchavač, e,- m., der 
Zcrgiiedorer. Vus. 

Rozknehařiti, il, en, ení = rozundati, 
prokramařiti, verthun. — eo. On by vše 
rozkuchařil. Us. 

Rozkueháma, y, f. = pitevna. Plk. 

Rozknehati, rozkuchávati, ausweiden, 
auf-, zerschneiden, zergliedern. — co : rybu. 
Bj. — CO Jak: bez lítosti. Lom. — eo čim 
kde: zvěř nožem v kuchyni na stole. 



144 



Rozkukatí — Rozkyv. 



Rozknkati se, ins Schreien wie der 
Gucknek kommen. Kukaéka se r-la. Us. 

Rozkulhati §e, hinkend werden. — §e 
komu kde. Kůň na cestě se mu rozkulhal. 
Ros. 

Rozknp, Uy m. =- procUjy der Waaren- 
absatz. 

Rozknpovati, vz Rozkonpítí. 

Rozkurviti se, sich der Hurerei ergeben. 
Slov. Plk. 

Rozkusiti, il, en, ení, rozknsovati — roz- 
kousnoutiy zerbeissen. Mor. 

Rozkusovati, vz Rozkousati. 

Rozkůdka = rozkoška. 

Rozkutáleti, vz Rozkotaliti. 

Rozkutati, ro^m^fah', auseinander werfen. 
— eo: oheň. Boč. exc. 1523. R. nhli (roz- 
hrabati). Na Mor. Brt Vz Rozkutiti. 

Rozkutiti, ii, cen, eni; roekucovati^ roz- 
kutávati ^= rozhrahati, schüren. — co: oheň. 
Us. Vz Rozkutati. 

Rozkutrati =^ rozkutiti. Slov. 

Rozkutý; -ut^ o, o, zerschmiedet. Us. 

RozkTákati, ins Krächzen bringen; roz- 
křičeti, ins Schreien bringen ; se, ins Krächzen 
gerathen. Ros. 

Rozkvařiti, lépe: rozSkvařiti. Jg. 

Rozkvas, u, m. Varujte sé ot r-su du- 
chovnikového (a fermento phariseorum). ZN. 

Rozkvaaek, sku, m., nákvasa^ der Sauer- 
teig. D. 

Rozkvasiti, il. Sen, eni ; rozkvaSovati^ mit 
Sauerteig anmachen; ins Gähren bringen; 
unruhig machen. 

RozKTadeni, n., die Gährung; die Ge- 
reiztheit. 

Rozkradený; -eil, a, o, ins Gähren ge- 
bracht; aufgereizt, au%eregt. Je vSecek r-Sen. 
Us. R. děcko, weinerlich. Na Ostrav. TČ. 

Rozkverkovati, díly hor mezi nákladniky 
rozdéliti, das Bergwerk unter die Verleger 
austheilen. Us. Jg. 

Rozkvést!, rozkvisti, květu, kvetl n. 
kvitl, kveteni; roekvésti, kvetu, kvetl, kve- 
teni; rozkvetnouti, rozkvetnouti a na Slov. 
rozkvitnouti, ul, nti; rozkvétati, rozkvitati, 
rozkvétati, aufblühen, Blüthe entfalten. Jg. 
Strany těchto tvarft srovnej Kvésti. — abs. 
RAže rozkvetla. Us. Prve dozrál, než roz- 
kvetl (dorostl). Prov. Fialenko modrá, co 
nemožeš rozkvést? SŠ. P. 198. Červená rů- 
žička rozkvétá, už se nám Anička rozplétá. 
SS. P. 441. — éemu, komu. Krásná róže, 
Čemus raně rozkvetla, rozkvetavši pomrzla? 
Rkk. 58. Počkej synečku u nadich vrat, až 
nám rozkvete karafiát. Sä. P. 224. — kde. 
IVa protějším břehu ráj vSech rájft rozkvitá. 
Nár. p. TČ. Nad sv. Janem růže rozkvétá 
H z tej růžečky vtáček vylítá; A před te 
naSe u lože rozkvětiui tam dvě rAže. Sě. P. 
47., 466^ Na tom Šipku rozkvetává rfiži^kn. 
P. si. 51. — ěím: ctnostmi rozkvětala. Č. — 
fse. Rozkvětali se rAže. C. — se Jak. Roz- 
květá se H vefikoif slávou květu panenského. 
Ob. Pan. 

Rozkvět, u, m., der Aufschwung, die 
Blüthe. V rtu býti. Dch. 

Rozkvétati, vz Rozkvésii. 

RozkTftavý, vz Rozkvítavý. 

Rozkvětí, n., der Zustand des Aufblühens. 



Rozkvetlý, rozkvetlý, aufgeblüht. R. 
rfiže. Ros. R. klín země. Hdk. Ls. k. 37. 
Máte u súseda rozkvětlú fialku. Sš. P. 734. 

— éim. Louka kvitim rozkvetlá. Jg. 
Rozkviěeti, zum Quicken, Weinen brin- 
gen. Us. Sd. 

Rozkviliti, il, en, eni, zum Jammern 
bringen. C. — kono éim: nelaskavými slovy. 
Lom. — se Jak: až do pláče se r. Kruz. 

Rozkvitati, vz Rozkvésti. 

Rozkvitavý, erblühend. R. věk. Nár. bibl. 
V. 29. 

Rozkvokati se, sich zergacken. L. — 
B, se, zu glucken an&ngen. — konm kdy. 
Již po třetí se nám letos slepice r-la. Us. 
Hý. 

Rozkydaný = rozpráiený, roztroubený, 
zerstreut; ohnaiený, entblösst. R. panna. 
Koll. 

Rozkydati, rozkýdati: rozkydnouti, dnnl 
a dl, nt, ntí; rozkydávati = rozházetiy ans 
einander werfen; se, zerbersten, sich ver- 
breiten. — eo, se kde. R. hnüj na poli. 
Ros., i»o poli. Us. Rožkydl se mu mozek 
na zemi, 1 ríp., po kostele (rozhodil se). Leg. 

— eo kam : hnAj na' pole. Us. Tč. 
Rozkyditi, il, ěn, ěni = rozepiati, na- 
táhnouti. — eo:j>lachty, die Segel ausspan- 
nen, beisetzen. D. 

RoEkydlý ^ rozbredlý, měkký (ku př. 
bláto na cest^, zerweicht Us. u Jilemn. 
Rozkýchati, niessen machen, zemiessen. 

— koho. — se, ins •Niessen kommen ; sich 
zemiessen. Ros. 

Rozkynouti, nul, utí; rožky novati, roz- 
kývati. — eo: zvon (rozklátiti, in Schwung 
bringen). Ros. — se = in Schwung kommen ; 
jako těsto se rozběhnouti, aus einander gehen 
wie der Teig. Těsto, houska se už rožky nuje. 
Us. 

Rozkypati = rozkapati (hustou tekutinu 
ku př. med), zertfOpfetn. — eo kde, kam: 
omáčku po stole, na zem. Na Ostrav. Us. 
u Opavy. TČ., KIS. 

Rozkypělý, ip Aufwallung gerathen. R. 
váSně. Hdk. 

Rozkypěni, n., das Aufwallen, Anschwel- 
len. Dch. 

Rozkypéti, ěl, ěni, zerkochen. — komu. 
Rozkypěla mu krev. Us. — ěim : valy moř- 
ské jekem rozkypěné. Č. 

Rozkysalý, gährend. — ěím: vilností. 
Scip. 

Rozkysané děcko, sauertöpfisch, weiner- 
lich. Ostrav. TČ. 

Rozkysati ; rozkysnouti, si, uti, ins Gahren, 
Schwären bringen ; se, ins Gíihren, Schwären 
kommen. — se kde. Smilné mrzkosti se 
v naši vlasti náramně rozkysalý. Puch. 

Rozkyseleni, n., die Erbitterung. Z toho 
mezi stranami r. povstalo. V. 

Rozkyseliti, il, en, eni; rozkyselovatL 
sauer machen; erbittern. — koho (ěini). 
Lživým svodem přátely rozkyselil. Sj'ch. 
To nás mezi sebou r-lo (rozbratřilo). Us. 

— se na koho. Sych. 
Rozkyslý = rozkysalý. L. 
Rozkysnouti, vz Rozkysati. 
Rozkyv, u, m., šiřka (dálka) kyvu, die 

Schwingungsweite. Nz. 



Rozkývati — Bozlezlost. 



145 



RozkýTati, vz Rozkjnontí. 

Rozla, y, f., pnntheoritA, der Nephrit. 
Miner. 

Rozlad, u, m.f die VerAtimmung, Dis- 
harmonie. 

Rozladěný; -^n, a, o, verstimmt. R. piano, 
honsle. Hd. 

Rozladiti, i1, ěn, ěnf, verstimmen. Piano 
jeat ruzladěno. üs. — co čím : piano hraním, 
housle. Hý. 

Rozlakomiti, il, en, en{,wornach Ifístern, 
geizig* machen ; se : lüstern , geizig werden. 

Lt. 

Rozlamaě, e, m., der Zerbrecher. 

Rozlámáni, n., die Zerbrechnng. 

Rozlámaný; -an, a, o, zerbrochen. 

Rozlámati, vz Rozlomiti. 

RozlamoYaě, e, m. = rozlamcii. 

Rozlamováni, n., die Zerbrechnng, das 
Zerbreehen. 

Rozlamovaný; -an, a, o, zerbrochen. 

RozlamoTati, vz Rozlámati. 

Rozlapati, rozlapiti, il, en, eni, ans ein- 
ander raffen. — co. Ctib., Ms. 15. stol. (C). 
— eo komu: sobě. Ž. k. 43. 11. 

Rozlátati = rozpárati f auftrennen. Ros. 

Rozláti, laji = vaditi se, schelten, zan- 
ken. — komu. Ten svěj žene rozlajefie. St. 
ski. II. 118. 

Rozléeeti, rozliceti, el, en, eni; rozleco- 
vati^ rozUkatiy rozlehnouti =* na rozličná 
místa nalédy nastražiti^ Fallen stellen, Fall- 
stricke legen. — eo: vějíce, Aesop., osidla. 
Zrcad. hříŠ. Us. Ďábel rozlékl osidla, aby 
jimi lapal dufie. Hns. III. 145. 

Rozléhati, rozWhati se, rozlehnu, róz- 
Hhna, rozlehnn se, nouti^ hl, uti; rozléhávati, 
rozlihávati se = rozcházeti se hlasemy zvu- 
ěeti, er-, nachschallen, hallen, nachhallen, 
wiederhallen. Jg. — abs. Křičel, až se roz- 
Hhalo. Us. Hlas se rozléhá. Kom. £Ž sě hor}' 
doli rozléhali. Rkk. 51. Na té olivě David 
hrál, až se hajfČek rozléhal; A tam sobě 
naříkala, aŽ se lúka rozléhala; Na svó miló 
volal, až se dvfír rozléhal; A tak krásné 
zazpíval, ež se zámek rozléhal. Ss. P. 2., 
25., 87., 211. Ona se rozlehla (rozstonala 
se). Ostrav. Tc. — se po čem, kiidy. Zvuk 
pozonnóv po všem světě se rozléhal. V. 
Hlas po lese se rozléhal. D. Rozléhal se po 
úvalech ot skalnatých (ote) hor ráz kyjev. 
Rkk. 37. Dal ji zvonit hrany na paterý 
strany, až se rozlihalo po tiireckej zemi. Sš. 
P. 126. An se po veškerém mírn (hlas) roz- 
léhá a ozývá. Sš. I. 111. Úpěni jejich po 
lesich i po horách se r-lo. Háj. Klapáni 
mlýna rozléhá se horami. Us. ŤČ. — Br., 
Troj., Sych. — se od éeho. Až se všude 
rozléhalo od zvnku jejich. Br. Lesina roz- 
léhala se od zpěvu křepelek. Jg. I. 90. — 
Kom., Kadí. — se kde. Výskali, až se v po- 
větří rozléhalo. V. V prázdné jizbě se roz- 
lihá. Us. Tč. Písně se v háji rozléhaly. Troj. 
Rozléhalo se mn v uších. us. Na všech stra- 
nách se rozléhalo volání. Kram. — se od- 
kud. S jeho kazatelny r-lo se ryzé slovo 
katolické pravdy. Us. Tc. — se Čím. Město 
r-lo se jásáním. Pal. III. 1. 340. — R., lěše 
rozmačkati, zerdöcken. -- co: peřiny. Ne- 
rozlehni ty housle, jsou na posteli. Us. Jg. 

KottŮT CMko-aém. ilonilk. III. 



Rozléhavý, nachhallend. Šm. 

Rozlehlina, y, rozlehlost, i, f., die Weite, 
Ausgedehntheit. R. krajin. Us. 

Rozlehlý, ausgedehnt, ausgebreitet. Po 
r. krajinách. Puch. R. říše. üs.. — kde. 
Národ český po Čechách, Moravě atd. r-lý. 
Pal. Rdh. III. 232. Abila město při Anti- 
libann rozeznává se od jiných měst téhož 
jména v Dekapoli a jinde r-lých; Sychar 
bylo město obliz Sichema r-lé. Sš. L. 50., 
J. C5. — odknd kam. Derbe, město od 
Lystry k jihovýchodu r-ló. 8é. Sk. 171. 

Rozlehnouti, vz Rozléhati. 

Rozlehnuti, n., die Erschallung, Ver- 
breitung. 

Rozléknouti, vz Rozléeeti. 

Rozleitiovati, den Saum auftrennen. Ros. 

Rozlenélosf, i, f., die Faulheit. Jg. 

Rozlenělý, líný, faul. VS. 

Rozleněti, ěl, ění, faul werden. — kdy. 
A v tom pokoji rozlenie. Dal. 187. 

Rozleniti, il, ěn, ění, faul machen. — 
koho éim. 

Rozlepiti, rozUpatif an verschiedenen 
Orten aufkleben. Rozeslal jsem mnoho li- 
stóv a rozlépal. Hus. III. 276. 

Rozlesklý, breit erglänzend. Dch. 

Rozlestiti, il, stěn, éní. — se na koho. 
Král ten rozlestiv se (circumveniens) na po- 
kolení naše trápil otce naše. Sš. Sk. 77., 79. 

Rozlet, n, m., das Auseinandorfliegen. — 
R., weiter Flug. Dch. 

Rozletěti se, ěl, ění ; rozlítnouti se, roz- 
letotrati se, aus einander fliegen. — abs. 
Onif se rozletle jako motýli. Hus. III. 287. 
— se odknd. Ž toho sboru rozletle sě po 
světě jako ěápi. Hus. III. 285. — kde Jak. 
Celý květ na větře rozletí se puchem, Brt. 
Instr. 16. — se po éem kudy. Rozlétnu 
sě radost po vsiej zemi ot radostnej Prahy. 
Rkk. 33. Ovoce rozlítlo se po klínech. Němc. 
Ptactvo se rozlitlo po lese. Us. — se Jak. 
Dvéře se rozlítly do kořán. Us. — se kam. 
Jen uchem v kostele jsou, duchem pak do 
pole se rozletují. Obr. cas. duch. 

Rozletitý = rozkridlený, aus einander 
fliegend. Pfikryvadla s r-tými fefliky. Zlob. 

Rozletlý, aus einander geflogen. 

RozletoTati, zeriöten. — co. Ros. 

Rozlev, u, m., rozliv, das Afkseinander- 
giessen, der Erguss. 

Rozlevač, er, m., der Vergiesser. 

Rozlevaěka, y, f., die Vergiesserin. L. 

Rozléváni, n., die Vergiessung. 

Rozlévaný; -án, a, o, vergossen. 

Rozlévářstvi, n., die Giesserei, Schmel- 
zerci. 

Rozlévati, vz Rozliti. 

Rozlevek, vku, m., das Ergiessen. Us. Tc. 

Rozlézati, vz Rozlézti. 

Rozlezeni, n., das Anseinanderkricchen. 

Rozlezený ; -en, a, o ^=^ rozlezlý. Slov. 

Rozlezlé, ého, n., rozchodná^ der Ab- 
schiedsschmauss. Na den sv. Štěpána slaví 
čeládka mužská doslonzenou při společné 
zábavě rozlezlé zvané. Kda. 

Rozlezlonohos^; i, f , einwärts gebogene 
Beine, die Knimmbeinigkeit, Grätschigkeit. 

Rozlezlonohý, krummbeinig. Korn. J. 289. 

Rozlezlost, i, t., die Lockerheit. 

158 



146 



Rozlezlý — RozlišoTánf. 




Rozlezlý, ans einander gekrochen. R-lé 
raky sbírati. Jg. — R., rüzno, podál jedno 
od druhého stojícij locker, schütter, weit von 
einander stehend. R. město. Ros. — R., ši- 
roký, weitläufig. Ros. — éím; červy, von 
Würmern durchkrochen, lauter Gewürm. V. 
— R. = rozlezlonohý, griitschelnd. Pik. — 
R., vz Rozlezlé. 

Rozleznuti, n. = rozlezeni. Slov. Bern. 

Rozleznutý == rozlezlý. Slov. Bern. 

Rozlézti se, lezu, lezl, lezeni,* rozlézati, 
rpzlízati se, aus einander kriechen. — koho. 
Červi ho rozlezu. Hanka. — se Čim. Jazyk 
jeho červy se rozlezl a uhnil, war von Wür- 
mern durchkrochen, lauter Gewürm. V. Celý 
červy se rozlezl. V. Od vrchu hlavy až do 
paty^ nohy Červy téměř se rozlezl. Pěšin. 
By Cechy hladem se r-li. Dal. 166. A rozlez 
se (Herodes) Červy skonal. Sš. Sk. 146., 
Har. I. 168. R. se hnisem. Pass. 106. To sě 
črvy rozlezlo a shnilo. BO. — se kde po 
čem. Hlemýžďové \ zahradě po stromech 
se rozlezli. Ůs. 

Rozležeti, el, žen, eni, zerliegen, zer- 
drücken. — co (feze roztrhati) postel. Ros. 
— 'Se. R-žel se (o nemocném), durch län- 
gere Zeit Higerig werden. Dch, — se kde. 
To v octe se rozlezl, abliegen. Us. Rozle- 
zelo se to v něm (jinak se rozmyslily. Ros. 
V hlavě se mu slova r-la. Us. u Ilycnn. To 
se v nich r-lo. Čr. — se komu. R-lo se 
mu to (upustil od toho). Us. Kf. 
. Rozlíeeiii, n., die Wuth, Erbitterung. V r. 
někoho trestati. Br. R. zuřivé. D. 

RozJícenost, i, f., zuřivost, die Wuth. R. 
lidu. C, Kram. 

Rozlieeuý; rozUcen, a, o, wüthend. R. 
zvíře, Hlas., nepřátelé. 

RozHoiti, rozHcoYati, rozUHti, rozeznati, 
unterscheiden. — se. Věkové dva se různi 
a rozlicují. Ss. I. 122. Rozlicme se, machen 
wir Abrechnung. Na Ostrav. Tč. Vz Rozlítiti. 

Rozliťenstvi, n., die Verschiedenheit. R. 
viory, nicha, M., brněných sukeíí. BO. 

Rozlieiti, il, on, eni ; rozliéovati = roz- 
čisti, abzählen^ scheiden, abtheilen ; jasné 
vypravovati, představiti, popsati, schildern, 
erzählen. - - co. Všecko pořád rozličil (ro- 
zeznal a vykázal, či které). Leg. R. pojmy, 
Marek, boj. Výb. I. 430. — co komu jak. 
Přemysl tento boj papeži svými listy roz- 
ličil jest tímto řádem. Pulk. Aby r-Čil mu 
nnikii vclikú. ZN. I naučil ji Šalomún všemu, 
což jemu byla r-Ia (proposuerat). Bj. 

Rozjicně, rozličným způsobem, všelijak, 
verschieden, verschiedentlich. V. Jiní se r. 
vrtěli. Kom. Úroky sebral a r. požíval k své 
vuolí. Púh. II. 421. A móž klaněnie to bvti 
r., i skutkem i řeČi; Velmi se obžieraji a 
ijiiak r. hřeSio. IIus. I. 72., II. 416. JeStě 
lonajme, že jako dnes lidé měli sú se 
r. ku pánu Ježíšovi. Hus. II. 128. 

Rozliěnoéárný, z rozličtiých čar, různo- 
čárný, gemíschtlinig. R. obrazec. Nz. 

Rozliěnoělefiný. různočlenný, ungleich- 
gliodrig. R. brouci, heteromera. Nz. 

Rozliěnoploský, -plošný, rúznoplošný, 
gcmischtfläonig. Nz. 

Rozličnopromcnuý, mannigfach verän- 
derlieh. Scip. 



Rozličnosf, i, f., rozmanitost, die Man- 
nigfaltigkeit. O aivná u věcech r-sti ! Hus. 
II. 97. R. ctnosti. Ib. IH. 29. V obličeji! li- 
niích podivná jest r. Kom. — R., rozdílnosf, 
der Unterschied, die Verschiedenheit R. 
osoby Logovy od osoby otcovy označiti. 
SS. J. 13. D., VeleS. Cf. Odličnosř, — R. 
v mathem., die Differenz. Nz. 

RozliéňoTati = rozličovati. Lex. vet. 

Rozličný; roeliČen, Čna, čno. R., rozma- 
nitý, mannigjfaltig, verschieden, unterschied- 
lich, vielerlei, allerlei, divers. StrsL razliki. 
Mkl. B. 413. Po r-čnu několik groStt vy- 
dělati. Dch. Skody r-né o to bral ; Náklady 
čini r-nů véci. PAh. II. 86., 99. Rozličným 
způsobem ; v mnohých a r-ých nebezpečen- 
stvích býti. V. R. semena, knihy, barvy. D. 
Z kovft r. véci slévati $ r. tresty. Kom. Pří- 
hody nade jsou rozličné. Tkad. R. tvorové. 
Ros. Řečník způsoby mluveni rozličné shle- 
dává. Kom. Neb musím z r-ných kronik jednu 
hledati. Dal. V r-á pokufieni upadnouti; 
Chleba r-ční od Boha prosí ; R-nými úmysly 
chvátali sú lidé k Ježíšovi j Co prospěšná 
jsú tak mnohá r-ná rúcha, jenž na bidlách 
visi neb v tlumociech ležie. Hus. L 350., 
364., II. 71., 222. — čim : myslí a rozumem. 
Sš. Oa. 241. 

Rozlidniti, il, ěn, ění, bevölkern. Us. — 
co: mésto. 

Řozlihati se, vz Rozléhati se. 

Rozlihavě, wiederschallend. Bern.i 

Rozlihavost, i, f., wiederschallende Be« 
schaffenheit. Bern. 

Roziihavý, wiederschallend. Bern. 

Rozlika, y, f., die Unterscheidung. R-n 
narovnali. Sá. J. 286. Ovšem ale rozdílem 
slovanských jazyků nevyjadřuje se dosti 
věrně pravá r. pojmů obojím tím slovem 
pronesených. SS. J. 17. 

Roziikoiíst, u, m., rostlina, ludia. R. ob- 
vejčitý, myrtolistý, sedavokvětý. Rostl. 

Rozlikovati = rozeznati, lišiti, unter- 
scheiden. — co. Dvojí povolání rozeznáváme 
a rozlikujeme. Sš. L. 58., 66. — se. Jak 
přímětkové ti tři se r-k(ijí ? Hřichové a ne- 
pravostí r-ki\ji se. Sš. I. 19., 52. 

Rozlinouti = rozliti. Rostl. 

Rozlistnatéiý, belaubt. Hanka. 

Rozlišení, n. R. druhů početních v nižší. 
Stč. Alg. 66. Vz Rozlišiti. 

Rozlišiti, il, en, eni, rozlišovati. — ro 
od čeho, se čím od l^eho, unterscheiden. 
— se Jak. Mnohdy r-šnjí se i jednotlivé 
hlásky mimo skupeni jsoucí a to bez pří- 
činy zevní, jenom pwiefn jakýmsi v nich 
samých uloženým. Gb. — se v co (kde). 
Následující skupeninv rozlišují se ve zvuk 
zcela jiný; Hrdelně hlásky rozlišují se před 
podnebnými v sykavky. Vz Rozlišování. 

Rozlišovací, unterscheidend, Unterschei- 
dungs-. R. známky, Unterscheidungszeichen. 
Nz. 

Rozlisování, n., rozlicha, die Dissimiln- 
tion. R. záleží v tom, že přídech i předchá- 
zející souhlásku dokonale přctvoruie tak, že 
na její místo nastupuje hláska zvuku docela 
jiného (dissimilatio). Jir. Kz. Proměna, kte- 
rouž (instr.) dvě stýkající se souhlásky půvo- 
dem sobě příliš blízké a tím neshodné ménč 



Rozlišováni — Rozliti. 



147 



podobnými činime, slově r. (Bž. 39.)- R* sou- 
hlásek má nestejný úkol : buď přetvořuje ve 
sknpenině souhláskové jednu souhlásku v sa- 
mohlásku (vz M, N) aneb v jinou souhlásku 
(n slabé c. neiiplné)^ nebo se celá skupenina 
v jiný zvuk mění následnjici samohláskou 
(r. sün^H Č, úplné, sméždéni). Mnohdy 
rozlišuji se i jednotlivé hlásky mimo sku- 
peni stojící a to bez příčiny zevní, jenom 
pudem jakýmsi v nich samých uloženým. Gb. 
K. liái se od zmékčováni jen stupněm a je 
p A vodu staršího, změkčování pak mladšího. 
v z Změkčeni. Jir. A) R. f«iabši : Jedna 
souhláska a to prm rozlišuje se v následu- 
jMch skupeninách: 1. dt a tt v: st a sť: 
krad -\-t\ — krás 4- ti, met -|- ti — més -|- ti, 
čit nf- ti — čís + ti, mot -|- t — most, vlád + 1 

— vlasf, pad -^ t — pasť. Přichází to zvi. 
v infinit, a ve kmenech substantiv odvozených 
odtud. — Posn. Ve složených slovech a tvarech 
éasoslavpých přicházejí dat před t dosti 
zhusta: odtud, odtrhati, veďte, mefte. — 2. 
Ďl ^ ti v: sly ale jen v některých odvo- 
dech : houd -{- le — hous -|- le, jad -|- le — 
jas -|- le (přehlasováním : jes |- le), čít -f- lo — 
Čís -\- lo. — 3. Cht y sťj šs v a: techf — 
tesť, vlašský — vlaský, prchť (od koř. prch 
v prchnouti) — prsf (prach). Vz konec. — 
B) R. silnéjši. Následující skupeniny roz- 
lišují se ve zvuk docela jiný. — i. Kt a ht 
v e : pektí — péci, mohti — moci, vrh ti — 
vrčí, tekti — téci, tlouk ti — tlouci ; mohf — 
moc, nokt — noc. — 2. Čs, ds, ts v c : česf, 
gt. cti m. čsti, ctný m. čstný, knížectví m. 
knížetství, bohactví m. bohatství, patnáct 
m. patnádst, řecký, katolický, ptactvo m. 
řečský, katoličský, ptačstvo, vz konec tohoto 
článku. — 3. Kjj hj, ehj v: č, č, S: pékja 

— péča — péče, duclija — dusá — duŘe, 
dj'chju — dýšn, plakju — placu, struh ja — 
stráža — stniže. - 4. Dj a tj v: z a c: 
núdje — nouze, hradja — hrázo, zroditi - 
zrodjen — zrozen, chytiti — chytjen — chy- 
cen, chtju — chcu - chci, telccí, hovězí. - 
Púzn. V několika málo případech rozlišuje 
se ty č: kot — kočka, malitký - maličký. 

— 5. Hrdelně hlásky li, ch, k rozlišují se 
před podnebnými i, í, ^, e (e a b) v sy- 
kavky: «, i, 5, c, č. — Poen. Příčinou toho 
jest vlastně hláska J, která ve jmenovaných 
samohláskách skrytě činná jest a) Před sa- 
moJUáskcnni i, i, rozlišují se hrdclnice v ohý- 
báni v: Jř, šf c, ve tvořejii slov v: f, «, c. 
V ohýbáni: a) v nom. pl. mužských pod- 
statných a pHdavných jmen živé bytosti 
zneíéldch: koželuh — koželuzi, hoch - hoši, 
sedlák — sedláci, veliký — velicí, nahý — 
nazí, hluchý — hluší; fi) v lokale pl. sub- 
stantiv: v koželuzích, v hoších, v ptácích; 
r) v imperat. časoslov prvni třídy v 7i, k 
ukončených : peku — péci — pec, pomohu — 
pomoz, střehu — střež. Vz Rozkazovací. — 
Pozn, Kdykoli po c, z samohláska i zmizí, 
fu obecmí mluva náhradou za to mění c v ^, 
j v i: peč, pomož, střež. — Ve tvořeni slov: 
matka — matčin, macecha — macešin, tok — 
tí>čiti, druh — dnižina, trh — tržiště. — b) 
Před samoliláskou é rozlisují se hrdelnieo 
n) ve skloiíováni a odvozováni příslovek od 
pHdavných jmen v: z, š, c: ruka — ruce 



(m. ruce), rok — roce, roucho -- rouše, noha 

— noze, hořký — hořce, tichý — tiŠe, drahý 

— draze. — ß) Ve tvořeni slov a ve stupňo- 
váni přídavných jmen v: i, i, J; slych — 
slyšeti, křik — křičeti, trh — tržiti, tenký — 
tenčejší, drahý — drážeji, tuhý — túžeji. — 
c) Před samohláskou e rozlišmí se hrdel nice 
v: i, S, č: a) ve vokat. sg. sedlák -- sedláČe, 
Voj těše, Bože; — ß) v časováni před kon- 
covkami: -eŠ, -e, -eme, -ete a příponou -en: 
teku, tečeš, teče, tečeme, tečete, tekou; mohu, 
mftžeš atd., vleku — vlečen, přemohu — pře- 
možen; — y) před příponou -ek; pták — 
ptáček, buh bůžek, vích — víšek, roh — 
rAžek. — d) Hr dělnice se rozlisuji v : z, s, 
č před příponami: -ba, -da^ -ka, -ko, -wý, 
-ni, -nik, -ský, -stvo m. strb. -bba, -bda, -bka 
atd. : druh-bba — družba, služba, vražda, rouš- 
ko, stružki, pružný, roční, strašný; češ-ský, 
řečský, vlaŠ-ský, katolič-ský, ptač-stvo. 
Místo těchto a podobných píšeme: český, 
řecký, vlaský, katolický, ptactvo. Kz. Vz 
ještě strany a) slabélw r.-: at, tt, cht, dl, ti, 
hr, gr, kr, zŠ, žž, nr; b) strany silného r.: 
dj, tj, kt, čš, ds, ts, kj, gj (hj), chj, sk, ck, 
zg (zh). ~ Vz také ještě S. N. Vlil. 655., Ut. 
Sr. ml. 149., Bž. 39. a strany r. souhlásek 
na mor. Zlínsku vz Mtc. 187ö. 

RozliHovati, vz Rozlišiti. 

Rozliti, liji, leji, il, it, ití ; rozlévati, rozli- 
vati, ver-, um-, Überschütten, vergiessen. — 
abs. Nerozlivej ( = nepovídej, nepřenášej). — 
co: víno, sklenici piva, D., ocet (přízeň něČí 
ztratiti), V., boj (popsati). Výb. I. Dež se na- 
piješ, nic nerozfiješ, bodeš žena má. Sš. P. 286. 

— se. Jak ponejprv zavolala, Morava se roz- 
lívala; Kozlívej se voděnko studená! SS. P. 
192., 246. — (co komu) kde. Že to jeho 
srdečko musí se v něm rozlit. Sš. P. 849. R. 
si 11 někoho polívku. D. — co, Ke kam. Roz- 
hledem tím .neočekávané světlo na veškeru 
historii církve se rozlívá. SS. I. 115. V^šeliké 
bytí osobné (dle stoikií) se rozlije druhdy 
v prabytosť. Sš. Sk. 204. Vóni dobrých ctností 
na všechny strany rozlévali jsú. Hus. 111. 91. 
Rozlil se duch boží na ně. Plk. R. polívku 
na někoho, vodu na zem. Vody v jezera 
se rozlévají. Kom. — se kudy. Voíla po 
tukách se rozlila. Ros. Vojsko po obou 
březích se rozlilo. Vč. čes. Voda loukou se 
r-la. Us. A slasf rozlej světem jako moře. 
Sh. Bs. 101. Já jsem květ polský, tociž vóni 
svých ctností já po Širokostí všeho svět4i 
rozlévám. Hus. III. 24. Lid po městech se 
rozlil. Anth. I. 102. Ilias křepelČin rozléval 
se osením. C. Ja Škoda, přeškoda tej krvi 
červenej, co se rozlévala po trávě zelenej. 
Sš. P. 592. Žleč (žluč) sě jemu rozli po 
útrobě. LS. v. 92. — se odkud. Střed, 
z něhož by se bylo evangelium okolně roz- 
lívalo. SS. Sk. 190. — kdy. V nedělu se 
já rád napiju, v pondělí zas neřád rozliju. 
Sš. P. 654. — skrze co. Láska boží rozíita 
je v srdcích našich skrze ducha svatého. 
SS. I. 58. Vonné věci slovil skutkové sv. 
ctností, jenž skrze dobru pověsf svú vuoni 
daleko rozlévají, lius. III. 57. — koko, se 
ěím. Psy vodou r. (rozehnati, když se perou). 
Us. II. se žalostí. D. Šarlatovým tvá milost- 
nosf rozlívá se květem. Sš. Bs. 37. — jak. 

158* 



148 



Rozliti — Rozloučiti. 



Mořem rozlilo se množstvi lidu před nim = 
jako moře. Mk. Po ni věčných krásot touha 
prouharoi se rozHvá. SŠ. Bs. 32. 

Rozliti, n., das Vergiesen, Ereiessen, die 
Verscbílttung. R. jedu. Hus. L 231. 

Rozlitina, y, f , Široký proi^tor vody^ ku 
př. za povodně, breiter Er^uss. Us. Dch. 

Rozlítiti, il, cen, ení (na Slov. tön, ění), 
rozlieovatiy (Jg.), rozUtovati (O.) ^^ HtéJw 
učiniti, rozzlobiti, k ukrutnosti popuditi^ in 
Wuth bringen, toll machen, erbittern. Jg. — 
se, ergrimmen, grimmig o. toll werden, in 
Wuth gerathen. Rozlítil se pohan litý. Dr. 
v. 34. — koho, se proti komu. Proti mně 
se popouzejí a rozlifnjí. Sixt. Isid. B. IV. 
R-til se jest proti Jobovi. BO. Náramně je 
proti sobě rozlítil a popudil. V. — Chč. 445. 

— se na uěkohó. Rozlítili se na nás co 
srSně. Sych. Rozlítivše se naň pro domnělý 
ruhot schápali kameni. Sš. J. 180. — Jel., Ros. 

— se éim: hněvem, Pulk., prchlivostí. Leg., 
Háj. 76., žalostí. Knob. — se v čem. Obec 
se v hněvu r-la. V. — se k čemu. K pomstě 
proti nespravedlivým se r. V. 

Rozlitka, y, f., prvok. R. písčitá, diíflu- 
gia. Frč. 8. 

Rozlítnouti se, vz Rozletěti se. 

Rozlitostněti se, ěl, ění, von Schmerz 
zeríiiessen. 

RozlitovaÝi se (nad kým, nad čím), 
in Schmerz ausbrechen. St. ski. Uviděv polo- 
rartevce rozlitoval se. SŠ. L. 108. 

Rozlitý; -iř, a, o, vergossen. Máš r.^ocet 
(nepřátelství jsi sobě udělal). Us. u Žam- 
berka. Dv. — kde. Láska ,boží r-ta jest 
v srdcích našich. Sš. 1. 60. O poznajte, žef 
viece r-té v lidu škodí svatokupčenio, nežli 
které jich v lidu lúpenie. Hus. I. 470. — 
kudy. Jedna jest obecná cierkev sv. po 
všem světě r-tál Hus lil. 76. 

Rozlitý, sehr wild. V z Roz-. 

Rozliv, u, m., der Erguss. Dch. 

Rozlívati, vz Rozliti. 

Rozlizati, lízám a líži; rozUzovati, zer- 
lecken. — co: povidla. R. písmo ještě mokré. 
Us. Té. 

Rozlizati se, vz Rozlézti se. 

Rozlkati, Upei rozelkati. 

Rozloh, u, m., rozlehlost mÍRta, prostraň- 
stvlj gi'osser Platz, die Geräumigkeit. R^lj- — 
R., rozloženi, die Stellung. K. vojska. Johan. 

— Vz Rozloha. 

Rozloha, y, f., prostora, area, die Fläche, 
der Fljichenraum. Vz Rozloh. Míra r-hy (roz- 
ložní), das Fliichenmass. J. tr. R. místíi. R. 
kolmá (kolmá členitosť), vertikale Gliederung; 
r. vodorovná, horizontale Gliederung. Š. aŽ. 

— R., rozloženi. R. mysli. SŠ. L. 110. — R., 
rozčlenění, rozčlánkováni, rozvinuti, die Zer- 
gliederung. 

Rozlojdauý, na Mor. rozlajdaný, Hý. ; 
-án, a, o == nepořádně ustrojený, unordent- 
lich gekleidet. Slov. 

Rozlom, u, m., der Bruch. Br. 

Rozlomek, mku, m., das Bruchstück. §m. 

Rozlomiti, il, en, ení; rozlámati, rozla- 
movati, rozlomovati, zerbrechen. V. — co 
jak: na kousky, Us., na dvé. Ros. R. v püly. 
D. (Juk by hory) vsie drva v sebe ( -= do 
sebe) rozlámaly. Rkk. 23. Meč se nad ni po- 



klonil, na dvoje se r-mil. Sš. P. 9. ~ skrze 
co. Když rozlomeni budu skrze smrf, tehdy 
sě stkvělosC jejich ukazuje. Hus. III. 46. — 
co čim: rukou. — se koma. Hůl se mi 
udeřením rozlomila. Us. 

Rozlosovati, durch o. ohne Looa ver- 
theilen. — co : zemi něčí. Br. — co jak : na 
třídy, Br., na díly. — co mezi koho : rtřady 
(mezi své přívržence). Us. — co komu. 
Hozlosovali měst 12 pokolení judskému. Br. 
— se po cem. Rozlosovali jsme se po lodi 
a k potýkání přihotovili. Har. — se kde: 
pod stromem. Har. 

Rozloučená, é, f., vz Rozloučený. 

Rozloučené, geschieden. Ros. 

Rozloučení, n. (zastr. rozlúéenie) ^= roz- 
vedeni, die Scheidung, Trennung, Auflösung. 
Při r. duše s tělem; r. se s tímto světem; 
r. manžel ň ; lístek r. (propustný) dáti (repudi- 
are). V. Žádati za r. (Ehescheidung). Kom. 
R. přátel. Sych. Jaké naše r., dyž sme spolu 
naučeni. Sš. P. 401. Už je nedaleko Vaše r. 
SŠ. P. 89. — R., v lučbě, rozklad lučebnický, 
die Analyse. Pr. Chym. 

Rozlouěenosf, i, f., die Geschiedenheit. 
Ros. 

Rozloučený; rozloučen, a, o, geschieden, 
aufgelöst. Kázání na rozloučenou. Us. Pantlo 
zeleno, modro, červeno na rozlóčenó. Sš. P. 
314. Zavdati si na r-nou. Us. Juž mu hraji 
na r-nou. Us. DŠ. List n. lístek na r-nou, 
Abschiedsbillet, n. — s kým. Včil sem 
s tebú rozl líčená, pánu Bohu poručená; Už 
je stěna zalícená, má milá s ním rozlóčená. 
Sš. P. 17., 182. 

Rozloučilosf, i, f., die Getrenntheit. 

Rozloučily, getrennt. 

Rozloučitei, vz RozluČitel. 

Rozloučiti, il, en, ení, rozloučeti, roz- 
lučovati ■-= rozvésti, rozpqjiti, odděliti, von 
einander scheiden, trennen, sondeni. Jg. — 
CO, koho. R. přátelství, tovarj'sstvo, man- 
želství, manželv. V. Nic ná-s nemá r. D. 
R. ovce (--= odděliti). BO. Biskup rozlučuje 
manžely; Sváry lidské rozlučovati. Hus. IlI. 
200., 218. — koho, co od koho : děti od 
rodičů. Jg. R-čil otce od syna a máteř od 
dcery. Uns. I. 235. — Ben. — se, koho 

8 kým (kdy). Nepravosti vaše s Bohem 
vás rozloučily. Br. R. duši s tělem. St. ski. 
R. se 8 přítelem. Us. Když se se svou matkou 
rozlouČel. Lom. Kane. ned. Žes mě otrávila, 
smilťi rozlúčila; Jak se rozlučuje malá ryba 
s velkou,^ tak so rozlučuje mládenec s pa- 
nenkou ; Ťažko sa učily drobné ryby plovat, 
tak my se budeme s milým rozlučovat; Roz- 
lúčils mia Bože se Šuhajem švárným, rozluč 
už mia taky s tímto světem marným; Dyž 
se musí rozlúčiti s panenku mládenec ; Spíše 
se rozlúčí Dunaj ek s písečkem, než se já 
rozlúčím se svojím synečkem; Prstýnek 
s prsta dát marná věc a s milým se rozhičit 
těžká věc. Sš P. 155., 357., 402., 453., 478. , 
597. Kdo zrádně miluje, nech ho smrf roz- 
lúčí (se životem). P. si. 44. Rozlúčil sě se 
synem za zdravého ještě života. BO. — 
koho kde: ve světe. Er. P. 202. — |ak. 
Bez opatřenie duše s tělem sě rozlúčí a 

9 velikou bolestí a bázní. Hus. 111. 111. 
Bohabojní ve víře, v lásce a v milostí boží 



Rozloačiti — Rozlučnosf. 



149 



8 tím světem se rozlučají. Sš. Sk. 92. Stáda 
rozláčil ve dva pluky, rózno. BO. — koho 
k éemu. Aniž pravých manželův kto živý 
móž rozlúčiti k posvátné věci neb k man- 
želství rozlúčenim. Uns. III. 200. — proČ 
v éem. Aě druhdy pro cizoložstvo bývají 
rozlůěeni, tak že spolu nepřebývají, ale ne- 
bývají rozlúéeni v manželství. Hus II. 39. — 
se. Rozlučme se můj kochanku, nestojím 
o tebe. Sá. P. 388. 

Rozlouéitost, i, f. ^= rozloučenosťy die 
tíctrenntheit Jg. 

Rozloučitý ^-= rozloučený, getrennt. Jg. 

Rozloučka, y, f. == rozloučeni. Na Slov. 
Bern., Koll 

Rozloupiti, rozlup, il, en, eni; rozloup- 
noutij pniu a pl, ut, uti; rozloupati, roz- 
Itépovatif rozlupati (na Ostrav. Tc.) = roz- 
skořepiti, eine Nussschale aufispalten, auf- 
machen, aufbeissen; rozštípati, rozbiti, auf-, 
zerspalten. Jg. — co. Jazyk měkký roz- 
lupá tvrdost (confringet). ÉO. Kámen, na 
néhožto paidne, rozlupá jei. ZN. Břicho mé 
jest jako mest bez próduchu, ienž nové lah- 
vice rozlupuje (disrumpit). BO. — co Hm: 
ořech nožem; bednu sekerou. — se. Ořech 
se rozloupil. Jg. — se kde. Rozlupá sě 
vědro nad studnicí (conteratnr). BO. 

Rozlouskati, rozluskati (na Ostrav. Tč.), 
rozlousknouťi, knul a kl, ut, uti; rozlouštitiy 
il, ěn, ění; rozluskovati, rozlouskávati, voz* 
louětícatif aufknacken, auf-, zerbeissen. — 
eo. Kdo chce jísti jádro, musí ořech roz- 
lousknontí (musí prve skořepinu rozlouštiti. 
V.). Pro v. R. záhadu (hádanku). Krok. — 
co čím: ořech zuby, kleštěmi r. Kom. R. 
hádanku vtipem. — Yz Rozluštiti. 

Rozložeiu, n., das Auseinanderlegen, die 
Anilösung, Zersetzung. Vz Rozložiti. R. (roz- 
lučováni, rozklad): nenáhlé, povolné, náhlé, 
samovolné (spontan), bouřlivé, klopotné; r. 
světla. Nz. R. vojska, die Dislokation, Dis- 
position, Anordnung. R. stráže^ — R., die 
Geistesverfassung, Disposition. Člověk nemá 
z přítomného r. souditi o povaze, kterou 
v čas pokušeni míti bude. Sš. L. 201. Vz 
Rozloha. 

Rozložený, rozložen, a, o, ausgebreitet, 
zeriegL R. vesla, Har., smér, Rostl., sedlo. 
Kom. R. parohy (jsou-li daleko oiX sebe, 
ausgelegtes Geweih), äp. R. štěp. Flns. 1. 
126. — kde. Vojáci po městech rozložení. 
Kom. — Jak: do kola. Dch. 

Rozložitel, e, m., der Zerleger. 

Roziožitelka, y, rozložitelkyue, ě, f., 
die Zerlegerin. 

Rozložitelný, zerlegbar. 

Rozložiti, il, en, ení; rozklásti, kladu, 
dl, den, ení; rozkládati; rozložovati, roz- 
kladáoati = rozebrati, von einander legen, 
zerlegen; na r&zno klásti, hin und her legen, 
setzen, stellen; rozestříti, ausbreiten, ent- 
£ülten, aufthun ; v pořádek uvésti, in Ordnung 
o. nach einander legen; vykládati, zerglie- 
dern, überlegen, beurtheilen; do bytu dáti, 
einqimrtiren, dislociren ; se = rozšiřovati se, 
roztahovati se, sich ausbreiten, ausdehnen, 
erstrecken, dislociren usw. Jg. — co: len, 
Syeh., zboží. Us. Páv ocas .rozkhldá. Kom. 
Strom ratolesti rozkládá. Us. Když ona své 



bílé ruce rozkládala, každá žíla v mojim 
těle hrála. Sá. P. 205. R. plachty, Ilar., své 
příhodv. Dal., oheň (rozdélati), Plk., ruce. 
Ros. Kovy vodu rozkládají. Vys. — eo jak: 
text na částky r. Kram. Vojsko na míli se 
rozložilo. Kos. R. se polem, sich lagern ; šíře 
se rozkládati. Dch. Vyrostaj jablůnko vy- 
soko, rozkliídj^j ratolest široko. Sá. P. 487. 
Slámu po náručí rozkládati. Kom. Pořádkem 
\ příhodným řečník vše rozkládá. Kom. — co, 
koho, se kde. R. něco po stole. Us. Vojáky 
po všech r. Ros., J. tr. Okurky se rozkládají 
po zemi. Us. Tábor lesem se r-žil. Us. Staří 
světí v mysli rozkládali, kterak dluhu sů 
byli u vězeni. Hus. II. 69. Na zlatém sto- 
lečku rozložil ogun (= ohon). Sš. P. 756. 
V luně jeho (města Říma) jakési pohanské 
náboženství se rozložilo. Sš. I. 12. Odtad, 
z Amfípole k jihozápadu 8 dobrý den cesty 
mezi Amfipoli a Solunem rozkládala se 
ApoUonie. Sš. Sk. 200. R-li sů sě okolo 
města. Bj. Kopie po ramenu r. Rkk. Něco 
v mysli r. Cyr. Tateré se v Polsce roz- 
ložichn. Rkk. 50. — (co) Čim: rukami. Us. 
— co proč: plátno k sušení. Sych. — 
komu co: své příhody r. (vypravovati). 
Dal. — koho kam, t co: vojáky do měst. 
Ros. R. se na lavici. Ros. Kmen v haluzy 
se rozkládá. Kom. R. se v proutí. V. Dub 
se rozkládá v suky šíř i šíř. Rkk. 26. — 
se s kým, s éim kde. S vojskem po okolí 
sé rozložil. Měst. bož. Tuze se s tím před 
jinými nerozkládej, lass es nicht viel merken. 
Dch. 

Rozložité, vz Rozložitý. — R., rozložitě, 
ausgebreitet. 

Itdzložitosť, i, í., rozlehlost, die Aus- 
dehnung, der Raum. 

Rozložitý; rozložit, a, o; rozkladitý^ aus- 
gebreitet. Sedě (vlastovioa) na okénce roz- 
ložito (patula fenestra). LS. v. 20. R. most. 
Hdk. R. dub, Br., strom. Kom. Oves má r. 
klasy. V. Když v r-téra statku sedí. Mudr. 
1529. — uad éíni. Hněv boží nad lidstvem 
r. Sš. J. 65. — R., sUjiý, tlustý, stark, fett. 
R. kůň. V Kunv. Msk. 

Rozlil čebna, y, f., analytisches Labora- 
torium. Šm. 

Rozludltel, rozluěoYatel, e, m., der 
Trenner, Scheider, Auflöser. 

Rozlučitelka, rozlučovatelka, y, roz- 
lučitelkyjié, rozluěovatelkyiiě, ě, f., die 
Trennerin. Ben. V. 

Rozluéltelnosf, i, f., die Schcidbarkeit, 
Auflösbarkeit. 

RozluČltelný, auflösbar, scheidbar, trenn- 
bar. — éim. Hmota kyselinami r. Rostl. 

Rozlučitosf, i, f., die Abgesondertheit. 

Jg. 

RozluéitÝ, rozloučený, disjunkt, disjunk- 
tiv. R. úsudek, ku př. každý úhel c;ir rov- 
ných jo bucF pravý, buď kosý, buď ostrý, 
Hš. v S. N. R. n. rozluťivé n. rozlucovací 
věty, disjunktive Satze. Nz. — R., einzeln, 
abgesondert. 

Rozlučivý -- rozlučitý, rozliicovací, tren- 
nend, disjunktiv. R. vely, vz Kozlučítý. R. 
spojka, trennendes Bindewort. Nz. 

Řozliička, y, f., gchíedsprobe, f. Srn. 

Rozlučnosf, i, f. == rozlučitelnost 



150 



Rozlttčný — Rozmar. 



RozluČoý -^ rozlučujici, trennend, zer- 
setzend. Dch. R. zeď, die Isolationsmauer. 
Nz. 

Rozlučovaci, trennend, auflösend. R. nebo 
rozlučná zeď, die Isoiationsmauer. Nz. 

Rozlučovani, n. Vz Rozloženi. R. vody 
galvanickým proudem. Vz KP. II. 223. 

Rozlučovati, vz Rozloučiti. 

RozluČuJlci, rozlucný, trennend. R. při- 
buznosf, trennende Affinität. Nz. 

Rozluka, y, f., strsl. rozl^ki», separatio. 
Koř. l^k, příp. -t. Mkl. B. 41. — R. -= roz- 
loučeni^ rozvedeni, die Trennung, Scheidung. 
V starém zákoně dovolil Bůh r-ku manželů. 
Sá. Mr. 44. R. ta nebude na věky trvati. 
Sš. J. 225. R. se světem. SS. Bs. 189. (Hý.). 
— R., vz Diaeresis. 

Rozlup, u, m. = rozloupeni, das Auf- 
spalten, aie Spalte. Ráj II. 27. 

Rozlupek, pku, m., nerost, der Perl- 
glimmer. Min. 500. 

Rozlupivec, vce, m., der Apophyllit, ne- 
rost. Miner. 

Rozlupovati, vz Rozloupati. 

Roziuskati, vz Rozluštiti, Rozlouskati. 

Rozluštiti, il, ěn, ění, rozluskati (na 
Ostrav. Tč.), vz Rozlouskati. — eo: ořech. 
Ale r. pohádku, to prý neni dobře, leda 
y žertu; tu hádáme a možno-li, uhodnetne. 
Úlohu řešiti, ne: rozluštiti. Ani otázky prý 
se nelouskalí, anobrž k nim se odpovídá. 
K tomu odpovídá Mš. : Ale zdali nejsou 
úlohy početní a hádanky též jakési ořechy, 
do kterých se důvtip dobývá chtčje je roz- 
lousknouti ? Myslím, že metafora tato obsülti 
může vedlo rozřešiti atd. Také dle Brs. 156. 
lze užívati metafory: rozluštiti hádanku atd. 
Cf. A toho já nesmicm rozvázati ( - rozlu- 
štiti), chodil-li jest kdy v obuvi, čili nikdy 
nechodil. Hus. II. 23. 

Rozmařek, Čka, m., aleochara, hmyz. 
Krok. 

Rozmáčeti, vz Rozmočiti. 

Rozmačkaný; -án, a, o, zerdrtickt, zer- 
quetscht. 

Rozmačkati; rozmáchnouti, kuul a kl, 
ut, utí -, rozmačkávati, zerquetschen, zerdrfik- 
ken. — co čím kde : pepř paličkou v hmož- 
díři. 

Rozmačky, pl, ve frasi : v r-ky vejce --^ 
měkké, weiche Eier. L. 

Rozmaděrovaný ^^ na dobro roztrhaný, 
ganz zenlssen. Punčochy r-né. Us. u Rychn. 
Ntk. 

Rozmáháni, rozmáháni-se, das Wachs- 
thum, die Vermehrung, Zunahme. R. se ne- 
moci. V. 

Rozmáhati, vz Rozmoci. 

Rozmach, u, m., der Schwung. Dch. Mo- 
hutný jest r. křidel. Hdk. Pravice rozmachem 
povznáší sukovitou palici. Kos. 01. I. 28. 
Cf. Promach. 

Rozmáchati; rozmáchnouti, ohnul a clil, 
ut, utí; rozmacJwvati ----^ rozhýbati, rozko- 
lisati, in Schwingung bringen, schwingen, 
schwanken; máchaje roztlouct, durchs Schwin- 
gen zerschlagen. co čím. C. Il-chav práč- 
kem dobře okolo mrštil ho v čelo. Bj. 

Rozmachlati, verfitzen. — co: niti, ba- 
vlnu, osnovu. Us. Tč. 



Rozmajetný = rozmanitý. Us. u Litovle. 
Vek. 

Rozms^strovati koho Jak: na kaši (po- 
řádně mu vybiti). Us. VSk. 

Rozmi^tý -- rozmanitým verschiedenaitig. 
Na Ostrav. Tč. Vz Rozmajetný. 

Rozman, u, m., diversitas, Mkl. B. 195., 
rozdíl, rozdílnost, rozličnost, různota, jina- 
kost, die Verschiedenheit, der Kontrast. Nz., 
Hý. V r-nu býti, kontrastiren, gegen einan- 
der abstehen. Nz. Jaký to označný a pro- 
zračný r.! Přidává slovo dvanácte k slovu 
vás, aby zvýšil r. a význam vývolby jejich. 
Sš. J. 74., 119. A nyni v trojím rozmanu 
klade chování-se ženy naproti chování-sc 
Šimonově. Sš. L. 84. Znamenit je ten r. dvo- 
jího já v ústech tisícníka a v ústech Pavla. 
SS. Sk. 256. Ctnosti ty jistou měrou v pro- 
tivě a r-nu se ku předešlým povahují. Sš. 
U. 385. (Hý.). 

Rozmaů, ě, f. = rozman. V Klát. Pm. 

Rozmaňasiti, il, en, eni = nezdvořile 
rozestříti, tölpelhaft ausstrecken. — co kam : 
na Špalek své údy. Koll. 

Rozmahhati = rozmazati, zerschmieren. 
— ťo kde: žluč v rybě. Us. 

Rozmanité, verscniedentlich. 

Rozmaniti, il, ěn, ění, mannigfach ma- 
chen. Gníd. 

Rozmanitost, i, f., rozličnost, mnohost, 
die Mannigfaltigkeit, Verschiedenheit, Varie- 
tät. R.v slohu Jg. 

Rozmanitý ; rozmanit, a, o. R., rozličný, 
mnohotvárný, violartig, mannigfaltig, verschie- 
den. R. knihy, proměny, cesty a prostředky. 
V. R. kroj. líom. R. ukrutenství provozo- 
vati. D. — R., rozmazlený, verzärtelt. V Kr- 
konš. Kb. V Poličku. Ksá. 

Rozmar, u, m., rozmara, y, f. = roz- 
mařeni, die Verschwendung, der Luxus. Ma- 
ření času jest ta největší rozmara. Proch. 
Když už je to hospodářství v r-ru nebo nu 
rozmar (má býti rozmařeno), musíme se hla- 
sití o svó. Us. u Chocerad. Vk. — R., ve- 
selí, die Ergötzung. R. a rozkoše. Stach. 
V r-ru, na r-ru býti, im Wohlbehagen sein. 
Kinský. Písně k r-ru posloužily. MM. — R., 
něm. Laune, nový význam. Ř. od mařiti, 
mořiti, znamená vlastně rozmaření, rozmrháni, 
utráceni peněz, Času; rozmařilosf. Ve vý- 
znamu něm. Laune (gute, schlechte) místo 
něho můžeme užívati: (utěšená) mysl, (dobrá, 
zlá) vAle, (dobrá) míra, mrav, vášeií, humor, 
rozmrzelosf, vrtkavosf a nestálosC mysli, ne- 
vrlosť, (dobrá, zlá) chvíle. Jaké jest mysli? 
Mysl ieho se mění (seine Laune ist verän- 
derlich). Jest nestillě, vrtkavé mysli. Nechce 
se mu do toho, nemá chuti do toho. Neni 
mu dnes do žertu, do smíchu. Jest rozbruň- 
kaný. rozbručený, nevrlý, rozbrnkaný, roz- 
mrzeíý, rozvrzaly, rozvrzaný, mrzut, smuten, 
truchliv, vesel. Jeho mysl se vyjasnila. Býti 
dobré naděje, vůle, mysli. Ta má dnes ro- 
zehráno, ist bei guter Laune. Us. C. Při 
dobré vůli dobře se podnapil. V. Najíti 
někoho v dobré míře. Jsem dobré, veselé 
mysli n. vůle; mám dobrou n. zlou chvíli, 
hodinu; mám dobrý n. zlý den; býti v dobré 
míře. Us. Jemanden in üble Laune versetzen, 
někoho rozmrzcti, roznechutiti. Vz Rozpolo- 



Rozmar — Rozměkati. 



151 



Zeni, PoČinavosf. Užívejme tedv raději na- 
znaéených rčeni. Avšak lze dle Brs. 156. 
i slov rozmar, rozmarný užívati, nedosta- 
čuji-li dotčené výrazy k vyjádřeni jeho. 
Ku př. : Die Launen eines leichtsinnigen Men- 
schen sind sehr veränderlich, r-ry lehkomy- 
slného Člověka jsou velmi vrtkavé. Roz- 
marná, žertovná báseň. ^ 

Rozmarasiti, il, Šen, ení. Ve Slez. Sd. 
Vz. Marasiti. 

Rozmařeni, n. = rozmařilost, luxuria, 
i^navia. Výb. I. 786. V r. paměti lidské 
k svému pánu a otci uvedeni jsú obrazí. 
Hus. I. 71. 

Rozmařeti, el, ení = lenivým se státi, 
lass werden. Proto rozmařeli sú, že bojie 
se ztratiti zbožie tělestného. Hus. I. 352. — 
T čem: v zaháleni. Jel. V lásce rozmařeli 
8ú. Hus. I. 353. 

Rozmanjan, rozmary unek, vz Roz- 
marina. 

RozmaruánoTý = rozmarinový, Ros- 
marin-. Vínku r-vý, po tobě mne hlava bolí. 
SS- P. 227. Vz Rozmariján. 

Rozmařile, lass, träge. Us. 

RozmaHlee, Ice, rozmařílek, Ika, m. — 
rozmařilý. 

RozmaHloeiť, rozmařelost, i, f., lenivost, 
lenost, die Faulheit, Trägheit, Lassheit. V. 
R. vtipu. Jel. R-sti oddaný. Kom. Lékařství 
proti r-sti. Res. Lenost a r. ho posedla. V. 
— R., zbyteZná rozkošnost, luxus, der Luxus. 
Měst. bož. 

Rozmařilý, rozmařely ^ líný, lenivý, 
laas, trage, schläfrig, faul, fahrlässig. V. 
Rozmařilým a zahálčivým vždy svátkové 
jsou. Kom. Život r. vésti. Lom. S r-lým če- 
ledínem neraď se o mnohé dilo. Koc. — čím: 
dobrým bydlem, rozkoši. V. — na čem: 
na mysli r. V. — pH čem. Nebuď r. a le- 
nivý při pracech svých. Koc. 

Rozmarina, y, f., z ros marinus (lat.), 
lépe : rosmarina, der Rosmarin. Proutek ros- 
maríny. Vz Rosmarina. či. 81. Na Mor. roz- 
marýn, rozmariján, na Ostrav, i rozmarijunek. 
Té. Vz Sš. P. 205., 206., 314. Na Slov. roz- 
mar in, rozm<irinék, rozmajrin, rozmajrinčok, 
rosmarija, rozmariucek. P. si. Rozmarije, 
e, f. Us. Sá. Křiž u p. Zmozmarýnu más vo- 
ničku; Mariánku, rozraarýnku, která modře 
kvetla; Krásná muje milá iako rozmarýna; 
Nevila ho (vénce) z ledačeho, z rozmarýnu 
zeleného; Pře můj milý rozmarýne, už mné 
všecko štěstí hyne; Vila vínky z rozma- 
rÝnky; Naviju mu věneček z mozmai'yny, 
z' růže. Sš. P. 184., 258., 267., 305., 318., 
477., 758. 

Rozmarinko¥ý rulík ^^ ze dvou pra- 
menů, z nichž se všelijak ubírá a přibírá. 
U Rychn. Msk. 

Rosmarinový, Rosmarin-. R. hory, vě- 
neček. SS. P. 629., 630. 

RozmaHti, 11, en, ení ^=> rozmrhati, utra- 
titi, verschwenden, durchbringen. — co: 
cas. Jel. — Br. — co Čim: Čas hrou. — 
se, lassig werden. A že rozmnoží sé zlosf, 
rozmařie láska mnohých, ale ktož setrvá, 
t«n spasen bude. Hus. I. 351. — se od koho. 
Jiní se od něho rozmaří. ReŠ.^ 

RozmarliTý = rozmarný. Šm. 



Rozmarniti, il, ěn, ění ; rozmarňovati =^ 
promarniti, promrhati, verschwenden, ver- 
zehren. — cos Čas, peníze, statek. Bern. 

Rozmarnosf, i, f., slovo nové ^-= rozmar, 
die Laune. Světz. 

Rozmarný, launig. Vz Rozmar. 

Roznmsařovati ^^rojseÄra^i, zeiüeischün, 
massakriren. KoU. 

Rozmásti, matu, mátl, maten, ení; roz- 
mátnouti, aus einander wickeln. V. — co 
éim: niti spletené rukou. 

Rozmastiti, il. Stěn, ění, rozmaUotmti, 
ver-, zersalben. Slov. — R., rozlámati. Mor. 

Rozma§krtiti, il, ěn, ění — rozmlsati roz- 
haliti, Jemanden den Mund wässerig machen. 
Slov. Bern. 

1. Rozmátnouti, tnul a ti, ut, utí ^ roz- 
máčknouti. — co. ÜS. u Jilemn. \^/.om!*i 
muky i rozmátla i zavařila jest přesnic. Bj. 

2. Rozmátnouti, vz Rozmásti. 
Rozmazaně děti vychovávati -^ ínékee, 

weichlich. Hlas. 

Rozmazanec, nce, rozmazánek, nka, 
m., der Weichling, Zärtling., Lom., Kom. 
J. 587. 

Rozmazanosť, i, f., rozmazáni, měkkost, 
zženilost. die Zärtlichkeit, Verzärtelung, 
Weichlicnkeit. Br., V. Opici láska pošetilé 
matky původem byla jeho rozmazanosti. 
Sych. 

Rozmazaný; rozmazán, ána, áno, aus 
einander gescnmiert, verwischt; verzärti'lt. 
Máme smrtko (smrtku) maló (inalou) tuze 
r-nó (verweint). Sš. P. 772. R. pacholík. Res. 
Vz Rozmazati. Strany přísloví vz : Máslo, 
Mužátko, Mýdlo, Pauátko, Stéblo, Suk, Tva- 
roh, Větřík, Žena. 

Rozmazati, maži, mažu, zal, án, áni; roz- 
mazovati, rozmazávati, rozmázeti^ aus ein- 
ander schmieren; veraärteln. — co. Vida 
matku svů v údech hřiechem zprzněnú, ue< 
toliko neutře psoty, ale přidá a rozmaže. 
Hus. 1. 145. — co kam čím: mast na plátno 
nožem. — co »e kde. Blálo po zemi r.; 
bláto po zemi se rozmazalo. Us. — koho -^ 
měkkého, zženilého učiniti, verzärteln. Ro- 
dice děti rozmazují. Kom. — se s kým. 
Jakžby děti sobě trošíčku jazyk pooblomily, 
škoda jest s nimi se rozmázeti (mazliti se). 
Kom. Inform. 8. 

Rozmázeni, n. --^ mazleni. Kom. Inform. 1). 

Rozmazlenee, nce, m., rozmazanec, der 
Weichling. Sych., Sd. 

Rozmazlení, n., rozniazlenosf, i, ť., 
zženštilost, zženělost,^áie Weichlichkeit, die 
Verzärtelung. Dch., öd., Nz. 

Rozmazlený ; -en, a, o, zzemtilý, zzenilý, 
verzärtelt. R. dítě. lís. Dch., Nz. 

Rozmazliti, il, en, ení. — koho: dítě, 
verzärteln. Zlob. 

Rozmazuanec, nce, m. -^ rozmazanec. 
Slov. 

Rozmaznati -- rozmazliti. Slov. 

RozmeJ^ka, y, f., die Erwägung, der 
Zweifel. Byla jsem dlouho na r-kách (roz- 
mýšlela isem se), mám-li tam jíti. Us. u Rych- 
nova. Vk. 

Rozměkati; rozméknouti, knul a k1, utí, 
rozmékávati, weich werden. — řím: země 
deštěm rozměkla. Us. 



152 



Rozměkčeti — Rozmitráziti. 



RozmékéetU el, eni, weich werden. Us. 

Rozměkéiti, ii, en, eni; rozmékčovati, 
auf-, zerweíchen; — co Jak. Rozměkčili 8Ú 
srdce jich nad olej. Ms. Ps. 

Rozmékiý, aufgeweicht, zerweicht. K. 
pAda. Dch. 

Rozmélčiti, il, en, eni, roztnélčovcMj weich 
machen, zer-, aufweichen. Byl. — co čím: 
vápno vodou. 

Rozměliti, il, en, eni; rozmélovati ^= roee- 
ndeti, rozmělniti. — co. Jak: na prach. 

Rozmřlký, vz Koz-. R. šipek v hrdle. 
Háj., Th. 

Rozmélniti, il, én, éni ; rozmělňovati ^ 
rozmélitiy zkrušitif zermalmen, zerreiben. — 
co Jak: na prach. D., Puch. 

Rozměniti, il, ěn, ění, rozméňovati ^r^ 
prameniti^ sménitiy ver-, um-, einwechseln. L. 

Rozměr, u, m., rozměra, y, f., roz- 
měřeni, das Ausmessen, die Ausmessung; 
die Ausdehnung, Dimension. St. skl. Télo 
jest rozměru trojího, plocha jest r-m dvo- 
jího (Dimension). Nz. — R. = míray das 
Verhältniss, die Proportion. Náležité smíšení 
zemí, když totiž na tuze těžkou navcze se 
v sluSoém rozměru lehké. Puch. — R., jistý 
počet a pořádek dlouhých a krátkých slabik, 
vz Metrum. Rhythmischer Klang, das Vers- 
mass. Nz. Hleděti si krásnÝch r-rů. Dch. 

Rozměrce, rozměřitel, e, m., der Ab- 
messer. L. Zemi v roucho smaragdové oděl 
časů r. C. 

Rozměřeni, n., das Mass, die Rechnung, 
Abmachung. Tak soudím podlé toho r., 
které se stalo před odjezdem mým o vy- 
konáni tvého veselí svatebního. Žer. 

Rozměřitel, e, m., der Abmesser. Sm. 

Rozměřiti, il, en, eni; rozméřovati =^ vy- 
méfiti, změřiti, abmessen; na míře ztratiti^ 
beim Messen einbttssen. — co. Měřič roz- 
měřuje vzdálenosti. Kom. K. plátno, Us., 
meze. Aou. R. statek (prohýřiti, durchbrin- 
gen). Us. Marek. R. slabiky. — co cim. Tesař 
úhelnicemi a kružidlem rozměřuje. V. — co 
komu: si sukno. Us. Čas a práci školám 
r. Kom. — co k ěemu. A r-li jsou je 
(hříšníky) k těm kostelům. Chč. 449. 

Rozměrnosf, i, f., das Mass, Gleichmass. 
Měst. bož. II. 246. 

Rozměrný, rozměřený, abgemessen. Jg. 

Rozměřováni, n., das Aus-, Abmessen. 
R. slabik, die Skansion. Nz. Vz Rozměření. 

Rozmésti, metu, ti, ten, eni; rozmetati, 
metám a meči ; rozmetávati, rozmitávati, roz- 
mitath rozmetovati=^ rozhoditi^ aus einander 
werfen, herum-, zerwerfen, zerschmeissen ; 
na rúzno mésti, weg-, auseinander kehren; 
rozvazovati, überlegen, überdenken. Jg. — 
CO: stavení, zeď ■= rozbořiti, BO.; statek 
(prohýřiti). V., modly, BO., smeti. Us. Bouře 
rozmetala koráb. Dch. Šance pobořili a r-Ii. 
Žer. On ty kopce rozkopal a rozmetal. Půh. 
II. 467. R. písmo, ablegen. Nz. — co komu : 
něčí maso ptactvu r. Kat. 2970. I sbořil i rtnl 
mi dóm. Půh. I. 280. — kdy. Po bojn (boji) 
psóm ju rozmetachu. Dal. 28. — koho od 
koho. Bouře nás jedny od druhých rozmetala. 
Pref. — co kudy. Bouře lodi po moři roz- 
metala Flav. -— co proti komu. Rozmecí je 
proti slunci. Br. — co ěím kde. Střelbou 



zdi okolo zámku r. V. Semeno rukou r. Br. 
Metlou prach na cestě r. Us. Tě. — co kam. 
Kto chce lakomstvie v sobě uhasiti, rozmeciž 
zboží mezi chudé. Hus III. 186. — co kde: 
na mvsli r. (uvažovati). Lom. V mysli o těch 
věcech rozmítal. V. Mezi sebou ty věci 
rozmítali. Star. let. 

Rozměsti, rozmísti, metu, metl, en, eni 
=-^ rozmíchati, mischen, zerthun. — co s éim: 
8 teplu vodA. Ms. bib. 

Rozmet, u, m. ^^ rozmeteni, die Zer- 
werfung, der Schutt. Koll. 

Rozmetá, y, f. ^^ roztnetení, das Zerstäu- 
ben. SS. Sntt. 70. 

Rozmetaěka, y, f., pila^ die Theilsägc. 
Šp., črk. 

Rozmetadlo, a, n., nástrcd k rozmeteni^ 
k rozmetání. R. na hniij, mrvotru9, u, m., 
der Düngerstreuer. Sp. 

Rozmetachu, zastr. -^ rozmetali, Kat. 

Rozmetáni, n., das Auseinanderwerfen. 
R. dřiví. Hub IIL 182. 

Rozmetaný; -an, a, o, aus einander ge- 
worfen. Vz Rozmésti, üb. 

Rozmetatelný, zerwerflich. 

Rozmetati, vz Rezmésti. 

Rozmetený; -en, a, o, aus einander ge- 
kehrt, geworfen. Dch. 

Rozmeziti, il, en, eni, rozmezovati, ab- 
gränzen. — co. (Js. 

Rozmiehati ; rozmÍ8iti,\\, Šen, eni, mischen, 
zer-, aufrühren ; rozděliti, scheiden, zerlegen. 
-- CO cim: vejce Ižicí. Us. — kde: v hrnci. 
na talíři. — co v co. Ponětí se rozbírá, 
když se ve své znaky rozmísí. Marek. — 
co kam : vejce do polívky, us. Dch. — co 
8 cim: kašu s máslem rozmiäati. Na Ostrav. 
Tě. 

Rozmilati, vz Rozemleti. 

Rozmlie, lieblich. Dch. 

Rozmilenstvi, n., die Liebhaberei. 0. 

Rozmilitký, rozmilý, allerliebst. Lom. 

Rozniilo\'ati, lieb gewinnen. — co. MilosC 
svétská, v níž člověk rozmiluje některú věc 
(r-je se v některé věci). Tract. 15. stol. 

Rozmilý, sehr lieb. R. děti. Lom., děvue. 
Us. Připověděl zas jiné syneček rozmilé. Só. 
P. 397. Vz Roz-. 

Rozmiřiti, il, en, eni -^ rozdvojiti, tren- 
nen, entzweien. -— koho. Aby se (Turek) 
mezi ně ncprtmísii a jich naposledy neroz- 
mířil. Ski. IV. 268. 

Rozmirka, y, f., v horn., das Sperrmass. 
Hř. 7L 

Rozmístiti, ij, stěn, ění, hin u. her ver- 
theilen. — co. Šm. 

Rozmi«^ati, rozmisiti, vz Rozmíchati. 

Rozmiáka, y, f., různice^ nevole, die Ent- 
zweiung, das Zerwürfoiss. R ku svésti. Res. 
V těch r-kách země mnoho zlého pokusila. 
V. Vád mezi námi a rozuiíŠek s jinými a£ 
nebývá. V. Véc byla na rozmíšce. Kron. 
mosk. R-ky mezi nimi. srovnal. Us. R-ku 
činili o to me»i lidmi. Cr. 

Rozmítací plísek, plíšek k rozmítání, der 
Ablegspan. Nz. Vz Rozmésti. 

Rozmitaěka, y, f., die Klobsäge. Sp., Skv. 

Rozmitati, vz Rozmésti. 

Rozmitráziti =^ rozmařiti, vei-schwenden. 
— co ěím: Čas. Ü Opav. KIš. 



Rozmizeti — Rozmnožiti. 



153 



Rozmizeti, el, eni, nach allen Seiten, nach 
and nach verschwiDden. Ten vezme néco a 
onen néco a ono to r-zi. U Rychn. 

Kozmisíáisfit^^rozmačkati.— coi měk- 
kou hrušku. Na Ostrav. Tč. 
' Rozn^antati, roedrmochatiy hub einander 
fitzen. — co : klubko. Na Ostrav. Tc. 

Rozmlácený ; -en, a, o, zerschhi^en ; zer- 
rissen. R. boty. Dch. Jsem váecek r-ný. Us. 

Rozmladiti, il, zen, enf, rozmlázeti, ver- 
jiiiif^en, jong machen. Us. — Icoho čím. 

Rozmlátití, til, cen, ent ; rozmlacovati — 
ztiuátiti, ztlouei, etřiskati, zerschlagen, zer- 
dreschen. — co, iLoho éim: holí. — R., zum 
Tbeil dreschen. — co: pšenici. Us. Dch. 

Rozmleti, vz Rozemleti.' 

Rozmližditi, il, ěn, éni ^ rozmačkati^ 
zerquetschen. ~ co kde: v prstech. Us. 

Rozmiottvací, rozmluvnýy dialogisch. R. 
(dramatická) forma, dialogische Form, Ge- 
sprächsform. Nz. 

RozmloQvaé, rozmluvách e, m., der Ge- 
sprachftthrer; Ausreder. 

Rozmlouváni, n., die Unterredung, das 
Gesprach. R. s někým míti; přijíti clo r.; 

8 někým r. držeti. V. R. s někým o něco 
míti. Pref. Přátelské r. Kom. Do r. s nčkÝm 
se dáti. Sych. R. při stole. R. o Bohu ; Sladké 
s ni r. Hus I. 303., 277. — R., námluvy. 
Jdeme na r. Dh. 127. 

Rozmlouvati, vz Rozmluvitf. 

Rozmlsanec, nce,m., das Leckermaul. Šm. 

Rozmlsati, naschig machen; se, näschig 
worden. Sych. 

Rozmlsek, sku, m., Näscherei, f. Dch. 

Rozmluva, y, f. -= ro^mZoaťáni, die Aus- 
rednng. R. s sebou samým. Do r-vy s někým 
oč se dáti. Us. Dch. R-vu s někým míti. Us. 
Drh. Důvěrná r.; vzíti koho na r-vu. Dch. 
R. oc, vz Akkusativ 4. d. Pozn. Předmět, 
obsah r-vy; Nalézá se tuto r. Páně s Niko- 
démem ; Jan druhdy sám přičiňuje myšlénky 
své k r-vám jinoosobným; Zapředhi se r. 
pro tenu a pro Samaritány spasitedlná; Dáti 
se v r-vu s kým; R-vu dalejsí přetnouti; 
Vydati se v r-vu s kým ; Pán nejsstoupilej- 
bími a nejdftvěmějšími r-vami se apoštolům 
svojim otvíral ; A již Jan k r-vě přechází, 
kteron Pán ve sbomici kafarnajské měl a 
úvod k ni předeslav, r-vu tu samu, potom 
následek a úěinek její předkládá ; Otázku tu 
co pouhý přechod a námětek k r-vě s Pá- 
nem předeslali; Tu se rozvinula r. Páně 

9 nimi. Sš. J. 46., 64., 66., 67., 69., 73., 220., 
102 , 103., 104. Pustiti se s kým v r-vu 
delSi a zavilejší. Sš. Sk. 204. (Hý). R. jejich se 
k zmínce o vdávání-se chýlila. Us. Tč. — 
R., na Slov. odmluva, zrazování, die Aus- 
rodnog. Us. 

RozraiuTce, e, m. = rozmlonvač. 

Rozmluveni, n., die Unterredung. R. spo- 
lečné spolu míti. V. Snadný a ochotný k r. 
Jel. Vypravil se vstříc jemu na r. Br. V r. 
vjíti. Boč. To k dalgimn rozmyslu a r. sobě 
zanechávám. Žer. Aby ráěil přijeti tjim na 
r. 8 nimi. Let. 119. — &., zrazeni komu čeho, 
die Auarednng. Us. — Jg. 

Rozmluvený; -en, a, o, in Redeiluss ge- 
rathen. — R., zamluvený. Toho koně už 
sem mél r-ného. V Kunv. Msk. 



Rozmluviti, il, en, ení; rozmlouvati ^^ 
promluviti s někým, sprechen, sich unter- 
reden o. besprechen ; v mluveni přivésti, zum 
Reden bringen; vymluviti, ausreden. Jg. — 
o čem N Icým. Abv s nim o pilné věci roz- 
mluvil. V. R. uměle o věcech. Kom. R. s 
někým o lásce. Er. P. 186. Také o ty^ch 
věcech s tebú rozmluvíme. Arch. I. 18. Tam 
drahně s nimi rozmlouval o bězích, co se 
dotýěe říše. Let. 101. O lásce r-val a ji při- 
sliboval. Sš. P. 136. Aby mohli o věcech 
věéného života s nim r. 8h. J. 33. Otial mu 
řeč, aby o Bohu nerozmlúval. Hus 11. 321., 
142. — mezi kým. Mezi sebou r. V. — 
lide. V hospodě o tom budeme r. Us. — 
Br. — jalř (§ kým). Jedni s druhými svou 
přirozenou Mí rozmlouvali. V. R. slovy 
kratochvilnými. Troj. R. vlídné, přívětivé 
s někým. Dch. Zpěvem s husou zlou r. Ss. 
P. 729. Nedarmo s někým r. Hus II. 136. 

— s \i.fm oč. O své neduhy s lékařem r. 
Kram. Také s nimi o potřeby své rozmlou- 
vali. Zb. exc, BI. Aug. 48. A tam s ním 
o pána a krále země české r-vali. Let. 122. 
O ty věci s ním úplněji r-vime. Arch. 1. 18. 

— Tkadl. II. 26. Nerozmluviv s hlavou ne- 
chvátej rukama. Brt. Ski. 112. — komu 
s kým. S jináími galany sobě rozmlúvala. 
SS. P. 582. — kde. Jak dlouho. Rval tedjr 
(Pavel") ve sbomici se židy a na náměstí 
každého dne s právě přítomnými; Pavel 
po tři soboty r-val s nimi. Sš. Sk. 203., 
199. — co komu =^ vykládati, aus ein- 
ander erklären. Na Ostrav. Tě. — se 8 kým 
== sich unterreden. Na Ostrav. Tě. — koho 
= k řeči přivésti. Šm. — co komu. Roz- 
mluvil mu to, tu cestu (vymluvil). Th. — 
se (komu). Ta paní so rozmluvila. Ml. 
A kdybych se rozmluvil (mluvě roztrhl), ni- 
čeho nepořídím. Kdyby se mu ělověk roz- 
mluvil, nic nedbá. 

Rozmluvna, y, f. =» hovorna. 

Rozmluvuosf, i, f., die Gespnichigkoit. 
Veleš. 

Rozmluvný, hovorný, gesprächig, leut- 
selig. — R., gesprächsweise, na způsob roz- 
mlouváni. Marek. R. vyučování. Sá. Sk. 204. 
Vz Rozmlouvací. 

Rozmňoukaný; -án, a, o, rozvřeštený. 
R. kočka. R. dítě, weinerlich. Us. 

Rozmnožce, e, m. = rozmnožitel. 

Rozmuožek, žku, m., der Zuschuss. Sm. 

Rozmnoženi, n., die Vermehrung. V. R. 
jeho slávy. Kom. K většímu r. hor narovnání 
o některých artikulích opraviti ráčil. Nar. 
o h. a k. Pán Buh ti dal na tvém statku r. 
Sá. P. 14. 

Rozmnožený ; -en, a, o, vermehrt. R. rada 
(cleny novými). 

Rozmnožitel, e, m., der Mehrer. V. R. 
řiSe, D., víry, Háj., císařství. V. R. kacířství. 
Hus IIL 273. 

Rozmnožitel ka, y, rozmnožitelkyuě, 
ě, f., die Mehrerin. 

Rozmuožitelnosf, i, f., die Vermehrbar- 
keit. Bern. 

Rozmnožitelný, vermehrbar. Bern. 

Rozmnožiti, il, en, eni; rozmnožovati ==» 
rozhojniti -— mehren, vermehren, verviel fal- 
tigen. Jg. — co: peníze, příjmy, si va, D. 



154 



Rozmnožiti — Rozmrskati. 



něčí důstojnosf, Zal., počet Us. Své dobré 
Jméno zachovati a r. Žer. — eo komu. Si- 
rotkem zbožie. Has I. 215. — Jel., Br. — 
eo, se éim. Souženi soužením nerozmnožuj. 
Kom. Dobytkem se r. Háj. Své rozkoše ně- 
čími bolestmi r. Chč. 444. — se. Národ se 
velmi rozmnožil. D. Nemoci se r-žíly. Hus 
H. 323. — se kde. Neřády v zemi se roz- 
množily. Br. Zlosf se r-žila v knězích ; Mo- 
krosf ta se v nich r-la. Hus I. 352., HI. 15. 
(Tragoedii) v některých místech r-žil. Dh. — 
se, co jak. Rozmnožily se nad počet vlasů 
hlavy mé. Br. R-li sú sé nad piesek mořský, 
nad kobylky. BO. Víru svatou r-li dle roz- 
kazu jeho. SŠ. P. 722. Bóh chce, aby Člověk 
ke cti své beze své Škody r-žil dary božie. 
Hus I. 216. — co k Čemu. R-žil k svému 
požitku své zboží. Hus I. 215. — v čem. 
A ve ctnosti se r-žil. Smil 370. — se od 
koho. A proto oddal jest Evu s Adamem, 
aby sě lidé od nich rozmnožili. Hus U. 37. 

ílozmnožováni, n., die Vermehrung, Ver- 
vieltatigung. R. statku. V. R. samovolné. 
Ssav. R. buněk, rostlin. Vz Schd. II. 158., 216. 

Rozmoci, mohu, mohl, žen, ení; rozniá- 
Jiati ^^ síliti, moc néči zvětšovati, šířiti, ver- 
grOsscrn, ausbreiten, stärken, mächtig ma- 
chen; se -^ moci nabývati, síliti se, siřiti 
se, mächtig werden, sich heben, erwachsen, 
grösser werden, anwachsen, anlaufen, sich 
vermehren. Jjg. — abs. Věda, že je zle, dal 
80 r. tomu. St. N. 88. — co. Nechtěla jsem 
řeč rozmáhat. ÜChrud. Brv. — co, se čím. 
Zlosf nepřízní se rozmáhá. Jel. R. se jměním. 
D. Neštovice počtem se rozmáhají. Lk. — 
co Hm k čemu. Nebo jestli pravda boží 
mou lží rozmohla se k slávč jeho. Ss I. 41. 
— co, se v čem (nad co). Jsa žádostiv 
přezvěděti, hrubě-li se v polepšeni svém 
rozmáhati ráčíte. Žer. 311. Aby se v dobrém 
rozmáhali. ŠtcIc. Praha tchdáž v bohatství 
se rozmohla. V. R. se v zrostu. V. — kde. 
Poněvadž se cizoložstvo v tomto uiěstč nad 
jiné hříchy rozmohlo. 1532. Pr. A rozmáhal 
se počet učenníkCi v Jerusaleme velmi. Sš. 
8k. 67. A jiná sklamáni silně v křesťanstvu 
se rozmohla. Hus III. 3M. R<hla se v něm 
pýcha. V. To se děje opatřením přirození, 
aby to zlé síře se ncrozmáhalo mezi lidmi. 
Jd. — i»e. Když již takoví se rozmohú a 
obtěžují cierkev. Úus 111. 60. Tak dlouho, 
dokud by se čeští mistři nerozmohli. Let. 10. 
Rozmáhá se nemoc, Us., válka, vojna, Flav., 
hřích, Us., víra, Pulk., hřmot, mor. Kom. 
Aby se česf Kristu povinná rozmáhala. Ss. 
J. 89. Toto píše proti ustanovením lidským, 
která se velmi rozmohla. Hus. líl. 312. — 
se odkud. Z těla všecko zle se rozmáhá. 
Ojíř. — HC na cem. Na všem se mu mno- 
žilo, rozmáhalo. Smrž. — se pi*i čem. Roz- 
máhá se opravdovosf při věcech božských. 
Pláč. — se od čeho. Dobře čifi, co můžeá, 
od toho se nerozmiVŽes. — co o cem. Co 
mi je do ní, abych já o ní nějaké řeči roz- 
máhal. Ü Rychn. Ňtk. — se jak. Pravda 
ostane a rozméže se až na věky. BO. 

Rozmocněti, ěl, ění — mocným se státi, 
machtig werden. — čím: dědinami. Troj. 

Rozmocuiti, il, ěn, ění -^ mocným učiniti, 
mächtig machon. — se. Troj. 



Rozmočiteí, e, m., der Zerwetcher. Jg. 

Rozmočiti, il, en, ení; rozmáčeti, el, en, 
ení; rozmoéovati, zer-, auf-, einweichen. — 
co: chléb, D., hrudu. Kom. — co kde: Lk., 
Šátky Te vodě rozmáčeti, Čem., housku 
v kávě. Dch. — co Čím: hlínu vodou r. R 
partéku jichú. Žk. 85. — se komu. Roz- 
močily se mu boty. 

Rozmodrchati = rozmotati, aus einander 
fitzen, entwirren. — co: uzel, niti. 

Rozmodriti, il, en, ení, blau machen. — 
se. Už se zas r-lo, už slunce sviti. Ub. Tč. 

Rozmohlý, mächtig geworden.^ Nenávist 
jest již veliký a rozmohlý hněv. St. N. 123. 
R. bič (napřažený). Bart. 355. 16. 

Rozmok, u, m., rozmoČeni, die Zerwei- 
chung. B šafránový. Mus. 

Rozmokati; rozmoknouti, kl, uti; rozmo- 
kávati -= rozmočiti se, weich werden. Jg. — 
čím. Půda deStěm rozmokla. 

Rozmoklý, strsl. rozmokťB, uligine dis- 
solutus. Mkl. B. 94. Durch den Regen zer- 
weicht. 

Rozmokvati, zerweichen. — abs. Máš stře- 
víčky malý, což by rozmokvaly. Er. P. 127. 

Rozmotati »> rozplésti, entwirren. — co 
čím: niti rukou. — se z čeho. Rozmotal 
se skopec z provázku frozvázal). Baiz. — 
odkud kam. Po .dlouhých rozpacích na- 
přadši potáček z něho na všecka vřetena 
rozmotala. Sš. P. 767. 

Rozmoutití, il, cen, ení, trübe machen; 
zerquirlen; auflösen. — se kde: v© vodě. 
ÜS. Jg. 

Rozmožditi, il, ěn, ění; rozmozďovati ^^ 
rozmačkati, zerdrücken. — co komu: hlavu. 
Bon. V., BO. 

Rozmožeui, n., die Vergi'össerung, Ver- 
breitung. 

Rozmezený; -en, a, o, vergrössert, ver- 
mehrt. 

Rozmožitel, e, m. — rozmnožitel, der Ver- 
niehrer. Boč. ex ms. 

Rozmračiti, il, en, ení, rozmračovati, 
eutdämmern. Jg. 

Rozmraziti, il, en, eníj rozmrazovati = 
něco zmrzléJw rozpustiti, aufthauen. Jg. — 
co. Tichý větříček zmrzlé věci rozmrazuje. 
Kom. R. člověka. Plk. Rozmrazila mne zima. 
Us. Šd. 

Rozmrhač, o, m., der Verschwender. Veleš. 

Rozmrháni, n., die Verschwendung. Po- 
ložili sú jej v r. (dissipatío). BO. 

Rozmrhati, rozmrhavati-^ prohýřiti, pro- 
marniti, verschwenden, verschleudern. — co : 
statek. V. — jak: statek pitím a hrou. Us. 
Aby ty věci rozmrhány byly nevěstkami a 
na koně a na kvasy. Ep. Pog. 29. 

Rozmrnený; -én, a, o — kmuravý, wei- 
nerlich. R. dítě. Us. Dch. 

Rozmrňkati =- mrzutého učiniti^ ver- 
driesslich machen. — koho. Ub. 

Rozmrskaný; -án, a, o, zerpeitscht, zer- 
hauen. 

Rozmrskati ; rozmrštiti, il, ěn. Čni ; roz- 
mrsknouti, ski, ut, utí, zerpeitschcn, zer- 
hauen, zersprengen. — cp: bič, St ski., 
o koho: o dobytek. — koho čim proč: 
kluka prutem pro neposlušnost. — se kde. 
Povětří ve zbrani se rychle rozmrští. Hlas. 



Rozmrštěnec — Rozmyšlený. 



155 



Rozmrštěnec, nce, m., koláč ploský, ne- 
skládaný, fiacher, nicht zusammengelegter Ka- 
chen. D. 

Rozmrtačka, y, í., püa větši truhlářská 
tui dvě ruce, jii se krovy rozfezávaji, eine 
Art Säge. Sm. 

Rozmrven^; -en, a, o, vz Rozmrvití. — 
R., rozdrchaný. Vz Drchanka. 

Rozmrviti, il, en, eni = na mrvu roe- 
drobitij zerbröckeln. — co jak : na sto dílo. 

— R., verwirren. ~ co kam: slámu na zemi, 
ansstrenen. — R., rozházeti, prohýřiti, ver- 
schleudern. — co: svůj statek, své jmění. 
Us. na Mor. Hý. Vz Rozmrhati. 

Rozmrzati ; rozmrznouti. zl, ntí , aufthauen. 

— abs. Jak rozmrzne, sobald es aufthaut, 
2. sobald ein gehöriger Frost eintritt. Té. — 
kde. Co zmrzlého jest, to na Blunci, t teple 
rozmrzá. Jg. — komu. Již mu rozmrzá huba 
(počíná mluviti). Us. — kdy. Náčiní v noci 
r-zlo, der Frost hat das Geschirr zerrissen. 
Na Ostrav Tč. 

Rozmrzelosf, i, f., die Ver-, Missstim- 
mung. Kos. Ol. I. 96. 

Rozmrzelý, verstimmt, verdriesslich, dis- 
gustirt, überdrüssig. — nač : na život. Dch. 

Rozmrzetiy el, en, eni, verdriesslich ma- 
chen. — koho (čím): mluvením. Us. To 
mne rozmrzelo. Us. •— se s kým, se na 
eo, verdriesslich werden. Rk. 

Rozmucblati = rozcuchati, zerraufen. — 
komu eo: vlasy. D. R. záhyby, zerstreifen. 

Rozmnliti, il, en, eni =^ bahnem zanéstú 
verschlammen. Bern. 

Rozmu\iti ==roz7tüuviti, durchs Gespräch 
zeretreuen. — koho čím. U Opav. KIS. 

Rozmužditi = rozhmozditi, zerreiben, 
zerquetschen. — co čím. Us. u Opav. KIš. 

Rozmykací sti*oj, die Reísskrempcl. 

Rozmykačka, >% f., die Roisskrompel. 

Rozmykati, vz Rozemknouti. 

Rozmysl, u, m., rozmyšlení, uvážení, roz- 
cájcní. R. jest ona Činnosť duševní, kterouž 
rozebíráme si poměry vnitřní předstíiv a to 
hlavně všeobecných, abychom jasnosti jich 
se dobrali. HS. v S. N. Die Ü i ber legung, 
der Bedacht, Vorbedacht, Entschluss. S roz- 
myslem, s dobrým rozmyslem a uvážením 
néco učiniti. V., J. tr., BO. Se zdravým r-em 
knihu Čisti. Kram. S r-em řečniti. Sych. Nic 
se tu s r-em neděie. Jel. Potřebuje to be- 
dlivého r-lu. V. lam vstoupiti s r-lem bylo 
(na pováženi). Kom. Bez r-lu néco dělati. 
Sych. Na r-lu míti. Žer. Jakož dobrovolně 
a s dobrým mým r-em zastavil jsem a po- 
stoupil ves svou řečenou. Faukn. Než súpe- 
rové mají opatrným r-em vážiti, atby se jim 
nendálo nadarmo se odvolávati sami se obtě- 
žujíce pracemi a náklady. CJB. 431. R. vzíti 
do 24 hodin. J. tr. V rozmysle ^^ s rozmy- 
élem. Kat. 1400. Přidávajíce s dospělým 
r-em, aby ode vSech by\o zachováno. CJB. 
283. Vyznávám, že s dobrým r-em a přátel 
svých radu dobrovolně prodal jsem. Tov. 95. 
Stavové neohledajíce se nic na r-ly a roz- 
pakováni neiv. hofmistra. Ski. 107. Měl-liby 
král jeti, bylo poněkud na. r-lu. Míti některé 
rozmysly, einiges Bedenken tragen. Dch. 
S dobrým r-lem a s zdravu knížat našich 
radu. Landfi*. r. 1417. Měl na r-lu (na vůli). 



Čiň s r-lem (rozhlédaje). O významu či smy- 
slu slov uvedených na r*lu se vykladači na- 
lézají. Sá. II. 244. Bratr muoj vlastní od- 
kázal mi 6 dobrým r-lem i s aobrú pamětí 
na svém vlastním dědictví. PAh. II. 612 
Pakli bez r-la udalo by sě zhřešiti křivú 
přísahu, snad by neshřesil smrtedlně; Aby 
křivě nepřísáhl a zvláště s r-ieni, neb tak 
smrtedlně by zhřešil; Aby byl slib s roz- 
myslem; Panny, vdovy, jenž jste tak ostati 
s velikým r-lem umienily a již chcete muže 
pojímati. Hus I. 106., 266 ; 269. — R., dvoj- 
mysl, die Zweideutigkeit. Jg. — R., die Re- 
flexion. D. 

Rozmysliti, il, šIcd, eni; rozmýšleti, el, 
en, eni; rozmysUvati, rozmyšlíoati, rozmy- 
slovati --^rozvážiti, erwägen, bedenken, über- 
denken, überlegen ; něco jiného ustanoviti, 
sich eines anderen besinnen; se, sich be- 
sinnen; sich entschliessen. Jg. — co Vý- 
povědi tvoje rozmyslěchom. LS. v. 76. Sb. 
tuto vazbu má za germ., ale Bdi. v Obr. 
125. a Mor. Orlici 1878. a Jir. v Mus. 1878. 
137. jeho námitky vyvrátili. — §e. Má pa- 
nenko, rozmysli se. Sš. P. 426. A je se co 
rozmysliti, když sobě má muža vzíti. Sš. P. 
311. — §i něco. ÜS. — (se) o čem. R. o ně- 
čem. D. Král se o té věci jinak rozmyslil. 
V. — koho, se na něco. Na ledacos je 
jinač rozmýšlejí (na jinou myšlénku přivá- 
dějí). Apol. R. se na něco. V. Potom na 
všeliké zprávy jinak se r-li. Bl. To my či- 
niti také mámy, rozmýšlejíce se na všecek 
jeho život, kterak jsa Bohem věčným ráčil 
býti člověkem. Hus Jíl. 176. — se k ně- 
čemu (ustanoviti se). D. — se oč. liíič se 
o to dobrovolně r. Ps. o zští. 

Rozinysluě ~= s rozmyslem, bedächtig. 
V. — R., odhodlaně, entschlossen. D. 

Rozmysiuosf, i, f. ^^ rozmyšlení, pová- 
žení, die Bedächtlichkeit, VorbedaclU»aui- 
keit, Bedachtsamkťit. S r-stí vše činiti. Kor. 
— R., moc rozmyšlení, die Uiberleguiigs- 
kraft. D. — R. ^^ odhodlanost, die Ent- 
schlossenheit. D. — Jg. 

Rozmysluý, kdo rozmýšlí, wolbediichtig, 
bedächtlich. V. — R., s rozmyslem činěný, 
überlegt. R. řeč, rada. Reš. R-né nešlechet- 
nosti vymyšlení. Br. — R., odhodlaný, ent- 
schlossen. Jg. 

Rozmyšlená, é, f., vz Rozmyšlený. 

Rozmyšleně = s rozmyslem, rozmy sině. 
Kat. 740. 

Rozmyšleni, n., rozmýšlení, das Uiber- 
legen. Bedenken. S dobrou radou a roz- 
mýšlením; na r. něco bráti, vzíti, V., míti. 
Měl na r. to učiniti. Ms. pr. kut. Míti, vzíti 
Čas na r. (na rozmyšlenou). J. tr. A proto/, 
r. každému jest potřebné. CJB. 277. Lhdtn 
(čas) k r., Uiberlegungsfrist, f. J. tr. Těžké 
moje r., dy už otca, máti není. Sš. P. 311. 
S r-ním něco slíbiti ; Slib s r-nim buď vy- 
řčen hlasem, nebť vždycky vieže. Hus. I. 
269., 380. — R., ustanoveni, odhodlání, die 
Enrschliessung, der Entschluss. 

Rozmyšlený; rozmyšlen, a, o, überlegt, 
überdacht. R. úmysl, yorgefasste, vorbe- 
dachte Meinung. J. tr. Čas na rozmyšlenou 
(na rozmyšleni) míti, vzíti, dáti. D., Sych., 
J. tr. Na r-nou komu dáti. Jemanden viele 



156 



Rozmyšlený — Rozněta. 



Bedenklichkeiten machen. PeŠ. 1656. Když 
se již iépějí měl, na r-noii nékteři ze stavů 
SODO bráti podali (trugen Bedenken), zdaliž 
by ho pH Životu zachovati Či umořiti měli. 
Pei. 1618. To je na r-nou. Smi. Učinil to 
8 dobrou r-non. Us. 

Rozmýšleti, vz Rozmysliti. 

Rozmýšlivý, rozmysUvý ^^ rozváslivý^ 
přemýšlivý, bedächtig, überlegend. V. 

Rozmy klováni, n., rozmýšleni, die (Über- 
legung, Besinnung, das Bedenken. R. na 
mysli. V. 

Rozmyti, myji, yl, yt, yti; rozmývati=^ 
rozprati, zerwaschen. — co. üb. K. barvy, 
verwaschen. Nz. 

Rozmýtlti, ii, cen, eni; mýcenim rozdé- 
lati, anfangen zu lallen. — <*o. R-U naiednou 
dva lesy. — R., rozmrhati, \ crschleudem. — 
eo: svuj statek. 

Roznábožněti, ěl, éní «^ náhoinosti se 
naplniti, znábožnéti, sich religiösen Gefühlen 
hingeben. O 7 vstup. 

Roznábožniti, il, ěn, ění, roznáhožňovati, 
nábožným učiniti, religiös machen. — koho 
ěim. I zatvrzelá srdce mnohá r-ii svou vý- 
mluvnosti. C. exc. 

Roznáhliti, il, en, eni, jiih o. zornig ma- 
chen. — koho. Us. — hiS sich ereifern, 
ergrimmen. Hlas. 

Rozoajati, roznajimati, verpachten. — 
co : pole. V BystersKU. Sn. Vz Najati. 

Roznárod, u, m., eine zerstUckte Nation; 
slovo nové. Slov. 

Rozoade, einzig o. ganz unser. Už jsi ty, 
Aničko, už jsi ty roznaža. Sš. P. 432. Vz 
Koz-. 

Roznafieč, e, m., der Verbreiter, Kolpor- 
teur. J. tr. 

Roznášecí, Kolportirungs-, Kolportage-. 
Dch. 

Roznášečka, y, i., die Verbreiterin. 

Roznááeni, vz Roznésti. 

Rozaá&ený; -en, a, o, ausgetragen, aus- 
gestreut. R. zprávv, řeči. — na ěem : (hla- 
vička) na koňských podkovách r. Er. P. i38. 

Roznádeti, vz Roznésti. 

RoznáSitei, e, m., lépe\ roznašeč, der 
HerumtrSger. R. zboží, der Huusirer, lži, 
der LQgenträger. D. 

RoznádÍTatl, vz Roznésti. 

Roznádka, y, f. R. tiskopisů, die Kol- 
portage. Dovolení kr-ce,Kolporlirung8licenz. 
Dch. 

Rozňatý; rozivat^ a, o, ans einander ge- 
nommen. R. hodinky. Us. 

RoznécoTati, vz Roznítiti. 

Roznécujiciy entflammend. Us. Dch. 

RoznédHti, il, en, eui. — eo. Radu jeho 
r-lí (irritaverunt). Ms. ps. 

Roznedužiti se, ilj en, ení, krank werden. 

Roznechutiti, il, cen, ení, in üble Laune 
versetzen, Unlust erregen. — co komu. 

Rozuemoei se, mohu se, mohl, moženi; 
roznemohati se, roznemáhati se, erkranken, 
krank werden. V., BD. Nemoc se rozne- 
mohla, 6p. m.: rozmohla. Jg. Hned se roz- 
nemohlo, třetí den umřelo. Ss. P. 161. — 
se éim: nemocí zlou. Výb. I. R. se žalosti. 
Dal. 118., těžká nemocí. Výb. I. 457. — se 
ua co: na palčivou nemoc, V., na smrC. 



GR., Pass. 175. R. se na oČi, Břez. 10., ns 
zimnici. V., Žer. 1. 90., na pohání. Hý. — 
se kdy. Kdo se v pátek roznemftže, tomu 
žádný nepomůže. Sé. P. 16. — se v éem. 
Štelc. 

Roznemoeneti, él, éní, roznemocnivati, 
krank werden. — čím: nastuzením. 

Roz ne mocniti , roznemocňovati , k ran k 
machen; se, krank werden. — se čím. Do- 
bytek mokrem se roznemocnil. Koubl. 

Roznemohlý, nemocný, krank geworden. 
Leží r-lý. Johanit. 

Roznemoženi, n., dle Erkrankung. Jg. 

Roznemožený; -«n. a, o, erkrankt Bern. 

Roznésti, nesu, nesl, sen a ácn, eni ; roz- 
nositi, il, áen, ení; roznášeti, el, en, ení; 
roznašívati --^ na rúzno nésti, nositi, von 
(aus) einander tragen, zerstreuen; abtragen; 
zum Verkauf herumtragen, hausiren, kol- 
portiren; zavléci, roztahati, vertragen, ver-, 
wegschleppen; rozhlásiti, austragen, aus- 
trompeten, ins Gerede bringen, in Ruf brin- 
gen, kundmachen. — co, koho: horu, psaní, 
pověsf. D. Kuna roznáší slepice (zavléká). 
Us. By té krkavci roznesli! V. Včilka müj 
pán leží v poli, roznesó ho černý vrány, 
»š. P. 174. Roznesu mja straky, vraný. Ss. 
P. 75. A ty ho (vrSeČek) roznosífi a já ti 
ho rozhazu. Sš. P. 270. R. někoho (zlou po- 
věst o něm udělati). Kom. R. tajemství, lež, 
Us , novinu, Jel., zboží. Sm. — co na čem. 
Na střevících on to roznosil (ošoustané jest 
již u něho to umění). Ros. Celý den na pa- 
tách roznositi (nic nedělati, jen přecházeti). 
Us. Brt. — co na co : zboží na prodej. D. 

— komu co : kávu hostdm. Us. Roznosílas 
želé židóm do Veselé. Sš. P. 533. — co 
o kom: Špatnou pověst o někom r. V. — 
co kam: mezi lidi. V., Kom. Roznosila 
hnAj na pole, do zahrady. — v éem. Když 
ženská roznáší v zástěře, muž na voze do- 
vážet nestačí. Prov. Kšá. Po trávě zelené 
že mě mAj koníček v podkovách roznosí. 
Sš. P. 592. — koho (im: pomluvou. Dch. 

— kdy. Po smrti mé tělo zvěř roznese. Er. 
P. 200. — co jak. Vietr dým rózno r-áší. 
BO. — co, se kndy (kýnO- Roznosí se 
radost ^o vsiej Praze, kolkol Prahy. Rkk. 33. 
Roznáší to po jiných. Br. Něčí jméno po 
celé zemi r., Ml., po celém světě. Vz Teta. 
Č. Bláto se r-slo po celých schodech. Dch. 
Roznesó mě po celé dědině, že so iá sync- 
ček z chodobné rodině. SŠ. P. 331. R. co 
po poli. Er. P. 442. Známost o věcech kře- 
sťanských po světě r-sla se těmi, kdož do 
Jenisalema putovali. Sš. Sk. 93. — se kde. 
Hoře roznosí sě v zemiech. Rkk. 49. — se. 
Oheň se rozmáhá, pověst se roznáší.^ Prov. 
R-sIo se jeho iméno. V. — se s cim ■= 
néco roznášeti, nerumtragen. Us. — že. Roz- 
nášelo se, že uprchl. Us. 

Rozuět, u, m., roznicení, der Brand ^, die 
Entflammung, das Entbrennen, der Enthu- 
siasmus. Neoeskú rosA uhasil v mém srdci 
r. všie horúcie libosti. Ms. 1400. Neurčité 
čim více k vášni a r-tu tazatelA se hodí. Sš. 
L. 27. 

Rozněta. Spasiteli všeho světa, mé veselé, 
má r-ta. Výb. II. 35. 30. — R., vlastní jm. 
Pal. Rdh. 



Rozněžtti — Rozpáč. 



157 



Roznéžiti se, i1, ěnf, zärtlich werden. Čm. 

Rózniee, yz Kflznice. 

Roznicenec, nce, m., der Enthusiast. Sm. 

Rozníceni, n., die Entzfindnng, Erhitzung, 
Hitze, Anzündung, Oluth, Bmnst. R. ohne, 
Us. ; žádosti , Har. ; slezin , mozku , hrdla 
(zánět). Ja. 

Roznicenina, y, f. R. oči, die Entziln- 
dimg. Jg. 

Roznieenosť, i, f. == rozníeení. Kos. 01. 
I. 61. 

Roznicený; roznicen, a, o, entflammt, ent- 
zündet. R. oheň, V., jiskra. Jel.— éím: hně- 
vem. V. Nebeským ohněm roznicena Jsouc 
di. SS. J. 73. Srdce žádostmi r-né. Zr. — 
kde: na mysli. Proch. — v ěem: v mů- 
drosti. Kat. 367. 

Roziiik, n, m., bozar, rostl., zastr. Rozk. 

Rozniknouti, knnl a k1, iiti, entstehen. 
Rf)znikl nepokoj. Puchm. exc. Snad chybně 
m.: vzniknouti. Jg. 

Roznítiti, roznéf, il, cen, cení; rornéco- 
váti = rozpálitiy rozdmýchati^ ent-, anzün- 
den, aufblasen, auf-, entflammen, anfeuern; 
se = hořeti^ sich entzünden. Jg. — co: 
oheö, V., chlipnosf, Jel., horlivost něčí, Us., 
vzpouru. Dch. — co, se ěím. Oheň fouká- 
ním, měchy r. V. Slanečkem se žizeň roz- 
něcuje. Sych. R. se řeči. Smil v. 1080. Cnost-li 
tobě nerozniti prsa plápolem? Jab. 804 — 
co koho T ěem, t kom. R. se v sile a 
udatnosti, Kram., v zlosti, Solf., v Žádosti 
milovati BohsL Výb., u veliké milosti. Troj. 
B. ehnť k učeni v mládeži. Kom. Lásku 
k vlasti v dítkách svých r. Us. Tč. Srdce 
lidská v milování božím rozněcovati. Kom. — 
kde. Pod hřevnou oblohou jara roznítí se 
hymny vzletné. Dch. I r-la se v duši jeho 
žádosť po přijmutí svátostí té obrodné. Sá. 
Sk. lOi. (Hý.). — koho, se k éemu (skrze 
co). R. někoho k modlitbě. Kom. Skrze slávu 
k učeni někoho r. Měst. bož. A k svěj mi- 
losti r-til. Smil. v. 232. Milováni k sobě r. 
St. N. 232., 56. Muži r-li se v pochotech 
svojicfa k sobě vespolek. Sá. 1. 30. Nejednou 
pohled světce lidi velikou a jakoby čarov- 
nou mocí k oddání-se Bohu r-tíl. Sš. Sk. 
36. (H5'.). — ěeho. Rozněcoval křestanstva, 
sp. m.: křesťanstvo. Brt. Vz Roz-. — se. 
Rozníti se, bndeŠ-li dmýchati na jiskru. Koc. 
R-tí se hněv. BO. — eo, se na koho. Roz- 
něcuje se prchlivost tvá na lid. Br. Ohei^ na 
rotu jejich roznítil. Žal. — SS. Bs. 203. — 
koho proti komu. 

Rózuo = různOj od sebe. Vz RAzno. 

Roznodvojek, jku, m., nerost, Kupfer- 
nanganerz, n. Min. 5T8. 

Roznojiti se = roznítiti se^ rozpáliti se. 
Kkk. 45. Jiní vSak čtou : rozvojiti se = vo- 
jensky se TOzHHti. Tako Tateré sě rozvo- 
jichu. Rkk. 45. 

RoznokTasek, sku, m., nerost, der Blei- 
barvt 

ftoznokys, u, m., nerost, der Hanyn. 
Min. 518. 

Roznomések, sku, m., nerost, der Polo- 
mignit. Min. 565. 

KozDosilka, y, f., die Verschwenderin. 
Jsi ty hospodyňka, dobrá roznosilka. Sš. 
P. 5'&. 



Roznositel, e, m., der UerumtrSger. Vz 
RoznaŠeč. Jg. 
Roznosltelka, y, f., die Hernmträgerin. 

Roznosný, herumtragbar. Us. 

Rozno^ník, a, m^ der Hmisirer. Sm. 

Roznot^ek, jku, ra., nerost, das Nickel- 
spiessglanzerz. Min. 188. 

Rozoblaéiti, il, en, ení, rozoblaéovaii ==^ 
oblaky^ mraky rozehnati^ die Wolken ver- 
treiben, aufheitern. — abs. BAh zaoblačil, 
Bůh rozoblačí (zarmucuje i potěduje). Prov. 

Rozod virati, alles Offnen. -- co : vSecky 
dvéře. Ros. 

Rozohněný; -en, a, o, entflammt. — éim: 
zrak žádostí r. Us. 

Rozohniti, il, ěn, ění, rozohňovati, ent- 
flammen, entztinden, erhitzen. — kolio proti 
koma. (Hněvi) rozohnichu zraky jdú protiv 
sobě straěivo. Rkk. 36. -— koho k éemu. 
Aby duše jejich (apoštolft) r-hnil ke vSemu 
dobru. Sš. Sk. 18. R. k boji rekA, šp. m.: 
reky. Brt. 

Kozohnivéti, ěl, ění » roznititu roz- 
ohniti se, sich entzünden, entflammen. Ces. vč. 

Rozochotiti, il, cen, ení, Jemanden lustig 
machen; se, Muth, Lust kriegen. L. 

RozoehTiti se, rozochvovati se «» rozní- 
titi se, rozpáliti se, sich entflammen. — se 
k Čemu : k božie milosti, k naději do božie 
milosti. Št. N. 3., 42. — se cim. Duše, ro- 
zechviec sě písmem a slovem božiem. St. — 
se T éem: v dobrém. Št. N. 22. 

Rozola, rozolka, y, f. = rosolka, Roso- 
glio, n. Na Mor. a ve Slez. Tč. Seďa sobě 
na stolku, piju sobě rozolku. Sš. P. 746. 

Rozom, u, m. ==» rozum, zastr., Bž. 25., 
ale posud na Hané. Uf. 

Rozomák, u, m., vz Koznmák. 

Rozométi, zaj0tr. = rozuměti. 

Rozomkovati, zastr. = rozumhouati. 

Rozomnosf = rozumnost, zastr., ale po- 
sud na Hané. 

Rozomný, zastr. = rozumný, ale posud 
na Hané. Bf., Troj. 

Rozor, rozvor, rozhoř, u, m., brázda, 
die Furche. Rozhoř, rozvor, aby voda z rolí 
vypadala. V. Rozvor dělati. Keš. Na r-řích 
(in sulcis). BO. 

Rozorati, rozorávati, auf ackern. — co: 
lada, Ros., novinu, D., pole, Us., haldu. Vys. 
Jeho lidé miae hranice r-li. Púh. 1. 368. — 
eo kým, ěím: pluhem, ruchadlem; voly, 
koňmi. Us. Blesk duby rozoral svou silou. 

Rozoriti, il, en, ení = rozoiy dělati. 
Hanka gloss. 

Rozosmiti, il, en, ení = na osm dílů roz- 
děliti, in acht Theile thcilen. Kle. — co 
éim : nožem. 

Rozotvirati, vz Rozodvírati. 

Rozoumek, mku, m. Vz Rozum. Kos. 
01. 1. 293. Mistr R. a doktor Svobftdka. Reš. 

Rozpáé> rozpáč, i, f., rozpak, rozpako- 
vání se, rozmýšlení-se, chvění se, die Verle- 
genheit, das Bedenken. Osudové tam lidí 
pudí bez rozpáčí, kdež jsou jim cíl uložili. 
Troj. Což pán B&h vzložiti ráčí, nesme mile 
bez rozpáčí. Lom. V r-i býti = v rozpacích. 
J. tr. Síla lenost a r. vypudí a snažnost a 
stálost uvede. Št. N. 242. Vlachy bez r-Či 



158 



Rozpáč — Rozpadati. 



tepiechii. Dal. 107., 129. A (bude) na zemi 
ůzkosC národa v r-či pro hukot moře a pří- 
bojů ; V r-či se octnula pro výsosť řeČi Páně. 
Sš. L0193., J. 73:, Kat. 599., 2496. Mučedl- 
nlci trpěli jsii bez rozpači. Pass. 953. — R., 
nediivéray pochybnost, Zweifpl, m., Misstrauen, 
n. Bez r-ci. Výb. I. It24. Že r. měli do mé 
moci. Boč. — R., zoufáni, die Verzweiflung. 
R. přichází ze zastaralého rozmařenie. Výb. 
I. 78(J. Kdyby nebylo naděje, přiálaby roz- 
páč. St. Kdyby r. přemohla naději ; Naděje 
proti rozpači velí utéci sě k božiemu milo- 
srdenství; R. neb zúfalstvi. Št. N. 190., 236., 
191. 

Rozpáčený: -e», a, o, verlegen. Mluví 
k myslem převelmi skormouceným a r-ným. 
Sá. J. 225. 

Rozpáčilosť, i, f., die Unschliissigkeit^ 
Bedenklichkeit. 

Rozpáčily, unschlüssig, bedenklich. Ne- 
moci r-lé zapnzováše. M. — D. 

Rozpačité, verlegen. 

Rozpačitelný, rozpáč působící^ eoufan- 
livý. Myšlení r-ná zmužile přemáhati. Trakt. 
15. stol. 

Rozpáčiti, rozpáčiti^ íl, en, ení ; rozpačeti, 
rozpakovati^ rozpaéovati -= rozepříti, páče- 
nim roztrhnouti, von einander sprengen, 
spreitzen; odraditi, zoiklati v předsevzetí, 
unschlüssig, bedenklich, abwendig machen, 
widerrathen. Kat. 2699; se =^ rozmýšleti se, 
pochybovati. Anstand nehmen, anstehen, be- 
denklich werden; pozůstaviti se, rozhněvati 
se, aufgebracht werden. Jg., M. — eo, Icoho 
(odraditi). Umínil jsem, ale rozpakují mne 
tyto příčiny. Háj. Co je mělo rozpakovati? 
Br. Lid r. (zviklati v předsevzetí). V. Roz- 
pakoval a bouřil lid proti Římauúm. Pláč. 
Aniž mne to rozpakuje, že pan hejtman panu 
z Vrbna o to píše. Zer. ť. 19/b. — koho, 
se čím. K. ústa špejlem (roztáhnouti). Vid. 
list. Tím krále rozpakovali. Pláč. Aniž se 
tím rozpakuj, že dávno z toho obyčeje se- 
šlo. V. li. koho výmluvností. V. Dvojí vftlí 
sám v sobě se rozpakoval a délil. V. Strachy 
se r. Rcg. Vsí myslí se r-val. BO. Aby se 
tím hlasem (kt<5r>' v Cechách běžel) neroz- 
pačili. Arch. I. 35. Jestližeby kdo kterého- 
koli stavu r-val lidi kteréhokoli honěním 
neb címžkoli (behelligen) a bylo to naň do- 
statečně uvedeno, má ná hrdle trestán býti. 
Zř. F. I. U. XXIV. - Alx. 1132. — Icoho, 
se v čem. Tím lid v dobrém rozpakuji. 
Kom. R. koho v jeho i\myslu a mínění (zvi- 
klati). V. Že jest někdo konečně knížata a 
stavy slezské v tom dobrém mínění rozpá- 
čiti musil. Ski: 297. Jestliže tě kdo v do- 
brém rozpakuje, ztuž mysl. Kom. Aby novo- 
křesfané r li so ve přesvědčení svém; r-čel 
so u víře. Ss. Sk. 120., I. f)?. Co vás v tom 
rozpakuje? V. — Alx. — kolio, se od čeho 
(odrrátfti se). R. se od pravdy. Št. Takové 
věci vás od toho stavu r. nemají. V. Aby 
ot liožie milosti se nerozpačil. M. — se do 
čeho (pochybovati o čem). Tak až do jeho 
života lékaři se byli rozpáčili. Pass. 882. 
Do žádného člověfea nesluší se r. M. R-kuje 
se (<lesperat) do samého sebe. BO. Do boží 
milosti se nerozpakovati. L«*g. Do dítěte se 
rozpáčila (pochybovala, živo-li jest). Výb 1. 



' 287. Ciesař do jich obrácenie se rozpáčil 
I (zoufal). Pass S2í, — se nad kým. Kikdá 
se nad přítelem nerozpáčí (naň se neroz- 
hněvá), kdo v mysl vezme. Mudr. R. se nad 
životem přítele (pochybovati). Leg. — Pal. 
Rdh. IV. 154. - se kde (o čem). A když 
Petr u sebe r-čel se; Když o tom, co by vi- 
dění znamenalo, n sebe v duchu svém a v mysli 
své se rozpáčel. Si Sk. 120., 125. — se proč. 
Proši. abyste sě nerozpacovaíi pro mé zámutky 
(ne defíciatis in tribulationibus). ZN. — eo 
komu. Rozpakuje mu to. Jg. •— koho, se 
pri čem. To mnohé při skládáni písniček 
rozpakuje (odnizuje). Bl. R. se při čem. D. — 
se po kom. Po dítěti se rozpáčila (pustila 
nadéjí, že je nalezne). Leg. — se komu. Roz- 
páčí se mi (budu toho litovati). Ps. Mus. — 
koho, se na kom. Ani v netrpěiivosf upadne, 
ani se na pánu Bohu rozpáčí. Tract. 1.5. stol. 
(C). Rozpačievachu sě na něm (scandalizari). 
ZN. — se čeho. Již se otce i mateře roz- 
páčiv. Výb. 1. 267. — s inft. Rval se to při- 
pustiti. Ďch. 

Rozpačltost,i, í.,pochybnos(, rozpakováni, 
rozpačováni, die Bedenklichkeit, Verlegen- 
heit. D., Krok. V té r-sti nevěděl sobe co 
počíti. Sych. — R., rozfMskß, nesvornost, 
die Misshelligkeit, Zwistigkeit. Daly se r-sti. 
Sych. — Ottersd., Zř. m. F. — Jg. 

Rozpačitý, rozpačící se, rozpakujicí se, 
unschlüssig, bedenklich, wankelmüthig^, ab- 
wendig. R. ruka. Jenž ropačit byl mezi vy- 
znáváním pravého Boha a ctěním demonAv. 
Mést. bož. ~ R., zoufalý, verzweifelnd, ver- 
zweifelt. Troj. 16. — R., kdo mn4)ho mu- 
druje, der viel klügelt. R. člověk. Vs. na 
Mor. — ^]^. 

RozpaČivě, vz Rozpačivý. R. nemocni 
biechu. M. 

Rozpači vosf , rozpačlivosf , rozpáč- 
nosf, i, f., die Unentachlossenheit 

Rozpačivý, rozpačlivý, rozpačný =- 
rozpačitý, pochybný, zweifelhaft, unentschlos- 
sen, unschlüssig. Z mlhy mračno jest roz- 
pačno, nám jasná dočekati. St. ski. Nelze 
těch některých r-vých hlav k sjednoceni 
jejich přivésti. Ski. 801. — R., zoufalý. K 
srdce. Leg. 

Rozpačiiik, a, m., cxasperator. Veleä. 

RozpaČuý, zerstreut; unschlüssig. Vz 
Rozpačivý. R-nou modlitbou neuprosíš, zač 
prosíš. Jeron. o modl. Ty proto nebuď r-éný. 
Smil. v. 1018. R. svědomí (kolísající se). 
MP. 27. Jestos byl někda r-čný, jižj^ Boliu 
jistú naději mieti muožes. Pass. 783, — 
v čem. V tom nebyl r-Čen. Žk. 197. 

Rozpad, u, m., rozpadnutí, der Zerfall, 
die Derout. Ďch. Každá věc kráčí Bvéiuii 
r-du vstříc. Blahověst. V r-du trvati. Sna. 

Rozpadati se; rozpadnouti se, dnul a dl, 
utí a doni ; rozpadávati =^ na různo patlat t\ 
zerfallen, /.erbersten. Jg^. — abs. lílaya mne 
bolí, div se nerozpadne. Us. Ta kniha, .tn 
věž, zeď se už rozpadává. R-dlo se Jest 
osudie. BO. — Přenes. Spolek se rozpadává 
(hyno). Brs. V)(l, Us. — se jak. Bečka na 
kusy se rozpadla. Us. Macedonie na čtvero 
Částí se rozpadala (vz násl. větu). Ss. 8k. 
192. Obyvatelstvo rozpadá se na kmen3% 
gcrmanis. m.: dělí se v co, skládá se z nß- 



Rozpadati — Rozpárati. 



159 



čeho. KoB. — 96 éim. Bratr jeho maktev- 
stvem sě rozpadl. Dal. 52. Nesvornosti veliké 
věci se rozpadají. Us. — se T eo. Ten kámen 
se v drobné kusy rozpadne. Troj. 26. R. se 
v nic. Tělo v prach se rozpadlo. Us. Mluv- 
nice 86 rozpadá v tyto <Eásti, šp. m. : děli 
se v tyto éásti, skládá se z těchto cslsti. 
Brs. 156. 

RozpadaTec, vce, m., trypsacum, drtih 
trávy. Kosti. 

Rozpadá Yost, i, f., die Neigung zum Zer- 
fallen. 

RozpadaTý. H. vápno, leicht zerfallend. 

Rozpadený ; -en, a, o = rozpadlý. Slov. 

Rozpadky, pl, m., Uibereste, ni., Stücke 
z. B. von Salz. Sp. 

Rozpadlína, y, f., rozpuklinaj der* Riss, 
die Spalte. Háj. K. země, Ros., ve zdi. BN. 

Rozpadlosf, i, f. «=^ rozpadlina. R. rtů. 
Čem. 

Rozpadlý sud, zerfallen, zersprungen, ge- 
borsten. Ros. 

Rozpadnuti, rozpadání, rozpadeni, 
rozpadáTáni, n., das Zerfallen. Us. 

Rozp%Jediti fi6, il, ěn, ěni, na Mor. a na 
Slov. = rozhněvati se, sich erzürnen, wild 
werden. Jg. 

Rozpak,^ n, m., rozpaky, ův, pl., m. --= 
rozmysly die Bedenklichkeit, Verlegenheit, 
der Anstand. Bez r-ku. Nedělej žádných 
rozpakAv. Us. Na r-ku nebo na rozpacích 
{lépe než : na rozpakách, Jg.) býti (= v po- 
chybnosti). Kom. Jsem na rozpacích, mánf-Ii 
tomu věfíti. Us., J. tr. Mám na rozpacích, 
jak tu věc rozhodnouti. Sych. Ta věc jest 
na rozpacích jakýchsi. Ros. Bráti sobě néco 
na rozpak, etwas bedenklich finden. Pen. 
Prod. Gr. V r-ky přijíti. Býti na r-cích, ne : 
v r-cieh. Km. Mluví bez r-ku. Us. Bkř. Na 
r-cich se povahovati; Raděj o slovech anděla 
než o slibu svém nějaký r. připouštěla. 
Sá. J. 92., L. 17. (Hý.). Strany pořekadel 
vz: Konopí, Koza, Oj. 

Rozpakování, n., pochybováni, rozmyslo- 
mni, das Bedenken, der Anstand. Zanccha- 
jíce daremných, marných a omylných mysli 
rozpakováni, k samému atd. V. — R., mlíi- 
vtni mnohé, křik, povyk, viel Geschrei, Wesen. 
Kom. — R., dubitatio, figuríi, vz Diaporesis. 

Rozpakovati, vz Rozpáčiti. — R., roz- 
řazovati, überlegen. D. — co. Marek. — 
R, rozkládati, mnoho mhiviti, ans einander 
setzen, vorpredigen, raisoniren, viel Wesens, 
viel Geschrei von etwas machen. Jg. Co 
pak zase rozpakuješ? Us. — R., z něm. 
auspacken, rozložiti, rozebrati, vyndati Us. 

Rozpal, u, m., rozpálení, die Glut, Ent- 
zündung, Brunst. V rozpalu někam se hpáti 
atd. Č. 

Rozpálené, glühend. Jg. 

Rozpáleni, n., die Entzündung, Anstec- 
kung, Erhitzung, Brunst. R. železa; tváři, 
licí, Ü8. ; války. Jel., zimničné. Kom. — 
kde: v krvi. Berg. — čím: hněvem. V. 

Rozpálený; rozpálen, a, o, entzündet, 
darchglfíbet, glühend, brilt^stig. Železo kouti, 
pokud rozpáleno. Prov. Člověk hned r-ný, 
znnderartig. R, železo, plotna, máslo. Den. 
B-ná akü oheň (hanbí sě; hněvá se). Mt. S. 



— kde: ve tváři = červený. Us. — čím: 
hněvem, Flav., Prov. 2., žádostí, Us., msti- 
vosti. Kram. 

Rozpáliti, il, en, em,>rozpalovatM horké 
učiniti, erhitzen, durchglühen ; roznittti^ roz- 
plameniti, entflammen, entzünden, anzünden, 
anstecken ; popuditi, oživiti, anfeuern, entzün- 
den. Jg. ■— abs. Ten nápoj rozpaluje. Us. Tč. 

— eo, koho : železo, pec --= palici uHniti ; 
dřevo, oheň =-^ roznítiti; nenávisf, naději, 
srdce, starosť, hříchy {popuditi). Us. R. luzu, 
den Janhagel verhetzen. Dch. Ten nápoj 
rozpaluje líce a jiskry šázi do oči. TČ. cxc. 
R. koho = zahanbiti; rozzlobiti. Us. — koho, 
se k Čemu: k chlípnosti, Bern., k hněvu, 
k vojně, Us., se k pomstě. Kom., Bl. — koho 
v čem. Věc tu nás velmi v hněve r-la. Ler. 

— co komu kde. Jak by mi r-lil pod 
srdečkem svíčku. Ss. P. 4ií2. — eo kdy. 
Z jutra záhe rozpáiímy krutosC vsiu (vší 
krutosti se rozlítíme). Rkk. 18. — se pro 
nčeo. Dch. — Ijcoho, se čím (nad čim^. 
R. se hněvem. Štr. Srdce mé se .rozpaluje 
hněvem nad tě zloby nepřírodným zjevem. 
Sš. Bs. 173, R-ti se chlípností. Us. Bern. 
Lásku řečí, Sych., se hněvem. V., se láskou, 
horlivostí. Kom. R. železo ohněm. Bl. — 
koho proti komu. Bern. — se. Rozpaluje 
se žádosf, mysl. Jeí. JB. se -- horkým se 
státi, roznítiti se, zapáliti se, sich erhitzen, 
sich entzünden, feurig sein, brennen; po 
něčem toužiti, vor Begierde brennen; zčer- 
venati studem, schamroth werden, rozzlobiti 
se, von Zorn entbrennen. Us. — co Jak : 
železo do ěervenosti, do bělosti r. Vys. — 
se od ěeho: od hněvu, od chlípnosti. Bern. 

— se v čem na koho. Ve své prchlivosti 
na lid se rozpálil. Ps. ms. — - se komu. 
Rozpalují se nui oči. Us. 

Rozpaluý, erhitz bar, eiitbrcnnbar. Jg. 

Rozpalovaei věci, Brenn-, Züud-. 

Rozpalováni, vz liozpálení 

Rozpalovaný; -án, a, o, vz Rozpáliti, 
Rozpálený. 

Rozpalovati, vz Rozpáliti. 

RoKpamatati, rozpamétati se, wieder zur 
Besinnung kommen. Dlťiho ležel jak mrtvý, 
ež se rozpaniětal. Ostrav, 'ťč. 

Rozpamatovati, erinnern. — koho, se 
na eo. Us. llil. 

Rozpahhaíi =-- rozkramařili, prohospoda- 
riti. 

Rozpapatí se ^ rozjísti se (o dětech a 
labužnicích), ins Pappen (Essen) kommen. 
Ros. 

Rozpaplati =- paplaje rozmluviti, ver-, 
zcrplappern. — se, ins Plappern gerathen. L. 

Rozpar, n, m., grosse Hitze, f. PI. — R. 
zemní, die Ausdiinstung. — R., plyn, djvs 
Gas. L. — R., zastr., dvouspřežný vuz. 

Rozpárati, párám a pari ; rozpärovati - 
sešité atd. rozebrati, trennen, auftrennen, 
schlitzen, zcr-, aufschlitzen, auflösen; roz- 
loučiti, zer-, aufreissen ; dílo začíti, ein Werk 
anfangen. Jg. Koř. pr. Gh. LH. 1ÍG. — eo: 
oděv, punčochu, Us., přátelství (rozloučiti), 
V., tělo (rozříznouti), Kom., dílo (začíti). 
Ros. — eo naě. Ten na to rozparuje hubu 
(otvírá; o hloupých). Us. -— eo řím: ně- 
komu břicho nožem r. Us. Válku poštíváníui 



160 



Rozpárati — Ro2piat. 



r-al (k ní popudil). Sych. — co komu: 
břicho. .Ufi. Mam tam stnró cichn, tn ti roz- 
pářn. 8š. P. 666. 

Rozparek, rkn, rozpareeek, čku, m., 
zuBtr. rozporék = rozšHpeni péra, nožičky , 
spousty die Federspalte. V. — R., díra 
schvální v košili, v sukni atd., nedusitý kus, 
rozpor, rozparek, der Schlitz. Ctib. H. 73., 
Giiíd., Sych., Kom., D. R. n ženské snknč 
(aby RO snáze přes hlavn oblékati mohla, 
aby byl nahoře otvor větSi). Us. 

Kozpařeni, rozpařováni, n., die Durch- 
brfihang. Jg. 

Rozpařený; rozpařen, a, o, darchwärmt, 
dnrchbrüht, erwärmt, erhitzt. K. človčk v letě 
nemá náhle choditi do studena. Us. — do 
čeho. Je do toho rozpařen = má do toho 
velikon chuť. Kb. 

■ RozpaHti, il, en, eni ; rozpakovati, durch- 
wärmen, durchbrühen, durch oähen, in Dunst 
versetzen; 8e, sich erwärmen, erhitzen, in 
Dunst kommen. Jg. — co. Ta věc tělo roz- 
pařila. Br. — co £im. Tělo horkou vodou 
r. Us. — Ras. — se kde: na slunci. Us. 

RozpaHvý, ausbähend, durchdämpfend. 
Dch. 

Rozparný = rozpalující, entzündend. L. 

Rozparomér, u, m. ^ plynomér. L. 

RozparoTáni, n., rozpáráni, die Auf- 
trennung. 

Rozparovati, vz Rozpárati. 

RozparoTý, plynový. Oas-. 

Rozpásalosf, i, f. = rozpustilost. 

Rozpáraly = rozpustilý. 

Rozpásané = rozpustile, ausgelassen. R. 
veselý. Kom. 

Rozpásáni, n., die Entgürtnng. — R., 
die Ausgelassenheit. Us. 

Rozpásaný^; rozpásán, a, o, entgürtet; 
ausgelassen. Života r-ného býti = rozpusti- 
lého. Kom. ll-ná chodíš (s vlasy rozpuště- 
nými). Němc. II. 29. Miknlaňenci, lidé r*ného 
života a učení. SŠ. Sk. 70. — cím: chlípností. 
Scip. — na co: na tělesnost. Scip. 

Rozpásat!, pásám a páši ; rozpasovati, pás 
odvázati, auf-, entgtirten. — co komu: bedra 
králAnď r. Br. — se k éemn: k marnostem 
(oddati se jim). — se komu. Kasanka se 
jí rozpásala. Na Ostrav. Tč. Vz Rozpásti. 

Rozpasený; -en, a, o, genährt, feist. — 
v dem: v rozkoši. Hus. III, 137. 

Rozpasováiii, n., vz Rozpásání. 

Rozpásti, vz Pásti ; rozpásati =^ pasením 
roztučiti, auf der Weide mästen, l^ist ma- 
chen. Jg. — co : prase. Tkadl. To tělo když 
jsi rozpásla, nepříteles proti sobě vzbudila. 
Ms. 14. stol. — se kdy. Tak sú se v svo- 
bodě té své rozpásli a přieliš bujně roz- 
šieřili. Tract. 15. stol. -— koho kde. Roz- 
piisl po pastvách sem tam dobytek (po 
riiznn pásl). Ros. — se Hus. III. 137. 

RozpáSnosf, i, f., rozpustilost, die Aus- 
gelassenheit. Slov. — - R., tvrdošíjnost, die 
Halsstarrigkeit, Hartnäckigkeit. Slov. Bern. 

RozpáSný, na Slov. rozpustilý, ausgelas- 
sen; 2. tvrdošíjný, halsstarrig. Bern. 

Rozpat '—' rozpiat, vz Rozepnouti. 

Rozpatee, tce, m. = rozpiatý, der Auf-, 
Ausgespannte. Dva andělé odpovídají dvěma 
na kříži r-tcftm. Ss. J. 296. 



Bozpatlati = rozmarniti, versplittern. — 
co: Čas, peníze. Us. Jg. 

Rozpatřiti se ^ dokonale se ohlédnouti. 
A r-třiv se (Petr) přišel k domu Marie. Bš. 
Sk. 140., 144. Sich umsehen, prüfen. 

Rozpáviti, il, en, ení, aus einander strec- 
ken wie der Pfau seinen Schweif. — co. 
Koll. 

Rozpnžitl, ans den Fugen sprengen. 8m. 

— R. - po délce rozřezati, der Länge nach 
zerschneiden. Hlouby (košfály) zeli se dříve 
rozpažují, než so zeli strouze. Na Ostrav. Tč. 

Rozpecek, rozpícek, cku, m., výškrabek. 
Brod aus dem ausgekratzten Teige. Pach. 

Rozpéci, vz Péci ; rozpekati, rozpékávati, 
von neuem backen. — co kde: tvrdé ko- 
láče v troubě. 

Rbzpečetiti, il, těn, ění; rozpečeCovati, 
entsiegeln. — co Jak: psaní, obálka bez 
porušení pečeti. Sych. 

Rozpěciiý = zpěčující se, rozpačnýj wan- 
kelhaft, unbeständig. Vidím, žes r-1^ jako 
zdrahavá nevěsta, ulúditi se nedadúc. Becb. 

Rozpečky, rozpečené brambory, gebratene 
Erdäpfel. 

Rozpejchnutý. R. maso = málo upe- 
čené. O Kychn. Msk. 

Roztek, u, rozpecek, čku, ra. =: placka 
n. koláč křehký a svrchu brázdičkovaný, čine 
Art Kuchen. R. péci. Er. P. 430. 

Rozpěchovati == rozhmoiditi, opichati, 
zerstampfen. Sm. 

Rozpelati :— rozmarniti. Slov. Bern. 
* Rozpéiiák, u, m. ^^ rozpérák. 

Rozpénina, y, f,, Gischt, m. Rk. 

Rozpěniti, il, ěn, ěni; rozpeňovatiy zn 
Schaum machen, qnerlen; se, zerschäiimen, 
schäumen. — co. Pomsta rozpění krev. C 

— co, se Hm: vodu veslováním. Kiiň hě- 
heto se rozpěnil. — kde. R-ni se v žilách 
krev. Us. Tč. 

Rozpěra, y, f., příčka u vozu. Boč. exc. 
Vz Rozpěrák. — R. v horn., tlaková příčka, 
die Druckspreize. Bc. 

Rozpérák, rozpirák, rozpénák, n„ in., 
rozpíná, y, f. {špeřan, Šperování, z nvnn. 
sperren), n vozu, příční dřevo u fasunkii^ 
die Spreize, Sperrleiste. Jg., Hk. B. přední, 
zadní. — R. ku záslonám. Hk. — R. w pUy, 
der Steg. Sp. — R., v stavit, der Brngf-, 
Spannriegel. Nz. 

Rozpérati, vz Rozeprati. 

Rozperditi — rozmrhati^ vergeuden. Ros. 

Rozpereuí, n., das Zerfledern. Ta cho- 
chol ka, ten hřeben, to r., to perutí zdá. se 
nám býti veliké brímČ. Berl. král. 94. 

Rozpeřený ; rozpeřen, a, o, gefiedert. R. 
listy. Um. les. 

Rozperiti, il, en, ení, auf-, zerfíedern. — 
koho: ptáka. Us. 

Rozpěni, vz Rozeprati. 

Rozperntiti, il, těn, ění. — se kde, dio 
Fittige ausbreiten. Orel rozperutil se pod 
nebem. Č. 

Rozpustiti, il, stěn, ění, verzärteln, ver- 
ziehen. — koho: dítě -rz rozmazati. D. 

Rozpěti, pěji, ěl, ení, rozpévoimti — pro ' 
zpévovati. singen. Zák. sv. Ben. 

Rozpětí, n., die Ausspreizung. Us. 

Rozpiat, vz Rozepnouti. 



Rozpiclati — Rozpleniti. 



161 



Rozpiclati, rogpidávati, uirůtUi, ver- 
zetteln, verechlendern. — i*o : mnoho peněz. 
Us, 

Rozpfček, čkn, m., placka z mouky a 
bramborů. Us. v Klat. Rk. 

Rozpieti, zastr. r= rozpití, vz Rozepnouti. 

Rozpichaný % -dn, a. o^ zerstochen. — 
od éeho. Moje bočky od tvých ostroh r-né. 
Sš. P. 173. 

Rozpiťhati; rozpíchnouti, chnnl a chl, 
nt, uti; rozpichavati, roepicMvati, aer-, aut- 
stochen. -> co čím: papir jehlou, vřed nožem 
někomu. Us. 

Rozpilovati, na Slov. také rozpiUtiy il, 
en, eni, zersägen. — co řim Jak. Pilou na 
dví rozpilován. Boé. Železo pilníkem na 
kousky r. 

Rozpinaci hfllka, die Ausspreizstange. 
Dch. 

Rozpinadlo, a, n., ein Werkzeug zum 
Aufknüpfen. 

Rozpinati, vz Rozepnouti. 

Rozpinavo§f, i, f., die Exspnnsivitüt, Ex- 
pansivkraft. Nz. Vz S. N. R. páry. Vz KP. 
II. 340., 343.- 

RozpinaTý slát, mit Expansivkraft. MS. 
R. síla, expansiv. Nz. 

Rozpiaka, vz RozpérAk, die Spreize. — 
R, r-ky, ä., u tkadlce náémi, jímš plátno 
pripináj die Spreizen, Sperreisen, us. Jg. 

Rozpipfati, zerschnippeln, anfangen n. 
nicht vollenden. Puch. Vz Piplati. 

Rozpirák, vz Uozpěrák. 

Rozpirati, vz Kozeprití, Rozeprnti. 

Rozpfrka, y, f., der Bmstriegel (beim 
Daehstahlgehölz). Šm. 

Rozpifi, u, m. ^^ rozepsáni, rozhlá^^ení^ 
die Ausschreibung. R. vlády a ťiíednictva, 
der Schematismus. R. klatby, der Aeohtungs- 
hrief. Deh. 

Rozpiskati, zu pfeifen anfangen aber mit 
dem Pfeifen nicht zu Ende kommen. — co : 
pisniéku. 

Rozpií^ovatel, e, ro., der Ausschreiber. 

Rozpisovati, vz Rozepsati. 

Rozpiti, vz Piti; rozpljeti, el, en, eni, 
ins Trinken bringen. — koho. Us. — «»e 
na CO. Rozpili se na to vino, pivo (chutná 
jim). Ros. 

Rozpiti, vz Rozepnouti. 

Rozpitvati , rozpitvovati -- rozkuchati, 
ausweiden, ausnehmen. — co: rybu, Ros., 
lidské tělo. Us. 

Rozpttý; -it^ a, o, ins Trinken gekommen. 

Rozpižlati, schleicht zerschneiden. - co: 
chléb. — R., kleinlich zersplittern. co: 
svůj Čas, práci. Dch. 

Rozpjanfati, aufwickeln. - co: přndeno 
niti. Na Ostrav. Tc. 

Rozpjati, vz Rozepnouti. 

Rozpjatý ; -a^, a, o, ausgespannt. — kde. 
Na némž jest Ježiá rtý. Sá. P. ö8. 

Rozplácati; rozplácnoutiy cnul a cl, ut, 
utí; rozplácávatiy flac^ schlagen. — co ^iiu: 
těsto rukou. 

Rozplácli, u, m., das Verscheuchen. Dch. 

Rozplakati, pláčí; rozplakávati - '/Aim 
Weinen bringen. — koho, co. R-la vaše 
hlasy. Rkk. 17. — se, zu weinen anfangen, 
los Weinen kommen. BO. Tam tak dlóho 

Ko«Mt tmůto-ném. alOTUík. lU. 



hrálo, až se r-lo. Sš. P. 161. — koho čim. 
Svým pláčem, svou řečí i nás rozplakala. 
Sych. R. se radosti. Ob. Pan. — se jak. 
V nářky se r-kal. SS. Bs. 19. 

Rozpláknouti , rozpláchnouti, aknnl 
(achnul), akl (achl), ut, uti, rozplakati^ roz- 
pláchati, rozvlakovati, rozpl uchovat iy durchs 
Waschen, Spülen verderben, aus einander 
spülen, zerspüien. Jg. 

Rozplamcuiti, il, ěn, ěni; rozplameňovati, 
entflammen. — koho, se éim: nadějí. Us. 

Rozplanouti, ul, utí — rozplameniti se, 
sich entzünden. — éim: touhou. Mus. 

Rozplápolati, rozplápolávati = rozpla- 
meniti, entflammen. — co: srdce. Gníd. 

Rozplasati =-- roztrhatiy zerreissen. — co 
éim: obuv běháním. Us. 

Rozpláskati r= rozplácaiú Ros. 

Rozplasknouti, platzen. 

Rozplášeuka, y, f. ^ flámiška. U Nové 
Kdýné. Psčk. 

RozplaSitel, e, m , der Zerstreuer. Šm. 

Rozplaviti, rozplašiti', il, en, ení; rozpla- 
šlvatiy rozplašívávati = ans einander trei- 
ben, verscheuchen, zerstreuen, versprengen, 
verstören, zerstäuben. V. — co: pluk bo- 
jovný. Troj. Domnělé přátely neštěstí roz- 
pláší. Sych. Dennice temností rozplaSuje. 
Troj. — co kam: ovce na všecky strany 
r. - koho Čim: stádo psem. Us. 

Rozplaštiti, il, ěn, ěni = rozpláskati. — 
co. Na Ostrav. To. 

Rozplátovati, platt schUgen. Ros. 

Rozplav, u, m., die Flutweite. Sm. 

Rozplavati; rozplaviti, il, en, ení, hie 
und da, hierher und dorthin flössen, schwem- 
men; rozpustiti, zerschmelzen. Jg. — co: 
dříví; svíčku (rozpustiti). V textu řeckém 
a latinském je zvláštní vazba, an se abso- 
lutný nominativ místo řeckého genitivu neb 
lat. ablativu klade, kteréž jsme my rozpla- 
vili spojkou Jeito. Sš. I. 371. — se. Armáda 
se rozplavila (rozjela se); svíčka 84) roz- 
plavila (se rozpustila). Jg. 

Rozplavivý, zerschmelzend. 

RozplaTný ~ rozpuštěný, zerschmolzen. 

Rozplazlti se, il, ení; rozplazovati se, 
sich verbreiten. — se kudy. Břečtin po 
zdi se rozplazil. Us. 

Rozplechnouti se — rozplesknouti se, 
sich platt schlagen. — se kde. Kulka na 
schodech se r-chla. MM. 15. 

Rozplemenéni, n., die Vermehrung, Fort- 
pflanzung. 

Rozplemeniti, il, ěn, ění ; rozpletnenovaii 

— rozploditi, vermehren, fortpflanzen. — co: 
ovce, Us., bažanty. Žer. — se komu. Do- 
bytek se mu velmi rozplemenil. Us. - se 
kdy kde. Zákeřnici ti za ničemného Felixa 
se velice r-li po sv. zemi. Sš. Sk. 250. 

Rozplemenl vost, i, f., die Fortpflanzungs- 
kraťt. Rostl. 

Rozplenieho vaei ústroje, Fortpflanzungs-. 
Ssav. 

Rozpleniti, il, ěn, ění; rozplenovati. R. 
na Slov. a na Mor. r^ rozpleineniti. Blechy 
se rozplenily. Koll., Tč. R., pleniti, zka- 
ziti, verwüsten. Výb. 1. 145. - co. Káza 
jich domy r. Dal. 113. — R., vz Pleniti, 2. 

— ro: jehlu, železo. — se, plen dostati, 

159 



162 



Rozpleniti — Rozplynouti. 



Schlacken bekommen. Jehla se mi r-la. Us. 
Dch. 

Rozplesati se čim: radostí, sehr froh- 
locken. Scip. 

Rozpleskati; rozpleštiti^ il, Stěn, ěni; 
rozplesknotiti, sknul a ski, ut, nti; rozple- 
skávati, flach, platt schlagen. — co. Spadla 
na ně deska, všecky jich r-skla. Ss. P. 723. 
— co Čim: hlínu rukou; zlato kladivem 
(rozkovati). Vys. Vodu lopatou. Us. Tě.^ — 
§e. Koule se r-skla. Čsk. Ptačátka majíce 
utíkati rozplésti se — křidla spustí. Jir. exc. 

RozplcMklý, roz^lesknutý, rozpledtě- 
ný =^ ploský, nízký, široký^ platt, flach, 
stumpf. R. nos, D., nohy. — Jg. 

Rozplésti, vz Plésti; rozplétati; rozple- 
távaii^ aus einander flechten, aufflechten, 
entwickeln. Kom. — co, koho. Krásné Na- 
nynce vlasy rozplétají ; Není toho ve světě, 
co můj vínek rozplete. SS. P. 438., 439. - - 
co éim: vlasy rukama. — se. Moja milá, 
rozplétal se. SS. P. 113. 

Rozp leštiti, vz Rozpleskali. 

Rozplet, u, m., rozpleteni, das Auseinan- 
derflechten. SS. P. 732. 

Rozpletaé, e. m., der Ausein an dei-fl echter; 
Aufklärer. Pr. norn. 

Rozplétati, vz Rozplésti. 

Rozpletek, tku. m., die Entwickelung', 
Auflösung, der Autsehluss. Zlob. 

Rozplíhaný, blátivý, kothig. R. cesta 
(rozbředená), zerweicht. Ros. 

Rozplibati, rozplihovatij zerweichen ; »«e, 
weich werden. Ros. Vz Plíhati. 

Rozplichtiti, ÍK ěn, ění — plichtu pře- 
hráti. — koho. Já vás rozplichtím (pře- 
hrára). Ros. 

Rozplisk, u, m., rozpllsknuti, die Zer- 
sprítzung. Novor. 

Rozplískati ; rozpUsknouti, rozpliskovati, 
zerspritzen. — co : Šípy ^^ rozházeti, ver- 
schleudern. Výb. I. 104. Když dievky šípy 
rozplískachu. Dal. 28. — se za ěím. Vlny 
se rozplyskují (se rozstřikují) za ranami sil- 
nými, aus einander spritzen. Č. 

Rozplisklý, zerspritzt. R. proudy. C. 

Rozplizlý, zerfahren, zerplatzt R. bublina. 
Šm. 

Rozpliznouti se, žnul azl, ntí; rozplízati 
se, rozplizovati se --^ rozpustiti se, rozply- 
nouti se, zergehen, zerfliessen, schmelzen. — 
se kde. Hruška, máslo atd. rozplizne se 
v ústech, ua jazyku. Rozpliznulo se mu to 
v ústech. Us. — se čím. Měkká zeměata 
pouhým tlačením ruky rozplizla se. Rostl. — 
se oč. Veškeří valové pronásledování o ni 
(církev) se r-li. SS. Mt 231. 

Rozpližiti se, il, ení zj:^ rozUzti se, aus 
einander kriechen. Chrněla. 

Rozplod, u, rozpiodek, dkn, m. — roz- 
plozeni, die Fortpflanzung, Vermehrung, Brut. 

Li. 

Rozploda, y, m. = rozploditel. Tys vší 
dobroty r. St. ski. IL 79. 

Rozploditel, e, m., der Vermehrer. 

Rozploditelka, y, rozploditelkyné, ě, 
f., die Vermehrerin. 

Rozploditi, il, zen, eni, na Slov. děn, ění ; 
rozplozovati, vermehren, fortpflanzen. - co: 
roď svflj. Jel. Tu ves dobře Bóh rozplodil. 



St. ski. Strom r-di ovoce. ZN. R-diis je 
jako hvězdy na nebi. BO. R-zovati litera- 
turu. Kos. 01. 1. 86. Vieru křesfanskú r-dili. 
Pass. 828. — se. Ten hřiech kletý (smilstvo) 
tak se rozplodil. Hus III. 188. Zelí se samo 
r-zuje. Us. Křesťanská viera se rozplozo- 
vala. Pass. 916. — co éim. Ti migí tu vinici 
r. příkladem svatým a naučením dobrým. 
Hus II. 65. — co v co. Já tě r-dim ve 
mnohé národy. SS. Sk. 51. R-zi jej u veliký 
lid, u velikú vlast. BO. — se, koho kdé. 
Počali se r-zovati na zemi ; Jeho jmění r-lo 
se na zemi. BO. Niemce v miestie pražském 
jest rozplodil. Ms. pr. Biedné světa zboží 
vSecky zmatky t duchovenství r-lo. Hus I. 
410. 

Rozplodni - - rozplozováni púsoblci, die 
Fortpflanzung bewirkend. R. žáby vy (functi- 
ones sexuales). Ssav. 

Rozplošováni, n., déláni čeho plochým, 
das Plätten. R. drátu, das Drahtplätten. 
Šm. 

Rozplo^titi, ti, ěn, ění, rozploitovati ~ 
rozpleskovati, ploským ^inťft, flach machen, 
verflachen. — co: podeSvy. St: 

Rozplouf, i, f. = mokro, když vSe veli- 
kými dešti rozkydlé, rozplynulé jest. Us. Hk. 

Rozploiiti §e, rozplavati je, zerfliessen. 
BO. — se (kde) : v smole. St. V iakýeh 
slastech serozplouli, vSeekoto apoštol mlče- 
ním pomíjí. Sš. J. 33. Led ihned se rozphil. 
Pass. 967. Když slunce se obvlažilo, tehdy 
rozplovieše se (rozpouštělo se). BO. Skály 
se jako vosk rozplovú. BO. — »e jak. 
A potom jako v jasno led rozplovú se hfíe- 
chové tvoii. Hus I. 148. — se dím. Roz- 
plove se horkem jako mosaz. Boč. Modla 
ohněm se rozpluvŠi spadla. Pass. 905. 

Rozploutvati -" rozplýtvati, rozmrhati, 
verschleudern. — co: zboží. Výb. 1. 102., 1064. 

Rozplovati se, vz Rozplouti se. 

Rozploze, e, f., dle Pflanzung, zastr. Rozk. 

Rozplození, n., die Vermehrung. ViděvSe 
dvoj div v r. chleba. M. 

Rozplozený v zbožie -rr mnoho zbožie 
maje. Kat. 274. Ve všech ctnostech r-ni. 
Hus III. 263. Po všem světě r-ný. Hus III. 
.53. Vz Rozploditi. — čim. Zahrada Štěpím 
r., nrboribus consitus. BO. 

Rozplozovaci strojové, Fortpflanznngs-. 
Ssav. 

Rozplozovnice, e, f., úMav k rozšiřování 
něčeho, Propaganda. R. viry křesťanské 
v Kimě. Exc. Č. 

Rozpínati se ^=- rozvařiti se. Šišky se 
r-ly. Na Mor. Brt. 

Rozplulý, zerflossen, geschmolzen. - 
ěím. Kámen r-lý horkostí. öO. 

Rozplyn, u, m., flüssiger Körper. L. 

Rozplynouti, ul, utí • rozplývati ■— »mi 
různo plynouti, téci, zerfliessen, zu Wasser 
werden; rozteči, aus einander fliessen; se 
=r- V rozličné strany plynouti, aus einander 
schwimmen ; rozpustiti se^ zergehen, zer- 
schmelzen; roztékati se, rozšiřovati s«, zer- 
rinnen, sich verbreiten. Kom. — abs. Míchej 
cukr, až rozplyne. Us. — (se) kde. Mračuo 
pod sluncem se rozplynulo. Kom. Rozplyne 
cukr v hubě. Berg. Rozplyne se cukr v hubé. 
D. Máslo na slunci se rozplyne. Sych. Jako 



Rozplynonti — Rozpoložený. 



163 



se vosk před ohném rozplyne. V. — (se) 
éim. LaKomstvím a rozkošemi o málo se 
nerozplynul. Prot. 156. Vosk tepleni se roz- 
plývá. SS. L 102. Jakož ztvrdlé věci stii- 
denosti horkem rozplývají. Hus 1. 148. Srdce 
radosti Te mné se r-vá. Kom. Rozkoši r. 
D. Rozkošemi se r. Rom., Br. — se. Ryby 
se rozplynuly. L. Dnše má rozplynula se 
jest, když zmílelý mój promluvil jest. Hus 
HL 62. — se od čeho: od ohne. — řse) 
v eo. Zmužilost v slzy se rozplynula. Nej. 
Vlna rozplynula v nic. Us. Tč. Jakoby mela 
srdce naše v diky r-nouti pro tu milosf, 
že . . . Sš. J. 22. — kudy. Vonný vzduch 
se rozplývá kolem širou planinou. Us. Té. 
— se skrze koho. Skrze Krista nebesa 
hořiece sě rozplynu. Hus H. 13. — (se) 
kam. A mnonoicrát rozplyne osutina od 
hlavy na jiné údy. Sal., Lk. Jeho milo- 
srdenstvi rozplývá se na všecky skutky. 
Kom. 

Rozplyatati,|>Z2/nyi^ učiniti, flüssig, dUnn 
machen. 8ýr uložený dlouhým ležením roz- 
plyntaný, us. 

RozplyiiulosC, i, f., die Verschwommen- 
heit, ZerfloBsenheit. 

Rozplynulý, zerflossen, zerschmolzen, ver- 
schwommen. Dch. 

Rozplýtvati, verschleudern. — co čím : 
štědrosti své jmění. Us. R. své sily. Mš., ZN. 

Rozplyv, u, m., hmota rozplyvadlem zplo- 
zená ku př. cukr vodou rozteklý. Presl. — 
R., rozplynutí das Zerfliessen. R. vod. Měst. 
bož. III. 59. 

RozplyTadlo, a, n., kapanina skupenMvi 
těla néjakéhó proměňující nedotekH se slou- 
censtcí jeho na př. voda, v níž cukr se roz- 
pustí. Pr. Obym. 4. 

Rozplýváni, n., vz Rozplynuti. 

RozplyTatelnosf, rozplývavosf, i, f., 
die Zerfliessbarkeit. Pr. Cnem. 30. 

Rozplývati, vz Rozplynouti. — R., ros- 
pouHétij mékéiti, ReŠ. 

Rozplývavec, vce, ra., nerost, Kalk- 
salpeter, m. 

^ Rozplývavosf, i, f., die Zerfliessbarkeit. 
Srn. 

Rozplývavý, roztekavý, zerfliessend, zor- 
íliesslich, schmelzend. Res. 

Rozplzlý, zergangen, zerplatzt. Č. R. ne- 
žit Jel. 

Rozplznouti se, zergehen, zerplatzen. 
Nadul sc jako bublina, rozplznnl se a byl 
qjěim. Č. M. 99. 

Rozpnuti, n. R. či světlosf klenby, die 
Spannweite, Spannung. 

Rozpoéet, Čtu, m., der Uiberschlag, Ko- 
stenflberschlag, Voranschlag, Kostenanschlag. 
Dch. Předchozi r. přijmňv a vydání. Rk. R. 
práce. Us. R. na rok napřed. R přes vydáni, 
přes stavbu, chybně m. : r. vydání, náklad, 
výměra nákladu; vyměřený, rozpočtený, roz- 
počítaný, navržený náklad (na stavbu). Bs. 
R. schválen jest s 3000 zl , lépe: r. schválen 
jest v snmmé 3000 zl. R. v stavitelství, r. 
zboží. Vz S. N. 

RozpoéetDiti se, il, ěn, ěni = rozmno- 
iiti «e, zahlreich werden. Čas. th. XIII. 539. 

Rozpoéetný výbor, der Budgetausschuss. 
Dch. 



Rozpočinati; rozpáčiti, čnu, čal, at, ctí, 
verschiedenes anfangen. Jg. 

Rozpočítati ; rozpočísti, počtu, četl, čten, 
čtení; rozpočtovati, rozpočítávati, veranschla- 
gen, be-, ausrechnen.— co: ^vydáni. Us. — 
se s kým: se společníkem. 8p. 

Rozpoěitavosf, i, f., die Berechnung. 

Rozpoi'itavy, berechnend. 

Rozpodsivatl, anfangen zu sieben. Ros. 

— CO. 

Rozpoj, e, m., die Auflösung. Dch., C. 

Rozpojek, jku, m., das Getrennte, Auf- 
gelöste. 

Rozpojený; -en, a, o, aufgelöst, entfugt. 
Dch. Vz Rozpojiti. 

^ Rozpojidlo, a, n., das Auflösungsmittel 
8m. 

Rozpojitelnosf, i, f., die Auflösbarkeit. 
Jg. 

Rozpojitelný, auflfJslich. auflösbar. D., 

Rozpojiti, il, en, eni ; rozpojovati, trennen, 
scheiden, auflösen. — co: manželství. D. — 
CO čím od čeho. Us. — se. R-li sú se va- 
zové moji. BO. 

Rozpojitost, i, f., die Trennung. Us. 

Rozpojitý, getrennt. Sedl. R. veličina, 
diskrete, unterbrochene, gesonderte Grösse. 
Nz. 

Rozpoj ka, y, f., Synkope. Sm. 

Rozpojně, oddělené, rozlučne, zertrenn- 
lich, trennbar. Ješto slova iv zovtm k slovu 
Sv nerozpojné se druží. SS. Sk. 47. 

Rozpokládati. Krásná vyhlídka na celou 
krajinu se r-dá. Us. u Uh. Hradiště. Tč. 

Rozpol, u, m., rozpolení, dle Trennung. 
Us. Ší 

Rozpolcení atd., vz Rozpoltiti. 

.Rozpolcení, n., vz Rozpolčiti. 

Rozpolěiti, H, en, eni; rozpolčovati, zer- 
trennen. V. — co komu: lebku. Us. — se 
s kým. Kdo se, spolčil s bláznem, rozpolčii 
se 8 rozumem^ Č. M. 211. Což jste se s roz- 
umem r-čil? Smi., Osv. 

Rozpolení, n., vz Rozpoliti. — R., prů- 
seč, tmesis, die Trennung eines Wortes : quod 
facinus cunque m.: quodcunque facinus. Nz. 

Rozpoliti, rozpůliti, il, en, eni; rozpolo- 
lovati, pozdější: rozpúlovati. in zwei liieiie 
theilen, halbiren. — co: i'inel. Sedl. — co 
kde: přímku v bodu r. Sed. — co komu: 
hlavu. Sych. — co Jak. Jednou ranou ho 
rozpůlil. Sych. — čím: sekerou, mečem. 
R. čarou obrazec. Nz. — se. Zeď se r-la. 
— R. = rozpáliti, entzünden. — co : oheň. 
Ostrav. Tč. 

Rozpolovací, půlicí, rozpolný, Halbi- 
rungs-. R. čára, bod. Nz. 

Rozpolný, vz Rozpolovací. 

Rozpoložení, n., něm. Laune, sp. m. : 
mysl, vftle, chvíle (zlá, dobrá). Byli všichni 
dobré mysli. Proč nechce» dobré vůle býti? 
Os. R. mysli, stav mysli. Nz. V takovém 
mysli své r. odpovídá učenníkům ; Chce vy- 
líčiti, v jakém r. se při vidění onom nalézal. 
Sš. J. 7Í., Sk. 126. Na Mor. se říká: není n. 
je dobré chuti. Mřk. Vz Rozmar, Rozloha. 

Rozpoloženost, i, t, poloha, die Lage. 

RozpoloženÝ ; -en, a, o, aus einander ge- 
legt. — R., aufgelegt. Vz Rozpoloženi. 

159* 



164 



Rozpoložiti — Rozpotiti. 



Rozpoložiti, il, en, ení, ans einander legen. 

Rozpoltěiii, n.. die Zweitheilung, Spal- 
tung. R. Btran. Den. 

Rozpolténý; -ěn, a, o, getheilt, gespalten. 
Vz Rozpoltiti. 

Rozpoltiti, il, cen a třn, cení a třni ; roz- 
polcovati, TOzpoHovati =-= rozpůliti^ mitten 
von einander tneilen, schneiden, hauen, ent- 
zwei hauen, zerspalten. Jg., BO. — co komu: 
hlavu. Us. — kolio jak: vojáka na dvé, 
V., na poIy. Pref. — co čím: tělo pilou. 
Ob. Pan. — se kdy jak. MěSfanatvo naSc 
se po volbách rtplně na dvé r-lo. Us. Tc. 

Kozpomenonti (zastr. rozpomafiouti), ni, 
nti ; rozpomínati == v paměti obnoviti, worauf 
verfallen, sich besinnen, bedenken; se = 
vzpomenouti, sich besinnen, bedenken ; 8 ve- 
dlejšUn významem pohnutí mysli, lítosti -= sli- 
tovati se, sich erbarmen, gedenken. Jg., ZN. 

— koho (gt.). Jich rozporaanul jest (v pa- 
měti obnovil). Ps. Ms. — se. Až se mé srdce 
rozpomene; Jenom rozpomeň se, není to na 
rok ani na léta dvé. Sš. P. 218., 428. — (se^ 
iia co. Na svou bolest rozpomenu. St. ski. 
H. se na krátkost života. Mand. Zaplaču se, 
rozpomním se na ten bídný svét. Ss. P. 468. 
R. «c na svůj stav. Dal. 36., 130. R. se na 
boží spravedlnost. ChČ. 634. Na svú moc se 
rozpomena. Smil v. 709. R. se na néčí vémú 
službu, na dobrodiní otce svého. Výb. II. 
Ö8., .56. Zdali by se r-nuli na ukrutné utr- 
penie. Hus I. 77. (I. 132., 134., 186., 350., 
11. 149 , 217.). Rozpomeň se na mou lásku, 
na mé naříkání, na své slovo. Sš. P. 75., 
246., 332. R. se na Boha, na dítky, na vlast, 
na smrť, na přípovéď, na přísahu. Ros. R. 
se na néco. V., Kom., Alx., St. ski.. Dal., 
Vrat. — se nad kým (slitovati se). D., Us. 

— že. Rozpomeň se na to, žes člověk. Ml. 
Synu, rozpomeň se, Že vzal si dobré . . . 
Rozpomínaje se, že orf jest boží stvořenie. 
Hus 11. 238., III. 18. (181., 182.). — si co. 
Já sem si to dávno rozpomněla, ná tebe sem, 
synku, zapomněla. Sš. P. 321. — kde. Ó by 
některý se z nicR r-nul jako onen lotr na 
kříži (se r-nul), že . . . Hus L 445. — sobe 
uař. Jak já sobo r-nu na mAj deň poslední. 
Sš. P. 54. — se proti komu. Rozpomeň 
se, pane Bože mój, proti těm, kteříž po- 
skvrňují kněžstvie. Hus I. 134. 

Rozpomenuti, rozpomínáni, n., die Erin- 
nerung. V. Rozpomínáni-se na to. Kom. L. 
Vzpomenutí jest osvědomění jměných před- 
stav a rozpomínání jest snažno.sf ku probuzení 
jich ve svém vědomí. Mark. Lg. 119. — Roz- 
pomínání rajských radosti (rozjímání). Kruz. 

Rozpomenutý; -ut, a, o, erinnert. V. 

Rozpominač, e, m., der Erinnerer. Jg. 

Rozpomínaný; -án, á, o, erinnert. Vz 
Rozpomenouti. 

Rozpomínati, vz Rozpomenouti. 

Rozpominka, y, f., die Erinnerung. Č. 
ßs. 13. 

Rozpomněti se, vz Rozpomenouti. 

Rozpomoei se, mohu, mohl, žení =^ roz- 
moci se, zu Kríiften kommen, mächtig, stArk 
werden. Slov. 

Rozpona, y, f. =^ rozspěrák. Šd. Mor. 

Ro/ponka, y, f., rapunculus, der Rapun- 
zel. — R., rozpinka, u tkadl. 



Rozpopadati, stückweise wegschnappen. 
— eo komu. Chléb mi r-li (každý Tzal kus). 
Ü Rychn. Msk. 

Rozpopeliti, il, en, ení, rozpopelovati — 
na popel rozdrobiti, zu Staub machen. Koubl. 

Rozpor, u, ra., spor. Koř. pr. Gb. Hl. 
14(i. Vz R se stupňuje. Der Streit, Wort- 
wechsel. V r. pHjiti. Us. R. mezi filosoty 
o svrchované dobré. Měst. bož. Vystavuje 
(apoštol) r. vniterný a bídu Člověřenstva; 
Člověka vniterného r-ru oprostiti. Sš. I. 17., 
15. O slovech těchto nemalý r. mezi vykla- 
dateli panuje. Sá. Mt. 49. Na r-ru býti r- 
nesnášeti se, nesnaditi se. O ta slova nesnázi 
mají filologové a o nich na r-ru jsou; Aby 
s prospěchem církve r. ten uklizen byl; K. 
v církvi římské povstalý ukliditi. Sš. Mr. 
67., Sk. 176., I. 15. (Hý.). - R. na Mor. -- 
rozparek, Schlitz, m. D. — R. = ro^^orfl. 

Rozpora, rozporka, y, í. = fňdliika, na 
niž se zavěšuji tenata, rozpor, die NetzgabeU 
Gamstange. Kom. J. 425., Sp. — R., jedno 
z oněch dvou dřevcí, na které prostranky se 
přivazují, das Ortscheit; také váhy u ko- 
čáru, die Querstänglein. Us. — R., dřevo, 
jíme nohy zadní vola zabitého se rozpíraji, 
das Sperrholz (v obec. mluvě Sp. z něm. 
Krumholz: krumpolec). Us. — R. m tkadlce. 
Us. Vz Tkadlcovství. -— R., v bot, die Ast- 
achsel. Nz. 

Rozpořádati, ordnen, rang^'ren. KoII., 
Měst. bož., Tě. — co. 

Rozpor ák, vz Rozpěrák. 

Rozporek, rku, m.^ rozparek, der Schlitz. 
U Hradce. 

Rozpořiee, e, f., spelliura, zastr. Ždk. 
' Rozporní, v bot, achselst^ndig., Nz. 

Rozporník, u, m., hřeb u vozu, který 
váhy drzí, der Vor-, Wagennagel, Wolf. D. 

Rozporný, sporný. Streit-, strittig; zer- 
trennbar. R. věc, spis, strana. Th. 

Rozporouěetí, el, en, ení, verschiedent- 
lich testiren. — co komu: kSaft poklady 
jednotám rozporouČejfci. Kom. On každému 
Vozporťičá, jaKO by byl pánem (Befehle ver- 
theilen). Na Ostrav. Tě. — eo kdy. Jmění 
své po smrti rozporuČíti (odkázati). V By- 
stersku. Sn. 

RozporoYý, od rozporu, Streit-; Stangen-. 

Rozporu, zastr., vz Rozpárati. 

Rozpésohíti— rozděliti. — eo komu: po- 
níže (distribuere). Bj. Sv. Lucie všecko mezi 
chudé r-la. Pjiss. 44. Vz RozpAsobití. 

Rozpostavitl, il, en, ení; rozpostavorat^, 
herumstellen. — co kam: stráže na výšiny. 
Krok. 

Rozpostirka, y, f., die Streu. Dej slámy 
na r-ku. Na Ostrav. Tě. 

Rozposýlati, aus einander schicken. - 
co: listy. Trip. — koho: posly. 

Rozpojitý -^ rozeáitý. Mám ten kabát 
pravé r-tý (právě jej šiji), in der Arbeit. 
U Rychn. Msk. 

Rozpot(^^iti, il, en, ení, rozpotěsovati, in 
Freude setzen. — koho. Mus. 

Rozpotiti, il, cen, ení, in Schweiss brin- 
gen. — koho éím: teplým vínem. — se, 
in Scliweiss kommen. — se éím: chůzí, mlá- 
cením. Us. Té. 



Rozpotnati — Rozprávěti. 



165 



Rozpotnati, vz Bozbobněti. Dyby sněhy 
byly, už by r-ly. SS. P. 123. 

Rozpotřebovati, verbrauchen. Us. 

Rozpouštěcí masť, olej, flastr. Sal. 245. 
Auflösnngs-. 

Rozpouštědlo, a, n., Auflösungsmittel, 
D. Nz. 

Rozpouštěti, vz Rozpustiti. 

Rozpouätka, y, f.,d2is Aufi^eheu. K. sněhu. 
Us. u Petrovic. Dch. 

Rozpoutáni, n., die Entfesselung. Dch. 

Rozpoutanosf, i, t, die Ztigellosigkelc. 
Měst. bož. 

Rozpoutaný; -án, a, o, entfesselt. R. 
vášně. Dch. 

Rozpoutati, entfesseln. — koko, co. — 
eo ěini: přátelství nevděčnosti. 

RozpoVěděti, rozpovídati '^- do podrobná 
povédéti, genau erklären. Na Ostrav. Tc. — 
co komu. R-děl mu to, jak tému je. U Opav. 
Kls. Přinda k jedné, poví jí sloveěko, přinda 
k druhé, rozpoví ji všecko ; Přiletěl k nim 
anděl a jim r-děl, že se Kristus pán narodil. 
Sš. P. 268., 746., SI. p. 75. (156.). 

Rozpovidati se --=^ pustiti se do povídání. 
Ten se r-dal, že nevěděl kdy přestati. Us. 
Ft. 

Rozpovoduiti, il, ěn, ění, rospovodňovati^ 
überschwemmen. Koll. 

Rozpoyoluiti, il, ěn, ění, freier, bequemer 
machen. C. vč. 

Rozpoznati, rozpoznávati^ deutlich er- 
kennen, unterscheiden. L. 

Rozpožcati, rozpoéčavati -^ rozpitjčitiy aus 
einander borgen. — co: knihy. U Opavy. 
Klä. 

Rozpožičiti, il, en, eni, rozpožičaii ~ roz- 
půjčiti. Slov. 

Rozpracovati =^ rozhníati^ rozmíchati. 
zerarbeiten. — co. Jg. — se, prací se pře- 
trhnouti. Kdybych se rozpracoval, ničeho 
nezpůsobím. Us. 

Rozpřádati, vz Kozpřísti. 

Rozpřáhnouti (zastr. rozpHci), rozpřáhnu 
(zastr. rozpráhUf rozpřehu), práhnul a prahl, 
práhnut, uti a pražen, eni; rozpíáhati— vy- 
přáhati, rozloučiti, aus einander spannen, 
ausspannen, auflösen, aufbinden ; roztáhnouti, 
ausspreizen, ausstrecken, ausholen. — co, 
kobo: koně, voly (od vozu vypráhnouti); 
ruce (od sebe rozvésti). Us. — co od čeho: 
nohy od sebe. Us. — ciin. A jak vrah ten 
bičem rozpřáhá. SS. Sntt. 92. — se =- na- 
přáhnouti ruku k uhozeni. Us. - se k čemu: 
k ráně. Dch. — se ua koho. Rozpřáhnuv 
se na nepřáiely praštil přátely. C. 

Rozprach, u, m., zastr. ::= rozprášeni, die 
Zerstäubung, Zerstreuung. Výb. I. 155. 

Rozprachnivěti, ěl, ění, zermorschen, 
vermodern. Kos. 

Rozprání, n., dieZerhauung, Zerwaschung. 

Rozprášiti, il, en, eni =^ rozkaňčiti. — 
se, wiid, dicht werden, in einander ver- 
wachsen. Us. 

Rozpraskati, rozpraštiti, rozprasknouti, 
sknol a ski, ut, uti =: rozlomiti, zerschlagen 
mit einem Knalle. — co. Vichřice vesla roz- 
prašti. Krok. — se =: rozlomiti, rozštípnouti 
se. — se řim : prkno horkem se rozprasklo, 
zersprang, riss. 



Rozpráskati, mit der Peitsche aus ein- 
ander jjigen. 

Rozpráaeuec, nce, m., der Zerstreute. 

Rozprášeni, n., die Zerstreuung. 

Rozprášený; -en, a, o, zersprengt, zer- 
streut. R. strana. Dch. — kam. O těchto no- 
votnících již bez toho do čtyř větrů r-ných. 
Sš. I. 15. 

Rozprašitel, e, m., der Zerstreuer. Us. 

Rozprášiti, il, en, eni; rozprašovati - 
rozpuditi, rozhoditi. - co, koho: neprátoly. 
Us. jak vichr plevy rozprášil jsi Ncnice. 
Puch. —'koho éiin. Kozprásim je věječkou. 
Ben. V. Pěchotu jízdou, vrabce ranou r. Us. 
- co jak. K-sím Aegyptské po národech 
a rozvěji je po zemiech. BO. — kde. Roz- 
prášen jsa* po všech královstvích země. Hus 
I. 5ti. Lee odbojnici ti r-li se po horách 
judských. Sš. Sk. 64. — na jak dloulio. 
Veškeří křesťané na nějakou chvíli r-šeni 
byli. Sš. Sk. 93. — se —jako prach se roz- 
létati, verstauben, ver-, zerstieben. D. 

Rozpráská, y, f., die Zerstreuung, Zer- 
stiebung. L. 

Rozprašný, zerstreuend. L. 

Rozprašovadlo, a, n. R. na voňavky. 
Prm. IV. 191. 

Rozprašovati, vz Rozprášiti. 

Rozpraštiti, vz Rozpraskati. 

Rozpřátelený ; -en, a, o, verfeindet. Pal. 
Rdh. III. 277. 

Rozpřátelíti, il, en, eni, verfeinden. - 
koho, se s kým proč. 

Rozprati, vz Rozeprati. 

Rozpratiti, il, cen, eni — rozpínati jako 
jirchář vydělané kůže, aby hebké byly, 
Stollen. D. 

Rozprava, y, f., rozmluva, Unterredung ; 
Verhandlung, f. R. o něČem. Us. — R., učené 
pojediiání, die Abhandlung. Mus. R. (po- 
jednání) zanáší se událostmi, pojmy, pomysly, 
dovodic nějakou pravdu nebo vy vracujíc 
nějakou nepravdu. Můžef v sobě pojímati 
výpravu i popis, hodí- li se tyto tvary slo- 
hové k účelu jejímu. Zvláštní způsob r-vy, 
jehož ku cvičení Školnímu se užívá, jest 
chrte (/(>«*'«::- upotřebení). Vysvětluje a odů- 
vodňuje nějakou dňmyslnou propovéď podlé 
pravidel zcela určitých. KB. 243. Vz S. N., 
Rozprávka. — R. skla v huti ^^ rozpleštém, 
das Flachmachen. L. 

Rozpravák, u, m., hřeben k rozčesávání 
vlasů. Us. v Písecku. L. Šbk. 

Rozpravěei dějepisný sloh, erzählend. 

Rozpravéč, e, m., der weitschweifende 
Redner. Us 

Rozpravěěný, gesprächig. Šm. 

Rozpraveni, n., die Schilderung, Dar- 
stellung, Abhandlung. Jestif pak pře sepřeni 
prvotního účinku před svým súdci na sto- 
lici súdné sedícím, žalobníka a viněného 
s obů stranu učiněné r. CJB. 395. A protož 
k plnému poznáni tohoto r. najprve a prvotně 
povědino má býti, že všichni lidé dopúštějí 
se, aby pravili svědectví kromě těch, jiiužto 
práva brání. CJB. 409. 

Rozprávěti, ěl, ěn, éni',rozprávívati,roz- 

pravovati ~ mluviti, psáti, jednati, von etwas 

i handeln, reden, schreiben; rozmlouvati, ho- 



166 



Rozprávěti — Rozprodati. 



vořitiy rozjímati, sich besprechen, nnterreden ; 
potfidati, oznamovati, sprechen, erzählen. Jg. 
Na Ostrav, rozpraviat. 1 č. — co komu (ozná- 
miti). Knížeti kratochvíli rozprávěti. Háj. 
Někomu svöj sen r. Pláč. Jiným něco r. Hus 
ni. 35. — (co, komu) o kom, o éem 
(oznámiti, povídati). Však o jiné (ohavnosti) 
ještě r-věji. Hus III. 314. Rädi o takových 
Věcech r. slyší. Pref. 556. O jeho staveni 
mnozí rozprávěli. Háj. R. o Žižkovi. V. Ovi- 
dius divy o ní rozpráví. Troj. Rozprávěl 
mu o naší příhodě. Pref. Kdo čeho nezkusil, 
neumí o tom r. Prov. — s kým jak. Se 
svým milým r. Sš. P. 556. A idé kat s ňu 
po mostě a r-ví s ňu po sprostě. 8š. P. 158. 
— ke komu. Poď, synečku, poď a pomáhej, 
jenom ty ke mně nerozprávěj. Sš. P. 279. -- 
kde. Já bych zapomněla na tvé sladké slova, 
co sme r-věli v našem humn^ stoja. Sš. P. 
236. — co na koho (oznámiti). Pulk. - co 
čím : věštbami budoucí věci r. (oznamovati). 
Pulk. — že. V. Rozprávěl (povídal) mu, že 
se to stalo. Ros. — se o čem (pass.). Roz- 
práví se o tom. 

Rozpraviti, il, en, eni ; rozpravovati :— 
rozpořádatij spořádati, an-, beschicken, ein- 
richten, bestellen, in Ordnung bringen; roz- 
posýlatif verschiedentlich abfertigen, weg- 
schicken, entlassen; rozpustiti vodou, auf- 
lösen im Wasser, einrühren, einweichen, zer- 
gehen lassen, zerlassen ; rozundati, rozpojiti, 
von einander thun. Jg. - co (kde). R. důra, 
věci, vojsko po bytech (spořádati), L., vlasy 
(rozčesati). D. R. mouku (vodou rozpustiti). 
Us. — koho -- rozeslati: posly. Us. — co 
čím: koze nožem (spořádati), Techn., sůl 
vodou (rozpustiti), Us., něco octem. L. - 
R., otevříti, öflEnen. Buďte vrata hospodinova 
rozpravena, jde král. Hod. sv. Mart. -R., 
vysvléci, entkleiden. Rozprav se a lehni. Mor. 
Brt 

Rozprávka, y, f., rozpraveni, rozmlou- 
vání společné, das Gespräch, der Diskurs. 
R. miti. Ros., V., držeti. V. Den v r-kách 
stráviti. V. Na r-ky se dávati. Sych. Utěše- 
nými r-kami pokratochvíliti. Jel. Z té r-ky 
zrodily se mnohé otázky. Sych. V r-ku s ně- 
kým se dáti. Záv. — R., řeč. naučení, die 
Rede, Zuspräche, Lehre. Tkaa. — R., co se 
vübec rozpráví, die Sage, Rede, das Gerede, 
Gerücht. R. mezi lidmi. V. Nejisté řeči a 
r-ky. V. Marná, směšná r. Jest o tom r. Har. 
Býti za r-ku jiných. Jel. Řeč jako r. (láry 
fáry; nerozumná pleskanice). Na Mor., u Žam- 
berka. Brt., Kf Lživé r-ky vypravovati. BN. 
V r-ku jiný^m se dáti. Bart. Básni vé r-ky. 
Kn. — K., pověst, pooidka, die Erzählung. 
Pod r-kou o nich v ten smysl píše. V. — 
R., vymyšlená historie, die Fabel. R. smy- 
šlená. V. Homerus dále věci pravdu v chytré 
r-ky proménil. — R., vz Rozpravení. — R., 
v, m. a ř --- mluvka, der Jáchwatzer, die 
Schwätzerin. Ty r-ko! Us. u Rychn. Msk. 

Rozprávkář, e, m , der Fabler. Tatr. L 
24. 

Rozpra\uosf, i, f., die Beredsamkeit, Red- 
seligkeit. Slov. 

RozpraTiiý, erzählend, episch. R. báseň 
rr- epická. Jg. R. básnictví, die Epik. Nz. — 
R., mluvný, redselig. Bern. 



Rozprašovač, e, rozpravoTák, a, m., 

hřeben, der Kamm. Us. 
RozpravoYaui, n., vz Rozpravení. 
Rozpravovati, vz Rozpraviti. 
Rozpražiti, il, en, eni, zerprägeln. 
Rozprodati = rozprodati. Na Ostrav. Tč. 

— R., v z Rozpřísti. 
Rozpředu, vz Rozpřísti. 
Rozprechtice, dle Budějovice, něm. Ross- 

presse, ves v Boleslavsku. Tk. L 436. 

Rozpřemitati ^= rozházeti, zerwerfen. 
Zlob. 

Rozpreskati, aufschnallen. Slov. 

Rozprch, u, m. — rozprchnuti, das Aus- 
einandersprengen, Ausreissen. L. 

Rozprchalý, aus einander gestoben. Dch. 

Rozprchati, vz Rozprchnouti. 

Rozprchlec, chelce, m., rozprcMý, der 
Flüchtling. Sš. Sk. 135. 

Rozprchleti, el, ení r -. rozprchliti se. Zlob. 

RozprchHti, il, en, ení, unáhliti, auf- 
bringen. D. — se =^ rozhněvati se, sich er- 
zürnen, sich ereifern. — se proti komu 
čím: nenávistí. Us. 

Rozprchlý^versprengt, zerstreut. R. stádo, 
psi. Us., BO. 

Rozprchnouti se, chl, chnuti; rozprchati 
se, rozprchovati se, rozprchávati se, aus ein- 
ander stieben o. laufen, sich zerstreuen o. 
versprengten. — ahs. Nepřátelé se rozprchli. 
Stádo ceTé se rozprchlo. Us. RozprŠaly sá 
sé ovce. BO. Lidé se rozprchují. D. — kam : 
do svých domů. ('yr. K-chnete se každý 
k svému. SS. J. 256. — Ros. — kdy. Mnozí 
z těch, jenž po ukamenováni Štěpána se 
r-chli. Sš. Sk. 107. - kudy. A všichni 
r-chli se po krajinách judských. SS. Sk. 
92. se (odkud; proč. Pro takové proná- 
sledování z Jerusalema se r-chli. Sd. L 2. 
Strachem před nepřátely se rozprchli. Sych. 
R-prŠe se lid po vší zemi k sbieránie strnišť. 
BO. — se komu (kde). Stádo v lese, po 
lese se mu rozprchlo. Tak se ti rozprchli. 
V. - Kom. 

Rozpřidati, durch Zugeben verschenken, 
zugeben. — co. D., Jg. 

Rozpřisáhati se, sich zerschwören. — 
abs. By se r-hal, já mu nevěřím. C. M. 538. 

RozpHsti, vz Přísti; rozpředati, rozpřá- 
dáti, anfangen zu spinnen. — co. Rozpředli 
to a nedopředli. Ros" R-datí novou přeslici 
--^předením rozháněti. Us. R. rozmluvu. Us. 
Kos. — o éem. O nejedné otázce theologi- 
cké bychom se rozpřádati ještě mohli. Sš. 
L. předm. 

Rozprnouti, nul, ut, utí, zastr. == roze- 
hnati, zerstäuben, ch se vysulo jako v lep- 
tati z chleptati. Ht. Mut. 85. Sr. poprnu, při- 
pmu v Alx. a strany významu 'přechodného 
sr. : Sklesna svoji ruce obé. Kat. 3107. (Bdi.). 

— koho. ^Rozprnucha vsie jich voje četné. 
Rkk. 49. Že jo jak zvěř plachý rozprnucbu. 
Rkk. 48. — se = rozutíkati se, aus ein- 
ander stieben. Rozprnú se řady sémo tamo. 
Ukk. 23. 

Rozprodati, rozprodávati, vieles o. alles, 
da und dorthin, verschiedentlich verkaufen, 
vergreifen. V. — co : zboží, Us., svině, koně. 
Pub. IL 125., 530., šatstvo, knihv. D. —jak : 
bez zisku, Kom., za malý peníz, Sych., ua 



Rozprodati — Rozprstenov&ti. 



167 



odhad (feilbieten). Sych. Na menši částky 
mezi chudé dvůr r. Ub. TČ. — delio, §p. 
m. co, Vz Roz-. Brt. 

Rozproi^iti se, il, šeni, rozprašovati = 
velmi presiti, sehr bitten. Üs 

Rozprostěrač, e, m., der Ausbreiter, Aus- 
spanner. 

Rozprostíráni, n., die Ausbreitung, Aus- 
spannung. Rostl. 

Rozprostíraný; -á», a, o, ausgebreitet, 
verbreitet. R. povésti. 1611. 
Rozprostírati, vz Rozprostříti. 
Rozprostíravosť, i, f., roeproatranivosť, 
die Ausdehn ungs- , Exspansivkraft. Kosti. 
I. 18. 

Rozprostirka , y, f., plachta, která se 
v posteli na slámu rozprostírá, das Lein- 
tuch. Na Ostrav. Tč. 

Rozprostiti, i1. Stěn, štění, rozprostovati 

^ prostým učinitij frei machen. Mm. Judit. 

RozprostoTlasatéti, él, ění, rozprosto- 

rlošeti, el, eni = prostovlasým se stávati j 

die Haare fliegen lassen. Jg. 

Rozprosto vlasatiti , rozprostovlasovati , 
-üUisiti s= vlasy rozplésti y die Haare frei 
machen. — koho: ženu. Ros. — se, seine 
Haare frei -machen, fliegen lassen. D. Roz- 
prosto vlasadla-li jest se, éi nerozpr'ostovla- 
satila jest se Nabuchodonozorova dcera (žer- 
tem)? — Jg. 

, Rozprostovlasený, mit gelöstem Haare. 
Žena r-ná jako přišera. V. abc. 71. 

RozprostoTlasý. R. vlasy, gelöst, flie- 
gend. V. 

Rozprostraněuí, n., rozšířeni, die Aus- 
breitung, Expansion. Další vývoj a r. církve. 
Sš. Sk. 63. 

Rozprostraněnost, i, f , dle Ausdehnung, 
Expansion. Vz S. N. 

Rozprostranitelnosf , rozprostranli - 
vosf, 1, f ,. die Ausdehnbarkeit, Expansiv- 
kraft, Expansibilität. Nz., Pr. Chvm. 

Rozprostranitelný, ausdehnbar, expan- 
sibeL Nz. 

Rozprostraniti, il, ěn, ění; rozprostra- 
ňovati = rozšířiti v prostoru, verbreiten, er- 
weitem, ausbreiten; se == rozHřiti se, sich 
erweitem ; obšírné o čem jednati, weitläufig 
o. ausführlich reden. — se. Již se tu r-lo, es 
ist Phitz geworden. Us. TČ. — néeo: síň. 
Us. Plyny pomocí tepla se rozprostraňuji. 
Krok. Zahřitá voda se rozprostruňuje. Ýr, 
Cbym. — - se kde (kdy). Dým po celém 
domě se rozprostraňuje. Us. Chrám (jerusa- 
lemský) na hoře Morii se r-ňoval. Sš. L. 175. 
T Ty ra hned záhy z počátku křesťanství se 
r-nilo. Sá. Sk. 243. — se o čem (kde, jak). 
Tam mistněji o tom r-níme se. Sd. Mt. 157. 
O milosrdenství Člověčenstvu uštědřeném si- 
řeji se r-ňoval. Sš. 1. 122. Ve hlavě 11. Petr 
týÍDiiž bez mála slovy se o témž ději r-ňuje. 
Ss. Sk. 3. — se na čem. Tudy r-ňuji se 
na modlitbách za Petra. Ss. Sk. 143. — co 
k čemu. Co praví, na dobu tu a čas onen 
se vztahuje, aniž k jiným dobám r-ňovati 
toho sluší. SŠ. Mr. 22. — se kam odkud. 
Poznáni jejich co símě v jejich srdce polo- 
ženo byvSi dolů i vzhůru, u výši a hloubi 
se r-ňovati počalo; Že z města Jerusalema 
právě ta vláda se r-ňovati bude až do končin 



země -, Tedy odtud (z Jerusalema) pokoj no- 
vého zákona nejlépe do světa se r-ňovati 
mohl. Sš. J. 263., Sk. 174., 7. (Hý.). 

Rozprostranivost, i, f., die Ausdehnungs- 
kratt, Elasticität. ' 
Rozprostranivý, elastisch. R. síla. Sedl. 
Rozprostraňováni, n., áiření, vz Roz- 
prostraniti. A její (církve) všady se r.; R.«se 
církve v pohanstvu. Sš. Sk. 72., 246. 

Rozprostřelosf, rozprosti'eiiost, i, f., 
die Ausbreituuff. Troj. 20. 2. 

Rozprostřely -^ rozšířený, roztažený, aus- 
gebreitet. R-lé vlasy. Reš. 

Rozprostřeuí, n., die Aus-, Verbreitung, 
Ausspannung. Us. Jg. 

Rozprostřený; -en, a, o, ausgebreitet, 
verbreitet. Ubíral jsem se r-nými lučinami 
dále. Us. Tč. R-ný praporec, fliegende Fahne. 
Zlob. — kudy. Májové koberce malebným 
dolem.r-né. Us. Tč. — kde. Lež mezi lidmi 
r-ná. Cr. R. na čem, po čem. Br. 

Rozprostříti, stru, střel, střen a střín, 
eni; rozprostírati =^ prostřiti, roztáhnouti, 
rozšířiti, auf-, aus-, verbreiten, breiten, sprei- 
zen. Jg. — co: větve. BO. — eo v co. Ve 
zlá řeč rozprostřu jazyk. St. N. 234. — se 
čemu. Krásné panorama r-střelo se zrakům 
mým. Us. TČ. — co na koho: síť. BO. — 
kde. Spisy mezi lidem r-rají. Čr. Před 
někým ruce, své potřeby r. PeSín. — co 
podlé čeho. Plavec podlé větru plachty 
rozprostírá. V. — co mezi koho ke komu 
kam: ruce k Bohu. Br. Poručil to mezi 
bratry a sestry rozprostříti (rozděliti). Bl. 
Aug. 13. — co přes co. Slunce přes oblaky 
paprslky rozprostírá. Kram. — se kde jak. 
Na zemi (\.) způsobem hovadským se r. 
Jel. Tmy po světě se rozprostřely. Troj., Br. 
Krásná rovina rozprostírala se přede mnou. 
Us. Tč. Mhla se r-rá po té skále hustá. Sš. 
Bs. 73. Chtěje v posvátném na modlitbách 
před Bohem se r-rati. SS. Sk. 119. Dýmy 
r-střely se černou chmurou nad celou kra- 
jinou. Brt. Instr. 16. Noc se Již nad zemí 
r-rala. Us. Tč. — se odkud kam. Od 
Lystry k jihovýchodu r-rala se Derba. Sš. 
Sk. 167. - se o čem (šířiti se). Štěpán za 
to se r-rá obšírně o původu a účelu chrámu. 
Sš. Sk. 75. 

Rozprouděný; -én, a, o, in Fluss ge- 
bracht. Dch. 

Rozproudí, n., rozvodneni, das Austreten 
des Wassers. Us. Ptr. 

Rozprouditi, il, ěn, ění, strömen machen. 
— CO cim: kovy ohněm (rozpustiti), krev 
během (v proua uvésti). — se, in Fluss 
kommen. Dch. — se jak. Hovor r-dil se 
plným tokem. Brt. — se odkud kam. Z ně- 
hož by se krev r-dila do končin. Kos. 01. 
I. 234. 

Rozproutiti se — proutí dostati. Vrby 
se již r-ly. Us. TČ. 

Rozprskati, rozprsknouti, ski, ut, utí; 
rozprskovati, schnicKcn. — se. Jak začalo 
pršeti, všecky se rozprskli, liefen aus ein- 
ander. Na Ostrav. Tč. — se komii kde. 
Vše se mu y ohni rozprskalo. Ros. 

Rozprstenovati, rozprsténkovati, koho 
= zasnoubené rozvésti, Verlobte trennen, 
scheiden. Na Slov., Bern, 



168 



•Rozpršeti — Bozpuk. 



Rozpršeti se, el, eni =^ rozprchnouti ae^ 
aus einander laufen, zerstreuen. Když pastýř 
před vlkem srši, toho se stádo rozprší. St. 
ski. Bojím se, aby se plátno nerozpršelo 
(nerozsypalo). Zb. exc. — R. »e = i? prsku 
se dátij ins Regnen kommen. D. To se roz- 
pršelo. Us. Nečekej, až se r-Si. Us. Tč. 

Rozpruéiti se, il, eni, zastr. ^=^ rozpuk- 
nouti^ bersten. — se čím : hořem. St. ski. 

Rozpruditi, il, zen, eni; rozpruzovati^ 
erhitzen. 

Rozpruzený, erhitzt. — éíi^: líce hý- 
Hvon rozpásaností rozpruzené. C. 

Rozprnžiti, il, en, eni, aus einander span- 
nen. — co čím. Na Ostrav. Té. 

Rozprýskati, rozprýštiti, il, &tčn, ění ; 
rozprysknouH, sknul a ski, ut, utí; rozpry- 
skooati, zerspritzen. — co: jed. Ráj. - sen=: 
rozpukati se^ rozprchnouti se, aus einander 
laufen, sich spalten, bersten. D. Jil za £ucha 
se rozprýšti. Vaň. 

Rozprysklý, zerplatzt. Šm. R. bublina. 

Rozpsiti se, il, eni, anfangen hündisch 
zu leben. Ros. 

Rozptyl, u, m. :i^ rozptýlení, Nz. V r-lu 
býti. Si. Ob. 139. 

Rozptýlce, e, m., kdo rozptyluj e^ tnařitel, 
mrhačy der Zersplitterer. Zjevný obecného 
dobrého r. Arch. 111. 84. 

RozptyléivosC,^ i, f., die Sucht aus ein- 
ander zu geben. Sm. 

Rozptýlenec, nee, m., der Versprengte. 
Kom., Kos. Ol. I. 191. 

Rozptýleni, n., die Zerstreuung atd. Vz 
Rozptýliti. Společnost jejich brzo k r. přišla. 
V. R. barev, die Farbenzerstreuung. Nz. 

Rozptýlenosf, i, f., die Zerstreutheit. 

Rozptýlený; rozptýlen, a, o, verstreut, 
zerstreut, zersprengt. R-ni vojínové (rozptý- 
lenci). Čsk. Nás r-né syny skrze hřiech shro- 
máždil a k sobe přivinul. Hus 111. 1V6. R. 
vojsko sebrati. D. R. svétlo. 

Rozptylitel, e, m., der Zerstreuer. Jg. 

Rozptylitelka, y, rozplylitelkyně, ě, 
f., die Zerstreuerin. Us. Jg. 

Rozptylitelnosf, i, f., die Zerstreubarkeit. 

Rozptylit«luý, zerstreubar. Rostl., Jg, 

Rozptýliti, il, en, eni; rozptýletij -lej, el, 
en, eni ; rozptylovati ~ rozehnati^ rozplašiti, 
zerstäuben, zerstreuen, ver-, zersprengen ; 
verzehren, verschwenden, verthun; «c, sich 
zerstreuen, zerstreut werden. Jg. - aha. 
Ktož nesbierá (neshromáždí) se muú, roz- 
ptyluje. Hus II. 100., I. 254. — co, koho. 
Vítr rozptýlil prach ; r. zloděje, celý národ. 
D. Rozptýlím je jako lev. V. Slunce mhlu 
rozptýlilo. Us. 11. stádo, Ben. V., něčí bázeĎ, 
D., statek, V., bohatství, Jel., nepřítele. Us. 
R. jméní^ Che. 382., pochybnosti, Ďch., siemě 
duchovníc, ovce, něčí zbožic. Hus I. 204 , 

II. 165., 299. — co, koho kudy. Obor věr- 
ných po celém světě r. V. Po vsí zemi roz- 
ptýlena sů stáda má a nenie, ktoby pohle- 
dal. Hus. I. 246. R-li tě pán po všech li- 
dech od svrchka země a do krajin jejie. 
Hus I. 58. — co cim. R. stádo psem. Us 
Aby každý svú naději hřiechy r-líl. Hus 

III. 164. — co kde. R-lil modly na horách. 
Hus I. 162. — co od deho. R-li pán od 
Israhele hlavu. Hus I. 262. — se po čem: 



po kořisti. Pcht. — se naé. Statkové roz- 
ptylují se na kvasy a hody. V. — co jak. 
Věc na díly r. Us. Pod zpAsobou piátel- 
stvi církev rozptyluje. Hil. Jel. — co v cem. 
V národech je rozptýlili. Ctib. 

Rozptýlka, y, r., čočka rozptylovací, die 
Zerstreuungslinse. Dch. 

RLozptylnosf, i, f., rozptylavatelnosí, das 
Zerstreuungs vermögen. Nz. 

Rozptylovaci zrcadlo, čočka (rozptýlka). 
Nz. V z Zrcadlo. 

Rozptylováni, n., dus Zerstreuen. R. 
světla hranolem. Vz KP. 11. 140. 

Rozptylovatel, e, m., der Zerstreuer. R. 
a mrhač komory císařské. Kom. 

Rozptyle vatelka, y, rozptylovatel- 
kyně, ě, f., die Zerstreuerin. 

Rozptylujiěuosf, lépe: rozptylivosf, 
i, f., zerstreuende Kraft. Miner. 

Rozpučely háj. Vz Rozpučiti. Hdk. Ls. 
k. 34. 

Rozpučeni, n. Nazval to miesto rozstč- 
penie neb r. (divisio). HO. 

Rozpučiti, il, en, eni; rozpuÓovati ~ roz- 
trhnouti^ zersprengen, aus einander drängen ; 
se, roztrhnouti se, auf bersten, aufplatzen, 
aufbrechen. — se od čeho : od hněvu. Bern. 
— Reo. — se cim. Srdce se v něm roz- 
pučilo. V. Ať se v něm srdce r-Čí. Sš. P. 
50. — se. Růže už se rozpučila. R-či se 
květné iaro. Us. Dch. — se komu kde. 
Rozpučil se mu prst pH nehte. Bern. — 
se jak. R-čil se (Jidáš) v půli. Sá. Sk. 2. 
Rozpučí se (mé srdce) na ava kusy, že ta 
vojna býti musí. Sá. P. 124. — v čem. 
Kráva na kunčině (jeteli) hnedky ti zahyne, 
jako člověk r-či se ve velké slanině. To. 

Rozpučnatl -= rozpučiti se, aufquellen. 
Na Ostrav. Tč. — čím : mokrem. Opav. Kls. 

Rozpud, u, m. r= rozpuzeni, rozehnáni, 
der Schwung, Hinsturz, das Hinschíessen. L. 

Ro^zpuditelný -==^ roptylitelný, zerstreu- 
bar. Šm. 

Rozpuditi, puď, dil, zen, eni; rozpuzo- 
váti = rozehnati, aus einander treiben oder 
jagen, zerstreuen. — eo: stádo, BO., Hus, 
tesknotu srdce. Dch. — co kde kým: stádo 
na poli psem. — čím : holí. — co kudy. 
Sem i tam po světě jako zbČhy je r-dil. M. 

Rozpucblý, breitgeschwollen. Us. Dch. 

Rozpuehnouti, chl, utť, ganz verschwel- 
len. L. 

Rozpůjčeuý; -en, a, o, da und dort ge- 
liehen. Mám své knihy r-né. Us. Dch. 

Rozpůjčiti, i i, en, eni ; rozpújčovati, herum- 
loihen, vielen leihen. Res. co komu. 

1. Rozpuk, u, m., rozpuknutij das Zer- 
bersten, Zerplatzen, die Spalte. Strsl.razpaki», 
koř. ]t^.k(nouti). Mkl. B. 40. To vám bylo do 
r-kn, tak jsme se smjoli (smáli). Na Ostrav. 
Tč. Hněvá se na mne do r-ku. Na Mor. Brt. 
Najedli se do r-ku. Sborník 92. Ty ženské 
jsou jako na r. (tlustý). V Dobrušce. Vk. 
Do r-ku se smáti. Řt, Kos. 01. 81. Tomu 
jde k duhu, umře na r. (tloustí pukne). Us. 
Dch. Hlava do rku bolí. Us. — R., a, m., 
člověk tučného těla. Ty r-kul .Tf. — R., 
rostlina. R. jizlivý, cicuta virosa, grosser 
Wasserschierling. ČI. 84 , ČI. Kv. 336., FB. 
91., Slb. 585., Schd. U, 304. 



Rozpuk — Rozpustiti. 



169 



2. Rozpuk, a, m., veliká housenka majici 
oci na hřbete. Vz Rozpuká. Us. Bolcsl. 

Rozpuká, y, f., rozpuk, cícuta. -- - R., 
housenka, vz Rozpuk, 2. 

Rozpukaly = rozpukaný, aufgesprungen. 
R. kůže. — od čeh^j : kůže r-Iá od mrazu. 
Dch. 

Rozpukauina, y, f. R. na kůži, der Haut- 
ríss. 

Rozpukaný; rozpukán, a, o, geborsteu, 
voli S^teu, geschrunden. R. země, pysky. 
D. 

Ro7.pukati, vz Rozpuknouti. 

RoBpuklina, y, f., trienina, der Ries, 
Sprung, die Aufberstung. Schrunde. R. zemé, 
Y., od mrazu, ua sklenici. D. R. skahii. 

ÜB. TČ. 

Rozpuklosi, i, f., die Zerberstung, das 
Zerplatzen. 

Rozpuklý, ritzig, klüftig, zersprungen. 
R. pysky, geschrundene Lippen. D. 

Rozpuknouti se, pukl, nti; rozpukati 
8ty rozpukávati se, rozpukovati se :=^ roz- 
trhnouti se, bersten, zer-, aufbersten, sprin- 
gen, zerplatzen, aufspringen. Jg. — abn. 
Sklenice se rozpukla. D. Rozpukl by so, 
kdyby co v sobe zadržel. Vz Tajemství. C. 
— se cim. Země se horkostí rozpukla ; r. 
66 záviflti. Ros., pitím, žalostí, Vrat. 137., 
Jel., hněvem, žluči. Us. Zlostí bych se hned 
rozpuk. £r. P. 42. Div se zlosti nerozpukl. 
Prot. 29. — se jak: na dvé. Ros. R-kni se 
\m na desatero. Sá. P. 359. — komu. Roz- 
pakl se mi prst. Us. Hlava mne bolí, div 
se mi nerozpukne. Us. Už sa mojei miuej 
(milej) srdečko rozpuká. SŠ. P. — kde. Div 
že se ti srdečko T těle nerozpukne. £r. F. 
302. 

Rozpuknuti, n. = rozpuk. Až do r. Us. 
Dch. 

Rozpuknutý; -ut, a, o = rozpuklý, ge- 
borsten, zersprungen. Ros. 

Rozpůlinec, nce, m., schaeferia, rostlina. 
R. křovitý, latnatý, zelenavý, hroznatý. Kosti. 

Rozpůliti, vz Rozpoliti. 

Rozpunktovaci znaky n. znaménka, die 
^Satzzeichen. Nz. 

RozpunktoYáni, n, die Interpunktion. 
Nz. 

Rozpunktovatl, interpunktireu. — ťo. Nz. 

Rozpupeniti se, ii, éni--^ rozviti se, 
knospen. Č. 

Rozpupný, sehr stolz. Vz Roz-. Us. 

Rozpuřiti, il, en, ení -^ nadouti, aufblä- 
hen, stolz machen. — co: své srdce. BO. 
Cf. Pour, Půřeti. 

Rozpůrka, vz Rozporka. 

Rozpůi>obiti, il, en, ení ; rozpůsobooati ^^ 
rozděliti, theilen. Vz Rozpósobiti. — co: 
ihoží. Št. R-bim vozy tvé (perdam). BO. 
EnstachíuB ryfieřstvo ruozno rozpósobil. 
Pass. 930. — co kam: zboží mezi chudé. 
Lpg., Pass. 44. Bóh vás mezi rozličné národy 
r-bii a rozsuL BO. — - kde. R-bil jezdce po 
městecb (disposuit). Bj. 

Rozpuftt, u, m., rozpuštěni, odpust, der 
Urlaub, na Slov. Strsl. razpusťb, dimissio, 
príp. -ib. Mkl. B. 41. V odpust je r., Aus- 
gelassenheit Na Ostrav. Tč. R. bráti, vzíti ; 
Da r-8té býti. Bern, — V rozpust (křičeti, 



knUti) =- náramně, bez ostychu. Na mor. 
Zlínsku. Brt. 

Rozpusta, y, f., na Mor. -^ rozpustilost, 
Ausgelassenheit, f. Ráj. — R., y, m., roz- 
pustUec, ausgeh\8sener Mensch. Kos. 01. I. 
59., Hý. 

Rozpustatiti = rozpustoáiti, verwUsten. 
Slov. Bern. 

Rozpustek, stku, m., die Lösung. R. 
skelný, der Glasfluss. Dch. 

Rozpustidlo, a, n., Auflösungsmittel, n. 
Nz. Kyselina dusičná jest rozpustidlem olova. 
Pr. Chym. 

Rozpustile, ausgelassen. V. R. veselý. 
Kom. K. se chovati. Uß. 

RozpuMtilec, Ice, m., der Ausgelassene, 
Zetterjunge. 1). Ten r. nikoho s pokojem 
nenechá. Sych. 

Rozpustilost, i, f., prostopášnost, nevá- 
zanost, der Muthwille, Uibermuth, die Aus- 
gelassenheit, Zfigellosigkeit Rozmáhá se r. 
Sych. Neví co r-stí činiti. V r. vydaný. Kom. 
Vámi r. lomcuje. Sych. 

Rozpustilý, rozpuštěný, aufgelöst. Tekutá 
a r. krev. Krab. — R.^ prostopášný, nezbedný, 
ausgelassen, lose, ttbemitithig. V. R. živo- 
bytí vésti. Ros. R. kluk, holka, děvče, Us., 
oči. Jel. R. kousky, lose Streiche; Tropiti 
r-lou slotu, Schindluder treiben. Dch. Byla 
r-lá z maličkosti (od malička). U Kunv. Msk. 

Rozpustitel, e, m., der Zerlasser, Zer- 
schmelzer. 

Rozpustitelka, y, rozpustitelkyuě, ě, 
f., die Zerlasserin. 

Rozpustitetnosf, i, f., die Auflöslichkeit, 
Schmelzbarkeit. 

Rozpustitelný , auflösbar , auiiöslich, 
schmelzbar. — élm. Hmoty vodou rozpu- 
stitelné. Techn. 

Rozpustiti, il, štén, ění; rozpouštěti, ěl, 
ěn, éni; rozpuštovati =» rúzno pustiti, aus 
einander lassen; povoliti, rozšířiti, auslas- 
sen ; tekuté učiniti, rozliti, zerlassen, zer- 
gehen lassen, auflösen, schmelzen; se = te- 
kutým se státi, rozehHti se, zergehen, zer- 
schmelzen, aufthauen, zerfliessen; rozpad- 
nouti, sich zertheilen, aufgelöst werden; 
oslabiti, schwächen; dáti se, geben, einlas- 
sen. Jg. — CO, kolio : radu, Pr., sněm, vézně, 
Bern., shromážděni. Kom., Br., vojsko, šaty 
(povoliti), D., špačky rozpouštěti (žertovati), 
Us., jazyk, plachty (povoliti), Har., křídla, 
koně (uzdu mu pustiti)^ někoho (vše mu po- 
voliti) ; máslo, rudu (tekutou učiniti). Us. R. 
spolek. Us. Dch. Pak král Jiří r-stil pole. 
Let. 187. ZlosC své šípy r-la. Hus UI. 119. 
R-stiti koně (vypráhnouti). SI. p. 103. — co, 
se čím (kudy): vodu trubami r. Us. 11. kovy, 
olovo, vosk, máslo ohněm (tekutým učiniti). 
Ros., V. Tlučené zlato živým stříbrem r., 
něco (cukr) vodou r. Vys. Chechtáním ústa 
rozpouštěti. Hus I. '2GS. Vosk ohněm, ctnost 
chloubou se r-ští. Sš. Mk. 87. K-stil by se 
závisti. Lb. Prudkými výklady se rozpou- 
štěti, sich in heftigen Diatriben ergehen. 
Dch. Sněhové horkem se rozpouštějí. Us. — 
co na co. Svůj nešlechetný jazyk na ublí- 
žení té panny rozpustila. Ob. Pan. Pán Bóh 
rozpustí jazyky utrhačóv na své vyvolené, 
zdaliby co culůbky v ně vpustUo, aby jazyk 



\ 



170 



Rozpustiti — Rozrazil. 



utrbačóv to vyčistil. Hus. L 239. — kudy. 
R-la vlásky po pravém rameni. Sfi. P. 777. 
R-stil syneček vraný koně po něm (po poli). 
SS. P. 361. A r-stil zlaté pérečka koníčkovi 
po hlavě. SŠ. P. 241. — se o kom = roz- 
mluviti 8€ O kom. Šml. — se od čelio: od 
velkíeho žaPa, 81. p. 112. — co Jak: na 
rózno. BO. — co, se kde. Cukr ve vodě 
se rozpouští. V. Měď před míSkem roz- 
pusť. Vys. Vosk na slunci se rozpouští. V. 
— se v co. Téla v živly se rozpoufitéjí. 
Kom. Rozpustil se v smích (dal se). V. V ne- 
střídmost se r. Eus. — se do éeho: do 
pláče (= se dáti). Bern. — se. Sníh se r-stil. 
Us. Že mázdřice porušena není, ale se roz- 
pustila (oslabila). Ras. — se k čemu. A to 
se stává, když Kristus duši věmú svým 
vnitřním vdechnutím nadělme a ji k nebe- 
ské žádosti ponukne a ona se k té řeČi 
jaksi rozpustí. Hus III. 62. 

Rozpustí vosť, i, f., zerlassende Kraft. 
R. kyselin. Techn. 

Rozpustivý ^= rozpouštéjici ^ auflösend^ 
zertheilend. R. věci. Ras., Ja. 

Rozpustíivosf, i; f. ^ rozpustnost, die 
Auflösbarkeit. Rostl. 

RozpustlÍTý, auflösbar. R. sůl. Us. 

Rozpustniee, e, f., eine Ausgelassene. Us. 

Rozpustnik, a, m., ein ausgelassener 
Mensch. Na Ostrav. TČ. 

Rozpustnost, i, f. = rozpustnost, Bern. ; 
2. rozpustlivosť. Techn. 

Rozpustný = rozpustilým ausgelassen. Na 
Ostrav., Tč., na Slov., Bern. ; 2. rozpustlioý. 
Techn. 

Rozpustošiti, il, en, eni -^pmtým učiniti, 
verwtlsten. Slov. Bern. . 

Rozpu&fadlo. a, n., der »chmelztíegel. 

Rozpuatěk, šťku, m. =^ rozpuštěnina, 
Entlassung, Auflösung, etwas Aufgelöstes. 
Kafr surový rozpustí se lihem, r. se procedí 
a vodou se srazí. Techn. 

Rozpuštěni, n., dié Auseinanderlassung. 
R. vojska, rady, sněmu. — R., die Auslas- 
sung, Erweiterung, Spannung. R. Šatů, pla- 
chet, křídel. — R., die Zerlassung, Schmel- 
zung, Auflösung. R. rudy, zlata, olova, vosku, 
másla, cukru. -- R., pouokní, die Nachlas- 
sung. R. v mysli zatracenie hodno jest. Hus 
I. 264. R. v koře jako šeptání n. smi ech. 
Hus I. 265. 

Rozpuštěnina, y, f., roztok, tekutina, 
etwas Zerlassenes, der Fluss. Presl. 

Rozpuštěný; rozpuštěn, a, o. R. vojsko, 
rada, máslo atd. vz Rozpuštění. R. rozkoš. 
Pass. 530. — kde : kamenec Te vodě rozpu- 
štěný. Lk. — k čemu: ke zlému. Hus I. 
153. ~ v Čem. Převrácená duše, v zemských 
rozkoáech r-ná. Hus U. 311. — R. = roz- 
pustilý. R. Člověk, Us., žádosf. Troj. Taký 
jest člověk r. Hus I. 264. (I. 279), 

Rozputnati, rozputnávati ^ pout zba- 
viti, entfesseln. Bern. 

Rozpuzeni, n., das Auseinandertreiben, 
disoersio. Z r. se navrátiti. BO. 

Rozpýehati, pyšným se státi, stolz wer- 
den. V. — proti komu. Leg. 

Rozjpylee, Ice, m., drymis, rostlina. R. 
úžlabicný , lékařský , granadský , chýlský, 
mexický. Rostl 



Rozpýřený; -en, a, o, locker. Stopky 
r-né. Um. les. 

RozpýHti, il, en, ení, Fasern auflockern, 
fiedern. — co. Us. — se, vor Zorn erglühen. 
Us. Tč. 

Rozpyskati = pyskem rozevanhati, mit 
der Schnauze zerwiíhlen. — co : jídlo. Ros. 

Rozpyšněti, ěl, ěni, stolz werden. V. 

Rozpyšniti, il, ěn, ění, stolz machen. Us. 

Rozpyt, u, m., rozjímání, die Erforschung, 
Zerlegung. Mus. A po nepředsudném r-tn 
sama od sebe v niveč se rozpadne. Šf. lil. 10. 

Rozpytati se, rozpytáoati se, sehr nach- 
fragen. L. 

Rozřad, u, m., rozradéní, pořádek^ or- 
dentliche Abtheilung, Anordnung, Reihe, f. 
Krok. 

Rozrada, y, f. ^^ odrazování^ das Ab- 
rathen von etwas. L. 

Roziradeui, n., die Zer-,Vertheilung, Aus- 
einanderreihung. 

Rozraditi, il, zen, eni; rozřazovati, ab-, 
widerrathen. — kolio --^ odraditi od čeho, 
abrathen, durch Rath abwenden. Výb. I. 456., 
Pulk. 

Rozraditi, il, ěn, ění; rozřadovati, an- 
ordnen, vertheilen. — co jak. Větve národu 
podlé rodové příbuznosti. Šf. 

Rozradník, a, m., der Widerrather. L. 

Rozradostniti, il, ěn, ění, zur Freude 
stimmen. Šm. — - se, freudig gestimmt sein. 
Ft. 

Rozřadovati koho -^ rozradostniti. — 
se éim: výhrou, sich sehr freueq. 

Rozraehovati, durchrechnen, aus-, ab- 
rechnen, rozpočítati. — se, mit einander 
abrechnen. Na Ostrav. Tč. 

Rozramenatka, y, f., cephea, slimýš. 
Krok. 

Rozramovati, rozhrabati, zerwühlen. 

Rozraniti, il, ěn, ění, rozraiiovati = ve- 
lice raniti, sehr verwunden. Vz Roz-. 
. Rozraniti se, il, ěni, tagen. Sotva se 
r-lo, už Sli. Us. Tč. 

Rozřásniti, il, ěn, ěni, entfalten. Ros. 

Rozrašpiovati, rašplí rozpUovati. Us. 
Tč. — co ěim. 

Rozratati = rozrachati. Slov. 

Rozratolestěti, rozratolestnéti, ěl, ěni, 
ästig werden. Ros. 

Rozratolestiti, il, ěn, ěni, ästig machen ; 
se ^ rozratolestěti. Strom se rozratoiestil. 

Rozraz, u, m.. rozražení, die Zerschlagung. 
Bern. — R., překážka, das Hinderniss. — R.. 
nepokoj, die Unruhe, Zerstreuung. Bern. — 

Rozražení, n., die Abrathung. Jg. 

Rozrazil, u, m., rostlina, der Ehrenpreis, 
veronica. R. potoční, v. beccabunga, lékař- 
ský (přítržník), v. officinalis, gebräuchlicher 
Ehrenpreis, rezekvítek, v. chamaedrys, ko- 
přivový, v. urticaefolia, útlý, v. tenerrima,' 
třílistý, v. triphyllos, S. N., polní, v. agres- 
tis, Acker-Ehrenpreis, Buxbaumftv, v. IĎux- 
baumii, dlouholistý, v. longifolia, langblätt- 
riger Ehrenpreis, Cl. 83.-85., štítnatý, v. 
scutellata, horní, v. montana, oŽHnkolistý, v. 
teucrium, rozprostřený, v. pro^trat-i, klasnatý, 
v. spicHta, latnatý, v. spuria, douSkolistý, 
v. serpyllifolia, horský, v. alpina, chudob- 
kovitý, v. bellidivides, jarni, v. věrna, ci- 



Rozrazil -^ Rozříšiti. 



171 



zinský, v. peregrina, (^.aaný, praecox, troj- 
prsty, v. tríphyllos, břeČtanolist^, v. hede- 
rnefolia, Touraefortův, v. Tournefortii, lesklý, 
r. polita, tmavý, v. opaca. Cl. Kv. 239.-244. 
Vz FB. 57., Slb. 313., Schd. II. 291. R. šu- 
pinatý, v. squamosa, vodní, v. anagallis, zu- 
batý, v. dentata, položený, v. prostrata, Ši- 
rokoHstý, v. latffolia, nitkový, v. fíliformia, 
Tonči, v. praecox, skalní, v. sexatiiís. Krok. 

Rozrazilovitý. R. rostliny, veroniceae. 

Rozrazinka, y, f., rozrazu potoční^ ve- 
ronica beccabunga, die Bachbunge. Hank. 

Rozraziti, il, žen, ení; rozrážeti, el, en, 
eni ; rozřazovati = na kusy rozbiti, von ein- 
ander-, zerschlagen, sprengen, zerbrechen, 
ein-, aufschlagen, aufstossen; unoci rozděliti^ 
roztrhnoutiy trennen, zersprengen ; rozehnati, 
rozplašitiy trennen, verscheuchen, zertheilen. 
J^. — CO, koho : hrnec, sklenici, vejce, okno, 
Ros.; že té rozrazím (rozbiji), Ros.; r. dvéře, 
piuk, zástup, D., Šik, vojsko, nepřítele, Kom. ; 
důvody. Jel. Rozrazilo (na Mor.: rozmra- 
zilo) mne horko (zima) --^ drobilo, Jámalo. 
Rozráží (m.: rozmrazí) mne zima. Ml., Káá. 
Mne z toho horko r-lo (m. : rozmrazilo). Us. 
Vk. — co komu Čím. Nos si pádem roz- 
razil. D. Mlatem hlava Zbyhoněvi r. Rkk. 
28. Vodu rukama rozrážeti, vzduch křidloma. 
Branů mocnu rozraze vrahóm shluky. Rkk. 
25. Slunce ranimi paprsky temnotu rozráželo. 
Bdi. R. koho = baviti, zerstreuen. Slov. — 
koho, se o koho, oé. Jednoho o druhého 
rozrážeti. Br. Kladivo bije, kovadlina drží, 
až se jedno o druhé rozrazí. Č. M. 300. Loď 
o skálu 86 r-la. Let. — koho od éeho. Od 
lásky bratrské na rAzno rozrazil nebo roz- 
loučil lidi. Kram. — co (kde) jak: kyz 
v kyzkomoře na drobno r. Vys. Byl bych 
6i r-zil na kusy nos. £r. P. 285. Dyž mě 
nechceš, hrom té rozraz na vše strany pro 
faleáné milování. SŠ. P. 364. — -se. Dotud 
se se džbánkem pro vodu chodí, až se roz- 
nzť. Ros. Co do nového hméČka kuchařka 
vloží, tíiB zapáchati bude, aŽ se rozrazí. Rým. 

— se kde. Osvěta se rozráží nad liuem 
našim. Kos. Křik t povětří se rozrážel. Ler. 

— skrze co. Nyní měla skrze smrť sko- 
řápka rozražena býti. SS. J. 262. 

Rozrazily =^ rozráživý, 
Rozrážeci, Spreng-. R. stroj, těleso. Dch. 
Rozrážeti, vz Rozraziti. 
Rozráživý ^ rozráiejidj zertheilend. R. 
moc. Byl. 

Rozrážka, y, f., die Sprengung. 

Rozřečený; -en, a, o, redselig. Ta holka 
byla dnes velmi r-na (rozhovořila se). Us. 
u Rychn. 

Rozi*edéno8f, i, f., zředlostj die Verddn- 
Qüng. Nz, 

Rozředéný, verdünnt. R. kyselina. 

Rozřediti, rozHditi, il, děn, ění =^ řídké 
uéÍHiti, dünn machen, verdünnen. — co Čím : 
šfávn hustou r. vodou. — R., spořádati. — 
fo: vojsko. BO. 

RozredlosC, i, f., die Verdünnung (der 
Flüssigkeit). Ros. 

Rozředlý. R. bláto, dünn, verdünnt. Ros. 

Rozi^dnonti, dl, uti, dünn werden. — 
Hm: teplem. 

Rozřeliotati, hotám a řehoci, rozřehtatij 



ins Wiehern bringen. ~- koho: koně; se, 
sich ins Wiehern geben. Jg. 

Rozřecha, v, f., rozřešení, die Lösung. 
Julius Afríkanský v listu k Aristidovi o r-chu 
závady té se pokusil. Sš. L. 55. Nejednou 
jsme se nadali r-chy zadrhlitých věcí. SŠ. L. 
předml. — Sš. L. 55., J. 180., 253., Sk. 185., 
79. (Hý.). 

Rozrejdilý, in Bewegung gebracht, mnth- 
willig, hitzig, wild. -7 po tem. Dobytek po 
dobré píci r-lý. V. 

Rozrejditi. il, ěn, ění, rozrejdovati, zer- 
wackeln. ■ — co : vůz. Ros. ~ se, ins Drehen 
kommen, zu tanzen anfangen. — se pH éem: 
při dudách. 

Rozr^niti, il, ěn, ění, zerwühlen, auf- 
rütteln. Dch. — co éím. 

Rozřepiti, il, en, ení, trennen, auflösen. 
Ros. 

Rozirešek« ňku, m. -= rozřecha. Že Niko- 
dém slovy svými nejenom Pána k místněj- 
šímu r-ěku nauky své přijměti zažádal. Sd. 
J. 4«. 

Rozřešení, n., die Lösung. Nejeden vy- 
kladatel o jeho (místa toho) konečném jistém 
r. pustil. Sá. I. 104. Vz Rozřešiti. 

RozřeMtel, e, m., der Löser. 

Rozi^e^itelka, y, rozřešitelkyné, ě, f., die 
Löserin. Us. 

Rozřeňitelný, lösbar. Otázka těžko r. Sš. 
Sk. 190. 

Rozřešiti, il, en, ení; rozřeŠovati. — co 
(rozhodnouti): úkol, rovnici, Us., nějakou 
otázku, Mus., úlohu, lösen. Rozřešíte moje 
výpovědi. LS. v. 64. Bratroma rozřešíte 
pravdu (-= právo rozsuďte, který z bratří 
má právo. Cf. Súditi někomu). LS. v. 57. 
Vz Rozluštiti. — se éim. Manželský svazek 
se rozřešuje (rozvazuje) smrtí kteréhokoliv 
z manželův. Sš. L 75. — ťo kde. Sv. Je- 
roným slíbil na iistém místě r. záhadu tu. 
Sš. Sk. 79. — Jak. Že spor s Pavlem dle 
vůle jejich rozřešen bude. SS. Sk. 293. — 
se, sich befreien. St. ski. IL 253. 

Rozřevniti, il, ěn, ění = roznítiti, ent- 
flammen. Dal. — co, koho. Zda bych kterak 
r-vnil pleť svoji (příbuzné své podlé pletí). 
SS. I. 115., 116. 

Rozřezání, n., das Zerschneiden. R. pilu. 
Hus I. 233. 

Rozřezanina, y, t. = otvor rozříznutím 
uéiněnýj eine aufgeschnittene Oefnung. Ras. 
L 16. 

Rozřezati, řezám a řeži; rozříznouti, 
žnul a zl, nt, ntí; rozřezávati^ rozřezovati, 
von einander schneiden, zer-, aufschneiden, 
schlitzen, aufschlitzen. Y. — co : břicho, D., 
svazky přátelství, Jel., peěeni, 2épe: rozkrá- 
jeti, Km., knihu. Dch. Vezmi má milá dva 
nože, rozřeš pútečka na noze. Sš. P. 569. 
— eo jak: na dvé. Ras., na drobno. D. 
Maso do kosti r. Lk. Už to mé srdečko na 
póly rozřežu. SS. P. 219. — co čim:. nožem. 
Us. 

Rozřiěeti se, el, ení, zu brüllen anfangen. 
Ros. 

Rozřiditi, vz Rozřediti. 

Rozřidký = rozředlý. 

Rozřiiiti, il, en, exA=^rozé\řiti. Na Ostrav. 
Tě, 



172 



Bozřit — Rozsáhlost. 



RozHt, u, m., rozříceníf die Zerwerfung. 

RozHtitel, e, m., der Zerwerfer. 

Rozřititi, il, cen, ení, roz fičeti ^^ rozme- 
tati, zer-, aas einanderwerfen. 

RozHzeuý ; -ew, ajO^= rozříznutý. Rychn. 

RozHzkal i, nožem rozřezati^ verschnítzeln. 
D. 

RozHznouti, vz Rozřezati. 

RozHžaviti, glühend machen. — co: že- 
lezo. — se, glühend werden. U Opav. Klá. 

Rozrobiti, il, en, eni, rozrobivatí, aus 
einander tbun. Na Ostrav. Té. •— co : vápno 
= rozdélati. Na Slov. — Bern. 

Rozrod, u, m. ^= rozděleni, R. plemen. 
Us. 

Rozroditi, il, zen, eni = rozdéíiti. — se 
v eo. Pokolení lidské r-lo bc v rozličná ple- 
mena, kmeny a národy. Pal, Radh. I. 1. 

Rozrodnosf, i, f. -^ rozrozeni, die Fort- 
pflanzung. L. 

Rozrojiti se, il, eni, von einander schwär- 
men, ins Schwärmen gerathen. Včely se r-ly. 
— - se odkud kudy. Hoái se ze ákoly po 
celém náměstí r-li. IJs. TČ. 

Rozrorejkati ^= roztroubiti, rozhlásiti, 
ausposaunen. — co. Už to všecko rozrorej- 
kal. Č. M. 605. 

Rozrostati, al, ání ; rozrůsti, roštu, rostl, 
steni; rosrostávati, aus einiinder wachsen, 
sich verbreiten. — Čim. Strom rozrostává 
nepochopitelným přírostkem. Ros — v eo. 
Haluzy se v ratolesti rozrostaji. Kom. — se, 
aus einander wachsen. Hřib se tak rozrostl, 
že se zda, že jest to chrástek. Na Ostrav. 
Té. 

Rozrostiti, il, ěn, ěni, wachsen machen, 
stark machen. Jg. 

Rozrostlosf, i, f., das Auseinanderge- 
wachsensein. R. stromu. 

Rozrostlý, rozložený, široký, aus einan- 
der gewachsen, ausgebreitet. R. strom, Ros., 
rohy. Orb. p. 

Rozrotiti, roztrotiti, il, cen, eni -= rotu 
rozehnati, zertrennen. Ros. 

Rozroubiti, il, en, ení; rozroubati, roz- 
rabovati '-= rozsekati, auf-, zerhauen. Ros. — 
co éim: sekeruu. — R., roubení rozházeti, 
das Zimmerwerk ans einander nehmen. Ros. 

Rozrouchati; rozrušiti, il, en, ení; roz- 
rušovati --^ rozlomiti, rozhoditi, erschüttern, 
wankend machen, umwerfen, zerstören. Jg. 

— CO, koho: krávu, vola (rozřezati), di- 
voký kus, D., přátelství rozrušiti, Y., vlasy 
(rozmuchlati). Plk. — co čim: srnce nožem. 

— se, ausgähren. RozruSané těsto. U Opav. 
Klá. 

Rozřoukati se, rozboukati se (o sviních), 
zu ranzen anfangen, ins Ranzen kommen. — 
komu. R-la se nám svině. Mor. Uý. 

RozrOYuati, aus einander schlichten. -- 
CO Jak: dříví do sáhu. 

Kozjpozeni, n. ^= rodokmen. Nelze vy- 
tknouti celé r. Přemyslovců. Pal. 

Rozrubati, vz Rozroubiti. 

Rozruch, u, m., die Unruhe, der Tumult, 
Aufruhr. Sm. K. (rozčilení) zmítal myslí její. 
Osv. 

Rozruchati -^ roztlouci, zerschlagen. — 
(50. Na Ostrav, J6. 



Rozrumovati, den Schutt zerwerfen. Roe. 

Rozruuatěti, él, ěuí, zottig werden. J^. 

Rozruuafiti, il, cen, ení ^= zcuchati, 
zottig machen. — se -^ rozrunatěti. — se 
komu. R-natila se mi hlava. Us. 

Rozrůsti, v z Rozrostati. 

Rozru&eni, n., das Zertheilen, Zerreissen. 

Rozrušený; en, a, o, zertheilt, zerrissen. 

Rozrušitel, e, m., der Zertheiler, Zer- 
störer, Verderber. 

Rozrušitelka, y, rozrušitelk^né, ě, f, 
die Zertheilerin, ZerstÖrerin. Us. 

Rozrusitelnosf, i, f., die Auflösbarkeit, 
Zertrenn barkeit. Jg. 

Rozrušitelný, auflöslich, zertrennlich, 
zerstörbar. R. svazek. Y. 

Rozrušiti, il, en, eni; rozrušovatiy zer- 
theilen, zerreissen. — Vz Rozrouchati. — co 
(Jak): na dvé. R. zvěř, aus-, zcrwirken. Us. 
Dch. Rozruš hřichil tenata. Sš. Bs. 50. — 
— co kam. Město na zemi x-šil (ad solum 
deducere). BO. 

Rozrůzniti, il, ěn, éní; rozrůzňovati ^ 
sem tam rozehnati, rozplašiti, rozděliti, schei- 
den, von einander trennen, aus einander le- 
gen, zerwerfen. — co. Dch. — ^ak. Jména 
vSak ta druhdy obapolně a nedílné užívaná 
později na ten zpAsob rozrůzněna jsou, že . . . 
Sš. Sk. 139. — co v éem. Teplo polučeniny 
ve svém svazku rozrůzňuje. Pr. Chym. 

Rozrýhaný, durchfurcht. — čim. Slívky 
deštěm r-né. Ostrav. Té. 

Rozrýpati, zerwühlen. — co čim. Prase 
rypákem pAdu rozrýpalo. Us. 

Rozrytí, vk Rýti; rozrývati, um-, zer- 
wühlen, aufgraben. — co čim: zahradu r^- 
čem. Us. Ten poklid rozrývá mu bolem 
duši. Sš. Bs. 19. 

Rozryvač, e, m., der Zerwühler. 

Rozryvačka, y, í., die Zerwühlerin. 

Rozsaditi, il, zen, ení, na Slov. dén, ěni; 
rozsázeti, el, en, eni ; rozsazovati, rozsázivati, 
aus einander, hie und da setzen. Jg. — co: 
stromy, Ros., Štěpí, V., žáky. Us. Namoklý 
hrách sud rozsadí — roztrhne, sprengt. Slov. 
TČ. Přílišné horko kamna rozsadilo. Us. 
Mšk. — co čim: zahrady stromovím všelija- 
kého ovoce r. V. — co, koho kde (jak). 
Nčkteré po žalářích rozsázel. Plk. Byliny 
v zahradě s velikou pilností r. Byl. — koho 
kam jak: (hosté) za stoly. Kom. Rozkázal 
jim r. je po hromadách ua zelenou trávu. 
Sš. Mr. 29. — R., rozděliti. — se s kým. 
Když se se mnu rozsazoval. Půh. bm. 1459. 
f. 100. 

Rozsádlití se, usádlitise, sich wo bequem 
machen. Vz Sádliti. U Olom. Sd. — kde: 
u kamen, na lávce. Us. Hý. 

Rozsah, u, m., rozsaieni, extensio, der 
Umfang, die Ausdehnung, Extension. Rozaab 
pojmu jest celek všech jeho druhů, der Be- 
griffsumfaiig. Jest úplný, neúplný, odporDý 
(protiřečnÝ, contradíctorius) a příčný (cod- 
traríus). Vz S. N. Hš. R. hlasu (objem), Um- 
fang, m. Hd. 

Rozsáhlina, y, f., rozsaz, das Ausge- 
dehnte, Stetige. Nz. 

RozsáhlosC, i, f., die Ausdehnung, der 
Umfang. Nz. R. dolů. Vz Schd. II. 1Í7. R. 
práce. Us. Tč. R. hlasu. 



Rozsáhlý — Rozsévaný. 



173 



Rozsáhlý, roztažený, ausgedehnt. R. ob- 
chod, vyšetřováni. Dch, R. kmen lípy ob- 
jati. Us. Té. Není lesa tak r-lého, aby z něho 
cesta nevedla. Ehr. R. rovina, us. Věc r-hlých 
úěinkA. Nz. R. říše, statky. Us. 

Roztáhnouti, sáhl, ut, uti, rozsáhati, aus- 
strecken. Jg. 

Rozsahový akkusativ. Brt. Ski. 19. 

Rozsamopášiti se, íl, eni, muthwillig 
werden. Slov. Plk. 

Rozsápáni, n., direptio. Budou velblou- 
dové jich v r. BO. 

Roz!$ápaný; -án, a, o, vz Rozsápati. — 
v cem: v životě. Kom. 

Rozsápati, rozsápati; rozsapávati (zastr. 
rozsapiti, il, en, ení) = roztrhati, rozházeti, 
zerreissen, zerfleischen; se = rozsápánu býti, 
zerrissen werden; rozhněvati se, grimmig 
werden, —co, koho: litá zvěř je rozsápá; r. 
království. V. R. něci oltáře, plen. BO. — 
Br., Sych. — co jak. Jednotu církve na 
kusy rozsápali. Ens. R-pal lva jako kozelce 
na kusy. BO. R. šaty na kusy. Us. Tě. — 
fo kam. Království zemské, mezi sebe roz- 
sápali. Chě. 307. — co ěim. Úrody blýskáním 
a hřímáním spalovali a rozsapávali. Kom. — 
se na koho. Ten se na mne rozsápal. Us. 

Rozsáti, n. = rozseti, die Anssäung. Slov. 
Bern. 

Rozsatý; -at, a, o, aus6inanderges«aet. 
Ens. 

Rozsazeni, n., die Versetzung. Hd. 

Rozsazený; -en, a, o, ver-, ausgesetzt, 
versetzt. — kde: po zahrado. Er. P. 207. 

Rozsazováni, n., die wiederholte Von- 
eioandersetzung. 

Rozsazovaný; -án, ana, o, wiederholt 
von einander gesetzt, versetzt. 

Rozsaž, e, m. = rozsáhlina. Nz. 

Rozsaženi, n., das Ausdehnen, Ausstrec- 
ken. R. ramen. Jg. 

Rozsažitosť, i, f., rozsaznosť, rozsah, die 
Ausdehnung. R. ponětí. Marek. 

Rozsažitý, rozsažný= prostorný, ränmig. 
— R., extensiv. Nz. R. nedokonalost. Sá. I. 
259. Od přirozené moudrosti ä védy roze- 
znávaií se charismatická moudrost a věda 
netoliko pftvodem, nýbrž i rozsažnou a dň- 
sažnou dokonalostí. Sš. I. 251. R. pokrok 
n víre. Vz Pokrok. 

Rozsedáni, n. = roztržení, rozpukáni, das 
Aaíspríngen, die Spaltung, der Spalt. O r. 
pjakóv od povětřie. Ras. 

Rozsedaný; -an, a, o, gespalten, aufge- 
HpniDgen. R. nohy. Us. Jg. 

Rozsedati §e, vz Rozsednouti se. 

Rozsedeti se, ěl, ěni, ins Sitzen kommen. 
H. se = sedi se fAnaviti, sich müde sitzen. 
Cely jsem se r-dél. Us. 

Rozsedlati, absatteln. — co Nemá kde 
koně r. (jest nuzák). Č. M. 618. R. velbloudy. 
BO. 

Rozsediený, klQftig. Bc. 

Rozsedlina, y, f., rozstoupeni, rozpadlina, 
Tozpuklina, die Kluft, Spalte, der Sprung. 
Z rozsedlý, pHp. -ina. Mkl. B. 139 R. země. 
V. Do rozsedlin skalních se schovávali. 
Aesop. R. ve skále. Km. Do r-dlin tajných 
skal Sš. Ba. 21. R. ve zdi; r. zdi. BO. Orel 



v r-nách po horách bydlí. BO. R. stromu, 
D., Ibi, Ras., rtů. Sal. 7. 

RozsedlinatÝ, roesedlinovatý , klüftig, 
voll Spalten, schrundig. Rostl. 

Kozsedlinný, Absonderungs-. R. plochy, 
tvar (-gestalt). 

Rozsedlý, rozpuklý, leck, klüftig, auf- 
gespningen, gespalten. R. bradavice prsfi, 
páteř, vřed. Ja., skála. V. 

Rozsednouti se, ul, utí ; rozsésU [rozsisti) 
se, rozsedu se (zastr.), sedl, děni; rozsedati 
se = jeden od druhé?M sednauti, sich aus 
einander setzen; rozpuknouti se, aufklaffen, 
sich Offnen, Ritz, Spalt bekommen. — abs. 
Rozsedla se zemö (rozstoupila se). Zlob. Roz- 
sedá se kopyto koňské (puká), noha (kdže 
puká). Us. R-dne se základ, údolí. BO. — 
se Icomn. Vůl se mu r-dne (nadmut jsa 
pukne). Slez. Šd. — se kde : na louce (od 
sebe sednouti). Ros. Rozsedněte se po louce, 
Us., Y stolici. Us. — se Čim. Síra mírným 
teplem se rozsedá (puká). Presl. — se Jak. 
Jakžkoli jasno biede, tak veliká hřímota 
přiSla, že se chrám pohanský na tři éiesti 
rozsedl. Pass. 926. 

Rozsednuti, n., die Spalte. Aqu. 

Rozsechlý == rozeschlý. 

Rozsechnouti » rozeschnonti. 

Rozsek, u, m. =: rozséknuii. Aby se jed- 
ním rozmyslem a jakoby r-kem na pokání 
dali. SS. Sk. 29. 

Rozsekáni, n., die Zerhauung, Zerhac- 
kung. 

Rozsekaný; -an, a, o, zerhauen, zerhackt. 

Rozsekati, rozsekávati; rozseknouti, ul, 
ut, utí; rozséci n. rozsici, rozseku (zastr.), 
sekl, sečen, ení, zer-, aufhauen, zerhacken, 
stückeln, zermetzeln. -« abs. Mám-li se dac 
katöm rozsekati lebo za vojskem mašírovati? 
Sš. P. 794. — co. Paterý vrata r-kám. SŠ. 
P. 429. R. maso, skopce, sele = sekerou n. 
nožem rozděliti. D. — éim kde: sekerou 
dříví Y lese. — eo, koho jak : na kusy, na 
drobno, na nlzno, V., Troj. 413., na caparty, 
D., na póly. Vrat., Ros. 

Rozselaci, Speditions-. R. úřad. »m. 

RozsestHti, il, en, ení, die Schwester- 
Schaft aufheben. Ros. — se, sich entzweien. 
Ros. 

Rozsev, u, m., rozsévání, das Aussäen. 
Obili hodné k r-vu. U«. Tě. 

Rozsévači, rozsívaci, Sae-. R. plachta, 
stroj. Ros., Plk. 

Kozsevaé, rozsévač, rozsivač, e, m., 
der Säer, Säemann. Bart, Hus II. 75. Svár- 
livý jest r. nesvornosti. Hus I. 2Ö4. R. ne- 
pravých věcí, klevet, nesvornosti, V., bludů. 
Háj. R. slova božieho. Pass. 907. 

Rozsevačka, rozsivařka, y, f., die Aus- 
säerin. — R. = rozsev ka. -- R., rozsévák. 

RozsevaČný, aussíiebar. Peníze jsou r-ěny. 
U Rychn. Ntk. 

Rozsevadlo, a, n., seci stroj, die Säe- 
maschine. Šp. 

Rozsévák, u, m., stroj k rozséváni, die 
Säemaschine. Plk. 

Rozséváni, rozsíváni, n., das Aussäen, 
Säen. V., Plk. 

Rozsévaný, rozsívaný; -án, a, o, ausge- 
säet 



174 



Rozsévati — BozsmeknoQti. 



Rozsévati, vz Rozsití. 

Rozsévka, rozsivka, rozsevaéka, roz- 
siváčka, roesivaci plachta, das Säetuch. Hus 
II. 75. Déravá r. tratí. Sych. Nasekal mu 
jich jako z T-ky- ; Chlapec jako z r-ky (by- 
strý a silný) : Ditě hledi jako z r-ky (bystře). 
Tr. — R., rozséváni. Počas r-ky. Koll. Vz 
Schd. II. 265. 

Rozschovati, rozsckovávaii, hin nnd her 
verstecken, verbergen. — co, se kde. Po 
lesích se (před nepřítelem) rozschovali. Háj. 
R. se v domě, v lese. Us. 

Rozflidliti, 11, en, eni, hier a. dort an- 
siedeln, ansässig machen. — koho : národy. 
Šf. — «e, rozhostiti se, 

Rozsilatel, e, ni., vz Bozesylatel. 

Rozsilati, lépe: rozsýlatí, vz Rozeslati. 

Rozsiliti, rozsilnitiy il, ěn, éní, rozsilovati, 
rozsuňovati, starken. — ťo: knížectví. Pulk. 
R. koho. BO. R. svú říši. BO. — se. Hus 

I. 348. 

Rozsilka, lépe: rozesýlka. Vz Rozeslati. 

Rozsiti (na Slov. rozsáti)j seji; sil a sel 
a sál; set, sat, sit; etí, ítí, áti; rozsévati, 
rozsívati j rozsévávaii, rozsivávati, säen, aus- 
säen, ausstreuen. — alt^. Jak kdo rozsíval, 
tak kliditi bude. Rb., Gr. Kdo by tak roz- 
sieval; Když kdo rozsievá miene, aby žal. 
Hus 1. 19Ö., 182. — eo. Dnes rozsili 20 korců. 
Ros. R. bludy, Ros., sváry, různice, klevety. 
BO. Buřiči roceni a spiknutí rozsívají. Kom. 
Vietr rozsievati budu a vichr žietí. BO. R. 
bludné učeni. J. tr. Dříve semeno dobrých 
skutků rozseli. 8š. Sk. 37. Třikrát rýěem 
zaryla, tu krev svatou rozsela. Sá. P. 49. 
Když sem já to žito rozsíval, překrásnú sem 
pannu uhlídal. Sš. P. 19. R. slova popuzu- 
jící k zlému; Vtélik se jest, aby to siemé 
rozsieval; Hověnie nerozumné hřiechy roz- 
sievá. Hus I. 127., II. 75., 285. — co kde: 
ječmen na poli r. Us. Na písku r. (nic ne- 
prospěti). Prov., V. R. po brázdách. BO. 
Rozsel zuby po poli. Troi. Podobno jest 
královstvie nebeské člověku, jenž rozsiel 
jest dobré siemě na svém poli; A to siemě 
rozsál jest Kristus v poli cierkvi svaté. 
Hus II. 55., 57. V okolí hrůzu rozsívá. Tč. 
— co iim: řepku, obili rukou, strojem. — 
co kam: zlé mezi lidi. BL R. v kyprou 
půdu. Us. Tč. R. sváry mezi bratry. Hus I. 
254. A tak rozsievaje v ně nedůvěru. Hus. 

II. 55. — jak. Ktož rozsievá v požehnániech, 
z požehnání bude také žíti. Hus I. 116. 
Nebť Bóh skrze ten košík tobě rozsievá. 
Hus II. 75. — z čeho. Jiní jsů rozsievky, 
z nichž on rozsievá. Hus II. 75. 

Rozsiti, n., das Aussäen. 

Rozsitý; 'it, a, o, gesäet, ausgesäet. 

Rozsivač, e, m., vz Rozsévač. 

Rozsíváni, n., das Aussäen. R. semen, 
řeči. Hus II. 75., I. 271. 

Rozsívati, vz Rozsiti. 

Rozsivka, vz Rozsévka. 

Rozskočiti, il, en, ení; rozskákati, skáči, 
al, án, áni ; rozskakovati = skokem rozraziti, 
einspringen; se == na rúzno skočiti, aus ein- 
ander springen ; puknouti, von einander sprin- 
gen, zerspringen; ve skákáni přijíti, ins Sprin- 
gen kommen. Jg. — co: okiio (skokem roz- 
raziti). Us., D. — se. Žáby se rozskákaly. 



ÜB. Ponajprv zafali, krev se rozskočila Sš. 
P. 144. — se kdy kam. Všichni se po 
tom udeření mezi ně rozskočili. Us. — se 
komu (po čem). Hlava mne bolí, že se 
mí může r. Us. Div jest, že se mi srdce 
nerozskoČi po ní. St ski. Div že se mi mé 
srdečko nerozskočí.. Sš. P. 380