(navigation image)
Home American Libraries | Canadian Libraries | Universal Library | Community Texts | Project Gutenberg | Children's Library | Biodiversity Heritage Library | Additional Collections
Search: Advanced Search
Anonymous User (login or join us)
Upload
See other formats

Full text of "Česko-německý slovník zvláště grammaticko-fraseologický"

Google 



This is a digital copy of a book that was prcscrvod for gcncrations on library shclvcs bcforc it was carcfully scannod by Google as part of a projcct 

to make the world's books discoverablc online. 

It has survived long enough for the copyright to expire and the book to enter the public domain. A public domain book is one that was never subject 

to copyright oř whose legal copyright term has expired. Whether a book is in the public domain may vary country to country. Public domain books 

are our gateways to the past, representing a wealth of history, cultuie and knowledge that's often difficult to discover. 

Marks, notations and other maiginalia present in the original volume will appear in this file - a reminder of this book's long journcy from the 

publisher to a library and finally to you. 

Usage guidelines 

Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the 
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we have taken steps to 
prcvcnt abuse by commcrcial parties, including placing technical restrictions on automatcd qucrying. 
We also ask that you: 

+ Make non-commercial use ofthefiles We designed Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for 
personal, non-commercial purposes. 

+ Refrain from automated querying Do not send aulomated queries of any sort to Google's systém: If you are conducting research on machinc 
translation, optical character recognition or other areas where access to a laige amount of text is helpful, please contact us. We encouragc the 
use of public domain materials for these purposes and may be able to help. 

+ A/íJř/iííJř/i íJíírí&Hířon The Google "watermark" you see on each file is essential for informingpcoplcabout this projcct andhclping them lind 
additional materials through Google Book Search. Please do not remove it. 

+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are lesponsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just 
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other 
countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can'l offer guidance on whether any specific use of 
any specific book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be used in any manner 
anywhere in the world. Copyright infringement liabili^ can be quite severe. 

Äbout Google Book Search 

Google's mission is to organizc the world's Information and to make it univcrsally accessible and uscful. Google Book Search hclps rcadcrs 
discover the world's books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through the füll icxi of ihis book on the web 

at |http : //books . google . com/| 



3*^4. .Ié.1 



I 



HARVARD 
COLLEGE 
LIBRARY 



o 

ř 



ČESKO-NÉMECKY 



SLOYNIK 



ZVLÁŠTĚ 



GRAMMATICKO-FRASEOLOGICKY. 



SESTAVIL 



FRANTIŠEK ŠT. KOTT, 

PROFESSOR O. K. AKADEMICKÉHO GYMNASIA V PRAZE. 



i>iiLi r»iivi>íí. 



V PRAZE. 

TISKEM A NÁKLADEM KNIHTISKÁRNY JOSEFA KOLÁŘE. 

1878. 



3 2J?A.. /é»? ' 







/ v 



C/i-aO 



s .^ 



t 



, ■ .a 










Národové neehynott, doknd jasyk jejich i^e. 

JMetřeba toho doliftovati, že naši slavní předkové, vědomím národním 
a láskou k jazyku domácímu jsouce puzeni, velmi pilně a bedlivě k tomu 
přihlíželi, aby jazyk český v mluvě a ve spisech neporušený zachovali, jej 
tříbili a zdokonalovali. A proto směl o něm D. A. z Veleslavína v předmluvě 
k svému Slovan čtyřjazyčnému (r. 1598.) napsati tato slova: „Jazyk českým 
yják jej nyní máme vzdělaný , jest ozdobným bohatý a hojný, líbezný j vznešený, 
„k vyloíeni všech věci, necht se týkají theologie neb filosofie, způsobný a 
jjtříhodný.^ 

A abychom aspoň ještě jeden úsudek ze starší doby podali, povíme, 
jak o něm soudil Viktorin Kornel ze Všehrd: ^ Jazyk náš český — praví — 
ndobrý, ušlechtilý, rozumný, ozdobný, bohatý a hojný jest. Hojnost a bo- 
^hatstvi jeho z toho múí poznáno býti, íe, coikoli řecky, cožkoli latině múi 
„povědíno býti, totéí i česky, CoĚ se pak hladkosti jeho dotýče, nevím, co^ 
„by tak výmluvně^ tak ozdobně^ tak lahodně všecko jazykem českým povědino 
„bytí nemohlo, jako řeckým a latinským, bychom se toliko snaiili a jedni 
„mimo druhé chvátali, abychom jej vy zdvihali,^ 

Avšak tohoto dalšího vyvíjení a zdokonalování nebylo naší řeči popřáno. 
Jazyk nás, jenž dříve jakožto jazyk národní a zemský v zákonodárství, 
v úřadech, v palácích šlechty, při dvoře, vůbec u vzdělaném obyvatelstvu 
obecný byl, vzal porážkou na Bílé hoře úpadek veliký. Mnozí z předních 
obhájcův a vzdělavatelů jeho zahynuli aneb ze země se vystěhovali; knihy 
české páleny a ničeny; do sněmu a úřadů, do správy duchovní, do škol a 
paláců šlechty a do rodin vzdělaných tříd znenáhla němčina uváděna byla. 
Tím způsobem jazyk český nevyhnutelně i vnitřní zkázu bral. 

Od konce 17. století jevila se ve spisech vždy větší neznalost gram- 
raatiky a skladby, a germanismy v mnohých spisech jen se hemžily. Teprv 
v novějším čase nastala mimo vši naději jazyku našemu doba vzkříšení, 
když ku konci předešlého století úsilným uváděním němčiny do všech 
úřadův a škol někteří vlastenci ze sna vyburcováni byvše, jazyka národního 
slovem i skutkem hájiti počali, nová díla píšíce, z cizích jazyků na náš 
jazyk překládajíce, starší spisy tiskem vydávajíce, z dobré vůle češtině 
vyučujíce, zařizujíce ochotnická divadla, besedy, akademie, v Českém museu 
sbor pro vědecké vzdělání řeči a literatury české a spolu fond na vydávání 
dobrých knih českých založivše atd. V době pak novější dostalo se nám 
českého divadla, politických, vědeckých a u větší míře zábavných novin, 

I 









Českých škol obecných, měšťanských, středních (gymnasií, realek, reálních 
gymnasií, ústavů ku vzdělání učitelův a učitelek, škol hospodářských, prft- 
myslových a obchodních); máiiie také českou polytechniku, z části i na 
universitě česky se vyučuje a zákony alespoň v překlade vydávají se i jazy- 
kem českým. Vedle toho působí četné spolky odborné, v nichž se jazyka 
českého užívá v odvětvích rozličných, zejména v odboru pnlmyslovém, sta- 
vebním atd. 

Tím vším se ovšem stalo, že jazyk náš v době novější znamenitě se 
obohatil, vybrousil a zdokonalil. Než přes to všecko ještě jest nám mnoho 
činiti, abychom dosáhli té dokonalosti, kterou měl jazyk náš za své doby 
klassické. Posud mnohdy nesprávně i mluvíme i píšeme a hlavně z mnohých 
kancelářů přečasto listiny vycházejí, lidu naprosto nesrozumitelné. Příčinou 
toho z velilcé části jest, že duch náš více vycvičen jest jazykem německým 
než mateřským ; že matkou cizí odchováni jsouce, jinak mysliti a psáti často 
ani nemůžeme. Zdáť se nám přečasto českým býti, co zjevný ráz německý 
v sobě chová; mluvíme nesprávně proto, že od útlého věku matku svou 
i vrstevníky tak mluviti jsme slýchali a podnes v mnohých knihách jinak 
nečítáme. I ten, komu ve studiích dopřáno bylo lepšímu se přiučiti a kteiý 
se tedy domnívá, co kdy na opravu jazyka od učitelů svých slýchal, že 
jediné správné jest a české, často po hříchu tak mylně se domnívá. Nebot 
nejen lid stykem s Němci cizotou nakažen jest, ale i mnozí učitelé sami, 
kteří v němčině odchováni jsouce, pravých zřídel češtiny nehledali, aby 
pokolení lidu jinak odchovali, než sami odchováni byli. 

Takové odvislostí musíme se zbaviti. Ale kde máme pravého ducha 
českého hledati? Jednak v mluvě lidu, pokud tato sama neporušena jest, 
jednak ve spisech starších z doby té, kdy jazyk český panovním byl v lidu, 
v úřadech i v písmě, kdy mužové literatury české a čistoty jazyka dbalí 
bránili, aby jazyk zkalen nebyl cizotou, a konečně i v hojných a dobrých 
spiáech pozdější literatury, ve spisech mužů, k nimž nákaza neměla přístupu 
volného, poněvadž opanoval v nich duch vj'tříbený spisy staršími. Budeme-li 
si tedy hleděti čisté mluvy lidu a budeme-li pilně a pozonič v dobrých 
knihách starších i novějších čítati, zajisté tímto způsobem správné češtině 
opět se přiučíme. Vz Km. 187G. str. 218. a Šb. Lit. věk nov. str. 98. a násl. 

Avšak všichni nemají příležitosti aneb času, aby touto cestou mluvu 
svou napravovali, tříbili a zdokonalovali. Takovým lidem a někdy i těm, 
kteří čistou řeč lidu poznali a dobré spisy čtlf. pomáhá slovník, pokladna 
to, z níž každý rychle, čeho potřebuje, čerpati může. O důležitosti slovníku 
českého napsal iiž náš nesmrtelný Josef Jungfnann (v předmluvě k švénm 
slovníku) tato slova: 

yt Slovník národního jasfyka náleží mezi první potřebíwsti vzdělaného 
y^clověka. To cítí obzvláště ten, kdo za povoláním svým aneb z lásky ku 
^^přirozenému jazyku v něm psáti, řečniti a sličněji pohybovati se má a chce. 
^Nižádná zajisté, byt i nejživější byla pamět lidská, není s to, aby všechen 
„2>oklad jazyka obsáhla a na vždycky itdržela. Pročež každý vzdélanéjší 
y^národ ode dávna pečoval o to, aby bohatství jazyka svého jako v jednu 
j^schránku snesené a ku potřebě uchystané choval; pečoval pravím o slovník 
y^národni a někdy celí sborové o snesení jeho se přičiňovali, jako v Itálii, 
y,ve Francouzích, v Ruších. Jestliže pak těmto národům, u kterých jazyk 
nVlastenský v každém ohledu žije a panuje a kdežto vzdělanec, vycházeje 
„z učiliší domácích i veřejných, sám v sobě živý a hojný slovář přirozeného 
^jazyka do života obecného přináší, přece tolik na obecném slováři národním^ 
yf záležeti se vidí: co říci máme o milém, národu českoslovanském, který 
yfVŠechnu téměř péči na přiosóbení sobě jiných jazykův obrací^ jehož jazyk 
^přirozený toliko domácímu vychování a vlastní jednoho každého pilnosti a 



^viUi zůstaven jest, jehožto učenci, vyj mouce malý jich počet j čím déle ve 
^školách uiených pobyli, čím více a pilněji ducha svého uměními rozličnými 
,t vzdělali, tím menší zásobou mateřského jazyka, ačkoli neméně potřebného, 
„do úřadův a do života městanského opatřeni přicházejí? Mohou-li prosím 
j^oni, chtějice aneb majíce česky psáti, obejíti se bez úplnějšilw národního 
„slovníka? Za našeho pak času . . . kdož vydáni takového díla za svrcjwvc^ně 
^potřebné býti neuznává?"^ — 

Tak soudil Jungmann o nutné potřebč českého slovníku a sám nám 
výborný český slovník zůstavil Poněvadž však slovník jeho jest již dávno 
rozebráfiy bylo nám nezbytně potřebí druhéJw vydání též knihy aneb nového 
podóbfiého díla, 

O pilné potřebě druhého vydání Jungnianaova slovníku nduvilo se 
v posledních letech často a mnoho, ale skoro nic se neučinilo, aby přání 
všeobecnému se vyhovělo. Za touto příčinou a poněvadž mí nebylo známo, 
že by kdo nějaký jiný podobný slovník k tisku chystal, již před 14 lety 
jsem si předsevzal, že, než někdo povolanější lepší slovník spořádá, zatím 
sáni malý slovníček obzvláště fraseologický sestavím, který by asi 40 tisko- 
vých archů vyplnil. I dal jsem se hned do sbírání látky. 

Základem slovníku svého učinil jsem ovšem výtečný slovník Jungmannúv, 
vybrav z něho vše, čeho jsem k účelu svému potřeboval. Potom jsem 
z jiných knih látku vypisovati počal. Avšak čím dále tím větších rozměrů 
původm' můj plán nabýval, poněvadž jsem, vida toho potřebu, později z Jung- 
mannova slovníku a z jiných knih mnohem více látky vybíral a doplňoval 
než z počátku. 

K tomu se přidružila ještě jiná věc. Než jsem látku k slovníku sbírati 
se jal, překládal jsem Tacita na jazyk český (vz Bibliotheku klassiků řeckých 
a římských). Tehdáž bylo mi často do českých mluvnic nahlédati, čím jsem 
často mnoho času zmařil, poněvadž naše české mluvnice žádných zevrubných 
rejstříků nemají. Jsa přesvědčen, že tento nedostatek našich mluvnic každému 
Víuií, kdo jich užívá, umínil jsem si, že i látku mluvnickou alfabeticky 
sestavím a do slovníku uložím. 

Touto kombinací vznikl slovník grammatioko-fraseólogický, jenž obsahiye 
grammatiku (zvukosloví, tvarosloví, skladbu), frase, pořekadla a přísloví, kazi- 
inluvy s opravami atd. ; také některé německé frase a slova přeložena. Tímto 
způsobem duo tak se zvětšilo, že by asi 120 tiskových archů bylo vyplnilo. 

Když dílo po dvanáctileté velmi pilné práci hotovo bylo a p. Kolář 
se spol. je svým nákladem vydati chtěl, vybídl mě, abych slovník svůj ještě 
více rozšířil, ^ych z něho slovník pokud možná úplný udělal a i německé 
významy přidal, tím že užitečnějším se stane. Přesvědčen jsa, že rada jeho 
jest dobra, svolil jsem a přidávám tedy slova, která jsem dříve vypustil, 
také dialektická a zastaralá, obyčejnější slova cizí, technické názvy, synonyma, 
jména krajin, řek, hor, měst, z části i vesnic a jejich obyvatelův atd. a za 
příčinou skloňování také latinská a řecká vlastní jména, k jiným cizojazyčným 
vlastním jménům méně přihlížeje, poněvadž skloňování jich posud není 
ustáleno (ostatně vz Brs. str. 31. a násL). 

Že jsem z obecné mluvy do slovníku přijal i taková slova, jichž ve 
spisovné řeči neužíváme, nikdo, tuším, ve zlé mi vykládati nebude; majíť 
zajisté i tato slova v každém větším slovníku své místo a možná, že mnohá 
z nich časem i do spisovné řeči přijata budou, jakož mnohá taková místní 
slova skutečně již zobecněla a všeobecného občanského práva nabyla. 

Myslil jsem z počátku, že snadno doplním, co schází, v čemž jsem se 
velmi zmýlil ; doplňuje svůj původní slovník za samého tisku ze slovaíko 

I* 



n 

hlavně Jungmannová a Rankova a 34 jiných knih (dle rejstříků) a sbírek 
(vlastních a cizích) jen stěží stačím, ač za příčinou sestavení slovníku 
již druhý rok poloviční dovolenou mám a všechen prázdný čas na doplnění 
a revisi díla tohoto vynakládám. Přes všecko usilování nemohu pro 
nedostatek času všech pramenů vyčerpati, kterých bych ještě užiti měl 
a proto soudný čtenář mnohých slov pohřeší, hlavně mnohých technických 
významů, což snad na ten čas méně bude vaditi, poněvadž tyto významy 
v mnohých odborech posud nejsou ustáleny. Činím, seč jsem, což i jiní 
laskavě uznávají ku př. p. V. Jagié, redakor Archivu für slavische Philologie, 
který tamtéž na 683. — 684. str. IL dílu praví: ,Wáhrend wir jede Berei- 
cherung des Wörterschatzes in diesem Wörterbuche mit Dank annehmen 
— und in dieser Beziehung wird es alle seine Vorgänger bedeutend über- 
flügeln. Dank sei es der fleissigen Ausbeute selbst der allerneuesten Schrift- 
steller sowie der dem Verfasser von vielen Seiten zu Theil gewordenen 
Unterstützung durch Einsendungen — möchte ich . . . .' 

Bylo by také s prospěchem bývalo, kdyby obzvláště u všech technických 
významů poznamenáno bylo, užíváme-li jich posud a jsou-li dobré. Ale to 
by bylo věcí velmi nesnadnou. Musil bych býti odborným znalcem všech 
věd. Proto nechtěje a nemoha všude rozhodovati z pravidla slova jen jsem 
zaznamenal připsav prameny, dle nichž každému čtenáři a znalci souditi 
volno, má-li slovo některé za dobré pokládati čili nic. 

Slovník sestavuje řídil jsem se celkem plánem Jungmannovým, jenom 
sloves nespořádal jsem dle významů, jako tu učinil Jungmann, nýbrž dle vazby 
jich a sice za touto příčinou. Překládaje Tacita musil jsem číasto do Jung- 
mannová slovníku nahlédati, abych se o správnosti vazby některého slovesa, 
o niž mi šlo, přesvědčil. Byl-li článek dlouhý, bylo mi jej často skoro celý 
čísti, než jsem našel, čeho jsem hledal, což mě někdy velmi zdržovalo. 

Maje pak za to, že Čechovi, významy sloves z pravidla dobře zna- 
jícímu, spíše o vazby než o významy sloves běží a on tedy spíše v této 
věci rychlé pomoci potřebuje a jí i hledává, postavil jsem významy sloves 
hned na začátku každého slovesa a za nimi vazby jeho tučnými literami 
označené, ovšem místy významy sloves ještě zvláště připojiv, kde toho po- 
třebí bylo. Asi od 60. stránky slovníku počínaje tyto vazby časoslov z části 
jinými tázacími příslovci, tuším lepšími, jsem označoval. 

Často pouhá jména beze všeho výkladu jsem zaznamenal, aby se slovm'k 
příliš rozsáhlým nestal mysle kromě toho, že popis věcí do odborných knih 
a do Naučného slovníku náleží; v takových případech jsem aspoň krátce 
naznačil, kde kdo co hledati má, chce-li o tom čísti ; snad jsem se mnohému 
tímto pouhým poukázáním k věci zavděčil. Ku př. v článcích ^Čechy^ 
Budějovice^ Náboíenství^ nebylo mi mluviti o Čechách, Budějovicích a o na- 
boženství, to jinam náleží. Některé věci jsem však přece popsal, ale jen 
tehdáž, když jsem to krátkými slovy mohl učiniti. 

Délky samohlásek v latinských a řeckých kmenech po příkladu jiných 
jsem neoznačoval ; kdybychom psali : literatura, prokuratura atd., byla by to 
veliká strakatina a musiŮ bychom, abychom nikde nechybili, latinské a řecké 
slovníky s sebou nositi ; také takovému označování kvantity časté měnění-se 
jí nesvědčí ku př.: chorál — choralista, kandidát — kandidatura atd.; 
českých přípon má zásada ovšem se netýká, píši tedy: advokát, kandidát, 
Athény, exemplár, palác, athénský, františkán atd. 

Jsou-li zkratky pramenů za větami čárkou nebo středníkem oddělenými, 
patří ke všem těmto větám. 

Ku jménům botanickým a zoologickým nepřipisoval jsem z počátku 
všude latinských názvů, což jsem později z podstatných pnčin činil. 



vn 

U německých jmen podstatných nenalezne čtenář z počátku pravidel- 
ného označovám' jich rodu; ku konci litery M však velikou potřebu toho 
poznav rod obyčejnými zkratky (m., f., n.) pravidelně znamenati jsem počal. 

Jest radno, aby každý, kdo tohoto slovm'ku užívá, často v jiěj nahlédal 
a jeho obsah aspoň poněkud poznati se snažil, aby věděl, které věci v něm 
isou a kde čeho hledati má ; u věcech granmiatických nechť si všímá obzvláště 
přípon; chce-li ku př. věděti, je-li Europ-čan slovo dobré, nechť vyhledá 
-čan ; chce-li věděti, jak se skloňiye Váň-a, podívejž se do článku A ; chce-li 
se dověděti, má-li psáti saz-ba n. sáz-ba, šicí nebo šicí, nechť vyhledá přípony 
-ba, -cí atd. 

O vzorcích časování a skloňování vz Časování a Skloňování. Výjimky 
Isou u každého slova zvláště zaznamenány. 

U jmen podstatných připojil jsem všude koncovku genitivu, jenom 
u jmen místních ukončených v -ice jsem toho někdy neučinil nevěda, užívá-li 
iich lid v singuláru (dle Růže) nebo v plurálu (dle Budějovice); mám sice 
o skloňování jich pravidlo v článku -ice, ale to není bez výjimek. Vz o této 
věci také Brs. 10. 

Na obálce 5. sešitu dal jsem otisknouti prosbu následující : ,Jsme pře- 
svědčeni, že mnozí pánové mnohá slova z mluvy lidu sebrali, která posud 
v žádném slovníku zaznamenána nejsou. Někteří pp. sběratelé takových slov 
své sbírky nám již zaslali. Prosíme těch pánů, kteří své sbírky ještě doma 
mají a jich tiskem vydati nechtějí, aby nám je taktéž zaslati ráčili. Kdo 
by slova taková za týmž účelem teprve sbírati chtěl, tomu oznamujeme, že 
je i později vděčně přijímati budeme a ve slovníku otisknouti dáme připojíce 
jméno p. zasylatele; slova z liter již tištěných ovšem až v Dodatcích. 
Žádoucno by bylo, aby pp. sběratelé k českým slovům také německé významy 
jich, pokud jim známy jsou, připojili.' — Své sbírky poslali mi pánové a 
jednoty tyto : p. J. Bakalář^ studující VII. tř. gymnas. kroměřížského, slova 
z okolí tamějšího; p. Jos. Barták, zám. kaplan v Cholticích, slova z obec. 
mluvy; p. Fr. Bartoš, prof. v Brně, slova a vazby obec. mluvy moravské, 
mnohé grammatické články, výpisky z Pass., Kat, Let, Št., Vrat., Žer. a 
jiných starších děl; p. Tomáš Bílek, gymn. ředitel ve výslužbě, několik 
slov z obecné mluvy v okolí Deštné a ze spisů 17. stol.; p. Ferd. ČensJcý, 
c. k. setník a prof. vojen, akademie v Novém městě za Vídní, mnoho dodatků 
k svému Vojenskému slovníku něm.-českému ; p. Fr. Bouchá, církevní kněz 
a spisovatel v Praze, frase a mnoho slov, která dílem z mluvy lidu sebral, 
dílem k novým věcem hl. vynálezům navrhl (posud asi 4000 cedulek); p. 
Kar. Doucha, prof. druhého čes. real. gymn. v Praze, slova z obec. mluvy 
a výpisky z Bart.; p. Ondř. Franta, prof. tamtéž, slova z obec. ml. hl. ze 
Sloven.; p. Fr. Hajniš, c. k. poštovní rada v Praze, pořekadla, frase; p. 
Boh. Hakl, farář v.Hořici, dříve prof. v K. Hradci, názvy běličů, bednářů, 
sekemíků, šindelářův a tkadlcův ; paní L. Hanušova, cedulky z pozůstalosti 
p. dra. I. J. Hanuše ; p. J. K. Hraše, okr. škol. dozorce v Novém městě n. M., 
slova z rozličných krajin Čech a výpisky z archivu náchodského ; p. Jos. Hrubý, 
katecheta při měšť. škole ve Slavkově na Mor., výpisky ze spisů Sušilových, 
Haklových a Procházkových a slova mor. (do lit M a N 275 cedulek; bude 
pokračovati); p. V. Hylmar, prof. obec. real, gymnasia v Praze, výpisky 
z Postilly Chelčického ; Jeho excell. p. Jos. Jireček, c. k. ministr vyučování 
ve výsl, výpisky z Bart., BN., Cr., Gh., Kom. Kn., Ler., Mp., Rváč., Stele, 
Str., V., Vod., VI. Zt., 3950 cedulek; p. Fr. VI. Kodym, učitel v Držkově, 
několik slov z rozličných krajin Čech ; p. Ant Krondl, prof. v Přerově, slova 
obec. mluvy čes. a mor., asi 600 ced. ; p. Jan Lego, úředn. při Museu čes., 
slova z Táborská a Zbirožska; p. Fr. Lepař, gymn. ředitel v Jičíně, slova 
z obec- mluvy jilemn. a mor.; p. Ed. Malý, prof. vN. Bydžově, slova hm- 



čířská a z obec. mluvy rozlič. krajin českých; jm. hub a ptákův ^výpisky), 
dohromady asi 400 ced. ; p. J. Mang, nožíř v Praze, svůi cenník náčiní chi- 
rui-^ckého, zahradnického atd. ; p. Jan Nedv-ideh, knihtiskař v Táboře, názvy 
soukenické a tkadlcovské a slova z okolí táborského; p. Th. Novák, prof. 
v Novém Bydžově, slova z okolí bydžovského; p. Frt. Bhs. Petera,, faráí* a 
archaeolog v Praze, místní jména hor, lesů, polí, luk atd.; p. Ad. Patera^ 
kustos Musea král. čes., České glossy v MY.; p. V. Petrů, ředitel real, 
gymn. v Pelhřimově, slova z obec. mluvy tamější; p. Frant. rytíř Plaček^ 
c. k. místodržitelský rada ve výsl, několik slov z oboru zemědělství; p. 
V. Prosek^ profess. slovan. gymnasia v Olomouci, slova z obec. mluvy mo- 
ravské a slezské (druhá zásylka 312 ced.); si. Právnická jednota v Praze 
celou svou sbírku právnických tenninův a frasí (výpisky z: Erike, CJB., 
Faukn., HL, Jdn., Kn. rož., Kn. Tov., Kol., Nál, Nar., O. z D., Sob., Vád, 
Zř. F. I., VI. a Žer., 6000 cedulek) ; p. Fr. Pruslk, gynm. ředitel v Roud- 
nici, slova z rozličných krajin čes. hl. z Plaska a Plzeňska a několik giam- 
matických článků; p. Vojt. RůžiSka, bohoslovee v Olomouci, výpisky ze Sš. 
Mor. pís. a ze Sborníku sloven, národ. pís. ; p. Ant. Skřivan, řed. kupecké 
školy v Praze, několik slov z věd kupeckých; p. Jos. Smělým farář v Rate- 
nicích u Pecek, slova z okolí příbramského; p. dr. Fr. Studnička, některé 
názvy mathematické, jiné opravil; Studující VIL gymn. tř. v Rychnově nad 
K. 345 slov z obec. mluvy v okolí Rychnova, Chocerad, Dobrušky, Solnice, 
Nymburka, Nové Paky, Klatov a K. Hradce; p.' J. Er. Špindler, spisovatel 
a redaktor v Roudnici, slova z okolí tainějšího; p. K. Tief trunky prof. prv. 
něm. real, školy v Praze, výpisky ze Štítného a ze Skály; p. L. ucík, 
v Žurawici v Haliči, několik slov z obecné mluvy klatovské ; p. č. Vávra, 
prof. n. čes. reaL gym. v Praze, výpisky z Dal.; p. dr. Bedř. Weber ^ advokát 
v Uh. brodě, někohk slov z tamější obec. mluvy; p. Vlád. Zelený, kandidát 
professury, několik slov z obec. mluvy polenské a počátecké ; p. Fr. Zoubek, 
ředitel průmyslové a měšť. dívčí školy na Smíchově, výpisky ze Sš. Pís., 
Břez., BL, Poh., Har., Let, Pass., Vš., Ski., Ke, Bis., Nach., Lp., SI, Ser. 
(asi 1600 cedulek); nejtnenovaný ]), koWegSi zaslal mi veliký svazek výpisků 
z Ab. z G., Anth. Jir., Bl, Č., Dal., Dk., Er., Har., Ht, Jg., Kat, Kom., 
Kos., Lpř., Mikl, Ndr., Pal, Pk., Psk., Smila, Světz,, Šf., Št, V., Vrat, Vš., 
Zk. a slova z obec. mluvy. 

4 

Sbírkami těmito i mými vlastními později učiněnými materiál slovníku 
tak se rozmnožil, že vyplní více než 120 archů, jako jsme z počátku myslili 
a i oznámili; dle nynějšího výpočtu vzroste slovník na 170 — 180 archův, asi 
na45sešitův. Doufáme, že se proto nikdo horšiti nebude; slovník bude sice 
o něco dražší, ale také úplnější. 

Když dílo dle původního plánu hotovo bylo a ja již na vydání jeho 
pomýšlel, myslil jsem, že by bylo s prospěchem, kdyby je některý znalec 
přečetl, opravil a dle potřeby a možnosti i doplnil. Znaje pak p. Frarit 
Bartoše, prof. v Brně, a věda, že týž všecky snahy Vlastenecké ochotně 
a usilovně podporuje, poprosil jsem ho, aby i revisi slovníku mého laskavě 
na se vzal, načež on listem psaným dne 31. října 1875. takto odpověděl: 
,V revisi Vašeho díla . . . ochotně se uváži. Učiním, seč síly mé budou, 
bud toho kolik budL' V květnu r. 1876. počali jsme první díl tisknouti 
a dne 30. června t r. psal mi týž p. prof. Bartoš: ,P. kollega M. Blažek 
ze slov. učitelského ústavu zmínil se mi, že by si přál, kdybych nm dával 
prohlédnouti jednotlivé archy korrektury, že by snad všelico poopravili mohl 
z oboru zvukosloví a tvarosloví, ve kterémž velmi pilně pracuje. Myslím^ 
že Vám to nebude nemilo, neboť více očí více vidí.' Že jsem nabídnutí p. 
prof. Blažka milerád přijal, samo sebou se rozumí. V říjnu t. r. přišel ke 
mně p. J. Masařík^ prof. c. k. něm. gymnasia malostranského v Praze, 
rozmlouvfd se mnou přátelsky o rozličných věcech k mému slovníku se 



táhnoucích a konečně se nabídl, že by i on korrektury obstarávati chtěl. 
I podi>'il jsem se nemálo pozoruje, jak ochotně pp. kollegové sami k práci 
se nabízejí a mě podporovati chtějí, aby dílo důležité a potřebné dokona- 
lejším se stalo. Tímto zjiůsobem získal jsem tíi spohipracovníky, dva Mora- 
vany a jednoho Čecha na sesterské Moravě zaměstnaného ! Než na tom nebylo 
dosti. Přihlásil se ještě jeden p. kollega, ochotně se nabízeje, že by některé 
archy četl, ostatní archy že by jiní pánové revidovati mohli. I tato služba 
byla mi vítána. Poslechl jsem ovšem jeho rady a abych nikomu invito mnoho 
neuložil, poprosil jsem ještě pět pp. kollegů mně známých za laskavou 
podporu. Všichni svolili a každý z nich přehlíží každý šestý arch. Jsou pak 
to tito pánové: p. K. Doticha a Ondí*. Franta, professorové II. čes. real, 
gymnasia v Praze, p. prof. Mejsnar a spol. v Táboře, p. Fr. Prusik, ředitel 
v Roudnici, a pp. prof. Jos. Pechánek a Jos. Eiss v Jičíně; několik archů 
revidoval posud také p. V. Hylmar, prof. obec. real. gymn. v Praze. Zasýlám 
těmto pp. revisorům první otisk, který volně opravují a dle možnosti i do- 
plňují. Touto revisí rozmnožen slovník mnohými slovy zvláště moravskými. 
Všem pp. koUegům právě jmenovaným za jejich přátelskou podporu nej- 
vřelejší díky činím prose jich zároveň, aby, ač práce tato někdy zajisté 
s veUkými obtížemi spojena jest, přece až do ukončení díla laskavě v m' 
vytrvali. 

Vřelé díky činím také těm pánům koUegům, kteří mne a nakladatele 
jiným způsobem podporovali doporučujíce slovník soukromě svým přátelům 
a známým. Jsou to zvláště : p. Ig. BeMk, prof. v Kroměříži ; p. dr. Bernhard, 
prof. v Chrudimi; p. M. BlaSek, prof. v Brně; p. G. Blaiek, prof. v Pří- 
brami; p. J. Ctibor, prof. v Písku; p. K. Bouchá, prof. v Ptaze; p. V. 
Hospodka, prof. v Rychnově n. K.; p. J. Hulakovský, prof. v Třeboni; p. 
V. Knotek, prof. v Táboře; p. J. Kracik, prof. v Německém brodě; p. 
J. Krpjčí, t č. rektor c. k. čes. polytechniky v Praze; p. K. Kunis, prof. 
v Plzni; p. V. Markalous, prof. v Klatovech; p. F. Martinák, řed. v l*ro- 
stějově; p. Ig. Mašek, prof. v J. Hradci; p. dr. J. Mašek, prof. v Táboře; 
p. J. Ouřednícek, prof. v Přerově; p. V. Petru, řed. v Pelhřimově; p. F. 
Prusik, řed. v Roudnici; p. J. Riss, prof. v Jičíne; p. Em. Seifert, prof. 
v Budějovicích; p. V. Slavík, řed. v Novém Bydžově; p. Fr. Sobek, prof. 
v Chrudimi; p. J. Šebesta, prof. v Praze; p. A. IHlle, řed. v Litomyšli; p. 
VišňáJí; prof. v Bniě; p. Z. Winter, prof. v Rakovníce. 

Konečně srdečně děkuji také si. městským a oki-esním (školním) radám, 
si. redakcím veřejných listů a těm pánům, kteří příznivými úvahami o tule 
mém nakladatelstvu zaslanými aneb v novimích uveřejněnými si. publiku 
slovník vřele poručili: p. K. Bimmer, purkmistr smíchovský (15.); p. dr. 
J. Ewler^ archivář kr. hlav. města Prahy a redaktor Časopisu Musea král. 
čes. (1); p. M. Havelka, c. k* ^vrchní rada soudní (1); p. dr. R. Jablonský, 
advokát a starosta kr. města Čáslavi (2); Jeho excell. p. ministr J.Jireček, 
(1); si. městská rada \ Kostelci n. O. (16.); p. J. Krejčí, rektor c. k. čes. 
polytechniky v Praze (2.); p. dr. A. Majer, řed. průmyslové školy v Plzni 
(2.); p. V. Markalous, prof. v Klatovech (7.); p. dr. K. Maituš^ purkmistr 
kr. roésta Mladé Boleslavi (1.); p. R, Mejsnar, prof, v Táboře (2.); si. c. k. 
okres, školní rada y Novém městč n. M. (13.); p. Em. SkramUk, pmkmistr 
kr. hl. města Prahy (16.); p. A. Skřivan, řed. obchodní školy v Praze (2.); 
dr. Fr. Studnička, universitní prof. v Piaze (2.) ; p. A. V. Šembera, univer- 
sitní profesor ve Vídni (1. 2.); p. V. Vlček, prof. a redaktor Osvěty v Praze 
(3); p. V. Vlček^ starosta kr. Vinohradů (15.); p. Fr. J. Zoubek, řed. prů- 
myslové a měšť. dívčí školy na Smíchově (i.); si. redakce: Archivu für 
slavische Philologie (red. p. V. Jagič, 14.), Blahověsta (3.), Budivoje (2., 4.), 
Časopisu Musea král. čes. (8., 9., 16.), Čecha (3.), Českého jihu (2., 10., 11.), 
Českého východu (15.), Evangelického církevníku (4.), Hlasu (1., 10.), Kolín- 



ských novin (9., 10., 11^ 16.), Komenského (11.), Koruny české (2.), Listů 
průmyslových (2.), Lumíra (3.), Mělníčana (9., 11.), Moravana (4.), Moravské 
orlice (2., 4., 6., 9„ 11., 12.), Národních novin (2.), Našince (3., 9., 12.), Pod- 
ripíMia (13.), Pokroku (16.), Posla z Budce (3.), Posla z Prahy (3.), Pozoru 
(13.), Prager Abendblattu (3.), Právníka (3., 12.), Pražského denníka (9., 11., 
13., 15.), Řipa (4., 11., 16.), Slovanských listů (13.), Světozoru (16., 17.), 
Svornosti (8., 16.), Šumavana (14.), Zvěstí slovanskýdi (9.). Posudky nazna- 
čené byly na obálkách sešitův otištěny; číslice v závorce označuje sešit. 

Pokud mi známo, byl můj slovník posud všeobecně příznivě posuzován. 
Jediné p. prof. Hattala nepříznivý soud o něm vynesl, zakládaje své mínění 
na bedlivém proskoumání jediného článku o ablativě. Na 129. str. svého 
jBrusu jazyka českého. V Praze 1877.' mluví o zevnibném citování pramenův 
a hodnověrnosti jeho a konečně praví: ,Ani stínu takové důvěry však není 
hoden Česko-německý slovník zvláště grammaticko-fraseologický, který prof. 
Frant. Kott nedávno vydávati počal. Spíše naopak zpronevěřil bych se věci, 
o kterou mi právě jde, kdybych ani na článku jeho o ablativě ku prospěchu 
této neukázal, jak ohromné bludy mohou se za citáty beze všech čísel skrývati 
a sice často tak bezpečně, že jich ani nejdůkladnější znatel věcí patřičných 
nedovede bud nijak bud aspoň bez nesnází všelijfiiých odhaliti. Tak na př. 
rád bych já věru znal takého specialistu, který by byl s to, aby odpověděl 
tomu, koho by se právě týkalo, na otázku, kde psali Gebauer a Zikmund 
o ablativě tak, jak se jich Kott těmito slovy dokládá: >Ve slovanštině již 
v nejdávnějších dobách zmizel a nahrazuje se pravidelně genitivem. 6b., Zk.^í 
Já znám od nich jen po jedné zmínce o rozpravě mé na str. 32 pod č. 3. 
Zikmundova zmínka zní takto: ,Ostatně vz Časopis mus. r. 1857. O ablativě 
v slovančině a litvančině od p. prof. Hattaly.' (Ani v poznámce ani) v texte 
samém není též nic nauce Kottově podobného..*) Gebauer pak zaznamenav, 
že i známý nám už po str. 60 a 64 Müller spatřuje v gen. jedn. našich a lit. 
kmenů samohláskou a zakončených ablativ, připomíná toto : >Srov. M. Hattaly 
článek o ablativě ve slovanštině a litevštině v Čas. čes. mus. 1857.« *) Není 
však ani žádná z těchto zmínek zcela správná, poněvadž rozprava má jimi 
dotčená teprva r. 1858 byla tamže dokonána. Z této druhé části rozpravy mé 
pak udělal Kott zvláštní knihu, skončiv článek svůj takto : »Vz : O ablativě 
ve slovančině a litvančině. V Praze 1858.« Ale mamě by se sháněl kdokoli 
po takové knize, moha jist býti tím, že se žádný ze zvláštních otisků ') 
dotčené rozpravy nedostal ani do kněhkupectví. Připomenu-li ještě čtenářům 
svým, že Časopisu mus. neuznal Kott v témže článku ani sebe menší zmínky 
hodným, snadno rozhodnou, jak důkladným pozorovatelem a pragmatickým 
vykladatelem jest on i tak snadných věcí, jakou je právě dotčená historie. *) 
Kdo by však myslil, že snad aspoň ostatek článku téhož, obnášejícího jen 
24 Vj řádků velmi krátkých neobsahuje žádných bludů právě dotčenému 
podobných, ten by se velice mýlil. Je jich tam ještě i víc jako na př. ten, 
že prý »absolutní ablativ vyjadřován býval hrubým latinismem v staré češtině 
a sice a) buí genitivem : Nemajících oněch (non habentibus illis), odkud by 
zaplatili, odpustí oběma ; b) bud dativem : Budu znamenie vadnúcím lidem pro 
strach.« Latina totižto, jak vůbec vědomo, neužívala nikdy ani genitivu ani 
dativu než jen ablativu absolutně. Jak by tedy byla mohla svésti češtinu 
k tomu, čeho sama nečinila, toho ani Kott nepochopil, než jen beze vší 
rozvahy přepsal z Nákresu staročeské mluvnice J. Jirečka, *) vyznamenav 
ho i tím, že ho nejmenuje Nákresem než Staročeskou mluvnicí •) a k té 
připojuje i číslo strany a sice 73. '') 

Tolik napsal p. prof. Hattala o mém slovníku. Odpověděl jsem mu 
obšírně na obálce osmého sešitu. Poněvadž však knihař obálku zmaří a po 
mé odpovědi nebylo by potom ani nejmenší stopy, tedy musím, abych nebyl 
před světem neospravedluěn, aspoň kratičce i na tomto místě na svou obranu 



XI 

odpovédéti: ad 1. Zikmund ve své Skladbě na str. 44. f. 5. s h. píše takto: 
,V jazycích indoevropských bylo z počátku osm pádů: nominativ, vokativ, 
akkusativ, dativ, genitiv, ablativ, lokal a instinimental. Z těchto pádů v jazyku 
f-eském sedm pádů se toliko uchovalo, ablativ během času vyhynul a na- 
hrazuje se nyní genitivem.' — ad 2. Gebauer píše ve Slovníku naučném 
YIII. str. 656. b. 16. ř. z d.: ,Dále rozeznává indoevropština osmero pádů: 
nominativ, akkusativ, vokativ, genitiv, ablativ, lokal, dativ a instrumental. 
Z těch utratila slovančina ablativ již v nejdávnějších dobách úplně a funkci 
jeho připsala genitivu.' Proto jsem vším právem onen citát učiniti směl. 
Jaký ohromný blud tedy skrývá se za mým citátem bez čísla? Žádný blud, 
nýbrž pouhá pravda! — ad 3. Když byl článek asi 68 stránek vyplňující 
z Časopisu mus. zvláště otištěn, zdaž to potom nebyla kniha, kterou však 
sám p. Ht udělal a ne já? Že do kněhkupectví se nedostala, to pranic 
nerozhoduje, nebo po tom kniha se nepoznává. Ostatně jsem tohoto zvláštního 
otisku ani nedostal ani vůbec nespatřil. — ad 4. Vždyť jsem se o něm 
zmínil napsav na konci svého článku, jak sám p. prof. Ht. uvádí: ,yiz: 
O ablativě ve slovančině a litvančině. V Praze 1858'! Jediné v tom jsem 
chybil, že jsem nepřipojil, kde kdo o ablativě psal. Stalo se to pouhým 
nedopatřením a proto jsem chybu, jakmile jsem ji zpozoroval, ihned napravil. 
Dal jsem totiž na 2. str. obálky 4. seš. otisknouti tuto opravu : ,Na stránce 9. 
ř. 31. z d. (v článku o ablativě) přidej: V Mus. 1857., 1858. Ht.' t. j. 
V Musejníku (— v Časopise Musea král. čes.) 1857., 1858, Hattala. To se 
stalo v září 1876. a Brus p. prof. Ht. vydán teprve v druhé polovici 
ledna 1877,1 — ad 5. Zde jest mi konstatovati, že si pan prof. Ht. slova 
p. ministra J. Jirečka způsobem mi nepochopitelným křivě vyložil. Smysl 
slov jest zcela jiný a sice tento : Jako užívali Římané absolutního (neod- 
vislého) pádu, tak Čechové je napodobujíce také absolutních pádu užívali; 
hrubým latinismem nazývá tedy p. Jir. užívání absolutních pádů; v lat. 
užívali ovšem ablativu, v češtině pak genitivu nebo dativu. Tak jest výrok 
p, Jir. úplně správný. — ad 6. Stalo se jen proto, aby byl citát kratší; 
jindy ještě kratčeji se říká : Podej mi sem Kunze, Niederla atd. ; a jasnost 
tím zajisté škody nevzala. — ad 7. Že jsem u p. Jir. i stránky citoval, není 
nic neobyčejného a p. Ht. snadno se může přesvědčiti, že velmi často p. Jin 
cituji stránek neoznačuje a že naopak k jeho jménu (Ht.) velmi Často 
i stránky připisuji, vz ku př. E, F, G, H atd. Zevrubnější citáty mám totiž 
u těch pramenů, z nichž jsem v poslední době látku do slovníku vybíral 
nebo doplňoval (mluvím zde o vlastních výpiscích; ovšem jsem i cizích 
výpisků s podrobným označením pramenův užil). Dříve jsem toliko jméno 
spisovatelovo připisoval, chtěje místa ušetřiti, od čehož jsem teprve později 
upustil, byv na důležitost zevrubného citování pramenů Jungniannem upo- 
zorněn, který v předmluvě ke svému slovníku několikrát toho želí, že sbě- 
ratelé materiálu svých pramenů bud vůbec nepoznamenali aneb jen nedo- 
konale je označili. 

Z toho jde, že všecky výtky, které mi p. prof. Ht činí, jsou nepod- 
statný a že tedy soud jeho o mém slovníku na nich se zakládající není 
přesný a spravedlivý. 

Na prvních čtyřech stránkách slovníku jsou prameny, z nichž látka 
slovníku vybrána jest, naznačeny. Od té dohy počet jich hojně se rozmnožil 
Poněvadž nové prameny posud jen na obálkách sešitův otištěny jsou, sedm- 
náctým sešitem první díl slovníku se končí, mnohý odběratel si jej vázati 
dá a knihař obálky a s nimi i doplňky pramenů zničiti by mohl, podávám 
kromě obyčejných zkratku také doplňky pramenů doplňuje zároveň některé 
staré prameny. Na konci celého díla podám, budu-li živ, všecky prameny 
v celek spojené. Doufám, že jich ještě několik připojím, neboť pořád ještě 
materiál k slovníku vybírám a dostávám. 

n 



xn 

Éekne-li kdo, přehledná prameny posud jmenované, že jsem měl užiti 
pramenů v počtu ještě hojnějším, poví pouhou pravdu ; ale potom byla by mi 
práce nekonečna; já aspoň bych ji sotva (|okončil. Co schází, nechť později 
jiní doplní. Abychom poznali, kohk materiálu mým slovníkem k ohromnému 
materiálu v Jungmannově slovníku uloženému přibude, objasní ovšem jen 
poněkud následující data. Vypsal jsem z Jungmannova slovníku materiál 
na polovičky přeložených archft; tuto práci ukončiv, na prázdné polovičky 
látku více než z 20 knih alfabeticky sestavených jsem přepsal Látka tato 
byla velmi hojná; nyní doplňuji slovník ze 24 knih (dle rejstříků) a z 12 sbírek 
vlastních a cizích. I tohoto materiálu jest velmi mnoho. Kromě toho vybral 
jsem látku z jiných spisů, již mám asi na 97.000 cedulek rozepsanou ; páni 
sběratelé pak dali mi asi 20.000 cedulek. Než II. a lU. díl si. dokončíme, 
nové látky, doufám, ještě přibude. 

Končím předmluvu slovy Miklosičovými a Jungmannovými. Miklosic 
vydávaje: Deutsch-serbisches Wörterbuch vonVukStHaradschitsch, Wien 1877. 
praví na str. IV. ř. 14. s h. : Nur wer die Schwierigkeiten lexikographischer 
Arbeiten zu ermessen vermag, kann an dieses Buch den rechten Massstab 
anlegen.' A Jungmann napsal na HL a VIII. str. předmluvy k svému slovníku 
slova tato: ,Přijmětež milí krajané a vlastenci jakoukoli tuto práci a raději 
k tomu hleíte, co Vám podáno než k tomu, čehož není dáno pomníce, že 
u velikých věcech i na vůli dosti a vědouce dobře, že jako nic pod sluncem, 
tak ani které dílo lidské, neřku-li tak obšírné, na prosto úplné a dokonalé 
býti nemůže. Shromažďujte, kdo můžete, opravy a doplňky, které co přídavek 
k tomuto slovníku, nestane-U mne více, kdoby vydal, vždy se nalezne.' 



V PRAZE, dne 24. února 1878. 



Fr. KLott. 



Jména sběratelů látky a jména spísdv a spisovateid, z nichž 

vybrána jest. 

(Doplněk. Vz 1 — 4. str. a Předmluvu, VIL) 



AN, — Archiv oáchodský. 

Abr, sG. — Abraham z Gttnterodu, + ok. 1606. 

B. — Fr. Baver v Rožnove. V Bankové slov. 

Bdi. — V. érandl, archivář, v Brně. 

BJc. — Bělohoubek Ant, prof. při česko-slov. 
obchodní akademii a docent při Čes. poly- 
technice v Praze. 

Bkř. — J. M. Bakalář, stud. v Kroměříži. 

Blk, — Bílek Tom., gymn. řed. ve výsl., 

Blř. - Biilíř K. A. Sbírka výměrů. V Praze. 

1871 
BU. — Boh. Bílejovského Kronika česká. 1518. 
BJS. — Boccaciovy novely z ruk. rytíře 

% Ncuberka. (Hynka z Poděbrad). 
Brs. — BnxB Jazyka Českého, jejž sestavila 

kpmmisse fiiršim sborem Matice české zří- 
zená. V Pnize 1877. 
Btk, — Jos. Barták, zám. kaplan v Cholticích. 
Bi, — M. Blažek, prof. v ^mě. 
Ck, — Cenník továrny na ^sikalní stroje 

a měřické modely dra Fr: Houdka a Jos. 

Herverta. V Praze 1874. 
CJB, — CorpuBJuris bohemici. Vyd. JireČek. 
Čák. — Ferd. Censký, c. k. setník a prof. 

při vojen, akadem. v Novém městě za 

Vídni. 
Da, — K. Doucha, prof. v Praze. 
Baé, — Dačický Mik. + 1628. 
JCkH. — Dalemilovakronisa z 14. stol. Stránky 

dle Jirečkova vvdání, v Praze 1877. 
2>Ä. — Staročeské divadelní hry. Vyd. Job. 

JireČek. V Praze. 1878. Ze 16. a počátku 

17. stol. 
F^B, — Flora bohemioA. Přehled veškerých 

rostlin cévnatých v Cechách samorostlých 

b vůbec pěstovaných sestavenÝ dle dra 
1. Prodromu kveteny české. Vydal klub 

přírodovědecký v Praze 1877. 
jFV. — Ondř. FrantiL prof. v Praze. 
JFVéf. — Dr. Ant. Fric. Přírodopis živočiistva. 

V Praze 1875. 
Gh. — Glossy české z homiliáře opatov- 

ského. Xnf. stol. (Rukověť I. str. 251}. 
Qt, — Pönologie dra L. Geitlera, prof. v Zá- 
hřebe. 1873. 
Hk, — Bh. Hakl, farář v Hořici. 
Ml. — AleS Holický ze Šternberka. Dopisy 

od r. 1436.— 1451. 
BLlr, — V. Hylmar, prof. v Praze. 
Hni. — Frt. Hajnís, c, k. poštovní rada 

v Pxaze. 
jHv. — Jos. J. Hrubý, katecheta při měSf. 

škole ve Slavkavě na Moravě. 
Chi, P. — Chelčického Postilla. 
Ján, — Jednáni a dopisy konsistoře katol. 

a ntrakvist. 
Jir. dh. — Vz Dh. 
KB, — Malá slovesnosf, kterou sestavili zem. 

škol. inspektor J. Kosina a prof. Fr. Bartoš. 

v Brně 1876. 



Ke, — Kancionál kostelecký z r. 1581). 
^Kä, — Ant. Krondl, prof. v Přerově. 
Káa. — Koleda. Čtení pro náš lid. Vyd. 

v Olom. 1876. 
Kďm. — Fr. V. Kodym, učitel v Držkově. 
Kk. — Jos. Klika. Botanika. V Praze 1868. 
Kn, — Kuthenova Kronika česká. V Praze. 

1539. 
Kol. — Prav. Kr. Klatovský z Koldína. 

t 1589. 
KB. — Kronika práce. Vyd. řed. Jilji V.Jahn 

a řed. M. Pokorný. V Praze 18Í2. atd. 
Ktc, — J. Krejčí, t. Č. rektor c. k. české 

polytechniky v Praze. Geologie. 1877. a násl. 
Ijw, — J. Lerya Historie o plavení se do 

Ameriky (Brasilie). Přel. Cyr. Matěj se 

Slovaciem. 1590. 
Lg, — J. Le|^o, úředník při Museu král. če- 
ského a spisovatel. 
Xp. — Prok. Lupáče z Hlaváčova Historía 

o cis. Karlovi. 1584. 
hpr, — Fr. Lepař, gymn. ředitel v Jičíně. 
MB. — Katolická věrouka dra K. Martina. 

Přel. B. F. Hakl. V Praze 1871. 
üfjp. — Listy Matěje poustenníka, otištěné 

v Kronice Bartoše písaře. Vyd. Erben. 

Poč. 16. stol. 
MB, — Katolická mravověda dra. K. Martina. 

Přel. M. Procházka. V Praze 1874. 
Mrk. — Jos. Masařík, prof. v Praze. 
MV, — Mater verborum. 
Mý. — Ed. Malý, prof. v N. Bydžově. 
Nach. — Památky Náchóda. 1857. 
Nál. — Nálezové práv zemských 1536. 
Nar. — Narovnáni o hoiy a doly. 1575. 
Ndr. — Jindř. Niederle. Mluv. řec. jazyka. 

V Praze. 1873. 
Nk, — Th. Nováky prof. v N. Bydžově. 
Nud. — Benedikti, Vavřinec Nudožerinus. 

t 1615. 
Nvk. — Jan Nedvídek, knihtiskař v Táboře. 
O, z B, ^ Ondř. z Dube. f 1412. 
Pa. — Ad. Patera, kustos při Museu král. 

čes. 
Pék. — Fr. rytíř Plaček, c. k. místodržitelský 

rada ve výsl. v Praze. 
Bch. — Jos. Pechánek, prof. v Jičíně. 
PL, — Topographisches Post- Lexikon. Wien 

1855. 
Prk, — Fr. Prusík, řed. real. gym. v Roudnici. 
Prm. ~ Listy průmyslové. Rea. prof. AI. Stud- 
nička. V Praze. 
Pak. — Písecký. 1482.— 1511. 
Ps. o zášti — mezi J. z Dube a P. Malovcem 

z Pacova. 1413. 
Ptr. — Fr. B. Petera, farář a archaeolog v Praze. 

t 1877. 
Ptú, — V. Petrů, řed. real. gymn. v Pelhři- 
mově. 
Rkk. — Rukopis kralodvorský a zelenohorský. 

Stránky dle illustr. vyd. Kořínkova. 1873. 



ŘZ, — Říšský zakonnik. 

Ser, -— Scriptores rerura boliemicaniin. 1784. 
Tom. IL z polovičky 15. stol. 

8kl. — Pavel Skála ze Zhoře. f 1640. 

8kř, — Ant. Skřivan, řed. obchodní školy 
v Pnize. 

Skv. — Technické významy ve Skřivanově 
továrně na nástroje pro dělniky pracujici 
věci ze dřeva. 

SL — Vil. Slavaty Historie atd. 1600.--1620. 

Smü. — Smil Fiaska z Pardubic. Nová rada. 
Stránky dle vyd. Gebaurova. 1876. 

SmL — Jos. Smělý, farářvRatenicichuPeěek. 

5o6. — Práva soběslavská. 

Šachová Fraseologie. 

Šhk, — Fr. Šebka Česká fraseologie. 1864. 

$ß. — Vojt Šafařík, prof. při c. k. české 
polytechnice v Praze. Základové chemie. 
V Praze 1860. Šfk. ch. r= Šf k. Rukověť 

' chemie. V Praze 1878. 

Špd, — Špindler J. Ervin, spisovat«! a re- 
daktor v Roudnici. 

Sš. — L. = Evang. sv. Lukáše, v Praze 1865. ; 
J. — Ev. sv. Jana, v Praze 1867.; Zj. -^ 
Zjeveni sv. Jana apoštola, v Praze 1872. ; 
I. Kor. = sv. Pavla list ku KorínfanAm, 
v Praze 1872.; Hc. rrr Hymny církevní, 
v Praze 1859.; 8k. = Skutky apoštolské, 



v Praze 1869.; I. H. = Listové sv. Pavla 

apoštola, díl L v Praze 1870., díl IL v Praze 

1871.; Ž. = sv. Pavla list k židům; O rr. 

Listy obecné či katolické; Oa = spisy sv. 

btcAv apoštolských a Justina mnčeníka, 

v Praze 1874. 
Štr. — V. Šturma Rozsouzeni kancionálu 

bratří vald. V Praze 1588. 
Jf, — K. Tieftrunk. prof. v Praze. Odpor 

stavů českých proti Ferd. 1. 1. 1547. V Praze 

1872. 

Tk. — V. V. Tomek, c. k. rada a universit 
Professor v Pruže. Dějepis města Prahy. 
1855.— 1875. 

Tpl — B. Topil. V Rank. slov. 
Vád. — Smlouva sváto- václavská. 1417. 
Vj. — Vojáček V., prof. v Praze. Slovník 
lat.-český. 1870. 

VI, — Zřízení Vladislavovo. 1550. 

Vod, — N. Vodfianského Theatrum mundi 

miuoris, široký plac neb zrcadlo světa. 

V Praze 1605. 

Wb. — Dr. B. Weber, advokát v Uh. brodě. 
Zh. — Fr. Zoubek, řed. průmyslové a měšř. 

dívčí školy na Smíchově. 
Zl -y Vladim. Zelený, kand. professuiy. 

JĚJT, w í, VI. 



Skráceniny (ku konci 

abs. — absolutně, 
aet — actívum (rod činný), 
adj. — adjektivum (jm. přídavné), 
ad v. — aaverbium (příslovce), 
akkus. — akkusativ (4. pád), 
angl. — anglicky', 
ata. — a tak dále. 
bulh. — bulharsky, 
cf. — confer (srovnej), 
c. ^^ ci . 
čes. — česky, 
etc. — et caetera — atd. 
f. — feminium (rod žen.), 
franc. — francouzsky, 
fut — futurum (čas budoucí), 
gt. — genitiv (2. pád), 
germ. — germanismus (způsob mluvení ně- 
meckého), 
hom. — hornicky, 
inft. — infinitiy (způsob neurčitý), 
instr. — instramental (7. pád), 
it — italsky (vlasky). 
již. — jižně, 
jm. — jméno. 
Kompar. — komparativ, 
koř. — kořen, 
ku př. — ku příkladu, 
lat — latinsky, 
lit. — litevsky. 
lok. — lokal (6. pád), 
m. — mascidinum (rod muž.); — 2. místo, 
mě. — město, 
mor. — moravsky, 
ms. — městys. 

n. — neustrum (rod střed.); 2. nebo. 
násl. — následující, 
něm. — němecl^. 
nom. -— nominativ (1. pád). 



díla bndon doplněny): 

obyč. — obyčejně. 

pass. — passivum (rod trpný). 

pf^. — perfectum (čas min.). 

pl. — plurál (počet množ.). 

pol. — polsky. 

praes. — praesens (čas přitom.). 

přech. — přechodní k. 

pův. — původně. 

řec. — řecky. 

rozk. — rozKazovací způsob. 

rus. — rusky. 

sanskr. — sanskritsky. 

sev. - severně. 

sg. — singulár (jednotný ))očet). 

slav. — slovansky. 

slez. — slezsky. 

slov. — slovensky. 

sr. — srovnej. 

str. .— starý. 

strčes. — staročesky. 

strlat — starolat 

střlat. — lat za středního věku. 

stměm. — staroněmecky; nněm. — noro- 

německy, 
strslov. — staroslovansky, 
subst — substantivum (jméno podstatné), 
snperl. — superlativ, 
syn. — synonyma (slova sonznačná). 
sup. — supinum (způsob dostižný). 
Sp. — Špatně, 
špan. -- španělsky, 
t i. — to jest 
vok. — Vokativ (5. pád), 
vých. — východně, 
vz — viz. 
záp. — západně, 
zastr. — zastaralé, 
zvi. — zvláště. 



Jména spisúv a spisovatelův, z nichž látJca vybrána. 



Ae^op. — Aesopovy bajky. Z 16. stol. 

Akt. Ferd. — ^t» mezi Ferdinandem a ně- 
kterými osobami ze stavůvr. 1547. 

Alch. — Alchymie česká. Rkp. Okolo r. 1535. 

AIx. — Zlomky z Alexandreidy z 14. stol. 
— Z vÝb. I. 

Am. — Amerling Karel. Nar. 1807. 

Antb. — Anthologie z literatury české. Šest. 
Jos. Jireček. 1860. 

Apol. — Apologie stavův českých druhá. 1618. 

Arch. — Archiv Český. Vyd. Palacký. 

Aqn. — AqnensiB. Lexicon latino - bohem. 
1508.--1Ö49. 

Atal. — Atala. Láska dvou divochův. 1809. 

Baiz. — Baizy Jos. Veselé účinky. V Tr- 
navě 1795. 

Bart. — Bartošova Kronika Česká pražská 
dle vydání Erbenova. (Prvni Číslo ozna- 
čuje knihu, dnihé hlavu). — 1530. 

Bel. — Belial. Rkp. V Museu. 1378. 
• Ben. — Benátská biblí. 1506. 

Ben. V. — Benáteká biblí. Vyd. Velesl. S. 
A. 1613. 

Berg. — Bergneri excerpta. Bergner nar. 1763. 

Bern. — Bemolákův Slovár slovénky. 1825. 

Biancof. — Kronika o milosti Floria a p. 
Biancofoiy. 1519. 

Bhm. — Bohemarius. Lex. z r. 1409. 

Bib. — Bibli rukopisní. 

Bl. — Jana Blahoslava Grammatíka česká z r. 
1571. Vyd. Jg. Hradil a Jos. Jireček. 1857. 

Bn. — Beranova stručná mluvnice česká. 1874. 

Boč. — Boček Ant. Excerpta, f 1847. 

Bož. Něm. ~ Božena Němcová, f 1862. 

Br. — Bratrská biblí. 1579.— 1593. 

Bř. — Prof. dra E. Bořického : Názorný ne- 
rostopifl. 1868. 

Břez. — Březana V. Rožmberské kroniky 
krátký výtah. 1609. 

Bríkc. — Brikcího práva městská. 1536. 

Brt. — Prof. F. BfuioŠe grammatické spisy 
(v Mtc, v Km., v programmech brněn- 
ského gymnasia a jinde). Nar. 1837. 

Bruns. — Brunsvlk v Praze. 1827. 

Bs. — Beseda. Naučný časopis. (V něm Strážce 
jazyka). Vyd. Mikeš 1863.— 65. 

Bur. — Burian Tom., nar. 1802., f. 

Byl. — Bylinář Matní olův, vyd. z Velesla- 
\ina A. 1596. 

Cap. — Oapito Jan. 1586. 

Cn. — Cennik náčiní chirurgického, zahrad- 
nického atd. Vyd. Mang. 

Ctib. — Ctibor z Cimburka. f 1494. 

Cyr. — Cyropaedie Abrah. z G&nterodu, pře- 
ložil z řečtiny. 1605. 



C. — Frant. Lad. Čelakovský. f 1852. (Pis, 
= Písně.) ^ 

Čas. theol. — Časopis theologický, od roku 

1828. - 
Čem. — Černý J. O vodách; herbář. 1517. 

Čít. — Čítanka slovanská. Vyd. K. J. Erben. 

Čk. — Fil. Čermák. O pěstováni vlna. V» 
Živě, 1854. 

ČI. — Názorný přírodopis rostlinstva. Vzdě- 
lal dr. Lad. Čelakovský. 1868. 

D. — Dobrovský, f 1829. 

Dal. — Dalemilova kronika. Z 14. stol. 

Dch. — Doucha Frant., nar. 1810. 

Div. z ochot. — Divadlo z ochoty Ant Marka. 

1831. 
Dk. — Kallilogie dra. Jos. Durdlka. Nar. 1837. 
Dobr. — V. Dobřenský. 1579. 
Dsky, Reliquiae tabularum. Vyd. Emler. 
Er. — Karel Jaromír Erben. Nar. 1811., f 1870. 

(P. =^ Písně a říkadla. 1864.). 
Eus. — Eusebia Historie církevní od Ko- 

cína přelož. 1594. 
Ev. — Evangelium sv. Jana, z 10. stol. 

Faukn. — Fauknera z Folkensteina TituUü^. 
1589. 

Fk. — Ag. Ficks VergL Wörterbuch indo- 
germ. Sprachen. 1871. 

Flav. — Flavia Jos. Historie židovská. 1553. 

Flor. — Vz Biancof. 

Gb. — Prof. dr. Gebauer. Nar. 1838. 

Gl. — Glossarium illustrans bohemico-mora- 
vicae historiae fontes. Seps. V. Brandl 1876. 

Glag. — Glagolitická bibli. 1416. 

Gníd. — Gnídský chrám. Z francouz. pře- 
ložil Puchmayer. 1804. a 1836. 

Háj. — Hájkova Kronika česká. 1541. 

Hank. — Hanka Václav, f 1861. 

Har. — Haranta z Polžic Cesta do Jerusa- 
lema. 1608. 

Hd. — Názvosloví hudebního uměni. V Mus., 
1850. 

Herb. — Herbář, vz ByliníUř. 

Hil. — Hilarius. f asi 1468. 

Hlas. — Hlasatel J. Nejedlého. Od r. 1806. 

Hol. — Holý Jan. 1781.— 1849. 

Hor. — Horný. Sbírka přísloví. 1705. 

Hos. — Mat. Hosya Kronika mozkevská. 
Vyd. 1786. 

Hrš. — Přísloví a pořekadla v okolí náchod- 
ském. Šest J. K. Hraše. 1874. 

HS. — Dr. L J. Hanuš, f 1870. 

Ht. — Prof. M. Hattala. Nar. 1821. 

Hus. — Hus Jan. f 1415. 

Ch. — Chrněla. tl847. Rozbor jména přidav- 

1 



N. 



2 



ného. V Mus. 1842., str. S62. a 18tó., ßtr. 

24Ö., 866. 
Chč. — Petr Chelčický, asi 1390. (str. 298. 

—453., z Osvěty 1875., vyd. F. Schulz; 

8ti\ 605.— 640., z Výb. 11.) 
Chmel. — Chmelenský. f 1839. 
Chron. — Chronikon. Vyd. Palacký. 
Chym. — Chemie dra. J. Přešla. 1828. 
J. — Dr. Ant Jungmann. f 1854. 
Jab. — Jablonského básně. 1856. 
Jád. — Jádro knih lékařských. Rkp. 
Jd. — V. Jandečky Logika pro vyggf gy- 
mnasia (společnou práci dr. J. Dasticha). 

1871. 
Jdě. Mnohovýznamnosf a souzvuěnosť slov 

českých. Od J. Jedličky. 1869. 
Jel. — Hrubý Éehoř z Jeleni, f 1^54. 
Jff. — Jos. Jungmann. f 1847. 
Jhl. — Názorný přírodopis živočišstva. Šest. 

P. Jehlička. 1868. 
Jir. — Jos. Jireček. Nar. 1825. 
Johanit. — Johanita. Od Van der Velde. Pře- 
lož. Vetešník. 1829. 
J. tr. — Juridisch - politische Terminologie 

fiir die slawischen Sprachen Oesterreichs. 

1850. — Úvaha Malého v Mus. 1&50., str. 

624. 
Jv. — Brus jazyka českého: Šest. J. Javü- 

rek. 1871. 
Kamar. — Kamaryt. Jos. f 1833. 
Karion. — Kronika světa J. Kariona, vyd. 

z Velesl. D. A. 1584. 
Kart. — Kartigam. Román z maďař, od Mich. 

Semiana. 1790. 
Kat. — Život sv. Kateřiny. Vyd. K. J. Er- 
ben. Z 13. stol. Cisla označuji verše. 
Kb. — PodřeČi severních Cech. Podává Jos. 

Kouble. V Mus. 1864., str. 49. až 57., 250. 

—254. 
Kh. — Kheilův něm.-če8ký slovník názvů 

zboži obchodního. 1864. 
Kl. — Skladba lat. jazyka. Šest. J. K. Kliun- 

par. 1863. 
Kle. — Počátky vědeckého mluvnictvi če- 
ského. Seps. M. F. Klácel. 1843. 
Klát. — O. Klatovského Rozmlouvání. 1540. 
Km. — Komenský. Týdenník vj-chovatelský. 

V Olomouci od r. 1873. 
Kmp. — Samovolná germanisace češtiny atd. 

Vyd. Dr. Fr. Cyr. Kampelik. 1864. 
Kn. Dm. — Kniha Draovská. Vyd. Brandl. 

1868. 
Kn. lék. — Kniha lékařská. 1544. 
Kn. Rož. — Kniha rožmberská, Ayd. Brandl. 
Kn. Tov. Vz Tov. 
Knst. «— Lima linguae bohemicae t. j. Brus 

jazyka českého. Od J. Konstance 1667. 
KoU. — Kollár Jan. f 1852. 
Kom. — Komenský Jan Amos. f 1671. 
Kon. — Konáč Mik. f 1546. 
Kor. — Korunka n. vinek panenský od V. 

Kleicha. 1656. 
Kos. — Grammatíka jazyka latinského. Seps. 

J. Kosina. 1867. 
Koubl. — Kouble Jos. Hospodářství. 1833. 
Kr. — Krok. Listy vědecké se zvi. zřetelem 

k potřebám gymnasii a reálek. 1864. 
Krab. ~ Krabice z Weitmtihle. Správa zdrávi. 

Od J. Koppa. (přelo 1536. 
Kram. — Kramerius vác. M. t 1808. 



Kro<5. — Krocln tóat., farář v fiychnově 
1618.--21. 

Krok. 1831. 

Kron. Bart, vz Bart. 

Krön. mozk. — Kronika mozkevská, vz Hos. 

Kron. Trub. — Kronika Tnibačova. 

Kruz. — Mich. Kruzyusa O věčnosti. 1672. 

Kt. — Dra F. B. Květa Staročeská mluvnice. 
3. vj'd. přehledl prof. Ed. Novotný. 1869. 

Ktfl. — O podřeči Doudlebském. Od prof. 
V. Kotsmicha. Ve Sborníku vědeckém král. 
českého. 1868. 

Kv. — Květy. (Národní zábavnik pro Če- 
chy. 1847. V nich: Brousek.) 

Kz. — Česká mluvnice a Nauka o větách. 
Seps. prof. K. Kunz. 1861., 1863. 

L. — Ljndé. Slovník polský. 

Lb. — Česká přísloví a pořekadla. Šest. Li 
hlinský. 1848. 

Leg. — Legendy t. Passionál tištěný. 1457. 

Lesk. — Leška Štěpán, f 1818. 

Let. — StaH letopisové češti. Vyd. Palacký. 

Linu. — Linnée. 

Lk. — Sbírka lékařské terminologie. Vyd. dr. 
Čejka. V Mus. 1848., 1851., 1853. 

Llk. — Lelek 0. Sbírka slov ze slezko-mor. 
nářečí r. 1863. Museu českému zaslaná. 

Lom. — Lomnický Sim. f 1622. 

L. S. — Libušin Soud. Z konce 9. nebo z po- 
čátku 10. stol. 

Mand. — J. Mandevily cesta. 1600. 

Mark. — Marek Antonín. Nar. 1785. 

Martim. — Martimianova č. lépe Martinia- 
nova Historie římská. 1488. 

Mat. verb. -^ Gloss>' v slováři latinském od , 
r. 1202. 

Mel. — Knížka potěšitelná těhotným od Me- 
lantricha. 1567. 

Měst. bož. — S v. Augustina o Městě bo- 
žím, z lat. přel. Čelakovský. 

Měst. záp. ~ Zápisy městské Nového města 
pražského od r. 1446.— 53. 

Mk. -- Pravopis a mluvnice jazyka Českého. 
— Česká mluvnice. 1867. — Strážce ja- 
zyka. 1872. — Šest. Fr. O. Mikeš. 

Mkl. — Dr. Fr. Miklosich. Nar. 1813. (B. = 
Stammbildungslehre 1875. — S. = Syntax. 
1868.— 1874.; 

Ml. — K .Brusu* v Mus. 1846. — üvaha díla: 
J. tr. Vz toto. — Úvaha Tomičkovy mluv- 
nice v Mus. 1847. — ukázka fraseologie 
českoněm. a německočeské. 1868. — Šest. 
Jk. Malý. 

Mm. — Mammotrectus. Vokabular z 15. stol. 

M. M. — Musa moravská. 1813., 1825. 

Ms. — Manuskript (rukopis). 

Mš. — Prof. Maska Příspěvky k brusu v Mtc. 
1873. 

Mtc. — Časopis matice moravské, od roku 
1869. 

Mt. S. — Sborník slovenských národních 
písni, pověsti, přísloví. Vydává Matice slo- 
venská. Sv. L, 1870. 

Mudr. — Žeči z hlubokých mudrcův. 1529. 

Mus. — Časopis musea království Českého. 
Od r. 1827. 

Mz. — Cizí slova ve slovanských řečech. Šest. 
Matzenauer. 1871. 

Na Slov. = Na Slovensku. 

Nej. — Jan Nejedlý, f 1834. 



Novoř. — Novoročenka. 1824. 

Novot. — Novotný Fr. z Luze. t 1826. 

Nt. — Česko-Iat. slo^mik. Šest. Fr. O. No- 
votný. 1873. 

Nz. — Německo-český slovník vědeckého 
názvosloví pro gymnasia a re^ilné skoty. 
1853. 

Ob. pan. — Obora panenská od Placaliusa. 
1634. 

O 4 stěž. ctn. — O čtyřech stěžejných ctno- 
stech. 1505. 

Odp. br. — Odpověď Bratírí na spis 1514. 

Ohliid. — Ohlášení na spis M. Sam. 1635. 

Ojiř. — Ojíř z Očedélic. 1584. 

O manž. — Spis. o manželství. 1610. 

Orb. piet — Orbis pictus Komenského 1685. 

Os. — Osvěta. Vyd, Schulz. 1862. V ni: Strážce 
jazyka. 

O 7 vstupních od T. ze Štítného. Vz Št. 

Ottersd. — Sixtus z Ott«rsdorfa. f 1583. 

Pal. — Fr. Palacký. Nar. 1798. 

Pam. Kut. — Paměti Kutnohorské Kořín- 
kovjr. 1675. 

Pann. jez. — Panna jezemi, od W. Skotta; 
přel. Cehikovský. Vz Č. 

Papr. — Paprockého Výtahy, f 1614. 

Pass. — Passionál. 1495. 

Peit. — Pelta Hostounského spis. Z počátku 
17. stol. 

Pešín. — Pěšina Cypríana jeden spis vjrpsal 
PíSeU. Na začátku 17. stol. , 

Peš. prod. — Pěšina J. T. z Cechorodu. f 
16á8. Prodromus moravografíae. 

Pis. br. — Písně bratraké. 1583. 

Pk. — Grammatické spisy prof. V. Praská. 
Nar. 1843. 

Pláč. — Plácehi V. z Elbinku Židovská hi- 
storie. 1592. 

Plk. — Palkovič Jiří. f 1835. 

Poh. — Pohádky Kuldovy. 

Pont — ^ Jana Pontana Knihy o statečnosti, 
přel. R. Hrubý z Jeleni (z lat). Vz Jel. 

Pov. — Slovenské pověsti. Vyd. Skulthety 
a DobŠinský. 1858. 

Pr. — Právník. Časopis věnovaný vědě prá- 
vnické vůbec. Od r. 1861. 

Pr. cis. — Práva císařská. Rkp. J. Trubače. 
1518. 

Pref.—Prefát Oldřich zVlkanova. 1523.-1565. 

Presl. — Presl Jan Svatopluk, f 1849. 

Pr. hor. — Právo horní Václava II. Koncem 
13. stol. 

Pr. cbym. — Preslova chemie Česká. 

Pr. Kut — Práva Kutnohorská. Rkp. 1529. 

Pr. man. — Práva manská. 1518. 

Pr. měst — Práva městská Koldínova, ti- 
štěna 1579. 

Proch. — Faust Procházka. Vydal Biblí sv. 
r. 1870. a jiné knihy. 

Prot — Historie o těžkých protivenstvích 
církve české. 1756. Od. Kom. 

Prov. — Proverbium, přísloví. 

Pr. pr. — Práva pražská. 1513. 

Ps. ms. — Psalterium manuscr. 

Pt. — Orbis pictus prof. Fr. Patočky. 1870. 

Půh. — Kniny půhonné a nálezové. Vyd. 
Brandl. 

Puch. — Puchmayer Antonín, f 1820. 

Pulk. — Pulkavy Kronika česká. P., správce 
škohu v Praze, 1373.— 76. 



Pž. ~ Pažont Jos. Nauka o člověku. 1862. 
Rad. zvíř. — Rada všelikých z\iřat, sklá- 
dána 1395, popr\'ó vytištěna 1528. 
Rái. — Ríij ztracený. Z angl. přeložil Js. 

3g. — Vz Jg. 
Ras. — Rkp. podlé Rasiova učení, při němž 

jest Ranné lékařství Rogera a Vil. Sali- 

cetta. Z 15. stol. 
Rb. — Pravidla, pří8lo\i a povědění vztahu- 
jící se k správě veřejné a obecní i ku 

právu občanskému a trestnímu. Sebral Á. 

Rybička. 1872. 
Řd. — Obecní řád soudní a řád konkursnír 

Šest Fric, Strobach, Erben, Havlík a Neu- 
bauer. 1848. 
Reff. zdr. — Regiment zdraví J. Rancovia. 

Z lat přelož. Ad. Hubert z Riesenbachu. 

Před r. 1587. 
Reš. — Rešelův slovník latinskoČeský. 1560. 
Rf. — Vojenská bibliothéka. Seps. Ed. Rüffer. 

1870. 
Rk. — Rank Jos. — Slovník novinářský. 

1862. — Slovník jazyka ífeského a něme- 
ckého. 3. vyd. 1875. 
Rkk. — Rukopis kralodvorský. Stránky dle 

illustr. vydání Kořínkova. 1873. 
Rohn. — Rohnii Nomenclator (Slovník) česko- 

lat.-něm.). 1764.-68. 
Ros. — Rosa V. f 1689. 
Rostl. — Preslův Rostlinář. Vz Presl. 
Rozb. — Rozbor staročeské literaturv 1840. 

— 41. (Čítán ve schůzích král. společnosti 

nauk.). 
Rozk. — Rozkochaného Nomenclator. 1360. 

1364. 
Rozm. duše s tělem. — Rozmlouvání duše 

8 tělem. — Od M. J. Carolidesa z Karls- 

perku. Ze zač. 17. stol. 
Rozm. o včel. — Rozmlouvání o včelách. 

1816. 
Rs. — Prof. Jos. Riss. Sbírka kazimlnvú. 

Rkp. 1874. 
Rvac. — Rvačovského Masopust. 1580. Rybay 

Jiří. t 1813. 
Rým. — Rýmovní knížka. 1626. 
Ryt. křest — Rytíř křesťanský Erazma 

Roterod. 1519. 
Sal. — Salicetti. Vz Ras. 
Sbr. — Sborník. Kalend^ učitelský. Od 

r. 1857. 
Schl. — Dr. A. Schleicher, nar. 1821. f 
Schön. — Schöna Jos. Výpisky.^ 
Scip. — Scipio (Beriička Voj. Šeb.). 1602. 
Sedl. — Sedláčka V. Základy geometrie a 

fysiky 1822.-25. 
Sk. — Fr. Stranečka. Sbírka národních po- 
řekadel v Km. HL, 22. 
Slov. — Slovníček slovenský. Šest. V. Dušan. 

1848. Na Slov. := Na Slovensku. 
Smíl. — Z Pardubic Jan Smll (Flaška). 

t 1403. 
Smrž. — Pěček Smržický z Radostic. Mích. 

1609. 
S. N. — Slovník naučný. Od r. 1860. 
Sněm = Libušin soud. Vz L. S. 
Solf. — Solfemus či Pád Adamův. Rkp, 

z 15. stol. 
Sř. — J. Sol^. Seznam jmen hrušek a jablek. 

— Sbírka slov, frasí a přísloví r. 1869. 

Museu Českému zaslaná. 

1* 



r 



Srn. — J. Srnec. Přislovi. 1582. 

Ssav. — Ssavectvo J. S. Přešla. 

SŠ. — Fr. Suáil. (Pouhá čísla označuji str. 
Prosodie české; — Pis. = Písně; Bás. = 
Básné ; Mk., Mt. = evangelium sv. Marka 
neb sv. Matouše). 

Star. let. — Staří letopisové. Vyd. Palacký, 
1829. Vz. Let. 

Stč. — Prof. dr. Frant. Studnička. Nar. 1836. 

St. ski. — Starobylá skládáni. Vyd. V. 
Hanka, 1817.-24. 

St. svob. — Knížka o stavu svobodném. 1523. 

■Sv. = Slovosklad lat. jazyka. Šest. V. Svo- 
boda. 1853. 

Sved. — Knihy svědomí. 1569., 70. 

Světoz. — Světozor, spis obrázkový. Redakcí 
Sf. — 1834.-35. 

Svob. ovČ. — Svoboda Fr. Jednání o do- 
bytku ovčím. 1521. 

Sych. — Svchra M. t 1830. 

Š. a Ž. — Škola a Život. Paedagogický ča- 
sopis, od r. 1855. 

Šb. — Prof. Šembera AI. V. Nar. 1807. 

Šf. -- Šafařík Pavel Jos. f 1861- 

Šk. — Jos. Simáčka vinařský slovníček. Ru- 
kopis. 

%m, — Franta Jos. (Šumavský), f 1857. 

Sp. — Špatný Frant. Nar. 1814. 

Šr. — Školník pro učitelstvo, od r. 1852. 
Pořádá Jos. A. Šrůtek. 

Št. — Tomáš ze Štítného. (Kn. šest. = Knihy 
šestery, vyd. 1852 ; N. = Knihy naučeni 

^ křesťaiíského, vyd. A. J. Vrfátko r. 1873.). 

Štelc. — Štelcar J. Želetavský. Nar. 1530. 

Štěp. — Rkp. o Štěpařstvi. 

T. — TomlČkova Mluvnice česká. 

Tabl. poes. — Poesie Bohuslava Tablice 1806. 

Tech. — Technologie. Vyd. J. S. Presl. 

Th. — Versuch eines böhmisch-deutschen ju- 
ristischen u. geschäftsmännischen Lexicons. 
Von K. J. Tham. 1808. 

Tkadl. — Tkadleček Ludvik. V 14. stol. 

Tl. — Zeměpis dra. A. Tille. 1869. 

Tn. — Časoslovo české. Seps. Em. Týn. 1866. 

Toms. — Tomsy Fr. J. Slovník německý a 
český. 1791. 

Tov. — Kniha TovaČovská Ctibora z Cim- 
burka. Asi z r. 1497. Vyd. Brandl. 

Trip. — Historie církevní (tripartita) Cassio- 
dorova. Z lat. přel. J. Kocín z Kocinetu. 
1594. 

Trist. — Tristram. Romantická báseň z 15. 
stol. 

Troj. — Kronika ťrojánská. Z 15. stol. 



TS. — Základové tělocviku. 1869. — Názvo- 
sloví tělocvičné a Sermlřské 1868. Vyd. 
dr. M. Tyrš. 

Tur. kron. — Turecká kronika od Mich. Kon- 
stantina z Ostrovice. 1865. 

Tys. — S. A. TysBOta Správa pro lid obecný. 
Z írancouz. iazyka přel. J. Prokopius. 1788. 

Um. les. — ifměni lesní. Přel. P. L. Ziegler. 
1823. 

Ü8. — Usus (obyčejný způsob mluveni ; řeč 
obecná). 

V. — Adam Daniel z Veleslavína, f 1599. 

Vaňk. — Norb. Vaněk o Hospodářství. 1822. 

VeleŠ. — Slovník Jana VeleŠina. 1558. 

Vid. list. — Vídenské listy. Redig. prof, Jan 
Hromádko. 1812.— 16. 

Vn. — Grammatika řecká. Vzdělal dle Curtia 

A. Vaniček. 1863. 

Vrat. — Vratislav V. z Mitrovic. Nar. 1576. 
Vst. — Věstník bibliografický. 1872. 
VS. — Ze Všehrd Vikt. Kornel. Knihy deva- 
tery o právich a sudích. Okolo r. 1500. 
Vus. — Vussina KaŠp. Slovník Česko-lat. 

něm. 1700. 
Výb. — Výbor z literatury české. L, H. 

1845. a 1868. Vydala Matice česká. (Jg. 

a Er.). 
Vykl. pís. — Husňv Výklad na písně Šala- 

můnoyv. 1448. 
Vys. — Materiál k slovníku technologickému. 

Sebral Am. Vysoký. 1861. 
Wölk. — Wolkenbergrova Růžová zahrádka. 

1576. 
Zák. sv. Ben. — Zákon sv. Beneditka. Od 

B. Pytra 1760. 

Záv. — Závěty ze Závětic Jiř. Škola dvor- 
ská. 1607. 

Zk. — Skladba jazyka českého (Ski.); — 
Grammatika jazyka čes. a) zvuko- a tvaro- 
sloví (Ml. L), b) Větosloví, vidy a prosodie 
(Ml. n.). Sepsal V. Zikmund 1863.— 66. 

Zlob. — Zlobický. Jos. V. 1743.-1810. 

Zpěv. — Zpěvanky. Vyd. KoUár. 

Zříz. Ferd. — Zřízeni zemské Ferdinanda 
L 1530. 

Zyg. - Zyga, bakalář. 1543. 

Žal. — Žahnové. 1387. 

Žalansk. — Žalanský Havel, f 1627. 

Žal. Vit. — Žaltář Vitenberský. Z 1. čtvrti 
14. stol. 

Žer. — Z Žerotína Karel. 1546.-1636. L. 
= Listy ; Sn. = Sněm ; Záp. = Zápisky. 

^ Vyd. Brandl.). 

Žid. — Židek P., f okolo 1471. 



A. 



A jest púcodni, hrdelní samohláska^ jež 
ve slovlch jazykův indoe\TOp8kých nejroz- 
siřenéjši byla a na jejiž luisto, iak mladái 
formy ukazuji, ve mnohých slovecn i aneb u 
nastoupilo. Zk. — -á ve slovenéině a ve staré 
češtině Častěji se objevuje než v nynějSi řeči 
české a moravské; zajac — zalic, eaša — 
éiSe, jazero — jezero, dorážaf — aorážeti, Šb., 
diisa — duše, muža — muže. 

Kromě krátkého a rozeznávali Cechové 
i ve mluvě i v pismě také dlouhé á, toto 
pak snamenalo se v písmé nejprve zdvojením 
pismene a (aa) nebo se a to obyčejně ani 
neznamenalo: dáno, sam; později árkou nad 
nim : á, — Dlouhé á povstává bttď prostým 
dlouzenim krátkého a jako: skřivan-skřivá- 
nek, aneb vzniklo stažením z aja, ^'a, (/a, 
oja, ßje: kajati-káti, vějati-váti, smějati-smáti, 
přijati-přáti, stojati-státi, volaješ-voláS. Er. 
— Chybné se prodlužuje hlavně ve pHčestl 
minuléno^ ěasu v nářečich morav. : povidál, 
zavázal, Sb.; v Krkonoších: teďka, kápka, 
Kb. ; v jihovýchod. Čecháeh : spál, popád, 
éás, támj náši, váŠi m. spal, popadl, cas, tam, 
nam, vaši. Šb. 

A v násioTí slov českých a slovan- 
skpch vůbec (mimo některé nesklonné Částky 
řeči: aby, ač, ai, ale, aneb, an, ani, arci, 
aspoň, asi, af atd.) málo se uiívá. Jinde se 
odstraiiige : 1. předsutím hlásek j^ h, řid- 
č^i v : já (az, staroč. iáz) ; jablo, jablko, něm. 
Apfel ; javor, něm. Anom ; vajce (vejce), lat. 
ovum, něm. Ei, stslov. ajce; jahně (jenně), 
lat. agnus, Ht., Er., D.; jarmara, lat. arma- 
rium ; jakorát (v Krkonoších, Kb.), lat. accn- 
ratus ; v obecné mluvě inísty : hapatyka, hal- 
mara; — 2. presmykováním hlásek I & r: 
Labe, lat. Albis; raka (č. rakev), lat. area; 
robota, něm. Arbeit; řada, lat. ordo; — 3) 
proměnou hlásky a y o: Ondřej -Andreas ; 
osel, lit. asilas, lat asinus, Ht; op (opice), 
něm. Affe; opat, lat abbas. Er. V jiných 
cizích slovech se udrželo: anděl, apoštol, al- 
miižna, Alžběta, adressa, anýz. Ht., Kt., Er. 

A se stap&vjevá (vz Stupňováni samo- 
hlásek^ : chvat-chvátati, sklad-skládati. kladu- 
nakláaati, krad-okrádati, val-váleti (Gd., Kt.) ; 
hlavně tvo'řime-li opakovači časoslova y-va. 
Ale i u substantiv, km. hrad-hráze. Vz Tvo- 
ření slov. 

A Tzniká 1. 9tupiío\&nim jiných samo- 
hlásek a sice: a) stupňováním samohlásky e: 
žahadlo od žeh. Ht. Vz Í7 v a. — b) St, 
samohlásky é: saditi od sed, m. sěd. Ht. Vz 
Ě y a; Tvořeni slov. — c) St. samohlásky 
o : raniti od ron. Ht Vz O. — d) St. samo- 



hlásky u: vypraviti od pru. Ht Vz. Ü. — 
e) St, samohlásky y : baviti od by. Ht. Vz Y. 

— f) St. samohlásek Zar: valiti od vl, ma- 
řiti od mr. Ht VzL, R. — -2. Rozjedenun 
ý y oj (ej).a ú v au (ou). Vz Ý, Ů. 

A se- přehlásilo v e: 1. © nominativech 
měkkých a kmenúv rodu žen., v nichž a až 
do 12. století výhradně se udrželo: LubuŠa, 
duša, vlaštovica (LiubošiiL Mališia, Závišia). 
Od polovice 12. stol. střídá se ia s ie. Stav 
tento nemění se leč koncem 13. stol., když ie 
vrch obdrželo: ZáviŠie, Granicie, dušie. Od 
konce 14. stol. nastupuje Čisté e, které po- 
dnes trvá : duše, Libuše, a^oliv se i v ruko- 
pisech 15. stol. časem ie objevuje. Jir. — 

2. V genitivech jednotného čísla rodu muž. 
a střed, měkkého zakončení -ia : muža, mužie, 
srdcie^ — muže, srdce, slunca — slunce. -- 

3. V přechodnících času přítomnéJio : volaja — 
volaje, stoja -— stoje. — 4. Ve příponě pod- 
statných jmen v -aj ukončenýá^ : obličaj — 
obličej; cde zůstalo v: kraj, stáj, háj, ráj, 
máj. — 5. V předponě superlativu nay. naj- 
lepŠÍ — nejlepší. — 6. k imperativu: sekaj 

— šekel, ale zůstalo v: liý, kaj, taj, hraj^ 
(vedle hřej). — 7. F kořenech a kmenech asi 
v polovici 12. století ; ale mluva obecná bránila 
se této změně a v skutku, než dvě století 
minula, vzala ona z veliké části za své: Ja- 
romír — Jeromlr, Mořena — Morana, — Jir. 

A se tedy proměnilo v e přehlasová- 
ním: a) postapn;|^m (vz Přehlasování) na 
konci slov již v nejstarší češtině a toto pře- 
hlasování bylo, jaí jsme již pravili, v 14. 
stol. všeobecně dokonáno. Gb. V nejstarších 
památkách jest dosti nedůsledně provedeno. 
V L. S. jest počet nepřehlaso váných roven 
počtu přehlasovaných a: sljrše — slySa, ale 
1 buria a zmija. V Ev. se jeví více Šetrno- 
sti k a nežli v L. S. : zjevno m. zjavno, ale 
i: duša, moja. V Mat. verb. převládá pře- 
hláska zvláště v příponách : kozie brada (ko- 
zia). V Rkk. jest přehláska pravidlem. Bě- 
hem 14. století zavládlo přenlasování toto 
češtinou takým rozsahem, že i po tvrdých 
souhláskách platnosti nabývalo a i do koře- 
núv vniklo : Čes, nem, vem, m. čas, nánh vám. 
Ale později, iak jiŽ řečeno, vzdala se čeština 
přehlásek v kořenech a kmenech jenom ně- 
kolik jich podrževši: čekati^ Čejka, čep. Če- 
pice, ječeti, žel, ječmen, ještěr, jez, jezvec, 
žert atd. Kt; -— b) zpátečnim, ale jen 
u skrovné míře: ve spřežce oj: dej m. daj. 
Nepřehlasované aj čteme aŽ do konce 15. 
století (tedy se a před j nejdéle udrželo) : 
najjasnějŠí, zpominaj. V průběhu 16. století 



6 



ř 



jsou bí oba způsoby asi rovny; na sklonku 
16. století jest ej pravidlem. — 2. Ve jménech 
utvořených jtrslov. — janinvb. Eiměnin, Ri- 
mljanin'b. Česká střídnice této přípony jest : 
-ěnln n. -enin, a se totiž od niisledujlcl inekké 
hlásky (zpátecno) přehlásilo v e: Slověnin, 
měštěnín, měStěné (Št.). V 15. století počí- 
nají se %'ýminky množiti: křesťané, Římané, 
zemane, Pražané. V 16. století jest zákon 
o zpětném přehlasováni v těchto jménech 
zapomenut. Tím zrušila se zpětná přehláska 
těchto jmen a zmšena zůstala podnes. — 3. 
V jiných jednotlivých slovech a případech, 
v nichž nepřehlasované pr\'^otné a se zpětnou 
přehláskou e se střídá: čeledi. Čeleď, čeládka; 
uieblěj zlosti, vedle diabelská mo'c; dieblik 
vedle ďábel m. diabel, Gb. ; kněžna m. kňažna 
(L. S.) ; světice m. svatice (Älat. verb.) ; světí 

— svatí Pass. — A pak se n^přehlaso- 
Yalo v pHůesti a přechodníku mirmlého času : 
uslyšav, držal, ležal ; uslyŠán, držán (podnes). 
Až do 16. století byly formy ku př. slyšav, 
slyševSi, slySevŠe pravidelné a slvšev^ sly- 
Šavši, slySavše nepravidelné. V slysav jest a 
nepřehlasované, v slyševŠi (-Se) jest zpětná 

Eřehláska e, Y nové Češtině ujala se pře- 
láska e také v mužském slyšev. Týmž způ- 
sobem tvořeny byly tvary: držal, -a, -o; 
pl. drželi, -aly, -ala (ne: držali, -ely, -ela); 
nyní: držel, -a, -o; -i, -y. -a. VpHcestí mi- 
nuUm trpném není rozdílu mezi češtinou 
starou a novou, všude jest pravidlem pře- 
hláska e, jen v drŽán a slyšán nepřehlaso- 
vané a se udrželo. Vz Gb. 

V 15, a v první polovici 16. stoh jest pro 
zpátečné přehlasování i pro zrušeni přehlásek 
převraty proto v památkách té doby nepře- 
hlasované a, přehlasované e a po zrušení pře* 
hlásky e opět nepřehlasované a jedno přes 
druhé se střídá a mate. Bylo tedy v užívání 
do 14. stol.: daj; křesťan, křestěné^ vzal^ 
vzěli ; v 15. a v polovici 16. stol. : daj i dej 
(do konce 16. stol.); křesťan, -ěné i -ané; 
vzal, vzeli i vzali ; od druhé polovice 16. stol. 
dej (od 17. stol), křesťané, vzali. — Pře- 
hlásky se tedy z části zase odstranily 
a sice a) zrušením přehlásek postupných. 
Od konce 13. stol. do Konce 14. stol. "s^sky- 
tiýí se některé sem spadající přehlásky, které 
se tedy po 14. stol. opět zrušily : čes, jesný, Že- 
lář m. čas, jasný, žalář. — b) Zrušením pře- 
hlásek zpátečných 1. ve spřéžce oj : tainý — 
tejný. — 2. Ve jménech tvořených příponou 

— janifťh zrušila se přehláska v 15. a 16. 
stol.: měšťané. — 3. V jednotlivých slovech: 
smáti, přáti. Gb. Vz více v Historii českých 
samonlásek. Sestavil J. Gebauer. Ve Sbor- 
níku musejním II. v Praze 1870. — 

A se krátí (vz Skracování samohlásek). 
A se krátí v a: 1. u Časoslov dvouslabiénýchf 
tvoH-li se z nich jména přídavná příponou 
-cí: hráti — hrací; u třislabičných ziistává 
kmenová samohláska dlouhá aneb se krátí: 
kráječi — krajecí. T. Vz -cí. — 2. V kom- 
parativu v -si u jmen přídavných v -ký 
ukončených: krátký — kratší; krásný — 
krásnější a kraŠší. — 3. Zdrobňujenhe-li jména 
přídavná: krátký — kraťounký. T. — 4. 
Ujmen podstatných, kdykoliv slova o slabiku 
přibývá: mráz — mrazu, práh — prahu, 



kámen — kamene, pás — pasu, hrách — 
hrachu. — 5. V genitivu pl. u slova: jádro 

— jader. — 6. ÍT odvozených zdrobnělýchi 
žába — žabka, brána — branka. Mk. — 7. 
17 dvouslabičných jmen podstatných rodu žen. 
v -a ukončených (dle ,Žena*): srostitých či 
konkrétných, mají-lipřed posledním a (n. za 
kmenovou samohláskou) jen jednu soúhláskuy 
kdyi slova bud o slabiku přibývá (brána — 
branami) aneb ubývá (gt. pí. bran), nebo když 
druhá (poslední) slabika stává se dlouhou 
(instr. sg. branou, dat. pl. bránám, lok. pl. 
branách). Tedy se v těchto případech á krátí 
v a: v instr. sg. a y-gt", dat., lok. a instr. 
pl. ku př. brána, brány, bráně, bránu, bráno, 
branou ; pl. brány, bran, oranám, brány, brány, 
v branácn, branami. Tak také : dráhsL jáma, 
kráva, pára, rána, sláma, tráva atd.; ale 
kláda, páka, spála a blána v těchto pádech 
á prý nekrátí*^ tak ovšem někteří nČI, ale 
těchto tvarův doklady nedolíčili, naopak 
Čteme: Nohy jejich sevřel kladou. Br. Tedy 
kraťme á i v těchto slovech. — Pozn. 1. 
Mázdra, Čárka, sázka, brázda, vráska, lávka, 
chvála, sláva atd. nekráH á a sice má?ďra 

— lát7A:a proto, že miýí po á dvě až tři sou- 
hlásky, chvála pak a sláva, že neznatnerMJi 
nic srostitého (žádné osoby nebo věci). Zk., 
Kz. — Pozn. 2. V obecné mluvě se hrome 
genitivu pl. (bran) ani v srostitých jménech 
á nekrátí, říká se z^isté: bránou, bránám, 
v bránách, bránami. Jir., Sb. — 8. ásekrá' 
tivá před jpříponami : -ka, -ač, -tel, -ař, -átko, 
-í, -ěný, -ec. -ice, -izna, -itý, -ný, -ský. -sťvo, 
-ový atd. : oádati — badač, hájiti — najitel, 
kráva — kravař — kravský, pták — ptáci — 

Etačátko, sláma — slaměný, mlátiti — mlatec, 
ába — babice ■— babizna, báně — banitý, 
háj — hajný, žák — žactvo, Pražák — Pra- 
žačka, mráz — mrazový. Pk. Vz tyto přípony. 
A se střídá (vz StíPidání) s jinými sam^)- 
hláskami: 1) s e t. j. místo staršího a pů- 
vodního a nastoupilo časem e: beran, berla, 
na Slov. baria, baran (také na Mor.), zvětralý 

— zvětřelJJ^. Ht. V obecné mluvě se a v mno- 
hých knuinách udrželo, v Krkonoších: še- 
radný, ŠKaradý, po merandě. Kb., slyšať, 
držať, Čakať, Ht, Hš. m.: šeredný, škaredy, 
po merendě, slyšeti, držeti, čekati ; v nářečí 
valaš. a slov. na Mor.\ těla, sica, nelza m. tele, 
sice, nelze, Šf.; u Opavy: kniža, jaleň, hadbáv 
m. kníže, ielen, hedvábí, Hš., Šm. ; ve středních 
Čech. : jáhla, nřablo, řešato m. jehla, hřeblo, 
řešeto, 8b. ; na Slov. : sa, slepica, sadat, lad, 
lan, Čakať, Čaša^ duša atd. m. se, slepice, sedati, 
led, len, čekati, Číše, duSe. Šf., Šb. — V da- 
tivu pí. nem a vem m. nám a vám (strč. 
snad: nam, vam). Tyto dva tvary vyskyťují 
se od polovice 13. stol. až do polovice 14. 
stol., ale jen výminkou vedle pravidelného: 
nám, vám. Mimo to: bezmale, nestojte, žleb 
m. bezmála, nastojte, žlab. Gb. Sem dlužno 
čítati w^vražiti místo navražiti. Kos. — 2^ S ^ : 
osiřalý a osiřelý, odolati a strČ. oaolěti, 
mlčati — mlčeti. Ht. V jižních dech, : opršalej 
a v písni: osiřalé dítě (jinak: osiřet), Kts'; 
u Badhošté na Mor.: koťa, tobia m. kotě, 
tobě; u Opavy: mja m. mě. cb. — 3) S ia 
nutně v strČeštině a slovenčině po: ft, č. š, 
Ž, r, ň, z: duŠia — duŠa; také po r: búra 



— buría, zora — zoria. V nové čeStine máme 
přehlasoTánim všude e, é: duše, bouře, zoře, 
záře, svíce, země. Ht. — 4. S I, í: Žihadlo 
a žahadlo, Ht.; strč. asa, nyni asi, Gb.; na 
Mor, a na Slov.: zama m. zima; na Slov,: 
sňali, časa, zajac m. sníh, číše, zajíc, Šf.; á 
m. i v třetí osobě pl. časoslov v -ím: oni 
ehodá, ČiĎá m. chodí, činí. Šm. — 5. S o 
a sice a) v nerozlučitelných předložkách : pa, 
pra, raz vedle po, pro, roz: pohubiti a strč. 
pahnba; pačesy, pamět, paroh, patoky, — 
počet, pomoc. Místo pni máme nyní pro; 
předponou pra znamenáme nyni jen věci 
prvotní a stupně pokrevnosti: praboh, pra- 
hora, praČas, praděd, pravnuk. Ht. Vz Pra. 

— Tato proměna padá do doby předhistorické. 
Gb. — b) Ve slovech vypůjčených aneb ve 
slovech slovanéiné s jinými příbuznými jazyky 
společných : ocet, lat. acetum ; oltář, lat. 
altare; kostel, lat. castellnm; komín, lat. 
caminus; pop, něm. Píaif ; pohan, lat. paganus; 
komora, lat. camera. Ht., HS. Srovnej ještě: 
moře, lat. maře ; nos, lat. nasuš ; hosí, něm. 
Gast; moc, něm. Macht; noc, něm. Nacht. 
Ht. — c) Ve mnohých jiných slovech: brada- 
vice, palaš, strava ; na Slov. : bradovica, pa- 
loš, strova. Ht. V Opavsku: mo milo m. 
má milá, \6kom m. volám. HŠ. — Vz O 
v a; Tvoření slov. — 6) S u: dokud — 
dokaul, odtud — odtad, osupiti — osapiti 
se, vSudy a všady, kudy — kady, Ht.. místy 
zumek m. zámek. Há. — 7. S y: tehdy — 
tehda, nikdy — nikda, když — kdaž, káv 

— kda. Ht. -á s y od nepaměti se střídá. 
Gb. (Historie českÝch samonlásek, str. 102.). 
Sr.: Kobyla, lat. caballus; syt, něm. satt; 
strč. akkusativy pl. ny, vy s pozdějšími ná.s, 
vás a skr. nas, vas. Ht. — Místo a klade 
se v obectté mluvě v nomin. a akkus. pl. 
u adjektiv a přičestí y: velký města vyho- 
řely. — Potom máme a m, y ve jménech 
koUéktivných (hromadných): borka — borky; 
vreha, dola, luka m. vrchy, doly, louky; 
potom a m. y u místních jmen: Benátka 
m. Benátky; Pecka, Slatina m. Pecky, Sla- 
tiny. Šb. — 8. S ae v středním Slov. : maeso 
m. maso; těšae sae (těšá sa, těší se). Sm. — 

A jest pHponou: 1. v přechodnlku pří- 
tomné neskonalém a btidou<mě skonalém rodu 
muž, (pro rody ženský a střední jest v nové 
češtině: -ouc, v pl. pro všecky tři rody: 

— ouce): veza, vezouc, vezouce. Které ne- 
mají: — a, — ouc, — ouce, mají: — e, íc, 

— fce. Vz Přechodník. — 2. Ü přídavných 
jmen určitého zakončení rodu ženského: ý, 

— á, — é. Vz. Tvoření slov. Tato jména 
přídavná skloňují se i tenkráte, když význam 
podstatných jmen mají^ podlé ,Nová*. Vz 
Nový. Ku př.: Komorná, panská, krejčová 
atd. Taktéž vlastní jména osob v — á ukon- 
čená: Světlá. — 3. TJ jmen přídavných 
neurčitého zakončení: čm, čma, — o. — 
4. TJ jmen podstatných. Vz Tvoření slov. 
Ku př. : chasa, cesta, láska, hlava, tma, hrdina. 
Jg. — Pozn, Veliká čásť osobních muž. jinen 
utvořena tím, že k jménu obecnému přista- 
vena přípona -a: hněv — Hněvá, radosť — 
Kadosta, hosť — Hosta. Jir. — 5. Vpříčestích : 
znal, znala, znalo ; -11, -ly, -la. — 6. Při zá- 
jmenech: ten, ta, to; sám, sama, — o. atd. 



O skloňováni jmen v — a n. t — á 
ukončených a stran koncovky — a 
pamatiyme si toto: 1. Jména rodu žen- 
ského v -a ukončená sklánějí se podlé „Žena." 
Vz Žena. — 2. jTaAíéi jw^na mužská ö — a 
ukončená: pastueha, sluha, vévoda, trouba, 
hrdina, vlaayka, starosta, vozka aUl.ajména 
vlastní: Sláma, Vrána, Snjolka, Svoboda. 
Ale v dativu a lok. sg. mají koncovku — 
I ovi a v pl. sklánějí se podle prvního muž- 
skéJio sklonění (Vz Páv), jen že mají v nomin. 
a vokativu pl. koncovku — ové (ne: i). 
Ale ani to není neobyčejné, sklánějí li se 
i v pl. podlé ,Žena^: starosty, starost, sta- 
rostám (Č.); aspoň v lok. a instrumentale 
pl. někteří raději dle „Žena" je skloňují: 
v starostách, starostami. Mk. Cf. Sluhy! 
buďte svých pánóv poslušní ; Již vás nediem 
sluhami, "^ale přátely. Št. N. 66,, 276. — 
Předchází-li měkká souhláska: Hodža, báfa, 
bača atd., sklánějí se takto: Yáňa, Vaně, 
Váňovi, Váňu, Váňo, Váňovi., Váňou, pl. 
Váňové atd. — Končl-li se jméno v — ta 
n. — sta (husita , basista), má trojí nominativ 
a vokativ pl.: husiti, husité, husitově. T. — 
3. Osadní jména v — an. — á ukončená 
sklánějí horané pod Krkon. rádi dle vzorce 
středního: Bystrá, do Bystrého (jakoby byl 
nomin. Bystré); Bělá— v BělÝm. Výjimkou 
jsou : Horka, Světlá. Kb. — 4. U jmen, jež 
dle ,Žena* se sklánějí, kladen bývá v obecné 
mluvě české v důvěrném hovoru aneb když ně- 
koho uctíti chceme, nominativ místo vokativuy 
hlavně u jmen vlastních: Milá kmotra m. 
milá kmotro! Holka! Anna! Pane Straka 
(vz Pán). Také v Kat. 2990: Mjlá panno 
Katerina. Ale pravidelná jest i zde koncovka 
o. Ht., Zk., Bs. — 5. Jména v -a ukončená, 
jichž jen v pl. užíváme, jsou rodu středního 
a sklánějí se dle ,Slovo*: kamna, vrata. — 
6. Staroklassicka Jména v -a ukončená 
skloňují se a) mužská jako v češtině, vz 
předcházející 2) a Despota. — b) Ženská 
a) mají-li před — a souhlásku^ dle ,Žena^- 
Aetna, v ; ß) mají-li přtd -a samdhlá^ku^ 
dle 4^uže*: Asi -a (Asie), -e; Man -a, 
-e; c) neutra dle ,Slovo*: Leuktra (pl.), 
gt. Leukter, dat. Leuktrům; Megara (pl.), 
gt. Megar (také: Megara, y, f.) atd. Drama, 
gt. dramata, dat. -u atd.; taktéž dogma, 
gt. dogmata atd. — 7. a jest koncovkou 
genitivu sg. při prvnítn mužském sklonění 
a sicQ u životných (u neživotných jest 
koncovkou u: páv, a; strom, u). Ža staro- 
dávna měla i neživotná koncovku — a a 
některá z nich zachovala ji podnes a sice a) 
Jména obyčejnější, jichž se Často užívá (toto 
časté užívání jich jest právě toho příčinou): 
dobytek, hřbitov, chléb, kostel atd. — b) 
Jména měsícuv a dní (kromě listopadu a 
pátku): leden, dna; únor, a; čer\'en, vna; 
pondělek, Ika; čtvrtek, tka atd. — c) Jména 
měst a vesnic, znamenají-li jen jeden předmét, 
která tedy nejsou jména obecná, druhová: 
Jičín, Londýn, a; ale: Písek, sku, Most, u, 
Petrohrad, u (poněvadž jména Písek, Most 
atd. jsou také jména druhová: písek, most). 
Avhak Tábor a Náchod mají -a. — Jako 
jména měst, tak mají v genitivu -a také 
jména zemí, řek, hor, ostrovů: do Aegypta, 



8 



od Býna, do Tibera, se Zebina, b Kithairona, 
z Rhoda atd. — d) Některá moji i -a i — 
ti: duch, chlév. — e) Některá moji po před- 
loikách ráda -a: dvůr, gt. dvoru, ale: do 
dvora; rok, u, ale: do roka; ostrov, u, ale: 
do ostrova; taktéž kout, rybník, sen, les 
atd. Kz. — Slova jednotlivá najdeš v tomto 
slovníku; majl-li v genitivu sg. — a, jest 
u nich zaznamenáno. 

A se TSOUTá ve východnim Ařov.: barao, 
tarhaé, zamo, m. brzo, trhati, zrno. 8f., Šb. 

A spojka. Spojuje slova i vety. Já a ty. 
Utéci chce před sv^iistienem a kamž pójae 
a stien vždy s ním. St. — Je4i slov více, 
klade se oby^jně mezi dvě poslední: Bod- 
láŽí, křoví a tmí. — Pro důraz se opakuje: 
A harfa a loutna a vlno bývá na hodech. — 
Odpovídá a stvrzuje. Znáte mého bratra? 
A známe. 

1. ,A* ve větách spojovacích. Vz Veta 
spojovací. Klade se, 1) když se dvě véci^ 
osoby, vlastnosti v jeden celek poji. Pojí-Ii 
se jich vícey klade se, jak již řečeno, a mezi 
všecky aneb jen mezi dvě poslední. Věk 
míj ie stálý a mladý. Jel. Z vůdcův a rádcův 
Bvýcn pochlebniky míti chtějí. Kom. — 2. 
Kdy i se dvě neb více činnosti^ které současny 
jsou aneb jedna za druhou jde, v jedno spo- 
jují. Jdi a rci jemu. Br. Přines a budu jísti. 
Br. — Pozn, v živých vypisováních slova 
a věty bez vŠeiiké spojky se hromadí. U nohou 
jeho se skrčil, padl, ležel. Br. — 3. Když 
se odpovědi k otázce přivazují a spolu ke 
skutečnosti učiněné odpovědi se ukazuje. 
Prosím, pojď také. Kterýžto odpověděl : A 
já půjdu. Br. — 4. Když se s ď&razem pojem 
předcház^ící vykládá a omezuje ; tu se často 
zájmeno to přidává. Sluhu a sluhu věrného 
z něho máš. Lom. Anně pak dal díl jeden 
a to výborný. Br. Prší a tuze. Dostal jsem 
tři listy a listy velmi obšírné. — 5, Š on, 
ona atd. se stahuje: a oniran, a ona=ana 
atd., vz An. — Zk. 

2. A ve větách účinkových (sousledných; 
vz Věta účinková) klade se s konditionalem: 
1) Když obě věty záporný jsou, lat. quin, 
qui non, něm. dass nicht, ohne dass, ohne 
zu. Mezi lidmi není nikdo tak dokonalý, 
aby se nikdy nezmýlil. V. Není toho man- 
želství, aby se v něm nepřihodilo něco od- 
porného. Ht. — 2. Je-li věta hlavní, tázací 
nebo formy tvrdicí, avšak smyslu záporného. 
Může-liž kdo choditi po uhlí, aby nohy jeho 
se nepopálily? Br. — 3. Když věta hlavní 
jest zápxymá n. tázací o smyslu záporném, 
dle věta vedl^ší tvrdicí. Zde se klade v lat. 
ut. qui, v něm. dass, so dass. Aniž jest kdo 
tak nesmyslný, aby to, což bílé jest, Černým 
jmenoval. V. — 4. Když veta hlavní jest 
tvrdicí nebo smyslu tvrdícího, lat. nt. něm. 
80 dass, kde obsah věty vedlejší jako za 
cíl věty Mavní a za vrch její činnosti se 
staví. Trestati vás budu tak, aby se příkladem 
vaším jiní kárali. V. Ktož proti němu sě 
vyrazil a on každého dolov srazil. St ski. 
— Fozn. 1, Místo a s konditionalem klade 
se a) že s konditionalem. Kdož jest, že by 
tě litoval? Br. — b) Klade se: který, jenž. 
Kromě tebe není nikoho, kterýž by měl 
právo koupiti pole to. Br. — Zk. — Fozn. íi. 



A spcjka nesprávně se Jdade před sousledným 
,procež^, na př. : Nedbali jste naŠÍ rady a 
pročež těžce toho pykati budete. Jest totiž 
pročež zzsí protož, bylo by tedjr ,a pročež' 
zza a protož. Zde má býti buď jen: pročež 
toho pykati budete, aneb: a protož toho 
pykati budete. MS. — 

3. A ve větách pHpouštěcich. Vz Veta 
připouštěcl. Spojuje se obyčejně s osobnými 
zájmeny: a já, a ty, a on (an), a ona (ana), 
a ono (ano), a my, a vy, a oni (ani), a ony 
(any), a ona (ana). Pcjí se: 1) sindikativemy 
když se něco skutečného připouští =: lat. etsi, 
něm. obgleich, ungeachtet (dass), trotzdem 
dass. Mnohý svůj statek položil v tisíci a 
on stál na tíri tisíce. Háj. Vymlouvá se, an 
ho ještě neviní. Jg. — 2. S konditionalem, 
ale potom se spojka a obyčejně vynechává^ 
lat. ut, etiamsi, licet, wenn auch, gesetzt auch 
dass, wenn gleich. Užívá se ho, když se 
něco možného, pouze smyšleného připouští. 
Aby bohatým byl, moudrý není. Jg. Bvť se 
ujali všichni ti roubové, nebudou vŠak jen 
zákrskové. Kom. — Pozn. Vedle formy hon- 
ditionalu stává částice: i, pák, A místo 
,byí i, byť pa¥ stává: třebas, chybně vSak: 
byť by, vz toto. Ať ho někdo hlídá, třebas 
přes noc jemu po třech groších placeno bylo. 
Sved. — Zk. 

4. Ve větách odporovacich , vz Věta 
odporovací. Lat. vero, autem, něm. aber, 
jeaoch, indessen. IClade se: 1) Když se 
činnosti a účinky, které sobě odporný jsouj 
proti sobě kladou. Hledím a nevidím nic. 
Kom. Vezme pověrek, chce ho práti, a man- 
želka jeho mu nedá. Sved. Otec dobrý a 
matka zlá. Začalo poprchávati a zase přestalo. 
Us. Neměj nikdy nepřítele za ovci a vždy 
za vlka. Prov., Lb. Král veliký pán a lopatou 
cukru nejídá. Prov. Pk. Po světě poČe ne- 
tužiti a svému choti slúži ti. Kat. 1102. Tamtéž 
w. 2645., 3289. — St., V^b., Jg. — 2. Když 
s myslí pohnutou otázky činíme a je výrokům 
předchodným na odpor stavíme. Bádá bych 
*áz neplakala a řekněte (iz: ale řeknete), 



leplakal? Rkk. Ö5. — Dle Zk. 



jaz nepu 
Kto by n 

5. Ve větách přiéinných (vz Věta pří- 
činná), v nichž udávají se příčiny toho, co 
se v první větě pravilo zz kdežto, když, 
ješto, an zatím. Jak mohu utěšen býti, a já 
mám zármutek veliký. Co se nemám hněvati 
a ty křivě svědčila. Sved. — Klade se tedy^ 
když se okolnost odporná vytýká, která vý- 
roku hlavního fiepřipouétí a o jejížto platnosti 
žádné pochybnosti Ťiení. Věta hlavní jest 
obvčejně formy tázací. Kterak já tě tam 
naleznu a já tě tuto vidím? Pass. — Zk. 

6. Ve větách podmihovacich. Vz Věta 
podmiňovací. A se pcjí s kotiditionalem 
v obou větách, ale obyčejně se spojka a 
vypouští. Dobře by bylo, aby se smířili. 
Sved. Dobře by bylo, by byl nikdá do 
mého domu nechodil. Pass. 

7. Ve větách účelných s konditionaletn, 
ut, quo, ne (aby ne), oass, damit, auf dass. 
Vz Věta účelná a Zk. Ski.. 460. To píšeme 
vámj aby radost vaše byla plna. Br. To proto 
učinil, aby viru tu lépe potvrdil. Pass. — 

8. Ve větách časových. VzVěta časová. 
Viděl jsem ho a on (an) spí. Volal jsem na 



A — Abraham. 



né, a ony (any) byly v sahradě. Jan přiSei 
do hvozda a my snídali. Sved. 

A spojuje se s jinými částicemi: abrž, 
a ne, a nebo, a jestli, a i, a protož, a tak, 
a ačkoliv, a jakkoli, a sice, a vŠak. Jg. — 

A na rcLkouakých minci<^ znamená min- 
covnu vídeňskou. Kk. — Od a až do ž =: od 
poetku až do konce. Jg. -— Fúzn. Vz Při- 
epévky k historii Čes. pravopisu a výslovnosti 
staročeské. Sebral a sestavil Dr. J. Gebauer. 
V Praze 1871. Spis musejní č. 117. 

A a === ale ale, a však. Lekl bv sě, ktož 
by stavoval královy listy, když by zvěděl, 
že to vie král. A a Člm-tě veěši pán Bnoh 
nade vše krále. Št 

Aaehen, mě.. Cáchy, V.; také: Ach, u. 
m. ^'eli se do Áchu. V. 

-ab-,áb. Přlponajmen podstatných : jestřáb, 
koráb. Jg., D. — Čhodim auf und ah Cněm.), 
špatně m. : procházím se, přecházím. Šr. 

Abalda, y, f., ze Špaň. apalto,, hlavní sklad 
tabáku. Bk., G. A-de^ Tabaksniederlage. 

Aba-s, nta, m., král argivský. — Aban- 
tovie = Perseus. 

Abbas, a, m., opat, der Abt. 

Abbatyse, abbatišej e, abatiška, y, f., opat- 
kyne, Aebtissin, V., z lat. abbatissa, před- 
stavená ženského kláštera. Rk. — Vz S. N. 
— Abatišin, Abatišěin, 

Abbatišstvi, n., klášter s abbatíši ; 2. dů- 
stojnosť abbatiSe, Pulk.; 3. statky takového 
kláštera; 4. obydli abbatiše. Jg. 

Abder-a, y, f., dle „Žena**, nebo : Abder-a, 
gt. Abder, pl., n., dle „Slovo", mě. v Thracii. 

Abeceda, y, f., nstálený pořáílek pismen. 
Das Abc. A. latinská, řecká atd. Učiti se 
abecedě. V. Podlé abecedv něco pořádati; 
a-du obohatiti. Ani úst (huby, Lb.) abecedou 
neproplákl. V., Č. Vz Neučený, Hloupý. A. 
švadlen: latinská, gothická, francouzská atd. 
Us. — 2, A.J základni pravidla (vědy). V. 
Anfangsgründe. — 3. A, slabikář, D. Abc- 
buch. — 4. A,, nedouk. Kom. Idiot, — 

Abeeedář, e, m., kdo se abecedě uči, iá- 
ceh, Abcschüler; 2. neumělý člověk, Idiot, 
Kom.; 3. slabikář. Abcbuch. V. 

Abecedářka, y, f , žákyně, vz Abecedář, 1. 

Abeeedáml pachole, žáček (abecedě se 
učící). V. 

Abecední lístek, knížka, tabulka; litera, 
V.; pořádek, sestavení slov. Abc — 

Abeeednik, a, m. » abecedář, 1. D. 

Abecedovati, abecedě se učiti. Das Abc 
lernen. Us. 

Abel, e, m. Br., Mkl. Lépe : Abel, a. Vz-el. 

Aber, něm. Hledím a nic nevidím. Nehleď 
na řeč, alt na věc. K ctnostem po naučeních 
jest cesta daleká, nez po příkladech blízká 
a platná. Těžko se mnohým zalíbiti, všech- 
něm pak zhola nemožno. Kostel neveliký, 
v^ák veselý. — Mk. 

Abfallen. Listí, květ se stromu padá, 
prší, sprchá. — Obrazně. Vom Jemanden a., 
od někoho odstoupiti, ustoupiti, odvrátiti se, 
někoho se strhnouti, zpronevěřiti se, proti- 
viti se komu (vz jednotlivá tato slova), Mk. ; 
vz Odpadnouti. Am Körper abfallen: tratiti 
tělo, (v těle) se přepadati, hubeněti, spadati se. 

Abhängen. To jest na dobré vůli tvého 
bratra. Pass. To jest pH vás, můžete udělati 



nebo neudělati. Sved. V boji vSe na štěstí 
jest. Jel. — Mk. Vz Viseti, Záviseti. 

Abiád, e, m., král judsky. Br. 

Ab initio, lat, od počátku. 

Ab instantia (lat) někoho propustiti z vy- 
šetřování, t j. za příčinou nedostatku dů- 
kazův. S. N. 

Ab inteatato Gat.) zemříti «» bez posled- 
ního pořízení. — Dědic db intestato, kdo ne- 
dědi z poslední vůle, nýbrž podlé zákona, 
když poslední vůle není. S. N. 

Abiturient, a^ m., z lat., »» odcházející. 
O žácích odcházejících ze Škol, zvláště z gy- 
mnasií na universitu, S. N., a z realek na 
techniku. 

Ablativ, u, m. A. zachoval se v latině. 
Pádu toho užívalo se na otázku odkud a 
k vytknutí příčiny. Nad to se užívá ablativu 
v latině místo lokalův a instrumentalů vyhy- 
nulých. Zk. — Ve slovanštině již v nejdáv- 
nějších dobách zmizel a nahrazuje se pra- 
videlně genitivem. Gb., Zk. — Absolutní 
áblativ latinský vyjadřuje se v češťiné: 1. 
vazbou spfechodnikeni. Nepřátele poraziv zví- 
tězil. — 2. Přiéestim. Chlub se přátely, kteří 
po ztraceném statku zůstanou. — 3. Podstat- 
nými jmény prostými nebo s předložkami: 
v, pod, w, při, po, s, na, za atd. Po smrti 
Trajanově Hadrianus panoval. — 4. Celými 
větami pobočnými. Podsekne-li se kořen, peň 
hyne. KI. — Pozn. Absolutní a. vyjadřován 
býval hrubým latinismem v staré češtině a sice 
a) bud genitivein : Nemajících oněch (non ha- 
bentibus illis), odkud by zaplatili, odpustí 
oběma; h)bw{ dativem: Budůznamenie vad- 
núcím lidem pro strach ; c) bud nominativem : 
Mnějlce tehdv lid i myslíce všichni v srdcích 
svých, otpovždě Jan. Jir., Strčes. mluv., str. 
73. — - Vz : O ablativě ve slovančině a litvan- 
čině. V Praze ia58. 

Abnob-a, y, f. U Klraanův čásf černého 
lesa v Německu. 

Abnormni n. anormalní, z lat abnormis 
=* nepravidelný, potvomý. S. N. 

Abo zz: nebo, oder. Na Slov. 

Abonnement (fr. abonman), předplacení. 
— Ab. suspendu = předpl. neplatí. — Ab. 
na noviny, na místa v divadlech, na koupele, 
na obědy atd. 

Abonnent, a, m., předplatitel. 

Abonnovati se na co u kobo dle čeho 
(dle oznámeni) ^= předplatiti se, abonniren, 

Aboriginové, lat., autochtonové, nův, pl., 
m., z řec, praobyvatelé, pranárod. 

Abortivni, z lat., zvrnlý, zmetalý. Ab. 
methoda, vz Methoda. Hk. 

Abortovati, z lat., plod potratiti, Rk., 
abortiren. 

Abort-us, u, m., z lat., potracení plodu. Rk. 

Ab OTO, z lat., = od vejce = od prvopo- 
čátku. 

Abraham, a, m. 8el k Abrahamu (zemřel). 
Už viděl Abrahama (už jest mu přes 50 let). 
Volati na Abrahama (1. dáviti se; 2. za mi- 
losť prositi). C- — Abrahámek, mka, Abra- 
hámeéek, čka, m. — Abrahamův, -ova, -ovo. 
A-vo pokolení , semeno (Abrahamovi potomci). 
Br. A. lůno =i: onen svět, Život po smrti, 
nebe. V. — V botanice. A. strom, vrba 
mořská, drmek. V., Byl. — 



10 



Abrogace — Abstrakta. 



Abrogaee, e, f,y z lat., odvoláni, zrušeni 
zákona. 

AbrogOTati = zákon odvolati, zrušiti. Rk. 

Abrupta, n., z lat., vtipné nápady. — Ex 
abrupto iz: z nenadání, náhle, bez přípravy. Rk. 

Aorž, vz Anobrž. Jel. 

Absence, e, f., z lat., nepřítomnosf. — 
Absenční listy zz seznamy nepřltomnj^ch. Rk. 

Absinth, u, m., z řec., pelyněk. Likér 
z pelyňku v líhu vymočeného, k čemuž anis 
se přidává. S. N. 

Absoluee, e, f., z lat, propuštěni, zpro- 
štění zvláště \iny, Rk. Absolution. 

Absolutism-ns, u, m., neobmezený způ- 
sob vlády. — 

Absolutista, y, m. (vz Despota), přívrže- 
nec neobmezené vlády. — 

Absolutní, prostý, naprostý, pouhý, ne- 
vázaný, neobmezený. — Absolutní většina zz 
nadpoloviční v. — Absolutní čas. Vz Čas. — 
A, áblativ, datiVj genitiv, vz Ablativ, Dativ, 
Genitiv. — Abs. pád. Rozumíme tento výraz 
na pády závisící na slovese, kteréž se z do- 
myslu doplniti může, na př.: V ruce zbraň, 
stojíme a státi budeme. Boč. — Dobrá-li to 
vazba? Er. jí užívá v Kytici: Klečela, líce 
skloněné, ruce na prsa složené (i. e. majíc). 
Ano vazba ta nachází se již v Rkk. : Ajta 
Jaroslav jak orel letjé ! Tvrdů ocel na motú- 
cjéch prsech, pod ocelí clirabrosť atd., i. e. 
maje. Zde jest akkus. zřejmý. Není tedy po- 
třebí vazby této jediné proto se štítiti, že 
i v něm. jazyku jest obyčejná. Mš. 

Absolvovati z: zprostiti koho čeho, od- 
býti něco. Absolvovaný žák ~ který svá stu- 
dia dokončil. Rk. Ne.; absolvirovati. 

Abstinence, e, f., z lat., zdržení se ně- 
čeho, půst. Rk. 

Abstrahovati, z lat., odtahovati, v jiný 
smysl přenášeti. — Abstrakce, e, f., =z od- 
tažení, odtahování. — Abstraktní = odta- 
žitý. Rk. 

Abstrakta a sice substantiva verbalia. 1. 
Subst. verbalia označují pouze Činnosť (das 
Thun) a jsou tedy nomina abstracta ; tooH 
pak se od přičesti minulého rodu trpného 
příponou -i(ije): bytí, žiti, pití, dání, psáni, 
vedení, vození atd. — 2. Počet množný mají 
jen tehdáZj znamenajl-li něco konkrétního, 
ale potom to nejsou abstrakta, nýbi-ž kon- 
kréta: psáni, die Briefe, listy; psaní, das 
Schreiben, nemá počtu množného. — 3. In- 
finitiv jest ztrnulý pád a nemůže tedy tam 
kladen býti, kde určitého pádu třeba jest. 
V toníto případě klademe subst. verbale a to 
hlavně po předložkách. Proto jest příbuzno 
latinskému gerundiu, jehožto pády za pády 
infinitivu praesentis activi a i passivi máme : 
k loveni. Zrušením toho města nic nezískal. 
— 4. Subst. verbale niá vazbu slovesa. Po- 
hrdání něčím. Užívání něčeho. — 5. Stibst. 
verbalia sloves zvratnýcHi ztrácejí se nemě- 
níce svého významu. Modliti se — modlení, 
chovati se — chování etc. Vz Se. — 6. Subst. 
verbalia určují se zevrubněji jmény přídav- 
nými, ne příslovci, určitá slovesa příslovci. 
Špatně něčeho užívati, ale: Špatné užíváni 
něčeho. Vz Mkl. S. 877. — 7. Ačkoliv žádná 
vzdělaná řeč bez jmen abstraktních (odtaži- 
tjxh) býti nemůže, neb sloh vědecký jich ne- 



vyhnutelně potřebuje a tudiŽ ve védecl^ch 
spisech ani my bez nich se neobejdeme : přece 
není prospěšno v ČeStině nad míru a potf ebu 
jich užívati, jakož se nyní čaato děje ovšem 
působením němčiny, která v užíváni abstrakt 
zvi. si libuje, kdežto řeč naše povahou svou 
více ke konkrétnímu vyjadřování se chýlí. 
Tak psal někdo : Jsem pomočen uskutečněni 
idey národnosti; způsob provedení zlepšeni 
stavu mnoho stál přemýšlení atd. A jiný : 
Žádosť o dovoleni přeloženi učeni kresleni 
na hodiny ranní. Přílišné užíváni abstr. jmen 
slabikami -ství, -ní a -ti se končících bez při- 
vlastkův Činí mimo to u nás nejasnosf, ježto 
jména tato pro sedm pádův jen dvě formy 
mají (vz Znamení) ; lievime tudíž ihned, jaký 
páa před sebou máme. Jinde zase povstává 
jakási drsnosf slohu, když totiž u jména 
slovesného jest doplněk n. přívlastkové ur- 
čení ku př.: Ptactva ubývá umělým jeho 
chytáním a stěhovánim-se čím dále tím vice 
do teplejších krajin. Užívejme tedy takových 
jmen abstr. stříámě a opatrně, zvi. pak ve 
slohu prostonárodním. Mš. Jak tedy možno 
je odstraniti? P. prof. Bartoš a p. prof. 
rraaek (v čas. Komenském, I., 149. a náel., 
180. a v II., 688.) a jiní činí tyto ná\Trhy. 
U nás Činí se rozdíl mezi abstraktními ukon- 
čenými v -ství a konkrétními ukončenými 
v -stvo. Něco jiného jest nám pansťvi a pan- 
stvo, křesfanst^i a křesfanstvo. Ale kde by 
nebylo žádné pochybnosti o význame slova, 
tam bychom mohli voliti příponu -stvo 
za příkladem řeči starší a některých nověj- 
ších spisovatelův, abychom se vyhnuli jedno- 
tvárnému skloňování jmen ukončených v-stvl. 
Pišme tedy: královstvo (královstva dobyti), 
papežstvo, kacířstvo, vítězstvo; vůbec se 
mluví : smil8t\'o, zlodějsts^o, darebíictvo, bo- 
hactvo, proč bychom tedy nesměli psáti: 
ňmožstvo, svědectvo, nebezpečenstvo, ředi- 
telstvo atd.? Potom bude možno ftci: Ne- 
vydávej se v nebezpeČenstva (uživáme-li sIovä 
,nebezpečenství\ neni v tvaru tom viděti 
plurálu) a taktéž: Pravosť jeho svědectev 
bnlna v pochybnosf (vz víc v Km. str. 149.) 
ßrt. — Cf. Bohatstvo, Alx., Rkk. 46. Na 
biskupstvo Jio zvolichu. Dal. 75. Panenstvo 
zachovati. Št. N. 48. Příbuzenství jest pře- 
kaza manželstvu. 8t. Děvictvo = panenství. 
Leg. Cizoložstvo, V., císarstvo, Pass., čer- 
tovstvo, Sych.^; lakomstvo, obžerstvo, len- 
stvo (lenosť), 8t., dědictvo, manželstvo, smil- 
stvo, Št. N., 55., 12., 116.; panenstvo držeti, 
Št, N., 17.; opilstvo, Let. 370.; zběstvo, 
mistrovstvo, udatstvo, (udatenstvi), králov- 
stvo, bláznovst^^o , poselstvo (= poselství), 
opilstvo. Alx. Vz -ství. — Verbalia v 
-ani, -ení, -ti ukončená, která často i svoii 
nemotornou délkou nepohodlná jsou, můžeme 
z většího dílu nahraditi: 1. jednoduchými 
tvary vyrostlými buď přímo z kmene sloves- 
ného, buď odvozenými příponami (-a, -ba, 
-ta). Jak ohebný a podajný v té příčině ja- 
zyK náš jest, dovozuje kmen ,ved*, který ve 
způsobe stupňované se všemi téměř před- 
ložkami se skládá : důvod , návod , obvod, 
odvod, podvod, převod, průvod, původ, roz- 
vod, svod, ůvoa, vývod, závod. Pišme tedy : 
výhrada (Žer.), úleva, obleva (odměk, Us.), 



Abstrakta — Aby. 



11 



odtucha (BL), útrapa (Pass.), výpověď (Výb.), 
sočba (Pass.), nedbá (Kos.) m. vyhrazení, 
uleveni, obleveni, odtušeni, trápení, vypo- 
vězeni, sočení, nedbáni, atd. Pišme dle 
Rusův rozluka m. rozloučeni Novější tvary 
JBOu: cvičba, branba (i u starých), rozhoda, 
nápon (nápin, Us. v Plzeňsku, jako poČinek 
od čuiu), násila, přitěha, kvělba (Holý), touha 
m. cvičeni, bráněni, rozhodnutí, napnuti, ná- 
silí, pfítížení, kvíleni, touženi. Orba m. vzdě- 
láváni půdy. Za jeho pobytu m. pobyti. 
Jednak slibováním (sliby), jednak hrozbami 
v ně působil. Upravováni poměrů (úprava); 
Naše volání (hlasy). Km. Náprava, odřek, při« 
druha (přidružení), přinos, rozdvoj, sev (seti), 
schválka (schváleni), úpusta (upuštění), úraz 
veličenstva, výprosa, výstiřeh, uchvala (ap- 
probatio), zálom. Gl. — 2. Trary -ná 
vedenými od piurte. prfL pass. jako: 
dostal za vyučenou (vyučená) ; Šel na čekanou 
(m. na čekáni); to byla podívaná (m. podí- 
váni): Žádati za propuštěnou; je na dovo- 
lené. Brt. — 3. Přeehodniky. Při vyobrazení 
této krajiny potřebujeme (vyobrazujíce tuto 
knýinu). Jako činívali Turci při dobývání 
měst (dobývajíce). Sbory postavily se po 
spojení na pravém břehu (spojivše se). Při 
spatřeni krále (spatřiv) řekl. Po nastoupení 
trůnu řekl (nastoupiv na trůn, zašed na sto- 
lec). Po nastoupení trůnu buae mluviti (na- 
stoupě na trůn, zasedna na stolec). Jsem hrd 
v pomvšlení (pomýšleje). Šli v zakuklení 
(zakukleni jsouce). Vyhlásil s doložením (do- 
kládaje, doloživ). V uváženi (uvažuje co; 
přibíjeje, hledě k něčemu n. pl. : uvažujíce). 
Slunce vycházením a zapadáním (vycházejíc 
a zapadajíc) den a noc činí. Nepřátelé bli- 
ženim-se (blížíce se) mésto strachem naplnili. 
Ohledáváním města (ohledávaje město) ve- 
likou čásf dne ztrávil atd. Yz Zk. Ml. II., 
140. atd. — 4. LnfinitiTT. Německé ,zu* 
překládáme obyčejně předložkami ,k, na^ 
Připravil se k provedení rozkazův (provésti 
rozkazy n. aby r. provedl). To se nehodí 
k piti (Nehodí se píti ani na vařeni). Užívání 
(užívati) skřipce bylo zakázáno. Tu je mýdlo 
k dostání (viz o tom ,Lze*). Právo vystavo- 
váni listin (vystavovati listiny). Dovoluje se 
zřízeni míst úředních (zříditi místa ú.). Od- 
taženi bylo obtížné (Odtáhnouti bvlo obtížno). 
Vyučovali nejprve Čteni a psaní (čísti a psáti). 
Radí k vzdání-se (vzdáti se). Chystali se 
k dobyti (dobyti) města. Učitelé dávali žá- 
kům knihy ku čtení (čisti^. Dali to k pro- 
volání (Cř. I dastě je lěcnóm provolati. L. 
S. v. 80). Tu ířeba rychlého poznání chyby 
(tu třeba chybu rychle poznati). Km. Vz 
Nalezení, Viděni, Spatření, Obávání, Vydr- 
ženi. — 5. Supiny (u sloves pohybu). 
Za svým vzděláním chodíme do Prahy (cho- 
díme do Prahy se vzdělat). K ukojeni roz- 
čileného vojska poslal kníže svého poboč- 
níka (ukojit, upokojit). — 6. Adjektivy. 
Po opětném uplynutí téhodne (po témdni 
uplynuvším, uplynulém). Svazkem manželství 
pokoj zjednati (manželským). Nástroje k mu- 
čeni (mučici, mučební). Nástroj k měření 
úhlů (úhloměmý). Znamení vítězství (vítězné). 
V3rpuknutí povstání činilo to nemožným (pro 
vypuklé povstání nebylo lze to učiniti). — 



Vz víc v Km. 180. 6. Celými větami s ,aby, 
že (jak, kterak), aniž^ Dal jim ho k potre- 
stáni (aby ho potrestali). Vybízeli vojsko 
k přestoupení (aby přestoupilo). Zabránil 
rozpadnutí-se politických stran (aby nebo že 
se nerozpadly). Vypravoval o rozpadání ar- 
mády (kteraK se rozpadá). To visi na vy- 
chováni dítka (na tom, jak dítko vychováno 
bylo). Docíleno dorozumění-se bez otázání- 
se německého spolku (docíleno shody, aniž 
otázán byl německý spolek). Při každém 
zafouknutí (kdykoliv se nafouklo). Km. — 
7. Jinými obraty. Ve Francii bylo spojeno 
ponásledování čaíoáéfmc s pronásledováním 
kacířův — (ve Francii čarodějnice s kacíři 
zároveň se pronásledovali, pronásledováni 
byli). Pokání čhaiti (káti se). Povstání uči- 
niti (vzbouřiti lid). Dal mu ubezpečení (ubez- 
pečil ho). Pokračoval ve vyptavánl-se (vy- 
ptával se dále). Uzdravování bylo ponenáhié 
(uzdravoval se ponenáhln). Mohli je předejíti 
v obsazení města (mohli město jicn dříve 
obsaditi). Učiněno bylo založeni státu (stát 
založen byl). Km. — Vz jeStě : Dělení, Hnání, 
Nařízeni, Obsloužení, Panování, Podporování, 
Rozjímáni, Slunce, Ustrnutí, Užívání, Vězení, 
Vyvinuti, Zaopatření, Zničeni, Zrozeni. 

Abstrycli, u, m., z něm. Abstrich, pěna 
střibmá, co se shání s kovu. trusky. V. 

Absurdui, z. lat. absiu-ans, nemotorný, 
hloupý. — Ad absurdum něco dokazovati 
=» ukazovati nesmyslnost něčeho. Rk. 

Absyrt-us, a. m., bratr Medein. 

Abšach, u, m., opověděni nebezpečenství 
králi ve hře šachové. Dáti komu a., Šach. 
L. Nehodné jest mi seděti v tom abšachu, 
bych měl na ně péči míti a oni na mne nic. 
Rkp. 1478. — Jg. 

Abuudanee, e. f., zlat. abundantia, nad- 
bytek, hojnost. Rk. 

Abusus, lat., nadužití. Rk., nadužívánl. 

Abweichen, něm. Má a., špatně m. prů- 
jem, běhavku. Šr. 

Aby = a by, dass, damit, auf dass, ob, 
um, wenn, wofern, wenn auch. Vz By. — 
Aby jest zastaralý t\'ar 3. osoby sg. praet. 
(Jg.), spojujeme jej s příčestim minuléno času 
a chceme jím říci, že by se to, o Čem mlu- 
víme, mělo státi nebo že si přejeme, aby se 
to stalo nebo se obáváme, aby se nestalo. 
Mk. — 1. TvoH ve spqjení 8 pHčesUm mi- 
nulého času konditional a užitná se ho v tomto 
smyslu vice nez by : abych, aby (nyní : abys, 
spatně : aby jsi ; ale abys jest vlastně ne- 
pravidelně řečeno ; jako nemohu říci : abych 
jsem Šel tam, tak bych také neměl říkati: 
abys (aby jsi) šel tam.), aby; duál (zastr.): 
abychva, abychvě; pl. (zastr. abychomy), 
abychom fabychme; nyní také: abysme; 
Spatné: aW jsme), abyste (abyŠte zacho- 
valo se až ao 2. polovice 16. století, Sb.; 
Spatně : aby jste.), aby. — Pozn. Dej pozor, 
aby (abys, a pro jasnost jest toto zde dobře, 
neb by to také mohlo znamenati: aby on 
neupadl) nepadl. Vz Konditional. — 2. Spo- 
juje věc čili předmět prmněnu trpící s před- 
cházejicim slovesem bez vedlejšího potahu neb 
ponětí a sice a) po záporných časoslovech 
7= zeby, jestli'^ něm. dass, ob. Nevěřili, aby 
je Bůh na poušti chtěl a mohl uživiti. Br. 



12 



Aby — Aíkolí. 



Já jaem neviděl, aby kdo zlosf vymlouTal. 
Kom. Nevěděl, aby byla panna. Lom. — 
Solf., Háj., Har., Brn. — ß) Po Jcladných 
slovesech rada, rozkaz, prosbu a p, zname- 
fM jících. Prosili, aby nás do Vídně dovézti 
dal. Vrat Ponnkl ji, aby prosila otce svébo 
za pole. Br. Vz Žádati, ríutiti. Napomenouti, 
Postarati se. Dovoliti, Pomčiti. — Aby = 
Icterý by; lat. qui, něm. dass. A kde by se 
tolik lodi dostalo, aby (které by) tak veliké 
byly. Har. — S. S vedlejHm ponětím a sice 
a) ve větách výsledečných, spojuje úéinek 
H příčinou, důvod s následkem : že, íeby : lat. 
ut, něm. dass. Nemůže tak tainá věc b^Hí, 
aby vyjevena nebyla. D. — V., Ér. — b) Značí 
účel, úmysl', lat. qno, ut, něm. damit, auf 
dass, um. Abyste z této knihjr uěenf nabý- 
vali. V. Nejsem živ, abych jedl, ale jím, 
abych živ byl. Us. — Br.,Kom. — c) Označuje 
výminku = kdyby, -li; něm. wenn, wofern. 
Aby tu byl, ten by se podíval. Jg. Abych 
íá se toho dopustil, co by tu křiku bylo. T. -— 
Br. , Solf. — d) Ve větách připouátědch , biédii 
že, třeba, d^me ze, byť ť; něm. wenn auch. 
Aby bohatém byl, moudrý není. Jg. — e) 
Slouží k vyjádření vnitřního pohnuti mysli 
a sice a) žádosti, zaklínání atcl., kéžby; lat. 
utincím, o si; něm. dass. Aby tě kat spral. 
Jg- — ß) Rozkazu. Aby se nehnul. Jg. Že- 
nich aby přišel. Us. — y) Úžasu. Aby se 
pán Bon smiloval! Us. — ďj Odpírání s ú- 
sméškem. Abych nevěděl ! Jg. ~ «) Výstrahy. 
Aby nás jen nikdo neposlouchal! Us. — 
4. S jinými částicemi: ne aby, tak aby, tak 
aby ne, proto aby, proto aby ne, aby ale, 
al)y aspoň, abi/jen, alfy pak, aby tak atd. — 
Jg. — Vz A (ve větách; ku konci). -— Pozn. 
Aby po časoslovech slušeti, náležeti, bázně, 
strachu, nebezpečenství, zdržování, zbraňo- 
vání, dohrožováni, zapovídáni, ěinění, půso- 
beni, chtění, rozkazováni, žádosti, úmyslu, 
snahy, puzení, po výrazech: o málo chybí, 
jisté* zřejmé, potřebné, užitečné jest a po 
jistých substantivech. Vz Věta podstatná 
spojková. 

Aby, gt. Ab CAßai), pl., f., bývalé mě. 
ve Fgkidě. — -<4.6an, a,m. — - Abský. 

Abyd-U9, a, m., bývalé město v malé Asii 
při Hellespóntu. 

Abychom, vz Aby. 

Aby jsme, vz Aby. 

Aby jste, vz Aby. 

Abys, vz Aby. 

Abysme, vz Aby. 

Abyste, vz Aby. 

Acc —, slov takto se poěínaiících, která by 
se zde nenaSla, hledei pod Ak. 

Accelerando, vždy rj^chleji. 

Accenttts, vz Přiz^nik. 

Acci-MS, a, m., (Atti-us, a), římský básník, 
nar. r. 584. po z. Ř. 

Aec-o, óna, m., kníže gallské. 

Acest-a, y, f., mě. v Sicílii, dříve Egesta, 
potom Segesta. 

Aeest-es, a, m., král v Sicílii. 

-ací, vz -cí. 

-ácí, přípona jmen přídavných: domácí. D. 

-ácný, přípona jmen přídavných : bojácný 
(od bojati se). D. 

-áct. Číslovky v -áct ukončené přibírají 



v nominativu a vakkusativu e: jedenáct — 
jedenácte. 

Acta, akta, akt, n., pl., úřední spisy. Do 
akt zapsati něco. Nt. Ad acta něco položití 
(lat.) zz jako odbyté bez povSímnutí. — Acta 
«ancíorww m skutky svatých. Rk. 

Acti-um, a, n.; mys a mě. v Akamanii. 
Actijský. 

ActiYiim (genus, lat.) zz. rod činný. 

Actum ut supra. Psává se na konci 
protokolův atd. a znamená: stalo se, jak 
svrchu (na začátku) psáno, téhož dne, u pří- 
tomnosti týchž osob atd. 

Acu rem tetigisti (lat.) = jehlou jsi bodl, 
uhodl jsi. Rk. 

Acutus (accentus, lat), ostrý (přlzvuk). 

-áé. Přípona jmen podstatných rodu muŽ. : 
okáč, boháč, kropáč, pekáč, bradáč, břicháč, 
vonsáč, hlaváč, hubáČ, koláč, roháČ, ucháČ. 
Vz Mkl. B. 328.. 333. — Fir Ö (-áé). 

Ač, spojka. Klade se 1) ve větách pod- 
miňovacích, z pravidla s indikatioem; něm. 
wenn, falls, wofern, wenn auch, wenn etwa; 
lat. si, siquidem. Zastyďte se mužie takých 
řeči, ač sě hrdinami zváti chcete, tíkk. 
53. Ten kámen pomáhá i také z vězení e 
(vězení), ač dotknouti móŽ závor a zámkóv. 
(Sbírka medic. spisů 15. stol.). Nachovajíc, 
ač mi se zdáti bude, půjčím, komuž mi libo 
bude. Ctib. Ač Ježíáe hledáte, jáť jsem. Ne- 
dajmy kniežeciemu plemeni vzníti, ač sami 
chcein mocni býti. Dal. Ktož jest v Boleslavi 
býval, ač chtěl, ten stolec vídal. Dal. — 
Nyní se v té příčině zaostřuje přičinéníni 
li: Bůh ti odpustí, ač nebudeš-li více hřešiti. 
— 2) Ve větách připouštěcích, klade se oby- 
čejně, když se néco skutečného připouští ; 
nechť, třeba; něm. obgleich, obschon; lat. 
quamquam, etsi. V hlavní větě jsou spojky : 
ale, avšak, alevšak, však proto atd. KozkoS 
ač každému věku Škodí, však nejvíce mla- 
dému. Mudr. — Ve s^nyslu tomto sesUujese 
spojka tato přičinéním: kolt, kóliv, kolivěk. 
Ačkoliv tam stál, však nic neslyšel. — Jg., 
Kom., Háj., V., Lom. Vz Konditional, VIII., 
1. — 3) JSÍa začátku hlavní věty rovná se 
sfny šlem slovu: ,rŠak^; něm. indessen, jedoch, 
doch; lat. quamquam. Ač jací jsou někdy 
byli, mně po tom nic není. Ač co mně 
do toho? Jg. AČ jest kde, by sě tak zna- 
menitě osvětil kto, v maná^elství jsa, že by 
cierkev světila den jeho? St. — Br. — Zk. 
4) S jinými částicemi: ač — li, ač — ale, 
ač — však, aČ — jestli, ač však ovSem, 
ačbych, ačkoli, ačkoliv, ačkoliv ěk, ačf, ačtě, 
ačfkoli. Jg. — 5) Ač u přechodníku, vz 
Přechodník. — Pozn. O ačs konjunktivem vz 
Konditional, VI., 3. 

Aéaé. Napomínáte! v Musejniku (1843.) 
mysli, že jest nepotřebné a že postačuje: ač. 
Ale jest ^složeno jako : užuž, quamquam a 
nevadL Sm. 

Aéě, zastr. = ač. 

-áček, přípona jmen podstatných : panáček, 
synáček, miláček, sekáček. Jg., D. 

AČež = ačže. AčeŽ co dobrého činíš, pro 
věčnu čiň odplatu. O 7 vstup. (Č.). 

-aČka, přípona jmen podstat, rodu žen.: 
klapačka, Klouzačka. Pk. 

Ačkoli, ačli, vz Ač. 



*ad — Advokat. 



13 



•ftd. I^ona jmen podstatných t strnad. 
D.; MkL B. 208. 

-ada. Fřfpona snbst., hromada. Mkl. B. 208. 

Ada, azda = a snad. Na Slov. 

Adagio == zdlouhavě; ada^osissíroo = 
velmi zdlouhavě. Hd. 

Adam, a, Adámek, mka, Adámeček, ^ka, 
m., na Slov. Adaměek: jméno prvniho 
člověka. — Zákon sv. Adama = stav man- 
želský. — Starý A. =:z staré břichy. Starého 
Adama složiti. Kom. — Od Adama = od 
stvořeni světa. Od Adama něco poěinati == 
od počátku. — Na sv. Adama = nikdy. 
Lepši Tomáš (to máŠ) nežli Adam (a dám). 
J^. Mysl ho táhne do řehole sv. Adama, 
vz Ženitba. C. — 

Adamant, u, m., Br., nyní obyčejně dia- 
mant, zřec. áéáftagj vlastně nepřemožitelný. 
Mz. do. 

Adama -s, nta, m,; jméno vlastni. -A.^ 
ntu, i»i. = Adamant. 

Adamité, ův, m. (Adamnici, Bá\.), naháči ; 
sekta náboženská: v Čech. objevila se 
r. 1420. Vz víc v Gřl. 1. Adamiten. 

Adamův. Adamovo jablko. Vz Jablko. 
A. pád, ÜS,. prut (pyje). Wölk. 

Adaptace, e., f., z. lat., pHspdsobeni. — 
Adaptovatij přispůsobiti, npravití. Rk. 

Addice, e, f., addici; sčítáni. 

Adela, Adléta, Adelheyta, V., Adélka, 
Adelička y, f. Vz Adla. 

Adelsberg« vlastně : Adlersberg, Postojna 
(=:oreI). Kv. 

-ades. Staroklassická jména v -ades, -ages, 
-dates ukončená skloňuji se, odvrhne-li se -es : 
Astyag-es, a; Mithrídat-es, a; Alcibíad-es, a, m. 

Adhese, e, f., z lat., přívislosť, lipavosf, Rk. 

A4Jektiv-um, a, n., Vz Přídavné jméno. 

Adjunkt, a, m., z lat., příruční, pomocný 
úředník. Rk. 

Adjiistovaei úřad, úřad nad měrami a 
váhami. 

Adiustovati = urovnati, zříditi, upra- 
viti. Rk. • 

Adjutant, a, m., der Adjutant, příruční 
důstojník. 

Adtutantstvi, n., dle Adjntantenstelle. 

A4Jut-um, a, n., kt., pomoc, příspěvek 
(na penězích). Rk. 

Adla, Adléta, Adlička, y, f. = Adelheid. 
Gl. 2. Vz Adela. 

-adlo. Přípona jmen podstastných : zrcadlo, 
prostěradlo. D. 

Admet-ii§, a, m.; král mološský. 

Admiiii§trace, e, f., z lat., správa, obsta- 
ravani. 

Administrator, a, m., správce. V. : zá- 
stupce řádného duchovního pastýře. Rk. — 
Administrativní = ku správě náležitý. Rk. 

Admirál, a, m., z arab., velitel loďstva. V. 

Admiralita, y^ f.^ nejvyšší rada nad ná- 
mořnictvem. Admuralitaet. 

AdmirálskÝ. A. loď. Admirál-. 

Adnotata, lat., poznámky. 

AdnotoTati, z lat., poznamenati, záznam. 

-ado, přípona subst., hovado. Mkl., B. 211. 

Adon, a, m., miláček Venušin. Také: 

Adon-is, a či Adonid-a, m.; vz Adon. 

Adopce, e, f., z lat,, zvolení něčeho; 



přijeti dítěte za své. — Adoptovati někoho 

za vlastního přijatí. 

Adran-a, y, f., řeka Eder v Německu. 

Adrasťus, a, m., král argivský. 

Adressa, y, f., z ír. adresse, nápis na 
listu; připiš. A. blahopřejná, děkovaoi, důvěry, 
korunní n. sněmovní. Š. N. — Adressant, 
a, m., odesylatel listu. — Adressat, a, m. 
= nadepsaný, příjemce listu. — Adresse vatl, 
nápisem opatřiti. 

Adri-a, e, f., Hadría, mě. v Etrurii. Dalo 
jméno moři: Hadria (Adria), moře hadrijské 
či jaderské, siné; benátské moře. V. 

Aduatikové, kňv, m. ; kmen gallský. 

Advent, u, m., z lat, příchod (Páně), 
Jg., Kom., před vánoci, cíAevní příprava 
k památce Páně před vánocemi. Rk. 

Adventní čas, kázání, neděle, píseň. 

Adverbi-um, a, n. ; vz Příslovka. — 
Adverbialni věta, vz Věta příslovečná. 

Adversář, e, m., z lat., adversaria. Das 
Konceptbuch. Gl. 

Advokat, a, m., z lat., přítel právní, druhdy 
také: při starších Českých soudech řečník, 
prokurátor, orátor, pomčník, der Advokat; 
vz Pr. 1869., str. 633. a násl. — A., poznal-U 
by při patrně zlou a nespravedlivou býti, 
žádným způsobem k sobě jí přijímati nemá. 
A. buď jato oheů pronikavý, v soudech roz- 
umný, v průvodech statečný, v radách zřetelný, 
v právlch sběhlý, v řeči zmužilý, v skutcích 
udatný a na srdci upřímný. — A. vždy 
raději pravdu zastane, aniž se více na svou 
nějakou prozřetelnost, chytrost neb výmluv- 
nost! nežli na poctivost a platnost ohledati 
bude. — A. upřímnosti a ne podvodu a Istné 
chytrosti při hádání užívej. Advokát nehleď 
toho, což pravého jest, vyprázdniti, ani řečí 
svou odpornou zlehčovati. A. v hádání ne- 
bývej urputný, anobrž dej místo pravdě. — 
A. přílišné oDšímosti v řeči se varuj, nel^o 
řeči ne z obšímosti a přílišné dlouhosti, 
ale z dobroty a podstaty se soudívají. — 
A. mimo potřebu zbytečně nemluv, aniž 
koho se dof^kej a k hněvu nepopuzuj. Potud 
sluší advokátu v řeči krátkosti užívati, aby 
se k tomu nic zatemnělého nepřimísilo, 
aneb co potřebného nevypustilo. — A. při 
sobě svěřenou sprostně, patrně, upřímně, avšak 
rozšaftiě a rozumně obhajuj. — A. při ve- 
dení průvodův náležitého způsobu užívej a 
chytrými lapačkami nezahrávej, ukazuje tím 
toliko chytrost vtípu svého. A. k soudům 
uctivost zachovej. A. pře úmyslně neodkládej. 
A. stranám smlouvati se nebraň. A. tomu^ 
od kohož při vedl, nesvědč. A. obmešká-h 
koho nest&ím svým, sám z toho práv bude. 
A. obmešká-li koho v čem, o to k němu 
hledíno bude. — Žádný a. nemůže o své 
ujmě poruční ka dělati (= při jinému svěřiti), 
neb jeho pře není. — Všecky tyto věty 
z Pr. — Strany při právě mohou bez řečníka 
mluviti. Kdoby své pře spravedlivé nemohl 
vymluviti, tomu řečník přidán býti má. 
Kdožby jsa pohnán n. někoho požena, potřeby 
své vésti neuměl, toíhu soud osobu hpdnou 
k mluvení a potřeb vedení dáti má. Řečník 
chudému má od práva dán býti. Advokáti 
chudým sirotkům aneb jiným, kdož k nouzi 
a chudobě přišli, zdarma sloužiti mají. Oby- 



14 



Advokat — Aörostat, 



čejně v své při každ>^ člověk méně rozumi 
než v cizí: pročež iižiteéno jest s jinými se 
raditi) však ale s dobrými, věrnými, práv 
a soudňv zemských dobře svědomitými a 
v tom zkušenými. Dobrým obráncem nikdo 
nebývá, leě nej výmluvnějSi ; nebo tak jest 
těže brániti se než žalovati, jako jest snáze 
rány dělati než hojiti. Orátor buď vtipný, 
smyslný, srozumitelný, výmluvný a na každou 
věc 8 rozvážlivou odpovědí zhotovený. Orátor 
buď stálý a srdnatý a nic bázlivý a choulo- 
stivý. Prokurátor buď přede všim muž dobrý 
a potom teprv výmluvný. Advokáti úřad 
svůj věrně \7k0navajice jsou jakoby stráž 
v městě, lidi skrze upřimnc zastupováni 
j^oti nenáležité moci obhajujíce a opatřujíce. 
Kečník má se prve právě vyptati na spra- 
vedlnost, má-li ji ten, za něhož řeČňovati 
má; pakli by ji neměl, nemá v při tu se 
uvazovati. Jest to věc naprosto hanebná 
zastávati to, o čemž kdo dobře ví, že jest 
nespravedlivé. Řečník nikoho proti sprave- 
dlnosti nezastávej v soudu. By i o hrdlo někomu 
běželo, nezastávej ho lží v nespravedlivé 
při. Advokáta povinnosť jest, z studnice 
práva stranám, kdo jeho požívá, věrnou a 
rozumnou radou k pomoci přispěti. Řečnici, 
kteří úlisnými a obmyslnými řečmi soudy 
zdrayé zatemňuji, soudům vlče Škodí a ne- 
bezpečni jsou, než-liti, kdož je dary a penězi 
porušiti usilují. Řečník se stranou odponiou 
srozuměni nemívej a co spravedlivého jest, 
nezamlčuj. Řečník mluvi-h někomu na stíž- 
nosf, maje jej zastávati, tenf hned můžeš jej 
odvolati. O zdraví nás připravují doktoři a 
o stateček prokurátoři. Pro zlé užívání umění 
a známosti práv poctivý stav advokátův 
nikoliv zavržen býti nemůže. Řečník varuj 
se všelikých řečí zbytečných, ovšem hanlivých 
a mstivých. Těžce hřeší soudce dada řečníkům 
řeči honiti. V dobré při netřeba se mnoho 
disputovati a tahati, protože v pravdě není 
žádného zmatku. Řečník prvního mluvícího 
vyslyšeti má do kwce a jemu v řeč nevska- 
kovati, ani překážky činiti. Kteří by proku- 
rátorové upřímnému smluvení stran, aby 
průchodu míti nemohlo, cestu všelijak zastu- 
povali, k těm pokutami přísnými hledíno 
buď. Soudce nemá toho dopouštěti, aby řečníci 
pře za mnoho let na sobě zdržovali. Proku- 
rátorové lidskÝch pří u práva odkladův 
zbytečných nebert^ž. Soudové na řečníky 
čekati povinni nejsou. Povinnost dobrého 
prokurátora jest, aby věc sobě svěřenou 
vedle své nejvyšší možnosti všelijak zastával, 
ji uměle a s pochvalou vedl a k dobrému 
konci přivedl. Komu jest pře poručena, ten 
uiniČ na zdržení ortele. Řečnici za práci svou 
odftěch, jimž posluhuji, spravedlivé mzdy 
žádati mohou. Pakli by který řečník některé 
pře neobdržel (= nevyhrál), tomu přece proto 
za práci jeho podle slušnosti učiněno buď. — 
Všecky tyto věty z Rb., str. 102. — 107. 
Běda obci, kde jest primátorem ,Takchcimlť . . 
prokurátory páni: ,Křivosuď, Právotáh a 
I)annotlach* atd. (Rb., str. 45.).' Kde soudcové 
a řečníci pře lidské na dlouhé lokty odklá- 
dají atd., tam nemůže dobrý řád panovati 
(v. Rb., str. 53.). Kdo by z prokurátorův, 
z soudci atd. při soudu zemském nebo právě 



městském jiným jazykem nežli českým mluvil, 
nemá slyŠan, ani hlas jeho mezi jiné počítán 
býti. (v. Rb., st 97.). Řečníci, ktefí mezi 
lidmi různice tropí, práva a nálezy, divně 
je natahujíce, ruší, pře zedrané zastávají, 
proti spravedlnosti a zapovědí radí a tak 
obce i lidi chudé k záhubě a proměnám při- 
vozují , mezi Slbaly a falešniky a nic mezí 
přátely právní slušně poctěni býti mají (Rb., 
str. 251.. č. 4143.). Který by orátor, obmý- 
šleje toliko zlepšení svého měšce a své 
kuchyně, pře nespravedlivé a zedrané k sobě 

Sřijímati směl, fsdešník a nepřítel práva jest. 
Lb., str. 252. Odevzdati při n. věci a-tovi. 
Nt. A-ta si vzíti, míti. Řd. — A. =: Člověk 
o všem s lehkosti na kteroukoli stranu, pro 
věc i proti věci, mluvící. To je pravý 
advokát. 

AdYokatský. A. řád, stav, kancelář, ko- 
mora, úřad. Advokaten- 

Advokatstvi, n. Někoho a. zbaviti. Bd. 
Kdybv někdo a. se vzdal. A. dosici, die 
Advokatur erlangen. 

Ae místo a v středním Slovensku, tz 
A. — Jména latinská v -ae (v řeckém at) 
ukončená sklánějí se dle „Žena''. Syracus-ae, 
gt. Syrakus, -sám atd. — V -aeae (řecká -a*a#) 
dle „Růže": Plataeae, gt. Plataeí (Plataej, 
Plataj); v dat., lok. a instr. také dle „Ryba**. 

Ae-a, e, f., ostrov aegaejský (Kirke). 

Aeac-us, am. — Aeakovié = Peleus. 

Aeduové, uův (Uaeduové), m., kmen 
gallský. 

Aeet-es, a, m.; otec Médéin. 

Ae>gaejské moře. 

Ae^aty, Aegat, pl., f., u Řím. souostrov 
u Sicílie. 

Aeg-eus, ea, m. — Aegeovič = Theseus. 

Aegin-a, y, f. ; Aegiiían. a, m. — Aeginský. 

Aegisth-us, a, m. ; svůdce Klytaemnestřin. 

Aegos flumen, gt. Aegos flumin-a, n. 
= Kozí řeka, Galata, v thráckém Chersonesu. 
Také : Aigos potamoi, řec. alyóg norafAci, gt^ 
Aigos potam; ai^os se nemění (jest gt.) a 
potamoi skláni fie ale „Dolany". 

Aegypt-U9, a, m. Aegypt. — Aegyptan^ 
a, m., ne: Aegyptčan, vz -čan. — Aegyptský. 

Aemili-us, a, m. 

Aene-as, a, novější: e (gt.; -ovi, -u, -o, 
-ou), n. Aeneáš, e, m. — j4<?ncof?ic = Askanius. 
— Aeneadové = lYojové ; Římané. — Aenejský, 

AeneiSj gt. Aeneidy, f., Vergiliova báseň 
o Aeneovi. 

Aeol-us, a, m. — Aeolové lu Aeolšti. — 
Aeolský verš, když úměr daktilický od stopy 
dvouslabičné se počíná t j. od trocheje aneb 
spondeje: _í_ ujL^y ^u. Vz Mk. Ml. 319 n. 
Zk. Ml. II. 197. — Aeoli-a^ e, f. Aeoli-s, dy, f. 

Aeanator, u, m., z lat, rovník (smy- 
šlený kruh na zeměkouli, jenž ji dělí ve dvě 
poloviceV Rk. 

Aequilibrista, y, m., dle ,Despota*; kdo 

umí 8\Thu tělem udržovati rovnováhu. Rk. 

. Aequinoeti-um, a, n., lat, rovnodennosf. 

Aequ-ové, ův, m., v Itálii. 

Aerar, u, m., z lat., státní pokkd, st. 
pokladnice. — Aerarní = k státiumu jmění 
náležitý. Rk. 

Aéronautika, y, f., z řec, větroplavba.Rk. 

Aérostat, u, m., z řec, povětrní míč. Rk, 



Aérostatický «^ Ach. 



15 



Á6r06iatický lis :^ nástroj k procezováni 
látek pomoci vzduchu. Rk. 

Aeschin-es, a, m., vlastni Jméno stíŤec. 

Aeschyl-us, a, m., slav. skladatel tragoedii 
v Athénách. 

Aesenlapi-us, a, m., bůh lékařství. 

Aesoii, a, m. — Aesonoviž =: lásón. 

Aesop-us, a, m., řec. skladatel bajek. 

Aesthetieký, z řec., krasovédecký.— Ae- 
Bthetika, y, f., krasověda, nauka o kraso- 
citu. Rk. 

Aethiopi-s, e, f., země ve vých. Africe. 

Aethiop-s, a, m., obývat. Aetniopie. 

Aetn-a, 7, f., sopka v Sicilii. 

Aetoli-a, e, f. — Aetolskýj lsti; -lan ; -lanka. 

Aiár-eiis, ea, m., centaur. 

Aferes-is, e, f., z řec, sesuti, sesouváni, 
ssnvka. Rk. 

Affaire (fr., afér}, y, f., Us., záležitosf, 
ndálosť, Šarvátka. Rk. 

Affekce, e, f., z lat., dojem, vášeň; 
nemoc, zachváceni nemoci. — Affekt, u, m. 
= dojem, vášeň. — Affektace, e, f. = snaženi- 
se po něčem; přetvaro váni-se, pit\'oření. — 
Affdctovati = přetvařovati se, Rk., aifektiren. 

AfKrmaee, e, f., z lat., potvrzující odpověď 
na otázku. Rk. 

Affix, u, m., z lat., přivěáek, přípojek. 

Afghanistan, a, m., země v Asii mezi 
Persií a Indii. Rk. 

Aforism-us, u^ m., z řec, krátká, jadrná 
veta; výměšek (Kom.). — Aforistický — 
stručný. Rk. — 

Afiáni-ns, a, m., řim. básník ; le^at. 

Afirik-a, j\ f. — Afričan, a, m., pl. -né; 
vz -an. — AjriČanká, y, f. — Ne; Afrikán, 
Afrikánka. — Africky (m. afričský, vz čs; 
ne : afrikánsky) k Africe se vztahující. Africké 
podnebí, plody, řeky atd. Vz -ský. Afrika I. 
severnii a) země turecké; a) Aegypt (Egypt) 
a Nubie s Kordofanem a Senárem, ß) Iri- 
polsko, y) Tunissko; b) Alžerie; c) Maroko; d) 
Sahara; e) Habeš n. Abyssinie; — II. střední: 
Senegambie, Guinea, Sudan, rovníková ne- 
známá Afrika, východní, střední Aírika. — 
Bomáci državy: Ašanti, Dahome, Liberia. 
Siera Leone atd. Sudan: a) zapadni (Bam- 
bara, Housa, Bomu), b) střední, cyvýchodnL — 
ni. jizni : a) západní pobřeží n. Dolní Guineu ; 

b) Kapsko, a) vlastni Kapsko, ß) PortNatal; 

c) vÝchodnl pobřeží; d) \'nitřní část jižní 
Afriky. Kafrové bydli blíže východního, 




vz S. N. a o Africe jižní S. N. IV., str. 412. 

Afrodit-a, y, f., bohvně lásky a krásy. 

Agamemnon, a. m.; král mykenský. 

Aganipp-a, y, r.; studánka v Boeotii. 

Agarik, u, m., z lat. agaricus, díinová 
houba. Wus. 

Agát, achát, u, m., z řec. á/árr^g, vz 
Mz. 95. A. černý. V. 

^ Agata, y, f. Svatá A. bývá na sníh bohatá. 
Č.; Er. P. 47. 

Agathokl-es, ea n. a, m. 

Agenda, y, f., z lat. agendus, a, um., 
kniha pořildku a modliteb kostelních, Jg., 
kniha cirk. obřadův. 



Agen«oť, ora, m. — Agenorovič =r 1) Kad- 
mus; 2) Perseus. 

Agent, a, m., z lat. agens, jednatel. — 
Agentura, Jg. 

•ages« Staroklassická jména v -ages ukon- 
čená jak se skloňuji ? vz -ades. 

Agesila-09, a, m., král Spartský. 

Aggregace, e, f., z lat. nahrnutí, sku- 
pení, Rk. 

Aggregat, u, m., z lat, náhm, skupenina. 

Aggregovani důstojníci: na čas někte- 
rému pluku přiděleni. Rk. 

Aggressivni, z lat., napadavý, nabíhavý, 
útok činici. Rk. 

Agio, a, n., z ital., Čti ažio; nadávek, 
co se nad cenu mince přiráží; v mluvě 
obecné: láže. Jg. 

Agi-s, da, m. 

Agitace, e, f., z lat., hýbáni lidem, bouřeni 
lidu. Agitace volební. Us. 

Agitator, a, m. ; hylwitel, buditel lidu. Rk. 

Aglanr-os, y, f., dcera Kekropova. 

Agnat, a, m., z lat. agnatus, příbuzný 
po meči (po otci). Rk. 

Agnes : Agneta, Agnezka, Aneška, Anežka, 
Anvžka. Gl. Vz Anežka. 

Agnus, lat., beránek. — Agnus Bei, 
beránek boží. Rk. 

Agnusek, sku, m., ražený peníz. Na Slov. 

Agonali-a, í, pl., n., dle ,Gymnasiunť; 
hry v Římě. 

Agram, Záhřeb v Charvatsku. 

Agressivni, vz Aggressivni. 

Agrest, u, m., z lat. agresta, jahody ne- 
dozralé, zvi. vinné; také Šťáva z nezralých 
hroznů. Byl. — A. =^ angrešt. 

Agricol-a, y, m., tchán Tacitův. 

Agrigent^um, a, n., mě. v Sicilii, také: 
Akraga-s, nta, m.; nyní Girgenti. — Agri- 
genřan, am. — Agrigentský. 

Agrikultura, y, ť., lat., rolnictví, vzdě- 
láváni rolí. Rk. 

Agripp-a, y, m. — Agrippin-a, y, f. — 
Agripptmna osada = Ubii v Gallii, nyní 
Kolín nad Rýnem. 

Ag&tein, akltein^ akštj^n (jantar), u, m., 
V. ; něm. Agstein. \ z Mz. 95., Jg. — Agštei- 
nová deska. 

Ah! Ah, co mi povídán! L. 

Aha, mor. a slov. = ano. Jg. — Aha! 
(mezislovce). Br. 

Ach. Přirozený výraz všelikého hnuti 
mysli, zvláště bolesti, radosti, podivení, poli- 
tování. Ach běda ! 8 pády : 1) s nominativem : 
Ach já bídný člověk! Jg. — 2) S genit. Ach 
mého hoře! Kom. Ach mne smutného. Háj. 
— D. — 3) S dativem: Ach dni mému, 
nastojteŽ zemi té. L. — 4) 5 vokat Ach 
dcero má ! Br. Ach ty róže ! Rkk. — Jg. — 

Ach, vz Aachen, Achenský. 

-ach, koncovka 1. os. zastar. imperfta: 
znach, milovach, znamenach. Jg. 

"ách. Koncovka lokálu j?Z. i men podstat, 
rodu žen. ukončených v -a: ryba — rybách. 
V lok. pl. u imen podstatných prx^ého muž. 
(vzor. Páv a Strom) a prvého střed, sklonění 
(vzor. Slovo) zmáhá se za novějšího Času 
z nduvy obecné koncovka -ách m. -ich, 
ech: rouchách, potokách, uchách, bedrách, 
dluhách. Jir. Tato koncovka -ách připouštlvá 



16 



-ách — Akademie. 



86 Bice n bezživot&ých ukončených v hrdel- 
nice hy ái, k & n, r, nechceme-li hrdelnic 
proměniti v sykavky: rohách, potokách, 
dluhách m. rozích, potocích^ dluzích, Č., 
ale lépe éinime, klademe-U i v těchto pří- 
padecn místo ní pravidelné koncovky -ich, 
-ech, leč by ií nutná potřeba byla ku př. 
v lok. . uchách, poněvadž by v ,uŠích^ něco 
jiného znamenalo, aneb jestliže v některých 
slovech zobyčejněla ku př.: ve snách, v senách, 
v kolách, (v kolech, od ,kůl*); také: o po- 
lednách. — Lokslni koncoTKa -áeh v okolí 
pražském chybně se klade o gt pl. jmen 
rodu žen. ukončených v -a: Koupil mnoho 
rybách m. rj^b. Os. Totéž se děje u Jindř. 
Hradce v míře ještě rozsáhlejší: mnoho vo- 
jákách, ^uknách. slepicách. Šb. (Tyto tvary 
i u Prahy slýcháme.) V Plzni a kolem ni 
slýchati genit. v -ách u fem. v -a. u neuter 
v -o a někdy i u mase. s tvrdým zaKonČením : 
od pannách, do stodolách, u zahradách, 
několik polenách, ba i: tu nemoc má oa 
dobrých kou8^ách. Pod Krkonošemi říkají: 
do stodolách. *Sf. Na PlaŠtě (sev. od Plzně) 
užívají v lok. pl, všech rodů u subst. s širokou 
koncovkou -ach: na stromách, na hruškách, 
na šveskach (m. Švestkách), jabkach (m. 
jablkách) atd. Prusík Fr. — Ü Čechův 
v pru^. Slezsku užívají také koncovky -och: 
mužoch, ryboch. Šb. Vz — och. 

Achaemen-es, a, m., předek králův staro- 
perských. — Achaemensicý = perský. 

Achae-us, a, m., praotec Achejských. — 
Achejéti. 

Achai-a, Achai-a, e, f. — Achai-ové, 
ův, ům, e, ové, ich, i. 

Aehamy, Achám, pl., f., v Attice;-mský. 

Achát, vz Agát, křemen. 

Achat-es, a, m.; i^itel Aeneův. — A, 
věrný =r věrný přítel. Kk. 

Achelo-us, a, m., řeka v Řecku. 

Achenský, vz Aachen. Achy — Cáchy. 
— Achský, lépe: Ašský, vz -ský. 

Acher-on, gt. onta, m., řeka v str. Řecku. 

Achill-es, a, m.; Áchill-etis, ea, m. 

Achkati = lkáti, vzdychati, ächzen. Na 
Slovensku. 

Achromatický, z řec, bezbarevný. 

Acht, u, m., z něm. Ďo achtu někoho 
dáti (do klatby). V. V achtu někoho 
míti. Jg., ob. 

Achych, ach, ouveh. Č. 

-aiat, vz Ae. 

Aias (Ajas), gt. Aianta, m.; Ajax, gt 
Ajaka, m., řec. rek v boji trojském. 

Ainpolet, ainbolet, z něm. einballig, fip. 
m. boty nepřezouvacl, na jednu nohu. Šr. 

1. -aij, zpětnou přehláskou v ^ {a y e 
před měkkou souhláskou j) se proměnilo 
v příponě u jmen podstatných: obličaj. 
Zde aj již v 13. stol. přehlasováno v ej pro 
jotaci před a sesílenou, jak vysvítá ze způ- 
sobu psaní: obličiej. Kde predcházi souhláska 
jotace neschopnáy tu aj zůstalo podnes i král, 
stáj, hái, tajný; výjimkou jsou: Rejlu-ad, 
stejný, hejno. — Fředpona superlativu naj 
povstala z dvojného genitivu najú; nej- 
krásnější znělo prvotně najů krásnější = 
nás dvou krásnější. Najú přehláskou přešlo 
v nají, potom v naj jako: zajutra, zajitra,! 



zajtra. V 16. stoL teprve vyvinulo se ej 
z aj. V polštině a poněkud i v staročeStíné 
staženo n%jů v nL — Aj v mperativech se 
udrželo v: l%j, haj. kaj, tiy. Jinak ej: sekej, 
zdvíhej, zpívej. K proměně této přispěla, 
zdá se, i ta okolnosf, že obecný jazyk 
odhodiv i z 3. os. pl. praes. (dělaj, hntj, 
dai, zpívaj) potřeboval v imperativu jiného 
zakončení, aby oba tvary děliti mohl. Vz A. — 
Aj z au : hajtman, hejtman z Hauptmann. Jir. 

— Aj rozloženo z ý, vz ý (rozložené v aj, ^), 

2. AJ, i^hle, interj. A; označeni a) podi- 
vení: Aj, co je to? Ai ty slunce, aj slunečko, 
tyli jsi žalostivé? Rkk.; — b) rculosti: Aj 
té lahody toho světa. Št. ; — c) nevole: Aj, 
Bůh chraň! Aj, nech toho kázáni. Tkad.; 

— d) netrpělivosti: Aj, kde jest? — e) po- 
zornosti, k upozorněni : Aj viz skrovnou tuto 
pracičku. Kom. Aj bratře, aj šerý vrch! Ilkk. 

3. AJ, ai, na Mor. a Slov. = také. Křičel aj 
(také, i) druhý. Baiz. aj — aj = i — i. Baiz. 

AJhle, ejhle, hle, aj. Ajhle nuráček. Ekk. 

-fljný, v strčes. přípona adj.: hostajný. Jir. 

Ajta, interj. Ajta vece Vyhoň. Rkk. 

'Bju. Časoslova v -aju, -eju, -iju, -in na- 
hrazena v 14. stol. tvary v -ám a -Im ukonče- 
nými : del^'u — dělám, rozuměju — rozumím, 
poručiju — j^orouČim, vizju — vidím. Jir. 

ak- Slov, jichž pod ak — nenalezneš, hle- 
dej pod ac-. 

-ak. Přípona jmen podstatných a příslovci : 
zrak, kterak, jednak. Jg., Ď., brak, drak, 
mrak, prak, tlak, znak, vlak. Pk. 

-ák. (aki»). Přípona jmen podstatných, před 
niž se dlouná kmenová samohláska krátí. Ji 
se tvoři substantiva a) od časoslov: honiti 

— honák, tesati — tesák, zabíjeti — zabi- 
ják, zouvati — zuvák, žebrati — žebrák, 
kouřiti — kuřák, dívati se — divák (vz Mkl. 
B., 246.); b) substantivuje adjektiva: chudý 

— chudák, moudrý -— mudrák, sivý — si- 
vák (sivý nolub), hloupý — hlupák, roční — 
ročňák ; c) tvoH adjektiva a pronomina ja- 
kostná: jaký, jednaký, jinaký, kaký, kte- 
raký, obaký, onaký, taký, všelijaký; c) tvoři 
substantiva ze substantiv : voják, husák, kři- 
žák, dvořák, koňák, jedlák, kozák, opičák, 
polák, sedlák, vidlák (vz Mkl. B., 243.); e) 
tvoří subst, z číslovek: Šesták, sedmák; í^ 
tvoři jména obyvatelův od jmen mist a zemi 
tak, žesepředni (-jak'b) c^ d, h, ch, k, n, r, 
s, t mění v: Č, ď, ž, S, c, ň, ř, Š, ť: Praha 

— Pražák Pnisy — Prušák, Vídeňák, Olo- 
mnčák, Jičiňák, Koliňák, Berliňák, Slezák, 
Polák. Vz.-an, Tvořeni slov. 

Akáe, e, m. ; akácie. e, f., míza z trn- 
kového stromu acgyptskéno. Akaciensaft. V. 

— A., strom. Die Akacie. Jg. 
Akademie, e, f, záhrada v athénském 

předměstí, kdež sobě Platon školu vystavěti 
dal: nazvána od Akadema, držitele té za- 
hrady. Téz sama filosofie Platonova. Tomu 
akademia učila. Jg. Platons Lehrgarten, Lehr- 
system. — 2. A., vysoké školy, vvsoké učeni, 
kolUj, universita. Akademie, hone Schule, 
Universität. V. Z malých Škol podáváni bý- 
váme do akademie. Kom. jan. 737. — A., učená 
společnost. Eine gelehrte Gesellschaft, Aka- 
demie. A. nauk a umění, maléřská, právnická. 
Jg. — 4. A. hudební, musikalijsche Akademie 



Akademie — Akkusativ. 



17 



= proYozo\'áiii hudebních skladeb od něko- 
lika hudcbnikilv komponovaných. Dnes bude 
v tlivadle akademie. Us. — Jg. 

AkademUský, akademický, akademisch. 
A. filosofie (Platonova), nČitel, žák, legie, 
ob^n, senát, svoboda, zákon, spolek. 

Akademik, a, m., učitel n. žák akade- 
mický, ein Akademiker. Koni. 

Akama-s, nta, m., syn Theseüv. 

Akant, u,m., acanthus, bylina. A. měkký, 
V., trnitý, keřnatý. Jg. 

Akamani-a, e, f., krajina v str. Řecku. 

Akamaůan, a. m.; akamanský. 

Akatalekticky verS, vz VerS. 

Akee, e, f., konáni, skutek. Kom. Aktion. 

Akcelerace, e, f., z lat., zrychleni po- 
hybu. Rk. 

Akcent, u, m., přfzvuk. Vz Přízvuk. 

— Akcentovati = přizvukem naznačiti. Jg. 
Akcept, u, m., z lat; písemné vyjádření 

o přijetí směnky. ~ Akceptace, e, ř. = při- 
jetí směnW. — Akceptant, a, m. = příjemce 
směnky, dlužník směneční. — Akceptovati 
= směnku přijíti. Kk. 

Akcessista, y, m. (od lat. accedere). pří- 
stupník, kdo ph úřadech přístup má, afcy se 
cvičil, při poradách nehlasuje. Jg. — Vz De- 
spota (stran skloňování). 

Akcessit, u, m. Přibližná (menší, nižší) 
cena za práci, které se při \'yp8áni cen za 
nejlepší podaná díla první nejvySSl ceny ne- 
dostalo. 

Akcidence, e, f., zlat., případný, nejistý, 
vedlejší dAchod úředníkův. Jg., Rk. 

Akcie, e, f., die Aktie: vklad neb podil 
při n^akém podniknutí; 2. Jist ckladni, Spo- 
ie^nosť na akcie. Akcie banková, železničná. 
Na odbyt Šly akcie železničně. Akcie úvěru 
pozemkového. Šp. — Akeijni spolek (zří- 
zený na společné vklady). Sb. myslí, že ak- 
cionářská společnost lensí jest než ,akcijní^, 

— Akcionář, e, m. Rk. — Akciový. A. 
podíl, kapitál, společnost (ake^ní). Šp. 

Akciz, VL m., z lat. accidere, co se od 
zboží odstřihne, odebere; poplatek z věcí 
prodajných ; na Slov. dánka, Sg., die Accise. 

Atudimatisace, e, f., (z lat.), navykání 
na počasí. — Akklimatisacní choroba. — Ak- 
Uimatisovati se, navykati cizímu podnebí. Rk. 

Akkomodovati se (lat.), přispAsobiti se 
éemn. Rk. 

Akkorat (lat.), zrovna, na vlas, Rk., právě. 

Akkord, n, m., lépe než akord, souzvuk. 
přiměřené spojení několika tonův. Akkord 
sextový, kvartsextový, kvintsextový, sekun- 
dový, septimovÝ, prvotný n. základní, odvo- 
zený, nedokonalý. Nauka o akkordech. Lá- 
máni, převrat, spojování akkordúv. Akkor- 
dové kroky. Hd. — 2. Smlouva , úmluva-^ 
ahoda. Pracovati v akkordu n. na akkord (za 
oonu smhrvenou). Pr. — Akkordovati, udě- 
lati smlouvu stran něčeho. — co s kým. Us. 

Akragas, vz Agrigentum. 

Akkreditiv, u, m., věřící list vyslaneův. 

— Akkredovati kóno, důvěru neb úvěrek 
komu zjednati. Rk. 

Akkusativ, u, m., pád čtvrtý ve skloňo- 
vání. V staré češtiné rovnal se akkusativ 
jraen podstatných rodu mužského i při ži- 
votných nominativu. Ale již v nejstarších 

HottftT Oeaký »loTník. 



dobách setkáváme se s genitivem m. akku- 
sativu a postupem 15. století starý akkus. 
vv-'mizel. LibuŠa kóft pusti. Jíti za muž (po- 
sud na Slov.). Že Bóh znala jsúci žena. Kat. 
1820. Svój kóň okročil. Anth. Jir. Vsadil ho 
na koník (vz Koník). Sedl na kúň a Pro Búh 

— posud se udrželo. JPozdiji tedy akkus. sg. 
slov Živé bytosti znamenajících genitivu se 
rovnal a posud se rovná. Volte muža. L. S. 
Poznati Boga. Ev. Člověka, holuba. Šb., Mkl. 

— O příponách akkusativu vz Skloňování. 
Akkussativ se klade: 1. někdy o miste 

ve spojeni se slovesy pohybu na otázku kam? 
v které místo? ale nyní zřídka a to jen 
v několika způsobech mluvení. Také na 
otázku kde? Zde mívali akkusativy buď 
platnost nepravých předložek, buď význam 
pádň adverbialných. Přídě Jesus Hierolosím 
(m. v Hierosolím aneb do Jeruzaléma). Ev. 
sv. Jana. Tečete dom od domu. St. ski. 
Nebývajte ženy prázny a běhudiny dom od 
domu. Št. Běhala místo od místa. Sved. 
Odtad jsme Šli konec toho rybníka. Sved. 
Slovtitný byl až kraj světa (na kraj světa). 
Br. Přivalichu klády pokraj násep. Rkk. 
52. (Cf. Na vrsě kdě stáchu pokraj lesa. Rkk. 
31,). Krám od krámu jde. Sved. Pojď dóm. 
Na Mor. Šel konec cestv, světa. Kdybys Šel 
kraj světa (kdvbys byl kraj světaj, aostanou 
tě přece. Us. ííonec hory Sión jest klášter 
neveliký; konec toho kftni stojí oltář. Pref. 
149., 217. Sta prostřed sieni ; Prostřed chrámu 
v pychu stase. Kat. 1052., 1171. Konec té 
vsi jsme se zastavili. Žer. Záp. II. 85. Střed 
I^ahy boj vzechu. Dal. 27., 17. Král kázal 
dělati chrámy prostřed města. Pass. 580. 
Plaval prostřed moře. Výb. I. 229. PřiěU 
vrch hory vysokej. Sš. P. 148. Tu stranu 
od slunce východa. Anth. I. 38. Bok lesa 
se zastavili. Us. Západ slunce jest krajina 
jedna. Anth. I. 126. Tam tvá matka leží 
druhý hrob od dveří. Sš. P. 159. Bydlí 
dnihý dům od konce. Us. DAm od domu 
pomoci Žádati. Žer. Záp. n. 96. Dům od 
domu choditi, běhati, žebrati. Us. Ven, na 
Slov. von, vonka. Tak som Aar skočila, ako 
by nespala. Koll. — Nyní často místo lepšího 
akkusativu užíváme předložkových páduvhl, 
s předložkami: áo, na, v, h Zk., Vn., Mkl. 
S. 392. — 2. O (a§e. Označuje čas, ve kterém 
se něco děje tak, že se tím cas vyplňuje aneb 
ne; označuje tedy okamžik i trvání děje. Klade 
se tedy a.) na otázku: kdy? v který čas? Dán 
jest list tu středu po sv. Martinu (ve středu). 
Výb. A to bylo desátý den měsíce listopadu. 
Háj. A šla ten večer pryč. Sved. Přivésti tu 
chvíli. Kat 1638. — Pozn, I zde nikdy před- 
ložek (v, na) užíváme. — Sem patří: dnes^ 
letos, — b) Na otázku: jaJc dlouho? Pobyh 
jsme tu tři dni. Celý den v boji pracoval. 
Troj. Celé léto déšť žádný nepršel. Háj. Nic 
nevejde do města tohoto věky věkům neči- 
stého. Št. Den ode dne, Výd. I. 529; den 
po dni, Prot. 152; chvíli od chvíle odkládáno. 
Žer. Záp. U. IGQ. — Pozn. 1. Často i předložky 
klademe. Zpravoval zemi začtyry léta. V. Pobyl 
tu po mnohé dni. Br. Ta zima nebyla už po ně- 
kolik let. V. Vz víc v Zk. Ski. 47. a násl. ; 
Mkl. S. 393. — Pozn. 2. Na otázku: jak dávno ? 
kladou se wísřo čísel základních čísla fa* 

2 



18 



A&kasatir. 



^ 



dovát ^Ay^ f^c Jest o tom, v ioUkát^ jii den, 
mé&íc atd. se Činnosť koná. Tu již sedmé 
léto bydlím. Sved. Již osm^ den mi cestách 
jest. Tehda sv. Justina sedmé léto za ve- 
skeu lid Bohu se modlila. Pass. (Zk. Ski. 
48.). — 3. O miře. Táze a ceně na otázky i 
jak daleko ? jak dlouho ? jak mnol^ ? A od- 
tud odešli tři hony. Br. Já každý den tři 
mile úženu. Sved. USli den cesty. Cap. Oni 
za ním běželi asi dvoje hony. Pass. S^'n 
vtyry léta stár jest. Us. Konma vážila hřivnu 
zlata. Br. Ta kniha stojí mne kopu. Kos. 
StnTh žita dva CToše platil. Háj. Procenili 
ie 300 zlatých, l^. Dlužen byl libru zlata. 
'. ^ Vz víc Zk. Ski. 47.-49., Mkl. S. 390. 
— Pozn. 1. AJcku^, míry stoji při jménech 
pfidavnýclr. dlouhý, hluboký, krátký, nízký, 
starý, Uroký, těžký, tlustý, vysoký atd. Vz 
tato slova za pří(^inou příkladuv. Tento dům 
jest tři sáhy "i'ysoky. — Pozn. 2. Akkusativy 
místa, času, miry a kolikosti nepřecházejí 
v záporných větách zpravidla vgenitiv. Ne- 
dal celou noc pokoje. Zk. Má služba mnoho 
neznamená. Js. Málo zvídej, moc nejídej, 
dlouho živ budeš. Prov. — Ale místo akku- 
saticu rozsahu v prostoře a čase také aeni- 
tii\ Ani dvou celých let nekraloval. Anth. 
Jir. Nemohli jste jedné hodiny bdieti se mnou. 
Pass. Jeden bez druhého nemohli býti dne 
celičkého. St. ski. (Vz BartoS, Genitiv závislý 
na slovesech). — Pozn. 3. U číslovek nelze 
a priori rozhodnouti, stoji-li k označení ko- 
likosti v nominativu či akkusativu, poněvadž 
oba tyto pády t]i'ai'em svým stejný jsou. IVifc- 
též se věc má s jmény podstatnými rodu muž. : 
počet, ostatek, díl, atd., u nichž tᎠvazba 
se vyskytuje. Soudcův větši počet se sjelo. 
Žer. Sotva čvrtý díl žii^ých zůstalo. Let. Ko- 
stel byl malovaný, ale díl se učadilo od 
lampy. Pref. Veliký díl Budíne se sbořilo. 
Břez. Dva díly lidu zemřelo. Háj. Ostatek 
života jeho sepsáno jest. Br. — F* tomto pří- 
padě mohou toliko jména rodu žen. rozhod- 
nouti, která mají akkus. jiný od nominativu. 
A tu ovšem jasné viděti, že se k označení 
kolikosti p&vodně akkusativu užívalo. Tak 
mluvíme posud: Jest vína v láhvi trochu, 
trošku, kapku, krapku. Jest jich hromadu. 
Polovici nás nespalo. Pref. Mohlo býti as ho- 
dinu na noc. Pref. Když pak polovici svátku 
se vykonalo. Mkl. S. 363. Jest jich hromadu 
(vedle : Hromada jich tam bylo). Us. Kolik 
máte ještě žita na poli ? Odpověď: Bude ho 
tam ještě kopu. V komoře jest jeStě žita mě- 
řičů, mouky měrku atd. Tak alespoň mluví 
posud na morav. Slovensku. Mámo tedy za 
to, že nepochybíme položíee pravidlem, že 
k označení kolikosti původně akkusativu se 
užívalo a že nám zde činiti jest s větami 
hezpodmetnými, Brt. (Vz Mtc. 1870., str. 120.). 
S Brt. nesrovnává se zcela Mkl. , jenž píše 
r S.str. 54.: Výrok základních Číslovek od 
5—100 stojí v sg. a neutni ; uvážíme-li, že pět, 
šest atd. subst. fem. jsou, mohli bychom za to 
míti, že ve větě : ,pět jich padlo* pět akkus. 
jest a že věta jest bezpodmétná. Ale tomu 
odporují věty jako: Hromada jich tu bylo. 
Us. Z nich jde, že, označuje-li podmét množ- 
ství, výrok v neutru stojí, neHdě se rodem 
podměiu. A v S. str. 34.: Číslovky základní 



od 6—100 jsou fem., ale výrok stojí v ne- 
utru. Totéž pravidlo objevuje se u jiných 
slov množství označujících. Ťehdáž třeti díl 
v Cechách pomřelo. V. Byk) krvi dvě skle- 
nice. Sš. Na stromě sedělo kopa ptákův. £r. 
Polovice města Praliy shořelo. Háj. Hojnosť 
vína se obrodilo. V. Nahrnulo se hróza myší. 
Na Slov., Ht. L'udi bolo neslýchaná síla. Na 
Slov., Ht. Neminulo to týden. SS. Konečně 
praví v S. str. 391.: Vazbu číslovek základ- 
ních od pěti do desíti změnil bych v ten roz- 
um, že tyto číslovky za akkus. pokládány 
býti mají, v jiných případech stal se nomi- 
nativ rovněž slovem nesklonným. Vz Shoda, 
VIII. — Vedle této neosobné vazby (Brt.) vy- 
skytuje se i u starších spisovateli^) dosti 
zhusta vazba osobná. Sedm nás jsme v to- 
varv'sstvu byli. Pref. Víc než 24 knechtův 
ho äoprovoaili. Bl. By z těch konšel polovice 
seděla na N. Městě. Bart. Král rozkázal, aby 
9 měšťanův postavili se na hradě. Let. Ji- 
ných ostatek přivedeni sú do Mostu. Let. Po- 
lovice jich držela kopí. Br. Bola tam sila 
krásných paríp. Na Slov., Ht Na ten chýr 

Sríhmula se sila pánóv. Na Slov., Ht. (Brt., 
Ltc. 1870., str. 120. ; Mkl. S., 34., 390.) — 4. 
O jpHčině Idade se toliko při tázacím če, 
co ? Ce (proč, nač) se nnoutíš ? — Co ml 
laješ? Potom ještě pín ukazavadm to. To 
(r^ protop on se bál! To on se nechtěl 
přiznat, lis. na Mor., Brt. Co pláčeš? Sš. P. 
378. Co mu toho třeba bylo? Kat 1778. Co 
třeba toho bylo Bohu? Kat. 1864. Cožs při- 
šel? Anth. II. 248. Co se vrtíš, toidiiá? Us. 
To on nepřišel! To on bledne! Us. na Mor. 
— 5. Akkusativ předmětu (zevnitiuiho). 
Nejhustěji se akkusativ klade v předměte, 
kterým se obsah činnosti doplňuje. Akkus. 
předmětu řídi a) slovesa {přechodná. Jsou 
pak to slovesa přechodná jednoduchá i pře- 
chodná složená s předložkami oddělenými 
neb neoddělenými : do, na, nad, o, ob, od, po, 
pod, pře, před, při, pro, s, u, v, vz, za, z, raz, 
vy, kteréžto předložlcy činnosť rozličným způ- 
sobem obmezují, vztahuiíce činnosf aneb 
k místily odkud, kam, kde a kudy se nese, 
aneb k času aneb posléze k jakostí samé. Máti 
boží tamo divj tvoří. Rkk. Nevěrný sobě zá- 
hubu strojí, kom. Nohy nesou a lU^í tělo 
všecko. Št. Naklonil k mm lítosti vŠeck}'. Br. 
Kázal Vyšehrad obezdíti. Háj. Postaviti čt}'H 
valné voje. Kkk. Jen jednoho Boha věHti. 
^g. Minuli dům. Sved. Lvové loví divoké 
osly. Br. Ptáčník ptáčky pastí chytá. Kom. 
Mnohé slzy ronil. Kom. Točili ze sudu vlno. 
Us. Potřeba věci draží. Kom. Slunce běh svůj 
dokonalo. Troj. Ai já nakrmím lid ten pe- 
lynkem. Br. Ohol vlasy své. Br. Ohij'za maso. 
V. OdkryjŽ oČi mé. Br. Pomazal jej olejem 
svatým. Br. Zemi všecku sobě podrobil. K!om. 
Tím promý\'ei ránu. V. Rozžcnu ie po kngi- 
nách. Br. íieka svlažila louky. Jel. Hmyz jej 
do smrti ujedl. Jff. Dítky si vychoval. V. Za- 
hnal vojsko. V. Učiti se co (zeměpis) — jest 
german. a šp. m. : učiti se četnu. — Vz MkJ. 
S. 375 a 376. — Vz jednotlivá slovesa s nazna- 
čenými předložkami složená v slovníku tomto 
a mnoho příkladuv k slovesům přechodným 
vůbec v Zk, Ski., str. 52.— 84. ; Zk. Ml., II.,8tr. 
11. a násl. — Pozn. 1. Mnohá přechodná slo- 



Akkusativ. 



Id 



ť€ša poji se rad^i 8 §eniiireni nez $ tíkkm. 
kn pt. : hledati, hlídati, mstiti, obhájiti, střici, 
zažiti atd., vz tato slovesa. — Pozn. 2. Mifito 
akknsativu klade se u přecJtodných sloves ge- 
nitiv a) když se působeni poáméta nevzta- 
huje k celému předméttt, než jen k částce jeho 
(gt, parHiivni,délwý).I>e} mn chleha. Nalij mu 
\iiiA. Ten prohrál peněz ! Ten měl hniSdc! Vz 
Genitiv partitivni. — b) V záporných větách. 

tom vz Genitiv v záporných větách. Vz 
také : Co, Což, Něco. Nic — kdy ee kladou 
do genitivu a kdy tió akkusativii (v zápor- 
nÝch větách). — Pozn. 3. Akkusativ máji 
slovesa: boleti, mrzeti, svrběti, svěděti, záb- 
sti. Akkusativ ten oznaěnje osobu. Mkl. 8. 
i\tíS. Noha jej boli. Us. Af tě hlava neboli. 
Sš. Dnes mě zebe v ruce. Brt. Boli mä celé 
tělo. Na Slov., Ht. Vz jednotlivá tato slovesa. 
— Pú£ŤL 4, Mnohá slovesa poji se s akkusa- 
tiveni jména v pojmu slovesa ohsaietiého. Ak- 
kus, tento slově a A;X;u«. předmětu vnitřniho 
či obsahu a slouží snad k sesilněni, oživení 
vjrazu. Mkl. S. 385. Spravedlivý sond sou- 
diti. Br. Dobré vyznáni vyznati!! Br. Dobrý 
boj bojovati. Br. Sny sníti. Br. Vidění vídati. 
Br. Štěpnice Štěpovati; řezby řezati. Br. Oběti 
obětovati, plat platiti, své poshv poslati, pravdu 
praiití. Háj. (Zk. Ski. 89.). Dievěa krok 
krocl ; Snilo se mi snisko ; Mužný boj blme 

1 bijme); Pěkný život ty květy žily; Usni sa 
mi aspoň jedon sníěek. Na Slov*. Očí si ^'yoéiti, 
slib slibovati. Koll. — Podobná jest vazba 
s akkusativem takových jmen, která se slo- 
resem toHko smyslem příbuzná jsou. Či 
spíš sen věěný mladosti? Na Slov., Ht. Prá- 
zdnu řeě mluviti. Pass. (Mkl., S. 387.). — 
V jazyku českém klade se v těchto pHpádech 
obyčejně instrumental: Plakati pláěem veli- 
kýrú; Usnul snem smrti. Br. Modlitbou dlou- 
hou se modlil. (Zk. Ski. 89.) — b) Slovesa 
nepřeehodná s předložkami : do, na, nad, 
o, obj po, pod, pře, před, pro, v z, z, za, roz, 
ry složená řídi ákkusatio předmětu \ jsou pak 
to z )»aTÍdlA slovesa pohybu (Mkl.).' Naiijeli 
jsme vítr. Har. Moře všecku zemi obchází. 
Kom. Přebředl Jordán. Br. Cestu vyjezditi. 
Us. Cestu mu zaběhli. Sved. Kdo má koláč, 
najde i ^družbu. Jg. A v tom jej smrť na- 
dejde. Št. Strach a hróza ju obeŮy. Na Slov., 
Ht. Saul s lidem svým obkličovali Davida. 
Br. Svój kóň okroví. Jir. Anthol. Luňák 
í»bletuje kuřátka. Lom. Tu kdež je moře 
opiové. Kat. 28. Oskočili jej. Háj. Silní ob- 
stupuji mne. Br. Tu horu řeka otíchodí. Háj. 
Popadněte jei ; proběhl vojska ta; prošel tu 
krajinu; přesKo^il zeď. Br. Jazyk rozum pfed- 
skoéil. Jel. Schodili hory mnohé. Háj. Bfth 
všecky věci obsáhá. Hus. Neklaň dni své 
přebyl. Pulk. Překvílili noc. Jg. (Tři poslední 
slovesa neoznačuji pohybu). Vz Mkl. S., 382. 
a jednotlivá slovesa s naznačenými předlož- 
kami složená v tomto slovníku a Zk. Ski., 
815. — Pozn., 1, Slovesa propadnouti a 
mžtíi mívají v jistých vazbách platnost slo- 
ves přechodných a pojí se s akkusativem 
věcným. Dva tisíce kop grošův jsme pro- 
padh. Arch. I. IdL Propadne hřivnu. Tov. 
108. Hrdlo své propadl. Žer. Záp. U. a5. 
Propadl pokutu. Žer. Sn. 51. Propadl hrdlo, 
ěesť i statek. Prot 237. Sám druhdy hlad 



mra jiným jísti dával; Ty si rozkošný 
oběd připravuješ a můj sluha* hlad mře. Pass. 
526., 247. Musel mHtl hlad. K. Poh. 604. 

— Pozn. 2. Některá slovesa zvratná od- 
vrhujíce se stávají Be přechodnými: smáti se 

— všecky nás rozesmál. Jg. — Pozn. 3. Věty 
činné s akkusativem jyředtnětu přenášejí se 
r rod trpný, když se akkus. převede do no- 
minat., nominativ pak do genitivu s před- 
ložkou od n. do pouhého instrumentalu, slo- 
veso do rodu trpného téhož času a způsobu. 
Nízcí oslavují Hospodina, — od nízkých osla- 
vován bývá Hospodin ; Úzkosti svíraly duch 
můj — úzkostmi svírán byl duch můj. — 
Pozn. 4. Akkus. míry, ceny, času zůstávají 
v rodě trpném v ákkusatiou. Zk. — b) Dva 
akkusativy mi^i po sobě: a) akkps. 
předmětu a akkus. míry a ceny slovesa : 
ceniti, proceniti, položiti, státi. Cenil nám ty 
věci tři tisíce zlatých. Us. Vz tato slovesa. 

— Pozn. Mist.0 akku.sativu ceny může před- 
ložka za s akkuji. státi. Cenil ty věci za 
3000 zl. — b) Akkus. předmětu a akkus. 
výroku na předmitě závislého (jména vý- 
rokového)^ kterým' se předmětu přisuzuje, co 
jest nebo jaký jest. Po slovesech: Činiti, čiti, 
dáti, díti, Jmenovati, mniti, nazvati, působiti, 
uzříti, viděti, voliti, vyhlásiti, znamenati, dě- 
lati, stvořiti, poroditi, křestiti, vj'chovati, 
přijati, vzíti, přivítati, uznati, ustanoviti, vy- 
nlásiti, provolati, usaditi, korunovati, míti, 
míniti, souditi, poznati, pokládati, potvrditi, 
>'ykládati, pamatovati atd. Ty Ja své pány 
nazývám. Pass. Vždy s sebou mam stráži {■=■ 
za stráži) anděla. Pass. Ambrože biskupa (— ^ 
za biskupa) volte. Pass. Nyní již muže kníže 
(za k.) míti budete. Pulk. Učiňte jej syna 
zatracení. Br. Manželku (za m.) měl sestru 
ženy Vladislava. V. Jiní ho Ceíedniha {ine- 
nnji. V. A dal si mu pomocnici (za p.) Evu, 
manželku jeho. Br. — Pozn. 1. Adjektiva i 
participia neurčitého východu pojí se s tě- 
mito sloveny v akkusativě přisudkovém. Ale 
dime je Sfastny, bndou-li Boha ctíti. Št. íieč 
tvá známa tě činí. Br. Odtud jej svázána 
poslal. Pass. Uzřev císaře hněvivá. Výb. I., 
297. Vida se hluchá a slepá. Výb. I., 283. 
Nalezla bránu otevřenu. Výb. I., 473. Matku 
k jedné skále vlny živu přinesu. Výb. I. 266. 
Ktož Boha nemá milostiva; Každá svátost 
činí člověka svata; Vidůc se neduostojnv. 
Št. kn. šest. 122., 209., 223. Čije se raněna. 
Troj. Tehdáž ho umrla mněli. Pass. Pokora 
vzácno činí panenství. Št. — Ale i: A na- 
lezli tčlo celé. Háj. Hlad krmě lahodné činí. 
V. On působí voínou cestu mou, činí nohy 
mé křepké. Br, Vino panny učiní mluvné. 
Br. Vz více přikladův v Programu gymnasia 
slovanského v Olomouci. 1873.— 74., str. 22., 
Pk. — Vz tato slovesa a Zk. Ski., 90; Zk. 
Ml. II., 12.; Brt. Instnimental, 23. — Pozn. 
2. Přisudek záoislý shoduje se s předmětem 
vpádě aneb stoji v instrumentale nebo s před- 
ložkou za. Akkus. přlsudkovj" s předložkou 
za klade se, když toho jasnost a určitost 
žádá, místo instrumentalu přísudkového. Při- 
jali ho za společníka. Br. Nazývám jej pána 
n. pánem. Us. Vládyky mne za kníže zvolili. 
Háj. Rozumnost přítelkyní jmenuj. Br. Cf. 
Pracoval za tovaryše; Sloužil za pacholka. 

2* 



20 



Akkusativ ^ Alafanc. 



Brt. — MJd, S, 888. má vazhy s předlolhami 
ky züy za germanismy ; ale ákkus. s před- 
ložkou za jest dobiý a dostatečm doložen: 
ovšem můžeme za něj často instr. klásti; 
vz předcházející, Za. — Fozn. 3, Když 
předmět i podmětem věty Jcsí, klade sepH- 
sudek závislý do akkusativu nebo do nomina- 
tivu (z pravidla) nebo do instí^mentalu. Vi- 
dím se přemožen, přemožena, přemoženým. 
Sami se spravedlivý (spravedliví, Br.) činíte 
před Bohem. Ben. Chtěl sej im mil učiniti. To v. 
Ve váem uzřel se přemožen. Pass. Svat se 
činí; Že ne nazí, ale odieni se ukázali ; Avšak 
než by se ukázal křiv, Št. o věc. obec. 235. ; 
5.; 164. Yopokaž sa muž, beweise dich als 
Mann; von vudova so chory, er giebt sich 
als krank; nአlud menuje so Serbjo, unser 
\<fik nennt sich Serben. Seileťs Gram, der 
sorben-wendischen Sprache. Budissin. 1830. 

— Mkl. S. 388. — Zk. Ski., 46. — 93. 

— 7. Akkusativ řídí předložky: mimo, 
mezi, na, nad, o, ob, po, pod, před, přes, 
pro, s, skrze, v, za. Vz tyto předložky. — 8. 
Akkus. stqji také u částic na, ná, pL. natě, 
núte, která zajisté z některého zájmena 
vznikla. Ka kus chleba. Na svou čepici. 
Vz Mkl. S. 383. — 9. JPo slovesech uzná- 
menání, čiti, projevováni múze i u nás 
akkus. cum iufinitivo státi aneb s pře- 
chodníkem, P. Prusík Fr. má vazbu akkus, 
cum inft, v Listech filologických, 11., 227. 
za napodobeni latiny neb řečtiny, prpčež 
prý se jí stříci máme, jen u sloves viděti 
(zříti) a slyšeti oblíbila prý si čeština před- 
mětnou větu infínitivnou, na př. vidím otce 
psáti, slyším matku mluviti. —Ale Mkl, S. 872. 
praví, ze jest snad napodobením latiny a 
řečtiny (wohl in Folge des Einflusses der 
lat. und griech. Sprache) a uvádí za příklady : 
Všecky rozkazj'^ tvé o všech věcech pravé 
býti poznávám. Br. Znamenal sebe býti ne- 
mocného . Háj. Oznamovali jemu někoho 
býti v ČeiTié sukni. Háj. Pomsty žádostivého 
ho býti znal.[Ht,, n,, 266. —Brt, Instrumenten 
str, 7. učí\ Jako s infinitivem časoslova 
býti přísudek pravidelně v instrumentale 
spAsoby nominálně se pojí, tak uHvá se 
též vazby v akkusativěs infinitivem : Císařovna 
křesťankou se býti vyznala. Har. 0., 80. 
Hhisal se býti krevním přítelem. Kom. Lab. 
63. Pravil jej býti písařem. ;Žer. Záp. H., 
155. Kiinrad arcibiskup pod obojím se býti 
prohlásil. Prot. 36. Kým mne praví býti 
lidé? Ss. Ev. Mk. 36. Královna viděla sa 
být přemoženou. Pov. 396. Vybrali 9 mužův, 
které hodnými býti úřadu kněžského soudili. 
Prot. 57. Vz Brt. o Infinitive v Km. 1874. 
a 75. — Zk, Ski. 656. nemá ji za Špatnou 
ničeho proti ní nenamítaje, Poznal-li by při 
patrně zlou býti (advokát), přyímati jí nemá. 
Pr. Člověk Boha na nebi býti poznává. Br. 
Znám se býti člověkem. Mudr. Uzřel své 
roucho na trftnu visoucí. Cf. Listy filologické 
IL, 310. Ostatní vz Fraviti a Infinitiv (kde 
o této vazbě víc jest pověděno). — 10. Po 
latinsku stqjí akkus. m. dativu ve výroku 
u infinitivu slovesa býti a sloves podobného 
významu. Zastižena býti nepřipravena veliká 
škoda jest. Kom. — Mkl. S. 141. ; Zk. Ski. 
696. — 11. Tvar akkusativní klade se 



o nominative v obecné nUuvě hlavně vý- 
chodních Čech a zapadni Moravy. Tu stojeji 
vojáky m. stoji vojáci. Šb., Brt Naopak 
zase se tam říká: Viděl jsem vojáci m. vojáky. 
Také v Praze se říká: Budeme si hráti na 
vojáci m. hráti na vojáky. 

Akrobat, a, m., provazolezec. Rk. 

Akrokerauni-a, nií, pl., n. Dle Gymna- 
sium. Pohoří v £pim. 

Akropol-is, e, f., opevněná vySáf &ísf 
města, VySehrad. Rk. 

Aksamit, u, m., z řec. í^áfAtxoq =zz šestí- 
drátový, Seistinitní. V. Lat. exametnm. A. 
hladký, ozdobený, lehký, těžký, nestřihaný, 
květovaný, planý (polohedvábný). Jg. Aksa- 
mit: drogíietový, dvojitý, lisovaný, řezaný, 
stříhaný, špatný, utrechtský, žebrácký. Kh. 
Der Sammet. v axamítn choditi. Jg. — Ak- 
samltka, y, f., věc z aksamitu délaná 
(stužka, čepice). Us. — Aksamitový. A. 
barva. Us. Sanunet-. 

Akňara ěhanda n. varnavritta, vz Mk. Ml. 
324; Zk. Ml. H., 203; SS. 26. 

Akt^ u, m. lat, ěin, skutek; ěásť hry 
v divadle, jednání, dějství; posunek těla. 

Akta, vz Acta. V. Die Akten. 

Aktaeon, a,m., Dianou v jelena proměněn. 

Akt-e, y, f. ; starší jméno Attíky. 

Akteur (aktér), a, m., fr., divadelní herec. — 
Ákteurka, y, f. Rk. 

Aktium, vz Aetiiun. 

Aktiva apassiva, lat., jmění a dluhy. Rk. 

Aktivní, lat., činný; a. obchod, když se 
více vyváží než přiváži. A. služba rrr sku- 
teěná. Rk. 

Aktuar, a, m., úředník k zapisováni do 
protokolu. 

Aktům, vz Actum. 

Akustika, y, f., z řec, nauka o hlaboln, 
sluchozpyt, Rk., zvukosloví. — Akustický = 
zvukový. Nz. 

Akusér, a, m., z ír., pomocník pfí po- 
rodu. Rk. 

Akutní (lat.) choroby, náhlé a horké. Kk. 

Akvamarin, u, m. vz Smaragd. 

Akvil-o (Aouilo), -ona, m., z lat., pAlnoeni 
vítr. Nordwind. 

Akvisice, e, f., z lat. acquisitio; nabyti, 
získání něěeho. Rk. 

Aký, ako (zastr.), na Slov. = jaký, jako. 

-al. Přípona jmen podstatných muž. rodu : 

stýskal. Jg. al zl, viz I y al, — V Kr- 

kanoHch v či7iném příčesti m, el: slysal 
(m. slyšel), držal, sedal, věďal, kleSfal, 
pršalo. 8b. Vz A. 

-ál. Přípona jmen podstatných rodu muž., 
znamenává něco velikého, silného: moěál, 
nosál, Jg., D., nohál, rohál. Na Mor. Brt. 

-ala. Přípona jmen podstatných rodu žen.: 
plšfala, kvícala, žížala, cvrěala. Jg., D., Mkl. 
B. 107. Vz IVořenl slov. 

Alabaster, alabastr, stni, m., z řec., ťiběl, 
sádrovec celistvý; jemnozmá odrilda sá- 
drovce, bílá jako padlý sníh (Bř.). Bílý jako 
alabastr. Jg. — Alabastrový. A. nádoba, 
Kom., lom, tělo (bílé). 

Alafanc, halafanc, e, m.. starší formy: 
alefanc, alífanc, z něm. Álfanc, fallaeia, 
nequitia, nugae, cavíllatio, podvod, niěemnosf ; 
vzatek, dar podkupný. Mz. 96. Daritv a ala- 



Alafanc — Alembík. 



21 



fancAv pHjimati nechtél. V. Boháé velmi 
snadno dary a halafanci soudce poruSnjc, 
Wodň. zrc. Alafimcöv bráni. V., Kb. 266. 
Spravedlivý eoudce h-cův nebéře. Rb. — 
AlafancoTati = dary porušiti. ReS. — 

Alambik, vz Alembík. 

Alarm, u, m., z ír., poplach, znamení na 
poplach. Rk. 

Alaun, u, m., z ném., kamenec. V. V ně- 
ktortch krajinách: ledek. 8p. 

AlaunoTat^, kamencovatý, bohatý na 
alaun, alaanreieh. ReS. 

Alaunový, kamencový, ledkový. Jg, 
Aiann — . 

AllHa, y, f., bylo mě. v Itálii. — Albský 
lépe než albánský. — 2. Dlouhá, bila košile 
knězi pod ornátem. V. 

Albani-e, e, f., -banský: -baňan; Albanézi 
či Albánci, ArnaiiH při jaaerském moři. 

Albert, a, m. Vz Aleš. 

Albik, a. m., Albinus. 

Albrecbt, a, m. V. 

Albul-a, y, f., starší jméno řeky Tibera. 

Alb-mn, a, n., z lat. U Římanův bílé 
tabule k zapisováni zpráv ; 2. památní kniha, 
památník, óedenkbudi. Rk. 

Album-us, a, m. ; lesnatá krajina Lucanie. 

Aleae-us, a, m. ; básník řeckÝ. — Alcaeiský. 

Aleiblad-es, a, m. (Alkibiaaes), řec. vůdce. 

Alcino-iis, a, m., král Faeakův. 

Aleny, gt. aleen, pl., f.; kosy kůže 
k vyplněni míry; slovo bezpochyby cizí. 

Ale, spojka, složená z a-le; řec. áklá, 
lat. sed, něm. aber, doch a po větách zá- 
porných sondern. Zk. Poněvadž dle jest 
složeno z a-le a odpovídá lat. sed (ne : autem, 
vero) a řec. álXá (ne : tfé ; lat. vero a řec. óé 
odpovídá z pravidla ées. pak), niá se klásti 
na zaéátek věty, ale v novější době klade 
se na dnihé místo, často ještě dále a někdy 
skoro až na konec věty. ,Pak^ se nyní velmi 
zanedbává. K. a Ž., Os. Vz Ale, 8. Dobrov- 
ský ve svém Lehrgebäude (na str. 269.) uěí : 
Zu Anfange und nach einem anderen Worte. 
Pozoruje uživánl této spojky co do slovo- 
sledu v literatuře střední seznal jsem: 1. že 
ji spisovatelé střední doby neužívali tak 
zhusta, jako nyní se děje, kladouce častě ji 
spojky : pak, vŠak, než ; 2. ic t? pravdě čitá 
se u nich obyčejné na počátku vety. Z no- 
vějších srovnává se s obyčejem starým nejvice 
SafaHk, užívaje rád jmých spojek odporo- 
vaclch ; že však i u něho spojka ,ale* někdy 
po jiném slově stává, toho snadno každý se 
dočte. Jungm. vŠak, Pal. a Hattala a j. 
spojku tu bez rozdílu buď na čele věty, 
bud za slovem kladou. (Vz příklady v Mtc. 
1873., str. 170.) Mš. — Klaďme ji tedy na 
začátku věty. — 

Ale se klade: 1. Kdyí se vité záporné 
réta tvrdicí naproti stavL Tlm se výrok 
prvé věty pioplrá, protože výrok druhé věty 
v platnosti jc»t n. býti má (n. tlm se hlavni 
věta záporná druhou v neplatnost uvádi). 
Nehleď na řeč, ale na věc. Prov. Nebývej 
bázlivý, ale smělý. Anth. — Pozn, 1. ,Ale* 
se vynechává, přesmýknou-li se věty. Ústa 
tvá té potupuji, ne já. Br. — Fozn, 2. Zá- 
porné ne nádade se vždy k prisudku, nýbrž 
zhusta k jménu, které se zvi. vytknouti má. 



Nebo ne váá bude boj ale boží. Br. Ne nika 
jeho dotkla se nás, ale náhodou nám to přišlo. 
Br. — 2. Když se větě tcrdid veta záporná 
naproti staví. Hledala jsem ho, ale nenašla 
jsem ho. Br. — 3. Když se věty tvrdicí jedna 
proti druhé naproti staví. Noc pominula, 
ale den se příbfížil. Br. Člověk hledí na to, 
což jest před očima, ale Hospodin hledí 
k srdci. Br. — 4, Když se vübec výrok 
první za věc jistou j^řipomtíy avšak platnosf 
jeho tím se omezuje, že se z oboru jeho 
výrok druhý vymiňuje. K prvému členu 
pnpojujl se zhusta slovce : sice, jistě, zajisté, 
ovšem. Takť je sic, jak to ona praví, ale 
co onatotřápatimá? Kom. Memmius zběhlý 
jest v literatuře, ale v řecké. Kos. — 5. Když 
v roztnluvách námitky činíme n. odrážíme, 
k jiným věcem přecházíme nebo k dfivéjéim 
se vracíme. I to jest dar boží o věcech 
božských pěkně mluviti uměti. Jest dar boží, 
ale na slovech se stavovati má? Kom. Protož 
jest svědky na to ustavil, abychom k tomu 
snáze přistoupili; ale budeme-li hleděti na 
svědky . . Chč. 615. — 6. Když s pohnutou 
mysli o čem se tážeme aneb odpovídáme 
aneb k čemu vybízíme, něčeho žádáme. Alo 
pro pána Boha, což se to děje? Ale dnos 
nechodte nikam. Udělal-li on to? Ale udělal, 
však já ho znám. Kterak máji služebníci naši 
nám stálosf zachovati, aleť nedějí tuto paní 
naše. Ctib. — 7. Zhusta na začátku závěti 
po větách připouétěcich a podmiňovacich. 
Byť se pak všichni zhoršili, ale já nic. Br. 
AČ oni mluví, že ie někdo vysvobodL ale 
sami nevědí kdo a kdy. Vz Věta připoustivá. 
— 8. Klade-li se uprostřed věty, omezují 
a zaostřují se jednotlivé výrazy a ale znamená 
tolik co : aspoft, alespoň, asi. Pojď ale ty. 
Bibl. Povedhie ho, snad ale tam vnadu najde. 
Kom. — Ve vých. Čech. a na Mor. = as. Ale 
15 nás tam bylo. Jir. Je ho (žita) ale dvě 
měřice. Na Mor. Brt. — 9. Sesiluje se přičiněním 
jVŠak^ a ,brž^. Všichni okolo něho stáli, ale 
avšak ty nejblíže. — 10. Klade se v slučovaeím 
spojeni vět po: nejen, nejenom, netoliko a 
sesiluje se zhusta v. ale i, ale také, ale také 
i ,alebrž*, a ve větiich záporných v: ,alo 
ani, ale ani ne, ale také ne, alebrž ani ne^ 
Zk. — 11. Hěkdy závěti, je-li v něm co 
k pováženi, se zamlčuje. ímil to poněkud 
půide, ale, ale. — 12. Taicé se ho užívá 
substantivně. Nic není bez ale. Vz Stastný. 
Jg., Lb. Jest při tom ještě ale. Jg. Závistník 
někakéžť ,ale* přičiní anebo ,než* k chválo 
každého. 8t. 

Alebrž, ne: alébrž. Vz Ale, 9. 

Alej-e, 1, pl., f., dle ,Ri\že^; z fran. allée 
= stromořadí. Do alejí jíti; v alejích se 
procházeti; alejemi jeti. Us. Die Allee. 

Alekto, Allekto, gt^ -toi (dle ,Kosf*), 
Zk., n. -toy (dle ,Žena*), Šf. ; jedna ze tří litic. 

Alembík, alambík, u, m., z řeo. áfifitxog 
a předloženým arabským artikulem al; finl 
to odvozují z arabského alembich; vz Mz. 
96., Jg. Náčin! chemikův s dlouhým nosem 
či troubem rr^ klobouk, hemelín, nelm. Der 
Helm im chemischen Ofen, die Brennkolbe. 
Statek svů^ skrze hrdlo a zadek jako skrze 
a. prohnati. V. Něco skrze zadní a. prohnati 



09 



Alembík — -alní. 



(utratiti). V. Pustiti eo na a. (skrze šito 
podBivati, přetřásati koho). L. 

Alenee, nce, m., druh kopaniny, rhodo- 
chrosit. A. hipenatv, skořepinatý, celistvý. 
Přesl. 

Ales =: ale jsi. 

Alespoň, vz Ale; alev^ak, vz Ale, Věta 
připouštivá. 

Aleš, fft. Alše, Alsík, a, m., Albertus. 
V. Vz Gl. 

Alexa, y, m. = Alexius. Gl. 

Alexand-er, ra, m., král macedonský. 

Alexandri-a, e, f., mě. v Ae^rypté. — Jlřc- 
xandrijiký, l?pe než alexandrinský-. 

Alexandrin, u, m., alexandi-inský verS, 
ěestistopÝ vei-s iambický s caesurou upro- 
střed, tak nazvaný od Němcův, že iim psána 
jest jedna stará německá báseň o Alexandru 
Velikém. Jg. 

Alex-is, ida, m., řec. básník. 

Alfa, n., prvé písmeno řecké abecedy; 
omega posleoni. Já jsem a. a omega =: po- 
čátek a konec. Br. — Alfabet, u, m. = 
abeceda, z řec. 

Alfe-us, a, m.; potok v Peloponnesu. — 
Mfejský. 

Algebra, y, f., pismenopočtářství, počítáni 
písmeny. — Algebraický. A. veličina, úkon. Nz. 

Alchymi-e, e, f., z arab. al a řec. /vfuía, 
zmíchání : tajná cásf chemie, která s děláním 
ková, zvláště zlata se zanáší. — Alchymické 
umění. Jg. — Alchymista, y, m. Reš. 

Alibi, lat., jinde. Toho slova se užívá ve 
vyšetřování trestním, když obviněný snaží 
se dokázati, že za ěasu spáchaného zločinu 
na místě zcela jiném, jinde byl, a tudy toho 
činu spáchati nemohl. S. N. 

Alifer, u, m., z lat., dávej z nova (t. j. 
karty, když hráči nechali hry). Rk. 

Alimentace, e, f., z lat., dávání výživy. Rk. 

Alis-o, ona, m., tvrz římská v Německu. 

Alizari, mořena (rostlina). — Alizarbwvý 
inkoust. Rk. Alizarintinte. 

Alka, vz Pták. 

Alki^ský. Vers a. o děsiti slabikách, jenž 
koncem jest slohy alkajské. ^ u o ^ u u j:_ u /_ u 
Chod daktilický přechází v^ trochejský. On 
potrvej okrasou nevadlou. Č. Verš aŮajský 
o jedenácti slabikách :^j_u_}L I _'_ t» u j, u u 
— Sloha alkajská, v níž za dvěma verši 
alkajskými o jedenácti slabikách jde verš iam- 
bický hyperkatalektícký : y_ t_*j ._y__^»_yj 
a za tím avojměr logaoedický akatalektický : 
f KjKt I \jKß # c» _u. Vz Zk. Ml. n. 196., 198., 
200. Také; Mk. Ml. 320., 322.; Sš. 21., 28. 

Alkali, n., z arab., žiravina; súl naliytá 
z louhu. Rk. A. stálé, zemné, minerální, rost- 
linné, těkavé. — Alkalický. A. kovy, zeminy ; 
reakce (působení alkalií v barvy). Nz., Rk. 

Alkéř, vz Arkéř. 

Alkermes, u, m.. bylina. Bern. 

Alkibiades, vz Alcibiades. 

Alkino-us, a, m. Vz Alcinous. 

Alkmalon, a, m., řec. filosof. 
Alkmanský verš. Vz. Mk. Ml. 318.; Zk. 
Ml. II. 191., 200. Akmanské dvouverší. 

Alkohol, u, m., z arab;, líh. A, cet>'lový, 
čpavkový, octový, solný. Rk.. Kh. 

AlkoholisOTáni, n., Alkonolisieren. 8k. 

Alkovna, alkova, y, z ír. alkove, die Al- 



ko ve; vvstupek v pokoji, kde bývá postel; 
přístěnek, ložnice. Rk., Sp. 

AUegat, u, m., z lat, příloha. 

Allegorie, e, f., z řec. ; řeč jiné »lovy, 
jiné smyslem naznaciy'ici, když ku př. se 
mluví o lodi na moři bouří se zmítající a 
myslí se jí stát v nebezpečenství nějak<^iu 
jsoucí. Vz Zk. Ml. IL, 177; Mk, Ml. 302; 
Museínik 1844. str. 431. 

Allegorický, allegorisch. A. bá«eň. 

Allegramente, na způsob allegra. Hd. 

Allegro moderato, s mírnou živostí ; a. nia 
i\on tropo, vesele, ale nepříliš; a. (allo), ve- 
sele, živě; a. con brio, s Čerstvým hnutím; 
a. con moto, s živým hnutím; a. con ftiocu, 
8 ohnivým hnutím ; a. agitato, s nepokojným 
hnutím; a. appassionato, 8 náruživým hnu- 
tím; a. assai, a. molto, velmi veselé; a^ vi- 
vace, 8 veselou Živostí. Hd. 

Alleluja, halleli:ya, hebr. = chvalte Ho- 
spodina. Jg. 

Alles. Das ist uns alles eins. To je«t nám 
jednostejné. Um Alles in der Welt. Pro »vět 
svétoucí, Mk. 

Alli-a, e, f., řeka v Itálii. 

Alliance, e, f., spojeni, spolek. Svatá A., 
spolek z r. 1815. mezi panovníky rakouakým, 
ruským a pruským. 

AÍUteraee, e, f., z lat., stejnosC souhlásek, 
jimiž slova vět se počínal. Rk. 

AUobro-x, ga, m. AUobrogové, kmen 
gallský. 

AUodi-um, a, n.; zpupný n. svobodný sta- 
tek. Rk. 

Allokiiee, e, f., z lat., řeč papežova k sboru 
kardinálův. Rk. Allokution, Ansprache. 

Allopathie, e, f., z řec., léčení protipu- 
sobivé; vz Homoeopathie. Rk. 

Allotri*a, i, n., pl.. Dle G3rmna8ium. Věci 
nemístné, nepříslušné. Rk. 

AUuse, e, f., narážka, když k věci aneb 
události odjinud již známé ukkznjeme, chtíce 
tím způsob myšlénky názorněji vypsati. Vy- 
hlíží tam jako u Jankova m. pusto. Zk. 

AUuvi-um, a, n., z lat., naplavenina, ná- 
nos říčný n. mořský. Rk., Bř. 

Alma mater, matka, živitelka, universita. 

Allmálig, znenáhla, ponenáhlu, zpovolna, 
povlovně. Poznenáhlu (lok. s předl, po), zpo- 
nenáhla (gt. s předl, z) jsou také dobré 
tvary. Mk. 

Almanach, u, m., slovo cizí ; kalendář, V. ; 
novoroční zábavník. Rk. A. divadelní, ho- 
spodářský, vojenský atd. Jg. 

Almara, v, f., zlat. armarium; v Klatov- 
sku : alměř, halměř, f., Č. ; vz Armara. 

Almužna, y, f., z řec. tXéTjf*oóvvti. V. Da.«? 
Almosen. Almužnu někomu dáti. D. Za al- 
mužnu prositi. Na a-ně u chrámu sedětí. Br. 
Almužnu z svého sbožic dátí. Výb. II., líí. 
(Pafis). A-nu chudým rozdati. D. itnišské řeči 
a, konec; když mnich jnluví, almužnu loví. 
Bern. Almužnou se Živiti. A. nechudí. Vz Sté- 
drosť. Ros., Lb. — Almiižn-ář, e, m. ; -ářstvi^ 
n.; -cc, Žence, m.; -ice, e, f.; -ictví, n.; -»íA:, 
a, m. Mniši almužníci. 1020. 

-alni. Přípona jmen přídavných ne vždycky 
dobrá. Jsouf v -alní dvě přípony jmen pří- 
davných, jedna latinská ^alis** a druhá Česká 
„wí" ; ale jedna dostačuje, latinská jest zby-. 



alnf — Ambit. 



23 



tečna ; tedy gymnn&ijni m. ^ymnasialní (l^t. 
řrymnasialis). vyjmouti se dá takový případ, 
když Dodobného jména přídavného jako pod- 
statného iiživáme: kamende — kameralní. 

Aloe, e, f., dle „Růže«; Šf. dle „Žena«, 
tedy gt. alo-y; rostlina. A. sochatá, íatnatá, 
okolnatá, keřnatá, hrozná, pravá, obecná, 
cbobotitá, pavučnatá, skvrnitá, jazykovitá, 
dvouřadá, včjířná, peřestá, zavita, perlatá, 
deltovitá. Kosti. — Alod, e. n., šťáva z aloe. 
A. koňské. Čištěné, předhorské č. skvělé, prů- 
hledné, rudé n. baroadské (leberartig), soko- 
torské. Kb. — AloJ^vnik, u, m. AJoenbaum. 

Alonge, (francouz. alonž), prodlouženi 
(směnky). Rk. 

Alph . . . ., vz Alf .... 

Alpy, gt Alp, pl., f., dle ,Žena^^lépe než : 
Alpy, gt. Alpův, pl., ra. Vz -es. Die Alpen, 
das Alpengebirge. Alpv dle däky: zapadni, 
středni, vn^chodni. Dle šlřktf : centralné (pásmo 
střední, alpy prahorské), severní vápencové, 
jižni vápencové, nižší předalpské homatiny. 
TI. — Alpy západní : mořské, kottské, grai- 
ské. — Střední (nejvyšší) : penninské, lepont- 
ské, bemské, čtyrlesé, glaniské, appencelské, 
rhaetské, trientské, allgaeuské. — Východní : 
norícké (salcburské. Štýrské atd.), kamické, 
julské, dalmatské, dínarské. — Qeognosticky 
)9e děli v: Pra- Alpy, vápenné Alpy a napla- 
veniny předhomí. S. N. — Alpský. A. vá- 
penec, soustava, údolí, flora, růže (kříndta), 
neděle, hospodářství, požáry. Nz. , Rk. Alpský, 
iupní\ ne : alpinský n. alpejskÝ. om. — Alpan^ 
ané. — Kravaření na Alpícn (lépe: na Al- 
pách). D. 

AI», něm. Vvhledatí, cobv za taxu odvo- 
zováno býti mžlo (1650). Kde se nikdo za 
původa nepostavuje. Er. Strana jakožto ža- 
lovatel. Éa. — Po komparativu překládá se 
slovy: než, nad, mimo, jako, než jako, leč, 
přes, genitivem bez předložky n. s předlož- 
kou od. Vz Komparativ. — Když srovná- 
ráme toliko prvním stupněm. Tolik pánův 
bude míti, jelikž hříchův vévodí v něm. Dal 
mu tolik ran, jelikož zasloužil. I vedli ho tak 
daleko, jako n. co by mohlo býti za dva 
hony. Sedl naproti tak daleko, jako n. co by 
mohl z lučiště dostřeliti. — Kristus jelikož 
člověk umřel, jelikož Bůh nesmrtelný jest. 
Vz Als solcher. Mk. — A. = co. Vz Co. — 
ALi dass. Člověk ten jest příliš slabý, aby 
tomu stačil. Člověk ten iest slabší, ne£ aby 
tomu namáhání stačil. Mic. — Also. Co tedy 
mám učiniti ? Tedy jsi syn boží ? Nač tedy 
ho lim obtěžuješ ? Kom. — A.^fólgendennassen: 
t»k, takto. Mk. — Als ob. Činí se n. dělá 
se n. staví se, jakoby neslyšel. Činí se ne- 
slyše. Nečiním se toho nevědomým, nevě- 
domá. Mk. — Als solcher. Každé tělo, jeli» 
koé tělo (als solcher) místem obsáhlé jest. 
Básník i pakoito básník vázán jest zákony 
mravnosti. Und als solcher heisst er auch . . . 
pročež i sluje Perun hromovládce. Mk. Vz C-o. 

Alt, u, m., z lat. altus, hlubší hlas ženský 
neb chlapčí. Rk. — 2. AJt, vz Starý. 

Alti^, e, m., pohoří v Asii. 

Altán. u, m., z ital. altana. Plochá střecha 
še zábraalim. Altan, Söller. Balkon. 2. Besídka 
v zahradě. Lust-, Gartenaaus. Rk. 



Alter ego, lat., druhý já (plnomocný zá- 
stupce, náměstník). 

Alteraee, e, f. Rozčilení, pobouření ; stři- 
dání-se tepla se zimou v horečce. Rk. 

Alteřni = halteřní, fho, m., z něm. Fisch- 
halter, kdo dohlíží k sádkám. (^l. 

Alterum tantuni, lat., ještě jednou to- 
lik. Rk. 

Altista, y, m. Dle Despotři. Der Altist. 

Altmody^« z něm., šp. m. ze starého kroje 
n. světa, kroj ^obnošený, zastaralý (způsob), 
staromodní. Sr. 

Altoua, v, f. — AUoňan; altonský. 

Altový klič. Vz Alt. Der Altschlüssel. 

Alndel, e, f. Nádoba baňatá bez dna 
k sublimování zvláště rtuti- Vys. 

Alumii-iiis, a, m., chovanec. Kram. Der 
Zögling, Alumner. 

•alý. Přípona Jmen přídavných : zaraodralý, 
počervenalý, zsmalý. Jg., D. 

Alžběta, Eližbeta, Eliška, z něm. Elisa- 
beth a to z hebr. = Bohuslava. Rk. A., Eliška. 
V. A., Beta, Bětka, Bětuáka, Bétunka, Bě- 
tulinka, Betynka. Jg. — 2. Isabella. (tí. (V. 
Kal. 307.). 

Alžbětinka, y, f., jeptiška řeholy sv. 
Alžběty, nemocným sloužící. Jg. Elisabethi- 
nerin. 

Alžír, a, m., Algier. — Alžírský. — Al- 
žlřan. — Alžírsko, a, n. 

-ám. Koncovka 1. dat. pl. f. subst. v -a 
ukončených: pannám, kavkam; 2. 1. os. sg. 

Eraes. sloves v -ám (dílve v -aju, vz -aju) : 
ledám, volám. ^g. 

•ama (-ma). V obecné mluvě koncovka insti*. 
pl. bez rozííílu rodu: vodama, potokama^ 
détma, mužma, čtyrma, koňma vranýma. Mk. 
Ale v jižních Čechách užívá se jí jen při 
jménech žen. rodu: Byl mezi vlky, vojáky; 
má psaní za ňadry ; jenom : kněžma, koňma. 
Kts. Na Mor.: před svátky, za humny, za 
za potoky, za Malenovici, před Vyzovici. 
Brt. Vz -ema, -ami, 

Amalgam, u, m. Sloučenina rtuti sjinými 
kovy. A. cínu, mědi, olova, stříbra, zlata. 
Vys. Das Amalgama. — Amalgamovati, 
kovy s rtutí slučovati. — AmalgamoTita, y, f. 

Amalthe-a, e, f. Koza (či nymfa), která 
Joviše kojila. Akkus., vokat. a insti*. dle 
,Žena*. 

Amant, a, m., z lat. amans; amantka, y, 
f. To je můj amant. U«.' Geliebter. 

Amarant, u, m., laskavec, Amarant, Tau- 
sendschön. 

Amarelle, e, f., z ital. amarella a to z lat. 
cerasum armeniacum. Jg. Vz Ararhele. 
Amas-l8, e, m., král aegyptský. 

Amath-U8, unta, m., bylo mě. na Kypru; 
2. jméno muže. 

Amazonka, y, f., z řec. «-, ;*«sO?, bez- 
prsá ; mužatka, bojovná ženština. — Amazonky^ 
V., dívky české, které dle kronikářův vojnu 
8 Přemyslem o vládu vedly. Jg. Amazcme. 

Ambiorl-x, ga, m., kníže gallské. 

Ambit, ch5^bně m. ambit, u, ni., z lat. 
ambitus, obchod vůkol domu, zvláště v klá- 
šteřích síň, chodba na sloupích. V. Säulen-, 
Kreuzgang. — Ambity, chodby okolo svět- 
nic mnišsKých. Zellengan^. 



24 



Ambo — Amynlas, 



Ambo a, n., lat., oba, dva; výhra dvou 
čísel v lotterii. Vyhrál ambo. Rk. 

Ambr-a, y, f., vonná véc; vonná piysky- 
iice. A. bílá, černá, kapala, Šedivá, žlutá. Kh. 

Ambraki-a, e, f., mě. v Epiru. 

Ambrosi-a, e, f., z řec, poknn bohův. 

— Avibrosický. Jg. Ambrosiový. L. Ambro- 
sijahj. 

Ambrož, e, m., v obec. mluvě: Brožek, 
Brož. 

Ambrožka, y, f., bylina oěi hojící, svě- 
tlík. Augentrost. V., Byl. — 2. TěŠinka, 
Zahntrost. D. 

Ambulance, (ír,, anbylans, z lat.), polní 
nemocnice. S. N. 2. Posta Ve voze železničním. 

Ambulanti, z lat., nemocní, již docházejí 
do nemocnice o lékařskou radu. — Ambu- 
latornl klinika, ústav, do něhož nemocní 
chodí o radu lékařskou. Rk. 

Amen = jisté, v pravdě, tak se staň. Jg. 
Ke všemu a. říkati (pochlebně přisvědčovati). 
V. Řekni a. = ano, povol. Us. Ještě není a. 
(konec). Us. UŽ je tomu a. Č. Říkaje amen 
čerta nezapudíš. Pk. Není tak dlouhé písně, 
aby neměla a. (konec). Mus. 

Amendement (fr. amandman), n., opra- 
vení navrženého zákona, návrh opravný. Rk. 

Amerika, y, f. -- Američan^ a, m., lépe 
než : Amerikán, vz -an. Američanka, y, f. — 
Americký lépe než amerikánský. Vz Afrika. 

— Amerika severní a jižní n. severní, střední, 
jižní. Am. severní: 1. severoamerická Unie 
skládá se z 88 držav, 9 území a jednoho 
okresu: 2. britská se v. Amerika (Kanada, 
Nový BrunSvík, Nové Skotsko, Nový Fund- 
lend [Foundland], ostrovy Bermudy, Labra- 
dor, země Hocnská atd.); 3. dánská severní 
Amerika: Grönland. — Am. střední: 1. Me- 
chikó (Mexiko); 2. 5 republik středoameri- 
ckých ; 3. republ. Haiti ; 4. osady europ. v zá- 
padní Indii. Západní Indie skládá se ze 3 
skupin ostrovův a ty jsou : a) \'Bliké Antily : 
Kuba, Ilaití, Portoriko, Jamaika; b) malé 
Antily: Trinidad, Martinik atd.; c) Bahamy. 

— Am. jižní: 1. Brasilie; 2. osady europ. 
v Guianě (britské, francouzské a holandské) ; 
3. republiky: Vonecuela, Nová Granada. Eku- 
ador, Peru, Bolivia, Argentina, Čili (Chili), 
Paraguaj, Uraguaj; 4. Patagonie a ostrohy. 

— Vz ostrov. Poloostrov, Průliv, Moře, Je- 
zero, Řeka, Vysočina, Nížina. TI. 

Ametbyst, u, m., der Amethyst. Vz Kře- 
men. — Amethystový. 

Amfiara-U8, a, ni., král argivský. 

Amfibi-um, a, n., obojživelník. Rk. 

Amfibol, u, m. A. obsahuje kyselinu kře- 
mičitou, kysličníky horečnatý, vápenatý a 
železnatÝ. A. břidličnatý, obecný n. jinoráz, 
aktinolid n. kámen paprskový, tremolit. Vz 
Tvrdokam. Bř. 

Amfibolie, e, f., dvojsmyslnosf. 

Amfibraeh-ys, u, m., stopa s obou stran 
krátká : u — u: hošíku. 

Amfiktyonie, e, f. Spolek Řekův v okrese 
některé svatyně. — Amnktyonové, ův, m. Rk. 

Amfimacer, kru,m., kretik, stopa: — o — 
údolí. 

Amfion, a, m., choC Niobin, král a pěvec. 

AmfípoMs, e, f., mě. v Thracii. 

Amfiss-a, y, f., mě. v Lokridě. 



Amfitheatr-on, a, n., z řec, okrouiilé di- 
vadlo. Rk. 

Amfítrit-e, y, f., choř Neptunova. 

Amfitru-o, ona n. Amfitryon, a, m. 

-ami. Přípona instr, pl, jmen podle fŽena^ 
se skloňujících: Ženami. — PHpony -ami 
užívá se také m. -y v instrum. ph u prvního 
sklonění muž., kdyby prý se instrumenta! 
hned nepoznal ze smyslu řeČi a s akkusativem 
smaten býti mohl. Trhal nehty znbami m. 
zuby! V instr. pl. 1. muž. skloněni stávalo 
sice již v staroslovanštiné -tni m. -y : darsmi, 
žiďbmi, ale nejvíce v mladších pramenech, 
Mkl.; ale správná jest ve spisovné řeči jen 
přípona -y. V případě možného dvojsmyslu 
může píšící n. mluvící svou myšlénku jiným 
způsobem vynésti. — Vž. také -ama, -ema. 

Amiant, u, m., z řec, kámen nitkovitý 
jako aabest, kamenný len, osinec Jg. 

Amisi-a, e, f., řeka £mže. 

Amitern-um, a, n.; bylo mě. v Itálii; — 
Amiterňan; -ský, 

Ammou Či Hammon, a, m., modla v Lybii. 

— Ammonúo chrám. 

Ammoniak, u, m., das Ammoniak. A. (ži- 
vice) kapalný, kocelinový, vodnatý n. tekutý, 
žíravý. Kh. 

Ammoniakový, Ammoniak ~. 

Ammoniový, Ammoniak — . A. soli, dvoj- 
uhlan, dusičnan, siran, solnovodičnatan (siü- 
miak), uhlan, voda. Presl. 

Amnestie, e, f., z řec, odpuStění a za- 
pomenuti křivd a bezpráví, milosť provinil- 
cům. — AmfiesUwaH někoho za nějakou 
příčinou. Rk. 

Amolans, u, m., něm., šp. m. jednou ledna, 
tabulka násobicí^(ná8obilka). — Ám, = dlouhý, 
nesmírný účet. Sr. O tom, kdo zle pochodil, 
říká se : Už je u pr . . le s amolancem ni. 
oškrábal kolečka, doševčil, dokupčil atd. 

Amor, a, m., Amorek, rka, m., Mílek, 
bůžek lásky. 

Amortisaee, e, t., umrtvení, umořeni li- 
stiny, zvláště dlužních úpisů v. Amortisation. 

— AmortisoYati co: list (umořiti, umrt- 
vit!). Rk. Amortísiren. 

Amph . . . , vz Amf .... 

Amplifikaf e, e, f., z lat, rozvedení, roz- 
šíření. Rk. A-tíon, Erweiterung. 

Amplissim-us, a, m., lat., nejváženější, 
vysoce důstojný; titul vyšších kněží, pre- 
látův a pod. 

Amputace, e, f., z lat., ůřez, ujmutí údu. 
Rk. Amputation, das Abschneiden. — Ampu- 
tovati někomu něco čim : nohu nožem. — 
pro co: pro rozdrceni kosti. ~- n Čeho: 
nohu u kotníku. — y 6em: v nemocnici, 
nohu v stehně. Us. Amputiren, abschneiden. 

Amrhele, e, f., amare|le, amarelka, ha- 
mrale, hamrhle, hammě. Sp. Vz Amarelle. 

Amsterdam, Amsterodam, a, m. ; -dmu- 
ský. Kom. Město v Holandsku. 

Amulet, u, m.; závěšek, návčŠek (kou- 
zelný) na hrdle. Rk. 

Amuli-us, a, m., strýc Romulův. 

Amykly, get. Amykel, f., pl., mě. v La- 
konii. 

Amymon«e, y, f.; dcera Danaova. 

Amynt-as, y (a), m. Dle Despota. — 
Amyntovič = Filipp. 



-an — AnÄnas, 



25 



-an, án. Připona jmen podstatních : Bojan, 
bratnua, skřivan, Kochan, beran, krajan, zeman, 
pijan, velikán, tchán. Vz Tvořeni slov. Jg., 
I)., Mki. £., 125* — -au jest přípona jtnen 
j}odstainých, gnämenajicich obyvatder tvoře- 
ných od jmen míst a semi, = lat. — anus: 
Komanns — Říman, Thebanus — Theban, 
Fred -an se c, d, h, ch, k, n, r, t méní v : č, 
ď, ž, S, č, ň, ř, ť: Aegypt — Aegypfan, 
Brnan, JiČiňan, Pražan. — Místo -an kletde 
se 1) ák : Pražan — Pražák, Polán — Polák ; 
2) 'Ský:^ Kyjevský, SmolenskÝ. Ch., Bs. — 
Tato pHpona -an tnila v pí. az do konce 
12. stol. -ané: Třebované, První iené (ié) 
vyšly tuje se v osadnich jménech : Boroviené 
(Í186), křiestiené, Sloviené. Jir. Jména obecná 
a jména národův v -an m^i nyní v nom. 
pj. -né (ne:- ni): měšťan (měšťané), Moravan, 
Éfman, Pražan atd. Výminky činí: kaplan, 
děkan, Markoman, skřivan, beran a ukončena 
v „-án"; ta mají ni: berani. Cikáni atd. Kz. 
— \z éan; -ak^-ský. — - V luébé znamenik 
přípona -an sloučeni kyselin se zásadami, 
ku př. siřičnatan jest sloučenina z kyseliny 
srřičnaté a zá8a4y nějaké. Pr. chym. 

Au, ana, ano, m. a on, a ona, a ono. Zá- 
jmeno on, ona, on stoji po spojce a & utra- 
cnje o. Proč? vz Pruzev, A. — Poněvadž 
z: a on, a ona, a ono povstalo, proto se ho 
jen tehdy užívati má, když podmét v třetí 
osobě jest. Vidím ho, an (a on) pláče. „Vidím 
tě, an pláčeS,'' jest tedy chybné, poněvadž 
nemoha říci: Vidím tě a on pláčeš. „VidíS 
mě, an pláČi,** iest z též příčiny chybné, neb 
nemohu říci: Vidíš mne a on pláči. — An 
při mužském, ana při ženském, a ano při střed- 
ním rodě. Chybné tedy: Vidím matku, an 
pláče (m. ana); vidím dítě, an pláče (m. ano). 
An se viň)ee zbytečně užívá pro všecky rody 
a oba počty: vidím brat^, an jdou (ra. ani, 
a oni) ; vidím sestry, an jdou (m. any, a ony) ; 
vidím holoubata, mi létají (m. ana, a ona). 
On sem, an tam. St. Jest tedy an = a on, 
ana = a ona, ano = a ono, ani = a oni, 
any = a ony, ana = a ona. An je tudíž to- 
liko pro třetí osobu mas. sg. a Hade se nej- 
více po slovesech viděti, znáti etc. a z pra- 
vidla se slovcem v čase přítomném. Nalezl je, 
ani spí. Vz Oas pj^omný a náal. — An, ana, 
ano, ani, any, ana jsou nominativy a jiných 
pádúv nemají. — Vz Věta podstatná spoj- 
ková a: Ano (na konci). — UžÍTá se ho: 
1) =. tedy, něm. so. Jako stín při západu 
slunce: ohlédneš-li se naň, anť pojednou 
zmizl. Br. Pohledí-li na zemi, anať se třese. T. 
Potom umře matka jejie, ana poče sě mu- 
čiti. Kat. 1116. — Kom., Háj. 2) ?= a, ba. An 
i to sv. Augustin praví, že dítky, skrze křest 
a viru kmotrův jsou nevinné. Stele. — D., 
Ros., Kom., V. ä^ =. kterak, žCj^ ježto \ něm. 
wie, dass. Uzřel Marii, ana stQ)i. Jg. Viděli 
jsme, ano se slunce zatmělo. VT Kdvž uzříte, 
any se tyto věci dějí. Uzřel, ano lože jeho 
sprostně přikryto jest. Pass. Viděl, an muž 
stoji naproti němu. Br.- VieŠ hyn Katarínu, 
ana v uaji smutná chodí. Kat. 7Ö6. Uzřel 
lodi, any stojí u jezera. Br. Slyšel jej, an 
Čte. D. — Kos., Jel., Solf. — Pozn. Po časo- 
»lovech: viděti, uzříti, spatřiti, slyšeti, nalez- 
nouti atd. opisuje se t tomto případě infi- 



nitiv a přeóhodnik často slovem : an. Uzřel 
dítě, ano pláče. Vidouce, ani němí mluví. 
4^ = když, něm. wenn, waehrend, indem, 
als, da; lat. quum. Nalezl je, ani spí. Br. 
A když byl ten kšaft čten, potom statek po- 
pisován a ono se peněz nenašlo Žádných, já 
mu řekla, proČ jste pak do toho kšafta pe- 
níze postavili, a ono se Žádných nenašlo. 
Sved, 1570. Uzře býky, ani plameny z sebe 
vypouštějí. Troj. K lodi jsme přijeli, ani již 
plachty rozkládali. T. Když David hudl před 
Saulem, ano jeho trápí zl^ duch, ihned mu 
jest odlehčil tehdy. Št Přišli k hrobu, an již 
slunce vzešlo. Br. — Háj., V., Br., D., Kom. 
5) =i ježto, kdežto, ačkoli; něm. da, da doch; 
lat. quum. Utíká, an ho nehoní. D. Já řekla : 
Co mu tak hrubé laješ, an před tebou do 
domu utíká. Sved. 1569. 6) = protože, po- 
něvadž-, něm. weil, da; lat. quum, quia. 
Zmokl, ano pršelo. D. Nic jistého se říci ne- 
může, ani vykládači jsou v rozepři. T. 7) = za~ 
tím, ale, vlak'., něm. aber, unterdessen. Jáf 
jsem jistě řekl. Že ty sobě umyslíš . . ., ano 
pak zpět. Br. Vůl hází rohem prsť do nebe, 
ana na hřbet mu padá. Č. — Jg., Mkl. S., 79. 
8) An s imperativem jest chybné. Ať udi^jí 
svůj byt, ani potrestáni bud^ež. Lépe: jinak 
potrestáni buďtež. Bs. 9) Vedle an stá^á: 
a on. K vidČl je a oni se s těžkosti plavili. 
Br. Ohledal ten kord a on byl ukrvavený 
na konci. Sved. 

Ana, vz An. — 2) Přípona subst. fem., 
smetana. Mkl. B. 125. 

Ajiaibaptísta,y, m., zřec, novokřtěnec. Jg. 

Anaba§-i8, e, f., válečné tažení od moře 
do vnitř země. Rk. 

Anafor-a, y, f., řec. Vz Zk. MI. U., 167. ; 
Musejník 1844. str. 4S3. Důrazné opakování 
téhož slova aneb i téhož spojení slov na 
počátku vět po sobě násleoujícich. Hájiti 
práv své olxíe, hiijiti práv své vlasti, hájiti 
práv člověčenstva jest povinnosti statečného 
muže. S. N. 

Anagnosté, z řec, předčítající otroci u Kí- 
manův. Kk. 

Anaehars-is, ida, m., skythské kníže. 

Anachoref , a, m., z řec, poustevník. Ein- 
siedler, Eremit, Ana chořet. 

Anachronism-us, u, m., časobhid, po- 
blouzení v letopočtu. Rk. 

Anakoinose, e, f., z řec, figura řečnickil^ 
když mluvící k posluchačům se obrátí a s nimi 
se radí, a cožby z pravdy aneb z povinnosti 
bylo, k rozsouzeni podává. Zk. 

Anakoluth, u, m., z řec. výšin z vazby ; 
figura (vid), když vazba, od kteréž se začíná, 
během řeči se přemění v jinou. Zk. Ml. Ü., 159. 

Auakre-on, onta, m.. řec. básník. 

Anakruse, e, f., z řec, předrážka v taktu. 
Rk. Vz S. N., Mk. Ml. 315., Zk. Ml. H., 189. 

Analeptický (z řec) prostředek =r posi- 
lt\jící; analeptisch. Rk. 

Analoeie, e, f., z řec, obdoba; podlé způ- 
sobu, podlé podobnosti. Rk., S. N. — - Ana- 
logický, analogisch. A. případ. 

Aiialy§-is, e, f., rozbor, rozložení něčeho 
v částice (jemu naproti stoji skládání Částek 
v jeden celek, synthesis). —Analysovati = ro- 
zebírati. Jg. — Analytický = rozbomý. S. N. 

Ananas, u, m.: obecný, bílý, žlutý, cu* 



26 



Ananas — Anebo. 



krovj^, pyramidalni, maloplodv, hladký, 
prorostlý. Jg. — Ananasový, A. eklennik, 
Kk., vůn^. tfg. 

AHapaest, u, m., stopa tříslabiéná : u u — , 
vedeni, vracejíc. Zk. 

Anaph . . .^ vz Anaf . . . 

Anap-is, a, m., bvla řeka v Sicílii. 

Anarchie» e, f., z řec. bezvládí, Rk., stav 
společnosti, kde není vůbec uznané neb dosti 
mocné vlády ani platnosti zákonův. S. N. 

Anathema, gt. anathemata, n., z řec, 
kletba cirke\^li, vyloučení z církve. — Ana- 
thenm sit: budiž zlořečen, proklát. Jest to 
druh exkomunikace. Rk., Ö. N. 

Anatomie, e, f., z řec, pytva; rozbíráni 
a popisováni ústrojnostl organíckýeh těl. S. N. 
A. fysiologieká n. životozpytná, patbologická 
n. chorobozpytná, mikroskopická, topogra- 
fická n. místopisná, komparativní n. porov- 
návací, plasticKá n. výtvarná. S. N. 

Anatomovsti, tělo lidské rozbírati, pyt- 
vati. Jg. Anatomiren. 

Anaxagor-as, y, m. Dle Despota. Filosof. 

Anaxarch-us, a, m., řec. filosof. 

Anaximand-er, ra, m., řec. filosof. 

Anaximen-es, a n. ea, m., řec. filosof. 

Anbelangt, ném., vynáAÍ se po česku před- 
ložkami : Vy na, po, pro, o. Vz : Rychlý v nohy ; 
Chuř (na chuť); Mladý po čem; Umluviti o 
co. Pro mne si buď živ. Bs. 

Aneeps, z lat., pochybný, neurčitý, ku př. 
délka slabiky. 

Anciá§, e, m., na Mor. přezdívka, rarášek. D. 

Ancienneté (fr., ansienté), přednosť po 
stáři (ve služba). Rk. 

Ancon-a, y, f., mé. v Itálii. — Anko- 
ňan\ -koriský, 

Anc-us, gt. Anka, m., král římský. 

Anča, Anče, Anna, Anka-, Hanka, Nanka, 
Andula, AnniČka, Anninka, Ančička, Nanenka, 
Nanynka, Andulka, Anuše, Annuska, Han- 
nnška, y, f. NanouŠek, ška, m., AnČátko, a, 
n. Ančurk, Ančurka, na Slov. — Psala An- 
čička, čte po ní kočička (o spatném písmě, 
vz Kiura.). Č. Vz Andulka, Anna. AnČa, vz 
Káča. 

Ančka, y, f., mléková polívka. 

-anda. Přípona tato vzata jest z latiny: 
košilanda, planda, vojanda, Šalanda, kocanda, 
klofanda, palanda. Jir. J. — Vz -enda. 

Andamento = na zptisob andante. 

Andante, krokem zdlouhavým a klidným. 
Hd. 

Andantino, lehčfm krokem. Hd. 

Andě, zastr. 1. = když. Byl jest v jedné 
suknici, ande jeho obě ílci zbledčly. St. ski. 
2. = tam, posud na Slov . . . . , ande milo- 
srdie pro bóh prosí. Rkk. 3. =i jak, kterak. 
Kat. 722., 1210. 

Andél, a, m., akkus. tedy -a, ne: -e; vo- 
kativ: -e, ne : -i, sklánif se anděl dle 1. (Páv) 
a ne dle 2. (Hráč) sklonění muž. Ted»/: An- 
děle boží, strážce můj. FL: andělé, vz -é. 
Manžel. Andělek, anaílek, Ika, andělík, a, 
andělíček, čka, m. Der Engel, das Engelchen. 
Někteří piŠi : angel (V., Kom.), jiní : anděl. 
Br., Kom., V. Anděl z řec. &yyiko^ (posel), 
iněli bycham tedy psáti : angel n, avjel, ale 
u nás slovo nndél úplné zdomácnilo isiko i,\á 
(z lat. Judaeus), Kristus (z X^>#(řr<)9 = poma- 



zaný), Paříž (Paris), Škola (schola) atd. G 
přešlo v j (sr. Oeorgius — Jiří) &j často 
s á se střídá : jetel — dětel, Jetřich — Dě- 
třich, tedy také: angel, anjd^ anděl. Mk. 
Anděl čteme již v Kat. 2873. , 2908. atd., 
v Št. N.278., 280., V., Br, &tá. — A. ^ posel 
boží, I řekl Isem andělu. Br. Zjevili se mí 
andělí. St. ski. — A., duchové, zvi. ti, kteří 
svou čistotu zachovali, a. svatí, nebeští, na 
rozdíl od padlých, zlých andČMv. V., Jg. 
Příbytek sv. angelftv. V. — An. strážce neb 
ochránce. Kom. Anděle boží, strážce můj. 
Toť ho a. strážce opatroval (chránil), že ne- 
spadl. Us. Co čert chce vzíti, to ani anděl 
nenchrání. Pro v. To je mtn a. strážce ^= hlí- 
dač, jako stín za někým cnodlcí. Jg. — A, 
vse, co se éistotou, pěknosti atd. andélam 
rovná. Jest krásná, sličná, dobrá i. a. — On 
jest v počestnosti proti němu anděl. V. Čistv, 
krásný jako a. Ůs. Zpívá jako andělíček. 
Nevinný jako anděl. D. — Ý d&vimém roz- 
mlouváni. Můj anděle, andílku, andělíčku! 
Jg. — Tak se staví, jakoby andělíčky poly- 
kal (o licomémiku). Us. — A., raráŠek, čert. 
Jest to andílek z krbu. Vz Ušpiněný. Lb. 
Tys andílek s rohama = čert. Us. 

Andélák, a, m.. andělka, druh velkých 
zemČat. Us. Eine Art Erdäpfel. 

Andělíka, angelika, angelička, y, f., rost- 
lina, die Angelika, Engelwurz. V. A. 1. větžl 
Či zahradní čí domácí (andělský kořen, sv. 
Ducha koření), v obecné mluvě janoklíka. 
Byl. ; 2. menší n. planá. Byl. — 3. A., Meister- 
wurz. V. 

Andělský, angelský, englisch, Eneel-. A. 
pozdravení (od anděla poálázejíci), Us., kftr 
(andělův). V. — A. = andělům podobný, svatý, 
nebeský*, dokonalý, Sfastný, englisch, himm- 
lisch. A. nevinnosř. Život (vésti). Andělsky 
hlásek čertová písnička, rk. — Andělské 
panny, šp. m. anglické, englické. — A. v bo- 
tanice. Ang. traňk rr^ prha chlumní, Byl., ji- 
trocel horní. V. A. kořen. A. groŠ. V. 

Andělstvo, a, n. =r andělé, die Engel ; 2. 
= andělstvi, stav andělský. Bern. 

Andělíček, čka, m. Někoho andělíčkem 
nositi (v podpaždí dítě vzíti a je tak nésti). 
Vz Anděl. 

Anderer pronášíme opakováním přisluš- 
ného jména podstatného. Raka ruku myje. 
Eine Hand wäscht die andere. Vrána vráně 
oči nevyklube. Bída bídu stíhá. Mk. 

And-es, gt. And., pl., m., rodiště Verg^- 
liovo v Itálii, nyní Pietola. Ďle Dolany. 

Andílek, Ika, m. Vz Anděl. 

Andres, a, m., z Andreas. 

Andris-eus, ka, m., za syna Perseova se 
vydával. 

Androge-ui9, a, m., syn Minou v. 

Androm%ch-a y, f.; choť Hektorova. 

Andromed-a, y, f., dcera Cefeova. 

Androni-cus, ka, m., řím. básník. 

Andr-os, a, m., ostrov řecký. 

Andula, Andulka, Andulina, Andulinka, 

, f., vz Anna. — Andulin, Andulčin (klo- 

ouk). Jg. 

Anebo, aneb, neb, nebo, nebolí (žj. Vz 
Věta rozlučovací, Neb. Denn, oder. Aneb 
jest 1. moci rozlučovací. Dej mi zboží nebo 
penize. Těla hranatá jsou n.' kulatá. — Když 



I 



Anebo — Ani. 



27 



se filefiy s dAroMcm rozluČi^i, klade íte přede 
všemi. Anebo jest to pravda anebo neni. — 
Když se meze vytýhaji^ znamená to, co y^neho 
na nejvýéj nebo aspon*^. Ta truhla stála za 
dvanáct, aneb patnáct kop. -— 2. Jinde jest 
nu>ci opríwiýiciy znamenajíc to, co „aneb 
vlítstnéji (7épe^ řeieno, aneb caž jednostejné 
jest^ éilL Z nuáta vinného délá selour aneb 
vodár. Kom. Concilium aneb sbor. V. Vřed 
zlobivý aneb jízlivý. V. Zlý skutek neb úči- 
nek. V. SťhovavaČ* nebo schovavatel, který 
.... 3, Jest moci odporovaH, a to zvládté 
po vétách záporných j znamenajíc to, oo 
j,nikoU-aley ne-ale'*. Višně neisou všecky ^jed- 
noho a téhož přirození, nebo některé j«ou 
sladké, některé pHhořklé, jiné trpké, jiné 
kyselé. — i. Někdy klade sem, že: A kázala 
ruce jemu lýky svázati a to nejvíce proto, 
neb věděla, že má mnoho zlata. — 5. V zá- 
porných větách klademe m. nebo : ani, aniž. 
Nežádáme stříbra ani zlata od tebe. Br. — 
íi. Nékdy se tyto spcjhy vypoušt^i. »Snáze 
jeden na druhém vadu, chybu, omyl \idi, 
než na sobě sám. Kom. — Zk. — l.li — aneb, 
anebo. Má-li aneb nemá-li. D. : buď (budto) — 
aneb (anebo). Aniž tomu buď ten aneb onen 
překaziti co mohli. Kom. 

-anec. Přípona jmen podstatných. Lívanec 
(od li v lítí), žvanec (od Žv v zváti). 

Anekdota, y, f., z řec. Nevydaná (povídka) ; 
vtipná, úsečná povídka. Kk. 

Anenská ulice, ne: Annenská. 

AneŠto = a ježto. 

Anežka (Anežka, V.), y, f., z Agnes, tedy 
také Aneika védlé Anežka. Sykavku s ve 
slovech cizích zaměňujeme totiž obyčejné 
měkkými sykavkami 5 a i: Säbel — Šavle, 
census — činže, sigiiare — žehnati. Ale gt. 
pl. ukazuje k tomu, abychom raději psali 
Aneika, řlkámef Anežek a ne : Anešek. Mk. 

Anfangen. Střihl a dal se do Šití. Dal 
se do takového křiku, strhl takový křik, jal 
se tolik křičeti. Mk. Dalo se na déšť. Us. 
na Mor. Brt. 

Anfangs = nejprve. 

Angeblich, domnělý, dle udání, prý, jakž 
8€ praví, jakž praveno jest, jak se povídá, 
jak se v známost uvádí, povídají, jisti, praví 
(ne), praveno jest, povídá se, že atd. Vojska 
na 10000 býti pravili. — Vojska, jak pravili, 
na 10000 bylo. Povídali, že vojska bylo 10000 
atd. Mk. 

Angehörige. Po heslu svoji se poznají. Mk. 

Angel, vz Anděl. 

Angelika, vz Andělíka. V. 

Angelský, vz Andělský. 

-angen. U německých jmen v -angen ukon- 
ceny'cn -en se odhoznje: EUvang (k), a, ra. 

Angina, y^ f., zapálení hrdla; záškrt. Jg. 
Anglaise (angléz) = anglický tanec. Bk. 

Anglický. Englisch. V. A. literatura, nemoc, 
kůů, pes, hospoďUství, míle, koňstvo, právo, 
sondství, umění, zboží, flastř n. přílep, jazvk. 
8.N. Anglický n. englický, po anglicku. An- 
glické panny, ne: andělské. 

Angličina, y, f. Die englische Sprache. 

Anglie, e, f. — Angličan n. Engličan, a, 
m.; .... Čanka, y, f.; Anglicko, a, n. — 
Angličany, čau, pl., m. England; Engländer. 



Anglisováni =. utínání ocas&v koním. — 
AnglfeoTati koho: koně. Rk. Englisiren. 

Anglové, kmen snevský. Tacitus. 

Angrešt, u, m., meruzalka, srstka, v obec. 
mluvě: srstka, chlupatka, polka, meruzalka, 
angrešt, agrešt, jahoda zelená či chlupatá. 
Jg. Vz Srstka, Agrest. Die Stachelbeere. 

AngrÍYarioYé,Kmen germánský na Veseře. 

Anneimstellen, zůstaviti, býti. To jest 
na dobré vůli bratra tvého. Vz Abhängen. 

Anchis*es, a, m. ; Anchisúo syn : Aeneas. 

Ani = a oni. Vz An (ana, ano). 

•ani (-ani). Místy místo toho říká se aj: 
pani máma — piymáma, sekanina — sekiyna. 

Ani, aniž, weder, auch nicht einmal. Vz 
Věta spojovací ; stran složení jich vz Aniž. 
Po ani opakuje prý se ve výroku zpravidla 
záporné ne. Viděl ho, že ani nepovstal, ani 
se nepohnul před nim. Ani ho nepochovali; 
Mně zima není, ani nebude. Er. P. 20., 60. 
Žádný neviděl ani nezvěděl. Ani slyšeti o tom 
nechtěl. Jg. Že vás ani před sebe nechtěl 
pustiti. Jg. Neumí ani za mák. Pro v. Ani 
truhle nevěřil. Kom. Před přítelem ani ne- 
přítelem nevypravuj o životu cizím. Br. Ne- 
Čitedlné, což se ucítiti ani znamenati nemůže. 
V. Ani dobré žíly v sobě nemá. V. Nemá 
to hlavy ani paty, Us. Vz Mkl. S. 185. a víc 
příkladuv v Jg. a dole. Ale zdá se, že 
toto pravidlo na pravdě se nezakládá, neb 
nalézáme velmi zhusta u dobrých, starších 
spisovatelův u ani slovesa kladná. Žádných 
jim útiskův nečiňte, ani je hoňte. V. Neopu- 
Šťuj mne, ani pohrziuj mnú. Z Jir. Ani řeč- 
ník nerozíiřuje ani odstupuje bez potřeby. 
Kom. Ani sám se chval, ani sám se haň. Pk. 
Ani tobě ani mně tento mlýn bude. Pass. 
Nepracuje, ani přede. Ani ze jhry jeden dru- 
hým mnoho klamej. Št. Smrť nebojí se bo- 
hatého, ani stydí se chudým. Št. kn. Šest. 
272. Neb ani ptáka tu bieše. Výb. IL, 59. 
Ti křesťané ani jakou ťihonu měli ani jakým 
ohavným hříchem na soudu naříkáni byli. 
Har. I., 255. Nečiňte nikomu násile, ani kolu) 
obviňte křivdil, Št. kn. Šest. 153. Jehož jsem 
nikdy ani znala, ni viděla. Kat. 284. (Vz 
Choť.) Kto j*«! pyfiného srdce, ani bv chtěl 
rovně mieti. Št. N. 120. (Št. N. 191. a\jinde). 
Ani na tvú hrózu tbáme. Výb. II. 9. (Pass.). 
Anif oddechnouti může. Leg. Ani hor položil. 
V. Ani toho, jak Bůh ... co rozvažuji. Br. 
Chč. klade kladné sloveso : Také ani v rado- 
sti účastni jeho budu ; Ani duŠe jeho podbá ; 
Protož ani v papeži ani v biskupich spaseni 
jest; Ani by chválil Jana Křtitele srstí vel- 
bloudových; Ani by páni všichni býti mohli, 
by sedlákův nebylo; Když jsi ani povolil, 
ani se jinak pomstil. Chč. 631., 449., 292., 
628., 381., 605. — Proto také u ,anlžS které 
se od ,ani^ ničím neliší, ,ne^ z pravidla se 
neklade. Jal ho, aniž ho prve propustil, až 
mu města zase navrátil. V. Ten jimi nepo- 
hne, aniž jich změní. Br. Již neleze (nelitá) 
u vysokých věcech, aniž chodí o nižších, 
ale stoji. Št. Nebo nevidí ho, aniž ho zná. 
Nebo aniž sedneme za stůl, dokavadž . . Br. 
Aniž spříznění jaké s kým měli. Aniž ještě 
byly propasti. V. Aniž časté uši znění aobré 
znamená. Kom. Aniž se mi hnibě chtělo. Us. 
Aniž roztrhli roucha svá. Br. h'ež nalézáme 



28 



Ani — Anna» 



také yfie* u alovesa UfcitHio : Aniž na to jsem 
nemyslil. Jg. Aniž nemohu ktomn přivoliti. 
Ros. Svobody zachovej, aniž komu jí nedávej 
Jel. — Púzn. Tuto poslední vetu (a podobné 
jiné) má Mkl S. 184, za UUinismus: liber- 
tAtem tuere neve ulli da eam m. »vobodu 
zachovej a nikonui ii nedávej. Uélt Mkl., že, 
má-li se k větě eapomé vžta záporná při- 
dati, to slovcem ,n%^ se činí. Nepracuje, ani 
přede. Nevidí ho, aniž ho zná. Vz ^t. Pakli 
ku kladné větě záporná připojiti se má, ěini 
8C to slovci: ,a W€* tedy: Svobody zachovej, 
a nikomu jí nedávej. Ale toto pravidlo pr^^ 
se nezschoA^ává. — ,Aiii* se klade: l.Kdyz 
se k větě tcrdici záporná réta pHpqji. Zde 
jest ,ani' silnější než : ,a ne^ (m. něhož vlastně 
stojí. Vz předcházející). Poslouchej otce svého 
aniž pohrdej matkou svou, když se sestará. — 
2. Když se avě nebo více vět záporných v jedno 
spqjí. I zde jest ,ani* silnější než ,a ne*. Ne- 
žádáme ani stříbra ani zlata od Saule, aniž 
stojíme o Čí bezživotí. Br. Nejí, ani nepije 
(nejí, aniž pije). — 3. Jest moci stupnovaci; 
jím se mocné néco popírá, lat. ne-quidem. 
Mnozí k tomu ani srdce neměli. Kom. Ne- 
zůstalo ani jednoho z nich. Ani Napoleon 
se o to nepokusil (tím méně iiný). Kos. — 
4. Jest moci odúoodiHovaci. I jdětež na všecko 
neštěstí, ani se víc dívati na to nechci (= 
neb nechci se více na to dívati). — 5. Opa- 
kuje se před každým členem, když na toin 
jest, aby se s jednostejnou mocí vytkly, aby 
se výrok od dvou n. více předmětův n. 
podmětfiv s iednostejnou mocí oddělil. Rho- 
dus není velmi hojný ani od vína. ani od 
obilí. Jemu ani nepři bývá, ani neubývá. — 
Zk. Vz Ne. — 6. Nékdy se klade i ve vý- 
znamu anL I (m. ani) já tam nepäjdu. I já 
(ani já) jsem z nosu nevypadl. Prov. V tu 
dobu ncKvetou ještě růže i (ani) pryskyřnlk. 
Netoliko sami sebú, ale i (ani) cizími křesťan- 
ská ěeleď nemá se posmievati. 8t. kn. šest. 
1 17. Z chlapského řádu nikoli i (ani) jednoho 
v ěesť (v čestný ťiřad) nevoli. Alx. 1097. 
Aby sě.v tom domu i (ani) ot hromu ijed- 
nej škody nestalo. Kat. 3371. Tam i (ani) 
jeílen chůd nenie, ani slep, ani belhá v. Št. 
Nechtěj i (ani) vrahu tej Škody. VÝb. Bě- 
žela mezi, kvasany (hodovníky) i (ani) zvána 
nejsúc. St. Avšak i (ani) člověka na něm 
(hradě) nebieše. Dal. Vzvazují na lid břemena 
a sami^ i (ani) prstem dotknuti sě nechtie 
toho. 8t. N. 305. Nezacpávej i nyní ucha 
svého. Br. I tolik tuto pominouti nemohu. 
Har. I při nejlepší vůli toho nedokážeš. Us. 
— Vz I (ku konci). — 7. Místo : a nikdo, 
a žádný, a nikterý. a nijaký, a nikdy, a nic 
atd, praví se : ani kdo, ani který, ani jaký, 
ani kdy, ani co atd. A skopci tomu žádná 
Šelma odolati nemohla, aniž kdo co mohl 
vytrhnouti z moci jeho. Br. — 8. Ani — ani, 
Tjeqne-neque, ovrt-our«. Ani vidí, ani slyši. 
Sf. Kdež ani kázanie bývá, ani nešpora. Št. 
o véc. obec. — Ani ne — ani. Ani jísti ne- 
budou, ani píti. — Ani ne — ani ne. Ani 
nevidím, ani neslyším. Jemuž ani nepřibývá^ 
ani neubývá. — Ne — ani. Nemohl jsem jísti 
ani píti. D., Kom. — Ne — ani ne. Nebrali 
peněz, ani neopravovali domů. Br. — Vz víc . 
příkladův v Zk. Ski. 330,-334. a Aniž .by. 



-ání, -ani. Obyěejně pravíme. Že dvou- 
slabičné: ,spaní, psani^ mají krátké a;* než 
píšeme vždy: přání (z př^ni). VŠímneme-K 
si však pndavných z přičestí utvořených 
(Šlapán — šlapaný), přisvědčíme, že naši před- 
kové vyslovovali a krátce, proto také máá: 
kázaní, snídaní. Na Mor. posud tak se vy- 
slovi\{e. (B^.). Někteří různí ; snídáni, psáni 
(daa Frllhstficken, das Schreiben) -a snidaní, 
psaní (Frtthstílck, Brief). Pk. Ostatně o nží- 
vání jich vz Abstrakta. 

Anien, ena, či Anio, ona či Anien-us, a, 
m., řeka v Itálii, nyní Teverone. 

Ani Jaký, m. a nijaký, vz Ani, 7. 

A nAaky. Místo toho klade se často : ani 
jakÝ. Vz předcházející slovo. 

Ani kdo, m. a nikdo, vz Ani, 7. 

A nikdo. Místo toho klade se často ani 
kdo. Vz slovo předcházející. 

Ani kdy, m., a nikdy. Vz Ani, 7. 

A nikdy. Vz slovo předcházející. 

Ani který, m. nikterý. Vz Ani, 7. 

A nic. Místo toho klade se Často: ani co. 
Vz Ani, 7. 

Animas fidelium, lat., duSe věřících (zpěv 
církevní). Rk. 

Animato, it. z lat., silně a Živě. Hd. 

Anis, u, m.; anyz, anýz, vz Anýz. 

Anisový. — Anisoviété, ě, n. — Aní- 
sovka, y, f., kořalka anísová. — Anisovnik^ 
u. m. 

Aniž. Zdá se býti složeno 1. z a (starého 
= ale) ; 2. ni = ani, ne ; 3. přiklonného i. 
Byl tu, aniž isme ho viděli = ale neviděli 
jsme ho. Ht. Ostatně stran užívání ho vz Ani. 

Aniž by. Chybuji, kieřipiší: Jestliže pe- 
níze přijmu, aniž bych jicn užil. bude ve- 
liký poklad mamě v rukou mýcn. Zeď se 
sesula, aniž bv to byli zpozorovali. — Věty 
tyto nepochybně utvořeny jsou zhola dle 
něm. vazby: ohne dass es Jemand bemerkt 
hätte. — Jg. neuvádí na spojky aniž by — 
ve smyslu něm. ohne dass — ani jediného 
dokladu. Anié by jest jen tehdy na miste, 
má-li věta, v níž stojí, platnost podmínečného 
závětí, na př.: Pročež, čehož se oněm ne- 
dovoluje, aniž by se při nich trpělo, toho 
těmto plná svoboda. Kom. Zde dodej : kdvby 
se v to chtěli dáti. (Vz ještě 2 pHklady v Mto. 
1873., 171. z Šf. a Purkyně). Věty nahoře 
postavené tedy se prosté spojí: Jestliže pe- 
níze přijmu a jich neužiji, bude etc. Zeď se 
sesula^ aniž to zpozorovali (a nezpozorovali 
to). \z Ohne dass. Mš. 

Aniž co, m. a nic, vz Nic. 

Aniel, vz Anděl. 

Anka, y, f. = Anna. 

Ankommen. Was auf mich ankommt. Uči- 
ním, což na mně jest. Let. Troj. Na tomf 
jest, s kterými lidmi obcuješ. Mudr. V boji 
všecko na Štěstí Jest. Jel. Chudým a nuzným, 
byť pak bvlo i do té sukně a ostatního 
konsku poKrmu, podle možnosti udělujte. 
Br. — Mk. 

Ankona, vz Ancona% 

Ankus, vz Ancus. 

Ankyr-a, y, f., mě. v Galatií. 

Ann-a, y, f. Vok. sg. Anno, ale v obec. 
mluve často: Anna. Anna, pojď sem. Vz A. 
— Vz Anča, Andulka. — - Annin (dAm). Sv, 



Anna — Antonelli. 



119 



Anna, chladno z nba; Sv. Jakub soče, bv. 
Anna peée. Hr§. St. Anna žito Žala. Er. P. 85. 

Annalista, y, m., z lat., letopisec. Jg. 
Annalist. 

Annal-y, Av, pl, m., lat.^ letopisy. Annalen, 
Jahrbilcher. 

AnmektOTati, lat., pfípo^iti, annektircn. 
— si néeo £ím: sobě zemi válkou. — co 
pro koho bez éeho: bez něčí vAle. 

Annenská nlice, ^p. m. Anenská. 

Anni«us, a, m. , Kfnian. 

Annominatio. v z Zk. Ml. II., 173.; Mk. 
Ml. 295. ; »S. N. : z lat., hra v slovlch, když 
k vyjádřeni rozdílných pojmAv a věci slov 
jednostejných aneb podobných užíváme. Zk. 

Annonce (fr. annons), e, f., ohláfieni. Kk. 
Annotaee, e, f., z lat., poznamenáni. Kk. 
Annotata, tat, pl., n., lat., poznámky. Kk. 
Annnita, y, f., roční splátek. Kk. 
AnnnlloTati néco, zničiti, odvolati, Kk., 
zniiiti, annulltren. 

Ano. Klade se, když na otázky (xln&vlda- 
jice přisuidčujetM, ja, ja wohl, freilicn. Byls 
tam ? Ano. .(V obecné mlnvě říká se : ja (na 
Mor.), jOy ix\.).Spojenin: ^ano i, ano á, «wo 
také 1, anobriy anobrz i" uéívá se, když se 
véc mocnější neb pozoru hodnějSí ^-ytýká. 
Hlavu mu, ano také i bradu do ěista sholil. 
Ani těm, kteříž jsou z toho národu, nesluší 
do svatyně vcházeti, anobrž ani vsechněm kně- 
žím. -- 2. Ano (an) se užívá také hez 
ohledu na rod a počet, hlavně ve větách ča- 
sových, ijřiéinných a připouštěcích. Král Jan, 
ano ho zima nutí, k Praze se obrátil. Kdvž 
uzříte, ano se tyto věci dějí. D. — Viz vtce 
r článku : An (ana, ano), 

Anobrž, vz Ano. — Ano i, vz Ano. 

Anomala, pi., n., z řec, nepravidelné 
části řeči. Kk. 

Anomali-e, e, f., z řec., nepravidelnosf, 
Anomalie, Unregelmässigkeit. A. výstředná 
(excentrická), střední, pravá. N. 

Anomalni, nepravidelný, unregelmassig, 
anomal, irregulär. 

Anonym, a, m., z řec, bezejmenný. — 
Anonymní. Anonym, namenlos. 

Anorganický, z řec, neústrojný. Kk. An- 
organisch. 

Ano také, vz Ano. 

Anrichten. Velikou škodu učiniti. Mk. 

Anaiclit. Dle mého zdání; jak za to 
mám. Mk. 

Anstand nehmen: ostýchati se, beze 
všeho. Takoví' beze všeho, kde v němčině 
to n. ono slovo stojí, všude i v češtině 
holý překlad jeho kladou. Mk. 

Anatoss nehmen, pohoršení bráti z čeho. 
To ti bude k pohoiéení. Mk. 

Antagoniam-us, u, m., z řec, protivni- 
ctví. Kk. 

Antecedenei-e, í, f., pl., z lat, předchá- 
zející události. Kk. 

AntediluTianický, z lat., předpotopní. Kk. 
Antediluvianisch. 

Antemn-a, y, n. Antemny, gt. Antemen, 
f., pl., mě. v str. Itálii. 

Antenor, a, m., trojský rek. 

Anteokupace, e, f., z lat. vz Prolepse, 
a: Zk. Ml. II., 184; Mk. Ml. 307. Když mlu- 



vící sám to, co by kdo jiný namítal, vysloví 
a vysloviv odráží; sobČnamítání. Zk. 

Anthemu-s, nta, m., mě. v staré Make- 
donii. 

Antholo^e, e, f., z řec, květobraní, 
výbor z něčeho (ze spisňv). 

Antibacehi-us, a, m., stopa : — — u házíme. 

Anticipace, e, f., z lat., vz Zk. MI. II. 
152; S. N.; Mk. Ml. 297. Přecljímáni, když 
se podmět aneb předmět z věty vedlejší do 
větj- hlavní předbírá. Kozprávěli jsme o domu, 
že lej bude stavěti m. rozpr. jsme, že dťím 
bude stavěti. Zk. 

Anticipando, z lat., vzetím napřed, před- 
benno. Kk. 

Antický, z lat., starožitný, duchu staro- 
žitnosti přiměřený. Kk. Antik. 

Antidot, u, m., z řec, protijed. Kk. 
Gegenmittel, Gegengift. 

Antifonie, e, f., protizpěv, střídavý zpěv, 
předzpěv. Kk. 

Antigon-a, y, f., dci Oedipova. 

Antigon-U9, a, m., král macedcmský. 

Antika, y, f., dřcvnosf, starobylý sloh 
v uměni. Kk. Die Antike. 

Antikatolický , protikatolický. Antika- 
tholisch. 

Antikl-es, -ea n. a, m., athénský vAdce. 

Antiklimax. maku, m., vid, když se od 
slova mocnějšího k slabšímu přechází, vz 
Mk. Ml. 2Í)4.; Zk. Ml. II., 172. 

Antikrist, a, m., protivník KrístAv. Y. 

Antikva, y, f., latinské písmo rovné. Kk. 

Antikvář, a, antikvář, e, m., starožitník, 
obchodník se starožitnostmi, se starými 
knihami. Antiquar. Kk. 

Antilihan-ns, a, m. Pohoří ve Foenicíi. 

Antiloch-ns, a, m., syn NestorAv. 

Antimetabol-e, y, f. vz Zk. Ml. II. 179; 
Mk. Ml. 304. Opáčnosť s představením, když 
se dvě myšlénky, jež od sebe rozdílné jsou, 
tak ustrojí, aby druhá z první představením 
slov vycnázela. V boji o pokoji, v pokoji 
o boji přemýšlel. Zk. 

Antimon, u, m., kov barN^y skoro stříbrné. 
Vys. A. bílý jako cín, na povrchu Sedě 
naběhlý, velmi křehký, vz Kov. Bř. A. čistý, 
hrubý, preparovaný. Kh. — Antimonory. 
A. popel, sklo, játra, kysiiěník, sAl. Nz. 

Antino-ns, a, m. 

Antiochi-a, e, f. — Antiosský. V Sýrii. 

Antioeh-ns, a, m., král syrský. 

Antipater, tra, m., král macedon. 

Antipathie, e,f., z řec„nelibosf,nechuf. Kk. 

Antiph . . . vz Antif. . . . 

Antipoi-is, e, f., mě. v Gallii. 

Antispast-us, u, m., stopa: u — — o 

Antisthen-es, ea n. a, m., řec filosof. 

Antistrofa, y, f., z řec, protisloha. Kk. 

Antithes-ia, e, f., z řec, protiřčení. \% 
Mns. 1844. str. 434. a niísl. 

Antithet-on, n, n., z řoc, vz Zk. MI. 11. 
179; Mk. Ml. 3()3. Protiklad, když se roz- 
dílné aneb odporné strAnky věci jedna proti 
druhé staví, aby poměr jich jasněji na jevo 
vystoupil. Dobři muži o radách svých ne 
z skončení, kteréž následovalo, ale z" upřím- 
ného úmyslu souzeni býti mají. Koc (Zk.). 

Anti-nm, a, n., mě. v Latin. — Antijský, 

Antonelli, gt. Antonellilio, m. 



so 



Antonia *^ ApolioÄia« 



Antonia, ^, Antonínka, Toiika, Tonenka, 
Toneika, Tonička, j', f. 

Antonin, a^ m,, jest vlastně Antoninus. 
Znainen<*l-li to Antoni-us (a), měli bychom 
říkati: Anton. Anton, ě^ m., (za8tr.)/Anto- 
niček, Antoš, Antošek. Tonda, y. Tonik, a, 
Tonek, nka, Tonížek, čka. Na den sv. Antone. 
V. Antonín. V. Na sv. Antonína dáme maso 
do komína. Hrš. — A.^ rána sv. Antonína, 
oheň (pekelný, stiidenv), rflže na noze, Čer- 
vený a palčivý otok. V. 

Antonomasi-a, e, f., z řec, přejmeno- 
váni. Rk. 

Antorf, a, m., mě. Antwerpen. 

Antoš, e, ni., Tonda, Antonín. 

AntouSek, ška, m., Antoš; 2. pohodný. 

Antreten, něm. Den Weg ant. : nastoupiti 
na cestu. V., Br. Ein Amt a., nastoupiti na 
úřad (nimouti úřad, uvázati se v úřad. Us.). 
Kom. Die Regierung an., na trůn, na vladař- 
ství nastoupiti, Jg., uvázati se, vejíti ve 
vládu. J. tr. Den Dienst a. : vstoupiti do službv. 
Die Lust trat mich an, žádost mě pojala 
(tain jiti, abvch tam Sel) ; zachtělo se mi. 
Ein wildes Thier antreten, posta\iti se šelmě. 
Den Kampf antreten, boj počíti, podstoupiti. 
Den Tanz a., počíti tancif, dáti se do tance, 
postaviti se k tanci. Die Kanzel a., na úřad 
kazatelský nastoupiti. Den Beweis, die Erb- 
schaft a., hlásiti se, přihlásiti se, připovědfti 
se k čemu. J. tr. Statek, dědict\'i ujmouti, 
uvázati se v statek, v dědictví. J. tr. Fahrt 
an., vz Weg a. Das Leben an., do života 
vstoupiti. Den P2id a., vz Den Beweis a. Einen 
Vorsatz a^ umíniti si, umysliti si. Das neue 
Jahr an., počíti nový rok. Das 10. Jahr an., 
vstoupiti do 10. roku. Den Kampf a., do 
boie se pustiti, se dáti, v boj se uvázati, 
k boji se přihlásiti. Um Erlaubniss Jemanden 
a., žádati koho za povolení, svolení. Eine 
Stelle a., na něčí místo nastoupiti. Kom. 

Antrieb. Aus eigenem A., sám od sebe, 
sám ze sebe, sám selbou, samochtě, z vlastní 
vftle. Mk. 
. Anuše, e, f., Anna. 

Anxor, a, m., mě. v Latiu. 

Anjr 1. = a ony, vz An (ana, anoj; 2. pří- 
pona Jmen místních; původem jejich byla 
obyčejně poloha místa n. krajiny: Dolany, 
Vysočany, Plaftany. Č. 

-aný. Stran významu této přípony u ča- 
soslov vz -ený. 

Anýz, n, m., vz Anís. A. čínský n. indij- 
ský. Kh. — Ánýzový. A. voda, kořalka. Jg. 

Anž, anaž, anož. V novější době objevuje 
se v denních listech i jiných knihách nové 
zájmeno vztažné: anž, anaž, anož. Slovo 
,an* povstalo z a on ; jakož pak není možno 
říci : a onž, a onaž, a onož, tak i slovce anž 
atd. v mluvnici neobstojí. Jg. ho též neuvádí 
a u dobrých spisovatelův snad ho nenajdeš. Má. 

Aoni-a, e, f. = Boeotie; Aonové; aonský. 

Aorist, u, m., z řec. Aoristy vyhynuly 
zejména v ništině, polštině, češtině a ve 
slovinštině. Gb. — Kdy aoristy v češtině 
zanikly, zevrubně určiti se nedá. Jisto jest, 
že první grammatikové Čeští Optat a Gzel 
jim zanikati pomáhali a že v 16. stol. aoristy 
v ústech lidu jeStě žily. Bych ž\je podnes 
zbytkem někdejšího aoristu. Kt. 90. Vz 



Časováni. O tvai-ech aoristův vz Kt. (Kvét), 
57.; S. N. L 265.; Počátkové stč. mluvnice 
od P. J. Šafaříka, v Praze 1845. O významu 
a užívání aor. vz také Mkl. S. 767., 787. 

Apage, lat, odstup ; a. satanáš = odstup 
čerte! Rk. 

Apanase (fr., apanáž), \ýživa mladších 
synův a dcer knížecích. Rk. Z středolatin. 
apanagium, od panis, chlebné. S: N. 

Apartni, tr., zvláštní. Rk. 

Apatečnik, a, m. = lékárník, Jád., 
Apotheker. 

Apateka, vz Apatyka. 

Apatekář, apatykář, e, m.. V., lékárník, 
Apotheker. 

Apatekářka, apatykářka, y, f., lékárnice. 
Apothekerin. 

Apatekářová, apat^^kářová, é, f, žena 
lékárníkova. Apothekersfrau. 

Apatekářský, apatykářský, apotekářský. 
A. léky, masti, prášky. Kom., libra. V. Apo- 
theker* — . 

Apatekářstvi, apatykářství , n., lékár- 
nictví. D. Apothekerkimst. 

Apatekái*ovati, apatvkářovati ==■ lékár- 
nictví provozovati. Apotnekerkunst treiben. 

Apatekářův, apatykářův, -ova, -ovo. Apo- 
thekers — . 

Apathi«e, e, f., z řec, netečnosť, prázdnoaf 
náruživostí, necitelnosť. Rk. 

Apatit, u, m., obsahuje kysličník vápenatv, 
kyselinu fosforečnou a chlor n. fluor. \2 
Háiovec. Bř. 

Apatyka, apatika, apateka, apatheka, 
vlastně apothcKa, y. f.^ z řec. ano&íixrj =^ 
misto ke schováni všelikých véd. Jg. — A. = 
lékárna, Die Apotheke. A. domácí, polní. 
Jg. Mohl bys v apatíce prodati (jsi drahý;. 
Jeli s tím do apatiky (vz Drahý). Komu 
není shňry dáno, v apatice nekoupí (vz 
Hloup>p. C., Lb. Kdo od přirození hloupý, 
v apatice rozumu nekoupí. — 0. — Apa- 
tykář, e, m. = lékárník. 

Apela4?e, vz Appellace. 

ApeLl-es, a, m. — Apellův, -ova, -ovo. 

Apennin-n8, a, m., pohoří v Itálii. — 
Apenniny: severní, střední, jižní; ligiu*ské, 
etrurské, římské, Abruzzy. S. N. 

Apertura, y, f., zlat., uprázdnéní úřadu. 
Rk. Apertiur. 

Apetyt, vz Appetit. 

Apich, u, m. A. bahní n. vodní n. obecný, 
zahradní, veliký. Jg., Kh. Z něm. Eppich a 
to z lat. apium. Mz. 98. 

Ap-is, isa n. ida, m., niodla aegyptska 
v podobě býka. 

Apodiktický, z řec, vz Důkaz. 

Apodo8-is, e, f., z řec, závětí (ve větě). Rk. 

Apokalypse, e, f., z řec, zjevení, zvláště 
zjevení sv. Jana. 

Apolena, Apolinka, y, f., Apollouia. Jg. 

Apolinář, Apollinář, e, ni. U sv. A-ře 
v Praze. 

Apollo, gt. Apollina; reo. Apollon, gt. 
ApoUona, m. Ü starých také Apol. a, Apo- 
lináŠ, e; m., bůh básnictví (u ítekuv a Ří- 
manův). 

Apollodor-ns, a, m., řec. ülosof. 

ApoUoni-a, e, f., mě. v Illyrii. — Apol- 
loĎan, a, m. — Apollonský. 



ApoUoi^k — ' Áqnarilitti. 



81 



Apollonl'S, dy, f., mě. vLydil. — Apoh 
laniaan^ a, m. — , ApoUonidský, 

Apolloni-us» a, m., řec. básník; fílos. 

Apologie, e, f., z řee., odpovéď na ne- 
sl udné zadáni pToti\nsika; obrana. J^. A. 
českých stavil v. Jg. 

Apoplexi-e, e, f., z řec, mrtvice, pora- 
žeoi. Kk. 

Aposlopese, e, f., z řec, zamlčení (v ře- 
éi). Rk. 

Apostat, a, m., odpadlík od víry. Kk. 

Apoštoly, Av, pl., m., od nižního práva 
vysvědčen! pořádného odvoláni a k vrchnímu 
právu odvotáviýíclho odeslání. Ros. 

Apostro^u, m., z řec, odsuvnfk. 

Apostrof«, y, f., z řec, obráceni se 
v řeži k nékomu. Rk. Vz Zk. Ml. II., 18().; 
ATk. ML 305.; Mus. 1844., 439. 

Apo&tol, a, m., z řec, á;rddroAo^, poslanec; 
Apostel; vz 8\h; pl. apoštolé, Av. Apoštolé 
poslové boží. V. — Apoétolavatiy das Amt 
eines Apostels verrichten. — 

Apoštolský, apostolisch. A. požehnáni 
(papežovo s jistými obřady. Rk.), skutky, 
král (uherský), veličenství, vikář, nstiuioveni, 
cirkev, kanón, vyznání vín% inasf (k hojeni 
divokého maiaa. Ras.), stolice, knihy (V.). 
Jg., N. S., Rk. Jeadi po apoštolském koni 
(chodí pešky). Lb, V. 

Apo&tolstviy -sť\'o, a, n. = apoštolský 
úřad, Apostelamt. Aqu. 

Apotheka, vz Apat^-ka. 

Apotl\eose, e, f., z řec, vyhhlšení někoho 
za boha, zbožnční někoho. Rk. 

Apparat, u, m., V., z kt, příprava, pří- 
stroj. Kk. 

Appartement, z fr., (appartman), obydli, 
rada pokojů v. Rk. 

Appell, u, m., fr., svolání vojákův za- 
babnováním n. zatroubením: 2. dupnuti nohou 
v áermu; 3. sluch (psí). Rk. 

Appellare, e, f., z lat., odvolání-se k vyk- 
éimu soudu. Die Appellation. Čeho šetřiti 
bylo při odvolání se z rozsudku a jací byli 
toho účinkové (v strčes. právu), vz Rb. 12H. 

— 129., Gl. 3. Pod trvající appellací sondu 
strana na stranu nenastnpuj. .1^., Er. A. 
každému se přeje. Jg. A. vyříditi, ohlásiti. 
Do vyřízeni appelbice (i). Jg. Ohlášeni k a. 
£r. MAže podlé práva do dvou neděli pořád 
zbéhlých od v^iovědi rychtářovy do radv 
a. vzíti. (1532) Pr. Vz Rb. č. 1990. — 2004. 

— A., rozsudek vyššího soudce. Das Appel- 
lationsiutheil. Pr. měst. — A., vrchní právo 
«. soud. Král Ferdinand vyzdvihl a. na hradě 
pražském. V. Das Appellationsgericht. — 
A., Kst, v kterém se kdo odvolává. Die 
Appellationsschrift. M. Pr. 

ApDellaěni (odvolací) : soud, list, úřad. 
Appellations — . 

Appellant, a, m., odvolatel, der appel- 
lirende Theil. Rk., Ros. 

Appellat, a, m., odvolanec, Ros., der 
Appeflat. 

Appellovati, luj, val, váni ; appelliren, sich 
l)emTen, z lat. Odvolati při k vrchnímu právu. 
A. k vyššímu úřadu: doložiti do vyššího 
práva. Pr. cis. rkp. — z éeho : Aby žádný 
zezeměneappelloval. V.— k čemu: k vrch- 



nímu právu. Pr. měst. — proti někomu: 
Pr. měst. — na oo : na onen svět a. (umříti) 
L. — od koho dle éeho : od nižSího úřadu 
podlé práva. 

Appellativ-um , a, n., z latin., jméno 
obecné. Rk. 

Appereepce, e, f., z lat., osvojení, ovlast- 
něni. Rk. 

Appetit, u, m., z lat. appetere. Žádati. 
Chuť (k jídlu), chtíč (zvířecí chuť), lasko- 
miny (k pamlskům). A. dobr^, chorý, nepři- 
rozený. — A. míti naé, k čemu, do čeho. 
L. A. na něco si ostřiti. L. Má a. na něho 
= chce ho biti. L. Dobrj- a. vinSuju, lépe: 
přeji dobrého f>ochntnáni, dobré chuti ; a po 
jídle :^ Přeji dobrého zažiti, abyste dobře za- 
žili, Sr. ; zdrávi zažili. Us. Vz' Zdravý. 

Appi-a, e, f., mě. veFrjgii. —Appijský, 

App!-us, a, m.— Via Appia = cesta, sil- 
nice Appiova z Říma do Capue. 

Appianovati, z lat., urovnati, applaniren. 
— eo ěim : domluvou. 

Applaudovati, z lat., někomu tleskati, 
applaudiren. — komu proé t éem: v di- 
vadle. — bez éeho: bez příčiny; komu 
s kým z éeho: s přitelem z lásky k ně- 
komu. 

Applaus, u, m., lat., potlesk (na znamení 
pochvaly). Rk. 

Applikaee, e, f., lat., užití, upotřebení; 
připojení; pilnosf, schopnosf; doloženi na 
posluchače (v řeči). Rk. 

Appoi*te (fr., z lat.), přines (volání na 
psy). — Apportovati: někomu něco = 
přinésti. — na eo: na zavolání. — z éeho 
do éeho: z vody do niky. - přes co: 
přes vodu. 

Apposice, e, f., lat., vz Přístavka. 

Appretura, y, f., fr., příprava sukna. Ap- 
pretur. 

Approbaee, e, f., z lat., schválení, stvr- 
zení něčeho. Rk. Approbation. 

Approbovati, z lat., schváliti, stvrditi, 
Rk,, approbiren. —co komu: knihu. — po 
éem: po dobrém uvážení. 

Approximativně, z lat., sbliženč, při- 
bližmo, Rk. ; asi. Approximativ, annalarníl. 

Aprikosa, y, f., meruňka, eine Aprikose. 

April, u, m. V obec. mluvě g:t. -e: Dne« 
jest prvního Aprile. — Z lat. aprilis. — Toto 
jméno odvozuje Van'o od aperire, quod ver 
omnia anerit (od otvírati, poněvadž jaro vSe 
otvírá). Er. S Aprilem^ nčkoho poslati = za 
blázna ho míti. Jg., C. Aprílem nekoht) po- 
slati, voditi. Na Mor. Brt. — Aprílové po- 
časí = měnivé, nestálé. N. S. 

Aproni-us, a, m., římské jméno. 

Am*opé (z fr. : á propos) : slyS, slyšte, na 
slovíčko ! Přicházíte mi právě v cas, v'hod. Sr. 

Aprnže, e, f., haf., Faschine. Us. Kralóhi-ad. 

Apulej-U9, či AppuleJ-us, a,m.,ř{m. spisov. 

Apuli^a, e, f., Appuha; — apulský. V Ital. 

Aquae fumauae =: Baj-ae, 1, pl., f. 

Aquaedukt, u, m., z lat., vodovod, Wasser- 
lei tím^^. 

Aquae Sextiae = Aix. 

Aquarela, y, f., malba vodními barvami. 
Rk. Viz více v S. N. 

Aquari-um, a, n., dle (Tymnasium, z hit., 



32 



Aquarium ^ Arch* 



nádržka naplnéná vodou na přechováváni 
vodnich rostlin a vodních zvířat. Rk. 

AquileJ-a, e, f., záp. od Terstu. — Aqui- 
lejský. 

Aquilli-u§, a, m., řím. právník. 

Aquitani-a, e, f. — Aquitanshý. Vz Galii. 

Ar, u, m., étverec 10 metru dlouhý a to- 
likéž široký = 100 Dmetrftm = 27-8 Q sáhů. 
— Ö7'ö4!64 áru rovná se jitru. 

-ař. Přípona jmen podstatných rodu mnž.^ 
před níž se kmenová samohláska krátívá 
(Pk.): houba — hubař, kráva — kravař, vláda 
-—vladař, bouda — budař, kuchař, dřevař, 
lékař, sadař, písař, tesař, pekař, moalař, zvo- 
nař, knihař. Jg-., Mkl. B. 90. Němci mají 
zde složeniny: Buchbinder. Ht. Přípona tato 
k podstatným jménftm se přistavuje, která 
znamenají véci, a označuje osoby: vin-ař, 
krav-ař, knih-ař. Lat.: -arius: statuarius, 
soch-ař. Značí se touto příponou řemeslník, 
živnostník. Týž vÝznam má přípona tato 
v oboru místních pluralií: Svinaři, Kravaři, 
Vinaři, znamenal íc osadníky zanáčejlcí se 
chovem n. prodejem sviň, krav, vína. Bs. 
(8pies6.>. 

-ár, -áh Přípona jmen podstatných rodu 
muž.: bednář, komár, koč^, kolář, řezbář, 
bečvář, kovář, farář, oltář, Šafář. Inář^ my- 
diář, mocnář, kramář, Pk., žhář, rybař, se- 
dlář. Mkl. B. 90. Vz Tvoření slov. — -ár, 
v jižních Čechách: -ař, vězdař (hvézdář). Kts. 

Arabesky, pL, f., ozdoby na výkresích na 
způsob arabský. Arabesken. 

Arabi-e, e, f. A. skalnatá, hornatá, bohat»i, 
pustá. V. — Arab, a, m. Arabka. — ArabskÝ. 
A. kůň, Us., gummi, švestky. V. Arabisch. 

Arae Philaenorum z lat. = oltáře Phi- 
laenův. 

Aragouie. e, f. — Aragoňan, a, m. — 
Aragonský. V Španělsku. 

Arachn-e, y, f., Athénou v pavouka pro- 
měněna. 

Arak, 9, m., kořalka z rýže (rýžovka) 
n. ze šťávy kokosové. Ek. A. batavský, 
goanský. Kh. 

Arar, a, m., řeka Gallie, nyní Saone. 

Ararat, a, m., hora v Asii (v Arménii). 

Arat-us, a, m., řec. básník. 

Aravisk-ové, ův, národ pannonský. 

Arax-es, a, m., řeka Arménie. — 

Arbeitshaus, něm., pracovna donucovací, 
Er., dělná, robotáma. Kk. 

Arbela, gt. Arbel, pl., n. město Assjtíc. 
(Dle ,Slovo^). 

Arcadia, vz Arkadia. 

Arean-um, a, n., zlat., tajemství.— 
ArcAua zz tajné prostředky. Rk. 

Arci, arciže, arciť. 1. = ovšem, allerdings, 
freilich, traun, iawohl. Udělals to? Arci. 
Ros. íoť arci zle, když . . .; 2. rz velmi, 
sehr, gar. Arci dobře. Jg. Věc arci důležitá. 
V.; 3. =2 tím vice, um so mehr. To má 
každý A-ěděti, arci pak uČený doktor. Ml.; 
4. ve slovech složených znamená něco přeď 
niho v dobrém i zlém smyslu (z něm. : Erz-) : 
arcianděl. V., arcibiskup, arcilotr. — 

Arcibiskup, a, m. Stran titulu vz : Excel- 
lenci, Milosř. — Arcibiskupský ; — Arci- 
biskupství , n . Erzbischof ; -bischöflich ; 
-bisthum. 



ATci'hldzent — óastý (velmi cast^), PWr.; 
'čeŠnik^ D,; "ďábel; -dékanr; -dfío,-KoIl.; -ťřfa- 
ko7i ; ifohen ; 'kacíř ; -kancléř, V. ; -kněz ; J). ; 
'knéšna; -kniáe-, -knižecM; -komomík, V.; 
-kvasnik, Brb. ; -lotipeénik, V. ; -lhář; -lichvář ; 
-lotr ; -maršálek, V. ; -otec, V. ; -pastýř, Kom. ; 
-podvodník; -řemeslnik, Kom, ; -skoupý; -šel- 
ma; -senk, V. — Jg. Erz-. 

AreidtoLa, y. f.. Erbstolle, jest nejhlubsi 
Štola a slouží ooyčejně k odváaění vod. Am. 

Arcivévoda, y, m. Stran skloňování vz 
Despota; stran titulu vz Výsosť. Erzherzog. 
— Arcivévodkyné, Erzherzogin ; — vévodsttn, 
Erzherzogthnm. 

Arci -vrah; -zloděj; -zlosyn; -zrádce. Jg. 

Arciže, vz Arci. 

Arde-a, e, f., město v Latiu: 

Ardenny, gt. Arden, f., pl., lesnaté hory 
v Grallii severozápadní. Die Ardennen. 

Arelat-e, e (dle ,Pole'), Šf. ; lépe Arelat-e, 
a, n. (poněvadž to má před -e tvnlou sou- 
hlásku) n. Arel-as aty, f., mě. v Gallii. Nyní 
Arles. 

Arena, y, f., z lat., písek; místo piskem 
posypané na př. v zápasišti; letní divadlo. Rk. 

Arenda, y, f., z lat., nájem, plat z nájmu, 
die Arende. Pacht Jg. 

Arendár, e, m., paohtýř, nájemník. Kom. 
Pächter. ' 

Areudovati, pachtovati, paditen. — eo 
koma, od koho. Rk. 

Areopag-us, a, m., pahorek v Athénách, 
kdež se scházel vrchní soud pod Sirým 
nebem. Rk. — A., u, m., jeden z nejstarších 
soudův na pahorku Areově v Athénách. — 
Areopagifan, Vj., člen toho sondu. 

Ar-es, ea, m.; bůh války u Řekův. 

Arest, u, m., z lat. resto, vězení, der 
Arrest. — Do a -tu někoho dáti, vsadit!, us. — 

Arestant, a, m., Arestník, a, m., vézeft. 

Arethus-a, y, f., studánka v Syrakusáeh 
(v Sicílii) — Arethuský, 

Argi, vz Argos. 

Arginus-y, gt. Arginns, f., pl., tři ostrůvky 



na pobřeží Aeolidském. Vj. 

Argo, et. Argoi. f., dle , , — , „. 

Argo-y, f., Sf. (dle ,Zena*). Loď, na níž 



Kosf, Zk.; gt. 



Argonaute do Kolchidy plouli. Vj. 

Argeli-s, dy, f., krajina v Peloponnesu. 
— Argoliďan. — Argolidský. 

Argonautae, lat., Argoplavci. Die Argo- 
nauten. Vz Argo. 

Argos, nom. a akkus., ostatní pády od 
lat. Argi, orum., m., tedy: Arg, Arg^m, (cf. 
DolanyJ nebo Arg-os, a, n. (dle ,Slovo*). — 
Argošsfcý, Argivský, 

Argument, u, m., lat., důvod, Beweis. 

Argumentace, e, f., lat., přivádění dů- 
vodů, Beweisftthmng. Jg. 

Argumentovati, z lat, dovoditi, Jg., be- 
weisen, schliessen. 

Arg-us, a, m, stooký strážce loin, je)ž 
Merkur usmrtil. Vj. 

Arch, u, m., z lat. arcus. Mz. 96. Bogen. 
A. psací, tiskovj', vkladní, platební, zku- 
šebný (na zkoušku), kolkový, schodný ^v ti- 
skárně, Defektbogen). Nz. A. papíru. \. A. 
papím složiti. D. A. na cisto vytištěný, vý- 
věsek. Jfr. 



Archa — Aroma. 



33 



Areha, y, f., z lat area, skřině, schránka, 
dle Arche, stiat. též archa. Mz. 96. A. úmluvy. 
A. páně. V. — A.^ skříňka v oltáři na ve- 
lebnou 8vátO0f, das Tabernakel. Ros. — A. 
Noůmovuy koráb Noemův, die Arche Noe. 

Arebaeolog, a, m., zřec., zpyťec stm-ožit- 
nostf. Rk. 

Areliidsiii-aSy u, m., z řeckého, zastaralé 
sloYO, Rk., zastaralá Irase. 

Arehanděl, a, m. Y., Vz Andél. Erzengel. 

Arebela-u«, a, m., král macedonský a 
básník. 

ArelilHM, a n. e, m., řec. básnik. 

Arehidem-us, a, m., řec. cUalektik. 

Arehiloeh-uft, a, m., řec. básnik. — Ar- 
chik)Šský verá. Třimér skoncovaný jednou 
slabikou, trimeter catal. in syllabam: 
_»_ o u jL u o _r_ . VerS a. s přerývkou po tře- 
tím dvihu a s rozlukou před třlstopim tro- 
chejským. 

Dvouverši arch. prvni složené z hexametru 
ameniiho verSe a. 

— ^^ í -l.v'^J I _L- 

Dvouverši a. čtvrté složené z verSe a. vět- 
šího a třiměm iambického kusého. 

^ _' o _ ^ I »_ u _ u ' u. Zk. 

Vz Mk. M. 318., 319., 321. ; Zk. Ml. H., 191., 
197.; SS, 22. — Archiloí. distichon. Mk. Ml. 
321,; Zk. Ml. n., 199. 200.; S. N. 

Archimandrita, y, m., představený klá- 
štera řeckého. Archimandrit. 

AjTchimed-es, ea, n. a, m., mathematik 
a mechanik S3rrakuský. Vj. 

Areliipelag*iis, a, m., z řec., moře zvi. 
aegaejské. 

Arcliitekt, a, m., z řec, stavitel. — 
ArdHtektura, y, f., stavitelství. Rk. 

Archityp, u, m., z řec., prvopis, prvo- 
tisk. Rk. 

Archiv, u, m., z lat, listovna. — Archivář, 
e, m. — Arehiimi, Archiv-. 

Areh-on, onta, m., po vypuzeni králův 
nejvyšší úředník v Athénách. Vj. 

Archový. A. formát. ~ Arm&vni kniha. 
Ros. Bogen-. 

Archyt-as, -y (a), m., filosof, řec. r. 380. 
př. Kr. 

Ariadn-a, y, f, dci Minoova, pomohla 
Tfaeseovi z bludiště. 

Arian, a, m., kacíř sekty arianské. V. 

Arici-a, e, f , město v Latiu. — Aricijský. 

Arie, e, f., z vlas. aria =r jednohlasná, 
krátká píseň. Jg. Sdový zpěv s průvodem. 
Hd. A, deklamatomí. kontrapnnktická, kon- 
certní, hravumí, mluvená (Parlando-Arie). 
S. N. 

Aiimlii-uii, a, n., mě. v Umbrii v Itálii. 

Arion, a, m., básník a citamík lesbický. 

Aii-ové, ÜV, m., kmen germánský. 

Ariovist-us, a, m., knize germánské, jež 
Caesar ponuril. 

Arimgor-afi, y n. a, m., jméno řec. 

Aristarch-ns, a, m., alexandr. grammatik. 

Aristid-es, a, m., athen. státnik. 

ArisÜFp-ns, a, m., zakladatel školy 
cyrenské. 

Aristolnil-119, a, m., řec. d^episec. 

KottftT tvtkf ilOTiilk. 



Aristodem-U8, a, m., tyrann cumský; 
herec. 

Aristofan-es, ea n. a, m., slavný řecký 
skladatel komoedii. 

Aristolrrati-e e, f , z řec., vláda šlechty. 
Polsky: panovladstvo. — Aristokraty a. m., 
velmož, hrdý šlechtic, pánovitý; přívrženec 
šlechtovlády. — Aristokratka, y, f — Ari- 
stokraticky. Aristokratisch. 

Aristomen-es, ea n. a, m., sL vůdce 
messenský. 

Ariston, a, m., řec. filosof. 

Aristotei-es, ea n. il m., slavný řecký 
filosof, učitel Alexandra velikého; zakladatel 
školy peripatetické. Vj. 

Arithmetik-a, y, f., z řec; ěíslověda, 
Nz., die Arithmetik, Rechenkunst. A, zvláštní, 
všeobecná; nižší, vySSí. S. N. — ArithmeHckú. 

-ářka. Přípona jmen podstatných rodu 
žen., kov^ka. Vz Tvoření slov. 

Arluihaz, u, m. (zastaralé), ručnice z oby- 
čeje vyšlá, z lat. arcus a husa (tubus, Büchse), 
fr. arquebuse. Vz Mz. 96. Hákovnice. Arka- 
biuarhiy y, f. Gl. 

Arkabuzar, a, m^ V., voják arkabuzem 
opatřený, hákovnlk. Jg. 

Arkáda, y, f.. r= loubení, řadaobloukův 
na piliřích. Rk. Arkade. 

Arkadie, e, f., krajina uprostřed Pelo- 
ponnesu. —-^r^*aďan a, m. — Arkadský. 

Arkéř, arkýř, e, m., dle Mz. I« 17. 
z něm. Aerker, Erker. Vz Vikýř. — Jg. a 
Grimm poukazuji k lat area, arcus. A. = 
pavláčka na domě, výsadka, podstf eší. D. 

Arktur, a, m., veliká, jasná hvězda. — 
Arktický = k severu ležící. Jg. Arktisch. 

Arlekýn, a, m., z vlas., smíšek, blázen; 
vrtipata. Hanswurst. 

Armáda, y. f., ze špan. Toto jméno zna- 
menávalo veškerou válečnou moc na zemi 
i na moři ; jindy zase pouze moc námořní ; 
nvni zvláště jen vojsko na zemi. Dle zemi: 
vlaská, česká atd. ; dle polohy : jižní, severní, 
západní atd. Rf. Armádu strojiti. V. Za 
armádou jíti. D. S armádou ku předu postu- 

govati, kráčeti; armádu pohotově míti. D. 
>ie Armee. — Armádní sbor. Anneecorps. 

Armara, y, f., méně správně almara, 
místy jarmara , z střlat. armarium (skříně 
na zbraň, lat. arma), vlas. a špan. armario, 
fir. armoire, něm. Almer (bavorsky: Ahnar). 
Mz. 98. A. pro (na) knihy, pro stříbro, pro 
šat>'. V. Do a. zavříti. V. V a-ře něco cho- 
vati, míti. Jel. Schrank, Kasten^ Almer. 

Armatura, v, f., z lat. Zbraň, zbroj, 
ozbrojení. Rk. Armatur. 

Armeni-e, e, f., V., země v Asii mezi 
Taurem a Kavkasem. — ^rmetlan; ne: 
Armenčan. — Arménský. — ArmenskOf a, n. 

ArmotaJ, e, m., (zastaralé) = mosaz. Squ- 
visí 8 lat. aramům, aramen aes, vlas. ráme, 
mčď. Mz. 99. Meseinp^. 

-áma. Přípona jmen podstatných rodu 
žen. Mydl-áma, pek-áma, D., Jg., kolárna, 
truhlárna, bednáma. Pk. Vz Tvořeni slov. 
a -na, Mkl. B. 154. 

ArnoSt, a, m., Ernest V. 

Am-m, a, m., řeka vEtruríi, nyní Arno. 

Arom-a, ata, n., řec., libý zápach kořenný, 
libá vůně. Rk. 

8 



34 



Aromatický — Ascibargiam. 



Aromatickým kořenný^ vonný. Vz Aroma. 

Aron, a, m., bratr MojžíSuv. Br. — 

Aron, u, m., rostlina. A. blamatÝ (tvář 
šv. Jana), vlaský, muchomomý, mnonolistý, 
pětilistý, úzkolistý, aegyptský. Kosti. Arons- 
wurzel. 

Arpin-um, a^ m., mé. v Latiu. — Arpi- 
úaUy a, m.; arpinshy, 

Arp-y, gt. Ai-p, m., pL, (cf. Dolany), mě. 
v Appulii. — Arpský. 

Arrak, vz Arak. 

Arrangement, fr. (aranžman), upraveni, 
spořádání, vypořádáni. Rk. 

Arrest, vz. Arest. 

Arretovati koho = zatknouti, uvězniti. 

Arriére garde, fr., zadni vojsko. Bk. 

Arrogance, e, f., z lat, drzost — Arro- 
gantniy drzý. 

Arrondissement (fr., arondysman), oknih, 
okres. 

Arrondovati zakrouhliti (pozemek). Rk. 

Armn-s, Arun-s, ta, m., syn Tarquinia 
Superba. 

Arsak-es, a, m., první král parthský. — 
Arsakouiéi, 

Arsen, u, m., otrušík samorodý, nalézá 
se obyčejně v tvarech nápodobových, led- 
vinitých, slohu deskovitého a zrnitého. Jest 
křehký, lesklý. Vz Utrejch. Bř. Vz Arsenik. 

Arsenal, u. m., z vlas. arsenale, Jg.; 
z lat. arx navalíš. S. N. — 1. Zbrqjnice (to- 
várna k hotovení zbraně); 2. přistav, V.; 
8. lodénice (kde se lodi stavějí). Jg. 

Arseniénan, u, m. A. ammonatý, drasel- 
natý, chininný, kobaltnatý, měďoaťý, sod- 
natý. Kh. Arsensaueres Salz. 

Arsenik, u, m., z řec. aoöriv mužský a 
= vUti vítězství. Vz Jg. Otrufiík, otruch, otrud, 
utrých, utrejch. Sp. A. ěervený, žlutý. V. 
Vz Arsen. 

Arsenový. A. sklo, kyselina, mouka, 
rubin. Nz. Arsenik-. 

Arsino-e, y (dle ,Žena*), Sf., Arsino-e, 
e, f. (dle ,Růže*). Zk. Sestra Kleopatřina. 

Ars-is, e, f., řec, dvih (přízvuk, kterým 
se slabika taktu pozdvihá; opak: thesis). 
Vz Mk. Ml. 315. ; Zk. Ml. U., 188. ; Sš. 3. ; 
S. N. Dvihem rozuměti jest se starými gram- 
matiky Čásť stopy bezdůraznou, při níž, kdyby 
se tančilo, noha aneb, kdyby se takt dával, 
ruka se zdvíhá, naproti tomu jest klad Č. 
dopad čásf důrazná, při níž by noha neb 
ruka dopadala. ObyČ. berou se ty terminy 
u významu opačném. Niederle. Řec. grammat. 
str. 180. 

Art (en), překládá se číslovkami druho- 
vými: jeden n. jednaký, dvojí n. dvojaký, 
trojí n. trojaký, čtver (ý), pater (ý), Sester (ý), 
tislQer(ý); trojí písmo. Mk. — Art und 
WHse, Auf diese A. Tím způsobem. Žádosf 
chvály zdejší může býti trojím činem hřích 
smrtelný. St. 

Artaban-ns, a, m., parthský král. 

Artafem-es, ea (a), m., Peršan. 

Artaxerx-es, a, m., perský král. 

Arteml-s, dy, f., u Řeků bohyně lovu. 

Artemisi-a, e, f., manželka Mausoleova. 

Artemisi-nm, a, n., mys v severní Euboei. 

Arterie, e, f , pulsovní žíla. Vz Žila. 



Artéská studně =: vrtaná. Rk. Artesi- 
scher Brunnen. 

Artičok, vz Artifiok. 

Artikul, u*n. e, m., z lat.; člen, Článek. 
Artikel. A., část hlavni řeči, písma. Hlavní a. 
neb punkt. V. A. víry. — A., věc, eboH. — 
A.y Čásť vůbec. Čtyři a-vé Pražští, o které . . . 
disputovali. V. — A., člen v mluvnici: der, die, 
das, ó, í, Tó, Jg. — Artikulaee, e, f., 
n členění, článkování, Člennosf, členitosf. — 
Artikulovaný zz článkovaný, členitý, <Oán- 
kovitý. Rk. 

Ariillerie, e, f., z lat. ars toUendi, umě- 
losf v házení. A. jezdecká, jizdná^ pohií, 
pevnostní, oblehaci, pobřežní, technická. — 
Artillemi: Škola, park, train (trén), véda. 
S. N. — Vz Dělostřelectvo, Baterie. 

Artista, y, m., z lat., umělec, Artist, Kün- 
stler. — Artistický. 

Artišok, artičok, u, m., z vlas. articiocco, 
rostlina, vlaský bodlák. Vz o původu: Mz. 
99. A. obecný, fialový. Červený, bělav)"-, 
vlaský n. cukrový. Jg. Artischoke, Garten- 
distel. 

Arvem-ové, ův, m., kmen gallský. 

Aryba-s, nta, m.. Foeničan. 

1. -as (as'b). Přípona jmen poástatnýck 
rodu muž.: cnuďas, koňas, Jg.. D., lotras, 
maňas, mamias, ďas, (bělasý). Mkl.B.319. Vz 
Tvoření slov. — Staroklassická jména v -as 
8 předcház^ici souhláskou se skloúvji, od- 
vrnne-li se -as, jako sluha, vozka, despota. 
Vz -a. Despota. Pelopid-ak y. Jiní je sklo- 
ňují dle 1. muž. sklonění (Páv): Peiopid-as, 
a. Protagor-as, a. — Jména v -e<is ukončená 
skláněj í se dle 2. muž. vzorce (Hráč): Aene-as, 
e, o vi, ale v akk., vok. ainstr. dle , Despota' : 
Aene-u, -o, -ou; jiní dle ,Páv*: Aene-as, a. 
Koncovka -as u jmen cizích měnívala se 
někdy v -ád: Aeneas — AeneáS, IzaiáS, 
Bamabáš, Thoáš, EpaminondáS, Jonatháá. 

2. -ás. Přípona starého lokálu pl. -ás 
zachovala se u jmen v -any až do druhé 
čtvrtiny 13. stol. : Dolás, Tuřás, Lužás, Polás, 
m. Doíách, Lužách,Polách. Mkl. -- Šb. Lit. 78. 

3. As, u, m. ; římská váha, malicí 12 uncí ; 
neimenši zhitnická váha; římská mince, a«i 
3 krejcary; jednička na kostce; aa, eso, touS 
v kartách; v hudbě snížené a. 

4. As, asi. 1 =: okolo, vice méně, snad, 
skoro, etwa, irgend, ungefähr, beiläufig. Byl 
zde asi před hodinou. Ď. Co pak asi řekne? 
D. ; 2. •= a>spoň, zum wenigsten, doch. Ty mne 
asi nezlob. Us. — Tkad., Dal., St. ski.; 
3. = ačkoli, obgleich, wenn auch. Ví o tom, 
asi tam nebyl. Kos. — Jg.\ 4. = tfe&a5, viel- 
leicht. On tam asi půjde. Bos.; 5. s ,by^ ve 
větách hlavnich enaiéi možnost Které zlo 
bylo by as větší než špatný přítel? — 
V latine conj. praes. n, pft. ; v řečt opt 
s &v, Vn. 

Asa = as, aspoň. Výb. I. Má každý asa 
jednu v rok zpoviedati sě. St. — Kat 1921., 
2938. — 2. Asa, y, f. A. smrdutá, vonná. 
Kh. Asa foetida (asa smrdutá), čertovo lejno 
(hustá šťáva v lékárnách). ítk. A. vonná, 
benzoe. Jg. 

Asbest, u, m., z řec. &oßeutQ<:, v ohni 
nezkazitelný. Jg. Vz Osinek. 

Ascibiirgi*um, a, n., mě. v Gallii. 






ÁB&lt — Ať. 



35 



A§fált a. m.) žmce, pryskyřice zemni, 
zemská smola, movská smola, židovské kli. 
Bk. Asphalt, Bergpech. Yz Pi7sk3rřice zemni. 

Asi, YZ As. 

Asi^ Asie, e, f. — Asian. Asiat, a, m. 

— Asianka, v, f. — Asijský lépe než: asi- 
atský, asiatieký, asianský. 

Asini-us» a, m., = jméno rodu řim., z ně- 
hož proslul C. Asinius Pollio, řečnik, Dásnik 
a literát výtečný, přívrženec 0. Caesara a 
])otom Aug^tův. Založil prvni veřejnou 
knihovnu v Bimě. 

Askani-us, a, m., syn Aeneův.' 

Asket, a, m., z řec., kajicnik, pobožnik. Rk. 

Asklepiad-es, a, m., jméno řec. — Askle- 
piadskÝ verš. Verš a. menši s rozlukou po 
prvnimchoriambu: 

Verš a. větši s rozlukou po obou prvních 
choriambech : 

Vz Mk. Ml. 3 20. : Zk. Ml. U. 198. : Sš. 
21.; S. N. 

Asklepi«us« a, m.. Aeskulap, u Ěekův 
a Řimanúv bůh lékařův. Rk. 

Askr-a, y, f., misto u Helikona, rodiště 
Hedodovo. 

Asop-us, a, m., řeka v Boeotü v Řecku. 

Aspasi-áy e, f., milenka Períkleova. 

Asper« lat., drsný, ostrý. — Accentus 
asper, přizvuk ostrý. 

Aspem, vesnice v Rakouslch východ. 
od Vidné na břehu Duniýe, Ošpra. 

Aspirant, a, m., z lat, čekatel, Žadatel 
úřadu. Rk. 

Aspiratae, lat., souhlásky němé s pří- 
dechem vyslovované. Rk. 

Aspoň, adv. = alespoň ^ nejméně. V., 
(n ěisel a jinde); k důraznému vytknuti 
jednotlivého slova: mně a. zdá se to býti 
pravdivé. Nt Dvéře zavři, závorku zastrč 
aneb kličku aspoň. Kom. Někdy jednou a. 
V. Kde Satan vic nemůž, a. zasmradí. Prov. 

— A,f = a8i. Vlasta a. s padesáti na ně se 
obořila. Hái. 

Aspry, Ošpra. Vz Aspem. 

Assarak-us, a, m. král Frygie, syn Troův. 

Assekuraee, e, f., pojištěni proti ohni, 
krupobití, povodni, na Život. — Assekuračni 
spoUcnasť =- pojišťovací. Assecuranz, Asse- 
ciuratíon. -^ Asaekurant, a, m. =- pojistitel; 
ctóBekuratf a, m. = pojištěnec. — Asseku- 
rovati = pojistiti. Kk. Assecuríren, ver- 
sichern. 

Assekaraenictvi, n. A. znalý. Us. 

Assentni list =: odvodni 1. — Assentovati 
•=z odváděti k vojsku. — Assentýrkay y, f. 
=. odvod k vojsku. Rk. Assentirung. 

Assessor, a, m., z lat., přisedici (u 
soudu). Rk. 

Assiette, fr., (asiett), talířek. S. N. 

Assignace, e, f, z lat, ukázka, poukázka 
(papírový peniz). Ék. Assignation. 

Assimilae-e, e, f., z lat, spodobeni, 
připodobeni. Vz Spodobeni. — - AmmUovati 
■=. spodobniti, připodobniti. Rk. Assimiliren. 

Assistene-e, e,f., zlat, pomoc, podpora. 
AsaiBtenz. — Asnstentf a. m., pomocník, 
přimči. — AssistovaUf pománati někomu. Rk. 
Assistir^. 



Associaee, e, f^ z lat spNOlČeni, sdruženi, 
spolek, družstvo. Rk. Association. 

Assonanc-e, e. f., z lat. Assonanz, sou- 
zněni jest tehdy, kd^^ž se slova toliko v bJl- 
mohláskách srovnávají. Čiň dobře a právě, 
neboj se cis^e ani *krále. Zk. Vz Zk. Ml. 
n., str. 173.; Mk. Ml. 296.; Sš. 39.; S. N.— 

Assyri-e, e^ f., země v Asii. --- Assyřany 
a, m. — Assyranka, y, f.— Assyrsky, A. 
země. V. 

Asthma, gt. asthmata, n., řec., záduch, 
dýchavice. Rk. 

Astrae-a, e, f., bohyně spravedlnosti. 

Astrae-us, a, m., jeden z Titánův. 

Astrachan, a, mě. v Rusich. — Astra- 
chaňan, a, m. — Astrachanský, — Astra- 
chaňka (čepice s beránkem). Rk. 

Astrolog, a, m., z řec, hvězdopravec. 
— Astrologie, e, f. — Astrologický (zdo- 
mácnělo m. astrologijský). 

Astronom, a, m., z řec, hvězdář. — Astro- 
nomie, e, f. = hvězdářství. — Astronomický 
(zdomácnělo m. astronomský, astronomQský). 

-astý, přípona adj. : bělastý, Mkl. B. 187«, 
kyslastý (nakyslý). 

Astyag«es, a, m., poslední medský král. 

Astyana-x, kta, m.. Rektorův syn. 

Asyl, u, m., útulek, Zufluchtsort 

Asymetrie, e, f., z řec. nesouměmosť. Rk. 

Asymptota, y, f., z řec, nedopadnice 
(čára). Rk. 

Asyndet-on, a, n., bezspoječnosf, kdýž 
se souřadné části řeČi bez spojek vynášejí. 
Co svět koli dělá, povidá, hrozi, slibuje, 

gorouči, prosi, rádi, nutí; on sebou nikam 
nouti nedá. Kom. V z Zk. Ml. II., str. 171. ; 
Mk. Ml. 293.; Musejnik 1844. str. 432. ;S. N. 

-áš. Připona jmen podst : rubáš. D. Vz 
Mkl. B. 343. -as, 1. 

-át. Číslovky v -át ukončené pfíblraji e: 
osmdesát ^ osmdesáte. 

-at (atB) přípona a) substantiv: svat; b) 
adj., vz -atý. Mkl. B. 184. — 

Af jest složeno z adversativniho a s en- 
klitickým ť = budiž. Ob. — 1. = aby (po 
imperativu časoslov chtěni, rozkazováni atd. 
spojka účelu a úmyslu). Řekni mu, af jsem 
ide ! Us. Kaž se lidmi, ať se nebudu tebú 
kázati. Výb. L, 843. Položte se proti němu 
vůkol, ať nelze jemu ujíti. Br. — Vz Kon- 
ditional, n. Pozn.. ; Mkl. S. 80. — 2. Z po- 
čátku vety rozkazujiCy zapovidajic. Ať 
s praesentem sloves končicich n. trvacich 
odpovídá imperativu jiných řečí; o druhé 
osobě vazby této se neužívá. Ať tu zůstane. 
Vz Nechať. Mkl. S. 781. Ať sem ide I Us. 
Ať mlčí. Ros. Ať mi nechodi z domu. Ml. 
Ať žije náš král. Ml. Vz Konditional. IV. 
1., Pozn. 1. — 3. =s kdyby, jestliže. Co ať 
nepřijde? Us. — 4. ZaHkajic, zaklinajic se: 
Ať mne Bůh tresce. Jg. Ať jsem Ih^m! 
Ros. — Jg. — Poji se a) s indikativem 
k vytknutí důvěry a jistoty, e jakou mluvlci 
děje vedlejšího a jeho vykonáni očekává. 
Přineste ho ke mně, ať ho zabiji. Br. Vz 
Indikativ. ^ h) 8 konditionalem, když jest 
řeč o věci myšlené. Nezov přátel svých, ať by 
snad i oni nezvali tebe. Br. Služebnici bránili 
by mne, ať bych (abych) nebyl vydán Židům. 
Ctěni Nikod. (Č.). Zk. Ml. H. (str. 95.). — 

8* 



36 



Ať — Auf. 



Á( spcií lijeme 8 praes, a dáváme jim ua vědomi, 
že by Be to, o čem mluvime, mčlo státi, n. 
je ßi přejeme, aby se to stalo, n. že se bo- 
jime, aby se to nestalo. Mk. 

•ata. 1. Připona nom., akk. a vok. pí. 
slov středních podlé ,Kníže* skloňovaných. Má 
se před ni kmenová samohláska skracovati? 
cikafiata, začata? Pk. Ne, cf. knížata. — 2. 
ata připona jine^i vlastnich: Hroznatá, Vr- 
bĎata, Jir., Božata, Slavata.Mkl. B. 193. 

Ataman, a, m., vůdce kozáčky ; v Ckrajně 
soudce veský. Jg. 

At-e, y, ť, dcera Diova. 

Atelier (fr., ateljé), dílna umělcova. Kk. 

Atell-a,y, f., mě. u Neapole. — AUllané; 
AteUšti ; Atellské frašky. 

Atény, vz Athény. 

Atest-e, a (e), n., (vz Arelate), mě. ve* 
netské. 

Athama-fi, nta, m., král orchomenský. 

Athanasi-a, e, f., z řec^ nesmrtemosf; 
jméno ženské (nesmrtelná). Kk. 

Atheism-ns, u, m., řec., bezbožectvi. Rk. 
Aťheista y, m. = neznaboh. Jg. — AiheistH^ 
n. Kom. 

Athen-a, y, f., bohyně řec, Minerva. 

Athenae-iun, a, n., Athenin chrám. 

Athény, gt. Athen, f., pl., mě. v Sečku. 
Athen. (Podlé: ,Žena*^; — Atlieňan, a, m. 
Atheňané. — Athénsky. — Athefianka, y, f. 

Athes-ls, a, m., řeka Etsch, Adige. 

Athlet, a, m., řec., zápasník. Rk. 

Athmosfera, y, f., z řec., obor pami vů- 
kol země., Jg., parokruh, obor vzdušný. Rk. 
Athmosphíire. — Athmosferický. A. parostroj 
(u kteréno hlavně tlak vzduchu působi), Vys., 
sraženina. Rk. 

Atho, gt. Athoa ěi Athon, a, m., hora 
v Makedonii. 

Atili-ns, a, m., jméno rodu římského. 

-átko. Přípona jmen podst., před kterouž 
dlouhá kmenová samohláska někdy se krá- 
tívá: hřibátko (v Jg.), zvířátko (v Jff.), Iví- 
cátko (v Jg.), ptaěátko (v Jg.), ěapátko, ho- 
látko, dítě — děťátko, kuřátko, selátko. Vz 
Tvořeni slov. — Jg., Pk. 

Atlantský. A. moře, oceán. Atlantisch. 

Atla-S, nta, m., král mauritanský, jehož 
Perseus hlavou Medusinou v horu Atlas pro- 
měnil. — Pohoří v Mauiitanii v sev. Africe. 

— 3. Atlas, u, m. a) látka hedmbnáj hladká. 
A. těžkÝ, lehký, bílý, černý, bavlněný, hed- 
vábný, lněný, šenilový, tiu-ecký. Sp., Kh. — 
b) Sbírka map zeměpisných. Učí se z atlasu. 

— Atlasový. A. stužka, atlaska. Atlas-. 
Atmosféra, Vz Athmosfera. 

-atný. Připona jmen přídavných: dvoj- 
oatný. poloviČatný. Rostl. 

A to. Vz A (ve větách spojovacích, 4.), 
Věta spojovací. Dal mi díl jeden a to výborný. 

Atol, u, m., Lagunenriff. Š. a Ž. 

Atom, u, tn., z řec, nerozdílná věc, prvek, 
Jg., Rk., prvek, částice jednoduchá. Nz. — 
Atomový. A. tíže, číslo, theorie, objem. Nz. 

Atonie, e, f., řec, ochablosf. Rk. 

Atonon, řec, bezpřízvučný. Rk. 

á tout, fr. (a tun), na váecko, v obec. 
mluvě adut, u, m., trumf, ve hře v karty. 

Atr-eus, ea, m. — Atreovec : Agamemnon, 
Menelaos, oba synové Atreovi. 



Atrofte, e, f., řec. úbytě. Atrophie. 

Att-a, ý, m., římský básník komoedH. 

Attache (atíwé, fr.), osoba úřední jsoucí 
(ve cviku) u vyslanectví. Rk. 

Attal-ns, a, m., král pergamský. 

Attaqne, fr., útok. — Attakovaii = útok 
učiniti. Kk. — 

Attentat, u, m., násilí někomu učiněné; 
vražedný útok na někoho. Rk. 

Attest, u, m., z lat, svědectví, vysvědčeni. 

Attlcký. Attická sůl = vtipné ň. Štiplavé 
řeči. Attické mravy = uhlazené. Rk. A. nebo 
= iemné. Attisch. 

Attik-a, y, f., křivina v střed. Řeckn. V. 

Attik-us, a, m., přítel CSceronův. 

Attila,y,m., panovník Hunnův; 2. krátký, 
oŠňořený kabát uherský. Rk. 

Atti-s, da, m., pastýř ftygický, jejž Cy- 
bele knězem svým uČinibi. 

Attrakce, e, f., lat., přitah, přitažení, při- 
tažlivost. Vz S. N.; Zk. ML 384. Vz Spo- 
dobeni. Attraktion. 

Attribut, u, m., vz Přívlastek. 

-atý. Přípona jmen přídavných, před . niž 
se dlouhá lanenová samohláska krátívá. Pk. 
Taková jména přídavná odvozt^í st od jmen 
podstatných, od jmen přídavných ukonče- 
ných v -hý, -chý a -ný a od časoslov.^ Ji 
ukazuje se budk vice predmMůím^ aneb, je-li 
jeden předmět, na icÄo velikost; pojem kme- 
nového slova jest tedy vícekrát aneb ve své 
velikosti naznačen (takové adj. stojí tedy místo 
genitivu jakosti): jelen pai-ohaff' (velikých 

Earohův), ryba hlavatá (veliké hlavy), T., 
ouně — huňatý, Pk. , bradatý, bňchatý, 
okatý, ušatý, vlasatý, zubatý, hornatý, lesnatý, 
hvězdnatý, nosatý, skalnatý, srdnatý. Mkl. 
B. 184. Někdy vyjadřují taková ai^kt^va 
úbytek vlastnosti jednoduchým adjektivem 
vyslovené : dlouhatý (poněkud dlouhý) ; plo- 
skatý (ne zcela ploský) ; vrchatý. nahatý. Ht. 
— Znamenají také podobnosti klikatá cesta 
(jako klika), baňatý džbán (jako báň), pope- 
latá slepice, Ch., čapatý (Čáp), šíp — Sípatý. 
Pk, — Od Časoslov odvozená obsahují jen 
pojem časoslova: ležatý, nestydatý, stojatý. 
T. atý, jakožto pHpona násobných číslo- 
vek přichází jen ve: dvojatý, trojatý. 

Aty-s, a, m. (dle: ,PáV) n. gt. e (dle: 
,Hráč*), m., syn Herculftv. 

Au rozloženo z ú. Vz Ú. Místo historického 
au píše se nvnl ve středu a na konci slov 
ouu, na počátku ú. 

Auetor, vz Auktor. 

Audiatur et altera pars, lat., ať se slySi 
též druhá strana (při soudech). Rk. 

Audienee, e, f., z lat., slyšeni u pano- 
vníka. Rk. A-ce žádati. Kom. A-ci někomu 
dáti. V. K audienci někoho připustiti. U a. 
býti. Us. A. míti. Us. — Audienční sál, síň. 

Auditor, a, m., lat., posluchač; vojenský 
sudí. Rk. — J. tr. 

Auditori-um, a, n., lat., (dle ,G3rmna8Ínm'), 
posluchárna. 

Auf, něm. Vzhůru (na kopec); vzhftm, 
vstaň (z lože); nu, nuŽe! (pobízení). Zůstal 
vzhůru, bděl, nespal, seděl celou noc. Bylo 
otevřeno, nebylo zavřeno. Měl na hlavě, 
příSel s pokrytou hlavou. Dejte na hlavu. 
Už jest vzhůru, procitl, probudil se, vstal. 



Auf — Autorita. 



37 



8r. — Zdali k rozkazu tvému vzhůrn vznáší 
ee orlice? Br. — Krok z rady Lecka volen 
{est za kníže (dle radv, k radě, na radu, ra- 
don). Mk. 

Aufgelegt, něm. Často spatně se ho užívá. 
Lépe: veieí, dobré mysli, dobré vůle. dobré 
naděje, je v dobré míře. Jest rozrarzelý, roz- 
vriiělý. Student nemá chuti do uěeni; dnes 
k tomu nejsem; tehdáž mi nebylo do toho. 
Šr. Nejsem v dobré míře, nemám dobré 
chvíle, dobré hodiny; mám zlou chvíli, zlou 
hodlnúy zlý den. Není mi do žertu, do smíchu, 
do tance. Mk. 

Aufhalten sich über etwas: zastavovati 
se na éem, nad čím. Mk. 

AofideH-a, y, f., město v Samniu. 

Aufid-iis, a, m., řeka v Apulii. 

Aiiflehueu sich, zpéčiti se, zDěČovati se, 
vzepříti se, vzpírati se čemu n. komu, pro- 
tiviti se. Y tom se nám zepřeli. Jg. 

Auflaierk§am machen, upozorniti ; pozorná 
učiniti, óinim ho pozorná, ji pozornu, ie po- 
zomo ; v pl. : činím je (muž. a žen. rod.) po- 
zorný, je (n.) pozorná. Mk. Ostatně jcf. Cítiti. 

AngenblicK. — Odešel před samým obě- 
dem, ISk^ 

Augi-as, a (e), m., král elidský, jehož 
stiye dlouho nevykydané Herakles jedním 
duem vyčistil. 

Augit, u, m. A. vláknitý, zrnitý. Che- 
micky sloučený jako amfibol. Bř. 

Augment, u, m., z lat., přlmnožek, a) sla- 
biéný (angm. syllabicum), b) časový (aug^. 
temporale). 

Augiburk, a, m., mě. v Bavorsku, lat. 
Augusta, Augsburg. — Augitburkský, 
Augur, a, m., lat, ptakopravec. 

Augustin, a, m. 

Augustinái^, e, m., mnich řehole sv. Augu- 
stina. Augustiner. 

August-us, a, m., císař řím. 

Aukee, e, f., z lat., dražba veřejná. Kk. 
Auktion. 

Auktor, a, m., lat., pi\vo<lce něčeho ; spi- 
sovatel. Rk. 

Auktorita, y, f., z lat., vílžnosř, dňstoj- 
nosť, váha. Us. Vz Autorita. 
Auli-8, dy, f., mě. s přístavem v Boeotii. 
Aureli-us, a. m., řím. jméno. 
Aurora, y, í., lat., jitřenka, zoni. Rk. 

Aus, něm. Je konec, po všem; je potom, 
po všem veta; už mu oazvonili, odzpívali; 
už doklepal, veta po něm (umřel); už je po 
kázáni, po hře, po divadle; už je prázdno. 
Dodělal, dobral, dočetl, dohospodařil, do- 
křičel, dokrejčil. Lhůta došU, vypršela ; čas 
již prošel. Ňeni posud konec, po všem; 
ještě nevyhrál. Půjdeme na procházku, vy- 
jdeme si. Byl dlouho z domu, pryč, mimo 
domov. Pořad vchází a vychází, chodí sem 
t9m. Sr. 

Ansbr^eben. Strhnouti smích. Dal se 
v láni. J^ se nadávati. Rozph^la se. Mk. 

Ausbrueh» něm., ěabrňák, Sp., samotok. 
Vz Vino. 

Ansfallf Soukromá branka v hradbách, 
výpad. Choditi k řece výpadem. Sr. 

Ausfähren, způsobiti; erledigen vyříditi. 
Mk. — 



Ausgang, něm. Dnes si mohu (smiro) 
vyjíti. 

Ausknltaee, e, f., z Ut., posloucháni. — 
Auskultant f a, m., posluchač; praktikant 
soudní; dříve také: čekatel professury. 

Ausnahme. Byliny hbitě rostou a umí- 
rají kromé netřosku a barvínku; ohne A.: 
všichni (vesměs). Mk. 

Ausnehmen. To se krásně nese. Odtud 
se hudba příjemně poslouchá, sem hudba 
příj. zaznívá. — Vz Vyjímati se. 

Ausoni-a, e, f. Staré jméno Itálie. 

Auspejt, u, m, z něm., Ausbeute, výtěžek, 
zisk (v hom.). Pr. 

Au spitz, Hustopeč, e f. 

Ausrichten. Co proti němu zvěde? Mk. 

Aussee, Úže, městvs ve Štýrsku. S. N. 

Aussig, Ústí nad Labem. H. N. 

Austrálie, e, f. n.Okeanie. Dělí se na pe- 
vninu (tato sluje také: Nový Holland^ a 
ostrov I/, které dohromady také FOlynesii slují. 
Čtyři skupeniny ostrovův : a) pevninské blízko 
u pevniny jsoucí ; b) Melanesie (tmavé o.) : 
Nová Gumea, Nová Brítannia, N. Irsko, N. 
Raledonie atd.: c)Polynesie (mnohoostrovi): 
Nové Seelimdako , Společenské souostroví; 
d) Mikronesie (drobné ostrovy): Karoliny, 
Mariany atd. Državy Austrálie: a), britské, 
a) celá pevnina s osadami : Nový Wales (Uela), 
země královnina n. Queensland, Vikjtoríet, jižní 
Austrálie, západní Austrálie, Tasmánie; ß) 
dvouostroví; Nový Seeland a ostrovy Fidii; 
h) francouzská: Nová Kaledonie, Společenské 
souostroví ; c) ipanélské : Mariánské souostroví ; 

d) Mlandské: západní pobřeží Nové Guinee ; 

e) Sev. amer. Unie: f) královsivi Senduiéské 
(domácí); g) nesparádané obce nevzdělaných 
Malajův. TI. 113., 116. — Vz S. N.; A. jižní, 
vz É. N. IV., 412. — Australien.. . 

Austrlitz, Skvkov. 

Ausweg. Tu není vyhnuti. A vidouce 
nezbyti za milosf prosili. Tu na jiném ne- 
bylo nežli do lodí se vypraviti. Hai*. — Mk. 

Auszerdass, leč, leč že, jediné leč, kromě 
že, toliko že, nežli že, mimo to že, jen aby, 
jen toliko-li. Mk. 

Ausserhalb. Krom vlasti zemleli. Jel. 
Vně církve přebývá. Mk. Za, mimo, venku, 
ven, zvenčí, zvenku. Rk. 

Authentieký, pravý, hodnověrný. Rk. 
Authentisch. 

Auto da fé: soud za příčinou víry, in- 
kvisice. Rk. 

Autobiografie, e, f., řec, vlastní životo- 
pis. Rk. Autobiographie. 

Autodidakt, a, m., z řec, samouk. Rk. 

Autograf, u, m., z řec., vlastnoruční spis. 
Rk. Autograph. 

Autochton, a, m., z řec, tuzemec, Kk., 
praobyvatel. 

Autokrat, a, m-, z řec, samovládce. Rk. 

Automat, a,-m., z řec, samohyb. Rk. 

Automed- on, onta m., spolubojovník Aohil- 
leův. 

Autonomie, e, f., z řec, samospráva. Rk. 

Autor, vz Auktor. 

Autorisaee, e, f., splnomocnění. Autorí- 
sation. Vollmacht. 

Autorita, y, f., z lat., základ, vážnost, 
důstojnost, vážná osoba. Kk. Antorítaet« 



38 



Auvergne — A žádný. 



Anvernie, Alverni-a, e, Arremi-a, e,f Šf. 

•ET. Přtpona jmen při dávných : laskav, 
ava, avo. «)g. Jména most Vj-av jsou fem. a 
skloňují Be podlé: Eosf: Čáslav, i, f. Yz 
Čáslav. — 2. ao z u, vz ř7 v av a Tvo- 
řeni slov. 

-áy. Přípona jmen podstatných: nikáv.D. 

-ava. Přípona jmen podstatných a pří- 
davných: Dobrava, Svatava, Vltava, Sázava, 
Jir., kolčava, pénkava. laskavá. Jg., D., Mkl. 
B. 222. Dálava = dálka, mrákava (černý 
mrak). Brt. 

ATancement, ír. (avímsm^), postoupení, 
povýSeni v hodnosti. Rk. 

Avant, fr. (avah), napřed, zpředu; en a., 
ku předu. Rk. 

Avantgarde, fr., přední voj. Rk. 

ATaroTé; znepokojovali ro*ku 558.— 802. 
Slovany. 

Avde = zde. Na Slov. 

Ave, lat, zdráv buď. A. Maria, zdrávas 
Maria. Rk. 

Avenion, a, m., Avignon, a, m., město ve 
Francii. 

ATentore, fr. (avantýr), dobrodružství. Rk. 

Avemns lacus, lat., avemské jezero v Ital. 

Avisovati, z fr. aviser = oznámiti, návě- 
stí dáti. Jg. Avisiren, melden, anzeigen. 

AT6ak, viaky tUe všák^ jest něm. jedoch, 
lat verum tamen, a stoji na začátku vity, 
ne teprv za prvním, iiným slovem. Lat sed, 
řec. aklá = ale,vz AJe; autem, vero, řec. Sé 
= pak, vz Ale. S. a Ž., Os. — yAvíak^ při- 
pouští platnost první věty, při tom však i plat- 
nosť druhé věty stvrzuje. Ti rohové byli vy- 
socí, avfiak jeden vysSí než druhý. Br. — 
Zk. Vz : Věta připoustlvá, odporovací ; Než. 

-avý, á. é n. -ivý. á, é. Přípony jmen 
přídavným^ před nimiž se dlouhá kmenová 
samohláska někdy krátívá: hravý, laskavý, 
pečlivý. 1. Taková adjektiva odvozují se nej- 
více od Časoslov a naznačují náklonnost 
k tomuy co v časoslově obsaženo jest: sto- 
navý (od stonati : ten, kdo snadno onemocní), 
žebravý, skákavy. Odvozují se od kmene inn- 
nitivut, místo -ati klade se -avý a místo -ui, 
-*t»j -iti klade se -ivý : hráti — hravý, chtíti — 
chtivý, mámiti — mámivý, nedužeti —nedu- 
živý. Č. — 2. Nikdy se 1 předUádái urážeti 

— uráživý — urážlivý; stydlivý, bouřlivý, 
pichlavý. — 3. Nikterá se tvoří od Času 
minulého: trpěl — trpělivý, snášelivý, mlče- 
livý, zdrželivý. Také vkládají n: trpěnlivý, 
snášenlivý, mlčenlivý, zdrženlivý. — . 4. Ni- 
která se oa jmen podstatných odvozuji : po- 
věrek — pověrčivý, zahálka — zahálčiyý, 
pamět — pamětlivý, péče — pečlivý; krevj — 
Krvavý, pěna — pěnayý, slza — slzavý, tma 

— tmavý. Mkl. B., 221. — 5. D^e-li se od- 
vod od jména přídavného, znamená se 9*men- 
šení vlastnosti: bělavý, modravý, Č., Červe- 
navý. Mkl. B. 221. 

Axiom-a, ata, n., řec., zásada samozřejmá, 
uznaná pravda. Rk. Axiom. 

1. Ay zz ý, vyskytuje se poprvé koncem 
14. stol. : svatay, bayti. JeŠte KonáČ, Hájek 
z Libočan a Hájek z Hájku psali ay, ačkoliv 
již B. Optat (1533.) ey plSe. Jir. Vz Ý. A. 

2. Ay, vz Aj. 



Aza, aze, zastr. =: a zda, zdaU. St ski. 

Azbuka, y, f., slovanská n. kyrillská Abe* 
ceda. Též slabikář. Jg. 

Azda, zastr. = aspoň : zdaliž, což (Jir.). — 
Na Slov. = snad. A. si ho videi. Us. 

AzoTský. A. kozák, moře, lodiitvo. A- 
zovisch. 

Aznrit, u, m., Kupferlazur, obsahuje ty- 
též látky, které má malachit, ale v jiném 
poměru. Vz Malachit. Bř. 

Až. I. PřisloTce, něm. bis. 1. O miste. 
Znamená místo, kde hnutí nějaké se konči 
n. končiti má a klade se s předložkami: 
dOy kf na, po, pod, u, v, za, přes atd. Přišel 
až k městu. Us. Až po krk ve vodě stál. 
Jg. Déěf nás až po kůži promočil. VSeckn 
Asii až do Indie si podmanil. V. Vojsko 
přitáhlo až dvě míle od Athen. V. Až k vrchu. 
Rkk. Až po třetí vrch. Rkk. — 2. O čase. 
Znamená čas, kdež se jednání n. stav nějaký 
končí, též s předložkiEuni : do, k, o, přes 
atd. Až do smrti. D. Až do poledne spáti. 
D. Až dotud. V. Přijdu až na druhý den. 
Ml. Až na sv. Až (vz Nikdy). Lb. Až do 
tohoto dne; až do té chvíle, hodiny. V. 
Až pod polední slunce. Rkk. Až na další 

TOZkBZs Us. — Jg. 

n. Spojka. Složena z a ie = až když, 
quoad, donec, bis, omezuje d^ hlavní tím, 
ze k dobi ukazuje, aŽ do které dJjj hlavni 
trvá, Foji se i) s indikativem. Nepomine 
pokolení toto, až se tyto všeckv věci stanou. 
Br. Do církve ho připustiti nechtěl, aŽ prve 
mezi jinými pokání činil. V. Kupec trží, až 
strží. Kom. — Mkl, S. 80. — h) S kondi- 
tionalem, bis. Buďte iim poddáni, aŽ bych 
zprávu dal císaři. FlaS. Vař, ažby změkl. 
Byl. — V., D. — Zk. — Vz Konditional, 
V.; Věta časová. — ,Áž^ ve vitách účinkoxfých 
(vz Věta účinková) zz tak že. Jí se staví 
účinek hlavní věty za cil a vrch, aŽ kam 
hlavni děj dospěl. Zk. Ulekl se^ aŽ oněměl. 
Háj. Zas tam prší, až tma. Lže, až se mu 
od huby práší. T. Lekl jsem se, až se třesu. 
D. — Až jest také moci ukazovací a stoji 
v hlavních větách ukazujíc na vztažné spojky : 
když, než, dříve než, prve než ve smýslu: 
k té době právě. Dříve než jsme byh, až 
(= už, schon) o nás péči měl. J^. NeŽ se 
vypravili, až (n už) Němci vsi zapáhli. Hái. — 
(Zk.) Ale dřivé, nežli Oniአdo Sýrie přijel, až 
(už) král Seleukus umřel. Pláč. Než se po- 
čalo jedno konati, až se jiné počalo s druhé 
strany kaziti. Detr. jedno, bratr. 1617. Pan 
vladař byl na hradě pražském, a až (už) na 
tom bylo, že do Vratislavě jeti měl. Břez. 
Rožm. 163. (Č.). — AŽ, nevyznamenává-li 
tolik co: „t€Üc ze^, a nemá-li se k skutečné 
minulosti ukázati, praviddni s časem 
budoux^m se pqjí. Až budeš psáti, budu 
čisti. Neopravuj, až vyslvšíS. Opilec slibuje, 
ale polepší se, až se překuje. Louteník hi^ 
nezsU^ne, až dudy umlknou. — Až s časem 
přítomným klade se jen ve vSeohecných vý- 
rocích z přezvidu čininých, kdež pák hlavní 
věta obyčejní jest záporná. Zlému, až jest, 
nevěříme. Podobni se to má i s nner' a 
v záporných vitách s „dokud, pokud*', Týn, 
208. Vz Až i. 

A žádný. Místo toho klade se: ani kdo. 



Až — -ba. 



39 



Až i, daas sogar. Klade se, když věci 
n. činnosti vyčítáme a vyčftance poslední 
ělen óbgvlášté -cytýkáme. v takovou nemoc 
opadla, až i smyslti pozbyla. Sved. Vz Až 
(ve větách účinkových). 



Ažio, a, n., nadávek na peníze, připlatek 
při měněni peněz^gio. Rk. — AMotáŽy e, f., 
měnecká lichVa. JRk. Agiotage. 

Až jeliž. Vz JeUž. 

Ažť = af ; až, ano, so, und siehe da. Troj. 



B. 



B Jest dvojí: a) tvrdé: sliby, býti, b; 



aule 



b) mékké, po kterém é aneb ť následijye 
aneb ♦ vynecháno lest; běda, běh, hubiti, 
bíti, bit, hub (m. hnbi, hubiz, imperativy. 
Ale tohoto rozdílu ve psaní a tisku, ba téměř 
ani v mluvení nyní u nás se nešetří; ovšem 
na Moravě a v Krkonoších. Jg. O měkčeni 
vz Retnice. — Hledí-li se ku příbuzenstvu 
liter, stojí b mezi retnými u prostřed, jest 
střední sotihláskou retni: v, /, b, p, m ■— 
a měkčeji sice než p, w, tvrději však než 
f SL v zní. D. Tato přibuznosf Čmí, že jako 
v jiných jazycích, tak i v Českém iazyku 
někde jednoho z těchto písmen za dmhé uží- 
váme. Jg. — 

Ve nUuvei vpísmé stMdá se (vz Stfidání) b : 
1. s ostatními retnleemi a to a) s v: příbuzný 
m. přívuzný, jeřáb m. Žeráv, serbus m. servus, 
Jg., Kb.; hlavně v obecné mluve ve východ- 
ních Čech. : pabouk (pavouk), brabec — vrabec, 
nezbeda — nezveda, obroubiti — ovroubiti, 
bidle — vidle, Šb.. Babor, babina, pobříslo, 
břískat m. Bavor, bavlna, povříslo, vřískati, 
Jir., bedle, zubák, pabuza, babouk m. vedle, 
zuvák, pavuza, pavouk, Kts., Bambeřice m. 
Vambeřice, HS. ; ve středních Cech. : břískat, 
břeětět, břeteno, zoubák, pabouk m. vřískati, 
vřeštěti, vřeteno, zouvák, pavouk. Sb. — Na- 
opak klade sevm.b: barva z něm. Farbe, hed- 
báv m. staršího hedbáb, skýva m. staršího 
skyba, Ht, hlavně ve východ. Cech. Vz V. 

— b) S p: oprať m. obrať z obvrať, ochab- 
nouti m. ochápnoutí. Ht. Hlavni v obecné 
mluve ve výcnodnlch a jižních Cechách: 
bavouk m. pavouk. Kts. Vz P. -^ Často b 
jako p se vysloTUJe: hloupka m. hloubka, 

— c) S m: Komoň, pisební m. koboĎ, pí- 
semní, Ht., Zk.: zvláště v obecné mluvě 
ve východních- Cech.: darebný, písebný, 
brabenec, tebnosť m. daremný, písemný, 
mravenec, temnost, Šb., upříbný m. upřímný. 
Kb. ; v jižních Čech. : brabenec, písebně m. 
mravenec, písemně. Kts. — d) S f : břeh. 
sr. z lat längere. Zk. — 2. S hrdelnicemi 
a to a) s k: klábositi a blabositi. — b) S g, 
h, ž: balamuta m. slov. galamuta, ßcUvui — 
venio — honím — ženu. Zk. Místo b v Krkono- 
ších h: zhurcovať m. zburcovati. Sb. — c) 
S ch : drochet — drobet (nevzniklo-li drochet 
z trochu). — 3. S d; lat. ruber, čes. rudý. 
Ve východ, a středních Čech. m. d: svrbéf 

— svěděti. Jir. 

B se Ysouvá: dlá-to, dlaft-ati; drá-ti, 
dr&-ati, dro&-iti. Zk. 

B se TysouTá a) ze skupeniny bn: hrnu 
m. hrbnu, hynu m. hýbnu (vedle zahubiti). 



Ht. — b) Před -ti: strčes. hriesti. na Slov. 
podnes hrieftsf. Ht. — c) Vjiinich Čech, ve 
středoslovít slonyidlo m. slombidlo. Kts. 

B jakožto přídech se přiráží hlavně ve 
východních Čech. : blízati m. lízati, Sb., Kb./ 
breptati — reptati. Jir. V Budějovicku a 
Opavsku jest po b slyšeti přídech j, když i 
následiiie: holubjice. Ve východních Čech^ 
a na Slov. ě naopak jako e se vyslovuje: 
běžet m. běžeti. U Litomyšle Ij =id: dezet 
m. běžeti. Jir. 

Jména podstatná mnž. rodn v b ukon- 
čená sklán^yi se podlé prvního muž. sklo' 
není a ma)í ve voJcativu sg, raději e než ui. 
dube, vz Vokativ. O lokálu vz Lokal. Jména 
pak rodu žen. sklánějí se podlé ,Kosf a Daň^ 

Jména ptídavná po hlásce b (mimo to 
po: p, v, m, n, t, 1) přibírají "v komparativu 
příponu: éjší: blbf — blbější. 

Po b pis y ve slovostředí těchto slov: by 
(býti, byt, odbyt, nábytek, dobytek), bydlo, 
^li, bystíý, babyka. Kobyla, obyčej, bylina. 
Kz. — B na rakouských mincích znamená 
mincovnu Kremnickou. Rk. — Neumí ani 
a ani b. Us. Nezná b ani c. Us. — B ve 
»pojeni se samohláskou a jest příponou 
jmenotvomouy tak že značí — áo mužská, 

— ba pak ženská jména podstatná: jestřáb, 
svatba. Jg. 

Ba, traun, wahrlich, fürwahr, allerdings, ja 
wohl, freilich ; ja sogar, ja selbst, ja auch, ja 
gar; vielmehr. — Klade sei 1. Když odpověd 
na otázky s jakousi důvěrnosti stvrzujeme. Co 
pak na tom záleží? Ba mnoho. Kom. Jest 
tam ttóa? Ba jest. Jg. — 2. Kdys výroky 
beze všeho pochybováni se připoušt^L To je 
moudrý pán. Ba věru moudrý velmi. Us. — 
3. Někdy mívá ráz ironický ták, še opak 
toho, co o kom mluvíme, na mysli mamě. 
Ten náš soused, to je rozumný člověk? Ba 
to je kos! Us. — 4. KdyJ od myšlénky 
slabší k siln^šif od obecnéHši k jednotlivější 
postupujeme. Mnoho bylo způsobův učeni, 
každá škola měla jiný, ba každý učitel jiný. 
Kom. Na plavné řece korábův užívají, ba 
i vorův! Kom. Kdo z přátel, ba kdo z ro- 
dičův? — 5. V obecné řeči stává také na 
počátku vět podmiňovacích . Ba kdyby 
moudrý byl, nikoliv by toho nemluvil. Us. 

— Zk, 

•ba. Přípona jmen podstatných, před kterou 
Be h v šj ch v š, k Y č mění, vz: h, ch, k. 
Zloba, orba, honba, ^ svatba, družba, hanba, 
prosba, služba, D., Č., dlažba, hradba, hudba, 
chodba, kolba, sadba, choroba, chudoba, 
mdloba, siroba, útroba,*věštba. Mkl. B. 215., 



40 



-ba -^ Babiny. 



217. Před ni ae kmenové samohláskv krátí: 
sázetí — sazba, šalba, vazba, luČba. Pk. 
Vz: Tvořeni »lov. — Od slov v -ba ukon- 
éených tvořila se u starých jména pHdavná 
př^^onou ný (ne : -ny : hudebný, prosebný. Sf. 
Bába, baba, demin. babka, babička, y, ba- 
biče, e, I. — Babaf bahicevhoráimsmysíuse 
bére neé bába, — Bába == stará matka; matka 
otcova n. ženina; baba vůbec stará žena. 

— B.y stará žena, letitá, starosti zbědovaná, 
věkem sešlá žena, stařice, stará matka, anus, 
vetula, eine alte Frau, ein altes Weib. Cti- 
hodná babice; jedna stará babka. V. Letitá 
stařena (baba) bezzubá bývá. Kom. Čím dál, 
iako ona baba řekla, vždy hůře. Us. K čemu 
oy starců, babek, mladic napomínati měl. 
Br. Zapomenula babka dědka plakati (opla- 
kává, co již dávno pominulo, vz Pozdě). 
Lb. Bábu pro peníze si bráti. Er. P. 278. 

— Vz Žena, Panna. — Bába s příhanou. 
Baba ská^ (nesIuSi to). Bern. Hle ta babice 
(die Vettel)! üs. To (e baba! Us. Vědí to 
už i báby ve Špitále. Báby na trhu už o tom 
mluví (vz Znání^; Kde baby^ tu hromadv; 
Na dvoje bába hádala (vz Nejistota); Baba 
8 vozu, kolům lehčeji (když práce odbyta, 
dluh zaplacen atd. vz PéČe); Táž baba na 
témž voze (tak špatně nyní jako dříve). Vz 
Stejnosf. S babou i čert soud prohrál; Ve 
dvou babách vězí tři čerti; B. je třikrát 
horší než čert; Kam ďábel nemůže, tam babu 
pošle; Kde sám Čert nestačí, tam starou 
Dabu strčí (nastraží); Co nemůž ďábel do- 
vésti, to babou vše hledí svésti. C. Sto bab, 
sto nemocí; Staré babě hubu zašij, ona nosem 
štěbetá. Svarové mezi bratřími, čert mezí 
babami (= baby jsou svárlivé a zlomyslné) ; 
Bába jest třikrát horší než Čert, věř tomu. 
Že to není žádný žert. (Lom.); Kde jest 
kozel zahradníkem, stará bába pomčníkem, 
tam aby byl Čert služebníkem. Lb. Uviděla 
bába kvas, zachtělo se jí po pečínku. Sk. 
Gert mezi babami (trn v noze). RÝm. — 
Bába čarod^ná, V. Čarodějné baby na 
hranici pálí. Kom. Jedna baba čarovala, 
z ječmene kroupy dělala (žertem; vz čáry); 
Nepomohlo babě ani koření (Čáry jí nepo- 
monly). Jg., Lb. Dobře se tomu bytuje, 
komu babka čaruje. Pk. — B., s rozliénym 
vztahem a vuznamenánim. Bába špitálná, e. 
Spitalweibj b. žebravá, ein Bettelw.« babka 
Čelední, eme alte Dienerin, Troj.; kostelní, 
v Sinei, e. Hallenw.: b. svíčková (se svíčkami), 
Kerzelweib, Lichtelweib; krupná (překupnice); 
b. na trhu, z trhu. ein Trödelweib. — Baba 
Jaaa = u starýcn Slovanův bohyně snad 
války. Krok. — Zlatá bába, dobrý duch 
u starých Slovanův; bohyně porodu. Krok. 

— Bábu řezati =. světiti středopostí. — 
Bába = iena. Moje b. Us. — Bába, bázliuec, 
Menmie, Hase, Fei^r, ein Weib. Jest b., 
strašpytel. D. Toť jest pravá b.. bojácná b. 
Us. S babou za kamna. Jg., Ld. B. skáče 
(když bázlivec smělosti nabývá) ; I baba za 
zdi smělejší. Vz BojácnosC. Č. — B. «= 

Stkár, lehkověrný, Plauderer. Jest baba, 
}ička. L. — Bába, babice, babka, babička 
= otcova n. matčina matka^sviti, Grossmutter, 
Ahnfirao. Děd a bába. D. Bába po otci, po 
mat^. Václav chtěl vzíti tělo své milé 



babky (sv. Ludmily). Háj[. — B, poroéhii, 
Die Wehfrau, Hebamme. Kom., Kos., V. 
Mezi mnohVmi bábami i dítě se ztratí (Cf. 
Mnoho kucbfurů přesolí polívku). Bern. — 
Slepá biU)a Ói baba, hra dětská^ na Slov. 
žmúrka, žmurky, kolembaba, blmde Kuh. 
Hráti na slepou bábu. Us. — Tys ostal babou 
aneb: dal jsem ti babu = poslední ránu, 
mezi dětmi, když se rozcházejí. Us. — B. 
okrouhlá = veliký koláč, Kugemupf. Bos. — 
Bába :=jidlo z housek smažené, Semmelbaba. 
Ros. VSe^ co se na pekáči peče: b. bram- 
borová; htá bába (z vajec, smetany, sýra a 
mouky), Eierkuchen. B. teplá, horká (kobliha). 
B. 8 medem, Honigbeerten. V. Mlčel jako 
s teplou bábou. Prov. B. maková. — JBř, 
jméno hor, B. Sichrovská. Podbaba (u Prahy). 
Zlob. — Báby = oblaka ke skalám podobné. 
Us. — Bába = zisk, výdělek, zvi. u sládků 
tak slově pivo pro aádka a jeho chasu 

Eovolené. Jg. — Utržil na bábu = byl bit. 
lOm. — B. ^=: lúh u jirchářťlL Aíterlauge. Vb. 

Babák, a, m. i=: bubák. Na Mor. — 

Baban, a, m., kdo si vzal babu za ženu. C. 

Babčeti, el, ení = babkou se stávati, 
altweibisch werden ; 2. krábatiti se, scvrkati 
se, einschrumpfen. Jablka babčejí. Us. 

Babčiti, ii, en, ení, babkou činiti; se = 
babčeti. 

Bábě, ěte, n., babátko = děvče. Na Slov. — 

Babec, bce, m. S příhanou =: stará panna, 
alte Jungfer; stařena. To je babec! 

BiU>enec, nce, m. = chlapec. Na Slov. 

Babeni, n., pomáhání ku porodu. — B., 
bábictvL Učiti se b. Jg. Hebammenkunnt, 
Geburtshilfe. 

Baběti, ím, ěl. ění. Sm., Jg. JIŽ počíná 
b. Jg. Altweibiscn werden. 

Babi, Alt^^eiber-. B. tanec a déšť ranni 
netrvalé. L. B. plemeno chytré. Pk. B, léto, 
babské léto, svatováclavské léto; v lidu 
také: příze panny Marie, předivo trpaslíků. 
Jg. — S. N. — B. večer •=. veČer před 
Štědrým večerem. Us. — B. : drvák (skočec 
menši), jahoda (čípek), hněv (jenlice), ucho 
(jitrocel)^ vejce, zub = byliny. Jg. — B, 
hora 1= cásC Tater. Jg. — B, kout, severo- 
západní strana. B. kout se zatahuje. Us. 
Boskov. 

Babice, a, n.. bába.— B., hnišky. 

Babický. B. knihy (o babeni). J. Hebarzt-. 

Babictvi« n., babické umění. Vz Babeni. 

Babic, e, m., porodní lékař, Hebarzt. 

Babička, y, f., stará ženaj bába (v ro- 
dině, matka otcova n. matČma); porodní 
bába. Jg. Vz Bába. 

Babin, a, m. Musil to v Babině sh'^seti. 
Vz Klevetář. 

Babinec, nce, m.^ jpředsíň u kostela. Jg., 
Rk. Na Slov. žebracnice. Kirchenhalle. 

Babinéti, ěl, ění =. babou, zbabělým ee 
stávati. Cyr. 

Babinsky, babě příslušný. B. domnění. 
Hus. Altweibisch. 

Babinsťvi, -stvo, a, n., babinský věk., 
mrav. Us. Altweiberei. 

Babiny, pl., f. = špatný len, který při 
tření od trdlice odletí. Jg. — B,, co pn aě- 
láni louči odpadne. Bábinami svítítí. Us. 
AbfaU'. 



Babiiko — Bádavoit. 



41 



IMlsko^jL n.) babizna, groMesoder »b- 
sdwnBehes Weíb. 

Babitl, bím» 11, enl; babivati. — koho: 
dětí (při poroda brátí). H. M., Lk. Als Heb- 
auune heben, nehmen. — FH čem: pH po- 
rodu. Beš. ^ se = babinětí. Jg. 



(bi 



Babizna, y, f^ s přihanou (baba). To je 
b^ hled!te! Us. Vz Babiako. 

Babka, y, f, statice; bába v rodiné, ein 
altes Weib, Ahnírau, Orossmutter. Vz Bába. 

— B. mžikl vz Bába slepá, ^ B,, malý uhei- 
shý peniZy denár, iarapatka, ein Heller. Ani 
(zlámané) babky nemám (vz Chudoba). Us. Do 
babky zaplatiti. Za babku nestoli, ai ho neváži. 
Něco za babku koupiti, doatatí(vz Lacino). Us. 
Kdo ae narodil k babce, nedostane se ke 
groSi. Ü8. Do babky se trefilo (= do třoj- 
nikn zaplatiti. Vz Důkladnosf.). C. Za babku 
by kozu i přes Tatry hnal Us. Přilož babku 
k' babce, budou kapce (kipce). Bern., Pk. 
Babky aby nebrali dráže nežli po malém 
penizi. V. *kal. 437. — J?. = šeUžo^ na kte- 
rém se srp, kosa atd, klepám das Dftngeleisen. 

— J3., tnalá kovadlina^ das Nageleisen, hře- 
bovna. — B,, skobka k spínáni lodních dřev, 
Klammer ; háček ku spináni Satú, Haítel. — JB., 
fwk, na kterém srdce zvonu tiši. — B,v či- 
hařatffi deska s provrtaným okem na svor- 
ník. Ü8. — J?., Kořen stromu^ der Stock. Do- 
bývati babky. B. chmelná, Hopfenpflanze; 
bramborová («a«6n»ce), vinná (kořen; na ni 
ae StěpHJe, Ck.. 189.), Rebschoss, Rebstock. 
Vlno vyráží od Dabky. Us. — JB., vrba, která 
se klestí. — B., eo se přede, Kratzel. B-v 
z koudele děl^i se. Us. -- B», kra ledová, 
Eisscholle. — É., řidký Mak. — B,, iabka, 
Kebenmesser. V. -- B, Šátek na babku uvá- 
zati. — B. v botanice: 1. jitrocel, celník; 2. 
babyka. Us. — B. nemenší sýkora. — B. =r. 
1. dirotust, Maiklífer, 2. roAa^íAMi, Weibchen 
des Hirschkfifers. >- B. = loutka, ruppe. Plk. 

— ^. = svrchní ploduí kamen, Doucha. 
BabkoTati: někoho tz za blázna míti; 

«kádliti. Rk., Jg. 

Babyka, y, f, Nymphenfalter. 

Babonék. ňku, m. Einbildung, Hirnge- 
spinst. VSak těchto modloslužebnostf a ba- 
boukův pominu. Zyg. Vz Boboněk. 

Babor ; BaJbory, Lépe : Bavor, a, m. ; Ba- 
voiy. 

Baborka, y, f., červený, podlouhlý bram- 
bor. Kosti. 

BaboroY» a, m. Město v Cechách. Jg. 

Babouk, a, m. (ne: pavouk) s=: mrzout. 

— Ostatně v obec. mluvě také m. pavouk. 
Babotts, a, m. S opovržením, starý ošklivý 

nnž n. taková bába. Sm. Alter, nflsslicher 
>[ann. 

Bábovka, y, f., pekáě na báby (buchty) 
Bratpfanne; 2. druh hmiek, 

Babráé, e, m. = mazač. Na Slov. Sudler. 

Babranice, e, f., mazanice. Na Slov. Su- 
dlerei. 

BabratL al, án, ání; babrávati = mazati, 
piplati, saaeln. wühlen. — co: jídla. Bern. — 
se Y ěem : v blátě. Bern. (v knize. L.) — ae 
9 ěim: Co se s tím babřeš? Bera. 

Babský; babsky, po babsku (Altweiber-, 
altweiberiaeh). — B. klevety, básně, biýky, 
V.; umění (bab porodních), Jg.; ělověk (bá- 



zlivý); b. léto z= babi. Jg. Babeky n počí- 
nati. Kos. Vz Bába. 

Babstvi, n., vék babský, Doěkala se b. 
Jg. — J9., počínáni si babské, zbabělost D. 

Babstvo, a, n. = báby: babstvi. Zlob. 

Babtiěka, y, f., malá babka lnu. Puch. 
Ein Gänschen, Handvoll Flachs. 

Babnle, e, f. = hnaa. Na Mor. 

Babn6atý = choohoUtý. B. slepice. Us. 

Babnfte, e, f. = babička. Pam. Kut. ; 2. 
Barbora. 

Babyka, y, f., na Slov. černý klen, strom, 
Feldahom; 2, =z babička, na Slov. ; S. loutky, 
Koll. : 4. housenčí hnízdo, Koll. 

Babylon, a, m., nyní Bagdad, a, m. Král 
z Babylona. Kat. 2684. — JBabyloňan; -loň- 
ský, É, zmatek, věž, zajetí, vrba, hodiny, 
koze (hermelin). S. N. — Babylon také =. 
zmatek, nesmysl, Rk. Babylonská vii :=: ne- 
pořádek. Jg. — Babylonie, e, f. 

Bác, a ležel. Bác, tu to leželo. D. 

Bác, e, m., dřevěné podešvy, které se ke 
kAži řemínky přivazují. Us. SÍbirov. 

Bacati koho éim, (u dětí=tioucí , schUigen). 

Bacchant, a, m., hulač ke cti Bacchově 
těkiýicí ; též masopustník. Jg. — Bacchan- 
tovati, bacchovatí = veselé žíti. — Baceha- 
nali-a, í, n., pl. c= slavnosť Bacchova (dle: 
,Gymnasium*). 

Bacch-ns, a, m., lépe nei: Bachus. l.Búh 
vina u Řekův a Římanův; 2. vino; 3. tlustý 
člověk. To je b. ! 

Baciti, ím, il, en, ení ; bacnu (bácnu. Zlob.), 
bácl, ut, utí; bacati, al, án, ánl ; bacávatí. — 
koho : =: uhoditi, praětití, schlagen, puffen. 
Vary, bacím tě. Us. — ěim o co: o zem; 
hóll ; sebou o zem bacil. Us., Jg. — do ěeho: 
pklenieí do hrnce. Us. 

Bactra, vz Bakti«. 

Baěa, bace, e, m. ; dat. — i, — ovi ; akkus. 
n; vok. — o; instr. — on. Oberschäfer — 
U Valachů na Moravě a na Slovensku: 
správce pastýřův, vrchní ověák; dělá sýr 
a žiněici ; pod nim jsou valaii, kteří pasou, 
honáci. Jg. 

Báěati, bačovati, bačou býti. Na Mor. 

Báéiti se = pamatovati se, Bern., sich 
erinnern. 

Bačkora, y, f.. bačkor, u, m., Bfirschuh^ 
Potsche. V b-rácn choditi. IJs. Bačkorami 
zaklepati (umříti). V Jičínsku. Vz Mz. 100. 

Baekorář, e, m.; -rářka, y, f. 

BaěkoratÝ, tlustý, dick, fett. Us. 

Bačkovati = zdržovati se, meákatí. Bern. 

BáěliTOSt, báčnosf, i, f. =: pamětlivosf. 
Na Slov. 

BáéliTý, báěný, pamětíivý, eingedenk. Na 
Slov. 

Baéovaký = ovčářský. Bern. 

BaéŮYka, y, f., dřevěná nádoba k dělání 
sýra; 2. žena bačova. Na Slov. 

Badaě, e, m. = badatel. Vz -ač. Ale Jg . 
má: bádač. Cf. Hlídač. 

Badatel, e^ m., pl.. -lé, = badač, Forscher. 

Bádati, dej, dal, án, ání; hádávati, skou- 
matí, forschen. — po čem : po jezeru. Č. — 
co cim: Bůh mysl zrakem svým bádá. L. 
— ie: Badal (= pozoroval), Že z rozkazu 
mluví. Baiz. — y cem« Rk. — s kým. Us. 

Bádavosf, i, f. Neigung zum Forschen, 



42 



Bádavý — Báchora. 



Bádavý. B. oči, zrak, Nt. forschend. 

Baden, a, m., u Vidně. Rakouská Teplice. 
S. N. 

Badensko, a, n., země v západ. Německu, 
Baden. 

Badka, y, f., vabidlo; teěka (Punkt). Na 
Slov. 

Badkati = pobádatí, vábiti. Na Slov. 

Baduřiti, il, en, eni; badnrkatí. — koho 
(im : namluviti někomu něco, oklamati, Šm., 
anplauschen, täuschen. 

Badyán. u, m., bylina, Stemania. B. žlutý, 
nachový. Jg. 

Baet-is, a, m., řeka v již. Španělfcfa. Qua- 
dalquivir. 

Bafati, bafnouti, bafávati. Bafnouti, ftiul 
n. fl, utí. -- si z čeho: z dýmky, pafién, 
schmauchen. — na koho. Rk. — proti ně- 
komu, s kým. 

Bagage, fr. (bagáž, obec. pakáž), l.sava- 
zadlOy břemena; 2. špatné eboši, Spatný lid, 
lujsa. Jg., Rk. 

Bagatelle, fí*., maličkost. V obecné mluvě 
se vyslovujel: pakatel. Za b. něco koupiti. 
Brn. 

Baeger, u, m. (hoUand.), hlubici stroj, 
hlubidlo řek. Rk. Strm na paml lodi, jenž 
sahal e do hloubky vynáší z řeic, přístavů atd. 
písek, bláto, kamení etc. S. N. 

Bagnet, vz Bajonet. 

Bagno, a, n. (baňo), it., 1. káseň; 2. trest- 
nice přímořská (galemi dvůr). Rk. 

Bagoun, a, m. Ůherskj^ vepř n. prase. 
O původu vz Mz. 101. Je jako b. zz: tlustý. 
Je vypasený jako b. — 

Bahel, a, m., r^ba. Krok. 

Bahenny. B. zimnice, Rk., smrad, trest. 
Sumpf-. 

Bahnáě, e, bahňák, a, m., pták brodivý, 
Sumpfvogel. — 2. Bahňák^ u, m., vz Na- 
plaveniny. — B., Wiesenerz, Techn. 

Bahhátko, a, n., jehňátko, beránek, ko- 
ěiěka (na stromech). Kätzchen. Na Slov. 

Bahnatý, plný bahna. Jg. Vz Bahnitý, 
sumpfig. 

Bahněni, h., rozeni ovci, das Lammen. D. 
B. mysli. V. — B., plněni bahnem. Das 
Sumpngwerden. 

Báhnéti, ěl,"ění == bahniti se. — ▼ čem: 
v rozkoSech bahníš, Vid. list., sich wälzen 
wie im Sumpf. 

Bahni smrad, Jád., výpar, iyba,přesliěka, 
rÝže, rostlina, pták. Šp. B. hnědouhlí. Jg. 
Sumpf-, Morast-. 

Bahnice, e, bahnička, y, f., plodná ovce, 
Mutterschaf. O původu vz Mz. I., 15.— 17. 
V třetím roce slově již dospělá ovce ba- 
hnicí. Koubl. 

Bahnik, a, bahnivec, vce, blatník, a, bla- 
tovec, vce, m.. mořská ryba, Thunfisch. V. 
— B.j u, m., bylina. 

Bahnily, hlízní, D., eiterig. 

Bahnmaí, v, f., bahní zápach. Ten kapr 
smrdí b-nou, iJs., schmeckt sumpfig. 

Bahnisko, a, bahniště, ě, n., temeniště, 
bažina, moěáj, Sumpf, Pfuhl. V. Z bahniště 
vozů dobývati. Vrat. 

Bahnidtný = bahnitý. D. B. pijavice (v 
bahně Žiiící). B/^g, zdr. 

Bahniti, ím, 3. os. pl. bahní, (ne: bahněji). 



il, ěn, ění ; bahnivati = sumpfig machen, ba- 
hnem zanášeti. — co: louku, Jg., ovce b. 
rr plaviti. Us. (Bolesl.^. — se : Ta louka se 
balml. Jg. Noha se mi bahni = podbUrár se, 
eitert Us. — 2. Ovce, hogy se bahni {v obec. 
mluvě : bahnějí) =: rodí, oves parere, lammen. 
Stran odvozeni vz Mz. L, 15. 

Bahnitka, y, f , bylina, andromeda. B.ěCyr- 
hranná, prcholistáL skropená. Rostl. 

Bahnatost, i, t. Snmpfigkeit. Ros. 

Bahnitý, sumpfig, morastig, schlammig, 
pfuhlicht, bahnatý, blatnatý, IxaŽinatý, ka- 
lužný, kalužnatý, močálový, moěalovif^, mo- 
ěidlovatý, močarovitý, úvarovitý. Sp. B. po- 
tok, V., bláto. Ros., místo. Kom.,^ voda, D., 
půda (blatnice) , krajina (blatina). Sp. *— J?., 
ryba, Sumpffisch. 

Bahnivec, vz Bahník. 

BahniYOst, i, f. = báhnitosť. 

Bahniyý, vz Bahnitý. —-2. B. = bahníce 
se, vz Bahniti se. B. ovce. Ctib. 

jBahno n. bahno, bahénko, a, n.; bebno, 
bahnina, bahnisko, bahniště, bařina, bažina, 
blatiStě, bařinisko, bařisko, bažnina, baŽiŠtě, 
moěál, moěídlo, mláka, mokřaď, mokrada, 
moěár, moěařina, močámě, moěařisko, mo- 
křina, kaluže, louže, kal, kaliště, kalužina, 
kaluha, nákel, produchy, zpára, zparysko, 
dlápotisko; v poli: úvar. Sumpf, Morast. 
Bahno, které se pod nohami houpá: trase- 
nina, trasisko, trasidlo. Které v zimě ne- 
mrzne : opařisko, vz Žába. Na louoe : teme- 
nee, Šp. V bahně vězeti. PeSín. Klátí se co 
trest na bahně. Prov. Ryba smrdí bahnem. 
D. Bahnem pohnouti (aby více smrdělo). R^. 
Jako by se z bahna dobýval (nejde mu to). C. 

Bahnonti, nul n. h1, utí; zabahnouti, ge- 
lüsten; — komn, se komn: Zabahlo jí n. 
baží se ji (bažiti). Us. na Mor. 

BahnoYina, v, f. = rašelina. Um. les. Torf. 

Baholiti, bahlati == namáhati se. 

Bahoniti, il, ěn, ění ^ namluviti, ein- 
reden. — co komu. Ros. 

Bahoný = baživý. Na Slov. Plk. 

Bahra, y, f. = loukoť. Na Slov. Bern. 

Bacháč, e, m., co bachaté jest., ku př. 
luska, bäuchige Schotte. 

Báchati, báchnouti, nul n. chl, uti = 
tlouci,schlagen. — koho. Na Moravě. — éim. 
Děti blátem báchají (do něčeho tlukou). KoUár. 

Bachatosf, i, f. B. lusek. Jg. Banchigkeit. 

Bachatý = tlustý, baňatý. Jg. B. lusky. 

Bachna, y, f. = Barbora, Gl. — B., sud. 
Berg. — B., tlustá sena, holka. Toieb. us. 

Bachor, a, ě. u, bachor, e, bacnůrek. a 
bachorek, rku, bachořlk, u, oachorěek, eěkn, 
bachoříéek, čku, m. — JB., břicho, der Bauch, 
der Wanst. Ros. — B, o člověčím břichu 
s přihanou, der Wanst, Grossbauch. (Ne- 
střidmf jsou) báchora otrokové. Kom. — B., 
žaludek svinský, Schweinsmagen. Také žalu- 
dek svinský fiť*áit?aný, Magenwurst, V. a vů- 
bec veliké jelito, ctossc Wurst. Řezník dělá 
veliká jelita (bachory). Kom. — B,, prpni 
žaludek zHřat přezvykujicích, derK(Vder. Vz 
Žaludek. — B., a, m., otrok bachoni, ža- 
ludka; tlustý člověk (bachor). — B., báchora, 
puchr. 

Báchora, y, f , vz Puchr; 2. říká se dě- 
tem mluviti zacíniyícím. Ty báchoro! Us. 



Bachoráě — Bald. 



43 



BMh«rá£, e, m., břicháč, vz Bachor. — 
B. = bacháč, tlustá luska. 

B»eliOFatéti. 

Baehoratost, bachratosC, i, f. 

Baclioratý, bachratý =s tiustý, baňatý. B, 
tělo, fivesliy (pachry), okurky, balik. Jg., 
Gnid. 

Baelioiiti, im, 11, enl; bachořivatí == kle- 
vetiti. — n kým. Us. 

Báchorka, báchora, v, f., bajkay pověra. 
Lom., Sych. Kniha bacnorek; Fabel. — B., 
druh sfuádání ch/tfmerického, Jg. M£hrchen. 

Báehorkář, e. m., Märchenerzähler. 

BaekorkOTity, märchenhafl. 

Báehomik, a, m., Bauchdiener. Rk. 

BaekoroYatý, dickbäuchig. Rk. 

Baehratost, i. f., = bachatosC. 

Baehratý = baehatý. 

Baekrnatéti = bachotatětí. 

Baehmatý =bachoratý, Ch., dickbäuchig. 

Backufly Yz BacchuB. 

BaekT]ié,é,f., svině, zvláStě divoká, zněm. 
Bache. Mz. 101. 

Baireutk, slov. Barut, a, m. S. N. 

Bid, e, m., báiař, vz Bájeě. Märchenerzähler. 

BlU-ae,ft Baj-in.Baj, pl., město v Itálii. 
Buď dle: Kůže: Báje, Báji (Baj), Bájím. Báje, 
Báje, v Baíích, Bájemi; nebo dat: Éajám, 
lok. v Bjýách, instr. Bajami. — Bc^an, |a, 
m. — Bajský, 

Bi^azzo, a, m., it.. Šašek Rk. Dle Spatné 
vj^alovnosti českého lidu: paňác, pidiáca. 
Z ital. bina = Žert aneb z fr. paihftse z= slam- 
nik: tmfant. S. N. 

BáiřiTf = báječný. Nej. 

B^e n. báje. e, f., bajka. Sbírka bájí. Jg. 
Vz Bajka. Maenrciien, Fabel. 

Bi^eé, e, báj, e, bájař. e, bajkář, e, m. 
= buky povídající, vz Baj; žváč. J^. 

B«eeny. B. legenda, potvora. L., Hlas. 
Fabelhaí^ erdichtet 

Bi^episee, sce, m. Fabeldichter. 

BaJeslOTí, n. Mvthologie. Č. — Baje- 
slovnýy mythologiscn. 

Bujeti, bájím, bájej, el, en, ení ; báti, báji, 
bal, bán, bání = mluviti, lallen, reden ; fabeln ; 
žertovně mluviti , scherzen j zváti , faseln, 
schwatzen. — eo: bajku. Jg. Báje ledacos. 
Sych. — komu: hluchým (nadarmo mluvit) 
L. — eo o kom« o cem. Tkd., St. ski, 
Lom. — že: Oni báji, že... Rkp. bib. — 
Jg. — čím: Ne bajka to, ale celou hubou 
tóje. C. 

Bl^ka, bajka, y, f., báie, báje: baječka. 
Lépe: bajka; tvoříce zdrobnělá slova v-A;a, 
krátíme kmenovou samohlásku : bába — babka, 
boule — bulka, houba — hubka, báje — 
bajka. Pk. B. = háseh. V., v které se smy- 
šlené věci vypravují. E.om. Za b-u něco míti. 
Us. Bin Maehrchen, eine Fabel. — 2. Zvláštní 
báseň éui imyšlená povést z říše živočichův 
i vědy v nichž se mrav lidský jako v zrcadle 
představuje. Jg. Eine Fabel. — Bajky Aeso- 
povy: báika o lišoe. D. 

SUkalské jezero, Baikalsee. 

B^Jká^ vz B^ječ. 

Biukovitý = básnivý. Ros. 

BfOkov)', Fabel-. 

BflJný, báječný, fabelhaft 

Biyoiiet, tt, m., bagnet, z fr, -sz bodák. 



Biüatvo, a, n., báje. Mythe. Mus. 

Bak, u, m., na Slov. = poskvrna. Plk. 
Fleck. 

Bakalář, e, m., baccalaureus, zlat. bacca 
lauri. Jg. Vz Mz. 101. — První čestní titul 
na vysokých Školách. Jg. — Bakalářský, — 
BákáUUrstvi, n., bakalářská důstojnost Us. 

Bakanée, baganče, í, f, pl., malé boty 
uherské. Baiz. Kleine ungar. Stiefel. 
Bakar, a, m. 3= Buccari. 

Bákati« ám, al, án, ání; bakávatí == svá- 
děti, namlouvati, ponoukati, pobízeti, auf- 
reden, hetzen, reizen. — koho k Čemu: 
Jg. — Jeho bákáním jsem to uCinü. D. 

Bakavý = bekavý. Na Slov. B. ovce. 

Bakchus, vz Bacchus. 

Baki-s, da, m.; věštec řecH^. 

Bakositl se, iL ení. — se čím, se sčim. 
= hmožditi se, Us., sich mit etwas plagen. 

Bakov, a, m., mě. v Boleslavsku. -— Ba- 
kován, a, m. — Bakovský. 

Bakovka, y, f. = salaš. Na Mor. 

Baktra, gt. akter, n., pl. (dle: ,Slovo*), 
mě. v Baktrii v Asii. — Baktri-a, e, f. — 
Báktrijský, 

Bakulatosf, bakulovatosť, i, f., Enollig- 
keit; 2, slonovina (nemoc). Jg.— Bakulatý, 
bakulovatý. Rostl. 

Bakule, e, bakulka, y, f., kulovatá na- 
rostlina (choroba rostlinná). Knorren, Knoten, 
Beule. B. na holi. Z bakulek větvičky vy- 
rostají. O původu vz Mz. 102. 

Bakuft, ě, m., sprostý šňupací tabák ; slovo 
Preslem uvedené. Vz Mz. 102. Gemeiner 
Schnupftabak. 

Bakud, e. m., z Bakchus = tlustý. Us. 

Bal, u, oalík, u, m.. Pack, Ballen. B. 
zboží. Us. 

Bál, a, m. 1. biřic, Zlob.; 2. ras, V. Ras 
(bál) záchody vyklizuje = cidič jich. Kom. 

Bál, u, m. = střevo, Bern.; 2. ples. Dnes 
je b.; jiti do bálu. Us. B. maškarní, velko- 
lepÝ; študentský atd. Vz Mz. 102. 

Balada, lépe : ballada, y, f. B. jest fan- 
tastická romance. Jg. Sloves 153. B. jest 
vypravovací báseň o neobyčejné příhodě. 

Balicbati, ám, ej, al, án^ ani ; slov., aus- 
tragen, klevety roznášeti, vy tlachati. — ně- 
co. Rk. 

Balamuetri, n., zváni, Faselei. Sf. 

Balamuta, y, m., žváč, Schwätzer. Us. 

Balamutiti, ím, muť, 3. os. pl. -ti, il, 
ěnl. -— co: (nepravé mluviti). B. čas, pro- 
tlachati, vertaseln. L. — koho = mámiti, 
betiiören. 

Balance (balans), íi*., váhy, rovnováha. 
— Bfüansovati, rovnováhu udržovati. Rk. 

Balatka, belatka, beladka, v, f. — 1. ku- 
lička sklenná, Glaskugel. — 2. Věc špatná, 
nepatrná. Za balatku nestáti = za nic, darmo 
drahý. V. Za balatku sobě nevážiti. V. Něco 
za b. míti. Puchm. — 3. Jistá hra. Háj. Vz 
Jg. — 4. Ničema, který zhola nic neumí. 
Us. Brannae. 

Balbir, a, m., z něm. = holič; 2. na Slov. 
barvíř. Jg. 

Balbous, a, m. Tys b. = vousatý, za- 
smušilý člověk. Us. B. starý. Rk. 
. Bald, něm. ; Bnéd tak, hned jinak. Brzo 



u 



Bftld — Bambusový. 



mne chválí, brzo hasil Jedpak my, jedniik 
nepřátelé zdálí se vítěziti. V tom se do smichu 
dal a v tom do pláče. Mk. 

Balda, y, f., BÍhiá hůl. Na Mor., Oh. Starker 
Stock. 

Baldách, u, baldachýn, u, m. Baldách = 
Bagdad (Gl.) a odtud drané tam délané tka- 
niny. — 1. Tkanina hedbávná, z Bagdada 
přineSená. — 2. PóJcrov, nebesa v nádherných 
pokojích, nad oltářem atd. — 3. SHnidlOf 
opona. L. Vz. Mz. 103., S. N. 

Baldryán, u, m., z lat. Valeriana. Vz 
Kozlík. 

Baleáry, gt Baleár pl. JI Ostrovy liflallorka 
a Minorka u Španěl. — baleařan, a, m. ; ba- 
learský. 

Báleši, e, m., nemazaný vdolek. Us. Na 
Mor. 

Balet, ballet, n, m., taneční hra L. Ta- 
neční představení v divadle spojené s pan- 
tomimikoti. Hd. — Balletni mistr, sbor. Rk. 
— BaUetník, a, m. 

BaliČ, e, m., kdo balí, Packer; Šátek na 
hlavu. Kopftuch. Us. 

1. Balik,u, m. = bal. B.zbožl, papím f20 
kněh), b. tiskařský (první nástroj k nadá- 
váni barvy). Jg, 

2. Balík, a, m. Tys b. (přezdívka). Na Mor. 
a v Cech. říkají talc sedlákům. 3g. 

Batikovati, al, án, ání = něco Špatně 
dělati. Us.— co. Ten to balikuje, maeht 
es schlecht. Us. 

Baliti, ím, bal, 3. os. pl. balí, 11, en, ení, ein- 
ballen. — co do ěeho: dítě do Šátku. — 

Balk, u, m., žleb, rytvina, vyplač, Erosions- 
thal. ». a Z. 

Balkán, a, m., pohoři v Bulharsku, Haemus. 

Balkon, u, m. Z románského. Vlasky: 
balcone, ír. balcon, špaň. balcon, stlát, bal- 
cones: odtud i něm. Balcon. Mz. 103. B. r= 
krátká pavlač y pavlán, výstup, výstupek. 
Pt, Šp. 

Ballet, vz Balet. 

Baloun, balon, u,m., Ballon, z franc. ballon, 
z balle = koule. B. vzdušný. S. N. Balon 
k douchím ušním. Vz Nástroje na uši. Cn. 
— Baloun, a, m. Baloimi, vojínové najatí 
z jiných zemi, kteří v Uhřícb proti Turkům 
bojovali. Vz Gl. 

balounový, balonový. B. hra. Bern. 
Ballon-. ^ 

Balovitý = tlustý, tučný. C. B. tělo, 
dick, fett. 

Bálový. B. dům, šaty, svícny. Jg. Ball-. 

Balsam, u,balsám, balzám, (baišara, balšán,) 
miza vonná lékařská z dřeva balsamového a 
z' jiných dřev, B. akouchi, arakusiri^ bikuhy, 
grileadský n. z Gileada, indický, jantarový 
simý, jerusalémský, kanadský, karpatský, 
karthagiňský, kopaiva n. kabahu, mananský, 
mekcký n. z Mekky, muškátový, olovný, 
perský na rány, peruský n. indicKÝ, pem- 
vianský, kapucínský, pro děti, řeckÝ, rost- 
linný na vlasy, růžový, simý, simý barbad- 
ský, suchý, svinský, tatranský, toluapský, 
uherský, terpentinový simý, vodní, zelený, 
zemni, z Jericha, Kh.; aegyptský, židovský 
(gileadskÝ n. opobalsam), nucis moachatae, 
storak tekutý, embryonis, opodeldok, b, vitae 
Hoflinanni. ». N. B. vonný, Ben. V., pravý 



perský na rány, Jg., pro matku. D. — Hoiký 
b. žaludka = nilza % ak>ě. — 2. J?. ss st^oím 
n, keř baUam vydávajid, Jg. — 3. Balsam, 
obyěejněji: balšam, balšán =: «^i^^á vonné 
rostliny : zahradni n. kudrnatý (b&IŠánlui, bal- 
šinek, kuěeraěka, kadeřavá máta), planý n. 
polský, vodní, řecký n. panny Marie. Jg. — 
4. Balšán, a, m., ve východnioh Čechách 
nadávka ^sedlákům. Jir. — 5. B. =^ potěiení, 
útěcha. Čas do ran (srdce) b. line. Us.* 

Balsamický, vonný, Us., balsamisch. 

Balaamlna, balsaminka, y, f., rostlina. 
Balsamine. » 

Balsamovati, al, án, ání. — eo éim: 
tělo. Tr. Balsamiren. 

Balsamovnik, u, m. Rostl. Balsamholz. 

Balsamový. B. vétříěek, vtkně, pára (bal- 
samem vonící); masť, Br., míza, olej (z bsl- 
samu); strom, dřevo, semeno, zahrada^ jablko, 
topol (balsam v sobě mající) ; sen (posilňiúicí). 
Jg. Balsam-, balsamisch. 

Baldám, vz Balsam. 

Balta, y, f. sekera. Beil. Na Slov. 

Baltické moře, baltiětí Slované, bidtické 
provincie. S. N. Baltisch. 

Baltimore, (-mór), a, m., mě. vsev. Ame- 
rice. — BaltitHořan^ a, m. — Baltimořský. 

Balnk, n, m. Na baluku jiti (polsky) = 
po Čtveraio. L. Běhidíoětyrechn.nabaiuka. 
Ssav. Na baluku choditi. IXk. Auf allen 
Vieren gehen. 

Balvan, n, ra. bolvan, balban, balvánek. 

1. PúdlouMý, veliký kus Jhominy. Vys. — 

2. Velikáj hmotná véc, kra, Špalek, Klumpen, 
Block, Stock, Ballen. — 3. Sudovitě pose- 
kaný kus $oH kamenné až do 30 centAv. Nynt 
ve Viliěce po 33Q &. Balvanová sůl =r s. 
v balvanech, mnksalz. Vys. —4. Mořská ríwa. 
L. — 5. Modla, Götzenbild. Papr. — 6. Bal- 
ťan, a,'m., =: nemehlo, trup. Einfaltspinsd. L. 

Balvanovitý. B. hor\', blockartig; plump, 
schwer. 

Balzám, vz Balsam. 

Bambitka, y, f., pistol. Pistole jedno- 
dvou-, mnohohlavňová. Z bambitky střileti.Sp. 

Bambol, n, m., brambor. Rostl. 

Bambolatéti, ím, 3. os. pl. -tějí, ěl, ění, 
knollig werden. Zeměata bambolatěji (bam> 
boUtými se stávají). Rostl. 

Bambolalý, liambolovitý, bamboly ma- 
jící. Rostl. Knollig. 

Bambolek, Iku, m., suché ověi leino na 
vlně. Klunker. Ch. — B., a, m., malý Člo- 
věk. Knirps. 

Bambole, e, bambulka, y, f., něco kula- 
tého; skřínka na masf, Salbenbttohse, V.; 
báně navěči, Thurmknopí; jabléěko z bram- 
borového květu. Samenkapsel der £rd. Je. 

BambuUiia, y, f., Iilíza, Knollen. Roatl. 
B. svazečná, muduateěná, dlani tá, prstnatá, 
mnohopupenná, hrbolatá, šupinatá, rresl. — 
Bambuliny = rostliny s bambulemi. Vaň. 
hosp. 

Bambnlnatéti, ěl, ění ^i^ bambolatětí. 

Bambulnatosť, i, f. Knolli^keit. Bontl. 

Bambulnatý, bambuliny m^^ici, knoUícht. 
Rostl. 

Bambus, u, m. B. obecný, polni, bez- 
branný. Bambusrohr. Jg. 

Bambulový. B. trüDA, biUk». Jg. Bmbw-, 



Bán. — Bank. 



45 



Bán, lépe neZ bsn, a, m., z arabského n. 
perského; perak. bau = strážce. Vz o pů- 
vodu Víz, 103. — Bán =r králův náměstek. 
B. charvatský. — V iiiiiin smysln bánové 
= »prárei rosličných, zvláHé menHch krajin. 
B. sereňirnkf, sedmihradskt atd. — Na černé 
Hoře mitto gospodar = pan. Mz. 

Báft, rz Báně. 

Banalni = všední, bezvýznamný. 

Banán, u, m., Mnsa, Pisang. B. blaroatv, 
přlmoklasý, čcrvcovÝ. 

Banane, ř, f., plod banánový. Jg. Ba- 
nanfracht. 

Banát, n, m. Krajina v již. Uherskn. — 
BanáUiký. B. pSenice, knknnce. 

Baäatka, y, f., hmSka. V. 

Ba&atosf , i, f. Bauchigkeit 

Baikatý. B. nádoba, konev, hrnek, džbán, 
sklenice atd., Jg., bauchig, plutzig. 

Banéar, n, m. Z lipového lýka upletený 
kofiik na nidn stříbrnou. Vys. 

Baftée , ete , n., ban^átko =: house. Us., 
Bolesl. 

Banilé, e, m., kdo bančí, nábadaé. Hetzer. 

Ba&éiti, Im, 3. pl. -čí, fl, en, ení; baňko- 
vati» baučivati. — koho (bíti na líce), ohr- 
feigen. Ros., Ü8.: 2. sváděti, namlouvati: 
holky, Überreden, hetzen. Vid. listy., Th. — 
koho éim (namluviti). — koho k čemu. 
Rk. — koho 8 kým. 

Banda« y, f. (z it banda). 1. Spolek, shro- 
ináždéni lidi. Bande, Gesellschaft. V jedné 
bandě, z jedné bandy býti. Jg. — 2. Spolek bu- 
řičtXv, taškářův, Biotte, Bande. B. loupež- 
nická. — 3. B. hudební u pluku vojenského. 
K bandě patří veliký buben, talíře a triangl. 
Hd. — B., rozšířená Šachta, Techn. 

Bandage (bandáž, ír.), obvazadla, obvazky 
hojičské. Kk. 

bandaska, y, f., na Mor. mandaaka, banda, 
kulatý, baňatý dibán s tenkým hrdlem. 
S^ b-skou pro vodu choditi. Jg. — J8., hŮl. 
Us. — B.y uma. 

Banderie, e, f., prapor zemské hotovosti 
v Uhřlch. Kk. 

Banderi-nm, a, n., dle Gymnasium. 

Bandit, vz Bandyt. 

Bandil8t¥i, n. Banditenleben. 

Bandolrf rr brambory. Kb. (Bandor, ban- 
áŮT, u, m., bandora, y, f.). 

Bandnr, a, m., na Slov., péši voják -^ za- 
valitý-, nejapný člověk. Us., Jg.; — 2. Ban- 
dur, u, m. Houska z černé mouky n. podlouhlé 
cAiř^ pekařské. VBoleslavsku a Jičínsku; 
v již. Cechách : kmfofka m. kmchovka (kruch 
= chléb), poněvadž jest z kmchvvé mouky, 
f . j. z té , z které se dělá chléb. Kts. 

Bandnra, v, f. = bandur. — 2. Bandura, 
y, m. s= zavalitý, ngapný člověk. — 3. Ná- 
stroj hudební, loutně podobný. t)ie Pandore, 
Pandure. D. 

Bandnrka, y, f., lavice, na které koho 
byí. Ležel na bandurce (byl bit). Č. Vz Trest. 

Bandvsi-a, e, f., studánka u Yenusie 
v Kž. ItaHi. 

Bandyt, a, bandvta, y, m., z it. bandito 
■= vypovézenec, Verbannter, Geächteter. Ban- 
dytem býti. V. Ü Polákův: z domova vy- 
povězený, 11% 104. — B., l<mpeJhtík, Us. — 



Tur. kron. Bandit, Rauber. — Bandytský 
život. Jg. — Banaytstvi, n. Jg. 

Báné, ě, báti, ě, f., baňka, banéčka, 
banička, y, f. 1. Nádoba zahrdlitá, břichatá: 
cínová, hliněná, skleněná, Jg., zlatá, Br., 
měděná, na ocet, Us., (tlejná (na olej). V. 
Bauchiges GefSss, Kanne, Blase, Krug. — 2. 
Alemblk k páleni vod, Kolbe. B. zakřivená, 
povětrná, u vývěvv. L. Do báně distillo- 
vati. Alcn. rkp. — 3. Z prouti upletená: ho- 
lubi = holubník. V. Taubenhaus, -korb. Místo, 
v kterém holuby chovají, holubinec (báně) 
slově. Kom. ToČl se, jako holub na báni (na 
baňce). Vz Neposeda. Lb., D. — 4:. Navrchu 
véže. Der Thnrmknopf. — - 5. Polsk)' a rusky 
= lázně. L. — 6. Dui, doly. Soujem děl do- 
lových, v kterých se kopají užiteoié nerostj'. 
Vys. (Tedy nejenom 8ac}ity, iak Am. píSe). 
Vz Šachta. — Někomu zlaté báně slibovati 
(hory). Jg. Vz Sliboval. Lb. Ani by mu báné 
nestačily (o marnotratném). Jg., C. I báně se 
přeberou. Bern., Pk. Báně jest báně, předce 
se přebere, když se vždy do ní jae. Bern. 
— Odtud 7. Báně = báňská, horni města 
v TJhHch: B. Veliká (RivuKnum, Neustadt); 
B. Zlatá (Aurimontinm, Goldberg) ; B. Nová 
(Regiomontiim, Křínigsberg). Vz Báňský. — 
8. B. vosi = vosí hnízdo. V Klatovsku. 

BanietTO, a, m. Knappschaft. 

Baniéka, y, f. = banéčka, bäuchiges Oe- 
fasschen. D. — B., plod mechu. Rostl. — B., 
husička. Us. Bolesl. 

Bánik, a, m. = horník. Plk. — B., n, m., 
náčiní k vytírání děla po vystřelení. D. StüCk- 
wischer. 

Bániti, ím, il. ěn, ění = báni činiti = 
nadýmati, bauchig machen, auiblasen. — se. 
Zlob. — 

Banitost, i, f. Jg. — Baňatosf. 

Banitý, baňatý. Reš. 

Bank, u, m., banka, y, f.; banko, a, n. 
(it. banco, ír. banque.) Sněm ěeský usnesl 
se r. 1862. o tom, aby se říkalo: bank^, 
a nyní tohoto slova všeobecně užíváme. — 

1. Stůl penězoměncův a peníze na něm jsoucí, 
penězoměna. Die Wcchselbank, die Bank. — 

2. Peníze, které hráč na stůl položil a proti 
němuž ostatní hrají. Die Bank. Bank n. banko 
držeti, dělati = peníze saditi. V bank hráti. 
Banku vvhráti. D. Bank komu držeti i= míti 
ho závislým od své vůle. L. — 3. Pojištěná 
skladní komora kupectva, do níž se peníze 
kladou a na skrovný úrok vydávali. Peněžna. 
^p. Das Wcchselhaus, die Leihbank, die Bank. 
Dáti neb skládati peníze na bank. Bank 
držeti = penězi kupěiti. Bank pustiti .= 
bankrotovati. U něho jak v banku r= má 
vždy hotové peníze. L. Ředitel, řízení, 
úředník, pokladnice, ředitelstvo, nejvySSí 
správa, výsada, dlužník, listina, poměr, ma- 
jetek, jmění banky (peněžny). Šp. Banka 
hypotheěni, rolnická, úvěrní , hospodářská, 
půjčovní, Sp.; vedlejSi n. nlialní, nadací, 
schovací (Depositenbank). J. tr. Banka úvěru 
pozemkového a průmyslového lépe než: 
úvěrní banka pro pozemky a průmysl. (Pro 
je zbyteěné. Banque du credit foncier et 
industrie!). Bs. Banky převodně (Giro- B.), 
cedulové, eskomptni n. srážecí, půjčující na 
zástavy movité čili půjčovny na zástavy, 



46 



Bank — Barbir. 



pťyčujicl ba zástavy nemovité n. banky 
nypothečni, deposiČni n. schovárny. S. 1h. 
Česká b. obchodu aprůmyslu, česká eskomptni 
b., éeská národní banka, ées. Union b., ces. 
spol. banka pro úvěr hypothečni, čes. vše- 
obecná b., hospodářská ůvěmi b., pražská 
směnkářská b.. prvni splátková b. v Praze, 
úvěmi b. v Kolíne, živnostenská b. pro Cechy 
a Moravn; b. anglorakouská, a^glouherská, 
eskomptni b. (moravská, dolnorakonská , 
Štýrská), firankorakouská, frankouherská, ob- 
chodní b. vídeňsky rakouská hypothečnl b., 
hypothečnl b. haličská, hospoaáiská úvěmi 
b. pro Čechy, moravská b. pro promysl a 
obchod, vid. směnkářská banka atd. Z novin. 
Banka, y, f. Vz Báně. — 1. Nádoba^ 
Gefass, vz Báně. B. olejna, sklená atd. Jg. Cim 
b. navře, tím páchne, ai se rozbije. Sk. 
Baňka = baňatá sklenice k rozpouštěni. Vys. 

— 2. Poliček, Dal mu baňku. Bos. Baňky, 
šňupky, kačirky držeti. Vodň. S baňkou se 
potsati. Vrat. cest. — 3. Baňka soli = kousek 
soü. L. — 4 B. na vodě = bublina. Wasser- 
bhise. L. Baňka z mýdla (mydlná. L.) — 5. jB. 
lazebnická^ kterou se krev poušti, pušCadlo. 
Schröpftopf. Vz „Nástroje** k sázeni baněk. 
B. skleněná, mosazná, kaučuková. Cn. Baňky 
stavěti na podpaži a pod paži. Lk. Baňky 
sázeti (baňkovatí); baňkami krev pouštěti. V., 
Kom. Tak jest mi to milo, jakobys mi baňky 
sázel. Sych. Třeba mu na hlavu postavif 
baňku (= jest blázen). L. Baňky jeden 
druhému sázel (tupili se). L., C. Přisaml mu 
u pána baňku (přisolil naň, přilepil mu svičku). 
Čas. mus., Č. Potkal se s baňkou (uštouchl 
se), č. — £., mosagná pukla na knize, Die 
Buckel. D. — ^. f? ústech = zvuk huby 
naduté. V. 

Bankál, u, m., banka; 2. římsa pod oknem, 
Gesims. 

Baakář, e, m., kdo dělá baňky, lahevnik, 
Flaschner. — 2. Kdo baňky sází, der Schröpfer. 
Toms. — 3. Kdo koho banči, namlouvá, 
Hetzer, Ohrenbläser. Vodň. — Jg. 

Bankéř, a, n. bankýř, e, m. 1. i)enězo- 
měnec, Wechsler, Bankier, fr. banquier. — 
2. Boháč. 

Banket, u, m., z it banchetto, kvas, 
hostina, Schmaus, Banket. B. držeti. V., b. 
připraviti. Stel., b. strojiti. L. Spravil mu 
ne leda b. = zle. se s nim obešel. Lvu ky- 
jem hroz, uvidíš, na jakém banketu budeš 
(o nebezpečenství). L. 

Banketni, besedný, kvasný, hodovní. 
Bankeť-) Schmaus-. Banketniky a. m., kdo 
banket dává, Schmausgeber, nebo nodovnlk, 
Banketirer, Schmauser. Jg. 

Banketovati (panketovati. V.), al, ánl, 
banketiren. — koho = častovati. L. — se. L. 

— fia co : Sami téŽ budou na sirotci b. Stele. 
Bankttota, y, f., vz Bankovka. Banknotte. 
Bankorot, u, m., bankrot, bankrut, it. 

bancorotto, der Bankerott = zlámaná stolice, 
poněvadž za starodávna kupcům platiti ne- 
mohoucím ve sboru kupeckém lavice (vz 
Bank, 1.) zlámána byla. Jg. V Benátkách 
míval na mostě ríoltském každý obchodník 
lavici (banca), na které peníze se počítaly. 
KemoU-li některý kupec v ustanovený čas 
slovu svému dostáti a zaplatiti povinných 



peněz, byla na znamení^ že čestného toho 
místa nenoden jest, jeho lavice rozbita 
(banca rotta), od čehož pochází, že o Člověku 
na mizinu přišlém říká se, Že účinu bankrot. 
Kv. Bude b. Ejram. B. podvodný, lehkomyslný, 
nezaviněný, státní. S. N. B. udělati = do- 
kupčiti, na mizinu, na koráb přijíti. Nt — 
2. Bankrot, a, m. = na jmění upadlý. Kron. 
tur. Der Bankrottierer, Bankbrüchiger. 

Bankorotovati , al, ánl; bankrotovutí, 
bankrutovati. Bankerott werden, bankerot- 
tiren, do-, prokup^üi. Na schvál b. Jg. — 
na čem: na cti (přijití o česť). L. 

Baňkovati, al, án, ánL — co : sůl = s&l 
na menši kusy (balvany) rozrážeti. Vys. — 

— koho: nemocného -=; baňky mu sázeti, 
schröpfen. Us. 

Bimkovitý. B. koruna. Kosti., Bfiuchig, 
rund. 

Bankovka, v, f., banknota, banknotka. 
Banknotte, Bankozettel. Vvdánl, oběh ban- 
kovek. Šp. Bankovky vydati, stáhnouti, J. 
tr., padělati. Šp. Lis na bankovky. Sp. 

Bankovní: půjčka, úvěmi list Šp. Bank-. 
Bankovniky a, m., Banquier. 

Bankový, Bank-, Wechselbank-. — B. 
dům, nadaci, upsáni, odměna, hodnota, ďslo, 
mark, Šp., ústav. J. tr. — Baňkovnický 
dům. J. tr. 

Bankrot, vz Bankorot. 

Bankrotař, e, m., bankrotnlk, vz Ban- 
korot, a. — Bankrotovati^ vz Bankorotovati. 

Bankýř, vz Bankéř. 

Bá&ovitý. B. nádoba, Beš., bäuchig. rund. 

Báňský, na Slov. a to lépe: báňský vz 
-ský. B. úřad, město, výtěžky. Nz. Vz Báně. 
Berg-.B.Bystnce, Neusohl, líeosolium, v sev. 
Uhřich. 

Baňstvi, n. Markscheideknnst Kk. 

Bár = třeba, byť i, aby i : aneb ; kéž, 
kéžby. Na Slov. 

-bar. Přípona jmen podst : řezbár. V jiŽ. 
Čechách: řezbař (-bař). Kts. 

Bára, vz Barbora. 

Barabina, y, f. = barák. V Krkonoších. 

Baráčnik, a, m., chalupnlk, der Häusler. 

— Baráénicéy e, f. 

Barák, u, m. Cf. arab. barák r= stan. 
Jg. Vz Mz. 104. V Krkon. : barabina. B. = 
chatrč, chalupa, bouda, dle Barake, Hütte. 
Má b. na spadnuti. Us. — B., bouda pro 
VQJáky. Jg., Sych. — B. = ovČin. Na Mor. 

Baran = beran. Na Mor. a Slov. 

Barba =: barva. Výb. I. 

Barbar, a. m. z řec. ßaoßa^oQ ^ cizí, 
cizozemec. — - z. Nevzdělaný ; někdy i ukrutný 
člověk, surovec. Jg. — 

Barbarism-us, u, m.; chyba proti pra- 
vidlům jazyka, cizomluv. Jg. 

Barbařiti, Im. il, enl :=: barbarsky jednati. 

— v čem. Ve vlastním jazyku. Č. 
Barbarský = cizí: nevzdělaný; ukrutný-. 

Us., Tur. kron. -- Barbarisch. Barbarsky 
s někým zacházeti. 

Barbarství, n. =r divokost Národ z b. 
vymaniti. — 2. Nevzdělanost — 3. Ukrutnosi, 

— 4. Nelidský skutek. Nt. B. páchati, se do- 
pustiti. — 

Barbarstvo, a, m., vz Barbarství« 
Barbir, a, m., v obecné mluvě} polbír^ 



Barbir -^ Barva. 



47 



z Ur. barbier a to z lat. barba. U starých 
Čechův: bar%iř, nyní: bradýf, holič. S. N. 

BarMton» n, m., řecký hudební náfitroj. Jg. 

Barbora, y, f., Barborka, Bára, mrká, 
Bamška, Baronka, Bořena, Bořenka, v, f., 
z řec. = cizí. Proč chodif k Barboře, kdvž 
väecko na dvoře (nepotřebovati ničeho). Vz 
Blahobyt. Č. O sv. B—ře, sáně jsou na dvoře. 
Hré. — 2. Barbora = bwa. Slov. — 3. Na 
barborku hráti (micem). Us. n Litom. — 
4r. Čubka u vozu. Na Mor. (BoČ). — 5. Pri- 
střeši, z něhož k lázním n. na prádlo n. do 
pivováru vodu váží; také studnice v pivo- 
vaře. Jg. — 6. Prachovna na lodich, Bur. 

— Baroorin, a, o. 

Barcelona, y, f., mě. v Španělích. — 
Barceloňan, a, m. — Barcehnský. — 

Bárci. V obec. mluvě m.: ba arci. 

Bardy a, m., z něm., básník starého věku 
v iihozáp. Evropě, zpěvák. Jg. — 

iBardÚoT, a, m., mě. Bartfeld, v Uhřích. J^. 

Bardůa, u, m. ZastaralÝ, hudební nástroj. 
Mz. 104. Jiní mvslí, že slovo toto znamená 
silnějíi struny téhož nástroje. PotáhneŠ-li na 
hůslech jedněch strun výše, potáhnúdť je 
i bardunóv, ať by ze všech Sel hlas řádný. 
Št — Vz víc v Gl. 4. 

Báreéni := lodní, Barken-. Vz Bárka. B. 
provaz. V. 

Barevna, y, f. = barvírna. V. 

Barevní hůl (k barvě náležející). V. 

Barevnictvi, n. D. Färberkunst. 

Barevnik, a, m. =? barvíř. Troj. 

Barevností, i, f. B. piva. Färbigkeit. Jg. 

Barevný, farbig, jest nerost, který na 
prach roztiučen jsa barvu svou podržuje, 
mko kovy. Vys. — B. přítel (neupřínmý). Č. 
B. vlasy, obočí (tmavé), pivo (oppos. bledé). 

— B. dříví, kotel, Färbe-, = k barveni nále- 
zejid. KeS., -D. 

Barehan (Barchent), barkan, u, m. Tka- 
nina, jejíž osnova lněná, vetkání bavlněné 
jest. Stran původu vz Mz. l(tó.. Gl. 4. B. na 
podSívku, Sp., na haleny, na šaty. Kh. — 
2. V mincovnách éelezné náČiníy v které se 
stříbro vlévá. Od toho „barchanik^, který 
držel barchan (nálevku) k lití roubikův nebo 
eánúv sířfbmých. Vz Cány. Am. — Barcha- 
nový, B. sukně. 

Barehant, a, m. =r pankhart, podvrženec. 
Na Mor. 

Barikáda, lépe banrikáda, v, f. Uliční taras, 
řepora, Rk., z fir. barre či barríque ss sud. 

BaHna, ^,f^ bažina, třasovisko, slatina, ba- 
hniátě. blatište. Vz Bahno. Šp. Der Sumpf, 
Msswn, Morast 

BaHnatéti, ěl, ění, 3. os. pl. — těií. Ros. 
Louka bařinatí = bařinatou se stává, wird 
sumpfig. Ros. 



jMftnnstofii« 1, I. oumpugKeit. 

Bařinatý. 6. země« Kom. Sumpfig, mo 
rastig. 

Bařinný. B. rostlina (v bařinách rostoucí). 
Rostl. 

Bařisko, a, n», bařina, močáL Na Mor., 
J>, Der Morast 

Bárka, y, f., 7oďX;a;člttn, kocábka, Barke > 



í 



menší než koráb. V. — 2. Dřevěný n. zděný 
sloup, pilíř pod mostem, mostnice. Most na 
šesti bárkách. Us. — Jg. 

Barkan, vz Barchan. 

Bark-as, a (dle Páv), nebo : Bark-as, y 
(dle Despota), m., vůdce karthaginský. 

Bamab-as, y, n. a, ul, (viz: Barkas); 
obyčejně BamabáS, e, m., učedlník sv. Pavla. 

Baroch, u, m., bachor, Wampe. 

Barocháé, e, m., barokáč, pyšný člověk 
jako břicháč se nafukující. Us« 

Barometr, u, m., z řec. ßa^og (těžký) 
Afiév^ov (míra), těžkoměr, tlakoměr. B. stoupá, 
klesá, padá, ukaziýe na krásné etc. povětří, 
nechce se hýbati ; b. je lhář. Barometer. 

Baron, a, m., z ír. Barona dělati, na 
barona si nráti. Us. — Baronovic, Baronovna 
(dcera baronova). — Baromký. — Baromtví, 
n., hodnost, 2. statek baronský. D. — Baron- 
stvo, a, n. — Baronův. Jg. — Baronka, y, 
f. — Baronova, é, f. 

Baroun, u, m. Veliká loď, z vlas. barcone. 
Mz, 105. 

Barriera, y, f., z fr., zábradli, — 2. Mýtní 
zápora, Rk. 

Barrikáda, vz Barikáda. 

Bars = ačkpli. Na Slov. 

Bárta, y,m., Bartoň, Bartoš, Bartoud, Bar- 
tošek, Bartoněk := Bartholomaeus. Gl. 

Bartfeld = Bardijov, a, m. 

Bartoloměj, e, m., Barüi, y, Barták, a, 
Bartek, tka, Bartoň (ě), Bartoš, c, BartouŠek, 
ška, m. Bju-toloměiská noc, vz Noc. Na sv. 
B— je brambory do věrtele; Na sv. B— je 
močí jelen do vody a nesmí se nikdo vlče 
koupati. Hrš. Bartholomaeus. 

Barunky, pl, f» kočičky, jehnědy na stro- 
mech, Kätzchen. Ď. 

Barut, a, m., Baireuth. 

Barva, y, f,, (barba, Výb. L), z něm. Farbe, 
vz : f, b. — Gt. pl. barev. LuČba, smíšenina, 
hra, talácení, rozptýlení barev. Nz. — Barva 
jakožto vlastnost těl: přirozená, původní, 
subjektivní, kovová, nekovová, Nz.; jasná, 
temná, tmavá, stálá, nestálá, plná, silná, živá, 
slabá, pravá, nepravá, minerální, Šp. : červená, 
modrá, bílá, zelená, hnědá, černá, šedivá, 
žlutá atd. Us.; tělná, dikavá (eisengrün), 
dubová k spodnímu nátěru, helová (bergffrün), 
kozí, mědná či měděná, medová, Kh., vosková, 
žemličková, šeříková (Lilafarbe; šeřík ^ 
turecký n. španělský bez), Rk.; vodová, Pt; 
mosazná, duhová, plamená, zlatá^ stříbrná, 
zvonová, ocelová, tabulová, Nz., bělavá, blan- 
kytná, bledá, brčalová, brunátná, cihlová, citró- 
nová, fialová, jablková Játrová, holubí, hřebíč- 
kovál karmasinová, kaštanová^ klihová, králov- 
ská^ kolčavová, krvavá, lasicová, louhová, 
mlíčná, mrtvá, mramorová, myší, nachová, ne- 
beská, oblaková, ohnivá, ořechová, perlová, pi- 
havá, plavá, popelavá, ryšavá, ryzí, sinalá, sivá, 
sklená, smolná, sněžná, šafránová, šarlatová, 
uhelná, umrlčí, vlči, zemská, železná. Jg. 
Nejmilejší b. (Leibf.), křiklavá, proměnna, 
libá. Vb. — Barvy nerostův : stálá, nahodilá n. 
nestálá, kovová, nekovová. — Barvy kovové i 
bila (u stříbra, cínu). Sedá (u olova). Černá 
(u železa), ilutá (u zlata), rudá (u mědi), 
hnědá (u tombaku). — Barvy nekovové: bílá 
jako sníh; šedá jako popel, černá }ako aksamit. 



48 



Barva — Basft. 



modrá jako modř berlínská, zelená Jako 
smaragd, Žlntá jako citron, 6ervená jako 
karmin, hnědá jako kaštan. Bf, Vz Nerost. 

— Věc barvu poušti. Us. B. vySIa, pustila. Jg. 
B. drži. Jg. Barvu vžiti, vytáhnouti. D. Jsou 
též barvy (= stejní. Vz Stejnost). 0. Po b-ě 
něco poznati. Traid. B-u podržetí^ pouStěti ; 
b-y dobře se lifií, různí. Šf, v barvě se 
měniti, barvu měniti, poruSiti. ReŠ. Barva 
se kloní do Čema dp. m. mění se do ěema. 
Pk. Nebe má modrou b-u. Barvy jedné, 
jednostejné. Slepý soudí o barvách (— zlej. 
Mluví jako slepý o barvách. Vz Tlachal. 
Č. — B, tváři, plet. Mění barvu (tvář). 
Nemocný ztratil svou barvu. Dostal opŽt 
svou barvu. Us. — B, zapýřeni, zardénL 
B-y ěervené komu přidati (zahanbiti j^. 
V. Přidal mu b-y. Ros. Po ěem barva (když 
se někdo zardi)? Ros. Odkud barva? (proě 
jsi se začervenal)? Ros. Barvu měniti = 
zapýřiti se. Us. — Barva = barvici látka. 
B. zemní, šfávová, £rd-, Saftf., malířská, 
knihařská (tiskiuPská, Drukerf.), olejna, vodní, 
suchá (tužka barevná), mokrá, Jg., chladná, 
teplá, i^tá, Šp., natěrači, okrová, cementová, 
Kh., základní, laková. Nz. B. z rostlin na 
vlft^. Barvami lazované květiny. Nz. B-y 
tříti, míchati, spcniti; barev si natříti; barva 
se plaví (tratí): D. se odprýskala od dřeva; 
barvu chytiti. D. B-ou napouštěti, pomazati, 
v barvě omáčeti; b-ami vynášeti^ vynésti 
(malovati). V. Malíř obraz navrhuje a pen- 
zlíkem (štětcem) různými barvami potahuje. 
Kom. B.j kterou se ženy líčí (liěiolo). B-y 
nakládati (tlustě, mastně malovati), rozmý- 
vati. Nz, B. kláisti. Šf. Malovati bez barvy 
=z lháti- C. — Ä === způsob, kterak co barvami 
malovánOy Farbe, Colorit. Živé, temné, měkké, 
tvrdé barvy. Živými barvami něco malovati. 

— JB., barvička =: zámysl, záminka, zástěra, 
způsob, plášť, oko, Farbe, Anstrich, Schein, 
vorwand, Mantel, Bemäntlung, praetextus. 
Dal tomu barvičku. V. Pěknou barvou 
mrzkost hříchu zastíral. Kom. Jakouž takouž 
barvu k výmluvě vymysliti. Br. Postřehl barvy 
(znamenal lest}. L.. 0. Pod všelikou barvou 
někoho podváděti. Ml. Více barvy nežli 
pravdy. Kos. Pod všel^akou barvou (zámin- 
koul. Nz. Jednání pod barvou (na oko, na 
pohled, pod zástěrou, s obmyslem, na bélo). 
J. tr. Dával tomu tu oarvu = rozum, výklad. 
Jg. Pod barvou dobrotivostí. Ottersd. Něco 
pod barvou říci (verblümt etwas sagen). D. 

— 2. Ve hře: Barvu vydati, nésti, přiznati, 
zapříti, Jg., díti (přiznati). Š. a Z. — Dlouho 
nechtěl s barvou ven. Hned s barvou venl 
Us. — 8. Ä »■ hrev, u mysZťrcAv. Pes na 
barvu. Sohweisshund. D. Pes barvu líže, 
žere. Na barvu štváti, ép. — 4. Šatp slou- 
zícU^: Něčí barvu nositi. Dvorská barva. 
Jg. — 5. Ómýra. Us. 

Baxrář, e, m. Techn. — Sarvářeký. — 
Barvářstvi, n. Techn. Vz Barviř atd. 

Barveni na pevno. 

Barveník, a, m. ss baniř. na Slov. 

Barvený. ~ cim. atd. Vz barvití. Gefárbt. 

Barvici (vz -cí): břečka, hisefi, Nz., hmoty, 
Jg., tužka. F&rbe-. 

Barvlé, 6, m. Ffitber. 



Barviéka, y, f., barva; hra v karty. Us. 

— ÉarvidlOy a, n,, FarbestoíF. 
Barvina, y, f., látka barvici. Rostl. = 

barvidlo. B. &má v oku, Ffirbestoff. — 

Barvinek, nkn, m., z lat. pervinea, zimo- 
stráz. Um. les. — Kom. — Vinca minor, Sinn-, 
Ingprön. — 2. Clematis, Waldrebe, — 3. Vi- 
tícella Jg. -- Mz. I. 18. 

Barviř, e, m., Flirber. B. na Červeno, V., 
na čemo, D., na krásno, na pěkno, na Sarlat. 
ReS. B. vlny, příze, sukna. D. B. v kotíc 
barví. Kom. — 2. = barbir. Vz toto. — 3. 
= ranhojič. Kom. 

Barvirna, y, f. FSrbestoflfabrik. 

Barviřský, Färbe-. B. lučba, Nz., kotel, 
umění, příprava, koření. Jg. — 2. Barvířské 
nůžky = hoKčské, bradýřské. Kom. Vz Bar- 
bir, Barviř. — B. ranhcjický. B. byliny. Kom. 

Barviřstvi, n. Ros. Färoerei, F&rbekunst. 

— BarviŠté, ě, n. Vz Barvírna. — Barvi- 
telný, íkrbig. Éeš. 

Barviti, ím, barvi, 3. os. pl. -ví, bar\'ě 

Íic), il, en, ení ; barvívati, fürben. — abs. Jelen 
)arví (krvácí). Us. Barviř barví. -— co. Sukno, 
vlnu, přízi, Jg., tvář. V., hřích. Kom. — co 
na co : na bílo, na čemo atd. ' Jg. Něco na 
zeleno b. Kom. Lab. 42. — co, koho na 
co : na čemo (zle popisovati, Černiti). Ö. Vz 
Kleveta. — co v čem: sukno v kotlicfa. 
Kom. — co komn: vlasy. Us. — co po 
čem die čeho. D., Sm. —co čím: Ačkoliv 
to jménem božím barvíte (líčíte). Br. Sukno 
černou barvou b. Us. B. se čím. Koll. — 
co před kým. Kom. — se. D. — » adv.: 
černě, bíle, žlutě. Jg. — 

Barvitost, i, f., rozličnost barev, Colorit. 
Živá barva slohu. Jg. — Barvitý = barevný, 
colorirt, farbig. B. věnec. C. 

Barvivo, a, n. Farbenmateríal. B. přídavné, 
samostatné. Nz. — Více o Barvivu, barviřrtví, 
barvení, chceS-li, vz v S. N. I. str. 508 a náal. 

Barvo-lesic, u, m. ; — ménec, nce, m. 
(zvíře. Ohamaeleon) ; -mér, u, m. ; -tiak, u, 
m.; -ťřeč; -vý, Farben-. Kk. 

Baryt, u, m. B. n. merotec (Sehwerspath) 
obsahiye kyselinu sirkovou a kysličník bar- 
natý (jenž se skládá z kyslíku a z kovu 
baňa). B. zrnitý, lupenitý, roubíkovitý, celi- 
stvý, zemitý. Vz Těživec. Bř. — Barytový. 
B. s&l, voda. 

Baryton, u, m. Vysoký hlas mufiský 
zpěvní. Rk. 

Bas, u, m., der Bass, die Bassstimme. B. 
jest nejhlubší hlas ve zpěvu n. v harmonii. 
Bas jest základ tonův v hudbě. V. — B. 
generalniy očíslovaný, Rk., vysoký. Bas zpí- 
vati. — Začíti od basu a skončiti na kvintě 
== povoliti. Vz Opačný. Lb. Sm. Odpovídá 
z basu (úporně, nadutě). 

Basa, v, f. n. bas, u, m. Die Basqgeige, 
Violon, der Bass. Český lid nazývá oasu: 
baru, káču. Na basu hráti. Us. Basa má ko- 
liky a cimbál hřebíky ! (Žertovné napodobení 
zvuku jakési maďarské kletby). C. Vz Vý- 
křik. Pozdrav tě raka páně, co na baau 
hrává. Us. Basa tvrdl musiku. S. N. — Os. 
Hezká, útlá — proti houslím jako basa (o tlu- 
stých). C. Vz tiiwtý. Tělo. Povídali, že mu 
hráli — na basu (vz Lhář). Lb. 



Basantiti — Baitonada. 



49 



Basantiti, U, čni = řáditi, liausen, lär- 
men; IcUtl, fluchen. Us. 
Básař, e, m. Bassg^eiger. 

Báseik, sné, báseňka, básnička, y, f. Bá- 
seň, ba0n& z koř. ba (v ba^i, báti), přípony 
ni; g 86 Tsnlo. Schl. — A, nmyslená véc, 
básnivá viCy ímyHénka. eine Fabel, Erdich- 
tung, ein Maehrchen, fabnla. To neni žádná 
báseií, ale opravdivá historie. V. Když se 
věc stalá povídá, historia iest ; když smy- 
šlená, bajka (báseň). Kom. Básně mluviti, Y., 
někomu vypravovati; všady známá b. Bern. 

— Ä = aaremnéy marné ^ neužitečné řeói^ 
klevetffy bßjhy, pletky, Lápereien, Fabeln. V, 

— J9u Aesopova; Aesonská b. (takoviL iaké 
dělal AesojA. — Vlkvoásni, lupusin fabula. 
Bern. Cf. Vlk se zmini a on v sini. Brt. 

— B, vyneseni citu pékných, obrazotvomou 
mod a slovy k tomu pHmérenými. {vyneseni 
citúv řeči vázanou, Nt), ein Gedient, poema. 
B. pasť^Ťská či bukolická (selanka, Schäfer- 
^emcht), hanlivá či potupná (Schand-, Spott- 
ťredicht), chvalná (Lobg.), oplzlá či plzská 
(schlfipmges G.), výstražná ( Wamg^; o lásce, 
zamilovaná (Liebesg.), žalostná (Tranerg.), 
žertovná (Scherzg.), b. o hrdinách, o reku, 
o recich ^eldeng.), o smrti, Jg., naučná 
(Lehiig.), přiležitá (Gelegenheit^.), z hotova, 
z patra, bez námyslu (improvisovaná), Nz., 
námbná (Travestie). Dch. Básně skládati. D. 

Baaefl, u,m., basové housle. Der Bassetl, 
das Violoncell. 

Basetlistá, y, m., D. Bassetlist. 

B|iSile-a. e, f., Basilej, e, V., mě. Basel 
ve Švýcarsku. Přitáhl k městu Basilei. V. 
U Ba«ile-y. Reš. (ted^ dle: ,Žena*)i; lépe dle: 
jEüze*. — Basilejsky, 

Basilika, y, f.. velkolepý, hlavni chrám. 
Kk. B. chrám zví. nádherou, výstavností a 
prostorou vynikiýicí, jako cnrám sv. Petra 
v ílimě atd. 

Basilidek, fiká, m. B., báječná potvora 
s kohouti hlavou^ hřebenem, hadím krkem, 
dračími křídly, leštěřím ocasem a ptačími 
drápy. Basilisk. Kk. 

BM«iSt e, f., z řec. ßaotq, die Basis, zá- 
sada, základ; v lučbi: zásada; v metrice: 
přcdstopi; pata, podkladek sloupu; opora 
ve vqjenstvi, Rk., Mk., Ml. — B. těkavá, 
zdnižená, organická či ústrojná (v lučbě). 
Prvek basotvomý (zásadotvomý). Nz. 

Basista, y^ m.; pl. nom. a vok.: basisti, 
basisté a basistové. Jg. Vz -sta, A (skloňo- 
váni mužských jmen.). Der Bassist. 

Básnieky = básníkovi náležitý, dichte- 
risch, Dichter-. B. mluv«, řeč, věc, zvůle, 
zvolnosf, volnosť (svoboda). Nz. — J?., vy- 
myéle$iý, B. řeči. Mndr. 

Básnietri, n., Dichtkunst. B. epické, při- 
rozené, původní. Nz. 

Básniéka, vz Báseň. 

Báanil^ a,m.; básníř, e, m. der Dichter. 
B. tragický; starých Švédův, der Skalde; 
Btarých Němcův^ Barde; špatný (der Bänkel- 
sänger), Jg.; přirozený, původní, Nz.; sati- 
rický, dithynimbický, Iliadv.* Nt. 

Básnil, a, m.,básnílek, ika, Špatný básník. 
Mus. 

Basniř, e, m., básník, Dichter. 

KottŮT Česk/ BloTiiík. 



Básniřka, v, f., básnice, básnička, na Slov. 
basĎm*ka, Dichterín. 

Básniti, ím, 3.pl. -sní, básně (íc), il, ěn, 
ěni; básnívati = bájeti; zpěvy skládati, zpí- 
vati, dichten, singen. — co: písně. Us. — 
8 éim: 8 nadšením. — o čem. Rk. 

Básnivč, Bůh b. smyšlený. V. B. o kom 
rozprávěti. Tro^. 

BásniTosf, 1, f. Ros. sr báječnosf, Fabel- 
haftigkeit 

Basnivýy báječný, smvšlený, fabelhaft. 
B. věc, řeč (báseň), zámvsi. V., vyčítání, Reš. 
(mythologie), přetvařování. Troj. 

Basovni: nota, khtusule. Bass-. 

BasoTý. B. hlas, struna. Jg. Vz Bas, Basa. 
Bass-. 

Basrelief, n, m., ír., vypuklá práce so- 
chařská, Rk., vypuklá řezba. Sp. 

Bassin (basen, ír.). u, m. 1. Vodcjem, 
dolík n. iezero, do nenoŽ vody se sbíhají ; 

2. celé uzemí pHtokúv jisté reky: úvodí; 

3. nádržka, která průplavy, vodotrysky atd. 
vodou opatřuje. S. N. 

Bass-ns, a, m., příjmí římské. 

Bašta, it. = dost již toho. Us. 

Bastant, a, m., od bašta; bastanta dělati 
(Člověka, jenž k něčemu dostatečen jest; 
pána). Jg. V již- Cechách : řádný chlapík, 
kubík. Kts. 

Bastard, a, m. Od sas.' bas »> nízký a 
steord s=» pošlý; it. bastardo. 1. Smišenec 
pocházející od rodičův dvou rozličných, ale 
sobě blízkých druhův živočiších n. rostlin- 
ných, ku př. od koně a osla (mezek), vlka 
a psa. — 2. ZvrMec, nepodařilec mezi zvířaty 
a rostlinami. — 3. Dité nemanželské, levo- 
boček; s příhanou: panchart S. N. 

Bastamové, nův; před časy národ mezi 
Vislou a ústím Dunaje. 

Bastonada, vz Baštonada. 

Bastviti, ím, il. en, ení «= někomu něco 
namluviti, anplauscnen. KoUár. Krok. 

Bai^a, e, (vz Bača), m. nebo baše, -ete, 
n., vladař města n. krajiny u Turkův. Lépe: 

Eaša n. paše. Jg. — Po bašovsku = jako 
aša. Sm. TřibunČuzný baSe r=: ein Bascha 
von drei Rossschweifen. D. 

Bašta, y, f. B. z lat. bastia: věž, val, 
násyp nebo z vlas. bastia. Mz. 106. — 1. jB. = 
část hradby vybihajid, z pravidla pitihraná. 
Die Bastei, das Bollwerk. B. plná, dutá, 
odloučená. Bur. Bašty město ohrazují. Kom. 
— 2. B. = ohrada, zeď, hradba, násyp, 
střunice. Baštami město ohraditi, opatífiti. 
Rei, V. Bašty stavěti, dělati. Jg. Jíti na 
bašty. Po baštách běhati, se procházeti. Dnes 
hraj on na baštách v aréně. Bašty sbořiti. — 3. 
Bouda kryjící čep u rybníka (barbora, bar- 
borka). Rk., Šp., S. N. — 4. Věž pohnutelná 
rcjemká. Jel. — 5. Z bašty mu hází = 
smrdí mu z úst. (Vz Tělo). Prov. C. — 6. 
= oáirana, obrana, štít, záštita. Budiž mu 
bašta a spomocník. ()jíř. — Záv. — 7. Na 
baštách (v Praze). Zlob. 

Baštit, e, m. Starší lovec stojící při lo- 
vení lyb na loďce a^ pečující o udržení řá- 
dného směru sháňky. Sp. — B., hlídač sádek 
rybních. Us. 
BaStonada n. baštonada, y, f. (ír., it. ba« 

4 



60 



fiaštonada — Baviti. 



stonata) =: u Turkův biti holi, provazem neb 
řemenem na záda n. na zpod nohy. S. N. 
^ Baštonovati, al, án, ánl. — kóno = biti. 
Sm. Vz BaŠtony. 

Baštony, úv, pl., m., z it bastone = hůl. 
B. z: barva v ital. kartách, S. N. Vz Barva, 
v kartách. Bastoni. 

Bat, u, m., hul, Jcyj. Vz Batoh. — B., 
biti batem. L. 

Báfa, ě, m., staroč., bratr, Bruder. Stran 
odvozeni vz Mz. I., 18. Hlavně na Slov. otec 
n. kdo na miste otcově jest, jako starši bratr, 
strýc atd. Výb. I. ,Báťo' jest jemně řeěeno 
na miste: bratře. Výb. I. — B. = nemehlo, 
fttó, Tölpel. Us. 

Bataille, fr. (batalje, v obec. mluvě: pa- 
tálie), bitva. Rk. 

Bataillon, u. m. (bataillon, fr.), prapor 
vojska; odděleni pěáiho vojska 400—1200 
mužův silné. Rozpadá se na 4---8 setnin. S. N. 

Batavové, vuv, kmen germánský, bydleli 
v nynějŠim Hollandsku. — Batacský. 

Batek, tka. m., bratr zjedná matky, vlastni 
bratr, zastr. Veleš. 

Baterie, batteríe (lépe), e, f., z fr. batterie, 
v obec. mluvě patrie. 1. V fysice = sloup. 
B. elektrická, galvanická, magnetická. S. N. 

— B. elektrická, voltová (voltaická) ; kališná 
(Becherapparat). Nz. — 2. Ve vojenství 
= sestavení několika dél s pHslusenstvím: 
8 muži, potahy, střelivem atd. V Rakousku 
má b. osm dél (ětyř- n. osmilibemich taže- 
ných předových, vz Dělo). Horská b. má 
Šest děl. Batterie: pěchotní, jezdecké, vozné 
a jizdné , letavé, i-aketni, třilibemí horská, 
čtyř- osmilibemí pěSi, étyřlibemi jezdecké, 
zásobni, kolonni pro střelivo. Rf. B. pěší; 
dělové, houfíiični a raketni ; brigadni, záložní, 
postavni; moždířové, kasematní, oblehaci, 
demontujicí, rikochetni, brěcheové (bourací). 
S. N. Z baterii na nepřítele stříleti. Us. Vz 
Dělostřelectvo. — 3. Místo, kde jsou déla 
postavena» 

Báti se. Bojím se, 3. os. pl. boji se, boj se, 
boje (ic) se, bál se, báni se; bávati se. — 
2. Báti = bujeti, vz toto. — Báti se (= něčeho 
zlého očekávati) je staženo z: bojati se, 
íílrchten. — co. Jen to boiím (šp. m. toho se 
bojím), abych nestonal. Toms. — se Čeho 
(co s sebou nese Škodu n. nebezpečensťvi, 
n. co iim hrozí. OndrákV Kdo se prachu 
bojí, do mlýna a£ nechodí. D. Není se Čeho 
báti. Rk. Čiň dobře a právě, neboj se císaře 
ani krále. V. Báti se svého stínu. V. Nebojí 
se jich za nic. Jich boje sě ptactvo i plachý 
zvěř. Rkk. 15. Mnohých se b. musí, jehož 
se mnozí bojí. Lb. Vz Zlý. Kolik se jich 
tebe bojí, tolik jich o život tvůj stojí. Pk. 
To pivo nic se nebojí plzeňského (= jest 
tak dobré jako plzeňsl^é). Us. na Mor., Brt. 

— Br., Kom., Rkk., Flav., Alx. 1108. — se 
za néco, za něhoho: za syna. Jel. Bál 
jsem se za ženu. V. Bojím se za svůj život. 
Mk. Vidúc to lidé poČechu se zaň b. Výb. I. 
Má milá se za mě boji. Er. P. 461. — Br., 
Lom., Troj. — o co: o život. Troj. Boj 
se o svou hlavu. Mudr. — s infinit. Boji 
se tu věc ztratiti. Kom. Bojíme se osiřeti. 
Sych. -— Br. — se čeho do koho. Toho 
se do tebe bojím. Výb. II. — se od něčeho. 



Kon. B. se od zlých zrad. St. ski. — se 
před kým. Boji »o před nimi. Tur. kron. 
(Germanismus; lépe: jich). 

ře. Bojím se, že někdy ínluvis vic z svého 
mozku než z božího poničeni. Solf. 

že by. Boji se, žeby ho vzal za ruku. 
Proch. — Solf. 

aby ne. Bál se, aby ho nezradili. Jfr« — 
Br., Har., Troj. — Že, abp ne, ze ne, Hojim 
se, ěe otec pfíjde (=: přeji si, aby nepřisel, 
ale bojim se, že se to stane). Bojím se, abp 
otec nepřišel (taktéž = přejí si, aby nepřišel). 
Bojim se, ie otec fi^přijde (=; přeji si, aby 
otec přišel, ale bojim se, že se to nestane). 

— Z toho patmo, kdy se má ,že n. aby ne" 
a kdy ,že ne^ klásti; o přáni kladném totiž: 
že ne, o negativném: že, aby ne. — * Požn, ,že, 
aby ne* = lat. ne, řec. fii} ; ,že ne* = lat ut, 
ne non, řec. /u/ oi5. — abs. Neboj se U.^ 
Kdo se sstaral neboje se, ten živ bývá nes^pdé 
se. Lb. Bojí se jako zajíc. Us. — se koho na 
čem. Nic bych se tebe na tom nebái. Tkad. 

Batik, a, m., bratřík. Mus. 

Batina, y, f., bití rukou ploskou na záda. 
Us. Schlag. 

Batist, u, m. B., kment, plátno z nejtenčí 
příze utkané. B. indický (nejpěknější). S. N. 

— Batistový Šátek. Rk. 

Bafkati, někoho nač = lichotivým pře- 
mlouváním naváděti. — aby. Bafkalho, aby 
s nim šel do města. Na Mor., Brt. 

Batoh, u, m., batožek ~^ bat, kyj, hul. 
Prttgel, Knittel. Batohy až do smrti ho ubili. 
Novot. — Batohy, ův, pl., m. = bití batohem, 
Schläge. — 2. Uzel n, nMe trávy, šatuv atd. 
D. (na Slovensku). Co neseš v batohu ? Pocí 
mi zdvíhat batoh trávy. Pis. sloven. — Ä, 
provaz na holi n. na batu. Každý bic ten 
tři b-hy skruté vlášením jméjieše. ICat. 2253. 
Tamtéž 2263. 

Batolek, Ika, m., kdo se batolí. Batolka, y, f. 

Batoliti, im, tol, tole (ic), il, en, enf; 
batolívati = kutiti, obírati se, etwas thnn, 
worin wühlen, tändeln. — Co ty děti tam 
batolí? Ros. — se = v batle choditi (batla 
z= oděv dětský s křídly, danda. Jg.) — se po 
čem: Děti po světnici se batolí. — Us. se 
v čem: v pismách (probírati je). Plk. — se 
ke komu (jíti; o malém dítěti). 

Batolka, y, f. = kulaté děvče. Holka b., 
má batolko ! Rk., Šm. 

Batomý = opatrný. Na Slov. 
^ Batoulati s čim: s vlasy =» si hniti, 
Sm., spielen. 

Batožný, od batohu pocházející. Kat. 
2347. Prllgel-. 

Batterie, vz Baterie. 

Bane-is, idy, f., manželka Filemonova. 

Baumgarten u Prahy: sad stromový, 
Stromovka. Rk. 

Bautzen: Budišín, a, m. 

Bávati se = báti se. 

Bavidlo, a, n., zábava. Koll. Tändelei. 
Zeitvertreib. 

Bavitel, e, m. Unterhalter, Ergötzer. 

Baviti, vím, bav, oni baví, bavě (ic), il, 
en, ení; bavivati. — Od „by" (v bý-ti), 
y se stupňovalo v „av". Mk. 1. = býti, 
zdržovati, mel^kati, zdržovati se kde, 
aufhalten, zubringen; sich wo aut halten, 



Baviti — Bažant. 



51 



verweiien. — co: éas, chvíli. 3g, — co 
s k5"iii: čas se sestrou. L. — koho = zdr- 
žovati. L. — koho i^ři kom, při čem: 
Učené pří sobě baviti a od nich se učiti. 
L. — kde: V Sasich bavil několik let. L. 

2. Potédeni někomu dělati, unterhalten, 
beschäftigen. — koho čím: čtenim. üs.ücho 
lahodnou hudbou. Káj. — 3. se = a) zdržo- 
vati se, dlitij verweilen; b) píliti něčeho, 
sich beschäftigen 'j c) rád obcovati, zacházeti, 
cos mile 8 nikým krátiti, umgehen, sieh 
nnterhalten. — se na čem: na čerstvém 
povětfi (= dllti^. Lys. — se ěim (píliti 
něčeho): Co kdo umi, tim se rád baví. li. 
Hrou, tJs., rozmluvou. Jab. 146. — se s kým: 
Mladý rád se baví s mladÝm. L., Us. — se 
kde, kdy po večeři v zahradě atd. 

Bavlna, y, f., z něm. Baum a Čes. vlna. 
Gl. Die Baumwolle. B. střelná, střilecí, Nz., 
koudelni n. paČesní, kn pleteni, lněná. Kh. 
B. ku pleteni: anglická, skotská, lesklá, 
tenká, silná, hrubá, jemná, dvou-, tři-, čtyř-, 
vicenitá; b-nu smotati, smodrchati, přetrhnouti, 
spojiti. S. a Ž. Bavlnu Česati, přísti, Kom., 
mrskati. Jg. Obvíjetí pravdu v bavlnu (ji 
skrývati). L. Vz Bavlněný. — B. na bylinácn, 
dříve nd^ kvetou. B. na ovoci. Katzlein. 

Bavlnář, e, m. Baumwollhändler. -— 
BaTlnAřstvi, n. Baumwollhandel. — Bavl- 
nénka, y, f., sukně bavlněná. Jg. 

BavbiénÝ, Baumwollen-. Tkanitia bavl- 
něná hladká, keprovaná^ vzorkovaná, aksa- 
mitová. Bavlněná tkanina: katun, kaliko, 
nankin, nankinet, Sirtink, kambrik, tykyta, 
batist, žakonet, perkál, ^ngham, rips, mušelín, 
vapér, zefír, organdin, hnon, til n. gaz, kroisé, 
meríno, satin, barchent, damašek, pik, madras, 
manšestr, aksamit, S. N., poloplátno, mul, 
grádl, damašek. S. a Ž. 

Bavlnictvi, n., bavlnářstvi. 

Bavlnik, u, m., rostlina. BaumwoUpílanze. 
B. obecný, indický, malokvětý, stromovitý, 
révolistý, chlupatý, bělokvětý. Presl. — 
Bavlnopi'adec, dce, m. Baumwollspinner. 
Bavlnový. — B. strom, D., semeno. Har. 
Banmwoll-. 

BavoroT, a, m., Baran v Čech. 

Bavory, gt Bavor, pl., m. Vz Dolany. 
Baiem. Do Bavor. Tudy k Bavorům jede. 
Us. Byl jsem v Bavořich. K Bavorům. — 
Bavorsko, a, n. — Bavor^ Bavořik, Bavořan, 
a, m. Pl.^ Bavoři, V., Bavořané, Papr., také: 
BavořL C. — Bavorka, Bavořanka, y, f. — 

Bavorský. Bairísch-. B. dvůr, chmel, pivo, 
kfiň, les; hořec (Enzian). 

Bayonnet, u, m., z fr., bodák, v obec. 
mluvě: pagnet. 

Bazalka, bazalika, bazilika, basilika, z řec. 
ßaetltnov, Basilie, ocymum. Mz. 107. B. 
planá, veliká, prostřední, citrónová, malá n. 
nřebičková, kadeřavá. — Nejlepší jméno 
dle řeckého jest: basilika; ale lid si udělal: 
bazalka n. bazalika. Prodi. 

Basar, u, m., turecky; = trh, kupecký 
dvůr. kotce. 

Bazeft, bázně, f., podlé „Daů''. B. n. 
bojazuB od bojatí 8§ (bátí se); koř. bi, n 
jest přípona a ^ je vsuto. (Vz n přípona.) 
ächl. Die Furcht. — B. boží (Boha = báni- 
ae Boha), synovská, veliká. — B. o něco : 



O ztrátu něčeho. Us., Jg., Šm. — B. Čeho 
Clépe než: před čím): B. smrti. Br. Stud je 
bázeů zlé slávy. L. Bez bázně trestání (i=trestu; 
ne: před trestem) něco Činiti. Sm., S. a Ž. 
Máme toho bázeň (z toho). Br. B. chudobv. 
Chč. 307. -— B. za co : za život. Troj. Z toho 
b. na nich přílišná byla. Bart L, 22. — 
U veliké bázni bj^ti; bázní se kormoutiti^ 
bouřiti; bázeň míti. v. Bázeň uvésti, pustiti 
na koho; bázně sprostití, zbaviti někoho. 
y. Bázeň někomu odniti. Jg. Něčí b. roze- 
hnati, rozplaSiti, rozptýliti. D. B. odložiti, 
odvrci, složiti. Káj. B. na ně připadla. V. 
B. je podjala. Vrat. — Kde b., tu stud 
a iLázeň. V. Kde kázeň, tu bázeň. Kdo roste 
bez kázně, sstaráse bez bázně. Jaká kázeň, 
taková b. Malá kázeň, malá b. Kde není 
kázně, tam pění bázně. Kde není bázně, tu 
není také poctivo8ť.Jg. B. boží počátek vSi 
moudrosti a znamení dobrého řádu a spra- 
vování ^est. Pr. Kde bázně není, tut bývá 
rozpustilost. Kb. 

Baziliáek, Ška, m.^ basilisk, a, m., z řec. 
ßaöiUöxoq, der Basilisk, rod j esterů v. Vz 
Mz. 107. Vz více u Basilišek. 

Bazllidkový n. Baziliškův, -ova, -ovo. 
Vejce baziliškovo vyseděti = něco záhubného 
stropiti. Br. Hleděti na koho okem bazili- 
skovým. Auct Vz Basilišek. Basilisken-. 

Bazlin, a, bázlínek, nka, m. =: bázlivec. 

Bázlivě, báznivě. B. se ohlížeti, si počí- 
nati. B. si činiti. Biancof. — 

Bázlivec, vce, m. B-ců komu spílatí. 
Memme. Nt. 

Bázlivost, i, f. = bojácnosť. V. B. bab- 
ská. Rk. 

Bázlivý; -zliv, a, o. B. = bojácný, malo- 
mvslný, strašlivý, straŠivý, lekavý, choulo- 
stivý, nesmělý. Jg. Furchtsain, scheu, schüch- 
tern, zaghaft. Báznivý. Troj., Rad. zv. Bázlivý 
voják, Us., b.mysl, ReS., srace. V., pečlivost, 
Jel., báznivý strach. Troi. Příliš bázlivým 
býti. V. Nad zajíce nic bázlivějšího. Kom. 
B. jako zaiíc. Pk. Bojazlivý ako zajác. Mt. 
S. B. mnoho nespraví. Š. a Ž. B. nemnoho 
spraví. C. Je b-vý, utíkajícího dohoní. Č. 
Kdo bázliv, nelez pod koně. S. a Z. Vz^ stran 
přísloví a pořekadel : Bojácnosť, Bosý, Ďábel, 
Hroziti, Hrdlo, Kohout, KrálíČek, Kulhavý, 
Osyka, Peklo, Přísti, Rohožl, Srdce, Srdna- 
tosf, Stin. — v Čem: v službě boží (pově- 
rečný), Keš., v ohni (o myslivci, který vy- 
páliv zbraň oči zavírá neb se leká: též o psu 
rán v se děsícím.) I^p. — ěim: strachem. Lom. 

dáznivý. — z echo : Herode nemilostivý, 
z příští Krista proč jsi báznivý. Pis. 1529. 
Vz Bázlivý. 

Bažant, a, m., bažantek, tka« bažantík, 
a. bažanteček, čka, bažantíček, čka, m., der 
Fasan, z řec. qioóiavóq. B. obecný, zlatý, 
stříbrný. Jhl. B. zadušený, zapeřený, zvrhlý. 
Šp. B. toká (balzet), strouhá (begattet sich), 
táhne křidla n. pláštiček, se přitlačil; bažanti 
se tlukou. Šp. Bažanti za lahůdky se mají. 
Kom. Bažant u bažantníků sluje pták; ba- 
žantice n. bažantlca (die Fasanhenne) ; bažantě. 
Bažanta zapeřiti, hlídati, pásti, lapati, bp. 
Honba, lov na bažanty; hlídání, chování 
bažantův. Sp. Bažanty někoho krmiti .= 
dobře chovati. Jg. Jestii mu drozda dáS, 

4« 



52 



Bažant — Běda. 



tSL bažantd tě požádá. Č. (Mdr. 52.). Lepši 
b. na míse, než když létá po dvoře. Us. — 
\z Pták, Drozd. — 

Bažanti. Fasan-, ß. vejce, pes, rám, bouda, 
kouř, mazadlo, tenátka, rukavnik, dill, Šp., 
hnizdo. D. 

Bažantice, c, f., bažanti slepice. Vz Bažant. 

— Bažantnice, e, f., die Fasanerei, obora 
na bažantv. — Bažantník, a, m., Fasan- 
jäger. — iBažantnletvi, n. — Bažantový. 
B. péro, trus. Us. Fasan-. 

Baženi — po Čem. Po vládě, Mést. bož., 
po cizotě, po účinku. Rk. Vz Bažiti. 

Bažihuba, v, m., baživý. Plk. Leckermaul. 

Bažina ni. oářina, y, f., ž jest změkčeno 
z h Oboje dobré. Vz: Z, Souhláska. Vz Bahno. 
Sumpf. — Bažinatý, sumpfig. — 

Bažitel, e, m., pl. -lé. Anstreber. 

Bažiti, 3. pí. baží, baž, baže (íc), il, eni ; baži- 
rati = žádati, toužiti, chnf míti, verlangen, 
sich gelüsten, sehnen, lüsten. — o něco. Baží 
o to. D. — na něco. Jána to málo bažím, 
Ros., na sny. Scip. — Rk. — za Čím. Na Slov. 
-— Rk. — jpo čem n. po kom. Bažím ^ po 
tom. D., Ls., Ráj.; po mužských, pocti. Sm. 
Kdo si mála neváži, po mnohu af nebaží. 
Prov. — se komn ceno. Baží se mi toho; 
baží se jí (těhotné) = chce se jí toho. Na 
Mor. a Sloven. — se na kohOt zastr. Bnž 
sě (= řiť se) na ně strach. Z Jir. 

Baživý, bažný, sich sehnend, lüstera. 
BaŽivé, zamilované oči. Jg. Bažná bába. 

Bd, bď. Této skupiny souhláskové Slováci 
neužívají kromě ve bdova m. vdova. Ht. 

Bdélosf, i, f., bdéni'^ 2.bedlicosťy starost- 
livost. Měst. bož. 

Bdělý = hdici, D.; 2. bedlivý ^ starostlivý. 
Scip. 

Bdění, n., nespání, das Wachen, die Wache. 
Dlouhým bděním noc mařiti. Troj. Ustavičným 
bděním se trápiti. V. Noční b., jitřní. 1). 

V první noční bdění. V. — 2. Ponůcka, 
ponocování, noční stráž, vigilia, die Nacht- 
wache. 

Bdětba, v, f. = bděni, stráž. Lex. vet. 

Bdíti, bděti m. buděti, sr. buditi. Schl. 
Ve východ. Cechách slyšeti: bďeř. Jir. 
Bdím, 3. pl. bdí n. bdějí, bdi, bdě n. bděje, 
bděl, bdění ; bdlvati = nespati, ponocovati, 
auf sein, wachen, munter sein; bedlivým 
býti, péči míti, píliti, wachsam sein. — Jak 
dlouho: celou noc, přes celou noc b.. V., 

{)o celou noc, dlouho do noci. Us. — za koho. 
*oručil mu. aby zaň bděl. Pref. 53. — n koho. 
U nemocněno. Jg. — nad ěím. Vojsko bdělo 
nad městem. Flav. Nad pořádkem b. = k po- 
řádku přihlížeti. Šb., Š. a Ž. — v čem. 

V modlitbě. Ojíř., J. tr. — ke komu. 
K tobě bdí očí naSe. Pešín. — o něeo. 
Troj., J. tr. — na čem. Na modlitbách. 
Us. — s inťt. Bděl po lani se hnáti. Plk. 

— pH Čem. Při pnici. Res. 
BdiYOsť, i, f. Světoz. Wachsamkeit. 

Be. Ani be ani me (ani slova neříká). Vz 
Mlčeti. Ros., Lb. Ani be ani ce; Nezná ani 
be ani co. C. (Vz Hloupý). 

Beán, a, m. 1. Nováček na akademii. — 
2» Nedouk, nemotorný, nejapný člověk. Z lat. 
beanns., Jg., Mz. 107. 

Bebci = beptám. Výb. I. 



Bebe, bobi, bibí, n. (bolest). B. míti 
(u dětí). Us. 

Bebeéltai y, f. = puchr. Na Slov. 

Bebelka, y, f. = veS. Us. 

Beblati, beblám a bebli, beptám, bepoi, 
bebtiim, bebci, al, án, ání; bebtávati atd. 
= breptati, koktati, stammeln, stottern. Mus». 

— co. Rk. 

BeblaYOsť, i, f., koktavost. Das Stottern, 
Stammeln. 

Beblavi', bebtavý, beptavý, koktavý, 
zajikavý, breptavý, stammelnd, stotternd. 

Bebüi, y, m., bebtavý. Stammler, Stotterer. 

Bebtavec, vce, m. = bebta. 

BebtaTosf, i, f., beblavosf. 

Beéán, a. m., beČák, plaček, kdo často 
pláče. Koupil si bečany a ceníky. Us. Plnrr- 
maul. 

Bečár, u, m. = soudeČek. Na Slov., Plk. 

Bečeti, ím, 3. pl. bečí, beč, beče (Ic), el, 
enI; bečívati. Ovce, bei^n, jehně, kozel, 
koza bečí, blökt. Us. Hloupý, až beči (n. íliv 
nebečí). Us. To dítě pořád bečí (= plácoh 
Ü. Vsak ti žáci jen bečí (špatně zpívají). 
Ros. Kdo za koho ručí, ten i bečí (bědnjej. 
Jg. — po kom, za kým. Jehňata po ovcích, 
za ovcemi bečl. — s kým. Ovce s ovcemi 
bečí. — čím. Na ceremonii svatou celou 
hubou bečel. L. 

Bečidio, a, n., bečán, a, m.. beček, čka, 
m., kdo bečí, pláče. Heularscn, PIKrnnaul. 

Beěivý. B. kluk (plačtivý). 

Bečka, y, f., bečice, bečička = sud, Tonne, 
Fass. B. máselná, solní, smolní; na máslo, 
na sAl. Bečka soli, bramborův, másla, sfra, 
plev; b. na víno, jablka atd. Us. I*rázdnou 
bečku obraceti = čas mařiti. Jg. V bečku 
bez dna líti (Vz Maniv. Lb.). Jg. Celá b. 
plev (spatný dar). Z jmě bečky počínejme 
(o jinéťn mluvme). Za bečku stojí = za nic- 
ilřínl prázdná b., plná ticho stoji. Jg., U. 
Bečce dno vyraziti (průchod učiniti. Vz Ná- 
silný. Lb.). B. prázdná největgi zvuk vydává 
(vz Pýcha). — B. = Uiistý. 1^ jsi jako b. Us. 

Bečková sul = drobná v bečkách. Vys. 
Duhy bečkové. Bečkový filosof = Diogenes. 
Jg^ L. 

Bečov, a, m., mě. Petschau v Loketsku. Jg. 

Bečovní, od bečvy. Fass-. — B. t/io, n., 
posudní, povámé. 1546. Bier-, Braugeld. 

Bečva, y, f. 1. = bečka, — 2. Řeka na 
Moravé. 

Bečvář či bednář, e, m. Vz Bednář. 

Bečváma, y, f. Ďie Böttcherei. 

Bečvářský/ B. nůž, řemeslo, dílo. Jg. 

Böttcher-. Vz Bednářský. 

BečvářstVi, n. Die Böttcherei, das Binder- 
handwerk. Jg. 

Béda, y, f. = bida, Elend, Nx>th. Na bedu 
naříkati. Jg. BČda bylo (m. byla; o tom vz 
Včta bezpodmetná, ku konci). Na bčdu křičeli. 
1037. Gl. Uvadieše bčdu na lud. Rkk. Ale 
s ženou běda, za tu žádnej nedá deset krej- 
caru. Er. P. 354. — B. interj., hlas pohru žkif 
a bolesti, Wehe ! — komn. Bčda mnč nešťast- 
nému. V. — Kom., Troj., D. -^ na eo, na 
koho. Bčda na ty, jenž dary berou. V. — Kvač. 

— čeho. I vece Čech, ' ach bčda skiitka 
mého. Dal. — komn čeho. Běda nám tebe. 
Leg. — Pass. B. mnč »ediu otce mého. D, 



Bědácký — Bedra. 



5a 



Bédáťký. B. postava, Bk., elend. 

Bédák, a, bédař, e, m., ein Elen(ier. 

Bédákati = bědovati, wehklagen. 

Bědavý, lépe: bídný. Jg. 

Bederní bolesf, Lenden-. 

Bedienen. Wenn ich mich dos Wortes be- 
dienen kann. Smim-li se tak vyjádřiti. Mk. 

Bedingen, pocházeti z čeho, držeti se 
v čem. Ctnosť a nioudrosť jedna z druhé 
pochází. Ťim drži se v bohu život duchovní, 
jako závažím hodiny v bčhu se udržují. Zk. 
- Mk. 

Bédifi n. biditi, im, bídě n. bědč, 3. pl. 
bedí, íl, ěn, ění = bědovati ; toto je obyčejnější. 
Vz. Bédovati. — se. Puch. — se s kým 
o co, Karthago dlouho se s Římem o pano- 
váni bedila. L. — se čím, Rk., sich quälen, 
seine Xoth haben. 

Bedlec, dlce, m., Baumläufer, pták šplha- 
vec. B. obecný (běhal, brhlík, datlík, datel 
malý, drvolezka, myška, strkáček), zedni (zed- 
ník)'. Presl. — 

Bedliti, fm, 3. pl. bedlí, bedli, bedle (íc), 
íK eni: bedlivati = bdíti, wachen. ~ kdy, 
jak dlouho? Dó dlouhé noci b. Jg. V noci 
1). Bern. — na co. Na vyplnění nařízeni, 
štoreh. 

Bedlivě čísti, něco konati, studovati, se 
rozmysliti, poslouchati, uvážiti, V., pracovati, 
navštěvovati etc. Jg., fleissig, aufmerksam. 

Bedlivee, vce, m., bedlivý člověk, em- 
siger Mensch. Mus. 

Bedlivěni. Lépe: bdění. Jg. 

Bedlivěti, Öl, ění = bedlivým počínám 
býti. Jg. 

Bedlivost, i, f., dbalosf, pilnosť, snažnosf, 
pečlivosf, opravdovosf, Wachsamkeit, Emsig- 
keit Fleiss. Velikou b. o něco míti. Khit., 
Solf., V., J. tr., Nz. Nad dítkami b. míti 
Klát. S největší bedlivosti. V. S obzvláštní 
mlnosti a bedlivostí. V. B. na něco míti. V., 
Er., J. tr. B. něčeho míti. Nz. B. k něčemu 
])nložiti. V. Žádné bedlivosti nelitovati. V. 

Bedlivý (bedliv, a, o) = bdici, nespící, 
wach, wachsam. Tu celou noc bedliví byli. 
Háj. Ď. strjížný (nespíci). Kom. — B. — (lhali), 
pilný, pozorný, snažný, opatniý, čilý, hbitý, 
pracovitý', nelenivý, ochotný, pečlivý, \., 
wachsam, lieissig, betriebsam, emsig. Jg. V b. 
sond něco vzíti. Br. B. posluchač Br. B. 
pozor míti. Kom. — čeho: svého hospo- 
ílářstvf a na své cti. V. — nad čím: nad 
stádem. Kom., nad žáky. T. — lláj. — s in- 
finit- Bedliv byl jeho rozkaz vykonávati. Br. 
— jpH čem : při skoumání nějaké věci. Byl. 

Bedlně ^ bedlivě. Výb. I. 911. 

Bediný = bedlivý. Č. 

Bedlstvi^ n., bedlivosf, bdění. B. na mo- 
dlitbách. Živ. Jež. 14 

Bedna, ý, f. Mus. Do beden něco ulo- 
žiti. Us. Kiste. 

Bednář, bečvář, e, m., der Böttcher, Fass- 
binder. B. dělá z prutů v březových a lísko- 
vých na vlku (pořeznici, osní stolici, strýčku, 
dědku, kozlu) osnfkem (pořízem, stroužlcem) 
obruče (pružiny) a ze dřeva sudoviny (duhy, 
(lužiny, desky). V nich dělá útomlkem (vtě- 
rákem; vz Ůtorník. Vtěrák) ťitory, dává do 
nich dna a dělá káaě, bečky, škopíky, dřezy 
(Střezy), žbery, putny, vědra, sudy, Stoudve, 



konve atd. Obruče spíná sekáčem (beČvář- 
ským nožem) a vrbovým proutím a pobíjí 
kyjankou (pobíiečkou) a klínem Pt. 88. — 

Bednářské hoblUcy: obřcznice, macek 
(ležák), zejkovec, stíihovač, uběrák, hladík, 
klopkář, hlavník, cídič (h. dutý), příčníkář, 
beránek (uběrací, hladicí, s klopkou, hlavní- 
kový, cídici), karbovnik, nádobkář, sro- 
vnavač, drabovnik, věnečník, dražník, vý- 
žlabník. Jiné nádobí liromě Již inieno* 
váného: kladiva, stahovák, potahlik, kru- 
židlo, sekáč, skoble, hemerejz, znamcnář, 
páka na zátky, přitahlík, hkvičkář, prAra- 
zec, nytkovací kladivo, vtěrák (vz Vtěrák), 
hmoždinkář, čepník, tužjík, řezák, sudoměr, 
venhák, seulík, perlík. Šp. — Vz Vrtice. 

Bednařila, y, ř. — Bednařiti, il, ení. 

— Bednárna, v, f., dílna bednářova. — 
Bednářslcý. Vz Bednář. — Bednářstvi, n. 
B. provozovati. B-im se živiti. B. se učiti. 
Binderhandwerk. Bötcherei. 

Bedniti, im. 3. pl. bední, bedni, bedně (íc), 
il, ěn, ění; bednlvatí. — co: sudy (dno do 
nich dávati, spunden)., V., kamna (stavěti), 
Šm., kolo (ausschalen). Vys. — co čím : vrata 

Erkny (zabíjeti, vermachen), Us., rakev hře- 
íky!^ Sych. — se lide před kým : v po- 
koji před nepřátely (zatarasiti se). Hlas. — 
co do Čeho: zboží do sudu. 

Bédnosf, bědný, vz Bfdnosf, Bídný. Jg. 

Bědota, y, f. Lépe: bída. Jg. 

BědovánKy, pl. f., bědování. Kamar. 

Bědovati., duji, duj, duje, al, ání; bědo- 
vávati = bídným činiti, nuziti, elend machen, 
kränken, quälen ; stěžovati si, naříkati, weh- 
klagen, jammern ; se = biditi se, nuzovati 
se, Noth leiden • trápiti se, sich plagen, quä- 
len. Jg. Vz Běctiti. — co, ](oho: poddané 
(bídnými činiti), Br., zemi, Br. ; nohy ho bě- 
dují. Kat. Žer. — Kom., Trip., Ilar., L. — 
kólio ěím: těžkými pracemi. Br. — koho 
(^,) : lidí (—týrati). Uk. Léjje akkus. lidi, — 
na kolio: Bědují na matky své. Sych. — 
komn: Biskupu bědoval. Iláj. — kde: Jere 
miás bědoval na zříceninách Jerusalema. Ml. 

— nad kým, nad ěim. Br. — se kde, se 
s cim: Běduje se na tom dvoře, s tím 
dvorem. Ros. — Sych. (nz bídné žiti, trápiti 
so). Už mnohá lěta se s ním běduji. Ml. 
\'e světě se bědujeme. V. — Bs. -— se ěim: 
Ustavičným strachem a prací se běduje. 
Zav. — 

Bědovitý = bídný. Měst. bož. 

Bedmik«, u, m., J^, pimpinella, Biber- 
nclle, Pimpinelle. B. lomikámen, veliký, vla- 
ský. Jg. Pívej pivo s bedmíkem. Jídej úkrop 
s česnekem, budeš dlouho živ.' C. Sli isme 
mimo krámy, kde cukr prodávají, zval nás 
Blažek cukrář, dal nám po kusu bedrníku. 
Sved. 1509. Píme pivo s bobkem, jezme b. 
Er. P. 3G7. 

Bedro, a, n., bedra, y, f. (zastr.), bedérko, 
die Lende, V., čásť hřbetu fuiproti břichu. 
Přepásati bedra svá. Ros. Kdo krosnu dlouho 
nosí, toho bedra bolejl. Us. Bedra jelení^ te- 
lecí, zaječí. Jg., Bem. — Z tvých beder jsem 
pošel. Nebo ještě v bedrách otce byl (nebyl 
zplozen). Hebr. Na bedrách. Vz -ách. Do- 
stal se ti na bedro (pomstil se, sbil tě). C. 
1 Vz Msta, Trest, Výprask. Bedra si na ně- 



54 



Bedra — Běháše. 



koho brousiti =: na někoho se strojiti. 8m. 
B. 31 stehno, der Schenkel. Br. — J?. = lome- 
nice, hlaviný, prííčeli, svisle, štít, der Schild 
am Hause. I)., Jg. 

Bedmäka, y, f., slunečko, Marien-, 
Sonnenkäfer. Jg. Vz Beninka. 

Beduinové, kočovní Arabové v Arábii. Rk. 

Beefsteak (bifsték, ang.) u, m., řizek ho- 
vězího masa utlučenj", okořeněný a upe- 
čený. Rk. 

Beenügen sich, přestati na čem: najjedné 
kiini. Mk. Vz Přestati, Dosti míti, Spokojiti se. 

Begriff. Něm. ,im Begriffe sem, wollen, 
nahe daran sein,* vynáší se zvi. tvary slo- 
vesa. Sestra z domu odcházejíc plakala. Měl 
dceru jedinou a ta umírala, Br. Sen pak jej^ 
když slunce zapadalo, pojal. Br. A naplnili 
obé lodi tak. že se téměř pohřižovaly, Br. 
Ditě se již dávalo do pláče, ana přišla matka. 



VzHodíáti, Chtítij Chystati se. 

m.. {\ jiJ 
pádech, gt. Dinu atd. Kts.) — B,j=. běžení, 



Béh, u, m.j (v jiŽ. Čech. bih a to ve všech 



prttdkéjití, der Lauf. B. rychlý, Us., slabý, 
Troj.,honouci, V.,běhoucí (vz Běhoucí), Ros., 
ustavičnj^, prudký, spěšný. Zpátkem b. obrá- 
titi. V. Život jest ustavičný běh k smrti. B. 
dokonati, D., plniti. Troj. Rychlým během 
se vrátiti. Zák. sv. Ben. FŤÍmým během jsme 
tam přišli. Skut. Během strhnouti, vyraziti, 
poraziti, dohoniti. D. Pojď během. Us. Pusfte 
nás tam během. Sš. Pis. 427. V běhu býti. D. 
— Během rz skokem, ochotně, im Lauf, schnell, 
im Sprung, fíonoucim během. V. Během bě- 
houcim. Ros. Během chvátati (k cíli). Kom. 
Před smrti během utíkati. Rad. zv. Během 
běžeti. Aesop. — V běhu zi na ryMost. 
Flugs. Bez meškání byli v tom běhu hotovi 
koňové. Troj. — B. koňský, das Pferderen- 
nen. V plném běhu (koně) do sedla ^'y sko- 
čiti. Vrat. B. koní o závod. — Na béh z=z 
na krátko. Byl u nás jen na běh. Sm. — 
B. řeky, tok, der Lauf des Flusses. B. po- 
toku. Voda Jest v běhu. D. B. wšni, vrchní, 
Oberlauf, nižní, dolní, dolejší. Unterlauf. — 
B, života, der Lebenslauf. B. života konati. 
Br. Vyplniv běhu Života svého sto let. Solf. 
Vykonav běh tělesný. Solf. — B. hvězd, nebe, 
planet, světa, času. Í5. nebeský spatřuje, zpy- 
tuje hvězdář; z běhu svět«! nebeských něco 
předpovídati ; z běhu planet a hvězd hádati. 
V. Hvězdář běh hvězd rozvažuje. Kom. Aby 
hvězdy během časů pořádek rozměřovaly. 
Kom. Běh sluneční očima měřila. Troj. Buh 
b. světa řidl. Us. — B, školní, Semester. B. 
roční, zimní, letní, polouletní. — B.zz směr, 
die Richtung, B. hadovitý, klikatý, klikatici 
(při tělocviku), TS., hořejši, střední, doleiší 
(y zeměpisu). Nz. — B. hudební, Us. ; melo- 
dické běhy. Hd. — B. věcí, das Schicksal. 
B. světa, der Weltlauf. Křesťanův obecný b. 
jest protivenství snášeti. Kom. B. světa ří- 
diti. Br. — B. přirození, přirozený, der Lauf 
der Natur. Měsíc proti přirozenému běhu 
šel. Troj. Nemůžeme během přirozeným po- 
znati. Lom. Proti běhu přirozenému. Lk. — 
B. z=z obyčej, způsob, postup, jakým se co 
děje. Der Lauf. der Hergang einer Sache, 
Art. Rovným během (měrou); podlé obec- 
ného běhu; tj^ranským během (tyransky); 
starým během jiti ; šťastným a veselým bě- 



hem. V. Během válečným (válkou). Slušněj- 
ším během to způsobil. Jel. Tímto během 
všecko hjTie. Jel. Jestliže nemůž zbozen 
býti nižádným během. Ras. Běhu svého ne- 
měniti. Jel.Během válečným něčeho dobyti. 
Solf. Jakž b. vojenský dopustí. Troj. Poláci 
během ukrutným hubili království uherské. 
Let. 128* Přátelským během aby vSe byl« 
vyrovnáno. Bs. Kterýmkoiiv během. O. z'D. 
Ale pohnaný, když na Žalobě kterýmkoli bě- 
hem ztratí,' budto neohrazením práva neb 
odpovědi bez řádu neb jiným kterýmkoiiv 
bětieni, vždy při, v niž jest pohnán* ztratí ; 
Potom já tě všech těch běhóv Široce ä ro- 
zumně zpravím. O. z D. (Ond. z Dube). — Pr. 
B. zemský (Landesbranch in Sitte und Recht.) 
Ukázal list hlavní zemským během učiněný. 
Půh. Tedy JMt. své běhy s vaši radů chce 
jednati a pósobiti ve všech věcech; Ježto se 
v tom zavírá páně Jiříkuow běh. Arch. IL 
30. Na který běh a zpuosob mělbv nám 
král Ladislav vydán b^. ^rch IL 21Í — B, 
soudný, b. práva = rád práva, der Rechts- 
zug. Léčby půhon slušný strany odporné a 
skutečný soud slušným během aoŠli. Pr. kut. 
V běhu řízení, pře líčení. J. tr. — Běh, běhy 
=r událost, d^, příběh, případ, Geschichte, Be- 
gebenheit, Ereigniss. Běhy země vypisovati. 
Jel. O bězích židovských. Bel. Běhy řecké. 
Troi. Což jest ve dskách shledáno v tako- 
vých bězích. O. z D. V každém jiném běhu 
(případě) pomoc slibujeme. List. Ty znáá 
naše položenie, rci nám něco k našemu běhu. 
Št. — B. penězný, Geldkurs. Peníze jsou 
v běhu. D. Vzíti peníze z běhu ; bráti peníze 
vedle běhu (co platí). Us. — JB. r= útěk, die 
Flucht. Na běh se oddati, Solf.; na běh se 
s někým (s pannou) dáti. Háj. Na běhu je 
jali. Dal. Dali se na běh k městu. Troj. — 
B, stroje, kola, pily atd. B. kola, pily zmír- 
niti. Vys. — B, ženský zz měsíčné, cmýra, 
menstruum, Weiberzeit. Přestal jí oěh žen- 
ský. Bib. — B. =^ noha (u zvěři). B. zaječí, 
jeleni. Us. NaČ mám běhy (nohy) trmáceti*!* 
Puchm. — B,m hlaveň, der Lauf am Ge- 
wehre. D. — B. = Äon, stadium 125 krokův. 
Tur. Kr. — Také: zápasiště, die Lauf-, Renn- 
bahn. Troj. — JEř. = Kunststück, Slíbil do- 
vésti některakého běhu v alchimii a toho 
nedovedl. Záp. měst. 145L 

Běhací, Lauf- : stolice, kolo, stroj, Sp., Jg., 
noha D. 

Běhač, e. m. Dělník, jenž na^ kolečku 
vozí ku př. uhlí v dolech. Vys., Sp. — B., 
závodník, 

Běháěek, eka, m., pták, Baumhacker. V». 

BěhaČka, y, f., která běhá. Us. Na Mor. 
běhule. — 2. Kráva pořád se běhající. Us. — 
3. Hra, — 4. Běhanice, — 5. Béhavka, úpla- 
vice. Jád. — Jg. 

Běhák. a, m., Läufer. — Béháky (b., 
u, m.) = Děhy, nohy zvěři divoké. Us.^B. je- 
lení. Läufe. Boč. Polsky: skoky. 

Behalten. Nepomšené víno v barvě trvá 
(behält seine Farbe). Mk. 

Běháni, n. Dnes mám mnoho b. Us. — 
B., b. -se ^=pcjímáni se (o dobytka, o psech). 
D. — Jg. — Běhanice, e, f. Lauferei. 

Běhar, e. m. ^ běhoun. B. panský. Výb. I. 

Běháme, zastr. = běhal. 



Běhati — Bělehrad. 



ao 



Běhati. Vz Běžeti -= Béhati se, vz Po- 
jimatí 86. 

Béhátka, pl-, n., v zemi zapicliané obloučky 
z vrbových pnítů,^k nimž se volavci na hu- 
menci jmvazuji. Šp. 

Behaupten« Udržeti se, ubrániti se, uhá- 
jiti se v hrade. In der Burp^ sich b. 

Bébíivka, y, f., pri\jem, chvistačka, špr- 
kalka, Šp., tracení, Lk., úplavice, bčhavice, 
.sraéka, dřízdaéka, na Mor. dřiztoČka, der 
Banckfluss, Durchfall. B-ku míti. Us. Dostal 
b-ku od ustáni i. e. když se kdo ujde a na- 
pije. Lk. B. bílá, weisser Fluss. Čem. 

Běhavý, běhající y tékapý , laufsüchtig. 
Merkur byl posel b. Jel. — B., vrtkavý, un- 
%iüt. unbeständig. B. mysl, Kos., Život. Jel. 

— B. nohy =r héhcud, I^uíTttsse. Krok. — 
B, =r läufig, B. ženka, V., holka. Us. 

Béhla, y, f. béhlice, která se toulá; 2. 
nevěstka. 

Béhle ^ běžně, rychle. Aqu. 

Béhlee, hlce, m. = poběhlec, Flüchtling. 

Béhlofll, i, I., zkušenost, obratnosf, Ge- 
läufigkeit, Gewandtheit, Errahrung, Fertig- 
keit. B. T lidských věcech. Jel. 

Béhlý — béhavtj, běžný, rychlý^ schnell. 
B. pachole (hbité), Arch. lil. 37., chrt, proud, 
ras, L., oheň. Lauffeuer. D. — B.-=zbéhli), 
zkttienyy cvičený^ geübt, erfahren, gewandt. 
B. lékař. Krab. — v éem: Byl velmi běhlj- 
v lidských věcech. Jel. — ^. = chlipný, 
rilný, geil, liiufig. B. kurva, ženka. V., ne- 
věstka. Rvaě. — 5. = iycfde psaný. B. spis. 
To je obecné a héhlé, gang und . gebe. öm. 

Běhna, y, f., běhalka, zběhlice, randa, 
běhlá ženská. Hure. D. 

Běhouei, starý tvar, vz Divoncl. Béhcm 
l>ěhoucím běžeti.' V. 

Béhouu, a, m. B. rychlý (o člověku, o 
koni atd.). Tento kůň jest dobrý b., běhák, 
Läufer, áp. B. po světě, Lanastreicher .= 
tulák. V. Běhiinem byl miesta nemaje. St. — 
B. = rypocezený ze zemé. Exulant. V. — 
B. =■ kdo za ženami běhá. Weibemarr. — 
B. = fnladý vůl. D. — B. = svrchní kámen 
ce mlýne. Oberstein, Läufer. — J9. = točící 
se brus. Lauf. — ^. = rameno nužek, jímž 
se pohybiye. Techn. — B. = osaj čep, na 
kterém se co ó6raci. B. u vrat, u dveří. 
Angel, Zapfen. Bern. — B. =^ druhý páteř 
r íy i, osa. L. — B. = slabá sloj uhelná. Vys. 

— B. v hornictví = par nik, fedrovač = ná- 
dcnník, který na puře (káře, něm. Hunt) 
rudu n. kybře odváží. Am. — B. na přezmenUy 
der lilufer an der Schnellwage. Sedl. 

Běhounek, nka, m.. výrostek. Pacholík 
dnihý byl mladSf, tomu jména nepomním, 
než byl jest již b. Arch. 1. 178. 

Béhonuský. B. střevíce, hul. Bei-n. Läufer-. 

Béhudlný = toulavý. B. žena. Řt Vdovj' 
dóm od domu b. St. N. 3'2. 

Béhutný, běhutý, běžící. B.kůň. Kr. — C. 

Bechyně, ě, f., v hornictví komora na 
nulu, náěini atd. Erzkammer. Am., Pam. 
Kut. — 2. Mě. v Čechách, Bechin. Jg. — 
Beělinňaký, vz Slánský. 

Bei. Na mou věru. Přisahám skrze meč 
svůj. PravJm, králi, pH mé víře. Fl. C'hova 
dobytek o suchém listi. V. Vždycky . dobré 



mysli (gt.) býti. — Mk. — Bei der Hand- 
Po ruce býti. Něco na snadě míti. — Mk. 

Beilegen. Roztržky spokojiti, rAznice po- 
kojiti a smhmvati, spokojiti a porovnati, 
rovnati. — Mk. 

Bej, e, m., u Turküv. Der Bei. 

Bcjhelcef, beJhelěif = kulhati. Vz Kulhati. 

Bek, u, m. On v bek (dal se do pláče). 
L. B. kozí (bečení). Das Blöken. 

Bekati, ám, kej, kige (íc), al, áni; ble- 
kati, bekávati, blekávati, heknouti, nu, knul 
n. kl, knuv n. bek (bekši). utí, blöken. B. 
= be někomu fikati, anblöfcen. Jelen, srnec 
beká = bečí. 8p. — na koho: Co ty na 
mne bekáš ? Kos. — komu : Co ty mi bekáS V 
Ros. — se, (o jeleních): Jeleni se bekají = 
se běhigi. Srn., Rk., sind in der Brunst. 

Bekenn er sein, přihlafiovati sek čemu. Mk. 

Bekot, u, m., bekáni ovcí. Das Blöken. 

Bekriegen. Bojem někoho podstoupiti, 
podejíti. Dal. Válčiti, válku vésti s kým. 

Bekyně, ě, f. Poltemonne. B. = ieny a 
panny, klášterm život vedoucí, avšak nesouce 
vázány sliby; sestry Šedé, milosrdné; ženské 
jisté sekty. Z střlat. beguina, beghina. Mz. 
1()8. ~ B. = panna do starosti. Rokyc. — Jg. 

Běl, e, m., běl., i, f. Bel obilná, eine Art 
Weitzen (pšeničné obilí) ; přední (nejpěknější 
bílá mouka), Mundmehl, V., pšeničná (tak- 
též). Jg. B. pšeničná (mouka); B. a med a 
olej jídala jsi ; B. a olej i med khidlas před 
nimi; Desátý díl běli smíšené s olejem. Br. 
— B. olovná, Weissblei, kremská, antimo- 
nová, barytová, jelení, královská, minerální, 
nerostová, nová, surmíková, vídeňská, zin- 
ková, základní, Kh., ševcovská, Federweiss. 
Rk. — B. = blána, dříví ve pni nejmladší. 
Rostl. — Na Mor. srdéčko u rostlin (hlavatic^). 
D. — B. = slanina, jelení, srnČí, dančí luj 
a sádlo černé zvěři. Das Weiss. Šp. — B. =: 
bélmo. Vs. B. = ryba jistá. Weissfisch. — 
B. dobrá, druh vina, Heimischgelb. Vz 
Vino. Us. (Sk.) 

Béla, y, f. (Rk. píše: Bělá, é, f.), mě. 
v Boleslavsku. Weisswasser. Jg. V obec. 
mluvě : V Bělým. Vz A. — B., potok v Lito- 
měřicku. — B., jméno bilé krávy. — B.] bílá 
houska. Na Mor. — Jg. 

Bělácrkev, Weisskirchen. Nové Kostely. 

Bělák, a, ra., Villach ; 2. alpský zajíc, Alpen- 
hase. — B., u, m., rostl. B. hořký (kříšf, 
prašivec, houba), Bitterlin; bíl^ hrách. Jg. 

Bělaseti = modrati; bělasiti = modřiti. 
Na Slov. 

Běla§ý, bělavý, světlý, modrý. Bern. 

Bělati se (běleti). — kde ěim. Co se 
tam na hoře bělá? 0. — Les v dolině sněhem 
se bělá, glänzt weiss. — 

Bělavý. weisslich. B. mléko, vlasy. Us. 
Vz Víno. 

Bělboh, a, ra. ^^ bůh světla u pohanů 
slovanskvch. Jg. 

Běle barviti. ^^. 

Bělehrad, n, m., Bělohrad, Bělhrad. B. 
amautský v Albánii; bavorský, Weissenburg ; 
chor\*atský, Stari Zadar; český, v Bydžovsku; 
karlovský či sedmihradský (Karlsbiu-g); krá- 
lovský ěi stoInÝ (Stuhl weissenburg, v Uhřích) ; 
pomořský (Belgrad, v Pomořanech); srbský 



56 



Bělehrad — Benátky. 



(u Čechů dříve i: řecký, dolejší). S. N. -— 
Bělehradský, Us. — Bělehradan^ a, m. 

Bělený, -en, a, o = bílý. Na Slov. 

Bělestvúei, bělostvúcí. B. Hza. L. S. 

Běleti, ím, 3. pl. běleji, el, enl = počínám 
bílým býti, weiss werden. V. — Den bělel 
= svítalo. Ü8. — se. := bílým býti. — se 
ěim. Vhtö starostí se mi bělí. Jg. B. se 
oděvem. C. Sněhem se bělá (loaka). Er. P. 
196. — Jel., L. — se od ěeho: Vrch od 
sněhu se bělí. Jg. — se kde, kdy. Sníh 
v dolině, na polích se běli. Onen vrch přes 
celý rok (po celý rok) od sněhu se bělí. Jg. 

Belgově, žili v severní Gallil. — Belgický-, 

— Beufie, e, f., severně od Francie. 
Belhaě, e, m. Der Hinker. 
Belhati, na Mor. = kníhati. ^ 
Belhavý = chromý, kulhavý, St., hinkend. 
Bělice, e, bélička, y. f., ryba, úkleje, 

úklejka, plodíce, Weissnsch. É. zamodralá, 
jezemí. D. Běličky vody zajíěky, jahůdky 
lesa lahůdky. — B. = bélavé hrušky. — B. 
= Blässhuhn, V. — B. v botanice, vrba Wtó, 
Pottweide. — B. = bUá zemé, — B. = bě- 
lidlOy die Bleiche. D. — JB., druh třešní, 
ranná, zeitige Weisskirsche. Us. 

Bělič, e, m. B. plátna. Bleicher. — B., 
válchář. Plk. — B., štětka, Us. na Mor. 

Běliči. V. — B. štětka. Us. Tünchpinsel. 

Běliěký = bílý. — Běliěky, f., pL, bě- 
lidlo. — Vz BěUce. 

Bělidlo, a, n., die Bleiche. B. rychlé. Sp. 
B. na plátno, na vosk. D. Dáti přízi do bě- 
lidla. Us. Utekh^ čertu z bělidla <o ěemé, 
špinavé ženské). Vz Tělo. C., Lb. — 2. B., 
čtm se co MIL Bleichmittel. Mýti se bělidlem. 
Ben. V. — 3. BíU líčidlo, Schminke. 

Belik, u, m., vz Kbel. — Bělik, a, m., 
pták, Weissarsch. 

Bělina, y, f., mastná, bílá zem. Us. 

Bělisko, a, n. = bělidlo. Koll. 

Běliti, ím, 3. pí. bělí, běle (ic)j il, en, ení'; 
běUvati, weissen. Obyčejně: bíliti, vz toto. 

— co : zuby, Ras., dřevo = kůru osekati ; 
kovy = přepoufitěním bílé činiti. Vys. — 
eo kde. Vosk na slunci. Jg. 

Bělitký, běloučký. B. nožica. Kkk. 

Bělizna, y, f., bílá kožešina. Klát. — 2. 
Bílá země. Novot. — 3. Bílé prádlo. D. — 
B., rostlina, pella. Jg. 

Bělkový, Eierweiss. — B. mok (v oku). 
Krok. 

Bellerof-on, gt. -onta, m., syn Glauka, 
krále korinthského , usmrtil potvora Chi- 
maera. Vj. 

Bellon-a, y, f., řím. bohyně války. 

BellOTakové, národ v belgické Gallii. 

Bělmo, a, m. B, na dřevě == blána, běl, 
Splint. — B, v oku, das Weisse im Auge. 
Zřítelnice oka v bělmu sedící. Kom. — B, na 
oku (bílá n. Šerá blanka, cink na oku), Staar. 
Oko bělmem se potahuje. Jg. Míti b. na oku. 
Us. B. šlo s očí. Br. B. s oka sříznouti, 
vzíti, sníti. D. Voda proti bělmu. Čem. B. 
8 oči sloupiti. Lk. — B. někomu dělati = na- 
lhati, slwovati, šiditi, Vorspiegeln. Jg., 
Lb. B. na oko (předstírání, těšínská jablka). 
Jg. Mail bělmo pýchy. Boč. Dělá jim b. na 
OKO. Ď. I to bělmo rád by mu z oka vzal. 



(Vz Kleveta). Č, Spadlo mu b. s očí = ko- 
nečně přece poznává, vytržen jest z bludu. 

BělmoTý. B. koření. Star-. 

Bělný = bílý, Hus. Vezmi 3 mlíy mouky 
bělné; Ať jsou z mouky bělné koláčové ne- 
kvašení. Br. — 2. Snadný k bíleni, B. plátno, 
Us^ leicht zu bleichen. 

Bělo. Něco na bělo barviti. Us. Na l>élo 
někomu něco říci (zum Scheine sagen). Sm. 

Běloba, y, f. (bílá barva kr3rcl), Weies- 
bleierz, obsáhlý e kyselinu uhličitou a ky- 
sličník olovnatý. Vz Těživec. Bř. B. kremžská 
(kreraežská. Nz.). zinková, barytová, S. N., 
anglická n. břídličnatá, benátská, cínová, 
čistá, hamburská, holandská, ianovská, k ná- 
těru spodnímu, lupková, olejna, perlová, 
pražská, tyrolská, půdová, vizmutová, v oleji 
utřená, zinková. Kh. 

Bělobárna, y, f. Bleiweissfabrík. 

Bělobna, y, f., továrna na bělobu. 

BělohlávoK, vka, m., pták. Weisekopt 
(orel). 

Bělo-hlavý, D. ; -houbek, bka, m., Weiss- 
maul: -hrdly. 

Bělohrad, vz Bělehrad. 

Bělocli, a, m., bílý Člověk. Ostatně vz 
Bělouš. 

BélO'krétý, Rostl.; -lici, -nohy, Jg.; -«o- 
ska, pták; -oký. V.; -ramenný ; -rouchy; 
-řiť, i, "řitka, y, f., řit, a,m. , pták (na Slov. 
jiřice); -rnký. Jg. 

Bělost, i, f. Sněžná b. Die Weisse. Nt. 
B. sněhová, Troj., b. nehtů. V.,* dřeva pod 
kůrou (blána), Splint, V., b. v oku (bělmo). 

Bělostkvouci, bíle se stkvějíci. Br., Kom. 

Bělostkvělý. Ch. ~ Bělota, y, f., bě- 
lost. St. ski. 

Bělotok, u, m., bílý tok, neduh. D. Mutter- 
fluss. — 

Běloučký, bělounký =r bílý. B. race mi- 
lují cizí namáhání. Km. 

Bělou6, e, m. (kůu), Schimmel. Někteří 
chtějí i-aději : bron (Šb.), brun n. brůna. Ale 
slovo „brůna** nenalézáme v tomto významu 
jen v :^ Sv. Martin přijel na brůně (napadl 
sníh). Že však tohoto slova dříve více užívali, 
viděti z toho, že máme vlastní jméno Brůna. 

— A Bron máme jen v Mat.^ verb. Tedy 
může zajisté i bělouš stati. Sm. (S. a Z.) 
O -Bron" vz Bron. 

Bělovaěka, y, f., vz Vino. 

Bělovlasý, weisshaaríg. 

Bělozuby, D., weisszähnig. 

Bělpuch, u, m., bielpuch (zastaralé) =: 
pergamen. Das Pergamen. Snad ze střněm. 
buoch-věl, ags. boc-fel. Mz. 110. Daj Cechóm 
bělpucha a černidla do vole. Dal. 

Bělůci, běloučký, bílý. Kat. 1096., 2329. 

Bel-U8, a, m., řeka veFoenicii; 2. modla 
indická; 8. král a praotec několika národů v 
východních. 

Belvedér, u, m., z it. belvedere = pěkný 
rozhled. V Praze: Letná. Leten, S. N., nyní: 
Sady korunního prince ltudol&. 

Bělý = bílý. 

Belzebub, a, m., z hebr., bůh Filistinských. 

Benátky, tek, pl.. í. Vz Cechy (stran 
skloňování). V Benátkách. Ros. Venedig.— 
Benátky, vystouplá voda na zpAsob jejsera, 

— J?., aüm nevěstek, — B., mé, v cech,. 



Benátky — Bérce. 



57 



Bmatek. — Benátčan, a, m. (pL -Bé). — Be- 
náiéankay y, f. 

Benátský. B. moře, V., mésto, barva, 
mýdlo. Jff. Venezianisch. 

"Benedikt, a, m., Beneš, Benda, Benata, 
Beneda, Benák, Ben, Benek. 

Benediktin, a, m., řeholnik sv. Bene- 
dikta. — Bůttidiktinka, y, f. — Benedik- 
tmshý. B. kláSter, řád, zákon. Us. Benediktiner. 

Benelimen sieh, miti se, chovati se, či- 
niti se, vésti 8i, počínati si. 

Bened, e, m., vz Benedikt; 2. závistnik. 
Befi. 

Benešov, a, nt, Beneschau a Bensen v Ce- 
chách. Jg. — Benešavan, a, m. — Benešovský, 

Benevent-nm,'a, n., mě. v Samnin. 

Bengálský. B. oheň (64 částí ledkn 2B č. 
síry a 16 č. surmy, Spíessglanz. VSe se dobře 
utiuČe a potom smíchá.) S. N. 

Beikoyy. B. oko = závistivý, neidisch. 

Benzoan, n, m. B. cinchoninný, drasel- 
natý, ethylnatý, rtutičnatý, sodnatý. Kh. Ben- 
zoeeaueres Salz. 

Beptati, vz Bebtati. 

Beqnem, něm. Pohodlně, příhodně, při- 
ležité. Pohodlní (volní) páni neradi se prací 

Sřetrhnou. Hoví si; přejí si pohodli ; činí si po- 
hodlí. Mnohý se rozhosti, aby si pohověl. 
Sr. Uvelebil se na pohovce. Brt. 

Bér, bru n. béru, m., rostlma, Fench. B. 
přeslínkovilý, sivý, zelený, německý, vlaský. 
Jáhly brové n. bérové. Brová n. bérova 
kaSe. D. Jest toho jako bm (mnoho). Má 
vSf jako bru. Us. LepSí proso nežli bér (lépe 
prositi než po horách bnlti, po cestách lou- 
piti). Mns. 

Beran, a, m., beránek, nka, beranec, nce, 
beráneček, čka, m., berance, ete, n. Beran, 
pl. berani^ ne: berané, vz é; ale: dřet^éné 
beranj stojí v řece. Bs. — Beran (der 
Widder^ : hřívnatý, stepný, chlumni, vlaský, 
španělský, anglický, sediský, mnohorohý, 
široocasý, dobropředhorský, dloiihoocasy, 
kmtorohý, africký, giiinejský, thebský ; stádní , 
chlipný, plodný, řezaný (skopec), zlatorouný. 
Jg. Beran se zlatýma rohama. Er. P. 63. B. 
po rounn poznán bvvá. Kým. B-na po^ ronnn 
poznáS. C., Lb., Pk. Maso z berana. Sp. Zdá 
ae býti co ovce, ale trkal by co beran. 0. 
Dělá se beranem, ale trká co kozel. Jg. Z vlka 
nebude b., ani ze psa ohař (slanina). Jg. B. 
vlku kalí vodu (Zlý zlému škodif hledí. Vz 
Podobný). Lb., Jg. Jest na něho laskav, co 
vlk na oerana, kočka na myS. Jg. Milují se 
|ako vlk a b. Jg. Houserem berana vylouditi 
(málem mnoho). V. Bádby b-a houserem vy- 
loudil. Vz Vtipný. Lb. Poruč vlku berana. Jg. 
B. se na své rohy spouští. Jg. Vůl berana 
porodil. Jg. Tu počal (jak říkají Čechové) 
b. trkati a lev řváti (zpěčovati se). Pam. 
Kut. Těžko berana s vlkem smířiti. Č. B. 
v něm sedí (Vz Svéhlavý). Č. Chodí jako 
ovce a trká jako b. Č. Beránčí tvář a vlčí 
srdce. C. Kadělአse co beran ,v horku. Sp. 
MršC valachem berana, budem skákat ,do rána 
(hraj smyčcem na struny). Vz Vůl. C. Starý 
beran tvrdý roh má. Mt. S. Beran bečí me, 
když beránek meči be (mladý se starým ne- 
souhlasí). Lb. — Beran (s příhanou) =: český 
bratry nekatolík. Us. — B, = dlouhé tlusté 



dřevo s železnou Mavou, kterým zdi bořívali. 
Der Sturmbock, Mauerbrecher. Udeřiti v zeď 
beranem. B. bořicí. V. — B. = těžký kun 
železa n. dřevo s hrubou hlavou a držadly, 
železem okované ku vbíjeni kolu do země. 
Die Kamme, der Bammbock, Rammklotz, Jg.j 
Rammaschine, beranidlo, stroj beranicí, stroj 
beranovy Johlovadlo. Nz. Beranem kolí, jehly 
zarážeti.' Kleště drží berana za ucho. Vvs. — 
Dále pak i strcj, v kterém dotčený oeran 
provazem nahoni se tahá a na kůl n. jehlu 
spoušti, aby do země lezla. Vys. — ^. ?= 
trám na hořejší straně ot\'oru do parny, ko- 
bvla. Doucha. — B. dlaždici (k rovnáni 
dlažby), pavouk, PüafiteiTamme. Vys. — B. 
znamení nebeské. — B., beránek: kožicli n. 
podšívka bei-ani n. obložky. Beránkem pod- 
šitý kabát. Jg. Po beranu ho skropil (kožich 
mu vyklepal, vybil mu). Jg. Na berana koho 
vzíti == na záda. L. — Bo beranu lézti = 
čtvermo. D. — B., částka stavu tkadlcov- 
ského. Klinke. Us. — B,y trám podkrovní 
celý krov nesoucí. Us. 

Éeranéi maso. Hlas., krotkosť, mimosf, 
kůže. Lamm-. 

Beraněina, y, f., berančí kůže. Ijammfell. 

Beranee, nce,m., beránek; 2. bylina, be- 
raní jazvk, celník, Jg. ; 3. homikolečko. Světoz. 

Beranek, nka, m., da« Lamm. B. neml- 
sazený, pozdní, tichý. Jg. Chodi za ním jako 
b. za ovcí. Vz Nohsleda. Prov. Jg., Lb. B. 
bečí. Kom. Milosť Iva v beránka proměnila. 
Jg. Liška chytrá beránkem pokryta. Jg. Ty 
b-ku ! (tichý jako b.). Pk. — Jest to b. = 
Ucmnémik, Nevinný jako aegyptský beránek, 
který hrvze. L. — B, bozi 1. Kristus, 2. po- 
svěcená "hostie. Šm., Jg. Beránku boží, jenž 
snímáš hříchy světa. Us. — B. velikonoční^ 
das Osterlamm. — Beránky := k&že beraní, 
Jg. Oděv beránky podšitý. Us. Muž s ro- 
bami chodí a žena v bertinku. L. — B. na 
rostlinách^ kočičky. Jg. — JB. = heran k be- 
ranění, Vz Beran, llaadranimel. 

Beranétl, ěl, ěni, beranem se stávati. — 
Těsto beraní (dobře kyne). Us. 

Berani, beranovy, beráneí, Widder-, Ham- 
mel-, Schafs-. B. nožky, kožich, kůže, maso, 
rohy, mlýn (větniý, ]enž na beranu stojí), 
jazyk (rostlina). Jg. — b. hlava = hloupá. Jg. 

Beranice, e, f., kalhoty, čepice (z beraní 
kůže). Jg. 

Beranici, berano\^ stroj, vz Beran. 

Beranidlo, a, n. B. s kleštěmi, strojové. 
Vz Beran. Nz. 

Beranik, u, m., zaražený kůl; b., a, w., 
kdo kůl beraní, Pfahlschläger. 

Beranina, v, f., skopovina, Ros., Lämmer-, 
Schöpsenfleisch. 

Beraniti, im, raň, 3. pl. -ní, il, ěn, ění; be- 
rani váti = beranem zatloukati, raminen, ram- 
meln. — co: jez, kůl, dlažbu. Us. — co 
čim : dlažbu beranem. — do koho = mlu- 
viti komu do duše, an nechce rozuměti nebo 
poslechnouti. Brt. — co, kde, kdy: u jezu, 
za dne. atd. 

Beránkový. B. maso (berančí). V. 

Beranovy. B. rohy, Us.; stroj, beranidlo. 

Bérce, e, m. = bráč. B. berní královských. 
Výb. I. Cuzieho zbožie b. (krádce). St. ski. 

Béree, e, n., holeň, Schienbein. B. složeno 



58 



Bérce — Beschränken. 



z kosti hnátové (holena) a z kosti lýtkové. 
Ssav. — B., vz Váhy vozové.^ 

Beri^i = výbéríí dani. Št. Steuerein- 
nehmer. 

Berdo, a, n. (z fr. Bordeaux ? Jg. či z : verre 
ď eau ?), Dáti si b. = opiti se, veselý don 
si učiniti. Dal si b. = notně se napil. Us. 

Bepec, ree, m., bemik, berní. Bérci také 
vtom hřeší, ^ že úkol beru rovně, alezámazné 
beru těžce. St. Vz víc v Gl. 

Berenik-e, y, f., královna aegypt., známá 
krásnými vlasy. 

Berezina, y, f., rus. = Březina, řeka 
v Husích. Jg. 

Bergamotka, y, f., hruška; o původu vz 
Mz. 109. 

Bergstein, ulice v Praze, Peršt^n, Ka- 
menec. Na Kamenci. 

Berchati se = nesnadně jití, schwerfällig 
gehen. Jg. — Ten seberchá. V již. Če<;hách: 
zberchat se, vyberchat se = pozdvihnouti 
se, sebrati se. Kts. 

Berkán, u, m., tkanina ze žíni, zclilupův 
velbloudích, kozích, z vlny. O původu vz 
Mz. 109. 

Berko, a, m., kdo rád bére. Na Slov. Pk. 

Berla, y, f.; Špatně: berle, e, f., Brt; 
v již. Cechách: berdle. «Kts. Stab. B. pa- 
Htýhlcái)it\)yKom.^hiskiip8ká, Br., královská^ 
V., hlasatélská, věštcův. Nt. Scepter. Berlu 
královskou míti. V. Pod berlou krále hi- 
spánského. L. — B. = ÄiW podporná chro- 
mých. Jg. Die Krücke. Choditi na berlách. 
Kos. O berle choditi. D. Má se co chromý 
na berle. Bos,, Ö. (Vz Chudoba). B. jedno- 
duchá, dvojitá, strojná. Cn. — ^. = držadlo 
u kosy^ ifs., na mizdřicim noži. D. Vz 
Berlík. — B. = dlouhá hůUs křížem, na 
které vy- cvičený cbuvec hvízdáním vábí; 
také větev s rozsochou do ^země zaražená, 
ku které výr přivázán jest. Sp. — Berlička 
u Špnihle větvička, která se podobá ber- 
ličce. Šp. 

Bergleder: hyzna. Am. 

Berlik, u, m., držadlo u kosy. Kk. Vz 
Berla. 

Berlin, a, m. — Berlíňan, a, ni., pl, -né; 
Berliňanka, y. f. — Berlínský (vz -ský). B. 
modř; po beríinsku. 

Berlo-nod, e, m. ; -vládce, -vládný, Rk., L. 

Berma, y, f., od bráti (Berme, slov. slovo). 
Sloje mohutné těží se v stupňovitých pře- 
stávkách (tera^enfönnig), iež dohromady slují 
berma ; jednotlivá = láva, lávka, lavice ; a když 
se strhuje, slově práce „strž** (Stross). Am. 

Bema, y, f., město Bern ve S\'ýcařích; 
2. bemiční iiřad, Steueramt. 

Bernard, a, m., Bernhard. 

Berně, ě, f. B. sloula v Cechách obecná 
pomoc královi, pomoc pro obecné dobré. St. 
Daň, plat, poplatek. Vz konec článku. Die 
Steuer, Abgabe. B. zemská, z hlavy, nová, 
ze živnosti, z nápoje (nápojnl), pivní, po- 
travní, domovní, z dědictví. Jg. Bemi pla- 
titi, D., dávati. Us. Lidi beměrai obtěžovati, 
Háj,, V., utiskovati, Us., \7ssavati. Kom. 
Nová b. na púl úroku svolena. V. K bemi 
dodávati. Jg. Dodavek k bemi. D. Úřed- 
níci, kteří na berni sedie. Arch. I., 47. Vz 
víc v Gl G. -— Berně se strany beroucího, 



daň se strany dávajícího, platícího. Vz Dtó. 
Sp. — B. ^= hernični ťiřadj bema, Steuer- 
amt. D., Kos. 

Berné, ého, n., daň. 

Bemi, Steuer — . B. úřad, služebník, 
úředník (výběrčí), kniha. Jg., D. — Berni, 
iho, m., výběrčí, Steuerbeamte. 

Bemice, e, f., dum bemičný. Steuerhans. 

Bemický. B. služba. Kos. Steneramts- 
dienst. 

Bernietvi, n., služba bemická; 2. úřad 
bemický (dústojnosf i místo). Br. Stonerarat. 

Berniéný, Steuer-. B. písař, úřad, Jg., ulo- 
žení, úředník, okres, arch, kniha (k. po- 
platní), pokladnice, ředitelství, obec, věc, 
záležitosf, zlatý, rok (poplatní), Čára, patent, 
zadržalosf, list (poplatní), zřízeni, lhůta, J. 
tr., správa, správce, kontrolor, účet, de- 
ficit, půjčka, náhrady, exekuce, fond, i^eníze, 
dozorce, katastr, povinnosf. Šp. 

Bemik, a, m., aúchodni, celník. V. Steuer- 
einnehmer. 

Bemosf, i, f. Habsucht. — B. peněz. 
Gangbarkeit des Geldes. Jg. 

Ber&ový. B. peníze = bemičné. 1590. 

Berný ^rr ku bráni náchylný, lakomý. V., 
eigennützig. Soudcové nemají býti bemi. V. — 
čeho. Úředník darúv bemý. V. — 2. Co se 
hráti wá, nehmbar. Berné peníze = běžnť', 
gangbar, landläufig. V. Něco za berným peníz 
bráti. Etwas ftír bare Münze nehmen. Šm. B. 
peníz --I- zloděj ; neberaý peníz = prosták. Č. 

Beroun, a* m., mě. v Čechách, něm. Be- 
ranu, lat. Berona n. Berauna. Dříve slulo: 
SlavoŠov. Má hochy z Drážďan, ale žádného 
z Berouna, — Berouňan, a, m. ; Berounankit, 
y, f. — Berounský. B. koláče. — 2. Bahren 
U Olomouce. Jg. 

Berounka, y, f., řeka v Cechách. Beraun- 
fluss. Sluje Mže a u Berouna jméno své 
mění. Jg. 

Berounsko, a, n. Berauner Kreis, Gebiet. 

Berounský, vz Beroun. 

Berounek, Ška, m., beránek. Us. Lampcl, 
Lämmlein. 

Beru, vz Bráti. 

Berunka, bedníňka, y, f., slunečko, pe- 
lesa, bemška. B. tečkovaná. Sonnenkalbel. 

Berunka, v, ť., beránek, das Länunlein. 
— 2. B., Assel, Kellerassel. Kom. B, obecná . 
prasátko n. sviňka n. ovečka. — 3. = be- 
mnka. — Jg. 

Beryl, u (e, Br.), m. drahý kámen; je-li 
bledě zelený, akvamarin. Kat. 972. Vz Sma- 
ragd. — Berylový, B. barva. Beiyil-. 

Beryt-us, a, in., mě. ve Foenicii. — Be- 
ryťan, a, m. — Berytský. 

Bé», a, m. ^-zlý bňšek pohanský, zástupce 
vSeho zlého, jehož jméno v dobách křesťan- 
ských přeneseno na ďábla. Jir. Ein böser 
Geist ; Teufel. Běsa míti (ďábelství, vzteklým 
býti). Jg. Byl v ni b. Pass. Z někoho běsa 
vyhnati, vypuditi. Pass. Ty vraže, líěs v tě ! 
Rkk. 12. — B. poledni, rána morová. Jir. — 
J?. 11, m., psi vzteklosť. Hunds^vuth. Na Slov. 

Beschönigen: obaliti, omluviti, s obalem 
říci, zastříti, Darvu čemu dáti. Vz tato slova. 

Beschränken sich,^ přestati na něčem ; 
na Mor. : úzkobiti se. Člověk se musí vfteH- 
jak úzkobiti. Nemusí se tak ů. Též: obcho- 



Beschränken — Bez. 



59 



diti 8 málem. Brt. — Beschränken etwas: 
meze ukládati, vyznamenati, vyměřiti; v me- 
zech držeti ; neoati, aby něco z mezi Bvých 
vystonpilo, aby přes meze své sáhnlo; ně- 
čemu meze vytknouti. Mk. 

Beseda, besédka, besídka, besideěka, v, 
f. — JB. = slovo, feč, die Rede, das Gespräch. 
Na Slov. — B. = Ťiářeciy dialekt, Mundart. 
Jistě i ty z nich jsi, neb i řeé (slav. bibl. 
beseda) tvá známa tebe Činí. Br. (V češtině 
»e tohoto slova v tomto smyslu neužívá.) — 
B. = spolek, schúska, posedění společné, krato- 
chvíle, Unterhaltung^ Gesprach. Jiti na be- 
sedu (návštěvou). ÍJs. na Mor. Ženám slusi 
v domě pobývati a ven na besedy nevybí- 
hati. Rvac. Besed, tancův, her atd. sobě za- 
povídati nedáme. Kom. Nebo zdaliž to není 
znamení vážnosti, že anděl Páně s nebe přijda 
k ni B poselstvím, ne někde na besedě aneb 
po sousedech, ale doma ji nalezl. Br. — B, 
= kvas, hodováni, Banket, Schmaus. St. ski., 
Kom. — B. = misto, staveni pH domě, v za- 
hrcutáák, kde se hocoH atd^ chladnik, altán, 
LuBthaus, Gartenlaube. V. Zahrada ozdobena 
bývá besedami. Kom. Besídka k jídlu. D. 
Na b-dě se ukazuje dívka nebo ve dveřích 
a okně. Žalan. Nic ctnostem Škodlivějšího 
není iako někde na b-dě seděti, po ženách 
oči pástL Lom. — J3. vůbec mistnostK zábavám 
ustanovená (v tomto smyslu slova tohoto nyní 
nejhustěji uživme), ressource (resurs). Býti 
Členem^ údem besedy ; do b-dy choditi ; v b-dě 
se baviti, v karty hrati, přednášeti, noviny 
čísti, tančiti, se scházeti atd. — £. = zábava. 
B. taneční, večerní. Rk. — B,=i trháte, ná- 
niéstiy Marktplatz. Br. Na besedě n. po ulicích. 
Jel. 

Besedái^, e, m. Lustgärtner; 2. Plauderer. 

Besedii^té, ě, n., místo zábavy. 

Besediti :=? mluviti St. Ski. — s kým 
o d.em. Rk. 

Besední píseň, Jg., zpěv, C., dilm, ples 
atd. 

Besednik, a, m., společník, hodovník. 

Besedovati» kvasiti, hodovati. — Tetřev 
tam beseduje = se zdržuje. Sp. 

Béseti, Im, 3. pl. -ejí, el, en, ení r= vztekati 
se, Jg.. rasend werden. 

Besídka, y, f. Vz Beseda. 

Běsiti, im, 3. pl. běsí, běs, běse (ic) il, en, 
ení ; zběsiti =: vzteklým činiti. — koho čím : 
odporem (rasend machen). 

Besitz. Na zboží, na statek, v statek, 
v dům někoho zvěsti. Mk. In den B. einfuhren. 

Beskyd, a, m. ; hora na hranici mezi dvěma 
vyššími, přes kterou se chodí. Na Slov. Čáflť 
Tater. Obyčejně v pl. Beskydy. Jg. 

Bésně si počínati, wüthend, rasend, wahn- 
sinnig. 

Bésnéti, ě1, ěni = běsným se stávati. Jg. 

Bésnice, e, f., běsná žena. Pass. 

Bésník, a, m., běsný člověk. Pass. 

Běsniti, ím, il, ěn, ěnl. proti čemu. Běs- 
nichn protiv mečem z hrada tesajůciem ( = 
lité sekati). Rkk. 18. 

Bésnost, i. f., vzteklosť. Tys. 

BésnoTati = běsněti. Br. 

Běsný, běsem posedlý, vzteklý, Br., wü- 
thend, rasend. 



Besteck: nářadí stolhí, ranhojičské. Rk. 
Rusky: příbor. 

Bestehen, skládati se, složenu býti z Čeho, 
sestávati z čeho; zavírati, obsahovati, držeti 
v sobě něco. Mk. 8p.: záležeti z něčeho. 

Bestianský chlapče! — Bestialita, y, f., 
= zhovadilosC. Rk. 

Bestie, e, f., z lat., Šelma, divoké zvíře; 
zhovadilÝ, rozpustilý člověk. To je b. ! Ty 
b., ty Šelmo! Us, 

Beta, y, f. B. povie Bete a táto to roz- 
nesie po celom světe: Kde srt Betky tam 
klebetky. Mt. S. B., Bětka, Bětulinka, Hě- 
tunka, BětuŠka = Alžběta. 

Betiém, a n. ě, m., mě. v Palaestině. Z Be- 
thlemě, v Bethlémi. St. ski. K Bethlemu. 
St. ski. 

Betlémská kaple n. kaple sv. nemluvňátek 
(v Praze), v niž mistr J. Hus kázával. 

fetov, a^ m., lat. Paetovium, Pettau 
týrsku. V. 

Betrag, vz Částka. 

Betrafen. Dlouhosf svatyně byla dvací^i 
(dvacet) loket. Br. Co jest toho dluhu? — 
Mk. Ten dluh činí 20 zl. Vz Obnášeti. 

Betreff. In B. unserer Vorladung, dass 

Jakož jsme obesláni, abychom zprávu 

dali . . . Sved. Vz Beziehung, Rücksicht. — 
Mk. 

Betreffend, ten který, každý ten. Mk. 

BewUtigen. Býti s co. 

Bewegung. In. B. setzen. Často: Loď, 
vůz rozjede se; člověk, kůĎ, rozejde, roz- 
běhne se; něco se roztočí atd. Pk. 

Bewenden lassen bei etwas, přestati na 
čem, nechati při čem, nechati čeho tak. Mk. 

Bez, u n. biu, m., bezek, zku, m., Holunder. 
B. chebd, chebdí, b. nízký, Attich, V.; černý 
(bez, bzina, bezoví, ehebz); červený (horní, 
lesní, Traubenholunder); pýřitý; Španělský 
(modrý, bílý); vlaský bílý, wilder Jasmin; 
růžový, Schneeballenbaum. KdvŽ květe bez, 
ať i víno květe. Er. P. 72. — B. t=z jahůdky 
bezové, bezinky, Holunderbeere, Schiebchen. 

Bez, beze, předložka, slov. bezi», řec. ávtv, 
lat. sine, něm. ohne, ausser; opak jest cum, 
s, mit. Řídí genitiT. Uživá se o osobách a 
Téceeh a znamená: a) odloučenost od čeho, 
vzdálenost od éelw : ohne, fern, getrennt von. 
Jeden bez druhého státi nentůže. FlaŠ. Bůh 
je bez počátku. Št. Žádný bez práce nejí 
koláče. Prov. Umřel bez dědice. V. — b) Zna- 
mená, ée se co bez pilsobení, bez přiéinéní, 
bez pomoci děje. Beze mne nič dobrého uči- 
niti nemůžete. Br. — c) Kdy i od čeho co od- 
čítáme = méně. Byli u mne bez některé 
neděle půl léta. Sved. Sedm bez dvou jest 
pět. — Zk. Jeden za 18, druhý beze dvou 
za dvacet (=: oba stejní, oba nestojí za nic). 
Us. Vz Mkl. S. 512. — Pozn. Bez s in- 
strumentalem ve Slezsku, Bez málem byl 
bych do vody upadl. — 2. Bez ve slože- 
ných sloTeťh, něm. — los. Jména předlož- 
kou ,bez' tvořená označují nepřítomnost toho, 
co druhý člen (jméno) znamená. Jsou to a) 
adjektiva: bezbožný, — brady, — edný, — 
duchy. — nohy atd.; b) subst.: bezbradec, 

— bydli, — cesti, — dětek, — děč, — hrdlí, 

— péčí, — pečenství, — právi. MkJ. B. 404. 



60 



Bez — Bezedný. 



Jména s,l)€Z^ složená znameuávaj i nedostatek, 
úbytek, vadu. Jg. Chceme-li míti přídavné 
jméno složené s ,boz*, nesmíme ,bez* klásti 
k přídavnému j, již hotovému^ tedt/ ne: 
bezpřitomnÝ (m. nepřítomný). Vz AÍkl. B. 
358. Ale krte sedá fiez^ dobře jmpcjUikjniénu 
podstatnému, tu se přídavné utvoří samo 
od sebe. Ku př. Strom bez listu =r bezlistý; 
nebe bez oblaku =: bezoblaké. Ale to se 
dá délati nejvíce jen z jmen podstatných, 
která mají Široké koncovky jako : stromu, 
listu, hlavy, dna (strom-w, list-w, hlav-?/, 
dn-a:bez8tromv, bezlistý, bezhlavý, bezedný, 
beznohý, bezsuký); ale při těch, jichžto kon- 
covky jsou úzké samohlásky, řidčeji se to 
dělává: ct-i (česf), nečestný a nectný; bez- 
čestný, Ctib., bezectný. V.*; bezpečný, bez- 
koneéný, Pass., bezmocný. Hus. Dle Š. a Ž. 

— Bez m, ne, vz Ne, 8. Vz také Složený. 

— Fozn. Nékdy nelze ,bez* za ,ne* položiti: 
bezdědičný (bez dédiců), nedédičný (co se 
ne dědí). Jg. 

Bezbarevný, lépe bezbarvý; Jg, uvádí 
obě slova bez dokladův; bezbarvý dokládá 
toliko Sedl. Farbenlos. 

Bezboh, a, m., Atheista, v 15. stol. Č. 

Bezbolestný. D. B. stav, schmeralos. 

Bezbožně. Puch. Gottlos. 

Bezbožník, a^ m. V. Gottloser, Atheist. 

Bezbožnost, i, f., nevěřeni v Boha, Gott- 
losigkeit: 2. bezbožný skutek, Euchlosi^keit. 
Nt., ReŠ. 

Bezbožný, bohaprázdmj, gottlos. B. člo- 
věk. — B.. zlý, lasterhaft. B. nepřítel, Us., 
lotr, skutek, v. 

Bezbradý, bez vousA^ unbíirtig. 

Bezbrannosť, i, f. Wehrlosigkeit. 

Bezbranný, wehrlos. 

Bezbydlé (bezbydli), n., bezdomoví, vy- 
hnanství. Acht, Verbannung. Z b. se vrá- 
titi. Št. 

Bezeennosť, i, f. Vz Bezcenný. Ü. 
Bezcenný = předrahý, kostbar; 2. bez 
ceny, werthlos. 

Bezcesti, n., bezcestné Mřř«řo, IJnweg. Bňh 
v b. cestu najíti umí. — 7i., neprará cesta. 
Blouditi po b. Br. Z b. na pravou cestu žene. 
Kom. Na b. při|iti. 

Bezcestny. "t . B. krajina (noschodná), Us., 
cesta. Toms. — Bezcesiý. ReS. 

Bezcitelnosť, i, f. Jg. — Bezcitelný, ge- 
fllhllos. Jg. 

Bezčestný (lépe: nečestný. Vz Bez, 2.). 
Ctib. Ehrlos, schimpflich. 

Bezčinný; bezčinen (této formy se ne- 
užívá), bezcinna, o. Presl. 

BezČislný počet. Št. B. množství. V. Un- 
zählbar. 

Bezčisný, = neúrodný. Vyženu jej do 
země b-nó a pusté. Ctib. hád. 18. 

BezČmýmy, čmýří nemající. B. semeno, 
Samen ohne Federkrone. Rostl. 

Bezděetvi, n., nevděk, Unwille. Tkadl. 

Bezdéč, ij f., bezděcí, n. =. přinucenosC. 
nevole, Unwille, Zwang. Přinutkay je i pod 
bezděcí. Št. Mysl lidská často spieňe dá sě 
dobrotii k něčemn přivésti než pod bezděcí 
přitáhnuti. St. 

Bezděditi, ím^ 8. pl. -Čí, il, en, eni =. nutiti, 



zwingen. — koho k čemu: křesťany k modlám. 
Pass. 

Bezděčné, bez deky, nerad, chtěj n. 
nechtěj, s nechutí, s nevolí, násilně, ne 
s ochotnou myslí, ungern, wider Willen. — 
Jen b. každý stoji, k čemu musí. Kom. Za- 
snoubena byla b. V. Aby židův b. žádny 
ke křtu nenutil. V. 

Bezdéénosf, i, f., přinucenosf, potřeba. 
B. trhu nečiní. V». Notliwendigkeit, Missfal- 
ligkeit. 

Bezděčný, vz Bezděčně; opak: samodečny. 
Lk. Unwillig, widerwillig. V. B. práce, divák, 
tečení moče, služba, milosf, manželství. Jg. 
Práce bezděčná nebývá vzácná. Bezděčnými 
chrty řídko zajíce uštve. V. Bezděčné učeni 
(dílo) nebývá zdárné. V. B. zpověď. Št Vz 
Koza, Pilný, Rád. — 2. = nevděčný, n^nilý^ 
unlieb. Kom. B. král, Pláč., hosí, práce. 
Jg. Té povahy je múdrosf, že nechce býti 
b-čna. Mudr. 1529., Živ., Jež. 14. 

Bezdědičný, bez dědice, D., erbenlos, 
unbeerbt 

Bezdechý, C., athemlos. 

Bezděk, bezděky, adv : = bezděčně, vz 
toto. Bez-děky, od neužívaného deka = dek. 
B. něco Činiti (s nevolí) D., jísti (Háj.), nésti 
(V.). Těžko oski bezděky (bezděk) na most 
hnáti. |*rov. D. Co bezděk, to nevděk. I'rov. 
Ros., C. — Od něho b. voda jde (moč). 

Bezdětectvi, n. = bezdétnost 

Bezdětek, tka, m. Kdo dětí nemá.^Výb. 
I. Je bohatý a bezdětek. Kinderlos. 8t — 
Bezdětkyně, ě, f. Měl ženu bezdětkyni, Byki.b. 
Br. Jsiícjako bezdětkyně (Žena neplodná). St. 

BezdětnosC, i, f. Kinderlosigkeit 

Bezdětný; bezděten, tna, tno. B. otec, 
žena (Bezdětkyně). 

Bezdětstri, bezdětinstvi, n., bezdčtnosf, 
neplodnost Pulk. . 

Bezděz, e, n. i, f , hora Bösig v Bole- 
slavsku. 

Bezdna, y, f. = propasť bezedná, na Slov. 
Der Abgnmd. — B., bezedná, bezedno, sp. m. 
bezedný, bezednost Jako ne: bezhlavá, nýbrž 
bezhlavý i bezhlaví (bezhlavosf). Ale dooře : 
bezden, dna, dno^n, bezedný. Vz Bez v slo- 
žených slovech. Š. a Ž. 

Bezdomý, ohne ilaus, uuangesesseň. Jpr- 

Bezdrak, n, m.. Achat, lépe: pestrák. Rk. 

Bezduchý ; bezduch, a, o, leblos. B. kov. 
Jel. Spade bezduch mezi mrchy. Rkk. 

Bezdušnik, a, m., bezbožník. Na Slov. 

Bezdu^nosť, i, f. Leh-, Seelenlosigkeit D. 

Bezdušný, -Sní, neživý. Věci b. Br. — 
B. = mrtvý. V. B. tělo. Kom. Seelenlos ; 
todt. 

Bezdůvodně. Nehody válečné b. připisuji 
se vojsku. Lépe: Nehody vál. bez přičiny 
přičítají se vojsku. 

Bezeetnosf, i, f., nepoctivosf, hancbnosf. 
Ehrlosigkeit. V. 

Bezectný, beze cti, nectný, zlopocěstný, 
na cti zmařilý, zhaněný, občanských práv 
zbavený. V., Kom.; 2. ohavný, nešlechetný. 
B. skutek, žena. V. 

Bezední, n., bezednosf, i, f. D. Boden- 
losigkeit. 

Bezedný. Vz Bezdna. B., dna nemající. 
B. konev. B-dné kádě se nedolijeŠ. Pk, — 



Bezedný — Bezpečiti. 



61 



2. £., přdUuhohJ. B. moh), propasf, hlottbka. 
— 3. B.y nesetý, lakomý. B.,élovOk, lakomec, 
žslclosf. Jg. Jest bezedný. U. Noéi b. hrdlo 
plnid. í^ic. 450. 

Bezejmenný, nejmenovaný; neznámý. B 
spisovatel. D. Nemajfcf jména. Namenlos. 

Bezelstné někomn něco raditi, povídati 
(hez lsti). Us. — 2. Nevyhnutelně. Pro nedo- 
statek rvb trh roční bezelstně odloiiti jsme 
miisili. Hchdn. 

Bezel8tno8f, í. f., bezelstivosf. Y. Auf- 
richtíprkeit, Redlichkeit. 

Bezelstný.Vz „Bez" (v složených slovech) ; 
beze lsti, upřímně, airfrichtig, redlich. — 
Z bezelstných příčin. V. Pro b. příčiny nemohl 
přijíti. Zlob. Léčby toho b. a slušné příčiny 
nkázal. Ottersd. B. dědic, Zlob., npřímnosf. V. 

Bezesnost, i., f. — Bezesný, bdfci, D., 
schlaflos. 

Bezesponová časoslova. Vz Časoslovo. 

Bezhlavá, y, m., lépe: bezhlavec, D., Aqn., 
bezhlavý. Vá.' 

BezhlaTý = hloupý. Us.; Vň. — B., bez 
představeného, ohne Oberhaupt. B. obec. 

Bezhrdelni, -ný, k bezhrdlí se vztahující. 
B. pokuta, Háj., Lebensstrafe. 

Bezhrdlí, i, n., dříve bezhrdlé = bezžirott, 
ffmrf (gewaltsamer Tod). Hledal b, tvého. 
Br. O b. knížete ukládal (V.), usiloval (Záv), 
stál (ílar., Kom.). Na, b. seděti, auf Leben 
lind Tod sitzen. Jg-. Úklady o b. nasnovati. 
Sych. 

BezhH§ný. D. — BezhHTý kfiň. - 
Bezhnbý; také = nemhumý. — Bezhvězdý, 
-dnv. B. noc. Ráj, nebe. — Bezchutný. 
B. byliny. J^^. 

Beziehung. V té stránce, příčině, v tom 
(kuse), v té věci, na to. Na tom zlé mi činls. 
i^t. ski. Jak se na zdraví má. Br. Jakií jedny 
k druhým zřeni m^í. Jak Činnosti jedny 
k druhým se vztahiní. — Mk. 

Bezina, y, f. v jíž. Čechách: bzcjna 
(bzina, bzína). Kts. Yz Bez, u. 
^ Bezinka, y, f., bzinka, na Mor. kozička, 
Sp., jahůdka bezová. — Vz Bez, u. 

Bezkázný, nekáraný. — Bezkiasý, Us. 
ahrenlos. 

Bezkonečný, nekonečný, endlos. B. pro- 
vaa, řemen, Treib-, Lauíriemen. Vys. B. raaosf, 
Faas., uanování. Měst. bož. 

BezKomnný. B. květ, Kosti., kronenlos. 

Bezkostný, -ni. B. maso, knochenlos. Üs. 

Bezkráli, n., interre^nm. 

Bezkrevný, Br., blutlos. 

BezkHdlý. B. hmyz, semeno, Us., flilgellos. 

Bezladný, nepořádný, Měst bož., unge- 
ordnet. 

Bezlesý. Rostl. Waldlos. 

Bezlidný. B. krajina, země, D., entvölkert. 

BezlidskÝ, lépe: nelidský. Vz „Bez** (ve 
složených slovech). Unmenschlich. Vz Bez- 
lidný. 

Bezlisták, u, m., blattloser Baum. 81etěl 
pták bezperák na nás stromek bezlisták, 
přišlo na něj bezznbátko, sežralo to bezpe- 
řátko (sníh a slunce. Bezperák a bezlisták 
m. adjektiv). ■ Er. 

Bezlistý. V. B. bylina, blätterlos. 

Bezlnpenný, blätterlos. D. 



Bézniál, bezmála = skoro, málem, schicr. 
Dal., Pulk. hy\ živ bezmála 90 let. Kram. 

Bezniatečný, bez matky jsoucí. B. oul, 
mutterlos. D. 

Bezměsiěný. B. noc. Kom. Ohne Mond, 
mondlos, finster. 

I Bezmimé. B. něčeho užívati; na něco 
b. nakládati. Br. Masslos, unmässig. 

Bezmirnosť, i, f. Unmässigkeit. 

Bezmimý, bezměrný. B. propasť. (*. 
Unmassig, nnermessen. 

Bezmizný, bezšfavný, saftlos. D. 

BezmluTný, Johanit, sprachlos, still. 

Bezmocný, bez moci, machtlos. Hus. 

Bezmraký. B. nebe. 

Bezmravný, nemravný. 

Beznadéjnosť, i, f. Hoffnungslosigkeit. 

BeznadéJnÝ, kdo nic nedoufá; ztracený, 
Nt., hoffnungslos; verloren. 

Bez něl, Sp. m. bez ného ; něj = jej jest 
akkus., a bez pojí se s genitivem. 

Beznohý. Němý hluchému poěeptal, aby 
b. utíkal. Prov. D. Ohne FKsse, fíisslos. 

Beznosý, Háj., ohne Nase. 

Bezoar, u, m., lék proti iedu, der Be- 
zoar. B. (kámen) jed vyhání. Kom. B. anti- 
monový, cínat>', německý, východní, západní, 
prasečí, z Gov, železnatý. Kh. Vz Mz. 110. 

Bezobalný, lépe: bez obalu, Kk., ohne 
HiUle. 

Bezobranný, bezochranný, schutzlos. D. 

Bezocasý. B. kuň, D., opice, Tkad., 
schwanzlos. 

Bezoělvý= nepřejný; nestydatý. Na Mor. 
a na Slov. 

Bezohlednost, i, f., nesetmosf . Rücksichts- 
losigkeit. 

Bezohledný, nešetrný, rílcksichtslos. 

Bezohniitěks^šfka, m., tulák. Z 14. stol. 

Bezoký. B. Žižka. V. Augenlos, blind. 

Bezosobni, -ný, unvorsönlich. 

Bezoví, n., mnoho bezu. Holunderstaude. 

Bezovv n. bzový (D., na Mor. chebzový). 
B. květ, keř, sti*oná, houba. Jg. HolunchT-. 
^ Bezpeč = bez péěe. Chce bezpeč býti. 
8t. V tom 'b. jsa. V. (Ohne Sorgen). 

Bezpečeni koho. Jel. — B. se néčim, 
nač, na koho. Us. 

Bezpeéenstvi, n., = bezpečnosf. D. V b. 
býti. IteS. Někoho bezpečenstvim Šáliti. Ot- 
těrsd. — B. obdržeti, Geleitsbrief. Aqu. 

Bezpečí, n., bezstarontnofd: 2. záruka; 3. 
mUto n. stav bezpečný. V b. býti : o své b. 
se starati; b. hledati, Nt.; b. někde nalézti. 
Měst bož. 

Bezpečiti, ím, 3. pl. -čí, peč, peče (Ic), il, 
en, eni; bezpečí váti = péče zbaviti, jisto Či- 
niti, sicherstellen, sichern; těSiti, trösten; se 
= spoléhati, sich verlassen, auf etwas rechnen, 
Zuversicht auf etwas setzen. — koho, se éim. 
Doufanlivě je tím bezpečí, že se to stane. 
Br. B. se svobodou, jistotou. Eras. Nebez- 
pečte se tím, že . . . Br. — co, koho, se 
na Čem. Na tvém vykoupení spasení své 
bezpečím. Ojlř. Bezpeč se na jednom. Eras. 
A na tom mne bezpečili, Že . . . Arch. I. 132. 
— koho před kým. Toho před tím bez- 
pečí. V. — se na eo, na koho. Na t) se 
bezpeč. Klát. Nebezpeč se na cestu hladkou. 
Br. Na svou sílu se b. V. 



62 



Beapeßlivosi — fiezprstý. 



Bezp6člÍT0sť, i, f. Sorfiftosigkeit, Sicher- 
heit. B. ho posedla. V. V b. upadnouti. Zav. 

BezpeéUvý, nepeélivý, sorglos. D. 

Bezpečné. Na obon ušich spěte b. (bez 
strachu, sorglos). Háj. — 5. = bez nebeepe- 
čensM, ohne Gefahr. V. B. domů se dostali. 
Sych. B. žiti, někomu něco svěřiti. Peníze 
tam b. leží. Nt. — B. něco věděti (jisté, 
sicher). Nt 

Bezpeéněti» ím, 3. pl. -ějí, ěl, ěni = bez- 
pečným se stávati, sicher werden. Jg. 

Bezpečnost, i, ť. = jistosť před zlým, 
Sicherheit. B. míti (Troj.), komu činiti (Háj). 
V bezpečnosti býti. V. Pro b. něco činiti. 
Ü8. Něco v b. postaviti. V. B. smrti. Výb. 
B. osoby životem, zdravím, tělem ; B. osobní 
života, zdraví, těla; Ůhid bezpečnosti; Opa- 
třeni v příčině bezpečnosti, pro b.: Stráž 
bezpečnosti, bezpeční; Prohlédiýíc k bez- 
pečnosti. J. tr. Svůj statek vb-sti postaviti. 
V. — Vz Bezpečný. Stran přísloví vz ; Oko, 
Vrabec. Potof», Bitva a hlavně : Jistota. Vz 
také : BezpečL — J?., stav bez péČe, Furcht-, 
Sorglosigkeit B. z mysli někomu vyraziti. 
Br. — 

Bezpečný (čen, čna, čno). B, = bezsta- 
rostný, bez nebezpečí, nepeclivý, nedbalý, 
furchtlos, getrost ; bez nebezpečenství, jistý, 
sicher, ohne Gefahr. Jg, Bezpečna někoho činiti. 
Proch. Na nebezpečné místo někoho přivésti. 
D. Na bezpečno se dostati (z neštěstí vyváz- 
nouti). Kom. Na bezpečnou; Čepice pro n. 
na bezpečnou = na bezpečnost Šm. Buh nás 
sobě na bezpečno vytrhuje. Kom. B. člověk, 
průvod, zpráva (jistá), dlužník (spolehlivá), 
život, oděv, místo^atd. Jg. — Čeho: fikody, 
Káj., smrti. Us., Sm. — před kým: před 
utrhači. Aby sebou b. byl před židy. tedy . . . 
Plac. ; před ohněm, J. tr., před stracnem. Chč. 
307. fey hrdly svými před námi bezpečni 
byli. Arch. L, 26. Před nimi hrdlem b. není. 
Žer. — Kom., Háj., V., Br., D. — čím, kým: 
Vítězstvím b. býti. Troj. Životem bezpečen 
nebyl; ctí. Os. B. svými statky. Arch I., 
109. Buď tíeni b. St ski. IV. 307. — Anth. U. 
354. : Hos. 130., Č., Kom., Výb. H., 950. ; V., 
Br., Z]ob..J.tr.,Svěd. — od koho, od čeho: 
Host od nospodáře není bezpečen. Kom. — 
Mk. — na čem. Na mysli své bezpečen 
jest. Mudr. — pod čím: Jsem pod jeho 
ochranou b. Br. — že, aby. Jest bezpečen, 
že 8 ním pokoje míti nebuae. Troj. — Bez- 
pečno jest aby se měl na pozoru. Us. Vz 
Potřebnu býti. 

BezpeČfeítvi, bezpeč«tvo, a, n., bezpečen- 
ství, Sicherheit. Št. 

Bezpenéžný, geldlos. Res. 

Bezperák, a, m., ungefíedert, vz Bez- 
lísták. 

Bezpeřátko, a, m., ungefederter Vogel, 
vz Bezlisták. 

Bezplatný oběd, lépe : oběd z darmá (dá- 
vaný). Šb. 

Bezpočetný, unzählig. Měst. bož. 

Bezpočtukrát, unzählige Mahle. Kom. 

Bezpodmčtný. B. věta, vz Větabezpod- 
mětná. 

Bezpodstatný, D., wesenlos, unwesentlich. 

Bezpohlav^. B. květ, rostlina, Rostl., 
geschlechtslos. 



Bezpoehybně Jistě. V svědomí b. cýištěn 
byl^tím učením. V. B. se prohlídl. Sych. 

Bezpoehybný, jistý, V., unfehlbar. 

Bezpochyby. Pán z b., unfehlbarer Hen- 
(sarkasticky). Šm. 

Bezpokoji ^ nepokoj. Alx. 1104. 

Bezpokojitl, il, en, ení == nepokojiti, be- 
unruhigen. — koho čim. Us., Šm. — se o čem. 
(rus.) Jg. — 

Bezpoplatni statek, D., zinsfrei. 

Bezpotřebnč. B. v něco se zaplésti. V. 

— Kom. 

Bezpotřebný, unnöthig. B. věc, Kom., 
péče. V. — Bezprávě, unrecht Šm., Troj. 

Bezpravee, vce, m. ^ bezpráví činící. 
Výb. L, Smíl., Ondř. z Dube. 

Bezpráví, n. Lépe snad: bezpráví, cf., 
chvála — pochvala, orána — obrana, krása 

— okrasa. B. = stav, kdy práva nemáš n. 
právo moci nemá, UnbefíignisB. D. — B. = ne- 
slušnosť, křivda, Unrecht, Unfug. V. B. slově, 
co mimo pořád se působí a děje. Pr. — B, ne- 
míchá s ,křivdou\ Ono je brání práva, 
tato zlehčování práva. Ono se týká více 
imění a statku, tato více osoby. Šm. B. ně- 
komu činiti, V., robotami^ Chč. 450. ; b. pře- 
trhnouti. Kram. Pro b. jemu učiněné. Br. B. 
se mu děje. Ros. Přísné právo v b. se obraci. 
Ros. B. mstíti. Troj., trpěti, snáSeti. Us. B. 
učiniti někomu na něčem. Jg. B. na někom 
se dopustiti. Šm. B. ukliditi, odstraniti. Troj. 
B. někomu hojně odpláceti. Troj. B. a moc 
nepřítel práva. Pr. Holé, přísné právo, holé 
bezpráví. Pr. B. svému každý se braň; H. 
a zneužívání práva násilím a mocí, vz Rb. 
78.-79; vz ještě Rb. č. 146., 1061.— 1095., 
3931., 3965. — 

Bezprávné, bezprávně, neprávně, unrecht, 
unbillig, widerrechtlich. B. ubližovati, nn 
někoho sáhnouti, učiniti, b. na smrť odsouditi. 
V. B. něco držeti. Kom. 

Bezprávní, bezprávní, -ný = práva ne- 
tnajici, unbefugt. D. — B.^ ne padlé práva, 
nepravý, widerrechtlich. >iic b-ního nepů- 
sobil. V. B. hrození. Troj. B. nařízení. Koc. 

— B., kromě práva, aussergeríchtlich. B. dě- 
dictví. Agu. 

Bezj^rávnost, i, f., bezpráví. B. pře- 
trhnouti. V. 

Bezprávný. B. cesta (ne veřejná, již vlast- 
ník zavřití smí. Kn. Rož. Vz Bezprávní. 

Bezprdelka, y, m. kdo má malou p . . . . 

BezpHkladnosl i, f.,Beispieliosigkeit Jg. 

Bezpříkladný, beispiellos. Jg. 

BezpHmné := náramně^ sehr, zastr. B. 
prositi. St. B. něco držeti (pevně), želeti 
(velmi). Výb. I. 

BezpHmný, zastr. = úporný, upřený, 
silný, náramný, sehr gross. B. žadosf. St. 
B. světlosť. Pass. 

BezpHtomnÝ = nepřítomný. Vz Bez. 

Bezprodlený = hned činěný, unverzflg- 
lich. Jg. 

Bezproměnný, unveränderlich, unwan- 
delbar. 

Bezprospédný* B. usilování, fruchtlos. 
Hlas. 

Bezprostředně; bezprostřední, un- 
mittelbar. 

Bezprstý, fingerlos. 



Bezradný — Běžeti. 



63 



Bezradný, rad^r netn^ufci^ rathlos. V. 

Beasřádny, bez řádn, ordnungs-, regellos. D. 

Bezradostný. B-ný život tráviti. Lépe: 
radosti prázdnÝ. Rk. 

Bezrodný, bezplodný, Zlob., unfruchtbar. 

Bezrohý. Těžko bezrohému s rohatým se 
bftsti. Pk. (Cf. Chlap bohatý, jak býk rohat}';. 

Bezrozdilný, lépe: nerozdiln^;^. Kk. 

Bezrozumnosf, i, f.= nerozum, neroznm- 
nosf, Unvernunft. 

Bezrozamný , D., nerozumný, unver- 
nünftig. Us. 

BezrozTážnosf, i, f., nerozváženi, Un- 
überlegtheit Troj. 

BeznikÝ, ohne Hand. V. 

Bezsoudný, soudu (rozsudku) nemajiof, 
ohne Beurtheilung. 

Bezsenný. Noc b., schlaflos. Č. 

Bezslachý, gehörlos. V. 

Bezslanecny. B. strana, sonnenlos. Us. 

BezBinimý, Zlob., unversöhnlich. 

Bezsmyslný, beze smyslu, unsinnig. \. 
— B., pošetilý, sinnlos, widersinnig. B. cho 
váni. D. 

BezspraTedlivý = nespravedlivý, unge- 
recht. Troj. 

Bezstarostné žiti, sorglos. — Bezsta- 
rostnosf, i, f., SorglosigRcit. — Bezsta- 
rostný, sorglos. 

Bezstěnný, bez stěn, ohne Wände. L. 

Bezstinnýy schattenlos. D. 

Bezstoudný, bezstudý, bezstudný = ne- 
stydatý, schamlos. V. 

Bezstřenek, nku, m., nůž bez střenek, 
kmě, Messer ohne Stiel. Us. 

Bezstromý, Kr., baumlos. 

Bezstydný, vt Bezstoudný, schamlos. 

Bezsuký. B. rákosí, Kom., knotenlos. ^ 

Bezsvědomi, n., nesvědomitosť, Gewissen- 
losigkeit. 

BezsTétlý, bez světla, Ráj., lichtlos. 

Bezdkodný, schadlos, unbeschädigt. V. 

Bez6táTnosf , i, f. — Bezštávný, saftlos. D. 

Beztélesnosf, beztělnosf, i, f. — Bez- 
télesný, beztělný, körperlos. Hoip. 

Beztrestný, straflos. 

Beztrámosf, i. f.—Beztvárný. Hmota 
b., gestaltlos. Ssav. 

Bezúdný, gliederlos. Zlob. 

Bezúhonnost, i, f., zachovalosf, Untadel- 
haftigkeit. — Bezúhonný, zachovalý, un- 
tadelhaft, D., tadellos. 

Bezuehý, D., Háj., ohrlos. 

Bezumi, n., nerozum. Troj. Unverstand. 

Bezúmysln^', absichtslos. 

Bezúsirojný, ústrojúv nenuýíci. B. tvor, 
Ssay., nerost, organlos. Kr. 

Beznzdně, nevázaně, neskroceně, zUgellos. 
V. B. hřichy páchati. Br. 

Bezuzdnosf. i, f. Zflgellosigkeit. 

Bezuzdný, bezuzdý, v., neskrocený, ne- 
vázaný. B. káň. Bych., Br., zügeUps. 

Bezužiteéný, neužitečný, ifT, nutzlos, 
nnnfitz. 

Bezvadný, bez vady, tadellos, mackellos. 
Mést. bož.: bezvadÝ. Mus. Cf. Bezbožný. 

BezTéaomý, unbewusst. Zlob. 
Bezvemenny, Kr., euterlos. 
Bezvěnný. B. dívka, ohne Mitgift. Us. 
BezvéH, n,, nevěra. St. ski. Der Unglaube. 



Bezvětří, n. Windstille. — Bezvétrm), 
D., windstill, luftleer. 

Bezvinný, schuldlos. D. 

Bezvláda, y, f., Bewegungslosigkeit, J.; 
Anarchie. Jg. 

Bezvlasý, kahl. V. 

Bezvodný. B. místa, wasserleer. V. 

Bezvonsy, bartlos. 

Bezvýminečné. Plk. — Beznjmitmný, 
unbedingt. Krok. 

Bezvvrazný, ausdruckslos. 

Bezzakonný, gesetzlos; gottlos. 

Bezzáslnžný, ohne Verdienste. 

Bezzdravi, n., neduh, llas., dieKranheit. 

Bezzemek, mku, m., grunt opuStěný (V). 
Arch. ni. 566. — Gl. — B., mka, m., ohne 
Land. 

Bezzmý. Obilí b., kernlos. Puch. 

Bezzubátko, a, n., zahnloses Wesen. Vz 
Bezlisták. — - 

Bezzubý, zahnlos. B. stařena. Kom. 

Bezženec, nce. m., neženatý, Hagestolz. 
D. — Bezženny, unverheiratet. — Bez- 
ženský, ehelos. B. stav. Kom. -— Bezžen« 
ství, í, -stvo, a, n. Ledigkeit, D. 

Bezživotí, bezhrdlí, n., Leblosigkeit, 
Tödtimg, Entleibung. B. dítěte hledati. Mat., 
Br. O b. něčí státi. Žal. O b. něěl jednati 
(H5.), přemýšleti. Jg. Na b. néěí dáti. Výb. 
I. 278' Šlo munab.I>al. Bezživotím někomu 
hroziti. Pass. Hledá b. mého. Br. — Státi, 
ukládati, usilovati o b. něčí lépe než: o ži- 
vot, chceme-li ttci, že běží o cizí smrf. Os. 
Jde. ti na b. Us. 

Bezživotný, leblos, unbelebt. 

Béžec vz Pták. 

Béžele (dual), běžely. Kat. 2785. 

Běženi, n. Běžením se přetrhnouti. Us. 
Bycha, bvs se běžením přetrhl, neuhonís. 
Prov. D. B. za něéím. 8m. Das Laufen. 

Běžeti, im, 3. pl. běží, běž, běže (íc), el, 
eni ; běhati, běhávati = rychle iíti ; utíkati ; 
pomíjeti; spěchati; sem tam běnati; ceratvě 
se obraceti, hýbati; téci, plynouti; průchod 
míti; vztahovati se, hleděti; běhati se = ho- 
niti se; laufen; fliehen; etwas fliehen, mit 
ihm nicht sein wollen; eilen: hin und her 
laufen; sich schnell bewegen; fliessen, laufen ; 
Fortgang finden; Richtung haben, laufen, 
liegen: läufig sein, rindern etc. — Běhati od 
běgi>. Kehl. Běží : kůň, loď, řeka, čas, slunce, 
voda, hodinv, peníze, pověsf, mlýn, pila. Jg., 
Vys. Kdes běhal? Běží, jako bv mu hlava 
hořela, jak by ho prutem Švihaí C. Běžel, 
jak běžel. Č. Běžel, jak by letěl. Er. P. 217. 
Běží, jak skoku staěuje, jako Švec s botami, 
jako ávec do trhu. Vz Spěch. Ó. Běhá, jako 
by houby sjed (Vz Lítati). Lb. Běhá jako 
Jecmínek. Na Mor. Pk. (Vz pověst o Ječmín- 
kovi v Km. L, 197.) TyJečmínkuI (= běhá 
jako Jeěminok). Běží jak zajíc. Pk. Běhá 
ako zvetrelý — zpochabený. ako Sialený. 
Mt. S. Běží, jako by mu vyaral (vybil), až 
se nad nim práéí, sotva dechu popadá. Brt. 
— čeho, koho (gt.) = pomleti, fiigere. 
Lidé nás běží = opouštějí ná«. Tkd. Toho 
světa běhaje zde bydlím. Pass. Jest k tomu 
mluveno od nás, muož-li nám to od něho 
opraveno býti, žeť my rovného a spravoflli- 
vého běhati, nebudeme. ArcU. U. 45. — 



64 



Běžeti — fiiblický. 



čeho čím: Všemi činy světské pochvaly b. 
Pass. — po kom, po čem (kudy). Pes po 

laňkách běhá. C, V. B. s ěím po rynku. Er. P. 
9. B. po jeteli. Er. P.217. Panská láska po za- 
jicich běhá. C. B. po noze, po ledě, po lesích. 
IJs., D. Krev běliá po žilách. Lk. BěháiŠe 
jelen po hoi-ách, po vlasti. Rkk. 25. — s kým, 
8 čím: S přítelem. Us. S čepici po ulici 
běžel. Jeden s radostí, jiný s zármutkem 
běžel. Kom. Lab. 23. Že řecké hrdiny s svým 
králem běžie dnem i nocí kromé cesty v hory. 
Alx. 1113. Bčžtc s hákama. Er. P. 257. — čím 
(kudy) : Má poctivosť světem běží. Er. P. 482. 
PosolstNím. 1). Kuň běží klusem, skokem, 
během. D.; hupky, Us., honem, V., pádem, 
Jd., jelenem = jako jelen. Kmp. B. hupkem, 
Hš. Pis. 671., velikým prchero,Výb. I., 194., 
úprkem k něěemu. ,St. ski. IV. 399. Reky 
Sumera běží. Č. Heká tokem běží. Har. I. 
8. Liška dolinami běží. Zpěv. I., 139. Ne- 
opatrný brzo (jmění) rozptýlí a bude lotrem 
běhati. Chě. 382. Hradem běhá. Rkk. 28. — 
před kým, před éím: Před vozem, Us., před 
nepřítelem. — od čeho, odkud: Od domu. 
Háj. Neběží od něho psi s koláčky (nepředá 
se)*. 0. — na koho, na co (kam) : Na závod. 
Jel., na potřebu (na stranu). Lk. Srnec běží na 
pískot, na svist. Šp. B. na nepřítele (stíhati 
ho). Us. — D., Troj. — o co (komu) : O 
závod, Us., o pomoc. V, Běží tu o to, o 
život, o slávu, D., V., běží o mou hlavu. Sm. Ne 
o řemen, ale o celou kůži běží. V. Běží o 
úraz. Us. Běží o dva krále. Br. Běží o jeho 
hlavu. Běží mu více o hádku než o pravdu. 
Běží mu o život, Br., o hrdlo. V. — Fúzn. 
Chybně klademe v tomto případě csmU): jedná 
se oč. Vz Jednati. — V co (kam): V oheň, 
Alx. 1127.. v závod, v cestu. V. — za kým, 
za čím: Pes za zajícem běhá, D.; za sprá- 
vou, za soudem. Jg. Za patami nám běží. 
T. Hned samy (děvečky) běží leckams za 
pacholky. Chč. 451. Za hříchem pokuta v pa- 
tách běží. Česie za Polány nebežechu. Dal. 
36. Koně za ovsem běží a osli ho dostá- 
vjyl. O. (Mdr. 150.). — kam, s řím, 
k čemu: K pánu s psaním. Us. K cíli. Ros. 
Hora běží k východu. D. Běže zmilitka ku 
potoku. Rkk. 60. B. k panence. Er. P. 217. 
— okolo čeho: Okolo domu, stromu. Us., 
Jg. Iji\ice běžely okolo stěn, chybně inu: 
lavice stály podlé stěn. Bs. — kudy: 
Voda přes silnici běží. Us. Přes pole. Us. — 
pH kom, při čem: Pes běží při pánu. Us. 
Při tom běží o mé štěstí. T. I při spra- 
vedlivých bojích hrozné nesnáze běží. Nz. 
To pfi lidech běží. Nz. — Br.. Kom., D. — 
se: O zvířatech. Kráva se běhá -= se honí. 
Us. — D., Br. — aby: Běžel, aby ho spatřil. 
Us. — Troj. Běží o to, aby neutekl. — 
ppo co: Pro pivo. Us. — proti komu, 
proti Čemu t Proti větru. Us. — Jg., Troj. — 
z čeho, odkud : Z jednoho místa na druhé. V. 
Těsto z díže běží. Us. Ze zahrady b. Us. — 
(kde) na čem : Na ulici b. Bos. Rudy na 
puře běží == na kolečku nidu n. uhlí v dolech 
voziti (na vozíku, na huntu). Vys. — skrze 
ťo, kudy : Skrze stiomy, ski-ze lidi. Us. Reka 
ski-z město běží. Jg.— mezi čim, kudy : Reka 
mezi břehy běží. Kom. - mezi co, kam : (Bárta) 
běží mezi niU s pilností. Er. P. 42. — v čem : 



V zahradě. Us. V patách 2a mnott běSela. 
Er. P. 373. — Kom. — bez éeho: Bez 
bot Bez čepice někam b. Er. P. 355. — 
se komu: Běhá se mi kapsa = nemám 
peněz. Sm., Us. — - u čeho, kde : U potoka. Us. 
Něco béJÍ u ohně, (kypí), überlaiuen. Jg. — 
8 adv. Úzkostlivě sem tam běhatí. Us. — do 
Čeho (kam) : Běžel do dvora. Us. Oni (koně) 
běží do skoku. £r. P. 414. 

Běžící, laufend. Roku (léta) běžícího = 
tohoto roku. Léta běžícího. 1498. 

Běžidté, ě. n., Rennbahn. 

Běžitý = běžící, laufend, beweglich. B. 
hvězda, Jel., mysl. D. 

Béžkem = během. Na Slov. Bern. Im 
Laufe. 

Béžmo = běžně, geschwind, eilends. Pam. 
Kut. 

Běžně, r>Thle, povrchně, lecjaks, schnell, 
Bchleuderísch. Ne b. čísti. B. něco konati. 
Kom., psáti. Ros. Knihu b. přeběhnouti. D. 

Běžnik, a, m., druh pavoukii, thomisus. 
Ki'ok. 

Běžnost, i, f., Flüchtigkeit, Eiligkeit. 
Běžnosť Času, Zeitgeist. Mus. — B, peněz. 
Gangbarkeit aer Münze. Jg. 

Běžný, běžní = hezidj Lauf-, laufend. B. 
voda, Ros., hvězda. B. posel, blesk, Hlas.; 
krok, účet, plat, důchod. -— JB. = krátký, 
fluchtig, kurz. B. přemítáni listův. D., život, 
V., cedule (Laufzettel), list; statek (movitý). 
Res. — jB. = na spět^i udělaný, povrchnu 
flüchtig. B. řeě, práce^ dílo. Ros., spis (vz 
Spis). — B. = zběMy , erfahren. T ěem : 
v právích. Ctib. hád. 40. — 5. = obecný, 
obyéejný, častý, &erný, gemein, gebräuchlich, 
gewöhnlich, gangbar. B. peníze, mince, D., 
omyl, Proch., míra. Sedl. B. a oDvyklý. Rk. 
Stálé a běžné užitky a důchody. Ms. z IG. 
stol. Směnka přijatá v penězích běžných. 
J. tr. — B. = bMá. B. žena. Aesop. — B. 
kráva = která se běhá, hnýe, welche rin- 
dert. T. 

Bh. Tato skupenina souhlásek v slovan- 
štině se nevyvinula. HS. 

Bi = bil. D. 

Bianko, z vlas. Charta bianc«. Prázdný 
list s jménem vydavatelovým; s druhé strany 
proti jménu stoji, proč a k čemu byl vydán; 
obsah pak si může napsati sám ten, kdo jej 
obdržel. Jg. Vz Charta. Jí. kredit = úvěr 
neurčity. Rk. 

Bibalek, Ika, m., bibák, a, m. V. (pijan). 
Süfling. 

Bibi, vz Bebe. 

Biblí, i, f., obyc. bible, e, f., z řec ßißi-o:; 
= kniha, Bibel. Skloňuje se jako» „Zna- 
mení"', ale v instr. má: bibli. Biblí lesko- 
vecká, litoměřická, vratislavská, mikulovská, 
holomoucká, hlaholská, musejní, moravská, 
táboritská, Bočkova v Stockholme, Hro- 
chova, padeřovská, safhúská, pem$tejnská, 
dlouhoveská, hodějovská, kladrubská, talem- 
bergská, strahovská, pražská, král. Kristiny, 
česká, kutnohorská, benátská, kralická, Car- 
dova atd. B. vykládati. Tkadl. Sedlákovi 
vidle a knězi bible. Prov. — Má biblicko — 
drahá! Rk. 

Biblický. B. text, propovidky. Kom., 
sloh, Jg., příběh, dějeprava, archaeologie, 



Biblický — Bidný. 



65 



theolo^e, dějiny, společnosť, studiom, úvod, 
zeměpis. S. N. JBibusch. 

Bibliograf, a, m., z řec, knihopísec, pře- 
pisoval kněh. Bibliograph. Rk. — Biblio- 
grafie, knihopis, popis knih. Bk. 

Bibliotheka, y. f., z řec, knihovna. — 
B-ky shromažďovali. V. B-kn vzdělati. Br. 
B-ku někde chovati, V., míti. Kom. Bibliothek. 

Bibliothečni, Bibliothek-. 

Bibliothekar, e, m., der Bibliothekar. 

Bibliothekářstvi, n., das Bibliothekaríat. 

Bibrakt-e, a, n., mě. Aeduův v Gallii. 

Biči, ne: bicí, vz -cl, -LB. stroj, hodiny, 
D., orlm, V., b. větry = zápalné, Vys., ko- 
lečko, D., palice. Res. Schlag-. 

Bič, e, bičík, n, bičíček, čku, m.. die 
Gelssel, Peitsche, Schwepe. B. od bi (o oí-ti). 
Spodní čásť biée^ (biěiště) : násada ; hořejší : 
zmrsk, zámrsk. Sp. B. kožený n. řemenný 
(žila), ReŠ., z proviizků (provázkový). J^. 
Bičem někoho mrskati, V., dráti, Koc: bi- 
čem praskati, Háj., třáskatl, Jg., na Mor. 
též: bičem rochati. Brt.« Bičem šupati. Šp. 
Bič z provázků si udělati. Br. Bičem někoho 
trestati. Koc. B. uzlovatý. Lom. Švih bičíku. 
Tkadl, Praskání bičův. Br. Co by bičem 
mrštil (Cf. Jako po šňůře). Mus. Silnice bě- 
žela rovně, co by bičem mrštil. Ml., C. Bič 
sluší na koně, ohlav na osla a prut na hřbet 
nemoudrých. Prov. Vzals koně, vezmi i bič. 
Holý jako bič. Z, písku bič kroutiti. Nebude 
z hov . . bič. Starý forman (vozka) rád slyší, 
kdy kdo bičem třáská. Jg. Práska jako biČ 
z bláta. Sk. Je, jakoby ji bičem přešlehl, 
přeťal (= Stihlá. Vz Tělo). Č. Uml to, jakoby 
bičem mrskal (šlehal, vz Piln^). Lb. — 
Z biče = z rukávu, z kopyta, jakoby peří 
dral, jako otčenáš, hbitě, hned, fiugs. Od- 
puvída jako z biČe (jakoby bičem mrskal, 
(praskal). Jak z biče (z biča) umí něco na- 
zpaměť říkati. Na Mor. — Bič = trestj kára. 
Vojna jest b. boží. L. Attila sloni bičem a 
metlou boží. Har. Dáti b. na sebe (metlu, 
zbraň proti sobě). Jg. -r- B. jazyka 3= utr- 
hačnosť, pomluva. Od biče jazyka skryt budeš. 
Br. — Vz Zábičí. 

Bičák, u, m. = zavěrák (nůž). Einleg- 
messer. Na Slov. 

Biéik, vz Bič. 

BIčisko, a, n. = velký bič ; na Slov. : 
bičiště. Bern. 

Biéišté, ě, n. V obec. mluvě gt. bičištěte 
a pl. blČišťata. Držadlo u biče; u žíly: éi- 
Ušté. Jg. Dolejší díl: násada, hořejší zmrsk. 

BiČOTadio, a, m., die Geissei. 

BiéoTati, čuji, čuj, či^e (ic), al, án, ání; 
bičovávati, geissein, peitschen. V. -- koho 
ěim: bičem. Jg. -— koho (s k^ bez čeho) : 
bez rozvahy. Robo Bůh miluje, tohoť tresce 
a bičuje. Prov. 

BičoTé, ého, n. Peitschengeld. Pastýři za- 
placeno i s bíčovÝm 72. zl. Gl. 

Bičový, od biče pocházející. Geissel-. 
Kat. 2369. B. rány, Us., Čtení Nikod. 
. Bida, y, f., dříve: běda. Bida = Elend, 
bídy = Drangsale. B. = strast, nouze, proti- 
venství, neštésti, psota, svízel, chudoba, B. 
z hladu. To je b. s tím člověkem. Jg. Bídu 
klepati, L., típěti, tříti, zkoušeti, Us^ na ně- 
koho vydati. Br. V bídách býti. V. Do bídy 

KottftT: Ce«ko-n(in, sloTník. 



sobě pomoci. Kom. Strasť a bída. V. Bí- 
dami ztrápenu býti. V. V bídu někoho při- 
vésti, uvésti, uvrcL V. V bídu upadnouti. 
V. V bídě postavený. V. Bídy zkoušeti a 
zažiti. Vrat. Mnohé bídě poddánu, podro- 
benu býti. V. Bídou hynouti. D. V bídě 
vězeti. D. Bída bídu stihá. Vz Neštěstí. 
Jg.. Lb. Horši strach než sama bída. 
Koíl. Bída bídu rodí. Bs. Bída bídu plodí. 
C. Bída ^ bídě ruku podává. Č. B. učí ro- 
zumu. C. Nemoc a bída ^ata^*iť se nedá. Č. 
B. se s bídou potkává. C. (Jspem se bídy 
hrnou. Č. Bída (psota) bídu honí (stíhá); 
Nouze bídu honí. Č. Dokud žil děd, ne- 
bývalo běd. Pk. Bieda ho moří a psota 
trápi; Biedu trie, hlady mrie; Bieda Člověka 
sjieda; Jedna bieda Člověku niČ neurobí, 
ak jich len viac nepřijde ; Bieda nad biedy 
je u nás ; Biedu z pleca na plece překládá ; 
Bude svadba, za den, za dva — a bieda na 
veky. Mt. S. Vz stran přísloví \ Mřínek, 
Hruška, Jablko, Živý, Pískle, Pes, Vlk, Nahý 
a hlavně: Chudoba, Žebrota. 

Bidáeeti se, na Mor. bídačiti se = bíditi 
se, sich plagen. 

Bidáeký, elend. B. peníz. Bk. 

Bidáetro, a, n. = bída, Noth, Elend; 2. 
chudina« die Armen, Armuth. L. 

Bidák, a, m.; bídačka, y, f. Elender. 

Bidelec, Ice, m., Stange. B.u bran, uhra- 
bice, úkosy, u pily ve mlýně. Jg., »p. 

Bidélko, vz Bidlo. 

Bidelný stroj. Techn. Stangen-. 

Biděnee, nce, m., bidník. Elender. 

Biditi se. Vz Běditi se. 

Bidiák, vz Vidlák. 

Bidlo, bidélko, bidýlko, a, n., bidelce, 
e, n. = hůl, tw(^, Stange. — B. plavecké, 
rybářské, slepičí, studničné, čihařské, 11 tenat, 
(Segel-, Fischer-, Hahnenbaum, Schöpf-, der 
Kloben, Gamstange), V., na vážkách. Jg., 
u řeřábu, (tažní) u vývěvy, u pily mlýnské, 
u soustružnika, Sedl., u řebřin (Wagbaum, 
die Kuthe am Brunnen, d. Stempel-, Lenk-, 
die Wippe, der Leiterbaum). D. Jest velikÝ 
jako b. Us. Shledáte se u kožešníka na bidle 
(v hrobě, na šibenici). Vz. Podobný. Prov. 
Prádlo k sušeni na bidla věšeti. Jg. 

Bidné, komp. bídněji, = strastně, psotně, 
nuzné, elend, armselij^, jämmerlich. B. živu 
býti. V. B. se oháněti == nouzi tříti. D. 

Bidněti, im, 3 pl. -ějí, ěl, ění = bídným 
se státi j elend werden. — éim: cizí vinou. 

Bidnice, e, f. = bídná, eine Elende. — 
B. = bida, das Elend. Vinice bidnice. Prov. 

Bidnik, a, m., ein Elender. V. — Bí- 
dnosť, i, f., bída. Elendigkeit. Nad b-stí na- 
říkati. Kom. 

Bidný (bíden, dna, dno), bídničký, bl- 
dňoučký = bidáeký, strastný, nebohý; špatný, 
elend, jämmerlich, armselig. V. — B. stav, 
D., peníz, Rk., člověk. B. básník, strava 
(špatná). Us. Bíden jest a truchli v. Jel. B. 
nemá žádného přítele. Ros. I ve Vídni lidé 
bídní. Lb. I ve Viedni India biedni. Mt. S. 
Nad bídným se smilovati. Kom. Jsem t oČich 
světa blíný. Kom. — z čeho: Bídným býti 
z cizí bídy (útrpnosť míti). V. — na čem: 
na těle. Jg. 

5 



66 



Bie — Bflý. 



Bie, fitrč. = byl, a, o. Bié a hrada tvrdá. 
Rkk. 

Blechu, strč., byli, -y, -a. Vz Bíchu. Kat 

Biele, strč. (auaí) = bilé (ruce). Kat. 

Biesta, (dual, stře.) =byli, -y, -a. Kat. 643. 

Bieše, strč., byl, -a, -o (jsi, jest), Kat. 

BifloTati, z něm. büffeln, lépe: učením 
(z paméti) se ^mezkovati, dříti. — Bifiant, 

a, m. = dřič. Sr. 
Bifsték, vz Beefsteak. 

Bigamie, e, f., z řec, dvojženstvl, dvoj- 
manželstvi. Rk. 

Bigotni = tupověrec, věřllek, svatoušek, 
pobožnilstkář. Nz. — Bigotiam-us , u, m., 
pobožnůstkářstvi. 

BihoYolný = hloupý?, zastr. Já b. a 
k mťidrosti nesnadný. Ms. modl. z IL stol. (C.) 

Bieh, biech, stře., (já) byl, -a, -o. BLat. 

Bíchu, strč., byli, -y, -a. Kat. 216. 

Btjáli:, H, m., bitec, bijce. — B, u, m., 
Čím se bije, mlátí, všeliké náčiní. 

Bijce, bijec, jce, m., bitec, biják, bojovník. 
Br. Schläger, Streiter. B. peněz. 

Bilance, e, f., fr. = účetní rozvaha. B. bezel- 
stně sestavená ; b. jmění při početl Živnosti ; 

b. z hniba, hrubá (rozvána). Šp. — Bilan- 
covati. 

Bilár, biliár, biliard, nejlépe: billard, u, 
m., z fr. billard, kulečník. Jíti na b., hráti 
b. Jg. 

Bíle, běle, komp. bíleji, běleji; běloučce, 
bělounce, weiss. Kom. B. kvésti. D. 

Bíleč, vz Bílič. 

Biledn^% -čni =z bílkový, Eierweiss-. 

Bíledne, bílodně, v bíledni, v bílodni, 
beim helllichten Tage = v bílém dni. Hvězdy 
v bíledni spatřiti (za světla). V. — D., Br. 
Vz Na bíle dni. Bílý (na konci). 

Bíledni, n., den, denní světlo, Taglicht. Plk. 
Slovo toto zajisté špatné jest. Vz Bílý (ku 
konci). 

Bílek, Ikn, m. Eienveiss. B. vaječný; 
b. oka, pod nehty, das Weisse im Auge, unter 
den Nägeln (die Blüthe). — B. = bäim, 
L. — jB. r= Částka jádra. Jádro skládá se 
z bílku, děloh, kle a žloutku. Rostl. 

Bílení, n. Das Weissen. Lešení pro b.; 
vápno, štětka na b. Šp. Vz Bíliti. 

Bílený, geweisst, gebleicht. B. plátno. 

— čím: sluncem. 
BUetí, vz Běleti. 

Bilet, billet, u, m., biletka, bileta, y, f., z fr. 
billet (biljé). Ein Billet. B. = lístac. B. mi- 
lostný. — B. = poukázka, směnka. Rk. 

Bílí, n. (na Slov. podbllek ; na Mor. pod- 
bíl), podběl, devěsil, koňské kopyto, podkova, 
(rostlina). D. Huflattich. —jB. =do6a, v které 
jeleni nejtučnější jsou i. e. po žních. Die 
Hirschfeiste. Boč., Šp. 

Bílící (ne: bílící, vz -cí, -í). B. vápno, 
tekutina, prášek. Tünch-, Bleich-. 

BíUcí = kdo buí. 

Bílič, bělič, e, m., Weisser, Tüncher. 

Bílidlo, bělidlo, a, n., běličky. D. Bleiche. 

Bílina, y, f., mě. v Litoměřicku, Bilin. 

Bilinský. B. voda. Biliner-. 

Bilion, u, m., Billion. 

Bíliti, ím, 3. pl. -li, bíle (íc), il, en, ení; 
bilívati - - ž^í/ym činiti, na Mor. líčiti, weissen. 

— co, koho (čím): Zeď vápnem, nádobí 



cínem (cínovati), Jg.^ b. něco vzduchem a 
světlem, kyselinou siřičitou. S. N. B. mou- 
řenína, V., vosk, Us., plátno. Kom. — kde, na 
Čem: Plátno, vosk na slunci. V., na trá- 
vníku. S. N. — se = 1. bělosti nabývati, 
weiss werden, sich bleichen. To plátno pěkné 
se bílí. Us. — 2. Sich weiss machen, ent- 
schuldigen, vymlouvati se. Proč se tak oílíŠ ? 
C. Vz Výmluva. — 3. Stavěti se, sich stellen. 
Bílil se, jakoby nemocen byl. Aesop. Vz 
Dělati se. 

Bílka, y, f., bílení plátna, přize^ die Bleiche. 

Bílkoyati = bílkem zadělati, potříti. — 
co: moučná jídla. 

Bílkovina, y, f.^ Rostl. Eiweissstoff. 

Bílkový, Eierweiss-. 

Bili, angl., úřední spis, návrh zákona. Bk. 

Billard, vz Bilár. 

Billet, vz Bilet. 

Billetenr. fr. (biljetér), přijímač listkův 
(v divadle). Rk. 

Bílo, a, n. Stříbro na bílo vařiti, vypá- 
liti, D., barviti na* b. Us. Na bílo (= na 
oko) se hněvati. Mus. Vz BUý. 

Bilsk, a. m., Bilsko, a, n., Bělsk, něm. 
Bielitz. v Slezsku. 

Bily, (běl, a. o: bílo), komp. hélejši; 
běloučký, bělounký, bělouhnký = Mé barvy 
(weiss); čistý (weiss, rein); nevinný (rein, 
unschuldig); jasný (hellicht). — B. hora 
(u Prahy), paní, moře (Marmora-Meer), mlá- 
denec (schmuck), olovo, arsenik, peníz (groš), 
cesta (Milchstrasse), pivo (V.), pleť, den, 
ráno (jasné), neděle (provodní), sobota (též 
svatá, veliká), plech, zelí, chléo, ruka, sníh, 
barva (rusá, popelatá, bledá, mlíčná, Šedivá), 
mramor, košile, prádlo (čisté), vlno, hlava 
(šedivá), kůň (vz BělouŠ), lilie, topol, tok, 
(nemoc ženská). B. věž (vězeni na nrade 
pražském, kde se vězili šlechticové). Gl. 
B. peníz, V7 groše. 61. Cihlu mýti, aby byla 
bílá. Vzíti bílou (čistou) košili. Us. Cemé na 
bílém (na papíře, písemně). — Žena vémá^ 
milá, jest divná co vrána bílá. Také čema 
kráva bílé mléko dává. Kolik vran bílých, 
tolik macech dobrých. Bílý jako sníh. Rkk. 
Bílý jako havran. (0.) B.,» 'jakoby v peci 
líhal (vz Ušpiněný); Ani bilé ani černé; B. 
jako jabloň (ve květu — šedivý). Lb. Co by 
za pět bílých stálo (vz Nepatrný). Lb. Den 
se Díly ukazige. V. Udělá z lejna muškát, 
z ničehož svádu, z černého bílé a z bílého 
černé. Jg. ■— Škoda psu bílého chleba. Bílé 
co mramor, co křída, jako mléko, jako slo- 
nová kosť. V. Kd^ ruka ruku myje, obě 
bílé budou (D.). Černé za bílé a bílé za 
černé prodávati (udávati); černé v bílé obra- 
ceti (L.). Jen na bílo (na oko) se zarmoutiti. 
L., Br. Na bilo (na oko) se smířiti. Kom. 
Hněvigí se na bílo. Čas. mus. Má již hhivu 
bílou jako jabloň (šedivou). Us. Do bílého 
(jasného) dne spáti. D. — čím: Tváři byl 
běl. Leg. Kohout peřím b. Na Slov. Ht. — 
Na bíledni (jest skloňování jmenné; bíle, 
lok. adj. běl, a, o.); tato frase naskylá se 
jen v lokale. Ku. př. Hvězdy v bíle dni spa- 
třeny při zatmění. V. Tedy šp.: Jak roz- 
umné jednal , vyšlo na bíle dni m. na bílý 
den, na jevo. vz Bíledně. Dle MS. — Mkl. S. 
148. wčř, že neurčitá forma adjektiva kla- 



Bily - Bíti. 



G7 



děna, když ad), se Bubstantivein jedním po- 
jmem bylo: velik den = pascha, k velice 
noci, Šf., na svat večer, na bUe dni. Z črna 
lesa vystupuje skala (Schwarzwald). — Pozn, 
Vepřféiněté pozorujeme v češtíně náchylnosf 
ke složenina: veliká noc = velikonoce; 
No\-y sady = Novosady ; Čm vír = Čemo- 
vír. Pk. Za hodinu. Ftom Čase. Fú ten čas. 
Binnen. Všichni do roka n. během roku 
zemřeli. Jg. Do dvou nedčl má dosti učiněno 
býti. Vš. Za hodinu. V tom Čase. 

Binom, u, m«? z lat, dvoučlen. — Bino- 
wiH€Uni = dvoučlenný. Rk. 

BinoTaéka, y, f^ pomláska, die Ostergerte. 
B. se eepejři, ať mne Liduška nevěří. Er. P. 63. 
Blog;rafie, e, f., z řec, životopis, Biogra- 
phie. — Biografický = životopisná. Rk. B. spis. 
Bion, a, m., řecký filosof okolo 280. př. Kr. 
Bini, y, f., ovce s krátkou vlnou, Koll; 
ovce jalová, nedojná, Geltschaf. D. 

Birda» y, m. (zastaralé), pochop, biřic; 
lépe než byrda, snad z vLas. birro, sbirro 
= pochop. Mz. 111. Scherge, Büttel. 
Birdovna, y, f., Satlava. D. Büttelei. 
Bireä, e, m. = ovčák. Na Slov. Schäfer. 
Biret, u, m. B., biryt, bireta, biryta, 
ze střít, barretum, druh klobouku. Das Baret. 
Čapka zab.= Wurst wie Wurst Rk. (Polsky). 
BlHe, e, m., vok. biřice. B. = jméno 
jtocestné úředniho vyvolavače, Ausnifer, He- 
rold. Kom. Vždy poroučel b-ci volati. V. 
— NynÍ8príhanou = šerha, pochop, fwlomek, 
Büttel, Scherge. Jg. Jest první po biřici 
(zrádce tiuemství. Každému tajemství pro- 
zradí. Vz Klevetář). Jg.. Lb. Tajný, jakoby 
biřici groš dal (rozvoíá on. netřeba biřici 
platiti). Jg., Č. Komu pán Buh, tomu všichni 
üvati: komu biřic, tomu všichni kati. Jg., 
Us. BiHeký, Büttel-. 

BiHfOTati, velmi křičeti (jako biřic), 
wie ein Büttel (sehr) schreien. — BiHcovna, 
y, f. — BiHctvi, n. — Biřici strkání- Res. 
Birka, vz Blra. 

Birknt, a, m^ pták sokoli, Goldfalk. 
BiřmoTaci, Firmungs-, Firm-. Vz Biř- 
mujecí. 
BiřmoTanee, nee, m. Firmling. 
Biřmovatei, e, m. Firmbischof. 
Biřmovati, z lat. firmare, firmen. — koho 
kde: t kostele. — kdy: po důkladné pří- 
pravě. — B. koho také = Díti. Us. 

Biřm^Jeci šp, místo biřmující. Ale liší 
se od biřmovacL Biskup a) biřmovaci = 
k biřmováni ustanoveny, Firm-; h) bi/rmujici 
= ten, který právě biřmuje, der firmende. 
Biřmovaci cedide, jméno, kniha biřmovaných. 
Šm., Š. a Ž. 

Birynček. čku, m., okovy na ruce. Hand- 
fesseln. Na Slov. 

Bisati = strkati, stossen. — éim do čeho. 
Baiz. 

Biseay-a, e, f., v Španělsku; biscayský 
záliv. S. N. 

BIscnit, u, m., fir. (biskyt), biSkot. V. Vz. 
BiSkot. 

Biser, u, m., perla. Us — B., biserka, y, 
f., konvalinka. Na Slov. 
Biseree, rce, m. Zeolith. Rk. 
Bisknp, a, m., zf ec. irnóxoTtog = dozorce. 
Bischof. B. světicí, titulamí, římskokatolický, 



lutrianský (D.), nejvyšší (papež), levitský, 
Jg., S. N.; arcibiskup n. metropolita (jiní 
v též zemi jsoucí : poradní, suffiragani). Někteří 
arcibiskupové větších měst slují: patriarchové, 
exarchové, primasové. Věrným biskupem 
býti. V. Kápě nedělá mnicha, ani omat D-a. 
Pk. Za b-pa někoho vyzdvihnouti. Háj. B-pa 
světiti. B. jest dohledacem celého biskupství. 



Kom. — O titulu vz: Excellenci, Milosf. 

— B.-rzfii ptačí: huza, trtač, trtol, zachule, 
cahejl, košfál. Šp. Der Stoss, Steiss am 
Federvieh. 

Biskupi— biskupský. B. čepice, klobouk. 
Lex. vet. (C.). 

Biskupotravec^vce. m. Břez. Rožm. 214. 
Vergifter eines Bischors. 

Biskupský. Bischofs-, bischöflich. B. berla, 
hůl (pedum), čepice (infuía), soustava, insignie 
(pontifikalie), zřízení, S. N., klobouk (mitra), 
V., úřad, stolice, osada (dioecese). Jg., D., Ros. 
B. oběd strojiti. Sved. 1569. 

Biskupstvi, n. •=, důstojnost biskupská. 
Bischofswürde. Na b. někoho světiti. Hái., 
Dal. — JB. = úřad biskupský, B. přijati. ír, 

— J3 == osada biskupova, das Bistnum. Kom. 
B. vyzdvihnouti. D. — Jg. 

Bidkot, u, m., vz Biscuit. It. biscotto, 
biscottino. Dvakrát pečený a cukrem zadělaný 
chléb. S. N. 

Bit, u, m., biti. B. žíly. Na Slov. Der Puls- 
schlag. — 2. Bit = díl. Theil. Hus. Odtud: 
rozbitovati = rozděliti, rozmarniti. Us.naMor. 

Bitec, tce, m. = bitý. Ros. — B., práč, 
rváč, bijce, bojovník. Streiter, Kampfer, 
Schläger. V., Kom. — B., kdo koho zabil. 
Mörder. ReS. — B. peněz. Der Praeger. 
Zlob. — Jg. 

Bitecký. Ohrada b. (bitcův). Kampf-. 
Měst. bož. 

Bitečnik, a, m., Streiter. Na Slov. 

Bitečnosf, i, f. = bitka: biteéný = zá- 
pasní, Kampf-, Fecht-. Na Slov. 

Bitedlný, bitevný. Reš. Kampflustig. 

BiteTui, k bitvě náležející. B. lomoz, 
Us., šik, V., křik, Jg., hra. Jel. Kriegs-, 
Schlacht-. 

Bitevnosf , i, í. Pont. o stát Kampfsncht, 
Streitbarkeit. 

Bitevný, bojovný. B. dráb. Jel. Streitbar, 
tapfer, kriegerisch. 

Bythyni-a, e, f., krajina v Malé Asii. — 
Bytnyňan; Bythynský (-Stí). 

Biti, biji, 3.pl. biU, bij, bije (íc),il, it, ití; 
b^eti, blvati, bíjívati, bívávati. Vzorec první 
třídy časoslov, jichž kmen ukončen jest 
samohláskou. Bíti. Kmen: 2>i. Přitomuý cas: 
a) způsob oznamovaá> : bi-j-i, (v obecné mluvě : 
biju, v Opavsku také: bím^), bi-j-e-š, bi-j-e, 
bi-j-e-me, bi-j-e-te, bi-j-í (v obec. mluvě: 
ou); b) zp. rozkazovací: bi-j, bi-j-me, bi-j-te'; 

c) přechodník: bi-j-e, bi-j-íc, bi-j-íc, bi-j-íce; 

d) zp. neurčitý : bí-ti ; e) koitditional : bil, a, 
o bych, bys, by: bili, y, a bychom (bychme, 
bysme), byste, by. — MinulÝ éas: a) zp. 
oznam, bil, a, o jsem; b) konditional: byl, 
a, o bych bil, a, o; c^ přeclwd,: biv, bivši, 
bivSi, bivSe; d) přícesti «) Činné: bi-1, 
la, lo; ß) trpné: Di-t, ta, to. — Budoucí 
Čas opsauý: budu (budeš atd.) bíti. Supinum: 
bit. — Pozn, V rozkazovacím způs, přetvo- 

^ 5* 



68 



Bití — Blabolití. 



řuje se spona i v j: pi-i = py, bi-i = bij 
a v v ooecné mluvě v i se stahuje; pij, 
bij = pí, bi ; kromě toho obec. mluva yi 
v ej rozpouští: kryl — kryj -— krej, mj;i 

— myj — m^. — Vz. Kt. 67. B. = práti, 
tlouci, mlátiti, schlagen, hauen; cíliti, bezielen, 
treffen; zabíjeti, todtschlagen, schlachten; stří- 
leti, schiessen; se s kým = potýkíiti se, sekati 
se, práti se, sich schlagen, kämpfen. Jg. — 
abs. Bne (bijí): hrom, kuň, srdce, hodiny, 
puls atd. Dosť, když bijí. (Když někomu se 
nčco dává a on zdráhave říká: aosf!) 0. Více 
bita nežli sytá. TJs. Kdo se bije, bÝvá bit. 
Č., Rb. — koho, co: kluka, dobytek (také: 
zabíjetij, knihy, peníze (bitím dělati), kovy, 
voly, skříni (dělati, u horníkův, Vys.). Us., 
D., V., Ml., Sm. Hodiny bily dvanáct. IJs. 
Kdo chce koho bíti, musí při tom býti. C. 
Pij a bij lidi, aby věděli, ěl isi. Pk. — koho, 
co čím : lotra pěstmi, psa nolí, Us., kyjem, 
V.. Kom» spodka králem, D., peníz vlastni 
rukou, Vys.; horou bíti = chlubiti se. Šm. 
Kam tím bije (cíli, směřuje)? Us.B.kohobiěi. 
Kat. 2247. — ppod: Zdeněk bil mú čeleď 
pychem a hrdostí. Půh. 284. — (§e) kam, t co : 
nohou v zem. Jel., rukama v prsy své, v líce, 
Jg., v hlavu, V. ; v bubny, v zvon, Jg. To v oči 
bije (patmo jest). Us. B. se v prsy. Jg. 
Déšť bije v obličej. Us. Aby přítomné 
předměty samy v smysl bily. Kom. Blsky 
rázráz bijů v stany Tatar. Rkk. 54. 1 nesměchu 
8Ö bíti v čelo před bohy. Rkk. 8. — co, 
čím oé: sebou o zem^ nohu o nohu, Jg., 
míčem o zem. Vlny bijí o skály. Šm. Bili- 
se o to rotami. Haj. By sebou o ^zem bil, 
s nic býti nemůže (vz Neštěstí). Č. Častokrát 
se o to bíjeli robotami. Háj. Bgou se tam 
o děvečku; Když nožičky mjje. o škoplček 
bije. Er. P. 497., 467. — (kam) na koho, 
na co: na stůl, Har., na nepřítele, Us., na 
stnmy. V., zlato na plísky, Vys., vše na 
jedno kopyto bito, Prov.; někoho na líce, 
Jg., na poplach. Ml., na někoho kordem b. 
Sved. Na něco b. = mysliti, cíliti. Vím, nač 
bije. V. On na mne bije. On na dvě strany 
bije (ramenáč). Šm. — komu lak: Začalo 
mi moje srdce hodinkami (jako hodinky) 
bíti. Zpěv. I., 126. — čím kde: před 
knězem bije čelem. C. Bás. 94. — Čím proti 
komu: pěstmi. — do čeho, kam: do města, 
Jg., do tváři, do psa. Us. Světlo bije 
do OČI. Šm. To bilo každému do oČÍ. É.\. 
B. do dvanácté kůže; Af jim hrom do 
srdce bije. Er. P. 431., 220. — se s kým 
(na co, o co): na kordy, na pistole, L., 
o něco. Troj. — V., D., Výb. II., 41. Kto 
sě chtějú se mnú bíti. ^kk. 43. — se za 
koho: V. — po kom čím: Bil po něm 
pěsti. Us., D. Vz Had. — (co) kde, v čem : 
Ještě bije život v žilách jeho. Šm. V kar- 
tách bije král svrška. Ml. Dobytek na 
porážce bíti. Kom. — od čeho: Blesk 
od brilantův biie. Jg. — co z Čeho: Ze 
jedné hři\*ny stříbra 20 zl. biti. D. Ze starého 
železa nové cvočky bijóu (bijí). Er. P. 391. 

— z čeho, 8 čeho kam. Z děl bil k zámku. 
Tur. Kr. — S vrchu k nim bili. Jg. — 
koho po čem : Biti koho kyjem po plecích. 

— Us. B. koho po líci. Vz Po. Pass. — 
komu kdy: Při vystupování na schody 



silně mi srdce bije. Ml. Vz Abstrakta. — 
8 adT. Rekovně se bíti. 

Bití, n. B. =das Schlagen, Prügeln, 
Schläge, StÖsse, der Kampf. B. srdce, Herz- 
klopfen, zvonu, Glockenschlag, peněz, das 
Geldprägen, hodin, tepny atd. ; v bubny, rfo 
hlavy, ob základ (rusky, Wette), se s kým. 
Us., Šm., Kom. Bitím někoho trestati, Kram., 
něco do někoho vpraviti. D. Bitím řezník 
ziská a ne učitel; Bitím podaří se jednoho 
čerta vyhnati a deset jiných vehnati ; Řemen 
^ v ohni nepolepši a bitím nikdo nezlepSi. 
Č. Nikdo víc bitím neziská jako řeznici. Pk. B. 
dostati = bit býti. Us, Vz Trest, Bití. 

Bitka, y, f. = bitva, půtka. Streit, Knmpi. 
Na Slov. Kde není protivníka, tu není bitky. 

Bitný, bojovný, streitbar, tapfer. Res. 

Biton, a, m., syn ar^vské kněžky Cj-- 
dippy, bratr Kleobův. 

Bitovati, loupiti, beuten. — eo s kým: 
kořisť (děliti). Us. — co mezi koho = do- 
liti. Jg. — se o co, čim: B. se kořistmi, 
D., Háj» o loupež. Ben. V. 

Bituňk, u, m. = rozděleni kořistí a kořist 
sama. Z něm. Beute. — Na Mor. a Slov. = 
šlachta, Schlachtbank. — Vz GI. 

Bitva, y, f., od bi (v bití). B,, bitka, boj, 
potýkání, Kampf, Treffen, Schlacht. V. B. 

EěŠí, pěšího lidu; jízdného lidu, mezi jezdci: 
lavni, tuhá, krvavá, na prázdno, námořni, 
mořská, na moři, na vodě, v poli. Us., Jg., 
D. B. rozhodná, na pevné zemi ; do b-y jiti ; 
b-u nabídnoutí; znamení k b-ě dátí. Nt B. 
na zemi, na moři. Us. V bitvě se cvicití. Rk. 
Bitvu svésti, držeti, udělati, V., začíti, vy- 
státi, obnoviti. Jg., vyhráti, získati, ztratiti, 
V., probrati, Flav., ustanoviti, zastaviti, ukon- 
čiti, obnoviti, Us., obdržeti (vyhráti). Vmsko 
k bitvě vésti. Kom. B. se počiná. D. B. se 
strhla. Us. K bitvě pobídnouti, vj^bidnouti 
koho. Jg. K bitvě se chystati, strojiti, Flav., 
se pobízeti, volati, troubiti, den ustanoviti. 
Jg. Bitvou se setkati, potkati. Jg. Bitvou 
nepřítele pobiti, položití. V. K bitvě křičeti. 
Br. V bitvě býti, Jg., zAstatí, umříti, pad- 
nouti, zahynouti. V., zigiti. D. Z bitvy utéci. 
Sm. S kopce na bitvu patřiti (vz Bezpeénosf). 
Č. Dada příčiny k bitvě, co sobě uhonis, to 
měj. Rb. — Vz Boj, Válka, Pranice. — B., 
souboj, Zweikampf Kom. KtoŽ pobídku maje 
dosti neučiní a nevydá bitvy, hanbu sobě 
nese. Tov. kap. 203. — B. =^ pranice, Rau- 
ferei. Od slov přišlo do bitvy (k pranici). Us. 
Vrány a kavkv daly sobě bitvu. Kom. 

Bitý, geschlagen. B. zlato, peníz (raženy, 
geprägt), podlaha, gestampft. Jg. Řetěz bitýiu 
dílem uměním zlatnickým ozdobený. Půh. 
1545. BitÝ nebitého nese (když necepovaný 
chlap sedě na koni krutě sním nakládá, Č.'; 
když bídák boháče podporuje. Vz Opačný. 
Lb.). Bitému psu je(mo hůl ukaž. Pk. Více 
jest bita než sytá (o Špatné ženě). Lb., Č. — 
na co: Groš na českou stříž a zrno bitý. D. 

Bivce, e, m. = bijce. Č. 

Bivuak^ u, m., z fr. bivouac, přenocováni 
vojska pod Širým nebem. Rk. 

Bizarní = podivínský, svéhlavý, divon- 
ský. Rk. 

Biženstvi, n., zastr., hojnosf. Ps. ms. 

Bláboliti = žvástati. 



Blabonil — Blána. 



69 



Blabonil, a, m. = žváč. Plauderer. Us. 

Blaboniti, il, én, ění = zváti. — co. us. 

Blabota, y, m. = žváč. Us. 

Blabotati = bleptati, zváti. Koll. 

Blabuné, ě, f. = bublina ; Sešulinka. Us. 

Blačka, y, f., špatná polívka z mouky. 
V», na Mor. 

Blafal, blafoun, a, m., kdo mnoho a) ji, 
Vielťnis«; b) žvástá, Plauderer. Us. 

Blafati, hltavě jísti, gierig essen, scblabem ; 
2. zváti, unnütz plaudern. Neblafej pořád. 

Blafna, y, m. a f., žrout; žváč. vzBiafal. 

Blafoun, vz Blafal. 

Blah, vz Blahý. — 2. Blahy a, m., blázen, 
ein Narr. Jg. 

Bláha, y, m., vz stran skloňováni: De- 
spota. B., hlupec. Potkal se s nčniým Bláhou. 
Vz Mlčení, Hloup\\ Č., Lb. — B., y, /. = 
blaženost. Ani mnŽ moci, leč blahy přibvlo. 
Kat. 1828. Glück, GlückseUgkeit. 

Blahou (zastaralé) = benedico, blaho- 
řečlm. Šb. 

Blahati. — komu (žehnati): pannám. St., 
hospodinu (dobrořečiti). Výb. I. Kristus ne 
nečistémn srdci blahá. Št. — čim = selig 
»ein, blažen býti. Věztež to, Že tiem bla- 
h«ji. Kat 393. — si co : Bláha si to = libí 
se mu to. Rk. 

Blaho. 1. adv. = dohTe, právě, šťastněy 
gnt, wohl, recht, glücklich. Jg.; komp. bla- 
žeji. B. tobě. Jg. Není ti b. Us. Blahojim 
= sláva ihn. Srn. — 2. Bláho, a, n., Heil, 
Wcihl, Wohlfahrt. O b. lidí se starati, pečo- 
vati. Us. Na b. = na zdar! 8m. B. obce, 
obecné, nejvyšSí; pro b. vlasti něco vyko- 
nati. Nt. Tam D. kvete. Jg. — Nf/ni ve ůoze- 
ni/ch slovech často „blaho*^ se tížívá, kde 
dříve „ dobro ^ se užívalo : Dobroslav — 
Blahoslav. Jg. 

Blahobyt, u, m., Wohlstand. B. něčí pod- 
porovati; b. míti; v b-u býti. Nt. Stran pří- 
sloví viz: Břicho, Rarbora, Tisíc, Zazobaný, 
iVok, Vole, Topinka, Polívka, Pečeně, Hody, 
Knedlík, PeR Zábsti, Kůže, Trdlo, Bůh, 
Hnj, Oert, Hrdlo, Koza, Lačný, Ledvina, 
Mléko, Noha, Nebe. Obrok, Rákosí, Růže, 
Ryba, Podu^, ŠiŠKa, Vrabec. 

Blahocit, u, m. Č.^Seli^es Gefílhl. 

Blahoéinlti (vz Činiti), wohlthun. — 
komu. Us. — kdy: Lék t chorobě blaho- 
einí. Krok. 

Blahočinnosf, i, f.. Wohlthatigkeit. 

Blahoéinný, wohltnätig. 

Blahodáree, e, blahodéj, e, m. Wohl- 
thiiter. 

Blahodámosf, i, f., dobročinnosf, pro- 
Rpěánosř, Wohlthatigkeit; vděČnosť, Dank- 
barkeit. 

Blahodárný, dobročinný, štědrý, pro- 
spěšný, užitečný. — Blahodárné působiti. 

BlanoděJ, vz Blahodáree. 

Blahodřjný, wohlthuend. 

Blahoditi, ději, děj, dějí, děl, dění n. 
diní, wohlthun. — éemu, komu : Vlasti blaho- 
déj te. Kamar. 

Btahoraditi, il, děn,^ děni n. zen, zení 
(vz Raditi). — komu. C. 

Blahořeéiti komu. Us. Vz Blahoslaviti. 

Biahorodí, n., urozenosf. Mat. verb. 
Wohlgeboren. Titul rytířův: Jeho vznešené 



b. , vysoce blahorodý pán , urozený pán. 
,Blaliorodý, hlahorodV sešlo od šlechticův 
také na neslechtické vzdělance a rážené ob- 
čany. Vz Titul. B., titul úředníkův vySŠícli 
a nižších. Vz Excellenci. Šr. 

Blahosklonný, wohlgeneigt. 

Blahosláva, y, f., dobrá sláva. Hil. 

Blahoslavenství, -stvo, a, n., velebeni, 
chvála, slavení; 2. žehnání, svěcení; 3. štěstí, 
blahost. Všecko b. na libosti těla zakládati. 
V. — 4. Věčné utěšení, spasení. V., Br. 

Blahoslavený; -ven, a, o = chválený, 
slavený. — 2. Blažený. B-na někoho učiniti; 
b-ným býti. V. Bl. panna Maiia. V. Je b-ný 
(vz Opilec). Lb. 

Blahoslavitel, e, m., spasitel. V. 

Blahoslaviti, íra, 3 pí. -ví, slav, slavě 
(íc), il, en, eni; biahoslavívati = dobrořečiti, 
chváliti, velebiti, lobpreisen, erheben, glück- 
lich preisen; žehnati, segnen; blaženým či- 
niti, beglücken, glücklich machen (V., Háj.). 
— koho: Boha. Jg., Kom., L. — komu: 
Bohu, L., svým dětem (žehnati). L. — koho 
čím: kyjem (zbíti ho). L. — koho na co: 
na biskupství (světiti). — se v dem : Blaho- 
slaví se v dařích božích. Hus. 

Blahosť, i, blahota, y, f. V dědiny vrá- 
tivše se byvše (byvší) blahost. Rkk. (= Štěstí, 
Glückseligkeit). 

Blahota, y, f., blahosť. C. 

Bláhovec, vce, m., bloud. Us. Narr., 
Närrchen. 

Blahovést, a, m., od blahý (blagi») bonus 
a věsf (véstb) a toto z koř. věd (věděti) a pří- 

Í)onj t (tb), a d před t přešlo v s. Schl. 
íin angenehmer Bote, Evangelist. Jg. — B., 
i, í., dobrá věsf, eine gute ßotschaft. 

Blahověstitl (vz Věstiti) = frohe Kund- 
schaft bringen, dobrou zprávu přinášeti, Šm. 

Blahoviček, Čka, m. , bláhoví k, a, blá- 
hovÝ, Närrchen. 

Blahovoli, n., dobrá vůle. Mat. verb. 

Bláhový, 1. =: blahý, štastný ; 2. dobrák 
(guter Mann, Närrchen). B., co myslíte ? Blá- 
hová, co bys tam dělala? Us. Ten bláhovv! 
Us. Já b. ! 

Blahozvuéi, n., blahozvuk, Wohlklang. 
Mat. verb. 

Blahozvuinosf, i, f, B. řeči. Wohlklang. 

Blahozvučný, B. řeč, Us., hraní, C. 

Blahozvuk, u, m. Wohllaut. 

Blahý (blah, a, o), komp. blažší ; 1. dobrý, 
pravý. Br. Neni bláno stříbro ani zlato, ale 
blaho jest, co komu milo. Pk. — 2. Blaho- 
slavený, blažený, štastný. ^Ffed smrtí nikdo 
blahý. Jg — čím: láskou. 8m. — 3. Laskavý 
(mild, gnädig). L. 

Blaehotina, y, f., moučná polívka. Novot. 
Schlechte Mehlsuppe. 

Bláehy, pl., železné obniče. Na Slov. 

Blama, v, f., pol., skvrna, Fleck. Jg, 

Blamaty, fleckig, skvrnitý. Jg. 

Blamáž, e, f., z ír. blamage, poskvrnění 
pověsti, ostuda. Rk. 

Blamlren sich, blamovati se = uvésti 
se ve zlou pověst, Rk., ostudu si učiniti. Vz 
Blamáž. 

Blána, blanka, blaneČka, y, f., mázdra, 
die Haut, das Häutchen, zartes Fellchen. 
krácení á v a vz A (ve skloňování). — 



70 



Blána — Blázen. 



Blány a) syrovátečné, pohrudnice, pobři- 
Snice; b) slizne; c) Šlachovité. B. bubin- 
ková, uspávači, pokostnice, podlebnice, bílá, 
cévnatá, demoursová (rohovka), rohová, 
duhová, stfová n. nervová, zárodková, S. N., 
žibiatá (cévnatá), Nz., bnŠní, kyšková řdas 
Gekröse), prsni, hradní, podžeberní, kloubní, 
panenská (hymen), srdečná, tvrdá, pavuči- 
nová; na ocích: bílá (bělmo), rohová^ žil- 
natá, duhová, (hroznová), sitná n. sítková, 
(sítnice), pavučinová, nervová; — zomiČná. 
Jg. — B.y kuze. Aby dal Kačce blány krá- 
líkové za půldruhé kopy gr. Záp. měst. 1449. 
— B.j chorobu oka: Lékaři blanku s oČí 
shánějí. Jg. Má blanku na očích (nevidí n. 
nechce viděti). L. — Blanka = pergamen ku 
psaní. Rkk. Noniepérce, nenieblanky. Rkk. 
66. — B. ve dřevě (pod korou. Spán, Splint). 
V. Blánu odsekati. Šp. — B., měkký kožich. V. 

Blána, y, f., velké pastviště. Boč. Ge- 
meindeweide. 

B lanař, e, m., drvoŠtěp: místy: kožešník. 
Háj. — B., Pergamentmacner. 

Blánatec, tce, m., Hauďam. 

Blaněný, lépe než bláněný. Vz -ěný. 
Häutchenartig. 

Bláni, n. == trávník. Gl. Pře o blání, past- 
visko a lúku. 1504. (Zastr.) Baaen. 

Blaník, a, m. Hora v již. Cech. Jest 
v Blaníku (= dřímáV. (Vz stran přísloví : 
Spaní). Č. Der Berg Blanik. 

Blaniti, ím^ 3. pl. -ní, blan, il, én, ění ; bla- 
nívati = planiti, holzen. — co ; les. Ros. 

Blánitý. B. list, häutig. Rostl. 

Blanka, vz Blána. — - 2. Chrpa, Ros. 

Blanket, u, m., z fr. blanquet = bílý, 
prázdný papír; plnomocenství s vlastnoručním 
podpisem. Rk. — B, na směnku (nevypl- 
něná směnka). 

Blankovatý, häutig. 

Blankyt, u, m., modrá barva, modrosf. 
Das Blau, die blaue Farbe. původu vz Mz. 
113. B, nebeský. — Blankytový. B. dráha = 
nebe. Chmel, — Blankytná barva, blankytová. 

Blanný = z blan, Haut-, Fell-. B. kožich. 
Lex. vet. 

BlánoTatý, blánovitý, mnoho blan mající. 
Häutig. 

Blájiovina, y, f. Hautgewebe. 

BlánoYÍtý, hautartig. 

Blansko, a, n., zámek v již. Cech. Blan- 
kenstein. 

Blanský. B. lesy. Jg. 

Blanš, z ír. blanche. Karta b. = bez pa- 
náka, bez figury, platí za 10 ok. 

Blanžet, u, m., (zfr. blanchette), Mieder- 
stecken. 

Blasfemie = rouhání se Bohu. Rk. 

Blasirovaný == ztupělý, netečný, přesy- 
ceny. Rk. 

IBlaták, a, m., druh sluk. Us. Kothschnepfe. 

Blatlna, y, f., blátivá krajina. Sumpf- 
gegend. 

Blatenské jezero, chybně m. : blatné. 

Blatlště, ě, n., blatité místo. Us. Morast. 

Blátiti, il, cen, ení = blátem kaliti. Ros. 

Bfattitosť, blativosf, blatnatosf, blatnosf, 
blatnovitosf, i. f. Kothigkeit 

BlatlTý, blatitý, blatnitý, blatnatý (Kom.), 
blatovitý, blatovatý, kothig. Je blativo. Us. 



Blátivý čas na boty ras. Vz Hospodářský. 
8p., Lb. 

Blatná, é, f., mě. v Cechách, Blatná. — 
Blatenský. 

Blatník, u, m. = sůl blátem znečišténá, 
Vys.; Široký zákolník, Kothdeckel. Us. — 
By a, tn.y pták; ryba, bahník, Thunfisch; 
hmyz. D. 

1. Blatný. Blatné jezero, také: Blatno, a, 
n., Blatoň, e, m., jezero v Unřích, Plattensee. 
Chybné: jezero blatenské. — B., metař 
ulic. 1580. Gl. 

2. Blatný, blaten, tna, tno. B. město, ce«ta, 
země, vodíL důl, zřídlo, (plný bláta, blátivý, 
kothig.), Kron. mozk.; rosthna (o blátě ro- 
stoucí). L. ; b. rod (ze země pošlý). Jel- v 

Bláio, a, n. (na Mor. a Slov. bláto) ; v Cech. 
instr. sg. blátem, ne: blátem. Pl. blata. B., 
Koth. Strany pak blat, kteráž sme v té 
ulici strouhávaly. Sved. 1569. V pl. blata 
z pravidla = bariny. Vz. Gl. 8. Marschen. 
Jako svině v blátě se váleti. V. Dělá se b. 
D. Dnes je b. Šm. Prší, bude b. Us. Skočiti 
z bláta do louže. Jg. V blátě zkálený. V. 
B. nebláto, já předce půjdu. Us. Každý rád, 
když z bláta vyleze. Us., Č. Z bláta do louže 
se dostati, přilíti. D. Šípati se, váleti se 
v blátě. D. Necnatí někoho v blátě (v brjudě). 
Vz Neštěstí. Č., D. Z bláta se dobÝvati. Vz 
Nesnáze. C. Rovně, co by do bláta uvrhl, 
vhodil. (Vz Nedbalý, Nevšímavý. Dáá-li co 
nevděčnému; nevděčnému mamě dobře či- 
niti. Vz Nevděčný). Č., Lb. Pomohl mu (si) 
z bláta do louže (do kaluže. Mt. S. Vz 
Prodělání). Č. V témž blátě vězíš (Vz Ne- 
štěstí.). Č., V. Bláto líbí se svini. (O hHSnících). 
Č. Co z bláta se dobývá (o těžké práci). Bos. 
Chtě se louže varovati, upadl do bláta. D. 
Nenavážíš z bláta čisté vody. Č. Na blátě 
stavěný dům (na Špatných základech). Us. 
Na blátě sekeru ostřiti. L. B. na poli zlato. 
Šp. Nic co proto, přijde léto, vyscnne bláto. 
Č. Nic co proto, vyschne bláto, bude léto. 
Vz Neštěstí. Lb. Začal na zlatě, skončil na 
blátě. Km. Nič to za to, že je bláto, príde 
vetor, vyfiika to. Na Slov. Nepřilévej louže 
k blátu (vz Pomluva). C., Lb. Vvtrhl z bláta 
na sucho (z nebezpečenství vyvázl). Lb. Vz 
Louže. — Vz Bahno. 

Blátošlap, a, m., Pflastertreter, Zlob. ; 
pěší voják. ■ 

Blatouch, u, m., caltha, rostl. B. bahní 
(koňské kopyto, boleočko. žluťák, másleuka, 
žlutá tolita, měsíček, bukáč), plazi vý, ko- 
pytníkový, úzkolupenný, dvojkvětÝ, vějíř- 
natý, splývavý. Rostl. Dotter-, Mosblume. 

Blavanka, y, f., blavá barva, Berliner- 
blau. Rk. 

Blaze, dobře, šťastně, wohl, glückselig. 
D. — komu koho, čeho*. Blaze nám toho 
pána. Kom. — Chč. 379. — komu : Blaze 
nám, že . . . Puchm., D. B. tomu, kdo nic 
nemá, nestará se, tam co schová; směle 
lehne, směle vstane, žádný mu nic neukradne. 
Us. — Kat. 131., Št., Bl. — komu při čem : 
Mně není při tom b. Zlob. — komu 
kde : B. rybám ve vodě. D. Blaze v Praze, 
kdo má peníze. Us. 

Blázen, zna, m., blázének, blázínek, blázní- 
ée\i=:kdo nemá rozumu, netnoudrý, nerozumný, 



Blázen — Bláznovství, 



71 



"N^rr. Bláznu výra poručiti (Vz Chybování). 
Č, Blázni bvli, koray měli, jitrnicemi so se- 
kali. Č. Blázni byli, kordy měli, samým 
stříbrem pozlacené. Blázni byli, kordy měli, 
vařečkami fechtovali. Vz Lhář. Lb. B. ihnea 
ukazuje hněv svůj. Ros. S bláznem neměj 
rady, nebo nebude moci zatajiti slova. 
H moudrými se raď a s bláznem se o pa- 
lici nevaď. Moudrý s bláznem nežertuj. 
U blázna kord, u ženy pláě, u psa moc, 
n koně lejno, to když cntí, jest hned ho- 
tovo. Na Slov. Srdce blázna v ústech jeho. 
Červinka. Je hotovV, učiněný blázen. Šm. 
Do vrchu hlavy b. býti. Šm. NeispiSe b. a 
dítě pravdu poví. Jg. Také b.někay pravdu 
mluYÍ. Jg., Lb. Blázna mlčením nejlépe od- 
budeě. Č. Jeden b. více můž otázek nadě- 
lati, než mu deset moudrech staČi odpovídati. 
0. Jeden blázen hodí Kámen v vodu, ale 
deset moudjT^ch ho nevytáhne. B. píská, b. 
hrá, a kdo se naň dívá, sám rozumu nemá. 
Mrzí se b. na rozumného a opilec na střízli- 
vého. Bláto bez břehův a b. bez ohrady. 
Cizí b. smích a svůj styd. Na mondrých 
lidech svět stojí a na bláznech tma. Pk. B. 
kdyby uměl mlčeti, při moudrých by mohl 
seděti. Č., Pk. Na rozcestí nemáš b-a vésti 
(Vz Hloupý). Dej b-u paruku, přec doktorem 
není. AČ co sb-em kdyuhoníŠ, radost bývá, 
že sním rovné nerozdělíS. Když b-na uperou, 
teprv sobě rozumí. Kdo je b„ ať je bit Kyj 
pfíslusi na hřbet blázna;* Bič sluší na koně, 
ohlav na osla a prut na hřbet blázna : B-i 
brodu pokoušejí (vz Štěstí); Všudy b-ův 
(hloupých) na zbyt ; B-a aby v stoupě opí- 
chal, jiný nebude ; S b-^ není žádná řeč ; 
Vysoké JSOU b-u moudrosti ; Rád b., že koláč 
našel (že jednou něco moudrého řekl. Vz 
Hloupý). £b. Posaď b-a vysoko, bude no- 
hama klátiti; B-nu zákon nepsán; Raději 
8 moudrými plakati než^s b-em zpívati. Pk. 
Blázen aá vlc než má. C. Hrnec se poznává 
z klepání a blázen z tlachání (po Štěbetání. 
Lb.). Č. B. živ jsa z^pecna svého, předce 
haní kůrku jeho. Š. a Ž. S takovou kuklou 
na blázny, ne na mne! C Jest b. na vrch 
hlavy, až ho hlava bolí. Vz Ztřeštěný. Lb., 
Č. Z nemoudrého blázna pouhého učiniti. C. 
Každá liška svůj ocas chválí a blázen cepy. 
Trudno s blázny na zajíce. L. Hrnec se po- 
znává z klepáni a b. z klekotání. Na Slov. 
Za nos co blázna někoho voditi. Víno, ženy 
z mnohých lidí blázny Činí, všichni vědí. 
Kým. Bláznu cep (sluší); Na blázna kvi; 
Blázny sluší palicí holiti ; Bláznu sluší každá 
čepice; Bláznův rozmanitost veliká; Bláznu 
i dřevěný peníz dobrý; Kozel bláznu po- 
rozumě, že ho nemá, nelituje ; B. blázna ne- 
porazí, buď si mladý nebo starý; B. každého 
za blázna soudí ; Kdo se spolčil s blázny, 
nespolčil se s rozumem; B. se o málo nepo- 
kusí; Není dobré^ bláznu vejce svěřiti ; Vejce 
bláznu svěřiti. Č. Kde dva blázni spávají^ 
tam třetího hledají. Trnka. Od blázna nečaloy 
miidrv skutok; Niet vačšieho blázna ak flaša 
prázífna. Mt. S. Blázen se ne,utají, jako Sídlo 
v pytli. Jg. Blázen nebývá moudrý, leč ho 
uperou, v. Nedávej bláznu palice. Jg. — 
Blázne, blázínku, blázníčku (=: bloude; ne 
ve zlém smyslu). D. — JB., čtverák, šašeky 



Schalk, Spassmacher. Neholeny blázen (kdo 
se bláznem dělá). V. Dvorský b. V. Cho^š-li 
blázna míti, kup ho sobě. Č. Dělá ze sebe 
blázna; jest jim za blázna. D. — B. == hlupák, 
troup, Thor, einfältiger Mensch. Jeden b, 
deset jiných nadělá; B. kdo dává, kdo ne- 
bere, dva (větší, kdo nebéře). Blázni sliby ve- 
selí, moudří se kají; Sliby se slibují, blázni se 
radují. Č. Blázna z koho strojiti sobě, za blázna 
míti, za nos co blázna někoho voditi (j=. 
posmívati se mu). Jg., Br. B. po koních. Sp. 
Bláznův někomu nadati. Brn. Byl blázen, že 
to učinil. To jsem také byl hodný b. Jg. 
O já blázen ! Us. Nejsem b. (hloupý). — B. 
= fuČik, třestik, fanta, Geschossener, Karr. 
Jeden b. 100() bláznů nadělá (vz Ztřeštěný). 
Lb. Jeden b. druhdy patero moudrých svádí. 
Pk. — Téz o ženách se praví : To bych byla 
blázen ! — JB., /. O blázne nemoudrá ! Er. 
P. 398. Vz Rod. — Stran přísloví viz 
ještě: Blažek, Brejle, Bulík, Doma, Hlava, 
Bláznivý, Houba, Huba, Koáca, Kotrba, Ku- 
kla, Lilek, Mozek, MyS, Nos, Oko, Opice, 
Palice, Vrch. Vz také Eb. č. 1734., 1735., 
2618., 2619., 2620., 2649. 

Blázenský = bláznivý, närrisch. Na Slov. 

Blázenství, n. = bláznovství. Na Mor. 

Blázinec, nce, m., dům bláznů. Bern., 
Us. NarrenhauB. 

Blázínek, nka, m., Narr, Thor. 

Blázně, ěte, n. Sebe za moudré, vás za 
blázňata máme. Kom. Thörichtes Kind. 

Bláznice, e, f., nemoudrá ženština. Thörin,. 
Närrin. 

Blázniti, im, 3. pl. — zní, zni, zně (íc), il, 
ěn, ění; bláznívati = bláznem činiti^ zum 
Narren machen, bethören ; bláznovsky si vésti, 
pošetilým býti, třeštiti se. V., ein Narr sein, 
narriren, narren, toll, wannsinnig sein; Šaš- 
kovati, scherzen; S6 = blázniti, ein Narr 
werden, schwärmen; Šaškovati, scherzen; 
dychtivě čeho žádati, in etwas vernarrt sein. 
Jg". — abs. r:^ On blázní. Snadno blázniti, 
když rozumu není. Č, — koho : Co ho blá- 
zníš? — čím: milosti. V. — z čeho: Z té 
ztráty blázní. — se. D. — se po kom, po 
čem : po ženských, Us., po holce. Ml. — C. 
— v čem: Neblázni v šatech (v již. Čechách.) 
Kts. Snadno v Šatech b. (snadno výskati, 
když se daří. Vz Šíastný). Lb, 

ftláznivé, närrisch. Kom. B. mluviti, si 
vésti. D. 

Bláznivec, vce, m. 1) = blázen; ^2) blá- 
zinec, Bern.; toto slovo jest lepší. Sm. — 
Bláznivosf, i, f., bláznovství. V. 

Bláznivý, närrisch, thöricht. B. lid, Br., 
milost, V., řeč. Ros., mládenec, Troj., chvíle 
(třeŠtivos^, D. Zafučelo naň z bláznivého 
kouta. Č. Bláznivých hub se najedl. Č. Vz 
Blázen. — B. dům = blázinec. Us. na Mor. 

Bláznovati = blázniti, — čím : Jedněmi 
ústy b. i mudrovati. Mudr. — z čeho, sich 
worüber lustig machen. L. 

Bláznově si vésti. V. Vz Bláznivě. 

Bláznovský. B. čepice, lež, clitivosf. J^. 
Bláznovsky si počínati. Kom. Bláznovskou 
kápi nosí. Č. Zle nohám pod bláznovskou 
hlavou. Pk. Närrisch, thöricnt, Narren-. 

Bláznovství (-stvo), n. = hlouposť, Al- 
bernheit, Dummheit, Thorheit. B. bláznů (jest) 




72 



Bláznovství — Blekot. 



moudrosf. B. jest radosf blázna. B-Btvim 
pojatí sami se zmařujeme. V. — B. ^= po- 
šetilosi, bláznivosť, nemnyslnosť, ztřešténosťf 
Narrheit, Tollheit, Thorheit. B. provozovati, 
Reš., nechati. V. Mamosť a b. jako Sidlo 
v pytli zatajiti se nemůže. Prov. — 3g. 

BláznoTj^ = bláznivý, poěetuú, närrisch, 
thöricht, wahnsinnig. B. včc, Jel., dnové 
(masopust), milosf, smělost. V-, hody, Br., 
svét. — V botanice. B. lilek, Tollkraut. — 

B, čerVj Tollwurm (žilka pod jazykem). Tabl. 
lid. — Jg. 

Blažej, e, m., Blažek, žka, m., Blasins. 
Jest Blažkovi za čepici dlužen (.-= blázni. 
Vz Blázen; Opilec). &ych., Lb., C. 

Blažena, y, f., Beatrix. V. 

Blaženě, selig. Us. 

Blaženec, nce, m. = blafaoslavenec. Ráj. 
Ein Glückseliger. 

Blaženos€, i, f. Seligkeit, Glückseligkeit 
Veškeré snahy lidské k blaženosti se nesou. 
Ml. — Blaženstvi, n., blahoslavenství. Ráj, 

C, Jg. 

Blažený, (blažen, a, o)^ seli^, glücklich. 
Blaženým býti. V. V nebi b. jsi. B. bude 
na zemi. Br. B. život záleží zčmů dobrých. 
Lb. — čím: láskou. 

Blažitel, e, m., pl., -lé. Beglücker. 

Blažiti, ím, 3. pl. -žl, blaž, že (ic), il, en, 
eni; blaží váti = za blahoslaveného hlásí ti, 
selig preisen; Sfastným ěiniti, beglücken, 
glücklich machen. — koho: Br. — koho 
kde: Takový lid duch svatý t plsmě 
blaží. Pis. Br. — se s kým: Cíníd. — se, 
koho éim: Dary a přízní, Gnid., láskou. 
Rád blažím se proměnou. C. 

Blaživý, beseligend. Rk. 

Blažnosť = blaženost. Výb. I., 8t. 

Blažný = blažený, na Mor. 

Blb, a, m., hňup, troup. V., Kom. Tölpel. 

Blbec, bce, m. = blb. 

Blběti, ím, ěl, ení = blbým se stávati, 
blöde werden. — čím. 

Blblati, na Slov. a Mor. ~ breptati: — 
blblaTee vce, m.; — blblavosf, i, f. (ore- 
ptavosť); — blblavý, stammelnd, stotternd. 
Bern. 

Blbost, i, f. a) hloupost; b) tupost; c) 
úplná b. — Je-li od narozeni, sluje: idio- 
tism-us, u, jehož nejvySŠi stupeň jest kre- 
tinism-UBj u,m. U starých lidí zdetnělost. S. N. 
Blödigkeit, Einfalt, Dummheit, Stumpfheit. 

Blbotac, e, m., kdo blbotá. Stotterer. 
Na Slov. 

Blbotati, tám a blboci, ceš; al, án, ání; 
blbotávati = klokotati, sprudeln. — kde, 
v čem: Voda v potoce blkotá. Us. V řeěi 
(koktati). Jg. — o cem: Bern. 

Blbský, tölpisch. 

Blbstri, n., Blödsinn. Rk. 

Blbý = hloupý, tupý; bláznivý, blöd. 

Bléeti, el, ení r= hořeti, pláti. Plamen 
blěi. Kr. 

Blebtati, vz Bleptati. 

Blečetl (na Slov.) = bečeti. Ovce blečí, 
KolL, blökt. 

Bledavý, blasslich. Rk. 

Bledé v tom býti. Sm. Pochodil b. Us. 
To tvé potěšení vypadá bledě, lépe: malá 
i est tvá útěcha. Km. 



Blediti, il, ěn, ěnl rr:. bledě činiti, üb., 
blass machen. — Bledéti, blass werden. 

Bledna, y, f., borax. B. Čištěná, nečistá, 
pálená. Kh. 

Bledniee, e, f., blednička, y, f, bledosf, 
bledá nemoc. Bleichsucht. Jg. 

Blednouti, dnu, bledna (ouc), nul n. dl, 
utí, blass, bleich werden. — abs. Světlo bledne. 
Šat bledne. Zbledljako fiat, jako roucho. Ros. 

— čím: závisti. V. 

Bledost, i, i. Blässe. B. zdraví mdlé uka- 
zuje. Kom. — B., bledniee, bledá nemoc. D. — 

Bledoud, e, m., bledé tváři. Us. 

Bledule, e, f. Schneeblnme. Presl. 

Bledý (bled, a, o), komp. bledší n. ble- 
dější, blass, bleich. Bledá nemoc (bledniee). 
Bledý jako tvaroh (Us.), jako smrť, (D.), 
iako stěna (Pk.), Us. Vz Červený. B. pivo, 
líce, umrlec, tvář, měsíček, barva. Jg. Bledým 
býti (nemocným). V. — eim : nemocí, — za 
))říČinon nemoci. — od éeho : od leknutí. Us. 
Že jsem byl od toho celý bledý. Er. P. 375. — 

Blecha, bleška, y, f. Der Floh. B. skáče. 
Štípe, po těle leze, šimrá, zlobí, krev ssaje 
atd. B. Šimravá, vnikavá (americká), hovadí 
(klíšť), psí. Jg. Blechy někomu hledati. D. 
Blechu nehtem zabiti; blechu honiti, utopiti, 
chytati; vychytej mu blechy. Dříve pytel 
blech uhlídá, nežU jedné ženské. Č., Us. Jde 
mi z tebe sti-ach, co by mne blecha ukousla. 
(Vz Nepatrný). Lb., Jg. Pes psu blechy vy- 
bírá (když SI dvá pochlebují.) Kos. Pustil mu 
blechu do ucha (do kožucha. Mt ^. Vz 
Trampoty). Č. Napitá b. méně Stlpe. C. Má 
on b-y po penizi (vz Pyšný). — Vz Hmyz. 

Blecháě, e, m., blechanda, y, m. a f.; 
blechavee, vce, m. =i^ kdo mnoho blech 
má: 2. Flöhkraut. — Blechatý, blechavý 
= kdo blechy má. Flohbeutel. 

Blejnici, blejnivé sklo, Blendglas. 

Blejniti, il, ěn, ěnl, blenden; b. se = 
třpytěti se. — BleJníTé sklo, Blendglas. Rk. 

Blejno, a, n.. Blende. Blejna jsou ne- 
rosty vidu nedokonale kovového n. nekovo- 
vého, mají silný lesk, barvy pestré a vrj^p 
barevný. Jsou málo tvrdé. 1. B zinkové n. 
peřestek (Zinkb.) Štípatelný, černý n. hnědý, 
zelenavý, žlutavý, červenavý. Obsahuje 67% 
zinku a 33% síry; 2. střibmé n. rudek: a) 
jdisnorudek, Červený, průsvitavý, lesku dé- 
mantového; b) tefnnorudekj hnědě červený, 
slabě průsvitavý. Obsahují stříbro a siru, 
mimo to má onen arsen , tento antimon. Stříbra 
obsahuje 59—65%; 3. rumilka, Zinnober, 
nahnědle Červená n. Šarlatová, lesklá. Ob- 
sahuje 867o rtuti a 14% síry. Bř. 

Bleistift, něm., olůvko, n3mí lépe: tužka 
(od: tuha), poněvadž nyní více tuhy než 
olůvka užíváme. 

Blek, u, m., blečení. Koll. D. Blöken. 
B. Štěněcí. liščí, das Belfern. Ros. 

Blekati, kám a ci, ceš ; al, ání : bleknouti, 
nu, kni, kna (ouc), knul n. kl, blek (Ši), utí 
= blöken, meckern; vřeštěti, schreien. — 
Aby neblekali po žebrotách nestydatě. Žid. 
po kom, po cem: Jehně po ovci bleká. 

— kde: Ovce v ovčinci, na pastvě bleká. 
Blekpt, blek, u, m., od be— četi, I jest 

vsuto. Šf. B. = blekání, Gebelfer; pliskánl, 



J 



Blekot — Blíti. 



73 



GepIfiiT. — Blekoty a, m. =^ kdo bleká, 
ŽTástal. Výl). I. Belferer. 

Blekotati, kótám, koci, ceŠ; blcktati, 
blektám, blekd. B. = sJcoUtiy belfern. Liška 
blekoce, blekotá (skoli, Stéká), pes vyje 
a blekce. Kom. — B. = klokotati, bullern, 
kollern. — abs. Láhev nedolitá blekoce. — 
lede: Plamen v peci blekoce. L. — B. -=. 
zajikati se, lallen, stottern. Jazyk blekoce. 
Ij. — Ä = blebtati, neopatrné tnluvitiy 
schwätzen. — co bez éebo: Bez ustáni 
néco blekoce. L. — eo o kom: Jel. 

Blekotnost» i, f., žvavosf. Plauderhafb'g- 
keit. V. 

Blekotný = žvavý, klevetavý, plaiider- 
hafl, geschwätzig, schwatzhaft. Jg. B. dité, 
žena, muž, panna, jazyk. Jg., Jel., Kom. 

Blén, Yz Blin. 

Blencák, u, m., == jazyk. Us. 

BléniTka, y, f. (plíseň). Schimmerkopf. 
RoBfL 

Blenouti = blýsknouti. — komu čeho : 
Ten mi toho blenul ! (= ten mi toho uStodřil, 
málo.) Kb. 

Blenovati = zváti. — o čem. Byl. 

Blentář, e, m., žváč, Schwätzer. Br., 
Kom. 

BlentoŤati, blencovati, Plk., Us., blen- 
žovatí, Aqn. r= bleptati. 

Blepta, y, bleptaé, e, m., bleptal, a, m. 
Scbwátzer. 

Bleptati, bleptám a blepci, tal, áni; 
bleptnn, blepnu, oleptni, bleptna (ouc), tnul 
a ti, blept (Ši), uti; oleptávati, blebtávati = 
nedobře vyslovovati ; zváti (schwätzen, plau- 
dern). — s kým: Pt. — o éem, eo: Rk. 

Bíeptavosť, i, f., das Lallen; Plauder- 
haíltigkeit. — Bleptavý, blebtavý, kdo 
bleptá, Jel.; 2. žvavý. — Bleptna, y, f., 
klepna, pleskna. D. Schwätzerin, Wasch- 
maul. 

Blesk (zastr. blsk), u, m. — B. = Jasnost, 
svétlosf, záře. lesk, Glanz, Schimmer. B. slu- 
neéni, slunce, hvězd a jiných věcí. V. Blesk 
oči je zarazil. Br. Plno blska. Ukk. Když 
měsíc blesk trati (zatměni měsíce). V. B. od 
sebe dáti. V. B. drahého kameni. Troj. B. 
zlata mnohého oslní (oslepl). Ml. — B. = Tý- 
teénosf, krása, vorzügliche Eigenschaft, 
Cvlanz. É. výmluvnosti. Jel, ctnosti. Us. 
V blesku svém se ukázati. Bern. — B.s po- 
nětím marnosti, Itehoty, Schein, Pnmk. 
Pod zevnitřním bleskem se kryjíc! Šalba. 
Kom. — B. z oblaku vynikajici. Blitz, 
Wetterstrahl. Sejdou-li se mniěna elcKtrícká, 
vySlehne z nich jiskra, jež bleskem slově; 
uhodl-li blesk do země, řlktoe, že hrom 
udeřil, Pt. Bleskem potřeni dubové. Ráj. 
Blsky ráz na ráz bíjú. Rkk. Jak blesk hroma 
po nebi, tako blesk meěev. Rkk. 37. Jako 
D. 8 nebe vrhli se na nepřítele. Ml. Živé 
blesky, alle Wetter! Sm. Blesky ^božl! Zmi- 
zeli jako blesk. Vz Zmizení. C. Bleskem 
raněn býti. Us. — Pozn» .Blesk udeřil* 
spatné prý m, ^rom udeW nebo m. pou- 
hého .vhodOo'. Němci prý řikail : der Blitz 
hat eingeschlagen; tedy prý v riěmcich bije 
jblesk*. v Čechách pak ,hrom^ Ale můžeme 
i Mesk tideřu^ říkati, poněvadž i tehdáŽ, 
kayŽ ,hrom udeřil* říkáme, vlastně přece jen 



jblesk' na mysli máme, hrom za blesk be- 
rouce ; vz Hrom (ve smyslu ,ble8k^). Srovnej 
také předcházející příklady. 

Blesknatý, blesknavý = bivskavý. Jel., V§. 

Blesknleehu, zastr., blýskali, — • y, — a. 
Kat. 

Blesknouti, vz Blýskati. 

Bleskorychlý, blitzschnell. 

Bleskosvod, u, m. Rk. Blitzableiter. 

Bleskot, u, m. B. kordu, nebe (Ros.). Vz 
Blskot. B. ohně, L., meěův, Rkk., sluneěný. 
L. Glanz, Schimmer, Flitter. 

Bleskový, Blitz-. 

Bleskt = bleskot. Kat. 1000. ^ 

Bleskutý, blýskavý. Lex. vet. (C). 

Bléstl, bledn, dl, den, dění = bleptati, 
tlachati. Ani plačíc, ni se smějíc, jednož 
bledete prokyslo. Kat. 2146. — éím: Ne- 
hleď řečí svou. Tkad. -— z éebo : ze sna. 
Šm. — eo: Co bledeS? Výb. I. 

Blešák, a, m., blecha (samec). Der Floh. Us. 

BleSi, od blechy, Floh-. B. noha, hlava. 

Blešlna, y, f., smrad po blechách. Floh- 
gestank. 

BleMnee, nce, m., trus bleSl. Ta koSile 
je samý b. Us. — 2. = Blešnlk. 

Blesnik, u, m., rostlina, blešné (kořeni, 
bylina), chmelík, Flöhkraut; všivec, Läuse* 
kraut. 

Bledténee, nce, m., kámen, topas. 

Bletl, bleji, el, enl = blekati. Mat. verb. 

Bleha, zastr. = blecha. 

Blida, y, f., zbraň, metací stroj. Výb. I. 
1081. 

Blik, u. m., slul bochník v hutní peci 
na testech (mísách z hliny a popele na kotli 
sehnaného). Am. 

Blikač, e, m., kdo bliká, der Schieler. 

Blikati; kám a bliěi, kal, ání (z něm. 
blicken, Mz. 114.), schielen, blinzeln. Oči jmají 
a blikati nemohu. Kat. 2103. — éim : ocimá, 
Kom., ohněm (házeti). Jg. Mnohý zrakem 
sotva bliká. Jir., dh. — k éemu: K cizím 
chybám ostrovidovy oči máme, ale k svým 
blikáme. Jg. — se kudy: po lese (blou- 
diti). 8m. 

Blikavá, y, f., záplava na obloze. D. Schein. 

Blikavee, vce, m. Blinzauge. Rk. 

Blikavosť, i., f., blikáni, das Schielen, 
Blinzeln. ^ 

Blikavý, Blinzauge. Oči blikavé. Stele. 
Blýkavátě závisf: dalekých věci nemňž vi- 
děti. Jel. — Br. 

Bllked, kSe, m., blikavý, Blinzler. 

BUkoun, a, m. =i blikes. 

Bliktry, ův. pl., m., něm. Blendwerk. To 
jsou samé b. Us. 

Blin, u, m., rostl. B. čer\'ený, obecný, 
bílý, bledý, siťkovaný, zlatý, syrský. Jg. 
Bilsen-, Tollkraut. 

Blina^ y, f., blivanina,vyblitý neřád. Das 
Ausgespieene. Th. 

Blinkati. Dítě blinká (= blije), když se 
příliš napilo. — B., cinkati. Na Mor. 

Blínový. Vz Blín. B. olej, květ, list. Byl. 
Bilsenkraut-. 

Blit, u, m., Erdbeerspinat. Rostl. 

BUti, bliji, 3. pl. bliji, blij, blije (Ic), blil, 
iti; bllvati, bllvávati = dáviti se; od sebe 
dávati, speien. Stran Časováni vz Biti. Chqe 



74 



Blíti — Blojuditi. 



se ini blíti. üß. Opilý blije. — co odkud: 
Co 8třizlivý v sobe íryje, to opilý z sebe 
blije. Ros. — čím: krvi. Ras. — co kam: 
Hrom siní na zem blije. MM. B. do hrnce. 

— jak: s velikým namáháním. 

. Bliti. Dáti, užiti pro b. Us. Das Speien. 

Blivadka, y, í., přesliéka, Katzen-, Läm- 
merzagel; 2. nemoc, dna střevní, zvraceni 
lejna. J. Bauchspeichelfluss. 

BliTáni, blvání = dáveni se. B. krví — 
dávení krve. Jg. 

Blivanina, y, f., vyblitý neřád. Das Aus- 
gespieene. Ros. — B., žvast. 

Blivon, ě, m., žvanil, žváč. V. -~ BU- 
voniti = zváti. 

Bliž = blízko. Ktož by bliz k^vodé ne- 
pnstúpal, neupadl by u vodu. Št. — Vz 
Mkl. S. 253. 

Bliz, i, blízá, y, f., blízké místo. Boč., 
Tabl. poes. 

Blízati se s^kým -= mazati se. — co 
= mlsně lízati. Šm. 

Blizeft, zně, f., blízkosť. Na Slov. Nähe. 

Blizko, blížeii, blíže, blíž. Vz Blíže. Nah. 
Na blízce, na blízku někomu (někoho) býti 
atd. sp. piý m. : blíže, poblíž někoho býti; 
ale i ona n-ase jest dobrá; cf. Na blízce, na 
blízku býti. V. — V blízku, z blízka (bo- 
jovati). D. Na blíž k sobě žádnému nedám. 
Kom. Na blíž přicházeti. D. B. jest odtud. 
Stran pořekadel vz: Daleko, Lavice, Míle, 
Mlýn. Vánoce. — V blízce, v blízku ležeti. 
Us. Z blízka (vz Málo). — čeho: města. 
Háj. List dolejší blíže kořene roste. Byl. 
B. 20 osob bylo zde. Bart. — Vz Mkl. S. 
513. — Kom., Br. — čemu: B. jest jim 
hospodin. Br. — V.^ D. — od čeho : od ne- 
přátel. V. Blízko jest od toho. V. — Br., 
Troj., Jel. — k čemu: K cíli. Us. — Let., 
Kom., D., Solf. — kde : Blíž u města uěi- 
nichu obležení. Troj. — kam: Má b. na 
lov. Háj. — 

Blizkosť^ i, f. Die Nähe. V blízkosti bÝti. 
V. Právem blízkosti komu náležqjíci statky. 
L. B. města. D. 

Blízký (blízek, zka, zko); bližší. Nahe. 
B. přátelství, příbuzný, přítel, V., nebezpečí ; 
v blízkém čase. Nt. Podáváme bližší po- 
drobnosti, lépe : místněji udáváme, probereme, 
do podrobná, zevrubně udáme. Km. Bližší 
košile než sukně (kabát). Jg. — čeho: 
města,. V. Blízká porodu. Br. Ty 2 věci jsou 
sebe velmi blízké. V. B. smrti. Br. — Kom. — 
čím: Přednější Časem, bližší právem. Pr. 
(Plk.) — T., C. — od čeho: od smrti. Jel. 

— k čemu: Blízká k porodu. V., Lk. — 
Har. — komu, Čemu: Spasení jest jim 
blízké. Br. B. porodu. V., Br. Každý sobě 
bližší než komus. L. Vz Mkl. S. 62L — 
k čemu čím : Kdo jest bližší stupněm, jest 
také k nápadu bližší právem. Er. — Ostatně 
vz Blízko. 

Blizna, y, f., konec čnělky rozšířený nebo 
súžený. Rostl. 

Blizniti. Dvojčata míti. Zwillinge haben. 
Na Slov. 

Blizo = blízko; snad. Na Slov. Koll. 

Blizoučký, blizounký. D. Blizoučko 
= velmi blízko, sehr nahe. 

Blíž, i, f., blízkost Kat. 1851. Die Nähe. 



Blíže. Vz blizko. Blíže pHstoupiti Us. B. 

Eoznati (lépe: zevrubněji), ohledati (lépe: 
edlivěji); neříká b. kterak (lépe: nevykládá 
místněji); to potřebuje bližšího vysvětleni 
(lépe: zřejmějšího ata.). Km. — čím (instr. 
míry). Což rok blíže jedniem dnem, to pře 
ztracena. Kn. Rož. 78. 

Blíženec, nce, m. = blížnec. 

Blížení noci; b. -se. Kom. Vz Blížiti. 

Bliží = bUžši. Výb. I. (Zafitr.) 

Blížití, ím, 3. pl. -ží, bliž, blíže (ic), il, en, 
ení; blížívati, nahem. — se, co k éemn. 
Blíží se k večeru, k městu, Us., k hradu. 
Výb. n., 63. BližlSe sě voj k úvalu. Rkk. 
21. — se. Blíží se nepřítel, čas, večer, snirř, 
válka, Nt., nebezpečenství. Kom., V. — se 
komu: chybně prý m. k čemu, ke 
komu. Nz. Ale i vazba káraná jest dobra. 
Ottavad se pryč zdviže a Britanii se blíže. 
Star. ski. IV. 532. — se s kým (kudy, 
kam): B. ses vojskem k městu; b. se k je- 
lenu nouštim, skrsse houští. 

BlížiTOsf, i, f. Sedl. — Bliživý = blížící 
se, nähernd. 

Bližně, ěte, n. z= blížnec. Ben. 

Blížnec, žence, m. Blíženci = dvoičata, 
Zwillingsbrüder. Blíženci na nebi (nebeské 
znamení.) Jg. — Bližněnee, nce, m. Troj. 
= blížnec. 

Bližní a bližní podlé: Dnešní; snad 
lépe: bližní, cf. h^ — hajný, vůle — volnÝ, 
nižní. Vz -ný. Der Nächste, Nebenmensch. 
— Komp. bližnější. Bližního svého milovati. 
Us. Klevetník o bližního jazyk sobě brousí. 
D. Čeho sobě nežádáš, toho bližnímu nečiň. 
L. — komu. Št. 

Blížnitikoho (bližním Činiti, zum Nächsten 
machen). Sm. — se- Jg. 

Bližnosf, i, f., blízkost, příbnznosf, Nähe, 
Verwandtschaft. Br. 

Bližše = blíže. Bude-li něco b. ohně, 
světlejšé bude. Št. (Zastr.) 

Bližní, vz Blízko, Blíže. 

Blk, u, m., Feuer-, Flammensäule. Na 
Slov. 

Blkati = blČetí, flammen. Blknoutí. 

Blkavý, co blká, flammig. 

Blokáda, y, f. = obklíčeni (města). Rk. 
Bloccade. 

Blondina, y, f., z ír., rufiovlaska,' bělo- 
hlávka. Rk. 

Bloss, něm., jen, jenom, pouze, toliko. 
Zdaliž jsi jenom Bůh židův? On se toho 
pouze domýšlL Napsal jsem toliko jedno 
psaní. Mk. JiTenapsaljsem neš jedno psaní. Brt. 

Bloud, a, m. Ty bloude, ty bloudlčku! 
(=z komu na soudu schází) — 2. troup, blb, 
Uoupý, Tölpel. V. 

Blouditi, ím, 3. pl. -dí, bluď, bloudě (íc), 
il, zení n. dění; bloudívati = mylně choditi, 
irregehen; mýliti se, fehlen, irren. — abs. 
To dítě bloudí. Us. Ohař bloudí (když no- 
sem při zemi nehledá, nýbrž zevluje, nebo 
daleko na poli hledá). Šp. — kde, v čem: 
v lese. Ros. B. u víře! Kat. 3123. — kudy : 
DO moři, Troj., po lese, Us., po světě. V. 
B. cestičkou. Er., poli, C. — od ěeho: 
od pravdy. Jg. ; — Kat. 1317., V. — čím : 
srdcem, Ps., smyslem. Kat. 1621., 46., Výb. I. 
236. Z toho mysli vezdy blúzi. Výb. 1. 1091. 



Blouditi — Blýskavý. 



75 



— St. ski. - pH dem: Rk. — o čem: Bloudi 
o tele božim. Vyzn. -— s^ čeho: s cesty 
rozumnosti. Br. — s cím : Časem i s nebez- 
pečenstvím lidským bloudi. V. 

Bloudivý. B. balvany. Vz Bludný, irrend. 
Bloudovský = bludný, irrend ; 2. hloupý, 
durom, tölpelhaft. B. člověk. V., Br. 

Bloudstviy n., hlupstvi, Dummheit, V.; 

— 2. zmámenosť, Irrsinn. Jg. 
Bloukati 86 = toulati se, herumschwei- 
fen. D. 

Blouzeni^ n. — kde, kudy atd. vz Blouditi. 

Blouzniti, il, ěn, ěni; olonznivati, irre 
reden. B. = bludně mluviti {ne: blouditi 
v něčem) —- o éem. Rk. — v Čem: v řečech. 
Tah. lid. 

Blouznivec, vce, m., Schwärmer. 

Blouznivosf, i, f., Schwärmerei. 

Blouznivý, schwaimerisch. 

Blsk, u, m. V osvětě plno blska z krá- 
levych vojev. Rkk. 11. Vz Blesk. 

Blsket, u, m. = bleskot. B. mečev jako 
oheň búře. Rkk. 48. Cf. Jeket, Tluket, Drnket, 
Siket, Rächet. Rkk. 

Blstětí se = blýStěti se. Výb. I. 

Blubončitt=: bubliny dělati, házeti, Blasen 
werfen. Jg., Šm. 

Blud, u, m. B. = fysické n. moralni od- 
dáleni-se od pravdy, Irrthum. Jg. Od bludu 
někoho odvésti. V. Bludův se dopouštěti. 
V. Bludy vymýšleti. Sm. Bludem jat býti. 
Ros. V b., do bludu vejiti, Troj., uvésti, 
Us., J. tr., upadnouti, Jg., v bludu oýti. Jg. 
Z bludu pomoci. Us. B. se stal. Bern. Svůj 
b. uznati. Šm. Dáti se v předešlé bludy 
a hHchy. V. Pojal mne b., že jsem nevěděl. Us. 

Bludař, e, m., bloudící od cesty, ein 
Verirrter. B. — = tuláky ein Herumstreicher. 
Bern. — B., u víře bloudici, ein Irrgläubiger. 

— B,, bludům ucicí, ein Irrlehrer, Sektirer. 
D. — Jg. 

Bludařstvi, n., bludné učeni, IiTlehre, 
Irrglaube. Jg. 

fiiudě, ěte, n., opuštěné ditě, ein verlas- 
senes Kind. 

Bludice, e, f., bludná hvězda, der Irrstem. 

Bludička, y, f., světélko, bludni oheň, 
Irrlicht. Kr. 

Bludina, y, f., labyrint, Irrgang, Laby- 
rinth. Jg. 

BludiSté, é, n., hladina, Videň jest pro 
ciziho b. Sych. — JB., dutina v tichu, vz 
Ucho. 

Bludné, irrig, irrgläubig. B. smýšleti, D. 

Bludnictvi, n. = bludařstvi, der Irrglaube. 
Bern. 

Bludnik, a, m. = bludař. Kacíři a blud- 
níci. V. 

Bluduost, i, f., blouzeni, Irrthum. Ros. 
Pis. br. 

Bludný = bludivý, bloudící, irrend, irrig. 
Kat. 1285. B. kůň (od cesty), ÍJs.. ovce, D., 
lovec, Rkk., oheň (bludička), zahrada (Irr- 
garten), cesta, rytíř, hvězda (bludice), balvany 
(die erratischen Blöcke, Findlinge, Rk.), 
Bludni a mami jsme. Br. Kaciř a bludný 
iest. Trakt. — v Čem: u viře^ irrgläubig, 
ketzerisch. V. Jich modlitby jsou bludný 
v tom . . . ChČ. 379. — B. = mylný, scestný, 
nepracý, Irr-, falsch. Cesta bludná a fal^ná. 



Br. B. učeni, V., smysl. Ros., odpověď, 
Kom., zimnice, neduh. Jg. — B. diie (nepra- 
vého lože, unehelich). — B. -- kurevský. 
Své dcery v bludný stav dal. Le^. 

Bludonvězda, y, f. Irrstem. Kr. 

Bludosektárský, sektirerísch. Kom. 

Bludo§ektář§tvi, n., Sektirerei. 

BludoTati. — koho = z bludu viniti. 
Kom., Br. -— »e. Kom. 

Bludstvo, a, bludstvi, n., mýlka, IiTthum. 
Zlob. 

Blucka = blecha. 

Blukati = blouditi. Llk. 

Bluma, y, f. = veliká sliva, hlušíce, 
kulatá Švestka. Ross-, Hundspílaume. Sr. 
něm. Pflaume, b m. /. O původu vz Mz. 
114. Já o slivách a ty o blumách. Jg. To 
jsou loňské blumy (to je něco starého. Vz 
Dávno). Č., Jg. — To je b. = hlupák. Us. Brt. 

Bluňkati, bluňknouti, kni, kna (ouc), 
knul a kl, uti; bluňkávati = bluňky dělati, 
glunksen, plumpen, schwappen. — komu 
kde: BluňKá mi něco ve střevách. Jg. — 
po kom, po čem: Jen bluňklo po něm. 
Kos. — kam: do rybníka (spadnouti). D. 

Blunkavý. B. sklenice (s úzkým hrdlem), 
blunkavka, Glnnkelglas. V. 

Blůza, y, f., z fir. blouse, halena, lehký 
volný kabát plátěný n. bavlněný. Rk. 

Blúzniti, vz Blouzniti. 

Blvati, vz Blivati. 

BItoů, ě, m., Lümmel. Na Mor. 

Blyktry, vz Bliktry. 

Blýskáni na časy. Rk. B. = blyskota, 
blesk. Blitz. V., Kom. Paraosti . . . vydÁ- 
vaji blýskáni. Kom. B. Časté tmy prosvěcovalo; 
b. se dělá. Troj. Bylo b. přehrozné. Troj. 

Blýskati; blýskati, kej, kaje, al, áni; 
blýsknouti, kni, knul n. kf, uti; blýskávati. 
Vz BlyŠtěti. B. zz: blesk činiti, glänzen, 
schimmern. Neosobně: Blýská. Har. Což 
tam blýská! Ros. — čím. É. zlatou zbroji, 
Br., nahým meČem, V., zadkem = otrhaným 
býti. Ros. Má milá košiličkou blejská. Er. 
P. 118. Očima blýskaje návěsti dával. Kom. 
Lab. 82. — na koho. Až Šavle budou na 
vás blejskat. Er. P. 443. — se od čeho. 
Selky se od zlata blejskaji. Er. P. 93. -— 
se kde, v čem. Blýská v jeho hlavě (má ji 
prázdnou). L. Blýská se v oděni. Troj. Penizo 
ve vodě se blýskaji. Us. — se z čeho, 
odkud. Jiskry s oČi se blýskaly. Br.— se kde. 
Často u něho se blýská (dochází k němu). 
Rk. B. se před kým =. ukazovati se. D. 

— se. = třpytěti se, glänzen, schimmem; 
blitzen, wetterleuchten. Meče, oČi se blýskaly. 
Troj. Blýská se. Když se blýská, hrom bije. 
Kom. Kámen se blýská. Us. ~ se na co. Ráz 
na ráz blýskalo se. Ml. Blýská se na čas. Us. — 
se skrze co, kudy: oči skrze Šlcrabošku 
se blýskaly. Nt. — Vz Blyštěti. 

Blyskavka, y, f. (kord). Degen. Dobyli 
blyskavky. Č., L. — B. = ořech snétivý, 
zkažený. — B., ryba, die Pfrille. Na Slov. 

— £. = blesk. B. hrách chytila, zarazila 
(má málo lusek). Us. 

Blýskavý, V., blýskavý. V., bliskavý, 
Solf., blisknavý. Ros., glänzend, schimmemd. 
B. znáči nejvysŠi stupeň lesku; b. diamant, 
vápenec, prohleden. vys. B. kopi, peři, oči, 



76 



Blýskavý — Bobule. 



raeč, kůže, výmluvnosf, kameni, Štéstl. Jel., 
V., D., Stele. 

Blýsknouti, vz Blýskati. 

Blyskot, u, in. r=- bleskot. 

Blyskota, y, f., hlýsMni, V., Br.: 2. leslc. Ráj. 

Blyskotat!, bleskotati, tám Č. blyskoci = 
blýskati. — díni. L. — se v čem, kde. Mus. 

'Blyštěti, blištěti, zastr. blStěti. Vz Blý- 
skati. BlyStím, 3. pí. -štl, Sté (ic), ěl, ěnl; bly- 
stlvati = jasně STítiti, stkvíti se, třpytěti se, 
řílanzen, schimmern, fiinkern. — se = blyštěti, 
třpytěti se. Blystělo se jako oheň. Br. — éím. 
Hvezdjr vlastním světlem blyštl. L. Hladem 
sotva již očima blyštěly. Vrat. 129. — se 
uád koho. Nad jiné se b. D. — se od 
ěeko. Vše od zlata (zlatem) se blystělo. 
Us. — se kde. Slze na licích se blyštěly. 
Ti-oj. Ohně v táboře se blyštěly. Jg. Kftž 
před jeho očima se blyŠtěl. Fan. — se komu 
z ěeho, odknd. A ta vaše falešnosť vám 
se blyští z očí. Er. P. 61., 224. — se ělm. 
Sině zlatem se blvStěla. Cap. 

Blyštný, blýskající se, Us., schimmernd. 

Bn. Z této skupeniny souhlásek vysouvá 
se b: hynuti (hynouti) m. hybnrtti, vz Vy- 
souvání souhlásek. Kt. 

Bo, zastaralé = neboť, protože. V Češtině 
jenom v ^nebo" se udrželo. U Slováků a Sle- 
zanů se ho posud často užívá: XeběŽ, bo tě 
dohoním. Jg. 

Bob, u, bobek, bku, m. B. = lat. faba, 
něm. Bohne, ledvinlcot^ý n. turecký hrachy 
v ob. mluvě také íisole, fizole, fasole. ß. obecný 
koňský n. svinský, nízký, červený, zelený, 
dlouhý, vlaský, aegyptský či vodní, vlčí, vi- 
kový, kamenný (tj-Čná vika), Jg., planý, 
bílý" holandský, salátový, strakatý, knížecí, 
muškátovÝ, perlový, sv. Ignáce, tonkový. 
Kh. Ani bobu nedál bych za něho. (Vz Ne- 
potřebný). Č. Vz Krpěti. — -B. = strom, 
vz Vavřín, Bobek, — B. = brambor. Us. 
v KriconoŠ. — Boby = jádra kourův, 
Hoden der Hahne. Us. — B. koňský = po- 
dlouhlý, černý důlek s nažlutlým kroužkem 
na konmě zubů koňských až do 6 rokň, 
jádro, re^isti'0 (podlé nich poznávají stáíl 
koní). Jg. 

Bobák, a, m., na Slov. = chrobák, Mnr- 
melthier. 

Bbbál, u, m., brambor. Rostl. 

Bobélti, drobně (zle) psáti, kiítzeln. 
Na Slov. 

Bobek, bku, bob, a, m. = strom, vz Va- 
vřín. Věnec z bobků. Byl. — B., jahůdka, 
Beere. Bobky břekové (břekyně), jeřabinové; 
b. hlavně peckovice ovoce bobkového, Lor- 
beere. Ros. — B. = vše malé, okrouhlé, 
podlouhlé. — B. kozí, ovčíj jeleni, zaječí, 
myší (= lejno). Matěji, Matěji, zaČ ty (kozí) 
bobkj; platěií? Us. Srdce jako b;,(o bážli^'ých). 
Nestojí za d. (za nic). Ros., Č. Má řeá, co 
kozí řiť bobků. D. Jest ho co b., a jak se 
staví! (je maličký). Us. Jako zaječí bobky, 
ani nesmrdi ani nevoní (vz Nepotřebný) 
Č. — Na bobku seděti, dřepěti ; na bobeČku 
čapěti, seděti, D., niederhocken, kauern. Na 
bobeČku sedávala. Er.- P. 2G8. Zajíc sedí 
na bobku, na bobečku (pánkuje, panáčkuje). 
Šp. Na bobek! něm. Warte auf! Sm. — B., 



laskavě o ditetL To je zlatý bobek. Us. — 
Bobky = nároky. Jád. 

Boblšté, boboviStě, ě, n. V. Bohnenbeet, 
B-feld. 

Bobkolistý. B. slíva. Rostl. 

Bobkovati, u psů, něm. aufwarten. 8m. 
Vz Bobek. 

BobkOTÍ, n., 1. bobkový háj, Lorbeerhain. 
Vrat. — 2. B := bobkové dřevo, listí, Lorbeer- 
holz, Lorbeerlaub. Byl. — 

Bobkovnlce, e, f., Oleander. 

BobkoTý, Lorbeer-, B. les, strom, větev, 
list, věnec, olej, májoví, rflže; slíva, ^Tba. 
Jg. Bobkovým věncem něco okrášliti, ně- 
koho poctíti; b. věnec v divadle mu podali, 
mu hodili. — Bobkový = bobový, Bohnen-. 
B. proutí, luštiny, mouka. Jg. — 

Bobněti, bopněti, bobtněti, bobtěti, bot- 
nati, bobtnávati = vlhkostí se nadmouti. Bob- 
nlm, 3. pl. -ní, ni, ně (íc), ěl, ěnl; strotzen, 
quellen, schwellen, auflaufen. — komu. Bobni 
mu břicho. Ros. — kde. Chléb bobtní v po- 
lévce, Zlob., hrách ve vodě. D., Ros. Na 
révách poupata bobtí. Puchm. — Čím. Řeckými 
slovy bobtěti (bubřeti). D. B. vlhkem. 

Bobon, a, m., ein Bigotter. Plk. 

Bobonek, nku, m. = poboněk, pověra, 
Alfanzerei. Ktož chce křest přijíti, má se 
ďábla odřéci i všech bobonkóv jeno a tako- 
vých pověr. Št. N. 294. Kmotrové slibují za 
dietě, že odřěče sě ďábla i vSech jeho bo- 
bonkóv. St. 

Bobovek, vku, m. Bohnenerz. Rk. 

BoboTina, y, f., bobová sláma, Bohnen- 
stroh. 

Bobovidtř, vz Bobiště. 

Bobový, Bohnen-. B. květ. lusky, hrách, 
mouka, zrno, sloupek (Stengel), pole, sláma^ 
pléva, luština, Šesulina, kožka, záhon, strniště. 
Jg. Bobové velikostí býti. Us. 

Bobr, a, m. ; bobřec, brče, m. (Divocí 
bobři ještě ku^konci 17. stol. na třeboňském 
panství byli. Šp.). B., der Biber. B. pláce 
(nemoha se uchrániti). Odtud : Pláče jako b. 
(trpce). L. Chov, střílení bobrův; železa, 
lov. pes, síť na bobry. Šp. — B., n, nt., 
velký hrách s černou šupinou. Us. 

Bobřek, u, m., třílistník. Bitterklee. Rk. 

Bobři. B. kůže, sádlo, obmítačka (ohon), 
stroj (Bibergeil) = co bobra, od bobra jeH ; 
2. pes {na bobry\ lov, lovec íbobrovník). Šp. 

BobroTati = kotrmelce aělati, klopýtati. 
Na Mor. — Vyžel bobriye n^ hledá vodní 
zvěř ve vodě n. v bahně. Šp. 

Bobrovina, y, f., bobrové maso, Bfber- 
íleisch. 

Bobrovitý. — Bobrovna, y, f., bobrovo 
stavení, bobrův pelech. Biberbau. 

BobroTnik, a, m., kdo bobry chová, — 
B., u, m., rybník na bobr5\ Gl. 

Bobrový. B. hon (bobrovna), kůže, maso 
(bobrovinaV, stroj (Bibergeil), sref, Šp., klo- 
bouk. Jg. B. pes. Pr. man. Vz Bobří. Biber-. 

Bobtěti, vz Bobnětí. 

BobuLatý, bobule nesoucí. Rostl. 

Bobule, e, f., bobulka (něm. Beere). 
Bobule jsou nepukavé plody, jejichž vnitřní 
M^tva jest dužnatá, vnější (slupka) buď 
blánoviťá n. kožovitá, zřídka zdřevnatělá 
(vino, angreSt, borůvky, citrony, pomeranče, 



Bobule — fiodlik. 



77 



okurky, melouny, dýně). Bobule s blánoviton 
slupkou jsou: maliny. Vz „Plod**. ČI. Bobule: 
alkennesové, chřestové, ulmské, jadinové, 
kozilistové, kružinové, lýkovcové, řeŠetlá- 
kové, mlíkové, vraaooči. Kh. 

Bobulovitý, knollcnartig; beerenartig. 
Kosti. 

BobuloYý. Beeren-. Rk. 

Boeán, n, m., puchr ; nadutá ovce. Na Mor. 

Boech-us, a, m., král manritanský, tclián 
Jugnrthňv. 

Bočan, a, m. = čáp cemý, Storch: na 
Slov. bokán. Vz Bohdal. Kos., Rad. Zviř. 

— Bočani, éte, n., mladý bočan. — Bočanovy, 
B. hnizdo. Storch-. 

Bočatý, bokovitÝ, grossseitig. 

Boéek, čka, m.. lat. caeso, ze života matky 
vyřezaný. Lk., Tn. — 2, Nemanželský. — 
Soiehj cku, m. Bočkem na někoho hleděti 
(po straně), ~ seitwärts blicken. Rk., Lom. 
Vz Bok. 

Boéina, y, f. = úboč. Na Mor. 

Boéi&tč, ě, n., hAl k odstraňování hlíny 
z radlice atd. Us. Pflugreutestiel. 

Bočiti, im, 3. pl. -čí, boč, Če (íc), il, ení; 
bočivati (vyhýbati se). Sich seitwüjts wenden. 
Hrnec se bočí (v peci s jedné strany vice 
80 nahýbá). Us. — před kým. Před sirotkem 
bídným bočí. Tabl. Poés. — od čebo, od 
koho. Panna od mládeže bočí (straní se). 
L. ; Krok. — komu, čemu. Zálohám budeš bo- 
čiti. Pis. br. — z Čeho ; z dráhy. L. — s kým, 
Troj., 8 vojskem (in die Flanke gehen). Rk. 

— proti čemu. Což proti tomu bočí (Čelí), 
Solf. Bočiti se proti komu, scheel ansehen. 
Pk. — se ke komu = blížiti se, lísati se. 
sich anschmiegen, schmeicheln. Ros. — se 
na koho = zlobiti se. Jg. — se s čeho : 
8 koně = bokem slézti, nahýbati se. Jg., 
St, ski., Výb. 

Bočitý, na bok ohnutý, auswärts gebogen. 

BočiTý = bočitý. B. chůzi míti. 

Bočka, na Slov. = bečka. 

Boční n. bočný. V., Seiten-. B. strana, 
Us., úhel, kůže (na kočáře, Spritzleder) D., 
vřed, hlíza. Plk., kosf, klání, rána^ S3rn (ne- 
manželský), světnice (postranní, Baiz), žebra, 
úd. Jg., Jkk. 

Bočnik, u, m., boční strana, Seitentheil. Jg. 

Bod, u, m.. Punkt. B. v prostoru, v křivce, 
uvnitř křivky, vně křivky, vně l^ruhu, za- 
čátkový souřadnic, dojmutí, silou puzený, 
rovnodenní, závěsný, dohlední (dohledistě, 
hledisko, hlediště), západní (zápaa), setkání- 
^ se (Begej^ungs-), libovolný, dotyčný, zobra- 
zující n. popisující n. popisovači (beschrei- 
bend), vrcholení (Culminatíons-^, vtačeci, otá- 
čeni (Drehungs-y. průsečný, uniový, dopadu 
n. dopadový (Einfalls-), mrazový, krajní 
koncový n. konečný, ztuhnutí (Erstarrungs-) 
vÝstředni (excentrísch), pevný, jarní, základní 
(fundamental-), oční, mezní (Grenz-), půlicí 
rozpolovací, rozpolný (Halbirungs-), hlavni 
podzimní, nejetnostin. neteČnosti (Indifferenz-) 
křížový (Kreuzungs-), východní (východu) 
jihu n. jižní, střední, severní n. půlnoční 
nidlový, dohledný (dohledový, point de vue 
Bichtpnnkt). Nz. B. vrcholový, tání, kyvu 
n. kývání (Schwingungs-), varu (varový) 
obratné body slunce n. body slunovratné 



letní, zápalu (teplo zápálové). Nz. B. odrazu. 
Sedl. Přímka dotýká se křivky v jednom 
bodu. Bod se pohybuie. Bodem (skrze b.) 
čáru vésti. Bod dopadá v &. Třemi body po- 
ložiti rovnou plochu (roven). Nz. Spojiti bod 
s bodem. Sedl. — 2. Bod = bodení, der 
Stich. B. jehelní. Us. Body v šermiřství. B. 
v rozstupu těsném, protibod, spodní, soubocl, 
odbod, jednoduchý, dvojný, nřeiSvihem, před- 
bod. Tš. Body hladů ve svědomí cíli. Mus. 

Bodací zbraň. Bur. Stosswaffe. 

Bodaj, vz Bodej. 

Bodák, u, m., nástroj k bodáni, Stecher, 
Stechmesser, das Bajonet. Jg. Bodákem ně- 
koho píchnouti; b. do někoho vraziti; bo- 
dáku proti někomu užiti. — Bodákem šer- 
movati, útok učiniti. S. N. Trubice bodáku 
(Dille). Rf. — B. na dírky knoflíkové. C^. 

Bodati, vz Bůsti. 

Bodavý, stechend, spitzig. B. větev. 
Kamar. 

Boday, vz Bohdej. 

Bodčiaté, ě, n., vz BočiStě. 

Bodec, dce, m. B., ostrý konee, Stachel. 
B. u tmí (L.), u ostruhy, u hole (Sych.), vo- 
lový (osten na voly). Bodcem vola poháněti. 
D. Bodcem pobízeti. Kom. B. več vtisknouti. 
Jel. — B., braň k bodeni, Stocheisen, 
Stillet. D. Bodcem zabiti. V. — B. = ná- 
stroj bodavý, nástroj pro dobytčí lékaře 
(Troicart, Trocar). B. s rourkou z nového 
stříbra, obyčejný Mathieu-ův, se zámyčkou, 
k nabodnutí měcbýře, s rourkou vnitřní a 
drátem vodicím Fleiuantův, s necičkami Schu- 
hňv a Škodův, Reybardův, rovný k drenáži 
Chassaignakův, kHvý Mathieu-nv s čtyřmi 
šídelci a civkami rozličné tlouštky, prostý 
k operaci boubele vaječnlkového Chassai- 

fnakův, prostý zjinaČený Nelatonem; b. na 
oně, k probodnutí prúdušnice, na hovězí 
dobytek při nadmutí, na ovoce; výskumný 
(Explorativtroicart), výskumný Winterichův 
(k pracím mikroskopickým). On. Vz ,Nástroj 
ranlékařský, pro dobytčí lékaře, nabodovaei'. 
— B., v hom. Sticheisen, Stecheisen :Göp- 
pelknecht, Schleppspiess; u uhlíře: Kaum- 
eisen, Köhlerspiess. Vys. — B., pobídka. 
B. svědomí, Gewissensbisse. Rk. 

Bodej ž, vz Bohdej. 

Boden, něm. B. gewinnen, nabyti půdy, 
šířiti se, zakotviti se. Mk. Nabyti čeho, zí- 
skati co. 

Bodený: čim: nožem, gestochen. — Ránu 
mečem bodenou někomu dáti. Háj. Bodenou 
ranon bíti, zabiti. V. 

Bodka, y, f., jamka, Grííbchen; Wus. ; 
2. = bočišté; — 3. tečka. 

Bodkovati, co = punktovati, punktiren. 
Rk. 

BodláČ, e, m., Jel. Vz Bodlák. 

Bodláčí, n. =1= mnoJbo bodláku^ die Disteln. 
Nerostou z b. fíky. V. Přesaíf b. do ráje, 
předce na něm růže nevykvete. S. a Ž. Jest-li 
z jara mnoho b., bude pěkný podzimek. Er. 
P. 53. — Púlni b. = oset, ostí, Ilaberdistel. 
Vaň. 

Bodlák, u, m., bodláček, na Mor. pcháČ, 
die Distel. Jg. — B. nachjiený, mnohotmý, 
kadeřavý, lopuchovitý; svinský (hladký mlic), 
vlaský n. zahradní (artisok), planý, lesní, 



78 



Bodlák -^ Bohatý. 



požehnaný (vlaský přimětnlkj. Jg., Kh. — 
B. = u rostlin, trn, hloch, Stacnel. B-ků plný 
prut. Byl. — B., der Stechdorn. B7I. — B,, 
bodlina,* Stachel. V. 

Bodlákový. B. kořeni, květ Beš. Distel-. 

Bodlatost, bodlavosf, bodlivost, i, f. D. 

Bodlatý, vz Bodlavý. 

Bodlavec, vce, m.. co bode. — 2. Dorn- 
hnndfisch. — 3. Hunasbeere. Rk. 

Bodlarosf, i, f., die Stachlichkeit. Jg. 

Bodlavý, bodlivý, bodlatý = ostnovatý, 
mchlavý, stachlicht. B. kůra, skořepina, Vns, 
hloch, mořská svině. Kom., ježek. Rad. zv., 
ti-ní, trn, Br., růže. — B., Stípavý. B. řeč. 
Ros. — B,, v botanice. B. palma, 1)., jablko 
(panenské), okurka, kravák. L. — B. rejnok 
(lyba) ; b., trno\'ý' pes (bodlavec, ryba), Mé- 
mýzd, Stachelsclmecke. V. 

Bodliči, n. = bodláčí. Tkad. 

Bodlina, y, f., bodec, Stachel. 

BodUiiato§f, i, f., Stachlichkeit. Jg. 

Bodlinatý, Rostl., stachlicht. 

Bodlochvostka, ý, f., tráva. Jg. 

Bodlok, a, m., ivba, acanthurus. Jg. 

Bodlonožka, y, f., myodocha, hmyz. Krok. 

Bodloplevka, z, f., Stachelgras. Presl. 

Bodmo, sečmo ránu udělati. Kom. B. (mit 
einem Stich) koho zabiti. Jg. Hodino, bodmo 
vše bije (af uhodíS, nebo bodneš, v obou 
případech biješ. Vz stran přísloví : Stejnosf). 
Jg., C. 

Bodná, v, f.. bedna. Na Slov., Plk. 

Bodnouti, onu, dni, dna (ouc), dnul n. 
dl, bod (ši), en, ení, dnutí. Ostatně vz Bil^ft. 

Bodnuti, n. B. nožem, Messerstich. D. 

Bodný. Bodná zbraň. Rk. Vz Bodací. 
Stech-. 

Bodoun, n, m., Rappier. Rk. 

Budromyslný, munter. 

Bodrost, i, f. = ěilosf, smělosf, Munterkeit. 
Rozstúpi se b. v myslech. Rkk. Má b. uprchlá. 
Kaniar. — B., dobrota^ Güte. 

Bodrý (bodr, a, o), čilý, ochotný, munter. 

B. mysl. Rk. B. jinoch. Bodrý n. budrÝ (lat. 
alacer, promptus) ; koř. bud (v buděti, bdíti). 
Schl. — B., dobrý, rádný, Nt., gut. — Pozn. 
Špatně užíváno za něm. bieder. Naši bodří 
venkované (m. hodní. Šlechetní, poctiví). Brt. 

Bodu, vz Bůsti. 
^ Boeoti-a, e, f., byla krajina v středním 
Řecku. — ^ Boeotan, a, m. — Boeotský. 

Boeth-us, a, m., stoický filosof. 

Bogii (nyní Bůh), od sanskr. bhaga odvo- 
zené znamená ctihodného a velebného. Gb. 
— Vz Bůh. 

Bok, a, m. Reka v Podolu, Bog. 

Bohaboiici=bohabojný, gottesrarchtig. V. 

Bobabojnost, i, f., Gottesfurcht. V. 

Bohabojný, Boha se bojící, pobožný. 
V., Br. 

Bohactvi, m. bohatství, m. ts píšou mnozí 
u přípon : -stvo, -ství jen c. Vz Bohatství, Ts. 

Bokáě, e, m. Der Reiche. Jest veliký b. 
Us. B. a svině po smrti zvěřina. L. Také b. 
í^n dvě dirky v nose má jako chudobný. 

C. Peněžití boháči. Kom. B. dal propověsf, 
chudák pro česf; B. želí korábu a žebrák 
mošny ; Těžko b-Če a chlubíce rozeznati ; 
Kdyby nebylo bráče, nebylo by boháče; B. 
zřídka spravedliv, Pk. Cím více b. má, tím 



více žádá. Vz Lakomý. Lb. Stran pořekadel 
vz: Hrdlo, Hřib. — Bohačka, y, f. Eine 
Reiche. 

Bohaprázdnost, i, f.^ bezbožnost, nešle- 
chetnost. V. Gottlosigkeit, Ruchlosigkeit 

Bohaprázdný, bezbožný. V., gottlos; 
ruchlos. 

Bohaté, reich, komp. bohatěji. Něco b. 
činiti. Kom. Má toho bohatě. Krab. B. se 
oženiti, vdáti. B. něco někomu odplatiti, Br., 
navrátiti. 

Bohatee, tce, m. Št. B. bývá rád sknpec. 
Pk. Vz Boháč. 

Bohatěji = bohatší. St. — Kat. 505., 7%. 

Bohatěti, tím, tějí, ěl, ěni; bohatnouti, 
nul a ti, utí, reich werden. — abs. Bohatnouti, 
když se bez cizího ochuzení děje, není žádný 
hřích. Vz Bohatství. Lb., Č. — éim (nad 
eo): Země zlatem nad mim bohatla, Háj. 
79, ; b. zemí. V. — z čeho : z cizího statku. 
Br. — éim na co : Tím na peníze a stříbro 
bohatli, ale chlebové hynuli. Háj. — Jak: 
od tisíce ke stu. HŠ. Vz Marnotratný. Lb. 
B. není největší umění, ale s bázní boží b., 
to jest něco. Č. B. nemá žádný s cizí škodou 
aneb s jiného křivdou. Rb. 

Bohatiti, hatí, haf, il, cen, cení; bohatl- 
'vati = bohatým Činiti. — koho z éeho: 
Syny z obecných důchodův bohatil. V. — 
se, Koho, čim : Rk. (reich machen). 

Bohátkyné, ě, f., bohačka. Zlob. 

Bohatnouti, vz Bohatěti. 

Bohatost, i, f. Ros., Ctib., der Reich- 
thum. 

Bohatství, bohatsťv'0, a, n. Reichthnm. 
Bohactvi, vz Bohactvi. Po b. se hnáti, dj'ch- 
titi ; b. míti, sháněti, shromažďovati, hrnouti, 
jeho hledati, vyhledávati, nabývati, dobývati. 
V. K b. přijíti. D. Bohatstvím velikým vládr 
nouti, oplývati, Jg., někoho obdařiti. K b. 
někomu ^pomoci. V. B. zlata a stříbra, L., 
jazyka. Aqu. B. plodí závisf, chudoba nená- 
visí. Č. Lepší jest dobré jméno než bohat- 
ství. Km. B. nyní panuje, čest mu ustupuje; 
B., rod a hodnosti jsou pěkné pokry\'ky zlosti. 
Pk. Vz Potracenl. Stran přísloví vz ješté: 
Blahobyt, Bohatěti, Bohař^, Bota, Dukátek, 
Hostiti, Jméno, Klíč, Kráva, Kůň, Lán, Orel, 
Sádlo, Peníze, Pišfala, Puška, Rákos, SytJs 
Zboží. 

Bohatý (bohat, a, o), komp. bohatší n. 
bohatějšl. Kat. 382., V. B. = 1. zámoiný, pe- 
níze n. jiné véd znající, hojnost váeho ma- 
jící, reich. B. nevěsta, Us., město, krajina, Nt, 
Ženich, sedlák. Us. Boha^ř^m býti. IJs. Ně- 
koho bohatým učiniti, udělati. V. Bohatá, 
rohatá (o bohaté, ale zlé ženě). Jg., Lb. 
Bohatému netřeba rozumu. L. Kdo jest trošty 
živ, bude-li bohat, bude div. D. Chudý s bo- 
hatým nehoduj, moudrý s bláznem nežertuj. 
Rým. S silnÝm nechoď v zápas a s bohatÝm 

Sřed soud; B. nemá dost, dokud mnoho chn- 
ých neodere (nesežere) ; Kdo b. ten i rohat; 
Bohatého škody, chudého hody; Bohatí ne 
vždycky vědí, kdo po nich dědí ; Bohatý 
v kuní Čubě se protlačí, ale chudý v cvilin- 
kové kytlici uvázne; Jest bohatý jako str- 
haná mošna. (Vz Chudoba). Č. Bohatým 
dary dává (Vz Zbytečný) ; Hlupec bohatý 
jako býk rohatý; Kdo rád orá, bude brzo 



ßohaty — Boj. 



79 



bohat (vz Pracovitosť) ; Lépe bohatý psa 
cviči, než-li chudý syna; Pan bohatý, pes 
kosmatý, je mu teplo. Lb. Ten bonat, 
kdo hez vinv; Bohatým býti pracno, ale 
sytým netěžko. Pk. — Bohatý na co: B. 
jazyk na slova. VŠ. XX. n. na zlato, 
zboží , dědiny. V. — Br., Troi., Ros. Jel., 
Háj. »T. Agata bývá na snih bohatá. Č. Na 
sliby mňž každý bohat býti. Pk. B. na my- 
šlénky. Zeman na dobytek b. Háj. 9. — 
Mm: Ruský iazykjest bohatý plnÝmi samo- 
hláskami. Č. B. duchem. Red. Kuda kovem 
bohatá^ Vys. Počínám dílo bohaté neho- 
dami. Cfm jsem bohat, tlm sloužím rád. Pk. 
Bůh bohat milosti. Č. Město zlatom b. Na 
Slov., Ht. — na čem: na dědinách. Troj. 

— v éem: v dědinách. Troj. — v co: 
v zlato a stříbro, Hist. schol.; Ms. Cerron; 
v peníze. Sved. Vz v (s akkusatívemX — 2. 
B. •= vzácný, drahocenný, vynucající; hojně 
se oljevujicí. B. hrách (grosse Erbse, Klotz- 
erbse), len, D., pSenice, včely (dobré), léto 
(kdv'z mnoho pastvy včelám), Rozm. o vé., 
couk, žeň, V., ruda, pramen. Us., kořisf, Sat 
(drahý). Nt. Pot se jim v bonatých krůpějích 
řimil (dle Km. lépe: valnými krůpějemi). 
Bohatá rukojeť Šavle (dle Km. lépe : ozdobná). 

Bohatýr, a, m. =: hrdina, rek, Held. 

Bohatýrsky, hrdinský. B. srdce, krev. C. 

Bohatýrstvo, a. -ství, n., Heldenmnth. 

Bohdá = Bůh aá. Dnes b. odjedeme. Us. 
Toho b. nebude. Rk. Vz Bohde). 

Bohdal, a, m. == čáp bílý. Na Mor. Vz 
Bočan. Storch. Na Mor.: bogdál. Brt. 

Bohdan, a, m., Theodor. 

Bohdana, y, f., Theodora. Mus. 

BohdeJ (strč. bohdaj), bohdeiž, bodej, bó- 
dejž, bodejt, bodejf (= Bůh dej ať. Bůh déj aby, 
při čemž se vSak abych vyjjouStí. A to stoji 
m. „kéž*. Vz toto.) Boaej zdrávi byli = 
(Bůh dej, aby zdrávi byli.) Bodej tě kat 
sťal. Jg. Bodejž tě husa kopla. D. Bodej ž ho 
čert vzal. Us. Bodejž tě komár kopl. Bodejž 
visel jako spršel. Bodajže si umieral a zasa 
ožíval ; Bodajže si vykapal ; B. si zkameněl ; 
B. si stiel na prach; B. ťa chytil kat; B. ťa 
porantalo. Mt. S. — Ellipt Bodejž tě (tebe) ! 

— Byls tam? Bodejť (= ovšem, arci). — 
Povím vSe. Bodejť bysi lhal, odpověděl otec. 

Bohemi-a, e, f., lat. .= Čechy. -— Bo- 
hemism-us, u, m., způsob mluveni českého. 
Rk. — 

Bohobojenstvi, n. = bohabojnosť. Št. 

Bohobojný, V. = bohabojný. 

Bohodar,u,m., lépe : Boži w. L., Rk., Jg. 

BohomluToe, vce, m., bohoslov, a, boho- 
slovec, vce, nt, V., Kom., Lex. vet. Schrift- 
gelehrter. 

Bohomodlec, dlce, m. Gottesanbeter. L. 

Bohomyslně = pobožně, St., fromm. 

Bobomyslnosť, i, f., ros^imáni o Bohu. 
Uáh — B., hohabqjnoBÍ, nábožnost. V , Kon. 

Ďohomvslaý život vésti. Gottbetracntend, 
b^cbanlicb. Jel. — B. předsevzetí, práce, 
zaměstnání, úmysl, člověk. Jg. Fromm, got- 
tesíHrchtig. 

Bolioposlušaý, lépe: Boha poslušný. Rk. 
Bohopustný, -stý, velmi prostranný. Kom. 



Bohorodice, e, bohorodička, y, f., Mutter 
Gottes, bohoroditelka. Hus. 

Bohorovný, Ráj, göttergleich. 

Bohoslovec,' vce, utvořeno dle řeckého 
(héokÓYoq. Schl. Taktéž : bohosloviti, OioXoyělv, 
Vz Bohomluvec. Theolog. 

Bohosloví, n. Kram. Theologie. 

Bohoslužba, y, f. B-ě obcovati. Gottes- 
dienst. — Bohoslužebnosf, i, f., Oultus. Rk. 

Bohoslužebný úřad , gottesdienstlich, 
Cultus-, ' 

BohosudoY, a, Šejnov, a, m., Maria- 
Schein v Cechách. S. W. 

BohosTítný, čemu Bůh svítiti dává; 
slýchá se toliko o dni, u př. Každý b. den 
u nás býval. 0. 

Bobovati = jako Bůh vládnouti. D., Ráj. 

Bobový = božský. B. slib. Troj. 

Bohpomozi, bopomozi = Bůh pomozi, 
pomoz. Wohlan! — komu ěemu: B. těm 
doktorům. D.. V. — čeho : B. té zprávy. Kom. 

Bohtati, noukati jako sova, heulen w^e 
die Nachteule. D. 

Bohumil n. Bohomil, a, m., Bohuslav, 
Gottlieb. — BóhumUtty y, f. 

Bohumilý. B. pravda. D., gottangenehm. 

Bohumín, a, m. Polsky: Bogumin, město 
v Slezsku, Oderberg. — Bohumíňan, a, m. 

— Bohumínský. 

Bohumyslný život. Ctib. Vz Boho .... 
Bohuslav, a,m., Timotheus, Gottlob. Br. 

— Bohuslava, y, f. 
Bohusudov, vz Bohosudov. 
Bohužel, leider. Otec^b. zemřel; B. osud 

můi tomu chce. Nt. Vz Žel. Běda. 

Bohyně, ě, f., gt. pl. bonyú: vz ostatně: 
-yně. Göttin. B. výmluvnosti. V., mladosti, 
lorásy, moudrosti, řek, moře atd. Jg. B. štěstí, 
vítězství, války, blaha. Nt. 

Boch, u, m., trup staženého vola atd. ; 
vepřové plece (pema petaso), Speckseiten, 
z něm. Bache. Schinke, Speckseite. Mz. 115. 

Bochánek, nku, m., malý bochnik. 

Boehatý, buclatý. Světoz. 

Bocheh, vz Bocnník. 

Bochnice, e, f., pokrutina, Oelkuchen-. 
2. Na Slov. = bochnik, Laib. Koll. 

Bochnik, u, bocheň, chně, bochníček, čku, 
bochánek, nku, m., Laib = pecen. B. chleba 
(žitný, ječný), bochníček velikonoční, boch- 
nik sýra. Jg. Vz Násada. 

Bochnikový. B. cukr. Laibzucker. 

Boiotia, vz Boeotia. 

Boj, e, m., od bi (v bí-ti^ i se stupňovalo 
v Qj; vz ♦ v qj). — B. = hádka, půtka, 
útok, bitva, potkání, potýkáni, srážení, vojna, 
der Streit, die Schlacht, Kampf, der Krieg. 
B. krutý, krvavý, vražedlný, ostrý, hrdinský, 
tuhý, lítý, ukrutný, smrtelný, plavecký, ná- 
ramný, těžký, nesnadný, snadný, dobrý, 
Sfastný, neš&stný, dívčí, rozhodný, neroz- 
hodný, Us., Jg., tvrdý, Alx. B. za národnost. 
Bs. K boji se ho to viti, strojiti, přistrojiti. 
Jg. B. na moři, na vodě. V. B. vésti, svésti ; 
b. s někým bojovati n. proti někomu, V. ; b. 
ztratiti. Kkk. Boj obdržeti. Alx. B. s někým 
vzíti. Alx., Výb. IL, 7. (Paas.). B. byl tvrdý 
s každé strany. Alx. 1120. V Čas pokoje 
i boje. V. B. začíti, v boj vjíti. Jg. Začátek 
boje činiti. Kom. B. z novu začíti. D. V b. 



80 



Boj. — Bok* 



vojsko vésti. Rkk. V b. s někým vejiti. Troj., 
Dal. Dáti se s někým do boie. Troj. Do 
boje hnáti. Troj. Boj s někým bráti, vžiti 
(s nepřátely). Št., Dal. Nerovným bojem s ně- 
kým bojovati. Jel. Tvrdý a vrážedlný boj 
s někým podstoupiti. Troj. V b. s někým 
se pustiti. B. byl hrozný a smrtelný. Troi. 
Těžkým bojem byl přemožen. Troj. Snaa- 
ným bojem koho poraziti. Jel. Boje podni- 
kati. Zák. sv. Ben. B. vásnf. Jel. Boj dobrý 
jsem bojoval. Br. Ana již k smrti boj vede. 
Háj. Kůň do boje; v boji zajatý. V. Boiem 
je pobil. Dal. V bojích zvyklý. Háj. K boji 
se připraviti. Br. Bojem proti sobě státi. Jff. 
B. nastal. Troj. B. v hromadu se srazí. Rkk. 
B. se rozmohl. Troj. B. trvá mezi nimi. Troj. 
B. seskoněil, Us., vzal konec. Rkk. Těžkým, 
snadným bojem něco přemoci, poraziti. Jel. 
B. vyhráti, obdržeti na někom. V. Těžkým 
bojem bojovati. V boji umříti, zahynouti, 
V., sejíti. Dal. B. podniknouti. Us. B. do ji- 
stého času odložiti. V. Bojem zemdlíti, ně- 
koho si podmaniti. V. Kdo chce pokoji, ho- 
tov se k boji. Prov., D. Kdo chce pokoji, 
ten nečiň zmínky o boji. Solf. B. způsobiti. 
Bolf. Bojem se s někým potkati. Solf. Město 
bojem vzíti. Rus. Do boje proti někomu tá- 
hnouti. Nt. — Vz Bitva, Válka, Půtka, Útok. 

Bojaci, kdo se bojí, Tkadl.. furchtsam. 

Bojácně. V. B. si počínati, rarchtsam sich 
benehmen. 

Bojáenosf, i, f., bázlivosf. báznivosť, le- 
kavosf, nesmělosf, Schüchtemneit, Furchtsam- 
keit. V. Stran přísloví vz: Baba, Hlava, Ko- 
šile, Kuráž, Leknutíf Máslo, Mísa, Moucha, 
Musiti, Nesmělý, Pes, Prach, Schovati se. 
Sketa, Strach, Sorašidlo, Tchoř, Ucho, Vojna, 
Zajíc, Žebrák. 

Bojácný, od bojati (báti) se; vz -ácný. 
B. == bázfivý, nesmělý, lekavý, furchtsam, 
feig, blöd. B. srdce, v., mysl, hrdina, zajíc, 
člověk atd. Příliš bojácným býti. D. Vz 
Bázlivý, feif. — v čem: v boji. — pH 
ěem: při dobývání lesa. Vz Abstrakta. 

Boják, a, m. =:bázlivec. Hasenfuss, Feiger. 

Bojar, a, m. = válečník, hrdina; rus. = 
šlechtic. Jg. — Bojarský, Bojaren-.. 

Bojatý = bázlivý, furchtsam. Na Mor. 

Bojazlivý = bázlivý. Na Slov. 

Bójce, e, m., bojovník, Krieger. Kat. 1755., 
Rkk. (zastr.). 

Boj čití = pleniti, Sm., plündern. 

Bojovný, bojovný. Kat. (zastr.), krie- 
gerisch. 

Bojínek, nku, m., tráva, Lischgras. Rostl. 

Bojiště, ě, bojoviště, ě, n.^ahlstÄtt, 
Wahlplatz, Kampfplatz, Schlachtfeld. — B. 
obdržeti. Zlob. Na bojišti padnouti, z bojiště 
utéci. Us. Od b. odstoupiti; Na bojišti zů- 
stati. Háj. Třas je hnaše z bojišče. Kkk. 

Bojny, 1. bqjíci se. — čeho: pána Boha 
b., Smrž., fürchtend; 2. Mio se báti sluší, 
furchtbar, Jgr^ 3. válečný, B. právo. Kriegs- 
recht. 

Bojovaci. Kampf-, Rk. 

Bojováni, n. K b. hotov býti. U b. mdletí. 
Troj. 

Bojovatí, bojuji, jí, juj, juje (Ic), val, 
áni ; bojovávatí = boj, válku üesti, válčiti, biti 
se, váleti, polem se ^potýkati, Krieg fíihren. 



streiten. — adverb. : udatně, hrdinsky*. 
statečně, šťastně, zmužile, směle, trudné, 
silně, krvavě, Irekovsky. Jg., Tiroj. — s kým, 
8 Čím: s nepřítelem. Har., Troj., s smrtí, 
V., s velikou udatností, snažnosti. Us. B. 
s kým. Alx. 1105. — o co: o vlast Jg., Br. — 
pro co : pro vlasť, pro svobodu. Jg., T. Lépe: 
za co. — co: těžký boj. — čijm: meéem, 
těžkým boiem, Us., řeěí (vz následující: 
proti komu); vší silou s nepřítelem. Troj. — 
proti komu : V., Res. B. řeči protiv Bobu. 
Kat. 2934. — do čeho: do krve. J^. — 
v kom, v čem, kde: Stud v ní s míloati 
bojoval. Troj., v lese. Us. — pod čím: pod 
praporem. T. — za co: V., ZaUn. 72. — 
jak dlouho: Potom za 30 dni ústavně Ik>- 
jováno jest. Troj. 326. Od rána do noci. Us. 

— nač: na svůj náklad \). Hos. 83. — abs. 
Kdo nebojuje, nevitézí. Č. 

Bojové, od nich dostaly Čechy jnaéno 
Bojohemum. 
Bojovišté, ě, n., vz Bojiště. Kom. 

Bojovný se s kým potkati. Háj., krie- 
gerisch, streitbar. 

Bojovnice, e, f., bojovná žena. Res. Btrei- 
terin. 

Bojovnický. B. kopí. Krok. Krieger-. 

Bojovnictvif -tvo, a, m, Kriegerstand. Jg. 

Bojovník, a, m. V. Krieger. 
Bojovnosť, i, f., udatnost. £>. Streitbarkeit. 

Bojovný, váleěný, kriegerisch, streitbar. 
B. člověk, muž. V., národ. Jel., rytíř, pluk. 
Troj., znamení, skutek. Háj., nástroj. Zlob. 

Bojový. Vden b. Z. kap. 77., 9. Schlacht-. 

Bok, u, bůček, čku, boček, čku, m., Seite. 
B. levý, pravý. Bokem (= na boku) ležeti. 
Jg. Převraceti se s boku na bok. L. Boky 
někomu páliti = mučiti ho. L. MeČ k boku 
připásati, zavěsiti. V. Bolení, píchání, Jdání 
v bocích, v boku. V., D. Po boku někomu 
jíti, státi, seděti, V., ležeti, ieti. Na trápení 
Doky svými z tvrdil a \yznaí. Gl. Poněvadž 
ten podezřený jest, djy jej v moc mů, já 
jemu boky dobře stáhnuti dám (mučením). 
Mus. Vz (jI. Xa boku, při boku někomu jíti. 
Ros. Boky sobě podpírati. Us. Boky na- 
dýmati, podjímati. L. Ruce do bokův si 
dáti. Šm. Ruce o boky si opříti. Rk. Z smíchu 
za boky se bráti. Jg. Strach za boky ho 
chytá. Jg. Bokem, s boku na někoho hle- 
děti (■= stranou).^ Rk., Jg. Jde po boku = 
je opilý. ÜS. v Želivsku. Sř. Na b. se po- 
ložiti; po boku někoho míti. Nt — Fozn. 
Nyní mnozí za ,bok^ po němečku ,Btrana^ 
kladou ; leží na levé straně, sel mu po pravé 
straně. Brt. — J?. = strana, křidlo vqjska, 
Flanke. Nepříteli v bok (pravý, levý) pad- 
nouti. Us. Po boku na nepřítele připadnouti. 
Br. Vyraziti v bok. Rk. B. krýti. Nt. — B. 
= břicho. Vlk nakládá oba boky (žrádlem). 
Rad. zv. — S^ z boku levého (= neman- 
želský). D. — B. úvozu. Do bokův mandel 
žita naložil. Us. — Bok luze. Y. — Z boku 
=rněm. Aus dem Stegreif, z náhlá, z patra. 
Řk. — B. moře, vz Moře. — B. (das Profil). 
B. tváři, lodí. Šachty, zubu, peci, u řebříkii. 

— B., svah, úbočí, stráfi. pobočí, úklon, Ab- 
hang, Abdachung, Böscnung. Š. a Ž. — Bok, 
z um. Bock. Posaď se na bok (vozn), äp. 



Bok — Bólestivýi 



ěi 



tu. na koslik^ ^ B. hradby přimý, šiký, 
aíataženýy snížený. Bar. 

Bok 8 genitivetn označuje předmět, po jehož 
strané, vedle něhož něco jest. Bok lesa Je 
Btudánka. Bok Opavy leží Hradec. Us. ve 
Slezáku a na Mor. Brt., Mkl. S. 513. — 

Boka, Yf f., huba, kultnk, Bucht (menši 
záliv 8 Širokým vchodem). 8. a Ž. Vz Huba. 

Bokál, biikál, u, m., sklenice zespod ši- 
roká 8 úzkým hrdlem. Pokal. V. 

Bokán« a, m. = bocán. Kom. 

Bokatěti, ěl, ěni. Starke Seiten bekom- 
men. — Bokatosf, i, f. — Aokatý, stark- 
seitig, untersetzt. 

Bokovitý člověk, untersetzt. 

Bokovna, y, f., provazy u řebřin bok 
i;inlcí; takový provaz slově bokovnik, u, m. 
Seite am Leiterwagen. 

BokoTui, Seiten-. 

Bokovnik, bokovák, u, m., provaz na 
řebřinovém voze. Seitenstrick am Leiter- 
wag-en. Vž. Bokovna. 

1. Bol, u, m.; bol, i, f. Bolem (= bolesti) 
se svíieti. Někomu b. způsobiti, učiniti; ně- 
koho bolem naplniti. Vz Bolesf. Schmerz. 

2. Bol, u, m. (Bolus). B. arménský, ba- 
vorský n. norimberský, bily, červený (v ku- 
ličkách;. Kh. 

Bolák, u, m. Geschwür. Mám mnoho bo- 
lákův. Dostal jsem boláky. Boláky v ást«ch 
beranem (blet&ou) hojiti. Na Mor. bolačka. 

Bolaví, n. = bolák. Má b. na noze. Us. 

Bolavina, y, f., Wunde. 

Bolavosť, i, f. = bolesť. Us. Schmerz. 

Bolavý, schmerzhaft. B. vřed, úd, hlava, 
noha^ oči, rána, prs. Jg. Přilož to na bolavé 
místo. Byl. Ten není bola^^Ý (o tom se říká, 
kdo je zámožný). Us. na mor. Brt. 

Bolehlav, ú, m. Schierling.' B. plamatý 
n. kropenatý n. větši (vgivec, svinská ves), 
pravý čili veliký, Kh., Jg., malý (kozí pysk, 
psí petržel). 

Bolek, Ika, Bolko, Bulko, a, m. = Bo- 
leslav. Gl. 

Bolen, a, m., ryba, Silberlachs. D. 

Boleni, n. B. hlavy, srdce, u srdce, v bo- 
cích, v břiše, břicha, zubüv, očí, plicni, v nose, 
tváři, v uSlch atd. Jg. B. hlavy míti. Us. 
Ten lék b. hlavy oblevuje, od\Tacuje, krotí. 
Byl. — Vz Bolesf, Boleti. 
• Bolenina, y, f., něco bolavého. B. děravá, 
fistule, Fistel. V. 

Boleoiko, a, n., tolita žlutá, Sumpfblume. 

Boleokost, i, f., bolení očí. Kosti. Augen- 
krankheit. 

Boleoký, bolooký, bösäugig, wehäu^'g. 
Hái. - 

Boleslav, a, m., jméno mužské. Jakožto 
jméno města bylo až do 17. stol. rodu muž. : 
Mladý Boleslav. Kniha vydaná v Mladém 
Boleslavi 1519. Od té doby jest rodu žen. 
Vz Chrudim, Retnice. Jir. Oenitiv: Bole- 
slavi: do Boleslavi (dle: Kosf), někdy tuké: 
Boleslave. Boleslava, Čúslara, Soběslava atd. 
mluví někteří skloňujíce tato vlastni jména 
mést dle ,Ryba^* což chybné^ jest. Nebo 
tato místní jména jsou, jak již C. ve Ctění 
o srovnav, mluvnici (na str. 167. — 1G9.; učí, 
vlastně přídavná jména přisvojovací, utvo- 
řená od příslušných jmen osob; jako na př. 

KcttftT: Cesko-ném. tlovnik. 



Z jména pán povstalo páň (pánja, páine), 
z jména Člověk: člověČ {ČlověČa, Člověče) 
tak i z jmen osobních Boleslav, Čáslav, So- 
bésUv : Boleslav (Bolesiavja, Boleslavje^ atd. 
Doplňovalo se k nim jméno muž. roou na 

Eř.: hrad, dvůr, tedy: Boleslav' (hrad), gt. 
»oleslavja (hrada), přehlasováním: Boleslavje, 
v písmě: Boleslave^ dat. Boleslavjn, přehlas. 
Boleslavi atd. To jest nejstarší skloňování. 
Časem však přišla jména tato, změnivše rod, 
pod vzor ,Kosf a tento dávno dokonauÝ 
skutek nutno iiž uznati, ač ještě v 16. stol. 
některá z nich muž. byla rodu, tím jakož 
i genitivem v -i ukončeným na starý původ 
upominajíce. Formy vSak Boleslava, Čáslava 
atd. (dle ,Ryba*) nikterak nelze vysvětliti. 
Naopak zase táhnou mnozí jméno Jihlava, 
-y, pod vzor ,KobP (na ^\ do JiMavi, v Ji- 
ÍUavi) proti všem dobrým pramenům staré 
a střemií doby. Mš. Do B— ví dlužeu za 
kozy. Č. -- B. Stará, B. Mladá (Boleslavia 
junior, Neo-Boleslavia). Jg. Bunzlau. B. 
Slezská n. Boleslavec. S. N. Boleslavau, 

a, m. — Boleslavský. — Boleslavsko, a, n. 
Bolesf, i, f. B.y dolor. Wehe, Schmerz; 

rána, bolné misto, něco bolavého, Wunde; 

b. srdce, Herzleid, Wehmuth. Jg. — B. zubův, 
srdce, hlavy, v bocích, v uších, od kamene, 
plicni, mornl, porodu n. k porodu, na oku, 
na noze, v noze, uŠf, nervQv, žaludku atd. 
míti. Jg., V., S. N. Bolesf: šimrání, svěděni, 
pálení, pícháni (klání), leptáni, žehání, brnění, 
zdřevěnění; tíživá, bodavá, trhavá, tažlivá, 
tepoucí, rezavá, stahnjioi, sviravá, škrticí, 
Škubavá, hlodavá, hryzavá, kousavá, Štipavá, 
vrtavá, tupá, stálá, těkavá; nervová, dnavá, 
hostečná; cit zemdlenosti, iizkosti, mrazení, 
zimomřivosti, zimotřasu, uMidlenosti, nepo- 
koje, stlučenosti ůdův atd. S. N. B. ku porodu, 
porodní, Lk., v ledví, v bedrách, poslední 
(něm. Nachwehen). Lk. B. krutá, veliká, pře- 
veliká. Us. B. krotiti. Us. Bolestí k Bohu 
volati, umírati, (Us.), se mučiti. V. B. v sobě 
ukrotiti, udusiti, b. zapuditi. Jg., D. B. ule- 
vuje, odtmuje. D. B. někomu působiti, b. 
trpěti, cítiti, krotiti, mítř. V., D., Us. B. ve- 
liKou, náramnou, nesnesitelnou (v noze atd.) 
míti. V. Bolesti ho popadají (V.), zachva- 
cují. Br. Bolesti koho ti-ápiti. Byl. B. míti 
z bídy jiného. V. Na b. mast přiložiti. Ml. 
Od bolestí odpočinouti. Solf. Polehčení, ob- 
levení bolesti. V. Lék b. ukládající (mírnící). 
D. Kde milosf, tu oči, kde bolesf, tu ruka. 
V. Má bolesf, tvůj smích. Vz Neštěstí. D., 
Lb., Č. Bolesf moci přidává. Alx. 1123. I b. 
má svou radosf. Č. Kde b., tu práce. D^ Č. 
B. mlčeti nedá. Č. B. lékaře hledá. Pk. Jaká 
b., taková masť (pomoc dle potřeby); kde 
péče, tu starosf, kde b., tu práce (nemocný 
chce obsluhován býtiý. Vz Nemoc. Lb. 

Bolestlti, il, ění ; bolestívati = míti bolesf, 
lltíKsř, Schmerz haben, trauern. — nad čím: 
nad smrtí rodičův. Kom., T. — pro co: 
Kom. — koho = někomu bolesť působiti. 
Zák. sv. Ben. — z čeho : ze zlého. Boč. — 
čeho: L. — oČ: o cizí křivdu. Boč. 

Bolestivosf, i, f., Schmerz, Schmerzhaf- 
tigkeit. 

Bolestivý (bolestiv, a, o), bolestný, bolný, 
bolesf činící, schmerzend. B. úď, nežit, noha. 

G 



82 



Bolestivý — Borák, 



Jff, — 2. Bolesf trpici, schmerzompfindend. 
ÍŘbucPte bolestiví. L. 

Bolestné něco cititi, Us., snášeti, Ros., 
schmerzlich. — Bolestné^ ého, m. Schmer- 
zengeld. 

Bolestněti, ěl, ěnl; bolestnivatí. ~ nad 
Čím* nad smrti někoho. Kos. Vz Bolestiti. 

Bolestnosf, i, í. Bos. Schmerzhaftigkeit. 

Bolestný. Ď., co bolest působí, schmerz- 
haft, schmerzlich. B. rána, nevděk. Us. Bo- 
lestné jest se naň podívati. Sych. Bolestné 
jí dům opustiti. Har. — 2. = Bolest cítící, 
schmerzempfíndend, leidend. B. matka. D. 
S bolestným srdcem znamenati. Kram. — Jg. 

Boleti, lim, 3. pl. bolí (n. bolejí), bole 
(n. boleje), el, ení; holívati, bolívávati = 
bolest trpěti j snášeti, bolestí se trápiti, 
Schmerz nahen; bolest činiti, schmerzen. — 
kolio: Bolejí ho zuby. Us. Bolí mne ruka. 
D. Už ho zuby (hlava) nebolí s= umřel. Us. 
Hlava mne bolí. Ani mne nebolí ani svrbí. 
Bolí ho oéi (p závistivých). Koho oči bolí, 
nechoď do mlýna. Jest blázen, až ho hlava 
bolí. D. Co koho bolí, o tom mluvit volí. 
Mozek ho bolí = blázní. Kde koho co bolí, 
tam ruku klade. L. Ví, kde ho bolí. Vz Ne- 
šťastný. Lb. — na co: Poéal na nohy b. 
(bolest trpěti). L. — 6im : Srdcem boli (bolím). 
Kat. 2477. — komn: Bolí mi hlava, chybně 
místo : mne, mě. Jv., Šr. Hlava mu (děvčeti) 
bolí (v Klatovsku). Er. P. 104. — pro co: 
Hlava bolí pro zahoření od smradu. Lk. Kdyby 
mě hlavička pro mého holečka nebolela. Er. P. 
123. — Jak dlouho : Aby tě nebolela ruka do 
roka a hlava do smrti. Er. P. 73. — od ěeho: 
Nezabolí jazyk od dobrého slova. C. Ne tak 
boH od laskavé ruky. Č. Od mnoho mluvení 
hlava bolivá. Č. Hlava boli od čekání. Er. 
P. 179. Od žertu hlava nebolí. Pk. Že už ji 
od toho bolí ruce. Er. P. 322. — nad čim: 
Srdce ho nad tím bolelo. Us. — po kom: 
Srdce po něm bolí. St. ski. — že. Bolí mne, 



jste nepřišli. — v čem, kde: Bolí mě 
srdéčko v mém těle. Er. P. 446. Bolí mne 
okolo srdce. Lk. 

Bolevý =s bolavý. Jád. Zastr. 

Boli = bolím, bolest trpím. Kat. 2477. 

Bolleta, y, f.. v obec. mluvě paleta, list 
na osvědčení. Bk. Bollet, Zettel, Schein. 

Bolno mj, že . . . (bolí mne). L. Es thut 
mir Leid. 

Bolnohý. Us. Wer wunde Ftisse hat. 

Bolnosladký cit. Nt. Bitterstiss. 

BolnÝ, bolest trpící, schmerzleidend: b. 
srdce; 2. = bolavý, schmerzhaft, böse: b. 
zuby, prsy, nohy, místo, hlava, oči. Ros., L. j 
3. bolest působící, schmerzerregend. V nožici 
bolný trn. Rkk. 62. B. neduh. Jg. 

Bologna (Boloňa), ě, f., mě. v Itálii. — 
Bolognan, a, m. — Ďolognský. 

Bolohlavý, D., der 'stunden Kopf hat. 

Bolonohý, D., der wunde Ftisse hat. 

Bolofiská lahvička. Vz Bologna. *- 

Bolooký, boleoký. 

Bolševník, u, m. Heilkraut. Bostl. 

Boltec, Itce, m., střepinka ušní, Ohren- 
muschel. Jg. Zevnitřní ucho skládá se z boltce 
a trubky. V z Ucho. Boltec: lysý, chlupatý, 
srstí porostlý. Jhl. 

Bolvaz, u, m., rána, Geschwür. Má 



nohy samé bolvazy. Us. (=r bolavé). Vy- 
říznutý b. mastí namaž. — V Krkonoších 
= zavázaná rána. Kb. 

Bolzano, a, n. Botzen, mě. v Tyrolsku. 
S. N. 

Bomba, y, f., boma, puma, pukavka (ve- 
liká, dutá, železná, prachem nabitá a luntem 
opatřená koule), Bombe, Feuerkugel. Bomby 
na něco, k něčemu, do něčeho házeti. B. se 
roztrhla, praskla; b. zapálila. 

Bombardovati (z děl do města atd. stří- 
leti) — co: město, bombardiren. Us. 

Bombast, u, m., řeč nadutá. — Bom- 
bastický =• nadulý v řeči. Rk. B. sloh. 

Bombatí, bombilati = houpati. — se D. 

Bomb ilati = houpati, schauseln. Yztoto. 
— éím, Us. 

Bomboiec, Ice, m. == rapouch. Na Slov. 
Eiszapfen. — B., Brustwarze. 

Bomilkar, a, m., karthaginský vůdce. 

Bon (Z fr. bonne), chůva. Rk. — To je 
bon (z lat. bonus) =• dobré. Us. 

Bonbon, u, m., z fi*., z dětského opako- 
vání slova bon = dobrý, S. N.; cukroví.— 
Bonbony bylinné, prsní n. pro prsa. Kh. 

Bonheur« fr. (oonér), štěstí. A la bon- 
heur = to je dobrá. Us. 

Bonifaci-us, a, m., Bonec, Bonek, Bones. 
Můžeš dobře bytí s panem Servaciem, než 
na sv. Bonifacia nezapomínej (buď schrán- 
livý, avšak dobročinný.) Rváč. 

Bonifikace, e, f., lat., náhrada. Rk. Bo- 
nifikation, Vergütung. 

Bonítí, il, ěn, ěnl, bonívati =? lekati, 
schrecken. — co (komu^: Někomu hrůzu 
b. Kdo by tu hrůzu bonil? (působil) Dal. — 
se čím: nrůzou = báti se. Dal. — co : Vždy 
něco boníš = tropíš. Us. 

Bonmot = vtipné řečení (vtiposlov), fr.Nz. 

Bonna, y, f., mě. Bonn na Rýnu. Bonnský. 

Bonomle, fr. bonhomie, dobrota. Rk. 

Bononí-a, e, f., mě. Bologna v Itálií. — 
Bononsjcý; Bonoňan, a, m. Vz Bologna. 

Bon ton, u, m., fr., dobH* mrav n. způ- 
sob. Rk. Feine Lebensart, Weltton. 

Bonvivant, Ir. (bonvivan), rozkošnlk, avě- 
ták. Rk. Lebemann, lustiger Bruder. 

Bon žúr, z fr. bon jour, dobrý den. Rk. 

Boot-es, a, m., souhvězdí na nebi. po- 
háněč příček, arctofylax, Bäxenhüter. Vj. 

Bopněti, vz Bobněti. 

Bopomozl (Bůh pomoz ; pomozi imperat., 
v němž se i udrželo. D.). B. pane sousede, 
maje rozvoditi, ještě pomáhá bíti. Sved. 
1569. Vz Bohpomozi. 

Bor, u, v pl.: bory, m., také bóra, n. ; 
borek, rku, horeček, Čku, m., 1. borovice. 
Kiefer. Ros. 2. Borový les. Kieferwald. Bor 
temně zelený. Kom., Kos. 5. Černý les, die 
Heide, D.; les hustý, temný. L. — 4. = 56or, 
tlupa. Vida, že onen bor kvielí. Alx. — 5. Bor, 
a (D., ale ^ lépe gt. Boru, vz A), m., mě- 
stečko v Cecnácb, Haide. 

Bora, y, f. (burja, bouře), z řec. /ío^iac, 
ßoDoäi', Bora, Nordwind, severní prudký vítr. 

boráček, čka, m. = ubohý. Na východ. 
Mor. Ein armer Schlucker. 

Borák, burák, u, m., Herzblume. Byl. 



Borásek — Bositi. 



83 



Borásek» ska, m«, ubohý, armer Schlucker. 
Na Slov. 

Borax, boran, bledna. Skládá ae z ky- 
sličníku sodnatého, kyseliny borové a vody. 
Bř. Vz Soli. Boranem boláiky v ústech natí- 
rati. Borax: barj-tovj, čištěný n. benátsko, 
nečistý, pálený, salmiakový, tartarový. Kn. 

Bordeaux, a, m., fr. (Bordó), město ve 
r'rancii. — Bordeauxské vlno. S. N. 

Bořek, rku, m. Vz Bor. — V pl. : Bořky, 
m., a borka, n. ; vz Bořka, Bořky. — 2. Mě- 
stečko v Čechách, GOrkau. — 3. Bořky, vz 
Kašelina. 

Borenina, y) f. = lom. Pr. Kut. Bmch. 

Bořeništé, e, n. Kuine. 

Bored, rŠe, m. = bořitel. Der Zerstörer. 

Bořicí koule, dělo, kus. Jg. (= k bořeni 
sloužicí. Boří-li právě, toŽ ; boilcí ; vz -cl). 
B. beran. Sturmbock. Bur. 

BoHč, e, m., Zerstörer. 

BoHdlo, a, n., Zerstörungsapparat. 

Botína, y, f., borovina. Boč. röhrenwald. 

Boritel, e, m., pí. bořitelé = bořič. — 

Bořitelný, baufáÍHg. 

BoritU im> 3. pl. -ři, boř, ře(íc), il, en, ení; 
bořívati =. kaziti, mSiti, rozmitati, rozházeti, 
vyvrátiti, podvrátíti, ein-, niederreissen, zer- 
stören. Jg. — eo: dům, město, zeď. Jel. -- 
co éim, k^: zeď beranem. Us. — eo po 
kom : Co jeden ustanoví, to druhý po nem 
boři. V. — se: Led se boří. — se kde, 
kam : y blátě, ML, v bahně, v písku, v bahno, 
Us., do bláta až po kolena. Zlob. Led se 
pod nim bořil. Ml.— čeho: opatně misto: 
co. Jg. — se komu : Boři se mi chalupa. 
Jg. — se s kým : Bořil se tam s bratrem. 

BoHvoJ, e, m., prostonárodně Bořek, kdo 
boří, poráží vojsko. Jg. — Boři není im- 
perativ jako „tluč*^ v ďučhuba, nýbrž kmen 
infinit, jako v bořitel. Vz Slova složená 
(jména podst s časoslovy). Ht 

BoHvý, kdo rád boří. Wer gem zerstört. 

1. Borka, y. f. = kotvice, Ch., Anker. 

2. Borka, rek, pl., n., místo borky, ve vz- 
chod. Cechách. So. Vz Bořek. Šla má milá 
na jahody na zelená borka. Bkk. (do boru, 
Eieferwald). Vz Borkj. 

BorkoTy. B. barva, Knoppemfarbe (braun). 

Borky, (vz Bořek, Borka). Chodi na hor- 
kách (na borových Íi6kách) = spletl si řeČi. 
(Vz Tlachal). C. Cf. Oblaka, Lesa, Bora, 
Hájka, Dola, Vrcha (ve ^ch. Cechách.) Sb. 

JBomik, u, m. -= bor. Hol.. Kieferwald. 

Bomirovaný = člověk nloupý, obme- 
zený. Rk. Bomirt, einfältig, dumm. 

tforoTany, van, m., pl. Dle Dolany. Mě- 
stečko v Budějovsku, Borovan n. Forbes. Jg. 

BoroTéák, a, m., kvičala. Na Slov. 

BoroTé, ého, n., mě. v Čechách. 

BoroTee, vce, m., lesní obyvatel ; 2. hmyz 
na hořích. Föhrenkäfer. Um. les. 

BoroTl, n., borový les. Ros. Kieferwald. 

Borovice, e, f., borovička, borůvka, Kiefer, 
Föhre, Kienbaum. B. lesní n. planá, domácí 
neb zahradní, horní (kleč, na Slov. kosodře- 
vina), bílá, mořská n. vlaíská, Jg., obecná n. 
sosna, černá n. rakouská, bahenná, pinie. 
Cl. Hajnému i borovice skrze krk projde. 
Prov. (Prodá ji a peníze propge.) Na Mor. 
bor. Brt. 



Borovička, y, f., vz Borovice. — B. = 
jalovcová jahůdka, vodka. Na Slov. 

Borovickový = jalovcový. Na Slov. B, 
kořen, olej. Šťáva, voda, zrno, Bern., pták 
(kvičala). L. Wachnolder-, 

Borovičný. B. ořech, jádro, Um. les. 
Kiefer-. 

Borovina, y, f., borový les. Č. Kiefer- 
wald. 

BorovíÝ, a, m., lesní bahenní duch. Šp. 

Borovniee, e, f., borovičná housenka. 
Kieferraupe. Um. les. — JB., na Slov. = bo- 
růvka, Heidelbeere. 

Borový, Kiefer-. B. les, dříví, pochodně, 
olej, Jádra, louč, Šišky, pryskyřice n. smůla, 
jahody (n. borůvky), semeno, ořech, červ, 
(V.), housenka, člověk (neotesaný, neohra- 
baný). Jg. Za borovou Šišku někoho míti = 
za nic. L. Nestojí za borovou šišku. Ros. — 
Borová Bouda, městy s v Cáslavsku, Borau. Jg. 

Bort, u, m. (O původu vz Mz. 116 ) t= 
kraj, zvláště u lodi, Bord, Seite. V bortn 
býti (v lodi); v bort jíti (na loď); z bortu 
něco metati (z lodí do moře). Novotu. — 
B, Čtvrti (vinice) = obruba. Vz Vinice. Ck. 

- Stranice Hábu ve nUýné (bortnice). Vys. 

— B. = strana v jámě. Ros. — B.-=^ břeh 
u řeky, Ufer, Gestade. — Borty, tesy při 
hraji dlažby; plochy, postranice u chladicích 
stoků, (v pivovaře), die Flächen im Ktlhlstock ; 
u postele, die Kopf- und Fussbretter. Je. 

Borta, y, f., lem, Rk., prým. Sp. Falsche 
Borte, piýín lichý. Sp. 

Bortár, e, m., Bortenmacher. Světoz. 

Bortiti 00, im, 3. pl. se -ti, borf, tě(íc), 
těni n. cení; bortivati se = skřiviti se, 
vrhnouti se, sich aufweríen, spalten. Výbor- 
titi se, vrhnouti se, páčiti se, přejíti se, uvě- 
řiti se. Vys. Prkno, stůl se bortí; dvéře se 
bortí n. páči. D. Dům se bortí (rozpadá); 
vše se bortí. Nt. — ne čim, od čeho : Frkno 
horkem, od horka se bortí. — kde: v horku. 
Papír na horkých kamnech se bortí, na 
slunci. 

Bortna, y, bortnice, e, f., bort postranice 
u lodi neb splavu. Seitenbrett, Seitenpfoste, 
Backenstttck. Jg., Rk. 

Bortový, ého, m.,vhom., der Nachhauer. 
Vys. 

Borůvčí les. Kieferwald: 2. b., n.. Černé 
jahodoví. Um. les. Schwarzbeerstraucn. 

Borůvka, y, f. B. malá borovice. •— B., 
Heidelbeere. Borůvky černé (černé jahody, 
myrtové jahůdky ; na Slov. : borůvnice, Čičo- 
retky. Černice, Jg.; naVahiSsku: hafery, na 
Slov. mor. brusinky. Brt.); červené (bru- 
sinka, brusnice, Preiselbeere). Borůvky trhati, 
na b. Jíti. — Na Slov. b. =zjalovec. Dům borův- 
kami kaditi. Tab. — B., jalovcová kořalka. 

Us. B, = ČeČetka, Grässlein. D. 

I Borythen-es, a, m., řeka v Sarmatsku, 
nyní Dněpr. 

Bos, a, o. Vz Bosý. 

BoNáeký, bosáka ^(Barf^sser) se týkigici. 
B. klášter, řád. Ros. BarfUsser-. 

Bosák, a, m. = bosý. — B., mnich, nosící 
jen trepky, BarfÜsser. — B., nekovaný kůň. 

Bositi, koho: koně = podkovu mu str- 
hnouti. Šm. Den Huf abnehmen. 

6* 



64 



Bosk — Boucati. 



Bosk, xiy m. s=: políbení. Ka Slov. Ktibs. 

Boskati, boskovati, boskávati = líbati, 
celovati. Na. Slov. — koho. — O původu vz 
Mz. 126. Stran vazby vz Líbati. 

Boské, z fr. bosquet, křovina v parkn, 
v zahradě. S. N. Lnstwaldchen. 

Boský = bosÝ. B. nohy. Na Mor. 

Bosna, v, f.. Bosnia, Bosina, Bosině; Bos- 
nien. Bosňák n. Bosňan, a, m. V. — Bosňanka, 
Bosňačka, y, f. — Bosňáck^, Bern., bosen- 
ský. V. 

Bosonohý, bosý, barfüssig. 

Bospor-us, a, m. B. thrácký, kinunerský. 
— Bo»pořan; hosporský. 

Bésti = bůsti, strč. 

Bosulenký = bosý. Na Mor. 

Bosý (bos, a, o), barínss, barfüssig. B. 
kluk, děvče atd. Ďosýma nohama šel. Y. 
Chodil nahý a bosý^ Br. -Není docela bos, 
má ještě podvazky. C., Pk.Sevcova žena a ko- 
vářova kobyla chodí obyčejně bosý. Sk. Kdo 
bos, nešlap po tmí (vz Bázlivý. Kulhavý). 
S. a Ž. vBos chodívá, komu celá ves boty 
kupnie C. — 2. = neokovaný, unbeschlagen. 

f. Kuň, lopata, kolo, cep. Us., Jg., Šm., Yys., 
p. — 3 = dítě. Nemluvte o tom, jsou tu 
bosí (děti, nedospělí j nemluvte tedy nic ne- 
slušného). Nejsme všichni obuti, jsou tu také 
bosi. Č. Musím mlčeti, je tu bosý. Táhni 
stranou, nemusíš všecko věděti; leštěs bosý, 
ještěs se neobul. Kdo pro tě poslal? bosého 
tu nepotřebujeme. Hleďte bosého, jak uŠi na- 
strkuje! Us. 

Bosec, šce, bošek, Šku, m., polt slaniny 
Beš. ; 2. uzené prase, D. ; 3. husa k peéení 
připravená (bez mladé), us. v Prach. Č., Rk. 
Bota, y, f. Dříve a na Mor. posud bot, 
TI, m. Na Plaste u Plzně říká se vedle: ,v 
botách' podnes také ,v botechS Prusík Fr. 
Botka, botička. Der Stiefel. Bota zhr. botte 
a to z keltického bot — noha. S. N. Polsky: 
bot, u ; rusky : botaly. Vz. Mz. 117. V botecn, 
v Čech. z pravidla; v botách. Části botj': 
spodek, sväek (holinka). U spodku: podsev: 
a) bříško, b) ohbice, c) podpatek. Nadpode- 
ivem švábv (lístky ze slabé kůže) a nad tě- 
mito tenká kůže: stelka (branzol), na níŽ 
leží noha. Svršek: přednice, zadnice. Tyto 
jsou spojeny ševníKem. Spodní čásf před- 
nice: nárt; pqd nártem kolem podešvu: ob- 
rážka. Š. a Ž. (Walter). Boty: přezouvacl 
(Wechselstiefel, přezuvné), nepřezouvací (ne- 
přezuvné, na jednu nohu, einbällige Stiefel), 
ohmovací, Sněrovaci, pérové (perka), německé 
(einnäthig^, uherské (čižmy, bakanČe,topánky, 
botánky. janČárky, škorně), lovecké (mysli- 
vecké, nonecké), jezdecké (rejtharské; če- 
-boty. Kurierst.), polouboťjr, husarské, s ká- 
pěmi (Kappen-, Stülpstiefel), dětské, s kolírem 
(Kniestiefel), vojenské, s okrajkení, s korko- 
vými podešvy, vysoké, silné, rohaté, Špičaté, 
zimní, letní, prošívané, nepromokavé, na oko- 
lek, na rám, plsfové (plsfovice), iuchtové n. 
jucntovice, telecí, z kozinky, korduánové 
(kordobanové), manže^trové, safíanové, ak- 
samitové, lakované (lakýrky). Vz Botka, 
äp., Š. a Ž. (Walter). Boty obouti, zouti, 
nositi, na desky naraziti n. nabiti, komu Šíti^ 
podšiti, přezouvati. podraziti, cíditi, leštiti 
(kartáčem a leštidlem), příštipky (čím) vy- 



praviti, roztrhati, rozedrati. D., Šp.,Š. a Ž.. Us. 

— Býti, choditi v botách. Us. V boty 
obutÝ. Us. Boty spálil, v botách umřel = 
utekl. L. Ve své bot>' toho obouvati •=. zí- 
skati ho. L. V cizí boty se obouvati (^= vtí- 
rati se do >eho domácnosti; cizími vlast- 
nostmi se chlubiti; cizí povinnost na se 
bráti). Ros, Botku někomu podŠiti (podsko- 
čiti, kousek mu udělati). Č. Pán nosívá 
u bot ostruhy a chuděra palce. Č. Pán nosí 
boty s ostruhami, chudák s palci. Lb. 
V svoje ho chce boty obouti (na svou stranu 
přivésti). Č. Tulí se jako staré boty pod 
schody (upýpá se). Č. Praskl do bot a ují- 
žděl (Vz Útek). Č. Už ho obul ve své bot\- 
(=r UŽ ho přemluvil. Vz Přemlouvtoí.) Č. To 
je stará b. (známá věc; to se samo sebon 
rozumí). Us. Dávno jsem to v botách schodil 

— na střevících roznosil (-=- stará to povídka''. 
Vz Pověsf. Č. Propálil boty na chlíwiné peci. 
Hrš. Propálil boty, chodil bos. Boty komín vy- 
nésti = vyhoditi no. Ü Plzně. Prk. — Boty rě- 
tmíy čepové (u horníkův). Šp. (D. GOpelschnh). 

— 5. = okovecy kováni na konci kolu, aby lépe 
do země lezl. Pfahlschuh. Kůl Železnou, špi- 
čatou botou opatřený. Puch. — B.u pumpy y 
trouba, v které se písť pohybuje, Stiefel-, 
Kolbenröhre. Vys. — jB., náéint pekařské 
k ohřívání mléka. Dch. 

Boták, u, m., deska do boty. Na Slov. 
Stiefelholz. 

Botanika, y, f., z řec. ßovart^noq a to 
z ßoravijy bylina, rostlina, Pflanzenkunde, Bo- 
tanik. — Botaniky a. m. = rostlinoznalee, 
rostlinník, rostlinář, Botaniker. Rk. — Bo- 
tanický = rostlinnický, rostlinářský. Kk. — 
Botanisovati'=TOBt\my sbírati. Botanisiren. 
Rk. 

Botánky, pí., f., čižmy, kurze Stiefel. 

Botař, e, m., kdo v botách chodí; 2. cídič 
bot, Stiefelputzer. 

Botati = šlapati, dupati. D. Mit Füssen 
stampfen. 

Botič, Boteč (Pulk.), e, m., potok pod 
Vyšehradem v Praze. Ü zdí hradebnídi se 
dělil, hořejší slul: potok vinný n. Botič, 
dolejší: Cedron. Jg. 

Botka, y, f. B. valchovaná, vatovaná, 
šněrovací, krčková (Zwickel-), áevni (Nalit-). 
Vz Bota. 6p. Kleiner Stiefel, Stiefelette. 

Botky, vz Bota, Stiefelchen, Stiefeletten. 

Botnati, botnéti, vz Bobnetí. 

Bonbel, boubol, bůbol, e, m., puchýř, 
Hautblase, L., Jg.; bublina, Wasserblase; 
Blasenwurm ; Himmelsgewölbe. — Co v tom 
boubeli ? Er. P. 67. Cf. Boubelatý. 

Boubelatosf, i, f., tlnstosf, Dicke, Rund- 
backigkeit. Us. 

Boubelatý, Stran odvození vz Mz. L, 21. 
= Tlmtý (dick) jako boubei (bublina). Šm. 
B. děvče, holka, líčka. Jg. Qpubelatá jako 
hrábě (= hubená. Vz Tělo.). C. 

Bonbelka, y, f., ein rundes Mädchen. Rk. 

Bonbeloud, e, m., boubelatý, Dickbackiger. 

Boubičky, pK, f., v dětské řeči = stře- 
víčky. Us. 

Boubin, a, m., vrch v již. Čechách. B. 
se mhlí (má čepici), bude pršeti. Č. 

Boueati = nltavě žráti, gierig essen, fres- 
sen. ÜB. — Ten to do sebe boucá. 



Boučí — Bouření. 



85 



Bouéi, n., bučí. Buchengehölz. 

Bouda, y, f., Baude, Hütte. B. k hlidánf, 
tržni. horská (salaŠ), átolni (kavna), psi (ko- 
tec, nampeJB), äp^ Us., na sýkory, na ptáky.. 
D. Teče mu ^o boudy (do bot, do nuby). 
Vz Nesnáze. C. Vlez do boudy. Us. B. my- 
slivecká na vrány =výrovka; na ptáky: 
ptáčnická.B. na kviéaly, jeřábky, koroptve. Šp. 

— JB-, kryt u kočárů, L. 

Bouditi, il, én, ěni r= čaditi, rauchen ; 2. ku- 
titi, rj'pati.kutten, wühlen. — kde, t čem. Rk. 

Boudoir (fr., bndoár), u, m., oděvna pro 
<lámy, odpoéiváma. Bk. 

Bouehkč« bachač, e, m., kdo bouchá, 
Pocher, Lanner. Na Slov. =: žváč, Schwätzer. 
Bern. — B., střelec bez brokÄ a kuli. Šp^ 

Bouchaéka, y, f., bucharka, pukač, ná- 
stroj k boucháni, KnallbUchse. — Špatná 
střelba (u myslivců). Šp. — B,, klevetnice. 
Schwätzerin, 'Klatseheríu. 

Boucháni, n. To je dnes b. na ty dvéře, 
tčmi dveřmi. Us. Poltem, Lärmen. 

Boueharon, u, m., dělo, kus, Jg., Bos. 

— 5- a, m., křikloun. Schreier, Mauldrescher, 
Prahlhans. 

Bouchati, buchati, al, án^ áni; bouchá- 
váti; bouchnouti, buchnouti, bouchni, chna 
uiuc), nul n. chl, utí. B. = hřmíti, pleskati, 
uho<[iti (pochen, pnífen, krachen, knallen), 
bnch učiniti (womit knallen, poltem), stříleti 
(9ohiessen), zváti (schwätzen), bíti, práti (schla- 
řren). Jí?. — abs. Prach, mčnice bonchá. D., 
Kos. Již bouchlo =r již se stalo. Us. — koho. 
Huchnem ía, že ti hned oči vyskočia. Mt. 8. 
Bouchlo ho ženidlo. V». — (koho) Činí: 
li. dveřmi, D., nčkoho pčstí. Us. — (se) čím 
na ro (kam), o co : o zem, Jg.« ua zem, Pass.. 
na dvéře. V. Šla sem husini dávati, a oiio na 
.Htřechu buchá. Sved. 1569. Bouchnouti se 
o stůl Us. — kam, do Čeho. D., do vrat. 
Us. Někoho do zad. Jg. — se do koho = 
zamilovati se. Us. — koho po Čem: po 
hřbetě. Bem. — kam, v co. Pokrm v sebe 
b. =^ cpáti. Jg. — ,se = uhoditi se, ošiditi 
se. Ten se bouchl. C. — odku^ kam. Bouchá 
od dubu k dubu. Vz Dub. C. 

Bouchavý« knallend, puffend. B. prach, 
D., střelba. Jg. 

Bouchnutí, n. B. ručnice, Kmill. — B., 
udťřeniy Schlag. D. 

Bouchoř, e, m. Vz Puchr. — Nadutá ovce. 
U Příbrami: bouchor, u, m. Prk. 

Bouchorka, y, f., bachoratá okurka. Us. 

Bouchratý = bachoratý, Novot., dick- 
bauchig. ^ 

Bouillon (ír. buljon), každá vaHcí te- 
kutina, hlavně silná hovězí polívka. S. N. 

Bouk, bůk, a, m. =. bukač. Na Slov. 

Boukánl v břiše. Lk. Das Kollern. 

Boukati, boukávati ; houknouti, nul a kl, 
uti. — komu kde, t řem. Bouká mu v břiše 
ibničí, kollert, gurret). D., Us., Troj. — na 
čem: na nějakém nástroji, na dudech (— 
upatně hráti). L. — pod ěim: pod nosem 
=c mumlati. L. — sw. Svině se bouká (běhá 
řp). Us. 

Boulatéti. — Noha ji boulati. Us. (Dostává 
bonie.) Vz Boulati. 

Boulati. — Noha jí boulá (dostává na noze 
boule, bekommt Beulen). Vz Boulatěti. 



Boulatý. Beulen-. 

Boule, e, f. (zastr. bula); bulka, bulička, 
y, f., die Beule, Knollen. Sn střněm. paulá, 
pülä, piulá, stněm. biuie, nněm. Beule. Mz. 
123.— B.y hlíza, nádor. B. krevní, nežitová, 
na víčkách, od padnuti B. morová, hlíza. D. 
Bouli od padnutí míti. Us. Uhodil se do. 
hlavy, až má bouli. Jg. Boule se podebrala, 
provalila. Šp. B. na kosti: pahorek; na dřevě: 
bakule, Šp. — B, -^^^ husté oblaky : Bude 
bouřka, neboť boule vyvstávají. Sych. 

Bouliti, ím, li, bouli, le (ic), il, en, ení; 
boulivati; vy bouliti = oČi moc otvírati, Augen 
anfsporren, glotzen, co na co, na koho: 
oči. Jg. — čím. Ten těma očiroa bouli ! Bos. 

Bouloratéti, ím, ejí, ěl, ění. Beulen 
bekommen. Celý boulovatí. Jg. 

BouloTatosf, -vitosť, bniovatosf, i, f. Bos. 

Boulovatý, -vitý, bulovatý, -vitým mnoho 
boulí mající, voli Beulen, Bos., Jg.; 2. hloupý, 
einfältig. Ros. — 

Bouquet, ír., (buké), kytka. Rk. Strauss. 

Bouř, lépe: bouře. Jg. ' 

Bourá, bura, y, f., zadní hedvábí; pólo* 
hedvábí. Halbseide. Vz Bourec. 

Bourací stroj, zum £inreissen dienliclL 

Bourati, rám, rej, ráje (ic), ral, rán, ráni; 
bourávati, sbonrati = bořiti, rozbírati, trhati, 
rušiti, rozházeti, rozmetati, ein-, niederreissen. 
Jg. co: zeď, dftni, hnízdo. D. — co ěim: 
zeď motykou. — se. Bourá se mi dům. Us. 
Žena se 'mu již bourá (co iie\ndět slehne). 
Svch. Kamnii so nám bourají (= žena mi 
brzo slehne). U Plzně. Prk. — Vz BoHtL 

Bouravosf, i. f. Zerstörungssucht. Rk. 

Bouravý, kdo rád bourá, zerstíVmngs- 
sUchtig, destruktiv. Rk. 

Bouře, e, bouřka, y, f.; strč. buřa, búřa, 
burja; za stará i krupobiti. Koř.: bur, Vz 
vícevMz. L,22. — J5., bouřlivé povétři, bouřka 
(s bleskem a hromem), chomol, Sturm, Unge- 
witter. B. veliká, hiuzmí, litá, mořská. Jg. 
B. bií »trhla. D., Kom. Minu búřa. Rkk. 54. 
Bouří na moři metána býti. Troj. Byla.b. 
po vSem moři. Troj. B. se zdvihla, rešin. 
Bouři na moři učiniti. \. B. se přehání. D., 
Šp. Po bouři bývá jasno a po jasnu mračno. 
(:. B. se žene, valí. B. vzdálená rachotí. Pt. 
B. větrův. V. \'čera byla hrozná bouře. Us. 
Kam se první bouřka honí, všecky ostatní 
táhnou po ni. Er. P. Aä. Kam se nese první 
bouřka, tam ostatní za ní táhnou. Vz Hospo- 
dářsko. Lb. — .».=: hluk, Lärm. Bouřku 
stropiti. D. — B. politická = mi)okoj, ebou^ 
ření, pozdvižení, vzpoura, sběh, Unruhe, Auf- 
ruhr, v Cechách Iwuře domácí a války po- 
vstaly. V. Bouři, bouřku v lidu tropiti, stropiti, 
V., b. svolávati, vzbuditi, dělati, páchati, na- 
strojiti, činiti, ztišiti, spokojiti. D., Jg. — B. = 
luísilí, moc, síla, prudkost, bouřlivost, Unge- 
stüm, Hitze, Heftigkeit. B. nániživosti, srdce. 
Jg. Srdce bouří náruživostí zmítimé. Nt. 

Bourec, rce, m. Seidenraupe. B. morušový 
(hedbávný červ, hedbávník). B. strakatý. 
B-ce živiti čerstvým morušovým listem. B. spí, 
leze, žere, churavf, svléká se, zamotává se 
atd. Vz Bourá, Housenka. 

Bouřeni, n. B.-se větrův, moře, lidu. Us. 
Vz Bouře. 



86 



Bouřený — Božský. 



Bouřený (bouřen, a, o) = gestört, stür- 
misch, bewegt, im Aufruhr. -— ěím. Moře 
větrem bouřené. Jg. — kdy (t éem): ve 
spáni. Ü8. — Lid b. Jg. 

BouHei zvon, Sturmglocke. D. 

BouHdlo, buřidlo, a, n. ; 2. řepa (v břifie 
bouřící, žertem). Us. 

Bouřil, a, m.. Lärmer. üs. 

BouHti, řím, 3. pl. bouft, buř, ře (ic), il, 
en, ení; bouřlvati = nepokojiti, bouřlivé 
Činiti, stürmisch, ungestüm machen, beun- 
ruhigen; rotíti, aufwiegeln; autbringen, er- 
zürnen ; hiuk Činiti, buráceti, poltern, stürmen, 
lärmen, rumpeln; zdvíhati se, nepokojiti se, 
stürmen, brausen; řáditi, dováděti, nýřiti, 
blázniti, schwärmen. Jg. — abs. Bouři vítr, 
vichřice, náruživosf, Us., mlýn (hřmotí). Vys. 
Bouří (hřmí). Přestalo bouHti. D. — co, 
koho., Vítr bouří vody. Us. B. lid. V. 
-^ 86, koho na kohof poddané na pány. 
Us. — (co) kde. Žluč ve mně bouříš. Us. 
Každou noc v tom domě něco bouři. Us. 

— kudy. Vietr buřie pres vlasti. Rkk. Uk 

— se, koho čím: lidi povykem. Us. Strachem 
se bouřiti. V. — se, koho z ieho : ze spaní. 
D., Let 350. — se, koho proti komu: 
L., Us., Br.; proti vrahům b. Rkk. 10. — - 
na co: na dům (tlouci). Us. — kam: u vrahy. 
Rkk. 13. — se. Moře, lid, vítr, krev, žluč. 
Člověk, mladé pivo se bouří, v., Us. — se 
bez Čeho : bez příčiny. Us. — se cím. Moře 
vlnami se bouři. Kom. — se o něco. Když 
Člověk ne o všecko se bouří. Br. — Troj. 

BouHvě, bouřlivě, nepokojně, stürmisch, 
unruhig. V., Kom. 

Bouiivost, bouřlivosť, i, f., nepokojnosf, 
hřmotnosf, Ungestüm. B. srdce, náruživostí, 
Kat. 

BouHvý, V., bouřlivý, V. = nepokojný, 
zevrelý, stürmisch, ungestüm. B. moře, Jel, 
Y-, voda. Háj., vítr, Br., povětří, čas. V., 
mračno. D. — B., který se bouří, nepokqjný. 
unruhig, ungestüm, aufrührerisch. B. člověk, 
Ros., obec, v., buřiči, Kom., měšťané, Jel., 
lid cizí. Háj. — B, kúú, ungestüm. Cyr. — 
B.y co k pobuřováni jiných slouží, B. kázaní 
Činiti. V. — B, slova = neklidná, prudká, 
heftige, polternde Reden. Ctib. — Jg. 

Bouřka, vz 3onře. 

BouHiTáček, čka, m., Sturmvogel. Plk. 

Bouřlivé, bouřlivosť, vz Bouřivé, Bouři- 
vosť. Bouřlivec, vce, m. = buřič. 

Bouřlivý. B. počasí, vítr, noc, moře 
(stálá vlastnosf); shromáždění (také = od- 
bojný). Nt. Ve Bouřivý. 

Bouřný = bouřlivý. Č. 

Bourovec = bourec. 

Bousov, a, m., město v Boleslavsku, 
Bautzen, (také: Bohusov). B. hoření, doleni. 
Jg. — Bousovan, a, m. — Bousovský, 

Bonteille, fr. (buteli), láhev. Rk. 

Bovilly, gt. -vili, pl., f., mě. v Latiu. 

Bovýčeti = bučeti, brüllen. Ben., Troj. 

Bozatl, na Slov. = líbati, küssen, užívá 
se ho jen ve sprosté frasi : Bozaj ma v riť. 
Rybay. 

Bozkat), vz Boskati. 

Bozkorka, y, f., čarodějnice. Hexe. Č. 

Bozhák atd., vz Bosňák. 

Božan, a, m. 1= datel. Us. 



Božátko, vz Bůže. 

Božcový. B. koření či hlizni kořeni. Čem. 
Waldmeister, Geissblatt 

Božec, zce, m., psotnik. Vz Psotnlk. 
Na božec stonati. Kom. B. dítě napadl. Gem. 
B. ho potrhal. Sych. — B., bůžek, moMa. Kat. 

Božekati, íichzen. Kolí. 

Božena, Boženka, y, f. 

Boženik, a, m., na Slov. zr přísežný. 
Geschwome. D. 

Boži, božský, Gottes-, göttlich. H. tělo 
(svátosf oltářni), pole (hřbitov), muka (Mar- 
tersaeule), hod, hrob, soud (Ordalie), narozeni 
(vánoce), dárek (člověk hloupý; Tys tak(* 
boží dárek!), dům (kostel), správa (žpovědj, 
služba n. služby, posel (hrom), milosti (jisté 
jídlo), poníž (litkup), biČ (psotnik), nika 
(mrtvice), vňle (veliký vřed), slovo (písma 
svatá), vstoupení, dar (chléb), milosf, pomoc, 
řízeni, milosrdenství, dopuštěni. Půjde to 
snad přece s boží pomocí. Dejtež, co jest 
císařovo, cisaři a co jest božího, Bohn. (Vz 
Genitiv partitivní; Co, 6.; Si)odobenl). Na 
den božílio křtění, jenž slově hod svíček. 
Tov. 149. B. vstoupeni (Himmelfahrt), vzkH- 
šení. Gl. Každý boží den. Křičí až b. dopn- 
átěni. Rk. Celý boží den se vadí. Ml. Je živ 
o božím. Těžko nám o božím býti. Už mu 
jíti pod boží muka rz Žebrati. (Stran těchto 
přísloví vz také : ŽebrotaJ. Č. S boží milosH. 
pomoci. V. Bttde-li vůle doŽí. Z milosti boží 
král český. Us. Všecko jde podlé božího 
řízeni. Dej se vůle boží. Us. Naše je myšleni, 
ale b. pťfsobení; Když Je nouze největší, 
bývá pomoc boží nejbhŽŠl; Pozdě melou 
b. kola. Vz ještě: Bůh, Božský, 

Božic, e, m., syn boží, St ski., Gottes- 
sohn. 

Božice, e, f., na Slov. =• světice, Wahr- 
sagerin. 

Božiéek, Čka, m., božínek, nka. Ach ty roňj 
milý božíčku ! Šm. Vz Bůh. 

BožihodoTÝ, co se nosí o boží hod. B. 
šaty. Us. na Plašte. Prk. 

É ožiti, ím, 3. pl. -žf, boŽ, že (íc), il, en. 
ení ; božívati. — koho = jako Bona ctíti. 
Us., Jg. Göttlich verehren. — koho kde. 
Koho sníček t chladu boží (bohem dělá) 
Puch. — se na co = přisahati. D. — se 
před kjřní = kořiti se. L. 

Božnice, e, f., chrám. D., Měst. bož. 
Tempel. 

Božniti, 3. pl. -ní, božní, ně (íc), 11, ěn, 
ění ; božnívati. — koho ■=■ božiti. 

Božnosf, i, f., Gottartigkeit. Pal. 

Božný = Bohu podobný, Pal., gottartig, 
gottahnlich. 

Božskobýl, u, m., Göttergabe, rostl. B. 
zubolistý, celolistý. D. 

Božskosf, i, f., Göttlichkeit. Mus. 

Božský, boží, od Boha, Bohu nálezy tcí, 
göttlich. B. věd, služba, moc, velebnosf a 
sláva, byttiosť, podstata, původ, zjevení, 
právo. V. Měli i odpovědi božské, ale bludné. 
Kom. Poctivost božskou (modle) učinil. Br. 
MáŠ-li b. požehnání, budeš mít vše podlé 
přání. Lb. O příslovích vz Boží, Bůh. — 
B. =r Bohu podobný, dokonalý, gottahnlich, 
vollkommen. Figura božská. Kom. Obraz b. 
Troj. 



Božství — Bradla. 



87 



Božíitri, n. Gottheit. První oeoba v b. 
V. B. 86 klaněti. Krsun. 

Božstvo, a, n. = božstvi. — B. =. bfth, 
bůžek. Č., Nej. 

Br. Tys celá fr, br = zbrklá, potrhlá, 
ztřeštěná. Novotn. 

Bra §ě, zastr., bral, -a, -o se. Kat 

Bmbant, a, m. (Brabanci, f. V.) — Bra- 
bantako, a, n. (krajina u Nizozemska). Rk. 
Brabantský. 

BrabČinka, y, f., čo^ka, Linsen. Us. 

Brabec, bce, m,, v obec. mluvě m. vrabec, 
vz B m. V. 

Brabenee, nce, m., v obec. mluvě m. 
mravenec, vz B m. V. 

Brablenec, nce, m. = mravenec. Na Mor. 

Brabor, n, m. , kyčelnice devitilistá. 
Sloboda. 

Bráborati, v obec. mluvě m. vrávorati. 

Braeelet, ír. (braslé), braseleta, z lat. 
brachiale, náramek, náramnice, náramenik, 
náruček. Rk. Annband. 

Bráéy e, m. Nehmer. Správce nemá býti 
darův bráč. V. Byli u nas bráči o dceni, 
o a^rnana vojnu. Us. — B., kdo vino sbíráy Gl., 
Weinleser. B., die Bratsehe, budebni nástroj . Jg. 

Braée, ete, n., bracata, ovce letošní, Us., 
junges Schaf. 

Braěeky ěka, m., bratříček, Brttderchen. 
Na Slov. 

BraČka, y, f., N^brakovaná ovce; suciiá 
kráva, Jg., (ausgemerztes Schaf; magere 
Kuh). 

Brada, bradka, bradiěka, y, f. Čásť hlavy, 
Kinn. B. mužská předně pÝřím, pak fousy 
se kryje. Kom. Ještě mléko mateřino na 
brade'^a chce se ženiti. Prov. Pýří na bradě. 
D. — JB. =r Dousy na hradě, Bart. B. kozi, 
sv. Ivana, dlouhá, Y., po pás. L. Bradu 
holiti, střihati. V., oSkubati. Us. Dlouhou 
bradu nositi. Dal. B. se mu puči. V. Bradou 
zemi rýti = umírati. L. B. mudrce nečiní. 
V. Kozel dlouhou bradu má a není mudrce^i. 
Č. Netřesku bradu holiti (vz Marný). C. 
Py taj (vydluž se) na bradu (slezsky. Vz Dluh). 
C. lO^ý svou b-u hladl. Pk. Oholím si 
bradu, vezmu si mladu (ženivý vdovec). Vz 
Manželství, Ženitba. C. Nerozkazuj, ještě 
brady neholíš (vz Nedospělý). Č. — B. 
u sekery, u klice, der Bart, vůbec jakás takáš 
podoba bnidv n. vousů lidských na některých 
nástrojích. Kat. 2775. — B. nože, ona Čásf 
čepele, kde se ostři ku střence sklání'. Dch. — 
B. i? botanice. 6. aronova; kozí či kozlová 
(Bocksbart; Färbeginster; Geisblatt). Jg. — 
Brada, pl. n., vrch a shořený hrad u Jičína. 
Ü Brad, na Bradech. Us. — Brady, pl., f., 
vesnice u něho. Us. 

Bradáé, e, m. To ie b. (má dlouhé vousy). 
Us. Langbart. — 2. Měřidlo výSky vody na 
pražském mostě. Vz S. N. 

Bradáma » bradýrna. Na Slov. 

Brodas, a, m. Bartvogel. Rk. 

Bradatéti, 3. pl. -tějí, ěl, ění; bradativatí 
= bärtig werden, Bart bekommen, vousy 
dostávati, vousatěti. 

Bradatiee, e, f., bradatá, široká sekera. 
H»., Dal. Bartaxt. 

Bradatý, kdo má velikou bradu, lang- 
kinnig; 2. vousatý, bärtig. Us. 



Bradaviee,. e, f. Warze. B. visutá, na 
stopce, široká, růžkovitá, na hubě, matemíku, 
žilná, na rukou, na nohou; prsní, na prsu; 
na rostlinách (skvrny). Jg. 

BradavieoYatý, -covitý, voU Warzen. B. 
noha. Krok. 

Bradavičák, a, m., druh želv}'. B. aegypt- 
ský, americký. Presl. 

bradaTičenka, y, f., Warzenflechte. Rk. 

Bradaviěnatý, bradavice mající, ku bra- 
davici podobný, warzenartig, warzenähnlich. 
Rosu. 

Bradariěnik, u, m., bradavičné koření, 
Warzenkraut. Byl. 

BradaTiéný, plný bradavic, warzig. V. 

Bradavka, y, f., bradavice. Na Mor. 

Bradholiě, e, m., bradoholič, Bartseherer. 
Kom. 

Bradlěka, vz Brada. 

Bradiř, e, m., holič. Vz Bradýř. 

Braditi: 1. vousy holiti, Sm.; 2. na zá- 
vadě býti. Kb. 

Bradka na klíči, b. podkovy, GníT, Rk. Vz 
Brada. 

Bradla, del, pl., n., der Barren, nástroj 
télocviéný, B. in^jí žerdi (o něž se opíráme), 
drouky, stojany, železné kolíčky. Zcrď pravá, 
levá; přední, ' zadní. Cvičeni v podporu, 
ve visu, vnitř bradel, na konci bradel« 
z vnější stranv bradel. — 

A) Cvičeni v podporu, a. Vnitř hradel : 
podpor prostý (jen pomocí rukou a «paži), 
smíšenÝ (když i nohy žerdi se dotýkají). 
Způsoby podporu prostého: vzpor, rozpor, 
klik, podpor o předloktí, podpor v záloktí. 
Fúdpor smíšený : podpor ležmo, podpor ležmo 
před rukama a za nikama. Jiná cvičeni na 
hradlech: skok do podporu; ručkování (po- 
stupování po žerdech rukama); vzepření a 
klecáni (přecházeni z jednoho způsobu pod- 
poru do druhého); komíhání (pohyby trupu 
a nohou) ; obraty v podporu ; výsedy, přese- 
dání, výavihy z bradel přcdnožmo a zánožmo, 
kolíL kotouly, překoty, přemety (mítánl v bra- 
dlecn, mety z bradel) ; výdrže.Komihání klíc- 
mo. Ručkováni střídoručné, souničné, napřed, 
na zad (vzporem, rozporem, klikem, klícmo 
rozporem). Klouháni (ručkování v podporu 
o předloktí). Vzepřeni střidopažné, soupažné, 
8 ručkováním, kmihem. KomiMni: přeokmih, 
zákmih; snožmo a s nataženýma nohama; 
poníž, povýš; ve vzporu, v klilcn, v podporu 
o předloktí. Komíhání topomé, úhlem, roz- 
nožmo, trčmo, letmo. U komíhání předpa- 
žovat a upažovaf. Komíhání s poskokem, 
klícmo. Obraty vzporem, klikem, střídoručné, 
souruČné, se vzepřením, s klecáním, s komí- 
háním, s kmihem z pooporu pobok, z pod- 
poru pokos. Výsedy přednožmo, roznožmo 
pokos, zánožmo, snožmo, jízdmo, roznožmo, 
střížmo. Sed snožmo, jízdmo, roznožmo, 
střížmo. Mety z bradel : přednožka a zánožka 
(v právo, v levo). Mefy s poskokem, se 
vzepřením. Mety do bradel, únožmo, před- 
nožmo, roznožmo; mety z bradel: únožmo, 
zánožmo, roznožmo; odboČmo, skrčmo. Kolo, 
jednonoŽ n. obounož na před n. zad. Kototd 
na před, na zad. Přemet pobok z bradel, 
Výdrže: vznos jízdmo, vznos roznožmo, 
přednos (vznos přednožmo). Váh^ pobok. 



88 



Bríícíía -— BraĎ. 



pokos, v týle i o paži. St<q' o pi^i, o jedné 
ysá\y o předloktí, o ramene, jednoruč. o rukou 
klikem a vzporem, o rukou b ručkováním. 
Chod o rukou střídopažný n. Boupažný. 
Prekoty napřed, vzporem na zad. Přemet 
klikem, vzporem, pobok, pokos. Výskok 
krčmo. Boznoška pobok do stoje n. do pod- 
poru, pokos. 

B) CTiieiii Te visu a svisu: a) vnitř 
bradel ; ve visu prostém : vis vznesmo, v zadu, 
v podkolení, stehnoma,; vis smisený: vis 
ležmo (před rukama, za nikama, v zadu, 
pobok). Závén. Hnízdo, Visj^lciümo. Přesmyk. 
Překot na zad a na před. Výmyk do sedu, 
předem. Premyk. — b) Ve visu fta konci bradel 
vz a). Mimo to : vzepřeni tahem a vzklopmo. 
— c) Cvičeni ve visu z vtt^šni strany bradel: 
přednos, vis vznesmo, váha v předu a v zadu, 
vis v podkolení, vis ležmo a závěs, překot 
napřed a na zad, průmyk. T§. — Vz Tělocvik. 

Bradlee, dlce, m., pustý zámek u Jičína. 

Bradii, n. = zábradlí, Geländer. Zlob. 

Bradlo, vz Bradla; 2. zábradlo, Zlob.; 
3. na Slov. ;= skála. B. úskalí, ťites, skalisko. 
i3. a Ž. 

Bradotřáselr, ska, m., kdo braflou třese. 

Bradýř (Jwlič), e, ra., Barbier. B. v bra- 
dýřské svčtnici vlasy bradýřskými nůžkami 
stíPihá n. holí břitvou. Kom. — B., Iiojié ran. 
V. B. polní. D. Tam sem s ním byla u toho 
bradýře, když mu hubu zašíval, ^věd. 1561). 

Bradýrna, y, f., bradáma, na Slov. Bar- 
bierstube. 

Bradýřský, Barbier-. B. světnice (bi-a- 
dýma), Kom., umění (bradířstvl). V., řemen, 
D., nůžky. V., miska, nářadí. D. 

Bradýřstvi, n., Barbierkunst. D. 

Brahma, božství indické. Rk. Brahman(>, 
bohoslovci Indův, neJpřednéjSi kasta ve vý- 
chodní Indii. Kk. 

Braeh, a, m., bracháček, brachánek =• 
bratr, Bruder. PÍ.: braái n. brachové. Milý 
brachu, milá brachu. D. 

Bráclia, y, f. =r brach. Us. v Praze. Prk. 

Bracheri-um, a, n., Vz Připasadlo. 

Břaclita, y, f., mazanice, bláto, břečka. 
Až sníh sejde, bude hodná b. Us. 

Brachu sé, zastr., brali, -y, -a se. Kat. 

Brachylogie, e, f., z řec., krátkosf v mlu- 
vení, Kk., stničnosť. 

Bralc, u, braček, čku, m., výměty výměšek, 
preběrek. Das Brack, Pofel. D., Rk. Jíti 
v braky = za nic nestáti. Jg. Ta panna přijde 
na b. = nevdá se již. tfs. Brak dobytka, 
ovcí, nádobí (Ausscliuss). — B. = rod, druh 
Art, Gattung. Sorte. Jsi též toho braku. Sych. 
Bůh v lidecn braku (rozdílu) nemá. L. — 
Ü myslivcův : vystřela. Šp. — J5. = výbor. 
Braku nejpřednějšího hoden. Scip. 

Brak, u, m. = břek. Na Mor. Brt. 

Brakovati, braknouti, nul a kl, utl = 
nedostávati se, fehlen, mangeln. — komu 
Ba éem. Braklo mu na počtu vojákův. Jg. 
= Tybirati, ausmerzen, ausschiessen, aus- 
werfen, ausmustern, ansoracken. Jg. — co 
kčemu: dobytek k prodeji (na prodej. Brt). 
Svob. ~ v čem : v dobytku Us. — éím. Bůh 
lidmi nebrakuje (nedělá rozdílu). L. — co, 
kam. Ryby do kádí (přebírati), dle čeho: 
dle druhů a velikosti jich.. Šp. 



Brakovina, y, f., vhom. DasEJaiíbmg. 

Brakovnice, e, f., bndmié. Ka Mor. 

Brakovnik, a, m., kdo brakuje. Ans- 
wíihler, Bracker. 

BrakoYuý dobytek. Svob. Brack-, Ans- 
^\^lrf-. 

Brakový = brakovnÝ. 

Brakteat, u, m., plecháč, stará mince 
z tenkých lístkův stříbra jedním toliko Stem- 
plem vybitá tak, že co na jedné straně v>'- 
pouklé, na druhé prohlnbeno jest. (Bez 
opisu). — PoMtrakteat jest tluítl, menší, 
dvéma Steniply ražený. S. N. 

BralEyuě, é, f., vy brakovaná ovce^ (Brack-, 
Merzschaf), kráva. D. 

Braky nř, c, f., ovoce braku, vz Brak. Brt. 

Bralec, Ice, m., Werber. Rk. 

Brálek, Ika, m.. kdo rád bére. Ty jsi 
ko^4éí dárek a zas nrálek. Us. Nehroer. 

Braliti, bradliti se = bradla působiti, sich 
kuppen. — se nad co. Tato hornina nad 
povrch břidlice se brali. 

Bralnatý, klippig. Krok. 

Braly. Jsou hdé brali a dali =: kt^H rádi 
dávají a ntdi l)erou. ('h. Gem nehmend. 

Brama, .^p. m.: Brahma. 

Bramarbas, a, m. = tlučhuba. Schwätzer. 

Brambor, u, m., bramborek, bandora, 
bandúrka, zemák, zemník, zemce, zemňák, 
živlák, Erdapfel, Erdbim ; ve výcJiod. Óeduu^i : 
santaburák, santaburka, santák. Jir. NaPlaStč: 
bandiir ; u Hibrami také : brambora, v; u Ro- 
kycan : bramboro, «o, n., ale pl. -ry. íía PlaStí' 
^t pl. bramitoryeiWébrantborů. Prk. Nu Mor. ; 
kobzole, jabloudka, zemská jablka. Na Slor. : 
bobály, Icobzole, kobzale, Čvábkv. Vz Lilek. 
Jméno ,brambory' dostaly snad od. ^Branibor*^ 
(Brandenburg), odkud k nám snad (přišly. 
B. r popeli pečené: peíárky, opeČárky^ opě- 
cár\'. B. íorvené, roháéky, ledvinky, klino- 
váce, Jakubky. Py tek, l>ečk'a bramborů v. Bram- 
bory sázeti, okopávati, v}'kopávati, vjr orá- 
vati; na pytle n. bečky atd. prodávati; na 
bramborv Jiti. Z bramborů v kořalku a líh 
délati. Vz Kořalka. Nákaza zemčat V čas 
nouze brambory' pochoutkou. Jg. Mohl by 
řepu síti, bramborv sázeti (nasvýcn Špinavých 
nonou a rukou). Vz ušpinéný. Ll>. B. při- 
vezl Frant. Drake r. 1565. z Ameriky do 
Europy. 

Bramborák, a, m., kdo brambory jl. 
Erdäpfelesser. 

Bramborái*, e, m., kdo brambory sází. 
Erdäpfelbauer. 

Brambořiua, y, f., bramborová nať. Erd- 
äpfelkraut. Jg. 

BramboHété, é, f., bramboro viště.-feld. 

Brambomiček, čka, m., motaoilhi, Braun- 
kehlchen, Wiesenschmätzer. Rk. 

Brambornik, u, m., jídlo bramborové, 
Erdäpfelspeise. Rk. 

Bramboroví, n. Erdapfelkraat 

BramboroYina, y, f., brambořina. 

Bramborový. B.' líh, nať, kaie, polívka, 
vdolek. Erdäpfel-. 

Bramburk, u, m. = Brandeaburk. Pulk. 

Braň, ě, n.. i, f , branka, braaÖ&a. Vz 
Zbraň. Die Wehr, Waffe. Bnň: meč, šavle, 
oštěp «td. B. při boku. V. B. i odění proti 
nepříteli vzíti. Troj. B. noatí. Rkk. Bytí 



Břaú — BrtoHS. 



89 



be« zbrani. Jel. Ka někoho zbraně dobiti. 
J^. B. na někoho obnažiti. Háj. Chopit! se 
braně. Ub. B. od sebe odvrci, odložiti, V., 
BložKá, i)oložití, od sebe řítiti. L. Bráni ně- 
koho opatřiti. V. K bráni sáhnouti, b. cho- 
piti. V. Stráž do bráně volati. L. — V. pře- 
kládá lat, tdum = zbraúy hraň ; arma =■ zorcij, 

— Bran, braném bráni u rybníka. Od udě- 
láni nových braní, aby ryby proti vodě 
z rybníka nevycházely. Gl. — 2ř. = baStüy 
pevnosť. V. — Vz Zbraň, 

Brána, branka, branická, y^ f. lustr. sg. 
branou; pl.: brány, bran, bránám, bi*ány, 
v branách, branami. Vz A (se krátí). Das 
Thor. — B. městská, zámecká, hradní, vypadni 
(Ansfallsthor), u hradby, u plotu, pekelná, 
nebeská , slávj' , průěelná (ťortal) ; žitná, 
prašná, strahovská, vypadni, koňská, nová, 

rřičská, mostní etc* (v Praze). Jg., Us. 
brány, branou vyjíti, jíti, táhnouti, Jg., se 
vyhrnouti, Us.; bránu otevříti, zavřití (zámky 
a závorami). Jg. Skrze bránu jíti. Br. Z brány 
jeli. Troj. Za branou bydleti (za městem). 
Us. Zvonec u brány. Us. Brány vojskem osa- 
diti. Troj. TáWi z města oběma branami. — 
Brána, ohyč. brány, y z Brány. — Ä. =: 
niénM prAliv. Š. a Ž. 

Branba, y, f., bránění. Krab., Pref. Ver- 
theidígung. 

Branci, pl., neduh, když spadnou mandle. 
Bräune. Ros. — - B., vz Branec. 

Branci — Drflsen-. Ch. 

Brandýs, Brandejs, a, m. B. nad Labem; 
B. nad Orlicí, — Brandýský. — B. lat. Brun- 
dnsium (ad Albim). Jg. Brandeis. 

Branee, nce, m. == ozbrojenec, Waffen- 
niann; nováěek. Rekrut. — Branecký, Rek- 
ruten-. 

Bráněni, n. Vertheidigung, Beschtltzung. 
B. něčeho, b. se něěemu, proti něčemu. Rk. 
Místo pevné k b. (baátaj. V. K b. opatřiti 
město (upevniti). V. Po dlouhém bránění se. 
Har. 

Braněnosný, waffeutrageud. Jg. 

Branéti, kaniu v éem. Braní mi v uších. 
Na Mor. 

Branebe, fr. (braná), větev, odvětvi, od- 
radí, odbor (služby). Ék. Zweig, Gescháfts- 
abtheilung. 

Bráni, brání, n. Nehmen. B. dar A v, služ- 
ného, obroku. Rk. B. na před. ReS. — B. 
na vojnu. Rekrutirung. D. Brání (branie) jest 
pro úrok nezaplacený na dědictví dlužníka 
a komorníkem a poslem purkrabie najvyš- 
dieho, nebo bez komorníka i posla mocí svú 

— koní, krav, ovec, svini a jiného všelikého 
dobytka zájem, což za úrok nezaplacený 
i za náklady dosti móž býti. VS. a37.--339. 
Vz o Brání VS. 663. 

Branibory, m^ pl., dle Dolany = Brani- 
borsko, a, n. — Éraniborský, — Srantbor, 
a, m., město Brandenburg. 

Branie«, e, f. = brání. Nehmen ; Plün- 
denms'. 

Brániée, e^ branická, y, f. = blána, již 
jsou játra, »treva a bachory obvinuty, te- 
netoe, raázdra pístní, pbf, Netz, Netzhaut, 
Kom», V. R. skákáním lehce se protrhne. 
Berg. — JB. = blána okolo srdce, osrdec, 
BfsňíeU, Herzbeutel. D. — ^.=: blána příční 



dutinu hrudní od břišní oddělující. Zwerch- 
fell. Krok., V. Zapáleni b. příční. Jg. — B. 
panenská, hymen, Jungferhäutchen. — B., 
lAzko, děloha, Nachgeburt. Aqu. — Jg. 

Branič, c, m., kdo bráni, der Wehrer, 
Hus., branitd. 

Brániéni, od bránice. B. střevo. V. Netz- 
darra. 

Branidlo, a, n., bránidlo. Eine Wehre. 
B. města (příkopy atd.) Jg. 

Branik, a, m., najimač vojska. Werber. 

BraniStě, ě, n. YP^rbeplatz. D. 

Branitel, e, m., pl. -lé, vz Branič. 

Branitelka, y, -telkyně, ě, f. Die Ver- 
theidigerin. 

Brániti, -ním, 3. os. pl. -ní, braň, bráně, 
(ic), -il, -ěn, -ěni; bránívati = braní hájiti, 
chrániti, zabraňovati, zapovídati, překážeti; 
zpěčovati se =: vertheidigen, schützen, ver- 
fechten; vor etwas bewahren, steuern, hin- 
dern, wehren, abwehren ; sich weigern ; b. se 
= sich wehren, widerstehen, sich widersetzen. 
Jg.; b. se, vz dole. — co: pevnost, Har.; 
lépe s genitiTem; vz doklady k genit. 

— čeho: svých životův, vlasti, žen i dětí, 
statku. Troj. Král toho má b. (nepřipustiti). 
Arch. I. G2. — V., Br., Jel, Kom,, Chč., 
Háj., Vffb , D., Zk. — koho (gt), §e éeho 
před kým. Aby mis bránili před nepřátely 
na cestě. Br. Kuřátek před luňákem b. St. 
Háiiti se před právem. IJs. — Kom. — Pozn. 
Kde se nám pouhý genit. nejasným vidí, 
přičiňme, kde to možná, raději oá, anoť jest 
původněJHí a lepší předložky před. Brt. — 
koho y Čem: v právě (= před soudem za- 
stávati). Jg. Kdo sám sobě se líbí, vždy se 
chce wmluviti a ve všem se brání. Chč. 62Ž. 

— kofco čim: zbrani, Us., mečem, Br.; vŠi 
mocí toho bránili. Troj. — komu čeho (= 
překážky činiti). Ale tobě sem bránila tvého 
bludu. Kat. 12G1. — KonL, Jel, Ros., Res., 
Solf., Bart. I. 4., J. tr., Zk. Proto jest ho- 
spodář pán v čeledi, aby ii bránil neslič- 
ného. Št. — koho, čeho od koho. Kostel- 
ních práv od zlých lidí bránil. Pass. Od ne- 
přátel někoho b. V. — čeho vedle čeho: 
své pře vedle práv. VS. — Pr. — komu, 
čemu = zabraňovati, zapovídati, překážeti. 
Káva brání snu. Lk. B. ohni. Us. B. křivdě. 
Us. — Št., V., D., J. tr. Vz B. komu čeho. 

— čeho člm s čím. Kdo s hrdou smělostí 
mocí a soudy umí svých věci b. ChČ. 382. 

— komu čím. Obě straně jarobulnů silu 
i druha druzě postúpati brání. ftkk. &>. — se 
j =r brané se chápati, odpírati. Všichni více 

přejí tomu, kdož se brání, než tomu, kdož 
na druhého počíná. Pr. Vz Vš. 564. Tíže 
jest se b. než žalovati. VS. H. 17. — se 
čím. B. se někomu mečem. Vj^b. H. ft7. B. 
se holí, Us., patami (utéci). C. B. se léty. 
Arch. 1. 138. — Dal. — se komu, čemu (od- 
por činiti). B. se nepřátelům. Br. Myslivci 
18. praporu statečně se brániK Prusům u Po- 
dola (1866). Ml. Tvému bezpráví minim se 
b. Výb. H. 60. — Alx., Háj , Výb., Vé., Zk. 

— se kde: za zdí, za vozy. Let. 60., za 
hradbou. Us. Dobře jest za dveřmi se b. Pk. 
Bráně se na soudě. Brt. — se čeho. Zk. — 
se nad co: nad svou moc Troj. — se sčim. 
Bránil se zmužile s svou Škodou. Troj. Již 



90 



Brániti — Bráti. 



B veliků núzi se bráníL Výb. II. 60. — se, 
koho proti komu. Ditěte proti vlkům b. 
MI. — Tass. — 8 infinit. Poznámky diniti 
nikdo nebránf. Kom. Nebraňte jim jiti ke 
mně. Br. Jakož Bůh bráni koukole trhati. 
Chč. 443. Srozuměli sme, že bráníš lidem 
»vÝm berní dáti. ArcL 1. 51. Nebraňte mu milo- 
»ranému býti. Zyg. Matička jí bráni jíti. £r. 
P. 474. — F., Trcj., Háj., D. Vz Brániti 
komu Hm. — komu pro koho. Brání mně 
pro tebe, Že nemáS pole. Er. P. 184. -—ahy 
ne. Braň mne, aby mne nepotloukl. Us. 
Kdož nám může b., abychom nt^kazili . . . 
Chě. — Pozn. Bríuiití, zabraňovati, ohrožo- 
vati, zdržovati atd.: po těchto slovesech 
klade se spojka a s konditionalem k vytčení 
úmyslu, aby se jmenovaná činnost v skutek 
iiepHvádéla. Odtud na jevě jest, že v příči- 
nách těch věta vedlejíi zápomájest. Zk. Cf. 
Zdržoval ho, aby nechodil tak daleko od 
vozu. Bl. Póvod se má pilně stříci, aby se v to 
Předával. Vš. Vz Konditional IV. 3. (Brt.) 
Srovnej ješté: Hájiti, Ne 11.. Překážeti, Va- 
rovati se, Zabrániti, Zapověděti, Zdržeti, po 
nichi vždy stqjí : aby ne, a nikdy pouhé 
,ahy^ bez ne, Srovm^j také ; Bojím se, že otec 
přijde. Dám-li m. ze: aby, kladu také aby 
ne: Bojím se. aby otec ?icpřišel. Chybné tedy : 
Hory jim zaoraňiyí, aby se vespolek stýkali 
(má býti : nestýkah). — s ad v. B. se hrdinsky, 
udatní^, silně, zmužile. Us. 

Branka, y, f., vz Brána, Pförtchen, £in- 
lass. — B,, zámek, maternice. Jg. Oeffnung 
der Bännutter. 

Brahka, vz Braň. 

Braňkvara, y, f., jídlo příliš řídké. Jauche, 
Tunke. Stala se z toho b. Us., Jg. 

Branná, é, f., městečko v Bydžovskn. 

Branně, se zbraní, bewaffnet. B. s rotou 
v vjel. Troj. 

Braune, ého, n., Thor-, Sperrgeld. 

Brannost, i, f., zbrojnosf, Wehrhaftig- 
keit. D. 

Branný, statečný, bojovný, wehrhaft. V. 
B. pacholek, Ros., lid. V. B.^ lid sbírati. Kde 
lud náš branný? £kk. — B,, k bráněni se 
hodící, Wehr-. B. věž. Troj., stav (vojenský), 
D., místo (pevné, hrazené), V.^ meč, Koc, 
Hrad. Nz. — 5. = bráni opatřený, zbrojný, 
bewaflfhet, bewehrt. Vzíti město brannou rukou. 
V., Br. Brannou a otevřenou válkou bojo- 
vati. Br. Byť pak i k brannému obhajování 
přijíti mělo. V. Ujdem brannou rukou a bez 
škody. Solf. — B., k bráni se vztahujici. 
B. povinnost (pov. ke službě vojenské, Wehr- 
pflicht). — Branný, ého, m., vrátný: branná, 
é, f., vrátná. Pförtner, -rin, Thorwäcnter. Br. 
Volali na branného. V. Nepověděl než bran- 
nému a branný každému. Vz Klevetář. Mus., 
Lb. — Branný písař, Thorschreiber. D. — 
JB., od bran, ku bránám, Egge-, B. hřeb, 
kolík, Eggezinken: b. meČík, Eggeschiene; 
b. paprslek, Eggebalken. Us. Vz Brány, 
Egge. 

Brano-klik, u, m., der Kloben bei der 
Egge: — pluh, u, m., Eggenpflug; — váhy 
pl., f.. Eggenwage. Rk. 

Branový, branský. Thor-. Rk. Branská 
služba. Thorwächteramt. 1684. Jg. 

Bransole, vz Branzole. 



Branstvo, a, n. = branci, vz Bnmec. 

Braut, u, m.^ z něm. Brand, snét^ zapá- 
lenina, maso vojenské. — Brtoaty miti, (uo- 
bití se; nepokojným býti). Us., zvi. v Krko- 
noších. Kb. 

Brantál, n, .m., hřeb v branách, vz Branný 
(hřeb). Nagel in der Egge. 

Brány, bran, pl., f^ nástroj k zavláčeni 
rolí. Jg. Vlačidlo, die Egge. Ridčeii v sing, 
brána. Brána má tfí paprsky, dva meóíSy 
a 15 neb více hřebů v. Us. Části bran : paprsky 
(svláky, zábranky, v nichž hřebíky zalH^ 
jsouh meéiky (průvUičky, Svinky, někde 
svláky) = příční dřeva, která paprsky k sobě 
vážou; hřebíky; žezla (n. bidelce) jsou oby- 
čejně k bránám připnuty n. zaháčkovány 
dvěma řetízky, jež šlovou béhlice, na které 
se zavěšují váhy s rozporkami eUi bradeemL 
U některých bran je rozporka na řetězu, 
který je zavěšen na nosu (nosatině, hlavě), 
nosatém konci paprsku. Paprsek, na kterém 
je rozporka zavěšena, slově také tahounek. 
Jedny brány isou k drahým připnuly ře- 
tízkem, jenž slově spinka n. spénák. Podlé 
počtu paprskův šlovou bránv: čtverky, pa- 
terky, Sesterky atd. Brány planské, s brano- 
líkem, brabantské (nejlepší). B. nabité, z tmi 
(smyk, b. trnové). Sp. S branami do lesa (mamá 
práce). Ros. Uroznmí, až ho brána potřie. (V z 
Svéhlavý, Hloupý.) Mus., C. Brána v hlino- 
vaté zemi železná býti musí, v písčité dře- 
věná dosti iest. Kom. Osení branami přira- 
ziti. Hlas. B. vlačebné. Reš. — O krácení á 
vz Brána. 

Braný. Na slovo braný (slovutný), Jg., 
berühmt 

Branzole, e, f., z něm. Brandsohle; stelka, 
Šp., nadpodeSve. Šm. Vz Bota. 

Bře§a, y, f. «« vřes. Bk. 

Brasilie, e, f., v Americe, Brasilien. — 
Brasilské dřevo (prysilové, femambncké, Čer- 
vené dřevo). Rk. 

Bra§lé, vz Bracelet. 

Bradna, y, f. == mošna, krosna, pastuši 
tobolka, Hirten-, Schäfertasche. B. myslivecká. 
Chůd v brašnu neb v měšec. (Vz Stejnost) 
C. Myslivci dávají do b-ny: náboj, stravu 
a zastírelenou drobnou zvěř. Sp. 

Brašnář, e, m. Taschner. Kk. 

Bradniee, e, f. Beutelwurm. Rk. 

Brašnička, y, f., u rostlin, capsnhi, tobolka 
pukající, jejíž částky isou chlopně, sloupeček 
semena nesoucí. Rostl. — J^. 

BrašoY, a, m., mě. v SedAuhradsku, Kron- 
stadt. — Brašovan, a^ m. — Braiovský. 

Brat, a, bratek, tka, bratec, tce, m. = 
bratr, Bruder. Pes psu brat Prov. na Slov. 

Bráti. Bera, béřeS, bére, béřeme, béřete, 
berou; nebo v obec. mluvě: bera, bereš, 
bere, bereme, berete, berou; beř (n. v obec. 
mluvě: ber), beřiž; bera, ouc ; bral, brán, bráni, 
brání; brávati. Spatné tvary: beru, berou 
m. beru, berou. Končici: vzíti, vezmu; vezmi 
(v obec. mluvě: vem), vezměte (v obyČ. 
mluvě: vemte); vezma,ouc; vzal, vzat, vzetí 
(m. vzatí, a se přehlasovalo. Ob.); vzímati. 
Vz Kt. 74., Vzíti. — Bráti = rukou, do 
ruky, v raku atd. vzíti, nehmen; dostati, 
obcíržeti, bekommen, kriegen, erhalten; při- 
jati, nehmen; o<^ímati, nehmen, wegnehmen, 



Bráti. 



91 



ábnebmen; táhnontí, Yvináhati, vvŽadovatí, 
fordern, erfordern, abnehmen, einnehmen, ein- 
ziehen; chytati, lapati, ikngen, greifen; pře- 
ilmati od koho, Čerpati, überkommen, er- 
aalten, annehmen; užívati, brauchen, nehmen ; 
mniti, wofür halten; domysliti se, schliessen, 
entnehmen, abnehmen, folgern ; eltiti, v mysl 
pojímati, empfinden, fassen; Irpěti, leiden; 
se == jití, sich begeben, gehen, kommen atd. 
Vz V kontextu. Jg.— Absei. Ryba bére (beissl 
an). Sm. Beř rsíd, když dávají. 0. Blázen, 
kdo dává ^ kdo nebéře, dva.Č. Vždycky je 
dobře brati. Č. Snadno bráti, dokud dávaji. 
Bére, kde nepoložil (zloděj). C. Smrť nebéře, 
kde není. Kolovrátek bere (dobře přede). 
Bere kolovrátek (= Žaludek = chutná?)? 
Blázen dává, moudrý bere. Lb. Vždycky je 
dobře b. ; Lépe b. než-li dáti ; Co ti nepatři, 
neber. Lb. LepŠl proso (prositi) nežli ber 
(brátí). Č. Kosa mu bráti (sekati) nechce. 
Er. Pi 420.— co, koho: boL porážku, změnu, 
astrátu, ujmu, pochop, dusí, mzdu, užitek, 
rozkoš, pohoršeni, plat, peníze, město, lodi, 
nauěenl, moc, ůřaa, červa, tipec, desátek, 
cla, viru, poěátek, zrůst, původ, život, konec, 
prospěch, přiklad (z Ceno), dai-v, pomstu, 
pokutu, podezřeni, nelibost, dilvěru. dítě 
(od matkv), pokrm, dobrou mysl, pád (moc 
vzala páa. V.). Výh., Dal.y Rkk., Jg.,Sych., 
Kom., y., Jel. B. útěchu, srdce, škodu. 
Ts. Čerť tě bere. Us. Lék b.; Tichá voda 
břehy bére. Jd. Tělo jeho uŽ porušeni bralo. 
Ml. B. radu. Er. P. 479. Když to dítě rozum 
bralo. Us. B. plen, kořist. J. tr. Průběh 
brátí, vzltí, vz Průběh. Podlí bráti, vz Po- 
dlí. Jakf konec to vezme? Otázky nebraly 
konce, íépe: otázkám nebylo konce. Km. B. 
dobyt«k (zabavltí). Gl. — (se, koho, eo) 
za co: «a manželku, za ženu, za zlé, za 
svědka, za vděk, za své (vžití = za- 
hynouti), za slovo, zániku, za krk, za hlavu, 
za vlasv, za pačesy, za nos se vžití. D., 
F., Svch.y Jehj Br.y Kom. Někdy to slovo 

Írorok Šíře se bére za všecky kazatele. Ros. 
'o slovo za jiné se bére. Kom. Za smírce 
koho v. (volití). Peníze za něco vžití; za 
přiklad, za výstrahu si koho vzltí; Odpo- 
vědnost za něco v. Nt. Vzal za své. Vz 
Umrlý. Lb. Zlato za něco b. Chč. 3a5. Za 
matku koho v. Alx. B. se za moře. (kam) Alx. 
1105. -— co, koho, na koho, na co : na klin, 
na dluh, na vůz, na váhu, na péči, na sta- 
rost, na sebe (brátí = tloustnoutí), úřad n. 
poselství na sebe b. (V.), koho ná slovo (= 
za znamenitého mltí), psa na provaz, koně na 
ostruhy, na uzdu, něco na úvahu, na mysl, na 
cestu, na vojnu, slova na váhu, na radu. 
F., Kom., J5r., Bk, Křičel, jakoby ho na 
nože bral. Ml. Bozum lidský na se bére; 
Neměla jsem já tě na tu trávu brávat. Er. 
P. 514, 161. Brátí na sebe šat. Har. L, 202. 
JedeŠ-li kam na den, beř chleba na ť^den. 
C. Zboží od kupce na dluh, na úvěr b. Us. 
Ohled, zřetel na něco brátí, vzltí, vz Zřetel. 
Povinnost na sebe vzltí. KuchaJ^a vezme 
hrachu na mlsu. Bl. On to na sebe z po- 
ručeni vzal. Š. a Ž. Šat na sebe vzltí ; Vzíti 
nékoho na ramena, na koně; vládu na se 
vzltí : práce na se vzltí ; něco na rozmyšlenou. 
Nt Búcho na se vzltí. Kat. 867. Pilně na 



mysl něco b. Kat. 530. — (hI) se, co, koho 
kam: do základu n. do zástavy, do vazby, 
do řetézův, do rady, do srdce, do hlavý, 
nůž do ruky, Us., V. ; se do chrámu (jiti), 
se do nebe. Troj., Kom. Tajně se před 
Prahu brachu. Dal. Pilník s sebou do jpráce 
vzltí. C. Může do dvou neděl pořád zběnlých 
od výpovědi rychtářovy do rady appellaci 
vzltí. 1532. Pr. B. se do (cizí) země. Kat. 
1129. To si do hlavy neber. Mt. S. Mezi 
ruce a ramena bráti. V. — eo od koho, 
od čeho: hlasy od někoho br., Kom., pří- 
sahu od někoho, D., něco od zadního konce, 
Šm., dítě od matky. Us. Bere pd karet i od 
světla (vz Lakomý, Sobec). C. B. co od 
koho čim, vz Odpuštění (Entlass). Er. Pomstu 
vzal od Boha. Kom. B. od čeho známost, 
přiklad, naučeni. Bart. I. 8., 9. — Kat. 2423. 
Zboží od kupce. Us. — co s kým, s Čím: 
něco s sebou, radu s někým b. V. Vzal by 
i s měšcem. Ď. Dávej srozumem a beř s pa- 
měti. C. Boj s nepřitely vzltí. Št. Potazy 
s kým b. Bart. I. 17. S kým jsi radu brala. 
£r. P. 171. ~ c^, ke komu, k éemu: 
k sobě, k stolu, k tanci, k srdci, nelibost 
n. důvěru k někomu. V., Har., Kom., D, 
Něco k vykonáni na se vzltí. J. tr. Něco 
k ßsku vzíti (konfiskovatí). J. tr. Někoho 
k právu v. Pr. Vzal-li bv koho rychtář pro 
vraždu ku právu. 1532. t*r. Někoho )c oapo- 
vídáni. V., něco k sobě. Kat. 656. Útočiště 
k někomu vzltí. Us. B. někoho k tanci. £r. 
P. 261. — na koho = milovati ho. Bére 
na hezká děvčata. ML, Ros. Kteráž na něj 
brala. Er. P. 347. — Kůň bére na sebe •= 
tloustne. Ml. -- eo komu, Čemu: dům, ži- 
vot, hrdlo, statek. D., Br. B. si chvíli k ně- 
čemu. Šm. Vzal si bohaté děvče. Ml. Bodej 
mi nevzal, Čeho mi nedal. Vz Vyhrůžka. C. 
Nedám si to vzltí, lépe: nedám si to vy- 
mluví tí. Bs. Nepříteli zavazadla, komu úřad, 
velitelství vžiti. Nt. — koho do čeho: do 
křížku vzltí. Us. — po Čem. Beř se po 
svých. Rk. Vz B. co na Čem. Já jsem brala 
po libostí. £r. P. 149. — eo, se, si o^kud. 
Nebéře se s jednoho vola dvou koži. C. Se 
stolu něco vzltí, se stěny. B. ze sudu. Us. 
Přiklad, potěchu, Škodu z něčeho; pět ze 
sta, moc z fukou. L., Kom., Vrat., V., Br., 
Flav. Zboží z první ruky b. Ml. Zrůst z po- 
krmů. Lk. Plat z práce. Ondrák. B. se z da- 
lekých krajin. Raa. zfiř. Po smrti otcově 
bral užitek z celého statku. Ml. Mlýnu z ka- 
mene (aby naň méně obili padalo). Vz Uži- 
tek z hor. Vys. Naučeni z něčeho si vzltí, 
rozkoš, potěšeni, libost. Nt. — proč. Z pode- 
zřeni někoho do vězení v. Vrat. 156. — se, 
koho, co T co (kam): v nenávist, v ošklivost, 
v obyčej, (Lk.), v kázeň, v hněv. Bra sě Záboj 
v les, lesem za Zábojem sbory. Rkk. 9. V tre- 
stáni, v zástavu, sobě v hlavu, v rozum, v paměť. 
Pláč., V., Sych., Kom. B. v počet, Šm., v po- 
chybnost. Ml. Něco v srdce si v. Kat. 2995. 
Něco v lehkost v. Bart. IV. 25. V řeč ho 
ludla vzali. Mt S, Vzitívpatv (utéci). Řeka 
mnohé jiné v sebe bére. T. Vitr v kolo nás 
bere. Kom. Něco v plen, v kořist b. J. tr. 
Někoho u velikou nelibost, T., u vyšetřo- 
váni brátí. J. tr. Něco v ruce vzltí (začití); 
někoho y podezřeni b. Nt. — eo před koho. 



92 



Bráti -- Bratr, 



Před sebe nio Jiného nebereme. Vrat, Br. 
Cestu před sebe vžiti. V. — se, co proti 
kpmut nenávist proti někomu. V., se proti 
jeŠtérovi, Troj.; b. se proti někomu (na ně- 
koho bíti), äs. Dité otrockou mysl protí 
rodiěům vzalo. Kom. — <co od koho v co: 
Vzal to od ni v dar. ». a Ž. — si koho. 
Jan N. buá^ sobe bráti Annu Pokorných ( . . non) 
Ka nianŠelku. Chybně prý ; Jak pak prý dfónho 
n» kolikrát? Lépe prý „vezme^, A ani to není 
JistO) (že si ji vezme). Tedy prý takto: mini 
Sobe vžiti n. Ohlaáuje se k sňatku ženich 
J. N. a nevěsta A. P., nebo : V stav manžel- 
ství vstoupiti mini J. N. s A. P. — Šm. 
Tyto íŤase jsou ovšem dobré, ale i věta: 
,Bude sobě bráti* jest v lidu vůbec běžná 
a ustálená. Iterativa ve futuru často se takto 
uŽivá na označenou náklonnosti k čemu, 
jako imperfecta conatns. Brt. Cf. Neříkej to 
(Prk.) m. neřekni to. Nezpívej. Nechoď tam 
m. nejdi. atd. Vz Kozkazovaci způsob. — si 
éeho (jeu u jmen hmotných a hromadných). 
Vem si stříbra, zlata. Sš. Pis. Vezmi si tal)áku, 
ohně, hrachu, chleba. Us. —B/. — co kde: 
Mezi hráči ďábel peníze běře. C. Peníze mezi 
židy ua něčí škodu b. Arch. I., 62. — co čim : 
jídla lžícemi, Kom., rukou. Lom., ryby udicí, 
L., něco mocí. V., Har., Jel. Loď plenem 
vzíti; něco propůjčkou bráti. J. tr. Zavděk 
něčím vzíti. Zvěř bére větrem (wittert). 8m. 
Něco od někoho ctí a darem v, Půh. L, 




60., násilím. C Pes béřo vysokým, vrchním 
větrem. Sp. Nějaké slovo nějakým smyslem. 
— eo přeci éímkde, kdy:' Před hubou mu 
to vzal. (Od no9U někomu něco odtrhnouti.) 
Č., Lb., Jg. Ryby před vVchodem slunce 
nejlépe berou (anbeissen). MÍ. — co, koho 
pod CO: něco pod úřední pečef vzíti. J. tr. 
Někoho pod přísahu vzíti. Nt. — co o něco 
=z ujímati se ničeho, h.^ Gníd. Vzal s ním 
o to radu. V., Let. Žádný o »vé věci brzo 
konce nebéře. V5. — se, co v dem (kde) : Labe 
v Cechách svůj počátek bére. V. B. se ně- 
kam ve jménu Páně. Jd. B. něco v jiném 
smyslu, rit. B. peníze v židech neb křesťa- 
nech (na účet dlužníka, neplatil-.li). Arch. — 
co na čem (kde): Úhonu na zdraví. Sych. 
Na zemanech po městech něco b. ArcK. I., 
57. Soud vzal své sídlo na radnici. Ml. Pří- 
klad na někom b. ChČ. 451. Škodu na čem 
vzíti. Bart. IV. 32. — Troj., Leg., Jel. — 
Krejčí ií bral míru na archu papíru. Er. P. 
2Ö4. Musím to míti, a }^\m to měl pod 
nehtem, pod kozí vzíti. C' Dal by, kdlvby 
měl pod kozí, pod srdcem \'zíti. Č. — se. Vzali 
se (vstoupili v stav manželský). Us. — §e, 
koho za kým. Bral jednoho za druhým (ke 
zkoušení). Kom. — eo skrze co: Škodu 
skrze to vzali. Zříz. Ferd. — se It Čemu. 
B. se k smrti. bm. K poslední hodince se 
bráti. Nt. Ke všem stranám brachu sě lesem. 
Rkk. 9. — se éim: Nynie beř sě lisími 
skoky. Rkk. 10. — se kudy: cestou, Us., 
lesem, Rkk. 9., Dal., stranou, Us., přes 
hory a doly. Har. — se na co: na smrť. 
Sm. — se s kým: s vojskem. Jg. B. se 
s kým ke komu. Kat 428. Já jsem se dnes 



s ní vzala »> pohádala Jsem se s ni. Na 
PhiStě. Prk. — aby : Protož beř se, »by (abys) 
umřel. V. — co kdy. Tu vodu jeaen po 
druhém ob den braL ~ co mimo co: mimo 
právo dary b. Alx. — si koho pro co. Pro 
peníze bábu si bráti. £r. P. 278. — si podlé 
čeho. Nesmíte sobě brát podlé krásy. £r. 
P. 157. — adT. Něco napřed vzíti. Us. — 
8 infibiit. Bral se kázati. Nebral se jlť (neměl 
se k odchodu}. Kulda I. 29. (Prk.) — se 
sup. Aby se brali stavět domu božího. Hr. 

— Fozn. Slovesem b. opisuje se zhusta 
passivnm jiných jazykův: beru škodu — 
ßluTTtoftw, úraz vzíti — laedi, změnu bráti 

— mutari, vzíti umenšení — minui, vzíti 
odměnu — praemio donari atd. Prk. 

Bratka, y, f., hrubý kartáč, Kratzbürste. Rk. 

Bratka, y, m. (od brat, bratr) :== drátenik 
Prk. 

Bratnik, a, m., na Slov., = bratranec. Plk. 

Bratný, bratrský, brüderlich. Rk. 

Bratr, a, bratřěc, trče, bratřík, a, bra- 
tříček, čka, m. Bruder. PL bratrové n. bratíi 
n. bi-atří, gt. bratrův (dle „Páv") n. bratH 
(jako „Znamení''), atd. P/. 6raíf i jest vlastně 
ní)m. sg., f. jména hromadného, vzniklý z bra- 
třija, přibírající 2., 3., G, a 7. pád pl. dlo 
vzorce „Znamení.^ Šf. Bratnb m. bratras, 
»kr. bhrátar, řec. q(farť,(j^ q>^ágif}^ lat firater, 
íroth. bröthar, stniěm. pniodar, nyní Bruder, 
lit. broter-eli-s (bratříček), snad =: ži- 
vitel, bhrá = bhar: nésti, živiti, vydržo- 
vati. Schl.» Fk. 142. Z jednoho otce a matky: 
vlastní, rozený, rodný, plnorodný; buď jen 
po otci n. jen "po matce: neclastni, polovi<&ý, 
polourodný, pftrozcný ; z jedné matky: jedno- 
břišní, pobřisni, životní. B. nepravý (z ne- 
manželského lože). B. od prsu, prsní, mlíčni 
(Milchbruder). Bratři jsou různo matek u. 
rAzno matkou (ode dvou matek). B. manžela, 
manželky (svat) ; b. otce (otcův), děda, matky 
(matčin), báby. — Jg. Ni mi bratra, ni nh 
sestr\% junoáu mi vzechu. Rkk. G5. Bratří 
a sestry. Bratr starší mladiímu statku ne- 
utrácej! B. nedílný nic dáti ani poručiti ne- 
může. Pr. Ne ty, ale bratr tvůj (když se 
kdo vymlouvá) ;* B. bratru iako silná věž. 
Lb. Bratři snáSelivi veliké divy; B, bratru 
nejhloub oči vypichuje; Třebsf bratři spolu 
nevaří, přece spolu hostí ; Bratři se bili a zaa 
sobě míli. Pk. Kdež mladšiemn (bratru) stele, 
tu sám častokráte léhá. VS. VI. 9. — Jí. == 
společník, tovaryš, přítel, Freund. Vzhůru 
bratfí (spoluvojíni) ! Rkk. Neroďte bratří 
spěti v záhubu. Rkk. Jsou spolu bratři, ne- 
rozdílní bratři (jrfátelé). V. Bratr z mokré 
čtvrti (piják). Us. ČepovÝ bratr (opilec. Vz 
Opilství.) Č. Miluje ho jaito bratra. V. — B. 
jednoJio řádu. Ordensbruder. Milosrdní bratíPi. 
Jg., S. N. — B. jednoho ryznám, jedné 
viry, Religionsbrüder. Bratři češti a mo- 
ravští, apoštolští. Jg., S. N. -— B., osoby 
rovné dtistojnostíy sobe v&bec rovné : králové, 
biskupové atd. — Vz Rb. 695., «97., 135Ö., 
1726., 1727., 2287.-2289., 2291.— 2293., 231»., 
2316., 2751.— 2754., 2766., 2768. 

Bratr, i, f., coli. = bratři, bratrstvo, Ge- 
brüder. Buoh utkal sě s kakús dobru bratíPi. 
St, Když bude obmyšlévati svú bratři. Št. 

— Rkk, 9. 



firatran — Brázdovítý. 



93 



Brfttran, tz Bratranec. 

Bratrana, y, f. t= sestřenice. Záp. mi^Bt. 
1447. B., dcera bratrova. Půh. 

Bratránée, ete,n., bratrovcovodítě.Gross- 
neffe. Prk. 

Bratráné, ěte, n., bratrovo dítě. Rk. Dnih^ 
bratranec n. drahá sestřenice. U Příbrami. 
Prk. Anderes Geschwisterkind. 

Bratranec, nce, m., bratran. bratránek, 
(dříve bratřenec). Bratranci = civou n. více 
bratří děti. V. ílikáme synům dvou neb více 
bratří nebo sester, bratři a sester: bratranci, 
dévčatům pak: sestřenice (bratrkyné. Pt.) 
Geachwisterkind . 

BratránkoTati = bratříčkovati. 

Bratranstvi, n. Bern. Geschwisterkin- 
derscbafl. 

Bratřec, rce, m. (bratranec ?). Dal., St. ski. 

Brati^enee, nce, m. = bratranec. Dal. 

BratHce, e, f. = bratr, bratři, Gebríider. 
St., Pass. 

Bratříček, vz Bratr. 

BratHékoTati. — komu: Každému bra- 
tříčkuje. Jg. — sobě n. se. Oni se bra- 
tříčkují. Jg. — s kým, si 8 kým: Rk. (Je- 
manden Bruder nennen.) 

Brittřfk, a, m.. bratr; 2) dobrý přítel. Jel. 

BratHna, y, í, bratrova žena. Plk. Bni- 
dersweib 

Bratřiti, ím, 3. pl. — tří, bratři, tře (íc), 
il, en, ení ; bratřívati = bratírími činiti, ver- 
brfidem. — koho, se, ským: Us. — se ke 
komu: On se k němu bratří (za bratra se 
hlásí). Bos. — se proti komu = spolčovati 
se. Kos. 

Bratrobyce, bratrobitce, e, bratrobijec, 
jce, bratrobivec (Pulk.), bratrobitec, tce, m. 
= bratrovrah. V. Brudermörder. 

BratrobíJstTi,-stvo,a,n., Brudermord. Jg. 

Bratrokubee, c, -hubec, bce, m., Bruder- 
verderber. Jg. 

Bratromu, a, m., kdo bratra miluje. Háj. 

BratronenáTistník, a, m., Bmderhasser. 

Bratroiienávistnosf,i,f.Bruderha88. Jg. 

Bratrová, é, f., bratrova žena. Rk. Bru- 
dersweib. 

Bratrovati = bratrem jmenovati^ Bruder 
nennen. — komu: oni si bratnijí. Ros., 
Kom. — koho čím: Bohem = bratrem 
jmenovati dosvédčuje se Boha. Čas. mus. — 
se. Zlob. — 9i s kým: Rk. 

BratroTec, vce, m., synovec, z bratra 
syn. Mus. Bruderssohn. 

Bratrovna, y, f. Nichte. 

Bratrovrah, a, m. = bratrobijce. Jg. 

Bratrovražda, y, f. Brudermord. 

Bratrský (zastr. bratský). bratru pří- 
slusný. brüderlich. B. láska, cnování. — 2?., 
přátelům, společníkům, členům též jednoty 
atd. (vz bmtí) příslušný. Bruder-. B. peníz, 
pokladnice, kukus, biblí. Mužie bratrských 
srdec. Rkk. — 

Bratrsky někoho milovati. Us. Brüderlich. 

Bratrství, n., na Slov. bratst^i = hra' 
irský svazek krve, Brüderschaft. Br. — B. 
svazek úzký přátelství, Verbindung, Brüder- 
schaft. B. s někým míti. Ros. B. někomu 
vypověděti. Na o. s někým píti. Rk. Vz 
Bratrstvo. 



Bratrstvo, bratrovstvo, a, n. = bratří. — 
B. = bratrství Na b. píti; b. udělati; býti 
8 někým na b.; míti s někým b. Us. Dobré 
a svorné b. nad bohatství. Rb., Pk. — B., 
cech. Býti v bratrstvu; zapsati se do bra- 
trstva, v b. Us. B. horní (horníkův). Rk. 
Ješto vší obci k Škodě v městech bratrstva 
přehledají. Št. 

Braun, něm., hnědý, snědý. B. (kůň), 
hnědák, hnědouš. 

Braunau, mě. v Čechách, Broumov, a, m. 

Braunkohle, něm., uhlí hnědé, hnědo- 
uhll. Rk. 

Brav, u n. a, brávek, vka, bravec, vce, 
m. = drobné jakékoliv dobytče, ovce, kozj', 
svině, i jedno i více jich, ano i stáao dro- 
bného dobytka (velkého = skot). Bchmalvieh. 
Vlk útok činí na stáda bravu i na skoty. 
Kom. Ovčí brav, dobytek. D. UVác. zMi- 
trovic znamená b. = skot. Re. — Na Slov. 
nyní toliko vepři brav říkiýí. Baiz. 

Brávati, vz Bráti. 

Brav6ář, e, m., kdo v sviních obchod 
má. Schweinhändler. Na Slov. Vz Brav. 

Bravči, vepřový. B. sádlo. Na Slov. 
Schwein-. 

Bravéový= vepřový. Na Slov. Schwein-. 

Bravě, ěte. n., mladý brav. Vz Brav. 

Bravi mléko. Zlob. Vz Brav. Schaf-, 
Ziegen-. 

Bravni, bravý, bravový, bravu nálezejicí, 
Schaf-, Ziegen-, Schwein-. B. rybník, pa- 
stýřj stádo, pasťvistě, vůl (k stádu přiná- 
ležející). Jg. 

Brávník, a, m., pták kvíčale podobný, 
prskavec, truskavec. D., Žer. Schnarr-, Mistel-, 
Bauchdrossel. 

Bravo = výborně! 

Bravura, y, f., fr. (bravoure), statnosť, 
odhodlanost. Rk. Něco s bravurou činiti. 

Bravumi árie. Meistergesang. 

Brázda, brázdka, brázdečka, brázdička, 
, f. = stružka pluhem vyoraná, Furche. 
Jrázdy vykrojovati. Kom., dělati, orati, Us ; 
^'Thnati (eine Furcne ausstreichen), brázdy 
pluhem vyháněti, pole na brázdy rozdělat!. 
Šp. V pisčité půdě dělají se brázdy mělké, 
v čemavé hluboké. Čím ŠpatnějSí půda, tím 
mělčejší brázdy se dělají. Jg. Vyhnaní brázd. 
Pluh na vyháněni brázd. Šp. Prostředni 
brázda: výhon, vyMúka; nejkrajnější: pod- 
brázdek; b. k odvádění vody: rýha, vodotah, 
svodnice, vodoteč,' příčník, rozhoř, rozvor, 
růvek. Skládání brázd. B. hluboká, sláma 
vysoká. Široké brázdy, světlá stodola. Šp., 
Lb. Vz Hospodářský. 

Brázdy, pl., f. = druh léček na skřivany 
mezi záhony políčených. Šp. 

Brázditi, ím, 3. pl. -di, di, il, ěn. Ční; 
brázdivati, brázdkovati = brázay aělati, 
fiirchen. V již. Cechách probírati se v néčera, 
jinak: šťourati. Kts. — co: čelo, kůži, Sych., 
vlny. Us. — se komu: Brázdí se mu Čelo. 
Sych. — v čem: u vojště = porážeti. Troj. 
— co čim: moře lodí. 

Brázditý, plný brázd, gefurcht. 

Brázdni: kůň (ráruční, Hand-); kleč, 
Handrüster. D. 

Brázdovitý, plný brázd. B. kůra, Um. 
les., gefurcht. 



I 



04 



Brazoleta — Břeh. 



Brazoleta, vz Bracelet 

Bražni» v jižních Cechách, = brázdnl. Kts. 

Brblati ^ breptati. 

Brblayec, vce, m. Plauderer. 

Brblavý =■ brepta\^. Na Slov. 

Brble, í, pL, f., Supiny bodlavé. Světoz. 
Spitzige Schuppen. 

Brčadlo, ii, n., bmčadlo, brčál, u, m., 
brčala, j, f. Kreisel, Brummkreisel. D. 

Brčál, u, m., rostlina, 1. vinca, Sinn- 
grün, a) B. menši (barvínek, zelence, zimo- 
zeleň, zimostráz ; jest obrazem naděje). — b) 
JB. vétši. — c) B. růžový. -— 2. B. rdest splý- 
vavý, rdest vodníy schwimmendes Samenkraut, 
Sami^raut, D., Hechtkraut. Zlob. Všechno tu 
zeleno jako brčál. Obilí to jest zelené jako 
b. Us. — 3. B,, na Mor. = chomáč, Bü- 
schel. — Jg. 

Brčala, y, f. = brčadlo. Rk. 

Brčálový. B. zelenosť. V. Vz BrČál, 

Brče, zastr. = letí. Vz Brkati. 

Brčeti, el, ení, klirren, schwirren. Kolo- 
vrat brčí (bmcí). Us. 

Brčiti 86 = bručiti se, griinen. Salát se 
brčí. Us. na Mor. 

Brčlavý =r nerovný. B. vřeteno (brko- 
laté). Us. 

BrťMlc, a, m., brunclík, chroust, babka, 
Maikäfer. Us. v Bydžovsku. 

Brd, u, m. = brdo. 

Brda, ův, pl., n., Brdy^ vrchy u Mnišku 
až k Nepomuku a Rokycanům. Odtud se 
říká u Plzně Rokycanským Podbrďáci (vulgo 
Poprďácij. Prk. 

Brdař, e, m., kdo délá brda, Kamm- 
blattmacher. — B. = korytář, Trogmacher. 
Na Slov. 

Brdo, a, brdce, e, brdeČko, brdičko, a, n. 
Na Slov. Dostal se ti na brdo (= bedro, 
= zbil té). Č. — Brdo = hora lesnatá, 
chlum. L. S. v. 38. — B. tkadlcovské. Na- 
vádéní brda. Us. Znamená u stavu tkadlcov- 
ského veškeré listy a podnožky, jichž k utkání 
jisté látky bývá potřebí. Zménénim brda se 
i tvar tkaniny změní. Odtud přísloví známá. 
S. N. Das Blatt. Na jedno brdo každou 
přízi tkáti. Vz Pomoci. Lb., Jg. Všecko na 
jedno b.. Ros. V jedno b. jsou tkáni — biti. 
(Vz stran přísloví: Stejnosf). C. Jsou na 
jedno b. Vz Podobný. Lb. — B., vz Brda. 
— jB. = při váhách u vozu, rozporka, Ort- 
scheit. Us. 

Brdoch, u, m., palanda v mlýně. Rk. 
Schlafbrett. 

Brdouc. Letí z půdy a b. dolů schodami. 
Vz Pác. Us. na Mor. Brt. B. udělati = 
pochop vzíti. D. Einen Stolprían machen, 
stolpeiD. Jg. 

Brdoncnouti, cnul a cl, utí = pochop 
vzíti, stolpern. Jg 

Brebenco váti = žvatlati, repetiti. — kde : 
Židé ve Škole brebencují (schwätzen, plappern, 
plaudern). Us. 

Brebentil, a, m. — Brebentilka, y, f. 
Plappermaul. 

Brebentiti, il, cení. — Čím : Svého ja- 
zyka si nevšímáme a cizím nářečím breben- 
tíme (schnattern, plaudern). Sych. 

Brebenty, ův, pl., m., brebencovánl. Kom. 
Geplapper. 



Breberka, y, f. =r kořalka, Bnmtwein; 
2. veš, Laus. 

Brebta, y, m., koktal, breptoun, Stotterer; 
2. tlachal, Schwätzer. 

Brebtati, vz Breptati. 

Breťiu brééa, i, í, starý dobytek. — To 
je stará oreca (o zené), alte Kunkel. 

BředaT, i di Břeclava, y, f., Lundenburg, 
mě. na Mor., vz Břetislav. Zlob. — Břeclavský; 
Břeclavan. 

Breéák, u, m. =r mest, mladé vino. Na 
Mor. Most. 

Břeře, e,f., šCáva stromová. Us. Baumsaí^. 

Brečeti, brečeti, Im, 3. pl. ěí, e (íc), el, 
ení =r jako koza, ovce křičeti, bečeti, meckern, 
blöken. Koza brečí, brečí. D. — 5. = vre- 
štéti (plaerren). To dítě pořád brečí. Us. 
Nechajť jiný břečl, ty mlč. Výb. L — JB. = 
břinčeti, břinkati, klirren. Kde tvé střiebro 
brečí? Rozm. duše s těl. 

Břečka, břeČička, y, f. B. hustá, pivná, 
vinná, Švestková, medová, z hrušek (Maisch j 
Most, Tunke). Jg. — 2. B. = brynda, Špatný 
nápoj, Jauche. To pivo je pravá břeČka. 
Sych. — 3. Slabá koraVccu 

Břečtan, u, m., Epheu, hedera (blušf, 
ličok, poponec); šp. břečťan. B. srdčitý, vi- 
sutý, nachýlený, hroznatý. Jg. B. mu na 
mysli leží --^ baží po slávě (b. jakožto zna- 
mení slávy). Sych. 

BřečtaňoTi, n., mnoho břečtanův. Epheu- 
gesträuch. 

Břečtauovitý, epheuartíg. Jg. 

Břečtanový. B. voda, Čem., olej, Bern., 
věnec. Rváč., korbehk, V., ovoce. Reš.Epheu-. 

Břed (vřed), u, m. = psotnlk. Na Slov. 

Bred, gt. pl. slova Brdo. 

Bi*edina = ředina. 

Bředovka, y, f. = brukev. Kohlrübe. 

Břeh, u, m.; břežek, žku, břízek, břízek. 
Brégi. Ufer, Gestade. Sr. řec. ^nyfUv, lat 
frango. Schl. Poříčí. B. řeky, mořský. Vyvi- 
nutí, rozvinutí břehu, Členitost břehu. Küaten- 
gliederung. S. a Ž. Ü rybníka : hráz, podmok. 
Místo podU břehu: pobřeží, nábřeží. Voda 
břeh podemlela, pod bila, podebrala. Drž se 
břehu , nechceš-li utonouti ; Podemlenému 
(podervanému) břehu nevěř. Sp. Voda mezi 
břehy běží. Kom. Voda přes břehy teče; 
ven z břehů vystupuje. V. Břehu se chytati. 
Us. Ku břehu se plaviti, Us., připlouti. Kom., 
přistaviti. Us. Na b. vystoupiti. Vrat. Oa 
břehu odpichati, odbíjeti, odstrčiti, plaviti, 
odplaviti se. Jg. Loď na břeh vytáhnouti. 
Tichá voda břehy bere (podrývá, láme. 
podmílá, ryje, podmývá), prudká pak před 
se běží. Prov. Nad samým břehem státi. Us. 
By se břehu chytil, vŠe se s ním trhá, (nic 
se mu nedaří), Vz Neštěstí. Lb., Jg.^ Již 
jsem na břehu! (=již rozumím! už jsem 
doma, již to vím; 2. již jsem na místě bez- 
pečném). Vz Vtipný. Lb., Č., Jg. Nešfastný 
by se břehu chytil, i ten se s ním utrhne 
(trhá). C. Jest všecnen tak z brku vyražen, 
by se břehu chytil, i ten se s ním utrhne. 
(Vz Neštěstí.) Č. Dvou břehů se drží (je 
ramenář. Vz Sedlo, Stolička.) C. Rád by na 
něj břehu urjmul. (Vz Nenávist.) C. Tichá 
voda břehy bere. Us. Břehy orati = mamou 
práci konati. V. Kdo se dvou břehův drží. 



Břeh — BřeT. 



93 



oba Be B nim snadno ntrhnon. Pk. Bo bř^n 
Jiti, letí =■ do kopce. Us. na Mor. Brt 

Breháěek, éka, m. Eisvogel. 

Břehák, a, m., břehovka, břehole, pták. 
D. Uferschwalbe. 

Bjf^hatý, břeho-vatÝ, -vitý, uferíg. Jg. 

Břehoui, e, m., Uferschnepfe. Rk. 

BřehOTl&té, é, n., Uferplatz. 

BřehoTitý vz břehatý. 

Břehovka, y, f. = břehák. 

Břehový. B. miste, Troj., pisek. Ufer% 

Břehnle, e, f. = břehák. 

Břeeht iC m., štěkáni, dass Klaffen, Bellen. 
Pbí břech. Bern. 

Bi^ehAé, e, m., Štěkač. Beller. 
' Bi'ecliadlOy a, n., břechatel, břechač. 
Belferer. 

BJheeliatiy břecholatí, břechtati, břechnouti 
= Stékati, klaffen, bellen. Na Slov. Pes břechá. 
KoU. — eo = zváti, schwatzen, plappern. 
— na koho (= haněti ho), Rk., schimpfen. 

Broehavee, vce, m., dtékaveo. Bern., 
Beller, Schreier. 

Břechavosfy i, f. Bern., Stěkavosf. 
. Břechavý = štěkavý. Na Slov., bellend. 

Břechovatl = tupiti. Na Slov. KóU. 

BrechoTice, e, f., nástroj ku kypřeni vlny. 

Breehimgsezponent) lomitel. Stc. 

Brejehatl se Kde: v sněhu -= zúmyslně 
se broditi, herumwaten. Us. u N. Paky. Od 
toho vlastni jméno Brejcha. Na Plaětě. Prk. 

Brejle, br^le, brylle. i, pl., breiliěky, pl, 
f., oěka, okulary, oäil skla, die Brille. Smime 
i alova ,brýle, brejle^ užívati, neniť slovo to 
původem německé, nýbrž odvozeno jest 
E řec. ßiiovXko<:, beryllns, zelený drahokam. 
Vz Mz. 120. Hloupému brejle na nos pověsiti 
(za blázna ho miti. Vz Blázen). Č. Posaditi 
si na nos úřední Inrejle (tvářiti se jako úředník 
Y úřadě, eine Amtsmiene machen). Č. Na 
brejle čisti. Na ty brejle nic nevidím. Us. B.: 
spojky, rozptylky a oarevné. Š. a Ž. BrvUe 
dělati a lidem vstavovati umí. Kom. Optikus 
brejle (brýle) formuje (dělá). Kom. S brejli 
hleděti (pošilhávati). Zlob. NěkoUkery ty 
brylle sobě jsem jednal. Kom. 

Břek, u, m., na Slov. brak, lesni strom, 
Arleabaum. 

Brek, u, m., breěení. Dal se do breku. 
Us. Vz Brekot. 

Brekot, břekot, u, m. == brek. D. B. ovčí. 
Geblöke. 

Blokový. Arles-. Vz Břek. 

Bl^ekyné, ě, f., a v pl., jahůdka břeková 
(z břeku, Adlersbeerbanm). Um. les. 

Brém, a, m., mě. Bremen. V. U Polákův 
Brema. Také Brémy, pl., m. Dle DoUiny. 

Břémč, vz BHmě. — 

Bi^mek, mka, m. =s mřenek, Gmndel. 

Břemenář, e, m., kůň břemena nosiči. 
Bos. Sanmross. 

Bj^emenatý, mnoho břemen nesoucí. B. 
muž. Ros. 

B^meni, n. B. == zavazadla. Gepäcke. 

Břemeuiti, il, ěn, ěni. — eo eun, Rk., 
belaaten 

Bl^emenný, obtížný, lästig. B. tělo. Ráj, 
daně. Johant 

Břemeno, a. n. Last Kdo velké břemeno 
nese, tudiž pod nim na zemi klese. C. Fři 



tělocviku: těžké činky, silné železné tyěe, 
těžké koule, pytle piskem naplněné atd. 
Těmi cvičíme: paže, trup a nohy. Tfi. (Viz 
vice TS., Str. 1061. = Ostatně viz BHmě, 

Bremse, něm., brzda, Nz., zarážka, Skrtidlo. 
S. N. 

Bremsen, něm., stroj škrtiti, zastaviti, 
S. N., zaraziti, brzmti. Šp., Nz. — 

Bremser, brzdič ; v obec. mluvě : bremzák. 

Břenčadlo, a, n., co břenči. B. u hodin. 
Schaller. Reá. 

Břenéeti, 3. pl. -čí, če(íc), el, ení; břen- 
kati, břenknonti, nul a kl, utí; břenkávati 
= břinčeti, klirren. Loutna, zvonky břenčely. 
L. — pod éim. Železo břenČi pod mlaty. L. 

BřenČiti, il, en, eni = křinkot činiti, 
klirren. 

Břenkati = břenčeti. 

BřenkaTý. B. měď, Jel., klirrend. 

Brennglas, něm., sklo zapalovači. Rk. 

Brenn-ns, a, m. Vůdce Gallův proti 
Římanům, vitěz u Allie r. 390. před. Kr. 

Brept, u, m., breptání, Geschw&tz. Nechej 
breptu a dělej. Us. 

Brepta, y, breptač, e, breptavec, vce, 
breptoun, breptal, a, breptoň, ě, m. Stotterer; 
Schwätzer. 

Breptati, brebtati, tám a ci; breptávati 
= koktati; tlachati, stottern, stammeln; 
schw&tzen. — eo do Čeho komu : do ucha. 
D., Kom. — o něčem. Us. — jak : na 
pospěch. St. 

Breptavé mluviti, Ros., stotternd, stam- 
melnd. 

BreptaTee, vce, m., vz Brepta. 

Breptavost, i, f., koktavost; tlachavosť. Nt. 

Breptavý = koktavý; tlachavý, stotternd; 
plauderhaít B. jazyk (zMíkavý), řeČ. D., Lom. 

Breptoun, a, m. =: brepta. 

Břesk, u, m. Herber Geschmack. Pivo 
mladé mívá b., obřesk (trpkou chuf). L. •— 
2. S prvním břeskem (= svítáním, Dämme* 
mng) slunce. L. 

Bi^skavee', vce, m., pták, Bergfink, 
jíkavec: 2. vřes. Heidekraut. Us. 

Břeskev, vz Broskev. 

Břeskný, břiskavý, schallend. Zvuky 
bubnóv břeskných. Rkk. 54. 

Břeskot, vz Vřeskot. 

Břeskyné, ě, f. = broskev. 

Breslau, Vratislav. 

Břeslen = přeslen. 

Bliest, u, m., břestik, Gartenulme. 

Břesta, y, f. Die obere Birkenrinde. 

Břésti, vz Břisti. 

Břestina, y, f., mnoho břestů. Rüsterwald. 

Břestovec, vce, m. Lotosbaum. Rostl. 

Brei, e, f., fr. (breche), něm. Bresche, průlom 
ve zdi hradební. Rk. 

Břeiták, a. m., na Mor. = zajíc, Hase. 
— 2. Plačící dítě. Plärrmaul. D. 

Bře&t^ti, ěl. ěni; břestívati, heulen; 
plärren. Dítě celou noc bředtělo. Us. 

Bretagne, ě, f. (Bretaň), ostatní pády berou 
se také oa : Bretani-a, e, f. Krajina ve Francii. 

Břetislav, i, f., Lundenburg na Mor. Vz 
Břeclav. — 2. Pressburg. — 3. iř., a, m., vé- 
voda český. 

Břetný » ostrý, Hank., scharf. 

Břev, i, f., prkno; břevno, kláda; lávka. 



96 



Ořev — Břidký. 



Brett; Steg. Veí oslici lia ůzků břev, než 
převedeš, spadneš s ni dřev. Rozm. dněe 
8 tél. Lex. vet 

Breve, n., lat., krátký list papežův. Rk. 

Bťeviař, e, m., z lat. breviarímn, modli- 
tebni kniha kat. kněži. Rk. B. se modliti, 
lis. Da« Brevier. 

Brevi manu, latin., krátkou nikou, 
z krátká. Rk. 

Břevno, a, n. — trám, kláda, der Balken. 
B. otesati. Kom. Mrvu z cizibo oka chtíti 
vyvTci a v svém břevna neviděti. V. Urozený, 
co tiřeti b. pod lavici. Us. 'N^'yvrz prvé b. 
z oka svého. Čas. mus. 

BřevAov, a, m. (Sv. Markéta), vesnice 
n Prahy. 

Břevnoví, n. = břevmi, Bauholz, Gebälk. 

Břevnový, od břevna. B. dříví (k stavěni). 
Ros. B. pokoj. Sved. 1569. 

Bře2ák, a, m., malý tetřev. — S.y u, tn., 
kámen, knipnatec, krupňák, ein Kieselstein. 

Březalka, y,f.,pryzila, Brasilien-, Sandel- 
holz. Na Mor. D. 

Březec, zce, březek, zku, m. == vřes. 

Březen, zna, m., März, Lenzmonat. B. od 
břízy (březa), která toho Časn puěí. Vodüan- 
ský od březl, quia tunc animalia ad coitum 
coěunt (poněvadž toho ěasn zvířateC se bČ- 

Ehají). To se dá převésti i na břízu pro její 
loaivon slin zjara přeplývajícl. Er. — Suchý 
řezen, mokrý duben, chladný máj, dělá 
humno, sklep i půdu jako ráj. Snch^ marec 
(březen), mokrý máj, bude humno jako ráj. 
Vz Hospodářský. Lb. B., za kamna vlezem; 
duben, ještě tam budem: má), poženeme 
kozy dál, Lb.; nebo: mku otevře se ráj; 
nebo: m^* polezeme dál, půjdeme v h^, £r., 
HrS., Č. V Březnu stár (jsa), boj se mar, Č. 

V Březnu vítr v břízy fouká (bývá rezavý, 
ostrý). V Březnu prach co zlato a stříbro, 
ale sníh bývá nro obilí ied. Č., Er. P. 48. 
Cf. Tmopuk, s kamen fuk. 

Březi (soumný), trächtig, tragend. B. kráva, 
V., kobyla. Ros., koza, Us., hovado. V., ovce. 
Ps. Březí býti. D. Slova učených březí jsou 
(mnoho v sobě obsahuji). Jel.* B. smvsl. Jel. 
Kráva stelná b. kráva sluje. Kom. — 6., n. = 
březina. 

Březlo, e, m., březina, březový les, Na 
Pláště. Prk. 

Březicl, zastr. = březí. 

Březina, y, f., březový les, Birkenwald; 
2. bříza, Birke ; 3. březová metla. Birkenruthe. 
— 4. Jméno vesnic. — Jg. 

Březiště, ě, n., Birkenort. Ros. 

Březfták, a, m., zajíc v březnu narozený, 
Märzhase. Us. — Märzbier, ležák. Brt. 

Březnatý = břízami posetý. C. 

Březnice, e, f., mě. v Čechách. — Bře- 
zniCariy a, m. — Břennický. 

Březnice, e, březni ěek, čka, m. Birken- 
falter. Rk. 

Březnovka, y, f. Märzgans ; -kuli. D. 

Březnový. B. den, sníh, voda, zajíc (bře- 
yjnáě, březnáček). März-. B. květ, Hyacinthe ; 
»Schní^glockchen, fiala. D. B. sníh zbavuje 
pih ; B. mha, po stu dnech lijavec. Er. P. 48. 

Březosf, i, f., Trächtigkeit. Jg. 

Březová, é, f., na Moravě, něm. Brüsau. 

Březovee, vce, m. Ghceě-lipanaBřezovce 



(březovou metlu]). Ros. Př^ei sem pan % 
Poslati na nékono pana B-ce (vz Trest). Č. 
— jB. = vřes, — B. fctt*, ienž zinbAv nesha- 
züje, nýbrí kousáním je ohhizuje. Jg. 

Březoví, n., březi, Birkholz. D. 

Březovice, e, f. . Birkenwasser. Na Slov. 

Březovik, u, m. Bii:kenpilz. Jg. 

Březovina, březina, y, f. Č. 

Březovka» y, f., březová nieüa, Birken- 
nithe. Pozdravuje tě b. Sych. PHfde na té 
panna bř. Us. — B,, březová hAl, — 2ř., 
ptákj Waldfink. D. — JB., opénka, honba, 
Tannenpilz. D- — B., kráoa v březnu se te- 
lící, Us., Märzkuh. 

Březový, Birken — . B. les, kůra, mfza, 
voda, dříví; koření. Jg. O b. vodě v» Gl. 
11. a Kámen. — Sluší na né (na děti) 8 bře- 
zovVm psíkem (s metlou) vyskoČki. Rei. B. 
nauky (metla) nejdon na buky, ale do 
hlavy. Pk. 

Břežák, a, m., na břehu bydlící, Us., 
Uferbewohner. 

Břežan, a, m., tetřívek, Birkhuhn. 

Břežděti. Břeždí =: jest blativo. Us. 

Břežditi se, = rozednívati se, 1417., 
dämmern. 

Břežidtě, ě, n. Uferlandstreeke. Rk., Jg. 

Břež&anka, y, f., rostlina, Strändling, 
litorella. Rostl., Kk. 

Březni, — ný, břehový. B. právo (po- 
břežníX stavitelství, loď, pták. D. Ufer—, 
Strana—. 

Brk, brah, broh,u, bržek, bražek, brožek, ni. 
= stoh, Schober. Obilí do brhu nahronadoti ; 
b. obilní rozmetati. Háj. — ^. = sšoh sffna. 
Na brhu ležeti. L. — B. s= hromada. I>řfvf 
v lese do brhu složené. Us. >- B., hrloh, 
(^ýée. Kat. 642.. Pass. 

Bťhel, hla, orhlik, a, m., na Mor. datel 
(pták), D. Vz Datel. 

Brhliti, il, ent — co; nádobí (mýti). 
Na Slov. 

Brkový, Schober-. Va Brh. 

Brckati se = probírati se ze spánkn, 
vstávati z postele ( z nějaké pohromy, dkodr 
znenáhla se zotavovati. Us. na Mor. Brt -^ 
se 8 Čeko: se dolů s peci. Na Mor. 

Briare-ns, a. m., jeden ze storukých ve^ 
likándv -(u Řekův). 

Břiceni, n., broušení, Jg., das Schärfen. 

Břiéka, y, f., hýble ve mlýně. Plk. Heb- 
latte. 

Břid, u, m., břidění, Plk., das Verderben. 

BHdii, a, m. = kaňhal. D. 

Břidití, il, děn, děni; pobHdlti, zbřiditi 
= bouřiti, lekati. — co Čim: město zlým 
návěštím. Jg. — koko z éeko: ze sna. 
Chmela. 

1. Břiditi, vz Břititi. — 2. Břiditt == ka- 
ziti, verderben. — co komu: (= oš^kiiviti). 
L. — se Čim = štítiti se toho. L. — co 
=:r kaňhati, špiniti, 

Břidko = mrzuto, ohavno, ekelhaft. Břidko 
jest ohyzdnou řeČ od ženy slvšéti. Št. Vz 
BřidkÝ. 

BřiVlkosf, i, f. Vz BHdký. 

Břidký 1. = nhostný, tučným fett, feist. 
B. maso. Ros., sádlo. Éom. — 2. =r Sladkým 
süss. B. nápoj, ovoce; b. jako med. V. — 
3. =. Břitký, ostrý, schai-f; lépe^ břitký. 



Břidký — BHm. 



97 



D. — 4. =r Trfkýf perný; teéký, protivný; 
ohavný j íeredny; nestoudný, nekázaný. Je 
každému břidko slyšeti, komuž řkih ,Lže»S 
Z svých úst Šeredná, břidká slova vypustiti; 
Trpéti očisteovÝ, téžký plamen a břidkémuky. 
Št. B. žížala, had. I bKdko na to hleděti. 
Kat. 2780. 

Břidliee, ce, f., Skřidla, škřidlioe, na Mor. 
Sleta, Schiefer. I)le Prk. lépe: skřidlice, 
křídlíce, křidla. Vz tato slova. B. leží v ten- 
kých neb tlustých vrst>'ách slohn Šupinatého, 
barvy bflé, zažloutlé, zelenavé, za^edivělé, 
světlé, tmavozelené. B. talková, chloritová, 
amfibolová, hlinitá (smlfieninaiemných Šupinek 
slídy 8 drobounkými zmečky křemene): a) 
brnsni, b) rejsovni, c) pokryvačská, d) kame- 
nečná. B. graptolitová, komárovsk4 příbram- 
ská, rokycanská, zahořanská. Bř. Břidlicí 
střechu krýti. 

BHdlieolomee, mce, m. Schieferbre- 
cher. Kk. 

BHdUcový, Schiefer-. Us. 

BHdliénatý, břidUci obsahující, schiefer- 
haltig. B. skála. Bostl. 

BHdUčný, naMor. sletový. D. Schieferig. 

BHdlidté, ě, n. Schiefeigebirge. 

BHdnatý, břidký, ohavný,Bem., schmutzig, 
hasalich. 

BHdnost =^ břidkosf. Ab«cheulichkeit. 

Biidnouti, dnu, dni, dna (ouc), dnul n. 
dl, utí (mastným se stávati^ tučněti, fett 
werden). — éim. Šišky máslem břidnou 
(máslem se natahují). Kos. Vz Břidký. 

BHdný = břidnatý. 

BHdý = břidký, zastr. 

BHetný, zastr. =r břetný, břitký. 

Brigáda, y, f. B. jest tiiktické sloučení 
3 — 8 praporův pěchoty (v Kakousku pěti) 
8 oddělením jezdectva n. Šest — osm divisf 
jezdectva s 1 — 2 batteriemi dělostřelectva 
pod brigádníkem (generálem, gencralmajorem). 
Brigáda pěší (má u nás dva pěší pluky a 
myslivecký prapor. Rf.), jezdecká (má u nás 
2 — 3 jezdecké pluky a časem myslivecký 
prapor. Kf. Vz Divise); předvojní, zadního 
voje, postranní; yýběžná, zájezdná, ohledací; 
záložní B. disposiční n. reservní. B. artillemí 
(úhrn jistého počtu batterií) , genvjni (úhrn 
jistého počtu genijních zástupův); vyměřo- 
vací) mapující (8 důstojníků k mapováni a 
vyměřování), zakopni (4 zakopni ci ke ko- 
páni zákopův). 8. N. 

Brigádnik, a, m., ír. bri^adier, velitel 
brigády. Rk. Vz Brigáda, Vojsko. 

Brigand, a, m., ír, (brígan) =z loupežník. 

Brigante, it., buřič. Rk. 

Brightova nemoc (vyslov : bnýtova), nemoc 
ledvin. Rk. 

BHch, a, m., břicho, bříško, a, n., bříšek, 
Šku, m., břišee, šce, m., břišoe, e, n. B.^ 
částka téla od prsou až k údům stydkým, 
obsahuje žaludek, kyšky, útrobu, slezinu, 
ledvinu a měchýř. Der Bauch. Nadbřišek, 
středobřlšek n. opupí, podbřišek. Šp. B. malé, 
veliké, krátké, dlouhé, hubené, tlusté, Sp.; 
vyšší (od prsou k pupku), střední (okolo 
pupku), nižší nebo zpodní (od pupku až 
doIú). Jg. B. odvislé (haengena), hrubé (u tě- 
hotných. V.). B. vtáhnouti, vypnouti. Rf. 
Hryzení, Žirka, ujímání, řezání v břiše; roz- 

KottŮT: Četko-ném. tloTiilk. 



říznutí, průřez břicha, břichořez. Šp. Po 
břiše lézti jako vlk. Č. V břiše mu vrčí, 
žbluňká. Us. Míti bolesť bHcha. Res. B. měch 
děravý. Břichem mluviti. L. Smál se, až se za 
břicho popadal. Us. Na břiše, po břiše lézti, 
choditi, plaziti se. V. Na břichu ležeti 
a hřbetem se přikryti. Utonul v břichu (má 
veliké b. nebo vŠe propil. Vz Opilství). L. 
Hřbetem k ohni a břichem k stolu (leží); 
Není svému břichu otčimem (= př^e si. 
Vz Blahobyt). Č. M^ b. na zádech (hrbatý. 
Vz Hlava, Tělo). C. Takte mu b. měkkÝ 
jako umě. (Vz^ Stejnosf). C. B. tlustý,^ leb 
(mozek) pustý. C. Není ho než b. (Žrout). Ó. B. 
naduté mu opadlo, oplasklo, zplesklo. Lk. — 
B. = ialudek. Der Magen, Bauch. Hladové 
b. uši nemá, neslyší, hladové břicho nedá 
se slovy ani pěknou řečí spokojiti. V. Hla- 
dové břicho nestyda a syté ještě víc. C. 
Syté břicho k učeni hlucho. Ros. Plno brucho 
učí sa hlucho a lačnd je nesbačno. Mt. S. 
Host s břichem toliko a zuby, hoden seděti 
s osly. Jg. Břicho jde s processím. Vz Hla- 
dový. Lb. I ten má tenký bruch (málo jí). 
Mt. S. Co v břiše, nikdo nevidí ; co na hřbetě, 
na to hledí. L. Rozecpalé břicho nezpůsobí 
bystrého vtipu. Č. Větší oko nežli t^ioho. 
(Vz Žrout). Č. B. neuprositelná věc. C. Na- 
cpati břicho. D. O nic se nestarati než o hrdlo 
a břicho. V. Břichu sloužiti. V. O b. toliko 
péči míti. Břicha polehčiti. V. B. vyprázdniti. 
Kos., Kom. Pro břicho někomu pochlebovati. 
— ^. =r baňatosť, der Bauch, Hönlung. B. lodi 
(vvílutí). V., nádoby^, sklenice, sloupu. 

Břicháé, e, bhehal, a, břichaň, ě, m,, 
bachráč. V. Dick-, Schmerbauch. 

Břichatěti, 3. pl. -těji, ěl, ění; břieha- 
tnouti, tnulatl;břichatívati, bauchig werden. 
Břichatí, že má dobré bydlo. Sych. -- O ženách, 
které počaly. 

BHchatiti, 3 pl. -tí, il, cen, cení; koho: 
břichatou, těhotnou učiniti, schwängern. — 

BHchatost, i, f. Bauchigkeit; Trommel- 
sucht. Ros. 

Břichatý, bauchig, V. — čim: dítětem 
břichatá. Jg. — od koho : Břichatá od je- 
dnoho čeledína, Martim., schwanger. 

Břicho, vz Břich. 

Břichol, a, m. Silberíisch. Rk. 

BřichomluTec, vce, m., L., Bauchredner. 

Břichomlavectvi. n. Bauchrednerei. Rk> 

Břichopas, a, břicnopásek, ska, m., paso- 
břich. Lk. Vz Mlsný a t^im hlavně: Stůl, 
Miska. Bauclfmaster, Schmarotzer(pochielHiík). 

Břicho-pa§iiictvi, n. Eoll. : -pasnosf, i, f. 
(= -paství); -pasný, parasitiscn : -|)íwř»a, y, 
f., Fresssncht, Schwelgerei. D. ; -pastvi, 
n., jedení, žráni, Jg. ; -^lac, e, m. = pijan, 
Hus.; -sluha, y, m. Ros.; -tok, u, m., bě- 
havka. Tys. — Břichový. B. dřvi, vateň, 
vulva. Lex. vet. Bauch-, vz Břišní. 

Brikci, m., o skloňování vz Jiří. 

Břila, y, f., drobný kámen, der Stein- 
brocken: 2. neutvrdlá opuka, Speckstein. 
Us. — Jg. 

Briiant, vz Demant. 

Briliant, u, m. Brilianty do prstenu vsa- 
diti. Sm. Briliant (briljan), Glanzdemant. 

Brillantni, skvělý. Rk. Glänzend, prächtig. 

Břim, u, m. = modřín. Rk. 

7 



98 



Břímě — Brixellum. 



Bfime, břémě, gt břemene (skloňuje se 
podlé: „Kníže**), n.; břemeno, břeménko 
(břemýnko), břemičko, břeminko, a, n. Nyní 
se užívá ylce ,,břemenp** než „břímě,** ač 
toto jW lépM. V již. Cechách gt. břlmjete; 
jiného slova na — m^(mje) tam není. Kts. — 
JB. = říjře, Tracht, Bürde, Last Břemeno 
trávy. Ü8. B. dřev, slámy. L. Břemeno nk 
se vzíti, bř. vložiti, naložiti, uvaliti na ně- 
koho. V., na sebe přijmouti. Troj. Břemenem 
několio tlačiti, tisknouti, obtížiti, stlžiti; bře- 
mena někomu umenšiti, lyíti (ujmouti). V., 
někoho zbantí. D., Sp. B. s sebe složiti, 
Troj., shoditi. D. Těžké b. = přetížení, ne- 
snáz, Uiberlast. D. Chudoba jest těžké bře- 
meno. Klát. Břemenem chudoby stíženu býti. 
V. Nékomu břemenem býti. Ér. Veliké bř. 
na hrdle míti. V. B. nésti. Us. Z obecných 
břemen a povinností vjTiětí (výsada). V. 
Břemena knihami ijtvrzená přicházeif na dr- 
žitele grantu. Pr. Časem břímě pouievl. Pk. 
Vz Břemeno. — 5. = útézeky Leibesfrucht. 
Břemenem ženu obtížiti. L. — B,, ženské 
lůžko, ReŠ. — B., zlé = nestvůra, zásnět, 
Kugel, Mondkalb. J. — B.^= zavazadlo. 

RHftaf = potloukati se, schlendern. Na 
východ. Mor. 

BHotčavý, -ěivý, břinkot činící, Rk., 
klirrend. 

Briuéeti, ím, S. pl. -čí, če, (íc), el, 
ení; břinkati, břinkávati =: cinkati, řinčeti, 
hméeti, klirren, klempem, schellen. — abs. 
Harfa břinčí. Us. — cím: zvonci, chřestač- 
kami, Kom., járkem, Ctib., hubou, mečem. 
Us. — od čeho kde: Vše okolo uši od 
meče břinkalo. Kom. 

BriQét, brynčt, u, m., der Prinscht B. 
bílý, černý. Vz Vlno. 

BHndadka, drndačka, y, f. D. Na d-ku 
hráti. Brummeisen. 

Brindza. vz Brinza, hryndza, 

Brinel. Vz Brynel. 

BHnk. Sedím u okna a tabule břink. 
Vz Pác. Us., Brt. Vz Časoslovo. — B. u, m., 
Geklirr. 

BHnka, v, f., Sebenbaum. Jg. 

Břinkadlo, a, n., nástroj k břinkání. Kr. 
Klinrwerkzeug. 

BHukati; břinknouti, knul n. kl, utl — 
břinčeti. Břinknouti ^tu třeba (penězi. Vz 
Porušený [soudce].). C. — siéim: Zpěv. I., 
173. — nač: na harfu. Er. P. 256. 

Břinkavý. B. hudba, klirrend, klingend. 

BHnkot, u, m. B. mečů, klliaiv, peněz, 
Geklirr. Kom. 

Brinza, vz brindza, y, f.,Brínse,Brínsenka8e. 

Brise-i§, idy, f., dcera Briseova, Brise- 
ovna, otrokyně Achilleova. 

BHskný, vz Břesknv. 

Břiskati, křičeti, schreien, heulen. Sova 
břiská. D. Dítě břlskalo celou noc. Us. 

BHsti, břésti, bředu, břeď, bředa (oue), 
dl, dění; břednouti, nul a dl, utí. Vz Nésti. 
— h. =^ ve vodě jíti, waten. — kam (pro 
koho). Rád kocour lyby jídá, ale nerad pro 
ně do vody břede. Mus. — kndy (do čeho, 
po eo): vodou až do pasu. po pás, Us., 
Kos., blátem. Ros., vínem. Sycn. Skrze vodu, 
v obili. Ros., Tkad. Přes řeku. Br. - - kde : 
Puch., ve vodě. Rk, — 



Břidec, See, m. (zastr. bfí£ce, e, n.; ns 
Mor. břudec), vypuklosť. B. (něm. Ballen) na 
noze, na ruce, na prstech (Finger-, Foss-, 
Handballen). Lk., Nz. B. u palce, n prstu, 
pod prsty u nohy, u dlaně (břiSko). Jg:- 
kuří oka na břišci bolí. Us. B. nože, meče 
= ostři vypuklé. L. — B. v mozku. Jg. 

BHdko. Vz Bfích, BfíSec. 

BHšni, -ný, břichový, Bauch-, B. plýtv», 
Sev, uzlinstvo (Ganfi^liensystem). Nz. B. zánét, 
mázdříce, nemoc. Jg. 

BHdtec, tce, m., břišec u palce, der 
Ballen. Us., Jg. 

Btít, u, m., zastr., ostrosť. Plk. Schärfe. 

Britanni-a, e. i., Britansko, a, n. = 
Anglicko a Skotsko. — Britan, a, m. j Bri- 
taňský. B. kov (směs mosazi, cínu, antimonu 
a vizmutu). Rk. 

BHtt, břiji, il, it, ití = bradu holiti. Krok. 
— koho: scheren, barbiren. Krok. 

BHtiti (ne: břiditi), il, cen, cení; zbfítiti 
= ostřiti, schärfen, wetzen. — co ěím : nůž 
brouskem. Jg. Vz Brousiti. 

BHtkosť, i, f., ostrosť. Aqu. Schärfe. 

Břitký, břiřouěký, břiťounký. V. a Br. 
Chybně bí-idký m. břitký kladou. — B. ^ 
ostrý, scharf. B. oštěp. Háj., meč, Br., V., 
nůž. B. jako břit\'a. Brady hřebóv břitké. 
Kat. 2776. Tamtéž vv. 2786., 3392. B. slova. 
Boě. 

BHtný = bfítký. B. meě. Rkk. 

BritsKO, a, n. B. evropské: Anglie. Wales, 
Skotsko (se souostrovím), Irsko, Helgoland, 
Gibraltar, Malta. Vz Britannie. 

BHtva, břit\ice. e, bfítvička, y, f., (od 
bříti = holiti, stříhati. Jg., Št Sr. břitký 
= ostrý ; b. nuž = nůž holicí. S. N.). Seber-, 
Barbiermesser. B. anglická, na duto n. rovné 
broušená. Cn. B. ostrá, berná, jemná, tupá, Jg., 
zubovatá. Us. B. plochá (k pracím mikro- 
skopickým. Vz Nástroj). Cn. Řemen na ob- 
tahování břitev. Cn. Někoho břitvou holiti. 
Kom. Břitvou se pořezati, krk proříznouti, 
někoho poraniti atd. Us. Tonoucí břitvy se 
chyt^ Jg. Bez břitvy někoho oholiti (oSíaiti). 
Jg., C. Jde jako po břitvách. Pk. Jako po 
břitvách stoupati (choditi). Jff. Statí (býti, 
seděti) jako na břitvách (na Šidlech). Vz Ne- 
bezpečenství, Strach. C. V ústech má med 
a břitvu za pasem nosí. Č. Jd^ ostražné jako 
po ledě, jako po břitvách. C. — Vz Břit- 
vice. Břitvička, Opatrné. — B., tanec český. 
Mus. 

BHtvář, e, m. Troj. Schermesserschmied. 

Břitvice, e. f. (bisturie). B. prostá, rovná, 
vypouklá, vyautá, uprostřed ostrá, rovná 
kusá (geknöpftes Bisturie), kusá Pottova 
(Vz Nástroje k operaci na konečníku), 
dvouostrá, se závorkou, s Želízky a se zá- 
vorkou, zřízená k vyměňování želízek (Vz 
Nástroj ranlékařský), ukr^'ta (vz Nástroje 
k operaci kýly), ukrytá (k operaci «kukly 
Civialova; vz Nástroje k operaci na pyji), 
jemná rýhovaná (vz Nástroj k operacím 
očním). Cn. — Vz Břitva, Břitvička, 

Břitvička, y, f. B. dlouhá (bisturie) 
LambloTa (k pracím mikroskopickým. Vz 
Nástroj). Cn. 

Brixell-nm, a^ n., mě. v sever. Itálii, 
nyní Bresello. 



b 



Brixen — Brněti. 



99 



Brixen» a, m., mě. v T>Tol8ku. 

Brlxeftan, a, m. — Brixenský, Yz Brixen. 

BHza, y, f., březka, břizda. NaMor. bře- 
zoa, -zám, -ách, -ami. Brt. B. bila, pý- 
řitá, tatranská, nizká. Die Birke. Jg. Dobrá 
koze bříza (psu moucha). L. By se b. ne- 
styděla, i na kořeni by shořela. (= B.i sy- 
rová dobře hoři). C. 

BHzáéek, břízisek, ska, m. Birkenraupe. 
Rk. 

Břizda, y, f. := bříza. — BHzdi, n. = 
březové větve. 

BHzee, zce, m., kuH oko. Us. Plzeň. 
Hühnerauge. — B. = kotník, Us. 

Brizsať se = przniti se v něčem. Na 
vých. Mor. a na Slov. Sich beflecken. 

BHzový,lépe: březový. B. voda. Birken-. 

Brižďala, y, f., slabá polívka, brynda, 
Gesaufe. D. — B., louže. Th. Pfíitze. 

Biižiti se. Břízí se = rozednívá se, es 
tagt, dämmert. Na Slov. 

Brk, n, m., pl. brky: gt pl. brkách dp. 
m. hrk&v, vz: -áeh; brko, a, n., pl. brka; 
brček, čkn, m. Brk ve východ., brko více 
v středn. a západ« Čechách. Mk. Kiel, Schwung- 
feder, Schwinge. B. anglické, hamburské n. 
kalené n. neprozračné, holandské n. pro- 
zraené, tažené. Kh. Huse brk vytrhnouti. D. 
Někomu brky osekati, sraziti (= pokořiti 
ho, vzíti mu úřad, moc, statek, — to, čím 
pýchal). Vz Úřad. Č. Stesal mu brkův 
ne4ospělých. Vz Nepřátelství Lb. Vypršely 
mu brky (schudl. Vz Chudoba). Č., Lb. Má 
brka (= jest Čilý, Čerstvý, aČ starší). Us. 
Ještě mu brky neodrostlv a už chce lítati. 
Nebo: J^Sté má nedospělé brky. (Vz Mu- 
dráček). C. Opadli mu brkové (skrotl). Opadla 
mu brka. Mt. S. Vytrhali mu brky, aby tak 
netýral. Brzy nepřátelským křídlům brky 
osekáme. Vz Skrocení. Č. Z brku někoho 
vyraziti = pomásti v řeČi, zaj'aziti, do řeči 
mu skočiti. Vz Odmlouváni. C. — Jg., Lb. 
Ze všeho brku vyražená paměf . Kom. Z brku 
v\Tažen. D. Z tvrdého brku lepší bude péro. 
Us. 

Brkač, e, brkal, a, m., kdo brká. StoU 
perer. D. 

Brkaéka, v, f., hračka z brku. Jg. 

Brkali; brknonti, knul a kl, utí; hrkávati 
= brky v letu JUahol éinitiy schwirren; — 
2. = létati; pro co skrze eo ke komu: 
A iejie dušice pro (tuto) muku, skrze ty 
muky k Bohu v nebeské proluky brče. Kat. 
30á8. Flattern, fliegen. — 3. Na koho =s 
sápati se. Us. Na Mor. — 4. Brkačkou hráti. 
— 5. se komu éim =^ říhati. Brká se mi 
salátem, polévkou. Brt. 

Brkavá mysl (létojící). Reš. W^nkelmuth. 

Brklý, zbrklý (potrhlý, ztřeštěný), ver- 
rückt. Tya celá brklá! Us. 

Brknouti, vz Brkati. 

Brko, vz Brk. 

Brkoí, a, m., hloupý. Us. Tölpel. 

Brkolatina, y, f., brkolatosf, i, f., Un- 
ebenheit 

Brkolatý, nerovný, ungerad, uneben. B. 
hůl. Us. 

Brkoslav, a, m., pták. B. posměváček ; 
chocholouš, čečetka, hedbávniČek, vrkoslav. 
Jg. Seidenschwanz, Spottvogel. 



Brkot, u, m. Geflatter. B. holubů. Zlob. 

Brkotatl = brkati. 

Brkový, Kiel-. Brkové péro. Us. 

Brkvant, u, m., Berkvant, z něm. Berg- 
gewand. havířský oděv, oděv havířských 
úředníkův; perky tle (z němí Bergtdttel), 
oděv sprostých havířův. Jg. 

Brla = berla. Má se orle co chodec na 
brle (berle). Vz Štěstí. Lb. 

Brlavěti, ěl, ěni = křivěti, Us., krumm 
werden. 

Brlavosť, i, f., brýlavosf. Kom. Vz násl. 

Brlavý, brýlavj^, brlooký, šilhavý. Jel., 
Reš. — 6. =r ztocený. nerovný. B. vřeteno. 
Us. B. koule. Us. — Jg. 

Brie, pl., f., Stelzen. Cf. Berle. 

Berlou, u, m. = brlení. Jg. 

Brleni, hrdleni, brlí, brdlí, n. = paženi, 
přepažení, zábradlí = Schutz-, Fall-, Schuss- 
gatter, Sperrlatten. B. v konirné (mezi koňmi). 

— B. v rybníce^ a^ ryby nevyplouly. Jg. 
Der Wasserrechen. 6. napeřiti, b. se zaneslo, 
b. vyčistiti. Šp. — Vz Prleni. 

Brloh, u, m., brloha, y, f. B. =^ peleš 
zvířat, Wildla^er. B. medvědí. Černá zvěř 
má peleše a brlohy. Us. — B. = bouda, 
Hütte. — JB. = loze, hlavně s ponětím chu- 
doby. Jg. Lager, Nest. — V jiz. Čechách: 
blloch. Vz Umrlý. Kts. 

BrlookÝ, vz Brlavý. V., Kom. 

Brlozubý =r křivozubý, krummzähnig. Jg. 

Brložiti, il, en, ení =. brloh dělati, stláti. 

— co: chlév, mit Wirkstroh ausbetten. L. 
BrÄ, ě, brně, ě, bměnice, e, f., brnění, n. 

B. (dle Br.): pancíř Šupinovatý, železná ko- 
šile (z kroužků v železných udělaná). Panzer, 
Harnisch. Ros. — B. také veškeré odění. 
V brnění odíti někoho, v b. oděný. D. Ne- 
příteli brnění odňaté. Nt. Vlasta na koni 
s oščepem v bmiech stojieše. Dal. VzKruníř. 

Brňau. vz £mo. 

Brftaty, brní oděný, gepanzert. Bern. 

BrftaVka, y, f. Oberarmbein. Rk. 

BmaYý,bamavý, Černohnědý, braun. Rostl. 

Bméadlo, brčadlo, břenčadlo, a, n., bmčál, 
brčál, u, m., brnčala, brčala, y, f., Brumm- 
kreisel. jD. 

Brnčeti (mor. brančeti), el, ení, bmčivati. 
SrŠeň bmČí (zvučí). Orb. pic. Klirren, summen. 
Brněj, e, m. = brčál. Bern. 
Brněni, vz Brň. 
Brněnský. Vz Brno. 

Brněný. B. pancíř, rukavice, košile. 
Blech-. V. 
Bmei^ka, y, f. Bisamente. Rk. 

Brněti, 3. pl.: brní, brň, ně (íc) ěl, ěni; 
bmivati =: trnouti, einen Schmerz empfinden. 

— Hlava brní, kapsa svrbí (po plese). Jg. 
Křičeli, až uŠi brní, dass die Ohren gällen. D. 
Hrozně to pemo (perné), až jazyk brní. V. 

— komu: Kuká mi brní. Jg., Kos. — koho: 
Brní mě hlava. D. Tento akkus. jest as 
špatný. Na Mor. jen : Brní mi v uších, v hlavě. 
Brt. — kolio z čeho: Brní mě (mi?) 
z toho hlava. Rk. — pod čim : Pod tíží rámě 
jim brní. Gníd. — Iř. .= klirren, summen y 
brnčeti, Us. v Krkonoš.; St. skI. Struna 
brní. Na Mor. Brt. — kde. Kámen z praku 
hozený ve vzduchu brní. Na Mor. Brt. 



/■• 



100 



Brníř — Bromid. 



Brniř, e, m., kdo brnS dělá. Aqu. Waffen- 
schmied. 

Brniti, il, éní, panzern. — eo éim: loď 
kovem (pobiti). 

Brnk, u, m., z\'nk ku př. ostrah. Koll. 
Das Klirren. 

Brnkadlo, a, n., cimbálek, Hackbrett. 
Na Slov. 

Brnkati, brnkati; brnknouti, knul, k1, 
utí; briikávati = cvrnkati, klirren. — - éím: 
penézi (cvrnkati). Us. — na co: na housle, 
na harfu. Jg. — kam: Kámen břinkl do 
okna. Jg. — koho -- ošiditi. Us. 

Br&klavý, bublavý. Us. Kh'ngend. 

Brno, a, n., ném. Brfinn, lat. Bruna, mé. 
na Mor. — BfHan, a, m., pl. -né. — Br- 
nanka, y, f. — Brněnský n. brněnský. Vz 
-ský. Staré B., předmésVi brněnské, slově 
také : Khisov, a, ra. Jg. O původu jména vz 
Gl. 12. 

Brnožil, a, m. Passler. Th. 

Bmožiti, oni -ži, il, en, eni, brnoži- 
vati = něco (z dřeva) dělati. — co komu: 
Nádobí si b. Jg. Etwas aus Holz machen. 

Brocený. Vz Brotiti. 

Brod, u, brodek, dku, m. B. = misto 
mělké, kde se voda přebřísti može, brodnice, 
vadum, řurth, die Wat, D. B. mělký, po 
bradu. Č. Přes řeku brodem jíti, přejíti, pře- 
jeti. V., Ros. B. pro koně. Us. Kolo mlýnské 
jde brodem (když pro zpáteční vodu volně 
se neotáěí). Vys. Ihistiti se v brod = bro- 
diti. L. Utopiti koho v lyěeném brodu 
(=r oběsiti). Vz Trest, Oběsiti. Č. Vlna v brod 
= hojně. L. — ií. = cesta k néčeniUy der 
recht« Weg. Pohledám (ohledám) já brodu. 
Ros. (= o něco se poknsití. Vz Štěstí, Od- 
vaha). Č. — Miste: Český B. (Böhmisch- 
brod), gt. Českého Brodu, Německý B. 
(Deutschbrod), Železný B. (Eisenbrod), Sviní 
B. íNimburg), Višňový n. Vyšžl B. (Hohen- 
furtn), UherskÝ B. na Mor. (Ungrischbrod), 
Bavorský B. (řurth), Chor\'atský B. (v PH- 
mořl), Slavonský B., Turecký B., Sedmi- 
hradský B. — 

Brodák, a, m., pták. — Brodař, e, m., 
převozník, Faehrmann. 

Brodavý. B. nohv (hnáty dopola s na- 
hými bérci). Kr. Watbeine. 

Brodce, e, m., brody na řece. Vz Brod. 

Brodek, dku, m., na Mor., něm. Prödlitz. 
— 2. B.. vz Brod. 

Brodena, y, f., drůbež vodní (husy, kachny). 
Us. Wassergefitigel. 

Brodič, broditel, e, m., der Water. 

Brodi^tě, ě, n., voda, kde se koně' bro- 
dí vají, brodnice, Schwemmort. 

Broditi, 3. pl. — dí, broď, dě (íc), il, 
dění n. zení j brodivati =r po vodě n. jiné 
tekutině choditi, waten ; vodou voditi, schwem- 
men. — koho: koně, ovce. Us. — se, koho 
kde po co, do Čeho. Brodili v kr\i po 
kolena. L. B. v hřífiích, v dostatcích, v uknit- 
nosti (choditi). Jg. Tak že budou v krvi až 
do břicha b. Br. Až do pasu vjedu brodláe. 
Výb. I. 68. Své bílé nožky v rose brodí. 
Er. P. 74. — kam: Brodíš jako v moře. 
Flanka. Za starých do vody jsou brodili aneb 
železo liořici brali. VŘ. — kudy: B. se 
bahnem, Sycli., vodou po kolena, MI., řekou. 



Bk. Třeba měla vodou b. až po pás. Er. P. 
203. — co éim: zemi krvi, Ip. m. brotiti. 

— proti koma: Sp. m. brojiti. 
Brodivý, wateno. B. ptáci: volavka, cáp 

bílý, sluka, slípka, lyska. Š. a Ž. 

Brodmo, brodě, watend. Šli jsme po In- 
kách b. Us. 

Brodnatý, mit vielen seichten Stellen. Bk. 

Brodnice, e, f., brodiště, die Sehwerame. 

Brodný, -ní, seicht, durchwatbar. V. B. 
potok. 

Breche, fr. (brož), silná jehla spínací, 
spinadlo. Kk. Busennadel. 

Broj, e, f, na Slov. broj, e, m. — Sr. roj, 
jako blesk — lesk (b-lesk). B. = mnohtri, 
s vedlejším významem hemžení, hýbáni, die 
Menge. Výb, I. — B. =i brqjeni, bouřeni. 
Ros. — Jg. 

Broji&te, ě, n., kde se kdo 1. brojí, Tum- 
melplatz, 2. zbrqjiy Waffenplatz. Jg. 

Brojitel, e, m., 1. der Stifter eines Uibels; 
2. Unruhstitter, Lärmer. 

Brojiti, ím, 3. pl. -jí, broj, je (íc), il, eni ; 
brojívati = nepokojně sobě vésti, sem tam 
běhati, unruhig sein, lärmen, treiben, schwär- 
men; vztekati se, bouřiti, toben, wüthen, 
rasen; se = sem tam běhati, hin nnd her 
laufen, lärmen, bouřiti se, sich rotten, 
empören. Jg. — (se^ kde, mezi kým. 
Tak mezi národy brojil. Br. Sami mezi sebou 
se brojí a bouří. Ý. B. v zemi. Proch. 

— (se) proti komn=:boufíti se. Br., Bern. 

— 8 kým: s ženou (smilství páchati). L. — 
uad kým = uknitně s ním nakládati. L. — 
se z: rojiti se, hemžiti se, hýbati se. V^b. L 

— se kde = pohybovati ser okoh krále. 
Troj. — se z Čeho = bouřiti se proě. 
Z Čehož se obyvatelé brojili. Lupač. — se 
kam. A jakž brzo se (toho) úrazu zhojí, 
i hned se do Uher vzbrojí, Uhry pobil 
atd. Dal. 

Brok, u, broěek, ěku, m.; pl. broky. 
Broky na ptáky n. ptačí (Dunst, Vogelsehroř), 
patentní, na zajíce n. zaječí ; hrubé n. veliké 
(Hagel), malé n. drobné. Brokv po ptáeích 
stříleti. Broky vsypati. Šp. D. Pytlík, růžek, 
váček, čepička, nlaveň, hrotek, zátka na 
broky. Sp. — Prach a broky, co se stalo? 
Puch, — Broky v trusce (v huti. Der Hagel). 
Rk. — Brok z něm. Brocke, střněm. brocke, 
stněm. proccho. Vz Mz. IIK 

Brokáma, y, f., Schrotgiessstatt. Us. 

Brokát, u, m.. prokát, fr. brocart: Brokat. 
B. látka hedvábná zlatými n. stříbrnými 
nitmi protkaná. O původu vz Mz. 119. Starým 
Čechům takové látky sluly : zlatohlav a střl- 
brohlav. Brokátový papír — barevný se 
vzorky zlatými a stříbrnými. S. N. 

Brokovka, y, f. = brokovna. Rk. 

Brokovna, y, f., pouzdro na bn)ky, 
Schrotflasche. Rk. 

Brokovni, Schrot-. 

Brokovnice, e, f., ručnice, Schrotbüchse. D. 

Brokový. B. náboj, váha, sloupec, rána, 
sedlo. Sp. Sclu-ot-. 

Bromberg, BydhoSť. 

Bromid, n, ui. B. ammonatý, arsenový, 
draselnatý, ethylnatý, horečnatý, kademnatý, 
rtiitiČnatý^ rtufnatý, sodnatý, strichninný, 
vápenatý, zinečnatý, železnatý. Kh. 



Bron — Brouzdati. 



101 



Bron, a, m. -=:r broný, bily kůň. Opak : 
vraný (üerny). Výb. 1. Der Schimmel. Jí<. 
Chybně u notéjéich: broíi, ě. Jg. Vz BrAna, 
Břlouš. 

Broněti, ě1, Čni := žloutnonfí. Žito, ovoce 
broni (winl gelb, braun). Leška. Slívka se 
bnmi = zapaluje. Na Slov. 

Bronehialní, z řec., průdněnični. Rk. 
B. katarrh. Bronchial-. 

BronchitiSt zánět prAdiisniček. Kk. 

Bronehotom, u, m., řczadlo na průdus- 
nire. Rk. 

Bronehotomie, e, í., rozříznuti průduS- 
níee. Rk. 

Broný n. bronný. B. kůň (bělavý, weiss). 
Vz Bron. D. 

Bronz, u, m. Slitina různých kovův se 
základem mědi. Rk. 84% mědi, IP/, zinku, 
5% dnu. Vz Měď. Bř. IHe Bronze. 

BronzoTaei praček, zum Bronziren. 

Bronzovati něco .^ pohled bronzu natí- 
ráním dávati. Rk., zpěžovatí. Šp. — co: 
zboži, Us., bronziren. 

Bronzový, bronzen. B. barva, bronzgelb. 

Brositi, il, šen = vrhati, metati. — se 
kam. Pohoří to brosi se do moře (táhne 
se^ zieht sich). Krok. Z rusk. 

Brosk, u, m., poupě stromu letního, die 
Knospe. O původu vz Mz. llí). 

Broskev, skve, f., břeskev, skve, broskva, 
limskviěka, y, f., z persica (z Persie). Broskve : 
madlenky, metelky, pižmovky, šafránky. Am. 
Die Pfirsich. 

Broskvoví, břeskvovl (V.), n., Pfirsich- 
bäume. V. 

Broskvovice, e, f., kořalka z broskvi. 
P}ir8ichbrant>vein. 

Broskvový, břeskevný, břeskovný, bře- 
skvěný, břeskvovv, Pfirsich-. B. strom, list, 
květ, dřevo, pecka, iádro, kořalka. Jg. , D. 
- Břeskevný oheň, druh pradivosti. J. 

Brod, vz Broche. 

Brosurka, y, f., z fr. brochure (broAýr), 
lé]>e tedy než brožurka. B. =: sešitek, knížka 
menší (pouze sešitá n. slepená. Rk.), Jen pro 
jistou (lobu psaná, zvláště politická. 8. N. 

Brotau, n, m., dřeviuka, dřevník, boží 
dřevce, zfec. ái^^órovov, abrotanum. Mz. 119. 
Aberraute, Stali würz. 

Brotanový. B. list, květ. Ros. Aberraute-. 

Brotec, tce, m., mařena domácí, rostl. 
A<m. Der Krapp, Farbcrröthe. 

Brotinka, y, f., rostl, Kreuzblatt. Jg., Rk. 

Brotiti, 3.'pl. -ti, broť, tě (íc), il, cen, 
cení ; brotívati = Červeniti, krvi postříkati, 
röthen; politi, befeuchten, begiessen. — co 
komu. rot éelo mu hrotil. Jg. — co ěím: 
zemi krví nepřátelskou hrotil. Jg. — co 
v éem. Dlaň v krvi svých dítek brotíl. Br. 
Svá léta v slzách brotifi. L. 

Bronbiti, Hp. m. obronbiti, vronbiti. Jg. 

Brouček, vz Brouk. 

BrouČnik, u, m., brouěni závinka, Käfer-, 
Nymphenhfille. Um. les. 

Brouehati se = brouzdati se, — v Čem, 
Kk., waten. 

Brouk, a, m., ^řive brúk ; brouček. B. od 
bručeti. Káíer. Sf. B. hrachový, bobový, 
brouček sv. Jana, ohnivý (muškiQ, zlatý 
(zlatohlávek), mou&ii, obilní. Brouci užiteční : 



střevlíci, hrobařík, shméčko atd.; škodliví: 
chroust, zlatohlávek, roháč, b. vodní, kožojed, 
červotoč, kovářík, krasec borový, b. moučný, 
nosatci, lyjiožrouti (korovci), tesiiřici, man- 
delinky. 'S. a Ž. Brouk bručí, bzučí. Jg. 
Tintily vantily, kočička brouk (»išky vrouj. 
1). Larvy brouků Jsou pondravy. Pt. Ty jsi 
jako brouk = brouka\'ý, mrzutý. — Vz Hmyz. 

— J5. = dité. Ubohj^ b. (brouček). Us. Milý 
broučku. Puch. — Brouci, vz Hmyz. 

BroukaČ, e, broukal, broukavec, vce, m., 
Murrer, Schnun-er. Johanit. 

Broukati, brouknouti, knul, kl, utí; bru- 
četi, oni -Čí, bruč, Čc (íc), ol, ení; bmčívati, 
broukávati = knurreti, summen, sumsen. Vz 
Bručeti. — kde komu. Bručí mu v břiše. 
Zlob. — na koho = bublati, schnarchen, 
murren. Us., Jir. dh. — čím. Apol. 

Broukavý člověk (bublavý). Jg., Ros., 
D. Brummend, mürrisch. 

Broul, e, broulík, a, m., kdo broulí. Zlob. 
Gaffer. 

Brouliti, 3. pl. -li, il, ení; broulati, brou- 
llvati, broulávati = zevlovati, vyvalenýma 
očima hleděti, oČi \7b(mliti, gaflen, lugen. 
Ros. — kam: do knihy, Jg. — na koho. 
Us. — dím: očima. Ros. 

Broumov, Brounov, Bnmov, a, m., niČ. 
v Čechách, něm. Braunau. — ^ro/iworsÄ//. B. 
opat, gymnasium. — ^rowwtorow, a, m., pl. -né. 

Broůsati, něm. sehroten. Sm. 

Brousek, sku, m., kleiner Schleifstein. 
B. na žabky, na nože očkovací, na nožíky 
atd. Vz Nástroj zahradnický. Cn. (.'ert neví, 
kde má ženská b. O. Kdo mä ženská poslední 
brousek? (Na břiše, ježto nabrousivši nůž 
o kamna ^ oljvčejně o zástčni na bfísc jej 
otírává). (J. Pouzdro na h. u sekáčů: toulec, 
tulejka. D. Ostatně vz Brus. 

Brousicí stroj, kámen. Sp. Xc: brousící. 
Vz -cí. Zum Schleifen gehörig. 

Brousíc, e, m., brusič, vz -ič. Per Wotzer. 

Brousírna, y, f. = brusínia , Schlei fmülile, 
Schleife. 

Brousiti, 3. pl. -si, brus, brouse (le), il, 
senu. Sen, ení; brousívati ^ ostřiti, schärfen, 
schleifen, wetzen. — eo: nuž, hubu. — co 
éím: tupé věcibrusem. Kom. Rozum cvičením. 
Vz Cvičeni. C. — co kde: na kameni, V., 
Br.; si vtip na někom. Šm. — Ml. — (si) 
co na co, na koho. Núž na ně brousí. Er. 
P. 385. B. si zuby na pečeni, Us., na někoho, 
Kom.; meče na sebe. Kom.; si hubu na ja- 
blka b. Ml. — co o co, o koho. Jazyk si 
o něj brousí, Us., Ctib., hubu. D. — se kde. 
Tu se mravnost nejlépe v nás brousí. Kom. 

— se nač = naději sobě k tomu dělati. 
Také se mně toho dostane, nač se brousím. 
Kom. 

Brouskovatý, klihovatý, zákalcovitý. B. 
; chléb, schliefig. Us. 

Brou&ení, vz Brousiti. — 2. Křiktetřeva 
tokajícího. Sp. 
BrouaeuÝ. V. Jsi jako b-ná motyka. Jg. 

— na co: Na obě stramr b. (Šibal, pochleb - 
nik). Jg., Lb. B. sklo. Us. Vz Brousiti. 

Brouzdanice, e, f., blátivá cesta, kothiger 
Weg, Gequatsche. 

Brouzdati, brozdati, waten. — se kde: 
ve vodě. Jg. — se s kým. Us. 



102 



Brový — Brttsau. 



Brový, bérovy, od bru. B. kvét^ Jád., 
kaše. Byl. Fench-, 

Bozna, v, f., misto nad břehem rybníka. Jg. 

Brozdati se, vz Brouzdati se. 

Brožek, žku, m., malý stoh, Schober; 
druh sitl k lapáni zvěři. Šp. — JB., a, m., 
Brož, e, m. = Ambrosius. Gl. 

Brožurka, vz Brošurka. 

Brsina, v, f., plochá pastvina v údoU, 
Ü8. Wiesenthal, Hntweide im Gebirge. Rk. 

Brslen, u, m., mor. bršlen, Spindelbanm. 
V obec. mluvě: b. sprostý, brsnil, kněžské 
čepičky, kvadrátky; na Slov. knězi můď, 
kapucínské seminko, popové moudi. B. bra- 
davičnatý, Sirokolistý, nlzlcý, ježatý, ůzkolistý, 
obvejčitý. Jg. 

Brslenky, pl, f., kožené kalhoty sedlské. 
— Brslenkář, e, m. = sedlák, Bauer. 

Brslenovitý. B. rostlina, spindelbaum- 
artig. Kosti. 

Brsleuový. B. les, strom, list, dřevo. 
Spindelbaum-. 

Brsnil, u, m. == brslen. Lex. vet. 

Brstva = vrstva. Rk. 

Břidlice, e, f., kozinka. Gersch. Brk. 

Brhtj ě, f., rostl., Bärwurz. Jg., Rk. 

Brt, u, m., brC, i, f., díra v stromě, již 
včely jako úlu užívají. — B. na včely = 
včelnice. ReS. a na Mor. — JB., otvor v úlu. 
Zlob. Vz víc v Gl. 12. Flugloch. 

Brtedlnik = brtník, medvěd, Ros., Ho- 
nigbär. 

tfrtes, a, m., pták, skalník, kamenář, srkavec, 
střesolka, Weisskelchen. Jg. 

Brtiti, il, cen, cení, brtívati = vrtati, 
bohren. 

Brtuik, a, m., včelař, Beutner; 2. neohra- 
baný Člověk, Flegel; 3. medvěd, který brti 
slldl. Honigbär. «Jg. 

Bructerové, rftv, m., kmen germánský 
při EmŽi. 

Bručal, bručák, a, m., člověk bničivý, 
bručák, Murrkopf, Brummer. Us. 

Brnčeti, -Čí, če (íc), bruč, el, enl, bniči- 
vati. Vz Broukati = bučeti, bzučeti, summen, 
knurren, sumsen, brummen. Brouk bručí. 
Kom, Bručí co medvěd. Us. — kde. VbřiSe 
to brnčí. Kom. — na koho. Us. — éim: 
nosem. — kam: do vousilv. — k čemn: 
k zpěvu. 

Bm5iti= pučiti se, zelenat! se. V. 

Brněna, y, f., žena bručivá. Us. Brum- 
merín. 

Brůdek, lépe: brodek, vz Brod. 

Bmdik, u, m., bromium. 

Brnditi, něco = pokáleti, beschmutzen.Rk. 

Brndný, brudnatÝ, břidný^ Bern. schmutzig. 

Brudovatý, skalnatý. Cf. Brdo. Jg. 

Brúk, vz Brouk. — Bruk, u, m. 8 b-em 
(bručením, bruče) se naň osopil. Us. 

Brúkati, vz Broukati. 

Brukev, kve, f., Kohlrübe. Puch. — Bru- 
kvovýy Kohlrüben-. 

Bmmaisl, u, m., z něm. Brummeisen, 
dmkačka, V., břindačka. D. V již. Čechách: 
hobza, u mor. Slováku: brumle a grmle. 
Brt., Kts. Vz Bmčadlo. 

Brnmbál, a, m. «=» chrobák, Mistkäfer. 

Brumlati, brumlám a brumÚ; brumlávatí. 



brummen, murmeln. — ke komn« Sám 
k sobě brumlá.% Us. — na koho. Rk. — 
kam: do vousů. 

Brnmlavý, brumtavý, brumlák, Cfa., 
brummig. 

Brumle, e, f., na Slov. = dmdačkJ^ vz 
Bmmaisl, Bmčadlo. 

BrAna, y. f., bron, a, m., broný- käfi, 
sivka (Sp.), bělouš, Schimmel. Letos přijel 
sv. Martin na broně (na bílém koni = na- 
padl snih). Us. Vz Bělouš, Bron. — B-, druh 
paJečniku, hřebenového kola ve mlÝne, 
Kammrad mit doppelter Verkämmung. V ys. 

Brunát, u, m., barva hnédá; 2. éerřec^ 
červená barva. Purpur. Jako b. Červený. 
Ros. ; 3. jemná tkanina tmavé barvy. GL 

Brunatěti, branátněti, oni -tějl, ěl, ení 
= bmnatnÝm se státi. Jg. 

Brunátni , branatnití, il, én, Čni = bru- 
nátné Činiti. L. 

Brunátnost, i, f.. branátná barva, braune 
Farbe, Bnuinröthe. V. 

Brunátný, brunátný, bmnátový, branáten, 
tna, tno = hnědý, červený, s mnohým Čemym 
promíchaný, braun, veilcnenbraun (V.). 5g. 
Na bmnatno něco smažiti. Us. B. divka. L. 

— B. barva, jasně červená, Šarlatová, červ- 
cová. V., Br., Ros., purpum, purponroth. — 
B. fíola = stračí nAžka, Reš. ; b. meČík = 
b. Či modré lilium, kosatec. Jg. 

Brunclik, a, m., burclik, Tümmler (holub) ; 
2. babka, chroust. Us. — Jg. 

BruncYik, BmnSvik, a, m., BnmSvicko, 
a, n., něm. Braunschweig. — Bmncvik, 
BmnSvík, Bmnsvlk, a, m., Braunschweiger. 

— BmnSvický, bruncvický. Jg. 

Brunéeti, el, ení = vuČetí, bzíti, summen. 
Lesk. 

Brunditi, bmndívati = durditi se, D.. 
schmollen. 

BrundiTái, a, m. ■=? bmmbál. 

Bmndu§i-um, a, n. (Bmndisium], nyní 
Briiidisi, starožitné město v Kalabrii s pří- 
stavem, odkud do Řecka se přeplavovali. 

— Brundu8ký. 

Brunet, fr. (birné), hnědý, snědÝ. Rk. 

Brunetka, y, f. (br}'netka), snědá dívka, 
Čemovlasá. Rk. Vz Brunet. 

Brunfivik, vz Bmncvik. 

Bruntál, u, m., mě. v Slezsku, Freuden- 
thal. Zlob. Bruntálský. Zlob. 

Brus, u, brousek, sku, bronseček, Čku, 
m.; oselka, oslička (bms sekáčů); Schleif-, 
Wetzstein. B. vodní (který vodou se táhne), 
točicí, hmbý, jemný, ostrý n. brousek na 
břitvy, na nože, na zrcadU, nehvizdský, ka- 
menický, francouzský, pro bruslře skel, tm- 
hlářský. Sp. — Brasem tupé věci brousíme. 
Kom. To bude brousek pro její jazyk (bude 
moci klevetiti). Us. Z brusu nový (zcela n.). 
D. Lom na brusy. Sp. — Brus n. bromek 
jazyka českého(knih9k, v které se chyby opra- 
vují). — B. mýdla, asi půl kilogramu. V Kla- 
tovsku. — B. v chlebe, klihovatina, zákiuec, 
der Schlief. 

Brusař, e, m., kdo brusy prodává. Schleif- 
steinhändler. Ros. 
Bru^árna, y, Schleifmtthle. 
Brůsau, Březová, é, f. 



Brusel — Brýzhati. 



103 



Brasel, sla, m., mé. Brussel v Belgii. — • 
BruselaHy a, m. — Bruselský. Cf. Brysl. 

Brasié» e, bnisák, a, brusnik, a, m., Ros., 
braaíř, Schleiier. 

Bmsidlo, a, n., brusnice, Us., Schleiftrog. 

Brasinky, pl., f., brusina, brusnice, e, f., 
v obyČ. mluvě brusliny, něm. Preiselbeere. 
Také: borůvky červené, kysetinky. Jff. — 

— Brusiny, pl., f., odpadky od brusu, Scnleif- 
stanb. Jg. 

Brusir, e, m., v z Brusič. 

Brusírna, y, f., vz Brusáraa. 

Bruska^v. i., misto, kde se brnsy lámou. 
SchleifsteinDruch. V. — V Praze: Na Brusce 
(u star^f-ch zámeckých sehodAv, dole). 

Bruskosf, i, t, kvapnosf, rychíosf. D. 
Sehneiligkeit. 

Brusky, prudký, spěšný, schnell. B. potok, 
Háj., v Praze, vz Bruska. 

Bmslařskj spolek, Eisklub. Kk. 

Brusle, i, pl., f., kosle, kraple, klustka 
želízka, die Schlittschuh. V zimě jezdíme, 
klouzáme se po ledě na bruslích, koslích, 
želízkách. B. si připnouti, uvázati, odvázati, 
někomu za peníze půjčiti, si vypůjčiti, někomu 
na led nésti. — B. = mě. Brüssel. Vz Brusel. 

Brnslek, u, m., z něm. Brustfleck, ve 
vych. Cechách druh sedlské vesty. 
'Brusní. B. kámen, Schleifstein. 

Brusnice, e, f. =r bnisidlo ; 2. vz Brusinky. 

Brusovatý, schliefig. B. Chléb. 

Brüssel, vz Brusel, Brysl, Brusle. 

Brnstfleťk, něm., náprsnik. Sp. 

Bťu^ee, šce, m., na Mor. = břišec. 

Brutalita, y,f. zlat, zhovadilosf , hrubosf . 
Brutalität. — Brutální, zhovadilý, 8uro^'ý, 
hrubý. Rk. Brutal. 

Brutayf , broukavý, bublavý, Us., mürrisch. 

Brutnák, u, m.. rostl., Borretsch. 

BruttioYé, bydleli v nejjižnějSl Itálii. — 
Bruttijský. 

Brutto = z hrubá; netto := z čistá. Bnitto- 
und Nettogewicht: hrubá a čistil váha. J. tr 

— Váhu píšeme z hrubá, z té odčítáme tam 
t. j. to, co váži nádoba n. obálka, v níž jest 
zboží, a co zbývá, to jest čistá váha (netto) 
samého zboží. S. N, 

Brut«us, a, m. L. Junius B. vyhnal z Klraa 
krále Tarquinia; M. Junius B. zavraždil s ji- 
nými Caesara. 

Brůx, Most, u, m. 

Bruzdit = o někom zle mluviti , nach- 
reden, verleumden. Llk. 

Brv, i, f., brva, y, f., brvička; brvy, obrvy, 
srsť krátká na kraji víček očních. »Ssav. — 

— B. =: obočí, Augenbrauen. Nasupiti brv 
(rus. = zamračiti se). V brv zákonům, právu 
=■ na^ vzdory. L. V brvi = do obličeje, do 
očí. Šm. — Sr. slov. brtvB, skr. bhrü, řec. 
ó'9Qv-<;, stměm. br&va, Schl., lit bruvis; 
Braue. Fk. 143. — Bro^ chlup tuhosti a krát- 
kosti brvy, Rostl., kurzes Haar, Zotte. 

Brvitý. B. nohy, lupeny (které mají br\'y). 
Jg., Krok, Kosti., Haarig. 

Brronožka, y, f., Borstenträger. Rk. 

Brvy, vz Brv. 

Brya-8, nta, m., Dariův syn ; kromě toho 
jméno i jiných mužův. 

Brýborat, v již. Čechách = vrávorati, 
taumeln. Kts. . 



Bryčka, ý, f., ein leichter Reisewagen. Us. 

Brychati, chám a ši = stříkati, spritzen, 
fliessen. — z éeho. Krev z něho brySe. 
Rokyc. 

Bryka, y, f., biyk, u, m., z něm. Brícke, 
Pricke, mnraena. Vz Mz. 120. 

Brýkati; brvknouti, nul a kl, uti = kfí- 
četi, quäken, sclu'eien. Volavýjíkavecbrýká. 
Us. — nad kým, na koho. L. 

Brykcí, vz Brikcí. 

Brykole, brykule, e, f., z fr. bricole (vz 
Mz. 120.) zz. vrtochy, na Slov. mátoha, Spuck, 
Grille, Mucke, Schrolle. D. 3Ilti v hlavě bry- 
kole. ÜS. To mi dělá mnoho brykoli. Us. 
K čemu tolik brykoli? D. Proč si děláš 
birkole? Sych. 

Brýl, a, m., brlooký, Schieler; 2. libého 
vzezření, liebäugig. V. 

Brýlař, e, m., kdo brýle prodává, Brillen- 
händler. 

Brýlati, Míhati, schielen, blinzen. — na 
koho (zamilované). Us. — do čeho: do 
.knihy. Us. 

Brýlavosť, i, f., Uibersichtigkeit. 

Brýlavý, kdo brýlá, schielend. 

Brýle, Vz Br^le. 

Brynčt, vz BrinSt. 

Brynda, bryndička, y, f. =- slévkv, špatný 
nápoj, Gepantsche, Gesäufe. O původu vz 
Mz. 120. Sr. pol. brud, břyd = špína. Šf. 
Bryndu do sebe líti. Us. Býti v bryndě, se- 
děti v bryndě (in der Tinte, Tunke, Wäsche 
sitzen). D. Jsme v pěkné bryndě! D., Ó. Vz 
Nesnáze, Trampoty. To pivo, víno jest brynda. 
Us. Přivésti někoho do bryndy. Rk. Bývá 
tam Často pan Brynda s Laňkvarou (bryndáni 
piva; vz Podobný. Lb.). Ros., 0. — Ä, y, 
m. = motlacha, feprachmenger. D. — JS., y, 
/., špatná kuchařka, Pantscherin. 

Bryndaě, e. brj^ndal, a, bryndálek, Ika, 
bryníláleček, čta, m., cmíral; bryndačka, 
bryndalka, y, f.. Pantscher; -rin. 

Bryndaniee, e, f., máchanice, šplichání, 
Manscherei, das Gepantsche. D. 

Bryndati, bryndávati, vz Brynda; pant- 
schen; nápoje kaziti, míchati. — co: pivo, 
vino. Us. — co Čím: pivo vodou. — B. 
se ^ šplíchati se, máchati se, cmírati se, 
mähren, manschen. Jg. — se kde; ve vodě. 
Us., Sych. 

Bryndza, brinza, y, brj'nze, e, f., Schaf- 
käse, umísenÝ ovčí sýr na salaších v Tatrách. 
D. Dle Mz. 120. z rum. brěnzě ::=: s^r. 

Brynzař, e, m., sýrař. Käsehändler. 

Brynzařiti =: sýrařiti, mit Käse handeln. 

Brynzáma, y, f., komora na sýr, Käse- 
kammer. Bern. 

Brynel, brínel, brunel, u, m., tuhá látka, 
obyčejně vlněná, černá, zvláště na ženské 
střevíce, Rk., z něm.^Brunell. B. francouzský, 
hedvábný, vlněný. Sp. 

Brynza, vz Bryndza. 

Bryskov, a, m., mě. Breisgau. Plk. 

Brysl, a, m., Brusel, sla, m., Brüssel, mě. 
v Belgii. — Bruselský. 

Brytan, vz Britannia. 

Bry zhanice, e, f. Pantsche. Rk.Vz Brýzhati. 

Brýzhati se = v řídkém blátě capati. 
Dch. — kde: v blátě, Koll, trampeln, 
pantschen. 



104 



Brz — Bubínek. 



Brz, u, in., brasa, y, f.^ hrzsJSk&y na Slov. 
= překážka, HinderniBS. — 2. Brz, a, o zz 
brzKý, brzek, St. ski., hurtig, geschwind. 

Brza, y, f., vz Brz; 2. žilka, prouha 
v mase, ve dřevě, Maser, Ader im Fleische, 
im Holze. Bern, 

Brzáé«, ete, n., brzák, a, m., ranoš, brzo 
narozený, Us. Vz Brzák. 

BrzáK, a, m., chroust. — 2. B. r= brzáče, 
bald nach der Hochzeit geborenes Kind. — 
3. B., brzo uzrávajíci. Jetel b/ Zlob. 

Brzce, ne za dlouhý Čas, hned, bald. V. 

Brzda, y, f., stroj k zastaveni pohybu 
stroje jiného, ku př. parního vozu, vlaku, 
něm. ifremse. Vy». 

Brsditi, oni -dl, brzrf, dě (íc), il, ěn, ěni 
n pohyb stroje brzdou staviti, bremsen. Vz 
6i*zda. — co: vlak. Vz Bremsen. 

Brzdový. B. kolo. Bremsrad. Rk. 

Brzejši, od neužívaného brzy, Ssav., 
frtther. 

Brzek, vz Brzký. 

Brzet, i, f., žila v dřlvl, Flader. Rk. Vz Brza. , 

Brzko, v brzce, Br., v brzku. V brzce 
se to stane. Bos., bald. 

Brzkosí, i, f., rychlost, Schnelligkeit. 
V brzkosti jsme stah. Stele. 

Brzký, brzek, zka, zko; komp. brzši, 
brzejŠl, brzčejší; brzičký, brzoučký, brzounký 
=: rychlÝ, náhlý, jäh, schnell, baldig, früh. 
Jg. Brzký Čas to ukáže. Ros. B. uváženi. 
Har. V brzkém čase, v brzkých nemnohých 
dnech. V. B. posel, konec, uvážení, porod, 
smrť. Jg. — v Čem. Aby brzkv nebyl na- 
lezen v přísné spravedlnosti (zz:náhlý,kvapný). 
Solf. — čím. Nebuď brzek řeči. Tkadl. 

Brzký utěšenie minulo, Hus, schnell. 

Brzlik, u, m., něm. Brustdrüse, žláza na 
průdušnici umístěná, snad z něm. Bríesel. 
Mz. 120. 

Brzlina, y, f. = slezina, die Milz. Na Slov. 

Brzo, brzy, brzko, brzce, brzičko, brzičko, 
brzičky, brzoučko, komp. brž, jehož se neužívá, 
nýbrž : dřív, dříve, dřívěji, spll, 8plše=:prudko, 
záhy, v brzce, hned, rychle, snadně, bald, 
alsbald, gleich, flugs. Jg. Půjdu brzy spat. 
Z vlka nebrzo bude oráč a ze zemana žák. 
Drž se starých rady, nedojdeš brzo vady. 
Plk. Přijdu brzy domů. Us. Jakž brzo do- 
konal tu řeč. V. Brzo nastávající = blízký. 
V. Velmi brzo. Us. To se brzo nestane (stran 
pořekadel vz : Chléb, Voda). Brzo zjara. Us. 
— Brzo-hrzOf bald-bald. Brzo mne chválí, 
brzo mne haní. Us. — Brzo potom, kurz 
hernach. Brzo po novém měsíci. Byl. — B. 
r=z přilié brzOy před časem, frühzeitig, allzu- 
früh. Brzo mi přiSel. Brzo narozený. Ros. 

Brzost, i, f., GeschAvindigkeit. Šla s b-stl 
či s chvátáním. Hus. 

BrzoYatina, v, f., Fladerholz. Rk. 

BrzoYatý, aderig, maserig, vz Brza. B. 
dřevo. Bern. 

Brzy, vz Brzo. 

Bi:zy ; brz, a, o, vz Brzký. 

Brž, brže, jest komparativní tvar od brzo 
= rychleji, spíše, raději, schneller, geschwin- 
der, eher. Ale to brž vězte. Št. Vz Kat. 
3123., 3287. Nejsme sami, mnoho brŽ máme 
bratři. Kom. — Přivazuje se zhusta k spoj- 
kám: alebrž, anobrž, abrž, nébrž, ja, viel- 



mehr, sondern, když výraz předcbáz^ef 
opravujeme. Vz Ale, 9., 10. Kat 3269. Není 
zlato lepši než ctnosf, ani jest brž rovné jL 
Jel. Vz jednotlivá ona slova. — Zk. — 
Brž co jsem chtěl říci ? Us. (u Turnova). B. 
také = také k tomu. V. — B., v brzce^ hned. 
Kat. 681. I mohlo by se b. státi* Alx. 

Briek, vz Brh. 

Baba, y, m. Vyhlíží jako b. :=: hloupě , 
Us., dumm. 

Bubáé, e, m., =i bubák. 

Bubák, bobák, mor. babák, a, m., babá- 
ček =: strašidlo. Nechoď ven, je tam b. Us. 
To jsou jenom bubáci, Schreckenb^^er = 
vy mne jen strašíte. D. B. na ptáky. Jinak 
také : mundák, papák, mumlák, nastroš, stra- 
šák, Wauwau, Ruprecht, Schreckbild, Ge- 
spenst Jg. — B., speklý i>ozher « nose, soSeň 
(Brt.). Vezmu ti bubáky (říká se dětem). Us. 

Bnbatl = bubřetl. — éim. Život , jenž 
mokrostí bubá, mokrosti vědné. Mií. (sehwel- 
len). — B. 1= Bumbati. Vz toto. 

Bubel, ble, m. (zastaralé), 1. ten, kdo má 
naduté tváře; 2. bublina; 3. nesrozumitelné 
mluvení: b. kouzel. Jg. 

Buben, bnu, m., bubének, nku, bubínek, 
bubenec, bubéneček. B., od zvuku, kterÝvy 
dává. Gb. Die Trommel. Částihuonu: horní 
obruč, dolni obruč, šroub k ladění, deska 
(k tlučení na ní), deska se strunami, paličky. 
B. přes levé rameno přehoditi. Rf. B. velikÝ 
n. turecký, malý n. vojenský, kotlový neb 
vlaský n. měděný, bubínek maurický n. tam- 
burin. Hd., Šm. Udeřili (bubeníci) zvuky 
(akkus.) bubnóv břeskných. Rkk. 54. V bubny 
bíti. Jg. Na b. udeřiti. Kom. To musí jíti 
jako voják podlé bubnu. Us. Na b. bubno- 
vati. Vrat. Na b. tlouci. Jg. Rána, udeření nab. 
1). Břicho jako b. Us. iSld to slyší jako ziýíc 
b. Jg., (j. Vz Nemilý. Na zajíce s bubny 
choditi (věc špatně počíti). Us. Zavěs buben 
(přestaň bublati. Ros.; n. o chlubných^ pře- 
staň se chlubiti). Č. Přisahati na b. (vojákem 
se státi.). Č. Na b. něco udeřiti, dáti, pověsiti 
z^všem povídati. Už Jde b., už jdou s bubnem, 
Zapfenstreich. Šm. Žvučny bubny zahorami 
a k nám přicházejí jeho úborky. Pk. — 
B. u stroj ůo =r: válcc, okolo kterého se řemen, 
provaz točí n. na němž se navinuje. Vys. — 
Bubínek v uchu (vz Ucho, Trommelfell), 
v hodinách, Federhaus, v mlýnéy Dreiling, 
v kartách (kartech. V.), Schelle, v pumpéy 
Kolben, Jg. — B.y velké břicho. Žena s bubnem, 
s bubínkem (těhotná). Us. 

Bubenec, nce, m. = buben. Žid. 
Bubeneč, nče, m., Ovenec, ves u Prahy. 
Bubentsch. 

Bubenik, a, m. B. vojenský, plukovnf, 
Trommelschläger, Pauker, Tambour. D. Trefí 
pištěc na bubeníka. ReS. -— B. žaludkový 
(nadmutí). střevní, břišní, mateřinný, u do- 
bytka, Windsucht. J. 

Bubeniti = bubnovati Jg. 

Bttbenni, od bubnu. B. kůže, Us., mázdra 
v uchu. Hlas. Trommel-. 

Bubínek, nku, m. B. ušni umělý Fal- 
lonův, Toynbée-ův; vz Náatroj na uši. Cn. 
Podbil jí, bubínek (obtěžkal ji). Vz Hody, 
Krajan. C. Ostatně vz Buben. 



Bubinkový — Budget. 



105 



BvbiBkoYý. B. másdni, duthia. Kk. Trom- 
melfeU'. 
Biibko^ati = virem se vaHti^ wirbeln. 

— X ěeho. Kouř z boudy bubkiue. Us. 
Bublá, y,f.ybnblač, e, bublák, a, Dubloun, a, 

m. Bmmmer, Schnarcher. Divný bublák. D. 

Bublanlnm, y, f., bnbláni, das Gebrumme; 
2. moučné jídlo (nákyp) s ovocem, Us., Obst- 
auflanf. 

Bublati, bublám a bubli, eš atd., al, ání, 
bublávati = reptati, mumlati, murmeln, mur- 
ren, brummen. Jg. — kde: v sobě. Us. — 
naé: Rk. Bába na mne buble. £r. P. 365. 

— kam : de voosův. — proti komu : mezi 
sebou proti pánu bublati. Us. 

Bublavý. B. holub (Kropftaube), potok, 
moře (huáei, brausend, tosend, schallend). 

Bublenéti, ěl, čni, bubliny dostávati, 
sprudeln, Blasen werfen. Jg. 

Bubleaiti, 3. pl. -ni, il, ění, bublinčiti, 
-ci, il, eni, bubiinkovati = bubliny dělati, 
Blasen im Wasser machen. — ro : vodu. Us. 

— se. Voda se bubünkuje, sprudelt, wirft 
Perlen. — éim: vodu dmvchánim. 

Bublina, bublinka, bublénka, y, f.; bia« 
bnné, blabiriika, žblabuné. Šp. Wasserblase. 
Mine to jako vitr a b. Stele. Světská sláva 
bývá nad bublinku dešťovou mamějši. Ža- 
lansk. Dělá se na vodě b. Us. B. na vodě, 
V., vodní, z mydlin. D. — B, nachlebe, Refi., 
na stromě, V., na dubě (duběnka). Čem. 

Bubiinatéti = bubleněti, Techn., blasig 
werden. 

Bublinatka, y, f. Wasserhelmkraut. Rk. 

Bublinatý, plný bublin. B. list. Rostl. 

BlasíK. 

Bubiinkovati, vz Bubleniti. 

Bublitt, U, en, eni — bubliny děbti. Vz 
Bubleniti. Ryba bublí. Us. 

Bubiiaéka, y, f., naduti břicha. Bern. 
Tronunelsncht. 

Bnbfták, a, m., bubnujici holub. Us. Trom- 
meltaube. 

Bubnaih, e, m. Trommelmacher. Rk. 

BubnoTati, bubnovávati =: na buben bíti, 
trommeln, die Trommel rtthren; břinkati, 
hřmot dělati, Lärm machen. — ab». Zaifc 
(malá zvěř) bubnuje, když předními běhy 
rychle pohybuje sedě na boDečku aneb Ji- 
ného svými béhy bije. Šp. Holub bubnuje. 
Dala jsem b. (obcovala tělesně s mužským). 
Bř. — na €o: na sud. na vědro, Ros., na 
bubny, Let. 406., Er. P. 183., na vlaské bubny, 
Pauken schhigen, na poplach. J. tr. — éim : 
vírem, Wirbel schlagen, D., paliěkami. — 
kde. Bnbnujou ve dvoře, na poli, na ulici, 
před shromážděným lidem. 

BubnoTý. B. kůže. Us. Trommel-. 

Bubny, gt Buben, pl., m., ves u Prahy. 
V Bnbních 1616. 

Bubolatý, na Mor. =^ boubelatý. M. H. 

Bubřeti, bří, bře (ic), el, ení, nabubřeti, 
bobtéti, schwellen. — abs. Mrlina bubří. D. — 
kde : Mrlina ve vodě bubří. — éim : vodou 
nabubřel, Us., řeckými slovy b., douti se. D. 

BubMti, il, en, ení, bubřívatí. eo := uči- 
niti, aby bubřelo, schwellen machen. Jg. 

Bueatý r=: bucUtý. 

Bueek, cka, m., puček, budík, pucllk = 
buclatý, který má tlusté tváře, bi&cKig, dick- 



lich, voUwangig. To je malý b. (o dětech). 
Us. O původu vz Mz. 121. 

Bttciák, a, m.«== bucek. Koll. 

Buclák, u, m., buclatý hrnec na mléko, 
na květiny. 

Buelatý, bueatý. Buclaté děcko. Sych. 
Vz Bucek. 

Buelik, vz Bucek. 

Bůéek, ěku, m., lépe: boěek, vz Bok; 
2. vepřové břicho. Us. 

Buéek, ěku, m., bukový lesik, Buchen- 
wald. Us. 

Buéeni, n. B. dobytka, das GebrUll. V. 

Bučeti, býčeti, 3. pl. bučí, buč, buče (íc), 
el, ení, bučívati; býknouti, knul a kl, utí; 
brüllen, muhen. — absei. Kráva, býk bučí. 
V., Kom. — komu. Ji býk bučí. Puch. — na 
koho. Kráva na tele ouČÍ. — za^ kým : 
kráva za teletem bučí. — komu do 6ebo: 
do u$í. 

Buéi, boučí, n.j bukoví. Vz Bučina. Ros. 

Buéina, bukovma, y, f., bukový les, Buchen- 
wald. Mladá b. — ^. = bukové dřivi, Buchen- 
holz. Topili bučinou. Z bučiny cepy dělají. 
Jg. — B.=: bukvice. Vepře krmi bučinou 
(Bucheichel). L. 

Bučivý, kdo rád bučí, Us., brüllend. 

Buékov, a, m. =7 Buatěhrad u Prahy. 

Buénik, u, m. =: buČina. 

Buéoiák, u, m.-^^ buclák. Na Blov. 

Bud, u, m., buzení, Bern., das Wecken. 

Bud^ 1. imperativ časosl. býti, sei. — 2. 
Spojka: buď, buďto, es sei, entweder; buď- 
buď, buďto, aneb, neb, nebo, entweder-oder, 
es sei dass-oder. Vz Nebo, Aneb. Dej to 
buď mně, buď jemu (aneb jemu). Us. Buď 
že se přizná nebo nepřizná. Ros. Spojky 
bud-buďy buďto-buďto, uuďže-buď, buď-aneb, 
buďto-aneb, buď-neb ee kladou, hledí-li so 
k věcem, které se v skutku přinoditi a Ča- 
stéji opětovati mohou. Zk. — Buďto na Slov. 
= ačkoliv, obgleich. Držal bití pánových, 
buďto dost odporných. Baiz. 

Buda s infinit. : B. chytati, běhati etc. se 
neužívá.' Vz -turus, a, um. Na mor. Slov. 
buďa=^jsa. Buďa tebou neudělal bych toho. 
Brt. 

Bttda, vz Bouda. 

Budák, a, m., kdo boudy dělá. Us. Hut- 
tenbaner. 

Budař, e, m., obyvatel horských bud. Kb. 
HQttenbewohner. — B., na Slov. == záchod, 
Abtritt. 

BudeČ, dČe, m.. Háj., jméno hradu a města. 

Budřjoviee, pl., m., od ,Budivoje^; něm. 
Budweis. Budějovice, gt. Buděiovic, dat. 
Budějovicům (ú Hájku také: Budějovicím, 
ale -Ulil lépe), akk. a vok. Budějovice, lok. 
v Budějovicích, instr. Budějovici (jako: 
hráči, biči), avšak i Budějovicemi. (Zk.) Gt. 
Budějovic je s^rý gt. jako : pét tisíc, loket. 
Vz -ice. — B. České, Éudweis, B. Moravské, 
Budwitz, Mährisch-Budweis. — Psávalo tte 
i: Budi\ojice, Budvojenice, Budivojovice. "Jg. 
— Budějice. Er. P. 455. — Budéjovský, 
pl. Budejovfití. — Budéjovan, a, m., Mus. — 
Budéjovanka. Mus., Brt. Vz -ice. 

Budeftin, vz Budišín. 

Budget, u, m. (angl. bi>džet). původ. fr. 
bougette = sáček, pak v Anglii kožený vak, 



106 



Budget — . Bůh. 



v němž přináSen do parlamentu přehled při- 
jmuv a výdajův státních a rozvrh jich na 
přiSti rok, konečně tento rozvrh sám. S. N. 

Budiei hodinky, stroj (k buzeni sloužící). 
Weck-. Vz -icl. — Budicí, kdo budi. 

Budié, e, budíček; čkn, m.; budidio» a, 
n., der Wecker. B. v hodinách, hodiny s bu- 
díčkem, Weckuhr. Jg., Šm. Hodiny budiči. 

Budíček, čku, m., slaměný výšek, který 
se na zadní konec skřivánči sítí přivazuje, 
aby se jim skřivani budili. Šp. Vz Budič. 

Budík, u, m., vepřový žaludek kr\'i a 
krupami naditý, Jg., gefüllter Schweinsmagen. 

Budin, Budín, a, m., Ofen, lat a maď. 
Buda. — Budiňariy a, m. — Buáinský, — 
Budinské vino. üs. — Vz -ský. 

Budinky, pl., f. = budovy. Na Slov. 

Budiuský, vz Budin. 

Budiéín, Budešin, Budyšin, Budešnik, 
Budišnik, a, m., město v Lužici, Bautzen. 

— Budiěiiían, Budišanín (Jg.). — ÉtidiŠinský. 

— BjiáiHnskOy a, n.. Bautzner Gebiet. 
Buditel, e, m., pl. -lé. Wecker. 
Buditi, ím, 3. pl. di, buď, dě (ic), il, zen, 

eni ; budivati = ze spaní vyrážeti, wecken ; 
drážditi, reizen. Kořen jest bud, skr. budh, 
lit. pabundu (probouzím se). Schl. '— co. 
Kteříž naděli budili, lépe : do nichž nadíti se 
bylo.Pk. —koho. Spícího lva (psa) nebuď» Ve 
mlýně nehuď a ožralce, když spi, nebuď. 
Rým. B. zlenilé (povzbuzovati). Jg. — koho 
kam : do práce. Jg. — koho z čeho : ze 
spaní. Us. A mě ze sna budí. ' £r. P. 492. 

— koho éim : Lidské srdce okem budí =: 
povzbuzuje. L. — co kde. Touhu po otčině 
v někom buditi. Ml. — se ::^ špatně spáti, 
schlecht schlafen; ze sna se vyrážeti, auf- 
wachen. 

BudiYoJ, e, ra. Dal. 

Budiyý, kdo, který budi, w^eckend. 

Budiž tak že; nechť jest tak že; lat. 
licet; něm. es mag sein, zugegeben dass. 
Vz Věta připouštěcí. Nechť jest tak, že jsem 
zbloudil, při mně zůstane blud můj. Br. Bu- 
diž k ničemuž, Taugenichts. Us., Jg. 

Budka, y, f. B. strážní. Vz Bouda. 

BuduiČek, čka, ra., Laubsänger. Rk. 

Buduik, u, m., «holubník, Taubenschlag. 

Budoar, vz Boudoir. 

Budoucně. Co se b. státi má. V., Br., 
künftig. 

Budoucí (na Slov. budúcí), který hude, 
künftig, zukünftig. B. rok, čas. (Vz Čas bu- 
doucí). D. Na b. čas (für die Zukunft) ni- 
žádný ani ruky proti vám nepohne. Flav. 
B. památky hodný. Pele. Poznání, vědění 
b-cich věcí míti. Solf. K b. potřebě něco 
schovati. Kom. Proroci budoucí věci před- 
povídali. V. Protož se ohledati na věci b. 
náleží. Br. O věcech b-cich hádati, oznamo- 
vati, předpovídati; b. věci předzvidati ; k b. 
věčné paměti lidské něco na jevo vydati. V. 
Přítomné věci opatruj, o budouci nepečuj. 
Prov. B. konsulové, státnici, řečnici. Nt. — 
Budoucí^=potomkové, die Nachkommen. Sobě, 
dědicům a budoucím svým. ZHz. Ferd. — 
Troj. — B. = věcný. Biancof. 95. 

Budoucnost, i, i. Na b., na věčnosť pa- 
matovati. Do b-sti hleděti, na b. nemysliti. 
Nt. Zukunft. -—£.=:= potomstvo» Zřiz. zem. 



Budova, y, f. = stavení, stavba, dům, 
Bau, Gebäude. Budovy a) veřejné: kostel, 
Škola, radnice, nemocnice, úřad, divadlo, 
trestnice (šatlava, vězeni, žaUtf, šeriiovna), 
káznice, hostince, kavárny, veřejné kuchyně; 
b) soukromé: dilny, továrny, činžovní domy. 
Pt. 94. — B. školská, v Cechách »e řiká; 
školní stavení neb škola. Šb. B. posvátná, 
památní. 

Budovaei, Bau-. 

Budovatel, e, m., pl. -lé; stavitel, Bau- 
meister. Zlob. 

Budovati = stavěti, bauen. — co: chrání. 
Krok. — se kde : v zemi = osaditi se, 
sich niederlassen. Háj. — 

Budovi, n. Gebäulichkeit. Rk. 

Budoviflko, a, n., Gebäude, Nothgc- 
bäude. Rk. 

BudoviStě, ě, n., budova. Na Slov. 

Budovni, Bau-. B. dřiví. Orb. piet. 

Buďsi, vz Buďto. 

Buďto-buďto, aneb; vz Buď, Neb. 

Budu. Ku kterým časoslovům kla<^ se ve 
futuru (čase budoucím) „budu" ? Vz Gas bu- 
douci, Infinitiv. 

Budyné, ě, f., mě. v Cechách, něm. Budin. 
— ' Buayňan, a, m. — Budynský. 

Budyšin, vz Budišín. 

Budze-budže (aneb), buďže-buď, spojky 
výčtu ; vz Buď, Neb. Buď že jíte nebo pi- 
jete aneb cožkoli Činíte. 

Bufák, u, m., hra s kamínky, drápky. 

Bufal, a, n. Huster. Rk. 

Bufati = kašlati, Us^ husten. 

Büffet, fr. (byfé), sknnka na čiše n kre- 
dence. Rk. 

Bufy, pl., f., Pelzschuhe. Us. 

Buer, a, m., thistý Člověk, bachor. To je 
b. (bidcač, buk). Us. 

Bůh, Boha, m. (strč. bóh, bog), roA;. Bože; 
pl. bohové a bozi, lok. v bozích. Starý akk. 
sg, y^Bůh^ (= nom.) udržel se ve frasfch : 
pro BAh, za Bůh m. pro Boha, za Boha. 
Pro živý Bůh. Šm. Dat. sg. Bohu, jw; Bo- 
hovi, leč ve smyslu modly. MI. O původu vz 
BQg4. Gott. Jména starÝch českých bohův: 
Bělboh, Cemoboh. Třihlav, Perun, Svaroh, 
Živa, Svatovid, Raahost, Děvana, Jeseň, Lada, 
Vesna, Morana, Přije, Sytivrat, Veles, Skřeti, 
Poludnice. Lutice, Vily, Rusalky. Sb. B. 
slunce Sol, vina Bacchus, války Mara atd. ; 
bohové národní, domácí, podzemští atd. Nt. 
B. pohanský, lesní, vodní, větrní, temný, ohne, 
básniřstvi, lékařství, výmluvnosti, svobod- 
ných umění. Jg. Což kfo najviec miluje, to 
má jako za buoh ; Kohož věc protivná potká 
pro Buoh : Pro Buoh něco snášeti. Št. Boha 
ctíti, chváliti, vzývati, slaviti, velebiti, za 
pomoc prositi. Jg. Bohu se modliti, sloužiti, 
se oddati, obětovati, se poručiti, Jg^ V. 
V Boha dou£ati. V. Boha se ciokládati. K Bohu 
volati. Jg. Proti Bohu se prohřešiti. Us. To 
sám Bůh ví. D. Pomoz, pozdrav, zaplať, po- 
máhej, nedej, uchovej, cnraniž, nedopouštěj, 
požehnej, naděl, dejž to pán Bůh. Jg. Dej nin 
pán B. nebe. Jg. Bohu poručeno. Bohdá; 
dá-li B. ; bude-li se Bohu libiti; pojrfeje-li 
B.; dá-li pán B. k tomu svou milosC a po- 
moc. Us., V. Dá-li Bůh = opravdu, věru. 
Bůh svědek. Jsem dá-li Bůh bliží k tomu 



Bůh. 



107 



doran, než LekeS po tom přibuzendtví. Záp. 
mést. 1451. Uchovejž Bůh; Bože! Us. Obrať 
to B. k lepSimu. Us. Kýž se B. smilt^e. Us. 
Prositi pro Boha, živýna Bohem. Us. Pro 
Boha smilulte se. Us. Ale pro pána Boha! 
Kom. Buď Ěoho chvála. Us. V Bohu usnouti; 
8 Bohem něco počíti; s Bohem I Sláva, chvála 
Bohu! Dej, zachovej Bože! Pán B. chraň, 
elituj, smďuj se. f^ane Bože odnusf. Pán Bůh 
zaplaf! B. s tebou; jeti s Bohem. Dá-li B. 
B. jest svědek. Bůh žehnej; nedej Bože; 
Zachovej ho BoŽe. Zdař Bůh; Bože chraň; 
Bohu žel; pro Bůh: pro pána Boha; na 
»dařbůh. Pro živý Bůh; živ ho Bůh; za- 
chovej ho Bůh. Us., Šm., Jg. Volati k živu 
Bohu. Na Mor. Brt. Bůh jest svědek; Zdař 
Bůh! Dáti komu s Bohem; Dá-li Bůh! 
Nt Při sám Bůh. Někteří pidou: PHsám 
(m. přisahám) Bůh. Ale potom by mělo 
státi: Bohu, Jiní midl při za substantivum 
pře a vyklád%)i : Při (mé) sám Bůh (pomáhej), 
nebo: při (mou) sám Bůh (podporuj). Jiní 
zase: při (mně) sám Bůh (stůj). Ale zde 
všude jest mnoho doplňovati. Při jest im- 
perativ Časoslova '„příti** == souditi; při (= 
suď) sám Bůh. Potom by bylo: Při sám 
Zens, Herkules; při sama Juno. Šm. v Š. a 
Z. 1856., str. 169.) Skrze Boha pfísáhati. Us. 
Přisáhajfce před soudem říkáme : Tak mi po- 
máhcp Bůh; toho mi dopomáhej Bůh. J. tr. 
Jak jest Bůh živý nade mnou ! Us. Jak jest 

B. na nebi! Pán B. vi, že nevím. SuďB., já 
tam nebyl. Jg. Sfastný jako B. Ty budeS 
jemu Bohem (vším). Jeden pravý a živý B. B. 
otec, syn a duch svatý. Je, Kněz jde s pánem 
Bohem k nemocnému. Jg'. Komu Bůh, tomu 
vSichni svatí (komu biřic, tomu vSichni 
katí). Komu pán Boh, tomu věetci svatí. 
Mt. S. Člověk mini, pán B. mění. Jg, Má 
všeho do Boha (vz Blahobyt). Máme peněz, 
obili atd do Boha í= hojně). Us. na Mor. 
Brt. Kdo se Boha Dojí, pe\Tiě stojí. Proti 
Bohu nic nemohu. B. rozum lidský převy- 
šuje. Co není z Boha, nepotrvá (nemá dlou- 
háio trvání). B. je vysoko a vidi daleko. 
Chudobnému není B. chudobný. Chval Boba 
měděným tělem, železným srdcem a konopnou 
dnfií. (Svojanovský, Červinka). Tam pán B. 
jen jednou za rok přijde (o místě odlehlém). 

C. Kdož Bohu slůži, toho B. nedbá: což na 
Bůh kdo pustí, ten to ztratí a kdož nedbá 
na Bůh, živ bude dlúho. (Uvádí iako pří- 
sloví. St.). Čiňme od Boha počátek a bude 
dobrý pořádek. Bez Boha co dobře činiti 
nelze. Pán B. star^ hospodář. Jeitěf je pán 
B. živ. JeStě ten fi., který býval. Ne vfie na 
rozum, ale více na B. dáti. Bůh dal zuby, B. 
dá i chleba. Jen když B. zachová krávu, 
najdeme pro ni i trávu. Pán B. vždycky roz- 
dává, i když nemá komu. Komu pán B. dá, 
tomu sv. Petr nevezme. Co B. dá, to čert 
nevezme. Co B. dá, s tím do kabele. Dal ti 
B. štědře, užívej měrně. B. má veliké oko. 
Celý svět oko bozi. Vít p. Bůh, ČI to kozel 
a či beran. (Vz Č. Přísloví, str. 6.). Boj se 
Boha, styď se lidí, nehřeš více, pán B. vidí. 
Všecky věci na čas, pán Bůh na věky. B. 
také vzpomene na své. Pozdě měli boží 
kola. Bun není náhliv, ale pamětliv. Koho 
B. miluje, tohoť tresce a bičuje. Koho B. I 



miluje, křížem ho navStévuie. Proto pán B. 
dobrých tresce, aby se zli káli. Chval Boha 
jak moha. Kdo modlitbu říká leže. Bůh ho 
slyší dřím^e. Skřivánek nízko živé, ale vy- 
soko Boha chválí. Neštěstí učí hledati BoKa. 
Boha vzývej, sám ruky přikládej. Na Boha 
nelze s palicí (musíš ho prositi). Proti Bohu 
nic nemohu. Moře nevyjijeS, Boha nepře- 
vallS (nepřemůžeš). Jak É. ráčí, tak ať kráčí. 
Dobře pán B. vi, co dělá. Tec voda, kam 
pán káže. Koho chrání B. svým Štítem, ne- 
zahyne v boji lítém. B. jen tudy povstává, 
když lidská pomoc ustává. B. neopustí, kdo 
se naň spustí. Pán B. dopouští, ale neopouští. 
Každý o sebe, pán B. o všecky (se stará). 
V Boha doufej a sám foukej. Kdo nevěren 
Bohu. nevěren také lidem (nebude věren ani 
člověku). Kdo se Boha nebojí, ten se lidi 
nestydí. S Bohem as poctivosti! Pán B. 
s námi a zlé pryč. Pán B. napřed a já za 
ním— a ty čerte vzadu tlač. Pán B. psího 
hlasu neslyší. (Psí hlas do nebe nejde). Věc 
Bohem souzená nemijl. Bůh s námi, kdo 
proti nám? — Z Č. Keď Boh s námi, kdo 

groti nám? Mt. S. Pán B. dal, pán B. vzal. Co 
. spojil, člověk nerozlučuj. Č. — Kde nouze 
nejvyšší, tam B. nejbližší. V bldČ nezoufej, 
v Boha doufej. Sen je sen, pán B. Hdi noc 
i den. Koho pán B. chrání, toho zbraň ne- 
raní. Kdo s Bohem počíná, všecko Šťastně 
dokoná. Bohu říci, učiniti jest. B. dal život, 
B. dá i zdraví. Tajné sám B.' soudí. Všecky 
věci na Čas, pán B. na věky. Ať déšf prší 
neb sníh věje, nechť se vůle boží děje. Kde 
člověk neváhá, tam pán B. pomáhá. — Z Š. 
až. — Když pán B. ráčí, štěstí musí. Ten 
méně věří Bohu než svému tlumoku (měšci). 
Č. Sráží B. pyšným rohy. B. neslušných žá- 
dosti neslvší. Člověk na jednom Bohu ale 
ne na jednom příteli dosti má. (V.). Bohu 
slouží tak, aby čerta nerozhněval. S pravdou 
před Boha. Drž pane Bože káry, ať se vůz 
nezvrátí. Kalendáře lidé dělígí. Bůh časv. 
Kdo se hněvá, ať se válí, však ho pán 6. 
nepochválí. Za .Bůh zaplať** nemnoho koupíš 
(darmo nic). Kao se boji nouze, nerad pro 
Bůh dává. Ani pro Bůh (nic nedá). Bůh neni 
náhlý, ale pamétlivý; Bůh člověka Člo- 
věkem trestá. Sk. Bůh vysoko, král da- 
leko. Bůh vysoko, král daleko, pravdy ni- 
kdež, jediné, zavina hlavu, smrti dočekati. 
B. mi budiž v hlavách, panna Maria v no- 
hách, andělíčkové po všech všudy stranách; 
Kažaý chce svým bůžkem býti; Bůh vybírá 
a člověk sbírá; U nás žiješ, našim Bohům 
se modli; Pán Bůh dává požehnáni, ale 
sám do chléva nevháni; Bůh praví: Po- 
máhej si sám, pomohu! já* B. starý davatel. 
Pk. Čo pán Boh nedá, tóno svět nedoČinl. 
Mt. S. B. se vším vládne. Člověk mvslí, pán 
Bůh obmysli. Člověk míní. pán "b. mění. 
Člověk ukládá, pán B. rozkláaá. Když pán 
B. dopustí, i motyka spustí. Všecko na čas, 
pán B. na věky. Pane Bože náš. jasné oči 
máš, vysoko sedíš a všecko viaíš. Boj se 
Boha, styď se lidí, nehřeš více. pán B. vidi. 
B. dobře vidi, kdo koho šidí. B. sesílá déšť 
na dobré i na zlé. Kdo se Boha bojí, nemá 
se co lidi báti. Přítel měšec a rodina pán B. 
O zejtřek se nestarej, čert houby ví, co pán 



108 



Bůh — Bukač. 



Bůh dá. Bůh ti naděli, jen pověs kabeli. 
Vždyf nás pán B. vždycky vyčastme. Stvořil 
B. zajíce, stvoří také trávu (nedá nikomu 
hladem umříti). Pán B. dal, pán B. vzal, 
buď jméno jeho pochváleno. Pánu Bohu po- 
ničeno. Co B. (fe, to přijde vždy, ať i ne- 
pěkně kráčí. Když pán B. zdraví dá, musí 
být dobře. Trp mile^ dáť pán B. vice. Ne 
jednako B. rozdává, jednomu hus, dnihému 
páva. B. každého najde. Také pán B. peČe 
oplatky (odplacuje). B. také vzpomene na 
své (buď milosti, buď trestem). Chval Boha 
stále zvučným hlasem, tichou, pokornou myslí. 
Měří zloboh Boha na svou mini. Vz ještě 
stran přísloví: Boži, Božský, Čertův, Psí; 
také Pán, 5. Vz Rb. dle rejstříku nastr. 
265. 



Bůhčlověk, gt. Bohaclověka, dat. Bohu- 
ověku 
Kristus. 



ělověku atd 



., obě 



slova se skloňují. B. = 



Bühne v hornictví, vz Plna. 

Buher, u, m., rus., náhrobek, Grabhügel. 
Mus. 

Bůhví. Na sv. B. Vz Nikdy. Lb. 

Buch, knall! puff! — B., u, vi.y Knall, 
Puff, Schlag. Rk. 

Buch, bochu, m. = boch, polt slanin, 
Speckseite; uzené prase. 

Buťfaactvi, n., na Slov.=klevetnictví. Bern. 

Buehaé, e, m. = bouchač, vz -ač; — 2, 
breptaě. Bern. 

Bucfaar, u, m., vz Železo. — Na Slov. = 
kladivo. — B., ocun, naháč. 

Bucharka, y, f. bouchačka. Ros. Büchse. 

Buchárna, y, f. Pochwerk. Bk. 

Bueharon, vz Boucharon. 

Buchati, vz BouchatL 

Buchavosf, i, f. Knallende Beschaffen- 
heit. Jg. 

Buchavý. B. kolo, Ros., pochend, puffend. 

Buchcovati, bnchcuji a buchtuji, buch- 
rovávati. — absol. Co pořád buchcuieš? 
(kašleš.) Us. — koho = pěstí do zad biti, 
puffen. Us. — U Bélehradn: buchnovati. 

Buchen = bocheň. Na Mor. 

Buchet, chře, f. == puchýř. Rk. 

Buchlati =: silně kašlati, Jir., stark husten. 

Buchnouti. Tak dělej, ať nevelmi buchne. 
Lb. Vz Bouchati. 

Buchnovati koho = buchcovati. 
Buchot, u, m., buch, bouchání, Baiz., Ge- 
puffe, Geknalle. 

Buchta, y, f., buchtice, e, buchtička. 
Buchte. Buchta kynutá, ořechová, švestková, 
tvarohová, skořicová, hniŠková, ryvísová 
atd. Pekáč buchet. Krásný toul střelami a 
oběd buchtami. Č. B. s mákem, se sýrem. 
Er. P. 430. Prolomte se nebesa, spadni buchta 
jako necky, na půl lokte máku v ní. Er. Co 
už buchet snědl a přece tak tupý. Vz Ne- 
učený. Č. Matka mu na cestu bnchet napekla. 
Us. Tlustý jako b. — To je buchta a)=^ tlustý ; 
b) hloupý, hňup, — JB. =: wfeťo černou zvěři 
vyryté. Šp. — Ä = rána pěstí v záda, 
buch, dryska. Dal mu hodnou buchtu. ^^. 
Kdo se v noci toulá, často buchty dostává. 
Har., Č. — jB. s= knedlík. Us. k Bavorům. 

Buják, a, m., na Slov. =:: býk. D. 

Bujarost, i, f., Rkk. Jugendmuth. 



BiiJarý. B. jinoch, sily, Nt., lebhaft, 
frisch (velmi jarý, Čerstvý). 

Biyavý =: bujný. Tělo okrocené a nebu- 
javé. Tract. 15. stol. 

Biýec, jce, m. Geck. Rk. 

Bujeuslvi, n., Geilheit. J. 

B^eti, boujeti, bujeti, oni -jeji, -jeje (tc), 
-jd, el, eni = birjnětí, vz toto. — absol. Pták, 
sokol, orel bují =: vysoko Ktá. Jg. Má dce-ra 
počíná b. (bi^něti). Jel. Rostliny bijjí = příliš 
rostou. Us. — po ěem. Duše bují po obla- 
cích == vznáší se k nim. L. Po louce b. == bč- 
hati. L. — za koho, kdy. Za něhožto kaciři b. 
nesměli (vypínati se). Le^. — kde, v čem* 
V mladých krev bují. L. Oheň v něm bují, 
Jád. lék. ; v lese b. =r běhati, v rozkodech 
(jim se oddati). Jg. — od Čeho. Od zbyt- 
ných pokrmův tělo bují. Jg. Sami od sebe 
bují. Jel. — komu: sobě. Boháč bujel sobě, 
skákal. L. —na čem, kde (po čem bez čeho). 
Kviti bují na stromech. Troj. Bůh nechá 
vás zde na světě b. (bujně žiti) po vaší vůli 
bez pomsty. Št. 

Bvjnatosf, i, f. = bujnosf . Na Slov. Bera. 

BiUnatý == bujný. Na Slov. Bern. 

Bi(iné. Obili bujně vychází, b. roste, ttppi^. 
Us. B. si počínati, frech, muthwiJlig, geil. 
Ros. — Jg, 

Bujněti, oni -nejí, něj, -něje (ic), ěl, ění; 
buinívati. Vz Buieti. — B. = muthig, muth- 
willig werden; bujně růsti, geil o. üppig 
wachsen. D. — v kom, v čem. Udatnosť 
v nich bniní. Troj. — po čem: po dobrém 
obroku. Kos., po víně. Sycb. — Čim: při- 
lišnou hojností. Jg. — od čeho: od dobrých 
poknnův. — kde, na čem. Tam na té stráni 
sti*omy přiliS bujněji. Us. 

Bujnice, e, f., bujná ženština. Geile Dirne. 

Biijnik, a, m., bujný. Muthwillíger Oeck. 

Bujniti, oni -ni, bujni, il, ění, zbujniti = 
bujným činiti, muthig machen. Jg. 

Bhíuo = bujně. Kkk. 

Bujnosf, i, f., bujnota, C., o osobách ^= 
bujarosť; s přihanou = svévolnosť, nestoud- 
nosf; b. tělesná; 2. o půdě a bylinách. B. 
mladé krve, těla, smilstva, země, pole, stromu. 
Jg. B. tělesná (vilnosf, chlipnosí). Ros., ne- 
čistá, frejiřská (hanebná). Kom. Vlaského 
kopru voda zapuzuje bujnosť smilstva. Cem. 
B. mládeže netrpí otěže. Pk. B. krásy (čer- 
stvosť). Tkad. V b. (svěžesf) líce spoléhati. 
Ms. z 1Ö. stol. Muthigkeiť, Muth; Muthwille, 
Uibermnth; Geilheit, Uippigkeit; üppige 
Fruchtbarkeit; Frische. Jg. 

Bujný = bujarý, čerstvý, muthig, fíriflch. 
B. mladík, zviře, krev, srdce, hlava, kůň. 
B. = svévolný, drzý, muthwillig , frech. B. 
jazyk. — Čim: mladostí. — od čeho: od 
dobrého bydla. — 5. = vilný, cJdipný, geil, 
wollüstig. B. tanec. Zahálka a dobré bydlo 
tělo bujné činí. V. — JB. = přUiš rostout^, 
üppig, üppig wachsend. Obilí. — B.— úrodný, 
fruchtbar. S. půda, dědina. V. 

Bnjtár, bojtár, a, m., mUidši ovčák u Va< 
lachův. Jg. 

Buk, u, m., bouček, čku, buček, die Buche. 
B. lesní, bílý, červený. Jg. Je zdi-avý, silný 
jako buk. 

Bukač, e, m., pták. Rohrdrommel, Tauch- 
schwan, Kropfgans, Pelikan. B. buká. B. 



fiukač — finrcifál. 



109 



nočnt = skalni n. hižni sova. Kom. ^ B, 
(ro9tlina) — blatouch bahni, žhtfák, Bfatten- 
blnme. D. — £. = nadutý , ihistý. Chlap jako 
b. Ub. (aufgeblasen). 
Bukáéek, ^a, m., druh volavek. Presl. 

1. Bukal, vz Bokál. 

2. Bukal, u, bukač, e, m., hrnec kol^i po- 
talten^ se strunou, která se drhne, Čfmž 
zvuky se vyluzujl. Us. Brummkrug. 

Bukáni, n., dasKflben, Heulen der Eulen. 
B. sov a výruv po lesích. Puch. 

Bukati, bukávatf, kUben, heulen. — ab§. 
Sova buká, Kom., komáří, včely bukají. L. 
Slon buká. Bod. ~ kde. Sova na věži, ve 
věži buká. 

Buké, vz Bouquet 

Bukev, kve, f. = bukviee. Bhm. 

Bukolteký, z řec., pastýřsky. B. báseň. 

Bukot, u, m., bučeni. B. skotu, Us., das 
BriUlen, Gebríille. 

Bukovec, vce, m., mě. Lübeck v Německu, 
lat. Lubeca, D.; 2. bylina, pukavec, vlci 
mák, Klapperrose. Us. 

Bukoví, n., buči, bučina, bukovina. Bu- 
chenwald. Ros. 

Bukovina, y, f., země, die Bukovina. Us. 

— Bukoviňan; Bukovinský, 2. Vz Bucl. 
Bukoviště, ě, n., kde bukovi roste. Aqu. 

Buchenwald. 

Bukovka, y, f., houba. Bern. Buchen- 
schwamm, Täubling. — B., Buchfink, pták. L. 

Bukový. B. les, strom (V.), list (Reš.), 
dřivi, Us., pastva. Gl. Buchen-. 

Bukreta = kytka, na Slov. 

Bukva, y, f., strom i ovoce, vz Bukvire. 

Bukvář, e,m., abecedář: abecedářnik. St. 

Bukviee, e, f., bukviěka, bukyně, die 
Bucheichel. Po bukvicich prasata nehnibě 
tloustnou. Jg. B, = bukvicová bylina: čer- 
vená (n. brunatá, betonika), tuhá, horní (med- 
vědi úSko), bila (prvnička, prvosenka jaml, 
kropáček, podleáfka; prvosenka vyvýšená, 
sv. Petra klič, Peťrův klič), vodní, turecká. 

— Jg. — jB. = přeska na chomoute. 

Bukvieový. B. bylina (bukviee). Vz Buk- 
viéný. 

Bukvičný. B. skořápka, kožiáek, pastva, 
Bachéichel-. Um. les. 

Bukyně, ě, f. Byl. Vz Bukviee. 

Bula, lépe; bulla, y, bule, e, f., z lat. 
bulla = list veřejný s přivěšenon olověnou 
peéeti (pi4>eŽ8ké breve má voskovou pečeť). 
Vlastně pečeť, která k veřejným listům se 
přivěěovala. Jg., Mz. 128. Podnes tak šlovou 
viecka papežská ustanoveni, potvrzeni, vý- 
sady atd. B. císařská, b. zlatá Karlova. 
Bulou to utvrdU. Háj. Die Bulle. 

Bulák, u, m., druh livance. Us. — Buláci 
Hká se přezdívkou Chodňm kolem Domažlic 
bydlfcfm. Franta. 

Bulatý = boulovatý, Beulen habend; 
buclatý, dicklich. Ros. 

Bule (zastaralé), bole, pl., f. = bolesť, 
Schmerz, D. ; porodnf bolesti, Geburtschmer- 
zen. D. 

Bulenka, y, f. = bula. 

Bulhary, m., pl. ; Bulharsko^ a, n., lat. 
Bulgaria, ném. Bulgarien; Bvíhar, a, ni., 
Bnlgar; bulharský, bulgarisch. 



Buliéi oko = bylina, květec, volorec, 
das Rindsauge. D. 

Bulik, a, m. (sr. angl. bull. něm. Bulle; 
vz Mz. 123.), vůl, der Bulle, Ochs. Jest tlustý' 
jako b. Jg. Někomu bullka na nos pověsiti 
(za blázna míti. Vz Blázen). Č., Lb. 

Bulikovati koho = za blázna míti, Sm., 
Jemanden hSnseln. Rk. — 

Buližnik, u, m.. Kieselschiefer. 

Bulka, y, f., a) malá boule; b) jistá hruška, 
Schwarzbim. Jg. ; c) jistá hra v karty, Rk. ; 
d) tlustdi čásť provazu (vada). Wulst. Us. 

Bulkovatétl, ěl, ění = bulky dostávati, 
Beulen bekommen. 

Bulkovatý, Beulen habend. 

Bull, a, m. John B., přezdívka anglického 
národa. Rk. 

Bulla, vz Bula. 

Bulldog, a, m., druh anglických psův. Rk. 

Bulovatý = boulovatý. 

Bulva, y, f. = brambor, Erdapfel. Us. 

Bumba, y, m., bumbal, bumbálek, Ika, 
kdo rád p|je. Trinker. Duspivové, ožralci 
a stateční pitelé, korbeláři a bumbové. Řeš. 
Jest hodný bumbálek. Zav. Co nachová 
pracně Držal, to utratí mamě B. Pk. 

Bumbal, a, m., vz Bumba. 

Bumbati, bumbávati. — Rád b. = opíjeti 
se, sich betrinken. — O dětech = píti, trinken. 
co: vodu, pivo. — kde: pivo v hospodě. 
— s kým. Us. — V již. Čechách také: bubat, 
Vz M., Kts. 

Bunda, bundička, v, f., Pelzkleid. Vlčí 
b., vlčura. Wolfspelz. Bern. 

Bundovitý, jako bunda. WUdschurartig. 

Bunč =i buňka. 

Buněčný, Zellen-. 

Bunice, e, f. = buňka« Rk. 

Buničný. Zellen-. Rk. 

Buhka, y, f. Včely staví z buněk plástve. 
Ssav. Sr. vlas. bugno = ůL Mz. 124. Zello 
im Bienenstocke. 

Buhkati, buňknouti = mukati, mucksen. 

BunkoY, u. m. =3 klacek, na Slov., PHigel. 

Buoh = bůh (zastr.). 

Bura = bourá. 

Buřa (zastaralé) = bouře. . 

Buráceti, 8. os. pl. -cejl, el, ení = hřmotiti, 
bouřiti, Strachati, straiití, rumpeln, lärmen, 
poltem. — abs. Strašidlo (Puch.), vojna 
buráci. Hlas. — kde. V břiSe burácí. Us. 

Burácivý = tosend, polternd. Rk. 

Buráeny. B-á mračna. Dch. Polternd, 
lärmend. 

Buráé, e, m., látka vlhěnáaneb hedvábná. 01. 

Buráéek, čku, m., podlouhlý koláč. Us. 

Burák, u, m., cvikJa, kváká, jest odrodek 
cvikly obecné. Její odrůdy: červená Hpa, 
žlutá, bílá, červenoslupinna, růžová. H. N. 
Runkelrílbe. 

Buran — buřeň. Na Slov. 

Burái, e, m., silný vítr (severní), z řec. 
boreas. Sturm-, Nordwind. 

Burat^n, u, m., tkanina, v níž osnova 
ze strun s hrubou vlnou jest setkaná. Vz 
o původu Mz. 124. 

Buřavý, bouřivý, nepokojný, stflnnisch. 

Burciíal, n, m. Četl to někdo v starých 
b-lích. Mas. 



'^r.^ 



110 



Burclík — BůVol» 



Burclik, brunclik, a, m., druh holubův, 
asi z něm. Bttrzel. Mz. 124. Tümmler. 

Burcovati, burcovávatí, hřmot dělati, 
poltem. — koho z Čeho : ze sna Us. — komu 
kde. YbřiSe mu burcuje. D. — se odkud: 
se schodů = spadnouti. Bos. 

Burčák, u, m., . na Mor. = mladé vino, 
junger Wein. Jablkový b. táhnoutí = pressen. 
Na Mor. Brt. 

Burda, y, f., rozhrqjf Streit, Hader. Ros. 
Ale v té bürde (psotě) vystřehu-li sě také 
hřiechu? St. A když ta hrozná burda (bida, 

Ssota) bude. Št. — 2. Nepokqjný clovék, 
g. Stänker. 

Burdéi^, e, m., bnrdýř (zastaralé), končiř, 
Budlíce, Špičatá zbraň, ein Stecher, Streitaxt. V. 

Burdi, n., haraburdi, staré železo a ná- 
dobí. Ros. Trödelwerk. 

Burdovati, koho : koně (honiti, projížděti), 
tummeln. Šm., Rk. 

Burel, u, m. Braun-, Schwarzstein. Presi. 

Büren, n, m. = jantar, Bernstein. 

Buřeh, ě. f.. hýU, Na Slov., Unkraut. 

Bureau, Ir. (byró), jpsaci stolek; 2. písáma, 
— Bureaukratie = libovláda úřednikův. Rk., 
S. N. 

BureS ==: Burian. 

Burgundka, y, f., kváká, buryna, burák, 
rava, dumlina, Runkelrübe, Sp., burgundská 
řepa. 

Burgundsko, a, n.. Burgundia. — Bur- 
gundan, a, m. ; burgundský, B. vino (vz Vino), 
řepa. Us. 

jBůria = búřa, bouře. L. S. v. 3. 

Burian, a, m. Stürmischer Mensch. Vz 
vic v Gl. 13. 

Buřiťký zz odbojný. D. Rebellisch. 

Buřič, e, m., svárlivý ^ kfíkloun, Ruhestörer, 
Unruhstifter. V. Vyvrž buřiče a přestane 
svár. Prov., C. B. bouřlivÝ. Kom. — B.y 
odbojnikj Rebeli, Aufwiegler Kom. a) kdo 
k odboji svádí, b)kdo odboje se účastní. Nt. 

BuHčstvi, n., odboj. D. Rebellion. 

Buřidlo, a, n. = buřič. 

BuHk, u, m., Mangan. Rk. 

BuHl, a, m. ^ bouřil. 

Burina, y, f., buřeň, Unkraut; weisser 
Andorn. Plk. Na Slov. 

Buřinec, nce, m.. Kobalt. Rk. 

Buřisvět, a, m., unruhiger Kopt. Jg. 

BuHtel, e. m. = buřič. Jg. 

BuJriti = boufíti. 

Burivý =^ bouřivý. Jg. 

Burkus, e, m., veliký, silný, složitý muž. Jg. 

Burhák, a, m., Sturmvogel. Presl. 

Burnus, u, m., bílý vlněi^ plááť Arabův 
v Africe; druh svrchníkův. Rk. 

Bumý, buřný, bouři vý. Krok, stürmisch. 

Burokrušec, fiče, m., Fahlerz. Rk. 

Bursa, y, f. B. kupecká. O původu vz 
Mz, 125. ~ Vz hlavně. S. N. — B, tobolka, 
sáček na peníze, Tasche; — 2. společné 
bydliště studentův v některých městech; — 
3. kupecký dvůr, směneční tržiště, die Börse. 
Rk. Náhlý strach, postrach, poplach na burse; 
spadek, klesáni, vystupováni na burse. Šp. 
Do bursy choditi. V burse cenné papíry 
prodávati, kupovati. 

Bursovati = rozpustile tancovati, ausge- 
lassen tanzen. Na Slov. 



Bursovnik, a, m. Börsianer, Börsenmaiui. 

BursoYný, -ní, Börsen-. B. hráč(měneč&ý 
lichvář, a^ioteur). b. hra (měnečná lichva, 
agiotage), )ednatel, kommissař, měna, obchod, 
jednáni, obchod. Štvanice, kruh, správa, řád, 
papír, cena, dohodce, lístek. Sp. 

Burd, e, m., něm. Bursche, borfiák, lat. 
buisaríus, student ze společného bydliště. 
Vz Bursa. Rk. 

Buršet, u, m., planý aksamit, Buraet, 
Halbsauunet Jg. 

Burtniee. , e, f., v jizbě dřevo pHČQé, na 
které se desky přibijeji. Us. Na SÍov. 

Burýje dělat, v již. Čechách = výtržnosti 
Kts. Excesse machen. 

Buryna, y, f. = burgundka. Us. 

Busavkaji, bnzdygan, u. m. = železný 
palcát. Kron. tur. 232. Streitkolbe. 

Busiri-§, da, m., b^'esl. král aegyptský. 

Bůsti (zastar. bosti), bodsti, bodu, boď, 
dl, den, dění; bodnouti, dnul a dl. ut, utl; 
bodati, bodávati. B. od bod (bodati). B. = 
píchati, kláti, stechen ; body činiti, punktiren. 

— abs. Bodni = píchpi. D. Bode jako ježek. 
Us. — koho: Bode mne svědomí. Kom. 

— koho kam : koně y slabinu. Háj. V srdce 
nebodejte. Er. P. 467. Bodl ho do oka, pod 
oko atd. To ho bode v oČi. V. — koho 
éim: vola bodcem, Us., někoho loktem, 
Čelem, kopím, mečem. D. — Dal., V. B. koně 
ostruhami. Aqu. — na koho Čím: kopiina. 
Alx. 1119. — 

Bůstka (ämelc), y,f., Glasperle; bflstkoví, 
n., der Schmelz. Rk. B. dlouhá, sekaná, 
broušená, mléková. Práce z bůstek, jehla 
na bAstky; s bůstkami plésti, háčkovati. Šp. 
BAstky zlaté, stříbrné, ocelové. S. aŽ. Gold-, 
Silber-, Stahlperlen. 

BuŠák, u, m., těžké kladivo. Am., schwerer 
Hammer. 

Budek, ška, m. = Bohuslav. Gl. 

Bušié, e^ m., ten kdo pomáhá kováfí 
kovati, bušiti a sice na druhé straně kova- 
dliny těžkým kladivem. Vys. Vorschlager, 
Schirrmeister. 

Buditi, áim, 3. pl. -ši, buš, bnSe (íc), il, 
en, eni ; buŠívati =r kladivem, perlíkem tlouci, 
schlagen. Jg. — co : železo. Us. — koho = 
bíti. tis. — kde : u kováře. Us. — co éínt : 
železo těžkým kladivem. 

Budmanda, y, f., kouzelná hůl, ein Zan- 
berstock. 

Budtéhrad, u, m., také: Bučkov, a, m., 
u Prahy. B., Buzcěhrad, odBuzek, Buz. Jir. 

— Buštěhradská dráha, b. uhlí. Někdy jim 
(padlým osobám) na cestu b-ského rázu 
groš, totiž cejch neb dva přidávají. Lom. 

Bůta, y, f., bůtka, oděv ze Šlakův, z plsti 
atd. Bärschuh. Choditi v bůtáeh. Jg. 

Butelka, v, f., z fr. bouteiUe. 

Butlavý, shnilý, zpráchnivělý, Us. na Slov., 
faul, vermodert. 

Butyra, y, f., z řec, čerstvé, nepřevařené 
máslo. Us. na Mor. 

Búvati, búvikati, v řeči dětinské := spáti, 
hajati. Na Slov. 

BŮYOl, buvol, mor. byvol, a, m;, z před- 
ložky bu význam sesilující (jako: bu-jarý, 
bu- jarost =^ veliká síla, řec. ßovnan:, vdiký 
chlapec) a vol, vůl Ht., Mz. I. 23. Der Buf- 




BÄvol — ßyfe. 



111 



fei. B. a zubr divocí volové jsou. Kom. — 
To je pravý buvol = hloupý. Rob. Bltífel. 
Tölpel. 

B&Tolee, Ice, m. BuíTelhirfioh. 

Bůvol-i, -ový. -ský. Bilffel-. 

Bttvolka, y, r., kiava bez rohA. Us. 

BuYoloTitý, Rob., büffelartig. 

BuYoloTý. Büffel. — B. kůže, maso, pe- 
čené, zvéfinsL. Jg. 

Bnzdygmn, u, m., zaatr., vz Bnsdykan. 

Buziky, pl., m., Weidenknospen. Na Slov. 

Búzy, pl. = vousy. Na Slov. 

Bůže, gt bůžete^ pl. bůžata, n. ; boiátka, 
malýy mladý Bůh. — jB., šťastný Člověk, L. 
Glückskind. — Vz Nebožátko (chudák). 

Bůžek, žka, m. = modla, Götze. Každý 
chce Bvým bůžkem býti. Vz Sobectví. Lb., 
Jg., Č. Milek b. lásky. Puch. B. hadačův 
(Apollo). V. 

Bužiéka, y, f., na Mor. =? hubička, Knss. 
M. M. 

By. O Časováni vm také: Aby. V Ruském 
užívá se by ve všech osobách : já by, ty by, 
on by, my by atd. By, bys {ne: by si, by 
jsi; abv ses, spatné m. Chci, abys se pro- 
hláafl), by ; bychom (V., vz v Jg. Dochovati), 
bychme, bysme, fvzBýti; ne: by jsme) , byste 
(ne i by jste), by. Často: „bych, bys atd.** misto : 
abych atd. By klade se: 1. = byl, er, sie, 
es war. I by (byl) hovor. Rkk.^ Slunce by 
čmo, měsiec by jako krev. Št. — 2. Ve spo- 
jeni s pHčestím minulého času tvoři kon- 
ditionAl. Bvl by neprohrál, by byl nehrál. 
Jel. Pisala bych listek, ty by s nim tam 
létal. Rkk. — 3. = žeby, dass. Není potřebí 
88 obávati, bych já úmysl měl. Br. — 4. = 
že, proto že, weil, dass. Proto jest zatracen, 
by cizí bral. Ctib. — 5. = aby, damit Zde 
se více „aby^ užívá. Řekni mu, by (aby) 
předl. L., D. — 6. = kéžby, dass doch, 
utinam (přání). By tě krvavci roznesli. V. 
7. Ve větách podminěčných =ä jestliby, 
wofem, wenn, v tomto případě by rádo 
s kdy (kdyby) se pojí. By udtíp had, však 
jedem nenapusti. Har. — 8. Ve větách při- 
potiitécich = byť i, budiž si, třeba, deime 
že, wenngleich, obgleich, Aby bohatým byl, 
moudrý není. T. Svině zůstane sviní, by na 
sobě zUté sedlo měla. Jg., V. Bycha, bys 
se běžením přetrhl, neuhoníS. Prov. Já pak, 
bych i chtěl, nemohl bych. V. Vz Byť i. — 9. 
^^ JakobT, alB wenn^ als ob. Zřídka. Ulekl se, 
by ho z tylu chytal. L. Vz Jakoby. — 10. =^ aby, 
něm. um. Jest příliš ctnostn;;^, by nebyl 
křesťanem. Jg. Nemůže tak tajná věc býti, 
by vyjevena nebyla. T. — 11. = VUavnich 
větách obyčejně s „as, asi, snad^ — znaČÍ 
možnost. Vz As. To bys as neudělal. — 
12. =:Jestližeby, ob. Nevím, bv se mohlo 
státi. Ben. V. — 13. Pojí se rado, poně- 
vadž konditional bez něho býti nemůže, 
s jinými spojkami. Ve větách konditional- 
ných 8 a (abv), vz č. 5.; ve větách podmí- 
nečných s kdy (kdyby), vz ě, 7.; ve větách 
přáni a kéL Vz 6; s az: Cekáme, až by 
přiíel; s nei: Honem, než by přišel; b jak: 
Přemýšlíme, jak bv to vypadlo; s jako: 
Stavi se, jakoby byl rád; ^zda, zdali: Zdali 
by tomu rádi byli ; s pakli : Jdi, aby přišel ; 
pakli by nechtěl, řekui mu etc.; s ač, že, 



leč, pák. — Jg. Ü „]f»k*^ stqji by napřed 
(by pak nechtěl); jtnak za spojkami. D. 

— Vz Aby. 

Býče, ete, n., vz Býk. 

Býček, čka, m., vz Býk. 

Býéenee, nce, m. = býček. Na Mor. Brt. 

Byéeti, vz Bučeti. 

Býčí hlava, Stier-, Bullen-. Záv. B. oči 
= bílá místa v ledě, zamrzlý vzduch. 

BýČina, y, f., Stierfleisch. 

Bydho6t, ě, m., Bromberk v Poznaňsku. Rk. 

Bydlee, dlce, m., obyvatel, Wohner. Jg, 

Bydleci. Wohn-. B. staveni, Wohngebäude; 
b. světnice, Wohnstube. Rk. 

Bydleni, n. Jiné místo k bydlení si obrati. 
V. Das Wohnen, die Wohnung. B. =: byt, 
der Wohnort. Kom. 

Bydleme, zastr. = bydlil, -la, -lo. Kat 

Bydleti, vz Bydliti. 

Bydliště, ě, na Mor. bydlisko, a, n., Wohn- 
statt, Wohnung. Ryby se bydliště svého 
drží. Kom. 

Bydlitel, e, m. V. Bewohner. 

Bydlitelný, obydlný. Kom., Trm. Wohn- 
bar. — 2. £. = vlídný, gesellig. Troj. 

Bydliti, im, 3. pl. -dlí, dli, dle (íc), il, eni ; 
bydleti, ím, ejí, dlej, (íc), el, eni; bydlívati, 
wohnen. — kde: v domě. Br.^om. Okolo 
země judské bydleti. ^ Fla v. B. po všech, 
Troj., po dědinách. Sm. Na dvoře b. Us., 
na poušti. V. B. proti někomu. Kom. Za 
hranicemi. Ml. B. n někoho. V. PH dvoie. 
V., Alx. Kdo ve váech ulicích bydlí, zle 
bvdlí. C. B. v místě kterémžkoli. Chě. 381. 
Ma pustém lesí v horách. Kat. 404. Na věži. 
Alx. 1108. — kde Čim: u někoho nájmem. 
Jel. Pověděl, že tam bydlem bydli (instr. 
vztahu). Arch. I. 457. — s kým (v éem). 
B. s někým. V. Ve cti s nimi bydlila. St. 
N. 14. — Kat. 1113. — kdy. Oni tam před 
námi (dříve nás) bydleli. Kom. —jak dlouho. 
Král za dvě létě v jiném kraji bydlil. Pass. 
51. — bez koho. Ženy tam bez mužův 
bydlely. Troj. 

Bydlo, a, n. B. od by, bu v býti; tedy 
= obydli, byt. Wohnung. Mk. Kdež bieíe 
jeho bydla škola. Kat &9. Tamtéž, 3232., 
3416. mtx někde bydlem. Pass., Kat. 1159. 
Byl bydlem bliž toho chrámu. Kat. 1158. 
Vz Bydleti, Býti, Seděti. Někde bydlem 
bydleti. Pr. M. — Á = živnost, život, potrava. 
Das Leben, Dasein, der Lebensunterhalt. 
Zahálka a ciobré bydlo tělo bujné činí. V. 
Z dobrého bydla bytí. Jg. VSecko můžeme 

Eřestáti, jenom dobrého bydla ne. Jg. Dobré 
. někde míti. Jg. Dobré b. píchá (má rohy). 
Vz Nespokojený, Osud. Lb., ^Kom. Dobrá 
bydla si činiti (dobrý den). Sm. Kdo chce 
dobré b. nésti, musí dobré nohy míti. Ö. 
Vdecko člověk snáze strpí nežli dobré b. 
Vz Chléb, Roh. 0. Na dobrém bydle seděti. 
Zav. Dobrým bydlem rozmařilý a zkažený. 
V. Ani bydla ani židla nemá. Mt. S. A z 
Kat. 1108. (=:^ život). — B. := jmění, na Slov. 

— U Polákův = dobytek. 

Bydžov, a, m., od Bydža, Jg., mě. v Ce- 
chách. — Bydžovan. a, m, (pl. -né). — Byd- 
žovský. — Bydžov Starý (ves), Nový. Alt-, 
Neubidschow. 

Byfé, vz Büffet. 



112 



Bych — Bystřen. 



1. Byeh, vz By. 

2. Bych, a, m. Der Henr Hätt ich. Pozdě 
bycba noniti (říkati „bych,** kdy „bych" to 
byl učinil). V. Bycha za uSima hledati (py- 
kati. Vz Pozdě). D., Lb. Vz Trampoty. Č. 
Bych bych volati. Jg. Bycha, bys se běžením 
přetrhl, neuhonlS. Č. Pozdě bycha honí, an 
pan Útrata už ujel na koni. Vz Marnotratný. 
0., Lb. Co plátno vŠe bychováni. Lb. — 
Vz By. 

Bychom vz By. 

By jsme §p. m. bysme, vz By. 

By jste šp. m. byste, vz By. 

Býk, a, m.; mladý býk = býěek, cka, 
m., býče, ete, n. Der Stier. Býček vyJUeéténý : 
výřezek, běhoun, bulík. Šp. Býčátko, a, n., 
junec. Hp. B. od bu (bučeti). Šť. B., stádnik, 
Duják. Šp. B. řve, bučí, byčl, řicl. Kom., 
Rkk. B, a) vysokonohv ; švýcarský, tyrolský, 
polský, chebský, český; b) nizhonohý: an- 
glický, dánský, uherský, vlaský. B. indický 
(větší, menŠIj dvojhrbý), africký, evropský. 
Jg. Býka připustiti, pouštěti. Us. Kdo chce 
ehytif býka, musí jiti po zadu. Šp., Lb. Jako 
býk si počíná (nestouaně; o chlipném). Kos., 
Lb. Člověk jako býk (zdravý, silný). L. 
Bére vše jako b. na rohy. Sk. — B-y = 
pohrabačky, Rechen. — 5. = znamení nebeské, 
— Bal mu bvka = ránu, einen Stoss von 
hinten; ze zaau někoho lbem udeřiti. L. — 
B. Vz Nástroj (ku kroceni divokých býkův. 
Cn.) 

Býkati = bukati, houkati : býknouti, kl, 
uti, brüllen. B. na někoho jako na hovado. 
Št. Oni na nás z domu býkali. Schön. 

Býkohlavec, vce, m., Bucefalus; Mino- 
taurus. Rk. 

Býkohlavý, stierköpfig. Us. 

Bykovec, vce, m. Ochsenziemer. Býkov- 
cem někoho bíti (žilou). Jg. 

Býkovlce, e, f., kůže z býka, Šp., býko- 
vina. Stierfleisch, Stierhaut. 

Býk0¥itý, stierartig. Rk. 

Bykovnice, e, f. Stiersucht; vyrážka 
u krav, Aussatz beim Rindvieh. Rk. 

Býkovy, Stier-. B. lalok rohy, V., kůže. 
Háj. — Býkového někomu dáti (zpropitné za 
připuštění býka). Us. — Býkova bylina = 
hubihrách vlčí, orobaňka. Kichererbse. Jg. 

Byl, a, o, vz Býti. 

Byl, u, m., prut byliny, Stengel, 1515.; 
bylina, Kraut, Pflanze. Dal. 

Býlí, bejlí, n., plevel, buřeň, buřina, zuna, 
čmání, čmanina, Pflanze. Šp. B. trhati, pleti. 
Reš. Z hpi vodu páliti. Reš. B. z pole vy- 
praviti. Res. B. uausiti, vypleniti, vypleme- 
niti. Zapučené b. Šp. Zlé b. nejplennéjší. Pk. 

Bylina, y, f. B. je rostlina, která má peň 
bylinný (vz Lodyha). Kraut, Pflanze, Kraut- 
staude. Byliny jedno-, dvouleté (n. ozimé), 
\7'trvalé n. mnoholeté (když z vytrvalého 
oddenku ročně nové lodyhy vyhánějí). Ol. 
B. býkova (vz Býkovy), &rvená (křížek), 
česneková, Čípková, dnavá (mrtviČná, Šla- 
ková), jestřábí, hlizní (hlaváč), hroznová, 
hvězdová (hvězdníkV hřebíčková, koukolni 
(koukol), kloubní (cnlapina), Ižiční (Ižičník), 
matky boži, oční, molova, pupková, sklenní 
(den a noc, dmavec), slunečná (si. rosa), sv. 
Jana (zvoneček Červený, verbena), syřištová, 



Skrkavičhá, štírova n. roUpová, výrovi, všivá 
(všivec, myší pepř), zubová (babí zub), Jg., 
čípková, holubí, kýlová, penízková, peotní- 
ková, vítězná, Kh. ; příživná (cizopaflka), do- 
mácí, různohlavá. Šp. B. žene na semeno. 
Byliny chovati, sázeti, b. se ujmnla.. Jg. 
Byliny hospodářské : picni, olejna, dilni, ob- 
chodní. Vaň. Mladé k sázení: sazenice, sa- 
zenina. Sbírks^ bylin. Šp. B. se bez větra 
nepohne. Sk. Člověk po řeči, bylina po vůni 
se zná. D. B.bez květu, panna bez studu, řídko 
přichází k jakému užitku. Jg. — - Vz RÓstltna. 

Byliftáky u, m., víno z bylin, Krintar- 
wein. Rk. 

Bylinář, e, m., znalec bylin, Kranter- 
mann, Botaniker, Ros. ; 2) herbář, herbarínm.V. 

BylinaHti, il, ení, mit Pflanzen handeln; 
botanisiren. 

Bylinářka, y, f. Krauterírau. 

Bylináma, y, f. Botanischer Gartmu 

Bylinářský, B. umění, obchod. Bota- 
niker-, Kräutermanns-, Kräuterkenner-. 

Bylinářstvi, n. D. Kr&uterkunde; -handel. 

Bylinatý, Rk., kräutig, stark an Kraut. 

Bylini, n. = bylinstvo. Ctib. Pflanzen. 

Bylinný = bylinový. B. rostlina, Har^ 
lázeň, poUvka, D., kořen, hnůj, Pueh., za- 
hrádka, pytlíček. 

Bylinorna, y, f., bylina, kniha, herbfU^. 
Zlob. 

Bylinový, bylinný. Jg, Kraut-, vegeta- 
bilisch. 

Byiinoznalec, Ice, -znatel, e, m. Bo- 
taniker, Kräuterkenner. 

Bylinoznalstvi, -stvo, a, n. Botanik. 

Bylinský = bylinný. B. kůra. Lom. 

Bylinstro, a, n. D. Pflanzenreich. 

Bylojedlý = byliny jedoucí, pflanzen- 
essend. Ssav. 

Býlojidek, dka, m. = bylojedlý. Krok. 

Bylosf, i^ f. L. Die Gewesenheit. 

By lovaty, -vitý =; bylinovatý, Reš., pflan- 
zenartig. 

Býložilee, Ice, m., živočich bylinami ae 
živící. Pflanzenthier. 

Býložralec, Ice, m., -žravec =: býložilee; 
-žravý = bylojedlý, 

Bylstro, a, n., bylinstvo. 

Bylý, co bylo, gewesen. Bylé i nebylé 
mluviti (žváti^. Ros. Jazyk po nebi i po zemi 
se vozí, bylé i nebylé v hromadu plete. Kom. 

Bys, vz By. <— 2. B,, u, m., n^emwfiší 
plátno. Bohatec v puipuře a bysu. Št Vz Bysa. 

Bysme, ne: by isme, vz By. 

Byss, u, m., tenká tkanina, (byssus, lat.), 
feine Leinwand. Výb. I. Vz Bys. 

Bysta, zastaralé, dual = byli (dva). J^. 

Byste, ne: by jste, vz By. 

Bystrá, é, f,, místo v Chrudimsku, Bystrau. 
V ooec. mluvě: Do Bystrého m. do Bystré, 
vz A (ve skloňování). 

Bvstrák, a, m. = rychlý, vtipný člověk, 
rychlé zvíře. 0. 

Bystře, kompar. bystřeji. B. na něco po- 
zorovati. Har. Scharf. 

Bystřec, rce, m., bystřina, potok. Z by- 
strce v cestě bude píti. Žal. Vz Bystřina. — 
2. Bystrák. 

Bystřen, ě, f. = bystřina, proud. Výb. 
I., Rozm. duěe s těl. 



Bystřeti — Býti. 



113 



Bystřeti, e1. eni =: bystrým se stávati, 
Us., schnell, wiid, scharf werden. 

BvstHee, e, f., pmdká, bystrá řeka n. 
potoky Wildbach, stroj, ručej. »§. a Ž. — 
Města i B. Báňská (Nensohl) v Uhřlch (Za 
živa v Bystřici a po smrti v nebi i. e. žádám 
si býti; přfslovi na Slov.); B. Slovenská 
(Windisch-Feistritz) v Štýrskii; B. Hrubá 
( Gross- Wistemitz) na Mor.; B. pod Hostýnem; 
B. Nová (Neii-Bistritz) v Oechách. 

BystHna, v, f., deSťový potok, bystře te- 
konci potok, bystříce. Giess-, Wild-, Regen- 
bach. Bkk. 54. 

BystMUté, é, n., Frischherd. Rk. 

Byi«tHti, 8. pl. -stři, -stři, -stře (ic), il, 
en, eni; bystřivati = ostříti, čistiti, hurtig, 
scharf, sauber machen. — co: meč (ostřiti), 
L., vtip. — éim: Tlm se bystří zrak, oči. 
Jg. — eo po éeni, na eo : oči na věc milou. 
— ¥ éem k éemu, kam : K pekln v zlo- 
stech svých bystříte (kvapíte). Ms. z 16. stol. 

BTStniěti, ěl, ěnf, aufmerksam werden. 
Na mor. 

Bystmý = bystrý, wach, wachsam, auf- 
merksam. 

Bystro = bystře. Z bystra, schnell, scharf. 
B. spéchati. Rkk. 

Bystroéiehý, -éuchý, scharfen Geru- 
ches. Rk. 

Bystrohlavý , scharfsinnig, schnellfas- 
sen(f. Rk. 

Bystrohled, u, m. Scharfblick. Rk. 

Bystrohledý. schariblickend. Rk. 

Bystroehody, schnelllaufend. L. 

By§tromy§lný, scharfsinnig, ^g. 

Bystronohý, schnellfllssig. D. 

Bystrooký, scharfsichtig. I). 

Bystrop^rý, schnellgeíiagelt. Rk., L. 

Bystrost, i, f., rychlost, bystrota. Schnel- 
ligkeit, Raschheit, Hurtigkeit. B. oČÍ, D., 
rozaran^ vtipu, mysli, V„ ducha. Měst. bož. 
Scharfsinn. 

Bystrota, y, f. = bystrosf. Měst. bož. 

Bystrotekouei, schnellfliessend. Jg. 

BystroTtipný, scharfsinnig. Smrž. 

Bystrozraký = bystrooký. B-kýni býti. 
Scharfsichtig. 

Bystmie, e, f., jméno krávy. 

Bystrý (byster, stra, stro), komp. by- 
střejěi. Bystré oko na někoho míti =r pozo- 
rovati ho. Us. -— k éemu: K ctnostem. 
Jel., Koc. — T éem: u vykládání písem. 
Koc. — Bystrý := rycMy, hbitým hurtig, 
schnell, rasch. B. voda, zbraň, řeka, kúii, 
pachole, zvíře. B. jako lafika, řeka, ještěrka, 
Pk., ako jeStěr. Mt. S. — J5. = pronikavý, 
ostroutipný, scharfsinnig, scharf. B. přemý- 
šlení, rozum, mysl, vtip, soud, oČi, zrak. Jg., 
V. — j5. = jemný, čistý, B. zvíře (Bos.), 
rnkavička. V. Sauber, fem, schön. 

Byt, u, m., od by (býti), = podstata, 
bytnost. V. Wesen, Wesenheit B. tělesný 
(země), duchovní (duše). St. ski. Bůh v tro- 
jích osobách a jeden v bytu jest. Hil. — 
B. = hyti. Das Sein, Dasein. 2Íačátek bytu. 
V. B. Života. Kom. Bůh všecky věci stvořil 
a v bytu zachovává. V., Kom. Všecko, což 
v byto jest. Kom. — B, = stav, způsob bytí, 
Stand. Na světě lepšího bytu neočekává. 
Br. — B. =: přitomnosť, Anwesenheit. Za 

KottŮT: Čeiko-nřm. tloTnSk. 



bytu jeho v zemi. Apol. — B. = příbytek^ 
obydli, Wohnung, Standort. Bytem někde 
býti. V Jedné ulioi bytem byli. Pass. B. sobě 
najmouti. Us. Na některém místě b. svůj 
míti. V. Kde má svůj b. ? Ros. Do bytu ně- 
komu někoho dáti, vzíti. D. B. sobě zaraziti. 
D. V kterém kraii sedl a bvtem jest. Er. 
Byt v ěas vypověděti. Er. Vystěhuje-li se 
nájemník z bytn. Er. B. v tom domě^ si 
I jedná. Er. Svňi b. někomu oznámiti. Řd. 
Z bytu, do nového bytu se stěhovati. S bytem 
spoKoJen jsem. Za byt mnoho platiti. B. se 
skládá, záleží ze tří pokojův, tie: pozů- 
stává Jv 

Byť i, V. -^ bytí. Kat. 1089., 17(50. 

Byť =. 6f/-|- /, by ie zde sesíleno pří- 
suvkou f, vz Byť by. Wenn auch. 

Byť by. Co prospěje ělověku, byť by celý 
svět získal; lépe byť (byť i) celý svět zí- 
skal. Je to zbytečné opakování slova by, 
Pravime: bych i ěinil, bys i ěinil a ne: hyt 
bych, byť bys ěinil. ^g., Bs., Os , Š. a Ž. vz 
By, 8. — Byť. Spojkou touto nyní zhusta sesi- 
luje se pHpouštěcí význam starého aoristu: 
bych, bys atd. — s činným příěestím minulého 
času. Tak píše Pal. (Radh. III., 2(».): I těch 
nejlepších mužův chytati se může fanatismus, 
který . . ., hy{ by z toho i záhuba se zplo- 
dila, od úmyslu svého neustupuje. A jinde 
ctěme : Zrada vlasti, hyt by byla sebe výnos- 
nější, jest zločin nejhnusnější. — Upříti nelze, 
že starý aorist ,bych* spojenÝ s činným pří- 
čcstím minulým, drže v sobě dle povahy 
souvětí význam noiedcn (podmínku^ přání, 
ůČel), potřebuje jakéhosi sosilenl, raá-li smyslu 
připouštéclmu ihned býti rozuměno; již staří 
vedle pouhého slova ,bych* rádi užívali: 
,l)ychť, bychť i, bychť pak, bychť pak 
i, bychť pak třebas* atd. (Byť bylo lidu tvého 
jako pisku mořského. Br. Vz íg. ,By* a Zk. 
Ski. §. 223.). Užívání slova ,byť* Jako ja- 
kési Částice, jež nyní k naznačení připou- 
štěcího poměru tak velice se rozmohlo, nemá 
v starší literatuře dokladu žádného a snadno 
se nahraditi může bezpečnými slovci, jest 
však z té příčiny pozoru hodno, že tu tvar 
slovesný zkameněl ve spojku. Mš. — Pozn. 
A byt by i našli, nic jim nepostačí. Br. Ale: 
Nevěřte mu, byť se i andělem stavěl. Št. 
Aniž, byť kdo z mrtvých vstal, uvěří jemu. Br. 
Pusťme od toho, byť vŠe po naŠI voli bylo. 
Št. A byť měl bojovati s celým světem. 

Bytedlnosť, i, f. Št. = trvalosť ; bytnosť. 

Bytedlný, bytelný. B. šaty, střevíce (pevné, 
trvanlivé). Us. Dauerhaft. — J5. =: kde se obý- 
vati múée, wohnbar. V. — Bytelné = sku- 
tečně. Kat. 2723. 

Bytenstvi, n. bytnosť. Št. 

Bytí, nebytí, n. Stálosť n. bytí vůle boží 
(Das Sein). Míti dobré b. Polsky. Jde (běží) 
o naše bytí a nebytí. Us. 

Býti, bývati, sein, dasein; o místě =r na- 
cházeti se, nalézati se, dasein, vorhanden 
sein, sich befinden. Sr. lit. bu-ti, koř. skr. 
bhü, lat. pft. fu-i, řec. g»w-w, lat. esse. Býti 
má 2 kořeny : jes (Mkl.) pro oznam, způsob 
a přechod, přitom, času a koř. by; budu 
z koř. &y; y se proměnilo v m a a se při- 
dalo tak, že máme kmen bud. Budu je prae- 
sens mající význam futura v ind., imperat a 

8 



114 



Býti. 



transgr. Schl. — Od kořene jesí a) Oznam, 
zpús, přitom, édsu: l.jsem (zastaralé: jesm, 
ism; na Slov. a v již. Uechách som, na Slov. 
také sum; v Krkonoších a na Mor. su, 
v Krkonoších také jsu, na Mor. také so, 
Kt«., Šb., Kb.); 2. jsi {m. ies-si, v obec. 
mluvě jseš, seS; v již. Čechách si (nikdy seS), 
záporné nejsi, Kts.; jsi skracuje se v «, 
které s předcházejícím slovem se spojuje: 
Tys to učinil ?) ; 3. jest, skrácené : je (záporné: 
není, v již. Čechách : nejní, Kts. ; místo jest 
praví se také jesti a s důrazným i: jestiť. 
Jest je jediný tvar, v kterém se kon- 
covka 3. os. sg. „*•* udržela, a měli bychom 
jej zachovati a tedy raději jest než je psáti. 
Často vsak rozhoduje libozvuk: je zdráv. 
Počet do&jný (jehož nyní neužíváme) : jsta^ 
m., jste, f. Počet množný : 1. jsme (m. jes-me 
strč. jsmy; v již. Čech. a jinde sme); 2. jste 
(m. jes-te, v již. Čech. a jinde ste, Kts.); 
3. jsou (m. jes-ou, strč. jsů, v již. Čechách 
a jinde sou, v Krkonoších a na Mor. sú, Sb.). 
Ve tvarech: jsem, jsi, jsme, jste, jsou jest 
6 vysuto. Gb. — Místo jsem přestávali i tak 
zvaní klassičtí spisovatelé naši v opsaných 
minulých časech na sem m. jsem. I J . Blaho- 
slav brojí proti j. — Ht. Také již Knst. má 
tvary: sem, si, sme, ste, sou za lepší. Proto 
někteří j jen před samohláskou (iest) klásti, 
před souhláskou pak odstraniti chtějí, tedy: 
sem, si, jest, sme, ste, sou. Ale j v těchto 
tvarech jest starožitné a jak Bchl. a Mkl. 
učí, i kořenné, tedy lépe píšeme: Jsem, jsi, 
atd. — b) Přechod. pHtom. času: jsa, jsouc 
(strč. jsůci), jsouc, jsouce. Od kmene : bud a) 
tvarem přítomný, ale významem budoucí čas: 
budu, budeš, bude, budeme, budete, budou. 

— Pozn, Složená jej tvoří od kořene bu: 
zbýti — zbudu, dobyti — dobudu, odbyti 

— odbudu ; ale i od koř, by : zbydu, dobydu 
odbydu; onen tvar však jest lepší. D. Tak- 
též jména přídavná z kořene by se tvoři, 
dobytný, odbytný, výbytný (ne: dobutný: 
atdj. b) Rozkazovací zp. : buď (budiž), budine, 
bucfte. —c) Přechod, buda, budoucr,budouce vz 
Buda. — Od kořene by : a) zastaralý minulý čas : 
bych, by (bys), by, bychom (v obecné mluvě: 
bychme, bysme; v již. Čech. bychme, Kts.), 
byste. by. »patné tvary: by jsme, by jste; 
vz Aoych, Bych, By. — b) Přechod, min,: 
byv, byvši, byvše. — c) Činné přičesti min, 
času: byl, a, o (zastaralé: bě. běse (bíše), 
bychom, biechme, běchu : v Krkonoších, na 
Mor. u Hranic a ve vých. Slov. bul; jinde 
na Slov. mezi lidem: bou; okolo Domažlic 
rovněž ,bul*, proto říkají tamním obyva- 
telům: Buláci (Franta); v jižních Čechách 
místy: bl, bila, bilo. Kts. — d) Trpné při- 
česti 7nin, času byt, a, o (zastaralé), jen ve 
složených: do-byt, od-byt. D. — e) Infinit. 
bý-ti (v obecné mluvě: bejti, bejt, bejť). — 
Plusquamperfectum (předminulý čas) „byl 
jsem byP jest dle latinského fui -|^ eram 
(fueram) špatně a zbytečně utvořeno. O ,býti* 
v strčeš. vz Kt. str. 86.-88. — Vzhle- 
dem času = něm. sein, dasein, lat. esse, 
existcre. Bůh byl, jest a bude. Lidé jsou. 
Co bylo, Již není, to co jest, nebude. 
Svaří se, jestli jaký všeobecný lék jest. 
Com. Jak to často bývá. — Vzhledem 



místa =s nacházeti, nalézati se, kde býti, 
něm. sich befinden, an einem Orte sein. Jsem 
na břehu, Us., v cestě, Us., jsem při tom. 
V. Nebyl tu. V. Až tam iMide (pochybováni 
o pravdivosti něčeho. Vz Lhář.). Lb. — B. 
jest sponou. Otec jest churav. Máj bratr 
jest mrtev. Jeho syn jest vojákem. Cs. Vz 
Shoda přísudku s podmětem. — PH býti 
stává Jmenný pHsudek (jméno podstatné, 
přídavné) buď v nominativu aneb v in- 
strumentale. Vypovídáme-Ii o podmětiu 
čim svou podstatou jest, ne čím se dle mi'" 
nivých svých zjenäv vzhledem k jiným podmé- 
tum býtijevi, pqjí ses Časoslovem by ti pHsuď 
Icový nominativ. Já jsem anděl bozi. Pass. 
24L Některé vášně jsou zlí obvčejové. Výb. 
I., 343. Myš jest malé zvíře. C. Miidr. 253. 
Illad jest výborný kuchař. Vrat 112. Me- 
dina jest město starožitné. Uar. 11., 233. 
Bůh jest věčná pravda. Sen jest soused 
smrti. To jest král Václav. Patriarcha jest 
slovo řecké. Har. I., 25. — Tedy se užívá 
pHsudkového nominativu: }. v definici: 
Pokánie jest zlého pykanie. 8t. kn. äest. 
231. Pokora jest dobrovolné mysli poniženie. 
Výb. L, 757. — 2. F Uchoté a nadávce, 
s jichž výrazy jako stotožňujeme bytost 
podmětu. Bloud jsi ty. Kom. Lab. 53. — 3. 
V porovnáních, když se vypovídá, které věci 
podmět svou podstatou se rovná. Spona jesť 
= jest-jako*. Viera jesť základ všeho do- 
brého. Št. Jazyk jest posel rozuma. Výb. I., 
350. Lakomství jest hluboké moře. O.Mudr. 
51. — 4. F krátkých, úsečnýc/i výpovědích 
s pominutím spony býti. CtnosC nejlepší 
urozenost; Oko do duše okno; Mladosf 
radosC, starost žalost. Č. — 5. Je-li přísudek 
opatřen přívlastky: jeden, samý, pouhý, čirý ^ 
hotový. Buď váš život jedna boží chvála. 
Sš. PHlišná štědrota, hotová žebrota. Č. Líná 
huba holé neštěstí. Č. — JeAi podmétem in- 
finitiv n, celá veta, iest přísudek pravidelfié 
v nominative. 1 pěkně lháti jest hřích. O. 
Člověka zahubiti není maličkost. Č. Hřiech 
(iest) v porobu samochtiec dáti šyu. Rkk. 
Pravda jest, že . . . Kom. Lab. &(o. Jest 
čas, abychom odešli. Us. — 7. Je-Ujedtio 
a též jméno zároveú i podmétem ipřisudkeni, 
užívá se ve spojení s časoslovem býti pří- 
sudkového instrumentalu, tane-li na mysli 
nijaká protiva, sice nominativu, S jinými 
Časoslovy pojí se pravidelně instrumental. 
Bůh Bohem a lidé lidmi. Č. Ďábel ďáblem 
a kejklíř kejkliřem. Bart. 70. Kavka let kam 
leť, vždy jest kavkou. Č. Lidé jsou lidé. 
C. Přístav ten jest přistav divný. Har. II., 
258. Co svět světem stojí. — Co se týče 
forein ad^ei^tivnich, kladou se do nomina- 
tivu přisudkového: 1. Všecka participia, 
pak adjektiva neurČitélio zakončeni, zvi. 
taková, která s časoslovem býti jeden pqjem 
étni, jako: živ (býti = žíti), vědom (= věděti), 
vesel (= veseliti se). Prvé Bohu než sobě 
počal živ býti. Pass. 418. Rád učiním. Tov. 
2. Kterak mám vesel býti ? Žalanský. 70. Bůh 
není náhliv. ale pamětliv. G. Milosnlen biuf. 
Anth. I., 2b. — 2. Všecka adjektiva, iimti 
označuje se vlastnost příslušicí podmětu absK)- 
lutně, ne pod jistými jen výminkami, vzhledem 
k jiným podmétům. Tak užívá se adjektiv za 



Býti. 



115 



přisudkový nominativ pravidelné ve spqjeni 
8 časoslovy podmétnými a ve větách passdv- 
ných. Nález panský jest pevný a stálý. Vš. 
(j:^. Brána byla dlonhá a tmavá. Kom. Lab. 
34. Hřfch sladký a člověk padký. C. Starý 
přítel nejlepší. Č. PeŠík ležal nemocen. Arch. 
L, 171. M(y dvór ležal pust. Půh. I., 193. 
Kílže z Jericha vozi se do křesfanstva sacha. 
llar. I., 167. (Brt. Instr. 9.— 11.). — Pozn. 
Jeli přútudkem adjektivum, voli se, je-li 
adj. toho sehopno, z pravidla forma 
uenrřitá aiJUektiva. My čísti jsme. Já 
mizen nejsem atd. Vz předcházející příklady. 
— Instrumental pHsudkový pojí se 
s časoslovem býti (čim): 1. znamená-li 
tolik jako jeviti se, k označení zevné zpňsoby, 
ve které podmČt jiným podmětAm se jeví, 
íř opakem buď výaovné vytčeným bud jiH- 
myUeným. Zvláíite, když se x^ytýká, ůim 
aneb jakým podmét jindy byl n. nebyl, 
nyni však není n. jest; čím n. jakým podmět 
bude n. nebude, n\nií však není n. jest; 
cim n. jakvm poumet býti má, býti si přeje, 
r-im n. jakým by pod jistými výminkami 
byl. Kůň jest jednou hříbČtem, človčk dva- 
krát ditétem. Č. Ve svém domě každý iest 
pánem. Č. Učeni vnadou a libosti jest lidské 
mysli. Kom. Did. 137. Synem-li božím jsi, 
rci, aC kamení toto chlebem se stane. Sš. 
Ev. Mat, 47. Kozel dlouhou bradu má a není 
nni«lrcem. Č. Zajíc dlouhé uŠi má a není oslem. 
C Mistr Jan Hus škol zvláštním milovníkem 
byl. Kom. Did. 167. Lysé hříbě i koněm 
lysým bude. Č. Prfcíkem bude, ne písařem neb 
malířem, kdo se z leda písma z leda mako- 
váni škrtati učí. Kom. — 2. K naznačení 
žerné způsoby, ve které podmét svou činnost, 
sré p&sobeni na jiné předměty na jevo staví. 
Jméno v instr. položené označuje důstojnost, 
úřad, povoláni atd. Spitihnév kniežetem 
v Čechách byl. Pass. 486. Koranda byl ka- 
zatelem v Plzni. Let. 29. Václav z Budova 
byl císařským radou. Prot. 187. U něho byl 
jsem písařem. Arch. L, 187. Ve vlastní při 
nikdo soudcem býti nemůž.^ Č. Těžko my- 
šákovi býti zetěm lvovi. C. Ciesařovú já 
nebudu. Kat. 9. Já vám budu bohem; Tvňj 
bratr jest kovářem. Us. — 3. X fiaznačení 
žerné způsoby, ve které podmét za jistých 
pomérúv, vzhledem k jistým předmětům svou 
bytost a svou činnost na jevo staví, Vladi- 
slavovi císař LothariuB kmotrem byl. V. 
Kdy koli přišel, byl bratrem a sestrou. Pal. 
Václav z Budova byl obzvláštní vlasti své 
ozdobou. Prot. 187. Ty rci svému uknitníku, 
že dýmem jest nám velení jeho. Rkk. 11. 
Želivský PražanAm příčinou byl, aby radu 
obnovili. Prot 40. Tys byl mým svčdkem. 
Us. — (Brt. lustrum. 4. — 9. Tam více pří- 
kladu.) — 4. Býti s instrumentalem pri- 
ciny. To ie^t ďáblovu mocí. Výb. I. 277. 
Miiosť všecnny, jiné šlechetnosti pňsobi a ji 
jsú všechny. St. kn. šest. 33. Úředník sebe 
>'ymlouvá pánem a die: mnů to není. Výb. 
1.96. Vz Instrumental. — 5. Býti s instrum. 
jakosti. Ne rytieřsků jsú postavu. Výb. I. 
1101. Vz lustr, a Brt. Instr. 30., tam více 
přfkladúv. — 6. Býti s instr. vztahu. Vz 
Instrumental. — Místo pHsudku jmenného 
klade se příslovce s časoslovy mám se. 



ch&i'äm se, činím sobě, vedu sobě, počínám 
si, provozuji sobě. Zmužilí buďte — zmužile 
sobě čiňte. Jest váhavý — počíná si váhavě. 
Jest tichý — vede sobě tiše. Zk. Vz býti 
jaký (na konci). — Dativ, akkus. n. instru- 
mental s infinitivem (býti). Živu býti 
= Žiti. Jg. Opační moudrosf jest po skutku 
moudrým býti. Kom. Viděl jsem je utrápené 
lidi býti. Kom. Na mnoze býti pravil peníze 
jenui ukradené. Har. Kteráž se býti praví 
prorokyní. Br. Nesluší mi špatným býti. Us. 

— B. s k^m, s čím (jak dlouho, za 
co). Pán Buh s námi, kdo proti nám? Us. 
Budu s Vámi na konec světa. Ml. Je^s ním 
zle, bledě. Za dobré s někým b. Us. Žeť ne 
vždy jsťi sami s sebú (sebe mocni). Št, Jest 
mi s podivením, s hanbou. Nt. Jest nám to 
8 velikou škodou. V. Za jedno s někým býti. 
S. a Ž. Kdo chce s vlky býti, musí s nimi 
výti. Prov. Jak je to s tou věcí V MI. — 
proti komu, proti ěemu. Nejsem proti tomu 
(lépe: od tolio), aby... Us., Háj. Nic proti 
tomu není. Sni., Solť. Proti návrhu, úmyslu 
něčímu býti. Žes proti tomu nikdy nebyl. Chč. 
G()7. — při kom (kde), při ěem. Jest pořád 
při svém pánu (= s kým). Us. B. při síle (vz 
PH). Us. Bxti při bohatství. Kat. 2282. Jest 
při sobě. Šm. Byl při tom, je při peně- 
zích, při paměti, ML, při smyslech. — éím 
kde: radou při soudu býti. Ml. — komu. 
Již já nejsem nic tobě.^Dal. Jest mu jméno. 
Je mu tak jako mně. Sm. Jak je ti? Není 
mu nic. Us. Jest mu pět let, Us. Jest mi = 
mám. Opilému jest za pokutu bolení Jdavy. 
Kom. Přehrozná muka jim bude. Št. Vz 
Dativ. ,Býti' místo ,míti^ užírá se nej- 
více tam, kde věk osoby n. věci nějaké 
a Čas jisté události vysloviti třeba, řidčeji 
jinde^ Tisíc let jest tomu. Jest mu pět let. 
Ht. Často ve větřich záporných. Není tomu 
konce ani míry. Není tomu konce ani kraje. 

— dím. Není a nebude, co svět světem 
bude. Er. P. 131. Vz Býti s instriunentalem. 

— komu Čím. Já ti budu bratrem. Us. Já 
ťi budu za něho rukojmím. Budu vašim Bohem 
a vy mým lidem. Br. Dýmem jest nám velení 
jeho. likk. Budu ti radou, pomocí. — (komu) 
k čemu. K villi. Jel., k mysli. Us. To ti 
bude ke cti před Hospodinem, Br., k potupě. 
St. Jest to k jídlu. Jest mu to k slávě, 
k hanbě. Co k libosti bylo. Er. P. 170. K tomu 
je Člověk, aby pracoval. Kom. K posměchu, 
k službám někomu býti, k užitku. Us. To 
není k věci. Ros. Bylo k slávě, ke cti. Jel. 
K čemu to je? To není k ničemu. Rk. Není 
k nasyceni. Jest mi ku podivu, že . . . Ml. 
Rychlý^ bu(? k slySení, ale zpozdilý k mlu- 
vení. C. Kteréžto různice . . . k překážce 
jednání obecného dobrého byly sou. Zříz. 
Ferd. I. Dcera je matce k ruce. Ml. — (Čím) 
v Čem, kde. Josef byl tělem v Aeg^yptě 
a myslí v zemi svaté. St., Mk. Byl v zahradě ; 
b. v drženi moci ; b. v koncích. Dlúho vlasti 
naše v míře biechu. Rkk. 45. Když jsem 
byl v vězení sedům let pod zemí. Er. P. 125. 
Pán Ježíš buď mi v hlavách, andělíčkové 
boží po váech stranách. Er. P. 1. V jisté 
ulici oytem býti. — čím kdy. Plzeň jo 
o trzích hlučným městem. Ml. — (komu) 
zač, Jak dloulio, Jak daleko. Já ti budu 

8* 



116 



Býti. 



za otce. Br., Háj. Co jste zač? Us. Já za to 
nejsem (nemohu, nerucim). Us. Já za to nebudu. 
Sš. Pis. 729. Byl tam za faráře. Vrat. 17. 
liyl u nás za ^pacholka. Us. Chtícímu nic 
není za téžko. Č. Za dobré by bylo, aby . . 
Žer. Sn. 36. Sic by dobrá vuole za nic nebyla. 
Tov. 105. Jiní zíi tK léta v véži bychu. 
Dal. 8o. Za dlouhou chvíli ve mdlobě byla. 
liart. 259. Žeň bývá jednou za rok. Č. Dva- 
kráte za rok nebývá léto. Č. (Mdr. 2(U.]. 
Byloodniésia hlavního za osm mil vlaských 
nějaké mOstiště. Troj. 50(). Ten vrch za půl 
mile zdélí muže býti. Žer. Záp. II. 86. Není 
tě za tolik (nejsi s to). Us. Jak za pořádek a 
obyčej jest. Žer. Záp. II. 189. Tvé kr\'e 
prólitie jest tobě za křtenje. Pass. 341. Byl 
bych dávno za svatého. Er. P. 120. Když 
už nejsem za děvečku (= pannou). Er. P. 
482. To ti za výmluvu nebuď, Háj., za po- 
těšení (potěšením). Solf. U nich za svatého jest. 
L. Za peníze je všecko k dostání (/^pe: dostaneš, 
lze dostati). Zac je ten dilm? Ten klobouk 
je za čtyři zlaté. Kk. Někomu za kmotra b. 
Ml. 6. někomu za hlupáka (když si z něho 
blázna dělá); Já nebudu za zloděje (nestrpím 
na sobě nároku zlodějství). Us. na Mor. 
Krt. Nejsou (nemohou) za to. Us. na Mor. 
Brt. Mně jest to za nejmenší (nedbám toho). 
Bart. IV. 3. Zvyklosť za právo jest. Vš. — 
zaé na koho (býti>: za důkaz. J. tr. — 
(komu) naé ťkolik). To není na nic (ne: 
to je na nic). D. Býti někomu na pomoc. 
Háj. Nač je to? Někomu býti na Škodu, V., 
na příklad. Paes. 352. Je mu na smrť. Lk. 
Dům je na spadnutí. Šp., Ml. B. komu na 
překilžku. Nt. Bylo tam na 50 osob. Pref. Sie 
chasa mu bieše na 100 chlapóv. Rkk. .30. Nem'c 
mi nikto na přieky. Kat. 498. Já jsem na 
to, abych takové věci prováděl. Kom. Lab. 
9. Věže již na shoření jsou. Vrat. 24. Na 
tebe jest to málo (mnoho, dost). Us. Jedno 
druhénni bylo na odpor. Kom. Lab. 55. To 
bylo na znamenie pravdy. Anth. I. 90. Dítě 
nám bude kdysi na pomoc. K. Poh. 161. 
Obilí bylo na trhu na dračku, na úchytku. 
Us. Je na smrť. Ml. Všecko na ěas, pravda 
na věky. Jab. — na Čem za čím. A za veli- 
kými plaťy ustavičně jsou na modlitbách. 
Chč. 381. — na čem, na kom (kde). Jsem 
na tom v sobotu odjeti. Us. Už na tom 
bylo, že . . . Rk. B. na vůli. Us. Na té 
pověsti nic není. Us. Co na mně jest; pokud 
na mně bylo. To je mezi nimi na odpořích. 
Svě<l. Nic na tom není. Jel. (Tuto írasi mají 
někteří za Šp., ale ona jest dobrá.) Na tom 
konečně býti ráčíme, end^ltigen Beschluss 
fassen. Bart. III. 4. To je ještě na mé vůli ; 
Byl mu na salátě. Er. P. 233., 268. Jindřich 
KonitanskÝ, co na něm bylo, rád by byl 
Čechy vyhladil. V. Na mizině b. B. na 
svém místě. Ml., na cestách. Ml. Jsou spolu 
na štíni (hněvají se^. Na vás je to učiniti. 
Sm. Byl na půdě. Ůs. Po té věci není na 
závadě. Er. B. na omylu, na odporu. Na 
tom všecek byl, jak by se pomstil. Nejsem 
na tom, abych mu překážel. A vám z ode- 
slání těch věci děkuji, nejsa na jiném, nežli 
Vám se toho zase příjemné odměniti. Žer. 
sv. lil. 788. Na tom jest, eo res pervcnit. 
V. Tu na jiném nebylo, nežli do lodí se 



\7^praviti. Har. Tedy i: ,Když na tom byl 
umříti, učinil j)ósiední vůli* — ač to někteří 
za chybné mají m. ,když umíral*, nepozoru- 
jíce, že obě frase rozliáiý smysl mítimohoiL 

— éeho. Dobré naděje, toho úmyslu byl. 
Ros. Toho mínění jsem i já. D. Dobré, veselé, 
jedné mysli b. Us. Čechův jest to (náleží 
to Čechům). Har. Di\Tié krásy bicSo. Ah. 
Byl rodu knížecího. Pass. — Bylo synu 
doma, i^patně m. Byl syn doma: jimtk jr 
v záporu ; Nebylo syna doma. Jg. Vz (Tenitiv. 
Pozn. Sloveso býti, neni-li záporné, pojí lid 
i starší spisovatelé s nominativem; bejrpofl- 
métná vazba s genitiveví na miste podmétné 
zavládla teprv v době nové: Nad světem 
jest vyšší božské bytosti. Kde jest mladíka? 
Na druhé straně bylo samých zahrad. Kdekoli 
bylo jednoho Němce. Musí býti nad světem 
mocného tvůrce atd. Brt. Vz více v Mtc., 
1872., I., II„ 32. Vz také: Příčestf. — od 
ěeho. Nebj'ti od něčeho (neodporovati). Us. 
To nel)ude od místa. — bez Čeho. Bez ženy, 

Sřátel b., Us., bez sebe, Šm., bez slnžby. 
[1. Nemohu bejt bez tebe. fer. P. 170., 24ií. 

— do Čeho. Není nám do smíchu, do žertu, 
Us., do veselí. V. Co ti do toho ? Kom. On je do 
práce. To je kůň do práce. Us, To mu l»ylo 
do noty. Us. Což jest do mé rady ? Výb.* I.. 
877. Co je do nie. Výb. I., 73. B. s kým do 
smrti. Er. P. 210. BuSou do kapusty. Er. I*. 
247.-— o co, o čem (kdy). O to jest ťu. Us. 
Byli jsme tři dni o hladu. Paní o domě ne- 
byla. Žer. O blízce byl. Tov. Což je o tol 
O mne není. Us. Nic mně o mé hrálo není. 
Mitr. Snáze jest o společníka než o pomoc- 
níka. Č. O suchých dnech byl sněm. I^t. 
Kdo o své ruce býti můŽ, nebuď pod cizí. 
C— po kom, po čem (kde, kdy). Nařídil, 
aby v tom úřadu po otci svém nápadníkem 
byl. Pláč. Po straně nepřátelské b. Us. Po 
tom nám nic není. V.^ Ml. Je po nemoci. 
Nebude po vaSem. Bs. Za zdravého života 
dobře Činiti, po smrti Času nebude. Č. Co 
mi po tobě? Br., V. Ledva domluvil, bylo 
po něm. Již jest po něm. I by v každej 
děvě po žalnfm srdečcě. Rkk. 26. Budetě-li 
u vás po rozumu (budou-li se mé výpovědi 
s vaším rozumem snášeti, budete-li s nimi 
srozuměni. Kořínek). L. S. v. 65. Co je ti, 
synáčku, po malé ženě (=r nestojí za nic). 
Lr. P. 275. Po tom sukně není mnoho. Je 

o hře. Ros. Po radě býváme moudřejší. 

Js. Už je po všem. Rk. Někomu po vůl! b. 
Ml. Hovězí maso je po 38 krejcařích. — 
(pod čím^ kde. Pod střechou, pod dohlíd- 
kou učitele, pod něčí ochranou býti. Us., 
Ml. Včeras byla pod věnečkem; Třeba byla 
pod zámky. Er. P. 342., 127. — s čeho, šp. m. 
8 coy seč, J^. Vz Seč a následující. — s koho, 
s co, seč. Předložka s s akkus. znamená 
možnosf, aby někdo něco vykonal. Býti 
s co. Kom. Což ani s Český ^roš býti ne- 
můžeš? Já s něj nejsem (nepřemohu hoV 
Býti 8 co, aby, vz Konditional XIII. 2., 
Pozn. Kdvž s něho býti nemůžeš, pomohu 
já tobě. l/s. Seč mé síly jsou. Chuaý s nic 
Wti nemůže. V. Není sto, aby nám uškodil. 
m. Chtě svů hrdostí vz něho býti. Alx. 1 102. 

— (komu) v co, T čem (kde). Býti v službě, 
ve snách, v bryndě, Us., v milosti u koho. 



E 



Pýti — Bytosř. 



117 



Šm. Kdož zatvrdl ncho, aby neslyšel zákona, 
toho modlitba bude v mrzkosf. Št. Ta věc 
má býti v »nlcí každémn. Št. V životě lid- 
^&m je vS<! na ěa«. Ml. Je v posledním 
řažPiií. Ml. B. v slzách, v nesnázích. T. Byl 
mnoho leř V ůřadě^ Ondřej z Dnbé. Jsem 
v tom dobře, zic. ti, r ňticni néeebo, v bitvě. 

— (u koho, u čeho), kde. Byl jsem dnes 
u strýce, u souseda. To je li Boha. Jsme 
u cíle. Ml. Bě u hradu t\Tda, Mkk. 28. — 
(u koho) kde čím : dvorem, byt««), ho- 
spodou, Ls., Har., Háj. ; myslí u Boha, Št., mv- 
^iénkami n rodiČft v. Vz Bydlo, Byt,. Dvůr, Tělo. 

— kdy. Zadá\Tiych ěasóv jeden ciesařbieáe. 
Kat 1. Chrám sv. Žoíie za křesťanův daleko 
vřtsi byl. Vrat. 64. — (za ěím, za kým), kde. 
Hy] za zdí. Us. Kusové jsou o 13 dní za námi 
(lépe: pozdi «e o 13 dní. Kos.). Když Ježíš 
za řekoii Jordánem byl.^ Antíi. I. 78. Ty 
peníze jsou za pánem. Žer. Nevědělo se, 
byla-li za mužem ěili svobodna. Žer. Záp. 
lí. 141. Bvl isem za synem v městě. Ls. 

— z ěeho (odkud). Nebude z toho nic. Us. 
Ten hrnec je z hlíny. Us. Otec si přeje, aby 
ze s>Tiá něco bylo. Us. Z dětí budou lidé. 
I). Co z tebe bude? Ml. Co z toho? Us. 
Někdy z pjchy bývá, někdy z hněvu, někdy 
z lenosti, že člověk potupí líoha. Št. N. 116. 
Nenie to z mé moci. Anth. L, 163. Kílžete, 
co z viery nenie. Let. 504. Šlechetný ščep 
(štěp) bývá z pláni: Alx. 1097. Z malé jiskry 
velký oheň bývá; Z jasná bývá mračno. 
Arch. I. 75., 118. Z vrány nebude sokol. Č. 
Z strachu byl smích. Kom. Lab. 77. To jsou 
hiL«*y z toho dvora, kam iá chodívám ; Je-li 
pohanská rada Šelma, ja jsem z ní ; Je to 
holka jako z vosku; Ať z ní bude žába; 
Bvl vedle z vesnice; Z velkého milováni 
málo kdy co bývá. Er. P. 232., 74., 132., 
8^L, 243. — (před kým, před éím} 
kdy, kde: Nepřítel byl před branami. Ml. 
Před nimi už mnoho lidi tam bjio.^ Byli 
tam před námi. Před rukama b. íid. — 
misto čeho. Neměl slávy, kteráž by mu 
místo mzdy a odplaty byla. Faukner., Pr. 

— přes co: přes potřebu. Mk. — pro 
koho, pro co. Bolení hb^T" bývá pro ob- 
žerlivosf. Lk. Pro žízeň je pivo lepSi než 
vino. Ml. Špatný tv^oje chody jsou pro moje 
nohy. Er. P. 234. - (mezi kJfTii) kde: 
mezi Žáky. Us. I by hovor mezi pány. Rkk. 
43. Jsou mezi námi špatní lidé. Bvl mezi 
lidmi. T. To jest mezi nimi na odpořích. 
Sved. ~ S infinitivem. Znamená-li bezpod- 
métné Jesť moinoěť, povinnost, nutnost, jpoji 
se s infinitivem act. neosobně a innnit. 
má pak při sobě předmět v tom pádě, kteréhož 
povahou svou vůbec žádá. Jest, bylo, bude 
slyšeti. Bylo vSecko viděti. Bl. Tu sljršeti 
bylo duAot koni. Kom. Mnoho by bylo viděti, 
lial. Bylo tam nejíti; bylo by tam jíti; bylo 
vám tam nechoditi ; prádlo jest ještě váleti. 
Us. na Mor. Brt. Bylo viděti velikou tlupu 
jezdcův (ne: Byla viděti tlnpa jezdcův). 
Bylo viděti záři. Hlasu jeho nebvlo slySeti. 
Není se proč báti. Jest co chváliti, činiti. 
V. Všem jest umříti, V. Jest se co obávati, 
aby ... Ml. Tobě Jest zvelebovati obec. 
Zk. CtnosC nám ctíti jest. 2k. Bylo viděti 
tfi zeny (tie: Byly viděti tri ženy). Bylo 



cititi vůni, slvšeti bouři. Os. Vz více ])řikla- 
dňv v Km. ^1874. str. (Í06., 6()7. Osobné 
pojí s6 časoslovo býti v té příčině toliko 
s předložkou ku a na a infínit. promění so 
v jmério ěasoslovné (obtížení, potření, roz- 
dáváni). Jste lidem k obtížení. Všecky liarvv 
budou lidem ku pošlapání. Bs. — Místo 
býti s inft. klade se také : miti (znamená-li 
povinnost), musiti (znamená-li nutnosf). Vz 
Musiti. Máme se Boha báti. J^. Musíme umříti. 
V. — Zk. — U býti se podmět n. před- 
mět vztažnými větami opisuje, v nichš 
jest konditional. Místo kondit. klade se také 
infint. a nékdy přechodník. A nebyl, kdo by 
je pochovával. Br. O čemž není co pochy- 
bovati (co bychom pochybovali). V. A <lě- 
ťátkii pokrmu kdo přidada není (kdoby 
pokrmu přidal). Pass. Vz Věta vztažná. Zk. 

— V Časech budoucích a minulých act. je 
btfti nomocným Časoslovem. Budu chytati, 
chytu jsem. — S pHčestím rodu trpnélío 
tvoří pod trpný. Jsem milován, byl jsem 
milován, budn milován. Us. — Býti se někdy 
vynechává. Kdyby ne matky, byl bych to 
udělal. Kdyby ne deště, byli bychom se 
už vrátili. Ďrt. Vz Ellipse. Dítkv jejich roz- 
rážini budou před očima jejich a domové 
jejich zloupeni a ženy poskvrněny (budou). 
Br. Poslechli, dobře (bylo). Kom. Zdálo 
se daleko (býti). Kom. Spony jest 
a jsou se často vypouštějí, kde se snadno 
doplniti dají, tedy obzvláště v příslovích, 
ve větách všeobecných a při výrazech po- 
třeby a slušnosti. Kdo dobrý, ten raouiírý. 
Zk. Uměni mučeni (jest). Mladosť radost 
(jest). Dobrý soused nejlepší ohrada (jest). 
Ý. — Naopak po časoslovech uznammáni 
a soudu často zbytečné se klade. Svět za 
zbytečnou pobožnosť to býti soudí = to 
soudí. Zk. — Bezosobně. Jest po něm. Us. 
Divno nám bylo. Us. Jest tomu tak. Us. Je-li 
tomu tak. Rk. Jest mu pět let. Ml. ('oje mu? 
Kk. Jak ie? Jak je vám? Jemu dobře. Us. 

— že. I bylo, že v čas boje neměli mečuv. 
Br. ~ aby. Nebývalo to u nás, aby to kdo 
dělal. Br. Kamení je k tomu, abychom z něho 
domy dělali. Já jsem na tom, abych je pro- 
váděl. Kom. — Vz Věta bczpodmětná. — 
Býti jalíý. Na místě toho možno říci: míti 
se, chovati se, činiti si, vésti si, provozovati 
si nějak. Měj se zmužile. V. Měj se na péči, 
na pozoru. V. Rozkošně chová se tělo. V. 
Hrinnsky, mužně si činiti. Poctivě si vésti. 
V. Pyšně si provozovati. V. K zlosti jest 
to, jak si provádí. Sych. 

Bytně, podstatně, wesentlich. Leg.; 2. 
trvanlivě, dauerhaft. Ros. 

Bytné, ého, n. Úředníci někteří mají bytné, 
Quartiergeld (příspěvek na byt). 

Bytnost, i, f. m bytí; podstata, přirození^ 
jakost, Wesen, Natur, Beschaífenhcit (bytná 
b. Kom., božská b. V., Bůh je neskončená 
b. D.) ; jméní, Vermögen ; přítomnost (v ne- 
bytnosti jeho. V., Kom.), Anwesenheit, Ge- 
genwart. Jg. 

Bytný = jsoucí, Kom.; přítomný, L.; 
trv^anlivý. Bos. B. vlastnost. Nt. 

Bytost, i, f., das Wesen. K živým byto- 
stem počítají se kromě: Bfth, duch, anděl 
a čert nadsmyslné bytosti znamenajících, 



118 



Bytosf — Bžunknouti. 



všichni lidé a všechna zviřata. Všecky bytosti 
ve svétě. D. 

Bytovati = bydleti, wohnen. — kde. 
I^^ska v srdci bytuje. Cas. mus. Bytiýe pH 
nás. Č. Jest nčco kromé nás (mimo nás) 
bytiijici. Krok. 

Bytověda, y, f., ontologie, Grundwissen- 
schaft. Rk. 

Bytovné, vz Bytné. 

Bytovní zákon, Einquartiemn^s- lépe : 
zákon o ubytování (vojska). Rk. Vz -ni. 

BvtOTnÍK, a, m., ubytovatel, Quartier- 
macher. Bur. 

Bytství, n., das Wesen. Bfth ve svém 
bytství. Výb. 1. Neniet miesta ijednoho, byC 
tu nebyl (Bůh) ve svémf b., jemuž latiníci 
řiekaii essen tia. 8t. 

By válec, Ice, m. Aha, bývalec (sám ta- 
kový)! Prov. 

Bíralý, kdo býval; bylý = kdo bvl. 
Bylý úředník, konsnl, ehemalig. Us. — kde. 
V<řci mezi pohany bývalé. Rváč. — B. = 
zktišenýy zhéíuý. Br. — v íem. V boji. Troj., 
erfahren, getibt. 

Bývati, bývávati, al. áni, gewöhnlich sein, 
pflegen zu sein, mancnmal sein, soleo esse 
(V latině opisuje se slovesem solere. Bývali 
vyučováni, instnii soliti sunt.); povstati, ent- 
stehen, werden; hoditi se, sich ereignen; 
obývati, zAstávatí, wohnen (na Slov.); Často 
býti, navštěvovati, besuchen, frequentiren, oft 
sein. Jg. — ab§. Slyšán bývá. Hai*. Kdež jich 
mnoho vládne, tii řádu nebývá. V. Kdo má 
srostlé obočí, bývá určivÝ. V. Vojna nebývá 
každému hoiná, ale jen někomu. Prov. Kvapné 
dílo nebýra stálé. Ticliá voda bývá hluboká. 
Kdo nejvíce řemesel umí, nejspíše ve psi 
bývá. Dobře bývá, když jsou vlci sytí a 
ovce celé. D. Bez užitku (oeze škody) ne- 
bývá. Tak jak živo nebývalo. Us. Bývávalo 
dobře. Sych. Kde tě nidi vidí, tam nečasto 
bývej, a kde neradi, tam nikdy. — kde. 
Ve veliké (malé) vodě veliké (malé) ryby 
bÝvají. V městě bývá (bydlí). Na Slov. a na 
Mor. Kdo sám v peci bývá, jiného tam hledá. 
Ü přátel často nebývej. Rým. B. u koho r= 
bydleti. Us. B. pH dvoře. Karyon. Okolo 
někoho bývati. V. — kdy. Bývá i Čerstvý 
člověk časem lény. Jel. Bývá po tichém moři 
bouřka. Jel. — projti čemu. Nebývej proti 
tomu. Solf. — čím. O bych já poslem nebýval. 
Solt. — kde čím. Ü něho býval hospodou. 
Mand. — z Čeho. Z chlaprtv Šlechtici bývají 
a šlechtici syny chlapy mívají. Dal. — 8 kým. 
Mnoho s někým a «lato bývati. V. — Jg. 
Ostatní vz Býti. 

Byzanti-um, a, n. Cařihrad. — Byzantský. 
B. sloh, říše. — Byzanťan.&, m. 

Bzdéc, e, m., kdo bzdí, Bern., der Farzer. 



Bzdina, bzdinka, y, i. := smrad bzdénlm 
způsobený, Forz, Schleicher, Gestank. D. 

Bzditi, 3. os. pl. bzdějí, bzděj, bzdéje 
(íc), ěl. Čni ; bzdfvatí = vitr spodkem pooStéti, 
farzen. — kam: pod nos, St. ski., do po- 
stele, na koho. 

Bzďóch, a, bzďošek, ška, m., prďoch, 
smrdutý, Farzer, Stíinker. Ro6. 

Bzee, e, m., neposeda. Bern. Leichtfertiger 
Mensch. 

Bzed, bzdu, m., vitr z břicha. Forz; pl. 
bdzdy, na Slov. = rif, zad^. Koll. 

Bzejna, y, í., v již. Cechách = jistý 
dnih bezu. Kts. 

Bzenee, nce, mě. na Mor., něm. Bisenz. 

Bzikati, bzíkati, bziknouti, nul a kl, utí ; 
bzikávati, bieseln. Kráva, vul bziká (stře- 
čkuje, splašeně běhá). Us. Moucha bziká (bročí ), 
L., sumst. -— na koho : na krávu = bz volati. 
Us. — kde. Prach namočený na ohni bzikal 
= praskal. L. — Stran původu vz Mz. KK». 

Bzikavka, bzikačka, y, f., stí^eček, ovad^ 
moucha. Bremse, Stecher. Jg. 

Bzina, y, f., bzinka = bez ; b. = bzo vé 
ovoce. Holunderbeere. Aqu., D. 

Bziti, bzím, el, ení; bzívati = bzučeti, 
bniČeti, D. summen, schnurren. D. 

Bzo ví, bezoví, n., bezové stromoví. Ho- 
lunderbaume. Krab. 

Bzový, bezový. B. strom, keř. V. Holunder-. 

Bzukot, u, m. Us. Das Summen. 

Bženo, a, n., nyní Mělník. Pelcl. kron. čes. 

Bzučeti, bzučeti, bžunčeti, 3. os. pl. či, el, 
ení; bžučívati, bžukati. Brouk, včela bzučí, 
summt, sumst, hummt. Puch. 

Bžučivý, bz , ., bzučný, bzučící, summend. 
Hlas. 

Bžunda, y, f., Matsch. Bžundou, v bžund«!^ 
býti, něm. Matsch werden. D., Üs. — Kdvž 
myslivec honě žádné zvěři nezastřelil, Hká 
se, že má bžundu, ^že jest bžundou, že jde 
domů s bžundou. Sp. — B,, nezachovalá 
ženská, — B,, u horníkův rána z prachu, 
která měla skálu roztrhnouti, ale vyletčvSi 
účinku neměla. Vys. — B. = hlupec, hřib. 
Vid. 1. — V karbanu: býti bžundou = žádné 
bulky ne\'yhráti. Chceš-li s někým bulku 
hráti, hlea bys nebyl bžundou. Da. — B. 
též: ženský ůd stydký. Us. 

Bžundák, a, m., myslivec, který honě 
žádné zvěři nezaatřelil. Sp. 

Bžuně, čte, n., malé dítě ; 2. malé staveni. 
Us. Tum. 

Bžunk, bžuňk, u, m., plump! Us. 

Bžunknouti, knul a k1, uti; bžnnkati. 
Kámen bžunkl. D. — kam: dovodybžunkl 
(spadl). — B. = cknouti, pípnouti, pisknouti, 
mucken, mucksen. D. 



C — Cacorka. 



119 



c. 



Vyslovujeme -li c, nastrojujeme mluvidla 
listní tak, že průlina zavřena jeet jako při d 
a t (vz D, T) a protrhuje se proudem eso- 
vým t. j. jakmile se zataraseni protrhne, ná- 
stroji se jazyk proti přednímu pati-n tak, aby 
proad skrze učiněnou průlinu jdoucí zazněl 
v s; hláska c jest tedy smiáenina z: t-^s. 
Odtud se počítá dle proudu mezi bezzvnké 
či temné, ale nastrojení mlnvidel ústních pak 
mezi sykavé hlásky. 6b. Vz Hláska. ~ Místo 
c se psávalo: cz, hcs, es, hc, cc, tz. Jg. 
4' pak se psávalo od starých písařův 
k označeni nékoUkarozdilných zvukúv éeských 
m.: č, ě, k: děvce m. děvče, ruca m. ruka, 
učenic m. učeník. Kt. — Po c psávalo se 
od casův králické bibli vždy y, Ďobrovský^ 
uvedl po měkkých hláskách i (ku př. ptáci, 
orací) a nyní se píše po c jakožto měkké 
souhlásce jen i n. i. Jg. . V cizích slovech 
jest c též tvrdé, kupř. plac, u. Ht., 6b. — Po 
c, jakožto užší souhlásce, přechil^i íirsí 
samohláska snadno v uŽŠÍ: ave, o v e, 
u vi: lavica — lavice (vz A), pleco — 
plece, ovcu — ovci. Jg. — Pozn. Novočeské 
c iest ve výslovnosti sice touž měrou tvrdé 
jaKo t & Sj ale podlé původu svého a podlé 
výslovnosti staré jest s řidSími podnebnými 
sykavkami i a 8 na stejném stupni měkkosti, 
proto také, totiž jako dědic bývalého pod- 
nebného c (nebo é) platí i nyneiší předopa- 
trové c v mluvnici za souhiásKU měkkou. 
6b. Povstalo totiž na konci kmenův z t & 
z k přičiněním následující praejerované samo- 
hlásky : práce zprat-ba, sklepnice vedle sklep- 
ník. Ale i kromě konce kmenu stojíc jest 
plodem předcházejícího změkčování: cizí, 
strbul. Stnždij. 6b. Vz Svkavka. — ,C* vy- 
vinulo se tedy : 1. z hrdelnice k před i a é: 
vlk — vlci — vlcích; řku — rci — rcete; 
ruka — ruce. Často se i před v klade m. k, 
jako stsiov. cvěťB a čes. květ. Odtud rovná se 
slovanské c řeckému, německému a latin- 
skému A: xáióuQ — Kaiser — caesar — císař. 

— 2. Spřežky kt a gt (ht) splývají v čeStiné 
v c; peku — pektí — péci; teku — tekti — 
téci ; mohu — (mogti) — moci ; noc z noktB 
(lat. nox, gt. noctis; něm. Nacht). Zk. Yz Ht, 
Kt, Bozlišování, Hrdelnice. — 3. Také z tí 
vzniká c: svíce m. svítje, píce m. pítje (od 
pitati = krmiti^, Zk., nucen m. nutjen. Jg. — 
4. Místo é stojí c ve slově : cit od čiji (čiti). 

— 5. € z és: cti m. čsti (češti), co m. čso, 
řecký m. řečský, prorocký ^m. proročský, 
ptactvo m. pta&tvo. Vz -ský, C. Ht. — 6. C m. 
t», ds: bohatství — bohactví, dvadset -— 
dvacet. — 7. C z něm. z, tz: cíl — Ziel, 
plac — Platz. Zk. — C se obměníme v é 
a) ve tvořeni a odvozováni slov před měk- 
kými samohláskami a před příponami: ka, 
-ko, -ný, -ni, -nik, ak, -ák, -itý atd.: zlat- 
nice — zlatničin, vejce — vejČitý, konec — 
končitý, končina — konečný — konečník, 
chlapec — chlapČisko. ovce — ovčí — ovčinec, 

— ovčák, hrnec — nmčíř, zajíc — zajíček, 
měsíc — měsíčný. lavice — lavička, chlapec 

— chlapeček, rofc — roční; ale: obecný, 
mocný, ovocný, plicni, věcný. (Ht). — b) Fe 



skloňováni před e ve vokativu sing, některých 
mužských podstatných jmen éicé bytosti zna- 
menajicích ave ukončených: otec — otČe, 
strýc — strýce, chlapec — chlapče; o/e: 
věnec — věnci (neživotné). (Ht.) — c) V obecné 
mluve mění se c v č v imperativech : pec (m. 
peci) — peč. — C se střídá 1. s s (Ht.): 
cucati m. susati, ccc m. ses, cloniti — 
sloniti, crkati — srkati, Zk., ssáti — cucati, 
spu (sypu) — cpu, Jir. ; v obecné mluvě ve 
východ. Cech. a na Mor.: kapca, do kapec, 
Sacko, pulc ro. kapsa, do kapes, Sasko, puls; ve 
střed. Čech : plzencké pivo,berouncký koláč m. 
plzeňský, berounský. Kb-, 8b. — 2. Se z: 
crcadlo m. zrcadlo (v Krkonoš.). Kb. — 3. 
S é: časný m. časný, stracenuška m. stračí 
núžka (ve vých. Čech.). Kb., Jir. ■— 4. S ds, 
ts, dc (u výslovnosti): hradský — hracký, 
světský — svěcký, dcera — cera (v obec. 
mluvě); ve vých. Čech.: vocad, vocouse- 
nej, cky, pociň m. odsad, odsouzený, dsky, 
podsíň. Jir., Kb. — C se vsouvá v ^české 
obecné mluvě (hlavně v již. a v^ch. Čech.) 
na konci slov: nedkulic m. nerkuli (Kts.) 
a v komparativech a superlativech příslovcí : 
ščasnejc, čerstfějc (m. Sťastněji, Čerstvěji, Kts.), 
moudřeje, hnibějc, Jir., Kb., dálejc, potomějc, 

Sozdějc, vícejc, zaseje, dřivějc, drážejc atd. 
[kl. B. 317. V Krkonoších v infim'tivu bez 
t se vyslovuje: říc, sic m. říci, síci (kdežto 
jinde v obec. mluvě máme: říct, síct). Šb. 
— C Jest příponou u tvoření slov. Vz Tvo- 
ření sloY. — Jména podstatná h c tíkončená 
a) mužská sklo&^ji se podlé druhého sklo- 
nění (Hráč, Meč), b) ženská pak dle „Kosť"; 
jen klec a obec dle „Daň**. — Že hláska tato 
složena jest, proto v časoměrném ver- 
šováni předchodnou samohlásku polozenim 
dlouhou činiti múze: svěcený uu_, ruce 
o o , ovoce u i^ u. Zk. — Na rakouských min- 
cích značí c, Že jsou raženy v Praze. — 
Nezná b ani c. Us. 

Cába, y, f , nádobakhAzeni kostek, Wilrfel- 
gefass; — hra v kostky, Würfelspiel; z lat. 
tabula. Vz Vrhcáb. Mz. 127. — C, ninera. 
Umí cabou točiti. (Vz Chytrý). Č. — • C, basa, 
Bassgeige. Us. 

Cábati, cabávati, dojiti, melken. — koho : 
krávu. Us. Na Mor. 

Cabec, bce, m., Formspath. Kk. 

Cabera, y, f., žena špinavá, rozcuchaná, 
Schlumpe. Uch. 

Cabrich, u, m., v hom. Reibgitterwäsche. 
Vys. 

Cabriolet, kabriolet, u, m., fr.^ dvoukolý, 
iednokonný vozík s ojí vidlovitou. S. N. 
Einspänniger Gabelwagen. 

Cabrlaf, cavrlať = těžce choditi, schwer- 
fallig gehen. Mor. 
Cabyky = cavyky. 
Cácal, a, m., plácal. Plauderer. Us. 

Cackovati. V Krkonoších =: utíkati (o do- 
bytku). Kb. Laufen (vom Vieh). 

Cacnej , casnej = nedočkavý , gremsig, 
uncrwartsam. V. Krkonš. Kb. 

Cacorka, čanČára, y, f., pták, pliska, ko- 



Cacorka — Conicralia. 



nlpásck, tfasořitka. Skáká jako c. (křcpcc). 
Us. BachBtelae, 

CacoTlna, y, f. Kleber. Techn. — 2. = 
cár, Fetzen. Üb. 

Cadeau, Ir. ikntlú), <1nr; okrasy za&iteé- 
nlho pismene. Kk. (ieschenk, Angrebinde. 

Cadet, a, fr. (kadě), niladSl aj-n; — mla- 
dík z lepSl rodiny a lepäiho vychováni vo 
sliižbě vojensk<>, který jest z domova podpo- 
rován a jistých výhod požívá. S. N. Soldaten- 

Cadni'US, a, m., Kadmus, Foonifan, za- 
kläiiatel hradn theliského. — Cadmo-a, e, (., 
hrad thobsky. — Kadmcjský. — Kadmovna 

(Semele). 

Cadre, fr. (kádr), rám«, Rahmen, Kin- 
fassiing; — kmen pluku, důatojnicti'0 npod- 
dflstojnictvo ktomu urĚentí, aby včaa míru, 
když ee pro uspořeni peněz sprosU vojáci 
propouStějl, pod zbrani zůstalo. S. N. Stamm 
eines Regiraentea, 

Cadma. y, f., rozcnehanA kudma. Wirr- 
locke; -náč, e, m., rozcuchaní; -natý, roz- 
cuchané kudrnatý, chlupatý. Üb. 

ťaecili-ns, a, m., jméno římské 

Caecin-a, -y, m., dle: Despota. Klman. 

ťaere Ěi Cere, gt Coríta, n., inö. v Etrnrii. 
— Caeriían, a, m. — Ctriteký. 

Caesar, a, m. C. J. Caesar, známý fimský 
diktátor, po němí jméno ,Cae3ar' bylo titulem 
řlm. clB^ů vťtbec. Vj. 

raes-o, ona, m., pHjml římské. 

Caesura, y, f., lat., přerývka, pfestřižka 
ve verSi. Vzlík. Ml. 315.- Zk.MI. II., ]89.; 
Ki. 10., S. N. II., 11. Vz Přerývka. Caesur, 
Vcrseinschnitt. 

CaCal, u, m., odtríck, Fetzen. C. plátna. 



, ea, m., mys v již. 



ÜB. 

Cafaivens, Kafer- 

Enboci. 

Caflmatý, rozdrchaný, zerzaust. Mor. 
OaKáD,,a, m., vysoký, hubený člověk. Na 
Mor. Vz Čahoun. 

Cagoň, corgofi, cumloö, drgoú, é, m. ^ 
\'ítál chlapec jťáte cucající. Ve výeh. Mor. 
Cahel, hle, m. = ocas; cahly = jeleni 
ocasy. Ze stněm. Zagel, ocas. Mz. 

Cách, a, Cáchy, gt. Cách, pl., m., V., něm. 
Aachen, ZcBtřnSm.: ze{= zu)Ache.Mz. Iá8. 
Vz Achen. V d1. dle Dolany. Jdi do Cách 
iď se^ Č. — Caaský. Pk. 
Cacliej = jdi pryÉ. .Tg. — 
, laufen, zvi. v blátě. O, 
-- kndy. Roztrhaná plachta 
!r. P. 19. 
» cacfaá, wer gem henim- 

UB, a, m., řeka v Mysii. 
Kahira, y, f^mě. vAegyptí. 
y, m. a f., dlté filé, bmožil. 

mě. v Latiu, nyni Oaěta. 

ném. Zeug. Har. — Cajhář, 
:a, y, f., tkanina, 
nouka (nejbělejal). Us. 
a., biti, Schläge. C. dostati. 
, Haare lassen, prohřátí. 
aveký cecek, Zitzo. Us. 
uti, knulakl, utl; cákávati 
;n. — ua koho Čím : vodou. 



ÜB. — po kora. Us. — se kde, v étm: 

ěplouchati Be, máchati se, plätechem. 

C4I, u, m., v hornictví, kůíe, v lUi se 
kovy z dolů táhají; 2. '/, kusu kujného kovu. 
Gl. Vz Cálovka. 

Calabri-a, o. f. — CíJabrijský. — CiOa- 
břan, a, m. V Iwlii. ^ 

Calais (Kalé), n CechAv obyéejnS Kalcty 

Calarai-s, da, m., Kal . . ., sochař řecký 
vĚku Fidiova. vj. 

Calaado ^ znenáhla ublv^ic. Hd. 

CalapaUna, calapina, y, f., druh koláěá, 
pleskance, rozpeky. Jg. Flacher Kuchen. 

Calatka, y, f., pokažená houska n. chléb. 
Jg. Schlielriges Gebiick. 

Galaare-B^ e, f.. Kal . . ., ostrov řecký 

zátoce aaronské. Vj. 

Calda = calta. 

Caledooia, e, f., vysoěina skoteki. Vj. 

Calendy, pl., f., m., u KimanA prvni 
den mísíce. Aií calendiis graecjis = nikdy 
(poněvadž i^ekově kalend nemélij. Rk. 

ťalenka, y, f. = calta. Marek. 

Caletka, y, f., Senf-, Krenteig. Vz Calta. 

Caletný. — C. ulice v Praze, nyní ťe- 
letná. Jg. Vz Calta. Zeltnergasse. 

Calcha-S, nta, m., Kolchas, řecký věStcc 
před Trójou. Vj. 

Caligula, y, m., římský císař. 

Callif-o, ODta, m., Kal . . ., řec. filosof. 
. ('<alllop>e, y, f., Kalliope, luusa \TÍSiliu 
básnictví; vySäl báseň. Vj. 

CaUlpol-18, e, f., mě. v thráckém Gber- 
sonesu, nyní Gallipoli. 

CaUisíhen es, a, m., KaU . . ., řecký při- 
rodozpytec a dějepisec. 

CAlonn, a, m., na Mor. =: klicoun. LUm- 

Cálovka, y, f., pytel z volové kůže niitý 
k vyváženi vodv z dolAv (40 p^Ižských 
pinet). Vys. Leuersack. 

CalpoFiii-us, a, m., jméno Hmské. 

Calta, cAlda, caletká, caltiěka^ y, f., cal- 
tllkj u, m., píoakú koláč, e vlas. cialda (drobu 
peéivaj. Flacher Kuchen. Vz vice Mt. 128. 

— C. ^acka, jež se mlíkem pirfl; — koláč 
g režné tiiouky a ze metu; — vánočka; — 
íáttap i'iy'atn. (Lex. vet.). Jg. 

CaltAř, caletkáf, e, m., kdo calty dělá, 
Kuchen bficker. Jg. 

CftltářlU, Kuchenbandel treiben. — Cal- 
tářka, y, f. ~- Caltářtký, Kuchenbäcker-. — 
Ctdtáfstvi, Kuchenbäckerei. Jg. 

CalydoD, a, m.. Kal . . ., mě. v Aetolii. 

— Ciuydoiian. — Ctůydonský. 
Camboíi, I, n. vetché domácí zboŽI, altes 

Zeug, Eumpelwerit. üb., Jg. 

Cameii-a, y, f.,=:ranBa, umka, Huse, 
Camene. ~ Ü. = Báseií, zpěv. Vj. 

Camera y, f., lat^ komora, komnata. Kam- 
mer, Zimmer. C. lucida, světlice; c. obscura 
(lat.), temnice. Rk. 

Camerád. fr., kamarád, dmh; od přebý- 
váni v téí komoře (camera). S. N. Mitge- 
nosse, Gespiele. 

Camerate, e, n., komorní (UDanéul) úřad, 
Verwaltung der landesfilrstlichen Einkaufte. 

Camerall-a, l, n., pl. (dle Gymnasium), 
finanínl véda, Finanz Wissenschaft 



Camforec — Cápovina. 



121 



ranlViree. ro^ tn. = cancor. Us. I 

Camfrnoca, ú, m., canfimoch, oanoor, ' 
läppen; i56třižok, okrajek, Abschtiitzel ; 
kou»k;|' \na8a, Klunker; aitó nékomn v nÖ- 
v€M yiřekáiejici. Us. -- Jg. 

Kamill-US, a» m., jméno řimské. M. Fn- 
ríns C, diklalor r. 365. př. Kr. 

Camla^ y, m., kdo rád, co slyií, přepo- 
Yí4á. Rb. 

tnamouch, a, m. = capouch) Üinndra. Us. 

Campa^e, fr. (kampafi), pole, I.4indgut; 
p(»lni taženi, ToJeik8ká výprava, Feldzng; 
doba pracovní v továrnách. Kk. Campagne- 
Montnr as oblek vsedni. J. tr. 

t^ampani-a, e, i, krajina v Btřednf Itálii. 

tiampara, y, f., cárá, šlundra. VetteL D. 

Campus, a, m., přezdívka. Ty c-se! 

Cán, n, m., (stré. cian), cánek= podlouhlý 
kuB n. prut jakéhokoliv kovu (litého. kovaného> 
«krz válce protaženého). Vys. O. twte^ BtHbra 
atd. Z něm. Zain (Stanp^e). Mx. 128. 

ťauaille, fr. (kanalj^ v obecné mluve: 
kanálHe)« it eanaglia, z lat. canis (pes) = 
luza. nolota, psota, slota, zbéř. S. N., Rk. 
Niedriger Pöbel, Strassenpöbel, Lumpenge- 
sindel. 

Canc, u, m., co dětem dávají k cucáni, 
aby se jim zuby řezaly. Světoz. 

Canean, u, m., fr. (kankán), nezpAsobný, 
s necndnými posunky spojený tanec. S. N. 

Caneati, geifern, plaudern; sausen. Rk. 

ťaneor, u, m., cancour, hadr na Satoch visici 
(šišvorec, chundel, capart, camfrnoch, mor. 
svodek). Na <»ncory = na caparty (kusy, 
patrtky). D. Lappen, Zote, Hader. 

C^BCora, y, m., Člověk s rozedraným ša- 
tem. Jg. 

CancoroTltý, plný cancoríl, D., lappig. 

€ancoFOTý, cancourový, capartovÝ; D. 

Caiidát, a, m. , ncouraná ženská (cárá, 
coura); nemravný ělověk. Ros.; ryba = lu- 
piče. Schill. Jg. 

Candátovitý, besudelt. Ros. 

Candelabr-um, a, n., od lat. candela = 
sviéka), kandelabr, podstavec nesonci svíce n. 
lampy; veliký mnohoramenný svícen. »S. N. 

Canevas, vz Kanafas. 

Caftk, cank, u, m. == tvrdé ndidlo, na Slov. 
zubadlo. V. — C. m. sáňky. Vz Sáně. Tak 
velmi tiskli, až cankové (tmy?) té koniny 
jeho svatého mozku dosáhli. Ms. modl. Drž 
no v canku. Sych. 

CaftkoTati. — koho: koně; lépe:udidlo 
mu dáti. Rk. Gebiss anlegen. 

Caniiy, gt. Cann n. Canen (Cf. Anna ~ 
Anen), pl., f., mě. v Apulii, u kterého roku 
216. př. Kr. Hannibal Římany na hlavu po- 
razil. — Cannskýy Canenský. 

Canop-QS» a, m., město v Aegyptě ; u bá- 
sníkův 1 = Aegypt — Canopafiy a, m. — 
Canopský. 

Cánovka, y, f., železo v cánech. Zain- 
eisen. D. 

CánoTý, od cánu, na cány. C. kladivo. 
Jg. Zainhammer. 

€antabri-a, e, f., provincie římská v Hi- 
spanii, njrnl Biscaya. — Cantabřan, a, m. — 
Cant€ibriJ8ký. 

Cantate, lat, zpívejte; čtvrtá neděle po 
velikonoci. Rk. 



f anttl&ť-lli, idy, f., tedy v pl. kantharidy ; 
taiezi nimi Španělské mouchy. 

Canti-um, a, n., krajina apřcdhoři vBri- 
tannii, nyni Kent. Vj. 

Cantýna, y, f., z fr. cantine (kantýn), 
lahvice proutím opletená; krčma v táboře, 
v kasárnách. 6% Ni . 

CaUttléJ-us» a, m., jméno římské. 

Canusi^um, a, n., mě. v Apulii, nyníCa- 
nosa. — Canimjský, canuský. — Canusan, a,in. 

1. Cap (Kap, z lat. caput) as pfedhoHi 
mys. Mys Dobré naděje, obyčejně jen ,CAp* 
se zove. C. Hom, Guardafui atd. S. N. 

2. Cap, a, m., eápek, cápeček, čka, m. =. 
1. beran Krátkonohý, ovce kretenaká« Va M«. 
128. Na Slov ^ 2. koaol^ 3. hrubiány 4. Smrad- 
lavý člověk. -^6. f;.i Uy m», U řetóealníkův =5 
koža^ kosUk (podsteVök h& étytečh hottách)-. 
Bock. — Jg. 

3. Cáp, u, m., kosma, Zote. D. — C, táp, 
dlapa. Die Tappe. D. — C., co se nohou chytá 
v blátě, v sněhu. Cápy bláta na nohy nača- 
pati. Us. — Jg. 

Cápa, y, f., nňápa, Trampel, SchUimpe. D. 

— 2. Fiscihaut, Reibleder. Jg. 

Capa« y, f., pohlavek, Kopfstück^ Reib* 
leder. Slov. 

Capal, a, m., Trimpler. Us. 

Capable (kapabl), tr. zm schopný. 

Cápaný, na Slov. = házený, cpaný, bitý. 
Bern. 

Capar, u, m., fápa. Hachse. Us. 

Cápař, e, m., ovčák, Schäfer. Vz Cáp, 1. 

Capart, u, m., vz Tapart a o pňvodu Mz. 
128., Gl. 14. 

Capati, capám a capi; čapnout!^ nul apl, 
ntí, capávati. — CO do kOhOt VÍC do SObe 
cápe (cpe, stopft). Bern. — kde (herumsteigen, 
trampeln): v blátě. Us. — se v blátě. Ros., 
c. ve vodě. Bern. ~ za kým. C. 

Čápek, pka, m., neohrabaný, ein Unge- 
schickter. 

Capieh, u, m., čep u rybníka, z něm. 
Zapfen. Mz. 129. 

CápinaL y. f., na Slov. = smrad od cápů 
(közln) Widaergenichj 2. cápové maso, cA- 
povina; 3. cilpová kůže. Bock-. Bern. 

Capita, y, i., uconraná. Us. Eine Schlampe. 

Capitain (kapitén, fr.), náčelník setniny 
vojenské, setník; generální c. Rk. 

Capiti, il, en. eni; čapnouti, pnul a pí, 
uti; capati; škrábati; chytiti; připínati. — 
koho = biti. Na Slov. 

Capitoli-um, a, n, v Řimě: a) chrám Jo- 
viSovi, Jnnoně a Minervě společně zasvěcený 
na jihozápadním >Tchn hory capitolské ; b) 
pahorek capitolský. Vj. — Kapitólský^ ne: 
kapitolinský. 

Capitular, a, m, z lat., kanovník. Capi- 
tular, Domherr. 

Čapnouti, vz Capati, Capiti. 

Capoueh, copoucn, cepouch, u, m., dira 
nad prskem, jlŽ vyeházi kouř, Ofenloch. D. 

— 2. C, a, m. Nepořádný, špinavý člověk. 
Us. — 3. V již. Čechách = rampouch. Kts. 

— Capouchový, z capouchu. Us. 
CápoTatěti, él, enl = kosmatěti, zottig 

werden. Jg. 

Cápovina, y, f., na Slov., vlna cápova, 
Zakefwolle; — 2. =: cápina. Beru. 



122 



Cápovy — Casník. 



Cápovy = kozlový. C. vlna. Zakel-. Jg. 

Cappadoci-a, e, l, v Malé Asii. — Cap- 
padocan. 

Tapre-ae, í, pí., f., dle: Bajae. Ostrov 
11 Campanie. 

Capriee, íř. (kaprís), yrtoch. Rk. Eigen- 
sinn, Grille, Laune. 

Caps-a, y, f., bylo mě. v ^v. Africe. 

ťapu-á, e, f., akk. -u, instr. -ou, vz 
Enboe* Hlavni město Campanie v Itálii. 

VsMuce^ e, f., kukle. Sp. Kapuce. 

€á!puchoii, u, m.f fr. (kapyšan), kápě plH 
žeíiBkémpIááÝi; dnihzimnilio oepce. Kk. Kra- 
gen ; Damenmantel ; eine Art ííaube. 

Capy-s, a^ m., otec Anchisův, druh Aeneův. 

Čar, a, m., cař, cář, e. Má se psáti : cár, poně- 
vadž a vzniklo z ae (Caesar), proto také císař 
a ne : cisař. Ještě Upe dle Sf. cář, poněvadž r je 
zde původně měkké cárb z cěsarb (Schl.), 
tedy také: císař. Šm., Š. aŽ. Etymolog, by 
se tedy mělo psáti cář. ale foneticky dle 
obecného vyslovováni říkáme: cár. — Jiní 
mysli, že toto slovo není odvozeno z lat. 
Caesar, nýbriS že je to staré východní slovo, 
jež rusové v slovanském překladu biblí po- 
znali. S. N. — - Cářevi^f cářovic, e, m.; cá- 
řevna, cářovna, y; cářice. e, cářová, é, f.; 
carský; cářstoí; čárovati. 

Cár, u, m., hadr. onuce, cancor, Lumpen. 
Na cáry něco roztrhati. Jg. Z cárů papír dě- 
lali. ÜS. — C, hluk, povyk, Geschrei, Lärm, 
Flausen. Nedělati mnono cáril (okoíkův). 
D. Mnoho cárů pro něco, z něčeho nadělati 
= mnoho hluku. D. K čemu tolik cárů (bry- 
kulí, Umschweife). D. — Cár, a, m., vz Car. 
. €á^ y, f., žena Špinavá, Šlundra, špin- 
díra, caska, coura, Schlampe, Schmudel. D. 
O původu vz Mz. 129. 

ťarambolage, fr. (karamboláž), sražení 
ku př. dvou kulí na kulečníku. — Caram- 
Jbole ie hlavní neb střední koule (červená) 
na kulečníku. — Caramholovati = hlavami 
do sebe vraziti; jednou kouli dvó- jiných 
trefiti. S. N. Caramboliren. 

Cárati, courati, cárávati = vléci, schleppen, 
plahočiti se, nachtraben, schlendern; cáravě 
Jíti, schlendern. Vz Mz. 129. — co: plášť. 
Us. — (čím) kady: kabátem po zemi. Us. 
C. (se) po městě. herumstreicTien. Us. — 
kam : na pole (caravě jíti). K nám se courá. 
Us. ; Puch. 

Cáravé, plouživě, schlumpig. Jg. 

Cáravost, i, f., couravosť, plouživosť. 
Schlumpigkeit. Jg. 

Cáravy, couravý, plouživý, D., schlumpig. 

Carboch, u, m., břicho naduté, panděro, 
der Wampen. 

Carcer, u, m., lat., vězeni, žalář. Gefang- 
niss. Na vyšších Školách a universitách tre- 
stají se karcerem hrubší přestupky discipli- 
nárních předpisův. S. N. Vz Vězení, Žalář. 

Carda, y, m., člověk veselj?^, Spassvogel; 
chytrák, Schlaukopf. C-u dělati. D., Sm. Einen 
Lustigen (Unkundigen) spielen. 

Carevic, carevič, cářevic, cářovic, e, m., 
Vz Car. Syn carův. L. 

Carevna, y, f., dcera cářova. Vz Car. Jg. 

Cari-a, e, f., Kana, krajina v Malé Asii. 
— Car (Kar), Cařan, a, m. — Carijský, car- 
ský (Karský). 



CaHce, e, í., manželka cářova. Vz Car. Jg. 

Carihrad, u, m., Carohrad, Carhrad ; Kon- 
stantinopel. — Cařihradský, — Cařihradany 
a, m., pí. -né. 

Cai*ment-i8 , y, f., staroitalská nymfa, 
víla. Vj. 

Camead-es, a, m., filosof řecký ok. r. 
150. př. Kr. 

Cameval, u, m., fr., masopust. Fasehing, 
Festnacbt. 

Camif-ex, ika, m., lat., kat; ras, dřič. 
Rk. Henker. 

Carohrad, vz Carihrad. 

Čárová, é, f., manželka cářova. Vz Car. Jg. 

Carovati, čárovati, jako cář panovati. L. 

Cárovitý, fetzig. Rk. 

Carré, fr. (karé), čtverec, čtverhran. Rk. 
Viereck. 

Carrean, fr. (karó), čtverhran, schiefes 
Viereck; kostky (srdce); barva ve íranc. 
kartách. Rk. 

Carrlére, fr. (karyér), běh v jízdě nej- 
prudší = cval; postup v důstojenství u ve- 
řejné službě. Lautbahn. S. N, 

Carseoli, ol, m., mě. Aequův v Latíu. 
Dle Dolany. 

Carský, carský, cářovi náležející. 21arí8ch, 
Zar-. C. dvůr. Krok. Vz Car. 

Carstvi, cářství, í, n. Zarscbaft. Jg. 

Carta (karta), z lat., list, Karte, Blatt; c. 
bianca = prázdný list s podpisem na plno- 
mocenství. Rk. — C. bianca ve hře, není-li 
v kartech hráČi daných Žádného pána; c. 
l)lanche (blanš) bez pána a bez esa. Da. 

Carthag-o, iny, f, mě. v sev. Africe, bylo 
r. 14ß. př. Kr. íiimany shořeno. — Carthíi- 
giňan, a, m. — Carthaginsky ; ne: Cartha- 
ginenský n. Carthagský n. Carthažský. 

Cartouehe, fr. (kartuŠ). krajní okrasa, 
Rand Verzierung, Schnitzwerk; rána, patrona 
(k střílení). Patrone. Rk. Schránka na patrony. 

Car-us, a, m., jméno dvou říra. básníkův. 

Carvili-us, a, m., jméno římské. 

Čas = patsch. Na Mor. 

Cásač, e, m., kdo cásá, Werfer, Reisser. 

Cásati, cásnouti, snul a si, utí; casnovati 
(ze stněm. ceisen, zonsen, nyni zausen. Mz. 
129.) r= trhati něčím divoce, házeti, werfen, 
reissen. — čím, kým: přízi, sebou. Jg. 

— v éem : sebou ve zlosti. Mor. Ch. — se 
8 kým = hádati se , hadem, zanken. Rk. 

— se na koho =^ osopiti se. Jemanden an- 
schnauzen. Us. na Mor. 

Cásavosť, i, f., potrhavosf, sápavosf, auf- 
fahrendes Wesen. Jg. Na Mor. 

Cásavý, trhavý, sápavý, Na Mor., werfend, 
reissend, anfahreno. Cti. 

Casino , it. , původně domeček (caaa = 
dům), I^ndhaus ; místo neb jednota pro spo- 
lečnou zábavu, beseda, S. N. 

Caska, y,m., člověk všetečný. Vorwitziger; 
žena nedbalá, Schlampe. O původu vz Cá- 
sati. Mz. 129. 

CasneJ, cacnej (časný) v Krkonošicfa ■= ne- 
dočkavý, gremsig, unerwartsam. Kb. 

Casnice, e, t., překážka v krochtě, aby 
ryby proti vodě plovoucí z vypuštěného ryb- 
níka nevyplavaly. Us., Jg. 

Casník, a, m., strč. = číŠnlk, od ^éaše'^, 
později češe, číše. Sb., D. 



Gasüosf — Cediti. 



123 



Casnosf, i, f., všeteénoBt Vorwitz. Keck- 
heit 

Cásnouti = trhnouti. Na Mor. Vz Cáfiati. 

CasnÝ, všetečný. Us. u Turnova. Vor- 
witzig, keck. Us. 

faspium mnre = chvaUnské moře. 



Cassandr-a, y, f., K . . ., dcera Priamova 
ducha věštčího. \u 

Cassiop-e, y, t, matka Andromcdina pro- 
měněná ve hvězdu téhož jména. — 2. Město 
na ostrově Corcyře. Také: Kassiopo. 

Cassiu-8, a, m., jméno římské. 

Castali-a, e, f., K . . .. zdroj na Pamassu. 

ťastor, a, m., syn Pynaarův a Ledin, bratr 
Pollnkův. Castor a Pollux, zhvězděni =, blí- 
ženci. Kastor. 

Castr-um, a, n. (dle Gymnasium). C. do- 
hoříš ■=- katafaik, smuteční lešení. Kk. Trauer-, 
Leichengcrfist. 

Castul-o, ona, m., mě. v Španělsku, nyní 
Cazlona. 

Casus, vz Pád. 

Catilin-a, y, m., zosnovatel známého 
spiknutí vňimé. Catilinovo spiknutí. Vj. 

Cat>o, ona. m., jméno římské. M. Porcius 
C. starší a mladší pro svou strříro. ctnost a 
přísnost na slovo vzatí. Vj. 

Catull-us, a, m., římský básník, nar. 87. 
př. Kr. 

Caucas-us, a, m. Pohoří mezi mořem 
černým a chvalinským, Kavkaz. 

Caudi-um, a, n., mě. Samnitflv v Itálii 
— Caudijský, 

Cavyk, u, m. = hádka, v^a, hluk, po- 
vyk, Tumult, Sturm. D. V jiŽ. Cechách : cav- 
jik. Kts. 

Cavykovati, hulákati, hašteřiti se, lärmen, 
krakeelen. D. 

Caymrsk, vz Cajmrsk. 

€aystr-U9, a, m., řeka v Lydii, labutěmi 
bohatá. 

-ce jest přípona jmen podstatných rodu 
muž. a ženského, označujíc toho, kdo co činí : 
bérce (kdo bére), bójce, Kat, dárce, zhoubce, 
ochránce, krádce, strojce, Kat., zrádce, tvflrce, 
MkL B. 316., soudce, vůdce, strážce. Kromě 
toho jest -ce příponou subst rodu střed.: 
srdce, ovoce. Slov touto příponou tvořených 
bvlo v staroČeŠt. víc a to zdrobnělých ; Hece, 
olovce, Blat, slovce, stádce, věderce, Mkl. 
B. 315., okénce, sukence. Jir. Vz Tvoření 
slov. — Jsou-li rodu žen., skloňují se dle: 
^Rúže"' : milostivá ochránce, správce, soudce, 
strážce, smírce. Jména v -ce oyla tedy také 
ženského rodu, nyní jsou nejvíce v „-kyne" 
ukončena: vůdce — vůdkyně, obhájce — 
obhájkyně. Jména muž, rodu skloňují se dle 
druhého muž. sklonění (Hráč), ale mají 
v nom. pl, raději koncovku: ové: soudce — 
soudcové, zrádce — zrádcové ; t^ dat. a lok, 
9ing, raději -i než -ovi (soudci); vokativ 
rovná se nominativu. V strčeitiné skláněla 
se jména v -ce ukončená takto: soud -ce, 
-ce, ci, -ci, -ce, -ci, -ci a -cím ; pl. -ce, -cí, -cím, 
-ce, -ce, -cích, -cemi. Nyní: soudce, -ce, -ci, 
-ce, -ce, -ci, -cem : pl. -cové. -ců, -cům, -ce, 
-cové, -cích, -ci. Jg. — Od slov v -ce ukon- 
čených tvořila se u starých adjektiva pří- 
ponou -ný (ne: -ni): slunce — slunečný, 
vejce — vaječný. 



Ce-a, e, Ci-a, e, í., lat jméno řeckého 
ostrovu Keos. 

Ceba = oeva. Rk. 

Cec, cic, e, m.; cecek, cicek (cku), cecik, 
cicík, cecíček, cicíČek, cecínek, cicínek. Ce- 
cek m. sošek, sosec. Jg. Zitze, Brustwarze, 
Bnist. Cice požívati (u dětí). V. Dítěti cic 
dáti. V. Dítě při cicu. L. Chtíti k cecku. lieš. 
— Cecek hooadský = vémé, Euter. V. C. 
kozí, svinský, kravský. Jg. — Cicky visi 
u tvé sukně (z bláta). Jg. — Cece na hrad- 
bách (okénka k střílení, střílnice), Schiess- 
scharte, Schiessloch. Zlob. — Vz Cecek, 
Cecík. 

Tecák, a, m. =• cuc^k, Säugling. Jg. 

Cecati = ssáti, lullen. Res. 

fecatka, y, f., Hohlíícchte. Rk. 

fecatý, cicatý, ceckatý, ceckovatý, cico- 
vatý = velkých ceců; 2. k cecům podobný, 
zitzenartig. Jg. 

Cecavka, y, f., druh špendlíků, švestek. 
Us., Jg. 

Cecavý, cicavý, cncavý. C. prase. D. Saug-. 

Cecek, vz Cec. Trubice. 

Ceeik, u, m. C. gumový, z kosti slonové, 
nevápenný, se sklenicí. Cn. Sauggefass. 

Cecka, y, f., slíva velká, baňatá. Na Mor. 

Ceckati, na Slov. = cucati, saugen, zitzen. 

Ceckatý = cecatý, grosse Zitzen habend. 

Cecnatý, cecatý, prsnatý. Koll. 

Cecni, od cece; c. bradavička, Brust-, 
Zitzen-. 

Cecovka, y, f., Bnistschwamm. Berg. 

Ceorop-s, a, m., bájeslovný král, jenž prý 
Athény založil. Také: Kekrops. — Cecro- 
povič (Kekr ....) = Theseus. 

Cecuňi, ě, f., Zitzendistel. Rk. 

Cedaci = cedící. Rk. 

Cedák, u, ra. = kríýáč, na Slov. — C. 
u stříkačky, Seiher, vz Cedidlo. 

Cedenik, u, m. = cedník. 

Cediei (ne: cedící, vz -cí). Seih-. — C. 
papír (filtrovací, ne|clihovaný), pytlík, rámec, 
nástroj. Vys., m., Sp. 

Cedící = kdo cedí. 

Cedidlný, k cezení náležitý. C. koš. V. 
Seih-. 

Cedidlo. a,n. Skrze c. něco protlačiti, w- 
tlačiti. V. Cedidlem něco cediti. Kom. Cedak 
na vosk. D. C. hliněné, plechové. Ü8.C.,cedidko, 
ceditko, cedák, cedík, cedník, cedenik. cez, 
ciz, ceaáček, cezáček, cedíček, cedníČefe. Jg. 
Der Durchschlag, die Seihe^ der Seiher. 

Cedikam, u. m., Seihstem. Rk. 

Cedina, y, t. = cedidlo. L. 

Cediren, z lat. cedere, postoupiti komu 
čeho. Rk. Abtreten, tiberlassen. 

Cedišté,ě,n., Wassergraben im Felde. Rk. 

Ceditelnice, e, f. cedidlo. Žid. 

Cediti, 3. os. pl. -dí. ceď, dě (íc), il, zen 
a děn, zení a dění; ceáívati, něco tekutého 
skrze cedidlo přepouStěti , seihen , durch- 
seihen, durchschlagen, filtriren: prolévati, 
fliesscn lassen; píti, chlastati, trinken, saufen; 
cíditi, reinigen. Jg. — co, koho: polívku, 
tlučený hrách, vosk. Cedíte komára a vel- 
bloudy polykáte (požíráte), Jg. ; slzy. Us. C. 
studnici ^Čistiti). Us. v Krkonoš. — ,ěím. 
Jiné zranil, že krvi cedili (krváceli). Stele. 



124 



Codid — Cejcha, 



Öh ťiofy i hbsj^.th khí bédil. V. — (se) komu. 
Krev ttiil řtídi. Har. Krev se mu cedi. Us. 
— co do ěeho: Krev do škopka. Har. — 
(«e) co z čeho. Krev z sebe c. Kom. Ce- 
dila se z ného krev (tekla). Us. — co pro 
koho: slzjr. Sych. — co v koho: známosť 
boží vdßti. L. — scat téci. Přli, Jen Se Cedí. 




bPéd felřkt-Vri, cedidlem. Kom. — se s čím: 
s voskem. Cedíte se s komárem. L. 

Ceditko, a, n., vz Cedidlo. 

ťednik, u, m., vz Cedidlo, derSeiherj ve 
Vinuř^tvi Bťatlíě. Sfc 

t^^Ti iij Hi., cědtík, die Ceder. Ros. 

lédrák, cedrát, u, m., v obec. mlnvě ce- 
drátnik; cedrátový strom, citron medský. 
('edrat. C. Šiškovitý, sosečnatý, rohatý, okur- 
kový, plnokvétý. Rostl. 

Cedrátový strom, v« Cedrák. 

C^dHtta, ýj ř.^ pol — cedrové dřevo, c. 
olej. Ctdeřholz, -öl. jtf, 

ťédřia^ t"^ iiii Céd&n)aUib. ttk. 

ť^dťdVati, cedrovjTn olejem napustiti. Mit 
Cederöl einreiben. 

Cedroví, n., Cederholz. 

Cedrový, Cedem-. C. dřevo, V., strom, 



olej, prj'skyrice. 

CedřySi ©j m. 

C^dUlár, éj íh, Žetteltraffer. 



itthi ej m. -- óedHŠ. Byl. 



Cedule, e. f. ; ^. bl. tédul ft. cedttH • ce- 
dulka, Vj F. ti M »třlat. cedula m. schedula. 
Mu; Í2P. ^ 6'. =-řH23sawi, Zettel, Brief. V. 
v. se nepečeti. Kom. O. poStni V. — C. - 
kancelářský list. Dostal cedulku (povolující, 
ftmi 80 ženlf). Us. — C. pamětná (památní 
Hflř, Denkbríei). V. — C. smlouva^ Ver- 
trag. 0. nájemní, věnni, trhová, smluv sva- 
tebních. V. C. s úmluvu. Vz VS. 193. — C. 

počtu činění .* c. téhodni, mésíčná. Ros. — 

C. - list obsyXaci. Sendbrief. C. oznamlivá. 

D. C. prthohcl. Vz Vš. 124., 131. — C. zrádná, 
Vm[yú\l 55Hz. zem. Vz Rb. 265. - C. dUči 
(týkajíc! se děleni statkňv). Theilzettel. — 
C. na zájem a na uvázánie, vz Ví. 328., 
364. — C. mýtni, Mauthzettel. D. — Cedule 
řezaná (zastaralé : psaní na konci vystřižené 
n. vyřezané, jímž jeden druhého se strany 
své pohledávanosti přátelským způsobem se 
dotazuje, kteréž každý přijíti a na ně svou 



odpověď dáti povinen lest, jinače za při 

právě (1 
v Jí?.' slov. více.) 



znávajícího při právě aržán bude. Jg. (Vz 



Cedulkáí', e, m., kdo cedule roznáší. D. 
Zettelträger. 

CeduleČnf, -ulní, Zettel-. C. banka. 

Cednlna, y, f., Žettelbank. Plk. 

Cefalleni-a (Kefallenia), e, f., největší 
ostrov moře iónského, se v. záp. od Élidy. 
— Cefalleňan (Kef . . .), a, m. — Cef allen- 
ský (iCef. . . .) 

Cefis-ns, (Kefisns), a, m., řeka 1. ve Fo- 
kidě, 2. v Attice. 

Cech, u, m. C. -^ řemeslnický pořádek. 
Innung, ZunfiL Zeche, Handwerkszunft. C. 
sladovnický, krejčovský, zednický atd. C. 
shromážděilÝ. Us. Ůd (člen) cechu. D. Jíti 
do cechu (do pořádku). J^. Z cechu vystou- 
piti 5 do cechu někoho přijíti; k cechu ně- 



koho přivtěiitii doceciuséscliážéti* nékohfi 
z cechu vyloučiti; do cechu vstoupiti. Řjí. 
Přyali ho do cechu ( do spolku). — Cech, 
ceeha — doly n. báné, jež jsou majetkem té- 
žiřstva a dělila se na 120 kusův (Kux) nebo 
v rysu : tříží. Am. Ein Gewerk. C. havířský. 
Di -^ C. — tovaryšstvo^ schůzka pijákův, 
1 éattio pití stioleéné i útrati/i % takovélio pití, 
HL tadá. 6eíldl«chaft, Brüdcwchaft: die 
Zeche, das OelafCě, der ßeiti'ag a:nr Zeche. 
Cech žaplfttiti. Jg. ^ C, mistnosf, do které 
cech se schází — hospoda. Üs. — C. Hmi 
obce, třída,- tiibtís, Zunft. Kotti. 

ClJlchá, ý, f., Ziehe, O^irerk, v hofn. Hk. 

ťechinistr, a, m., cechovní nllsfří sfařří 
mistr, starší, správce cechu n. pořádku, Zodi-, 
Ober-, Vor-, Zunftmeister, der Aelteste. Jg. 

— C. — náčelník při pití, stolní král, Trink- 
könig. L. Jest všech ožralcú cechmistr, Süf- 
ling. Sych. — Cechmistrovský, Zechmeister-. 

— Cechmistrovstvíy n. Vz Cechovstvl. 
Cechováni pití. V. 

Cechovati, s kým kde: na pivě, na 
vlně, jíeehen; CM. 315» 

Cechovec, vce, m., Zechsteln. Rk. 

Cechovní: plat, mistr (V.), dohlížítel, list, 
groš, Jg., starší (V.\ kniha (kniha pořádku^ 
úd, dozorce, pokladnice, právo, shromáždění, 
živnosf, zřízení, J. tr., Článek, posel, pra- 

f)orec, člen (cechovnik) , moc, řemeslo , po- 
icie, ťičet, písař, listina, závazek. 8p. Zflnťrig, 
Innungs-, zunftmässig, Zunft-. 

Cechovnik, a, m., kdo k cechu patři, 
Zunftgenosse, D.; 2. piják, Zecher. 
Cechovnosť, i, f., Zünftigkeit. D. 
Cechovstvi, -stvo, a, n. Zechmeisteramt 
Cechový. C. korouhev, mistr. L. — C. pyák 

— arcipiják. C. věc (společná). L. ZOnítig, 
Zunft-. 

Cechtati - crkati, cvrkati. Cvrček, ko- 
bylka cechtá, zirpt. Jg. Makovice cechtá, 
schleppert. Us. 

Cecntav^, zirpend, schleppemd. Jg. 

Cechvoda, y, f., voda v cechu (v dole) na- 
shromážděná. Vys. Cechwasser. 

Cejba, y, f., strom vlnonosný, ze Špaft.: 
ceiba. Mz. 129. Wollbaum. 

Cejd, u, m. , přísné vychováni, strenge 
Zucht. V Krkonoších. Kb. 

Cejch, u,m. C— znamení j známka, Zeichen, 
Gepräge, Brandzeichen. C. na dobytku, plátnu, 
náčiní, na penlzi, na člověku, žvláSté %'j'^pÄ- 
lené znamení na něčem. C. přisazený, při- 
pálený (někdy znamení světské hanby, 
Schandmal. Th.), krejčovskj^ v lese (liz). 
Stádo cejchem znamenati. Kom. C. někoran 
na čele připáliti. — C—Šdezo, nástroj ^ kterým 
se cejch dělá, C. přitisknouti. Cejchem něco 
páliti, připalovati, znamenati. Brenn-, Stempel- 
eisen. Jg. — C. = dubový u jezu n. u sta- 
videi mlýna do země zaražený kůl, který 
ukazuje, jak vysoko voda státi smi. Mfifal-, 
Sicher-, Aichpfahl. Vrata u jezu půl lokte 

Pod cejch položiti. Jez k cejchu srovnati, 
'ráhy mlýnské půl dnihého lokte pod cejch 
klásti. Práh s cejchem dobře v míře leží. 
Práh k míře cejchu dobře leží. Vys. 

Cejcha, y, f, cícha, cejška, cíSka --- po- 
vlaka, Uiberzug^ Zieche. V. Cejchy na peřiny 
obléci; cejcbami peřiny povléci. Ü9, 



Cejchovačka— Čelný. 



125 



CcJchoTačka, y, f., nástroj k připalování, 
k vytloukání cejchu. Forst-, Walahamnier, 
Stampel, Waldeisen. D. 

Cejchovaný Mm (znamenaný, gezeichnet): 
cejchem, cejchovackou. — Peníz s obou stran 
c. Háj. Cejchovaných se střež. L. C. svě- 
domí (zlé). Br. 

Cejchovati, znamenati, zeichnen. — co: 
stromy. ovc<í. Ros. — co Čím: cejchem, cej- 
chovačkou, Kom.; zločince cejchem. D. 

Cejchovní železo, Keš., cejchovnice. GI. 
Brand-, Brenneisen. 

Cejchovnice, e, f. - cejchovačka. 

Cejk, cajk, u, m., Zeug, Stoff. Har. 

Ce-|kati se s éim - cmírati se, pantschen, 
(s teRUtou věcí). ÜS. u Turnova. 

Cejn, vz Cín. — 2. Prut železa na cvočky. 
Stangeneisen. 

Ci^i^ovati, vz Cínovati. — C. co: keře 
(révy) znamenati tj% které mají přijíti do 
rozvodu, které se budou klásti. Ck. str. 157. 

Cejppavý — couravý, v díle pohodlný. 
Na Mor. 

Cejtiti, v KrkonoSích - slySeti. Na pře- 
dedni jsem cejtil zvoniť modlení — na úsvitě 
jsem slvšel zvoniti k modleni. Kb. — Ostatně 
vz Cítiti. 

Cek, 11, m., ceknutí.Das Mucksen, Laut. Us. 

Cekati, ckáti, eknouti n. ceknouti, knul 
a kl, utí — mluviti, ozvati se, pisknouti, pi- 
pnouti, Spetnouti, mucken, mucksen, maulen, 
schnallen; s podivením n. posměcnem, zi- 
scheln, wispeln. Jg. — CO kde. Nic před nim 
eknouti nesmi. Br. Smim-li mezi vámi ce- 
knouti. Jel. — čim. Ani slovem necekl. Us., 
D. -— proti komn. Ani ceknouti proti něnui 
nemohl. 'Us. — nad kým, nad čím: nad 
svou krásou, chodem, Činy ckáti (líbíce se 
sobě). Kom., Br. — na koho. Jiní naň ckali. 
Kom. — na koho s čim: s 'posměchem. 
Kom. — - 2 6eho: C. z někoho, z místa. Br. 

Cekcovati, zastar — povyk činiti. Pulk. 
Lärmen. 

Cekryt, u, m. --^ sekret, z lat. secretum, 
pečeř, pečetnl prsten, peČátko, Siegelring. 
Us., Jg. 

CJektati -- cinkati. — čím: ostruhami. 
Div. z ochot. Klingen, klirren. 

Cel, a, o., vz Celý. — Cel, u, m., strč. 
celek. Jg. Na cel prodávati, fr. en gros. L. 

— Cel --^ integral. C. uplnÝ, všeobecný, ne- 
iiphiý, zvláštní, určitý, neurčitý, dvojnásobný, 
trojnásobný (dvoj- a trojnásobné). Nz. 

Cél r~- cíl. Kat. 1368. 

Celaen-y (Kelaeny), gt. Celaen, pl., f., mě. 
Fiygie. 

Cele 1. plně. V., zcela, za celo, zajisté, 
skutečně, ^nzlích, völlig. Kat. 440., 3()3>. 

— 2. Důkladně, aokonale^ gründlich. Kat. 
2746. — 3. Upřímně, aufrichtig. V. — C, 
me, ZiUi. Jg. Vž Celje. 

Celebrita, y. f., lat., slavená osoba. Cele- 
brität, Berilhmtheit. 

Celebrovati, lat., velkou mši (zpívanou) 
sloužiti. Jg. Hochamt halten. 

Celedunk, vz Celidon. V Klatovsku. 

Celek, Iku, m., das Ganze. Kázal některé 
colkem páliti. Kom. Celkem něco pobrati 
(šmahem). Ros. Celkem něco prodati (ne po 
kiisfch). Us. Ovci celkem péci. Us. Ten si)is 



činí celek; c. na zřeteli míti: něco v c. spo- 
jiti ; báseft musí Činiti celek ; bylo jich celkem 
pět; celkem (\'ůbec) o něčem pojednávati. Nt. 

Celení, n. -^ hojeni, das Heilen. — 2. Inte- 
gration. — Nz. Spojování Částí. 

Celer, u, m.: něm. Zeller, Sellerie, fr. cé- 
leri. Mz. 130. C. hlávkový, planý. Kh. 

Celerový. C. nať, kořen, salát. Sellerie-, 

Celesf , i, f., zdraví. C. ňdfiv. St! Gesund- 
heit. 

Celeti, 3. os. pl. -lejl, el, eni, celívati 
ceK'm se státi, ganz werden ; hojiti se, heilen. 
Kána počne c. Křišt. Bolesf celí. Tamtéž. 

Celetná ulice (v Praze) ra. caletná, vz Calta. 

Celičký boží den plakal. Ganz. Rk. Přes 
celičkou noc nespali. V. 

Celidon, u, m., celiston, u, m.. celidonie, 
e, f. větši vlašfovnfk, krvavník, nebeský 
dar, Schellkraut, Goldwurz,chelidonium majus. 

Celík, lépe: celník. 

Celina, y, f. celosť, D., das Ganze. — 
C, noráy prvé nekopaná (hladová, mrtvá) 
zemé. Vaň. hosp. — C. = dní>, Boden. V. — 

C místo sněhem zaváté. Us. — C. - hroudo ^ 

Scholle. Jg. — C. — kra ledu, Eisscholle. D. 
— C. - sníh nohou nedotknutým Ve vých. 
Mor. — C, mistOy kde se užitečné nerosttj 
ještě netěžily. Vys. Vz Celo. 

Celistvé, Ros., ganz. 

Celistvěti, ěl, ení == celeti. Kom. 

CeHstvosť, i, f., Dichrigkeit, Fíille. V. 

Celistvý = hmotný, tuhý, nadělaný, pevný, 
celkový, gíinz, massiv, gediegen, derb. V. — 
C. dflm (zcela zděný), knoflík (zcela litý), 
dřevo, kosř, kámen, sýr. Jg. — C.-=ceUciy 
hojící^ heilend. Masf hojící a celistvá. Kn. 
lék. C. bylina. Bvl. — C. v Krkonoších -= 
čerstvý, frisch. Kb. 

Celiti, 3. os. pl. -li, cel, cele (Icl il, en, 
ení ; celívati, ganz machen ; hojiti, neilcn. — 
eo: siť (zašiti), Šp., ránu. — se = celeti. D. 

Celitosf, i, f., Integrität. 

Celivý prach = hojící. Ras., heilend. 

Celizna, y, f., na Mor. = celina, kra. D. — 
Erdscholle, velká hrouda při oráni. Jg. 

Celje, e, f., Cilli v Štýrsku. 

Celkem, instr. jména: celek, jehož se za 
příslovce užívá. Vz Celek. 

Celkovati = celiti. 

Celkovitost, i, f. Ungetheiltheit, Ganz- 
heit; Massivheit, Dichtigkeit- L. 

Celkovitý, L.. ganz, complet; massiv. 

Celkový. C. zlatý, dukát, groš, na Slov , 
ganz. 

Celky == cele, celkem, na Slov., völlig, ganz! 

Celky = celý. Na Slov. 

Celná ■-=^ celnice, 

Celnář, e, m. = celník. Ros. ZoUeinnchmer. 

Celnice, e, f., celná, Zollhaus, Zollamt. V. 

Celnický. C. úřad. Zollamt. Jg. 

Celnictví, n. L. Zollamt; Zollwescn. L. 

1. Celník, a, m., celnář, čelný, výběrčí 
cla. Kom. Zöllner. 

2. Celník, u, m., rostlina.'y^. Wundheil. 
Čelný, cclni, cla se týkající, Zoll-. C. 




zápora, písař, cesta, sazba, pečeť, řízeni, před 



126 



Čelný — Cena. 



pís, J. tr., jednatelství, boleta (poukázka), 
pokladnice, zákon, váha, územi, misto. řád, 
libra, rejstřík, sazba, zahrážka, jeanota, 
smlouva, správa, centnéř. Sp. — Č. «oo- 
přaíwý, steuerbar. D. — Ceřn-ý, 'ého m. (ale: 
Nový) = celník, celnář (publikán, z lat, Br.). 

— Céln-á, é, sřena celníka. Jg. Zdllnerín. 
Celo, a, n. Docela zahynou, ganzlich, ganz, 

ganz und' gar, durchaus. Br. Docela zaplatiti! 
Všichni docela. D. Docela dobrý. D. Do cela 
věřiti. V. Dokud království v cele stálo. Br. 
Zcela = z úplná. V. Zcela něco vystavěti. Us. 
Na celo, za celo. ('lověk zcela zkažený (ganz 
und giir). Us. — Vz Celina. Celý, 

Celodenní, ganztligig. Us. 

Celodoninik, a, m., Ganzhaensler. Bern. 

Celohedvábný, Us., ganz von Seide. 

Celojský, strč. = v celosti, úplně, Leg., 
gänzlich. 

Celokeř, e, ci kře, m., Strauch. Um. les. 

Celokriyný, celý krjy mající, ganzrandig. 
Kosti. 

Celolánik, a, m., Ganzlahner. Zlob. 

CelolÍ8tý, ganzblätterig. Kosti. 

Celonočni práce, ganznächtlich. 

Celoroéni, ganzjährig. C. plat, Jg., ovoce 
(ku př. jalovec). Kom. 

Celosedlák, a, m., sedlák, láník. D. 

Celosf, i, f., olyjeti všech éástek, das Ganze. 
Dostal dědictví v celosti. Sych. — Č., plnost, 
veporušenosť, dokonalosť, guter Zustand, Un- 
versehrtheit. C. říše zuiciti. Us. Panenst\i 
svého v celosti ostříhati. V. Majíc celosf pa- 
nenskú ■=- čistotu. Št. Drahý iest pokhid pa- 
nenská celosf, slušieC jeho chovati pannám. 
St. Vmsko v celosti zachovati. Troj. C. 
učení. Ér. Aby vůle jeho v celosti zůstala. 
Háj. - 

řelostejný, ganz gleich. C. kámen. Vrat. 

Celota, y, f. V celotě. Us. Die Gänze. 

Celotné, v celotě. In der Gänze, gänz- 
lich. Us. 

Celotnosť, i, f. Die Gänze. Marek. 

Celotný = celý, ganz ; solidiuisch. Jg. 

Celováreční dúm. Zum ganzen Gebräu 
gehörig. Jg. 

Celovati = líbati, küssen , herzen, lieb- 
kosen. — koho, co: matku, Us., ústa, Kkk., 
62, nice, oči. Lom. — se § kým: St. ski. 

— C. ^^ docelovati, něm. integriren, po Čem : 
po čiistkách (počáatně). Nz. 

Celovee, vce, m., něm. Klagenfurt. — 
Celovský. — Celovčan, a, m. 

Celoživotní. Das ganze Leben betreíFend. 
C. obnovováni. Ssav. 

Celt, a, m.. Celtové. — Celtský, C. národ. 

— Die Celten. 

Celtle, e, f., malé calty. Vz Pokroutky. 

Celý; cel. a, o; celičký = úplný, nezru- 
šený, nerozdílný, ganz, unversehrt C. zbroj, 
kyrys, odění. V. Již ne o řemen, ale o celou 
kftži běží. Prov. Z celého srdce. V. Krásu 
tnitíš, celás bledá; Celý jsi faleSný; Stojím 
pod okny celý promoklý; Celá polekaná od- 
tud pospíchala; Až já se vdám, celá se ti 
vzdám; Jsi celý zlámaný. Er. P. 180., 1G8., 
128., 501., 243., 279. Celičká zavátá (cesta) 
sněhem. Ér. P. 153. Dal mu celý váček peněz, 
šp. w. plný. Km. Celý vytržený. D. Celý se 
potloukl. Us. V staré čeStině a na východní 



Moravě nživá se v mnohých případech ,vSecek' 
m. celý. Vz Všecek. ■— (7. == dokonalý j 
pravdivým pravým ganz, völlig, wahr. C. otec, 
matka^ miíž, výdka, blázen, lékař. D. Ten 
kluk le celý ďábel. L. On ti je celý Vydri- 
groS. Mt S. C, dokonalý. Kat. 2654. — C.^od 
počátku až do konce, ganz, bis zu Ende. C. rok, 
D., život; celých 100 let žíti. Celou hodinu psal. 
Kos. Celé dni. D. Drž se rozumu a projdeš 
celýsvjět Prov, — Celou hubou, celým hrálem 
zpívati, křičeti = Ä/a«n/. V. — C. = celistvý, 
massiv, nicht hohl. Mísy z celého stříbra 
dělané. Har. — C ^= nenačatý : chléb, bečka 
soli. Jg. — C. = zdravý, nepormetiý, unver- 
sehrt, unbeschädigt. S celou hlavou (bez 
úrazu). V. S celým krkem utekl. V. Dobře 
bývá, když jsou vlci sytí a kozy celé. Prov. 
Neodejde s celou kozí. Sud ze všech stran 
celý (neporouchaný). Št. C. most. peČef. — 
C. ^~- čistý, upřímný, aufrichtig, redlich, treu- 
herzig. Mííj celý přítel. V. Z celého srdce. 
— C. = v jednom kusu. Má celé i drobné 
peníze. L. — Celé, -ého, n. = celek. — Celé 
(číslo) klade se naproti číslu lomenému. 

Cembra, y, f., Zirbelkiefer. (Strom). Um. les. 

Cement, u, m., ciment, lat caementiim, 
tm€l,Coment] dnih malty k vodním stavbám. 
Kk. C. bečovský n. český, kufSt^nský, port- 
landský, mastikový, zubní. Kh. C. Puzzolana 
(u Neapole), Trass (na Porýní pruském), 
románský (v Již. Francii a Anglii). S. N. 
C. =-^ hmota, ^íž tělesa rozličná lze těsně a 
důkladně spojiti; nejdůležitější isou : vápno, 
vápno hydraulické, sádra, tmely či chytj'. 
Vz o nich víc v Km, lil. 135. 

Cemeutovaei pec. Tech. 

Cementovati, cementem napouštěti, ce- 
mentiren. Us. 

Cementoviee, e, cementovka, y, f., Ce- 
mentwasser. Kk. 

Cementovna, y, í. Cementfabrík. Kk. 

Cementový. C. měď, ocel, voda. S. N., 
Nz. Cement-. 

Cemr, u, m., z něm. Ziemer, hřbet je- 
lení, srnčí, dančí. D. 

-cen, -ten v příčeští trpném (mlátiti — 
mlácen). Vz -tén. 

Cena, y, f., hodnota, hodnost, valuta, 
něm. Preis, Werth, lat. iretium, lit. czěně. 
C. odhadná n. odhadní (Th.), sázená, vysá- 
zená, krámská (Ladenpreis), prodavači (Vor- 
schleisspreis), kupní, výrobní, miuá, veliká, 
stálá, ustanovená, vyjednaná, určitá, pravá, 
skutečná, běžná, obstojná, trhová n. tržni, 
přílišná, nadsazená, původní, stojecí, jmeno- 
vitá (Nominalwerth), vyvolací n. vyvolaná 
(Kk.), náhradní (Ér.^^ strojená, upravená 
(Er.), vvkupná (Abolitionspreis), průměrná 
(prostřední), bm-sovní, kupní, továmická, 
povozní, peněžní, vlastní, obmezená, stano- 
vená, normální (pravidelná), nejmenší, nej- 
větší, nezměněna, snížená, zmenšená, vý- 
měnná, vyměňovací, statní, prodejová, 
obchodní, prodejní, prodavači, pojišťovací, 
vysoká, jednotná, základní; cena kapitálu 
pozemkového, půdy, plodin: seznam, lístek, 
rozdíl, oznámení, sazba, výtaz cen. — Šp. 
C. příliš drahá. Chč. 449. Kov malé ceny, věc 
lehké ceny. J. tr. Srážka, sti'hnutf z ceny. Lí- 
stek cen = cenní k, cenní lístek. Šp. Cenu ozná- 



Cena — Cep. 



127 



mit! =s ceniti. V.CennnéČeho zvýšití, »nižHi, 
raziti y nadsaditi, na jisto postaviti, ur- 
čiti, ustanoviti, vySetřiti, vyměřiti, vyjednati, 
smluviti, zlehčiti, udati, vysaditi, zapsati, za- 
znamenati, stlačiti, kaziti, zmařiti. 8p. Cena 
\y skočila, přiskočila, Jg., padá, Kom., sttMi, 
klesá, se udržuje, ceně přiskakuje. 8p. Ve- 
liké ceny, u veliké ceně, malé cony. Jg. 
Obili jde z ceny. Bern. Zboží v ceně přisko- 
čilo; obili jde do ceny. Jg. Váo na ceně 
z\-ýŠeno jest. V. Na velikou cenu něco vésti. 
V. Zboži v ceně spadlo, stoji. Us. Věc rovné 
ceny (hodnoty) ; prodati néco za levnou cenu ; 
cen5' všech papfrův ubývajf ; smluviti se o cenu ; 
z ceny sleviti; dáti zboží za jistou cenu; 
v rovné ceně; pod cenou zboží prodávati; 
k cenám přirážeti; podati nad cenu odhadni. 
Šp. Věc pod ohadni cenou soudem prodati. 
Úd. Ztráta pod cenou jmenovitou (Disagio). 
Nz. S ceny někomu něco strhnouti, srazitj. 
Us. Za každou cenu, lépe: Stůj co stAj. S. 
a Ž. Ta věc nemá ceny (nestojí za nic, nebo: 
není na prodej). Ros. — C,^^ vážnost, Preis, 
Worth, Schätzung, Achtung. V ceně u ně- 
koho býti. Scip. Cenu míti == platným býti. V. 
Čím se sobě větsim býti zdáS, tím u lidí 
nienäf cenu máš. Km. V žádné Viižnosti a ceně 
není umění. V. Ceny hodný. — O. = cenéní, 
podáváni za jistou cenUy Ausbot, Marktpreis. 
O. poslední, nejbližší. D. Tržiti i. e. proti 
ceně podávati prodávi\jicímn (opak: ceniti). 
V. Nespravedlivé ceny (mzdv) žádej, bys 
dostal spravedlivou, ťrov. Cena jest svo- 
bodná a podáni též. Rb. Cena do měšee ne- 
jde. Ros., C. — Cena (Preisausschreibung), 
Vyhlásiti cenu rozpisem; rozepsati ceny za 
něco; snažiti' se o cenu; závod o cenu; ně- 
komu cenu přisouditi. J. tr. Cenou koruno- 
vaný (kdo ku př. nejlepší spis podal, za který 
cena, odměna slíbena byla). 

Cendát, % m., tkanina polohedbávná, 
ze střlat. cendatum, cindatum. Mz. 130. 

Cendelin, u, m., tyk^^ta tenká, lehká, 
ze střlat. cendalnm. Jg., Mz. 130. 

Ccndžeti, el, enl, na Slov. = cinkati, 
tönen. Koll. 

reněni, n. Úřední c. majetku něčího. Nt. 
Schätzung. 

Censati =. zvoniti, läuten, na Slov. 

Cemtel, e, m. C. majetku občanův. Jg. 
Abschätzer. 

Cenitelný, schätzbar. 

1. Ceniti, 3. os. pl. -ni, ceü, ceně (íc), il, 
ěn, ění ; cenívati • cenu oznámiti . Preis 
bieten, sagen; odfaádati, taxiren, scnätzen; 
vážiti si, achten, ehren, hochschätzen. Jg. — 
abs. Prodavač cení, kupec trží. Kom. Každý 
cení, ale jak, padesátý na opak. Vz Mínění. 
Lb, — co, PříliS, náramně svou cení. Vz 
Sobec. Lb. Vz Akkusativ. — co na co, xa 
co (Jak vysoko). Statek na 5000 zl. c. D. 
Zaé tu knihu ceníš? Br., Bern. Za obstojný 
peniz něco c. Ml. C. obilí za tři zlaté. IJs. 
— koho - sobě vážiti. Us., L., Br. Vysoko, 
výše, lehko někoho c. Us. — co komu. Škodu 
si c. Rk. Tu službu mi velice cenil. Ml — 

2. Ceniti -^ čeřiti, fletschen. — co na 
koho: zuby. Us. — se - čeřiti se, plakati 
{o dětech), weinen. Co se cenls? Us. 



Cenkovati se s kým o6 ^ smlouvati 
se (z něm. zanken?). Kk. 

Cenni změna, výše. Jg. Preis-. 

Cenník (cenný list), u,'m. C. veřejný n. 
bursovnl. soukromý. S. N. 

Cenný, cenu mající, L., schätzbar, werth. 
C. papíry, Effekten, Werthpapiere. 

Censor, a, m., lat. U ÍUmanAv dozorce 
nad stavbami a mravy. — C. - posuzovač 
knih, Bíicherccnsor. — C. - kritik, Kriti- 
sirer. L. 

Censorin-us, a, m., jméno římské. 

Censorovati (posuzovati), z lat. — néco, 
censiren, kritisiren, tadeln, richten. L. — 

Censorský, Censor-. C. úřad. L. Censor- 
ství, n., Censoramt. — 

Censnra, y. f., lat., posouzení, Censur, 
Beurtheilung. J. tr. C. knih. C. praeventivni, 
divadelní, církevní (církevní trest, pokání; 
víz více v S. N. II., str. 133.). 

Cens-ns, u, ra., lat., roztřídění dle jmění, 
Rk. ; jmění v odhad vzaté, Vermögens- 
schätzung, (/cnsus. 

Cent, u, m., zlat. centům — sto; centnýř, 
centnéř zlat. centenarius. Zentner. Na centy 
prodávati. Us. Centnýře ztlžL D. Cent - 
0*í>()00G metríckého centu. Cent metrický ^ - 
100 kilogramům l-7a5523 centu. 

Centaur*ns, a, m. Centaurové, sveřepý 
liárod v Thessalii. Malovali se jako potvory, 
jichž těl hořejší polovice člověku podobna, 
delejdí koněm byla. Vj. Centaiu*. 

Ceutiár, u, m. (čti centiár, ne: santiár) 
= !□ metru. 

Centifolie, e, f. z lat. centům folia, sto- 
listá r^že. Unndertblättrige Kose. 

Centi^am, u, m. (Čti centigram, ne: 
santigi-am) = 10 milligramům. 

Centimeter, tru, m., fr., a ^to z lat. a 
řec, setinoměr, setinová 'míra. Sp. C. činí 
0-01 metru či 10 millimetrA; 2*03 centimetru 
činí palec; IQ centimeter činí 10<XD niiHi- 
metru či 0-OOOlQ metni; 1 krychlový centi- 
metr činí 1000 krychlových milíimetrň. Centi- 
meter či centimetr (čti centimetr, ne: santimetr) 
as šířka slabého malíčku. 

Centnéř, vz Cent. — Centový, C. kámen. 
Zentner. 

Centralisac«, e, f., z Utt., soustředění 
zemské správy; sestředěni, spojení všech 
přimětův veřejné moci v rukou jediné ústřední 
vlády. Opak: samospráva, decentralisaee, 
soustava provinciální, federativni. Centnili- 
sation. C. vlády, správy. S. N. — Centralista, 
y, m., Centralist, přívrženec centralisace. 
— Centrální = ústřední , Central-, zum 
Mittelpunkt gehörend. Rk. C. Amerika, ohei), 
pohyb, postavení, síla, stavba, vláda. S. N. 

Centr-nm, a, n., dle „Gymnasium", lat., 
střed, prostředek. Centrum, Mittelpunkt. C. 
kola, země. Kom. — C. sněmovny: pravé, 
levé, (V sněmovně : levice, centrum, pravice). 

Cep, cepík, u, m., na Slov. čepíc, nástroj, 
jímš se obili mlátí, Flegel, Dreschflegel. — 
Částky cepu: držák (násiida, cepovka; na 
Slov. hfdka): biják (na Slov. čepíc); svorník 
n. svůrka (tlustý řemen^k upevnění hijáku 
k držáku); ošiti. Jg., S. a Ž. Vz Očepek 
(kftžc na cepu); očepek na cepovce na Mor. : 
náhlavek. Vz tíito jména. Cepem mlátiti. V., 



128 



Cep — Cesta. 



Kom. Cepem po ptádch střileti (nemotorně 
8i počínati. Vz NejapnÝ). Jg., Lb. Cepy mu 
do niky (nehodí se do Skol). C. Nemysli, 
že jsem s ním cepy ošíval (svině pásl =-^ 
Pyšný). C. Je-li povolání tvé , ce^m b^ti, 
musíš chutě na mlat jíti. 8. a Ž. Oslábl jak 
cepy. Vz Pj'Sny. Lb. Pod cep něěi podbinatí 
— jemu 9e poddávati. Berla kr. (Jg.). — C. 

- Ixrßn železná, cepu podobná, parkamečice, 
buKÍgán, Streitkolben. Duši z něno cepy vy- 
mlátil. V. Železnými cepy, palcáty, čekany 
palicemi odrážejíce. Kom. — (7. -~ palice 
bláznův, Narrenkolbe. C. by mu slušel ^^ a) je 
blázen, b) chlap do stodoly. lios. Každý blázen 
svůj cep chválí. Jg. Každá liška svi^ ocas 
chválí, a blázen cepy. D. — C =^ ?*ítfp€c, Tölpel. 
Tojepravýcepl IJs. Cepe, dube, Špalku! üs. 

Cepenéti, 3. os. pl. -nejí, ěl, ění,- cepe- 
nívati — tuhtiouU, erstarren. — čím : zimou. 
Rus. — C. -= zahynouti, pojíti, zcei>enéti, 
scípnouti, krepiren, ReS, 

Cepli . . . vz Cel . . . 

Cepíť, e, cepík, u, m., na Slov. ^- biják 
u cepu. Plk. Dreschwalze. 

Cepilek, Iku, m., přeslička bahní. Rk. 

Cepisko, a, n., cepiště, ě, n., cepovka, 
cepák, držadlo u cepu. Us. Dreschflegelstiel. 

Ceplechy dělati, schikaniren. V Klatovsku. 

Ceplicliati se, šplechtati se, cachati se, 
im Wasser pantschen. — kde: ve vodě, 
v blátě. Us. Vorllk. — 

Cepnik, & m., kdo s cepem do vojny 
jde. Háj. Koluenstreiter. 

Cepný == tuhý, tvrdý, pevný, trvanlivý, 
daueniatt, fest. — 

Cepovati, cepovávati. — koho. Ros. 
(hobeln, tvrdé cvičiti). — koho 6im : metlou, 
domluvami. — na kom. Cepoval jsem na 
tom chlapci, co na mně bvlo. Sych. 

Cepovka, y, f., vz Cepisko. — 2. Náhhivek. 
Na Idor. Vz Cep. — 3. Hruška letní. 

Cepový. C. řemen, držadlo. Flegel-. Jg. 

Cer, n, m., strom s rozštípenou korou. 
Na Slov. — C, druh dubu. KoU. Zereiche. 
—C. =^cerové dřevo, háj. Zereichenholz.Bem. 

Céra, šp. m. dcera. Vz D. 

Cerát, vz Cirát. 

Čerauni-a (Ker . . ,)^ í, n., pl. (dle „Gy- 
mnasium), pohoří v Epim. 

€erber-u8, a,m., mnohohlavý pes s hadím 
ocasem, strážce vchodu do podzemské HSe. Rk. 

Cerbnlát, vz Cervelát. 

Cercle (serkl), fr., z lat. circulus, společ- 
nost (Gesellschatt) zvláště vzácnější; 2) se- 
dadla blíže jeviště v divadle a koncertě. Rk. 

Cěrekev, zastr. = církev. Jir. 

Cerekve, e, f., místo v Cechách. — 2.= 
kostel, zastr. 1410. 

Ceremoniář, e, m., ohradník, z lat., Ce- 
remonienmeister. Ús. 

Ceremonie, e, f., obřad, zvi. kostelní, 
die Ceremonie. C. při mši. Kom. — V., Br. 

— C. = obšímosf, okolky, Weitläufigkeit. 
Nač ty c. ? Us. Ten s ním nadělá ceremonií. 

Cere-s, ry, f., staroitalská bohyně orby 
a užitků obilných. — CereHn, a, o. 

Cefina, y, f., Zereichenholz. Bern. Vz Cer. 

Čeřiti, 3. os. pl. -ří, ceř, čeře (íc), il, en, 
ení ; ceHvati . — co : zuby = ceniti, ííetschen. 
Rybay. — se == šklebiti se, klaíien. — 



^ 



Cerkliř, e, m.. eirklíř, celklíř » ponocný, 
z něm. Zirkler, lat. circator. Cerklíři, kteřf 
v noci po rynku hlásku drží. 1607. GL 15. 

Cemovatij z lat, obklíčiti (pevnost), 
beobachten, einschliessen. Rk. 

Cerový, z cení, hag-, zereichen. C. dřevo, 
háj. Vz Cer. Bern. 

Certifikát, u, m., lat., list potvrzovací. 
ujiSfovací. Beglaubigungsschem. Rk. 

Cervelát (v obec. mluvě : cerbulát), jitmiee 
s mozečkem. Rk. Cerbulatwurst. 

Ce» = skrz, na Slov., durch. Vz Cez. 

César ^ císař. 

Cesmína, y, f., Stecheiche. Jg. 

Cesse, e, f.; z lat. cessio, postoupeni 
něčeho; list postupný, Rk., dobrá vůle. Tov. 
K. 180. Abtretung. — Cessionari-us, a, 
m., postupník, postupitel. Kmp. Cesaionür. 

Cesta, cestka, cestečka, cestička, cestínka, 
^ f. = misto, kudy se chodí n, jezdí, der 

eg, die Strasse. C. dobrá, ražená, proražená, 
třená, protřená, utřená, utřela, ujetá, hladká, 
měkká, chutná, rovná, přímá, dlažená, po- 
dlažená, vydlažená, V. ; zlá, netřena, nerazena, 
tvrdá, ostrá, drsnatá, zarostlá, kostrbatá, 
kamenitá, hornatá, vrchovitá.pahrbkovitá, les- 
natá, trávná, blatnatá, blátivá, hlíno vátá, nepří- 
hodná, ničemná, nesnadná, nespěšná, hrdelní, 
pekelná, nerovná, křivá, daleká, blízká, po- 
stranní, Jg.; přímá, hluboká (úvoz, Újezd, 
vVvoz, Šp.), pravá (vz Pravý), královská, 
hlučná, gvoDodná, obecná, zvUštni, vozová, 

Eěší (pěšina), příční, křížová (rozcestí, roz* 
raní ; kde stojí kříže) ; nebeská, mlíčná, bila, 
boží, slunečná; mořská, vojenská, návratní, 
Jg., »p., Er.; bitá (Kunststrasse), Nz., umělci, 
Rk., kluzká, Rk.,pojejpdná. oklouzká,oklaská, 
kroucená (krutina). Sp. C. lesem, po vodě, 
do lesa, přes pole, z lesa, slávy. Jg. Kudy 
jde cesta do města? Us. Loupež na cestách. 
J. tr. Právo k cestě > (čestní), ukazadlo cesty 
(cestník). J. tr. Cestu dělati, raziti, proraziti, 
prodělati, otevříti, proklestiti, prolomiti, pro- 
třiti, vymý^titi, Činiti, učiniti, počíti, připraviti, 
propravíti, opraviti, klestiti, zasekati, auiložiti, 
zatrhnouti, zajbaviti, znáti, konati, si voliti, 
Jg., prohazovati, Šp., zavříti, zavaliti, Jg., 
ujeti, rovnati, dlažiti, podlažiti, vydlažiti, 
křiviti, hloubiti, bíti, kroutiti, stavěti. Cesta 
jde, vede do města. D. Nikde cesty znáti 
v poli. Alx. 1135. Býti někomu v cestě. Zli 
příkladové lidem, abv na pokání nemvslili, 
v cestě býviýí. Kom. Aby vŠe jedno drunému 
cestu strojilo. Kom. Někomu cestu zastoupiti, 
ukázati, zabaviti, zaskočiti, přetrhnouti. C. 
lesem jest někdy nejistá. Něco cestou ztratiti. 
Us. V cestě ležeti, býti, státi = překážeti. 
V. Někomu ^něco (ku př. překážky) v cestu 
klásti. D. Sel cestou necestou =^ kudy ho 
oči vedly. Brt. — - Cestou jíti n. ieti. Jg. 
Cesty ujeti, ujíti, D.. uraziti. Br. Na ^inon 
cestu nastoupiti musil. V. Po cestě jiti. Br. 
Po zlé cestě choditi (zle živ býti). Háj. 
Nikdá cesta do něho se netrhne «» poHú 
tudy se chodí. Br. Jdi svou cestou! Jg., D. 
Cestou pokání jíti. Sych. S cesty, od cesty 
zblouditi, 8 cesty sjíti, D., se uchýliti, sjeti, 
uhnouti se, svedenu býti, scházeti s cesty ; 
od cesty se uchýliti, uhnouti; ne cestou 
pravou jíti, ne na pravé cestě býti. Jg. 



Cesta — Cetnouti, 



129 



Zašel od cesty. Jeli S cesty svedeoý. V. 
NekráČeti cestou svého otce. V. Kdo pravé 
cesty chybaje. V. Na pravou cestu se aári, 
zaae přijití, se navrátiti, V., někoho uvésti, 
přivésti. Jg. Do prostřed cesty vkročiti. D. 
Někomu v cestu vkročiti. V cestu někomu 
jíti, yjiti, vyjiti, běžeti. D., Kom. Nestoji-li 
jiného v cestě než to, tedy jest věc již jako 
jistá. Har. Varuj s cesty = táhni. V. Ö cesty, 
jděte 8 cesty. Ús. S cesty ustoupiti = ctíti. 
Us. Vyhnouti se s cesty komu. Ls. Ufiinouti 
se 8 cesty ctnosti. D. Něhoho s cesty skliditi, 
složiti =» zabiti. D. S cesty ležící. Listům 
cestu vykázati, poslati listy cestou \'ykázanou 
(insdradiren). J. tr. Cesty mezi grunty dvou 
sousedův, nemá-li jeden co obzvláštního, té 
společně užívejte. Vz Voda, Studnice, Uží- 
váni. Pr. Kde cesta rovná, nezajížděj. C. 
Zasekatí cestu někomu (předsevzeti pokazití). 
Č. Hrabě mu cestu zalehl. Vz Neštěstí. C. 
Kdož jezdi cestami starými, od dávna utla- 
čenými, ten nezabloudí. Pulk. Vlk tam sedl 
v cestě; Kudy je cestička k vám? Budu 
vždycky jí v cestě,* K mej milej cesta ne- 
bUzká. Er. P. 273., 233., 484., 425. Proraženou 
cestou leckdos trefi. Č. To mně stojí v cestě 
j$p. prý m. to mi překáží; áU Čteme uHar. : 
Nestoji-li jiného v cestě než to. V cestě býti 
(= na překážce býti). Ros. -— Škodám v cestu 
vcházeti. Kom. Cestou všeho těla jití. Vz 
Smrf. C. Pohledy jak jde čtyřmi cestami 
<Ševerem) ; Každá cesta (ulice) je mu úzká. 
Vz Opilství. Č. Zde se cesta dělí. ép. Když 
sněhu napadá, cestička zapadá. Pk. Starú 
cestu neopůšf^ pre novů. Mt. S. — C, stezka 
== cáray na které špmhle zavěšují neb líčí. 
Šp. — Gesta == chůze, jiti, putováni, 
pouf, Jizda, Keise, iter. Postel na cestu, 
Keisebett. Sáty na cestu. Reisekleider. To- 
varyš cesty. Reisegefährte. V. Sto dukátů 
na cestu nám daroval. Vrat. V^dal se na 
cestu. Kram. Cestu před se vzíti. Har. Pět 
mil cesty vykonám. Har Na cestách. Klát. Vy- 
psáni (popsání) ces^; na cestu se dáti, vydati, 
pustiti, jití; na koni cestu vykonati* V. Kam 
je cesta? C. do Říma (o ženách v naději 
jsoucích), do lázni, do města pro vyraženou. 
Lustreise. V. Plat od cesty. Šp. Den cesty. 
C. ke cti, slávě, nazpět. J. tr. Záloha ^a 
cesta. Někoho penězi na cestu založiti. Sp. 
Na dalekou cestu se strojiti (také = umírati ; 
cestu před se vzíti. V. Na cestu všech lidí 
odejiti (umříti). V. Na cestu hotový, připra- 
vený, přichystaný. D. Na cestu nastoupiti. 
C^ton byhi o tom řeč. Sych. V cestě někoho 
potkati. Jg. Když už isem na cestě, už se 
nevrátím ; Daleká, daleká jest má cesta ; Na 
daleké cestě býti. Er. P. 419., 620., 496. 
Cesta životem není procházka polem. C. 
Mudr. — C. «= prostředek, mira, rada. 
Tomu se cesta najde (Snad bude pomoc. 
Nemůžem-Ii tudy, půjdem jinudy). C., Kom., 
Ros. Cestu čemu vymysliti (prostředek). V. 
Rozmanit]^mi cestami a prostředky něčeho 
dosáhnouti. V. Toho rozhČnými cestami po- 
kusil. Pa8s. 329. Jinou cestu ukáži. Solf. C. 
mokrá (zkoušeni md vodou, vůbec tekutinami; 
suchá, zkoušeni jich ohněm). Vys. Já tomu 
cesty nevím. Jg. Cestu propraviti. D. Všech 
cest užiti. Jg. všech cest ohledati, Br., hle- 

KottftT: Češko-ném. ilovník. 



dáti. Háj. Jiné cesty tomu najiti nemohl. 
Bs. Cestou narovnáni Šp. prý m. prostředkem 
n. způsobem narovnáni (pořadem práva) a 
,Pie vzíti kapitál cestou postupní (ccdsions- 
weise)* šp. prý m. způsobem či prostředkem 
postoupení a ,Cestou (šp.: v cestě) veřejné 
dražby něco pronajmouti* šp. prý m, veřejnou 
dražbou. Ale ponévadž jsme viděli, že ,cesta* 
také jprostřtdeh znamená, tedy jsou i kárané 
frase dohré. — Cest mých věděti chti => 
jednáni. Kom. — Cesta právni. Nápravní 
cestu nastoupiti, se dáti, jíti. D. Dáti, vydati 
se v právní cestu. J. tr. Dědictví na právní 
cestě pozbyti. Sych. — Vz Rb. dle rejstříku na 
str. 2hb. — Cestička, Nadelnaht am Strumpfe; 
Reisebaum in der Schneidemühle. Rk. 

Cestah, e, m. Strasseneinráumer. — €e- 
stárský. — Cestářstvi, n. Wegebau. 

Cestička, y, f. Vz Cesta. 

Češtiti, el, lni = cestu konati, KoU., reisen. 

Cestmistr, a, m. Strassen-, Wegmeister. Rk. 

Cestnatý, viele Wege habend; wegsam, 
gangbar. C. země. Kom. 

Čestné, ého, n. Čestné platiti, dostati. 
Us. (Skloňuje se podlé Nový.) Reise-, Zehr-, 
Wegegeld. 

Čestný. C. pojezdný (pocestný), tovaryš- 
stvo, myslivec (průvodčí m.). D. Weg-, Reise-, 

Cestoměr, u, m. Wegweiser. 

Cestopis, u, m. Reisebeschreibung. 

Cestováni, n. Vz Cesta, Cestovati. 

Cestovatel, e, m., pl. -lé, der Reisende. Us. 

Cestovati, stuji, stůj, stuje (Ic), val, vání, 
reisen, wandern. Kam cestuješ? — kam 
8 kým: do Ameriky, za hranice. — na 
čem; na lodi. — proč. Jakýsi žid přes tu 
poušť po svých potřebách cestoval. Har. — 
kndy: C. po zemi, po vodě, zemi. Rk. — 
kde: v cizině. -— pro co: pro zboží. — 
bez Čeho kam : bez peněz , ke svým 
přátelům. — 

Cestovni. C list, knížka, Rk., mýto. Jg. 
Wege-, Reise-. 

Cestovnik, u, m., cestující. 

Cestovod, u, m. Viadukt. 

Cesura, vz Caesura, Přerývka. 

Cet, u, m. Mám od něho cet (připověď, 
Zu<»age.) Ros. — C. = obsýlka, Beschickung ; 
soudní příloha, Beilage. Jg. 

i'eta, y, f., plišek všeliké barvy, Flimmer, 
Flitter. Zlaté cetky, Flittergold. D. Čepce 
zlaté s cetkami, s cetkami zlatýnú. Klát. — 
C, nějaká mince. Mat. verb. 

Ceterák, u, m., Hirschzunge, Milzkraut, 
bylina. Jg. 

Cetiti, cetvití, il, ěn. Čni; cetnouti, octo- 
vati, zastr. »: poháněti, obsýlati, Ros., be- 
schicken, Uden. 

Cetka, y, f., Flitter, Flimmergold, Rk., 
plišek. Jir. Vz Četa. 

Cetkář, e, m., Flitterschläger. Jg. 

Cetlik, u, m., cetlovadlo, kruhadlo ku 
krouháni řepy. Us. Snad z něm. zeideln, me- 
dové plásty z úlův vykrojovati. Mz. 131. 
Rübenmesser. 

Cetlovadlo, a, n., Krantmesser. Us. 

TetlovatL — co: řípu, zeli (krouhati^ 
schneiden). Sm. Vz Cetlík. 

Cetnonti, cetovati, vz Cetíti. 

9 



• y;t 



130 



Cetyně — Giboríum. 



Cetyné, ě, f., hl. mě. Černé Hory. -— Oe- 
tyňanj a, m. — Cetyňský. 

€ev, u, m., eeva, cevka, cívka, cevečka, 
cevička, cíveáca, civička, y, f., cevl, n. — C. = 
trubka, rourka. Röhrchen. Ü krávy, ovce = cic. 
Jg. C. z médi, z železa, měděná. G. vodu ta- 
hací. Na Slov. Cívkami, jako po cívkách 
plynouti. Us. — C, nástroj ranWcařskú. C. 
pro děti z nového stříbra, pro dětí stříbrná, 
pro ženské z nového stříora n. stříbrná, pro 
mužské z t^chž kovů, rozkládací; pro ženské 
a mužské Charríěrova, c. BeUocquova, dvo- 
Utá Cloquelova, c. Mercierova, c. s kohout- 
kem Pasauierova, c. z tvrdého pružce Lei- 
terova, ohebná francouzská, anglická, troj- 
dílná, s Šípem Belma80va(k operacím kamene), 
jemná na kanál slzní Hasnerova (k operacím 
očním); c. Cramerova, Tröltschova, Politz- 
rova z tvrdého pružce (k operacím uáním), 
Cn. — C, dřívko podlouhlé, na dél provrtané, 
na Sňfiře posuvné, Us. — C, k navijeni niti 
a přize, Ďie Spule. — C. tkadlcovská (na 
Mor. vřetence, píSfalka), die Spule, Weber- 
spule. Přízi na cívku soukati. 3g, S cívkv 
sesnovatí. Us. — C, v clunku. Die Pfeife 
in dem Weberschtttzen. — Céoy =:= osidla 
na lapáni vlkň, lišek atd. Schlinge. Šp. — 
CUfky v rostlinách: trubkovité, prodloužené 
ústroje základní, z nichž se tělo vyšSich 
rostlin z části skládá. Böhrchen. C. spiralní 
n. závitkovité n. závitky, sifovité, děrkovaté, 
mléčné. S. N. — Cévy v ťěle živoéiěném: 
roury vedoucí tekutiny: krev, lymfii, žluč, 
moč, chám atd. C. krevní, Jimiž krev ze 
srdce proudí, jmenují se arterie č. tepny, 
Schlag-, Pulsadern; jimiž pak se Krev 
do srace opět vrací, jmenují se vény č. žíly, 
Blutadern. C. kapilární, v nichž se ukončují 
arterie a vény se počínají. O. Ivmfatické. 
S. N. C. slzová^ L., průdušní (dýchavice), 
odvodná (odvodice, véna), přívodná (přivo- 
dice, pulsovní žíla, arterie), nrdelní (Halsader), 
Jg., pličná (Lungenader), Sal. Cévy střebavé, 
Sauggefasse. Chym. — Cévy == v ftodinách 
zuby okolo válcůj do nichž zubové stýkajícího 
se kola vcházejí, aby se jedno v druhém 
obracelo. Jg. Biadzähne. Taktéž oblé kousky 
dřeva u cévních kol, kladtiic, hubnúv a kruhův, 
za které palce kola chytají. Die Triebstöcke, 
Spillen, Spindel am Kammrade, der Trieb, 
der Stecken. Kolo cévní, s cévami sluje 
u mlynářův: knihy Či buben. Vys. 

Cévéitl = očkovati, na Slov., okuliren, 
pfropfen. Vz Cívčeni. 

CevL n., cévy u kola, Us. Das Getriebe 
am Jlade. vz Cev. 

Cévka, vz Cev. — Cévkář, e, m., Spuler. 
— CévkoTitý, cívkoviťj", rohrartíg. — 

Cevkový, cívkový. C. kolo, vz Cev (na 
konci). Spul-. 

Cevna, y, f., konev. Na Mor. 

Cevnatina, y, f. Adergewebe. Kk. 

Oevnatka, y. f., Gefasshaut. Rk. 

Cévnatý, gefassig, gefassreich. Rk. 

CeTni kolo = cévy mající, Kamm-, Trieb- 
rad. Ros. 

Cevnik, u, m., Blumenrohr, bylina. Rostl. 

CeTola, y, f , Stranchschilf. Rk. 

Cevopis, u. DL, Angiographie, Gefa.ssbe- 
schreibung. Rk. 



Cevopytra, y, f., Angiotomle. Rk. 

Cevoslovi, n., věda, Angiologie, Gefäas- 
lehre. Rk. 

Cevoví, n. = cevl. 

Cevový, Gefass-. 

Ceylon, a, ni., ostrov, jižně od přední Indie 
v Asii. — - Ceyloňan, a, m. -— Ceylonský. C. 
káva. Us. 

Ceyx, Keyx, gt Ceyka, m., choť Aley- 
onin, král. 

1. Cez, ces, na Slov. = skrze. Vystrčily 
hlavy von oblokom cez mreže; Presmykul 
sa cez kluČovu dierk». Na Slov., Ht. 

2. Ces, u, m., cedidlo. Seiher. Durchschlag. 
Us. 

Cezák,u,m., ceďiďlo, Kom.; hrnec, krajáč. 
Milchnapí. tis. 
Cezátko, a, n. :» ce<lidlo, cez. 
Cezený. geseiht. C. mléko. Jg. C. nudle. 

1. -ei. Formy -ci (-cu) v přítomném Čase ča- 
soslov v -atí jíž v Čechách neslySetí, na Mor. 
posud jest běžná: áepcu n. Šepei (zeptám), 
on řepce (reptá), tresce (trestá). Řh. 

2. -eí, přípona jmen přídavných odvozených 
a) od časoslov označuje účel, nač věc ome- 
zena jest, k čemu určena, ustanovena jest, 
spůsobnosf k něčemu, pouhý nástroj; kme- 
nová dlouhá samohláska, je-h Časoslovo dtou- 
slabičné, z pravidU se krátí: a) u časoslov 
v-ati, 'áti (vz A): psáti ■— psací, hráti — hrací, 
práti — prací, zváti — zvaci; /?) n časosloY 
v -tíř -{<*. Dlouhé í (v -íti) krátí se v i, 
vzniklo-li z něho, aneb v e (ě), paklizného 
povstalo : Šíti — íicí (jehla, stroj), bití (kmen 
bi) — - bicí (hodiny), píti — picí (nádoba), 
křtíti — křticí (voda), tříti — tí^i, síti - 
secí, plíti — plecí, mlíti — mlecí, zříti — 
zřecí, žíti (žati) — žací (stroj) ; r) u časoslov 
v -eí*, 'éti, vz doleji. — Pakli jest Časoslovu 
vícesUibióné (než dvouslabičné), dlouhá kme- 
nová samohláska pravidlem se krátí, ale na- 
vždy; hlavně dvojhláska ou skrácení vzdo 
ruje: krájeti — knýecí — kráječi, srovná- 
vací — srovnávací, vykládací — vykládací, 

Eřijimací, sbírati -— sběrací, podací, zdvi- 
ací, bourací, houpací, houpací; chodící (kolo), 
modlící (knina) ; nazecí (házeti) , stříleti — 
střelec! (Ch.). Vz á, í, ou (se krátí). — Pozti. 

1. Chodící =^ ten, kdo chodí; modlící se -: 
ten, kdo se modlí ; honici pes = ten , který 
k honbě slouží, i když nehoní, Jagdhund, 
ale honící pes == ten, který právě honí, ein 
jagender, aer jagende Hund. — Fozn, íi. Jici 
nodiny naproti bicím hodinám, Us. u Pří- 
brami. Prk. — b) Od jmen, přisvojuje něco ma- 
jetníku určitému i neurčitému : hrabě — hra- 
běci. kníže — knížecí hříbě — hřiběci. Cli. 

Ctbeba, y, f., z arab. zibibah, sebib, su- 
Sený vinný hrozen (velká zrna), V., něm. 
Zibebe, vlas. zibibbo, střít, zibibum. Mz. 131. 
— 2. Vz Víno. 

Cibek, bku, m., pipck, fík (palcem uka- 
zovaný). Cibky někomu dávati, die Feige 
zeigen. Tkad. 

Cibel, bia a biu, m., Harnröhre. Světoz. — 

2. Na Slov. penis. 

Cibet, a, m., cibetka, y, f., ssavec kiino- 
vitý. Zibethkatze. Presl. 

Cibori-um, a, n. (dle „Gymnasium*^), lat., 
nádoba na hostie.Kk. Speisegeschirr, Ciboríum. 



Cibriti — Cihla. 



131 



Cibriti s= cvičiti, na Slov., üben. 

Cibulář, cíbulkář, e, m., Zwiebelhändler. 

Cibaiářka, y, f. Zwiebelhändlerin. 

TibniářslEý, Zwiebel-. Jg. 

Cibulářstri, n. , Zwiebelbau, Zwiebel- 
han de!. Jg. 

Cibulatý, cibulovatý, cibulovitý, cibulo- 
vatý, cibuJkovitÝ. C. kořen. V., rostlina, D., 
zwiebelartig, bollig. 

Cibule, e, f. (z lat. cepa, cepula), bobule, 
bobulka, puk; cibulka, oibulečka, cibulička. 
Der Zwiebel. C. obecni, Čem., kožnatá, Jff.. 
lesní či planá, £eá., mořská (Meerz.), řecká 
< planá tvkvice), psi (Hnndslaucfa), Jg., Špa- 
nělská, Květná (Blumenz.), česneková, lilia 
bilého, tulipánová, harlemská, zimni či věčná. 
Kh. C. se skládá z Čtyř časti: z podcibuli 
ištitu), vlasenička, z šupin a pupenu. Rostl. 
Pleteň, pletniček, svazek cibule. Šp. Omáčka 
z cibule, D., cibulková. Já o slívách, on 
o cibuli (o něčem jiném). Prov. Odnášejí ci- 
buli a 8 Česnekem se navracejí (z pouti -= 
bez užitku, bez polepšeni). Vz Neštěstí. Lb., 
Rom. Vezl na trh cibuli, zase přinesl ošlejch. 
(Vz Stejnosf. JakÝ odešel, taký se vrátil. 
Prodělání.) Č. Z cibule plakati = nuceně. L. 

Cibttlidtě, ě, n., místo, kde cibule roste. 
Zwiebelfeld. Us. 

Cibuliii, eibulný. C. kAra, voda, semeno, 
záhon, zahrada, tuk. Jg. Zwiebel-. 
Cibúlonosny, zwiebeltragend. Us. 
CibuloTitý, cibulovatý, vz Cibulatý. 
Cibulový. C. omáčka, kořen. D. Zwiebel-. 

€ie, u, m., cicek, cecek, cák, cecák, bra- 
<lavka, sosec, struk. Šp. Vz Cec. — 2. Katím 
tenký tisknutý n. malovaný. Zits. D. 

Cica — kočka. Na Slov. Bern. 

Cicák = cucák, Säugling. 

fiean, u, m., Klappengras. Rk. 

Cicati, vz Cucati. 

Cicatý. vz Cecatý. 

CicavT -- cucavÝ. 

Cicbaba, y, f., slepá bába, hra. Na Slov. 

Cicek, cku, m. Vz Cec. 

Cieerek, vz Cicour. 

Cicerkati— cicerkemtéci, rieseln. Na Slov. 

Cicer-o, ona, m.. známt státník a řečník 
římský. — Ciceronúv. — Cicer-o. a, n., jistý 
vétSi druh liter tiskařských. C. nrubé, malé. 

— Cicerone, z it. (Či&rone), průvodčí po 
městech. 

Cicimek, mku, m., bylina. Judendom. Rk. 
Ciekati, kočku volati. Na Slov. 
Cielati, ciclávati ^= cuclati, cucati, saugen. 

— eo. Us. — koho - küssen , liebkosen, 
lecken, Sišmati se, pohrávati. Co se tam ci- 
cláte? Us. — se fl kým. Jg. 

Ciemati == cielati. 

Cieoniti se s kým = mazati se, Rk., 
8iťh schmieren, liebkosen. 

Cicour, cicůr, cicor, cicer, na Slov. cícor, 
n, m. Cicourem ze sudu teče (kape); voda 
cicourem teče. Jg. Pot se mne cicorkem teče. 
Bern. Häuüges Triefen, der Fluss. 

CicoTka, y, f., sukně z cicu. Vz Cícový. 

Cicový, z cicu. C. sukně, šat. Us. Zits-, 
zitsen. Jg. 

Cicvár, u, m.; cicvárové semínko. Lépe: 
eitvar. 



Ciděni, n. C. záchodů. V. Das Räumen, 
Reinigen. 

Cídice, e, f. — řičice. Us. 

Cidič, e, m., Räumer, Putzer; 2. hoblík. 
Vz Bednář. 

Cididlo, a, n., Putzmittel ; Werkzeug zum 
Reinigen. — C. -- hřbelec, der Striegel. Jg. 

€idinožka,y, f., motýl, Putzpfótchen, 

Ciditi, na Slovensku a na iforavě ču- 
diti, 3. os. pl. -dl, ciď, cídě (íc), iL děn 
a zen, dění a zení, cídlvati ^^ čistiti, kli- 
diti, säubern, putzen, striegeln ; mésti, fegen, 
räumen; bíti, klopfen, schlagen. J^. — co, 
koho : pšenici, potok, rybník, strounu, chlév. 
Us. — co čím : obilí říčicl, Kom., boty kar- 
táčem, Us., koně hřbelcem (striegeln^. Kom. 

— co komu. Ml. — co odkud: bláto ze 
studně. — kam — neřáditi. Starý již na 
paty cídí. Hus. 

Cidlina, y, f., řeka v Cechách, vzniká 
u Jičína. 

Cidol, a, m., Aasgeier. Presl. 

Ciesarovstvie = císařství. Kat. 3190. 

Ciferni, Ziffer-. C. počet. D. 

Ciferník, u, m., deštička na hodinách s ci- 
frami, D., číselník. Das Zifferblatt. 

Cifra, y, f., z arab. džefr (šifr. Mz. 131.). 
Místo O kladli Arabové mezi ciframi tečky 
(•), Čímž zůstalo místo prázdné, což šifr (=:^ 
prázdno) slulo, tím pak jménem všechny 
číslice pojmenovánv jsou. S. N. Ziffer. — Č. 

— ozdoba. Schmuck, Zierde. Na Slov. Plk. 
Cifrák, u, m. = ciferník. Jg. 
Cifřiěkáh e, cifrovanec, nce, m., švihlik, 

Stutzer. Na Slov. 

Cifrovati =:r 1. ciframi psáti; 2. ozdobiti, 
Plk., na Slov.; 3. tančiti (o dívkách). Bern. 
— . se =^ zdobiti se. Bern. 

CifroTuik, u, m. — ciferník. Jg. 

Cifrový. C. písmo (číselné). D. Ziffer-. 

Cigáro, a, n., ze špaň. cigarro, doutník. 
S. N. Zigarre. 

Cigarovka, y, f., Zigarrentasche. Rk. 

Ciffarrenspitz, Špička, tnibka na cigára, 
násadka k cig., k doutníkům. 

Ciglovati, u provazníkův = špatný pra- 
men přísti, laufem. Dch. 

Cihelka, y, f., vz Cihla. Zinek v c-kách. 
Tafel-, Blockzink. Rk. 

Cilielna^ y, f. Do cihelny pro cihly je- 
zditi. Us. Vz CihU. Ziegelhütte. 

Cihelnáj^, e, m., Ziegelhüttenbesitzer. Rk. 

Cihelní, -ný. na Slov. těhelný, od cíhély 
na cihly ^ Ziegel-. C. pec, Br., hlína. — C, 
z cihel. C. krov. V., zeď, Kom., stavení, Us., 
moučka. Rk. C, - k cihle podobný, Zi^l-. 

— C. barva. Jg. 

Cihelnlce, e, f. ^^ cihelna. Ros. 

Cihelnik, vz Cihlář. Veleš. 

Cihla, tihla, těhla, y, f , něm. Ziegel, z lat. 
tegula. — C. pálená, nepálená, na slunci sušená 
(vepřák, vepřovice, c. aegyptská). vypálená, 
zdicí, sklepová, žlábkovitá (žlábkovice), 
hladká. široRá, úhelní, bez obruby, Jg., dhi- 
žici (dlaždička), syrová (syrovka, syrovice), 
^ od pólu vvpálená, ohňo vzdorná, tenká (to- 
I pinka)ke klenutí : klenky, sklepovice, Šp., krycí 
(rovné - tašky, zahnuté ^ háky n. Tkřidlice 
n. prejsy), výžlabky (na žlaby), silně vypár 
lene: iLabřince. S. N. Forma, pec, hlína^ 

9* 



,^_ 



láj 



Cihla — Címbrové. 



kůlna na cihly. Jg.. Šp. Cihly dělati, sušití, 
páliti, do peci sklánati. Jg., Šp. Stavěti, dlá- 
žditi, něco krýti cihlami. Sp. Klenuti, zeď 
etc. z cihel. Šp. Zeď na půl cihly, na cihlu, 
na dvé, na t> i cihly. L. Kozel cihel, vz Kozel. 
Danno cihlu mýti. Us. Cihlu mýti, aby byla 
bllá (vz Marný). V.. Č., Lb. — Vz Cihlář. 
. Cihlář, e, cihelnik, a, truplář, e, m. Reš. 
Žiegelbrenncr, Ziegler. C. dělá v cihelnách 
z hlíny cihelné vodou rozmíchané a z písku 
v kadlubech (formách j cihly, taSky, prejsy, 
které suší a do peci k vypalováni skládá. Pt. 

CihlaMti, il, eni. Ziegelbrennerhändwerk 
treiben. 

€ihláf*ka, y, f. Ziegelbrennerin. 

Cihlárna, y, f. = cihelna. Bern. 

Cihlářský, Ziegelbrenner-. 

Cihlář§tvi, n. Ziegelbrennerei. D. 

Cihlice,. e, cihlička, y. f., žehlička, hladltko, 
Bügeleisen. Šp. Cihlička krejčovská, pro 
ženské. Kh. Želízko do cihličky. Us. — Prkno 
na žehleni, hlazení prádla = žehelník, pa- 
chole. Šp. 

Cihlina y, f., ocelový plech u trulilářů 
k Čistění dřeva. Glätteisen. Jg. 

Cihlobarevný, ziegelfarbig, -roth. 

Cihlo vina, y, f., hlína na cihly. Ziegel- 
erde. Rk. 

Cihloi^ka, y, f., Ziegelbim. Rk. 

Cihlový. C. olej, barva. Jg, Ziegel-. 

Cihobi, u, m., cihoblík, z něm. Ziehhobel, 
hladík- Slichtovnik. V. Glatthobel. 

Cícha, vz Cejcha. 

CiehtoTati = třásti se. — se čím: zimou. 
Us. Vorlík. 

Cikán, a, m., pl. cikáni (ne: cikáně, vz 
-an), Zigeuner; cikánka, cikáně. O původu 
slova vz Mz. 131. Cikána umění hádání 
z rukou. V. Cikána jnýti (= mamá práce. 
Vz Marný). I^os., Č. Přivykl psotě jako 
cikán šibenici. C. (Vz Chudoba). Učinili c-na 
králem a on nejprve svého otce pověsil. C. 

— O. =: tulák, hadač, lhář, šejdíř, zloděj. 
Zlý by z tebe byl cikán (neumíš hádati). Jg., 
Č. Špatný cikán z tebe bude (neumíš lháti. 
Vz Lhář). Lb. Krade jako cikán. Č. Cikána 
by opálil. C. Vláčeti se jako c. po světě. Jg. 
Ten chlapec ie jako c. = otrhanÝ. Ať jsem 
cikánem, jestli atd. {= ať jsem lhářem). Bern. 

— C. bývá jméno černého psa, Us. 
Cikahátko, a, n., vz Cikánče. 
Cikánóe, ete, n. C. své mateři vzácné. 

Prov* na Slov. Vz Rodiče. Lb. Zigeunerkind. 

Cikáně, ěte, n. Cemé jest to dítě jako c. 
Je. Vz Cikánče. 

Cikánitl — šiditi, lháti, betrügen, Ifigen. - 
Z daleka přišlým sloboda (svoboda) c. rrov. 
na Slov. Jg., Lb. 

Cikánka, y, f., žena cikánská, Zigeu- 
nerin : 2. lhářka, tulačka, Lügnerin ; 3. houba ; 
pečárka, uhelka, Heideschwamm; 4. rostlina, 
sedmikrása planá, chudobka, Massliebe, Tau- 
sendschön; o. hruška letni. — Jg. 

Cikánovati se kndy: světem (herum- 
Bchweifen, toulati se, nemíti stálého místa), 
Sych., po světě. Rk 

Cikánovy, Zigeuner-. Ros. 

Cikánsky život vésti. Us. Cikánským 
Bpůsobem podváděti lidi. Jg. Zigeuner-. 

Cikánstvi, n. Cikánský původ, rod, c. 



živobytí; tuláctví, Ihářstvl. — To je c.= 
lež. Bern. Na c. se dáti (lháti, UkffQ^. Bern. 

Cikánstvo, a, n^. • ^ -^^ip^t 

lid. Zígeunervolk. J 

Cikati v již. Q 
o sebe klepati, mf 
hra velikonoční, h 
hamen. Ryb. 

Ciklati, na Sic 

Cíkor, u, m. =r 
voda ttče, rieseln. 

Cikorie, e, f. 
korií kávu kaziti. 
Špatná). Cichorie. 

CikoHti = cikc 
Na Slov. Vz Cicoí 

Cil, e, m. (strč. 
cel, cyl, něm. Ziel 
konec prostoru^ h 
Us. Cíle n. cíl vyi 
váti, cíl položiti, ) 
čiti, přestoupiti. V 
táti. Kom. Cíle dc 
doběhnouti, běžet 
něco přivésti. Ke 
přibližuje. Háj. ¥ 
spaseni. V. Bídný 

— C.^= věc, do 
Ziel. Házeti, stříl« 
do cíle. Us. Na c. 
nehmen); vystavil 
leko cíle chybuješ ( 
hony^ běh, Bahn, 
ho za sebou zanec 
záměr, předmět, b 
K tomu cíli sméřov 
Us. Něco k tomu c 
přiměřenÝ. Puch. ' 
jíti, nedokročiti. J^ 
jest cíl méhopředs 
malého dojde cíle \ 
stus cíli jeho otáz 
bledni k cíli, opati: 

Ciliťi-a, e, f, 1. 
části Malé Asie. h 
Cilican, a, m. ; .^ . 

Cilinkati, na ÍLíhl^o =^ zvoniti, läuten, 
klingeln. — éim: zvonky. C. 

Cíliti, 3. os. pl. -li, -Ie (íc), il, eni; cílí- 
vati = mířiti, úmysl míti nač, směřovati; 
zielen; Absicht, Rücksicht haben, zwecken. 

— abs. Kam to cíli, worauf ist das abge- 
sehen ? Kam ta řeČ cílí ? Vidím, kam tvá od- 
pověď cílí. — (čím) kam : ručnicí na ptáky. 
Ros., slovy na někoho, Jg., k terči. Kos. 
Vše k tomu cíli. aby . . . D. — C. do terée, 
mezi ptáky, za cil, přes cíl, proti komu. Us. 

Cilka, y, f. — Cecilie. Us. 

Cilnik, u, m., kopičko. V., Šíp. Res. 

Čilo vnik, u, m. = hledí. Sp. 

Cimbál, u, m., hudební nástroj s dráte- 
nými strunami, na nichž visi zvonečky. Rk. 
Čím dál, koupíme si cimbál (dobře se nám 
daří, až dál ieště lépe). Vz Šťastný. Lb 
Cimbál, Schelle, Schallbecken. 

Cimbolec, Ice, cimbolek, Iku, m., naSIov., 
rapouch, Eiszacken. D. — C. == kratóí vý- 
sada pod činkami. Sp. Vz Paroh, Činky. " 

CímbruYé, kmen germánský, konsulm 
Mariem poražený. 



jfmí se jitrnice zastrkuje, éprrjl, der SpcUer. 
^^ -3. C, cink, u, m,, na Slov. cineli, nkn, 

, nástroj hudební, foukací, rohová piSfala, 
kornet, Salniaje, Ro»., pastníl roh; die Zinke, 
Schaimeie, das Kinkhom. V. Při zvuku trub 
a cinkd. Ráj. — 4. Cink, polokov, der Zink. 
Z ĚCB. Jg. — 5, Cink, cink, u. m., pftka na 
kostet, z it cinque = pot. Zink. TonS, eŠ 
nemi nic, žlž, cifik nedi nic, katrdryje po- 
máhej. V. — 6. Cink, cink, u, m. C. na oku, 
oMak, bělmo, eákal, poskoma, Augenfleck; 
der schwarze Stiiar. C. íedivj, Sedýj lemi; 
Eelený. Šp. Má c. na oku. Us. Z, schází 
(itrácl se). Šp. — 7. Činky = prwií ipiiky 
parohů hned nad očima, očnlky, Auřcnsprossen 
-"n Geweihe. 

Cinksi, e, m., Klimper; cinka£ka, j, f., 
Klimpeňn; Sehaflstab. Jg. 

ftnkadlo, a, n., Elingwerkzeug. Hus. 

ťinkati, clúkati (Ros.), eJnknouti, knul 
a kl, utf, cinkávati, klingeln, klimpern, 
schellen. Jg. — abfl. Penize cinkají. Us — 
éim: zvoncem. Jg. — na co: na skonáni 
(umlráfkem zvoniti). Bern. C. na klekáni. Er. 
P. 202. — koiDU kde. Cinkaly mně pod 
botama podkovinky. Er. P. 135. — na íem; 
na klavíru. Us. — k mu ^ láti, schelten. D. 

Cinkavý C.penlze, ^vonek, klingelnd. Zlob. 

Cinknouti, vz Cinkati. 

Cinkot, u, m., das Geklimper. Geklingel.D. 

ClnUoTati co Mm: jelita Sprejly, speilcm. 
Ví Cink, 2. 

Cinkovka, y, f., cinkovul pilka. Schliess- 
säge. D. 

CinkoTý, C. zvuk, huť, rada, plech. Vya. 
Zinken-. 

f inky, pl-, f., očnJky = nejdolejSl dlouho 
výsady na parozích. Šp. Vz Zink. 

Cinn-a, y, m., protivník SullOv. 

Clnobr, n, m., cinobf, e, f., z lat. cinna- 
baris, a to z řec. lurraßa^i, rumeika, Zin- 
nober. C. přirozený n. homl, pálený, V 
antimonový, červeny, zelený. Kh. — C, pĚkna 
íervená barva. Kos. 

Clnobrový. C. barva, hora. Zinnober-. 
Reí. — C. ^ íervený jako cinobr, zinnober- 
roth. D. 

Cínovati, co £im: hrnec dnem, ver- 
zinnen. Ua. 

Cinovatý. C- plátno. Gemodelte Lein- 
wand. Kom. 

Cfnovatý, clnovltý. C. hora. Ros. Zinn- 
baltig. 

Cinovec, vce, m., Zinnerz. Rk. C. smatý, 
vláknitý. 

CfnoTka, y, f. Zinngefass. Ub. 

Cinovna, y, f., Zinnhaus. Rk. 

Cínový. C. mlsá, V hory, doly, D., ky- 
sliínlk {=.Byni: kysliůnlk clnatý, Zinnoxy- 
dul), soli clnaté, eoliínlk (nyní hydroiid cl- 
natý), vodičnatan, Pr. chjŤn., rada, hory, 
náaobl, Rk., barva, rýže, ílla, pramen, Vys., 
popel, rozpusf, lupen, couk, mflž, nádoba, 
konvice, taliř, iilce. Šp. Zinn-, zinnern. 

Cinták, n, m., cintáiek. £ku, m., ubrousek 
. délský, Geiferläppchen. Ua. 

ťiatatl = alintaíi, ^ífein (o dětech); = 
plti, trinken (o pMácIch). Ua. 

ClntavoBt, i, f , cintiavoaf, citavost, Zart- 
, heit, Empfindlichkeit. Jg. 



Cintavý — Clsařfitvi. 



Cintavf , eintlavý, cltavý = citliví, joniný, 
lart, ompfindJieh. Na Slov. Koll. — 2. Bldny, 
p'chudir. Na Slov. 



Cinter, cinterjn, cinteřik, ti, ra., z lat. 
ooeroeteriam, hřbitov, Kirchhof. Na Slov. 

**'"*"""" "■* tím: zimou (třásti ee, zit- 
at.) 

, ra, fínže, e, f., z lat. census, 
,, daň i d&chod z čehokoliv, 
td. Zina. Činži z bytu platiti, 
ok, Zinaen, InteresBen. Nřco 
rpííj£iti (uajmouti), 
im, ZÍDshiLUB, Ub. 
Ěinže. Ziusen-. 
, plu, cípek, pku, ciplik, u, 
ičatý, roh éatku, ubrusu etc. 
Cip od Ěátku. Er. P. 354. C. 
tek na čtyiy cipy. Us. — C. 
, Ecke, Winkel. ítos., V. 
cipníka, y, f. = slepice. Na 

haty. C. äitek (b cípy), zipfe- 

iXíf. Jg. 

Ip. 

Blepice, Henne. Na Slov. 
o cípkách choditi (po pretech), 

Rk. 



Ipy mnjlcf, KÍpfelig. C. pláfií. 
f ~ cipka. 
1. V KrkonoĚ. 

., ozdoba, kvétovAnl, äperk, 
I. Jg. — Mnoho C-ÜV (okol- 
[Jb. 
), gt. Cirky, f., pověstná eir- 

pl. mé. a předhořl v Latiu. 
. — Circ^ský. Vz Circe. 
a., z lat. circinuB, kruíidlo, 

!, f., lat., (Cirk . . .), béh, obĚh 
, krve v tele. Ub, 

m. (CJrkuláf), zlat., poeyiaci 
ist, Jg., okružní k, Us., obéžnl 
.arsclveiben. 

(cirk...), 7, (., Cirkularsige. 

(cirk . . .) nezeni. Circuiar-. 

(drk . . .), z lat = obíhati, 
lufen. Peníze, pověsf, kapitál 
uluje. L. 

, u, m., z lat. (c. accentus), 
aý, u Rekův. Rk. 
ptlo, z lat., opsáni, vz Mus. 

S. N. 

ti-e. I, pl., f., zlat., okolnosti. 
astancil nemflze se vždy prav^ 
;oneĚné a nepochybně zavříti, 
Sch známoBf a uSetFeni k pnt- 
inl velice nápomocna bývá. Pr. 

m., z lat., okol, závodiíté; 
lAvproBtranné staveni, vnémž 
(jmy o závod, zápas). 

Scharr-, Krickente. 
' f., Brotbaum. Rk. 

Mor. cirkev, kve, f., z 
. — G. -- ehram, kostel. Kirche, 
Jeíe v cierkvi na praže. Dal. — 
vfech uéHcíchjedmho mjínáni. 



C. židovská n. Blaruzákonni ; c. křestaociká n. 
nového zákona ; katolická n. flraski; řecká, 
evangelická at«. — C. pravá, nepravá; vidi- 
telná a neviditelny; bi^OMián. obcující n.r^'tr- 
hýfcl n. bojígld, vitfzlcl n. svitézilá (spase- 
u^ch v nebi), trpící (duäe v očistci). Jg., '" 






oředstavaié. Kirche. 



tohoto počátek vialo od strany pod oboji 
•" , chrám", tedy musíme přidati, že uífvánj 
.. Olo slova monlo od ksuínlkůvienom ob- 
noveno h^ti, ncboC již v Dalemiin Ctemo : 
,Na modlitbu k cierkvi jdieSe." Ht. — Ví 
Rb. dle rejstříku na str. 2Gö. C. v Cechách, 
vz S. N., Il.,315., B., Vn. ; C, b.-C. = Zrna. 
Kde maä svou církev? Není doma. Us. 

Cfrkevni : právo, kněz, sbor, snčin, rok. 
agenda, dějepis, jazyk, kletba, moc, otec 
pokání, treBt,jměnI (vz Jmění), zákon, ústava. 
S. N., věc, záležitost, spolek, pokuta. J. tr. 
Kirchen-. 

CfrkeTnictrf , n., der Stand der Kireheo' 
gemeinden ; na Slov. -- kněžství. Bem. 

Cirkevnik, a, ra., člen církve, na Slov.; 

Cirkl, n, ra., z lat. cironlus, nřra Zirkel, 
krulidlo, kružítko. V., Šp — C, kruh. 
Kreis. V. 

Clrklovati, kolo vykroužití, zirkeln. V. 

«irkon, u. m. C. bllÝ, fiedý, hnMJ, na- 
íloutlý. Odru^ barvy hyacinlhové šlovou: 
hyacínth. Vz Drahokam. Bř. Cirkon. 

Clrkonik, n, m., Cirkonium. 

Cirkulace, eirkulář, cirkulovati, cir- 
knmflex atd. vz circ . . . 

CirkTiika, y, T. clrkvice e, f., »laíý 
kostel. Pref., Hand. Kirchlein, Kapelle. Vv- 
stavlm na svAj groj c-ku a koupím kalich, 
zvonec atd. Sved. 1569. — C, pohanský 
ehrám, Götzentempel. V. 

Ct9, strč. — totiž, neralich: lépe: ciB. Jg., 
St. — Cis v hudbi, pťUton mezi c a d (des). — 
Cis, lat. — z této Btranj' ležIcl: cisalpskv. 

Clsslpinský, lépe : cisalpsky (předalpsKy). 
CisalpiniBcb. 

Cifiař, e, m.. z lat. caesar, Kaiser. Rlmský, 
rakouský, ruský (cář), německý, turecký 
(sultán) e. Ua. Cifi dobře a právě, neboj se 
cisaře ani krfle. Prov., C. Jaký cisař, ta- 
kový plsaf. C. Co císařovo cIsaH, co božího 
Bohu a Čert af utfe hubu. C. Vlče sluäi cí- 
saře poslouchati, nežli purkmistra. Pr. — 
Vz Rb. dle rejstHku na str. 265. — C. »mrti 
= Plut«. V. 

Cisatka, y, f. — cfnařoe«, na Slov. — 
C., hruSka. Die Kaiserbime. 

Cisafna (— clstó^vna) Hniská a královna 
česka. Ser.' U. 4.'J0. 

Císařová, é f., dle „Sova". V. Nyní : cí- 
sařovna, y, f. Kaiserin. 

Cisařovic, e, m., sj-n císařův. Dal. Káiser- 

Cisafvký. C. orel, soud, Us., prokurátor, 
právo, úrok (5%), voják, V., služebník, na- 
řízeni, Jg., výsoflť, raince, řeí, 8. N., drlra, 
rodina, rod, HSe, dťístojenstvl. J. tr. Kaiser- 
lich. S císařskými držeti. D. 

CiHatstvi, n., císařská däsutjnost, das 



Císařství — Citiivý. 



135 



Kiilserthuin, die Wťírde. Ros. — C, nejvvšši 
moc, vladarsM, Kegierung, Herrschaft. Nej- 
prve císařství bylo u AjBsyrských. V. — 
C. ^^ vláda, HetTSchaft. V. — O., země ei- 
sařská. linohé krajiny v c. římském. Plk. 

Cisařstvo, a, n. =r císařové. — C. = cí- 
sařství. Pass., Koll. 

€iBařŮT, -ova, -ovo. Dávejtež tedy, co 
jest císařova (gtX císaři; a co jest božího, 
Bohu. Br. Mat. 22., 21. Vz Boží, Co, 

Ciselováni» ciselura, umělé vzpracováni 
okras na kovu ostrými nástroji; pólo vypuklé 
práce na zlatém n. stříbrném plechu pomocí 
jehly. Rk. 

Cist, n, m., rostlina, Cistrose. Jg. 

Cisterciák, a. m., od kláštera „cisterium*^ 
v Burgundu tak nazvaný řád. L. Cister- 
zienaer. Cistercienský, lépe: císterský. 

Cisterna, y, f., nádržka na vodu dešťo- 
vou, v obyc. mluvě: cisterna. Jg. Cisterně. 

Ciáka, y, f. — cícha, kleine Ziehe. 

Cit, u, m. (místo éit z čiji. D.) == čich 
(zasL), smysly Sinn. Člověk má pět citův: 
zrak, sluch, čich, chuť, hmat. Ros. O citech 
zevnitřních. Kom. — (;., Hténi. Empfindung, 
(iefUhl, Fühlungskraft. Cožkoli životem, ci- 
tem a hnutím obdařeno jest, živoěich Jest. 
Kom. Cit jest vnitřního cos, inneres Genlhl ; 
fití zevniífního, äussere Empfindung. Mus. 
iS citem zpívati ; V jeho slovích jeví se hlu- 
boký cit. Rk. Cit tělesný n. smyslný, du- 
chovní, probuzený, neomylný, neuprositelný, 
příjemný, nepříjemný ; Citem nějakým zaho- 
řeti. Pž. Cit míti pro něco. Ml. C. rozjaření, 
náboženský, mravný, přirozený, radostný, 
bolestný, libosti^ nelibosti, útrpnosti, krásv 
či pro krásu, lásky, vděčnosti; jemný cit 
(sondnosf); bez citu (bez vědomí); citvvzbu- 
iliti u někoho (hnutí mysli). Nt Vz více 
o citu v S. N. 

Citaee, e, í., z lat., (station, obsýlka 
k soudu, pdhon,yorladung; zaklínání čerta.Rk. 

Citadella, y, f., tvrz a) nad městem, Ci- 
tadelle, V. ; b) u města, Stadtfeste, Beifestung. 

Citara, cithara, citera, y, f., Cither. Na 
citharu hráti. V. 

Citamik, a, m., Zitherspieler. 

Citát, u, m., z lat, doklad (k něčemu 
z nějakého spisu). 

Citebnik, a. m., Sentimentalist Rk. 

Citebnosf, i, f., Sentimentalität. Rk. 

Citebný, sentimental. Rk. 

Citéci, k cítění sloužící, Empfindungs-. 

— C. nerv, mohutnost duše. Jg. 
Citeinost, i, f., fnocnosť cítiti, das Em- 
pfindungsvermögen, Geítihl. Kom. — C, moc- 
nost cítěnu býti, Füiilbarkeit. C. bolesti. Jg. 

Citelný, co se cítiti může, fíihlbar, em- 
pfindbar. Moc c. V. — C. ^-^ cítící, empfin- 
dend, fühlend, empfindsam. C. srdce. Us. — 
čeho. C-ný buď x\zkosti. Br. C. křivdy, bo- 
lesti, příkoří. Knst. 

Citeni, n., das Empfinden, die Empfin- 
dung, sensus. V. Pět smyslů ke. máme. Kos. 

— C^ tknutí, tactus, das Fühlen, Tasten. V. 

— C.y znamenání, pozorováni, die Verspü- 
rung. D. — C, vnitrního citu činnost, das 
Fühlen, das Geítihl. C. bolesti, radosti. Jg. 

Citera, vz Citara. 

Citliaeron, a, m., hvozd v Boeotii. 



Cíticji moc n. mohutnost, sila (kterou cí- 
titi můžeme), ^mpfindungskraft. Rk. 

Citltelnosf, i, f., sensibilitas. Empfindbar- 
keit, Fühlbarkeit — C, tnocnost cítiti, cit, 
sensus, Sinn, Empfindungskraíl. V. — Jg. 

Cititeiný, co se cítiti může, čitelný, em- 
pfindbar, fííhlbar. V. — C, cítiti monoucl, 
empfindsam. Jg. 

Cítiti, 3. pl. cítí, cit, cítě (íc), il, ěn, ění, 
cítívatí = citem, smyslv znamenati, čiti, 
empfinden, fühlen^ schmecken; rozuměti, poro- 
zuměti, znamenati, spüren, verspüren, merken, 
wahrnehmen. Jg. — co: bolest, trápení. V., 
teplo, zimu, smrad, radost, soustrast, nlad. 
Žízeň, žalost. Jg. Však to cítit budeš, žes 
ho rozhněval. Us. Cítí kosa kámen (čije). — 
co ěim: prsty. Us., Ros. — co skrze co: 
skrze vůni. Kom. — co pro koho: pro pří- 
tele. Us. — co kde: Cítí na sobě venký 
nedostatek (slabost). V. — kdy: PH smrti 
rodičův velikou bolest jsem cítil. Fo tom 
požáru zármutek cítím. — s kým. Us. — 
že. Cítí. že se ho to tklo. D. — se. On se 
cítí, že bohat jest, (jest si toho vědom; sich 
fühlen). Jg. Cítíti se zle^ dobře, sich übel, 
wohl befinden. Bern. Ejfco sa citi, nech sa 
vtipi. Mt. S. Nič nepovie, ale sa citi (ale sa 
čuje i. e. vinným býti). Mt. S. Vz dole: Cí- 
tím se zdráv atd. Již se necítí. Hat kein 
Bewusstsein. Us. VÝbor obecní cítí. se Vas- 
nosti tím více k díkům zavázána, poněvadž 
přičinlivosť ieho došla uznání. Lépe : Výbor 
obecní, hledě k tomu, že přičinlivost jeho 
došla uznání, VaŠnosti upřímné dikv za to 
vzdává. Sb. Cítím se povinna, zavázána atd. 
Toho v starší literatuře není, ale říkalo se: 
míti, pokládati za svou povinnost. Os. Cititn 
se zdráv, opuMén, neštasten atd. — jest dohře 
praveno. Že jest zde forma z vratná a tudíž 
podmět 8 předmětem týž, shoduje se ,zdráv 
atd.^ 8 poumětem v nominative. Nemístným 
nátlakem logiky druhdy voli se říkati: cítím 
se opuštěna ni opuštěným, opuštěnu n. opu- 
štěnou atd. Cf. Sensit delapsus in hostes. 

MéfAvtióai rávra á7ro*^tvóf*evoq. Niederle, 
§. 791. (Řec. grammat.) Vz Nutiti. Gb. 
v Listech filologick^^ch. II., 140. Cf. Činil 
se jest nemocen a nejsa. Chč. 629. Jsem po- 
vinen někomu něčim. V. Znám se povinna 
býti. Krab. — Pozn. Nevjrjadřujeme-li žád- 
ných citův, užívejme raději jiných obratův. 
Potřeba ta citila se tím vice = naléhala, 
uznávala se tím více, bylo toho tím více 
třeba. — se v Čem. Kdo se v něčem cítí, 
mysli, že každý o něm hovoří. Bern. — 
Accus, cum. inft. Cítí se btti matkou. Us. 
Člověk se k všemu chtivého býti cítí. (Lati- 
nismus. Brt.). Lom. — Vz Cejtiti. — V již. 
Čech. také = čenichati. Kts. 

Citlivka, y, f., rostlina, mimosa, Fühl- 
kraut. C. Čistá, slabá, bělavá, Širokolistá, 
stydlivá. Presl. — Jg. 

Citllvosf, i, f., mocnost cítiti, čitelnost, 
Empfindsamkeit, Éhrgeflihl. Mus. — J^. 

Citlivůstka, y, f., lichá, churavá citlivost, 
Empfindelei. Mus. 

Citlivůstkář, e. m., Empfíndler. 

CitLivůstkovati, empfindeln. Rk. 

ČitlivÝ, citliv, a, o ~ citelný, cítící, empfind- 
sam, fühlend. C. vřed. Ja. C. oČi. iJs. — 



136 



Citlivý — Cizí 



řeho. Citliv jest zármutku svého přítele. 
Kom. 

ťitnifký, lépe: krasocitný, aesthetisch. Jg. 

Citnost, i, L. schopnost k cítěni. Empfín> 
dnngskraít; Gefuhlsvennögen. Rk. 

Citný, empfindsam, gefühlvoll. Rk. 

Cito,' lat., rychle (bývá na praních). 

Citoslovce, e, n.^ Empfindungswort. 

Citovati, z lat. citaře, citiren, beschicken. 
koho 1. =r obsýlati před soud. V. — 2. Za- 
klínati a předvolávati zlého ducha; c. éerta, 
mrtvé. S. N. — co z čeho = uváděti slova 
n. písma jiných. S. N., Rk. 

Citový, Geftthis-. Rk. 

Citrán, u, m., sůl kyseliny citrové. Rostl. 
Citronensaueres Salz, Citras. C. ammonato- 
železitý, draselnatý, hořeěnať^, obojetný, chi- 
nový, olovnatý, sodnatý, žeíezito -horečnatý, 
železitý. Kh. Bk. 

Citrin, citrýn, u, m. Prsten zlatý s ka- 
menem citrinem. Pam. arch. 1869., str. 337. 

Citmoh, u, m., silný hřebík spojující 
ramena s kobylicemi ve valchách. Us., Jg. 

Citron, u, m. Citrone. C. vlastni n. cedm 
s plody vně svrasklými, nakyslými ; 2. limon 
s plody hladkými, velmi kyselými ; 3. limetta 
se Šťávou přisladle mdlou nebo nahořklou. ČI. 

Citronáě, e, m. Citronenapfel. Rk. 

Citronář, e, m. CitronenhSndler. D. 

Citronáfsky obchod. Citronenhandel. 

Citronářstvi, n. Citronenhandel. D. 

Citronát, u, m. Citronát. Rostl. 

Citroník, u, m. Citronenbaum. Rostl. 

Citronka, y, f., hruSka, Citronenbim. Us. 

Citronokys, u, m., kyselina citrónová. 
Citronensaare. Rk. 

Citrónoví, n. Citronenwald. D. 

Citronoviště, ě, n. Citronengarten. Rk. 

Citronovitý, citronenartig. Rostl. 

CitroTlovka, y, f., limonáda. Citronentrank. 

Citr ^nový^ Citronen-. C. strom, kyselina, 
barva (V.), ]ablko, kůra, Šťáva, Jg., olej. 
S. N. 

(Itrovoňka, y, f., citrosma, rostlina. Rostl. 

Citrul, e, m. Wassermelone. L. 

Citrýn, u, m. = citroník. — 2. Citrinstein. 
kámen. J^. 

Ci^rynátový = citrónový. C. jablko. V. 

Citrýnka, citřinka, y, f. Citronen vogel. Rk. 

Citvar, v obyč. mluvě: cicvár, u, m. Der 
Zittwer. Citvarové semínko. O odvození vz 
Mz. I., 23. — Citvarový. C. kořen, semeno. 
Zittwer-. 

Cívť^eni, n., způsob Štěpování střešní atd. 

Cívéeti, vz Cívěeni, Cévciti. Koll. 

Cíve^nice, e,f., Scherstock u tkadlce. Jg. 

Civěná, é, f. Jíti na civěnou = na čuměnou, 
na Čumendu, na čižbu. Us. 

Civěti, ěl, ění, civivati, civnouti, vnul 
a vl, utí = meškati, lelkovati, čuměti, okou- 
něti, sich aufhalten, hocken, säumen. — na 
koho Do půl noci naň civěť máme? Us. 
Co na mne civíš? Ros. — s kým kde. 
Proč kněz s vůdcem u svatyně 'civí? V., 
Nej. — pro co. Pro zisk s ožralci do noci 
civíme. Lom. 

Civetka, y, f., Zibethkatzo. Ssav. 

Civil- is, a, m., vůdce Batavův proti Ří- 
manům. 

Civilisace, e, f., z lat., vzděláni ; vzdělanost 



občanská, mrav. Civilisation, Sittenverbea- 
senmg. 

Civilista, y, m. Civilist, Bürger, bürger- 
licher Beamter. 

ťivilUsta (civilní lista) summa peněz pa- 
novníkovi k vydržováni dvora vy kasaná. S. 
N. Civilliste. 

Civllni = občanský. Civil-, bargerlidi. 
C. n. občanské manželství, stav, lista, stavi- 
telství, právo, proces, smírf, S. N. IL 145. 
(tam více o tom), vězeni, úřad, c koUegialni 
(sborový) soud, řízení sondu civilního, c 
správce zemský, pořad práva civilního, c 
soudce, sudstvi, c. státní úředník, rozepře, 
J. tr., prozatímní civilní řád soudní, lépe: řád 
soudu civilního, prozatím vydaný; Šb., 
ůČetník, exekuce, etát vyslužného, státní 
účtování, c. státní větve účetní. Sp. 

Civka, y, f. Cievka, roura. St. C. kloktá, 
Šp.; cívkou plynouti, téci (proudem), Rk.; 
cívkv do Člunku. — Ostatně viz Cev. 

Civkovitý, röhrartig. Rk. 

Civkový. ÜS. Rohr-, Röhrchen-. 

Clz, u, m., cezák. cez, koŠ cedici na mest, 
Seiher, Ros.; cedník na chmel v pivovaře. 
Jg. — C. , náčiní k loveni ryb. us. na Žleb- 
sku. — C. ve mlýně. Korb. 

Cizácky, fremd. Us. 

Cizáctvi, n., cizost Fremdheit. Th. 

Cizák, a, m., ein Fremder. Th., Berg. 

Cize, fremd. 

Cizeni, n. C. (cidění) záchodů. Reinigung. V. 

Cizeti, ejl, el, ení = cizím se stávati, 
fremd werden. Ros. 

Cizi, ne : cizý, poněvadž v starší literatuře 
jen „cizí'' se nalézá a že »cizý<* v žádném 
nářečí slovanském žádné analogie nemá. Srn. 
Cizí, ne: cizý, poněvadž z měkké jest Vz 
G (na začátku). Gb. — O. =: Němec, 1 pfíde 
cuzí, cuzími slovy zapovídá. Rkk. — C — 
přespolní^ zcizí země a krajiny jinde rodilý, 
cizozemský, ein Fremder, Ausländer. V d- 
zich krajinách bydleti. V. Do cizí země odjeti. 
V. Bohové cizí. V. Cizi národové, statek, 
jazyk, zboží atd. — G. = což našeho není, 
uns nicht angehörend, fremd. Cizí : děti, hřích, 
slova. Us. Majetnost v cizí ruce pfíála. L. 
Rady cizi následovati. V. Starosf o cizí věci. 
V. Cizí děti za syny voliti. Kom. Z cizího 
návodu to učinil. Jg. Přišel tam jménem cizím. 
Ros. Kdo věc cizi vědomě přijal, ničehož 
nenabyl. Pr. Cizi věci iiným škodjr ani plat- 
nosti nenesou. Pr. Nikdo není povmen cizích 
dědin a gruntův brániti a zastávati. Pr. Túhať 
jest každého mezi cuzimi, smutný utěší se 
mezi svými. Dal. Každý své má opatřiti, 
v cizí se nesluší tříti. Vz Svůj. Lom. Kdo 
cizí chvátí, i svoje tratí. 0. S cizího koně 
prostřed moře (musíš ssednouti). C. S c-iho 
jest u prostřed moře slézti; Nemá se kosa 
n. srp pustiti na obilí cizí; Lépe svoje látat, 
nežli cizí chvátat; Svoje se psi hryzte, cizí 
nepřistupujte; Raduj se z svého, nechtěj 
cizího. Lb. Věc cizí k pánu svému volá. C. 
Kdo stojí o cizi, přichází o své (o vlastní). 
C, Lb. Velmi rádo vlastní při cizím hyne. 
Jg., Č. Kdo chce cizímu, musí svého nasaditi, 
íláj., C. Kdo chová svého, nebud« žáden 
cizího. Č. Komu cizí žádno, toho své nrd. Lb. 
Z cizího (panského) krev neteče (snadno 



CÍ2Í — Cizozemec. 



137 



dáti). Jg.. Č. Cizi hoře Hdem smich. Č. Cizí 
chléb vžcíy lépe chutná. C. Cizi chléb chut- 
néjSí, sladsL Č. Cizi, chléb honáka. Č. Svého 
hleď, ciziho nech. Č. Cizim krovem nehýbej 
(do ciziho se nemíchej). Č., Lb. Cizi proso 
chráníš a tvé vrabci zobou. C., Pk. Cizí 
statek nikdy se nedaří. Bern. Z cizí kůže 
řemeny krájeti (z ciziho štědří). Us., Jg. 
Z cizi kůže dobře iest široký řemínek krá- 
jetL Lb. Na cizí kůži snadno bubnovati. Jg. 
Na cizi chléb nevadl naostřit nože. Jg. Lépe 
cizim hřbetem než svým zaplatiti. Jg. Cizího 
psa krmiti '(nevděéného). V. BUze tomu, kdo 
se eizim neštěstím kaje. Jg. Cizímu psu, 
cizímu koňovi a cizí ženě netřeba dověřiti. 
Jg. Cizího jidla nesol; Cizíma rukama dobře 
unii zahrabati; Kdo své zahazuje, cizího 
nezasluhuie; Cäzi oko nehledí široko. Lb. 
Z cizího krev neteěe (vz Sobectví). Lb. Vz 
Viděti eo pod ělm. Cizí prahy potírati =^ 
žebrati. L. Na cizích nohách choditi; cizí 
hlavu nositi (jinými se říditi). Jg. Lépe za 
svým krajicem než za cizím pecnem. Jg. 
Lépe státi za svým snopem, než za cizím 
mandelem. Lb. Cizímu člověku nesvěřuj srdce 
svého (= svých tainosti). Bern. — Cizích 
věcí sobě osobováni, vz Rb. dle rejstříku 
na str. 265. Stran přísloví vz ještě: Měšec, 
Nespravedlivý, Podsadek, Prositi, Svůj, Tvůj, 
Zle. 

Cizina, y, f., Die Fremde. Přišel právě 
z ciziny. Kos. Byl y cizině. Us. Sel do 
c-ny vzdálené. 

Cizinec, nee, m.. v cizině bydlící, ein 
Fremder ; host; příchozí. Nt 

Cizinský = cizi, fremd. Mus. — Cizinstro, 
a, n. IHe Fremde. 

Ciziti, 3. os. pl. -zi, il, en, eni, cizívati. 

— eo, fremd machen: národ, zboží, statek. 
Jg. — §e koho ^gt ) = štítiti se, meiden. 
Kom., Br. — se oa koho. Br. — se komu, 
éemu. Rk. 

Cisohažnik, a, m., Fremdsfichtiger. 

Cizoberee, e, m., lupič, Räuber. Z 14. stol. 

Cizodobee, bce, m. Vesuvian. 

CizodobÝ, fremdartig. Rk. 

Cizodruh, a, m., cizinec. Fremdling. 

CizojazTéný. C. slovník. Fremdwörter- 
buch. C. sloh. Jg. Vz CizořecnÝ. 

Cizokeř, kře, m., xenoponia, bylina. Rostl. 

Cizolnnenee, nee, m., eines Fremden 
Stammes. Sf. 

Cizokri^BB, a, m. Fremdling, Ausländer. 
Ben. 

Cizokn^anka, y, f. Ausländerin. Ben. V. 

Cizoknünosf , i, f. Ausländisches Wesen. Jg. 

Cizokrajný, na Slov. cizokrajinný, aus- 
ländisch. V. Cf. muž Troj., oděv, umě, Lom., 
slovo. Jg. 

Cizolu'ojny, fremdmodisch. Rk. 

Cizoloi, e, í., cizí lože, fremdes Bett. 
Na Slov. Bern. 

Cizoložee, žee, m., cizoložník, Ehebre- 
cher. V. 

Cizoioženství, n., cizoložstvo, Ehebruch. 
Scip. 

fizolotiti, 3. pl. ži, lož, že (íc), il, eni; 
cizoložlvati. ehebrechen. V. — s kým. Rk. 

— eo, fölscnen. Slovo boží c, Br, knihy. Kom. 
Cizoložné, ěte, n. Bastard. Kom. 



Cizoložné 8 někým obcovati, ehebre- 
cherisch. Plk. 

Cizoložnice, e, f Ehebrecherin. Bib. 

Cizoložnieký. Ehebrecher*. C. postel, dům. 

Cizoiožnietvi, n. Ehebrecherei, Ehebruch. 
Ros. 

Cizoložník, ž^ m. Ehebrecher. V. C. cizi 
lože poskvrňuje, smilník své. Kom. Stran poře- 
kadel vz Nésti, Zanésti. 

Cizoložnost, i, f. Ehebrttchigkeit. Jg. 

Cizoložný, ekehrüchig^ -brecherisch. C. 
muž, žena. Kos. — C, g ciziho^ nepravého 
ložejpošlýy unehelich. C. dítě, V., syn, Troj. 
— C. smysl, nepravý. D. 

Cizoložství, n., cizoložstvo, a, n., cizoiož- 
nietvi, n. C. jest porušeni lože cizího. Rb. 
C-stvi se dopustiti. V. Z c-stva narozený. 
V. Vz Smilstvo. Vz Rb., rejstřík, str. 265. 
O trestech c. dle strčes. práva vz Mravopo- 
čestnosf. — C, Fälschung. Novot. 

tizomil, a, m. Fremdliebhaber. L. 

Cizomluv, u, m., cizi způsob mluvení. 
Barbarismus. Jg. 

Cizomlnyný. C. názvy, fremde. Krok. 

Cizonárod, a,ra., šp., ein fremdes Volk.Bem. 

Cizonárpdní, ausländisch. Bern. 

CizQ panský, fremdherrschaftlich. C. pod- 
daný. Žer. — C., cizi, fremd. C. vladař. Pláč. 

Cizopásek, ska, m., parasit, Schmarotzer. 
Ros. 

Cizopasnik, a, m.r=cizopá8ek. C. v kůŽi.Lk. 

Cizopaska, y,f. Parasitische Pflanze. Presl. 

Cizopasnictví, n., Parasitenthum. 

Cizopasný, parasitisch, schmarotzend. C. 
hniyz, rostlina, živočich. Lk^ D. 

Cizoplemenec, nee, m. Ein Fremder. 

Cizorál, u, m., perořizek, Federmesser. 
V. Zastr. 

Cizoí*eéný slovník. Fremdwörterbuch, Rk., 
slova, Krok. Vz CizojazvČný. 

Cizorodý, fremd, ausländisch. 

Cizost, 1, cizota, y. f„ neznámost, přes- 
polnost, die Fremde, Fremdheit. Po cizotách 
slíditi, Kamar.. se honiti. Puch. — C, Hiténi 
se. Das Fremathun. Ros. 

Cizota = cizosf. 

Cizotář, e, m., Fremdsfichtiger. Rk. 

Cizotina, y, f., fremdes Wesen. Mus. 

Cizotný, fremdartig. Vaň^ Rk. 

Cízorati. Dosiehli sú paměti od lidi staro- 
žitných kmetev — o přiekop nový, aby jej 
spravili, kto sú jej za jich let cizovali a za 
prvních pánóv; i tak sú vyznali paměti svů; 
dokud ještě hory stály a vsi mezi Homoli 
a Náchodem, že z těch vsi lidé ten příkop 
novÝ cizovali jsů. Nach. 97. 

Cizovérec, rce, m. Ein Fremdgläubiger. Rk. 

Cizovérý, -věmÝ, -vérský, fremden Glau- 
bens, heterodox. Rk. 

CizoTláda, j. f. Fremdherrschaft. 

rizi-zem, i, t, cizina, Ausland. Bern. 

CizozemČeti, el, eni, cizozemcem se stá- 
vati, Ausländer werden. 

Cizozemčina, y, f. = cizozemština. 

Cizozemec, mce, m., Ausländer. V. Bu- 
delit Vámi c. vlasti. Dal. C-ci všichni před 
soudem zemským ěeským jazykem své pře 
veďte sami skrze sebe n. skrze jiného. £r. 
Kde krajan nemiloval krajana, má c-ce za 
pána. — Vz. Rb., rejstřík, str. 265; VS. 563. 



138 



Cizozeměnín — Cmírati. 



Cizozeiněniii, a, m. =- cizozemec. Zalán. 
Vz -énln. 

Cizozemina -- cizozemštína. 

Cizozemsko, a, n. Ausland. V c-sku. 

Cizozemskosť, i, f., -štvi, ausländisches 
Wesen. 

Cizozemský, ausländisch. YzCizi. C. ku- 
pectví. ReS. 

Cizozemstvo, a, n. Die Ausländer. 

Cizozemstina, y, f., ausländische Sitte, 
Sprache. Gnid. 

Cizrna, y, f., z lat. cicer. Ziesererbse. V. 
C. obecná, éervená. Jg. 

Ck. Skupenina ck se neděli, tedy: éa-cky, 
něme-cky. — ckse před následující měkkou 
samohláskou v čť změkčuje: řecký — řečtina, 
hradecký — hradeěti, otrocký — otročtější. 
Gb. — Ht. 

Ckáti, vz Cekati. 

Cketa (Čketa, sketa) ~ bestia, šehna; küü. 
Wildes Thier; Pferd. I ckety (koně) zbíti 
- ničeho nešetřiti. Výb. I. — C. = Mupec, 
Tölpel. Dal. 

-eko. Jména v -cko mají v lok. raději u 
než e : v Hradecku, v Turecku, Č. 

-cký, přípona adj. -ck^, bsk-B, goth.-isk, 
stměm. -isc, novoněm. -isch, lit -isz-kas, 
skr.-ika, lat.-icus, řec. -«o?. V lit., slov. a 
něm. je 9 vsuto: auBgelbsk'B od anbgeli», an- 

feliszkas, angelicus, áyy«A«cdff, engelisch, 
chl. — Této přípony jen tam máme užívati, 
kde by z -cský n. -cstý povstala (vz -ský) : 
zpěvák — zpěváčský — zpěváčky, chlapec 
— chlapecský — chlapecký. Ch. 

Cl. Touto skupenínou počínají se některá 
slova, ale větším dilem jen obměnou jiných 
skupenin, jako cloniti, clota a slov. clivy. 
Neb cloniti stoji m. sloniti a kloniti, clota 
m. slota. Ht. 

Cláir, e, m, = celník. 

Claqueur, fr. (klakér), a, m., najatý tleskač 
(v divadlech ku př.). Rk. 

Claudi-a, e, f. jm. římské. 

Claudi-us, a, m., jm. římské. 

Clazomen-y, gt. -men, pL, f. (Klazomeny), 
mě. v lonii. — Clazomeňan, a, m. — Clazo- 
menský, 

Cleanth-es, a n. ea, m., řecký filosof, okolo 
r. 260. př. Kr. Kle . . . 

Clemen-s, ta, m., Jméno vlastní. 

Cleob-is, a, m., jméno řecké (Kleobis). 
Vz Biton. 

Cleombrot-os, a, m., vůdce Lacedaemon- 
ských v bitvě u Leukter 371. r. př. Kr. Kl . . . 

Cleon, a, m., Kleon, demagog athénský, 
, jenž hned po smrti Perikleově obci v čelo 
se postavil. Vj. 

Cleony, gt. Cleon, pl., f. (Kleony), mě. 
u Korintha v Řecku. — Cleoňan, a, m. — 
Cleonský. 

Cleopatr-a,y, f., královna aegyptská známá 
svou krásou a nádherou, přítelkyně Caesarova 
a Antoniova. 

Clique, fr. (klik), spolek, rota. Rk. Rotte, 
Bippscnaft 

Clíti, clím, oni clí, cli, cle (ic), il, en, ení, 
dívati «^ clo platiti, zollen, verzollen. Má 
cleno býti. — z čeho. Jg. — co : mnoho clil 
(platil). Ü8. — C, v karetní hře barvu při- 



znávati, Farbe bekennen. MusiŠ clíti, máš-li 
barvu. Cli! Us. 

Clit-us, a, m., přítel Alexandra Vel. KL.. 

Clivě, na Slov., samotně, Bern; smutné. 
Šf Einsam; traurig. 

CIíto. Jest mi c. (úzko, smutno). Bern. 
Bange. 

Clivost, i, f. == samotnosť, Bern.; truchli- 
vosť. Šf. Einsamkeit; Traurigkeit. 

Clivý = samotný, einsam. C. Člověk, Život, 
živočich. Bern. C. = smutný, traurig. Šf. 

Clo (dříve: celo), a^ n., plat z něčeho nji 
cestě, Zoll, Mauth. Clo vodní, povodni, na 
vodě, na řece, na moři, z plavby, na zemí, 
pozemní, z lodí, z dobytka, říční, mostové, 
branné, V. a Us., z vlna, D., pfívozní, vývozní, 
průvozní; vylučovací n. vymezovací, prohibi- 
tivní; ochranné. S. N. Clo Černé z piv. GI. 16. 
Clo vnitrozemni, vnitrozemské, mezizemni, 
z dovozu, dovozní (Eingimgszoll), finanční, 
pomezní, lodní, silniční. Šp. Clo platiti, 
projeti, přejeti, bráti, vybírati, na něco uložiti, 
nové clo zaraziti. D. Clupodrobený^claproBtý, 
od cla svobodný; clo zvýšiti, snízití; přtíem, 
výnos cla; clo na něco uložiti. Šp., J. tr. 
Mysl cla nedává (neplatí, die Gedanken sind 
zollfrei). Ros., Prov. Clo přírodě platiti. L, 
Od cla osvoboditi; právo k vybíráni cla; 
věci clu poddané (z nichž se má clo platíti). 
J. tr. Ze strčes. práva: Clo kdo bére, mosty, 
hráze a cesty na svých gruntech opravuj; 
Clo z nevědomí kdoby projeli, zboži dvoj- 
násobnou daní vycliti a vyplatiti povinni 
budou; Clo kdoby zúmyslně projel, prohnal, 
a platu povinného neaal aneb dáti nechtěl, 
ten a takový statek a zboži nevydené pro- 
padne; Kdo směl c. vybírati; k čemu se 
měl užitek celní obraceti; o pokutách na 
neplacení cla, vz Rb. str. 163. a 26Ö. 

Clodi-us, a, m., jm. římské. 

Clona = záclona. Koll. 

Cloniti, oni -ni, cloň, il, ěn, clonivatí ^= 
temniti, stíniti, dunkel machen, verfinstern, 
Schatten machen, komu v čem» Rk. — 
eo éim: okna stavením, sázením dřievie. 
Záp. měst. 1447. 

Clota, y, f , lépe: slota =■ Špatné počasí, 
garstiges Wetter. — Zlodějská dota (rota). 
D. Diebszeug. 

Cloumati, al, án, ání, cloumávati = mla- 
skati, schmatzen; tahati, pohybovati. — 
čim : veslem (bewegen). Vrat, šaty, chlebem, 
wälzen. Us. —- koho bez ceno: hada omá- 
meného bez úrazu můžeš c. Rostl. — se 
s kým = tahati se, balgen, ringen. 

Clown (klaun), a, m., v angl. divadlech 
komik, bajazzo. Šašek. S. N. 

Cluba, y, f., u pluhu = slupice. Gríes- 
siiule. D. 

Clu8i-um, a, n., mě. etrurské. 

Clytaemne8tra, y, f., manželka Ag^ae- 
mnonova. 

Cmer, u, m., cmar = podmásll, Butter- 
milch, na Slov. 

Cmerkatl =r srkati. Na Slov. 

Cmurač, e, cmíral, a, m. Pantscher. — 
CmiraČka, cmíralka, y, f , Pantscherin. Jg. 

Cmírati, cmírávati. eo. NaČ tu vodu 
cmíráš? (= brvndati, špUchati, přelévati, 
mischen, pantschen, planschen). — se s éim. 



Cmírati — Co. 



199 



Ros. — se kde : ve vodě, Us., v tajemstrich 
(hloabati, grübeln). Kom. 

Čmoud, cmüd, u, m., smoud, čmond. Us. 
Brandgenich. 

Čmouditi, iJ, ěn, ěni,brandcnzig machen. Us. 

Cmour, a, m., kalová kaše (z másla). 
Bnttersatz. Na Mor., Jg. 

Cmmdati =cmirati. splechtati se, panschen. 

— se v éem: ve vodě. Us. 

Cnéti, čním, cni, ěl, ění, na Slov. ■=^ sa- 
moten n. truchliv býti. Cnl se mi rrr clivo mi 
jest. Einsam^ traurig sein. — Na Slov.: 
cniem si -=■ lituji, ŽeUm. Us. 

Cnid-us, a, m., Gnidus, mě. v Caríi (Karíi), 
v Malé Asii. 

Cnoss-us, Kn . . ., a, m., mé. na Krétě. 

Cnosf, řépé; ctnosf. Jg. Sr. Ctíti, ctný. 
Os. Vz Ctnosť. 

Cný =^ divý, Cno mi jest Bern. — C, 
ctný. Kat. 2867. 

Co, což. Co, gt. čeho, dat. čemu, akk. 
co, lok. v Čem (v obec. mluvě: v Čom; vz 
o se přehlasuje), instr. čím. — Co z čso, pro- 
středně z česo, stb. cbso i Česo. Je to tedy 
vlastně gt. a nom. byl Če, který v Čo ve 
slovenčině posud Žye. Ht. Skup. 53., Mkl. 
S. 495. — Co (o věcech) má jen sg.; nom. 
co užívají také v pl.: Lidé. co tady byli. 
D. Ale lépe: kteH n. již tady byli. — Místo 
co máme v staré češtině přesnějSí če^ kte- 
rýžto tvar po předložkách akk. řídicích po- 
sud se udržel : nač = na -f- če, proČ = pro -}- Čo, 
a tak: seč, zaČ, oč atd. Připojí-Ii se k če 
přlklonné I, nesmí se e vypouStěti: načež, 
oČeŽ, pročež. Kz. Vz konec článku tohoto 
V. — 1. Co, irgend etwas, was. Toto zá- 
jmeno neuréité klade se, když na mysli 
máme věci možné, což se obzvláště sbíhá 
po spojkách : -li, jestliže, když, než. — Řeki- 
liiby kdo co vám, rcete, Vz Kdo, Který, 
Jaťý. Zk. — 2. rrr který , was , welcher, 
vztažné zájmeno. Dělá, co musí. Jg. Člm 
hrnec navře, tím střípek zapáchá. Jg. Ten 
člověk, co tu byl. Ros. To je ta paní, 
co s námi přišla. Jg. To jsou ti páni, co 
(--již) 8 námi seděli. Toms. Co příliš, to 
mnoho. Co se donui uvaří, má se doma snísti. 
(Vz Uvařiti). Č. Pro děvče, co jsem miloval ; 
Ani ten deštíček, co se přes les žene ; Ten pod- 
sedni (kůň), co mě nosil k mel panence; 
Že ta láska není stálá, co se před lidmi scho- 
vává. Er. P. 487., 187., 153. Za námi sa niti 
sila vojakov, čo nás přemohli. KaSlov., Ht. 

— Co se nyní díti bude. Br. Čehož jedna 
krajina nenese, toho druhá hojnost vydává. 
V. (Mkl. S. 92.) Pes horší, co mlčkem koiisá. 
Pro v. — Tozn, 1. Někteří brusiči neschvalufí 
tohoto zpftsobu užívání náměstky ,co^^ avšak 
ve slohu prostonárodním můžeme co jakožto 
relativum připustiti^ ve slohu vyšším uží- 
vejme ovšem raději náměstek: který, jenž. 
Vz Věta vztažná. — Pozn. 2. VobecnUuvé 
klade se místo „který ajenž'* ,co* ve vSech ro- 
dech a číslech. Zk. — - Pozn. 3. , Co* jest vlastně 
jediné zájmeno vztažné v jiš. Čechách a sice 
v nomin. a akkusat. neživotných samotné, 
v ostatních pádech spojeno se zájmenem i, 
ja, je. V tomto pHpaaě zájmeno vztažné (co) 
se nesklofiuje a jeno íunKci zastupuje při- 
dané zájmeno ukazovací. Vz Zájmeno. Ten 



muž, co přišel; ta žena, eo přišla; to dítě, 
co přišlo; gt.: ten pes, co si se ho bál; ta 
ko^a, co si se jí bál ; dat : ten muž. co si 
mu dal grejcar; ta pani, co si jí dal kytku; 
akk. : ten pán, co si ho potkal ; ta selica, co 
jste ji viděli. Pí. : Kupci, co mají peníze, atd. 
Podobně 8 předložkami: ten muž, co si od 
něho koupil zahradu; ten doktor, co kněmu 
chodíš; ta^žena, co si za ni prosil. Kts. Také 
na Slov. Člověk, čo naňho pozeráš, čo sa 
s nim shováráS; Taký, čo ho v srdci nosím; 
Niet takej pěsničky, co by jej konca nebolo ; 
Dar, čo tsL prosím zaň; Vlastovicka, čo ona 
vykoná to mému serdiečku. Ht. — Pozn. 
V tomto případě tedy zájmeno ukazovací 
v nominativu se neobjevuje. Cf. Mkl. S. 93. 

— 3. Ve větách omezoTaeich: a) Když 
platnost Mávni vety omezujeme vypovídajíce, 
jak daleko zasahá. Co já vím, on tam byl 
sám čtvrtý. Sved. Ale nám jest nikdo žád- 
ného platu z toho ostrova, což jsme my tu 
úředníci byli, nedával. Sved. 1570. — b) 
Když véc vytýkáme, o které v hlavní větě 
soud činíme, chtíce tím na jevo stavěti, že 
jí vétši váhy nepřisuzujeme, než co se ve 
vété hlavní vyměřuje. Co se dotýče stavění 
komor, bvl při dělnících nebožtík a pomáhal 
jim. Svěa. — c) Když o obsahu vety hlavni 
nijaký soud éinime. Jiní pak nejvíce 4000 
zbitých pokládají, což se nám nezdá pravdě 
býti nepodobné. V. — Pozn. Místo co klade 
se : ježto. A tak každý dobytek byl ve svém 
příbytku, ježto toho prve v té zemi vídáno 
nebylo (Čehož vídáno nebylo). H^. — Zk. 

— 4. = dosf , was genu^, ziemlich viel. 
S tím úřadem mám co činiti. Jg. Jest co 
chváliti. V. — 5. =: néeo, was, irgend etwas. 
Já mám cosi, ale nedám. Us. M.áte co k jídlu? 
Us. K čemu býti. D. Pravil, že jest mu on 
toho neporoučel, aby co z toho dvora bráti 
měl. Sved. 1570. — 6. Stoji-li v nom. n. 
akk., mívá acUektivum u sebevgenitivě, 
ale v ostatních pádech ne. Co nového ? Jg. 
Slyšels něco nového? Us. K čemu dobrému 
to ie? Us. Čím tvrdÝm ho udeřil? Us. Řídcí 
roaiče dítky své k čemu dobrému učiti 
umějí. Kom. Všeho zkoušeite a což dobrého 
jest, toho se držte. Což mého možného bylo, 
nčinU jsem. Což prospěšného bude, dám ti vě- 
děti. Ale to se děje, jak již podotknuto, jen 
u adjektiv, ne u pričesti. feu př. Bez něho nic 
učiněno není: což učiněno jest. Čas. kat. 
1849., str. 184. Brt. vykládá v Listech filo- 
logických n., 124. věc takto: Za attrakci 
(assimilaci) můžeme pokládati genitiv adjek- 
tiva výrokového, táhnoucího se k podmětu 
zájmena rodu středního. Já rád ke všemu 
svolím, což jest slušného. Arch. I., 86. Uči- 
ním rád, co je mně možného učiniti. Arch. 
I., 100. Učiním, co mého možného. Us. Qoi 
zuostane nezmazaného, to tomu, ktož vkládá, 
zuostane. Tov. 59. Vz Nic, BožL Spodobení. 
Prof. Rs. doplňuje v Listech nlofogických 
a paedagogických IIL214. učení toto takto: 
Sluší tu rozeznávati dva zcela rozdílné 
úkony syntaktické. Je-li adjektivum při slo- 
vech ,co, něco, nUř částí podmitu neb jpre^ř- 
métu, tu ovšem bývá výhradně v genitivě. 
Těš se, potká-li té co veselého (- - nějaká 
veselosQ. Budu vám něco nového výpravo- 



í4a 



Co. 



vafei (= nějakou DO vinu). AvSakjsou-li slova 
,<», néeo, ni& ve vétě podmitem, jest nomi- 
nativ adjektiva v přisudkn i u nejvýteČnéi- 
šich spisovatelův dosti častý. Napominať 
sv. Pavel, aby každý to dělal rukama svýma, 
což iest dobré., Št. N. 97, Což spravedlivé není, 
šlechetné nenie. Št N. 170. Pi^saha má býti 
v potřebných věcech, když léni jsú věřiti lidé 
to, což jim jest užitečné. Hus. 1. 98. (Er. vyd.). 
Vz vlc přikladův tamtéž a Mtc. 1873. str. 178. 
Vz Co, str. 142. — 7. jak jen možno, něm. so 
viel als nur immer. Křičí, co má hrdla. Utíká, 
co může. Us. Vina, co by mohl na hrsf naliti, 
to slově kvarta. Háj. — 8. V záporných větách 
=nic, nichts. V záporných větách klade se 
totiž místo genitivu hustěji akk. (co). Já o tom 
nic nevím. Nemám co dělati. Nemam co jísti. 
D. Vz Nic (ku konci). — 9. ~ každý, jeder, 
alle. Co den, co rok. To co rok Činí. Kom. 
— 10. Co neviděti, co chvíle = brzo , in 
Kurzem. Bude tu co nevidčť. Us. — 11. 
= že, dass. Hustosf, ledva co slunce pro- 
niklo. L. — 12. = na místě, statt dass. Co 
by měl dělati, leží. Us. Místo co byste měli 
pracovati, stojíte, šp, w. místo abyste pra- 
covali, stojíte. Km. — 13. = jako. Ve vě- 
tách srovnávacích stojí m. jako s ind. a kon- 
ditionalem. Třese se co osyka. Kom. Běží. 
co by ho vítr nesl. V. Co sníh bílý, co uheí 
černý. D. Vléci se co moucha z pomyji. V. 
Zmetali se co skot. V. Přebíhá-li (přebývá-li) 
co ouroky z důchodů. V. Nosu dlouhého co 
trdlo. Jir. dh. Modrá íialička co pávové peří 
(v Prachensku). Er. P. 164. Aby se takových 
rovně co psi hycle (== pohodného) varovali. 
Gl. Vz konec tohoto Článku, — 14. co = od 
toho éasn, seit, so lange. Dávno-li tomu, 
co nespal? Jg. — - 15. Ü komparativůy a 
snperlativův = němec, aufs (am), aller, 
lat. quam: Quam brevissime, co neistručněji. 
Kos. V nářečí valašském a slov. obyč. jako. 
Brt. Co nejdříve, co nejlépe. Us., Ď. Poslal 
poslův svých co nejvzácnějších. L. — 16. 
Při vykřiknuti, když s pohnutím mysli 
k velikosti a stupni něčeho ukazujeme. Co 
jest mi toho líto! Zk. Was I wíq viel! wie 
sehr! wie gross! Ach, co mi pravíš? Co tu 
klopotu! CO spravedlivé jest býti pod- 
dánu Bohu! V. — 17. Složené: něco, nic 
(nico), cokoli^ cože. — 18. Užívá se ho o miře 
a velikosti a o prostoře. Odběhl od nás, 
co by kamenem do vrhl. Zk. — 19. Tázaci, 
was. Co děU? Co tomu říkáš? Co jest spra- 
vedlnosí? Co jest toho dluhu? Us., Sved.— 
— 20. co za = jaký, který, kdo, co. Během 
16. století povstala vazba, jež podobna jest 
německému: was ftlr ein. Ale což toto za 
ukrutnosť? Kom. Co je to za člověka? Co je to 
za knihu? Co jsem to k hříchu (žel) za to- 
varyše dostal. Kom. Co pak Je to za chas- 
nlka s tou bílou zástěrou; Co to máš, má 
milá, co to máš za čelo? (z Bydžovska). Er. 
P. 271., 109. NěkteH této vazby za germa- 
nismus nepokládají, uvádějíce toto : Německá 
vazba je zcela jiná, neb a) v němčině stojí 
jméno podstatné v nom., v Čeělině v akkus. 
Was ist da« fiir ein Mensch ? Co jest to za 
člověka? b) stává v něm., je-Ii jméno pod- 
statné v pl., i Časoslovo v pl., ale v češtině 
v sing. Was sind das für Männer? Co je to 



za muže?- Ktomu přidává Bs., že: Co je to 
zač = Co je tö a za CO ( je to). Nenl prý 
to germanismus také proto, že se tak mluvi 
skoro ve všech nářečích slovanských. Také 
Pk. jí hájí v Programe slov. gymnasia v Olo- 
mouci na r. 1875., str. 22. — Jiní naopak 
mají tuto vazbu za germanismus, knpř. MkL 
S. 411. píše o ní takto : Tento germanismus 
jest všem slovansky řečem společný kromě 
řeči bulharské a srbské. Na Slov.: Koncom 
nemuohol uhádnuf, čo to muože byť za stvora. 
Pov. Čo že je to %a žena. Ht. — Na Slo- 
vinsku: Kaj je to za kniga (co jest to za 
knihu)? Kaj je to za člověk? — Malmis. 
SČo se za nauka taká nova? — Rus. Ctož 
ty za nevéža ! — Pol. Co za znak tego b^dzie. 

— Ale v Horní Lužici: Sto jo to do muža. 

— Na Mor. také: co za s nominativem. Co 
je to za Člověk. Vz Fk. — Brt ve IiMlologi- 
ckých listech II. str. 291. píše o věci takto: 
Že vazba .co jest to za člověka^ a p. není původu 
německéno, dokázal prof. Kvíčala v ,DodatJcu* 
k I. knize svého překladu Herodotova na 
str. 157. ,Původně měly ovšem takové věty 
jiný význam: znamenalať na př. věta „co 
jest to za áověka?" původně: ,Jaká věc 
jest to místo člověka?" neměla tedy předložka 
za zde jiného významu, než na př. ve větě : 
,on jest mi za otce*. Však záhy užíváno této 
vazby i tak, jak se jí nyní užívá, totiž jako 
poptávání na vlastnosť něčí, tedy ,kteraký, 
jaký jest to člověk?* — Jak přirozeně se 
tento pozdější význam z onoho původního 
vyvinul, viděti z těchto příkladů: Váženo 
jest co mu mělo dáno býti za odpověď. 
(Žer. Záp. II. 89.). To jemu ode mne pověx, 
a cof dá za odpověď, povíš mi na Litomyšli. 
Bl. 13. Co mají za povinnost jáhnové. Bl. 
41. Otázali, co za statek má. To v. 75. — 
V nářečích mor. užívá se této vazby s no- 
minativem, tak jako v polštině a němčině: 
Co je to za člověk? Co to za muzika hrá? 
Sš. P. 695. A to nejen s tázacím co, nýbrž 
i s ukazovacím to na označenou podivu: To 
je za krásný písek! To je za dobré pivo! 
Což za krásný vůz a vzácný pán jede k nám- 
To byl bože za komár. Sš. P. 694. — I v ji- 
ných pádech té vazby užíváno: Co za hroz- 
ného výstupku ses dopustil! D^s mně to, 
Matušku, dals mě to za dary ! — 21, = 

Epoč, warum. Co mne trápíte? Co mne lekáš ? 
s. Co blázníš? Co křičíš? Co tu stojíš? 
Us. Čemu ty krev naši piješ? T. — 22. O 
čase. Ve větách Času klade se, když doba 
vytýkáme, od které děj hUvni v skutku 
jest, něm. so lange als, seitdem, seit der Zeit 
wOk Co jsem já tu byl, nikdy jsem neslyšel, 
aby ... Zk. Co já ho znal, dělával u otce. 
Sved. Již minul rok, co jsme do té země 
vtrhli. Troi. — 23. Co s přechodnlkem, 
vz Přechodník. — 24. Co = kolik, wie viel. 
Ce jich tamo stáše. Rkk. 52. Není na nebi 
tolik hvězdiček, co mně má milá dala hu- 
biček. Er. P. 131. — Pozn. Užíváni zá- 
jmena ,co' nyní vnejedné pHMné se 
rozhojnilo nad zvyk starých spiso- 
vatelův. Zde budou vzat^ v úvahu ty nové 
obraty, kteréž nyní nad jiné Častěji se na- 
skýtají a u nichž hodno povážiti, zdali se 
shodují 8 povahou jazyka Českého. J. a) Věta: 



Co. 



141 



Zdali ftkončili poslední smAJ boj ,eo' 
vítězové? Pal. Radh. 111 , 227. Na oko se 
Bjmtřnje, že vazba ta úpln^ se rovná něm. 
als Sieger. Jeat-li správná ? Kdybjr tato věta 
byla postavena takto : Zdali skončili poslední 
boj jako vítězové ? — myslím, že by úplně 
správná byla; by lať by to věta prosté skrá- 
cená : jako vítězové jH konéivají, totiž ví- 
tězně. Cf. Ne jako knize, ale jakožto soudce 
od obce volený řpravoval Krok zemi. Háj. 
A ty sie doma ukaž jako pán. Arch. I. 15. 
Jen slepota lidská jej jako Boha cti. Che. 
305. Arciknížete Matyáše jakožto čekance 
království Českého. Srěm arž. 1612. Jednu 
pannu krásnou, jako hvězdu jasnou ; Cho- 
vejte mne má matičko, jako míšeňské jablíčko. 
Er. P. 68., 137. Vz také Ht. Srov. mluv. str. 
74.; Zk. Ski. st. 224., c. 1. Není-li pak spojka 
jako tu závadná, není tuším ani slůvko co 
závadné, které již ve středním věku jest 
střídnikem spojky jako maiíc týž význam 
srovnávací zvi. v pořekadlech na př. Zmítá 
se (lodí) co nějaké pírko. Pref. Hvězdy jsou 
co lampy na nebi zavěšeny. Kom. Drkotali 
zimou co osyka. Kom. Lab. 27. Líti pivo 
do sebe co do sudu. Chč. 450. Křišťál veli- 
kým horkem co nejčistší voda v zemi se 
srazí a speče. Har. I. 78. Má hlady co mly- 
nářová slepice. Č. Dělá se beranem, ale trká 
co kozel. Jg. Zdá se býti co ovce, ale trkal 
by co beran. Č. Vz Co, 13. Cf. Bl. 241. ; 
Zk. Ski. §. 224., 6, b.; Jg. slov. ,CoS Sou- 
dím tedy, Že tato vazba majíc takový zá- 
klad a vývoj může dobře obstáti a tím spíše 
držena býti, že i nejlepší noví spisovatelé se jí 
neštitl. Dle Mš. K tomu přidává Brt. : Moravská 
nářečí znají jen zájmeno co, o spojce co nť 
védi nic. V češtině nabylo ,co^ významu čá- 
stice porovnávací =^jako.' Přeje mu co pes 
kočce. Moravan řekl by v té příčině : jako. 
Klademe-li tedy co výměnou za bývalé po- 
rovnávací jakOj není snad proti tomu čeho 
namítati. ~ b) Dřevní Slované, co lidé 
krotcí, orby milovni méně prosluli. Ší. 
Já co chladný vás obou posluchač snadno 
jsem se varoval. Pal. Nemohu i co Moravan 
i co dějepisec mlčeti atd. Pal. V denní lite- 
ratuře hojnost takových příkladův bvchom 
nalezli. Sfdali pak zde co právem se klade? 
Jak z Článku »Jak** v Jg. slov. viděti jest, 
užívali i Bratří spojky Jako, jakožto* k se- 
silnění příčinného významu buď přičestí buď 
přístavku, ku př. A poklona se jemu odo 
všech dala jakožto drutiému po králi (=:ú; 
Srrt, proto že byl druhý po králi). Tedy 
uvěřilo jim shromážděni to iakožto i^tarŠím 
lidu. Sami Francouzové jaRO neihlavnějŠÍ 
světa občané. Jg. Cechové osazovali se mezi 
Slováky jakožto mezi nejbližšími příbuznými 
svými. Šf. A za dlúhý čas plakáchu jeho 
jakožto otce svého. Výb. II., 54. A v ni 
(v zemi) jakožto dědic se uvázavše. Arch. 
L, 45. K němu jakožto k pánu svému se 
utíkali. Bart. I., 34. Tak i Pal. Z uvedených 
tu přiklad&v jest patmo, že spojka jako 
příčinnou platnosf přičestí a přístavku tak 
na oči staví a sesiluje (Vz Zk. Ski. §. 218., 
7.), jako se to děje v řečtině spojkami «?, 
axe, olct, i v latině částicí ut. Laeti ut ad 
regem din desideratum concessere.Liv. Ukázal 



'jsem již, že zájmeno .co* má význam srovná- 
vací spojky jaA;o; zaali se tedy možiiá za- 
stavovati nad tím, že slovo ,Cř/ i v tomto 
úkonu zastupuje spojku jako ? Neboť jednak 
vyniká tato vazba svou stručností, jednak 
k všeobecnému užívání přispěly též podobné 
vazby jinojazyčné. Není však, tuším, shoda 
mezi českým a něm. skladem dostatečnou 
příčinou, abychom vazbu tu zamítali a to 
tím méně, když můžeme si původ její na 
základě domácím vysvětliti a když ji aukto- 
rita nejlepších nových spisovatelův jest zá- 
štitou. Dle Má. — c) JťStějiný jest zpusoh uží- 
váni tohoto slovce co. Vizme věty: Navráceni 
tohoto měsíta Jeví se co historická 
spravedlnosf a nikoli co křivda a bez- 
Drávi. Pal. Poznaií se mezi sebou co bratří, 
ral. V těchto příkladech stojí co u pojmu 
výrokového, jejž můžeme Síře rozvinouti 
u větu : Poznají, že jsou bratři. Jeví se, že 
jest navrácení tohoto města historická spra- 
vedlnosf. Jakož pak Jg. psal; Popisoval iej 
jakožto velmi tvrdošíjného — tak i tu slůvko 
co nemusí se zamítati. Přechod z užívání 
pod č. a) postaveného k tomu není zajisté 
obtížný. -- Jindy zase stojí co tu, Kde 
možná klásti předl >žkv : v, za aneb po 
starodávnu srovnávací instrumental. 
Nechť slouží co nový důkaz. Šf. Podal nám 
tu knihu co důkaz zvláštní své uctivosti. 
Mář sice Čeština, jakož již řečeno jest, ne- 
jeden způsob, aby tyto vztahy vyjádřila, ku 
Sř. : Tento spisek byl kalendáři -řa předmluvu, 
g. Oni vady onoho věku v zákon postavili. 
Jg. Poslati někomu něco darem. IJs. /Byl 
tam dán jsa pacholetem (za mladých let) ; 
Člověk užívá dřiví za palivo; Povětroněm 
býti poznán jest; Zbytkem zůstává červená 
hmota. Kos. Slouží za pacholka, za písaře; 
dali jim knihy v odměnu, za odměnu, od- 
měnou; jsa stavitelem nabízel své služby; 
dostal se tam za ředitele. Km.7 — avšak 
hledíce k tomu, jak slovo ,eo' stalo se zá- 
stupcem spojky jako, uznáme i tento způ- 
sob užívání za pouhý další vývoj na základě 
jednou položent^m. MŠ. — Proti tomu praví 
p. Brt,: V nejnovější češtině vymizela již 
téměř všeliká stopa instrumentalu přísud- 
kového nebo na místě něho akkusativu 
s předložkou za. Narodil se co umělec m. 
umělcem; jmenovali je co své plnomocníky 
m. svými plnomocníky; Türr cítil se zcela 
co Maďar m. Maďarem; rozdal mezi ně 100 
zlatých co odměnu m. odměnou, v odměnu; 
Ferdinand II. co král Český již korunovaný 
oznámil m. králem, na království; ta kniha 
hodí se dobře co Čítanka m. za Čítanku; 
šafář přijme se co dohlížitel dvora m. za do- 
hližiteie. Předvedl jsem co svědka (m. svěd- 
kem, za svědka); Do spolku přijati jsou n. 
přistoupili co ůdové N. N. (m. za údy); Byl 
co farář ustanoven (m. farářem n. za faráře), 
investován ; Byl co učitel, co ředitel dosazen, 
přeložen, vyvolen (m. za učitele, za ředitele) ; 
Co praemii (m. praemií, za prémii) dostanete 
krásný obraz atd. Vz Brt. Instr. 29. Cf. Vsiak 
za oruzie jme cep protivo vrahóm. Rkk. 36. 
Psal mu za no>inu, že . . . Bart. 2G3. Vz Za 
a mnoho příkladův v Listech filologických 
II. 289.— 291. (Brt.) a poznámku Bartošovu 



142 



Co. 



na Str. 291. tamtéž. Avšak výrokového co 
nezná nikde neporučená řeč Jiau ani na Mor. 
ani y Čechách, jako do nedávná ani jazyk 
BDÍBOvný ji neznal. To ,co* v příkladech uve- 
uených a podobných pHsuakem položeno 
jsouc není nic jiného než otrodké napodo- 
beni německého áls, Brt. Užívejme tedy m, vý- 
rokového co raději starších a lepších vazeb : 
instrumentaln a předložek: za. v (na). Za 
německé vazby: co malý chlapec slýchal 
jsem a p. užívá nářeéí valašské a slov. vždy : 
huda (malým chlapcem), starší řeé spisovná 
jsa. Dle toho tedy pišme : Cicero ^sa kon- 
sulem (ne: cokonsiil) proti Catilinovi mluvil. 
N. N. jsa správcem země mnoho dobrého učinil. 
Brt. — IL Jg. (v Napomínateli, Mu8.1843.) praví: 
,Blovce německé zu rádo by mělo zástupce 
v Češtině na př. Nemá se od svétské moel 
ničeho co obávati m. ničeho obávati/ 
Dále čítáme každodenně a slýcháme věty: 
Nemáte mně nic co poroučeti. Nemáš se do 
toho nic co míchati. Není se tomu co diviti 
atd. Již slovosled v těchto větách ukazuie 
patrnou shodu s jazykem německým: Inr 
habet mir nichts zu befehlen; er hat von 
der weltlichen Macht nichts zu befürchten 
atd. Jak se mají tedy tyto vazby k pravi- 
dlům grammatíKy? Grammatikáři poklá- 
dají větu: ,Mám dosti co vypravovati* — 
za skráeenou podstatnou, jež povstala ze 
souvětí: pMámaosti toho, co bych vypravo- 
val n. vypravovati mohl* — takovým způ- 
sobem, že se v hlavní větě, jeŽ vždy sloveso 
míti, býti, věděti obsahuje za výrok, uka- 
zovací zájmeno anebo slova nic, nikdo a pod. 
vypouštějí, sloveso pobočné věty z určitého 
způsobu do neurčitého přeloží, aneb sloveso 
pomocné moci doprosta vynechá. Čím infini- 
tiv na slovese ,moci* visící o samotě zůstává. 
Podlé toho povstala skrácená věta: ,Měli 
nad Čím n^kati* ze souvětí: .Měli to, nad 
Čím by naříkali n. naříkati monli.* (Zk. Ski. 
§. 207., I., Pozn. 1. uvádí příklady z Br., 
Jel. a Sved.). K takovému skracováni nelze 
tedy dočista míti nedůvěru. — Obrátíme-li 
pravidlo toto na věty na hoře postavené, 
seznáme snadno, že věta: ,Nemá se od světské 
moci ničeho co obávati* — jest skutečně ne- 
správná; neboť rozvedena JSOUC bude zníti: 
,Nemá toho. Čeho by se od světské moci 
obával n. Čeho by se obávati mohl*. Skrá- 
tice ji pak dle druhého pravidla dostaneme : 
,Nemá od světské moci čeho se báti*. Jest 
tedjr ve větě: ,Nemá se ničeho co báti* 
dvojí věc : 1. co jest zbytečné, 2. zápomosf 
slova ničeJw jest aspoň méně oWČejná. Cf. 
Nemají co zlého mluviti o vás. Br. O čemž 
není co pochybovati. V. Vz Zk. Ski. §. 207., 
1., Pozn. 2.; §. 206., A., 3., Pozn. 2.; §.260., 
1., Pozn. 1. — Následující pak věty s po- 
čátku položené takto správně budou zaří- 
zeny: ,Nemáte mně co poroučeti. Nemáš 
proč se do toho míchati. Není se tomu proč 
diviti*. — Pozn. V těchto posledních dvou 
větách může, tuším, místo proČ i slovce co 
státi. ,Nemáš se do toho co míchati; není se 
tomu co diviti* ; nebof akkus. co má též vý- 
znam ::r^ proč. Cf. Co se divíš? Co se mícháš 
(proč se mícháš)? Cf. Není se ho co stra- 
chovati ; není v něj co spoléhati (m. proČ). Mš. 



BI. str. 241. Jměla-li sě co leknutí? Kat. 
2820. — K tomu přidává Brt.: Mám mnoho 
(ne: mnoho co) na práci. Uvážíme-li věty: 
,Mám mnoho psáti. Nemám nic s vámi činitťj 
uznáme zajisté i větu: ,Dosti ráčíte miü 
pracovati* za správnou nepohřeŠuiíce nikterak 
přidávaného v druhé větě co. Naukou o větách 
skrácených nepořídí se tu nic. Věíy: 3Iám 
dosti toho, co bych vypravoval. Měli to, 
nad Čím by naříkali* atd. bylo z přesných 
spisův doložiti a ne ze svého libovolně t^'o- 
řiti. Týmž způsobem tvořiti bychom mohli : 
,Mám mnoho toho, co bych vypravoval* a 
přece nikde nečteme skráceně: ^ám mnoho 
co vypravovati.* Brt. — JU. Vazba: . . . . 
abychom, co ncjl^rutéjšiho (gt.) Jest, 
nezakusili* — jest prý chybná, aČ máme : 
Dávejtež tedy, co jest císařovo (císařova 
Br. Mat. 22., 21. Vz v Jg. Slov.: ,Clsařův*) 
císaři, a co jest božího, Bohu. Br. — Proč 
iest to chyba? Nezapírám, že původní vazba 
byla: ,. . . co jest boží, Bohu*. Avšak jeví 
se nám. tu prostě výjev i iinak v Češtině ne- 
řídký, totiž attrakce; zde attrakce výroku 
k podmětu vyjádřenému zájmenem středního 
roau : Všeho pak zkoušejte, co dobrého jest, 
toho se držte. Br. Prohledne k tomu, co 
možného jest. Pal. Ne vždycky vítězství do- 
chází to. co lepšího jest. Šf. — Bl. (str. 
237.) pokládá vazbu původní za méně oby- 
čejnou. Nic v světě silnější není m. silněj- 
šího. Ht. pak nevidí v attrakci jména výro- 
kového nic neobyčejného. Srov. mluv. §. 23., 
2. Vz Co, 6. —rv.€o do — s genitiTem, 
hinsichtlich. Tato frase jest nyní velmi oblí- 
bena. Našincové lpíce co do výboru pramenův. 
Šf. Co do materie takový iazyk postačuje... 
Jg. Čtenářstvo jest rozdílné co do chuti. 
Pal. atd. •— V staré a střední češtině ne- 
setkal jsem se posud s tímto obratem, myslím 
tedy, že jest novočeský a vj^svétluji si jeho 
vývoj takto: Věta: ,Co do matene takový 
jazyk postačuje . . .* znamená : Co do materie 
jest (= co materie se týká), takový jazyk 
postačuje. Jest zde tedy sloveso ie.9* vypu- 
štěno. Cf. Co tobě do toho (jest)? Že pak 
předložka do znaČÍ vztah, o tom vz Jg. slov. 
a Zk. Ski. str. 136., 5., d. Ku př. Co se vám 
zdá do té věci? Pass. =:t o té věci. Ale do 
vás iest nám to divné. Br. — Myslím tedy, 
Že oDrat: ,co do* s genitivem, ač jest novo- 
věký, z podstaty jazyka českého vyrostl 
i že může vedle jmých překladův německého 
in Rücksicht, hinsichtlich — dobře obstáti. 
Mš. — V. Konečně podotkneme provinciálismii 
jižních Čech: pro co, na CO, za co, o co 
atd. m. spisovných a správných tvarův: 
proč, nač, zač, oč. Formy tyto spisovné 
povstaly z předložek a akkus. tázacího zá- 
jmena če; tedy stojí m. proČe, nace, za če, 
o če, které úplné formy vystupují na jevo, 
přistonpí-li phklonná částice z: pročež, za- 
čež, o^ž. Forma vŠak ,co* vznikla stažením 
z česo, což jest vlastně starodávní gt. m. 
čeho a teprv časem ustálila se jako nom. i akk. ; 
nemá však forma co vlastně státi po před- 
ložkách s akkus. spojených, ježto i v spisovné 
řeči vesměs i od většiny národa Česko-morav- 
ského po předložkách výňe uvedených hájí se 
posud stará forma Če. Mš. Vz začátek tohoto či. 



Coaks — Commis. 



143 



CcMiks (k6kB)y n, m., odsířené kamenné 
uhlí. Bk. 

€obola, y, f. = láhev, ein Lfigel. Na 
Slov. Plk. 

CoboloTitý, flaachen-, blasenfönnig. Vz 
Cobola. 

Co by, Tz KonditionaL VII. 

Coel-es, ita, m., M. Horatíns C, hrdina 
ve válee s Porsenou vedené. Vj. 

Coeyt-us, a, m., řeka podzemní n starých 
Řekův. 

€od-ex, ikn, ale obecně se říká v geni- 
tivu: codexu, m., zákonnik. Codex, Gesetz- 
buch, (Gesetzsammlung. Codex civilis, lat. — 
zákonnik ob&inský; c. criminalis, lat. rrr zák. 
trestní ; c. Napoleoni = zák. Napoleonův. — 
C. = starý vázaný rukopis. Rk. 

€!odlo, zastr. =rr dle čeho, proč, wanim. 
St. ski. 

ۥ do, vz Co, IV. 

Codr-U8, a, m., poslední král athénský. 

Coéfllelent, u, m., z lat., v mth., souči- 
nitel. Sté. 

Coelibat, u, m^ lat, nemanželství. Colibať, 
der ehelose Standí. 

Coeur, fr. (kör), srdce, Herz; u hr. karet 
jedna ze Čtyř barev. 

Co^nak, n, m. (kofiak), kořalka z fr. města 
Ccenac. Cognac, Traubenbrantwein. 

Cogniati, ův, m«, pl., lat., plibuzni po 
přeslici. Kk. Verwandte durch weibliche 
Abstammung. Cognat. 

Coiflkire,fr. (koafyr). Čepeni, ozdoba hlav>'. 
Rk., Sp. Hauptschmuck, Kop^utz; Haube. 

€oJ, strč. :^ co je. St. skJL 

Co Je, stahuje se v již. Cechách do : cé. 
Co je tohle? r= Cé tohle? Kts. 

Cokati = vyháněti, heraustreiben. Na Slov. 
Bern. 

Čokl, e, m., coklik, u, m., coklikový ká- 
men, Quadratpflasterstein, z něm. Sockel. 

Cokoli, cokoliv, cokolivěk, cožkoli, což- 
kolivěk, was immer. Připojením přípony: 
kolij kolivék činí se pojem zájmen obecněj- 
ším tak, že z celku žádné věci, žádné vlast- 
ností nev^jímáme^ lat. = cunque. Zk. Nemá 
nedoetatkn v ničemž, čehožkoli žádá. Br. 
Cožkoli toho jest. V. Přičiní se, očkoli může. 
Kom. — Cokoli skloňuje se jako : co: čeho- 
koliv, Čemukoliv atd. 

Coky. coka, cuky =:= vari, kliď se, packe 
dich (tak psi se odhánějí). Na Mor. a na Slov. 

Coleh-ls, idy, f., byla krajina při jiho- 
vých» pobřeží černého moře. — Colchiďan, 
a, m. — Colchidský. 

Coli, strč. = co též, co také. St. ski. 

Collaborator, a,m., lat., spolupracovník. 
Gehilfe. 

CoUateralis, lat., jpostrannl, poboční, Rk., 
was zur Seite ist, eme Seitenstellung hat. 

Collatio, lat., collace, porovnáni, sneěení. 
Rk. CoUation, Vergleichung, Gegeneinander- 
haltung, Durchsicht (einer Schrift). — Sva- 
čina. Srt 

CollationoTati, zlat., srovnati, porovnati 
kn př. známky v katalogu zapsané se znám- 
kami na A^ysvedČení opsanými. Collationiren, 
durchsehen. 

Collatura, y, f., lat, podací právo; Ver- 



gebungs-, ßesetzungsrecht; farní okres. Rk. 
CoUatur. 

CoUecta, lat., sbírka, snůška. Us. Col- 
lecte, Geldsammlung, Beisteuer. 

Colleetane*a, í. pl, n., dle: Gymnadum 
= sbírka rozličných poznamenání ze spisilv ; 
sborník. Rk. 

CoUeetiT-um, a, n. (c. nomen, lat.), hro- 
madné jméno podstatné. 

CoUector, a, m.. lat., sběratel ; vssavačka 
(elektřiny). Rk. Coílector, Sammler. 

ťoUectura, y, f., lat., sbírka lotemí. Col- 
lectur. 

CoUega, y, m. (dle : Despota), lat., spolu- 
úředník, Amtsgenosse. 

CoUegi-um, a, n. (dle: „Gymnasium"'), 
sbor, schůzka; vz Kolej. Rk. Amtsver- 
sammlung; Sitzungsort; öffentliche Schul- 
anstalt: Schul Vortrag. 

Collier, fr. (kollié), stužka, pásek na krk, 
šperk na krk, nákrčník. Šp., Rk. Halsschmuck, 
-kette. 

CoUo, pl., colli, it., balík zboží, Rk., kus 
nákladní. Ballen, Frachtstück. 

CoUodi-Qm, a, n., látka ze střelné bavím' 
připravená v ranhojičství a ve fotograni 
užívaná. Rk. 

Colloqul^uin, a (dle: „Gymnasium'*), lat., 
rozmluva ; vědecká rozmluva studenta s pro- 
fessorem (na místě zkoušky). Rk. Gespräch ; 
mündliche Prüfung. 

Colmistr, a, m., V., z něm. Zahlmeister, 
výplatce, vyplaceČ. C. polní, zemský. Gl. 

Colní ^-- celní. C. písař. V. Zoll-. 

Colnik — celnik. Zollbeamte. Zlob. 

Čolofon, Kol . . , a, m., mě. v Lydii. — 
Colofoňan, a, m. — Colofonský. 

Colportage, fr. (kolportáž), kramářstvl, 
roznasectví, das Herumtragen der Waaren, 
Kleinkräroerei. 

Colporteur (kolportér), ír., roznaSeČ (knih, 
novin), Rk., Herumträger, Hauslrer, Klein- 
krämer. * 

Columb-ns, a, m.. objevil Ameriku r. 1492. 

Colnmna, y, f., lat., sloup, Säule : strana 
(tiskací), Spalte, Halbseite eines Buches. 

Com . . ., vz také : Kom . . . 

Comb, combol, combel, u, m.. combolek, 
Iku, combolec, Ice, m. = rapoucn. Na Slov. 
Bern. 

Combati, na SloT.,houpati, Bem.,8chaukeln. 

Comésiéný = každého měsíce, allmonat- 
lich. D. 

Comfort. u, m., angl. (kémfért), pohodli, 
BequemlichKeit; comfortable :^ pohodlný, 
bequem. 

Comitat, n, m., stolice. Župa v Uhřlcli. 
Bezirk, Gespannschaft. 

Comité, n., ír., vz Komité. 

Comitl-um, a, n., lat. (dle : „Gymnasium''), 
sněmiště, sbořiště, voleníátě; v pl. sněm, 
sňatek,, obec, die Versammlung. Vj. 

Cominandant, a, m., velitel, Oberbefehls- 
haber. 

Comme il faut (fr., komy fó}, pak náleží, 
řádně, wie es sich gebührt, tüchtig, muster- 
haft. Rk. 

Commilit-o, ona, m., lat., spolubojovník, 
Waffenbruder. 

Commis, fr. (komi), pověřenec, Geschäfts- 



Comniis — CoDsors. 



,e, f^zlat. Vz Eommisse 

e, f., z lat., pohybováni. Rk. 
iewegung. 

, v musice — pohodlné. Hd. 
IB, a, m., clsaf Hmsk^. r. 180. 

, y, f., z tat., obec. Rk. Com- 
noe, Gesammtschaft. 
sace, e, f, lat., oanámenl, po- 
fefnická, již se obraci řeanlk 
im, jakoby s nimi radu bral. 



im -US, a, m.. 
e, f., spolek, družina- obchodní 
ina vojska. Rk. Uesellschaft, 
Bchaft ; eine Abtheilung Sol- 
ei e, f., z lat., srovnáni. Ver- 
eichnisB. Rk. 
It, vz Eomparatív. 
-ont, a, n. (dle; „nymnaBiDm"), 
; v^tah, pHručnl kniha, v niž 
néfeho. Rk. Handbuch, Leit- 



ové zapleteni ředi, jimž b 
lé opĚt a opét se vrací. Vj. ví 
r. 433 Ml.; Mk. Ml. 292. Com- 

u, m., fr. (konplú), spíknnti, 
í, Rotte. 

ta, y, f-, z lat., vz Compositeur. 
s, e, f., Composifion, vz Komp . . , 
lur, fr- z lat. IkompoBitČr), a, 
hudební. Rk. T. 



nm, a, n., lat. (c. vocabuluml, 

, zusammengesetztes Wort. Rk. 

složeny. 

, fr., kontan, na hotové, za 

e). Bares Geld; bare Bezahlung. 

cnsel := na smSnku. J. tr. 

ťr. íkontoár), u, ni., ůčtovna, 
tr., Schreib-, GeschäftaBtube; 
lům, Handlungshaus. — Comp- 
'., účetní, knihovní, Buchhalter. 

it. z lat. cnm =-8): c. affi;tlo 
c. amore = s chuti; c. animo 
živé; c. agitazione (k. adii- 
ruchem. Živé; c. allegrezza =^ 
brio = ohnivé; c dolore — 
ispreBBione^vJraznĚ; c. fretto 
uoeo — ohnivé ; c. granilezza - 
moto = pohnutlivé; c. senti- 
ňtem; c. sordino = udušené, 
c. gravita = vážné. Rk-, Brt. 
z také: Ktm . . . 
Q, m,, z lat., ponétl; sepsáni 
itl. Rk. CoQcept, BcbrifíUcher 

e, f-, z lat-, povoleni, pHpuiStĚnl. 
íenehmigung, Erianbniss, Ver- 
z Hub. 1844., str. 4SI. Ml. Con- 
, m., jemuž se v nééem povolilo. 
Rk. 
Qovatt, z lat., povoliti komu 



v éem, pHpustiti koho k éemn. ConceaaioiiireD, 
BeňigniBB zn etwas trtheilen , Jemasden 
bevorrechtigen. 

Concili-nm, a,n. (dlenGymnaHUm"), lat, 
Bném; abor církevní; rokováni, rada (po- 
rada lékařská) Veraammlung; Kircbenver- 
Bammiung; Berathung. 

CoDclnnit-as, y, T.lat., sonzvnEnoef, bod- 
hlasnost, Rk. Concinnitüt, Gedrängtheit. 

CadcIu 4-iud, a, n., lat., usneseno; umesenJ; 
c. per majora, vétsinon hlasův uzavřeno. Rk. 
ächluBB, Beschlussj. Bescheid. 

Concord)-a, e, f., lat., svornost Eintischt 

Concret-um, a, n., (nomen), lat., jméno 
BroBtité. 

Concubtna, y, f., lat., knbéna, sonioiniee. 
Rk. Concubine, Kebsweib. 

CoDcnbinat. n, m., z lat, sonloll. Con- 
cubinat, wilde Ehe. 

Conditio, lat., podmínka; c. em« qua 
□on, p, nezbytná. Kk Condition, Bedin- 
gung; Beschaffenheit, Zustand; Dienststelle. 

Conduit-Ll§te, list zachovacl, zachováni, 
o chovánl-se. J. tr. Sittenaosweis. 

Condupllcatla, lat., zdvojeni slova v řefi. 
Rk. Vz jfus. 1844. str. 434. Ml. 

Confer (cf., cfr ), lat., srovn^ Rk. 

Congestlo, lat., nával. Congestion, An- 
häufung, Andrang (des Btates znm Kopf). 



1 Časováni. Conju- 
lung des Zeitwortes. 
, ^, >.,t. lit., spojeni; spojka 
mluvnici). Rk. Conjunktion, Bindewort 
v z Spojka. 

ConjunktiT, n, m., lat., zpüsob spojovací. 
Vz Konditional. 

Conon (K . 0> % ^-^ slavnf vódoe athénský; 
mathematikahvézdtí samoský zaPtolomaea 
Filadeira. Vj. 

ConsecuHo, cousecnce, e, f., lat., ná^- 
dovánl; následek, následnos(; řádný bIovo- 
sled. Vj. 

Conseil. tř. z lat, (konsej), rada, porada, 
zvláfté ministerská. Rk. Rath , Rathsver- 
Bamnilang, Geheimrath. 

Coaservator, a, m., lat., zachovavatel, 
záchrano vstfil. Erhalter, Bewiditor. Rk. 

ConNervatorl-am, a, n., lat., ošetfovna; 
ivliaté: vjSII hudební ústav. Bk. 

ťonsignnce, e, f., lat., seznam, sepiš. Itk. 
Consignation, Aufzeichnung, V^^eicnnias. 

Consill-nm, a, n. (dle „Gymnarinm"), 
lat., rada, Rathsversammlnng, Ratfasschluss; 
Ratbschlag. O. abenndi, \».t. =^ rada odejiti 
(z vysokých ikol). Wegweisung von honen 
Schulen. 

ronslstori-uin, a, n., (dle „Oymnsnuni"), 
lat., vz Konsistoř, e, f., Rk, Geistliche Be- 
hörde. 

Consol&ce, e, f., z lat., útécba. Rk. Con- 
solation, Trost, Tröstung. 

Consor-s, ts, m., lat., spoleénlk, déastntk. 
MitgenOBse, Theilnohmer, GesellBchafter. Rk. 



Consortium — Cosi. 



145 



Consorti-um, a, n.) lat. (dle „Gymnasium'^), 
Bpolek. Rk. Gomcinschaft, Genossenschaft. 

Constituante, fr., z lat, ústavodánii snčm. 
Kk. Constituirende Versammlung. 

Constitution, z lat, vz Konstituce. 

Constructio, vz Konstrukce. 

Consnl, a, m., jeden z obou nejvyšších 
správců římské republiky ve věcech jak 
\ ále<5ných tak občanských. Vj. 

C^usular, a, m., bylý consul. 

Conta^-um, a, n. (dle „Gymnashim"), 
uakažlivina. Kk. Ansteckung, Seuche. 

Conte, it., hrabě. 

Contessa, y, f., hraběnka. 

Context-ns, u, m., lat., spojení, spojitost 
ívói ; uno contextu : : nepřetržené. Ek. Con- 
text, Redeverbindung, Zusammenhang der 
Rede. 

Continuo, lat, in c.—nepřetrženě, v jednom. 

Conto, a, n., it., pl. conti č. contíi, účet: 
:i Q. - r na účet, na srážku ; c. corrente, ú. 
l)ěžný; c. separato, ú. zvláštní n. oddělený; 
í'. a meta, ú. ze spolka; c. nuovo, ú. nový; 

c. vocchio, ú. starý. Rk., c. coiTcnt ^- výpis 
;\^tah z obchodnici! kněh). J. tr. — Conto, 
Rechnung. 

Contraband, vz Pobrati. 

Contraetio, conírakce, e, f., Oontraction, 

d. Zusammenziehen, lat., stažení; stáži tosf; 
:<kráceni, skratek. Rk. 

Contradictio, contradikce, e, f., Contra- 
fliction, Gegenrede, Widerspruch, lat., od- 
(lor. Rk. 

C^ntrahovati, z lat., stahovati, contra- 
Inren, zusammenziehen. 

Contrapositio, contraposice, e, f., C'ontra- 
position, lat., obměna. Vz Antithesis. 

Contrari-um, a, n., lat., neshoda j>říčná, 
přičeni-ee. Rk. Gegentheil. 

Contre, fr. (kontr), c-admirál, podadmi- 
nU. Rk. 

Conversaéni (rozhovomý),Con versations- . 
C. mluva, hra, kus, ton, způsob. Nz. 

Conversio, converse, e, f., Conversion, 
lat., opakování téhož slova na konci věty; 
protivopoložnosf spůsobená téhož slova pře- 
.^tavenlm. Vj. Vz Mus. 1844. str. 433. Ml.; 
Mk. Ml. 292. 

Convex, lat., vypuklý, vydutý, erhaben, 
zewölbt, linsenförmig. Rk. 

Convoi, fr. (kónvoa), průvod, zvláště ozbro- 
jt^ný; průvod pohřební; řada vozův na že- 
l-znici, vlak. Rk. Geleit, Begleitung, Bedek- 
kung; Kriegsgeleit; Leichenzug; Train, Zug. 

Cook (Kuk) J., a, m., angl. mořeplavec 
1 728—1779. 

Cop» u, m., cůpek, copek, Zopf, Ilaarzopf. 
To je star^ cop ! Ten má cop ! — Copánek, 
nku, m. — Copař, e, m., Zopfmacher, Zopf- 
rriiger; Spiessbttrger. — Copařstvi, n., 
Zopflhum. 

Copi-a, e, f.. lat, hojnost, plnosf , množství ; 
í*. verborum, nojnoař slov. — 2. Vz Kopie. 

Coponch, copúch, u, m., sopouch, dymnik, 
Luftloch. C. u peci. Rad. zv. — C, přístřešek. 
Aqu. Vz Copúch, Sopouch. 

Copúch, copouch, u, m. — sopouch, dym- 
líik, Ofenloch; Vordach. Aqu. 

Copula, y, f., lat., spona. Vz Kopula, 
Spona, Band, Verband; Verbindungswort. 

KottŮT: Čeako-nom. slovník. 



Copuiatio, lat., vz KopuUee. 
Copulativa (conjunctio), lat., slučovaci, 
spojovací, verbindend. 
Copy, Cop, f., pl. (Kopy), mě. v Boeotii. 

— Odtud Copské (Kopské) jezero. 
Cor . . ., vz také ; Itor . . . 

Coram, lat., před, u přítomnosti; c. me, 
u mé přítomnosti, přede mnou. Rk. Vor, 
in Gegenwart. 

Corbona, y, f., it., pokladnice. Rk. 

Cordon, u, m., fr., stužka. Schnur; zátah 
proti nemoci (učiniti). J. tr. Grenzbesetzung, 
Wehrlinie. 

Corduba, Cordova, y, f., ve »Spanělích. 

— Cm-dithan, a, m., pl. -né. — Corduhskýy 
cordovský. 

Corfíui-um, a, m., mě. Pelignův v Samniu 

v Itálii. — Corfiftan, a, m. — Corfinský. — 

Corinth-ns (Korinth), a, m., mě. v Ěecku. 

— Corinthan, Corinťan, a, m., pl. -né. — 
Corinthský. 

Coriolan-ns, a, m. Přijmi (y*n. Marcia, 
jenž Corioly sbořil. 

CoPÍol-i,' pl., m.; mě. v Latiu. DleDolany. 

Corneli-us, a, m^ jméno slovutného a 
velikého rodu říraskéno. Vj. 

Coran, lat, roh; c. copiae = roh hojnosti. 
Rk. Fttllhoni (Bild des Uiberflusses). 

Corone-a, e, f. (Koronea), mě. v Boeotii. 

— Coronean, a, m. — Coronejský. 
Corps, fr. (kór), sbor. O. ďarmée, sbor 

armádní, Armeecorps, Heeresmacht. 

Corpus, lat., tělo, Leib, Körper; celek; 
spolek, sbor, Gesellschaft ; druh většího písma 
tÍ6l;acíno; c. delicti, lat, věc dolicná (věc, 
která skutku spáchaného doličuje, dovozuje, 
Thatbestand, der sichtbare Gegenstand des 
Verbrechens, J. tr.) ; c. juris, sbírka zákonův, 
Rechtskörper; das Buch, in dem die römischen 
Rechte enthalten sind. 

Correctio, correkce, e, f., Correction, 
Verbesserung, lat., figura řečnická, opravení 
vV'roku svého něčím důkladnějSím. Vj. Vz 
rfuá. 1844. str. 437. Ml. 

Corsi-ca, ky, f., ostrov západně od Itálie, 
severně od ostrova sardinskéno. Us. — Cor- 
sican, a, m. — Corsický. 

Copso, it, z lat., běh, oběh peněz, Wechsel - 
werthj běh n. Jízda o závod; široká ulice 
k projiždkám. Rk. 

Cortes, špaň., snem zemský ve Španělsku 
a Portugalsku. 

Corton-a, ny, f., mě. v Etrurii. — Cor- 

I toňatij a, m. — Cortoyiský. 

I Cos, cosi--něco, vz Něco. cosi, irgendetwas ; 

j — 2. co jsi. Cos to udělal ? Us. — Cos 

■ bnď — něco, leccos ; v čems bnď ::^ v něčem. 

Řemeslníci cos buď dělají k užitku lidem. 

v^t. Jsem živ, abych pil nejí) jedl, neb v ěems 

buď tělesném sě koclial. Št 

Cos, Co-ns, a, m. (Kos; Koos), ostrov 
řecký v moři aegaejském u Carie (v M. Asii). 

— Coský, 

Cosi (podlé: co; gt. čehosi atd.). Cosi, 
kdosi, kterýsi, kterakýsi, jakýsi, kolikýsi, 
kolikerýsi kladou se, když věci, vlastnosti 
a počet jich vypsati a vymeziti se nedají 
nebo kdyžby v'}' mezeni takové nemístné 
bylo. Vidíš, jak sem cosi leze? Kom. Toř 
jest cosi nového! Br. — Zk. 

10 



146 



Cosinus — Creatura. 



Cosiii-ii§, u, m. (compleinentí sinus), mth., 
přistává doplňku, př. doplňková, dostava. Rk. 

Cosm-as, a Č. y, m., dějepisec Český. 

fosmoram-a, ata, n. (dle ,SIovo^), světozor. 

Coš (m. což) pak! V již Čechách — toť se 
rozumí! Kts. 

Cotaugen-s, ty, f., skráceno z: comple- 
nienti tangens, mthm., tečná (Čára) doplňku, 
dotečná, dotečka. Rk. Nebenberührungslinie. 

Cotě — coť, z: co + f (co + ti + je, cf. Tote), 
was wohl. Jg. 

Cotti-us, a, m.. jméno dvou knižat pano- 
vavSich v Kottijských (Kottských) Alpách 
pod ochranou Hm. císařův. 

Coty-9 (Kotys), a, (e), Cot-us, a, m., jm. 
králův tluických. 

Cou . . ., vz také : Ku . . . (u cizích slov). 

Čouditi, 3. os. pl. -dí, 11, ěn, Čni n. zen, 
zeni, condivati. — co: obiJí, potok, řeku 
atd. ^^ cíditi, reinigen, üs. — co od čeho : 
louku od kamení. Us. 

Coiidný = ČifltÝ, sauber. To bude aa 
coudné dílo. Us. Tys coudný. Sjrch. 

€ouf, u, m., coufhuti, ROcktntt. Jg. 

Coufati, couvati ^ coufnouti, fnul a fl, uti, 
coufávati^=:zpátkemjíti, zurückziehen, zurück- 
gehen, zurücKtreten, weichen. — Couvá zase 
zpátkem. Vz Řeč. Lb. — éim: koňmi, L., 
nohou. Jg. — 8 kým: s koňuii. Ros. — 
komu: Naáí süe couvl. Č. — v čem: 
v smlouvě. Ros. — kam: do lesa, do hor. 
Puch. — před kým. Rk. — jak daleko: 
na loket. Jg. — si na koho. Us. 

Coufavý, der oft weichet. Jg. 

Couflaý pes, který se snadno přivolá. 8p. 

Coachati; couchnouti, chnul a chl, uti, 
couchávati - cárati, vléci po zemi, schleppen. 
Jg. — se = sem tam choditi. Us. Tura. 

Couk, u, m. (něm. Gang, Erzader), jest 
pramen n. žíla rudv skalou více méně 
kolmo běžici. Am. Vz Sloj, Žila, Hnízdo. 
C. stříbrný. V., zlatý, D., bohatý, rudný, 
měděný, Jg., do pole (ein schwebender Gang, 
V.), na hlubinu (Gang in die Tiefe, V.). — 
Z něm. Zug (Gang), lépe: pramen, Žíla. 
Vys., Mz. 

Coukový, od couku, Gang-. Jg. C. útvar, 
rozsedlina, skladiště. Rk. 

Coul, u, m., z něni. Zoll, lépe: palec, 
Os., 2*63 centimetru. Šest coulův zdélí, zSiři, 
zvýSí, Us., ztloustl. D. 

Couleur, fr. (kulér), bar\'a. Farbe, Anstrich ; 
Scheingnmd. 

Coulni míra, Zollmass. D. — Coulnik, 
u. m. Zollstock. 
Coulový. Vz Coul. Zoll-. 

Coup, fr. (kli), rána, Schlag, Hieb, Stich, 
Stoss, Schnitt etc. ; c. d'etat (kii detá), státní 

převrat; c. de main (kú de měn), prudký 
útok (na pevnosť). Uiberfall. Rk. — C. de 
théátre == událosf mimo nadáni (na jevišti) 
zběhlá, zjev napřed připravený na překva- 
peni divákův. BŽ. 

Coupé, fr. (kupé), n., krátký otevřený 
vůz ; odděleni ve voze. Rk. Wagenabtheilung. 

Couplet, fíp. (kuplé), n., ve fraškách, 
vložené zpévy, v nichž se na týž nápěv více 
sloh na mnoze satirických zpívá. S. N. Ab.sntz, 
Strophe, Lied, Spottlied . 



Coupou, u, m., vz Kupon. 

1. Cour, u, m., vleěka (s pří hanou), die 
Schleppe. — Courem jíti - šat za sebou 
tahaje. Us. 

2. Cour, fr. (kůr), dvůr, dvořeni-se někomu- 
Cour machen, dvořiti se někomu. Rk. 

Coura, y, f., potulavá, otrhaná ženŽtina, 
eine Schlampe. Jg. 

Courage, vz Kuráž. 

Coural, a, m., courálek, Ika, m., kdo se 
courá (cárá). — 2. Uscánek, Sych. Pisser. 

— C, Iku, m., rohlík mákem sypaný. 
Couranice, e, f. Geschleppe,' Ge«ehlampe. 
Courati, courávati —- cárati, schleppen. 

— co, se kudy: sukni po zemi. Pas». 
Voda se z trouby jen courá (jen crká, tröp- 
felt). Us. 

Couravý — cáravý, schlumpig. — C 
psotnik =^ bojácný útek. Tak se toho ulekl, 
až c. psotnik dostal. Us. (Č.). 

Courek, rku, m., nádoba dět^m k piti. 
Saugglas. — C, rka, m., ucouraná ženská. 
Us. Line Schlumpe. 

Courtoisie fr., (kurtoazi), zdvořilosf, dvor- 
nosť, dvorný mrav. Rk. 

Cousin, fr. (kuzén), a, m., strýěenec. Kk. 
Vetter. 

Couvati, vz Coufati. 

Covatý -- bařinatý. C. pole. Us. Siimpü^. 

Co za, vz Co, 20. 

Což, dle „Co": čehož atd. Vz Co. 

Cožkoli, dle „co", ěehožkoliv. Vz Cokoli. 

Což pak, což tedy. Vz Co, Věta tázací, 
CoS pak. Was denn? 

Cpaci dřevo. Htopfholz. Rohn. 

Cpáč, e, m., der Stopfer. 

CpánL n. Kdy pak tomu c. (jídlu) biide 
konec? Šych. Vz Cpáti. 

Cpanice, e, f.. Stopferei, Gedränge. Rk. 

Cpáti, cpám a cpu, cpi, cpaje (ic), al, áu, 
áni, cpávati = mocí tlačiti, strkati něco do 
něčeho, stopfen, füttern, flUlen, pfropfeu, 
Schoppen. Jg. — se, co kam: peřiny do 
žoku, Ros., něco do volete, D., jídlo do sebe. 
D. Vždy v se c. Chč. 450. Se k někomu, 
sich aufdringen. Plk. C. co ua koho _ wälzen : 
vinu. V. Cpám sobě k očím. Kom. — co 
od čeho, odkud: česC od sebe. St. ski. — 
Plk. — 

Cpavý. Co cpe, Bern., stopfend. 

Cr . . . vz také ; Kr . . . 

Crass-us, a, m. římské př(jiní. 

Cratipp-us (Kratippos), a, m., 1. 
filosof v Athénách, učitel syna Cioer 
Vj.; 2. řec. dějepisec. 

Crayon, fr. (krejon), u, m., tužka kreslicí ; 
nákres tužkou. Rk. Bleistift; Zeichnung mít 
dem Bleistift, Entwurf. 

Crbati ::^ močiti, harnen. Jg. 

Crčeti, 3. pl. čí, crc, crce, el, eni, crčí- 
vati —rieseln, Üiessen; kapati, sickern, rinnen. 
Jg. — abs. Nádoba crči (crčkem n. crčky 
teče. Vz Crk.) Vino teče až crčí. Ros. Prší 
tam ien crčí (vulgo: srší). Us. Kobvlkj- 
zdvihly se a crčaly, jakobv oděnci ve zbroji 
by li. ^ Háj. — kudy: Potůček dolinou crčí. 
— Č. — odkud. Pivo ze sudu crčí. Ros. 

Creatura, y, f., lat., st\'ilra. Rk. Creatur, 
Geschíipf; Günstling;" schlechter Mensch. 



řecky 
•eronova. 



Creda — Ctíti. 



147 



Creda» y, f. = vj'znani víry apoštolské. 
Jakož řkú na mŠi v credě té. St. 

€redo, lat. = věřím ; vyznání víry (kře- 
sťanské). Přišel do toho, jako Pilát do creda 
(nevinné, bez svého přičinění). Glaubensbe- 
kenntniss. 

Creme, fr. (krém), smetana; výbor, jádro 
Tiěěeho, Rk.; omáčka z mléka a žloutkův 
s přidáním některé jiné chuti. S. N. 

Cremona, y, f., mě. v Gallii předalpské 
v severní Itálii). — Cremoňan, a, m. — 
C^eroonsky. 

Creon (Kreon), gt. Creonta, m., král thebský, 
bratr lokastin, ujec Poiyneikeův, Eteokleův, 
Antigonin a Ismenin, otec Haimonův. 

Crepida, lat., podešva, škarpál n. škrbál 
(Vj.). Ne sutor ultra crepidam = Švec nesuď 
nad střevíc (čemu nerozumíš, toho nepo- 
suzuj). Rk. 

Crescendo, lat a it. (krešendo, v hudbě^ ; 
rostouc, vzrůstavě (má-li síly přibývati), 
wachsend, an Stfirke zunehmend: poco a 
poco c. = pomalu rostouc. Rk., Ha. 

Creta (Kreta), y, f., ostrov jihových. od 
Peloponnesa. — Čretan, a, m. — Cretský. 

Crh, a, m., lépe : crk, pták. Weindrossel. Jg. 

Crha, v, m., Cyrill. C. a Strachota, Cj^rillus 
a Methodius. — Crho ta, v, m. — Cyrill. Gl. 

Crida, y, f., vz Úpadek. 

Crim-en, ina, n., lat, zločin, Verbrechen, 
MÍ8setbat:c. iaesaemajestatis, uražení veleb- 
nosti královské n. císařské, uražení panov- 
rníka. Rk. Strč. : úraz veleby královské. Brt. 

Criti-as, a (dle „Páv«) n. e (dle „Hráč"), 
m., jeden z 30 tyrannův athénských. Krítias. 

Critobul-us (Kritobulos), a, m., žák So 
kratův. 

Criton (Kriton). a, m., přítel Sokratův. 

1. Crk, u, crčeE, Čku, m. CVkem, crčky 
téci, rieseln, sprudeln. D. — Dej ještě jeden^ 
dva, tři crky (přilij ještě drobet; Tröpfchen, 
Bischen). Ros. Krev j, něho crkem tekla. Us. 
V^oda crkem běží. Us. 

2. Crk, a, m., pták, Weindrossel. D. 
Crkaéka, y, f. Klapperwerk. 

Crkati, crknouti, knul a kl, utí, crkávati. 
- abs. Cvrček crká, zin>t, zirket. Ani vrkl, 
ani cvrkl nepromluvíL er muckste nicht. 
Jg. Ptáci crkaií. Ros. Hodiny crkají (když 
86 řetízek přetrnne ; klirren). — odkud. Prší, 
ze (se) střechy jen crká (kape, kane, siegert, 
tröpfelt). Us. — se s čím: s vínem (na malé 
mínr prodávati, in Kleinem verkaufen). — ■ Jg. 

C^kavé jablko (jehož jádra crkají). Schlot- 
terapfel. Jg. 

Crkat, u, m. Das Tröpfeln, Rinnen. Cr- 
kotem krev tekla. Sych. Crkotem mu slzy 
kanuly, us. Tum. 

Crle, ete, n. =; cvrčala, Weindrossel. Jg. 

Cmkoliti, il, ení ^r^ cinkati, chřestiti, 
klirren. — čím: řetězem. Us. 

Croes-ms, a, m., Kroesus, bohatý král 
lydský. Bohatý jako K. velmi bohatý. 

Croton (Kroton), a, m., také Crotona, y, 
f., bylo město v již. Itálii. — Crotoňan; 
Crotonský, 

-cskÝ se stahuje v cký: chlapecský — 
chlapecký. Vz -cký. Ch. 

Ct. Místo ct bylo dříve st v obyčeji: 
Ctibor — Stibor. fit — Místo ct v číslov- 



kách klade se posud st na Mor. : jedenást. Šb. 
— Ct. v gt, pl, jmen rodu Žen. a střed, se 
neodděluje: poct. Taktéž u: vd zd, žd, st. 
Mkl. — Vz také: Dcte. 

Cte, vz Dcte. 

Ctěnee, nce, m., der Geehrte. Puch. 

Cténi, n. C. lidí. bohův, Us., hostí. Das 
Ehren. V. — 2. daruv dávání. Bestechung. V. 

Ctěný (nečtený). Vysoce ctěnÝ — titul 
nešlechtických vzdělancův. Vz Blahorodí.Šr., 

Ctesif-on (Ktesif-on), onta, m. a) Atheňan 
jejž Demosthenes před soudem hájil. — 
b) Město v Assyrii, sídlo králův. Vj. 

Cti, strč. -- tchyně, Schwiegermutter. 

Ctibor, a, m. -^ Honorius. Za Honoría 
neb Ctibora papeže. Odpis bratr. 1507. 

etice,, e, í, strč. =^ trest Št 

Ctidůtklivý (nové), potupný, ehrenrüh- 
rig. D. 

Ctihodné, ehrbar, ehrwürdig, V. 

Ctihodnost, i, f. Ehrwürdigkeit; Ehr- 
würden. Us. 

Ctihodný; -den, dna, dno, ehrwürdig, 
ehrbar. D. Titul děkanův, farářův, koopera- 
torův, lokalistův, theologův a kněží, tteřl 
nejsou ve správě duchovní postaveni. Lat 
honorabilís, reverendus. Děkani a faráři mají 
také titul: velectihodní (honorabilis, venera- 
bilis). Vz Titul. 

Ctiehuf, i, f., žádosC cti. Ehrliebe. Jg. 

Ctilupič, e, m. Ehrenräuber. Rk. 

Ctimuovnosf, i, f., -milovný, Ehrliebe, 
-liebend. Kk. 

Ctiodbojný, nepřítel cti. Ehrenfeind. Krok. 

Ctiprázdný, bezectný, ehrlos. Bos. 

Ctitedlně, vz Ctitelně. 

Ctitedlný, vz Ctitelný. 

Ctitel, e, m., pl. ctitelé. Verehrer. C. boží. 
V. C. mariánský. Sych. C-e míti. Nt. Jsem 
Vaším ctitelem. Us. 

Ctitelka, y. f. Verehrerin. D. 

Ctitelně = nostinsky. Štědře a c. k někomu 
sě míti, gastlich, ehrerbietig. V. 

Ctitelný, štédrý^ gastlich, gastfrei. — 
v čem 2 v jídle (skvostný). V. — C. = po- 
čestný, ehrerbietig. Bern. — C, ctění hoaen, 
ehrenwerth. 

Ctíti m. češtiti, čstíti, e vypadlo (vz e) 
& čs Y c ňe směždílo (vz c). Ctím, 3. pl. 
ctí, cti, ctě (íc), il, • ěn, ění ; ctívati, česť 
činiti, ehren, verehren ; darovati, beschenken ; 
Častovati, beschenken. Jg. — co, koho: 
Boha, rodiče. V. To mne cti. V. C. barvu 
(v kartách). Us. Cti otce svého i matku svou. 
Us. Kdo druhého ctí, sám z toho chválu 
mívá. Lb. Svátky ctíti (světiti). St. To ho 
nectí. Us. — co, koho kde (častovati) : hosti 
n sebe. V. Ctí t jiném, co v sobě miluje- 
Jel. — koho éím ; Velikou ctí tě ctíti chci,. 
Br.; vínem, Us. ; titulem fivakrův se cti- 
Kom. Ctíti Boha čistotou srdce. Chč. 461. — 
koho Jak, podlé čeho: podlé jeho chování. 
Jg. ~ koho po čem : po plecech =^ bíti ha,, 
schlagen. Jg. — se oč — dary o něco se 
ucházeti. Plk., Rk. — co za co : oheň, někoho- 
za boha. Har. II. 177. — koho z čeho. Cti 
ctného z práva. Jg. — koho odkud. 
S brány zle ctili hostě (nepřítele, bili ho). 
Dal. — koho (gt.). Ct. svých rodičův, 

ail 



§p. m. své rodiče (akkus.). 



10* 



148 



Ctiutrhačný — Cuchavý. 



Ctíntrliačný. C. lajce. Sych. Ehrenrührig. 

Ctižádost, i, f. Ctižádosti hořeti, rozpá- 
lenu býti. Ze ctižádosti něco činiti, dčlati 
Ehrbegierde. 

rtižádostivosf, i, f., ctižádosf. Ehrbe- 
gierdo. Bern. 

(•tižádostivý, ctižádouci, ctidychtivý, po 
cti dychtící, ehrsüchtig, ehrbegierig. Jg. 

Ctižádostník, a, m,, ein Ehrbegieriger. 
Fabric. 

Ctné, počestné, ehrlich. C. se chovati, 
Živu býti. V. — Ctně ho pobil - notné, 
hodně, tüchtig. Dal. 

Ctnost, i, f., ne : cnosf. Ctnosf je staženo 
zčestnosC (pocestnosf), cstiiosf, ctnosf (čs--- 
c), jako ctíti z Češtiti ; t tedy patří ku kmenu 
a nemá se vvnechávati. Ht., Mk. Vz Ctíti. 
Tugend. Mnohými ctnostmi bohatě obdařený^, 
ozdobený. V. Co maso bez kosti, to člověk 
bez ctnosti. Br. C. sama se chválí. Jg. C. 
pravá blyStěti nežádá. Jg. Vždy, v kterém 
c. bývá, zlého se vystřihá. C". jest nade 
všecko; Každá c. má svého hánce. Jg. C. 
v prostřední míře stojí (záleží). In raedio 
virtus. Č., Jg. Jeho c. asi krátkého lokte; 
Rozum v hlavu nevbiješ a c.^ ke kůži nepři- 
sijeá; C. neléhá na peci. Č. C. se závistí 
chodí (Numquam virtutem deserit invidia). 
Jg., Č. C. a Štěstí na tenké nitce visí. 

V rozkošném království c. nemá měšfanstvl. 
Kdo svüj život v ctnosti tráví, ten si vine 
věnec slávy. Š. a Ž. Však pravé ctnosti na 
zbyt není. (Tomu, Jvdo se dobrými vlastnostmi 
sám vychloubá). Č. Co přichází bez těžkosti, 
už to nemíiž býti ctností; Ke ctnosti třeba 
i od dítěte dej se vésti;^ C. a péknosť jsou 
milá společnósf. Jg., C. C. a krása velmi 
spolu svědčí, ale řídko bývají; Za štěstím 
sláva, za ctnosti chváb; C. a štěstí zřídka 
v jedné hospodě tráví; ^Milejší c.s chudobou 
nežli hřích s ozdobou. Č. C. v červeni chodí ; 
C. nejlepší urozenosf ; Nejkrásněji hosti rovumi 
se ctností ; C. umění převyšuje; C. jako havíř 
zlato dobývá a za sebou lampičku mívá. 
Pk. Nelze blaženu býti bez ctnosti. Cím 
více c. při lidech chválena bývá, tím větší 
zrost a posilu mívá. C. bez protivníka vadne. 

C. se ctností chodí. Stran přísloví vz: Blažený, 
Dobrý, OUt, Pazdeři, Poctivosf, Socha, 
Stud, Zbožný, Zdravý, Vosk. — Zvláštní druhy 
ctnosti. C. psí -: na oko, L.; přiroz ná, 
křesťanská: základní, stěžejná; hrcfinská. Jg. 

V ctnostecn se cvičiti. Cyr. — C. - dobrá 
vlastnost, moc. Eigenschaft, Kraft. Tue. má 
můj kůň. Us. První c. té vody je, že . . . üs. 
— Potřebu v c. obrátiti. Jg. C. z potřeby. 

D. Z nouze c. dělati. Kom. — 
Ctnostka, y, f. - ctnůstka. 
Ctnostlivý -- ctnostný. Bern. 
Ctnostně, tugendhaft, ehrbar. Ctib. 
Ctnostný, Šlechetný, ehrbar, tugendhaft, 

edel. C. panna. V. Buďctnostný, budeš šťastný. 
Jg., Š. a Ž. Ten není Šťastný, který není 
ctnostný. Bern. C. skutek. Nt. 

Ctnota rrr CtUOSť. 

Ctno tlivý -- ctnostlivý. V. 

Ctnůstka, y, f., malá ctnosť. Us. — 2. C, 
kalhotv. D. 

ctný ; ctěn, ctná, ctno - ctnostný, počestný, 
vážený, řádný, hodný, stydlivý, Nt., ehrlich, 



ehrbar, tugendhaft. C. muž, Žena. Us. Panenko 
sedávej v koutě, budeš-li ctná, najdou te. 
Us. Ctný život vésti. V. -Ctné a řádné niaii- 
želství. Th. 

Cn . . . vz také: Ku . . . (u cizích sloví. 

Cubriti, il, en, ení ~ cvičiti, üben, lehren. 
Na Slov. 

Cucáěek, čku, m., cucadlo. Saugeln»ni. 
Ludel. D. 

Cucadlo, a, n., cucádko. Saugehorn, San^f 
riissel. D. 

1. Cueák, a, ra. Vždyť je ještě jenicucák. 
holobradý c. (příliš mladý). Milehniaul. Ts. 

— C. — ťufa, loula. D. Tropf. 

2. Cucák, u, m., první, mlíčný zub, Milch 
zahn. Jg. 

Cucati, cicati, cucá vat !, cecati, ssáti, saugpií. 
lullen. Jg. — Dítě cucá, Us-, cicá. V. — ro: 
pi-s. Us. - co do čeho : mléko do sebe, D 

Cucavka, y, f., hruška. 

Cucavý. C' prase (sele, podsvinče, Span 
ferkel), tele, Saugekalb, zvíře (cucák, tSSii 
gethier). D. 

Cucek, cka, m. C. - cucák. Säugling. Míij 
zlatý cucek (dítě). Us. — C, u, m. -: hahht 
koudelná, pučky. Klunker, Werg. Ne^toji> 
za cucek. Vz Ničema. Lb., Jg. - T., chwhrl 
v chlebě. Klump. 

Cucel, clu, m., cuclík cumel, der Schlolzer. 
Bern. 

Cucka, y, f, (sprosté), dýmka, Tabaks- 
pfeife. D. 

Cuckati -- motrchati, verwirren. — co: 
koudel. Jg. — se. Koudel se cucká. Jg. 

Cuckavý, klumpig. Jg. 

Ciickovati -- na cucky trhati, zerfetzen. 

— co. Us. — se s kým — hadem, hádati 
se. Kk. 

Cuckový. C. příze, provaz, plátno. Knik. 
Fucken-. 
• Cuclati (cucmati) — cucati. V. 

Cuclavý, kdo cuclá. Us. — 2. Säugbar. 

Cuclík, u, m. = cumel, Schlotzer. Bern. 

Cud, u, m., stud, kázeň. Scip. Zucht. 

Cuda, y, f., strč. C. soud zeniskjj, Tov. : 
yz vlc v Gl. ](). — 2. Kraj k soudil náleže- 
jící. — 3. C. — cud --Stud; necuda. Jg. 

— i. C, špatná senštiua. Dime. 

Cudaí*, e, m., strč., sudí jistého kraje, 
poději : sudí. Tov. 

Čuditi, vz Čouditi. 

Cudlivosť, i, f. - cudnosť. Na Slov. 

Cudlivý :^. cudný. Na Slov. 

Cudní soud, vz Cuda. Distriktsgericht. Plk. 

Cudnosf, i, f., stud, siydlivosí, Vei-í^chanít 
heit. — 2. C. -- hezkosť, Schönheit. .Jg. 

Cudnovati — tleskati. Jg. 

Cudný ; den, dna, dno = hezký, hübsch, 
schmuck. Jg. — C. stydlivý, schamhaft, 
züchtig. Jg. 

Cnchauice, e, f., čucháni. Gewirre. D. 

Cuchanina, y, f., cuchanice; cuchan:! 
sláma, drchanka, D., cuchanka. Wirrstroh. 

Čuchati, cuchávati, wirren, fitzen. — co : 
slámu; šaty, koně — - kaziti, verderben. Us. - 
koho - plísniti. Us. — co čím. Prase slámu 
rypákem čuchá. — co kam: c. slánui pod 
krávy. — co komu kde. Čuchá mi trávu 
na hlavě. Er. P. 470. — Čuchaná sláma. 

Cuchavý, kdo čuchá, wirrend, verderbend. 



Cuchna — Culena. 



149 



Cuchna, y, f., ženská oděvu neSetficí, 
Schlampe. 

Cachta, y, f., kdo rád co čuchá, kazí; 
nečistá, TtecudtM ženská, šlundra, Schlampe. 
Jg., Mz. — C.f kováni roje (zastr.), Ziehband. 

Cuchtiti,^ z něm. züchtigen. — koho — 
Ulti. Bern., Sm. 

€uk, u. m. Do cuku = rychle. Ve vých. 
Mor. Ptijau-li k cuku, zum Stoss, zum Schlag. 

Cuká bába — slepá bába. Na cukou bábu 
firári. Ü8. Turn. Blinde Kuh. 

Cuká, y, f., Sperrhaken, Techn. 

CttkaČka, y, f., náčini k cukáni miče, 
)}alaestra. 

Cukati (z něm. zucken. Mz. 133.), cuk- 
nouti, knul n. kl, utl; cukavati. — co: miß 

- tlouci, schlagen, üs. — kým: sebou 
í trhati). — se. Co se cukáš ? — se na koho. 
.Tg. — kde: V očích jeho bolestně to cuklo, 
l^pe: trhlo. Km. 

Cnklik, u, m., Eisenfrischschlacke. Techn. 

Cuknouti, Yz Cukati. 

Chikr, u, m., řec, óá/agov, óÚK/a^ov, lat. 
začharum, rus. sachart, malorus. cuker, pol. 
cukier, německy: Zucker, srbsky: cukar, 
cakara, ai-absky: sukkar, persky: sakař. — 
i\ bastrový, bochňoA-ý, burákovy, cviklový, 
čištěný, fialový", houbový, hroznový, javo- 
rový ni babykový, jecmenný, kanárský, kli- 
liový, králDvský, koakový,* ledovatý, leko- 
ncový, lumpovy (bochňový), manový, meli- 
.sový* (nejpěknější, pěkný, nadprostřední, 
»prostý, inelisov>''), mléčný, moučkový stla- 
čený, olejový, olovný, oraánkový, osadnický 
n. liolonialni, ovocní anglický, pejrový, po- 
lolumpový, raffinadový fčistěný), růžový, 
hlízový, surový, Švýcarský, tlučený, točený, 
třtinový, tuko\'^% železitý (v lékárnách, Eison- 
zucker. Králův* železitý c), žlutý, Kh., prsní. 
Us., škrobový, Nz., třtinový (v krystalech: 
kandisový), ječný (cnkrátka, bonbony;, kost- 
kový, řepový, nepravý (mannový n. mannit, 
reřabinnýn. sorbit, žaludový, sosnový, masný, 
n. inosit), basterový, S. N., bílý, kapalný, 
oleinatý, převařený (raílinovaný), drobkový 
!i. krupicový, Us., indický, kanárský, ř»tro- 
jený. Jg. líomole íne: klobouk), prodej, 
druh, vyrábění, čiSténl cukru. Nz. — Továrna 
na cukr (cukrováma, cukrovar, cukrovarník), 
papir, mlýn, řepa na cukr. — Cukr vyráběti, 
vařiti, čistiti, Nz., prodávati, za hranice vo- 
ziti. Us. Obchotl v cukni flépc: s cukrem). 
.í. tr. Cukrem zadělati, posypati, politi, osla- 
diti. Jg. Sladký jako cukr. D. Sůl a cukr 
rozeznati neumí. * (Vz Hloupý.). C. C. bez 
dobré vůle v pelynek j?e obraci. Pk. C. ne- 
jídá se plnou hrstí. C. — C. olovní, Blei- 
zucker, tukový, Glycer^m. Chym. 

Cukrák, u, m., Znckererdapfel. Jg. 

Cukran, u, m., ^gereinigter und in die 
Pfanne geleiteter Zucker Rk. 

Cukránka, y, f., Zuckerbüchse. Kk. 

Cukrant, u,'m., Melone, meloun. Aqu. 

Cukrář, e, m. Zuckerbäcker, Zucker- 
.sieder. V. 

CukraHti, il, eni, Zuckerbäckerei be- 
treiben. Jg. 

Cukrářka, y, f., Zuckerbäckerin. Ag. 

Cukrárna, y, f. =- cukrovar, Zuckérsie- 
ilerei; kde se co z cukru dělá. Zuckerbäckerei. L>. 



Cukrárnik, a, m. Zuckersieder. 

Cukrářský, dem Zuckerbäcker gehörig, 
Zuckerbäcker-. C. krám, vápno, uhel, Nz., 
obchod, živnosf. 

Cukrářstvl, n. Zuckerbäckerei. 

Cukrátko, a, n. Zuckerwerk. — Mé c! 
Mein Schatz. Usl 

Cukřeti, el, ení; cukřlvati; zu Zucker 
werden, ftlpa již cukří. Us. 

CukHce, e, cukříčka, y, f. Zuckerbüchse. D. 

CukHna, ý, f. Zuckerrohr. 0. 

Cukřinovy. Zuckerrohr-. C. sad. Zucker- 
pflanzung. 

Cukťiti. Vz Cukrovati. 

Cukrkand, cukrkandl, cukrkander, dru, 
cukrkandyt, u, m. rrz cukr třtinovÝ v kry- 
stallech. Kandelzucker, Zuckerkanait. Ros. 

Cukrmistr, a, m. Zuckermeister. 

Cukrnatosf, i, f. C. mízy. Zuckerige 
Beschaffenheit. 

Cukmatý, zuckerig. 

Cukmý. Zucker-. Vz Cukrový. 

Cukročistna, y. f. Zuckerramnerie. Kk. 

Cukroměr, u, m. Sacharometer. Rk. 

Cukrovaný, verzuckert. C. hrušky, kaše. 
švestky. Us. 

Cukrovar, u, m. Zuckersiederei. Zlob. 

CukrovarČik, a, m. ^ cukrovarník. Bern. 

CukroTárna, y, f. ~ cukrovar. 

CukroTarnik, a, m. Zuckersieder. 

Cukrovarný. C. náčiní. Zuckerkochap- 
parat. Rk. 

Cukrovarstvi , -várství, n. Zuckersie- 
derei. Rk. 

Cukrovatěti, ěl, ční, zuckerartig, zncker- 
SÜSS werden. D. Hrušky již cukrovatějí. 

Cukrovati, cukruji; cukřiti, il, en, ení; 
zuckern. — co éim: kávu cukrem (sladiti). 
— se ři kým -= lísati se, liebkosen. Rk. — 
abs. Hrdlička cukruje i^lká, úpí, směje se). Us. 

Cukrovatosf, i,' f., -vitosf. Zuckerhaltig- 
keit. Jg. 

Cukrovatý, -vitý. Zuckerhaltig. 

Cukrovi, n. Zuckerwerk. 

ťukroviua, y, f., - cukroví; 2. Zucker- 
stoff. Rk. 

Cukroviště, ě, n. Zuckerfeld, -plantage.Rk. 

Cukrovitý - cukrovatý. 

Cukrovka, y, f. Zuckerrübe; -pflaume; 
-Wasser; -btlchsé. Kk. 

ťukrovna, y, f. cukrárna, D. ; Zucker- 
niederlage. Rk. 

Cukrovnik, a, m. -r cukrámik. — C, 
u, ra., Zuckerrohr (rostlina). 

Cukrový, z cukru, od cukru. Zucker-. 
C. koláček, Us., lektvař. V., pokroutka. 
Ros., chléb, D., homole, zrna, ocet, věc. — 
(7. - filadký, süss, gezuckert. C. voda, hrách, 
ústa, slova, hruška. Us. — C. -- cukr obsahu- 
jící. C. řepa, třtina. — O. ~ od cukru. C. 
papir, nilvn, Jg., továrna. J. tr. 

Cukru! (hlas hrdliček). 

Cuký. Vz Cuká. 

Cuky, coky - kliď se, vari. Na Slov. a 
vých. Mor. 

Cul, fr. (ký), zadnice, řif. C. de Paris -- 
strojený zadek při sukni, honzlček. Steiss- 
bausch. Rk. 

Culda, y, m. a f., lhář, lhářka. V Krkonš. 

Culena, v Krkonoších -— žvanivá osoba. Kb. 



"* 



Cvok — Cvikla. 



151 



»k kulkou vvnizil. Trefil c. Chybil se 
ku. Ü8, — Má cveéek v JUavé — jest 
len, potrhlý. — To je ten cvok. Da ist 
Schwierigkeit. Cvok vyraziti. dieSchwie- 

k:eit heben. D. — Míti cvoty - peníze. 

^ haben. D. Vz Cvok, Cvoček. 

í^Tekař, cvokař, cvočkař, e, m. D. Nagel- 

imied. 

Crekařský, c vokařský, cvočkářský. Nagel- 

^imied-. 

CTekařstvi, cvokařstvi, cvočkářstvi, n. 

i^elachmiedhand werk. 

Cvekovati: co čím: boty cvoky, be- 
-hlagen. 

Cverglik, u, cverklík, u, m., z něm. Zwer- 
elbaom, malý stromek, krsek, zákrsek. — 
verglovka, y, f., krsek hruškový, Zwergbim. 

Cverna, y, f., z něm. Zwirn =-. nif, na Slov. 

CTerok, u, m., z něm. Zwerchhacke, 
-ekyra tesařská, m%jfci ostři na přlě s jedné, 
la dél s druhé strany. Jg.. Mz. 134. 

Cviéala — kvíčala, na Slov. 

Criéáma, y, f. — Zuchthaus. Na Slov. 

Ciriéba, v, f.j Uibung. Rk. 

ťviéebny, Uibungs-. C. pochod. Rk. 

Cviéeiiec,nce, m., ein Geübter. C. v něěem. 
Kom. — C, učenec, cvičený od koho. To 
jest můj c. Jg. Lehrling. 

CTiéeni, n. uibung. C. vojenské, duchovní, 
těla, Rk., rozumu, ve zbrani. D. — se V Čem : 
v moudrosti. V. — Hodina k e. D. — C. 
ílitek- Rozum se c\ičením brousí. Ros. Cvi- 
čeni a zkušeni^ dává uměni. Prov, Jg., Č. 
Mistr cvik. C. Častější c. jistější prospěch. 
Pk. — ť. těla: 1. oez íiářau i ahez pomoci 
n. odporu cvičencův jiných: c. prostná, 
f. pořadová. — 2. C. nářadová: a) na ná- 
řadích, skok prostý (do dálky, výšky a 
hloubky), skok útokem, skok o tycL mety 
na kom a na koze, c. na bradlech, nanrazdě, 
v kruzích, v kolovadle, na řebřicich a šplháni, 
e. na chůdách, kladinách a na kouli; b) c. 
s nářadími, k nimž náležejí: činky, závaže, 
pytle, hole, oštěpy, koule kamenné a železné. 

— 3. C. toliko pomocí jiných konati se mo- 
houcí: skupeniny. — 4. Úpoltf (w nichž 
buď bez náčiní " buď s náčiním odpor síly 
živé přemáháme): odpon, zápas, rohování, 
Šermováni sekem a bodem. — C. paží, trupu, 
nohou. — C. prostná 1. na miste: a) pohyby, 
vz Pohyb ; b) výdrže, vz Výdrže ; c) obraty, 
vz Obrat ; d) poskoky, vz Poskok ; e) změny 
postojův, vz Postoj. — Nastoupení k cvičení. 

— 2. C. prostná z místa: skokem, sunera 
a krokem. — C. pořadová. A) G. jednotlivce : 
a) namístě; b) z místa. B) C. dvojice. C) C. 
clenúv. Vz Clen. 1. Pochod Čelný, 2. pochod 
příčný, 3. zatáčení, 4. protichod, 5. přechod 
z bočního postavení v Čelné. Vykonává-li se 
s poklusem, velí se „poklus" m. pochod a 
^protípoklus" m. protichod. D) C. čety. vz 
Četa. E) C. sboru. C. skupinová, vz Kůň, 
Koza, Bradla ; cvičení na bradlech a) v pod- 
pora, b) ve visu. — C. na koni, na koze, 
na bradlech, na hrazdě, v kruzích, vz Kůň, 
Koza, Bradla, Hrazda, Kruhy. C. na řehřiku, 
na tyči, na kolovadle, na chůdách, na činkách, 
vz fiebřik, Tyč, Kolovadlo, Chůdy, Činky 

— C. ve visu, na odiv, v podporu. — Tš. 
Cvičenost, i, f. Geübtheit. IJs. 



Cvičený. Dáti někoho na cvičenou. C. kůň. 
Us. — v éem: v řemesle. L. — éím; zku- 
šeností. — Geübt, abgerichtet. 

€ viČiiišté, ě, n. Bern. Exercirplatz, Uibímgs- 
platz. 

Cvičirna, y, f. = gymnasium. Kom. 

Cvičiště, ě, n. — cvičiliště. 

CviČitel, e, m., pl. -lé. Lehrmeister, Ab- 
richter, üs. 

Cvičitelka, y, f. Lehrmeisterin, Abrichterin. 

Cvičiti, 3. pí. cvičí, cvič, cviče (íc), il, en, 
ení, cvičívati = přivykati, üben ; uČiti, unter- 
richten, unterweisen, bilden, erziehen. Jg. 

— koho: koně. D. — se, koho v čem: 
vojsko ve zbrani, D., se ve škole v literním 
umění. V., EeŠ., Nz. — se, koho, co k čemu. 
Řečník k výmluvnosti řeČ cvičí. Kom. C. se 
k bránění. Kom., se k službě soudcovské. 
J. tr. — Nz. -— se, koho čemu: běhům 
válečným. V. Práci, kázni a dobrým ctnostem 
s pilností se c. Koc. — Vrat., D. — se, koho 
čim: slovy (napomínati), bitím, Us., metlou, 
L., se tancováním. Kom. •— koho (po čem) 
jak: po své vůli. Jir. dh. — se kde bez 
Čeho: na koni bez madel. TS. 

Cvičná, y, f., místo k cvičení. Uibungsplatz. 

Cvičnik, u, m., škola; káznice. Na Slov., 
Bern. — Cvičnik, a, m., cvičitel. Bern. 

Cvičnosť, i, f., cvičení. C. tčlu posilu 
dává. Smrž. — C, vzděláni. C. mravů. — 
C, spůsobilosf. D. — Jg. 

Cvičný = umělý, vycvičený, jgeübt, ge- 
schickt. C. řeč. Reš. Cviční vojáci, c. kůň 
(Schulpferd). D. — v čem: v umění. V., 
Koc, v pobožnosti, v boji. V. — C. - způ- 
sobný, fähig, gelehrig. — k čemn. Mysl k tomu 
cvičná. Háj., Br. — C- ku cvičeni se ho- 
dící. Uibungs-. C. dům (Uibungshaus). Bern. 

Cvik, u, m. :^ cvičení, die uibung. C. 
rozumu. D. Má v tom, velký c. Us. C.u soudu 
bráti, vzíti. J. tr. Ústav pro tělesný cvik, 
lépe: ústav pro cvičení těla. S. a Ž. — C. 
-~ vychováni, kázeň, Pflege, Zucht. Vžiti 
koho do cviku. Us. Děti v cviku držeti. D. 
V cviku u někoho býti. Někoho někam do 
cviku dáti. Us. — C, hra v karty. Hrát 
v cviká. Us. — C. — cvek, klín, Keil, 
Zwickel. Cvik cviku uhýbá. Pk. Ein Keil 
treibt den anderen. Jaké dřevo, taký c. Do 
hrubého dřeva hrubý c. dáti třeba. Bern. 

— C. -- cvek ševcovský. Bern. 

2. Cvik, a. m., vycvičený, ein Erfahrener ; 
chyták, Schlaukopf. On je na to cvik. Ros., 
Jel. — C, tříletý kapr. Jg. ~ C, kohout 
ne docela vykapounovaný. Vpadl jako cv. 
hladný mezi mdlé kuropatvy (koroptve). Prov., 
L., Lb. Spitzhahn. Vz Žrout. — JO. =^ dobrý 
vábník, pták, který dobře volá. Sp. 

Cvikadlo, a, n., cvikací, Ševcovské kle.^tě. 
Jg. Kneipzange. 

Cvikati — cvičiti, koho v čem, abrichtm, 
bilden. M. M. 

Cvikéř, cvikýř (zastaralé), e, m., lépe: 
obojúdec. Mz. 134., z něm. Zwitter. Na Slov. 
čtyra. — 2. Míšenec, Blendling. — 3. Bastard. 

Cvikl, u, m., z n^. Zwickel. C. na střo- 
víti: krček, klínek. Šp. 

Cvikla, y, f., cviká, cvike, f., rostlina, 
Mangold, Dickrtibe, ZnckeiTübe, Runkelrübe. 
Rostl. 



150 



Cnlík — Cvek. 



1 



Culík, u, m., culiČek, čku, m., Zopi, riilik, 
lelik ; pyje. — €^ a, m., kdo co culi, sazi. Jg. 

Culikař, e, m., malý hospodář, statkář. 
Krippenreiter. Den., Us. 

Culikovati. — komu co: vlasy (v cu- 
líky plésti, zu Zopf gestalten). Jg. 

Culikovatý, zöpfig. Us. 

Culiti, 3. os. pl. r^ 11, 11, en, eni, culivati. 
— CO = stočiti, žmoliti, zusammendrehen. 
üs. — V Krkonoších = žvaniti, plaudern ; 
ssátí, saugen. 

Culpa, lat., vina; mea c. ;— moje vina. 

Cult-U8, u, m., lat. Gottesdienst; Kirchen- 

febräuche. Cultus-Ministerium ^ minst. věc! 
uchovních. J. tr. 

Cuma, y, f., v hora., Tragmantel. Vys. 

Cumel, mlu, m., mlhoň, zmolek (na Mor.), 
der Schlotzer, Zulp. Dítěti c. do huby dáti. 
Us. C. cumlati, udělati, namočiti, dítěti vzíti. 

Cumlati, cumlávati. — co. Dítě cumlá 
palec, zulpt. — na čem: na palci c. Us. 

Cumlavost, i, f. Jg. 

Cumlavý, saugend, zulpend. Jg. 

Cumliček, ěku, m., vz Cumel. 

Cumplik, a, m. = cundra, Slundra. Un- 
flath (o osobě). D. — Cumplita, y, f., ničemná 
žena. Schlampe. Ros. 

Cumploch, a, m. == rozcuchaný, Špinavý 
člověk, zvláště ženská, Šlundra, campara, 
Schlampe, Vettel. Jakového cumplocha se 
přichytil! Us. 

Cumj, Cum, f., pl., mě. v Campanii. — 
Cumsky. — Cuman, a, m. 

Cunda, y, f., cundátko, a, n. špinavá 
osoba, Schlampe. Us. 

Cundati = kaziti, hunzen. 

Cundra, y, f., hadr, Mus.; Špinavá osoba. 
Schlampe. Bern. 

Cup, u, m. Držel cupy lupy — bití, Schläge. 
Ros, Vz Cůpek, Lup. 

Cupanina, y, f., cupovačka. Charpie. 

Cupati, cupámacupi, cupávati, cupnouti, 

5 nul a pl, utí, stampfen, trampen, trampeln, 
g. — čím na co : nohou na zem. — si na 
koho. 

Cůpek , pku , m. ~ cupání. Cůpkem jíti, 
běžeti, stampfend, cupaje. Ros. — Kolo do 
cůpku zavříti, něm. hemmen. Us. 

Cupid-o,ina, m., lat., žádosť (lásky); Milek, 
bůh lásky. 

Cupitáš, e, m. ^= noha. Jede Červenej 
žváč (vůl), má dva roháče (rohy), Čtyry 
cupitáče (nohy), sedmej omytač (ocas). Er. 
P. 14. 

Cupka, y, f., nějaká ryba. V. 

Cupkati — padati, fallen. Jablka cupkají. 
Plk., Us. Tura. 

Cupla, y, m., kdo jazykem cuplá. Vz 
Cuplavý. 

Cuplati. čím: jazykem -^ zatrhovati, 
anstossen. Rk. — Cuplavý. Us. Tum. Mit 
der Zunge anstossend. Cupnouti = cupati. 

Cupo^ u, m. C. vojska, koní, dobytka. 
Us. Gestampfe. 

Cupovacka,.cupovanina, y, f.Rk. Schleisse, 
Charpie. 

Cupovati. — co: plátno. Rk. Z něm. 
2Upfen. 

Cuprejtýř, e, m., z něm., zastr., pozla- 
covac. Gl. 



Cupus, u, m., z něm. Zubusse, doplatek ; 
v horaictví. Gl. 

C6ra, lépe: cůra (coura), cárá, slundra. 
y, f. Schlampe. Jg. 

Cur-es, ií, pl., f., mě, Sabinův v Itálii. 

Čuretové, uv, m., obyvatelé kretští. 

Curiatiové, tiův, m., rodina albánská, 
z niž r. 666. př. Kr: trojčata s Horatii řím- 
skými, též trojčaty, se potÝkala. Vj. 

Curi-us, a, m., jm. římské. 

Curkati — téci curkem, crčeti, rieselnd 
fliessen. Krevcurkala. Bera. 

Curkavě téci. courkem. Bern. Rieselnd. 

Curkavý, crkem tekoucí, ausspritzend. 
C. studna, Springbrann. Bera. 

Currente anno ~ tohoto roku. Currente 
Akten, vz Spis. 

Curti-us, a, m., řiin. dějepisec, sepsal 
za Augusta a Tiberia činy Alexandra Vel. Y}. 

Custo-s, da, m., lat., strážce, hlídač. Hflter, 
Wächter, Aufseher (hl. v kabinetech). 

Cuzi, zastr. =rr cizí. 

Cy. Touto skupeninou počíná se dosti 
mnoho slov, aČ jsme místo ní často kv a hv 
zachovali: květ, hvězda (stb. cvětB, cvězda).Ht. 

Cvacha, y, f., špinavá, necudná ženská. 
Schlampe. Na Slov. 

Cvaehati, kde - - cachati, im Kotbe 
schlampen. Rk. — se - špiniti se. Na Slov. 

Cvakati; cvaknouti, knul a kl, utí, cva- 
kávati, krachen, pochen. — Zuby cvakají. 
Nt. — kde. Hodinky v kapse cvakají. — 
čím: zuby. Rk. — komu. Dostaneš na 
hubu, až ti zuby cvaknou. Us. 

Cvakot, u, m. Hodinky mají silný c. Us. 
Schlag, Pochen. 

^ 1. Cval, u, m., cval, ťiprk, trysk, hai)atÝr. 
Sp. Galopp. Cvalem jeti, hnáti, běžeti, 1)., 
páditi, tryskati. Šp. Koně cvalem hnáti. Zlob. 
Cval v právo n. v levo (podlé toho, zdali 
pravá n. levá noha krok učiní). TŠ. 

2. Cval, a, cvalek, Ika, obyč. cvalík, a, 
cvalíček, Čka, m. ::^ člověk zavalitý, 8loŽit^\ 
untersetzter Mann. Je tlustý jako cvalík. Us. 

Cvalaé, e, m., Gallopirer. Jg. 

Cválati, cválávati, během běžeti, rennen, 
gallopiren. — s kým: s jízdou. Us. Proknl 
cválá se vsěm se svým Tudem. Rkk. 31. — 
za kým. Us., Cyr. — kudy: kolem. Šm. 

— kde: v blátě. L. — koho: koné — 
cvičiti, abrichten. Us. 

Cválavý, gallopirend. Rk. 

Cvalík, a, m., vz Cval, 2. 

Cvalnik, a, m., běhoun, Läufer. Bera. 

Cvalný == k cvalu náležející. C. kůň, vůz, 
plac. Bera. Renn-. 

Cvaäha, y, cvaňhal, a, cvaňhát, a, m.. 
kdo cvaňhá. Sudeler, Pantscher. Ros. 

Cvanha, y, f., canha, kus železa Čtyř- 
hranný. Techn. 

Cvaňhati = káleti, mazati, špiniti, sudeln. 

— co, kde. Rk. 

Cvek, cvok, u, cveČek, cvoček, čku, m., 
V., mcUý hřebíky der Zweck, Zwecknágel. 
C. do bot, v botách. C-y do podešvů obyčejné, 
vysoko stoupo váné, do podpadkův, do pod- 
padkňv švýcarské, do střevíců, malé, pro- 
střední. Ševcovské, veliké. Kh. Podešvy cvočky 
přibiti. D. Cvočky do bot natlouci. Šp. — 
C. — střed terče der Nagel, der Zweck. 



Cvok — Cvikla. 



151 



Cv'ok kulkou yvnizil. Trefil c. Chybil se 
cvoku. Us. — Má cveéek v hlavě -- jest 
střelen, potrhlý. — To je ten cvok. Da ist 
die SchwieriglceU. Cvok vyraziti, die Schwie- 
rigkeit heben. D. — Míti cvoky --- peníze. 
Mos haben. D. Vz Cvok, Cvoček. 

Cirekař, cvokař, cvočkař, e, m. D. Nagel- 
sehmied. 

Cvekařský, cvokařský, cvočkářský. Nagel- 
Bchmied-. 

CTekařstvl, cvokařst^i, cvočkářstvi, n. 
Nagelschmiedhandwerk. 

C veko váti: co čím: boty cvoky, be- 
schlagen. 

Cvergllk^ u, cverklik, ii, m., z něm. Zwer- 
gelbaiim, malý stromek, krsek, zákrsek. — 
C verglo vka, y, f., krsek hruSkový, Zwergbim. 
C věrna, y, f., z něm. Zwirn = niť, na Slov. 
Cverok, u, m., z něm. Zwerchhacke, 
»okyra tesařská, mající ostři na přiě s jedné, 
na dél s druhé strany. Jg., Mz. 1^. 
Cviéala = kvíčala, na Slov. 
Cviéáma, y, f. — Zuchthaus. Na Slov. 
Cvičba, v, f., Uibung. Rk. 
Cvičebny, Uibungs-. C. pochod. Rk. 
Cvičenec,nce, m., ein Geübter. C. v něěem. 
Kom. — C, učenec, cvičený od koho. To 
jest můj c. Jg. Lehrling. 

Cvičení, n. uibung. C. vojenské, duchovni, 
těla, Rk., rozumu, ve zbrani. D. — se v Čem : 
v moudrosti. V. — Hodina k c. D. — C. 
dítek. Rozum se cvičením brousí. Ros. Cvi- 
čeni a zkušeni^ dává umění. Prov. Jg., C. 
Mistr cvik. (5. Častější e. jistější prospěch. 
Pk. — V. těla : 1. bez nářadi a bez pomoci 
n. odporu cviČencův jiných: c. prostná, 
ť. pořadová. — 2. C. národová: a) na ná- 
řadích, skok prostý (do dálky, výšky a 
hloubky), skok útokem, skok o tyči. mety 
na koni a na koze, c. na bradlech, nanrazdě, 
v kruzích, v kolo vadle, na řebřicich a šplháni, 
e. na chůdách, kladinách a na kouli; b) c. 
s nářadími, k nimž náležejí: činky, závaže, 
pytle, hole, oštěpy, koule kamenné a železné. 

— 3. C. toliko pomocí jiných konati se mo- 
houcí: skupeniny. — 4. Úpohj (u nichž 
buď bez náčiní " buď s náčiním odpor sily 
živé přemáháme): odpon, zápas, rohováni, 
šemiování sekem a bodem. — C. paží, trupu, 
nohou. — C. prostná 1. na mute: a) pohyby, 
vz Pohyb ; b) výdrže, vz Výdrže ; c) obraty, 
vz Obrat ; d) poskoky, vz Poskok ; e) změny 
postoj ftv, vz Postoj. — Nastoupení k cvičeni. 

— 2. C. prostná z mista: skokem, sunem 
a krokem. — C. pořadová. A) (7. jednotlivce : 
a) na místě ;^b) z místa. B) (7. dvojiíie. C) C. 
členův. Vz Clen. 1. Pochod čelný, 2. pochod 
příčný, 3. zatáčení, 4. protichod, 5. přechod 
z bočního postavení v Čelné. Vykonává-li se 
s poklusem, velí se „poklus" m. pochod a 
.jprotipoklus" m. protichod. D) C. čety, vz 
Četa. E) C. sboru. C. skupinová, vz fcůfi, 
Koza, Bradla ; cvičení na bradlech a) v pod- 
poru, b) ve visu. — C. na koni, na koze, 
na bradlech, na hrazdě, v knizích, vz Kůň, 
Koza, Bradla, Hrazda, Kruhy. C. na řebřiku, 
na tyči, na kolovadle, na chůdách, na činkách, 
vz Éebřik, Tyč, Kolovadlo, Chůdy, Činky 

— C. ve visu, na odiv, v podporu. — Tš. 
Cvičenost, i, f. Geübtheit. Us. 



Cvičený. Dáti někoho na cvičenou. C. kůň. 
Us. — v čem: v řemesle. L. — čím,: zku- 
šeností. — Geübt, abgerichtet. 

C vičilišté^ ě, n. Bern. Exercirplatz, Uibungs- 
platz. 

Cvičima, y, f. = gymnasium. Kom. 

Cvičiště, ě, n. = cvičiliště. 

Cvičíte!, e, m., pl. -lé. Lehrmeister, Ab- 
richter. Us. 

Cvičitelka, v, f. Lehrmeisterin, Abrichterin. 

Cvičiti, 3. pí. cvičí, cvič, cviče (ic), il, cn, 
ení, cvičívati = přivykati, üben ; učiti, unter- 
richten, unterweisen, bilden, erziehen. Jg. 
— - koiio: koně. D. — 8e, koho v čem: 
vojsko ve zbrani, D., se ve Škole v literním 
umění. V., ReŠ., Nz. — se, koiio, co k čemu. 
Řečník k výmluvnosti řeč cvičí. Kom. C. se 
k bránění. Kom., se k službě soudcovské. 
J. tr. — Nz. — se, koho čemu: běhům 
válečným. V. Práci, kázni a dobrým ctnostem 
s pilností 86 c. Koc. — Vrat., D. — se, koho 
čim: tííovy (napomínati), bitím, Us., metlou, 
L., se tancováním. Kom. — koho (po čem) 
jak: po své vůli. Jir. dh. — se kde bez 
čeho: na koni bez madel. TS. 

Cvičná, y, f., místo k cvičení. Uibungsplatz. 

Cvičnik, u, m., škola; káznice. Na slov., 
Bern. — Cvičnik, a, m., cvičitel. Bern. 

Cvičnosť, i, f., cvičení. C. tělu posilu 
dává. Smrž. — C, vzděláni. C. mravů. — 
C, spůsobilosř. D. — Jg. 

Cvičný = umělý, vycvičený, geübt, ge- 
schickt. C. řeč. ReŠ. Cviční vojáci, c. kůň 
(Sehulpferd). D. — v čem: v uměni, V., 
Koc, v pobožnosti, v boji. V. — C. -- způ- 
sobný, fähig, gelehrig. — k čemu. Mysl k tomu 
cvičná. Háj., Br. — C— ku cvičení se ho- 
dící. Uibungs-. C. dx^m (üibungshaus). Bern. 

Cvik, u, m. ■— cvičeni, die Uibung. C. 
rozumu, D. Má v tom, velký c. Us. C.u soudu 
bráti, vzíti. J. tr. Ústav pro tělesný cvik, 
lépe: ústav pro cvičení těla. S. a Ž. — C. 
— - mjchováni, kázeň, Pflege, Zucht. Vzíti 
koho do cviku. Us. Děti v cviku držeti. D. 
V cviku u někoho býti. Někoho někam do 
cviku dáti. Us. — O. , hra v karty. Hrát 
v cviká. Us. — C. — cvek, klin, Keil, 
Zwickel. Cvik cviku uhýbá, Pk. Ein Keil 
treibt den anderen. Jaké dřevo, taký c. Do 
hrubého dřeva hrubý c. dáti třeba. Bern. 
— C. — cvek ševcovský. Bern. 

2. Cvik, a. m., vycvičený, ein Erfahrener ; 
chytrák, Schlaukopf. On je na to cvik. Ros., 
Jel. — C, tříletý kapr. Jg. — C, kohout 
ne docela vykapounovaný. Vpadl jako cv. 
hladný mezi mdlé kuropatvy (koroptve). Prov., 
L., Lb. Spitzhahn. Vz Žrout. — ß. -~ dobrý 
vábnik, pták, který dobře volá. Sp. 

Cvikadlo, a, n., cvikací, ševcovské kleště. 
Jg. Kneipzange. 

Cvikati — cvičiti, koho v čem, abrichten, 
bilden. M. M. 

Cvikéř, cvikýř (zastaralé), e, m., lépe: 
obojúdec. Mz. 134., z něm. Zwitter. Na Slov. 
čtyra. — 2. Míšenec, Blendling. — 3. Bastard. 

Cvikl, u, m., z nějn. Zwickel. C. na stře- 
víci : krček, klínek. Sp. 

Cvikla, y. f., cviká, cvíke, f., rostlina, 
Mangold, Dickrübe, Zuckerrübe, Bunkelrübe. 
Rostl. 



Cvikov — Czylia. 



líhati, zwitBchern. Bern. 
vilincn, cvilich, der Zwil- 
L, dvDJnitná. Jg. C. dvoj- 
ebuje. Kom. O. halenový, 

Ivku, na žoky (na vlnu), 

Énpice. V, Zwillich-. 
i, klirren. — čim. Siivli- 
P. 461. 

lén. Zwiebaf^k, eiichiu', Jg. 
tj' přísti, Jg., Us. (hrubou 
[ plátna). 

I. To je ten e. Da li^t 
i. Da liegt der Hase im 
>äek (vrávorá. Va Opiee). 



hati, plätachem. 

ek, cveöek, cvoiek. Mä 

z Blahobyt. C. Kdo md 

oky. C ÖBlatnö vzCvek. 

jQiael. Na Slov. 

li. 

ti. Bangen. Na Slov, Beni. 

řídký dlouhých chlupův 

aých, přes běž nfliky, po- 

ryehlo, přecházejí nedo- 

3. N. VI. 720. ßatten- 

le). 

■d cvríeti. Sf. V- ^: drosd, 

crk, vinař, ffeindroMcI; 

Jg- 

ovrk, die Grille. C. ccchtii, 

t. C. point, Feld-, donulcl. 

Jest na něm masa co a« 
I. Prov. Zaákoudlý, coby 

Chndoba. 0. Seď rvTÍkii 

Pk. — G. ihi-íli malé 
Však jest jen c. - malí 
cvríkn! — í'.. - myiUi 
írílle im Kii)>f. Divné on 
. Kos. 

Ěl, evtí, íe {Ic), el, enl: 
% kniil a kl, iitf, cvrkati 

schwirren, zirken; tril- 
bs.Cvríek, ptjík lesničte. 
I, ani cvrkl (neproininvil. 
kde: T křoví. Puch. Pták 
Is. — čim; libýin hlasem. 
Čeho: ('vrkni mn vlna, 
o drobet), llern. 
i. Rk. 
illenartig. 

. m. Heuschrecke neaser.Kk. 
cvrkáni. Das Zirpen, Ros. 
TO C\-rřek. 
- cvrk, 1. 
■ vrabec. 

nkati, girren, zwitBchrm, 
>rček cvrliká, lí. Jako 
iiladl cvrlikají. Bern. 
rčala. — Crrncalky, pl., 

d. Pěnkava cvrnČI. Zlob, 



Cvrukati -- cinkati, hlinkati. — řim 
kde: v kapse penézi. Us. 

Cvmkot «, m. Geklirre. Us. 

ťvunče, ete, n., Grilnlink, zvonek. Jg. 

Cyanid, u, m. O. ammonaty, »myliMty. 
éthylnatý. bamatý, olovnatý, vápenatý^ v-- 
loznatý, íelezitÝ, zktnatý, zlatový, iridiatý. 
kademuatý, kaRodvlnatý, draseloatý, niethyl- 
natí, Bodnatý, nikelnatýj ]ialladnatý. platlnatv 
rfuťnatÝ, atMbrnatý, zinei'naty. Nz. Nyní plSi : 
Kyanid. Rk. 

Cybel-e, y, f., Kybele, bohyně fiygijska, 
v Rimě ,Magna mater' uasývaná. 

Cyc lady I Ky klady), eUd, f., pl. Souostroví 
cycladské v moři aegaejském. Vj. 

Čyclop-s, a, m. (ťCyklops). C^lopové 
byli pradávný hájočnj- národ v Reokn a 
Itálii, jemuž pHpisovali počátky vzdělanosti, 
stavěni zdi, kováni želťza atd. V hájeslovi 
jaou synové Uranoví a Gneini (Nebes a Zcmř"- 

So jednom oku na ěele m^Icl a blesky 
oviěi kov^lel. Vj. 

Cykl-as, u, m.. řec, knih ; okndi ; oběh : 
c. básni, věnec basnl, Kk. C. přednáSck. 

Cylindr, n, m,, řec, válec; klobouk n« 
zptlBob válfo, Rk. — Cyllndrovby, pl-, f. 
Cilindenilir. Rk. 
fyllene, v, f., Kyllene, pohoří v Arkádu. 

— Oyllenský"-:MtTkur. 
Cymbál, u, cymbálek, Iku, m.. (^mbálky: 

» řec. — lat. cynibalnm. Die Cymhel. ("vni- 
hály bfinknti. Kom, Sa cymbállch hráti. Br, 
llratinacvmbiil.D.Cíni dál konpimesi cymbál. 
Vz Cimbál. 1'i-ov. — Cyinlialüla, y, m., Hntbál- 
nlk. Cymbelschläger. — fgmbalový, Cmbel-. 
Cyme (Kyme), y, f., ině. v Acolidé v Reckn. 

— Ki/Hiatt, a, m. — Kijmuký. 
Cynism-iiM, u, m,, z řec., nestomlnii-tvl, 

nedbal stvI. Rk, 

Cynos cefaly (Kjtios Kefaly), gt (."jnoť 
cefal, f., pl.; Pal hlavy, jm. dvou kopeňv 
v Thessalti, (Kynos jest gt. a neskloňiije se. 
,('f. Aegos potsmoi). 

I Cynth-DK, 8,m., Kynrhos, hora na ostrově 
Dehi. 

Cypre«, eyprys, u, eypříS, e, kupre.«. 
cyprus, cypr, u, lii,, z lat. ciipressus. Jg. Uic 
(presse. — CypHšovttř, cypreesenartig. 
V., rostlina. — CypříSovy, Cypresaen-. ť- 
h^i, Rk., peckii, \., SiSka. 

ťyur-us, a, m., ostrov v moři středozemním 
u Aflie. — Cupfan, a, in. — Cypraký. — (Ky- 
pros. Kypřan. Kyprský). 

Cypi-ysový, vz ("ypřiaový. 

Cýrene, y, f., n. Cyron-y, gt. OjTen, pí., 
f. (Kyrene), osada řecká v severní Africe, 
nyní Kiiren. Vj. — Cyreňan, a, m, — Ctf- 
retiiiký. 

CjT-ns, a, m, (Kyros), zakladatel říše 
persko.' — ('ynis raladSI, bratr Artaxerxfiv. 

(yntotom, n, m. C. Kemův. Vz Nástroje 
k operacím kamene. Cn, 

Cyther-S (Kj-thera), gt. Cyther, iil. n. 
{dle .Slovo"), ostrov u již. konce Lakonie, 

— djtlieřan, a, m. — (''ytherský. 
Cyzi-cns, ka, m-, Kynikos, mě. v Mysii, 

Cyeiéan; Cyziřtl. 

Czyha, y, f. (zastaralé), vlk, něm. Kreisel. 
Mz. 13Ü. 



Č — Čadidlo. 



163 



t 



Vyslovujeme-li é, jsou mluvidla ůstiil tak 
nastrojena, že průlina asi jako při ď a f 
(nebo při d a t, vz tyto hlásky) jest zatara- 
sena a proudem esovým se protrhuje t. j. 
jakmile se zataraseni protrhne, ihned nástroji 
se jazyk proti podnebí tak, aby proud skrze 
pHUinu jdonci zazněl y š. t jest tedy smi- 
fíenina z t-\-š, Gb. Vz Hláska. -— Tato slo- 
žená hláska znamenala se nejprve pouhÝm c, 
jako v L. S.: ce m. če; později spřežkami: 
cz, di, es, cc, cžy chz; teprva od časův Hu- 
sových psalo se c (c 8 vrakem) a veliké Č 
spřežkou: cš: ělověk, Cžlovék. Zk. — Po é 
píšeme vŽdy i, nikdy y. Jg. — Místo sou- 
hlásky této temné vyslovuje se někdy a i 
pize äi, i; ěbán, éber, vyslovuj džbán, zbán, 
džber, žber. Zk. Čbán nelze totiž nikdy ni- 
komu (ať jest jazyka jakéhokoliv) vysloviti ; 
mechanismus mluvidel toho žádá, abych misto 
cbán řekl džbán; když pak říkáni dokonce 
jen žbán, tedy vynecnávám d zase jen me- 
chanicky. Gb. — í vyvinulo se 1. z k. 
Vz K. — 2. Z c. Vz C. — 3. Odsutím e 
2 če -po předložkách řídících akkusativ : zac, 
proč, nač, veČ atd. m. za ce, pro Če, na čc, 
v če (za co, pro co, na co, v co). Vz Co. — 
Před fc a v některjxh jiných případech 
v strčeíit, přeSlo č v t: malitkv, militký m. 
maliékV-, miličký, u 8t. bélitký m. bčličký, 
nyní běloučký. Ht — Souhláska tato 
stHdá se a) s c: časný m. časný. Pod 
Krkonosi. V iroperat. cm. c: peč *m. pec 
ichybně v obec. mluve). — b) S s: ČrČzt 
(na Slov.) a české skrae, čmoud — smoud, 
čočovice — sočovice. — c) S š : čpalek ^-— 
řpalek, čpidit — špulit, čpaček — špaček. Šb. 
(V Krkonoších.) Cpár— spár, čmel - nis. 
.smělá. Zk. Ctvři, čtvrtý, na Slov. styři, 
.stvrtý. Ut — ti; S t v obec. mluvě : »mýtec 
m. smyčec, vz T. — e; 8 st: črievica — »třevíc, 
črep— .střep, črieslo — stříslo — tříslo, črevo 

— střevo a tnk dále. (Na Slov.) Šf., Ht. 

— f) S &t; čmel — strč. stmel, čpěti 

— strč. Stpieti — štípati. Zk. — ř?) S ti, 
ds, tš: vočím m. otčím, oče m. otče, 
raci m. radši, slačl m. sladši, vječí m. vetší. 
CV obec. mluvě.) Jir. — h) S k V obec. mluvě 
v 1. 08. sg. a v 3. os. pl. časoslov v -u 
ukončených: vleku — vleču, vlekou— vlečou. 

— Po é jakožt/) užší spoluhlásce procházej i 
širší samohlásky snadno do užších: 
a do €, o do e, u do i: čakám — čekám, 
co — če, čuji — čiji. Jg. Vz Přehlasování. 

— €JakožtopHdech: mačkati rraakati). Jir. 

— C je pHpona jmen podstatných (před 
niž se dlouhá kmenová samohláska někdy 
krátivá) a přidává se obyčejně ke kmenu in- 
finitivu a takováto jména podstatná rodu 
muž. skloňují se a) životná dle: „Hráč", b) 
neživotná dle: „Meč": hrá-ti — hráč, mrha-ti 

— mrhač, topiti — topič, dlažič, trapič, 
rýč, dřič, oráč, chtíč, bič, dráč, hadač, bacLač, 
kopáč, plec, pomahaČ, posluchač, posměvač, 
práč, nihač. sekáč, stinaČ, vazac, sběrač, 
kráječ, povaleč, sazeč, bělič, hojič, palič, rodič, 
MU. B. 331. ; hlídač, lízač, jídač. ~ Odvo- 
zená od jmen přídavných v -atý: boháč, 



bradáč. Jg. Vz -áč. — Jména ženskélw rodu 
skloňují se a) dle : „Kosť" : moč, řeč, seč, 
žluč, nebo b) dle: '„Daň**: chatrč, obruč. — 
t. přípona komparativu v o6ec. vuuvé: 
radc, mělČ m. raději, mělčeji. Vz 8 jakožto 
přípona komparativu. — (j m té múze před- 
cházející slmiku položením prodhuíiH: 
učiním, ^ u - • 

Čahoun, a, m., neohrabaný člověk, ein 
ungeschlachter Mensch. Bk. 

Čahr, Čubr, čibr, u, m., rostlina, satureia, 
Saturei, Pfeiferkraut. Rostl. 

Čahraka, y, f., čaprak a áabrak, u, ča- 
braček, čku, Šabraka, y; turecky: čaprak^ 
přikrývka na koně. Schabracke. D. — Jg. 

Čahrati, im Wasser plätschern, fiplichati. 
Na Mor. Rk. 

Čackosť, i, f.. Čistota, Švámosf, Reinig- 
keit, Nettheit; ReS.; výboniosř, šlechetnosf, 
Vortrelflichkeit, Edelsinn. Jg. 

Čacky, komp. čačtěji - hezky, švárně, 
hübsch, niedlich ; výborně, dobře , udatně, 
wacker, edel, vortrefflich. ^Br. Č. sobě věsti, 
počínati (zmužile). Ros. Č., zdravý, Břez. 

Čacký, komp. čačtější (zastaralé: Čadský, 
čatský, čadcký) — čistý, hezký, švárný, lepv*, 
rein, niedlich, nett, hübsch. Jg. il.^ jonák, 
muž, kůň, hrad, Ros., děvče. D. Čackého 
kroku bezpečného učiniti nesměl. BI. mus. 
— (l rrr í^zácnýy podMaUiý, veliký, udatný, 
wacker, edel, vortrefflich. Odpustiti vinu 
čacké (veliké) mysli ie znamení. Kom. — ('. 
ctnpsf, mravy, rfůvou. Jg. 

Čaě, čac, e, čača, čučka, čačička, v, f. — 
hfička, Spielzeug. Koupiti ditkám čaŽky. Us. 
Děti za čačkem běží, které (ČAČko) vysoko 
letí. L. — (?., titérkay Blendwerk, Tand, 
Plunder. Svět jest děckem, co se Čačkami 
baví. L. — Č. -— cena, hodnost. Etwas Kost- 
bares, Schatz. Znamenitá čač (z. vzácná věc). 
Roí*. — Jg. 

Čaěaný činaný. 

Čačati, cac4iti, čačkati, čackati, cackati; 
čacknouti, knul a kl, utí ; čackovati - - mil- 
kovati, liebkosen, zärtlich behandeln. Jg. — 
koho : dítě. Us. ~ se s kým, s čím — - pá- 
rati se, hráti si s kým. Zärtlich thun. tän- 
deln. C. se s dítětem. Us. — ČaČej ■= najej, 
schlafe. — Čnčej si -.^ hraj si (o dítěti), 
spiele. Us. — Jg. 

Čačkati, vz Oačati. 

Čaěovice, e, čačftvka, v, f. čočka. Na 
Slov. Rk. 

ČaČvara, y, m. — člověk nemotorný. Us. 
na, Mor., Brt. Ein ungeschUchter Mensch. 

Čad, u, m. ~ čmoud od peci, dým. Dunst, 
Qualm, Schmauch. Je tu plno Čadu. Vypustil 
Čad z pokoje. Ros. — Jg 

Čád, a, m. — dítě, svn, dcera. Jg. Starý 
č. — dětinský stařec. Altkindischer Mensch. 
Th., Beneš. Knlž. — Jg. 

Čada, y, f. - stará, dětinská žena. Vz Čád. 

Čadidlo, a, n., was rauchet, Jg., Rauch- 
werk. 



154 



Čadirna — Čaňatat. 



Čadinia, y, f., Rauchloch, Rauchkneipe. Rk. 

Čaditi, 3. pl. -di, Čaď, -dě (ic), il, -zen a -děn, 
-zení a -dění; ěadlvati; kouřiti, čmouditi, 
dampfen, rauchen, schmauchen. Jg. — abs. 
Plamen, svička, uhlí, louč, lampa Čadí. Us. 
— dím: dýmem. V. Tytou loučí hrubě ča- 
díš. Ros. — éim kde: ve světnici. — se od 
éeho. I od stálých se tu Čadí veřeje sazí. 
Puch. 

Čadivý, rauchig. Č-vým plamenem ho- 
řeti. Presl. 

Čadnouti, dnu! a dl, uti -= černati, rauchig 
werden. — Čím: dýmem. 
Čado, a, n. =: dítě, rozenec. 

Cadský. Čadské jezero v Sudanu v Africe. 
S. N. — Vz Čacký.' 

Čagan, u, m. — nos. — Na Mor. hůl nahoře 
ohnutá. Brt. 

Čahati ^=: sahati. Na Slov., Bern. 

Čahoun, a, m,, čahán, sahán, dlouhoš — 
vysoký, hubený člověk. Hagerer, hoher 
Mensch, Standarte. D. 

Čaehr, u, m., pokoutní, nedovolený pro- 
dej. Rk. Schacher. — Čachrář, e, m. Scha- 
cherer. Rk. Vz Obchod. 

ČachrOTati, vz Čachr, šachrovati, scha- 
chern. — C. v něčeni, čím, s čim, Rk. 

, čaj v®) ^^ii ®» ™» ^fa^ Čínské. Der Thee, 
Caj. Čaj zelený : císařský, hajsanský, perlový 
(z maličkých llstkův: prachový), tonkajský; 
caj černý: suchongský, peko, kongu, bohea. 
S. N. — Čaj: čínský, europský, gunipov- 
derský, hysonskinský, karavanský (přes 
Rusko přicházející), kurylský, kytíýský, liber- 
skv, pekČanský, ruský, Španělský, v cihlách 
Uíihíový). Kh. Č. vařiti, slíti, osladiti- do 
čaje rumu naliti, smetany dáti. 

Čaika, y, f., loď, Kahn, Nachen, Jagd- 
schiŽ Rk. SI. 

Čajnice, e, f. Theebüchse. Rk. 

Čajnik, u, m. Theekessel, -kanne. Rk. 

Čigovna, eajáma, čajinia, y, f., Thee- 
haus. Rk. 

Čajovnik, u, m., Theebaum, -strauch. Rk. 

Čnjový. Č. nádoba. Thee-. 

Čajsi = téměř, fast. Na Slov. 

Čáka, y, f., od čakati (Čekati) — očeká- 
vati -r naděje. Hoffnung. Čáku míti k ně- 
čemu. DaL Br., Troj., Alx. Je č., že se 
vrátí. Br. Je malá čáka k nápravě. Dělá si 
na to čáku (naději]. D., Ml. Čáky jsou pří- 
znivý. Nz. — Čáka, y, f., čáko, a, n., 
z ma(&r.. okrouhlá čepice, jižto nosí husaři 
a rakouská pěchota. Czako, Holzmiitze. Rk. 

Čakan, vz Čekan. 

Čakánek, nku, m., u písmolijcú, Stempel ; 
upaslřů, Stanze; rostl., Knopfwurzel. (Puch.) 
Rk. 

Čakaniti, il, ěn, ění, ziselieren. Srn. 

Čakanka -- čekanka. 

Čakati — očekávati. Kat. 3391. (zastr.) 

čákno, a, n. čáka - naděje. Arch. UL, 296. 

Čalonn, u, m., Čalounek, nku, buď ze 
stměm. schalúne n. z vlas. celone. Vz Mz. 



135. Č. Je buď uměle zhotovená tkanina n. 
pestrými barvami potištěný papír k ozdob- 
nému pokrytí stěn. S. N. Tapete. Čaloun 
axamítový lisovaný, dřevový, hospodář- 
ský, lesklý, mrámoro vitý, pletený, satino- 
váný, Kh. Čalouny obestříti (stěny). D., Troj . 
Půda čalouny prostřená. Kom. Královští do- 
mové čalouny a koberci se stkvějí. Kom. 

Čalouník, a. m., Tapezirer. — ái/ou- 
nťcA v. Tapezirer-. — Čalounictvi, n. Tapezirer- 
hanawerk. 

Čalounili, il, ěn,ění; vy čalouniti, čalouny 
pokryti, tapeziren. D. 

Čamara, y, f^ czamara, polsky; kabát 
polského střihu. Brt. 

Čamrda, y, f., Šamrda, čamrdka, KreiaeU 
Wolf, Drehrad. Na Čamrdu hráti, čanuxiou 
točiti, čamrdu rukou točiti. Ros. Jako č. 
se točil. Puch. Holka jako Č. Us. — Čamrda, 
malý knoflík dřevěný, kostěný s dirkanii. 
Us. Vz Šamrha. 

Čamrdák, u, m., klacek k nápravě při- 
vázaný, který vůz s vrchu jedoucí poněkud 
zdi-žuje. Klapperstecken. D. 

Čamrha, vz Šamrha. 

-čan (pl. -Čanó). Vlastní jména obyvatelův 
ukončená slabikou -Čan. ť ve spisech nej- 
lepších historikův našich novověkých na- 
cházíme slova : Milančan, Berlinčan, 1 ibetčan, 
European, DanČan atd. U jiných spisovatelův 
najdeš podobná. — Chtéjíce pak se ujistiti, 
jsou-li tyto uvedené íormy v -čan správné, 
uveďtoe si na paměť, že od jmen zemi, řek, 
hor, měst, vůbec od jmen místních odvozuji 
se jména obyvatelův příponami starými -Janin 
(spodobou -jenin), pl. -jané (spodobon -jené\ 
v nové češtině příponou -jan a -jané. — 
Před tímto j koncová samohláska se od- 
vrhuje, souhláska pak podniká přiměřenou 
vedle zákonův hláskoslovných změnu : Praha 
— Pražanin (Praženin), nyní Prahjan — Pražan, 
pl. Pražané, Bobra -*- Bobřané, Hradec — 
HradeČanin — Hradečan, Mýto — Mýťan, 
Benátky — - BenátČan, Rakousy —Rakušan, 
Korint — Korinfan, Afrika — Afričan, Ame- 
rika — Američan (lépe než: Afrikán, Ame- 
rikán). — Po retnicích však a po / nejeví 
se nyní vliv hlásky j; dříve: ňimjanin, 
Slovjanin, nyní Říman, Slovan, Polán, zeman. 
Tedy m. hořejších lépe: Milan — Milaňan. 
Beriin — Berlfňan, Tibet — TibeCan, Eu- 
ropa — Europan, Aegj'pfan. Místo IrlandČan 
a Uančan dostačí: Ir a Dan. (Vz Šf. Rozpr. 
str. 433.-436. a článek -an). M§. — P. Bž. 
napsal o této věci takto : Jména v -án přešla 
k nám, tuŠim, z latin v : Thebanus — Thebán, 
Spartanus — Spartan, Albanus — Albán, 
quartanus — kvartán, quintanus — kvintán. 
Dle toho i Afrikán a dle analogie též i Ame- 
rikán; jenom tam, kde latina nemá adjektiv 
v -anus, utvořila Čeština i v cizích sfovech 
svým způsobem příponou -ian slova: Ae- 
gyptaů (proti Aegyptius), Atheňan, Lace- 
aaemoňan (proti Atheniensis, Lacedaemo- 
nius). atd. 

Čana, y, f., veliká ženská, grosses Weib. 
Us. Přibr. 

Čaňatat -- klátiti se. Llk. 



ČancAra - Čára. 



155 



Čaacara, y, i. = cacorka. 

Čankati — Aičatí. 

Čáp, a, čápek , pka, čápeček , Čka, in. ; 
oápé, éte, n., capice, e, f. Storch. C. bílý, 
na Mor. bohdal; č. černý: Satan, bočan, ža- 
bant. Jg. Č. klepe, klekoce, kleKotá, klepá, 
klepotá, Kom. , Šp., klapá, nosem klapá. Us. 
VySel Č. z konopi (z pletku vySel). Co čáp 
z konopi vyváznonti (ztěžka ujiti). Pam. 
Kut. Vyšel z dobré co Č. z konopi. D. Vz 
Neětěsti. Lb. Umí čápem točiti (o chytrá- 
cích). Part. Kal. Mnoho Čápů mnoho žab(n. 
málo ž/ib; toto o tyranských vrchnostech.). 
Ros., C. Lepši vrabec v hrsti, nežli čáp na 
střeše. V. Ten tam, coby ho čápi sklektali. Vz 
stran přísloví : Zmizení. Č. Totéž Činí čápi. V. 

Čap, u, m., na Slov. — čep. Koll. 

Čapadlp, a, n., lépe: Čerpadlo, Schöpf- 
ort. Rk., C. 

čápati se = choditi jako čáp , wie ein 
Stören gehen. Dítě se již začíná č. Na Mor. 

Čapatka, y, f., hmyz. Krok. -— G., jistý 
drah nrušek. Éž. 

Čapátko, a, n. ~= čápě. 

ČapátkoTý, Störchlein-; Reiher- (od vo- 
lavky). C. křídlo. Ros. 

Čapatý ^= nohatý f langbeinig. Č-. člověk. 
Ros. — Č^-~ štíplý, lepýf vy zábly ^ churavý, 
8chlank, dünn, V. ; rousný, federfussig, Kom. ; 
ploský, flach, platt (č. nos), Bern.; blanou 
srostlé prsty mající; Č. nohy. Krok. — Jg. 

Čápě, ěte, n., pl., čápata; Čapátko, mladý 
cáp. Störchlein. — Mladá volavka. Aqu. — Jg. 

Čapečnéti, kaném, seděti na bobečku. 
Sm. 

Čapeénití: ^hopití se čeho; pohlavko- 
vati. Šm. Vz Capiti. 

Čapěti, ěl, ění; Čapnouti, pnul a pí, uti 
na bobečku seděti, načati, gebäckt sitzen, 

kauern, sich ducken. C. jako slepice. Zlob. 

— Jg. 
Čapí, Storch-. Č. přirození, křídlo, hnízdo, 

péro. Ros., noha, núžka, nos. D. — Č. nos, 

nftsek, nosek (rostlina). Storchschnabel, Gicht- 

kraut. Jg. 

Čapice, e, f., samice čápova. Störchin. V. 

Čapiti =^ poličkovati, ohrfeigen. Na Slov. 
Plk. Vz Čapečniti. 

Čapka, y, f., na Mor. čepka, čapečka, y 
- čepice. Mfitze, Kappe. Čapku na hlavu vlo- 
žiti, Čapku sejmouti, smeknouti, sundati. Us. 
Č. noční, děáká (čepička), Us.; u hřebíku 
(vrch). L. — C. ^= kep. Na čapce seděti (na 
bobečku). D. Na Mor. Na čapce se voziti 
(na ledě). Na Mor. — Vz Zástina. 

Čapkati, čapkávati =^ kropiti, smáčeti, 
tröpfeln, netzen. Jg. — co Čím: hlavu vodou. 
Na Slov. Bern. — ge -^ politi se, pomáčeti 
se, sich nass machen. 

Čapkatý --^ pleskatý, pktt. C. nos. Na 
Slov. Baiz. 

Čapkovati komu = čapku před nim sme- 
kati, Kořitl se mu. Hoíiren. 

ČapkoTitý, mützenförmig. Rk. 

Čapkový, Mützen-. Jg. 



Čapne, ého, n. Krahngefölle. Rk. 

Čapnouti, koho - chytiti, fangen. Us. 
Rk. — Ostatně vz Čapěti. 
Čápouohý, storch-, langflissig. 

Čapovati - Čepovati, čepem zandati, 
zapfen. D. 

Čápovy. C. nos, křídlo, péro. Ros. Storch-. 

Čaprak, vz Čabraka. 

Čapruu, u, m., (zastaralé), plášC, vlas. cíap- 
peróne, fr. chaperon. Vz Mz. 136. — Lex. vet. 

Čapta, y, f. - noha, Fuss. Na Slov. 

Čára, y, f., obchod směneční, Tauschhandel. 

Čára, y, (zastaralé, čár,- u, m.), Čárka, čá- 
rečka, čárčička, y, f., ein Strich, eine Linie. 
— Č. (Unie) vod(yrof>ná, Šikmá (schief), 
kolmá (kolmice), pravidelná, pravoúhelná, 
svislá, prostopádná (senkrecht), pHmá (přímka, 
gerade), křivá, plná, tečkovaná, čerchaná n. 
cršená (gestrichelt, Čercha)^ stálá, základní 
(základnice), libovolná, obojstředná (Central- 
Linie), kuželová (konische L.), sbíhá vé(sběžky, 
con vergeude) , souřadná (Coordinate) , tečná 
doplňku (dotcčná, dotečka; kotangenta), 
rovnoběžné, směru (Direktions-L.), rozběžné 
(rozběžky, divergente L.), dvojitá, prostupná 
(prostupující, Durchdrings-L.), průsečná (prů- 
sečnice, "burchschnítts-L.) , kolna zevnější 
(kolnice zevnější, Epicykloide), kolna vnitřní 
(kolnice vnitřní, HypoWkloide), pevná (fix), 
klikatá (gebrochen), daná, bodem prAchozí, 
vlasová (vlásková, vlásečná, Haarstrich), roz- 
polovací (rozpolná, Halbinings-L.), pomocná, 
zdánlivě vodorovná, zápalová (kaustisch), 
řetězná n. řetězová (Kettenl.), kuželosečná 
(kuželosečnice , Kegelschnitts-Linie ), isody- 
namická (rovnomocná, rovnomocnice, isody- 
namisch), isogonická (rovnoodklonná, rovno- 
odklonice, isogen), isoklinické (rovnosklonné, 
rovnosklonice, Isoklinen), kruhová (kružnice, 
kruhovka, Kreis-L.), křivá do sebe vcházející, 
do sebe se vracející, polední (polednice, Me- 
rídian-L.), středová n. obojstředná (centrisch), 
vedlejší, pořadnice (Ordinatenaxe), vejčitá n. 
ovální, příčná, stínová, šroubová, sečná (Se- 
cante), oddělovací (oddělnice), závitková (zá- 
vitnice, spirálka, Spirale), ohnutá, obloučitá, 
zakřivená, stojatá, spojovací (spojnice), vrhoyá 
(Wurf-L,), Nz., kosá, objemu (Umfangs-L.), 

Eravidelná, úhelní, niťová, dopadni (Schluss- 
íinie), střižní (Schnitt-L.), obměmá, kresná, 
obvodná, úměrná (Proportions-L.), směrová 
(směru, Richtungs-L.), Šp., sněžná (sněhová, 
sněhu, Schneelinie, Schneegrenze, S. a Ž., nad 
kterou i v létě sníh leží), 'fl., průčelní (Front- 
Linie), Rf., šermu, postoje , Tš. , pobřežní, 
Uferlinie. Š. a Ž. Celní úřad na čáře. J. tr. 
Cáru prodloužiti, čáru vésti k bodu A; po- 
čet ob čáru (čárný, Strichmethode) ; čára te- 
sařů na dřevě: rysky, sledy; čáry se dotý- 
kají, přetínigí; do čáry vzíti, v Čáru po- 
jmouti (aligniren); třídu milionův Čarou 
poznačiti; bodem, skrz bod čáru vésti ; čarou 
obrazec rozpoliti; čáru kružidlem vzíti; Čára 
jde, prochází bodem A; zšíří čáry; svislou 
Čáru pustiti; čára AB rovnoběžná s čarou 
CD. Nz. Čáru táhnouti. Šp. Č. smíšená. Šr. 
Tesati přes Čáni. Prov. C. v kolo udělaná. 
V. Slunce v čarách okrouhlých se obrací. 



156 



Čára — Čas- 



Reš. Cáru znamenati; cáry během dosici; 
přes čáru přeběhnouti. Kom. Po ěarách, 
ßtrichweise. D. Vyměřiti někomu, pokud čára. 
Nechť sedí na čáře (nechť zná své místo. 
Vz stran přísloví: Přísnosť.). C. To jest až 
přes čáni. Yz Mnoho. Č. S někým na steine 
čáře státi. Hm. Oára obranní, hlavni, střelní, 
vyměřená, nejmenfiiho odponi, Biu*., příbuz- 
nosti. Na Slov. — Čáry = kouzlo^ vz Čáry. 

Čaračnik, u, m., krcálek, špatný mlýn, 
schlechte Mtihle. Jg. 

Íaradlo, a, n., čařidlo. Das Kastral. Rk. 
árati, Čárávati; čařiti (na Slov.), 3. pl. -ří, 
čař, il, en, enl; čářivati; čámouti, nulaČárl, 
ut, utl; Čarovati. Č, --= cáry dělati, čárko- 
vati, Linien, Striche ziehen. — kde: po 
stole, na papíru. Us. — d ~ kouzliti, vz 
Čarovati. 

Carba, čarbanina, v, f., mazanina, plácá- 
nina, Schmiererei. Jg: 

Čarbák, a, m., špatný písař, Škrabák, 
Schmierer. D. 

čarbati, na Slov. .^ škrábati, škrtati, 
schlecht schreiben, schmieren.— proti komu. 
Začal proti Čechům č. Koll. 

Čárka, y, f., čs^Čička (malá čára). Čárkou 
něco rozděliti. D. Č. s puntíkem (s tečkou). 
Ü. Č. závěreční, nákresní, vlasko vá, sněžní, 
jezdní, drážní.^ Strichel, Strichlein, Stri- 
chelchen. Vz Čára. 

ťárkati - čárky dělati, stricheln. Rk. 

Čárkovaný závitek. gestrichelt. Rostl. 

čárkovitý. Č. plocha, gestrichen. Rostl. 

ČárkOTý. Linien-. Mus. 

Čarný - černý. 

v 

-Čárný. Dvou-, mnohowlniý. ~ C — čaro- 
dějný. 

Čaroděj, vz Čarodějník. 

Čaroděj enstvi, n. .~ čarodějnictví. Lox. 
vet. — 

Čarodějnice, e, f., čarodějka, čarovnice; 
kouzedlnice, travička , ^ vražebnice, na Slov. 
stryga. Zauberin. — Č. - zlá bab«, babsko. 
Jg. Alte Hexe. 

^ Čarodějnický. Zauberer-. 0. nástroje. 
Stele, umění, Reš., kouzla. Kom. 

Čarodějnietvi, :Ctvo, a, n., kouzedlnictví. 
Č. provoditi. V. Č-ctvu se učiti. Martim. 
Zauberei, Zauberkunst. 

Čarodějník, a, čaroděj, p, čáro vnik, a, 
konzedlník, a, m., Černokriěžník, tra vi č, Zau- 
berer, Hexenmeister. Jg., Kom. Nebude nalezen 
v tobě ani věštec, ani planetník, ani čaro- 
dějník, ani kouzedlník, ani loanik, ani za- 
klmaČ, ani hadač, ani čemokněžník. Deut. 
Čarodějníky, kouzedlníky, hadače, zaklinače, 
navazače, ptakopravce, věštce, básníře, snů 
vykladače, zemepisce, vodopisce i kraso- 
mluvniky, jinak řečníky kázal Břetislav vy- 
hnati. Br. Sebrachu sě naliť čaroději. Rkk. 56. 
— V obec. mluve: čarodenik. 

Čaroději ný, čaroděj ský, kouzedlný. Zau- 
berisch, Hexen-. Č. umění, kniha, baba, duch. 
Jg., V., Kom. 

Čarohra, y, f., Zauberspiel. 



Čáro krásný, bezaubernd schön. Mus. 

Čarokrnh, u, m., Zauberkreis. Rk. 

Čaroproutek, tku, m. Zauberstengel. Jg. 

Čaroštřelec, Ice, m. Freischütz. Rk. 

Čarotvar, u, m., Zanbergebilde. Rk. 

Čarotror, a, m., ZaubergeschOpf. Rk. 

Čarovábný, zauberreizend. Rk. 

Čarováni, n., kouzlení. Hexerei. V. — 
Linování. Jg. 

Čarovati = kouzliti, zaubern. Na Slov. : 
porobiti, preškoditi. — Vz Čárati. — abs. 
Umí č. Us. Jedna baba Čarovala, z ječmena 
kroupy dělala. Prov. — koho, co. Jaro zá- 
zraky čarovalo. Hlas. — éim. Jen tím Čaru- 
jeme, co se líbí komu. Na Slov. Oko čaruje 
spanilosti. Vid. list. — čim z ěebo. Tito 
lidé z přirození zrakem čaruH. L. — co 
čím v co. Slunce jasnějším bleskem svět 
Čaruje v máj. Puch. Pustinu v rozkošný Ča- 
nije ráj. Puch. — Č. na Slov. také --^ měniti, 
směniti něco s někým. Jg. Vz Čary. 

Čarověrec, věrce, kdo v čáry věři. Jg. 

Čarovnice, e, f. = čarodějnice. 

Čáro vnik, a,^m. = čaroděinik. Jg. — Č.. 
u, m., rostlina. Č. obecný, malý. Hexenkraut 
Waldklctte. Rošti. 

Čarovný = čarodějný, zmbeňsch. Čarwuý 
lépe než čároMíý. Šm. Č. verS, slovo, kraj, 
závoj, říše, zámek, Jg., koflík, pohár, bylina, 
pnit! Nz. Vz Kouzelný. — (). = příjemný, 
rabm'f, vnadníj, einnehmend. Č. oko, pozřeni. 
L. — * 

Čarozvučný, zaubertönend. Rk. 

Čartadlo, a. n. — črtadlo. 

Čarunek, nku. m., směna. Tausch. Na 
Slov. Koll. 

L Čary. Poslati děti na čary ^iz na výměnu. 
Na Slov. Vz ('ara. — Čarovati tamtéž mě- 
niti, dáti jinam své děti a za to cizi k sobě 
vzíti. Tauschen. 

2. Čáry, ÜV, m., a čáry, čar, pl., f., také 
někdy: Čár, u, m.; kouzlo, kouzlení, Čeiiié 
uměni, čarování, vražba. Hexerei, Zauberei. 
Zauberkunst, Zauberwerk, Zaubermittel, Zau- 
berkraft. Jg. Čáry: umění, pomocí ďábel- 
skou činiti věci nadpřirozené. S. N. Čár}- 
])rovozovati. I). S čárj^ se obírati, zacházeti, 
vňkol jíti, v čáře seděti --- čarovati. V. To 
jsou čáry Ctoje s čertem). D. Čersťvosř (chy- 
trosf, Sikovnósf) žádné čúry. D. Obrázek 
kúzel a čaróv. Troj. Proti všem čaróm i kťi- 
zlóm je mdlcc, rnaěc a mařec. Troj. Kouzlům 
a čaríím se přičítalo. V. Kočka cnodi do čar 
(do sněmu). Us. Čarodějnice lítají do čar. 
IJs. Kdo věří v čáry, toho vezme ďábel starý. 
V čáry věří (poboňkář, hlupec). Čárj' na 
zjednání milosti něčí. Jg. Také pro mne by 
tonebyly čáry. Šm. Stran pořekadel vzBabi. 
— Čárif máry (-- písmo nečitatelné). Rk. — 
Čáry, vz Čary. Na Slov. — Vz Kouzla. 

Čas, u, in. (dříve: čas, a), čásek, sku, čá- 
seček, čku, m. Cas'b, lit. czěsas, tempus. 
Schl. Die Zeit. Starý tvar genitini pl. čas 
m. Časů udržel se ve wrČení : od těch čas, do 
těch čas. V již. Čechách: od těch (n. do 
těch) Čás. Kts. — Č, ^^ tah nastnptijicich 



čas. 



157 



jjo sobe chvil, bez ohledu na věci po sobě 
nastupující. Die Zeit. Jg. C. denni, noční, 
ranni, ji trní, polední, obědní,večemí,jarni, letni, 
podletní, podzimní, zimní, nynější, přítomný, 
ímdouei, minulý, přeSlÝ, přebéhlÝ, dávnj", 
starý, nový, dlouhý, kaziý. Neobsánlý časem 
nekonečný, neobmezený. ^ V. Je»tř není 
po řasu (ještě je svět). — Č astronomický; 
chronologický, Focítilní ěasu na dni, na týdny, 
na měsíce, na léta (a roění počasí). Den má 
časy denní: ráno n. jitro, , poledne, večer, 
pillíioc. Č. staré a nové. 0. hvězdný, slu- 
nečný. S. N. Často nočním časem do chráuni 
přicházel. Háj. Dobytek nočním časem za- 
vlnil. Hái. Vloudili se tam nočním časem. 
Háj. Přecieálého času, v času předešlém, za 
oněch předešlých časův. Od dávního čiisn. 
(■asu tohoto posledního. V. Za tohoto našeho 
času a věku. Jg. Toho času, za onoho času 
(tehdáŽ). V. V tom času. Br. Tohoto času-- 
uyni, Jg. Před krátkým, před dlouhým časem. 
Jř?. V malém, vbrzkém čase. V jakém času? 
V. Jiným časem, jiný čas, jiného Čaau, v ji- 
ném čase, v jiný Čas (jindy). Do jiného času 
něco odložiti. Háj. Před časem (lépe: dříve 
času) sešedivěl. Jg. Po dlouhém času. V. 
Dlouhý č. potom. Když dlouhý č. prošel, 
proběhl, mnoho Času prošlo. Po projiti dlou- 
hého času. V. Mezi časem (zatím). Každý 
čas, každého času, všech časň. Celý čas se 
.směje (vždy). D. Celý čas se nečesám. Toms. 
Na čas, některý č. se zdržeti. Drahný č. n. 
drahně času někde býti. Jg. Na věčné Časy 
(nsL vždy). V. Čas od času — íi) někdy, 
interdum, b) nyní a pak zase Jindy. (-. to 
ukáže ; č. ho pouČí. Všecky věci č. mění. C. 
rííže přináší. Co rozum nedává, č. přináší. 
Všeho do Času, pán Bůh na věky. Čas utíká, 
míjí, pomíjí, mizí, uchází, letí, uletuje, má 
křidla, přebíhá, ubíhá, běží, nabývá ho, plyne 
jako voda (jako proud). Jg. Č. u5el a nevrátí 
se, (\ všecko psuje, trá>'í, hubí, potírá. Jg. 
1'as děd, ale s kosou (ač pozdě, i)řece ničí;. 
Jg. Č. všech věcí lékařem. C. tráviti, mařiti, 
tratiti, krátiti (chvíli krátiti. Km.), mrhati; 
mamě, neužitečně zmařiti ; zbytečně, daremně, 
zahálčivě stráviti; zle vynaložiti. Jg, Mnoho 
času zmařiti a stráviti. V. Svými řečmi čas 
mrháte. Br. Čas dobře \'ynaložiti,' jižiti času. 
V. Č. na hru vynakládati. Kom. C v m^'sli- 
vosti tráviti. Kom. H časem se srovnávati 
řjim se říditi). Kom. Nemalé věci pominulými 
čaíiy je potkaly. Žer. Sn. 12ÍJ. Časem zimním 
potůček se rozvodňuje. Pref. 473. Přijel ča- 
sem vánočním do Prahy, Bart. -211. V čase 
podlé nejx'yssi možnosti skráceném. J. tr. 
V. jest nejdražší věc ; Všecko koupíš za pe- 
níze kromě Času; Č. vše zhubí, na světíínic 
stálého. Lb. 0. raní, čas hojí. Pk. Čas platí, 
čas tratí. Mt. S. , Č., také na Mor. Co rozum 
nedá, č. přináší. Ty věci by časem zhynuly. 
Žer. Záp. U., 160. Časem Čtli, časem mlu- 
vili. Let. 381. Člověk časem se mění. Č. 
(^asy některými rozličná se ukazovala světla. 
Háj. 79. Předešlými časy také trestán byl. 
Žer. Záp. 174. Ale přijae čas, že . . . Br. 
Byli někdy časové; byl někdy čas; bylo 
p/ed časem, že . . . V. Může Č. přijíti. Jg. 
Časem \ Tm* zapadá. Čas rycjile ucnází (ply- 
nou léta). Časem vše přijde. Č. nejlépe poradí. 



Ztracený časjíikdy se nevrátí. Cas vše na 
jevo vynáší. Č. Ušel nám dobí-e Čas. Us. Běh, 
pořad, maření, ztráta Času, J. tr., prodlení, 
znamení, rozdělení, rovnice, poměr, část' 
času. Nz. Přednější časem, bližší právem. Č. 

— Čas v užším stnyslu o částkám Času ur- 
čitý sich vůbec a zvláště když s ním pro- 
měny spojeny jsou neb obyčejně bývají aneb 
když toho času k nim potřebí je. a) O časa 
denním. Kterého času (v kolik hodin)? Č. 
k obědu. D. Ciisy roku (čtvrti). D. Čtvři 
časové roční. D. Pětiletý čas. Když by ptí 
devátém čase (po 9. hodině). 139í>. Vz Mus. 
1840. Str. 290. ~ b) -^ okoličnpstí. Die 
Zeitumstände, ^Zeiten, Zeit. Jg. Jak to čas 
míti chce. V. Čas toho netrpí. V. Času slou- 
žiti, hověti ; času šetřiti ; na čas pozor, zřeni 
míti; Č41SU ^se propiljčiti; podlé Času život 
vésti. V. Č. nedopouští, toho nepřipouští, 
nepropůjČuje. V. Cas toho s sebou nenese. 
Č. tomu na odpor. Č. k tomu slouží. V. Jak 
Č. bude. Zlí časové, D. Padl jsem na zlé 
časy, na zlé jazykv. Ráj. Jsou zlé, těžké 
časy (zlá živnosf). Na zlé časy si stýskati. 
Darmo čekáme lepších časiiv.* Osudný čas. 
Pláč. Zlaté časy (věk). Užije u něho do- 
brých časft. Má u něho zlé časy. Us. To 
byly zlaté časy (dobře se vedlo). Us. V ča- 
sích nešťastných, zlých, nebezpečných, od- 
porných, smutných, obtížných, zarmoucených 
a těžkj^ch. V. V dobrý Čtis koupiti, prodati. 
Lidé C41SU slouží. Na ten č. nemám peněz. 
Bs. Přijdou, přijdou lepší časové, ale kdo 
se jich dočká? Jen poshov, i zlý čas mine 
svým časem. — €a§ --- duch ěa<iu, panu- 
jíei smýšlení, směr doby. Postupovati 
s časem, říditi se časem; čas toho žádá. S. 
X. Zůstávati za svým časem. — O času 
života a částkách Jeho.^ Za času krále 
Poděbrada. Za mého času. Č. mladosti. On 
byl svého času muž statečný (když žil)., Us. 
Časy Kristovy, Caesarovy,*^ Karlovy. Časy 
dobré a zlé, pokojné a válečné. Us. Když 
pomním na dni času (života) svého. V. Čas 
dohry, Mastný, opak: Zlv čas, zlá hodina. 
V boží čas - - v dobrou hodinu. Jg. — Č. 

- počasí, povétrnosť. Die Witterung, ó^. 
Zlý, špatný čas, S. N., pěkný, pohodlný, 
slotný, bouřlivý. V, Máme deštivé časy. Ka- 
lendáře lidé dělají,^Bůh časy. Prov. Je tam 
pěkný čas. Us. Časy se mění. D. Na čas 
se dáti, vyČasHi se, jasniti se. D. Nemá se 
posud na čas, neb se z lesů kouří. Sych. 
Nyní máme Časy až milo. D. — c) Čas^r-z 
te'rmin. Termin, Zeit. Č. výpovědi. Šp. Čas 
uložiti. V. Číis na rozmyšlenou. D. Č. prota- 
hovati. V. Času uloženému projíti nedáti. 
Háj. Protáhnouti do jiného času. V. K jinému 
času odkládati. V. Kdo čas právní promlčel, 
vždycky mlč. Pr. Projití, vj'^prSeni času. Vý- 
sada pominuU projitím času. Užívání do ji- 
stého času (dočasné). J. tr. Všetko na světe 
len do času, iba pán Boh na veky. Mt. 8. 

— Č. - dozrálÝ Čas, ze již odtahu žád- 
ného místa není. Zeit, hohe (höchste) Zeit 
zu etwas. Jg. Již jest čas učiniti milosfjemu. 
Br. Jest veliký čas, abych šel. Us. v čas 
je ^'jsvobodí. Br. Jest na času a na velikém 
času. Arch. I. 72. Teď jest nejvyšší čas 
(lépe: svrchovaný). Kos. '— řas Vlastní 



158 



Čas. 



néi^mu, éas příhodný. Die bestimmte, 
rechte, schicklicne Zeit. Jg. Gas mluveni, 
čas mlčeni. D. Č. k hráni. Kos. Každá věc 
má svůj čas. Us. C. obmýtný (Umtriebs-, 
Holzhau-, Rodezeit), Setřeni (ptákův, zvěři), 
připouštěni (u čtvernožcův), honcovánl, ra- 
mlováni, metáni, pelicháni, línáni atd. Šp. 
Podati néco v pravý čas. J. tr. Nemá času 
k Čteni a k uvažováni. Š. a Ž. (1. : nemá kdy 
čisti. Brt.). Přišel v čas. Bs. Vz Hod. Po čase 
přišel (přiležitosť zmeškal). C. Dle Čbau, dle 
potřeby času; k času příhodný, přiměřený; 
prodej na čas. Nz. C. se vyčkati musí. C. 
Dočkej času, jako husa klasu. Č. Položíme 
se v Si8, abvchom zitra nezaspali. Ml. Č. je 
vstáti, jisti. Kos. Jest k tomu čas. Neni toho 
čas; neni k tomu času. V. Před Časem něco 
dělati. 0-- dřivé času. Brt). Před časem 
utržený. V. Časem svýin usmvsliti si. Za času 
si uši hrušky česati, višně trhati ; svým časem 
jahody trhati. Prov. Před Časem ho do země 
zprovodili. Vše svým časem dělati. V. čas 
přiležitý, vz Přiležitosť (stran přišlo vi). 
Všemu čas. Každý čáp má svůj. čas. Čas 
k • dilu, Čas k jidlu. UČmim to svým časem 
(i. e. až bude k tomu příhodná doba). Bůh 
časem svým pokutou na ně přispěje. V. 
Všeho do času ; Čas všemu přijde. Vz Zločin. 
Lb.' Časem vše přiide. Lb. V prodleném čase 
hněv jeho pominul. V. Prodlenějšim časem 
i to se opatři (svým časem). Žer. Znáti čas, 
prvni hospodářské pravidlo : Čas pracím, i zá- 
bavám svou dobu. Pk. Všetko má svoj č.; 
Hlad sporiř v čas, mአv núdzi zas; Tak 
preide čas, akoby dlaňou tlaskol. Mt. S. 
Bůh Časem zarmuciye a časem obvesehye 
své volené. Bart. 287. To sám Bůh souditi 
bude časem svým. Bart. 23. Děkan Časy 
svými kněžstvo obsýlal. Bart. 25. Vše Časy 
svými. Kom. Did. 75. Zahradník Jistým časem 
a pořádkem všecko dělá. Kom. Ďid. 72. Bůh 
JisHmi časy ráj svůj obnovuje. Kom. Did. XI. 
Určeným časem radu obnoviti. Let. 377. Pří- 
jemné by to nebylo, aby se to nynějším Ča- 
sem stalo. Žer. Sn. 67. Obsýlal je Časem ve- 
černím. Bart. 63. Nočním časem v lese čekali. 
Žer. Záp. 93. Nočnim časem to tělo do řeky 
uvrhli. Har. I. 9. Letním časem piji vlaská 
vlna. Har. í. 68. Opatřil se za času. Tov. 
73. SluSi to za času obmysliti. Troj. 475. 
V čas trestati. Br. Dobře v čas jiskru uha- 
siti. To mi svým časem nahrazeno bude. 
Nedošlý svého času. V. Č. příhodný, spů- 
sobnÝ k něčemu; č. čistý. V. Kdo č. má 
a čeká, tomu č. uteče. lído Čas tratí, tratí 
to, co časy daji. Jg. Kdo Času chybil, všecko 
ztratil. L. 0. příhodný míti. Ben. Čas mu 
slouží. Ben. V pravý Čas k obědu (praví, 
kdo o polednách navštíví). Us. Pravý čas 
zmeškati. Us. Ne v příhodný a náležitý Čas. 
V. V nejlepší č. V. — d)*Ča8, potřebný 
k něčemu, prázdná ehríle, prázden, Zeit, 
Müsse. Jg. Čas (chvíli, prázdnosf) míti :=!-- kdy 
míti. V. Dosti je k tomu Času. V. Prázdný 
čas od prací, v . Nechtě si na Čas (na chvíli). 
D. Nemám času (kdy). Us. Tenkrát se uč, kdy 
čas máš. Je na to čas. L. Nechtě mi k tomu 
času. Č. sobě k něčemu vzíti. Nevím, kde 
vezmu k tomu čas. Us. Po smi*tí času nebude. 
Us. K dobrému dosti času (říkají zoufalci). 



Má čas, má na čase, jest mu na čaae (ábr 
to dělal). Ros. Č. sobě ukrátiti; hrou č. krá- 
titi. V. — Čas = ženská čmýra, Č. ženský, 
měsíčný. Má svůj čas. Us. V 50. roku pře- 
stanou ženy mívati své Časy. L. — Čclsu^ 
časuVj za času := v protiüm času, zur Zeit, 
während. Jg. Jak se zachovati i Času vojny 
i času pokoje. L. Za času krále Václava. 2^ 
časův Václavových. Us. Svého Času Karel IV. 
Svého Času -- náležitého. Jg. Kterého času ( 
kdy)? Toho, každého času. Us. Za dáATiý^ch 
časóv jeden ciesař bieše. Kat 1. Za jeho 
času korec obilí vsetý 100 korců vj'divaL 
Har. L 286. — Časem, druhdy, někdy, zu 
Zeiten, dann und wann, zuweilen, bisweilen ; 
mit der Zeit. Jg. Ukazují se časem, ale zase 
mizí. Kom. Časem vše přijde. Prov. Svým 
časem (někdy). Včera těmi časv. — Do času 
= na nějaký čas, do nějakého času, eine 
Zeit lang. Jg. Pokoj do ííasu (přiměří). Do 
toho čajsu. Us. VŠe do Času. Rk. Od času 
do času. Us. — K času, zur Zeit. K tomu 
času je skrze posly povolal. Solf. Král sáni 
k času přijel. L. — Na čas. Auf eine Zeit, 
Na čas pilný. L. Na ten čas ničeho nepo- 
třebuje (nyní, jetzt). Br. Na ten čaa ničeho ne- 
koupím. Ml. Zlý člověk na čas dobře Činí. 
Na čas město drželi. Na ten Čas. na tento 
čas -= nyní. Jg. Na ten čas komorník císařsky. 
Har. Na tento čas nemám příbytku. Háj. 

— Na času, na čase. Zur rechten Zeit. Jg. 
Jest na čase, abych tam Šel. — Ocase. Um 
dle Zeit. Jg. O kterém čase? Zejtra o tom 
čase. Us. — Od toho času. Von der Zeit 
an, seither, seitdem*. Jg. Od toho času má 
druhou službu. Toms. Od času do času. L. 

— Po ten Čas. Zur Frist, bis zu der Zeit. 
Jg. Po ten celý Čas nebyl doma. Us. — Okolo 
času ranního. Um die Zeit. Jg. Us. —Po ně- 
kterém čase, po čase, po časích. Nach einer Zeit. 
Jg. Po některém Čase zase přišel. Us. Po 
Čase žalovati. L. — Před časem. Vor der 
Zeit. Jg. Buďme před časem moudři. L. Lépe 
před éftsem než po Čase. L. Před dávným 
časem. V. Před časy. Rk. — PH čase. Pfí 
tom čase (tehdáž). V. — Přes Čas (Über die 
Zeit) byl doma. us. — S časem, mit der Zeit. 
Jg. S časem jdou všecky věci. Ros. Všecko 
se s časem mění. Jg. — V čas. Zur gehö- 
rigen Zeit. Jg. V Čas přiSel, promluvil. Jg. 
V týž čas. V. Právě v čas. Rk. Zitra v ten 
čas. Rk. V čas se vrátil. L. Kdo nerad kam 
jde, přiide vždycky dost v Čas. Us. Nevčas 
= pozaě, nepřihoaně, nepříležitě. Co v čas, 
to dobře. L. Budeš míti v Čase odpověď 
(^ s časem). L. V krátkém čase =r^ brzo. Br. 

— Za čas, nach einer Zeit. Jg. Za čas chodil 
ven. — Za času, zur Zeit. Jg. Za onoho 
Času. V. Za mého Času, za mých Časův. Us. 
Za času přestati (Časně, dokud je Čas). Lom. 
Za toho Času -- tehdáž. V. — Ža časem (mit 
der Zeit) všecko se mění. L. — Straci pH- 
fslOYÍ vz ještě: Dávno, Hlava, Hodina, Houba, 
Kahanec, Kohout, Kolébka, Konec, Matka, 
Měsíc, Nebe, Nikdy, Noha, Pán, Píseň, 
Pozdě, Rok, Rozum, Ruka, Svět, Švec, 
Teplo, Vánoce, Vejce, Vlk, Voda, Žeu. 

— é. v mluvnici je Jistá forma časo- 
slova (slovesa). Časy dělíme v absolutní 
a relativní. — Čas absolutní (tempus ab- 



č 



as. 



169 



solntum), když se výrok beze všeho vztahu 
na jiný výrok cini, když mluvicí bez všeho 
vztahu na jiný děj časovou dobu určuje. 
Bůh stvořil nebe i zemi. Plavci běhají po 
lodích. — Čas vztažný, vztažitý, relativní 
ftempns relativum), když se výrok čini se 
\'ztabem na jiný výrok,* k němuž je současný 
n. předchodný n. následný. Když Augustus 
panovat, narodil se Krístiis Pán. Jakž byl 
rozkázal, tak učinili. Jal syna jeho, když 
měl kralovati niisto něho. — Fozn. Poměr 
nástupnosti opisuje se ve vztažných časích 
slovesy : mám, chci, hodlám, strojím se, mám 
úmysl s infinitivem. Kz. — Nad to dělíme 
časy na hlavní a historické či d^episné. Čas 
hlavni, kterého k označováni věci přítom- 
ných n. budoucích užíváme. Sem patří čas 
přltonmý a budoucí. Času historického 
n. dějepisného k vypravování věcí minu- 
lých užíváme. Sem náležej! vSecky časy 
minulé. Padl Saul na zem, neb se ulekl 
slov Samuelových. — Čas nréitý a aori- 
stieký. Čas urěitýj ohmezený (tempus fini- 
ixsm) — čas pHtomný, minúý a budoucí, 
protože se jimi platnost výroku na listou 
dobu váže a jí se obmezuje. Otec odebral 
se do Prahy; bratr půjde do Školy; sestra 
plete punčochy. Čas aoristický, neomezený 
(tempus infinitum, aoristum). Toho ve větácn 
všeobecných, které po vSecky Časy v plat- 
nosti jsou, užíváme. Z hroznův se vlno tlačí. 
— Čas pritoraně neskonalý n.pHtomný 
(tempus praesens) klade se A) v rodč čin- 
ném: a) když řeč jest o tom, co se nyní 
koná n. v obyč^i je, co se v okamžení, 
v kterém mluvíme, takřka před očima našima 
právě děje. tedy déj v přítomnosti trvací. 
Hle oni jeaí a piji před ním. Br. Sedí tam 
mňj milý řetězy sepnutý. Us. Nesu tobě sy- 
uáifka tvého. Us. Já s ni bydlím v jednom 
domě. Br. Já Bohu na každý den beránka 
obětuji. Pass. (Zk., Mkl. S. 770.). — b) Když 
řeč je o tom, co po všecky časy v platnosti jest 
řco se vůbec pravidelně přihazuje n. koná, 
byť v okamžení, v kterém mluvíme, děj ta- 
kový před očima našima se nevyvíjel; co 
v jistých případech vždycky se stávalo a tu- 
fUž jak v okamžení, v kterém mluvíme, tak 
i v budoucnosti opět státi se mňže. Tn.) 
Láska z lásky se rodí. Prov. Rozum 
8 let>' roste. Prov. — c) Když řeč jest ne 
tak o déj i jako o přítomné snažnosti d^ 
r skutek uvésti. Lia usazuje se proti mně. 
Br. Gemu mi svou sukni dáváš? Pass. — 
d) Místo minule neskonalého času v živém 
vypisování a vypravováni věcí minulých 
hlavně po : an, ana, ano. V tom oni biji, se- 
kají, porážejí, šlapají, ilmajl, nad čímž mi 
div lítostí srdce nepuklo. Kom. Nalezl ie, 
ani spí. — e) Místo času budoucího, když 
se jakási věc s jistotou vyjadřuje. (Jen vý- 
minečně sem tam, když budoucí děje obje- 
vení za tak jisté pokládáme, jakoby již přl- 
tí)inný byl, a to jen tenkráte, když bychom 
času budoucího užívajíce užili tvaru vyví- 
jejícího. Tn.) Atak budeš-li činiti, blažen jsi. 
Kom. Vz Čas minule neskonalý, 5. — B) 
V rodě trpném. V rodě trpném opisuje 
se příčesHm trpnýra časoslov neskonalých 
a časoslovy bj'ti, bývati, a) když je řeč 



o tmn, co se nyní koná n. v obyčeji jest. Tobě 
dar dáván bývá. Br. Býváte biti. Br. Jste 
biti. — b) Když výroky neobmezené platnosti 
konáme. Bohatý ctěn bývá pro zboží své. Br. 
Lidé bývají marnostmi novými zklamáni. 
Troj. Tichým zjevena bývalí tajemství. Br. 
Od nízkých oslavován býva. Br. Cf. Prud- 
kými větry hnány bývajíce. Br. — Vz Zk. 
Ski. 605.; m. II. 116.; Tn. str. 209; Mkl. 
S. 840. — Čas přítomný časoslov opitova- 
cích. Vz Časoslovo opětovacl. -^ Čas pří- 
tomný časoslov končících, vz Čas budoucí 
a Časoslovo končící. — Tvoři pak se pří- 
tomný, čas rodu činného takto. Časoslova 
I. třídy kmene zavřeného (souhláskou ukonče- 
ného) a II. třídy připínají ku kmenu přítomného 
Času (vz Kmen) osobní příponu u; vez-u, 
kopn-u ; slovesa I. třídy kmene otevřeného (sa- 
monláskou ukončeného) a VI. třídy vsouvají 
mezi kmen přítomného Času a osobní pří- 
ponu i {u) hláskuj: kry-j-i, milu-j-i; časo- 
slova III.. IV. a V. třídy vsouvají mezi kmen 
přltomnéno času a sponu hlásku j, která se 
s obkličujícími ji samohláskami u Časoslov 
m. a IV. třídy v í, u sloves V. třídy v á 
stahuje : nosi-j-a-m :^ nosím, hleda-j-a-m - 
hledám. Dle Kz. Vz také: Praesens, Třída; 
Nésti, Píti (pnu), Biti, Vinouti, Cinití, Hořeti, 
Uměti, Volati, Mazati, Bráti, Hřáti, Milovati ; 
Časoslovo. — Čas minnle neskonalý (v lat. 
imperfectum) tvoři se spojením činného přl- 
čestí minulého času sloves trvacích , opětova- 
cicha opakovačích s přítomným časem pomoc- 
ného slovesa Jsem* (kde náslovné .;' až do 
14. stol. se sesouvalo : sem, si etc. Vz BJ'ti) : 
nesl, a, o jsem (jsi, jest), nesli jsme (jste, 
jsou); jest a jsou se obyčejně \'ynechávfýl ; 
již v Rkk. čteme: bozi dařili. (Kt.) Ale 
v již. Čechách podržuje se „jest a jsou**, 
mluvl-li se s jakýmsi důrazem n. udivením. 
Kams pak sou dh? Ten je se vám odsloužíl. 
Avšak v 1. osobě „sera** se vypouští jako 
v obec. mluvě : Já myslil : já byl doma. Ano 
i: My tam byli, my vdycky Hkali. Kts. — 
Klade pak se Á) v rodě činném: 1. 
U vypisování a líčení věcí, které se v jisté 
době minulosti aneb současně s jiným d^em 
minulým konaly. Jedni chodili, jiní běhali. 
Kom. To když uslvšeli, všichni se radovali. 
KřasŠie luky nevídala, jakž je živa. Kat. 718. 
Po zmrzlém blátě chodil. Pass. Aj dnes obě- 
tovali oběť svou za hřích. Br. (Vz Mkl. S. 
802.) — 2. U vypisování mrav&v a obyčejův 
minulostú I chodívali rodičové jeho každého 
roku do Jerusalema. Br. — 3. Když se ne 
tak děj minulý jako snažnost déj k skutku 
přivésti vyslovuje. Saul s lidem svým obkli- 
čoval Davida (ale neobkllčil). Br. Kupoval 
(ale nekoupil). Chytal (ale nechytil). Vn. — 
4. Místo předminulého času, když se déj, kterýž 
před jiným dějem minulým jde, naprosto bez 
všeho vztahu vyslovuje. A někteří uvěřili 
tomu, což Pavel vypravoval. Br. Ačkoliv 
mnohá znamení přea nimi Činil, avšak jsou 
neuvěřili v něho. Br. — 5. i¥i dokládání se 
slov cizích, uvádějíce mínění a výroky dře- 
vnějších spisovatelův obsažené ve spisech 
jejich přeíl rukama jsoucích, klade se čas 
pHtomný n. minulý. Podobné volá (volal) 
David. Kon. Komenský praví, Že . . . (Kos.) 



160 



čas. 



— JB) V podé trpném: 1. pmnoci jsem 
a přičestí, a) U vypravováni d^úv mi- 
fiulýchy když se Jejich běhu a trváni Mědí. 
Čtyřicet a pět let dělán jest chrám tento. 
Br. — b) Když řeč je o věcech, které s» nyní 
nebo až do této doby vyvinovaly aneb i ještě 
nyní se vyvinuji. Takž se stane, jakž jest 
rai mluveno. — 2. Pomoci býval jsem. a) Když 
řeč je o toni^ co v době minulosti v obyčeji 
hýxmlo aneb se opakovalo. V Indii za krále 
volen býval, kdož nejrj^chleji běžeti mohl. 
V. — b) Když řeč je o tom, co se současně 
s jiným děje^n minulosti opakovalo. Jakž jste 
bývali vedeni, tak jste chodili. Br. — Čas 
minule skonalý (perfectum) tvoři se spo- 
jením Činného pričesti minulého Času časo- 
slov jednodobých a končicích s přítomným 
časem pomocného časoslova Jsem*. Vz Oas mi- 
nule neskonalý. Klade se A) v rode čin- 
ném : 1. Když řeč jest o tom, co se nyni 
vyvinulo f co ityní v skutek vstoupilo. Již 
smrř přiSIa, oči se zavrátily. Št. NjTii jsme 
vyhráli. Již skončil. Pass. Dnes naplnilo se 
písmo toto. Br. (Vz Mkl. S. 802). — 2. U vy- 
pravováni věci minulých, když se za události 
ry vinuli a hotové vystavuji. Alexander Ve- 
liký v třicátém třetím létě věku svého umřel. 
Kom. Nikdo se moudrým nenarodil. — I). 
Když se věci předminulé bez všeJio vztahu 
na d^ hlavní vynášejí. A když do kostela 
přišli, král se uchýlil do stanu svého. V. — 
Zk. — 4. Má4i se naznačiti, že děj věty 
hlavni v zápětí za dějem věty vedlejší skutkem 
se stane. Qui Antoniům oppresserit, is hoc 
bellum teterrimum confecerit. Kdo — zničí, 
ten — dokončil. Kos. — ^^ V rodě trp- 
ném: 1. pon^oci jsem a pričesti. a) Když 
řeč je o tom, co se nyní vyvinulo aneb coŽ 
ještě nyní ve svém \7'vinutí trvá. Ženo, 
sproštěna jsi od nemoci své. Br. I vlasové 
hlavy vaší sečteni jsou. Br. Proč jste sem uve- 
deny V Pa«s. Nechť nejsem oslyšán.Br. Jsem 
zavolán. (Vz Mkl. S. 840.). — b) Když se věci 
skonalé vypravuji. Jak jsem taniveŠIa, hned 
jsem od své ukrutné nemoci uzdravena. Háj. 
Nevěděl pak, že zálohy udělány byly jemu. 
Br. — 2. Pomocí býval jsem. a] Když se děj 
trpný v minulosti opakuje aneo když o oby- 
čejích řeč je. V tebe otcové doufali a nebý- 
vali zahanbeni. Br. — b) Když se děj trpný 
s jiným dějem současně opakuje. Tys Často- 
krát, když usouzeni Mvali otcové naái, spo- 
máhal jim. Br. V Indii za krále volen by^'al, 
kdož nejrychleji běžeti mohl. V. — Zk. 

— Čas předminulý (plusquamperfectum) 
tvoři se, přidá-li se k minulému byl, a, o; 
byl jsem donesl. Staří tvořili jej pří češtím 
minulého času činného významu a aoristy 
běch, biech. Lumír — slovy i pěniem biese 
pohýbal Vyšehrad. Rkk. Biese pohanstvo 
uhrozil. Kat. 12. Což v tom snu i u viděnie bieše 
slyšala i viděla. Kat. 886. Vz víc v Mkl. S. 
805. Nravi byli sě pronesli. Kat. 9. To jest 
byl učinil. Anth. — Tento čas jak předmi- 
nule neskonalý tak i předminule skonalý 
klade se 1. o ději minulém, který k jinétnu 
výroku minulému předchodný jest. To vše 
tak se stalo, jakž on byl prorokoval. Bibl. 
Když byl večeřel, počali opět znova stoly 
ubrusy pokrý^^ati. Pass. Prodlil mimo čas. 



kterýž mu byl uložil. Br. (Vz Mkl. S. 805.). 

— 2. Místo tohoto Času Madou se časy aneb 
minule neskonalý aneb minule skonalý, když 
se děj předchodný beze všeho vz^n na 
jiný výrok vynese. Vz tyto. Vz Býti. — 
V rodě trpném : 1. pomocí byl Jsem s pH- 
čestím. a) O předxihodném ději minulofetí. 
I jal se přebý\'ati v hrobich, v něžto nékda 
pohané pochováváni byli. Pass. — b) Když 
se vynáší dej, který se s jiným d^jem minu- 
losti současné vyvinoval. Pfíblíživ se JežLš 
Šel s nimi, ale oči jejich držány byly, aby 
ho nepoznaly. Br. — c) Když se cubec vy- 
pravuje, co se v době minulosti vyvinovaUi 
aneb konalo. I přistoupili a byli uzdravo- 
váni. Br. — 2. Pomocí býval Jsem. a) Když 
řeč je o tom, co se v minulosti opakovalo 
Utneb v obyčeji bylo. A což na nicn prosil, 
na tom uslyšen býval. — b) Když o součiui- 
ném ději minulosti řeč Jest. Jak jste b>'%'ali 
vedeni, chodili jst«. — Zk. — Čas bndvuťi. 
Cas budoucí ve slovanštině záliy vyhynul 
a nahrazuje se slovesy jednodobými a končí- 
cími, která v tvaru praesentním budoucnosf 
znamenají n. skládáním infinitivu Časoslov 
trvacích, opě to vacích a opakovačích se slo- 
vesem pomocným býti (budu). — Oasu v bu- 
doucnosti minulého (futura exacta) čeština 
nemá. Dříve vŠak měla jednoduchý budoucí 
Čas. (Vz Kt. str. 58.). Gb. Tvarem je nyni 
čas budoucí trojí ; jednoduchý, předložkový 
či složený a opsaný : hodím, clohodíra, bndii 
házeti. Ht. Vz Mkl. S. 768., Infinitiv. — 
Čas budoucně neskonalý (futurum sim- 
plex). Klade se: 1. Když řeč je o tom, eo 
se v době budoucnosti samo o sobě nelH> 
se vztahem na jiný děj současný konati má. 
Po lesích nocleh míti budete. Br. Když 
vcházeti budou do stánkílv úmluvy, umývati 
se budou vodou. Br. — 2. Když se mluví 
o ději budoucím, který k jinému ději bu- 
doucímu předchodný jest {fut exactum). 
Budeš-li stíhati spravedlnosř, dosáhneš Jí. 
Br. — 3. Místo imperativu. Nebudeš míti 
bohův jiných mimo mne. Br. — Zk. — Čas 
budoucně skonalý. Když řeč je o tom, 
co v době budoucnosti bez všeho vztahu na 
jiný děj se vyvine. Kdo věří v něho, nebude 
odsouzen. Br. Písmo dí, že proroctví pře- 
stanou. Kom. Kdo nám odvalí kámen od 
dveří hrobových? Br. Tu uzříte, že i z ji- 
ných stavů v' také do nebe pojdu lidé. St. 
Snad zvítězím nad ním a porazím jej. Br. 

— 2. Když se děj vedlejší věty rjía/i et» na 
jiný děj budoucnosti v hotovém vyvinutí 
vystavuje (fut. exactum). Když vyženete obv- 
vatele země, bydleti budete v ní. Br. Ťy 
když pilnější budeš shledán, pochvalu od- 
neseš. Br. DíS-li tomu slepému ve jméno 
Boha tvého, aby viděl a prozři, já iluied 
veň uvěřím. Pass. Když naleznete, zvěstujtež 
mi. Br. -Zk. (Mkl. S. 776.). —3. Ve všeobec- 
ných výrocích, v příslovích označuje děj 
žádným časem neobmezený aneb spíše déj, 
který každou dobou nastoupiti může a i na- 
stupuje. Čemu se nenaučí Jeniček, nenaučí 
se Jan. Každé umění hodí se svým Časem. 
Prov. I starý tkadlec něk<Iy přízi zmate. Č. 
Mysl projde všudy. Moudřej&í ustoupí. Trojná- 
sobný provázek nesnadné se přetrhne. Br. 



čas — Časoslovo. 



161 



(Mkl. S. 776.) 4. MUto mírného imperativu 
při dŮTěrném napomínáni a rozkazování, 
obzvláště když co zapovídáme. Nepromluvíš 
proti bližnímu křiveno svědectví. Br. (Zk., 
Mkl.) Nevezmeš jména Božího nadarmo. Us. 
— 5. F šivétn wfpravaváni místo času minule 
skonaného a střídá se s časem přítomným. 
Když jsem byl u řavllěka, přijedu z roli. 
Pavlíček 8tr<pil vůz. I přijde podruh a svadí 
se pro psa. Má ten pooruh dva kyje, jedním 
přerazí psu nohu. Sved. — Tu vyběhnu dvaja 
vlci a začnu sa ruvaf. Na Slov. Ht. Kohou- 
tové již pěti počnou a čeleď spát chvátati 
bude. A když se sběhnou, bude boj náramně 
lítý. A tak bude vysvobozen divnou mocí 
Hektorovou. Troj. (Vz víc Zk.; Mtc. 1870., 
8Ö:. 46. Brt. ; Mkl. S. 779.). — 6. Budoucně 
skonalý čas bývá chybné kladen m. časo- 
slov opětovacích. On ty bylinky dobře po- 
jmenuje (m. pojmenovává, jmenuje). Mk. — 
Púsn. 1. Někdy mají časy budouei do sebe 
význam: a) možnosti. Ale řekneš někdo. Br.; 

b) poTinnosti. Co p<ak učiním s ním? Br.; 

c) mnyslnosti. Oznámím Vám, co se s Vámi 
díti bude (chci Vám oznámiti). Br, — Pozn. 2, 
Budoucnost v minulosti opisuje se časoslovy 
míti, hodlati, chtíti s infinitivem. A když 
bránu zavírati měli, vyšli muži ti a nevím, 
kam jsou Šli. Br. — Fozn. 5. V starém jazyku 
nalézá se ještě forma času budoucího, slo- 
žená £ pHčestí minulého a časoslova budu^ 
kteréžto formy se uživá o předchodném ději 
budoucím. Zk. Futurum podmínečné i prosté 
bývalo v staročeštině složeno z činného pří- 
česti Času minulého a ze slovesa budu. Zna- 
menalo futurum toto, jak se podobá, puvodně 
děj v budoucnosti dovršený. Bude-ii se co 
ku pšenici kúkole přimiesilo málo, tu nenie 
Hkodno. Št. Duše jestli dobře zde slúžila, 
toho bude tam užila. Kat. Třiceti neděl bude 
minulo; bude ztratil; pakli budeš pohnal; 
tehda bude škodu obdržel. Archiv čes. 
L, 462., 470., 474., 480. Bude-U se člověk 
vši věci očistil zde, do nebes pojde jeho 
duše. Št. Vz Zk.; Mkl. S. 308.; Jb. Nákres 
82. — Trpný rod času budouciho íyoH 
se z přícestí Času minulého rodu trpného 
slovesem budu. Náramně vyprázdněna bude 
země a velice zloupena. Br. Na žádné spra- 
vedlnosti nebude pamatováno. Br. — Pozn, 
Imperativem fiud^ označuje se imperativ pas- 
sivi. Tato jedna věc nebudiž před vámi 
skiyta. Br. A řekne Jerusalemu : Zase vy- 
stavěn buď, a chrámu: Založen buď. Br. 
(Mkl. S. 841.). — Z největší částky vybráno 
z Zk. Ski. 603.— 619.; 10. ü. 115.-120. Vz 
také ještě: Časoslovo, Časováni; Tn. 205.; 
S. N. n. 667., m. 269., Vm. 670. 

Časek, sku, m., chvilka, eine kleine Zeit. 
V., Br. 

Časem, bisweilen. Vz Čas. 

Čáslav, i, f.; ale ještě za 16. stol. rodu 
muž., proto i podnes gt.: do Čáslavě, ale 
fem. Jir. Vz Chrudim, Boleslav. Časlau, 
Czaslau., Z Čáslavě. V. Do Čáslavě. Troj. 
Okolo Čáslavi. Mus. Přes Čáslav. Slánští 
holubáři, litoměřičtí vinaři, rakovničtí pivo- 
várnici, žatečtí chmelaři, prachenští rybáři, 
bechynití rybníkáři, plzeňští ovčáci, čáslav- 

Kottflr: Čeiko-ndm. sloTBÍk. 



Ští ^níři. Č.— Čáslavan, a, m, — Čáslavský. 
— Čáslavsko, a, n. 

Čáslavka, y, L václavka, ptáčnice (hruška). 
Eine Art Bim. Jg. 

Časně, komp. časněji, a) = v pravý čas, 
zeitlich, zur rechten Zeit, časně má se vo- 
jenský plat sbírati. Kom. — b) = záhy, früh, 
frühzeitig. Č. vstáti. — c) = př^ časem^ 
frühzeitig, vor der Zeit. Č. zráti; Časně osi- 
řelý. Ü8. — d) = v tomto žieoté, hienieden. 
Jg. Časně a věčně. Jg. 

Časnosf, i, f.= tento život; rychlost, Be- 
schleunigung ; zralost. Zeitigkeit, Reife. Bern. 

časný, komp. časnější, č. ^= co na čas 
trvá, netrvalé, zeitlich, irdisch. Č. život, rozkoš, 
věc, štěstí, statky. Jg. — Č. ^ co k času je, 
příhodný, zur rechten Zeit. Č. Náprava. V. 
Nečasná zuřivost Cyr. Vz Kat. 2834. — 
Č. = zralý, dospělý, reif, zeitig. Č. ovoce, 
porod. Jg. — (J. = ranný, zeitlich, frühe, 
Č. příchod. Ros. — Ö. = co před časem jest, 
frühzeitig. Č. snurf. D. — č. nemoc. Us. 

Časobéh, u, m., běh času, der Zeitlauf. Jg. 

Časoměr, u, m. (Chronometer) = hodinky 
pmžinkové, kteréž dokonalé jsouce po mnoha 
léta chod mají stejnoměrný. Vz S. N. Zeit- 
messer. Č. hudební. Rhytmonom. Rk. 

Časoméra, čafomíra, y, f., míra času. 
Zeitmass. Jg. — č., míra slabik veršových 
dle času. Zeitmass der Sylben. Jg. Tempo. 
Rk. Vz víc v S. N. 

Časoměři, n. Prosodie. Jg. 

Časoměřič, e, m., Zeitmesser. Jg. 

ČasoměHcký. Zeitmesser-. 

ČasoměHctri, n. Zeitmessung. Krok. 

Časoměrnosf, i, f. Zeitmass, Quantität. Jg. 

časomčmý. Zeitmass-. O. verš, opak 
přízvučný. Vz Časomíra, Verš časoměmý. 

Časomíra, y, f. Nauka o časomíře. Vz 
víco S. N. n. str. 302. Vz Časoméra. 

Časopis, u, m. Die Zeitschrift. Č. vydá- 
vati; na Č. se předplatiti; č. odbírati, zabaviti ; 
do časopisu psáti; č. tisknouti, čísti; časopis 
vychází denně, ob den atd. 

Časopiseo, sce, m. Journalist. Rk. 

Časopiseetvi, n. Journalismus. Č. české, 
vz S. N: n. 304. 

Časopoěet, čtu, m. = letopočet. Zeit- 
rechnung. Jg. 

Časoradi, n. (Aera). C. alexandrijské, kře- 
sťanské, Hmské n. od založení Říma, od 
mučedlnictví. Nz. 

Časoslov, u, m., Časovník r^ breviář. S. N. 

Časoslovi, n. Chronologie, Zeitrechnung. 
Rk. 

ČasosloYný, Zeitwort-. Č. jméno podstatné 
a přídavné, koncovka, kořen. Nz. 

Časoslovo, sloveso, a, n., Zeitwort Č. 
staví na jevo činnost, která podmětu pří- 
sluší. Zk. Č. slovanské je co do Časúv azpu- 
sobúv chudé, ale co do vlastnosti d^e je 
velmi bohaté. Gb. Některá časoslova mají 
po celé časování jeden toliko kmen (nes)^ 
jiná pak dva kmeny ^ jeden pro přítomny 
čas a s ním souvislé tvary a dndiý pro 
ivfinitiv a s ním souvislé tvary. Při časo- 

11 



162 



časoslovo. 






slovech dvoukmenných užívá se kmene prae- 
sentniho (Času přítomného) při tvořeni indi- 
kativu, imperativu a přechodniku přítomného, 
kmene infinitivniho pak pro ostatni tvary 
Časoslova, přechodník a \)říčesti minulého 
času, infinitiv a supinum. Ká: Kmen.— Podlé 
těchto kmenův a za příčinou časováni a tvo- 
ření jmen ^časoslovných děli 86 časoslovo 
na šest tříd. (Yz Mkl. B. 420.). První tHda 
obsahuje časoslova jednokmenná a kmeny 
skoro bez výminky lednoslabičné. Vzorcem 
je „Nésti". Vz Nésti. Kmenová retnice se 
uď vysula (žiti m. živti), buď vsuvku s 
(iis) přijímá: záb-s-ti. Zuhnice d, i před -ti, 
-tb v infinitivu a supinu v ^ se rozlišují; 
plet-ti =: plésti, krad-ti = krásti. Hrdeinice 
h, ch, k v imperativu na prvÝ stupeň v: z, s, 
c a před sponou e na druhý stupeň v: í, 
á, č se směíďuji. Gb. Zavírá tedy prvá třída 
v sobě časoslova, jež příponu infinitivu -ti 

Eřipojují bezprostředně ku kmenu jednosla- 
ičnému souhláskou (k zavřenému kmenu) 
n. samohláskou (k otevřenému kmenu) ukon- 
čenému: nes-ti = nésti, vez-ti = vézti, 
krad-ti = krás-ti = krásti; kry- ti = krýti, 
my-ti = mýtí, li-tí = líti. Kz. — Pozn. Časo- 
slova a) bezpředponová jsou neskonalá, zvi. 
trvaci: mru dlouhou chvílí. Lidé mřeli po 
celý rok. Vz Tn. 151., 162. — b) Předponová 
jsou skonalá: splésti, donésti, pifivézti, vypiti. 
(Vz Mkl. S. 295. ; ßk. Ml. 1. 97., 100., 102., 103.). 

— Druhá třída zavírá v sobě Časoslova, 
jež mezi kmen a příponu infinitivu -ti vsou- 
vají nou (m. nu): vi-nou-tí, mi-nou-tí, usch- 
nou-ti, pad-nou-ti. V praesentu se přivěšuje 
nu, jež u před samohláskami ztrácí: minu, 
mineš, mineme, minul. Toto nu by mělo 
v minulém Čase odpadnouti^ ale zůstává 
u kmenňv samohláskou ukončených, u kmenův 
pak souhláskou zavřených z pravidla odpa- 
dává: vi-nu-1, pad-1 (pad-nu-1), usch-1 (usch- 
nu-1). — Pozn. Časoslova a) bezpředponová 2 
třídy jsou jcdnodobá; mnohá jsou trvacijilaimě 
počínavá: padnouti, kapnoutí, uvadnouti; 
vanouti, vládnouti, váznouti, hasnouti, hrnouti, 
hvnouti. Žasnouti, kanouti, klenouti, lnouti, 

Elynouti, tonouti, trnouti, táhnouti ; blednouti, 
ohatnouti, hluchnouti, mládnouti, slábnouti, 
schnouti. Mkl. S. 296.; b) předponová jsou 
skonalá: zbohatnouti, uhasnouti. přilnouti. 

— (Zk. Ml. I. 105.) — Třetí t«ďa obsahuje 
infinitívní kmeny na -ě zakonč^ené: uměti, 
sháněti, viděti. Gb. — Pozn. Časoslova a) 
bezpředppnová 3. tíř. jsou trvaci; od jmen od- 
vozená jsou začinavá : běžeti, viseti, vrtěti, 
hořeti, klečeti, kypěti, letěti, mlčeti, seděti, 
cvrčeti; bohaťěti/běleti, hruběti, mdlíti, šedi- 
věti, lpěti (Mkl. S. 297.); b) předponová JBOU 
skonalá: dorozuměti, došedivěti, namokřeti, 

oželeti, občer8tvěti;t?2/*'»*'i%- záviděti, návi- 
dětí, záležeti, náležeti, pří ležeti (tobě přileži), 
přisíuSetí, přiseděti. Mkl. S. 313. Vz Zk. Ml. 
I., 107., 109. — Čtvrtá třída zavírá v sobě 
časoslova, která mají kmeny v -i zakončené 
a vesměs odvozené a tudíž ví ceslabičné: no- 
siti, voziti, troubiti. Gb. — Pozn. Časoslova 
a) bezpředponová 4. třídy jsou trvaci; některá 
jsou opetovaci; některá denominativa jsou sko- 
nalá (jednodobá). Trvaci: blouditi, brániti, 
děsiti, hájiti, hnojiti atd.; — jednodobá: vrátiti. 



hoditi, krojiti, koupiti, lapiti, mrštiti, praštítí, 
pustiti^ raniti, skočiti, stačiti, strčiti, střeliti, 
chopiti, slíbiti; opětovaei: voditi, voziti, ho- 
niti, nositi, choditi, jezditi. Mkl. S.298. — b) 
Předponová. Skonalá zůstanou skonalými, 
trvaci a opětov, stanou se předponou pravi- 
dlem skonalými : odvoditi, (xivoziti, pohaniti, 
odnositi. (Mkl. S. 316. ; Zk. Ml. 1. 111.).— Pátá 
třída obsahuje kmenv na -a : volati, lámati. — 
Pozn. Časoslova a) bezpředponová 5. ťt. Jsou 

a) trvaci : volati, Čekati, dělati, hlodati, mazati, 
česati, klamati, kázati; denominativa jsou 
také trvaci: trestati, drápati, kašlati, klamati : 
deverbativa (od časoslov odvozená) Jaon 
pravidlem opětovaei n. opakovači; jsou také 
skonalá, některá začinavá. — Začinavá : bě- 
lati se, modrati se, červenati se, zelenatí se 
atd. — Opětovad tvoři se ze sloves prvotných 
(yz Časoslovo): stávati, dávati, hnivatí, pívati, 
dívati, zívati, zývatí, bývati, rýjať (na Slov.), 
jídati, vídati, hvízdati, pískati, sívatí, míchati, 
líhati, říkati, hÝbatí, dýchati, píchati, bodati, 
běhati, sedati, blýskati, ky dáti, klekati, klecatí, 
sahati, tahati, kousati atd. — Opětovaei a opa- 
kovači. Ze sloves odvozených (denominatívnich, 
deverbativnlch) a) od sloves 4. tř., která nejsou 
opětovaei : lámati (lomiti), lapati (upití), skákati 
(skočiti), chápati (chopiti), chvtati (chytiti); 
— /?) ze sloves páté if.: vídávati (vídati), 
lekávati (lekati), lehávati O^^ati), mivávati 
(mívati), pásávati (pásati), Štěkávati (Štěkati) ; 
r) ze sloves 6. tř. : bédovávatí (bědovati), obe- 
továvati (obětovati), opakovávati (opakovati). 
Vz víc v Mkl. S. 299.— 310. — b) Předponová. 
Trvaci stávají se předponou skonalými: na- 
dáti se, dodělati, zavolati, dobájetí.* — Opě- 
tovaei zůstávají předponou opétovacími : po- 
znávati, obouvati, domílati, pojímati, natí- 
rati, obmývati, urývati, zajídati, ostřihati, 
nadýmati. Vz víc v Mkl. S. 316.— 327. Mnohá 
však opětovaei časoslova o. tř. stávají se 
předponou (hlavně s: na a po) nepravidelné 
skonalými, někdy opětovacími aneb skonalými : 
vyběhati vedle vybíhati, vymrskati, vytrhati, 
vypátrati, dohřímati, naskákati se, polámati, 
popukati se. Mkl. S. 331. — Vz Zk. Ml. I 
114., 116., 118., 120. — destá tMda obsa- 
huje iníinitivní kmeny na -ovas praesentním 
kmenem na -u: Gb. Ke kmeni praesentnímn 
připínají se přípony osobné sponami, mezi 
kteréž a kmenové u k odstranění hiátu vsou- 
váme j: kupu-f-j4-u (přehlasováním: ku- 

řu -f- j -f- i)' BŽ. Vz Časováni (konec). — 
'ozn. Časoslova a) bezpředponová 6. tř. 
Denominativa jsou trvaci, deverbativa jsou 
opětovaei. Trvaci: bojovati, panovati, opěto- 
vati; opětovaei: kupovati. Mkl. S. 310. — 

b) Předponová. Verba denominativa jsou 
trvaci a stávají se předponou skonalými: 
dobičovati, dohořekovati, obžalovati, slito- 
vati se. — Deverbativa jsou opětova<Á. Z 2. 
třídy: zavinovati (vinouti), zahrnovati (hrnouti); 
z 4. třídy: vzbuzovati (buditi), odvažovati; 
z 3. tř.: vyhovovati (vyhověti), dodržovati, 
překypovati; zo.tř.: odvazovati, ohrabo váti. 
pozdvihovati. Mkl. S. 335. Vz Zk. Ml. D. 
122. — Dostane-li Časoslovojehtéi ednu př«d - 
ponu. Bylo-li časoslovo předponou opatřené 
skonalé, zůstává jim, dostalo-li dnihou před> 
ponu ; pakli bylo neskonalé a dostalo-li drahou 



^v 



časoslovo. 



163 



předponu, stává se skofialým a je-li pr\'ní 
předponou: vy-, »la-, j>o-, stává se buď opě- 
tocacím buď skonalým'^ ovšem ne Časoslova 
v -ávatí a -ovati. I)ruhá předpona klade se 
cctsto tehdáž, když význam prvni předpony 
vymizel. Výzabijeti (vSecky, jednoho po 
druhém zabiti): vysbirati, zpojímati, zporá- 
žeti (jedno po druhém poraziti), zpodvraceti, 
zpodtlnati, zpřevraceti, zutinati, zroztinati, 
zTozutikati se (sem tam utéci), navybirati se, 
navyvážeti se, navyháněti se, navyzvánéti 
se, navymýšletí se,' napočítati, povýháněti, 
povyhledávati, povykopávati, pozabíjeti, do- 
zabyeti, doodstrkávatí, Mkl. S. 338., zpřela- 
movati, zu vázo váti, zupalovati, navy tah o váti, 
uapodpalovati, povy léto váti, po vyskakovati, 
pozalamovatí, poodhazovati atd. Mkl. S. 340. 

— Vz I^edložka, Časováni. — Nad to při éa- 
soslové Měditi jest na rod (genus). Rod Je 
trojí; a) činný (g. activum), když činnosf 
od podmětu samého vychází: Otec píše. Pták 
zobá. — b) Trpný (g. passivum), když podmět 
předmětem je Činnosti odjinud vycházející : 
Bývám ctěn, jsem chválen. — c) Střední 
(g. medium), když podmět Činným a spolu 
trpným lest: ctím se, chválím se, myji se. Zk. 
Vz Rod. — Potom při Časoslově na zřeteli 
miti jest jakost (qualitas). kterou činnost 
časoslova do sebe má. Odtud dělí se časoslova 
na skonalá (verba actionis perfectae) a na 
n«sfto»ató (verba actionis imperfectae). Časo- 
slova skonalá znamenají oKamžení, kterým 
činnosf v skutek vchází a jsou: a) jedno- 
doba (v. singularía), když vytknouti jest 
jednotný děj, který okamžením vzniká a 
zaniká: bodnu, dupnu, sednu, hodím, pustím. 

— Fozn, Když se vedle okamžitosti ještě 
směr, kterým činnosf jednotná v skutek 
vstuptne, vyznamenati má, užívá se slože- 
ných časoslov jednodobých. Podskočil pod 
slona. Vytrhni meč. — b) Končici (v. 
finitíva), když vytknouti jest směr nebo 
vztah, kterým děj trvacin. opětovací s brzkostl 
okamžiku k UKonČcní svému přijde aneb 
již přišel a hotovým skutkem se stává. Na- 
značuji tedy ukončení nějakého děje. Tvoři 
se od časoslov trvacích a opětovacích, když 
se tato s předložkami složí: dělám — do- 
dělám, ženu — doženu — naženu — rozženu, 
beru — oberu — doberu, přiberu ; vypsati, na- 
psati, nadepsati, podepsati, připsati atd. Těchto 
časoslov užíváme ve vypravování, ve vše- 
obecných větách a řečnických otázkách. Zk. 
Ski. 5&9. a násl. ; Ml. II. 113. a násl. Vz také 
Tn. str. 151. a násl., 37., 186. a Mkl. S. 274. 
atd., Časování (třídy časoslova) ; S. N. n. 312. 

— Časoslova neskonalá (v. imperfectiva) 
jsou ta, kterými se děj v běhu vyvinováni 
svého vypisuje. Tato Časoslova mají všecky 
časy a užívá se jich hlavně při vypisování. 
Jsou: a) trvacf (v. durativa), když se děj 
jednotný ve svém běhu a trvání vypisuje: 
jdu, ležím, spím, křičím, konám, nesu, vezu, 
mluvím, miluji. — Pozn, Sem patři čas. 
počinavá n. stavoměnná (v. inchoativa), 
Která v sobě pojem počínání nesou: chudnu, 
stárnu, mládnu, sladnn, Černám, Šedivím 
(počínám býti chudým, starým atd.). Zk. Ski. 
601. Vz Tn. str. 165., 174. násl. — b) Opěto- 
Taei (v. iterativa), když se dějipo krátkýcn pře- 



stávkách opakuje (Hš.), když se d&j v nepřetr- 
ženém svém opětování vypisuje (Zk.): bodám 
(body po sobě dělám), sekám, střílím, vozím, 
honím.^Zhusta se jimi ne tak děj, jako snahiosz 
a usilováni d^ v skutek přivésti naznačuje: 
léhám, upevňuji, dobývám, podtrhuji. Zk. 
SU. 601.; Ml. JI. 104. — Tvoři se z pravidla 
verbální příponou a &) z jednodobých : bod- 
nouti — bodati; b) ztrvacich: letěti --- létati, 
nésti — nositi. Č. Ü těchto se v již. Cechách 
samohláska skracuje: nahýbat, ohýbat, po- 
máhat, namáhat. Éts. — Pozn. Časoslova, 
která formy trvacích Časoslov nemalí, nahra- 
zují ji formou čas. opětovacích, což zvláště platí 
o čaaosl. končicích: uschnu — usýcTiati, vyjím 

— vyjídati. — Časoslova opětovací bez před- 
ložek a s předložkami. Vz Program II. Čes. 
real. gymn. v Praze na rok 1876. Sepsal 
Doucha. — c) Opakovači (v. frequentativa 
či iterativa druhéno stupně), když se děj po 
větších menších přestávkách opakuje: nosí- 
vám, chodívám, sedávám (v obyčeji mám 
nositi, choditi atd.). Zk. Ski. 602.; Ml. n. 
115. — Krátká kmenová samohláska Časoslov 
trvacích a končicích se dlouží, stávají-li se 
tato časoslova opakovacími s příponou -ati: 
moci — mohu — pomáhati, slyšeti — slý- 
chati, viděti — vídati. Mk. — Lisí se od opě- 
tovacích tím, že značí děj, kteiý" po delHch 
přestávkách, lhůtách se opětuje. Zdaliž 
jídám maso z volů. Často s nimi pívá. Jg. 
Ctnosf i od cizích přízeň mívá. v. Kdvž 
z lesa chodívá, do něho hledívá. Er. (MkI. 
S. 772.). — Pozn. 1. Časoslova skonalá jsou 
vypravovaci, neskonalá vypisovací; oněchno 
užívá se toliko o minulosti a budoucnosti, 
těchto o všech časech, o přítomnosti, minulosti 
a budoucnosti. Zk., S. N. 11. 312. — Pozn. 2. 
Někdy bývá č. skonalé a neskonalé zarove'h 
a oba tvary toliko pří zvukem se liSí. V z 
Mkl. S. 284. — Pozn. 3. Někdy n^jí č. 
skonalá zcela jiné kořeny n. kmeny než č. 
neskonalá téhož významu: vzíti — bráti, 
títi — sekati. Mkl. S. 284. — Pozn, 4. 
Ztratilo-li se Č. trvaci, nahrazuje se č. opé- 
tovacím: házeti, posýlati (sláti schází). — 
Vz Časování (třídy časoslova). — Potom 
Jmenujeme časoslova: a) činná, která 
označují, že podmět sám jest činný; b) trpná, 
označují, že podmět jest cílem činnosti jiného 
podmětu. — Časoslova činná j«om: 1. pod- 
mět ná; 2. předmětná. Předmětná pak jsou 
a) přechodná; ß) nepřechodná. Přechodná 
jsou ta, když činnosf podmětu přechází na 
předmět, který v akkusativu a iiný než 
podmét jest. Cti otce svého. Kup koně. Us. 
Jsou-li záporná, maií m. akkus. z pravidla 
genitiv. Nekupui tohoto koně. Nečti této 
knihy. Vz Ne, Genitiv záporu. — Nikdy se 
jích i jako nepřechodných užívá ; táhnouti vůz 

— táhnouti proti nepříteli; vraziti hřebík — 
vraziti